ADOLFA HEYDUKA
Piirchased for the
LiBRARY of the
UNIVERSITY OF TORONTO froni the
KATHLEEN MADILL BEQUEST
SPISY
ADOLFA HEYDUKA XL.
ZNLKY.
NÁKLADEM
].
OTTY
1905.
V PRAZE
ADOLF HEVDUK
ZNLKY
NÁKLADEM
J.
OTTY V PRAZE.
1905.
VKSKERA PRAVÁ VYHRAZENA.
Zio^
.,
SEP 2 2
Tiskem
1955
»Uiiie« v Praze.
PÍROD.
1
y Afrodito
z
pn asu
s
tou
a
s
vná,
zvlnných
nehynoucí, jež
zrozená
jsi,
usmvavou tváí božské krásy tla nhou slunen se stkvoucí,
kdo poznat muž tvou vli všemohoucí,
kdo tvrí. slova tvá
mž
tušit asi,
kdo krve vzplanutí a krve kvasy a
divou srdcí touhu k smrti zvoucí
Zda k
lidstva
tše
?
svoje tvoíš díla?
Xe, smrtí jich chceš rodit se jen znova,
by doba za dobou vždy v strachu byla. Jen záhady tvé je
lno
vkm
chová,
nevyzp>i:ná tajemná tvá síla
a krátkým
mžikem jsoucnost lovka.
;
Jak vznešen
jsi
;
krásná ku pohledu,
když probouzíš se v jara v slunném jase a perly
na
líci
Vn jak
sn,
uvázly
jež
taví se
rozkošná,
ti
v ase,
ti
v bílém sledu.
le vnit
jsi
plna jedu,
zákenický námel v zlatém klase
na našich trápených tvj zrak se pase
vždy stejn nám, jak bylo v ase
;
dd.
Zda známe t, jak v nás se touha zmáhá Zdaž duše naše vidt by t smla, kdy náhle nám bys zjevila se nahá?
Ds
z
tož
dobe, zrak že
oí by
ti
zel,
a
krása
nitra
vždy hrzou všem by
z
?
tla
nedosáhá,
srdce
zkamenla
í
;
K^ ož hraek pravdivých
jsi
vytvoila
a mezi nimi nejdivnjší jednu;
lovk
je
to,
a zírám-li
mu
ji,
blednu
v srdce
jak divné spory
jsi
Mž'
mysl sluncem pi polednu
a
vzplát
mrazn
hned v
mu
vlila
!
ztuhnout, jak by ledem byla,
letu vznášeti
se jako vila,
hned v temnou hloubku
moe
padnout ke dnu.
Vše ku tvé hrozné zábav se stává, vle rozmarn nás jenom dráždi,
tvá
hned hýká
nás,
hned
klesati
nám
dává.
Jak loutká loutky máš nás na svém paždí, a
hnv
tvj námi nedbale
tv hraješ
si
jen
mává,
a tvoje hra nás vraždí
!
!
L> htl mluv!
Pro
lovk být Nvjž odpovz, ty smlá, Pro že mlíš v nepohnutém vzdoru? ?
zas
z žití
pro na
vedeš do úmoru,
jej
chvilku jen
jsi
On neobrnn vyskoil všech nejkehejší
z
ho míti chtla?
ti
z
by hledal soulad v stálém však tys
mž
Jak té v
ani
požalovat
kamo kolivk
a
hokou
sporu
—
zmaru tomu,
lidstva bídné
jen prach a troud
žití
ruch jen zpotápla.
smrti
se ubrániti
kmeni
Vždy
A
ve
ela,
bezpoetných tvor,
ta si
ervotoi komu
?
není
mysl vnoi,
tžce vlee
slzou zalijí se
oi
!
dom
Kd\ž život písní jest. pro sužby jaké. pro není všecko zvuky lahodnými, pro ona píse ohyzdné má rýkHlV pro tžké verše tak a kivolaké nelad v ní, pro spory ernomraké, pro nadvláda tu jednch nad druhými, pro není lovk všude mezí svými, Tys tím vinna pro všude v poutech?
Pro
—
Tys vedla za tím zástup umoený, jenž lásku hlásal z Orebského týna a
slovem zkrotil divé
A
hlad
bj' z^
jsi
štvala,
moské pny.
nouze zlého syna.
útlých žen v strach
a v krvi
ztopil ol^raz
lané
zrobil feny
Fra Dolcina.
také.
1
ys bez mezí,
nám skrovná zem
staí,
asu, nám údlem kus vku,
tys bez
nám není pro ni léku, zmny, z nás vše jí v ústret
tys bez smrti,
tys bez
Což o
to dbáš,
vždy ped
v
em
ducha vzlet
kráí.
se zraí,
smrtí z nás každý na útku,
my
vševli tvou ssajem v matky mléku,
tvá
síla"
v tajné otroctví nás vláí.
jak žijem a jak hynem, lhostejno nebesa se boí,
af
a moe Tvj as
se
s
ti,
vzdouvá,
vzpíná se a horstvo
vždy stejnou a
zem
kotí.
zrnkem rychle j' nepesouvá, jsi,
nech obloha
námi žádná neváže
t
se shroutí,
smlouva.
1
ro
jarem zdobíš
se,
ty divná paní,
pro rozkoší tvé žhavé oko plane, pro marnivý tvj šepot neustane, pro ono sladkovonné oddýchání ?
Pro
méníš jsoucnost
bez ustání,
svoji
hned vzdor, hned milost na mysli hned
z
paprsku tvých
oí
me
se
ti
tane,
stane,
hned žehnáš nám. hned klneš v zajíkání?
Pro
líbáš hned,
hned
hnv
ti
adra
ruje
a drtí vše, cos objímala prvé,
pro
ret
tvj
Cit chví se
lidstvu smrt jen prorokuje?
ptákem sletším na
a nežli tvoje spory v ta
tam
je
etz
svžest sval juž
13
ostrve,
skuje, i
krve.
r\j, laskavou-li tys, jak praví
pro pro již
v
ln
matky
spor^
v
nmž
hned vzdorn by z
jiní,
robíš choree,
místo spasitel svtoborce,
v lidstva živé
Pro
híkou
s
kmeny
mee
klíní
?
strany v právu být se míní,
mei
stavíš
pod praporce,
vle vzdorných jako dsný norce dvou krve proud vzešla rozhodkyní ?
Což spoívá mír v jednch vyhlazení Což musí život
A
má-li být,
Tak útrapy
b
pro
stejná
se ženou
na zmírající lidstva a ty
—
zbra
erným
tu není
ty žiješ jen tím
?
rojem
pokolení,
14
?
pouze bojem?
nepokojem
!
—
V_>ož život náš? Jen
My a
sami sebe
slabé
srdce
nekonené mení!
hntem ustavin, zasténá-li ryn,
v ráz okamžik nás vede k probuzení.
Pak pláem tážeme
na
v
Vše
shltí hrob;
jež
adrech
nkdy
se
:
Xa
to
spory, neshody
jak
moe
vlny
vení,
na píné
?
íné,
skály podmílaly v tení.
Xuž, matko tvorstva, odhaliž ty
strže,
pro zde lovk pouze chvilku bloudí, pro vle tvá mu všecko v bezdno vrže ?
mluv,
Pro
v
ilém rozruchu tvém
že ze všeho
hned
žal,
svár v srdci svém, vždy
15
hned s
žal
ho troudí,
lítost
trže,
tebou jen se soudí?
v_/
vím
to,
vím, tys také vinu nesla
tch bouných vln, z nichž vštec Bresciánský svj ducha maják vznesl velikánský a vle svojí okovaná vesla. Když tebou veden
kácel knížat kesla,
kdys Gherardo, ten apoštol parmánský,
by v podíl bíd sbíral statek panský, než v šílení niu vzletná duše klesla.
Tys byla v
ds
to,
jež
ondy Adamity
vypstila zrádn
že v srdcích mnili
Pro Pro a
z
vnec
Táborit, pravd mít
svitý.
nepovznášíš mysli k nebes krytu? lidstva krev
vždy v píboj bouíš
spory živíš v srdce jeho skrytu
?
lítý
J
est
podlost prchat po
když o bytí
ci
zpsobu
braku.
nebytí se bro^í,
kdo v myšlenkové vzdorné stojíš zbroji, živ bud bez nátlaku.
bud umírej, bud
Kdos lovkem, ten stj hrdinou kdo skrýváš
a se,
proti nástrah
v
neustávej
dív v
mraku
boji,
jejich
zhyneš
roji,
v ped. ne zpátky po zpsobe rak.
jdi
Kdos jednou
tu,
ten za sebe a bratry
nes v úkor porobení svoje štíty a postav stráže u
Hnv a
s
chrámu
i
chaty.
podlostí když stíhá tebe lítý
záhuby drak hrzou jedovatý,
vol
Znlky.
pímost
s
láskou za svých
ader
štíty.
