VYSOKÁ ŠKOLA HOTELOVÁ V PRAZE 8, SPOL. S R.O

VYSOKÁ ŠKOLA HOTELOVÁ V PRAZE 8, SPOL. S R.O.

Bc. Denisa Růžičková Střední hotelové školy a trh práce ve vybraném regionu

Diplomová práce

2015

Střední hotelové školy a trh práce ve vybraném regionu Diplomová práce

Bc. Denisa Růžičková

Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r.o. katedra hotelnictví

Studijní obor: Management hotelnictví a lázeňství Vedoucí diplomové práce: RNDr. Jan Žufan, Ph.D., MBA Datum odevzdání diplomové práce: 7. 5. 2015 Datum obhajoby diplomové práce: June 2015 E-mail: [email protected]

Praha 2015

Master`s Dissertation

Hotel high schools and labour market in specific region Bc. Denisa Růžičková

The Institute of Hospitality Management in Prague 8, Ltd. Department of hospitality

Major: Hotel Management Thesis Advisor: RNDr. Jan Žufan, Ph.D., MBA Date of Submission: 7. 5. 2015 Date of Thesis Defense: June 2015 E-mail: [email protected]

Prague 2015

Čestné prohlášení P r o h l a š u j i, že jsem diplomovou práci na téma Střední hotelové školy a trh práce ve vybraném regionu zpracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem použila, uvádím v seznamu použitých zdrojů a že svázaná a elektonická podoba práce je shodná V souladu s §47b zákona č. 552/2005 Sb., o vysokých školách v platném znění souhladím se zveřejněním své dipolové práce, a to v nezkrácené formě, v elektronické podobě ve veřejně přístupné databázi Vysoké školy hotelové v Praze 8, spol. s r.o.

............................................. jméno a přijmení autora

V Praze dne 7. 5. 2015

Chtěla bych poděkovat panu dokrotu Janu Žufanovi za odborné vedení, cenné rady a připomínky při zpracovávání své diplomové práce. Dále bych velmi ráda vyjádřila svůj dík všem středním hotelovým školám a předevčím ředitelům a učitelům těchto škol, kteří mi s ochotou vyplnili dotazníky, bez kterých by má práce postrádala smysl.

Abstrakt RŮŽIČKOVÁ, Denisa. Střední hotelové školy a trh práce ve vybraném regionu. [Diplomová práce] Vysoká škola hotelová. Praha: 2015. 74 s. Diplomová práce je zaměřena na profesi učitele středních hotelových škol v Libereckém kraji. Cílem práce je posoudit personální zabezpečení výuky odborných předmětů na odborných školách se zaměřením na gastronomii a cestovní ruch v Libereckém kraji a stav i zájem těchto učitelů o jejich další vzdělávání jako nezbytnou podminkou udržení kvality a rozvoje uvedených oborů. V teoretické části je podrobně popsán historický vývoj učitelské profese, vývoj školství v meziválečném období a vývoj školství v poválečném Československu až do současnosti. Dále je popsána odbornost a pedagogické dovednosti učitelů, zmíněny jsou i současné formy dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků středních škol. V závěru teoretické části je představen Liberecký kraj. V analytické části jsou porovnávány střední hotelové školy z pohledu učitelů pracujících na těchto školách. Klíčová slova: odborné školství, střední hotelové školy, pedagog, pedagogické vzdělání, další možnosti vzdělávání.

Abstract RŮŽIČKOVÁ, Denisa. Hotel high schools and labour market in specific region. [Diploma thesis] The Institute of Hospitality Management in Prague 8, Ltd. p 74.

The thesis is focused on the teaching profession of secondary schools of hospitality in the region of Liberec. The aim of this thesis is to assess the staffing of teaching vocational subjects in vocational schools focused on gastronomy and tourism in the region of Liberec and the state and the interest of the teachers for their education as a necessary condition to maintain the quality and development of these fields. The theoretical part is described in detail the historical development of the teaching profession, the development of education in the interwar period and the development of education in post-war Czechoslovakia until now. It also describes the expertise and pedagogical skills of teachers, there are discussed contemporary forms of further education of teachers of secondary schools. At the end of the theoretical part is introduced region of Liberec. The secondary schools of hospitality are compared in the analytical part from the view of teachers working in these schools.

Keywords: vocational education, secondary school of hospitality, educator, teacher education, further training opportunities.

Obsah: Úvod ...................................................................................................................... 10 1 Historický vývoj učitelské profese ....................................................................... 12 1.1 Počátky profese učitelství ............................................................................ 12 1.2 Vývoj školství na našem území ................................................................... 13 1.3 Reformy Marie Terezie, počátky školského systému na našem území a jeho vývoj do roku 1869 ............................................................................................ 13 1.4 Počátky a rozvoj českého školství v 19. Století ........................................... 14 1.5 Vývoj školství v 2. polovině 19. Století ......................................................... 14 1.6 Vývoj ostatních druhů škol ........................................................................... 15 2 Vývoj školství v meziválečném období ............................................................... 17 2.1 Školství v Československé republice v období 1918 – 1939 ....................... 17 2.2 Školství v období protektorátu Čechy a Morava .......................................... 18 3 Vývoj školství v poválečném Československu do současnosti .......................... 20 3.1 Školství v Československu v letech 1945 až 1953 ...................................... 20 3.2 Období v letech 1953 až 1989 ..................................................................... 21 3.3 Vývoj školství po roce 1989 ......................................................................... 22 3.4 Současný školský systém ............................................................................ 23 3.4.1 Teorie školských systémů......................................................................... 23 3.5 Vzdělávací soustava a školy........................................................................ 24 4 Odbornost a pedagogické dovednosti ................................................................ 25 5 Současné formy a další vzdělávání pedagogických pracovníků středoškolských škol........................................................................................................................ 29 5.1 Legislativní rámec dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků .............. 29 5.2

Formy dalšího vzdělávání ........................................................................ 30

5.2.1 Současné trendy v dalším vzdělávání pedagogických pracovníků ........... 32 6

Liberecký kraj ................................................................................................. 33 6.1 Charakteristika kraje .................................................................................... 33 6.2 Obyvatelstvo Libereckého kraje ................................................................... 33 6.3 Trh práce v Libereckém kraji ....................................................................... 34 6.4 Nezaměstnanost v Libereckém kraji ............................................................ 34

7 Metodologie........................................................................................................ 36 7.1 Cíl výzkumu ................................................................................................. 36

7.2 Stanovení hypotéz ....................................................................................... 36 7.3 Metoda práce ............................................................................................... 36 7.4 Metoda získávání informací ......................................................................... 36 8 Charakteristika analyzovaných středních škol.................................................... 38 8.1 Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Česká Lípa .................... 38 8.2 Střední škola gastronomie a služeb, Liberec ............................................... 39 8.3 Střední škola řemesel a služeb, Jablonec nad Nisou .................................. 40 8.4 Střední škola hospodářská a lesnická, Frýdlant .......................................... 41 8.5 Střední odborná škola, Liberec .................................................................... 42 8.6 Euroškola Česká Lípa Střední odborná škola s.r.o. ..................................... 43 8.7 Střední škola, Lomnice nad Popelkou ......................................................... 44 8.8 Obchodní akademie, Hotelová škola a Střední odborná škola, Turnov ....... 45 9 Výsledky výzkumného šetření ............................................................................ 48 10 Hodnocení hypotéz a výzkumného šetření ...................................................... 59 10.1 Hodnocení hypotéz .................................................................................... 59 10.2 Hodnocení výzkumného šetření ................................................................ 61 11 Návrhy na zlepšení .......................................................................................... 64 11.1 Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Česká Lípa .................. 64 11.2 Střední škola gastronomie a služeb, Liberec ............................................. 65 11.3 Střední škola řemesel a služeb, Jablonec nad Nisou ................................ 66 11.4 Střední škola hospodářská a lesnická, Frýdlant ........................................ 67 11.5 Střední odborná škola, Liberec .................................................................. 69 11.6 Euroškola Česká Lípa střední odborná škola s.r.o. ................................... 70 11.7 Střední škola, Lomnice nad Popelkou ....................................................... 71 11.8 Obchodní akademie, Hotelová škola a Střední odborná škola, Turnov ..... 72 Závěr ..................................................................................................................... 74 Literatura ........................................................................................................... 77 Internetové zdroje .............................................................................................. 78 Zákony ............................................................................................................... 82 Seznam tabulek a grafů ..................................................................................... 84 Přílohy ............................................................................................................... 85

Seznam pojmů a zkratek Odborná škola - odborné školství Odborné školství – Souhrnné označení různých druhů škol, které zajišťují odborné vzdělání. V České republice jej naplňují tyto školy: střední odborné školy, střední odborná učiliště, odborná učiliště, učiliště, střediska praktického vyučování, integrované stření školy, vyšší odborné školy. Zřizovatelem istitucí odborného školství je v současné době MŠMT ČR nebo jiný resort (obec, soukromý zřizovatel, církev ). Pedagog – Termín má dva výrazy: 1) Učitel, v různých stupních a typech školy, včetně vysokoškolských učitelů, resp. pedagogických pracovníků v širším pojetí. 2) Teoretický pedagog, odborník v pedagogické vědě. Pedagogická fakulta – Fakulta připravující učitele a ostatní pedagogické pracovníky různých druhů a stupňů škol, předškolních a školských zařízení. V České republice je devět pedagogických fakult, které nabízí odborné vzdělávání v aprobačních předmětech a také praktické přípravy v podobě pedagogických praxí, odborných kurzů a exkurzí → přípravné vzdelávání učitelů. (pregraduální,počáteční) – Vzdělávání učitelů se provádí různými formami studia. Záleží na druhu a stupni školy, ne které budou učitelé pracovat. Přípravné vzdělávání

učitelů

pro

střední

školy

(včetně

speciálních

škol)

probíhá

prostřednictvím magisteského studia na pedagogických fakultách. Pro tuto kategorii učitelů se vytváří různé formy dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Pedagogická praxe- Součást přípravy učitelů a vychovatelů na pedagogických a jiných fakultách. Cílem je propojit teorii s praxí. Pedagogická způsobilost – Dle závazného právního předpisu se padagogickou způsobilostí rozumí dovednosti a vědomosti z oblasti pedagogiky, didaktiky a psychologie, nezbytné pro výkon pedagogické činnosti. Střední odborná Přípravné vzdělání škola- Součást středního školství, škola poskytuje vyšší sekundární vzdělávání. Připravuje žáky pro výkon odborných činností. Poskytuje stření odborné vzdělání a úplné střední odborné vzdělání zakončené maturitou.

Učiliště - škola poskytující odbornou přípravu pro výkon povolání žákům, kteří ukončili povinnou školní docházku. Učiliště se ukončuje závěrečnou zkouškou. SŠ – stření škola SOŠ –střední odborná škola SOU – střední odborné učilště MŠMT - Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy Např. – například

Úvod V letošním roce končím magisterské studium a jako téma své diplomové práce jsem si zvolila: „Střední hotelové školy a trh práce v Libereckém kraji“. Po ukončení školy uvažuji o práci na některé ze středních hotelových škol, a proto mě tedy zajímalo, jaké změny nastaly na středních hotelových školách po uplatnění zákona o pedagogických pracovnících. Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy byl proveden průzkum, jestli na školách pracují kvalifikovaní pedagogičtí pracovníci. Patrik Kubas z tiskového odboru ministerstva řekl: „Podle odhadu bylo k 30. 9. 2013 v České republice okolo 10 % nekvalifikovaných pedagogických pracovníků." Statistika se vztahuje k učitelům

mateřských,

základních,

středních

i

vyšších

odborných

škol.

Ministerstvo ale upozorňuje, že řada nekvalifikovaných učitelů již studium zahájila, nebo to má letos v plánu. Navíc povinnost mít požadované vzdělání se nevztahuje na učitele, kterým bude na začátku příštího roku šedesát let a měli k 1. 1. 2005 za sebou minimálně 15 let praxe. Dle Kubase tak nyní nelze odhadnout, kolik procent učitelů bude muset k 1. 1. 2015 školy opustit. Požadavky

na

kvalifikaci

učitelů

zpřísnil

zákon

o

pedagogických

pracovnících, který platí od začátku roku 2004. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy dalo učitelům delší čas na doplnění vzdělání. Lhůta se nakonec prodloužila až do začátku roku 2015. Do této doby měli učitelé zahájit studium. Zákon klade ohledně kvalifikace na učitele rozdílné požadavky. Ve většině případů si ale musí učitelé doplnit vzdělání magisterské. V diplomové práci jsem se tedy zabývala dalším vzděláváním učitelů hotelových škol a jejich uplatněním na trhu práce v Libereckém kraji. Pro výzkumné šetření jsem si vybrala osm středních hotelových škol, které jsem vyhledala v rejstříku středních škol na oficiálních stránkách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. V práci jsem zjišťovala, jaké je pracovní zařazení učitelů dle zákona č. 563/2004 Sb., jejich dosažené odborné a pedagogické vzdělání. Prověřovala jsem, zda vedení školy nabízí učitelům možnosti dalšího vzdělávání, jestli jim poskytuje podporu finanční, časovou či jinak motivující. Také jsem se zajímala o to, zda by se učitelé vůbec chtěli ve svém oboru dále 10

vzdělávat, jaké formy či metody by chtěli nejčastěji používat pro rozvoj svého vzdělávání, jestli aplikují ve svém oboru poznatky, které získali na školeních, seminářích, konferencích či internetových portálech a jaká témata/oblasti ve svém dalším vzdělávání preferují. Diplomová práce se skládá ze tří částí: teoretické, analytické a návrhové. V teoretické části porovnávám názory předních odborníků na české školství. Čerpám poznatky u A. Vališové, H. Kasíkové, O. Šimoníka, J. Průchy, B. Lazarové, V. Jůvy, J. Dvořáčka a mnoha dalších. Zabývám se historickým vývojem učitelské profese až do současné doby. Seznamuji se základními pojmy, specifikuji odbornost a pedagogické dovednosti učitelů. Popisuji současné formy a další vzdělávání pedagogických pracovníků středoškolských škol. Rozebírám formy dalšího vzdělávání a současné trendy ve vzdělávání pedagogických pracovníků. V práci také představuji Liberecký kraj. Popisuji jeho charakteristiku, obyvatelstvo, trh práce a nezaměstnanost. V analytické části diplomové práce jsem si stanovila cíl a tři hypotézy. K jejich potvrzení či vyvrácení bylo třeba provést výzkumné šetření. Podklady k němu jsem získala prostřednictvím dotazníků. Respondenty, kteří odpovídali na otázky, byli zvoleni učitelé odborných předmětů osmi analyzovaných středních škol. Výsledky výzkumného šetření byly pro lepší přehlednost zpracovány do sloupcových grafů. Nad grafem je vždy uvedena otázka, pod grafem zpracován krátký komentář k odpovědi. Pro bližší seznámení s jednotlivými školami jsem v této části uvedla i jejich charakteristiku. V návrhové části jsem všechny poznatky vyhodnotila. Vytvořené závěry, jak daný problém zlepšit, jsou podloženy argumenty získanými z teoretické části a obohaceny o informace z provedeného výzkumného šetření.

11

1 Historický vývoj učitelské profese V pedagogice jde o člověka a především o lidskost. O tom, zda v životě člověka bude převažovat lidské chování nad nelidským, rozhoduje do jisté míry výchova a pedagogika. Avšak pojetí lidskostí se v dějinách značně měnilo a sním i pojetí pedagogického působení, které mělo dané lidství formovat. Z toho důvodu je dobré studovat dějiny pedagogiky a zkoumat, jak v minulosti jednotliví lidé i kultury chápali sami sebe a jaké z toho plynuly závěry pro pedagogiku budoucích generací. (Hábl, Janiš, 2010, s. 3)

1.1 Počátky profese učitelství Učitelství patří k povoláním, která jsou spjata s vývojem lidstva od samého jeho počátku. ,,Obecně lze říci, že učitelství existuje od dob, kdy se vyučování nekoho něčemu stalo činností, na kterou se někteří jedinci specializovali a jiní jedinci nebyli schopni nebo ochotni ji provádět.“ (Průcha, 2002, s. 9) Bylo tomu tak u nejstarších řemesel mezi která patří např. kovářství, tkalcovství a léčitelství. Nejstarší formy učitelské profese jak je známe dnes jsou spolehlivě doloženy až z doby, kdy v starověkých státech Egypta, Číny, Indie a později Řecka a Říma vznikaly prní školy, tedy účelově organizované instituce pro vzdělávání, které museli zajišťovat specializovaní profesionálové. Rozvoj učitelství souvisel i s vynálezem písma, které umožňovalo učení a vyučování založené na textech než jen prostřednictvím mluveného slova. (Průcha, 2002, s. 9) Po rozpadu Západořímské říše se v Evropě postupně zřizovala feudální společnost. Vznikají rozdíly ve vzdělání a sociální rozdělení této společnosti na jednotlivé stavy ( šlechta, duchovenstvo, měšťané a poddaní). Šlechtická výchova se uskutečňovala na hradech. Tato výchova – převážně tělesná a branná – měla připravit feudála pro jeho sociální funkce. První středověké školy byly církevní. Od 6. Století se rozvíjejí školy klášterní, v sídlech viskupů vznikají školy katedrální a pro poučení širších vrstev o základech křesťanství jsou zakládány i školy farní. Teprve v pozdním středověku se objevují z iniciativy měšťanů tzv. městské školy, které měly praktičnější zaměření. (Jůva, 2001, s. 27)

12

1.2 Vývoj školství na našem území Přelom ve vývoji učitelské profese přinášely univerzity, zakládané v Evropě od 12. století – v Praze 1348. Univerzity nejen přispívaly k rozvoji celkové vzdělanosti, ale také produkovaly vysokoškolské učitele (univerzitní mistři, tehdy s titulem magister). Absolventi této školy většinou odcházeli na nižší školy (církevní či městské) jako učitelé. To byl vlastně počátek soustavné přípravy učitelských kádrů, jak ji známe dnes. Vývoj

učitelské

pedagogickými

profese

teoriemi

byl

velkých

postupně

ovlivňován

humanistických

od

myslitelů,

17.

