Purchased
for the
LIBRARY of the
UNIVERSITY OF TORONTO froiH the
KATHLEEN MADILL BEQUEST
Sebrané spisy
BOŽEHY NMCSOVÉ.
Ba
I
v LITOMYŠLI
a
PRAZE
Tiskem a nákladem Antonína Augusty,
BABIKA.
Sešit
Z.
V LITOMYŠLI a PRAZE. Tiskem a nákladem Antonína Augustj.
1862.
*v
:
Slovo
k
tenám.
Odhodlal jsem se, podati našemu obecenstvu ouplnou sbírku spis naší slavné Boženy cové, jsa pesvden, že tomuto podniknutí zajisté všude se dostane radostného uvítání a hojné podporj'. Božena Nmcová požívá v literárním svt našem již dávno skvlé povsti a že také tenástvo dovedlo
Nm-
ocenit výtenost prací jejích, vysvítá z toho, že její Babika, Báchorky a povsti eské a Pohádky a po-
vstí slovenské byly za krátký as rozebrány a že se po tchto spisech posud dje etná poptávka.Nejsou to však daleko všecky práce její, nebo rozliné asopisy, almanahy, kalendáe a jiné periodické spisy naše honosí se výtenými píspvky jejími, z vtší to ástí roztomilými povídkami, v nichž se duch její jeví tak pvabn a skvle. Tyto práce její však na mnoze ani nevnikly do širšího obecenstva a budou vtšin tenáv naskrze novými úkazy, proež se s tím vtším právem nadíti mohu, že obecenstvu i literatue posloužím touto úplnou sbírkou jejich. Spisy Boženy budou v následujícím poadí vycházet První díl tvoí druhé, poopravené vydání
Nmcové
Babiky. Druhý
díl bude
obsahovati
novou pvodní
Cesta z pouti, pak novely Divá Bára, Neveselá svatba, Pomnka šlechetné duše. povídku
Tetí
n,
Karla.
díl:
Nová pvodní povídka Zlatá tchy-
tvrtý
V zámku a v podChýže pod horami, Dobrý
úí\: Povídky
zámí, Chudí
lidé,
lovk. Pátý díl: Nová pvodní povídka Urozený a neurozený, pak nové Obrázky z okolí pražského a venkovského. Jestli že by nynéjší churavost paní Nmcové jí nedovolovala dokoniti tyto práce,
budou na míst
jich
podány
starší,
mén
známé povídky.
Šestý
díl:
Pohorská vesnice.
Spisy Boženy
Nmcové
vycházeti budou rychle po sešitech osmiarchových (cena 40 kr. r. .) a. kdy vtší práce nevyplnily úpln poslední sešitek dílu, budou menší novelistické obrázky pi-
všemožn
dány, tak že bude každý
díl
v
sob zakonen.
Jako pokraování této sbírky budou vycházeti Báchorky a povsti eské (tetí, opravené a rozmnožené vydání,) Pohádky a povsti slovenské (druhé vydání,) konené peklad srbských a jinoslovanských pohádek. Již z tohoto krátkého udání obsahu nahlídne každý, jak bohatá, všestran zajímavá bude tato sbír-
ka spis první naší spisovatelky. Nakladatelstvo piiní se všemožn, aby vycházela pravideln a rychle a postará se o úhlednou slušnou úpravu zevnitní, tak že to jmenovit bude elegantní, velice vhodný dárek naším dívkám a paním, slouže jim k píjemné zábav k probuzení a sesíleuí ušlechtilého citu a pravého, inného vlastenctví. i
Antonín Augusta, nakladatel.
"ávno, dávno již tomu, co jsem posledn se mínié tváe, co jsem zulíbala to bledé líce, plné vrásk, nahlížela do modrého oka, v nmž se jevilo tolik dobroty a lásky; dávno tomu, co Není více mne posledn žehnaly staré její ruce! Dávno již odpoívá v chladné zemi. dobré staenky ale neumela! Obraz její odtisknut v duši mé s veškerou svojí barvitostí, a dokud zdráva zstane, dotud bude žít v ní! Kdybych šttcem mistrn vládnout znala, oslavila bych t, milá babiko, jinak ale nástin tento, perem kreslený nevím dívala do té milé
—
!
Mn
—
—
—
;
nevím, jak se
komu
zalíbí!
Ty jsi ale vždy íkala: „Není na svt lovk aby se zachoval lidem všem." Dost na tom, když se najde jen nkolik tená, kteí o tob s takovou oblibou ísti budou, s jakou já o tob píšu.
ten,
I.
Babika mla syna a dv dcery. Nejstarší žila mnoho let ve Vídni u pátel, od nichž se vdala. Drušla pak na její místo. Syn emeslník též byl samostatným, a piženil se do mstského domku.
há dcera již
Babika
bydlela
v pohorské vesnice,
na
Slezských
spokojen v malé chaloupce se starou Btkou, která byla její vrstevnice, a již u rodi slouhranicích, žila
iila.
Nežila osamotnlá ve své chaloupce; všickni obyvatelé vesnití byli bratími jí a sestrami, ona jim byla matkou, rádkyní, bez ní se neskonil ani kest, ani svatba, ani poheb. starší
Tu najednou pišel babice list z Vídn od nejdcery, v nmž jí vdomost dávala, že manžel
službu pijal u jedné knžny, která má veliké panství a sice panství Náchodské v echách, které jen nkolik hodin vzdálené od pohorské vesniky, kde babika bydlí. Tam že se nyní s rodinou odsthuje, manžel pak vždy jen pes léto že tam bude, když i paní knžna se tam zdržuje. Ku konci hstu stála vroucí prosba, aby babika k nim se odebrala navždy a živobytí svoje u dcery a vnouat ztrávila, kteí se již na ni tší. Babika se rozplakala; nevdla co má dlat! Srdce ji táhlo k dcei a vnouátkm, jichž neznala ješt, dávný zvyk poutal ji k madobrým pátelm! Ale krev není lé chaloupce a k voda, touha pemohla dávný zvyk, babika se rozmyslila, že'pojede. Chaloupku se vším co v ní odevzdala staré Btce s doložením: „Nevím jak se mi tam líbit bude, a jestli pece zde neumu mezi vámi." Když jednoho dne vozík u chaloupky se zastavil, naložil její
na
koí Václav babiinu malovanou truhlu, v loktusvázané peiny, kolovrat, bez nhož být nemohla, košík, v nmž byla tyry chocholatá kuátka, pytlík s dvma tverobarevnými koaty, a pak babiku, která ši
pro plá ani nevidla ped sebe. Požehnáním pátel provázena odejela k novému domovu. Jakého to oekávání, jakého radování na Starém blidle! Tak totiž nazýval lid osamlé stavení v rozkošném údolíku, jež paní Proškové, babiin to dcei, za byt vykázáno bylo. Dti vybíhaly každou chvilku na cestu, dívat se, nejede-li už Václav, a každému kdo šel kolem, vypravovaly: „Dnes pijede naše babika!" Samy pak mezi sebou si ustavin povídaly: „Jaká pak asi ta babika bude?" Ony znaly více babiek, podoby jejich se jim v hlav pletly, nevdly však, ku které tu svou babiku pipodobnit. Tu konené pijíždí k stavení vozík! „Babika už jede!" rozlehlo se po dom; pan Prosek, paní, Btka nesouc na rukou nejmenší dvátko které zaínalo teprv bhat a mluvit také ješt neumlo. Dti i dva velicí psové Sultán ív Tyrl, všecko vybhlo pede dvée, vítat babiku. S vozu slézá žena v bílé plachetce, v selském obleku. Dti zstaly stát, všecky ti vedle sebe, anis babiky oka nespustily Tatínek jí tiskl ruku, maminka ji plaíc objímala, ona pak je plaíc též líbala na ob líce. Btka pistrila ji boubelatou Adélku, a babika se na ni smála, jmenovala ji malé robátko a udlala jí kížek. Pak ale ohlídla se po ostatních dtech, volajíc na „Moje tónem nejupímnjším zlaté dti, moje holátka, co jsem se na vás tšila!" Ale dti sklopily oi a zstaly stát jakoby je pimrazil, a teprv na matin rozkaz podaly svoje ržová líká babice k políbení. Nemohly se ani zpamatovat Jak pak, to byla babika zcela jinaká než všechny ty, ca !
n
:
!
10
kdy vidly; takovou babiku ony ješt jaktživy nevidly! Div na ni oi nenechaly! Kamkoli se postado kola a prohlížely od vila, obcházely si ji kolem hlavy do paty. Obdivujou tmavý kožíšek s dlouhými varhánkanii v zadu, ásnou zelenou mezulánku, lemovanou širokou pentlí líbí se jim ervený kvtovaný šátek, jejž babika na placku vázaný má pod bílou plachetkou; posedují na zem, aby dobe prohlídnout mohly ervený cvikel na bílých punochách a erné pantoíiíky. Vilímek poškubuje barevné klcky na rohožové mošince, kterou babika drží na ruce, a Jan, starší z dvou chlapc tyletý spolehounka zdvihá babice bílý, ervené pasovaný frtoch, nebo nahmatal pod ním cosi tvrdého. Byl tam veliký kapsá. .Jan by byl také rád vdl co v je, ale nejstarší z dti, Barunka, která byla již pt let stará odstrila ho, šeptajíc rau: „Pokej, já to povím, že chceš sahat babice do kapbylo To šeptnutí bylo ale trochu hlasité sáe !" je slyšet za devátou stnou. Babika si toho všimla, nechala s dcerou, sáhla do kapsáe, kouc: „No, podívejte se, co tu všecko mám!" A na klín vykládala rženec, kudlu, nkolik chlebových krek, kousek tkanice, dva marcipánové konicky a dv panenky. Poslední vci byly pro dti; když jim to babika podala, doložila: „Ješt nco vám babika pivezla!" a hned vyndávala z mošinky jablka a kraslice, z pytlíku osvobodila koata, z košíku kuátka. To bylo radostí, to bylo skákání! Babika bylo nejhodnjší barev, ty chybabika „To jsou koata májové, tají výborn myši; dobré jsou v dom. Kuátka jsou ;
nm
—
—
ei
!
ty
11
ochoeny, a když si je Barunka nauí, budou za ní bhat jako psíkové!" povídala babika, a dti se hned ptaly na to ono, nic se neupejpaly, hned byi
babikou dobí kamarádi. Matka je okikovala, aby daly babice pokoj a nechaly jí oddechu, ale babika zase ekla „Pej nám tu radost, Terezko, vždyt jsme rády že se máme," a dti poslechly babiku. Jely s
:
den
sedí
ji
na
a Barunka
ci,
Jednomu
kly n,
stojí
je divno, že
druhý
stojí
ped ní a dívá má babika bílé
za ní na lavise
jí
do
tváe.
vlasy jako sníh,
druhému, že má babika scvrklé ruce, tetí povídá: „Ale babiko, vy máte jen tyry zuby!"' Babika se usmívá, hladí tmavohndý vlas Barušin, kouc „Kdy jsem stará; až vy budete staí, budete taky jinaký!" a dti to nemohou pochopit, že by ty jejich blounké, hladké ruce mohly kdy tak svraštlé být, jako ruce staré babiky. :
Babika
si
hned první hodinu srdce svých vnou-
átek
zcela osvojila, však se jim ale hned také všecka vzdala. Pan Prosek, babiéin ze, jehož ona také nebyla díve osobné znala, dobyl si srdce její na první setkání milou svojí srdeností a pknou tváí, v níž se jevila dobrota a upímnost. Jedna jen jí
nm
pi
prý
vc
vadila, a sice to, že
neuml esky. A ona
nkdy nmecky rozumla,
už dávno zapoby byla tak ráda s Janem si pohovoila roJan ji ale potšil tím, že eské zumí; babika slyšela hned, že se vede rozmluva v domácnosti dvojitá. Dti a služky mluvily na pana Proška esky,Tia on jim odpovídal nmecky, emuž to,
co
A pece
mnla.
!
—
ei
12
ony již rozumly. Babika doufala, že se asem také srozumí, a zatím si pomáhala jak mohla. Dceru svoji by byla babika již skoro ani nepoznala; vidla ji vždycky ped sebou co veselé selské dve, a tu shledala se s paní málomluvnou, více vážné povahy, v panských šatech, panského mravu I Babika vidla také hned, To nebyla její Terezka že ta domácnost dceina jest zcela jinaká, než ta, na kterou ona posud byla navykla. První dni byla radostí a pekvapením jako omámena, ale poznenáhla zaalo jí být nevolno, nepohodlno v novém domovu, a kdyby tch vnouátek nebylo, ona by záhy zase do své chaloupky se byla vrátila. Paní Terezka mla sice nkteré svoje panské libstky, ale pro ty se nemusel nikdo na ni horšit, nebo byla paní velmi dobrá a rozšafná. Matku svoji milovala paní Prošková velmi, a nerada byla by ji od sebe pustila, již pro to, že musela zastávat službu kastelánky v zámku, a tudy nikoho nemla, komu by zcela odevzdat mohla hospodáství i dti, jako matce. Nebylo jí tedy milé, když zpozorovala, že se babice jaksi stýská, a ona to hned zpozorovala a uhodla též co babice chybí Jednoho dne pravila paní Terezka Já vím, mamiko, že jste zvyklá práce!ý den ci, že by se vám stýskalo, kdybyste mla jen s dtmi chodit. Chcete-li píst, mám na trochu lenu; budem ho mít hodn, jestli se nám na poli zvde. Nejmilejší by mi ale bylo, kdybyste si neobtžovala pihlídnout trochu k hospodáství. Tou
—
!
!
:
,
he
dohlídkou v zámku a tím
šitím
a
vaením ztrávím
13
všecek as, to ostatní musím penechat cizím lidem. Prosím vás tedy, biidte mi k ruce, a porouejte se YŠím, jak se vám líbí.'S „To já ti s radostí udlám, jen když ti pijdu vhod; víš že já jsom takové práci zvyklá," odpovdla babika všecka potšena. Ješt ten samý den podívat se, jak to s stím lenem dovylezla na padá, a druhý den vidly dti poprvé ve svém živobytí, jak se pede na vetánko.
hm
babika v hospodáství zcela na peení chleba. Nemohla snést, že služka s božím darem tak beze vší úcty zachází, ani do díže, ani z díže, do pece ani z pece že jej nepežehnává, jakoby cihly v ruce mla. Babika, než kvas První, co
si
starost vzala, bylo
zadlávala, kopistem díž požehnala, a to žehnání opakovalo se, kdykoli tsto do ruky se vzalo, až byl chléb na stole. Nesml jí také žádný otevhuba pijít do rány, aby jí „boží dar neuhranul," i Vilímek, když vešel do kuchyn pi peení chleba, nezapomnl, že má íci: „Pánbh požehnej!" Když babika pekla chléb, mly vnouata posvícení. Pokaždé dostaly poplameuici a po malém bochánku, švestkami neb jablkami plnném, což se jim díve nestávalo. Musely ale zvykat, dávat pozor na drobty. „Drobty patí ohníku," íkala babika, když smýtala Když ale se stolu drobeky, a do ohn je házela. nkterý z dtí udrobil chleba na zem, a babika to zhlédla, hned mu kázala drobeky sebrat, a íkala: „Po drobekách se šlapat nesmí, to prý duše v oistci pláou." Také se mrzela, vidouc že se chléb pi krájení nerovná: „Kdo se nesrovnává s chlebem, ne-
—
u srovnává se
mu babika
s lidmi," íkala^ Jednou prosil Jeník, aby zakrojila po stran do krky, že on to
rád jí; babika to ale neudlala, kouc: „Neslyšel jsi, když se zakrojuje do chleba, že se ukrajujou Pánuboho paty V Nech je jak je, ty se neu vymýšlet v jídle," a pan Jeníek musel si nechat laskominky zajít. Kde jaký kousek chleba ležet zstal, i krky co dti nedojedly. strila babika do kapsáe; trefilorybám, rozdrobila mrali se jít okolo vody, hodila vencm, když šla s dtmi, nebo ptákm v lese, zkrátka ona nezmaila jediného sousta, a vždy napomínala „Važte si božího dam. bez nho je zle. a kdo si ho neváží, toho tžce tresce." Jestli dít chléb z ruky upustilo, muselo jej pak políbit, jako za odprošení; tak i kdyby kde zrnko hrachu bylo leželo, kalíšek s zvedla je babika a vyznamenaný na úctou políbila. Tomu všemu babika i dti uila. :
Bh
nm
Jestli leželo na cest husí peíko, babika hned Barunukázala kouc: „Shýbni se, Banmko na ka byla mnohdy líná a íkala: „Ale babikc co pak je o jedno pírko V" Z toho ji babika ale hned kárala ..Musíš si myslit, holka, sejde se jedno k druhému, bude jich více a to si pamatuj písloví Dobrá hospodyka má pro pírko pes plot skoit." Paní Prošková mla ve vtším z dvou pokoj který ml tyry okna a kde spala ona i pan Piftšek a na kolíbce Adélka vedle maminky a kde se také pi domácích slavnostnech obdovalo, aneb svaina strojila moderní nábytek: babice se ale nehrulíbil. Zdálo se jí, že se na tch vycpaných seslích s tmi vyezávanými lerochy nedo-
n
!'
'
:
;
b
:
15
bc
že
íjedí,
nezvrátil,
musí
a když se
lovk
mít
strach,
podepe, aby se
aby
se
to nerozlámalo.
Na pohovku
sedla všeho všudy jednou; když poprvé a pera pod ní povolily, tak se chudák stará lekla, že div nevykikla. Dti se jí smály, sedly na pohovku a houpajíce se volaly babiku, aby jen šla, Jdte mi k ale babika nešla že se to nezboí sedla,
:
!
šípku,'* povídala, ,,kdo
,
pak by do takové
houpak)"
sedal, to je tak pro vás."
Na
lesklé stolky a
aby se lesk nepokazil, a
skín bála se co postavit, ta skín se sklennými st-
nami, za nimiž bylo všelijakých heblat narovnáno, stála v pokoji jen pro hích, jak babika íkala. Dti si velmi rády okolo ní skákaly, a obyejn nco vyvedly, zaež se jim dostalo od matky notného hešeKáda ale sedla, když chovala malou Adlinku, ke ní. klavím, nebo dít když rozplakané bylo, umlklo, když ;nu babika zaala zpolehounka na klapky binkat.
•"
Barunka
nkdy uila babiku
jedním prstem
hrát :^' To jsou kon, to jsou kon," a babika kývala hlavou a notovala ^si, a vždy íkala: „Co si ti lidé všecko nevymýšlejí! by myslil, nic jinak, než že je v tom ptáe zavené jako hlásky to zní." Když babika nemusela, to do pokoje nešla. Když nemla ani venku ani v domácnosti co šukat, sedla nejradji ve své sednice, která byla hned u kuchyn a eledníku. Sednika ta byla zízena dle babiiny chutí. velikých kamen byla la^•ice, podél zdi babiino ložej hned u kamen za ložem malovaná truhla, a pi druhé zdi lože Barunino, která si vypro-
lovk
;
U
;
16
bude spát s babikou. U sti s trnožemi, a nad ním visela od stropu dol holubika, na podoíícnství Svatého Ducha, y koutku u okna stál kolovrátek, peslice s naditým kuželem, v kželi zastrené vetánko na hebu bylo motovidlo. Na zdi viselo nkolik obrázk svatých, nad babiiným ložem krucifix, okráMezi oknem zelenal se v Okrouhlíku šlen kvítím. muškát a bazalka, a v plátných pytlíkách viselo tam rozliné koení, lípový kvt, Ijezový kvt, rmen a posila od maminky že prosted stál lípový
dobné,
babiina
to apatyka.
Za dvemi
visela cíno-
vá kropenika. V šuplíku ve stolku bylo babiina kížová cesta, svazek šití, svazek nábožných písní, šm' do zásoby na kolovrat, tikrálova kída a hromniná svíka, kterou babika vždy pi ruce mla a
as bouky
rozsvítila. Na kamnech stál troudník s pokoji sice užívali k rozžehnutí lahvifosforem naplnné, ale babika n^^chtla s tím šlakoví tým násti"OJem nic mít. Jen jednou to zkusila, a kdo ví jak se stalo, propálila si frtoch, který la již ptadvacet let, a ješt prý se div nezadusila. Od té doby nevzala lahviky do rukou. Hned si zaopatila troudník, dti pinesly hatb- na troud, dlaly sirky, omáely špiky v síe, a babika když mla svoje obvyklé kesací nádobí na kamnech, s upokojenou myslí lehala. Dtem to bylo také milejší, a každý den se ptaly babiky, jestli nepotebuje sirky, že jí jich nadlají. Co se dtem v babiin sednice nejlépe líbilo, byla malovaná její truhla. Puídy si prohlížely na ervené namalované modré a zelené rže s hn-
v
kesáním.
V
ky
m-
pd
17 dými
listy,
modré
lilie
tím; ale vetší radost
a
ervenožluté
ptáky mezi
mly, když babika
truhlu
ote-
vela. Bylo se však iiac dívat! Spodní strana víka celiká byla polepena obrázky a modlitbikami, samé to dárky z poutí. Pak tam byl pítruhlíek, a v jakých to vcí! Rodinné spisy, listy od dcery z Vidné, malý sáek plátný, plný stíbrných penz, poslaných to babice na pilepšenou od dtí, jichž ona ale nepouživši pro radost si nechávala. Devná škatulka, v ní pt šrek granát, na nich pak zavšený stíbrný peníz, z podobiznou Josefa císae a Marie Terezie. Když tu škatulku otevela, a ona to vždy udlala, kdy jí dti žádaly, íkávala: „Vidíte, milé dti, ty granáty dal mi nebožtík váš ddeek k svatb, a ten tolar dostala jsem od Josefa císae vlastnorun. To byl hodný pán. Pánbh mu dej nou slávu! No, až jednou umru, bude to vaše," doložila vždy, škatulku zavírajíc. „Ale babiko, jak pak to bylo, když vám císa pán dal ten tolar, povzte nám to!" ptala se jednou Barunka. „Až jednou mi pipomeiíte, pak vám to povím."
nm
v-
—
odpovdla jí babika. Mimo tyto vci mla babika v pítruhlíku dva ržence dotýkané, fábory k epcm, a mezi tím vždy njaký pamlsek pro dti. Dole v truhle leželo babiino prádlo a šatstvo.
A
všecky ty mezulánky, frtochy, kabátky letní, šni šátky ležely v nejlepším poádku, a na vrchu byly dva škrobené bílé epce, vzadu s holubikou.
rovaky
V
tom
dobrou
se
dti babice pebírat
chvíli
mla,
nesmly,
když ale íka-
zdvihla kousek po kousku,
2
18 jíc: „Vidíce, dti, tuhle
kanafasku
mám
už
padesát
tenhle kabátek nosívala vaše prababika, tento frtoch je tuk starý jako vaše matka, a všecko jako A vy máte šaty hned zmícené. Ale to je to, nové. že neznáte, jak drahé jsou peníze! Vidíte, tenhle let,
hedbávný kabátek tily
dti
stál sto rýnských, ale tenkráte plabankoncetle," a tak pokraovala babika dále, a poslouchaly tiše, jakoby tomu rozumly.
Paní Prošková chtla
aby babika se pedobrém úmyslu se dobabika nezmnila na sosice.
vlíkala do jiného šatu, jak v
mnívala, pohodlnjšího, ale
b
ani té nejmenší lemovky, a vždy íkala
:
„Pánbidi
by mne starou ženu trestat musel, kdybych se chtla chytat svta. Pro mne tako^ré novoty nejsou, starý mj rozum by se do toho nehodil." Zstalo tedy pi starém. Brzy se v dom ídilo všecko dle babiina slova, každý ji jmenoval „babiko", a co babika ekla a udlala, bylo dobe. n.
v
lét vstávala babika ve tyry, v zim v pt První její bylo požehnat se* a políbit kížek, visící na klokoovém rženci, jejž ona vždy pi sob nosila, v noci pak pod hlavou mla. Pak s Pánembohem vstala, a jsouc ustrojena, pokropila se svcenou vodou, vzala vetánko a pedla, prozpvujíc si pi tom ranní písn. Ona sama chudák stará nemla už spaní, ale vdouc jak je sladké, pála je jiným. Asi za hodinu, když vstala, bylo slyšet odmené klapkání pantoflík, vrzly jedny, druhé dvée, babika hodin.
19 se objevila na zápraží. V tom samém okamžení zakejhly husy v chlívku, svin zachrochtaly, kráva buela, kury kídlama zatepetaly, koky odkudsi pibhše otíraly se jí okolo nohou. Psi vyskoili z bud, protáhli se, a jedním skokem byli u babiky: kdyby se byla nechránila, byli by ji zajisté porazili a ošat-
zrnem pro drbež z rukou vyrazili. Babiku všecky ty zvíátka tak velmi rády, a ona je. chra, aby vidla, že kdo týrá zbyten, i kdyby to ervíka bývalo. „Co je lovku ke škod nebo k užitku, a zabit se musí, no s Pánembohem zabte to, jen ne muit," íkávala. Dti ale nesmly se dívat, ani když se kue zaezávalo, jen proto, že by je litovaly, a ono pak umít nemohlo.
ku
se
mly
Bh
Jednou se ale na oba psy, Sultána a Tyrla, perozhnvala ; bylo se ale pro hnvat Vždy se podkopali do chlívku a roztrhali za jednu noc deset kaátek, pkných žlutých, které se mly k svtu až milo. Babice ruce sklesly, když otevela ráno chlívek, a husa s temi pozstalými kaaty ven se vyhnala, zdšen kejhajíc, jakoby naíkala pro svoje zavraždná mládata, která vysedla na míst jich nestálé, toulavé roditelky. Babika mla v domnní ku-
velice
•
!
škduici, ale pesvdila se podle stopy že to udlali psi. Psi, ti vrní hlídai! Babika ani svým oím nevila. A ješt pišli a lichotili se, jakoby nic, a to babiku nejvíc rozhnvalo „Pry ode mne, vy zloto Co vám udlaly ty kaátka ? Máte snad hlad ? nemáte; z pouhé svévolnosti jste to udlali! Pry ode mne, ani vás vidt nechci !•' Psi schlípli ohony, 2*
nu
!
!
!
20 do bud, babika ale zapomenouc že je do pokoje, povdít dcei svoji žalost. Pan Prosek myslil nejinak, než zlodji že vyki*adli komoru, anebo že Bamnka mrtva, když vidl babiku uslzenou, bledou do pokoje vcházet. Když ale vyslechl cely pípad, musel se babice usmát Což jemu bylo o pár kaátek On je nenasazoval, on nevidl jak se z vajíek klovají, jak rostomilé jsou, když na vod plynou, hlaviky pod vodu strí a nožkami nad vodou capají. Panu Janovi bylo jen o nkolik peínek Proto udlal ale právu a spravedlnosti zadost, vzal bejkovec a šel ven, dát psm pamtného. Babika zastrila si uši, když slyšela ten rámus venku, ale myslila „Co je plátno, musí to být, aí si to pamatujou!" Když ale ani za hodinu ani za dv psi z bud nevylízali, musela se jít podívat, zdali se jim píliš neublížilo „Co je tam, to je tam, a je to pece jen nmá tvá !'• povídala si nahlížejíc do bud. Psi zaali skuet, žalostn na ni pohlíželi, skoro po bichu k jejím nohoum se plazíce. „Je vám toho ted líto, vite ? Vidíte, tak se stává nezdárníkm! Pamatujte si to!'' Psi si to pamatovali. Kdykoliv se housata neb kaata na dvoe batolily, obrátili radji zraky své na stranu, nebo odešli, a tak nabyh zase úpln babiiny náklonnosti. Když babika obstaraladrbež, vzbudila, jestli už nevstaly služky po šesté hodin teprv pistoupila k loži Barušjnu, zaukala jí zlehka na elo to prý se duše nejdív probudila šeptala: „Vstávej dveko, vstávej, je as," pomohla jí ustrojit se, pak šla se podívat do vedlejšího pokoje je-li ta malá drbež vzhru; jestli se jeloudali
asn,
se
šla
!
!
:
:
;
—
21
den neb druhý na loži povaloval, poplácala ho po zádekách, pobízejíc: „Vzhru, vzhru, kohoutek už devtkrát smetišt obešel, a ty ješt spíš, což se nestydíš?" Umyti se dtem pomohla, ale se strojením jí to nechtlo chodit. Do tch knoflík, háik a tretek na bundikách a šatikách nemohla se veznat, obyejn co i)atnlo vped, obrátila vzad. Když byly dti ustrojeny, poklekla s nimi ped obraz Krista Pána, žehnajícího maliké, pomodlila se otenášek, pak šlo se k snídaní. Když nebylo práv dležitého zamstnání v domácnosti, sedla babika v zim ve své sednice pi kolovrátlai. v lét ale s vetánkem svým na dvoe pod lipou neb v sad, aneb si vyšla s dtmi na procházku. Pi tom sbírala byliny, které pak doma sušila a schovávala pro potebu. Zvlášt do sv. Jana ktitele chodívala na byliny za rosy, to prý jsou nejlepší. Když byl nkdo nemocen, to už babika hned mla nkteré koení pihotov, hoký jetel pro vy trávení, epíek pro krku bolení a p. lékae ona jaktživa nemla* Mimo to pinášela léivé koení do domu jakás baba z Krkonošských hor, a to babika ve zvláštní opatrnosti mla a množství ho odkoupila. Baba koenáka picházívala každý podzim v uritou dobu, a to byla na Starém blidle hospodou, kdež ji vším dobrým astovali pes den i noc. Každý rok dostaly dti od baby kornout emerky pro kýchání, domácí paní rozliné vonné kouidlo a mech, a mimo to povídávala baba celý veer dtem o Ribrcoulovi, jaký je to ferina a co on provádí na tch horách. Líila dtem hrzy, když se sthuje Ribrcoul k své Kaence prin;
22
Kaeniny
hoiy, kde ona pebýona ho u sebe dlouho netrpí, a zase za as ho odhání, a to on prý tak peukrutn pláe, až všecky potoky v horách se rozvoA\ když ho k sob volá, to se k ní sthuje s dní. takovým spchem a s takovou radostí, že všecko, co na cest mu leží, kácí, vy vracuje a odnáší. Lesy vyslovem: vrací, kameny metá s vrchi, stechy snáší, na cest, kudy táhne, bývá všecko jako božím dopu-
cezn, tam kdesi na
vá. Ale ta jistá princezna,
štním v
nivec uvedeno.
Koenáka
stejné koení a zdály se vždy nové být a vždy se na babu tšily. Jak se ukázaly na louce naháky, to íkaly ,,Xo, už pijde brzy bába z hor,"' a jestli se nkolik dní opozdila, babika íkala: „Co pak se stalo bab, snad na ni Pánbh nedopustil nemoc, aneb snad dokonce umela 'r' A bylo povídání o ní, až se opt octla s košem na zádech ve dvoe. Zaasté chodila babika s dtmi na delší procházky, tebas do myslivny, nebo do mlýna, nebo si zašly do lesa, kde ptákové líbezn zpívaly, kde byly pod stromy nastlané mkounké podušky, a tolik vonných konvalinek rostlo, petrklí, podlések, kohoutk, celé kíky lýkovce, a ten pkný zlatohlávek. Ten jim pinášela bledá Viktorka, když vidla, že sbírají kvtiny a v kytice vážou. Viktorka bývala vždy bledá, oi jí svítily jako dva úhly, erné vlasy mla vždy rozcuchány, nikdy nemla pkné šaty a nikdy nepromluvila. U paty lesu byl veliký dub, tam stávala Viktorka celé hodiny, dívajíc se dol k splavu, /a soumraku sešla áž k samému splavu,
pinášela každý rok
stejné pohádky, ale
dtem
:
upen
25 sedla ua omžeuý paez, dívala se do vody, a zpívala až dlouho, dlouho do uoci. „Ale babiko." ptaly se
dti babiky, „propak nemá Yiktorka nikdy pkné nedli V A propak nikdy nemluví?-' „Když je bláznivá! „A jak je to, babiko, když je bláznivý?'' ptaly
šaty, ani v
se dti. „Inu, když nemá lovk dobiý rozum.'' „A co to dlá, když nemá dobrý rozum V"
„Ku píkladu, Yiktorka na nikoho nemluví, chozstává v lese v jeskyce v let v zim."„A v noci také V" ptal se Vilím. „I ovšem že také V" vždy ji slýcháváte, že do u splavu zpívá, pak jde do jeskyn spát."
dí otrhaná,
noci
,.A nebojí se svtýlek, ani hastrmana" s velikým, udivením ptaly se dti. „I vždy není žádný hastrman," pravila Barun-
ka
;
,.
tatínek to povídal."
V lét
picházívala Yiktorka málo kdy k stavezim picházela jako ta vrána, zaukala na dvée neb na okno a jen ruku natáhla, dostávši pak kus chleba neb cos jiného, mlky odcházela. Dti vidouce na zmrzlém snhu krvavou stopu ní prosit, ale v
její
nohy,
bžely za
ní.
volaly:
„Yiktorko,
poj(f
k
nám, maminka ti dá bakory, mžeš u nás být!" ale Yiktorka se ani neohlídla, utíkajíc k lesu. Za letních krásných veer, když nebe jasné, krásné bylo, hvzdy požáiy házely, sedla si babika ráda s dtmi ven pod lípu. Dokud byla Adélka maliká, posadila si ji na klín, Bamnka s chlapci stáli u kolenou. To ani jinak být nemohlo; jak babika
24 cosi vypravovat zaala, musely se jí dívat všecky tvá, aby jim ani slvka neušlo.
pí-
mo ve
Babika jim povídala o svtlých andlích, již tam nahoe pebývají a ty svtla lidem rozžehují. O strážcích, kteí stehou dítky na všech cestách života, se ra.dujou, když hodnými jsou, pláou, když neposlouchají. Dti obracely zraky své k jasným nebesm, kde se tpytilo tisíce tisíc svtel, malých mlhavých i velikých lesknoucích se v baiTách nejkrásnjších. ,.Která pak z tch hvzdiek je asi moje?'' ptal se jednoho veera Jan.
andlích
..To jen
Pánbh
ví.
Ale pomysli
si jen,
byloli
by možno mezi tmi miliony hvzdiek ji nalézt?" odpovdla babika. „Komu pak asi patí ty krásné hvzdy, co se tak lesknou?" povídala si Barunka.
Bh
val,
k
„To jsou onch lidí, jež si zvláš zamilovyvolených to božích, kteí mnoho dobrých skutvykonali, Pánaboha nikdy nehnvali," odpovdla
babika. „Ale babiko," ptala se Barunka opt, když zaspla\^ žalostné zvuky nesouvislé písn, „Viktorka má také svoji hvzdu ?"
znly od
a nyní pojdte, at vás uk spaní," dokládala, když se už hodn setmlo. Pomodlila se s nimi „Andli boží, strážce mj," pokropila je svcenou vodou a uložila na hnízdeko. Ty malé spaly hned, ale Barunka mnohdy ješt pivolala babiku k loži a prosila „Sednte si ke mn, babiko, já nemohu usnout." a babika vza-
„Má.
ložím, je
ale je zakalena;
as
:
:
25 do své ruky a zaala se s dvátoi zavelo. Babika chodila spát v deset, to byla její hodiDo té doby mla úkol, na, tu ona cítila na oích. který si ráno dala, udlaný. Než šla spát, nahlédla, zdali vše uzavíráno, svolala koky «, zavela na pdu, aby na dti do pokoje se nedostaly a je nedusily, ulila v kanmech každou jiskiku, uchystala si na stl troudník a lou. Byl-li strach ped boukou, uchystala si hromninou svíku, do bílého šatu zaobalila bochník chleba, a kladouc jej na stl, íkala služebným: „To si pamatujte, v as ohn má být nejprvnjší, co lovk k sob vzít má, chléb, pak se nezmate." „Ale babiko, vždy neuhodí," íkaly služebné; ale to jí nepišly vhod, „Jen Pánbh je všemohoucí, co vy mžete vdt. Opatrnosti nikdy nezbývá, to si pamatujte." Když bylo vše v poádku, klekla ped krucifix, pomodlila se, pokropila sebe i Barunku ješt jednou svcenou vodou, klokoový rženec položila si pod la
ruku
kem
vnuinu
*
modlit, a modlila se, až
hlavu, a s
Pánembohem
usnula.
m. mst,
Kdyby lovk, zvyklý na hluný život velikých, putoval údolím, kde stojí osamlé stavení, v
nmž
Proškovic rodina
jen
ti
lidé
mohou
být, leda co
stí!"
rže
A pece tam
žít
žila, pomyslil by celý rok. Já bych
si
:
tu
„Jak
f,u
nechtl
kvetou. Bože, jakých pak tu radobylo velice mnoho radostí v zim
26
Pod nízkou stechou pebývala spokojenost a láska, kterou jen okolnosti nkdy zakalily, na píklad odjezd pana Proška do hlavního msta, aneb nemoc nkoho v dom. Bylo to stavení nevelké, ale hezouké. Okolo oken, obrácených k východu, táhla se vinná réva, ped okny pak byla malá zahrádka, plná rží, fial, resedky, i salátu, petrželky a jiné drobné zeleniny. Na severovýchodní sti'an byl ovocný sad, a za ním Velká stará hruška táhla se louka až ke mlýnu. stála pi samém stavení, kladouc se v.semi svými ratolestmi na šindelem krytou stechu, pod níž hnízdiv lét
lo
!
mnoho
vlaštovic.
U
prosted dvorku
stála lípa,
pod
Na
jihozápadní stran bylo menší stavení hospodáské, a za tím táhlo se chrastí a koví až k splavu nahoru. Okolo stavení vedly dv cesty. Jedna vozová, kterou mohl nahoru podél eky k Riesenburskému dvorci a na ervenou Hru, aneb dol ke mlýnu a vždy podél eky až do nejbližšího steka malou hodinku cesty vzdáleného. eka ta je divoká Úpa, která utíká s hor Krkonošských, vrhajíc se pes sráze a skály, proplítajíc se úzkými údolmami až do roviny, kudy bez pekážky do Labe pospíchá, ustavin mezi zelenými behy, majíc s jedné strany vysoké strán, porostlé rozliným stromovím. vedle zahrádky byl chodZ pedu stavení, ník podél strouhy, kterou si vedl mlyná od splavu na mlýn. Od stavení pes strouhu byl mstek na strá, kde byla pec a sušírna. Na podzim, když v sušírn byly plné lísky švestek, kížal a hrušek, to bhával Jan a Vilém velmi asto pes mstek dávali
ní lavika.
m-
tsn
;
-
27 Ale což to bylo ale pozor, aby je babika nevidla. všecko plátno, babika jak do sušírny vešla, už vidla kolik švestek chybí a kdo na nich byl. „Jeníku, dol. Vilíme, pojdte sem!" volala hned, jak sešla „Mn se zdá, že jste mi pidali na lísku švestek?'^
—
„I ne, babiko,'" zapírali chlapci zavdíce se.
„Nelžete !'• hrozila babika, „nevíte že vás Pán!"' Chlapci mleli a babika už vdla všecko. Dti se tomu divily, jak to ta babika hned ví, když nco udlají, a kterak to nn^iže být, že jim to na nose pozná. Proto také netroufaly si nieho ped ní V let, když bývalo velmi horko, svlékla batajit. bika dti do košilky a vedla je do struhy koupat; to muselo být ale vody jen po kolínka, sice mla strach, aby se jí neutopily. Anebo sedla s nimi na lávku, která ve vod k máchání prádla pidlána byla, a dovolila jim nožky koupat a zahi"ávat si s rybkami, které se co stely ve vod míhaly. Nad vodou klenuly se temnolisté olše a vrby dti rády trhaly proutky, házely je do vody, dívajíce se za nimi, jak je voda dál a dále unáší. „Musíte hodit proutek hezky do proudu, u behu když zstane, zachytí jej každá travika, každý
bh
slyší
;
koínek" pouovala je babika pitom. I utrhla Barunka proutek a hodila ho do prosted proudu a dívala se za ním, a když vidla že plyne uposted proudu, ptala se babiky: „Ale jak potom, babiko, když pipluje k stanebude moci dále?" onehdy .,nevíš, jak jsem tvrdil Jan hodil proutek do vody ped samé stavidlo, toil se
vidlu,
„Mže,"
;
28
pod ním, sjel pes vantroky na jsem mlejnici pebhl, byl v potoku a plynul do eky/' „A kam potom plyne?" ptala se Barunka babiky. „Od mlýna pluje k Zliskému mostu, od mostu pod stránmi k požiradlu, od požiradla pes splav dol, okolo Barvíského kopce k pivováru; pod skalou pevlee se pes hnibé kameny pod školu, kamž budete na pes rok chodit. Od školy pluje pes splav, k velkému mostu do luk a ke Zvoli, od Zvole k Jaromi do Labe." „A kam potom ješt plyne, babiko ?" ptalo se toil, a najednou byl kola, a než
dvátko. „Daleko plyne po Labi, až pijde do moe." je, do moe! A kde je a jaké je to moe?"
„Ach „Ach
nmu
moe
je široké, daleké,
než do msta,"
stokrát dále je
k
odpovdla babika.
„A co se tam stane s mým proutkem?" smutotázalo se dvátko. ,,Bude se houpat na vlnách, a ty jej vyhodí na beh; na behu bude se procházet mnoha, lidí a dtiek, a njaký chlapeek proutek zdvihne a pomyslí
n
Odkud pak
ty prouteku asi plyneš ? kdo pak té po vod? Zajisté tam kdesi daleko sedlo dvátko u vody, a ta t utrhla a pustila po vod!' A chlapeek donese si proutek dom, zasadí do zem; z prouteku vyroste hezký stromeek, ptákové budou na zpívat, a stromeek se bude radovat." Barunka si zhluboka vzdychla, upustila v zamyšlení v}'kasané sukénky do vody, a babika musela si
:
,
pustil
nm
29
Pan myslivec šel práv kolem a pezdl Ba„že je Barunka hastrmanka." Barunka zakroutila hlavou a povídala „Vsákne, hastrmanky žádné není." Když šel pan myslivec kolem, tož babika vždy „Stavte se, pane kmote, jsou doma!'" a íkala Nkdy chlapci vzali ho za ruce a vedli k stavení. se pan myslivec bráníval, vymlouvaje se, že musí dohlížet na mladé bažanty, že se mu líhnou, nebo do lesa a kdo ví co, ale tu zahlídl ho pan Propek nebo paní, a cht necht musel se zastavit. skleniku dobrého vína v Pan Prosek rád pan myslivec patil. pro hosta milého ak Babika hned pinesla chléb a sl, a co tak práv bylo, a pan myslivec rád zapomínal, že se mu líhnou ždímat.
runku
:
:
:
ml
tm
dom
bažanti.
Když
pak
zapomnl,
zaklel si
notn na
rychle pehodil pušku pes zapomenutost, rameno a šel. Na dvoe pohešil psa. „Hektore!" kikl, ale psa tu nebylo. „Po kterých peklích lítá a chlapci ochotní bželi že ho zase !•' hnval se, pivedou, že bhá nkde se Sultánem a Tyrlem. Chlapci šli, pan myslivec se posadil zatím na laviku pod lipou. Konen když už na cest byl, „Dejte se pezastavil se ješt, volaje na babiku: ce vidt nahoe, má stará schovává pro vás vejce od tyrolek k násadce." Pan myslivec znal slabé stránky Babika hned také pisvdila: tch hospodyní „Pozdravujte doma, že pijdeme!" Tak se pokaždé pátelé rozcházeli. Pan myslivec chodíval ne-li každý den, zajisté pes den okolo Starého blidla, celý rok a po roce zase. Druhá osoba, kterou každý mohl den jak den svoji
—
30 potkat okolo byl pan
u Starého blidla,
desáté na chodníku
mljuá. To byla jeho hodina, kdy
chodil do-
k stavidlu nad stavením u splavTi. Babika íkala o panu mlynái, i lépe o panu otci, jak ho v-
hlížet
bec každý
nazvval,
že je rozšafný
lovk,
ale
tve-
rák.«
že pan otec rád škádlil, rád si se smál, jen se tak „šklíbil." Oi ale zpod visutého hustého oboí vesele se do svta dívaly. Byl prostední výšky, zavalitý, a celý rok nosil bélavé zpodky, emuž se chlapci jed-
To bylo tím, zažertoval ale on ;
sám málo kdy
divili, až jim pan mlyná ekl, že je to mlynáská barva. V zim nosil dlouhý kožich a tžké boty, v lét modravou kamizolu, bílé kopice a pantofle. Na hlav nosil všední den nízkon epici s beránkem; bylo sucho nebo bláto, zpodky ml vždy vyhrnuty, a bez piksly nevidl ho nikdo ješt. Jak ho dti zahlédly bžely mu na proti, dávaly dobré jitro a šly s
nou
a
ním k stavidlu. Na cest škádlil obyejn pan otec Vilímka a Jana, ptaje se jednoho „ví-li kam pnkaví-li kde je z vola kova nosem sedá !" drahého stel?" anebo se ptal Jeníka mní-li už spoítat, za bude krejcarová houska, když bude korec pšenice dese doset rýnských platit. Když mu chlapec smje be odpovdl, íkal: „No, už vidím že jsi kos. Mohli by t už udlat na Kramoln rychtáem.'" *) Vždy dával chlapcm šuupat, a když pak hodn kýchali :
:
ní,
*) Kramolna je malé místo, sestávajíc z a tudy žádného rychtáe tam není.
nkolika
stave-
31 šklíbil se.
Adélka
se vždy
schovávala
babiiny
za
ona neumla ješt dobe mluvit, a pan otec ji pokaždý zlobil, aby íkala „Naše lomenice je mezi všemi lomenicemi po ta nejlomenicovatjší !" a hodn rychle, tikrát po sob. Vru, bylo té malé chudince až k plái, že ji ten pan otec tak zlobí. Za to dostala od nho zaamandlové oíšky, nebo jiný té košíek jahod, nebo mlsek, a když ji pan otec hodn chtl polichotit, íkal jí malá eetko! Také chodíval denn v soumraku okolo Starého blidla dlouhý Mojžíš, panský hlída. Byl velmi vysoký jako ty, škaredohledý, a nosil pes rameno pytel. Bétka služka povídala dtem, že do toho pytle sbírá neposlušné dti, a od té chvíle zstaly dti, Mojžíše, jakoby je krví dlouhého kdy zhlídly polil. Babika sice takové tlachy Btce zakázala, ale když Vorša, druhá služka, ekla, že je Mojžíš Poberto, že mu zstane všecko pod prstem, neekla babika na to pranic. Musel to být tedy pece nekalý lovk ten Mojžíš, a dtem zstal hrozným, by již i V lét, když byly nevily, že má v pytli dti. byla vrchnost na panství, vidívaly dti mnohdy krásnou knžnu jeti na koni, a v prvodu jejím panstvo; pan mlyná vida ji jednou povídal babice „Mn to pichází, jako když vyjde metla boží (hvzda, kometa) a vlee za sebou olion." „To je ale rozdíl, pane ote, že metla boží svtu zlé zvstuje, to panstvo ale, když se tu ukáže, lidem k užitku bývá," odpovdla babika. Pan otec toil pikslou mezi prstami jako mlýn-
sukn, když vidla pana
nm
otce,
:
—
—
:
32
ským kolekem,
což byl jeho zvyk, a šklíbil se, netak ani tak. K veeru piicházívala babiku a dti navštívit jako karaKristla, dcera z hospody u mlýna, fiát, erstva, iperná jako veverka, veselá jako skivánek babika ji vždy ráda vidla a íkala ji smíšek, protože se Kristla velmi ráda smála. Kristla pibhla vždy na skok, na slovíko, pan myslivec se zastavil, pan mlyná picházíval jen na okamžení, paní mlynáka, když za as jednou se vybrala na Staré blidlo, pišla s vetánkem na pástvu, paní myslivcova chodila na tácky, nebo mívala k chování malé dcko s sebou, ale když paní správcová ze zámku poctila svojí pítomností Proškovic stavení,
íkaje
jíž
dve
;
„Dnes dostanu visitu dtmi odešla; ona nemla
íkala paní Prošková
To babika
s
!'•
:
srdce,
nenávidla, ale paní správcová nebyla jí oích, a sice proto, že se nesla výše než První as, když babika k dcei pišla a narostla. ješt v domácnosti ani s okolními hdmi obeznámena nebyla, pišla jednoho dne paní správcová se dvma ješt panikami na visitu. Pani Prošková byla práv Babika dle svého obyeje pobídlu kdesi na stráni. hosty, by se posadili, a pinesouc chléb a sl, podala s celou upímnosti, aby si vzácné paní ukrojily. Vzácné paní se ale s pohrdlivým vyhrnutím nosík dkovaly, že nebudou jíst, pak se úsmšné na sebe „Ty sprostako, co si pochvaly, jakoby chtly íci: myshš, že jsme my iiáké jen tak ledabylo !'' Paní Prošková pijdonc vidla hned, že babika chybila proti panským obyejm, a ekla matce, když paní
by koho pkná v
33 odešly, aby takovým paním že jsou na jiné vci zvykly.
chléb nepedkládala, ty
„Víš ty co Terynko," íekla jí babika popuzena, „kdo u mne nepijme chléb a sl, ten není hoden, bych mu židli podala. Ale dlej si jak ty chceš, já vašim novotám nerozumím." Z výroních host, kteí na Staré blidlo pikupec Vlach; pijel vždy s cházeli, byl to nejprve vozíkem o jednom koni, na vozíku ml plno sladkého zboží, mandle, rozinky, fiky, voavky, pomerane, citrony, drahé mýdlo a podobné. Paní Prošková z jara i na podzim mnoho kupovávala, zaež on dtem vždy kornoutek sladkostí podstril. Babika mla z toho radost a íkala: „To je zdvoilý lovíek ten AHach; jen to se mi nelíbí, že by vymámil od jalové krávy týle!" Babika radji kupila s olejkáem, který také babika koupila vždy od ndvakrát za rok pišel ho lahviku jeruzalémského balsamu na rány, a pidala k platu ješt kus chleba.
—
;
Také dráteníka i žida pivítala vždy s laskavou upímností; byli to vždy ti samí a tudy známí již, jakoby spáteleni byli s Proškovic rodinou. Jen když jednou do roka se pihodilo, že se toulaví cikáni v sadu ukázali, tu se jim jíst ven a íkala jich
byl
lovk
babika :
„S
ulekla.
Honem
vynesla
užitkem bývá, vyprovodí-li
až na rozcestí."
Nejmilejší však ze všech tch výroních host i celé rodin pan Beyer, myslivec to z hor
dtem
Krkonošských, z
Maršendoríu, který picházel každé 3
jaro dol, jsa
dozorcem pi plavení deva, které se pouštlo po dol. Pan Beyer byl lovk vysoký, suchv, sval jen u kost. Ml vysmáhlý dlouhý obliej, veliké jasné oko prohnutý podlouhlý nos, kaštanové vlasv a velikánské kníry, které si hladil dol. Riesenburskv pan mysli-
Úp
vec byl zavalitý, ervený v tvái, ml nialé knírky a byl vždy hezky uesán; pan Beyer mél viasv lené nad
elem
rozd-
a vzadu viset až
pes
límec' Dóti to hned vidly. Riesenburský šel vždv pohodlným krokem, pan Beyer jakoby pes propasti kráel. Také nenosil Riesenburský tak vysoké tžké botv až nad
ml
kolena, pknjší runici i emen cepici a na ni sojí pírka; pan Beyer
ly šat, silný
emen
klobouku jestábí,
u runice,
luáí
a
i
mošnu, nosil
ml
ale vy rud-
na zeleném plstném
a orlí péra.
Tak vypadal pan Beyer. Dti ale jak ho poprvé vidly, mly ho rády, a babika tvrdila, že dti a psi hned poznají, kdo je má rád. Tenkráte to babika trefila. Pan Beyer ml dti velmi rád; milákem jeho byl Jan, rozpustilý Jan, jemuž všickni láli, že je luciper; pan Beyer ale tvrdil, že bude z nho hodný hoch, a kdyby se mu zalíbilo mvslivectví, že by si ho vzal sám na starost. Riesenburský pan myslivec, který vždy také na Staré blidlo' pišel, když se dostavil pan bratr z hor, íkal: ..Nu, což je o to, kdyby se mu zachtlo být myslivcem, vezmu já ho k sob, Frantík musí beztoho také mvslivcem být." „Nic to, pane brate, zde by domov u huby a za druhé bývá lépe, když se nauí mladv loznát i obtížnosti stavu svého, a vám myslivci tu
mj
vk
m
— 35 dole je hej, vy nevíte nic co je zle." A tu zaal leszimního asu ník vyliovat obtížnosti stavu svélio, mluvil o vichicích a vánicích, o píknch cestách, o Iji-opastcch, ohromných závjích a mhách. Vypravoval, '
kolikráte byl již v
nebezpeenství
života,
když noha
jeho sklouzla na srázné cest, kolikráte zbloudil a o hladu dva ti dni se v horách toulal, nevda kudy z labirintu toho ven. ,,Za to ale;' dokládal, „neznáte dohuié, jak krásn je být v horách v lét. eíak sníh
úprkem rozkvtá, lesy zpvu, všecko to je pojednou jako uapak je radost chodit po lese, chodit na ekání. To si dvakrát za týden zajdu na Snžku; když vidím slunce vycházet a ten boží svt pod no-
ztaje, zazelenají se údolí, kvítí
vn
plné rováním;
hou mi ce
s
a
leží
lior
rozprosten, tu
nešel, tu
si
myslím, že bych
zapomínám na všechny,
Pan Beyer pinášel dtem pkné
pe-
obtíže!''
krystaly, pohorách a je.-^kyních, kde je nalézá, pinesl jim mech vonný co fialky, a rád jim vypravoval o Ribrcoulov zahrádce, která je pekrásná a do níž pan Ueyer bloud jedenkráte v hrozné vichici a snžné vánici po horách pišel. Celý den, co býval myslivec u nich, nehnuli se dívali se chlajtci od nho, chodili s ním u splavu, jak s(í deva plaví, jezdili na vorách. Když se pak druhý den ráno pan B^yer rozlouil, plakali a šli ho paní Trošková dala na kus vyprovodit s babikou mu vždy na cestu jídla, co jen unést mohl. „No, na pes rok, dá-li Bh, uvidíme se zase ; budte zdrávi I'' tak se louíval, odcházeje dlouhými kroky. Dti pak kolik dní si povídaly o divech a hrzách v Krkonovídal jim o
;
3*
36 ších, o
panu Beyerovi, a tšily se už zase na druhé
jaro.
IV.
Mimo výroní svátky byla to každá nedle, na V nedli, to je bakterou se dti zvlášt tš i valy. bika nebudila, když mly vstávat; to bývala dávno již v msteku v kostele, na ranní, na kteroužto mši ona co stará hospodyn chodit uvyklá byla. Matka, a když byl otec doma, i on chodili na hrubou, a to šly, bylo-li pkné poasí, dti s nimi, babice naproZ daleka jak babiku spatily, na ni volaly, úprti. kem k ní se ženouce, jakoby rok ji byly nevidly. V nedli se jim zdála babika vždy trochu jinaí, tvá jasnjší, laskavjší; také bývala pknji pistrojena, na noze nové erné pantoflíky, na hlav bílý epec s holubikou ze škrobených bílých kaloun. Sedla jí Dti si povídaly, že je bav týle jako opravdová. Obyejn, kdyžk bika v nedU „hrozn hezká!" babice pišly, chtl každý nco nést. Jeden dostal tedy rženec, druhý šátek, Barunka ale co nejstarší vždy nesla mošinku. Z toho ale povstaly vždy nechvalné kiky, ponvadž chlapci všetení byli a do raošinky nahlídnout chtli, a Barunka zase dovolit to nechtla. Pišlo pokaždé k žalob, Barunka musela se obrátit na babiku, aby chlapcm ^7lála. Ale babika sáhla místo láni do mošinky, podlila dti bud! jablkami, bud jiným, a byl hned svatý pokoj. Paní Prošková íkala sice každou nedH: „Prosím vás babiko, nenoste jim nieho více!" ale babika každou nedli jí odpovídala: „Jak pak by to bylo,
—
ním
37 nepinesla. Vždy jsme z kostela nieho nebývaly lepší!" Zstalo tedy pi starém.
abych jim
my
zárove panímáma, nkterá kmotra kteráž nejblíže nade mlýnem
S babikou picházívala jest paní
mlynáka
Žernova, vesnice ží.
Panímáma
a leckdy ješt
to,
nosila
dlouhé
šaty
s
to
ze le-
kabátkem a stí-
brný epec. Byla to ženka nízká, buclatá, s ernýma veselýma oima: mla krátký rozpláclý nosejek. pívtivá ústa, malou bradiku a pod bradou lalšek. Xa krku nosívala v nedli drobné perle, všední den granát}. Xa ruce mla dlouhý kulatý košík z rákosu pletený s kulatým záklopem v nmž bylo trochu toho koení krámského, co panímáma pro domácnost potebovala.
Za ženskými chodíval pan otec, obyejn s nkterým kmotrem. Bylo -li horko, nesl si kabát svtlošedý na španlce pes rameno. V nedli míval vyleštné boty do pul lejtek a nahoe stapce na nich, což se chlapcm velice líbilo. Xohavice ml úzké do bot. Na hlav vysokou ernou beranici, na níž po jedné stran od hora až dol modré mašliky byly. Druhý kmotr byl též tak ustrojen jako pan otec, jen že dlouhý kabát, v zadu s íaldami a velikými olovnými knoflíky posázený, byl zelený a ne šedý, jakoužto barvu pan otec co
mlyná
miloval.
Lidé jdoucí na hrubou, vítali je od slova božího, oni je pak k slovu božímu. Nkdy se zastavili, poptali se jedni druhých, jak se mají tu, jak tam, co se pihodilo na Žernov, co ve mlýn. V zim potkal málo kterého Žernovského, aby šel do msteka do kostela, cesta byla po píkré strání nebezpená.
38 chodili bud do Studnic aneb na ervenou hr^ obou ddin byla cesta schdnjší. V lét si z toho ale nic npdélali, zvlášt mladá chasa. V nedli dopoledne se cesta po lukách k msteku netrhla. Tu jde volným krokem staena v kožichu a plachetce, a vedle ní podpíraje se o hl kráí starý muž; ba že starý, vždy pak nosí v hlav heben, tu modu mají
To (!o
Ženy v bílých epcích s holubikajen staekové. mi, muži v beranicích neb iuriantských vidrovkáchje pedhoní, ženouce se pes dlouhou lávku k stráni. S hry dol ale picházejí tancujícím krokem dvata jako lan, a za nimi pospíchají bujní junkové jako jeleni. bílý, tu
mene ce, až
Tu prokmitne stromovím nadýchaný rukávec zachytne se na koví ervený vlající od ra-
fábor, tu strakatí se vyšívaná kamizolka chlap-
konen
celý
veselý sbor vyžene se na zelený
dom,
pevlékla se babika ze sváteníkanafasku a šukala po dom.
pažit.
Pišedši
ho
šatu, vzala
Po
obd
na
se
sednout, položit hlavu hledat živé vlasy, kteObyejn pi tom vískání uré prý ji velmi svdí. snula, ale nikdy na dlouho. Když se probudila, vždy „Inu to nevím ani, že se divila, že usnula, íkajíc: se mi ty oi tak zklížily!" Odpoledne chodívala s dtmi do mlýna to bylo už jako vyjednáno, dti se na to piddne velmi tšily. ^Ilynáovic mli také dcerku, v stáí Barunky, dobré a hravé. íkaly jí Maninka, a to bylo U mlýna ped vraty [stála socha svatého Jana Nepomuckého mezi dvma lipama; tam sedávala v
bylo
jí
nejmilejší
Barunce do klínu a nechat
si
:
dve
39 nedlí po
obd
panímáma, nkdy
tiiké
Žernovská
kmotra, co zstávala na stráni, a Maninka. Pan otec stál ped nimi pohrávaje pikslou, cosi žením povídaje. Jak mile zahlídli babiku s dtmi okolo struhy picházet, bžela jim Maninka vstíc, a pan otec maje již zase pantofle a vyhrnuté nohavice i žedou kamizolu na sob, šoural se pomalu za ní s Žernovskou kuíotrou. Panímáma ale obrátila se do mlýna, „tm dtikám neho pichystat, aby to dalo pokoj," pitom dokládajíc. A než ty dtiky pišly, už byl pichystán stolek, bud pod okny, v zahrad nebo na ostrvku, aneb v zim v sednici; na stolku byly dobré buchty, chléb, med, pomazánka, smetana, a ješt na konec pinesl pan otec v košíku erstv naesaného ovoce, anebo panímáma pinesla ošatku suchých kíKáva a podobné panské pití, to nežal a švestek. jen u paní bylo tenkráte ješt mezi lidem v Proškové, pila se káva. „To jste hodná, babiko, že jste pišla," íkala panímáma, podávajíc ji židliku; „já nevím, kdybyste k nám nepišla jednu nedli, by se nedle nezdála být. TecT ale pojezte, eho Pánbh udlil! Babika málo jídala, také prosívala, by panímáma dtem takové porce nedávala, ale tomu se „Vy jste stará, nedivím tlustá panímáma jen smála. ale dti, och P)Ože, to má kachní se, že mnoho nejíte žaludky Kouknte se na naši INIanu kdy chcete, ona vám ekne vždycky, že je laná." Dti se šklibily a dávaly panímám zcela za pravdu. Když jim panímáma naložila po buchtách, odklidily se za stodolu; tam o babika starost mít
mód
mn
;
!
n
—
40 nemusela, taiu si házely niiem, hrály na koné, na ekali tam na né barvy a podobné hrj provádly. vždy už jedni a ti sami spoleníci, šest dtí to, jeden menší než druhý, jako píšaly u varhan. Byly hospodou. Bývala to pazto dti z pazderny nad derna ale když se tam ílašinetlá se ženou a dtmi pisthoval vystavl jim hospodský chaloupku a mli tam sednici a kuchy. Otec jejich chodil po okolí prala a matka na záplatovala flašinetlem, s a podlkovala za kousek stravy. Nemli svého jmní více, než tch šest pandur, jak jim pan otec Na vzdor tomu nebylo íkal, a trochu té muziky. ani na dtech ani na íiašinetlái a jeho žen vidt jakou nouzi; dti mly tváe jako slabikáe, a množe se až okolohý den vycházela z pazderny jdoucím laskominy dlaly, a když dti s mastnými, lesklými ústy ven vyšly, mysleli si sousedé: „Co pak
n
vn,
—
Jednou pišla Maninka Kudrnovic pekou V" od Kudrnii a vypravovala panímám, že jí dala Kudrnová kus zajíka, ale to že byla taková dobrota, že to ani vypovédít nemže, zrovna jako mandle. to
myslila si panímáma, „kde pak ho snad nechodí pytlait Kudrna; ten by si posvítil."
„Zajíce," vzali,
dve
Kudrnovic, na Pišla Cilka, nejstarší mlo vždy co chovat, ponvadž mli tácky; to každý rok maliké, a panímáma hned se jí ptala: „Co pak jste mli dobrého k obdu?" ,^ nic; jen „Co že nic, co banbandory,"' odpovdla Cilka. dory; vždy povídala Mana, že jí dala vaše máma kus zajíka, že byl tak dobrý ?"
dve
—
—
41 to bylo
„I panimáino, to nebyl zajíek,
koky. Tatíek jí
dostal na
kousek
He, to byly vever-
ervené
ky, tatíek potkal mysliveckého mládence a ten nesl ti veverky, které zastelil, pro víra; i prosil ho tatíek
aby mu je dal, že slyšel že jsou veverky dobré a proto že se chutnjší maso mají než mladý zajíek živí jen lískovými oíškami a mládenec mu je dal
—
a povídal
mu
že
je
to pravda,
jsou dobré.
že
A
tatíek je pinesl domu a stáhl je a mamika nám je upekla a uvaila nám bandory a tak jsme mli dobrý obéd. A když Maninka k nám pišla dala ji mamika také kousek. Onehdy pinesla nám máma ze dvora; dveka paní správcové, zardousila pi krmení slejškami husu, a museli jí zaíznout a paní ji nechtla a tak ji dala mamice a mli jsme na ." Ale kolik obdu masa, sádlo na dlouhý as panímáma petrhla dveti e, kouc: ,Jdi mi, jdi mi, h, až mne zima pochází! Mano, ty bezbožná holka, jestli mi budeš ješt jednou jíst zajíky u nic do ruky Kudrn! Hned se mi jdi umýt, nebereš," takovou vedla panímáma vystrkujíc Cilku ze dveí.
—
.
.
—
a
m
Maninka plakala, ujišujíc nuitku, že byl zajídobrý, a panímáma poád se uplývala. Pan otec pišel, a slyše co se stalo, zatoil pikslou v prstech
ek
ka: „Co
se durdíte,
panímámo, kdo
ví
po
em dve
gustu žádný dišputát Kdo ví jestli já sám se nepozvu na dobrou veverku šklíbil se pan otec. „S takovou mi zstate za dvemi, pantáto, pestate s tlachy!" hnvala se panímáma, a pan otec mhouil okem a smál se.
bude
tlusté! Proti
!
!
44 nechaly
si
to
líbit,
ale
pes,
který
také byl
žákem
a dokonce nieho neuml, než na peci funt, tomu usoudil pan uitel k tm dvma flákám ješt povvyšení erné tabulky na krk, a to se také na Povsily mu na hrdlo desku, rozhnvaný konalo. chlupá skoil s pece dol s hrozným rámusem, trhaje Stárek skoil leknutím se sebe hanlivé znamení. s lavice, babika si odplivla, a pan otec pohroze pikslou na pec volal: „Sak na ryby, pytel na raky, pjdu-li na vás !" a zatoe jí zase v prstech, usmál se, ale aby to dti nevidly. „To udlal zajisté ten náš luciper!'' mínila babika; „nejlepší když se dom sebereme, ješt by mlýn shru nohama obrátily ty dti!" Ale mlynáovic bránili; ješt nebylo ukoneno
nm
francouzské vojn a o tch tech je znala všecky ti, ona mla mnoho zkušenosti, znala vojenský stav, jí každý vil. „A kteí to byli, ti ti ledoví mužové, které poslal Rus na Bonaparta?" ptal se babiky mládek, hezký to, veselý hoch. „Což ti to nemže napadnout, že to byly ti msíce, prosinec, leden a únor," vysvtlil mu stárek. „To je v Ruších taková zima, že musejí lidé na tváích nosit futrály, sice by jím nosy zmrzly. Francouzové nejsou na zimu zvykli, jak tam pišli, hned pomrzlo. to všecko A Rus ten to dobe vdl, že to takové l)ude, proto je zdržoval. Ach, to je kos !" „A Josefa císae jste osobn znala?" ptal se jeden z babiky.
vypravování potentátích.
o
té
Babika
mlé
45
pak bych ho neznala, vždy jsem s ním mi tuhle ten tolar vlastní svou rukou ekla babika, berouc na granátech zavšený
,,Jcak
rahivila, vžíly
dal,"
tolar do ruky.
prosím vás a jak se to
,J
dal?"' ptali
se nmozí.
a slyšíce
stišily
Dti
tu otázku,
se
stalo,
byly
sbhly
s
kde vám jej na peci trochu pece a prosily
babiku, aby povídala že ony to také ješt neslyšely. „Ale panímáma a pan otec to už slyšeli,"' nanu'tla babika. Hezký výklad muže lovk dvakrát i tebas ,.
kolikráte pravila
poslouchat
bez
omrzení,
jen
povídejte,"
panímáma.
vám to povím, Dti se hned
jen vy dti sednte a usadily a tichy byly jak pény. „Když se stavl nový Ples (Josefov), byla jsem výrostek. Já jsem z Olešnice; víte kde je Olešnice ,J víme, to je za Dobruškou, v horách, na Slezských hranicích, ne?"' ozval se stárek. „Tam odtud, tam. Vedle našeho statku bydlela vdova Xovotná, v malé chaloupce. Živila se dláním vlnných huní; když mla trochu díla pohromad, nesla je do Jarome nebo do Plesu na prodej. Bývala u nebožky mámy peená, vaená, a my dti bývali u ní kolikrát za den. Náš tatik stál jejímu synu kmotro vstvím. Když jsem už kousek práce zmoci mohla, íkávala mi Novotná, když jsem k ní pišla: „Pojd sednout k stavu a se, bude ti to nkdy k dobrému. se lovk z mládí nauí, k stáru jakby našel." Já byla jak živa do práce ,,Nu, tak
tiše
mi
secTte."
'.-"•
emu
u
48
trubiku a myslela jsem ká ten pán. Ale on mi
jak to asi skrze ní koumusel zrovna na nose a povídá: „Ty bys vidt, najednou se obrátí ke ráda vdla, jak je skrze ten dalekohled viasi si,
to
mn
dt, ne?" Já se zaervenala a nemohla jsem ani oi pokmotra ale vyjela: ona myslela Madla že je to floutna a vy že jste muzikant. Já jí to ale povdla, kdo jste." „A ty to víš? smál se pán. zdvihnout,
„Inu, já nevím, jak vám íkají, ale to vy jste jeden z tch, co tu chodí dohlížet na ty lidi a skrze tu trubiku se na díváte, ne-li?" Pán se smál, až se za boky bral. „No," povíChceš-li se skrdal, „to poslední jsi matko trefila.
n
ze tu trubiku podívat, tedy
se podívej,"
obrátil
se
pkn
mn,
mi pokdyž se byl notn vysmál, a ložil trubiku k oku. To jsem vám lidiky své divy spatila v Jaromi zrovna lidem do oken jsem pozorovala, co dlá, jako vidla a každého bych stála u nho, a daleko až na polích lidé co praChtla jsem to covali, vidla jsem jako ped sebou. dát také kmote, aby se podívala, ale ona mi povíslušelo pro dala „Co pak si myslíš, to by se mne, starou ženu, abych si hrála." „Ale to není k hraní, to je k poteb, matko," ke
;
pkn
pkn
:
ekl
jí
pán.
je ale pro mne se to nehodí," se podívat nechtla. tak napadlo, kdybych vidla skrze to skHko Jozefa císae, a dívala jsem na všechny strany, a že byl ten
„Inu
nech
si
ekla kmotra a mermomocí
Mn
49 pán tak velice hodný ekla jsem nui, koho bych ráda vidla, „Což ti tolik na císai záleží, máš ho ráda ?" zeptal se
mne
pán.
„Bodej bych nemla,'- povídám, „když ho každý lovk pro jeho dobrotu a hodnost chválí. Však se za néj také každý den modlíme, aby mu dal Pánbh dlouhé panování a té jeho panímám." Pán se jako usmál a povídá: „Chtla bys sním také mluvit?'' ..I
zachra Pánbh, kam pak bych oi dala?"
povídám. .,
lovk
Vždy
se
mne
také nestydíš, a
císa je pece
jako já."
„Ono
to
pece
není
takové,
panáku," ozvala
„císa pán je císa pán, a to je pec jen nco íci. Já slýchala, že když se lovk podívá císai do oí, zima pochází a horko rozpaluje. Náš konšel s ním už dvakrát mluvil a íkává to." „Váš konšel nejspíš že nemá dobré svdomí, a proto nemže smle se podívat nikomu do oí," ekl pán a psal pi tom nco na malý lístek. Ten lístek dal pak kmote a povídal jí, aby šla do Plesu do zásobárny, a na ten lístek že se ji houn zaplatí. Mné dal ten stíbrný tolar, ka: „Nech si ten peníz na památku, abys nezapomnla na Josefa císae a jeho panímámu. Modli se za nho, modlitba vroucího srdce je Bohu milá. Až pijdete dom, mžete íci, že jste mluvily s Josefem císaem!" Doekl a rychle odešel. My klekly a žádná nevdly jsme co dláme leknutím a radostí. Kmotra zaala mi 4 se kmotra;
—
52 ale volila cestu
Nad
pod stránmi podél
pilou byl holý vrch, na
vizna, pro kterou
Za
nesla.
nmž
Barunka ráda
lezla a
pilou se údolí víc a víc
tsnjším korytu bysteji
eky
utíkala
až
k
píle.
vysoká
rostla
di-
babice pi-
úžilo
a
eka
v
pes
veliké kameporostlé byly je-
Vrchy jí v cest ležely. diemi a smrcinami, které svým stínem skoro celou Tím údolím šly dti s bašíi údolí zatemovaly. bikou, až došly pod zboeniny hradu Riesenburského, které z temného stromoví nly porostlé mechem. Opodál hradu, nad starým sklepením, kterým se prý mohlo chodit ti míle cesty pod zemí, do nhož ale nikdo vstoupit nemohl pro vlhkost a zkažený vzduch, vystavn byl altán s temi vysokými špiatými okny. Vrchnost když na lovu byla, držíK tomu altánku dti zavala tam druhé snídaní. mily, lezouce po píkrém vrchu nahoru jako kamzíci. Babika chudák stará sotva se vyškrábala; v právo „No, vy jste mi daly, i v levo stromk se chytala. sotva že dechu popadám," povídala jsouc konené
ny, které
nahoe.
Dti
babiku za
ale vzaly
ruce, vedly do altánu,
kde byl píjemný chlad a pkná vyhlídka, a posadily ji na židlici. Na pravé stran altánu vidly dti na zboeniny hradu pod hradem toilo se do polokruhu údolíko, jež zavíraly pi dolním i horním konci vršky, porostlé jedlemi.^ Na jednom z tchto vršk stál malý kostelíek. Šum vody a zpv ptactva oživoval jedin panující vkol tichost. Jan zpomnl si na silného Ctibora, ováka páliiesenburského tam dole na louce to bylo, kde ;
M
;
53
ho pán pistihl, jak nesl na ramenou celou i s koeny vytrhnutou jedli, kterou byl v panském lese ukradl. Když se ho pán ptal, kc ji vzal, upímné Pán mu to odpustil, ba jeze své viny se vyznal. št ho pozval na hrad, s dodáním, aby si vzal s sebou pytel, že mu dá tolik poživy, co unese. Ctibor byl neomalen, vzal žen devítilokctní cíchu a šel do zámku, kde mu hrachu a uzených kýt do ni uložili. Pro jeho silu a upímnost rytí si ho zamiloval, a když v Praze veliký turnaj od krále vypsán byl, vzal ho s sebou. Ctibor silou svojí zvítzil nad jedním nmeckým rytíem, nad kterým nikdo zvítzit nemohl, a král udlal ho též rytíem. \ Dtem se ta povídka velice líbila, a od té doby, co jim starý ovák ji povídal, mly hrad i louzajímavosti. ka vtší pro „A jak se to tam jmenuje, co ten kostelíek
n
babiko ?•' ptal se. Vilím. „To je na Boušín. Dá-li nám Pánbidi zdraví, také se tam jednou podíváme, až tam bude pou !•' e-
je,
kla babika. „A co se tam stalo, babiko?" ptala se Adélka, která by byla babiku poslouchala od rána do
veera. ,,
Zázrak se tam
stal.
Nevíte
již,
jak to jednou
Vorša povídala?'-
pkn
..Nevíme už nic. Povídejte vy nám to, vás prosíme," škemraly dti, a babika nedala se dlouho prosit. „Tedy sednte hezky na lavici a nevyhýbejte nepepadnete dol a nesrazíte vaz^ se mi z okna,
a
54
Za tímto vrchem a trai
lesy
jsou
vesnice
Tury,
Litobo, Slatina, Meoii, Boušín; ty všechny ped dávnými asy patily jednomu rytíi, který se jmenoval Turinský a na Turvni v hradu svém bydlel. Pán ten mél paní a jedinou dcerušku, hezkou díviku, ale bohužel byla hluchá i nmá, eho bylo ro-
dim
veliký
žal.
Jedenkráte procházela se po hradu ta holinka, a tu si usmyslila, podívat se, co délaji ti malí beránkové v Boušinském dvorci, a jak as vyrostly od té doby, co je nevidla. Musím vám íci, že tenkráte ješt ten kostelíek tu nebyl, ani vesnice, jen dvorec tu byl, v nmž elecT bydlela TuiTnského pána a kde se chovala jeho stáda. Kolem do kola byl samý les a v lese mnoho divoké zve. Dceruška Turynská byla kolikráte ve dvorci, ale to jela vždy s otcem; myslila bláhová, ^ že když Sla tedy, se tam rozbhne, také hned tam bude. šla, kam ji oi vedly myslela, cesta jako cesta, byla ješt mladá, nerozumná, jako vy jste. Když ale dlouho už šla, a ješt bílý dvr nevidla, zaínalo jí být ouzko; napadlo jí teprv co ekne otec a matka, že utekla ze zámku, dostala strach a vrátila se nazpt. Ale když je lovk ve strachu, lehko se pomate, dokonce takové dít. Spletla si holina cestu, a nepicházela ani ani do dvorce, dostala se do hustého lesa, kde nebylo ani stopy ani svtla.
—
;
dom
Teprv poznala, že zabloudila!
—
Vám by ale Mžete si myslit, jak jí bylo pece tak zle nebylo, máte sluch a mluv, eho dvátko nemlo. Bhala ve zmatku kíž a kíž, a tím !