1
y bájená
!
zdrojem
jichž
pi krbu svém
Pro
Na
válku,
mor
s
a hlad, tu trojku host,
tajn trháš
dechem jed niíš
lidstvo
moi
bezbrannýma na
a zaklenáky
daíš,
vaíš
kvtech letorost?
tamo hned, hned onde
Pro
Na
tvorstvo
též tajné jedy
a zmije skrýváš v
jíž
vedle léných skvost,
neúnavn
z
sta
se
maíš?
sváíš
most? let
píli ?
Ci vzneseno, když balvan drtí ptence, jenž v
zpvu pod ním
Zíš na nás pouze
na
tšit se chtl chvíli
jako na mravence
k hlavám našim vždy tvj
me
Což vraždí matka svého odkojence?
18
;
se ch>'lí!
v_>)
hlete
bud
vnou
jen tu
jak v hustý
z jara to,
tajemnici,
skrývá svoje elo,
závoj
se rozzvuelo,
kdy vše
bud za mrazu, kdy tuhnou
Kdo muže
líci.
o tvé lásce k lidem íci
Vždyt pod roušku
ti
Jen k umírání dala jen k
slzy v
nedve
Lež necháváš
nám
jsi
klenbu
i
?
oko nehledlo
s
!
tlo,
šedou
kšticí.
blbstva nesetena
o podstat své vstit nic než bajky
a smrt
Jdem
nám život
dáváš svrchem všeho
píti
mroucími
však místo zdroje kyne jak
krpj
rty
nám
vna
!
sajky,
jen
pna
kalu ptáku u kolajky.
19
2*
;
INa
touhou mít, že
pijdou asy,
lepší
když samým ekáním nám srdce vadne
Tu pomoci
juž
vru
?
není žádné,
když na temeni ídnou šedé vlasy.
Za pítelem nám pítel prchá
z
chasj',
a
ml-li kdo své tipomínky ladné,
v
as
co v
každá zvadlá do hrobu
hrob
však, zda povstat
HrucT zvolna
me
;
mu
padne
mže
duch perut
si
asi
?
láme,
pi kýženém, le na vždy marném vzletu a náhle hrufl jak zhaslou sopku máme. Tak
rychle
a než se po
mníš úelu
.
bohatýra v sketu, žití
ptáme,
svým dechem rozvaneš nás
jak prach tret.
1
vj dsný
jež
chvat
pro
srdce rve a dsí,
ruchu tvého zákony chce ísti
Pro
všeho
žití
k\pré strásáš
a v lesy lidských myšlenek štveš
To
?
listí
bsy?
lovk, smuten hlavu vsí, morem jest mu bístí, záhad moh zákon žití spísti, vle smrti prachu bude smsi.
zí-li
vždyf pochybností
by ze než
Pro
z
asi žil
?
Kdož
zví to po staletí
?
Snad aby paprskem byl ku poznání, jenž osvítit ml ela zemských dtí?
Ten paprsek se dotkne sic jich skrání, le stáh'm odrazem a kam chce letí, vždy slábne víc
—
až zhyne zas v tvé dlani.
21
;
ak jako v lásce krásná Meluzína
1
u zurícího sedíš zdroje
mimo
tu poutník a zdiven na
žití
jde a zrak se nití
svém
srdci ruce spíná.
Svou hlavu sklání v hebkost tvého klína pál by si tak dlíti,
a
vn vkv
až zklamání
jej
stihne vlnobití,
an zdšen zí, že pojednou
jsi
jiná.
Ty prcháš mu, jej dusná žalost hnte, mdle o rozumu berlu srdce vzpírá, le
týl
mu
on vrásit
tíží
spory dlouholeté,
je a líce tvoje kvete.
Zda paže tvá jej posud v lásce svírá? Zda ruka tvá mu v kade hvzdy plete Je v pochybách a cestou k
22
pravd
?
zmírá.
,
1 rci,
Tá vle neúprosná, pevná stále, má-li poátek a má-li konce?
My
honci jsme a
máme
na se honce
—
sbor za sborem vždy kvapí v chvíli malé.
Kdo pozná
vraha,
dobrodruha,
krále,
kdo sketu, hlupce, mnicha, blázna, bonce, kdo reka svobody, kdo trnu klonce, kdo vestálku, kdo Lais a tak dále?
A pec
a pec, kdo
Smrt stínem
pro
mž' t
jen tvých
zváti krutou?
kídel pošinutí,
tedy srdce rváti vášní zdutou
?
Ach, zákon tajný tak nás initi nutí,
on trýzní mysl v klenbu ela vsutou a
rozmáhá v
bou
srdce tklivé hnutí.
23
;
J sou[ srdce velká
to,
jež
bolem svta
hlubokých mysli koenech jsou
v již
vidi
když široina jeho k špalku
slétá.
Ped
prchá
katem tim jen chabý
vždy nemine ho
sketa
také rudá lata
v nic bude jsoucnost jeho a
jata,
smrt jak veškerenstva kata^
s
krvi vzata
jednim rázem po všem bude veta.
Jsouf již
svt
a
nouze kapkou vodj.
život
netušené tiští chodce noha,
nechf znii tvorstva tisíceré rody.
Jet
takovát
svt
našich
sloha,
že zhynou náhle všeho žití svody,
když píroda jim
velí
24
žezlem boha.
Jest tlukot srdcí lidských ohlas tluku, pírody se chvje, jímž adro
vné
krev, kterou tepna v lidské srdce leje, to její krev,
jí
vehnala nás v muku.
My zrodíme se jako snítka buku, když jaro kídly nad hlavou mu vje, v ráz zbují se ta útlá snt a spje
na svižný oblouk smrtícího luku.
Snt
vraždi kmen.
jej
v zdatné
moi
kmen zvolna me, když plod svj le klíí jarní plod zpráchniví
síle
—
chvíle.
Výš nový proutek vzrstá z jeho stvolu vzmáhá se a hrdost na svém týle i
zas puí, zkvétá
plody vrhá
25
dol
.
;
svrhl dol,
.
.
Vše
mžeš-li,
Pro Pro Pro
nebráníš
pro chceš jen mu všemohoucí
umírání?
mocí
necháváš nás tady bez pomoci tvá nás smrti neuchrání
síla
? ?
?
Pro nenecháváš svžest naší skrání ? Pro za obt nás dáváš hrobu noci ? Pro otce dítku, dítko bereš otci ? Pro lovk darmo ve všem se ti brání ? Jak
laný jestáb nad zpváky
krouží,
tak nad námi vždy lstiv kroužíš kídly, jež
smrti za koist nás odnést touží.
Ta
jako
oha
jen šklebí
se,
za námi se plouží,
když
ady
naše zidly,
až poslednímu zuby v srdce vhrouži
26
!
zápolíme, Jak Jakub s Bohem s tebou znak padá; na každým nás z až pemožen
lovka tvou vli neovládá pece tvými pány být se mníme.
duch a
tkvíme; Jen u peludu ustaviném jenom strádá, duch žízniv po pravd vždy bádá, chce jak a se a jak chce vznáší nám umíti jest, pevn víme. jen že
žaly; Nic nezpomohou naše trapné
není radou, nic nezléí nás, nic nám malí. jsme proti tob nicotní a
Kdo uenou co tam, kam
mž
vysvtliti svádou,
ruce své jsme pozvedali, posled v klín se kladou. jež s resignací v
27
.
Vše zamuješ pi svém v
em
V
život
ujme
vném
:
kvasu.
se a sila buši.
tvar okázale vdechuješ sic duši,
le
neustále zas
ji
niiš v asu!
Svým dechem kisiš pise v ptaím hlasu, le pisní tón zas dravce v zlolju vzruší, jenž zdanou koist pro
a
skivánka jim nese
Ty jaro voláš, kvty le pi klíeni niiš Zda ze msty,
rci,
My domýšliv
i
ty jen díš
:
své mladé tuší
moe
klas.
pd> sím ... hravosti, i
nutíš z útlé z
z
nudy
vznášíme své tým^
le domýšlivé soudy
A
z
jsou jen 1)ludy.
„Ai, rozumíte vy
?8
mn!"
!!
Jen pomysl
vn
jsi,
,
nevyzpytn\'
duch lidstva asný tebe neproniká, jak
had tvá vle sem a tam se smyká, mže zjev tvj kmitný?
kdo vystihnouti Chví
lovk ped
tebou se hloubej citný
a
stálým hádankám tvým tžce zvyká,
v
mdlé bázni jen své otenášky íká,
by života
si
zmírnil žalá bytný
Chab ochranu když chvje a
domnívá
se se,
si
hledá tebe vyšší,
a vymýšlí ti
že lín
si
jej
bohy slyší
A
nadsmyslné pikládá jim vlohy,
a
jsou to
sil
tvých pouzí tovaryši.
Vždy tebou klamán
29
lovk peubohý
I
; !
