Pnrchased for. the. LIBRARY of the UNIVERSITY OF TORONTO. the. frovi KATHLEEN MADILL BEQUEST

linu,

c/vedd

íACek

•

m Pnrchased for the LIBRARY of the

UNIVERSITY OF TORONTO frovi the

KATHLEEN MADILL BEQUEST

SEBRANÉ SPISY

Karoliny Svtlé XXIL

MILÁEK

LIDU SVÉHO.

ASOVÝ

OHLAS.

V PRAZE.

NÁKLcADKM 1903.

J.

OTTY

MILÁEK

LIDU SVÉHO.

CASOVY OHLAS OD

Karoliny Svtlé,

v PRAZE.

NÁK

Li

AUK

M

1903-

J.

OTT

Y.

r'\

VEŠKERA PRAVÁ VYHRAZENA.

Tiskem eské grafické spolenosti »UNIE« v Praze.

Prostranné místnosti mesiánské besedy v Orlovicícb co nejskvleji osvtleny a námstí pod okny jejími peplnno množstvím nedokavým, slavnostn naladným. Pipadalyt na zejtí ticáté rozeniny nov zvoleného ped-

byly

—

sedy besedy, továrníka Vladimíra Branélio, a všecky spolky jak mstské tak okolní byly se jednohlasn usnesly, že co nejdstojnji oslaví významný ten den obanské jeho zralosti, ovšem v tajné pi tom nadji, že budou za poctu tu co nejuznaleji

odmnny.

Na program dán spolený prvod pochodúový,

veliko-

konen

stkvly

lepé zastaveníko

ped budovou

besední a

k nmuž konány po mnoho nedl pípravy nádherné, nebot výbor besední byl sezval veškeré osobnosti v okolí, vynikající jmním, postavením a vlivem osobním. Jak by nebyly orlovické spolky doufaly ve štdrou odmnu usilovných svých snah! Vždyí se byli stali Vladimír Braný a bratranec jeho Boleslav ped málo msíci zcela znenadání ddici strýce, jenž slul jedním z nejvtších bov celém kraji tom. Pvodn byl starý fabrikant za ddice stanovil ovdovlou svou sestru a tri dítky její, kteréž jsa bezžencem, ples,

há

a

6

pece

láskou

málo dní po zuící. svoje

skuten otcovskou miloval. Avšak padly za sob za obt epidemii mezi dtmi v msteku

Zoufalá matka dlouho miláky do hrobu.

jich

nepekala,

následujíc

Náhlá a krutá úmrtí bytostí tak vele milovaných otásla velmi povážliv zdravím továrníka Braného. Život jej pestal tšiti, jmní jeho pozbylo pro veškeré ceny, a asto rozmlouval se svými známými o blízké své smrti. Hledli sice od smutných myšlenek tch jej odvrátiti, avšak nemohli se pece jen zdržeti, aby nebyli více mén zjevn a šetrn o tom se zmínili, kterak hodlá v pípad tom naložiti jmním svým.

Odpovdl každému s touž uritostí, že je odkáže zemským lidumilným ústavm; proež byl veliký podiv mezi Orlovickými, když byl kšaft jeho ten á se objevilo, že na ústavy ty pamatoval sice znanými legaty, avšak celou pozstalost piknul obma mladým vzdáleným píbuzným, do dtství v dom jeho vychovaným a v nm ponechaným se závazkem, aby se jednou stali obchodvedoucími sestry jeho, až ho tu nebude, a pak místo nho jejími a dítek jejích rádci a oporami. Dále stanoveno, aby Vladimír do zletilosti svého bratrance zstal správcem veškeré movitosti všech tch Ináren, tkalcoven, prádelen, blidel, jichž bylo do ne-

konena, vypláceje mu

mu

jistá

z

dojde rok dvacátý tvrtý

a spoleníka platného,

aby se

nich procenta, a s

a teprve, až

on dospje na pomocníka ním dlil o celý výtžek.

Ale pedvídalo se v obecenstvu, že k tomu asi nedojde, aby oba bratranci stejn na zddné roli úinkovali, zvelebujíce snahou vzájemnou,

rem založeno.

co strýcem

s

takovým zda-

innost v dusných pisárnách a dílnách Boleslavovi nenesvdila, ale nebývala mu nikdy po chuti. Nebyl pítelem ni obchodu, ni prmyslu, touhy jeho nesly se zcela jinam, do svt vyšších, idealnjších. Kdyby se ho byl strýc na jeho pi'ání tázal, chtje prou zvoliti úkol životní, tož by se byl na všechen zpsob rozhodnul pro nkterou dráhu umleckou. Stalí se kupcem jen z vdnosti ku strýci, jenž se byl nejen osielého jeho dtství láskypln ujal, nýbrž rodie jeho, dokud žili, vydatn podporoval. i nemajetné jen

Sotva byl kšaft

úedn

za platný uznán, již chystal se

k dlouhé pouti na veškerá místa poetickým kouzlem svým zvlášt k sob jej vábící, kterou by byl hned po smrti ujcov podniknul, kdyby nebyl chtl býti svdkem oslavení svého bratrance, jenž se snažil všem jeho tužbám, tak dlouho mocn potlaovaným, v každém ohledu vyhovti, ponechávaje sob všecky starosti a práce pi uvazování se v pozstalost tak velikou nevyhnutelné a jemu tak protivné, zstavuje jej zcela uskutenní blouznivých jeho sn. Udeením osmé hodiny vyhrnuly se široké proudy svétla ze všech ulic a uliek na námstí ústících splývajíce ped besedou znenáhla v jediné moe plamenné, nad nímž se rozhoupalo moe ješt jedno, moe to zvuk mohutných, lahodných, srdce jímajících.

Nkolik

set

hrdel

zaplo kantátu ku chvále

oslaven-

cov.

Boulivým

„sláva" po

Vladimír Braný

poslední sloce vyvolán,

objevil

na pavláne sálu besedního, jehož pozlacené zábradlí bylo pohlceno oslujícím osvtlením. I podobaloí se, že tam stojí voln, bez opory, jsa pouze nosc tmi vlnami záe a jásotu, a nové voláni nadšenjší ješt prvnjšího otásalo etnými okny budovy slavnostní.

se

Vladimír Braný klanl se na všecky strany s uhlazenou dstojností. Vysoká postava jeho, plná pružné síly, hrd nesla hrdou hlavu. Rudozlatý vlas a vous zvláštní jemnosti a bohatosti tvoil vzácný rámec kolem tvái bílé jako tvá ženská, ale pi tom tah pevných a výrazných. Tím mén uspokojovalo oko jeho pozorovatele. Bez lesku a ohn skrývalo se mdle, skoro unaven zpod víek ponkud velkých a tžkých, pohled nad obyej zahalujících a tlumících.

Za napjatého

ticha

dkoval

se

Vladimír za prokáza-

nou est pízvukem vážným, uritým, ale hlasem tak zahaleným a pitlumeným jako byl pohled jeho, což však nebylo ei jeho nikterakž na újmu, dodávajíc jí naopak ehosi tajemného, pozornost v míe mnohem vtší poutajícího, než kdyby byla jeho slova jasn a zvun zahlaholila nad vzytenými k nmu hlavami obecenstva.

Dkuje

se sliboval Vladimír, že se vynasnaží ze všech

úasti tak pochlebným zpsobem dnes projevené a že budou jeho skutky vždy jen smovati ke cti národa a k oslav vlasti, pi emž vyzýval shromáždní, aby každý, kdožkoli by spozoroval, že na dráze sil

hodným

se státi

mu

vytknuté dosti staten nepokrauje a dosti horliv si bez prodlení a ostychu jej na to upozornil; že pijme každé napomenutí, každý pokyn elící k tomu, aby dostál úkolu, v njž se te tak slavnostn si

nepoíná,

vdn

v tvái rodného

pro

svoje

msta

posluchae

budou vodítkem

krok

uvazoval.

Konen

nejpochlebnjším, a

skutk

jeho,

doufal že

zpsobem

ctnosti

jejich

a takto že dospje,

kam zamuje.

Boue

pohnutého souhlasu zdola mu odpovdla, a jak ústm pohár stíbrný, vínem naplnný.

pozdvihl Vladimír k

jejž

mu

deputace výboru besedního, v olíaražiku tóra

dveí

z

sálu vystupující, podávala, žádajíc oslavence, aby jej pijal

na památku krásného veera toho, a jak pronesl pípitek rovnž velý jak vzletný svému rodišti, milovaným a drahým Orlovicm, jež aby se staly ve vlasti druhou Prahou, ba, jimž usoudil, že jim jest nejen dosíci, nýbrž i pediti královské msto to co do ušlechtilé obtavosti a nadšení pro pokrok spoleenský: boue ta stupovala se v orkán hímavý, nekonený, nejen již okny, nýbrž i klenbami domu otásající.

A jako na povel sklonily se až k zemi všecky prapory spolkové ped mužem, jenž vytknul nejen sob, nýbrž všem svým krytu k

rodákm

srdce závidli,

cíl

tak velebný,

I

ti,

kdož

mu

v zá-

zapomnli v okamžiku tom na svou

nmu nepíze a pohlédli nadjn k tomu, do jehož rukou byly dány tak moliiitné prostedky prospívati jiným,

dvujíce >lovm

jeho,

že jich

chce

dstojn

použiti, stá-

oporou potlaených, soudruhem spjících a že se zajisté pi první vhodné

vaje se pítelem chudých,

všech ku

pedu

est obce, kteráž byla tak šíastna ítati jej mezi svoje leny. Dlouhou dobu nebylo rozeznati, jaký to sbor zpváci píležitosti co nejstkvleji zasadí za zdar a

te zanotovali,

a dlouho neb}lo rozeznati ani postavu oslavenze všech stran covu mizící v dešti kvtin, kytic a na pavlán mu k nohám pršících. Konen dáno znamení k zpátenímu pochodu. V rozechvní obecném stanoveno, aby ped rozejitím se veškeré spolky táhly celým mstem se zpvem a svtlem, aby do každého jeho zákoutí vnikla aspo ozvna, a do každého v okna padl aspo odsvit té hluné, žárné radosti, že syna, jehož jest chovají Orlovice konen ve svém

vnc

nm K.

SVTLÁ: Miláek

ln

lidu

sTho.

2

10

snahou nejsvtjší, aby

se stalo

rodišt jeho chloubou otiny,

spoluobané jeho provedou užiteného a spanilého, vše aby pivedeno bylo k náležité platnosti, vrývajíc se nevyhladitelným písmem u vdnou parat veškerého poa cokoli

tomstva.

Dvorn

na pavláne ekaje,

setrval Vladimír

censtvo shromáždivší se k jeho rajíc se

bud

mstem. Bylo

dom,

poct opt

až obe-

se rozejde, ubí-

neb následujíc hudebníky na pochodu kterak na každou sloku písní zpíva-

slyšeti,

ných následuje volání

slávy,

jméno jeho

provázející.

Tu najednou zaznlo na prostranství znenáhla umlkajícím a se zatemujícím pronikavji a mocnji než až dosud: „At žije náš miláek! Jen on budiž ode dneška vdcem naším, on, lidu našeho pítel nejvelejší!" A jako by byl hlas ten doletl až

k zástupm od námstí nejvzdálenjším, tak mohutná odpovdla odevšad ozvna, opakujíc: „At na vždy žije miláek lidu svého, Vladimír Braný!" Vladimír tak hluboce se poklonil, jak toho nebyl ješt veer uinil, zstávaje se sklopenou hlavou státi, až poslední dozvuk volání toho u nohou jeho zanikl. Pak náhle se vzpímil a pohled jeho se dotknul oblohy. za celý

Podobalot se, že i nebe se zúastuje slavnosti, k jeho poct Orlovickymi poádané, uebot všecky hvzdy a hvzdiky se byly vyhrnuly zlatým rojem, promnivše temnou nad jeho hlavou klenbu v baldachýn z ernomodrého aksamitu, bohat vykládaný chvlými diamanty, mezi nimiž hoel tu velký topas, tam rubín, zde zas smaragd vedle safíru.

11

Bylo to mnivou hrou stín z námstí a svtel za ním, že pelétl Vladimírovy tahy v té chvíli zákmit náhlý, podobající se úsmvu, plnému zpupné, uspokojené samolibosti?

Jako by si byl védora býval výrazu toho, tak málo píznivého a pimeného okamžiku tomu, rychle na všecky strany se rozhlédnul.

Ale nebyl pozorován. Dvée do súlu byly za nim sice oteveny, le nikdo již v nich nestál. Uctiv byli lenové besední ponechali oslavence ve chvílích posledních obecenstvu širšímu, a Vladimír ohlédnuv se ješt jednou, zmizel konen v záivé hloubce slavnostních místností.

do

koán

li.

sob opakovaným tušem orchestru, novým novým deštm kvtin z rukou dam, nohám mu syp.)jícím, byl Vladimír v sále

Šestkrát po

provoláním

„sláva",

svoje kytice k uvítán a mžiknutím obklopen nejpednjšími

mezi

hostmi,

blahopáními k dnešním rozeninám trousily se pochlebné poznámky o jeho enickém talentu. Zárove

jejichžto

mu

projevováno, jak

leji

se

klanj,

dal

dámám na odnášeti

všecky strany co nejuznaže jimi mu poskyt-

vonnou

pokoje, aby si ji pak osobn dom pestanou Orlovice svého nynjšího poslance do kandidovati, a že to bude pi píští volb jeho

nutou do vedlejšího odvezl,

snmu

že

jméno, které vyjde

z

osudí.

Vladimír odpovídal na veškeré tyto více obratností, jíž mínné s onou hladkou

ei

mén upímn si

byl

získal,

2*

12

od dtinství ve styku s lidmi nejrznjších povah a vzdlání, ale hlavn na svých cestách, které mu strýc jak v zájmech obchodních tak k dovršení jeho vdomostí velmi asto konati nechával. Opakuje, co byl slíbil na pavláne, totiž, že jest k služ bám každému užitenému a pknému podniku, vždy hotov pijati nikoli jen hodnost, která se mu v ohledu tom nabídne, nýbrž práci a zodpovdnost s ní spojenou až do nejposlednjší kr.njnosti, voln postupoval Vladimír v sále od jedné osobnosti mu známé neb jednatelem besedy mu pedstavené k druhé, od purkmistr blízkých mst, starost obcí sousedních, prmyslník a statká okolních k úedjsa

níkm, dstojníkm

a

kteíž se byli taktéž v nynjších stísnných tým fabrikantcm.

zástupcm dostavili,

aristokratických

neb

nikdo

pomrech asových

si

to

rodin,

nechtl

zkaziti s boha-

V obadné zábav té neustal Vladimír ani mezi tanon nikdy netanil. Nevdlyí krásky vznešecem, neb ných kruh orlovických, kteréž si byly druhdy obchodního zízence málo jen všímaly, v jejichž oích po uveejnní poslední vle svého strýce se byl však stal nejpednjším hrdinou jejich tužeb a sn, mají-li se proto horšiti, nebo býti tomu vlastn rády. Rozhodly se konen a byly tomu povdny, neb žádná z nich nebyla by asi snesla vidti jej po boku jiné. orlovické dámy ješt jiné závažné výtky Ale proti rodákovi svému. Choval se sice, co byl do jejich stedu zván, ke každé z nich s galantní pozorností, le to bylo také vše, ím se chlubiti mohly. Oko jeho zstalo pi pohledu na nejspanilejší z nich mrtvo, bez uritého cíle roztržit do dálky upeno. Bloudil svými myšlenkami pi

—

na

mly

Vó

nejpikantnjší zábav patrn vždy jinde než u nich, sotva však na jakýchsi drahách ržových, myrtarai vroubených.

Avšak pes tyto tak málo píznivé symptony, o stavu srdce jeho svdící, každou chvíli se vynoila povst, že jest ženichem. Dnes nevstu v Paíži, kdež ped nkolika nedlmi meškal, za njaký as opakovala se táž zpráva, jen že jeho vyvolenkyn prý dlela na hezích

ml

Temže, hned na to se tvrdilo, že se byl zasnoubil s dcerou njakého ruského admirála, a ví kolikrát optováno na jisto, že zadal srdce svoje vlastn v Itálii.

Bh

známí jeho však

Bližší

vsti

nedviv

hlavami.

U

vrtívali

pi každé

nich bylo

tém

takové pona jisto po-

bude kráeti synovec v šlépjích strýcových a onen starým mládencem jsa vždy píliš zamstnán kombinacemi obchodními a pikládaje jim píliš velké dležitosti a píliš vznešeného významu, než aby je byl podídil milostným njakým pomrm, pedevším však staveno, že

že

zstane

starostem

jalco

domácím

a rodinným, o nichž se tak jako o stra-

stech a slastech lásky mezi nimi vždy

zmioval jen

s

jistým

soucitným pohrdáním, lituje každého, kdož život si kalil, zasvcuje jej onm malichernostem. Nebylo u nich pochyby, že nepovažuje lásku za jiného než za hru.

Napnutji, dychtivji, žárlivji než kdy díve pi podobné píležitosti stehly dnes dámy orlovické a pi-espolní jejich družky Vladimíra, jestli se nkteré z nich více než obyejn nepiblíží. Neml již na oích píkladu strýcova, bylaí tedy nadje, že se mu vrtochy jím mu všpené i»ece snad z hlavy vykouí, a že pone nahlížeti, jak zcela jinak se tráví ten život vezdejší, nad nímž bdí spanilá a nhyplná

žena Jako

andl

strážce,

než onen, o jehož j)ohodlí

;:

14

domácí se

starají jen placené,

proež

lhostejné a vždy hrabivé

ruce.

Objevilyt se na dnešním plesu dcery továrník, Jejichžto

vna

a

obchodní sláva

vznášely se tu krasavice,

otc

jejich

i

jeho

lákati

mohly

masopust triumfech v tch kte-

které byly v minulém

pobouily Prahu i Víde, a o jejichž rých lázních se byly nejedny noviny, pinášejíce odtamtud bylo na Vladimíra na zprávy, nadšen rozepisovaly ale ani sta slídících zrak upeno, pece nepoznaly na nejslabší promny tah, necht se poklonil nejpovstnjší ddice, nejpvabnjší tvái, nejklasitjší postav. Nedozpytovaly se pítomné dámy pes proslulou svou pronikavost a vhlasnou svou bystrost, že byl pohled jeho za tento veer o jednu z nich pec nkolikrát úmysln, napjat, ovšem jen náhlostí blesku zavadil. Dáma ta taktéž netanila. Na pólo zakryta krajkovou záclonou, jimiž byly okna a výklenky sálu oplývány, sedla, od ostatní spolenosti odlouena, v jednom z jeho nejtemnjších zákoutí vedle staikého pána, jehož kabát byl na prsou hojn rozlinými stužkami ádovými pokryt. Dostavilat se do sálu patrn již s úmyslem, že taniti nebude, neb byla v obleku pouze salonním, nikoli plesovém. Nezdobilaí ni její vlasy, ni její prsa, ni její šaty z bledošedého atlasu jediná kvtina, jediný stkvost, jediná vlajka krajková. Nevynikala niím jiným než velikou kyticí z tak ohniv ervených karafiát, že se podobala v ruce její pochodni, a práv kytice ta to byla, jež k ní pilákala Vladimírv :

a

nm

zrak.

pro

Všecky dámy do jedné mu byly kytice svoje vnovaly jen ona si podržela svou? Uinila tak z ostýchavosti,

15

z

Když možnost ta hlavou se pelétl Vladimírovu tvá stín onoho úsmva, byl na pavláne se svými ctiteli rozlouil, a opt

nevšíraavosti neb hrdosti?

mu jímž

mihla, se

pohledem k Nebyla

ní zabloudil.

mu povdomá,

taktéž neznal prvodce jejího; ponejprv dnes oba vidl. Avšak podobalo se mu, že i ostatní hosté s nimi se neznají, neb nepozoroval, že by byl kdosi vedle nich se zastavil, aby je byl pozdravil, neb je byl vyPodle na hledal, by si s nimi pátelsky zahovoil. prsou starého pána považoval jej za vysokého úedníka neb dstojníka ve výslužb, jenž si zvolil Orlovické okolí za píinou lacinjšího než jinde života za bydlišt, v emž jej potvrzoval jednoduchý odv jeho dcery i netee. Nkolikrát za veer ten pozapomnl Vladimír, jsa vtržen vždy v nový zas vír, na nestejný párek záclonou na pólo zakrytý ve výklenku sálu, ale žárné odtamtud mu jej zas znova k se zakmitnutí purpurových zas probuzujíc otázku, na mysl uvedlo, pokaždé v pro zstaly v nžných rukách vlastnice své; neb již si byl povšiml, že to jsou ruce velice nžné, z nichž onen

ád

nmu

kvt

nm

plamen záil, a táž grácie, jíž se vyznaoval každý pohyb jejich, žef píznakem celého zevnjšku oné mladé dámy. Bylaí, jak již díve praveno, znaná ada právem proslulých krasavic v sále shromáždna, ale žádná z nich se nemohla honositi onou nevystihlou elegancí s jistým, nad míru prou zajímavým pídechem odmítavé vysokomyslnosti, jako ona neznámá s tou svou ku podivu jemn modelovanou tváí, s tím svým temným lesklým vlasem, v týle v jediný uzel prost svinutým, s téma hrdýma svýma oima, jež se zdály býti pipoutány k lemu jejích popelavých šat karafiátový

16

okrasy,

bez

kteréž

útlé

postav

její

dodávaly rázu skoro

klášterního.

Nezajímal jí skuten nikdo, sále, nebo jen tak se tváila?

tom

ale

pranikdo

v

celém

„Slavíte dnes na sta triumf najednou, milý Braný," perušil ve Vladimírovi rozjímání to jednatel výboru besedního, doktor Sntivec, všudybyl a vševda první velikosti, jenž v a okolí do všech záležitostí strkal povolán nepovolán prsty a rozum, jsa však pro svj svží humor všude rád vidn, všude oblíben. Zavsil se netáže se, zdali mu to jest píjemné i vítané, pii tom v jeho rám a jal „Ale dle mého mínní," pose s ním procházeti po sále. kraoval s oním dležitým drazem, jejž rád kladl do každého hovoru svého, „není nikterakž nejmenší z nich, že až na pana z Kineckých, onoho polského šlechtice, jenž zakoupil ped nedávném Malobory, a jeho chot, ani jediný Nejvíce se z host zvaných dnes dostaviti se neopomenul. divím jeho excelenci, panu hrabti Blotýnskému, že nám dopál nejen pevzácné cti své spolenosti, nýbrž cti ješt vzácnjší pítomnosti své vnuky,"

mst

„Hrab Blotýnský jest

i

zde, a to

píbuzenstva?"

zavítal nejen na svj zámek, nýbrž ješt k tomu ve spolenosti dámy ze svého

otázal

se

Vladimír rychleji a s vtším záeech svých známých pro-

jmem, než míval v obyeji pi jevovati.

Doktor Sntivec dobe toho si povšiml. „Vidíte," pousmál se škádliv, „pec se mi jednou podailo pekvapiti vás novinou!"

konen

„Ano, podailo se vám to," piznával se Vladimír chladn. „Slýchal jsem od mnohých, kteí hrabte osobné

17

na svém rodném zámku nikdy již neukáže, od Vídn odlouiti." „Snad by se tak bylo stalo, kdyby nebyl jeho pan sveno, opt tolik dluh synovec Ubald, jak mi nahromadil, že musí hrab na to pomysleti, nechce-li lio nechat zcela klesnouti, aby prodal ješt jeden ze zbývajících mu zde dvorc. I podobá se mi, že jedin za tou píinou ráil pijati pozvání i)lcbcjské naší jednoty, v níž by se mohl snad naskytnouti vítaný kupec. Ovšem, nechová se nikterakž, aby si získal obecenstvo zde shromáždné. Vymniv s námi nejnutnjší pozdrav, zalezl tam do kouta, kdež se mu každý, kdo jej zná, vyhýbá, vida, že schváln každého se straní." A doktor Sntivec ukázal pohledem do onoho zákoutí, kamž byl Vladimírv zrak za tneto veer tolikrát na zaže

znají,

nemoha

se

se

dvrn

penou

zaletl.

Vladimír pozdravoval úmysln velmi dlouho a vlídn kohosi na protjší stran sálu, aby mu nemusil odpovdti. Bylt skuten jeho zprávou zaražen. Vyítal si v duchu nemálo, jak mohl býti tak krátkozrakým a ihned nepozna. ten ryze aristoicratický ráz ve zjevu komtesy Blotýnské.

Svým jednoduchým odvem chtla zajisté praviti všem pítomným tak bohat ozdobeným dámám: „Nenáležím mezi „Kdož se mi piblíží, aby mne vyvás," a všem pánm: zval k tanci, smšné nemotornosti se dopustí." A co pravila jemu, podrževši si svou kytici? „Teba celý ten zdejší svt té uznával, mn pec jen nieho po tob není a nikdy líebude."

„Skuten

nikdy nebude?" opakoval si Vladimír s oním úsmvu, jehož stopu se snažil na pavláne tvái si zapuditi, pipomínaje si nejspíše pi

jistým zábleskem

tak rychle

s

18

tom, co byl doktor Sntivec pravil o nutném prodeji dvoru, ddu jejímu náležejícího.

„Nemusím vám teprve povdti, že ta pibledlá štíhlounká dáma vedle starého hrabte jako jeptiška ustrojená jest vnuka jeho," znova pokraoval doktor nedada se mýliti Vladimírovou mlenlivostí. „Byla vychována u své tety, kteráž jest abatyší kláštera svaté Ildegondy ve Francii, proslulého svými školami pro ženskou mládež, svými nemocnicemi a bh ví jakými ješt lidumilnými ústavy. Podobá se, žef ji rodina její tam vyslala, aby se stala nástupkyní oné tety v kláštee podle jeho zakladatelky bylat již poktna avšak paní abytyše zcela neoekávan nedovolila, aby její svenlcyn vstoupila do ehole její. Nepeje prý si, aby prodlala tytéž duševní zápasy, jež bylo prodlati jí, a sama vlivu svého u našeho dvora použila, aby bylo komtesce Ildegond udleno místo v pražském ústavu šlechtien a ona došla zpsobem tím zaopatení dle stavu svého, kteréhož jí její schudlá rodina již poskytnouti nemže. Ale sleince to prý není po mysli, radji by byla klášternicí než ,štiftsdámou', v kterémžto projevu snad více povinné upejpavosti než skutené touhy. Pejete si, abych vás hrabti a komtesce pedstavil?" „Nikoli. Bylo by dotíravé naše vznešené hosty vyrušiti v ústraní, kteréž si zvolili," hrd potásl hlavou Vladimír, jenž se byl s doktorem dosti blízko dostal k jejich sídlm,

—

—

naež nápadn rychle obrátil se smrem jiným. Bylif hrab a jeho vnuka podle pohled a posunk doktora Sntivce, jehož znali, jelikož jim osobn pinesl pozvání k plesu, uhodli, že hovoí s oslavencem o nich, co mu navrhuje, a zaslechli snad jeho na to odponeb se jí pouze domyslili?

tušili,

v,

19

Vymnivše, když Vladimír opt od nich se byl vzdálil, mezi sebou na kvap nkolik slov, zdvihli se, naež hrab podav své vnuce rám, s ní se ubíral ku vchodu sálu, nikým z pítomných nejsa zdržen ani provázen. Nadarmo se ohlížel Vladimír od oné chvíle po pochodni karafiátové .

.

.

zmizela.

Pesvdiv opustili,

situace v

aniž

že

se,

hrab

konitesou

s

použili píležitosti

s

ples

nadobro

hrdinou dne a vládcem

mst

nešetrností

blíže se seznámiti, svraštil elo nejen nad hrabte k jeho osob, nýbrž pedevším, že se

mu

zdálo, jako by

komtesa Ildegonda byla zcela do opravdy

na

nm

lup,

spáchala

odnášejíc

si

dom

se svou kyticí,

co náleželo nepopirateln jemu.

lil.

Boleslav Braný bylt se súastnil prvodu, k oslav bratrance poádaného, jako len pvecké jednoty „Slavík", jejímžto byl praporeníkem. Táhl v jejím ele ostatních spolk mstem, jsa všude l)rapor v ruce, v

jeho

ad

jako jeho bratrovec v sále terem žliavých stel z krásných oí svých rodaek, u nichž byl taktéž od smrti strýcovy povýšen na stanovisko zcela jiné, než které zaujímal ped tím. I jemu inny Málo doíud o dívky

tém

tytéž

se starával,

výtky jako

Vladimírovi.

tráv veery u svého piana

prázdné hodiny na vylctoch beze všech prvodc Urom desky a nkolika tužek, což se k jejich velké a nyní spchal ješt zlosti ani te v niem nezmnilo; ke všemu z jejich kruhu, zamýšleje dlouhou, dlouhou cestu. a

kreslicí své

20

Když se prvod poal rozptylovati, odevzdal Boleslav prapor do ochrany svého náhradníka, jenž nezamýšlel ples navštíviti, a sám se obrátil opt k místnostem besedním, aby se tam se svými pátely ped svým zítejším odjezdem rozlouil.

Avšak noc byla tak krásná, jasná, tak sladce zamlklá, mu z ní nechtlo do síní plynem, prachem a hlukem naplnných.

že se

nm

jednou umlec vrch, i uhnul se tídy na námstí vedoucí, zaboiv do bludišt úzkých uliek, vroubených po obou stranách starožitnými domy s vysokými lomeiiicemi msícem postíbenými, s vážnými portály, nad nimiž tu a tam matn se míhaly ve svitu blikavých, pestrobarevných lampiek napolo zašlé malby, obrazy to svatých, do jejichž ochiany byly stavby ty zakladateli svými asi sveny. Rád se ubíral touto dávnou ástí msta, plnou váhivc romantiky, již se nabyla ruka moderní civilisace dosud ješt Dostával

tém

v

mimovoln

z

zas

hlavní

zákoutích zi)ívaly se snivou skrývaly kapliky a sochy neznámými mistry na pamí toho kterélio již dlouho zapomenutého píbhu postavené, kdež prese zdi na pólo zboené vkovité stromy hluboko sklánly mohutné vtve, promujíce za letního úpalu chodníky v loubí stinné a vonné. všecky na nkdejší hradby mstské, kdež se Ústily ernaly zbytky hmotných vží s cimbuím, zlobou asu a povtí krut ohlodaných, jejichžto obrysy se teJ zostra odrážely každou svou zajímavou, starobylou podrobností od dotkla,

v jejichžto

jednotvárností

klikatých

kašny,

kdež

se

tém

jasného noního nebe.

Mimodk stanula noha jeho. Byl vykroil ze smlé klenby napolo sesuté brány, ocítiv se nad strání hust stro-

21

do údolí píke se cbýlící, hlubokého mstského potoka, který za starých dob promoval pi obležení okolní louky v jezera a behy jejich v nepekroitelné bainy. Ted ovšem již neml úlohy pro Orlovice tak dležité hnali pouze nkolik mlýn. Sledovati širokou stíbrnou stuhu jeho, vinoucí se nejpvabnjšími místy celého okolí, až do hlubin lesa, jenž na obzoru blavéra tvoil jemn se modrající áru, náleželo k nejmilejším zábavám Boleslavovým. Vidl jej ted houštinami tu a tam tak stkvlo zahoeti, jako by z tní tch záivých msíc svoje démantové paprsky vážil, a neodolatelnou touhou puzen pouštl se po stráni do údolí, aby nejmilejšímu tomu píteli z mládí a nejhorlivji vyhledávanému soudruhu taktéž dal s bohem. „Ale co mi ekne asi Vladimír, že tak dlouho otálím se objeviti na plesu jemu ke cti daném?" pravil si váhaje nkolik okamžik úmysl svj vykonati. „Ach, Vladimír má ted asi jiného na práci a starosti, než aby po se ohlížel," snažil se v sob ukonejšiti výitky, že jej za veera prou tak významného zanedbává, a pouštje se pec vrchem dol vyvolával v sob impo santní obraz bratrance na pavláne enícího, jenž mu tolik a tolikrát vyítal jeho smr nepraktický, smšn idealistický atd., avšak s kaustikou vždy tak íznou, že se nemohl nikdy do opravdy na rozhnvati. Ba nebyl ani tenkráte s to se rozhoiti, když hlásával, chtje jej poškádliti, aby vychování a vzdlání lidské výhradn jen k tomu smovalo ozbrojiti lovka všestrann proti zlobám pírody, utužiti jej co do cit proti úkladm osudu, prohlašuje pi tom umní za pouhou híku blouznivých, výstedních hlav.

movím

porostlou,

odkudž

se ozývalo

od

hradeb

lirkotání

—

mn

22 „Nikoli básník a umlec," tvrdíval pak Vladimír mezi jiným, avšak nikterakž již v žertu, nýbrž zcela do opravdy, „le prmyslník a obchodník jsou pravými dobroditeli lovenstva, jen oni do opravdy umirují jeho bídu, starají se o jeho pohodlí, poskytují mu požitk skutených, peují o jeho zdraví, kdežto umní nemá a nikdy nemlo jiného úkolu než polechtati chábnoucí smysly a za píinou tou jest pouhým jen luxusem. Ano, obchodníci a prmyslníci vychovali divocha na lovka, a jeho stoupenci to budou,

kteí na základ svých výzkum a výpot promní nynjší na mnoze tak trapný stav pro každého v pomrn štastný, hlavn tím, že zídí veliká spoleenstva, kteráž budou peovnti o svoje leny, ímž bude na vždy zamezen nedostatek a nouze. Nebudou jednotlivci na dále shromaždovati miliony a pošetilým pepychem zas je promarovati: do spolehlivjších rukou, k blahodjnjšímu psobení a užívání dostane se pramen jmní svtem kolující. Nebudou peníze pak jen modlou, nýbrž spasitelem lidstva, zdrojem pravého jeho blaha." I tázal se ted Boleslav

sám

sebe,

pipomínaje

si

tyto

bratranec uiní, když vládne tak velkou ástkou onoho „zídla blaha", v zájmu tchto myšlenek, o nichž prý na svých obchodních cestách všestrann pojednával s osobami s ním stejn smýšlejícími, kteréž tajn výroky,

i

veejn

kladech Byl

co

asi

o to usilovaly, aby byla spolenost na tchto zá-

petvoena?

pesvden,

vyknutému,

že

stancem a kteíž

vzorn

skuten

se

že dostojí každému slovu na pavláne bude k tm, jejichžto býval vždy za-

jej

ted provolávali za

chovati jako

bratrskou

k

nmu

svolil

miláka

svého, tak

samému. S jakou ochotou ke všem jeho plánm, s nimiž

23

pec

dle náhled svých nebyl nikterakž srozumn! S jakou úastí naslouchal, co hodlá, nejmenším ho nezarmucuje odporem! Ano, chtl, aby si nahradil vše, eho dosud postrádal, a došel cíle všech vzlet a tužeb svých, s nimiž se pece tak málo shodoval. V niem mu nedal cítiti, žel jeho poruníkem a že by bylo povinností jeho podporovati jej tcd pedevším v jeho pracích, ponechal si veškerou starost sám a dopál mu takové svobody, jako nejlepší otec jedinému vroucn milovanému synu. Ale poesie msíní té noci zvítzila znenáhla nad Bolese dje, co asi slavem zvolna zapomínal, co nyní v Vladimír do budoucnosti zamýšlí, oddávaje se zcela jejím pvabm. Jak tajemné stíny šeily se po jeho boku, a jaká i)roskakujíce, po jeho cest, to svtla bloudila, vtvemi jaké to rozhledy v pravd bájen krásné se ped ním náhle zatpytily, rozstoupily-li se stromy, a on spatil u svých nohou ten pemilý rodný kraj! Bude naii teskliv vzpomínati v cizin? Bude se mu zdáti všude tak spanilým, jako v této chvíli, i v palmových a cedrových hájích, ržových zahradách, na jezerách, hvzdami lotosových kvt pokrytých, onoho arovného Orientu, kamž spchal s myslí tak zanícenou a roztouženou? Jako by chtl tím odpovdéti na otázku tu tajnou, poal Boleslav bezdn zticha zpívati, avšak znenáhla hla-

mst

;

mohutn z jeho prsou ozývalo: „Kde domov mj?" Ješt nikdy nebyl zpíval s takovou vroucností, s takovým výrazem, ješt nikdy se mu nebyla píse ta zdála tak významnou jako v této chvíli. Ale co to? Dojat uinil pestávku po sloce první, a

sitji a hlasitji, až se

hle!

najednou

ozývala

se

sloka

druhá k

nmu

z

hloubi

24

údolí.

Le

nepl mu

jí

v

odpovd

hlas

mužský;

perlila se

istotou nevyrovnanou z prsou ženských. I podobalot se v první chvíli fantastickému jinochu, že to nemže jinak býti, než že píse tu zpívá rusalka potoka, tam dole pod tmi starými vrbami splétajícími svoje

msícem omžené ratolesti z behu ku behu uad devným mstkem, pes šumnou vodu lehce pehozeným. Nevykal, by

až

arovný

píse svou dopje, jako

hlas ten

se byl obával, že až zanikne,

s

ní zmizí

i

tajemná

pv-

tém

letmo se spustil strání dol, stanuv u mstku práv, když doznívala poslední slova. Znova sebou Boleslav pekvapen trhl domnívaje se, že jej šálí sen. Bylaf to skuten rusalka, kteráž byla dozpívala píse, již zapoal tam nahoe na vrchu pod boícími se zdmi hradebními. Na mstku zlehka opena o prosté jeho zábradlí, širo-

kyn;

kým paprskem msíce magicky ozáená

stála

dáma

v bledo-

kvt

zelencm skvostném rouše bálovém. Vnec z íialových kosatce zdobil její rozpuštné vlasy, jejichžto prameny se proudily jako tekutý jantar po šíji a ramenou perleové blosti.

behu potoka pod nohama oi Byly neobyejn velké, hndé, zadumané. Za to oblétal ústa její v pravd korálová jakýsi ostrý tah, jako by mkké pvabné ty rty byly vždy hotovy metati šíp slovem dobe namíeným.

Když zaskípal písek Boleslavovýma, obrátila k

na

nmu

Pozorujíc, že Boleslav zaražen zjevem jejím, zajisté zde neoekávaným, není s to ji oslovit'*, pousmála se ponkud pohrdliv. „Podobá se, že jste se sem vydal asi za ozvnou své vlastní písn," pravila mu kouzeln zvuným hlasem. „Od-

25

pusíte, ale

nemohla jsem

odolati,

abych nedozpívala, když

vy jste váhal tak uiniti."

Ješt nebyl

s

to,

aby

jí

odpovdl, jen mlky

se

jí

poklonil. se vám asi jako mn," pokraovala zavadivši pohledem o jeho vkusný praporenický stejnokroj, jenž o tom svdil, že smlým zapním svým k sob nepilákala lovka snad zcela všedního, jenž by si byl troufal státi se neskromným. „Jste pipraven k plesu, a na cest

„Daí

bžným

nmu

k

vás

arodjka píroda

jala do svých

sítí,

vzpou-

zejíc se vás propustiti."

Opt

jen

nm

pisvdil.

„Tam opodál na té vozové cest eká na mne mj koár již pes hodinu," dodala, jako by ona mu chtla i

na srozumnou, že

dáti

se tu nesetkal s jakousi ledabylou

pemrštnkyní, dobrodružství schváln vyhledávající. „Unikla mu spativši zde pohádkové toto zátiší. Vidte, že tam nahoe v mst nic rozkošnjšího nespatím nad tyto vrby,

jsem

jejichžto každého listu jako by

s

nic slastnjšího neuslyším

že

s

Diím pvabnjším

kanulo tekuté zlato, že nad zpívající vlnky potoka toho, zde se nesetkám nad obraz

m

obklopující?" míti pravdu," zvolal Boleslav nadšen. „Rychle, potšte mne, že jsem mla i v tom pravdu, uchvácena zde tolika kouzly zapomenouti nad nimi slibu daného, nedostaviti se k slavnosti velmi významné, nevzdáti

„Ráíte

est obanu, do nhož tolik nadjí se vkládá." „ó. dobe, dobe jste mla! Pedevším aí žije krása, vždy jen krása! Každý jiný zájem jí ustupujž!" tvrdil všemladý blouznivec. „Vždy( je krásou podmínno vše, i

láska, ten ideál K.

SVTLÁ: MiUek

každého šlechetného srdce. O nepohlížcjte lidu

sTého.

3

26

nedviv

na

bude vše krásné, bude vše milovati a podobné slavnosti jako dnešní stanou se zbytenými." tak

i

rané:

až

budeme tedy vše a každého

dobré,

vážn

Ona

se chvíli

„Vy

náležíte tedy

barev a forem jest života povznesl,

s

zamyslila, než

k tm, kteí to,

ve všech

aby

lovka

pomrech

svta, jeho stkvla slupka, s to. jádrem jej smíil?" A kolem jejích úst objevil

mu odpovdla:

se domnívají,

všecky

potšil,

že jest

aby se

že soulad

nade s

onen

trudy útvar

temným perným jistý tah v plné

své ostrosti.

Pozoroval, že jej

„Nevím

má

zvolal

to,"

asi za velmi mlkého, povrchního. zmaten, „vždy jsem dosud ješt

nýbrž jen živoil, zítra teprve se zrodím. Mám ped sebou totiž dlouhou pouí, kdež se hodlám o tom, na co se mne tážete, pesvditi, a již nastoupím za nkolik hodin." „Štastnou tedy cestu, umlce s rozpjatýma k letu kídloma! Peji vám, abyste se z ní vrátil v témže jako dnes naladní," pravila sklánjíc pi tom na rozlouenou ponkud svoje úblové elo. Ale najednou zas se vzpímila. „Ne, nepeji vám toho, nikoli, nepeji vám toho; píliš bych vás litovala, kdybyste se na cestách svých hloubji nedostal, než kde stojíte v této chvíli." A uchopivši se svého bílého, zlatem vyšívaného plánežil,

štíku a

zábradlí

vjíe

kteréž ležely vedle ní na lehkým pokynutím ruky nakvap zmizela,

ze pštrosích per,

mstku,

s

zstavujíc Boleslava ztrnulého. Bylo to první dobrodružství v život jeho. Jaké to Kdo byla ona rusalka? ale dobrodružství pezajímavé! Zdálo se mu, že se musí toho ješt dnes dopátrati, ba zdálo se mu, že mu není ani lze odjeti, dokud se toho

27 si neodnese aspo do šírélio svéta jistotu že po svém návratu opt spati a pak že jí nezstane cizím, že ped ním nezmizí tak rychle se záhadným páním na rtecli jako v této chvíli.

nedopátrá,

ji

Ale kde ji hledati? Slyšel rachot vozu, ale nikterakž po srázné cest opodál, do msta mezi roklemi vzhru se vinoucí. Snad zamíila pec jen do plesu? Snad pec jen neodolala ukázati se svtu? Jaký by to byl zázrak ženykíerá by tuto toilettu byla udlala jen proto, aby se shlit žala v potoku uprosted nkolika kotlavých vrb? Vždy, již to byl pravý div, že více nespchala tam se objeviti, kdež by všecky zraky zajisté k sob pipoutala. do vrchu k Orlovicm, jak do údolí za oním lákavým zpvem, a všechen udýchán vrazil do síní bálových. Ale nikde nenalezl v nich stopy po dám v zelenavých šatech, s vncem z fialového kosatce ve vlnách jantarových vlas, a kohožkoli se po ní tázal, nikdo jí nebyl zahlédl. Boleslav

se byl s

nho

tak rychle letl spustil

„Ne, neodjedu, dokud jí ješt jednou neuvidím," svatosvat si umiiíoval. Ale v tom mu bylo praveno, že „Slavík" v plném potu se chystá zejtra na nádraží, aby mu dal s bohem, a že se tam zárove dostaví všichni mladí pátelé jeho.

Bylo by bývalo všem velmi nápadné, kdyby byl cestu Vždy odložil. Jakou si vymysliti pro to výmluvu? pece nemohl tvrditi, že jest churav, když jej ted tolik osob zdravého ped sebou vidlo; a což by byl mohl, vydávaje se za churavého zítra blouiliti v okolí po stop neznámé, jíž nebyl nikiiy díve vidl, jejíž arovnou krásu neslyšel od nikoho vychvalovati, jíž podle všeho taktéž nikdo svou

3*

28 jiný neznal,

komu

jest a

o níž se asi

nemohl nikterakž domysliti, kdo že

náleží?

A

jak by jej byla ona uvítala setkavši se sním? Zanež šípem na rtech. Nebyla by si pomyslila, že se jen pochlubil mluv o oné dlouhé pouti, na níž chtl teprve procitnouti k pravému životu?

jisté nejinak

A

Boleslav

bled

a

dojat

sedal

pi

zvucích nkolika

hudebních kapel okolních jednot pveckých, kteréž se pišly s ním jako estným oudem svým co nejslavnji rozžehnat, pec jen v uritou hodinu do vlaku. Ale již se ped ním nestkvl východ všemi barvami duhy jako vera; blostná ruka oné neznámé byla s nho setela nejpvabnjší pel. Odjíždje stále se ohlížel, avšak nikterakž po svých pátelích, jak tito pohnut se domnívali kynouce mu tak dlouho, dokud vlak oím jejich nezmizel, nýbrž zdali odnkud ranní mlhy k nmu nezavlaje zelenavé její roucho, z stkvoucí se její vlas.

IV.

Jak by byl prorokoval, zcela

asi

že jej

lhostejné

mu

u Vladimíra pochodil, kdož by mu byl dojme, neobdrží-li od neznámé a tudíž dámy kytici ve spolenosti, kde mu

všecky ostatní radostn svoje vnovaly?

Jak by byl uražen býval, že kdosi jej má za schopna takové malichernosti, ba že pokládá za možné, že si ehosi takového jen povšimne! A pec jej obešel tentýž cit jako onehdy v sále, když zpozoroval, že byla hrabnka Ildegonda z

Blotýna

pi prvním

zniizela, zpupn si odnášejíc svoje karafiáty, vstoupení do malé vyklenuté sín, kapli podobné,

29

stny dal svtloraodrymi hedvábnými alouny, zlatými hvzdami posetými vkusn a ozdobn pokrýti i jinak bohat

jejížto

na památku si uchoval všecky dary, jimiž den poctn, a nad jejímž vchodem se skvl zlatými písmeny nápis: „Chrám pátelství". Pro kytice z dámských rukou byl v širokém výklenku zbudován zvlášt okázale oltá, na nmž se z nich kupila až ke stropu, kolem niž byly zavšeny vnce pyramida a ped nímž se skvly kišíálové a porcelánové vásy, stíbrné kalamáe, zlaté poháry, skvostná alba, krátce všecky estné dary od spolk, jednot a pátel jemu vnované. Prohlížeje si uspoádání chrámku toho a zkoumaje, zdali není kde co vytýkati, stále zabluzoval zrakem k vrcholku oné pyramidy vadnoucích buket v manžetách krajkových a hedvábných, více a více se potvrzuje v dniínce, že jej chtla mladá hrabnka skuten uraziti vymknuvši se všeobecné mezi dámami o plesu úmluv, co státi se má, až on do sálu vejde. A to uinila ona, kteráž mla býti zaopatena ve veejném ústav! Nebo co dlala rodina její ted jiného ucházejíc se pro ni o místo v pražském Tereziánském ústav, než že se dovolávala pro ni dobroinnosti, teba dobroinnosti královské! Žádná z ostatních tanenic upraviti, aby v ni

byl v onen slavnostní

tém

nebyla, jak dalece aspo pamt jeho sáhala, v pomrech tak stísnných jako práv ona. Jak si mohla tedy tak okázale zakládati na erbu a rodokmenu, závisejíc na velkomyslnosti a štdrosti jiných? Nebylo to vlastn smšné? Kéž aspo pozorovala, že zamítl býti jí pedstavenu a ani dost málo neprahl po cti vysoko-

urozcné její a dda jejího známosti! Vladimír náhle od pyramidy se odvrátil, nechtje tou zpozdilou záležitostí déle se zamstnávati, mrze se, že ji

30

vbec popál

tolika myšlenek.

jakási zlomyslná

mu

Avšak nemohl jim uniknouti, tu chvíli v tom

moc škádliv aspo pro

bránila.

Obrátiv se totiž od oltáe naproti k oknu, utkvl zraobraze, jehož si byl dosud vždy jen zbžn povšimnul. Bylt „Chrám pátelství'' položen ve druhém poschodí továrny, vystavné na výšin práv na pokraji msta a práv s okna toho zvlášt utšený pohled po širém, malebn do sivé dálky se kupícím kraji, jehož sted tvoil starý, památný hrad Blotýnský, jenž na vysokém píkrém skalním jehlanci, z temna les smle vynívajícím, k nebesm se zdvihá jako hnízdo orlí.

kem na

Ano, bývalo to kdysi hnízdo orlí; mohutné, odvážné jilém bylo jej ped tisíciletím založilo a každé pokolení mu pidávalo vysokých vží, nádherných cimbuí a nedobytných bašt.

tém

Jak

hrd

se

odsud sídlo

to

kabonilo

!

A pec

již

ne-

hromadou rumu, rozvalinou, ponvadž jeho majetníci již dávno nemli na maltu ku slepení puklých zdí, na trámy ku pepažení ztrouchnivlých strop, aby se byli mohli na dále kolébkou svou chlubiti. Co nevidt jim spadnou bylo než

všecka jeho klenutí nad pyšnými hlavami.

o

se to asi v nich bouí, že klesá to v nive, domýšlivost nejvíce opírala! Jak asi bývá starému hrabti, procházejícímu se mezi zíceninami dávné slávy

Jak

jejich

rodu svého a

se své výše se ohlížejícímu,

kdo

v okolí

podá

mu ten groš, jejž ješté možno vytlouci ze zboží Blotýnského, nkdy tak proslulého, že byli držitelé jeho s to nahromaditi poklady, jimiž vypomáhali nejednou králm eským, do boje se chystajícím?

31

A jak jest asi jí, té marnivé Ildegond, kteréž ani nebude dopáno ve zíceninách tch zemíti, jíž jest souzeno býti svdkyní, jak pijde rodný jejich hrad na buben, a jíž nezbývá, než aby se živila milodary rukou panovnickou jí uštdenými

?

Vladimír snaže se ponkud škodolib, aby se vmyslil do stavu duševního oné mladé dámy, pišel zcela znenadání k úsudku netušenému, jehož se v prvním okamžiku zalekl, jemuž v druhém se zasmál, pi kterémž však stanul, nejsa neho prý s to, chtl-li býti pravdomluvným, aby na

A

nm

pozmnil. „Kdybych byl na jejím míst, pohlížel bych na lidi zrovna tak pohrdliv jako ona," piznával se sám sob zpíma, „a takový lovk, pvodem svým tkadlec, jakým jsem v jejích oích já, mohl by také ekati, než by z mé ruky pro nic za nic obdržel jediný lupínek, na to celou kytici. Byl bych jako ona pesvden, že jest to pec jen nco zcela jiného míti pedky, kteí stáli vždy v ele národa, jejichžto skrán zdobila pílbice korunovaná, po jejichž boku inel me rytíský, králi a císai vlastnorun jim podaný, který tasili na stakrát k ochran a cti vlasti, jsouce vzory uhlazeného mravu, jemných zpsob, než míti za praotce, kdož pouze umli orati, kopati a se hrbatiti nad stavem a neznali jiných starostí, než jak by odvedli svou da a nakrmili dti. Vždyt si toho musí býti vdoma, že jest na ní na první pohled znáti, že vzešla z jiné krve než Žádná z ostatních ty, s nimiž onehdy na plesu se sešla. ženštin se nehonosila takovým zevnjškem, v pravém smyslu slova aristokratickým, jako ona, a byla tam celá ada krásek. Podle ní mohl by se lovk vru domnívati, že snad jest pece nco na pednosti rod, na výtenosti jednoho plemene

32

nad druhým,

teba

ve

smyslu

obanském

ted

nechceme

toho uznávati."