Století

jakými

byli

J.A.Komenský, J.J. Rousseau či J.H.Pestalozzi a další. I když se tito pedagogové a filozofové zaměřovali především na teorii školy a vučování v ní, pusobili tím i na změny v charakteru učitelské profese. (Průcha, 2002, s. 10,11)

1.3 Reformy Marie Terezie, počátky školského systému na našem území a jeho vývoj do roku 1869 Důležitým mezníkem se staly v historii českého učitelstva školské reformy za vlády Marie Terezie. Tato habsburská císařovna a česká královna podporovala hodpodářství své říše, k jehož rozvoji reorganizovala i školství. V roce 1774 vstoupil v platnost nový model struktury českého základního školství. Podstata modelu spočívala v zavedení povinné šestileté školní docházky a ustavení tří typů základních škol:  školy triviální – v obcích i městech, s základní výukou základní gramotnosti (čtení, psaní, počítání a náboženství).  školy hlavní – zřizované ve velkých městech krajů, v nichž se vyučovalo více předmětů jako např. přírodopis, geometrie, základy hospodářství aj. sloužící k přípravě pozdějších úředníků, řemeslníků a vojáků.  školy normální – působící pouze v hlavních městech, zemí či provincií, v nichž se vyučovalo pouze německy. (Průcha, 2002, s. 11) V Praze byla v roce 1775 při normální škole zřízena preparanda (učitelská přípravka). Zájemce mohl být po 3 měsích určen pomocníkem na venkovské škole, po 6 měsích na škole městské. A až po roční službě si učitelští uchazeči mohli složit zkoušku učitelské způsobilosti. K výuce sloužila učitelům jako 13

pomůcka metodní kniha, v které byla uvedena pravidal výuky. Ve školních reformách pokračoval i syn M. Terezie Josef II.. Rozšířil síť škol – na 90 až 100 dětí měla připadat jedna škola. Od roku 1780 byla školní docházka povinná i pro dívky, prováděly se soupisy dětí školou povinných a rodičům hrozila peněžní pokuta i vězení pokud neposlali dítě do školy. Učitelské kurzy se prodloužily na 6 měsíců ve 20. let 19. Století. Dále pak na rok a od poloviny 19. století začaly být dvouleté. Učitelskou reformou prošlo i vyšší školství,na místo jezuitských škol vznikala gymnázia a dále vznikaly i odborné školy. (Juríková, 2011, s. 64)

1.4 Počátky a rozvoj českého školství v 19. Století 19. století je etapou velkých ekonomických, sociálních i politických proměn v Evropě i na ostatních kontinentech. Je charakteristické nebývalým rozvojem podnikání, průmyslu a obchodu. Prudce se zvyšuje počet obyvatelstva. Krok za krokem se prosazují i nové požadavky na výchovu a vzdělání, rozvíjí se síť školských i mimoškolských výchovně-vzdělávacích zařízení. Řeší se otázka všeobecné i odborné přípravy široké vrstvy obyvatelstva. Výchovné koncepce minulých staletí jsou dále rozvíjeny, podrobovány kritice a nahrazovány novým řešením. (Jůva, 2001, s. 33) Jedním z hlavních představitelů českého školství 19. století byl Gustaf Adolf Lindner (pedagog, filozof a psycholog) se stal prvním profesorem pedagogiky na Karlově univerzitě. Mezi jeho nejznámější díla patří Obecné vychovatelství, Všeobecné vyučovatelství a Pedagogika na základě nauky o vývoji přirozeném, kulturním a mravním. Lindner vyzdvihoval národní prvek ve výchově, zasazoval se o vyšší vzdělávání dívek a požadoval vysokoškolské vzdělání pro učitele základních škol. (Juríková, 2011, s. 65)

1.5 Vývoj školství v 2. polovině 19. Století Nastaly podmínky pro rozvoj školství po zrušení absolutismu v Rakousku a také se změnilo postavení školy k církvi. Církvi je jenom ponecháno řízení vyučování náboženství. 14

Roku 1869 je vydán první základní školský zákon, který určuje osmiletou povinnou školní docházku, rozšiřuje obsah vzdělání, přeorganizuje systém elementárního školství. Od roku 1870 byl platný zákon o zákazu tělesných trestů ve školách. Na našem území se vyskytovaly obecné a městské školy, které byly určeny dětem městské a venkovské chudiny. Po škole odcházely tyto děti do praxe. Dále zde byly střední školy, které navštěvovaly děti ze středních a vyšších společenských vrstev. Vystudování střední školy bylo předpokladem pro studium na vysoké škole. Střední školství se dále rozvíjí ve 2. polovině 19. století a pro hospodářské potřeby vznikají odborné školy jako např. zemědělské, obchodní a průmyslové. 14. května 1869 vznikl školský zákon (Hasnerův zákon), který zavedl školu obecnou, měšťanskou, učitelské ústavy pro vzdělávání učitelů škol obecných a měšťanských, spekuloval o formách učitelského vzdělávání a dále ustanovil ekonomické a sociální zabezpečení učitelů. Preparandy byly nahrazeny čtyřletými učitelskými ústavy, také byl zaveden pravidelný plat, zvýšilo se společenské postavení učitelů a při univerzitách byl možné pedagogické semináře. (Juríková, 2011, s. 66)

1.6 Vývoj ostatních druhů škol Všeobecné střední školy se přidržovaly úpravou zákona z roku 1849. Vznikala gymnázia, jejichž vzdělávací obsah se zakládal na učivu klasických jazyků. To ovšem nestačilo a proto byla rozvinuta reálka. V roce 1869 byla nastolení maturita a reálka se stala plnohodnotnou střední školou, jejíž studenti byli schopni studia na vysoké škole. Zavedením reálného gymnázia v roce 1862 došlo ke vzniku nového typu střední školy, která umožňovala studentům výhodu. Během studia se mohli ještě rozhodnout, na jakou vysokou školu by chtěli navázat. Tato možnost nebyla do současné doby možná, jelikož volba střední školy byla zároveň volbou školy vysoké. Vznik reálných gymnázií měl tak velkou výhodu - vstup na vysoké školy obou směrů (univerzitní a technický) bez odlišných zkoušek. To způsobilo, že o studium na reálných gymnáziích byl obrovský zájem, docházelo ke zřizování dalších institucí a počet těchto škol se neustále zvyšoval. Koncem 19. století se začaly v českých zemích zavádět dívčí střední školy. První střední dívčí škola v pravém slova smyslu, byla založena již v roce 1890 zásluhou 15

Elišky Krásnohorské, nazvaná Minerva. Tato škola byla počátkem vývoje vyššího dívčího vzdělání ve střední Evropě. Zájem studentek stoupal, a proto byla v roce 1900 zřízena pro dívky šestiletá lycea. (Vališová, Kasíková, 2007, s. 77) Velká změna v oblasti vysokých škol nastala v roce 1882. Dosud známá Karlova univerzita se dne 28. 2. 1882 rozdělila na dvě - českou a německou. (Vališová, Kasíková, 2007, s. 77)

16

2 Vývoj školství v meziválečném období

2.1 Školství v Československé republice v období 1918 – 1939 Vznik

samostatného

československého

státu

vyvolal

živou

diskusi

k otázkám koncepce školské soustavy. Ve školství nastala jistá změna a to uvedením Zákona o zrušení celibátu učitelek v roce 1919. (MŠMT, 165 let Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy) Samotní učitelé se snažili ovlivňovat školskou politiku státu, a proto se roku 1920 uskutečnil první sjezd československého učitelstva pod záštitou prezidenta T. G. Masaryka. Sjezd měl pracovní charakter a usiloval o stanovení kulturního a školského programu. (Jůva, 2001, s. 37) Legislativní úpravu poskytl tzv. Malý školský zákon v roce 1922, který provedl změny školství v národním a demokratickém duchu. Po formální stránce byla přejata struktura školství z posledních desetiletí Rakouska-Uherska. (Jůva, 2001, s. 37) Tento zákon byl účinný od 21. 8. 1922 do 1. 1. 1945 a nazýval se ,,malý“ protože zavádět jen malé opatření v doposud platném Hasnerově zákoně z roku 1869. Nastolil osmiletou školní docházku v celém ČSR. Také zrušil novelu z roku 1883 a tím i úlevy ve školní docházce, a proto byla opět zavedena výuku tělesné výchovy pro dívky. Dále do školní výuky zavedl nové dva předměty – občanskou nauku a výchovu a ruční práce pro chlapce. Hlavním úkolem bylo ve školním roce 1932-1933 snížit počet žáků na jednoho učitele z původních 80 žáků na 60 žáků. Do školské soustavy byly také zavedeny mateřské školy. (Hledíková, Janák, Dobeš, 2007, s. 284-285) Střední všeobecně vzdělávací školy - gymnázium, reálné gymnázium, reformní reálné gymnázium a reálka, si uchovaly rozdělení na nižší a vyšší stupeň a délku studia. Všechny zmiňované školy měly jedno společné, a to výuku cizích jazyků. Reálka byla označena jako škola s nejnižším podílem vyučování cizího jazyka, oproti gymnáziím a reálným gymnáziím kde vyučování cizích jazyků činilo polovinu vyučovací doby. Střední školy byly ukončeny závěrečnou maturitní zkouškou, která představovala vstupenku na vysokou školu odpovídajícího směru bez přijímacích zkoušek. Pokud student střední školy zamýšlel studovat jiný směr vysokoškolského studia, musel složit rozdílové přijímací zkoušky. Student mohl 17

opustit střední školu už po ukončení nižšího stupně a dále pokračovat na obchodní akademii, učitelském ústavu nebo vyšší průmyslové či hospodářské škole. Student měl ještě další možnost a to tzv. abiturientský kurz, jenž probíhal na středních odborných školách, byl určen pro ty studenty, kteří absolvovali střední školu a postrádali zájem studovat na škole vysoké. Kurz jim umožnil hladký přestup a rychlé zapracování v praxi. Ve zmíněném období byl zaznamenán velký nárůst počtu vysokých škol. Vedle první české univerzity Karlovy byla v roce 1919 založena druhá česká univerzita a to Masarykova univerzita v Brně. V tomto roce vznikla první škola v hlavním městě na Slovensku – Univerzita Jana Amose Komenského. Díky Marešovým zákonem, vydaným v roce 1920, byla Univerzita Karlova označena za pokračovatelku staroslovanského Karlova vysokého učení. Bohužel trvalo dlouhých 16 let, než byl tento zákon realizován a Univerzitě Karlově byly odevzdány insignie, archiv, knihovna a Karolinum. (Vališová, Kasíková, a kol, 2010, s. 78 – 80) Z uvedených skutečností je zřejmé, že období první republiky se neslo v neustálé snaze o realizaci školské reformy. Ve skutečnosti žádné podstatné změny od doby Rakouska – Uherska nenastaly. (Vališová, Kasíková, a kol, 2010, s. 82 – 83)

2.2 Školství v období protektorátu Čechy a Morava Území protektorátu se skládalo ze dvou zemí - Čech a Moravy. Celá oblast byla okupovaná nacistickým Německem, a to od 15. března 1939 do 9. května 1945, kdy Německo kapitulovalo. Protektorát vznikl 16. března 1939 na území českých zemí důsledkem Mnichovské dohody. (Gerhart, Kuklík, 1996, s. 315) Potom co byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava došlo k velkému otřesu ve školské správě. Otázky školství, které do této doby byly v pravomoci české vlády, získala do své kompetence Velkoněmecká říše. Protektorátní Ministerstvo školství a národní osvěty začalo uplatňovat politiku Velkoněmecké říše, která přispěla k pozvolné likvidaci českého školství. Následkem tohoto jednání byl rapidní pokles počtu českých středních škol, gymnázií i reálek, na druhou stranu bylo zaznamenáno prudké navýšení počtu německých škol. Později přišly na řadu 18

i české vysoké školy, které se uzavřely nejprve na dobu určitou trvající tři roky, a poté bylo toto rozhodnutí pozměněno na dobu neurčitou. (Bianchi, 1973, s. 476) Významnou osobností této doby se stal Emanuel Moravec. Od roku 1942 zastával funkci ministra na Ministerstvu školství a národní osvěty a později stanul v čele Ministerstva lidové osvěty. Bylo to nově zřízené ministerstvo, které dříve působilo pod názvem Úřad pro lidovou osvětu. Ujmulo se otázky kultury a umění, které patřily do kompetence Ministerstva školství a národní osvěty. Rok 1942 je spjat s výraznou změnou ve školství. V tomto roce došlo k rozpuštění zemských školních rad. Veškerá pravomoc a rozhodování v oblasti školství, které do této doby spravovaly zemské školní rady, přešly do kompetence ministerstva. Zrušení okresních školních výborů, místních školních rad a místních výborů v roce 1943 byla pravomoc nad těmito úřady svěřena do rukou nově zřízeného školského oddělení na úrovni okresů a starostům na úseku obcí. (MŠMT, 165 let Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy) V rámci exilové vlády Československé republiky uznávané demokratickými státy, byla od roku 1942 správa záležitostí patřících do oblasti Ministerstva školství a národní osvěty předána do kompetence ministra vnitra Juraje Slávika. (MŠMT, 165 let Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy)

19

3 Vývoj školství v poválečném Československu do současnosti

3.1 Školství v Československu v letech 1945 až 1953 Jako období s velmi napjatou atmosférou v otázkách budoucího vývoje školství se zapsalo do historie poválečné období Československa v letech 1945 – 1948. Tehdejších politici a pedagogové se prosazovaly o to, aby školství pokračovalo v duchu předválečného demokratického období. Špatná ekonomická situace státu zapříčiněná nacistickou okupací způsobila, že navázání školské správy na předválečnou by bylo značně složité. Jediným řešením jak postavit opět školskou správu v Československu na nohy, je její reforma, a to vytvoření jednotné školské soustavy. (Vališová, Kasíková a kol, 2007, s. 84) Za hlavního představitele reformátorů školské správy byl označován Zdeněk Nejedlý, který od května roku 1945 zastával funkci ministra na nově obnoveném Ministerstvu školství a osvěty. Nejedlý a ostatní příznivci jeho reformy měly v úmyslu prosadit tzv. uniformní, pro všechny stejnou, jednotnou školu. V letech 1946 – 1948 se do otázek prosazování reformy připojovaly politické strany, církve, ministerstva atd. Prezident republiky E. Beneš přijal v dubnu roku 1947 delegaci Svazu zaměstnanců školství a osvěty (Revolučního odborového hnutí), a rozhodl se pro souhlas s provedením jednotné školy a realizaci svěřil do rukou odborníkům. (Vališová, Kasíková a kol., 2007, s. 84) Zákonem č. 100/1946 Sb. byly v roce 1946 založeny pedagogické fakulty při univerzitách v Praze, Brně, Olomouci a Bratislavě. Sloužit především pro vzdělání učitelů. Vysokoškolské studium se členilo dle zařazení studujícího učitele. Roční studium bylo stanoveno pro učitelky mateřských škol, dva roky pro učitele obecných škol a tři roky pro učitele měšťanských škol. Převrat v únoru roku 1948 měl velký význam pro historii Československa. V čele republiky se ocitl Klement Gotvald, dosavadní předseda komunistické strany Československa a vlády se zmocnili komunisté. Stejného roku byl vydán zákon č. 95/1948 Sb., o základní úpravě jednotného školství. Každý konkurenční studijní ústav byl označen za zbytečný a byl zrušen. Netrvalo dlouho a veškeré školství bylo zcela zestátněno. Zákon umožňoval všem dětem jednotné vzdělání a výchovu. Do školské soustavy byly začleněny mateřské školy, které navštěvovali děti předškolního věku od tří do 20

šesti let, dále sem patřily školy národní, střední a školy tří stupňů, které se rozdělovaly na povinné základní odborné školy a výběrová gymnázia a vyšší odborné školy. Zákon také zapojoval odborné školství do školského systému. (Zákon č. 95/1948 Sb., o základní úpravě jednotného školství)

3.2 Období v letech 1953 až 1989 Nemalé změny pro rozvoj školství v československé republice vyvolal rok 1953. Nařízením vlády byl přejmenován ústřední školský orgán na Ministerstvo školství a osvěty a dále také došlo ke sloučení Ministerstva vysokých škol a Ministerstva školství a osvěty ve společné Ministerstvo školství. Současně bylo zřízeno Ministerstvo kultury, které převzalo úkoly ministerstva školství a osvěty. V roce 1953 byla povinná školní docházka snížena na osm let a zavedena jedenáctiletá střední škola. Zkrácení druhého stupně o jeden rok vedlo k navýšení učiva v prvním stupni. Následkem toho bylo to, že postup ze čtvrtého ročníku do pátého představovalo pro velkou část dětí velký problém. Tato situace se dávala za vinu učitelům, kterým se zvýšilo procento neúspěšných žáků, kteří propadali. V roce 1958 se 11. sjezd KSČ mimo jiné zabýval nevyhovujícím stavem ve školství. Všichni souhlasili s prodloužením základního vzdělání a stanovily nové cíle a směr vzdělání. Žák si měl ze školy odnést nejen všeobecné znalosti, ale i základy zručnosti, pro případ zařazení do skupiny manuálně pracujících lidí. (Vališová, Kasíková a kol., 2007, s. 85) Tyto změny byly zajištěny zákonem č. 186/1960 Sb., o soustavě výchovy a vzdělávání. Jedná se již o třetí školský zákon v pořadí, kterým se zásadně mění školská správa. Byly zřízeny základní devítileté školy, na kterých se realizovala povinná školní docházka. Ministerstvo školství a kultury převzalo kontrolu škol i mimoškolních výchovných zařízeních. V oblasti středního školství se začaly objevovat odborná učiliště, učňovské školy a střední odborné školy. Nově byla zřízena škola pro pracující lid, který si chtěl doplnit vyšší vzdělání. Během jednoho roku mohl „třídně uvědomělý“ dělník dosáhnout úplného středního vzdělání. Politické myšlení státu směřovalo k pracovním principům. Tento systém se zaváděl do učebních osnov už na základní devítileté škole, byl vytvořen nový předmět nazvaný pracovní výuka. Ani Střední všeobecně vzdělávací školy neunikly tomuto směru. Studenti vedle teoretické výuky museli zvládnout praxi ve 21

výrobě. Praxe se absolvovala jeden den v týdnu ve školním roce a tři týdny o letních prázdninách. Maturant měl pak získat jak maturitní vysvědčení, tak i výuční list. Tato myšlenka však neměla budoucnost. Výrobní podniky nedokázaly vytvořit potřebná místa pro vykonávání odborné praxe studentů a studenti tak byli často na praxi úkolováni nekvalifikovanými pracemi např. úklidem apod. Zanedlouho byla nevyhnutelná změna přístupu výuky na školách. (Vališová, Kasíková a kol, 2007, s. 86) Školská správa zaznamenala podstatnou přeměnu nejen v obsahu, ale i ve struktuře začátkem 70. let. Vychází zákon č. 168/1968 Sb., o gymnáziích, který se navrátil ke čtyřletému všeobecnému vzdělání ukončeným maturitou. Název byl ponechán. (Chmelík, 2010, s. 28) Další školský zákon č. 63/1978 Sb., o opatřeních v soustavě základních a středních škol vyšel v roce 1978. Byla zavedena desetiletá povinná školní docházka. Jednalo se o integraci osmileté základní školy a dvou let na jakémkoliv typu střední školy. Tímto způsobem studia žák dosáhl středního vzdělání. (Zákon č. 63/1978Sb., o opatřeních v soustavě základních a středních škol) Střední odborné učiliště bylo nově vytvořeným typem střední školy, který se zaměřoval na čtyřletý studijní program - učňovské studium. Studium na takové škole bylo ukončeno po čtyřech letech maturitní zkouškou a žák mohl uvažovat o vysokoškolském studiu. Díky tomu se stal tento typ škol rovnocenným s ostatními středními školami. Bylo zavedeno tzv. následné, večerní nebo dálkové studium, které dalo možnost studentům získat maturitní vysvědčení za kratší dobu, dříve než u čtyřletých oborů. Studium na střední škole nebylo jednoduché, ovšem dostat se na tuto školu, bylo ještě složitější. Pro vstup na střední školu musel mít žák doporučení ze základní školy. Nejvíce však záleželo na tom, jaké měl uchazeč politické předpoklady. (Vališová, Kasíková, a kol, 2007, s. 87)