55 pletla. Na konec i žíze i hlad ji trápil, také bolely, ale to vše nebylo tak hrozné, ped nocí, zlou zví, jako strach, který mlo a ouzkost, která jí tížila, že se otec a matka na ni hnvat budou. Ustrašená, uplakaná octla se najedychtiv klekla si k ní a napila dnou u studánky se když se pak okolo sebe ohlédla, vidla dv ušlapané cestiky. Ale nevdla kterou se dát, už ji bloudní pestrašilo a nauilo, že nevede každá cestika k domovu. Tu si zpomnla, že její matka když v strachu a úzkosti je, vždy do své komrky jde a se modlí i klekla tedy na zem holinka a modhia se, aby ji Pánbh vyvedl z lesa. a znlo jí I slyší najednou divný zvuk, huelo nevdlo to v uších víc a víc, jasnji a jasnji, co se to s ní dje, jaké to jsou zvuky; zaala se a tu hle, bží strachy tást a plakat, chtla utíkat k ní z lesa po cestice bílá ovce, za ní druhá, tetí, tvrtá, pátá a šestá a více jich, vždy více, až je u studánky celé stádo. Každá ovce mla na krku zvonec, ty zvonce zvoní a dvátko je slyší! To jsou ovce otcovy a tu bží ovákv bílý pes a tu pichází Bárta ovák, a dvátko vykikne „Bárto!" a bží k nmu. Zaradoval se Bárta, když slyšel, že slena mluví a slyší, vzal ji do náruí a pospíchal k dvorci, od nhož nebyli daleko vzdáleni. Byla tam paní Turynská, všecka sklíená; nevdli, kam se jim dcerka náhle z hradu byla podla a co se s ní stalo. Rozeslali po lese kde koho, otec také hledal, a paní ekala v bílém dvoe. Mžete si myslit, jakou radost ta maminka mla, když jí Bárta dceru pinesl a ke
více
se
nohy
ji
.
dve
;
;
;
dve
—
50
sama se opovážila Ale kdo pak by si to byl pomyslil, že je to císa pán. Tšily jsme se z toho, že snad peV zásoce nemusel se mrzet, když nás obdaroval. bárn vyplatili Novotné tikrát tolik za homi než co žádala. My zrovna letly, a když jsme tam pišly, nebylo vypravování konce a všickni nám toho závidli. Máma mi dala tolar provrtat, a od té doby jej nosím na krku. Už mi bylo kolikráte dost Skoda, zle, a pece jsem se ho nevzdala. škoda, že toho pána zem kryje !" dokonila babika svoje vypravování s povzdechem. „Ba škoda," dotvrdili ostatní. Dti poznavše historii tola)-u, teprv si ho ze všech stran obracely a teprv se jim stal znamenitý. Babika pak stála všem ve svtle ješt vyšším od té doby co vdli, že mluvila s císaem Josefem. Nedlním veerem zapoal se ve mlýn již nový týden. Mléi se sjíždli, mlýny zaaly pomalu svým obyejným taktem hrkotat, stárek chodil po mlejnici, pehlížeje znatelským okem, kde by co chyblo, mládek zpívaje bhal shora dol, zdola nahoru, od koše ke koši, a pan otec stál ped mlejnici, vítal veselou tváí své lidi, kteí mu pinášeli výdlek, podávaje jim šuupec tabáku. Panímáma s Maninkou vyprovodily letního asu babiku až k hospod. Byla-li tam práv muzika, zastavily se trochu u plotu, kamž obyejn k nim pistoupilo nkolik kmoter, dívajíce se na tancující chasu. Do vnit se podívat nebylo možná, bylo tam nabito; sama Kristla, když nesla pivo ven do sadu, lát,
také
že jsem se tolik opovážila, a dost.
dom
—
—
vná
51
kde páni sedli, holby nad hlavou nést musela, aby je nevyrazili. „Vidíte je pány," íkávala panímáma, ukazujíc hlavou k sadu, kde sedli zámetí pánové, a kdykoliv
Kristla
k nim pišla, zadržovat
vím,
ji
chtli,
„vidíte
dve,
takové hned nenajAle nemyslete si, že je nechal Pánbh schváldete. né pro vás vyrst a vy abyste mu svt zkazili!" „Není strach, panímámo, že se dá Kristla obalamutit," mínila babika. „Ta jim ukáže, kudy Zdálo se tak. Jeden z tch pacesta ze dveí." nák, na deset hon pížmem zavánjících, šeptal dveti cosi do ucha. ale ona mu se smíchem odsekla: „Jen složte panáku, složte, nekoupíme!" skoila do sín a veselou tváí položila ruku do mozolovité pravice vysokého junka, nechala se obejmout a vést k tanci, nedbajíc na volání „Kristinko, pojdte
je!
To
to by bylo
tm
—
:
nalívat
!"
„Ten
je
jí
milejší,
než zámek se všemi
pány
i
poklady." usmála se babika, dala panímám dobrou noc a ubírala se & dtikami dom.
—
V.
Jednou za trnáct dní neb ti nedle, když byl krásný den, íkala babika: „Dnes pjdeme na pástvu k myslivcm," dti tšily se od rána až do té chvíle, kde babika vzavši vetánko na cestu se vydala. Za splavem vedla cesta pod píkrou strání k mostu, za mostem pak šlo se topolovým
práv
stromoadím ustavin až do
Riesenburku. 4*
Babika
52 ale volila cestu
Nad
pod stránmi podél
pilou byl holý vrch, ua
nmž
eky
až
k
rostla vysoká
píle.
di-
vizna, pro kterou Barunka ráda lezla a babice piZa pilou se údolí víc a víc úžilo a eka v nesla.
utíkala pes vehké kamev cest ležely. Vrchy porostlé byly jedlemi a smrinami, které svým stínem skoro celou šíi údolí zatemovaly. Tím údolím šly dti s babickou, až došly pod zboeniny hradu Riesenbursképorostlé mechem. ho, které z temného stromoví Opodál hradu, nad starým sklepením, kterým se prý mohlo chodit ti míle cesty pod zemí, do nhož ale nikdo vstoupit nemohl pro vlhkost a zkažený vzduch, vystavn byl altán s temi vysokými špiatými okny. Vrchnost když na lovu byla, držíK tomu altánku dti zavala tam druhé snídaní. mily, lezouce po píkrém vrchu nahoru jako kamzíci. Babika chudák stará sotva se vyškrábala; v právo .,No, vy jste mi daly, i v levo stromk se chytala. sotva že dechu popadám," povídala jsouc konen
tsnjším korytu bysteji ny, které
jí
nly
nahoe.
Dti
ale vzaly
babiku za
ruce, vedly do altánu,
kde byl píjemný chlad a pkná vyhlídka, a posadily ji na židlici. Na pravé stran altánu vidly dti na zboeniny hradu; pod hradem toilo se do polokruhu údolíko, jež zavíraly pi dolním i horním konci vršky, porostlé jedlemi.^ Na jednom z tchto vršk stál malý kostelíek. Šum vody a zpv ptactva oživoval jedin panující vkol tichost. Jan zpomnl si na silného Ctibora, ováka pána Riesenburského tam dole na louce to bylo, kde ;
53
ho pán pistihl, jak nesl na raiuenoii celou i s koeny vytrhnutou jedli, kterou byl v panském lese ukradl. Když se ho pán ptal, kde ji vzal, upímn Pán mu to odpustil, ba jeze své viny se vyznal. št ho pozval na hrad, s dodáním, aby si vzal s sebou pytel, že mu dá tolik poživy, co unese. Ctibor byl neomalen, vzal
žen
devítiloketní cíchu a šel
do
zámku, kde mu hrachu a uzených kýt do ni uložili. Pro jeho sílu a upímnost rytí si ho zamiloval, a když v Praze veliký turnaj od krále vypsán byl, vzal ho s sebou. Ctibor silou svojí zvítzil nad jedním nmeckým rytíem, nad kterým nikdo zvítzit nemohl, a král udlal ho též rytíem.\ Dtem se ta povídka velice líbila, a od té doby, co jim starý ovák ji povídal, mly hrad i louzajímavosti. ka vtší pro „A jak se to tam jmenuje, co ten kostelíek
n
babiko ?" ptal se. Vilím. „To je na Boušín. Dá-li nám Pánbh zdraví, také se tam jednou podíváme, až tam bude pou !'' e-
je,
kla babika. „A co se tam stalo, babiko?" ptala se Adélka, která by byla babiku poslouchala od rána do
veera. „Zázrak se tam
stal.
Nevíte
již,
Yorša povídala?"
jak to jednou
pkn
Povídejte vy nám to, ..Nevíme už nic. vás prosíme," škemraly dti, a babika nedala se dlouho prosit. „Tedy sednte hezky na lavici a nevyhýbejte se mi z okna,
a
nepepadnete dol
a nesrazíte vaz»
54
Za tímto vrchem Litobor, Slatinu,
a tmi Meou,
lesy
jsou
Boušín;
vesnice
Tury,
všechny
ty
ped
dávnými asy patily jednomu rytíi, který se jmenoval Tiuinský a na Turyni v hradu svém bydlel. Pán ten ml paní a jedinou dcerušku, hezkou dív-
iku,
ale bohužel byla
dim
veliký žal.
hluchá
i
nmá, eho
bylo ro-
Jedenkráte procházela se po hradu ta holinka^ a tu si usmyslila, podívat se, co dlaji ti malí beránkové v Boušinském dvorci, a jak as vyrostly od té doby, co je nevidla. Musím vám íci, že tenkráte ješt ten kostelíek tu nebyl, ani vesnice, jen dvorec tu byl, v nmž eled bydlela Turynského pána a kde se chovala jeho stáda. Kolem do kola byl samý les a v lese mnoho divoké zve. Dceruška Turynská byla kolikráte ve dvorci, ale to jela vždy s otcem myslila bláhová, ^ že když
—
;
se šla,
tam rozbhne, také hned tam
kam
ji
oi
vedly
;
Šla tedy, bude. myslela, cesta jako cesta, by-
ješt mladá, nerozumná, jako vy jste. Když ale dlouho už šla, a ješt bílý dvr nevidla, zaínalo jí být ouzko; napadlo jí teprv co ekne otec a matka, že utekla ze zámku, dostala strach a vrátila se nazpt. Ale když je lovk ve strachu, lehko se pomate, dokonce takové dít. Spletla si holina cestu, a nepicházela ani ani do dvorce, dostala se do hustého lesa, kde nebylo ani stopy ani svtla. la
dom
Teprv poznala, že zabloudila!
Mžete pece tak zle átko nemlo.
—
Vám by ale myslit, jak jí bylo nebylo, máte sluch a mluv, eho dvBhala ve zmatku kíž a kíž, a tím
si
!
00 pletla. Na konec i žíze i hlad ji trápil, také bolely, ale to vše nebylo tak hi-ozné, jako strach, který mlo ped nocí, zlou zví, a oiizkost, která jí tížila, že se otec a matka na ni hnvat budou. Ustrašená, uplakaná octla se najednou u studánky dychtiv klekla si k ní a napila se když se pak okolo sebe ohlédla, vidla dv ušlapané cestiky. Ale nevdla kterou se dát, už ji bloudní pestrašilo a nauilo, že nevede každá cestika k domovu. Tu si zpomnla, že její matka když v strachu a úzkosti je. vždy do své komrky jde a se modlí i klekla tedy na zem holinka a modlila se, aby ji Pánbh vyvedl z lesa. I slyší najednou divný zvuk, huelo a znlo jí nevdlo to v uších víc a víc, jasnji a jasnji, co se to s ní dje, jaké to jsou zvuky; zaala se strachy tást a plakat, chtla utíkat a tu hle, bží k ní z lesa po cestice bílá ovce, za ní druhá, tetí, tvrtá, pátá a šestá a více jich, vždy více, až je u studánky celé stádo. Každá ovce mla na krku zvonec, ty zvonce zvoní a dvátko je slyší! To jsou ovce otcovy a tu bží ovákv bílý pes a tu pichází Bárta ovák, a dvátko vykikne „Bárto!" a bží k nmu. Zaradoval se Bárta, když slyšel, že slena mluví a slyší, vzal ji do náruí a pospíchal k dvorci, od nhož nebyli daleko vzdáleni. Byla tam paní Turynská, všecka sklíená; nevdli, kam se jim dcerka náhle z hradu byla podla a co se s ní stalo. Rozeslali po lese kde koho, otec také hledal, a paní ekala v bílém dvoe. Mžete si myslit, jakou radost ta maminka mla, když jí Bárta dceru pinesl a ke
více
se
nohy
ji
.
dve
;
;
;
dve
—
56
Když
všemu tomu ješt uzdravenou.
se
i
otec vrátil
a dcera jim všecko povdla, umínili si rodie, že u té studánky na podkování Bohu vystaví kostelíek. A to také udlali. Ten kostelíek, co tamto vidíte, je ten samý a ta studánka u nho ta samá studánka, u níž pilo a se modlilo a zde v tch lesích bloudilo. Ale dvátko už dávno dávniko umelo, a pan Turynskv umel i paní Turynská, a Bárta umel a zámek na Turyni je zboen."
dve
„A kam pišly ovce a pes ?" „Inu, pes pošel, rostly a
mly
ptal se Vilím.
staré ovce zkapaly, mladé vy-
zase beránky.
A
tak to na tom
svt
chodí, milé dti, jeden zajde, druhý pijde."
Dti
zraky do údolí, vydlí v mysli a tu hle! najednou bloudit vyjíždí z lesa paní na krásném koni. jedouc údolím dol, za ní podkoní. Paní má tmavý kabátek, dlouhá hndá sukn visí jí pes temeny dol, na hlav erný klobouek, od nhož vlaje zelený závoj okolo havraních kadeí. „Babiko, babiko, rytíka, podívej se !" vyobrátili
rytíe jezdit,
—
dvátko
kikly dti. „I co
To
je paní
vám napadá,
což
jsou
njaké rytíky'^
knžna," ekla babika, podívajíc
se s
okna
dol. si
Dti se skoro mrzely, že to nebyla rytíka, jak ony myslily. „Paní knžna jede k nám nahoru!" volali všickui.
„Kdo ví co ekla babika.
vidíte;
jak
by
sem
k
vylezl,"
57 „Opravdu,
Orland leze jako koka; jen se po-
dívej!'' volal Jan.
„Dej mi pokoj, ani to vidt nechci. Ty vrchnosti mají divné vyražení,'- povídala si babika, zdržujíc deti, aby se nevyhýbaly z okna. Netrvalo to dlouho, knéžna bvla nahoe. svezla se s koné, hodila dlouhou sukni i)es vešla do altánku.
I.ehce
rám
a
Babika vstala uctiv ji vítajíc. „To je rodina Prqškovic ?'• ptala se knžna, piehlédnouc tváe dítek. „Ano, milostivá paní, jest!- odpovdla babika. „lys jist jejich babika?" ,.Jseni,
milostivá paní, matka jich matkv." mít radost, máš to zdravá vnouata. ale vy dti také posloucháte babiky?'-
„Mžeš Jesth
pak
ptala
se
ísa její
knžna
dti,
otázku ale
které
s
sklopily oi,
ní
oka nespouštly,
„Posloucháme." „No, ujde to s nimi; nkdy ovšem ale co dlat, vždyt jsme mi také lepší nebvly" ekla babika. Knžna se usmála; vidouc stát na lavici košíek jahod, ptala se, kde jich dti nasbíralv. Babika hned pobídla Barunku kouc: „Jdi šeptajíce
:
—
dveko, podej Jsou erstvé, dti je po cest nasbíraly, snad pijdou milostivé paní k chuti. Když jsem mladá byla, také jsem to ovoce ráda jídala, ale co mi deko umelo, nevzala jsem žádnou do úst." pro?'- ptala se knžna, berouc od Barunky v., "^ kosicek s jahod !imi. ..To je tak mezi námi, milostivá paní, jak ume mate e dít, nejí do svatého Jana ktitele ani tešn milostivé
,
knžn.
•VI, am jahody. •
rozdává
to
^atka al. zdr enh^^^^^^ Mana. tomu ekne Panna
jí
po nebi a
chodí Panna Maria Tn piy T^rv ^""";, To dítte malým rii'tk4m Kterého tm ovoce
košíek.
f^^f^;J^^^^^e
jedla,
,, tele, se
,v
zdržujou
,
""""Rl»o'*ute'S"ra"
tt
v
ui„ liYižna usmí-
zámku! Tatinek íká,
59
Malá Adélka dala babice: ne,
po
sob
a poví-
tyhle
í^aty,
vite že
se ale podívala
.,To si
nenechám
babicko?' „I pro pána krále, vždyí pak jsem
si toho dvnevšimla. Ty jsi krásná, co jsi dlala?'' kižovala se babika, vidouc jak je zmazané. „Já za to nemohu, Jan mne stril, upadla jsem do jahod" omlouvala se malinká. ,,Vy dva se jen kokujete vždy. To si paní knžna pomyslila o vás istou vc, ekne že jste Ted ale pojdte, diblíci. pijdeme k myslivcovura. To vám ale povídám, vy chlapci, budete-li zase dovádt, jako to dláváte, nevezmu vás vícekrát s sebou,'*
ete
ani
dve
a
pikazovala babika.
my budeme hodní, babiko," ujištovali chlapci. „Uvidíme," povídala si babika, kráejíc za dtmi lesním chodníkem k myslivné. Neslv daleko a octnuly se mezi listnatým stromovím, skrze nž vidly již bílý dvorec a myslivnu ped sebou. Ped stavením bylo prostranství zelené, ohrazené, posázené lipami a kaštany, pod nimiž bylo nkolik laviek a stolku v zemi upevnných. Po tráv procházely se pávy, o nichž babika íkala, že mají andlské peí, dábelský kik a zlodjský krok, hejno kropenatých, krhavých perlin, a bílí králíci sedli v tráv, stíhali ušima, na každý hluk bojácné se rozprchnuvše. Pkná srna s erveným obojkem ležela na zápraží a nkolik ps toulalo se po dvoe. Sotva že na dti kikly, radostné zaštkli, piskákali k dtem, zaali do kruhu bhat a div je samou radostí na zem nepovalili. Také sma na zavolání „I
n
60
Adelino pišla a svým modrým okem tak mile na
dvátko
hledla, jako by chtla íci: „A.ch, tys to, dobrá sousta nosíš, vítám t !' Adélka jí to musela na oích vidt, protože honem do kapsiky sáhla a kousek žemle srn podala, kterou tato vzala, co
mn
bžíc pak za dvátkem. „Co vás všickni všudy berou, vy roto!" volal odkudsi hlas, a za chvíli vyšel z komory myslivec, v lehkém zeleném kabátu, domácí epiku na hlav. „I to jsou milý hosté." zvolal, vida babiku; vítáme Hektore, Diano, Amino, pjdete Vždy jen dál. není svého slova slyšet," oboil se na psy. Babika vešla do stavení, nad jehož vchodem byly veliké je-
—
1
lení parohy. Y síni viselo nkolik pušek, ale hodné vysoko, aby jích dít dosáhnout nemohlo. Babika se velmi bála pušky, i když nabytá nebyla, a když se vdt, co se „Kdož jí pan myslivec smál, íkala „Pravda," íkal myslivec, mu stane, ert nespí!"
—
„když
Pánbh
dopustí,
i
mže
.
motyka
spustí."
Babika
odpustila panu myslivci, když jí zaasté jen když nebral v její pítomnosti jméno boží nadarmo a když neklel; to babika nemohla slyšet, hned si uši zacpala, kouc: „No, na je to poteba, ta nevymáchaná huba aby lovk po vás vykropil" Pan myslivec babiku rád a proto na pozoru, aby nezavadil o erta, se ped ní který, jak on íkal, semu do plete. poškádlil,
—
ml
ml
man
„A kde máte paní kmotru? když
vešli
ei
ptala se babika,
do svtnice a nikoho tam nebylo.
61
„Jen se posaíFte, hned ji zavolám; to víte, ona vždy jen jako kvona mezi kuaty se batolí,'' ekl myslivec, jda zavolat ženu. Chlapci se postavili u skín, v níž se leskly pušky a lovecké nože, a dvata hrály se srnou, která babická ale pehlídnouc s nimi do pokoje vbhla; jedním pohledem celý ten pívtivý, isté uspoádaný
a
pokoj, povídala si .,To je pravda, sem pijde love svátek, nebo v pátek, vždy je všecko jako :
vk
a když
ííklo,"
a
ji
padla
do oka píze,
znamením opatena u kamen na
kroila
blíže a prohlížela
která svázána
lavici ležela,
pi-
pedivo.
V tom se otevely dvée a do nich vkroila ješt dost mladá, v istém domácím obleku, bílý epeek na hlav; na ruce nesla malé, rusovlasé dvátko. Srden babiku i dti vítala, a na její jasné, pívtivé tvái bylo vidt, že má v skutku ra„Byla jsem polívat plátno. Mám radost, letos dost. bude blounké ijako kment," pravila myslivcova, vání,
omlouvajíc se ze své nepítomnosti.
„To je vidt pilnost,-' ekla babika, .,kus na blidle, a tu se už zase chystá tkalcovi. Tuhle to bude pláténko jak pergament. Jen aby vám je doudlal a neošidil vás. Jste spokojena se svým
be
tkalcem V" „I to víte, milá
babiko, on každý
ošidí,"
pra-
vila myslivcova.
rád bych vdl, jak by vás tkamáte všecko vypoteno," smál pece si sednte a nestjte!" pobízel babiku, které se nechtlo od píze. „I vy ženské,
dlec ošidil, vždy se myslivec. „A
to
62 .,1
vždy
je dost
asu," pravila babika, berouc
za ruku malou Aninku, kterou
k
lavici postavila,
byla paní myslivcova
by nepadla, nebo zaínala teprv
bhat. Jak paní domácí ode dveí odstoupila, objevili se za jejími zády dva opálení chlapci, jeden svtlovlasý po matce, di"uhý eruohlávek po otci. Byli se sice s matkou s celou chutí do dveí pihnali, ale
babikou do ei, nevdli stydt a schovali se za máminy sukn. ..Copak vy sojáci,'" zaal otec, ,.je zpsob vlézt za mámu, když máte hosti vítat? Hned podejte babice ruku.'' Hoši ochotn postoupli k babice ruce jí podávajíce: babika jim do nich naložila jablek. „Tu máte a hejte si, a podruhé se nestydte; to se na hochy nesluší, držet se máminých fald," napomínala babika a hoši sklopili oi a koukali na jablka. „A te allou ven,'' rozkázal táta „ukažte dtem výra a hodte mu sojku, co jsem dnes zastelil;
když se pustila matka
honem jak
a co
dtem
s
íci, zaali se
;
a
ukažte jim mladá štata a mladé bažanty. Ale mi mezi tou drbeží nelítáte jako jestábi, sice vás " Tento dodatek dti již neslyšely, nebo sotva že ekl otec! ,allou ven!' již se to hrnulo jedním valem ze dveí. „To je hon!" smál se myslivec, ale bylo vidt, že mu ten hon není proti mysli. „Dti jsou dti, mladá krev!" ekla babika. „Jen kdyby ti chlapci tak diví nebyli. Ale vte, babiko, že mi sedí strach celý den v zádech. To vám to jen po líkách leze, po stromech, kotr-
—
63
—
D-
kalhoty trhá až hrza povídat. kuju hospodiuu za to dobré dve, to je dobrá hodina," povídala pani myslivcova. ,,Co chcete, paní kmotra, po matce dcera, po babika. Paní dootci syn se poznává,'" prohodila mácí s nsmáním j)odala dcerušku manželi, aby ji trochu pochoval; ,.jcn co bych pinesla nco k sndku,
mlce dlá,
hned tu
budu.'' dodala.
..Dobrá
dveí, „hích strach, že se ní v
nm
ti
ekl
myslivec, když vyšla ze jen kdyby nemla ustaviné kluci zabijou; co do hocha, když ne-
žena," jí
ublížit,
ohn V"
„Všeho moc škodí, pane kmote, kdyby jim dal celou vli. ono by to po hlavách chodilo,-' povídala babika, akoliv se uevždy dle tch slov
lovk
zachovávala. Netrvalo dlouho a do
plnýma rukama.
dveí vešla hospodyn
Na dubovém
obrousek, majolikové talíe,
stole
nože
se
octnul
se
stemkami
s
bílý
ze
srních paroh, octly se tam jahody, vajeníky, smetana, chléb, med, máslo i pivo. Hospodine vzala babice vetánko z rukou, kouc ..Ted necht prádla, babiko, a berte si. Ukrojte si chlebíka, namažte. Máslo je dnes tluené, pivo je nektné. Vajeníky nejsou tuze kalé, upekla jsem je dnes jen na zdabh, ale když pijde cos lovku z nenadání, chutná to. Jahody vy nejíte, ale dti rády, když jim je polej smetanou." :
Tak jíc
pobízela paní myslivcova a pi tom krájela krakrajícem, mazala máslem, kapala medem. Babika náhle, jakoby si na nco byla zpo-
za
64 do ela, kouc: „To je stará hlava mi ješt nenapadlo, povdit vám, že jsme mluvily v altánku s paní knžnou." „Není divu, vždy pak ty dti lovka tím kikem zpitomí," ekla paní myslivcova, on ale hned se ptal, co jim paní knžna íkala. ,. Nepovídejte, babiko, dokud se nevrátím," prosila myslivcova „musím díve ti dti spokojit, aby trochu posedly." Dti zrejdily zatím kde co, a chlapci myslivcovi, Frank a Bertík, všude v ele, a všecko jim vjkládali. Práv stáli ped domem na tráv a malá Amina provádla ped nimi svoje umní, skákajíc pes hl a pinášejíc hozené jí vci v tlam, když se zjevila na prahu matka, volajíc je k svain. Nedaly se dvakrát volat. „Sednte hezky pod stromy, jezte a neumažte se píliš !" napomínala je, rozkládajíc jim jídlo na stolky. Dti sedly a okolo nich postavili se psi a umli jim do tváe. Když pišla paní myslivcova zase do svtnice, prosila babiku, aby povídala o paní knžn, a babika povdla vše slovo od slova, jak a kterak v altánku bylo. „Vždycky to íkám, že má dobré srdce," ozvala se myslivcova. „Kdykoliv sem pijede, vždy se ptá, co dlají dti, a malou Anušku políbí na elo. Kdo má dti rád, je dobrý lovk. Ale to služebnictvo ji roznáší, jakoby kdo ví jaká byla." „in ertu dobe, peklem se ti odslouží," ozva-
mnla,
jjlácla se
nepamétlivá
!
Vidíte, ani
;
la se
babika. „Tak, tak, babiko," pravil myslivec,
„pravdivé
65
e,
nemuseli bychom si lepší to písloví. To je má paní pát, kdyby nemela tch diáb okolo sebe, ti A není ta eládka k niemu na ji štvou a Ihou jí. svt, nežli Pánubohu den ukládat Když to tak všecko, milá babiko, na svt pozoruju, mysHm si kolikrát: kdyby do vás tisíc karlátek uhodilo! Není-li to k zlosti, když si pomyslím, když takový halama, který nic neiuní, k niemu není. než aby za vozem stál jako devný panák, a v pokoji depl, že ten tolik má co já že ten více platí než já, který musím v dešti, v blát, v snhu cachat po lesích, ve dne v noci s pytláky se hrdlit a za všecko tu stát a všecko obstarávat. Nemám na naíkat, jsem spokojen, když mi ale pijde takový foua sem a vyhiTiuje po nosem, tu bych mu, na mou kuši ale darmo se zlobit."A pan myslivec vzal sklenici a napil se na zlost.
—
—
;
mn
—
t
,
„Ale
jestli
pak
paní o všem
ta
ví,
co
se
dje,
pro si nevezme nkdo to srdce a neekne jí, když se mu kivda stane?" zeptala se babika.
a
.,1 šlaka, kdož pak se rád spálí? Já s ní mnohdy mluvívám, a mohl bych íci to i to, ale vždy si myslím: Fraku ml, se to na tebe nesveze. A konen ona by mi to nemusela vit, zeptá se téch vyšších, a tu to máte, je po všem. Ti drží pi sob, to je nerozdílná ruka. Mluvil jsem s ní ped nkolika dni, chodila po lese s tím cizím knížetem
a
co tu
s
ní je.
Potkali
kdesi
Viktorku,
mne na ni; knžna se jí lekla. „A co jste ji ekl?" ptala
a
ptali
se babika.
5
se
66
ml íci; ekl jsem, že je blánikomu neubližuje." „A co na to ekla V" „Sedla do trávy, kníže sedl k jejim nohoum, a
„Inu, co jsem znivá, ale že
mn
kázali, abych pisedl a povídal jim o bl áznivé Viktorce, a kterak se to stalo, že se zbláznila." „A tys rád povídal, vid?" usmála se mysliv-
cova.
„To víš, ženo; kdož by nebyl rád k službám krásné paní. A naše knžna není sice už tak mlaOstatn co dlat, mudá, ale šlakovit krásná paní. jsem povídat." „Vy jste tverák, pane kmote; dv léta tomu, co jsem zde, a to rai slibujete povédít zevrubn, jak se to s Viktorkou pihodilo, a posud to nevím, jen tak páté pes deváté. Krásná paní nejsem, poruit vám nemohu, to já se toho asi nikdy nedovím, vite?" milejší než ta nej„Oh babiko, vy jste krásnjší paní na svt, a je-li vám libo poslouchat, povím vám tu historii tebas hned." „Když pan kmotr chce, umí hedbávný polštáek podložit, to je pravda," usmála se babika. „Jestsel
mn
I
li je to paní kmote vhod, vezmu vás za slovo. Starý lovk podobá se dítti, a dti, jak víte samy, rády mají povídaky." „I, já nejsem ješt stará a také ráda poslouchám. Jen povídej tatíku, povídej, hezky nám ujde chvika," odpovdla paní myslivcova. „Maminko, prosím t, dj nám ješt chleba, my Bemáme už ani kouska," ozval se ve dveích Bertí-
Mv
hlas.
G7
možná, kam by to ty dti byly klababika. „Polovic sndly, polovic daly psm, srn a veverkám; to máte vždycky tak. Och, já mám s nimi peklo," vzdychla myslivcova krájejíc poznovu chléb. Co podruhé dti venku dlila a malou dcerušku chna starost dávala, cpal si pan myslivec dýmku. „Mj nebožtík, dej mu Pánbh nebe, ml také ten zvyk; než co povídat zaal, musela být dýmka pichystaná," povídala babika, a zá blahé zpomínky zale,,To není
divila se
dly!''
v
skla se
jí
v oku.
ti muži jakoby si ekli, vŠickni mají ten ošklivý zvyk," povídala myslivcova, zaslechnouc ve dveích babiina slova. ,.Jen se nedlej, jakobys to ráda nemla, sama mi z msta tabák pinášíš," ekl myslivec, zapalujíc
„To já nevím,
si
dýmku. „Inu, jaká pomoc.
pkné
Chce-li mít
lovk
od vás
vám pomýšlení udlat. Zani tedy ekla hospodyn, sedajíc s vetánkem ve-
oko, musí
povídat," dle babiky.
„Jsem hotov, tedy poslouchejte !" To ka, pumyslivec první obláek dýmu vzhru ke stropu, položil nohy kížem, podepel se pohodln o židli a zaal vypravovat o Yiktorce. stil
—
VI.
Viktorka je sedládkova dcera ze Žernq^va. Rodijsou už dávno pochování, ale bratr a sestra ž^ou podnes. Ped patnácti lety byla Viktorka dv5*
e
její
68
e
jako malina; daleko široko nebylo jí rovn. Svižsrna, pracovitá jako velka, nikdo nemohl by Takové dve, a když má byl lepší ženy pát.
ná jako si
podíl na statku k oekávání, nezstane pod poklikou, to se samo sebou rozumí. Také o Viktorce šla povst po celém okolí, a uámluvníci podáTatíkovi a matce by se mnohý byl vali si dvée. líbil, nejeden byl hospodá zámožný, a dcera by byla pišla, jak se íká, do plného, ale ona tomu nechtla rozumt; jen ten ml u ní dobré oko, kdo nejpknji tancoval, a to jen pi muzice.
ješt
Nkdy
pece
vrtalo tátovi mozkem, že dcetak ledabylo* odbývá, spustil na ni zhurta, aby se pro jednoho rozhodla, sice že jí sám ženicha vybere a pinutí, aby si ho vzala. ale to
ra ženichy jen
Dve
pustilo se do pláe, prosila aby
ji
z
domu nevyhá-
nli, že nemá zmeškáno, že ji teprv dvacet let, že neužila svta, a že ví, komu se dostane a jak velmi rád, a když se jí povede. Tatík slyšel takovou lamentaci, bylo mu jí líto, a vida její krásnou tváiku, myslil si : Na tebe je dost asu, ty ženich ješt dost najdeš." Lidé si to ale všecko jinak vykládali; povídali si, že je Viktorka hrdá, že eká až pro ní pijedou v koáe, prorokovali, že pýcha pedchází pád, kdo dlouho vybírá, že pebere, a podobné pranostiky. Toho asu leželi ve vsi myshvci ; jeden z nich zaal chodit za Viktorkou. Šla-li do kostela, šel za ní, v kostele stál zajisté nedaleko ní, a místo co se dívat na oltá, koukal na ni. Šla-li na trávu, zajisté se vyskytnul na blízku, zkrátka šla
Bh
ml dve
ml
a
69
kam
následoval jako stín. Lidé si ponemá dobrý rozum, a Viktorka když vešla mezi kamarádky a stala se zmínka o ném, íkala: „Co ten voják za mnou chodí? Ani nemluví, jako ten morous. Já se ho bojím. Když ho na blízku cítím, jakoby po mné lezlo, a z tch oí jde mi hlava kolem." Ty oi, ty oi, každý íkal, že ty na nic dobrého neukazujou; v noci mu prý i svítily, a ty erné oboí, které nad nimi jako havraní kidla roztaženy byly a u prosted se stýkaly, ty byly patrným znamením, že jsou to oi uhranivé. Nkteí ho litovali, kouce: „Mj Bože, kdo pak mže za takovou chybu, když se s ní narodil. A takové oí mají moc jen na nkteré lidi, každému se není ped nimi Nicmén sousedky, kdykoliv jim na dco bát." šla,
všude
o
nm,
vídali
ji
že
pohlídl. lekly se a honem bžely petít je bílým šatem, a kdykoliv které dít ve vesnici zastonalo, už íkaly „Ze je uknul erný myslivec." Kouvykli lidé na tu pošmournou tvá, a mezi dvaty ozývaly se i hlasy, že by nebyla ošklivá, kdyby pívétivjší byla. Všeobecné jejich mínní ví kdo ale bylo to: „Co s takovým podivínem. a odkud je; snad ani to není lovk; skoro aby udlal ped ním kíž a ekl: Pánbh s námi a zlý pry! Vždy netaní, nemluví, nezpívá; nechme ho!" I nechaly ho. Ale což to bylo všecko plátno! Jim bylo lehko íci: nechme ho, když za nimi nechodil; ale Viktorka s ním mla peklo. Už ji mrzelo vycházet, kam práv nemusela, jen aby na chvíli tch oí se zprostila, které ji vša-
ti
:
nen
Bh
70 dy pronásledovaly. Už ji pestala muzika tšit, protože vždy z nkterého kouta v sednici pošmurný obliej na ni se díval už nechodila tak ráda na pástvy, nebo vdla jist, jestli nesedí ve svtnici, že stojí venku u okna erný myslivec, a dveti vázl Trápilo ji to. Kažhlas v hrdle a nit se ji trhala. dý pozoroval zmnu na ni, ale nikdo si nepomyslil že by myslivec snad tím vinen byl; považovali ho za blázna a myslilo se, že ho nechává Viktorka za sebou chodit, proto že si práv jiné pomoci neví. Jednou ale povídala Viktorka kamarádkám: „To mi vte, dvata, kdyby te práv ženich pro mne pišel, by si byl chudý nebo bohatý, pkný nebo ošklivý, hned bych si ho vzala, jen kdyby byl pes;
a
polní."
„Co
ti
to vlezlo
do hlavy? Máš snad doma zlou ani u nás ti už
vli, že se's tak zbrkla a žeby se nelíbilo?" ozvaly se dvata.
„Memyslete si to o mn. Ale já tu nemohu vydržet, dokud tu bude ten erný voják. Vy si to nemžete ani pomyslit, jak mne ten lovk dotéravý trápí a zlobí. Už se ani s pokojem vyspat ani po-
mne ty oi pronásledujou," pláem Viktorka dvatm. „Ale božínku, pro pak mu to nezakážeš, a za tebou nechodí? Pro mu neekneš, že ho nemžeš vystát, že je ti sl v oích?" radily jí holky.
modlit nemohu, všude žalovala s
„Co pak jsem vila; stín.
na
to
neudlá? S ním jsem nemlu-
jak pak promluvit, když jde za mnou jako Ale vzkázala jsem mu to po jeho kamarádu."
71
„No, a neposlechl?" ptaly se dvata. „Ba že ne; povídal tomu jistému, že mu nemá nikdo co porouet, že on si nulže chodit kam chce ješt neekl, jestli a ke komu chce. Ostatn že má rád, abych mu tedy nezka^ovala, že ho ne-
mn
m
chci
I"
pak
si
za
„Považme nezdvoáka," durdily Mly bychom o bobé myslí?
se se
holky „co pomstit ;
mu
to.'^
s takovým nic nezaínejte, mohl by minily povážnjší. ,.Larifari, co nám udlat. K tomu by musel mít nco, co jsme na tle nosily, a to žádná z nás nedá, a od nho také nieho nepijmem, jaké Jen ty se Viktorko nic neboj, pak tedy strachy? však my budem s tebou chodit, a jednou toho erta pece vyplatíme," kiely smlejší z dvat. Ale Viktorka bázliv kolem sebe se ohlížela a nepotšena jejich domluvou vzdychla si: ,, Kdyby mi jen Pánbh z toho kíže pomohl." To co Viktorka svila, nezstalo tajemstvím, rozneslo se dost brzy, až pes pole do
„Jen
si
vám udlat,"
mže
—
dvatm
druhé
vsi.
Za nkolik dní octnul se jakýs úslužný lovk ze sousední v^i ve dvoe Viktorina otce. Mluvilo se o tom a onom, sem a tam až vylezl z barvou ven, že by totiž soused syna svého rád oženil, a ten syn že by rád Viktorku, že ho poprosili za starosvata, aby jim vyjednal, zdali by smli pijít námlu-
vy držet, nebo ne.
„Sekejte
chvilku, já se
zeptám
Viktory;
ona
72 aC váni
ekne.
Co
syna jeho Tondu, a
ádnou lat
mne týe, já znám nemám nic proti tomu;
se
ekl
živnost,"
starý
námluvímu, a
dcera do komory, aby se
Jak
to
vání ekla:
Viktorka
„A
slyšela,
pijdou
Otci se to rozhodla, ptal se
s
Šímu,
i
mají po-
šel
zavo-
ní poradil.
beze všeho
rozmyšlo-
!^'
zdálo
divné,
že
se
tak najednou
Toníka zná, aby je danno neondala; ale Viktorka zstala^ pi svém slovu a ekla ješt otci, že ona Toníka Šímovic dobe zná, že je hodný hoch. „Já mám radost z toho," ekl otec, „ostatn jak sis udlala, tak máš. S Pánerabohem tedy, aC jí,
jestli
pijdou."
Když otec šel, by starosvata odbyl, pišla matka k Viktorce do komory, dlala jí kížek a pála átstí.
„Co mne pitom nejvíc tší, že nepijdeš ke že budeš sama hospodiné"
tchýni ani kj švakrové, dodala.
si ho vzala, kdyby ml .,1 mamiko, já bych tchýn," odpovdla Viktorka. „I nu to je tím lépe, když se máte tak rády." „I to ne, mamiko, já bych i jinému hodnému, hochu byla slovo dala." „Prosím t, co to mluvíš, vždj^ se jich dost hlásilo a žádného jsi nechtla." „Tenkráte nechodil za mnou ješt ten voják s téma zlýma oima," šeptala Viktorka.
dv
„Ty nemáš
všech
pt pohromad;
co to
mlu-
7a víš o
vojáku, co je
nech ho, ten
té
„Ba mamiko žím,
nemám
ti
do ného,
pece nevyžene
nikde
a z
si
ani
V''
trápím, soupokoje'" zaplakalo
ten, jen ten, já
stání
chodí kde chce,
domu se
dve. „A pro jsi mi to už dávno nerekla, byla bych tebou šla ke kmote kováce, ta umí od takových vcí pomáhat. Jen to nech, zítra k ní dojdem," potšila matk?i dceru. Druhý den šla matka s dcerou k staré kováce. Ona zná prý mnoho vcí, co jiní lidé neznají. Když se nkomu nco ztratí, když krávy nedojí, když kdo koho uhrane, ode všeho pomáhá kováka, ona umí Viktorka všecko uhádnout. všecko kováce povdla, jak a co jí je. „A tys nikdy s ním nemluvila, ani jediného slovíka ?•• skouraala na ní kováka. .,A.ni slovíka." „Nedal ti také, anebo neposlal po vojácích nieho k jídlu, jablko nebo marcipán V" „Nic kmotra, nic; ti ostatní vojáci ani s ním nedrží, on prý je tuze pyšný, a jak živ je takový samotá. Povídali to u nás." „To je už ten pravý morous." tvrdila s jistotou kováka; „ale ty se nic neboj, Viktorko, však já ti pomohu, prozatím není ješt zlé. Pinesu ti zítra nco, a to budeš nosit ustavin pi sob. Ráno když vyjdeš z komory, nikdy se nezapome pokropit svcenou vodou a ekni: Pánbh se mnou a zlý pry.' Když jdeš polem, nikdy se nedívej ani za sebe ani kolem sebe, a kdyby i voják k tob promluvil, nic s
dvrn
,
74
On dovede i hlahned uši zacpi. Pamatuj si Nebude-li ti za nkolik dní lépe, musíme se poto. kusit o nco jiného, jen ty ke mne zase píijd/' nedbej, a kdyby mluvil jako andl.
sem uarovat; radji
si
Yiktorka odešla s radostnjší myslí a doufala že jí bude zase dobe a lehko, jako jí bývalo kdy Druhý den pinesla jí kováka cosi v ervejindy. ném klocu zašitého a zavsila to sama dveti na krk, pikazujíc, aby to od sebe nedávala, aniž komu ukazovala. Na veer, když žala trávu, zhlídla sice, že tam nedaleko u stromu kdosi stojí, cítila, že s© do tvái hrne, ale zmužila se, ani jednou jí krev neohlédla se kolem sebe, a hotova jsouc s prací, Tetí den byla chvátala dom, jakby za ní hoelo.
nedle. Matka pekla koláe, tatík kantora a nkolik starých soused
pozvat pana na odpoledne, a
šel
po vesnici sestrkovali hlavy, povídajíce si „U Mikš budou držet námluvy!" Odpoledne pišli do dvora ti muži ve sváteních kabátech, dva mli rozmarinu na rukávech. Hospodá pivítal je na prahu, a eládka stojíc na zápraží pála: „Dej vám Pánbh mnoho štstí!" :
„Dejž to i
Pánbh!" odpovdl tlampa
za otce
syna.
Ženich vešel poslední pes práh, a venku ozýse ženské hlasy: „istý to hoch, ten Toník, hlavu nese jako jelen, a jaký to má krásný prut rosmariny na lukáv, kde pak ji asi koupil?" a zase mužské hlasy na to odpovídaly: „Což je o to, ten mže hlavu vypínat, když si odvede ze vsi nejlepší dve, nejlepší tanenici, dobrou hospodyni a k tomu i možnou. valy
75
Tomu
Tak
myslili i po vsi mnozí rodie pravé pespolního si Viktorka volila, pro jí nebyl ten a onen dobrý dost, k emu ten spch a ty vrtochy, a kdesi cosi, jak to už pi takových píležitostech bývá. Do veera bylo po námluvách. Pan kantor napsal svatební smlouvu, svdkové a rodie podepsali ji temi kížky místo jmen, jež pan kmotr pipsat musel, a Viktorka slíbila Toníkovi rukoudáníni, že bude za ti nedle jeho ženou. Druhý den pišly kamarádky pát štstí, a když vešla Viktorka na náves, všude ji pozdravovali. „Dej ti štsti, nevsto !'• ale mladá chasa když zaala „Škoda té bude od nás, pro pak odcházíš, Viktorko?" tu jí vstoupily slze do oí. Nkolik dní byla Viktorka veselejší, a když musela jít za ves, šla bez ouzkosti, kterou byla vždy obtížena, dokud ješt škapulí od kováky nemla a nevstou nebyla. Zdálo se jí, že všecek strach s ní spadl, a dkovala zato Bohu a kováce, která jí tak dobe poradila. Ta její radost však nemla dlouhého
a
je hej!"
Imévali
se,
si
pro
Bh
:
trvání.
Jednoho dne sedla s ženichem pod veer v sad. Povídali si o budoucím hospodaení spolu a o svatb. Tu se náhle Viktorka zamlela, oi mla upené na koví ped sebou a ruka sejí tásla „Co je ti?'^ ptal se jí ženich podiven. „Podívej se mezi ty ratolesti naproti, nevidíš tam nic?" šeptala Viktorka. Ženich se podíval ka: „Já nevidím nic, a cos ty
tam vidla?"
78 „Povez mi pak, holka, jak to bylo, ty's njaká zlekaná? A kdo pak medle zavázal ti nohu tím blounkým, hebounkým šátkem? Já ho radji schovala, aby si ho ty trajdy nevšimly," prafila opatrná kováka, ukládajíc jí nohu na lžku.
„Kam
jste
ho
dala,
kmotra?" ptala se kvapné
Viktorka.
„Máš ho pod
poduškou.'^
tvá
Viktorka sáhla pro šátek, prohlížela krvavé na škviTiy, prohlížela vyšité jméno, jež neznala, a její mnila se z bledá do ervena.
tob
„Holka, holka, myslit?"
nm
„Myslete si, ztracena na vky
že
ty se
mi
nelíbíš,
mne Pánbh
vkv,
co
si
mám
opustil, že
o
jsem
že mi není pomoci."
„Snad má horkost a blábolí?" myslila si kmotra, sahajíc Viktorce na tváe, ale ty byly studené a ruce také byly studené, a jen oi dvete hoely, obráceny jsouce na šátek, který ped sebou obma rukama držela.
„Slyšte, kmotra," zaala tiše, „ale nikomu to Ty dva dni jsem nepovídejte, všechno vám povím. ale dnes, ho nevidla, však víte koho myslím
—
dnes mi od rána v uších znlo; ,Jdi na jetelinu, jdi na jetehiiu," jakoby mi to nkdo pošeptával. Já vdla, že je to njaké pokušení, nebo on tam nejvíc bývá, blízko pole, sedává pod stromem na stráni, aie pece mi to nedalo pokoje, až jsem vzala loktuši a kosu. Na cest pišlo mi na mysl, že jsem sama svým škdcem, ale v uších jen vždy šeptalo:
79 na jetelinu, kdo ví jestli tam bude; pro pijde za tebou Tomeš.' Tak mne to pohánlo až na pole. Koukla jsem k stromu, nikdo tam. No když tam není, to už je vyhráno,' myslila jsem, vzala kosu a chtla jsem žat. Tu mi napadlo, ,Jdi jen, jdi
by
se's
bála,
abych zkusila svoje štstí, chtla jsem nalézt tverolistý ietelíek a pitom myslela jsem: ,Najdeš-li ho, budeš s Antonínem šastna!' Hledám, hledám, div jsem na jetelin oi nenechala, ale nic jsem' nenašla. Tu mi pišlo podívat se na strá, a koho tam pod vojáka! Rychle se obrátím pry, stromem vidím ale v tom okamžení šlápla jsem na trní, co u cesty Nekikla jsem, ale leželo, a nohu jsem si poranila. bolestí dlaly se mi ped oima mžitky a já sklesla na zem. Jako ve snu vidla jsem, že mne bral nkdo do náruí a odnášel, až mne pak silná bolest probubílý svj dila. U potoka klevel voják, smáel v ,Pane Bože,' myšátek a vinul mi ho okolo nohy. slila jsem, co se bude s tebou dít, ted nemžeš oím utéci. Nejlepší když se nebudeš do nich dívati Dost mne bolest trápila, hlava se mi až motala, ale ani jsem nešpetla, oi neotevela. Kladl mi svou ruku na elo, bral mne za ruku mne mráz pocházel
—
nm
tm
—
;
pustil a zaal mne kropit vodu do oblieje, zdvihal mi hlavu; co jsem mla dlat, musela jsem pece oi ote^^í.r< Ach, má milá kmotra, ty jeho oi na mne zasvitly, jako to boží slunko; já musela svoje oi zakrýt! Ale což to bylo všecko plátno, když zaal na mne mluvit Och, vy jste mla pravdu, milá kmotra, že uaruje i hlasem; zaznívá ustavin v uších jeho hlas. ale
mlela jsem.
Pak mne
—
!
mn
—
78 „Povez mi pak, holka, jak to bylo, ty^s njaká zlekaná? A kdo pak medle zavázal ti nohu tím blounkým, hebounkým šátkem? Já ho radji schovala, aby si ho ty trajdy nevšimly," prafila opatrná ko-
váka, ukládajíc
„Kam
jste
jí
nohu na lžku.
ho
dala,
kmotra?" ptala se kvapn
Viktorka.
„Máš ho pod poduškou.''
tvá
Viktorka sáhla pro šátek, prohlížela krvavé na škvniy, prohlížela vyšité jméno, jež neznala, a její mnila se z bledá do ervena.
tob
„Holka, holka, myslit?"
nm
,.Myslete
ztracena na
si,
že
ty se
mi
uelíbiš,
mne Pánbh
vky vkv,
co
si
mám
opustil, že
o
jsem
že mi není pomoci."
„Snad má horkost a blábolí?" myslila si kmotra, sahajíc Viktorce na tváe, ale ty byly studené a ruce také byly studené, a jen oi dvete hoely, obráceny jsouce na šátek, který ped sebou obma rukama držela.
kmotra," zaala tiše, „ale nikomu to vám povím. Ty dva dni jsem ho nevidla, však víte koho myslím ale dnes, dnes mi od rána v uších znlo; ,Jdi na jetelinu, jdi iia jetehiiu,- jakoby mi to nkdo pošeptával. Já vdla, že je to njaké pokušení, nebo on tam nejvíc bývá, blízko pole, sedává pod stromem na stráni, ale pece mi to nedalo pokoje, až jsem vzala loktuši a kosu. Na cest pišlo mi na mysl, že jsem sama svým škdcem, ale v uších jen vždy šeptalo: „Slyšte,
nepovídejte, všechno
—
79 na jetelinu, kdo ví jestli tam bude; pro pijde za tebou Tomeš.' Tak mne to pohánlo už na pole. Koukla jsem k stromu, nikdo tam. No když tam není, to už je vyhráno,' myslila jsem, vzala kosu a chtla jsem žat. Tu mi napadlo, ,Jdi jon, jdi
by
se"s
bála,
abycli zkusila svoje štstí, listy
jetelí<'-tík
a
chtla jsem nalézt tvero-
pitom myslela jsem:
,Najdeš-li ho,
Hledám, hledám, div budeš s Antonínem šastna jsem na jetelin oi nenechala, ale nic jsem* nenašla. Tu mi pišlo podívat se na stráii, a koho tam pod vojáka! Rychle se obrátím pry, stromem vidím ale v tom okamžení šlápla jsem na trní, co u cesty Nekikla jsem, ale leielo, a nohu jsem si poranila. bolestí dlaly se mi ped oima mžitky a já sklesla na zem. Jako ve snu vidla jsem, že mne bral nkdo do náruí a odnášel, až mne pak silná bolest probubílý svj dila. U potoka kleel voják, smáel v .Pane Bože,' myšátek a vinul mi ho okolo nohy. slila jsem, co se bude s tebou dít, ted nemžeš tra oím utéci. Nejlepší když se nebudeš do nich dívati Dost mne bolest trápila, hlava se mi až motala, ale Kladl mi svou ani jsem nešpetla, oi neotevela. ruku na elo, bral mne záruku; mne mráz pocházel !•
—
nm
—
ale mlela jsem. Pak mne pustil a zaal mne kropit vodu do oblieje, zdvihal mi hlavu; co jsem Ach, mla dlat, musela jsem pece oi ote\ru'tj má milá kmotra, ty jeho oi na mne zasvitly, jako to boží slunko; já musela svoje oi zakrýt! Ale což to bylo všecko plátno, když zaal na mne mluvit Och, vy jste mla pravdu, milá kmotra, že uaruje i hlasem; mné zaznívá ustavin v uších jeho hlas,
—
!
—
80 jeho slova, když mi povídal, že jeho blaho, jeho nebe!"
mne
miluje, že
jsem
„Jaká to híšná slova, to je vidt dlábelské líky^ kterému pak lovku by takové eí napadly! Nešastná holka, cos to myslila, žes mu uvila,''
—
bdovala kmotra. „Bože, jak pak neuvit, když vám ekne, že vás miluje!" „Leda povídali, co pak je do toho, samé balao rozmn pipravit." mutní. Chce „Já mu to také ekla, ale on se mi Bohem a miloval hned od pi-vního uviduší dokládal, že dní se, a že se jen proto vyhýbal se mnou mluvit a íci mi to, protože nechtl pipoutat mne k neštastnému svémn osudu, který ho všude pronásleduje, kteiý mu nedovolí, štstí jakého požívat. Och, já nevím již ani, co mi všecko povídal, bylo to až k plái. Já mu všecko vila, ekla jsem mu, že jsem se ho bála, že jsem ze samého strachu se nevstou stala: ekla jsem mu, že nosím na srdci škapulí, a když ho žádal, dala jsem mu jej,' ekla Viktorka.
t
m
„I ty mj Spasiteli," bdovala kováka, „ona dá svcený škapulí, ona mu dá vc na tle svém zahátou! Už jsi v jeho moci, už ti ani Pánbh z jeho dráp nepomže, už ti uaroval do istá!" „On ekl, to kouzlo že je láska, a jmému abych nevila," ozvala se zase Viktorka. láska; já bych mu po„Ano, ano, povídali
mu
—
vdla,
co je láska;
to jen udlala;
už je všecko darmo, co si je to morous, a on ti bude
ale
vždy
81
nyní krev z tla ssát, až ti všecku vyssaje, zadáví A té, a duše tvoje nebude mít ani po smrti pokoje. jak jsi mohla být šastná!"-
Viktorka se kmotiných
slov zdsila,
za chvíli
darmo já za ním pjdu, a kdyby mne i do pekla vedl. Už je darmo. Pikryjte mne; mrazí mne !" ekla po krátkém pomlení. Kmotra naházela na ni pein, kde jaká, a Vikale povídala
torce
„Už
:
vždy zima
je
;
bylo a slovíka již více nemluvila.
Kováka mla Viktorku opravdu
ráda, a
by
se
na ni rozhnvala, že dala škapulí z rukou, pece ji osud dvete, jež za ztracené mela. velice rmoutil. O všem tom, co jí Viktorka povdla, nesvila se nikomu. Viktorka ležela od toho dne jako zabitá. Nemluvila, leda jako ve snu nesrozumitelná slova, nežádala si nieho, nevšimla si nikoho. Kováka se od ní nehnula a všechno umní svoje vynaložila na Ale nic nebylo plátno, a to, aby dveti pomohla. rodie každým dnem byli smutnjší a ženich odchái
zel
každým dnem tesklivjší.
Kováka
kroutila hla-
vou a myslila si: „Tohle není samo sebou; jak pak by to bylo, aby jí žádný z tch prostedk nepomohly Ale ten voják jí udco už kolika jiným pomohlo. Takové byly myšlénky její dnem lal, a to je to!" nocí, a když jednou v noci náhodou vykoukla i z okénka u komory a vidla v sadu u stromu stát zahaleného muže, jehož oi k ní obrácené svítily jako žžavé uhly ona se alespo na to dušovala
—
—
—
byla jista, že
domnní
její
pravdivé.
_^ _ .*.
G
82 Mela tedy velikou radost, když jednoho dne Mikeš zprávu tu dom pinesl, že dostali myslivci „Pro mne si tu mohli zstat rozkaz k odchodu. všickni, ten jeden ale že odejde, jsem radši, než kdyby mi nkdo stovku vysázel. Toho nám tu byl ert dlužen. se všecko zdá, co u nás je, že Yik!" torka není, jako bývala, a že jí snad pece udlal Kofekl otec, a matka i kováka mu pisvdily. váka ale doufala, že se po odstranní té dábelské moci všecko k dobrému konci obrátí.
Mn
Vojáci odešli. Tu samou noc bylo Viktorce tak zle, že kováka pro knze poslat chtla; ale k ránu bylo jí lip a vždy lip a lip, až za nkolik dní sama z lože vstala. Kováka ovšem sama u sebe piítala zlepšení tomu, že se dábelské moci zbavila, ale ráda pece slyšela, když lidé povídali: „Ta kováka, to je metr kdyby té nebylo, už by Viktorka víc nechodila." A když to tak všude slyšela, uvila zachovala. konen i sama, že svým umním ;
dve
Ale nebylo ješt vyhráno. Viktorka sice chouž i na dvr, ale každému zdála se cizá být. Posud nemluvila a nikoho si nevšímala, a pohled její byl matný. Kováka ale tšila všecky, to že se podá, a neuznávala již za potebné u ní bdít; sestra Maenka spala s ní v komoe zase jako díve. dila, šla
První noc, když byly dvata samy, sedla si Viktorce na lože a lichotným hlasem, je to velmi dobrá duše, ptala se jí, pro je tak divná a jestli jí nco schází ? Viktorka se na ni podívala a neíkala nic.
Maenka k
—
—
83
ale
„Vidíš, Viktorko, já bych ti ráda nco ekla, netroufám si, abys nebyla zlá." Viktorka zakroutila hlavou a ekla: „Jen po-
videj,
Maenko!" „Veer než
n
se tázajíc:
ji
;
sot-
Viktorka za ruku, kvap-
„Vojáci odešli? a to nevím."
„Pry, kam
—
„Chvála Bohu,"^ vzdychla se
zaala Maenka
vojáci odešli,"
va ale doslovila, popadla
si
kam?" Viktorka a položila
nazpt do podušek. .,Tak poslouchej, Viktorko, ale jen se
na
mne
nehnvej; já vím, že tys toho erného vojáka vystát nemohla a že mi to budeš za zlé mít, že jsem s ním mluvila." ,.Ty jsi mluvila s ním?'' zase
kvapn
vyvstala
Viktorka.
mu mohla odepít, když „lnu, jak pak jsem tak prosil; ale já na nho ani jedenkrát nakoukla, bála jsem se. On asto obcházíval okolo stavení, já ale vždy utekla, až mne v sad dostihl. Dával mi jakési koení a prosil, abych ti je uvaila, že ti bude lip; já mu ale ekla, že nic od nho nepijmu; bála jsem se, aby ti neposlal laskavce. Když jsem nechtla a nechtla koení vzít, ekl: „Tedy mi alespo to udlej a vyid "Niktorce, že odcházím, také ona nenikdy ale nezapomenu na svj slib;
mne
a
zapomíná na svj že se shledáme !" To jsem mu Ale neboj se nic, však $Jíbila, a ted ti to vyizuj u. on víc nepijde a budeš mít pokoj ped ním,'* mínila
Maenka.
„Dobe
Matínjto, dobe, jsi hodná; zdrávas v>6*
:
8i izovala. Jdi tecF spát, jdi! ekla jí na to Viktorka Maenka urovnala jí a pohladila jí buclaté rám. pod hlavou podušku, dala dobrou noc a lehla si. Ráno, když Maenka se probudila, bylo Viktorino lože už prázdné. I myslila, že snad šla do svtnice ke své obyejné prácí, ale ona nebyla ani to ve svtnici, a ve dvoe jí také nebylo. bylo divné, poslali hned ke kováce, jestli snad s ní nešla; ale ani tam jí nebylo. „Kam pak se podla?" ptal se jeden druhého, prohledajíce každý kout. Také bžel eledín k ženichovi. Když nikde nebyla a když i ženich pišel ze sousední vsi a také o ní nevdl, tu teprv vylezla kováka s barvou ven, kouc „Já myslím, že utekla za vojákem!" „To není pravda!" kiel ženich.
Rodim
„To se mejlíte!" mínili rodie; „vždy pak ho nemohla vystát; jak by to mohlo být!" „No, už je to tak a ne jinak," tvrdila kováka a \7prav0vala ponkud, co jí byla Viktorka svila. Také Maenka zaala povídat, co byla seste veer vyizovala, a konen když se pidalo jedno k druhému, vysvítalo všem, že šla Viktorka za vojákem, nemohouc odolat tajné moci dábelské, která nad ní vládla. „Jí vinu nedávejme, ona za to nemže, leda že se mi mla díve svit, dokud bych jí byla mohla ješt pomoci. Ale ted je pozd, on jí udlal, to,
a dokud on bude
chtít,
musí za ním
chodit.
dom
A
kdy-
byste nyní na krásn za ní šli a ji pivedli, musí zase za ním," tak rozhodla kováka. „Já pece jen za ní pjdu, to již jakje
a
85
Snad
koli. ka,''
si
dá íci, ona byla vždy tak hodná hol-
mínil otec.
,,Já jdu s vámi, táto!" zvolal Toník, který vše poslouchal jako vyjeven. „Ty zstaneš doma," urit zakázal sedlák. „Když je lovk v hnvu, neradí se s rozumem, snadno mohl ebys dostat se do chládku nebo do bílého kabátu. mu by to vedlo tys zkusil dost, ten poslední as i s námi, nedlej si vtší bolesti. Tvou ženou už být nemže, to vypus z hlavy. Chceš-li si pokat rok na Maenku, za syna, dám ti ji, jeto dobrá hodina. Rád bych ale nutit nebudu, dlej jak ti rozum káže." Všecko „Neplate, už je danno; to plakalo, otec ale je tšil nepivedu-li ji nazpátek, musíme ji poruit Pánubohu." Tatík vzal si na cestu nkolik rýnských na útratu, naídil domácím, co se má stát, a vydal se na cestu. Po cest ptal se všude, jestli vidli lidé takovou a takovou osobu, popsal dceru od hlavy do
K
;
t ml
t
:
paty. ale nikdo
podobné nevidl.
V Jozefov eklo
se mu, že odešli myslivci do Hradce, v Hradci ale mu ekli, že tam erný voják k jinému oddlení se Kam pišel, dostal a že chtl i dokonce vystoupit. to nemohl íci ten myslivec; byl to ten samý, co ležel v Mikšovic statku. To ale jistil, že Viktorku
mu mnozí, aby šel na úad, sedlák nechtl mít s ouady nic co dlat. „S úadem nechci nieho zaít," prapobhlici a vil, „nechci aby mi ji pivedli supem co prstem na ni ukazovali. Tu hanbu ji neudlám. je kde je, všude je v rukou božských, bez jeho vle nespadne jí s hlavy vlas, Má-li se vrátit, vrátí se, nikdo nevidl. to že
bude
Radili
nejlíp, ale
A
86 nemá-li,
Bohu poruíno.
Roztrubovat
svt
po
ji
nedám."
Na tom
rozhodl. Myslivce poprosil, aby vidl, anebo o ní eho se dopádal, že on otec ji hledal, a kdyby chtla tral, dom, aby jí zaopatil za dobré slovo a za peníze lovka, který by ji dovedl. Myslivec mu vše slíbil, vždy užil u nho dobrých as, a sedlák vrátil se dom, upokojen ve svém svdomí, že vše udlal, sekoli ho jen bylo. Plakali pro Viktorku všickni, dávali na mše a na modlení, ale když pešlo pl roku, ti tvrti roku, a ješt o ní ani sluchu ani vidu nebylo, vzpomínalo se na ni co na nebožku. Uplynul i rok Jednoho dne pinesli ováci novinu do vsi, že vidli v panském lese ženskou, která je zrovna tak velká a takové erné vlasy má, jako Viktorka. Hned Viktorce, kdyby
se
ji
vdt
dom
!
—
bžela Mikšovic eládka do lesa, probhali jej kíž na kíž, ale o podobné osob ani památky. Byl jsem tenkráte první rok mládencem zde u mého pedchdce, nebožtíka tchána. Slyšeli jsme ovšem také o tom, a starý mi ekl, když jsem šel do lesa druhý den, abych se poohlédl, jestli bych nevidl takovou Ooobu. V skutku také ješt tentýž den vidl jsem na sti'áni, zrovna nad Mikšovic polem pode dvma jedlema, které se dohromady splétají, sedt prostovlasou ženskou. Já Viktorku díve znal, ale v té zpustošené, zvlené postav stéžka jsem ji jen poznat mohl. Ale byla to ona Šat její ml panský kroj, a musel bývat pkný, ale ted byl !
všecek sedrán.
Na postav
její
shledal jsem,
že je
87 matkou
—
Tiše jsem se uklidil ze svého stanovik svému starému. Ten zase ska a pospíšil šel to zvstovat na Žernov. Rodie náramné plakali a radji byli by ji poruili Pánubohu. Než co dlat. Umluvili jsme. že budeni po ní pást, kam chodí, kde abychom ji ukrotili. Jednoho dne pišla pod spí, veer na Žernov až k otcov živnosti do sadu. Sedla pod strom, kolena obejmula obma rukama, bradou se o opela, a tak sedla dívajíc se upen Matka k ní chtla pistoupit, ale na jedno nu'sto. !
dom
n
ona se rychle vzchopila, peskoila plot a ta tam v lese. Mj starý ekl, aby se jí položilo jídlo a njaký šat do lesa k jedlím, že si toho snad všimne^ a Mikšovic pinesli hned co za potebné uznali. Já to sám tam položil. Druhý den jdu se podívat
—
chyblo tam
chléb jen, a ze šatstva sukn, Ostatní bylo tam vše, i tetí den
z jídla
lajblík a košile.
ješt. Vzal jsem to pry. aby to jiný nepovolaný neodnesl. Dlouho jsme nemohli vyskoumat, kde nocuje, až jsem já vyíhal, že pod temi jedlemi v jeskyce snad tam nkdy kámen vylamovali. Vchod je chrastím zarostlý, že by to nepovdomý nenašel, Mezi jsem tam jea ješt ho zatarasila chvojem. dnou. Jeden neb dva lidé mají tam místa, a Viktorka nemá tam nieho, než trochu suchého stlaní a mechu. To je lože její. Známí a píbuzní a dokonce otec její a Maenka, která už byla Toníkovou nevstou, íhali na ni leckdes, rádi by s ní pec byli mluvili a ji do stavení pivedli, ale ona se lidem tuze vyhýbala a vedne bylo ji málokdy vidt. Když zase jednou pod veer ke statku si pišla sednout.
—
—
;
88 tichounce k ní
Maenka
pistoupila a
svým
lichot-
ným hláskem ji prosila: „Poj, Viktorko, poj se mnou do komory spát, už si dávno se mnou nespala stýskalo se mi po tob, a všem. Poj se mnou!" Viktorka se na ni podívala, nechala se vzít za ruku, nechala se vést až do sín; najednou se ale ušklubla a pry. Kolik dní ji potom u statku nevidli. Jednou v noci stál jsem na ekání, na stráni nad Starým bhdlem msíc svítil jako ve dne. Tu vidím vycházet Viktorku z lesa. Když jde, nese ruce pod prsami pes sebe položené, hlavu k pedu ;
schýlenou, a bží tak lehce, až lovku se zdá, zeže se nedotýká. To utíkala také tak z lesa a zrovna k splavu. Já ji vidíval již tenkráte zaasto u vody sedt, aneb na stráni pod tím velikým dubem, a tudy jsem si toho hned nevšimnul. Ale když jsem dobe pihlídl, vidím, že cosi do vody zahazuje, a slyším ji tak divoce zasmát se, až mi vlasy se zježily. Pes zaal hrozn výt. Já se tenkráte hrzou tásl. Viktorka sedla si ale potom na paez a zpívala; nerozuml jsem ani slova, ale nota byla k ukolébavce, co zpívají matky dtem: Spi dátko, spi,
m
mj
Zamhu oka Pánbh bude Andlíky
svý. s
tebou spáti,
kolébati
—
Spi dátko, spi! Ta nota tak žalostn zaznívala v noci, že jsem sotva úzkostí na míst vydržel hodiny sedla a zpívala. A od té doby je každý veer až do noci u splavu a zpívá vždycky tu ukolébavku. Ráno .
Dv
89 jsem
mému
tomu hned naa v skutku tak byKdyž jsme ji zase vid{!'li, byla postava zménéna. lo. Matka se dsila i ostatní, ale co plátno. Nevdomost híchu neiní Pomalu se navykla chodit i k našim dveím, obyejn když ji hlad dohnal; ale jako nyní dlá. tak i tenkráte pišla, postavila se mlky u dveí a zstala stát. Ale moje žena tenkráte ješt byla holina hned jí dala nco k jídlu; vzala to mlky a utíkala do lesa. Když jdu lesem a potkaje ji chleba jí podám, vezme ho, ale kdybych ní chtl mluvit, utee a nevezme nieho. s Kvtiny to
starému
povídal, ale
padlo, co asi do vody hodila
!
—
—
•
—
;
—
•
má
zvlášt ráda
;
jestli
nenese kytku
má
v ruce,
ji
za lajblíkem. ale když vidí dít, nebo nkam pijde, rozdá je. Ví-li co dlá, kdož to Rád bych sám vdl, co se v té pobloudilé hlav její dje, ale kdož by to mohl vysvtlit, a ona ztéž-
mže vdt?
—
kem kdy! Když
mla Maenka ernou
Hru
s
Toníkem svatbu a ke
pibhla Viktorka náhodou, nebo o tom slyšela do statku. Mla v klín kvtiny; jak pišla k prahu, rozhodila kvtiny po dvoe. Matka se pustila do pláe, pinesla jí ven koláe a co dobrého mli, ale ona se obrátila a utekla. Otec se nad tím tuze trápil ml ji rád. Tetí rok umel. Já byl práv ve vsi, Toníkova žena i on s pláem se mne ptali, jestli jsem nevidl Viktorku. Rádi byli by ji pivedli do statku, a nevdli jak. Otec prý nemohl skonat a všickni soudili, že ona mu duši drží. Vrátil jsem se do lesa, jestli kopulací na
— Bh
odjeli,
—
ví jestli
;
;
90
a
bych ji kde vidl, a myslil jsem, že jí to eknu, mi již rozumí nebo ne. Sedla pod jedlemi já okolo ní jakoby nic a jen tak mimochodem, abych ji .,Viktorko, tatík tvj umírá, monesplašil, povídám hla bys jít dom."' Ona nic, jakoby neslyšela; myslím si, to je darmo, a jdu jim to do vesnice vyídit. Ješt mluvím s Maenkou na prahu, volá eledín: „Viktorka jde opravdu do sadu!'' Toníku, vyvolej kmotry a schovejte se, a ji ;
:
nesplašíme!" ekla Maenka a šla do sadu. Za chvíli vedla Viktorku micky do sednice. Ta hrála si s petrklíem, a ty krásné, ale matné erné oi ani se s nho nepozdvihly. Maenka vedla ji jako slepou bábu. V sednici bylo ticho. Z jedné strany lože kleela matka, u nohou jediný syn ruce složené pes prsa, oi byly obrácené starý
ml
do nebe, zápasil se smrtí. Maenka pivedla Vikumírající obrátil oi po torku až k samému loži Chtl ruku nich a blahé usmání pelítlo mu tvá. zdvihnout, ale nemohl. Viktorka snad myslila, že neho chce, položila mu do ruky petrklí. Ješt a byl jednou na ni nemocný se podíval, vzdechl mrtev. Pinesla mu šastnou hodinku. Matka se pustila do náku; a jak Viktorka slyšela tolik hlas, div se kolem sebe ohlídla a ze dveí ta tam. Nevím, byla-li kdy více uvnit svého rodinného Za tch patnácte let, co tu již v lese obýstatku. vá, uslyšel jsem ji jednou mluvit. Nezapomenu to do smrti. Šel jsem jednou dol k mostu po silnici jeli panští pacholci s devem, po louce vidím jít již
;
—
—
;
!
91 byl písa ze zámku; dvata penmecké pijméní protože si jeho velmi krásné vlasy, pamatovat nechtly, a že Byl Nmec. Šel po loupolodlouhé, zlatové barvy. a že bylo teplo, sundal si epici a šel proce,
To
Zlatohlúvka.
zdly mu
tak,
ml
stovlas.
Tu nojednou, jakoby s nebe spadla, vyítí se odkudsi Viktorka, vjede mu do vlas, zane ho trhat a lomcovat jím, zrovna jakoby to mudínek z marcipánu byl. Nmec kiel co hrdla ml, já letím soptila, kousala mu s kopce dol, ale Viktorka jen do rukou, a hlasem plným vzteku kiela: „Teí mám roztrhám tebe v moci, ty hade, ty dáble Já
na
!
Kans
mého
t
hocha, ty áble, áble, dej mi ho!'' a tak se rozvzteklila, že jen sípala, že jí ani rozunebylo. nerozuml jí, on byl jako zmámen. Ale nebyli bychom ani my obadva s ní eho Vidli tu rvakn, poídili, kdyby pacholk nebylo. pibhli na.luka a teprv jsme chudáka písae jí vyrvali z rukou. Když jsme ji ale chtli sevít, vytrhla se nám vší mocí, utíkala k lesu a od lesa házela na nás kameny a zloeihi, až se oblaka otáPotom jsem ji kolik dní ani nevidl. saly. dostal z toho nemoc, a tak se Viktorky bál, že radji odtud odešel. Dvata se mu vysmály, ale co z toho, kdo utee, vyhraje, a i bez nho se rodit bude na polích. Nezastesklo se nám ješt. Nu tak, babiko, to máte celou tu historii o Viktorce, jak jsem to slyšel od nebožky kováky dílem, dílem od Maenky. Co se jinak dlo, kdož to dal
mt
Nmec
Nmec
92 ví, ale muselo se zle dít podle všeho, a kdo tu duši na svdomí má, tžko nese!" Babika si utela uslzenou tvá a pravila s pivtivým usmáním: „Tedy vám dékuju; zdrávi povídali. To se íci musí, že umí pan kmotr vykládat jako písma, lovk by ho poslouchal a po-
—
pkn
slouchal a
zapomnl
by, že slunce za
tom ukázala babika na laly,
stíny, které se
horami." v pokoji
Pi d-
a skládala vetánko. „Malou chvilku se zdržte,
co nasypu drbeži, kopce vyprovodit," prosila myslivcova, a babika ráda posekala. „A já jdu s vámi až k mostu, musím ješt do lesa," ekl myslivec, vstávaje od stolu. Paní myslivcova bžela pro zrno, a v malé chvilce ozvalo se na dvoe hlasité volání: „na pu, pu, pu, pú!" a drbež sletovala se ze všech konc, -- Nejprvnjší byly hejno vrabc, jakoby jim to volání platilo. Paní myslivcova také povídala: „No, vy jste nejpednjší!" ale oni si toho ani nevšimli. Babika stála na prahu a držela dti pi sob, aby drbež nesplašily, na kterou ona s patniým za-
abych vás mohla
s
Bílé i sivé Co tu bylo drbeže housaty, kachny s kaaty, erné kachny turkyn, krásné slípky domácího chování, i tyrolky na vysokých nohách, chocholatý s rozepejeným okružím. Pávi, perliny, opky s opanem, který hudrkoval a se nadíral, jakoby na kdo ví co záleželo, holubi obyejné i rousné.í Všecko se to strkalo na jednu hromadu, hnalo se to po zrnu, šlapali si na paty, jeden skákal pes druhého, podlízal a prolízal
líbením se dívala.
husy
!
s
nm
93
kde
se dalo, a vrabci
ludky, skákali
ti
uliníci, když
mli
plné
ža-
hloupým husám a kachnám po zádech.
Nedaleko sedli králíci, ochoená veverka dívala se na dti s kaštanového stromu, majíc ocas nad sebou jako pilbici pehrnutý. Na plot sedla zase koka, Srna nedívajíc se chutiplným okem na vrabce. chala se od Barunky škrábat na hlav, psi ale sedli tiše okolo dtí, nebo paní myslivcova držela v ruce Pece ale když erný kohout se hnal po proutek. houseti, které mu vzalo zrno u samého zobáku, a house utíkajíc okolo samého umáku Rektorovi pronechúapl. bhlo, nemohl se zdržet, by po
nm
„Vidíme ho !" kikla hospodin, „starého osla, jak si bude zahrávat. Tu máš pamtného!" a švihla ho proutkem.
Zastydl se Hektor ped svými mladšími kollegy za to pokárání, a sklopenou hlavou šoural se dó sín. Babika ale ekla : „Bodej by byl lepší syn než táta." Hektor byl totiž táta Sultánv, který zakousl babice tolik krásných kaátek.
Bylo po krmení. Drbež odebrala se na hrad. dostaly od Frantíka a Bertíka krásné páví péra, paní myslivcova dala babice násadky od tyrolek, vzala Anušku na ruku, pan myslivec pehodil pušku pes rameno, zavolal na Hektora a vybrali se z pí-
Dti
vtivého
stavení.
Srna
šla také s
Pod kopcem dala paní brou noc,
šla
s
nimi jako psík.
všem dopodal pan šel do lesa.
myslivcova
dtmi nazpt, u mostu
myslivec babice opálenou pravici, a Jan se za ním dlouho díval, a pak povídal Barunce
:
„Až
:
94 budu ješt trochu vetší, pjdu s panem Beyrem, a také budu chodit na ekání."' „Ale to aby s tebou ješt nkoho poslali, vždy ty se bojíš lesních žen a ohnivých muž," posmála
mu
Barunka. „I co pak ty víš," hnval budu vtší, nebudu se bát!''
Babika
se
Jan na ni;
ale jdouc okolo splavu,
omšený paez a pomyslíc „Ubohé dve !" •
na
„ai
ohlédla se na vzdychla
Yiktorku
VIL
Dnihý den ped polednem vyhrnula
se babika ze dveí. se mi slušné chováte," pikazovala matka pes práh je vyprovázejíc „a mi v zámku na nic ruku políbíte." nesaháte a paní
s
dtmi
„A
;
knžn pkn
„Vždy my
to
njak spravíme," ujišovala ba-
bika.