A

Vladimír než poodešel za svým zamstnáním, pohlížel nmé samomluv dlouho ješt zamyšlen na hrad, jenž v vzbuzoval rozjímání tak podivné, skvje se na v rámci blankytných záclon, kolem okna se vlnících, plný romantického pvabu, jemuž nebýval dosud píliš pí-

po

této

nm

stupným.

a

ml práv ted plné ruce práce a ve všech Ale koutech svých závod byl volán a žádán, pec se uchýlil i druhého dne do „Chrámu pátelství", zastaviv se opt na tak dlouho u okna, odkud bylo vidti na Blotýnský hrad, že by mu snad nebyl ani Boleslav ve svém nadšení pro zajímavé a malebné obrazy krajinné více pozornosti vnoval. Tak uinil s malými pestávkami i ve dnech píštích, pokaždé pi tom sám sob se div a se táže, co že to jest, že jej ted zajímají vci, po nichž se jindy ani neohlédl? „Co se to s vámi dje, milý Braný?" zvolal za ním jednoho odpldne, kdež opt „Chrám pátelství" navštívil, doktor Sntivec, jenž se ho nebyl mohl dole v pisárn dokati. „Stojím pl vnosti za vámi a vy o tom nevíte, ba neslyšel jste ani, že jsem zaklepal a vešel. Co pedmtem pozornosti tak napjaté? Nemožno, aby to bylo to staré zboeništ Blotýnské." I bylo Vladimírovi velmi se pemáhati, aby neprojeví^ nemilé svoje pekvapení nad návštvou všeteného doktora v tchto místnostech.

míre

„A pec to bylo ono staré zboeništ, jež jímalo v té mou pozornost, že jsem si nepovšiml vcházení pítele

tak velevítaného,"

odvtil

nut

se do vlídnosti.

33

„Skuten? Jste milovníkem staveb dávnovkých? Vida, neml jsem o tom tušení," podivil se doktor. ^Jakž, nepijal byste místo konservatoe pro náš kraj, kdyby vám bylo nabídnuto? Máme jen jediného, faráe N . ského, starého churavého pána. Potebí, aby byl jmenován aspo .

.

ješt jeden." „Nejsem ani milovníkem oboru toho, ani znalcem," „Prohlížel jsem si sídlo Blotýnských z pouhé zvdavosti. Tázal jsem se totiž sama sebe, v kterou stranu leží dvr, jehož by se pan hrabe, jak jste mi onehdy pravil, rád, ovšem že za hotové peníze zbavil."

bránil se Vladimír.

zadní

„Hned na úpatí skály hradní, na níž jest vystavna ást zámku. Park na svahu až do polovice vrchu

nmu. Jsou tam pastviny výtené, nebot jest žován nkolika živými prameny."

náleží k

svla-

se zarazil, jako by byl ted konen na Vladimíra k oknu vábilo a tam udržovalo, naež ješt rychleji, ješt horlivji pokraoval: „Bylo by to skuten nco pro vás, pítelínku; prameny by se molily získala snadno zachytiti do jednoho koryta, ímž by znamenitá vodní síla. Že to nepipadlo díve! Že jsem hrabte práv na vás neupozornil, jmenuje mu jako možné kupovae pouze naeho mlynáe, našeho sládka a barona

Doktor náhle

to

pišel,

co

C

mn

Perného,

s

jehož pozemky

„Jste na omylu,

já

dvr

sousedí."

nehledám vodní

síly,

maje

jí

pro

potebu svých stroj dosti." „Životní síly nemá nikdo dosti, a ím jest život lovku, tím jest voda takovým závodm, jalco jsou vaše Teba jí nemáte potebí ted; za njaký as budete se po ní shánti, zamýšleje nový podnik, neb vy prmyslníci

si

nedáte

34

tom žádného pokoje, a možná pak marn."

v ohledu níte

dosti,

že tak

ui-

„Pochybuji."

„Nepochybujte! Hrab, jak jsem vám již pravil, potebuje nakvap penz. Bude se do prodeje nutiti a prodá za tou píinou teba i pod cenou. Synovec má dluh až po krk, a vnuku nemže pece beze vší výpravy do ústavu šlechtien poslati, aby se jí tam každý ten lokaj, každá ta pradlena vysmáli, že pišla, jak se po sprostu íká, mezi jako Eva. Musí míti hrab peníze a to co nevidt." „Což trvá starý hrab na svém úmyslu, vnuku tímto zpsobem zaopatiti, a jest ona s tím skuten spokojena?" prohodil Vladimír odvraceje však pi tom od doktora hlavu. „íká se tak dosud," odvtil tento se svou nejdležitjší tváí, „ona by prý však radji se vrátila do kláštera, v nmž byla vychována, kdež jsou školy pro sta žaek a nemocnice pro sta chudých žen a dtí. Byla tam nejen svdkyní blahodjné innosti, ale podobá se, že se jí také

n

v ní zajisté zásluhu ped do ráje samého. Není ji tedy nikterakž lhostejno, že se má toho všeho man vzdáti a vstoupiti do sboru dam, kteréž neznají jiného než klidnou mezi sebou zábavu, a jejichžto jediným zamstnáním jest jakási lehká runí práce. Bude se Ud, jak komtesu její ddeek zkrátka jmenuje, asi na Hradanech v Praze velice stýskati, ale nechí! Jen když se nestane jeptiškou. Trnu pi myšlénce na osud klášternic. Jen si považte, život bez lásky, bez možnosti satku, bez mateské lásky! Ta teta abatyše byla pece jen poctivá žena, že svou neí z blízkosti své vypovdla, a nechtla, aby se stala ddikou její zlaté berly a všech útrap, než se jí do rukou dostala. Ale vidím.

již

osobn súastovala, spatujíc

Bohem,

zlatý

to

stupe

—

35

nudím štbetáním svým," Vladimíra pohledem se zamlel.

že vás

Stál totiž

mladý fabrikant

náhle

s

podiveným na

ped ním nepohnut,

s

ru-

kama založenýma, s oima do prázdna upenýma, jako by mu byla náhle mozkem probleskla vzácná myšlénka, již s

nejvtší napjatostí

se jal bez

ohledu

na svou

návštvu

sledovati.

naprosto se mýlíte," ubezpeoval doktora, s nejvtším namáháním ze svého zapomnní, když pohyblivý jazyk tohoto zvueti pestal. „Naoživil opak, jsem vám velmi povdóen, neboí jste ve vypravováním svým dávný, v návalu posledních událostí a prací na pólo zapomenutý úmysl, jehož provedení se stává nejen pro mne, nýbrž pro celou krajinu poád nutnjší, o nmž jsem chtl s nebožtíkem ujcem vážn si promluviti, práv když ochuravél." „Mluvte, mluvte pec!" naléhal doktor zvdav. „Ted ne, až po druhé, až budu míti po starosti se plán nabude uritjší podoby." strýcovou pozstalostí, a „Jsem na skipci. Umuíte mne, jestliže mne provám jde." pustíte bez jediného pokynu, „Jak jsem již pravil, j)0vím vám to pozdji a slibuji, že budete vy prvním, jenž se dozví, že to bude dosti brzo, mi bží." „Jen jediné slvko," žebronil doktor, „sic se roznemohu nedokavostí, a to pece chtíti nemžete? Snad se obáváte, „Mýlíte

probíraje

se

se,

patrn

mn

mj

o

i

o

nebudu mlenlivým? Piznávám se sice skroušen, že mlenlivost není nejpednjší mou ctností, ale tenkráte budu mleti jako hrob. Slovo cti, nedostojím-li slibu svému, do smrti na mne se nepodívejte. Zvolte si jiného pítele právže

ního a povzte to každému, že jste

mne

zavrhl,

ponvadž

36

jsem nesnesitelný mluvka, jemuž nelze nejmenší vci sviti, na nhož není možno spoléhati atd." Vladimír se nechal konen obmkiti. Ba skoro se aby zstal doktor neústupn3'm, ne-

zdálo, že na to ekal,

chtje se díve

vzdáliti,

dokud

se

mu nesví

se

svým

plánem. „Jest vám známo, jak velký poet pracovník zamstnávám," pravil mu oním utlumeným tajemným hlasem, jímž znal každého tak hluboce dojati, „ale to vám asi známo není, co nemocí mezi houfem lidu toho do roka se vyskytuje, a jak nedostatenou se ukazuje pomoc lékaská za píinou nerozumného domácího ošetování. Když jste se zmínil o klášterní nemocnici ve Francii a blahodárné innosti její, ustálil jsem se nezvratn na tom, co jsem chtl ujci navrhnouti, totiž že zaídím nemocnici podobnou oné pro své lidi, a jal jsem se ihned mezi vašimi slovy pemýšleti o míst nejzdravjším v okolí msta, kdež bych ji založil."

Doktor vyskoil jako pružina položiv a

mu

ruku na ústa

na elo.

„Jak jen již jest

mžete

o

míst tom ješt pemýšleti, vždyí

nalezeno!"

„Žef nalezeno?"

podivil se Vladimír

ponkud

pokr}-

tecky.

„Ovšem že," horlil doktor. „Což mže býti pro váš podnik polohy výhodnjší, v celém okolí msta zdravjší, nad onen dvorec, na njž jste se prve tázal, který starý hrab prodati musí a jehož vy musíte býti kupcem? Ješt dnes se tam vydám, aby mne, vlastn vás, nikdo nepedešel."

87

Nadarmo

se snažil

Vladimír, ale podobalo

se,

že

opt

jen na oko, aby doktora zdržel, namítaje mu, že ješt není zúplna rozhodnut, že se snad najde pro jeho nemocnici místo ješt vhodnjší, pístupnjší, mstu bližší a že snad pánové, které mu díve jmenoval, takovým kvapem do koup již dnes u starého hrabte prospch nového kupce vyjednávati. „Kdož to mže vdti?" zas onen Vladimírovi na-

dvorce se nepoženou, aby musil ve

mítal. „V parku Bélotýnském jest hojnost zve, a baron Perný vášnivým pítelem honby. Jakž kdyby si najednou na to vzpomnl a ke starému hrabti poslal? Nebude se

hrab

dlouho rozmýšleti,

podá-li

mu

jen

ponkud

slušnou

sumu,"

A dom,

sanguinický doktor nedal se niím zdržeti spchaje kdež dal okamžit do své bryky zapáhnouti, aby

vykonal návštvu na Blotýn.

Potmšile oi pimhuuje Vladimír za ním

se pousmál. svou malichernost zle vyítával, pec mu to nedalo, a kdykoli vstoupil do „Chrámu pátelství", pokaždé promýšlel o odvet za odnesenou kytici. Doktor jej svou povídavostí šastn pivedl na stopu k ní. Co dosud jako v mlze ped ním tanulo, rozhodla nemocnice.

A

si

—

Vrchnost Blotýnská práv vstávši pt hodin. poodešla z jídelny do vedlejšího sálu, jehož stny byly pokryty starými, zajímavými a na mnoze i cennými podobiznami jejích pedk. Vystupovalo se z nho na pavlán Bylo

od

obda

krytý,

otevenému arkýi

se podobající,

rovnž

velice za-

38

a

jímavé a skvostné, již znan zvtralé umlecké práce. S obou jeho strau vedly široké, taktéž peklenuté schody, v téraže slohu a s týmž vkusem provedené, dol do zahrady, kdež ped zámkem se rozkládal veliký trávník, lesku v pravd aksamitového, se temi starožitnými, hojn kvtinami ovnenými vodomety, jejichžto mramorová zábradlí a sochy je zdobící byly však tak siln porouchány jako veškerá ostatní kamenická práce, což však zde nebylo nikterakž na úkor dojmu poetickému, ba spíše ješt jej vyvyšovalo. Nejkrásnjší a nejmohutnjší stromy, kteréž lze si pomysliti, vroubily prostranství to, trousíce na trávník, kašny a drolící se nad nimi skupení vážné, skoro lesní stíny. Zde sbíhaly se také hlavní cesty vinoucí se z údolí rozkošnými hlubinami parku vzhru k hradu. i

najedno z damaškových kesel, shodu svým s ostatním starobylým nábytkem, blíže okna sálu, jehož peste malovaná skla obklopovala hlavu její duhou skvlou. Ilda umístila se

jících

se

útvarem

Avšak i v zái té zstala její tvá bledá, a hravé paprsky slunení nerozžehly na jejím ele jediného pablesku jarosti mladistvé, aniž vylákaly její oi z \azby stn do okolí, kdež pec tolik pvab bylo rozseto po nebi a kraji, po hvozdech a dolinách, na divadlo tak vzácné i v zemi pebohaté krásami pírodními.

hrab zasednuv

naproti vnuce, kázal sloužícímu, kávovým náiním byl mezi postaven. Nevšímala si Ilda jemného toho pokynu, aby mu nalila libodeché „moka" do koflíku erbem Blotýnských ozdobeného. Dopustila, aby tak uinil sloužící, neodloživši jemné pletení, na nmž byla poala s velikou pilností pracovati.

Starý

aby stolek

s

n

39

milá Ildo," poal hrab starostliv, churava, a že se stáváš den ke dni churavjší, navzdor zdravému vzduchu, v ted prodléváš." „Neds se zbyten, ddeku," roztržit Ilda odpovdla, nepozdvihujíc oí od práce, „opakuji, že se necítím

„Podobá

„že jsi

se mi,

skuten

nmž

ani dost

málo churavou; naopak pozoruji, jako by mi zde že se mi stýská."

skuten pibývalo sil. Nic mi není, než A v oích mladé šlechtiny zaleskla s

to,

se slza, než byla

aby tomu zabránila.

„Poád

ti vzí na mysli ten klášter, stále jen ten zamumlal starý hrab na pólo zarmoucen, na

klášter?"

pólo nevrle. „A.no, se

ddeku,

mi nkterou „Je

to

neustále mi tane na mysli, a podobá že nikdy ho z ní nevypudím."

chvíli,

skoro

víe

nepodobno,"

vrtl kmet

hlavou.

„Tam dole jsi žila v poloviním vzení, obmezeua tuhým ádem, odkázána na jistý poet osob zadumaných, mlelivých, jen své písné povinnosti žijících, nyní t oekává samostatnost, život ne-li pestrý, aspo píjemný v kruhu dam vysoce vzdlaných, tob v každém ohledu rovných. Jsem pesvden, že t za krátko dojde pozvání od nejpednjších rodin našich, abys u nich strávila nkolik nedl, ba že i arcivévodkyn t vybídnou k návštv; a není nemožno, ba u mne tém na jisto postaveno, že si t nkterá z

t

pozná." nich zvolí za stálou spolenici, až blíže „Vím to, vím, ddeku, že co nejlépe dle domnní

vašeho o mne jste se postarali," Ilda chvjícím se hlasem mu odtušila, „snažím se také ze všech sil, abych vám byla za to povdéna a se tšila na píští svj domov, velikolepý ten palác ve stínu onoho velebného dómu, v nmž složeno tolik posvátných památek; avšak srdce moje pec jen tou-

;

40

žebn

obrací se k místnostem, kde jsem byla vychována, kde a svoje k nmu povinnosti." Pohnuté se zamlela Ilda, „Ach, ddeku, nelze mi, cítila, když mi bylo dovoleno

zasvcením mé patronce,

kdež jsem odrostla dtství, jsem se nauila znáti Boha než pokraovala:

abych

zvoniti

ti

vypsala,

starém

ve

klekání.

co jsem

našem, Zdávalo se mi, zvonu ke kostele

mn

že se spouštjí po vlnách slavných zvuk zástupy andl, šeptajících mi o ráji, napon)ínajících mne sladkými hlasy, abych zstala vždy vrnou ctnosti a hodnou pekroiti posvátný jeho práh. Ach, nezapomenutelný mi zstaly ony tklivé veerní hodiny, rovnž jako ona usmívavá jitra nedlní, kde pi prvním runiuém svtla rozbesku, když dennice ješt nad východem se chvla, jsem vše v kostele ])ipravovala k slavným službám božím, leštíc posvátné nádoby, naplujíc vásy kvtinami a pivazujíc k voskovým svícím fábory, co do barvy svátku pimené když mi bylo dopáno upraviti na hlav svaté Panny stíbrný závoj perlovými hvzdami vyšitý a ovniti skrán svtic

korunami ržovými."

A

Ilda

opela hlavu

mínkách tch

Dd její,

jí

neodpovídal.

že ji nechá

umným

o lenoch

svého

kesla,

v

upo-

se kochajíc.

dvodm

Bylt

vyblouzniti,

si

patrn

umínil mezi

eí

pak snad že bude spíše roz-

pístupna. dlouho jsem se modlívala veer na svém loži. na nž hledlo tím úzkým, podlouhlým oknem pece tolik „Jak piln jsem se velikých hvzd," sniv hovoila dále. uila ve škole a jak vroucu prosila velebnou matku, stanovující mi za odmnu mé pilnosti, že mi povolena o hodinu delší prázden v zahrad, abych místo toho smla posluho-

„Jak

!

41 váti ctihodným sestrám v nemocnici a v lékárn! S jakou zbožnou úctou sledovala jsem bílé, podlouhlé pr^ty jejich, když pipravovaly svým svenkám nápoje, léky, obvazky Jak vele jsem si právala státi se tak obratnou, trplivou, obtavou jako ony, abych mohla uleviti bolestem a trampotám svých bližních! Což si mžeš, ddeku, skuten cosi krásnjšího a záslužnjšího pedstaviti nad psobení takové, stále jen ve služb Nejvyššího se svatým jménem jeho na rtech ve dne v noci konané? Ach z kláštera jest zajisté jen jediný krok do nebe, kdežto ze všech ostatních života drah, tolika pokušeními oblétaných, jimž nedovedeme vždy se opíti, jimž propadáváme mnohdy bezdn, ba neuv-

domle, asto

i

vinou jiných, jest k

nmu

cesta asi velmi

dlouhá a obtížná."

hrab

Starý

si

odkašlal váhaje

vení se sloužícího mezi sprostilo,

„Co

ímž oividn jest,

„Blíží se

„Tak?

s

odpovdí, avšak obje-

svsnami u dveí povinnosti

té jej

mu odlehilo, kvapn se ho tázal.

se

Morici?" návštva, excelenci."

Návštva?

Nemohl

jsi

rozeznati,

kdo

to

asi

jest?"

„Nemýlím-li

se,

excelenci, jest to povoz doktora

Sn-

tivce."

„Ach, doktor! Bude mi píjemným." nepijíždí bez noviny," opt po francouzsku ke vnuce se obrátil. „Vru jest as, abychom dospli k njakým koncm a starostí svých byli zbaveni. Nebude-li ti to pekážeti, dám doktora zavésti sem." „Nikoli, ddeku, naopak, prosím za to. Již dávno si peji zevrubn znáti všecky naše tísn, z nichž mi dobrou polovici z pílišné laskavosti zatajuješ. Doktor ti uspoí „Zajisté

K.

SVTLÁ: Miláek

lidu

avél>o.

4

42

nepíjemnou práci mi je zjeviti, necháš-li ho bez obalu a zpíma o všem pojednávati." „Ale jeho zpsoby, jeho zpsoby! Neurážejí t píliš? Bývá tak všetený, ba vtíravý." „Nebudu si jich všímati." „Je-li to doktor," obrátil se hrab znova k sloužícímu, „pived jej sera a pines erstvou kávu." Nemýlil se Moric. Byla to skuten bryka doktora Sntivce, po celém okolí veleznámá, již byl zahlédl na vozové cest, z msta ke hradu v oklikách srázných vystupující.

Vyskoiv

pružností, kteráž jej ve všech slovích,

inech

vyznaovala, doktor ani dost málo se nedivil cti, že má býti zaveden do jizby, kde pan hrab práv trval v pátelské rozmluv s kom tešou Ildou. Jsa jím tam uveden, posadil se v nejlepší míe mezi vnuku a dda ke kávovému stolku vyprázdniv první a druhý koflík jediným douškem, sotva se omlouvaje, že tak iní, jelikož má po jízd osvžení a posilnní potebí. Teprve po koflíku tetím rovnž bez respektu vypitým pravil bez okolk hrabti, jenž jej již nikoli bez netrplivé a pohybech

nelibosti pozoroval:

„Kupec jest nalezen. Co íkám, kupec, král, ideál všech kupc." „Vyslovte se uritji, milý doktore," n;ipomínal hrab dnes opt jako pokaždé, kdykoli se s ním setkal, uražen jeho nedbalým chováním. „Ze se mám vysloviti uritji? Což vaše excelence skuten neuhodln, jakého kupce míním?" Hrab mlel vznešen. I nezbylo doktorovi než vítzn

mu

ohlásiti:

43

si

„Braný to jest." „Braný?" opakoval hrab pohrdliv. tváe se, jako by nemohl skutené pipomenouti, ke komu jméno to se

vztahovalo.

„Ano, Braný, jsme pedešlý týden

elo dda

boliatý továrník,

ten v

jehož narozeniny

Orlovicích tak okázale slavili."

vnuky

jeho pelétl stín. Jak dlouho to pozvání k slavnosti té vyhovti! Jak neradi k ní se dostavili, nemajíce jiného pi tom na zeteli, jak byl Sntivec dobe uliodl, než aby si to s Orlovickými nepokazili! Jak se cítili poníženými mezi tmi nafouklými mšíáky, kteí je nechali bez povšimnutí v kout sálu sedti, a jak uraženými, že ten, jehož poctili pítomností svou, se nepišel k nim schváln dkovat, ba stoje na dva kroky od nich a jsa patrn doktorem na upozornn, ani k úklon se neponížil! „Ano, ano, již vím, koho míníte," s touže pohrdlivostí hrab pokraoval. „Musím vás však upozorniti, že jsem tehdáž vaši besedu jen proto navštívil, abych Orlovickým dal na jevo, že hodlám zstati pro vždy blahosklonným sousedem jejich. Jestli že panuje o tom jiné mínní, tož vás žádám, abyste je ve smyslu tom opravil. Co se týe koupe dvorce, jehož se chci zbaviti, ponvadž mi nic nenese, myslím, že si ho nedá ujíti baron Perný, jemuž bych ho také, upímn eeno, nejradji dopál." Doktor Sntivec náhle povstal. „Rate uiniti dle libosti. Lituji, že jsem excelenci a komtesku vnuku zbyten vyrušil. Jeslit pan baron velmi solidní pán. Jsem pesvden, že složí ihned šestinu kupní ceny a každých pét let opt šestinu bez další pobídky nebo zvláštního upomínání z vašnostiuy strany." trvalo,

než

se

i

odhodlali

n

•1*

44 „Jen si opt sednte. Vždyt jste sotva pišel a jste dosud všecek udýchán," pobízel hrab doktora, dobe vda, že by to se splátkami barona Perného, lehkomyslného a marnotratného hejska, skuten tak, ne-li ješt dopadalo, jak to Sntivec líil. „Snad nemáte tak na spch? Dnes již v kancelái své málo provedete, vždyí táhne na

he

šeátou."

„Spchám

k Branému s odpovdí vaší excelence. Takový obchodu, jakým jest ted on, mívá pramálo trplivosti a vykavosti. Co mu prolétne dnes hlavou, zejtra Chce pozemek na blízku již má býti hotovým skutkem. kníže v íši

msta v poloze zdravé, pkné, možná-li lesnaté, a najde li, co se mu hodí, nejen na nkolik set, ale na nkolik tisíc hledti nebude. jest jemu tisícovka, excelenci? Tolik navštíasi má u nho ceny jako u mne jedna z mých

ím

—

venek." za

A doktor Sntivec pirovnání náramn pípadné a nad míru

tomu, jež pokládal patrn vtipné, hlasit se zasmál. excelence opt naléhala. „Bylo

„Nuže, sednte si," by proti všem pravidlm pohostinství, kdybych vás propustil nedostaten posilnného po cest, již, jak pozoruji, pouze v zájmu našem jste podniknul." A hrab zazvoniv na Morice, kázal pinésti láhev vína a k ní zákusek. „Vaši kon budou míti také oddechu potebí," dodal, „cesta sem na hrad unaví i nejlepší bhouny, k nimž vaše dychaviné herky, jak snad sám mi pisvdíte, práv nenáležejí."

A nemálo

ted

se

se tšíc,

zase

excelence svému vtipu podailo bodavou zmínku dokto-

zasmála jeho

že se

jí

rovu o knížeti obchodu tak

vhodn

splatiti.

46 Ale doktor hrabti nedopál radosti, aby byl projevil že se vysmívá jeho spežení. Zasmál se srden s ním, prohodiv nkolik otepaných žert o svých Pegasech, se prý hodlá pece jen ješt zaskvíti na výši s nimiž Parnasu všem posmvákm a závistníkra na vzdory. Pi tom si konen opt sedl, chovaje se však, jako by bral výrok hrabte doslovn a pro jiného na míst svém nesetrvával, než aby se skuten na svou cestu zpátení citlivost,

ádn

posilnil.

Hrab

pi hovoru o stavu obilí a jeho doktorovi jej te baviti, nechávaje na Blotýnský hrad pivedlo, úpln stranou.

byl jako na trní

cenách, jímž se líbilo

Braného a co

jej

Ale nebyl pec jen s to, aby nudu tu dlouho snášel a skoiv doktorovi konen zcela neoekávan do jeho výklad, z ostrá se ho otázal na to, co jej zajímalo.

„A k emu potebuje tento' Braný nového pozemku? Nezohavil celé to pkné okolí orlovické svými triviálními stavbami? Ješt není dosti tch nebetyných komín, zaazených domk, tch vlených drah, tch dvor plných hranic díví, hromad uhlí. tyek a kol železných, tch ka?áren se zamížovanými okny, plných dýmu, hluku, nezdravého výparu, a bledých lidí? Má toho býti ješt více? Chce naprosto celou krajinu znesváiti? Mohl by si dáti vru nemá ješt tch milion dost, které mu ujec již pokoj. zstavil? Chce si jich rovnž tolik ted sám ze zem vydupati, aby dokázal, jak uelivým jeho jest žákem?" ,

i

Ilda sebou pohnula, jako by

na

to,

do

ní

co

dd

Doktor

se

zadíval.

i

ji

naplovalo pomyšlení

byl líil, ošklivostí a nechutí.

nkolik okamžik

bystrýma svýma

oima

46

„Tenkráte nebží Branému o nic podobného, pokud známo," tvrdil s výrazem ponkud potutelným kolem úst. „Chce zakoupiti pozemek nepihlížeje kjeho výnosnosti, nežádaje si, než aby vynikal krásnou polohou, nebot hodlá ." avšak prosím, abyste to zachovali v hluboké tajnosti

mn

—

.

.

„Pokraujte pec!" „Hodlá prý ted

založiti kapli,

nebo

kostel,

cosi po-

dobného."

tvá

Ildina

k

se

nmu

náhle obrátila,

pozbývajíc od-

pudivého výrazu.

„Co

.

.

.

co

„Jak jsem

.

.

.

že chce založiti?"

pravil:

školu, jedno nebo diuhé,

Prostedk má vru

kapli,

i

dosti,

Ikliny líce pokryly

se

kostel,

hrab.

zajíkal se

nemocnici,

útulnu,

snad všecko najednou, kdo ví? aby založil celé msto."

jemným rumncem.

ddv

Již nesle-

s prostoekým doktorem jen dovala hovor nutnosti, nýbrž se skutenou úastí.

Doktor si toho dobe povšiml pokrauje ješt vypoítavostí než díve:

s

z

nemilé

potutelnjší

„To vám je lovk, excelenci, ten mj klient, až k neuvení, pravá studie psychologická, typ zcela nový, pouze naší dob náležející, ve všem úpln moderní. Vydlává rád peníze, a myslím, že se toho nikdy nenasytí, ale

ješt než na sebe pomýšlí na ty, kdož mu jeho miliony dobývati pomáhají, a možná, zeme-li k ujcovu píkladu jako panic, jak se dle všeho podobá, že jim je odkáže. Já aspo bych se tomu ani dost málo nepodivil. Dokud žil strýc, nesml se ovšem s podobnými náhledy vytasiti, avšak na svých cestách zcela pod poklikou, aby starý více

47 O tom nezvdl, pídíval se vždy po všech lidnmilných spolcích, navštvoval dobroinné ústavy, zejména kláštery, poznamenávaje si velmi piln, co tam pozoruhodného seznal. I zdá se mi, že chce ted uskuteniti všecko najednou, co blahodárného v cizin spatil. Není-li to podivín první velikosti? Co by dlal jiný na jeho míst, jsa pánem jmní tak bájeného! Zdaž by si trudil hlavu osudem svých dlník a umounných jejich fakan? Ponechal by vše njakému editeli a sám by se usadil zajisté ve Vídni, kde by se snažil zakoupiti baronství, dobýti titulu vládního rady a kdyby mu osten ctižádosti ješt nedal spáti, zdaž by vše nenasadil, aby se dostal do ministerstva s portefeuillcm nebo bez portefeuillu? Doba jest k tomu, jak vaší excelenci nejVšude vládnou pedelépe povédomo, nad míru píznivá. vším peníze, musí ped nimi vše chtíc nechtíc ustoupiti: nejslavnjší rody, nejstarší erby, nejdávnjší, nejskvlejší

zásluhy naší šlechty."

Hrab

sebou netrpliv se svraštným

pohyboval. Ale llda mu nedopála trpkého asi pronésti hodlal.

elem na

asu, aby

„Nevíte, pane doktore, zdali cestoval pan v jižní Francii?"

živ doktora

sedadle

pronesl,

co

Braný také

se otázala.

kde všude po Francii

cestoval a v kterých odvtil doktor snaže se zstati zcela lhostejným, avšak nemoha tomu zabrániti, aby mu z oí nevyskoil vítzoslavný blesk, jenž na štstí, byl-li i pozorován, nedošel pravého u jeho poslucha výkladu, „Zeptám

„Nevíra,

mstech

se

se obmešlíal,"

ho na

to.

Zajímá

m

„Zeptejte se ho,"

zrakem plamenným,

vdti, kde

nejlépe se

mu

zašeptala Ilda ostýchav,

„navštívil

li

také

klášter

líbilo."

avšak se

svaté

lide

;

48

dv

gondy, na

stanice od

Lyonu vzdálený, pi

nmž

jsou

proslulé školy a opatrovny a zejména nemocnice pro ženy

a dti tíd nemajetných, které dle mého mínni nemají co do správy, vedení, prmyslného uspoádání sob v Evrop

rovných."

„Zeptám

se

pana Braného,

smím

a nenavštívil-li,

„Ach, zajisté," zpozoroval, navštíviti,

mu

horlivé

o

zdali klášter ten navštívil

nm

zmíniti?"

svolovala

Ilda,

nm

co mu o dopsal, nemožno-li

zajímá,

„a kdybyste

vypravujete^

tož

mi vám osobn mne a já shledám veškeré zprávy o nm, jež u sebe myslím, že mám vše, co o klášteru tom kdy

abyste

prosím,

chovám

že jej

se

—

—

a zašlu" napsáno a vytištno bylo žár šlehl lidé do tváe, chtla patrn jiného íci, než dodala: „a zašlu a to vám k volnému nahlédnutí a použití." .

.

.

— —

„Dkuji naped za nevyrovnanou ochotu uklonil se doktor

dvorn hrabnce,

stále

jako

vaší milosti,"

rže

se rdjící.

píze

mi slíbenou co nevidt hlasití se budu," dodal významn; pi emž vstal maje se opt k odchodu, aniž mu starý hrab již odporoval. Bylt se na jeho zprávu, duch a smýšlení a jaký co Braný vše hodlá, jaký v ted vane vítr v jistých kruzích vídeských, kterak to ted dopadá se šlechtou a oceováním jejích zásluh, velmi hluboko a opravdov zamyslil.

„Jsem

jist,

že o

nm

Doktor se porouel, ani se již neotázav, kterak to pan s prodejem dvorce myslí, má-li jeho klient nadji neb hodlá-li dáti pednost svému sousedu, jej obdržeti, baronu Pernému. A hrab se o záležitosti té taktéž již

hrab

nezmínil.

49

VI.

„Mám

za

to,

že

vám

o vás smýšlím, jak velice

avšak

noslíbíte-li

mi,

jest

s

dostatek

povdomo, kterak

vás ctím, jak vysoce vás stavím,

že o návrhu, který

vám

chci uiniti,

pemýšleti budete, eknu, že j«em se ve vás zmýlil, že nejste schopen onoho geniálního rozhledu, jímž jest potebí uejen opanovati nynjší situaci, nýbrž i vyšinouti se na její výši!" Takto zvolav vrazil doktor Sntivec k Vladimírovi Branému, jenž trnil majestátné pod celou korunou plamen plynových v pisárué, na místé zvnlého ujce, kamž pohlíželi nejen jeho dlníci, nýbrž jeho úedníci tak úctypln, jako by to byla jakási svatyn, do které neml nikdo pístupu, neudlil-li mu k tomu díve osobn dovolení, kde by si ho nebyl nikdy nikdo troufal vyrušiti pro mén dležitou píinu než že jest v ohni, a kam vpadnouti jako puma se mohl osmliti jen doktor Sntivec, jemuž tolik se pehlédlo, tolik odpustilo. Tvrdil-li doktor, že jest Vladimír typ zcela moderní, tož se mohlo totéž s týmž právem tvrditi i o nm. Zastával se za den deseti rzných náhled, a pec by se byl náramn rozhnval na toho, kdo by jej byl chtl nazvati bezcharakterním, neboí býval vždy svatosvat pesvden o tom, co práv mluvil, a nemohlo se mu tudíž právem vyítati, než že se dává píliš unášeti svou promnlivou fantasií. Považoval se na p, za demokrata nejneodvislejších zásad; pi tom se však ukazoval nad míru rád na zámcích okolní šlechty a poádával s nejvtší zálibou dycháuky. aspoií

i

dm

60

kde se hovlo všem rozkošera nejvybranjší tabule. Ale bda, kdo by mu byl vyetl, že podporuje takto epikurejství! Dokazoval mu vší svou výmluvností, že jen tímto zpsobem se udržuje bratrství mezi stejn smýšlejícími a jiného Stál-li mravokárce na svém, že nemá pi nich na zeteli. pesvduje jej, že peníze takto vyhozené by se mohly vnovati úkolm užiteným, tož zas on jej pesvdoval, že jen

pi vín

srdce se sdružují,

a

práv pi

takové píležitosti,

když mozek jest osvcen a srdce zaháto kouzelným mokem, že se s nejvtším úspchem rokuje o všech možných dležitostech. A tímto zpsobem znal každé svoje slovo, každý svj skutek jiným nezcela jasný piodíti rouchem náležitým, slušným, pedevším však vhodným. Ale dovedl toho též u jiných, a to bylo hlavní píinou jeho veliké populárnosti. Lidé velmi rádi k se utíkali v pípadech, kde sami sebe nebyli jisti, aby jim dodal

nmu

mysli,

byl z

což se

nevdomky

mu

také vždy podailo.

Jedním slovem

:

on

jesuitou všech mravních vyznání víry, a udlal

každého jesuitu takového,

kdo

pi emž mla jeho sanguinická

se dal jeho

letora o

devt

radou

vésti,

desetin více

viny než jeho srdce.

Vladimír vzhlédl k

mu

nmu

dosti

nese asi cosi nového a zajímavého

a

mrzut, tušil, že z Blotýna. Pehlížel

práv

bilanci, na níž byli úetní jeho od strýcovy smrti co nejpilnji pracovali a kterou mu byl nejstarší z nich konen dnes pedložil. Byl dychtiv orientovati se ve vlastních svých

pomrech, bylo

se

mu

a každé

vyrušení

velice nemilé.

Cítil

v

zamstnání tom závažném pedevším kupcem.

se vždy

„Jaký to vrtoch se vám zase do hlavy dostal?" chladn ho tázal nenabízeje mu ani místa.

61

„Pijímáte mne

vru

doktor, „ale nemyslete, že

velmi

mnohoslibn,"

ušklíbl se

mne

zapudíte špatným rozmarem, teba jste mi jej dal ješt více na jevo. Umínil jsem si, že mne musíte vyslechnouti a o tom, co vám povím, pemýšleti. A také se odsud díve nehnu, dokud úkolu svého nedosáhnu. Na svoje úty máte ješt asu dost, ale nikterakž na to, co vám povdti hodlám."

ádn

A

doktor se umístil na nejbližší u psacího stolu sedadlo.

„Vyhovím vida,

vašemu pání,"

že se ho nezbaví,

a jsa

pravil

pec

jen

konen

Vladimír,

ponkud zvdav,

píinou

tak neodbytné na svém stojí, „vyslechnu pod jednou výminkou, abyste to, co mi íci chcete, povdl co možná nejstrunji, neboí jsem zabrán

za jakou

vás,

ale jen

nevšedn dležitou." „Budeme tedy struni, když se vám tak se ušklíbl Sntivec, „a povíme vám bez dalších mluv, že jsme vám vyhlídli nevstu." v práci

znova

líbí,"

oklik a

ped-

Vladimír sebou nevrle pohnul. „Vzal-li jste s

si

do hlavy, že mi ted budete picházeti

podobnými spozdilostmi, pak,

to

vám písahám,

se

vám

vyhnu na sto krok, a dvée moje najdete vždy ped sebou zaveny, noboí dobe vám povdonio, že se ženiti nehodlám," oznanioval mu nikoli v žertu, nýbrž zcela do opravdy s vysokomyslností, jíž doktor dosud nebyl na poznal.

nm

„Poád nadjnji, poád

mnohoslibnji," zasmál se doktor, nejsa ani dost málo hrozbou tou uražen neb zaražen, „krásná úklona pro naše dámy, že ve vašich oích láska je spozdilostí a ženitba snad irým bláznovstvím. Ale sudte si o vcech tch jak chcete, pece pestanete býti pro mne tím mužem geniálním, za nhož jsem vás dosud

52 pokládal, nebudete-li se ucházeti o ruku z

hrabnky Ildegondy

Blotýna."

Opt Vladimír sebou trhl, ale tenkráte nelíeným pekvapením. „Co ... co jste to pravil? Jste pi rozumu? zaí-

i

nají se

vám

v

hlav

splítati

koleka?"

to v ní nebylo v lepším poádku než v této nikdy jsem se své bystroduchosú více neobdivoval ta myšlenka." než dnes, když vznikla ve Dlouho pohlížel Vladimír zkoumav do tváe doktorovy, nechávaje ho návrh jeho nkolikrát ve všemožných variacích opakovati, jako by byl chtl na to pijíti, co jej k nmu pohnulo. ka posmívav: Najednou mu perval proud „Co pak vám slíbili, zaopatíte-li jim bohatého ženicha, aby jejich záležitosti urovnal?" Sntivec nepišel tak hned do nesnází, ale te zstal sedti s ústy polootevenými, s oima podivením vyvalenýma: takového výkladu svého návrhu nikdy by se nebyl nadál. Avšak brzy se vzchopil.

„Nikdy

chvíli a

mn

ei

„Dosud se nevyjádili, ale nebude to asi valné," odtušil posmívav, „není štdrost již ted píznakem Blotýnských. Vy jste to seznal lépe než kdo jiný. Komtesa pišla na slavnost vám ke cti poádanou v témže odvu, taktéž

nmž jsem ji dnes odpldne po domácku vidl, a když všechny dámy závodily daiti vás svými skvostnými kyticemi, ona jediná mezi všemi si nechala svou a odnesla si svoje karafiáty, majíc nejspíše se zahradníkem úmluvu, že mu je odevzdá neporušené, aby je mohl kdesi jinde zpe-

v

nžiti."

Vladimír zaplanul ve tvái.

:

63 ten pošetilý štbetálek si tedy povšiml, že se dostakomtesa blotýnská k estnému jeho veeru, aby ho pohanila, urazila, aby mu dokázala, že pro ni pro jedinou není niím, že uposlechla jen z pinucení déda, jenž ml svoje píiny v besed se objeviti? Když on to zpozoroval, zajisté to zpozorovali jiní, snad všichni ostatní pítomní, a jestliže to nepozorovali, zdaž on je na to neupozornil? Kdo si toho nepovšiml, tomu zajisté o tom povdl se svým potutelným výsmchem, jenž tak nakažliv psobil. Jak mu to asi pály všecky ty hloupé holky, které, I

—

vila

i

co se byl stal boháem, se ran tak nechutné vtíraly, jak jeho závistníci a nepátelé a zejména „ona", zdali zvst ta k ní dolétla! Urážka, kyticí mu uinná v slavnostní den, byla beze vší pochyby ve všech ústech, celé okolí o ní se bavilo, a kdo ví, kam ješt se dostane, a kde on bude ješt za to po letech terem zlomyslných vtip. „Ona" zajisté na to nikdy nezapomene, kterak jej brabuka z Blotýna pokoila, a do své nejdelší smrti mu bude porážku tu

škodolib vyítati.

Nevdl

v pobouení mysli dosud nepocítném, doktora nebo lidu, a touha mstíti se jim obma, dokázati jim, celému svtu, hlavn však „jí", žensKému tomu Mefistu, že si nikdo nikdy netroufal jím

Vladimír

kolio více nenávidí:

pohrdati,

mocn

v

Avšak podailo

nm se

zaplápolala.

mu

tak klidn prohoditi, že

i

doktora

oklamal „Bylo mi nápadné, že pišla hrabnka Ildogonda z Bloodvu tak prostém a že mi nevnovala te náhle pocliopnji: nechtla, abych se

týna do plesu v svou kytici, než

domníval,

že mi jde se svými

píbuznými zárove vstíc."

64

Doktor vyskoil

se svého sedadla

jako pstruli volaje

skoro divoce:

„Ubezpeuji vás, ped vámi

že její

dvrn

co jsem

píbuzní nemají pronesl,

o

tom

tušení,

a že ani ona o tom

nejmenšího zdání míti nemže." Ale Vladimír neml na jeho obranu jiné odpovdi, než velmi impertinentní poliled, jímž doktora k zoufa-

tém

losti

pivádl.

m

kdyby „Nuže, dejme tonni, byli Blotýnští k vám jako prostedníka: co by na tom bylo? V domích šlechtických, ba královských, nebývalo nikdy o satcích jinak než vypoítav jednáno, jak se íká s obalem .diplomaticky'. Nebylo by to tedy nic nového, nebo dokonce nectného, kdyby i tato rodina k prostedku takovému se utekla, aby dceru svou slušn zaopatila. Ba mohl byste si na tom velice zakládati, že rod tak vznešený, tak blízký trnu, tak proslulý v djinách vlasti, s jejíž nejdávnjší minulostí slavn srostl, si vyhlídl vás, aby s vámi po všecky budoucí asy se spojil, jedno byl ..." i

vyslali

." „Tak mluvíte vy, demokrat par excelence? „Práv, že jsem demokrat, a to demokrat upímný, takto mluvím, neboí ím se mohou stavy lepe nivelovati, .

.

Práv že jsem demokrat, demokratický se rozšíil, všude vnikl, nadvlády se domohl. Proto chci, abyste vy, muž z lidu a lidu, za chot zvolil aristokratku nejmodejší krve a z ní si udlal paní Branou " „A jak by ten lid na svého muže pak pohlížel?" po dlouhé nmé pestávce Vladimír doktora se otázal, a v oích jeho vždy zahalených zamihla se nedozírná propast. Najednou nabyly lesku a výrazu. než

chci,

splynou-li jeden v druhý?

aby

—

živel

66 „Jest-li vás netíží jiná starost,

a nemáte-li proti

mému

návrhu jiné námitky, tu, doufám, že brzo vyvrátíme." „Jsem zvdav, jakými dvody," se strojenou nedbalostí prohodil Vladimír natahuje se pohodln ve své lenošce. „Budte ubezpeen, že to vašemu lidu náramn bude pochlebovati, když muž z jeho jádra pošlý tak vznešený sfiatek uzave. Což by se byla privikgovanost tak dlouho udržela, kdyby neležela jaksi v lovku samém, kdyby nebylo v každém z nich více mén touhy dostati se v tom i onom ohledu nad druhého, a jakási tajná mezi lidmi úmluva respektovati jeden druhého na výši, kam se mu podailo

se

vyšinouti,

A

dokud

v

nm

pozorují dosti

síly

na

ní

se

dovolením, vy nynjší továrníci nco jiného než to loupeživé rytístvo stedovku? Nejste vy vlastn stoupenci feudál, teba jste byli bez erb a rodokmen? Nemáte svoje roby, kteréž v as poteby vyssajete až na krev jako druhdy oni? Nepodobá se váš výdlek asto na vlas lupu, na ostatních spoluobchodnících udržeti?

ostatn, což

spáchanému?

Uvidl

jste,

byste,

s

kdyby došlo k tomuto satku,

nmu

by vám k blahopál, pehodíte-li spojení svému s rodinou Blotýnských asový populární pláštík o nutném splynutí stav. Uiní na to tak který dosud jinak smýšleti neumí, než jak jeho vdi lid, cové mu pedpisují." „Doktore, vy jste dnes nesnesitelnjší než jindy," pejel posuiikom elo, „Nepeceuji náš si Vladimír náruživým lid. žiji k tomu píliš v jeho stedu, ale vy ho pec jen že

i

náš

liberální tisk

podceujete."

„Nepodceuji ho,"

tvrdil doktor s vtší opravdovostí, na sta tisíce pracovitých „vidím v osob dobré vle, ale bez vzdlání, bez vdní, které shluknuvše

než míval ve zvyku,

nm

56 se štvány

chvílích

co kultura

zniila,

nám

v

pudy svými se stávají hydrou, jež v rozhodných aby vše rozsápala, vše roztrhala, vše s to,

jest

pracn vystavla.

tisíciletá

djinách massy jinak?

tu budili ze

spánku, domnívajíce

se,

že její

jsou schopna a tudíž vyvolena nésti atlas

híchem jim ho nesviti.

A

i

jeví se

Bývali blouznivci, již hydru

co se stalo?

mohutná bedra myšlenkový, že Neudávila svých

tém

do jednoho? Jak skonili všichni, kteí se zasadili o lidu svého práva a svobodu? Kolik z nich se dožilo klidného, spokojeného stáí? Pipomenu vám pouze

kisitel

G rondisty, Ize-li si pedstaviti šik šlechetnjších snílk? Jaký byl osud jejich? Zrovna takový, jako oekává ty, kteí se v pítomnosti pokoušejí o znovuzrození sociální." Vladimír sklopil hlavu nesnaže se již doktora vyrunyní doktor posluchae tak pozorného, jak vcházeje na si byl žádal. Poznal to a kul železo, dokud šiti.

Ml

nm

bylo žhavé.

„Bylo by vru smšno, abychom my dva chtli jeden druhému nco zalhávati, neb zakrývati si, hovoíce spolu upímn, tváe škraboškami. Jsem pesvden, že jste si nkolikrát již pomyslil navzdor svým zásadám, kdykoli jste

svdkem

svých dlník, že zasvtiv se odvážnou hru, a já dodávám, že by snad bylo pro vás a vám podobné dobe, míti ješt kdesi jinde oporu než v adách tch nedouk jako korouhviky na steše pi každém proudní vzduchu sem tam se zmítajících, již se stávají loutkami každého chvástala, kteí, dvrn eeno, dokázali svými jednotami, že nejsou ani za mák lepší tch jimi tak nenávidných bohá. Domáhali se v nich svých práv, vtšího vzdlání, duševního pokroku? Na poátku snad, ale ím dále tím více mezi nimi se rozbyl

jim,

neskrocenosti

hrajete vlastn

57

léhalo heslo:

také

„Aí

my chceme

nazývají

našimi

žije

rozkoš, také

my

jí

heiiti a plýtvati jako

pány!"

A

ti,

chceme kdož

heslo to podle všech

zakusiti, se

dosud

píznak

více a více mezi nimi vítzí."

opt

Vladimír

dlouho

neodpovídal;

konen

pronesl

zticha:

„Teba v

tom

leccos

nebylo vše pravdou, co pravdivého. Piznávám

pece

jest

vám, když

jste

tvrdíte,

se

toho žádostiv, že seznal jsem v poslední dob, a to tam, kde bych se toho byl nejmén nadál, mnoho potmšilosti,

mnoho nevdku za '^voje nejlepší myšlenky a snahy." „Však pi tchhle zkušenostech nezstane," odvtil doktor.

„Tžká

zape

se valí

doba na

lovk smysl

nás.

Že tomu tak, zneuzná

schopností obmezených. Bude ostražitosti potebí, aby zlaté klasy vzdlání obecného

neb

jen

a

neplely s koukolem zárove, abychom místo požehnanjší úrody nedokali se hladu a bídy, aby veškerá orná pda na celé vky nebyla zas promnna v pouš, a zdá se mi pedevším býti povinností takových osobností jako jste vy, aby nad tím bdl\ by se tak nestalo, státi nemohlo. Ale již dost dlouho jsem vás obmeškal, zapomínaje nad zájmy vašimi záležitosti jiné," dodal náhle vstávaje, neb chtl dopáti Vladimírovi asu, aby o všem tom, co mu byl ted pravil, náležit pemítal, nepochybuje již ani dost málo o tom, pro co pak se rozhodne. „Spchám, abych to napravil. Snad mi odpustíte, že jsem vás dnes v dležité práci tak velice obmeškal, slíbím-li vám, že zstanu pro vás tak dlouho neviditelným, dokud sám nevyhledáte, nebo pro mne si nevzkážete." A doktor S:itivec opustil tak nenadále a kvapn pisárnu, jak se byl do ní uvedl. se

,

—

m

K.

SVTLA; Miláek

lidu 'Tého.

5

68

vn. S podivením pohlížel dnes pokladní v závod Braných na nynjšího pána svého. Opakoval mu již po tetí vc, pro kterou jej dal k sob povolati, vc to prbhu zcela prostého a všedního, a ješt nebyl do ní vnikl, kdežto jindy vše chápal již pi prvním slov, ba nebylo nkdy ani slova toho potebí: jen co se na kterého zízence podíval, Již vdl, jak to stojí a co mu asi chce, bez bližšího výkladu.