3.3 Vývoj školství po roce 1989 Změnou společenských poměrů nastala nutnost přehodnocení a úpravy stávajících učebních osnov. Česká pedagogická teorie navázala na tradice školství hlavně z předmnichovské republiky a navázala kontakty se západní pedagogikou. Pro rozvoj českého školství bylo významné i umožnění vzniku alternativního školství. Vznikala řada alternativních škol jako např. školy církevní, 22

waldorfské, daltonské, Montessori, Zdravá škola aj. Kromě toho se také rozšiřovala síť vysokých škol a vznikaly odborné školy. Dále proběhla změna kurikula – uvolnění povinnosti učebních plánů a osnov např. svobodná volba učebnic, možnost vytvořit vlastní vzdělávací program a možnost vlastní úpravy obsahu. Formální rámec školské reformy je dán přechodem od jednotných osnov pro všechny školy k zhotovování rámcových vzdělávacích programů (RVP), podle kterých si školy vytváří své vlastní jedinečné školní vzdělávací programy (ŠVP). Zavádění vlastních ŠVP a tvorba a schvalování RVP se uskutečňuje postupně. (Juríková, 2011, s. 74)

3.4 Současný školský systém Školský

systém

formují

školské

instituce

a

školy,

který

patří

k nejorganizovanější části výchovně- vzdělávací soustavy společnosti, která má zabezpečit reprodukci společnosti, připravit mladou generaci pro práci a život ve společnosti, umožnit reprodukci na vyšší úrovni, která vy umožnila individuální i společenský rozvoj. Škola a školský systém nejsou pouze vzdělávací instituce, ale i instituce sociálního ovlivňování. (Jůva, 2001, s. 105) Mezi funkce školy patří: vzdělávací, výchovná, ochranná, kvalifikační, selekční a integrační. (Juríková, 2011, s. 75)

3.4.1 Teorie školských systémů ,,Pojem školský systém (vzdělávací soustava). Soubor všech škol, školských zařízení a jiných vzdělávacích institucí, jejich pracovníci, materiální a finanční prostředky, legislativní úpravy, který jako celek zajišťuje ve státě realizaci vzdělávání.“ (Průcha, Walterová, Mareš, 2003, s. 298) Stupně škol se týkají určitých věkových úrovní žáků, označují se jako – preprimární, primární, sekundární a terciální. Školy se dále rozlišují podle zřizovatele, kurikula a zaměření např. hotelové, pedagogické, zdravotní aj. (Juríková, 2011, s. 75)

23

3.5 Vzdělávací soustava a školy Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiné vzdělávání č. 561/2004 Školský zákon. (Juríková, 2011, s. 78) Typy škol:  Mateřská škola  Základní škola  Střední škola – ,,Soustava škol poskytujících středoškolské vzdělávání, následující po ukončení vzdělání základního. V ČR ji tvoří: gymnázia, střední odborné školy, střední odborná učiliště a to včetně speciálních středních škol.“ (Průcha, Walterová, Mareš, 2003, s. 232) Po roce 1989 se u nás soustava středního školství výrazně proměňovala. Značně se zvýšil celkový počet středních odborných škol a počet žáků v nich a dále byly zřizovány soukromé střední školy. Novým typem škol se stávají střední integrované školy. (Průcha, Walterová, Mareš, 2003, s. 233)  Konzervatoř  Vyšší odborná škola  Základní umělecká škola  Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky (Juríková, 2011, s. 78)

24

4 Odbornost a pedagogické dovednosti 4.1 Odbornost 4.1.1 Odborné vzdělání Odborné vzdělání je pro učitele odborných předmětů nezbytné. Díky odbornosti učitel takzvaně ,,ví co učit“. Základy získá na střední odborné škole nebo na odborném učilišti, popřípadě v odborně zaměřeném programu na vysoké škole. Samotné vzdělání však často nestačí a proto je nutný další odborný rozvoj. Avšak v některých odvětvích jsou možnosti dalšího odborného rozvoje velmi omezené. V České republice není mnoho univerzit s programem zaměřeným na učitelství odborných předmětů. Vzhledem k povinnosti všech učitelů odborných předmětu doplnit si vysokoškolské vzdělání je o takové programy v poslední době velký zájem. Pedagogické fakulty, kde je možné získat vzdělání denní nebo kombinované formy nalezneme například v Praze, Plzni, Českých Budějovicích, Hradci Králové nebo Liberci. Fakulty by se měly zaměřit především na profesionalitu budoucího učitele. „Ti, kdo připravují budoucí učitele na jejich profesi, si musí nutně klást otázku: Jakou osobností má být učitel, který se bude podílet na rozvoji dítěte během jeho školní docházky, učitel, který má položit základy jeho perspektivního celoživotního vzdělávání?“ (Dytrtová, Krhutová, 2009, s. 16) Učitel by měl stále inovovat svoji odbornou kvalifikaci, jelikož se stále rozvíjí nové výrobky, pomůcky i postupy. K tomu by mu měly sloužit návštěvy školení, hledání informací na internetu a čtení odborných časopisů a knih. Aby si učitel udržel odbornost, je pro něho proto velmi důležité neustálé sebevzdělávání. 4.1.2 Odborná praxe Odborná praxe se výrazně podílí na kvalitě předávaných znalosti. ,,Důležitým momentem pedagoga odborného vzdělání je i jeho široká praktická zkušenost v daném oboru, stále obohacována aktivní účastí na vědeckém, technickém a kulturním životě společnosti.“ (Jůva, 2001, s. 57) Pokud je učitel schopen žákům zprostředkovat vlastní zkušenosti, žáci látku lépe pochopí a snáze 25

si ji osvojí. ,,Od mladého učitele očekávají zpravidla žáci, rodiče i spolupracovníci nové a netradiční přístupy k problémům výchovně vzdělávací práce, nové prvky, změnu, ,,oživení“ v ustálené hladině školy.“ (Šimoník, 1995, s. 15) Zde Šimoník poukazuje na to, že jsou na učitele kladeny velké nároky na inovaci přístupů a řešení problémů avšak dle mého názoru je může získat především dostatečnou praxí v oboru. Učitel odborného předmětu musí být v kontaktu s aktuálními trendy, pokud by tomu tak nebylo, velmi by ztížil nástup jeho absolventů do praxe. 4.2 Pedagogické dovednosti 4.2.1 Pedagogické vzdělání ,,Učitel by měl být především odborníkem v procesech výchovy a vzdělávání, měl by být schopen fundovaně a citlivě napomáhat rozvoji osobnosti žáka.“ (Šimoník, 1995, s. 3) Aby učitel odborných předmětů dovedl své odborné zkušenosti a znalosti předat, potřebuje, a to je dáno i zákonem, pedagogické vzdělání. Některé obory odborného zaměření jsou ukončeny maturitní zkouškou a jiné zkouškou závěrečnou. Pokud chce absolvent školy vyučovat, je zapotřebí si maturitní zkoušku doplnit. Dále je jeho povinností doplnit si i pedagogické vzdělání. Učiteli odborného výcviku stačí i získání pedagogického minima, ale v případě učitele teorie odborných předmětů je jeho povinností vystudovat úplné vysokoškolské studium. „Je jasné, že kvalita učitelských kádrů je určována tím, kdo si tuto profesi vybírá jako budoucí povolání a kdo a jak se na ni připravuje studiem.“ (Průcha, 2002, s. 24) Pedagogické fakulty připravují budoucí učitele odborných předmětů hlavně z pedagogického a didaktického hlediska. Učí je důležité dovednosti jako např. správný přístup k žákům, k výuce a práci s pomůckami. K hlavním předmětům pedagogické výuky patří především pedagogika, psychologie, didaktika a odborná praxe. Studenti se v těchto předmětech učí základním pedagogickým vědomostem a modelovým situacím, které jim přibližují reálnou výuku. Pedagogické vzdělání je tedy pro učitele nepostradatelné jelikož mu předává návod, jak vyučovat, jak se chovat při výuce, k žákům a jak využívat pomůcky. Pokud učitel nemá toto

26

vzdělání, chybí mu základní předpoklady pro výuku a není schopen předvést požadovaný výkon ve vyučování. Kvalifikace učitele se formuje vzděláním, ale především následnou praxí ve školství. Průchově knize se dočteme, že kvalifikace je něco jiného než pedagogická způsobilost. „Lze to vyjádřit tak, že ten, kdo dosáhl kvalifikace učitele, ještě nemusí mít způsobilost k výkonu povolání.“ (Průcha, 2002, s. 31) S tímto názorem se shoduje i s Dvořáčkem „Samotné, byt’ sebelepší vzdělání v oboru, však úspěch v učitelské práci nezaručuje.“ (Dvořáček, 2005, s. 174) Studium učitele nekončí vysokoškolským vzděláním, vzdělávat by se měl celý život, aby si zajistil kvalifikaci pedagoga a udržel krok s měnící se společností. Šimoník ve své knize Začínající učitel zdůrazňuje fakt, že pokud učitel nastoupí po studiu do pedagogického procesu, musí ihned ovládat všechny povinnosti náležící učiteli. Zatímco jiné profese, jako jsou např. stavební inženýři, právníci či jiní, postupně zvyšují náročnost svých úkolů. „I proto je činnost začínajících učitelů provázená řadou chyb a nedostatků. Problémy nastupujících absolventů jsou v učitelské profesi umocněny složitostí výchovně vzdělávacího procesu, nutností okamžitého a samostatného ˇřešení často nepředvídatelných situací a také plnou osobní odpovědností za dosažené výsledky.“ (Šimoník, 1995, s. 8) 4.2.2 Pedagogická praxe Pro budoucí učitele je nezbytně nutné setkání s realitou výuky. S tou se mohou setkat v rámci pedagogických studií během odborné praxe na sjednaných školách. Učiteli je na těchto školách umožněn kontakt s žáky a výukou. Díky těmto praxím si mohou studenti vyzkoušet své dosud nabyté teoretické dovednosti. „Studenti učitelství by měli být vedeni k hlubšímu poznání pedagogických situací a dospět k jejich porozumění na základě sebereflexe své praxe na školách.“ (Dytrtová, Krhutová, 2009, s. 11) Tato praxe je však krátká a nabídne budoucímu učiteli ve většině případech pouze neúplnou představu o výuce. Na tuto situaci ve své knize Klíčové dovednosti učitele, Cesty k lepšímu vyučování reaguje Kyriacou. „Je paradoxní, že sledováním práce úspěšných a zkušených učitelů začínající učitelé obvykle nezískají příliš konkrétních informací o řídících (manažerských) dovednostech potřebných k úspěšnému vedení hodiny.“ (Kyriacou, 2012, s. 63) A 27

proto je absolvent pedagogické vysoké školy připraven na svou profesi jen částečně. Po ukončení studia je tedy učitel odkázán na své nabyté dovednosti a omezené zkušenosti. Musí proto sám poznávat a uvědomovat si, kdy a jak jednotlivé postupy a metody použít. Je tedy na jednotlivcích jak si s touto situací poradí, někteří řeší situace intuitivně, dalším pomůže delší kontakt s praxí. Tato praxe představuje pro každého jinou náročnost na vlastní fyzické i psychické nasazení právě kvůli individuálnímu přístupu.

28

5 Současné formy a další vzdělávání pedagogických pracovníků středoškolských škol

5.1 Legislativní rámec dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků Další vzdělává pedagogických pracovníků je ošetřeno legislativně zákony a vyhláškami. Mezi tyto zákony a vyhlášky patří:  Zákon č. 561/2004 Sb., ze dne 24. 2004 září o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).  Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících (pozdější úprava)  Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů  Zákon č.179/2006 Sb. ze dne 1. srpna 2007 o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání) Převážná část tohoto zákona nabývá účinnosti 1 srpna 2007.  Vyhláška 317/2005 Sb. MŠMT, o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků, která nabývá účinnosti dnem 1. září 2005  Vyhláška 317/2005 Sb. Tato vyhláška nabyla účinnosti dnem 1. září 2006. (MŠMT, Legislativní normy a související informace.) „V českém školství je pojem dalšího vzdělávání učitelů nejčastěji spojován s mimoškolními a školními vzdělávacími akcemi ve formě přednášek, školení, kurzů, seminářů, výcviku nebo dílen.“ (Lazarová, 2006, s. 20) Celoživotní vzdělávání „V rámci své vzdělávací činnosti může vysoká škola poskytovat bezplatně nebo za úplatu programy celoživotního vzdělávání orientované na výkon povolání nebo zájmově. Bližší podmínky celoživotního vzdělávání stanoví vnitřní předpis“ (Zákon č. 111/1999Sb. §60 odst. 1) Doplňujícím pedagogickým studiem ke splnění kvalifikačních předpokladů se zabývá vyhláška č. 317/2005 Sb. - získání kvalifikace učitele a zákon č.563/2004 Sb. (MŠMT, vyhláška č. 317/2005 Sb., 2011)

29

Z výše uvedených zákonů a vyhlášek vyplývá v zásadě toto: Učitel odborných předmětů střední školy nabývá odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu. Člověk, který se tedy chce stát učitelem odborných předmětů, má možnost zvolit si ze tří oblastí studia. Může si vybrat studium pedagogických věd orientované na přípravu učitelů odborných předmětů střední školy nebo studium pedagogických věd orientované na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů druhého stupně základní školy a všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy studijního oboru, který splňuje odpovídající charakter vyučovaného odborného předmětu. Další možností může být i studium pedagogických věd orientované na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy studijního oboru, který odpovídá charakteru vyučovaného odborného předmětu.

5.2 Formy dalšího vzdělávání Učitelské profesní vzdělání má dvě složky, které jsou v těsné souvislosti a oboustranné podmíněnosti: profesní příprava - učitelské studium profesní příprava – praxe, samostudium a další vzdělávání učitelů Další vzdělávání je vázáno úrovní a charakterem přípravného vzdělávání, navazuje na toto vzdělání, rozvíjí a doplňuje toto vzdělání, ale v žádném případě ho nemůže nahradit. Další vzdělávání je součástí profesního rozvoje jedince. (Kohnová, 2004, s. 59) Formy používané učiteli: Přednáška – patří k nejčastějším způsobům dalšího vzdělání - z časového hlediska se jedná o krátkodobou akci s cílem rozšíření vědomostí a nabytí nových informací. Kurz – podle náročnosti obsahu mohou být kurzy krátkodobé, střednědobé, dlouhodobé či jednorázové akce. Bývá vymezován velmi nejednotně. Tento pojem je obvykle spojován se vzděláváním v oblasti výpočetní techniky, jazyků ale i se získáváním jiných specifických dovedností. Jde tedy o nácvik konkrétně vymezených dovedností. Cílem bývá rozšíření znalostí, získání nových dovedností nebo naučení se novým postupům. Kurzy podle typu bývají ukončeny zkouškou a vydáním certifikátu o absolvování kurzu. 30

Seminář – čas vymezený pro seminář se může pohybovat od několika málo hodin, po dobu několika dní a to i opakovaně s tematickými návaznostmi. Cílem semináře bývá zvýšení znalostí, získání informací či zkušeností. Jako obvyklý prostředek se zde uplatňuje diskuse a reflexe. Výcvik – jedná se o dlouhodobou akci zakončenou zkouškou a bývá zaměřen na osobní rozvoj, který je obvykle spojen s psychologickou tematikou. Cílem výcviku bývá získat širší definovanou dovednost a znalost. Dílna – ve spojitosti s dalším vzděláváním učitelů se hovoří tehdy, jede-li o krátkodobý nácvik psychomotorické dovednosti nebo určitých postupů s ukázkami konkrétní praxe. Samostudium – je zcela individuální záležitostí každého jednotlivce dle jeho aprobace. Vzhledem k neustálým novinkám a změnám ve všech oblastech je jedinec, který nechce být pozadu, nucen se neustále vzdělávat. Nemá-li jiné možnosti, je mu nejbližší forma samostudia. K této činnosti každému postačí využít odbornou literaturu, knihovní fondy, odborné časopisy a periodika vydávaná specialisty v daném oboru a informační zprávy. (Lazarová, 2006, s. 22) Tento výčet není jistě úplný, ale zaměřuje se pouze na ty formy vzdělávacích akcí, se kterými se v nabídkách organizátorů dalšího vzdělávání učitelů nejčastěji setkáváme. Všechny tyto výše zmínění formy vzdělávání jsou typické častěji jako mimoškolní akce, mohou se však odehrávat i ve školním prostředí. Učitelé se během své profesní kariéry setkávají s řadou různých aktivit, které podporují jejich profesionální růst. Často je berou jako samozřejmou součást své praxe a neuvědomují si jejich přínos pro vlastní práci. Nepovažují je tedy za aktivity dalšího vzdělávání. Mezi tyto formy patří: např. schůze, předmětové komise, různá školení, konzultace s kolegy, kolegiální hospitace aj. (Lazarová, 2006, s. 23) Po vyhodnocení dotazníků zjistíme, jakou formu dalšího vzdělávání učitelé upřednostňují. Mezi mé vzorky budou patřit odborné a hotelové školy v Libereckém kraji - Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Česká Lípa, Euroškola Česká Lípa střední odborná škola s.r.o., Střední škola řemesel a služeb Jablonec nad Nisou, Střední škola hospodářská a lesnická Frýdlant, Střední škola gastronomie a služeb Liberec, Střední odborná škola Liberec, Střední škola 31

Lomnice nad Popelkou, Obchodní akademie, Hotelová škola a Střední odborná škola Turnov.