Dti
byly jako kvítí, a
babika také
mla
svá-
tení oblek; mezulánku hebíkové barvy, bílý frtoch jako led, damaškový kabátek oblakové barvy, epec s holubikou, na krku granáty s tolarem. Pod páždí nesla
„Na
si
plachetku
s
máte plachetku
sebou. s sebou,
pršet nebude, vybráno," mínila paní Prošková. „lovk je jako bezruký, když není co držet, je to už zvyk, abych si nco nesla," ekla babika. Zatoili okolo zahrádky na úzkou steziku. „Ted jdte hezky jeden za druhým, abyste si
je
95
tráv kalhoty. Ty Barunko jdi naped, Adélku povedu já, ona neumí dávat pozor na cestu," rozkazovala babika, berouc Adélku za ruku, která s velikým zalíbením po sob se dívala. V sade skákala erná, Adeiina to slepice, jedna z tch ty, co babika dtem z pohorské vesniky pivezla. Babineuroiisuii v
ka ji tak ochoila, že zobala dtem z ruky, a vždy když snesla vajíko, pibhla si k Adélce pro kousek žemle, který jí od své snídan nechávalo. „Jdi si k mamince. erná, já jsem ti tam nechala žemli, já jdu k paní knžn,'' volala Adélka na slípku; ta ale jakoby nerozumRi, hnala se úprkem k ní a chtla ji zobákem tahat za šaty. „Co pak nevidíš, hloupá, že mám bílé šaty? Vššša!" odhánlo ji dvátko, ale slípka nechtla odejít. až ji pak babika plácla pes kídla plachetkou. Šly zase kousek dále. Tu, nastojte, nová nehoda hrozila bílým šatm. Se strán ženou se oba psi, pebrodí struhu, na behu se trochu otepou a jedním skokem jsou u babiky. ,,I vy zatrolenci, kdo pro vás poslal! Hned se mi klidte !' hnvala se babika, hrozíc- jím. Psi slyšíce hnvivý hlas babiin a vidouce napaženou ru-
dve
plachetkou, zarazili se, myslíce co pak to má také na lály a Jan zdvihl kamének, cht jej po nich hodit, ale kamének zalítl do struhy. Psi uvyklí pinášet hozené jim vci i z vody, domnívali se, že chtjí dti s nimi jen tak zahrávat, hnali se radostn do vody, v okamžení ale byli zase, venku a vesele zaali okolo dtí rejdit. Dti kiely, schovávaly se za babiku, a babika nevdla si rady.
ku
s
být?
:
Dti
n
96
pjdu
dom
kiknu na Btku,"
mínila Barunnepináší prý to štstí na ceTu na štstí picházel pan stu," pravila babika. „Kam pak se ženete, na otec a ten psy odehnal. svatbu i na hody?" ptal se pan otec, otáeje pikslu v prstech. „Není komu, pane ote, zatím jen do zámku," odpovdla babika. „Do zámku, tot nco. „Paní knžna nás Co tam ?" divil se pan otec.
„Já
ka.
—
a
„Nevracej
se,
—
—
—
—
babika vypravovala hned, paní knžnou sešla v altánku. „Tudy na
pozvala,'' vyjely
jak se
s
ekl pan
dti.
a
—
pak bude-li se t paní knžna ptát, kam pnkava nosem sedá, ty to nevíš, vi?" „Však ona se nebude ptát," mínil Jan a utíkal naped, aby ho pan otec už neto,"
mi Adélka
„no, tedy jdte, a vidla. A co ty Jeníku,
otec, ši^upna si
tam
poví, co
;
—
zlobil.
k
Pan
otec se ušklíbl,
pozdravil
babiku a
šel
splavu.
U hospody hrály si Kudrnovic dti, dlaly mlýnky a Cilka chovala. ,.Co tu dláte ?" ptala se jich Baninka. „Nic," odpovdly, prohlížejíce vystrojené dti. „Hete, my jdeme do zámku," zaal Jan. „A „Hm, to je toho," hodil hubou Yavínek. budeme tam vidt papouška !" ekl zase Vilím. „Až jen budu veliký, budu ho také vidt; tatík mi povídal, že pjdu do svta," zase na to odpovdl rozpustilý Vavínek ale druhý hoch Václav a Cilka ekli: „Kýž bychom mohli be tam také podívat." „No mlte, já vám nco pinesu," ekl jim Jan, „a povíme vám, jak to tam bylo." Konen se pece dostala babika s dtmi k parku, kde na pan Prosek už ekal.
—
— —
—
:
n
—
—
97 Knížecí park byl každému pístupen, nebyl také daleko od Starého blidla vzdálen, ale babika s dtmi zídka kdy tam vešla, zvlášt když tam vi'chnost byla. Obdivovala se sice vkusnému spoádání všeho, moví,
pece lesa.
pekrásným vodotryskm ale šla
Tam
se
vzácnému
rybikám
stro-
v rybníku,
dtmi na louku neb do smle provalovat po mkkém tam mohly si pivont ke každému
radji mohly
zeleném koberci,
kvtinám, zlatým
i
s
V
kvítku, tebas i natrhat si jich na kytice a vnce. poli nerostly sice pomerane ani citrony, ale sem stála košatá tešn ptánice aneb planá hruška, ovoce bylo na nich obsypáno a mohl si každý naesat do vle. V lese zase bylo jahod, borvek, hub a mandlových oíšk dost a dost. Vodotrysku žádných nebylo, ale ráda zastavila se babika s dtmi u splaDívaly se, jak vlny po splavu prudce dol stévu. kají, vzhru se vyhoupnuvše v milliony kapek roztískány nazpt padají, ješté jednou v pnivém kotli se pevalí a teprv spojené v proudu jednom tiše dáNad splavem nebyly žádné zlaté ryby, le plynou. nauené na žemlové drobty, ale jak šla babika okolo, sáhla do kapsáe, vyprázdnila Adélce do zástrky chlebové drobeky, a jak je dti hodily do vody, vyhrnulo se z hluboké množství ryb. Nejvýše k povrchu vyplavaly stíbrolesklé blice a honily se po drobtech, mezi nimi jezdili stelhbyt okouni s nataženým hbetem, opodál se prosmýkla sem a tam štíhir^parma s dlouhými vousy; také bichaté kapry a pleskohlavé mníky vidt bylo. Na louce potkávala se babika s lidmi, kteí
tam
tn
7
98
hned pozdravovali: „Pochválen bud Ježíš Kristus," aneb „Dej Pánbh dobrý den/' Kteí se zastavili, zeJak se máte? Co dptali se: „Ii.am pak, babiko? lají vaši?" a hned od nich se neho dovdla. Ale v zámku ? Tam nebylo žádného poízení Tu bžel premovaný sloužící, tu komorná v hedbáví, tu pán a zase pán, a každý nesl hlavu výše než mu narostla a vyšlapoval si jako ti pávi, co jedin právo mli, na trávníku se procházet. Jestli nkterý z „Guten nich babiku pozdravil, ekl jen tak zbžn Morgen," nebo „Bon ^our," a babika se zaervenala a nevdla má-li íci: „Až na vky," nebo „Dejž to Pánbh." Vždy íkávala doma „Tam v tom zámku I
:
:
je
pravý Babylon!"
Ped zámkem sedli dva premovaní sloužící, z každé strany dveí jeden; ten v levo ml složené ruce na klín a chytal lelky; ten v právo mel složené ruce
pes
prsa a zevloval Pánubohu do
oken.
Když
pan Prosek k nim došel, pozdravili ho po nmeku, každý jiným pízvukem. Pedsí byla vyložena bílými mramorovými dlažicemi, u prosted stál vkusn pracovaný kuleník. Okolo zdí stály na zelenomramorových podstavcích bílé sochy sádrové, pedstavující mythologické osoby, tvero dveí vedlo do panských pokoj. U jednch sedl v lenošce komorník v erném fraku; spal. Do té sín vedl pan Prosek babiku s dtmi. Komorník slyše šust, trhl sebou vida ale pana Proška, pozdravil a ptal se, jaká záležitost pána do zámku pivádí. „Paní knžna ^ ála si, aby ji tchyn moje s dtmi dnes navštívila. Prosím, pane Leupolde, ohlaste je," pravil pan Prosek.
—
;
;
99
rán Leupold vyhruul oboí, pokril ramenoma, ka: „Nevím, bude-li je chtít pijmout, je ve svém kabiMohu je ale ohlásit." Vstal a volným netu, pracuje. krokem vešel do dveí, u nichž byl sedl. Za chvilku vrátil se a nechav dvée otevené, pokynul miloPan Prosek šel zpt a bastivou tváí, aby vešli. bika s dtmi vstoupila do skvostného salonu. V dtech se tajil dech, nožky se jim zklouzaly na podlaze hladké co led. Babika byla jako u vidní, rozmýšlela se, má-li šlápnout na ty protkávané koberce. škoda," povídala si. Než co dlat, „Je toho ležely všude a pan komorník aké po nich chodil. Vedl je skrze koncertní salon a knihovnu až ke knžninu kabinetu, pak se vrátil do své lenošky, brue „Ty vrchnosti mají divných libstek si pod nos aby lovk byl k slnžbé sprosté bab a dtem." V knžnin kabinetu byly "alouny svétlozelené, zlatem protkané, též takové l)yly záclony u dveí a u jediného okna. jež skoro tak velké bylo jako dvée. Po zdech viselo mnoho vtších i menších obraz, pedstavujíce naskrze jen podobizny. Proti oknu byl krb z šedého, erné a bité žehaného mramoru, na pak stály dv vázy z japanského porcelánu a v nich byly pekrásné kvtiny, jichž vní kabinet nadchnut byl. Po obou stranách byly pihrádky z drahého deva, vkusn pracované, a na nich vyloženy byly rozmanité vci, vzácné dílem umlou prací, dílem drahocenností, i pírodniny, jako krásné lastury, korale, kameny a p. Byly to samé památky z cest a dárky drahých osob. V jednom rohu u okna stála socha Apollova z kararského mramoru, v druhém ro-
vná
:
nm
7*
100
hu jednoduchý
U
vkusn pracovaný
ale velmi
psací
stL
tmavozeleným aksamitem potažené sedla knžna v bílém ranním obleku. Práv odlodveí žila péro z ruky, když babika s vnouaty do vstoupila. „Pochválen bud Ježíš Kristus !" pozdravi.,Na vky Vítám t staenla uctiv se pokloníc. Dti byly všecko i s dtmi!" odpovdla knžna. mrkla a hned šly ky omámeny, ale babika na Ona je políbila na elo a políbit paní knžn ruku. pokynuvši na krásné sedátko, aksamitem potažené, zlatými tísnmi zdobené, zvala babiku aby se po„Dkuju, milostivá paní, Jiejsem ustálá," usadila. pejpala se babika, a to jen proto, že se bála na sesliku se posadit, aby s ní neujela anebo se neprostolu v lenošce
—
!
—
n
boila.
Paní
knžna
ale
urit
„Sedni jen, pobídla: plachetku pes „Abychom neodnesly mi-
staenko! a babika prostevši bílou sesli
opatrn
sedla
kouc:
lostivé paní spánek."
Dti stály jako pny, oi j ejich ale skákaly s podívala a jedné vci na druhou; knžna se na „Líbí se vám zde ?" s úsmchem ptala se jích „Což je o to, „Ano," pokjaiuly všecky najednou. by se tu hezky rejdilo a nedaly by se prosit, „A tob by se aby zde ostaly," pravila babika. „Je tu nechtlo hbit?" ptala se knžna babiky. tu jako v nebi, ale bydlet bych tu pece nechtla," „A pro ne?" tázala zakroutila hlavou babika. „A co bych tu dlala se knžna s podivením. Hospodáství nemáte, peím ani kolovratem bych se „A tu rozložit nemohla, co bych si tu poala?" nechtla bys bezstarostn živa být a na stará léta
n
tm
—
—
—
—
:
—
—
'?
—
101 .'
"4
—
„Vsak to bude díve než déle, že nad mojí hlavou vycházet a zacháDokud ale žispát. zet, a já budu bezstarostn ju a Pánbh mi zdraví popává, náleží abych praLenoch je darmo drahý. A zcela bez stacovala. jednoho tlaí to, druhého rosti není žádný lovk ono, každý nese svj kížek, jenom že každý pod ním neklesá," pravila babika. V tom rozhrnula bílá ruka tžkou záclonu u dveí, a mezi ní objevila se rozkošná tvá mladého dvete, ovinutá sv-
si
pohovtV'
bude
slunce
;
tlokaštanovými pletenci. „Smím ?" ptala se lahodným hlasem. „Jen dále, Hortensie, najdeš milou spolenost," odpovdla knžna. Do kabinetu vstoupila comtessa Hortensie, schovanka to knžnina, jak se povídalo postava její byla štíhlá, nevyvinuta ješt. Odna byla v jednoduchý bílý šat, slamný klobouk kulatý nesla si na ruce, kytici rží držela v hrsti. „Ach, jaké to roztomilé dtiky;'' zvolala; „zajisté to jsou Proškovic, od nichž si mi pinesla ty dobré jahody ?" Knžna pisvdila. Comtessa shýbla se, podala každému dítti po rži, jednu podala babice, jednu knžn, poslední zastrila sob za pas. „To je takové erstvé poupátko, jako vy, milost-sleno," ekla babi-
—
;
ka povonvši
si
k
ržince.
„Pánbh vám
stivá paní zachovej," dodala, obrátíc se ,.To je také moje nejvroucnjší pání
—
—
ku
ji
milo-
knžn.
ekla knžna
a políbila jasné elo milené schovank}'. „Smím ty dtiky trochu odvést?" zeptala se comtessa knžny i babiky; knžna pisvdila, babika ale mínila, že budou milost-slen za obtíž, ti chlapci že jsou jako
102 ohai, a Jan to že je ten pravý." Ale Hortensie usmávši se, podala ob nice dtem, ptajíc se jich: „Chceme, chceme," zaradovaly „Chcete se mnou?" Poklonivši se dti a hned se chopily jejich rukou. se knžn a babice zmizela s nimi ve dveích. Knžna pak vzala stíbrný zvonek ze stolu a zazvose ve dveích komorník nila; v okamžení ukázal Leupold. Knžna mu porouela, aby kázal pichystat v salonu snídaní, a odevzdala mu balík list k Leupold se uklonil a odešel. obstarání dalšímu. Tu chvíli, co mluvila knžna s komorníkem, ohlížela se babika po podobiznách v ele kabinetu „Ty mj pane Bože !" povídala, když kovisících. morník odešel, jakých tu pepodivných kroj a tváí. Tuhle ta paní je tak ustrojena, jako nebožka Halašková, nosila na vysokých dej jí Pánbh nebe. Ta se také špalíkách, sukn vyduté, v pli jakby ji biem peal a na hlav kokrhel. Její pán byl v Dobrušce radním pánem, a když jsme tam picházívaly nkdy na pou,vidívali jsme ji v kostele. Chlapci naši íkali jí, „maková panenka", protože tak vypadala v tch sukních a v napudrované hlav, jako když makovice pehrne sukýnky. Povídali, že je to francouzský kroj." „Ta paní je moje babika," ekla knžna. „Nu pro pak ne; to je pkná paní," odpovdla babika. „V právo to je dd, v levo otec," dále ukazovala knžna. „Oistí lidé; milostivá paní otce
—
,
—
—
nezape. matka i dobizny
—
A
—
kde je panímáma?"
sestra,"
nad
radost se na
psacím stolem.
n
—
„Tamto moje ekla knžna, ukazujíc na dv po-
dívat," mínila
—
„Pkné
babika:
„ale
to
paní,
sesti-
'
103 Tiení podobna ani otci ani matce to už nkdy bývá, že se dti zvrhnou po z kolikátého kolena. Ale ten mladý pán tuhle je mi povdom, ne-
ka
;
nkom
—
mohu
se ale zpamatovat odkud/' „To je ruský císa Alexander," rychle odpovdla knžna, „toho ..Ano, jak pak bych neznala, stála tys neznala." jsem od nho asi dvacet krok. To byl krásný lovk, jenom že tuto je mladší, ale pece jsem ho poTen a Josef císa, to bylo pár istých lidí." znala. Knžna ukázala na protjší zecT, kde. visel obraz, poprsí to životní velikosti. „Josef císa !" sprásSTu „jako mu by z oka vypadl. ruce babika, Vidíme, jak je tu máte hezky pohromad. To jsem si nemyslila, že uvidím dnes Josefa císae. Pánbh mu dej vnou slávu, byl to hodný pán, zvlášt na chu-
—
—
dý lid. Tu ten tolar dal mi svou vlastní rukou," ekla babika, povytáhnouc ze zaadí tolar. Paní
knžn
zalíbila se
babiina prostosrdenost
a treftié
aby vypravovala, kterak a kde obdaroval. Babika se nedala ji císa tím penízem prosit, a vypravovala paní knžn, což jsme již ve mlýn slyšeli. Paní knžna zasmála se tomu srdeKdyž se tak babika po pokoji rozhlížela, n. vidí podobizna krále Bedicha. „I tot pruský král!" zvolala, ,.toho potentáta jsem já dobe znala. nebožtík Jií sloužil v pruském vojsku, a já ztrávila v Slezsku patnácte let. Dal si Jiíka nejednou z ady vyvolat a obdaroval ho. rád velké muže,, Jií byl nejvyšší muž v celém pluku a urostlý a jak panna. Nenadálá jsem se, že se jemu do hrobu dívat budu takový lovk jako skála, a už je dávno nápady,
—
i
požátlala
ji,
•
Mj
Ml
mj
;
104
na vnosti a já jsem ješt
tu," vzdychla staenka „Padl tvj a slza splynula po vráskovité tvái. „Ne práv, ale od muž v boji?" ptala se knžna. stelné rány umel. Když vypukla ta rebelie v Polsku, a Pruský král s Rusem tam vtrhli, byl náš pluk pi tom. Já šla s sebou i s dtmi mla jsem dv, Je to Johanka, a to tetí narodilo se mi v poli. co je nyní ve Vídni, a snad proto je tak kurážná, že od narození všemu pivykat musela jako voják. Byla to nešastná patálie. Z první bitky pinesli mi Jiíka do táboru na nosidlach. Kulka dlová utrhla Uízli mu ji. Já ho ošetovala, co síly mu nohu. Když se z toho trochu vykísal, poslali staily. Já mla radost, douíala jsem, ho zpátky do Nisy. že se uzdraví, že ho co mrzáka nebudou chtít a že budem moci vrátit se do ech. Ale nadje rané zklamala. Zaal najednou chadnout, a nebylo rady Kde jaký groš byl, dala ani pomoci, musel umít. jsem za léky, a pece to nic nepomohlo. Myslila jsem tenkráte, že o rozum pijdu, že mi srdce žaAle lovk mnoho vydrží, milolostí se rozpukne.
—
—
;
— —
—
—
Zstali mi ti sirotci, na penzích stivá paní! kloc. tom samém ani halée, jen trochu tch pluku, co Jií sloužil, byl šikovatelem jistý Lehotský, a to byl Jiíkv nejmilejší pítel, ten se mne ujal, zaopatil mi stav, když jsem ekla, že bych dlala
V
eho jsem potebovala k tomu. zapla Hodilo se mi dobe, emu jsem se z mládí od nebožky tchyn nauila. Dílo mi šlo dobe na odbyt, a brzy zaplatila jsem Lehotskému dluh a ješt s dtmi poádn se živila. hun, Pán
a vše ostatní
Bh
mu
to
!
105
tom mst, ale od té doby, co stýskalo Jiího nebylo, cítila jsem se tak opuštná a osamnPozdávalo se mi, že by pelá jako hruška v poli. ce lépe mi bylo doma než v cizin, a posteskla jsem On mne ale zrázel z toho a ujišosi Lehotskému. král se val, že dostanu zajisté njakou pensi a že tam
Musím
íci, že
mé
pece penáiamn
se
byli hodní lidé v ;
Já byla tomu povdna, pak pece jen vrátím dom. Také mi vadila nmecká e. Dokud jsme byli v Kladsku bylo mi lip, to jsem byla jako doma, tam
bude o moje dti ale umínila
si,
starat.
že se
—
se mluvilo více esky než nmecky, ale v Nise už pevládala nmina, a já se nikterak nmeckému jaSotva jsem si trochu pozyku nauit nemohla. mohla, pišla na nás povode. Je to zlý živel ta voda, když se rozbouí, a lovk mu ani na koni neutee. Byl to takový kvap, že lidé sotva živobytím ušli. Já sebrala na rychlo, co nejlepšího bylo, vzala uzlík na záda, nejmladší dít do náruí, starší dv za ruce, a tak jsem s nimi utíkala brodíc se po ktka vodou. Lehotský nám pišel k pomoci a vyvedl nás do hoeního msta, kde nás dobí lidé pijah pod stechu. Rozneslo se to hned po mst, že jsem skoro o všecko pišla, a tu mi ti dobí lidé hned pispli k pomoci také si mne ten pan generál dal zavolat a ekl mi, že budu dostávat ron nkolik tolar a stálou práci z milosti královské; chlapec že pijde do vojenského ústavu, a dvata že mohu dát do ki'álovského ústavu pro ženiské. To mne nic netšilo, i prosila jsem, aby mi dali radji pár zlatých
—
;
lOG
penz,
chtjí-li
njakou
^rai
milost
prokázat, a že
dom
do ech. Dti ale že od sebe nedám, že si je vychovám podle své víry a ve své ei. To mi ale nechtli dovolit a ekli mi, když tam nezstanu, že nedostanu nic. ,Když nic, tak nic. vždy mi Pánbh nedá hladu umít,' myslila jsem a podkovala se panu králi za všecko." „Myslím ale, že by dti tvoje dobe tam bývaly zaopateny ?" namítala knžna. „Dost možná, milostivá paní, ale byly by se mi odcizily. Kdo by je tam %! uil milovat svoji Nikdo. Byly by se otinu a materskou svoji cize ei, cizým mravm nauily a konen zcela zapomnly na svoji krev. Jak pak bych se mohla ztoho ped Pánembohem zodpovídat? Ne, ne, kdo z zstane pi eském jazyku. eské krve pochází, Žádala jsem o propuštní, sebrala tch pár kloc, co mi zstaly, vzala dti a rozlouila se s mstem, kde jsem zakusila tolik trpkých i šastných dnv. Hospodine naložily dtem plné klíny peiva a liPánbh zapla daly kolik tolar na cestu. dem na dtech, co mi dobrého udlali. Lehotský chudák vyprovázel mne na míli cesty a Johanku mi nesl. Byl nerad, že jsem odešla, u nás byla jeho Praha. Plakali jsme obadva pi louení. Dokud byl v Nise, chodíval se modlit na Jiíkv hrob ;otese mli rádi jako rodní bratí. Ve nášek, oni írancouské vojn vzal za své. Pánbh mu dej lehké odpoinutí." „A jak jsi se dostala s tmi dtmi do C ech T
pjdu
e? —
a
—
mn
tm
tázala se
knžna
dále.
107
„Mnoho jsem
zakusila, milostivá paní, po cest.
povdomá
cest. a tudy jsme bloudním mnoho asu zmaily. Nohy mly jsme plny krvavých mozol, dti já, a mnohdy plakaly hladem, umdle-
Nebyla jsem
i
když jsme dlouho na místo dorazit Šastné dostala jsem se s nimi do Kladnemohly. ských hor, a to jsem už byla jako doma. Já pocházím z Olešnice, ze Slezských hranic, ale milostivá paní nebude beztoho vdt, kde je Olešnice. Když jsem se ale blížila k domovu, tu mi padl jiný kámen na srdce. Myslila jsem, zdali ješt rodie na živu zastihnu, a jak mne asi pijmou. Dali mi s sebou hezké vybytí, a já se vracela skoro s holýma
ním a
bolestí,
rukama a pivádla si ti sirotky. Co mi asi eknou? To mi celou cestu zaznívalo v uších. Bála jsem se také, jestli se smutná zmna nestala po ty dv léta, co jsem o nich neslyšela." .,A což jste jim nikdy nepsali, když ty ner' divila se knžna.
aspo tvj muž,
„Ten spsob mezi námi není, abychom si poZpomínáme na sebe, modlíme se jeden za druhého, a pi píležitosti, když se trefí známý lovk, pošleme vzkázání, jak se komu vede. Takový lístek, lovk neví, kdo ho do rukou dostane a sílali
kam
listy.
se otcne.
km,- rodilým
Mj
tatík
psával
z naší vsi, co leželi
nkdy kdesi
listy
až
vojá-
daleko
rodie dovdít, jsou-li neb ne, anebo jim pár zlatých penz poslali. Ale když se pak vrátili, íkávali, že nic nedostali. A tak to je, milostivá paní, když pijde za hranicemi, když se chtli
pece
živi
108 takhle psaní vázne."
od
sprostého
lovka,
to
leckdes u-
„To si nemysli, staenko," vskoila jí do ei knžna, „každý takový list, bud si od koho koliv, musí pijít do mkou toho, na koho je nadepsán. Nikdo jiný nesmí si jej podržet, ani jej otemt, je na to veliký trest." „Slušná vc to, a já milostivé paní vím, ale což je to všecko plátno, když mi se pece radji svííme dobrému lovku. Na takový kousek papíru nedá se pece všecko dkladné napsat, loby se ješt rád zeptal na to a na ono, a nemá koho; ale když pijde takhle handlovní lovk, neb ti poutníkové, ti už povdí všecko spravedliv od slova k slovu. Byla bych já se také o našich dovdla, ale že byly ty nepokoje, více
vk
málo
pecházelo. se, když jsem dorazila s dtmi do vesnice bylo to v lét, a v tu dobu vdla jsem, že jedí. Šla jsem zadem skrze sady, aby mne lidé nepotkávali. Z našeho statku vybhli psi a štkali na nás. Volala jsem je, ale oni ješt více štkali. Polily mne slze, tak mi to bylo líto. Já jsem blázínek nezpomnla, že je tomu patnácte let, co jsem 7. domova odešla, a to že nejsou ti psi, jež jsem krlidu
Sveeívalo •,
—
—
mívala. V sad bylo mnoho mladých stromk vysázeno, plot byl opraven, na stodole byl nový kryt, ale hrušku, pod kterou jsem s Jiím sedávala, zasáhl boží posel (blesk), mla sražený vršek. U vedlejší chalupy nezmnilo se nic; tu pejmul tatík od nebožky Novotné za výminek. Novotná byla ta, co
109
dlala ty hné, a mj nebožtík byl její syn. U chaloupky byla maliká zahrádka, nebožka vždy mívala záhon peti'želky. cibule, néjaký kríek kadeavého balšamu, šalvj, a jak toho teba byla v domácnosti, a ona b\la milovnice koení jako já. Jií upletl jí Ješt to byl ten z proutí plot okolo té zahrádky. samý plot, ale zahrádka byla trávou zarostlá, jen trochu té cibule tam bylo. Z boudy vylezl starý pes na pólo slepý. „Chhipáku, znáš mne?" volám na nho. a on se mi zaal tít okolo nohou. Já myta slila, že mi srdce lítostí pukne, když mne tvá poznala a vítala. Dti se na mne chudrky dívaly, pro pláu, já jim totiž neekla, že jdu k bájejich, myslila jsem, jestli by se na mne pece hnvali, aby to ty dti nevdly. Kašpar, nejstarší povídal: „Pro pláeš; mámo, což nedostaneme zde nocleh? Sedni si a odpoi, my pokáme, a já ponesu ti uzlík. Hlad nemáme." Johanka a Terezka pisvdily, že nemají hlad. nebo jsme šly kolik hodin lesem a na žádná stavení jsme nepišly. .,Ne, dti," povídám, „tady v tom stavení narodil se váš otec, a tu vedle narodila se vaše matka, a zde zstává vaše bába a dd. Pomodleme se Pánubohu, že nás šastn až sem doprovodil, a prosme ho, aby nám zde dopáno bylo otcovského pijmutí." Pomodlily isme se otenášek, pak jsem šla k chalup ke dveím. Tatík a máma byli na výminku, statek
nmá
b
ml
bratr; to
mi bylo povédomo.
Na dveích
mám
byl
ješt
pilepen obrázek, který byl Jií z Yambeic pinesl, panna Maria a trnácte pomocníku. Jakoby mi od srdce odpadlo, když jsem je vidla. .,Vy jste
110
mne
vyprovodili, vy mne zase vítáte," vešla jsem do sednice.
s celou
ma
dvrou
myslím
si,
a
má-
Tatík,
jedli polívku z jei stará Bétka sedli u stolu, byla to hladká anka *), vím to, jakby dné mísy dnes to bylo. „Pochválen bud Ježíš Kristus!" po.Prosila „Až na vky," odpovdli. zdravím. bych vás hospodái o nocleh s tmi dtmi. Jdeme z daleka, jsme laní a ušlí," povídám, ale hlas se mi ,0dtásl. Nepoznali mne. Bylo v sednici šero. ložte si bemeno a posadte se za stl', ekl otec a ,Bétko,' kázala máma, jdi uvait ješt odložil lžíci. Zatím si sednte, matko, a ukrojte trochu, iiolívky. Pak vás uložíme na hru. si chleba a dejte dtem.
— —
Odkud pak vídám. ,Prosím
—
—
jdete
?'
—
,Až ze Slezska, z Nisy,'
.Tam
je naše Madlena.' osobo, neslyšela jste
vás
zvolal o
ní
tatík. ?'
po-
—
ptala se
ke mn. .Madlena NovotJe to naše holka, a už jsme dv léta neslyšeli, jak se s ní dje. Mám poád ošklivé sny; onehdy se mi zdálo, že mi vypadl zub, a bolelo mne to, tak mám jen vždy tu holku a ty dti na mysli, a jestli se Jiíkovi nco neotalo, když jsou poád ty patálie; to Pánbh ví, že si ti lidé nedají pokoje.'— Já plakala, ale dti, když slyšely bábu ,Matak hovoit, potáhly mne za sukni a ptaly se jniko, je to naše babika a ddeek?' Jak to ekly, tu mne hned máma poznala, vzala okolo krku, a ta-
máma,
ná, její
a pistoupla blíž
muž
je voják.
:
*)
vejcem.
Anéka
je
polévka
z
mléka,
zakloktaná moukou a
llí tik vzal dti do náruí, a tu jsme si teprv povdli Btka bžela hned pro bratra a pro sejak a co. stru, švakrovou a švakra, a netrvalo to dlouho, byla cela ves pohromad, a nejen moji píbuzní a vrstevníci,
ale
každý mne
vítal,
jakobych
mu
rodná sestra
dom
,r)obes udlala, žes pišla s tmi dtmi,' ekl tatík : .je pravda, všude je zem Pán, ale svá vlast je každému nejmilejší, a nám naše. a tak Dokud nám Pánbh chleba dává, neto má být. budeš ani ty ani tvoje dti nouzi mít, i kdybys praTo ostatní, co covat nemohla. potrefilo, je tžká Mysli si rána. ale i to odlož na vrchní poliku. koho Pánbh miluje, kížkem ho navštvuje.' Tak pijata a jako jejich. Bratr jsem byla zase mezi chtl mi postoupit sedniku, ale radji zstala jsem s rodii v chaloupce, kde nkdy Jií pebýval. Dti byly záhy jako doma, a rodie mli s nimi radosti Posílala jsem je do školy pilné. Za mého dost. mládí se dvata v písm neznala, dost na tom, umla-li trochu íst, a to jen mstské holky. A je to pece jen škoda a hích, když má lovk dar ducha svatého a nechává ho bez úroku. Ale když není k tomu píležitosti, co si mže lovk pomoci. nebožtík, to byl lovk svta zkušený, znal se i v písm, zkrátka ten se hodil do vozu i do koáru. to je dobe; mohl by tak každý být! Já dlala hun jako díve, a hezký groš jsem vydlala. Byly tenkráte zlé asy, vojny a nemoce i hladu dost. Korec žita stál 100 zlatých na bankocetlích. To je nco íci Ale Pánbh nás miloval, že jsme vše jakž takž pestáli. Tak bylo zle, byla.
t
—
n
:
Mj
—
A
!
—
112 že chodili lidé
Náš
s
tatík to byl
penzi v
hrsti
lovk, aby ho
nemohouce koupit. pohledal, ten pomojen mohl; k
nmu
hl jaktživ každému, kde a jak také každý pišel, když nevdl kudy kam. Když picházeli chudší sousedé prosíce: ,Penechte nám korec žita, nemáme na chléb ani zrna,' íkal : ,Dokud mám, rád dám; až nebudu já mít, dá jiný,' a
hned musela ale nevzal,
máma namit do pytle obilí. Peníze Vždy jsme sousedé,' íkal,
to, to.
—
,
nevypomžem, kdo pak by nám ml vypomoci. Až vám Pánbh obrodí, splate mi zraem, Za to ml a budeme spraveni.' A tak to bylo. jestli
my
si
—
matka, jestli nepišel zapla Pánbh jeden den žebráek, byla by ho šla hledat na rozPro by také nebyli pocestí, to byla její radost. máhali lidem; najedli jsme se do sytá, v em chotatík tisíceré
;
pro by z toho pebytku se nebylo udílelo ? není tak velká zásluha, jen povinnost kesanská, ale když si od úst utrhne a dá, to je kná cnost. Však to pišlo i s námi tak daleko, že jsme jídali jednou za den, aby mli jiní lidé také co jíst. No, i to jsme pestáli, a zase slunce zasvitlo. V zemi byl pokoj, bylo vždy lip a lip. Když Kašpar školu odbyl, chtl se uit tkalKemeslo je pán. Vyucovství, a já mu nebránila. iv se musel do svta. Jií vždy íkal, že emeslZa nkoník za pecí válený ani za babku nestojí. lik let se vrátil, usadil se v Dobrušce, a dobe se mu vede. Dvata pidržovala jsem ke vší práci domácí, aby se mohly dát do poádné služby; tu ale pijela sestenice moje z Vidné do vsi, Terezka se dit bylo,
To ješt
p-
113 a hned že si ji vezme a o ni starat se Bylo mi dost tžko, ale myslila jsem, že bych nedobe udlala, bránit jí v štstí, když má chu do svta jít. A r)orotka je hodná žena, mají poádnou živnost ve Vídni a žádných dtí Starala se o Terezku jako matka, a pknou vc jí dala, když se vdávala. To mne trochu mrzelo, že si ta holka vyvolila Nmce, ale ted si z toho nic nedlám, Jan je lovk na míst dobrý a rozšafný, nyní již dobe si rozumíme. Nu, a vnouata ty jsou moje. Na míst Terezky šla do Vídn Johanka. Líbí se jí tam a má se prý dobe. Ten mladý svt má již jiný rozum; se jaktživo z domu nechtlo, dokonce mezi cizí hd. Po kolika letech zemeli mi rodie, v šesti nedlích po sob. Tiše šli ze svta, jakoby svíku Pánbh je trápit nenechal a nemuseli si po shasil sob zastesknout; byli spolu šedesáte let. Mkce si ustlali, mkce budou spát. Pánbh dej jim nou slávu !• „A nestýskalo se ti po dtech, když ti všecky
jí
zalíbila,
bude.
!
—
—
mn
v-
ti odešly ?" ptala se knžna. „Inu, milostivá paní, krev není voda. Dost jsem mnohdy plakávala. ale nezmínila jsem se dtem, abych jim štstí nekalila. A sama jsem nikdy nebyla, dti se rodit nepestávají, a tak má lovk vždy ím se obírat. Když jsem to vidla u sousevyrstat od kolébky a kaše, zdálo se mi, že jsou to moje vlastní. Musí mít lovk k lidem srdce, tak ho mají také rádi. Naprosili se mne dost, abych pijela do té Vídn ; inu, já vím, že bych
d
—
114 byla našla hodných lidí jako jinde a že bych byla dobe schována, ale je to kus zem, a se stai-ým lovkem není na cesty nic, ten je jak pára
tam tam
nad hrncem. Mohl by Pánbh na mne zpomenout, a já bych pece ráda kosti svoje v domácí zemi Ale milostivá paní, já se pustila do posložila. tu byla; promite mé vídání, jakobych na pástvé sprostnosti," doložila babika, dokoníc své vypra-
—
vování a vstala se židliky. „Tvé vypravování, staenko, bylo mi velmi mipovdna," ekla ani jak ti jsem za lé, nevíš knžna, položíc ruku na babiino rám. „Nyní ale pojd se mnou k snídaní, myslím že i dti nabyly To kouc vyvedla babiku z kachuti k jídlu." binetu do salonu, kde byla pichystána káva, okoKomorník ekal na poláda a rozliné lahíidky. kynutí; na rozkaz knžnin hned bžel pro comtessu a dti. V malé chvíli se to pihnalo, comtessa „Dívejte se, babiko, jako dít s nimi dovádla. co nám slena Hortensie dala !" volaly všechny na„I považme, jednou, ukazujíce rozliné drahé dárky. co jsem na své nohy vstala, jsem to nevidla jestli
n
—
—
—
—
—
;
pak
jste se ale
pkné podkovaly?" Dti pisvdily.
— „Co pak ale bude íkat Maninka, až
-
—„Kdopak knžna, clav?" ptala nec zaátek. — „To
Maninka
to uvidí, a Cilka
a Cilka a Váráda chtíc vdti všemu koi já ti povím, milá knžno, vím to od dtí," rychle ekla comtessa. „Maninka je mlynáovic dcerka, a ta Cilka a Václav jsou dti Bamnka mi jistého tiašinetláe, a má ješt tyry. povídala, že jedí koky, veverky a vrány, že nemají
ti
Václav?"
je ta
se
115
—
co jíst a žádného odvu, a že se jich lidé štítí!" ptala se knžna, „Proto snad že jsou chudi?" „Proto," dosvd„i že jedí koky a veverky?" „Nu, veverka není špatné jídlo, saila babika. „Inu, milostima jsem ji okusila," mínila knžna. vá paní, ono je jinak jíst nco z pouhé rozkoše a Flašinetlá je od Pánaboha objíst to z hladu. daen zdravým žaludkem, dti samo sebou se rozumí že mnoho spotebujou, a to má všecko s tou muzikou vydlat. Kam by se tedy dlo, není na sebe !" ani do sebe mnt»ho, a v stavení jak na dlani Mezi eí sedla knžna ke stolu, Hortensie rozesadila dti okolo sebe a babika musela také pisednout. Comtessa chtla nalít jí kávy aneb o-
—
—
—
—
—
—
kolády, ale babika se dkovala kouc, že nepije kávu ani to druhé. „A co snídáš?" ptala se knžna. „Jsem od malika nauena snídat polívku, nejvíc kyselo, na to mi v horách držíme. Kyselo a brambory k snídaní, k obdu brambory a kyselo, a k vejakby smet; v nedli kousek ovesného chleba. To je strava chudého lidu v Krkonošských norách celý rok, a dkujou Pánubohu, když o to nouze není, ale bývá asto, že se ani otrubu nenajedí. Více do kraje to už má každý trochu hrachu, blejší mouky, zelí a všelicos, také kousek masa do roka; je už hej. Ale na panská jídla se nesmí sprostý lonavykat, to by brzy ve psí byl. Také by mu ty lahdky málo síly dodaly." „To se mejlíš, sta-
—
ei
tm
vk
enko, taková
mohU
—
jídla jsou velmi silná, a
kdyby
ti
lidé
mít každý den kus masa a dobrého napití, myslím že by jim to více síly dodalo, než všecka ta
:
IIG
—
,.N() co za celý den sndí," ekla knžna. piuí; já vždy myvidíme, lovk se vždy slila, že jsou ti velcí páni jen proto tak bledi a mnohdy i suší, že jedí takové lahdky, co nepidá Knžna se usmála, neíkala nic, ale žádné síly." podala babice malý kalíšek naplnný sladkým vínem,
jídla,
nemu
—
kouc: „Pí, staenko, to Babika pozdvihnouc
—
žaludku
tvému
kalíšek, pravila
:
prospje!" ..Na zdraví
milostivé paní", a trochu se napila ; také pijmula kousek peiva, aby hostin nost neurazila. „Co je to v tch skoápkách, co paní knžna jí?" ptal se Jan Hortensie pošeptmo. ,,To jsou
—
moská
zvíátka a jmenují se ústice," ekla comtessa hlasité. „To by Cilka nejedla." mínil Jan. „Rozliných je na svt krmí, rozHných chutí, milý Jene." odpovdla slena. Co se tak mlunco vilo, Barunka sedící vedle babiky, strkala jí do kapsáe a šeptala Schovejte to. babiko, jsou to peníze; slena mi je dala pro Kudrnovic dti, a Paní knžna já bych je tebas mohla ztratit." ale zaslechla, co Barunka šeptala, oko její s nevýslovnou radostí utkvlo na sliné tvái comtessy. Babika nemohla radost svoji pes srdce penést pohnutým hlasem pravila Pánbh vám to milostsleno zapla." Slena se zardéla a pohrozila Barunce prstem, která se zase nad tím zardla. „To bude radosti !" pravila babika „ted se to bude moci ošatit !" „A pidáme nco k tomu, aby si i jinak pomohli," mínila knžna. „Udlali byste dobrý skutek, milostivá paní, když byste tm lidem pomohli, ne ale almužnou," ekla babika. „A jak
—
—
—
:
,.
—
—
:
—
,.
;
—
—
IIT
—
tedyV" „Tak, aby milí Kudrna po as svého dobrého chování jistou práci, a to iiiyshni že by bylo u ného stálé, nebo je lovék poctivý a piinlivý. Zapla Pánbh za vSecko, ale almužna milostivá paní takovým lidem spomže jen na as. Koupí se to a to, nékdy i nepotebná véc, když jsou peníze v rukou, a když se to s ní a roztrhá, sedí zase na holikách, po druhé pijít si netroufá. Ale když má denné své jisté, tu mu je spomožíno, a milostivé pa-
když získá pracovitého dlníka aneb vrného a ješté k tomu udlá milostivá paní dobrý skutek." „Pravdu más, staenko, ale jakou službu mu dám, muzikantovi >' I milostivá paní, to se snadno najde. Já vím, že by rád bvl hlídaem nebo poklasným. Když by tak po téch polích chodil, mohl by nosit ílaáinetl s sebou; beztoho když jde po poli, hraje si cestou, aby prý se vyrážel. Je to veselá kopa," doložila babika s usmáním. „Tedy se o ného postaráme,'' ekla knéžna. „Ty moje drahá, milá knžno!'' zvolala comtessa a vstala, by políbila knžn pekrásnou ruku. .,Jen pi dobrých lidech stojí andlé!- pravila babika, pohledvši na knžnu a její schovanku. - Knžna se odmlela chvilku, pak tise povídala: .,Že mi ji dal, za to nm nepestanu dkovat," a hlasitji doložila: „Takového pítele, který by mi vždy pravdu pímé a upímé ekl, jako ty, staenko, pála bych SI mít." I milostivá paní, když budete chtít, najd<'te ho. Pítele snadnj najde, než udrží." „Ty si rayslí.4, že bych si ho neumla vážitV" „Pro bych si to o milostivé paní myslila, to se tak vbec ní též.
íiluiebníka,
—
—
—
—
—
Bh
—
—
—
118 stává;
nkdy
bývá
ale
mile
upímné pohovoeni
—
„Maš v nehod, a je po pátelství/' prijit právo dneška ode Ty ale máš zase pravdu. té rada vyvždy cokoli, mi íci a kdykoli, ke rané mi jen poslechnu, a pijdeŠ-li s prosbou, a bude-li
mane pijde
nkud ruku líce,
-/ak
jista, že ti ji vyplním/Babika chtla vstávši od snídané.
možná, bud!
ekla knžna, políbit,
a ruku
ale shýbla
ona
políbit
se,
políbila
]i
staenku v
—
Deti sení nedala. od mile jim se ani ale dárky, si
od
svoje krásné milostslecomtessv nechtlo. „Pijdte také k nám, Adélku z rukou. no," zvolá babika berouc ji !" prosily dti, „my ti Piid, pijd, sleno Hortensie
braly
—
—
„Pijdu jist,'' usmála se nasbíráme zase jahody." milostiva pani, a všecko, za „Dkujeme slena. babika. budte tu s Pánembohem!" louila se !" pokynula knžna, a slena šla s ni„Jdi s Bohem
—
—
mi pes práh. Komorník picházeje „Divný nos a myslil si :
sklízet to
se
rozmar
stolu,
ohrnul
takové
dámy,
stála u obavit se se sprostou babou." Knžna ale vidt bylo dokud odcházejícími, kna a dívala se za babiinu zelenem bílé šaty dvat a bílou holubiku Odcházejíc pak do kabinetu šeptala si: prokmitat.
„Šastná
to žena!"
VUL Na panské
louce kvítí až strakato;
u prosted
V louky mez, na mezi mateí doušky jakby nastlal. se dívá Adélka; sedí podušce mateí doušce jako v
119'
po malé berušce, která jí bhá po klín sem tam, z klína na nožku, z nožky na zelenou botku. „Neutíkej malá, zsta u mne, vždy já ti nic neudlám," povídá dvátko berušce, berouc ji do prst a opt Nedaleko od Adélky u si ji na klín sázejíc mravenení hromádky sedí na bobku Jan a Vilém. Dívají se na hemžení mravenc vkol sebe. „Koukej se Viléme, jak to bhá, a vidíš, tenhle mravenec ztratil vajíko, a tu ten druhý je vzal a bží s ním do hromádky.''' „Pokej, já mám kousek chleba v kapse, já jim dám drobeek, co pak budou dlat." Vzal z kapsy chléb a kousek ho položil na cestu. „Podívej se, podívej se, ti se okolo toho hrnou a myslejí, kde se to asi najednou
—
—
vzalo. vidíš,
A hlehle, oni strkají ten kousek dál a dál; jak se to žene se všech stran; ale jak to jen
—V
ti druzí, že tu nco je V" tom byli vytrženi ze svého dívání jasným hlasem, který se ptal: „Co tu dláte?'' Byla to comtessa Hortensie,
vdí
—
která pijela na bílém koníku skoro až k nim, aniž ji byli slyšeli. berunku!'' ekla Adélka, ,,Já mám ukazujíc zavenou pst comtesse, která byla s kon slezla a k ní pistoupla. Adél„Ukaž mi ji!'' ka rozevela ruku, ale byla prázdná. „Oh je, ona
—
—
—
se dvátko. neutekla, ale chce," pravila slena a
mi utekla," zamrailo berušku
dveti
„Pokej, ješt vzala opatrn co s ní budeš
holého ramínka. „A ji ulett. Pokej, jak poletí; dívej se !•' Adélka položila berunku na plochou dla, zdvihla ruku vzhru íkajíc: ..Pinka linka, pinka linka, uletla Pánubohu do okýnka." „Rozlila tam hrnec ralí-
dlat
'.•"•—
s
„Nechám
—
•
120 ka'/' doložil
Vilém, klepna Adélku zlehka do niky.
V
tom pozdvihla berunka erný ervenokropenalv pláštík, rozhrnula pod ním složená hebounká kidélka a uletla do povétií. „Pokej ty, pro pak jsi ji postril," hnvala se Adélka. „Aby díve uletla," smál se chlapec a obrát se k Hortensii vzal ji za ruku, ka: „Pojd, sleno Hortensie, poj se podívat, já jsem dal mravencm kouštíek chleba, a to ti jich na je !'" doložil s posuúkem velikého divení se. Comtessa sáhla do kapsiky erného aksamito-
—
—
—
nm
vého kabátu, vytáhla kousek cukru a podala Vilémovi kouc: „Ten jim polož tu do trávy, a budete vidt v okamžení, co se jich na sesype. Sladké vci mají rádi." 'Vilém poslechl, a když vidl, že v malém okamžení mravenci pibíhají se všech stran, na cukru leptají a drobty jak puntíky malé si odnášejí do hromady, svého to stavení, bylo mu to divné a ptal se coratessy „Ale povz mi sleno, jak to ti mravenekové vdí, že zde nco dobrého, a co to dlají s tmi vajíkami, že je ustavin vy-
—
:
—
nášejí a odnášejí ?"
„To jsou
jejich
dtiky,
a
ti
chvy
a opatrovnice. Když svítí a horký den je, vynášejí je na slunce z tmavých komrek, aby se vyhály a lépe rostly.'" „A kde jsou jejich maminky ?" ptala se Adélka. „Jsou v domeku, sedí a snáší vajíka, aby mravenekové nevymeli. A tatínkové chodí okolo nich, všeli(y)s jim povídají a je veselí, aby se jim nestýskalo, a ti ostatní mravenci, co tu vidíte bhat, to jsou pracovnice." „A co pracujou V" ptal se Jan. „Snášejí pokrm, staví a opravují stavení, opatrují co je slunce
nosí,
jsou
jich
—
—
—
—
121 pupy,
ty
dédátka,
rostoucí
nkterý mravenec, odnesou
istí
dm;
když ume aby je
ho, dávají pozor,
nepátelé nepepadli. a když pak se to stane, brání nim spolenou svoji obec to všecko musí za„A jak pak si rozumjí, když stat pracovnice." ,,Tebas neumli neumjí mluvit divily se dti. tiikovou e, jako rozumnjší tvorové a dokonce lidé, pece mezi sebou si rozumjí. Vidli jste, jak ten první, co našel cukr, hned ostatním bžel povídat, a jak se to sbíhalo vidíte, jak se jeden s druhým zastavuje, tykadly jak se dotýkají, jakoby si mimochodem chtli pohovoit, a leckdes jich hromádky stojí kdo ví o co se radíce." ,.A mají v tch hromádkách také pokoje a kuchy ?" ptala se Adélka. „Kuchyn nepotebujou, protže nevaí, ale koproti
;
—
—
'?'*
;
—
—
mrky
mají v tch hromádkách pro dátka a maminky, sály pro pracovnice, a mají na kolikero pater rozdlený a u vnit chodby z jednoho patra do druhého." „Ale kterak pak si to tak vystaví, že se jim nesesype ?" ptaly se zase dti. „Však oni pevné staví, a když jim to silnjší moc nezkazí, tak snadno se jim stavba nesboí. Zdi si udlají a krovy, a vše z drobouninkých tíštk, stébel, jehliin, suchých lístek, trávy a zem, kterou v malinké kuliky schoulí, a je-li suchá, v ústech slinami svlaží, uhntou a tak jí potebujou jako zedníci cihel. Nejmilejší je jim stavt pi drobném dešti, když zem vlhká." „Ale kdo pak ta zvíátka tomu nauil?" ptal se Vilém. ,,To už dal zvíátkm pirozeností takový pud, že vdí hned od malika, jak se živit, že vdí, eho jim k zachránní poteba, a
dm
—
—
—
—
Bh
n-
122 která zvíátka s takovou umlostí a chytrostí poteby svoje dobývají a domácnost svoji si zizují, že se to skoro rozumu lidskému podobá. Až budete chodit do školy a knihám rozumt budete, pak se o zvíátkách a jich živobytí mnoho dovíte, jako já se dovdla," doložila comtessa. Mezi tou pišla babika s Barunkou, nesouce plné klíny kvtin a plné nárue koení, které byly na louce natrhaly. Déti hned babice vypravovaly, co jim povdla comtessa o mravencích, ta ale ptala se babiky, k emu nese všecko to koení. „I milostsleno, to je kmín a trochu epníku. Kmín ten se usuší a semínko potebuje se v domácnosti do jídel a chleba, sláma dtem do koupele; epíek výborn poslouží, když koho v krku bolí, musí se vyplachovat. Okolní lidé vdí, že já vždy trochu toho koení mám, a tudy si pošlou. Dobe je, když lotakový lík v má, tebas ho pro sebe nepoteboval, trefí se pro jiného." ,.A což tu není ,,V v msteku lékárny ?" zeptala se comtessa. msteku ne, ale hodinu cesty odtud. Ale což je to všecko plátno, kdyby i na krásné v msteku byla; latinská kuchyn je drahá kuchyn, a pro bychom „A draze kupovali, co sami si vait dovedeme." to vám napíše recept léka a ekne, jak to máte u-
eí
dom
vk
—
—
—
vait?"
vk
—
,.I
to to,
milostsleno,
kam pak by lo-
pišel, aby hned pi každém malém doktora. On je odtud hodinu cesty, trvá než se ho lovk doká, zatím by mohl kdyby nebylo domácí pomoci. A když toho hned léky na kolikero, a flastr)' :
stonku
ml
to piil
dne,
nkdy umít, pijde, tu je a pijavice, a
123 toto ono,
nemocný
kde mu hlava stojí, a že neví lovk, se z toho teprv poádné roznemiiže. Já, mi-
nevím, a když mi nco je anebo tm dtem, dostaí moje koení, proto ale, když se lidé rozstiiou, íkám „Pošlete si pro^ doktora.'" Ale co, když zpomene Pánbh s tžkou nemocí, jsou doktoi s rozumem v koncích a penechají to nátue, aby si pomohla. Pánbh zstane tedy pece nejlepším lékaem; má-li lovk žít, i bez doktora se uzdraví, má-li umít, nepomže ani celá apatyka.'" „A to si nesete v klín samé koení ?"^ lostsleno, nic na né
:
—
ptala se comtessa.
—
„I ne,
sleno Hortensie,"
ry-
odpovdla Barunka. „V klín neseme kvítí na vnce. Zítra je božího tla, a já a Maninka budeme za družiky." „A já taky, já pjdu s Hélou,'^ doložila Adélka. vy„A my budeme sedlákové kikli chlapci. — „A kdo je ta Hela V" ptala se comchle
— —
—
l^^
tessa. .,To je Hela paní kmotry z msta, z toho velikého domu, co je na lev." „Musíš íci z hostince," pouovala babika dátko. „Pjdeš ta„0ké na processí?'" ptala se Barunka comtessy. všem že pjdu," pisvdila tato, a šednouc do trávy, pomohla rovnat babice a Barunce kvtiny. „Ty, sleno, nebyias ješt nikdy za družiku o božím tle?" ptala se Barunka. „Nikdy; ale když jsem ješt u své péstounky byla ve Florencii, byla jsem jednou o slavnosti Madonny za družiku, nesla jsem
nm
—
—
—
—
—
—
Madonné ržový vnec." „Kdo „Madonna se íká v Itálii pann
—
je ta
Madonna ?"
Marii,"
—
odpovdla
comtessa. „A milostslena pochází z Itálie? To je tam, co naši vojáci leží?" ptala se babika. „Ano;
—
124 jen že v tom mst, odkud já i)ocházím, ve FlorenAle tam pletou se ty krásné klobouky, cii neleží. co máte, z rejžové slámy. Tam roste na polích rejže a kukuice, na pahorcích sladké kaštany a olivy, jsou tam cypišové a vavínové háje, krásných kvtin, bezobíané modré nebe." „Ah, já už vím!" vskoBarunka, ,.to je to msto, co máš naila jí do malované ve svém pokoji, vi, sleno? V prosted je široká eka, a nad ekou je do vrchu vystavené sto. Ach babiko., tam vám jsou krásné domy a kostely! Na druhé stran json samé zahrady a domeky, a u jednoho domeku hraje si dvátko a vedle ní sedí stará paní to je slena Hortensie se svou pstounkou; vid, sleno, tys nám to povídala, když jsme byly v zámku V" Slena hned neodpovdla, byla se zamyslila, ruce její ležely nepohnutné v klínu, po chvíli teprv vzdychla zhluboka ; ,.0h bella patria Oh cara amica !•' a krásné oi zvlhly jí. „Co's to povídala, sleno Hortensie?" ptala se Hortensie jí zvdav Adélka, lichotiv se k ní tulíc. podepela hlavu o hlavinku dvete a nebránila slzám, které jí splynuly po tvái na klín. Milostslena zpomnla si na svj domov a na svoje pátele," pravila babika; to vy dti ješt nevíte, jak to je,
—
ei
m-
—
—
!
—
když musí opustit se
mu
mže
i
dost
lovk
dobe
zapomenout.
Kdyby místo, kde vyrostl. nevedlo nápotom, pece na Však to jednou také pocítíte. A
n
—
,.Nemám má píbuzné?" žádných píbuzných, o nichž bych vdla," odpovdla comtessa smutné; „moje dobrá pstounka, moje pítelkyn Giovanna žije ve Florencii, a po railostslena zajisté tam
na
svt
.125 té se mi mnohdy zasteskiie, a po mém domovu. Ale knžna, moje dobrá matka, slíbila mi. že se tam br„A kde pani knžna sié tam zy zase podívám."
—
—
daleko vás milostsleno našla ?" ptala se babii|i. „Paní knžna znala dobe moji matku, byly si^prítelkyn; otec v bitv u Lipska tžce byl porann, a když se na svoji villu do Florencie navrátil, za nkolik let umel, následkem té rány; Giovanna mi to mnohdy povídíívala. Matka se nad tím trápila a umela též. Mne sirotka malinkého tu zanechali. Když se o tom paní knžna dovdla, pijela tam a byla by si mne s sebou vzala, kdyby mne Giovanna nebyla milovala jako matka. Nechala mne u ní, zámek a vše co v nm, dala jí pod moc, a ona mne vychovala a ve všem vyuila. Když jsem vyrostla, vzala si mne paní knžna k sob. Oh, já ji velice !" miluju, tak jakobych svoji matinku byla milovala „Však i vás paní knžna nejinak miluje, než jako svoji vlastní dcerušku." pi-avila babika; „já to dobe vidla, jak jsem to v zámku byla, a to se mne od té paní velmi líbilo. Ano, abych nezapomnla milostslen povdít o Kudrnovic. Když jim Barunka peníze od vás odevzdala, div radostí do stropu neskákali; ale když dostal starý službu za hlídae panských polí, a dvojnásobný deputát se mu vykázal, to bylo takové podivení a radost, že to vypovdít nemožno. Do smrti nepestanou se za paní knžnu a milostslenu modlit." „To mají jen
mj
—
—
—
tob co dkovat, babiko, tvému dobrému slovu," odpovdla slena. — ,.I milostsleno, co pak je to všecko
plátno,
kdyby
to
dobré
slovo
nebylo
pa-
— 126 dlo na dobrou pdu, bylo by žehnání," pravila babika. Kytice byly urovnány,
nevzešlo z
nho po-
babika sebrala
se
s
dtn
na cestu k domovu. „A já s vámi pjdu až na ftzcestí," ekla slena, vezmouc koníka, který se byl popásal, za uzdu. „Chcete-li chlapci, posadím vás každého na kousek cesty na kon '?" Chlapci radostí poskoili, a Jan byl v okamžení na vrch kon. „Což, to je kacafírek !" mínila babika, vidouc jak smle si Jan poíná. Vilím dlal také, jakoby se nebál, ale zervenal až po uši, když ho slena vysadila, a teprv když se mu Jan smál, zmužil Také malou Adélku comtessa vysadila na Pose.
—
nynka, šla ale
pi
ní
a držela
mu
ji
;
dvátko mlo
nahoe jako ÍKTopek, jako opika, a kdo ví jak na ni pokikujíNa rozcestí ce, až jim to babika zakázat musela. vyhoupla se comtessa sama na svého bílého koníka, i;^dost, chlapci ale se
smáli, že sedí
modrou suknici pes temeny dol, pipeverný klobouek, pokynula ješt jednou dtem
spustila nila
si
biíkem, a jak zaslechl koník hlasité porouení „avlaštovvanti!" letl s ní stromoadím nahoru jako ka. Babika pak s dtmi pomalu ubírala se k Sta-
rému blidlu. Druhý den bylo krásné
ráno, obloha istá jakstavením stojí koár, na koáe stojí Jan i Vilím v bílých kalhotkách, ervených kemizolkách, vnce na rukou. Pan Prosek obchází si krásné kon, poplacuje jim po lesklých kýtách, pebírá bujnou hívu a prohlíží znaleckým okem tla jich i náiní. Chvilkami popojde k stavení, volaje do oken
by vymetl.
Ped
5
127
—
Hned ta^Ješté nejste hotovy? Dlejte pak už!" To hned trtínku, hned!" ozvou se ze vnit hlasy. vá ješté hodnou chvilku, ale konen vyhrnou se ze stavení dvata, mezi nimiž i Maninka, za nimi paní Prošková, babika, Btka i Vorša. „Dejte na všecko pozor, ohlídnte se po drbeži I" pikazuje balichotit, uchá bika. Sultán chce Adélce se k vncm, které nese v ruce, ale ona zdvihá ruce vzhru a babika odhání ho kouc „Nevidíš ty hlou!" pý, že je Adélka družikou „Jako andílkové jsou," povídá Btka Vorše,
—
ob
:
když
dvata
kozlík vedle
do vozu sedají. Pan Prosek sedá na koího Václava, vezme uzdu do ruky,
kon
vyhodí hlavy pjšn do poke mlýnu, jakby ho vítr unášel.^— Psi pustili se za ním, když jim ale pán pohrozil, vrátili se nazpt, mrzut lehli do slunce na zápraží a pustili se konené do chrápání.^ <j/>, Jaká to krása v msteku T Na domkách ratolesti, pod celým podloubím okolo námstí jako v háji. Po silnici i po všech cestách nastláno zeleného rákosí. Na tyech stranách námstí oltáe, jeden krásnjší než druhý. U prosted kde statue sv. Jana Nepomuckého, pod zelenými lipami, uchystán moždí, okolo nhož houf výrostk stojí. „Z toho budou stílet !" ukazuje pan Prosek dtem. „Ale já se budu lekat!" starala se Adélka. „I co pak bysi se lekala, to bouchne jen asi tak, jako když spadne s police hrnec," tšila ji Maninka. Takové rány slýchala Adélka doma zaasté, to ji tedy upo-
mlaskne jazykem,
vtí
a
vz
ujíždí
,
—
kojilo.
—
128
U velkého domu, na nmž visel štít s bílým lvem a velký hrozen, zstal koár stát. Na prahu vlídným ukázal se pan kmotr Staniky, smekaje pozdravem aksamitovou epiku s dlouhým tapcem. Paní kmotra v stíbrném epci a v krátkém hedbávném kabátku ne mén vlídné na píchozí se usmívala, a když se malá Hela chtla za ní schovávat, vzala ji za riik, Adélku za druhou, postavila je podle sebe, pravíc: „No. tak se pak okažte, jak „Jako dvojátka." usoudila bavám to písluší!" biku. Dvátka po oku na sebe koukly, pak ale zase stydliv hlavy sklopily. Pan Staniky vzal pana Proška pod paždí a obrát se do stavení, pobízel ostatní, aby šli dále „Než zane processí, povíme si nco pi sklenici vína." doložil vesele. Paní Prošková šla, babika ale zstala s' dtmi venku, kouc paním ,,Vy máte vždy dost asu, když jdete pi panstvu, já bych se ale mezi lidem do kostela pozdji nedotlaila. Zstanu tu pi dtech." Zstala Za nedlouho otoili okolo s nimi stát na prahu. rohu z ulice dva chlapci v ervených kamizolkách, za nimi zase, a dva a dva, a Jan vykikl: „Už „Adélko a ty Helenko,'' napomínala bajdou !" bika, „až pjdete processím, dávejte také pozor na cestu, abyste neupadly. Barunko, ty se po nich Vy chlapci jdte slušn, abyste neudlali ohlídni. neštstí se svtli. A také se v kostele a u oltá modlete, aby ml Pánbh z vás radost!" Mezi tímto „Ponapomenutím došel uitel se školními dtmi. zdrav Pánbh, pane uiteli pivedla jsem vám ješt trochu chasy, mjte už s tmi malými strpení !" .s
—
:
:
—
—
—
;
129 oslovila
babika starého uitele.
paní babiko,
smál se
k
mám
uitel,
—
„I
to tu, jak stádo
ad
chlapce
vždy
je
dobe,
bží, velké malé,"
k chlapcm,
dvata
dvatm.
Babika zstala v kostele u dveí mezi starými sousedkami, dti seadily se okolo oltáe. Po tetí zaalo se zvonit, lid hrnul se do kostela, kostelník pinesl chlapcm sedlákm rozžaté tínožky, malý zvonek zaznl, knzi vstoupli k oltái zaala mše. Holinky sepjaly ruce a dívaly se dlouho upené na oltá; když se ale dost vynadívaly, zatoily hlavy v levo v právo, a tu setkaly se zraky jejich s líbeznou tváí comtessy, která sedla nahoe v oratorium. Musely se na ni usmát, jak pak jinak. Ale za comtessou sedla matka a otec tam stál, a ten dvapísn pokynul, aby obrátily se k oltái. Adélka tomu nerozumla, ona se také na tatínka smála, až ji Barunka potáhla za šaty a šeptala : „Dívej se na oltá!" Bylo po pozdvihování. Knz 'vzal do ruky velebnou svátost, lid zaal v chóru: „Beránku boží, Kriste smiluj se!" a zvony slavn pizvukovaly. V pedu šly dti, sedlákové s hoícími tínožkami, ovnená dvátka, stelouce po cest o závod kvítí. Za nimi knžstvo, pednostenstvo msta, honorace celého okolí, za tmi mstský i selský lid obecný; mezi tmi šla babika. Korouhve rozliných cech šumly nad hlavami lidu, kadidla mísila se s erstvou vní klestí a rozházených kvtin, zvuk zvoroznášel se povtím. Ti, kteí na prvod jít nemohli, stavli se na zápraží a k oknm, aby ho alespo vidli. 9
—
tm
vn
n
130 Jaká pastva oím, ten strakatý prvod! co tii co tu nádhery! Tu vystrojené dti, tu skvostný oinát knžský, tu pán v moderním fraku, tu poctivý soused v kabátu padesátiletém, tu junák ve vyšívané kamizole, tatík v dlouhém po paty kabátu. Paní jednoduše ale elegantn ustrojené vedle vyšperkova-
kroj!
Mšanky
nevkusn pistrojených.
uvch,
v
krajko-
vých epcích i v zlatých a stíbrných, selky v škrobených epcích a v bílých plachetkách, dvata ve Jako každý poznal, vínkách i v ervených šátkách.
—
že je Stanických
dm
hostinec,
podlé
štítu,
tak byl
štítem jejich smýšlení a díNa jisto byl k rozeznání kapitazamstnání. i lem lista a emeslník od ouedníka, sedlák od chalupníka, a dle kroje bylo vidt, kdo starých mrav a obyej se pidržuje, a kdo svta nového se chytá, jak ba-
šat toho lidu
bika
íkala.
Pi na
vývsním
babika vždy, aby pišla dtem, by pi ruce byla, kdyby se nco
oltáích hledla
blízko
Ale vše se dobe skonilo, akoliv pi kažvystelení Adélka sebou trhla a po každé první uši si zacpala a oi zavela.
šustlo.
dém rán
babika dti
a vedla je Kristinka šla také babika hned jí nabídla, aby jela s sebou. „Naši tu zstanou pes obd, máme dost místa," do„Ráda bych s vámi jela, a také bych raložila. da šla s dvaty," odpovdla Kristla, a oko její za-
Po
slavnosti
do hostince, z kostela, a
kde
již
sebrala
koár ekal.
—
polétlo do
ady junák, kteí
kajíce na
dvata, by
je
stáli
na
vyprovázeli
hbitov, e-
dom.
Jeden
:
131 byl mezi nimi, urostlý jak sosna, velmi sliné tváe a milého pohledu. Zdálo se, že se po nkom ohlíží náhodou sešly oi jeho s oima a když se Babika zavedla Helenku Kristiy, zardli se oba. k paní kmote, a paní Icmotra zdržela hned dti i babiku, astujíc je peivem a babiku vínem. Že nechtla Kristinka do sednice vejít, kde sedli samí páni, vynesla jí babika zavdanou do sín, ale mnohem rychlejší než babika byl štíhlý junek. Vklouzl do šenkovny, dal si nalít sladké rosolky a pinesl Kristince zavdanou. se upejpalo, když ale hoch skoro smutn ekl : „Tak ty nechceš odemne pijmout poctu?'^ vzala rychle kalíšek a napila se na jeho V tom pišla babika, a museli si oba i od zdraví. ní zavdat. „Pišel jsi jako na zavolanou. Mílo," praúvila babika, a okolo úst pohrával jí dobrotivý
—
— —
Dve
smšek; ,já se práv starala, kterému z tch hoch bych ekla, aby s sebou jel; já s tmi divými komi bojím se jeti, když není s sebou Jan aneb nkdo rozumný. Koí Václav nepovážn jede. Pojedl s se„I s radostí," ekl Mílq, a obrát se na obou." patku bžel zaplatit. Dti rozlouivše se s Helou, paní kmotrou a rodierai, sedaly do koáru Kristla k nim pisedla. Míla vymrštil se k Václavu na Jíozlík a ujíždli. „Vidíte Mílu, jakého dlá pána !'' volali chlapci jdoucí po chodníku, když okolo nich koár jel. „To vím, vždy se mám na pyšnit !" zvolal Mla rozjaen a hodil okem nazpátek do vozu. Hoch ale, který byl na Mílu volal a jeho nejmilejší
—
—
;
—
kamarád
byl,
hodil
epiku
„Láska, boží láska, kde
ji
do lidé
povtí, berou?
zpívaje
Na hoe
si
ne-
a
132 roste, v poli ji nesejou."
—
Ostatek v
koáe
nedo-
nebo kon rychlým cvalem dom utíkali. „Jestli pak jste se ale pece modlily?" ptala se
slechli,
babika malé
—
chasy. „Já se modlily ale Vilím se myslím nemodlil," ozval se Jan. „Nevte mu, babiko, já se modlil otenáš poád, ale Jan štouchal, nedal mi pokoje na cest!" vymlouval se Vilím. „Jeníku, Jeníku, tys bezbožný hoch, letos budu pece muset svatému Mikuláši žalovat na tebe !" kývnula babika písn hlavou na hocha. „A nedostaneš nic vázaného, pokej," hrozila Adélka. „Vždy 6 je pravda, máme za nkolik dni Jana Ktitese Kristinka. „A co mi le, váš svátek," ozvala dáš vázaného?" ptal se Jan, jakoby se nic nebylo „Dám vám vázaného povíslo, když jste pihodilo. „To nechci," takový neposeda," smála se Kristla. „Copak zamrail se hoch, a dti se mu vysmály. ty dostáváš vázaného ?" ptala se Barunka Kristly. „Nic: to není u nás zpsob, jenom u pán. Jednou jsem ale dostala vin od jednoho preceptora, co byl v zámku u správc. Však ho tu mám v knížkách," a vyndala z knížek složený list, na nmž bylo pání psané ve verších, okolo nichž byl malovaný vneek z rží a z pomnnek, špendlíkem vypíchán. „Schovala jsem si ho kvli tomu vneku; tomuvini beztoho nerozumím." „Což pak není eský ?" ptá se babika. „Je to esky, ale hrozn uen: poslyšte jak to zaíná: „Slyš mne drahá krásotinko, Lady schovanko !" Prosím vás, tomu já za mák nerozumím, takové hamonní máte ustaviné. Já nejsem schovanka,
—
m
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
— —
vždy mám
chvála
Bohu mámu;
ten
lovk ml z tch
133
knh
—
„To si nesmíme vytelého rozumu, v už ovšem s naším rozuKdyž jsem byla v Kladsku ješt,
rozum všecek zmodrchaný."
myslit, milá holka, to byl školách zbhlý, talvový se
lovk
mem neshodne. býval vedle nás také tíikový mistr písma; jeho hooni se tací písmai prý odíkají ženní spodyn chodívala zaasté k nám a povídávala nám o nm, Celý den byl zahrabán v jaký je bruivý podivín. knihách jako krtek, kdyby mu bylaZuzanka neekla: Zuzanka ,Pane, pojdte jíst/ nebyl by jedl celý den. ho musela na všecko pamatovat, kdyby jí nebylo, Každý den šel hodinu na byly by ho moly sežraly. procházku, to ale sám a sám, on spolenost nemiloval. Když odešel, zaskoila jsem nkdy k Zuzance, ona milovala sladkou rosolku, a já, akoliv o to pálené nedbám, musela jsem jí to k vli udlat a kalíšek vypít. To mi vždy íkala ,Náš starý to nesmí vidt, on pije jen vodu, leda že kápne si do ní trochu vína; ran vždy íká: Zuzanko, voda je nej-
—
—
:
zdravjší nápoj, zstala vždy pi vod, bude zdráva a šastna a já si myslím: Vždy je dobe, Chtl by, abych živa jde rosolika také k duhu. byla jako ptáe jíst a pít je nm nic, jen tak aby lovk živ byl. On má žaludek zasycen tmi kniTak vehami, dkuju za takovou stravu.' dla Zuzanka vždy svou. Jednou mne vedla také do jeho pokoje; jaktživa jsem nevidla tolik knh, co tam, jako stohy deva jich tam bylo nahromadno. ,No vidíte. Madlenko,' íkala mi vždy, ,tohle má ten náš starý všecko v hlav; já se divím, že se z toho ješt nezbláznil. To máte tak: kdyby mne nebylo,
—
mn
;
—
pkn
—
134
Bh
ví co by z nho že ho hlídám jako malé dít, bylo; já musím mít rozum ze všeho, on nerozumí niemu, než tém jeho lejstrám. A svatou trplivost musíte s ním mít. No, nkdy si na nj ale také houknu, a to jde jákby ho pes kousl, ani nemukne, až ho je líto. Ale nkdy je poteba vypeskovat, když s ním není k vydržení; pomyslete si, Madlenko, vám v tom svém pokojíku prachu jako u prosted návsí, a pavuin všude jako v staré zvonici, a myI slíte že jsem mu smla pijít se smetákem? Ne. vyíhám; copak o nho, myslila jsem si: však já ale šlo tu o moji povst; moje to hanba, když k nmu nkdo vešel a vidl ten poádek. Poprosila jsem jednou známého pána, s ktei^ým on nejradji bývá., aby ho zdržel, a zatím jsem všecko všude umyla, osmejila, že to bylo k svtu podobno. A vidíte, Madlenko, jaký to lovk! ani nepoznal, že je umyto, až tetí den. To se mu prý zdálo, zeje v pokojíku svtleji bodejž ho, aby nebylo svtleji. Tak vám Po musí lovk umt s tmi podivíny zacháze. každé, když jsem k ní pišla, nebo ona k nám, mla co na starého žalovat, ale pro celý svt nebyla by se od nho odlouila. Jednou jí ale nahnal strachu.
mn ml
t
—
Vyšel
si
také na
—
procházku,
a
tu
se
potká
s
tím
svým známým, který byl na cest do Krkonošských Nabídl mu, aby jel s ním, že se brzy vrátí, a Zuzanka eká, emilý pán jel s ním, tak jak byl. ká, pán nepichází ; noc pišla, on nikde. Pibhla k nám celá poplašená, plakala, a mli jsmes ní co dlat. Ráno teprv dovdla se, že odjel to inila a lála mu až hrza. Asi šestý den pijel, a ona pro nho každý
hor.
—
;
135
—
Když byl doma, pibden vaila obd i veei. k nám a povídala ,Nu vidíte, to máte tak, když jsem se do nho pustila, povídal mi: No, no, nekiela, šel jsem na procházku a stavil jsem se na Jednou Snžce, proto nemohl jsem hned pijít.' nám pinesla nkolik knížek a povídala, že to její hla
:
—
Mj
nebožtík Jií starý sepsal, abychom to etli. byl dobrý tená, etl tedy, ale my tomu pranic nerozumli také verše dlat uml, ale ani jsme nerozumli, bylo to všecko tuze ueno. Zuzanka ale povídala : ,No, to stojí za to, že si tím hlavu láme!'' mli ped ním veliknu vážnost, a Ale lidé ve každý íkal, že ten jeho rozum ani k pochopení není/)' ^^h-. „Já jsem jako ta Zuzanka," pravila Kristla; „pranic mi na té uenosti nezáleží, když tomu rozunemohu. Když slyším hezky zpívat a vás babiko vypravovat, to je mi milejší, než jakýkoli vý- v klad. Ale jestli pak jste slyšela tu píseíi, co udlala Baria z ervené Hry?" „Milá holka, ty svtské písn už ted nejdou do hlavy, ani se o né mnoho nestarám; ty asy, kde jsem pro písniku kus cesty bžela, už pominuly, ted já jen ty moje pobožné zpívám,'' pravila babika. „Jaká je to, Kristlo?" ptala se Maninka a Barunka. „No pokejte, však já vás jí nauím, zaíná se: Copak ten ptáek povídá, co na dube sedá*?" „Tu mne Kristinko musíš dnes zazpívat, až k vám pijdem,'' obrátil se Míla do vozu.— „Tebas dvakrát. Byli jsme na robot na panském hrabat. Baria také pišla, a když jsme odpoívaly pod
tm
;
mst
mt
—
—
mn
— —
strání,
povídá
Ana
Tichánkovic
:
,Barlo,
udlej
nám
136
—
Baria se chvilku rozmejšlela, pak se usmála a zaala zpívat: ,Co ten ptáek povídá, co na dub sedá? Která panna hocha má, že je vždycky bledá.' Ana se ale o to skoro rozhnvala, myslila že to padá na ni to víte, že má Tomše, že je nevstou. Ale Baria jak to na ni pozorovala, jen to fiklo, udlala druhý verš na udobenou: ,Ml, ptáku, ml, ty lžeš, nepovídáš pravdu: já také hocha mám, Líbila se nám dost a a mám pece barvu.' písniku!'
*,
—
a notu tak
dost,
pkn
dvata budou
k
ní vzala, až
milo.
Žer-
ješt neManinka a Barunka si znají," doložila Kristla. notovaly ponkud novou písniku, a v tom jeli okolo zámku. Ped vraty stál nejmladší komorník v erném obleku, chlapisko nevelké, vyzáblé; jednou nikou proesával si erný vous, druhá ruka palcem zavšena byla v zlatém etízku, který mu na šíji visel, aby vidt bylo tpytící se na prstech prsteny. novská
poslouchat,
—
ony
jí
okolo nho, zasvítily mu oi javrabce, usmál se milostn na Kristlu a pokynul rukou. Ale ženské sotva se po nra obrátily a Míla s nechutí vydrovku popošinul. „Radji bych vru erta vidla, než toho Taliána," povídala Kristla. „To už zase íhá, až by šlo nkolik vletl jako jestáb.^' dvat samotných, aby mezi „No, onehdy ve Žlii dostal na hbet," zaal Vácnejhezlav;" pišel si tam k muzice, a hned k dvatm, jakoby pro nho je tam byl kdo pivedl, a chlap neumí promluvit esky, ale „esky olka
Když
jel
koár
ko mackovi, když
—
vidí
n
tm
ím
mn
„To mám rád" to si hned pamatoval." také v jednom repetí, když pijde na pivo," vskoila
137
ei
„a kdybych mu desetkrát po sob pece nejde s krku jako ne ráda' „No, hoši mu vyprášili kanduš notn ta zimnice.' a kdyby mne nebylo, teprv byl by zvdl, po si dá pozor, aby mu to perník v Pardubicích." na jiném míst nepovdli," ekl Míla, pohod hlavou. Koár zastavil u hospody. „No, zdrávi jste svezli," dkovala se Kristla, podávajíc ruku Míloví, který jí Ješt^ slovíko," zadržela ji bapomáhal s koáru. bika; „nevíš, kdy pjdou Žerno vští a kdy erveno„Snad jako kdy jindy: Hrští do Svatoííovic? erveno-Hrští mezi matikama, a Žernovštína prv„To ní Mariánský svátek po Janu. Já jdu také." „Já jdu letos také s chci také," mínila babika. „Já také," pisvdila sebou," smála se Barunka.
do ekla:
Kristla,
—
,Já vás
—
em
— „A
—
—
—
—
—
Maninka. Ostatní dti pravily, že také, ale Barunka je odbývala, že by ti míle cesty neušly. Zatím švihl do koií, a jeli ke mlýnu, kde složili a kde odbyla babika svcených nkolik vnek, pro panímámu pichystaných. Když dojíždli dom, pibhl jim Sultán a Tyrl velikými skoky vstíc, a nemohli se radostí ani ustanovit, že mají babiku zase doma. Babika ale dkovala Pánubohu, že šastdojeli, ona stokrát radji pšky šla, než se vezla, nebo na tom voze a když ti bujní kon v jednom oválu uhánli, zdálo se jí ustavin o sražení hlavy.