Konen si Vladimír pec jen povšiml zaražené tváe úedníkovy a vzpamatovav se, hledl svou roztržitost omluviti nuceným žertem. „Neráíte býti roztržitým," odporoval mu pokladní zdvoile, „nýbrž píliš namáhaným. Ráil jste míti v poslední dob tolik mimoádné práce vedle své bžné, že toho zdraví vaše konen ucítiti musilo. Všichni pozorujeme s lítostí, jak jste v posledním ase zbledl a ve tvái se pepadl." „Ach, není to nic," potásal Vladimír hlavou, pejíždje si znaven rukou tvá. , Nemohu ovšem upíti, že

jsem ted ponkud více pracoval než jindy, ale nestálo to celkem pece za e. na mne asi psobilo, že jsem se déle než jindy obmeškával ve vzduchu uzaveném. To však se opt spraví, budu-li tak piln pihlížeti ku stavb naší papírny ve Višovicích, jako jsem iníval ped nemocí strýcovou. Uiním dnes zaátek. Vždyt se skoro ani již nepamatuji, kdy jsem tam byl naposledy." Pokladní schváliv úmysl pana chefa s uctivou horlivostí, vzdálil se spšn z pisárny, jako by ho nechtl déle

He

59

od procházky zdržovati

;

ale zatím kvapil vypravit po

posla do papírny, aby tam oznámil nalezl vše v

Zpráva

píchod pána, by

tajmu tento

poádku. ta

zpsobila na

dosti bezstarostné pracovalo,

staveništi, kde se bylo ted ovšem náležitý dojem, upra-

veno vše nachvat tak, aby zrak velitelv neml aspo pi povrchním pehledu co vytýkati. Ale ekali na nj nadarmo. Neobjevili se téhož dne ve Višovicích, a marn si v papírn i pisárnách hlavy lámali, kam asi zašel, neboí procházky bezúelné, pouze k vli krásám pírodním míval jen Boleslav ve zvyku a nikoli vážný jeho bratrovec. „Co chtl ten Snétivec se svým návrhem? Byl to jeden z jeho obyejných špatných vtip, nebo zamýšlel tímto zpsobem moje smýšlení zkoumati? Ale pro? Nebo peje si snad, abych se uinil smšným? chce mne pipraviti o mou populárnost, oženiv mne s hrabnkou, hodlá místo moje jako dvrník lidu zdejšího zaujati a sám do zemského snmu za poslance kandidovati?" Tak se tázal Vladimír vycházeje zadními vraty z kanceláských místností své továrny do ovocných stromoadí, vedoucích k papírn od Orlovic asi hodinu vzdálené. Tázal se tak sám sebe dnes již asi po padesáté, a nebylo zajisté pl hodinky od oné veerní návštvy doktora Sntivce, kde by se mu nebyla zamihla v mysli u prosted proudu nejdležitjších obchodních záležitostí jindy zcela jej zamstnávajících. Nepamatoval se, že by ho bylo co kdy tak rozilovalo, a mrzel se nemálo na sebe. Avšak nebylo mu pomoci. Sntivcovy nadobro u nho Sotva myslil, že pošetilé propadly zapomenutí, již se poal ohlas z nich opt vtíravé louditi v jeho kombinace. Nemohl se sám ped sebou jinak

i

ei

60

nmu

omluviti, než že asi doktor kuje jakési proti svévolné škdnictví, za kteroužto píinou nutno, aby nebral vc tu zcela zlehka, nýbrž byl proti opatrným.

nmu

Chtl

Blotýnskýra

hláse se Jeho prostednictvím za kupce jejich majetku, a jim dokázati, jak málo se

mstíti

mu záleží na tch tisících, na nž s takovou dyclitivostí ekali, a pemýšleje, jak by se tak státi mohlo zpsobem nejvíce pokoujícím, uznal, že založením onch ústava, pro se sthovati a po nichž prý tak horoucn z nichž bylo prahla a zatím zamýšlel Sntivec uiniti z nho

n

—

Ud

ob

pomsty!!! Nebyla v týden od jeho návštvy,

osudu? Avšak uplynul a dosud jej nechával ekati na svj vzkaz. Zda-li byl starý hrab doktora nastrojil s oním návrhem, jak se domní\ati nepestával, aspo vidl, jak pedevším však to vidla ona. mu jest vítán

této

tóra ironie

—

Hle! tu je

ml

nkdejší jejich slávy. snad by byli s touže

zase

ped

sebou, to staré vetché sídlo

ona prodati se nedala, i po kupcích se shánli. S výsmchem byl Vladimír pi myšlence té obrátil oí svých v stranu starého hradu, ale podivno! ím déle je k nmu zdvihal, tím mén byl s to, aby od nho je odtrhnul. Prohlížel si jej opt tak pozorn jako onehdy s okna svého „Chrámu pátelství". Poítal jeho vže, jeho cimbuí, rozskoro se mu zželelo té bývalé valené kruhy jeho bašt a Skoda,

že

horlivostí

—

nádhery, mohutnosti, vznešenosti. A zase sám sebe pekvapil podobným úsudkem jako tehdáž, když po bále sama sebe se tázal, jak by asi on se choval na míst hrabnky lidy. Pravil si, že kdo tam nahoe kraloval tak blízek po oblacích, jakmile opustil svoje jsa nebi, kráeje komnaty, v téhož hlav se musily ovšem lihnouti zcela jiné myšlenky, než v hlavách tch nebožák, již dole zápa-

tém

61

šili

a že nebylo divu,

hroudou,

tou tvrdou

s

ty dole k

je uskuteniti,

hroud

když chtje

upoutával, by se nemusil

dobýváním chleba vezdejšího, nýbrž stále mohl hvzdám a pi tom cítiti se tak neobmezené volným jako ten orel, jehož byl pedek jeho z hnízda vyplašil, aby na míst tom si založil hnízdo sám. Bylo by onm starým rytíským pánm asi tak hrozno bývalo sestoupiti se své výše a jedno se státi s tmi bídáky jak by asi bylo ted hrozno jemu sav údolí, jak

sám

truditi

sousediti jen

.

mému

.

.

svj psací stl, svou pisárnu, vzdáli se všech svých prmyslových plán, musiti odevzdati klíe k svým opustiti

pokladnám, v nichž spoíval ten kouzelný proud, jehož pomocí je znal tak náhle, tak zázran rychle uskuteo-

kdyby mu bylo toho všeho se odíci, vstoupiti do svých dlník a státi se strojem bez vle, tím, ím se otásl. Již byl zakusil byl za života strýcova. sladkosti vlády a moci nad jinými a pocítil, jaký by ho to stálo duševní boj, kdyby se jí ml opt vzdáti, sklesnuv do své dívjší bezvýznamnosti, kde se domníval býti lovkem volným, jsa pece jen otrokem. Necht zaal náhle mnoho vati

:

ady

Bezdn

chápati.

„Co to jest. že kdykoli te na to Blotýnské zboeništ pohlédnu, nejhloupjší myšlenky v hlav se mi líhnou?" durdil se znova a jako by se byl chtl nepíjemnému tomu myšlenkovému chodu konen na dobro a na vždy uhnouti, zaboil z prudká ze stromoadí na cestu vozovou, kiiež se mu však stal brzo prach obtížným. Nemívali v obyeji voliti sob drah po majetku soukromém, bylo to proti jeho liberálním zásadám, ale dnes uinil i v tomto výjimku. Pustil se na pšinku kroužící se mezi louku mi. o nichž uevdl, komu náležejí, a kudy se nebyl ješt nikly ubíral.

62

jsa

opt

nemohl

pravým opakem Boleslavovým, jenž kvtnatou cestiku, aby se ihned po ní ne-

v ohledu tom vidéti

vydal, dychtiv poznati a užiti vše,

poskytovala.

Proež

znal

tento

co

rozmilého

poutníku

také celé okolí zevrubn,

kdežto Vladimír byl v jeho nejspanilejších zákoutích

tém

cizincem.

Provázela pšinka ta klikatý bh iperného potoka, vlnek Vladimír brzy se zalíbením se zahledl, mimovoln v duchu sílu jeho vodní a ranoho-li by bylo asi možno práce vykonati, kdyby se zapáhl, aby

do jehož

me mu

hnal

njaká

kola.

Nespozoroval v úvahu tu zabrán, že se byl dostal mezi olše, na poátku jen ídce, tu a tam jako koví se vyskyím dále mezi nimi kráel, tím více tující, kteréž však, houstly a vedle nho do výše se vypínaly, tvoíce podél potoka, jehož protjší beh byl jimi také vrouben, hustou chodbu pvabu tak neodolatelného, že i Vladimíra uchvátil, a to v takové míe, že si na to nevzpomnl, vede-li jej smrem k Višovicm a nezachází-li si na ní píliš daleko. Tu zcela neoekávan vtve až k zemi dosahující se rozklenuly, a potok náhle s blaženým povzdechem se uvrhl v lno jezírka, kteréž se tu na Vladimíra zalesklo jako ohromný smaragd v zajetí vysokých skalních stn, s jejichžto zelení protkaných svah všude se perlily malé stíbrné rueje a studánky do hladiny vodní, v níž se matn zrcadlily vrcholky hradu Blotýnského, jenž strml na temenech skal tch, tpyt se v plné zái podveerního slunce jako zjev

nkteré

staré bajky.

Pln

oslnn

kam jej to byl potok zavedl, a všecek neoekávan ped sebou spatil, Vladimír znova se zarazil pekvapen a oslnn,

úžasu,

tím, co tak

se ohlédl

a

63

U

jezírka na pokraji lesa, vroubícíLo ópatí skal, odnžná díví postava, že by se byla ve svém

poívala tak

bílém rouše nejen Boleslavovi zdála andlem strážcem hradu, nad ní do blankytu nebeského se vypínajícího, nýbrž že v hlav Vladimírov se zamihlo. l)odobné pirovnání Nkolik okamžik zírala tak pekvapen na Vladimíra, ze stínu olší vystupujícího, jak on pohlížel na ni, naež i

se, udlala mu nkolik krok v ústrety. Nebylo pochybnosti: stála ped ním hrabnka Ilda, Jak zcela jinak naíí patila, než když ale jak zmnná! se s ní setkal ponejprv! Již nemusil hádati, jaké má oi. Neupírala je pohrdliv na lem svých šat jako onehdy, usmály se na nj sladce jako dv velké pomnnky, když

pozdvihnuvši

mu

pravila.

„Netáži l)išel

se,

co sem

vás

zavedlo,

tuším,

že jste

sem

totéž hledat co já."

Nechápal smyslu jejích slov, ale i kdyby jej byl pomohl odpovdti. „Není-li pravda, že jste pišel vyzkoumat, kde by se nejprospšnji vše to založiti dalo, co šlechetného zamýšlíte? Doufám, že se mnou se shodnete a to po pátrání nikoli dlouhém: tu u toho jezera stála by kaple tak krásn jako nikde jinde a zde na pokraji lesa by bylo nejzdravjší, nejklidnjší místo pro nemocnici. Tam zase za tmi olšemi na tch slunných lukách by bylo nejvhodnjší místo pro opatrovnu, mly by se dti kde prohánti. Nuže, co myslíte? Vy mlíte ješt? Což se mýlím, nejste vy pan Vladimír snad doktor Snétivec ó Bože! klamal Braný? Neb vypravuje mi o vašich lidumilných úmyslech, tvrd, že chcete jen za tou píinou koupiti od ddeka dvorec, jenž zabíhá tak hluboce do zámeckého parku, že tvoí s ním chopil, nebyl by jí

—

m

64

tém

jeden celek, jehož zde to místo jest ástí nejspanilejší, nejpoetitjší, abyste na vystavl pro svoje dlnictvo, kdež by choré tlo í chorá duše se posilnila a uzdravila?"

nm

A tvá hrabnina

nabyla mezi

tmi

známého výrazu chladné pýchy, a oi

erným

líbezné se pokryly jako

as

temný na

nj

její

slovy

onoho

mu

ped

chvílí

tak

závojem, jímž

vyšlehl ob

blesk.

hrabnko," zajíkal se Vladimír, „neklamal vás zpravil, Sntivec, zamýšlím vše to, o avšak neoprávnil jsem ho, aby vám vyzradil moje zámry." Temný závoj se roztrhl, a zas se na nj usmívaly „Nikoli,

em

vás doktor

pomnnkové

její

oi

s

dívjší

líbezností.

jste se, aby dd neuril kupní sumu mnohem nižší, než mu nynjší pomry dovolují, chtje se také státi ponkud úasten milosrdného ?** vašeho skutku, není-li pravda Vladimír sklopil hlavu nevda, emu viti zda jejím slovm nebo podezení, které byl doktor Sntivec v proti bezúhonnosti zámru rodiny Blotýnských vzhledem k nmu vzbudil. Ona v tom vidla pisvdení a truchliv dodala: „Nemáte se eho obávati, nemže dd vyhovti pudu

„Již pochopuji,"

odpovdla. „Obával

:

nm

nedovolují

srdce

svého,

toho.

Vždyt vám poví,

tomu jeho pomry.

eho

teba,

Ale nechme

až jej navštívíte.

i

hodlal jste nás navštíviti snad ješt dnes? Pojdte, pojdte, cestou sice píkrou, ale nejkratší; tu povedu vás k

nmu

jde

pímo vzhru."

Jak zcela jinak se mu jevila, než ji nosil v mysli Jaká to skromnost v jejím piznání se k chudob a pec, jaká pi tom dstojnost! Již byl s ní zcela smíen. Pokorou tou jemu vstíc si jej více než ímkoli jiným své!

65 získala,

ím

nebo

níže se postavovala, tím více jeho

samého

povyšovala.

„Ne, nezamýšlel jsem dnes s panem ddem vyjednáomlouval se, „nejsem ješt zcela ustálen. Zdá mi se, že bude nutno jej ješt o kus parku požádati, ale není to jisté. Jak pravím, nejsem ješt ustálen, a nadarmo bych jej nerad obtžoval." „Ach, to jest dobe," zvolala hrabnka prostomile, „neboí pála bych si, než se nadobro rozhodnete, abyste se obeznámil, kterak byl zaízen klášter sv. Ildcgondy, kde jsem byla vychována, a s nímž spojeno tolik dobroinných ústav. vati,"

Nemám

ješt vše shledáno. Schváln jsem psala do aby mi bylo zasláno, co mi schází. Což vám doktor neekl, jak ráda bych vám zapjila stanovy ústavu toho a vše, co k nim so vztahuje?' „Neekl!" zvolal Vladimír tak rozhorlen, že Ildegomla ale

Francie,

polekan

na

pohlédla.

skuten nemálo

Zlobil se

vého, jehožto pohnutky k

poznával, že to

sympatii

na doktora jindy tak chvásta-

onomu návrhu

te

teprve jasné

mu pi nm zamlel vc nejdležitjší, zjevnou hrabninu s jeho zámry, z ehož mohlo

nedorozumní na všecky strany velmi neblahé. „Nehoršete se na nj, prosím, prosím za to," žádala naléhavé. „Máíon tolik práce, plnou hlavu záležitostí jiných, ký div, že na moje nebohé stanovy zapomnl. Není-li pravda, že mu to vyítati nebudete? Souhlasíte-li, tož vám je pošlu bez jeho prostednictví, jakmile mne dojde zásylka. Ach, ješt lépe, vzkáži vám, kdy budu míti vše v poádku, a vy si pak pro pijdete sám a pi tom pohovoíte s ddekem. Budete pak již také vdti, jak a kterak s tím parkem. Plány vaše budou hotovy." nastati

n

66

Nenalezl Vladimír jiné odpovdi, než nmou úklonu, avšak bylo v ní tolik vdnosti, že mladé hrabnce úpln dostaila. I

ona se

mu

mu

naež

poklonila

beze

slov,

lehce

pi tom

se

mezi skalami díve naznaené, vznášejíc se po ní lehkými a spšnými kroky

zapýrivši,

vzhru, výšce

se obrátila ke stezce

ped

zraizíc

jeho zrakem za nkolik

okamžik

ve

mezi rozvalinami starých hradeb jak pelud slad-

kého sna.

Dávno

již

zmizela, a ješt stál Vladimír na témž míst,

rozlouil, dávno bylo doplálo slunce na vžích starého hradu, když loubím olšovým podle potoka dom se vracel, nepipomínaje si, za jakou píinou si byl

kde

s

ní se byl

vyšel.

VIII.

Oblita duhovou záí z malovaných oken starožitné sín na ni se proudící spoívala Ilda opt ve svém kesle u stolku pokrytého tenkráte místo kávovým náiním listinami a kres-

bami. Vladimír sedl naproti ní pomáhaje jí vci ty do desek rovnati. Nebylo dnes ponejprv, co takto proti sob sedli v arkýi starého hradu Blotýnského, an hrab opodál sám „patience" nudn jejich vyjednáváním, jež se s sebou hrál mu zdálo rovnž tak jednotvárným, jak obma mladým lidem zajímavým. Bylaí lidu došla oekávaná zásylka z kláštera svaté Ildegondy a Vladimíra podobné zásylky, o které si byl psal na všecka místa, kdež vdl o ústavech smru takového.

67

K

vyzvání starého hrabte dostavil se

s

nimi v

Blo-

zámku, pinášeje je hrabnce k nahlédnutí. Jak se jim tšila, jak horliv se pebírala v haldách tch brožurek a zpráv výroníchl Nemusil ji teprve žádati, aby je ráila prozkoumati v zájmu vci, pro jejíž uskutenní byl náhle vší energií své povahy zahoel: nabídla se k tomu sama, ba nabídla se, že mu podá podrobný písemní o nich referát, aby mu bylo lze doma dle libosti se svými náhledy týnskéra

jej

porovnávati.

„Ale prohlédnu jen

ty,

které pocházejí ze zemi kato-

pronikavým na pohledem. „Nebude to na újmu vci?" troufal si namítati. „Navštívil jsem velmi pozoruhodné ústavy v Nmecku a v Anglii, jichž zprávy ml jsem est vám také pinésti, I zprávy z Ameriky zasluhují uvážení svrchovaného." lických." oznamovala

mu

s

se, „Amerianky jsou atheistky, bludaky nechci s nimi nic míti. Jak pravím, prohlédnu jen zprávy ústav katolických, ale vím již naped, že žádná nebude lepší kláštera sv. Ilde-

„Mfij Bože,"

Anglianky

a

zdsila

Nmkyn

—

gondy." Jak roztomile jí svéhlavost ta slušela! Neodporoval déle; vždyt nechávaje její náhled platiti ml píležitost do jejího smýšlení tím hloubji vniknouti, pedevším však poznati, jak velice ji podnik jeho poutá, ba jak jí více a více k srdci pirstá, jak zapomíná nad ním, že( mladá, krásná, vznešená, osudem neblahým stížená, taktéž poukázaná jako ti, pro které te s ním zárove pracovala, aby život svj trávila a skonila v ústav veejném, na štdrosti zakladatel jeho závislém .... Ale což již bylo vyjednáno, že život její nevezme jiný než obrat ten, že na ni neeká los jí pim-

enjší

a hodnjší?

68

ím tím

více,

dále navštvoval Vladimír

jak

si

pravil,

se

Braný hrad Blotýnský,

pesvdoval, jaká

to propast

dlí mladou hrabnku ode všech žen, co jich kdy poznal, v nichž, jak sám sob tvrdil a jak všichni jeho známí jistili, skuten dosud nebyl nikdy ješt jiného miloval než híky pro kratochvíli muž stvoené, více mén roztomilé a poutavé. Bylo tomu skuten tak? Mluvil sám sob a svým pátelm pravdu? Pi otázce té mimodk se ped ním vždy zaskvla lepá díví postava, a on pak zaslechl ohlas zvonivého jejího smíchu, cítil, kterak se na nj sype déšt škádlivých stel, jimiž ho znala vždy tak do opravdy dopáliti, že splácel šíp pak ješt bitím, smích výsmchem. Vždyt bylo pec dlužno jí ukázati pevahu ducha mužského,

na

tak ráda zapomínala. Mnohdy však se mu zdálo, že byl více než imponoval, že byl snad ranil, aspo mu bylo, na to za jako by ve kvtech nových žert, jimiž po

nm

pokutu házela, se chvly místo rosy slzy pracn jen utajené. Ale nechíl Pro mu tak smle vzdorovala? Pro na upírala pohled tak hrdý, když pozorovala, že se chvje touhou stápti ruku do tch proud jejích vlas, vlnám tekutého jantaru podobných? Ach tyto vlasy! Pochopoval pi pohledu na n, že muži na východ ženám svým porouejí, aby je po svatb skrývaly. Pro hedvábnou zlatobrunatnou kštici tu otec ji jako malé dvátko volával Leonilou, ostatní jej následovali, až pišlo v zapomenutí, jak vlastn poktna. Ano, psobilo mu potšení všemožn se jí mstíti za to, že jest tak málo ochotna zahráti s ním jakousi idylu nebo ml jí román, k emuž byl pece tak pízniv naladn. snad naped slíbiti, že ji bude za to korunovati myrtou? Jaká to láska, nevzdá-li dívka srdce svoje bez rozmyšlení, bez podmínek, beze smlouvy, zaruující ji za to žádoucí

i

69

odmnu? Chtl

býti milován sám,

k vli sob, a

té, jejíž

láska hodlal uznati, ukládal za povinnost nejpednjší, nej-

hlavnjší uznávati jen zálibu jeho.

Ve svém mužském sebevdomí uražen nechal ji tedy bez odporu na obzoru svém zmizeti, tajn jsa jist, že ona toho nesnese, aby byla vyhoštna z jeho pítomnosti, a že co nevidt pokorn bude žehroniti, aby ji pijal na milost.

marn ekal na poníženou supliku takovou; žádného znamení života, a on se neponížil ve vlastních oích po ní se píditi, stále jí pisuzuje, že na ní jest, aby ona k nmu se piblížila. Avšak

nedala

mu

se horšil, že pi každé dležiživot jeho, ba mnohdy pi píbhu a inu dosti nopatrncra bývalo první jeho vzpomenutí na ni, co asi by tomu ekla a jak o tom soudila, zda-Ii by se mu žárliv podivila, nebo dle starého nesnesitelného pro zvyku srdené vysmála?

Nemálo však na sebe

tjší

promn

v

Konen

snad nastal žádoucí okamžik, kde

se z

každé

nepíjemné vzpomínky takové vymaní. Podobalo se mu poád uritji, že zapudí je v dvé sladkomodrých oí, jichž každý pohled byl modlitbou. Jak nepodobny byly onm temným sršícím zrakm, z nichž vyskakovala pi každém mžiknutí celá hejna šotk.

nm

Nkdy, když pi jeho návštv Ilda se zahloubala ve tení njaké úvahy zvlášt pro ni poutavé, kterou jí byl na novo pinesl, podiven se ohlédl a zdálo se mu snem, že se ocítil v té rytíské síni, bajkou, že jest tam tém denním hostem a že jest mu pi tom tak volno a útulno. Ml-liž doktor Sntivec pece pravdu, co tvrdil o st;iré šlecht rodu a nynjší šlecht penžní? Byla-liž mezi nimi

—

70

njaká píbuznost a

tudíž tajná pitažlivost, kteráž jej

sem

pivábila a zde udržovala? I ml v takovýcb chvílích jako byla dnešní za to, že se tomu dávnému rytístvu ubližovalo, jak se ubližuje ted knížatm obchodu. Ovšem, ti staí rytíi byli si podrobili houfy nevolník, s nimiž nezacházeli hrub bratrsky; avšak což za to nebyli oni

prvními,

kteí

se

postavili

nepíteli

vstíc, ohrožoval-li hranice vlasti, a neobtovali na odražení

jeho krev svou i syny své, i statky svoje rodinné, vydržujíce celé pluky odnc? I podnikatelé moderních závod prmyslových mli veliké houfy lidu ve zdánlivém nevolnictví, které lopotnou prací je udržovaly na výši spoleenské, avšak netžilo-liž Nemlo za to zboží laciné, z toho veškeré obecenstvo? pkné, které si mohlo zcela pohodln zaopatiti, a nebjli podnikatelé ti poád pipraveni odvážiti svoje jmní nadále prospchu obecnému a nepicházeli mnohdy pi tom obzvlášt v dob poslední na mizinu? Nestávají-liž se i se svými dtmi zhusta žebráky? Vladimír ted ponkud jinak poal pohlížeti na spolenost lidskou a ády její a na co by byl ješt ped msícem zkoumaje ty písahal, na to te patil jaksi které lánky posavadního svého pesvdení písn a, jak se mu podobalo, ted teprve že nestrann, pi emž tak mnohou rozsedlinu spoleenskou, která se mu zdála dosud nepekroitelnou, mimovoln zasypával, hrd na ni se postaviv jako na pdu vlastní silou dobytou, odkud že se nedá

nedviv

žádným nespokojencem

zaplašiti,

pevn

si

umioval.

pinesl starému hrabti list, vytrhl jej z rozjímání podobného. List bývá pro obchodníka vždy událostí, a Vladimír mimovoln se ohlédl k hrabti. Vcházející

&juha,

jenž

71

mu omluvil, že dopis v jeho pítomnosti otevírá a te, jelikož jest od píbuzné, jíž velice si váží, knžny Tchynské. I Ilda pohlédla živji a zvédavji, než bývalo

jenž se

jejím

zpsobem, k

v rukou ddových.

listu

k ní hrab vesele peet list, „den instalace tvé a družek tvých jest již uren. Knžna vyzývá nás, abychom pospli do Prahy se dostavit. Zve nás na dobu tu do svého paláce, kde si peje, abychom byli jejími hostmi. Tot se rozumí, že jí ješt dnes odepíši, pijímáme. Na který den jí že návrh její laskavý mám píjezd náš uriti?" „Nuže, Ildo,"

pravil

vdn

Vladimír

nevdl,

že se postavil mezi

starého pána výstednosti.

jej

nevdl, vnuku; podivený pohled

že se se sedadla vzchopil,

hrabte

teprve

a jeho

upozornil,

že

se

dopouští jakési

nmu

vzhlédla podiven, ale nikterakž kárav, na její tvái, když oi sklopila na ruce nad plány chránliv spjaté, jako by ji je byl nkdo chtl I Ilda

a

ramen

k

se uhostil

vyrvati.

Neodpovdla ddovi, na který den Prahy uriti má, a dlouhou chvíli trval síni starého hradu v pohnutém mlení.

knžn

píjezd do rytíské

trojlist v

„Nuže, Ildo," poal hrabe znova, pohlížeje pln rozpaibrzo na zamlklou vnuku, brzo na Vladimíra, patrn s velkým rozilením mysli zápasícího, a nevda, co vše to znamená, „kterak jsi se rozhodla? Kdy odjedeme tého úžasu

do Prahy?"

„Sám uri vhodný k tomu Ildiným rtm. Yladimír zbledl.

den," sotva slyšiteln uklouzlo

72 „Milostivá se zdála

hrabnka hodlá skuten

vnovati

tolik úasti,

jemuž slabým

odjeti a dílo,

opustiti?"

tázal se

hlasem.

„Nerada tak iním," hlesla opt sotva slyšiteln, „bylo mi tak drahé a posvátné jako vám, ale musí to hýli" a bezdn se jí hrnuly do oí slzy, které skrýti se ne-

—

snažila.

Vladimír byl pemožen. Co ješt ped nkolika minuped ním se vznášelo jako sen, jenž každou chvíli hrozil se rozprchnouti, jejž váhal za kídla vzdušná zachytiti a promniti ve skutek odvážný, v pravdu neodinitelnou: vše to náhle rychlostí myšlenkovou v se ustálilo. Netázal se, zdali lidu miluje. Byl v onom okamžiku o tom pesvden. Uvykl k ní v posledních nedlích v myšlenkách zalátati; psobilo mu potšení dosud nepoznané stále ímsi novým ji pekvapovati a pijímati za to pohnutý její dik. Nikam tak rád si nezajíždl jako na hrad Blotýnský a nieho by se nebyl práv ted tak tžce vzdal jako tchto návštv, jež se stávaly více a více skvlými body v jeho život pi vší promnlivosti pec tak jednotvárného. Nemohl si ho ani pedstaviti s touto mezerou, která by byla v náhle se rozstoupila, kdyby se jich byl musil vzdáti, vlastn lidy se vzdáti Ne, nevzdá se jí, nedá si ji vyrvati. K emu by se byl stal tím, ím jest ted, prvním mužem v krajin té, kdyby bylo jiným volno oloupiti jej o to, co mu milého. Ano, Ilda mu byla nade vše milá, zapomínal v té chvíli nadobro na svou nechut k ženitb, na svj pevný úmysl, že se nikdy vázati nebude, prav si, že mu nelze najíti choti šlechetnjší, mrav jemnjších, jeho povaze v každém ohledu pimenjší nad mladou hrabnku, která se snažila s takovou tklivou horlivostí v život uvésti, co

tami

nm

nm

.

.

.

—

73

mlo

památku jeho f)Osvtiti pokolením Také neuznával za potebí tázati se, zdali ona jej miluje. Snad si toho nebyla dosud vdoma, zajisté se k tomu ješt nikdy sama sobe njpizuala, ale prozrazovala svj k nmu cit v tolikerých pro projevech významných, ho

navždy

oslaviti a

nejvzdálenjšira.

že je jinak než láskou pokriti nemohl.

„Že puje

to

musí býti?" opakoval Vladimír vášniv, pistu-

nkolika rychlými kroky ku keslu mladé hrabnky. Ilda neodpovdla. Za to optoval starý hrab písn: „A.no, mu>í to býti, musí to býti. Jsme velmi šíastni

milostí, jíž bylo u

jící?

dvora na nás vzpomenuto."

„A vám, hrabnko, skuten dostaí život vás oekávaVám, pi vašem duchu, pi vašich snahách a náhledech

dostaí život prosníti? Nezapustila láska k trpícím skuten koeny tak hluboké v duši vaší, že byste mohla, chtjíc v obí svou minulost, sestouk nim s výše svého stavu?" tázal se Vladimír lidy rostoucím zanícením. Bledší než on opírala Ilda hlava svou o lenoch svého

jim prospívati, jim dáti

.

.

.

piti s

sedadla.

hrabnko, pak vzdám se já všech plán bych pomýšlel na blaho jiných, když sám se stávám nešíastným?" píke a trpce jí oznamoval. „Co se to dje? Co se to dje?" šeptal starý hrab všechen omámen. „Prosím, pane Brauý, vysvtlete mi to, „Odjedete-li,

svých.

Pro

vždyt jde se

mnou

hlava kolem."

ješt neuhodl, pane hrab," zvolal Vladimír s náruživostí mocné propukající, „tedy vzte, že seznav ve vaší vnuce andla, ji zbožuji jako andla, že po tom toužím, aby posvtila mj život, každý skutek záí své ctnosti, aby se stala strážkyní duše mé i všech „Jestliže

jste to

mj

K

SVTLA

Miliek

lidu svého.

6

74

svil. Nemohu

duší tch, které osud mi

šlechtický skráni jejích hodný, ale za

nemohu vyhovti

míe

ctižádosti

její

lidumilnosti její. Bylo by

to

rodiny,

neskromné

jí

podati náelek

jmní

šlechtické,

ale za to

v plné

bych avšak rozvažte si to dobe, pane hrab: bude pi své povaze šfastna v kruhu jí sourodých bez innosti dobroinné? Ne, není s to, aby žila jen sob. Vše spíše snese, než nedostatek lásky k jiným, k nmuž bude odsouzena v pomrech ji oekávajících, a nikdy ji hrýzti nepestane, že to, co tam dole v údolí rozkvésti mlo: všecky ty puky nadjné budoucnosti že pišly na." zmar , . vinou to její „Nepijdou na zmar," zvolala hrabnka slavn se vztybyl

doufati, že

to ji obšíastniti,

s

.

.

.

ivši. s to, aby utlumil výkik. „Pij mám, co mi podáváte," pokraovala se vznešeným úsmvem, „uebof to, co mi podáváte, za skutené, za jediné " života štstí uznávám Vladimír tiskl ruku, kterou pi slovech tch k nmu vztáhla, vítzn ke rtm. „Ildo, co to tropíš?" vzpamatoval se konen starý hrab. „Nutno pece pemýšleti, nepekvapiti se," „Nemohu se pekvapiti," odvtila Ilda drazn, „svolujíc ke svazku, jímž se piblížím k Bohu I"

Vladimír nebyl

IX.

„Nikdy bych

nebyl

eUl,"

vyítal

tenkráte do opravdy uražen, Vladimírovi,

náhodou na

ulici,

a jejž následoval

doktor Sntivec, s nímž se setkal

dlník nesoucí za ním

76

runí

vak,

„že jste takový

teln zrádným návrh

pede mnou

dete,

Snad bych Ildegondou

mj

tverák a zpsobem tak potunejen

pijmete,

ani jediným slovem o

nýbrž

tom

i

prove-

se nezmíniv.

nieho o vašem zasnoubení s komtesou Blotýna nevdl, kdyby ran to nebyl starý

dosud z

hrab vera dopisem oznámil." „Neml mne hrab pedejíti, ale nejspíše zapomnl, že se vám chci práv dnes veer jakožto ženich pedstaviti, až se vrátím z Prahy. Vydávám se tam, abych objednal a hodlal jsem vám odtamtud pinésti významnou njakou památku a zárove se vám podkovati za výtený váš nápad, na který bych sám nebyl nikdy

svatební šperk,

pišel," chlácholil Vladimír

ponkud posmšn

doktora.

Ihned usmíen lehkokrevný doktor pochlebovav se usmál slyše o památce, a stisknul podanou mu ruku. Znalí Vladimíra a vdl, že dopadne stkvostn. ,Pst, pst!" napomínal jej žertovn, ohlížeje se na všecky strany. „Co by íkala vaše vznešená nevsta, kdyby tohle slyšela? Jak pozoruji, nestal jste se ani dost málo galantnjším k dámám, co úpíte v ržových poutech lásky, než kdy díve. Ani si nemžete pomysliti, jaký panuje všude podiv, že jste se jim konen pece podvolil." „Pravd budiž pedevším její právo," odvtil Vladimír vybízeje doktora, aby, má-li kdy, doprovodil jej k nádraží, k emuž tento velmi ochotn svolil. „Nikdy se tím tajiti nemohu a nebudu, že vy jste to byl, jenž jste mne upolépe a pirozenji že se nemohou stavy nivelovati, než splynou-li takovým zpsobem, jaký jste mi navrhl, jeden

zornil,

s

druhým." „Ted,

budu zásady

kde té

mi

dáváte

tak

skvle za pravdu, teprve

co nejhorlivji hájiti," ubezpeoval ho doktoi-

76

nemálo lichocen. „Jak trpce si stžujeme na p. na židy; a tvoili by kastu nám tak záliubnou, kdyby byly již dávno dovoleny satky mezi vyznavai jejicb konfesí a konfesi ostatních? Za dv generace bylo by po všech rozmíškách mezi kmenem tím a kmeny, mezi nimiž žije," „Úpln s vámi se shoduji, avšak jest mi se vrátiti k vaší výtce, že jsem se v poutech lásky nestal galantnjším. Mohu vám ctí svou speetiti, že bych se nebyl pec jen dal do vazeb tch sladkých jímati a že bych nebyl asi ml tolik obtavosti, v zájmu živlu demokratického se oženiti se šlechtinou, kdybych nebyl poznal v hrabnce Ildegond demokratku, ba socialistku nejistšího rázu." Doktor vyvalil na oi. „Ano, jest demokratkou a socialistkou," stál Vladimír na svém, „ovšem zcela nevdomky, a to na základ svého komunistického vychování v kláštee; nebot co jsou kláštery jiného než mikrokosmy tch velikých komun, jež jsou od mnohých za ideály budoucího státního ízení pokládány? Žije a myslí jen pro jiné."

„To( se rozumí, že koupíte te nejen dvorec od starého lirabte pro svoje a její filantropické podmínky, které vás vlastn svedly," vyzvídal doktor, „ale i k tomu ješt tu i Není toho beztoho již s hradem a co k ní náleží mnoho." „Co bych s tím rumištm dlal?" namítal Vladimír lhostejn, byl v ohledu tom již vše se starým hrabtem do poádku uvedl. Satek jeho by se mu byl zdál neúplným, kdyby se jím zárove nebyl stal pánem na Blotýn. „Jaká to otázka!" kižoval se doktor. „Vru jest mi stále nad vámi žasnouti. Což není Blotýnský hrad rodištm choti vaší budoucí, tedy rodinným sídlem pedk

skálu

a

77

vašich dtí, které zajisté velmi rády uslyší, jakými se osla-

iny válenými

vovali jste je

a jaké mli zásluhy o vlast, teba vychoval na takové muže z lidu, jakým jste sám."

Vladimír hodil nedbale hlavou.

„V tom máte ovšem pravdu, dti povídaky," pronesl s vysoká, „v nichž operuténé, zlatá brnní, palcáty, sudlice bené všemožnými obludíími heraldickými, vliv. mnohdy i dobrý vychovávací na

n

chrabrých nauí se tlesní

bolestí,

což

vážiti

v

si

rády

poslouchají

hrají roli pílbice

a korouhve ozdo-

a tyto vci mívají Slyšíce o rytíích

osobní neohroženosti a pohrdati

každém stavu a pípadu zásluhou

a výhodou."

„Tak jest; ostatn má hrad i význam umlecký, a zavám bude nejen celé okolí, nýbrž ka^dý pítel starožitných památek povden, že jej zemi zachováte. Ale hle! není to ekypáže Kineckých, která se tam ted práv

jisté

ped

—

nádražím zastavuje?"

„Kineckých?" opakoval Vladimír, jako by si cosi pipomínal. „Jméno to mi povdomo, ale nevím, kam je vaditi." „Jest to jméno starého polského šlechtice, jenž letos jara koupil statek INIaloborský, na nmž se svou mladou paní žije v takové osamlosti, že jej z Orlovických ješt z

tém

nikdo nezná. Zvali jsme jej na ples k vaší oslav, on pijal pozvání jen pro svou pani, ale druhý na to den omluvila se i ona velmi zdvoilým lístkem, že byvši na cest do bálu náhlou chorobou uchvácena musila se vrátiti. Je prý to dáma velmi vynikající, koná takové opravy na budovách, zahradách i sádech, že to až ku podivu. Vy

dom

pece

znáte Malobory?"

78

„Ovšem že znám," svdil Vladimír náhle se zamysliv. „Putovával jsem tam za svého mládí, kdykoli mne neml strýc nutn v pisárn zapotebí. Tehdejší vrchnost maloborská totiž poskytovala tam byt churavému profesorovi na odpoinku, který byl dlouhá léta v dom vychovatelem. Strýc jej znal a žádal jej, by se mého zanedbaného vychování ujal. Svolil, ajá mu dkuji za veškeré vzdlání svoje. Vyuoval mne zárove s jedinou svou dcerou," dodal ponkud váhavji, „o nco mladší než jsem byl já, pravým to diblíkem. Míval jsem nkdy dosti práce, abych jí stail. Byla stokrát pilnjší než já. Když jeho nemoc se zhoršila, poslali jej lékai do Itálie, kdež prý za krátko zemel." „Již se pamatuji, že jsem o tom profesorovi slýchal." zamyslil se i doktor. „Byl to podivín, jehož také nikdo v Orlovicích neznal jako ted jeho následovníka. Ale stj! Nemýlil jsem se. Byla to skuten ekypáže Kineckých. Hle, ,velmožná paní' stojí na peronu, hodlá asi jako vy do Prahy. Svdná to žena, není-li pravda? Podobá se mi, že jsem nikdy svdnjší nevidl. Ale co najednou tak nepokojn kolem sebe hledíte? Co jest vám?" Vladimír zoiv dámu na perone poal se skuten tak nepokojn rozhlížeti, jako by místo na odjezd pomýšlel, jak by se co nevidt dostal z nádraží, kam byl práv

tém

—

doktorem vstoupil. ,Ach, není na tom nic," roztržit konen ze sebe vyrazil. „Zjpomnl jsem pouze doma kresbu, podle které jsem chtl dáti zhotoviti své uevst náramek. Avšak bylo by smšné pro ni se vracfti a cestu odložiti." „Ovšemže," domlouval mu doktor dycht po oné mu pipovzené z Prahy pa átce, „vždyt mžete kresbu tu s

,

zlatníkovi

zaslati,

až

zas

dom

se

vrátíte,

a

zatím

vše

79

potebné s ním omluviti. Ale pojdte pece a pestate již na svj náríiraek vzpomínati. Jen se podívejte, paní z Kineckých se zastavila. Poznal jsem ji zhotoviv jejímu manželu kupní smlouvu, a podle všeho poznala ona ted mne a eká, abych ji pozdravil. Pojdte, uvedu vás." A doktor vleká zdráliajíeílio a omlouvajícího se Vladimíra, jenž by se byl patrn rád obadu tomu vymknul, k peronu, zastavil se s ním ped paní z Kineckých. „Jsem štasten, že mi náhoda dopála setkati se zde s dvrností starého známého doktor s milostivou paní," ." ji oslovil, „a budiž mi dovoleno, abych jí V tom zaínl zvonec opovídající, že se vlak za málo okamžik pohne ku pedu. Konduktér vyjmenoval svou litanii stanic, kdež budou zastávky, a obecenstvo se hrnulo .

k

.

vagónm.

I paní z Kineckých rychle se obrátila a kynouc doktorovi pívtivé na rozlouenou spchala k vlaku. Sám chef stanice, jenž byl práv pítomen, otevel ped ní s hlubokou úklonou dvíka vagónu první tídy, kamž pružn se vyhoupla, a vida vedle ní ped chvílí továr nika Braného a domnívaje se, že asi ubéma bude milo ve známé jim spolenosti jízdu konati, ukázal mu, jakmile

onen k vlaku se piblížil, bez další otázky za ní. Nebyl Vladimír slyšán, upozoruje ho co nejnaléhavji, že bude dám snad píjemnji, pojede-li sama, již se ozýval pískot strojvedoucího, vlak se poal hýbati, i nezbývalo mu než spšn se vymrštiti za ní do téhož coupé pomoeí konduktéra, jenž rázn za ním dvíka zavel. Dáma jej uvítala hlasitým smíchem. „Jak vás lituji, nebohý Vladimíre," zvolala, „že j>te mi nikterakž, jak jste ml v úmyslu, nemohl uniknouti." i

:

„Vy jste to tedy pec, Leonilo?" skoil jí Vladimír do ei. „NekTamu se? Nechtl jsem zraku svému viti spativ vás. A vy provdavši se stala jste se dámou bohatou, vznešenou, a mne jste o tom nezpravila? Vy ž jeté v Maloborech již mnoho, mnoho nedl, a já se o tom ted teprve dovídám?"

A oi jeho se zabodaly do ní plny žíznivé dychti vo^ti. Nenadsazoval doktor nazývaje paní z Kineckých svdnou. erné aksamitové šaty tsn piléhaly k její poštav, nejnedotklivjší znalec nebyl by mohl tak jako jíž ani rysm tváe její nejmenší vytýkati vady. Její velké oi mly lesk ješt a temnjší než záhyby jejího rouclia. Husté proudy vla- podobající se pramenm tekutého jantaru vlnily se voln z pod erného krajkového klobouku na šíji blosti skutené oslující. Její rty trvcnjší uad korált^. kolem nichž se chvílemi zamihl jistý sarkastický tah, svdící o tom, že prese vši nevšední svou mkkost dovedou metati ostré šípy, s rozkošnou potutelností stále se usmívaly, co byla Vladimíra zoila.

mkí

„Jest mi vru s podivením, že si mne ješt pipomínáte," škádliv ho ubezpeovala, patrn velmi bavena nesnázemi jeho, jež prese všecko úsilí nemohl pemoci.

„Co to pravíte, jako bych byl pestal kdy na vás vzpomínati?" zajíkal se Vladimír, tak povstný svou duchapítomností.

Dáma

na

Vladimír se

ironicky pohlédla neodpovídajíc.

opt

na nkolik

okamžik odmlel, naež

ješt rozpaitji poal „Jak asto jsem se pídil po vás, ale nikdo mi nemohl na urito povdti, kde meškáte, abych vám byl dopsal,^

Bl

nkoho

nenajit, koho jste najíti vždycky ke tak stkvostn upímným, dovoluje mi, abych s vámi jednala taktéž, a na základe dávné té smlouvy osmluji se vám pipomenouti, že jste se snažil ped mým odjezdem v každém ohledu potvrditi mé v pesvdení, že ve vaší hlav, plné út, plné íslic, obchodních knih, prmyslových j)lán, nezbude místeka, kde by se mohla zakmitnouti vzpomínka na tvor ženský, který býval ve vašich oích vždy pln vzácných,

Vladimíre,

„Vy,

Vždyt jste

chlél!

a

mn

býval

nesnesitelných výstedností."

„Leonilo, vy jste ješt táž!"

pAno, zachovala jsem jste

mn

nauení

dobrých si

jich

si

všecky ony vlastnosti,

které

tak trpce vyítával, ale za to ani jedno z vašich

tak

z

velice,

pamti mi že

z

nich

mj

nevymizelo, ba vážila jsem znenáhla vyplynul z veliké

nynjší názor svtový. Ano, ano, žasnte! Jest svtový, závidní hodný. Jak jsem vám za nj vdná! Jak jsem ráda, že se mi namanula konen píležitost za vám podkovati! Pravé to dobrodiní, obrnnu býti takovými náhledy a zásadami, jakými jste obrnil mne." „Za pokutu, že pi našem prvním po dlouhých letech setkání tak týráte, chci znáti aspo jeden z tch náhled, za které jste tak povdéna," zamumlal Vladimír nemoha s pvabné enice spustiti oí. Takovým zpsobem nebyl se dosud ješt ani jednou do lidy zahledl. „Mileráda vyhovuji a povím vám, za který náhled se vám cítím nejvíce zavázánu býti Buda-li vás tím nuditi, sám sob piítejte toho vinu." „Vy, Leonilo, a nkoho nuditi, vy, kterou znám od dtinství jako vtlenou pikantnost, jíž nadarmo jsem nepoktil, když sdoIu jsme tkali v zahrad raaloborské a vy ásti to názor

m

mn

82

—

Mefibtoa?" nutil se sršela raaliciosními nápady Vladimír opt do žertu, chtje takto pemoci vuitní spor, jehož se stával víc a více koistí. „Nevytrhujte mne a vyslechnte, co slyšeti jste si pál, schváln chcete podezení, že sic byste vznítil ve splésti, abych nemohla povídati." „Tedy rychle, rychle k vci, již nedýchám napjatostí." „Bylo to práv tehdáž," poala Leonila rozmarné stávajíc se však tím klidnjší, ím více on pi vypravování jejím se roziloval, „když za pekrásného jarního jitra oekávajíce otce, jenž nám chtl v zahradní besídce dáti hodinu, jste

m

mn

že v angliin, jsme se procházeli ped zámkem mezi záhony rosou se tpytícími. Prohodil jste cosi o lásce. Nepamatujete se na jitro to?" Vladimír zavrtal hlavou, ale pi tom peletl jeho tvá rudý stín. „Ach, odpas(te, jak jsem se mohla domnívati, že byste Za to, jak vidíte, se pamatoval na takovou malichernost. se vrylo ono ráno tím pevnji v mysl mou. ,Povzte mi pec upímn, co to jest, ta láska?' tázala jsem se vás. Vy jste se pemítav rozhlédl po zahrad, a oko vaše utkvlo na kvtinách ped námi, nad nimiž se kolébal motýl. ,U muže asi totéž,' odvtil jste ukazuje mi na motýla, jenž se snesl ted na rži, hned zase na lilii a za malou chvíli na karafiát. Jak se mi zdály ty kvtiny, motýlem jedna po druhé zulí-

tuším,

bané, hloupými! .Taková jest tedy láska mužská,' bezdn jsem si vzdychla. ,Ano,' s chladnou uritostí jste opakoval, ,A nikdy se nedá upoutat?' houpá se s kvtu na kvt.' plaky na to. Vidte, byla jsem tehdáž ješt velmi já dtinská. ,Na nkolik chvil, pokud jej k sob vábí spanilou ,A žádná jiná vlastnost nemá novostí svého zevnjšku.'

—

,

tém

—

83

pro

již

pvabu?'

—

,Nemá,' zasmál jste se, a já zamlevši máte asi pravdu, neboí nikdy ješt jsem nikdy ješt jsem se nebjla dotla, že by

se uznala jsem, že

nebyla slyšela, muž miloval dívku pro její srdce, pro její mrav, pro jejího ducha, a myšlénka ta náhle rané znudila lásku. Davši se milovati, byla bych si pipadala tak hloupou jako ty tlusté rže, ty bledé lilie, ty strakaté karafiáty, k nimž zalétati mot)Mu práv se uráilo; a sama milovati motýla takového, jenž co zašeptá ran, šeptal vera jiné a pozejtí bude opakovati oi)t jiné a tak do nekonena, bylo by se rai zdálo nejvtším ponížením samy sebe. Vypustila jsem tedy lásku na dol)ro a na vždy ze svého slovníku a zachovala zpsobem, ím se málo která ženština honositi si tímto mže úctu k sob. Není- li pravda, že vás to tší?"

—

Vladimír byl stále barvy mnil. Jak dobe on se pamatoval na ono jitro, kdež se mu podailo za to, že byla vzdorovitójší ješt než kdy jindy, nechtjíc mu nikterakž porozumti, tak oividn ji dojati a raniti. Ovšem se nenadal, že by zstavilo v ní stop takových. ZnaK ji pravdo mluvnou a vdl, že ho neklame. i

šlení

„Toí se rozumí, že jste pana manžela nezpravila o smýsvém," místo odpovdi jízliv jí namítal.

S dlouhým, chladným

na

pohledem odvtila:

svého manžela práv v den sedmdesátých jeho narozenin, k jichž poct vystrojil hrab Trnovanský, v jehož dom jsem po smrti otcov jako vychovatelka meškala, slavnost velikou. Byl to on, který zajímaje se o mého otce, po jeho smrti v Nizze, kdež byl také zimu strávil, mne rodin krajan svých doporuil, mysle, že nemohu býti nikde lépe schována." ..Poznala jsem

84

A

Leonila se nkolik

okamžik pohnut odmlela

než

díve než byl oekáván,

stá-

pokraovala: „Dostavil se v onen den

mimovoln svdkem, kterak dáma domu, mimochodem eeno nikoli Polka, nýbrž Francouzka, se mnou vaje

se

Nejsouc spokojena, kterak jsem

nakládá.

— neboí a jsem byla

vlasy

jí

byla upravila

za vychovatelku pijata, žádala mrštila zrcadlem, po

—

mn komorné málem bylo zasáhlo. Její vztek, moje slzy mu vyjevily, co by nebyl nikdy za možné pokládal. Druhého dne vyhledal mne v mém pokoji za píinou dlesi

mn

na

které by

služby

jej

vcházejícího

jak mi dal služebníkem ohlásiti." Vladimír naslouchal se všemi znaky špatn tajené netrplivosti, ehož si však nevšímala. Slíbil jsem vašemu umírajícímu otci,' pravil ke žitou,

mn

,

budu nad vámi. Nemohu slibu tomu lépe dostáti, než stanete-li se ped zákonem mojí dcerou.' jsem ped ním poklekla zaplakajíc: Chcete- li se nade mnou skuten smilovati, tož mi popejte místa v dom svém ,Ale, milé dít,' žasl pan z Kineckých, jako choti své.' Jen uvažte, že jako dcei ,co vám to na mysl vstupuje! mé vám bude volno dle srdce svého soudruha pro život ,Nechci milovati, ten si voliti a šíastn se provdati.' nebudu nikdy milovati, torno, co láskou nazýváte, nikdy pdy v srdci svém nedopeji,' zvolala jsem. ,Vždyí mi již jsou dvacet dva roky, pt plných let žiji v kruhu muž,

vážn,

,že bdíti

Vdn

,

—

—

nejzajímavjšími ve velikém svt. Nejeden z nich povšimla jsem si jí ráil poctíti pozorností svou kdy? Slyšel jste od hrabnky, která se ke mn, jak jste vidl, chová jako nejúhlavnjší nepítelkyn, kdy nejmenší zmínky, že si dávám nkým dvoiti? Ob, chtójte se státi

již

m

slují

—

85

stedem mých

nejlepších myšlenek, nejnžnjšícli niýcli cit,

nejšleclietnéjších

mých

Pan

snah!'

z

konen

Kineckých

svolil."

ím

se ráí tak krásná dáma jako jste vy ted Bylo by pec híchem na celém mužském svt páchaným, kdybyste chtla jako jindy jen žíti knihám svým," Vladimír místo každé jiné poznámky impertinentn se

„A

zanášeti?

otázal. se mu ani tenkráte Leonilu popuditi. že se zanáším ?" opakovala. ,.Stále svou vidinou.

Avšak nepodailo

^ím Když mi

moje knihy pokoj, zkoumám, jak by se srdce pi tom tak volným zstalo

dají

žen bez lásky obejíti mohlo a jako srdce moje."

Opt tak

se Vladimír

impertinentn pousmál,

„Rád slyším a

vím,

ráda

a

uslyšíte

nebot jsem

—

ka:

uvíte

i

vy,

že

i

já jsem

ovšem, že budete šíasten," pravila sklonem hlavy a pokojným pohledem, „za jedno

—

šíasten,

ženicliem."

^Víra

hrabnku

rovnž

že jste šíastna, a zajisté

a co jsem

slyšela,

že jste

se

stal

lehkým

s si

berete

bohatým

ddicem, jiného jsem se u vás nenadálá, než že se rozpodobný satek a pak jsem pesvdena,

—

hodnete pro že

hrabnka

llda nebude nikdy jiného více milovati než

—

svou povinnost."

„Ano, jest v ohledu tom praven SparCankou," horliv nemile dotknut úsudkem tím o nevst své, v nmž raimovoln pocítil jakýsi hrot. „Ale což znáte mou nevstu? A jaký to byl výrok, že jste se jiného satku u mne nenadálá! Snad se domníváte, že jsem se stal tímto smrem ctižádostivým? Vzte, že pojímaje šlechtinu za cho( vlastn se obtuji. Nezamýšlím tím jiného, než aby

svdil,

a

po

píklad mém

vyrovnaly, jak

rozdíly

každý,

kdo

mezi

m

stavy

zpsobem

tímto

blíže zná,

se

krom vás také

ihned uhodl." ,Ano, znám vaši nevstu," opakovala pominouc, co vedle toho byl tvrdil, mlením. „Cestovala jsem s manželem svým ve Francii, když byl náhle povolán ke schzi vlastenecké mezi krajany své do Paíže. Nechtjíc mu tam pekážeti nechala jsem ho odjeti v prvod dvou z té duše mu oddaných služebník, ubytovavši se na as jeho nepí." tomnosti v povstném kláštee sv. Ild(gondy „Abyste tam zpytovala srdce tch, jež si volily žíti bez lásky, není-li pravdaV* bodav Vladimír slova její .