5.2.1 Současné trendy v dalším vzdělávání pedagogických pracovníků Internet - je ryze samostatný informační kanál, poskytující další vzdělávání. Internetové portály nabízí cenné zdroje informací ve všech oborech. Jakýkoliv učitel střední školy najde na internetovém portálu důležité informace pro svůj obor. Je samozřejmě jasné, že né každému učiteli vyhovuje elektronická podoba textu.(Gajdoš, 2011, s. 18) E-learnig - díky možnostem výpočetní techniky a internetu je učitelům nabízena nejmodernější forma studia metodou e-learnigových kurzů podle jejich aprobace a typu školy. Tato metoda je velice oblíbená. Z pohledu učitele-žáka je e-learnigový kurz velmi výhodný. Není nutné, aby byli v určitou dobu v učebně, není nezbytné cestování do místa studia, časová náročnost, náklady na cestovné a nemusí řešit uvolňování ze zaměstnání, nebo hlídání dětí u učitelek matek. Před přihlášením do kurzu se doporučuje prověření, zda je zvolený kurz akreditován. Pro absolvobání kurzu postačuje běžná výpočetní technika, nejsou nutné žádné speciální aplikace, ovládání programu je více méně interaktivní záležitostí. Účastník kurzu si smí zvolit kurz s lektorem nebo bez něj. Po výběru kurzu uhradí poplatek a dle svých časových možností studuje z domova. Poplatek za e-learnigový kurz lze v některých případech uhradit z fondu dalšího vzdělávání pedagogického

pracovníka.

Jediné

omezení,

které

musí

učitel-žák

e-

learningového kurzu dostát, je jeho časový rozsah.(Gajdoš, 2011, s. 19) Učitelům středních škol se v současné době nabízí uspokojivě široká škála možností dalšího vzdělávání. Vše závisí pouze na jejich osobní angažovanosti a motivaci se dále vzdělávat.

32

6 Liberecký kraj

6.1 Charakteristika kraje Liberecký kraj zaujímá geografickou polohu při hranici se SRN (v délce 20 km – Svobodný stát Sasko – okres Löbau-Zittau) a Polskem (130 km – Dolnoslezské vojvodství). Kraj se nachází v blízkosti nejvýznamnějších dopravních uzlů střední Evropy. Krajské město Liberec se nalézá přibližně v centru kraje severně od hlavního města ČR Prahy. Území Libereckého kraje představuje pouze čtyři procenta rozlohy ČR a člení se do čtyř okresů – Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Liberec a Semily. (Asociace krajů České republiky, Charakteristika kraje) Z přírodovědeckého hlediska patří Liberecký kraj k vysoce významným regionům a vyznačuje se velkou pestrostí přírodních ekosystémů, vysokou koncentrací chráněných území a botanicky a zoologicky významných lokalit. V kraji lze nalézt 5 chráněných krajinných oblastí (České středohoří, Jizerské hory, Lužické hory, Český ráj, Kokořínsko), dále také 8 národních přírodních rezervací, 9 národních přírodních památek, 36 přírodních rezervací, 68 přírodních památek. (Český statistický úřad, Charakteristika kraje)

6.2 Obyvatelstvo Libereckého kraje Ke konci roku 2013 měl Liberecký kraj celkem 438 609 obyvatel (4,2 % z České republiky) na základě tohoto ukazatele je tak druhý nejmenší. Průměrná hustota 138,6 obyvatel na km2 přesahuje republikový průměr (133,3 obyvatel na km2). Nejvyšší počet obyvatel je v okresech Jablonec nad Nisou (223,8 obyvatel na km2) a Liberec (173,3 obyvatel na km2). K 31. 12. 2013 bylo na území kraje 215 obcí a průměrná rozloha obce dosahovala 14,7 km2. Podíl městského obyvatelstva činil 77,6 %. Pouze okres Semily je méně urbanizován. Ve městech bydlelo jen 57,5 % obyvatel. Hlavním centrem kraje je se 102 301 obyvateli město Liberec. Druhým největším městem je Jablonec nad Nisou se 45 453 obyvateli. Populační vývoj Libereckého kraje se výrazně nevychyluje od vývoje v ostatních krajích České republiky. Obyvatelstvo má proti republikovému průměru mizivou mladší věkovou strukturu. (Český statistický úřad, Charakteristika kraje) 33

6.3 Trh práce v Libereckém kraji Liberecký kraj má z velké části průmyslový charakter. Tradiční textilní průmysl ztratil v průběhu dvaceti let své dominantní postavení. V posledních letech se projevila hospodářská recese i v průmyslu skla a bižuterie. Zpracovatelský průmysl je zaměřen na výrobu automobilů a výrobu pryžových a plastových výrobků. Významnou součástí ekonomiky Libereckého kraje je cestovní ruch. Zemědělství je pouze doplňkovým odvětvím. (Český statistický úřad, Charakteristika kraje) Liberecký kraj se v roce 2013 podílel 3,3 % na celkovém HDP České republiky a hrubý domácí produkt na obyvatele kraje představoval 64,2 % průměrné úrovně hrubého domácího produktu na obyvatele České republiky. (Regionální informační servis, Hospodářské prostředí Libereckého kraje) Území Libereckého kraje je také známou oblastí z hlediska cestovního ruchu. Neobyčejná krajina, přírodní útvary a pozoruhodnosti, kulturně historické památky regionu se stávají cílem tuzemských i zahraničních návštěvníků. V kraji je několik specifických území (Krkonoše - západní část, Jizerské hory, Turnovsko Český Ráj, Doksy a okolí, Lužické hory, Podkrkonoší), které jsou propojeny s aktivitami spojenými s cestovním ruchem. (Oficiální portál pro podnikání a export, Charakteristika kraje) K historicky cenným objektům s vysokou návštěvností patří hrady a zámky (Bezděz, Zákupy, Lemberk, Frýdlant, Sychrov, Hrubý Rohozec, Valdštejn) a řada církevních objektů. Krajinu obohacují mnohé vodní plochy, z nichž nejznámější je Máchovo jezero. (Český statistický úřad, Charakteristika kraje)

6.4 Nezaměstnanost v Libereckém kraji Z údajů Ministerstva práce a sociálních věcí ČR k 30. 9. 2014 vyplývá, že podíl nezaměstnaných osob na obyvatelstvu v Libereckém kraji dosáhl hodnoty 7,73 %. Podíl nezaměstnaných na obyvatelstvu byl v Libereckém kraji v porovnání s ostatními kraji České republiky 6. nejvyšší a republikový. Nejnižší hodnotu ukazatele nadále vykazuje Hlavní město Praha (5,20 %), nejvyšší Ústecký kraj (10,63 %). 34

Na celkovém počtu nezaměstnaných se ženy podílely 54,4 %. Osoby se zdravotním postižením tvořily 11,7 % uchazečů a jejich počet se meziměsíčně snížil o 1,4 % na 2 758 osob. Absolventi a mladiství představovali 6,1 % uchazečů, ale na konci srpna zaznamenal jejich počet nárůst ve výši 30,8 % na 1 107 osob. Do skupiny dosažitelných ve věku 15–64 let patřilo 22 699 uchazečů a podporu v nezaměstnanosti pobíralo 4 455 uchazečů (18,9 %). V Libereckém kraji se v průběhu září nahlásilo na úřady práce nově 3 089, 3 326 uchazečům byla ukončena evidence nebo z ní byli vyřazeni. Uplatnění na trhu práce našlo 2 085 uchazečů, z toho 412 prostřednictvím úřadu práce. (Český statistický úřad, Nezaměstnanost, 2014)

35

7 Metodologie 7.1 Cíl výzkumu 7.2 Stanovení hypotéz Před začátkem vypracování diplomové práce jsem si stanovila tři hypotézy, které jsem ověřovala na středních školách v Libereckém kraji. Hypotéze č. 1: Úplné kvalifikace ve smyslu zákona dosáhne více absolventů středních škol než absolventů vysokých škol. Hypotéze č. 2: Je více učitelů, kteří mají zájem dále se vzdělávat ve svém oboru než těch, kteří o další vzdělávání zájem nemají. Hypotéze č. 3: Je více učitelů, kteří odpoví, že jim vedení školy nabízí další možnost vzdělávání než těch, kteří odpoví, že tomu tak není.

7.3 Metoda práce K potvrzení či naopak vyvrácení stanovených hypotéz je třeba provést výzkumné šetření. To bude uděláno metodou dotazníkového šetření. Dotazník bude sestaven z 12 otázek, z nichž u 11 otázek bude mít respondent za úkol vybrat vždy jen jednu nejvhodnější odpověď. U otázky č. 9 bude možnost vybrání více odpovědí.

7.4 Metoda získávání informací Informace použité v teoretické části jsem získala analýzou pedagogické dokumentace se zaměřením na střední školství. Knihy a časopisy jsem si zapůjčila v knihovnách a také jsem čerpala z dokumentů na oficiálních stránkách ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Výzkumné

šetření

jsem

prováděla

metodu

dotazníkového

šetření.

Dotazníky jsem rozdala na sekretariátech vybraných škol. Výběr středních škol byl cílený – osm hotelových škol v Libereckém kraji. Školy jsem si vyhledala v rejstříku 36

středních škol pro rok 2014 na oficiálních stránkách ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Zvolila jsem si tedy: Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Česká Lípa, příspěvková organizace, Euroškola Česká Lípa Střední odborná škola s.r.o., Střední škola řemesel a služeb, Jablonec nad Nisou, příspěvková organizace, Střední škola hospodářská a lesnická, Frýdlant, příspěvková organizace, Střední škola gastronomie a služeb, Liberec, příspěvková organizace, Střední odborná škola, Liberec, příspěvková organizace, Střední škola, Lomnice nad Popelkou, příspěvková organizace a Obchodní akademie, Hotelová škola a Střední odborná škola, Turnov. Dotazníky byly tvořeny pro vyučující odborných předmětů. V každé škole jsem rozdala takové množství dotazníků, které odpovídalo počtu učitelů na výše uvedených školách. Rozdala jsem tedy 69 dotazníků a vyplněných se mi jich vrátilo 30.

37

8 Charakteristika analyzovaných středních škol 8.1 Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Česká Lípa Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Česká Lípa vznikla 1.1.1998 sloučením třech českolipských středních škol: Střední odborné učiliště, Česká Lípa, 28. října 2707 Integrovaná střední škola technických řemesel a Učiliště Česká Lípa, Tovární 2713 Integrovaná střední škola, Česká Lípa, Svojsíkova 2945. Pro mou diplomovou práci je nejdůležitější Střední odborné učiliště 28. října, nejmodernější z těchto sloučených škol bylo učňovským zařízením uranového průmyslu. Střední odborné učiliště uranového průmyslu fungovalo od roku 1985 v nově vybudovaném rozsáhlém areálu. Vyučovaly se zde především kovoobory a učební i studijní obory související s těžbou uranu (např. studijní obor Horník, učební obory Elektrikář důlních strojů a zařízení, Vrtař a jiné). Začátkem devadesátých let, s útlumem uranového průmyslu na Českolipsku, nastala velká restrukturalizace v oborové nabídce. Obory spojené s těžbou uranu byly postupně nahrazovány převážně obory potravinářskými, gastronomickými a obory služeb – Provoz služeb domácnosti, Cukrář, Pekař, Kuchař a Číšník. V letech 2004, 2007 a 2011 se výrazným způsobem školy dotkly další procesy optimalizace. V současné době je SOŠ a SOU, Česká Lípa největší školou v Libereckém kraji s průměrným počtem 1 400 žáků, 130 pedagogů a s nabídkou 30 oborů. Škola má rozvinutou doplňkovou činnost včetně dalšího vzdělávání dospělých. Snaží se tak naplnit svoji dlouhodobou vizi: ,,Koncipovat školu jako moderní regionální vzdělávací centrum s dostatečnou prostupností počátečního a dalšího vzdělávání tak, aby odpovídala potřebám klientů školy.“ (SOŠ a SOU Česká Lípa, Historie školy) Z celkového počtu žáků studuje 4-letý obor hotelnictví: 37 žáků a 3-leté obory (cukrář, pekař a kuchař-číšník) 246 žáků. Tyto obory vyučuje celkem 11 učitelů odborného výcviku. Obor hotelnictví učí 2 učitelé, obor cukrář také 2 učitelé, obor pekař 1 učitel a obor kuchař-číšník 6 učitelů. (SOŠ a SOU Česká Lípa, Výroční zpráva) 38

8.2 Střední škola gastronomie a služeb, Liberec Střední škola gastronomie a služeb je státní školou v Liberci, která pokračuje v dlouholeté tradici výchovy žáků ve veřejném stravování. Již

v

roce

1898

byla

libereckým

Společenstvím

hostinských

a

pohostinských živností zřízena první třída pro číšníky a kuchaře. Od té doby i po celou první Československou republiku připravovala kvalitní pracovníky pro liberecké hotely, restaurace a kavárny. Po osvobození v roce 1945 pokračovala příprava číšníků a kuchařů, řezníků a cukrářů v učňovských školách a později ve Středním odborném učilišti Restaurací Liberec, které v roce 1990 získalo právní subjektivitu. Odborný výcvik byl zajišťován v učňovských střediscích hotelů a restaurací v Liberci i Jablonci nad Nisou. Výuka oborů pánský a dámský krejčí a kadeřník navazuje na tradici České průmyslové školy pokračovací, založené roku 1887 obětavou činností průkopníka českého školství v Liberci MUDr. Václava Šamánka v budově tehdejší české Matiční školy v Liberci na Svahu 8. Dnešní Střední škola gastronomie a služeb navazuje na dřívější předválečnou výchovu učňů a žáků, ale vytvořila si již vlastní novou tradici v době, kdy nesla ještě název Střední odborné učiliště. Představují ji především gastrodny, pořádané každoročně na jaře v libereckém Babylonu a v posledních letech v restauraci Centrum. Nejlepší žáci školy zde předvádějí nejen umění ve stavbě slavnostních tabulí, ale i výrobky specialit studené kuchyně a cukrářských výrobků. Neodmyslitelnou součástí gastrodnů jsou módní přehlídky modelů žáků oborů pánský a dámský krejčí a samozřejmě i módní účesy našich kadeřnic. Kromě této hlavní přehlídky připravují naši mladí kuchaři a číšníci již od druhého ročníku rauty a slavnostní hostiny při různých příležitostech pro podnikatele, kulturní instituce, školy. Krejčí a kadeřnice předvádějí svou dovednost každoročně na mnoha módních přehlídkách a odborných soutěžích. Od 1. 7. 2007 došlo ke sloučení školy se Střední školou a středním odborným učilištěm v Jablonci nad Nisou, Poštovní 10, kde se vyučují obory 39

zaměřené na obchod - prodavač, obchodník, atd. Škola má kontakty i se zahraničím. (SŠ gastronomie a služeb, Liberec, Historie školy) V současné době chodí na školu celkem 727 žáků, z nichž na Střední školu 297 a na Středním odborném učiliště 430. Na obou subjektech vyučuje dohromady 59 učitelů. Mě zajímaly obory – hotelnictví, gastronomie, gastronomienástavba, kuchař, číšník a cukrář. Tyto obory navštěvuje 380 žáků a vyučuje je 7 učitelů teoretického vyučování a 12 učitelů odborného výcviku. (Šlaich, 2013, s. 211)

8.3 Střední škola řemesel a služeb, Jablonec nad Nisou Na Střední škole řemesel a služeb se začalo vyučovat v 50 letech minulého století. V této době vedl školu dělnický ředitel, a proto škola patřila pod Jabloneckou bižuterii. Vyučovala se zde pouze teorie, praktický výcvik probíhal na jednotlivých pracovištích Generálního ředitelství Jablonecké bižuterie. V roce 1989 se škola osamostatnila a vznikl tak samostatný právní subjekt státní příspěvková organizace, jejímž zřizovatelem bylo Ministerstvo průmyslu. Dále mělo odloučená pracoviště, kde byly dílny odborného výcviku oboru brusič skla a pracoviště, na kterých se vyučovaly obory výroby umělých květin a dekorace. Zde probíhal pouze odborný výcvik. Střední škola řemesel a služeb v této době provozovala svá odborná pracoviště. Měla také své zázemí technické a ekonomické. Od roku 1989 prošla škola řadou proměn. Byl zkolaudován nový areál, ve kterém probíhá praktický výcvik. A dále se škola rozšířila o nové obory. V dnešní době má škola 9 oborů. V roce 2013/2014 ve škole studovalo 377 žáků v 17 třídách a vyučovalo na škole 23 učitelů v pracovním poměru. Odborný výcvik vedlo 7 učitelů odborného výcviku, 1 vedoucí učitel odborného výcviku a 2 učitelé odborného výcviku byli na poloviční úvazek. (SŠ řemesel a služeb, Jablonec nad Nisou. Historie a současnost školy) Ovšem mě nejvíce zajímal 3-letý obor Kuchař – číšník, který ve školním roce 2013/2014 navštěvovalo 83 žáků, tyto žáky má na starost pouze jedna 40

učitelka odborného výcviku, která má za úkol především kontrolu praxí ve kterých mají žáci odborný výcvik. (Lufinka, 2013, s. 2-11)