Václav zase
Maninku
n
dom
Bétka i Vorša ekali na zapraží. „Co vy, Vákde máte vneek ?" ptala se mluvná Btka ko„I ího, když babika s dtmi do sednice vešla. holka, to jsem dávno zapomnl, kde jsem ho nechal," ušklíbl, se potuteln Václav, otoe povox k silnici. clave,
—
,
^
138
—
ním," potáhla Btku Vorša; „to víŠ, do huby ani na Boží hod !*' Václav smje se švihl do ko, a hned ho tam nebylo. erstvé vneky povsila babika mezi okno a na obrázky, a loské hodila „božímu ohníku." ten
„Nemluv si
s
nevidí
IX.
V babiin svtnici jako v zahrad, kam lovk obrátí, všude plno rží, rezedy, stemchy
se i
ji-
ného rozmanitého kvítí, a mezi tím celé nárue dubových list. Barunka, Maninka vážou kytice a Cilka vije veliký vnec. Na lavici u kamen sedí Adélka s chlapci a odíkávají si pání. Je pedveer svatojanský, druhý den otcv svátek, slavný to rodin den. Ten den sezval si pan Prosek své nejmilejší pátele na hostinu, to byl už obyej. Proto byl takový rámus po celém stavení; Vorša drhla a smejila, aby nebylo ani prášku nikde, Btka paila drbež, paní pekla koláe, a babika pihlížela tu k tstu, tu k peci, tu k drbeži jí bylo všude teba. Barunka prosila, aby babika zavolala Jana ven, že jim nedá pokoje, a když byl venku, naíkala Bétka a Vorša, že se jim plete pod nohami. Vilém chtl, aby ho babika vyslýchala, Adélka chytala ji za faldy, škemrajíc o kolá, a na dvoe krákaly slepice, dávajíce znamení, že chtjí na hrad. „Pro pána krále, vždy pak nemohu všem všudy najednou posloužit !" naíkala si ubohá babika. Tu volá Vorša: „Pán jde dom!" Pletaky se zamknou, paní uklízí, co ješt tajemstvím zstat má, a babika ;
—
139 pikazuje dtem: „Ne potom abyste tatínkovi všecko vybreptaly!" Otec pichází na dvorek, dti jdou mu vstíc, ale když jim dává otec dobrý veír a po matce se táže, zstanou zaraženy stát, nevdí co matajemství. Adélka ale, tatínjí íci, aby nevyz radily kv mazánek, jde pece k nmu, a když ji bére na rám, šeptá mu: „Maminka pee s babikou koláe, zítra bude tvj svátek." „No poikej," petrhnou a bží „ty dostaneš, povdit to," ji chlapci slovo žalovat mamince. Adélka zervená, zaražena sedí na otcovu loktu, až konen se pustí do pláe. „No nepla," chlácholí ji otec; „vždyt já to vím, že je mj Adélka si ute svátek a že pee matka koláe." rukávkem slze, dívá se ale se strachem na matku,, kterou chlapci vedou. Než ono se to všecko vyrovná a chlapci dovdí se, že Adélka nieho nevyzradila. To tajemství ale všecky ti tak tlaí, že otec slyše nesmí slyšet a vid nesmí vidt. Barunka musí pi veei ustavin na mrkat a štochat je, aby se dokonce neprozradily, a Btka se jim potom posmí-
—
—
—
;
—
n
vá, že jsou „slepií trepky."
Konen
iva
je vše udláno, pichystáno, se rozešla; služky ulehly, jen babika
i
vn pe-
ješt klap-
ká ztichounka po stavení. Zavírá koky, zalívá jiskry v kamnech, a rozporaenouc se, že se topilo také v peci na stráni, že by tam byla mohla njaká jis-
kika
zstat,
neví
ani své opatrnosti a jde se ra-
dji ješt podívat. Sultán a Tyrl sedí na lávce; když vidí babiku, na ni podívají v tu dobu ona nebývá venku, ale když je pohladí po hlav, zanou se
jaksi podiveni se
;
140 lichotiv okolo ní tít. „No, už jste zase íhali na myši, vy hastnnani? To je vám dovoleno, jen se mi do chlívku nedobývejte," povídá jim, jdouc na strá. Psi v patách za ní. Oteve pec, opatrné šourá pohrabáem v popeli, a nevidouc ani jiskry, za\e pec a jde nazpt. U lávky stojí vysoký dub; v rozložených jeho ratolestech sedí v lét drbež. Babika se podívala nahoru, zaslechla v ratolestech povzdech, tichounké šepotání a típání. „O se jim zdá," povídala si a šla dál. Co ji opt u zahrádky zastavilo? Naslouchá líbeznému klokotání dvou slavík
nem
—
zahradním koví? i nesouvislé písni Viktorin, smutn od splavu zaznívá? se babika zahledla na strá, kde tolik svatojanských mušek, tch živých hvzdiek se kmitá? Pod strání nad loukou vznáší se lehké obláky v ustaviném kolotání. To nejsou mlhy, povídá si lid, a snad babika také ví, že v tch przraných stíbrošedých závojích zahaleny jsou lesní ženky, a dívá se na jich divý tanec pi svitu msíce? Ne, ani tak, ani tak: babika se dívá na louku, která vede ke mlýnu. Tam od hospody pes potok vbhla na louku postává žen-
v
i
která
—
—
ská,
zahalená v bílou plachetku.
Tiše
stojí,
naslou-
chá jako siTia, když ze zákrytu lesního vybhne na šírou plá, by se popásala. Nic neslyší, než táhle zvuky slavíka, temné hrkotání mlýnu a ševelení vln pod temnými olšemi. Otoí bílý šat okolo pravé ruky a trhá ní kvítí, kvítí devatero, každé jiné. Majíc kytici hotovu, shýbne se ješt, umyje se erstvou rosou, a neohlížejíc se v levo ani v právo spchá nazpt k hospod. „Kristla je to! bude dlat svatojánský v-
141 necek; myslela jsem si, že má toho hocha ráda," povídala si babika, nespouštjíc s dvete oi. Již ji nevidla, a ješt stála v zamyšlení! Duše její kochala se v zporaínkách Vidla ped sebou louku, vi!
dla pohorskou vesniku, nad sebou záící msíc a hvzdy byl to ten samý msíc i hvzdy, krásný, nestárnoucí ale ona byla tenkráte mladá, svží holina, když v svatojánské noci na osudný vneek devatero kvítí trhala. Jako by to bylo práv byaby ji nilo, tak cítila babika strach, který mla,
vn
—
kdo v cestu nepišel a kouzlo nepekazil. Vidí se v své, vidí na lžku ty kvtované podušky, pod nž uvitý vneek klade. Zpomíná, jak vroucn se modlila, aby jí dal Pánbh sen, v nmž by se jí
komrce
ten, jehož si duše její byla oblíbila. Dvra, kterou na osudný vneek kladla, nezklamala ji; vidla ve snu muže vysokého zrstu, jasného, upímného vzhledu toho, jemuž rovného pro ni ve
zjevil
—
svt
babika té dtinské chtivosti, s jakou ped slunce východem do zahrady pospíchala k jabloni, by nazpátek pes jablo vneek pehodila a ješt se dovdla, zdali Jiího svého brzy aneb nebylo.
Usmívá
se
dlouho neuvidí. Pamatuje se, jak ji vycházející slunce plaící dostihlo v zahrad, plaící proto, že vneek daleko pes jablo pelítl a tudy nebyla áka,že se s Jiím brzy shledá. V zamyšlení stojí babika dlouhou chvíli, mimovoln ruce sepne, mírný její, dvrný zrak obrátí se vzhru k záícím hvzdám a z úst vyplyne tichá otázka: „Kdy se asi Jií shledáme?" Tu pevje vtík lehounce bledou tvá staenky, jako by ji líbal duch zvnlého. Staenka se
—
—
142 zachvje, udlá kíž, a
Po
ruce.
dv
chvíli vejde tiše
Dti
slze
padnou na sepjaté
do stavení.
vyhlížely z oken,
kdy rodie pijedou;
byli
msteku
v kostele. Otec dal ten den na mši svatou a babika dala ten den na modlení za všecky Jany svého rodu, poítajíc od kolikátého kolena. Krásný vnec, pání, dary všecko leželo na stole pichystáno; Barunka vyslýchala jednoho i druhého, ale samým chvatem vynechalo se tu slvko a tam slvko, a musela zaít z nova. Babika mla díla plné ruce, ale chvilkami otevela dvée, nahlídla do pokoje a s napomenutím; „Budte hodný, nic tu nevyvádjte!" zase odešla. Práv šla babika naezat erstvé petržele do zahrádky, tu bží Kristla po stráni, nesouc nco v šátku zabaleného. „Dej Pánbh dobré jitro, babiko," pozdravuje s tváí veselou, záící, že se babika na ni až zakoukala. „Ty vypadáš, dve, jakobys na ržích se byla vyspala," povídá ji babika, usmívajíc „Uhodla jste, babiko, moje podhlavniky jsou se.
v
—
—
—
—
samý kvt," odpovdla Kiistla. „Ty tverácko, nechceš rozumt, ale nech je tak nebo tak, jen když bude dobe, vid holka?"
svdila slov,
Kristla,
trochu
se
— „To, babiko," pismyslu babiiných — „Co pak neseš?" — to,
ale dovtípíc se
zardla.
to
„Nesu vázaného Jeníkovi; vždy se mu líbí naše rousné holuby, pinesla jsem mu pár mladých, a si je hledí." „Ale což si's dlala škodu, vždy ono to nemuselo být," mínila babika. „Rádo se stalo, babiko; já mám dti ráda a dti mají zase z takových vcí radost, tedy jim ji nechme. Ale se
—
—
mn
14S
vám nepovdla, co se na vedlo ?'' „Vera bylo u nás jako na Pražskem most, nepíišly jsme ani k ei, že jsem noci u nás
•všecko zdá,
rejšek v
—
nco
povídat o tom Taliánu. každého verše slovo, ekám naše už z kostela, a hosté budou tu co nevi„Tak si pomysledt,'" pobízela babika Kristlu. te, ten obejda, ten Talián picházel k nám každý den to by nebylo zle, hospoda je pro každého na pivo, lovka, ale ne aby jako poádný lovk za stolem sedl, vysmejil jako pometlo celý dvorek, i do kravína vlezl, zkrátka, kam se já vrtla, tam byl v Tatík se na to mrail, ale znáte ho, je dopatách. brý lovk, nerad ublíží kueti a nerad si také hosty odrazí, zvláš zámecké. Spolehl se tedy na mne; já ho nkolikkrát z hrubá odbyla, ale on jako bych mu nejpknji ekla, a vím, že rozumí esky, tebas i mluvit neuml. Vedl ustavin jen svou: ,esky olka, mám rád,' ruce pede mnou spínal, ba i klekl." „I to máte tak, „To je kže!" povídala babika. babiko, ti páni, ti vám toho nahamoní, až vás uši brní; kam by lovk pišel, aby jim to Vil, takové se mi v hlav ani neomží. Ale ten Talián mne domrzel. Pedevírem byly jsme na louce hrabat, tu (babika se tomu namátnutí se tam namátl Míla usmála) mluvili jsme všelicos, ekla jsem mu taky, jaký to máme s tím TaUanem kíž. — ,No, jen to nech, však já se postarám, aby k vám nešel.' ,Ale abyste tatíka nerozhnvali,' povídám, nebo já znám Žernovské hochy, to jsou prošívané podšívky. Veer pijde milý Talián zase; ale za malou
ale vím, že jsi
Tedy
mi chtla
povídej, ale
musíš vzít
z
—
— —
—
—
ei
—
—
—
—
144 chvilku pihrnuli se hoši, byli tyi, mezi nimi Míla a jeho kamarád Tomeš znáte Tomše, ne? Dobrá kopa, bude si brát Anu Tichánkovic, moji kamarádku. Já mla radost, když pišli, jakoby mi na nové šaty nkdo dal. Bžím s chutí nalívat, a každému jsem pipila. Talián se zamrail zle; jemu já nikdy nepipiju, šlak mu aby lovku neho nedal. Hoši sedli za stl a zaali hrát v karty, ale to jen na
—
v,
oko, pitom se ustavin Taliánovi pošklebovali. Vítkovic povídá: .Koukejte se na nho, v}'hlíží jako sva z nudlí!" Tomeš zas na to: Já se ustavin na nho dívám, brzo-li si neukousne zlostí nos. Mnoho práce by mu to nedalo, sahá mu beztoho až náhradu!' Tak vám to šlo; Talián všecky barvy pe-
—
moval
zlostí,
ale ani necekl.
Konen pece
hodil
peníze na stl, nechal pivo stát a bez pozdravení odešel. Já udlala za ním kíž, hoši ale povídali ,Kdyby nás byl mohl pohledem probodnout, bylo by po nás.' Když odešel, šla jsem po svých; to víte co máma postonává, na se všecko zavírá i otvírá. Hoši také odešli. Už bylo snad po desáté, když jsem šla do komory spát. Zanu se svlékat, tu na okénko uk, uk, uk. Myslím si, to je zajisté Míla, snad si nco zapomnl; on vždy nco zapomene, já mu íkám, že jednou hlavu u nás nechá!" „Už se ,,Pehostalo," pikývla babika na dosvdenou. dím si šátek," pokraovala Kristla s usmáním, „a jdu rychle okno otevít; a hádejte, kdo to byl? Talián! Bouchnu oknem, a leknutím jsem si uplivla! On mne vám zane prosit a mluvit, a ví, že mu nic nerozumím, pak mi podával zlaté prsteny s prst. Já :
—
mn
:
— —
—
145 se vám dopálila, vezmu džbán s vodou, jdu k oknu a povídám: ,Jdi odtud, ty posituio, a hledej si frej tam u vás, ne zde, sice tu vodu na tebe vychrstnu!' Trochu ucouvl od okna, ale v tom vyskoili z koví hoši, popadli ho do hrsti a ústa mu zacpali, aby nemohl kiet. ,Pokej, Taliáne talianskej, te ti dám co pro to,' ozval se Míla. Já ale prosila Mílu, aby ho nebili, a zavela jsem okno vlastn jen pivela, nedalo mi to, abych se nepodívala, co s ním budou dlat, Chlapíka je kde ,No Mílo, co s ním nic tu nic, a srdce zajeí, tese to s ním, jakoby klepavku.' Vyšlehejme mu žehavkama,' navrhl jeden. ,Namažme ho kolomazí,' druhý. ,Nic to,' rozhodl Míla, ,Tomši, ty ho drž a vy hoši pojdte se mnou.' Odbhli. Za, malou chvilku se vrátOi, pinesli tyku a kolomaznici. ,Hoši, zujte mu botky a vykasejte nohavice,' porouel Míla. Hoši hned poslechli; když je zaal kopat, chlácholili ho jako zlého koníka: ,Hahou,malý, hahou!' ,Nedostaneš podkvky, neboj se,' povídal mu Míla; jen ti nožky namažem, aby se ti bželo lip dom!' ,Alespoi naichneš zdravou vní,' smál se Tomeš; ,beztoho smrdíš tou voninou, jakby facky dával.' Když mu namazali nohy, jakoby botky ml, položili mu tyku na plece, inice mu roztáhli a pivázali ho na ni jako na kíž. Talián chtl kiet, ale Tomeš položil mu dla na ústa a držel ho jako v skipci. ,Takovým lenochm, jako tys,' povídal, ,neškodí, hnáty trochu natáhnout, beztoho se ti žíly zkrátí.' ,Hoši,' porouel zase Míla, ,svažte mu botky, hote mu je pes ramejechá, odkud pišel.' no, a vyvedem ho na silnici
—
—
—
'?
ml
—
—
—
—
—
—
—
;
a
10
146
—
Pokejte, dáme mu kytku za knoflík, aby pece utrhl kopivu vidli, že jde od holky,' ekl Vítkovic, ,Tak, te to frak. to na mu a bodlák a zastril se Míla; smál sdary!'jít mžeš pkný, celý jsi máš, ho s Tomšem pod paždí a šourem ho vyvedli
—
vzali k okénku, tiše ze sadu. Za chvilku pišel Míla ješt chlapík zlost a jak s bidlem utípovídal, jakou ,Inu,' Míly; kal. ,Ale jak jste ho vyíhali?' ptám se jsem tedy povídá, ,já ti chtl dát dobrou noc, ekl
ml
—
hochm, aby na mne posekali ve mlýn, sám jsem nkoho se plístál v sad. Tu vidím pes strá dol jako zlodje a krást se k tvému okénku. Jak misadu a pro le jsem ho poznal, tichounce vyjdu ze se zdá, hochy. Tak se nám to dobe podailo. žit
Mn
—
Vera jsem že se bude pást, vícekrát sem pijít.' byl u nas se té positue celý den smála, ale veer rad si den, každý nás u ponocný Kohoutek, on je vyzaal nám Ten vykokrhá. to ví, co pak a zavdá, nbyli ,To dom. pravovat, jak pišel Talián v noci popisoho zaal a povídá, zdlali,' ho ti jaké šelmy, velblouda. vat až hrza; to víte, že udlal z komára a žehrozný byl jaký sápali, prý na nho Psi se
na mla prý do rána
—
aby mu kolomaz aby nic neíkali v zára-
co drhnout,
smyla. Dal jim stíbrný tolar, chlapm poIm, a zaíkal se prý strašn že se že jsou ti mstí. Já se ted: bojím o Mílu; povídá se, tátovi, Kohoutek povídal to ješt lidé. A Taliáni zlí mj; že chodí Talián k Mariance správcovic, a že si da mu že ráda, knžna paní slejí staí, když ho má dobrou službu na panství, a pak že by si mohl dcechce do dvoru se vzít. No a vidíte, babiko, Míla
tm
ru
;
147 dát za pacholka na rok, aby nemusel být vojákem to víte, jak to chodí, když by Talián ale na nho pištíval, správec ho nevezme, a bude v brind. To jsem si všecko rozmyslila, a už mne to nic netší, dnešní sen mne ovšem zase co ti hoši vyvedli potšil, ale což je to plátno Co vy tomu íkáte, ba„Moudré to nebylo od tch hoch, ale biko?" dejme chase rozum, dokonce když se do toho láska vplete. Jií také vyvedl takový kousek, a trpl „Inu snad bys „Co pak, babiko ?" za to." nechtla, abych se pustila do rozprávky; až pi píležitosti povím ti to. Beztoho jsme se zapomnly, a to jsou už naši. zdá se mi, že slyším dusot Pojdme Já si to musím všecko rozmyslit, cos mí ;
—
!
—
Mj
—
—
ko;
!
ekla, snad
babika
budu
vcházejíc
vdt pes
pak njaké rady,"
doložila
práh.
Dti slyšíce Kristinin hlas, \7bhly do síu, a když Jan dostal krásná holoubátka*, popadl dve okolo krku a tak ji radostí silné stiskl, že jí zstala na bílém hrdle ervená pruha. Byl by si je také nejradji hned sám do holubníku donesl, kdyby nebyla Barunka zavolala: .,Už je tatínek zde!'' Skoro zárove s koárem došli k Starému blidlu i pan otec a pan myslivec. Pan Prosek vida se v kole milých pátel a rodiny, kterou on tak vroucn miloval a jíž tak málo do roka užil, byl velice pohnut, a když zaala Barunka pát, polily ho slze. Dti vidouce otce plakat, i matku i babiku, zajíkaly se v ei a pustily se také do pláe. Btka a Vorša, poslouchajíce u dveí odíkávání, pikryly si oi modrými zástrami a plakaly též jedna víc než drtdiá.
Pan
otec toil pikslou
10*
148 jako mlýnským kolem, pan myslivec šoustal rukávem (nebo byl v celé parád), aby krásný lovecký své pohnutí zakryli; Kristinka ale stála u okna a pranic se za slze nestydla, až pan otec k ní pistoupna, pikslou na rameno jí klepl, šeptaje: „Vid!, budou tak pát!" „Vy, to ty si myslíš: až pane ote, vždycky musíte lovka škádlit," povídalo a oi utelo. Slze v oku, ale radost a spokojenost v srdci, pistoupil pan Prosek ke stolu, nalil do poháru vína. „Na zdraví všech!" pravil, vyprázdniv první pohár. Na to pili všickni na zdraví hospodáe, a brzy záily jim tváe veselostí. Jeník byl nejblaženjší: on dostal od myslivce dva králíky, od panímámy velikánský kolá, vším koením mazaný, co on rád, od babiky jeden z tch dvacetník, co mla schované v plátném pytlíku v truhle, od rodi dary, a po se tu z nenadání vyskytla v sad paní knžna s comtessou, a když pan Prosek i paní s babikou a s dtmi ven vybhli, pivítat je, dostal Jeník krásnou knihu od comtessy, v níž byla rozliná zvíata vymalována. „Já se pijela podívat, Jene, jak se dnes veselíš," pívtiv oslovila knžna svého štolbu. „U mé rodiny a s nkolika dobrými pátely vždy dobe, Osvíccnosti," odpovdl pan Prosek. „Kdo je u tebe?" -— „Sousedé moji, mlyná se svou rodinou a Riesenburský myslivec." „Nenechej se mnou zdržovat, vra se mezi n, já též hned odjedu."
nž
—
mn
dve
obd
—
—
—
Pan Prosek
se
svoji zdržovat, ale
poklonil,
netroufaje
si
velitelku
prostosrdeuá babika zaala hned:
„I to by bylo krásné,
abychom
milostivé paní
knz-
149
n
kolá nepodaly. Jdi, Terezko, co pijde z nenadání, pijde k chuti. Barunko, ty odbhni pro košíek, naešu trochu tešní. Snad by milostivá paní také trochu smetany nebo vína V" Jan i Terezka byli v rozpacích, báli se, aby to prosté pobídnutí knžnu neurazilo, ale naopak, s pívtivým usmáním skoila s kon, podala uzdu Janovi a sedajíc na laviku pod hnišku pravila: „Vaše pohostinství bude mi milé, nechci však, abyste hosti zanedbali; tedy pijdou mezi nás." Paní Prošková odbhla, pan Prosek uvázav kou stromu, donesl ven stolek, a za chvíli pišel pan myslivec s velikou poklonou a pan mlyná s velikým upejpáním, když se ho ale paní knžna ptala, jak se mele, mnoho-li užitku mlýn mu nese, byl ve svém živlu a tak dalece se osmlil, že podal šupec tabáku. Když byla s každým vlídn slovíko promluvila, pijmula od paní Poškové kolá a od bajdi,
a milostslen ani
pines
;
—
a
n
knžn
biky
sklenici smetany.
Dti
zatím obklopily Jana, který jim
ukazoval
svoje zvíata, a comtessa stála u nich, tšila se z radosti a z obdivu jejich, mileráda odpovídajíc na každou jejich otázku. ..Maminko, podívejte se, to je naše srnka!" volal
myslivcv Bertík na matku, když jim Jan ukazomatky i dti sestrily hlavy do knihy. „Sultán! to je Sultán!" zvolal Vilém, a když na
val srnu, a
vykiknutí Sultán mezi nimi se vyskytl, ukazoval Jan knihu ka: „Vidíš, to jsy ty!'' I vehkánshý slon tam byl jehož se Adélka až lekla; tam byl, i krávy, zajíek, veverky, slepice, ještrky a hadi, ryto
mu
k
:
150 by, žáby, motýlky, berušky i ten mravenec ; to všecko dti znaly, a babika si povídala vidouc štíry a ha-
dy
:
„Co
ti
Když
lidé všecko neudlají,
i
tu
hav
vyma-
mlynáka chtla vidt
zlou sa, které z huby ohe srší, povídala comtessa, takové zvíe že není, to že je vymyšlená potvora. Pan mlyale zaslechl to, zatoil pikslu v prstech, ušklíbl se, ka: „I milostsleno, není to vymyšlenost, takových jedovatých zlých saní s ohnivými jazyky je dost na svt, ale patí k pokolení, proto nejsou lujou."
ale paní
ná
lovímu
mezi tmito nevinnými zvíaty." Comtessa se usmála, panímáma ale klepnouc pana otce pes ruku, pravila
„Mnoho ei,
Knžna
em
mluvila,
pantáto.''
zatím s myslivcem a Janem o všeliaž se ptala také, je-li v okolí mnoho
pytlák.
Ješt mám dva takové taškáe byli ti, ale toho nejhloupjšího jsem nkolikkrát pokutoval, ted sedí doma; ale ti dva jsou po šlaku chytí, není možnár jich dostihnout, le bych jim trochu brok do tla vehnal. Pan nadlesný mi to ovšem vždycky porouí, ale je to na pomyšlenou, k vli znjíci lovka zmr;
zait." „Nechci, abyste to kdy udlal," ekla knžna. „Já si také myslím, že pro tu malikost milose pytlák stivá vrchnost neschudne, a na vysokou neodváží v revíru." „Slyším ale, že mi lid v lesích mnoho krade?''
zv
ptala se knžna. „Inu," ekl myslkec, ,já sloužím milostivé vrchnosti hezkých pár let, ale škoda co mi lid za ten
151
as
v lesích nadlal, nestojí za mnoho.
ho mluví; ku kolik
píklad,
strom do
roka,
Ono
se
mno-
já bych mohl dát pokácet prodat, a když bych to ne-
ukradlo se. K mohl orteln sútovat, ekl bych emu si ale obtžovat svdomí lží a podvodem. Na podzim, když pijdou hiabaky na stlaní, chudý lid na díví, jsem vždy na blízku, hromuju, až se les otásá, aby mli strach a žádnou škodu mi netropili; ale což mám takovou starou babku napolo zabity když si nkdy iiáké tlustší toprko pibere, jako to nkteí dlají? Proto milostivá vrchnost živa bude, myslím si, a chudý lid se také obživí a ekne tisíckrát zapla Pánbh, To vše já nepoítám za škodu." „Dobe tak dláte," pisvdila knžna. „Než ale musí tu být na blízku pece jen zlý lid. Pede:
v noci šel Piccolo z msteka, a v bažantnichtli ho obrat; když se ale bránil a kiel, zbili ho, až zstal ležet; posud je churav. Tak se mi eklo." .,To se mi zdá víe nepodobno, Osvícenosti," ki*outil hlavou pan Prosek. „Jaktživi jsme neslyšeli, aby tu bylo zbojník jakých v bažantnici, aniž kde na blízku," ozvali se myslivec i mlyná. „Cože se to mlo stát?" ptala se babika, pistoupnouc blíže. Myslivec jí to povdl. „I tot kže prolhaná," povídá babika, podeprouc si v rozhorlení ruku o bok. „Že pak se nebojí Pánaboha. Povím já to milostivé paní jinak." A tu zaala povídat, ca chválijí byla Kristla ráno svila. „Ne snad abych la, co ti chlapci udlali, ale což je plátno, každý hávidl stát u jí své. Kdyby kdo byl toho vtroplacha
vírem ci
152
dvete v noci, rozneslo by se to jako po troubách, a déve by mlo dobré jméno a štstí zkažené; už by se eklo: ,1 což ta, chodili k ní páni, nehodí se mezi nás.' Déve má ale strach, aby se jim ten lovk nemstil," doložila babika. okna
,,A se nebojí, já to srovnám," ekla knžna; na to pokynula comtesse k odjetí, ob vsedly nakoné a vlídn pozdravíce spolenost, rychlým cvalem ujíždly k zámku. „To je pravda, že by si málo kdo troufal s paní knžnou tak mluvit jako naše babika," mínila paní Prošková. „I ono je nkdy lépe mluvit s císaem nežli s písaem, a dobré slovo najde dobrého místa. Kdybych se byla nezmínila, kdo ví, co by z toho bylo .
pošlo," pravila
babika.
„Vždy
že
ji
já to íkám, že je ta paní bled v tom, obelhávají kde kdo," mínil myslivec, jda s pa-
nem Proškem
K šinetl,
a mlynáem nazpt do svtnice. veeru pišel Kudrna, a jak slyšely dti
pustily
se
s
Kristlou,
Btkou
i
fla-
Voršou do
Také žampaské se pilo, paní knžna je pohospodái, aby pili na její zdraví. Ani na Viktorku se nezapomnlo, babika nesla, když se smrklo, ke splavu na omšený paez dobrou výslužku. Druhý den ráno žalovala panímáma babice, že ml pantáta mnoho a že po cest šnroval, ale babika s usmáním povídala: I panímámo, vždy je to jednou do roka, a není kapliky, aby nebylo jednou do roka kázáníko!"
tance. slala
ei
;
153
je to
Po Žernovském kopci nahoru kráí p6t poutnic babika a panímáma, Kristla, Maninka a Ba-
dv
mají bílé plachetky pres hlavu, runka. První nad obliej jako stíšku stáhnuté; dvata kulaté klobouky. Také bi sukniky vy kasaly jako Kristla a starší ženy, a na zádech nesly si malé raneky, v nichž mly potravu. se zdá, že slyším zpv," ekla Kristla, když došly na vrch kopce. „Já také," ozvaly se dvata; „pojte rychle, babiko, aby nám neutekly," pobízely babiku a chtly se pustit do bhu. ,,I vy bloudkové, když vdce o nás ví, nepjde bez nás," zdržela je babika, a dvata upolíojeny kráely s ostatními stejným krokem. Na vrchu pásl ovák ovce a zdaleka je pozdravoval. „Nezmoknera, „Bute bez staJózo?" ptala se ho panímáma.
„Mn
rosti,
do
pozejtjí
to
vydrží.
—
— —
Zpomete
i
na mne
Šastnou cestu! „Dejž to Pánbh, „A babiko, jak pak to Józa ví, když má pršet a když má být hezký as?" ptala se Barunka. „Když má pršet, tu lezou ervíci ze zem k vrchu a vyrývají budky; erní štíi (mloci) vykukují z dr, ještrka se ale schovává, i pavouk, Ováci jsou a laštoviky lítají až u samé zem. otenáškem. zpomeneme." s
—
—
celý boží den venku, a když nemají
co dlat, tu oni
zvíátka pozorujou, jak to žije a tyje. Nejlepší mj kalendá jsou hory a obloha. Podlé jasnosti hor a barvy oblohy poznám, kdy nastává pkný, kdy špatný as, kdy vtry, kroupy a snhy pijdou," doložila babika. ta
:
154
U
Žernovské kapliky stojí houf poutník, muži, dti, ne jedna matka nese si dít v peince s sebou, by je obtovala matce boží, a bud zdraví ztracené, bud! štstí pro vyprosila. Vdce Martinec stojí na prahu kapliky; jeho vysoká postava vyniká nad všechny ostatní, tak že ženy
i
n
pohledem svený sob houfek pehlídnout Vida babiku i s ostatními picházet, povídal: „Nyní jsme všickni, mžeme se tedy vydat na cestu. Díve se ale pomodleme otenáš za šastnou cestu.** Poutníci ped kaplikou klekli, modlíce se, a vesniané stojíce po návsi, modlili se s nimi. Po modlitb pokropih se svcenou vodou, jeden z výrostk vzal vysoký kíž, na njž nevsta Tom sova povsila vnec a Kristla ervený fábor obtovala, muži sesta\'ili se s vdcem okolo nho, za nimi ženy, spolujíce se k sob dle stáí. Ale ješt se nehnuli, ješt mly hospodyn cosi k vyizování, hospodái napomínali chasu, aby dala pozor na ohe a statek, dti škemraly: „pineste nám pouti;" babiky prosily: „obtujte za nás zdrávasek" tu zazpíval Martinec zvuným hlasem „Zdrávas dcero Boha otce!" poutníci vpadli plným chórem do jeho noty, mládenec vyzdvihl do výše ovnený kíž a houf putoval za ním na cest k Svatoovicm. Pi každém kíži neb kaplice drželo se zastavení, optoval se Otenáš a Vím, ke cti a chvále Boží! u každého stromu, na njž zbožná mysl obraz Panny Marie zavsila, u každého kíže, kde se njaké neštstí kdy stalo, modlili se. Barunka i Mauinka dávaly dobrý pozor na Martince a zpívaly zárove s druhými. Když ale jedním
mže.
—
—
155 pišly za ervenou Hru, zane se najednou Barunka ptát babiky: „Prosím vás, babiko, kdo byla Tury, odkudž bylo to nénié dvátko?" Ale tenkráte nepochodila dobe; babika jí odpovdéla: „Když jdeš na pou, musíš mít obrácenou mysl k Bohu a nemyslit na jiné véti. Zpívejte, anebo se tiše modlete." Dvata zase chvilku zpívaly, ale tu pišly do lesa, leckdes ervenaly se ješt v tráv jahody, bylo by škoda bývalo nechat jich; dvata si je radji sutrhaly, pitom se jim pošinuly klobouky a sukn spadly, bylo zase co spravovat, a konen si zpomnla jedna i druhá na buchty v mošnice a po kousku je vyta-
—
hovaly. Babika i panímáma si jich tak nevšímaly, byly všecky v pobožnost pohíženy, ale Kristla jdouc s Anou, leckdys po nich se ohlédla a pokárala je. „Vy jste mnoho platný na pouti a velikou zásluhu získáte si, to je pravda," usmála se jim. -r- S veerem došli poutníci k Svatoovicm ; ped mstekem se zastavili, ženské se obuly, upravily si trochu šat, a teprv šly do msteka. Nejprv se šlo pod kostel k studánce, která vytéká sedmi prameny z pod stromu, na obraz Panny Marie. U té studánky poutníci kleknou, modlíce se; pak se každý z pramene napije a tikrát pete oi a líce. Ta istá studená voda je voda zázraná, jíž moci tisíce lidu zdraví svoje dkuje. Od studánky šli poutníci nahoru do osvtleného kostela, z nhož se ozýval hlahol rozliDých melodií, neboí picházely processí z rozliných stran, a každé z nich mlo jinou píse. „Ach babiko, zde je krásn!" šeptá Barunka. „Jakž by nebylo; kleká. hlekni a modli se," odvíuje jí babika.
nmž
—
Dve
156
k staen, která hlavu až na zem
kloní,
vroucí
mo-
dlitbu zasílajíc k nejsvtjší rodice Boží, jejíž obraz na oltái se skví ozáen množstvím svtel, ozdoben
kyticemi, jež nejvíce obtovaly nevsty a panby nejsvtjší Panna zdaru pála jejich lásce, odn v drahé roucho, ovšen skvostným šperkem, obtmi to tch, kdož stísnní chorobou pomoc u jejich
vnci a
ny,
nohou hledali i také našli. Po skonené modlitb k poízení, a zaídil si vdce u sakristiana, co pak vedl svoje oveky na nocleh. Objednávat jim jej nemusel; jako vlaštovice, když z jara pilítnou a do svých starých hnízd zasedují, tak šli i poutníci tam, kde našli rok co rok by i ne štdré uhostní, ale pedce vlídnou tvá, chleb a sl a isté lžko. Panímáma a babika bývávaly u správce uhelných dol; byli to staí lidé, babika íkala „ze starého svta," a proto cítila se u nich jako doma. Paní správcová zaslechnouc, že pišli Žernovští poutníci, obyejn už k veeru na lavice ped stavením na
ml
n
dom
ekala, aby si je Než šly spát, zavedla. ukázala hospodyn panímám svoje poklady, celé vrhy plátna, kanafasu a píze, co nejvíce sama napedla a rok co rok rozmnožovala. „Pro koho, vzácná paní, to všecko chystáte, když už dceru jste vdala?" •divívala se panímáma. „Ale mám ti vnuky, a S tím to víte, plátno a vinutí je základ vybytí." byly panímámy ovšem zcela srozumny; když se k tomu ale trefil pan správec, íkal: „No maminko, vykládáte už zase; mám dát vybubnovat na trh?" „Oh pantáto, to je jak plech, z toho nebude
—
—
—
:
157
—
To bylo ale paní správtrh*) ani za padesáte let." cové líto, že nemohla babiku niím lepším uctit než chlebem, nebo babika když putovala, žila jen od Takový slib ale byl svatý, a nedalo chleba a vody. nieho nann'tati. Panímáma si též vese proti lice u správc libovala v noclehu, a když lehala do prachových podušek, vždy si íkala s velkou rozkoší „Milé poleženíko, jakoby lovk do snhu zapadl." Kristla s Anou byly u jedné vdovy, domkáky;^ na sen, kam jim hospodyn ustlala. spávaly na Ony by byly na kamen také dobe spaly. Tu noc nýbrž slezly po ebíku dol ani nezstaly na do sadu. „Není-li pak tu tisíckrát lepší než nahoe; zahrada je naše komora, hvzdiky naše svíce, a tráva zelená naše peina," notovala si Kristinka, zaha„Tam bulujíc se do sukn a lehajíc pod strom. deme spávat, holka rozmilá," odpovídala jí Ana, lehajíc podle ní. „Ale jen poslouchej, stará Fousková chrápe, jako hdyž kamení sype," smála se. „Ba to je roztomilé pospání vedle ní. Ty Frantino, co myslíš, pijdou zejtra ?" ptalo se dve, obracejíc se „Bodej by nepišli," tvrdila s jike své dinižce. stotou Ana; Tomeš je tu jako na koni, a Míla aby má rád." nepišel, je víe nepodobno, vždy „Kdo ví, nebyla ješt o tom mezi námi." „A k emu poteba ei, to se pozná; ani nevím, jestli mi Tomeš kdy ekl, že mne má rád, a máme se pece rádi dost, a je už ped svatbou." „A kdy bude
nmu
pd
pd,
—
—
—
e
t
—
*)
Hra ve slov
trh (roztrhováni).
—
—
,
158
—
jisto svatba ?" „Tatík nám chce pedat živnost a jít do chalupy, až ji bude mít dostavenou, bude svatba; nkdy ke Katein. Hezké by to bylo, abychom mly svatbu jeden den." „I jdižiž, ty mluvíš, jako by už byla ruka v rukáv, a ono je to ješt za horami." „Co není, být. Milovic budou rádi, když se Jakub k vám pižení, a tvj tatík by dostal šikovného syna lepší by se nikdo k vaší živnosti ani nehodil, a k tob také ne. Co je pravda, to je pravda, Jakub je nejhezí boch z celé
pece na
—
—
mže
;
vsi,
ho."
a
Luina rychtáovic by
—
v cest
„Vidíš, to leží,"
vzdychla
víc než jeden kámen, ta je dost vydatná o
ješt
pytlík
by
Kristla.
—
„Holeku,
nnám to je
i
myslíš že Luina málo váží, sob, a tatík jí pihodí na váhu
renák."
ale hlavu nelam,
tuším naíkala pro kámen, který
je také jeden
—
b5^1
i
„Tím tatík
h."
—
„Proto si to není
rychtáem,
ješt Pánbh, a Luina i se všemi penzi pece ti vody nepodá. Však on má Míla zdravé oi." „Ale jestli se to na nho sesype, a jestli ho nepijmou do Nemysli siná dvora a bude muset být vojákem." takové vci; když bude pan správec eru koukat, .,Což, to by se sprazamažou se mu oi, rozumíš?
—
—
—
vždycky to také nejde. Ovšem v svatojanské pišel, a tedy bynoci se mi zdálo, že Míla ke chom se mli sejít, ale sen je sen, a babika íká, že povrám nesmíme pikládat víry, aniž se chtít od „Vždy nePánaboha dovídat, jak s námi naloží." babice jako zání babika evangelium." Já konu, ona lovku upímn poradí, a každý to íká, že je žena dokonalá; co ona ekne, je pravda svátovilo, ale
mn
—
—
vím
159
—
Vždy já ji též svatá." se vsadit o malík, že když
za to
mám,
ale chci se
mladá
byla,
vila to co máma usta-
my. To už ty stai ó lidi takové luáš naše vin nad námi naíká, to prý ta mládež ;
radosti, do tance a
To prý
za jejich let
prabába naše ani
o
te
jen do
rozumu ani za mák. nebývalo, a já vím bezpen, že
veselosti, a
vlas lepší
nebyla v mladosti, a
my až budem báby, budeme také tak zpívat. Ted ale porume se pod ochranu matky Boží a spme," doAna, schoulila se do sukn, a za chvilku, když podívala Kristla do tváe, byla již v limbu. Na také ješt konejšila jedna z žen, co tam spaly, dít, ale ono se nedalo upokojit. ,,A což, matko, vám to dít každou noc tak dovádí?" ptala se druhá, ze spaní se probudíc. „Ba už po trnácte dní každou. Vaila jsem mu, kdo co radil, ma-
ložila
se
jí
pd
—
kovice, božcovo koení, nic plátno.
mu
Kováka
povídala,
úroky na
stívka. Umínila jsem si obtovat je na oltá matky boží, bud se uzdraví, bud si je Pánbh k sob vezme." „Položte je zítra pod prameny, aby se voda tikrát pes pehrnula, to pomohlo mému dveti též," poradila žena, obrátila se na druhou stranu a spala. Ráno když si poutníci ped kostelem shromáždní ruce podávali, obyejnými slovy: „odpusme si," nebo šli ke stolu Pán, ozvali se za Kristlou a Andva známé hlasy „I nám budiž odpuštíno." „I bez zpovdi dáváme vám rozhešení," odpovdla podávajíc ruku Tomšovi, Kristla pak s uzardéním podala svoji Mílovi. Chlapci dali se pod vdcovství Martince a šli s ostatními do kostela.
že se
vrazily
a
—
a
ou
Ana
:
n
—
160
Po
kostele
se všickni do lázní vykoupat, ženy a muži dávali obyejn baky sázet, to patilo k celku. Po koupeli kupovalo se pouti. Panímána nakupovala celé balíky obrázk, rženc, figurek a rozliných jiných dárk, „Mám tu eládku, pijdou mléi, každý kouká, abych mu dala pouti," povídala babice. Vedle babiky stála stará Fousková, také babika, ráda byla by koupila klokoový rženec, ale když jí ekl kupec, že stojí dvacet krejcar dobrých penz, smutn ho položila zase na krám, pravíc že je drahý. „Drahý, ten drahý," rozhorlil se kupec; „to jste nemla osobo jaktživa klokoový rženec v ruce. Kupte si perníkový !" „Inu pantáto, jinému nebude drahý, ale je, ponvadž nemám víc než pl zlatého šajnu svého jm„Za to nekoupíte kloko," ekl kupec. Fousní." ková odešla, ale babika šla za ní a povídala jí, aby s ní šla k jinému kupci, ten že má velmi laciné zboží. A vidíme ten kupec dával všecko za pac, jak to
pi emž
si
šli
starší
—
—
mn
—
!
babika sama chtla, tak že Fousková za pl zlatého nejen klokoový rženec ale i obrázky a jiné drobotiny dostala. Když ale od krámu odešly, povídala Barunka: „Vite babiko, vy jste tomu kupci to zaplatila,
co
scházelo; však já
dobe
vidla, jak jste
na nj mrkala, aby Fousková nevidla."
—
^Když
jsi
vidla, vidla, ale nepovídej dále; co dává pravi-
ce,
nesmí
vdt
levice,"
odpovdla babika.
koupila si stíbrnou obrouku, Míla hned koupil si cí srdce v sebe složené ruce byly. si poutníci dotýkat a svtit, ;
dv
Kristla
na níž byly dv hoítaké obrouku, na níž Všecky ty dárky dali a rženec, obrouku,
16t
obrázek aneb knížku dotýkanou choval každý co relikvii.
Majíce vše to zaízeno, podkovali poutníci svým hostitelm, ješt jednou se pomodlili u divotvomé studánky, a pod ochranu matky Boží se porouejíce vydali se na cestu k domovu.
Ve Rtínském
lese,
ne-
kíž,
u studánky se odpoívalo; žízniví jsouce, shrnuli se okolo pramene, a když vidli, že dává Kristla Míloví pít z dlani, pišli, aby jim také nalila, což ona ráda udlala. Na to staí rozsadili se do trávy, povídali si, co a za nakoupil kdn pouti, a o tch processích, co tam zárove s nimi byly. Dvata rozešly se po lese trhat kvítí na vnce, a chlapci opravovali zatím velký hrob a devné na kížky. „Povzte mi, Aninko, pro je zde tch devt kíž?" ptala se Barunka, rovnajíc Ani „Poslouchejte, já kytice na vnec, jejž uvíjela. vám to povím. Nedaleko odtud je starý hrad rozbodaleko devíti
nm
—
—
ený, na Vizmburku tam íkají. Ped dávnými asy byl na tom hrad panoš, a ten se jmenoval Heman.
Ml
dve
tu nedaleko z jedné ddiny. Choon rád za ní ješt jiný, ale ten se jí nelíbil, a ona dala slovo Hemanovi. Mla být svatba. Ráno ten den pišla Hemanova matka k a pinesla mu ervená jablka a ptala se ho, pro je tak zamyšlen, a on na to, že sám neví. Matka prosila ho, aby nejezdil, že matce s dal se jí nehezky snilo, ale on vyskoil, Pánembohem a vyskoil si na brnu. Ale brna nechtla s ním ze vrat; matka ho zase prosí: ,Synu, zsta doma, zlé to znamení, nedobe se ti podaí; on ale neposlechl, bodl kon a vyjel pes 11
dil
nmu
162 most. Bruna se vzepuula a nechtla dál, a matka ho do tetice prosila; ale Heman na nic nedbal a pece jen jel k nevst. A když jeli na svatbu a sem na toto místo dojeli, zaskoil je ten druhý hoch, co se o nevstu ucházel, se svými kamarády. Zaali se bít ti dva sokové, a Heman byl zabit. Když to nevsta vidla, vrazila do sebe nž, svatebníci zabili toho soka, a tak prý tu devt lidí zahynulo. Pochovali je všecky do jednoho hrobu a dali jim na pa-
mátku devt kíž. Od
té doby se ty kíže vždy oa když tudy jdeme letního asu, zavsíme vneek na n, a každý obtuje otenáš zaje-
pravujou,
nkdy jich
du.š^ Tak dokonila Ana;
stará Fousková ale,
která byla uá blízku houby hledala a vypravování ásten poslouchala, zakroutíc hlavou pravila: „Tomu není tak, Ane; Heman byl panoš z hradu Litoboského, a ne z Vizmburského, a nevsta byla ze Svatoíiovic. A to byl zabit, díve než pijel k nevst, s mládkem a starosvatem; nevsta ho ekala, ale nedokala se ho. Sedli ke stolu, a tu zvonili hrana; nevsta se ptala po tikrát matky, komu zvoní hrana, matka se vždy vymlouvala, tu že tomu, tu že onomu, až nevstu dovedla do komory, kde ležel Heman zabitý. Nevsta, když to vidla, probodla si srdce. Pochovali je tu všecky. Tak jsem to já slýchala," dorozsoudit, která slovila Fousková. „Kdož to z nás má pravdu, když se to stalo ped pradávnými <íasy. se stalo jak stalo, dost zle, že se stalo. Lépe kdyby se byli mohli vzít a šastn žít." „Pak by ale nikdo o nich byl nezvdl, nezpomínali bychom na né, ani jim hrob nevuili," ozval se
—
Konen a
—
mže
163
Tomeš, opravuje jedlový kížek, který byl porouchán. „I což je to plátno, já bych pece nechtla být „O já takovou nešastnou nevstou," mínila Ane. také ne,'' pravila Kristla, picházejíc ze zástromí s bych si také nenu, já hoto\'ými vneky. .,1 pál, v svatební den být zavraždn," ekl Míla „ale pece byl Heman šastnjší, než ten jeho sok. Velké to musely být muka, když vidl, že tu, kterou miloval, jiný dom si veze. Za toho patí nám tím vroucnji se modlit, nebo umel ve zlém a v neštstí,
—
—
—
;
Heman v štstí a v milosti boží." Dvata povsily, vnce na
kíže,
rozházely
po rovu mechem obrostlém, a pomoZa nedlouho vzal dlivše se vrátily se k poutníkm. vdce hl, chlapec zvedl kíž, a zpívajíce ubírali se poutníci k domovu. Na rozcestí nedaleko Žernova ekali na domácí lidé jak zaslechly zpv a zdaleka vidly vlát ervený fábor, bžely dti úprkem
o.statní kvítí
n
matkám
;
nemohouce se dokat pouti. Než dodo vesnice, troubili si už chlapci na nové trubky, pískali na píšalky, prohánli se s devnými koníky, dvata nesly si panenky, košíky, obrázky a srdéka z marcipánu. Po modlení v kaplice podkovali poutníci svému vdci, mládec postavil svený kiiž do kapliky vnec s fáborem povsil se na oltá, a pak se rozešli všickni do svých obydlí. Když podávala Kristla Ani ruku pi rozchodu, podívala se tato na stíbrný kroužek, jenž se Kristle na prstu tpytil, a s usmáním povídá: „To není ten, co's koupila?" Kristla se trochu zardla, íile než odpovdla, pišeptal Míla Ani .,Ona mi 11* vstíc,
šlo processí
—
:
,
164
—
dala srdce, já jí ruku." zdaru," pisvdila
Pánbh
„Slušná to
výmna;
dej
Ane.
U statue pod lipami u mlýna sedla Prpškovic rodina a pan otec; chvilkami dívali se na Žernovský kopec. ekali poutníky. A tu když slunce poslední paprslek na vrch zasílalo, a koruny širokých dub a ztepilých jasan zlatým svtlem polívalo, zablely se v stínu níže rostoucího koví bílé plachetky a slamné klobouky rychle míhaly se mezi zelenem. „Již jdou !" zvolaly dti, které se byly nejpilnji na strá dívaly, a všecky ti pospíchaly k lávce, která vedla pes eku k stráni. Proškovic s panem otcem, který si toil' pikslou a trochu oi pimhuoval, šli za nimi babice a panímám naproti. Dti babiku Hbaly a obskakovaly, jakoby ji rok nebyly vidly, Barunka zase chlubila se rodim, že ji ani trochu nohy nebolely. Babika ptala se dtí» jestli si na ní pece zpomínaly, a^ panímáma ptala se pana otce „Co je nového ?" „Že ostíhali holého byla to rána, milá panímámo," odpovdl pan otec velmi opravdivskou tváí. „Od vás se lovk nikdy pravdy nedoví," zasmála se panímáma a plácla pana otce pes ruku. „Když jste doma, to vás škádlí, a když jste pry, chodí zamraen a nemá nikde stání," povídala paní Prošková. „To máte tak, paní kmotra, muži nás jen tenkráte znají ocenit, když nás pohešujou." Tak se povídalo sem tam, vypravování nebylo konce. Svatoovská pou byla obyva-
—
:
—
—
—
telm malého údolíka, by i ne vzácnou událostí, nebo se rok co rok opakovala, ale vždy tak znamenitou, že bylo co mluvit o
ní
celých
trnácte
dnL
16&
nkdo ze sousedství do Vamberic vypravil, mluvilo se o tom tvrt roku ped a tvrt roku potom, a o poutnici Marii- Celské vypravovali si lidé od Jestli se
léta
do
léta.
XI.
Paní
knžna
s ní comtessa Hortensie, vlašovice z pod stechy se také odsthovaly. V starém blidle bylo kolik dní jako po vyhoení; matka plakávala, a dti když ji vidly plakat, plakaly také. „No, Terezko, nepla," íkala babika „což je to všecko plátno, to jsi vdla, co t eká, když si's ho brala, tedy musíš trpliv snášet. A vy dti, mlte; modlete se za tatínka, aby zstal zdráv, a dá Pánbh jaro, vrátí se zase k nám." „Až piletí vlašoviky, vidte?" ptala se Adélka. „To víš," dosvdila babika, a dvátko utelo si slze. I v okolí blidla zaínalo být smutno, a ticho. Les byl svtlejší když picházela Viktorka s vrchu dol, bylo ji zdaleka vidt. Strá žloutla, vítr a vlny odnášely chumáe suchého listí bh ví kam, ozdoba sadu uschována byla v komoe. V zahrádce kvetly jen astra, msíky a umrlí kvítka, na louce za splavem ržovly se naháky, a v noci provádly tam svtélka svoje rejdy. Když šla babika s dtmi na procházku, nezapomli chlapci papírové draky, které pak na vrchu spouštli. Adélka honila se za nimi, chytajíc na proutek hebounká vlákna babího léta v povtí peletuj ícího. Barunka sbírala po stra-
odjel
i
odjela,
otec, a švitorné
;
—
—
—
;
166
babice ervené kaliny a trnky, které potebovala za lék, nebo trhala šípky pro domácí potebu, aneb klátila jeáby, z nichž dlala Adélce korále na ruce Ráda s nimi sedla babika na vrchu nad i hrdlo. zámkem ; tam odtud vidly do údolí na zelené luiny, kde se páslo panské stádo, vidly až k msteku a zámek na malém návrší uprosted údolí, a pkný park okolo nho ležel jim u nohou. Zelené jalousie u oken byly uzavírány, na balkon nebylo kvtin, rže okolo bílého kamenného zábradlí povadly, místo premovaných sloužících a vrchnosti chodili po zahrad dlníci, pikrývali chvojem záhony, na nichž nebylo pestrobarevného kvítí, ale sím odpoívalo ku ki"ásnjším ješt kvtm, jež tšit mly oko velitelky, až by se zase k nim navrátila. Vzácné, cizokrajné stromy, zbavené zeleného šatu, zatoeny byly v slám, fontána, vystikující stíbrné proudy, zakryta byla prkny a mechem, a zlaté rybiky ukryly se na dno rybníku, jehož hladina, jindy tak istá, všecka byla pokryta listím, žabincem a zeleným šlemem. ni
Dti
dívaly se dol, zpomínaly na ten den, když s Hortensií po zahrad chodily, když snídaly v salonu, jak to bylo všecko krásné, á myslily si: „Kde pak asi ona nyní je!" Babika ale dívala se ráda pes protjší Žlickou strá, pes vesnice, oboiy, háje, rybníky a lesy, k Novému Mstu, k Oponu až k Dobrušce, kde bydlel její syn, a za Dobrušku, mezi hory, kde byla malá vesnika a v ní tolik jí milých duší. A když zraky obrátila k východu, tu ležel ped ní krásný polovnec Krkonošských hor, od dlouhého hbetu Hejšoviny až k vrcholu do oblak njící
1G7
Snžky,
pokryté
snhem. Babika ukazujíc pes „Tam znám každou stezku,
Hejšovinu, íkala détem:
tch horách
leží Kladsko, kde se vaše matka tam jsou Yambeice a Varta, tam v tch krajinách ztrávila jsem nkolik šastných let." Zainj'slila se, Barunka ale „Tam vytrhla ji otázkou ve Vart sedí ta Sybilla na tom mramorovém koni, vidte?" „Povídá se, že u Varty na jednom vrchu. Sedí prý na mramorovém koni, sama též z mramoiu vytesaná, a drží ruku zdviženou k nebesm. Až se piý celá do zem propadne, že nebude vidt ani konce prst, pak se proroctví její vyplní. Mj otec
tam
v
narodila,
:
—
k
íkával, že ji vidl, a to že byl již po prsa v zemi." ,,A kdo byla ta Sybilla?" ptala se Adélka. „Sybilla byla moudrá žena, která umla pedpovídat budoucnost." „A co pedpovdla?" ptali se
—
—
—
—
„Nejednou jsem vám to již povídala,"^ ekla babika. To si „My to už zapomnli." ale máte pamatovat." „Já si babiko mnoho z toho pamatovala," pravila Barunka, která babiku chlapci.
velmi
—
—
—
pozorn poslouchávala; „vidte, Sybilla proropijde na eskou zem mnoho bídy, že bu-
kovala, že dou vojny, až nebude až nebude
nejh
hlad, mor: ale že bude tenkráte, otec synu, syn otci, bratr bratru rozumt, platit slovo ani slib, pak že bude nejh, pak prý eská má být na koských kopytech roznesena." „Dobe jsi to pamatovala. Ale Pán-
—
bh
zem
kdy bylo," vzdychla babika. Banohou babiky, sepjaté ruce na jejích
nedej, aby to
lainka kleíc u
dvrn
kolenou, jasné oi na vážnou tvá upeny majíc, ptala se dále:j„Jaké to je proroctví, co jste
168
nám povídala, víte, o Blanických rytíích, o svatém Vácslavii a svatém Prokopu?" „To je proioctví „Ach slepého mládence zase," odpovdla babika.
—
—
—
babika. „Ach babiko, já mám nkdy strach, že vám ho ani vypos^dít nemohu; vidEte, vy byste také nechtla, aby eská zem na koských kopytech byla roznesena?" „Bláhová, jak bych mohla takové neštstí chtít, vždy se každý den modlíme za zdar eské zem, vždy je to naše matka. No, tedy když bych vidla matku ve zkázu upadat, mlo by mi to být jednostejné ? Což byste vy dlaly, kdyby vám chtl
—
nkdo maminku kaly,"
ozvali
se
—
zabít?" chlapci
—
—
—
a pla„Jste dti,"
„To bychom jí pomáhat mubabiko?" ekla Barunka, a oko jí zaho-
usmála se babika. sely, vid!te
„Kiely bychom
a Adélka.
elo. „Tak dve, tak, to je to pravé, kik a plá nic nezpomáhá," pravila staena a položila ruku na hlavu vnuky. „Ale babiko, my jsme malí, jak bychom mohli pomoci?" mínil Jan, jehož mrzelo, že babika málo o soudí. „Nevíte, co jsem vám povídala o malém Davidkovi, který skolil Goliáše? Vidíte, i ten malý mnoho mže, když má pevnou dvru v Boha pamatujte si to. Až vyrostete, pijdete do svta, poznáte zlé i dobré, budou vás svádt, pijdete do pokušení. Pak si zpomeiite na svou babiku, co vám íkávala, když s vámi chodívala. Víte, že jsem zanechala dobré živobytí, které mi pruský král podával, a radji pracovala do úpadu, než bych si byla nechala dti odcizit. Milujte tedy i vy eskou zem co matku svoji nade všecko, pracujte pro ni jako hodné dji, a proroctví, jehož
—
nm
—
—
169
Já se vás co mužných nenadju se, že na babiina slova pamadoekla babiina slova pamatovat budete," doekla babika pohnutým hlasem. „Já je nikdy nezapomenu," šeptala Barunka, schovajíc tvá do babiina klínu. Chlapci tu stáli mlky, oni slovm babiky se bojíte, se nev7plní.
dokám,
ale
—
nerozumli tak jako Barunka, Adélka pak, pitulíc babice plativé povídala: ,,Ale babiko, vy neumete, vidte že ne?'' „Všecko je na svét do asu, milá dveko, i na mne Pánbh zavolá,'' odpovdla babika Adélce, vroucn ji k sopivinouc. Mlky tak chvíli zstaly babika se zamysUla, dti nevdly jak zaít. Tu slyšely nad sebou šumot kídel, a když pozdvihly zraky vzhru, vidly povtím veslovat hejno pták. „To jsou divoké husy," pravila babika „tch neletí nikdy mnose k
—
b
;
;
ho, jedna rodina jen, a mají v letu jiné ádní; dívejte se, letí naped, v zadu, ostatní
dv
dv
po-
vždy
jedna vedle druhé, na délku nebo na šíku leda že se nkdy do plkola zatoí. Kavky vrány, vlaštovice letí ve velikých hejnech, nkolik jich letí naped, ty hledají místa k odpoinku pro druhé, a v zadu a po stranách letí stráž, která hájí v as nebezpeenství samiky a mládata, nebo se mnohdy setkají s nepátelským hejnem, a pak zane vojna."' „Ale babiko, jak pak mohou vést ptáci vojnu, když nemají rukou, aby mohli držet šavle a flinty?" otázal se Vilím. „Ti vedou vojnu svým zpsobem a pirozenou jim zbraní. Zobáky sekají se, a kídloma tlukou do sebe tak krut, jako lidé ostrou zbraní; po každé jich pi takových vojnách mnoho
—
—
170
—
—
"To jsou hloupí," povídal si Jan. spadne." „Inu milý hochu, lidé mají rozum, a také se perou pro málo, a pro nic, až se uperou do smrti," odpovdla babika, vstanouc s laviky a pobídnonc dti k odchodu. „Podívejte še, slunce je na sklonku a zachází v bude zítra pršet;" obrátíc se pak k horám „Chudák pan Beydodala: „a Snžka má epec." er, ten zase vystojí, když musí chodit do lesa," útrpekl Vilím, zpomena si na Krkonošského myslivce. „Každý stav má své obtíže, a kdo si jaký zvolí, musí už snášet zlé s dobrým, kdyby tu i o krk šarlatu,
n
—
—
—
šlo." ekla babika. „Já budu pece myslivcema pjdu k panu Beyerovi vesele," ekl Jan. a pust do povtí draka, hnal se s vrchu dol, a Vilím za ním, nebo se ozývalo sezvánní stáda, jež krava s louky
dom
hnal, a dti mly radost z tch, co šly v pedu stáda, a na ervených kožených obojkách mosazné zvonce nesly, které mly každý jiný hlas. Však to bylo na nich vidt, že tomu vyznamenání rozumpyšn hlavami pohazovaly se strany na stranu, a jí rozhoupané zvonky si mile pizvukovaly. Adélka vidouc je jít, hned si zaala notovat; ,,Hou a hou, krávy jdou, nesou mléko s smetanou,'" a táhla babiku s vrchu: babika ale ohlížela se po Barunce, která stála ješt na vrchu. Ona se byla zahledla na oblohu, na níž že tvoily blíže západu ty nejkrásnjší obrazy. Tu vystupují na svtlé tmavé hory v ohromných rysech, podivných forem, tu dlouhé hbety les, tu malé vrchy na nich hrady a kostelíky; ;
pd
:
171 tu na rovin zdvihají se stihlé sloupy a oblouky bran, jako i^Tcké stavby, západu pak rudá zá lemována je zlatými hieroglofami a arabeskami. A ty hory, lesy i hrady se rozcházejí a podivnjší ješt formy se na jich míst tvoí. Dveti se to tak líbí, že volá babiku nahoru, babice se ale nechce ješt jednou na musí vrch, praví, že nemá již mladé nohy, a
dve
sejít
k ostatním.
O
všech Svatých ráno šly dti babice jak obynaproti a povídaly si po cest: „Dnes nám pipinesla babika nese babika z kostela svíiky."
ejn
A
svíiky. „Když nemžem jít na hbitov obtovat za dušiky, rozsvítíme je doma." pravila. Tak slavila každý rok slavnost za zemelé s dtmi jen v domácnosti. Na dušiky u veer pilepila rozžaté svíiky po stole,
pi každé Ku konci
jmenujíc dušiku, za kterou ji rozsvcuje. pilepila nkolik ješt beze jména kouc hoí za ty, na nž nikdo nepamatuje." „Ty „Babiko, já také jednu rozsvítím za tu nešastnou svatbu v Hertinském lese ?" „Rozsv, rozsv, dveko, modlitba naše bude jim snad milá." Rozžala se ješt jedna, babika piklekla s dtmi ke stolu a modlily se, dokud svíky hoely. „Svtlo jim svítí, odpoívají v pokoji," dokonovala babika modlení, dti pak musely íci: „amen." Za týden po dušikách, když babika dti budila, oznamovala jim, že pijel svatý Martin na bílém koni. Dti rychle vyskoily s postelí, bžely k oknu a hle, všude bílo. Na stráni o zeleném listu ani památky, ani na vrbách u eky, na olších u potoka. V lese jedin zelenaly se jedle a smrky, ale vtve je-
—
a
—
a
—
vné a
172 jich byly
který
pod
tíží
stál blíže
zmrzlých struk,
snhu dol
stavení, a
na
sedla vrána,
shýbené.
nmž a
Na jeábu,
viselo
nkolik
drbež na dvoe
na tu novotu. Jen vrabci skákali vesele po záspí, sbírajíce ješt co byly slepice ležet nechaly. Koka vracejíc se z lovu oklepávala pi každém kroku tlapky a rychle pospíchala na pícku. Psi ale, zarousaní po kolena, vesele se prostála tiše a dívala se s podivením
hánli
vtí
snhu.
„Sníh, sníh, to je dobe, budeme jezdit na saních," zavejskly si dti, vítajíce zimu, která jim pinášela zase jiných radostí. Svatý Martin pinesl jim
dobré rohlíky, a po svatém Martinu držely se draky.
Ony mly ovšem pástvy mnohem radši, mly pi více svobody. Když zasedly draky v ku-
pástvách
ch)Tii okolo
dlouhé tabule a na tabuli se octla vyso-
ká hromada peí, jako závj snhu, tu odhánla babika Adélku a chlapce ustavin od tabule dále. Ono se totiž pihodilo jednou, že Jan jsa mezi drakami, do té hromady upadl; jaký to byl rámus, snadno si pomyslit. Od té doby íkala babika o tch malých, že není radno, vzít to ke stolu. Ba ani poádn za-
dovádt si nesmly okolo stolu, ani fouknout, ani dvée píliš otevít, hned dostávaly láni. Ta jediná radost pi tch drakách byla ta puálka, a ty pohádky o strašidlech a drábech, o svtýlkách a ohnivých mužích. Za dlouhých a mlhavých veer, když draky a pástevnice z chalupy a mnohdy ze vsi do vsi pecházely, bývalo za asté slyšet: tu pestrašilo nco tam, tu zase tam, a jak se jednou zaalo o tom pedmtu mluvit, nebylo konce, nebo vdla každá
173
nkolik podobných píklad. I Kramolenští zlodji, pichájdouce z jara do kriminálu, a na zimu lidé íkali „Zejdou ze studií," nebo se tam zejíce piuí zaasté zavdali píiny, prý vždy že lidé o nich mluvili. A mluvíce o nich, zaalo se mluvit o zlodjích vbec, a pak se vypravovaly pohádky o drábech ili lesních loupežnicích. Dti sedly jako úkropkové, ani nedutaly, ale ani za svt nebyly by šly za dvée, tak se bály. Proto babika nemla ráda, když se podobné rozumy vykládaly, ale nebyla
dom
—
—
nemu
njžkdy s to proud
tch
eí
Po Martin býval v
zastavit.
msteku
zimní trh; to šla
paní Prošková s Btkou i Voršou do msteka nakoupit zásoby nádobí a rozliných poteb na celou zimu. Dti se sotva dokat mohly matky, nebo jim vždy pinesla njakou hraku a dobrý marcipán, a babika dostala každý rok vlnné punochy, bakory Když si na kolovrat „jarmarku." a pl tuctu je ukládala do šuplíku, íkala Janovi: „Kdyby tebe Adélka dostala nebylo, mla bych jedné dost." tenkráte jarmarku devnou desku, na níž byla abeceda. „Až pijde zítra pan uitel, mžeš se zaít uit; je ti beztoho chvíle dlouhá, když se ostatní uí. A když si pamatuješ otenáš a písniky, budeš si pamatovat i abecedu," pravila matka. si radostí poskoilo a hned bedliv písmenky prohlíželo; ochotný Vilím nabízel se, že ji nauí: i, e, a, o, u, ale ona schovajíc tabulku za záda, povídala: „Já nechci od tebe, ty to neumíš jako pan uitel." „Bodej, nebudu umt abcedu, když tu z knihy," horšil se chla„Ale v knize to není tak," odbývala pce uražen.
—
šr
—
Dve
—
—
174
ho sestika. chlapec.
—
s tabulkou
—
hloupá!" spráskl ruce pohodila hlavou Adélka a šla
„Jej, jej, tys
„Neš
si,"
ke svtlu. Co se
ti
dva o uenost hádali,
dlal Jan v kuchyni Sultánovi a Tyrlovi koncert, troubil na trubku a spolu také bubnoval na bubínek, co mu byla matka z jarmarku pinesla. Psm nemusela být ta hudba velmi píjemná mli umáky 5
zdviženy, Sultán štkal, ale Tyrl vyl, až bylo hrza poslouchat. Babika byla s dcerou v komoe, ukládaly nakoupené véci, zaslechnouc pak tu muziku úprkem pibhla. „Vždy pak jsem si to myslela, že je to ten luciper; v tob není žíly dobré, chlape! Budeš mlet!" Jan vzal trubku z úst, ale jakoby byl neslyšel, co babika povídala, pustil se do smíchu, ka: „Jen se podívejte na ty psy, jak se zlobí, že
jim
dlám muziku
!"
—
„Kdyby mli
ti
psi
rozum,
ekli, takovou muziku aby kozel poslouchal, Vru, budeš-li takový rozumíš ? Hned mi to ulož nezbeda, že povím letos svatému Mikuláši, aby ti nieho nenadloval," hrozila babika, ukazujíc Janovi cestu do svtnice. „No, to bude istá vc, a v msté dar, a povídali, že svatý Mikuláš nakoupil plný
fak by
ti
!
vz
že bude letos štdrý, to jest tomu, kdo poslouchá!" pravila Vorša, zaslechnouc ve dveích babiina slova. Jak mile dmhý den pan uitel pišel, vytasila se Adélka se svojí tabulkou a pisedla k druhým; dávala dobrý pozor, a po hodin pibhla k babice s velikou radostí, že už umí všecka písmenka na prvních ádcích, a hned je také babice íkala i se známkami, jaké jim pan uitel pivsil, aby si je lépe pamatovala. Matka i babika byly s ní spokojeny,
175.
zvlášt když
i
druhy den je
umla;
proto
že je
ale
asto babice ukazovala a vyslýchána od ní být chtla, umla je koiicn babika jako vnuka. „Vidhne,"povídala si, „jaktživa jsem si nemyslela, že bych já se abcedé ješt kdy uit mohla, a te na stará kolena se mi to stává. Inu, lovk chce-li být s dtmi, musí se nkdy stát díttem s nimi." Jednoho dne vrazil Jan do svtnice s kikem: „Dti, dti, pojdte se podívat, babika snesla s pdy kolovrat! * „Je to jaký div?" kárala matka dti, vidouc že se všecky ze dveí ženou i Barunka, 0všem, div to nebyl žádný ale matka nepomnla, jakých i-adosti bakika s kolovrátkem do sednice pinesla. S kolovrátkem pišli pástevuice. a s nimi krásné pohádky a veselé písn. Matku ovšem, tu netšily ani ty pohádky ani písn, ona radji sedla ve svém pokojíku a etla v knize ze zámecké knihovny, a když babika íkala: „Povídej pak nám jednou nco z tch kronyk," a matka povídala, nezajímalo to dti ani ostatní tak, jako když zaala popisovat Vídenský život, to se všem líbilo, a jestli ekly *pástevnice: „To musí být krása v takovém mst," aniž by více si páli, dti zajisté myslely „Kýžjsme již velký, bychom se tam podívat mohly!" Ale nade všecko milo jim bylo všem, mimo matku, která je nerada poslouchala, když zaala babika povídat pohádky o princeznách se zlatými hvzdami na ele, o rytíích a princích zakrených ve lvy a psy, aneb dokonce v kameny, o oíškách, v nichž složeny byly celé drahé obleky, o zlatých zámcích a moích, na jichž dnu krásné vodní paní pebývají. Matka netušila, když se
—
:
—
176
Barunka mnohdy pi pletení zamyslila a oknem ven dívala na holé strán a zasnžené údolíko, že tam vidí rajskou zahradu, palác z drahého kamení, ptactvo ohnivých barev, paní, jimž zlaté vlasy od hlavy splývají, a zamrzlá eka že se jí promnila v modravé vlnicí se moe, na jehož vlnách krásné víly v lasturách perlových se houpaly. Sultánovi, který natažen na podlaze
chrápal, nesnilo se o té cti, kterou mu chlapci mnohdy prokazovali, držíce ho v zamyšlení za njakého zakleného prince. A jak mílo bylo v sednici, když se smrklo f Vorša okenice zavela, v kamnech praskaly smolné otýpky, do prosted sednice vysoký devný svícen se postavil, do železných ramenou plápolající loue se za-
—
kolem do kola lavice a stoliky se postavipástevnicem, pro nž mimo to babika pokaždé vošatku kižal a švestek uchystala, pro poslynku. S jakou dy chtivostí ekaly dti, brzo-li dvée u sín klapnou a pástevnice ve dveích se ukážou! Nebo O pástvách babika díve nezaala povídat, až se pradleny sešly. Pes den prospvovala si adventní písn. Dokud dti ješt babiku tak dobe neznaly, a musí její dobré a špatné chvíle, myslily že musí na ní vymoit povídaky. Babika ale byla hnedlinko s nimi hotova. Bud zaala jim povídat o pastýi, kterak ml ti sta ovec, a žena je na pastvu, k lávce pišel, která byla tak úzká, že nemohli ovce jinak než jedna za druhou pes ní jít. „TecE musíme pokat, až pejdou," doložila, umlknouc; když se pochví„Babiko, už pešly?" íkala: „I co li dti ozvaly: vás napadá, to bude dobré dv kodiny trvat, než pejdou." Dti vdly už co to znamená. Bud zase zaastrily, a ly
177 „No, když nechcete jinak, budu povídal. Myslete si, sedmdesát sedm kapes, a v každé jednu pohádku; z kolikáté kapsy pohádku chcete, abych po„Tebas z desáté!" volaly dti. „Tevídala?" dy z desáté v desáté kapse je pohádka taková Byl jeden král, ten na peci vál na tom vale kocoubude dlouhá." A bylo zase po pora, poslouchejte, ale bylo, když se babika zmínila o vídce. ervené karkulce. To dti slyšet nemohly, hned utekly; pi každé jiné by byly mohly babiku uprosit, ale to nesmly ani špetnout. nechtly-li poslouchat opakování vlastních slov. Znajíce již babiku, že jinak nedá, ekaly ti-plivé na pradleny. Nejdíve pišla vždy Kristla, za ní Míla, pak Cilka Kudrnovic ze dvora, Btiny a la:
že
mám
—
—
;
:
ml
;
Nejh
Voršiny známé,
nkdy
pišla
i
panímáma
s
Manin-
kou, a paní myslivcova, a jednou za týden pivedla Kristla s sebou mladou Tomšovou, pro niž si pak obyejn Tomeš pišel. Než se ženský ohály a ke kolovratm usedly, rozmlouvalo se chvíli o všeliem. které co's nového v domácnosti, se pihodilo Jestli nebo slyšela-li novinu jakou, povídalo se o tom;bylnárodní jakýs obyej neb li jaký svátek, s nímž byl povra spojena, aneb byl-li svátek zasvcený, zavdalo i to píinu k rozprávce. Ku píkladu veír ped svatým Mikulášem hned se ptala Kristla Adélky, má-li již za oknem punochu, že se již Mikuláši v okolí potloukají. „To mi babika dá, až pjdu spát," eklo dve. „To si nedávejte svou malikou punošku,
—
eknte Kristla. byli
my
babice, aby vám pjila velkou,'' navádla „To nejde," ozval se Jan, „to bychom ošizeni." „Vám beztoho Mikuláš nadlí 12
—
—
178
—
„Však on ví svatý jen metlu," škádlila Kristla. Mikuláš, že má babika metlu ješté od loska schovanou, a že nás nikdy nebije," ekl Jan; babika ale mínila, že by to mnohdy Jeník zasloužil. Lucie den byl dtem velmi nemilý. Byla povra, že chodí tu noc Lucie, bílá to, dlouhá, rozcuchaná žena a strašily se jí dti, že je vezme, pakli jsou neposlušné. *) „Bojácuost je pravá nemoudrost," íkala babika, a nemla ráda, když se dti strašily ním; ona je uila, nebát se nieho, leda hnvu boiího, ale vymlouvat jim nkteré povry, jako to otec vždy inil, když mu zaaly povídat o vodníku, prašivžžavých mužích, kteí se mnohdy ci, svtýlkách, o ped lovkem kutálejí jako otep slámy, jimž ale za podkovat se musí, takové posvícení na cest píliš v ní to n^ttmla, ponvadž víra na a p. vkoenna byla. U ní byla veškerá píroda oduševnna, dobrými i škodnými duchy; ona vila i v zléna svt posílá, aby ho ducha pekelného, kterého zkoušel lid boží, ona to vše vila, ale nebála se, majíc v srdci pevnou, nezvratnou dvru v Boha, v jehož moci celý svt, nebe i peklo, a bez jehož vle -lovku vlas s hlavy nesejde. Tu dvru hledla také vštpovat v srdce dtské. Proto, když Vorša na den Lucie zaala mluvit o bílé žen, babika ji hned okiila, dokládajíc, že Lucie jen noci upije. Nejlepší to
pkn
—
n
Bh
*) I
chatá,
mst.
na Slovensku
povra
v placht zaabalená
ta žena,
známa, že Lucie rozsoešeto na hlav, chodí po
179
uml
on vždy chlapcm vyezával bud sáky,
Míla,
pluhy, vozíky, nebo dlal loue, a chlapci se od nstrašlivém a Viho nehnuli. Když byla o tiskl, íkal: „Nic se nebojte, Vilímlím se k hl, a vyku, na erta vezmem kíž, na strašidla mlátíme jim." To se chlapcm líbilo, a s Mílou byli
e
nem
nmu
by šli tebas o plnoci kamkoli; a babika mu pikýMiouc íkala: „Inu což je to všecko plátno, muž „To je pravda, a Jakub neboje pece jen muž!" jí se ani erta, ani pana správce, který je horší než
—
—
„No, jak pak," zpomnla baeit," pravila Kristla. bika, „že mluvíme o panu správci, máš pece Jakube áku, pijít do dvora?" „I myslím, že z toho nic nebude, žene še to ná mne z dvou stran, a plete se do toho mnoho zlých ženských, a ty mi odzpí-
—
vají."