.

perušil.

„Nezapírám, že ml zámr ten také jakési váhy pi volb mého úkrytu, ale pedevším jsem chtla ujíti všem možným pomluvám, jimž bjch se byla sice pro svou osobu vysmála, které by byly však mohly uraziti mého manžela. Tam jsem poznala hrabnku lidu z Bélotýna, od které, spátelivši se s ní dvrn, asto jsem slýchala, jak ráda by v kláštee po vždy zstala a život svj služb boží vnovala. Ale nechtla ji tam abatyše, paní ducha skuten osvíceného, nikterakž ponecliati. Ukázalo se, jak velice mla

pravdu. Sotva Ilda do svta se vrátila, a také ji hned pijala."

„Divím

se,

že

již se setkala s

láskou

mi moje nevsta o vašich vzájemných

stycích nevypravovala."

„Nestýkaly jsme se ted, neboí hrabnka Ilda vdla meškám v Maloborech, jako já, že ona sídlí na Blotýn. Slyšíc vera náhodou o vašem zasnoubení, jež celé okolí zajímá, teprve jsem se dozvdla, že se již vrátila do vlasti." tak málo, že

8?

„Doufám, že pátelský svazek mezi vámi se obnoví?" napjat Vladimír se otázal. oste okem, „nebot jedu „Pochybuji," mrštila po do Praby, abych tam uspoádala nkteré finanní záležitosti za píinou našeho optného odjezdu do Nizzy." „Sotva jsem vás nalezl, a již se mi vymykáte!" zvolal Vladimír prudce, skoro divoce, nejsa s to, aby svj pravý

nm

cit

déle za škrabošku

výsmchu

ukrýval.

Pohled ironitjší všech pedešlých byl jedinou její odpovdí. Vlastn nemla k žádné jiné asu, nebot vlak se byl zastavil, a konduktér otevel dvée, pi nichž stanul zvyklý jsa obdržeti od bohatého fabrikanta odmnu, že jej bez úrazu na místo dostal. „Kdy se zase setkáme?" zašeptal Vladimír veda ji k povozu, jenž na ni zde ekal. .Doufám, že nikdy," úsen odpovdla tváíc se, jakoby nevidla, že jí podává ruky. „Tak se se mnou louíte, a to tady na vždy?" pravil s takovým záchvvem hlasu, že se toho sám zalekl. Zdálo se mu, jako by i ona se byla zachvla. Ale když k ní rychle vzhlédl, jen ledový šíp z jejího oka se zabodal do jeho tváe. Odvrátiv se od ní tak hrd jako ona od nho, bez dalšího slova se vzdálil.

X.

Nedoznal siíatek hrabnky Ildcgondy z Blotýna s botovárníkem ni dlouhého, ni opravdivého odporu v jejím široko daleko rozvt\eném píbuzenstvu. Na po-

hatým

88

átku ovšem bouila

se tu

i

tam šlechtická pýcha nkteré mladých strýc a bratranc

staré tety, avšak ten velký houf

pec

Praveno

jen vyhrál.

svolané,

že

by

sice

bylo

rad

v rodinné nejestnji,

za tou

kdyby Ilda

píinou vstoui)ila

šlechtien na Hradanech, avšak že jest stav rodinných takový, že jim nevyhnutelné velmi rázné pekuniaruí pomoci potebí, nemá-ii utrpli povst a vážnost všech Blotýnských.

do

ústavu

nkterých

len

Než takové pomoci nemohl nikdo ze sourozencfi pi nynjším stavu vci poskytnout, za to tím vydatnji Vladimír Braný, proež usneseno,^ že se nebude drážditi a uráodmítavou zdrženlivostí, ni pohrdlivou chladností, nýbrž bude iliued a ode všech na milost pijat.

žeti

že

Což byla rodina Blotýnských jediná, kteréž bylo se pokoení? Ba, byla plemena rovnž tak starého vznešeného pvodu, kteráž nadarmo zvláštními dvrníky po takovém ženichu pro svoje dcery, nebo po podrobiti f)odobnému

bohaté teba plebejské nevst pro svoje syny slídila. Bylot Blotýnským souzeno plouti proudem moderních promn i

a

požadavk. Neminulo tedy

dne,

kde by nebylo Yladimíra došlo z Blotýn-

njaké pochlebné osvdení souhlasu nkterého

nikterakž lhostejn nepoložil do svého psacího nýbrž vždy do své tobolky uschoval ta je nkolikrát po sob se zábleskem onoho nám s balkonu známého

ských, jež stolu,

úsmvu. Kdykoli

s

doktorem

se setkal,

s

nedbalou grandezzou

ku petení mu podával dokládaje, že povinen tak uiniti tomu, kdo vlastn všeho toho pvodcem, ímž doktodopis rovi

po každé znova

zalichotil.

89 I cítil se tento vbec od té doby, co se byl Braný Jeho piinéuíin s hrabnkou lldou zasnoubil, ješté dležitjší a nezbytnjší osobou ve spolenosti lidské a v Orlovicích zvlášt, než kdy díve. Byloí nepopíratelno, že i v oích jiných za píinou tou znamenit se povznesl

jako jemný znatel politické situace a poteb spoleenských, ím také v jistém ohledu skuten byl.

em

Vladimír dosti dlouho pochyVždyt uhodl, o i že Orlovickým obanm bude pochlebovati satek jejich rodáka s hrabnkou rodu tak starého a píbuzenstva tak slavného. Arci stalo se tak teprve po jeho obšírném výklad o významu satku takového a satku toho zvláš, ale troufáme si domnívati se, že by byl i bez výklad tch jim býval velrfi po chuti, neb se zdálo vtšin dobrých oban tch, jako by oni s Vladimírem zárove postupovali do vyšších sfér, jako by i mezi nimi a šlechtou mizely rozdíly stavu, a on tím plnil jeden z nejzávažnjších lánku svých slib, za onoho slavnostního veera jim poskytnutých, staraje se takto nejpelivji o zdar a rozkvt jejich otiny. boval,

i

Kdož

smýšleli jinak,

kdož

vinili

pana Braného

ne

z

•

dslednosti, vrtkavosti v zásadách dosud osvdených, inili to tak tajn, neb mli tak málo platnosti v mst, že si rzných hlas tch nikdo aspo pro tu chvíli nepovšiml, a komu zaznly tak blízko sluchu, že jich peslechnouti nemohl, jen závist a žehravost v poznámkách tch shledával, ímž jak známo i všude jinde každá kritika nepo-

hodlná

co

k poádku

nejpohodlnji

Doktor Sntivec ony dopisy

úsmvem K.

se

odsuzuje

a

co

nejbezpenji

volá.

SVKTLÁ' Miláek

Vladimírovi se samolibým korunami a erby, po každé dodal:

vraceje s

lidu sT
7

90

„Znáte moje smýšlení dostaten, milý Braný, tak že vzniknouti mezi námi nedorozumní, avšak to se musí tm velkým pánm nechati, že mají zcela jiný takt i brus než my malí. Jemný mrav, hladkost zpsob pešla jim po celá ta století, co vévodí tídám ostatním, v krev takovou mrou, že se jim stala druhou pirozeností a rozhodným jejich píznakem. Myslím, že v ohledu tom bychom se mohli mnohému od nich piuiti, mnoho od nich

nemže

aniž bychom si tím zadali a liberálnost svou zaCo tomu íkáte, Braný?" Vladimír mu pizvukoval oním zdrženlivým zpsobem, v nmž byl nyní více než kdy jindy mistrem, mle, když Sntivec tvrdil: „Pozoruji, že i vy se cílíte zcela jinak volným tam nahoe v ovzduší starých slavných upomínek, kde \še se stkví a oku lahodí, kde každé slovo, každý posunk naped vypoten, aby píjemn se dotknuly toho, pro nhož jscu ureny, než v tom bezohledném sem tam se postrkováni mezi námi, v tom pustém lomozu v našich spolcích, v tom, co my jmenujeme upímnost." Což byl ten zpropadený Sntivec, mluv takto, již uhodl, jak si v tom poíná libovati, co ped málo nedlemi ješt s posmchem odsuzoval jako pitvornost a titrnost, obana rázného a rozumného lovka na prosto nehodnou, jak se cítí poád volnjším na hrabcím sídle Blotýnskýcb, kde znala nevsta každou pozornost jeho tak nžn oceniti a do nejjasnjšího svtla postaviti? Jak byl každý dar, jejž jí pinesl, obdivován, ukazován, jaký vždy význam estný prou nalezen Snad neplynulo každé slovo pímo ze srdce, snad bylo v tom všem na dv tetiny etikety, pijati,

peli.

!

snad

to,

co

mu

pravila o jeho vkusu, o bystrosti, jíž po-

91

znává

jejr

pání,

o laskavosti,

jíž

jim v}liovuje, kladla

jí

podobným zpsobem se vyjáditi, do úst, snad íkala každá nevsta jejíiio stavu asi totéž ženicbovi štdrému a velkomyslnému, ale pro Vladimíra mlo pidržování se tchto formálností, tato obadnost ve všem a všudy pece jen svj pvab, jehož by se již nebyl chtl za žádnou zvyklost,

cenu

sríci.

A

jakou neodolatelnou, roztomilou setrvaností znala slena Blotýnská pi tom státi na svém a jakouto líbeznou

napoád

jemností zstati

svou,

zcela svou,

což nejrozhod-

nji se jevilo v otázce stavební a vniterníiio zaízení mýšlených ústav. jNInoliý z plán obzvlášt z Anglie slaných se mu zdál praktitjší nad sv. Ildegondu, ale

a

zaza-

a

toho dokázal, to uznati musila, pece dle stanov, na nichž byly ústavy kláštera toho založeny, všecky pípravy se konaly, nebot její píchylnost k místu, kde byla vycho-

jí

zdála se mu konen píliš pohuutlivou, než aby jí nebyl v každém ohledu vyhovl. „Naše Ildegonda si poíná, jako by nemla nikdy

vána,

svoje stavby opustiti,"

nou, obraceje se zde nechají?"

se jí jednou ddeek strak Vladimírovi, „a dlouho-li vás

pousmál

pi tom

Vladimír tázav na starého hrabte pohlédl.

„Muž takový, jakým

„nemže

se zde nechati

K emu

se

jste vy,**

pokraoval hrab urit,

zahrabán a pohben ve vlastních podnicích, teba pomrn velkolepých, pec jen vzhledem k celku obmezených. Vy se musíte státi co nevidt rádcem lioruny, vy musíte vstoupiti asem do ministerstva." Vladimír nebyl návrhem tím dost málo pekvapen.

pán, kteí

ml již

státi

píbuzným

tak

mocných

ted pokladny jeho nešetili, když

a velikých

mu nemli

92

kamž nejedon z mesiánské krve pošlý byl zake keslu to ministerskému, kamž zasednouti se cítil vždy, obzvlášt však v poslední dob nad každého jiného z vrstevník svých povolánu? Byl-li považován i u muž liberálních zásad popud k opravám zdola za nebezpený pokus, který mohl míti pevrat vše otásající v záptí, tož se musil státi shora, a to osobnostmi k tomu tak schopnými, jakou byl on. Byla to tedy opt jen snaha, obtovati se blahu jiných, a nikoli ctižádost, která zraky jeho obracela k oné cestu,

raziti

sednul,

výšce.

„Netoužím po Vídni," na oko lhostejn starému hrabti „Vážil jsem si píliš a vážím si dosud nade

odpovdl.

vše své volnosti."

„Vždy pijde as, kde a

kde

gond

o vci té blíže si promluvíme, na ni jinak pohlížeti budete, kde i v Ildeprobudí pání ješt po jiném než po opa-

zajisté

nem

se

trovnách a nemocnicích,

hrab

a

i

vy své volnosti se

nasytíte,"

vznešeným úsmvem. „Kníže Netolický zaslav blahopání ku satku mé vnuky, sice s obalem, ale pece dosti zejm mi napovdl, že mi bude k službám, jestli ho budu moci v ohledu tom potebovati. Ovšem, bude si nejspíše zas za to žádati ochoty jiné; mát svoje kapitály na veliké úroky vypjené, snad byste se mu mohl vy v ohledu tom na vzájem zavditi." „Až pijde k tomu as, pak o vci té blíže promluvíme," opakoval Vladimír s dvorným úsmvem vlastní slova hrabte, jenž mu nikoli bez rozpak pikývl. Nezadával si již v žádném ohledu, zstával svým jako

ubezpeoval

jej

se

mn

Ildegouda,

v téže utilazené

tomu od

každým dnem

ní

schopným.

form

a byl

jako ona.

Piuoval

se

žákem skuten nad míru

93

pak

„Zdali

ím

ji

miluji?"

poád astji sám

sebe

se

deu jeho satku. „i jest mi jen zajímavá jako zjev dosud mi nový? Chtl jsem ji pouze pokutovati za její pohrdání tehdáž v plesu, ucházeje se o ni? Lichotí mi, že mohla dojíti zaopatení stavu jejímu pimeného, se vzdala svého erbu, aby se stala chotí mou, jenž jsem byl ješt ped rokem služebníkem svého ujce, pouhým zízencem obchodním? Lahodí mi snad, že se stanu pánem a velitelem dámy rodu tak vznešeného? Zná mne onen ženský i\Ifisto pec jen lépe než já znám sama sebe, když, jak tvrdila, ihned byla pesvdena slyšíc o mém ddictví, že se poohlédnu po nevst do vysokých kruh? Ó, tato kletá Leonila, musila mi vstoupiti tak v nevas v cestu, abych se pesvdil, že jest desetkráte krásnjší než byla, a že pt minut vedle ní strávených stojí za celé dni blaha po boku jiných. Jak jsem hrd, že jsem jí nepodlehl, že jsem ji i tenkráte nechal do Itálie odjeti nepraviv jí ani na shledanou. Nemohla mi zatajiti, jak ji to tehdáž asi bolelo, a snad ji to bolelo tenkrát ješt více Kdo ví, co bych byl uinil, kdybych nebyl býval zadán, vázán. Ale ne, ne, byl bych se vymknul kouzlu jejímu i tenkráte. Pánem chci býti vedle ženy, nikoli otrokem, a ona by byla ze mne na všechen zpsob udlala otroka svou démonickou krásou, svým dábelskyni duchem. Zstaií to pi tom, že jsme se na svt tom onehdy naposledy setkali. Kéž mám od ní konen pokoj!"* Nejspíše, aby pání to nadobro se vyplnilo, jal se Vladimír o tom pemýšleti, zdali by nebylo záhodno zamýšlenou cestu svatební, již byla Ildegonda stanovila, a kt(ráž je mla vésti stední Evropou, jíž dosud neznahi, prodloužiti ponkud na jih, zejména do Nizzy, teba mla tázával,

více se blížil

a

.

.

.

94

nevsta jeho místo to dosud v dobré pamti, jelikož se tam byla vracejíc se z Francie do vlasti uchýlila, aby navštívila starou chorou píbuznou, tam práv meškající.

XI.

Ureno na hrad Blotýnském,

že se

bude satek

Vla-

dimíra Braného s hrabnkou Ildegondou slaviti zcela zticha jen za pi^ílomnosti svdk, naež podniknou cestu svatební, z níž až se vrátí, bude se za to k návrhu nevstinu tím oká2aleji svtiti položení základního kamene k sv. lldegondy, jak si pála, by byly dobroinné ústavy, jež se zaíditi mly, souhrnn nazvány. Nebyla to cesta píliš zábavná, již si byla Ilda usmyslila, neb nemla pi ní žádnébo jiného úkolu, než aby navštívila všecky ty ústavy, odkud byly Vladimírovi zaslány k žádosti

domm

jeho popisy jejich innosti. ^.~ Byla to opt touha píliš pirozená, než aby se byl mohl zdráhati jí vyhovti, a snad by bj'ly i jeho prohlídky ty dosti zajímaly, kdyby nebyla Ilda nadužívala jeho trplivosti. Keobmeškávala se v tom kterém kláštee jen nkolik hodin, nýbrž chtívala se v vždy poohlížeti nkolik dní, aby jeho vnitní zaízení dokonale prozkoumala. Vrátivši se z takových cest, nemluvila pak o niem jiném, než tom, co byla vidla, a každá ostatní chze, ku které on ji vyzval unaven jednotvárností každodenního programu toho, jí byla bud obtížná nebo nudná. Obrazárny, musea, knihovny, vše, co vzdlance pedevším láká a poutá, zstalo tedy novomanžely nepovšimnuto. byly proti mysli; litovala jich co 1 výlety do krajin

nm

Ud

95

asu zmaeného

a jako

chovanky klášter

vfibec jevila pro

pírodu málo vnímavosti. Bylt svt sice dílem Tvrcovým, ale pec jen podnožím jeho. Jen Všemohoucí sám byl hoden jejího obdivu, jejího nadšení,

její

horoucnosti.

Yše

vcí vedlejší, a tento náhled byl by zajisté vyznl z jejich odpovdí, kdyby jí byl Vladimír vyítal nedostatek velého k nmu citu a skutené oddapro

ostatní

nosti,

k

ni

emuž

bylo

se však

nikdy

neponížil,

uspokojiv se ve

onou uhlazenou grácií, jež se stala zvykem a cvikem u ní druhou pirozeností a kteráž plebeje svých

s

ní

stycích

pec

jen více než vše ostatní k ní poutala. Ale jak by si nebyl Vladimír vzpomnl v pípadech tcb na vášnivou lásku Leonilinu pro vše, co rostlo, puelo, se vyvíjelo, kvetlo, a jak se asto na ni potajmu hnvával, cít se na procházkách jejich spolených náhle postreným, když zaplesala nad jakousi krásnou vyhlídkou, pi zpvu nkterého v houštin ptáka, pi pohledu na msíc práv vycházející.

Le

nm

nejednou bylo se jí podailo nevoli v zaplajeho pozornost tam, kdež ona se kochala, a pímti jej, aby aspo prchavý okamžik kochal se s ní. Ted náhle prahl po podobných dojmech, jsa dychtiv osvžiti se po únav posledních msíc stále jen mezi úty v pisárnách trávených a to tím více, ím jistji se byl domníval, že práv po boku útlocitné choti jich dozná v míe nejhojnjší. Avšak, jak již praveno, bylo mu jich šiti,

obrátiti

úpln postrádati. Den mu tedy minul

bez rozmanitosti, a veer, kdež vždy chuti navštíviti divadlo neb nkterý koncert, více snad aby se s mladou, elegantní manželkou svou ukázal, než pro požitek umlecký, jenž mu býval dosud dosti Ihomíval

:

96 stejný, rau bylo, nechtl-li se tam sám objeviti, zstati bud obmezen na svj pokoj, i vybledati hostinec. Mívala totiž mladá paní v dob veerní nábožná svoje jí nejen obvyklá ale i milá, jichž se nechtla za žádnou cenu ani na cestách vzdáti, pouujíc jej, když proti tomu se ozval, jak by to bylo podlé jen jediný den ochabnouti pro pouhou kratochvíli ve služb boží, k níž

cviení, z kláštera

se byla zavázala.

Již se tedy poínala vyplovati vštba té, kterou nadarmo nenazýval Mefistou, že bude hrabnka Ilda vždy nade vše milovati svou povinnost. Chtla tím zajisté íci, že ji bude vždy více milovati než jeho samého. Jak by

byla asi triumfovala, vosti jejího o ní

dozvdvši

se,

jak záhy se o pravdi-

úsudku pesvdil.

Nemohl se nkdy ubrániti pedstav, jak asi by cestu po jejím boku konal, ale ihned zas ji zapudil prav si, že by ho jen všeteností svou dopalovala, neb mla by ve všem svj samostatný náhled, své nezávislé mínní, které by nechtla nikdy podaditi mínní jeho, dokud by ji nepesvdil, že pi jest více pravdy, což by bylo ostatn nkdy dosti tžké bývalo, jelikož znala se ve vcech, jež by jí byl ukazoval, skuten lépe než on. I ubezpeoval se tedy, že je rád, že mu osud Leonilu za prvodkyni nevnutil, radji že vidí lidu se modliti, než by stále slyšel

nm

její

deliberace.

Vdl

ovšem, že se Ilda modlí, a byl s tím spokojen, snad by byl mén spokojen býval, kdyby byl slýchal, jak modlitby svoje zakonuje. Pravívala vznášejíc ruce a oi k své patronce „Slibuji ti, o svatá ochranitelko moje, že nezstane jen pi ústavech svtských tob k poct založených: takový ale

•J7

tukový klástci buile li iiiuu jiéri, iiiýiii úsilím povnován jako jest onen ve Francii, a aby tak se stalo, obtovala jsem svou volnost svolivši k satku, na kterýžto pomr vždy s nechutí jsem pohlížela a jenž doživotn odsouzeného pi každém kroku tíží jako železná jeho pouta." Než prese vše díkuinní osudu, že zmizela Leouila konen nadobro z dráhy jeho života, že se nikdy již na ni neobjeví, aby rovnováiiu jeho duševní zlomysln rušila, Vladimír nékolikiát choti své se tázal, zdali by jí nebylo pec jen milo pesvditi se, jak se její píbuzné v Nizze daí, a opakovati v jeho spolenosti návštvu u ní v míst, kteréž prý náleželo mezi ona, kde s nejvtší zálibou prokostel,

staveu a

m

vzn

dléval.

Avšak Ilda jako by byla zcela jiného

vábí,

než

tušila,

krajina,

jak

že jej tvrdil,

vi

do Nizzy

pání tomu poínala si málo touhy s onou tetou opt se pestal konen o tom se zmiovati nechtje

sympatická, jevíc

tak

pemluviti, co

jí

bylo

patrn

nco

nad jiné mu tak vyhýbav, setkati, že ji

k

jí

nemu

proti chuti.

po osminedlní cest domu pilnému dopisování si mladé paní s editelem stavby, tak pipravené, že se mohlo na to pomýšleti pikroiti ilined k slavnosti položení základního kamene. Ale její pilné si dopisování se editelem, jehož si nebyl Vladimír po celou tu dobu všímal, mlo ješt jiný následek, který vyvolal velmi t.muou chmuru na elo jeho, když

Novomanželé vracejíce díky

nalezli vše,

o

nm

se

še

dozvdl.

Naídil totiž, aby bylo první jioschodí v továrn zaízeno pepychem skuten knížecím jakožto stálé jeho obydlí; ale lldegonda sním sdlila se vší svou lahodou na

93 poslední

stanici

ped domovem,

že

si

byla troufala cosi

zmniti. Dalaf prý místo pokoj v továrn upraviti k obývání adu komnat na hrad, kteréž se byly v usnesení jeho

pestavly k plánu jejímu. ten potutelný, zárove velmi vážné vzpouzení se jeho autorit, což byl navzdor svým demokratickým zásadám s to odpustiti jen hrabnce, a zajisté žádné co nejrychleji

Bylt in

—

jiné smrtelnici.

„A na každý den,

to

nepomýšlela's," vyítal

jí

trpce,

„že

musím

do msta dojíždti?" „Vru, na to jsem nepomýšlela," vyznávala se mu více upímn než nžn. „Ale ostatn toho nelituji, uebo projíždky ty ti budou velmi zdravé." „Na to také nemyslela's, že budu denn mnoho hodin, ba nkdy celý den od tebe vzdálen za jiícinou záležitostí

pi každém povtí

obchodních?" ošklivé záležitosti obchodní," hnvala se pomáhajíc si takto z nesnáze, odpovdti mu na jeho druhou otázku jako na jeho první, totiž že i na „do všeho se pletou, pi každé to si nebyla vzpomnla, ohled bral." vci aby se na „Budeš si konen pec jen musiti na to zvyknouti, že's chotí kupcovou," nucené na ni Vladimír se pousmál jsa zvdav, co mu odpoví, a zdali se v ní nepohne potupená jeho žádostí hrabcí krev. Ale nestalo se, eho se byl nadál. Zstalaí jeho choí

„Ach,, tyto

Ildegonda,

n

úpln ve své míe. „Tomu nikdy neuvyknu, jako j?em

vystoupivši z klá-

tomu uvyknouti nemohla, že jsem ddekovou vnukou. Vždy jsem se cítila pedevším býti služebnicí svaté Ildegoudy, jíž také povždy zstanu."

štera dlouho

99 I tenkráte si pomohla z rozpak zpsobem takovým, nemohl manžel nieho namítati, nechtl li se státi pímo smšným. i nebyla by to svrchovaná smšnost bývala Pokoušel se o to pousmáti se žárliti s její patronkou? dtinné její mysli, naivnosti jejího citu, té démantové nevinnosti v jejím smýšlení a blahopáti si, že mu uštdil

že

osud takovou perlu; avšak tenkráte již toho nedokázal, Nebyly odpovdi ty s to, aby zahály mu srdce valem chladnoucí, nesblížily ho s chotí, s níž byl dnes ponejprv rozhodn nespokojen, zpíma sám ped sebou k tomu se piznávaje. nezbývalo mu, když se vrátil, než tváiti se, jako by se bylo za jeho souhlasu vše ve starém hrad k obývání zaídilo, by mla mladá jeho paní k ústavm, jimž chtla vnovati tolik asu a píle, blíže, než by k nim mla z msta. Ale brzo mu bylo znova užasnouti. Dosud málo o spolenost dbajíc, spíše se jí vyhýbajíc než ji vyhledávajíc, zhotovila Ildcg)nda k slavnosti položení kamene takovou ohromnou listinu hostí, kteí mli býti pozváni, a píbuzných, kteí se mli pohostiti na hrad a dílem v budovách továrních, že nevil svým oím. „Ale pomysli pece, moje drahá, do jakého nás hodláš uvrhnouti víru, a pedevším, jak budeš ty pi tom všem namáhána," napomínal ji. „To víš, že mi nejde o náklad, dávno jsem ti pravil, že nechci úty, které se týkají stavby tvého podniku a co k nim náleží, ani vidti, abys je zaslala pouze k pokladníku mému. Nemluvím také o asu, který

dom

Le

to

bude mne a

na váhu,

než

lidi

dsím

což padá také do^ti tžce toho zmatku, tch ad cizích obklopeni, té starosti, aby každému

moje

státi,

se jen

tváí, jimiž budeme pozvanému bylo uinno zadost, aby nebylo nieho opomc-

100 nuto, obmeškáuo, zapomenuto. Kolik spolehlivých osob nutno

Vru, mne

aby nad tím vším bdly. si na to vzpomenu."

získati,

se již

toí

hlava, jen co

„A ran se zas toí nedokavostí radostnou," vyznámu, se žárným úsmvem, „neb jsem pesvdena,

vala se že

moje vznešená patronka dojata mou k

ji oslaviti,

zajisté

m

posilní a dílu

ní láskou a

snahou

požehná.

Nemám

mému

pochyby, ba považovala bych za hích pochybostkvlém zdaru slavnosti svál"

nejmenší vati o

A opt dvody,

ím

bylo Vladimírovi umlknouti, neb

kteréž

A dvra

mu

vyvrátiti

podávala?

ve vyšší

pispní,

v ochranu

patronky

její

Ildegondu nesklamala. Slavnost se vydaila tak stkvle. jak byla oekávána. Každý, kdo ml pi ní jakýsi úkol, vykonal jej co nejobezivji. Hosté pespolní si nemohli dosti vynachváliti pohodlné svoje ložnice, a jak o každou jich potebu jest postaráno. Pi tabulích nebylo slyšeti než uznání kuchaského un.iií tch, jimž byla úprava jejich svena. Nikdo v okolí se nepamatoval na podobnou slavnost, každý gratuloval novonianželm ku zdaru tak dokonalému.

Píbuzní liilini se chovali k Vladimírovi jako k sob rovnému, oslnni jeho jmním, které si nebyli pec tak veliké pedstavovali, penzi, jimiž plýtval, vysokomyslností, jíž

vystupoval,

mezi sebou, co

pepychem, který asi slavnost ta

dobroinný ústav k poct jeho

ho

u

nho

stojí

panoval, a ítali

a co ho

bude

státi

choti založený,

A obané orlovití poítali s nimi, nemálo hrdi na muže, kterého byli provolali za svého miláka a jenž plnil tak' krásn nadje v nj složené, sliby jim uinné.

101

„Vy

mi

podobáte býti králem u prosted dvoru mu Sntivcc, kdykoli v oné dob o nj zavadil, a pokaždé mu vdl cosi vypravovati o chvále, která se mu ze všech stran vzdává, a jaký to byl diplomatický kousek, ta veliká hostina dole v továrn, kdež byli v den slavnostní všichni dlníci co nejštdeji vyastováni práv, když se tabulovalo na hrad. „Ale jaké vás to stoji asi pemáhání pohybovati se v tchto kruzích!" vždy dodal potmšile. „Jaká to však výhoda pro naši stranu, že jste stedem píbuzenstva takového, z nhož není pochyby, že získáte asem znanou vtšinu pro náhledy naše. Obí vaše není nikterakž marná. Na tohle musí následovati ád nuže. tušíte asi, co myslím. Vy pece ád ten a pak pijmete, vy jej musíte pijati v zájmu naší svaté vci." Vladimír dlal vždy, jakoby poznámky té neslyšel. Byl t\k i uinil po každé, když mezi slavností jeho vysokorodí píbuzní jej ubezpeovali, že musí býti význam jeho pro tuto krajinu zpsobem zjevným konen uznán, a že nutno, by nabýval stále vtší váhy. Le nemohl se ubrániti, aby nebyl spoítal, co po smrti strýcov obtoval „svató vci lidu" a tm, mezi nž, jak se pemlouval, byl jen za tou píinou vstoupil, aby vci té posloužil. Daroval spolkm jednotlivým a chudým msta ovšem nkolik tisíc, ale co již mu bylo darovati svého,"

se

pošeptal

.

.

.

šlechtickým

strýcm

a

bratrancm,

to,

a

byl

kupcem

zvyklým poítati a výsledku pot tch se nelekati, pec nikdy zcela urit spoítati si netroufal. se byl nad mnohou nkdejší zásadu svou hrd povznesl, nazývaje ji dtinskou od té doby, co ho hrabnka Ilda neuznala za hodná své kytice, a co si byl na to za-

A

tilosofoval

se

Sutivceni,

ped

jehož duchem nemíval sice

102 ale jeuž representoval pro uj veejné velké vtšiby obecenstva, pec jej ponkud svdomí

valu respektu,

mínní napo-

mínalo, že tch,

kteí ho vyvolali a dosud tak vele ctili jako svého miláka, spoléhajíce na nj jako na pítele

prospch onch, lehkomysln promarnili a promarují veliká svoje panství a ohromná svoje jmní. Než což to dostaten nea zastance svého nejhorlivjšího, zkracuje ve

kteí

vyrovnával

pi

choti

stavbou zcela

ní

dom

Ildegondy, ponechávaje své ruku a nezbrauje jí v niem

sv.

volnou

pi provádní plán

jejích,

velikolepých a nádherných?

proitedk

z

v mnohém ohledu skuten Kdo podal celé zemi dosud

vlastních daru tak velikého a nákladného jako

on vyhovuje ji?

A mocn

se

v

nm

probouzející

vdomí,

že

a

toho

dosud nikdo nepozoroval, pec se nikterakž neociíuje na dráze, po níž by kráeti ml, aby dosáhl onch cíl, k jichž dosažení míila druhdy, než ješt byl bohatým ddicem, jak aspo se domníval, veškera snaha mladosti jeho, dalo se

tmito dvody opt velmi

by

asi

si

byla Leonila

„bilanci"

sladce a

pokojn

uspati.

shora uvedené íkala, na

Co to

ovšem nikdy pi tom vzpomenouti nesml.

XII.

„Nuže, jak jsi se mnou spokojen?" tázala se Ilda lichotiv, když po dnech slavnostních pohlížela s Vladimírem za koárem, v nmž odjíždl poslední peetných host, její ddeek, hrab Blotýnský. „Osvdila jsi se tenkráte pravou kouzelnicí," pravil k ní Vladimír týmž zpsobem. „Shoduji se úpln s tvým s

arkýe tarého hradu

z

i

103

tlódekera; náležíš

když odjíždje dl, že je tebe

zcela jinam,

zde

škoda,

že

psoadu,

jediné ve Vídni že bys nalezla

bišt tebe hodné, a vyjmenoval z našich host celou kdo se o to zasadili chtjí, abys tam co nevidt byla nucena otevíti svoje salony."

nemám dosud

ani nejmenší chuti," zvolala „pipravovati vídenským dámám zábavné veery; jsem zde zcela spokojena. Nepeji si, abys byl povolán do ministerstva, jmenován baronem, a co jiného

„Ne, k tomu

s

pízvukem opravdivym,

ddeek vdl. Tam dole pod hradem ta mým svtem; o jiný nestojím, a v, že nikdy

budova bude

státi nebudu. mi pipraviti krásnjšího losu, než uiniv mno nejen zakladatelkou, nýbrž i ochranitelkou ústavu toho." Pekvapen vyznáním tak velým, jemuž podobného dosud nebyl z úst mladé své choti zaslechl, uchopil se Vladimír její ruky a vtisknul na ni svoje rty. Ona k nmu tak pítuln jako ješt nikdy naklonila

NemoliTs

svou

pknou

hlavu.

mi ješt nco k vli udláš," prosila vší neodolatelnou líbezností v posuncích a hlase, jíž byla schopna, jestliže do opravdy chtla. „Zajisté, jen porouej," odvtil nemálo brd, že jej tak skromn a nžné prosí, uznávajíc konen nejen jeho „Vid,

nad

ní

že

panství,

nýbrž

i

kterak

jí

záleží

na jeho

spoko-

jenosti.

„Tedy, dovol, abych

smla

vejíti

u vyjednávání

s

tetou

abatyší."

„A

za jakou

píinou?"

„Aby pokud stavba potrvá, dala mi v kláštee vycviiti nkolik sester, s kterými bych se dlila pozdji o správu ústavu."

104

elo Vladimírovo „Ty sem chceš

„Pála bych o

mn

dílo

si

se

zachmuilo.

zavésti

eholnice?"

tázal se zvolna.

aby ruce posvcené peovaly bdly nad spásou duši osudem

velice,

tak drahé,

a

mi svených," piznávala se Ildegonda horoucn. Vladimír hluboce se zamyslil. „Ne, Ildo, v tom nelze mi, abych ti vyhovl," pravil konen vážn. „O spásu duší ti svenjxh postará se fará orlovický, muž velice nábožný. Ale nepeji si, abys zavedla do svého ústavu mnišky." k ní

Ilda zbledla.

„A pro ne?"

tázala se oním velkopanským zpijsobcm, ho byla pi prvním v bále setkání tak nemile dotkla, a každý paprsek pedešlé pívtivosti ve tvái její

jímž

se

uhasí.

Vladimír nutil se do žertu,

ka;

„Jsem jako ten hrdina Voltairv, jenž sám sice v erta nevil, ale pál si, aby jeho krejí v erta vil. Peji si, aby mojí dlníci inili taktéž a ze strachu ped peklem mne nešidili, o co, jak jsem již pravil, fará dostaten se stará, znaje náležit mluviti do duše. Ale se zavedením mnišek se to má jinak, zcela jinak," pokraoval drazn, „zavedlo by se s nimi do ústavu mnoho jiného."

„A co?" napjat

Ilda vyzvídala, hodivši hlavu pohrdliv

na zad. „Zarážely by se spolky,, konala by se procesí, stanoby se hodiny k modlení a jinému nábožnému cvi-

vily

ení

.

.

."

„Což by

to bylo neštstí?"

vášniv

zvolala.

,

105

^Nebylo by to ovšem žádné neštstí, ale pekáželo by velice, Nastanou na rycblo objednávky, nutno pracovati i v nedli, ale dlníci takových spolk pracovati se zdráhají, nebof musí na mši, i na požehnání, na kázání a tak dále, ímž zakázky se opozdí a vyrabitel pijde o výdlek. Máme toho dosti píklad jiných." rai to

„To jsou všecky

tvoje

dvody?"

trpce mladá paní se

zasmála.

„Já myslím, že jsou dosti závažné, a nerad bych, abys proti

nim jednala."

„A na tom ti dokonce nezáleží, abys ml zásluhu ped Bohem?* tázala se ho zostra zabodavši písný, zpytavý pohled v jeho tvá.

Vladimír dlouho váhal, než jí odpovdl. Tušíval nkdy, mezi nimi k podobnému rozhovoru, a ustaloval se na tom, co potom jí ekne. Avšak že k objasnní takovému dojde již ted, toho neoekával. Nebylo mu to milé, nebot nebyl s dostatek na to pipraven, nevdl ješt, mnoho li v ohledu tom snese, a jak dalece dlužno jí šetiti aby nepozbyl její dvry.

že dojde

„Ponechávám

ti

víru

tvou,"

poal

konen

mírným

tónem, „slibuji ti, že se jí nikdy v niem nedotknu, bude-li se pouze jednati o tvoje pesvdení osobní, ale žádám si, abys i ty ran na vzájem nechávala víru mou."

„A jaká

vyjela skoro urážliv. Musíš mi povdti, jak smýšlíš, co církev viti nám naizuje. Jest moji povinností na to se t tázati, starati se o to, abych nejen já, nejen moji svenci, ale abys i ty došel království ne-

„Zdá o tom

mi

se

jest

velmi

ta víra

vlahou

tvoje?" býti.

beského." K STÉTLÁ

:

Miláek

lida sv
8

106

jsem tebe žádal, abys vcí tch „Ty podle všeho nevíš, jak bys ml ?"

se nedotýkala."

„Již

ran pesvdení

se

vnucuje a vždy

to

Mj

zalkala.

„Dávno

hrzou jsem

s

je

mj

Bože! Bože! Musím konen na urito odpuzovala. vdti, jak to s tebou stojí. Véíš-li v poslední soud? v nejsvtojší Trojici? v neposkvrnnou matku boží?" „Dosti, Ildo, aspo pro dnešek!" krotil rozilenou chot.

„Ne

dosti,

nemohu

pipustiti, bloudil-Ii's díve,

po mém boku dále bloudil. Mla bych hích. Rci, jak to stojí s vírou tvou! Chci to

z

to

toho

abys smrtelný

vdti, musím

vdti." „Když

to vdti musíš," opakoval s touže píkrostí jakouž je byla pronesla, „tedy vz, že nevím v jiného, než co vidím a smysly svými chápu, vše ostatní jest u mne povrivostí." „Mj Bože," úpla Ilda sklesnuvši bez vlády tys' . .". tedy neznaa smysl na nejbližší sedadlo, „tys' .

slova,

její

tém

.

bohem

.

!"

„Nazvi si mne, jak chceš," chladn prohodil nemálo uražen jejím zoufalým si poínáním, „nikdy jiného vyznání nevynutíš, leda ~ kdyby duch utrpl chorobou." na „Jest to poslední tvoje slovo?" obrátila se k nmu s rukama sepjatýma, s oima ztrhanýma.

mn

mj

„Poslední."

„Nezmniteln poslední? Uvaž, ním

se vztyila

než mi odpovíš,"

jako duch. Již neplakala,

již

ped

neprosila, již

vyhrožovala.

on se „Vírou

I

praví."

ped mou

ní vztyil, v celé výšce a

jest

a

jedin zstane

to,

pýše své. co

mi rozum

107

Vyknuv slova ta opustil jizbu, aby nemilému výstupu tomu konec uinil. Avšak po celý den se neraobl zotaviti z dojmu trapného. Nepamatoval se, že by kdy v život svém tak dokonale rozladným se cítil jako po tomto výjevu.

XIII.

Nkolik dní zstala Ilda neviditelnou. Komorná mu vyizovala, že jest churava, aby ji omluvil, že se neobjevuje v urité dobé v jídeln. Chtl jí dopáti asu, aby se zotavila a s jeho náhledy ne-li spátelila, tedy aspo do nich se vpravila; proež si umínil použiti práv došlého pozvání starého hrabte, aby pijel co nejdíve do Vídn, že tam v jistých vysokých kruzích velice si pejí osobn ho poznati. Vyskytují prý se obavy, co se týe ruchu dlnického. Má tom povdti svoje mínní, prozatím zcela jen soukrom. Když se chtl Vladimír ped odjezdem svým louiti

o

s

Ildou,

Byl

jí

slyšel,

povden,

držuje, nebot

by se byl dal

že

ml z

a že léka zapovdl ji buditi. pedpis lékaových tak písn pi-

spí,

že se

hlavu plnu dležitých myšlenek a nerad

proudu jejich

vyrušiti

scénou sentimentální,

kteráž by ho nebyla zajisté minula.

Pemítal, co so byl k cest do Vídn odhodlal, stále jak zodpoví otázky, o nichž byl zpraven, že budou k nmu uinny. Nastával mu okamžik rozhodný, pedležitý. Ujme se k slibu svému, v dobách mladistvého blouznní sob a soudruhm s ním stejn smýšlejícím danému, bezohledn tíd dlnických? Promluví pouze v jich prospch jiného nemaje na zeteli? Bude se snažiti, aby vzbudil pro jejich los vtší úast? Hude usilovati, aby jim bylo jen

o tom,

108

poskytnuto konen náležitého zastání? Schválí spravedlivost k nim jakožto nejjistjší prostedek k pokoji a míru?

mu bude

lze mnoho, mnoho v zájmu otázky okamžik, na njž již dávno ekal nejen on, nýbrž zejména ti, jejichž byl „milákem". Cítil,

té uiniti,

že

žet

to

ten

Ale kdykoli se chtl na tom ustáliti, pokaždé mu doznívaly v duši slova doktora Sntivce, k siíatku s Ildou pro myšlenky ty neexpojak asto se stali ti, kdož v prospch lidu v zámru nejistším se zasazovali, jeho obtmi, a jeho napomenutí, aby nesázel vše na tu jedinou kartu, zabezpeuje si oporu i ješt jinde, kdyby se ml dožiti klamu, nechtlo mu z mysli. Jako zízenec strýcv neml ovšem co ztratiti a snadno tedy takovým utopiím se zasvtiti, ale ted .... A konen jak potom, kdyby ve Vídni nedošel cíle, kdyby svými náhledy neprorazil, nýbrž narazil? Nepokazil by tím, co zamýšlel napraviti? Nepišly by takto nejen veškeré jeho dosavadií snahy nazmar, a nevzbudil-li by i nechut proti nim, ímž by se stal v budoucnosti jako zastance jejich nemožným?

jej

pemlouvajícího, aby se nýbrž byl paratíiv,

totiž

noval,

„Dlužno býti opatrným," pokrytecky sám sebe napo„Na poátku se musí zvolna ku pedu. Nutno si získati ve Vídni pedevším pdu a až si jí dobudu, pak mínal.

teprve jednati, a žádoucí

O

co pak

to

obt

bží? Nanejvýš

u pirovnání

žitost ta lépe uzraje

s

úspch ron potom zajisté nemine. o prtah nkolika msíc, malá

tím, co se

jí

a následkem

docílí,

to jest,

že zále-

toho bude spoívati na než by se stalo, kdyby

základech mnohem bezpenjších, se ukvapila a penáhlila, za co bych ovšem v téže kde vše tak nepipraveno, nikterak státi nemohl."

chvíli,

109

A Vladimír jednal na vlas tak, jak h byl slíbil. Pousmával se ve Vídni všem obavám, že by niolily tu a tam dle jistých znak vypuknouti nepokoje mezi dlnictvem, píliš zkráceným mzdou a obtíženým hodinami povinné práce; nebyl sice proti tomu, aby se dotyní továrníci vybídli k ústupkm, avšak pi tom vhodn a obratné prohodil, že se znají dlníci svého i)ráva velmi dobe sami domáhati, aniž by bylo potebí zakroení z jiné strany. Pi

mimochodem a to velmi laskav a srden nimiž dlužno pacdogogicky nakládati, aby se nestali diktátory svých chlebodárc a toho kterého nedonutili, aby svj závod zavel a kapitál svj hledl radji na burse zúroiti, ímž by pišel stát o znanou ást daní. Zárove stál na svém, že se aspo pro tu chvíli není eho obávati od jejich propagand, a konené kdyby mlo pijíti pec sem tam k jakési malé výstednosti, že zkušenost tomu uí, jaký dojem tím vžd/ zpsoben, objevila-li se v as pi výbuchu podobném hrst vojska s puškami, ovšem že na slcpo nabitými, jak nejlahodnjším svým zpsobem tom

je nazýval

velkými dtmi,

s

dodal. si žádali znáti mínní jeho, byli nad míru jeho stízlivým pojatím vci. Zcela jiného oekávali dle povésti jej pedcházející, dle názvu, že milákem lidu svého; oekávali, že se setkají s poloviním revolucionáem, a zatím Byl za odmnu své „opatrnosti" vele požádán, aby si neobtžoval své vzácné rady v záležitostech tih choulostivých nadále poskytovati a takto pispívati k ustálení veejných, pi emž byl ubezpeen, že bude v nejvtší tajnosti chováno, cokoli pronese, což Vladimír ovšem schváln peslechl ujišíuje, že bude vždy a za každých

Ti,

spokojeni

kdož s

.

pomr

.

.

110

pomr

hotov se

sdíleti

bude žádáno,

toho

ují a že jimi

Než

skuten

odjel,

svými zkušenostmi tam, kdež nadále uzná, že se osvdk objasnní vci pispívá. se

jestliže se

slyšel

od

dda

jak

Ildina,

byl

uspokojil

základ toho bude pro nj navržen mnohem vyšší ád, než na poátku mu souzen. Poznán prý v nm pravý a že na

poádku

pítel že

pi

nejbližší

koruny, v jaké

oekávané

zmn

bude povolán za rádce

ovšem dosud nerozliodnuto, to

nejmenší pochyby,

a není

a spravedlnosti,

s

jakým

titulem

a

hodnosti.

„Co se ekne ádu mému? Bude záhodno jej pijati neb odmítnouti?" tázal se, když se byl ve vlaku pohodln usadil. „Aj Sntivec již bude vdti, co v tom ohledu uiniti a kteiak s lidmi promluviti. Pisoudí-li, že mi jest vyznamenání to podržeti, pak ovšem nutno rozhlásiti, že jsem je pijal jménem svého dlnictva, jemuž dle mínní mého vlastn náleží."

A

Vladimír se led už naped usmíval ramontadám, píležitosti té asi pronese doktor Sntivec usmíval

pi

které

;

když na lidu si vzpomnl. Zajisté i ji ád jelio aspo ponkud usmíí, teba dlala, jako by tchto svtských vcí nedbala, a bude-li s ním spojeno barouství, jak starý hrab jej ubezpeoval, tož své choti pec jen zcela jinak zaimponuje, nebude jí to nikterakž lhostejno býti dvakrát šlechtinou. A což bude-li skuten povolán zasednouti do se,

i

jistého kesla, jež, jak již praveno,

za sídlo

mu nejpimenjší

.

.

poád

uriteji uznával

.

Pijel na Blotýn ve stkvléra rozmaru^ kdež s pekvaslyšel, že milostpaní dle úmluvy s milostpánem již

pením

odjela do lázní.

lil

Potásaje hlavou, neb nemohl si nikterak na podobnou úmluvu vzpomenouti, otevel lístek, který mu byla zstavila. Nebyl

objemný,

važnjší.

Znl

obnášel jen dva

ádky,

tím však byl zá-

takto:

„Prchám od prahu toho, abych ho nikdy již nepekroila nesmím, nemohu žíti na dále s neznabohem." Bylo Vladimírovi sebrati veškeru svou chladnokrevnost, aby nedal na sob znáti, jak jest popuzen a rozhnván, a že se cosi kromobyejného mezi ním a chotí jeho dje. Služebnictvo, jak již praveno, mluvilo o jejím odjezdu do lázní jako o vci úpln mu známé, nemohl se tedy tázati, ani kam odjela, ani na bližší okolnosti odjezdu, aby nevzbudil podezení Avšak pece se dozvdl, že byla llda své komorné zaopatila místo u píbnzné jí dámy na cas své vzdálenosti, pedstírajíc, že jí bude pohodlnji dáti si v onch lázních, jejichžto jméno nikdo si nepamatoval, sloužiti od osoby, v krajin a pomrech tamjších obeznalé, kteráž také veer ped odjezdem jako prvodkyn její se

—

dostavila, slov v

—

nemohouc

lámané

nikým hovoiti, pronášejíc jen nkolik

s

nmin. konen

Od léka

po množství obratných pona lázn Monrévské, hluboko v Pyrenejích položené, kde již byla jednou, navštívivši je z kláštera, po dlouhé trapné nemoci si dobyla svžího, ptávek, jak

milostivá

slyšel

paní se tšila

trvalého zdraví.

Domníval

tom všem vzí jen vzdor, ji hledal, a teprve potom ke všemu svolí, eho na si

se Vladimír,

že v

že jej chce polekati, donutiti,

k

nmu

se

vrátiti,

až

aby

nm

žádá.

Nepídil

se

tedy

])0

ní,

a vidouc, že jest znepokojen,

aby

se

o

tom

tím urputnji

nedozvdla, jemu vstíc si

112

nepoínala. Ponechával jí zúplua vrátiti se bez domluvy a pinucení, kdy ji bude libo. Ale když mu nedávala nkolik nedl nejmenšího znamení života, když si dal pod cizím jménem od editelstva lázní Monrévských bližší podati zprávy o úincích jejich zídel, o hostech, jimiž bývají nejvíce navštvovány, jako by tazatel byl žádostiv jich užívati, a když mezi zaslanými seznamy host letos tam meškajících nenalezl

jména

Kam

jejího, tož se

pec

jen zarazil.

se byla tedy uchýlila, jak dlouho hodlala zstati

domova svého vzdálena, nad povinnostmi svými manželskými se zapomínajíc? Byl ji sice vždy hojn penzi zásobil, mohla pohodln dle výpotu jeho nkolik msíc svéhlav z

toho

ale

jat,

zde

žíti,

od

co

nho

byla

„na špendlíky"

obdržela:

kdo jí poskytne prostedk k dalšímu vzdorování? Neuritou dminkou náhle pi podobných myšlénkách vstoupil jednou do jejích pokoj, k nimž byla klíe zstavila,

a

kamž nebyl od

jejího

odjezdu

nikdo ze

služebnictva vešel. Otevel její psací stl, kdež býval šperk

uschován, a hle! nalezl všecky skín, které jednu po druhé otevíral, prázdné. Nikde stopy po jejích diamantech, po jejích perlách, po všech tch drahocenných híkách, jimiž ji s takovou okázalostí byl obsypával, a v nichž bylo složeno celé jrauí. Nedosti na tom. Když si dal pedložiti úty stavební, vidl, že i znanou sumu penz na hotovosti s sebou vzala. Tenkráte byl Vladimír zdrcen takového skutku nebyl by ml hrdou šlechtinu nikdy za schopnu. Poznal, že musí teJ ovšem zcela jinak na záležitost tu pohlížeti a ona slova na lístku déle nepovažovati jen za planou vyhržku. Ale co initi? Obrátiti se potajmu k a dáti Obával se, aby pec cosi o tom nevniklo mezi ji hledati? její

;

úadm

113

obecenstvo, jemuž nebyla

Dorozumti

Svil inou s

se

se

s

starému

sporu, který

ním

se

její

nepítomnost dosud nápadná.

rodinou?

s

rozlouila.

netaje se nikterakž

lirabti,

jeho

vnukou ml,

Domníval

se,

že

pokojn

výitky, jichž ovšem nehodlal

ni

s

s

pí

dopisem, jímž

mu budou inny snésti,

avšak mýlil

Rodina Blotýnských uchlácholila jej, prosíc, aby zmizení Ildino, pokud možná, v tajnosti zachovával, a snažila se vbec v každém ohledu udržeti se v jeho pízni, což ovšem na Vladimíra blahodjn psobilo. se.