J ak páper nese nás tvé
my
chvíme
se,
že clech
silné paždí, i
se
cit
staví,
tvj úsmv hned tak upímný a hravý, hned rudou ssaje krev a adra vraždí
Svým
tob
žitím vše jen
cestu dláždí
chvat k hrobu tvorstva srdce neunaví,
v
nm
život proudí se jak
nechf sterá neshoda
je
pramen
Tak v milionech jeden vzruch a dál a dále v a
neúnavn v
A
tsném adru
se
vzmáhá
buší
smrti proud ho tahá.
vzruch ten divný rozum rve
a z poloboha
lávy,
k spchu dráždí.
asto
ty nedbáš, kážeš
;
i
duši
robí vraha,
pro ? Zda lovk
30
tuší
?
:
Kci, ukrutná, z
í
na
že z
a
lovka
ple
vznáší
vn
usmvavá,
stále žárlíš jej
tvrdohlavost nezdolná
Co
vky
stavl, rve co
potají
vle,
a tlaí z
tvá
a viTiáší,
mu
!
i
ple
hravá.
zášf tvá
dravá
skryl v žule
co hlavy vymyslily zahynulé, tvá ruka zasypávat neustává.
Kde pyramidy
jsou,
kde mocné chrámy,
kde Xinive, kde Babylon
je asi,
kde ráje ovroubené prahorami
?
Kde mramorových boh hodokvasy? Kde naši praddi, kde my jsme sami? Jak páprky vše v zhoubu nesou asy
Vk to z tecT
vkem,
za
vle
co za bohy
dív mli,
tvé se nyní zove modly
;
na jiných se božstvech lidé shodli,
snad od jiných by víc se dovdli.
A pec
a
ti
zniili
bozi je
s
mramornými tly,
topory
i
bodly,
své luzné krásy do srdce
nechf stejn
s
novými
Vždy
i
víc
pravda
Jsme pouhé zda víme,
kdo v nové
ví? žití?
ti,
vná
listí
vbodli.
šastnjší jsou v
Jsou lépe na tom
Zda vdí
nám
se odmleli.
se
nám
nerozeší.
v svta bujném kei,
pro den
kam vnost odplývá
32
hyne, a
pro
kde se
se nití.
eí
?
!
mže
Ivdož sáhnout již
vn
v oprat tv:'ch koní,
ubíhají bez zastávky
pes moe plá, pes mraky, z
iež
bez mostu a lávky,
nichž vláha
i
ek
se roní
?
Af za tvým vozem bleskové se honí, af
kií
orlové, aí plaché kavky,
vše jedno
a
ti
duby jako travky,
když povelíš, v prach svoje hlavy skloní.
A lovk
též
svým tlem
le
;
z
dráha, ta
Tvj
slunný
le adra
af
chvje
vle pec
úsmv
tvé
se, ti
af
sténá,
cestu dláždí,
není uježdená
k polibkm
tvá jsou jedem
sic dráždí,
naplnna
a ruka tvá když hladí, v jednom vraždí.
33
Znlky
Z,da nejsi zlá a netirrosn krutá, když neduh otcv tajn vkládáš v dít, by trplo hned žití na úsvit, co ty chceš mítí,
Ba
pláem
nepohnutá.
ani prohlínáním nejsi tknutá,
af
lovk
ty
v smyslnosti lapilas
lichotí aí zneuctí
a v pouta vrhla
jsi
jej
jej
t, sít
pomstou kutá.
Vše vykoná, co žádáš sob míti, af bratr po u výkiku strádá
nm
a proklíná své bídné živobytí.
A pro
to
vše,
duch zpytuje a bádá?
Ej, proto jen, že chceš se obnoviti,
nech mimo
tebe všecko
34
me
a padá!
r ro
chválíš luh
—
že milo to
jenž pln je vonných kvtv..
démanty
že rosa v nich jak
se tpytí,
rozkošné ty zdoby zíti,
lesknoucí se
moe mahch svt.
Ty luhem spcháš le netušíš, že co snad žal
jest
vesel jak pták v letu. se
rosou
nití,
ztraceného živobytí
vznt.
a trpce vyronn\'ch duše
Snad kudy kráíš, jenž smrti utíkal,
kráel prve,
jiný
i
snad
hledal
ji
a plakal jiskry hoící své krve.
Snad
z žalu bylo, jenž
mu
v srdci
že mládí šastné, útlé, zlatobrvé. ni
klidné
stáí osud
žít
35
mu
nedal.
sedal.
J ak socha v sochu osud v lidstvo tepe, le duch se brání, vzdorn se mu vzpírá a hnvným okem na sochae zírá^ le ten vždy hloubji v své dláto klepe.
A
oi slepé kiku mírn uzavírá, shluk vrásek z ela do hladkosti spravuje nás^ jasní
a ústa v
sbírá,
až hotovo je dílo velkolepé.
Klid pohybm a vášn hnutím dává, mír v zachmuené zvolna klade líce a k souladu vše konat neustává.
Je -hotovo;
sem k hodu
stavte
fevíce.
hold píroda dnes sochaovi vzdává. že skonil mrtvolu
;
35
co
konal více
?
:
1 ro niíš všecky naše ideály? Pro o nadje obíráš nás všady ? Pro v hnusné tvary mníš jejich
jež
z
Pro v
nekonené
vábily nás dáli
vlasy žen, jež
strach
vnady.
?
vrkoi se zdály, v Medusiny hady?
promuješ
Pro v kletbu slova na rtech božské Lad\ Pro oi v blesk, jež tchou dív nám vzplály ?
\'še
a
niíš nám
duše naše
se
zachvje
..\'še je to
Kéž divá
na
I
Zrak
nití
a rosí
se
smutn osamlá a za povzdechu, prosí
tam, co zdála jsem a chtla!
bou
jak stéblo stan
mj
v takém žalái dál snít bvch
zkosi,
mla ?
Z-e nejvtší
poetkou, lid praví,
jsi
rým,
a verše tvoje z nejzvunjších že
kvt
tvých slov pln vonného
ržemi nám
jež
ovíjejí
dýmu,
je
hlavy.
Že nikoho tvá iiíse neunaví, hrdlu slaviímu,
af
vštípena
af
tpytu hvzd,
je
af
že vždy
ji
Le
náš duch
ne
;
divu kometímu,
budou obdivovat davy.
vždy uspává
je
z
oné
vn
chorý,
nás stále dímající
a hlava naše klesá bez opory.
Lip budit v utýraných a tam, kde láska
mít v ruce
me
hnvu
lvici
nesrovnává spory,
a blesky v
38
mraném
líci.
Z.da nerovnáš se rozkacené
na koist
jež
a
div než v
už co tu
\'ši
žilo,
lidskou
tys
sliná
tvé
síle
jitru
zakokrhá,
svévolnost tvá mrhá,
le neúprosná
lovk-erv
tvé slovo pouta
Ci
kohout
nepoznánif: ani.
píli
sic,
sani,
tajn v noci vrhá,
se
se
paní,
neubrání,
živl hrav
trhá,
Herculanum nenapadlas v snní Pompei hrzy pelem,
a nezniilas
že ztratila se
svému pokolení
My namáhav
nyní tlo
tu hledáme, jež v
a
s
?
tlem
kameny as mní,
sami tvým jsme stále pod popelem.
39
iVl y
celým žitím kráíme jak
výkik náš
a
je
výkik
dítka
slepí
v spánku,
duch úzkostliv chví se v lebky stánku a
my
A
svých
in
slepujeme stepy.
míníme^ že palác velkolepý
isme budovali ducha že z
le
mramoru
pi kahánku,
jsou vže., z žuly sklepy,
v prach vše klesá v pravdy prvním vánkvt.
Vše bací píroda,- co clovek stvoí, co hlavou vymýšlí a rukou hnete,
vše nenávidí,
nodmíJá a boí.
Vždy volá k nám:
Xa
bvidíte se?
Spte!
A vkol nás vše zatím v dýmu hoí Pro dále potácíš se, shnilý svte?
.
.
.
v>o pes
to vše as
h životu nas
poii
?
Jen láska k lidu, láska k zemi rodné a
vd
svodné,
jež
nástrahy jak Dlila
nám
strojí.
To
brání nás
a k
z
pravd, k
umní
i
šlechtí
v
žal
roji,
nichž ten rieb onen žihadlo v nás bodne,
vše ostatní je dílo málo plodné a
ped
života
Vše mimo v af
soudem
neobstojí.
to jen kopice je prachu,
nmž lovk
jako nahý
erv
se
plazí^
v zlat druhdy pyšnil se a v nachu.
jen láska k bližnímu v
ráj
cestu razí.
když v ele lidu kráí prostá strachu a
oštpy své v prsa
klamm
hází.
;
J ak velký kaj man žiješ u všemmiru, jenž z boku na bok leniv se váli a hltá nás, af velcí isme af malí, již
Le tvé
tonem v
žití
zmetešeném
víru.
pebda, když více tovižíš žíru, oi zuiv se na krev zkalí,
an ruch
t
tu veš, že
rozplamení nenadálý
dsno v
i
siru.
chceš množstvím býti sytá,
I
zmítáš
i
hltáš legiony, hltáš
se,
daleku
a hrozná je tvá
lod,
bsnost nepokrytá.