—
ekla
Kristla
nemluv tak, snad se to dá ješt spravit," „Pál bych si to, jako zarmoucen. ty, ale nevíra. Sleinka sprácovic se peukrutn na mne hnvá, že jsme vyvedli ten kousek tomu Italianovi. Ona si prý na myslila, a když ho paní knžna k vli tomu poslala na rychlo pry, zkazila se jí všecka osnova. Leží ustavin správci v uších, aby mne do dvora nebral. To je jedna; druhá je rychtáovic Lucie. Ta zpomnla si, abych byl jejím králem „I
—
pi
„dlouhé noci'', a ponvadž jí tu poctu nemohu udlat, bude mít rychtá zlost, a jak dá Pánbh jaro, budu myslím zpívat: Háj háj hájeku zelený už jsem já na vojnu chycený," a Míla zaal zpívat, dvata spustily také, jen Kristla pustila se do pláq|( ,,Xo ml, holka, do jara ješt daleko, kdo ví €0 Pánbh dá," tšila babika. Kristla si ovšem oi 12*
—
— —
—
180
pece jen byla smutná. „Nemysli na to, však on to tatík snad njak spraví," pravil Míla, pi„A což bys nemohl pece tím králem sedna k ní. být bez všelikých závazk?" zeptala se babika. „Inu ovšem, babiko, oni chodí nkteí chlapci unás ke dvma, ke tem dvatm, než si na dobro jednu vezmou, a dvata dlají to také tak. Nebyl bych já Luciin první švihák, a nemusel bych posledním být, ale u nás nebylo slýcháno, aby hoch svádl dv dv•ata najednou, a když jde za krále, je tolik jako by „Pak ovšem dolare dláš, že nejšel na svatbu." utela, ale
—
—
—
pisvdila babika.
—
„Co tu Lucku napadlo, že zrovna jen tebe chce, jako by nebylo dost jiných „Pan otec ekl hoch u vás," hnvala se Kristla. by: proti gustu žádný dišputát," usmála se babika. Ped vánoními svátky stídalo se povídání pohádek a zpívání písní s rozprávkami o peení vánoek, jak má která bílou mouku, mnoho-li dá másla, dvata povídaly o „slívání" (olbva), dti pak tšily se na vánoky, spouštní svíiek, na jezulátko a na koledu. deš,"
—
xn. Byl to zvyk jak ve mlýn tak v myslivn i na že kdokoli pišel na štdrý den a Boží hod, jíst a pít dostal do sytosti, a kdyby nikdo byl nepišel, babika byla by šla hledat hosta na rozcestí. Jakou radost mla ale tenkráte, když z nenadání pišel ped štdrým dnem syn Kašpar a bratrv syn z Olešnice. Celého pl dne radostí plakala,
Starém blidle,
181 chvíli od peení vánoek odbhovala do sedkde píchozí mezi dtmi sedli, aby se na syna podívala, aby se bratrovce zeptala, co dlá ten neb ta v Olešnici, a dtem opakovala ne jednou: „Jak tuhle vidíte strejka, tak byl v tvái také váš ddenemá." Dti prohlížely ek, jen žo zrst po strejky se všech stran, a velice se jim líbili, zvlášt to, že mile na každou jejich otázku odpovídali. Každý rok chtly se dti postit, aby vidly zlaté prasátko, ale nikdy k tomu nedošlo, vle byla dobrá, Na štdrý den štde podlen byl, ale tlo slabé. kde kdo, i drbež a dobytek dostaly vánoky, a po veei vzala babika ode všeho, co k veei bylo, po kousku, hodila poloviku do potoka, polovic zahrabala do sadu pod strom, aby voda istá a zdravá zstala a zem úrodná byla, všecky pak drobty sesbírnjíc hodila „ohni", aby „neškodil". Za chlívem tásla Btka bezem, volajíc: „Tesu, tesu bez, povz ty mi pes, kde mj milý dnes;" a v svtnici slívaly dvata olovo a vosk, a dti spouštly svíiky v oechových skoepinách na vodu. Jan tajn postrkoval mísu, v níž voda byla, aby se hnula, a skoápky, pedstavujíce lodky života, od kraje ku stedu se houpaly; pak volal radostn: „Dívejte se, já se daleko, daleko dostanu do svta!" „Ach milý hochu, až se dostaneš do proudu života, mezi víry a liskaliny, až budou vlny lokou tvého života smejkat, pak budeš ?pomínat toužebn na tichý pístav, z nhož jsi vyplul,' ekla si tiše matka, rozkrajujíc jablko chlapcovo „na štstí" ve píní polovice. Jádra tvoily hvzdu, ti isté paprsky, dva pak byly neúplné, od
a
pes
nice,
nm
—
—
182
erva sežrané. Odložíc je s povzdechem stranou rozkrojila druhé pro Barunku, a vidouc opét hvzdu zatemnlou, povídala si „Tedy ani jeden ani druhý nebude úpln šasten!" Kozkrojila ješt pro Vilímka :
i
Adélku, a v
tch
byly zdravé
hvzdiky
o
tyech
paprscích. Ty snad, myslila matka, a Adélka vytrhla jí z myšleníi stžujíc si práv, že její lodika nechce plout od kraje a svíika že už dohoívá." „Však moje také shasíná a nepišla daleko," pravil Vilím. tom trkl zase nkdo do nádoby, voda se rychle rozhoupala a lodiky u prosted plující so potopily.. „Hete, hete, vy díve umete, než my zvolala Adélka s Vilímkem. „Co je víc, jen když jsme byli da-
—
V
!
—
odpovdla Barunka, smutn dívala se na ta
a Jan pisvdil, matka shaslá svtla, a pedtucha zmocnila se její duše, není-li pece ta nevinná dtská hra vštbou jich budoucnosti. „Pinese nám Jezulátko nco?" ptaly se dti babiky potajmo, když
leko," ale
—
se
zaalo uklízet se
uslyšíte jestli
—
„To já nemohu vdt, ekla babika. Dti menší
stolu.
zazvoní,"
se k oknu, míníce že Jezulátko musí jít okolo oken, a že je uslyší." „Což nevíte, že není Jezulátko vidt ani slyšet?" pravila babika. „Jezulátko sedí v nebi na svtlém trnu, a posílá dárky hodným dtem po andlích, kteí je pinášejí na zlatých oblacích. Neslyšíte nic, než zvonk hraní." Dti se dívaly do oken, nábožn babiku poslouchajíce. V tom kmitla okolo oken svtlá zá, a z venku zaznl hlas zvonku. Dti sepjaly ruce, Adélka pak šeptala tiše: „Babiko, to svtlo bylo Jezulátko, vidte?" Babika pisvdila, v tom také matka do dveí vchá-
postavily
—
183 oznamujíc dtem, že v babiin svtnici Jezujim nadlilo. To byl shon, to bylu radosti, když vidly osvtlený, okrášlený strom a pod ním krásných dart Babika sioe neznala ten zpsoby mezi lidem se to nedlalo, ale líbil se jí; dlouho ped vánocemi vždy už sama pamatovala na strom, a dcei okrašlovat ho' pomohla. „V Nise a v Kladsku panuje vesms ten zpsob; víš-li pak se pamatovat, Kašpare, byl jsi tenkráte, když jsme tam byli, už hodný hoch?" pravila babika synovi, nechajíc dti tšit se s dary „Jak bych a usednouc vedle nho ke kamnm. se nepamatoval; hezký to zvyk, a dobe Terezko dláš, že's ho zavedla; budou to nkdy dtem krásné zpomínky, až se octnou v trudech života. Na ten den si lovk dokonce v cizin nejradji zpomíná, já Dost to zkusil po kohk let, co jsem ve svt byl. u mistra, ale vždy jsent dobe jsem se mnohdy kaši Kýž bych sedl radji u matky a si myslil s medem, buchtiky s makovou odvárkou a hrách se zelím, všecka ta dobrá jídla bych vám za to dal." ^Naše jídla," usmála se babika a pikývla hlavou; „ale ješt jsi zapomnl sušenou míchaninu (ovoce)". zela,
látko
—
ml
ml
:
—
—
„To víte, o to jsem nehrub dbal; v Dobrušce Na nco jiného jsem ale zpoíkají tomu muzika. „Však mínával, co jsme všickni rádi poslouchávali." já vím, co myslíš pastýskou koledu, to je zde také^ pokej, uslyšíš to za nedlouho," pravila babika, a sotva to doekla, ozvala se z vní u okna pastýská Nejdív cdtroubil melodii pastýské písntrouba.
—
:
kolední, pak zaal zpívat: „Vzhru vstate pastýkove, hlasná novina, Spasitel se nám narodil v Be-
184
—
v chlív" a t d. „Máš pravdu Kašpare, kdybych neslyšela tu píse, ani by mi boží hod nepicházel tak veselý," pravila babika, poslouchajíc Pak ale i šla ven a naložila pastýovi s potšením. do mošny vý sluhu. Na Štpána šli chlapci na koledu do mlýna a do myslivny; kdyby nebyli pišli, panímáma byla by strop spadl, a sama by byla na myslila, že na
tleme
n
pibhla. Bertík a Frantík zase na vzájem dol pišh koledovat. Ubhly vánoní hody; dti povídaly si už zase, že pijdou ti krále, a pan Staré
blidlo
uitel že pijde psát ti krále na
dvée
a koledovat,
a po tech
králích slavily pástevníce teprv „dlouhou noc". Ovšem na Starém blidle a ve mlýn nebylo to jako ve vsi, kde bylo mnoho chasy; tam si volili královnu a krále, byla muzika, strojila se peslice a vrko se dával. Na Starém blidle vystrojila se
dobrá veee, pástevnice sešly se, zpívalo se, jedlo, když tu najednou za dvemi ozval se ílašinetl, zaalo se v kuchyni tanit. Pišel také Tomeš, pan otec i myslivec, pišli ješt nkteí, a taneek byl spoádán. Kuchy byla ovšem cihlami vyložená, ale dvata si z toho nic nedlaly, a kterým líto bylo stevíc, tancovaly bosý. „No jakpak babiko, mohli bychom spolu trochu faldy provtrat?" šklíbil se pan otec. pijda ze sednice, kde staí sedli, do kuchyn mezi tancující, kdež i babika byla, nebo musela dohlížet na tu malou drbež, která se pletla v prosted kole spolu se Sultánem a Tyrlem. „I milý pane ote, bývaly asy, kde jsem nedbala, tebas plné nohy krvavých mozol byly, jen když jsem tanila. pilo, a
185 se v hospod nebo v lét na ralat ukázala, už kieli hoši: Madlena je tu, hrajte kalaraajku, vrtáka! Hajdy, Madla letla do kola. Ale ted, ty milý Bože, jsem jako pára wad hrncem." „Což je o to, vy jste ješt jako kepelka, babiko, mohli bychom pece zkusit taneek," mínil pan otec, zatoe pikslu mezi prsty. „Tuhle je tanenice, pane ote, ta zná se toit jak veteno," smála se babika, berouc za ruku mladou Tomšovou, kteráž pravé stála za panem otcem a rozmluvu jejich poslouchala. Vesele vzala mladá žena pana otce za ruku, Kudrnovi ekla, aby zahrál tu první zvolna. Kudrna drže v jedné ruce kus jahelníka, z nhož pro ukrácení chvíle jedl, spustil sousedskou, a pan otec musel chtj nechtj do kola, a chasa pustila se do tleskání, až panímámy vyšly ze sednice. podívat se, co se to bylo pihodilo. Když tam byly, vzal Tomeš paní mlynáku k tanci, pan otec roztancován provedl hospodyni, a tak si chvíh i ti staí proskoili, babika pak se panu otci smála. A sotva bylo po „dlouhé noci", již byly zase hody ve mlýn, zabíjeli prase, smažili šišky, pi emž musely být pátelé ze Starého blidla a pan myslivec; i)an otec poslal pro sán. Pozdji byla ta sláva v myslivn, a nejposlednji u Prošk. A tu zase pišli jednoho dne s Dorotou. Králem Dioklecianem byl Kudrnúv Václav, Dorota panna byla jeho sestra Lída, dva dvoenínové^ soudce, kat a jeho holomci byli chlapci snad ze Žernova. Holoraci a dvoenínové nesli mošinky na dary. Ped Proškovic byla dlouhá zklouzaka, tam se obyejné páni herci zastavili a trochu se klouzali; Dorota
Jak jsem
—
—
—
n
mj
386
n
dívala zkroušen, zimou se tesouc. panna se na Pobízela je sice, aby šli, ale její hlas proti tolikerým hlasm nevystail, a musela mnohdy být svdkyní jejich hrudování se, jestli jeden druhého pi klouzání stril. Konen vešli do stavení, kde je psi s náram-
ným štkotem
vítali,
dti
U
ale s radostí.
kamen
si
spravovali šat a složili mošny. Byl to jednoduchý oblek; Dorota panna mla bratrovy boty, pes svoje sukn
kamrtuchové šaty, vypjené od Maninky, na krku korále, místo roušky máminu bílou plachetkua na ní papírovou korunku. Chlapci mli pes oblek
bílé
bílé košile, okolo
pas
ml
strakaté šátky, také korunu, a
papírové
e-
ml
pláš pes ramena viset, mámimu kvtovanou nedlní zástru, kterou mu ze zvláštní ochoty zapjila. Když se trochu oháli, postavili se do prosted sednice a zaali svj kus provozovat: dti ho sice slyšely každiký rok, ale vždy se jim velice líbil. Když pak král Dioklecian pohan Dorotu pannu kesanku odsoudí, aby umela rukou katovskou, vezmou ji holomci pod pažr dí a vedou na popravišt, kde na ni kat s napaženým meem eká a s hrozným pathosem zvolá „Doroto panno klekej, nic se mého mee nelekej, sklo jen hlavu hrdinsky, setnu já ti ji mistrovsky!" Dorota panna klekne, skloní hlavu, a kat setne jí korunku s hlavy, již holomci zdvihnou. Pak se všickni pokloní, Dorota panna dá si korunu zase na hlavu, a pice. Dioklecian
:
postaví se ke
dveím do
dti hezky umjí, až milo
Babika
je také
kouta. „Vidíme, jak to ty poslouchat," povídá Vorša.
velice pochválí,
a
hojn obdarováni
vyhrnou se herci ze dveí. Za stavením
prohlídnou
187 co dostali; potravu král rozdlí hned, ale peníze strí do své kapsy, ponvadž on co editel celé výpravy jediné právo k tomu ml, a také výlohy o odpovdnost na sob jedin nesl. Po takovémto spravedlivém rozdlení pustili se herci k Riesenberku. Proškovic dti prpovdi opakovaly si po kolik dní z tch deklamací a provozovaly Dorotu. Jediná matka nemže pochopit, jak se komu taková hloupost líbit A tu už zase byly „ostatky", a v nedli mže. pijely z msta pkné san, na koních rolniky, které na dvorku tak siln zazvonily, kdykoli sebou kon pohnuli, že vrána, zimní to navštvovatelka Proškovic záspí, rychle uletla na jeáb, a kury i vrabci s velikým podivením na spežení se dívali, myslíce si asi: Pro pána krále, co pak to má být! Pijeli pro rodinu Proškcvic, aby jeli na masopust ke kmotrovi Stanickému do msteka. Babika ale nikdy nechtla jeti, íkala: „Co tam, necht mne doma, já se mezi panstvo nehodím." Stanických byli hodní lidé, ale že tam byl hostinec, pišlo rozliných host, i na kolik mil, a to nebyla spolenost pro skromnou babiku. Když veer pijely dom, vypravovaly dti babice, co mly dobrého, pinesly jí výsluhu, chválily hlunou muziku, kterou slyšely, a povídaly, kdo tam všecko byl. „Ahádejte, koho jsme tam ješt vidli?** pravil Jan. „Nu, koho pak?" babika na to. ^Kupce \lacha, co k nám jezdí a co nám dává vždy fiky. Ale vy byste ho nepoznala, nebyl tak špinavý^ jako když k nám pijede; ustrojen byl jako kníže pán, a zlatý etz u hodinek." „eho dost, snadno tím plýtvati," ekla babika; „ostatn," dosi
—
—
—
ml
—
188 „vy také nejdete mezi lidi v šatech, v nichž se doma válíte, to je dlužen lovk spolenosti i sob, „Ale být." chodit si v istém šatu, když to „Nevím, ten musí být bohatý, vite?" mínily dti. být, umí on nebyla jsem v jeho truhle, ale Poslední den masopustu pišly dobe prodávat." ješt s velikým povykem maškary, v ele sám masopust; byl celý ovšen hrachovinou jako medvd. V každém stavení utrhly z nho hospodin kousek a schovaly. Ten kousek hrachoviny z masopustu dávaly husám do hnizd, když je nasazovaly, aby prý dobe sedly. Pochoval se masopust a s ním konec uinn zimním radovánkám. Babika zpívala u kolovrátku postní písn když dti k ní pisedly, povídávala jim o životu pána Krista, a první postní nedli oblékla smutkový odv. Dni byly delší a slunce mocnjší, Slepice již zase teplý vítr sežíral sníh na stráních. vesele krákoraly po dvoe, hospodyn, když se sešly, mluvily o nasazování vajec, o setí lnu, hospodái chyPan myslivec, když chtl z prostali pluhy a brány. tjšího lesa pímo na Staré blidlo, nemohl již pes eku, led pukal a pomalu se kus po kusu porouel, jak pan otec íkal, když ráno k stavidlu dohlížet chodil a na záspí Proškovic chvilku u babiky poPešla nedle eniá, družebná, kýchavná, a pástál. tou nedli, smrtnou, zaradovaly se dti: „Dnes budem vynášet smrt," a dvata dodaly: „Dnes je naše koleda!" Babika udlala Adélce líto, na které shromáždla kolik dní výdunky, navsila je na n, naváložila,
mže
—
—
—
mže
;
zala
ervených
fáboi-, aby veselé bylo.
Dvata
šly
;
189
Odpoledne se všecky dvata shromáždily Cilka udlala slave mlýne, kdež se strojila smrt. došek, každá z dvat dala nco ze šatstva na nj; ím byla Maena pknjší, tím vtší chlouba. Když byla ustrojena, vzaly ji dv dvata pod paždí, toíce ostatní do páru seadily se za nimi a lity zpívaly: „Smrt nesem ze vsi, nové léto do vsi," jdouce ode mlýna ke splavu. Starší chasa šla opodál za nimi, chlapci ale s posmšnými posuky je obskakovali, chtíce ^laen strhnout epec; dvata Pijdouce ke splavu rychle smrt odale ji bránily. strojily a s velikým jásotem hodily došek do vody na to sebrali se chlapci s dvaty a spolen zaali zpívat ,.Smrt plave po vod, nové léto k nám jede Na to zase s ervenými vejci, žlutými mazanci." dvata zaaly ,,Líto, líto, líto, kdes tak dlouho bylo ? mylo ruce i nohy. Fiala, rže U studánky u vody kvésti nemže, až jí Pánbh zpomže." A zase chlapci „Svatý Petr z íiíma, pošli flaši vina, abyspustili: „No, pojdte chom se napili, Pánaboha chválili." dále koledníci,'" volala paní Prošková, poslouchajíc áa záspí chasu ..pojte dále, víno vám nedáme, ale nco pece, abyste se obveselili." Chasa vešla s domácími dvaty do sednice, a Kristla i ostatní šly za nimi, veseHce se a zpívajíce s nimi. koledovat.
mný
:
:
—
—
;
Na kvtnou nedli ráno bžela Barunka k ece vdly^
natrhat koiek, ony vždy již kvetly, „jakby že jich na ten den teba," myslilo si dve. šla s babikou do kostela na hrubou, nesly
Když si
jich
Na škaredou stedu, když dopedla babika svj úkol a kolovrat vynášela na pdu, každá hrst k svcení.
190 volala Adélka:
„Oh
je,
už jde kolovrat na
bika bude píst na vetánko!"
—
„Až
pdu,
dá-li
ba-
Pánbh
do zimy, pak ho zase sneseme,,, povídala jí babika. Na zelený tvrtek vdly dti, že nebudou snídat nic jiného, než jidášky s medem. Na Starém blidle nebylo vel, ale pan otec poslal vždy pláš medu, když
ml
Pan otec byl vela a také Proškové, až se mu podaí
pihlížel. slíbil
mnoho úl;
roj,
že
dosta-
ponvadž nejednou slyšel od babiky, že by si nieho nepála u toho stavení, než úl, že je veselo lovku, když vidí ty veliky celý den lítat z úlu nou,
do úlu a piln pracovat. „Barunko vstávej, slunce hned vyjde !" budila babika na velký pátek ráno vnuku, zpolehouka ji klepajíc na elo. Barunka mla lehké spaní, hned se probudila, a vidouc stát babiku u postele, zpomnla, že byla prosila veer, aby ji zbudila k rannímu modleVyskoila, pehodila pes se sukýnku a šátek, ní. a šla s babikou. Yoršu a Btku také zbudila; „dti necháme spát, ješt tomu nerozumjí, budeme se modlit za n," povídala. Jak dvée u sín zavrzly, hned se ozývala drbež i dobytek, a psi vyskoili z bud. Babika je vlídn odstrila a ostatním pravila: „Mjte strpení, až se pomodlíme !íí Když se byla Barunka na babiin píkaz v struze umyla, šly na strá modlit se „devt otenáš a zdrávask, aby jím Pánbh popál po celý rok istotu tla", jak to byl obyej. Stará babika klekla, vroucn sepjala scvrklé ruce pes prsa, mírné oko její obrátilo se k ržovým ervánkm, které na východ zvstovaly píchod slunce. Barunka kleela vedle ní, erstvá,
dvrn
191
ržová jako poupáteko.
Modlila i ona se chvíli nápak se její jasné, veselé oi od východu toily po lese, po lukách a stráni. Rmutné vlny pomalu plynuly, unášejíce s sebou vždy ješt kusy ledu a sníh, v roklích na stráni blel se také ješt sníh, ale sem tam zelenala se již tráva, ranné chudobky vy kvétaly, stromy a kro viny zaínaly puet, píroda probouzela se k radostnému životu. Ržové ervánky rozcházely se po obloze, ze zahor vystupovaly zlaté paprsky výše a výše, pozlacujíce vrcholky strom, až pomalu slunce v celé své velebnosti se ukázalo -a svtlo svoje po celé stráni rozlilo. Protjší strá byla ješt v polosvtle, za splavem padala mlha níže a níže, a nad jejími vlnami bylo vidt na vrchu nad pilou kleet ženské pilaovic. „Koukejte jen, babiko, jak krásn slunce vychází," povídala Barunka všecka pohroužena v podivu svtla nebeského, „kyž bychom nyní kleely na Snžce!" „Chceš-li Boha vroucn vzývat, všude k tomu místo, zem Pácelá krásná," ekla babika, udlavši kiíž a vstanouc ze zem. Jak se ohlédly, vidly nad sebou nejvýše na stráni Yiktorku, openou a strom. Kueraté vlasy od rosy zvlhlé visely jí kolem tváí,
božn,
ale
—
n
šat mla pocuchaný, hrdlo odhalené, erné oi planouce divým ohnm upeny byly k slunci, v ruce pak držela rozkvetlý již petrklí. Nezdálo se, že babiku
„Kde pak staenka útrpn. vidí.
ta
—
ubohá
„A
zase
chodila,"
povídala
kde pak našla již petrklí!" „Nkde vrch lesa, vždy ona tam schodí každý kout." „Já ji oii poprosím !" eklo dve a již bželo na strá; tu se Viktorka ze svého zamy-
—
—
hle,
192
k odchodu se obrátila, když Barunka volala: „Prosím t, Vikíorko dej mi ten kvítek," zstala stát a zrakem k zemi obráceným poPak se ale uškubla a jak šípka dala jí petrklí. letla po stráni dol. Barunka sbhla k babice. „Už dávno, co si nepišla pro potravu," mínila babika. ,.I vera, když jste byla v kostele, byla u nás, maminka jí dala bochník chleba a jidáš„Ted bude zase chudáky," pravila Barunka. kovi lépe v let; ale ví, ona jakoby nemla Celou zimu jen v lehkém šatu, bosá; vždy pak cit. ki'vavé stopy po ní zstávaly na snhu, a ona jakoby Jak ráda by jí byla paní myslivcova každý den nic. teplého jídla dala do sytá, a však nepijme nieho „Ono než kousek peiva. Nešastné stvoení !" babiko, sice by jí není snad zima v té jeskyce, nkam šla; vždy jsme ji mnohdykráte prosily, aby zstala u nás." „Pan myslivec povídal, že je v takových podzemních dírách v zim teplo, a ponšleDÍ probudila a rychle
ale
—
—
Bh
—
—
vadž Viktorka nikdy do vytopené sednice nepijde, že zimu tak jako my necítí. To už Pánbh tak ídí; on sesílá andle strážce dítkám, aby stehli jich ode všeho zlého, a Viktorka je také ubohé dít," pravila babika vcházejíc do stavení. Jindy zaznívalo klekání a poledne s Žemovského vrchu s vížky nad kaplicí ten den ale vybhl Jan a Vilém s ehtakami do sadu a ehtali, až vrab;
Odpoledne šla babika s dtk božímu hrobu, stavily se pro panímámu a Maninku. Panímána vždy vedla babiku do komory a ukazovala plnou vošatku barevných vaci
se
mi do
stechy
vyplašili.
msteka
193
koledníkm, okazovala celou adu mazanc a tuného beránka. Také podala dtem vždy po hntance, babice nikoli, ona védéla, že staenka od snídané na zelený tvrtek až do veee po vzkíšení do úst nevezme; ona sama také se na velký pátek postila, ale písný pst jako babika, to íkala, že by nevydržela, „každý dle svého svdomí, milá panímámo; je pst." Prohlížejíc já myslím, má-li být pst, pak panímámino umní, a pochválíc kde co, dokládala: „My se zítra do peení pustíme, uchystáno je vše; dnešní den je obtován modlitb." A takový spsob byl v Proškovic domácnosti, nebo babiino slovo platilo. Na bílou sobotu bylo ale na Starém blidle od asného jitra jako na Pražském most: v sednici, v kuchyni, ve dvoe, u pece, všude se potkávaly dlné ''uce, a ku kterékoli z ženských se dti se svými záležitostmi obracely, každá si naíkala, že neví, kde jí hlava stojí, i Barunka mla tolik práce, že zapomnla jedno pro druhé. Za to bylo ale k veeru v stavení všecko všude v poádku, a babika s Bamnkou i matkou šly na vzkíšení. Když pak v ozáeném, nábožnými naplnném chrámu zaznlo ze jec
a
a
všech úst slavné: „V^stalté této chvíle ctný vykupitel! " tu se cítilo Hallelujah uneseno mocným citem, prsa se jí dmula, pudilo ji to ven, ven do širé prostory, kde by mohla dát prchodu nevýslovnému jásotu, který jí v duši hlaholil. Celý veer bylo jí
dve
!
neobyejné noc", vzala je
ti,
není,
když jí dávala babika „dobrou okolo krku a pustila se do pláe. „Co
milo, a ji
—
pro pláeš?" ptala se jí babika. „Nic mi babiko, v sob mám radost, že musím plakat,* 13
194
odpovdlo dve. A staenka sehnula se, vnuku na elo a pohladila jí líce, neíkajíc va.
Znala
svoji
Barunku!
—
políbila
ani slo-
Na Boží hod
vzala babika k svcení s sebou do kostela mazanec, víno a vejce. Když to pak pinesla, rozkrájelo se svcené, každý z domácích dostal od obého po kousku a trochu vína. Drbež a dobytek dostaly zase od obojího jako na vánoce, aby prý byly domu pichýlué a hojný užitek dávaly, povídala babika. V pondlí byl ale na ženské zlý den, l)yla dynovaka a koleda. Sotva byly Proškovic ráno vstaly a se ustrojily, již ozývaly se za dvemi hlasy: „Já jsem malý koledníek" atd., a tu naje_dnou zaklepal kdosi na dvée; Btka šla otevít, ale opatrn otvírala, mohli to být i chlapci, nebo jisto bylo, že žádný ze známých vyšlehání nedaroval. Byl to pan otec, nejrannjší ze všech. Pišel jako svatoušek, pál „šastné a veselé hody", pod kabátem ale schovanou vrbovou dyuovaku; tu najednou s ušklíbnutím vytáhl a zaal ženské šlehat. Dostaly všechny, i hospodyn, Adélka, i babiku šlehl pes faldy, „aby blechy neštípaly," dodal se smíchem. A jako každý jiný koledník, dostal také pan otec po vajíku, po jablíku. „Co hoši, jak jste koledovali?*' ptal se pan otec
dom
ml
—
chlapc. „To jsou pkní, jindy se jim nechce s dnes ale sotva jsem vstala, už byli v seduici, aby vyšlehali," žalovala Barunka, a pan otec i chlapci se jí vysmáh. Pišel i pan myslivec dol dynovat, i Míla, i Tomeš, zkrátka nebyl pokoj celý den, lože,
mn
a
dvata, jak
mna
zhlédly
pod zástry.
chlapce,
schovávaly holá ra-.
195
xn. Jara skokem pibývalo; lidé pracovali
již
v po-
hoe
na stráni vyhívaly se ještrky a hadi, že se jich dti, jdouce na podzámecký vrch fialky a konvalinky hledat, vždy lekly; babika jim ale íkala, že se nemají co bát, že do svatého Jií žádné zvíe není jedovaté, že se mže vzít do ruky, „ale pak, když lích,
na
a
slunce už vysoko, pak je v nich jed," dokládala. louce za splavem rozkvítalo bulií oko, pryskyník, na stráni modraly se podlé sky a zlatov leskly se petrklíe. Dti sbíraly mladá lupénka do polívky, kopivy pinášely housátkm, a kdykoli šla babika do chléva, slibovala Strace, že už co nejdív pjde na pastvu. Stromy úprkem obalovaly se listem, komái vesele hráli ve vzduchu, skivánek vznášel se vysoko
v povtí, dti ho slyšely, ale málo kdy malého zpváka vidly; také žežulku poslouchávaly a kiely do lesa: „Žežulko, povz nám, jak dlouho budeme živi?*' Nkdy zakukala, nkdy se ale na ni Adélka zlobila, že nechce schváln zakukat. Chlapci uili Adélku otloukat vrbové píšalky; když pak jí nechtla píšalka pískat, dávali vinu, že nedobe pi otloukání íkala. „Vy holky neumíte ani píšalku udlat," vj'smíval se Jan. „To není naše vc, ty ale zase neudláš takovýto klobouek!" pravila JBarunka, ukazujíc bratrm klobouek z olšových list, okrášlený chudobkami, který byla celý jehlinami sešpendlila. „Hm, to je kunšt!" pohodil hlavou chlapec. „Pro mne ne, ale pro tebe," smála se Barunka, jdouc dlat ješt šaty ke klobouku a tlo panenky z bezové 13*
—
—
—
:
196
Jan ale položil proutek na koleno a povídaje Adélce: „Ted poslouchej a dívej se, jak to budu d„Otloukej se písalat," a zaínaje otloukat, íkal liko, nebudeš-li se otloukati, budu na t žalovati knížeti pánu, a on ti dá ránu, až odletíš ke zlatému, žbánu. Huš, huš, huš, vrazím do nž, vrazím do té zavíráek, kudliku, vyrazím ti dušiku, vrazím do budeš zpívat jako ptáek. " Píšalka byla otluena, upískala. Vilém ale mínil, že dalece dlána a nepíská jako Václavova pasácká; omrzela tak ho dlat píšaly, udlal si z proutku vozík, pi práhl se k a zaal rejdit po louce, a psi za ním. Barunka dávajíc seste udlanou panenku povídala ,,Na, ale se to dlat sama, kdo s tebou bude hrát, až zaneme my chodit do školy, budeš tu sama." „Bude tu babika," odpovdlo s tváí, v níž bylo vidt, že jí ta samota byla nemilá sice, ale když duše.
:
t
t
pkn
pkn
nmu
u
—
dve
babika zstane, že jí zstane všecko. V tom šel kolem pan mlyná, podávaje Barunce list, pravil: „Bžte s ním k mamince, eknte, že byl prášek v „To je od taa že mu ho na pošt dali."
jí
—
mst
dti bžíce do stavení. Paní Proškoradostnou tváí list, dotouc zvstovala
tínka!" zajásaly
vá tla s všem, že pijede tatínek v polovici máje i paní knžna. „Kolikkrát se to ješt vyspíme ? ptala se Adélka. „Oh je, to „Asi tyrycetkrát," ekla Barunka. nebude ješt dlouho," mrailo se dve. „Víš co," radil Vilém, „já si udlám tyrycet árek na dvée a „To uvždycky když ráno vstanu, jednu smažu." dlej, ubhne ti as," smála se matka. Pan mlyná šel od splavu a stavil se. Tvá je-
—
—
— —
197
ho byla starostlivá, nešklíbil držel v ruce, ale netoil jí, uhodil na víko. „Víte-li co „Co vcházeje do sednice.
—
bika
se ani neinžoural, pikslu prsty nkdy nového lidiky?" pravil se stalo?" ptala se ba-
jen
dvma
paní jednohlasn, vidouce že není pan otec „Bože „Máme tu horskou vodu." jako bývá. ra chránit, aby nebyla náhlá a zlá," pravila babika „Bojím se toho," ekl mlyná; „mli uleknuta. jsme po nkolik dni už polední vtry, na to pišly dešt v horách, jak mlei tamodtud pišlí povídají, jsou prý všecky potoky rozvodnné, a sníh úprkem taje. Bude to letos myslím nekalé. Já jdu nyní rychle dom, a uklidíme hned všecko zlému hostu z cesty. Radil bych, abyste se také pichystali, opatrnosti nikdy nezbývá. Odpoledne pijdu se podívat. Dávy ale, malá eetvejte pozor na pibývání vody ko, nechodte k vod," doložil pan otec, štípna Adélku do tvái; po té odešel ze stavení. Babika šla se podívat k splavu, po stranách splavu byly hráze stavené z dubových devc, mezi nimiž vyrstalo kapradí. Na stnách hráze vidla babika, že vody pibylo, nejnižší sazeniky kapradin byly již ve vo^ Kusy dev, drnu a ratolesti strom unášel špinavý proud eky pes splav. Starostliv vrátila se babika dom. Když šly kry, stalo se mnohdy, že se nastavly u splavu a proud eky struhou se žena stavení zatopil vždy býval strach, když zaal led pukat, mlyi
—
—
—
—
;
náští chodívali ustavin na stráži, aby se kde možná nebezpeenství pedešlo roztrhováním ki stavících se v hory. Ale proti pohorské povodni nebylo úbrany. Jako na divém koni pihnala se s hor, vza-
198 la na cest vše s sebou, co se jí v cestu stavilo, roztrhala hráz a behy, vyvrátila stromy i stavení, a to vše v takovém kvapu, že se lidé ani spamatovat nemohli. Proto také babika zkušená toho, jak pišla, hned radila, aby se dly pípravy k odklizení vcí ze sednic na hru, což se také hned dlo. Mezi tím pišel pan myslivec, který jda z lesa okolo pily byl již slyšel, že pichází velká voda, a stoupání e-
dom
ky pozoroval. Ty dti by vám jen pekážely, a když by zle pišlo, co s nimi, já je vezmu s sebou naho-
hospodyn byly jeho nabídnutí rády. Odnášelo drbež se odsthovala na strá. Straka odvedla k myslivcovm. „A vy jdte nyní za dt-
ru," a
se, uklízelo,
se mi, aby ta paní nemla vše na starosti," pravila babika dcei a Btce, když bylo vše uspoádáno, „já tu s Voršou zstanu. Pijde-li voda do stavení vylea tak zle snad dá Pánbh nebude, aby nás vzala i se stavením; není sem tak spádno jako na tom." Paní Proke mlýnu, ti chudáci jsou šková nechtla dlouho pivolit, aby tam matka stala, ale když si íci nedala, musela jít. „Aby vám psi nezabhli," upozornila odcházejíc ze stavení. „Neboj se o to, ti vdí dobe kde ochrany hledat, ti se nás nespustí." V skutku také chodil Sultáni Tyrl v patách za babikou, a když si sedla s vetánkem k oknu, z nhož bylo vidt na eku, lehli k jejím nohoum. Vorša, zvyklá jsouc na ustaviné šukání, mytí a smj cení, dala se do poklízení prázdních chlívk, aby nco dlala, neporayslíc, že za hodinu snad vodou a bahnem naplnny budou. Srarklo se, vody víc a více pibývalo, sotva již
zeme na hru,
he
z-
—
199 koryto struhy postaovalo; louka za splavem byla již pod vodou, a kde tomu vrboví nepekáželo, vidla babika z okna, akoliv stavení nízko leželo a beh eky vysoký byl, kolísání se vln. Odložila vetánko, sepjala ruce a zaala se modlit. Vorša pišla také do sednice. „Voda huí, až je lovku ouzko poslouchat; jakoby cítila, že se nco bude dít, je schována, ani vrabce není vidt," povídala oprašujíc u oken lavici. V tom se ozval koský dusot, po silnici od splavu pádil jezdec; u stavení zarazil a kikna: „Chrate se, lidé, voda jde!" pádil jedním cvalem podél behu ke mlýnu, ode mlýnu k msteku. „Pánbh s námi, nahoe je zle, poslali vštbu," pravila babika, zblednouc. Než ale pece Vorše domlouvala, aby se nebála šla ješt jednou podívat se, zdali vše v bezpeí a voda se ješt nevylívá. Zastihla u eky pana otce. vysoké boty nad kolena a ukazoval babice, že již z eky se vylívá i ze struhy. Pišel také Míla a Kudrna, nabídnout se babice k pomcce, by sama v stavení zstat nemusela; babika ale poslala Kudrnu dom. „Vy máte dti, kdyby Pánbh dopustil neštstí, dlala bych si z toho svdomí. Máh kdo s námi zstat, zstane Jakub, jemu se to lépe písluší; a v hospod ho nepotebujou, tam není strachu, leda by se jim voda do chlíva dostala." Rozešli^ se. Do plnoci bylo již stavení obklopeno vodou. Po Žernovské stráni chodili lidé se svtly; pan myslivec pišel také k stavení na strá, a vda, že babika sotva spát bude, volal a hvízdal, cht se dovdt, jak
zv
;
Ml
a
je.
Jakub
se
mu
ozval z okna ze sednice, že bdí, o matku nestarala, naež pan
aby se paní Prošková
200 myslivec odešel. Ráno bylo vidét teprv, že je celé údolí jedno jezero. V sednici museli chodit již po prknech, a Míla s tíží jen se dostal na strá k drbeži, voda se s takovou prudkostí hnala pes cestu, že mu div nohy nepodrazila. Mezi dnem pišli se všickni z myslivny podívat dol. Déti vidouce stavení ve vod a babiku chodit v sednici po prknech, pustily se na stráni do takového pláe a kiku, že sotva k upokoJan jení byly. Psi se dívali z vikýe, a když na volal, štkali a vyli, a rádi byli by dol skoili, kdyby je Míla byl nedržel. Kudrna pišel, vypravoval jaká spousta dál dole. Ve Žlii že vzala voda dv stavení, v jednom že byla stará žena, která nechtíc poslechnout volání posla, aby se vysthovala, otálela až bylo pozd. Mosty, lávky, stromy že bere voda, zkratka vše, co jí v cest leží. Ve mlýn že již jsou v
n
hoejších sednicích. Kristla se pišla podívat, mohlali by zatoponým pinést nco teplého k jídlu, ale nebylo možná, a když smlý Míla pece k ní se pebrodit se snažil, sama ho prosila, aby zstal, kde je. Dva dni trval ten strach; tetí den teprv zaala voda opadávat. Jak se divily dti, když se z myslivny vrátily; zahrádka byla zaplavena, v sad bylo vysoko nánosu, místy hluljoké výmoky, vrby a ol^e byly do polovice obaleny bahnem. Lávka strhaná, cblívky podemleté, psí boudy odnesené. Chlapci šli s Adélkou podívat se za stavení. Mli tam sazené stromky, které si byli ped rokem z lesa pinesli a jež babika jim zasadila, bízy dvatm, chlapcm jedle. Stálým tam beze škody. Pod hruškou byli si vystavli malinkou chaloupku, udlali u ní zahrádku a plot, stou.
201 ní mlýnky, které se toily, když pršelo a stroužky se vodou naplnily. Byla tam i pícka, do níž dávala Adélka koláe a buchty z hlíny uplácané. Po celé malé živnosti nebylo ani památky. „Dtiny'/' usmáld se babika, slyšíc jak toho litují; „jak by mohla obstát vaše hraka ped proudem rozkaceného živlu, který stovéké stromy a pevné domy vyvracel." Za krátký as vysušilo slunce pole, luka i cesty, vítr roznesl nánosy, tráva svžeji ješt se zelenala, škoda se všecka napravila, a málo zstalo památek zhoubné povodn; jen lidé si o ní dlouho povídali. Vlaštoviky zase pilítly; dti s radostí je vítase již, že brziko pijde pan Beyer a po ly, tšily otec že pijede. Byl veer Filipo-jakubský. Babika, když byla tíkrálovou kidou na všecky dvée z venku u stavení, u chlívu a kurníku ti kíže udlala, šla s dtmi na zámecký holý vrch. Chlapci nesli na ramenou stará košata. Na vrchu byla již Kristla, Míla, všecka chasa ze dvora, ze mlýna, také Maninka. Václav Kudrnv s bratry pomáhal Mílovi smolit košata, a ostatní rovnali do hranice deva a chvoj k pálení ohn. Noc byla krásná; teplý vtík vlnil zelenou osivu a roznášel vni kvtin z parku a z kvetoucího sadu po celém vrchu. Z lesa ozývalo se houkání sovy, na vysokém topole u silnice štbetal kos, a z koví v parku zanášely se líbezné zvuky slavíkovy písn až nahoru. Tu najednou vyšlehl plamen na Žlickém kopci, v okamžení na to na Žeruovském vrchu, a po stráních zaaly se míhat a skákat plameny vtší menší, A dále na vrchách Náchodských, Novoméstkých zplanuly ohn, tancovala svtla. Také
žku a na
nm
—
202 Míla rozžal smolou napuštné košt, hod je clo hrav malé chvíli vzplanula. Chasa zaala výskat, každý uchvátil nasmolené košt, zapálil, a jak vysoko mohl do povtí vymrštil, kie: „Le, arodjnice, le!" Pak seadili se a zaali s hoícími pochodnmi tance provádt, dvata však držíce se za ruce a zpívajíce toily se kolem hoící hranice; když spadovala, rozházely ohe a zaaly pese skákat, jak která daleko mohla. „Dívejte se, tahle stará arodjnice musí nejvýše vylett!" zvolal Milá, a popadna pometlo, tak prudce jím vyhodil, že v letu až zafielo, vysoko vyletlo a skoro k zelenému osení zaletlo, kde stáli diváci. „Ta prská !" smála se chasa, bžíc pro praskající nasmolené pometlo. Chlapci tleskali pochvalu. Také se Žernovského i Žlického vrchu ozýval se výskot, smích a zpv. Okolo rudého ohn kmitaly se v divém kolování postavy jako fantastické; chvíli po chvíli z jejich stedu diblík do výše vyletl, zatásl v povtí ohnivou palicí, až tisíce jisker spršelo, a zase dol padal pi jásotu lidstva. „Hlele, ta vysoko letla !" zvolala Maninka, ukazujíc prstem na Žernovský vrch. Jedna z žen jí ale ruku dol stáhla napomínajíc, aby neukazovala na arodjnice, že by jí mohla pustit nkterá stelu do prstu. Bylo již pozd, když se vracela babika s dtmi dom. „Babiko, neslyšíte nic?" šeptala Barunka, zastavíc babiku u prosted kvetoucího sadu, blíže stavení, ,,jakoby nco šumlo.'' „Nic to není, vtík zahrává listím," odpovdla staenka, doložic: „Ten vtík dobe dlá." „Pro dolare?"— „Pronice, která
—
—
~
203 tože stromy k sob sklání. íká se, když stromy ve kvtu se líbají a objímají, že bude hojná úroda." „Oh babiko, to je škoda, te když zanou tešn,
—
jahody, když tu bude veselo, musíme sedt celý dea „To jinak nejde, hove škole,'' smutn ekl Jan. chu, vždy doma nemžeš být, ani vždy hrát. Nyní vám nastanou jiné starosti a jiné radosti." „I já ráda budu chodit do školy," pravila Barunka, „jen po vás, babiko, se mi bude stýskat, že celý den vidt „I budete chybt, milé dti, se nebudem!" ale což je to všecko plátno, stromek kvete, dít roodkvtá strom, ovoce odpadne, odroste dít, roste odbhne. Tak to Bli chce. Dokud je strom zdráv, dává užitek, když pak uschne, porazí ho, da-
—
—
—
mn
;
dim
na ohe, boží ohe ho ztráví, popelem zmrví se zem, na níž vyrstají zase jiné stromky. Také babika vaše úkol svj dopede, a uložíte ji k vnému spánku," polohlasit dodala staenka. V koví u zahrádky slavík zaal zpívat; dti íkaly, že to jejich slavíek, ponvadž každý rok do koví u zahrádky piletl a hnízdo si tam stavl. Od splavu zaznívala smutná melodie ukolíbavky Viktoriny. Dti chtly ješt zstat venku, babika ale nutila dom: „Víte, že zej tra už nastane škola a asné vstávání, pojte spát, se matka nehnvá," pravila, pobízejíc jednoho po druhém pes práh. Ráno pi snídaní kázala matka dtem, vyjmouc Adélku, která ješt spala, jak se mají uit, pana uitele poslouchat, na cest jak mají slušn se chovat, dávala jim samé dobré nauení, až bylo dtem do pláe. Babika chystala jim potravu. „Tu máte každý jí
a
204 svoji porci,"
kladouc na stl ti velikánské máte každý kudliku, co jsem vám Jeníku, ty bys ji byl dávno ztra-
pravila
krajíce chleba, „tu
schovávala; vidíš, a nyní neml bys
til,
tahujíc z
ím
chleba ukrojit,"
kapsáe ti kudliky
mi.
Pak udlala do každého
do
ní másla,
s
ekla, vy-
ervenými stenka-
krajíce jamku, nacpala pikryla ji vydlábnutou stídou, a položila jeden krajíc do rohožové moširiky Barunce, di'uhé dva do kožených kabelí chlapcm. K chlebu pidala ale ješt sušeného ovoce. Nasnídavše se, vydaly se dti na cestu. „Jdte tedy s Kristem Pánem, a nezapomete, co jsem vám ekla," napomínala matka ješt na prahu. Dti líbaly matce ruku, a oi se jim zalily. Babika nedávala jim s Bohem, ona je v}'provázela pes sad, a Sultán s Tyrlem bželi též s sebou. „Poslechnte chlapci Barunku, když vás napomene, ona je starší z vás," kázala babika; „nevyvádjte na cest žádné takové skotáctví, až byste si ublížili. Ve škole nesete nadarmo, sice toho budete jednou
kom
Každého slušn pozdravte; vozm a Ty Vilímku neobjímej kde kterého psa, nkterý je zlý, kousl by t. Nelezte k vod a uhátí nepité. Ty Jeníku nesnz chléb ped asem a pak na ^ ostatních nemámi. Nyní jdte s Pánembohem, na ve„Ale babiír vám pijdem s Adélkou naproti."
litovat.
se vyhnte.
—
ko,
nezapomete nechat nám obd
—
a ode všeho, co
„I jdi bloudku, bodej budete mít," prosil Jan. bychom zapomnli," usmála se babika. Pak požehnala dti kížkem a již chtly jít, tu ješt zpomnla na nco. „Kdyby mla pijít bouka, myslím ale že nepijde, tedy nebojte se, jdte tiše svou cestou, modlete
205 pod strom, nebo do strom rád „Rozumíme, babiko, tatírozumíte V" „No tedy jdte nek nám to také jednou povídal." a vyite panu uiteli pozdravení." s Pánembohem se,
ale nestavte se
hrom
Na
—
bije,
—
se babika rychle obrátila, aby nevidly dti které sejí mimovoln do oi draly. Psi obskakovali dti velikými skoky, myslíce že pjdou s sebou na procházku, ale Jan povdl jim, kam jde cesta, žena je nazpt. Xa babiino zavolání vrátili se k ní, ale ohlídli se nékolikkrát, jestli je pece nkterý nezavolá. Také babika se ohlížela, a teprv když vidla, Maninka že dti už za mostek zacházejí, kde na již ekala, kráela bez pítrže dom. Byla celý den jaksi zamyšlená, chodila po stavení jakby nkoho hledala. Sotva kukaka v sednici odkukala tvrtou hodinu, vzala vetánko pod paždí a pravila Adélce: „Pojí dveko, pjdeme školákm naproti; pokástatue pod lipami sedla me na u mlýna." Šly. to
slze,
n
n
U
panímáma, pan otec a nkolik
mlé tam
te naproti chase, vidte?'' volala
„také
ekáme
na naši
Manu.
., Jdedaleka;
stálo.
panímáma
z
PosacTte se mezi nás,
babiko !" Babika sedla. Co máte nového?"
ptala se pana otce a ostavypravuju, že musí chasa ten „No, týden k odvodu," ozval se jeden z mlé. potš je Pánbh," pravila babika. „Ba, milá babiko, bude to zase náku dost; myslím, že je v Míloví malá duše," ekla panímáma. „Tak to bývá, tních.
—
„Práv
tu
—
—
—
když je lovk k svtu podoben," ušklíbl se pan otec, mžouraje okem; kd}by toho u Míly nebylo, byl by vojny svoboden, ale ta šlakovitá žehravost rychtáo-
206 víc Lucie a zlost správcovic sleinky mu posvítily." Snad to otec jeho spraví," mínila babika, „na
—
alespo Jakub doufal, když mu o vánocích pan „Inu," zaal jeden z mlé, správce službu odekl." „on by starý Míla jednu nebo dv stovky za to dal." „Dv stovky, milá brachu, je ješt málo," ekl pan otec, „a tolik Míla dát nemže, živnost není velká a kolik dti na ní. Nejlíp by si ovšem pomohl, kdyby rychtáovic Lucii chtl, ale proti gustu žádný disputat. Já vím, jestli bude muset Míla jít k odvodu a bude mít ješt na vybranou, že radji bude „Inu, vojákem, nežli by rychtáovým synem byl." bi jako bi," h^dil hlavou jeden z mlé, „kdo Lucii dostane, nemusí íci: ,Bože mne netrestej,' ten „Mn je nejlítji toho dvete bude trestán dost."
to
—
—
—
—
—
babika, „ta bude dlat!" „Což dve," zamžoural pan otec, „popláe, poheká a dost; „To je jisto, kdo není rád Jakubovi bude h!" vojákem, tžko pivyká, ale konen by pece piVím já dobe, pane ote, jak vykl, jako každý jiný. to chodí; nebožtík Jií, dej mu Pánbh nebe, musel horšímu zv3^kat, a já s ním, ale u nás bylo to jinaké a s Kristlou je to také jiné. Jií dostal dovolení k ženní, vzali jsme se, a žili jsme spokojen. Zde Kristly," pravila
—
emu
divit, že Míla nemže; a není se s nechutí jde, když si ti dva pomyslí, trnácte let na sebe ekat! No, snad se pece podaí, že tomu ujde," dodala staenka, a celá tvá se jí pojednou vyjasnila, nebo zahlídla z daleka picházet dti. Ty opt spativše babiku, pustily se do bhu. „No Mano, nemáš hlad? ptal se pan otec, když ho
to ale být
—
207
—
„Ba že mám. tatínku, a byla dcerka pozdravila. všecky máme blad, vždy jsme neobdvaly," odpov' „A ten krajíc chleba, kížaly, buchty, to dla. „Co byla rosa?"' mžikl pan otec, zatoe pikslu. pak, tatínku, to není žádný obd," usmálo se dve. „A taký kus cesty klusat a tolik se uit, není-li pravda, dti, to se dostane hlad?"' zasmála se babika a kladouc si vetánko podpaží dodala: „Pjdeme tedy, abych si vás zachovala a hladem jste mi neumManinka povídala ješt eli,'" Dali si dobrou noc. Barunce, že bude zase ráno ekat na mstku, pak pospíchala za matkou do mlýna, Barunka chytila se babiky za ruku. „Povídejte mi tedy, jak se vám vedlo, emu jste se ve škole uili a jak jste se cho„Hete babiko, vali ?"' ptala se babika po cest. já jsem bankaufser," vyjel rychle Jan, ped babikou „Prosím t, hochu, co je to?" ptala poskakuje. ,,Víte babiko, kdo sedí na kraji vese babiku. škamn, ten dává na ostatní pozor, co vedle nho sedí. a který se nepoádn chová, toho si zapíše," se zdá, že tomu u vysvtlovala Barunka. nás íkají dohlížitel, ale to musel dávat pozor vždy jen ten nejhodnjší a nejpilnjší hoch z celé lavice, „Však a pan uitel ho neudlal hned dohlížitelem." nám to Kopivovic Toník vyítal, když jsme šli ze školy, že prý kdybychom nel3yly Proškovic, že by s námi pan uitel tolik nenadlal," žalovala Barunka. To si nemyslete," pravila babika, „pan uitel nebude s vámi dlat výminky; když toho zasloužíte, potrestá vás jako Toníka; on to prote dlá, abyste si té pocty vážili, rádi do školy chodili a hledli vždy
—
—
—
—
—
—
—
„Mn
—
—
208
—
,,Diktan(lo,'^ hodnými být A co jste se uili?" odpovdla Barunka i chlapci. ,.Co je to vlastn?" „Pan uitel nám pedíkává z knihy, my píšeme, a pak to musíme pekládat z nmeckého do eského, do nmeckého." „A což rozumjí ty z eského dti nmecky?" ptala se babika, majíc pi všem svoje zvláštní mínní, a vše ráda do podrobná vyzvídajíc jako paní knžna. „I babiko, žádný neumí nmecky,
—
—
—
jen my trochu, protože jsme se doma již uili, a tatínek na nás nmecky mluví; ale to nic neškodí, tebas tomu nerozumli, jen když pinesou úlohy do„No ale jakpak je udbe," vykládala Barunka.
když neumjí na
lají,
n
—
nmecky
ani koukat?"
—
„Však oni jsou dost trestáni, že je nedlají dobe; pan uitel jim bud udlá árky do erné knihy, nebo musí stát na míst hanby, a nékdjt dostanou také Dnes mla také stát u erné tabule, fláky na ruce.
mne sedí, rychtáovit Anina, ona nikdy diknmecké neumí. Ona si mi v poledne stžokdyž jsme ped školou sedli, že neumí úlohu
co vedle
tando vala,
udlat. .Ani strachem nejedla. Já jsem jí to tedy napsala a dostala jsem od ní dv homolky za to." „To's ale nemla od ní brát," ekla babika.
—
—
„Vždy já jsem je nechtla vzít, ale ona povíže má ješt dv; byla tolik ráda, že jsem jí
dala,
že mi pinese každý den Pro tou nminou pomohla, „Pomoci jí mžeš, bych jí to neudlala, vidte?" ale ne dlat, sice se to nenauí." ,J co pak z toho, to nemusí umt, to se uíme jen tak, že pan uitel chce." „Protože pan uitel chce, aby z vás
úlohy
napsala,
nco, jen abych
—
a
slíbila,
jí
s
—
—
—
209
nco jdete.
bylo, a
ím
ani nemohu tatínek vám
s
svte projen potebná; vidíte,
více umíte, tím snáze ve
A nmecká
e
vaším
je
pece
otcem
pohovoii'
si
—
„Ale
pece všecko rozumí, a vy tatínkovi, a nemluvíte nmecky. Ale ve Žliéi mluví se jen esky, tedy nenmsí Anina umt nmecky; povídala, když bude chtít umt, že mže jít do Nmec. Pan uitel nedá. A holeku, babiko," on se žádný rád neuí nmecké diktando, je tžké; kdyby eské „Inu, když bylo, oh je, to by šlo jako otenáš." vy z toho ješt nemáte rozum, ale máte poslechnout a všemu se rádi uiti. Jestli pak chlapci poslouchali?" zaal, když pan uitel ze ,.I ano, jen že Jeník sednice odešel s chlapci dovádt, až skákali po lavi„Ty's mi ekla, Já jsem mu ale ekla..." cích. protože jsem slyšel pana ty, já jsem sám-* pestal, „To se dovídám hezkých vcí, máš douitele!" na jiné, a sám tropíš; jak to?" ekla dohlížet „I babiko,"' ozval se Vilém, který byl babika. posud tichý, ukazujíc Adélce velký kus sladkého deva a knížtiku pozlátka, co vymnil ve škole od jakéhos hocha za krejcar, „i babiko, to jsou rozpustilí ti kluci ve škole až hrza. Kdybyste vidla, oni skáou po kamnech a pero?i se, a dohližitelové také „I pro pána krále, co tomu íká pan s nimi." uitel?" „To když pan uitel odejde ze školy ven. Když má pijít, to honem skákají na svá místa, dají ruce na škamnu a je ticho." „Nezbedové!" pravila babika. „A holky si zase hrajou s pannami ve škole, však já jsem to dobe vidl," žaloval Jan. „Jste vy to kvítkové z raráškovy záhrady, aby 14 ale jinak
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
210
ml
s vámi svatou trplivost," pravila babika. povídaly ješt mnoho o škole a jak se jim po cest dailo; byla to první jejich cesta, a nemálo se na svoji samostatnost pyšnily, jakby z Paíže se byly vrátily. ,,A kde máš homolky, sndli jste je?" ptala se ješt babika, skoumajíc, co vše dti jedly, nebo o jejich zdraví starost mla. „Jfednu jsme sndli, druhou jsem si chtla nechat dom, ale když jsem u tabule psala, vyšantroil mi ji Kopiva z mošinky. On sedí za mnou. Kdybych mu byla co ekla, byl by mn, až bychom šli ze školy, nabuchcoval, ten je pknej." Babika nedala dtem za pravdu, ale v duši si myslila: Vždy jsme my nebyly lepší. Dti dobe vdly, že je babika shovívavjší než matka, ona k mnohému dtskému šelmovství, co chlapci provedli, oko zamhouila, nebránila, když si nkdy Barunka zaskotaila, proto se jí také se vším svily spíše než matce, která dle své písné povahy
Dti
uitel jí
—
¥Še písnji brala.
XIV. Bylo to za nkolik dní po prvním máji; byl tvrtek, dti nemly školu a pomáhaly babice v zahrádce zalívat kvtiny a \íno, které se již po zdi zelenalo. Šly si také zalít svoje stromky; ony mly ten tvrtek vbec mnoho práce nebo ti dni neprohlížela Barunka svoje panny, chlapci nemohli prohnat koníky, vozy, fUnty a mie ležely v koutku. V holubníku také nebyli, a králíky krmila Adélka. Ve ítvrtek muselo se vše nahradit. Babika hotova
211 jsouc se zalíváníra, nechala dti hrát, sedla na drnové sedátko pod modrý bez a pustila se do prádla, nebo nebyla zvyklá ani chvíli zahálet. Byla smutná, ani si nezpívala, ani si nevšímala erné slepice, která vešla otevenými vrátky do zahrady, a když nikdo nebránil, na záhonku si hrabat zaala. Sivá husa pásla se u plotu, žlutá její housátka prostrkovala hlaviky plotem, všeten do zahrady uahh'žejíce; babika mela je velmi ráda, ta housátka, a te si Na kolikero stran myšlénky její jich ani nevšímala. zabíhaly. Pišel zvst z Vídn od Jana, že nepijedou v polovici máje, comtessa Hortensie že se tžce roznemohla. Dá-li jí zase zdraví, pak že by snad paní knžna se podívala na panství, jisto však že to není. Paní Terezka, když list pišel, plakala, dti na dveích jen nkolik átaké plakaly. Vilím rek ješt k smazání, a tu najednou bylo všecko tšení nadarmo. A ta dobrá, milá Hortensie, aby mla nezapomnly pi umít, to jim nešlo ani do hlavy žádném modlení obtovat otenáš za její uzdravení. Ale což dti spokojily se zase, paní Terezka však beztoho málomluvná ješt mluvila, a kdykoliv babika do pokoje k ní pišla, vidla ji uplakanou. Posílala ji tedy na návštvy, aby se vyrazila; ona byla babika vbec ráda, když Terezka nkam si vyšla, nebo vidla pedobe, že se pece jen dcei v osamlém staveníku mnohdy stýská, a že by radji živa byla v hluném svét, jemuž po mnohá léta byla uvykla. V manželství byla velmi šastna, ale to zlé bylo pi tom, že Jan nejvtší ást roku ve Vídni trávit musel, a ona ve strachu a stesku bez nho 14*
Bh
ml
;
mén
212
A
nemla vidt
manžela, dti otce zas život," povídala si babika. S Janem chtla pijeti Johanka, druhá dcera babiina; chtla se pijít na matku podívat, se potšit, a také poradit, nebo se mla s ní Velice se již babika tšila, a nyní mla též vdávat. po nadji. Mimo ty vše trápil ji Mílv odvod. Míla byl švarný, upímný hoch, Kristla byla hodné dve, babika je mla oba velmi ráda, byla by pála, aby „Když se rovný k rovnému se za sebe dostali. sejde, bývá shoda a Pánbh sám radost má z takového manželství!" íkala. A však i té radosti hrozila tžká rána. Míla šel ráno s ostatními k odvodu. To všecko leželo babice v hlav, a proto byla žít
musela.
siiad celý
rok.
nyní
„Pro
život
smutná.
„Babiko, jen se
dívejte,
erná
tu hrabe.
Po-
Vššša!" ozval se Barunin hlas, a babika pozdvihnouc hlavu, vidla slepici lett ze „To je kže, zahrady a na záhonku vyhrabaný dl. Vezmi hráb, Barunko, a oprav jak si chyte pišla záhonek. Hledme ji, a husy jsou tu také. Ono mne to volá, je as, šlo by to na hrad, já se trochu zapomnla. Musím jim nasypat." To kouc odložila babika vetánko a šla si nakrmit drbež. Barunka zstala v zahrádce, srovnávala záhon. Za chvíli pišla Kristla. „Jste tu sama?'^ ptala se nahlídnouc „Jen poj dále, babika pijde hned, pes plot. „Kde pak je šla sypat drbeži," zvala Barunka. „Šla do msta navštívit kmotinku; to matka?" víš, maminka pláe, ponvadž tatínek snad ani letos nepijede, proto babika maminku radji posílá, kde kej
ty
opice!
—
!
—
—
—
21cJ
My se všecky tolik na tacomtessu také, a všecko nám Chudák Hortensie !" Po tch slovech Basklaplo. runka, kleíc na jednom kolen na cestice, opi'ela loket o drulié koleno, a položíc si hlavu do dlani, zamyslila se. Kristla sedla pod bez, ruce sepjaté položila v klín, hlava jí sklesla na prsa. Byla všecka ztracena, oi od pláe opuchlé. „To musí být zlá nemoc, ta hlavnice; jestli ona ume, ach Bože Kristlo, ty jsi nemla nikdy hlavnici?" ptala se po „Ne, já jsem jakchvilkovém pomlení Barunka. tživa nestonala; ale te bude po mém zdraví veta,'' by se trochu
vjTazila.
tínka
a
tšily,
na
—
I
—
smutn odpovdla
Kristla.
Tu
se
teprv
Barunka
dob-e na ni podívala, a vidouc zmnnou její tvá, vyskoila, popošla k ní, ptajíc se: „Co je ti? Což je Míla odveden?" Kristla místo odpovdi pustila se do stkáni. V tom pišla babika nazpt. „Už se vrá'?"• „Nevrátili ješt," zakroutila tili ptala se rychle. Kristla hlavou „ale vždy je darmo dlat si nadje. Lucka se prý zapísáhla, že když-ona Mílu nedostane, ani já ho dostat nemám. Co ona chce, to rychtá udlá, on je na ni tuze pyšný, a pan správce udlá zase mnoho k vli rychtái. Správcovic sleinka nemže zapomenout, že byl milovník její od Míly pohann, pilívá též žlui, a je všelieho ješt, milá babiko, co mi nadji bere." „Ale vždy pak tatík Mílv byl na kancelái, a jak slyším, nesl s sebou hezkých pár zlatých; byla by tedy pece áka." „Pravda, to jediná naše nadje, když ho vyslechli, že snad pece pomohou; ale stalo se již nejednou, že vyslechli a nepomohli; ekli zkrátka
—
;
—
—
214
—
že to nešlo, a lovk musel být spokojen." „Snad se to Mílovi nestane; a kdyby pece, myslila bych, aby otec jeho ty peníze, co obtuje na úplatky, když by se nepodailo, sebral, tvj tatík aby ostatní pidal a Mílu vyplatili dle práva; mli byste po starosti," „Kdyby nebylo kdyby, milá babiko. Za jedno jsou peníze, co starý Míla již nyní dal, ty tam, za tatík na hotovosti víc, než co podruhé nemá tebuje do živnosti, a by dost rád a i Jakuba vzít si ho mi do konce nebránil, pece by mu bylo milejší, aby mu ze do živnosti pinesl a ne odnesl. A konen dejme tomu, že by je i chtl sehnat, Míla je hrdé nátury, nechce ode mne ehož pijmout, ne-
—
mj
ml
—
mj
aby ho dopustil by, tatík vyplatil." „On si snad myslí: ,Dostaneš-li velikého vna, bude ti muži porouet žena,' a tomu se každý hrdý muž vyhýbá, milá holka tu by mu ale povolnost k necti nesloumluvit o co snad udlat žila. Ostatn poteba nebude, a kdyby byla, s tží se vykonat dá." „Chyba, veliká chyba, že se to stalo s tím Taliá;
na
nem,
—
se tomu tenkráte smála, ted ale nad tím pláu," pravila Kristla. „Kdyby toho nebylo, byl by se dostal Míla do dvora, dv léta byl by tam sloužil
nem; já
a sprostil se vojny. To mne nejvíc trápí, že já vlastvinna jsem." „Bláhová, pro bys vinila se, jako by tuhle ta sedmikráska za to mohla, když bychom ob ji chtíce mít, o ni se pohádaly. Tož bych já se musela též vinit, že jsem pivedla mého nebožtíka do podobné nesnáze; byla to skoro podobná pípadnost, jako u tebe. Milá brachu, což pak lovk, když ho hnv, že-
n
215 hravost, láska aneb jakákoli váše uchvátí, má tolik kdy, aby se s rozumem radil? Tu chvíli bdyby po což je to všecko plátno, i ném bylo, nebude dbát.
A lovk podléhá
—
slabostem/' Bao svátku pana Proška nebožtík podobného cos dokázal, utrpl, a nyní jste se zmínila zase; já zapomnla jako na smrt tázat se vás od té doby, povzte mi to nyní. Ujde chvíle, pijdem na jiné myšlénky, a sedí se tu pod tím bezem až milo," prosila Kiistla. ten nejdokonalejší
biko, vy jste ekla, že váš
již
loský rok
za
—
„Tebas," ekla babika; „ty Barunko jdi a dej mi mi to nejde k vod!" Bapozor po tch dtech, runka odešla a babika zaala: „Byla jsem dvice vyrostlá již, když zaala Marie Terezie s Pmsem vojnu. O nco se nepohodly*). Císa Josef s vojskem pitáhl k Jaromi a Prus položil se u hranic. V celém okolí bylo vojsko rozloženo i po vesnicích. V naší živnosti mli jsme nkolik sprostých voják a jednoho dstojníka. Byl to lovk lehké mysli, z tch, jimž se zdá, že hned každé dve do svých tenat vpletoujako pavouk mouchu. Já ho zkrátka odbyla, ale on si z mých slov nieho nedlal, stásl je se sebe jako rosu. Když nic neprospla, zaídila jsem si všechny pochoky tak, aliych se s ním nikdež potkat nemusela samotná. To víš jak to je, že musí dve kolikrát za den bžet tu na pole, tu na trávu, že odejdou domácí a nechají ji samotnou, zkrátka, že není zvyk ani poteba, aby kdo dvata hlídal, že se
a
e
*)
Spor o dSdictri Bavorské 1777.
216
musí hlídat samy, a tu naskytne se píležitosti dost pro svdného lovka k pronásledování. Ale Pánbh mne chránil. Na trávu cnodívala jsem asninko z rána, když ješt všecko spalo. Já od mladosti asné ráno vstávala, matka mi vždy íkala: ,Kdo asn vstává, tomu Pánbh dává.' Mla pravdu, kdybych
nemla, tedy radost Když sadu nebo do pole, a vidla zelenou, porosenou, srdce se mi na ni smálo. Každé kvíteko stálo jako panna, s pozdviženou hlavikou, s vyspalýma okama. Všude pla vn, z každého lísteku, z každé traviky. Ptákové, chudinci malí nade mnou se vznášeli, zpvem Pánaboha chválíce; jinak všude svaté ticho. Když pak zaalo slunce za horami vycházet, bývalo mi vždy jak bych v kostele stála, zpívala jsem si a práce mi šla od ruky, jak by hrál. Jednou tedy z rána kosím, bylo to v sadu, tu slyším za sebou: ,Pomáhej Pánbh, Madlenko!' Ohlídnu se, chci íci: ,Dejž to Pánbh!' ale nemohla jsem leknutím promluvit, srp mi vypadl z ruky. „Byl toten djstojník, ne?" vskoila jí do ei Kristla, „Pokej jen, pomalu," pokraovala babika; „nebyl to dstojník, sice bych byla srp nepustila. To bylo radostné leknutí. Jií stál pede ranou! Musím ti íci, že jsem ho ti léta nevidla. To víš, že byl Jiík syn naší sousedky Novotné, té samé, co se mnou byla, když jsme s cí„Ano, to vím; také jste ísaem Josefem mluvily?" nám povídala, že místo knze z nho se stal tka
jsem vešla traviku
z
rána do
pkn
—
—
—
—
217 Rychnova jel, vždy slyšel jen chválu o nm. V nedli když byl doma na vakacích, ítal místo mého tatíka, který byl pece výborný tená, sousedm z bible, a tak mu to šlo, že jsme s radostí poslouchaly; Novotná íkávala: ,Jako bych toho hocha už vidla kázat' My se všickni k nmu chovali jakoby již vysvcen byl, kde která co dobrého dlala, poslala mu, a jestli se omlouvala Novotná: ,Ale Bože, co my vám zase dáme,' íkaly ,Až bude Jiík panem páterem, dá nám :
My
spolu rostli, co jeden to druhý, ale druhých, tetích vakací, nemla jsem už k té smlosti, stydla jsem se ho, a když mnohdy za mnou pišel do sadu a mermocí mi pomohl trávu nést, dlala jsem si z toho hích, že mu v tom povoluju, opakavala jsem mu, že se to pro pana pátera nesluší, ale on se mi smál; to prý ješt kolik koš vody utee, než on kázat bude Bývá tak že lidé míní, a Pánbh mní. Najednou, když byl na tetích vakacích, pišlo vzkázání z Kladska od strýce pišel. Byl ten strýc tkadlec, Jiíkova, aby tam k tkal krásné cínované vci, tím si vydlal hezkých pár zlatých, a že neml žádných dtí, zpomnl si na Jiíka. Kmotra nechtla ho poslat, ale tatík sám jí domlouval, aby ho nechala jít, že to mže být k jeho štstí, a bratr otcv že má pece jakési právo k nmu. Sel; kmotra a tatík ho provázeli, jdouce spolu do Vambeic na pou. Oni pišli zpátky, Jiík tam zstal. Stýskalo se po všem, ale a kmote nejvíc, jen že ona o tom mluvila a já se nikomu nepochlubila. Strýc slíbil, že se bude o nho starat jako o svého. Kmotra myslila tedy, že chodí v Kladpožehnání.'
když pišel
z
nmu
!
nmu
mj
nm
mn
218 tšila se již, že dostane co nevidt sku do škol Jií za rok pišel dom první posvcení, a medle ;
—
Kmotra plakala se podívat co vyuený tkadlec hrza, ale co dlat, Jií ji prosil a piznal se,
až že neml pražádnou chu na knžství jít, akoliv by byl rád dále studoval. Ale strýc že mu to vymluvil, jak dlouho by se musel nuzovat a potloukat po školách, po úadech, nežli by došel kousku chleba, domlouval mu, aby se chopil emesla, to že ho uživí záhy, emeslo že je zlaté dno a tím lepší pro nho, když i jinak je cvien. Zkrátka, Jií dal si íci, uil se tkalcovství, a že se všeho s celou chutí uchopil, prospíval v emesle. Strýc mu dal v roce za vyuenou; pak poslal ho do svta na zkušenou, a sice nejprve do msta Berlína k svému známému, !
kde se
ml
ješt
dotvrdit.
Jií
ale
stavil
se
díve
v echách u nás. Tenkráte mi pinesl tuten rženec To kouc vytáhla babika ze záiiadí z Vambeic." klokoový rženec, který nikdy neodložila, chvilku se na nj s pohnutím dívala, pak zas políbíc ho, schovala a pokraovala dále: „Mj otec neml Jiímu za zlé, že se dal na emeslo, domlouval Novotné, aby si z toho nic nedlala, že ji nadje zmehla. ,Kdo ví, k to dobré,' povídal ,nechte ho, jak si udlal, tak bude mít. Tebas cucky pepádal, jeu když svému dílu bude rozumt a zstane poctivým, hodným lovkem, pak zaslouží takovou est, jako kterýkoli pán.' Jií byl rád, že se kmotr na nho nehnval, nebo ho co vlastního otce. I Novotná si dala jak pak by nedala, vždy to bylo její dít, íci které milovala, nemohla tedy chtít, aby se se cítilo
emu
—
ml
;
;
219 nešastné ve svéra stavu. Pobyl u nás Jií nkolik dní, pak odešel do svta, a ti léta jsme ho nevidli neslyšeli, až se to ráno pede a hnibé ani o mnou vyskytl. Mžeš si myslit, jakou radost jsem mla. Hned jsem ho poznala, akoliv se velice zmnil vysoký byl neobyejn, pitom tak urostlý, že by tžko bylo, rovn mu pohledat. Sehnul se ke mn, vzal za niku a povídá, pro jsem se ho tak lekla ? ,Jak se neleknout,' ku, ,vždy jsi se tu octnul, jak bys s oblak spadl. Odkud jsi pišel a kdy?, - ,Jdu pímo z Kladska, strýc se bojí, ponvadž všude tam verbujou, aby mne nkde nesebrali verbíi; poslal mne, sotva jsem se ze zkušené vrátil, do ech a myslí, zde že se snáze skryju. Protloukl jsem ,Ale pro se šastn pes hory, a tu jsem.' Pánaboha,' povídám mu, jen aby t tu nesebrali; Ve dv co íká máma?' ,Já ji ješt nevidl. hodiny s plnoci jsem dorazil na místo. Nechtl jsem mámu budit. Lehneš si na trávu pod Madlenino okno, ona je ranná, pokáš až vstane, pak pjdeš, myslil jsem, a lehl si na zelenou peinu. Opravdu o tob se darmo neíká ve vsi Než skivan zpívat zane, Madlena nese trávu dom. Sotva svítá, a ty už kosíš. Já t vidl u studn mýt, esat se, a sotva že jsem zdržet se mohl, abych k tob nepiskoéil; když jsi se ale modlila, nechtl jsem t vytrhovat. Ale teí mi povz, jestli mne máš ješt ráda?' Takovou vedl; jak jsem mla jinak íci, nežli že mám, vždy pak jsme se mli rádi od mladosti a jaktživa mi na jiného myšlénka nepišla. Trochu jsme povídali, pak vklouzl Jií do chalupy k mám, já za-
nm
—
—
:
e
220 se šla
povédít
tátovi,
že
pišel.
Tatík
byl
moudrý
lovk, jemu bezpenou
se nelíbilo, že Jií pišel v takovou nedobu. ,Nevím,' povídal, ,jestli zde ujde bí-
lému kabátu; co možného bude, udláme, abychom ho uklidili; jen žádnému neíkejte, že je tu.' Novotná, akoliv mla velikou radost, mla pitom pece hrozný strach, nebo byl Jií k rekrutírce vypsán, a jen tím ušel, že nevdl nikdo, kde je. Ti dni sedl ukrytý na v sen. Pes den byla u nho máma, na veer vklouzla jsem i já k nmu, a vespolek jsme si potom o všeliem povídali. Mla jsem takový strach o nho, že jsem chodila celé dni jako zmámená ovce a zapomnla dstojníku se vyhýbat, tak že jsem mu nkolikrát pišla do rány. On, mysle snad že se chci dobit, zaal hned zpívat starou notou; nechala jsem ho mluvit, ani jsem mu nepišla tak zhruba, jako kdy jindy, proto že jsem se bála o Jiíka. Jak povídám, Jií byl ukryt; mimo mne, jeho mámu a mé
he
rodie nevdl nikdo
o
nm
;
tetí
veer jdu
z chalu-
jsem se u Jiíka déle zdržela, bylo už ticho všude a hodn tma, tu mi vbhne do cesty dstojník. Vyíhal mne, že chodím veer ke kmote, a tu si u sadu na mne pokal. Co dlat? Mohla jsem každé hlasité slovo byl jen kiknout, ale Jií na by zaslechl, a svolat ho jsem se bála. Spolehla jsem se na svoji sílu, a když si nedal dstojník íci po dobrém, pustili jsme se spolu na pst. Nesmj se holka, nesmj, nekoukej na mne, jaká nyní jsem; byla jsem ovšem nevelká, ale sporá, ruce moje, zvyklé na tžkou práci, byly tvrdé. Byla bych mu dobe odolala, kdyby byl ve vzteku nezaínal na mne lát a hepy, trochu
he
2l se prozradil, a najednou jako hromová rána mezi námi Jií, popadna ho za chtán. Slyšel hešení, vykoukl z vikýe, v polotm mne poznal a také hned vikýem dol skoil, div to véru, že hlavu nesrazil. Ale což on pomyslil na, nedbal kdy,Je to zpsob, by pod nim i hranice byla hoela. s poctivým dvetem se tu v noci prát, pane?' kiel Jií. Já ho chlácholila, prosila, aby pomyslil v zlostí se je, ale on držel pána jako v kleštích, tesa. Pece si ale dal íci. ,V jiné chvíli a na jiném míst bychom si nco jiného povdli, ale není zde je mok tomu as, tedy slyšte a pamatujte. To nevstou; nebude-li mít budoucn ped vámi pojí Po té pekoj, promluvíme spolu jinak. Nyní jdte hodil pána pes vrátka jako hniliku; mne pak vzal okolo krku a povídá: ,Madlenko pamatuj na mne, pozdravuj mámu a budte tu zdrávi, musím tu chvíli pry, sice mne chytí. Nebojte se o mne, já znám každou stezku a jisté se protluu do Kladska, kde se pece njak ukryju. Prosím t, pij do Vambeic na pou, tam se shledáme !' Než jsem se zpamatovat mohla, byl ten tam. Já bžím hned k Novotné, povdít co se stalo jdeme k našim, všichni jsme byli jako beze smyslu. Každého šumotu jsme se lekali. stojník rozeslal vojáky na všecky cesty, nepoznaje Jiího, myslil že je pespolní a že ho nkde natrefí, ten ale jim šastn uklouzl. Vyhýbala jsem se pánovi, jak jsem jen mohla, on ale nemoha se jinak pomstit, ostouzel mne po vsi, jako bych špatné byla. Znali mne všickni, nepodailo se mu. Na štstí pišel rozkaz, aby se vojsko hnulo zpt, Prus vtrhl šit.
Tím
octl se
—
em
dve
!'
;
D-
dve
^22 hranice. Ono z celé té vojny nic nebylo, sedláíkali jí ,koláová', proto že prý vojáci, když snse vrátili." dli po vesnicích koláe, „A jak se dlo s Jiím?" ptala se Kristla s na„Nevdli jsme o nipnutností poslouchajíc. ehož až do jara, ponvadž s tmi nepokoji nikdo a nepecházel. Byli jsme jako na trní. Pišlo jaro ješt nic vydala jsem se na pou, jak jsem byla Jiíkovi slíÍ3Íla. Šlo více známých a naši mne jim dali na starost. Vdce náš byl kolikráte v Kladsku, a tatík mu naídil, aby mne tam dovedl, on tam znal každý kout. ,Stavíme se u paní Lidušky, abychom se trochu spoádali,' ekl vdce, když jsme pišli do msta. Yešli jsme do malé hospody na pedmstí. K paní Lidušce zacházeli všickni, kteí z ech pišli: ona byla z naší krajiny. Tenkráte se ješt v Kladsku mluvilo všude esky, než to bývá tak, že se lidé rodilí z jedné krajiny rádi hledají. Paní Liduška nás s velikou radostí pivítala, museli jsme do její sedniky. ,Jen se posate, já tu jsem hned, jen trochu vinné polívky vám pinesu,' pravila ochotn a ztratila se ze dveí. Já mla srdce jako v kleštích, byla to radost, že se s Jiím shledám, i strach, že se mu
pes ci
dom
—
nm
—
;
nm
neslyšeli. snad cos pihodilo zatím, co jsme o Tu najednou zaslecbnem venku známý hlas pozdraJen dále, pavovat paní Lidušku, a ji zase volat: ne Jiíku, jsou tam poutníci z ech Dvée se rychle otevely a v nich se ukázal Jií, a však zhlídnouc ho, zstala jsem jako hromem omráena. Byl ve vopodal jenském šatu. se dlaly mžitky! Jií ruku, vzal do nárui a skoro s pláem nešastný lo,
!'
Mn
mn
223 sotva že jsem uchopil se emesl a stásl se sebe co se mi uelíbilo, již mám zase nové jho na Z dešt jsem utekl a dostal se pod okap. krku.
Tk;
Kdybych
v
cechách
byl,
alespo bych
sloužil
svému
—
,Pro císai pámi, a zde sloužit musím cizému.' vzali ?' povídám prosím, cos to dovedl, že Boha ,Inu milá, mladost, nerozum. Nevil jsem mu. zkušenému strejci, když jsem od vás utekl, všude se mi stýskalo, všecko bylo mi proti mysli. Sel jsem jednou \ nedli s nkolika kamarády do hospody, nedbaje na žádné domluvy. Pili jsme, až jsme se ,Ti loti,' opili, tu pijdou do hospody verbíi.' paní Liduška, která práv povskoila mu do lívku pinesla; ,kdyby pan Jiík byl u mne býval, nebylo by se mu nic stalo; já ty jejich klamy, mamy netrpím u mne však pan strýc jinam nejde, než k Lidušce. Inu, lovk má svdomí, ten mladý lid inu co je dlat, když to nemá rozumu. Už si z toho nic nedlejte, pane Jiíku, jste istý hoch, náš král má rád velké vojáky, nenechá vás dlouho ,A je to již jak chce,' zaal Jií, ,co bez hlky.' se stalo, stalo se. My nebyh svoji, verbíi nás obalamutili, a když jsem vystízlivl, byli jsme já a Lhotský; nejmilejší kamarád, vojáky. Myslil jsem že si hlavu strhnu, ale co dlat. Strýc také naíkal dost; konen pemýšlel, jak by se alespo celá ta vc zlepšit dala, když ne napravit. Šel k generálovi a to uprosil, že jsem zstal zde, že se co nejdív kaprálem stanu a no, to si povíme ješt. Jen mi ted nedlej tžké srdce, jsem rád, že vidím.' Museli jsme se potšit, jakkoli se dalo. Po-
t
t
—
—
ei
;
—
—
mj
—
t
224 zdji dovedl mne Jií k
strýcovi, který nás rád vidl. pišel také jeho kamarád Lhotáký, hodný to lovk. Však si zstali s Jiím vrni až do smrti. Jsou už oba na vnosti a já tu jesté jsem." „Vy jste se už nevrátila, babiko, vidte, ddeek si vás vzal?" vytrhla Barunka, která se byla dávno již vrátila, babiku ze zamyšlení, do nhož padla pi zpomínce na ony blažen ztrávené chvíle pi tomto shledání. „Inu ovšem, nechtl jinak dát. Dovolení k ženní, to bylo to, co mu ješt strýc vymohl. ekali jen, až pijdem na pou. Jií na noc odešel, já zstala noclehem u strýce. Byl to dobrý staroušek, Pánbh mu dej nebe. Druhý den ráno Jií pibhl a dlouho se strýcem se a povídá: ,Madlenko, o nco radili. Pak pišel ke ekni mi upímn, na dobré svdomí, máš mne tak ráda, abys se mnou i zlé snášela, otce i matku opustila ?' Já ku že mám. ,Když ano, tedy zsta zde a bud mojí ženou,' povídá, a uchopí mne za hlavu a líbá. Nikdy mne nelíbal, není ten zvyk mezi námi, ale to samou radostí nevdl chudák ani ,Ale co ekne máma, co eknou naši ?' poco dlá. vídám, a srdce se mi táslo radostí a teskností. ,Co by íkali, vždy nás mají rádi, vždy nebudou Bože, Jiíku, ,Ale chtít, abych se usoužil.' Jií neípece nám musí dát rodie požehnání.' kal na to nic, ale strýc pistoupil k nám, poslal Jiíka ven a povídá: ,Madleno tys nábožná dvice, vidím, že bude Jií šasten, a že ne líbíš se mi, darmo po tob si naíkal. Já bych mu bránil, kdyby Kdyby lo byl jiný lovk, ale on má svoji hlavu.
Veer
dom
—
asn
mn
—
—
mj
—
225
mne
nebylo, byl by
si zoufal, když ho odvedli, já ho potšit, a sice tím, že jsem mu vymohl doNemohu zstat ve lži. Do ech volení k ženní. šla, kdož ví zdali by nesmí; a kdybys ty zase t vaši nepemlouvali. Až budete svoji, pak pojedeni spolu do Olešnice, a rodie ti požehnání neodepou. Poutníkm dáme s sebou list. Pozejtí budete mít oddavky ve vojenské kapli, já budu zastávat místo vašich rodi a beru si to zodpovídání na svdomí. Madleuko, podívej se na mne, mám hlavu jak sníh, myslíš že bych nco udlal, z eho bych nemohl ped Bohem odpovídat?' Tak mi ekl strýc a slze mu tekly po tváích. Svolila jsem ke všemu. Jií
trefil
dom
div se nezbláznil radostí.
Nemla
jsem více
šatstva,
co jsem mla na tle. Jií mi hned koupil sukni, kabátek a granáty na krk k oddavkám, ostatní mi zaopatil strýc. Jsou to ty samé granáty co mám, mezulánka naháové barvy a oblakové barvy Poutníci odešli, strýc jim dal s sebou list, kabátek. že tam nkolik dní zstanu a s ním pijedu, více .Lepší bude, když si to povíme/ míniL nepsal nic. Tetí den „ráno jsme mli oddavky, vojenský knz
než
Paní Liduška byla starosvata, Lhotský mládkem, jeho sestra družice, strýc a ješt jeden mšan svdky, ostatn tam nebyl nikdo. Paní Liduška nám vystrojila snídaní, a tak jsme ten den v bázni boží a v radosti ztrávili, zpomínajíce jen na naše dom. Paní Liduška škádlila Jiíka u stolu, ustaviné mu íkala: ,Yy, vy, pane ženichu, ani vás nepoznávám, to není ten zamraený pan Jiík; ale není divu, že vám tvá záí!' Mluvilo se sem tam,
nás oddával. byl
15
226 u nho zprý vrátíme z ech a z Vambeické pouti. Za nkolik dní jsme To divení, že jsem žejeli do Olešnice, já a strýc. nou, a matin plá, že je Jií vojákem, nemohu vám popsat. Moje máma lomila rukama a ustavin naíkala, že ji chci opustit, do ciziny jít za vojákem, až mi pi tom vlasy vstávaly. Tatík ale vždy rozumný a moudrý rozhodl. ,Tedl konec,' pál; ,jak Mají se rádi, spolu si ustlali, tak budou spát. zkoušejí; ty mámo víš, že's pro mne opustila také otce i matku, a to je urení každého dvete. Kdo za to, že Jiíka potrefila ta nehoda. Ostatn tam není služba dlouhá, až si tu robotu odbude, mže pijít sem. A vy kmotra upokojte se, Jiík je moudrý hoch, a stýskat se mu nebude, o to se už postaral. Ty Madlo nepla, Pánbh ti dej štstí, a s kým jsi šla k oltái, s tím abys šla do hrobu.' Tmi slovy dal mí tatík požehnání a slze ho polily.
jak to už bývá. stávala, strýc
Jií chtl hned, abych
tomu
ale nedopustil, až se
a
3Iámy také starostlivá,
plakaly.
mla
Moje máma, jak živa o vše ,To je rozum od tebe,'
hlavu plnou.
mne, ,nemá tam kouska pein, ani náadí, ani vdá se. Co jsem na své nohy vstála, jsem nevidla takový obrácený svt.' Dostala jsem poíádné vybytí, a když jsem mla všecko v poádku, vrátila jsem se k Jiíkovi, a neopustila ho až do smrti. Ta nešastná vojna, kdyby té nebylo, mohl tu být ješt. Vidíš, že víra, milá holka, co je radost i co je žalost, že vím, co je mladost i nerozum," dokonila babika, položíc s mírným usmáním suchou luku na Kristlino kulaté rám. líárala žat, a
227
Mnoho
ale byla jste pece srdce žádalo. Kdybych já po všem trápení šastná, ráda
jste zkusila,
šfastna, dostala
jste
vdla,
i
že
budu
babikko, co
to,
bych je snášela, a by musela i na IMílu trnácte „Budoucnost má ekat," pravila Itóstla.
—
Co bude,
rnkou.
let
Bh
v
tomu se holka nevyhneš,
to bude,
když se odevzdáš pevnou dvrou do vle „Jak pak jinak; ale lovk se nemže mnohdy zpamatovat, a jestli mi Jakuba odvedou, budu naíkat. S ním odejde všecka radost, s ním moje „Jak to mluvíš, Kiistlo, jediná podpora ztracena." a
nejlíp,
boží!"
—
—
—
hodného, Pánbh mi broukavý. Již letos ustavin chtl, abych šla za muže, by ho ml kdo zastat; což budu délat, až jestli Jakuba odvedou? A já si pedce jiného nevezmu, a kdyby se všickni na hlavu postavili, pracovat budu do úpadu, nemáš-li otce?"
ho zachovej,
ale
je
„Mám
pece
otce již
starý,
—
aby neml tatík co broukat, a když to nepjde nepjde, vdávat se nebudu. Ach babiko, vy ani nevíte, jaké já mám trápení v té hospod! Nemysletež na práci. Bože zachra, z té já si málo dlám,
musím mnohdy peslechnout, to mne mrzí." „A od toho si nemžeš pomoci?" „Prosím vás, jak? Kolikrát jsem ekla otcovi: „Vidíte tatíku, ale to, co
—
—
•
tak a tak to je, netrpte takových host," ale on nevždy íká: ,Prosím si hosty zrazil, a tu holka, ekni co chceš, jen nebud hrubá, se hosté aezradí, víš živnost'. Nemám být že je to naše hrubá a nevlídná; jsem-li pívtivá, stanu se zase v lecjaké hub ohryzkem; veselá, zpvavá, jak jsem vždy byla, sotva budu, co si tedy ponu? Kdyby ta 15*
rad by
t
mn
a
228 jen njací dannotlachové, já bych je brzy sklipan správec a písa ze zámku, to jsou hocí hosté, tch mám plný žaludek. Já se vám to stydím íci, jak mne ten starý kozel pronásleduje, a jako by mi to nkdo šeptal, že on si dá záležet, aby dostal Mílu s krku, proto že ví, to že je obránce, že se bojí, aby se mu nestalo to co Taliánovi, Dlá, jak by chtl rychtáovi udlat vdk, ba zase za dceru mstí se, vždy ale filuta myslí na sebe. Tatík se ho bojí a máma chudák, to víte, jako by již na nebyla, víc leží než chodí, té nemohu s takovou vcí pijít. Kdybych vdaná byla, všecko by to bylo jinaí; když se mi nkdo nelíbil, ekla jsem jen Mílovi, a jestli ho nemohl vystrnadit, pozoroval ho, že se neAch troufal ten lovk hrubé na mne kouknout. babiko, kdybych já vám to mohla vypovdít, jak on mne má rád, a já jeho, ale to se nedá," a podeprouc lokte o kolena, vložila tvá do dlaní a byli
dila, ale
mj
svt
dve
zamlela
se.
V tom samém okamžení vstoupil tiše, nepozorován Míla do zahrádky. Jeho krásná tvá byla bolestí rozryta, jasné oi zkaleny; tmavokaštanové kuery, okolo ela se toící, byly ustíhány, místo furiantské vydrovky ml na hlav vojenskou epici, na RÍ struek jedlicí. Barunka se Míly lekla, babice sklesly ruce do klínu, tvá jí zbledla, a tiše zašeptala: „Potš té Pánbh, hochu!" lúíyž ale Kristla hlavu pozdvihla a Míla ruku jí podávaje skoro bezzvuným hlasem ekl: „Jsem voják, za ti dni musím do Hradce!" padla mu bez smyslu do náruí.
229
XY.
babika dtem jak obyprvní slovo: „Hádejte dti, kdo u nás je?" Dti se trochu zarazily, nenapadlo jim hned, až Barunka zvolala: „Pan Beyer, vidte „Uhodlas, a pivedl s sebou svého babiko?'' synka." „I jé! to jsem rád, pobhnme k nmu!" vykikl Jan, a již také utíkal, a Vilím za ním, že jim kabely jen tak od boku odskakovaly. Babika volala, aby šli jako lidé, a neletli jako zv, ale kdež pak hoši byli. Skoro bez dechu vrazili do sednice; matka chtla je kárat, ale pan Beyer natáhl po nich své dlouhé ruce, vyzdvihl jednoho po druhém a objav je líce jim políbil. ,.A co jste celý rok dlali, jak jste se mli?" ptal se hlubokým hlasem, který se v malé prostoe silné odrážel. Chlapci hned neodpovídali, zraky jejich utkvly na chlapci, as v Barunin stáí, který stál vedle pana Beyera. Byl to hezký hoch, zcela otci podoben, ovšem že údy jeho nemly té hranatosti co otcovy, tváe že kvetoucí, a z oí ,.Aha, vy koukáte na že záila jen dtinská radost. mého hocha, no tedy se na nj podívejte, a podejte si ruce, abyste To je ten byli dobí kamarádi. Orel." Tak mluv stril synka ku pedu, který bez ostýchání chlapcm ruce podával. V tom pišla Barunka s babikou i s Adélkou. „No, a tu vidíš Barunku, o níž jsem vám doma povídával, že mi vždy nejprvnjší pijde dát dobré jitro, když tu nocuju Letos ale jak vidím, je to jinaké, chodíte již do školy, a tu musí Jeník zárove vstávat s Barunkou. A jak Druhý den, když
ejn
naproti, bylo
—
šla
její
—
ml
mj
230
vám
ve škole, nechtl bys Jene radji po lese? Orlík musí se mnou na íhání, na hory, on bude umt pomalu tak stílet jako já," vyptával se a spolu vypravoval myslivec, jsa obklopen dtmi. „O ani jim to nepovídejte," pravila babika; „Jeník se hnedle poplaší, a bude chtít Orlovu runici vidt.'* „Nu což, se na ni podívá; jdi Orlíku, pines mu ji, vždy není nabitá." „Není, tatínku; poslední ranou stelil jsem jak víš po kánti," ekl „A zastelil jsi je tím se mžeš pochluchlapec. Jdi je chlapcm ukázat." bit. Chlapci vybhli radostn s Orlem ven; babice to ale nedalo, akoliv ji pan Beyer ujišoval, že Orlík pozor dá, pece šla za nimi. „Ale ty se jmenuješ jako pták?" ptala se se
Vidíš,
líbí
mj
—
—
a
—
—
;
venku a Jeník i Vilím zaste„Já se jmenuju vlastn Aurel," usmál se synek na Adélku," ale tatínkovi se se to též líbí; orel lépe líbí, íkat mi Orel, a Náš tatínek zastelil jednou orla.* je pkný pták. To si myslím," povídal Jan; ,Já ti ukážu orla a mnoho zvíat, mám je namalované v knize, co jsem dostal vloni vázaného; pojí se mnou." To ka, táhl Orla do sednice, kde mu hned knihu ukazoval. Orlovi se zvíata velmi líbila, a pan Beyer též s velkou libostí list od listu prohlížel, „To jsi vloni neml?" ptal se Jana. „To jsem dostal vázaného od comtessy, a ješt jsem dostal pár holub od Kristly a králický od myslivc, a od babiky dvacetník, a od rodi na šaty!" chlubil se Jan. „Ty jsi šastný hoch," zaal pan Beyer, dívaje se do knihy, a vida práv lišku, usmál se: „Jako živá; pokej kže. Adélka Orla, když lené
kán
byli
prohlíželi.
—
mn
—
—
—
23't
musím posvítit!'' Vilím, mysle že to platí vymadivu se na nho podíval, až pan Beyer s usmáním ekl: „Neboj se, této lišce nic neudlám, ale jedné v horách, která jí je podobná, tu musíme „Snad ji Petr skípnout, dlá nám mnoho škody." ním byl pasti klást, než jsme odešli," chytne, já tobé
lované,
—
?.
—
„I hochu, liška je desetkrát chytejší mínil Orel. než Petr, ta má spády, že by si to lovk ani nepomyslil, a dokonce byla-li už jednou v pasti, jako Mrcha nalékli jsme na ni peta, co na ni íhám.
eni, mínili jsme, že ji musíme dostat; mla hlad, i co neudlala kže, ukousla si peraženou nohu a uteTed ji sotva dostáném, škodou lovk zmoudí, kla. a liška má vru tolik rozumu jako lovk," vypra„Vždy se voval myslivec, ustavin listy obraceje. nadarmo neíká, ,chytrý jako liška,' pravila babika* „Tuje orel, tu!" volali chlapci, dívajíce se na krásného ptáka s roztaženýma kídlama, jak se vrhá. „Práv takového ji^em zastelil byl to na lup. krásný pták, skoro mi ho bylo líto, ale co dlat, taková píležitost se hned nenaskytue lovku. Trefil a to jp hlavní vc jen ue zvíe jsem ho dobe „To já také íkám," ozvala se zase bamoit." „Ale že vám není líto té zvi, pane Beyer^ bika. já bych nemohla žádné zvíe zastelit," povídala Barunka. „Ale zaíznout mžete," usmál se pan. myslivec, „a co lepší, když zvíe netušíc nebezpeenství, jednou ranou padne, anebo když je díve chytáním uplašíte, pípravami ustrašíte, a pak teprv podezáte, mnohdy ješt tak nešikovn, že vám po„My nezaezujem drbež," upírala lozabité uletí."
—
—
— — —
;
;
—
Í232
Barunka, „to Vorša, ta je nelituje, a pak je hned po nich." Chvíli ješt bavily se dti se zvíaty, Jindy vyptápak je volala matka k veei. valy se dti pana Beyera na hory, chtly vdt,
—
nezabloudil do Ribrcoulovy zahrádky, a všetenkráte ptaly se ustavin jen Orla, poslouchajíce s velikým podivením, když jim mladý chlapec povídal o nebezpeenstvích, co s otcem již pestál, o zvíatech, které zastelil, když jim popisoval ohromné balvany snhové, které v horách leží, jak zasypou celé vesnice, tak že jako pohbeny pod nimi jsou, a lidé chtjí-li na povrch, obyejn komínem ven vylízají, a každý od svého stavení cestu klestit si musí. To vše ale Jana neodstrašilo. on si pece jen pál, být již v tom stáí, kde by mohl k panu Beyerovi jít. „Až ty budeš u nás, pak mne dá tatínek na výmnu k Risenburskému myslivci, abych i lehího myslivectví okusil." „To je škoda, že nebudeš do„Nebude se ti stýskat, máme ma," mrzel te Jan. je tak velký jako ty, ješt dva mládence, bratr mít ráda," pravil Orel. a sestra Maenka bude Co zatím dti sedíce na dvorku poslouchaly Orlova vypravování a skrze krystaly, které jim byl pinesl, zdali
jiného,
licos
— —
enk
t
do svtla nahlížely, poslouchal pan Beyer babiku, vypravující o povodni a o všelikých novinkách, které se byly za celý rok pihodily. „A rodina mého pana bratra na lUsenburku, zdráva?" ptal se myslivec. „I zdráva," povídala paní Prošková. „Anuška hodn do školy, maroste chlapci chodí na ervenou divno je mi, že tu ješt jí tam blíž nežli do msta; pan myslivec není; ekl že se staví vás pivítat, až
—
;
Hru
233
pjde na ekanou. Byl
a pinesl mi zprávu Šla jsem hned do dovdla se, že je comtesse lépe, že snad knžna na obžinla' pijede, as trnácte dní zde se zdrží, a pak do Florencie odjede. Mám tedy nadji, že nám tatínek pes zimu zde zstane: nevezme prý knžna komonstvo s sebou. Za kolik let jednou budera zase delší as pohromad." Dávno byla již paní Prošková tolik nemluvila, dávno tak spokojena nebynovinu, že la, jako ten den, co dostala potšitelnou manžel pijede. „Chvála Pánubohu, že ta sleinka z té nemoci vyvázla, byla by škoda toho mladého, dobrého stvoení. Všickni jsme prosili Pánaboha, aby jí pomohl; vera tu ješt Cilka Kudrnovic pro ni plaka„Mla by pro plakat," mínila paní Proškola." vá. Pan Beyer ptal se, jak to míméno, a babika vypravovala mu svoji návštvu v zámku, pi emž ovšem comtesse pitla zásluhu, kterou o dobrobyt Kudrnovic rodiny mla. „Já slyšel," ptal se myslivec, že je comteska dcera tom zaukal nkdo na ,.To je pan kmotr, znám ho po ukání; jen okno. „Lidále!" hodn hlasit zavolala paní Prošková. dé mají zlé huby," odpovdla babika na myslivcovu otázku: ,.a kdo v slunci chodí, stíny ho následují, to jinak není; co na tom, je í je." Pan kmotr Risenburský vešel do dveí, a oba myslivci srden se vítali. „Kde jste se zabavoval, že tak dlouho nejdete ?" ptala se babika, ouzkostné hodíc okem po runici, kterou pan myslivec na heb zavšoval. „Ml jsem roztomilého hosta, pana správce, pišel 70 zámku, zámku, a
že došel
z
tu ráno
Vídn
list.
vná
—
—
— "V
—
a
—
— 234 pro díví; prodal si deputát, tedf by rád ml naped zase díví a chtl by lovka svádt k partikám. Ten podobným jde, by mi vypadl. Já hned ul, že s ponvadž pišel jak milius. Ale povdl jsem mu do pravdy! Také jsem mu dal afku za Mílu; toho hocha je mi líto a Kristly též. Dnes ráno stav se u nich na holbiku, ulekl jsem se, jak vypadá. To má fraport— " pan myslivec se plácl pes ústa, ten sa zpomena, že sedí u babiky „Co „na svdomí." se to stalo?" ptal se Beyer, a babika ráda vypravujíc povdla mu Mílv odvod i píiny jeho. „Tak to je na tom svt, kam se lovk obrátí, všude najde trápení a bídu, mezi velkými i malými, a který žádné nemá, ten si je udlá," povídal Beyer. „Neštstím a bolestí oisuje se lovk ode všech šlak, jako zlato ohnm. Bez bolesti není radosti. Kdybych vdla jak, pomohla bych ráda tomu dveti, ale nemožno. Musí prozatím snášet jak se dá. Nejh jí bude zítra, až Míla „Tedy zítra už odjede," divil se myodjedt." slivec; „no, to mají na spch. Kam pijde? „Do Hradce." - „Konáme tedy stejnou cestu, jen že já s plavci na vorech po vod, a on po zemi." Chlapci pibhli do sednice, Jan a Vilím ukazovali
ním
—
—
—
—
—
—
—
!
panu myslivcovi kán, jež byl Orlík zastelil, Orlík pak otci povídal, že byli u splavu a tam že vidl bláznivou Viktorku." „Ješt je živa ta osoba?" divil se pan Beyer. „Ba ubohá, lépe by jí bylo v zemi, nežli jí na zemi je," odpovdla babika, „Ale? schází již, stárne; málo kdy je ji slyšet zpívat, le
—
—
,
'
za.
svtlých nocí."
—
„Ale u splavu pece
»
sedí,
kou-
,
235 ká do vody, „Vera jsem
mnohdy pes plnoc,"
pravil myslivec.
šel okolo ní, trhala proutí
zela je do vody;
bylo již
vrbové a há-
pozd. ,Co
tu dláš?' popo druhé, tu se po mné
vídám. Ona nic, ptám se jí obrátí, zajiskí oima; myslil jsem, že po mne skoí, ale snad že mne poznala, nebo co jí hlavou prolítlo, obrátila se zase k vod a proutek za proutkem házela
pes
Nkdy
splav.
poídit. Je mi
jí
líto,
s
ní
nemže lovk niehož
pál bych
jí
ukonení toho bíd-
ného živobytí, ale kdybych ji nevidl sedt u splavu, kdybych neslyšel, když stojím na ekání, její písniku, chyblo by mi cosi; stýskalo by se mi," ekl myslivec, drže kán ustavin v rukou. „Když lovk na nco zvykne, tžko odvykat," pravil Beyer, klada rozžatou hubku do krátké hlinnky drátované, a když si nkolikrát poádn zabafil, pokraoval: „A to již na lovka, zvíe, nebo vc. Tak já jsem zvykly, když jdu na cestu, na tuto dýmku; moje matka z podobné kouívala, jako bych ji vidl sedt na zápraží.'' -:- ,,Co že, vaše matka kouila?" s podivením zvolala Barunka. „V horách ženské mnoho kouí, zvlášt staré babiky, jen že místo tabáku bramborovou na a dostanou-li višový list." „Ne-
—
—
—
myslím, že je to chutné," pravil myslivec, nakuuje si též, ale do malované porcelánky. ^Tak mám i jistá místa v lese rád," zaal zase Beyer, „na nichž se vždy mimovolné zastavím, která jsem si zamiloval, že mne upomínají na jisté osoby, aneb na milé nebnemilé okolnosti mého života. Kdyby chybl na tch místech jediný strom, jediný ke, chyblo by mi cosi. Na jednom míst, je to srázná výše, stojí osamlý
—
bu
236 smrk, je to starý strom, ratolesti jeho se s jedné strany chýlí nad hlubokou propastí, v jejíchž rozpuklinách sem a tam kapradí aneb kíek jalovce roste, a v dole žene se potok pes skaliska a tvoí samé vodopády. Nevím sám jak se dlo, ale k tomu vždy zabloudil, když mne nco soužilo a njaké neštstí mne potkalo. Tak když jsem chodil za mojí ženou a se domníval, že ji nedostanu; rodie její bráumel nejnili a pozdji teprv svolili. Tak když starší synek, i když mi stará matka zemela. Vždy jsem vyšel z domu, šel bez cíle, nekoukal se ani v právo ani v levo, a mimovoln nesly mne nohy do divokého dolu, a když jsem se octnul nad propastí u zasmušilého smrku, když jsem vidl ped sebou vrchole hor, jeden nad druhým: jako by se mne tíže spadla, já se nestydl plakat. Když jsem drsné tlo život, že stromu obejmul. zdálo se mi, že je v rozumí mým žalobám, a ratolesti jeho chvílemi nade mnou zašumly, jako by se mnou vzdýchaly a povídat mi chtly o stejných bolestech." Beyer se zamlel, velké jeho oi byly obráceny na svtlo, na stole hoící, z úst hrnuly se místo slov lehounké obláky dýmu ke stropu, provázené jeho myšlénkami. „Ba vru, lovku se nkdy zdá jako by ty stromy živy byly," ekl Risenburský myslivec. „Vím to ze zkušenosti. Jedenkráte je tomu již nkolik let vykázal jsem stromy k porážení. Hajný nemohl jít, já šel ku kácení dohlížet. Drvoštpové pijdou a hotují se porazit nejdív krásnou bízu; ani poskvrnky na ní nebylo, stála jako panna. Zahledl jsem se na ní, a tu se mi zdálo je to k smíchu,
jsem
mn
nm
—
—
pkn
—
237
— jako
by se mi k nohoum sklánla, objímala a do uší mi znlo: ,Pro chceš usmrtit mladý život, co jsem ti udlala?" V tom zaskíplo ostí pily po a vjelo jí do tla. Já nevím, jestli jsem vykikl, ale to vím že jsem chtl zdržovat drvoštpy, aby dále neezali, když ale bylo mi tak ratolestmi jak by
mne
mj
se ale na
mne
s
podivením
ke
dívali,
zastydl jsem se,
nechal je pracovat, ale utekl jsem do lesa. Celou hodinu jsem bloudil a ustavin mne ta myšlénka pronásledovala, že mne bíza prosí, abych jí život nekazil. Když jsem ji konen pemohl a na místo došel, byla poražena, ani lísteku se na ní nehýbalo, jako mrtvé tlo ležela. Mne pojala lítost, jako bych byl vraždu spáchal. Kolik dní po mne nic nebylo, ale nezmínil jsem se nikomu, a kdyby práv dnes o tom se nebyla strefila, nebyl bych se nikdy zmínil."
e
—
Také se mi jednou podobn vedlo, zaal svým hlubokým hlasem Beyer. „Ml jsem odvést do dchodu. Jdu na lov. Tu mi pijde do rány srna. ""
zv
Pkné
zvíátko, jak by je vysoustroval. Vesele se po lese a popásalo. Napadla nme lítost; i myslím: nejsi-li blázen, k emu je to? Stelím, ale ruka se mi tásla, trefil jsem srnu do bhu, sklesla,
ohlíželo
nemohla utéci. Pes se k ní hnaj, já mu ale nedal, cosi mi bránilo áÉd^t jí ublížit. Šel jsem k ní, a nemohu vypovdít, jak bolestn se to zvíátko na mne podívalo, prosebné a žalobn. Vytrhl jsem nž a vrazil jí do srdce; zatásly se jí údy, bylo po ní. Já se ale pustil do pláe a od té doby no, co bych se za to stydl. „Tatínek nechce stelit na srnu," rychle vyjel Orlík. „Dobe's povdl. Kdykoli mí•*
—
—
—
238
ím, vidím ped sebou rannou
srnu, žalobn její oi, chybím, že zvíe poraním; radji ne„Ml byste jen tu zlou zastelit chám tak." a ty dobré zvíátka nechat, tch je škoda," ozval se „Ono není žádné zvíe Vilím, který skoro slzel, tak dobré, aby nebylo zlé, jako zase žádné tak zlé není, aby dobré ne ylo, jak to u lidí bývá. Je to mýlka, když myslíme, že to zvíe, které má hezkou, mírnou tvá, musí být také dobré, a které se nám nelíbí, že je zlé. Tváka je mnohdy lháka ve svt. Bývá tak, že lovk to, co se mu protiví, co ho nedojímá, snáze oželí, ani tak nelituje, jako to krásné, co se mu líbí, a proto bývá mnokdy k onomu nespravedliv. Byl jsem jednou ped popravou dvou zloinc v Hradci. Ten jeden byl krásný lovk, druhý ale byl ohyzdný, nevlídný, divoký. První zabil svého kadomnní, že mu svedl milou. maráda, ponvadž
bolím
se,
že
—
zv
—
ml
byl rodi z naší krajiny; šel jsem k nmu, když už byl odsouzen, do žaláe, abych se ho zeptal, nepeje-li si eho vzkázat dom, že bych mu to milerád vyídil. Podíval se na mne, divoce se zasmál, pak zatásl hlavou a povídá: ,Já vzkázání, pozdra-
Druhý
vení,
komu ? Já neznám tvá do dlani a
nikoho.' Odvrátil se ode
mne
zstal tak sedt, pak vyskoil, postavil se se založenýma rukama pede t požádám?' mne, ptaje se: love, udláš mi, ,Udlám, milerád,' povídám a podal jsem mu ruku. V tom okamžení ležela v jeho tvái taková penáramná bolest, že bych pro nho byl všecko udlal; položil
—
tvá
,
chvíli
o
jeho ztratila všecku odpornost, jen útrpnost vzbuzovala a úastenství. Musel mi dobe nahlídnout
239 do srdce, ponvadž mi rnkii popadl, stiskl a pohnu,Kdybyste byl ped temi tým hlasem pravil lety takto ruku byl mohl ruku byl mohl podat, nebyl bych tu. Pro jsme se nepotkali ? pro mne potkávali jen lidé, kteí mne v prach šlapali, kteí si z mé tváe posmch tropili, kteí mne pelykem a jedem
mn
:
krmili Matka mne nemilovala, bratr mne vyhnal, sestra se za mne stydla, a ta, o které jsem myslil, že mne má ráda, pro niž jsem život nasadil, za jejíž jediné milé usmání modré s nebe bych byl strhl, pro !
niž mi tolikráte líto bylo, že nemám deset život, abych je obtoval za její lásku, ta si jen blázny ze mne dlala, a když jsem chtl slyšet z jejích úst, co vyštvala mne ze dveí psem,' a si všickni povídali,
lovk
dít. Za chvíli setel ,Až pijdete do Marsovského revíru, jdte do divokého dolu, nad propastí stojí osamlý smrk, tomu donesete moje podravým ptákm, co okolo nho lítají, zdravení a vysokým horám. Pod jeho vtvemi spával jsem a celá léta, jemu jsem ekl, co nikdo neví, pod ním nebyl jsem takovým bídným lazarem, byl jsem Zamlel se, sedl zase na lavici a víc nepromluvil, ani se na mne nepodíval. Odešel jsem s lítostí od nho; lidé láli, proklínali toho ošklivého, že zaslouží smrt, že mu lotrovství z oí kouká, že nechce ani knze ani koho jiného vidt, že na lidi jazyk plazí a že jde k smrti jako na posvícení. Toho krásného litovali, drali se o písniku, kterou složil v žalái, a každý pál, aby dostal milost, protože zabil jen ze žárlivosti kamaráda, ten ale že z pouhé zlomyslnosti
divoký ten slze.
vzal
mne
za
plakal jako
ruku a
tiše doložil
:
tm
tm
—
'
dve
240 zasteli], které prý
mu
nic neudlalo, a že zabíjel
li-
Tak soudí každý podlé svého citu; kolik hlav, tolik smyslv; každému oku vc jiná, proto také tžko urovat tohle je takové a nesmí být jinaké. jedin zná svt, on nahlíží v nejtajnjší skrýše liddi.
Bh
:
ského srdce a soudí je on rozumí mluv zvíat, ped je svtlý kalíšek každé bylinky, on zná cestiky každého brouka, šum vtru ídí se jeho rozkazem, vody proudí, kam on jim vykázal cestu." Myslivec se oko jeho krázase zamlel, dýmka mu byla vyhasla sn svítilo, obliej podobal se hornímu údolíku, osvtlenému mírným svitem podzimního slunce, na nmž ale ješt zelena dost i kvítk, by i na vrších sníh ležel. Všickui se na pana Beyera zahledli, až se babika ozvala: „Máte pravdu, pane Beyer: milo vás poslouváš chat jako svatý výklad. Ale as uložit chasu synek bude od cesty umdlen, vy též; zítra si ostatní povíme." ;
ním
;
;
„To
kán
mi Orlíku
dej pro výra, co s ním?'* runici na rameno. „I s ra„My ho k vám asninko ráno donesem," dostí." „Zíprosili chlapci. „Vždy musíte do školy." tra odpustila jsem jim školu, aby užili hosta," ekla matka. „No, já moje sojáky nechám také doma, abyste mli dobrý den. Pijte tedy; dobrou noc! Budte zdrávi!" Pívtivý pan bratr dolan, jak mu pan Beyer nkdy íkal, podal pátelm ruku, zavolal Hektora, který se Orlíkovi velmi líbil, a vyšel ze dveí. liáno než se dti oblékly, stál již Orlík na vorách, s kterými ku behu piplouli. Po snídaní šel pan Beyer s chlapci do myslivny, babika s Barun-
ekl
myslivec bera
—
—
—
—
—
—
:
241
kou i Adélkou šly clo hospooy, dát Mílovi s Pánembohem. Sednice v hospod byla nabita matky a otco;
vé louících se vojáku, kamarádi, sestry i známé tara i hospodský byly. Até jedni druhým domlouvali, i Kristla nestaili nalívat ba i Míla nalívat pomáhal, até i chasa zpívala rozliné vojenské i veselé písn, aby si srdce dodali, pece to všecko nic plátno nebylo; ani se žádný neopil, jako když šli k odvodu. Tenkráte si nastrkali zelených chvojí na epice, vý-
a
skali
rozpustile,
zpívali,
pili,
aby
zatopili, ohlušili
ml
strach a báze. Vždy pece hrstku nadje i ten. nejrovnjší, ten nejhezí hoch. Pak jim lichotilo litování dvat, tšila je láska rodi, která v takových okamženích jako vroucí proud, ukrytý v lnu zem, na povrch se vyinuje, pyšnili se úsudky známých: urostlý jak sos„Oh, ten se nevrátí, takový hoch
—
—
—
z takových voják sladkými kapkami mírnila marnost hoký nápoj, který nutná povinnost ped né stavla; a naopak to co oslazovalo zdravým, pkným hochm trpkou tu cestu, to ji ztrpovalo tm, kterým neteba míti strachu, kteí si vdomi byli tlesné chyby; mnohý marnivý ji ale za to tak tžce nesl, že by radji vojákem se byl stal, než pokiky poslouchal ,.Nemusí pro máma plakat, však na buben pisahat nebudeš, jsi psu do podvazku;" anebo: „Hochu! dej se k rejtharm, máš nohy, jak vl rohy!" a podobné žehavky, jimiž je šlehali. Babika vešla do hospdky, nešla ale do sednice; ne proto, že tam byl vzduch dusný, ale tžké mrano bolesti, které dusilo srdce všech a jako povlak na tyáích se jevilo, to ji 16
na
všecek jak
mají radost."
by ho
Takovými
t
ulil
:
242 zaleklo.
tm
jak zarmouceným matkám jedna rukama lomila v némé bolesti, plakala neb hlasit si naíkala. Jak je
Ona
cítila,
je, z nichž tu
tu jiná tiše
tm dvatm,
které se ostýchají zármutek svj na se podívat nemohou na ty bledé hochy, kteí pitím smutnjšími se stávají, a když zpívat chtjí, hlasu vynutit nemohou. Ona cítitatíkm zasmušile za stolem sedícím, la, jak je o niem nemluví, na nic nepemýšlejíce, nežli ide budoucn vzít náhrady za pracovité hochy, kteí jim byli co pravá ruka, jak bez nich si nestýskat, Babika sedla s jak jich trnácte let pohešit. dtmi do sadu. Za chvíli tam pišla Kristla, usouzená, uplakaná, bledá jako stna. Chtla mluvit, ale na prsou ležel jí kámen a hrdlo mla jak stažené, nemohla slova promluvit. Podepela se o kmen kvetoucí jablon. To byla ta samá jablo, pes vneek házela. Pelítl, a nyní kde se 3iiž o Janu Jí mla vyplnit nadje, že s milákem spojena bude, musela se louit. Pikryla si tvá bílou zástrkou, pustíc se do masitého j^láe. Babika jí nebránila. Pišel Míla. Kam se podla ta kvetoucí tvá, ta živost oí! Jak by ho z mramoru vytesal. Mle podal babice ruku, mle obejmul milené a ^ytáhna ze náprsí vyšívaný šátek, který každý hoch co dkaz lásky od svého dvete dostává, utíral jí ním oi. Nepovídali si, jak hluboký jich zármutek, ale když zaznla z hospody sloka písn
jevo
Mí
dáti, a
pece bez pláe
tm
—
dve
Fak až my se rozlouíme, srdéka zarmoutíme,
Dv
:
243
Dv
srdéka, tyry oi Budou plakat ve dne v
'
noci.
objala Kristla prudce svého hocha a štkajíc ukryla tvá na jeho prsou. Píse ta byla ozvnou melodie, která Babika vstala, po i v jich srdcích neustále znla. tvái hrnula se jí slza, také Barunka plakala. Staena položivši ruku na Mílovo rám, pravila pohnu-
tým hlasem
:
„Sprovázej a
utš
t
Pánbh, Jakube.
Konej co musíš rád, a nebude ti to picházet za zdaru mému úmyslu, nebude loutžko. Dá-li ení vaše na dlouho. Doufejte. Ty holka, když ho máš ráda, nepitžuj mu svým nákem. S Pánembohem !" To kouc udlala Míloví kíž, stiskla mu ruku, rychle se odvrátila a vezmouc dvátka za ruce, odcházela k domovu s tím sladkým vdomím, Milenci, do jichž srdcí baže potšila zarmoucené. biina slova jako rosika na vadnoucí kvítek padla,
Bh
k novému životu je vzkísíc, drželi se v obejmutí pod kvetoucí jabloní, jejíž kvty, od vánku stásané,
n
shry na
padaly.
Ped
hospodou zarachotil že-
binový vz, pijíždjíc pro ^Mílo!
—
v náruí
vojáky, ze dvora voláno Ale oni to neslyšeli. Drželi se Kristlo!" což jim bylo do svta, jeden v druhém
—
objímal celý
svj svt,
—
Odpoledne rozlouil se hostiteli. Paní Prošková jak
i
pan Beyer
obyejn
s
vlídnými
naložila
otci
synovi plné tašky jídla na cestu. Chlapci dali Orlovi každý nco na památku, Barunka pásku okolo klobouku, Adélce poradila babika, když se jí ptala, i
CO
má
dát,
aby dala ržiku, co dostala od comtessy» IG*
244 „Ale vy jste povídala, že ji budu nosit za pásem, až budu velká," pravilo dvátko. „Je tak pkná." „To co ti milo a vzácno, musíš dát milému hostu, písluší chceš-li ho poctit. Dej mu ji, nejlépe, podat kvítko." Adélka zastrila pknou ržiku Orlovi za klobouk. „Oh, milá Adlo, nevím jak dlouho ta ržika krásu svoji podrží, Orel je divoký pták, celý den lítá po skalách a vrších, v dešti a Adélka tázav obrátila vtru," pravil pan Beyer. oka po Orlovi. „Nestarej se, tatínku," ekl chlapec,
—
dvatm
dívaje se s potšením na dárek „však já ji všední den, když budu v horách, dobe uschovám, jen ve ;
zstane vždy s ní budu honosit, a to mi Adélka byla ráda. Žádný netušil, že ona ta ržika, po níž nkdy Orlík zatouží, kterou si odnese na snžné hory a v úkrytu lesním pstovat a chovat bude k svému potšení, láska její že bude svit a blaženost jeho života. svátek se
pkná." sama je
—
XVI. Bylo již po svatodušních svátcích, jimž babika „zelené" íkala, snad proto, že májemi z bízy okrášlila celé stavení, vnit i zevnit, tak že i u stolu i v posteli všickni pod zelenem byli. Již bylo i po
po Janu ktiteli. Slavíek již vyvádly mládata z pod stechy, na peci u koek leželo ^májové kot, s kterým se Adélka ráda mazlila. erná její slepice vodila již odrostlá kuátka, a Sultán i Tyrl skákali zase noc co noc do vody po myších, což zavdalo
krásném Božím tle v
koví
i
nezpíval, vlaštoviky
245 starým pradlenám píinu k povídakám, že straší na lávce u Starého blidla „hastrman". Adélka chodila s Voršou zavádt Straku na pastvu, chodila s babikou po bylinách, aneb sedla vedle ní na dvorku pod lipou, jejíž kvty také již babika sušila, a odíkávala jí z knihy. A veer když šly spolu
babika si dohlínaproti dtem, zašly si pes pole žela k lenu, ráda se dívala po širých panských polích, jichž bohaté klasy úprkem žloutly, a když vítr po nich vlnky házel, nemohla s nich ani oka spustit. Éíkala Kudrnovi, který obcházeje pole obyejn k ní ;
se pipojil
:
„Radost je z toho božího požehnání, ne-
—
„Ba máme veliká Bože pohromy!" parna," íkával Kudrna, obraceje pi tom oi po Kdvž šli okolo hrachu, neopomenul natrhat obloze. Adélce do klínu mladých lusek, a vždy upokojil si svdomí tím, že by ani knžna proti tomu nic nemla, „protože má babiku i dtiky ráda." Barunka nenosila již seste kousky sladkého deva neb sladké smly, co si bud za krejcar koupila anebo od dvat dostala za dlání nmeckých úloh. Jak mile se prodavaka nedaleko školy rozložila s tešutranmi, pravideln každé poledne krejcar za tily. Když šly dom dubinou, sbíraly jahody; Babezové kabelku, vždy runka udlajíc z kory seste plnou nasbírala, a když jahod nebylo, padrkovala trávnice a pozdji borvky a oíšky lískové pinášela. Babika pak pinášela z lesa houby, jež dti dobe rozeznávat uila. Zkrátka, bylo konec ervence a na zaátku srpna mla pijeti dopouštj
n
paní
knžna
i
otec,
a
mimo
to
tšily
se
dti, že
246 Paní Prošková dohlížela již zase zámku, aby ani kouteku nezstalo nevysmejeného, a pan zahradník nohy si mohl ubhat po zahrad, dávaje pozor na každý záhnek, zdali mu kvítka rostou jak on chce, pehlížeje nkterá travika bujnji trávníky, jestli by pece nebyla vyhnala, aby ji mohl hned zárove s druhými sestíhnout, prolízaje ke od kee, zdali tam podlkyn nezapomnly kopivu, aby ji vytrhl a pes plot Všude bylo chystání k píjezdu velitelky» hodil. Mnozí, jimž píjezd paní užitek pinášel, tšily se na ni; mnozí se mrzeli, a správcovic každý den o pí hlavy ponižovali a když se po dvoe mluvilo: „zítra jsou tu," pan správec tak se snížil, že i na ponížené pozdravení poklasného podkoval, ehož nikdy v zim neinil, když byl první osobou v zám-
bude konec celé
ku.
dni
škol.
v
Babika pála paní knžn všecko dobré, moza 'ni každodenn kdyby ale s jejím pí-
dlila se
;
jezdem nebyl spojen býval jí
to jednostejné bývalo,
kráte
ale
mohla;
babika
mla
i
i
vidt
paní
cosi za luhem,
píjezd zev, bylo by ji nebo nevidt. Ten-
knžny o
emž
sotva dokat se se ale nikomu
nezmínila.
Na zaátku knžna v skutku
srpna zaínaly pomalu žn, a paní také hned první dní pijela s celým komonstvem. Sleinka správcovic ekala Italiána, a však se jí hned doneslo, že ho nechala paní knžna
v hlavním
mly tvá nem
mst.
Paní Prošková záila radostí, dti
zase svého milého tatínka; babice se ovšem trochu zasmutila, když nevidla pijíždt s Jadceru Johanku, Pinesl jí ale list, v nmž jí
247 dcera vzkazovala tisíceré pozdravení od tety Dorotky i od strýce, a védomost dávala, že pro churavost strýce pijeti nemže, ponvadž tet hospodáství i Psala, hlídání chorého nechat, nelaskavé by bylo. že je ženich její hodný lovk, že je teta srozumna, aby si ho vzala, a že jim chce o Katein svatbu
—
ekají jen na babiino svolení. Až bujak mile to bude možno, pijedem do ech,, abyste nám dala mamiko požehnání a poznala mého On také není ech, Jiího, jemuž ale Jura íkáme. je kdesi až z tureckých hranic, ale dobe se s ním srozumíte, já ho nauila esky díve než Terezka Jana. Ráda bych si byla vzala echa, já vím, že by vás to bylo více tšilo, ale co dlat, mamiko, se zalíbil ten srdce nedá nkdy porouet, krobot." Tak se list konil. Terezka list pedítala, Jan byl pítomen a povídal si: „Jako bych ji slyšel, tu veselou Hanu, ale hodné dve, a Jura je poádný lovk, znám ho, je to první tovaryš u strýce, co Hana je, a kdykoliv jsem k nim do kovárny vešel, jsem radost z Jury. Chlap jak hora a emeslník aby ho pohledal." „Ale jedno slovo tam bylo, Terezko, tomu jsem nerozumla, nkdy tady dole, to v}strojit, že
dem
svoji,
mn
ml
mj
—
mi ješt jednou ti," a babika ukazovala v listu na „Co je to, prosím konec. „To je krobot, ne?" tebe?" „To tak pezdívají ve Vídni Chorvátm.'^ „Takové to tedy je. No, Pánbh jí dej štstí. Ale kdo by si to pomyslil, z jakých to konin se ti lidiky k sob dostanou. A Jií se jmenuje,, jako nebožtík její otec !" S tmi slovy složila babika list, utela slzu s oka a šla si ho uchovat do pítru-
—
—
—
248 byly nevýslovn blaženy, že mly mileNemohly se ani dost na nho vynadívat a jeden pes druhého dral se o slovo, chtíce otci vypovédít, co se za celý rok sbhlo, což mu ale všecko z list matiných dávno známo bylo. „Ale zstaneš u nás pes celou zimu, vi tatínku?" ptala se Adélka lichotné, hladíc otci vousy, což bývalo vždy jejím zalíbením. „A vid tatínku, až bude sanice, že nás svezeš na tch krásných saních a že na kon rolniky zavsíš? Pan kmotr z msta pro nás jednou poslal v zim, byli jsme tam s maminkou, babika nechtla jeti, ale to se jelo a to to zvonilo, každý v msteku vybhl dívat se kdo to as jede,*^ vypravoval Vilím; otec ale nemohl pijít k odpovdi, protože již zase Jan zaal „Víš -li pak tatínku, že budu
hlíku.
Dti
ného otce doma.
—
:
myslivcem? Až vyjdu ze rovi do hor a Orel jen se díve piln
školy,
pjdu k panu
pjde na isenburk."
u
—
Beye„Dobrá,
ve škole," usmál se otec, nePišli i pátelé, pan chaje chlapci svobodu mínní.
mysHvec i pan mlyná vítat milého hosta, Staveníko se obveselilo; i Sultán s T}Tlem jakousi neobyejnou divou radostí se hnah proti Hektoru, jako by mu chtli povídat novinu. Vždy je ml pán rád, výprask nedostali od té doby, co kaátka zakousli, a kdykoli mu pišli naproti, pohladil je po hlav. Babika také povídala, vidouc jiah radování, že zvíe dobe si všimne, kdo je má rád, a že si to dlouho pamatuje. „A je-li pak comtesska úpln zdráva?" ptala se paní myslivcova, pijdouc s dtmi pivítat pana kmotra. „Povídá se, že je, ale já myslím že není. ííéco ji musí trápit. 'Ona byla jak živa subtilná,
—
249 jí není než duch, a ty oi se již jako z nebe Plakal bych, když ji vidím, ona je andl. Vi^ak je paní knžna všecka utrápena, a co se comradovánky. tessa roznemohla, pestaly v našem
ale nyní
dívají.
dom
Práv ped nemocí mla
být
zasnoubena jednomu
Je z bohatého rodu, paní knžna je zajeho rodii a peje si prý velmi ten satek. nevím," doložil pan Prosek s nedovivým povr-
hrabti.
dobe No tním
—
s
hlavy.
—
—
„A
co
tomu hrab íká?" ptaly
se
„Co by íkal, musí být spokojen a ekat, až ženské. uzdraví; a jestli ume, nosit Smutek, se má-li ji opravdu rád. Chce prý jeti za knžnou „A má slena krabte ráda?" zeptala do Vlach.'" „Kdož to se babika. vdt. Nemá-li jiného v srdci, mohl by se jí zalíbit, je pkný lovk," od,,Však to, jestli se jí jiný lépe nepovdl Jan. líbí," ekl pan mlyná, podávaje panu Proškovi otevenou pikslu; „proti gustu žádný disputát," Bylo to „Tuhle naše šenkýka mla jeho oblíbené písloví. by už po svatb, a nechodila by jako pod vodu spuštná, kdyby jí šlaci nebyli odvedli to, co sejí líbilo," doekl mlyná, bera, když všem podal, i sám šnupec, a mžikna pi tom stranou po Kristle, která tam také byla. „Litoval jsem vás oba, když mi to Terezka psala," pravil pan Prosek, pohledv na bledé dve; jestli pak se již Míla trochu vpravil do svého stavu?" , „Co má dlat, chudák! Musí, mu tžko dost," odpovdla Kristla, obrátíc se k oknu, aby ukryla slze. „To vím," ozval se myslivec; zavete ptáka tebas do zlaté klece, les mu bude pece milejší."
dve
— — —
mže
—
mže
—
a
—
„Dokonce když tam samika po
—
nm
touží,"
ušklíbl
250 se po stran mlyná.
—
„Já byl také vojákem," zapohrával okolo pkných úst, když to ekl, a modré jeho oi obrátily se na paní Terezku. Usmála se též, pravíc: „Tys byl hrdina, ty!" „Jen se nesmj, Terezko; když jsi chodila se dívat na hradby s tetou Dorotkou, jak se exer„A ty s námi," zaciruju, plakaly jste ob dv." smála se paní Terezka. „Tenkráte nam ale žádnému nebylo do smíchu, leda tm, co se na nás dívali." „Musím se piznat," ekl dobrosrdený hospodá, „že jsem si pranic z toho nedlal, má-li mne kdo za nebyl jsem té cti žádostiv. babu nebo hrdinu Celých tch trnácte dní, co jsam byl vojákem, proYzdychal a proplakal jsem, hrub nejedl ani nespal, tak že mne nebyl než stín, když jsem dostal propuštní." „Tedy jen trnácte dní jste byl vojákem no, to by si nechal Míla líbit, když by se mu poítali dni za léta," ekl mlyná. „Však bych já se byl netrápil, kdybych to byl naped vdl, že dobrý pítel jedná o moje vyplacení, a bratr že se za mne staví. Pišlo mi to z istá jasná. Bratrovi se vojenský stav líbí a také se všecek všudy lépe hodí nežli já. Nemyslete však, že jsem zbablec. Kdyby teba bylo hájit rodinu a domov, byl bych první v ad. Nu nejsme všickni lidé stejní, jeden se hodí k tomu, jiný k jinému staMi. Vid Terezko ?" To povídaje položil pan Prosek ruku na rameno paní Terezky a upímn se jí podíval do oí. „Ano, ano, Jene, vy patíte jen mezi nás," odpovdla babika místo dcery, a všickni ji v duchu pisvdili, znajíce
al pan Prosek; úsmv
—
—
—
—
—
—
útlocitnou povahu hospodáovu.
—
251 se pátelé rozcházeli, vklouzla Kristla do sednice a vytáhnuvši ze záadí psaníko, na jehož peeti byl odtisk vojenského knoílíku. pra„No to je hezkv. co píše?" vila tiše: ,,0d Jakuba i" ekla babika, téšíc se spolu s dvetem. Kristla rozevela list a pomalu etla „Má drahá Kristinko Nastokrát té pozdravuju a líbám. Ach Bože, je to plát-
Když
babiiny
—
!
:
t
radji jednou opravdu políbil, než tijá bych síckrát na papír, ale ti míle cesty leží mezi námi a k sob nemžem. Já vím, že ty sy kohkráte za den myslíš: ,Co asi Jakub dlá? Jak se mu as vede?' no
I
Dlat mám
tlo pi práKdybych byl by se mi vopomalu nebude jim ni3 tžké. I já se všemu uím, nereptám proti niemu ... ale mne nic netší, a místo pivykání je mi den ode dne knišnji ... Od svitu do do mraku myslím na tebe, má milá holubiko, a kdy-
dost co, ale jaké je to dílo, a mysl všecka jinde. Zle se vede. svoboden, jako je Vítkovic Tonda, snad jenský stav zalíbil; kamarádi zvykitjí, a ci
vdl,
kdybych jediné pozdrabych spokojen. Když stojím venku na stráži a vidím ptáky lett k vaší stran, mys^lím vždycky, pro nemají mluv, aby ti vzkázání moje vyídili, aneb radji sám abych byl ptákem, tím malým slavíkem, abych k tob zaletl. Neíká ti babika Proškovic nic? Co tím jen myslidlouho ? Nevíš ? la, že nebude snad louení naše na Já si, když mi je nejh, vždy na její poslední slova zpomenu, a jako by Pánbh do mne vstoupil, tak mne oberství nadje, že ona poradí, jak a co dlat. Ona pošli, abych nemluví nadarmo. Jen mi pár bych jen
veníko od tebe
že's zdráva,
dostal, byl
—
ádek
"
"
252 se potšil, však
rozumíš?
Tady le,
již
Sklidili
to
ti
tžké
písák
srdce
—
:;'
s
zaínají bych vší.p
\
ji -
ar --e
do napíše; piš mi všecko, za sucha? A co žatva? -í vidím žence jít do pokL Prosím té necho sama
d'^ i
praštil
na robotu, já vím. lat
n*
jste
t
budou
ptát,
a ten
'•••'^hoJ;
budou
ti
d-
darmotlach ten
—
„To je bla"*']i, on se bojí, že bych já snad zannvala se Kiistla, hned ale etla dále:„ nedal by ti pokoje. Jen se drž Tomše, já ho prosil, aby ti
—
byl pravou rukou. Pozdi*avuj ho, i Anu. Dojdi také jim pozdravení, a vaše také že nastok našim a
vyi
krát pozdravuju i babiku a dtiky i všecky známé bych ti ješt tolik co povídat, že by a pátele. se to ani na takový kus papíru nevešlo, co by s ním Žernovský kopec se potáhl, ale už je as na stráž. Když v noci chodím na stráži, zpívávám si ,Vy krásné hvzdiky, což jste vy maliký.' Zpívali jsme ji spolu v pedveer, než jsme se rozlouili; tys pi ní plakala. Ba Bože, tšívaly nás ty malé hvzdiky, tšívaly, ale ví sám, budou-li tšit kdy více. Zstávej s Pánembohem!" Kristla složila list, táza„No, vým okem dívajíc se babice do tváe. mu pozdravení, žeš mít radost, hodný hoch aby doufal v Pánaboha, že nebylo ješt tak zle, aby nebylo dobe; i jemu slunce vysvítí. Abych ti ale ekla urit tak a tak to je, to nemohu, dokud nemám jistoty. Na robotu ale jdi, když bude teba; ráda bych, abys podala paní knžn o obžinkách vnec, beztoho že jiná ho nepodá, když budeš chodit na panské, než ty."
Ml
:
Bh
—
;
:
vyi
m-
253 Kristla byla tmi slovy dost potšena a slíbila ve všem zachovat se dle babiiny rady. Co se Jan vrátil, tázala se ho babika nkolikrát, kdy bývá paní knžna doma, kam vychází, až se pan Prosek podivil. ^Babika nebyla nikdy zvdavá, dovdít se, co se v zámku dje; zámku pro ni jak by nebylo, a nyní se ptá a zase ptá. Co chce V" Ale babika neekla, tázat se nechtli, tedy se nieho nedovdli a
pitu
zvdavosti.
Za nkolik dni
vyjel pan Prosek s paní a se všemi dtmi do msteka; chtl jim udlat dobrý den. Vorša a Btka šly na pole, babika hlídala dm. Sedla s vetánkem pod lípu na dvorek, jakto býval její zpsob. Pemýšlela na cosi, ani si nezpívala, vrtla hlavou chvílemi, zase si na nco pikývla, až konené jako by ustanovena si ekla „Tak to udláme.'" Y tom vidla jít po stráni dol okolo pecí na lávku comtessu. Mla bílý šat, na hlav kulatý klobouk slamný; lehounce vznášela se po cest dol jako víla, nožka její, v atlasovou botku vtsnna, sotva zem se dotýkala. Babika rychle vstala a s velikou radostí, ji vítala; ale srdce ji zabolelo, když se podívala dveti do tváe bledounké, skoro prhledné, v níž ležela taková mírnost a spolu hluboká bolest, že nemohl bez útrpnosti nikdo na ni pohledt. „Sama, a tak ticho zde?"" ptala se Hortensie, když byla babiku srdené pozdravila. „Sama, sama, odjeli mi do msteka. Dti nemohou se otce ani nabažit, když ho tak dlouho nevidly," pravila babika, utírajíc frtochem istou laviku, díve než by slenu k posezení zvala. „Ba ovšemže dlouho; :
—
—
254
—
„I jak pak, milostsleno, toho jsem já vinna," když Pánbh nemoc dopustí, co si mže lovk pitom pomoci. Litovali jsme všickni a modlili se, aby Pánbh milostslen zdraví navrátil. Je to velký poklad, a lovk si ho teprv váží, když ho ztratí. Bylo by vás škoda, milostsleinko, jste mladinká, a milostivá paní knžna mla by velikou lítost. „Já
—
to vím." povzdechla comtessa, kladouc
sepnuté ruce
pkn
vázané album, jež si byla na klín položila. „Jste bleounká, milostsleno, co je vám?" ptala se s velikým úastenstvím babika dvete, které ve„Nic, badle ní sedlo jako jako vtlená žalost. biko," odpovdla- slena, nutíc se k úsipvu, který ale práv bolest srdce, prozrazoval. Babika netroufala si ptát se víc, ale že slena není jen tlesn chorá, to pozorovala. Po chvíli zaala se comtessa vyptávat, jak se všem v malém staveníku dailo, zdali dti zpomnly i na ni, což jí babika všecko ráda povdla, zase na vzájem se ptajíc, jak se paní knžna má a co dlá. j,Paní knžna jela do myslivny," odpovdla comtessa, „já ji prosila, že zstanu, abych si údolíko okreslila a vás navštívila. Staví se tu pro mne paní knžna." „I tot jako by ji Pánbh poslal," zaradovala se babika; „musím si jít pro frtoch, lovk se od toho pazdeí všecek upráší. Poshovte, milostleno, hnedlinko se vrátím!" To doekši vešla babika do stavení, a netrvalo dlouho, pišla v istém frtochu a íistém šátku na hlav i na krku, nesouc s sebou bílý chléb, med, máslo a smetánku. „Snad by vdk pi-
na
—
—
šlo
milostslen,
ukrojit si
kousek chleba, je vera
255
peený. Ale sedneme si do sadu, je tam z^^lenji. Lípa sice dává stín, já pod ní rána sedávám, proto již,
drbež
že tu
—
okolo
sebe vidím hrabat,
bhat
a se
„Tedy jen zstame zde, dobe se mi sedí," vskoila jí do ei comtessa, odebírajíc pinesená jídla. Neupejpala se pranic, ukrojila chleba, jedla i pila vdla již, že by zamrzelo babiku, kdyby niehož nepožila. Mezi tím ale rozevela knihu a ukazovala babice, co nakreslila. „I pane božiku, tot celé údolíko nad splavem, luka, strán, les, splav a na mou t vru, tu je i Viktorka," zvolala babika udivená. — „Ona se hodí do té samoty. Potkala jsem ji na stráni, je hrozn sešlá. Což není možná pomobatoUt."
;
—
útrpn ptalo se dve. „Oh, milostsleno, tlu, bylo by pomoci; ale což je to plátno, kdyžhlavm' vc chybí, rozum. Duše její je zbloudilá, co dlá dlá jako ve snu. Snad je to milost od Pánoboha, že jí vzal pamt na bolest, která zajisté hrozná musela být; kdyby pišla k vdomí, snad by v zoufání i svoji duši utratila, jako no. Pánbh jí odpustí, jestli zhešila, také za to -trpla," petrhla babika obrátíc list. Nové podiveni! svoji „Spasiteli to je Staré blidlo, dvorek, lípa to jsem já, dti, psi, ci jí?"
—
e,
—
všeciko ty mj Ježíši, eho jsem to nedokala. Kdyby to naši vidli!" petržené vykikovala babika. „Nezapomenu já nikdy," pravila comtessa, „na lidi, kteí mi jsou milí, ale aby mi podoby jich jasnji v
—
;
duši zstaly,
tváe
Tak
jejich si vykreslím.
i
kraji-
ny, kde jsem trávila milé dni, penáším ráda na papír pro milou památku. A to údolíko zde je rozkošné.
Kdybys k tomu
svolila,
ráda bych
t
babiko vy-
256 malovala, aby mly dti památku." Babika se zaervenala, zakroutila hlavou, namítajíc s upejpáníra: „Mne starou osobu; to by se ani milostsleno nehodilo." „Jen nech, babiko, až budeš zase sama doma, pijdu sem a vymaluju t; udlej to pro vnouátka, aby mly tvoji podobu." „Když tomu chcete, milostsleno, bud si tedy," odhodlala se babika „ale za to prosím, aby se toho nikdo nedovdl, eklo by se, že se babika chytá marnosti. Dokud jsem živa, neteba jim obrazu; až mne nebude, pak sedej co dj." Slena pivolila. „Ale kde se jen milostsle-
—
—
na tomu nauila, já jsem jaktživa neslyšela, aby ženská malovala?" ptala se babika, obrátíc opt no„V našem stavu musíme se mnohým a vý list.
—
ím
mohým vcem
dlouhé chvíuit, abychom vdly, se malíství obzvláštn zalíbilo," od„Hezká to vc," mínila, babika povdla slena. dívajíc se na malovaný obrázek, který do knihy jen vložen byl. Na obrázku byla stromovím porostlá skála, od jejíž paty se odrážely vlny moe. Na skále stál mladý muž, držel v ruce ržové poup a díval se na moe, na nmž v dáli vidt bylo roztažené plachty
le ukrátit.
Mn
—
— „To také milostslena dlala?" ptala ba— „Ne, malí, od kterého jsem uila mami ten obraz," odpovdla slena polohlasn. — „To je snad on sám?" — Comtessa neodpotvá; povstala. „Zdá se vdla, rumncem se mi, paní knžna že jede." — Babika se dovtíse
lodi.
bika.
se
lovat, dal
polila
jí
již
pila,
paní
po
vdla již, co slen chybí. Nebyla tu ješt knžna. Comtessa se zase posadila, a babika nkolika výtokách zaala mluvit o Kristle a o ona
257 Míloví paní s ;
svila
com tesse, že by stranu toho ráda promluvila. Comtessa pak schválíc slíbila ochotn pimluvit se. Knžna se se
knžnou
úmysl pišla po stezce, prázdný koár jel po silniHortensii poci. Velmi srden pozdravila babiku dala kytku kouc: „Ty miluješ divoké karafiátkyl Natrhala jsem je po cest." Comtessa se uklonila, políbila knžn ruku, kytku zastrila za pás. „To jsou slziky," pravila babika, pohlídnouc na kytku.. '„Slziky?" divily se dámy. „Ano, slze Panny Marie. Povídá se tak o tom kvítku. Když Pána Krista židé na Kalvárii vedli. Panna Maria ho následovala, akoliv jí srdce pukalo. Když vidla na cest krvavé stopy ran Kristových, hoce zaplakala, a z tch slzí matky boží a krve Syna jejího vyrstaly po cest na Kalvárii prý takováto kvítka," pravila babika. „Je to tedy kvítí bolesti a lásky," ekla její
vi'átila,
;
—
—
knžna.
—
— —
„Milenci netrhají jeden druhému slziky, že by museli plakat," zaala zase babika a podávala paní sklenici smetany, prosíc spolu ponížen, pijala za vdk. Paní knžna babice neodepi. Ty Bože," pokraovala babika ', v pedeši ono je vždy pro plakat i kdyby slziky se ne ti haly, pi lásce bývá hoe i radost. Jestli jsou .'?iji šastni, jiní lidé jim pelynku pi,,''• sypou," knžno, babika chce také orodovat za neš milence, vysliš ji a, prosím !' Comtessa sepiala ruce drahá knžno, a prosebn vzhlédla ..jžn. „Mluv staenko, já ti již jednou ekla, abys obrátila se ke mn, že ráda vyslyším tvoji žádost; znám t, že bys neprosila za 17 myslí
knžn
-
mj
—
.'li
"
t
—
258 nehodné," ekla knžna, hladíc bohaté vlasy milené schovanky a dívajíc se pi tom pívtiv na babiku.
—
„To bych
se neopovážila, milostivá paní, kdybych babika zaala povíže toho nezasluhují." dat o Kristle a o Míloví, jak pišel k odvodu, jediné proná-^to zamlela, že pan správec ustavin Nechtla mu škodit víc než by teba bylo,"*/ sleduje. a ten hoch, co mli s PicF-;^, „To je to samé „To samé, milostivá paní." colou hádky?'' „D tak hezká, že se o ni mužští derou?"
A
vdla,
dve
—
—
i
dve
—
jak jahoda, milostivá paní; o obžinkách ponese Ovšem bolest krás; to ji milostivá paní uvidí. trápí, sklopí hned hlat pidá; když láska jako svadlý kvítek. Kristly je te jen stín, ale jci''né slovíko ji vzkísí, že bude brzyko jak bývala. .'*liidí lostslena je také bleouká; ale dá Pánbh a.svj kraj a co srdci milo, že jí tváinky ,o:kv!>tou a na jako ržové lísteky," dodala babika schv. slova „co srdci milo" položila takový dra/ do rozpaku pišlo. Knžna byste pohlídla ri comtessu, pak na babiku, ale poslední diala jako by cu nešlo. nic, chtla jen knžnu upozornit, o si dal.e „Jestli jí na štstí toho dvete zá^ -i po chvilšího hledt," myslila si v duchu. ia babiino kovém pomlení vstala, položila uk raiíieno a pravila svým píjemnýi.i hladem: „O miTy ale staí: ^!-; o pij zejtra v lence se postaráme. \ „Milá knžtu dobu ke mn," doložila polohla; !»od paži, „babino," pravila comtessa, berouc knili svolila, abych ji malovala, aV- <•.', by to zstalo „Pij ty Jak to udlat?^' tajné, dokud je živa.
dve
''
i^
/
.
•
•)
ka
.
—
—
dve
259
t
vymaluje, a jen do zámku, staenko, Hortensie obraz zstane u mne, dokud budeš živa. Vymaluje si necháš ty babiko, ti také vnouata, a ten obraz až ti odrostou, abys mla památku." Tak rozhodla knžna, poklonila se pívtiv a vstoupla s Hortensií do koáru. Babika všecka potšena šla do stavení.
XVJI.
Ráno bylo pai^né; kde kdo staí mladí pracov polích, aby se odvezlo alespo to, co bylo sžato. Hospodái noci nastavit museli, aby staili vali
svému hospodáství
i robot. Slunce jen pražilo, div že pod jeho žhoucími požáry zem nepukala. Lidem bylo dusno, kvíti vadlo, ptactvo lítalo pi samé zemi, zvíata hledala stín. Od rána již vystupovaly na obloze mráky, s poátku maliké jen, šedé, blavé, sem tam roztroušené, dále na den, tím více jich pibývalo, hromadily se, výše postupovaly, srážely se, tvoíce dlouhé šmáhy, barva jejich byla tmavší a k polední hodin byla celá obloha na západ potáhnuta erným tžkým mrakem, který se k slunci táhl. Se stracliem dívali se ženci na oblohu, akoliv sotva dechu mli, pece se každý do práce hnal, by i nebyl písa ustavin kiel a nadával. Byl to již tak zvyk, hulákat, aby nezapomnli lidé, že jim má co porouet a mli ped ním respekt. Babika sedla na zápraží; ouzkostné dívala se na mrana, která stála již nad stavením. Chlapci s Adélkou hráh za stavením, ale tak horko jim bylo, že by byh ze sebe všecko sházeli a do struhy skoili, kdyby je byla ba17*
ím
—
260
bika nechala. Adélka vždy švitoraá, skákavá jak eetka, zívala, nechtlo se jí do hvaní a konen se Také babika cítila na oích tíži. jí oka zavela. Vlašoviky nízce lítaly, ba schovávaly se do hnízd; pavouk, na kterého se babika ráno dívala, jak mouchy opádá a dáví, zalezl do pavuiny; drbež stavla se po dvoe ve hromádky, psi leželi u nohou babiiných, a jako by po divém honu bývali, rychle oddychovali, plazíce jazyky ven. Stromy stály nepohnut, ani lísteek se nehýbal. Pan Prosek s paní pišli ze zámku. „Lidiky žene se hrozná boue, je všecko doma?" ptala se hospodyn zdaleka již. Plátno s blidla, drbež, dti, všecko se bralo dom a sklízelo, babika položila na stl chléb, uchystala hromninou svíku, okna se zavela. Mrtvo bylo, slunce bylo zakryto mrakem. Pan Prosek stál na silnici, rozhlížel se kolem do kola. V lese pod stromem vidl stát Viktorku. Tu prudce zavál vtík, z hluboká zahmlo, erným mranem prolítl blesk. „Bože, ta osoba, ona stojí pod stromem!" ekl Prosek sám sob a zaal na druhou stranu volat a kývat, aby odešla. Viktorka ale pi každém zablesknutí zatleskala do rukou a chechtajíc se, pana Proška si ani nevšímala. Veliké krpje zaaly padat, blesky kižovaly se v erných mranech, hrom zaal burácet, boue rozpustila se s celou zuivostí. Pan Prosek vešel do stavení. Babika
mla
rozžatou
hromninou
svíci:
dtmi, které pi každém blesku a udeení zbledly. Pan Prosek chodil od okna k oknu, dívaje se ven. Lilo se jako z konve, nebe bylo ustavin otevené, blesk za bleskem, hrom za hromem.
modlila se
s
261
—
tu zase Okamžení ticho jako by vzteklice lítaly. modrožluté svétlo v oknech se zakmitlo, blesk kížem zroprásk prásk a délkou projel oblohu, a vna nad stavením. Babika chtla íci: „Pánbh s námi!" ale slovo jí uvázlo v ústech; paní Prošková chytla se stolu, pan Prosek zbledl, Vorša a Btka padly na kolena, dti se pustily do pláe. Boue jako by tím udeením byla vztek svj schladila, peSlabji a slabji zaznívalo rachocení hromu, stávala. mrana se rozcházely, mnily barvu, a již zase mezi šedými obláky prokukovala modrá obloha. Blesky
—
se ztrácely, pestalo to
zmna
i
pršet,
—
bouka
—
se zatáhla.
Jaká
Zem
venku! ješt jako zemdlená odpoívá, posud tesou a slunce dívá se na ni zaro-
údy se jí seným ješt,
ale záícím okem tu a tam vidt ješt na jeho tvái mráek, pozstatek to vášnivého rozhárání. Tráva, kvítí, všecko jako k zemi pitluené, po cestách tekou struhy, v potoku voda zkalená, stromy stásaly se sebe tisíce krpjí, tpytících se na jich zeleném šatu. Ptákové již zase v povtí ki"Ouží, husy a kachny tší se z louží a stružek, kterých jim déš nadlal, slepice hned honí se po broucích, jichž se zase dost po zemi hemží, pavouk \7liza !
ze skrýše, všecko živoišstvo zotaveno spchá k nopožívání rozkoší, k novému potýkání se a vraždní. J*an Prosek vyšel ven, obešel stavení do kola a hle! stará hruška, co svými letorostmi po tolik let stechu pikrývala, byla od blesku roztíštna. Polovice jí ležela na steše, polovice schýlena byla k zemi. Nerodila již mnoho let ta stará planá hruška, ovoce její nebylo valné, ale mli ji rádi, po-
vému
— u
262
nvadž stechu od jara do zimy zelenem krášlila. Na polích nadlal liják také škody, ale píece si lidé
h
ješt libovali, že není tak zle, že by bylo, kdyby kroupy byly padaly. Odpoledne již zase cestiky vysýchaly, pan otec šel k stavidlu jak obyejn v pantojflích, babika ho potkala, jdouc do zámku. Povídal jí, že mu liják škody trochu nadlal na ovoci, dal babice šupnout, zeptal se jí, kam jde, a když slyšel
svou.
že do dvora, šel svou cestou
—
a babika
také
Pan Leupold musel
dostat rozkaz, aby babiku dovedl, až pijde, ponvadž jí hned bez všelikých rozpak a roztah, sotva se v pedsíni ukázala, dvée otevel do malého salonu, kde knžna byla samotná. Pobídla babiku, sedla. Knžna aby se vedle ní posadila, a babika zpolehounku sedala. „Tvoje prostosrdenost a upímnost je mi vev ni s celou dvrou a myslím, že lice milá j ekneš, se tázat budu," zaala knžna. mi „Jak pak jinak, milostivá paní, jen se ptejte," ekla babika nemohši si pomyslit, co by knžna od ní
ku
knžn
vím
—
upímn
vdt
—
o
t
„Tys vera ekla: až slena do svého chtla. kraje pijde a uvidí co srdci milo, že jí tváe zržoví. Položilas na ta slova draz takový, že mi bylo nápadno. Mýlila jsem se, i jsi to zúmysln ekla ?" Knžna takto mluvíc byste na staenu hledla. Babiku to nezmátlo. Chvilku pemýšlela, pak ekla upímn: „Schváln jsem tak povdla; co mi na mysli leželo, padlo mi na jazyk; chtla jsem milostivé paní nco napovdít, Nékdy bývá slovo v as a
263
—
„ekla ti k místu prospšné," odpovdla babika. „Bože chra; mito comtessa?" pátrala knžna. lostsleinka není z tch, jak vidím, kteí slze na ulicí nosí, ale kdo Scám zkusil, rozumí. Nedá se vždy sama." utajit, co lovkem hýbe, já se dovtípila
—
—
„eho
jsi se
dovtípila,
co's
slyšela?
Povz mi
to,
není to zvdavost, ale pée o moje dít, které miluju to," úzkostné jako vlastní, co mne donucuje,
knžna.
—
vdt
„Mohu
co jsem slyšela, není to nic zlého, ani jsem se na smlení zapánbovat nemusela," ekla staenka, a povídala, co slyšela o „Myšlénka pivádí zasnoubení a nemoci comtessy. „na se lovk zdaleka dívá, myšlénku," dokládala pijde jinak než z blízka, a co hlava to rozum. Tak milostivá paní i pišlo na mysl, že by snad milostslena toho pana hrabte nerada si brala, snad jen z povolnosti k milostivé paní. Vera pozorovala dívaly jsem milostslenu, byla bych plakala nad ní je ta jsme se na ty pkné obrazy, co malovala a tu mi pišel do ruky obrázek, který, ku podivu jak milostslena povdla, uitel její maloval a jí dal. starý Ptala jsem se, zdali ten hezký pán on sám zardla se jako lovk jako dít všecko rád ví rže, vstala, neekla tak ani tak, ale oi se jí zalily. Však mi toho dost bylo, a milostivá paní nejlépe bude vdt, jestli mla stará babika pravdu." Knžna vstala, pecházela po pokoji a jako sama sob povídala: „Nepozorovala jsem nieho, vždy veselá, povolná. „Inu," Nikdy o nemluvila." ozvala se babika na toto hlasité myšlení, „každá nátura jiná. Nkterý lovk nebyl by šasten, kdyby pravila
to íci,
;
mn
;
—
—
—
—
—
nm
—
264 každou radost, každou žalost nemohl svtu na odiv postavit; jioý nosí ji za adry po celiký život a vezme ji s sebou do hrobu. Tžko získat takové pichází to s lidlidi. a však láska lásku rodí. Pro nkterou nemusím mi, jako s tmi bylinkami. daleko jít, všude ji najdu, na každé louce, na každé mezi. Pro nkterou musím do stínu lesa, musím ji mi pijít lézt hledat pod lísteky, nesmí za tžko pes vrchy a kameny, nesmím se ohlížet po trní a bylinka bodláí, které mi cestu brání. Za to stonásob odmní. Bába koenáka, co k nám chodí s hor, vždy íká, když nám pináší vonný mech: ,Mnoho práce mi dá, než ho najdu, ale odslouží se.' Mech ten voní lovku v zim jaro pipomíná. jako fialky, a ta Odpuste, milostivá paní, já vždycky pijdu s cesty Chtla jsem ješt íci, že milostslena snad proto veselá byla, že mla nadji, a nyní, když ji zcela
Mn
mn
vn
ztratila,
Bývá
že
teprv
dvojnásob
lásku
svoji
poznává.
nevíme co márae, až když to ztratíme." „Dkuju ti za pravdu, staenko," ekla knžna; „jestli já pi ní získám, nevím, jen když ona bude šastna. Tob bude mít co dkovat, bez tebe nebyla bych na pravou stopu pišla. Nebudu t déle zdržovat. Zítra chystá se comtessa k malování, pijd sem i s vnouaty." Tmi slovy propustila knžna babiku, která odnášela v srdci vdomí, že pispla dobrým slovem ku blahu lovka. Picházejíc ku byl všecek stavení potkala se babika s myslivcem polekán, krok chvatný. „Poslyšte, co se stalo!" pra„Nelekejte mne a vil pohnutým hlasem babice.
—
tak, že
;
—
265
co?"'— „Viktorku zasáhl Boží posel!" spráskla ruce, nemohla chvíli ani promluvit, až se jí pak dv slze jako bohaté hrachy z oka vypokoj," rád, pejme jí „Pánbh ji hrnuly. „Mla lehkou smrt," ekl myslivec. pravila tiše. V tom dti, paní i pan Prosek vyšli ven a slyšíce od myslivce smutnou novinu, zstali všickni jako omráeni. „Vždy mi bylo ped boukou o ni ouzko, když jsem ji vidl stát pod stromem. Volal jsem,
povzte
rychle,
Babika
vný
ml
—
kýval jsem, ale ona se jen smála. Naposled jsem ji A kdo ji našel, kde ?" tedy vidl. Dobe jí." „Šel jsem," ekl myslivec, „když bouka ptali se. pestala, po lese dohlídnout, zdali škoda není; pišel jsem až na vrch k srostlým jedlím, víte co stojí nad
—
—
jeskykou Viktorinou, chvojem.
—
Zavolám
vidím,
ono
nic,
tam cosi ležet pod kouknu vzhru, kde
ob
jedle na vnitní stran, jak korou sloupl od hry až dol. Odhrnu rychle chvoj, pod ním leží Viktorka, zabita. Hýbám ní. byla už studená. Od ramena až k noze na levé stran šaty spáleny. Nejspíš že mla z boue že ona vždy se smála, když blýskalo radost vybhla na vrch, od jedlí je pkný rozhled, pod „Jako naši hrušku," sedla a tam ji smrt zasáhla." „Ne„A kam jste ji dali?" povídala si babika. chal jsem ji odnést do myslivny, je to nejblíže; já jí vystrojím poheb sám, akoliv pátelé tomu brání. Byl jsem na Žernov, oznámil jsem to. Nemyslil
se ta
chvj
vzala,
by jim letorostí
i
s
—
—
—
n
—
jsem, že ji tak brzy ztratíme. Bude se mi stýskat?" ekl mvslivec. V tom zaznl k nim z Žernova hlas
266
—
zaali se modlit. Byl to Udlali kíž umíráek za Viktorku. „Pjdeme se na ni podívat," prosily dti rodie zvonku.
—
bude ležet v rapozdravil a smutn odešel. „No, už nebude knám chodit Viktorka, už nebude více u splavu zpívat; už je v nebi!" povídaly si dti, odcházejíce k svému zamstnání, aniž by se byly samým pekvapením ptaly babiky na comtessu „Ba jist že v nebi, vždy zkusila dost na zemi," a babiku,
kvi
ustrojená,"
„Až
zítra pijdlte, až
ekl
myslivec,
si babika. Zpráva o Viktorin smrti roznesla se rychle jako po troubách v celém údolíku; každý ji znal, každý ji litoval a proto smrt pál. Zvlášt smrt tajen málo lidem dopává. Mlukovou, kteréž prý vívalo-li se o ní díve s útrpností, mluvilo se pak s úctou. Když babika druhý den s dtmi do zámku šla, aby se nechaly od comtessy vykreslit a malovat, zaala paní knžna také o Viktorce mluvit. Comtessa slyšíc jak ji mli v myslivn i v Starém blidle ráobrázek, jejž babika vidi, slíbila, že obkreslí onen dla, kde Viktorka pod stromem stojí, pro pana myslivce i pro Proškovic. „Ona by každého ráda potšila, než odjede, všecky by vás rada s sebou odve„A kde je lépe, než medla," usmála se knžna. zi lidmi, kteí nás mají rádi; jaká lepší radost, než radost init jiným?" ekla babika. o Dti tšily se velice na svoje podobizny tšily se i na dary, co jim babiin nevdl nikdo comtessa slíbila, když budou pokojný, a sedly jako pny. Babika s radostí dívala se, jak pod umlým
myslila
Bh
—
—
—
267
šttcem dvete rysy milených tváí vždy živji a živji vystupují, a sama napominala vnouata, kdykoli hovly sWm návykm. „Posed Jeue, nepešlápni, aby t milostslena dobe trefila. Ty Barunko nekr nos jako králík, k emu pak bys byla. Vilímku, nezdvíhej ustavin ramena, jako husa kídla, když jí vypadne brk." Když se Adélka ale tak zapomnla, že ukazováek pravé ruky do úst strila, to ji babika kárala kouc: „Stydla se, taková panna, že by si mohla už chleba krájet; já jí musím jednou na nj pepe nasypat." Comtessa mla velkou radost pi tom malování a mnohdy se dtem zasmála. Ona vbec byla den ode dne ržovjší ; babika mínila, že jí pipadá milostslena, ne jako ržika, ale jako jablon kvt zeržovlý. Byla i veselejší, oko mla jasnjší a krásn jí svítilo na každého se mile usmívala, s každým mluvívala jen o tom, co vdla že ho tší. Nkdy zahledla se na babiku, oko jí zvlhlo, a to odhodila šttec, vzala babiinu hlavu do svých rukou, líbala jí svraskatlé elo, hladila bílé vlasy. Jednou shýbla se po její ruce a políbila ji. Toho se babika nenadálá, zstala jako by ji spail, „Co -dláte, milostsleno, to se pr.o mne nepatí!" „Já vím co dlám, staenko, za ti mám co dkovat, tys byla mým andlem !" a comtessa klekla k nohoum staré babiky. žehnej a dej vám štstí, „Tedy vás jakého si pejete." ekla babika, položíc svoje ruce na elo kleícího dvete, elo bílé, isté, jako list ;
—
—
—
Bh
„Budu se modlit za vás i za paní knžnu. Je to dokonalá paní!" Pan myslivec stavil se druhý den po boui na lilie.
—
268
Starém blidle, oznámil, že se mohou pijít s Viktorkou rozlouit. Paní Prošková nemohla vidt umrlce, zstala doma; paní mlynáka se štítila, anebo jak pan mlyná nešetrn vyzradil, že se bojí, aby se jí v noci nezjevila. Kristla byla na panském, nešel nikdo s dtmi a s babikou, než Maninka. Na cest trhaly kvítí a z domácí zahrádky vzaly s sebou resedky, chlapci vzali svcené obrázky, co jim babika ze Svatoovské pouti pinesla, babika rženec, Maninka nesla také obrázky. „Kdo by se toho byl nadál, že budeme strojit poheb, vite?" povídala paní myslivcova, vítajíc babiku na prahu. „Jsme tu všickni na as ráno vstáváme, budeme-li veer lehat, nevíme," odpovdla babika. Srna pibhla, strkala oi Adélce do klínu, chlapci rayslivcovic a psi obskakovali je. „K.de ji máte ležet?" ptala se babika vstoupnuvši do sín. „V zahradním domku," odpovdla myslivcova, vzala Anušku za ruku a vedla hosti do zahradního domeku. Domeek, vlastn jen salonek, byl uvnit chvojem vyložen, u prosted na márách z
—
;
—
neotesaných bezových devcí stála jednoduchá rakev otevená, a v ní ležela Viktorka. Paní myslivcova dala jí bílý rubáš.
elo
ovinula
jí
vncem
ze slziek,
pod hlavu ustlala zeleného mechu. Ramena složila jí pod prsa jedno pes druhé, jak je za živa ráda nosila. Rakev i víko byly otoeny chvojem, u hlavy hoela lampika, u nohou byla v kalíšku svcená voda a v ní kropáek ze žitných klas. Paní myslivcova všecko sama ustrojila, pichystala, kolikrát za den v domeku byla, jí to už zevšednlo; ale babika pistoupíck rakvi udlala kíž nad umrlou, klekla vedle
269 na zem a modlila se. Dti dlaly co ona. „Tak mi povzte, jestli se vám to líbí a jestli jsme to všecko dobe udlali?" ptala se paní myslivcova starostliv, když babika od modlení povstala. „Více kvíti ani obrázk nedali jsme, proto že jsem myslila, že vy jí budete chtít dát také njaký dárek s sebou do hrobu." „Dobe jste to udlala, paní kmotra, dobe," pochválila babika hospodyni. Paní myslicová vzala od dtí kvítí a obrázky, kladouc to okolo tla zesnulé. Babika zatoila rženec okolo stuhlých rukou zemelé, dívala se jí dlouho do tváe. To nebyla již tvá divoká! erné, žhavé oi byly zaveny, svit jejich uhasí, erný, zcuchaný vlas, ležel sesán a kolem ela co mramor chladného vinul se ervený vneek, jako páska lásky. Na tvái nebylo vidt divoké cukám', 00 ji v hnvu ošklivou inilo ale na rtech ležela poslední její myšlénka, jako by zaleknuta na nich byla umela trpký iisméšek. „Co té asi bolelo, ty ubohé srdce? co ti udlali?" povídala si babika tichým hlasem. „No, už ti nikdo nenahradí, cos utrpla; kdo je vinen, ho bude soudit, tys ve svtle a v pokoji." „Kováka chtla, abychom jí dali pod hlavu tísky, muž jí ale dal mech; bojím se jen, aby nás lidé nepomluvili a její píbuzní dokonce, že jsme si ji vzali na starost a jen tak ledabylo odbyli,' starala se paní myslivcova. „Nic nepomže malované lze. Milá paní kmotra, nemjte žádnou starost a necht lidi mluvit. Po smrti zaobahli by do zlatohlavu, a za živa se nezeptají: love, co je ti? Necht jí jen tu zelenou podhlavniku, vždy patnácte let na jiné nelíhala," do-
—
;
—
—
—
Bh
270 babická kropáek, pokropila ji od hlavy do paty tikrát svcenou vodou, udlala kíž, kázala dtem totéž uinit, a tiše opustili zahradní domek. Za Risenburkem v romantickém údolí u Boušínského kostelíku, jejž nkdy Turinský pán za uzdravení své nmé dcery vystavt dal, je hbitov; tam pochovali Viktorku. Na hrob zasadil jí pan myslivec jedli. „Ta je v zim v lét zelená, a ona je mla ráda," ekl babice, když o ní mluvili spolu. Nezapomnlo se na Viktorku, neznla víc její ukolíbavka u splavu, byla jeskyiika prázdna, jedle poražené; Viktorino nešastné jméno znlo v okolí dlouhá léta v smutné písni, kterou složila o ní Bára Žernovská. slovíc vzala
a
a
xvm. Comtessa podi-žela si babiinu podobiznu a podobizny vnouat jí odevzdala, z nichž mli rodie velkou radost, ale babika nejvtší; comtessa znala vložit do tch tváí duši, a bylo pravda co babika každému, komu je ukazovala a museli je vidt všecky známé íkala: „Jen ústa otevít a mluvit/' Mnohdy íkávala po letech, když už vnouata z domu byly: „Není to ovšem mezi sprostým lidem spsob, aby se dávali malovat, ale nadarmo to není. Já sice dobe pamatuju, jak který vypadá, ale pijdou léta,
—
—
lovku pamt bledne, podoba se ztrácí z mysli. Pak je to radost, když se mohu na ten obrázek podívat.'' Vozily se poslední pšeniní mandele z panských polí. Ponvadž se vdlo, že paní knžna dloulio zdržet se nemíní na panství, spchajíc s comtessou
—
271 do Itálie, uril pan spravec slavení obžinek ku konci pSenicných žní. Ivristla byla nejkrásnjší áéve v celém okolí, všecka zpsobná; babika dobe hádala, zvolili ji, aby podala paní knžn vnec. Za dvorcem bylo veliké prostranství dílem travou porostlé, dílem vyrovnány vysoké stohy slámy. Na trávbyly na ník vztýili chlapci vysokou ty, okrášlenou chvojem, pentlemi, vlajícími ervenými šátky jako praporeky. Mezi chvojem bylo plno polního kvítí a obilních klas. Okolo stoh udlali lavice, z chvoji besídky vystavli, okolo okrášleného stromu udupal se mlat k „vy jste tanci. „Babiko, babiko," pravila Kristla, mne po celý as tšila, já v slovu vašem jen žila; Míloví poslala jsem plnou náru nadjí, máme už obžinky, a posud nevíme eho se nadít. Povzte mi, prosím vás, nebyla to jen tšínská jablka, jež jste nám ukazovala, abychom snáze odvykli?" „Bylo by nemoudré, chtít vás na ten spsob tšit, bláhové dve. Co jsem ekla, v tom stojím. Zítra se pkné pistroj, paní knžna to má ráda. Beztoho, budu-li živa a zdráva, že se tam pijdu podívat, pak, když se mne budeš ptát, budu ti moci povdít pravdu," odpovdla babika dveti a usmála se. Ovšem, ona vdla, jak se s Mílou ustanovilo, a kdyby nebyla knžn slíbila mlet, nebyla by meškala, zbavit Kristin trapného myšlení. Všickni, kteí chodili na robotu, a chasa ze dvoru shromáždili se druhého dne sváten ustrojeni na zeleném trávníku. Na vz naložilo se mandel trochu, kon samý fábor se pipáhli jeden z hoch sedl za kon, vrch na mandele sedla pak Kristla a
nm
—
272
nkolik dvat,
ostatní mládež seadila se pár a pár okolo vozu, staí za nimi. Ženci nesli srpy i kosy, ženské srpy a hráb. Každá za šnrovakou kytici z klas, z chrpy a jiných polních kvítk, chlapci okytili si klobouky a epice. Pacholek práskl biem, pohnul kon, ženci pustili se do zpvu a zpívajíce ubí-
k zámku. Ped zámkem zstal vz stát, dvata slezly, Kristla vzala na erveném šatu položený vnec z klas, chasa seadila se za ní a zpívajíce vešli do pedsín, kamž knžna zárove s nimi vstourali se
.
strachem se tásla, studem se zapýila, sklopeným okem a zajíkavým hlasem odíkávala paní pání k hojnému a šastnému sklizení, pejíc spolu bohatou že na budoucí rok a^ kladouc s poklonou velitelce vnec k nohoum. Ženci zdvihnouce klobouky vyvolávali paní, aby dlouho živa a zdráva byla, zaež se jim knžna pívtivé dkovala, odkazujíc je k jídlu, pití na pana správce. „Tob ale, milé dve, jsem za hezké pání a vnec zvlášt po vdná," pravila Kristle, zavšujíc si vnec na rám; „vidím, že všecko v páru a ty sama, zavdím se ti snad nejlíp, když ti zaopatím taneníka!" Usmála se, otevela dvée salonu, a z nich vyšel Míla v selském šatu. „Ježíš Maria, Jakube!" vykiklo dve a bylo by padlo radostným uleknutím pekonané na zem, kdyby je byl hoch neuchytil pod paží. Knžna pila. Kristla
tiše do salonu. „Pojdte, pojJte," pobízel Mí„paní knžna nechce, abychom jí dkovali," a když byli venku, zdvihl plný mšec do výše ka: „To mi dala milostslena, abych vám rozdlil. Vezmi kamaráde a rozdl sám !" dodal podávaje peníze Tomšovi,
vešla
la,
273 který též celý udiven jako všickni ostatní na Mílu se díval. Teprv za zámkem výskli si z plného hrdla objal a vypravoval všem, a Jakub upímn svoje dkuje. „A babice," že svoje vykoupení paní dodala Ki-istla „kdyby jí nebylo, nebylo by nieho." Slo se k tanci. Pišli mezi žence i úedníci se svými rodinami, Proškovic, myslivcovic i mlynáovic babika ale byla nejprvnjší, radost nad shledáním dvou milých jí lidí popohánla ji tam. Kristla i Míla div nedkujte; já se jen zmínila,' že ji neobjímali. paní knžna pomohla. Pánbh dal svého požehnání." „Ale vy babiko," hrozila žertem Kristla, „vdla jste vera, že Míla pišel, že je u Václava schován, a neekla jste !" „Nesmla jsem. Ostatn mlo ti moje slovo dostait, že ho záhy uvidíš. Pamatuj holka, že trplivému všecko na dobré vyjde." Hudba, výskot, zpv a smích ozýval se okolo okrášleného stromu. Páni písai brali k tanci selská dvata, a úednické dcerky nestydly se vstoupit do kola s chlapci selskými, jedni i druhé libujíce si tanenice i taneníky. Hojnost piva, sladké rosolky, tanec rozohnilo hlavy všech, a když paní knžna s comtessou podívat se pišla a chasa ped ní rárodní tanec provádla, dosáhla radost nejvyššího stupn, pestalo všecko ostýchání, epice, klobouky lítaly do povtí, každý kiel je dlouho živa naše paní knžna!" pilo a pilo se na její zdraví neustále. Knžna a comtessamly radost, promluvily s tím a s onou nkolik slov; comtesska pála také Kristle, když jí ruku líbala, štstí k satku, oslovila pana mlynáe i myslivce, dviii obrátila se k babice, nad ímž
dve knžn
;
;
„Mn
—
—
;
„A
18
274
nemohly paní sprácová zlostí sežloutla i sleinka vystát babiku, která všecky jejich zámysly pekazila. Když ale u stol sedící tatíkové, majíce hlavy již pod víchy, nadávat zaali, nejvíce písam a panu správci, a když jeden z nich hclbu popadl, že dá paní knžn zavdanou, a nadávat zaal, když mu ToZa meš zbraoval, nebylo tam paní knžny více. nkolik dní po obžinkách odjela s comtessou do Itálie; comtessa odevzdala ped odjezdem babice krásné granáty pro Kristlu k svatb. Babika byla spokojena, všecko se podailo dle jejího úmyslu. Ješt jedna starost ji tížila, ta byla list Johance dcei. Terezka by to byla také vyídila, ale ono by to nebývalo takové, jak to chtla babika. Proto také jednoho dne zavolala Barunku do své sedniky, zavela, a ukazujíc na stl, kde byl pichystán arch papíru, ingoust a péro, pravila: „Posad se, Barunko, budeš psát tet Johance." Barunka se posadila, babika vedle ní, tak aby vidla na papír, a zaala diktovat: „Pochválen bud Ježíš Kristus!" „Ale babiko," namítla Barunka, „to se tak nezaíná psaní, to musí se nahoru napsat: milá Johanko!" „Nic to, dveko, tvj praddeek i tvj ddeek TŽdycky tak psávali, a já détem jinak nepsala. Pijdeš-li k nkomu do dveí, tak dáš nejdív pozdravení. Tedy jen zani: „Pochválen bud Ježíš Kristus! íía stokrát té pozdravuju a líbám, milá dcero Johanko, a vdomost ti dávám, že jsem chvála Pánubohu zdráva. Trochu mne sice kašel moí, ale není divu, :
—
—
—
vždy budu pomalu poítat mého vku osm kížk. Je
to
hezký vk, milá dcero,
a Bohu
za
dkovat,
275 když ho kdo tak ve zdraví tráví jako já; slyším dobe, vidím, mohla bych si ješt záplatovat, kdyby mne to Barunka neudlala. Na nohy jsem také dost erstva. Doufám, že i tebe tento list pi dobrém zdraví vynatrefí, i Dorotku. Jak jsem z tvého listu vyrozumla, je strýc nemocen; je mi toho líto, ale doufám, že to nebude dlouho trvat. On asto postonává, Také a íká se: asté stonky nepivádí zvonky. mi píšeš, že se chceš vdávat, a žádáš moje svolení. Milá dcero, co mohu íci, když si už podlé srdce svého svolila, než aby ti dal Pánbh štstí a požehnal vás oba, abyste ke cti a chvále Boží živ byli a svtu prospívali. Pro bych ti bránila, když je Jií hodný lovk a ty ho ráda máš nebudu s ním já živa, nýbrž ty. Myslila jsem si ovšem, že alespo ty
—
;
echa
vyvolíš,
byl
souzen, nelaju
svj k svému nejlépe se hodí, ale neti. Jsme všickni dti jednoho otce, jedna matka nás živí, a máme se tedy milovati, bysme i krajané nebyli. Pozdravuj Jiího, a dá-li ti
vám Pánbh
zdraví, až si živnost zaídíte a nic vám se k nám. Dti se také
pekážet nebude, podívejte
na tetku tší. Dej vám Pánbh všem zdraví a Boží požehnání. S Pánembohem !" Ješt jednou musela Barunka babice list peíst, pak ho složily spolu, zapeetily, a babika schovala si ho do pítruhlíku, až by šla do kostela, by si ho sama na poš-
již
tu dala.
—
Nkolik dní ped svatou Kateinou k
veem
scházela se do hospody mladá chasa, dvata i chlapci. Celé stavení zevn i v nitru jen se lesklo; okolo dveí vnce z chvoje, za každým obrázkem v sednici 18*
276 zelený straek, záclonky u oken jako sníh a podlaha jako kída. Dlouhý lípový stl, pokrytý bílým ubruplno rozmariny, bílých a ervených sem a na íabor, okolo nho pak družiky, jakby nasázel rží a karafiát. Sešly se k vití vnek. Kristle, mladé nevst, která hoe stolu v koutku mezi nimi sedla, nejpknjší ze všech. Ona byla sproštna všech domácích povinností, byla dána pod porunictví tlampae a starosvaty, kteréžto estné úady zastávali jeden vdce poutník Martinec a druhý babika. Nemohla to Kristle odepít, akoliv se podobným veejnostem vyhýbala. Panímáma zastávala místo staré, na nohy sešlé hospodské, a Kudrnová i Cilka pisluhovaly jí. Babika sedla mezi družikami a by i nemla byla co vít ani vázat, byla její pomoc i rada ustavin potebná. Nevsta vázala fábor na krásný prut rozmariny družbovi a tlampaovi, mladší družika mla na starosti uvití vneku pro nevstu, starší pro ženicha, ostatní družiky každá svému mládenci. Z ostatní rozmariny mly se uvázat proutky s mašco nevstu vézt mli, lemi pro hosty, ba i chystala se rozmarina a fábory na okrášlení hlav a
nm
kom,
náiní.
Nevstino oko záilo láskou a
radostí,
^
kdykoli
zapolétlo na statného ženicha, který popocházel okolo s ostatními mládenci, z nichž každý vtší svobose svou milou si pohovoit, nežli on s nevdy stou, na niž jen toužebn chvílemi pohledl. Nevstu obsluhoval družba a ženich musel si hledt starší družice. Všem bylo dovoleno být veselými, dovádt,
ml
zpívat,
dlat
vtipy,
ehož
se
ovšem pedevším na tlam-
277 požadovalo, jen nevsta a ženich nesmli svoji radost píliš ukazovat, Kristla také málo mluvila, sedla s oima sklopenýma na stl, poházený zelenou rozmarinou. Když pak mladší a starší družice zaaly vít svatební vneky, a všickni zpívat poali:
pai
„Kdes holubiko
lítala,
ach lítala, Žes bílé peíko zmáchala, ach zmáchala" ^
—
si pikryla obliej bílou zástrkou a pustila se do pláe. Ženich se na ni skoro úzkostn podíval ka tlampoovi: „Pro tak pláe?" „To víš, ženichu," odpovdl mu tento vesele, „radost i žalost v lžku jednom spjí, proto i mnohdy jedno druhé budí. Jen nech, dnes plá, zítra radost." Po této úvodní následovala píse za písní, smšné i vážné po sob; zpívala se chvála mladosti, krásy a lásky, chvála svobodného stavu junáckého, konen ale pece mládenci i panny zaali prospvovat, jak krásný je stav manželský, když se dva milujou jako ty hrdliky, když svorn žijou jako zrnka v jednom klásku. Do jejich chvalozpv se jim ale vždy vmísil posmšný hlas tlampae. Když zaali o manželské svornosti, poruil si dokonce sólo sám pro sebe^ že prý on jim zazpívá z brusu novou. „Ode mne samého na svtlo vydanou, potm vytištnou," dodal. „Tedy kokr-
tu
—
—
—
„uslyšíme, co umíte." Tlampostaviv se do prosted sednice, spustil posmšným hlasem, který mu byl o svatb tak pirozený, jako o pouti vážný: hejte!"
pa
kieli
chlapci,
278 „O andlská Není
radost,
pes manželskou
Pravim-li:
uva
svornost!
hrách,
Uvaí kroupy; Pravím-li o mase,
Uvaí z mouky. O andlská radost, Není pes manželskou
svornost!"
Nedáme za písniku i se zpvákem ani zlámaného halée!" volaly dvata, a hned zaaly samy zpívat, aby pekazily chlapcm radost, kteí si páli slyšet pokraování. Pi ustaviném zpvu a žertování uvázaly se kytice, upletly vneky, dvata vstaly od stolu, popadly se za ruce a toíce se v kole zpívaly: „Už je
to
udláno,
Už je to hotovy, Koláe jsou napeeny,
Vnce
A
jsou uvity."
v tom se již také do dveí pauímáma pihnal*, nesouc s ostatní ženskou eládkou plné ruce jidel. Pan otec a družba pinášeli pití. Sedlo se zase ke stolu, který pokryt byl na míst rozmariny vaením a peivem. Mládenci sedli vedle družic, ženich uprosted starší družiky a starosvatky, nevsta uprosted družby a mladší družiky, která jí také jídlo sama krájela a pedkládala, jakož starší družice ženichovi. Tlampa ustaviné stl obskakoval, nechal se od družic krmit, nechal se od nich i vylát, ony ale mu pro* minout musely každý žert, by i hrubý trochu býval Konen když se všechny mísy odklidily se stolu,
279 pinesl tlampa ti mísy na stl, co dar nevst od nho podaný. V první byla pšenice, kterou jí podával s páním, aby „úrodná" byla, v druhé bylo trochu popele s pórem smíchaného, který musela nevsta vybírat, aby se cviila v „trplivosti," a tetí byla mísa „tajná" celá zakytá. Nevsta ovšem nemla být zvdavá, mla pijmout mísu a nedívat se do ní, ale která pak by to byla vydržela, i Kristle nedalo to pokoje; zpolehounka když ji nikdo nepozoroval, odkryla ržek bílého šatu, jímž mísa pikryta byla, a frrr vrabec tam ukrytý vyletl do stropu. „Vidíš, milá panno nevsto," pravila babika, klep-^ nouc jí na rameno, tak to je s tou zvdavostí. lovk by radji umel, než aby neskoumal, co ped ním ukryto, a když pod roušku nahlídne, nechytl pece Pozd do noci byla mládež pohromad, nebot nic." se po jidle tancovalo ješt. Ženich s družbou vyprovázeli starosvatu dom, pipomínajíce pi rozchodu, že se asn z rána zase dostaví. Ráno byli obyvatelé údolíka i Žernova záhy na nohou. ást šla s sebou do kostela, ást jen ke stolu a k tanci, a kteí nešli, nemohli pece zvdavosti odolat, podívat se na svatbu, o níž se již kolik nedl mluvilo, jak hluná bude, a že pojede nevsta na panském koáe s panskými komi do kostela, že bude mít drahé granáty na krku, vyšívaný bílý frtoch, z ržové dykyty kabátek a barvy oblakové sukni, to všecko vdli již na Ženiov díve snad ješt, než nevsta na to pomyslila. Oni vdli všecka do podrobná, mnoho-li a jaká jidla pi svatb budou, Y jakém poádku na stl pijdou, kolik kus košil.
—
—
280
kus pein, jaké náadí nevsta vnem dostala, všecko vdli, jak by jim to byla psala. Na takovou hlunou svatbu nejít se podívat, nepodívat se jak nevst vneek sluší, mnoho-li slzí vylije, jak hosté ustrojeni jsou, nebylo by nikomu ani k odpuštní bývalo. To bylo zase kus dje v historii jejich, to na pl léta nejmén zavdalo látky k jak toho prominout? Když Proškovic a myslivcovic, kteí se byli na Starém blidle stavili, k hospod pišli, museli se na dvorku tlait nastavným lidstvem. V hospod kolik
—
eem
—
nevstiny strany shromáždni; pan otec byl vyfintn, botky se mu leskly jako zrcadlo a v ruce držel stíbrnou pikslu. Byl nevstin svdek. Panímáma byla v hedbáví, pod lalouškem blely se jí drobné perliky, na hlav tpytil se jí zlatý epec. Babika mla též svatební svoje šaty, na hlav svátení holubiku. Družiky, mládencj, tlampa nebyli v hospod, ti šli pro ženicha na Žernov, a nevsty také nebylo v sednici, byla schována v komoe. Najednou se rozlehl na dvorku kik: „Už jdou, už jdou!" a ode mlýna zaznívaly tóny klarinet, fléten a houslí. Pivádli ženicha. Mezi diváky nastal šepot. „Dívejte byli již hosté z
Mílová Téra je Inu ovšem, Tichánkovic starší. kdyby Tomšova byla svobodná, jiná by nebyla starší „A družikou." „Tomeš je ženichv svdek!" „Pomáhá nevst kde je Tomšová, není ji vidt." se strojit. Do kostela ona nepojede, vždy je na každou chvíli," povídaly si ženy mezi sebou. „No, mže chystat nevsta hned do vínku, však nebude se, dívejte!"
mladší
strkal jeden druhého.
družikou,
—
—
—
—
281 jiná kmotrou, ony jsou nerozdílná ruka." ví."
—
„Ale hlehle,
rychtá také
vc. že ho Milovic
jde;
— to
„To
se
je divná
pozvali, však byl jen on vinen, že ho odvedli! nastalo divení. „Což rychtá není tak zlý lovk; Lucka ho navádla, pan správec piisoloval, není divu. Dobe udlal Jakub, to ho nejlépe vytrestal, když mu nesplácí a Lucku dokonce, ta žluí pukne." ,. Vždy má po námluvách," ozval se jiný hlas. „Jak pak by to bylo, vždy jsem o tom neslyšela?" ozvala se opt jiná. „Pedvírem, s Josefem Nyvltovic." ..Však dávno za ní už chodí." „Bodej, jen že ho nechtla díve, dokud myslila, že dostane Jakuba." „Ale je to chlapík ten ženich, sakulajda, milo se na nho podívat." „Krásný šátek mu dala nevsta, to je pravda, desítka asi praskla," mínily zase ženské. Takové a podobné hlasy se ozývaly na dvorku, když ženich k prahu picházel, kde hospodá s plnou sklenicí ho vítaL Když si ženich svoji nevstu v komoe našel, kde plakat musela, pedstoupli ped rodie, tlampa íkal místo nich dlouhou podkování to za vychování a prosbu o požehnání. Všecko to plakalo. Když dostali snoubenci požehnání, vzal družba nevstu pod jednu paži, mladší družiku pod druhou, ženich vzal starší družiku, svdkové pipojili se k starosvatce, dmžice k mládencm, a tak pár za párem, jen tlamv ele všech sám a sám, vystoupli ze stavení, berouce se k vozm a koárm, které na ekaly. Družice toily šatkami, zpívaly, chlapci jim pizvukován, jen nevsta tiše plakala, chvílemi se ohlídajíc za sebe, kde v druhém voze ženich se svdky a se
—
—
—
—
—
—
—
—
na
e,
pa
n
282 starosvatkou jel. Diváci se rozbhli a sednice zstala na chvilku prázdna, jen stará matka sedla u okna, dívala se za odjíždjícími, modlíc se za dít, které již tolik let místo její zastávalo a se svatou trplivostí rozmary její mrzuté snášelo, piítajíc je pouze její nepemožitelné, dlouho trvající chorob. A však brzy zaaly se stoly sestrkovat, pikrývat, kam se
kuchaka aneb alespo kuchtika. osoba ale, které vše sveno bylo, to byla mladá Tomšová. Pijala starost zastávat hospodyni mileráda na se, jakož to paní mlynáka pi vití vkdo
podíval, stála
PiTní
nek
uinila. Když se svatebníci z kostela vrátili, pivítal je hospodá opt na prahu s plným pohárem. Nevsta se pevlíkla do jiných šat a sedlo se ke stolu. V ele všech sedl ženich vedle nevsty, družba staral se o družice, které mu dlaly na svých talíích výsluhu, mimo to mu nejlepší sousta pedkládajíce. Tlampa mu také vyítal, že se má, jako „Pánv ráji." Babika byla též veselá a mnohým vtipným slovem odsekla tlampae, který všude uši nastrkoval, všudy se pletl a všude svojí velikou hranatou postavou narazil. Doma by byla babika nedopustila, aby se zrnko hrachu bylo na zem hodilo, ale když zaali hosté po sob házet pšenicí a hrachem, i sama hrstku vzala a na ženicha a nevstu je hodila, pravíc: „Aby je Pánbh také tak obsypal božím požehnáním." Však se ten hrách ani pšenice nerozšlapaly; babika vidla dobe, jak ochoení holubi pod stolem to vyzobávají. Bylo po jídle; mnohá hlava tžká klímala ze strany na stranu, každý ped sebou velikou vý-
bh
—
ml
283 sluhu v}TOvnanou, a kdo by jí byl si neudlal, zajisté mu ji byla Tomšová vyrovnala; hanba by to bylo pijít ze svadby bez výsluhy. Vždy bylo všeho dost, kdo šel kolem hospody, dostal jíst a pít, všecky ty dti, co pišly „na umendu**, nesly plné klíny peiva dom. Po jídle dávaly se nevst dary „na kolíbku,* a nevsta se až lekala, když jí i kížové tolary do klínu padly. Mládencm zase, když pinesli na mísách vodu a bílé runíky a podávali, by si ruce umyly, hodila každá z družic do vody peníz. Žádná se ovšem nechtla dát zahanbit, proto se lesklo ve vod jen stíbro; to zase chlapci s družicemi druhého dne protancovali a propili
by
"
dvatm
Na
to šla se
šat, a tak
bika
i
nevsta opt pevléknout do jiných neboí ml nastat tanec. Ba-
družice,
dom
použila té chvíle a odvedla si dti, které hodovaly v Kristinin sednice; ona sama musela k svatebníkm se vrátit, nebo pozdji v noci nastalo „epeni" a pi tom jí bylo teba. Vzala si také z domu epec, který byla s dcerou Terezkou pro nevstu koupila, jak to její povinnost co starosvatky byla. Když se už dost vytancovali všickni a nevsta sotva dechu popadat mohla, nebo s ní musel každiký tancovat, a kdyby se byl ml jen jednou zatoit, pokývla babika ženám, že je po pl noci, že patí nevsta „ženám". Zaaly se trochu hádat, trochu tahat o ni, ženich i družba opírali se proti tomu, aby nevstu zbavili krásného vnce, ale nic plátno, ženy si jí dobyly a odvedly do sedniky. Dvata za dvemi zpívaly smutným hlasem, aby si nenechala brát vínek
284 zelený, jak
si
ho jednou sundat neehá, že se
s
ním
více neshledá.
Ale darmo bylo.
Už sedla nevsta na
Tomšová
stolice,
už ležela kvtinová vneek na stole, a babika chystala epec s portama. Plakala nevsta; ale bylo darmo. Ženy zpívaly, výskaly, jen babika zstala vážná, a chvilkami pelítl pes její míraou tvá blažený úsmv, oko jí zvlhlo, zpomnla na dceru Johanku, která snad také svatbu slavila. Nevsta mla epeek na hlav, slušel jí výborn, paní mlynáka tvrdila, že v „A nyní pjdem vypadá jako „míšeské jablíko," k ženichovi; která z vás pjde ho poškádlit?" ptala se babika. „Ta nejstarší," rozhodla panímáma. „Pokejte, já mu jednu pivedu," rychle se ozvala Tomšová, vybhla ven a pivedla mu starou pradlenu, která v kuchyni umývala. Pehodily jí bílou plachetku pes hlavu, starosvatka ji vzala^ pod paží a vedla k ženichovi, „aby ji koupil." Ženich si ji obcházel, prohlížel tak dlouho, až se mu poštstilo zdvihnovt plachetku vidl starou svraštlou tvá, všecku zapopelenou. Bylo trochu smíchu, ženich nechtl se k takové nevst znát; starosvatka strkala Ta zdála se s ní ze dveí. Pivedla mu druhou. se ženichovi i tlampaovi onaejší, už ji chtli kou-
už
rozplétala koruna i zelený jí
žíhon,
nm
—
—
;
pit, tu ale
tlampa rozhodn
bude kupovat
se pzval: ,,Eh což,
kdo
v pytli!" zdvihl jí plachetku, a ukázala se jim tlustá tvá paní mlynáky, jejíž erná .,Kupte ji, oka se na tlampae potuteln smála. kupte, dám vám ji lacino," šklíbil se pan otec a toil pikslu v prstech, ale zvolna, bud že byla tžká, zajíce
—
285
—
„I mlte pantáto," že ml neohebné prsty. smála se tlustá panímáma, „dnes prodal byste, zítra Do tetice byste rád koupil. Kdo haní, rád má." všeho dobrého. Ta tetí byla štíhlá vysoká postava nevsty. Tlampa dával za ní starý dantes, ale žeŽeny pihrnuly nich hned sypal stíbro a dostal ji. se do sednice, zatáhly kolo, ženicha vzaly mezi sebe a vesele zaaly zpívat: „Už je to udláno, už je to hotovy, nevsta je oepená, koláe jsou sndeny" a Nevsta patila ženám. Peníze, které ženich t. d. za ni dal, ženy prohodovaly druhý den pedpolednem, když se k „stláni postele" sešly, pi emž ovšem biKT
—
mnoho zpvu a žertu. Tlampa povídal, „poádná svatba osm dní trvat má," a ono to obyejné pi každé hluné svatb tak bylo. Vití vzase bylo že
nek obd
ped
svatbou, svatba, stláni postele, pátelský
u nevsty, druhý zase u ženicha, propíjení
neku:
a tak
se pomalu
vypoádal
v-
než „Nyní
celý týden,
pišli mladí manželé k oddechu, aby mohli íci jsme sami." Za nkolik týdn po líilstlin svatb dostala paní Prošková list z Itálie od komorné, v nmž jí psala, že comtessa Hortensie satek slavit bude s mladým malíem, svým nkdejším uitelem, že je :
všecka blažená, že jako rže zase kvete a paní knžBabika slyšíc na že je nad ní všecha potšená. tu radostnou novinu, pikývla hlavou kouc: „Chvála Pánubohu, všecko se to dobe spoádalo!"
—
286 Není úel tohoto spisku, vyliovati deže, která okolo
babiky
žila,
aniž chci
vodním ho od
život mlá-
tenáe nudit zase zpt ma-
myslivny ke mlýnu a nmž panoval vždy stejný život. Mladí dorstali a dorostli ; nkteí zstali doma, vdaa starší ustoupili jim místa, tak jako li se, oženili, na dubu starý list upadává, když mladý vyráží. Nkteí opustili tiché údoHko, hledajíce štstí svoje jinde, jako semínka od vtru zavátá, od vody daleko zanesená, by na jiných luzích a bezích koínky svo-
lým údoUkem, v
je založila.
Babika neopustila malé údolíko, kde našla druhý domov. Klidnou myslí dívala se, jak to vše okolo ní roste a kvete, radovala se nade štstím bližního, tšila zarmoucené, pomohla, komu možno bylo pomoci, a když jí vnouátka jeden po druhém opouštli, odletujíce jako vlaštovice z pod stechy, pohlížívala za nimi uslzeným okem, tšíc se: „Snad dá
Bh,
A
shledali se zase. Rok se podívat, a tu babise dívala, když jinoši mladí rozkládali, pisvdovala jich
že se zase shledáme." co rok picházeli zase
dom
ka stará záícím okem obrazy svta ohnivým duchem malovaným, promíjela po-
ped ní plánm
kleskm
by
mladosti,
kterých
ped
ní
netajili, oni pak,-'
vždy zachovali, pece rádi zkušené její rady poslouchali, ctili babiino slovo i mrav. Zrostje
i
ne
lá dvata je tajné sny
svovala babice svoje tajemství, svoa vzdechy, vdouce že najdou shovívání a vroucí slovo. Tak i Maninka mlynáovic u babiky útoišt hledala, když jí pan otec brá-
nil,
milovat
chudého,
ale
hezkého mládka. Babic-
28T ka dovedla nasadit panu otci, „hlavu na pravé toprko'', jak sám se vyjádil, a když po letech dcera jeho šastna byla a živnost pod vedením usilovného zet zkvétala, který pana otce ctil a miloval, íkal vždy: „Babika mla pravdu, za chudým chodí s pokladnikou Pánbh!" Dti pak mladých žen milovala babika, jako by její vnouátka byly vždy ji také jinak nejmenovaly než babiko. Také paní knžna, když po dvou letech po Kristlin svatb na panství se vrátila, hned babiku k sob volat kázala, ukazuchlapeka, památku to po jíc jí s pláem krásného comtesse, která po roce svého manželství zemela, to dcko. zanechajíc zarmoucenému manželi a ;
knžn
chovajíc je zkropila hedbávnou pokrývku sltanula jí na mysli mladinká, dobrá, krásná zami matka jeho, ale kladouc je do náruí knžn, pravila mírným svým hlasem: „Neplame, pejme jí nebe,
Babika ;
Bh
s nho vzal. Toho pro ni svt nebyl, proto ji zvlášt rád, koho vezme k sob, kdy je nejšastnjší! A milostivá paní neosiela." Lidé ani nevidli, jak babika stárne a schází, jen ona sama to cítila. Mnohdy íkala Adélce, z níž se stalo pkné dve, ukazujíc na starou jablo, která rok co rok více schla a spoeji zelenem se odívala: „My jsme si rovny, pjdeme asi zárove také spát," A jednoho jara všecky stromy zelenaly se, jen stará jablo smutn stála bez listu. Museli ji vykopat a spálit. Babika to samé jaro velice kašlala, nemohla už dojít do msteka do božího kostelíka, jak íkala. Ruce víc a víc schly, hlava byla jak sníh, hlas slabší a slabší. Jednoho dne rozeslala paní Terezka
má
Bh
288 na vše strany, aby se dti sešly. Babika ulehnemohla už vetánko udržet. Z myslivny, ze mlýna, z hospody i ze Žernova chodili kolikrát za den ptát se, jak je babice; nebylo jí lépe. Adélka se s ní modlívala; musela jí povídat každé ráno, každý veer, jak je v sadu, v zahrad, co dlá drbež, co Straka, musela babice poítat, za kolik dní ješt by ml pan Beyer pijít. „Snad s nírn^ pijde Jan," íkávala pi tom. Pamt ji opouštla. asto volávala místo Adélky Barunku, a když jí Adélka pipomínala, že není Barunka doma, zpamatovala se vzdychnouc si: „Ba že není, tu já už neuvidím. Je-li pak štastna?" A dokala se jich babika. Pijel pan Proset a s ním študent Vilím i dcera Johanka; pišel syn Kašpar, a z Krkonošských hor pivedl starý pan Beyer statného mládence Jana; také Orlík pišel z listy la,
kaž ho paní knžna dala, poznajíc znamenité vlohy pro lesnictví. Vždy ho poítala babika také mezi svoje vnuky, poznajíc vzrstající lásku mezi ním a Adélkou a ušlechtilý jeho mrav. Všecky sešli se okolo babiina lože, nejprvnjší ale ze všech byla Barunka, ta pišla zárove se slavíkem; on se usadil ve svém hnízdeku u balesnické školy,
v
nm
okna. Barunka se ubytovala v babiin sedkde stávalo kýs její lžko, kde poslouchávali spolu líbezné zpvy blízkého zpváka, kde ji babika vstávajíc lehajíc žehnala. Byly zase spolu, ty samé tóny k nim zaznívaly, byly to ty samé hvzdiky, na nž se kdysi spolu dívávaly ty samé ruce spoívaly na hlav 13arunin, byla to ta samá hlava, ale jiié myšlénky se v ní rodily a jinými city byly ty
biina nici,
—
289 vyronny, které vidla babika nyní téci po tvávnuky, než ty slziky, které s usmáním milým utírala s ržového líce, tehdáž kdy ješt dve v malé postýlce líhalo. Ty zrosily jen, ale nezkalily oi. Babika cítila dobe, že života jejího na slze
i
své milené
mále, protož si jako dobrá, moudrá hospodyn všecko v poádek uvedla. Nejdíve smíila se s Pánem-
bohem a s lidmi, pak rozdlila svj malý stateek. Každý dostal památku. Pro každého, kdo k ní pišel,
mla
slovo, každého kdo ji opouštl, provázel a když i paní knžna s Hortensiiným synem navštivivše ji odcházeli, dlouho se za nimi dívala; ona vdla, že se s nimi na svt více nesetká. I tu nmou tvá, koky a psy k sob zavolala, pohladila je a nechala si od Sultána ruku lízat. „Hlete jich," pravila Adélce a služkám; „každé zvíe, když je má lovk rád, je vdné." Voršu ale zavolala k sob a pikazovala jí: „Až umru, Voršilko já vím, že to nebude už dlouho se mnou trvat, zdálo se mi dnes v noci, že Jií pro mne pišel až tedy umru, nezapome íci to velikám, aby vám nepomely. Ostatní by tebas zapomnli." Babika vdla, že Vorša to udlá, ponvadž vila, ostatní nevili, a tedy snadno by udlat opomenuli v as, by i babice k vli udlat chtli.
milé
její zrak,
—
—
na
Bylo to druhý den k veeru po návratu dtí, když babika tiše skonávala. Barunka jí pedíkávala modlitbu umírajících; babika modlila se s ní, až najednou ústa se nehýbala, oko upené zstalo na kruciiix, nad ložem visící, dech se zatajil. Pla18
—
"
:
290 života jejího shasl, jako shasíná pomalu dohopalivo vše ztráveno. ívající kaháuek, v Barunka zatlaila jí oi, mladá Mílová otevela
mínek
Dmž
okno, „aby duše volnost mla k odletu." Yorša nemeškajíc mezi plaícími pospíchala k úlu, který pan otec babice ped kolika roky postavil, a zaklepavši na, volala tikrát: „Veliky, veliky, babika nám umela!" pak teprv sedla na laviku pod bez a pustila se do stkáni. Pan myslivec kráel cestou k Žernom, aby dal zvonit umírákem; sám se nabídl k té služb. Bylo mu ouzko v stavení, musel ven, by se mohl vyplakat. „Stýskalo se mi po Viktorce, jak pak zapomenu babiku," povídal si cestou. Když zaznl umíráek, hlásajíc všemu lidu: „že není více babiky," zaplakalo celé údolíko.
—
Tetí den
ráno, když se pohební príivod, záležejíc z velikého množství lidstva, nebo každý, kdo
babiku
znal, chtl ji doprovodit ku hrobu, ubíral okolo zámku, rozhrnula bílá ruka tžké záclony u okna, a paní knžna se mezi nimi objevila. Jak dlouho bylo prvod vidt, tak dlouho smutný zrak její ho provázel, až pak záclonu spustíc a hluboce si "vzdechnouc zašeptala „Šastná to žena I
—
o krásné pastorkyni. (Pohádka slavonská z okolí Verovitice.)
—
Byla jedna matka a mla dv dcery. Jedna rodná (rodjena) dcera, druhá byla pastor-
byla
její
kyn.
—
Rodnou svoji dceru, která byla ošklivá (grdnci)^ hrbatá (gurava)^ kulhavá (Šepava)^ i (okla-
íeniva i nehodná (nevaljana), tu milovala, ale pastorkyn, která byla krásna jako ranní zora, svží jako rosní kapka, ta byla jí tak protivná, jako živý ohe na dlani,^) Pemýšlela macecha u vk, kterak Jedenkráte davši jí mjerov^) se pastorkyn zbaviti. máku, smíšeného s prosem, velila jí: „Tuten mák pebereš tamto v blízkém lese a díve se mi nevraPastorkyn odešla; cej, dokud toho nevykonáš." jdouc cestou plaící potká sivého jako holub starce a ten ptá sejí, pro je tak žalostná? Když mu všecko vyrozprávla, sedl starec na zem, vrece (pytel) s mákem a prosem metl ped sebe a poal do toho fou!•«''),
—
—
kati,
co
').
nou
—
mu
para"^)
Nežli
se
dcera
(cura)
a nemže než jedživa ognja u dlanu-chrast na rukou,
Když má jednu ruku chromou
— —
pracovati. ').
staila.
Korec.
*). ").
Ko
Dech.
19+
-
f92
otenáš pomodlila (zmolUa), ml starec všecko vyiDcerka mu podkovala (zakvali) a odešla štno. Madom, by odevzdala maceše vyištný mák.
—
—
cecha všecka ztrnulá podivením vidouc, že pastorkyné uloženou práci vykonala v tak krátké dob; i umínila si, že jí dá tžší úkol. Druhý den dala devt ok*) míry jí devt hrnc, z nichž každý po tom devt žemlí**) (pedeno) lenu a devt veten; když jí to dala velela: „Jdi do lesa pást svin, pi tom nasbírej plné tyto hrnce jahod a z tohoto lenu sped plných devt veten píze a díve se nevracej, dokud to nevykonáš!" Plaíc jde pastorkyn plado lesa svin pást, jahody sbírat; len píst; ící sedá v lese pod dub (hrást), nevdouc co díve poíti, i svin pásti, i jahody sbírati, i len spápiduje devét dati! V ten as (u taj psar) vtr (vjetrovah) a ti ptají se dvojky, pro je tak Když jim vypovdla svoji žalos, poali žalostivá? vtrové foukati a duti a než se dcerka nadálá, ležely syté svin u jejích nohou, devt hrnc, každý devt ok obnášející, plny jsou jahod a devt veten plných Plná raje krásné jak hedvábí (jako svila) píze. rosti dkuje dvojka vtrm, a po tom jde dom, by odevzdala maceše do sytá napasené svin, jahoKdyž vidla dami naplnné hrnce a spedený len. macecha div ten nevídaný, neslýchaný, sršela zlostí, ale musela mleti, když pastorkyn úkol vykonala, Zavela svin, uložila pekterý jí byla uložila.
—
—
ml
dom
—
—
—
—
—
—
—
*) Oka-máz. panenku zatoena.
—
•*)
Žemle
Pedeno
len je velká
ienu
neslyšela
hrsf
pkn
jeem nikck.
r
—
29S
potom zaala
—
První zdála se jako každá jiná jahoda, tetí ale pálila ji v hrdle, jak by žhavý uhel I kií, laje, jaké že to jsou jahody byla pozela. a bohem zaklíná se, že musí pastorkyni zhubiti. Na vzdor tomu že macecha neustále pastorkyni potupovala a sužovala, stávala se tato co den krásnjší a povst o její kráse roznesla se jako na peNebylo tedy divu, když rutích vtr daleko široko. se zaínali hlásiti o ni ženichové (proset) se všech stran. Macecha se velice zlobila (jadila), že na rodnou její dcerku nikdo ani pohlédnouti nechce, a po pastorkyni že každý mladic touží (gine.) I usmyslila sob, že ošidí svt a svojí dceru že vydá za pastorJednoho jitra, uslyševši že jdou prosci prosit kyni. pastorkyni, skoí brže, uchopí pastorkyni záruku, metne jí do komory a tam poklopí na ni veliizné koryto; po tom nnkytila (ozdobila) svoji dce a posadila ji Když snubci do vnit vešli a za stolem za stl. sedti vidli ošklivou curetinu (dceru), ohlédli se s podivením jeden na druhého a každý myslil si: My jsme došli prositi djevojicu, jako jarní (mladoljetnou) ržicu, a ejhle, tu také grdoba (ošklivá)! Když po tom sedli za stl, pinesla matka pkný talí na prsteny^ a svatové poali se smlouvati. (V Hranici (Gradac), asi 4 hodiny od Verovitice, když pijdou prositi a smluvili se svatové, položí námluví dva prsteny na talí na stl. Po smlouv vymní si je ženich s nevstou. K tomu dává se také ^zlatná jahuka"' což skoro vždy v penžitém daru záleží.) Ale tu náhle piletl na okno kohout (domácí pjevac) divo a
jí
sladší
medu, druhá
—
jísti
jahody.
mla chu
—
—
—
dve
—
294
—
pastorin miláek a zaal zpívati: „kukuriku, kuRžena (škaredá) sedí za stolem, lepá pod korytem kukuryku !" I skoí macecha, chtíc ho sehnati s okua: Haj, huš, co t sem doneslo na okno? Ale jedva ho s jednoho okna sehnala, kií. sedl na druhém a opakoval svoji píse: „kukuriku, ružná sedí za stolem a lepá pod korytem!" I spozokuriku!
!
—
—
ruje to starý svat a praví: „Slyš -slyš! co že to ten Ale macecha velí: „A co že byste pvec volá?" tvor a nemá to rozumu na to dbali, je to Ale kohout se nebál a na novo zahaj !" huš
—
— —
—
nmý
al, a to ješt silnji, kieti: „ku-ku-ri-ku Ružná „I ký té za stolem a lepá pod korytem! vrag (ert) sem donesl," zlobí se macecha, ale starý svat velí: „Hajdmo! Pojdme! My sami budeme hledat po huci (domu), abychom vidli, pro ten pvec
—
sedí
toUk kií."
!
—
do druhé sohy (svtnice), na ponebí (tavan), do sklepa (do podrimm) a naposled do komory. Tu vykvetla zatím na korytu krásná vonná ržice a poznali i hned svatové, tam že najBrže obklopí mladoženick dou mladoic (nevstu.) koryto, pastorkyn vyjde a všickni zstanou v udivení nad její lepotou. Macechu za její zlobu vypeskovali (izpsidi), ale krásnou pastorkyni odvezli svatové s sebou a o svatb astili se po osm dlouI odešli svatové
ádn
hých dnv.
—
Obrazy ze života Slovenského. Domácí
život.
Akoliv ve mstech pomalu ské obyeje,
nachází se
mizí starootcovv slovenských kra-
již
nicmén
msta, kde se dosud zachoval starý mrav. V takovém starosvtském dom nepanuje v niem ona
jích
nádhera nynjší mody, ale bohatost jednoduchosti a dkladnost ve všem a všude. Ve velikých svtlicích vidt nábytek starodávné formy, široké lože zasteskín, lady s tžkým kováním né, lípové stoly s ]yodstolvnami (trnožemi), vycpané almárky se sesle s vysokými lenochy a opradly zelenými záclonkami, za nimiž vidt knihy eskoslovenské a latinské a p. v. To vše ze deva jasanovykládané, a jako na vého aneb dubového, V nejvtší jizb, kde se pracuje vnost dlané. a jí, nesmí chybti koziib, pi nmž rád sedí, fají a Jako nábys pátely si porozpráví pán i sedlák. tek léta letoucí potrvati musí a se nemní, tak i odv, z ásti doma robený, z ásti za drahé peníze koupený, šitý dle národního kroje, nemní se každým V dlouno\7m msícem, jak to žádá nynjší svt. hých zimních veerech vidti domácí dcerky sedti
lichá ukázalcst a
—
pi
—
—
—
pkn
—
—
—
296 pod peslicerai a písti na vetáako, aneb za krosnám (stavem) tenounké plátno tkáti, i závodí mezi sebou, která nejvíc píze napede, která vtší kus plátna V lét zabývají se dohlížením pi gazdovutká, stvu, vaením, šitím a vyšíváním, pletením krajek, Tomu pstováním v zahradách kvtin a ovociny. nebo všemu nauí se dvata doma pi matce, není tam dosud v mód, posílati dvata do ústavu a že by muselo znát dve, aby se zalíbilo, francouzsky hovoit, fortepiano hrát, zpívat jako divadelní zpvaka, tanit jako první tanenice. I bez tch parád jsou dvata vážena, a moudrý šuhaj rád si vezme dceru ze zachovalé takové rodiny, nebo taký se obyejn potvrzuje písloví: „Jaké devo taká taký syn, jaká matka klín, jaký otec Katka!" A kdyby i zpanštilé, malované takové bohaté bylo, myslí si šuhaj: „nao mi nao, tvoje role, luky, ked nevedla robi tvoje biele ruky!" Synky ale, mladé sarya^tce*), sotva nižším školám odrostli, zaveze otec do nkterého slovenského msta do vyš-
—
— —
—
— —
—
dve
ších škol,
aby
se
ulovilL
Když
dom
se
lovky
stali,
a gazdují bud pi otci, neb se rozejdou každý za svým povoláním. Všechny slavnosti a svátky výroní písn se zachovávají dle starého zptakovém jinou, než sobu, jakož i neslyšet v slovenskou mluvu a slovenský zpv. S eledí zachází se dobe a považuje se jako patící k rodin; obyztráví hodná eled celé své živobytí pi takové vrátí se
dom
ejn
*)
Mladý chlapec.
U Srb kopr.
297 rodin, vdouce že i v stáí opuštni nebudou. U Madlar zídka v kterém dom aby s eledí dobe se Pomr manželský je u Slovák mnohem zacházelo. upímnjší a istší než mezi Madary, kde panuje pi
vehké zdvoilosti, jakáž
i
mezi manžely ve zvyku
je,
Není to nic neobyejného, když a rozdlen žijí, aneb když pán
lichost a sprostota.
se manželé rozejdou pobonici drží a paní frajera, což je v slovenských
si
neslýchaná vc. Tam si toho ale nikdo nevšimne, aniž to má za špatné, ponvadž tam vbec vtší svoboda v tomto ohledu panuje. Mezi selským lidem panuje život patriarchální. Když Otec, nkdy starý otec (dd), je hlava rodiny. odume rodin, je po opt nejstarší úd rodiny, krajích
buJ
syn,
bu
nm
bratr,
koho po
sob
ustanoví.
Otce
nho
pracovat musí dti, i dtné dti, nevsty, svokruše i všecka eled. On vše obstarává, naizuje, na jeho hlav vše leží. Stará matka je zase plnomocnou hospodyní, vedouc správu domu pomocí dcer a nevst, které jak do domu pijdou, jejím rozkazm se podvoliti musejí a dle ní uiti se gazdovat. Trefí-li mladá nevsta na zlou svokmši^) neb testinu, není divu když si naíká: „Ta já puojdem, ta já, do cudzieho kraja, svokruša by nerozkazuvala" nebo má oistec. Nkdy je to také opané, že pijde do rodiny nevsta, která byla jak Slovák íká: v part andlem, ale v epci ertem je. Musí to být vždy velmi pQnadná nevsta, které poslouchat
a pro
—
*)
Švakrová.
V
kd
mn
nkterých krajích je avokra tchyn.
298
kUe odevzdá. Dcera když se vdá, jde do jeho domu; stane-li se po ase vdovou a nemá-li dítte, aniž se mže eho dobrého od mužovy rodiny nadíti, vrátí se dom, a nemže-li doma matka záhy
s
mužem
Synové
býti, jde sloužit
le by
si
i
ženatí
zstanou pi
který vzal dceru jedinaku a na
otci,
statek
její
pistál (se piženil). Bylo ve zvyku mezi selským lidem a je posud, se to nyní od zapovídá, že se velmi záhy
a
úad
ženili;
dvata obyejn
o ti,
tyry roky
patnácti-, šestnáctiletá, chlapci
Nezídka stává
starší.
se,
dve
že
rodim
dvanácti-, tináctileté se vdává, když totiž hrdé zafovstvo (bohatý ze) se naskytne, jež si ujistiti chtjí. takovém pípadu spává mlacfucha u
V
dokud není za muž v Gemerské stolici, jak se do domu, kde synka malého testiny,
siíca.
dve
V
Chyžném,
ddin
narodí, pošle
matka
mají, jehož
by ráda
nkdy
zet mla, pjaro (kytku). Když je matka parobkov^) pijme, posílá jí každou nedlí erstvé, erveza
nou
pentlí
obvázané.
nech by za
Nemá-li
koli bylo.
Když
zahrádku,
se po
koupí
njaký as
je,
pjaro
ze strany díviny posílá do domu rodi parobkových a vždy pijmuto bývá, koupí matka parobkova matce dvete o jarmoku jarmono, runik (šátek), stevíce
nco jiného. Dokud se ty dary obapoln vymují dotud jsou dti sveny oddanica a oddanec; jak se pestanou posílati, jsou rozloueny. neb fértušku, vždy
*)
chlapcm.
iká
se
v Gemeni
i
jinde mladýtn šuhajin
i
malým
299
mnohdy stane pro neshodu rodi.
což se
svené
Když
z-
a dveti je (mají svadbu).
trnácte neb patnácte asné ty vdavky jsou let, soháši se píinou brzkého sestárnutí žen. Když se mladé nestanou
dve
vdá,
má
^
potom tžce pracovat musí, nkoa Slovenky mají dtí jako letorostí sestárne. Žena ptadvacetiletá vyhlíží již velmi sešlá, kdežto muž o nkolik let starší v plné síle je. Dokud nemá žena dít, volá se nevsta, mlaucha
dosplé dtí
lik
—
mst
—
(ve mladá v dleních krajích
muž mladý
paní),
zaf.
Madai
a
mladé ženy nenik^) (mad, dve vdá, kdyby i pramladinké bylo, musí nositi kápku (epec). Modlitbu prý takové ženy, která nemá kápku na hlav, ani Pánbh nevyšivší a do postelkynS (šestinedlky), kdyby kápku nemla, tu chvíli by hrom udeil. V manželství je to jako všude jinde, nkteí žijou jako zrnka v klásku, nkteí jako dti pod stnkou (hned se perou, hned se líbají) nejvíce nešastných a nepoádných manželství je v krajinách, kde se mnoho pálenky pije. Muž korhel (piják) uvede obyejn rodinu do bídy a s bídou i nešváry do domu se pisthují, jak písloví slovenské praví: keby nebolo bjedy, nebolo by jedy. Hospodáství rozumí lépe Slovenka než Madarka, je i obratnjší v práci a musí i více pracovat než tato. Madarka a Srbka na dolení zemi tak si to zavedly, že za muži krávy dojí, všechny hrubé práce odbývají i nkdy vaí. Madar v tamjší Slováci jmenují nenya). Jak se i
5
n
")
I
Bosáci tak ženy
volají.
300
žen
a dtem, a sám, zazápraží, v zim na peci. Nejvtší otrok je Valaška, která dvakrát tolik práce podlati musí než její ko^^don*)^ který se bez ní ani ustrojiti nedovede. Také dti pidržuje Slovák záhy již k domácí práci. Otec gazda pošle v lét malé ješt chlapce ven na ohnocku., kde musejí na louce celou noc kon neb voly pásti. Pi orání musí chlapec pohánt, musí s komi na brod, zkrátka jako velký šuhaj robit. Vozka když jede do svta, vezme chlapce s sebou ; chlapec sed na pedním koni ídí celý povoz a tatík si na voze bezpen Drotar když jde do cech, vede si chlapce s spí. sebou, aby si njaký groš vyprosil a drátovat se nauil. Horníkv synek provází otce v 8 10. roce s kahancem do dol, a plník uí ho po bystrém Váhu kaermenovat. Tak i dvata záhy ke vší domácí práci Když je mu trnácte let, zane teprv se pidržují. pod partou choditi: Pod tou zlatou partou, s dlhými stužkami, které jí lietajú, chrbátom, bokami. Pod tou zlatou partou, s tím strieboraým klasom, který se ligoce, v slnku jasnom. Parta je znak panenství, prespanka (nepoctivá) nesmí partu nositi. Zpsob, který panuje i v LÍechách v i v jiných zemích, že chodí chlapci k sobotní veer na zálety (volání), panuje i všude po Slovensku. Jmenují to choditi v ohlady (vohlady).
krajin obalen
lože ponechává v kožichu, leží v
i
let venku na
muž
—
dvatm
'*')
íká
ae
posmšn Valachm.
301
Dokud nemá dve frajera, chodí k ní více chlapc (vohladv) v sobotu veer pod obloek (okno); zpívají rozliné píhodné písn, prosejí aby jim otevela aneb k obloku pistoupila: a když pijde k oknu, zabavují se s ní a každý se jí chce zalíbit, dokonce hezká. Nkdy pískají také na fujary. Jak vyjde okénko zave, odejdou. Akoliv se msíc a ona všem líbí, nelíbí se jí mimo jeden. Vidí-li, že
je-li
dve
ona jemu se líbí, uchystá si na sobotu pkné pero (kytku), a když chlapci pijdou, podá je tomu, kte-
i
pkn
On jí podkuje a podábyla oblíbila. širáek, prosí, aby mu ho opeila. Když mu to udlá a dovolí pijíti si za týden pro erstvé, je frajerem jejím, a od toho veera nesmí k ní mimo nho žádný na ohlady pijít, nechce-li aby ho odneV Treninsku v jedné dsli v „krvavé košielce." tomu, kterého si zvolí, kousek din pinese chleba, hrneek mléka a podá mu pravé líko k poboskání. Jet to velmi pkný zpsob u lidu Slovenského, že miluje kvtiny a rád se jimi zdobí. V lét pi hrách, pi slavnostech vijou si dvata vnce na hlavy a v nedli nejde žádná bez vonaky do kostela. V nkterých místech, na píklad v armotech, i ženy jdouce do kostela vonaky v rukou si nesou. Není-li pi dom zahrádka, pstují si dvata kvtiny v ríepíkdch v lét za oknem, v zim v chlív, aby mly po celý rok pro frajera péro na klobouk, pro sebe voaku, a kdyby to jen nkolik list muškátu, struek rozmariny aneb zimozel byl. Z jara dlají se péra z lesních a polních kvtin, promíchané barvínkem. ,Ach ta zlatá sobotika a ta milá nedle, kdyby
rého vaje
si
jí
dve
302 jen již piletly," peje si po celý týden každé dve, které má frajera. A která byla by bez nho: „ve je ptáa maluo zviera a preca je nie bez frajera!" A když pijde ten sobotní den, jaký to úchvat tch dvat, aby všude vjmeteno, umyto, vše spoádáno bylo, než veerná zornika vyjde I stienka pod oblokem od dtí umazaná se vykáld (obílí), a lavika na níž s milým sedává, musí býti jak kída bílá. I slunce jim v sobotní den pomalu zachází a pobízí je, aby již sádlo dol za zelenu horu, hrozíc za nohu!" a mu, „ak neskuoro sadneš, sahnem když jí msíek štítem do komory zasvítí, kde milému pereko váže, káže mu, aby jí nesvítil do komrky, ale radji milému posvítil na cestu, až pjde horou (lesem). „Jde šuhaj horou, horou javorovou, v bílé košilce, v opasku novém, bílá kabanka pes plece visí, v ruce valašku vycifrovanou*) a na širáku svadlé !
dve
dve
a
pereko." Jde si prosit nové, msíek svítí mu na cestu, slavíek v hájí zpívá a šuhaj zvrtaje valaškou nad hlavou, pizvukuje mu; „Zpievaj
si
slavíku v zelenom hájeku, k milej po chodníku,
já si zazpievám cesta milá cesta,
aj
a a
skoro prejdem, i zdrávu najdem?" frajereka moja, i doka, „Zdrávu ju ty najdeš, neverí zažiadalo sa jej, tvoje líka boska"
*)
Nkterý
šuhaj
deva, cínem vykládané,
má
a
porisko u valašky ze slievkového
cifrované. Cifra
— ozdoba na nem.
303 a šuhaj pál by si míti kídla jastrábová, aby priam u vrátek, a (ihned) byl u milé. A již je u domu
—
Pod oblokom sedí holub
Není
to
s
pri
mesiaku,
holubikou. s holubikou,
holub
s írajerekou. Sladce spolu štbotajú, líka si boskajú na lavice. Když se do vle naboskali, všelicos si rozprávjí; vždy nebyli týden spolu na shovorce. Když do obloku pak biele zore den oznamuje, sáhne popro pero a opeí milému širáek. Milý jí dkuje, ale nechce se mu ješt odejíti, a kdyby hlue od svítání, nedal by svítati krom o polední, a ho nevyhání, pála by si, aby ta sobota rokem podají darmo je Ale již kohouti zpívají byla. si ruce na rozlúky; on ticho vrátkami do pole, ona ticho do komrky se ubírá. V nedli ráno jsou dvata obleena v bílých sukních v steré záhyby složených, zlaté party na hlavách, voaky v rukou do kostela, ne tak pro knze ani pro kázeii, jako pro doprovodit šuhajce, aby je vidli a po kostele Odpoledne scházívá se ddinská chasa se nechaly. vedno (v jedno, dohromady) na luka neb do háj pi ddin; tam hrají a zpívají rozliné pkné písn. Je jich nkdy i do padesáti, samých dvat. Když nkolik písní vyzpívají, zastaví se, a jedna která uprosted kola sama stojí, volá: „Málo nás, málo nás, pojdte mezi nás!" Obyejn stojí nedaleko chlapci, dívajíce se na utšené to kolo a na slova ta mezi
je to frajer
dve
pkn
ml
dve
—
—
dom
—
304
dvata
Chvíli za nimi dle jednozvuchodí okolo, ale potom vpadnouce do veselé noty rozrazí kolo a zanou s dvaty po louce
se
vmíchají.
zpvu
ného
tancovat.
Veer
vyprovodí
si
frajer
dve dom,
ale
nedlní ohlady netrvají dlouho: jak vyjde zornika, rozlouí se a frajer odcházeje slibuje dveti, že pijde v sobotu veer a kdyby sedmdesát hrom tlouklo.
dve
i do komrky, doas, což nejvíce v chudších krajinách jako v Treninsku, kde si musí dve i šuhaj prv pár zlatých zagazdovat, než za sebe jíti mohou. Nkdy se jeden s druhým rozsrdí a více se neudobí; nkdy dlají [rodie z jedné neb druhé strany pekážky, není-li ale ani toho ani onoho, je obyej, že se po ase vezmou. Rodie vdí o tch záletech, ale nebrání tomu, ani když si dve frajera do komrky pustí. Spoléhajíce na poestnost jak panenskou tak jinošskou, spí klidn, jako nkdy jejich rodie spávali, když oni pod týmiž oblokami do vidná sedávali. A pi vší té volnosti mladého lidu zídka které dve se podnese, ili jak se tam íká, pespi, zvláš v horních stolicích. Když to ale která dokáže,
Nkteré
konce chodí-li k
pustí frajera
ní delší již
dve
otec nevážností a ponižováním. Padlé prostovlasé choditi, nýbrž s hlavou zavitou jako žena, od ehož se i zdvitka nazývá. Vdá-li se, neohlašuje ji knz co poctivou^ nýbrž co uctivou pantrestá
jí
nesmí
již
Nejvíce
nu*).
*)
panuje.
jtrespanek je
ve
vtších
mstech a
Také T echách v nkterých místech zpsob takový
305
Snad eledí v doleních stolicích. neposuzuje pestupek ten písné a že prespanka, když žije pi frajeru, o dti se stará a jinak poádná je, co žena se považuje, s tím jedin Ze v tarozdílem, že se nazývá žena nepisahaná. kovémto nepisahaném manželství žije vtší ást služebných, jmenovité v annotech, byla jsem již díve mezi
služebnou
to tím, že
tam
lid
podotkla.
SvatbySvatby (soháš, veselí) držívají se nejvíce o fašankdch (masopust) a v jeseni, okolo Kateiny. „Doekáš se mladé ženy na jeseií, až odpadne drobný tší matka syna. Nkdy vyíistek z ereše" hlídnou rodie synovi nevstu, z vtšího dílu ale vezme si šuhaj tu, ku které na ohlady chodil. Více podléhají vli rodi dcery, a asto musí
—
—
—
—
dve
vzíti
si
co se
jí
nelíbí:
.,Koho v srdci nosím, opustit
ho musím, koho v podkovikách*) toho lúbi musím" naíkají. „A která se zlé vydá, jakoby zomrela, jakoby ta nikdy na svt nebola." Nejtklivji ozývají se vzdechy nešastných takových žen, a žaloby na rodie v písních národních. Také nemají rádi rodile, když se pijta (prosí) mladší dcera ped starší dokládajíce, „že se mládza (votava) cez seno nebere.*' Prvé než jde šuhaj na námluvy, pošle matka nékte-
—
*)
„Ani pod stevíc, se mi nehodi," Hkaji chlapci i v Cechách.
nenávidném
30
dvata
o
306 rou babu, bud
bud! známou, do nevstina aneb jak se v okolí Bezna ,,na dovedy."Musí totíž vyzvdti, zdali by rodie dceru šuhajovi dali a kdy sml by pijíti na námluvy, pitom musí se poohlédnouti po dom. Obyejn dá se jí njaký dárek pro matku s sebou. Když pijde baba do domu nevstina, vdí tam již odkud vítr dúchá, ajsou-li srozumni i hned jí vítají, za stl sázejí a hostí. Když potom baba po nmohých vytákách ekne, pro pišla a dar odevzdá, neeknou jí ani aoo, ani ne, ale že si to pes noc rozmyslí. Když se takto poví a dar pijme, je dobe a baba Druhý den spokojen dom odejde s vyízenou. pošle zase nevstina matka babu s malým dárkem aby tedy a odpovdí píznivou k matce ženichov To jsou prípovedj/. jen pišli v ten a v ten den. Po pípovdi poprosí ženich dobrých známých, Musí míti ze své strany aby mu šli na svatbu. starejšího, pytáe^ který místo nho o nevstu prosí, starosvata (místo otce), a pi všem ho zastává družbu, zástavníka, mládence starejši a starosvat^ doz rodiny a družbou bývá splí muži, volí obyej kamarád. V uritý den jdou neb jedou s runíkom (šátkem), Na pedku jede zástavník, maje v ruce bíloerveuou zástavu, za ním, je-li svatba bohatá, hudebníci, pakli obyejná, jen gajdoš (dudák), nejmiZa gajdošem družba, lejší to jejich hudebník. mladý zaf (ženich) a mládenci na koních, kvítím a stužkami okrášlených, v bílých košilkách, klobouky ozdobené kytkami. V zadu ve voze sedí starejši Když se ohladní a svat,, v svátených mzntkách.
domu íká
z rodiny,
„ohnisko ohzerat"-
—
—
—
—
—
—
— n
;
—
—
—
307 ten prvod k nevstinu domu blíží, vyjde mu rodina na dvr v ústrety; všickni smeknou, mimo ženicha. Když se byli vespolek pozdravili, ptá se otce*) pro
pišli? -- Starejší pedstoupí a s velikými oklikami, zaínaje od stvoení svta, od Adama a Evy, až kopo dlouhé k pravému jádru se dostane, že mladý ten šuhaj (ukazuje na ženicha) spolenici si hledá pro celé živobytí, že slyšel o kráse a statenosti jejich dcery, a že se tedy pišel ptáti, i by mu jí za ženu dali. Otec ptá se nejdív ženicha, zdali zná jeho dceru? Ženich obyejn pisvdí. Potom zavolá teprv dceru, ukazuje na ženicha a ptá se jí, zdali šuhaje toho zná. sklopí oi, zane mrvit v ruce zástrku a zašeptajíc že ano odbhne Když dcera odešla, ptá se otec stado komory. rejšího, z jakého domu ženich je, mže-li mu dceru svit, aby se jí kivda nestala. Tu zane starejší povídat, mnoho-li má ženich sám, aneb otec jeho statku, zem, nmoho-li penz, jak velká je rodina a konen chválí statenost ženichovu. Otec vyslechnuv ho míní „když to takové, že není proti tomu, a jestli dcera na to pistane, že také z domu prázna nepjde, a hned vykazuje co jí dá. Po té pošle pro dceru, a když pijde, povídá jí, že mládenec onen za ženu ji žádá, jestli by i ona vli k mla? když pisvdí, ptá se jí ješt, má-li
eí
nen
—
—
Dve
—
—
—
ko,
—
—
nmu
dve
*) V nkterých ddinách mú nevsta pi námluvách svého starejšiho (oddáva), který icastává místo otcovo, nkde je teprv pi svatb.
20*
308
njaké znamení od prsten na ruce, znamení lásky
—
na ruce.*)
nho
Tu ona ukáže na stíbrný máli njaké
?
a když se ptá ženicha,
od
ní,
ulíáže
Potom tedy
stíbrný prsten požehná a nevsta,
též
je otec
odstranivši se na chvíli, jiinese v pkném, vla:tní rukou vyšívaném runíku (šátku) jablka, oechy, slívky sušené a pkné péro, což dá ženichovi jako zdruno. Ženich se podkuje a dá jí též pknou hrdou (drahou hedbávnou) šatku a starejší dává zase v jeho jménu matce ižmy, otci klobouk, a v tom nkolik kus V Gemeru dává stíbrných neb zlatých penz.
—
—
starejší
nevst
i
—
šatku místo ženicha. Po sddní zahraje gajdoš a družba zatan-
obd
je obd, a po cuje nkolikkát kolem za vše ubírají se dom.
rodi mu
s
—
nevstou, potom
dkujíce
V Gemeru
dostane ženich kolá {vnec, caltn) na cestu, je to veliizný kolá, který
nevstiných na kon, Kolá ten, když se péci musí ve zvláštní peci. pijede dom, rozdlí v polovice, jednu polovici pošle zpátky nevst, druhou si nechá. Jedna i druha strana rozkrájí poloviny na tolik kousk, kolik chce host pozvat, a potom každému po kousku pošlou Ženich do domu, a to platí za pozvání na svatbu. pozve si ješt svaty a svátky (muže a ženy), nevsta starej šího (odddvae)^ širokou*'^) fstarosvatka), družico od
který
dají
—
—
*)
**)
vymní si milenci bu sami nebo pi obzeráni ohniska.
Prsteny
šlou po babách
V
Trenínsku nazývá
se
si
je po-
rúšnica, protože má
rúcho (vno) nevstino pod dohledem, když doma vezou.
ji
k ženichu do
309
—
Obyejn pozvou celou a ostatní družinu svatební. Mezi ohláškami djí se veliké pípravy ddinu. k svatb z obou stran, a hosté posílají do domu nePo tetí ohlášce, vstina i ženichova pocty (dary). hned v pondlí, sejde se svatební družina z ženichovy strany v jeho dom, všickni v odvu svátením. Na
—
—
vz
pro nevstu uchystaný {korjuha). Z pkný smrek, na jehož haluzkách ervené stužky a bílá husí péra pivázaná jsou, kon též stužkami, kvítím a peím jsou okrášleni. Když jsou všickni pohromad, dají synovi požehnání a pejí, aby se vybral v šastnou hodinu pro dobrou gazdinu, a Pánbh aby jim pomáhal veselí poínat. „Pánbh daj!" odpoví starosvat a za ním všickni. Potom vynese jim matka na vozy kolá a hrjato*) Svatové a svátky aby mli po cest co rozdávat. starejší ze starosvatem posedají do voz, mladý za, družba a mládenci na kon, zástavník jede ped korjuhou. Jak se pohnou ze dvora, zanou mládenci stílet, gajdoš hrát a ženy zpívat, což pes celou cestu trvá. Koho na cest potkají, tomu dají jíst a pít do sytá, Když pijedou k domu je kdo je. Družba zaklepe nevstinu, najdou dvée zavené. na dvée a zane zpívat: Otvárajte dvee, novotná rodina
dvoe pedu
stojí
na voze
stojí
— —
—
—
—
a
—
jdeme z daleka, vru nám je zima, puste ze nás puste, aspo ped elusté, ak nás nepustíte, svalíme ohništ. *)
pi
Pálenka
hostinách.
s
koením
a
medem vaená,
oblíbené
piti
310 otvorte, otvorte, vnry nás neznáte, vary nám to dioiia ukázat nedáte?
Po
—
atd.
ozve se hlas starejšího nevstiny strany (oddávae), že co tam hledají a odkud picházejí? Starej ší se ženichovy strany odpoví asi v iten smysl: Picházíme z nedaleká, jsme družina mladého zat, který má svoji mladuchu v tomto vašem dvoe, pro niž si nyní pišel. Tu starejší oteve, vítaje uctivé veškerou družinu. Oba starejší podají si ruce a pyta prosí oddávae, aby jim mladuchu dovedl, naež tento odejde. Za chvíli pivede dve, které „A i to ona?" ptá se stakdesi v dom uchytil. „Vru to nie ona, má velké zuby, vela by rejšího. nám zjedla" odpoví starejší.. odbhne a sta„Je rejší pivede druhou, ale nikoli ješt pravou. maliká, nevládla by robi," praví se mu. Potetí teprv jde do komory, kde nevsta s družicemi sedí, a pivede ji pytaovi. Jak ji mladý za, který byl dosud mlky mezi mládenci stál, vidí, piskoí k ní volaje: To je ona, to! Po tomto pivítání jdou Tu je peení, všickni do sednice a následuje obd. vymetají stoly tu je kolá, tu je hrjatého! Po na dvr, zanou tanit a tancují do bílého rána. Ráno zaplétá v komoe matka dcei naposled vrkoe, a družice pi ní stojíce a krášliti jí pomáhajíce,zpívají; Kukurienka zakukala, matka diouku zaplétala, chvíli
—
—
Dve
—
obd
„Nepleže mamka, nepleže
—
—
tuho,
už nebudem vaša dlho." „ia že budeš diouka moja?" „Šuhajova mladá žena."
311
Když je pistrojena v zelené sukni, svatebním kožíšku, partu s rozmarinovým vncem na hlav, odvede ji široká s družicemi do sednice, kde ženich a svatebané na ni ekají. As 6 deváté hodin, když byl pyta nevstu ješt jednou vyprosil od paní matky a pana otce, a od rodi požehnání na Šohdš. Naped nevsta s družbou,
jdou
obdrželi,
za nimi mládenci a družice v bílých sukních, kvítím a stužkami okrášlené, za tmi starejší s ženichem, široká se starosvatem a na ostatek svatové a svátky. Ped chrámem zastane prvod a svátky zazpívají: A té Hajské zvony, ako smutá zvonia, tej bielej Anike vienok s hlaVy sronia.
—
Ten Hajský pan fará peknu káze
káže,
nejedné panence slobodu zaváže, atd. V kostele dávají ženy pozor, a jak nevsta s lavice vstane a k oltái jde, hned sedne nkterá na její místo, aby nevystydlo, že prý by tak záhy schladla láska jejich manželská. Nevst radí ženy, aby vstoupla pi oltái ženichovi na nohu, že bude potom rozkazovat. Po sobáši když jdou dom, zpívají ženy nevst: „Už si ty Anika, už si naša, už srae zaplatily od tvojho sobáša," a již vede si ji mladože-,
—
—
nich,
—
Když
se mladoženstvo z kostela
dom
vrátí
zanou nakládati na vz nevstino vno. Pod stromek postaví se Idda^-), do prosted vozu položí se
*)
V
nkterých
nkde
je teprv
ddinách má nevsta pi námhivácb
(oddávac), pi svatb.
svého starejšiho
který
zastává místo
otcovo,
:
312 peiny,
které dávají domácí, 'potéžkávat.
nkterým ženám
než
—
je.
iia
vz
položí,
Mezi tím louí se mladucha s rodii a s celým domem, ona vlastn jen pláe a smutné vzdychá, ale družiky, vérué lumonice jejího citu, vyslovují v písních to, co ona si myslí, pro
Již je
sklíenos srdce
vno
vyneseno,
ale vysloviti
a družice
nemže.
zanou
—
truchlivou
noton
Zstávejte zdravy, mojho otcovo prahe, co vás prekráaly moje biele nohe. Zstávejte zdrávy, mojho otcovo klky, Co vás otváraly moje biele ruky; ešté sa vás
mamuika
zpyta
i
mám mám?
Já s vámi ješté dálej býva Ach ni so mnou diouka moja, ni so
koho
si
A
som
já
lepší je
— mnou,
vyvolila, ten s tebou. si
mj
vyvolila z
rže kvt,
najmilejší než ten svt.
—
Družice dozpívaly a družba pichází, aby odvedl nevstu k vozu. Slzíc louí se s otcem, s mateí, dkuje za dobré vychování, pejíc jim, aby zdrávy zstávaly a za ní uebanovaly. Po rozlouení s rodii a rodinou odvede ji družba a široká k vozu, na nmž naložena malovaná její truhla a vedle ní vysoká hromada strakatých pein. Nevsta postaví se pod vysoký smrek z pedu, družice stanou okolo ní, a široká, majíc na starosti vno její a dary, sedne na truhlu. Když se byli mladoženich se starejším rodi
313 jsou, zavlaje v
povtí, gajdoš
spustí
dudy na ti Imhy,
zanou šatkami nad hlavami toiti a Jen nevsta smutné vesele vyjíždí prvod ze dvora. zpt se ohlíží po rodinném svém dom. Na konci ženy
zpívajíce
ddiny
zatáhli ndádenci cestu, nechtíce propustiti ne-
když jim ženich za ní dobe zaplatil, Brána u ženichova dvoru je zavena, nemohou vjeti. Ženich práskne biem a ženy
vstu; nuž
ale,
nezdržují jich více. zpívají:
pkn
malovánu, Otvárajte bránu vet vám my vezieme do domu gazdinu,
•
otváraj
vru
ti
mamuška, otváraj komoru, vezieme mladuchu do domu.
prvod vjede do dvora. Nematka k vozu pistoupí a ji vítá, tu teprv skoí dol, líbá jí ruku a prosí, aby ji za svou pijala a jí neubližovala, že bude dlat všecku robotu v pátek i v sobotu. Potom jde k otci a od otce k nejbližší rodin, kteí ji všickni srden vítají. Po uvítání vede ji široká do domu. Obyejné jí poOteve
vsta
nesleze,
se brána a
až
loží na cestu devo nebo metlu (košt); zvedne-li to, je znamení, že je poádná, peskoí-li, je zlé znamení. Obyejn se nenechá žádná zahanbit. Vstoupnouc do izby musí na chvíli na laviku pod pícku sednout, aby prý zvykla. Zatím skládají ženy nevstino vno s vozu a odnášejí do komory; družbovi ale naloží na chrbát velikánský kolá, který též na voze byl a roStarejšímu se dá jakožto pocta od nevsty. dají se dary od nevsty pro rodinu urené, košile, frtušky, kápky (epce) vlastní její rukou pracované, které on jim ve jménu jejím rozdlí, nc'>pomena po-
dim
314 a šikovnost nevstinu*). Potom nástolu sedne, uchopí družba nevstu za ruku, a obejde s ní tikrát okolo stolu, potom teprv sedne každ}^ na své místo. Nevsta s ženichem vrch stolu, po boku ženichovu p} ta i oddáva, starosvat a starší z rodiny. Po boku nevsty družba, široká, družice a mládenci; ostatní sednou kam kdo chce. Jídel je až se stoly prohýbají. Než se hostina pone, zazpívá starejší krátkou nábožnou píse. Povinnost družbova je baviti celou spolenost, což nkterý, nadán pirozeným vtipem, výborn umí, vymýšleje si rozliné veselé a žertovné rozprávky, chváliti pilnost
sleduje
obd. Nežli kdo ke
písniky i pnjpovdi, kterými spolenost rozesmje. Od každého jídla pedkládá nevst na talí, ale ona nic nejí i kdyby hlad mla, ani mnoho nemluví, ani V nktese nezasmje, to by se pro ni neslušelo. rých ddinách v Gemeru mají nevsty zvyk, že si pehodí, aby hosté nevidli že pláou, všechny stužky, ze nkdy i za 20 zl. co jich u party mají zadu pes tvá, a s zakrytou takto tváí u stolu sedí,
—
—
až se družbovi podaí, trochu jich rozveseliti. Hosté jsou ale veselí, zpívají, zdrávkují si, jedí, pijí do „nelze." Tu nese kuchaka ješt jedno jídlo, poslední to jídlo ^kašu s maedorn^' (prosnou). „Otvárajte ruku vašu, kuchaka prosí za kasu!" volá družba, a vezma talí podává ho od jednoho k druhému a každý dá
kuchace na
*)
hned
ji
V
varechu.
S kaší koní se obd, po
obd
nkterých krajích Jak nevstu do domu pivezou, starejši dary tepiv po oepenf.
oepi, a tu dává
315 vynesou stoly ven a zavolají gajdoše s gajdami. „Gajdujte gajdiky z té sivé koziky!" volá chasa, vítajíc Slovák svoje národní s radosti oblíbeného hudce. tance nejradji pi gajdech tancuje, ty mu nejlépe do noty
Když
trefí.
k
(fuchu
si
byl družba od starejšího mla-
vstoupne s ní do prosted ^Ustupte panny a mládenci, nech si já pannu ve vénci!"' Chasa ustoupí stranou
tanci
vyprosil,
izby volaje:
provedem
a družba postaví se vedle mlacTuchy. Jak dudy zaoprou si ruce o boky, klepnou podkovikami a zanou se toiti, zprvu zvolnji, ale ím dál tím rychleji, hbitéji, on okolo ní, ona okolo nho jako dv vetánka. Náhle proti sob zastanou, on položí ruce na její, ona na jeho ramena a tak kolísají a zvrtají se z boku na bok. až on ji náhle uchopí okolo tla a vzhru vyhodí! a zase si oprou ruce o boky, klepnou podkovikami a jako zprvu toiti se zanou jeden okolo druhého jako vetena. Tak ustavin se to opakuje a s takovou erstvostí, že oi pecházejí pískají,
Dokud dívajícímu se na neobyejný ten tanec*). družba a po ženich s mlauchou tancují, nesmí nikdo jiný tancovat, teprv když potancuje mladoženNevsta je stvo, se toiti kdo a s kým chce. ale ten veer ubohá; každý chce s ní tancovat a žádnému to nesmí odepíti. Když se již blíží k plnoci, uchopí družba nevstu za ruku, vede ji k starejším a žádá je, aby propustili raladluchu a mladého
nm
mže
*)
Podobné
léko, pi
tancuji
duelech.
v okolí Domažlickém oblíbené k o-
:
316 že je již as, aby se uložili. Starejší pivolí, pikazují družbovi, aby nevéstu zase ráno pivedl Po té jdou nevstu do komory ve vénci a parte. ukládat; s ní jdou družice, široká, družba, s ženichem starosvat. V Gemeru íhají chlapci u dvéí, a když družba nevéstu do komory vede, bijou ji kloDružba bouky, aby prý první dít chlapec byl. ale skoro vždy chytrým zpsobem jim s nevstou upláchne, a do komory za nimi nesmjí. Také je tam v nkterých ddinách obyej, že nevsta, než jí do komory odvedou, družbovi rozkrojiti dá na dv zafa,
ale
stejné pole
ervené
jablko.
Ob
ty poloviny složené
schová za zdhre (adra). Když je potom s ženichem sama v komoe, dá jemu pl a sob nechá pl, což znamenati má, aby i on tak upímn všecko s ní dlil v manželství jako ona s ním to jablko. Vrkoe rozplétají nevst z jedné strany široká, z dmhé družba. Ženich sedí vedle ní a družice snímajíce jí partu zpívají: Ej mlada nevsta, pekn's pipravená, všetka tvoja hlava švarn ozdobená Ale ju nebudeš už dlho nositi, hned v tuto chvileku musíš ju složiti, kym si tuto partu na hlav nosila, dotial si slobodn kam chcela chodila Ale už na pail stužky rozvazujem, a s tím panenskej slobody zbavujem. Daj s hlavy, daj dol tu partu perlová, kterou nesmíš klásti viac na svojú hlavu.
a
A ked
ti
budeš sa
rozpletu žité tvoje vlasy,
zvá ženou
na budúce asy.
317
Nevsta pláe.
Když široká a družba vlasy jí široká do kontiku (uzluj; pes kouti k uváže bílý plátný epeek do pul hlavy sahající, a pes elo položí bílý vínek, který vzadu na smyku stoí
rozpletli,
je
Tak je nevsta zavitá, zaepená. Stužky vlas vezme si dru':ba, nevsta mu je ale vždy odkoupí, obyejné za dvacetník, a rozdá je družikám, jimž spolu dkuje, za všecku lásku, kterou jí kdy zaváže*). z
prokázaly, prosíc jich, aby na ni i v manželství nezapomínaly. Po rozlouení odejdou všickni z komory, pejíce mladoženstvu dobrou noc. Ráno jak se roz-
beskuje pijdou svatebané s gajdošem k domu vyhrávati „hejnam." Pozdji jde nevsta provázena a Svatkami (nkde s družbou) do kostela S nimi jde nkterý z chlapc domácích, nesa na holi nastrený veliký kolá a jazyk z dobytete zabitého na svatební hody. V kostele odíkává knz nad nevstou modlitby z knihy, požehná Za to dostane ji a potom jdou okolo oltáe ofrou. knz veliký ten kolá, jazyk a mimo to od nevsty širokou
na
vdzku.'^*)
ervený
šátek"^**).
Obyej
ten,
pokud mi známo,
V
nkterých krajích mají místo vínku šátek složený, zase mají epce celou hlavu zakrývající a krajkami lemované, ty nemají vínkv. **) Když jde šestinedlka k úvodu, íká se též nkde *)
nkde
na vážku. ***) Tentýž spsob panuje i v okolí Domažlickém. Jmenují to a dje se to hned po oddavkách. Taktéž dostává knz kolá, který mu na holi nastrený pinesou, slepici, a nevsta dá mu ervený šátek. Je vbec nápadná podobnost obyej svatebních v okolí Domažlickém (viz Vela 184(J) a na Slovensku.
hvod
318 panuje v Novohrad, Zvolení i v Geraeru. V Novohradé druhý den po svatb odpoledne nesou svatebané nevste darem kohtíta a kolá, nkde mrváník, nkde pletenec zvaný. Obyejn kohouta zaežou, upekou a potom ho spolen i s koláem sndí. V Nitransku když je po sobáší, jdou svatebníci k obdu sebere se mužská chasa a chodí k nevst, po po ulici s kohútem, kterého jeden z nich na žerdi pivázaného nese. Ped každým skoro domem zasta-
obd
zaež je hospodá vínem pedstaveného zatknou žer s kohoutem do zem, družbovi zavážou oi a se zavázanýma oima musí kohoutovi hlavu stíti. Když ho tetí ranou nezabije, musí platit pokutu, která se se dá hudebníkm. Ale žádný nedá se zahanbit; jakmile ví, že družbou bude, cvií se tajn tluením po s zavázanýma oima, že potom i na první, druhou ránu kohouta doista zabije. Se zabitým kohoutem jdou zpátky do domu nevstina, kde se potom hoduje a tancuje do bílého rána. Tetí ráno vedou nevstu do domu ženichova. Všecek její nábytek í peiny naloží se na vz, a dostala-li krávu, vedou ji ovnenou za vozem. Svatky po cest tancují a zpívají až k domu. Na prahu, když se po dlouhém ekání do domu dostah, vítá nevstu mužova rodina a matka podává jí peslici, bochník chleba a vpíchnutý v nž, což znamenati má, že jí bude svobodno chleba si ukrojiti, když bude pracovati. V Horní Lhot ve Zvolenské stolici jde nevsta po sobáši s helušnicemi (ženy na svatbu pozvané) do svého domu, a mladý zei se svty tóž do svého. K
nouce
zpívají
poastuje.
a
tancují,
Ped domem
nem
nm
319 jídlu
dostanou
jde mladý
ze
každý
bílý
se svaty
chlebík
(belnše).
nevstu pytat
Potom
())rosit o
ní).
Když pijdou do mladušina dvoru, zavrou belušnice
dvée
a zpívají:
Eh
cože to matka za lud ide ? eh jest pravda za lud ide? Ani s koníka nesedajú, len Marišku diouku von pytajú. Eh ve sa to paúi dolniané atd. Oteve se jim a vyjdou do izby. Starejší uese pod paží nevst dar, ižmy. V jedné je dvacetník, v druhé frtuška. Podávaje jí to praví: Já jsem starejší a nesem ti ižmy, abys bosá nechodila, ale dar za dar. My žádáme toto lžko, abv tvj muž kde Když jde z domu, zpívají belušnice: hlavu sklonit/' JsZadakuj Mara z toho bjaleho domu von, si trpla daromných reie vela v om, zadakuj ty matei, už máš as, už ty se od ní odberáš. Nevsta se podkuje rodim a vedou ji k mladému. Ona s družbou jde naped, a svatové tancující za nimi. Ženich jde pi vozu, na nmž naložen nevstin nábytek. Belušnice jdouce závozem zpívají:
—
ml
kd
'..
Pošíbaj
kon
vozare,
daleku cestu nemáme, pošíbaj že jich po hríve, nám nestanou na mlýn. Pošíbaj že jich po chvost, nám nestanou na most. Když pijedou k domu a dvée, které zaveny jsou, na zpívání a volání jejich, že vezou nevstu,
a
a
320
V pitvoru (pedsíni) se otevrou, vjedou do dvoru. je prostená hraka")^ pes níž nevsta pejíti musí, aby prý ráda lumaku nosila, a matka podá jí medu, aby mla sladké ei jako med. Potom ji vede družba do chyže, obvede tikrát okolo stolu a sednou za stl; mladý ze k ní a svatové okolo nich. Po jídle tancují a po tanci jdou nevstu ukládat. Družba vezme jí partu, napíchne na vidliku a zabodne do hrady"^^); potom vedou ji s dudami a zpvem do komory. Když ji zaepili a uložili, rozejdou se svaRáno asn pijdou budit mladožentebníci dom. stvo. Nejdív zazpívají nábožnou píse a pak zanou: išla hoe brieškom, zapadla mi hlava snžkom.
Ked som
Ked som
išla
hoe
druhým,
zapadla mi velmi tuhým.
A
tu pijde
nevsta
z
komory
s
hlavou zavitou;
ruku do bílého šatu, podává jí jednomu po druhém, a dává se jí do ruky dar, obyejné na penzích. Po snídaní jdou svatebníci hit kohouta. Kohout vecpaný v hrnci postaví se na zem, starejší drží ho za provázek a družba musí mu cepem hlavu fsronit, Když mu ji sroní, nastrí na žrf a jdou k nevst. Ta mu dá pknou šatku, z které si udlá Potom se poskládají (udlají sbírku), jdou zástavu. do hospody a „svtí Hajnala."- Tím ukoní se svatba. zaobalíc
*)
si
Zástra široká a dlouhá, z hrubé bilé vlny tkauá, tamjšfm kraji po domácku nosí.
které ženy v **)
Hrada, grada
—
plni
trám ve strop.
321
—
pi svatbách rozlin se rzní. po oddavkách rozdlí se svatebnictvo a každý jde se svými hosty do svého domu, nkde pohroniadé jsou prv u nevsty, potom u ženicha, a v okolí armot jde po satku nevsta se svými hosty do ženichova domu a ženich se svými do jejího domu, a nkde dokonce i v hospod se muziky odbývají. V nkterých ddinách ocpí se nevsta ráno po píchodu do domu ženichova, v nkterých ped pl nocí. V Novohrad vezme si družba nevstin vnec pi epeni, v Gemeru v nkterých ddinách musí jej v noci chytrým zpsobem z ložnice, kde nad ložem mladé nevsty, na klinci visí, dostati. V Novohrad a též Rusínky mají o svatb hlavy Mienem (barvínkem) ovnené. Velmi pknou mají píse v okolí armot, Nkteré obyeje
Nkde
pi epeni
kterou
Oj vienok,
vru
družice zpívají:
pkný on
—
vienok brlienový*)
dol
spadol. Oj vienok, pkný vienok brlienov)', že jej on dol spadol? Oj vienok, pkný vienok brlienový V materinom dvorki atd. jej
kd
—
Když
je
nevsta
sirotek,
zpívají
jdou na oddavky, velmi truchlivé písn,
družice,
zvláš
než oblí-
bená je následující:
*)
tam
ale
V
Kollarových zpvánkách
chybn bolingový
díl I. je na místo brlienový.
str.
21
244.
Ja
322
Ta Marina matka, tam po ráji chodí, tam po ráji chodí od Boha si prosí: Pus tiž ty mne Bože, na jeden bielý svt mám tam jednu ceru, za muž mi ju beru, by ti tam bolo. vru t nepustím, Dal som já jí ludi dobrých,
o
dary odberati, svaty pivítati.
—
Když byla nevsta velmi chudá aneb sirotek, a byla poádná a poestná, chodila ped svatbou prositi na „poctivort krásu"^ a dávalo se jí plátno, pení-
—
Zpsob ten býval v krajích i obilí. ských, nevím ale zdali se dosud udržel, ze,
—
Sloven-
U Rusín
panoval ješt v pedešlém století obypro nevsty na ponti a trhy k úelu tomu zvlášt zízené. Takový díví trh (mad!. leány-vásár) držíval se dvakrát za rok v Krásném
ej,
že
Brod u
si
chodívali
basilianského
kláštera,
kamž
se
dvata
a
vdovy s píbuznými svými a ženichové též se svými rodinami sešli. Mladé nevsty prostovlasé ovnené vncemi z barvínku a stužkami vdovy ve vínkách. Kolik tisíc lidí se tam vždy sjelo a sešlo. Nkdy vdl již mladý parobek naped, kterou si vybere, a dve vdlo kdo pro ni pijde, ale mnoho jich bylo, kteí se poprvé vidli. Obyejn pistoupil ženich k dveti, které se mu líbilo, a podávaje jí ruku ekl zcela krátce: „Ked ti teba chlopa, pod do popa" a když mu dve podalo ruku, smluvil se s rodinou, co by za ni chtli, a po smlouv šli do kláPotom pili, jedli, tancovali a štera a pop je oddal. Mékdy strhly se pi takových trzích a jeli dom.
—
poutích rvaky, když
pi
stran
dve
ženicha nechtlo, píbuzní
a ženich upustit od ní nechtl. Byl-li ale ženich bohatý, pinutila rodina dve, že její
byli
Nkdy byli zase si ho musela vzít, by i nechtla. mladí srozumní a rodiny bránily, tu si obyejn žea potom mu ji museli nich nevstu mocí unesl dát. Takový obyej panoval až do roku 1720, potom se to zapovdlo, a od té doby drží se i mezi nimi námluvy a svadby solidnji s nkterými rozdíly jako u Slovák. Nejdív pošlou bábu na skumy, zdali smjí pijít, a potom jde starosta na ohzori. Smluví se s rodii a když je po úmluv, musí mu nevsta, která je zatím ukryta, pinést sklenici vody, pi emž si ji prohlíží, záhadné otázky jí dávaje, na které když
—
chyte
odpoví, za
hodnou uznána
je.
Obyejn vdí
nejhloupjší jak odpovdit mají. Potom jsou svatcínky (námluvy). Ženich pijde veer k nevst se starostou; nevsta je schována. Na stl položí matka bochník chleba a jde pro nevstu; když ji pivede, postaví se ob strany proti sob ke stolu, rodie pedstaví dcei ženicha^ kterého ona ale dobe zná, a pes chleba podají si nevsta a ženich ruce a spolu i pkné šátky co zdrui Rodie jim dají požehnání a jde se k jidlu. Za dva neb ti týdny pošle ženich po nkterém známém nevst dary a kulatý velký kolá, který na žerdi nastrený nese. To samé stane se ze strany nevstiny, a chystají se k svatb. Veer ped svatbou vijou dvata vnce v obou staveních a dlají zástavu z erveného a bílého šatu, kvtinami a pentlemi ozdobenou. Na vršku je kytka a v ní zvonek, aby mohl družba svatebanm znamení dávat 21+
i
324 Trhy takové di-žívaly se také v Marmarošské v Satmarské stolici držely se na den svaté Máí Magdaleny a v Biharské držely je Valaši na den sv. Petra a Pavla, až do zaátku nynjšího století. V Sabolské stolici chodili na odpusty*) do Maria Pocs, kde se též hned námluvy a svatby odbývaly. Obyej ten musel být tenkráte mezi Rusíny, Valachy i Maary rozšíen, a draho musívali ženichové nevsty platiti, nebo rozkazuje kníže Rákóczy Satmarskému komandantu zámeckému, aby nedovolil prodávati ženy za tak mnoho penz, ponvadž když ženich tolik za ni dá, potom v hospodáství nedostatek mají; má tedy uriti, aby žádná žena za více penz se nekupovala, než za ticet zlatých. „Za jidášský peníz" s mávali se prý lidé. Nyní není o tom jen památky. stolici;
—
Narozeniny a
kestn
hody.
V nkterých stolicích panuje místy mezi mladými ženami nespsob, že neády mají, ba že se i za to stydí, když zstanou hned v první dob manželství s útežkem^% Nevasná tato stydlivost zavádí daleko, že si od toho pomáhá a radji zdraví svoje zhubí, než aby mla první rok již dít. Nesvdomitých bab najde se všude, které lehko-
mnohou tak
—
*)
„Odpust, rozpust"
íká
Slovák,
ponvadž
kových poutích jen rozpustilosti tropily. **) Thotná, trchavá, hrubá, samodruhá.
se
na
ta-
325
—
Bývá vážným takovým ženám rady dodávají*). asto takovéto prohešení se proti zákonm pí-
ale
—
Na štstí není zpozdilost tato rody trpce trestáno. obecná a nejmén slyšeti o tom mezi Slováky. Obyejn tšívá se mladá žena, když zbadá (pocítí) že je matkou, a nejvíc na prvodiet^ a muž, radostí unesen slibuje jí: Žena moja, keby si ty ehlapca malá, držel bych ti dojku, kuchára, kuesárku, šafára šafárKdyž ku! Což by si ona míti ani nežádala. má pijíti žena do polohit**), uchystá jí bába lože do kouta jizby a zaste je bílými záclonami, aby na ni cizí lidé nevidli a jí neukli. Tam ženu po porodu uloží (zapostelí) a tam drží postýlky^ jak v Novohradské i jinde íkají. Porod odbývá se na zemi,
—
—
—
—
na slám,
slám
a sice
narodil.
proto,
že se
pán Kristus též na
— Když pijde žen
vojatovdní***^, na-
bába svaený malinový koen na dno pevrácené Horší než tento dížky, s níž to musí žena vypíti. povrený ale neškodný lék je to, že dávají nezkouleje
—
*)
Pokud vím, uživá
bina). Zdá se, že zuje, zaínajíc :
V
i
se nejvíce netata (Juniperus Sanásledující národní píse na to pouka-
„Na bore rastie netata, neboj se mlaucha diefata." Cechách znají venkovský
chvojka
a
znám v
lidu
i
lid
pod jménem klášterská
její iiinek.
do kouta pijíti, držeti postýlky, se. Srbové a Sloviuci zovou SeBtmedli kestén jejich hody podobají se slovenským. ***) Bolestí ku porodu. „Už mi žena vojatuje, daj buoh, **)
Slehnouti,
bábiny
poválati a
aby sa štastliv povalala."
I
pi dobytku íká
se vojatuje.
326
tamjší báby ženám pi porodu pálenku aby se opily a bolesti necítily. Podléhají tam vbec ženy, zvláš pi rodéní, tolika nesmyslným povrám, škodlivým zvykm a tak nelidskému zacházení nerozumných bab, že se to ani psáti nedá. Bylo by velmi zapotebí, aby v každé obci byla dokonale v babictví vyuená bába, by konen pestaly panující tam hloupé pedsudky a nešvary, a ženy aby nebyly v nejnebezpenjších chvílech svého života dány do rukou nevdomým bábám, jejichž ledabylou zkušenost, než jí nabyly, mnohá žena zdravím i životem zaplatit musela, nebo „bda slepici, na které se jestáb uí," Jak se dít narodí, vykoupá je bába, zavine a položí pod stl, na nmž leží naatý chléb, aby dít dlouhá léta chléb se stolu toho jedlo. Potom vloží je otci do náruí a když je otec pošené, sprosté
—
píti,
—
—
—
žehnal,
nohama
položí proti
je
nkam
stranou,
ale hlavou,
nikoli
dvéím, aby neumelo a vynášeti se
nemusilo jako umrlec. Do první koupele hodí se peníz, aby bohaté bylo, a do plenek zavine se mu kousek chleba a soli, aby je nikdo neuhranul. Narodilo-li se na «ou,*) pedpovídá se mu, že bude krásné, na starém msíci narozené nebývá prý krásné, ale což plátno není každý den nov! Dít v iapce narozené bývá šastné. Krst odbývá se záhy po porodu, ale dvata krstí se obyejn ráno, aby se též vdala. Ped kestem roznáší se „rado-
—
—
*)
V
—
—
asn
pineslo.
—
košilce
iká
se v
echách, když
si h'ižko s
sebou
327
kmotrm
a spolu zve bába kmotry, Chlapcova prvního kmotra zovoa v Gomoru hrstný otec^ kmotru dvete krstad matka. Než jdou ke ktu, postaví se s dvetem kmotra, s chlapcem kmotr na práh a tikrát pes nj dít pohoupají, aby vždy vesele pes nj kráelo. Hned po ktu, v kostele, dávají kmoti dítti do vínku (do kižmy), a jde se obyejn do hospody, kde otec kmotry Jujatf/m**) hostí. Pi rozchodu potom zve je na kestní hody, které za týhoden po ktu se odbývají Od porodu až dokud žena nejde k úvodu, pinášejí každý den ženy nco do kouta; ta plný vahanok (okín) žita neb pšenice, ta žltoio kasu, ta hrách, ta zase rozliné peivo, ona živé sliepky, a tak každá, co jen mže; dokud postelkyn leží, pinášejí i dobré polívky každý den a tolik se všeho nanosí, že toho má mnohdy celá rodina dosti. Hosty na krtiny zve bába. Je-li chlapec, pozvou se mima stník*)
a rodiné,
bývá nkolik.
jichž
—
—
—
kmotry
i
ostatní
ženatí
zvou se jen ženy***),
z
muži vesnití;
muž
jen
je-li
dve,
starší hlavy
obou
Na hostinu sejdou se ženy hned odpoledne^ Bába zastává gazdinu a gazdina šestinedlka sedí
rodin.
—
na zastené
posteli.
Okolo
stolu,
sedí ženy, vesele hovoíce chutnávajíce. Hijatého, nkde
na
nmž
a na jídlech
jídel,
i
vína,
hojnost si
po-
plné žbány^
Nkde
kolá, nkde pálenka medem sladná. Pálenka teplá medem sladná. ***) Kmotrám zvaným jen na kestní hody íkají Trencinsku: kmotry pohánkové. ^Za jakou ta zvali?"* ,Len za pohánkovu." *)
**)
—
—v
;
328
—
plné hrnce, jako vody. Po jídle pipíjí se na zdraví postelkyni i dítti, i kmotrovi i kmotikára. Zpívají se rozliné zpévy. Rozhárané hrjatým, stávají se ženy vždy veselejší a rozpustilejší, a konen jedna s druhou do tance se pustí. A tu jedna z nejveselejších, zdvihajíc pohár, zazpívá
—
—
Jak já mám dom jíti, doma kážu vodu píti, a mj kmotr víno dává, od toho já budem zdráva! Dozpívajíc napije
se,
zavýskne
na opatku, chytne do tance vedle
si
a zvrtnouc se gazdu,
stojícího
—
v kole výkrútí. ji na oba boky A garazda (vava) ta trvá celého pl dne. Když se poíná sveeívat, tu ženy složí se vespolek, jdou do hospody, a nakoupivše vína donesou je postelkyni dai'era. Veer pibudou muži a jí a pije se znovu, zpívá a rozpráví se, robí se figle a na zdraví se pipíjí ide komu. A když je všecko sndeno, pijde kuchaka s obvázanou rukou a prosí, že se spálila, aby jí dali V okolí nco na bolest; každý dá jí dle možnosti. Krupiny je takoví spsob, že dávají mužští, na krtiny zvaní, penžitý dárek ^úÁefatu na kašu^, který se klade na destiku ležící vedle šestinedlky, na níž který
—
—
—
—
uhbm vykresleno je dít. Pozd v noci rozejde se rozhárané kmotrovstvo a nejeden z nich jde dom s Druhý den jsou zase hody, k Jžkými krpcemi'^ Tetí neb sejde se ale jen nejbhžší rodina. tvrtý, u Rusín šestý týden jde žena k úvodu (na
—
tm
—
329 s ní a jedna nese kolá {boleJak mile dá žena po úvodu knzi. se vrátí ženy dom od úvodu, vezme kmotra dít a je-li dve, rychle je rozvine, aby hábu oky neztrácelo^ a je-li chlapec, položí se mu pod hlavu knížka, Kladouce dít do kolébky piaby se dobe uil. kládají k nmu klí, aby dobe spalo, a otcovu košilí, že mohou aby je strygy-) neukradly, nebo se strygy a MU ženy položnici, dokud Je v šestinedlí, Takováto dít ukradnouti neb za svoje promniti. premjennta jsou zlá a samopašná a obyejn i neduOdmna za takové živá; jmenují je také kaliky**). premjene stává se prý tím, když se zlé to dít na záspí tak dlouho mrská, až si je stryga, bolestným Obyejn ale kikem pohnutá, za pravé vymní. chovají rodiové takové dti s velikou péí, více, Po úvodu požehnávati bude. že je pro uctí žena kmotry ješt naposled, a teprv páno jí oddechu. Ped úvodem nesmí žádná šestinedlka z domu vyjíti, sice by se jí zlé povodilo, a za onch
vdzh().
stnik),
Kmotry jdou
—
který
—
ví
—
—
n
Bh
—
asv: Za starých bohv, za boha Paroma, nesmla žiadná v dom samotná by postelkya.
Kmínské kmotriky
*)
arodjnice, divé ženy.
**) Kaliakati,
neduživti; také mrzáci.
—
330 pišly do chyžky s borúcím železom, a ním v posteli hladily,
V
tely matku
Zvolenské a Gomorské
postelkya
ped úvodem zemelá
s
datom.)
stolici povídá se, že pokoje v hrob nemá,
a že chodívá v noci dít svoje kolisaf (kolíbat). Kolébky*) bývají obyejn ze deva, nkteré i vyezávané, malované, a vidla jsem i visuté kolébky, jako mají leckdes v okolí Domažlickém chudší ženy. Je to plachetka ze silného konopného plátna, na jejimž konci pišity jsou silné popruhy, za nž se povsí, obyejn k trámm u stropu, u lože matina, tak aby na ni matka dosáhla a dcko do ní vložiti mohla. Akoliv kolébky v novjších asech u pán z módy picházejí a proti kolébání dtí se brodí, nicje považuje selský lid za tak nevyhnutelný kus domácího nábytku, že se v mnohýeh místech nevstám k vnu dává, jak u nás, tak na Slovensku. A mnohou moudrou hlavu a mnohého švarného junáka vykolébala selská matka na takovéto kodrcavé kolébce! Pi kolébání zaznívají z úst ty kolébavky, jimž dti tak rády naslouchají a pi jichž zvuku mimovoln oka se jim ukrádají, když matka nad kolébkou na-
—
mén
klonná
zpívá:
Hajaj že mi, hajaj, puojdeme do hája, nabereme kviea, obložíme diea.
*)
Viz KoUar. zpiev.
dii I. str. 5.
331 Búvaj že mi, búvaj a sa nenadúvaj, lepší je ti spáti, než sa nadúvati. Huli, bell ušni, prijdú za tebou sny, oj sniky do hlaviky od tvojej mamiky.
A když se dít ubere do spánku, pisedne matka ke kolébce a nohou kolébaje pracuje, A když se dcko ve spaní usmívá, myslí si matka: „andlici Jako u nás v echách selské ženy s ním hrají." dti dlouho kojí, tak i na Slovensku ženy dv i ti léta dti kojí fnaddjejí), až si dít stoliku pinese. Když dít dlouho nemluví, dává se mu jísti vyNehty nestíhají matky malým dprošený chléb. tem, ale je okusují, aby nekradly (i v echách). Když Pekroit dít se nesmí, sice by nerostlo*) sahá, íkají matky v Nodít levakou**) po Když vohradské: „Ne s tou, to je ruka súsedova". vypadne dítti první zub, káže mu matka, aby ho pes hlavu za pec hodilo a eklo: Ježibabo, stará šabo. tu máš zub kostný, dej mi za železný.***). Když pláe, íká matka: „Nepla diea, pijde
—
—
—
nem
— —
—
—
Bobo a vezme a."
Ani mladý dobytek. I v Cechách známá povra. Krchaka, galbaka, krná ruka. ***) V echách v Hradecku tentýž obyej je, ale íká se „Jedubabo, starábabo tu máš zub" atd. Také u Srb je ten spsob, a íkají pi tom: „Na ty vraná koštan zub, daj ty meni gvozden zub."* *)
**)
332
Úmrtí,
pro
poheb a
Lékai na SlovensRu a mšanstvo,
jsou r, vtšího dílu jen selský lid zídka hledá
šlechtu
lékaské pomoci,
jsou
ne
sedláci fatalisté,
souzena,
a má-li
se
že by
mu
jí
ví
teba nebylo, ale nemoc lovku
že každá uzdraviti, že se
domácím léení, tebas zeno umíti, zaíkání ani
kar.
uzdraví i pi bez léení, je-li mu ale soutu ani doktor ani bába, ani
i
nepomže
—
Dlá se obyejné latinská kuchy. nemocnému co kdo radí, jeden den to, druhý den ono; nkteré nemoci, jako hostec, suchota (suchot), dávají se zacitovat od bab, nkteré zhojí dvra v zázranou vodu studánek, což
jest
ze všech
nejlepší pro-
—
kdo mu nebo voda jest nejlacinjší lék rozumí. Nkdy, u zámožnjších lidí, když chorému ani žádné koení ani zaíkání nepomáhá, hledají pece u lékae pomoci, bývá to ale obyejn teprv potom, stedek,
smrt již na jazyku sedí. Když vidí domácí, že se chorý k smrti blíží, složí ho na zem, aby leheji umel, a potom tiše modlí se okolo nho, udušujíce i plá, aby skonávajícího ne.zamodlili ani nezaplakali.*) V Novohradsku okolo armot, když nemže nemocný dlouho skonat, obkuují ho {obknedí) bylinou a sice, jak jsem z popisu poznala, durmanem (Datura stramonium). Jak nemocný skoná, otevrou
když chorému
*) Hlasitou modlitbou
hovali,
a
aby mohl lehce umíti.
nákem
ho z poklidu nevytr-
333 hned okno, aby mohla duše voln odle(i v echách). Potom obléknou nebožtíka do istých šat, a když je obleen, picházejí s domácími modlili a zpísousedé, aby se pi vali, což trvá dokud je uebožtík v dom. Když ho do rakve kladou, dávají pozor, aby na ani steblika slámy nezstalo, nebo by se prý na polích neurodilo aneb že by úrodu krupobití zmailo. Pod hlavu dávají se mu tišky, které truhlá z desek na rakev ostrouhal, a které vždy k poteb té k rakvi (u katolík)
tt, jak íkají
nm
nm
—
nechá.
Nkdy
pikládají nebožtíkovi do rakve co za
ml, bud nco z náadí, valašku, fajku, dvatm njaký šperk, patriky (rženec) a do rukou voaku. V Treninsku, Gomoru a Novohradsku dávají umrlému do rukou peníz*) na pevoz. V tch živobytí rád
samých stolicích, pokud vím, dává se, když nebožtíka k hrobu nesou, veliký bochník chleba k hlavám rakve, který se po pohbu bud v hospod bud doma mezi pátele, co na pohbu byli, rozdlí.**) V den pohbu než knz do domu pijde, vynese se rakev do pitvoru aneb na dvr, sejde se rodina a sousedé, a tu zane nariekcíní aneb jak se také íká, vykládání. Umel-li muž, narieka ho žena, když syn, matka, a nemá-li matku a má sestru, tedy sestra nad rakví jeho vykládá. Trefilo se mi v r. 1855 býti pítomnu v ddin Rybarech ve Zvolensku pohbu (pohranu) mladého gazdy, kteiý byl na choleru umel, jež tam práv v celém
—
*) I Srbové dávají **) Tentj'ž spsob
Domažlickém.
umrlému dc ruky penz. i u Srb í v echách v okoli
panuje
334
—
Když jsem pišla do statku, stála na dvoe pikryta bílou, erven vyšívanou plachtou. Opodál stál vesnický lid, kolo rakve rodina a nad rakví sehnutá stála vdova, monotoním zpvem vykládajíc všechny nebožtíkovy cnosti a svj žal i ztrátu. Náhle zamlkla, vrhnouc se na rakev s žalostným rykem, po chvíli zase povstala a lomíc rukama dále naíkala: Ej gazdiku muoj sladký uprimný ej nenazdala som se v útorok, budem nariekati vo tvrtok -- ej, že
okolí' zuila.
rakev
již
—
a
a
jak ráda bych opatrovala, Božiu pomoc pre teba volala ej, ej ale ved teba už ništ nebolí, rány tvoje jsú vystrabeny a duša tvoja ta von vyletla; ej, ej. a tak to šlo, až pišel knz. Slovo ej se protahuje tak žalostným a tklivým hlasem, že to poslucham Která nemá pražádného vtipu až srdce proniká. k vykládání, poprosí za sebe nkterou z rodiny, aby si nedlala hanbu, nebo se potom o tom rozpráví nariekat. Nkteré ve vsi, jak umla která ty výklady bývají velmi prostosrdeué, jako náek ej
—
— •
—
—
—
pkn
matky u hrobu
syna.
Snilo se mi snísko,
že vyskoilo oknom biele psisko. Ej Jano Juníko
—
ej
ty si to psisko.
Nepjdeš daleko, než pjdeš hlboko,
—
!
335 kde slunce neheje a vétor nevje. muoj Janko Ej Janko ti my tam dáme. kosák a i jamo? Ej vecT nebudeš seka ani brázdy ora, muoj Jano!*) ej Jano Vykládá se obyejn doma nad rakví, u hrobu, „Nemá ho kdo nankde i po cest k cinterimi. riekat,"' tím vyrozumívá se nejvtší opuštnost lo-
—
o
—
—
—
vka.
Když
ejn
jedno
ume z
sirotek,
vesnických
je-li
šuhaj
dvat,
je-li
vykládá obystarší
muž
žen; bud se k tomu zvolí, bud samy nabídU jedné ddiny též ve Zvolensku vyhodil jednou. Když ho sedláci nou Hron neznámého utopence. našli, odnesli ho do ddiny, vystrojili mu ;pohran a nad rakví jeho naíkalo, a tak prý nejkrásnjší pkn, rozprávla mi stará žena jedna z toho okolí, jakoby to její rodinný brat býval, až se pi tom všiObyej tento, pokud vím, zackni lidé rozplakali. choval se nejvíce u katolík, jako se vbec pohanských, národních starých mrav a obyej a povr více zachovalo u katolík než u evangelík, jimž se
jedna
z
dve
—
to
od duchovních
i
svtských pedstavených
písn
—
zakazovalo, pod pokutou vzení a híršdgu.**) Po obrácení lidu gomorského na evangelickou víru vydal
*)
**)
Viz Kollar. Zpiev. Penžitá pokuta. Slovo
ma.
bíróság.
;
336
ei
slovenské, artikule r. 1585, v stvrzené od pana Juliusa z Herbersteina, téhož asu nejvyššího kapitána na Muráni. V art. XVn. pikazuje se rychtám a obcím:" Pohanské nad mrtvým tlem naíkání, davíkání, kvílení, rukoma lámání, které bývá s vyitováním kdejakých mrtvého spojeno, má se pre zaneskutk a chati, krátce"
cech štellaský*)
Muráské, peetí
úink
—
Ale
zvyk
pes zapovdí
se
pece mnoho pohanských
dokonce mezi obyvateli Tak n. p. ješt v r. 1643 pochoval a hor. sedlák v Helpe, v Gomoru, uro Hanin, ženu svoji pod strom, bez knze. Když se to proneslo, musel udlat 600 skverkových (modínových) šindel, on ale pravil že jeho otcové též tak pochovávali, pro by on to uiniti nemohl V nkterých krajích je spšuhajci k hrobu nesou sob, že šuhaje dvata a a pochovávají**), naež ukazuje i pkná národní udrželo
—
les
mezi lidem,
!
dve
píse
Na leží
zelené pažiti
Janík zabitý.
Kdo ho
zabil?
—
My neznáme, my panenky pochováme! /car, a již zeme svobodný
avšak mládenca
Po pohbu neb ženatý.
—
slaví se
Kar
slaví se
vždy v
dom
a zváti na
bu
*) Stellai jmenovali se ti, ktei drželi hamry a sami v nich dlali aneb jiným dlat dávali, ktei si ale rudu Tždy roztápt dávali n Hutmann (Besteller). **) I v echách v okolí Domažlickém je ten spusob.
337 kar chodí po
—
ddin
hrobai,
co
do hrobu
mrtvého
poheb
ráno, ustrojí se obd, je-li každý dá dle možnosti, chudý aleodpoledne ; spo chléb a pálené. Ped jídlem modlí se všickni za mrtvého. rozejdou, Než se potom zadkuje nejstarší z host za všechny ostatní, zavíkladli.
Je-li
veee
—
raje
Bh
—
dom
obyejn dkování páním, ten, co je
aby je rozveselil pán
—
byl zarmoutil*)
Treninsku v
Bie, když pijdou z pohbu dom, vejde nejprv do izby, kde mrtvý byl ležel, nejstarší z rodiny, a když byl dvée i okno oteV^
vel,
zane
okolí
valaškou do všech
ty
úhl
izby štochat Tak von!" Když se mu nic neozývá, je znamení, že se duše nikde neukryla, ale že odletla, kam volaje: „kde jsi? volá do tetice.
—
Bh
—
Tu-li
jsi,
—
ijdi
V témže kraji je spsob, když matka neb otec, že musí býti celý rok na pokoe (v smutku), musí totiž nositi ernou kasanicu (sukni), erné nohaviky (punochy), nesmí se resiti (zdobiti), ani heUkati (zpívati). Syn nosí na znamení smutku ernou stužku okolo klobouka. „Nebudem banovaf, ani hoekovat, kupím ernou stužku, budem pokorova" zpívá si želcb\ jak tam nazývají šuhaje, který nosí smutek po otci neb matce; dve zovou zelarica. Po roce jdou na omm (mši), dají na
ji
pán
povolal.
ume dveti
*) Obyej ten panuje i po echách, ale nejvíce když svobodný. Ze hbitova jdou potom pátelé, mládenci a družiky do hospody a tam zapiji se dušika, nkdy i zatancuje. I v Srbsku slavi se hostiny po pohbu, ale v dom.
ume
—
22
338 modlení a jsou prosty pokory. nují zadušnica.
—
—
Mši za mrtvé jme-
Svátky. íili
Ze všech roních kraiín, jak svátky
a v Gomoru ne-li celý,
svátk
nazývají.
alespo
ty
Na
slaví se nejvíce
vánoce
jmenovit
v Novohradské vánoce musí míti každý
z ásti nový
oblek, jídel musí býti
dom
bohatého tak v chýžce chudého, hojnost jak v zkrátka, všude a ve všem musí býti patrný štdrý Na štdrý, ili dohvzdný veer veer a boží hod. postí se každý dosplejší lovk pes celý den a matky slibují i dtem, pakli jísti nebudou celý den, že uvidí veer ztatého beránka, ale nevidlo ho prý ješt žádné, jako u nás v echách slibované dtem Do veera musí býti vše upraveno, 2laté prasátko. aby když hvzda vyjde, všickni domácí pospolu k Stl pokryt je bílým pláveei zasednouti mohli. tným ubrusem; v každém rohu leží bochník chleba a uprosted stolu mísa naplnná obilním zrnem. V Treninsku pokládají stl obilními klasy než ho pokryjí ubrusem, do každého koutu izby postaví nevymlácený snop a podlahu postelou slámou, na níž rodina v noci spává, pes celé svátky, na památku že U Detv i pán Kristus v Betlém na slám ležel. (ve Zvolensku) položí se na stl veliký kolá, v Kolá ten pekou gazdiny na je od všetkého korenia.
—
—
—
—
nmž
štdrý den pede vším jiným peivem a zamšují tsto rukoma; zamsivše vybhnou do sadu
—
rajíce si ruce o stromy,
aby mnohé ovoce rodily.
na otí-
—
339 na stole pes celé svátky, a po rozdlí se mezi domácí. Taktéž stl pokryt zstane od štdrého veera až do nového roku pes celé svátky, a chléb na i obilí, aby po celý rok požehnání bylo v gazdovstvu a chléb nikdy na stole nechybl. Obilí co svcené se uschovává a z jara mezi jiným se vyšívá, aby se prý hojnji urodilo. Sláma s podlahy a ze snop nevyhodí Také bývá vždy za stolem prázdná se, ale spálí. mísa uchystána, do níž hospodá pi veei od každého jídla ti lžíce ukládá; to je výsluha domácímu statku (dobytku), o nmž se povídá (jako i v echách), lidskou a to že prý si pože o pl noci mluví vídají o svých hospodáích, pejíce hodným aby se jim dobe vedlo po celý rok, zlým pak aby zkapalL A proto dá se jim po veei ode všeho trochu, slepicím dávají praženého ovsa, i oplatky i chléb'^); aby hodn vajec nesly, a kohoutu mimo to i stroužek esneku, aby bujným byl. V Detv, též o štdrý veer, kladou okolo stolu etz, který tam
Kolá zstane svátcích
ležet
—
teprv
nm
—
—
eí
—
—
ležet nechávají
—
pes
celé
svátky
a
potom stranou
as nepjí také žádný sedlák kon, ani bratru, boje se aby se mu v let neztratili. Z jara, když prvníkráte s komi neb voly na pole jeukládají.
Po
tento
—
dnou aneb když prvníkráte krávy, tlce^ ovce, na 2><^í^u vyhánjí, pouštjí je z chlév pes ten etz, aby se
V
*) echách je tentýž obyej; ale na mnohých místech dávají caltu, oechy a jablka od veee nejen dobytkn, ale hrst hodí se do studn, hrst do sadu a hrst do ohne; voda aby istá a zdráva zstala, sad aby hodn rodil a ohe aby
domu
neškodil.
22*
340
etz
celý rok drželi tak pohromad, jako se držel tento od štdrého veera do nového roku. Ve Zvolensku uvaí gazdina trochu hrachu, napolo jen; ped veeí jde do izby a hodí do každého kouta hrst, aby požehnání boží bylo v celém po celý rok. Nkde zase hodí gazda první ti Ižice hrachu, co se
—
dom
k veei na stl pinesl, na stnu; když mnoho zrn na stnu se pilepilo, je to znamení že bude hojná, pakli ale málo, že bude špatná úroda v píštím roku. Jídel štdroveerních, rok co rok na tento den Pede vším jiným se opakujících, bývá nkolikero. jedí se oplatky potené medem. Gazda sám namaže každému pl, a jedí je stojíce. V Treninsku omoí gazda, když byl všechny podlil, dva prsty pravé ruky do medu, a dlaje jednomu po druhém na ele kíž peje: „Pánbh ti daj šastného, štdrého veera, a Po štstí, zdraví, boží požehnání po celý rok."
—
—
—
nejoblíbenjší je zelná, oplatkách následují polívky eaprdvaná kyselou smetanou potom pináší se na stl jedno za druhým, zelí, hrách, kaše, opekance, koláe, nkdy i pirohy a kru*). Buchty s mákem a medem nesmjí o štdrý veer nikde chybti, jak jako u Kusín na doleních u Slovák, tak u krajích kutja s onákem**) býti musí a u chudých horal Treninských pitky"*") s medem a mákem. ;
;
ech,
*) V zelných listech zaknitná prosná kaše peená v smetan. Mimo pst pidá se do ni sekanina rozliného masa. **) Vaená kukuice aneb pšeniná zrna politá medem a mákem posypaná. ***) Jako naše šlejšky, co se jimi husy krmi, ovšem že 2 bilo mouky.
341
Když
pinesou na stl,
je
stehou
tomu, který je ustolu nejmladší, první Které se to podaí, ta se utrhly.
—
U
—
dvata, aby
puk od úst
do roka vdá rozliných masitých jídel k Poslední jídlo bývá smíšenina sušeného
evangelík bývá
veei. vaeného
již lžíci
prV'
i
ovoce, švestek, hrušek, kížal a j., emuž v echách muzika íkají. Po veei hrá se o oechy a mladá chasa a chudobný lid chodí pod okna koledovat, zaež obdaeni bývají kolái a všelikým jídlem. Dvata lijí vosk skrze oechové skoápky a olovo pes rukov klíe, soudíce z podoby litiny na stav budoucího manžela. Že to ale klam, zná i lid, nebo národní poekadlo ,,2^reljal mu olovo" znaí nkoho oklamat. Také chodí dvata tásti bezem; z které strany se jim pi tom ozývá štkání psa, z Nkterá zase na té strany pijde jim ženich*). sv. Tomáše (21. pros.) zakousne prvníkráte do erveného jablka, druhý den podruhé a tak každý den kousek ukousne, až konen na dohvzdný veer, když sezvánjí potetí na utjemu*'^'). sní poslední sousto a jde do kostela. Prvního šuhaje, kterého na cest stetne, zeptati se musí na jméno; toho jména dostane muže. Šuhaj zeptati se musí dvete na jméno***). Y Treninských horách spouštjí dvata o štdrý veer kahance na vodu, které si urobí z dubové kry. Do vnit dají kousek loje, zkroutí
—
—
—
—
—
V
dvata
*) echách rikaji pi tom : „Tesu, tesu bez, ozvi se mi pes, kde milý dnes!" **) Plnoní mše, jitni. Treninsku „preddenná msa." ***) Též v echách znaná povra v okolí Nymburku.
mj
V
342 z nití knot, rozžehou a spustí do potoku, kterýž jim, zamrznutý šuhajci prv vysekají. Obrátí-li se
—
je-li
vodou, nazdá se dve, že se vdá na horní konec, plyne-li dol vodou, že se vdá na dolní konec ddiny; nepohne-li se od behu, nevdá se ten rok, potopí-li se ale, zarmoutí se dve, že musí Která milého má, ta spouští dva kahance, umíti. když pak vidí hoící ta za sebe a za nho jeden svtélka dol vodou pospolu plynouti, raduje se, že za sebe se dostanou, odtrhnou-li se ale od sebe kahance, vzdechne si a není už jí do zpvu. Obyejn pijdou za dvaty i šuhajci, a je pi tom Místy odlívá ten, škádlení, zpvu a smíchu dost, který první z rána vodu do domu pináší, bud si
kahance
hoe
—
;
pkn
—
—
chlapec, bud si dve, ode dne sv. Lucie (13. pros.) až do vánoc, každý den trochu té vody do jisté nádoby. O štdrý veer, když májíti na utjernu, umyje líce neb jemu Pi kostele kdo jí se jí. byla-li to stará žena ute, za toho se dostane
—
—
—
—
—
tedy to znaí smrt. Jinde zase když sezvánjí potetí na jitní, bží dvata k potoku neb k ece, umyjí si líka a takto s mokrými líkami jdou do pijdou, hned ulePo kostele jak kostela. hnou, a tu prý se jim v noci prisnije budoucí jejich manžel, pijde utíti každý své nevst bílým runíKterá vidí ve spánku starého, dostane kom líko. ta prý ume. vdovce, které stará žena líko ute dávají dvnkterých v ddinách Zvolensku Ve ata vykvétat erešové haliízky, které ezají na sv. Kateinu a potom v teplém míst chovají, aby do vánoc vykvetla. Kterému dveti nevy kvete, ta se
—
dom
—
—
—
343
íká
se o ní, že není panna které vykvete, do kostela na plnoní, a kteiy šuhaj Dtvanští šuhajci ji ulapí, za toho se dostane*). když jdou na utjernu, vezmou do ižmy krejcar; když potom jdou z kostela, stetnou prý se s duchem budoucí své nevsty. Také sní každý, nežli jde na jitní, kousek esneku, aby ho na cest ert nevzal, který prý esnek nerad cítí. Kdo by chtl stvygy vidti, kteréž se znají nevidomými spraviti a obyejné o pl noci na štdrý veer rejdy své provádjí, ten musel by prý ponout robiti na sv. Ondeje (30 listop,> stolík o tí nohou; každý veer až do kraúnu musí na nco udlati, tak aby s ním na štdrý veer hotov byl, Potom nech ho vezme do kostela na utjernu, tam se posadí a uvidí prý, co po kostele a zvláš okolo oltáe strygy vyrdbaji. Nkteí zase odkládají od sv. Lucie do vánoc, tedy tinácte dní, každý den po jedné tísce ale vždy z jiného deva, z jedle, dubu, buku, jablon a j. Na dohvzdný veer o plnoci složí se tísky do hromádky, podpálí a k tomu ohníku prý se pijdou všechny strygy z celého okolí ohívat, a tu je tedy lovk ten vidí a pozná. A tak panuje množství ješt jiných povrených zvykv na tento veer. Na boží hod polazují sousedé a pátele z dom do dam, pejíce jeden drunevdá, ba ta
vezme
;
si ji
—
—
—
nm
—
na
hému šastné
a veselé svátky,
pi emž obyejn
je-
—
den druhého poctí kolái, hrjatým aneb vínem. Gazdiny pijdouce o boží hod z kostela, vezmou každá *)
V okolí
Domažlickém dávají
^kvétat, které ezaji na
sv.
Barboru.
dvata višové vtve
344 vresko (pytlíek), v nmž je lnné neb konopné semeno, a bhajíce s ním z místa na místo, potásají jím, aby dlouhé bylo konopí a dlouhý len, Chasa chodí po ddin s Betlémem. Betlem pedstavuje malý z papíru udlaný kostelíek. Nese ho andl a za andlem kráí baa, dva valaši, holemník*) a jeden v obráceném kožichu zašit, který dlá starého psa. Vcházejíce do domu pozdraví zpívajíce hospodáe,
—
—
potom vejdou do izby a zanou provozovati vánoní pastýskou veselohru. Nejprv zazpívá andl tenkým hláskem „Gloria!" a potom zvstuje radostnou novinu, „že se narodil spasitel, svta v)^kupitel, v mst Betlém, ve sprostém chlév!" ozpívav umlkne a vystoupí valach Fedor. „Kde to tu zpievajú?
—
—
i
to ptákové, i to žákové'?" ptá se udiven a volá na bratra Stacha. Vystoupí Stach, ustrašen, a že co ho Fedor volal, zdali mu ovce zašly do hory, i mu jich vlk potrhal? Fedor povídá mu, jak po hoe bloudil, až krpce zedral a fujaru ztratil, a konen mu povídá o zpvu andlov a o jasnosti, která stojí nad Betlémem. Stach diví se tomu, ptá se po baovi a tu se baa k vlee, jako by nesl plné cedidlo sýra, odíkávaje si zpvavým hlasem: Já 3om baa z Rimavské) Soboty, nenauil som sa žádnej roboty,
—
nmu
kráme
bky, smreky
peskakovat
a švarné diouence milovat
Doíkav podá valachm ckni
pijí,
*)
na zdraví
si
Malý chlapec na
baovi v kolib.
i
!
atd.
holemníku
pipíjejí,
salaši,
i
páleného a všistarý pes se hlásí,
co pisluhuje
valachm
a
!
:
345
—
Napivše se zahajdukuji nho pamatovali. a potom ulehnou všickni mimo bystrého Fedora, Valaši spjí a Fekterý zstane hoe ovce hlídat. dor chodí do kola jakoby košjar*) obcházel, zpívaje jak má krásné ovce blice, že mají zlaté zvonce, ale že je už pást nebude, nech je pase kdo chce. Dozpívav uloží se i on k ostatním, ka že už ti noci nespal, že si musí trochu podímnout, nech hlídá ovce pes. Pes vstane, chodí okolo, a tu vystoupí zase andl a pone zpívat:
aby na
si
—
Gloria in excelsis Deo Vstávejte valaši, vstávajte, ovekám pokrmu dávajte;
oznamuj em vám
vesele,
že se narodil syn boží v
mst
Betlém
!
Andl odstoupí. Fedor vyskoí a kií: „Stávaj hoe baa náš, narodil se pastý náš!" — Baovi se poalo chutn spáti, ani se mu nechce vzhru vstáti, ale
zá nou
Fedor volá, aby rychle vstali, ukazuje jim jasnou nad Betlémem. Baa vstane a všickni tyi zazpívati
Dobrý pastý
se narodil, bystré ovce vyslobodil; radujte se valaši pri Betlemskom salaši! atd. zpívání hajdukují a potom navrhne baa, aby šli do Betléma vítat novorozeného Ježíška a dary mu oferovat. „Ale ked k bohu pjdeme, cože my mu vezmeme?" ptá se baa druhých, a když povdí, co mu dáti chtjí, zazpívá baa:
Pi
")
Ohrada, v niž ovce
zaveny jsou pes
noc.
:
346 Nuž my tedy pastuchové do Betléma pojme, pomaliku, potichúku, diefatko nezbume. Jedenkáždý k nmu klekni a dvrn jemu ekni: Vitaj králi, vitaj!
Dozpívavše pokroí ke stolu, na nmž postaven chrámeek pedstavující Betlem. Nejdív pistoupí k jeslím Fedor, ka: Já Fedorik, bystrý pacholík, daruj em tob jablko,
jako moje srdéko: vezmi sob a hryz!
Fedor odstoupí a pistoupí baa:
A
tob darujem takého barana, ho nezješ od veera do rána, k tomu ješt sud žinice, hrudu syrá, aby tebe vychovala tvoje matka milá
o
já
Vezmi sob!
Po baovi pistoupí Stach:
A
já tebe darujem takú klobásu, opášu, tikrát
ot
ou
a k tomu ješt
medu hrneek: Vezmi sob!
Naposled pistoupí k jeslím holeník:^ Daj boh štstia, pane bože maluiký, kde si sa vzal v tejto pustej maštaliky! Ja som holenik, svižný pacholik, ke by si sa do mojoj koliby nadaril, tak bych fa opatil, ohnika ti zavatril, a kde by si ma poslal, ta bych bežal, a ty bysi bystu bohu v kolibe ležal!
Když
byl i holenik obtoval Ježíškovi ochotnou svou službu, nemaje nic jiného, zazpívají všickni píse vánoní valašskou, zatancují od zem a je konec hry.
Gazdina je obdaruje kolái, ovocem,
nkdy
i
penzi,
:
!
347 a baa peje gazdovi ve jménu všech šastné a veselé nábožným pozdrasvátky, stálého zdraví, kone vem: „Sláva bohu na výsosti, pokoj lúdora dobré
e
—
Celá ta hra vle! Pochválen bud Ježíš Kryštus!" odíkává a odzpvuje se hlasem^ jednotvárným a n-
—
Na Štpána chodí se dvkteré strofy se opakují. ata ped slunce východem k potokm neb k ece Sylvestrv veer mýt, aby celý rok zdrávy zstaly. slaví se též hostinou skoro jako o štdrý veer. O nový rok chodí pátelé a sousedé jeden k druhému páti si nového roku, a uitelové a knží chodívali po domech koledou, íkali tomu kantacie; to však V nkterých stolicích chodí dti na nyní pestalo. nový rok s hadem, který je z devných Chosložen, které se roztáhnouti a stáhnouti dají. díce s ním po domech zpívají: I šol Panbuoh, šol do ráje, Adam za nim poklekaje Se všech stromv uživajte,
—
lánek
le
ten jeden zanachajte, ktorý stoji v prosted ráje, bielým kvitim prokvitaje
Uinil se ábel hadem, podvedol Evu s Adamem
Pi
!
chlapc hada koláe a peníze. po ddin s hvz-
zpívání stahuje a roztahuje jeden z
k vyražení domácích. Dostávají za
—
atd.
to
krále chodí tyi chlapci Jeden, co hvzdou na žerdi nese, je hvzdonoš^ ostatní jsou ti králové. Když vešli do izby a pozdra-
Na ti
dou.
zane Kašpar: „My tri králi z dalekej krajiny, pišli jsme mezi tento lid neznámy, zeptati se, kde jest ten král narozený, novou hvzdou oznámený," a' vili,
:
348 dále zpívá jednotvárnou melodií, aby je napravili na mu nese darem zlato. Po zane zpívat Melichar, jak se jim podivná, jiným hvzdám nepodobná hvzda ukázala a na cestách je pedcházela, a proto táže se na obydlí novorozeného krále, dokládaje že mu nese darem kadidlo. Na ostatek ozve se Baltazar, král muriský:
nm
cestu, že
Já som Arábie král, mám od slnca opálenu tvá, u nás nikdy zima nebývá, tam prehorke slnce pálivá. I Já som dal oné hvzd viru, a
Když
jdem obtovat
tuto mirhu.
dostanou od gazdiny dary, peivo, oechy, jablka i peníze, zaež když hvzdonoš se podále. Iv echách chodi okolo dkuje, jdou o tí král chlapci po ddinách pestrojeni za ti krále, jeden v obyejném odvu je prvodím jejich; ten jde všude ped nimi do stavení a nese obdržené dary. Vejdouce do svtnice daji obyejné pozdravení a Kašpar zane: „My ti králové z daleké zemi jdeme, od východu jest píchod náš," aneb: „My ti krále jdeme k vám, štstí a zdraví pejem vám." Tak a podobn vždy zaínají, zpívajíce dále, kterak jim hvzda zvstovala narození krále v Betlém, jemuž picházejí obtovat dar. Když odzpívají první dva odzpívali,
dm
—
mst
králové, volá
„A
prvodí na mouenína
co ty erný tam vzadu vystrkuješ na nás bradu."
„„Slunce je toho piina, tvá má opálená!""
že je
odpovídá erný král a dále zpívá, jak jej hvzda až mouenínské zem do Betléma pivedla a jaký dar nese novorozenému králi. Na to zazpívá prvodí: z
—
:
349 Sáhnte hospodái hodn
z
hluboká,
do roka. obrátí se k hospodái, a hospodá af vás ruka nebolí
Pi tom
vda
již
co to znamená, sáhne do kapsy a dá jim každému po penízi; hospodyn dá jim sušeného ovoce neb calty.
Když
podkovali a nového roku páli, odejdou, do Hromnic chodí malá dvata v nkterých stolicích, jmenovit v Gomorské, s kolébkou. Jsou ti dvata a chlapec, ten pedstavuje Josefa a
—
se byli
Od tí král
Nejstarší z dvat je Marie, družky. Tyto bíle ustrojené jsou prostovlasé, Marie má ale hlavu bílon plachetkou zavitou a v ruce nese kolébku ze deva hezký vyezanou, v níž leží dít. Když vejdou do sednice, zstane Josef u dveí stát. Maria pikroí ke stolu, a postavic kolébku na stl zane kolébati; družky stanou vedle ní a všechny ti zpívají: Daj pán bh veír veselý A na jich stole ervená rža, najprvé hospodáovi, a jich panenkám pkného muža, pišli tri králové od východu, a panu otci holbu vína, klaali sa tomuto rodu: že by vychovali strojného syna, aj my sme sa jim pišli klaati, a pani matky praženiku, víru pravou jim oferovati. že by vychovaly strqjnú paniku. Když dozpívaly, zavolá Marie Josefa, aby zakolébati šel dít, že ji ruce bolí. Josef nechce kolébati, že aby si kolébala sama, když mu je máma; potom ale pece jde a kolébaje zpívá mrzutým hlasem Hajaj belaj, kolébám fa, jak neusneš, pekotím fa. Dozpívav zvrátí kolébku a utee ven. Marie zvedne kolébku, a po obdržení od hospodyn dar a podkování se za n, jež družky zpvným hlasem odíkávají odeberou se za Josefem.
je ustrojen jako tesa.
mladší
dv
jsou
její
350 Nejbujnjší veselí panuje o masopustní hody {faŠanky^ koniny, ostatky). Po celé ti dni a ti noci nerobí se nic jiného, nežli že se jí a pije, zpívá a tancuje a rozliné íigie provádjí. Po tyto dni nevidti ani smutku ani nedostatku, všude jen radostné veselé tváe a na každém stole hojnost jídel a pití. Každá stará babika, a by i vyschla byla jak krkoška (vinný paez), poskoí si v ty dni, aby mel,a vysoké konopí. což teprv veselostí rozháraná mládež, té nohy od tance ani neustávají! V masopustní pondlí a úterý chodí mladí chlapci s rožnem. Rože je celý železný, devný se železnou špicí. Když vejdou do izby, vhodnou rože do stropu (do povály) a toice se pod ním do kola zpívají: Fašanky, fašanky, velká noc pijde, naša kapsa ubohá kdo nemá kožucha, zima mu bude všetko bere Buoh dá, A tam hoe, na komoe, i slaninu i maeso. maky (koky) sa vám na slanin Hopsá chlapci do povály, chote si jich sohiíat abyste vysoké konope malí. a nám kus odreza; Dozpívajíce vytrhne jeden z chlapc rože z povály a hospodin vtekne mu kus slaniny neb masa. Ped asy bývalo v obyeji, že penášívali emeslnití poádkové poslední masopustní dni svoje pokladnice (lady), pi emž míval každý poádek zvláštní svoje radovánky a obyeje; tak k. p. držívali uenníci kováští pi penášení lady souboje s pikami v brnni. Krzari (kožešníci) když ladu penášeli, mívali pi tom celý prvod maškar. V ele prvodu šel sbor cikán, hudebník, potom bhoun peste odný, a za ním zvolna kráel sedl jezdec. na zahalen byl od hlavy až po samu zem v ervené sukno,
A
bu
bu
o
—
na
k,
nmž
Ku
351 aby nebylo vidti že je devný, beznohý, uvnit dutý, a na hbet že má otvor, v nmž stnjí jiejsihijší z tovaryš kožišuických, nesa na bokách celou trhu devného kon. Vrchní ást tla vidnou od lidu odnou ml v pkný národní kroj, na hlav halimh s perem, v ruce vytasenou šavlí a na vycpaných neohebných nohou ižmy s ostruhami, ale zpodní ást tla, ukrytá za ervenou pokrývkou, odna byla v sprostém jen šatu, a na nohou statn si vykraujících vidti bylo lehké jen krpce s opánkami. Za jezdcem nesli tyi muži na nosidlúch kvtinami a pentlemi ozdobenou pokladnici, a vedle nich kráeli z každé strany dva Turci, nesouce na žerdích nastrené citrony. Za nimi následovali údové poádBevái (beku krzárského se ženami a dtmi. dnái) bývali bíle pistrojeni a ladu mívali též pen\ tlemi okrášlenou. Mladší tovaryši kouleli po cest obruemi, a vždy vyznamenal se jeden neb druhý provedením njakého kousku, v nmž se bud síla bud! obratnost jevila. Tak povídá se o jednom šuhaji, že postavil na obru dva poháry vína proti sob že obru zdvihl do výše a rychle jí nkolikkrát zatoiv zase na zem ji položil, aniž by se byl který z pohár zvrátil. Víno vypil potom starší* na zdraví obratného šuhaje. Jako v echách hití kohouta o posvícení a na Slovensku o svatbách zhusta ješt panuje, tak mívali i ezníci na Slovensku zvláštní svojí slavnost hití husy^ kterou držívali na smetnou stedu (popelení)r Živou hus opletenou motúzami povsili na provaz mezi dva stromy; když byla hus povšená hlavou dol, postavili se šuhajci v ad, a na dané od staršího znamení j
!
—
352 se rozbhnou ce snažil se každý, aby v bhu ulapil husu za hlavu a jedním rázem ji odtrhl. Místy jezdili šuhajci na koních, a misti stojíce v z obou stran práskali bimi, pohádají ce takto kon k rychlejšímu trysku a šuhaje k vtší pozornosti. Kterému se podailo odtrhnouti huse hlavu naraz, ten dostal krásný hedbávný šátek a kvtinu na klobouk, což mu obyejn podala nkterá hezká mistrova dcera. Ješt jeden obyej mli ezníci, který zachováti léta evali až do osmnáctého století; když znickému emeslu se byl uil, dostával o masopustní kád dny za vyuenon. To dlo se následovn: naplnné istou vodou postavily se ped dvée staršího poádku. V jedné kádi nechali vodu istou, v druhé ale pomísili ji krombožmcemi. Z rána musel se uen ustrojiti do istých nových šat a potom obkromo sednouti na širokou ty. Takto na tyi jako na koni sedícího nosili dva silní tovaryši po mst, a on házel dtem suché švestky. Potom následovalo koupání. V košili jen a v plátných nohavicích muv pítomnosti staršího a celého poádku sel se stemhlav nejprve do špinavé, potom do isté vody vrhnouti; to musel udlati tikrát po sob. Kdyby se byl chtl chouliti, vstiili ho misti tím hloubji do ledové té lázn; ale obyejn to každý statené
ad
ue
Dv
ue
pestál, jsa proti zim otužen. Bda ale divákm, jestli se mu který smál, když vlézti musel do špinavé vody! Po tomto nevolném a nepíjemném vykoupání stal se z
un
pominul, jakož
tovaiyš. i
mnoho
—
Obyej
jiných.
ten ale
dávno
již
PG 5038 N^ 1862 dil 1
Nmcová, Božena Sebrané spisy
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
I
DO NOT REMOVE FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