„Není jinak, než že se utekla do kláštera svaté Ildegondy," rozhodlo se v rad rodinné, kdež nemálo za její pepjatost na ni se horšili, pedevším pak, že chtla svým nábožným podnikm tolik obtovati, pomýšlejíc na to, že vedle svých nemocnic a opatroven vystaví ješt klášter a

Nemohla si penz tch na manželu radji žádati, aby jimi cosi založila k oslav a prospchu rodiny vlastní? „Uprchlá do náruí tety abatyše, která ji miluje jako dceru a zajisté vše uiní, eho na ní žádati bude, obzvlášt poví-li jí, co zavdalo podnt k její roztržce s manželem, a vyte-li pro ji vyštvala do svta, kde jí bylo uiniti takových jí, trpkých zkušeností, neponechávajíc si ji radji, jak toho byla pec tak velice žádostivá, po boku svém jako ddiku svých ctností a v kláštee dstojnosti Avšak nebude-li chtíti se prohlásiti," dodáno, „tož také o ní nieho nezvíme pi právech, kterých požívají francouzské kláš^ry, kdež ani tamjší arcibiskup mnoho nezmže, které se poddají kostel.

jen papeži. úkrytu,

až

Bude zajité uvidí,

že si

nejlépe,

tam

necháme-li

nic

ji

klidné v jejím

nevyvzdoruje,

vzpamatuje a podá sama první ruku k smíení."

zajisté

se

114

Ale dávala si Ilda na as, aby proroctví buzných vyplnila. Celý minul rok, aniž bylo o ní slyšeti, a teta abatyše, k niž starý hrab po sob se obrátil, velmi rozhoda zapírala,

svých pínejmenšího nkolikrát že o ní

ví^

opakujíc mu skuten, že si ted dlá velmi trpké výitky, že si neponechala lidu pece radji v kláštee, jelikož podle všeho pozoruje, že nedošla ve svém satku štstí žádoucího.

Avšak Blotýuští

nespustili se raky Vladimírovy; nemezi sebe zváti a o to usilovati, aby byl od vyšších kruh stále vyzýván k ešení otázek, záležitosti obchodu a prmyslu se týkajících, aby nabývalo v nicli jeho slovo platnosti rozhodné, aby svými cestami do Vídn zapomnl na rozmar své blouznivé choti, a mu na mysl nevstoupilo odíci se s ní zárove i jich.

ho

pestali

dobí Orlovití divili jeho obtavosti, seznádoktora Sntivce, ovšem že opt pod peetí nejlilubšílio tajemství, úkol jsho astých cest, arcií však nikterak, jak hájí zájaa tch, kteí h3 byli vyvolali za miláka uveno o brzkém ulehení bemen jeho vlivem, svého. se prý tam zasao snížení daní a mnoho podobného, krví a životem svým, setkávaje se, jak snadno zuje pochopitelno, s tuhým odporem, jak neunavuje, jak neklesá, jak neslábne^ jak stále doufá, že boj tea vítzn ku konci pivede. Kdykoli v Orlovicích po takové cest se pak objevil, byl obsypán ovacemi nejnadšenjšími, a pravý vru div, doprovázen že nebyl pokaždé uvítán a z nádraží prvodem pochodovým. K tomu se poaly trousiti velmi urité o tom zvsti, pro jeho paní chof tak dlouho v lázních prodlévá. Zaslechlo služebnictvo pec jen nkteré úryvky posledního vášnivého jejich hovoru, a Vladimír považován Jak

se

vajíce od

M

o

tém

dom

115 za

muenuíka

své

svobodomyslnosti,

neclitje

zavésti

clo

ústav svých dobroinných eholnice. Jaká to silná povaha i v tom v nm shledána, že v rodin tak aristokratické a klcrikální zstává vren svmu smýšlení!

poád

Krátce: Vladimír dostupoval ve svém okolí výše

ideálnjší.

XIV. Vladimfr bydlel po zmizení

své choti

opt

v továrn

orlovické.

Nestýskalo se a spojení

s

ní

mu

po

Ud,

Bývala

pro

jen zajímavou

pedevším marnosti jeho pochleb.nalo,

ale

nm

nebylo podíilo vzbuditi v velejších cit a zapuditi z jeho mysli jisté žhavé pokoující upomínky, což byl pece s tako70u jistotou oekával. Hradu Blotýn-kómu se vyhýbal, k stavbám ústav nedohlížel, avšak dal je dle planu dokonit. Ale vstoupiio-li mu nkdy pec jen na mysl, jak naprosto bezohledn IMa k se zachovala, tu se v vzmohla taková trapná, hnvivá tíse, že ho mezi tymi zdmi nev\ trpla. Musil na volný vzduch, do širé i)írody, kteréžto poteby nebyl nikdy díve i)ocitil, jíž se pousmúval, jestli že ji slýchal Boleslavem jirojeviti, Konal daleké projíždky do okolí, pi nichž stran so hradu zamoval vždy práv smrem opaným, který jej zavádl nejhustji na cestu k Maloborm vedoucí, za mládí mu tak dobe povdomou. Bylo mil totiž známo, že Leonila dosud tam nemešká, ponvadž s chotm vážn ochuravvším stále v Nizze prodlévá,

nikdy se

ji

nmu

nm

116

proež

si poínal smleji, než by byl inil vda, že maloborský zámek jest panstvem svj^m obýván. Již po tom nedychtil s ni se sejíti jako tenkráte po jejich nenadálém ve vagón setkání, kdež v byl opét vzplanul vší mocí onen vášnivý k ní cit, který stáie se bránil a zdráhal nazývati láskou a propjiti mu nad sebou práv. Ted by mu bylo bývalo naopak dosti nepíjemno shledati se s ní a vyísti z jejích oí, že to pedvídala, jak to dopadne s ním a s Ildou, jejížto povahu pi vší zdánlivé pokoe a skromnosti tak sobeckou a pánovitou byla zajisté v kláštee pronikla. Voln se projíždíval ve starých stromoadích od zámku na všechny strany až na hodinu cesty se rozbíhajících, pipomínaje si svoje procházky s uitelem a dcerou jeho. Jak se chorý pán smával jejich hádkám, jak je podncoval k parodoxm vždy smlejším, jak musili bhati, skákati, deklamovati, zpívati o závodí Jak vlídn se ten malý zámeek tam mezi tmi vkovitými oechy dosud na usmíval! Jaký roztomilý útulek poskytoval pi poasí deštivém, když v jeho krbech praskal ohe ozauje a prohívaje jeho pokoje, plné skíní na knihy, pihrádek na vdecké stroje, v jejichžto zákoutích, mezi houštinami vzácných, s velikou píli pstovaných bylin se zdvihaly blostné sochy ušlechtilých tvar a krásného významu. Byly to pec jen milé hodiny, kteréž zde prožil. Ješt tam na záhonech rozkvétaly tytéž kvtiny, kteréž tam tehdáž rozkvétati vidl a mezi nimiž byl odbýval onu znamenitou pednášku o lásce, již si nejen Leonila, nýbrž i on dosud tak živ pipomínal. Ješt se tam mezi nimi leskl malý ten rybník, kterýž vydávala za zrcadlo víly, jejížto strážné

nm

117

ruce

bylo

okolí

to

okna za rosných

sveno,

jiter

a kterouž prý tam ze svého zahalenou v závoji z ranní záe

zhlížeti se vídala.

Vladimír jsa jednou hloubji než jind)' v pohled na ten zabrán, nevšiml si, že jsou v zámku nkterá okna otevena, cesty kolem nho všude erstv pískem posypány a peliv umeteny, na hladin vodní že veUuje jako druhdy nkolik labutí, kteréž Leonila vždy tak ráda krmívala, že na pšince vedle stromoadí, jímž k zámku se pibližoval, se prochází chva s díátkera v nárui a zvdav pohlíží na jezdce zadumaného, jehož se objevení zde dle všeho ji pekvapilo. Konen ion ji zahlédl, a všetenost této ženštiny jej zamrzela. Chtl zde býti sám, nepovšimnut, nepozorován. Kde se zde najednou vzala, vždyí jí tu nebyl nikdy díve Zííhlédl? Švihl do kon, aby dále se dostal. Kíí se vzepjal, švihnutím popuzen a snad i poplašen pentlemi, vlajícími s pláštíku dítte, které chva, zastavivši se náhle, na ruce držela, naež uinil nkolik skok, avšak nikoli v stranu, kam pán jej pohádal, neb chva se ocítila na málo jen krok od jezdce. Vidouc, že jest zvíe rozbujnno, že vypovídá patrn svému pánovi poslušnost, lekla se a chtla prchnouti, což se jí však nepodailo. Klopýtla o vynívající na cest koen a sklesla na kolena tak prudce a nenadále, že jí dít z nárui uklouzlo. Snad by bylo zasáhnuto bývalo kopytem koským, kdyby Vladimír s napjetím všech sil nebyl to zamezil, couvnuv s konm, znova se vzpínajícím, obraz

takovou mocí a

silou,

že jen

Na výkik chvin pibhl

zázrakem v sedle

se udržel.

zahradník, jemuž hodil Vladimír rychle uzdu a shoupnuv se s kon spclial

k dítti, kteréž

chva bdujíc

z houštiny

zdvihala.

118

„Co

nco Ona

mn

to

milostpaní

naíkala.

stalo?"

odstn,

jestli

ekne, „Jest

jí

se dost

jestli

našemu Leonko\i

se

dražší nad

oko v hlav.

málo pcranil."

Vladimír vzal polekané dívce dít z rukou, sám jsa polekán, a nemálo se obávaje, nepišlo-li k úrazu. Byl to hošík asi dvouletý, bledý, útlý, všechen se chvjící, ale neplakal, otevíraje na Vladimíra do

Málem by hlédnuv

byl Vladimír

mu ješt jednou

pomnnkám „í je

do tch oí,

podobajících,

se

koán

dít taktéž

svoje velké oi. upustil.

dvma

bezdn

k

Ale po-

modrojasným

sob

je pitiskl.

dít?" zamumlal tém nesrozumiteln. „Paní z Kineckých." „Paní z Kineckých?" „Ano, té dámy, které tam ten zámek náleží. „Leonily? To není možná!" „Takové jest kestní jméno mé paní." „Což je zde? Domníval jsem se, že panstvo zámku toho mešká v Itálii." „Milostpán tam již ped pl rokem pcchován a milostpaní sem pijela teprve ped temi dny." to

„Dovtdte mne k ní." Nesa dít stále v nárui následoval clmvu do zámku, kdež se již byla zpráva o nehcdé roznesla. Leonila

se

ranním odvu,

„Vy

s

jste to,

s

ním setkala na prahu,

letíc

v

bílém

vlajícími vlasy dítti vstíc.

Vladimíre?"

zdšen

vzkikla spativši

jej.

odstrate každého svdka; mám s vámi co mluviti," pravil k ní velitelsky, se skránmi mocn bušícími návalem krve, jež nevýslovným rozilením do nich se „Prosím,

hrnula.

119

Nemén

rozilena než on vyhovla jeho pání,

poky-

chv, kteráž nula služebnictvu, aby se vzdálilo, pokynula opt dít do nárui vzíti chtla, a sama vztáhla po i

nm

tomu nepipustil, aby bylo dít odato. Ostatn mu byl hošík rameno svoje o ovinul a položiv hlaviku na jeho prsa poal dlí máti. ruce se tesoucí,

Takto

s

ním

ped ním otevela, k emuž posukcni

ale Vladimír

vešel do ložnice, kterouž ale

ani

mu šíji

kvapn

Leonila

tam nepoložil dít do kolébky,

jej vybídla,

njbrž vina je

poád

k

prbm

usednul na blízké sedadlo.

„í jest to dít?" „Mj Bože, jaká

vyrazil

píke

ze stbe.

otázka!" zajíkala se Leonila, kižujíc ruce dosud se chvjící pes prsa vášniv se dmoucí. sic

to

„Opakuji ji a žádám si okamžitou pravdivou odpovJ, ... si pjdu pro ni jinam." Illubcce sklonila hlavu.

„Jest to dít moje," zašeptala skoro neslyšiteln, jako by se byla bála zvuku svých vlastních slov. „Kde jest narozeno, kde poktno?" Ruce jí sklesly, hlava její se vzpímila. Plna bázn na pohlédla. Takový, jak jej te ped sebou vidla, ješt se ji nebyl nikdy zjevil. Byl patrn rozerván až do nejtajnjších hlubin duše, o nichž, že v se skrývají, nemla dosud tušení, prese vši svou znalost povahy jeho.

nm

„Jest to

jsem

se,

budu,

plnili

dít moje," opakovala voln, „ncbcf zaruila mateské svdomité na nm

že veškeré povinnosti

kterémužto slibu také dosud

zbožn jsem

do-

stála."

„Jak jest to dit plniti svoje

vaše,

mateské u nho

když

teprve jste se zavázala

oovinuosti

?"*

vzkikl Vladimír

120 „I vy tedy umíte lháti a podvádti, vy, která jste bývala vždy tak hrdou na pímost svou?" „Co vás opravuje podrobovati mne výslechu takovému?" hrd se tázala nabývajíc znenáhla staré ducha-

znova.

pítomnosti. „Netušíte to skuten? Tedy skuten ne? Nuže dobe, vzte, že uiním vše, abych se dopídil, í jest to dít zde, k nmuž si berete právo mateské," oznamoval jí s pízvukera takovým, že nemohlo býti pochybnosti, že vykoná, co sliboval. Pi tom se zdvihal se svého sedadla, jako by se chystal náhle k odchodu. Leonila konen se vzchopila ubírajíc se ke skíni Otevela jedno z etných šuplat v rohu pokoje postavené. a

vyala z nho závitek listin „Nevím sice dosud, pro

vás to dít ve klín vašem zajímá a za jakou píinou si pejete tak vášniv zpravenu býti o jeho pvodu," dla rozbalujíc je, „ale vyhovuji bez dalšího odporu a další otázky pání vašemu, k nmuž vás asi pudí dležité dvody, ac se chvji strachem, nejdražší poklad, jejž ted na abyste mne nechtl o svt mám, nevím ovšem pro a jak pipraviti." A hluboce si oddychnuvši s ustrašeným na dcko potak

mj

hledem pokraovala:

„Njaký as z

kláštera

po našem

svaté Ildegondy

píjezdu do Nizzy došel mne trvám li ješt na svém

dotaz,

návštv vysloveném, pijati za vlastní nemá ní píbuzných, ni jiné opory ve. svt, který by byl zcela mým. Odpovdla jsem ihned, že taková dosud vle moje, naež jsem poala vyjednávati se

pání pi dít

poslední

sirotka,

který

správou kláštera stran odevzdání dítte takového, pro které jsem si také pozdji dojela,"

121

„Kdo byla matka dítte?"

otázal

se Vladimír

více

a více bledna. „líyla zapsána pod jménem paní Laurentové a žalem nad osudy velmi prý tragickými, nad hrozným klamem, jehož na manželu svém se dožila, jenž zradil ji nejhroznjším

zpsobem osvduje do

kláštera

se býti

toho jako

mužem

sestra

bez náboženství, vstoupila služná pejíc si, aby její

památka zstala tam na vždy pohbena, aby dít nikdy nedozvdlo, že otec jeho byl neznabohem."

se

Nastalo takové ticho v

oddychováni pituleného.

klidné

dítte,

komnat, k

že nebylo slyšeti než

prsm

Vladimírovým

stále

„Ten otec jsem já," ozval se konen hlasem dutým, hrobovým. Leonila zstala jako zkamenlá. „Ta paní Laurentová jest beze vší pochyby moje žena, nkdejší hrabnka Ildogonda z Blotýna. Všecky podrobnosti vašeho vypravování tomu nasvdují!" „Co to mluvíte, Vladimíre? Skoro se obávám o váš rozum," zašeptala Leonila zadržujíc se skín pi vyznání tom. „Neslyšela jste ješt, co zde meškáte, o té dlouhé cest paní Brané do Pyrenejských lázní, ze které se na tetí již rok nevrací?" „Neslyšela jsem o niem, nesnažila jsem se o vás slyšeti, nezajímala jsem se o vás domnívajíc se, že jste na vrcholku štstí." Vladimír trpce se pousmál. „l\Ili jsme jednoho dne rozepi, v níž jsem své choti k jejímu dtklivému vybídnutí odhalil svoje zásady a názory náboženské, ovšem od jejích co nejkiklavji se lišící. Opustil jsem ji ponkud rozhoen, naež jsem podnikl cestu. .

.

.

.

K.

SVTLÁ' Miláek

li

Ju

tjého.

.

.

9

122

Z

když jsem

níž

ohlásila, že

menší po

se vrátil,

nalezl

mne jako neznaboha

sob

stopy,

jsem

dopis,

v

nmž

mi

opouští. Nezanechala nej-

nadarmo jsem

se

po

ní

i

s

píbuznými

jejími pídil."

„A do kláštera, kdež byla vychována a tak ráda meškávala, jste se neobrátili? Co pirozeujšíbo, než že tam hledala a nalezla útulek?" „Ovšem, že jsme se tam obrátili, nejednou, nýbrž nkolikrát, ale bez nejmenšího výsledku. Obdrželi jsme takových odpovdí, že by bylo urážkou bývalo dále klášter obtžovati dminkou, že na zapenou hostí mou ženu. Ale podezeni, že tam prodlévá, nikdy mne neopustilo, avšak uinil jsem vždy vše, aby nevyšlo urit na jevo, že o ní nevím, aby zstalo pi povstech mezi lidmi se trousících, že se

dom

dokud se nestanu šlechticem, mrzí déle slouti pouze paní Branou 1" „Opakuji, že jsem o vašem neštstí nemla nejmenšího z

jelikož

lázní vrátiti nechce,

ji

to

s nelíenou úastí L^íonila jej ubezpeovala. „Já ji ml za svtici, a ona Ize-li si pomysli vybranjší mstu! Za to, že j^em s ní ve všech láncích víry její nesouhlasil, odala mi dít moje, aniž jsem vdl, že jsem otcem. Ale co jest nejhoršího, nejpodlejšího, nejhroznjšího v odvet té, že nebudu nikdy a>i ji^t, je-li toto dít skuten dít moje, že se k nmu nikdy nebudu smt na urito lilásiti, nemaje pražádného dkazu, jímž bych nárokm svým platnosti dobýti mohl, a ona se zajisté o to postarala, abych si jich nikdy nedobyl Nadarmo budu se snažiti, nadarmo budu pracovati, nesklidí vlastní moje krev žeú skutk mých. Ped svtem bude syn mj navždy pro mne cizincem a pec tot Ildina ústa, její tvá, pedevším její oi, ty lživé, svaté oi."

zdání,"

—

i

.

—

.

.

123

„Ano, jsou to její oi," svdila Lcouila zjevným /.akni muže, jehož znala tak pyšného, neústupného, dojata. „Nevím, vždy tak povdom na že jsem díve na to nepišla, mne hledly." „Ach, já se ani nedozvím," horoval Vladimír dále, „zdali jest živa i mrtva, abych ... ó I^eonilo, uehoršete se na mne, že {i troufám pronésti tak neslýchanou vc, kteráž mi jako jediná hvzda nadje náhle mozkem kolotajícím se zabeskla, kteráž se pede mnou objevuje jako stéblo ped tonoucím, jcliož se chápe aspial na jediný okamžik, teba vdl, že ho nespasí ..." S pohledem na ni skoro bojácným se odmlel. „Pokraujte, pro Bh, pokraujte!" vybízela jej se spjatýma rukama, „ó vte pec, že bych kdo ví co za to dala, kdybych mohla v hrozných tch rozpacích vám pispti dost málo ku pomoci." „Nuže, beru vás za slovo," slavn prohlašoval. „Zapísahám vás pi všem, co jest vám svatého, pi našem starém pátelství, pi památce vašeho zesnulého otce, jenž mi vždy pál jako synovi, jenž by mne snad rád byl synem svým ." zval, abyste se nade mnou slitovala

a

.

A opt mu

.

selhal hlas.

„Opakuji vám, že j^em hotova vše uiniti k útše možnosti mé," slibovala mu dojutím sotva dýchajíc. „Ach, neposlouchejte mne, vždyt jsem šílený," zask pal zuby, skrývaje tvá ve krajkách odv dítte zdobících, „není, není možná, abyste mi darovala moje dít ... s rukou vaší, co v

svou."

Leonila se zachvla od hlavy až k pat, nejen nad tmi úžasnými, ranou bleskovou srdce jejího se dotýkajícími, nýbrž i nad sobectvím jeho, jí vstíc nikdy se slovy

124

by jí pipomenouti, jak rád kdyby se byli sblížili, nepomýšleje na vzpomenouti musí, jak lhostejn ji pec nechal

nezapírajícím.

Neostýchal se

byl otec její vidl,

že

to,

ním

si

nikdy po nich netázal, jak jim nikdy jménem drahého zesnulého vysloviti návrh tak ohromující opt beze všeho ohledu na její city. „Nemáte potebí v záležitosti té ni pinášeti, ni žádati obti," s chladnou mu odvtila pýchou. „Jak to myslíte? Nechápu vás." „Byla jsem zpravena ped nkolika nedlrai, že matka chránénce mého jest mrtva nejen pro ten svt, nýbrž že jí vbec zem více nenese. Vystoupivši na prahu smrti na i

s

nepsal,

odjeti, jak se

a

tecI si

troufal

okamžik ze stínu tajemství, do nhož se halila, poslala na památku a co dík za lásku dítti jejímu vnovanou

mn

tento náramek."

A Leonila vyala ze skín pouzdro s náramkem, dobe Vladimírovi povdomým. Byl to tentýž, který hodlal v Praze když se setkal s doktorem Sntivcem na cest do nádraží. Dal na památku svého prvního s Ildou setkání u jezera do širokého zlatého kruhu zasaditi smaragd tak temnozelený, jako bylo jeho vodstvo, a obklopiti jej perlami jako pna jeho bílými. Nebylo nic zvláštního na náramku tom bez tajné této symboliky. Snad zhotovili klenotníci všech zemí na tucty zlatých kruh takových, teba nikoli tak stkvostných, s lepokamy pouze dárci neb pijímatelce významnými, a mohl to tedy býti i náramek jiný: avšak Vladimír se dotknul tajného, pod smaragdem skrytého péra, náramek se rozevel ve dv polovice, objevuje kolkolem na spodní ásti kruhu v drobnomalb vyobrazení hradu objednati,

Blotýnského a všech onch budov kteréž na úpatí jeho

vedle jezera

úkol dobroinných, mly, a za

vzniknouti

125

strážného

jichž

ducha zvolil lidu, budov tch, kteréž je hrozným zpsobem rozdvojily a na vždy

spojily a také tak

rozvedly.

S novým pohnutím patila Leonila na obrazy ty. Nevnáramek v sob skrývá, a nyní nemohla míti již nejmenší o tom pochybnosti, že to byla Ilda, kteráž slyšíc v kláštee o její touze pijati zcela opuštné a osielé dít, zaslala syna svého, kteréhož asi již v úmyslu jí byla tom dala poktíti Leon, aby se jí stal tím ješt bližším, jenž neml dle jejího pání nikdy otce svého poznati, o nmž neml otec jeho nikdy zvdti, a o nmž ted zvdl délaf. co

dvrn

tém

zázrakem pec.

„Tedy i ve smrti nesmiitelná, krutá," zamumlal Vladimír jako ve snách, položiv hlavu svou znavené na hlavu dítte. „Já jí dal více než komukoli na svt, a ona na nic nepomýšlela, než aby mi odala vše, i vlastní mou duši." Cítil

se

opuštným,

v

okamžiku

tom

tvái, že Leonila jejich moci

nebohým, zrazeným, takovým výrazem v jeho

tak

a pocity ty jevily se

konen

podlehla.

„Ano, jednala s vámi krut," zaštkala zapomínajíc pi pohledu na jeho hluboké hoe a opravdový žal, ím dosud jí byl nikoli bezdn, nýbrž vždy schváln a úmysln ublížil.

„A pece hodláte telná jako ona,"

býti

teskliv

rovnž

si

tak krutá, tak nesmii-

vzdychl.

vám dít vaše, kdy si toho páti budete," zmaten. „Cbcete-li, odneste si je hned, v nm srdce moje založilo všecky svoje koeny. Cbtéla jsem, „Vrátím

a

zašeptala již

ztiativši

manžela, jen v

nm

a i»ro

n

žíti."

:

126

„Nemohu dít díve za svoje uznati," zachmueným, „a odiud pod svou stechu si

tvrdil

elem

s

dokud

odnésti,

Dtbudu míti v každém ohledu nutné doklady, že jest skuten synem. Ale vy mžtte okamžit z tžkých nesnází

n.ýra

tcch

m

vyvésti,

s

osudem

aspo ponkud

m

smíiti,

ránu mou nakapati .... Podejte mi ruky své a vše aspo prozatím se vyrovná. Syn váš bude

balsárau na hroznou

pak zárove Dlouho

i

synem mým."

obma rukama tvá, než hlasem frhaným, nesrozumitelným, o nárunvém boji duševním sved ;ícím „Stane se tak, je;tli že pi úmyslu tom setrváte; stane se vbec vše, eho si páti budete. Cítím se pG\innou, abych jako žena vám nahradila, co žena na vás spáchala, beze všech vedlejších ohled k vlastní osob mé!" „Díky za almužnu vaší souí-trasti," jiravil zkrátka a položiv dít ted tepive do kolébky, dlouho pi státi zstal, než se vzdálil s náhlým drsným: „Na shledanou!" Leonila klesla u kolébky na kolena na totéž místo, Které byl opustil, pohbívajíc tvá v poduškách spícího dítte. Co se to s ní délo Potácela se z jedné závrati do druhé cd té chvíle, co byl Vladimír k ní vešel si

zakrývala Leonila

tém

mu odpovdla

nm

!

.

Byl to tedy

jeho

syn, kterého

si

.

.

bjla od první chvíle

tak velice zamilovala, že se jí stal skuten tak drahým, jako by jí byl vykvetl i vlastního srdce, jehož vychování chtla vnovati nejlepší svoje snahy, veškerou svoji sílu duše\ní, jenž tcd již byl hlavní osou, okolo níž se myšlénky a tužby její otáely, který se ml státi vzorem lo\kn, píkladem vším jiným a jehož se mla náhle vzdáti, zvolena jsouc krutou i blahou náhodou zachrániti jej otci jehn, vstíc mu jej pinésti a zmaiti takto klatbu nad ním

127 tou, jíž pede všemi ostatními dal pednost, jak tušila, více obtoval, než si byl dosud védora Acb, jakou to hru si dovolil osud s jejím srdcem, s jejím lo-.em, s její budoucností .

vyknutou ženou

jíž,

.

.

.

.

.

XV. Kdosi otvíral za vlahého letního veera malá zadní dvíka do zahrady továrníka Braného klíem, který ped tím dlouho hledal ve vaku, jejž v ruce držel.

Konen

zmnn

jej

od té Nebyl zámek doby, co píchozí dvíky tmi naposledy prošel, nebyl klí nadarmo s sebou vzal více jakožto památku na domov, než že ho opt upotebí. Otevel tak rychle, jako tenkráte, když vraceje se ze svých vycházek do okolí asi v tutéž dobu jako dnes si je otvírával, ubíraje se po nejosamlejších, nejhustji zarostlých cestách zahrady ku svému pokoji v pízemí, aby neb\l žádným nudným setkáním vyrušen z poetické nálady, již z jírody vždy dom si pinášíval, vylévaje ji pak nápvy, jež vyluzoval pianu, nejmilejšímu tohdáž svému soudruhu. Ach, byly to tyiéž ješt cesty, osamlé a dumné, proplétající se houštinami zahradními, které byly však kolem nich znan zmoliutnly, co na nich naposledy se byl ocítil. Odsud na píklad z této chodby, vinnou révou obrostlé a peklenuté, strýcem schváln založené, aby mohl, chránn ped úpalem slunením, konati dlouhé, nutné mu procházky, bývalo druhdy v téže dob vidti ozáená okna jeho jídolny, emuž ted asi zabraovala boliatost lupení, neb zde byla ve chvíli té úplná tma, a chdce jen po pamti dále se nalezl a zastril

do

zámku.

128

Ovšem že loubí to svou ueproniknuteluostí však se o lom za dne co nejdíve pesvdí.

asi získal

ubíral.

Z chodby domu,

vešel do hájku, jenž dosahoval až

ped ním pvabn

Le

se rozkládaje.

>,

k samému

již

to

není

vtve v jedinou bá, nkteré hvzdy. Zdá se asi

hájek, nýbrž les. Spojily agáty svoje

sem tam jen propouští svit tam nahoe s pavlánu po okolí se rozhlížejícímu, že se ped ním vlní moe, moe to svžích lupen, jež

ted každému,

kvty

propletených,

vní

prodchnutých,

zpvem

ptactva pro

zvuených. Vždy rádi sídlívali drobní ti opeenci kokm domu toho, kdež mli pítele mladého, velého, jenž je chránil v lét ped všeteností služebných a v zim štdrou rukou o ty peoval, kteí neodletli tam, kamž nesla jeho samého touha

horoucí,

a

kamž

za nimi odlétnouti

neoekávan podailo

... létech proputovaných v zemích, zcela

A

konen

Boleslav, jenž po

se mu tyech

kamž jeho fantasie po celé bylo tpytilo mládí jej lákala, kdež vidl vše, co se ve svtle bájeném pohádek, povstí a legend východních, kteréž s nadšenou dychtivostí hltával, vzhlédl k balkonu tomu a vzhlednuv zkamenl.

na

nm

upomínka nejpoetitjší života Co to? Oživlat v již pezáiti žádnému dojmu na cestách jeho se neoživla v pi pekroení prahu domova bylo podailo takovou uritostí, že ped ním se piodla do barev s

jeho,

—

skutenosti,

až

nm

se

domníval vidti

to,

co

veškerými jeho

pvabem prokmitovalo, co že nikdy již nespatí, tak pevn byl pesvden, že dom se nevracel bloud jako Ahasver z místa na místo, jen aby se mu podailo zapomenouti, že pelud ten vidi ped sebou v zái sny sterým tajemným

pravdy ?

129

na pavlau postava jasné osvtlená plameny jen/, do koán otevenými dvemi metal do noního šera dlouhé rudozlaté pablesky. Stálaí

lustiu

v

jídeln,

Ne, nemýlil se. Byla to ona, ji/ spatil tehdáž ped svým odjezdem v stíbrném jasu mésíéiiím na mstku nad potokem klenoucím, zulíbanou vtvemi starých vrb, snoubících se jantarovými vlnami jejích vlas Ijvlaf to táž tvá perleové blusti, ale nepohrávala ted bujará svévole okolo krásných jejích úst, nesršela jí šípy bodavými z oí, podobalo se spíše, že jí šíp vzí tcci v srdci Nabyljí tahy její cosi mramorového do sebe, mramoru toho, z nhož vytvoena tvá Niobina. Ne, ani to nebyl omyl, že v nich tkvl výrac takový. se s

Než kdo byla dáma ta, byla-li více než vidinou? Meškala zde návštvou u choti jeho bratrance, kteráž jsouc mu líena jako duchaplná, zajisté kolem sebe sbromaždovala veškeré vynikající osoby

msta

a okolí?

Kolikrát se byl ve svých dopisech svým známým o oné neznámé zmioval, toužebn se chtje dopátrati její stopy, nepopisuje však ovšem blíže a obšírnji jejich noní setkání; ale nikdo nebyl s to mu íci, kdo že jest, kdo že by býti

mohla,

onch

ped ním veškerá nadje, že s ní opt což stáslo znenáhla zlatou rosu radosti se všech

až uhasla

se shledá,

takovou horenou dychtivostí podpohledu na stavby, krajiny, umlecké pedmty, na nž se byl nejživji tšíval, býval proniknut nejpalivjším želem, že radji nezstal ve vlasti, snaže se opt sejíti se s oním arovným zjevem, s nímž náhoda tak spanilá jej svedla, a se pesvditi, zda-li nevyhnutelno, aby pro zstal jen upomínkou jen snem poutí

niknutýcii.

jeho,

s

Práv pi

.

.

.

.

.

.

130

Ani doktor Sntivec, na jehož dvtip, v takových pípad' ch tolikrát stkvle

osvdený, nejbezpenji

byl spoléhal,

mu nepodával

zprávy žádoucí. Opakoval mu ve svých dopisech až do omrzení, že byly všecky honorace na onom plesu ke cti Vladimírov poádauém, a které dámy se daly omluviti,

všechny v ten den

stonaly a tudíž se

mu na mstku

za víly pestrojené obje\iti n( mohly; ostatn která z dam takových by prý bloudila sama v odvu tak nápadném

po krajin? Nemohl se doktor jiného prý domysliti, než že to byla asi snad primadona nkteré koující spolenosti divadelní, kteráž jela k Orlo\icm chystajíc se tam ke hrám a zamýšlejíc v onen slavnostní veer spolenost v mštanské besed shromáždnou pekvapili jakousi pimenou deklav noci

mací a takto -si

lo

ale

si

naped pízi

nejspíše rozmyslila,

dminku

obecenstva

zamí vi

se

pojistiti. Cestou svou spoleností

s takovou uritostí, že jakožto jediná pravd podobná, avšak tím beznadjnfjší možnost. Ale nezbývalo Boleslavovi déle asu k podobným úvahám. Vystoupil mimovolné chtje si dámu na pavláne lépe pro blednouti ze tmy, a ona spatila stín jeho na písku pfed portálem, k nmuž vedlo nkolik stup. Nahnula se hloubji pes zábradlí, a nechtl-li býti Boleslav považován za neskromného jakéhosi vyzvdae, musil se objeviti a do domu

jinam se

kteroužto

konen

vnutila

i

pronášel

Boleslavovi,

vstoupiti.

Netázal se dlouho, kde mešká jeho bratranec. Vycházel Vladimír práv ze své pisárny, aby se ubíral nahoiu k veei. Jen chvíli patil do té zajímavé, pívtivé, jižním sluncem osmahlé tváe, zarostlé vousy tak tmavými a kadeavými, jako vla-y, nad elem se jí kroužící, která se ped ním tak man zde objevila, a již pojal bratrance do nárui

Ibl

již ho skutenou.

a

k

tiskl

srdci

s

velostí

lícenou,

nikoli

nýbrž

Boleslavovi vždy a upímn. B\l Boleslav jeho všem protivou, le nikoli ostrou, vyzývavou, Nikdy se spolu nehádali, nikdy se na sebe neurážlivou. rozhnvali, jen se jedeu druhému divívali a srden se tomu sniávali, že jest jeden tak zcela jiný než druhý, a tázali se, jak to mže býti, když jsou pec od mládí stále vedle sebe, když o óeni ví jeden, ví také druhý, když palí na tytéž vci, mají tatáž zamstnání, pro že se rozejdou v prázdných svých hodinách každý v jinou stranu, pro ta kniha, která se líbí tomu, nelíbí se onomu, pro utíká Vlanmír, sedá li Boleslav k pianu, a pro prchá ped nim Boleslav, vytáhce-li onen veliké archy celý ttl pokrývající a pone-li na nich márati dlouhé jaKé^i áry, nové njaké stroje pedstavující, které si nechtl bratranec dáti

Páll

pravou

od

ve

nho

za živý

„Tak

jsi

pouštje ho tak

svat

jsi

z

svt

objasniti.

skuten tul"' zvolal náruí. „Nevil jsem ti, tedy

Vladimír bode, bratránku, když

peetil, tento podzim že zajisté

í-e

vrátíš k

nám

do ech."

„Jak

jest

možno,

že's

mi

nevil?"

Boleslav

nikcdi

bez nesnází se otázal.

nevil jsem

„Ne, se

ti

již

iiuimi

itýská,

jak

ti,"

jtestrolupeiiými

zas jednou

vidti

opakoval Vladimír vesele, „že po tch jcsenních mlhách,

psávaKs,

le-inami

pi záplav

se

táhnoucích,

zacházejícího

že

slunce

chceš íjno-

vého piti jelena z jezera jasnoslkvoucího, v nmž se odráží jsem í-a to, že se dáš opt upoutati obraz jeho. atd. atd. njakou siiltankou s oima gazelíma, nebo dcerou nkterého naboba s kadeemi ernými jako noc, v nichž se stkví

Ml

;

132

záplava

hvzdná diamant,

neb

jsi

každý stojí za panství v kivolakýcb ulicích caihradských zlatem vyšívaný, rozkošu drobný pantoflík, abys vypátral jeho vlastnici, je-li její tvá hodná arovné nožky její." „Jak jsi se stal zlomyslným, Vladimíre,"' vyítal Boleslav bratranci potásaje mu obma rukama, které dosud ve svých držel. „Nebyl bych se nadál do tebe, že mne budeš tak tžce poliutovati za vérolomnost zcela nezavinnou. Psal jsem ti ovšem dvakrát nebo tikrát, že jsem již ua cest k domovu, za málo nedl že zasednu k tvému krbu, k emuž s takovým bratrským pohostinstvím stále zvaPs, a kam mne již neodolateln pudila povinnost, neb zle mi vyítávalo svdomí, že se toulám po svt nechávaje t stále za sebe pracovati. Avšak mám dkaz po ruce, hojných to dkaz, že se mi naskytly vždy zcela jiué pekážky, kdykoli jsem se do vlasti vrátiti chtl, než ty se domníváš." „Pesvdíš mne jindy, jestliže jsem fi skuten kivdil, ted poj, abys konené si odpoinul po tak dlouhé dob pod stechou mou. Co to pravím? Pod stechou naší. Jsi pod ní pánem jako já sám." „Nikoli," odporoval mu Boleslav živ. „Tys všade na náleží jen to, co uznáš zi strýcov majetku pánem; dobré mi poskytnouti. Jak toho již bylo mnoho, píliš mnoho; lekal jsem se pokaždé tch stoh bankovek, které mli tvoji obchodní pátelé v každém vtším mst pro mne pipravené. Nemohu toho déle pijímati. Náš pomr dlužno co nevidt pevné a urit ustáliti. Již skuten trpím že

se

dal

svésti,

z uicliž

nalézaje

m

mn

tvou velkomyslností."

„Na

ustálení

našeho

stane, státi musí, tof

pomru asu

ovšem na

bíledni.

Že

se tak

K takovým

záleží-

dosti.

13B

tostcm hodí se však nejlépe ty dlouhé nudné zimní veery, nkolik nedl oekávají. Do té doby aspo zsta vše pi staiéiu." které nás za

„Tedy budu

mleti až do prvního snhu,

než déle Vladimíre, stále tak laskav, jako vždy bývas ke mn. ]\Iusím se ti piznati, že jsem toho neoekával, obávaje se velmi nebezpeného soupeství." zajisté ne. Ale jak jsi laskav.

„Soupeství ?" podivil se Vladimír „Ano, soupeství," opakoval Boleslav škádliv. „Máš, jak sám ve svých dopisech jsi se piznal, krásnou choí, jejíhož synáka miluješ prý jako svého, ovšem asi jen na tak dlouho, dokud ti vlastního nezapovije." Blesk pelétl pi slovech tch Vladimírovu tvá, blesk, jejž vší mocí se snažil zkrotili v úsmv. Nechal bratrancv žert bez odpovdi. „Jen poj," vybízel jej naléhav, „abych t co nevidt Myslím, že si dobe porozumíte. Bývám nkdy jí uvedl. pekvapen, jak se ti podobá. Ano, podobá se ti Leonila, nikoli sice co do tváe, avšak tím více co do náklonností,

pomysl,

vloh,

zvyklosti."

„Skuten?"

píjemn pekvapen. „Jaké bratrem, nýbrž zárove hned také se sestrou. Není-li pravda, že mi dovolíš, abych sml tvé choti býti bratrem jako tob?" „Picházíš páním tím vstíc žádosti, již jsem práv k tob uiniti hodlal," odvtil Vladimír vážnji, než byl dosud s ním mluvil, pi emž zavsil svoje rám v rám bratrancovo, veda jej širokými, bohaté osvtlenými schody do prvního patra domu, který, jak Boleslav zbžn si povšiml, byl doznal mnoho promn. Stalt se ze staveni, všim pohodlím mífanským zaízeného, budovou, vyhovující to

žasl Boleslav

štstí shledati se nejen

s

131

ve

jiotebám života šlerhtiokého, emuž Boleslav, dosud pevn v demokratické zásady svého bratrance, sice ponkud se podivil, což jej ^šak nepekvapilo, pipomnel-li si, že jeho první chot byla hrabnkou, jíž uinil asi z galantnosti tento ústupek, aby rozdílem mezi dívjším a nynjším životem svým píliš netrpla, a druhá ovdovlou baronkou.

Ostatn nedotkla se nietamoifjsa ta Boleslava nikterakž nepíjemn, naopak zalahodila jeho krasocitu, a on za to zalahodil bratranci chvále jeho dobrý vkus, což tento patrn rád vyslýchal a pijímal. Ale vše, co Boleslav pronášel, roztržit a kvapn ze sebe vypravil, dosud až do hlubin duše rozechvn oním záhadným zjevem s balkonu, potla-

uje se

s

mu

nejvtším jen pemáháním otázku, neustále na rty deroucí, kdo že by ona dáma byla?

m

„Nedovolíš mi, abych se ponkud oprášil, než novou sestenicí mou seznámíš?" zastavil se Boleslav na chodb vida, že kyne bratranec lokaji, aby ped ním otevel dvée k jídeln, kdež se domníval se srdcem mocn tlukoucím, že mešká jeho neznámá dosud u domácí paní návštvou, neb ji nevidl odcházeti, akoli pi každém šustu sebou nepokojn trhl ohlížeje se na všecky strany, aby mu tentokráte tak tajemn jako na mstku neproklouzla. s

„Jak

jsi

se

stal

obadním,"

vyítal

mu

Vladimír.

„Myslil j^cm, že se vrátíš z cest ješt nezávislejším ve svých

náhledech a zpsobech, než bývaKs ped odjezdem svým, že zstane pedantinost a šosáctví nadále jen privilejem tvého ctihodného bratrance Vladimíra, a hle, tvoje první " myšlénka pi prahu domova náleží etiket

„Vím, nedbalky,

že by

mi

pesvdena

tvoje

choí

prominula moje cestovní

o netrplivosti, jíž

spchám

jí

vstíc,"

135

namítal Boleslav molila býti

mén

zmaten,

„avšak spolcnobt kolem ní b} shovívavou."

„Zstavil jsim svou chot samotím, vrátiv se s ní asi lvtt hodinou od hostiny, kterouž dával zdejší purkmistr na i)Oest svého dvacetiletého panování, a jest zajisté dosud sama, neb všecky vynikající naše dámy byvše s námi zárove na hostin se rozjely dom, aniž by ji byla nkterá z nich doprovodila, aby veer ten u ní ztrávila."

ped

A

Vladimír znova se zachytiv ramena svého bratrance, ním k do jídelny, nepipomínuj.cí Boleslavovi již v niem jizbu, kdež byl strýc s patriarchální dstojností pi obdech a veeích u velkého oechového stolu, tak dkladného jako ostatní z téhož deva zhotovený a zde rozestavený nábytek, pedsedal maje po boku kveiucí dítky, jichž se m'li bratranci stáli služebníky a pomocníky a na jejichž místa byli tak neoekávané sami zasedli. vešel

s

nen

XVI.

„Posud na pavláne, Leonilo?' zvolal Vladimír vida vybraného pepychu, prázdnou. „Ješt jsi se nenabažila té temné zahrady u nohou tvých? Ml bych se na tebe hnvati, že chceš mermomocí nastydnouti, a hle, jak jsem velkomyslným! Vedu ti místo toho soudruha, jemuž se nebude veer zrovna jako tob s pavlánu chtíti, jenž bude tak horliv jako ty tam na nebi hvzdy

jídelnu, stk vjící se v lesku

poítati."

Na pavlánu

vleka hedvábná, a mezi dvemi dáma, již nazval Vladimír Leonilou

slova ta zašustila objevila

se

186

zahovoil jako k choti své. Nebylo již pochyl)}': s mstku pod vrbami. Ledová ruka se mu položila pi poznání tom na srdce; nkolik okamžik nevidl, neslyšel, co kolem nho se dje, a všecka barva ustoupila mu s tváe, když ped ní mechanicky se poklonil, shledávaje se s ní co s manželkou bratrancovou, ba bratrovou. Ano, byla to pec jen ona, ale jak se byla zmnila! Tenkráte byla poeticky spanilá, dnes plna nádherné krásy, a k níž

byla to ona rusalka

silnjší, v}šší, vznešenjší, než

ji

v mysli choval.

pohádkových kraj,

z

nichž se vracel,

do

spíše

podnebí jeho

stízlivé

všecky

sultánky

s

otciny.

oima

by zajisté pezáila všecky dcery nabob nichž se tpytí záplava

Byla

gazelíma,

kadeemi jako noc temnými, v diamantová, jimiž jej byl Vladimír s

Náležela než pod

práv

poškádlil.

Dosud

byla v slavnostní toilett, v níž byla pi hostin okouzlila ve dlouhých všecky pány a závistí naplnila všecky dámy dle nejnovjší mody šatech z atlasu plavé pdy, na nmž byl bohatý perský vzor stkvlými hedvábnými a zlatými nitmi vyšit. ada velkých jako hrách smaragd leskla se :

mezi

krajkami zlatem

protkanými na krku jejím, a mezi podobný stkvost,

vlasy v celé délce rozpoutanými stkvl se

aby se píliš hojn pes ramena neroznepekážely. Volným hrdým krokem kráela hostu vstíc, jako by mu chtla dáti na jevo, že si to hodlá dobe rozmysliti, než jej pijme za soudruha veerního snní svého tam na

proplétaje se jimi,

proudily a

jí

pavláne. se s ním pod lustrem, jeho tvá jasností denní ozaujícím, stanula nkolik sekund mlky a pemítav ped ním, jako by myšlenky svoje sbírala, naež

Než setkavši

tém

137

pousmávši se, otázala se ho oním lilasem, jehož ozvna nebyla pestala v srdci se mu zachvívati. „Kterak se vyplnilo páni, jež jsem vám dala na cestu? Musím to nevyhnuteln vdti, než, jak mi kázáno, za spoleníka vás pijmu." milostiv dovoleno s odpovdí ponkud „Budiž posekati," zajíkal se Boleslav, sklánje se pln zmatku k ruce její, již mu pi slovech tch podávala, šfasten a pece nespokojen, že se k nmu tak zcela bez ostychu a okolk zná. „Jaký to divný pozdrav?" žasl Vladimír pemiv je dlouhým, ale nikoli již jasným pohledem. Chtl Boleslav odpovdti, že to jest ono zjevení, na nž se ve svých dopisech tak dloubo a marn vyptával, avšak vzpomnl si, že se nebyl ped Vlsidimírem oním setkáním pochlubil, obávaje se jeho vtip. Leonila jej odpovdí pedešla, pravíc: neb pedpokládám, „Pivádíš mi ve svém bratranci mého pvce že jest to on, podle záivého tvého pohledu ze starých hradeb mstských, téhož, jenž jest píinou, že jsem se nedostavila na ples tob ke cti daný, neb tvrdil, že tam nahoe v tch šumných sálech nenaleznu té úchvatné poesie jako pod starými vrbami na mstku msíkem postíbeném, kdež se mnou se sešel, pilákán ozvnou vlastní písn." Plaše zavadil Boleslav zrakem o bratrance, zdali ho pímé piznání se k onomu nonímu dobrodružství nedojímá; ale Vladimír odpovdl se smíchem, z nhož poznati so nedalo, je-li upímný i vynucený „Tedy on to jest, ten tajuplný neznámý? Jak jsem ml pak uhodnouti, kdo byl tím pozdním troubadourem. v nmž jsi s takovou jistotou jiedpokládala jakéhosi umlce.

mn

—

—

:

K

^VKTI.Á

:

Miláek

lidu svého.

JO

188

nmž pec v Orlovicích telidáž nebylo ani stopy! Jak pipadnouti na Boleslava, že on to byl, jenž pipravil onen Ale jest to híchem," náhle ples o nejvtší jeho ozdobu? hovor perušiv k Boleslavovi se obrátil, „že t necháváme unaveného, žíznivélio, hladového státi, vyerpávajíce tvou trplivost zvdavostí svou. Rychle, podej Leouile rám a doved ji ke stolu. Dnes nám nebudeš nic vypravovati, dnes ti bude dopáno si pohovti a mezi námi zvyknouti," dodal vykazuje mu místo na levici Leonilin u tabule, kterou byli sluhové v nkolika okamžicích pokryli a hojn obsadili, zasedaje zárove proti nim; „ale zejtra již poneš a vyPejeme si dopodrobna znáti plníš mezery dopis svých. všecky dojmy tvé cesty." po

—

svdil mu povden, neb ona

„Souhlasím," usnesení to

srdce stiskala, zatajujíc v

Boleslav,

jsa

nm

studená ruka chvílemi až

cestou uchvácen a shledáním se

s

mu velice za mu více a více „Jsem

dech.

i

domovem

velice pohnut,

jak sami asi pozorujete; zajisté bych nenalezl onch barev, si pál na obraznost poslucha tak zajímavých Stal bych se ve svém líení, nechtje a milých psobiti.

jimiž bych

fádním a prosaickým, tendenním."

býti i

Leonila

rychle

odmítla

snad paradoxním, mísu,

kterouž

na svého souseda. práv tendennosti pedevším

ba

jí

dokonce

sloužící

po-

dával, pohlednuvši zbystra

„A pro napjat

se

obáváte?"

se ho tázala.

„Ponvadž jsem vášnivým pítelem volnosti slova a nádél pekvapen náhlostí, jíž se výroku toho ucho„a žádostiv, pila, a dležitostí, jíž mu patrn pikládala, aby zstala všude neobmezena jakýmkoli smrem, teba to hledu,"

byl jen

náš špatný rozmar nebo nepíznivá nálada."

139

„Již neteba, abyste mi objasuil, na jaké stanovisko na cestách svých jste dospl," pravila mu s oním ostrým kolem úst výrazem, jejž si byl tak dobe zapamatoval. S rostoucí napjatostí na ni pohlížel.

„Vy jste stásl mladistvou blouznivosi a rozhodl se pohodln, snad ponkud pesycen tím, co jste vidl, seznal a užil, pro naši moderní bezesmrnost," tvrdila urit a kárav.

—

i

„Jest mi opakovati, co jsem

rozpait. z

„Krása ješt denních poteb utkané

díve

pronesl,"

bránil se

mén

než co jiného snáší šablony a podle nich pistižené."

„Vám zrakost,

tane pi názvu smér patrn umínnost, krátkoobmezenost leckterélio školometa na mysli," ne-

ústupn mu vyítala;

„u

mne \šak jest smr jádro vci, umleckého díla žene proud

tepnou, kteráž ústrojím každého života.*

„To

zní

ležitostní,"

zapomíná

jako Goethovo:

prohodil Boleslav

na

osobnost

jeho

zdálo v té chvíli

úpln planým.

Vladimír snad uhodl, co se

nm

v

se

dje,

nebo pousmál

spokojen. „Dále, dále,"

byl

Každá báse jest básní píponkud citliv, že tak záhy nad rozjímáním, které se mu

vybízel chot

ped okamžikem

vyslovil,

i

bratrance zapomínaje, co že dlužno Boleslavovi

totiž,

pro dnes dopáti oddechu, „nejsem sice pro estetiku práv nejvíce zaujat, ale k poct Boleslavova píchodu lád dnes vyslechnu jakousi o ní pednášku. Prosím, Leonilo, raiž pokraovati." I nedala se Leonila skuten dlouho pobízeti. Podobalo se, že jí na tom záleží co nejrychleji seznati, kterak

140

domácí soudruh její a bude-li mezi nimi s takovou uritostí pedvídaná. „Piznávám se, že nemohu skuten nejen vdecké, ale ani umlecké dílo beze smru si pedstaviti, tak jako mi nelze pedstaviti si lovka bez charakteru. Vžd}t i nejjednodušší obrázek z pírody má svj smr, neb umlec smýšlí

budoucí

shoda, Vladimírem

jím

nco

chce, totiž obeznámiti nás

s

jejími

pvaby,

s je-

V

nejjednodušší básnice musí býti vyslovena bud myšlenka nebo názor, nebo cit, které zavdaly píinu, aby byla psána, a tedy jí dodávají smru. Každým,

jími zvláštnostmi.

nejprostším inem svým chceme cosi vykonati; a pi duševních pracích mla by býti snaha ta proskribována, práce takové nemají obsahovati než sny a peludy? Podobá se mi, že ta vaše volná vláda krásy schvaluje jen takové výkony, kde se fantasii neklade rozumem a skuteností pražádných mezí, kde se horuje do nekonena, bez ohledu na skutený svt, kde se jedná vlastn o svt jiný, než jest náš; ale což i v tom není smr? smr, aby to, co kterým myslím v život našem pekáží, odstranno bylo jiným, smr, vybudovati cosi opaného, a nahrazeno v emž by se stavitel cítil více doma, co by mu bylo milejší, dražší než vše to, co jej obklopuje." „Jest mi opt za dovolení žádati, abych sml na to i

tm

ním

odpovdti

jindy, nestaím dnes unaven a rozechvn všemožnou zbrojí obrnné," znova se omlouval Boleslav naprosto zmaten zpsobem Leoniliným. „Tím horoucnji toužím více o vás, moji milí, zvdti, než mi bylo dosud v dopisech povdno, zejména dychtím slyšeti, kterak se dailo za nepítomnosti mé ideálm tvým, Vladimíre,

vše

bojovnici

jaké reformy, jaké promny jsi zaídil ve svých závodech, Nejednou jsem ti vyítal v ohledu co jsem byl vzdálen.