Her zpousty zdouváš na bezedné vod, blesk za bleskem ti z erných ader lítá a spaluješ,
kdo nezanikli v brod.
j\.dyž slunný duch
tvj
výše k zemi pluje,
s
by zchladil hlavu v ervánkovém moi,
vždy rubín, který na srdci v dar vlnám
zem
Tu vif.
le
za jitra
Vždy jíž
již
h
by
hoí,
ruje..
vln se nevynoí,
novému
zem
krpj ;
mu
odvrhuje.
se
koí,
a zlatem ovinuje.
ji
každá
pyšn
travné vlasy
stejná hra to
chceš,
Xám a
slzíc,
že den zašlý z
jenž líbá
ty
vna
jest,
vždy stejn svdná
zmládla v rosné lázní,
luzných vnad
my tonem
je
studna.
v ustaviné bázni
úplatkem nic nebere smrt bludná
a v nový život
nadje jsme prázdni
!
—
IVly ze svta jdem každý jež ze
vkem
dlouhým
ta
a vyléit
V
s
všech poranní nejvíc
tajnou ranou, bolí,
chvilku nepovolí
nelze štstí manou.
ii
šed náhle žal
nám mní
kštici
vranou
námi bdí i lehá, s námi stolí a všecko s námi koná, bud cokoli, a
až
A
s
zmaí
duši
naši
rozedranovi.
Smrt když shýbá k našemu
a líbá nás, zda doufati
nám
že naše bolesti se nerozmnoží
Zda víme,
s
se loži
v tuše, ?
námi-li žal neookluše,
až hrobník do hrobu nás
nkdy
vloží
zda navždy uklidní se naše duše?
;
J sou bez úelu pání vše nás peubohých
zem
i
snahy
odkojenou,
jsme jako klasy pod kosami a
ženc
v duší sporech vlastními jsme vrahy.
jak naše bídné živtky
nám
drahý,
stežem s uenci i bez uenc pece hbitovy jsou plny vnc na jich kvtech plno slané vláhy.
jež
A a
To
!
milosti
Tvé záhadné jsou zdoby:
pímou
pro
nevedeš nás
Pro
oklikami díve do poroby?
cestou výše?
Pro
ukrýváš nás díve v temné kob^'? Když tvorové jsme nebes jasné íše,
na
v život vcházeti
45
nám
skrze hrobv?
J ak tygice k nám
z
nekonena hledíš, máš v oku,
lesk vábivý a zlatý žár sníš,
ale náhle vymrštíš se v
a
nám peubohým
již
skoku
v týle sedíš.
Tvé tlapy vzí v hloubce našich bok, z nichž
jako z
až vše, co a vedeš
hrozn víno krev si nám dala, zase ddíš
již
bráníme
cedí
vítz v pyšném kroku.
jak
si,
Jak otroci,
my
jsi
v cirku umírali,
se
mlky
nech výkiky by
z
tvojí síle,
prsou
nám
Vždyf marná všecka námaha
se draly.
a píle.
když drápy tvé v hrud žebráku se náhle vetkly
v krutém zkázy
46
i
králi
díle
!
;
JVlstíš
že
na nás
se,
že zpytujem tvé iny.
chceme poznat záhady tvé zvle
pro
nechceš zjeviti
vždyf matkou-li
ie
nám
aspo jsi,
z
;
ple,
jsme tvými
Jdem k pedu od hodiny do hodiny, le naše poznáni se rovná nule, jsme na kíž pibiti tvé vzdorné vle a
umíráme
Z ran a
My a
až
ne z vlastní viny
tisícerých krvácíme
vné
pro
z tvé,
!
vn
máme kolem hlavy má ta bolest nekonen ?
trní
trvat
jdem a nové picházejí davy
koí
se
ti
zkroušen
a
vdné,
znova otrocké jim srazíš hlavy.
syny
Cvo
love
zde na hroudu
kde prostor tvého když snah tvých a
štít
Pro
i
žití
t
váže,
phií stony,
vistupuji
legiony
kopí odvrhují stráže?
do blankytu vznášíš zrak
Zda pomohly
ti
nkdy
slz
i
páže
?
tvých rony.
když oplakávals nadjí svých skony, jimž jako
všemu osud zhynout káže?
Nech proseb už než za a
A
nežli
obt mu
;
spíš v zlo bij, jež té škrtí
dostaneš se zdanou
chabost staecká
t
zdrtí.
marn-li tvé oi hnveni planou, sám mužn padni do nárue smrti, nechf hrob tvj teba vyvrší se hanou.
!
1
pyšníš se
v
„Mé
:
království je
vné,
v slunce zhárání a jasu
žiji
já
a v siné
krpji
a v zlatém klasu
modrich nebes hvzdné dráze mléné.
a v
Mé
bytí jest jak bylo
mn
není
výmry
nekonené,
a není asu,
hned k velkému zvu lidstvo hodokvasu, hned k ptce urputné a bezsrdené.
Co mít z
stane
chci,
se,
mne
neuprosí
vás nikdo, bídní mraveníci prostí,
af kraluje,
Co
chci, to
nech Ach
Znlky
celý
at
bemena
stane
svt
ano, ano
!
se,
jen nosí.
až
eknu
dosti.
teba krví zrosí Vrch jsi ukrutnosti se
.' !
.
.
!
!
J ak arovn, jak stkvostn v lstivém svodu své divplné vyzdobit ješ sín
Hvzd jejž
milliony nítíš v nebestýn,
sklenula
jsi
sob
za pagodu.
Co svtil tch, co tajných na nich rod, jež
zhýkala
Zda známe i
tlem
Zda
—
zjevíš
jsi
je? žití
na svém vném klín Vždy nohou tkvíme v hlín prvním pi východu
nco
!
nám, své choutky
jež
Jen v a
my
jich
dtem?
tch svt, hledáme svých pání marným vzletem?
Zda ukážeš nám jediný
tpytném nám
je
z
odhaluješ
v domyslu marném, bytí
marn
vky
vzntu
kletém,
toužíme znát metu.
50
!
V_>o proti prírodé
Co bez Ji i
jedno
poušt
nám
za ostrahu?
mže lovk býti ješt moe jsou a kapka dešt,
ni
zid a prach
?
na chýše prahu
Jak malichernou chová
lovk
snahu,
když mni se víc a v choré mysli
tešt
své srdce tisknout dává v sporu klešt,
by pozbavil se
žití
sterých
vrah.
Jef práškem lovk, jenom pylem k\'tu. Zda pavouci svou myslí stihnout mže
tu
Jí
hroznou pramáf tisícerých
svt
?
vtší obti snad zádech rže^
než lidská mysl v bujném aroletu, jež
moskou hloubku
s
nebes klenbou víže.
Omrt
z
kvasu pírody vždy nejvíc tží,
mateském už klín, i Muden sín
té
náležíme v
ta
steže kolébku
a ídí
vášn
Hned
dráždí
naše bez otží.
nás,
hned pro útchu bží, modrém týn,
a pramáf tvorstva v nebes
pl
v lesku arovném,
dál
stále
My
pouze k
pl
klidn spchá
vnému
jí
v
dsném
vk
stín,
speží.
budování
dlníky odkájíme povždy nové a z
Jen až
nieho
zas všecko v nic se vrací.
heby každý do rakve si pi poslední rán v hrob
kove, se kácí,
a nový život noví ssají rtové.
!
o
vznešená
!
.
.
Ne, tajemná a dravá,
.
pro
svíráš všecko
Pro Pro
vné v
vkol do okovu?
pomníky
zmnách
!
si
steiná
stavíš z
rovu?
vždy tvá bytnost hravá
Zdas naše matl:a laskavá a pravá, když po životech u
A
sama vždy
vném
lovu
jsi
?
se ohrožuješ znovu,
nás zvle tvoie niit neustává
Co
chceš, vše
le
co
zjevn Lonáme
nám udluješ
i
skryt,
za ozdobu,
jsou jen tvá vnadidla a smrti sít.
Ilráš s
námi v polosnní krátkou dobu,
pak odvrhneš nás jako hraku dít
Tak zvolna
meme
od kolébky k hrobu.
53
J
si
ustavin ve
své chvatné práci
vždy tvoící, vždy niící, vždy
hned malomocná jež
jsi,
hned
ve svých domyslech
le
vn
a práce
Je a
silná,
prachy nechává a hory kácí.
Vše v psti máš^ co rodí a
pilná,
dsn
jsi
se
i
ztrácí,
neomylná,
svéhlavá a málo sdílná
vný
ruch
t
neztrmácí.
všemocný tvj dech, jím všecko roste všecko hyne, vydechneš-li znova,
a rozpadá se zas v své prvky prosté.
Tvá vle peruti i pouta ková, ekla jsi „Vše, všecko v dar mi
ty
:
a pro sebe nic
lovk
54
neuchová.
noste'
IN
by
celý život prchání je stálé,
áš)
žití
my
nervalo nás tuhou dlaní,
všickni
na kvapném jsme utíkání,
jak vojska v boji zabitého krále.
Jen v kruhu pobíháme; isme-liž dále?
Tak tajnou kletbou na schýlené
nám
stydne krev,
všem k pohan Jak v
a
hrze
a
Kain,
naped
tob k z
vné
skráni
nelze ani, chvále.
nás každý v dálku pádí,
také prcháním tím smrt jen hledá
a hbitou
Hle klesá
le
píj
s
nohou odkopává mládí.
—
padá
—
na rychlo se zvedá,
chvat dál cestou k mezníku
kde u všemmíru klín tvá
55
mž
je íe
svádí,
zvedá. --
;
L>ož šíp
a
mže lovk,
hnvu
hrdá, proti
!
tol)e,
všech jen ve tvj háv se vbodne
chladn na stelce zí
On marn
svodné,
olco
jak lehhá žena na nevlastní
rob
hlavu zvedá, ruce ob,
na pesily tvé vzdory vojevodné jsouf
iny
jeho sotva
i mže tch
nkdo
hodné
vysvobodit svty
tvojich podloudných a lstivých
a strašidel
Kdož
vdku
erné kob.
od bílé kolébky až k
mže
jich
dar
hnusných bludné ety?
obnovu všech
žití
tvar,
kdo stáí mž', kdo chorob dravé
slety
kdo smrt as vyrvat
spáru
z
dravího
ti
?
v^d žalm,
Job v nichž opusten>
nyjCj
až Firdusiho v smutné roztesknní nyje, a odtud k pvci,
nad njž vtší není,
po nivách prozáené
Itálie.
jen žaloba zni na t, velkíi jež,
a
aby
vn
Pro v
s
slz
Pro
I
?
vštci as a mudrci a bardy
proudu
pro
žaloby jen samé
jsou,
ronil
jež
Leopardi
?
od posvátné bible po Schah-namc
marný každý
Pro
zmije,
plení
tebou se nikdo neukryje
ve sporu,
byl
vn
pol-olením hltá pokolení
s
Pro ped
jsi
žila,
strádat jen,
lék
pro
i
vlánost nardy?
umírat jen
máme?
J
si
lhostejná,
a
nmá
básník pouze
;
nho
krásná na pohled a v
le
tch
všalc
pravd
to je vše, co jeviš naší
Af hojnost z
jsi
soucit dal, tys bez
ti
chladná, ladná,
touze?
blaží nás, aí týrá nouze,
nevyruší tebe z klidu žádná
„Pro?
a ptá-li se kdo:
mluv, svtovládná?"
vždy váháš, nemluvíš a mlíš dlouze.
Jen již
nkdy
tajemnou nám šepceš vtu,
uhodnout
se
jak ptáka poznat
domníváme maní, mníme podle letu.
Vždy stejn hovoíš nám, divná paní: ,,Hled uhodnout mne, neb dej s bohem svtu,
le odpovd
ti
dám
až po skonání.
58
!
1
;
vé záhady chcem proniknout svou mysli,
tvé
hádanky chcem ešit duchem malí,
chcem poznat zda cherubem Vše
marn
vše, co Lonáš,
však
;
dáli
z
tys-li
."
jak ze skrýše tvor sysli
t
svým zraliem na jen
aspo
i démonem nám
zime, blud
ieiž
halí,
zíme neskonalý šediví nám svislý.
ruch tvé práce
a na lebce vlas
Xic neuhodnem, nic se nedovíme vždy svého domyslu jsme na poátku :
jen pod rouškou
tvá
tvoji
vidt smíme
!
Vždy pravdu hledáme v tch záhad zmatku a
vn
putujíce,
Jen macechou
vn
nám
jsi,
spíme
kde
máme matku?
;
iVl
y stále k
pravd
—
k svtlu
—
.
polétáme
a stále tužíme svá muší kídla, bj'
ze slunného erpali jsme
a stále k
A
po
nmu
mnohých vždy nadarmo
tak dlouho jdem
:
boue spor
se
ijtáme,
už šedá kštice zidla,
a isme-li Idíž, tu 1)lesk a
vídla
cesty nalézt zdáme.
nám
kídla
spálí
vetché spánky láme.
Jsme záhad dravím rojem rozedraní ta biuje nás, jiná hrdlo škrtí a jiná zas v hrud vráží zobák vraní.
Roj pochyb v kruhu honí nás jak až k svtlu dojíti
nám mraky
chrti,
brání,
zda pistáném tam uvedeni smrtí
?
J ak krásnou knihou
my
za listem
list
jsi,
le smutnou
a vlastní smrt jen na každé
ten život náš
je
tuze,
man
obracíme
ctem stran
;
pouze k hrobu chze.
Af v poušti ukoj hledáme
af v luze,,
vždy smrtným potem pokryty' jsou skrán, až povel netušený
s
nebes
nás zakikne, tu ustati
Kam
ted
hled tam jež
bán
nám v hrze.
Hled v ped, hled za
? i
sebe, hled kolem,
sem; jen jediná tu dráha,
divn rozvlnným vede
polem.
Nám a
a
z oí náhle vyproudí se vláha adra chví se netušeným bolem pec snad poátek to všeho blaha
— .
.
.
!
J en štítem pravdy a
smle
jít
mužn
tož
tvých
chvilku krýti
lze se
hnv
na ohae,
v ped, prjx se škraboškou tváe,
v níž strach a slabost, bludiky
Pry a
k
s
dv
svítí.
bázní, jež se v nitru chorých nití
svatým sklání
šíji
lháe,
Istného
všem nechat v srdcích slunná svitne záe a v plápol
pravdy zhárá každé
žití
!
Z nás každý najde svoje vykoupení a touženého posled dojde rána jest
nazpt jdeme v
Jí
kde
a
;
v smrti skryto naše probuzení.
vný
ráj
sídla
rzn
mír, kde bolestí
se zovou, eden,
62
i
již
zvaná, není,
nirvána
o
sfingo se zrakem, jenž hlubší
pekla.
neodvratn stežeš naše kroky, až rázem uchvátí nás tvoje skoky. jak
když divou choutkou po nás
Kdo zakiknout
t
jsi
mže, by
se vzteklá.
ses lekla?
Zda inil kdos snad ped tisíci roky, toky? i uiní, až pejdou
vk
Vždy vleeš koist
dív
svou, jak
jsi
Jak bránit se tvé dravé ukrutnosti,
vždy nad pomysl a z
dráp
A pec a
jest
cos,
aspo na as
Tof umní,
silná
jsi
a
dravá
tvých se nikdo nevyprostí.
jež
jež
déle smrti stává
zániku nás prostí. nesmrtelnost dává.
6t
vlekla.
V^
lásky plný Buddho, Sakiamnni.
ty zlatý orle
v íši veledvich,
tys nejprvnjši v
pln soucitvt vše
Tys by že
zladil
sítal run\.
rozvíené myslí struny,
úkojn nám znly v sladkou tuchu, není za hrobem jíž íše duch,
že nejsou žaláe
Bud ctn
;
a životem výš,
ani
trny.
uil zapíti
tys
se
tam
se v
bolu
k ideálu
nésti
k lotosu na touhy svatém stvolu.
Že stejnost
me, a
divém svta ruchu žití
žití
rodí se a
v radosti
me
nemá základu
a
i
v žalu
zas v
arokolu
nemá
valu.
64
nla
se staneš naší
Vždy smješ a
se
výtkou
?
nám každou stromu
snítkou
každým vykiknutím ptaích pní.
Dle
vle
tvé jsme init odsouzeni,
vše jedno af
zmní?
žehrat však, zda výitky co
Zda jinaká
ti,
rozkyplých
af
hrozíme slov kytkou,
hnv
dýkou bitkou,
nic prospšno, nic plátno pro nás není.
Jen klidu pej, jejž míváš druhdy sama,
než pijde
smír budiž
Už
za ten
než prsf
z
vle tvé ped ním
ten dlouhý, chvíli
vný,
mezi náma.
asný bude lovk vdný,
mu proboí
se pod nohama, by navrátil se v klín tvj nekonený.
Zniky.
nám
JNic nenecháš vzít za
hrob
si,
ty
dar
z
dsn
svých a
vna
lakotivá,
jen pro sebe chceš vše, co po nás zbývá, jak žebrácká bys byla
jest
nám
kdys na
beh
Vše af
diamant,
dát, co žití
uinná.
proudných
uvrhla
nám
af slza jen to
as
pna
divá,
bývá,
ba asto krev jen v granát
pozmnná.
Le
dost! Chci smír; jsouf stejné naše bludy,
jen
jedno
jej
A
spl
!
Až rozpadnu
se
prachem,
milosrdn seber všechen všudy. slunných kídel poletavým vzmachem
nes na brázdu a zúrodni
ji
jej,
srdce
brat
již
zoral chudý,
mého nachem.
66
II.
HISTORIE UITELKOU.
;
SYN AMRAMÚV. Opát je
snv
faraón
u poplachu:
trýznn mátohami vidu jara Nil se vzmohl národ žid,
jak z
a
nemž
stále
moci šlapán do bláta
Též
Amram
i
prachu.
ztýrán tonul v krve nachu,
že rozželen se uial svého lidu a více
mzdy mu chtl a
a bez
svolení ženu vzal
více klidu
prost strachu.
Té noci však sen dsil faraóna trnu svého odbojem byl shozen :
jak s
a bez
potomk
hynul v
moi
tona.
Le Amram
štstí pln jak vína hrozen
byl noci té
vždyf matkou byla ona,
již zvolil
Hle,
z
;
sám.
—
A
Mojžíš
židm
zrozen.
raba byl, jímž národ vysvobozen!
69
SAMSON. JVlstou
Filištinšti
meem zhr
že
pes
jíž
útku
na
a druzí
Síf zrádj'
až lapli
nho
rozprosteli,
zrak plamen
a
v ráz zhasli
elist zbrojí,
v tuhém boji,
strachy meli.
však kol
jej
oslí
pobil
jich
tisíc
na Samsona veli,
vzav
mu
v chrám vedli
a v chátry
jej,
dvojí
divém
voji
by všechny jatce zeli.
Zde u združených sloup
stál
nmý,
jak
—
rameny však objal, že se chvly a sesul chrám se s mohutnými zdémi. je
Tu a
naplnn byl tly, Samson nade všemi,
prostor celý
vítzem
byl
kdo v hanbu vést a porobit
jej
V
sílu
zlu
nejvtším vždy bídní
70
chtli.
mli.
;
DEBBORA A JÁHEL. V
boj
nechtl Barák
nilf deset
le na a
tisíc
šla tedy Debbora a lid krále
až Sisara
A jež
vše chdce,
voz zbrojných jeho voz bezpoetné sbory.
škdce,
sta
kolem
a za
bez Debbory
jíti
lidu jen,
s
Tábor hory
Azor v hrozné
sám
zbila
prchal, jeho
ním pluky vše
ptce,
vdce,
jak živé bory.
Sisara skryl u Jáhel svou hanu,
Haberovi družnou ženou byla.
a prosil
:
Když do
,,Pít
mi
sytá ho
dej,
než nitrem vzplanu.
mlékem
pohostila,
spal Sisara, a Jáhel v jeho stanu
heb pevnou Žen odvahou
rukou do
hlav\-
vlast kleslá
n
mu
znova
vbila.
žila.
ÍUDITHA.
Dy
prosta
v stan víc lidu
jít
zem
Ji;di,
se odhodlala;
svobody než sebe dbala
a víc než
A
útrap byla
Holofernv
klenotv své rodné pdy.
skvostným rouchem vnadné halíc úd v,
íš vína mnohou vdci
vdce sborm
a
le
svým.
píti
Jej
dala,
mdloba
jala,
jeho vojín veselil se všudy.
Spal kníže vojsk; byl poslední to spánek:
me jež
zve Pán sliné vdovy rukou, hlavou sfatou opustila stánek.
pomsty s
Když vidl
lid, v ráz s písní zbožnozvukou nepátele prosted radovánek vrátil vše, co jemu bylo mukou.
stih'
a
Kéž v
boji srdce ž en
jak té
72
vždy tlukou!
TARPEJA. „fviin v
moc
ti
dám"
—
tak Tatiovi
zrádná dcera strážce Kapitolu
ta
..le za to všakých
tvých
rek náramky
V"še slíbeno. jíž
pání ku vrcholu bych ráda mla."
Té noci k brán spla,
nepátelé
vešli bez zápolu,
a na Tarpeju lesklý s
vrh' každý
dla
—
štít,
až
ramen dol
zem
zadunla.
Tím darem zasypána bedn mela žena zlá, jež laná byla zlata,
ta
a I
té
vlast
svou bohatýrskou hynout zela.
byla z pavez kupa vrchovatá
brány
by od
blíž,
potomk
Za zrádný
již
zrádn otevela,
vn
byla klatá.
in bud pomstou
zrádná splata.
:
PREXASPES. irexaspes
z
vle
konal Kambysovy
a zabil Smerdia, zjev nové vlády,
le zapíral, že zniil život mladý, zabitého vdovy. v tvá žalobcv i
Když Medanem však Smerdis jenž Persy zbil a vést
by dosvdil, že Smerdis Prexaspes
„Bra, jest
s
vže
lide, vlast
podvodník
;
živ,
hlásnými
!
já
nový,
povstal
kázal všady,
jej
že tady,
dl
slovj'
Ten, jenž chce vládnout tob,
pravého jsem
skolil,
tam v poušti v kamenném ho najdeš hrob.
Pro
cizáka bys králem
a
pomsti se a
A
v
l-::onec
dkaz skokem
Kéž každý pro
s
vlast
sob
volil
?
ui
zlob!"
vže
krev svou
prolil.
iní v také dob.
74
;
JUNIUS BRUTUS.
K dys
Tarquinia hejsci nevysplí
svým králem chtli mít a pánem íma le Brutus bdí a v rukou listy tímá, že jeho synové
A
chtli.
uhostiv se na soudcovské selly
dl
k lictorm
b\-
neek'
A
zradit
vlast
:
lid,
„]e k špalku vedte zpíma, že v otci
právo dímá."
zastel tvá, když zrádci krváceli.
Vše
vlasti
dal,
co
oban
mže
dáti,
ve svobod, sám navždy klidu zbaven.
Zda vtší láskou bylo komu
A
spchal v
a
s
a zahynul,
I
boi,
iízdou jal
krví
a
let
tíží
vzpláti
?
juž znaven,
se nepítele kláti
by na
vky
byl slaven.
dtí svých máš za
75
vlast státi
!
;
:
HORATIUS COCLES.
Vlá tu k
Porsenn
„Pojd,"
A
ímem
Tarquin nad
až svržen byl a
lákal
vypovzen
prch' jej,
na most vtrhli až
;
brání dál
íma
dvma
syny svýma
tvj
mj ím
i
see znienýma
strach nepátele jímá,
;
le vlády chtí
a pomsta v
ped
„Most za mnou znite, bratí ,,než
jen
I
cizák zvítzí svobody-li
strhli most.
le zachránn a vstíc pln
Zda
šly
ztee,
tu r)ánem
Cocles se zrakoma
jim jit
s
„lid
ostím inee,
jen z
což na
;
národ neoželí
!"
ím
dvry
vlee.
Cocles
mn
a národ
zel svému
me
v psti,
celý
štstí.
by o nás svtem také zvsti
76
velí,
jesti ?
!"
Rek v zadu pa, byl
je
?
:!
;
;
iMUCIUS SCAEVOLA.
V kra
Mucius
se
dýkou zbaven
by
W stanu Porsennovvi.
ím
nepítele
byl
ne krále však, jen sluhu proklál
klidn jako
a lapen jsa stál
„Již
nevrátíš
se
do rodného krovu,
smrt žádá smrt," dí ,,
„To naped
Mníš, že
mám
,.
A
„Viz,
dbám-li
zdiven král
:
vlast
,,Jsi
do
seker
volným,
plamen
tvých
nechci
nésti
luk?''"
a
plenu
muku,
srdce pomsty šípem neproženu."
Kéž Muciové vstanou
.
.
strach ?" " a pravou ruku
kla smle
oh,
.
žele,
uinil bych znovu
kdo za vlast mohou takou
tch
nemám
jsem a
z tebe
v ráz obtných
mrak na svém ele
král,
vdl
živ jsa, pro
ba,
cele,
z kovu.
z
77
našich
vnuk!
:
;
;
REKOVÉ MARATHONSTÍ. nV^hci zem a vodu známkou poddanosti
dl
ekm
Pers
ti
;
posly však
pohanu do studn
a na
mu
je dali
„Nuž,
zem
Hned
voje Dariovy v divé zlosti
ted
vody máte dosti
i
mrak
k zdem Athénským jak
le v Marathonské lid
s
ek a
jeden na sto
Pers
zbraní vítzil
i
!"
tlum se hnaly,
pivítali hosti.
tom duchem
byl v
boji,
láskou k svobodo a vlasti svojí.
plálf
Jet
pláni
Miltiadem divoké ty
pece
!"
jali
arná
síla
v podvojném tom zdroji
a roste v nadšení až
ím Vždy
národ
žijí
sta
ti,
let
mocným vzruchem
strádal,
rázem
hojí.
kdo pro vlast padli v
—
boji.
; !
LEONIDAS. jeho steky
Táh' Xerxes do ecka. Vojsk a trier
ad
lid
skrovné dsil vlasti
tak valil se jak z Oity do propasti
v
píboj rozkyplé eky.
as Vesny
Tu v Thermopylách Leonidas
dl etám svým; „Jsme kdo
A I
se
s
Reky
zradou v Persiiv
všichni hlásili se býti reky.
v
bojovali,
prsmyku kdo
stáli,
Asiatv celé mraky svými tly naplnili skály.
a zbili a
Chvl
nepítel se hrzou, kde byl jaký,
le na moi a z vojsk
i
pasti,
za svou zem chceš život klásti
mnou
se horší
vci
lodí zbyly
daly,
mu
Kéž Leonidem každý Cech
jen vraky.
je
taky
."••
;
;
;
FABIOVE. Vlast strádala, a zdatných bylo málo,
bojem
již
s
tu první z
Vejskými
Fabiv
„Nás pes ti
A
sta
chtli
se utkat
tak k rodu dli
:
by v zdatném šiku stálo
podle prvých na rychlo se dalo
hned
proti
nepátelm svorn spli
a hradbu vystavli svým. i tly
—
le Vejským pec
ji
A
píkladem však druh,
padli
ím lid
A
všickni
štstí pálo.
na odpor se náhle zmoh' a zocelil
prchl
orl rod
s
žasem
svých sval chabou zpruhu.
Vejent napaden týmž
byl volný
a
;
stéci
ím
asem
zas v široširém kruhu,
se krmil zbitých
Vzor vznešený svt navždy
80
masem. plní
jasem.
!'
;
:
CINCINNATUS.
V
Algidu
vojskem tísnn od Aequeni
Cincinnata
lid
našli
a
..Spš,' I
s
ímsk>- voj
jest
šel
vtrh'
dl
k
za
tím dlouhým lekán sporem
:
pluhem
dli mu.
a na
Aequery
vojvúdcm do
volným
zas.
Zde žezlo máš,
mám a
s
v
šeru.
zahyneme vru
!"
vojska sborem
..Vás
:
s
tož
juž
k sláv
íma
beru
tak mluvil k lidu
polí
také
tvých
mn
i
luh,
pej
klidu.
pus mne. svého
sluhu,
sýpky doma ješt bez úklidu,
velký úhor posud
Kdo tomu
eká
pluhu."
as z nás rovnal bv se
81
Znlky.
ranním
pes noc zhubiv skorém
íma,
..Prvé nepítel je jsi
jej
..sic
u veer, je
A vtáhnuv
diktátorem
volil
— druh ?
!"
EURYTHOS. turythos v Lamii
mel
když Xerxes v
pa ekm
týl
,jsem zdráv," dl, zdroj
sil
A rue
v
mém
vstal
:
,,
na svém
bojovat chci
tle
zázran
vzal pás a
loži,
veden zradou.
Boh
!
radou
se množí."
kruný
z
kozí
hrud svou, helm pod sivou spial bradou, a za družinou mladou štít a
dal na
chy
me
vést kázal se, by perské m\til hloží.
„aspo moje tlo svobodu nám loupí. prsmyku by hradbou zkamenlo!" pravil,
,,Af
brání,"
tm
postoupit,
Kéž v
A
když byl
slet
kdo
pa.
ervánek
tu na ubledlé
skrz
by aureolu krasší
Kéž takých rek
mohutné
skal
elo sloupy.
druh mlo. jest.
kde národ oupí
82
!
TIMOLEOX. Karthaginu tyranidy zbavil, Timoleon bratra vrných sborem. vzdorem, ..Vlast zradil jsi, cht vládnouti ji
By
jal
bys z
„Le
druh
pouze otroky ml." pravil.
piliš záhy vítzství
jsi
slavil
:
nemáš lásky v srdci chorém. však není oban nakažen tvým morem, zavil. prost tenat je. v nž zlý tvj chtí je
ty pro vlast
Jsi
zloincem! Tvým nechci
tvj in chce jenž zbran pomocné smrt,
A
Timoleon ruku
byl Timofanes k
jdi. jsi
vztah".
slouti
bratem,
patí tob.
trestem
koupil zlatem
V
té
!"
dob
špalku veden katem.
by život pokutou dal lidu zlob.
Kež zrádcem
bratra mít. lip když
83
je
v hrob!
.
BOJOVNICI KAPITOLŠTI. INa foru hynou kmetové
smlý Brennus
je
jich
a
všechen
ím
u nohou
z1nt
Jen málo statných v
jsou odhodláni a
zí
k nim lec
A
\''^íc
zbiti,
s
tajemn
s
a
tiše
strmité doplížil se skáh jej
v
propast
ním rue jeho druzi
a krutší již
:
spolu
zah>noviti
barbar
pes
Manlius
za
leží.
jen smrt, jež ze všad vstíc jim Ijží.
smlý
Juž
mu
opevnné vži
na vysokém Kapitolu
lidí
;
stolc metal dol,
curulických
s
knži
a
vojsk svých za chomolu
vrhl
s
výše.
stáli
Gally povstal boj než spíše,
znova útoit se
báli.
to je rek, než slaliých
S4
celá íše.
:
!
:
CAMILLUS. C^htl hrdý Brennus
ím
než
a vrn pec
liber
tisíc
zlata,
by uallských zbavil legion dostal dráhoví tíhu onu.
nebyla
mu
ješt vrchovatá.
Tak leskem kovu byla mysl jata, že tžký me svj v divém chtíe honu vrh' na chci
I
kladli
zas.
hnvu
pln
ím A
váhy
za ten k boje skonu
..I
:
zlato mít. sic
tom Camillus vnik'
\'
na forum
volnosti
:
..Pry zlato
zpt dobude
prchal barbar,
tak Camillus
jej
!"
pote vás má pata
si
nejkratší
potel
s
bojem
s
s
vojem
váhy,
!"
kde dráhy
rek
rojem,
že pole byla plna rudé vláh\.
Co cizák
vzal,
zpt chrabrý in dá záhy
:
!
MARCUS CURTIUS Jak strašný
Vše na forum mohutné se dívá,
hrozným hrobem na vše
jež
a
temným smotidem
dáhié
Kdy znikne boh hnv kdy znikne
ím,
„Až
se valí,
zjev!
vše do propasti
zívá
halí.
a lidstva žaly,
jenž všecka srdce
stesk,
nejdražšího
co
dsn
msto
v
sob
zr\'
v ten jícen vrhne hloubkou neskonalý
Tak vští jun
s
,,Co
Chci
A
Ó
k
tasil
sle
orakul.
Tu
oe hovoí a dražšího mám
s
z
lidstva
usmívá
a
nadšení
!
!"'
davu
nad mužnost
a
zbran? !"
v propast, skloniv skrán,
komonm Pro
—
a
zem
zavela
se
hyneš v našem ase
86
.
se
zdaru vlasti bohy smíit zase
me
va
skrývá
.
.
.
TITUS
:Mr\NLlUS. I.
Když do Latia gallské vtrhly šiky, v ele; Kelt velikán byl náiezdníkm pokryt cele ten zlatým brnnim byl
me
a
„Kdo
tak dlouhý
ml
jak
ímské
mnou/' znly hlasné jeho ryky, smle zápolit ? Xuž zjev se, volám
se
.'chceš
my nepobudem
když zvítzíš, a ímu vozy necháme
V a
píky.
i
s
:
déle
býky."
hrud klopí ráz Titus Manlius štít na v ústret jde té lidské hoe
hrd
a sráží
Kik
Keltv
me
a
svj v
nm
topí.
údivu se ozval po táboe,
a gallský lid vzal
na
rám
a z Latia se valil jako
svá kopí
moe.
—
Duch nad hmotu, v as k inu-li
87
se vzchopí.
:
TITUS
INIANLIUS. II.
ád
Z^e zrušil
dav jen
s
a tu a
káze pedepsanou
pohanní maje
má sliné
A
a
nepítelem v pedasnou
se
ptku,
za pohnutku
hlavy pozbýt pádnou ranou.
druhm
oí slzy kanou, zmnil v dtku pec neomluvil skutku
jeho z
prosí vše, by otec
hroznou smrt,
obtoval hlavu milovanou.
Tak káze ctil, že vojsku za výstrahu dal dít své, jež neposlechlo ádu a bez povelu vniklo v ety vrah.
Vždy
syn nepátelských
netušil
hor, jak dravá
Gall kvapil
s
by srážkou
pedasnou
Lid v boji bez
kázn
ím je
88
spád
bysten
s
prahu,
doznal pádu.
roven stádu.
;
PUBLIUS DECIUS MUS.
o tál
Titus
Deciem vojsk ímských
s
íma
když Latinové Ti oba
svorn shodnuvše
pone
,.Af
na
boj,
Z nás couvne-li
—
voj
se
dli
ekati nám jednoho,
by jeho podízení píklad
v ráz v
tch
v ele,
dobýt spli.
se vrhni
roj,
již
:
déle.
smle
ten
—
mli
zbit nás
chtli,
by vítzství zas vrátilo se skvle."
A
Inla slabost v sboru Deciovu
tu v boj se pustil
a za
vdce,
s
nahou
nim jeho druzi v ruím
zl^rani,
lovu.
Jak v polích se, než pijde klasobraní, boj šíil se, až
byl padlý
Vždv
vítzem v
vdce
nesen v
ím dob
znovu ranní.
vítzí, kdo vlast až na smrt bráni.
ŽENY KARTHAGINSKE. t.le Karthaginští zkouši od
le
Hasdrubal,
lid statný
jim vyšel vstic a bedliv steh'
;
íman,
v bitky vod,
z dev dom stavl msta každou stranu.
lod,
Le
zbran dosti není na ochranu. Hned z pluh, kde byl jaký, v zdárné shod lid šípy kul, by zstal na svobod a nežil v
jamu
jiným na pohanu.
Zlo roste však;
a
jsou bez ttiv
kde tch
A
;
s
dostatek lze
je
luk,
nabrat asi
nikdo rady neví v lidstva shluku.
Tu, krutjší by nestihly jich asy, v ráz
ukonily ženy všecku muku,
a na ttivy daly svoje vlasy.
I
krásy štdrý dar vlast asto spasí.
90
?
;!
;
TIBERIUS SEMPROXIUS dRACCHUS. „
Lid nesmí byt jen rabem senátor,"
dl
Gracchus kdys, do boje
ci
ienž
má
,,on
roven bud jim všudy,
oban
jen
jít
chudý,
v míru trpl nátlak panských vedorú.
At siejná práva obanskxch jsou sbor,
jenom zhynou rázem
tak
ím
vše rozdleno v a
konec bude nešváru a sporu.
Le
vzpial
„To
:
Gracchovi vstíc
.,Aj,
toho," zvolal.
a Gracchus
le eho
Ne
pa.
zdal, až
sebe jen,
i
""
bohá nad bohái
Nasica, ten
hrd
se a
vlasti trudy
budiž tudy,
násilí je prosté/'
hrdou šlechtou kráí.
s
..v
Jej
postrach luze skoste!"
šlechta
po dnes
mstem
bujn
bratry v srdci noste
91
vláí
roste
!
!
.
MARCUS PORCIUS CATO. Ovým uitelem veden útlý Cato byl v Svillv dm, kde utracených dal v
pro tolik bylo vdce dl „Rád consul
tázal se,
I
a
:
„
pi hostinách prohýí „Ó, tyran ten
tož ,,
tím se baví,
,,af
jich
zljaví
zlato
!"
Jsem malý, nemám mee,
svj mi pj,'"
" a
hnviv psti svírá, tee !" "
Sullova hrdla krev už
ze
A vdce
zdiven na hošíka zírá
a šepce
mu
a paže
tuž
O
!
to.
stato,
reptavých se pádným ostím
že a
zdšen hledl hošek na
všecek
tu
hlavy
hekatomby rovnat tyran drav\
:
!
také dti
„Dnes ješt vykej see Sullv nevymírá !"
rod
prosme Boha klee
92
—
;
VERCINGETORIX. t)oj
marnv vedl
ctný
vdce tžce ujamených Gall
Xmcv
bylf jízdou
Mesii
v
a
^'šak
i
juž
dostal
le znova a ptka
byl
vdce
velký
vržen v hloubku žal,
posily
stála
Caesarovi
vzrostly zbitvch
zbit. lid
pipraven
Tu
proti
a
nový,
vzplál
boj
padal
ecallský
svta
rovy.
za pochvalu
ímské na na svého
—
val
s
—
okovy.
vše
v stan k Caesarovi odhodlal se
oe, jíti.
by smrti svou snad vlasti zmírnil hoe.
A
hovoil
:
..Mn
za lid
chceš-li
vzíti,
pak druhy pus," a Caesar chvl se choe a pustil
Jest
je,
vn
le živ,
jej
dal
popraviti.
kdo za svj
93
lid
dal
žití
!
KRISTUS.
Až byl
že
na krev týrán od sveepých
rovnost
kázal
a tikrát
A
Nazarj-,
Jesus z
pa
jda
lidi
kat
na popravu.
všech
i
stav,
než pišli na Golgatu.
když byl na kiž pibit zbaven šatu,
ozáenou hlavu
vznes' k nebi božstvim a z hloubky vzdech'
jenž v;iteli smrt
A
—
,,jak sebe.
rád
:
„Ó
nemsti
dal za
mne v tom
odplatu
davu,
!"
dokonal le myšlenka, již jásal dív ueník jen vstíc, dnes všude seta. dvích vyuen jak tíž svých povit by stásal.
v níž spása ta
,,Ó
mj
jest
—
navždy odkazem rovnosti,
jen
Idižního a co je
tebou
!"
dív
Tof vta, Kristus hlásal,
všeho svta.
lovk
vzlétá
!"
OBSAH. PRIRODE: Str.
Ty
vná,
Arodito
noucí Jak vznešen pohledu
nehy-
Jest tlukot srdcí lidských ohlas
jsi
vy-
tvoila
9
Nuž
bj't?
od-
povz, ty smlá Když život písní jest,
10
pro .11
sužby jaké J
ys bez mezí,
zem
nám skrovná
staí zdobíš
Pro jarem
1
se, ty
-'
divná
paní
život náš? Jen
nekonené
meni
O
2ó
Jak Jakub s Bohem s tebou zápolíme 27 Vše zamuješ pi svém ném kvasu 2S nevyJen pomysl jsi, zpytný 29 Jak páper nese nás tvé silné paždí 30
v-
vn
Vk
14
jiní
chceš jen
umírání!-
Rci, ukrutná, 13
Aj, laskavou-li tys, jak praví
Což
25
pro
Vše mžeš-li, 8
Což hraek pravdi\-ých
Chtl lovk
tluku
7
ku
krásná
jsi
a vn usm-
vavá
31
vkem, dív mli
co
za bohy
mže
v oprat
za
Kdož sáhnout
32
tvých koní
15
33
neuprrsn
to, vím, tys také vinu nesla 16 Jest podlost prchat po zpso17 bu braku
Zda
Ty bájená! Pro
Jak socha v sochu osud v
Ó
vím
ných skvost hlete jen tu
vedle lé-
mít, že
lepší
pi-
luzina
Jsou srdce velká svta
to, jež
24
lid-
3ó
jsi
poetkou,
lid
praví
38 se
rozkácené
sani
My
35
37
c9
celým žitím kráíme jak slepí 40 pes to vše as k životu nás 41 pojí?
Jak velký kajman
bolem
jenž pli
niíš všecky naše ide-
Zda nerovnáš
Co 23
stále
—
kvt ....
ály?
22
Tvá vle neúprosná, pevná
34
chválíš luh
Že nejvtší
20 jdou asy dsnj' chvat pro srdce 21 rve a dsí Tak jako v lásce krásná Me-
a
stvo tepe
19
Tvj
zlá
je vonný^ch
Pro
ta-
jemnici
Na touhou
Pro
18
vnou
nejsi
krutá
mmíru
žiješ
u vše-
42
Str.
Když slunný
tvj
ducli
43
svta jdem každý nou ranou ze
'Sly
bez
Jsou
úelu
snahy Jak tygice k nám
práni
44 vše 45
z
nekonena
hledíš
_.
na nás
Co
love
Ty
váže pyšníš se: je
vné
proti
»Mé
království
jak
skvostn
pírod
ostrahu?
Tsi
.... nám
hrdá, proti 56
v nichž opu-
nmá
.
.
.
svou mysli stále k pravd lu — polétáme Jak krásnou knihou
49
Jen
50
Ó
51
Ó
za
z
57 5š
Tvé záhady chcem proniknout
—
My
59
k svt60 jsi,
le
smutnou tuze
kvasu pírody vždy 5nejvíc tží vznešená! ... Ne tajemná 53 a dravá ustavin ve své chvatné 54
Smrt
Ó
t 48
v lstivém svodu
Co
46 47
zde na hroudu
arovn,
Jak
.
55
mže lovk,
tob Od žalm, Job štný ny]e Jsi lhostejná, jsi
zpytujem
se, že
iny
tvé
život prchání je práci
stálé
Což
s taj-
i
Plstíš
htr.
Náš celý
výše
s
k zemi pluje
štítem pravdy lze se 62 chvilku krýti zrakem, jenž sfingo se 63 hlubší pekla
lásky' plný
Na Nic
61
muni
Buddho, Sakja64
.
žehrat však, zda výitky ór co zmní r
nenecháš nám svých a vna
z
dar 6<
HISTORIE UCIiELKOU. Syn Amramv Samson Debbora a Jáhel
69 7G
Eurythos
Timoleon
^^c
7;
Bojo- níci kapitolští
84
Juditha
72
8"
Tarpeja Prexaspes
Leonidas Fabiové
73 74 75 76 77 7S 79 80
Camillus Marcus Curtius
Cincinnatus
81
Junius Brutus Horatius Cocles INIucius
Scaevoli
Rekové
INIarathonští
Titus ^Nlanlius Titus Manlius
81
I.
8t
..'....
Publius Decius Mus
8 8í
II
....
Ženy Karthaginské
8'
9(
Tiberius Sempronius Gracchus91
Marcus Porcius Cato Vercingetorix Kristus
....
91 91 9-
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
PG
DO NOT REMOVE FROM
POCKET
THIS
OF TORONTO
LIBRARY