8.4 Střední škola hospodářská a lesnická, Frýdlant Střední škola hospodářská a lesnická Frýdlant vznikla dne 1. 4. 2007 sloučením Střední školy hospodářské Frýdlant a Střední školy lesnické Hejnice. Škola je právnickou osobou. Škola zajišťuje vzdělávání absolventů ZŠ ve tříletých učebních

oborech

s

výučním

listem

(zemědělské,

lesnické,

technické,

potravinářské a obory služeb), vzdělávání žáků speciálních škol v učebních oborech speciálního školství (technické, potravinářské a obory služeb), vzdělávání žáků ve čtyřletých studijních oborech s maturitou (zemědělské a ekologické, sociální, ekonomické), vzdělávání absolventů učebních oborů v nástavbovém studiu zakončeném maturitní zkouškou, odborný výcvik, odbornou praxi a zahraniční stáže žáků. A dále také zabezpečuje certifikované programy celoživotního vzdělání pro veřejnost s možností uznání kvalifikace po úspěšném vykonání zkoušky, vzdělávací programy pro úřady práce, veřejnou správu a neziskové organizace. Teoretická

výuka

probíhá

v

modernizovaných

třídách

vybavených

multimediální didaktickou technikou a v odborných učebnách, které přispívají k vyšší efektivitě vyučování i k užšímu propojení s budoucím povoláním. Ve školních dílnách a provozovnách, v autoškole a svářečské škole najdou žáci dostatečné zázemí pro svůj odborný růst. V současné době je škola zapojena do řady projektů, které jsou zaměřeny zejména na tyto oblasti: modernizace a inovace výuky, podpora dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, rozvoj technického a přírodovědného vzdělávání, budování technického zázemí pro odborný výcvik a odbornou praxi, pořádání odborných exkurzí a zahraničních praxí, podpora volnočasových aktivit žáků zaměřených přírodovědně a technicky. Škola má dlouholetou zkušenost se vzděláváním žáků i dospělých a díky dlouholeté dobré spolupráci se samosprávami kraje i obcí, výrobními podniky a profesními komorami, s ministerstvy zemědělství a školství, úřady práce a neziskovými organizacemi není odtržená od reality trhu práce. Dokáže pružně reagovat na změny podmínek i aktuální situaci tak, aby poskytla absolventům 41

všech vzdělávacích programů co nejlepší podmínky pro uplatnění v jejich budoucích povoláních. (SŠ hospodářská a lesnická, Frýdlant, Charakteristika) Školu navštěvuje celkem 685 žáků, které vyučuje 75 učitelů. Mne nejvíce zajímalo pracoviště školy v Bělíkově ulici, kde se vyučují obory: kuchař – číšník, stravovací a ubytovací služby a pekař, řezník – uzenář, potravinářská výroba. Tyto obory studuje celkem 135 žáků a vyučuje je 7 učitelů. Obor kuchař-číšník - 2, stravovací a ubytovací služby - 2, řezník-uzenář - 1,5 a potravinářskou výrobu 1,5. Učitelé mají rozdílné úvazky. Poloviční úvazky vznikly kombinací sudého a lichého týdne jednotlivých oborů. (Dvořáková, 2013, s. 5-17)

8.5 Střední odborná škola, Liberec Škola byla založena k 1. 9. 1961 jako Zvláštní učňovská škola v Liberci – Růžodole pro další vzdělávání žáků/žákyň zvláštních škol jako první zařízení tohoto typu v libereckém regionu. Z původních oborů – zedník, tkadlena, dámská krejčová a zahradník je dnes nabídka širší o další specializace mezi, které patří i obor stravovací a ubytovací služby. Novodobá historie školy se počíná listopadem 1996, kdy byla uvedena do provozu první část nového areálu učiliště – hlavní budova školy pro teoretickou výuku na adrese Jablonecká ulice. Odborné učiliště se v průběhu let profilovalo z původně regionálního školského zařízení na spádovou speciální školu pro zdravotně znevýhodněné žáky/žákyně i ze vzdálenějších okresů a jiných krajů republiky. Nyní rozvoj školy směřuje k zajištění kvalitního individuálně uzpůsobeného výchovně vzdělávacího procesu na základě nově připravovaných školních vzdělávacích programů. Výrazná pozornost je věnována poradenské činnosti a prevenci sociálně patologických jevů, která prostupuje celkovým působením školy. (SOŠ Liberec, Historie školy) Zaměřila jsem se na obor stravovací a ubytovací služby a zjistila jsem, že tento obor studuje 85 žáků a vyučuje ho 5 učitelů odborného výcviku. (Adamec a kol., 2013, s. 4-17)

42

8.6 Euroškola Česká Lípa Střední odborná škola s.r.o. Důležitá data z historie českolipské Euroškoly, která byla první soukromou střední školou otevřenou v České Lípě. Euroškola Česká Lípa byla založena 1. 9. 1992 a v této době probíhala výuka v 5 budovách na ulici Mariánská, Havlíčkova, Bendlova, Hálkova a 28. října. Ve školním roce 1992/1993 se otevřela třída dvouletého pomaturitního studia s 19 studenty studijního oboru Podnikové hospodaření. Školní rok 1993/1994 zahájil denní čtyřleté maturitní studium, a to ve 2 studijních oborech: Hotelová škola a Podnikové hospodaření, s prvními maturanty v červnu 1997. 1. 9. 1994 vzniklo na Euroškole Česká Lípa regionální rekvalifikační a vzdělávací centrum. O dva roky později bylo zahájeno tříleté nástavbové dálkové maturitní studium. V roce 1998 škola získala Certifikát kvality soukromých škol a také se zde realizovalo 10 běhů speciálního 6 měsíčního rekvalifikačního kurzu pro absolventy středních škol s názvem EURO, organizovaného ve spolupráci s Úřadem práce v České Lípě. Rok 2002 přinesl škole certifikát systému DIN EN ISO 9001 pro řízení kvality v oblasti vzdělávání a o dva roky později přidělilo MŠMT škole Statut informačního centra SIPVZ (státní informační politika ve vzdělávání). Euroškola za přítomnosti prezidenta republiky Václava Klause v roce 2006 zahájila činnost konzultačního střediska kombinované výuky Hospodářské fakulty Technické univerzity v Liberci, od akademického roku 2006/2007 probíhá v tomto středisku výuka kombinované formy bakalářského studijního programu B 6208 Ekonomika a management – studijního oboru 6208R085 Podniková ekonomika. Také byla škola akreditovaným centrem britské instituce City&Guilds s oprávněním organizovat mezinárodní zkoušky z anglického jazyka - International ESOL (písemné zkoušky), International Spoken ESOL (ústní zkoušky) a dále získala certifikát systému DIN ISO 29990:2010 pro řízení kvality v oblasti vzdělávání, touto normou je vytvořen první platný vzdělávací standard, který je použitelný pro všechny typy vzdělávacích institucí. A od roku 2012 do současnosti je každým rokem škola oceněna Českou studentkou unií jako střední škola roku. (Euroškola Česká Lípa Střední odborná škola s.r.o., Historie školy) 43

Ve školním roce 2013/2014 se vzdělávalo na Euroškole celkem 201 žáků ve 12 třídách denního studia a 47 žáků ve 3 třídách dálkového nástavbového studia. A pracovalo zde 19 stálých a 9 externích pedagogických pracovníků a 2 administrativní pracovnice. Z toho počtu vyučuje předměty hotelnictví a cestovní ruch pouze jeden učitel. (Kašparová, 2013, s. 3-15)

8.7 Střední škola, Lomnice nad Popelkou Střední škola je nástupcem Střední odborné školy, Středního odborného učiliště, Odborného učiliště, Učiliště a Praktické školy v Lomnici nad Popelkou a navazuje na tradici rodinné školy a učňovského školství, zaměřeného převážně na potravinářské učební obory. Rodinná škola, později dívčí odborná škola ukončila výuku v 70.letech, učňovské školství bylo rozděleno na dvě části. První část se zaměřila na učební obory pekař, kuchař, cukrář a další. Pozdějším rozhodnutím KNV Hradec Králové byla výuka ukončena a objekt předán zdravotnictví (bývalá nemocnice). Druhá část má zaměření na učební obor pečivář, později cukrovinkář, byl vyučován od roku 1950 v Učňovském středisku Průmyslu trvanlivého pečiva, později Čokoládoven v Lomnici nad Popelkou. Byli zde připravováni odborníci pro výrobu trvanlivého pečiva pro Čechy, Moravu i Slovensko. Učňovské středisko bylo po stránce teoretického vyučování součástí Učňovské školy Turnov, později to bylo odloučené pracoviště SOU Nová Paka. V roce 2003 došlo ke sloučení lesnického učiliště a výuka byla rozšířena o obor Mechanizátor lesní výroby. Výuka tohoto oboru byla však o dva roky později ukončena. Od roku 2006 škola mění svůj název podle nového školského zákona na název pod, kterým ji známe dnes.V současnosti škola sdružuje: střední školu (studijní i učební obory) s kap acitou 500 žáků, domov mládeže a školní jídelnu. Vzdělávací koncepce školy vychází z orientace na výuku potravinářských a jim příbuzných oborů. Škola rozšířila vzdělávací nabídku o obory služeb. Vyučování probíhá v učebnách pro teoretickou výuku a v odborných učebnách (jazykové, počítačové, administrativní, odborné laboratoři), zde najdete i 44

část dílen pro učební obory kuchařského zaměření. Výuka odborného výcviku všech učebních oborů probíhá v moderních dílnách. Všichni žáci mají možnost realizovat své zájmy a schopnosti při akcích, které pořádá škola (např. soutěže dovednosti, výstavky výrobků, odborné exkurze, aj.). (SŠ Lomnice nad Popelkou, Historie a současnost školy) V současné době navtěvuje školu 312 žáků, z nichž 90 žáků studuje obor Cestovní ruch, gastonomii (učební bor s maturitou) studuje také 90 žáků dále 90 žáků studuje obory cukrář a kuřach číšník a 57 žáků naštěvuje obory stravovacíubytovací služby a potravinářská výroba. Tyto žáky vyučuje 13 učitelů odborného výcviku. (Rajmová, 2013, s. 3-16)

8.8 Obchodní akademie, Hotelová škola a Střední odborná škola, Turnov Škola vznikla dne 1. 1. 2009 sloučením dvou turnovských škol – Obchodní akademie a hotelová škola, Integrovaná střední škola. Po sloučení získala škola nový název pod, kterým ji můžete znát dnes. Jelikož jsem na této škole studovala, musím říct, že toto sloučení škole velmi uškodilo. Dříve prestižní Hotelová škola a dnes škola s velkým poklesem žáků. Řízení školy je náročné, neboť vedle hlavní budovy školy ve Zborovské ulici, která je v majetku Libereckého kraje, má škola další budovu školy v Alešově ulici, která je v majetku města Turnova kde probíhá teoretická i praktická výuka, a to zejména oborů středního vzdělání s výučním listem. Další odloučené pracoviště se nachází v areálu firmy Sklostroj Turnov, kde jsou dílny pro strojírenské obory. Z výše uvedeného vyplývá, že řízení je náročné a pro jednotlivé výchovně vzdělávací činnosti jsou delegovány pravomoci. Je obrovská škoda, že tato škola ztratila svou dřívější prestiž, jelikož vedle kvalitního studia škola nabízí svým žákům velkou škálu kurzů, jako např. základní barmanský kurz, kurz studené kuchyně, Flair barmanský kurz, kurz sommelier – kadet, kurz cukrářských technologií a mnoho dalších. Škola je také místním centrem celoživotního vzdělávání v rámci Centra vzdělanosti Libereckého kraje a je zákládajícím členem Vzdělávacího centra Turnov o.p.s. Dále škola spolupracuje s Úřadem práce v Semilech, Úřadem práce v Liberci a s Okresní hospodářskou komorou Liberec. Celoživotní vzdělávání zahrnuje různé typy a formy vzdělávání. Škola poskytuje celoživotní vzdělávání ve 45

formě kurzů rekvalifikačních i zájmových. Umožňuje dospělým zájemcům získat stupeň vzdělání, a to v zejména v oboru Kuchař - číšník. Dále škola nabízí svým žákům exkurze, praxe v Českých podnicích a také v zahraničí (Německu a Řecku). Díky škole mohou její absolventi pokračovat ve studiu na vyšší odborné škole Banff and Buchan College ve skotském Fraserburghu. Jedná se o státní školu, studenti ze zemí EU neplatí školné. Vyučující anglického jazyka je v pravidelném kontaktu se studijním oddělením této školy. Několik absolventů Obchodní akademie a Hotelnictví již tuto školu studuje. Kapacita školy je 1380 žáků. V současné době navštěvuje tuto školu 646 žáků. Na hlavní budovu škole, která sídlí ve Zborovské ulici, chodí 340 žáků. A na druhou budovu v Alešově ulici chodí 306 žáků. Z celkového počtu 646 žáků studuje 115 žáků obor Cestovní ruch, 119 žáků obor Hotelnictví a obor Kuchař-číšník 96 žáků. Na této škole vyučuje 69 učitelů, z nichž 12 učí odborný výcvik. (Vaňátková, Kohoutová, 2013, s. 7-16)

46

Tabulka 1: Přehled analyzovaných škol (rok 2013/2014) Název školy

Obor

Počet žáků

Počet učitelů

(vybrané obory)

(vybrané obory)

283

11

380

19

83

1

135

7

85

5

28

1

327

13

330

12

Hotelnictví Střední odborná škola a Střední odborné

Cukrář

učiliště, Česká Lípa

Pekař Kuchař-číšník Hotelnictví Gastronomie Gastronomie-

Střední škola gastronomie a služeb, Liberec

nástavba Kuchař Číšník Cukrář

Střední škola řemesel a služeb, Jablonec

Kuchař-číšník

nad Nisou Kuchař– číšník Stravovací a Střední škola hospodářská a lesnická, Frýdlant

ubytovací služby Pekař Řezník– uzenář Potravinářská výroba

Střední odborná škola, Liberec Euroškola Česká Lípa střední odborná škola s.r.o.

Stravovací a ubytovací služby Hotelnictví a cestovní ruch Gastronomie Cestovní ruch Gastonomii Cukrář

Střední škola, Lomnice nad Popelkou

Kuchař-číšník Stravovacíubytovací služby Potravinářská výroba

Obchodní akademie, Hotelová škola a Střední odborná škola, Turnov

Cestovní ruch Hotelnictví Kuchař-číšník

Zdroj: Vlastní zpracování

47

9 Výsledky výzkumného šetření Výsledky výzkumného šetření jsou pro lepší přehlednost zpracovány do sloupcových grafů. Nad grafem je vždy uvedena otázka, pod grafem je zpracován krátký komentář k odpovědi. 1. Pohlaví 2. Věk První dvě otázky výzkumného šetření se zaměřovaly na zjištění, jestli na středních hotelových školách převažují muži či ženy na pozicích odborných pracovníků a jaká věková skupina se zde nejčastěji vyskytuje. Měla jsem určitou představu a dotazníkové šetření mi ji potvrdilo. Z rozdaných dotazníků se mi vrátil pouze jeden od muže, protože odpovídaly především ženy. Nejvíce respondentů se zařadilo do věkové kategorie 46-55 let. Na školách tedy pracují převážně starší učitelé. Z výročních zpráv analyzovaných škol jsem také zjistila, že v posledních letech pouze jedna škola přijmula absolventa vysoké školy. Tyto fakta mi potvrzuje i Zieleniecová Pavla z Univerzity Karlovy v Praze ve své přednášce na téma - Legislativní zakotvení učitele, požadavky na kvalifikaci, přípravné a další vzdělávání. Udává v ní, že stejně jako ve většině zemí má i Česká republika problémy se stárnutím učitelského sboru. V nižším sekundárním vzdělávání bylo v roce 2010 celkem 37 % učitelů starších 50 let a ve vyšším sekundárním vzdělávání se jednalo o 40 % učitelů. Avšak z daleka více šokující je nízký podíl učitelů ve věku do 40 let na českých školách – jde o 32 % v nižším sekundárním a 23% ve vyšším sekundárním vzdělávání. (Zieleniecová, 2014, s. 18) Podobně jako v ostatních zemích je i u nás školství doménou žen, i když jejich podíl klesá spolu s výší vzdělávacího stupně, na kterém učí. V nižším sekundárním vzdělání se jedná o 73,9% žen a ve vyšším sekundárním vzdělání je to 58 % žen.

48

3. Vaše pracovní zařazení dle zákona č. 563/2004 Sb.

Zdroj: Vlastní zpracování

Z grafu je zřejmé, že nejvíce odpovědí jsem získala od učitelů odborných předmětů. Hotelové školy jsou zaměřeny na odbornou výuku, a proto je důležité, aby na těchto školách byl dostatek kvalifikovaných pracovníků.

49

4. Vaše dosažené odborné vzdělání

střední odborná škola

Vaše dosažené odborné vzdělání 12

vyšší dborná škola

10

vysoká škola - bakalářský stupeň

10

vysoká škola - magisterský stupeň

8

6

5

4

3

3

3

2 2

1

1

1

1

0 SOŠ a SOU, SŠ SŠ řemesel a SŠ SOŠ, Liberec Euroškola SŠ, Lomnice OAHŠ a Česká Lípa gastronomie a služeb, hospodářská Česká Lípa a nad Popelkou Střední služeb, Jablonec nad a lesnická, SOŠ odborná Liberec Nisou Frýdlant škola, Turnov

Zdroj: Vlastní zpracování

Tento graf nám podává informace o tom, že v krajském městě Liberci vyučují na hotelových školách učitelé, kteří vystudovali vysokou školu – magisterský stupeň, zatímco na školách v menších městech jsou to učitelé, kteří vystudovali školy odborné.

50

5. Vaše dosažené pedagogické vzdělání

Zdroj: Vlastní zpracování

Na tomto grafu je patrné, že učitelé v krajském městě Liberci dosáhli spíše pedagogického vzdělání, zatímco na školách v menších městech si učitelé ke svému odbornému vzdělání dodělávali pedagogické minimum.

51

6. Chtěl(a) byste se ve svém oboru dále vzdělávat?

Zdroj: Vlastní zpracování

Oslovení učitelé (až na dvě výjimky) mají zájem o další vzdělávání. Jak Zieleniecová uvedla, pravděpodobně je to dáno i tím, že v dnešní době mají pedagogičtí pracovníci po dobu výkonu své pedagogické činnosti povinnost se dále vzdělávat. Tím si obnovují, udržují a doplňují kvalifikaci. Z výzkumného šetření vyplynulo, že pouze dva učitelé zájem o vzdělávání nemají. Jsou to ženy ve věkových kategoriích 46-55 let a 56- a více let. Tyto ženy už zřejmě nemají chuť ani sílu se něčemu novému učit. (Zieleniecová, 2014. s. 10)

52

7. Poskytuje Vám škola podporu (finanční, časovou či jinak motivující) pro Vaše další vzdělávání?

Zdroj: Vlastní zpracování

Tento graf nám ukazuje, že většina škol poskytuje učitelům možnost se dále vzdělávat. Výjimkou ovšem je Obchodní akademie, Hotelová škola a Střední odborná škola v Turnově. Respondenti této školy uvádějí, že na jejich škole tomu tak není. Tato informace mě zarazila, jelikož jsem na této škole studovala a myslela jsem si, že je zde situace úplně jiná. Pokud by se tedy učitelé z této školy, chtěli dále vzdělávat, mohou se odvolat na Zákoník práce z roku 2006. V Zákoníku práce uvádí § 232, že nejsou-li dohodnuta či stanovena vyšší nebo další práva, přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele při zvyšování kvalifikace pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. (Portál veřejné správy, 2015) 53

8. Nabízí Vám vedení školy možnosti dalšího vzdělávání?

Zdroj: Vlastní zpracování

Tento graf ukazuje, že učitelé z jednotlivých škol se rozcházejí v odpovědích na otázku, zda jim vedení školy nabízí možnosti dalšího vzdělávání. Na školách v krajském městě Liberci, dále ve Frýdlantu a na Euroškole v České Lípě tvrdí, že jim vedení školy možnosti dalšího vzdělávání nabízí buď přímo, nebo jim je poskytuje prostřednictvím předmětové komise. Na školách v Jablonci nad Nisou, Lomnici nad Popelkou, Turnově a na SOŠ a SOU v České Lípě učitelé odpovídali, že vyhledání dalšího vzdělávání je výhradně na jejich vlastní aktivitě. Dle mého názoru je špatné, když se vedení školy nezajímá o další vzdělávání svých pracovníků a nechává vyhledávání dalšího vzdělávání pouze na učitelích. Škola by měla minimálně jednou ročně nabídnout svým zaměstnancům možnost dalšího vzdělávání, které se uskutečňuje buď na vysokých školách, nebo 54

v zařízeních určených pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. Učitelům by také mělo být umožněno i samostudium. Na samostudium přísluší pedagogickým pracovníkům volno v rozsahu 12-ti pracovních dnů ve školním roce, nebrání-li tomu vážné provozní důvody nebo účast pedagogického pracovníka na jiném dalším vzdělávání např. na univerzitě nebo ve vzdělávací instituci. Délku volna určuje ředitel školy. Za tuto dobu přísluší učiteli náhrada platu. (Zieleniecová, 2014. s. 10) 9. Jaké formy či metody nejčastěji používáte pro rozvoj svého vzdělávání?

Jaké formy či metody nejčastěji používáte pro rozvoj svého vzdělávání? přednáška

školení

seminář

kurz

8

výcvik

dílna

7

samostudium

internet

10

9

9

8 6

E-learning

6

5

5

4 4

4

3

3 2

4

3

2 1 11

11

4

1

4

3 22

1

44

1

22 1

22 1

3

2 1

1

1

1

2 2

3 2 2

1

1 0 SOŠ a SOU, SŠ SŠ řemesel a SŠ SOŠ, Liberec Euroškola SŠ, Lomnice OAHŠ a Česká Lípa gastronomie služeb, hospodářská Česká Lípa a nad Střední a služeb, Jablonec nad a lesnická, SOŠ Popelkou odborná Liberec Nisou Frýdlant škola, Turnov

Zdroj: Vlastní zpracování

Na otázku, jaké formy či metody nejčastěji pro rozvoj svého vzdělávání používáte, odpovídali respondenti nejčastěji – internet, seminář a školení. Nejméně respondenti využívají – výcvik, dílny a přednášky. U této otázky mě překvapilo, že jen 8 respondentů si za metodu vzdělávání vybralo přednášku. Myslím si, že by učitelé právě odborné přednášky navštěvovat měli, aby získali nové informace pro svůj obor.

55

10. Aplikujete ve svém oboru poznatky, které jste získal(a) na školení, semináři, konferenci či internetovém portálu?

Zdroj: Vlastní zpracování

Všichni respondenti se shodli na tom, že poznatky získané na školeních, seminářích, konferencích či internetových portálech dále využívají ve výuce. Z těchto odpovědí lze tedy usuzovat, že školy vybírají vhodné formy dalšího vzdělávání pro své pracovníky.

56

11. Jaké téma/oblast ve svém dalším vzdělávání preferujete?

Zdroj: Vlastní zpracování

Z tohoto grafu je patrné, že by učitelé nejvíce preferovali jako oblast dalšího vzdělávání rozšíření jazykových dovedností, dále pak psychologii a pedagogiku a poté nové trendy v hotelnictví a cestovním ruchu. Nejméně by měli učitelé zájem o novinky v IT. Odpověď učitelů ohledně nových trendů v IT mě zarazila. V dnešní době jde technika opravdu rychle dopředu a nabízí mnoho možností, jak ji využít ve výuce. Myslím si, že by tím výuka byla pro žáky více zábavná. Na druhou stranu je pravda, že řada starších učitelů asi trochu bojuje s využitím IT ve výuce a má z počítačů strach.

57

12. Myslíte si, že Vám vyšší pedagogické vzdělání pomůže v profesní kariéře?

Myslíte si, že Vám vyšší pedagogické vzdělání pomůže v profesní kariéře? 7 6 6 ano

ne

nevím

5 4 3

3

3 2 2

2 2

2

2

2 1

1

1

1

1

1

1 0

SOŠ a SOU, SŠ SŠ řemesel a SŠ SOŠ, Liberec Euroškola SŠ, Lomnice Česká Lípa gastronomie služeb, hospodářská Česká Lípa a nad a služeb, Jablonec a lesnická, SOŠ Popelkou Liberec nad Nisou Frýdlant

OAHŠ a Střední odborná škola, Turnov

Zdroj: Vlastní zpracování

Tuto otázku jsem do dotazníku dala proto, že mě osobně zajímalo, zda jsou učitelé ochotni se dále vzdělávat a zda si myslí, že jim další vdělávání pomůže v profesní kariéře. Většina učitelů odpověděla ano. To je podle mého názoru velice dobře, protože v dnešní době je další vzdělávání velmi důležité. Obor hotelnictví se stále vyvíjí a je nutné, aby novinky z tohto oboru učitelé předávali dál svým studentům.

58

10 Hodnocení hypotéz a výzkumného šetření 10.1 Hodnocení hypotéz

Hypotéza č. 1: Úplné kvalifikace ve smyslu zákona dosáhne více absolventů středních škol než absolventů vysokých škol.

absolventi vysokých škol absolventi středních škol

Zdroj: Vlastní zpracování

Hypotéza č. 1 se výzkumným šetřením nepotvrdila. Úplné kvalifikace ve smyslu zákona dosáhlo méně absolventů středních škol než absolventů vysokých škol. Z celkového počtu 30 učitelů odpovědělo 19, že mají vysokou školu – magisterský stupeň a 2 odpověděli, že mají vysokou školu – bakalářský stupeň. Jen 9 učitelů zvolilo odpověď střední odborná škola.

59

Hypotéza č. 2: Je více učitelů, kteří mají zájem dále se vzdělávat ve svém oboru než těch, kteří o další vzdělávání zájem nemají.

Zdroj: Vlastní zpracování

Hypotéza č. 2 se výzkumným šetřením potvrdila. Je více učitelů, kteří mají zájem dále se vzdělávat ve svém oboru než těch, kteří o další vzdělávání zájem nemají. Z celkového počtu 30 učitelů odpovědělo 28, že mají o další vzdělávání zájem.

60

Hypotéza č. 3: Je více učitelů, kteří odpoví, že jim vedení školy nabízí další možnost vzdělávání než těch, kteří odpoví, že tomu tak není.

ano, buď přímo nebo prostřednictvím předmětové komise ne, hledání aktivit dalšího vzdělávání je výhradně na mém vlastním zájmu

Zdroj: Vlastní zpracování

Hypotéza č. 3 se výzkumným šetřením potvrdila. Je více učitelů, kteří odpověděli, že jim vedení školy nabízí další možnost vzdělávání než těch, kteří odpověděli, že tomu tak není. Z celkového počtu 30 učitelů odpovědělo 20 ano. Těmto učitelům nabízí škola buď přímo, nebo prostřednictvím předmětové komise možnosti dalšího vzdělávání.

10.2 Hodnocení výzkumného šetření Do výzkumného šetření bylo zařazeno osm středních hotelových škol z Libereckého kraje. Hodnocení tohoto šetření je založeno na odpovědích učitelů analyzovaných středních hotelových škol. První dvě otázky výzkumného šetření se zaměřovaly na zjištění, jestli na středních hotelových školách převažují muži či ženy na pozicích odborných pracovníků a jaká věková skupina se zde nejčastěji vyskytuje. Jelikož se mi vrátil pouze 1 dotazník od muže, je zřejmé, že ženy na analyzovaných školách vévodí. S touto informací jsem počítala. Ovšem odpovědi na otázku věku mě překvapily. Z 30 učitelů se pouze 1 učitel zařadil do věkové skupiny 25-35 let. Kategorii 36-45 let zvolilo 10 učitelů, 46-55 let 11 učitelů a 56- a více let 8 učitelů. Z toho tedy 61

vyplývá, že na hotelových školách v Libereckém kraji vyučuje více žen než můžu a jejich věk je v průměru okolo 40 a více let. Další otázka se dotýkala pracovního zařazení dle zákona č. 563/2004 Sb. Učitelé odpověděli následovně: z 30 učitelů odpovědělo 23, že jsou učiteli odborných předmětů, 2 jsou učiteli odborného výcviku a 5 je učitelů praktického vyučování. Z toho se dá usuzovat, že na analyzovaných školách je nejvíce učitelů odborných předmětů. V další otázce učitelé odpovídali, jakého odborného vzdělání dosáhli. Jak jsem již uvedla v hypotéze č. 1 – z celkového počtu 30 učitelů odpovědělo 19, že mají vysokou školu – magisterský stupeň, 2 mají vysokou školu – bakalářský stupeň a 9 učitelů má střední odbornou školu. Tyto odpovědi mě překvapily. Myslela jsem si, že více učitelů bude mít vystudovanou střední odbornou školu. Na střední hotelové škole, kde jsem studovala, tomu totiž tak bylo. Na otázku o dosaženém pedagogickém vzdělání učitelé odpovídali následovně: z 30 učitelů odpovědělo 14 DPS, pedagogické minimum, 6 vysokou školu – studium pedagogiky – magisterský stupeň, 3 vysokou školu – studium pedagogiky – bakalářský stupeň, 7 vysokou školu – učitelství všeobecně vzdělávacích nebo odborných předmětů – magisterský stupeň. Dá se tedy říci, že ve většině případů se jedná o učitele, kteří vystudovali vysoké školy, nejsou z oboru. Další otázka zjišťovala, zda by se učitelé chtěli ve svém oboru dále vzdělávat. Až na dvě výjimky učitelé odpověděli ano. Podle mého názoru je to jen dobře, jelikož obor hotelnictví se stále vyvíjí a kdo jiný než učitelé, kteří vyučují budoucí pracovníky v pohostinství, by to měli vědět. Dále jsem se ptala na otázku, zda škola poskytuje učitelům podporu finanční, časovou či jinak motivující pro jejich vzdělávání. Odpovědi mě zaskočily, jelikož se často objevila odpověď ne. Z celkového počtu 30 učitelů tuto odpověď zvolilo 10. Číslo se mi zdá vysoké. Podle mého názoru by škola měla jakýmkoliv způsobem motivovat své zaměstnance ke zvyšování kvalifikace. Zaměstnávat vzdělaný a kvalifikovaný personál by mělo být určitě jedním z cílů všech škol. Na otázku, zda jim vedení školy nabízí možnosti dalšího vzdělávání, učitelé odpovídali shodně jako u otázky předchozí.

62

Při zjišťování jaké formy či metody nejčastěji používají pro rozvoj svého vzdělávání, učitélé volili 8x přednášku, 18x školení, 20x seminář, 10x kurz, 21x internet, 10x E-learning, 1x dílnu a 1x výcvik. Z odpovědí vyplývá, že učitelé si nejčastěji jako formu či metodu pro rozvoj vzdělávání volí internet, seminář a školení. Tyto odpovědi mě nepřekvapily. Trochu mě zarazilo, že pouze 8 respondentů si za metodu vzdělávání vybralo přednášku. Myslím si, že právě odborné přednášky by měly učitelé navštěvovat, aby získali nové informace pro svůj obor. Také jsem se zajímala o to, zda učitelé aplikují ve svém oboru poznatky, které získali na školeních, seminářích či internetových portálech. Všichni učitelé odpověděli ano. Dle mého názoru je to dobře. Ukazuje to tedy, že si učitelé volí správně své další vzdělávání, aby ho potom mohli uplatnit ve svém oboru. Další otázkou bylo, jaké téma/oblast ve svém dalším vzdělávání učitelé preferují. Odpovědi učitelů byly následující: 10 odpovědělo rozšíření jazykových znalostí, 8 nové trendy v hotelnictví a cestovním ruchu, 9 psychologie a pedagogika a pouze 3 novinky v IT. Podle mého názoru jsou všechny zmiňované oblasti dalšího vzdělávání zajímavé a důležité. Myslím si však, že učitelé odborného vyučování by se měli více zajímat i o novinky v IT. Tento obor se rychle vyvíjí a poskytuje mnoho možností, jak ho využít ve výuce. Výuka by tím byla pro žáky jistě více zábavná. Na druhou stranu je pravda, že řada starších učitelů asi trochu bojuje s využitím IT ve výuce a má z počítačů strach. A právě z tohoto důvodu by měla škola zajištovat učitelům počítačová školení. Poslední otázkou v mém výzkumném šetření bylo, zda si učitelé myslí, že jim vyšší pedagogické vzdělání pomůže v profesní kariéře. Z celkového počtu 30 učitelů odpovědělo 16 ano, 8 ne a 6 učitelů volilo nevím. Z odpovědí tedy vyplývá, že většina učitelů si myslí, že další vzdělávání má smysl a může jim pomoci v profesním růstu. Dle mého názoru je to jen dobře.

63

11 Návrhy na zlepšení

11.1 Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Česká Lípa Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Česká Lípa vznikla 1.1.1998 sloučením třech českolipských středních škol: Středního odborného učiliště Česká Lípa, Integrované střední školy technických řemesel a Učiliště Česká Lípa, Integrované střední školy Česká Lípa. V současné době je SOŠ a SOU, Česká Lípa největší školou v Libereckém kraji s průměrným počtem žáků 1 400 a počtem pedagogů 130. Nabízejí 30 učebních oborů. Škola má také rozvinutou doplňkovou činnost včetně dalšího vzdělávání dospělých. Ředitelem této školy je PaedDr. Milan Kubát. Pro mou práci jsem si vybrala Střední odborné učiliště Česká Lípa. Na této škole v roce 2013/2014 studovalo 283 žáků v oboru potravinářském a gastronomickém. Vyučovalo zde 11 učitelů. Z dotazníkového šetření jsem zjistila, že učitelé na této škole mají zájem se dále vzdělávat, škola jim vzdělávání umožňuje, ale musí si ho zajistit sami. Tématem či oblastí, která by učitele na této škole nejvíce zajímala, jsou novinky v IT. V této souvilosti mě napadly nějaké návrhy na zlepšení. Zřizovatel školy, kterým je Liberecký kraj, by mohl škole představit prostřednictvím školení nové IT technologie, které by učitelé využívali ve výuce. Jedná se o interaktivní tabule, tablety či notebooky. Všichni víme, že tyto moderní vymoženosti jsou drahé, proto je důležité, aby škola věděla o programu ,,EU Peníze školám.“ V rámci tohoto projektu může škola získat peníze z Evropské unie. Z počátku byl program zaměřen pouze na základní školy, nyní byl ovšem vyhlášen i pro školy střední. Školy si nejčastěji pořizují interaktivní tabule, které aktivně zapojují do výuky žáků. Jde vlastně o velkou interaktivní plochu, k níž je připojen počítač a datový projektor, který promítá obraz z počítače na povrch tabule a přes ni je možné prstem, speciálními fixy nebo dalšími nástroji ovládat počítač. Díky interaktivní tabuli se může vizualizovat výuka. To znamená, že se žák může aktivně do výuky zapojit. Učitelé si vytvářejí takzvané DUM - digitální učební materiály, nebo vyučují pomocí interaktivní učebnice, což je speciální software, který umožňuje používat interaktivní materiály, jako jsou například obrázky, videa 64

či audio, přímo ve výuce. Samozřejmě mohou pracovat přímo při hodině i s internetem. Vyučování je mnohem názornější a žáky víc baví. Interaktivní tabule nejsou jedinou moderní technologií ve školách. Pro výuku je možné využít i tablety či notebooky a mnoho dalších moderní pomůcek, jako jsou hlasovací systémy, digitální jazykové laboratoře nebo měřicí systémy. Výuka se tím přesouvá z velké části na žáky, kteří pracují buď ve skupinkách, nebo každý na svém zařízení. Pokud by škola používala E-learning vyhotovený učiteli, žáci by nepotřebovali žádné učebnice ani sešity. Veškeré materiály by měli vždy po ruce - na tabletu, chytrém telefonu, notebooku nebo počítači, a to nejen ve škole, ale i doma či na cestách. Rodiče se nemusí obávat, že by se jejich dítě při výuce věnovalo něčemu jinému. Učitel totiž vidí na svém zařízení to, co mají žáci otevřeno na svém tabletu. Díky tomu může také zkontrolovat jejich práci či ji opravit přímo do daného tabletu. (Jakešová, 2013, Interaktivní tabule, tablety: Moderní technologie ve školách žáky baví.) Z pohledu školy je tedy důležité, aby zamětnance někdo zasvětil do problematiky využití moderních technik. Měl by učitele seznámit s programem SMART, ve kterém se DUMY vytvářejí a také je naučit přímo s technikou pracovat. Z pohledu učitelů je důléžité, aby se moderní techniky nebáli a využili ji ve výuce. Pokud se naučí s touto technikou pracovat, jistě si brzo uvědomí, že jim odpadá hodně práce s přípravou na hodiny. Pro žáky i pro sebe tak vytvoří zajímavé a zábavné vyučování.

11.2 Střední škola gastronomie a služeb, Liberec Střední škola gastronomie a služeb je státní školou, která pokračuje v dlouholeté tradici výchovy žáků ve veřejném stravování. Od První republiky až do dneška škola připravuje kvalitní pracovníky pro liberecké hotely, restaurace a kavárny. 1. 7. 2007 došlo ke sloučení školy se Střední školou a středním odborným učilištěm v Jablonci nad Nisou, kde se vyučují obory zaměřené na obchod. Škola má také kontakty i se zahraničím. V současné době chodí na školu celkem 727 žáků, z nichž je na střední škole 297 žáků a na středním odborném učilišti 430 žáků. Ředitelem školy je Ing. Zdeněk Šlaich. Na obou subjektech vyučuje dohromady 59 učitelů. Mne zajímaly především obory hotelnictví, gastronomie, gastronomie-nástavba, kuchař, číšník a 65

cukrář. Tyto obory navštěvuje 380 žáků. Vyučuje je 7 učitelů teoretického vyučování a 12 učitelů odborného výcviku. Z dotazníkového šetření jsem zjistila, že učitelé na této škole mají zájem se dále vzdělávat a škola jim možnosti dalšího vzdělávání nabízí buď přímo nebo prostřednictvím předmětové komise. V odpovědích na otázku, jaké téma či oblast by ve svém dalším vzdělávání preferovali, se jejich odpovědi rozcházely. Učitelé na této škole mají zájem o rozšíření znalostí v oblastech: nové jazykové znalosti, psychologie, pedagogika a novinky v IT. Vzdělávání učitelů je velmi důležité, proto navrhuji některé další možnosti v tomto odvětví. Z pohledu zřizovatele, kterým je Liberecký kraj, bych doporučila, aby škole nabídl nějaký z kurzů pořádaných v rámci Státní informační politiky ve vzdělávání. Jsou to kurzy, které se zaměřují na pedagogické a psychologické disciplíny, cizí jazyky, legislativu, ekonomicko-manažerské dovednosti či předmětové záležitosti. Další možností vzdělávání je i Centrum vzdělanosti Libereckého kraje. To nabízí kurzy pro pedagogy, které jsou akreditové Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Jak jsem již uvedla, vedení školy je povinné svým zamětnancům nabízet možnosti dalšího vzdělávání. Na této škole mají o další vzdělávání učitelé zájem, proto bych vedení školy navrhla, aby se porozhlédlo po možnostech dalšího vzdělávání a to především v oblastech, které učitelé preferují. Učitelům bych doporučila, aby se dále vzdělávali a svým studentům pak předávali všechny novinky z oboru hotelenictví a gastronomie.

11.3 Střední škola řemesel a služeb, Jablonec nad Nisou Na Střední škole řemesel a služeb v Jablonci nad Nisou se začalo vyučovat v 50 letech minulého století. V dnešní době je ředitelem školy Mgr. Martin Kubát. Ve školním roce 2013/2014 zde studovalo 377 žáků v 17 třídách. Na škole vyučovalo 23 učitelů, z toho odborný výcvik jich vedlo 7. Mě nejvíce zajímal tříletý obor kuchař – číšník, který ve školním roce 2013/2014 navštěvovalo 83 žáků. Tyto žáky má na starost vždy jedna učitelka, která především kontroluje odbornou praxi učňů. Z dotazníkového šetření jsem zjistila, že tato učitelka nemá zájem se dále vzdělávat a škola jí tedy ani nenabízí možnosti dalšího vzdělávání. Pokud by se 66

někdy v budoucnu učitelka přeci jen chtěla vzdělávat, zvolila by si formu studia kurz nebo samostudium. Zajímaly by jí i nové trendy v hotelnictví a cestovním ruchu. Myslím si, že další vzdělávání je velice důležité, proto bych navrhovala některé změny. Zřizovatel školy (Liberecký kraj) by měl sledovat, jestli se učitelé na školách vzdělávají, protože určitě chce mít ve svém regionu kvalitní školy. Škola by měla změnit přístup k dalšímu vzdělávání svých pracovníků, neboť v dněšním ,,boji“ o každého studenta vyhrávají jen ty školy nejlepší. Na své učitele by měla apelovat, protože obory hotelnictví a gastronomie se velice rychle vyvíjejí a právě prostřednictvím dalšího vzdělávání dochází ke zkvalitnění výuky. Vedení školy by tedy mělo svým zaměstancům další vzdělávání nalézat a dohlížet i na to, aby bylo využito. Učitelce bych doporučila, aby se více zajímala o nové trendy v hotelnictní a gastronomii. V tomto roce byly zavedeny v pohostinství nové technologie, využívají se mobilní aplikace, telefony a tablety např. pro objednání jídla před samotným vstupem do restaurace. Jelikož otevření luxusních restaurací je spojené s velkou finanční investicí, bude se v budoucnu spíše dařit jednodušším konceptům. Restaurace se budou zaměřovat na mladé a nové strávníky, kteří vyhledávají nové chutě. Také téma lokálních nápojů je stále aktuální. Počet minipivovarů stále roste. Posledním trendem, který zůstává "trendy" již delší dobu, jsou brouci a hmyz. Prodej produktů s obsahem brouků stále roste a to i u nás. (Tice, 2015, 10 Restauračních trendů, které změní vaše kulinářské návyky v roce 2015) Myslím si, že by žáci o těchto nových trendech měli vědět, protože jednou budou shánět práci a čím více toho budou znát, tím lépe se v životě uplatní.

11.4 Střední škola hospodářská a lesnická, Frýdlant Střední škola hospodářská a lesnická Frýdlant vznikla dne 1. 4. 2007 sloučením Střední školy hospodářské Frýdlant a Střední školy lesnické Hejnice. Ředitelkou školy je Ing. Alena Dvořáková. Školu ve školním roce 2013/2014 navštěvovalo celkem 685 žáků, které vyučovalo 75 učitelů. Mne nejvíce zajímalo pracoviště v Bělíkově ulici, kde se vyučují obory: kuchař – číšník, stravovací a ubytovací služby, pekař, řezník – uzenář a 67

potravinářská výroba. Tyto obory studuje v této době celkem 135 žáků. Učitelé mají rozdílné úvazky. Z dotazníkového šetření jsem zjistila, že učitelé na této škole mají zájem o další vzdělávání a škola jim toto vzdělávání nabízí buď přímo nebo prostřednictvím předmětové komise. V odpovědích na otázku, které téma či oblast by ve svém dalším vzdělávání preferovali, se jejich odpovědi rozcházely. Učitelé na této škole mají zájem o rozšíření znalostí v oblastech: nové trendy v hotelnictví a cestovním ruchu, jazykové znalosti, psychologie a pedagogika. Další vzdělávání je velmi důležité, proto bych škole doporučila nějaké nové možnosti v tomto odvětví. Z pohledu zřizovatele školy, kterým je Liberecký kraj, bych doporučila, aby této škole nabídl nějaký z kurzů pořádaných v rámci Státní informační politiky ve vzdělávání. Jsou to kurzy, které se zaměřují na pedagogické a psychologické disciplíny,

cizí

jazyky,

legislativu,

ekonomicko-manažerské

dovednosti

a

předmětové záležitosti. Nový zákon o pedagogických pracovnících č. 563/2004 Sb. říká, že pedagog, chce-li učit, má povinnost se dále vzdělávat, čímž si obnovuje, upevňuje a doplňuje kvalifikaci. Podle zákona učitel nebude mít své vzdělávání jen „ve svých rukou“. Důležitou roli určitě sehraje i ředitel školy, jenž by měl další vzdělávání svých podřízených organizovat podle speciálního plánu. Tento plán by měl zohlednit nejen studijní zájmy samotného pedagoga, ale i potřeby a rozpočet školy. Proto bych vedení školy doporučila, aby se zajímalo o to, jaká témata či oblasti vzdělávání učitelé preferují a poté bych jim některé kurzy nabídla. Další možností vzdělávání je i samostudium učitele. Je to pro školy nejlevnější cesta, ale ne vždy nejúčinnější. Spoléhat se jen na jeho výsledky by asi bylo málo. Z pohledu učitelů bych doporučovala, aby se stále sami zajímali o svůj obor. Četli si články v odborných časopisech, novinách nebo na internetu. Navštěvovali například veletrhy, výstavy, gastronomické akce a hlavně se zúčastňovali kurzů, které jim nabídne kraj nebo vedení jejich školy.

68

11.5 Střední odborná škola, Liberec Škola byla založena k 1.9. 1961 jako Zvláštní učňovská škola v Liberci – Růžodole pro další vzdělávání žáků/žákyň zvláštních škol. Bylo to první zařízení tohoto typu v libereckém regionu. Odborné učiliště se v průběhu let profilovalo z původně regionálního školského zařízení na spádovou speciální školu pro zdravotně znevýhodněné žáky/žákyně i ze vzdálenějších okresů a jiných krajů republiky. Ředitelem této školy je PhDr. Milan Adamec. Pro mou práci byl nejdůležitější obor stravovací a ubytovací služby. Zjistila jsem, že tento obor v současné době studuje 85 žáků a vyučuje ho 5 učitelů odborného výcviku. Z dotazníkového šetření jsem zjistila, že učitelé na této škole mají zájem se dále vzdělávat a škola jim možnosti dalšího vzdělávání nabízí buď přímo nebo prostřednictvím předmětové komise. Učitelé mají zájem o rozšíření znalostí v oblastech psychologie a pedagogiky, proto jim navrhuji některé možnosti dalšího vzdělávání. Zřizovateli školy, kterým je Liberecký kraj, bych doporučila, aby škole představil další možnosti vzdělávání právě v těchto oblastech. Učitelé mají možnost se vzdělávat například prostřednictvím Státní informační politiky ve vzdělávání, která tvoří nabídku kurzů zaměřujících se právě na pedagogiku a psychologii. Vedení školy by se mělo stále zajímat o další aktivity svých pracovníků a nabízet jim možnosti dalšího vzdělávání. K tomu patří například i účast na konferencích. Jedné takové konference by se mohli učitelé zúčastnit 28. – 29. srpna 2015 v Brně na Filzofické fakultě Masarykovy univerzity. Cílem konference s názvem ,,Novinky v pedagogické a školní psychologii“ je vytvořit prostor pro setkání akademiků, praktikujících psychologů, pedagogů a speciálních pedagogů zajímajících se o pedagogiku a školní psychologii. Téma ,,Školní psycholog jako badatel školy“ představuje jednu z mnoha rolí školního psychologa, který na základě práce s daty dokáže sledovat a spolurozvíjet kvalitu školy. (Obchodní centrum Masarykovy univerzity, Novinky v pedagogické a školní psychologii) Učitelé, kteří se zajímají o psychologii a pedagogiku, by jistě měli vědět, že v České republice je v posledních desetiletích věnována cílená pozornost zejména měnícím se požadavkům na školy a jejich výkony. Potřeba pedagogické a školní psychologie a školních psychologů je stále častěji zmiňována ve školských 69

dokumentech a rozvoj těchto disciplín je podporován řadou projektů, o které by se učitelé měli určitě zajímat. Zvlášť když tato škola vzdělává zdravotně znevýhodněné žáky a žákyně.

11.6 Euroškola Česká Lípa střední odborná škola s.r.o. Euroškola Česká Lípa byla založena 1. 9. 1992 a výuka od té doby probíhá v pěti budovách v ulicích Mariánská, Havlíčkova, Bendlova, Hálkova a 28. října. Tato škola je první soukromou střední školou v České Lípě. Ředitelkou školy je Mgr. Petra Kašparová. Ve školním roce 2013/2014 se vzdělávalo na Euroškole celkem 201 žáků ve 12 třídách denního studia a 47 žáků ve 3 třídách dálkového nástavbového studia. Nyní zde pracuje 19 stálých a 9 externích pedagogických pracovníků. Jen jeden z nich vyučuje předměty hotelnictví a cestovní ruch. Z dotazníkového šetření jsem zjistila, že tento učitel má zájem se dále vzdělávat. Škola mu nabízí možnosti dalšího vzdělávání buď přímo a nebo prostřednictvím předmětové komise. Téma či oblast, která by tohoto učitele zajímala, je rozšíření jazykových znalostí. Navrhla jsem pro něho tedy nějaké možnosti řešení. Zřizovatel školy, kterým je ESO Euroškola s.r.o., nabídne vedení školy jazykové kurzy, kterých by se učitelé mohli zúčastnit. Případně zajistí lektora, který by cizí jazyk vyučoval. Z pohledu vedení školy bych do nabídky dalšího vzdělávání zařadila určitě více jazykových kurzů. Cizí jazyk by měl v dnešní době alespoň trochu umět každý učitel. Víme, že tyto kurzy jsou drahé, ale pokud by o ně byl zájem, měla by je škola určitě pro své zaměstnance zajistit. Další možností by také bylo samostudium. Škola by měla zprostředkovat potencionálním zájemcům informace o tomto studiu a představit jim některé kurzy, kterých by se mohli účastnit. Z pohledu učitele bych se určitě sama zajímala o to, jaké možnosti jsou v této oblasti na trhu. Buď bych si případný kurz zajistila sama a doufala, že ho vedení školy odsouhlasí, nebo zvolila jazykový kurz, který nabízí učitelům středních škol Národní institut pro další vzdělávání. V jeho nabídce je pět odborných kurzů ve dvou jazycích (anglickém a německém). Jsou to kurzy pro služby v cestovním ruchu a kurzy pro obchod a marketing. Intenzivní jazykové kurzy jsou realizovány formou prezenční výuky, která obsahuje 15 vyučovacích 70

hodin ve formě 3 seminářů a online výuky za podpory odborně proškoleného lektora. V deseti lekcích se posluchač naučí 200 odborných výrazů. Učivo je probírané formou poslechu, cvičením a videonahrávkou z reálného prostředí výrobního podniku. Kurzy jsou dotované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Účastníci je mají zdarma, musí však být učiteli střední školy. Minimální doporučená jazyková úroveň pro započetí kurzu je B1. (MŠMT, 2014, Národní institut pro další vzdělávání)

11.7 Střední škola, Lomnice nad Popelkou Střední škola Lomnice nad Popelkou navazuje na dlouholetou tradici profesního školství, které se datuje již od 19. století a v novodobé historii po roce 1989 představuje ucelenou škálu oborů ve středním školství. Škola zajišťuje dostatečně širokou nabídku studijních a učebních oborů pro absolventy základních škol, škol pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami i absolventy středních škol. Uspokojuje tak poptávku po vzdělávání v oblasti oborů gastronomických, potravinářských, obchodu služeb a cestovního ruchu. V současnosti navazuje na tradici středních škol, které byly v letech 2000 – 2003 sloučeny v jeden právní subjekt. Součástí vzdělávací nabídky je i široká škála vzdělávacích programů pro dospělé. Ředitelem školy je PaedDr.

Lubomír Charousek. V současné době

navštěvuje školu 312 žáků, z nichž 90 studuje obor cestovní ruch a gastonomii, učební obor gastronomii studuje také 90 žáků, dále 90 žáků studuje obory cukrář, kuchař - číšník a 57 žáků naštěvuje obory stravovací-ubytovací služby a potravinářská výroba. Tyto žáky vyučuje 13 učitelů odborného výcviku. Z dotazníkového šetření jsem zjistila, že učitelé na této škole mají zájem se dále vzdělávat a škola jim možnosti dalšího vzdělávání nabízí buď přímo nebo prostřednictvím předmětové komise. Učitelé na této škole mají zájem o rozšíření znalostí v oblastech psychologie a pedagogiky. Z pohledu zřizovatele školy, kterým je Liberecký kraj, bych doporučila, aby této škole nabídl některé kurzy akreditované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Rozšířil by tak učitelům jejich znalosti. Vedení této školy se zajímá o další aktivity svých zaměstnanců. Mělo by tedy i do budoucna učitelům nabízet možnosti dalšího vzdělávání. K tomu patří 71

například i účast na veletrzích a konferencích. Učitelé uvedli v dotazníku, že by je zajímala oblast psychologie a pedagogiky. Mohli by se tedy zúčastnit konference, která se bude konat 28. – 29. srpna 2015 v Brně na Filzofické fakultě Masarykovy univerzity. Bližší informace ke konferenci jsem již uvedla u předešlé školy. Z pohledu učitelů bych doporučovala, aby se stále sami zajímali o svůj obor a dále se vzdělávali. Jen tak mohou zprostředkovat svým studentům novinky z oboru hotelnictví a gastronomie.

11.8 Obchodní akademie, Hotelová škola a Střední odborná škola, Turnov Škola vznikla dne 1. 1. 2009 sloučením dvou turnovských škol – Obchodní akademie a hotelové školy Turnov a Integrované střední školy Turnov. Po sloučení získala škola nový název. Kapacita školy je 1380 žáků, v současné době školu navštěvuje 646 žáků. Na hlavní budovu školy, která sídlí ve Zborovské ulici, chodí 340 žáků. Na druhou budovu v Alešově ulici chodí 306 žáků. Ředitelkou školy je Ing. Milena Lednejová. Z celkového počtu 646 žáků studuje 115 žáků obor cestovní ruch, 119 žáků obor hotelnictví a 96 žáků obor kuchař - číšník. Na této škole vyučuje 69 učitelů, z nichž 12 učí odborný výcvik. Z dotazníkového šetření jsem zjistila, že učitelé na této škole mají zájem se dále vzdělávat, ale škola jim neposkytuje podporu finanční, časovou či jinak motivující ke vzdělávání. Učitelé na této škole by měli především zájem o rozšíření znalostí v oblasti nových trendů v hotelnictví a cestovním ruchu . Zřizovateli školy, kterým je Liberecký kraj, bych doporučila, aby se především zaměřil na otázku, proč škola neposkytuje svým zaměstnancům nabídku dalšího vzdělávání a ponechává hledání dalšího vzdělávání pouze na učitelích. V tomto duchu bych apelovala na vedení školy, protože vzdělávání je velmi důležité. Vedení školy by si mělo uvědomit, že dle nového zákona o pedagogických pracovnících č. 563/2004 Sb. nemá učitel své vzděláváním řešit sám. Mělo by tedy svým zaměstnancům organizovat další vzdělávání podle speciálního plánu. Tento plán by měl zohlednit nejen studijní zájmy samotného pedagoga, ale i potřeby a rozpočet školy. Velkou roli ve vzdělávání hrají jistě i finance. Vedení školy si může zvolit buď levnější nebo dražší formu kurzů. Levnější formou je například spolupráce s podniky. Dnes je obvyklé, že podnik zorganizuje potřebný 72

kurz v rámci vzájemné domluvy s vedením školy a vesměs zdarma. To zčásti platí i pro kurzy, které pořádají zaměstnavatelské cechy, sdružení či komory. Vůbec nejlevnější cestou vzdělávání je samostudium učitele. (Učitelské noviny, 2004, Učitel samoukem z nouze) Z pohledu učitele bych od vední školy požadovala větší aktivitu ve vyhledávání dalšího vzdělávání pro učitele a to především v oboru hotelnictví. Osobně bych se zajímala o novinky v hotelnictví například prostřednictvím odborné literatury a internetu. Navštěvovala bych semináře, konference, veletrhy a výstavy. Vzdyť obor hotelnictví je tak zajímavý.

73

Závěr Diplomová práce je zaměřena na profesi učitele středních hotelových škol v Libereckém kraji. Cílem této práce bylo posoudit personální zabezpečení výuky odborných předmětů na odborných školách se zaměřením na gastronomii a cestovní ruch v Libereckém kraji a stav i zájem těchto učitelů o jejich další vzdělávání jako nezbytnou podminkou udržení kvality a rozvoje uvedených oborů. Zjišťovala jsem, zda na školách učí spíše muži nebo ženy, do jakých věkových kagorií se učitelé řadí, jakého odborného a pedagogického vzdělání učitelé dosáhli a zda by se chtěli ve svém oboru dále vzdělávat. Také mě zajímalo, jestli škola poskytuje svým zaměstancům podporu pro další vzdělávání, jaké metody či oblasti učitelé pro další vzdělávání nejčastěji volí a zda aplikují nově získané poznatky ve svém oboru. V analytické části diplomové práce jsem stanovila hypotézy, metodu práce a metodu získávání informací. Výzkumné šetření bylo provedeno dotazníkem. Respondenty byli zvoleni učitelé hotelových škol v Libereckém kraji. Ti odpovídali v dotazníku na mé otázky. V závěru šetření jsem byla také v kontaktu s řediteli analyzovaných škol. Vyhodnocení jednotlivých otázek jsem pro přehlednost zpracovala do grafů. Při psaní diplomové práce jsem se setkala většinou s ochotou a zájmem. Ve výzkumném šetření jsem měla v úmyslu analyzovat osm hotelových škol a to se mi také povedlo. Všechny tyto školy jsem navštívila, dala si schůzku s řediteli, kterým jsem vysvětlila, čím se zabývám a co bych chtěla zjistit. Domluvila jsem se s nimi, že učitelům zašlu dotazník emailem. Byla jsem, ale upozorněna že podobné emaily dostávají učitelé často a na některé bohužel neodpovídají. S tím jsem počítala. Byla jsem však mile překvapena, protože se mi většina vrátila vyplněná. Výzkumné šetření ukázalo, že se dvě předem stanovéné hypotézy potvrdily, třetí hypotéza zůstala nepotvrzená. Ze šetření je patrné, že na analyzovaných školách vyučují především ženy, které spadají do věkové kategorie 40- a více let. Za poslední dva roky ani na jednu ze škol nepřijali do pracovního poměru absolventa vysoké školy. Respondenty dotazníků byli především učitelé, kteří na školách vyučují odborné předměty. Je to nejspíš dáno tím, že hotelové školy jsou školy zaměřené odborně, a proto je 74

důležité, aby na těchto školách byl dostatek kvalifikovaných pracovníků. Ze získaných informací jsem také zjistila, že v krajském městě Liberci, vyučují na hotelových školách učitelé, kteří vystudovali vysokou školu – magisterský stupeň a dosáhli pedagogického vzdělání, zatímco na školách v menších městech jsou to učitelé, kteří vystudovali školy odborné a ke svému odbornému vzdělání si dodělávali pedagogické minimum. Oslovení učitelé (až na dvě výjimky) mají zájem o další vzdělávání. Pouze dva učitelé zájem o vzdělávání nemají. Jsou to ženy ve věkových kategoriích 46-55 let a 56- a více let. Tyto ženy už zřejmě nemají chuť ani sílu se něčemu novému učit. Zajímavým zjištěním pro mě i bylo, že většina škol poskytuje učitelům možnost dalšího vzdělávání. Výjimkou ovšem je Obchodní akademie, Hotelová škola a Střední odborná škola v Turnově. Respondenti této školy uvádějí, že na jejich škole tomu tak není. Tato informace mě zarazila, jelikož jsem na této škole studovala a myslela jsem si, že je zde situace úplně jiná. Pokud by se učitelé z této školy chtěli dále vzdělávat, mohou se odvolat na Zákoník práce z roku 2006. Šetření také zjistilo, že učitelé z jednotlivých škol se rozcházejí v odpovědích na otázku, zda jim vedení školy přímo nabízí možnosti dalšího vzdělávání. Na školách v krajském městě Liberci, dále ve Frýdlantu a na Euroškole v České Lípě tvrdí, že jim vedení školy možnosti dalšího vzdělávání nabízí buď přímo, nebo jim je poskytuje prostřednictvím předmětové komise. Na školách v Jablonci nad Nisou, Lomnici nad Popelkou, Turnově a na SOŠ a SOU v České Lípě učitelé odpovídali, že vyhledávání dalšího vzdělávání je výhradně na jejich vlastní aktivitě. Jak jsem jíž uvedla, dle mého názoru je špatné, když se vedení školy nezajímá o další vzdělávání svých pracovníků a nechává vyhledávání dalšího vzdělávání pouze na učitelích. Na otázku, jaké formy či metody nejčastěji pro rozvoj svého vzdělávání používáte, odpovídali respondenti – internet, seminář a školení. Nejméně respondenti využívají – výcvik, dílny a přednášky. Odpovědi mě v podstatě nepřekvapily. Jen mě trochu zarazilo, že pouze 8 respondentů si za metodu vzdělávání vybralo přednášku. Myslím si, že právě odborné přednášky by učitelé navštěvovat měli, aby získali nové informace pro svůj obor. Všichni respondenti se shodli na tom, že poznatky získané na školeních, seminářích, konferencích či internetových portálech dále využívají ve výuce. Z těchto odpovědí lze tedy usuzovat, že školy vybírají pro své pracovníky vhodné formy dalšího vzdělávání. Dále jsem zjistila, že by učitelé nejvíce 75

preferovali jako oblast dalšího vzdělávání rozšíření jazykových dovedností, dále pak psychologii a pedagogiku, poté nové trendy v hotelnictví a cestovním ruchu. Nejméně by měli učitelé zájem o novinky v IT. Většina učitelů z analyzovaných škol je ochotna se dále vzdělávat a myslí si, že jim další vzdělávání pomůže v profesní kariéře. A to je podle mého názoru velice dobře. V dnešní době je další vzdělávání velmi důležité. Obor hotelnictví se stále vyvíjí a je nutné, aby novinky z oboru učitelé předávali svým studentům. S výsledky šetření jsem byla spokojená. Myslím si, že v tuto chvíli je výuka odborných předmětů na hotelových školách v Libereckém kraji zajištěna kvalifikovaným personálem, který má zájem se dále ve svém oboru vzdělávat. Dokladem toho byly odpovědi učitelů v dotaznících. Avšak vedení škol by se mělo zamyslet nad otázkou, jak ještě dlouho budou moci tito pracovníci učit. Dotazníky ukázaly, že ve školách pracují především starší učitelé a žádní absolventi vysokých škol. Nabízí se tedy otázka, zda by nebylo vhodné učitelské kolektivy omladit. V dnešní době je důležité, aby na odborných školách se zaměřením na gastronomii a cestovní ruch pracovali kvalifikovaní pedagogové zabezpečující kvalitní výuku odborných předmětů. Obor hotelnictví a gastronomie se velice rychle vyvíjí a mění, proto by se učitelé měli neustále vzdělávat, aby mohli své studenty seznámit s novými trendy v těchto oborech. Analyzované školy by mohly využít výsledky dotazníkového šetření, seznámit se s nimi a vzít si z nich ponaučení pro své školy. Vždy a všude je co zlepšovat. Učitelé by měli mít možnost se k některým problémům vyjádřit a navrhnout i nějaké změny pro svou školu. Po určité době by byly zadány dotazníky nové, a tak by získali zpětnou vazbu, zda došlo ke zlepšení. Všem záleží na tom, aby se česká gastronomie a cestovní ruch pozvedly. K tomu přispívají právě kvalifikovaní a vzdělaní učitelé odborných předmětů na hotelových školách, kteří vychovávají budoucí pracovníky ve službách.

76

Literatura

BIANCHI, L. Dejiny štátu a práva na území Československa v období kapitalismu 1918-1945. Bratislava: SAV, 1973, 781 s. DYTRTOVÁ, R., KRHUTOVÁ, M. Učitel, Příprava na profesi. Praha: Grada, 2009. 121 s. ISBN 978-80- 247-2863-6. DVOŘÁČEK, J. Pedagogika pro učitele odborných předmětů. Praha: VŠE, 2005. 304 s. ISBN 80-245-0886-9. GERHART, J. KUKLÍK, J. Dramatické i všední dny Protektorátu. Praha: Themis, 1996. 284 s. ISBN 80-85821-35-4 HÁBL, J., JANIŠ, K. Přehled dějin pedagogiky. Hradec Králové: Gaudeamus 2010. 112 s. ISBN 978-80-7435-044-3. HLEDÍKOVÁ, Z., JANÁK, J., DOBEŠ, J. Dějiny správy v českých zemích od počátku státu po současnost. Praha: NLN, 2007. 570 s. ISBN 978-80-7106-906-5. CHMELÍK, L. Vývoj školské správy na našem území. [Bakalářská práce], 2010. 39 s. Právnická fakulta Masarykovy univerzity JŮVA, V. et al.: Základy pedagogiky, pro doplňující pedagogické studium. Brno: Paido, 2001. 118 s. ISBN 80-85931-95-8. KOHNOVÁ, J. Další vzdělávání učitelů a jejich profesní rozvoj. Praha: Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta, 2004. 181 s. ISBN 80-7290-148-6. KYRIACOU, CH. Klíčové dovednosti učitele, Cesty k lepšímu vyučování. Praha: Portál, 2012. 164 s. ISBN 978-80-262-0052-9. LAZAROVÁ, B. a kol. Cesta dalšího vzdělávání učitelů. Brno: Paido, 2006. ISBB 80-7315-114-6 PRŮCHA, J. Učitel, současné poznatky o profesi. Praha: Portál, 2002. ISBN 807178-621-7.

77

PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha: Portál 2003. 322 s. ISBN 80-7178-722-8. ŠIMONÍK, O. Začínající učitel. MU Brno:Paido, 1995. ISBN 80-210-0944-6. VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H., a kol. Pedagogika pro učitele - Školský systém v českých zemích. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010. 456 s. ISBN 978-80-2473357-9

Internetové zdroje ADAMEC, M. a kol., Výroční zpráva. Dostupné z: dne 26. 4. 2015 Asociace krajů České republiky. Charakteristika kraje. Dostupné z:

dne

17. 3. 2015 Český statistický úřad. Nezaměstnanost v Libereckém kraji k 30. 9. 2014. Dostupné z: dne 27. 11. 2014 Český statistický úřad. Charakteristika kraje. Dostupné z: dne 17. 3. 2015 DVOŘÁKOVÁ, A. Výroční zpráva 2013-2014 o činnosti školy. Dostupné z: dne 26. 34. 2015 Euroškola Česká Lípa Střední odborná škola s.r.o. Historie školy. Dostupné z: < http://ceskalipa.euroskola.cz/zajemci-o-studiu/historie-skoly> dne 26. 34. 2015

78

GAJDOŠ, J. Další vzdělávání pedagogických pracovníků na středních školách. Dostupné z: dne 28. 2. 2015 JAKEŠOVÁ, D. Interaktivní tabule, tablety: Moderní technologie ve školách žáky baví. Dostupné z:

dne

23. 4. 2015 JURÍKOVÁ, E. Pedagogika. Dostupné z: dne 25. 11. 2014. KAŠPAROVÁ, P. Výroční zpráva. Dostupné z: dne 25. 11. 2014. LUFINKA, F. Výroční zpráva o činnosti za školní rok 2013/2014. Dostupné

z:


skole&cisloclanku=2013050003 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Legislativní normy a související informace. Dostupné z: dne 27. 11. 2014 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Vyhláška č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků. Dostupné z: dne 27. 11. 2014

79

Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy. 165 let Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Dostupné z: dne 10. 3. 2015 Ministerstvo

školství

pedagogických

mládeže

a

pracovnících

tělovýchovy. k

1.

Aktuální

září

2012.

znění

zákona

Dostupné

o z:

dne 9. 4. 2015 Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy. NIDV nabízí kurzy odborného cizího jazyka

pro

učitele

středních

škol.

Dostupné

z:

dne 24. 5. 2015 Obchodní centrum Masarykovy Univerzity. Novinky v pedagogické a školní psychologii. Dostupné z: dne 25. 4. 2014. Oficiální portál pro podnikání a export. Charakteristika kraje. Dostupné z: dne 17. 3. 2015 PETROVIČ, P. a kol. Počáteční odborné vzdělávání v České republice. Dostupné z: dne 19. 2. 2015 RAJMOVÁ,

M.

Výroční

zpráva.

Dostupné

z:

http://www.skola-

lomnice.cz/index.php?page=1137080381&idsub=15&idsub1=28> dne 26. 4. 2015

80

Regionální informační servis. Hospodářské prostředí Libereckého kraje. Dostupné z:



dne 17. 3. 2015 Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Česká Lípa. Historie a současnost

školy.

Dostupné

z:


soucasnost-skoly/> dne 26. 4. 2015 Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Česká Lípa. Výroční zráva o činnosti škoy 2013-204. Dostupné z: dne 26. 4. 2015 Střední škola gastronomie a služeb, Liberec. Historie školy. Dostupné z: < http://www.sos-gs.cz/> dne 26. 4. 2015 Střední škola řemesel a služeb, Jablonec nad Nisou. Historie a současnost školy. Dostupné z: dne 26. 4. 2015 Střední škola hospodářská a lesnická, Frýdlant. Charakteristika. Dostupné z: dne 26. 4. 2015 Střední odborná škola Liberec. Historie školy. Dostupné z: dne 26. 4. 2015 Střední škola Lomnice nad Popelkou. Historie a současnost školy. Dostupné z: dne 26. 4. 2015 81

ŠLAICH, Z. Výroční zráva o činnosti školy za školní rok 3013/2014. Dostupné z: < http://www.sos-gs.cz/> dne 26. 4. 2015

TICE, C. 10 Restaurant Trends That Will Change Your Dining Habits In 2015. Dostupné

z:


trends-for-that-will-change-what-and-where-you-eat-in-2015/2/> dne 24. 4. 2015 Učitelské

noviny.

Učitel

samoukem

z nouze.

Dostupné

z:

<

http://www.ucitelskenoviny.cz/?archiv&clanek=4434&PHPSESSID=38295fccb13e 3a478a422125dbb43964> dne 26. 4. 2015 ZIELENIECOVÁ, P. Pedagogika II Téma 2 - Učitel a jeho pedagogická činnost, Dostupné z: dne 13. 4. 2015

Zákony Česká republika, Zákon č. 111/1999 Sb., o celoživotním vzdělávání, Dostupné z: dne 18. 3. 2015 Česká republika, Zákon č. 455/1919 Sb., o zrušení celibátu literárních a industriálních učitelek ve školách, Dostupné z: dne 16. 3. 2015 Česká republika, Zákon č. 95/1948 Sb., o základní úpravě jednotného školství, Dostupné z: dne 5. 4. 2015

82

Česká republika, Zákon č. 168/1968 Sb., o gymnáziích, Dostupné z: dne 18. 3. 2015 Česká republika, Zákon č. 63/1978 Sb., o opatřeních v soustavě základních a středních škol, Dostupné z: dne 9. 4. 2015 Česká republika, Zákon č. 262/2006 Sb., Zákoník práce, Dostupné z: dne 15. 4. 2015

83

Seznam tabulek a grafů

1. Tabulka 1 - Přehled analyzovaných škol (rok 2013/2014) 2. Graf 1 – otázka č. 3: Vaše pracovní zařazení dle zákona č. 563/2004 Sb. 3. Graf 2 – otázka č. 4: Vaše dosažené odborné vzdělání 4. Graf 3 – otázka č. 5: Vaše dosažené pedagogické vzdělání 5. Graf 4 – otázka č. 6: Chtěl(a) byste se ve svém oboru dále vzdělávat? 6. Graf 5 – otázka č. 7: Poskytuje Vám škola podporu (finanční, časovou či jinak motivující) pro Vaše další vzdělávání? 7. Graf 6 – otázka č. 8: Nabízí Vám vedení školy možnosti dalšího vzdělávání? 8. Graf 7 – otázka č. 9: Jaké formy či metody nejčastěji používáte pro rozvoj svého vzdělávání? 9. Graf 8 – otázka č. 10: Aplikujete ve svém oboru poznatky, které jste získal(a) na školení, semináři, konferenci či internetovém portálu? 10. Graf 9 – otázka č. 11: Jaké téma/oblast ve svém dalším vzdělávání preferujete? 11. Graf 10 – otázka č. 12: Myslíte si, že Vám vyšší pedagogické vzdělání pomůže v profesní kariéře? 12. Graf 11 – hypotéza č. 1: Úplné kvalifikace ve smyslu zákona dosáhne více absolventů středních škol než absolventů vysokých škol. 13. Graf 12 – hypotéza č. 2: Je více učitelů, kteří mají zájem dále se vzdělávat ve svém oboru než těch, kteří o další vzdělávání zájem nemají. 14. Graf 13 – hypotéza č. 3: Je více učitelů, kteří odpoví, že jim vedení školy nabízí další možnost vzdělávání než těch, kteří odpoví, že tomu tak není.

84

Přílohy

Příloha č. 1 – Dotazník

Dotazník pro učitele holelových škol v Libereckém kraji Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o vyplnění dotazníku, který je součástí mé diplomové práce ,,Střední hotelové školy a trh práce v Libereckém kraji." Dotazník je anonymní a Vámi sdělené informace nebudou zneužity. Při vyplňování dotazníku vyberte, prosím, vždy jen jednu odpověď pouze u otázky č. 9 můžete zvolit odpovědí více. Děkuji Vám mnohokrát za pomoc, bez které bych nemohla svou diplomovou práci dokončit. Bc. Denisa Růžičková, studentka Vysoké školy hotelové v Praze Název skoly: Název předmětu, který vyučujete: 1. Pohlaví žena muž 2. Věk 25 - 35 let 36 - 45 let 46 - 55 let 56 - a více let 3. Vaše pracovní zařazení dle zákona č. 563/2004 Sb. učitel odborných předmětů učitel praktického vyučování učitel odborného výcviku 85

4. Vaše dosažené odborné vzdělání střední odborná škola vyšší odborná škola vysoká škola - bakalářský stupeň vysoká škola - magisterský stupeň Jiné: 5. Vaše dosažené pedagogické vzdělání DPS, pedagogické minimum vysoká škola – učitelství všeobecně vzdělávacích nebo odborných předmětů – magisterský stupeň vysoká škola – studium pedagogiky - bakalářský stupeň vysoká škola – studium pedagogiky - magisterský stupeň Jiné: 6. Chtěl(a) byste se ve svém oboru dále vzdělávat? ano ne 7. Poskytuje Vám škola podporu (finanční,časovou či jinak motivující) pro Vaše další vzdělávání? ano ne 8. Nabízí Vám vedení školy možnosti dalšího vzdělávání? ano, buď přímo nebo prostřednictvím předmětové komise ne, hledání aktivit dalšího vzdělávání je výhradně na mém vlastním zájmu

86

9. Jaké formy či metody nejčastěji používáte pro rozvoj svého vzdělávání? přednáška školení seminář kurz výcvik dílna samostudium internet E-learnig Jiné: 10. Aplikujete ve svém oboru poznatky, které jste získal(a) na školení, semináři, konferenci či internetovém portálu? ano ne 11. Jaké téma/oblast ve svém dalším vzdělávání preferujete? nové trendy v hotelnictví a cestovním ruchu novinky v IT rozšíření jazykových znalostí psychologie a pedagogika Jiné: 12. Myslíte si, že Vám vyšší pedagogické vzdělání pomůže v profesní kariéře? ano ne nevím

87