141

tom mlení,

Te

svých pihlížeti

obírati se jen

zas Leonila

uvrhla na manžela

svého pronikavý

patrn spokojena dotazem Boleslavovým,

pohled,

bylo jen což

nepestal v dopisech osobou mou."

ale ty's

mn,

jen ke

náhodou,

však

že

sklopil

práv

v

Snad to okamžiku tom oi,

niktcrakž neušlo. Byl by asi jeho pozornosti vnoval, vyvolávaje liovor ten pouze

Boleslavovi

slovm málo

proto, aby se Leonilin výslechu vymknul, ale

mimovoln byste

tec!

niu

poal

Vznášelo se cosi jemu nenaznaitelného mezi manžely. Nebyli si, aspo ne v každém ohledu, tak blízkými, jak by se byl mohl vším právem naHoršil se na sebe, ale pec poznání to prsa mu zadíti. liívalo a uvolovalo.

„Mám

naslouchati.

upímným

k tob, jak jsem býval, ješt nedošlo k uskutenní ani jediného z onch ideál, jimiž jsem t tak asto moí„Ta stará obvyklá skuval," odvtil Vladimír odmen. tenost dosud mne vzní v poutech svých, a to velmi krutých, avšak doufám, že to nejdéle tak trvalo, a že mi bude dopáno, dospti ke všem onm cílm, které i)ede mnou záí tak luznou se vznášívaly, a pro nž jsi promíjel moje ostatní náhledy tak prosaické a k zoufání všední." tož se

ti

li

býti

musím

tak

vyznati,

že

mn

A

Boleslav se snažil vnovati nejvtší pozornost slovm Vladimírovým, nedailo se mu, jak by si byl pál. Nejen pohled, nýbrž i mysl každou chvíli se vymykala jeho vli zabloudivši k jeho sousedce, jejížto rysy znenáhla nabývaly onoho jako zoufalostí ztrnulého mramorového výrazu, jenž jej byl u ní již na pavláne pekvapil, a který nemohl opt k jinému pirovnati než k tomu, jejž spatujeme na tvái soch Niobiných.

142

aspo mzdu dlník

„Byl bych rád

svých zvýšil a

as

pokraoval Vladimír, „ale moji kolegové dozvdvše se o tom iiediskretaostí nkterého mého úetního, strhli takový povyk, že mi skuten nebylo možno tak uiniti, nechtl-li jsem se s nimi nadobro znepáteliti a svoje zboží si nechati na sklad. Písahali totiž, že budou výrobky svoje tak lacino prodávati, že zboží moje nebude nikdo chtíti, a že škoda mi psobená bude za málo nedl obnášeti nejen tisíce ale statisíce, což i ty, nezasvcene, k

práci jim zkrátil,"

zajisté pochopíš."

naež byl on ted rovnž oí své krásné sestenice dotknut jako Vladimír na poátku svého hovoru. Ion sklopil zrak svj nemoha uhodnouti, co se to v onom pohledu zamihlo: výsmch? opovržení? hnv? trpká nevole? Boleslav kývl

ochotn

hlavou,

tak náhlým pronikavým pohledem

z

objasoval Vladimír hlasem každou chvíli pi tom si odkašlás nkolika vaje, „poradivše se nejen mezi sebou, nýbrž vynikajícími osobami z ostatních našich kruh spoleenských, pedevším však s doktorem Sntivcem, k nmuž se zvláštní dvrou pohlížejí, neboí jim jest stále v jejich záležitostech co nejobtavji k službám, že nemohu v tom ohledu nieho uiniti, a sami doznávali, že kdybych platil vtší pro mzdu než ostatní továrníci, vše ke by se hrnulo, a jeden by hledl druhého na základ klep a pomluv pak vypíchnouti, ímž by nastala ovšem velká znemravnlost, a oni sami snad pišli u mne následkem pletich proti nim osnovaných, o svj výdlek a chléb. Ale jak již praveno, doufám, že mi bude konen dopáno lepších nejen ve zdejší krajin, nýbrž pro celou íši docíliti." „Nahlédli

ponkud mén

moji

dlníci,"

jasným,

i

n

mn

pomr

143

„Dychtím dozvdti se, jakým to zpsobem a prostedky," prohodil Boleslav tak živ, j;ik tomu jeho nyujší duševní rozpoloženi dovolovalo mezi tím, co Leonilina hlava tak znaven klesla na lenoch ji'jího kesla, jako by byla ona tím mén dychtivá bývala s prostedky a zpsobem tím blíže se seznámiti. B}lo to tím, že snad o tom všem již piliš asto slýchala?

jsem se zdráhal, pece jsem byl ped do íšské rady," odvtil Vladimír hlad si pi tom svtlý vous a vyhýbaje se zavaditi zrakem o tvá manželinu, „a když je vc již jednou neodinitelna, tož se pipravuji na úkol svj tak, abych platnji a e?tnji v obstál než mj pedchdce, než veliká vtšina mých nových a starých kokg. Praruji pro komise, do nichž že budu volen, již ted mi oznámeno, promcmoria taková, v nichž by se zobrazil nejjasnji a nejdkladnji stav vcí, o nichž jednati se má a mezi nimiž popáno dlnické otázce velmi vynikajícího místa. Až bude vše náležit poznáno, prozkoumáno, ocenno, pak se dá na základ dokázané skutenosti konen cosi stálého, pevného, utšeného navrhnouti a vybudovati. Návrhy ty však pedložím díve kruhu nkolika pátel, len to panské komory, velice o se zajímajících, kterým bude lze ihned mne upozorniti, co z nich uskuteniti se dá a co nutno k ešení ponechati budoucnosti. Pro tu chvíli tedy nepipouštím k sob žádných hypotés, žádných utopií, žádných ideál, abych si svou celou stízlivost a nepedpojatost zachoval. Nepídím se po niem jiném než po té holé, nahé, neklamné pravd, s ímž jest každý, blíže j>em poros nímž dosud o tom koval, nech jest to pítel, voli neb dlník mj, nad míru spokojen, nahlížeje, že nedospjeme k nadjiiým koncm „Ai'koli

velice

dvma nedlmi

nm

n

volen

144

jinak i

po

než

dráze

zdravého,

mají-li zásady v jejím a

pomrného

rozumu jakož nkolik nedél vyíditi,

chladného

že se tato otázka sociální nedá za

zájmu stanovené

míti žádoucí pevnosti

trvání."

Leonila si pokryla rukou oi. Zajisté nechtla jiného než zaplašiti z nich onu únavu, na ní již ped chvílí patrnou. zhrozila se té nekonené perspektivy, s níž prý Vladimírovi pátelé tak vele souhlasili, do níž se posunuly

i

nadje jeho voli, do ehož

se

dlníci

jeho,

jak

tvrdil,

shovívav vpravovali, a nad níž se i Boleslav raimovoln zarazil, nemálo se div, že energická povaha bratrancova tak trpliv se pizpsobuje onomu do neuritá odkládání vci, kterouž, jak mu pec ode dávna známo bylo, považoval vždy za neodkladnou, nad jiné dležitou a naléhavou ? „Nezbývá mi po objasnní tvém, než ti uiniti poklonu tak

ekl konen po pestávce osteji, než slova ta vyknouti chtl. takového a nikdy bych si nebyl pomyslil, že

za to, že's tak zdrženliv a tak povážliv," dosti dlouhé

„Neznám

t

budeš takto poínati, uvolní-li se ti ruce. Myslil jsem, že se dáš rázem do bourání a petvoování." „Nepravil jsem ti nadarmo, že se ve mnohém podobáš Leonile," dl Vladimír a poínaje si vousy ješt lichotivji než ped tím hladili, mrštil po bratranci a po jeho sousedce obojetn oima. „Pála by si také, abych nebera na jiného ohledu než na svoje touhy, uchopil se kladiva a dal se do bourání. Jsem tedy náramn rád, že souhlasíš s jednáním mým, a neskonale se mi zavdíš, získáš-li i ji pro poznání, že jednám rozumnji a blahodárnji ve prospch vci dle náhled svých, než dle rady její, ovšem krásné a vzletné, avšak nkdy ponkud výstední." si

145

Leonila nálile odstranivši ruku s oí upela zrak na manžela. Hárala v celá sopka blesk, z nichž však ani z jediného ncsršel plamen lásky. „Jak to mezi nimi pec jen stojí?" Boleslav opt sama sebe se tázal všechen oslnn nenadálým tím oho-

nm

strojem. v jiném ješt na tebe," pokraoval Vlanedávaje se sopkou ani dost málo mýliti; ba zdálo se, že to není nikterakž ponejprv, co ji vidí v manželin pohledu zaplanouti. „Prosím ,mluv!" vyzýval jej Boleslav nesmle. „Jsem ti v každém ohledu k službám, o emž ostatu doufám,

„Spoléhám

i

dimír

že jsi

pesvden."

služba píliš tžká, jíž u tebe tentokráte se pousmál se Vladimír opt tak obojetn, jak byl ped tím po okem mrštil. „Pedevším však dlužno, abych se ti vyznal, že jsi nemohl k nám pibýti v dob pro mne vhodnjší. Žádám t totiž snažn, abys v píštích týdnech mou choí tak dokonale bavil a tak píjemn zamstnával, aby na mne zapomnla neiníc žádných nárok na mou spolenost, ímž mi bude umožnno, abych zapoatou, ba již valné pokroilou práci svou, nikterak, jak zajisté sám nahlížíš, snadnou, ba rovnž tak namáhavou jak dležitou v plném klidu duševním dokonal. Jestliže se mi podaí, jak doufám a vele si peji, pak teprv se budu hlasití k estnému jménu apoštola svobody novovké, jímž jsem byl tak asto poctn nejen od jiných, nýbrž jímž jsem se poctíval. v duchu svém nkdy sám, le bez pravé zásluhy a podstatné k tomu píiny, jak teprve, vnikaje k samému jádru otázky k rozešení mi svené, nahlížeti jsem poal. Vyítával jsem ti druhdy velmi asto blouznivost,

„Není

to

domáhám,"

nm

146

dvšak, milý brachu, týmž právem jsem

sob, neb nebylo pro moje ideály

více

ji ml také vyítati pdy ve skutenosti

jako pro ideály tvoje."

„Jaký to estný a krásný úkol jsi mi piknul!" zvolal Boleslav peslechnuv poslední jeho vty nanejvýš pekvapen a oblažen žádostí tou, avšak vedle toho pec ponkud uražen ve své ješitnosti mužské, že jej považuje bratranec tak málo nebezpeného ženským srdcím, vybízeje jej s takovou horlivostí, aby zaujal postavení tak dvrné vedle jeho choti, moje „Le nevím, nevím, pijme-li sestenka na milost a bude-li s tvým návrhem souhlasiti," ostýchav, ba bojácn dodal, netroufaje si k Leonile pozvednouti oí a zaplanul pi tom v tvái jako dívka, za

m

„Jsemí obrátila se k

zdálo

s

usnesením Vladimírovým

nmu

se lhostejnou

pání mauželovo

úpln

spokojena,"

zdvoilostí, jako by se

zcela pirozené,

jí

„a peji si v zájmu váš kavalírský tak

Vladimírovy práce, aby se vám úkol zdail, jak jest toho bratranec váš žádostiv, akoli se nevím pamatovati, kdy bych jej byla pílišnou touhou po jeho si)olenosti obtžovala, a kdy se mi v ohledu tom tak obtoval, jak jde z jeho na jevo, Lecjakýs uzel v mysli pispjete k vtmé, který snad vaší pomocí rozmotám, šímu jich se zamodrchání spornými náhledy? Vy se již zdviháte k odchodu? Jste skuten odpoinutí tak žádostiv? nesmíte se vzdáliti, dokud se nepodíváte na mého synáka; jmenuje se Leon, Pojdte, abych z úst vašich slyšela, jak jest krásný ve své kolébce, lastue moské podobné, krajkami oplývané, ržovým atlasem vystlané, již mu Vladimír tak laskav objednal až v Paíži. Záleží-li vám skuten na mé pízni, jíž vám potebí, abyste Vladí-

ei

i

Le

147

vyhovl, tož mi musíte slíbiti, že ho budete milojako malého bratííéka svého." A Leouila pokynuvši zlehka Vladimírovi na rozlouenou, dala jednomu ze sloužících znamení, aby ji pedcházel po chodb do jejích komnat vedoucí, následujíc jej opena pi tom o rám opojeného Boleslava, jenž za nkolik minut do jídelny opt se vrátil, jak tvrdil, skuten okouzlen malým Leonem, jejž pirovnával se spícím amorem Vladimír stál na témž míst, kdež jej byl opustil, tak mramorov bledý a nepohnutý, jak byl Boleslav ped tím zahlédl Lconilu na jiavlan. mírovi

vati

Nemohl se zdržeti otázky, co že mu jest, za niž se okamžit zastydl, neb Vladimír pi ní na pohlédl se saíyrou tak zejmou, že ihned poznal, jaké to beztaktnosti byl dopustil, uvrhuje na sebe podezení, jako by jej považoval snad za uáhle žárlivélio, že se Leonila nejen nezdráhala uznati jej za svého rytíe, nýbrž že jej zcela bez okolk pijala za svého každodenního spoleníka. Pevn si umiuje, že nezavdá Vladimírovi tak snadno píležitosti k podobnému pohledu a úsmvu, s nimiž se u nho ted byl setkal, podal mu rychle na rozlouenou ruku. S jak zcela jinými pocity se b}li bratranci ped dvma hodinami uvítali, než se ted rozcházeli „Milují se, i jsou si lhostejni, nutíce se do pívtivosti ped lidmi neb se snad dokonce nenávidí?" tázal se Boleslav po celou tuto noc. již bezesnou na svém loži strávil, aniž se mu podailo dozpytovati se, která z tchto možností má nejvíce i)ravdpoJobnosti do sebe. Zstalo u nho pouze na jisto postaveno, že to mezi královnou joho sn a tužeb, jež tak neoekávan ped ním se objevila a jeho bratrancem zcela jinak dopadá, než se právem se

I

—

148

mezi manžely tak mladými a druh druhu v každém ohledu pimenými, oekávati dalo, a zas pociíoval pi myšlence té ono blažené uspokojení, za které se byl dnešního veera již nkolikrát co nejtrpeji pokáral, marn na mysl si uvádje, že Vladimír jeho bratrem a rusalka s mstku.. sestrou, péi a ostražitosti jeho co nejvelkomyslnji svenou. Nevdl, má-li osudu klnouti neb mu žehnati, cítiti se nade vše šíastuým nebo na nejvýš nešastným proto, co tak

.

mu uštdoval pi

shledání se

s

domovem

.

.

.

XVII. Vladimír Braný opustiv za onoho osudného jití'a vilu z Kineckých, v jejíž zahrad by byl málem pejel dít, které za své považovati ml tolik píiny, nejbližším vlakem ješt téhož dne odjel do Francie, pevn jsa odhodlán, tenkráte že stj co stj musí nabýti jistoty, byla-li jeho chot v kláštee sv. Ildegoudy, a jak dalece se zakládají zprávy, Lconile odtamtud podané, na pravd. Žádal a také si vymohl slyšení u abatyše, kteráž jej tenkráte zdvoileji než kdy ped tím pijala. Oznámila mu

ovdovlé paní

laskav, že Ilda skuten ped nkolika msíci v ústav zemela. Na jeho trpkou výtku, pro se mu stále zapíralo, že v kláštee mešká, s vysoká odpovdno, že se mu nieho nezapíralo ni rodin její, jelikož tam byla na zapenou, ani jí samé se nevyzradivši. Pijala ji pouze správkyn domu, kteráž jí osobn neznala. Dala se prý, chtjíc se asem státi služnou sestrou, zapsati jako strávnice prozatímní pod jménem paní Laurentové, vykazujíc se písemním doporuením arcibiskupa samého, s nikým v klá-

149

štee neobcujíc a dávajíc se pi kaželé píležitosti omluviti, že neskládá abatyši poklonu svou, jelikož jest ješt píliš sklíena chorobou a tžkomyslností nad velikým klamem, kterého doznala, a jenž ji donutil hledati ve svatých tchto zdech útoišt.

s

Odjela v ase tom na nkolik nedl a vrátila se pak novorozenátkcni, poktným na jméno Leon Laurent

—

prý nevdla, kdy a kde, jelikož se kestní list, jímž se pi svém návratu Ilda vykázala, v její pozstalosti nenalezl a sveno na to paní z Kineckých, kteráž si dávno pála pijati dít zcela opuštné za své. Ilda cítíc ve svých útrobách asi blízkou snirt žádala, al)y v pípad, kdyby pedtuchy její se uskutenily, svenec její byl odeslán oné dám. abatyše však

—

otázku Vladimírovu, pro mu nebyly tedy aspo úmrtí dosvdující odpovdno, její že není povinností pedstavenstva klášterního vyhotoviti listiny, o nž nebylo požádáno. Ostatn se prý podle všech okolností myslilo, že jest pan Braný se svou paní rozveden a že si snad ani bližších zpráv o její smrti nepeje, pi emž 3 ješt chladnjším než ped tím drazem mu opakováno, aby zapomenouti ueráil, že pedstavenstvo nemá pražádných v ruce, že díté, jež paní Laurentová do kláštera pivezla, aby je vadila mezi nalezence, z jejichž oddlení pevzala je paní z Kineckých, jest skuten synem jeho a bývalé hrabnky lldegondy z Bélotýua.

Na

ihned

zaslány listiny

dkaz

Zstal Vladimír jako zdrcen odpovdí

pesvdení,

že

co

se

tou,

nabývaje

kláštera týe, asi nikdy se

dostane nezvratných dkaz, rentová jest skuten synem

mu

že syn tak zvané paní

jeho,

a

že

se

ne-

Lau-

dítte toho,

150

kouajíc jakousi cestu z kláštera, snad jen pouze ze soucitu jako sirotka opuštného neujala. Nemusil to skuten býti syn Ildegondin a jeho, kterého vychovávala Leonila. Co to znamenalo, že se mu zdálo o jeho k ní podob? Nic klamnjšího nad takové domnní, a ješt klamnjší zajisté byl cit k dítti jej pudící. Pál si takového syna a zcela pirozeno, že jej chtl nazvati svým v prvním mysli rozhárání, v prvním záchvatu touhy po potomku, po ddici. A co znamenal konen ten náramek? Což by nebyla Ildegonda, odkazujíc nkomu svoje vlas'ní dít, na dkaz vdnosti za lásku, již u ochrankyn své najde, ze svého bohatého šperku zaslala jinou památku než náramek, pro každého jiného mimo ni a tudíž také L^onilu bezvýznamný a bezcenný? A nebyla by aspo i pro ást bohatého šperku toho dítti svému zstavila, kdežto veškeré stkvo-sty svoje vnovala pokladu klášternímu za pohostinství jí poskytnuté a služby milosrdné jí prokázané?

A pece

mravn pesvden,

byl

nila u sebe chovala,

vala život a že se

byla jeho chot

mu chtla

pouze

že dítti, které

Leo-

sama potajmu daromstíti,

mu

život jeho

zapírajíc.

Cím si

na

déle o

všem

pesvdení,

zoval v

za odpor,

myslila pokutu

že

který

skuten

tom pemýšlel, tím se

nemýlí,

kladl jejím

a že

více se potvr-

domnlá

svtice

zbožným plánm, vy-

satanskou.

Zajisté se nenadálá, že se jí

pece

zcela

nepodaí, že

osud s díttem, o které ho chtla oloupili, svede; ba více ješt, že bude píinou jeho setkání se se ženou, kteréž jediné se bylo podailo do opravdy podmaniti jeho obraznost, uchvátiti jeho mysl, vzbuditi v touhu

jej

nm

váše

.

.

.

lásku.

.

.

.

;

151

„Ano, ona jediná mne k sob vábila, jí jediné jsem vždy náležel," piznával se sám sob tak npímn a poctiv, jak toho nebyl dosud nikdy uinil, na zpátení cest do ('cell, kamž se vracel jako ženich Leonilin. Byl ji toliž o všech krocích svých a jejich výsledcích vždy písemn zpravil, doka/uje jí, že mu nelze pro tu chvíli ješt tak uri' k synu se hlás^iti, jak za nutné uznával. Pi tom jí vždy pipomínal slavné a dtkliv její slib, že se bude snažiti, aby mu nahradila, co žena jiná u bezpíkladné zášti na spáchala, naež se mu dostalo konen úsené sice, ale jasné odi)ovdi, že když on úmysl svj nezmnil, ona že mu hodlá státi taktéž k slovu mu danému. „Ale pro jsem se pec jen nikdy do opravdy nesnažil zváti ji svou?" dále sebe sama v onch dnech se tázal. „Pro pozoruje, že mne zajímá, jsem ji poal škádlili, drážditi, býti k ní drsným, pro, když mi z oí zmizela, po ní jsem se nepídil? Ovšem já neml nikdy v úmyslu se ženiti, jho manželské se mi zdálo jlicm otrockým, bemeno rodiny, muži v každém volném hnutí, pi každé myšlence smlejší pekážející, bemenem nad každé jiné obtížným ale známoí od poátku svta, jak veškerá tato pedsevzetí Byl to se rozplynou v nive, pekvapí- li muže náruživost. zajisté hlas osudu, který ve se ozýval, hlas napomínající mne, abych, vida ji vždy tak svévolnou, nezávislou ped sebou, nedopustil, by se chtla postaviti se mnou na roven a konen mne opanovala. Bylaí to pýcha moje a pýcha její, kteréž mezi námi vykopávaly propast, jíž žádný z nás pokorou peklenouti nehodlal. Avšak jaká to porážka pro ni, jaký to triumf pro mne, že se nejpodivnjší hrou náhody, bez mého piinní pece stane mou! Ted

nm

mn

tém

konen

nastala

kýžená

doba odvety.

Pomstím

se

jí,

že

mne

a

neomylným pudem vždy jsem náru, nejsem lhostejným, že mne tím pipravila o kvt mého vku, který bych byl mohl tráviti po boku jejím, té kouzelnice, toho ženského Mefisty, toho démona, jenž drží ve své mkké, sladké ruce klí k peklu a nebi lásky. Bude jí dlouho ekati, než jej od ní pijmu. Ach, jak arplná, nade vše rozkošná to bude hodina, až tak se stane!" A Vladimír v Orlovicích znovu prohlášen za muenníka své svobodomyslnosti, neb již bylo piinním doktora Sntivce vešlo ve známost obecnou, že jej clioí jeho opustila uprchnuvši do kláštera, v nmž zemela a dle jehož vzoru veštvala jiné v

cítil,

že

jí

rodným hradem jiný a zavésti stedu byla vychována, což závažných, každému jasných dvod dovoliti.

chtla postaviti pod svým do

nho

nechtl

jeptišky,

ze

v

jejichž

„Nedopídil jsem se sice plné pravdy, jak jsem vás již vece Vladimír Leonile pi své první návštv, zpravil," „ale nevzdávám se nadje, že se tak konen pece jednou Zárove stane, neboí nehodhím ve svém pátrání ustati.

rodin Blotýnské

tom záleží, zstaona pi hledání autentických fakt, pvod malého Leona dosvdujících, nebyla nápomocna. Ve všech vtších mstech Francie jsou útulny pro matky takové, jež se nemohou doma ni pro sebe ni pro svého novorozence nadíti náležitého ošetení. Nejspíše že se i Ilda do jedné z nich utekla. Obrátíme se ke všem a zajisté se nemineme se žádoucím úspchem." Leonila odpoívala ped ním pi hovoru tom v lenošce své bledá jako svíce vosková; v každém jejím rysu bylo patrno, že za nepítomnosti jeho mnoho pemítala, se trápila, «;nad i plakala, kteréžto poznání Vladimírovi nemálo lahodilo, zvstujte mu, že odbojný v ní duch konen pec doufám, vila-li

že

mn

Ilda potomka,

píliš na

než aby

i

mn

163 jaksi krotae.

Avšak jsa dosud nezvratn pesvden,

že

jí

uiniti mu první krok vstíc, a že by mužské své dstojnosti pro vždy zadal, kdyby on tak uinil, dodal s takovým pízvukeni, jako by se mezi nimi o jiného nenáleží

jednalo než o vyízení jakési dležité obchodní záležitosti:

„Za píinou tou troufám si opakovati svou žádost, abyste stála k slibu svému, ovšem v rozechvní soustrastnéni uinnému, který by vám bylo lze za píinou tou odvolati. Ano, podejte mi ruky své, aby mi bylo lze dítti, které za své jste pijala,

jmní

svoje odkázati."

nmu

vzhlédla. Bylt stále týmž, Leonila smutn k jímž býval: do hlubin srdce svého chladný, jak jen ona jej znala a nikoli ti, kteí jej považovali za svého nejlepšího pítele, za miláka svého jej prohlásivše.

„Doufala jsem po vašem odchodu potebí, dít svoje takovým zpsobem mu konené v trpké zádum.

stále, si

že

vám nebude

vykoupiti,"

pravila

„Co to mluvíte?" zarazil se. „I vy zamýšlíte ted, kde osud takovou úžasnou náhodou syna do rukou mi dal, o nj znova mne pipraviti? Zdá se vám, co jste mla za mé nepítomnosti píležitost k pemýšlení, obí, k níž jste se zavázala, píliš velikou, nemožnou k vykonání? Ano, tak jest, couváte, jelikož jste si rozpomnla, že blahu cizího

vám dítte zadáváte

—

svou svobodu."

mi obí, o níž mluvíte, mnohem menší, než ji lííte," odvtila po krátké pestávce chladnokrevn, avšak chvjícíma se rtoma. „Pijavši Leona za dít vlastní, v od té chvíle života svého osu jsem spatovala a nehodlala jsem jinému žiti než pro nho. Zstane, tak aspo se podobá, ješt na dlouho vífe mým než vaším, n v zájmu

„Podobá

se

nm K

SY.TLA:

Milá.-rV li.iu

t*1o

*1

154 zcela mi lhostejno, zdali jej budu vychovávati zde Maloborech, nebo ve vaši továrn v Orlovicích." Vladimír zbledl. Cítil, že se byl stal píliš vyzývavým, smlouvaje se s ní jako kupec s kupcem o osud dítte, jež jí bylo nad každou pochybnost velice drahé, a jemuž již byla tolik pée vnovala, ale pec nemohl odolati, aby

jeho v

nebyl

s

touže vyzývavostí dodal:

„Jest snad zbyteno, abych milostivou paní ubezpeil, že bude pod stechou mou vždy tak volnou jako zde pod stechou svou vlastní." „Ovšem," hodila neten hlavou a poala se ho do podrobná vyptávati, kterak si peje, aby s malým Leonkem nadál nakládala, a je-li s dosavadním vedením jejím spokojen; neb byl prý dosud více jejím než jeho, usmívav opakovala, pec se hodlá s ním poctiv a velkomysln o nj rozdliti. Na to vyslovil Vladimír, nemálo dopálen, že zmínkou jeho o neobmezené svobod, již ji v dom svém sliboval, se mu nepodailo nižádným zpsobem ji

a

dojmouti,

tte pro

studený dík tu

chvíli zcela

s

páním, aby

si

pi vychování

dí-

samostatn poínala.

Leonila pijala bez dalšího zdráhání návrh jeho, a novosnoubenci smluvivše se ješt o nkterých pro satek jejich potebných vcech, rozešli se bez stisknutí ruky, ledov jeden druhému se poklonivše.

XVIII. Potkal-li se první

satek miláka orlovických

navzdor filipikám doktora Sntivce porem, a bylo-li mu vyítáno z

pec té

oban

jen sera tam

které

strany,

s

od-

že

ho

155

uzavíti nemel, tož došel druhý satek jeho jednohlasného schválení.

Paní

z

Kineckých byla

sice

osobností ve

msté

tém

úpln neznámou, neb nikdy tam nekonala návštv, avšak známa dle povsti svou dobroinností, svou k služebnictvu, jehož byla modlou, a skutenou srdeností k chudým. Když do továrny se pisthovala, pochopil každý, že Vladimíra nejen tmito vlastnostmi ale i svou krásou tak zaujala, že zapomnl ihned na nevdnou, pemrštnou šlechtickou svou cho, a že to nemohlo ani jinak pijíti, než že jí podal ruku a srdce v náhradu za leknutí, jež jí zpsobil poraniv dít, které sice, jak se vdlo, nebylo její, jež však jako svoje milovala a opatrovala. Pravila- li Leonila Vladimírovi, žef vcí lhostejnou, kde že bydlí, zda-Ii ve svém úkrytu v Maloborech nebo v jeho tím

více byla

vlídností

továrn

orlovické,

lhostejno,

le

tím

tož se mýlila.

mén

Jí,

jak tvrdila,

lhostejno to bylo pro

to

msto

bylo

a zá-

vody jejího manžela, Nepoala Leonila teprve plány dlati, stavti a do budoucnosti slibovati jako pedchdkyn její, nekonala žádné nákladné cesty stavební do ciziny, nýbrž sotva pekroila práh manželova domu, jenž od smrti strýcovy v palác zmohutnl a <;e rozšíil, uchopila se záležitosti chudinské s takovou energií, s takovým dmyslem a úspchem, že za krátko strhla k sob skoro všecky paní a dívky v mst. Utvoily se spolky, které zvolivše ji vždy za ochrankyni se jaly piln a vele k píkladu jejímu pracovali na zlepšení osudu tíd clunlších, ímž doznávaly

stkvlého dementi náhledy, jimž razil doktor Sntivec popudem Vladimírovým cestu, a jež si byly dobyly v obecenstvu onoho okolí již znané pdy, totiž, že se aspoú pro

1B6

lu

v ohledu tom nic podstatného vykonati ueda, lomu nejsou pomrj- asové píznivý, pi emž ješt

chvíli

aiiyt

dlužno zetel míti k obecné ochablosti myslí, neb klestí prý si více a více dráhu pesvdení, že dobroinností svízelm spoleenským sice tu a tam na krátký oka^ržik se pomže, ale nikterak platn a trvale se neodpomže, jiných že prostedk potebí, jichž jen vyšším kruhm možná se

zdarem

se uchopiti.

Vladimír cítil se jako již tolikrát znova uražen svžestí a rázností ducha své choti, pedevším však jejími netušenými úspchy, a mstil se jí tváe se, jako by o její spola psobení jejím mezi jeho dlnictveni kové innosti v ani nevdl, a co mu o tom pichází k vdomosti, že považuje za píliš malicherné, dtinské a bezvýznamné, aby

mst

obrátil svou pozornost. chladnou lhostejností spíše odmítal než pijímal každou zprávu, již mu podávala o onom dobroinném ústav pod Blotýnským hradem, první jeho chotí založeném, avšak nedokonaném. Chovalaí se, jako by si byla tu umínila jako žena napraviti, ím jiná žena zhešila, i a vnovala každodenn mnoho hodin rozkvtu onoho pod-

k

tomu teprv S touže

byla Ildegonda chudin okolní slibovala, poruz uražené pýchy a to prese vši svou nábožnost tak svévoln, lehkomysln a nesvdomit, jako by nebyla mla náležitého pojmu o posvátnosti pedsevzetí takového. Nebylo na Leonile nikdy znáti, kterak na ni manželovo jednání psobí; nikdy nejevila citlivosti, když peslechl niku,

šivši

jejž

ten

slib

její slova,

poala-li

pousmál

se

li

lakonicky,

nvadž

že

cokoli

s

ním mluviti

pi eech maí svým asem

soucitn

žena v oborech

o

tchto zájmech, neb

jejích,

i

ekl-li

jí

zcela

a svými prostedky, potch podnikne, vždy více

167

mén

híkou

jen planou

zstane.

Byla v ohledu tom tak

neuražitelnou

jemu vstíc, že on sám

chtje

zejm

záleží,

jí

tedy

jal

se vynášeti

mluvn, Jak chladn

torna se podivil a

mu na tom všem pvaby rovnž tak vý-

dokázati, jak málo její

osobní

pohlížel

na pednosti

její

povahy.

Ale tu doznával odvety. Zašvihala mu nad hlavou metlou tak neuprositelného vtipu, satyry tak ízné a neodolatelné, že se ped ní kril nevda, kudy jí uniknouti, a nechtje ji pece ponechati na kolbišti jako vítzku. I stalo se pak pece jen, že se v nejtajnjším nitru svém vyznával, že to není vcí tak zcela snadnou, jak se byl domníval, ji tam dostati, kde ji míti chtl, totiž ped sebou jako pokornou prosebnici o lásku jeho, jíž dosíci a se domoci, neiuila ani sebe menších pokus. Nemohl jí vyítati jediného povzbuzujícího pohledu neb dokonce slova.

Onen tón škádlivé koketerie, libovala, byla v

po

nm

nikdy

v

nmž

si

nkdy jemu

vstíc

Maloborech zstavila, v Orlovicích nebylo nejmenší

stopy,

což

jí

splácel

chovaje se

za to zase k ní jako by nebyl schopen žárlivosti.

Než

ani

tím

nepodráždil,

jí

zstala proti

nmu

lhostejnou jako proti

každému jinému, obmezujíc

jen na nejobyejnjší

zdvoilost, a teprve v den

bratrancova se

mu

zdálo,

že by

tak

se vždy

píchodu

mohla spoléhati na jeho

slova a nešetiti jeho dotklivosti.

Nemýlil

se

Boleslav.

Zkamenl

Vladimír vida, jak

ochotn Leonila pání jeho vyhovuje, jak dvrn si s ním poíná, zavádjíc jej první veer jejich se setkání do svých pokoj, ovšem pod záštitou, aby mu ukázala jeho synovce, ale pec jen do onch pokoj, kamž jeho nikdy nezval-^, a kdež býval za píinou tou hostem velmi vzácným.

158

„Ne, není možuá, aby kdy milovala jiného," pravil za oné noci, již rovnž jako Boleslav bezesn ztrávil, nesíslnkrát, „co srdce její cítiti poalo, zajisté nikdy pro jiného necítilo než pro mne, a nikdy, je-li vbec lásky schopna, jiného milovati nebude a pi sám nesmí než mne, jinak at se chvje ped tím, co na ni uchystám." si

Bh

Teprve k ránu usnul Vladimír snaže se sám se sob vysmáti nad píšerami, jimiž se dal znepokojiti. Avšak píchylnost k bratranci byla se pec jen znan zviklala poznáním, že on jest oním troubadourem, na njž se ho Leonila pibyvši do Orlovic tak piln vyptávala. posmívavé, „který putoval by si doma zahrál, jenž hledá loutky, dojmy, híky, aby se zbavil nudy v prázdné duši mu strašící, chtl by si ji snad podmaniti? Takový román by mu byl snad velmi vítán; s vhodnjší k tomu hrdinkou se zajisté nikde nesetkal, teba po její stop po všech dílech zem se pídil. Ale ne, ne, nepoídí u ní niehož, již mu dala na srozumnou, že jej považuje za mlkého Ona po románech nebaží; kdežkoli jsem a povrchního. pátral po její minulosti, nikde jsem se nedopátral nejmenmi to šího po nich stínu. Já vyploval vždy duši její, toho snad dosud sama ped sebou vždy zapíti se snažila, zpupn zapírá, a nikdo jiný se na moje místo tam ne-

„Tenhle floutek," pravil

po

tolik let

svtem nevda,

si

ím

a

a

ví oudí."

Ale pes to tajné, nezvratné pesvdení nebyl Vladimír ted již s to, by našel bývalé rovnováhy duševní. Zmije se probudivší neusnula; žárlivosti tak neoekávan v bdla, syela jedem napájejíc jeho cit. Chtlt stále v dáti do práce, a jsa znova naléhavji než kdy díve od "^e

nm

nm

159

svých nových pátel zván do Vídn k úradám mnohem dležitjším prý všech pedešlých, jichž dosud se byl súastnil, chtl podati konen návrh již rozhodných, o nichž vdl, eká s netrplivostí, a že budou pijaty nejen že se na se souhlasem, nýbrž s nadšením. Byly to návrhy mající za

n

co možná obeziv utluniovat onen tajný, avšak nepopiratelný ruch mezi dlnictvem, práv svých co stav rovnž tak dležitý jako všecky ostatní se domáhajícím, avšak uzpsobil je takovým pídechem liberálnosti a obklopil je tak vhodným rámcem moderních myšlének, že v osnov jeho, k tomu úkolu již napolo vypracované,

úel obratn a

nmý,

se nedostávalo než posledního ješt brusu, nejbystrozratjší by byl zahlédl kopyto Mefistovo, nikdy však ti, kdož se mli státi obtmi macchiavelského toho kousku diplomatického jeho umní. Kolik Vladimír Braných ješt poznáš, ó lide uhn-

které jiného

jen

znatel

každému citlivému srdci tak drahý, než nejoprávn ujší tvoje tužby dojdou žádoucího vyplnní?! Ale místo práce jal se te špehovati Boleslava krok za krokem. o každé jeho rozmluv s Leonilou, a když oba sedávali veer na pavláne, k emuž je byl tak pívtiv vyzval, tu se doi)lížil do akátového hájku lapaje úryvky jejich hovor. Nemusil sluch svj namáiiati, i Boleslav mluvili hlasit a jasn. i Leonila nezaslechl ani jednou ve hlase mladé ženy ono jisté podezelé chvní pi místech vztahujících se k jejím citm. Ani jednou neztratila nit myšlenkovou mluvíc s Boleslavem o lásce, o pomru milenky k milenci, manželky k manželu, ba dobe si povšiml dle pízvuku jejího, zejí hovory takové do opravdy mén jsou zajímavé než jiné, pi nichž zase pozoroval, že se Boleslav tený,

Vdl

Le

jich roztržitji

súastuje.

160

„Jak by

nemiloval,"

jí

skípal dole ve stínu starých

trnovník zuby, pohlížeje k pavlánu ozáenému, jehož dvée nebyly nikdy piveny ped všetenými pohledy služebnictva, nýbrž vždy do

koán

oteveny.

Jak svdn tam spoívala Leonila ve kesle, oplývána proudy kouzelných svých vlas, jejichžto vni opojnou, se mu podobalo, že až k sob vnikati cítí! Jak unyle upírala svoje oi na hvzdy! Byly dvrnicemi jejích tužeb? Pohlédly jí do srdce hloub než jemu bylo dosud dopáno? Vidíobraz jeho? ó, kéž by ml o tom jistotu, aby valy v mohl svj úkryt pokojn opustiti, vysmáti se Boleslavovi, Již ho a býti opt tím, ím býval ped jeho píjezdem. to k psacímu stolu netáhlo onou neodolatelností jako díve. Pestala ho tšiti práce, jíž, doufal, že si proklestí cestu

nm

k jednomu z nejvyšších míst, k jedné z nejvtších hodností v íši, pro stálou roztržitost se mu nehrnuly myšlénky vlnami tak bohatými do péra jako jindy: bylo mu je ted hledali, pracn zachytiti, jim hovti, chtl-li, aby se staly tak jasnými, ráznými, pesvdivými jako ped tím; již byl skoro tak málo jejich pánem jako byl velitelem té tam s tmi zlatobrunátnými kadeemi, s tma ramenoma ml, jak již praveno, jen jedinou útchu snhobílýma; v nynjším mravném svém nelad, totiž že se dje Bolesla-

nahoe

—

vovi asi jako jemu.

Vyhledával bratranec Vladimíra tak málo, jak byl jím vyhledáván; setkali-li se kdesi krom jídelny, jen zkrátka a zbžn spolu si pohovoili, nalézajíce vždy celou adu

jimiž

píin ku kvapnému

se rozejití. Obzvlášt Boleslav na snad, nechtje prý rušiti bratrancovy úvahy, zajisté stále jeho duch ku blahu celé veejnosti se

vhodných

jich míval

161

emž

zamstnává, pi

jej

Vladimír

s

úsmvem

obojetným

vždy ponechával.

„Pro

se

jí

nezmocuji

kdež

l)sacího

stolu,

veškeré

ctižádostivé

co koist dávno, žuje, pisvojí-li

si

te

?*

její

nm

tázával se Vladimír u svého

obraz

tak

asto

zapuzoval

„pro ji neuchvacuji dávno mou? Což se muž skuten poniženu, která ze všech nejvíce se mu líbí? v

vidiny,

o

chtl bych se kdo ví zasaditi, že ona po tomto okamžiku dychtí, že pláe pod závojem noním, že váhá Oh,

Ale ne, když ona má tolik setrvanosti bych já se ukázal slabším jí býti? Nestal bych se tím navždy jejím nevolníkem, nevyítala by vztáhl ruku, já se tebe vzdapo všecky asy: ,Tys po lovala!'? A pak, nepoínala by si ješt výstednji ve svých plánech svtové nápravy, než dosud inila? Ted se když pozoruji, že mne hodlá svými reflexemi jí vyhýbám, nuditi, a podaívá se jí jen náhodou donutiti mne, abych ji vyslechl, avšak kdyby mezi námi panoval pomr bližší a velejší, pak bych byl povinen popáti jí sluchu. Vtírala by se smle do soukromí mých úmysl, a naped vím, že by se mnou stejn nesmýšlela, naopak snažila by se vymluviti, na nejvíce si zakládám, a zámry, které následkem toho osnuji, snad dokonce mi zmaiti i pekaziti; ona by byla vru s to, aby cosi podobného uinila. Lépe bude, vykám-li ješt njaký as v pomrech nynjších, až provedu, co jsem si umínil, až budu míti volnjší hlavu, až odtáhne Boleslav zklamán, pokoen, aby se nikdy již v dom mém neukázal. Ona jej musí zapuditi, vypovdti, nikoli já. Zcela jinak to bude boleti toho odvážlivce, jenž si troufá pozdvihnouti oi tam, kdež já jsem pánem, jenž se snad obrazem jejím obíral po celý ten as, co svtem

k

ni se vznésti.

ve vzdoru,

pro

mn

mn

mn

em

;

162 se toulal, od

oné kleté

tokem je svedl

mj

chvíle,

zlý

kdež

pi msíku nad

po-

duch,"

XIX.

Le

nepodobalo se, že hodlá Leonila uiniti, eho Vladimír s takovou jistotou oekával. Pijímala na poátku bratrance manželem za spoleníka jí vykázaného s vlídnou neteností, kdykoli se k ní dostavil návštvou. Zkracovala všemožné svou s ním osobní zábavu, žádajíc bud, aby jí zahrál na piano, neb cosi peítal, patrn jen za tou píinou, aby jí bylo lze v jeho pítomnosti myšlénkám svým popustiti volné uzdy. Ale astji a asteji stávalo se to, o etl, jí osou živé rozmluvy, ba hádky, do nichž se Leonila mimodk strhnouti dala, avšak v nichž nalézala znenáhla vždy vtšího pvabu, vyvolávajíc je konen, kdekoli píležitost k nim se naskytovala, sama. Nebylt Boleslav žádným duchem svtoborným, ba ani stkvlým talentem; jeho láska k umní nebyla více než zálibou. Stav se ku pání svému umlcem, byl by sotva zúrodnil obor, jemuž by se byl zasvtil, nadáním svým ale pesvdovala se Leonila každým dnem více a bezpenji, jaké jest ryzí povahy, jak upímn míní vše, co mluví, avšak byl život jeho dosud pes rozmanitost v posledních letech píliš mdlý a bezvýznamný, aby byl dospl k uritým zásadám, k rozhodnému pesvdení, což byla Leonila ihned z jeho prvního s ní hovoru vytušila. Vše bylo krásné, dobré, dtské nžnosti, však za to vše zlaté v jeho srdci mlhavé, rozptýlené v pestré smsici fantastických sn v hlav

em

tém

tém

16b

mu

se

všech

líluioucícli.

ctností,

enským,

Miloval

prostedkem

jak

krásno, proti

bylot

všem

mu souhrnem

neestem

spole-

dokazuje Leonile stále, že pes její napomenutí, mu ped odjezdem jeho poskytnuté, se nemohl dopracovati jiného, plodnjšího a pravdivjšího poznání. „Tedy mi pec názorn povzte, v u vás vrcholí život? Nemohu a nemohu se do toho vpraviti," vybízela boulivého, kdež byli jej Leonila za veera nevlídného, vichicí a deštm zahnáni do salonu a ponejprv dnes mezi tymi zdmi sami. Venku na pavláne podobalo se Boleslavovi, že se nachází na jakémsi forum, že to, co k ní mluví, všeten roznáší veerní vánek i)o krajin, neskromn žil,

tvrdil,

jen kultu jeho,

em

to

svuje každému kvtu, o který kídlem svým zavadí. Netušil, že ml mnohem neskromnjšího posluchae,

než se domníval, jenž ovšem neroznášel jeho slova k Leopromluvená, za to tím hloubji je pohbíval v i)rsou

nile

aby si je pipomnl v temných chvílích jakožto obžaloby proti nmu. „Vrcholí v takovém okamžiku jako jest nynjší," odvtil po krátkém pomlení nesmle ale rozhodn, chtje využitkovati vzácné píležitosti, povdti jí v tiché té chvíli, co by si nebyl troufal jí povdti jindy a jinde.

svých,

Tázav na pohlédla. Vdlaf, že se ve slovech jeho skrývá než pouhá galantnost, proež jej nechala bez vyrušení pokraovati. „Tento pokoj tak vkusn do nejmenší podrobnosti upravený, tento nábytek, jehož jest každý kus umlcckýni dílem, tyto obrazy, z nichž každý projevem velkého genia, ty knihy tam na pihrádkách, které chovají v sob nejstkv stkvosty myšlenkové, to piano, jež v sob uzavírá lejší více

164

celý z

svt tón nejluznjších,

ty

kvtiny tam na

konen

nichž každý trs zázrakem, a

stolcích,

vy, Leonilo,

kteráž

souhrnem všeho toho, co tu vznešeného, tlumonicí vzletnou každého tlukotu v tepnách pírody: rcete sama. zdaž nevrcholí ve zdech tch život v nejpvabnjší své po-

jste

dob?" jsem

„Nebudu vám pro tu chvíli odporovati," pravila, »nel) píliš dychtivá zvdti, zda-li vám vdomí podobné

skuten dostauje?" „iní více než aby mi jen dostaovalo, oblažuje m. jakým zpsobem a jakouto cestou pišlo lidstvo na

Cítím,

pojem nebe

a

ráje,

jak

se

nauilo

je

si

pedstavovati

a

malovati." se vám vyznati, zádumiv, „že cítím

„Musím

voln

a

Boleslave," s

vámi zcela

oznamovala

opan.

mu

Prodlé-

tchto nádherných pokojích, sama ozdobena jako knžna, tím více se obírati musím všemi protivami toho, co v nich nahromadno, co lovka v nich mile a píjemn dojímá. Neozdobuji svoje obydlí z nižádné poteby duševní, vajíc v

nýbrž pouze proto, abych podporovala neb pocítiti takové poteby nejen ale za hích b}ch to považovala oné si nedovoluji, propasti temné, již oznaujeme slovem skutenost. Oh, vy nevíte, jak útulek svj, jak podobné útulky nenávidím, stopujíc tu hroznou obludu spoleenské nouze a bídy a všech onch hích z ní se zrodivších, a jak si zoufám vidouc, kterak svou tlapou neuprositelnou nií tolikerý zá-

jak vy prý iníte, vyrabitele

ozdob

tch,

vi

i-odek

utšeného

života."

„Ale jak to napraviti?"

menoma. Ona rychle naklonné

pokril Boleslav smutn

svoje

elo vzpímila.

ra-

165

„Dalo by se

to

kdyby každý poctivec každý stejných s ním práv a s ním tšil štstí," s nadšenou

napraviti tím,

ml

urit

cbtl, aby povinností, a stejnému by se zcela

pesvdivostí tvrdila. „Yy chcete pro každého dobýti téhož sama

se tšíte?"

„Kterak

zavrtl hlavou,

štstí,

to

jemuž

hodláte zaí-

diti? Což nemá každá individuálnost svou zvláštnost, ba svj fanatismus? ()o tší jednoho, netší jiného, co mže jeden, druhý to nemže. Duševní silou nadaný jest schopen zcela jiných skutk než ten, v nmž pevládá cit, kdežto zas lovk citlivý v obtavosti své vtším se ukáže hrdinou býti než geniální jeho soupe. Jaký to zákonodárce jest Každélio stejn s to, by tomu i onomu zadost uinil? obšfastniti zstane pro vždy jen krásným snem, utopií, jíž

nelze uskuteniti."

Leonila zhluboka

si

vzdychla.

„Samé, samé jen pekážky zrak i myšlenku obrací." „Dle tentýž

mého náhledu

ml

a

by

záhady, kamkoli se

této

lovk

vci ponechati

klidný vývoj jako každé jiné v ])írod,"

snažil se

„Yžd}t má každý sociální a postupu jako bylina, jako

Boleslav zjevný žal její umírniti.

l)orar nerost.

táž

pravidla

Kdo chce

vzniku cosi

uspíšiti,

jen

to,

co se vyvinovati

poíná, kazí."

„Tším se, že snad nám poskytnou nynjší mohutné pokroky vdy pec konen jakéhosi platného v ohledu tom pokynu," doufala Leonila s jasným na pohledem. „Neoddávám se takovým nadjím, naopak jsem tém pesvden, že ped námi jícen beznadjnosti tu ješt více prohloubí, jak to iní v každém jiném smru," mínil i

Boleslav trudné.

166

„Co

„V sice,

to mluvíte za hrozné

vci?" zachvla

se Leonila.

em vdám

že ta

kivdím?" trpce se jí otázal. „Uznávám která znan pispla k tomu, aby se stal život

náš na této planet snesitelným, v mnohém ohledu i pohodlným a píjemným, ale to jest také vše. myslíte, že pispívají k našemu blahu tím, že se rok od roku uritji dozvídáme, kdy zem ta stuhne v poutech ledových, neb kdy se rozpryskne letíc v jícen slunce, neb kdy ji zaplaví moe pohcujíc veškerý život na ní? Dkuji vám za tyto vymoženosti vaší vdy, ped nimiž mne pojímá hrza. Ten nový svtový názor, ten zas ran se podobá býti píšerou, která svou tlapou veškerý utšený život v zárodku nií. Ach, jest beznadjný, jakož jest veškerý duševní pokrok ilusí a život náš pro každého uvdomlého lovka neštstím."

i

Leonila

s

podivením

nelíeným

se

zahledla do spo-

leníka svého.

„A otázala,

to

„že

vám skuten pekáží,"

má kolébka

naše dle

konen

napjat

zákon vného

se

se

ho

pe-

tvoování za nkolik statisíc let sloužiti jiným svtm za stavivo, a zárodky život v rumu jejím spoívající že mají pijíti v jiných koninách svtových k novému rozkvtu ? Myšlénka ta do opravdy vás tíží a ohromuje až do té míry, že pohrdávaje vdami chcete, aby jimi pohrdl i každý jiný a lovk se podobal na moi života lodce bez veslae? A to snad nazýváte podrobovati se pirozenému svému vývoji, dali-li bychom se zoufalou neteností osudu zanésti, kam se mu líbí, bez odporu se mu vzdávajíce, ant prý každý odpor proti nmu beztoho marný, tak jako každá ostatní snaha lovka jen ilusorní?"

167

„Nevím, co

bych

vám na

to

odpovdl,"

vzdychl

si

„Nedám

si

Boleslav toskliv.

„Jak jsem štastnjší vás,"

bode

zvolala.

nikým vzíti, že lovk tak jako lidstvo je tvrcem svých osud, a nevpravím se nikdy do úlohy aiitomata zde na svte tom, teba se snažili jiní nejpádnjšími dvody o tom pesvditi. U mne totiž vcí vyjednanou, že se mžeme všichni aspo do jistého stupn státi losu svého pány, tak jako jest u mne na jisto postaveno, že se píroda jednou vymaní ze slepých svých pud k jasnému, plnému vdomí, k uritému, samostatnému chtní. Neposmívejte se pec

m

mé ženské filosofii; není-li každý každý met, každé poup dkazem toho, co práv tvrdím? Jaký to nesmysl viti, že jak to ted v pírod dopadá, takové že to od vnosti bylo a do všech zstane. V ohledu tom já se zas našim vdátorm smji. Kd)by pstovali vdu nejen muži, ale i ženštiny, k jiným výsledkm již by byla dospla, neb lépe ji pochopujeme a jí rozumíme my, z jejichž srdcí lovenstvo vykvétá, jojicližto krví se živí, než vy muži s tím svým stízlivým rozumem, kteí ji poád zpytujete a k žádným jiným koncm s

tak opovržlivým soucitem

puk,

vk

s

ní

nepicházíte, než že se resignujete býti jejími otroky.

kdyby bylo vše takové, jak si to tak ern malujete, potom v právu chtíti sobecky stopovati, co byl byste

A

i

v

život

i

se

vám

líbí,

a

pivlastniti

si,

vám lahodí, pedevším po-

co

o ostatní se nestaraje? Nebylo by tenkráte vinností vaší initi vše, abyste

spolubratrm, spolutrpitelm

usnadniti se snažil osud, jejž

sám tak tžce snášíte? Pejemuž se mže ovšem jedno-

jak by život, nikterakž celé lidstvo vymknouti, jak by života bemeno jim uleheno bylo? Ješt nikdy jste ne-

mítati s nimi, tlivec, ale

toho

!

168 poznal,

co

ve snaze

dobných hojivého a

v

takové sladkého, v myšlénkách innosti té smílivého?"

po-

„Nenávidím slovo povinnost, jest pojem ten výmyslem lidským. Bez povinnosti pluje mrak na nebi, bez povinnosti hrají si paprsky slunení na mechu lesním." „Nebyla bych nikdy ekla, Boleslave, že jste ješt takovým díttem, a nemohu do opravdy vf-iti, že by ten pojem, který nás na lidi povyšuje, vám byl ze všech nej-

ist

protivnjší."

„Ano, závidím paprsku, obláku, proudu vodnímu, tomu opeenci, jenž pje svou píse ve kvetoucím kei Oh, kéž bych aspo ml básnického nadání, abych jako on mohl pti, jak se mi líbí, žádným školským, šosáckým pravidlem neobmezen." se

„Máte podivné náhledy, Boleslave; podobá se mi, že neshodneme. Pták ovšem mže pti, jak se mu

dnes

líbí, ale básník pec nikterak, leda, píše-li svoje verše pouze pro svj psací stl. Jak pje pro jiné, úkolem jeho jest, aby vzbudil a povznesl, co v lidských srdcích krásného dímá, aby ped svým pokolením nesl žárnou pochode osvty a pomáhal nadšen vykleuouti chrám budoucnosti lidstva, jinak vru bych nenahlížela, pro by vbec pl." „I právo básníkovo byste chtla povinností pistih-

nouti?!"

„Co znamená stará povst o lvech, kteí se pitulili božského pvce zaslechnuvše zvuky jeho lyry? Povdno tu obrazn, že pvec básník stanoven za krotitele k nohám

zlých vášní."

„Ty kárné."

staré báje bývají také

nkdy

velmi

nudn mravo-

169

„Jest

pece jen škoda,

že nemáte, jak pravíte,

bás-

nadání. Snad byste vy splnil vroucí pání moje a vykroiv z toho arokruhu starých bájí, legend, pohádek,

nického

nám podal konené básník od onch dob

cosi nového.

báchorek,

Vždyt fantasie

zdá zaschlou býti. Což nalezli pro svoje myšlénky jiných postav a rouch, nežli tch, do jakých ped tisíci a tisíci lety staí pvci svoje myšlénky halili? Ale kam jsme se to dostali!" našich

se

—

„Vy umíte lovka rozechvti. Všecky moje dosavadní názory a zásady kolem mne krouží v divém reji." „Zapudte mi,

Boleslave, jako

je,

nebyly a nejsou

že jiného

Co jsem

Bože!

úst dnes vše slyšel,"

mušek.

Podobá

okídlenými

sny,

roj

mušky opt

den, který je zrodil, jako

„Mj

než

zvolal

to

zas pohlcuje."

písných

vašich krásných,

z

se

jež

Boleslav uchvácen náhlou

citli-

nemohl žádným svým výrokem „Jde mi z toho na jevo, jak málo mám jí zadost uiniti. pec jen váhy ve vašich oích; kolikrát jste nazvala vostí a nespokojeností,

že

m

za

veer

že budu-li

si

získati

chtíti

mi bude choditi do školy

A

zbyteným lovkem. Vidím,

ten díttem, snílkem,

dlouho

zakypla ted ponejprv skutená

v Boleslavovi

davá proti bratranci

špetky vašeho uznání, k Vladimírovi."

—

hlo-

skoro na vlas nenávisti po-

žárlivost,

dobná.

Ona zprudka „Jen to ne,

ped

proti

nmu

pi sám Bh,

oima

vyskoila, bledá jako smrt.

jen to ne!"

zvolali*, a trvajíc

otevenýma dlouho nepohnut, konené pehrnuvši si vlny svých vlas zouilým hnutím bílých rukou jako smutení závoj pes tvá, spchala z jizby. K

ním

SVKTI A

s

Mililek

líiln

široce

-víbo

.

12

170

XX. Jako spitý potácel mohl pochopiti, co se

do svého pokoje. NePro nechtla, aby pijal zásady a náhledy Vladimírovy? Vždyf, pokud se pamatoval, byly tak souhlasný s náhledy jejími, práv dnes s takovou uritostí pronesenými, jako by ona byla vlastn k nmu chodila do školy. Slýchal bratrance od mládí o tom mluviti, že pedevším dlužno los tíd nižších zlepšiti, rozdíly mezi stavy více vyrovnati, a myslil, že práv tato stejnost náhled je svedla, jsouc nejpevnjší páskou mezi srdci obou manželv. Tušil ovšem od prvního okamžiku, co s nimi se setkal, že cosi zvláštního, cizího, což neuml ni pojmenovati ni si objasniti, mezi nimi temn se vypíná, ale že by mohla býti práv v tom ohledu jakási neshoda mezi nimi, nikdy by se mu toho nebyl uvil. Nechtl tomu viti ješt te, jistota poád více vnucovala. Ale kde jinde hledati tu spornou mezi nimi otázku? Že Vladimír tak málo byl žehravým, zdálo se Boleslavovi jen nasvdovati tomu, že jest srdcem své choti v každém ohledu jist, že si ani nedovede pedstaviti, že by láska její kdy jinam obrátiti se mohla. Netajil se mladý muž, jak živ Leonila city jeho jímá, ale klanl se jí dosud i v srdci svém jako svtici, láska její k manželu tvoila kolem ní pevnjší a posvátnjší hradbu než jeho bratrský k nmu pomr. Nezalétal nkdy mocn k ní žádným smlejším páním, teba v zmáhati se poínalo, snažil se býti spokojeným a štastným, že mu dovoleno jí na blízku dlíti a tolik hodin denn se Boleslav

to

v Leonile dlo.

a

nm

171

v se

tsném

styku duševním vedle ní tráviti. A ted najednou objevila taková záhada, jejíž rozešení bylo

ped ním

prou dosahu pedležitého, životního. Co potom, kdyby se nezvratn pesvdil, že Leonila bratrance nemiluje a že má k tomu podstatné, vážné dvody? Zatoila se s ním hlava v závrati horené, kdykoli dospl v chodu m}šlenek svých k tomuto žhavému bodu Ustálil se konen na tom, že se vydá za churavého, aby nemusil s ní se setkati, dokud neuvidí jasnji v tom .

bludišti,

kamž

tak náhle a

Vymlouvaje

.

.

neoekávan

jej

byla uvrhla.

na porouchanou nohu a že se chce šetiti k umluveným do okolí výletn), neopouštl skuten nkolik dní pokoje. Oekával, že jej Vladimír navštíví, a že snad pi tom pijde aspo ponkud tomu na stopu, co jeho celou bytostí takovou mocí hnulo. Vladimír se ovšem dostavil, ba dostavoval se nkolikrát za den, ale po každé na dobu tak krátkou, a ml patrn vždy tak náramn na spch, že s ním nemohl zapísti vážnjší hovor, nebo dokonce pustiti se do otázek choulostivých, pi nichž by byl bratranec zajisté ihned poznal, z jakého že se prýští zídla. Ale tetí noc samovolného svého uvznní strávil tak nepokojn, jsa koistí sn hrozných, divokých, že sotva poalo svítati, oblékl se, spchaje do zahrady, aby na erstvém vzduchu duševn i tlesn pookál. Bloudil v ní dlouho kíž na kíž, až se konen dostal do onoho loubí vinnou révou obrostlého, kde nebožtík strýc tak rád a tak asto se

se procházíval.

Avšak sotva do má-li ku jíž

pedu nebo

nho

zahnul,

couvnouti.

se prodíraly první

nevda, klenb, Vysoká bílá

se zastavil

již

Nebyll

v

pvabné

paprsky dne, samoten.

té

:

172

postava kráela ped ním. Byla to Leonila. Snad sná noc z tsných stn sem vyštvala .

.

i

ji

beze-

.

se chtl stranou uchýliti, ale bylo již pozd, v okamžiku tom se obrátila a vidouc jej odcházeti,

Rychle

nebo

byla by zajisté se domnívala, že ped ní prchá. Co by si byla o pomyslila? Molilo z kroku toho povstati nedorozumní pro nj velmi osudné. Zstal tedy.

nm

Leonila poznavši jej v ^žárném soumraku rodícího se také se zastavila a rovnž jako Boleslav se rozmýšlela, má-li mu kráeti vstíc, i obrátiti se k odchodu, a snad z téže píiny jako on se rozhodla nevyhnouti se mu z cesty. Tak bledá, jak ji byl opustil, s vlasem kolem hlavy divoce rozletlým, s oima pláem a bdním noním za-

jitra,

rdlýma, kráela mu vstíc. „Dkuji vám, že se na mne hnváte," hlasem

zmatku vítzné

dutým, a

spanilejší,

rozechvní než

její

ji

pravila

mu

zajímavjší, svdnjší ve svém byl kdy spatil v záí nádherné,

krásy.

„Já že se na vás hnvám?" užasl Boleslav. „Nezasloužila jsem jiného za svoje minulé penáblené chování," stála na svém.

na omylu, úpln na omylu," spínal ped ní aby od podezení tak krutého upustila. Ale ona se másti nedala pokraujíc „Netáži se vás, co o jste si myslil od té chvíle, co jsme se nevidli, vím to. Nehledím se vám omluviti, jen objasniti vám chci svoje slova tehdáž pronesená." Nezbývalo mu než ji pokojn vyslechnouti. Zachvla se na celém tle jako náhlou hrzou uchvá„Jste

prosebn

ruce,

mn

cena, než

poala:

173

„Pravil jste, že budete choditi do školy k Vladimírovi' a já se tomu vzpouzela vášnivým výrokem."

Opt se zachvla, opt pervala svou e, zakrývajíc tvá, než konené mu dla: „Mát se vc takto: nic mne nezajímá tak velice a nic mi neleží tak na srdci jako osud nemajetných tíd. Vím od mládí, kdež s Vladimírem asto jsem se setkávala, jak navštvoval Malobory co žák mého otce, že i on otázkami si

tmito

se

zajisté

i

zabýval, mnoho vám známo."

Mlky

že o

nich pemítal a ítal,

což

hlavou pokynul.

„Tšila jsem

se

otázkách budeme

rozešíme mnohou

nemálo

stavši

se chotí jeho, že o

tch

spolen

rozjímati a hloubati a že snad z nich. Bylat jsem k nadji té tím více

oprávnna vidouc, s jakou velkomyslností se byl snažil vyhovti dobroinným touhám hrabnky z Blotýna. Ale kdykoli zaínám hovor o stránkách tch, pokaždé se mi vymkne, pokaždé mne odbude jakousi lichou omluvou; a pec byl ted opt povolán do Vídn, aby o palivých záležitostech tch tam pojednával v kruzích, stanovených je vyíditi. I vy jste slyšel hned první veer svého píchodu, že chystá dležité obsáhlé úvahy, o nichž nikdy se mnou nemluvil. Sudte sám, neniá-li mne boleti tato uzavenost. Což mi tím nepraví, že nejsem hodná seznati jeho náhledy o tchto dležitostech, jelikož bych snad jich nemohla pochopiti, nebo náležit oceniti? myslíte i vy, že jest zbyteno, aby mne uinil svou dvrnicí? že bych nemohla Bože! vždyí jsem ženou, a v niem jemu poraditi? více snad ješt než muži trpí ženy matky tíhou neblahých spoleenských pomr. Oh, mohla bych mu mnoiio povdti, na mnoho jej upozorniti, co snad zraku jeho uniká!"

i

Mj

174

„Není o lom pochyby," odvtil Boleslav po dlouhé zamyšlené pestávce vážn. „Snad ješt víc než vy divím se já, že váš manžel vás neuinil dvrnicí myšlenek svých, spolupracovnici díla, které vám obma k duši pirostlo. Získal by nepopirateln seznávaje vaše náhledy, obzvlášt když vidí, jak štastnou rukou se vám podailo zasáhnouti ve zdejší život spolkový a k jak neoekávanému rozkvtu jste jej pivedla." „Ach, jak zcela jinak by se mi vše bylo podailo," zahoekovala Leonila, zakrývajíc si znovu oi rukama, jejichžto tíhlými i)rsty se jí perlily veliké slzy, „kdybych byl poskytl k nabyla nalezla rádce, kdyby v hlédnutí ony knihy, brožury, úvahy, které vyšly nejen z per odborník, nýbrž ze stedu dlník samých nebo od jejich pátel a pívržencv, teba obsahují návrhy výstední, myšlenky pepjaté, bludné, zásady fanatické, tužby neuskutenitelné. Vždyt pec nade vše nutno a dležito zvdti, jak si tídy ty pedstavují svou budoucnost, na jakých základech si pejí, aby byla založena, neboí jak jste onehdy sám zejm dokázal, jsou pojmy o štstí tak rozmanité, tak rozdílné! Chtla bych vše, vše znáti, co v ohledu tom napsáno: i to závažné i to mén cenné neb dokonce nesmyslné, i v tom snad se skrývá jakési zrnéko povšimnutí hodné. Jak žasnu nad naší inteligencí, že záležitostem tm tak málo vnuje pozornosti, a pec jaké nebezpeí hrozí celému svtu naší vzdlanosti, kdyby nastal náhle a neoekávan, snad jakousi nešíastuou válkou vyvolán, jako ped desítiletím ve Francii, obrat njaký. Jak vám se divím,

mn

nm

mn

vy tak lehkovážn pohlížíte v budoucnost, svou duševní sílu, svoje hmotné prostedky urovnání otázky té." Boleslave,

že

že nevnujete

i

176

„Když

si

toho pejete, zajisté ode dneška tak uiním,"

ubezpeoval. „Ne, takový niti,

slib

nikoli z ochoty

mne netší. Pro vc tak máte uiku kterékoli osob," na nj se hn-

vala.

kdybych ekl, že tak hodlám vyznával se Boleslav s pímostí, jíž se byl stal své nové sesteuici tak milým, „a zdá se mi, že bych vás nepravdou urazil. Mne nezajímají otázky ony jako vás, já jim nepikládám oné dležitosti jako vy, trvám ješt na svém, kdyby krása byla vychovatelkou lidstva, že by ony nesrovnalosti dávno se byly poddaly. Musím se však pizuati, že nevím, jakou cestou by se vy„Lhal bych, Leouilo,

uiniti

pro

vc,"

chování to bráti mlo. Vy jste v ohledu tom dále, vy cesty k cílm svým lépe znáte. Ale což to jsou konen cíle tanou na mysli? Nebží skuten jiné než ty, které o nic jiného než o cesty k nim, proež dovolte, abych se stal nikoli pomocníkem vaším, neb k tomu mi schází váš duch, nýbrž pouze vaším píruím, abych vám sml vše prahnete a eho vám Vladimír poskytto zaopatiti, po nouti opomenul. Dovolte, abych sml s vámi zkoumati, ." s vámi se uiti Boleslavovi selhal hlas. Nemohl dále mluviti poA hnutím. Leonila naú pohlédla tak jasn ze závoje slzavého, dosud její oi kryjícího, jako to slunce, jež práv v té chvíli proniklo vítzn ranními mlhami, zatápjíc její postavu

mn

em

.

.

pi emž srden mu povdla: návrh bez dik a v celém rozsahu jsem pesvdena, že vás výsledek innosti vaší

zlatou záplavou,

„Pijímám jeho, nebot

váš

hojn odmní. Avšak

prosím, abyste byl horlivým ve shá

;

176

spis,

není

musím

po

Mám

toužím.

nichž

Vídn

nutn potebí

jich

Co pozoruhodného v nich najdu, vše to v nich podtrl)nu, a on to k vli udlati, musí se aspo na to musí, musí podívati, nebof obávám se, že na spisy ty velmi malý bral ohled pi pracích svých, ba že si jich snad dokonce nepovšiml, že ani do nich nenahlédl. Ach, vzte konen, že svírá mi srdce obava, že si ted, v okamžiku tak pezávažném, kdy jest povolán, aby ásten rozhodnul nad osudem svého lidu, kde hlas jeho dojde nejen slyšení ale uvážení, ano kde bude v úradách více platiti než kterýi ví pro nepoíná, jak by koli jiný, že si práv ted mohl a ml. Trnouc slyším jej nkdy pronésti, že se nesmí v ohledu tom penáhliti, tím že by se zasadila smrtelná snad mám kivdu se dsiti rána zájmm jeho svenc pochybovati zajisté že mám avšak proto o jsem vás pece prosila, abyste si ho za uitele nezvolil." A Leonila s hlubokým zaštkáním od Boleslava se odvrátivši, zmizela, než nalezl vhodného pro ni slova. je ísti, než Vladimír do

se odebere.

mn ,

Bh

—

nm

.

Nehledl za tících

se

záští

.

.

.

ní jen jeho

a žehravostí

.

zanícený sledovalo

.

.

.

.

zrak:

dvé

oí

tam za kovím

svíjiž

dlouhou chvíli každé jeho i její hnutí. Byl to Vladimír, jenž pivstávaje si ku své práci, již chtl konati s hlavou jasnou, silou svží, rozmarem malichernými denními mrzutostmi ješt nezkaleným, vidl bratrance za churavého se vydávajícího zaboiti k zahrad na tutéž stezku, kamž ped plhodinkou byla rychlým rozi-

leným krokem spchala Leonila.

Tedy pec! Dlaly se mu mžitky ped oima, když od svého psacího stolu u okna povstav, opatrn vykroil domu, aby týmž smrem jako oni se ubíral. Stanul z

177

u místa, odkud pehlížel

loubí,

celé

aniž

byl

spatil, ovšem jej i)íliš znepokojovati nemusilo.

vidn.

Co

Nezastihl

žádné dvrnosti mezi Leonilou a Boleslavem, naopak pozoroval, že se drží mladý muž v úctyplné vzdálenosti, a Leonila že ho žádným zpsobem nepovzbuzuje, aby z mezí nejpísnjší slušnosti vykroil.

Vidl

rukama zoufale si zakrývati tvá; smutkem tak vášnivým vypravuje, Sladkého, co Boleslav poslouchá s úastí tak zejmou. milostného v tom patrn nic nebylo, ale co v tom tedy nemohl

ji

plakati,

slyšeti,

co

mu

se

bylo? Bylaí v tom jakási záhada, a nerozešiv záhady té, do Vídn se ml odebrati? Musí Leonila s ním; poruí Ale což jí nebyl poskytl slibu, aby jednala vždy jí to. voln, neobmezena jeho vlí? Ne, nešlo to, neuposlechla by ho ostatn, kdyby jí nepodal pádného dvodu, pro který aby Leona opustila nebo aby útlé déko provási peje, zejíc ji bylo z istého vzduchu venkovského peneseno než v dusnou atmosféru velkého msta! Nezbývalo tedy spro^titi se Boleslava. Ale jak jak? Vždyt jej byl sám vybídl, aby do zimy zstalo vše pi starém a on byl jeho domácím soudruhem. Dlouho bloudil Vladimír po zahrad, než do pokoje se vrátil s touže otázkou na rtech.

—

.

,

.

XXL Správce papírny ve Višo vících, kteráž ped nedávném dostavna a zízena, zdárn a s velkým ziskem pro pána svého pracovala, pál si míti u milostivé paní slyšení. Bylo mu prý nutno zvdti, jak se rozhodla o podlení byvši

178

chudých školních dítek papírem, deskami, a co ješt jipotebného vyrábl. ného závod jeho pro Leonila, vždy tak pívtivá k osobám v závod jejího manžela zamstnaným, dnes proti zvyku svému déle se správcem si nepohovoila, než toho záležitost ta vyžadovala. Bylat na ní patrná únava chorobná, ehož také správce brzo si povšimnuv snažil se býti ve svém ízení co možná struným a uritým. Dlouho váhal, než si troufal odcházeje míti ješt jednu k milostivé paní prosbu. Nemohl prý odoby se ráila podívati na ukázku lati, aby jí nepožádal,

n

si byl její choí v továrn objednal, sebou do Vidné. Byla to první práce toho druhu továrny jeho péi svené, kteráž dopadla, že mohl býti v každém ohledu na ni brd, proež se s ní ped milostpaní také rád vytasil, tázaje se jí, zda-li by si nepála podobného pro svou korespondenci. Pi tom ji upozornil na zvláštní pekvapení pro pana Braného, vodní to znamení v arších, pedstavující tak zdailým zpsobem papírnu višovickou, že ji bylo nejen na první pohled poznati, nýbrž že poskytovala se svým okolím velmi pkný, skoro umlecký obrázek. Leonila prohlédla papír Vladimírovi urený, obdivujíc se, jak bylo na ní žádáno, vlídnou ochotou vodnímu znaku. To£ se rozumí, že pro svou spotebu také podobný s týmž znakem objednala. Taktéž svolila, když ji správce prosil,

listovního papíru, který

aby

si

jej

vzal

s

aby sml ukázku tu u milostivé paní ponechati, by ji sama panu manželu laskav odevzdala, neboí bylo mu v pisárné prý praveno, že pan továrník není doma, a obával se, aby tam pro nával prací na nj nezapomenuli. Položiv balíek svj skromn na psací stl u okna, vzdálil se s mnohými úklonami, kteréž v pedpokoji opa-

179

tam

koval. Setkal se

vraceje se

patrn

z

totiž

s

nkteré

panem Braným mladším, jenž delší

cesty držel v ruce dosti

objemný a jak dle všeho se podobalo, nikoli lehký vak, který si však nechtl dáti lokajem odníti, aby mu jej donesl do miloitpanina pokoje, kdež žádal, aby byl ohlášen. „Rád bych vdl, jaké obzvláštní vci milostpaní nese, zeje nechce dáti ani na chvíli z ruky," mínil lokaj zvdav ku správci, když byl za Boleslavem dvée salonu opt zavel. „Však na to komorná pijde." „Jste

sama a budete ješt

vás nikdo ze služebnictva

chvíli

sama?

nebo snad nenadálá

chvatn Boleslav Leonilu oslovil ohlížeje jako by se bál vyzvdaských za nimi uší.

se

Nepekvapí návštva?" po

dveích,

„Kde jste byl, Boleslave? Odjel jste, nepovdv nám kam, a celý týden o vás nevíme!" vyítala mu Leonila místo odpovdi na jeho dotaz živ. „Rychle mi odpovzte na otázku mou, pak odpovím ze všeho zárove se zodpovídám." „Nuže, mžete smle mluviti, máte-li nco na srdci. nevejde, dokud nezazvoním, Ze služebnictva nikdo ke a návštva mi bývá opovídána také zazvonním; nemáí právo bez opovzení sem vejíti než Vladimír, a práv jsem

já,

pi emž

mn

slyšela, že jest vzdálen."

„A se tak

lovka,

co to bylo za

všeten

s

lokajem

aby se dopátral, co

z

nho

po

jenž vás ted opustil? Ohlédl mém vaku. Snad se vrátí,

v\jmu?"

„Nevrátí se. Byl to správce višovické papírny, a když vás jeho pítomnost zde tak zajímá, ba znepokojuje, tedy vzte, že si tu byl pouze pro pochvalu za tento mistrovský kus."

180

A

Leonila vstávajíc vzala ze složek papíru na psacím arch, a držíc jej chvíli proti svtlu, ukázala Boleslavovi na znak v jeho stedu. stole svrchní

„Skuten

roztomilé,"

pisvdil

jí

roztržit,

naež

dodal: „Odjel jsem, abych mohl co nejdokonaleji dostáti slovu

vám danému." „A ejhle!"

smála se Leonila,

jste odjel, abyste slovu

tomu

„já

se

domnívala,

že

dostáti nemusil."

„Leonilo, jaká to dminka? Tak smýšlíte o mn?" zasmušil se mladý muž. „Nebudte sentimentálním, Boleslave; to víte, že mám

dve

mám nejvšecku píinu nedvovati tam, kde k lepší právo; nedivte se tedy pochybnosti mé a zahanbte mne dkazem nejstkvlejším, jak mylné byly moje o vás pojmy. Kam jste to odjel a pro? Rychle tedy, rychle!" „Vydal jsem se do Lipska, kdež bylo první mou starostí koupiti si tento vak, jehož podšívku jsem rozpáral, abych vy nejvíce bažíte." ji vyplnil vším tím, po

em

em

„Po to

já nejvíce bažím?"

podivila se Leonila.

„Co

asi jest?"

„Jak trpce

jí

se

mžete

vyítal.

zapomtlivé.

i

tak tázati po naší poslední

rozmluv?"

mn

vru srdce velmi Pedpokládáte ve jste vy zapomnla, neb zapomenouti chcete,

em

tehdáž z rána v loubí vinném pi prvních paprscích slunce mezi námi jednáno? Byl bych velmi neštasten, Leonilo. kdyby tomu tak bylo, neb nejen na nebi, i v srdci slunce to nadje a radosti, že mém vycházelo slunce vám mohu snad pec konen více býti, než jsem vám byl dosud, že mne pijmete a od té chvíle vždy považovati budete za nejvrnjšího sluhu svého, jenž nechce znáti

o

—

181

svtjšího úkolu, než každému pání vašemu vyhovti, nepodaí-li se mu je uhodnouti, než jcíté jste je vykla." Leonila na nj patila s nmým, avšak netajeným pohnutím. Nepochybovala, že slova ta jsou rovnž tak vele a upímn mínna jak vyslovena.

„Nesu vám spisy mnohé mezi nimi pro

o otázce sociální, u nás celý

svt zapovzené,

z

zapovzené, nichž se mi

pec poštstilo dobýti jakýsi exemplá, abyste poznala nejkrajnjší náhledy tch, kteíž jako vy chtjí pomoci, hojiti. Kéž by tak hodlali initi rukou vaší nezištnou a šlechetnou Ale nevíra, nevím Nuže, vždyt budete ísti a sama souditi. Sfastn se mi podailo pes hranice s nimi se dostati. Vak byl sice prohledán, ale ml jsem vše v tak dobe zaízeno, že ušlo pozornosti, co pode dnem se i

!

.

.

.

nm

skrývalo."

A zem

Boleslav

položil

postavil, vedle sebe

„Vy

svj vak, který byl vcházeje na na sedadlo.

na vc, jež mohla míti pro vás nemilých následk, a vru nevím, kterak se vám mám za pátelskou službu tu podkovati," chvjícím se hlasem Leonila mu pravila. jste se odvážil

velmi

„Vy mluvíte o odmn, Leonilo? Opakuji, že nevíra, kterak se mám já odmniti vám, že život chcete prozáiti novým svtlem, že mu chcete vytknouti význam vám ponkud milý," odtušil nemén dojat než ona. „Ale rychle, rychle, stále se obávám, abychom nebyli vyrušeni; podívejte se na poklady, které se mi podailo pro vás dobýti." A Boleslav vyrovnal na stl ped ni stoh brožurek, v obálkách všech barev, z nichž nkteré dráždily oko vazbou kiklav krvavou. Bylyí to nejvýstednjší plody onoho

mj

182

oboru literatury, vyzývající k odboji brannému, pevratu každého ádu, ponvadž prý vše na základech nespravedlivých zbudováno, a ke krvavé odvet tch, kteí jsou hlavními jeho sloupy. Leonila dychtiv sáhla po knihách, jednu po druhé podával ta jí tichým deskách.

které

jí

hlasem

Boleslav titul

na

Najednou sebou oba trhli. Stejn horliv zabráni v pehlídku svou, nebyli si povšimli, že se za nimi dvée voln otevely, jisti jsouce, že nikdo ze služebnictva nebude si peslechli liší kroky

troufati vejíti,

mené a zpozorovali Vladimíra

mkkými

koberci

když již jednoho na druhého teprve,

tlu-

nkolik

vtein s jízlivým úsmvem s pohlížel. Polekána upustila Leonila knihu, již práv byla otevela, aniž Boleslav se pohnul, aby ji zdvihl. Uinil tak na jeho míst Vladimír, podávaje jí knihu s ironickou úklonou.

„Prosím za odpuštní, že vytrhuji," pln sršícího porozpaité mlení. „Ale slyše v prjezde od spi'ávce višovického, že se vrátil bratránek z cesty, nemohl jsem odolati, abych jej ihned nepozdravil, tázaje se, kterak £e bavil na výletu tom, pro njž tak náhle se odhodlal. Le nechám si otázku tu na podruhé, nebudu ted déle rušiti. Vidím, že pekážím. Jen když jsem jej zahlédl zdravého a v dobré míe."

smchu perval

„Nerušíš nás, Vladimíre, dokonce nás nerušíš," zdržos planoucími tváemi; „naopak jsem ráda, mohu ukázati a pi tom povdti již te, co bych ti

vala jej Leonila že

ti

byla ukázala a

povdla

za

nkolik

„Jsem velmi zvdav, jakou sliti,"

bodav

prohodil.

to

dní."

zpovdí mne ráíš obmy-

183 „Prosila jsem Boleslava kdysi, by mi zaopatil knih>, které seznati zdálo se mi nutné," jala se Leonila kvapné a zmaten vypravovati. „Byl tak ochoten, že se pro

mn

vydal až do Lipska chtje eho jsem si poznati žádala.

n

podati

Jsout

o tom, co se vžilo nejen do srdce

trest to

všeho

spisy

mého, nýbrž

toho,

jednající

do srdce Odpust, jsem dnes jaksi nervosní, podívej se sám, jakou lekturu jsem ti chystala, až bych byla mezi knihami tmi výbér uinila. Vele si peji, abys veškeré ty náhledy poznal a uvážil, než na vyšším míst náhledy a úvahy svoje sám proneseš." Vladimír mnil barvy slyše ji s takovou uritostí se zmiovati o jeho úvahách. Zarazilot jej, že si troufala, k emu dosud se neodvážila, totiž dotknouti se jich zpíma, i ba pisvojiti si o nich nejen úsudek, nýbrž na jakýsi vliv. Již to tu bylo, elio se byl vždy obával, pro co se ji vyhýbal získav jí Boleslava za spoleníka, aby myšlenky její od nich odtrhl a jinam obrátil. Ó nemýlil se tedy pec Chtje se vyhnouti i tenkráte tuše, jak ji zamstnávají! jako vždy jindy pímé na její vyzvání odpovdi, uinil k pání jejímu a vzal nkolik knih po sob do ruky rozevíraje je s velkopanským posukem, avšak odhodil jednu po druhé jako by se byl žhavého železa dotknul. „Dobe, dobe," kývl konen hlavou po dlouhé nepíjemné pestávce, kdež patrn po odpovdi pimené se rozmýšlel, „tším se ovšem na zábavu tebou tak laskav dobrý bratranec ti podal mi pipravenou, k emuž s takovou pátelskou pro nás oba ochotou ruky pomocné. Avšak za jednu vc prosím, a to velmi urit, tak urit, jako jsem t ješt za nic neprosil, co ráíš pod krovem i

tvého.

n

mj

mým

sídleti."

184

„Mluv a bud pesvden, že se stane zajisté vše k pání ubezpeovala jej Leonila štastna, že její prosby Oekávala najisto, že se bude vymlouvati, zcela neodmítl. tvému,"

že již je v práci své píliš pokroilý, aby seznámení se s knihami tmi mohlo míti pro nj jakýsi užitek, neb dokonce tvrd, že práci již naped do Vídn

pedstíraje,

zaslal.

„Žádám si, abys tyto knihy žádným zpsobem zde ve psacím stole svém neponechávala," uroval jí s pohledem od ní odvráceným, hlasem podivn zmnným, sípavým, z nhož ona, tušíc vždy, co asi v jeho nitru se dje, lépe než z kteréhokoli jiného znaku poznávala, jak velice jest v mysli své rozechvn a rozilen. „Odnese si je Boleslav opt ve vaku tom do svého pokoje, kdež jej pak opatrn stežiti bude, aby nikdo ze služebnictva netušil, co si v chová. Ano dlužno nad obsahem jeho pivezl a co v petrolejnickým velmi peliv bdíti, aby žádné cizí oko zvdav do jeho hloubek nenahlédlo. Bude bratranec mj tak laskav, že ti ony knihy, kterých si budeš páti, vždy po

nm

nm

svazcích

pinese a zas odnese.

doufám, že bude bedlivjší tebe; záležitosti píliš zlehka.

že nejsou

Podobá

všichni lidé z našeho

Stanovuji

vy se

dámy

mi

totiž

vše

to,

jelikož

berete podobné

po njaký as,

nejbližšího okolí tak spo-

a nám oddáni, jak by býti mli, a zvdavý pohled nkteré komorné neb panské do tvého šuplete mohl by nám zpsobiti velmi nemilé prtahy úední. Nehnvej se, Boleslave, na mne, že si hraji dnes výjimen na kantora, ale jak se ted vci mají, kdež rostou spolky socialistické jako houby po dešti, znepokojujíce orgány, jimž jest sveno bdíti nad veejným bezpeím, a kdež se neustále pátrá po jejich úastnících tajn sice, ale s tím vtší písností, lehliví

185

obzvlášt v místech,

kdež

nahromadéiio

tolik

v

není

dlnictva a napomenutí moje zajisté nikterakž neodvodnné neb dokonce plané." „Ubezpeuji t, že i bez tvé domluvy bjl bych kniliy

holavé látky jako

tudíž

k

ty

mne

Orlovicích,

sob

vzal a jako majetek

tak

nedojalo,

jakési pro tebe

než

i

kdyby

svj u sebe

choval. Nic by

mly

k vli nim nepíjemnosti,"

povstati

pro tvou choí sliboval Boleslav, rovnž jako Leonila podivn dojat zpsobem neklidným, jímž si Vladimír poínal. „Spoléhám na to," opakoval tento znova drazn. „Knihy ty musí nevyluiutclué zstati u tebe a tvým maTed však neclime toho již konen. Slyšel jsem jetkem od správce také, že byl tak smlý, tebe, Leonilo, uiniti strážkyní jakési ukázky listovního papíru, který jsem si u nho objednal. Chtje ted letmo v pokoji svém cosi si zaznamenati, pišel jsem na to. žo celá dosavadní má zásoba vyerpána. Kde máš klenot pro mne ti svený? Nenamáhej se, již jej vidím. Nevolej nikoho, prosím, odnesu si jej odsud sám. Odpuste, že se vzdávám tak kvapn spolenosti vaší nad jiné mi píjemné. Jest mi neodkladn nkolik dopis vlastnorun napsati. MKs pec vždy dobe, Boleslave, že se ti do obciiodu nechtlo; ukládá lovku více než který jiný obor povinností neodbytných." A pokynuv hlavou, se svým nejobojetnjšíni úsmvem, v nmž se byl stal v poslední dob pravým virtuosem, opustil Vladimír pokoj, odnášeje si sám stoh složek listovního papíru, jehož ml, jak tvrdil, neodkladn potebí, znova se brán Lconile, která chtla povolati k tomu úkolu .

.

.

lokaje.

Když ohlas krok jeho pestal na chodb liati, K.

nastalo dlouhé, SVTLÁ: Miláek

lidu 9V
se rozlé-

trapné ticho v salonu Leonilin. l3

Ni

186

mlada pauí,

dje

ni

muž

mladý

nebyli

s

to

si

zapíti,

že

kromobyejného, mohutného,

ve Vladimírovi cosi

se

hlu-

bokého, co byli nejspíše vyvolali onmi knihami, z ehož oba netušili nic dobrého pro zájmy svoje, Obzvlášt Leonila uhodla ve zejmém pobouení jeho mysli hnv krutý, že se odvážila zpsobem tak rozhodným vmísiti se v záležitost, kterouž považoval pouze za svou, v níž chtl ziistati každým jiným, jak ji byl tolikrát dal na srozumnou, pedevším však vlivem jejím neobmezen, aby si mohl snad pi zdaru jejím íci: „Ejhle! tot zcela dílo moje."

Ale mlo se dílem tím skuten cosi zdaiti a nikoli zmaiti .? Leonila si pejela náhle rukou pes elo ubledlé, všecka krev se jí hrnula pi myšlence té, již si dnes ponejprv urit a dsledn domysliti troufala, neobávajíc se jako jindy, že se tím zpsobem nepromíjitelným na manželu prohešuje, k srdci, jež se poalo rozvinovati jakousi nenaznaitelnou pedtuchou, kteráž se jala vše kolem ní zastírati stínem temným, hrozivým, „Ano, odneste si svj vak," náhle Leonila proralu\ila k Boleslavovi, úzkostliv ji pozorujícímu, „a ukryjte jej k výstraze svého bratrance co nejopatrnji. Vak odneste," dodala poád více a více zmatena, „ale knihy ... ty zde spíše

.

.

zstavíte,"

„eho svj

mn

po tom, co jsme VladiNení ani možná, abyste návrh do opravdy mínila," vzpouzel se jí Boleslav nemálo tak

mírovi

si

to

svat

na

žádáte

slíbili?

podiven.

„Neobmeškejte proti

nmu

se

se vztyila,

zbyteným okolkováním,"

velitelsky

„Vzte, že nikdy nepipustím, aby

187

knihy

t)

pišly do vašeho pokoje.

Pro? vám

ted vyjevili

nemohu, ó kéž by nikdy nenastal okamžik, kde byste toho uhodl. slibech,

m

Považujte za nespolehlivou, nestálou ve svých lživou, za vše, co chcete, jen když mi vyhovíte.

Rychle,

rychle,

dejte

si

pec

íci,

zapísahám

vás, .abyste

mi uinil po vli!" „Nuže, staniž se tak," Boleslav konen jí povolil, vida její hrozné rozechvní, jež umírniti a utišiti uznával chvíli za nejpednjší svou povinnost. „Ale vezte, stávám dnes po prvé v život svém vrolomným." „Neobtžujete vyznáním svým nikterakž moje svdomí," ubezpeovala jej trpce pomáhajíc mu knihy po stole rozložené horenatým spchem shledávati. „Zde ty, které jsou mén závažné a kompromitující, skryjte tam v mé schránce na noty, každou brožurku vložte do jednoho ze sešit nejspodnji ležících. Klíc stáhnte a položte jej tam do té pihrádky. A tu ony v tch žhavorudých obálkách, kteréž poctil Vladimír, upíraje na svoje nejrozlícenéjší pohledy, názvem petrolej nické', svážeme zde do tchto tak ozdobn vyšívaných desk, kdež jich zajisté nikdo hledati nebude, a kresby z nich odstrate. Ach jaké to štstí! kryjí desky práv titulní listy, jako bych je byla pro úkol ten schváln zhotovila. Nikde nic podezelého neouhá, ovšem pouze jen na první pohled a pro toho, kdo se nedostane hloubji. Nutno se postarati, aby tak se nestalo Jak jste loudavý, Boleslave, pospšte si pec! as kvapí, každou chvíli nás mže opt pekvapiti jakási nepedvídaná náhoda. Tak, ted desky zase zavažte a to hodn pevn. Vytáhnte zde to šuple na levo, mám v svou korespondenci. Ví to komorná moje a pohlíží sem jako na njakou svatyni, jí nepístupnou. Vyndejte všecky ty balíky dopis. Položíme

v této že se

n

,

.

nm

.

.

188

Dube

desky až na samé dno a pak je jimi zas pokryjeme. tak.

Jsme hotovi." „Kéž by Vladimír nikdy

slušnosti,"

vzdychl

si

Boleslav.

nedozvdl o „Domnívám se,

se

nepo-

naší

že by

nám

nikdy neodpustil." „Nejen že by nám jí nikdy neodpustil, ale mstil by zachvla se Leonila, plaše se nám obma neuprositeln," na dvée se ohlédnuvši, jako by se byla obávala, zdali opt neslyšán nevešel, aby se pesvdil, kterak si váží chot i bratranec jeho vle. „Ale ted jdte! Jet nejvyšší as,

J4

abyste šel."

XXII. Vladimír se dal pro

obd

u choti své omluviti za pí-

inou jakéhosi náhlého, nepedvídaného ízení v nkterém ze svých závod za mstem ležících, pi emž dodal sloužící, že tím více se tší na spolenost milostpaninu pi veei.

Pes

lichotivý tento vzkaz

veee

obávala se Leonila,

že

to

píjemná. Strávilat za fiíiuou tou celé odpldne v úzkostlivém oekávání, jako by nad ní se kupila ))Oulivá mrana, z nichž hrozí blesk každou chvíli nebude

píliš

se vyítiti a sjeti.

Koho

stání ani pokoje.

Pecházela

si

vyhlídne za s

obí? Nemla

místa na místo. V

nikde

nkterém

okamžiku se jí zdálo vše tak nepovdomé kolem ní, jako by sem byla práv zavítala. Což zde nebyla skuten dosud cizinkou?

Konen

se uchýlila k

výkiky radostnými. tak postrašenou,

malému Leonovi, jenž

Pitulila

dítc

pevn

jako by se byla dsila,

k

uvítal

ji

prsm

s

tváí

že kdosi zamýšlí

189 je vyrvati, a bocb, jako by byl mobl tušiti, co v ni se dje, obtoil malé svoje i-uky pevn okolo jejílio krku, pokrývaje bledou její tvá stem polibk. „Vid, že jsem tvým," šeptalo dít, „že nejsem tatín-

jí

kovým?" Neodpovdla,

jen cblácboliv tváe dítte hladíc. Byla pála, aby byl Leon Vladimíra miloval, ale dít, které se k nmu mlo v prvních okamžicích s takovou zvláštní píchylností, jaksi v ohledu tom schladlo. a skoro se zdálo, pechází onen odporný k nmu cit, jenž matku že na z jeho domu vyštval pud ji zamleti mu narození jeho. Jen na domluvu Leonilinu nechával se od Vladimíra bráti na klín, hejkati a líhati. Když jej potkával bez jejího prvodu v zahrad, kde mohl. plaše se mu vyhýbal, ba asto dost v plném trysku ped ním utíkal. Povšiml si toho ovšem Vladimír a nemálo jej pokoovalo, že každý úsmv vlastního dítte dkuje teprve rozkazu Leonilinu. Byl však píliš hrdým, aby byl dal na sob znáti, kterak jej to dojímá; ale poal také k dítti chladnouti, poád mén a mén o dbáti, a nkdy minul celý zeptal. týden, aniž se po Leonila nevdla, má-Ii se nad tím rmoutiti nebo tšiti, že hoch nedbaje o otce, jenž se byl mkkostí u nho zcela neobvyklou o jeho lásku ucházel, lne stále jen k ní, dnes však se z toho do opravdy zaradovala, a položivši hlavu svou na hlavu dítte zašeptala s proudícími slzami: „Kéž bys mi ponechal na vždy srdce svoje, aby ti je otráviti nemohl, jak si více a více otravuje srdce vlastní." Sloužící oznamuje, že pan doktor Sntivec se zve jako host k dnešní veei, vytrhl ji z dumání. Leonila uvítala zprávu tu s opravdivou vdností, skoro jako poselství

by

si

n

n

nm

190

nebe samého. Nemohla si ani pedstaviti Vladimíra mezi sebou a Boleslavem, stále si pipomínajíc, s jakou to tváí je byl opustil. Doufala, že ped doktorem skryje svj špatný rozmar, nepodailo-li se mu dosud se sebe jej stásti, vda, že by tento píštího dne o jiném nemluvil, vybízeje každého, s nímž by se setkal, aby pec pemýšlel, co asi jej zavinilo. Dobe byla uhodla. Vladimír vcházeje s bouí na ele do jídelny a spativ doktora, nutil se do dobré míry, což se mu tak stkvle podailo, že za nedlouho pekypoval vtipem, ímž nakazil nejen doktora, který dnes také jaksi vážn a slavnostn ped sebe hledl, nýbrž i zamlklého Boleslava, jenž zapomínaje konen na svou vrolomnost, v ra}sli své si vyítal, poal také žertovnými již trpce anekdotami ze svých cest se tpytiti. Jediná Leonila nenutila se do petváky, zstala tichou, zasmušilou, zkoumajíc obas pohledem nesmlým, avšak z

nm

zpytávým manželv úsmv. dávala,

neuspokojovala

povdomo,

že

se

v

shleNelíbilo se jí, co v jeho veselost, pedobe jí bylo cosi zcela jiného ozývá než ilý, dosud kypí ono jitení že v

jí

nm

nm

vínem rozpoutaný duch, nad jejím odbojem, jenž, jak s hlubokým povzdechem sama sob pravila, se ukáže asi již v nejblíže píštích dnech zcela marným a planým. Zvstovalyí ji ony dv hluboké na ele jeho vrásky, které se nevyrovnaly ani pi nejbujnjším smíchu jeho, že te mén než kdy jindy jest v nálad takové, aby se dal nkým pemluviti k tomu, co s jeho úmysly úpln se neshodovalo, nejmén však asi k tomu, aby se vzdal smru vyznaeného pi pracích svých, aby zaboil na cestu širší a volnjší, než po které byl za dobré uznal dosud se ubírati, pede vším však nikoli aby ml nejen prospch nkterých nýbrž prospch všech stejn na zeteli.

191

zejména však tch, kteí Imutlivou

jej

jménem miláka

oznaovali

s

dvrou

tak po-

svého.

Pes roztržitost svou konen zpozorovala, že se stává doktor Sntivec poád pohyblivjším v pímém odporu se zamyšlenou tváí, s níž byl ke stolu zasednul. Všímajíc si ho bysteji shledávala na ješt více nápadného. Podobalo se jí, že domnívaje se, že ni ona tá Boleslav na nj nehledí, dlá na Vladimíra jisté posuííky, v nichž jiný se nemohl skrývati úmysl, než aby jeho zrak k sob pipoutal, ano, nkolikráte se jí zdálo, jako by se snažil pohnouti by pod jakousi záminkou povstal a s ním jej k tomu, k oknu poodešel, kdež by mu cosi tajného pošeptal, nebo jakousi vc na zapenou ukázal. Ale Vladimír to bud nevidl, neb snad i vidti nechtl; pohlédl a obrátil se bud náhodou i úmysln vždy práv v opanou stranu té, kamž doktor usiloval, aby jeho zrak vábil, nad ímž tento nemohl pokaždé zcela potlaiti svou netrplivost. Stupovala se v té míe, že i Boleslav konen na doktora s úžasem pohlížeti se jal patrn v duchu se táže, provozuje-li s Vladimírem jakousi díve mezi nimi umluvenou hru, neb jedná-li se doktorovi skuten o cosi podstatného, co ped ostatními vyknouti nechce, a emu Vladimír stále rozumti se zdráhá. Ale znenáhla obrátila se pozornost jeho jinam. Ozýval se totiž z pedpokoje do salonu jakýsi neobvyklý šum, jenž docházel u Vladimíra tak málo povšimnutí jako tajemné posuky doktorovy. Tím napjatji však naslouchala Leonila. Nelišil se šramot vedlejší, a tvá i ruce doktorovy stávaly se poád pohyblivjšími, výmluvnjšími. Konené proniklo do salonu nkolik nesrozumitelných, ale oste, ba hrozebn pronesených vt, naež doktor sklopiv

nm

192 lilavu beznadjn ruce nad pi-sonia skížil, jako by byl chtl íci: „Jsem nevinen. Dalf jsem si všemožnou práci, abych co se díti bude, pedešel, avšak jakáž pomoc, když ti, kdož slyšeti a vidti mli, hluchými a nevidom3'nii zstali."

Leonila

se

konen pekvapen

venku dje,

zdvihla tážíc se,

co

mezi služebnictvem vypukl snad spor o njakou v pokoji nedopitou láhev vína nebo nevyprázdnnou mísu desertu, a již se chtla ke dveím pikdyž ji Vladimír pedešel hodlaje, jak pravil, sám blížiti, udliti služebnictvu dtku pro chování tak zvláštní a nese to

zda- li

pimené. Sntivec také vyskoil, snaže se jej nadarmo zdržeti. „Zstate!" volal. „Není to hádka mezi služebnictvem se venku jedná. Jest to zcela nco Mohu vám zde íci, jiného. Ml jsem to celý veer na jazyku ekaje, až mi poskytnete píležitosti to vysloviti. Nechtl jsem vpadnouti

o

dvemi

do

domu

a vás polekati."

Než Vladimír jako by slov tch neslyšel; rychle kvapil ke dveím. „Co že se venku dje? ím jste nás nechtl polekati?" doléhala Leonila na doktora.

„Ped

vámi,

dámou

tak

nžných iv,

to

pece íci

ne-

mohu," bránil se doktor. „Chtl jsem to povdti vašemu manželu stranou, jinak bych tak byl uinil již dávno." „Prosím vás snažn, abyste na moje ivy pražádného ohledu nebral," žádala jej Leonila. „Chci vdti, co zamlujete, nechí to jest cokoli." „Ne, není to možná," stál doktor na svém. „Slibuji vám, že se nedám niím ohromiti, že si zachovám celou rovnováhu duševní. Rcete, vypukl v nkterém závod Vladimírov požár? Nebo pišli jeho dlníci nkde

193

k úrazu? Ci uprcbl snad kdosi z jeho zrízeuc se

zuanou

sumou penz?" Doktor zamáchl netrpliv rukou, jako by cbtl íci: „To vše u pirovnání s tím, co vím, jsou samé malikosti, pro nž bych se nebyl \rii sem namáhal." „Osvdéte tedy, milostivá paní, svou hrdinnost," konen se rozhodl, aby s novinou svou pec udlal jakýs takýs efekt, když mu ten hlavní u Vladimíra patrn zamýšlený ušel, „a rate mne vyslechnouti beze mdloby a keí v takových pípadech u dam obligátních. Došla zdejší trestní úad denunciace, že sem byla dopravena zásilka knih veskrz zapovzených, z nichž prý jsou mnohé obsahu nad míru nebezpeného, pevratného."

Zdšen

se setkaly zraky Leoniliny a Boleslavovy. „Vím, že na tom nic nebude, že se u vás nic nenajde, ale taková prohlídka úadní mívá pece vždy nco nepíjemného do sebe, obzvlášt ted, kde se chystá váš manžel do Vídn; proež jsem chtl Vladimíra na ni pipraviti. A abyste vidli, že jsem v každém ohlodu vaším pítelem, vymámil jsem na soudním adjunktu, jenž mi vc tu pod peetí nejhlubšího tajemství svil, onen anonymní dopis, jenž došel dnes sudího, práv když k obdu sedal, jsa mu odevzdán onou napolo slepou, pihlouplou žebráckou, které poskytuje ve svém dom písteší. Neznala pána, který jí dopis v prjezde domu, na který také se nepamatovala, Snad poznáte vy, kdo s hojnou almužnou do ruky stril. za ním vzí, a mžete se píznivci tomu náležit podkovati."

A doktor vytáhl z náprsní kapsy složený papír, který podal Leonile. Zprudka mu jej z ruky vzavši piblížila jej k lamp ped ní stojící.

194 Boleslav vyskoil, aby také do dopisn nahlédl, a zdšen zraky jeho s oima Leonilinýma. nebylo možná, že to, co spatili, bylo pravdou

opt Ne,

setkaly

se

.

Objevilot se totiž v list proti svtlu

petvoenou

a schváln

nejistou rukou,

.

.

drženém patrn nejasným

bledým,

inkoustem psaném, s neobyejnou ostrostí veliké vodní znamení jim obma od rána dobe povdomé .

.

.

nco

Ale snad se pece mýlili, snad pedstavovalo

A

ji-

oba se stejným úsilím ného, než co se jim vnucovalo. o to se pokoušeli vidti v przraném obrázku jiného, než co pedstavoval, pec konen si v tajnosti srdcí svých zoufale vyznati musili, že jest to papírna višovická a že,., ty zstali ohromeni nejsouce s to^ aby domyslili . .

Mj

,

Ale ne, ne! nebyl, nemohl on sám býti Vladimír pisatelem zrádného listu toho! Snad byl nkterý ze zízenc nebo pracovník továrny ze mstivosti každý ádky ty nartal ... ale nemožný pípad takový z nich vdl, jaké se tam vyrábí zboží, a zajisté by nebyl Bože, tedy on

,

.

,

,

,

,

.

zvolil

nich tam

o nichž

jiných

s

který se neprodával, tudíž v obhu nebyl, a tedy ihned prozradil ... a ostatn, kdo

n

zaslal

ml

tušení o knihách Boleslavem pinesených,

nikým nemluvil, kteréž byl v Lipsku bez pomoci

zabalil

a

pes

hranice

penesl, jichž

nebyl nikdo

krom

Leonily a „jeho". Žel, že nemohlo býti po krátkém jen váhání pochybnosti, kdo list soudu a také se ve svém podezeni neklamali.

jiný zoil

pro

.

by se byl

jímž z

papír,

.

—

s

opomenula zmíniti se manželovi o posprávcov, a on odcházeje od ní, hoe vztekem, pevným již pedsevzetím palivé odvety za zbujnictví,

v

dom

Bylat Leonila

zornosti

jeho proti

osob

jeho se vzmáhající, nebyl

si

toho

195

povšiml uchopiv se rukou keovitou archu, jenž se mu zdál zcela obyejným, aby vykonal skutek ošemetný, jímž se stal

hodným udavae šlapal

slouti

ve

manželem lidy z Blotýna. Ponížil se za dom, na vlastní své krvi, aby za-

vlastním

vznikající

sím

vzpoury

i)roii

jeho

autorit,

ale

pedevším, aby se sprostil domnlélio soka. Véda, že bude bratranec obtžován nemilými výslechy, týrán nepíjemnostmi v takových pípadech nevyhnutelnými, že snad mu bude se podvoliti i vazb vyšetovací, mohl ovšem klidn do Vídn odjeti a tam dokonati bez vyrušení šlechetné dílo svoje: pispti totiž dle možnosti k tomu, aby vše zstalo ve starých kolejích a dlnictvo nenalezlo opory u vlády proti svým chlebodárcm. Usoudil pánm tm v zájmu veejného pokoje, aby nadál zstávali neobmezenými jeho pány, diktujíce si vždy jen sami zákony, podle nichž se jim zalíbí jednati,

podanými dkazy,

že tyto

pi emž

tídy spoleenské

tvrdil

obratn

sprostiti

okov

tuhého poslušenství jest tolik, jako stanoviti novou moc v stát, moc to bezuzdnou, žádný zákon neuznávající krom libovle vlastní, a tím otevíti anarchii tuhé

do

práce,

koán

vrata.

tak i Leonila i Boleslav dlouho na osudný list zírají, že pi tom patrn více a více blednou a trnou, že tak zkamenlí mlí pemítajíce asi, v kom hledati nepítele tak urputného, tak potmšilého; nedivil se, že se udeil Boleslav konen jako šílený v elo, mu byla slíbila, že zstane pi zvsti jeho a že Leonila, klidnou a pevnou, se zaúpním srdcerývajícím zpt na odpoívadlo klesla, smáknuvši osudný dopis tak vášniv ve své ruce, jako by jej byla mohla takto nejen zniiti, nýbrž vymazati z pamti své, z pamti všech, komuž pišel na oi. Nedivil se doktor Sntivec, že

a

i

196

V tom

otevely

se

dvée, v uich

se to zamihlo

jako

úedníkem, který odmen pozdravil, zaež mu nebylo nikým jiným dkováno než doktorem Sntivcem „Má se v mém dom následkem písemní denunciace konati úední prohlídka po knihách zapovzených obsahu nebezpeného," obrátil se Vladimír majestátn k bratranci a choti. „Nelze mi tomu se brániti, aby pan komisa nekonal svou povinnost. Ale snad dostaí pítomnost má lesk zbraní, a Vladimír vešel provázen jsa

v záležitosti té, a ostatní se

odmlouval

„Nikoli,"

mohou

vzdáliti?**

mu komisa,

„nikdo

z

pítomných

rovnž tak nesmí dm, zaež jsem uinil ihned pi píchodu svém domovníka zodpovdným." „Na tak uritý projev vle vaší nemám ovšem již co pokoje toho nikdo opustiti

ted

z

vzdáliti

se

nesmí,

namítati," pokril Vladimír zlehka ramenoma. se zcela dle

„Zanu

„Zachovejte

naízení vám daného. Kde chcete zapoíti?" zde, abych nemusil milostivou paní ješt jednou

vyrušiti."

„Snad nebudete chtíti zprudka zvolal Boleslav.

komisa.

hledati tedy

nenajdu.

i

Rate

A komisa

se

musím

dámy?"

býti tak negalantním,"

zostra odpomi uloženo hledati všude a budu tam, kde jsem naped pesvden, že nieho

že

„Lituji,

vdl

pokoj

prohledávati

„Jest

dovoliti."

zdvoile se ukloniv k jejímu psacímu stolu.

domácí

paní

piblížil

Jediným skokem byla Leonila u nho, chtíc se patrn poínání jeho vzpouzeti. Ale komisa se tváil, jako by šuplíkm. toho nepozoroval, a šetrn si žádal klíe i;

197

„Nemám jich po ruce,' zajíkala se Leonila. jsem je pohodila. Nevím, zdali je naleznu." „Nerate

A

vytáhnuv

šuplík

eho

odvtil komisa, „raámt,

se namáhati,"

pi sob."

mi potebí,

ze

„Kamsi

kapsy

z

otevírati.

Leonilc

se

pouzdro

Podailo

vydral

z

prs

s

mu

se

paklíi jal hued.

se

jeden

to

vzdech

podobající se taje-

nému výkiku. Vladimír

ji

že tak iní, a

pemil

pece

podezivým pohledem

cítila

Nevdla,

tíhu pohledu toho.

Komisa povytáhnnv opatrn šuple vidl ped sebou samé balíky pestrého hladkého papíru rozliné velikosti, ozdobn svázané, jemnou vni vydychující, dle ehož poznal, že zde Leonila uschovává svou korespondenci.

žádný

balík tch,

sem

Nerozvázal nad-

tam nkterý z nich Nebylo tam jiného, samé, samé dopisy.

z

zdvihl. Již

chtl šuple opt zavíti,

se zalesknouti.

dáni, ale

jen

Chvíli

konené

váhal,

odstranil

tu zahlédl

cosi mezi nimi

má-Ii se dáti znova do

pec opt nkolik balík,

lile-

aby

se podíval, co se to mezi nimi zatpytilo. dosti

objemné desky.

vštil zlatý nápis na

Znova komisa

obyejn bohat

Byly

v

nich

Vytáhl ze stolu uloženy kresby, jak

vazb. se rozmýšlel,

hledly

na

desky ne-

ozdobn vyšívané tak nevinn, tak bezkonen se pece rozhodl a rozvázal hedvábné a

úhonné, ale na nich stužky.

Zase sebou Leonila pohnula, jako by jeho poínání opíti se chtla, což konen uinila odhodlan desky z ruky mu berouc. i

198

jen

k

„Vždyí to není kniha, pane komisai, vidíte, že to jsou desky urené pro kresliny a podobné vci," pravila

nmu

hlasem, jemuž nadarmo se snažila dodati pevnosti. za tou píinou nebude na tom záležeti, si desky ty prohlédnu."

„A práv jest-li

„Chovám tisknouc je

v nich

nkteré památky,"

stála

na svém

pevn k sob.

„Budu s nimi velmi opatrn nakládati, neporaším ve vzácné té sbírce zajisté nieho." „Ale já nechci, aby se památek tch nad jiné mi drahých a posvátných dotknula cizí ruka, cizí pohled," Leonila stále se bránila, pi emž Vladimírovo elo poád hrozebnji se zatemovalo; avšak sto blesk mu vyletlo náhle z oí, když konen se ozval i Boleslav: „Nesáháte dále, pane komisai, než vám vytknuto? Podobá se mi, že si poínáte s neobyejnou písností u této dámy dotýkaje se rovnž bezohledn jako zbyten jejího citu."

„Nikterakž, konám pouze povinnost svou, stojím-li na tom, aby kresby ty mi k nahlédnutí byly vydány." „Nemohu toho dopustiti," znova se ozval Boleslav, „vida, jak se to sestenici

„iním

tak

mé

protivuje."

jménem zákona,"

dl komisa drazn.

„Prosím, pane Braný," k Vladimírovi se obrátil, „rate paní choti i panu bratranci domluviti, aby mi nepekáželi u vykonávání mého úadu, a tím nemilý ten výstup co možná ukrátiti."

Vladimír se ted k psacímu stolu piblížil. Jeho líce pohled jeho se jiskil jako pohled divé šelmy. Nevýslovná zášf v zavíila. Tušil, že Leonila asi ne1

zsinaly, ale

nm

uposlechla,

že

nkteré a

zajisté

nejnebezpenjší spisy ve

199

svém pokoji pres jeho rozkaz uschovala, tušil, že u Boleslava nebude nalezeno to, co by jej nejvíce komproraitovalo, že jeho podlý skutek se nezdaí tak, jak toho byl žádostiv.

„Dovolte mi, pane komisai, abych ped vámi v desky Huím vám svou ctí, že se nepokusím ani zmaení," žádal komisae hlasem o mocn se chvjícím. Komisa po krátkém váhání svoliv ustoupil nkolik

ty

sám nahlédnul. jejich odstranní

krok

opodál.

Vladimír vztáhl ruku po deskách, které Leonila dosud k prsm svým tiskla. Vzhlédla k nmu. Chtla mu z oí vyísti, co zamýšlí, ale rychle jako hromovou ranou zasáhnuta, zrak k zemi spustila podávajíc mu, eho na ní žádal, mdlou rukou, s hlavou sklopenou. Poznala, že si asi tuší, jak se vci mají, a že jest v srdci jeho ortel její podepsán. V pokoji nastalo hrobové ticho ; každý oekával se srdcem tlukoucím, co se díti bude. Vladimír odvrátiv se od komisae, aby konen nahlédnouti mohl, co desky v sob chovají, prohlížel si jejich dlouho pebírati. Ony rudé obsah. Nemusil se v obálky mezi bílými listy zrádn probleskující jej na první pohled pesvdily, že ho Leonila neuposlechla, že v deskách tch skuten uloženy nejzávadnjší brožurky. Co se stane, když desky komisai odevzdá? Bude mu viti, že náležejí tiskopisy ty jí, že on o tom nevdl, že si je objednala? Co se stane, i kdyby se Boleslav jako majctník jejich pihlásil? Nebude ni komisa, ni kdo jiný v celém široširém svt tomu viti, naopak, každý bude pesvden, že on, Vladimír Braný, je studuje cht se

nm

200

snad úastniti pevrat, k nimž smovaly, že navštvuje ony porady vídeské jako vyzvda propagandy socialistické. Což nemli jeho tanijší pátelé na poátku skuten pomínní, domnívajíce se, že jest za tou pídobné o inou prohlášen za miláka lidu svého, jelikož k tomu pracuje uskuteniti jeho tajné tužby, v onch nešfastuých brožurkách složené? Teba se Boleslav i Leonila k nim pec pihlásí, každý bude pesvden, že tak uinili, chtíce se podvoliti všem nepíjeho tím krýti a místo jemnostem a pokutám, jež krok ten bude míti v záptí. Již nebylo pochybnosti. Zrádkyní se stala na zájmech pro tu chvíli mu nejdležitjších, zvolivši si vlastního jeho bratrance, jenž mu byl tak dlouho jako bratr milým, za Zajisté se tenkráte spoluvinníka. Jak se proti nmu spikli na mstku pod vrbami nesešli poprvé, pokraujíce s touže tajnou obratností, jíž jej byli ted oklamali, v oné tehdáž a za to ji ml udlati muednicí, i sám poaté he za ni muedníkem se státi? Ne, k tomu dojíti nesmlo. radji vše ostatní než potupu tu Radji „Budete, pane komisai," poal konen hlasem, jenž zavzníval jako z hrobu, „ješt na tom státi, že vám nutno prozkoumati tyto desky, jestliže povolám sloužícího naizuje mu, aby dal upraviti koár, v nmž ovdovlá paní z Kineckých ihned opustí mj dm. aby se do nho nikdy

nm

nho

!

—

.

již

.

.

.

.

.

nevrátila?" Strnul

komisa jako

všichni pítomní.

Leonila, k níž všechny zraky

polekan

Nikoli všichni. se obrátily,

ne-

Nebyla pekvapena, nebot mla od té chvíle, co se desky v rukách Vladimírových ocítily. pevné pesvdení, že nebude jiného chtíti, než pro vždy ji kterýmkoli zpsobem zniiti a z cesty si odkliditi. Vybídla komisaistrnula.

201

pohledem

klidným

a

dstojným,

aby

Vladimírovi

odpo-

vdl. Nebylo pro toho ni pro doktora Sntivce o tom nejmenší pochyby, že v deskách se skrývala korespondence takového druhu, že Vladimíra k neuprositelnému tomu kroku opravovala. Což by se nebyla Leonila jinak jeho naízení vzpouzela? Ale cítila se tak vinnou, že si netroufala ani jediným slovem se ospravedlniti vdouc, že by byla asi každá omluva marná bývala. takových," pravil konen komisa, když „Za byl s doktorem Sntivcem vymnil potajmu nkolik slov, „ovšem od další i)rohlídky desk v rukou vašich ustupuji, neb pozoruji, že chovají asi jakési osudné rodinné tajemství, do nhož vniknouti arcií nejsem oprávnn. Pan doktor jest však svdkem toho, k emu jste se ted zavázal, což jest v pípad ochoten i úedn ztvrditi." Vladimír místo odpovdi chladn zazvoniv s uritou odmeností naídil vcházejícímu sloužícímu, aby dal ihned zapáhnouti, že paní z Kineckých odjede do Malobor.

pomr

„Vladimíre,

co to tropíš?"

zašeptal

mu

Boleslav po-

ruku na rameno bratrancovo. „Dovol pec, abych vše na sebe v^al dle práva a povinnosti své, jen uvaž, co to iníš, jakou to krutostí obtuješ uražené své hrdosti povst, štstí, celou budoucnost nevinné ženy, tvé to ženy?" Domluvou tou pipravil Vladimíra o poslední zbytek rozumu, spravedlnosti a rozvahy. loživ chvjící se

„Cítíš-li

nikoli jen sípal.

„Mžeš

této jízd. K.

tak

živ

na zapenou,

paní

nýbrž

Kineckých, tož se sta zjevn jejím rytíem," za-

z

ihned zaíti, staneš-Ii se

Bude

SVTLÁ: Miláek

s

se

vám

lida svého.

to ted

prvodím

pohodlnji hovoiti

jejím na v

koáe 14

202

aksamitem vystlaném

než za ranního

rosou dštícími." Poznal Boleslav, že byl

asi

vidn a

tehdáž

chladu pod

pi

ranní

stromy

rozmluv

by jí tím více uškodil, ím více by se za ni pimlouval. Pohnutky ošemetného inu bratrancova zaaly se ted teprve všecky ped ním objasovati. Ml tedy ješt jiný podíl, než že se stal k píkladu jejímu vrolomným, na hrozném osudu, který se na s

Leonilou Vladimírem

ni tak

mír

neoekávan že

dojista,

jí

a

že

nevinn pivalil! Doranívalt se Vladivíce než domácím druhem, milým

jest

píbuzným, jehož sám píchylnosti Ale jak a ní

jej

její

ted vyvésti z bludu toho,

sesterské doporuil. kde vše proti nmu

svdilo, te v kruté nešíastné té chvíli? kdy dále rozjímati, co by ml u vci .

Neml

.

.

té

initi.

Zdvihla se Leonila ze svého sídla, neboí vešel sloužící, aby opovdl, že jest povoz pipraven. „Zbute chvu, nech dobe zaopatí syna mého, aby se v noní mlze nenachladil," naizovala mu, jako by šlo o projíždku zcela všední.

mimovoln uinil k ní nkolik krok. Byl než ona. Zapomnl v rozilení na dít svoje a jaká má Leonila dosud ped úady nad ním práva, neboí stále pátraje po nepopiratelných dkazech jeho pvodu a neústupn ve, že se jich pece konen dopátrá, Vladimír

v té

chvíli

bledší

Leona dosud adoptoval. moje," zamumlal divoce. „Zstane zde,

nebyl, jak zamýšlel,

„Dít

to jest

nepropustím ho." Místo odpovdi obrátila se volným hnutím k svíce na psacím stole mezi nimi stojící, již si byl dal komisa k usnadnní prohlídky zai áliti. Ani pi tom o nj pohledem nezavadivši, rozhrnula denunciauí list, který dosud keo-

203

vit v ruce makala. Piblíživši psaní ke svtlu ukázala mu na vodní znamení, z nhož ovšem on okamžit poznal, uciivátiv arch neml nejmenšího co pedstavuje a o i

em

tušení.

Vladimír se zadržel stolu spativ

list v ruce její. Vidl, svému zpsobu pendhlen jednal neprozkoumav papír bedlivji. Ale jak se mohl nadíti, žo jest takto znamenán, kdjž si nic podobného neobjednal a o znaku tom

že byl proti

mu nepovdl? Tušil on jako ped tím ona, že každá omluva neb výmluva zbytená, vše svdilo proti nmu. Nebyl by došel žádným slovem u ní víry. A ím také mohl a chtl Leonilu pesvditi? Roztržka, jíž si nezvratná ... i pál si jiného? pál, byla úplná „Co list ten znamená?" pece zpurn zakoktal. Neodpovdla, s nevýslovným pohrdáním poád od nho se odvracujíc. Konen pec zamumlala: „Zabezpeuje mi, že váš syn zstane navždy mým." Zaal zuby v dolní ret, až v zstavily stopy krvavé, že musí jí ponechati v rukách zbra tak nebeznikdo

i

tu

—

nm

penou, cti jeho smrtelnou, k níž se aspo pro tu ch\íli žádným právem a zpsobem hlásili nemohl, mezi tím, co zahalovala se v temný plášf, který jí komorná polekan pinesla, slyšíc o jejím náhlém pozdním odjezdu. Volnými kroky, aniž s kým z pítomných vymnila slovo i poiidrav, pokoj opouštla, kráejíc adami zaraže-

ného služebnictva, jež nevdlo, co

se to

dje, k ekajícímu

koáru. Trhl sebou Vladimír jako náhle dýkou ranný, nebo z nho plá dítte man ze spánku vyrušeného. „Však já jí je pece vyrvu," sliboval si, když rachot odjíždjícího vozu zanikl v dálce. ozýval se

20i

pan komisa, že

tom nepoovdovlá pauí z Kineckých," tak chladnokrevn pipomínal úedníkovi, že teuto s doktorem Sntivcem vymnil úžasuplný „Pravil

se déle v pokoji

ohlédne, odstraní-li se odsud za jistých podmínek

pohled.

ped ostatními ke dveím, zdvoile otevel, naež otoil klí v zámku a stril jej k sob. Písahal si doprovázeje komisae po ostatní ásti svého domu, že se sem co uevidt vrátí, aby vše pehrabal a dopídil se korespondence její Komisa

které Vladimír

se uklonil

kráeje

ped uím

v jehož pokoji byl nalezen vak, který byl s Boleslavem, ráno spatil v pokoji Leonilin, nyní ovšem již úpln prázdný a nezávadný.

Tedy se mu pece podailo ukrásti mu srdce její, v nmž domníval býti ode dávna pánem? Pro by se byla podvolila hanb, již na ni uvrhl, ne li aby zachránila jej ? Nejen že se mu úmysl jeho s dopisem nepodail: nezdarem tím jim snad obma razil cestu k žádouiímu cíli. Divil se Vladimír sám sob, že pi myšlénce té mže zstati klidným, že nesahá po zbrani, aby ji ponoil bud do srdce jeho nebo do srdce vlastního. Dostál slibu svému, jakmile vše v dom aspoíí zdánliv utichlo; klidný, sladký spánek byl po tuto noc neznámým v továrn hostem každý lístek popsaný ve stole LeoniAvšak lin desetkrát na rub obrátil, pece žádného listu Boleslavova se nedopátral, krom nkolika cestopisných rt. Co si ml o tom pomysliti? Nespojoval je skuten jiný svazek než pátelský? Byli oba nevinni až na to, že k slibu svému nestáli? Ale pro byla Leonila hned hotova podrobiti se krutému jeho ustanovení, aniž se jediným slovem, ba jediným jen povzdechem proti nmu vzpírala? se

a tém

205

Tu

ped

duševním zrakem jeho list, jejž byl hnvem, na njž rau byJa s odvráceným od nho pohledem hrozebné ukázala, na který zapomnl ... — a tžce byl hov pouzo své žárlivosti klesl hlavou na stl u nhož ji tak asto vidl sedávati, od nhož že vyskoí, až jednou k ní vejde, a v náru se mu uvrhne vzdávajíc se mu na milost a uemilost, tak peyn byl dosud oekával Vdli, že jest u ní ztracen, "a že ona jest na vždy ztracena pro nho ponížena, zahanbena, pece nad ním zvítzila Vždy nedviv k nmu pohlížela, nikdy se tím netajíc, až jí ted nezvratn dosvdil, že jí pud její pec jen se zakraitl

napsal

pólo

šílen

žárlivostí a

tém

,

.

.

.

.

.

.

.

neklamal.

XXIII. zajisté nepodiví, že doktor Sntivec opustiv továrnu Braných, s ním ješt dlouho na námstí pojednával o tragickém výstupu, jehož se byli tak neoekávan stali svdky, jakož že pak pes pozdní hodinu ješt zabhl do mšanské besedy, kdež k velkému svému zadostuinní nalezl malý kroužek pátel dosud pi kartách. Napínal jejich zvdavost tak dloulio trhanými slovy, pohledy k nebi obrácenými, posuúky tajemnými a pec výmluvnými, až jej zapísahali, bud aby jich nechal již na pokoji, nebo konen pestal jejich zvdavost natahovati na skipec. Odhodlal se Sntivec po vyzvání tak drazném ovšem k poslednímu a svil jim tedy s velkými okolky a dle zvyku svého pod peetí nejhlubšího tajemství se všemi podrobnostmi, co se bylo za veer ten u Braných dlo, a jakého zakonení mly výjevy ty.

Nikdo

s

se

komisaem

206

Úžas vypravováním jeho vzbuzený byl

tak veliký a

doktora nanejvýš uspokojil. Když pak iiosluchai se vrátili do stedu rodin svých, kdež zbudili manželky i dcery, aby jim za tepla povdli, onu hroznou uovinu, tož docílili jen v prvních okamžicích nmého, ohromujícího pekvapení. Avšak za nkolik okavšeobecný, že

i

mžik poala diví,

msto

každá z onch dam již tvrditi, jen tomu že se dávno nestalo. Vždyí prý pohlíželo celé pohoršením na to, jak smle si nynjší paní Braná

že se tak již s

poínati troufala, jak okázale se strojila, chtíc patrn všecky ostatní ženštiny pezáiti, aby pánové mli jen pro ni oi, a jak voln s tmito zacházela, dávajíc tím na srozumnou, že je má do jednolio ve svých sítích. S jakou to nestoudností si zvolila práv samaritánské skutky za pláštík nešvar svých! Zaizovala spolky, navštvovala školy, píbytky chudých a churavých jen proto, že jí poskytovaly píiny k vycházkám a vyjíždkám, kteréž mly, jak pišlo ted nezvratn na jevo, ovšem zcela jiný úkol. Vladimír nemálo chválen, že v ohledu tom jako vždy jindy se choval jako pravý celý muž, vedle toho ovšem náramn litován. Ba nkteré zvlášt citlivé dámy jej i oplakávaly. Ten nebohý, nebohý továrník Braný! Bylo mu patrn souzeno, aby po celý život svj kráel se záí muennickou kolem skrání, S jakými to ženami jej svádla jeho zlá

srdce by

hvzda! byla

Neuml

voliti,

neuml

rozeznati,

nejobtavji nad ním bdla,

která

ni které ruce

by byly o jeho štstí nejmilostnji peovaly, a hle! jaká to hrozná odveta za neschopnost tu již podruhé ho stihla, odveta to ale nikterakž zcela nezasloužená. Avšak kdo z pán orlovických a okolních náležel do potu milenc paní Brané, nikdo prese všecko usilování

207

nemohl.

udati ale

že mezi

n

Znali

se

pánové

náleží v první

ti

ad

tajiti

se

Boleslav,

svým štstím, bylo

dámám

jasno jako slunce samo. V tom panoval mezi tmi, které se jinak ve svých náhledech píliš nei shodovaly, souhlas podivuhodný, zcela úplný a dokonalý. orlovickýra

tak

Vladimír Braný odjel hned na zejtí do Vídn.

dm

a

cítil, že by ml Ale Boleslav, bratrancv, kdež dlel jako host, také opustiti, pece váhal se svým odjezdem. Za jedno nechtl náhlým vzdálením se dosvditi nezhojitelnou roztržku mezi nimi nastalou, a takto vtisknouti klevetám, o nichž tušil, že se asi o jeho pomru k Leonile hojn po msteku trousí, peef pravdy, a za druhé uznával za svou povinnost zstati Leonile na blízku. Neml o ni žádných zpráv, netroufal si po ní se píditi, aby její povsti nezasadil novou ránu. Nemohl si ani pedstaviti, kterak snáší hrozné postavení svoje a touží-li po útše a domluv pátelské. Ach, kdyby to byl vdl, s jakou dyclitivostí by byl k ní spchal, málo pak toho dbaje, kterak by mu Orlovití krok ten vykládali, šasten, že pocítila poteby jeho spolenosti, že nepestala viti v srdce jeho, jsouc tak krut zklamána ve víe své v srdce manželovo .

Ve dne snášeti

se uzavíral do pokoje

všetených

pohled

.

.

aby mu nebylo nad tváemi zv-

svého,

a se zlobiti

služebníkv i úednik továrny, a noci probdíval bloud po zahrad po všech onch pšinkách, kde ona nejradji se procházívala, pod oním loubím, kde se mu ponejprv vyznala s bolestí tak dravou ze svých pochybností o povaze Vladimírov, o ryzosti jeho úmysl, o poctivosti jeho poínání. S vlhkým pohlížel zrakem pi tom k zatemnlému pavlánu, kdež se mu zdálo, že se

dav

tázavého

výrazu

208 sladká ozvua jejích slov, duše kišálov isté se perlících. Jak by se nebyl v hodiuách tch, plných tiché zadumanosti, tázal, zdali se mu pece nkdy vrátí ony okamžiky vedle ní tam nahoe pi svitu hvzd ztrávené, z nichž

chvje

zlatý záblesk jejích vlas,

pímo

z

každý byl mu hvzdou záivjší a milostnjší všech tch, které nad jejich hlavami se tpytívaly na velebném klenutí nebeském, a jak by si nebyl odpovdl, opojen mladostí a všemi jejími nadjemi, peludy a sliby do budoucnosti, že tak zajisté se stane, že Leonila nesnese na dlouho smutné vdovství svého srdce, že bude-li chtíti dále žíti, musí se poohlédnouti po duši vrné, oddané, by pomocí její si zacelila rány v nitru svém, vracejíc se do života, hlásíc se k nové innosti a povinnosti. Ach, jak jí hodlal pak život ten ozdobiti! Nebude znáti jiného úkolu; každou myšlenku a snahu zasvtí jen jí. Nebude o jiném pemítati, než kterak by ji nauil zapomínati a smíiti se se svým losem.

Konen

nemoha

mlhavého veera vydal

déle snésti trapného stavu toho, se

za

tajn a nepozorován služebnictvem

na cestu k Maloborm. S tlukoucím srdcem pibližoval se k zámku. Byl pohížen ve tmu a hluboké mlení, jako by nebyl ani obýván. Jen v jediném okn v pízemí blikalo mdlé svtélko, avšak práv v tom smru, kdež mu byla Leonila vypravujíc mu o milém sídle tom naznaila, žet knihovna její, v níž vždy nejradji a nejastji se obmeškávala, jak za života otcova, tak v onch dobách, když tam prodlévala s prvním svým

manželem,

nmž

v

Zticha,

osvtlenému.

s

nalezla druhého otce.

nejvtší opatrností pikradl se Boleslav k oknu Byla u nho spuštna jen jedna polovice

209

mohl se tedy snadno pesvditi, zda-li stojí skuten okna Leoniliuy knihovny. Poznal záhy, že se nemýlí, ano ješt více, že jest Leonile samé zcela na blízku. Sedla u okna tém pohbena v ohrora»é lenošce, zakrývajíc si rukama tvá, vedle malého stolku, na nmž u lampy ležela otevená kniha, a jen kmit jejích vlas po záclon,

u

rozpoutaných mu ji vyzradil. Bylat patrn koistí šíji tžkých, truclilivých myšlenek. Boleslav se pestal rozpakovati, má li k ní vejíti i nemá. Neuvažoval, bude-li v této hodin vítán a pipuštn. Umínil si, že se k ní prese všecky pekážky uvede sám.

rovnž tak obezele, jak se byl k domu piplížil, vratm jeho, odhodlán, jestliže je nenalezne otevené, že vymákne sklo v nkterém vedlejším okn a touto cestou Vloudil se

k

vnitku vnikne. Avšak nebylo mu potebí prostedku násilného. Dvée zámku povolily pi prvním pokusu, a s týmž zdarem dostal se po chodb až ke knihovn, aniž nejmenším šramotem že do

vzbudil

])ozornost

služebnictva,

kteréž

podle všeho vesele

eledníku práv pi veei besedovalo. S tlukoucím srdcem opt se zastavil táže se, kterak dá na vdomost, že jí dlí nejlepší pítel na blízku. jí Nechtl zaklepati domnívaje se, že by jí tím zvstoval, že nkdo cizí k ní si žádá pístupu, ímž ji mohl polekati a snad i donutiti, aby zazvonila, by nkdo z domácích se podíval, kdo jest ten pozdní, k ní se vtírající host. Pekroil tedy práh pokoje bez ohlášení, ba bez pov

zdravu.

A Leonila

z

slyšeti

pece

musila, že k ní kdosi vchází,

nepohnula, domnívajíc se jejích lidí, nepohnula sebou v

sebou

asi,

ln

že

to

jest

nkdo

staromodního

sídla

:

210 svého

oi

stále

kolem

ní

se

jako by nechtla vidti, co se dje na svt tom, do samoty tohoto pokoje tak

zakrývajíc,

si

dje,

ba

co

vbec

nhož si byla odnesla perných zkušenosti. Byl by se chtl Boleslav kdo

z

ví

o

vsaditi, že v posta-

tom tráví již mnoho hodin, že snad od té chvíle, co do Malobor pibyla, na míst tom, jsouc v totéž chmurné rozjímání ponoena, nestará se o nic, ni o postup asu,

vení

tostí.

promnu, a srdce se mu sevelo soucitem a límimovoln uklouzlo rtm jeho její jméno. Voln pozdvihla hlavu rozhrnujíc si rukama vlasy,

elo

a oei jí zaclánjící, roztržit se ohlížejíc,

její

k

o jeho

ni

Tém ní

zaznlo

s

pízvukem plným

výslovné. Nebyl to zvuk, nýbrž ji probudil ze snní obraceje k

nhy

odkud jméno a velosti

ne-

cit v

nm

se chvjící, který

sob

její

pozornost.

Dlouho hledla ke dveím, než poznala tu postavu paprskem z lampy matn osvtlenou, než pravila se mdlým

úsmvem jste to, Boleslave?" „Ano, já to jsem," zvolal, jediným skokem k nohám

„Vy se

jí

vrhaje,

„Dobe,

„já to jsem, pítel, bratr, sluha váš!" že picházíte," zašeptala ponechávajíc neten

chladnou svou ruku v rukách jeho. „Oh kéž jsem vdl, že pijíti smím!" vzkikl vášniv. „Jak dávno byl bycb již pišel!" Ale v tom se zarazil. Pate jí ted zblízka do tváe, vidl, jak jest pepadlá, ubledlá, sob nepodobná.

„Vy „Ne, uzdravuji. s

jste churava, Leonilo," již

Aspo

trpkým drazem

pravil úzkostliv.

naopak, zdá se mi, že se iním vše, aby tak konen se stalo," jej ubezpeovala.

nejsem

churava,

:

211

Tázav na

ni pohlédl.

zapomenouti a veer dnešní jsem zasvtila upomínkám na život svj minulý, než ponu

„Hledím naposledy nový."

m

obštastujete tímto pedsevzetím. Oli, dovolte, „Jak abych, než zcela se zotavíte, vám sml býti na nové vaší oporou." pouti . Zavrtla hlavou. „Nemám opory potebí, nikdy jsem jí nemla potebí, .

.

což to již nevíte?"

„Krut mne

odbýváte, Leonilo."

Nedala se másti zjevnou bolestí v hlase i pohledu jeho, pokraujíc s touže odhodlanou uritostí, jíž však pronikalo cosi nepopirateln chorobného, horeného, co jej naplovalo nevýslovnou o ni starostí „Nikdy jsem nepijímala almužen, což bych jinak nebyla pijala lásku jeho?" Opt k ní pozdvihl Boleslav tázav zraku nevda, kam slovy tmi míí. „Bylo to vždy podivné mezi námi, již od oné chvíle, co jsme se poprvé shU-ilali," jala se vypravovati s tváemi, jež ihned nachem zaplanuly, ihned zase k smrti ubledly. „Bylí on tehdáž teprve jiuochem, já ješt díttem. Zalíbila jsem se mu, ponvadž jsem se leskla, a vše, co se lesklo, se snažil tvrditi toho pravý vždy k sob jej vábilo, tak rád demoopak. Nilcdy nebyl skromným, prostým, pebýval duch vypínavý, kratem se nazýval. Vždy v sobecký, výluný, ve špatném smyslu slova toho aristokratický; proež také nebyl schopen nikdy lásky, a kdykoli piblížil s citem rozpoutaným, ihned zas ode se ke mne se odvrátil, snaže se, abych na jeho piblížení co nej-

a

a

nm

mn

:

212 je považovala za pouhý žert i namáhal, aby mi vylákal slzy, aby mue ve vlastních oích! Nechtl ponížil nejen ve svých, nýbrž mne míti samostatnou, rozhodnou ve svých náhledech a ó abych tak poctiv pedevším nechtl ty Bože! a rozhodn k tomu stála, co za pravdu jsem uznávala, jak to bývalo mým zvykem. Kolikrát mi dal na srozumnou, pozbudu-li tchto vlastností, nejvtších to mých chyb v oích jeho, stanu-li se takovou, jak si toho na žen žádal, to jest podajnou, vrtkavou, obojetnou, veškerým pokladem lásky své že mne oblaží ..."

rychleji

zapomnla, nebo

kratochvíli.

Jak

se

i

.

Leonila

.

uinila

.

mj

dlouhou

.

.

.

pestávku,

Boleslav ani jediným dechnutím

jíž

perušiti,

si

netroufal

než dodala

tlu-

meným hlasem „Piznávám

vám, že jsem se nkolikrát avšak bohuto pokusila, státi se takovou, jakou nebo prahla jsem po jeho lásce." mne míti chtl ^Vy jste jej milovala?" trhl sebou Boleslav. „Ano, já jsem jej vždy milovala, akoli se mi jevil vždy takovým, jako v onen veer, kdež jste i vy jej seznal v celé hrozné nahot jeho; a akoli jsem jej skrz naskrz znala, že jsem nikdy nedoufala do opravdy v jeho nápravu, pece jsem se stala jeho chotí," náruživ zaštkala. „A to ted pykati vidíte, pro njž jest ten hích, za který nemám sama s sebou žádného soucitu, žádné útrpnosti, pro který i vy mne dále litovati nesmíte, nebot zasloužila dožila." jsem si v plné míe, eho jsem se na Místo odpovdi sklonil se Boleslav a políbil lem jejího díky

vždy

se

marn

—

o

m

nm

odvu. jsouc

Ona si toho nevšímala v zoufalém hoi svém, všecka zamstnána palivými upomínkami svými.

213

„Podávajíc mu ruky své lhala jsem sama sob, že bych napravila, ím jiná žena na se prohešila, že povinnosti mou, bych jej uinila aspo ped lidmi otcem jeho dítte, neboí Leon jest díttem jeho, které Ilda uprchnuvši od nho plna hnvu a zášti, potajmu bez jeho vdomí porodila a ze msty pro vždy ped ním skrýti chtla." Boleslav naslouchal, jako by mu vypravovala jakousi

nm

tak iním,

nebo pelud pedráždného žalem mozku. „Ilda skryla syna Vladimírova v kláštee, kdež byla vychována a kam sama se utekla, mezi nalezence, a vdouc, že hodlám pijati osielé a opuštné dít, urila, aby bylo sveno mé péi. Nemla jsem tušení, kdo jest otcem a matkou Leonovou, a nevdla jsem, co k dítti takovou neodolatelnou mocí táhne. Spativši je na prostém lžku v kláštee svaté Ildcgondy, kamž jsem si pro svého svence zajela, takovou lásku náhle jsem k nmu pocítila, že snad málo která matka plod vlastní své krve s takovou velostí celým svým srdcem obemkne pojímajíc jej ponejprv v náru svou a tisknouc jej k prsm. Když náhoda mi vyjevila tajemství pvodu mého chovance, pak ovšem jsem pochopila, jaké to kouzlo k nmu vábilo Milovala jsem v na první pohled dít jeho. Ne, nechtla jsem rau syna jeho darovati, stavši se jeho manželkou, opakuji to ješt jednou, nýbrž podala jsem mu ruky své v závrati šílené vášn, nejsouc s to, abych se ho zekla, když se mi konen, ovšem jen z pouhého sobectví a z neodinitelné nutnosti poddával. Lhala jsem tvrdíc si, že se mi podaí mysl jeho obmkiti a petvoiti jej v takový ideál muže, jak mi na mysli tanul, a on ... on za to smetl ." mezi vyvrhel mého pohlaví báji

m

nm

m

.

m

.

.

.

.

214

„Vy

konen

jej

se

vyslýchaje

dosud milujete,"

zem, kdež byl do zpovd její, jíž mu

zalkal Boleslav zdvihaje se té

chvíle

jí

kleel u nohou,

rozrývala srdce.

Trhla sebou, jako by se jí byl dotknul ostím nože. budu „Ano," zamumlala, „já jej dosud miluji a na vky milovat to srdce bez pravdy, tu duši bez svdomí, osud od nho odtrhl, že mi a na vky si zoufati, že není možno vedle nho žíti a s ním neb za nj umíti." „Jest to možná, Leonilo?" zalomil Boleslav rukama. .

.

.

m

„Rcete, jest to

možná? Neklamete

se V

Nezatemuuje cho-

roba ducha vašeho?" „Ne, Boleslave, já se neklamu," pravila nutíc se mocn jej budu milovati. Pro? do klidnosti. „Miluji jej a Netažte se mne, nevím pro. Což lidé vbec vdí, pro milují? Kdo b3'vá nejvíc milován? Ten-li kdo jest krásný? Nkdy. Kdo jest mlád? asto. Kdo jest duchaplný? Zídka. Kdo jest ctnostný? Nikdy. A za tou píinou chtla jsem se lásce vždy vyhýbati, nehodnou se mi zdála, aby znepokojovala rozumného lovka. Také se mi to podailo, kdykoli mi zmizel z oí. Ale jakmile jsem ho spatila, veškeré moje bránní bylo marné. Jako na tisíce jiných propadla jsem i já svému osudu, nejkrutjší této záhad pírody ímž jsem se stala stokrát bídnjší než všecky ostatní ženy, nebot mám více ducha, více vzdlání než ony a tudíž vdomí tím žhavjší své chyby, své slabosti." „Yy jste nemilosrdná!" „Budu ješt nemilosrdnjší a otáži se vás, pro vy, jenž jste v každém ohledu láskyhodnjší než on, vy, Boleslave, o nmž vím, že jsem vám milou, že si mne práv pro vlastnosti ony vážíte, jichž si vážím na sob i já, a pro neoptuji váš cit se kterých on tak nenávidl,

vn

—

—

215

velou vdností? Vždyt márae oba dosti odhodlanosti a prostedk, dosti opovržení v sob pro svt, abychom nejeho klevet se spojili, kráejíce spolen drahou Pro Ale pro srdce moje stále kotví v budete i vy na mne stále vzpomínati vedle t, již za choí zvolíte, a pro i vy se budete marn snažiti, si jednou dbajíce

nm?

života.

dokázal na mne zapomenouti a mne uenávidti?" „Ne, Leonilo, tak neuiním nikdy," ubezpeoval ji pesvdení; „pro mne zstanete s pízvukem posvátného vždy nejpednjší mezi ženami pes kruté vyznání, teJ mi uinné, neboí vím, že z krutjší rány, než jste mi zasadila, se prýští vaše slzy, že pláete krví srdce svého zoufalého. Vyplnilo se pání, jímž jste se se mnou louila pi prvním našem setkání. Do jakých hloubek života jsem se dostal láskou svou k vám Kdo miloval tebe, o žádnou jinou ženu ni zrakem ni citera již nezavadí, proež mi nemluv o lásce k jiné. Vedle tebe a tebou jsem se stal z lovka poloviatého mužem celým a také ti toho bohdá dokáži. Jsem povinen nakapati tob balzámu do duše rozervané tím, jehož bratrem jsem zval, za to, co's mi daroabyste

!

Vždy jsem se klanl nade vše kráse, a hle! seznal v zái její nejstkvlejší v srdci tvém, plném pravdy.*^ „Že pravdy?" zasmála se Leonila skoro divoce. „Chlubíš se, dít nebohé, že's mužem, a upadáš znova ve zpozdilé blouznní mladosti své. Pravda ztratila se pro mne náhle ze svta. Možná, že v ani nikdy neprodlévala. Ba že neprodlévala, nebot jako uívka obracela jsem vždy ráda zraky ku hvzdám slyšíc od otce, že takto patím vnosti samé ve steré její oi, a zatíni jsem sc dotlu dospívajíc,

vala.

jsem

ji

nm

že jsou ty snivé,

hrz

drahé hvzdy skrýšemi lakovych sopek, zem, že jsou vlasti takových

a vášní, jako jesi uaše

216

jako jest tecT duše moje, a pravda otcem hlásaná ukázala se býti omylem, bajkou . Káda jsem se jindy obírala smrtí. Nebyla pro mne jiného dle zákon vdy než rozprchati se v pel kvtinový, v lesk neblahých tak

dusí,

zbožn mi

.

.

duhy, ve stíbrnou pnu vody, ve svtlo paprsk msíních, ale od onoho neštastného veera, kde jsem nahlédla v hnilobu srdce jeho, vidím všude jen hnilobu, hroznou hnilobu; zem pestala pro mne býti zahradou, každým jarem vnost života nám zabezpeující, nýbrž stala se pro mne velikým jen pohebištm a poínám se dsiti smrti, že i já na shníti mám. Shníti ... toí tedy pec jen jediný úkol a veškerá budoucnost lovka! Ó, povz mi pec, Boleslave, kde pestává lež a bída svta toho? Což není skuten možno vymknouti se jeho zákonm? Ale jak se mohu utíkati k tob! Vždyf i ty budeš lháti a klamati, i ty prese všecky svaté sliby svoje co nevidt dokážeš, že jiného nemiluješ, jiného neuznáváš, pro jiného žíti nechceš než pro to svoje niemné .já'. Proež jdi mi s oí, když nemohu jeho vidti, nechci vidti nikoho pedevším však ne

nm

.

.

.

.

tebe

.

.

.

.

."

Nedomluvila Leonila. Seslabena tolikerými prudkými dojmy doby poslední a pedráždna pebolestným vyznáním svým svezla se pozbývajíc smysl se svého kesla na zemi k jeho nohám Boleslav znien naklonil se k ní. Byla tak siná, že se mu zdála býti nebožkou Nemýlil se zúplna, byla pro nebožkou. Což si nepála, aby prou na vždy mrtvou zstala? .

.

.

.

.

.

217

Vidli se naposled. Leonila odcestovala za málo dní do vlasti prvnílio svého manžela, kdež ji byl vykázal krásný statek, na nmž se byl narodil, za vdovské sídlo. Vnovala se se vší energii svého vzácného ducha vychování Leonovu, pedevším nad tím bdíc, aby se v duši jeho nemohly zakoeniti zárodky

onch

vlastností, které bujely

pekážkami k jejímu

i

v srdci

otce jeho, a staly se

jeho štstí.

Vladimír se nesnažil, aby jí, jak na poátku zamýšlel, každý zjisob odal. Zanášel se ted zcela jinými, mnohem proii dležitjšími vcmi, než aby si dobyl ddice svého zpt. Úední prohlídka zviklala pece ponkud dvru vídeských kruh, k emuž nemálo pisplo, že se dostalo ví jakou náhodou, nejspíše chvástavostí služebnictva, mezi n, že se jeho choí za nj obtovala, že spisy závadné skuten u sebe choval a velmi opatrn ukrýval. Divil se nemálo, když o povstech tch slyšel, a podezíval tu Boleslava, tu zas Leonilu, že mezi obecenstvo je pouštjí dílem ze msty, dílem aby mu kariéru zkazili. Oli, kdyby nebylo onoho dopisu v rukách Leonilinýcli bývalo, jinak by si byl poínal. Ale potlaoval svj hnv nevda, jak dalece Boleslava zasvtila v tajemství, kdo vlastn byl pisatelem onoho listu, proež ji také za píinou Leona neznepokojoval, aby ze zášti mu nedopovdla, co snad jen napovdla, neb dosud mu zamlela. Nebylo mu známo, že Leonila skryla jistou ást spis mezi svoje noty; domnívalt se ve zmatku onoho veera, že odnáší všecky spisy v osudných deskách do svého pokoje, kdež je opatrné sám na prach a popel spálil. Avšak sloužící, kteí mli rozkaz, aby s komornou vše, co paní náleželo, za ní do Malobor dopravili, chtjíce noty zabaliti dité své na

bh

K.

SVTLÁ

Miláek

lidu sTého

15

218 v nich patrn úmysln schované, z jejichž ihned poznali, pro byly tímto zpsobem zde

na brožurky

liišli

názv ovšem uloženy.

u nich od chvíle té najisto postaveno, že se kteráž byla mezi služebnictvem, jak již praveno, nad míru oblíbena a ctna, za manžela svého v šanc vydala svolivši, aby veškeré podezení s nho smyla, v krutou onu roztržku, zajisté ale jen na oko, nebot se domnívali,

Bylo

Leonila,

že až poplach

liv

smíí,

se

s

knihami

a Leonila

ponkud se utiší, opt k manželu se

panstvo zdánvrátí a bývalé

dom zaujme. Vladimír nanejvýš uražen náhlou vlažností tch, kteí jej díve pátelstvím svým obsypávali, a nemoha se žádného byl podal celé stohy dobrozdání vyznamenání dokati, žádaných, vidl v tom konen vc cti a úvah na pemáhati pekážky, náhle v cestu se mu stavící, a domoci se stj co stj uznání tam, kde byl již pesvden, že si dobyl celý houf slavovnc. Pebýval více ve Vídni než svoje postavení v

nm

a

v Orlovicích, zanedbávaje nad záležitostmi

veejnými velmi

povážliv svoje vlastní. V tom ho došel dopis doktora Sntivce, jenž se mu uvádl jakožto prostedník Boleslavem zvolený, aby s ním vyjednal, kterak se jejich pomr konen ustáliti má, netaje se, že bratranec jeho se bude odvolávati k poslední vli ujcov, aby oba ve stejné míe se úastnili správy závod jim pozstavených, dlíce se, jak samo sebou se rozumí, také o zisk, Vladimír zstal po

petení ádk tch jako bleskem nemoha se vpraviti do myšlénky, že by se ml nenávidným bratrancem o vládu toho, co již za

zasáhnut, dliti

s

svoje

vlastnictví

považoval,

maje za

to,

že

se

uspokojí

219 Boleslav jako dosud jen úroky z podílu jemu náležejícího,

nm

ho jednou na vyžádá, aby se kdesi na jihu vkusu a chuti své usaditi mohl. A pece raí Boleslav plné k tomu právo žádati, co mu byl Sutivec napovdl. Ne, jestliže na tom státi chtl, pak radji on bude žádati svého podílu na nm, odsthuje se stále do Vídn, kde, než se dostane do ministerstva, o emž byl dosud pesvden, že tak co nevidti se stane, mu nahradí hra na burse nutné spekulace obchodní, a Boleslav nechí si jest tedy v Orlovicích pánem sám. Bez toho tam již nic ho netšilo. A tak také k velikému podivení celého okolí se stalo Boleslav, jenž se byl za málo nedl z kvetoucího, životem a veselostí pekypujícího mladíka stal mužem vážným, pibledlým, zamlklým, uvázal se v držení závod i)rmyslových a obchodních firmy „Braný a spol." sám, podvoluje se, že

neb že

zcela

si

dle

—

bratranci svému v jistých

lhtách

vyplatí

podíl,

který

mu

na nich náležel. Horliv se hledí vpraviti v úkol, jejž taU znenadání na sebe vzal, obíraje se v prázdných hodinách studováním všech otázek, o kterých s Leonilou za veeru mu nezapomenutelných tak živ rokovával a o nichž

vn si

s

piln dopisuje

ní

ásten

splniti

ponkud

tužby,

mu podaí aspo

doufaje,

že

které

kladly v jeho

se

se

bratrance,

zkalený obzor jejího života, vrátiti jí víru v lidské srdce a všecky nkdejší nadje její v pokrok a blaženjší lovenstva budoucnost. Zdaž toho dokáže? Zdaž si zaslouží jednou vtším právem než Vladimír názvu miláka lidu svého? Postaví

a

tím

povyjasniti

elo onch nesobeckých a nadšených hajitel práv postreiiých spoluoban, až se sestoupí, aby vší schopností ducha a vší silou srdce svého se pokusili o rozmose u nás v

220

gordického uzlu, jejž jsme uvykli nazývati výhradn otázkou sociální? A nedje se tak vším právem ? Nemá-liž otázka ta mnohem dalšího dosahu, a není-li zaniotaujší, než se vbec Netýká liž se všech, kteí poctiv a piln se myslívá? snaží a pracují neocenni a dle zásluhy neodmnéni k dobru a prospchu jiných, nech rýem nebo pérem v ruce, necht v dolech uhelných nebo v síni uební, nccht za boulivé noci u kormidla nebo pi tichém svitu lampy u mikrotáuí

skopu? Co znamená šíastné všude a všem?

její

ešení jiného než spravedlivost

PG 5038 M8 18Q9 SV.22

Izákova, Johana

''Rottova)

Sebrané spisy Karoliny ovetle

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY