Purchased for the LIBRARY of the
UNIVERSITY OF TORONTO
from the
KATHLEEN MADILL BEQUEST
BAR-KO($BA.
BAR-KO(HBA. ^BASEN
JAROSLAVA VRCHLICKEHO.
(1894-1897.)
V
NAKLADATEL
PRAZE Jos. R. UUCK
C.
13.
VILJMEK
5031
SLOVO
C
ZdhadndpostavaBar-Kochby Zi Bar-Kosiby,posledniho samostatneho vladafe Israele, vizici se na posledni zivotni vzplanuti zidovstvi jako samostatneho stdtu proti
ohramne presile svgtoborne' mod rimske, zajimala mysi puvodce teto bdsn/ jiz od drahnych dob. Autor ttchto
rddkn v hrdych snech mlddi snil cele'ho
rovnttz o velke epopeji
v kterJ mjfla historic o Bar-Kochbovi
lidstva,
byti Zldnketn, asi tak
jako jest jim z jeho provedenych
nebo
praci *HilarioH*
>
Julian
Apostata*.
Nabytou
pozdgjsich padl cely pldn, roztfistiv se
zkuSenosti
let
na pouhe"
vttSi
mensi *z/omky
epopeje*..
Ldtka o Bar-
Kochbovi stale odkldddna h lav n 2 pro nedostatek a nepristupnost pramenu.
AvSak ntkdy
jest i otdleni vyhodou. Pro nine bylo
aspon vyhodou, ze jsem konetnt pfistoupiti
mohl k Bar-
Kochbovi aspon s relativni prupravou, po zratt uvaze
let dospelejSich
a ze mohl jsem jej napsati zcela volnl
v pome'rech printerenej&ch, aniz bych mttsil se omezovati jakkoliv. I forma, v jake jest proveden> byla pro neprekdzi v niZem
mne\vskutku vejcem Kolumbovym rozvoji mySle'nky zdkladni.
1
Pfesn^ zjisttnych historickych
udajft, o
te'to
smntne
pro zidovstvo dobe jest poskrovnu a o Bar-Kochbovi zvldSt j'sou zprdvy bud velmi kuse nebo si rozhodn? odporujici.
Json
i
hlasy, ktere jsoiicnost jeho
jako
in-
dividua docelapopiraji, jme'nojeho hromadn? jako jme'no vfidce< vs'eobecne'vyklddajice^Aleprdve'totopfitmi mezi historii
a legendoti
dd
n/m
se v
md
pro bdsnika nejvetSi puvaby,
volneji tvoriti
proti skute^ne'
pravde
a
nejsott-
take' i
historicke tak ttzke
prohfeSky a pint zod-
povtdnosti.
Pro
SirSi kruJiy ttendrstva
co jest historicity zjiStgno o
te'to
israelske'ho ndroda, odkaznje
knihy
nmiste'nj'ni.
VI
nacrtdvdm zde krdtce, posledni kreti zivotni
k vysvetlivkdm na konci
^/
Sedesdt
let
Jerusalema Titem,
po hrozne'm
ndv/ zndmky nespokojenosti
s
krveproliti pfi dobyti
v lidu zidovskem jeviti
zaZaly se
nadvlddou rimskon pfi-
todjfnd hojnym utiskovdnim a vyssdvdnim lidu riinskymi
a legaty. Odpor pfipravoval se dlouko, hlavn? byv ntySle'nkou MtssidSskou^ kterd byla
mistodrziteti silen
Israeli
nevyZerpatelnjrm prantenem sily a vzdy
na obnoveni
klicici nAdej'e
ndrodni.
DuSevnim otcem hnuti
utenec rabbi Akiba,
mySUnce
stare'
te'to,
samostatnosti a tohoto byl
apoStoluje s ni
vovany a tutlany
po vSech kondch zemt Za Tinaea Rufa,
sve'ho.
zjevne".
Hadrian zprvu die tradici
hebrejskych nebyl hnuti zidovske'mu
zidft
pfi
v/noval
Hadrianova, vj'pukl odboj dlouho pfipra-
fithtodrzitele
cent, patrne"
znamenity
ktery cely zivot takrka
mezi rozptylenymi syny kmette
nov?
mod
zdsadnym odpnr-
asi proto> ze neznal do podrobnosti zdmysly
torn.
Ale jelikoz rdd sdm o vSem na vlastnf
ofi se presvtdtil
a proto hojn?
cestoval,
vnikl v dob?
svSho dettiho pobytn v Syrii hhubfji do pomtru a insti-
vu
tuci
ndroda tcho a tu znamend se v ndzorech jehu o
zi-
dov&tvu patrnj pfevrat, jehoz vjsledek smefoval k uplne'mu znideni a vyhlazeni Israele jako politicke mod,
k itplncmu potlacem vSeho, co na ideu zidovstvi
ze
slavnZjSich dob mohlo pripominati. Tak promentn Jeru-
salem na fimskou kolonii a nazvdn >Aelia Capitolina*, sestrojene
(jme'no
Hadriana a
z pfedejmi
z
epitheta
JoviSe na Kapitohi) postaveny tarn chrdnyr pohanskych
bohu a m/sto zalidnZno zovaly
Pfisne edikty zaka-
obrizku, tento nesmazatelnj vyraz zidovske
pak
pospolitosti
cizinci.
a jednoty.
Tim byl dan signal k vypuknuti vzpoury, kterd asi 20 let po pfedehrdch na Cypru, v Egypte a Mezo-
potamii vzdy s vttSim nebo menSim uspgchem potlaZenych, nabyla kolem
r.
Jjj a
134.
rozmeru neobycejnych
a hrozivych. Akiba, jekoz \vymluvne', ohnive slovo nale'zalo az
na malt' odchylky nikterych Skol rabinskych u davit velke'ho
ohlasu,
potfeboval VIII
silnou ,
paz
k provedeni
svyck, pevnon ruku velke'ho vdlecnika a vojeTim byl Bar-Kochba, kterez jine'no Akiba vyklddal jako *Syn hvtzdy* odvoldvaje se na slavny slib
vudce.
Messiansky vstane z
(4.
kniha MojziSova XXIV.
Jakuba a
rozptyli
i*J.)
Hvezda
neprdtele jeho a Israel
bude stateZng pod jeho vedenim bojovati.* Akiba byl Bar-Kochbovi tim, co byl druhdy Davidovi Samuel.
Dal jej
provolati za krdle a MesidSe a
sdm prvy
drzel
stfemeny ore jeho, kdyz pri slavnostech neb vjpravdch vdletnych na kong vstupoval.
Podle
novejSiko
bdddni newtl vice Jerusalem
podilu na te'to vdlce posledni. Za stredis'te' nave rise zvolil Bar-Kochba m/sto dnes zanikle'^ehoz zemepisnon
polohu tezko jest bezpetne"
ttdati.
Opevnil je a opatril
pr&kopy podzemnimi na dovdzeni potravin a k snadnfjSimu spojeni s jinymi opevn2nj>mi m^sty. e v ttchto podzemnich
chodbdch bylo ttzisko
Zdd
se,
valeM
taktiky Bar-Kockbovy. Mtsto to slulo Betar, die jiiiych
Bether, Betherra ft Bitter. IX
Eusebius klade je v dost
sousedstvi
blizke
Jerusalema, tradice
na
vzddle'Host
1
od more. Talmudske prameny (Guittin I nota 12) foL 57, MiSna de Uxdr suspect, cap. VIII. Ztyr milliarii
ovSem
tvrdi
jfkolt
400
bj'lo
z nichz
kazdj to
ukazuje
a obrazne,
hyperbolicky z \
nichz
utitel optt
v jddru
ze
kazdd mela 400
ucitelti,
a
Zdku.
Trebet pfehndno,
velkon
rozlehlost mestd,
400
nejen
v PtetdrU
nybrz oznafuje je primo jako stfed veSkere'ho \ruchu odbojne'ho.
Boj zahdjen by I die Dia Cassia drian
.
XIII.
Reimar
fladriana do Rima. bovo
na 200.000
(lib.
LXfX
in
Ha-
p. 1161.) teprve po ndvratu
Tradice pdci vojsko Bar-Koch-
muzti.
Vdlka trvala vice
nez tfi
Kruty mistodrzitel Tinaens Rufus byl zdhy poa stejn2 se darilo jeho nSkolika ndstupc&m. Bar-Kochba dobyl v krdtce celon fadn inest a Me-
le"ta.
razen
a provoldn pry krdlem, dal raziti i vlasttii mince. ( Vlastn/ dal jen pferdzeti k sve' potreb? mince 1 starSl z doby. Trajana a Simona Makabejske"ho. Ntktefe zitvch posic
1
exemplary ttckto se zachovaty v kabinete krdlovske' biblioteky v Parizi). Bar-Kochba hledal spojence. Mfstim, ze nechybuji) kdyz soudim, ze z pofdtku krestanstvi bylo
mu
k nfmu, jak svtdti
sv.
Euseb.
VIII.)
IV. cap.
Justinus (Justini
nejlepSiho
ad
Anton.
Vzponra uabyvala die Dia
Hadrian poslal v
Cassia rozmtnl netuSenfch, nejyys's'i
vzmahajici se
Rimu, zahofel hn/vem a zdStlm
spolehlivost jeho vfiZi
lib.
i
vitanym, ale ze brzy seznav ne-
sve"ho
vojevudce
odvolav jej z Brittanie a dav
mu
Julia
tisni
Severa,
sve nejlepSi vdlecniky
za legdty. Taktika Severova Sla v stopdch Vespasianovjck. Nt-nkvapil se ntokem, hjbctl. .9
Kdj>z vSak
vyZkdval, spiS se srdzkdm vy-
dobyl m/sfa
nejakeho,
fddil
taitt
ukrutnosti vSemoznou.
Po dlouhcm
oble'hdni,
zakusili v mire nejvySSi^
kde zlznt a hladu oblezeni
padl
i
Betar,
nejspiSe
asi
1
zradou a t/wr prukopy, ktere byti m/?r hlavnl jeho silou. se kali v Zero. Jisto jtstt /
Padmtsta i pdd Bar-Kochby P.ar-Kochba pad! v
boji.
Co ndsledovalo, najde ttertdf XI
vypsan.4
me bdsne nadepsane
v epilogu
Akibovo
videni a Kadis'*.
To jest
historicity
me
rdmec
skladby.
Historie
poddvd jen kontury a i ty ne vzdy dost presnZ a ve v$em spolehlive ; tradice, zvldSt rabinskd a pozdejSi, leccos
pfehdni a
domne"le'
zveltfuje.
pripady
a
(Tak mnozi zamenuji mnohe Betarske
ndalosti
s drivejs'imi
Jerusa lent skymi). Myslim, ze nlohoii bdsnika jest hledat vysv&leni a spojeni, budovati na jistych aspon pravde pribliznych zdkladech cely velky obraz a fiditi se pri
nandSenl barev tak daleko svym vnuknutim, pokud neodporuje zjevne historicke' moznosti. Ale v rdmci tomto
jsem pro uplnoii^svobodu jak v spojovdni a
vysvgtlovdni fakt i
i
duSevnich
v rozvrhn a rozcleneni ceU
processfl,
hrdin
tak
Idtky.
O dvojhn jest mi promluviti pri teto prdci. Nezndme prititty
prave a pohnutky, proZ padl Betar, a zde jest duchu otevfeno. Bar-Kochba jistZ
volne pole tv&rtimn
zavinil, aspon cdstecne pad svftj,jednak osobnim vystupoXII
vdnhn, ktere k vuliideiohledu neznah, ajednak odporem ze strany vlastnich
lidi.
konvenZni, zddlo sc
mi
hlonbeji.
A
asi nebude
tu
niyslim,
na ukor
Svddeti lacine.
ze Ize
historicke'
to
na zdpletky docela
Jddro odporu tkvelo asi predpoklddati a ze to pravde, ze cely nezdar
Bar-Kochbnv zdvisel na jeho posici k rabinfun.
Jiz
pfi pamdtne' schuzi v udoli Bet-Rimmon, jejiz prubeh licim re // zpgvu , '/;
by la fast rabinn proti mySlence
hldsane Akibou. Tarn jsem navdzal nit k ro-
stoucimn odporu rabinii a krnhn jejich proti Bar-Koch9
7Jdt' bvli zTvkli
na vcdeni stdtn theokraticke
,
krdl byl vzdv spolu velekntz; tfeba by I Bar-f\ochba
Akibou MesiaSem prohldSen, ninozt prece mn ncrcrili. / twin mimo ;/;// nory -jk!ad jeho jmcna na Bar/\'<>siba jnista
Snadno
se
Bar-Kochba
mohl Bar-Kochba
sj'n
Izi misto srn
hvtzdy.
dopnstiti proti rabinitm
ndsilnictvi v pfisncHi pnirddcni srS taktikv, a
na
tout
zalozil obrat bdsnc r zprrn IX. Ncmvslint, ze by
sf
/;///'
rabbini sta/i zrddci a rvdali Betar \in
Rwian&m,
neb aspon cestn k
nemu jim
ukdzali.
K
tomu
byli
prills' velkymi vlastenci, oni jen opustili Bar-Kochbn
pad jeho moraine. faktickemu pddu by to ovSem
a tim usnadnili Ale k cilo
a zde jsem byl nucen,
tvoriti zcela samostatne, ale
chteje
jeSte nesta-
podati nZco noveho,
doufdm, ze se
to
d2lo vzdy
v rdmci svrchn vytfene'm. Rabiny opuStgny Bar-Kochba
vrhne se v zoufalstvi sve'm v ndnt? ?erne'magie, sveden hlavne fanatickou choti svou,
mnou rovnez vybdjenou
Juditon, dopusti se vrazdy na nevinne'm diteti a tento cin privold
pak jeho pad (Zpev X.
Stin Seolu.)
Zod-
zpev spadd jedine celd na muj Ze bych pri torn snad hdjil nebo schvaloval vrazdu ritrielni, mohla by jen zlomyslnost a neznalost
povednost za tento vrub.
veci tvrditi.
Bar-Kochba
fanatismem
sve
zatracuje a
i
zeny a
jest
sveden k Zimi
sdm
jej
neblahe'uiii
hned po vykondui
v poslednim zpevu rozhodne odsuzuje.
Gstatng nebj'l kidt
ofiticky,
puvodu zidovskeho, spi$
jemuz Judita holdovala,
egvptske'ho
XIV
a jd potreboval
jeho pfedvedeni, abi'ch bdsnicky vysvetlil niotiv legendy,
*ze pred Julia Severa (die jinych sameho Hadriana) byla pfinesena mrtvola Barpfed Kochby ovinutd obrovskym hadem.* Tento udaj jsem
kterd vypravuje,
nedovedl jinak
u Judity. Je-li
to cliybou,
mi svych bdsnicky ch
O
nez kultem ofitickym
zprostredkovati,
pak
ji beru
ngkterych menSich odchylkdch ze zprdv
pattyck
na sebe v plnem
svobod.
od
rabinskych a jinych,
historic, cer-
najde Ztendf
ponteni v pozndmkdch a vj'svetlivkdch na konci knihy nmistenych.
Mohu
jeding
ze vSe
to rici,
i
detaily jsem
budovati hledtt ne-li vzdy na premissdch bezpeZnych a jistych, aspofi vzdy pravdZ podobnych.
Na :<
:
mi zvldSt milou povinnosti vj'tknouti kteri dilo to od prvnich potdtkti pro-
konci jest vSecky,
vrelou uZasti. Je to pfedevSim kazatel a rabin obcc
zidovske v Praze
pan Dr. Armand Kaminka^ uZenec
hluboky jako roval a
jenz
kriticky,
mne na mnohy xv
s
nimz jsem konfe-
detail
se
stanoviska
Mily pritel a kolRudolf Dvorak, ktery dal mi
moderni vedy laskave lega
universitni Dr.
upozornil.
mnohy vzdcny pokyn, a pak
zejme'na
redaktor ka-
pan Karel FiSer, ktery od pocdtku jevil pro vec velikou ticasf, mnohe prameny pro mne ochotne shdnel a prvnim ukdzkdm te'to skladby hostinndho krovn v svem kalenddri poprdl. Mohit fid, lenddfe Zesko-zidovsktfho
pomoci ficinne leckdes byl bych vdznul pri vzddlenosti a odlehlosti Idtky tak krehke a chonlostive. Vyslovuji vsem za to zde svd tiprimne a srdeZne ze bez jejich
diky.
A nyni kladii
*Bar-Kochbu* s
velkj>
sen svtfw mlddi,
provedenj' ve vekn m^t,zne'm, s plnou duverou k ostat-
nim
*zlomkum sve lidske epopeje*. s prdnim, aby vsade prijat byl s ton Idskou, s jakoii na nem po leta bylo pracovdno.
V Praze,
dne 16. unora 1897.
XVI
PROLOG.
U
ZJ>\
ZHceniny chramu Jerusalemskeho. Mexi troskami zdi sem tarn buji bfli a kefe. Hlavni zed tahne se pfes jeviStfi. Kolem nf leii a kleCi skupiny 1
obeho pohlavi a rfizneho staff. Matky d5ti kojici, starci s poutnickymi holemi a tlumoky na zadech, muzt majice ruce Femeny otofcene v posach modlitby. Nfiktefi leii na zemi a biji Celem o zdivo neb zem. Jini v n4m6 iidfi
bolesti sklaceni sedi a tupS
pfed sebe
ziraji.
Je pozdS na veCer, zvolna se tmi.
JEDEN HLAS. je tvuj chrdm, 6 promluv konecn^! Kde je archa Umluvy, kde tve koufici se oltafe? Kde tvoje v zdech posvatnych ? Kde tvuj veleknez, zalmistu zp^vy
Kde
jenz
prosil
proroci, kde
za cely narod v den
kde
tvuj kral,
DRUHY
sila
zmije. Mi'sto
zpvu
tvoji
kde archa
byla,
HLAS.
Mldfs a zffceniny mluvf za tebe; jest pelech lisky a
Kde
smifeni?
tveho lidu?
v kamenf zbofenych oltdfu pfebyva zalmistu zni nafek vyhnancu a hla-
dovych poutnfku, mfsto velekneze a proroku davy zebraku biji blavou o zed' mldcf. Krdl tvuj v Seolu a sila
tvcho lidu
jest
jeho vysmdchem. VSlCHNI.
Bda! B^da! B6da!
4
Prolog
JEDEN HLAS.
pod nohou zence padame bez odporu, mesta a vsi nase, cizinec zaseda za plameny krmf a otcu psy sve vecefi dti nasich, nds pla"c stoly Jako
obili
travi
cizi
bije
v brany nebes a ty mlcfs ustavicne.
DRUHY
HLAS.
tarn, kde levite koupali se slunce svatou obeti. Tve diva se v hrady mesta pfed a chrdmu tv^ho a nezahali tvaf, mSsfc tarn poustf
Rimsky vojak
sve"
chodi
stfibrn6 slzy, ale ty
nepotsf a nepomohou.
VSICHNI.
Beda! Beda! Beda!
JEDEN HLAS. Pfece jehoz
pfiti
nelhaly
sliby a proroctvi
cekame?
snad
Ci
byl
tvoje
jim
o Mesiasi,
onen Josua
Nazaretsky, ktery byl zde ukfizovan pfed lety?
Nevfm
nemohu. Cekdm praveho posla mini a vitezktery by s veti slavou a nddherou dokazal, ze nas Buh a ze nas neoklames. 6, posli jej, posli!
a vefiti stvi,
ty's
DRUHY
HLAS.
Onen s malomocnymi a zebraky spolcoval sdm chudas jedl u stolu chudiny a proto nemuze
se,
byti
poslem tvym, ktery blesky opasan mezi serafy a cherubimy panujes. Kdy zjevi se ndm v slave sve? Ta pfece musi pfedciti moc Titovu i slavu Hadrianovu! Prod mlcf? Promluv! Pfece nelhal jsi, to jedine jest, co jet6 v^fime.
6
poli
jej,
posli!
U zdi
chrdmove
5
VSICHNI.
6 Vystoupi
poli
jej!
poli!
Akiba a Mtir, projdou mlCky fady kleiicich a sedicich a stavi se u leve strany chramovd zdi.
AKIBA.
Zde opet vidi cely udel nas, jen ve"ny nafek, v^Cne kvilenf. O chramu zdivo tlukou hlavy sve a prec jim za to zehnat musfme, neb zoufaly ten bol jest jediny a zivy sv^dek, ze jsme posud zivi
!
MBlR.
Mne
ddiv
ji'ma,
odkud kazdym dnem
se nove zde vzdy najdou zastupy? Mas pravdu, mistfe, dobfe, ze tu jsou,
jsem k slzam dojat tot zjevny
jejich kvi'lenfm,
dukaz: jsme a zijeme! AKIBA.
Necht v potupe" a
vak
stdle zalobe;
jako feka proudi pod ledem,
pod svorem tady ffmskych tyranuv kdo jej umldf?
ziv cely ndrod,
Pfed touto zdf led ndhle protrzen, jsme, zijem,
dychame
jsme ndrod zas
a cftfme,
a to je hlavnf p?ec.
ra-
6
Prolog
MEIR.
Vsak jake v budoucnost zde vyhlfdky? Dnes jete hnisa bolest stlumena, a tyto poute k chramu Jehovy jsou jejf pruduchy, v nichz buraci a k svetlu dere se. Jak bude zitra? I
nejbystfejSf
zub se otupi
hlodanim stalym. Rdna zceli se, a mrtvy klid pak vsady zavladne. AKIBA.
To
nefek' bych.
Mne
zdd
se, tyto
poute
k zdem chramu ze se denn6 zmahaji; zfi cizf tvafe tady kazdym dnem, z Idumeje sem z Babylonu, myslenka jednoty vse objima a bfdou jedincu vsech sila vzrusta. 6 Meire vf, ta stard proroctvi
jdou
i
o Mesidsi klamat nemohou,
on pfijde
jeste, jak jen vzplane cas, a velky, vetsi, nez nds o nem sen!
JEDEN HLAS. Pfece nelhaly sliby a proroctvf tvoje o Mesiaii, jehoz
pfiStf
dekdme?
tvoji proroci,
Ihdt
nemuzeS! Cekdme
tv^,
by
ze's
6
vzkffsil z
nds
On
lista tvoje, jej
by lhali pfiji't musf, jinak a lhal bys ty o Boze, ktery denne, by vyplnil krdlovstvf
rumu chram
neklamal a klamati
poSli jej, poli!
a lid tvuj,
nemuze.
by dokdzal, Proc otdli's ?
U zdi RtJZN6 At
6
chrdmovc
UMDL^VAjfcf HLASY
JIZ
poSli jej, poli!
AKIBA.
Nu
Zde pravy
slySel jsi?
lidu bias
a ten je bozf! Pfijde, musf
6
byl by
pfijit!
emu k vetchym
vef mi, k
mne
stdfi
dnum
dochovati mohl Pan?
Nad byly cesty me a straddnf? Sv6t cely objal jsem a objimdm.
6
jmenuj mSsto jen anebo ves, kde nesbfral jsem tyto stare zkazky, v Zefiriu tak jako v Aramei, na Eufratu jak v Aethiopii, jak v knize v myslfch vech jsem jasnS co z cizfch koncin bludnf poutnfci dnes hlaholi zde znavenymi rty.
6
poli
On
jej!
pfijde, pfijit
Lff jinak jeho velky zdkon
musf!
jest,
s nami uzavfel, svatd slova prorokuv,
Izf
limluva,
Izi
vechna
Izf
pfedzv^sti
jiz
ve, zkazky, symboly,
cely svt, on sdm Izf nejv6tf! V6f hlasu lidu, pfijde, pfijft musf! Izi
MEfR.
Snad byl zde
ji2
a
my
jej
nepoznali,
sta*l
mezi na*mi povrien a chud,
my
nevfcdSli.
Ne
on, musf pfijft v
to nebyl on, sldvfi,
v nddhefe,
Cet',
Prolog
andluv pfed sebou, sedne mezi ndrody, soudce jak kam Sldpne, reky trysknou k nebesum, svt zachveje se ve svych zdkladech. Tak vidfm jej sta, tisfce
.
.
.
AKIBA.
To v on muze
pfijit,
stare"m bludu dlis,
ale pfijde z lidu,
bez pfedku bude, za to potomstvo mit bude nescetne", svuj ndrod cely.
Tak
tuSi'm jej ...
MEfR.
Jak stastny
jsi
v
sve" vffe!
AKIBA.
Ne
vfrou, jd
jsem stastny
jistotou.
6
pozoruj vse, co se kblem deje! Jak na vech strandch puci to a rast,
pdr jeste roku a myslenka moje se stane skutkem. Dnes ndm dostacf to star^ zdivo chrdmu Jehovy, kde obnovujem denn bolest svou, a bolest vybornym je kvasem skutku.
mu2 zde chybf Cacky, piny sily, muz skutku jako jd jsem mylenky, a vyplnf se, co zde zddm a tuifm. Vak najfti jej! Vse se blfzi k zvratu, Jen
d^l nelze
sndet zpupnost ffmskych vlddcu
U zdi
chrdmove
9
a vydfra"nf drzych konsulu,
&fma masku
ne
jen
jiz
maj(
Jiz
odboj zvedd hlavu krvavou
na strandch vech jen mfti jenz silou ducha sveho fe&ste" by jiste* urcil mu a vykdzal. I
zbrani
mame
vie,
tvaf.
love"ka,
nez tufs sdm.
Na
rozkaz fefma byly zdeldny naSimi lidmi, kdyz vak odevzddny byt m^ly, shledano, die pfedpisu ze leccos schazf, Rim je zaplatil,
vak
zustaly ndm.
V
slujfch
hlubokych
a v skrySfch hor a chodbach tajemnych,
kde Riman pouze
nae hroby
tuf,
jsou ulozeny, dekajf, az lid se zmocnf jich ku yelke* odvetS.
6
velik6 to
jen
muze
bude
mft,
k sv^tlemu
vzkffsenf,
by chdpal
cfli
je a ved'
mojf myilenky. (Pfejdou.)
Vstoupi
Miriam v chudcm
obleku, za ruku vede maleho Bar-Kockbu.
MIRIAM. VidfS, dft! Jsme u cfle dlouh^ sv^ pouti! chram Boha tv^ho, zde pldCeme a kvflfme bez
BAR-KOCHBA
Zde
(hoch dvanictilet^).
Vidfm jen zffceniny a v nich Co tu bajf se lidem ndroda m^ho. 6 matko?
stfny chtSjf
-
-
podo-
a d^lajf,
10
Prolog
MIRIAM.
domem
Pldi nad zffcenym
Jehovy.
BAR-KOCHBA.
A
on to
strpir
Jemu
to vhod, ze pldcf?
MIRIAM.
Rfman
Zly
zapalil
chram otcu
tvych, dit!
BAR-KOCHBA.
A
Buh
to strpel?
MIRIAM.
Jak
vidfS.
BAR-KOCHBA.
A
proc"
sem putujem
vSichni?
MIRIAM.
Abychom
citili
tu bfdu, ditS!
BAR-KOCHBA. e Buh na
moh'
strp^ti
pohan^ni nase!
To
ne-
chdpu, matko!
MIRIAM.
Snad jsme Nevfm, jsme
ale
pfiSli
Snad mame z bfdy Snad proto sem putujeme.
to zaslouzili, hochu.
t6 vstdti silngjSi a lepSf.
byli
zde ctcove" nai
v utrpenf a bolestech.
a proto
i
my sem
U zdi
chr amove
1 1
BAR-KOCHBA.
Abychom
zborenou
videli
zed* a slyseli
nafek
ti-
nkdo
Ne, jak muze byti
tak zly a necitelny? Tys pfec mi fikala, jak nddherny, krasny a velky byl
sfcu!
A ty pfece nelzeS, matko ? Pro vid^ti jej musim v zffceninach a lid jeho v ponfzeni? Chci odpovSd! Mohl byti tak zly dlovek a tak Ihostejny Buh, ze mohli
Sion.
pfijfti
dnov^ zkazy
teto
?
MIRIAM.
A
pfece
vidfs, ze pfisli
.
.
.
BAR-KOCHBA.
Pak
se ptam, proc
jsi
mne
vedla sem?
MIRIAM.
Abys
plakal a naffkal s lidem svym.
BAR-KOCHBA. Plakal a nafikal
!
(Zachvje
se a klesa.)
MIRIAM. Jsi
unaven dlouhou cestou, me" dit6? BAR-KOCHBA,
Ano unaven
a ospaly velmi.
MIRIAM.
Poshov jete
chvfli a
vykoname svou poboznost.
BAR-KOCHBA.
U
tech zdi?
12
Prolog
MIRIAM.
V
tech zficeninach jako ostatni.
BAR-KOCHBA. tedy placme a nankejme!
Jako ostatni (Vmisi
se
mezi hofekujici
opouSti zficeniny.
Tmi
Lid se zveda a ustavaji. Brzy zustane na mistS jen Miriam
Nafky pomalu
lid.
se vie a vice.
Ona klesne vysilena, hoch Mrakem kmitne velka hvgzda
a Bar-Kochba.
a usne.
Z druhe
kni, opfe hlavu o jejiprsa zrovna nad Celem Bar-Kochby.)
stuli se
Akiba
strany vraci se
a Meir.
AKIBA. Ztich nafek jich i zalmu kvilenf a ruinami opt kracf noc. Jiz odesli,
jen samota zde bdf.
MEfR.
Kdos, mistfe, zbyl zde. AKIBA.
Ano, zenu vidim. MEfR.
A
dft
nevidis
ji
po boku? AKIBA.
Md
pravdu. Spi zde, tichy zazrak nebes.
Pojd' pomalu, at jen je nezbudi'me,
sen dtf, nejsvetejSf na zemi.
MEfR. Spf opravdu
i
matka ze snu dycha.
U zdi
chramove
13
AKIBA. Jim dobfe
jest.
(Zadiva se na Bar-Kochbu.)
Tot carokrdsny hoch! MEfR. Hied',
hv6zda zrovna nad delem
mu
svfti!
AKIBA.
A
jejf
odlesk v jeho tazfch hraje,
to podivne, jak sladke" jsou a
mekke!
Viz ruse kadefe ty splyvajicf
mu pfes elo! Snad slySel jsi tu povst, jak v Byttumii cisaf Hadrian tak naSel hocha lesa na kraji spat
smdl se ve snu a
Tot podobny
slul
Antinous.
Jaka krdsa ta hv^zda v jeho tazfch pla" a svftf, ne, naopak on hv6zd6 krdsu davd je Zcizrak!
a svit a puvab.
MEfR.
V6ru, divny zjev! AKIBA.
A odkud
asi
pfiSel s
matkou svou?
povf ndm to? Dosti, ie je ndS a 2e tak sliiny!
Kdo
MlifR.
Jeho tvdf je bledd.
14
Prolog
AKIBA.
To utrpenim. Ale vidfm v nf Samsonovu!
silu
MEfR.
Mdme
zbudit jej?
AKIBA.
Nad? Jcdnou
Ten hoch
probudf
jiste
jest volan
jej
Pdn.
k skutkum velikym,
Pdn divy rukou jeho vykona, a Stastny jsem, ze dnes to fici
mohu.
MEfR.
VSak
zeptati se nechces", ci je syn?
AKIBA.
Hospodinuv a to dostacf, nfm sejdu se, to tufm v t^to
Jest s
chvili!
(Skloni se a polibi spiciho Bar-Kochbu.)
Spi,
synu hvSzdy, nez te zavoldm! MEfR.
On usmdl
se
vak matka
zavzdychla.
AKIBA. Je proto matkou.
Posp6, pujdeme!
U zdi (Odejdou. Akiba je$t
chrdmove
15
na odchodu se zadiva na spiciho Bar-Kochbu. Mrak se na jeho skrani. Tma. V pozadi obCas za velkou
pfevali a zastini hvezdu
se mihaji ve.ke blesky bez hroaiu. Lehke zemttfeseni, pfes Atmaveth, jezdec apokalypticky, andSl smrti a tniCeni. Jest ohromny', tvaf v mlhu sply vajici, z ereho roucha tri bil^ hnat s kosou.)
zdi
chramovou
scenii
leti
ASMAVETH. Jste
odsouzeni vSichni (Znikne.
vsichni
vSichni!
ZPEY
I.
5ETKANI' NA tlORE GARIZI/A.
Obodi hory Garizim. V mite veCerni v tmu hoiistnouci Ize vystihnouti obrysy chramu. Rozmetane balvany. Strhanymi mragny kmitaji sem tarn kalne hvizdy.
Hadrian v obleku fimskeho
patricia sestupuje po skalne stezce opiraje vysokou berlu. Na ramenech ma fasnat? hn
HADRIAN.
Sdm
cftfm
jiz,
jak tyrdm
to nenf pro tebe,
em
na
ve
td,
tob6
tou cestou tak mi
Pfi
veker6 sv6
Idsce
tu
hofkou vseho
zitf
muj hochu, cizf
zdlezf.
k tob6 cftfm zkuSenost:
Jak sam jest kazdy v strm6 drdze Jsi znaven, vid'? Ddl nechci tebe
zitf!
tvdt.
M61 v limyslu jsem, sejft k pat hory, nedosdhly by tve* sfly tarn, Hp bude, zdc -- kdyz stravfme noc dnes.
vak
(Ukatuje k skupini
ska].)
Zde tdbor nd! (Mima P iajf s beder) Zde tobS ustelu jak matka dScku znavendmu chuzf a vfavou dne,
jiz
ani nechapalo.
20
pod
skalou.)
Fern ulehni a mozno-li jen, spi,
budu
ja
sve*
z
to*
mi
jsem ddvno zvykly tomu,
bdft,
mysli dojmy ve si urovndm pouti svc* a hvzdy nebes vlidne
v
nez vzplane Helios.
posviti,
Sve* oft sotva
muze
to nenf pro tebe! jd
ml
udrzet,
usni -- pravdu
muj drahy hochu
V
mam,
Alexandrii
nechat v stfedu krasnych zen
t
a sladkych mudrcu, do plnych cif kde vonnych ruzf kvet se otrhavd a
modry s
jenz
lotus,
zapomn^nf
oima
divek
kv^t,
jde ve zapas
svou Hbeznostf; v hovor sofistu do fldten nyjicfho hlasu vpad
by vesele tvuj vtip
tvuj zdravy,
jak vfiela atticka"
zde
zivon'S
.
dtsky smich,
zlata kffdla otevfel
by .
.
6 tam bys
Cfm tobS
jsou
zil,
m6
cile
a snahy m6, ty ditS Hellady? Tak sobeckymi cini Idska nas,
vak
neni mou to vinou, vf sam buh, ze bez tebe vie dychat nemohu, ze provdzet muj vady musi krok.
Ones symposion
je to vesele,
a zitra vojska, lod'stva pfehlfdka, a jindy jako dnes me" bludn6 cesty,
neb o
vem
na sv6 vlastni oci rad
se pfesv^ddfm, jen sveho
usudku
Sctkdni na
ttore
Garizim
21
Tak hochu (ukiadaje Antinoa) ulehni, vzdy pec"livy -- bdf caesar nad tebou spi bez strachu a vfc, bdi
pfftel.
(v polospanf.)
mnS dobfe
jest,
DSkuju ti, pane, kdyz vim, ze u mne jsi. HADRIAN.
Dfk za to slovo, to mi dostacf a za vSecko mi dava rozfeSenf, am behem dne jsem hfesil na
tobe".
ANTINOUS.
Ach,
nici'm,
pane!
HADRIAN. Nech, to dobfc vim. (Potoruje se zalibou odpofiivajiciho.) title* nohy, ktere* nohdm gazel nic nezadajf v horach Libanskych, jd pfes ostrd jsem smykal skaliska
Ty
jen k vuli
Ty ui
sob, k
-- Skeble
vuli z
zdjmu sv^mu!
Afrodity vln
-
jd tyral hddkou starych rabbinu, jf2 rozum^t jsi nemoh ani za mdk, jef nemohla tS, drahy, zajfmat;
ty oi, zvykl^ krdsu pouze pft, jd nutil zadfvat se v bfdu lidskou
22
Zpev
I.
Vak mi vSr, a Spfnu zavrzenych. co caesar na tob se prohfesil, nahradf. to pfftel stokrdt tob Spf, drahe* dftS! (pHkryje ho cipem
plaSte)
Ani netui, jak mnS je sladka tato chvile bdSnf v mych mySlenkach, pfi v6ne zafi hvezd.
nema v dui
Spf, ani tuchy
sve,
Cfm jest mi, jakou silou, \itechou v ten otravny boj vlddy, zivota. Vak musf v6d6t, kdo ndm dobre dava,
Snad kouzlo
ze dava" je? jest (taznysli se
O
dobro
brat,
nejvetsi
kdyz ddrce o torn nevi.
a pohledne k nebi, kde se vyrojilo mnozstvi hvSzd zafivSjsich.)
plante 5fr^
lampy etheru
u loze jeho, jemu v sladke sny, mn6 v ph'snou dumu tak^ nevfte,
dim komu (Pausa.
Po
jste,
a sladky jest va Meir oba o
skalach sestupuje Akiba a
svit!
berlich,
Akiba
o Meira podpiiaje.)
AKIBA.
Tak
slySels je,
na vlastni
usi slysel
ty proroky na hofe Garizim! Neobfezanci tupych smyslu jsou, jen pfsmena se drzi --co jim duch? Jim velk^ pravdy struzka vody jsou, je2 Stdrkem jde, pro pfsek nevidi
ten Sivny proud a 2fznf umfrajf.
Kai bludnym,
rozbij
lebku sedivou
se cestou
Sctkdni na hore Garizim
23
valy jejich chramu, dokazuj,
v
duvod
sviij
volej hlasy
prorokuv
hlasy pi'sma darmo, neslySf! A horSf co jest, stary onen drak, 1
to zdti
odvke
jim dychd v mozky,
to \izke vlastenectvf domdcf,
zkad vyprostit se vyse nemohou. tot jich Jim Samafi jest vsecko a centrem jeho jejich Garizim, ne proto, ze to vlast a domov le
proto, Jerusalem proti
sve"t
jich,
nim
ze v odve'ke' se slave" pozveda.
To, synu,
nae
rakovina jest
a touto jednou zhyne Israel. Jd cely zivot vsadil na tu hru, ty smifit protivy Ja"
ustupky vse
jd prosil,
--a
prohrdl jsem!
cinil nejkrajn^jSf,
domlouval a zapffsahal,
hotov byl jim stejny podi'l ddt ve sprdve" obce, v stdtu budoucfm,
jd
jen Udy aby jednfm te"lem byly, ve nadarmo! Jak stddo Spadku vzdy
svou vedou
si
o hofe Garizim
a proti Jerusale'mu jen soptf. Nds dostatedne" dneSek pou^il, spf
jen z
s
Rfmem
pujdou, ne21i by li s ndmi, Sion v ele vech. 2e odporu,
MEfR. M61s, otCe, vfit mn6, jak suchou v6tev bych odtal je od kmenu zivota,
24
Zplv
L
a s nimi veru nepoch'tal vie. Vzdy byli proti nam, vzdy tekavi
vem
nespolehlivf, kde blud se cenil, hrav pfisvSdcili jemu, kde sekta jaka, zatleskali v souhlas,
a ve
kde
A
rozkol, tarn byl vsady
skoro
co bdji ze tajf
6
jich.
jsem naklonen, povest, chrdmu pod dlazbou modlu, sochu Asery
foinicke jiz
domov
vefiti
Venuse
te nefestn^,
v noci holdujf pak v orgiich. stopuj cele
nae
d6jiny
od staleti, vzdy byly zaporem vsech velkych, silnych, sjednocenych snah. PryC s nimi proto s nac pocitati s nimi?
kmene
zivota,
Utni je
a vrhni v ohen, nezaslouzi vie!
AKIBA.
To pravda ve
vsak nasi bratfi jsou
a nase krev, jak nepocitat s nimi pfi velke"m dile, jez nam nastdva, a jehoz blahozvestne cervanky
Toto jitro jen nad^j posledni a sen muj zlaty mi sily dodavd, ze vytrvdm.
popnti nelze.
md
(Uzfi Hadriana, zarazi se a vstane.)
Vsak nejsme sami
Zdaf Buh,
cizinci!
Setkdni na horc Garizim
25
HADRIAN. Bud', starce, zdrdv, jak blube* ticho noci
jen dovolilo, z tvojf zaloby cos zaslech jsem -- ja nejsem vyzve"da, jen poutnik jsem, jenz feku Sivota
v ddl klidne nechd
teci pfed sebou, vse pozoruje, nemicha* se v nic.
AKIBA.
6
pak
spravedlivy muz!
jsi jiste"
HADRIAN.
m6
Jsem rhetor n'msky, Lucillus pro pou^enf svStem cestuji Se
Synem SVymj
jm^no,
(uk4e na spiciho Antinoa)
mdloba
jej
schvdtila
a oba noc.
AKIBA. I
to
mym
vidSlem.
HADRIAN Ddl hodldS
jfti
?
AKIBA. Ve"ru,
vsak a
sila ta se
mdl^mu tlu
el
nedd ovladati slufbu vypovfdd.
bych
rdd,
26
Zptv
L
HADRIAN.
Toz odpocinek bude mily tobS a pohovor snad
Tak osud
tfeba s cizincem.
lidi svddi,
lupeny
neznamych stromu vtry urvan6.
AKIBA.
To svto b^h
a jiny nebude. (Usedi na balvan.)
Vsak nebes hvezdy at
v cestu jim,
sviti
kamkoliv se schyli
jejich krok.
(Pausa)
Riman na
Ty's tedy fb'man
cestach!
Ja cely zivot mnoho cestoval, a dobfe mds, ze hodnS cestujes, tot ziva kniha, cesta
neznamem.
HADRIAN.
Ty
rabbi jsi?
AKIBA.
To HADRIAN. Byl's
v synagoze dnes?
nelze zapffti
Setkdni
via
horc Garizim
AKIBA Tarn v Garizim? Byl, cizinc"e, a
smutnych zkuSenosti
nesu hofke plody odtamtud. V6f, velikd jest bfda v Israeli, si
ty's
meho nafku
slySel
zlomky
jen,
6 nechtej slySet celou epopej!
HADRIAN.
Jsem jest,
cizinec a v6ru
tzko mi
posouditi spory domdcf,
vsak celkem
vsecko uvazuji,
jestli
vy zid^ mate nejmffi pffciny, dnes boufit se a sob6 st^zovat. Jen uvaz vse.
Od
Tita vftdzstvi
jen nco malo pfeslo nad pul veku a zmahate se v nove"m rozkv^tu,
Rim vam nepfekazf v rozvoji a nechce pfekazet, vse na vds jen, se smifit se skutecnym stavem veci. a
AKIBA. Stav
vficf
skutecny! Tot hravy mid, jej, 6 cizince!
at chytd dit
HADRIAN.
Co chcete
Rci, kdo va"m pfekazi? Sv^ Skoly mdte a svc* synagogy, i synedria obnovenou moc, vd obchod kvetc a vy mohutnfte,
vfc?
27
28
Zpcv
to videl
ten
jsem na
chmurny
I.
vlastni oci sve;
kult, ktere"ho ty jsi knez,
svou hlubou poesif, byt na"m cizf, tak jfmd duchy ffmskych barbaru, ze v lunu cisarskeho dvora
samm
sv6 mate stoupence a pntelkynS. 6 zeny vase silnd strdnka jsou, a zeny vedou
muze v
cele"m svetS.
AKIBA.
Na
Domitilly pfipad narazis a Clemense? Ci na spor Kleonyma?
To
vlaStovky, jez ned^lajf jaro.
HADRIAN.
Co
vlastovky,
a slunce
vam
pfiznivo
i
slunce
dSla" jaro, pfiteli!
AKIBA.
Ty
Hadriana
mysli's?
HADRIAN. Cisafe, jej
ze,
k
vdm
nezndm osobn6
vsak
mohu
kazd6 snaze spravedliv, neublizi. Skutky mluvi zafi. vasi
Coz Quieta, jenz pruty zeleznymi vds slohal, neodvolal z vudcovstvf? Coz nezastavil jiz s
pfi tu neblahou,
Julianem Pappus odsouzen?
fici,
Setkdni na here Garizim.
29
To
skutky jsou, ty rabbi neupfe! Ba on el dal, neb on jest mudrcem, on horu Sion volnou vydal vam
a dovol, zdd se, kratkou pamt md, lovek va, jenz pentateuch ji'm Akyl,
ndm
pfelozil, dozorcem povSren nad novou stavbou Sionskeho chramu.
Byl n^kdy povoln^jSf
Rfm? Co feknes na to?
AKIBA.
Jak
vecko
mne
znas,
plni dzasem.
HADRIAN.
Vsak muze
ffci,
ze to pravdou nenf
?
AKIBA.
To ve
vak
jest pravdou, moudry rhetore, to jsou vSecko zdibce malidke
se stolu bohddova Lazarovi.
HADRIAN.
Vy
tedy chcete vfc? AKIBA.
My chceme
vSecko.
HADRIAN.
Co vSecko
je ti?
dd v^dycky rdd.
Co muz' &fm vdm
ddt,
30
Zpev
I.
AKIBA.
Ne,
Rim
da, jen co must.
HADRIAN.
Tak
vsickni asi lide nesmysleji.
AKIBA.
To ti
dnesnf na Garizim schuze snad
mala cast -- ndrod smysli jinak.
ale
povede"la
tarn promluvila
HADRIAN.
Ne
jako Jochanan a JoSua
?
Jak Jose Kisma, jako Samuel, jak Elieser, Hyrkanuv to syn?
AKIBA.
Ty's poslouchal jen usta mensiny; tech ne"kolik jest, v sporu mezi sebou
ku zhoube jsi
vlasti, usta vetSiny pfeslech patrne, tou mluvf ndrod.
HADRIAN.
A
usta jeho
Akiba.
sluji
AKIBA.
vak
To nevfm
sam,
ze Judea v a nejstarSf
nem mluvf, vech .
.
.
skoro vefil bych, pravy ndrod
Setkdni na hore Garizim.
HADRIAN.
Pak zle zuff
mezi vdmi,
stir
rozkolu
pffteli,
neb drive srovnati Ize ohen s vodou, nez se Samaffm srovnat Judeu, nef Sion s Garizimem v souzvuk sve'st.
6
ve"r, Jochanan pravdu md! dnes na hofe Garizim, pravil to zapiSte si dobfe do srdcf:
vSf mi,
Co
>Dffv trdva zroste, trdva z
celistf
ben Akiby, nez pfijde Mesias; ba Jose Kisma, pravdg jeste blizsf,
vdm Mesiase pffmo vsak vy je tady
6
jej, jiz,
naznacil;
uznat nechcete, podava se sam.
hluSi,
vam
uv^fte a procitndte
jiz!
AKIBA.
Ma MesidSem
tfm byt Hadrian?
HADRIAN.
Vzdy spi's jim bude nezli Akiba, neb vlddne mod a ta rozhoduje. AKIBA.
On
V
vlddne mocf. Co jest vSccka moc? neb nd Mesids,
torn velky blud jest,
jak pevn6 vfm a v6ffm pouden jiz zkuSenostf, tfeba zivot dlouhy
jsem opdCneho byval ndzoru,
31
Zpev L
32
sveden bible, vSsteb obrazy, dnes, jistS vfm, on s trunu nepfijde, Jen z lidu bude, z davu zvedne se
jsa
jak velky mrak, jenz v sob6
taji
slunce.
HADRIAN.
Pak sobe sam^mu jen odporujes, neb pfisel jiz, vsak neznali jste jej, ze z lidu vysel, prost a bez slavy jen dobro cinil a lid uzdravoval a za
Za
ve
Pilata
na .
.
kfiz jste jej pfibili! .
mas kratkou pamet, Rabbi!
Ja ffmsky rhetor mdm ti pfipominat, co fekl proste zene u studnice
on
z lidu
syn?
ni hora Sion
Ne
jemu
hora Garizim, nepostadf,
kde lidsky d^ich^ tarn bude jeho chrdm, neb Buh je duch a kdo mu slouzit cht6ji, to cinit musi v duchu jen a pravde.
Ten
tesafuv syn, rabbi uceny, byl Mesias, zel, vdmi zneuznan!
On vykrvacel za svou pravdu vak stale Sion, stdle Garizim se o prave"ho
To
boha
velkou,
hadajf.
zjevno jest a jako slunce jasne:
Vam
zidum nepostaci Mesias,
at z lidu jde, at s trunu sestoupf, jste tvrdosijny lid a
uporny
a vlastni svoje vestce kfizujete!
Setkdni na horc Garizim.
AKIBA
V
(hluboce dojat).
torn
vak
pravdy mnoho, moudry rhetore, skoro fek bych, ze jsi pffvrzencem
nove* sekty tesafova syna tak horlis pro nej
te*
.
.
.
.
.
.
HADRIAN.
Nejsem kfestanem, 6 moudry rabbi, ryzi pohan jsem a to
md
pycha, jsem
vak
mne uf sndSenlivym Co vae spory, co mi cely a to
clovSkem byt!
Sion
tou zdfnou minulosti velebou, co ve'c'riS vzdomjfci Garizim?
s
fcfman vsady -- hleddm ^lev^ka a mame" hleddm jej. Chci pravdu jen
Ad
k prdvu touzfm, v^dne hv^zdy tam mymi sv^dky! Jd pfal zidum te*z,
a
jsou
jak pfeji
vem. AKIBA
i
mysh'S,
(podAv*
mu
ruku).
Pak budiz pozdraven, Akiba ze jine*ho
kdy zamySlel? HADRIAN.
Co2 Akibu it,
jeho jme'nem mluvfS
?
ty
znd,
(odtahuje ruku.)
33
34
Zpev
AKIBA
L
(zarazen).
Coz ty snad znds Hadriana, zan ze hovorfs?
HADRIAN. pravil ti, jsem prosty poutnik nad fekou ktery stoji zivota a pozoruje proudu beh i sklon.
Ja"
Nic
vie, nic
Mne jedno muz Rim vam
mfn.
ze vsecko co
jen,
lito jen,
poskytnout,
malo vdm, vsak neklamte se jen:
jest
Rim
jesti
moc
a velka, pffteli!
AKIBA.
My
starsi
jsme a
silou nasi Buh.
HADRIAN.
Tvou
silou snad,
ne
silou ostatnich,
pak svorni byste byli pfedevsim. Lee to jsou vSci, ktere budoucnost muz' rozhodnout, ne my dva prosti chodci, placha nahoda. jez svdla k sob Jd rhetor fimsky, ty zidovsky rabbi tkdt pdsmo lidskych losu nebudem.
To
jinych moci likol jest a
cfl.
AKIBA. torn byt muzeme a jd bych nechtdl, vef, tou cernou byt.
Vsak oba nitkou v
Setkdni na hore Garizim
35
HADRIAN.
Snad vsak
ern
dopadne kdys prize budes vzdycky v
tvd,
bi'lou nitf
tif,
6 Akibo! AKIBA.
Jak ty mne, pane, znds?
HADRIAN.
Tot prdvS cely Ja
musfm
vak
rozdil
mezi ndmi.
znati lista vStiny,
Lucilla, jenz prosty rhetor ffmsky, vru zndti nemusf.
Akiba
a moudry, Akibo, nez abys rady cizincovy dbal; vsak cizinec znd Rim a pomeVy,
Jsi prfliS stdr
jez tvoje bozskd, orlf zfftelnice,
ac svety objimd, pfec nechdpe, neb pfehlfzf v sve ryzf velkosti.
Za tuto
mn6
chvfli tobe dekuji, svStla dal's vie nez jsem derpat
ve Skoldch vaich v JabnCj v Tiberias v Betaru, na hofe Garizim. i
Vdm
tedy dobra" vule Hadriana
a snaha jeho ve vsem ryze lidska vfc nesta^f, vy chcete vSecko mft
moc, svobodu a vlddu docela? AKIBA.
Ne nad svtem, lei
a k
na
te*
jiZ
osobf
si
Rfm,
hroude, kterou vlastf zvem,
tomu praVo mdme.
moh'
36
Zp&v
I.
HADRIAN.
Ne vsak moc. AKIBA.
Mne mocf
nejvStsi jest prdvo samo.
HADRIAN.
Co
platno pravo, kdyz je bez moci?
AKIBA. Jd ducha vtsiho jsem hledal v tobe.
HADRIAN.
Jsem Rfmanem,
to nesmis
zapomenout.
AKIBA. pfisel, kalnym okem hve"zdy mlh clonou patfily nevlidnou, a nyni kol jen samy disty azur a sama hvezda s ohne plapolem! Kde, povez, va jest Buh a kde jest muj ?
Hied',
kdyz jsem
sem
Proc na te hroude, kterd zrnko pisku se ztrdci v mhdch a tmd, se nesvafit a potfrati majf narody jak stddo jepic na rek pobfezf, kdyz mlhami jiz hrozi listopad?
Pro
tyto star6 boje uskocne,
ty zdrlivosti
piemen, nastrahy,
ty vdlky krvave, ta
tma a
v nichz
pak pokoleni,
cela* tapaji
noc,
Setkdni na ho re Garizim.
37
proc matek kvil
slzy, nafky kojencu, opustSnych, tolik netesti?
HADRIAN.
Coz jd to mohu vSecko zodpovedft ? 6 pomni jen, coz nezff okem svym v rej dejin, svSta kazdy smrtelnfk?
Ty
ota"zek se
vnych
dotykciS,
-- vsak hmota va*ze ostatnf, ty sdm ne hmota jen pomery a Cas. Tak mnohy rdd by zvratil osudy, chtel nejlepsf, co sdm ty na mne dices, vsak md-li k tomu prostfedky a moc? i
Lze
smffiti ty nafky, protivy,
jez jako neprostupne" balvany
se namanou ti v draze pojednou? Tak mnohe" mudrci se snadne zdd,
co prakticky pak cirou nemoznosti.
Jen toto jedno
Ty si
zid
jsi,
ddm
Rfman
zida z utrob a
a milerdd
Ty
ti
ti
ja,
za pffklad:
nuz vyrvi, prosfm,
mne Rfmana
v souhlas pfisvSdc'fm.
k tomu, moudry rabbfne?
miffs'
(PodAvA mu rulni.) Ted' ruku jd zas tobS podavam, a klidnS pravfm -- prosfm, pfijmi
jest Cista
ji,
jako tvoje! Jedno jen,
co fekl jsem ti, pfipomfndm zas: Jsem Rfmanem a tfm v2dy zustanu.
AKIBA
V5ak dffv
(tfimaje ruku jeho).
byl's c'love'kem ne2
fefmanem!
38
Zpev
L
HADRIAN. I
v mudrci spf
A
to
asto sofista.
by vedSti moh' Akiba,
jenz toliR cestoval a tolik zna, ze ryzf ClovSk zjev je zazracny!
Kdy Ted
najde
se,
kdy probudf
se v nds
?
ozval se a usne na dlouho
a &fman, Hebrej, Sarmat, Gall a budou mluvit z nho tim, co
zas
Rek jest.
AKIBA.
6
vzacnd chvile, v ktere v clovSku
Dik muj za
se ozve Slovek!
ni
vem!
HADRIAN. Jiz
blednou hv^zdy.
Dik za tu
chvili,
Sladce spi muj hoch.
Akibo, bud' zdrav!
AKIBA (k
Meirovi, kter^
stdl
opodil).
synu muj, tu nezapomefi chvlli, clovek v Rfmanu. Jest vzacnejsi, nez Ize si pomyslit, ji drahokamem ve sve srdce vloz Pojd',
kdy
zjevil se ti
a ostffhej pro
6
vecky
pfisti Sasy!
dlov^kem se jednou k tomu zndt!
jak to vzacne* byti
a vzdcnejSi,
(OdchAzi, opiraje se o Meira a zmizi mezi skalami.)
Setkdni na hore Garizim.
39
HADRIAN.
Van vzduchu
ostry jitro zvSstuje.
6
jakd noc to byla poucnd a plna* divu! Jako slunce rozum z nf vychdzf. at Sion,
Ti zide vespolek,
Garizim jich
titem jest,
&fma napofdd!
jsou nepratele' A bldzen ja* se v fcfme" domyslel, ze klidny svSt pod mojfm zezlem spf, ze mozno ziti klidnS jako mudrc ?
mince razil s pysnym napisem kde Tellus stabilita* hla*sat mla muj velky blud, mou lichou domngnku!
Ja*
Ne
Sion vfce ani Garizim,
Zde
cely
ndrod
a dlouho, vidi'm,
stojf jiz
proti nine*
se pfipravuje
v boj zoufaly, snad jeho poslednf Ted* stisknout tfeba c^lov^ka v svc" hrudi, dost ozval se, ba vfc nez potfebf .... !
Annia Rufa ihned polu sem, na kovadlinu patff kladivo! Sdm R6my osud v^kozfzny sem mi poslal toho rabbi. Vidfm ted' a jasne* vidfm .... (Skloni se nad Antinoem.)
O O
Cem, hochu, snf?
tanednice lehkem kruCku
jen2 mezi ruzemi, jichz puda plna, se prople'ta', o hetair \ism6vu,
40
Zpev
I.
o zvuku fleten, fecech symposia, jimz bozsky Plato, duch sdm, pfedseda, ci o ruce, jez tv6 skrdne hladf
m
v
torn,
po
v kolesa co lidskych osudu
zrale zasahuje iivaze?
Spi, hochu, spi, spdt stSstim nejvetsfm!
ZPEV
II.
V UPOLf BET-RIMA\6R
tiDOLI BET-RIMMC3N. Slunne
odpoledne
v
tidoli
zastupfi Zidovskych. Sedi
v stfedu
B6t-Rimm6n.
Amfitrealni
po balvanech a v
svahy jeho piny jsou
stinu cedrfi.
Na vyvyen6m
mistg
velk^ho balvanu Clenov6 synedria. Rabini a zakonici mezi lidem, jeho2 hluCn6 skupiny 2iv6 rozmlouvaji. Velk6 vzrugeni na vech patrnd. tidoli kol
Vfava
roste.
JEDEN z DAVU.
At mluvf JoSua! JlNE HLASY.
At mluvf Gamliel, on hlava synedria. JIN* HLAS.
Co ndm dnes jest synedrion,
ndrod cely zde
chce mluviti! JlNE HLASY.
Kde At mluvf Akiba!
usta ndrodu?
44
Zpto
IT.
JlNE.
Ne, at Kisma mluvf! Zmatek stoupi
stale
vti.
Jednotlive hlasy stile
ruSivejSi.
Rabbi Gamliel
na balvan a void mocnym hlasem do zastupu, m2tk ztiSi.
GAMLIEL
ktery
se
II.
Mel pravdu ten, kdo pravil, synedrion ze malou vdhu ma, kde cely ndrod chce hovofit, vsak z mraku zmatku vsech kdyz zaplanout ma slunce poznanf, fad pevny musi zastup ovladat.
Vdm vnucovat se nechci, pfdtele, ze patriarcha synedria jsem, vsak jako nejstarsi vsech prdvo mam,
vdm
ffci, opakovat zas a zas, bez fddu k cfli nikdy nepfijdem.
HLASY.
Ma at Gamliel
nam
pravdu,
tedy pfedseda". HLASY.
Ne
Gamliel, at je to Akiba!
JOSE KISMA.
Ctim Akibu
on sam
to nejlfp vi,
vak
prosim, at pfedsedd Gamliel; mdt Akiba sve jiste zamysly a stranu svoji v
shromazd6n6m
lidu,
II.
vy-
na oka-
V
udoli Bet-Simmon.
vsak beze stran tu
on
fidiz schuzi,
Gamliel,
stojf
spor
jednani!
i
AKIBA.
Ma Kisma at
pravdu. Zcela souhlasfm, ndm rabbi Gamliel,
pfedsedd
vak
jedno vyzddam
volne" slovo.
si,
HLASY.
To kazdy md! JlNE.
Jsme narod svobodny!
GAMLIEL
II.
Zda vsichni souhlasite? VfeTINA HLASU.
bud' patriarcha Gamliel
GAMLIEL Miie"
zdd
se,
ndm
Souhlasfme, hlavou!
II.
jak jsem pravil, pfdtel^,
ta synedria ve"c se netykd, led
vech
nas stejn^, ne jak patriarcha
jak prosty Israele syn zde stojim jen poct^n
vaf valnou
duve"rou.
Vsak
prosi'm, mirn^te se vespolek,
jen z
kmenu rozvahy
vem
vftan^ a sladkd ovoce.
Ize kliditi
45
46
II.
Zpev
HLASY. Ma* pravdu Gamliel!
At
GAMLIEL Proc
sesli
Hlav
tisice tu vidi'm
ve!
ffdf
II.
jsme se v tomto udoli? po stranich,
jez synedria nfzke mistnosti
ani synagoga v Betanii, v Jabne, v Tiberias. Zde stojf cely narod shromazdgn pod sirym nebem. Jeho usudku
by nepojaly at
se kazdy podrobf, vsak snazne prosim,
by bez vdsne byl kazdy vyslechnut, kdo vstoupf na me" misto. Jadro sporu
nam
muz' Josua,
nejlfp vysvdtlit
syn Chananjuv. at hovoff, klfc
On
z
Rima
vratil se,
k rozpravS da nam. HLASY.
At
zije
Josua, syn Chananjuv! JIN
At mluvi
HLASY.
jiz!
JOSUA BEN CHANANJA (pfedstoupi na misto, je2 opustil Gamliel
Vy Jdu
z
&fma k vdm
II.)
chcete a ja mluvi'm. a
dim vam
ryzf pravdu.
V Kdo
myslf,
udoli Bet-Rimmdn.
47
Hadrian ze pffzniv ndm,
ten hluboce se mylf.
JOSE KISMA.
Dukazy!
Ne
podezffvat, plevou ve vetru
pravda
jest podezfeni,
platf jen.
HLASY.
Md
pravdu Kisma, chceme dukazy! JOSUA BEN CHANANJA.
Vem
kdo nevfdal
zddlo se
to rad?
ze Hadrian jest pffzniv snaham naim, vak mluvil jsem s nfm dvakrat, pfdtele", jak v Rfme' tak i v Alexandrii, a brzy dozvfte se s vySSfch mist,
jak s ndmi smyslf
.
.
.
JOSE HAGLILI.
Usta rddcu zlych
mu
jedu nakapala do
jsem pfesv^dden, vzdy
uSf,
vSrnfi pfi nds stdl.
BEN CHANANJA.
Dnes
nestojf!
Bud zalovdno bohu! NATHAN.
To
pro nds v6ru obrat zalostny!
48
II.
Zpev
GAMLIEL
Do
feCi neskdkejte
ty Josua
sam
nu2 vypov&z
rabbimu,
hovofil .
II.
jsi
si
s
nim
.
.
JOSUA BEN CHANANJA.
Hadrian nevfi na*m vice dnes.
AKIBA.
A
v torn jen pravdu ma.
JOSE KISMA.
Jak pravdu ma"?
AKIBA.
Lze ohen a s ledem slunce zdr?
GAMLIEL
At rabbi Josua se
sloucHt s
vodou
To nemozno! II.
vyslovi!
JOSUA BEN CHANANJA.
Jsme vsichni v jeho ocich: odbojnf, chcem vie nez muze a nez chce dat Rim, on zddd od nas pln6 pokofeni a urdit6 mi body naznadil, v nichz setkdme se nebo rozejdem! SIMON BEN JOCHAI.
Ba rozejdem! To's Sion a
&fm
fek' to prave slovo!
se nikdy nesetkajf!
V
udoli Bet-Rimmon.
49
HLASY.
Ach, ffmska pfizen! JINE.
Ticho! Dale mluv!
JOSUA BEN CHANANJA.
nam pffzniv Hadrian, nem tenkrdt mluvil filosof
Byl z pocatku
vak
vie v
a lidumil, dnes mluvi politik
a samovladce velke rise fimske.
Chtel znovu svaty chrdm to ze vsech nejlepe vi i
jinf tez
.
.
.
Vak
se ndhle obrat
bylo hrozne
co
oznami vdm ffci dnes jiz
V
torn asi
to
ve
zbudovat,
v mysli cfsafe
nechdpu sam jsem od nej
stal, jej
a soudi'm jen, co
To
nam
Akyles
.
.
.
slyscl.
Brzy Rufus, legat
listy
hlasatele,
mohu
bezpe^ne.
se, bratfi, soustfedi:
nechd nds vsak jen jak otroky a nastroje sve vule vemocne, nic vie ni ddl, on mysli, pomalu ze v cele tlo statu fimskeho Zi't
jak povolnd krev
i
my
splyneme
HLASY.
To
nikdy! Nikdy! JIN6.
Tot
vi
Jehova!
50
Zpiv
II.
JOSUA BEN CHANANJA.
Chce vystavet chrdm na Sionu zas, ma patfit nova stavba,
vsak Jovisi
Aelia Capitolina se zvat,
ma
zorana byt hora chramova ....
DAV.
To
nikdy! nikdy!
To
se nestane!
JOSUA BEN CHANANJA.
A
cizinci a nejvfc pohany ma" Jerusalem byti zalidnen ....
DAV.
To
nikdy, nikdy!
V
torn se cesar myli!
JOSUA BEN CHANANJA.
Za hlavy lidu, strujce odboje on povazuje vsecky rabiny a lidu ucitele, zdkoniky ....
ELEASAR BEN SIMON.
V
torn nemyli se!
SIMON BEN ASAI.
Ba
to
dobre uhad.
JOSUA BEN CHANANJA.
A
proto zakazuje rabfnum a thoru vykladat
lid uc"iti
V
udoli Btt'Rimmon.
51
HLASY.
Tot neslychane"! JlNE HLASY.
Cesar nezna nas a klame se!
JOUA BEN CHANANJA. My veho vzdat se mame, co souvisi s tfm, ze my narod jsme od Boha vyvoleny, obffzku vse obfady, on zakazuje kterymi silny posud Israel vem nepfdtelum Celil, vzdoroval. My splynout mame s vsemi ndrody, i
pod sve prsy tulf vl^ice, v torn vsecka moudrost jeho jest a
jez
cfl.
HLASY.
To
nikdy! Nikdy!
JOUA BEN CHANANJA. Po vs"em jednanf to
veho
Ted' jednejte vysledek. a sudte sami! Jd jsem domluvil.
Vak
mohu-li
vdm
on kfestanskym ne2
Israeli.
jest6
jest
To muj
nSco
fici,
bludum mnohem
blfz,
ilsudek!
(Odstoupi z fedni5t.)
Vclky shon a vfava
tisici hlasfl.
Rabbi Gamliel a pravi
II.
zaujmc jeho mistn
:
4*
52
Zpiv
II.
GAMLIEL
Zde
po
svatou pravdu; sami rozhodnete!
slyseli jste vsichni
ted' sud'te sami,
Tak
II.
vuc"i
Rimu
stoji Israel
-sedesati letech pokofeni,
kdy Titem zzehnut vzplanul Sion Ja"
odstupuji,
soud jen
path'
nas.
vam,
a kazdy rad se jemu pcdrobi. mluvit ma?
Kdo
HLASY.
At mluvi Akiba! AKIBA. (Pfedstoupi za balvan vedle Gamliele.)
Mam
mluviti a volne, ze srdce?
Je potfebf zde jeste mluviti
kde vsecko verne
fekl Josua? vice? Nevidfte jeste, ze od 6-ima nam nekyne jiz nic
Co chcete
jen zmar a zhouba? Mohu vice fici? Chce nai smrt a k te jen pracuje. Chcem vyckati ji, klidne, v klinu ruce? Je mozno tupe hledet tomu vstfic? Ci mysl^nka na velk6 otce nase,
na vgecka davnych vdku proroctvi, na Mesiase, ktery pfijit musi,
na vlastni silu dlouho zdeptanou vsak zmohutnelou v letech poslednich, to vse jest nicim?
Hadrian jen
lhal
V
ndoli Bet-Rtmmon.
sve city k nam, svou pffzen, laskavost, skrabosku a mluvf dnes jak tyran, zda zustati mu dluzno odpovSd? strh
To prosfm uvazte, tfm hotov jsem, zde neni cesty tfetf, Rim neb Sion! Kdo jine* vf, at vstoupi misto mne, dej, at neni' zradcem vlasti Boha sv^ho, d^du svych, hrob nekopd vlastnim potomkum!
vsak pozor a zradcem at
JOCHANAN BEN NURI
Ty
zjevny odboj hlasd
proti
Rimu?
AKIBA. Ty's vyslovil to. Je to poslednf, co zbyvd ndm, bud' vftgzstvf neb smrt!
SAMUEL MLADSJ. Pak
radf
k smrti svemu narodu
a to jest zradou na nem, Akibo!
AKIBA.
A
radit
v okovy a pod zernov,
to zradou nenf?
JOSE KISMA.
Podle pomerii se vz"dycky rozva^ny muz zafidf, uvdzf a zvdzf v dui svc",
ve
vie >pro<
i
>proti, ne2 se odhodld.
53
Zpev IL
54
GAMLIEL
II.
Vsak zradcovati proto pfedcasn se
nema
nikdo, proto tady jsme,
by vyslechli jsme kazde
pro
i
proti
HLASY.
Ma
pravdu patriarcha synedria.
GAMLIEL Hlas lidu
jestli
II.
bozim hlasem
vse uvazi a odhlasuje
jest,
lid.
SIMON BEN JOCHAI. staci-li lid k tomu, patriarcho. Lid oci ma", jez za nej patfi dal, kam nevnikne zor jeho zkaleny,
Jen
to jeho rabfni jsou, ucitele
a veleknezi, mistfi, zakonici, a jestli z tech kdo zvlast je povolan, byt lidu ve tmach svetlou pochodnf,
pak
je to
jiste"
rabbi Akiba.
HLASY.
Zdar Akibovi, Akiba bud' zdrav! JlNE HLASY.
At mluvi Akiba! AKIBA. Ja fekl sve.
V
udoli Btt-Rimmon.
55
ISMAEL BEN EL1A.
Pak jestli dobre chapu Akibu, on hlasa zjevny odboj proti Rimu, zpit
chce
vidinami svymi v bludne* drdhy sve*sti n^rod .
ELEASAR BEN SIMON. Tfeba dukazu na tak^ obvingrri!
JOCHANAN BEN NURI. Tfeba dukazu!
Co vidiny jsou? Zde s
tou dluzno
poch'tati
jest skutednost,
pfedevSfm
a rabbi mluvi jen die zkuSenosti.
Svuj cely zivot, dlouhe cesty sv6, vse straddni a klopoty svych dnu
on obtoval jednd my16nce: toz povznesenf sv^ho ndroda a lepi jeho budoucnosti kdys.
HLASY.
To
svatd pravda!
BEN
SAKAI.
Tak co Co
zakfikujete
ve
v poddtcfch jeho?
jedndnf
kfiefte?
56
II.
Zpiv
JOCHANAN HASSANDLER. Sami mluvte
jiz,
my pokojnS vas chceme vyslechnout a soudit pak .
.
.
TARPON TERAPON
Kdo zde
se po vas ptd!
ELEASAR BEN SIMON.
A
po vds kdo? HLASY.
4
Ma* pravdu Akiba! -
JlNE HLASY. Pst, ticho!
GAMLIEL
n.
Je tu na*vrh Akibuv, by narod povstal v odboj proti Rimu, neb neni podle neho cesty jin6 ndm k zachranS. Jak ovce fezniku
jsme ddni pod nuz
.
.
.
JOSE KISMA.
Ma"me vykrvacet die zdani Akiby.
AKIBA.
To nefek die zdani' vaseho se
mame
vzdat
jsem,
V
udoli Btt-Rimmdn.
57
a zbabSle se vzddti, to jest vrazda na vlastni krvi a k te nepfisve'dftm.
HLASY.
My
rovnez ne!
BOURNEJSf HLASY.
My
nikdy, nikdy ne!
JOCHANAN BEN TORTA.
To
zdd se jen, jest jina skutenost
a jin^ vidiny jsou Akibovy!
JOCHANAN HASSANDLER.
Tak objevte at! zndme ji!
jiz
vasi skute^nost,
JOSE BEN CHALEPTA. Jsou
Rimem
koupeni!
JOSE KISMA.
To odmftdme! SAMUEL MLADS!.
To
jest hanebne"!
ELIESER HYRKAN.
A
podl^
vfc,
ne2
mozno HLASY.
Vsak pravda
to!
vyslovit!
58
Zpcv
II.
HLASY.
Ne, bfdna, sprosta
lez
a utrhacstvf!
HLASY. Zradcove,
pryc
s
nimi odtud! HLASY.
JIN
Zradcove
jste
vy
a skvrna Israele! VSeobecna vfava, vstavaji ze sedadel a Patriarcha Gamliel
II.
kfiSi
zatinaji p6ste
GAMLIEL
Zde radime
6
stara zasti
se,
na sebe a zuby skfipaji
do vfavy velikym
hlasera.
II.
zde se nevdlcf!
v krvi rodnych
bratff,
kdo otupi tva hadi zahadla! Ja ticha veh'm!
Na
sve mfsto kazdy,
zdus na okamzik vaseii v nadrech svych, vse vyslechni a rozumne pak sud'!
Zndm obe
strany a ctfm obe stejne, vim, obe chtejf blaho lidu sveho i
vlasti drahe,
vsem nam spolecne;
Akiba jak Jochanan ben Torta syn jeji verny stejne jako Kisma
jet
a jako Nathan, Sakai, Chalepta. Jen zradcovcini nechte pfedevsim, jen v lasce svorne pfijd'te sobe vstric
a setkate se
jistS
v puli drahy!
V
Bet-Rimmon
udoli
59
HLASY.
To
svata slova!
HLASY.
Davej slovo muzum, a v tichu vyslechnem jich min&nf. (Utieni, na feni$t6 vystoupi rabbi)
JOSE HAGLILI.
Kdyz hvezdozdfny sklenul baldachyn svou mocnou rukou velky Adonai, do stfedu jeho slunce
postavil,
tu
vekodysnou vyhen plamennou, sta drobnych hv^zdic kolem rozsypal, by slouzily mu, neb je provazely na draze vecn^.
V
zem6
kvetnici,
jez kvetu miliony zdvodi
o smrtelniku obdiv prchavy, za kralovnu zhavou ruzi
vsem
dal^
jak symbol slunce mezi hvSzdami:
Tak v zvoleneho
lidu sveho stfed
Akibu jedineho postavil, jak symbol slunce, ruze zaroven. HLASY.
To pravda
svata!
JINE.
Ticho! Dale mluv!
60
II.
Zpev
JOSE HAGLILI.
k chvdle Akiby?
Co
ffci
On
slunce Israele, jeho ruze,
vie Ize
on jeho zdr a tak
i
my
i
vune" zaroven;
se
jemu koffme.
Kde Co
pravda, kterou on by nepoznal? Mojzis vedl, vse vf Akiba!
On
srdce lidu,
vfele",
zhouci jest
a vonne pfi torn Sionska jak ruze.
SIMON BEN JOCHAI.
Za timto
medem
pfijde zahadlo!
JOSE HAGLILI.
Vsak slunce casto
pfflis pah'va,
a ruze zastiiiuje sestry svoje, az obydeinym prostym smrtelnfkum
zrak casto pfechazi a s zrakem cich. To slunce a tu ruzi mfrniti
v jich posldni, jsou drobnejsf zde hvezdy a kvety spolu. Akiba jest slunce a ruze Israele zaroven,
vsak pfejte v tomto sboru nadhernem bias take hvezddm, kvetum drobn^jsfm. \
Kazd6mu neni dano
orli kffdlo,
krtci jsou, jiz tSzce chapajf, co nad nimi se deje v prostoru. i
Tim Cest
urdzeti nechci Akibu,
jemuz vzdal jsem prave v
chvili te,
V
udoli Bct-Rimmon.
vsak o slovo jen prosim pro krtky, sebou. jiz vidf pouze na krok pfed
JOCHANAN HASSANDLER.
A
proto vzdycky krtky ostanou.
JOSE HAGLILI.
Vsak
k
stejne prdvo majf
zivotu.
NATHAN.
Tu pfedmluvu
si
mohl
uspofit.
ME!R.
Kam
vlastnS miff?
JEHUDA BEN BABA.
K
jadru veci jen!
JOSE HAGLILI.
Hned
pfijdu k jddru. Jak stav vSci byl az posud, nezli mluvil Josua, Rfm velkym Ivem byl, tlamu otevfel
a sliboval a Idkal
veliims,
v jfcen jeho maid ovecka, nds Israel, svou hlavu strftla. az
My
uv^fili
Rimu. 2e to pravda? HLASY.
To pravda
jest!
JINE.
A
vefili az pfilis!
61
62
Zpev
II.
JOSE HAGLILI.
Vsak sotva hlavu
ci'til
v chrtanu
lev,
tu pfitisknul jen trochu dasne sve.
Co ozndmil nam to prave
rabbi Josua,
ono jemne
pfitisknutf,
vsak citime je dobre.
HLASY. Pfilis
dobfe!
JOSE HAGLILI.
Co nyni zbyva
Md ma
delat ovecce
dele vytrvati v tlame
?
Ivf,
skubnout zpatky? HLASY.
To
je otazka!
JOSE HAGLILI.
Kdo jednou a dukladneji
stisk, .
.
ten stiskne po druhe
.
HLASY. Proto hlavu ven,
neb pravdu jedinou del Akiba! JOSE HAGLILI.
To
ve"del jsem, neb Akiba chce vie, on nechce hlavu vyndat z tlamy Ivf, on do Ivf tlamy chce se zakousnout.
V
udoli Bet-Rimmon.
63
HLASY.
V
torn jeho velkost, ziv bud' Akiba!
JOSE HAGLILI.
Vak
zmgfil pfed tfm vsecky sfly sve?
To, pfdtele, jest jina otazka! At orlf zfftelnici v oku ma, at
sluncem
jest a ruzf Israele,
co platno ovce ovcf, Ivem jest My bud'me rddi, toto stisknuti te*
tlamy
Ivi
ze postihli jsme
vytdhnSm hlavu to prozatfm
z
--co
lev.
ted',
tlamy potvory, dalsf, povf Buh.
VSak pfed^asne se chtiti zakousnout ov^fmi zuby v hlavu netvora, a tfm jest Rim, kdo muz' to schvalovat
My co
?
na torn dosti mejme dosavad; ffci
chtSl jsem, fek jsem, domluvil. (Odstoupi.)
VzruSeni mezi davy, tvofi se skupiny stlumenfc rokujJci. vedle Gamliela
Na
feCnigtd vstorpi
JOSE KlSMA.
6
jistS moudfe mluvil Haglili a dukazem jest n^my souhlas vech; vak dobfe, kdo chce soudit, pMtele,
tlamu Ivf si dobfe prohledne, nez k rozhodne"mu dinu odhodld i
A
ma"m-li zde
mnS jak
vdm
se.
dirou pravdu ffci, nezdd se tak hroznd, straSnd byt,
Akiba
ji
okem
vdstce
zff.
64
Zfev
II.
HLASY.
To
ne, to ne!
JINE HLASY.
Z jej
list
jeho mluvf Rim,
ddle poslouchati, hfichem
jiz!
VRAVA.
Smi on At odstoupf! kde mluvil Akiba ? GAMLIEL
tarn mluviti,
II.
At mluvi
ddl,
zde volne slovo pfano kazdemu, kdo poctive to smysli s lidem svym, a rabbi
Kisma
jiste! (k rabb.)
JOSE KlSMA
Ta
tlama
Ivf
(s
Pokracuj!
usmgvem).
ze nenf hrozna tak?
Zle chundelata
s
hfivou bajecnou,
svety drtf v raz a zuby v nich, ze pfi vzpomince jen to prasti v hlavS ano to jest Rim!
dvd
celisti, jez
Moc, velkd moc, jez pokryva" kol svet a hne-li ohonem, se tfese zeme. To vzdycky dluzno na pam^ti mit a potom soudit.
HLASY.
Ano, pravdu md!
V
udoli Bet-Rimmon.
65
JmA.
Rim taky
jest
a byval vzdycky taky!
JOSE KISMA.
Na
kldsti
odpor te"mto Celistem?
Jen jeden stisk a zdrtf obSt svou. Kdo odpovi mi na tu otazku, ja klidne
Co
dekam,
sve"ty stoji a
ve"ci
sve jsa
kam rozum
jist!
lidsky
se dopnouti moh' ve svem bddanf, dv6 v^ci vzdycky rozhoduji jen, toz prostor s dfslem. Sila jen a moc.
Rim obe* md, my jsme jen maly praek pod tlapou kolossa. Kdo zvrhne to ? Svou hlavu nechdm za odpov^d' zde.
Rim
nejve"tfm dnes vlddne prostorem na kouli zeme", nejv^tSf md Cfslo v svych poddanych a provinciich vech,
co proti ne"mu muSka Israel? I
pfirovndnf s ovcf kulhalo,
muSka jsme
jen
A
Kdo mi
zda vSimne
proto klidne" tak
si jf
bych soudil dal.
dSjiny znd a jich v^^ny pochod,
pfisve'dc'i,
Iva
at tedy lev jde
moucha
nezastavi,
drahou urc"enou
a moucha vyhne se on ani nezvf o ni
mu
opatrnS,
pujde
dal,
moucha v slunci zabzuf si zas! Rim rozhodnS md svoje posldnf
a
lev?
Zpiv IL
66
na drdze
vku
sama zkusenost
a dejiny to uCi dostatecne.
To
nestavime, Hp obejit
jej
Jd domluvil,
mu
s
cesty
vsak v sobe
kdo muz,
ziti
jit,
dal!
at namfta!
MEfR.
Pak vyvolenym nejsme narodem, nac vsechen boj jim pouze Rfman jest Pak Izemi byla vsecka proroctvf i vSstby Mesidse pfistfho,
pak hnojivo jsme pfitich pokoleni a jedno
jest,
at deje se, co dSje!
HLASY.
-- Tak to pravdu rabbi Mefr jest! Nac vsecka snaha, nac tu hddame se?
Md
Rim
zvitSzil jiz
tfm jen, ze jest Rim!
BEN
A
NURI.
Jahve nelhal pfece lidu svemu!
JUDA BEN
A
ILAI.
v^stby svoje pfece vyplni!
JOSE KISMA. Ja domluvil a na
svem trvam
ddl.
(Odstoupi z
HLASY.
Pak otrocky jen poddejme se Rfmu, Co platni vse nam byli proroci,
?
V
udoli Bet
Rimmon.
co vsecko utrpenf dlouhych vse marne jest .
.
67
vku,
.
HLASY.
JIN
A
co na
Mesias?
JIN& HLASY.
Pak
vSecko -- Na
zde prodlevame? Lfp rozejdem se za svym obchodem a k rodinam svym, nechme v pospas volny Izi
je
legifm ffmskym starou celou vlast! Hlasy odporu a reptani. Nepokoj v cetem shroma2d6ni stdle rostouci, jej* Gamliel II. se darmo snaii ovladati. Vystoupi opfit Akiba.
AKIBA.
Ones
jestli andSl lidskych osudu se vznaSi nad udolfm Rimm6nu
tu vdha, list
kam dnes
v dejfch Israele
obrdti! Ted' rozhodna" je chvfle,
>vecko nebo nic jest platnc muj, 6 sam se rozhodnil, dnes odboj &fmu vSecko znamena:
bud'
heslo.
(3 lide
tvou minulost, d&iictvf otcu velkych, tvych bohatyruv velkolepe" skutky, tvych zen a d6tf dlouh^ strdddnf, tv^ v^Stby mesidnske", nad^j tvou, tvou sflu, kterd virou ziva jen,
tvou budoucnost, trun mezi ndrody!
Dnes
chabe*
rukou ve
klfn vloienf
je tupe" nic, tv^ tich6 odffkdnf,
tvd dobrovolnd beze sldvy smr'. 5*
68
Zplv
Vol sam
si,
lide,
II.
zmlkla
lista tva,
a tvoji ucitele", neb cesty jich se v svaru rozchazejf a potfrat se nechti pfed tebou. tvf rabfni
Vol sam
Kdyz
si
zvolis"
volnou volbou, vol jak chces. vyckani a tupy
klid,
jenz roven samovrazde zbabelce, ja v zalobe a nafku prorockem tvaf zahalfm, prach stfesu s obuvi a neuzff vie nikdo vyhnance!
Sve cesty sva*
prokleji, sva" stradani,
utrpeni na pouStich a moffch,
sve prace, ucenost svou neplodnou,
dny ziti sv^ho vzrostle nad pocet Vol si, lide, sam, dnu zalmistovych. vsak potom nezehrej a nezaluj! Pan nevymazal tebe z knihy zivych, sam vymazal's z ni stopy ducha sveho, sam sedl's v hrob svuj, spustil kamen mdloby, na vicka sva, sam volal jsi svou smrt! Ja rovnez domluvil Hlubok6 vzrugeni. Mnozi k slzam
co dojati
fi'ci
vrhaji
a se s nimi objimaji. Vzlyk a gtkani po ce!6m stoji odzbrojena a zaraZena. Strana Akibova
jeste?
se
lidoli.
v
v naruc svych sousedfi Strana rabbiho
Akiba zahali tvdf rouchem svym bolem na balvan. Dlouh pausa.
mezi sebou rozmlouva.
GAMLIEL vztahne
6
obfi ruce k
Kismy
zivem stlumenem hovoru a klesne zdrceny
II.
nebesfim a vztyCi se k modlitbS.
duchu, ktery's bfehy chaosu
kdys upevnil a od tmy svetlo delil, jenz vodil's prvni otce nase poustf
V
udoli
Bet-Rimmon
69
za stady jich, jenz dal's jim Mojzise,
by v narod
zcelil
rozptylene prvky,
jenz velkostf byl's v dusi Davidove a v dui Salomona moudrosti a silou v pazfch Judy Machabejce: ted'
lid
neopouStej
svuj stfsneny!
Jsme jako vrak na mofi zmftanem, vfc vesla praskajf, vfc stozary se hroutf v divem vichru narazu, ted' pfi nds bud', ted' ukaz divy sve,
vstanem
at silni
6
toho zkouseni!
z
vhodna chvile, nami, a chces-li v nevyzpytne moudrosti ted' jest
jsi-li s
nam
seslat spasu, nadej stoleti,
jiz Mesidsem zveme, ted' jej zjev! Lzf nemd-li byt v^no na tvem Hdu
nemd svfepy
a cizinec kdyz
v zffceninach dum!
tvuj zdeptat svaty
6
dej
ndm
Pane, vudce, nd^elnika,
jsme stado kmetu, obec vetchych a chybf stft ndm, chybf pav^za
tftin
a sila chybf ndm duvSra. Ted' promluv ty, at pozname t6 zas! i
Zahali tvaf a klesne zdrcen vedle Akiby. Hlubokd ticho jen dlouhym Stkdnim a blubokymi vzdechy pferyvan^. V torn za jasndho nebe se ozve tahli
dun^ni hromu,
kter6
se
stuptiuje v silny uder
hromovy, ohlas jeho
skalami a dozniva v tichu.
GAMLIEL Zda
Co kdo
slySeli jste?
Zda
d61 ten bias? -c"etl
II.
jste rozumeli?
Tot Bathkol nebesky!
v n6m, co pravil?
vali se
70
Zpev
II.
MNOZSTVf HLASU Z tlDOLf
I
STRANf.
Akiba!
BEN
JOCHAI.
(Pfedstoupi a mluvi vaSnive".)
Hlas Boha promluvil a lidu bias dobfe pojal a mu rozumel, jak hromu rev se tffstil o skdly jej
a zanikaje chvel se v prorvach jich, v znlo v sluch z nej jmeno Akiba!
nm
(Pfedstoupi a mluvi vagnivg.)
Vstan, smutku pfikrov s Cela sveho shrn, vstan silny timto hlasem Bathkolu, bud' lodivodem nasim!
MNOZSTVf. Bud' jfm, bud'! Ohromne nadgeni
se
zmocni zdstupu,
oblehaji Akibu, ktery vstane a rozhlif i
se s bledou, prorocky vznicenou tvafi kolem.
AKIBA.
v hrobu duneni, neslySel jsem tarn znft Akiba! Jsem pfilis stdr, bych narod bozi ved ku velkym bojum. I
jd bias slysel
vak
GAMLIEL
II.
A
cos slysel
AKIBA. Jd slySel dunSti tarn: Bar-Kochba.
V
udoli Bet-Rimmon.
71
HLASY.
Co znamena*
jmeno? Kdo
to
to jest?
AKIBA.
On, ktery pfijde, hvSzda z Jakuba, nas pravy spasitel a MesidS! HLASY. znd
Ty
jej
?
kde nynf
Rci,
Proc at
otdlf?
Af mluvi k
lidu
prodle'va
sv6mu,
ukdze se! AKIBA.
Nevfm sdm, kde vsak pfijde
jiste
GAMLIEL
Nez
dlf,
v Case potfeby.
pfijde on, ty zati'm
II.
vudcem
bud'!
MNO^STVf. Bud'
vudcem
ty!
AKIBA.
Jen rddcem
vak
nei pfijde on, v
pak
mohu
byt,
poslouchati rddce musfte, vuli va5i,
dlaft
jehoi odevzddm
by vds ddle ved.
?
72
Zpiv
II.
MNOZSTVf.
Co zadds na
nas?
AKIBA. Poslusnosti slib
a slovo, ze nepodniknete nic bez me"ho vSdomi.
MNOZSTVI.
To pnsahame
vsichni!
AKIBA.
Kdo jiz
souhlasi s mysle'nkou odboje,
Bathkol prave stvrdil hlasem hromu,
k nam, kdo nesouhlasis s na thoru svatou aspon pfisahej, ze pfekdzeti nechces skutky, slovy, Isti, podskokem, a nebo (h'mkoliv na dfle Akiby a Bar-Kochby. se pfipoj
(Zvedne ze skdly thoru v Cern^
Zde thora
svata,
ni,
at zahalenou.)
vichni pnsahejte,
jak d61 jsem vam!
(Pfedfikava.)
Bud' svedkem Jehova, pokud prvnf nezdar nepotrhd vse pod'nani Akibovo, k spdse
ze
jez cell vsech,
k zfskani svate pravdy
a svobody pro deti Israele, ze ani skutkem ani slovem zlym se led
neozveme v odpor proti nemu, pokud muzem, chceme ze vsech
sil
V
jej
stat
ildoli
Bet-Rimmon.
podporovat v jeho konani, chceme mlcky stranou, dokavad
nas nepresvedci skutku vysledek, ze v bludu byl a pravo
Na
mli my!
zen svych krev to pffsahame, ta padni na vsecky, kdo pferuSi ten svaty slib! Kdo nechceS pffsahat, deti,
mas volny odchod odtud bezpe^ny, nechtej zvat se synem lidu svcho, znamendn jsi jak Rima stoupenec! Nuz chcete pffsahati?
vak
ZASTUPY.
Pffsahdme! Zvcdaji nice k nebi a kladou je na thoru, ktera koluje mezi nimi.
JOSE KISMA.
A
kde
tvuj mesia
jest,
Akibo?
AKIBA. Jd fek jsem, pfijde, a to dostati,
Pan
jist^
neoklame sv^ho sluhu
a Bathkol jistS v slovu dostojf!
GAMLIEL
Vak
ted'
co
ponem,
porad',
HLASY.
To
porad'
ndm!
II.
Akibo!
73
74
Zpev
II.
HAGLILI. .To veru zvSdav jsem!
AKIBA. slyeli jste, s novym rozkazem, ze Hadrianuv legat obmySlen
Vy
a s
jakym
:
zorat horu
a pohanske* tarn
mSsto
chramovou zalozit.
Toz radfm vdm, nez k tomu pfistoupi, dva poslete tarn muze z lidu sv^ho, at jej
v pokoji a mini odvrdtf od tohoto skutku zpupnosti,
at vylozi i
mu
Israele stav
jeho snahy, tuzby, nadeje,
at naznadi
mu, jake ndsledky
z toho vzesly, takto niceho
by
vycitati potom nemuzem. Kdyz vyslechne je v mini, tfm jen si
Hp,
kdyz vyzene nds a svou provede, pak klidnS ruce sobe umyjem a odboj pujde dale cestou svou! On horu nezora! Spis nase krev ji
odplavf, pfes nase mrtvoly
pujde zkazonosn6 zelezo, vsak Sion nezord! To pffsahdm!
spi
HLASY.
Md
pravdu Akiba!
To
\ista bozi!
V
udoli Bet-Rimmon.
75
M.NOZSTVI.
On
horu nezord! VSlCHNI.
Ne, nezord!
Svym
zivotem
za ni stojime!
my
AKIBA.
Vsak nynf zvolte svoje vyslance ku legatovi. HLASY.
Ty
Ty
jim, rabbi, bud'!
jediny!
AKIBA.
je
dobfe
at
Kisma
pfi
vem
Ne, prosfm o soudruha, sv^dka s sebou mit,
jde! JIN
HLASY.
Ne,
at jde
Theradion!
HLASY.
At Theradion jde bias
medovy
Md
Theradion
i
tarn s
Akibou,
hromne* kladivo!
GAMLIEL jft
II.
a Akiba,
zda souhlasfte? VSlCHNI.
Ano, souhlasfme!
Zpev 1L
76
GAMLIEL
A
se klidn6
II.
domu
ted' rozejdete a tie chovejte se napofad, az blizSi oznaci vam Akiba.
HLASY. Bud' Akiba, bud' Gamaliel zdrav! Odchazeji v hlasnfem a Zivem hovoru na vgechny strany.
AKIBA
Me
(k rabb.
Meirovi).
doprovodis? ME!R. Otce,
Kam
s radosti.
pujdeme? AKIBA. Hledati Barkochbu!
MEIR.
Ty
o
nem
vis?
AKIBA Vi o v cas
jist6
ndm
jej
nem Hospodin,
pole do
cesty.
MEfR.
6
silnd viro, nejsi
ty
sv&a pakou,
naposled
nejsi ty
sam Buh
(Odchdzi podpiraje Akibu.)
?
ZPEV
III.
fiROBY.
2idovske hroby v tidoli Josafat. Skalne tesy hloubi se v jeskyni, ktera Pfed ni na balvanu sedi Bar-Kochba, obleien v dlouh.6 otevfena.
roucho na prsou roztrfene;
dlouhe pfes prsa
ma posypane
mu
splyvajici
vlasy a vousy
popelem.
Je smutny veCer v dubnu. Slunce zapada. Dlouhe stiny vlekou se
v
iizk<
po stranich
udolt.
BAR-KOCHBA.
Bych velkym byl, jd musil byti sdm. Jak druhdy JeziS probdel na pouSti, jak Jan
zil
kdo ducha
MnS
medem
lesnfch vcel, jak vickni,
potkali kdys ve snach svych.
nezjevil se. Tficdta
a nepfichazf.
Sam
si
dnes noc
pfipadam
jak onen erny kozel Israele, na hlavu jehoz vlozil veleknSz v den smifeni ve hffchy sveho lidu.
Vim, ntco chci a vfm, vSak zda t^2 dobre\
to velke jest,
ffci
nemohu,
muz
jen budoucnost. el na pouSt druhdy JezfS a el Jan, jd dale 5el, ja vstoupil mezi hroby to ukdzati
a ptal se mrtvych.
V
jest bile
faddch
leieli,
80
Zplv
HL
dobfe v tupem snu, ci'til, jak jim a burcoval je. --Co mam z toho dnes,
ja
jen hofkost novou k starym hofkostem. Co mrtve", mrtvo. Mrtev i muj lid. Ja chci
jej
vzkfisit
-- proc, a zda to smiml
Zda nebylo by lepe stary prach smest k prachu starsfmu a ffci: Spi! nez zas prach? co z prachu muze byti (Pausa.)
Sam
zil
jsem tady jako mrtvola,
ja nechtel
o zivote vedet
nic,
ja proklel jej a stale zapiral,
vsak
stale
on se
tlacil
ke
mne
pfec,
znel v rolnicce na hrdle bludne kczy, jez zabloudila smrti udolfm,
znel v kfiku divky, jez ji volala a lakala, by vratila se zpet;
v skaly
stin
skryt, ja videl jej se
smat
z te"ch ocf, kucer, iiader mladistvych,
jez
pod hrubym se rouchem
vlnila
.
.
.
On z cvalu mezku zn^l a tezkych koni vezoucich naklad, zbozf vychodu, k velkemu m^stu v prachu tihnoucfch. zivot, jejz jsem v sobe zapiral,
Ten
i v listku bfectanu, jenz skalinou se prorval svezf, jazyk zeleny,
mi
A
proc ty mne zapiras? se na tu vycitku, jd chytil hldsal: Jsem,
jd pSste" zatal, obratil je
k
nebi,
a ptal se tebe, v mracfch skryty Boze,
Mezi
jenz zivot
jsi
a
81
hroby.
vsem
jej
davas rad,
proc* nechces dopfdti jej memu liduChce vsecko zfti, ptde na vStvi,
brouk v prachu cesty, zmije v sterku proS nesmi clovek zft die vule svc",
skal,
die vlohy sve, die daru tvych, 6 Boze? (Pausa.)
Ja sesel
k malomocnym, ndkazy
ja nebdl se, skrz
mffze ve skalach
jd mluvil s nimi; i ti cht&jf zi't a zijf vsichni, tfeba sobe v hnus
a ostatnim, ja videl bidu vsech a zmefil vse a soudil nadarmo!
Ja
cftil,
vuli
mam,
lee
-- kdo mi povf,
ze nemohu se vzpnout co chybi mi v sve cele" sile, provesti, co chci ? (Pausa.)
Ja prosel skoly vSechnech mudrcu. Vi Akiba, co jsem jen procftil,
Theradion, co jsem promyslil. Ti oba v dumdch svych jsou blazeni, vi
ja
ran^ny jen orel zpet se vracim tfeba sobe protivne,
z jich rise,
zdvratne stejnS. blizsi
dnes
Kdo
je
Bohu
blfz?
mu
po svych dlouhych postech? Kdo odpovi mi? V kraj zas pada noc, v me dui stdld jest a jitra nemd.
Jsem
(Pausa.)
Vsak jcdno jasno. Ndrod muj chce a proto zc chce, tak^ inns I zft Har-Kochba.
zi'r,
6
82
III.
Zpcv
a bude
zit!
Ja zajdu jako jini jak prvnf paprsk zory ve skalach,
jak prvnf motyl v snehu dubnovem, jak fletny zvuk, jez znela, sama nevf, kdo zvuk ten Idkal, kdo ji k ustum tisk',
vsak zvuk zni dal
.
.
.
Zni -- ohlas najde kdes,
a zni v torn ohlase, o steny skal se tfepi tu, tarn v cedry zapadne a stale zni
.
.
.
vim
zniti^ to je
vsecko.
Jen zbudit zvuk a vsecko s nim pak jen zbudit narod a je zivy hned, jen pochopit a najit
Tak
znel.
satyr v starych feckych
na kosmata a
aby
ucil,
jak
si
zni,
pohadkach
stehna vlozil hocha,
ma neumele
prsty,
na syrinx, neb fletnu dvojitou, se v sladkem souzvuku. ozvala by Hoch dlouho nechapal, neb tvrdosijne klast
se prsty zpouzely a dechu nemel, vsak satyr neustal, az prsty zvykly na otvory si v dfevu zpivajicim, ze hraly samy, sotva prstu
mih
ve blahe chvili zfely nad sebou.
Svou fletnou uciniz mne, Hospodine, hraj na me dusi, at svuj vzbudim lid, tou pisni nadeje a -- vitezstvi! (Pausa.)
Noc
kraci kol.
Tka hvzdy ve
svuj hav,
je ticha, smirnd, vlidna, konejsi
a ddva vse, co vzal
mi pfed tim den.
Mt.zi hroby.
Jen ji ji
sflu miti,
jak
ji
S3
v sobe,
ci'tfm
vsem, kdo zdpasi a touzi, hfmfti proti vsem, kdo v temnu
vlfti
Sve"
jen uciniti
hlusi!
dui
v$ech, jd by stejne myslili a cftili, v torn vsecko jest. Tim veliky byl Saul a David jako Juda Makabejsky,
Samson vui Filistinskym
jak
Je taka
si la
kdys. boze, v c"em?
ale,
Jen vfdet o nf a pak jist jest, v torn vedomi jest, velkd, ohromna a vitezfcf: vZdgti je
mod!
Zda k te"to vysi vzplane sila md? Tot hnfzdo orlf na vysoke skale, jez bleskum vzdoruje! Svou cenu a dospZt
k tomu, verit v
Kdy budu v jen to Meteor
leti
Md a
sebe vgrit^ velky Boze,
mi dej a pfemoci chci svt!
a zajiskfi se tmavou oblohou a zapadne v degti jisker.
hvezda v bezdno
tato
tfiSticf
V
jd
letfcf
se v svetly prach
byt odpov^di na
Ne!
zndt,
je vsecko!
to
jsem
me
vie!
otdzky
6
vsak prach! ?
bloude, profc to myslis?
kdo jsi, kdo tebe znd, kdo je to Bar-Kochba? Zvuk, prazdny zvuk a ty chces vzboufit ndrod? svc*
nitro hied' a ptej se dffv,
Led kdo
Co
jme"no
byl
Saun
jest,
Zvuk jako Bar-Kochba.
jen prdzdna vaza ducha,
do vazy ducha hod a uvidi, zda zapld jfm. - - Vsak jak jej hodi'm
tarn
r
84
Zpto
kdo mne poslechne? a zanika" pfec v tmdch
Ja vstanu dnes a
Zvuk mnoho
III.
jest
a potfebuje echa, aby znSl.
Kde, Hospodine, najdu echo sve? Ty mlc'is v tmach a zoufa duse ma! Zahali
Nad
krajinou
Ben Akibu o
si
obliCej
gatem a ponofi se v mySleni. Stiny jsou ostfejSi, mezi nimi
vstavi piny mSsic. holi
tapajiciho,
Rabbi Meir vede
Kochba splyne v
a
fidi
jest viddti
jeho krok.
silhouetty skal.
AKIBA.
Do mesta mame jeste ma noha umdleva
daleko,
MEIR.
Jen strpeni a
dojdem
die.
Oc jsme
bohatsi
svou dnesnf pouti, to nas Jen vzpomen toho, hned
ti
silit
musf.
bude
lip.
AKIBA.
Mas pravdu,
Meire. Divy velike Pan uchystal a pfekvapil sve sluhy,
ten narod neni mrtvy, ktery vefi a doufa jako nynf Israel. Vzdyt narod, jenz se k boji hotovi je skoro vitSzem
jiz.
MEfR. Proto
jsme brzy doma.
silu,
Bar-
Mezi
85
hroby.
AKIBA
mne
Jedno vsak na
hnete,
nhoz jsem
nejvfc poCftal, v nejz nejvStsf jsem kladl nadeje, on, litScha mych pozdm'ch dnu a snu, ten,
muj dlouholety uc"elivy zdk se ndhle ztratil, zmizel MEIR.
Bar-Kochba
:
AKIBA. Ty's vyslovil, co ja se
fici
bal.
Pad jako kamen ke dnu hlubych vod a neni stopy po n^m. MEfR. Je-li
co tuil
pak objevi se
jsi,
v nem,
zas,
az potfebf jej bude. Jestli pad'
k dnu velkych vod, jez jmenujeme zivot, neb sobectvf, pak vSru za to nestal,
by u nSho
tvuj orlf prodlel let.
AKIBA.
Vak
vzdycky, vf,
mne
bylo by ho Hto.
MEfR.
Ty
velky
jsi
jiz
svojf dobrotou.
Zpev HI.
86
AKIBA.
Ne,
pfiteli
vak
ja se nerad klamu.
Hied', jak pla" mgsfc!
MEfR. Svfti
mezi hroby
AKIBA.
Vsak
hrobu novy zivot kvete zas! bych volat v tyto zlute skaly, hosti jez davnych otcu svaty popel, by ozily. Ndm divu zapotfebf
6
z
chtSl
.
6
kdyby
.
.
vsichni mrtvi Israele,
jez posvatne to hosti lidolf,
vstdt mohli, jako jez
druhdy ony kosti, suche volal prorok v novy zivot,
a kdyby vichni, ktefi tady spf, od Seta k Adamu vstdt mohli ted',
ky zastup, jaky voj by
s
nami byl
a vedl svatou Israele vec!
6
kdyby jeden, mrtvy ozil stin a vystoup' z hlubin hrobu posvatnych, co sily hned by trysklo v zfly vsech a v cely narod! Pohled', Meire, tam skdla hyba se, tvar lidsky ma, ja
darmo
nevolal!
MEfR,
To v liplnku luny. --
stinu hra
Pojd', ddl
pujdeme!
Mezi
87
hrobv.
AKIBA.
Ni o krok dal! Stin bily zveda se a vstava, k nam jde MEfR.
Pfelud v msfc:
.
.
.
AKIBA.
Ne nam Kdo,
mrtvi vstdvajf
stfne,
a bily Stanou.
jiz z
hrobu svych,
tfeba jich a nelze tucha jsi,
v cestu
jenz z
mou
(v
Dik Hospodinu! Ty ja fldtna jsem, hrat
a Israel znft
stoji proti
jsi
vstal
Mluv!
se stavis?
Meir podpiri Akibu, Bar-Kochba
BAR-KOCHBA
ma!
hrobky sve
nim v pln6
zafi mfeice.
prorockdm vytr2eni.)
echo me,
jsi
muze Hospodin
bude nasf
pfsnf!
MEfR.
Tot silence jest nebo malomocny, -- nech ti v hrobech jej, pojd'mc bydlf AKIBA.
Ten
bias
mi povedom --
tak plna veleby a sfly ja
neklamal se -
-
Ty
Ivf,
jsi
MEfR Jak Bar-Kochba?
ta postava, -
Bar-Kochba!
dal!
Zpev HI.
88
BAR-KOCHBA.
Vak
Mas pravdu -- Bar-Kochba! nez v skamnach vasich skol,
jiny dnes,
dnes vim, co chci, a v torn jest sila moje! Sam Buh dnes poslal tebe, Akibo, ja dobojoval obrovity boj,
boj proti sobS
k
--
noham
mym
vSecky pochybnosti
lehly jako lacni psi,
jsem panem jejich dnes. A silny jsem, neb tebe mdm, ty echo duse mojf! Padne
mu
k noham, je2 v pla6i objima.
AKIBA se skloni k nfimu a hladi
jej
n62n6 po
tvafi.
dfte snu mych, povstan, z prachu, vstafi na vlasech tvych a vousech vidfm popel 6 dobfe ma's a dobfe ucinil's, .
ze v pokani a pust a poust a noc vzdal's Bohu v obet mladi sveho kv^t!
Hoch
6 1
6
zmizel
nam, muz se navraci'S matka tva -- Kam jsi zmizel?
jsi
.
.
s plac"em hledala te
ucitele tvoji.
chdpu tebe, na poust, mezi hroby,
zde
ssdl jsi silu z
a vzrost
jsi
prsu samoty, Budiz pozehnan! v obra! Klade ruce na jeho hlavu.
6
znej svou silu, te"to si'le vef, a muze vSecko! Samson v ksticich kdys
skrytou nosil jako talisman, Bar-Kochbo! ty nos ji v tiste hrudi
ji
.
.
.
.
.
Mezi
bud'
synem hvSzdy, kterym v skutku
uznm v
a
89
hroby.
Stesti zase
mu
Padne
jsi
narod svuj! v objeti.
BAR-KOCHBA.
Muj drahy Otde!
PlaCe na jeho Aadrech.
AKIBA.
V
das pravy krok na
Jiz
Ive
Coz
ved' seni Hospodin! doba zkousky tvoji minula, Judy vstan, cas k cinum nadesel! mysli'S,
ze
jsi
dlel jen
mezi hroby,
ze se stfny
jsi marny hovor ved? To mylis se! Kdo jednou zil, dues a bude zit, jet nesmrtelne ziti!
zije
Jet sfla jeho vsady!
Tyto hroby, kde mnil jsi, s Bohem svym ze hovoff, jsou naich zbrani jiste skladiste a bezpecn^, jsme silni, Bar-Kochbo! Jak my slim jd a ty -- 6 rozkoSi! tak mysli ndrod hrdy na srdce
vis, i
Jsi
co je to ndrod
?
jeho tluk,
na svaly sve, svou vuli? A ted' mysli, 2e tisice jich mysli jako ty, tluk srdci jejich s tvym ze v souzvuk jde, ze tisicery sval se napfna v
torn,
jako tvuj
-- 6 to jest velkd v6c,
to pravy zdzrak!
BAR-KOCHBA
(n* ftadrech Bcn-Akiby.)
Jeho2 otcem
ty's!
90
Zpcv
III.
AKIBA.
Ne pouze
vsak ve
ja",
mne Hospodin!
MEfR. Ted'
s
nami
pojd*.
Noc
kvapf.
AKIBA. Zftra jiz
ukazes lidu svoje poslanf. Ma zorana byt hora chramovd a
nove m^sto, mesto pohanske
tarn zalozeno!
BAR-KOCHBA.
Nikdy nebude! AKIBA.
To veffm
ti,
neb
ty's to
Jen vefit v sebe vzdycky Opiraje se o Meira a Bar-Kochbu odchazi.
pov^del.
--to
jest
vsecko!
M6sic se pomalu zahali v mrak,
jen2 brzy zastfe silhouetty zvolna odchazejicich.
ZPEV
IV.
VYVOLENY PANE.
VYVOLENY
PANfi.
Stan na upati hory Sion. V pozadi opona, kterou Ize vyhrnouti do ir6 Na levo loze, na pravo stfil a kfesla. Na stole listiny a mapy krajiny. vojensk6. '~>ntntus
Tineus Rufus sedi za stolem pohfizen v studtu map. Titus Annius stoji
u velk6 zadni opony.
TITUS ANNIUS. Jsou poslove zde obce zidovske a zdaji za posledni slyseni, nez splnSn bude rozkaz cisafsky
-
RUFUS (nepozvedn* hlavy
Co
chtdji zas?
Co mohu
At domu jdou a mlCf
Hstin.)
Cinit
pro n
.
-
TITUS ANNIUS. Ctihodni a velebni
to,
pane, kmeti jsou,
zdf plane z odf jim a to nejsou bufiiovd -
duma
vSStcti
-
Zpto IV.
94
RUFUS.
Verim
vak
nelze jim nic
k
rad,
vuli ucinit,
zde pevn6 rozkazy jsou cisafe, krok stranou kazdy, nase zahuba.
A
kdo v
jich cele?
TITUS ANNIUS. Stary Akiba.
RUFUS.
6
znam jej, znam! >Kam Mojzis nemohl, vnik Akiba, tak zni to po kraji, kdo vedle neho ? TITUS ANNIUS.
on rozumu
led,
Rabbi Theradion, kde zar citu onen. RUFUS.
Vim, znam Dcil s
jej
oba
cely Israel!
nimi?
TITUS ANNIUS. Tfetf
muz
led vzrustem, krdsou tvdfe
jest nezndmy, roven bohum,
pry vymluvny jak sopka chrlicf k cinu hotov -
a
RUFUS. Sluje?
Vyvolenj Pane.
95
TITUS ANNIUS.
Bar-Kochba! RUFUS.
Ten neznam
Akiba rozum Theradion, muze onen Bar-Kochba? jest mi. Tfi jsou.
jest obraznost a
6'm byti At vejdou tedy -- skoda hovoru Vsak budiz! -- Ale poslys, hochu muj, ne najednou je vpust sem v tento stan, .
.
mne
led
pofadem,
To
nevadf, by rozkaz Hadrianuv
jak's
.
je jmenoval.
byl zatim vykonan; co s nimi zde se bavit budu zcela rhetoricky ty zatim vykonej ho! Seber vojsko,
kde druhdy Salamonuv slavny chram, zdklad poloz k mestu novemu,
kryt jim dej zorat svate" misto, sta"l
tarn
jak veli rozkaz.
zda rozumels?
Jdi
TITUS ANNIUS.
Co mohu
a jak mohu,
vykonam
.
.
.
(Odejde.)
RUFUS.
Lid houzevnaty, tvrdy, uporny!
Jsem pfesvedden, ze Rim vsak feim to
dobfe
si
vi
jej
podcenuje,
muze vSecko dovolit, a krdf cestou svou
Zplv IV.
96
Ja
konam
jen, co
on chce a co musfm.
Zde Akiba! (Vejde Akiba.)
AKIBA.
Zdar
s
tebou, legate,
a bozf mfr!
RUFUS. Bud' vitan, Akibo. Zel, jinak ze te nelze uvftat, jak staff tve a tvoje ucenost a vehlas tvuj by toho zadaly.
Jdes strmou, pffkrou stezkou, Akibo, a cfm vys stoupds, tim je v^tSf pad.
Rim nehne
se, vef,
ma
zelezne
nohy,
a5 vychrtla jest jeho vlcice,
Sinaiskym deskam umi vzdorovat; mej v pam^ti to, stary mudrci! AKIBA. Ba, stary pane, toto jiste jest;
mudrc jsem,
vsak
jestli
chci
dobro svelio
lidu,
vf
Hospodin;
pane, jen
-
RUFUS.
A
cestou odboje? AKIBA.
Ne, pane muj!
Co odboj
zves, dffv dluzno vysvetlit
Vyvolcny Pane.
Rim velky
my
jest a to vi
97
kazdy
z
nas,
mravenci RUFUS.
A
Ivy pfec chcete byt!
VSf, rabbi, kazda moudrost ma svou mez; tys udeny a stary, vak tfm spfs moh' nahle'dnout bys, jak tu marny spor.
Mac md dnes &fm
a vy jste
otroci!
AKIBA.
To slovo nem^lo Kdo otrokem zve jest
sdm v
z
tvych
bratra,
vyjit
list.
otrokem
te chvfli vlastnf zbujnosti.
RUFUS.
Rfm nema tfeba takych moc mdme my -- a vy
hfi'^ek slov, jste otroci!
AKIBA.
Rfm velky
-- 6 pravdu
jest
to d61!
jsi
na vaze lidskych losu velky jest, na bo^ske vaze my vak v6tf jsme, to nechdpeS, ty
my
dali sve"tu
pohan! Boha.
My
jsme
vie,
RUFUS. Ale jak vidfs, s boJiy ddl
To, rabbi udeny, ..hba.
jest
si
svdt,
pomuze.
hfika
slov. 7
Zpev IV.
98
Kde moc,
tarn pravo. Rci,
kdyz poprv &iman v
kraje
kde vas byl buh,
vae
vtrh,
kdyz Titus prvni vrhl pochodefi v chrdm jeho svaty? Nasi bohove, jimz smejete se a jichz nechapete, jiz
vam
jsou stvury hlav jen stfet6nych,
nad mracnym
A
platf
-
zvitezili
Jehovou. v^sledek. Jste mrtvi dnes. AKIBA.
Ne
docela tak, pane, jak se zda.
RUFUS.
Co chcete
--
jestS?
Ve
prach zdeptani
a roztfisteni?
AKIBA.
Co jimz slunce
pane!
svitf,
jest
pravo vsech,
Chceme
zit!
RUFUS.
Kdo
brani
vdm v
vam vecko
torn? Zijte, jak
vsak poslouchati musite, v tcm
libo, !
AKIBA.
Se vzdati pane toz
Boha vzdat
.
.
.
znaci poslouchati,
se, vlasti,
jazyka
.
.
.
RUFUS. Buh, jazyk, vlast
o jdi mi, slova, slova!
uceny, jenz cely svet jsi shied, jak muzes" k slovum upoutati ducha?
Ty
I'yvoUny
Pdnl
99
Duch
vftezf a dnes to duch je Rima, ne hebrejsky va maly, lizky duch, jenz o Sion a Garizim se hada.
Dnes vladne svetem Rim a jeho duch, a vy jste male, bludn sektafstvi jcn v ceste jeho vozu kolesum, on rozdrti vas jirie' rozdrtil a jine zdrti, proto sluje Rfm.
AKIBA.
Tak
maly, pane, nenf ten nas duch,
jak ty
vidis s
jej
Rima
cimbuff,
pfed kterym druhdy chvel se Hannibal. Vy Scipiony mate, Caesary bud' slava jim dest! Augusty Vsak ducha na vaze 6 pane, odpust, i
i
ndm nezadaji! Maly ndrod jsme a stvany od v6ku. Jak maly ostrov od poCdtku do more cizoty nds V6c"ny postavil. Boj neustdly jsou naSe dejiny, my vzdy jsme Ian, jiz
na smrt zenou nenasytni lovci. nic, nez moznost: byt a
My nechcem
zit,
a rozvfjet se v mezich zakona, jeni od veku dan v nadra ^lov^ka.
Vy
silou
vetf
my duchem
jste,
rdd pfizndvdm,
vSt{.
RUFUS. Sila,
Kde
vzala
by
se,
t&
moudry Akibo,
je
duch!
Zpev /F.
100
bez ducha v svalech? My dobyli svet, vas potkali jsme na te dlouh6 ceste,
vy vzdorujete, proto smetem vas, jste cizi klfn ve naem \istrojf, ten musf ven! To, mudrci, jest jasno.
AKIBA.
Ne
Nac mohl
docela.
vzkffsit nas
a postaviti na kolbiste dejin
duch neznamy,
jejz
jmenujeme Bohem?
RUFUS.
To
jeho vec, ne nase,
pffteli!
AKIBA. Jej
tedy uznavds sam, legate,
on tedy jest, Rimem uznan jest, on velky Jahve nezmozenych vojsk, jenz Saula ved Judu Machabea, jenz vede nas a k tobe mluvi mnou. i
i
RUFUS. Ja
znam jen boha, ktery
dnes
sluje
Rim -- proc
vitezf,
mlci ten vdS buh?
AKIBA.
Snad
zhfesili jsme,
vak my
jej
Coz mohly
zndme lhati
nechce znati nas, a zndt
budeme!
desky Sinajske?
VyvoUny Pane.
101
Coz byla slava Davidova sen? Col velkost Salamouna marnosti ? Nas nezkrusila leta vyhnanstvi u Babylonskych fek, nds Titus nezmoh, stale narod, maly, zdeptany a vysrm'vany, ale narod jsme; tak zijeme, byt tfeba dnes ns Buh
jsme
vdet
o nas. To, ze jsme,
ze citime se byti a lepsim vsech a
narodem nad vse vyvolenym,
vie nechtSl
jest
nase
jez prsy
triumf, vitezstvf!
sfla,
Pod sparem
vasf drave vldice,
svymi skryla sv^ta pul, a jsme, my dosud zijem!
my dychdme
To upnt nemuzeS
mi, legate!
RUFUS.
Ta
vysmfvaS se
vlcice, jfz
ted',
spar nevzteihla, by rozdrtila vds tak docela a v prach, vzdy jine" losy a jine likoly
ji
kynuly;
jste pffliS mail, rabbi
by po
Kdyz
ueny,
vztdhla ocelovy spdr. taky netvor jednou dd se v va"s
bh,
a hltd prostor volny pfed sebou,
coz jemu
trn,
jenz jako
v spdr vdere se
ndhodou
mu? Selma
letf
ddl,
rve, hltd, deptd, co jf v cestu pfijde, trn, pozdj, po triumfech boju vech si
kl:dn6 vylfzd
--to
fcfm a vy!
zpcv i
102
r.
AKIBA.
Dels netvor, pane, to mi dostacf. Svet bude soudit, az my oba, prach, tlit
budem zapomnenf. Odpusf
mi,
ze na chvili jsem porusil tvuj klid. Nds chcete znicit dnes. Nu znicte nas!
Vsak jedno zbude, ne vdm zrovna k chvale, ze svftlo nesli jsme do svSta stran, kde ndsilim jste vlddnout chteli vy!
To
svetlo ddl v nas hofi napordd,
to z Mojzfsova, pane, trysklo kefe
a
vne
jest!
Vic
fici
nelze mi;
vy zorate snad Sion posvatny, vy zbudujete nove mesto tarn, kde archa vlddnula kdys limluvy, snad fimske, fecke" m^sto, vf to Buh, snad novy Babel zlocinu a vin, to ve nas mozne. --
Vy
jest
vyplejete,
jak bejlf z kofene na mfst6 torn,
kde druhdy rozkvftal prut Aaronuv, lee Zida neznicite, ten jest vecny,
jak vedn^ lidstvo
.
.
.
RUFUS. Odstup, blouznivce, tve stdff jedinou tvou ochranou
.
.
.
AKIBA. Me" stdfi? -- Ne.
Mym
stitem Hospodin!
(Odejde.)
Vyvolcn) Pant.
103
RUFUS.
To (Opona
kmet
blouznil
se rozhrne,
vejde Chanina
at vejde
Theradion!
Ben Theradion, postoupi vpfed, ukloni
a stoji pfed Rufem.)
RUFUS. Ty, Theradion?
THERADION.
Ku tvym
sluzbdm, pane!
RUFUS.
Co na mne chce? THERADION.
Co RUFUS Jd zorati chci
kde
stdl
vd
chce, na
(podraiden,
vai horu
na*s,
pane!?
urtftft).
Sion,
chrdm, tarn zalozit chci m6sto,
Aelia Capitolina
vdm na
ty
md
slouti
vysme'ch a v6Cnou vystrahu!
THERADION.
To
vSecko
chce? To
nen( moudre', pane.
RUFUS.
A
co jest moudre*, rabbi u^eny?
se
104
11'.
Zpcv
THERADION.
Co moznd
provest, slavny legate!
RUFUS.
A
ja"
to
neprovedu? THERADION. Sotva, pane!
RUFUS. A, rabbi, proc, kdyz k
tomu moc
mam
v nice?
THERADION.
Moc
nenf vsecko.
RUFUS.
Co
jest vice
?
THERADION. Sila.
RUFUS. I
sflu
mam! THERADION.
Tu
rovnez
mame my!
RUFUS.
To
zamezit?
THERADION. Ja nefekl
to,
pane!
l'\vo!eny
Pdnl.
RUFUS.
Nac mdtc moc? sve
O
chramu zdivo
stare
hlavy a sve zalmy skuet, stvat lid, jenz klidny bez vas moh' by a vdc"en vladg, jez jej dychat necha.
O Vy
bfti
mlc, 6 ml rabbini jste
jste
jste
to vime zpameti: zhoubou teto zeme, z ktere sffi
jedovatou hlfzou,
se otrava do
zfti
konin
morem Rima.
nejzazsfch,
Jasne vidim
ted',
vas nejdffv dluzno zkrusit, zdeptat, zni^it,
pak bude mir
lee s
vami nikoliv!
THERADION.
To muzes
zkusit!
RUFUS.
Take zkusim,
rabbi!
THERADION. Ma's proto moc, jsi legat Hadrianuv, vSak co to ndm?
RUFUS. I
zndm
jd
dobfe vds!
THERADION.
Nds neznds, pane! Nemds co lidu proroci jsou
tuseni,
Zpev IV.
106
RUFUS. BufiCi!
THERADION. Ne, burici jsou jeho
svidomi
a jeho sila.
RUFUS.
Vsak
va"s
zdeptdme!
THERADION. Nas, mozna, pane, neb nas malo jest, vsak narod nikoli ten nesmrtelny!
RUFUS.
S
blouzriivci
nejednam jak Akiba. THERADION.
Jsem Theradion, pane, proti nemu jsem chladny rozum, druha tocna sveta. RUFUS.
To jedno
mi; co chce, mluv, cas muj kvapf.
Jd nechci
nic.
THERADION.
RUFUS.
Pak proc
jsi
pfiel sem?
THERADION.
Ty
ne"co
chce
a to, co
nechcem' my.
VyvoUny Pdnl.
107
RUFUS.
A
rabinum
ja
mdm
se zodpovfdat?
THERADION.
Ne rabinum
jen sobe" a pak Bohu.
RUFUS.
Co sobe ? Nic vzdyt, rabbi, pfece vf, Rfma jsem. Co bohu ? Neznam jej, bozi Rfma jsou a t^mto
ze legat mi bozi se
zodpovfm
jil
THERADION.
Na
torn mds-li dost,
ja rovnez mlci'm.
RUFUS.
mne
zdrzeti
Tedy mluv, co chce! snad od mych likolu? THERADION.
Ne, pane, chci jen tebe varovat. RUFUS.
A
pfed
fm, rabbi?
THERADION. Pouze pfed tvou mocf, jif
silou
zve.
Zpev IV.
108
RUFUS.
A
jak
to,
rabbi mujr
THERADION.
Tak
zcela proste. Malou parabolu k tomu dam. Lev kdysi vysel z za kofisti si vysel, nadherny a piny sfly, skakal po horach, po plani bezel pnmo ke brodu, kde v zafi luny pily ghazely. ti
hor,
Zpit silou svoji ani necftil, ze maly hnedy stir se zavesil
mu
v pracku kosmatou
a bezel dal
a cfle dostih, celou krasnou Ian na pospas nesl svojim mlad'atum a hrdy u brlohu v stfnu skal vsak v torn pad vedle nf, jim slozil ji stir neiihledny ustknul v pracku a co on tkal plani vitezny,
jej,
jed zufil zatim v tlapach mohiitnych a rozlival se telem dal a dal, az schvdtil
jej,
u vchodu brlohu,
pad mrtvy vedle
svoji kofisti.
RUFUS.
Tu
bajku zname,
Vak ta
tu
mohutnemu
Rim
jest lev, stir vy!
telu toho Iva,
kapka jedu, vef mi, neuskodi, snesl vie. pfemuze a stravi
Vyvoleny Pane.
109
THERADION.
komar v ucho Nimroda, Kdys a Nimrod zSflel, neb mu vyzral mozek. vlezl
RUFUS.
Na
s bohem, rabbi bud', bajku bajku nez Akiba ty o nic lepsf nejsi.
Kdo
venku
je ten tfetf, ktery a sluje Bar-Kochba?
ekd
THERADION (odchazi).
To
ihned
zvfs.
RUFUS.
Ten zarem vymluvnosti plamenne, a druhy detskych bajek dumyslem chce zastaviti kolo rozjete osudu sv^ta bldzni .
.
.
(/ venku se oxyvi hluk state rostouci).
Jaky hlahol snad Titus Annius
m^
jiz
?
.
vykondva
rozkazy a snad se boufi lid? ... (Vrazi do stanu Titus Annius sdran a bez meie).
RUFUS.
U
Marta, co se deje?
T:TUS ANNIUS.
Vykonat pod jho byk,
chci rozkaz tvuj, zapfaien
.
.
Zpev IV.
110
zoral horu,
by
ceka u pluhu,
dam
signal na tuby a hlasatel mi-tve" ticho cte Hadrianuv rozkaz do kola stali bledi Jak steny muz vedle muze, jen rty chvely se, neb ruce rvouci ruse kucery. Je
.
.
pfecteno a vojak trhne uzdou,
a z
davu vystoupi muz obrovsky,
a zvedne pest a prasti byka v celo,
ten svali
se,
-
jak bleskem sklany kmen,
a hrozny ten muz vola hlasem soudu: Tak stane kazdemu se, drzi rukou
kdo
teto posvatne se
jez patfi
Jehove!
.
.
.
dotkne pudy, Kfik jasavy
velim, vojaci byl odpovedi by zapfahli se v jho a tahli brazdu,
vsak jako byka pfed tim jednou ranou on k zemi srazil, zaal faditi nadlidskou silou mezi vojskem kol, co rdna, smrt a za nim boufil dav, a
kamenu
dest vojsko rozehnal
a dokoncil, co jeho zacla pest.
RUFUS.
6
hanba vdm
i
tobe!
TITUS ANNIUS. Jdi,
Mne
sam
postav pfed legie Hannibala, pfed poustS Ivy a Iacn6 hyeny
viz!
,
Vyvoleny Pant.
Ill
s blouznivci a brvou nezachveju a stfeStenci vak jednat neumi'm;
vfm jedno jen, my horu nezofeme, neb cely ndrod stoji proti nam. RUFUS.
zofem horu, kdyby
My
tarn klesnout
mla
legie
vedle
muze muz
pod pSsti toho zidovske'ho obra, jenz v posled zemdli pfec. My zofem horu! (Rostouci hluk valeiny,
husty
Bar-Kochba, beze zbrang v prostem SatS v bohatych vlnAch pfes prsa a dlouh6 vlasy mohutnou hlavu Iviho vyrazu, jde klidn6 k Rufovi, vstoupi
vous rySavy splyva
objimaji
jako
ramcera
jen2 k
mu
n6mu
vzhliii bez pohnuti.)
BAR-KOCHBA.
Ben Akiba rabbi Theradion sem pfiSli prosit; nez's je vyslechl, i
v torn drzf ndmezdnici zafli
jiz
tv6 konat rozkazy.
RUFUS.
Co
tobZ
po torn?
BAR-KOCHBA.
Mu2 to jdi
poctivy tak zadny nejednd, ffmsky podskok byl a jd ti pravfm, domu, legate, a vyfrcT tam:
kfm kdyby
cely se svych sedmi hor a s velmocf svou irou v svStS cel^m
iu
Zpev IV.
sem
pfiSel
k nam, Sionem nepohne
a nezora Ian
chramu Jehovy! RUFUS.
Sdm
Jd
JCJ
ZOram
!
(Chce k opong stanu).
BAR-KOCHBA (vztahne ruku).
Zpatky, legate! (Opona
cete klesne strSena,
lid
Sidovsky valnS ozbrojen hrne se za hlasiteho
kfiku a volani na scenu, v jeho cele Akiba, v pozadi jest vidti prchajici vojaky fimskd, u vchodu Ie2i mrtvoly vedle pora2eneho byka a pfekocendho
pluhu.)
BAR-KOCHBA (ukazuje vztycenou pravici v pozadi, Rufus ustupuje).
RUFUS.
Kdo
jsi,
barbare?
AKIBA (pfedstoupi u vytrzeni).
Vyvoleny Pane! Vstal novy Saul a novy David vstal, a novy Simson mezi zastupy,
roh svuj
sily
sve nan
vylil
Hospodin,
hrom do jeho mocne
pesti vlozil,
sv^ blesky v oko jeho, andelu sta postavil mu k boku, a ti kryji
skrdn jemu stookymi perutemi; jej rana nedotkne se nepfatel,
on velky kracet bude v stfedu malych
Vyvoleny Pdne,
a Slapati po hlavach
113
jetru;
v prs zakousne se stare vlcici, az vykrvdci jemu u nohou!
Bar-Kochba
to,
on veliky syn hvSzd!
Tvuj, lide, novy krdl a Mesids! (Lid obklopi ze vSech stran Bar-Kochbu, klekaji pfed nim a libaji lem roucha jeho. On stoji, skfiZiv nice na prsou, bez pohnuti.)
AKIBA.
zehnam ti! Jd, ktery prosel svet a vid^l ponizenf lidu sveho,
Jd
vitdm v tob6 jeho vzkffseni! Tys judsky lev, tys hvezda Jakuba, ted'
zhoucfm dechem
ty i
list
svych zabijes
satana, jak vestil Isaias,
tys Nasi nds, ty krdc^is bez
neb vecka
sila je
mece
v tve"m rameni,
vsak jd t opasdm jiz me(5em sfly, na biteho, pojd', ore vystoupfS, ja"
pokornS
sv^mu sp6 Rimu
jak
ti
stfemen podrzim
krdli! (K Rufovi) ffci:
A
ty,
legate,
Povstal Israel,
dnes neni vice tglem bez hlavy, Pan smiloval se nad svym lidem
zas,
o chrdmu zdi leb tlouci nebudem,
vak
zajdsame sv^mu krdli vstnc, jenz slujc Bar-Kochba a syn je hvdzd! (Lid odvadl za rostouciho kriku Bar-Kochbu.
nimi v
P-ar-Kochba.
nmm
Rufus a Titus Annius hledi zn
ustrnuti.)
Zpiv IV.
114
RUFUS.
Hned
tfeba dati zpravu do Rfma;
ten pozdr vStf bude nez se zda. Cit Akiba byl, rozum Theradion, vsak Bar-Kochba je vice vsech
je
Mnf
ZPEY
V.
VOJSKO riOSPOPINOVO.
VOJSKO HOSPODINOVO. Vojensky
tabor Bar-Kochbfiv
nimi vozy
s
vztydenem
mistfi
potravinami. zastava.
2eny a signaly.
Opona
V
mezi
Betarem
a Jerusalemem.
Stany,
prostfedi hlavni stan Bar-Kochbfiv, pfed
pod
ni
lavice.
Skupiny
vojinfl
v hlutne porade.
dgti u vozfi v pestrych skupinach.
stanu
Bar-Kochbova se po nich otevfe a vystoupi htasatel.
HLASATEL.
VSem shromazdSnym bojovnikum Judy Bar-Kochba vzkazuje sv je v tdbor vitaje.
pozdravy,
HLASY.
Zdrdv Bar-Kochba! JiNtf
HLAS.
Pst! Ticho! Hlasatele neruSte!
HLASATEL.
Ku velkym skutkum i
mezi
nim na
dsty Bar-Kochby
Akiby a synedria void
vis Jehova a cely Israel.
118
Zplv
V.
HLASY. Mluv, co dices' na nas! Rddi poslouchame!
HLASATEL.
vcem
Ze k velkym chce znati
Pan vas povolal, hoden jest,
lid svuj, zda-li
kyne vem. Bar-Kochba di \isty mymi: Vzplat k velkym dinum lechetn6 te velke price, jez tu
A
toto
vsak dok
ati,
hrou ner
rozmaru a okamziku,
jest prvr
vzdycky muze povinnost.
Z
list
A
by
ze ten svaty zar
jste vsickni slyseli
Bar-K
hby, ky ukol veliky na^ avd, vak hodne sily jen chce Israel mft k jeho vyplnSni. i
nam
HLAS.
Vzdy pevne slovo muze stacilo, co muze zadati vie Bar-Kochba ? HLASY.
Chceme
zvSdeti to, nech
jej,
at jiz mluvf!
HLASATEL.
To
listy
mymi
pravi Bar-Kochba,
syn HvSzdy, Judy velky Mesias, a souhlas Akibuv jest s jeho slovem: >Kdo Hospodina chce byt bojovnikem, dej
dukaz
sily dffv a
odvahy,
119
Vojsko Hospodinovo.
neb
silne pouze potfebuje Pan, ne slabochy a podle* zenkyly. Kdo sflu citi'S ve svych litrobach
za bozf zakon, svobodu a prdvo, az v posledni
dej
dech
v
ve"rn
ze vytrvas", ze sfly v tob
ve
boji stdt,
tomu vyraz v pevnou zaruku, sne*st a vydrzet,
u
Jho Je ovy
zke jako zernov,
jest
a siln> pouze dal
Toz Bar-Kochba
Kdo chce
jest,
co pfikvaci.
jej
muze
df toto
n^st.
mymi
listy:
se bozfm bojovnfkem zvat
a pfijat byti v Hospodina voj,
dukaz sfly, odvahy: na Spalku, ktery bude pfineSen, si dobrovolnS utni jeden prst ty podej
Kdo
na vlastnf ruce. je
to vykona,
hoden vojfnem slout Bar-Kochby.
(Nov6 hlaholy
Ze sunu Bar-Kochbova pfivfckou
trub.
jc zarafena sekera,
vojini
Spalek,
v neji
pfed lavict pod rastavou. Skupiny v lidu, bovor a reptani, mezitim vystoupi ze stanu Bar-Kochba, jest bez brneni a bez mee, kradi s hlavou nepokrytou k Spalku a zvedne sekeru poloziv svou a
postavi
jej
ruku na spalek.)
BAR-KOCHBA.
vudcem vaim mdm-li vskutku byt, sdm prvnf podstoupfm, co vy2aduji.
Jd,
(Utne
Kdo
sfly
si
prst 1ev6 ruky.)
md, at ndsleduje mne!
Odstoupi pod zastavu a nkfizi ruce na prsou. Otas a strnuti v lidu. hlasy souhlasu i nevole.)
Rfiznt
120
Zpev
I'.
BAR-KOCHBA.
To
prvni zkouSka bozich bojovniku, jste stado bab ci zastup hrdinuv?
HLASY.
Md
pravdu. JINE.
Pojd'me, to jest okamzik! JINE.
To
nelidske, dost pfisti boj nas schvati, nac napfed komolit se ? JINE.
Zbabelci!
ma
pravdu Bar-Kochba! JINE.
Nuz k spalku
jen!
PRVNI VOJIN (pfedstoupi a poloZiv prst na gpalek utne
jej).
Tvuj prvni bojovnik jsem, Bar-Kochbo!
BAR-KOCHBA.
Ne
muj, vsak Hospodinuv, (Obejme
jej
HLASY.
Nuz
pfiteli!
a posadi na lavici vedle zastavy.)
za nfm, za nfm!
121
Vojsko Hospodinovo.
Ve (Davy se hrnou k Spalku a prsty
si
pro zdkon bo2f!
utinaji,
Bar-Kochba ka/deho obejme
a polibi.)
JlNY VOjfN.
Krev void krev -- zde prvni kriipej dam, kde posledni pro zdkon Jehovy ? (Utnc
si
prst.)
BAR-KOCHBA.
A pro svobodu, mls doplnit; 6
velkost Israele?
synu muj, bud' zdrdv! HLASY.
Bar-Kochba!
i
A
Nd
novy MesiaS!
Ve
pro sldvu Judy!
spasa nase!
Jest
velk^ Buh, Bar-Kochba jeho syn!
(Davy
vojinfi se
hrnou k Spalku a prsty
si
MNOiSTVf. Jak malo to pro zakon Jehovy, jak malo to pro spasu lidu jeho!
utinaji.)
122
Zpiv
V.
SBOR LEvixtiv v STANU BAR-KOCHBY. Je si
obt
vsecko, nelze bez obSti
myslit velky
c"in.
6
spejte v ndruS boha, moje dSti, sem pojd', kdos bozi syn!
HLASY. Ja byti chci jfm! JINE.
Jsem jfm Pane
jiz!
V torn vybShne Vojin mlady (Bar-Droma) vrhne se k Spalku a zveda sekeru od vozu 2ena prostovlasa (Judita z Cyreny) a zadr2i mu ruku ze zadu, kdyZ chce si prst utnouti. .
ZENA. Jd nikdy
k tomu nesvolim,
tvd matka!
VojfN.
Mam to,
hanbou
matko, na
byti
mne
synum
2ENA Ja"
nechci tomu.
Snad proto jsem
Israele?
zddat nemuzes! (se vztyCi).
Ja to zakazuji! te nesla
pod svym srdcem
t6 porodila v tezkych bolestech,
jez skoro zivot staly
jsem t6
kojila t6
odchovala
mne, snad proto v sladkych matky snech,
le"ta v odffkdni, zmrzacit mSl krasne t^lo sv6? bys
Vojsko Hospodinovo.
6
hled'te nan tot pfece krasny hoch! Muj syn, me" dftg! -- Proc" ma zmrzafrt se dobrcvolnS v cizf rozmar jen? Ja* nestrpfm to, utni ruku mou^
vak
sebe nesmi'S, synu, zohavit!
Dost bedy bude a dost net6stf, az udela to kfman svefepy,
vfm to bezpecnS, zakonem to bude vdlky, tv^ zmrzaenf v boji, ba tvd smrt, ty spedetf tvou lasku k otin a k Bohu dedu, budou vclkym ^inern, za ktery zehnat bude tob6 vnuk. Vak toto zmrzaCeni dobrovolne a ud^ld
vak
jest
to,
tenkrat
pfepych odboje a pychy jen! (K Bar-Kochbovi.)
Tve* jd
pychy Bar-Kochbo! -- Nu, jen se smej,
neddm
svoje dftS zmrzafiit!
VojfN.
Zp^t ustup, matko, to jest zdkon bozf, a blah jen ten jest,
kdo
mu
posluen!
2ENA.
To
Sflenstvf jest! Zpdtky, hochu muj! Svou hlavu poloifm spi na palek, nef dala bych sv6 dfte" zmrzadit!
BAR-KOCH B A
a chdpu
je,
(pfedstoupi klidn*).
matko Slechetnd, vSak vySf zdkon bozf;
Tve* city ctfm, 6
123
124
V.
Zpev
i
tob, hochu, pine rozumfm
a ceni'm krasnou tvoji zmuzilost.
HLASY.
Ma
pravdu zena!
To jest zbytecnost, bojovati chce pro zakon bozi
kdo
a Judy svobodu, at pfisaha, to dosta6', nac takych obeti?
To
rouhdni jest proti Jehove, za jeho zdkon mame bojovat, vak df f v si usekati mame nice
To
!
?
divny zdpas!
Ticho! Zmlknete!
.
Bar-Kochba mluvi! JIN6.
Coz snad on
je
BAR-KOCHBA (Velkym hlasem, d6stojn6.)
Jd nejsem Buh, jen jeho sluha jsem a posledni a vSru nejmenSf,
vak
jestli listy
on pravdu
mymi
df, jfz
hovofi,
nutno poslouchat.
Buh
?
125
Vojsko Hospodinovo
Ja ukdzi vdm, co jest zakon Pdne!
Ctfm dobrou i
toho mladika
vuli
svate city jeho
matky
ctfm,
vsak nejvfce ctfm nad vse zdkon bozf. (Poloii ruku na Spalek a utne
To snad vam
si
druhy
prst.)
staci! Pojd'
sem, synu muj, spokojena bude matka tvd a neztratfm dobreho vojina,
ted'
jimz byti shbujes! (Zvedd vojina a objimfi
jej.
VOJIN.
6
krali
muj!
ZENA. Jet velky Bar-Kochba, jet MesidS!
HLASY
vudcem
Bud* pozehndn a naSim Vojin liba lem roucha Bar-Kochby,
Vseobecn^ fanatick6 vzruseni. k
Muzi
ktery a
jej
2eny
bud'!
usazuje na lavici pod zastavu. se objimaji,
palku a klekaji, ncmohouce se pro naval k
ncmu
MNOiSTVi Jest vclky Biih a velky
vojini
se
hrnou
dostati. Jasot a ryk.
Bar-Kochba!
ZPEY
VI.
TUR-SIA\ON.
Val pevnosti Tur-Simonu. Stan
vfidcovsky,
proti
sedm
vykopavaji
jam,
V
n6mu vzdy
pozadi ploch.6 stfecby vztyCuji
jednu
rimSti
domfi a
\ f ojaci
pod kaidym
sedm
kfiiem.
Na
valu
kfiifi
a
jini
Pfed
stanem
vftii.
kfeslo polnl.
1.
Kdo
asi
2.
A
VojfN RfMSKY
(zam&Jtnany u kfi*6).
bude vbit na VojfN RfMSKY
tyto kffze?
(zamestnany u jam).
kdo as bude vbit do tchto jam
?
CENTURIO.
Moznd, ze vy sami, zlfbMi se tak vudci a nebudete-li
v Cas hotovi. Jinak jsou kffze ty a jdmy pro vCera pochytaly nae straie a kteff
zajate 2idy, kter
majf vypovfdati pfed vudcem.
1.
Jsme Bar-Kochba.
VojfN
(u kflffi).
hotovi, pane. (SUza
a
130
Zpiv VI.
2.
My Signaly
rovnez,
(vyieza
z
VojfN. jamy)
pane!
na tuby, opona stanu
se rozhrne, vyjde Quintus Tinaeus Rufus, za nim legionafi a centurionove se signy a tubami.
RUFUS
(usedaje).
Jak ze mi fikaji? Tyrannus Rufus!
Nu, chci
si
toto
jmeno
zaslouzit,
co posud konal jsem, jen pfedehrou tech bylo hruz, jez teprv zapocnou. Zlou druhdy nechal povest Quietus, ja
necham
horsi, at
mne
pamatuji
a zpupnf, tvrdosfjni poznajf, ze s Rimem zertovati, neradno.
Sem
pfived'te ty zidy zajate,
at vypravujf, jiz lista
a dfivf
(k
vsak jim otevfem mucidla si pfipravte
vojsku) }
pod vse
kffze
k hranicim!
Zatroubeni. Vojaci fimti pfedvadSji spoutane 2idy. Jest jich 14, muzfi a 2en rSzneho stafi, ruce maji na zad svazane a spojeny jsou jednim provazem.
RUFUS. Chci dvoji od vas, nez vas odsoudim a vykonati trest dam aa vystrahu
vsem buficum po celem Israeli. Ty zfite kffze! Tur-Simonu val at hlasa v
ze
Rim
se
At mluvite
dalku cele Judei,
vaf vzpoury jiz
neleka.
ochotne a pravdu,
at Izete, tvrdosijne mlcite,
131
Tur-Stmoii.
vzdy viset budete, kdo mu/.i jsou, kdo zeny po pasy az zahrabany pod muzi budou v pospas sakalum. fen
muka muzcte
si
usetfit,
vyznanim pffmym, nikdy
ale smrt.
Mluv, starce, hlavou zdds se byti vsech, rci nejdffv,
jak ta hadka povstala,
jez prvni byla srdzky pffdinou fimskeho vojska s luzou Israele?
STA^EC.
Co mluvit
mam Ty ?
sotva uvdfis,
vsak pravdu povfm. V^era v
chvi'li
tu
byl stastny otec jsem a stastny tchan, my svatbu m^li v dome, pruvodem
jsme k posvatnemu tahli obfadu, kdy sob^ v zmar jsme cestou potkali tlum fimskych pe"saku. Ti surov6 se vrhli na druzby, jiz k ob^ti, jak posvatny na
dva
vclf obycej,
nesli ptdky, bfle holub'ce;
jim vyrvali je, chftan jim zadrhli a s 2erty hrubymi je hazeli
po sob6 druhu drub a do prachu. Jen maly odpor naich, mede bleskly, a kamenf jim v odvet fielo, sbor ffmsky pobit byl a rozehna'n,
na
pruvod sefadil se k obfadu,
jenz vykonan pak bez vf pfekdzky; vSak v noci pfi svatcbnfm veself
kdy2 sed^li jsme, vetSi podet pfitrh
132
VL
Zpev
a stfechy zapdliv s
nam nad
nahymi meci vpadl do
vse vrazdil, co
mu
ostatni spoutal a
Tot podle
ryzf
pfislo
sem
hlavou
jizby,
do
pravdy veci
RUFUS
cesty,
odvedl.
(smgje
stav.
se).
Tak mame
celou svatbu pohromade, nu o dustojnou svatebni vam noc se postarame! Jaka drzost, starve,
ffmskemu odporovat vojinu? Cti
ma
ti
byt,
kdyz tebe oslovi
a raci zazertovat s prasivinou; par holubu a k vuli tomu vzpoura!
Je videti, zaminky hleddte, nic jineho!
A
nynf povez mi,
kde vojsko zidovske
je
taborem
?
Kde
zdrzuje se hrozny Bar-Kochba? Jak velky pocet muzii naverboval?
A
vsecko vubec, sam co o torn
vis.
STAREC. Ja nevim niceho, toz tezko ffci, a kdybych vedel, ffci jeste huf
;
ja ni
nezradfm pfec zakon Hospodinuv, jeho lid, zde nadarmo se ptds. RUFUS.
Poveste Zida hned na prvni
pod nohy ohen jemu
vak
kfiz,
rozdelejte,
zacne brzy mluvit jeste rad.
133
Tur- Simon.
STA&EC (mezitim, co
jcj odvadfcji).
Je veliky Buh, vladaf zdstupu,
bud
slava
jemu
z
vku
na vky!
RUFUS (kyne muii, ktery
stil
za starcem).
Tys Sfastny zenich? Muz. Zenich smrti
ted'.
RUFUS. Me" slysel's otdzky, ted odpovfdej!
vice neuslySis ode mne,
Ty
nez pfedchudce, muj tchdn,
ti
povSdl.
RUFUS.
Pak
viset
bude
stejnS jako on.
Muz.
A
stejnS chvdlit
pdna zastupuv. RUFUS.
ti (k vojakflm), jcj na kfiz ohen rozd^lejte pod kfffem!
Jak libo a
privaite,
Hezitim pfivaran byl kmet na kfi2 a ohefl rozdfilan pod jeho nobama.
134
Zftv
17.
STA&EC NA 1
Sud Hospodine
s
kteff se soudi se
a bojuj jiz
se
pane
mnou
s
tmi,*)
mnou,
temi,
bojuji!
5 pavezou stit vem na se, mne ku pomoci povstan, s
kopim se v cestu poloz proti mne!
tdhnoucfm
6
promluv k dusi moji,
spaseni tvoje ja jsem, at zapyff se
kdo
hledajf
hanbou,
muj zmar!
At zahanbeni prchnou, jak pfede vetrem plevy, a Hospodinuv andel
do stran vsech!
je rozptyl
RUFUS (k
ktera stdla za
zen,
mu2em).
Tys nevesta? ZENA.
Tos lehce uhadnul. RUFUS. Jsou
z pravidla
vzdy zeny povolnejsi budes mluvit lip.
a proto, doufam, *)
2alm
34.
2-6.
Tur- Simon.
135
ZENA.
Nic
vie, nic
mfh, nez zenich a muj tchan.
RUFUS.
6
zbujne pleme! Nynf patrno, Sat strhnSte
jste vSichni spiklenci! jf
s lidu a ji
pod onen
vraite do
kffz,
jdmy
kde upi
jejf
chot.
ZENA. aspofi v utrpeni slou^eni, bud' chvalen za to vecny Sebaot!
Jsme
Vojini zatim pfivazali
mu2e na
kfi/.
a zapalili ohen pod jeho nohama.
se vrhli na 2enu a trhaji s ni
RUFUS
Jini
ftaty.
(k vojinfim).
krasne t^lo dfv6i! pohar sem
Aj,
bez Baccha nemuze byt VenuSe! Dva
vojini
odejdou do stanu a pfinesou amforu a pohar, naleji do jeden v klede podava piny pohar Rufovi.
MU2 NA Buh
jest
m^
iitoCit6
Kfef^I.
i
ma
sila*)
v souzenf kaid^m hotovd pomoc, at at
)
pukd zem6, bdt se nebudu, do prostfed se mofe hory svalf!
2alm
45.
2-4.
Cise a
Zp&v VL
136
RUFUS
Noc pSknou
(pije)
svatebni mft budete,
o pulnoci zde sakal
s hyenou tvym bude zenichem a krkavec u hlavy jemu zaSeptd cos v sluch,
az vsecka krev (Odevzda
Cigi
mu
ztuhne ve zildch!
ji znova naplni. Rufus pije. Mezitim nahou 2enu a2 po prsy do jamy.
vojinu, ktery
vrazili vojaci
ZENA v JAME.
6
vysvobod' mne, Boze!*) dusi vlhko saha,
m^
k
jsem pohfizena v bahne, dna nema, v hloubi hliny
me
hrdlo vyschlo
jiz,
a zemdlely me o5i, tim, ze jsem po Tobe se ohlffela jen! z bldta vyrvi mne,
6
Pane nedopusf, by tato prohluben se nad mnou uzavfela! a
RUFUS.
Hoch (Straie odpoutaji
je tarn jest, at pfistoupi bli2! hocha a postavi jej pfed Rufa. Hoch ma svrchni divd se vzdorng v tvaf legatovu.)
Ty pfskle aspofi budes mluviti! Kdo jsi? Tvuj drzy oblicej mne *)
2a1m
68,
24, 1516.
drdzdf.
gat sedrany,
Tu r- Simon.
137
HOCH.
Jsem bratr one zeny, kterou
muf.
RUFUS.
A
kolik je
ti
roku?
HOCH. Jedendct!
RUFUS. Viz tarn ty kffze, jeden bude tvym, a stejnou dostaneS te"z hranici
pod nohy,
jestli
mluvit nebudes
a nezodpovfS vSecky otdzky, jez otci tve"mu dal jsem i tve" sestfe.
HOCH.
TSch nezodpovfm, Bun
jest
nade mnou!
RUFUS.
Tak
s
tebou reft nemdm,
s
d6tmi pfec
se chvfli zdrzovati nebudu.
HOCH.
To
v^c
je tvd,
jak trpdt v5c je moje.
RUFUS. odboj stdh v sv6
sft6
ji
138
VI.
Zpev
HOCH.
Ty
prvni vzdy v
ni byly, legate,
neznas nae dejiny, znal bys jiste osud Makabejcu.
je vidSt,
pak
Ti nevymfeli posud v Israeli, sdm, chces-li dukaz toho tobe dam!
STAREC
s
KRIZE.
hochu, drz se jen!
Muj
MUZ
S
KRfZE.
Bud' chvalen Buh! Z JAMY.
Jen vytrvej, muj bratfe, pro Boha a jeho zakon.
HOCH. Bar-Kochba
jej
splni!
Co
zivot muj, kde otec trpi tak Zde jsem! a sestra md a jejf chot? se svlekne z
atu a vstoupi mezi vojiny, tito jej chopi a vlekou k tfetimu kfizi.)
RUFUS.
To
silenci jsou!
VSICHNI ZAJATf.
Ano, Hospodina
jsme
silenci, bud'
chvalen Sebaot!
139
.'//.
RUFL S. T
Tak, mluvit nebudete
r
VSICHNI.
Ani
slova,
jen jedine: Jest velky Hospodin,
zpod spa*ru Ivich nam poda ruku svou, zpod zernova skran nai vytrhne, by posadil nas na trim sldvy sve,
kde bude v blescich
trunit Israel!
RUFUS.
Tak na
kfiz s vSemi, s
vsemi do jamy,
zapalte ohne, dolu saty z nich, at zvdf, co jest Rim a jeho moc!
ZAJATCI.
Vsech
pdn Buh Zastupu.
silnejsf jest
RUFUS.
Nu, uvidime, kdo
Sem
jest siln6ji'!
vfno, hosi!
(Vojin
mu
podi piny pohir, on
jcj
zvriitl
a odhodi.)
Nynf skfizim ruce a budu pdsti se na mukdch vaSich! (VojAci naraieli
odpoutali
ostatni
do jam pod n,
zajatce a svI6kli je, roznitili
ruch v pozadi.
mute
pfivazali
na
kfiie,
ohn* pod nohama ukfiiovan^ch.
Tlum vojska
vstoupil na hradby.
V
ieny torn
140
Zpiv
VI.
CENTURIO (oznamuje Rufovi):
Jiz vratili
se nasi vyzvedaci.
RUFUS.
Af pfedstoupf, co zdrahaji se
ti
ihned povi nam,
tito vyjeviti.
CENTURIO pfedvadi
tfi
vyzvdae
Rimske,
ktefi se
hluboce uklangji pfed Rufem.
RUFUS. Mluv, Sergie! I.
VYZVEDAC. Zle zpravy nesu, pane,
tva dcera jela vSera vesnici bliz Betaru,
nahodou nesfastnou
zlomila se voj, neb do skaly vjel prudky naraz ofu. Na stesti
ji
bez urazu
ji
bozi chranili
skokem rychlym s vozu spasila. By novou k vozu opatfili voj, se
po prvnim stromu tvi Iid6,
u cesty vzduchem
sahli
sotva topor
vih,
tu luza zidovskd, jez necinnS
ba Skodolibe k tomu pfihlfzela, ni rukou nehnouc v pomoc ochrannou, se dala do vojska, ty stromy pry jsou posvdtne* a svatokradez pacha, kdo pry se dotkne drzou pSsti jich.
Tur-Simon.
141
RUFUS.
Co posvdtne ve nenf te"to luze, jen za vsi'm hleda, za vfm zdminku ku odboji a vzpoufe. Pokrachij!
Tot jeden jez,
z onSch svatych stromu byl, sotva ze se dScko narodi,
v zem
zasazujf, rostou s
dftStem
k dob6 svatby jeho, v pfedveder pak pfi zpSvu a hudb6 posvdtne az
je
utnou teprv, aby
z
kmenu
jich
k skvostnym nebesum, nfmz hocha s nevestou vedou pod v chrdm k obSdu, kde ^ekd jejich knez. tyd udelali
RUFUS.
To
Tvi
sama* pov^ra a
samy blud!
Iid6 nechtSli tak rozumdt,
strom skdceli, vak v torn jiz cely dav se vrhnul na n6, zapldl divy boj a krutd
se. RUFUS.
A
dcera
md?
VYZVfeDAfc.
Ta jak prvnf zadlo fi^et kamenf.
prchla,
Zpsv VL
142
RUFUS.
bohum vsem! A
Di'k
lid
muj?
VYZVEDAC. Lezi zbit
ve krvi sve, jez vola o pomstu!
RUFUS.
A
tato hromem s nebes prikvadi. Az v nebe roste smelost chatry teto!
Ty
a ukloni
se
Bar-Kochby?
zvedel,
jsi
VYZVEDAC
II.
pfedstoupi
mluv, Licie,
odstup, Sergie,
co o vojsku
druhy vmisi se mezi vojsko a prohlizi
legatovi,
mueene Zidy.
To jiz
stale roste,
dve
velky legate,
ste tisic
tech, ktefi utali
muzu
pocita,
po prstu
si
pro zdkon bozi!
RUFUS.
Jak, je
dve
Synu psi, ty Izes! Cos to pravil, chlape, ze dve ste tisic jich?
ste tisic?
mozno
to,
II.
VYZVEDAC.
Kdyz o muze min,
at
mne
STAREC NA
zhlti
zem!
KRIZI
(slabym, ale pfece slygitelnym hlasem).
Jak veliky
jsi
Boze Zastupuv!
si
Tur-Simon.
VYZVDAC.
II.
Jak potopa se
pod tihou se k nebi
143
valf,
duni zem
jejich kroku,
prachu sloupy
zvedaji, znf jejich zp6v,
v jek pozounu, jez jfcny zlatymi se sluncem zdvodi a v cele jich
sdm v ramci
jde Bar-Kochba,
rozhnevanemu
6
vlasu svych
slunci podoben.
prchni, pane, smim-li raditi,
jich
dv6
st
tisfc,
sotva tfetina
je cela ffmska tady posadka!
RUFUS. I
tebe nakazilo siienstvi
t^ chdtry zbesile?
Vak
drive
rci,
Vbft
na
t
II.
ddm.
kfiz
co o Bar-KochbS
vfs.
VYZVfeDAC.
Tvuj nechci, pane, dele
nitit
hnev.
Jest velky jako buh a hrczivy, Iva potka v pouSti, pohledne mu v lev krotky schouli se
mu
tvaf,
u nohou,
a kdyz" se neschoulf, on vytrhne
mu
Relist jako houzev zpuchfelou svou jednou rukou, z ktere" prsty dva si utal lidu sv^mu na pfiklad.
velky
()
NA m hlascm.
novy Samson povstal v
Israeli!
144
VL
Zpiv
NA
JINY
A
pravdu pravil o
KklZI.
nem Akiba:
>V nSm v
nm
vstala velka" hvdzda z Jakuba, povstal z Israele mocny kmen,
jenz zkrusf pysne hlavy Moabu a vsecky syny Setha rozdrti!
Z jAMY
(hlasem velikym).
Jen mdlo toho jemu potfebf, on nebesy i zemf otfese, on skdci v rumy truny bohacu a zahladf moc zpupnych pohanu, on hvezdy syn, nas pravy Mesias!
RUFUS Zhaveho olova jim at vytf jejich
(vztekle).
vlejte
v chftdny,
zde nas nerusi!
(Vojici nahfivaji panve s olovem nad
ohm
a vykonavaji mezi dalgim rozkaz
legatfiv.)
RUFUS k
Co
m.
ty vis, Sixte? III.
Bez vahdnf mluv! VYZVfeDAC.
Dfiv opraviti musim Licia, del dve ste tisfc vojsko Bar-Kochby ze muzu cita", fek jen polovicku.
RUFUS.
Coz
spikli jste se,
neb
jste sileni?
Tit r- Simon.
III.
Mou
145
VYZVLDAC.
zpravu vysly, velky legate,
a po rad a jak jen
pak
uc"in
muze,
Licia
dej se
na
iite"k!
RUFUS.
Na iitk? Nikdy! Rychle III.
O
vypravuj!
VYZVDAC.
prstu utfndnf Licius
jiz
To
povSdel, ja jinou zprdvu mam. krute naffzenf Bar-Kochby
na tuhy odpor brzy
narazilo,
hned se sestoupla, neb mnohe matky, mnoh^ manzelky a rada knezf
tak nechtely ddt deti,
muze sve
Vak
Bar-Kochba stdl na sv^m, cht^l dukaz sily miti na kazdem, kdo vstoupiti m^l v zastup Hospodina,
vie mrzadit.
jak
ztfetncu t^ch
Tu n^kdo
jenz pfijat hned byl (ja
voj se nazyva.
v synedriu navrh s
dal,
velkym jas6tem,
svfidkem skrytym toho divadla
jsem, pane, byl za zida pfestrojen, a Jovi vf, ze pravdou jest md fe^.)
Zn61 vyrok kn^zf, k ncmuz Bar-Kochba te"2 pfisv^ddil: Kdo chce byt k vojsku vzat, ma* vlastnf
neb v
Od
psti cedr
bhu
Bctaru, co
Bar-Kochba.
poraziti,
vyvrdtit jej ze zem6.
kdmen dohodf, 10
146
Zpev
VI.
se tahne odveky hvozd cedrovy
po mirne plani v hlube udolf, na strani vojsko sestouplo se v pod strani na omsene balvany
sik,
usedli starsi, kngzi, zakonnici. nyni zaclo desne divadlo!
A
Z fad muzu prvni vystoup Bar-Kochba, sel klidne mezi kmeny odveke", nich nejvetsi'ho obra vybral sobe, jej klidne zmefil od hlavy az k pate, z
pak napfah pest svou jako hromoklm a brvou ani v tvafi nepohnul, a rana zadunela jako hrom, to rana jeho peste
mohutne
a druha na to jeste dunivejsf
jsouc dlouhym provazena praskotem, a cedr tfistalety, hvozdu kral, jenz bleskum celil v tolikerych bouffch a vichrum vzdoroval, se zhroutil v raz
pod mocne jeho p^ste uderem.
Zem
zatfasla se ve svych hlubinach, kdyz na kmen jeho blesky zbrazdeny, on vlozil nohu svoji pokojne jak na sfj skaceneho otroka,
a stery povyk vzpjal se k obloze, toz z dvou set tisicu zidovskych hrdel:
>Tot Bar-Kochba! Syn Hv^zdy! Messias! klidny stal a patfil s lismevem na lizas vsech, pak odstoup o sto kroku,
On
v torn druheho si soka vyvolil svou orlf zfitelnici v sboru torn,
'lur-Simon.
14'
prudky ben se s vyse v hlubinu behu ku kmenu kdyz dorazil,
dal v
a v
-- strom se branit zdal, pazi objal on nepovolil, dvakrat zakroutil, az v praskotu jej dive"m s kofeny
jej
vyvrdtil z
rodne pudy a jfm
Sloli,
az hlfny, sterku celym pfivalem se stmlo nebe a strom desne hyk
jak mel by dusi, kdyz dopadl v zem!
A
novy pokfik, nove jasani: >Tys Bar-Kochba, Syn Hvezdy! Messids!* A nyni mels to, pane, videti!
S mohutnym rykem jako vichru rej kdyz rozpoutd se hustym pralesem, ze praska to a sviSti do kola a praStf, puka, houkd, hvfzdd, fief, se za Bar-Kochby vrhli pfikladem na kmeny vSichni. Zdpas obrovsky!
Tu
peste
kmeny
kacely jak tftiny,
behu mihaly se ramena, vlajicf a klubko lidskych tel
tarn v
sat
se svijelo kol tela starych stromu, a rvali je a z hlfny trhali, az tmou se zakryl blankyt salajicf a slunce utonulo v prachu mracnech. padal za kmenem, ten skacen ranou,
Kmen
ten vyrvdn, odhozen jak dctska hficka, a dolu stfemhlav se to valelo, jak obnoven by stary byl tu boj
gigantu ddvnych! Clovek s e nerozeznals, spolu vdleli
kmenem
srost,
10*
14S
VI.
Zpev
se dolu strain' v
divem praskotu
A ptactvo nebes mnic, hour ze hrozna lesy bicuje, se vzneslo k vyi s hlasnym krakanfm a fvanf divokem!
a hykanfm a vytfm tisice tu hlasu zvifecfch se misilo
do hlasu lidskych, zvuku vichfice! Sup holohlavy, orel, vysin kra!, vyr, noci host, a sokol hltavy
a mezi nimi mensich opefencu
mrak
cely zdesen vzletl k nebesum, a perutemi v skfeku splasenem zakryval slunce jako v zatmenf,
co diva zvef,
jiz
hostf
onen
prales,
se s fvanim h'tym dala na utek a vrhala se vztekem vznfcena
na muze, ktefi lesa zde
celisti
otvirali s
Dve
Ivice
divym vyskotem. na Bar-Kochbu vrhly
se,
v prs kazdy se mu jedna zakousla, on jak dve kocky chyt je pod krkem a odhodil sto kroku od sebe,
co sakala, jenz chtel jak krtka odkop, jej
Tak jako on
i
mu nohu si
hryzt,
nevsimna.
jini fadili,
a nezli slunce kleslo k zapadu,
kde sta
prales byl, tarn byla mytina;
kmenu vykdcenych, vyrvanych
se vdlelo pfes sebe v neladu, nad kterym ptactva mrak v dal uletal.
Pak zali knezi kmeny
pocftat,
149
Tur-Sim.
co kmenu povalenych, tolik muzu, jen na Bar-Kochbu pfiSlo kmenu sto!
Pak
boha sveho, mocny, pod nimi ze zadunela zeme, k Betaru zacli velebiti
v sik
se
srazili
se obratili jako zivy hvozd a Bar-Kochba v jich cele jako kral! Rl'FUS.
A kam V
se vali
torn v pozadi ruch a
?
kfiky
zdSeni,
vrazi
sem posel
a
bezdech kle.nc
pred Rufa.
POSEL.
K 6
Tur-Simonu sem!
pane, rychle dej se na \itek,
jdou jako velkych vod jde potopa a hruza pfed nimi!
RUFUS vyskoci z kfesla.
Vojsko na a praky
ve
valy,
a katapulty ven!
Je pfivitejte deStem kamenf, je rozczente tfi'Sti balvanu,
Ruch a vfava mezi
vak
o krok ne
kdyz bestie jsou
zpet!
vojsko se Sikuje a odchvata. '> je slySeti praskot a temne udery. ryk a jasani, zkad se v2dy urciSion Dar-Kochba teji ozyvaji jcdnotliv* hlasy volajlci vojsketn,
signaly tub,
:
STAftEC NA KKI/I.
Buh zastupu
jif
6 ditky, radujte
vyslyel na se,
veliky
plac,
!
!
150
Zpev
jest stary
Jahve v
VI.
plasti sily sve,
a smilovanf jeho bez konce!
OSTATNf. Alelujah! Alelujah! JlNY POSEL
Co
katapulty vsecky,
Jdi podivati
(vrazi udychan).
legate!
na hradby se sam,
tarn cely sik tech stojf netvorii
a chrli vodopady kameni
do temne muzstva
zdi, jez
dole vyje
a zmita se a jecf zbesila, a s posmechem a sklebem vitaji
tvych tormentu tffskave pozdravy a skorpionu sfpy okute. nejvetsi div, v dele zive zdi
Vsak
jak skala stoji obr Bar-Kochba a chyta deskou sveho kolena vise
balvany a zpet je odhazuje,
by si s drapky hrdlo jen! Tvi onagri tarn marne hykajf, jsou zidovske te luze k sklebu jen!. jak
di'te
III.
POSEL
(vrazi za nim).
6, prchej pane, mesto ztraceno, jsou hradby zteceny, tve" vojsko prcha, des po nich sah svou pesti obrovskou,
odhazuji mece, pnlby, stity, jak stado ovcf bezf bezbrannych a kfici: >Kdo jen muze, spas se, spas!* i
Tur- Simon.
/.
hloubi
stile
vfava valeCna a
rostouci
Kochba
!
151
silneJSi
pokf iky
Sion! Bar-
:
c
RUFUS.
Na
chvili ustupuji pfesile,
vsak navrdtim se
s
vetsim vojskem sem
a bSda vsem!
VOJSKO RIMSKE na utiku bez zbrane zene se v zmatku na valy
s
pokfikem.
RUFUS. Ni o krok zbab^lci! a chcete-li si
ovdi zivoty
jiz
zachraniti
podlym lit^kem, mi dobijte, mrtvf padnou v ruce vftzum!
ty zidovske psy zde at
CENTURIO odstrdi
na uteku legata
Ty, ma-li Casu, dobij pfival
utikajiciho
Simonu
vojska strhne
vyvali se husty oblak
si
Rufa do
sam! s% r ych
dymu. Hluk boje
STAREC NA Jd v
je
.
.
KfcfXI.
Vfc nebudu zahanben pfed tebou! 2ENA.
Md
pevnost
jsi
i
skdla,
zc
stfech
vdt&i a vitSi.
Kkfzi.
tebe doufal, Boie na vdky
MU2 NA
vln,
Hospodine!
.
Tur
152
Zpev
VI.
JlNY.
Tva chvala bude vzdycky v ustech mych, tys vytrhl
mne
ze vsech pristrachu
.
.
.
HOCH. Bud' veleben nas velky Sebaot! Vojsko
Bar-Kochbovo hrne se na jevistg, Bar-Kochba hned za nim Akiba, Meir, Elesar.
s
mecem
v
pesti
MNOZSTVI.
Zdar Bar-Kochbovi, slava bud a zdar!
BAR-KOCHBA vrhne se na kolena a polibi zem.
Dik Hospodinu
vzdejte, vedl nas
a silu vdechl v nase ramena
on
bojoval,
on
vitez jediny!
STAREC NA
A
KRfzi.
jeho Messias, tys Bar-Kochba!
MNOZSTVf. tys kral, 6
Tys Messias,
BAR-KOCHBA
Ty
nejdflV
OSVObod'te!
Bar-Kochbo!
(uzfi
muCene).
(Vojini poslouchaji jeho rozka/u.)
Pozar v
mste
pak spejte uhasiti. Tur-Simon kli'c k ostatnim jest Judy pevnostem. Pak valy vse obsad'te strazemi, by na noc nevratil se nepfftel.
153
'lur-Simon.
AKIBA (objimaje Bar-Kochbu).
Ja neklamal se v tobe, synu muj!
BAR-KOCHBA.
A
Vny
da, ze nesklames se (K
jiz.
lidu.)
Az vykondte, co jsem naffdil, sem vSickni pfijd'te k slavne modlitb6 a dikucin^nf, at loutna znf i harfa s citerou v pics Hospodinu, on vit6z jest, bud slava mu a dik!
MNOZSTVf.
A
jeho Messias
jest
Bar-Kochba!
ZPEV
VII.
NOVY JERUSALEM.
(Sin
Betaru
v
\c
vkusu
doby.
Za stolem Akita,
proti
n6mu Bar-
Kochba.)
BAR-KOCHBA.
Tak pokracuje svata nase vec. Den ke dni rostem, zjevny dukaz
to,
ze s nami cely narod, jeden muz. Po pevnosti se vzdava pevnost ffmska, voj fimsky prcha jako bez smyslu,
a
sdm nam vady
klesti voln
drahy.
AKIBA.
Jen Jerusalem posud vzdoruje.
BAR-KOCHBA. Jd
nedbam on
co jest mi Jerusalem?
Mn
postacf, ze Sion nezordn, tim spokojfm se -- cely Jerusalem jest minulosti,
co chram zbofen v ncm. AKIBA.
A
pfece Jerusalem pro nds vSecko.
Zpev
VII.
BAR-KOCHBA. Jak del jsem v minulosti, pfiteli. Kde dnes ? - - To v
Jabne
synedrion
jest.
V
Kde synagogy ? Kde pevnost zidu?
Tiberias jsou. - Tady v Betaru!
-
Necht nezorana hora chramova, pfec Hadriana mesto dnes je tarn, Aelia Capitolina -- nic vie!
Nac k jedne hroude tak
se pfipfnat?
Vlast vetf jest a rad bych veru vedel, proc Betar muj by nemoh behem dob byt pro
lid
novy
novy Jerusalem?
AKIBA Jiz
(podra2dn).
proto ne, ze Betar v zpupnosti
zapdlil
v posmech ohne vit^zn^,
Ty to kdyz Jerusalem padl. a takove zazil to veci ja -
je tezko
zapomnit
i
po
nevis,
letech.
BAR-KOCHBA,
Tot take vase
zvlastnost, rabbini,
vse pamatovat a nic zapomenout! Ne dosti Garizim ze jeden sok, Nesouhlasim. ma" Betar druhym byti?
md i dobu pddu, kvet Jerusalem v^ky -- nyni pad a kvete Betar ted'. Vse dobu kvetu
(Vstane a pfistoupi k oknu a diva se
dolfi
do mSsta.)
159
Novy Jerusalem.
Svou polohou povolan byt stfedem nove vlasti, jak hnfzdo ritulne* zde v horach lezf,
jest
ku
lev
litoku schystan, pfiteli!
Tarn Caesarea a tu Diospolis, on v stfedu jich jak v6na pevnost Judy v skal Stfty vbita, novy Jerusalem! AKIBA.
Co
platno?
Chrdmu nema Jehovy. BAR-KOCHBA.
Chram
vak
neni vsecko,
srdcem
lidu
moudry Akibo,
meho
Betar
jest.
AKIBA.
To
nema minulosti, dim drahe muze byti srddm vsech? divne* srdce,
BAR-KOCHBA.
VSak budoucnost ma a
s
tou podi'tdme.
Jim tepna Judy jde, ves obchod zde se soustfedi a vSecky Skoly nase, hied', dtyfi sta zde trf synagog, tfm chlubit se dnes nemuz Jerusalem.
AKIBA.
Nad
tyfi sta
zde novych synagog
jest jcdina zed*
chrdmu Hospodina,
o kterou hlavou tlue
Israel.
160
Zpev
17f.
BAR-KOCHBA.
Ona
Mas v necem pravdu.
davn6
jest dejin cdstf, ale
jdou tyto jinou drahou,
stara zed
1
jiz
pfiteli!
Ustoupil dffv
jiz stary Jerusalem nove'mu Jahve a tez Tiberias dnes vie ma skol nez cely Jerusalem.
Ty
pfilis
v minulost jen nazfrds,
6 Akibo a ta
hrobum
jiz
path'.
AKIBA.
O
Jerusalem ani nestojis
r
BAR-KOCHBA.
Mam
ffci
A
pravdu?
ne, nestojim, jd zalozil
ta
si
nade vse,
novy.
AKIBA.
Vsak bez chrdmu
a v
n/m pfec
Israel!
BAR-KOCHBA (pfistoupi k
nemu
Muj otce drahy, a velky v^stec
a poloZi
mu
ruku na rameno).
ty jsi velky
mudrc
miluji, te, ctim,
vsak, odpust, dnes kdy o vlast vedem boj, cim skupina tech mrtvych balvanu,
tfit starych zdf --
jiz
zvete Jerusalem?
AKIBA.
Pak
s orrim ze
jenz potkal
Samaff souhlasi,
pod platanem Jonathana
lol
Novy Jerusalem.
a ptal se, dal v
kam
Ke
jde?
odpovd' mu.
K
zdi
chramove,
spouste zncenin,
del Samafsky, ty za to nestoji, lip putovati k hofe Garizim.
BAR-KOCHBA. Zas ohfivaS zde starou zdrlivost; muj Betar nenf zadny Garizim,
by v torn chtSl Jerusalem sokem mit. Az jednou Riman prchne z tSchto kraju, az Judy prdpor jen zde bude vlat, az volna ve vsem bude cela vlast, budu, ktery stary Sion dnes to neni mczne; pozvedne z rumu
jd prvnf
jiz proto ne, ze Rim si domySli, ze s Jerusalemem tez cely narod
md
v
hrsti sv^, to,
At podrzf
my
jej, jestli
Akibo,
jest
klam!
takto smysli,
brzy novy, vetSi vztydime
A proto pouze jen by fcjman pfiveden byl v taky omyl, 6 Jerusalem, rabbi, nestojim. zde v Betaru.
AKIBA.
Byl vidycky Jerusalem hlavou Judy, dobfe uvaz to, pouti hlavu
ty
co ostatni jsou vidy proti hlavS ? zdrdva cele" tdlo zdravo jest, -- tvd bude fi'S! tak t61o bez
Ta
hlavy
Bar-Kochba.
1
162
Zpto
V1L
BAR-KO CHBA. Jd hlavu k telu pfidam naposled, chci dh'v mi't nohy pevne, zelezne a tSmi vlast je cela, potom srdce chci zdrave mft, a tfm md Betar byt,
na hlavu take dojde naposled chce-li a k vuli tobe" Jerusalem pak hlavou udelam, lee rci mi sam, co hlava bez tela? AKIBA.
A
bez hlavy
to veru otazka!
co telo jest
(Pausa.)
BAR-KOCHBA.
Tak
vidi
O
shodli jsme se.
tu hlavu
se tedy jednd. Srdce Betar jest, vidfS jiz to vsak hlava, hlava
mam,
jd srdci hlavou jsem.
AKIBA.
A
Jerusalem
?
BAR-KOCHBA.
Kdys Jsi
teto hlavy
srozumSn
s
bude korunou!
tim? AKIBA.
Ty toz pravdu dis, kez da tak
jsi
Messids,
Hospodin!
163
Novy Jerusalem.
BAR-KOCHBA. Da, jiste da, nad byl by dosavad v tak male dob6 pfdl ndm vitSzstvf, jichz
Rim
se hrozf? Zda-li vis, ze Rufus
byl odvolan jiz odsud? PfiSla zvst, ze vojevudce nema Hadrian, jejz s
odvahou by
poslati
moh' sem!
Sam
pry chce pfijft a nds zkruSiti, tfm vidfS, kterak denn6 rosteme. (Vstoupi str2.)
Co pfindSf? STRA2.
Bar-Droma
stoji
venku.
BAR-KOCHBA
At VStOUpf
ddl !
(Stril odejde, a vstoupi Bar-Droma.)
BAR-DROMA. tve"
Jdu pro
rozkazy.
BAR-KOCHBA (jde
Znam
mu
vstfic a dtvd se
mu
upfeng v
tvaf).
tebe, zndm!
BAR-DROMA. Jak neznal bys, o pane a kdybys prdve" prst ruky
tve"
by
zapomenout moh', ti
to pfipomnfil. 11*
164
VII.
Zpiv
BAR-KOCHBA Jenz utat za tebe! (S
A
kde
(rozpomina
To dobfe
se).
mas.
zivym zajmem.)
jest nyni, povez,
matka tvoje?
BAR-DRAMA (mkce).
Ty nehnevas
se na
ni,
pane muj
?
BAR-KOCHBA. Ja na ni hnevat se a povez proc, ze hdjila snad matka sveho syna?
A meho syna, jdiziz Bar-Dromo! Jen pravdu mela my se uhadli v te chvili tenkrat, mily pfiteli, ja pravo m61 a ona stejne tez, jd vojina chtel, ona syna mit, 6 povez, kde tva matka nyni dlf ? BAR-DROMA.
Zde se mnou v Betaru. BAR-KOCHBA.
To dobfe jak jmenuje
se,
jest,
hochu, tvoje matka?
BAR-DROMA.
Md
jme"no Judita.
BAR-KOCHBA.
A
vdova jest?
165
Jerusalem.
BAR-DROMA. vzpourdch v Cyrenei pad
Pfi prvnich
drahy otec.
muj
BAR-KOCHBA. Chrabry jako syn. Bar-Dromo! Ja zavolal t6 sem, bych polozil ti nco na srdce.
Slys,
BAR-DROMA.
Na
srdci
mem,
ty
pane
lezf
jen.
BAR-KOCHBA. Dfk, hochu, za
k
to, ale dovolis,
te tfzi nepatrne
pfilozit
vai
abych sm61
?
BAR-DROMA.
Nerozumim, pane! BAR-KOCHBA.
Svou pevnost Tur-Simon -- ty pfec tys vnikl po me'm boku na valy, kde sedm kff2u sedm stfehlo jam BAR-DROMA.
Muj prvni pane, krvavy
to kfest!
BAR-KOCHBA.
Tur-Simon
tobe"
nynf odevzduvam,
ji
znd,
166
Zpiv VII.
mne
drahy jest, to prvnf zda chapes to?
trofej
ma,
BAR-DROMA. Jak nechapal bych, pane, i
moje zaroven. BAR-KOCHBA.
To oko kdyz srdcem Betar
Judy,
rozumis" mi,
synu
?
BAR-DROMA.
6
hrdy rozumi'm a ruci'm zan!
BAR-KOCHBA.
Tur-Simon tys jeho velitelem a cely jednou na srdce mi vloz, jak tobe kladu jej, tvuj otec, kral.
Jdi v
Tu
nepatrnou mam-li zdsluhu, ze za tebe jsem dal prst ruky sve, chci za to vfc ty chran mi Tur-Simon!
BAR-DROMA. (klekne pfed Bar-Kochbou.)
mohu
Svuj zivot za tvuj (lib
mu
ffci
vie?
ruku.)
BAR-KOCHBA. Jdi,
vudce muj.
svou matku
Vsak
nezli odejdes, mluvit s ni! chci posli sem,
Novy Jerusalem.
BAR-DROMA. Dfk, pane dik --
nebudu nevdSCnym!
(Hluboce dojat odchazi.)
AKIBA.
Ty umfs jedno -- podmafiovat
srdce.
BAR-KOCHBA.
Co srdce
jinych proti tve'mu jsou?
AKIBA.
M6
podmanils
jiz
ddvno
docela.
BAR-KOCHBA.
VSak
jestli
pro vzdy
--
jina otdzka!
AKIBA.
Kdo
vie nez sto let stdr, ten, pffteli,
na delSf
veho
jsoucnost podtd.
BAR-KOCHBA.
Mzik muzc zrhoutit snahy
nejlepSf.
AKIBA.
Ta pochybnost,
v6f,
mne
se netykd.
BAR-KOCHBA.
Hned uvidfme
stary,
ChceS zkouSet
mne
moudry
rabbi!
AKIBA.
snad?
Jd se nelekam.
168
Zpev VII.
BAR-KOCHBA. Jen malou pfedlozfm
otazku.
ti
AKIBA.
Jsem veru zvedav a
prosfm, mluv!
jiz
BAR-KOCHBA.
To
oteizka jest vazna, pnteli
Moudry muz
a velky dosah
jeji.
s vsi'm pocita,
co v cestu pfijde jemu,
tys jiste
moudry a mne pochopfs. AKIBA.
Pfed pravdou neuzavru ocf svych.
BAR-KOCHBA.
A
pravdou
jest, jiz
nelze zavfit zrak,
ze kfestane jsou zde, jez Nazariny lid nazyva a Minim rabbini.
Ti ucednici syna tesafova na sektu vzrostlt, kterou pfehlednouti
dnes nelze
vie,
dost zjevnych maji clenu
a tajnych pn'vrzencu jeste vfc, jichz
sladkym slovem vyznavacu svych
a jete vice smrti rekovskou si dobyli po svSta okrsku. AKIBA.
Co
s
temi chces?
My
nemluvime
s
nimi.
v
169
Jerusalem.
BAR-KOCHBA.
To nemohlo Akiby. Rfm s nimi pocftat dnes nucen z list vyjit
a vzdalen
jest,
mnsime
toz
my
jest
v stfedu svem
je
mame,
tez s nimi dctovat.
Zde mlcenf a pouhc pomijcni, jez pdstovaly vase skoly k nim, rovno pocfnani toho ptaka, jenz pfed boufi kdyz skryje do pfsku svou hlavu, mni, ze sebe zachranil.
jest
Je trpdti, jest podat ruku jim.
AKIBA.
A
vyhladit je pfece nemozno.
BAK-KOCHBA.
Toz ntco v nich jest, co se vymyka nasemu soudu. -- Pokud mlCeli a trp^li jen v cirkach sapani a upaleni v zhavych smolnicfch,
vy jste mohli mlcet, rabbini, vsak sestrojenym zenou litokem dnes na vd zakon, sv^tlou zbrani ducha i
i
na vas dordzeji Pentateuch s
ti,
Vf
posmchem
a jeho sestra
Emma
na kfesfanskeho historif
s
toil
I
d61a zena:
po
jez zvete
filosofy.
pfece, kterak rabbi Gamliel
otci
mem
Salomon
pfiSli
biskupa
svfcnu zlat^ho
?
Pane, dexlictvf je tento zlaty svfcen
170
Zpiv
a stejne pravo nan
VH.
mam
jako bratri.*
-
Toz v pravu
del biskup kfestansky, jsi, tak svicen prodejte a rozdelte se! Eliesera deer pravila:
Vak
>Ne, pane, muj jest psano v zakonu, jsou, tarn dcera nededf.*
kde syni
Vak
biskup pravil: >Toto platilo, zdkon platil, co jste ztratili kdy vlast, domov, zakon pozbyl vla"dy sve a pouze
Aven
platf
kfestanuv
a tarn jest psano, dcery jako syni dedictvi se stejne rozdeHU -
S ti'm odesla a druheho dne hned k biskupu pfisel bratr Gamliel a lybickeho osla pfived s sebou fka: >Otce muj, zde cele dedictvi po otci, jak deliti se mame?<
-
jest
Tu
kfestansky byl biskup v rozpacfch, vsak rychle doved sobe pomoci,
neb nelze ziveho pfec delit osla, pravil v nasem Aven psano jest: Ja nepfisel jsem zakon Mojzfsuv 1
snad uvolnit, ba sesilim jej spis, a v tomto stoji: Kde jsou synove, - - Tu dfvka tarn dcery nededi. pravila:
Nu
tak
si
rozsvet zlaty svicen pfec!
AKIBA.
A Gamliel hned k tomu dolozil: >Zde zlaty svicen oslem porazen. To hraky jsou, co s nimi, Bar-Kochbo
?
V
171
"Jerusalem
BAR-KOCHBA.
Ne pouhe Chci
hracky, jak se z dalky zda. ze pfi'mym utokem
ffci jen,
na zakon bozf kfestan zene dues, v rabbinech ze podkopavd
vliv jeho
a z hracek proti
Epikurej^ikum
2e velke pravdy pudf nejednou.
Ndm vak
dluzno pocitati
s
kfestany,
mudrci, vy moudff rabbini, vse styky s nimi pfimo proklfnate i lekafskou zhrddte pomoci,
kdyz kfestan jejim
Vam co
JeziS
bohem
jesti
ndstrojem.
pouhym odstepencem
jest,
zaCfna byt Nazarinum.
AKIBA.
Co
vlastne zamysli'S s tfm,
Bar-Kochbo
BAR-KOCHBA. Prod odvraci'5 se stale od toho, co jednou jasne" md byt pfedevsi'm
?
AKIBA.
A
to
by bylo? BAR-KOCHHA.
Nase stanovisko ku kfestanum -- ne vae, rabbinuv to,
jak
jsi
videl,
zndm
ai pffliS dobfe;
r
172
VII.
Zficv
lec nase,
zboufeneho
jenz proti
Israele,
Rfmu odbojne
se zved.
AKIBA. Ja rozdilu jsem posud nevidel, co nae a co >vase nazyvas, ja myslim posud, nase, vase jest a take bude i v te otazce.
BAR-KOCHBA.
To ze
slyset chtel jsem. Dobfe, otce, vis,
nemam
pficiny prat kfestanum, choutky nadbi'hat jim v cemkoliv, lec veci stav to zada bezodkladne ni
k nim stanovisko zajmout
nem
a rozhodne a na
Ne
urcit^,
setrvat.
pfehlizet je, jak jest
zvykem vasfm,
ne mlcet, ale pfirao ptat se jich, jak stojf k nam a tim se fidit pak. Jen slepym nebyt v pravy veci to prvni pozadavek na mudrci i
statniku.
Ta
sekta sflu
hied',
Co na
md
to odpovis?
a velkou
patnact biskupu
stav,
jiz
silu,
kfestanskych
se vystfidalo v kresle Salemu, rabbini nasi vice nejsou tarn, lec kfestansky tarn
biskup dale vladne
nad tichou obci skrytych clenu svych. AKIBA.
Co
s nimi chces -- co s nimi svesti Ize?
Vef zkuendmu,
spise s
pohanem
173
Jerusalem.
se v puli ceste potkas v souhlasu s Nazarejcem. Tomu pro vzdycky jeho boha na kfiz pfibili, a to ndm nezapomcne, my krev -- 6 zel! jsme jeho v pyie volali na sebe i sv6 syny pod kfizcm
nez
my
tfeba bychom v hrdosti se nepfiznali -- pali dosavad a bude palit v nader litrobS. a ta nas
To
cizi zivel
skoro
cizejsi
nez fefman sam, nez samo Samafi.
BAR-KOCHBA.
Vsak wluvit dluzno neb jedno, co nam ty prave naznacil jich
s s
jsi,
k Rimu nenavist
nimi pfes vsecko, nimi spolecne,
moudry
rabbi,
jest jako nase,
to dlanek spojujici fetezy, kde mozno zavesit je na mi'ste,
kde od sebe se v ddlku
To
my
rozbihaji.
zdti ndm, jim stejne spoleCne vyuzitkovati musi'me
v zdar vlastnf a to dim dfiv take
lip.
Af ve zdsaddch viry, mravnosti se ruznfme, zat proti fcfmanu jest
spoledna a musf sklenout mosty
pfes propasti tak valnd odlehlc.
AKIHA.
6
pak se mylis, neznas kfestany, jich nauka jest Idska a nc zasti,
174
Zpiv
VII.
vlastnfch bratfi krev
i
prominou
rddi,
a listrky ve klidn zabudou a konejsit se budou prupovidkou
v
jez
mode
byla v casech Nerona:
Krev mucenniku sime kfestanu!
Te sily nasi oni nemajf, a Rim dries kdyby sobe
rozumel
a ukazal jim pouze vlfdne oko, je vsecky, vsecky na sve strane md.
6
nase
stesti je to,
a nevidf.
Co
nechape vsak dnes?
pocfti
BAR-KOCHBA. Jak rabbini
jste usty lidu
jsou biskupove usty kfestanu. Kdo s usty mluvi, zna pak smySleni
vsech udu
proto delsi dobu
tela,
jsem vyjednaval
s jejich
biskupem,
jenz patnacty die poctu od Mateje na kfesle jejich sedi v Salemu.
On
sluje Judas.
AKIBA. I
mne dobfe znam.
BAR-KOCHBA. Vi o mych planech, pevne nabidky jsem delal mu, on slfbil pfednesti je obci sve" i hlave jejich v &fme, zda chtdli by se s nami spol^iti
175
Novj Jerusalem.
naproti Rimu, Judas vykonal svt'poslani a eka venku dnes,
by urcitou mi o
torn zpravu dal
a jiste rozhodnutf kfestanu.
AKBAI.
Tak zavolej si Co mne je po
jej
a vyslechni!
torn?
V
fedi
Minimu
ja zalibeni pfece nenajdu. (Odcha/i.)
BAR-KOCHBA.
O
stara nesnasenlivosti zla,
kdy ustoupis pfed sluncem poznani? (Zadrii
jej.)
Vic nezadam od tebe, Akibo, lee" abys byl mi svdkem hovoru s
tim biskupem. Mlc pfi torn, nebo mluv,
to jedno jest, jen prosfm pfi torn bud*, at svdka ma*m, ze jsem vyt6zil,
ve
zkad
Israeli
spasa kynula.
Nu, rozumiS mi, stary pfiteli ? la*ska k nim, kde tady Idsku vzit, jen v^cf stav a nutnost z n6ho jdouci
Ne
mne
nuti pod'tati s kfesfany a k ukojeni sv^ho svSdomi se zeptat jich, jak vlastn smySlf v torn.
prdvS md mi ffci biskup Judas, nic vie, nic mfn, chci jasne" v^d^ti jak pfft6 chovati sc k nim, co zait,
To
Ztev
176
VII.
si s nimi v dalsfm boji. nutno jest a potrebne, prece to nahlfzis pfec?
jak pocinat
To
AKIBA. Bud'si, jcj
zavolej, vsak brzy
a neznal-li je
jsi
poseckam,
uvidi's,
posud kfestany,
poznas teprv.
BAR-KOCHBA. Diky; uvidime! Akiba se
vrati a
usedne na sv6 misto, Bar-Kochba udefi na kovovy u vchodu. Vejde straz.
BAR-KOCHBA.
At vejde biskup Judas! STRAZ.
Ceka
jiz.
Straz odejde. Vejde Judas, biskup Jerusalemsk^.
BAR-KOCHBA.
Mne
biskupe! Jak pevne doufam, v livahu vse moje vzkdzani a poradil se s vsemi lidmi svymi, vitej,
vzal's
na jake stanovisko vuci na"m neb chcete postavit.
se muzete
Mluv otevfene, rabbi Akiba muj pri'tel jest, do vseho zasvecen; iej svedkem chci mft te"to rozmluvy
tit
visici
entalem.
v
177
ne pro sebe, led pro sve okolf a pro budoucnost. Vim, ze nevrazftc
(s
jak sluncf spornych dvou dva kralove,
vak i
vuc"i
doby zde ona podnikd,
velikosti
likolu, jez
se na tu chvili spolu snesete.
Mluv otevfen,
ve
uvdzim rad.
JUDAS.
vSecko
My vak
uvazili, pane muj, mluviti zde, velke nebezpecf
.
.
.
BAR-KOCHBA. Ja nejsem pfece
Rima
nahondi,
mluv jako pfed svym bohem, biskupe! (S
pokynem na Akibu.)
spolu sotva byste mluvili, tak velke" zdti mezi vdmi vladne,
Vy
Bohu, ob6 obcc posvatne
zel
jednfm vrahem stejnd napadeny, a pfece proti sobd stojfte -- kde laska jak soci od v6ku jest, jste
jiz
v Stitu svem vd
mistr stdle ved
?
Na
udenniky, zdd se, nepreSla, kdyi v svrchovanc chvfli nebezpef
jest
jet6 moin^ take nevrazeni. JUDAS.
Mne netykd
se taka vyditka,
sam byvaly jsem Bar-Kochba.
Israele syn 12
178
Zfiev
VfT.
pevne cenim svazky mezi nami, novy vecf stav. Mds pravdu, pane, v mnohe"m, co
a
jez nezrusi ni
jsi
del,
nam
spoledny jest jeden nepfftel, vsak pfes to nemuze nas slouciti, jak tobe zda
se.
BAR-KOCHBA. Proc by nemohl
?
JUDAS. Cil jiny mame kazdy. Za svou vlast, za svobodu svou bojujete vy.
BAR-KOCHBA.
Vy
nikoli?
JUDAS.
Co nam
jest,
pane, vlast?
a co s tim souvisi svoboda na hroudS Ipi a co nam hrouda jest? My z ducha jdem a fisf naf duch. Ten mezi nezna, kraju, narodnosti. Vlast,
Jsme kfestane, jsme ditky rise bozi, sta trunu kol se muze vystfidat co vsecky truny nam ? Coz nepravil nas bozsky spasitel >z tohoto sveta nenf moje is ? a nefek one" zene u studny, ze Buh je duch a co s tim souvisi r Co ndm je Hadrian, co Bar-Kochbar a vystf fdd
i
v
179
Jerusalem.
jen stfny na zdi, sveta na scene jen herci, ktefi pfijdou, odejdou; my jdeme dale z veku do vkii za n6j dal. na svta konec, ba Co panstvf svta u nds znamena Co moc a vldda, krajin hranice? Co sSlapane, v jho spjate" narody? Co penize a skvosty, pfepych svSta? i
r
To vSecko bezvyznamne
cetky jsou.
Z dvandcti apotolu-rybdfuv kdo zbohat posud, kdo z jich d^dicuv? Kdo zval se kralem neb se chtSl jfm zvat
5
Kdo po lifadech ba^il, po slavd? Co ndm to vse ? Jen prach a prach a prach! Ten duch jest v nas, jest z Krista Jezfse, enz povolal nas k ziti vecnemu jen v duchu, v pravdg. Tfm jsem domluvil. BAR-KOCHBA.
Tak odmitate vSecko nab(zfm vam ?
spojenstvf,
jei
JUDAS.
To jsem 2id
rodem sdm
jd stejng s
vsak ruky podati
nefekl.
vdmi
citfm,
vdm -- nemohu.
fefm dnes jest moc, vy proti moci td jste
meciem povstali --to neupfe. BAR-KOCHBA.
Jen k obhdjeni
vlasti,
a vfry dfidu
je to
ndroda patn6 snad? 12*
180
Zpev
VII.
JUDAS. Vlast -- narod pro nas prazdna slova jsou, nam narodem a vlasti celc lidstvo,
kde Kristuv kffz se zveda v slave svc" na kterou ty narazis, jen dvoji nas, nepouta, Bar-kochbo A proti moci, jakou dnes jest Rim, vstat s moci zase, kaze nasili, a pfece pravil Kristus k Petrovi, kdyz na Malchusa vytasil svuj mec. Mec schovej do pochvy, kdo here mec, ten zhyne od mece --co zbyva nam? Rim strpime, neb strpeli jsme vie, Caesaruv cirky, Nera pochodne, vse ostatni -- vsak zabilo to ducha? a vfra,
!
Ten pfehoup
dal se pfes vse protivenstvi
a tfm jen rostem.
duchem
jen
Pokud nase cirkev Buh
zalozena, jenz jest
bude na duchu, jest nesmrtelna, neb co ji potom, prostor jest a cas
stat
r
BAR-KOCHBA (v
hlubok^ch dumach).
Pak spatne znat bych musil cloveka. Zfim v budoucnost a vef, se neklamu, 9 ze v tomto sporu pravdu budu mit. Dnes moudfe soudis, veffm ti to rad, dnes pouze duch jste, ktery nad vodami
vedom sveho posldni, na jak dlouho? Take lidmi
se vznasi
vak a
lovek
jestli
jednou promluvi,
jste,
ll
-us a /em.
vy horsi budete pak nezli my. Duch -- krasne slovo -- ale je vzdy duch, on mluvit ma-li k celym zastupum a obnoviti celou sv6ta tvaf, se
vtfilit
musf, v co se
vtdlit
by vladl svetu, pouze v
sflu,
muze,
moc,
jak ta se jevf, moudry biskupe ? Jen hmotnou silou --my fikdme vlast a narod -- o vife kdyz nemluvim ta vira bude hledat jednou vsak i
to ztSlesneni vlastnfch
symbolu
zas v moci, sile, vladS, nazvi to
jak
sam
jen chces.
--Co tomu
odpovis
.-
JUDAS. Jen co jsem fek, co pravil spasitel: >Ma ffse nenf z toho sv6ta zde.
BAR-KOCNBA.
Vak v
jejf
n^m
vyznavafi,
zijf,
n6co
ti
v
nm
jsou,
chti a zapasi.
Pfec nejste stfny jen a mdtohy, jste lide a
ti
pfece majf vlast
a ndrod majf.
JUDAS.
V
duchu, v
pravde
BAR-KOCHBA.
Pak ft\ neni
V
ta
s
zdmezf se
tebou, biskupe. s
tebou nepouStfm,
jen.
182
VII.
Zpev
muj rozum nesaha tarn. Uvaz jen, dva zde jsme pfece, kazdy nSco chce a co vy chcete v torn
Israel
&im,
?
JUDAS.
Jen jez toz
fi'Si
bozi
chceme na zemi,
vsecky stejnou laskou objima, jmenem toho, na kfizi jenz mfel. BAR-KOCHBA.
To
vsecko, biskupe, jsou krdsna slova, je v skutky Iaskav6!
vsak pfeloz mi
Ja nejsem rabbi, pocftam jen s ciny a naposled se ptam a rozhodne:
Jak chcete
stati
v tomto
boji
k
nam
?
JUDAS.
My jez
nijak, jako svedci divadla,
kolem nas hra
s
dejinami cas.
BAR-KOCHBA.
Pak
proti
nam
jste, s
Ri'niem spolceni.
JUDAS.
To
nejsme, nebo
Rim
na*s
nepfitel.
BAR-KOCHBA. Proc nechcete
jit
s
nami
proti
nemu?
JUDAS.
Ten spor
se,
pane, vef, nas netykd.
Jak fekl jsem, to
nerozhodne
nic,
183
.em.
zviiczi, zda Rim ci Israel, na dile ducha dale pracujemc
kdo
budeme pro vSecku budoucnost. Na dile ducha, Idsce k vemu, vsem, jen Krista vyzndvd-li. To jest ve. a
BAR-KOCHBA.
Vy
tedy zhrdate tou pomocf,
nikou mou vdm podal Israel? Coz kdyby stalo se a stane se, ze z boje toho vyjdem vitgzi
jiz
za vlast a narod, vfru nasich otcuv, a karta dejin kdy2 se obrati,
jak
ma
se Juda zachovati k vam? dost, ze doby Neronuv
Pak moznd se vrdti jiz
To
vdm
z te
ruky
Israele,
zaslepeni odmftdte dnes. uvaz, biskupe!
Dnes kostky
dejin
jsou na vahadle, nedopadly posud, a nikdo nevi, kterak dopadnou. Jest moudre", mezi dvojim nepfftelem stat nerozhodnut? Zlo je tu i tarn.
JUDAS. Jd fek jsem
ti,
ze pfftel, nepfftel
nam znamend dnes skoro mfn nez Co uddlala fefma svfitovd moc kfiii jen? Co tarn se caesaru
nic.
vystfidalo a se vystffdd? vSe to platf ? Jd jsem patndcty v Salemu biskup -- kolik bude jich
jiz
Co
184
I'ff.
Zpcv
tmou veku za mnou? Stiny jako ja. Vsak jistS stejne kazdy bude z nich tak mluvit, jako Judas k tot>6 dnes. jest svet a moc a kralovstvi,
Co nam
kdyz nase jinde?
BAR-KOCHBA.
Pak
jste blouznivci
a s vami jednati dal nemozno. Vy stale michate to zde a tarn,
zijem zde a
my
s
tim jen lictujem. JUDAS.
Ku zhoube
dusi svych, 6 Bar-Kochbo!
BAR-KOCHBA.
Vim, neni tebe
tajno, biskupe,
co pfovedli jsme v case dosti kratkem, dnes v celem Israeli pany jsme,
Rim by
nevi,
koho poslat
zkrusil nas
proti
nam,
to vsecko mluvi pfec.
Jak mozno vuci skutkum jako nase sve usi zacpavatir Odpovez! JUDAS.
Vse uznavam, tvym vehlasem, tvou vstal Israel a s
se pustil
Lee co
obrem, jaky Rim, v zapas, hodny licty veku!
to
vsecko proti
kfizi jest
a proti duchu, ktery z knze vlaje?
Jen
zmna
vlajek ve
vsem
nanejvys.
silou
185
'-iiMilem.
I
kdyby
zvftSzil
dnes
Israel
a cele, plnfc -jak padne-li
nam to pouhe nic, --to netyka se nas.
My dovedeme
ve my
proto ocenit
hrdinstvi a velke skutky vase, snesem vasi vlddu, pfijde-li,
Rimskou leta sndsime, vsak duchem cfrkve Kristovy to nehne, ten z ve^na jde, ve veno listf zas.
jak vlddu
BAR-KOCHBA.
Pak nejlepe by bylo vsecky vas v raz poslat na vecnost,
Vsak prosfm jedno, se nemfchejte v
kam
patfite!
deti rise ducha,
nae
a jedno aspofi ct6te:
boje zde nestrannost.
JUDAS.
V cem ta My brdnili
kdy, pane, byla porusenar
jen sebe nanejvyS,
nam litok cizi, nam na levou,
das-li poliiek lie
jak radi vudce na
pravou nastavfmc, a uitel.
BAR-KOCHBA.
To vae
stare jest jen pokrytstvi; muz vrdtf poliiek,
v to neveffm,
pak baby
jste,
ne muzi.
186
Zpcv
VII.
JUDAS.
Jak
vsak usty a
mymi obec
ti
libo,
mluvila
Rfmsky biskup, ktery o vsem
vi.
BAR-KOCHBA.
Pak nas pad chcete, on vdm vytouzen, a zjevne ac jste vsichni proti Rfmu, s nim tajne drzite a proti ndm. JUDAS.
To
spatne vykladas
si,
Bar-Kochbo,
zast mluvi z tebe vasich rabbinu.
My chcem jiz
jen klid a mfr a fisi ducha, z hloubi protivi.
kazdd zbran se
BAR-KOCHBA.
Pak
nejste s
nami! JUDAS.
Ne, to nejsme, pane!
BAR-KOCHBA. Jste proti
nam? JUDAS.
To
taky nejsme, pane!
BAR-KOCHBA.
Co tedy
jste jen?
S kym
jste,
vyslov se!
187
Novy Jerusalem.
JUDAS.
Jsme kfesfanc, dedici a ditky
Jezi'se
ffe ducha, ktera
pfijde.
BAR-KOCHBA.
To sama
opatrnost, sama lez sama vyta"ka, vzdy nco musfm vsak obe nemozno.
a
byt,
JUDAS.
My
nejsme obe
a Bar-Kochbo, v torn cely je tvuj blud, ze nejsme obe, pouze jedno jen, jez
nechapeS.
BAR-KOCHBA.
Pak prosfm,
odejdi.
Jsem c"lovk zelezny a znam svuj cil. Vy na ten cil pfistoupit nechcete,
pak nepfately mymi stejnS jste, jak onen kfm, jenz k tonm hldsf se. A dvakrdt horSf jste a nebezpetni.
My domluvili. Vy nemate vlast, vdm narod pohddkou, jste kfestany, vim stac"i to -- vak nestadf to mn6. Ones ve vds zfim o nepfftele
vie,
a to je zisk a skoro v6t{ snad,
vdmi vchdzet v smlouvy Salebn^.
nef
s
Jdi,
biskupe, co zafal Israel, dokond i bez vas vft6zn.
sdm
(Odvriti se rozruften.)
188
I'll.
%pev
JUDAS.
Za obec
svoji ja
jsem mluvil
jen.
BAR-KOCHBA.
To
jedine te chrani, biskupe, vsak nevrat se mi vie! volny jsi
di,
JUDAS. Ja k tobe?
Ze sve vule
nikoliv!
Dva
sv6ty stojime zde proti sobe, jez nesloucf se. Bar-Kochbo, bud' zdrav! (Odejde.)
AKIBA.
Nu, tak
jsi
Nic, pouze
slysel. nic.
Co
Ize s
Ja od
let
kfestany? zakousel
ten tvrdy, tupohlavy odboj vsech.
Z jineho sveta
jsou,
a jedno z toho
vem
nuz nech je v si
nem
nauceni,
ze napfed vsecko, co chces podniknout, jiz
To Ize
vystihnula moudrost rabbinuv. cizi lid, to cizi mrav i krev; osvfcene hlavy najit v nich,
vsak
jest jich malo, jejich zufivost
je vStsi cele nasf moudrosti.
Nejeden tou
fisi
z nich
mne
casto okouzlil
ducha, o niz hovoff,
vsak kdyz jsem zkoumal prave jddro vseho nic zbylo z neho, slova jen a dym chvili doufam, ze jsi pouCen,
Na
v
189
Jerusalem
tomto boji, Bar-Kochbo, neb zdsady jsou mcho pofr'nani vzdy vi'ra, ndrod, vlast ma a muj Buh! PfemySlej o torn, noc je dlouha dost, a zftra jist da mi za pravdu.
ja vyhral v
(Odchazi.)
DAR-KOCHBA (stuji
zaduman u
To sklamalo jen
vci
stolu,
a
bozi.
pak se dlouho diva za Akibou.)
dobro chtSl jsem pfec Tenkrdt pravdu mls
6 Akibo, a ustoupim ti rad. Ta sekta z jineho jest sv^ta v skutku, ji pusti'm z planu sv6ho docela. co jsem to fek'? Jen v nds jest sila! V nds jest ve mn jen, ze myslim tak a chci. Ones s kfsstany -- vsak zitra s rabbiny se utkdm v boji stejnem, vf to Buh!
Moc
Na obojku
proti moci.
jejich
se neda voditi duch vit^zny, jenz skutky ceni jen, ne hff^ku slov.
Za mnohc d^kuji
ti,
Akibo,
za velky vliv na davy naroda, za sladk^ slovo vymluvnosti tv^,
vak
otrokem tvym nikdy nebudu. Zffm jasne dnes, jest mezi ndmi spor, kdo rozlutf jej a jak rozluSti ?
(Bar-Kochba sc obrAti k odchodu a vezme do ruky pochodeft na sloupu zatknntou, v torn vystoupi strif.)
BAR-KOCHBA.
Co
jeStd chceS
?
Chci
jiti
na
Io5c.
Zpv
190
VII.
STRAZ.
V
pfedsfni ceka" zena,
pane muj.
BAR-KOCHBA Jak, zena, v teto chvi'li a co chce?
STRAZ.
marne vstup ji dale zbranoval, chce mluvit s tebou, musi s tebou mluvit.
Ja
BAR-KOCHBA.
At vejde tedy, Stra2 postoupi Jest
ale rychle, spes!
ke dvefim a otevrouc' je
v jednoduchem bilem odevu,
Kochba postoupi
s hofici smolnici
vrhne, Stkajic hlasnfi, k noham.
do
obliCeje,
v jeho
vpusti Juditu,
s vlasy
On
rozpugt6nymi.
matku Bar-Dromy. StraZ odejde.
ji
tvafi se jevi velke
sviti
pohnuti duevni,
konecne se odvrati,
jde k stolu zpet a zatkne opet smolnici na sloup.
BAR-KOCHBA. Tak, Judito, jsme setkali se zas! JUDITA.
My
setkali se dfiv
jiz,
Bar-Kochbo!
BAR-KOCHBA. Dfiv
nevfm veru
.
.
.
JUDITA.
Tedy
mne v
Bar-
pfichozi v tvaf. Ona se mu zvedne, sviti na ni a diva se ji dlouho
v nice a
nepoznal's
tabofe, kdy, podrdzdSna" matka,
191
Novy Jerusalem
jsem vzepfela se proti vuli tve* a nedala jsem zmrzafrti syna odnStim prstu ? BAR-KOCHBA.
Vru,
nepoznal,
a nediv se -- let proslo patndct jiz
od
kdyz jsem tob6 naposled
chvile,
se dival v cerne oko gazely;
pak jinymi jsem zabrdn myslenkami byl pravS v onen den, vak syna tveho
zndm
za to lip
.
.
.
JUDITA (v
tichm
pUCi.)
Dai's za nej vlastni prst,
a nynf velitelem v Tur-Simonu to dojalo mne tak, jej jmenoval's
ze vSecka hofkost prchla z due m6, a roztdla jak v horach sluncem snih.
V6f, Bar-Kochbo, ze pravdu mluvfm muj odpor proti tv^mu rozkazu vzal matcin cit sel tenkrdt z
si
due
te okamzite, srdce
pouze zaminkou, mi, jd poznala zeny ddl
a vfce pamatuje, hlubSf jest.
Vak
bohatyrske sebezapfenf,
m^ho mou pychu
jimz vykonal's za jcj
neznaje,
ja plakala,
syna obSf, odzbrojilo,
po letech poprvc
ti,
192
Zj>tv
-ty's tekly size
me
jsem v
se zasti prisla
VJt.
mne
ponizil,
tvuj tabor, v zlobe
msty myslenkami, tehoz vecera Messiasem prohlasila tebe,
s
ja prvni
ja jft
pnsahala si, jak verny pes za tebou a tobe neznama
nepoznana kazdy stfezit krok, stati tobe po boku. Az k placi dojata --6 Bar-Koch bo tvuj
jak andel
ja nechtela se
tobe prohlasiti,
nemela a
ja sily
ja se bala,
ze podruhe bys moh'
Vsak
mne
zamftnout -
tebou, vedle tebe stale byt se za tu velkou obet, rozhodla jsem
nezname
jiz
A
s
jsi
hrde prokazal.
na torn jeste vsem
jsi
nemel
dost,
velkodusny, pravy bozi kral, tys meho syna v pameti dal nes,
ty
jej
tenkrat objal jako dfte sve
a dnes
jej
dav jemu
To
fefaveho uhli jest nesnesla jsem del. meho hocha, radost videt m61 jsi prills
na hlavu
Ty
nade vsecky povysil, v Tur-Simonu.
velitelstvf
mou --to
tu pychu, jak mu z oi zafila, On po tob6 se ptal, kdyz pravil mi:
mel ucastenstvi s tvymi osudy, po otci me"m se ptal, mne fikal synu a objal
Tim
mne
a v lasce propustiU.
praskla pouta sledni moji bazne;
jak proud, kdyz vytazeno stavidlo,
193
Novy Jerusalem
se rozlil cit muj srdce litrobou a strhal vSecky hrdze rozvahy,
a hnal
mne
a ddkovat
ti
sem, padnouti k nohdm tvym v slzdch, dSkovat,
a za odpuStSnf te prosit v torn,
a zehnati a modliti se v prachu
u drahych nohou tvych
.
.
.
Klesne na zem pfed neho a liba lem jeho roucha, Bar-Kochba hluboce dojat zvolna ji pozveda a mluvi k ni slavnfi a tie.
BAR-KOCHBA
6
srdce zeny,
6 sladk6 vstaft,
o^i,
Judito
taji
bezmerny
nechte .
.
.
.
.
slzi jiz
.
JUDITA.
A ty
odpouti?
ty se
Jak's velky,
nehnSvas
Simone!
BAR-KOCHBA hn^vat se a co mam odpouStdt tak6 nevfm, zaC mi dSkujeS ?
Pro
A
.-
Tvuj syn Bar-Droma dobfe zaslcuzil si mfsto sve"; kdyz padl Tur-Simon, se vyznamenal slavnd, jednal jsem jak tu, tak tarn v2dy jako dobry vudce,
jen5 ceni statednost, nic vie a mi ft.
JUDITA.
O
nezamlouvej velkodunost svou!
Jd nechala t6 tenkrat pfed Bar-Kochba.
lety, 13
ycv
194
ja zhrdla tebou, ja
VII.
t
opustila
pro chudobu tvou bazic po lepsfm d vyhodnejsfm sfiatku Ones to vim, a placu trpce proto, Simone! Lee kaji se a pykam fadu let .... .
(otira si
oi
.
.
a zahaluje se v svrchni roucho)
Vsak hotova jsem se svou lilohou a pujdu zase s bohem, Simone! a vfely dfk
vem
za vse, za vsecko!
(Chce odchazet. Bar-Kochba
ji
cestu zastoupi.)
BAR-KOCHBA.
Tak
odejiti nesmis, Judito,
ja tebe vyslech, vyslechni
mne
tez!
dite byla
Tys
pfed patnacti roky a rozhyckane, rozmazlene ditd, dcef bohateho kupce v Cyrene.
mohla chapat moje myslenky Jak snahy me a dive zachvaty, ma blouznenf o slave lidu meho,
Jak's
?
sny o ztracene davne svobode a velkosti, jez vzknsit chtel
jsem zas
?
Ja chudy blouznivec byl lidem vsem dnes to chapu, a nejvic otci tvemu .
.
.
a z praniceho tebe nevinfm. Tak zfeli tenkrat vsichni v CyrenS
na
nemel otce, matky mel jen pfftele, kmeta Akibu. ob cas vfdal,
sirotka, jenz
a jedineho jejz
Jen pfirozene vsecko stalo
se,
195
Novy Jerusalem
co
stat se
ni poslani
mne's nechapala o kterem me, jsem snil, musilo
domluvam
tys otce, pfatel delnych
jak decko nerozumne* podlehla, a kdyz se naskyt zenich vyhodny, tys brzy
a vzala
zapomndla Bar-Kochbu
muze volbou
rodicu;
Droma, vim, bohaty lod'af byl a hodny muz tys moudfe jednala. Vak tenkrat vecer, kdyz jsi poprve, slul
vis
nepfiSla na misto schuzky nasi,
ja myslil, v6f to, ze to nepfeziju!
Ja vrh se na zem, rval
si
dlouhe* kstice,
6elem o cedry, jak zvife fval do derne noci -- 6 to byla noc! bil
Tve zasnoubeni zatim
slavili
plnych cisich v osv^tlenem dom, ja v trdv6 valel se a rudym rtem pfi
jsem rosu
lizal
sopt^ bolesti. H'DITA
(v pliCi stile vie propukAvajicfm.) (')
zadrz, zadrz!
BAR-KOCHBA.
S jitrem divny ukoj se v moji snesl rozboufenou hrud'. citil jen, 2e cos tarn d6snS puklo, jak na Stit olbfim kdyby udefil. Ta rana bolcla, cos mfelo v ni
Jd
.
.
.
VSak za tim svdteini se neslo ticho 13*
196
Zpev
VII
a slavne mlcenf ... 6 Judito!
dne toho
skrt jsem z ziti sveho knihy co sluje zena, vsecky puvaby a vdSky zen svuj osten ztratily
a propadly se kamsi v hlubinu,
kde, myslil jsem, jsou pro vzdy pohfbeny. Ja divoky se stal ted' samotaf, cil
jeden pouze maje pfed zrakem:
Svuj povznesti lid z jeho lipadku a vratiti mil stare slavy lesk a pn'snou velkost jeho proroku.
To me
dobre bylo pro mne, hofky lek samoty, mych nocf probdenych, mych svetem cest a meho dychtenf, vlil ocelovou silu v svaly me a trpkost je illusi a
ziti,
bez niz kazda velkost
horecnym jen snem. Od teto doby ja zil myslence, ta byla milenkou a choti mou, a dobfe bylo tak, 6 Judito, cist mohu vratiti se k tobe dnes a srdce
sve* ti
kdes nechala
nazpet podati, v one" bolesti
je
.
.
.
JUDITA. Jd ze snu sveho brzy procitla.
BAR-KOCHBA.
Tak PFec
nebylo tve" manzelstvf v hojnosti ?
Stastne" zila's
197
Novj Jerusalem
JUDITA.
Vsak bez Tvuj obraz
plaSil stale
lasky!
moje sny,
tkala vzdy duchem za tebou leta zmizel jsi mi z obzoru,
ja
Na
pak
pfisly prvnf
.
.
.
boufe v Cyrene
a na Cypru,
muj chot ten drzel s fefmem, tim vtsi propast rostla mezi ndmi. Ja zac"la chapat tvoje myslenky a litovat ... a leta mfjela
nad nisou hlavou m^ho
Pak tve"
nova"
boufe
pfisla
jmeno zaclo se
jiz
dftete.
na Cypru, ozyvat,
posadka ffmskd za noc povrazdena a lity lid se zacal mstfti sdm, a prvni kdo mu padl za obt byl manzel muj, v nds luza vnikla durn chot zakrcen v mem kline, zazrakem
jsem prchla
s
d6ckem v hrozn^
noci te
Tva" povdst rostla bouff kazdidkou a kazda zprava o tve"m lispSchu
mi byla novou hroznou vyditkou
A
.
.
.
-- tu jako orkdn to zadlo krajem douti, na poplach leta prchla zas
jak udefil by, se statisfcu rtu hlaholilo
vzduchem: Bar-Kochba!
On
jak boll archandel,
zjevil se
on uznan Akibou, vstal jako huh, on zorat nedal hom chrdmovou, on ndrod spojil k odboji a v boj,
.
.
.
.
198
Zpcv
kam
hnul
se, vitzstvi
r/f.
lo
za nfm dal,
on novy Simson v Israeli byl zel jd kdys byla jeho Dalilou Tu tekly size me, hoch pfisel ke mne a jasal: >Bar-Kochba jest Messias, nech odejit mne v jeho tdbor, matko, chci bojovat s nfm za vec IsraeleU .
.
.
Jak poskocilo pychou srdce me, ja
hocha k hrudi
silne pfitiskla
Poznavdm tS, jsi muj syn! druhe'ho dne sli jsme za tebou
a fekla:
A
a pfisli v tabor
.
Jd te spatfila,
.
velebny az pffserny. Byl's vule zelezne, byl's v mofi skala, a tfm had stare zloby zasycel byl's velky,
a v odboj proti tobe hlavu zved.
Vsak velkost tva ji pokofila v raz. Dnes tvoji jsem, tvuj stin a otrok, pes, jenz Ifze stopu tvou, v tvem stinu spat a hlfdat tebe, pfej mi, Simone, mdm-li odpusteno, a Stastna umru .
.
.
co mohla jsem kdys v tobe pfehlednout!
BAR-KOCHBA.
m6m
Spat v stfnu
m^m
Mas pravdu,
zelezny jsem, tvrdy muz, vlasti me*
tim udelal
a proc ne na
mne osud
a lidu m^ho; fek jsem, vyrvdno jest z meho srdce kazde nezne hnutf,
vsak pro jine Hied', mlddf vie
a nikdy pro tebe! ti
nemohu
vstfic nest,
srdci?
199
Novy Jerusalem
lacine ty jeho lichotky, vsak pevnou pdz, o niz se opfft
ni
pro vSecky boje
--a
Ize,
bude dost!
te"ch
Byt silnym, velkym, svty objimat, vSak srdce trpf pod tfm
jest byti sdm,
a po soucitnem vzdy se ohleda",
skrdn velkych dum chce mkk6 nadro mit, kde sladce snf se po boji a pst, jez zvykla drtit, co ji v cest6 jest,
zenskych vlasu zatouzi
po
sfti
ve
chvfli
samoty, je rozph'tat
.
.
.
JUDITA.
mohl's by a chtSl
Ty
.
.
.
BAR-KOCHBA.
Co mohu
chtit?
My oba jedno musfme chtft jen, a jinak rozejdem se na vfcky .
.
JUDITA.
A
stattm tob^?
BAR-KOCHBA.
To
je starost
ma!
JUDITA.
tas
letdl
pfes muj vd6k
.
.
.
BAR-KOCHBA. Jd nezfim zfim tebe jen, tak mladou a pfec lep(.
to,
200
Zpiv
VII.
JUDITA.
A
nebudu a nebudes
ti
ty
v
niem
jednou
pfekazet, litovat
.
.
.
BAR-KOCHBA.
To rovnez moh' bych tobe
rici tez.
JUDITA.
Vsak nefekneS
to nikdy,
Simone?
Jd raddj odejdu!
BAR-KOCHBA. (Skloni se k ni a Hbd
ji
na
celo, pfil velitelsky a pfil
Ty
zustanes!
ZPEY
KRAL
A
VIII.
KRAL
A
MESSIAS.
(Volne prostranstvi v Betaru. V pozadi synagoga, brana jeji otcvfena dokofan. Vefeje i zdi ovinCeny. U vchodu skupiny divek a zen vSnce pletoucich. Na namisti skupiny vojinfi v liboru svateCnim, pfilby a Stity vyleSt6n6 a
Davy lidu proudi ulicemi i prostranstvlm. Ruch slavnostni na vSech stranach. Ze synagogy vychazeji v rozmluvu pohrouieni rabbi Elitser ovinden*.
Asaria a rabbi Josua Haglili.
JOSUA HAGLILI. Jak chytfe doved ve si zosnovat a nalteit die svojf potfeby, nam pffsahou v Bet-Rimmon slovo nds umldel tarn
my
sv6dci
jmenem smime veho
vzal,
ndroda, -- nic vie! byt
ELIESER ASARIA.
Dnes mldet musfme.
Zafi
mluvi vSecko
a jeho velke" skutky pfedevSfm.
Ty samy mluvf --co zde chceme
vie?
JOSUA HAGLILI.
Vak Na
divat.
se na jeho slavu
jeho pfepych, jfmz
ve
r
-
Ne!
dcptd v prach,
204
Zjlv
"///
co neni prave" podle jeho vule,
-
nedovedu.
ja
ELIESER ASARIA.
A
ja rovnez ne.
Co nase moudrost, nase uceni a nase zkusenosti
dnes mluvi
sfla
zvdsty kmetu, a te ustoupfm.
At pysnf se at opaji se i
Absolon,
hryzt
s svych cinu vysledkem, jako druhdy Saul
vak
jako
bude travu
Nabuko
my
to uzfime!
JOSUA HAGLILI. Je vskutku vojevudce rozeny, je bohatyr svou pestf a svou pazf,
neupfe mu ani nepfftel, vsak neni, neni, neni Messids! to
ELIESER ASARIA.
Za myslenku tu nemuze on jet ji
Akibova, ten
udrzuje
ji
sa*m,
vzkfisil v
n6m,
ohnSm vymluvnosti
a silou sv^ho pfesvdceni jen. velky blud jest Akibuv a v blud
To
ten zamotd se v pddu Bar-Kochba. On neni Messidsem lidu sve"ho,
muz' Messidse byti ramenem, vsak MessidSem neni, nebude!
Krdl a Messids
JOSUA HAGLILI.
Vsak fekni sam, bez te*to mysler.ky moh* nco ud61at z nej Akiba ? Tot paka jeho sily u lidu, ten vfi posud v pffchod MessiaSe a pujde za nim, jak mu uvff, az na vrch hory,
kam
vyvede.
jej
Vsak hlubou propast dole pod horou tu nezfi uditel, tu nezfi zak, az oba sleti stremhlav -- hndtii
Jd v^fi'm,
mylenka
a velka, krasna, ale jake a jakeho vie sebev^domf a,
feknu,
jake"
ta vyiaduje
tffSt.
to opojna si'ly
pychy, hrdosti
na svem vyznavaci
?
Jak feknu MessiaS, tu myslim n^co, co s nebes jde tim neni Bar-Kochba!
Kdo
jeho rod zna* a kdo jeho pfedky? Jen Eleazar, Me"d zvdn, jediny jest
on pin
pfibuzny mu; odkuds pfiSel utec"enec sily t^lesn^
vak ducha
z
Cypru sem
nezndmy,
a odvahy,
stopy nespatfuji v n6m,
jest pozoun jen, v nejz duje Akiba, nic vfc, nic mfn.
ELIESER ASARIA. Bez trestu proto deptd rabfny
zakon bozi
.
206
Z/cv VIII.
JOSUA HAGLILI. Ba, tak opil lid tou myslenkou o Messiasi vsech.
Ta myslenka Je krasna,
jest
nebezpecnd zbran.
pokud neni
vtelena,
vsak vtelenfm jest vlastni parodii. Jsou take myslenky, Ize s nimi zit, v samote se jimi opfjet, stastnym v nich ba Ize i velkym byt, vsak nechtej Idkati z nich smely cin, tot hory jsou, jez porodf pak -- mys. I tato Messidnska myslenka Ize
Ize
Bar-Kochba horou takou Akiba porodnf baba jeji.
jest
a
jest
mys,
ELIESER ASARIA.
Ze die
nezjevil se
meho
posud Messias,
lisudku
sam vinen
lid
a narod cely,
kdyby za to stal, jiz byl by zde a z rabinuv by vysel. Tak rnoudrym dost je take Akiba, ze
sam
se nemuz' Messiasem zvat,
a proto chytfe volil zastupce v torn Iziproroku, jimz jest Bar-Kochba.
oddane a svat6 musi obratit, pak teprv z neho vyjde Messias. Co vystfidalo se jich pfed nim jiz ? Pad prvni Israele pamatuje sam Akiba co tenkrdt bylo jich, Dfiv
se
ale, pine,
k zakonu
lid
Krdl a Mcssids
207
od syna tcsafova
z Nazaretu, Kristus zvdn a Jezi'S v nase dny jenz A tento muzem nebyl nasilf,
synem
jen
citu byl a obraznosti,
z vSech, ve"f, byl blizSi
tomu
posldni
nez Bar-Kochba, v ne'mz pouze nasilnictvf a s pychou svefepost jsou vtSleny.
JOSUA HAGLILI.
V
torn souhlasim,
vak
Lid, ndrod, Israel tu
na soudu bozi'm
ve
s jedinym jen nepomuze,
tu zalezi
a zadna vule, touha sebe v6tsi a vytrzeni tfeba prorocke ze
zem
nevydupa Messidse. jiste", ne vsak odmSnou, ze zboznf lid ctf plnS zdkon bozf,
On
pfijde
leC
pfirozenym d^jin pochodem,
jen
soudem bozfm, jeho vyplndnim,
ve
ostatni jsou hff^ky snu a slov,
a plati tolik jako stare ve's'tby a jako Daniela fslice.
Cas jeho pfijde
posud
nepfiSel.
ELIESER ASARIA.
A
pokud vidfm -- nepfijde tak
vsak
lid jej
pro
nevyhov^l by
Co
stojf to,
zadd, ndrod
mu
jej
brzy;
chce mft,
Akiba?
pdr ohnivych jen slov
a trochu nfzkd sluzebnosti jen
ne.
208
I'Jff.
Zpev
a vytrvale vule. Pohled' kol,
jak nadien
lid,
jak jasa radosti,
jak vije vgnce, ladf citery a loutny vse v oslavu Bar-Kochby!
JOSUA HAGLILI.
Dav
roste stale, ztratime se v
jak pcuhe krupeje
.
.
nm
.
ELIESER ASARIA.
Vsak to
myslici,
nezapomen. JOSUA HAGLILI.
Co nam ocean
tch Vmisi se mezi
slepych lid,
vsak nds pfec
jest,
ktery vyplnil ji2 stale vzrflstaje
vedle hlavy v Cilem hovoru.
V
popfedi n^kolik
1.
Co
tolik dokazal,
cele prostranstvi.
vojinfi,
komu
Cest.
co Bar-Kochba?
Zan jeho skutky mluvi pfedevsi'm a netfeba tu ani Akiby, by roznScoval nae nadeni. 2.
VojfN.
To pravdu ma. Jsme vsak vidfme
to,
to
nepopfe ndm
To
ciny jsou a
prostf vojdci,
co vidfme, jasne, zddny rabbi v svetS.
nae
Hlava
hlasnS rozmlouvajicich.
VojfN.
pravda pravda a cest
Kdo
nezhlti.
ucast v nich,
Krdl a Mcssidi
209
to nase
iny t6z jsou zaroven a v Bar-Kochbovi to jsme vlastnS my. 3.
V
torn
VojfN.
pfedevsfm velebfm Bar-Kochbu, na"s mu vden musi byt;
a kazdy z
on ukdzal, ne moudrost starych knih, le sfla paze neco dokdze a znamend a silou tou jest vojfn. elo ndroda Jej postavil on v na mfsto stuchlych starcu bradatych, o pismeno hadajf se jen, a kazdy pojem na sta jinych pojmu
jiz
ddl tvrdosijnS chytfe stipaji.
Byl dosud rabiny a uditeli
na cest6 k spdse vod6n
kam Ted
dovedli
?
jej
pfisel on, s
Israel,
V
ffmske poddanstvf. nfm pfiSla doba skutku
a doba mladf, doba jar6
doba
sfly,
nad proroka Rimanu, proti je dobry vojdk nad hloubanf a dumy vyrost toz
Dav
vojina,
seskupil se
in!
kolem a hlasne jim pfisv^dCuje.
1.
VojfN.
To
velk6 slovo! Bar-Kochba jest a vSichni vedle n6ho slova jen. 2.
in
VojfN.
Za necely rok skoro padesdt on dobyl pevnostf. Bar-Kochba.
14
210
Zpev rill.
3.
VojfN.
Vsak ovsem, l.
s
nami!
VojfN.
A
k tisfci jiz opevnemych mist svou dobyl pestf. 3.
VojfN.
OvSem, 1.
Vsak jef z
ale s
nami!
VojfN.
ceni podle toho naince,
krve
nasi, z
a jeho hradbou
krve vojinu,
my
tez
budeme
do vzdechu posledniho! 2
VojfN.
Jeho a jeho pdzf,
on
kral je
pokud na! 1
sti'tem
potfebi,
VojfN.
A
pravy Messias!
Lid bouflivd pfizvukuje, vojini se rozejdou mezi lid. rabbi hi-nta a rabbi l^rfon,
KlSMA.
Zde lisudek mas
lidu.
Do
popfedi vstoupi
Krdl a Messids
211
TARF6N. Vojdku, to nenf lid, to kasta jako
my.
KISMA.
T
kaste
vak on
podal ob6 nice.
TARF6N.
A 6 i
obe"ma nas za to
odstrc"il.
jednou bude pykat Akiba Mefr
i
Nathan,
Ilai,
Chalepta,
ze touto dali sve"st se bludidkou, jeZ na slunce si sm^le zahrdva".
KISMA.
Ba na
slunce, tos trefnS vyslovil. Sdhne do
Zda videTs
talaru a
vyndi minci stfibrnou.
to jiz?
TARF6N.
Posud nevidSl! Vezme mu
Aj penfze?
ku
minci z ruky, prohliii
a obraci proti slunci.
ji
Tu nael pravou
cestu
srdci Israele! Penfze!
KISMA. Jez v zpupnosti svc"
dnes
tisfce jich
sdm
dal raziti;
mezi ladny
po slavnosti rozhdzf
lid
hlasatele", 14*
212
Zpio VIII.
to jeho penfze, dffv nezli ndrod uzna* kralem, razf penfze
jej
a pfsek takto hazi v odi lidu. smesne" je to skoro. Penfze!
Mne
TARF6N prohli2eje bedlivg minci
A
stejny v torn
jest
mu
podanou.
jako ve vsem klam.
KISMA.
Co zda
se ti?
TARF6N.
Co kazdy vidi hned. mince Trajanovy jsou, neb Hadriana mince novejsi,
To
star6
jimz novy vtisknul znak, je zpotvofiv.
Nad Trajanovym jmenem Bar-Kochba se nevyjima spatne, rozdi'l jen, ze cesar dole, lupic nahofe.
KISMA vytahuje ze zafiadfi jiny peniz a poddvd
jej
Tarfdnovi.
Ten pouze nese jmeno Bar-Kochby. TARF6N Jak
prohliii peniz.
moudry Kisma sedne na
to videt, zna jen stare"
ten peniz
stars'!'
tot penfz z
lep hned,
pergameny;
jeste o sta let,
doby Makabejcu
jest,
Krdl a Mcssidi
zde netfeba
neb Simon
jiz
slul
nco
pfetiskovat,
tez velky
Makabej.
KISMA.
A
sluje
Simon on
?
TARF6N.
To hnka
Tak aspon pravf, v jeho poslani. jmen, muz' ffkat si t^z David
neb Juda,
ovem
kdo
nan
vSff
nemdme
i
mincf
s
jmeny velkych tch Simon jako Simon
a stfibro obe* stejn6 unese.
KISMA.
To v posled bych mu za z\6 nem^l ani, vzdyf st^bla chytd se i tonoucf, led jedno
nemohu mu
odpustit,
ad uznavam rad velkou jeho sflu i odhodlanost, raznost, statednost. Bucf vudcem lidu vSeho v boji zle*m,
jejz
naposled pfec rozhodne jen Biih, lid mft krdle, jiz, kdyz musi
bud' krdlem
vak
Messiaiem nenf Bar-Kochba zde ndco chybf mu, a n6co podstatn^ho, posv^cenf a bozf duch a jeho posldnf. a nebude
Nech vyboufit se klidn6 zdstupy, jak jednotlivec mui' se cpiti, 2e vidf v snech svych divy, zdzraky,
213
214
VIII,
Zplv
jez stfizlivy
pak rozum
zapfra,
tak davy majf chvile opojenf.
Dnes Akiba je at k duhu jim
opil
Bar-Kochbou,
to jde
to pfejde zas!
Zmizi mezi lidem, vystoupi rabbi Samutl ml., za nim rabbi Jochanan.
SAMUEL MLADS!. Dnes krdlem tedy bude provoldn! JOCHANAN.
A
co vfc plati
-- Messiasem
tez.
SAMUEL MLADS!. At
jim tfeba hrdla prasknou! nebes hrom ze pfehlusi! platno nic, ten clovek bfdne zajde
kfi6', az
at troubi,
To
v te vfave dive, kterou yznitil sam. A musi zajft, musf bfdne zhynout, at at
smeje se nam, at nas pfehlizi, ukoval nds k mlceni a k tichu,
tou pfisahou v udoli Rimmonu, on zhyne bidne! Po nas rabinech
kdys aspon psane slovo zustane, co zbude po nem ? Povest tekava, ze vubec byl> se hadat budou lide
po
A
staletich a zda-li byl to
on?!
musi zhynout! Musi! SlySel's kdy, ze Jehovy se nekdy dovolaval
Krdl a Messiah
215
a proroku a Thory, rabfnu,
kdyz fenil k
lidu, opit
Ba pfisahdm, on nezna
vftzstvfm
?
ani Boha,
on horSf jest nez kterykoliv pohan, jen na sve* sfle vSecko buduje, jen
jmenem svym
se vsady vychlouba,
jen pSstf svoji vSecko rozhoduje. Kdy svolal nas, by v poradu nas sved? pfedlozil nam jeden, jediny svych limyslu ? Sam vsecko vykonal a nebe pfdlo jemu na pohled, a sbdhlou luzou ze vsech koncu sv^ta
Kdy
se
obemknul a tou jen
vit^zf.
JOCHANAN.
A umf luze teto lichotit! Co jemu lidu mrav a obyej, co vSecky pfedpisy a zasady ? slySel, brdny Betani
To's pfece
on Idumejsk^ luze otevfcl, dav Foinickych sem pustil nev^stek a v pospas volny dal je vojfnum
po bitvS vyhrand; kdyz Akiba jej z
toho kdral, drze odvtil:
Pah, hlouposti
to,
vojdk bojoval,
af pobavf se! Svate* manielstvf,
dal v pospas chtie neblah^ho vem a Betar dnes jest skoro jako Tyrus
a Sidon, jako Alexandrie pin dfcvek smilnych, lehce prodajnych.
216
Zpto
VIII.
SAMUEL MLADSI.
Sdm
nezustal tez pfi torn pozadu, a kustku v torn tez sobe" vynasel,
jakousi dSvku z Cypru, obstaroznou
pry babu jiz, jez sluje Judita; dnes tu pujde v slavne'm pruvodu,
s tou
on bude
krdl a
ona kralovna!
JOCHANAN.
Tak MessiaSku
ma* tez Israel,
ne pouze MessiaSe! Jak jsme velcf, jak nezmozeni proti Rfmu jsme s Rimem pfece v jedne* stejnf ve hospodafstvi kuben prodajnych! Tarn dolo to a tomu jasa lid!
a
SAMUEL MLADS!. Jsme zbyte^nf
zde, pojd'me, pfiteli,
vak
jedno z prorocke' on zhyne bfdne my a povime
si,
ti
jej
duse dim, pfezijem
proc.
JOCHANAN.
To vfme Zniknou ve vfavg
jiz!
Z
pravd strany ozvou se hlaholy pozounfi drahu volnou ku synagoze. Objevi se fada trubaifi se zlatymi pozouny k nebi obracenymi, za nimi fada divek, z koikfi kviti na cestu sypajicich. Prapory a signa. ftada Ievit6, jahnfi a kn62i, lid stile rostouci.
stale mohutnici, lid ustupuje a dfild
provoldvaje slivu Bar-Kochbovi ustupuje.
Krdl a MessidS
217
SBOR Byl druhdy velky Saul, jich pobil stotisfc,
pfed tvdff Jehovy to
pouhy prach a
nic.
A
v6tf David byl kdo vf, co myriad jich zkruSil, kdo je a velky David pad.
A
sc"et,
Juda Makabej,
bud* vc"n
veleben!
ten Syrske* porazil, vzal fii jich v svuj plen.
vtf Bar-Kochba, 6 pSjte Hossana!
VSech
v prach
srazil vlCici
a zdeptal fefmana. Klobouky a iatky litaji k nebesflm. Cely jisot a pokfik radosti. zistup opakuje v divoktm vytrieni, do ktcrdho se misi hlaholy trub,
Ohromn^
louten a
citer.
Jest vetf Bar-Kochba,
6 pgjte Hossana! v prach
srazil vldici
a zdeptal kfmana! Objevl se prflvod 2en a divek ovdnicnych rflicmi. hrajtcich na citery a loutny.
218
Zpev
VIIL
DfVEK A 2EN.
6
netSkej vfc pldnf hor Judskych gazelo,
beh cfm srdce pod
stav okffdleny viz,
svuj pustinou, lidu po veky upSlo,
jest bublinou!
On Syn
vracf se dnes v dedictvf tve sldvy Juduv, Bar-Kochba, tvuj kral i syn,
jak Samson osli celistf on davi a krusi davy, davy
&fmska moc
a
6
jest
plesejte, jej poslal
zda"ni, pfelud, stfn!
Hospodin!
sm6rem ku chramu, kde
Prfivod se pohybuje
se
rozestavi,
pfi
hlaholu trub
vystoupi Cety vojska Bar-Kochbova, lehkoodenci, zbrafi nesouce ovenCenou, vojevfidcov6 a nadelnici koftmo, v jich stfedu dv6 fady spoutanych feimskych zajatcft zen a muzfl, vedenych na fet^ze, nov6 6ety vojska, teikoodenci,
nad hlavou meem v pokfiku mavaji, za nimi nov6 rady knfi2i v Cernych taldrech, rabini a zakonnici v slavnostnim liboru, op6t fady zen a divek ovSnCenych a kviti na cestu sypajicich, eta skvostng odSnych pggcfi z osobni stride Bar-Kochbovy, pod nebesy, jei
jichz velik6 dlouh6 Stity hofi v slunci,
nesou
tyfi
nejstargi
zdstupci kmenfi
Israelskych, kraCi
Bar-Kochba,
od6n
kratkym meCem po boku, hlavu nese nepokrytou, zlate vlasy splyvaji mu do dlouh6ho vousu na prsech, pfes kter6 ruce kfizi; v mal6 pfestavce za nim Judita v prfivodu pani ovSnCenych, Za tSmi sam kraCi v prosty, bily
at,
s
purpurovou dabrakou a zlatym bohat6 tepanym postrojem, jejz za 6zdu vede Aktba, (5eta vojinfi lucigtnikS uzavira prfivod, za nimz se hrnou nov6 davy kfiCici a zpivajici. Cely prflvod se zastavil a rozestoupil pfed sy-
bily kfin s
nagogou.
Akiba pfivedl kon
fara trubaCfi, lid se ztigil.
pred Bar-Kochbu a postoupil v popfedi. Fanstale rostoucim hlasem
Akiba mohutnym,
AKIBA.
6
slunce, odvekym se nesouci ddl prostorem, na cest^ sv^ ted stuj,
jak druhdy stdlo's v povel Josuy,
:
Krdl a Mess ids
nez vybojovdn pamatny byl boj! Stuj, zlate velke slunce ohnive, a rozlij more svojich paprsku
na Hospodina vyvoleny lid a na milddka jeho Bar-Kochbu! sotva vetSf sily uvidi kam skloni se
Ty
po sveta okruhu,
tvuj zlatoproudny, rozdesany vlas!
6
radujte se vSickni vespolek a kfite Alleluja do nebes, neb nad svym lidem Pan se smiloval,
dlan nad nfm otevfel, k velkym skutkum povolal jej zas!
svc" milosti
a
6
vemi veho svta vech
velebte
jej
nastroji
a vsemi hlasy
stvofenf,
do
va
lihlu
jdsot zni
a soustfediz se v slov6: Bar-Kochba!
Syn hvezdy povstal velky z Jakuba, by lid svuj vedl nove dobS vstfic, jho
&fma
rozbil pestf zeleznou,
kdyz toho byka druhdy porazil sv^ ruky vzmachem na Sionsk6 hofe, a od dne toho v jednu cestu slavy si
upravil svuj
pochod valedny!
Ni jedna posud bitva neztracena, to hlasnd void &fmu Tur-Simon, a Kafar, Charuba to potvrzujf,
by Betar, novy Jerusalem nd,
ve
korunoval mocf, nddherou! Nic Rufus nesved, zdhy odvoldn, nov^mi nahraien byl legaty
219
220
VIII.
Zpev
a vsichni pobiti a rozprasena jich vojska v posmch svetu celemu.
Dnes volna" vraha oddychuje zem v svych synech silna matka vitezna a hrda Bar-Kochbou! Nas mildcku, na vyvoleny, nebem seslany vstup tedy v otcu slavne dedictvf,
ku mei, kterym vrahy
tz
My
pfidej zezlo.
Ty nemusis nam
potfras,
holdujem!
ti
ani pffsahat,
Idskou objfmas, my vfme, jak ze jeho ziti tvym jest zivotem a jeho slava jediny tvuj cil! lid
Lve
z
Judy vstan a vezmi
jez pfedvddi
ti
z
ruky me,
posvatnosti chvfle
se chvejic uzdu toho belouse, z nej bitvy pfisti fid' a vftez dal!
6
vstup a lidem sly
jiz,
vstup a projed' m^sto sve,
svym
se pozdraviti nech,
jeho jasot v nebe
slys jeho Alleluja,
bijfcf,
Hosanna,
slys jeho loutny, fletny, citery, sly
Dni
jeho srdce ve vsem tarn se chvft! veliky, o slunce planoucf,
o stujte v dra"ze sv^, ten okamzik se nenavrati Israeli vie! svoje dti vzneste vy a feknSte jim: >To jest Bar-Kochba!
Vy matky
pro vzdy do pam^ti, vy kmeti, jejichz vetch^ udy jiz po kostech ddii touzi v chladnych hrobech, at vStfpf si to
Krdl a Mcssid*
221
sve pozvednete tfesoucf se brady, o berly opfete sve udy, vizte zde Bar-Kochbu, at v hrobech muzete ddt stal
mrtvym zpravu: My jej veliky a Juda pevny v
vidli,
nm
a sldvy jeho konec nebude!
mm
Vak zft
pusobit, vy, jimz doprdno s vedle neho, dychat jeden vzduch,
pft
denn
z Ivfho jeho
vznik nove
pohledu
nove* odvahy,
sfly,
vy na kolena pfed nfm, bojovnfci, a do prachu, v te chvfli jedine" jej
a krdlem pozdravte!
pdnem svym
A
nader dech a srdce tluk se spoj v kfik valici se od hor ku horam:
Zdrdv Bar-Kochba
bud', krdl a MessidS!
Skloni se k zemi a poklesna drii stfemen bdlouSe a podavd jej Bar-Kochbovi, Lid propukne v boufi jasotu, v nej2 misi se hlahol
tento vstoupi na konfi.
Dv6 pafata pfedstoupi a nesou velke obnaiene meCe s kaZde strany. Bar-Kochba vytasi sv&j me a mava jim objiZdeje provazen paiaty volne Lid kleka, tlai se k ndmu, vztahuje nice prostranstvi do vSech uhlfl sveta. trub.
po
nm
a po Cabrace konfi.
MNO^STVf.
Zdrdv Bar-Kochba
bud", krdl a
MessiaS!
Bud' dlouho zdrdv a panuj v sldvS sv6 ku sldv6 Judy, Sldva! Sldva! Sldva!
AKIBA roztahne v modlitbd nice k obloze.
Me*
ddo dokondno tfmto dnem.
6, propusf, Pane, nynf sluhu svdho,
222
VIII.
Zpiv
me oi
vidSly tve spasenf!
Co zbyva mi? Zffm jako v
zrcadle
svuj zivot cely, vSecky cesty sve,
sve bdenf, badani a snahy vsecky, co nesplnene splneno je dnes,
co vysnene, jest hrdym, velkym skutkem! ja svuj svetfm svatek nejvetsf,
Dnes
6 dfky, diky, Boze zastupu, ty hrozny Boze,
ke
mnS dobry
tak!
6
dovrs mfru svoji dobroty, at slunce svfti vzdy v zdar meho
lidu,
ruky sve ty od nej neodvracej, dale ved' k vod zivych studnicim! jej Bud sti'tem jemu a tez pavezou a ke mne poli brzy, brzy smrt, bych nedockal se, Boze, obratu vie
a neuzfel vie lidu sve"ho pad!
kdybys poslati chtSl v chvili t6, kdy cftim u cile ze snah jsem svych, jak dekoval bych tobe teprve! Ji
(Pausa.)
jasot zas mne probouzf, to zivot vola, slysim jeho bias
Vsak novy
a jmeno jeho dnes jest Bar-Kochba,
muj odchovanec, muj Ne, nesmim Obrati se
zatim ditfi
3
to zdk,
musim
mffti,
smgrem k synagoze, kam
zfti
ddl!
se obratil cely prfivod,
Bar-Kochba
slezl
Bar-Kochba podal ruku JuveSel do synagogy, odkud zni nov6 hlaholy hudby
kong, jehoi tizdy se chopil Bar-Droma,
a za jasotu lidu
muj syn!
a zpfivu.
Krdl a Mcssidf
SBORU
AST
223
i.
ZpSv novy Hospodinu zni z
list
ndrodu vsech,
vc sldvy jeho stinu dnes Israel si leh', leh' silny
pout,
jak lev
jenz strhal vazby svc", rev jeho v ddl zni, k sobS Ivy sousednfch pust zve. II.
A dl Na
CAST SBORU.
Pdn k panu m^mu:
pravici
me
secT,
pfivdzu k trunu
tv^mu
nepfdtel tvojich zm^t, ja vylu ze Sionu tve*
moci zezlo v
tys
knez die fddu m^ho,
dal,
tys MessiaS a krdl! Akiba vyslechl lalm ve hlubokim vzruSeni, naei vstoupi sam do synagogy.
SBOR.
Tys
knz
die fddu m^ho,
tys McssiaS a kral!
ZPEV
IX.
BAR-KO<J!BA A BAR-KOSIBA. (SvN HVEZDY A SYN
Bar-Kovhba.
Lii.)
15
BAR-KOCHBA valy v Betaru.
i'.i
Po
A BAR-KOSIBA.
Vyhled z nich do horske krajiny puste a kamenite.
stranach zed s cimbufim a stfechy ploche nizkych budov. Uprostred sceny
ve valu hluboky pfikop, z neho2 vycuhuji hlavy kopajicich v hloubi a obCas kameni. Jest k veCeru, teike mlhy na obzoru,
vzletaji lopaty vyhazujici hlinu a
v zenitu kalny mcsic
Na obrube leii
na
valu stoji
Bar-hochba v prost^m
at6 bojovnika, hlubuka
duma
po boku ma kratky mec, na blavg pfilbu bez chucholu. zvan Med, stafcc skoro stolety, stoji vedle neho divaje se na praci ele
jeho,
zakopnikfi.
BAR-KOCHBA (raluvl vie k
sob
sam).
er leif na vSem. Jako olovo se rozt^kd a leha* do srdcf.
Noc
kvaCi
jiz
a bude bez
vech
hv6zd.
ELEAZAR. Jak stfny rostou se z hloubi tyif i
ramena v
te"
!
Hied', jak
obrovsk^
mu2u nah^
pl^ce
prdci usilovn^!
Jak pfierne se stiny mihaji
Zpev IX.
228
hrob kopajfcich, hrobu fadu celou Na praci svoji skoro nevidf, ddm pochodnS jim zazhnout, v hoflavdm .
jich ohni 16pe pujde
jim tezkd price
.
.
od ruky
(voia k domfim.)
Hola, pochodne,
hodne pochodnf, at splaSime noc netopyff jejich ostrou zdfi! a
Sluhove se vyroji se smolnicemi, ktere zatknou do hromad vyhazen6ho St6rku na valech a pomalu je zapaluji, Eleazar obrati se k Bar-Kochbovi.
Prod tak
zadumdn, 6 Bar-Kochbo?
jsi
BAR-KOCHBA.
Tak
nader pfirody stekd v lidska nadra tajne casu zlych a bouflivych. jak pfedzvest I mne se zdalo, co jsi prave fek' cit
z otevfenych
smutku
a trefne fek'
ne fady vojinu,
ja v chvilce jedn6 fady hrobafu jak vidSni jsem vidSl pfed sebou
to schvdtilo
mne, smysly opilo
.
.
.
(machne rukou).
VSak
je to pry6, ten
smutek pffrody
jest pffliS nakazlivy, pfiteli.
Dost
pffSerami nitra vlastniho mdme, k emu s t6mi jete, jichz davy pffroda nds obl^hd? Ja myslil o leccems a nenf dobfe
my
s
boju
vem
myslit, jak to vletf v mozek; jsou oSklive sny, pln6 pfedtuch ztych, tem tfeba brdniti se napofdd.
tak o
Bar-Kochba a Bar-Kosiba.
Tak dlovek kazdy s
tfm, co
jest
vede
dvoji
mimo
229
boj,
nSj, a s tim,
co v ne"m,
horf byvd druhy, nezli prvnf. VSak tfeba silny byti, ote muj, a
a zaplasit v rdz vsecky pffiery, jez hrozi z nastrah vzduchu,
hmoty nam
a kali jasny hlavy rozmysl. Jiz minuly a prchly s pochodn^mi,
jsem op6t silny a jsem opet svuj!
ELEAZAR. Rci,
k demu d61d
tyto
prukopy?
BAR-KOCHBA.
V
nich cely pldn jest
Ty
Eleazare,
jsi
mdho
tajemstvi.
pravy muz,
jediny zde z meho pffbuzenstva, jen^ cfti se mnou, vedle Akiby a vedle Judity jsi jediny, jsi
vem
cfti se mnou ve vady, jenz pln -- davu nevffm. jenz se mnou zije Tfi pouze zndti mdte pldny m^,
ty's
jednfm
z tff
a ty
mne nesklame!
ELEAZAR.
Muj sv^dek Jahv^, vlddce zdstupu; vf, fikajf mi due Betaru, tu duv^ru pfec zradit nemoino.
230
Zplv IX.
Ozvou se signaly trub z cimburi kratke a ostrd, novi Ceta vojinfi nastupuje k praci a vystfidA dosud ve valech pracujici bojovniky, ktefi, klonice se pfed Bar-Kochbou, odchazeji do msta.
BAR-KOCHBA. Hlas trub
jsi slysel,
kazdou hodinu
jsou tady vystffddni pracovnfci a v torn jest, ote, dvojf limysl.
Ten jeden je pfiliS,
zfejmy, nechci znaviti
okamziku neznaje,
kdy v utk tfeba
nastoupiti jim;
vsak druhy tajny, muj; jen hodinu, kdyz v hloubi pracuji a ve tmdch skoro,
smer neznajf, jenz ffdi praci jich, a kde se prukop znova zahyba", jsou novymi zas na kvap vystffddni; a dale tak a vd6t nebudou, kam podzemnfch cest zaboCuje
sm6r.
ELEAZAR.
A
nad to vSecko
?
BAR-KOCHBA.
Ma"me snad jak myi, jak sysli ddt se ucpat v doupSti Jd cely Betar s valnym okolfm i
slozenf
vech
jak nakreslen^
m^
bdi'cf
?
skal a vrstev zna"m, lezf
pfed zrakem
due! TuSfm, k
teto skdle
Bar-Kochba a Bar-Kosiba.
231
ze pfipoutdni budem na dlouho jak v stfedu odboje, vy nemuzem,
na kndlech ptac"fch
z
nebe k
zerni zrak
jsem upfel davno, kdyz ne drahou vzduSnou,
my podzemnimi jimz Betar
2ilami
ku
srdci,
celou
jest, spoji'me
vlasl.
To
pldn jest muj a vf, jej vykonam. Kdes v pouSti ndhle mezi kefi hlohu
a bodldf ty stoky vistit budou, jak otevfene odi Betaru, vak znam6 pouze ndm a vyhodn^
budou brzy, objevi ti das. My jimi dosahneme spojenf, ai ku mofi a nazpfit k Diopolis 2e
k [abne ano k Jerusale'mu. utrobami budem vady hned, nad vyzvdae ony lepf jsou;
i
Jich
v rdz kef se zachvf, balvan povolf, a moznci dost, ze v samem stfedu plnem ffmsk^ho vojska stati budeme, jak sama by se otevfela zem6 a vychrlila bojovnfku sta, a jak se otevfela, zavfe se,
a ticho zas a
pout6 mlenf
kol zavladne a v noci
se otevrou zas, aby
k
ndm
erne'm plaSli
cele"
vozy zasob vpustily a skotu stada
a sudu s vfnem, zbranf novych stohy a novych voju vidycky vtany, jenz z kraje k
ndm
se pfidd, pffrustek.
232
Zpto 7X.
ELEAZAR.
To, Bar-Kochbo,
vak
nejiste",
Coi
vypdtra'-li
jak jmenujeS a ndhle vrazf
je pffliS dumyslne*,
jd zrady
&fman
je, oSi
bych se
ba"l!
tyto chodby,
Betaru,
sdm v
jich stinne*
koby
a jimi do mSsta?
BAR-KOCHBA.
To nemozno! Sto vybranych je mu2u dobfe hlfdd, z t^ch nevf ani jeden o druhem,
md
kazdy jin^ heslo sv6 a
jine*
trub signaly. Kde prukopy me* konCf, jsou vrata dubovd a okovana a u t6ch op6t i
se stfidaji
lezf
fada
muzu
v prdci nahore tarn v bdle*m hlfddni,
zrovna jak
ti
a v kazd^ hodine" se vymenuji. Se zavdzanyma je odima v^st nechdvam az ke dnu prukopu, tarn teprv
vem tu
po tm
s o5i
strhne se
pdska tmy, kdyz vzplanou pochodnS,
u vrat
stojf
tSzce okovanych
a dobfe zavfen^ch, jez hli'dajf. jak se stffdd pofad muzu zde,
A
tak rovn6z signdly se
kdy2
Ve
pfitel jde
toto znat
stfidaji,
neb nov6 zdsoby. by Rfman musil dnv,
Par-Kochba a Bar-Kosiba.
233
vSech zrada sotva zde by pomohla, kde jednotlivce zrada nemoznostf. Vlastnfmi druhy byl by sesekdn na miste" hned, kdo pouze podezfely
by zddl se v chovdnf svem, zndm svuj vfdyt pro sebe to vSecko podnikd!
lid,
ELEAZAR.
To vSecko
vak
krdsn^ jest a duvtipne'
jednoho se bojfm, Bar-Kochbo.
BAR-KOCHBA.
A
to
by bylo? ELEAZAR. Nedostatek vody;
p6t pouze studnic ziv^ vody ma* nd cely Betar, co tu domdcfch
co gojimu jest
a kdy2 vyschnou studny,
jak lehce stdvd se,
co pak
si
i
cisterny,
podnem? BAR-KOCHBA.
PnivS prukopy novou vodu vidy my sem dostaneme. VSak nebezpedf toto na oko v skutku tak^ nenf! jen velkym zdd se, Klid vlddne krajem, velky hluby klid,
Zplv IX.
234
az podezfely skoro, cely tyden
od vyzvdacu zpravy neprisly, co dla Riman, posud nevfme, kdo vojska novym vudcem jmenovan, a proto dfiv nez tento dusn^ mrak, vim, straslivou ze boufi tehotny, se roztrhne a vychrli svuj zmar, chci hotov byti s
vemi
prukopy.
ELEAZAR. Jen opatrnost pfi vsem, Bar-Kochbo!
BAR-KOCHBA.
Jsem veho
srdcem, vse jest v ruce m6,
od praci se nehnu na vtefinu. Vse vedu sdm a za vse rucim te"z. vis
Ty
se
mnou
bud' a v^rne" pfi
mnS
stuj,
jak stoji Akiba ajudita, vie nezddam!
ELEAZAR.
A
jd vie netouzim!
Hied, Judita tarn z
brany vychazi,
6
po tob,
jistS
jdi,
jet
styskd se
ji
promluv s ni a duse tva a toho
ve
s ni
Jd modlit se jdu za nas za jsmet vichni ptdci v dlani
a
sfla
Odejd,
nae pfteh^Ki
vrn6
sdel,
zaslouzi.
vecky, Hospodina
pouze v duv^fe. Juditn v biKrn prost^m rouehn
se ziveje
Bar-Kochba a Bar-Kosiba.
235
BAR-KOCHBA.
A
sfla
Ty
nae
pouze v duvfe! kmete ctihodny, jsi. Vse jest vfra v sebe,
ani nevf,
co vyslovil
tou hory pfendet Ize, jako hraSkou, tou vftSzf se Ano, duveru! .
.
.
JUDITA.
Jak pokraCuji prdce, Bar-Kochbo
?
BAR-KOCHBA.
HuF a
nez jsem doufal, zemd tvrdd samy kamen, deset toporu
jest
se zlame vzdy, nez balvdn vypdcten a vyrvdn z litrob zem6 vak to pujde, neb must to jit, kdyz jest vule pevnd a nezvratna, a tou jest,
due md!
JUDITA. Jen silny dale bud', 6 Simone, a nedej zviklati se protivenstvfm
!
BAR-KOCHBA (potfisA v dumft hlavou).
To vSecko
jest,
md
dobrd Judito.
VSak vskutku jakbys o
vem
v^d^la:
jsou protivenstvf, jsou a stdle rostou, az v hory rostou .
.
.
236
Zph
IX.
JUDITA.
Co
vi
o Rimanech
BAR-KOCHBA. Nic,
posud
vsak take neleka
nic,
mne Riman
tak jak ruzne pffznaky, jez v lidu vlastnfm zacfnaji tie se jeviti. Kdyz na valy jsem el, er vec"ernf jiz na krajinu pad, jd v stiny vmfsil se a poslouchal,
co tajnd v prdci vyprdvi si lid. Jsou nezvykli na takou tuhou praci, a reptaji a stale mezi sebou
se ptajf, nac a
k cemu
nemohu pfec
Ja
toto
vyklddati
ve
?
vem,
co cele vdlky moji tajemstvf ? Dfiv zvykli byli, kdyz boj nebyl prdve, si
hoveti jen Ifn6 pfi
ci'si,
dnes prace trud jim hnusny, reptaji, a mysli'm si, ze kdos je ponouka a nasazuje bfdne proti
Jen
pfijit
nit najit
mne.
na kloub tomu, toho klubka jen, bych znic^il v zarodku
tu nechut jich, nez v odboj zaplane
a zjevnou vzpouru!
Chovam obavy
a podezfenf skoro bezpecn<^,
ze rabbini ty zdry rozdmychujf, t6ch strana, ktere kdys v B6t-Rimm6nu
jsme zavazali velkou pffsahou, kdyz nesouhlasi, aspon ml^et majf.
?
Bar-Kochba a Bar-Kosiba.
I mldi ovsem, krtek take" mlcf, vsak ryje dale na svych podkopcch.
O
stdti s
chci jako
delem nahym, Judito, Simson proti tisfcum,
vs"ak bfti se, boj bude spravedlivy! Lee" proti tajne praci likladne,
jsem bezbranny a jenom
t^ se hrozim!
JUDITA. Jak muzeS takto mluvit, Simone
Ci opouSti t6 vskutku sfla jei vlddla davum?
?
Ivf,
BAR-KOCHBA.
vzdy
vldsti chci
Tys plna
sily
Davum bohatyru -- ne liek zdstupu.
posud, Judito
.
.
.
JUDITA.
L tvc duSe pfela do m^, Simone, 6 dovol, at
ji
vlfbat
smfm
tarn zp6t!
BAR-KOCHBA. Jen pfed tebou smf tato slaba chvfle mou pfeletSt skrdfi, vudi ostatnfm tarn
zavlddne hned stard
klid
bezpedny a
Z tv^ ruky
jistota,
sfla vft6ze!
jejich pfijmu SkraboSku, vsak jedno cftfm dnes, 6 Judito,
237
Zpiv fX.
258
musfm
tvrdy, hodne tvrdy byt a balvan, tento ndrod felezo jak chce tuhe"ho jen pdna cftit p6st, ja*
on musi voden byt, kam nestaci svou lenosti a Istf svou zddnou.
Zde vystrah
pnsnych rozkazu
tfeba,
a okamzitych trestu, ani o pid'
se nesmf pustit cesty zakona a pfedpisu, neb snadno by mi vzrost
nad hlavu hned -at
uci'tf jej,
musi krcv,
ba, t6ci
chti cftit
pak poslechnou,
zernov
zly,
az je rozmele!
JUDITA.
Byt krutym k zlobS valka bmluvf, k dobrym, Simone, je tfeba byt
led
lepfm jet6! Kde mas
jich
ze vskutku
lid se
dukazii,
boufi proti tobe,
jsa nSkolika poStvan rabbiny?
Co
zaslechl
jsi
v seru nahodou,
jest n^kolika rozmrzelych fee, ne lidu bias, ten stdle tebe cti
a poslouchd t&
oddany a
rdd.
BAR-KOCHBA.
Ty
nevf, jak lituji, Judito, ze z Sera nevystoup jsem jako krdl, a nekazal hned zatknout zbujniky, je
nepov6sil prvnim na strom6
vem
k vystraze!
V
t6 chvfli
citil
jsem
Bar-Kochba a Bar-Kosiba.
2S9
cos v zildch svych jak mdloby olovo. co vSecko nemihne se napadlo
Mn
ve tak
mozkem
chvfli
?
zjitfenym
Ty kdyby byl vyvoleny Pa*n, jak o tob6 to kdie Akiba, zem sama musila by v jeden rdz si
se rozskoit a pohltit to ple*mS,
jak Danta, Koru, Abirona kdys.
A
jd
v
te"
chvfli Cekal, Judito,
2e must stdt se zdzrak takovy, on nestal se a to mne schvatilo! .
.
.
Prod Hospodin, Buh v^Cny zdstupuv, to neudinil jako MojziSi
Aronu to ucinil vzdy rdd? Cerv pochybnosti vryl se v dui mou, ja* pryC jsem odplfzil se jako stfn, a v sluch mi znglo ndhle vy^itkou: i
oc
menf
jsem, ze divu nehoden
?
ProC nezcepenSl jazyk rouhadum, a ruka neupadla, uschla haluz, zrak nezjftfil se hnisem krvavym,
proC Si'lenstvfm hned neztrestal je Pin
JUDITA.
Ty mySl^nky
ti
jet
schdzely,
bys zaCal pochybovat o sob, -kdy2 teprv zaCfti mdS silny byt!
6
silnym byt a cftit velkost svou, kdyz kolem jdsd rozvdnny lid a palmy tob^ hdzf pod nohy
?
Zpiv IX.
240
a kfsil! jsi nd mi t6zkym, Simone, elem nesklonnym lee v protivenstvi s stat jako v blescich na skalisku dub, a void: >Messid
byt nezda" se
v torn prava velkost a
6
svuj jasny
V
tys
schopen
jf!
matoham
nedej zakaliti
soud a rozum, Simone!
tve"m srdci
toz vlastnf
nejvtf tvuj nepfftel, k sobS neduv^ry zdroj,
ten zasypat hied' a Cfm dfiv tfm Hp, nez rozvlnf se v pffval, v kalne mofe, jez utopf i v sled tvou sflu Ivi
a odvahu!
Bud' silny, Simone!
Jen v tobe spdsa
vech
jest jedina,
jsme vSickni ztraceni! tebe musf bojem zlym,
ty klesnes-li,
To na
ve"sti
Rimanu, vrahum srdce vlastnf ho!
proti nepffteli,
led proti
BAR-KOCHBA. Jak d61 jsem, pfizndvdm se, Judito, v te" chvfli byl jsem slaby na chvfli. Ti
mli
viset ... ne,
kamenovat
ja*
na valech
ml
jsem ndrodem, po nich hodit balvanem a kfiknout: Takto trestd Bar-Kochba jiz v zdrodku sv^m odboj vekery! Ma's" pravdu -- tfeba je
a prvnf
silnym, silnym byt!
Vf, co mi nynf
chybf, Judito?
Boj chybf mi, dnes jedno vftSzstvf
Bar-Kochba a Bar-Kosiba.
a vrdcen
jscm sve rovnovaze
241
zas,
jen boje hluk a vfavu slyseti, tfesk otpu, skffpdnf beranu, lorn kopf, meCu o tft udery, a videt krev, 6 krev kol horoucf, jak tryska ofum v hfi'vu z muzu ran, kfik slyet, povel trub a dunSnf, jfmz zem se chvf pod cvalem legif,
prach hltat zvffeny a vid^t slunce
v odlesku medu temn^ krvavych a zuby skfipat, hffvou tfast jak lev a drtit, prolamovat zdstupy .
VSak v tupy
.
.
jsem skovdn dlouho o fefmanu kol ani pamdtky kraj jako po vymfenf tichy jest, a zadne* zpravy zddnd odnikud. klid
.
Mne
.
jiz,
.
zalkne brzy toto pffmgff,
a babu ze
mne
udSla"
a d^snych vidin.
mych snu
Judito, jen boj!
JUDITA chopi hlavu jeho v ob2 race a diva se
Tak sv^ho
6
Iva zas
mu
hluboko do
o2f.
jednou pozndvdm!
hffvou tfes jen, Ive muj krdlovsky! Polibi
Vid, Simone,
jif
jej
na ielo.
pfeSla chvilka
3
mdloby/
BAR-KOCHBA. Jen tob6 dfky, pfeSla, Judito! B.r-Kochb.
16
Zpto IX.
242
Table
signaly trub zazni v pozadi, rude svetlo pochodni rozlije se po cel6 v pozadi Sum a hluk, stlumene hlasy, Ikani a vykfiky, vstoupi
prostofe, straze,
za nimi se kupi
davy
lidu
a
Kar-Kochba
vojska.
jde
vstfic naCel-
niku strazi.
BAR-KOCHBA.
Co znamena
ten hluk, ten zalny kvil,
jen2 od bran valu v sluch mi
zale*hd
?
NACELNfK STRAZE.
6
b6da, pane, obrii
ku
zprave"
zle",
ui
sve
zel, tfikrdt pravdive"!
BAR-KOCHBA. Mluv, co se stalo?
Ale rychle mluv!
NACELNfK STRAZE.
Kde ti
vziti
slov, at radej
Tur-Simonu
mluvi sami
reci velebni!
BAR-KOCHBA.
Co
pravis
Tur-Simonu
reci
co chce
s
tim
?
NACELNfK STRAZE. Jak pravil jsem, at pane, sami mluvi, muj vazne jazyk v nSmem strnuti. a kyne v pozadi, vystoupi tficet muzfi vojska zidovsk6ho, vStckni prachu a sedrani, zraneni s obvazky na hlavdch, ruce v Satcich, beze hnuti /.branft, vlekou se vysileni k Bar-Kochbovi, ktery sleduje kazde jich zrakem vytfeStenym. V Cele jich Bar-Drotna, krvacejici z ran opira se o dva
Ustoupi plni
rovnei ranene vojiny.
Bar-Kochba a Rar-Kosiba.
243
BAR-DROMA mdlym, fasto
bolesti. linavou a slzami
Tak navracim
se k
tob,
pferyvanym hlasem.
krali muj,
a vie nez krali, otde, dobrodinde,
smrt na jazyku jdu (s
ti
zvfcstovat
pohledem na Juditu)
- 6 matko, neplac, bez viny jsem v torn, a hrdy
isty stft svuj povzndSfm, necht zdeptdn tfeba, zbit a pokofen -
pad Tur-Simon.
BAR-KOCHBA (vzkypi).
A
ty
md odvahy
svou hanbu takto n^sti na odiv?
JUDITA (vpadne
6
vyslechni
jej
mu do
slova).
drive a pak sud"!
BAR-DROMA.
mm
Ova velk^ dny v byly zivot^, krali muj, a upomfnka jich
6 i
tento tfeti polehdi mi dnes.
VfS tenkrdt v tdbofe, kdy chtel jsem prst si useknout pfes odpor matky sv^,
sdm svuj utals za mne v obSt Idsky a druhy, kdy2's mi pevnost odevzdal,
ty
tvuj
'1
ur-Simon, kdy v mladou ruku
mou 16*
Zplv IX.
244
Vem
vlozil kltee jeho!
jsi
dnes
z te"to mojf
je zpSt
zkrvacene ruky.
UkdZe na svd vojsko.
My
bojovali, krdli, jako draci,
z tff tisfcu
ti
tficet
odvddfm,
a zdravy neni ani jeden z nich, jsme vSickni syni smrti, nejdffv jd; pt \itoku jsme tastne" odrazili a
bili
na ndspech,
se jak Ivove"
ohromne mel Riman
le
katapulty,
hory dstily proti ndm. Tys nebyl tarn, 6 velky Bar-Kochbo,
jez cel^
bys kolenem balvany odhazoval, vsak my se bili -- vf to Jehovah!
Za svoji vlast a, krali, za tebe! Nas tfi tisice a jich tfikrat tficet! Pfi
este*m \itoku
mne
schvdtf v raz
at
zeme otevfe
se
at
Hospodin svym bleskem klikatym, pode mnou
a zhlti ihned blizkou svoji kofist,
do pule pfikopu krev tryskala jak rude" more ofum k hfivdm az!
Z
tfi
tisfcu
ti
tficet
pfivadfm
(vlefe se v kleCe k Bar-Kochbovi)
a
umfem
vSlchni dnes
neb
zitra,
umfem
-
My mohli do vfavy se rovnSz vrhnout a v krve hrobu torn se pohfbfti, vak
jd
v tvou a
jsem chtl
byt mroucf, naposled
patfit He, dfst
matku vid^t
to
odputeni v mi nezazlfS!
ni
Rfir-Kochba a Bar-Kosiba.
Tak
vrhli
jsme se jako
diva"
245
zvr,
smrti blfzke jistd pfedtucha
jfz
vfe v zilach, krev pohdnfc v novy var, fimske", silou nadlidskou
na vojsko
zmStf povalenych ofu,
my
tSl
se probili skrz davy nepfatel, z ran bezetnych jsme cestou krvdceli, a stokrdt stavili se ztyrdni
sem k tob,
a bez dechu
6
krdli
muj!
jinak myslil jsem, ze navrdtfm
v tvou dobrotivou ruku Tur-Simon, ze nestalo se tak, jest kletba ma, muj pdd a trest! Strhi
si
obvazky
ran.
O
plafite, rany m6! v hroznem boji mdmu, ze padli jsme, vsak padli jako reci! To chtSl jem ffci tob6 naposled,
6
rcete krdli
neb tzkd mdloba, smrti na vfdka mi zvolna klade prsty ocelov .
Vytasi mec a vrazi
Jd urychlfm Muj otce .
jf .
.
praci (kiesa)
si jej
.
do prsou.
- - Krdli
muj
dfky, dfky za
pad Tur-Simonu pfeZit nedovedu Obrati se k davu v poslednim napjetl
Vak,
lide,
vez a vef
to,
.
.
.
.
ve .
.
.
sil.
Bar-Kochba
jest poslednf tvuj kral a Messias! Klesne do tndlob.
vem,
246
Zptv
JUDITA (vrhne se k nfimu).
A
pro nine slova nemas, synu
miij
?
BAR-DROMA (umiraje).
--6
Jsem bez viny
vsak Bar-Kochbo,
s Bohem bud, matko ze mi odpouStfS?
vid',
Umfe.
BAR-KOCHBA. Ja odpousteti tobe, hrdino? zehnam ti a velebim tvuj
Jd
Tak umfft jako
los.
ty ve kvetu mlddi
a v pine" sile zivot v obet klast, vsech triumf nejvetsi!
je triumfu
6
chapu tebe, s mysli jako tvoje moh's vrhnouti se pod komonu tela a hrob si najit v mofi krvavem u Tur-Simonu! - Ty's vak nine cht^l videt -
a
matku svou,
jaks vefil
na
chtels fici lidu
mne do
vsemu,
posledni chvile,
a za to nejvic tobe dekuji! Skloni
se
k Bar-Dromovi a
liba jej
na
Celo,
pak vstane a mluvi hlasem
hromov^m.
pochodn^ nad t^lem hrdiny! Nfz prapory a sly to, lide muj, co \isty mrtve"ho zde zn^lo ti, jest jiste svat^!
Kdo
z vas
male
viry,
Bar-Kockba a Bar-Kosiba.
jenz myslf klesa v kazddm narazu, tak dovede se bft a mfft, jak on?
DSs chvdtf vds
a hruza posvatnd? na kolena vSichni, zbab61ci prach pfcc nebudete, dui hrdinskou
V
kde vydech on za Boha a svou vlast? Zde mluvf skutky jeho! -- M16'tc? Hlas chvejny slysfm jako modlitbu se vznaset
kolem
tu velkost sfly
te"
zda-li
chdpete
a ob^ti,
pfines on a jeho tficet reku? Pad Tur-Simon a Rfman zvitSzil,
jiz
vsak ptam se vas, zda Ize to strpeti bez odvety ? Sem vsichni, na kolena a pffsahejte pfi t6ch svatych randch Bar-Dromy zde a jeho tficeti,
ze 2ddny z vas se netkne pokrmu, ni
pgniveho kraje pln^ 5fe,
ni rtu sv^ 2eny, loze sladke nehy, ni kadefavych vldsku dftek svych, on pokud nepomst^n, nd Bar-Droma a jeho vojsko u zdf Tur-Simonu! }d
pfisahdm to prvnf za vSecky
mou slySi Hospodin, Pdn zdstupuv! Af pfilne jazyk muj ku dasnfm mym bez vldhy blazivc, a pftsahu
af roznese at
a
m6
kosti
pout
sup,
akal vyhlodd je hladovy,
Samum
pfsku vfrem zasypa",
kdy2 nebude, nef slunce devetkrat se stopf v mofe, pomsten Bar-Droma
247
Zptv IX.
248
ndm vrdcen, tfeba v troskdch a spdleniSti, ale vrdcen pfec! a Tur-Simon
Ven mede
z pochev, hlasne" pffsahejte,
at slyf
Jehova to v oblacfch,
af sly si
Rim
to
zpupn^I
Pfisahejte!
VSICHNI tasi
meCe
sv6,
poklekaji,
kladou
prsty
na
nfi
a jimi
pak nad hlavou
mavaji.
My
pffsahdme! Slys to Hospodine,
zhyneme, at zhynou dti nase, kdyz pomst^n nebude, 6 Bar-Dromo!
at
BAR-KOCHBA (vstane).
Krev nova -- jeho krev a reku jeho se v zily nae pfelij schvacen^! Kdyz v litok hffmali jsme vrazedny, z vsech rtu vzdy hlasne znelo: Bar-Kochba!
Dnes bude
zniti z rtu
vech: Bar-Droma!
a Tur-Simon! Tot heslo proti Rimu, tot Israele heslo jedine, je opakujte vsichni!
Bar-Droma!
ZASTUPY.
Bar-Droma! Bar-Kochba a Tur-Simon! BAR-KOCHBA.
Tak zndm
svuj lid!
Ted k
praci vstante vichni,
ten zarny pfiklad reka pfed sebou!
Bar-Kochba a Bar-Koriba.
Ted novych jdu v Cele
otvfra* se
boju
vaem
a
my
jen sflu me"jte, vuli jako
249
brdna.
zvi'tSzfme, ja"!
ZASTUPY.
VSe pro tebe
a vSecko jeho
jmenem!
BAR-KOCHBA skloni se k platici Judith.
Ted a
zase jd bych sflu tobe" vldval,
to 6in(m, moje Judito, kde druhd matka, Stastna jako ra"d
ty
tak zfela syna sv6ho umfrat? On dal mi novd kndla, Judito!
JUDITA vstavajic
Kez
Jina
4st
Dva
valfi
vydrzf, jak
a
phkop5 v
rabbini jdou
od mrtvoly Bar-Dromy.
v6cny
Betaru.
jest
muj bol!
Zejici prdkop,
v
\\tmt.
pracuji vojaci.
v tich6 rozmluvd kolem nich, zastavi se a hovofi
hlasem stlumenym
l.
RABBI.
Nu, to jsou ty hrnce egyptske*, o kterych vdm Den ke dni kopete a hrabete jako krtci neni dustojnd muiu v boji otuftlych. to pod zemf,
kdzal Akiba.
Zplv IX.
250
2.
A
co kopete
vfte,
RABBL a
co
hrabete? Hroby, same
hroby, pro sebe a dSti svoje. 1.
Jen
Rim an
zdda otrocka", jen se potte pod bid
kfivte
Bar-Kochby
-
-
RABBI.
vdm
patff
to
chtSl
to
by
od vas
?
2.
RABBI.
A aim vas pf ildkal tento syn nezname dgvky, jenz vyddva se za syna hvezd? Vstane hvezda z Jakuba, fika Akiba. Kde je ta hvezda, je to Bar-Kochba? 1.
Co
dal
vdm
slovo soucitu pro
RABBI.
za vse? Ulehttl snad bide
vae
klopoty
a stradani?
vaf? Mel Jde hrdy
a nepromluvf a kazdy rys jeho tvdfe mluvf zan: Dobytku tahni a padni ve sluzb6 me, jd nezndm tebe
kolem vie,
jakmile dokonas dilo sve. 2.
RABBI.
Jako pfipfez volu pfipouta vds k pluhu svemu, vy tdhnete dnes a padnete zftra a on pojede pfes tla vae a smdti se bude slzdm vaSich vdov a sirotku vaich. 1.
Jen pro sebe to nosti slovy Akiby,
RABBI.
vecko podnikd
ktery jest ztracen
vznfcen k jeit-
pfed
okem Ho-
Bar-Kochba a Bar-Kosiba.
spodina jako pes praSivy a jehoz jazyk pin jedu bazilisku a uStkne vds k smrti.
medovy
jest
RABBI.
j.
A
251
tdhnete ddle kdru mdloby sve a vuz pohaneni A on sm6je se vam v dusi
sve"ho za clov6ka jedine*ho!
sve a vyplivne vas jako shnily fik, jenz nelahodf vfc listum jeho. Jste hnojem jemu, ale kvetem, ktery z vascho potu vstane, ov^nCf on zpupn6 skrane viteze a naposled 1.
proda vds
fei'mu,
A
stati.
RARBI.
pfed nfmz n'eobstojf a nemuze obGog a Satan v cele pyc
vstal jako
kdyby padne a vy pfed nfm a jen mrtvoly vae budou podstavcem k trunu jeho byf velebnosti. (3 bldzni,
sv^,
6
deti,
jen hrabte a kopejte
.
.
On
.
2e jest MessidS?
On Bar-Kochba? RABBI.
2.
Jak chytfe pfekroutil jmeno svoje, by zldkal vas v svoje pasti jako zv6f pouStS. On zardousi vds osidlem a hodf iernov na fje vae. On 2e Messid, on ze syn
hv^zd? Jako zfalSoval mince Trajanovy a Hadrianovy, tak zfaloval on vlastni
Kdo
to
jmdno
te tak a tak to l.
On umfte
?
svc*!
2e Bar-Kochba?
RABBI.
ze Bar-Kochba?
Syn hvzdy? Coz
Bar-Kosiba se nazyvd a
vede v pdd a zatracenf.
On
vyklddd?
jest
synem
dfsti Izi
ne-
a tato
252
Zfilv
IX.
RABBI.
2.
Kdo vidl v prachu
Coz uzndva" on Boha?
Kdo
jej
pfed NejsvStejSfm jej kdy pfed stdnkem zda obetoval timluvy, kdy Hospodinu v dnech svatecnfch ? Coz neni krvelany a zpupny, coz nenf smilny ?
jako kozel Gehenny?
jmenu
jeho, na
vid61
Co
nfm? Nac zdrzujete se nfm do tmy Seolu, kde
s
jdete za
pfi
zni
pldc a skffpSnf zubu?
RABBI.
1.
Na jakou horu dovede va"s, abyste se modlili k Bohu svemu, k Bohu otcu a dedu vasich ? Bude to Sion di Garizim? Co s nfm chcete vyvesti a kam smefujete? 6 bldzni, 6 blazni! On ze Messias, ci vite vy, co mu pravil kdys rabbi Kisma pfed tvaff Akibovou? Trava dffve poroste z delistf tvych, nez pfijde Messias!*
2.
RABBI.
Jako v past vldkal vds do Betaru a jako sysly v dire vas zde utopf. A vy si to vsecko ddte Ifbiti pod zaminkou zakona a pravdy bozi? 6 kdyby s nfm byl Buh, tu divy dSlal by ne silou ruky sve,
jfz
vladne
slovem a duchem svym, ktere" on depta Satan, a v prach Slape v sv^m rouhdnf. 6 bldzni, 6 bldzni! Buh, kdyby chtl vysvoboditi vskutku lid svuj, nasel ale
by
si
devky
jinych ndstroju, s
nezli
neznamou dSvkou
jest
se
(Zajdou.)
tento
pf fcf 6 .
neznamy syn dti
bldzni, 6
!
Bar-Kochba a Bar-Kosiba.
1.
VojfN.
To
SlySeli jste to?
253
je fed
moudrych
a zdkona
bozfho sluzebm'ku. 2.
VojfN.
&fJe to pravda. Kdo jest on? Bar-Kochba? man pfijde a ovladne svt, co zmuzem proti nmu ? Na jatky zene nds jako dobytek a vpfdhd nds v jho sluzebnosti
sve"
pro nic a za 3.
A
nic.
VojfN.
pfece sldvu kfideli jste
mu
vcera pfi pohfbu
Bar-Dromy. 1.
Kdyz
VojfN.
je tak velky a 2.
velebny jako MessidS.
VojfN.
Kdoz tomu rozumf ? Jd jen tvrdfm to, at si vezme Riman Jerusalem, ktery beztoho jiz md, co je ndm po torn?
Chcem v
v pokoji. --
Nad
klidu to
ziti
dfctem
svym a
sestdrnouti
vSecko? 3.
VojfN.
Rabbini jsou proti nmu, 2e sdm z nich nevzeSel. Ale kde jest psdno, ze jest vSecka moudrost I oni tvoff svt pro sebe a co jest jim naSinec, jenz v potu tvdfe o svou kurku se dfe a o douSek vody chud^ cisterny? Nejlfp jest nechati veho a odejfti odtud. Pastyf hor idumejskych
sveta v \istech rabbinu?
254
Ztlv IX.
aspon vf, komu hlidd stado sve, v noci lehne pokojne k zen6 sve, at jiz vlddne Judou Rim Bar-Kochba, co je mu po torn? i
Signaly trub.
Nov6 vojsko
jde vystfidat pracujici v prfikopech.
1.
VOjfN.
Pfela hodina nae, 2.
A
pojd'te, at
odpodinem.
VojfN.
druzi vstoupi v
le"peje
nae
a
budou
stenati
pod jhem Filitinskych. 3.
Kdyz
--my
to trpi
1.
A
VOJIN.
nastoupime
takd musili!
VOJIN.
zitra zas praci
svou bez reptdni.
Odejdou.
NACELNfK SBORU.
Tak
heslo znatc, nynf 1.
My
do prdce!
VojfN.
nepujdem! 2.
VOJIN.
Jsme vojini a nejsme nddennfci. S me^em v nice postavirne se za zdkon bozf proti Rimanu, ale kopati nebudem.
Bar-Kochba a Bar-Kosiba.
255
HLASY,
Nc, nebudem, at vede nas do boje Bar-Kochba! Ale do krtdfch dr nepolezem. VSiCHNi.
Ne, nepolezem!
NAtELNfK SBORU.
Vy a
jam
vzdorujete?
nebo na
Mam
pffsne
rozkazy.
Bud' do
Sibenici!
1.
VojfN.
Cof jsme zde otroci? Svobodnf synove* Judy, Idumeje sem jsme pfiSli bojovat za zdkon bozi a svobodu lidu sv^ho, ale nikdy ne, abychom ryli jako krtci v ddrach podzemnich, nevSdouce proC Galileje a
a zac.
HLASY.
Ano, nev^douce, prod a
zad.
NA^ELNfK SBORU. Chaso odbojna! se
v
Betaru
Mam
obnoviti
k
doby
dilu vas mrskati
staveb
?
Majf
faraonskychr
Luzo, ku prdci! V
torn
co se vojsko roti proti niielniku strife, zaznl kfiky a vystoupi dav fen prostovlasych a rukama lomicich.
2ENY beiicl pfes scenu.
6
b6da! b^da!
Dny
zkdzy a zatracenf nastdvajf!
Zpiv IX.
256
NAtELNfK STRAZE.
Co
stalo se? 1.
O
ZENA.
hruzo! Neslychand hruzo!
STRAFE. Jste Sfleny? 2.
ZENA.
Nejen, 2e trpfme vody nedostatkem, ale i ta Me" dftS napilo se a v m2iku zmodravSi, otrdvena. jest zhynulo. 3.
Jed nasypdn kde ziva voda byla pine" zfti
sezloutteho
jest
do
peti
studnic
v
Betaru,
cisterny vysch!6 jsou a a Sterku. Co pfti budera, Ize
posava'd,
listf
ddle?
NAfiELNfK STRAFE.
Co
Sflfte?
2e jsou studny otrdveny? ZENY.
Jsou
otrdveny
vecky studny v
Betaru!
Jsme
odsouzeny a zhyneme. Kdo to uCinil? HLASY.
Ano v Betaru! Vfava
otrdveny beda, 6 hruzo!
otrdveny,
6
jsou
vSecky
studny
Zdeni na vgech tva?ich. Z druh strany ae pfihrne dav, straie vedou spoutan* dva rabbiny, krik a hluk.
st4le v8t8i.
257
Bar-Kochba a Bar-Kosiba.
HLAS.
1.
mdme
Jiz
travic"e!
HLAS.
2.
Zde do
my
jsou,
chytli
jak sypali zeleny praSek
je,
cisterny. 3.
HLAS.
4.
HLAS.
Jsou to rabbini!
PovSste je na prvnf strom! 5.
HLAS.
6.
HLAS.
Jsme zrazeni!
PovSste je bez soudu! 1.
Co
se vztekate?
dSl, ze jsme tarn nds!
nco
RABBI.
Co jsme sypali
2.
^li
Byla
jsme kol
sedivS
zelend
Jmenem
kde ieny
Jd na to ukdzal pffteli. ierpaly a jedna dala pft dft^ti. pilo, uklfblo se a kleslo, kfede
.
>chba.
Coi
my
za to
nas
vi-
zdkona, pustte
vdiily
kovovym leskem
kruhy.
skonalo.
Kdo
udinili?
RABBI.
cisterny, s
?
V A
vodu.
divnymi
torn zeny pfiSly a dft6,
sotva se na-
chytly je
muSem
a
a v chvili
?
17
Zpev AY.
258
HLASY.
Ano, muzete, nebo pred tfm.
jste nasypali
jedu do studnS
JlN6 HLASY.
srdce lidu
jste odvrdtili
Aby vinu
vlozili
od Bar-Kochby a
na bedra jeho. ZAsiUP.
Smrt vam a zahynuti! blizsi
-
-
Poveste je
na nej-
strom!
Jsme
1.
RABBI.
2.
RABBI.
nevinni!
Vi Jehova, ze jsme to neucinili! HLASY.
Zradcove
jste!
HLASY.
Umfete! ZAsxup.
Na bovi a
nejblizsi
stroji
strom
zkdzu zemi
s i
nimi, jsou proti Bar-Koch-
mestu bozfmu!
VSECKY HLASY. At zhynou! At umrou! Zub za zub, oko
za oko!
Bar-Kochba a Bar-Kosiba.
1.
Co kdy
z
259
HLAS.
rabbinu polo dobreho
At zhynou
?
!
ZASTUP.
At
za
zhynou
d6ti
nae,
ktere
otrdvili.
At
zhynou! Vfava
stile rostouci; straze, kter6 chteji
lany, lid se jicb
zmocni a strka jimi a
jene straie a
lid
braniti
oba rabbiny, jsou brzy udo-
pfcstmi je mlati,
rozhandji, jim v patach
v torn vstoupi ozbro-
Bar-Kochba}
BAR-KOCHBA. Zp^t vsichni, ticho, jd zde poroudfm, co stalo se a na ten divy shluk?
HLASY. --
Zde travii jsou jsi-li a MessidS, pak potrestdS
ty nas kral je
hned!
BAR-KOCHBA.
Co
travitt?
To jet
schazelo!
Straie pfedvedou pfed n6j oba chvijici sc rabbiny.
Je pravdou to, co pravf lidu hlas? l.
To
RABBI.
nenf pravda!
BAR-KOCHBA (k straii).
Dva pohary sem a jdi k studnici, zkad ona zena vody ccrpala, 17*
Zplv IX.
260
kde vidSni dva byli tito muzi, a odkud jejf male dft6 pilo.
Hned uvidfme! 2.
To
RABBI.
Co tim dokdzes? kdyz otrdvena studna,
dvoji pfec
pak zhynout musi kazdy, kdo
z nf pil.
BAR-KOCHBA. Jd
ptdm se
kdo
ale,
ji
otrdvil?
Kdo vidSn byl tarn, nez tarn pfisly zeny? Kdo kovovym se lesklym divil pruhum na vody hladine, kdo
s
chutf pa's
zrak nedockavy na zen zdstupu z vln cerpajicich,
Nu
na dft6te smrti?
dobrd, uvidfme okamzitS! Str&i. se vrdti
a nese dva vrchovat6 pohdry.
HLASY.
To
bozf soud!
HLASY.
At pravda
zvitSzf!
BAR-KOCHBA vezme do ka2d6 ruky pohar a podava
jej
ob^ma rabbim.
Soud bozf voldm zde na vae hlavy! Snad mohlo decko umfit ndhodou,
vak po
torn
neptam
se,
jen po jednom,
Bar-Kochba a Bar-Kosiba.
at
dokaze svuj zazrak Hospodin
v torn tzke"m sporu! a smrti jestli
Jestli vypijete
zmar se netkne
jste nevinnf a volnost Pij,
261
rabbi! Jehova zde
vds,
vae bud'! pfi mne stojf,
kdyz nevinen jsi, netkne se t6 jed, v studni rozhdzel jej kdokoliv,
at
kdyz"
vinen
jsi,
pak sdm svou l.
pije
RABBI.
Buh sv^dkem mym, jsem nevinen a BAR-KOCHBA
Tak tedy
smrt!
Cist!
(vztekie).
pij!
HLASY z LIDU. Pij!
1.
To vru
Af
to uvidfme!
RABBI.
luze vzdcn6 divadlo! Pije.
BAR-KOCHBA pod&vi druhy pohir Pij,
2.
rabbimu.
rabbi, pij! 2.
RABBI.
Ja pfti ncbudu a feknu rad^j pravdu, Bar-Kochbo!
Zplv IX.
262
HLASY.
On
pfizndva se!
Sketa!
Na strom
s
nim!
BAR-KOCHBA.
O
zrddce nestojim jd vyzndni, tebe! pij, nebo skolfm svojf pesti 2.
O
RABBI
(klesne).
smilovdnf, pane!
BAR-KOCHBA. SlySeli jste?
on
pfiznaVa* se!
HLASY.
Ale musf Pij,
pft!
rabbi, pij! 2.
RABBI.
Ja*
va*m to vsecko povim.
BAR-KOCHBA. Nic nechcem ved^t, pouze chcem, bys Pij, skolfm t6 jak bfdnon ropuchu!
pil!
Bar-Kochba a Bar-Kosiba.
2.
Na
RABBI
(pije).
hlavu tvou to padniz, Bar-Kochbo!
BAR-KOCHBA.
Ta
snesla vfc, tvou kletbu snese tez!
HLASY.
Tof
k vzpoufe pfemlouval, na kdyz prdci jsme byli v prukopech. on, ktery nds
JlN6 HLASY.
Tot on! Mezitim
Tof on!
klesl prvni rabbi
v bolestech na zem a zemfel.
BAR-KOCHBA.
Soud
bozf mluvil!
HLASY. Mrtev, otrdven!
BAR-KOCHBA.
O druhe"ho Vak jasnS ne
s
led s
se rozd^lte, jak chcete!
vidfm, s
kym
tcrf liCtovat,
fcfmem tak a velkou jcho mocf, vlastnfm lidem. Hanba, hanba vdm! ZASTUP.
Div nebes promluvil a Bar-Kochba Xmocn<5te se chlapa! v pfi U'to vyhrdl. -
263
264
Zplv IX.
Vrhnou
se,
na druh6ho rabbi, jeni tak6
ji2
se sviji
rvou s nfiho Sat v jasav6m a divok6m pokfiku, tlukou smykaji jim v prachu.
v krefrch smrtelnych, jej holemi a p6st6mi,
HLASY. Zhyn, padouchu!
6
Kopou
zhyn! Zhyfi, travici!
zmirajiciho.
BAR-KOCHBA.
kde
Zde,
lide, zfis,
Buh
promluvil, dfk vroucf
nepfftel jest tvuj! jemu bud'!
Jsme opet o krok dale k spase
sv^.
RABBI
2.
(umiraje).
A
k zahynutf tvemu! Bar-Kochbo!
HLASY.
At
zije
Bar-Kochba,
krdl,
Messids!
BAR-KOCHBA. Ted' vidfte, ze va*s
cizf
nepfftel
nezmuze a domdci ze vrah
je nejhroznejSf z trestu
nebes vsech,
mohou
tady stihnout smrtelnfka! Ted' jasne zffm, co zbyvd konat ddl,
jez
lid vrdtit lidu zas, jej
vyrvat psum!
Bar-Kochba a Bar-Kosiba.
Odvrati
se s
hnusem od mrtvoly a
klidn6 stfedem
kradi
265
zastupu,
ktery
mu
cestu klesti a jej hluCnd pozdravuje.
ZASTUP.
Zdar Bar-Kochbovi, zdar bud' synu Hv6zdy!
*** Sift
v Betaru.
Cedrovy strop
i
stiny.
Zbranfi a trofeje.
Bar-Kocfika v pine
zbroji, strai vpouAti Akibtt.
AKIBA.
Snad nevdas, pfichdzim
vak musfm
s
ti,
krali muj,
tebou mluvit okamzitS.
BAR-KOCHBA.
Tomu
Akiba v nevcas?
nerozumfm.
AKIBA. Cht^ls na hradby
-
BAR-KOCHBA.
Kde vSak
oCkdm
jest
mne
potfeba;
rdd.
AKIBA.
6
jak
BAR-KOCHBA.
Co nese
mi?
ti
dkuji!
266
Zpev
AY
AKIBA.
Jak vzdycky myslfm, svStlo.
BAR-KOCHBA.
6 jak bych svtlo ra"d ted uvftal, jak teprv z ruky tvojf, Akibo! AKIBA. Je na tobe, bys pfijmout je chtel jen.
BAR-KOCHBA.
Mne otce, pfece znas jiz fadou let, zda byl jsem tvrdosijny, zarputily a k tobe zvlast! Mluv, prosim, budu rad. AKIBA.
Ty
jistS vfS,
proC k tobe pfichdzfm
BAR-KOCHBA. Jak vedSti to? Nejsem vSevedouci. AKIBA.
Ta
udalost --
vfs,
s
tmi
travi^i
.
..
BAR-KOCHBA.
Co
s
te"mi
muze Akiba mft
jen?
AKIBA.
Tvuj rozsudek byl
pfi'lis
ukvapeny.
.
.
.
Har-Kochba a Bar-Kosita.
267
BAR-KOCHBA.
Muj rozsudek
Zde prdvS omyl
?
jest,
to rozsudek byl bozf -- Akibo!
AKIBA.
fa bozf byl?
Ne, ten byl sofismatem.
BAR-KOCHBA.
6
pak jsme domluvili, Akibo! AKIBA.
Jak to z tvych
list?
To fekne
vuci
BAR-KOCHBA. Jak proti pravd, klidnS, rozhodnd. Co zastdvat jich chce se, Akibo? Pfec nebudeS se mfchat a
s
nepfdtely
kam by
to
mymi
?
s travifr
Uvaz
jen,
dolo, v jak^ dusledky! AKIBA.
Ne k
traviCum se nikdy nedruzfm.
A
tak^ nepfiSel jsem k tobe ted', bych jejich pfi tu hdjil ztracenou.
Je ztracena
a
sdm
to
uzndvdm.
BAR-KOCHBA.
Co
tedy chceS?
mn6?
Zplv IX.
268
AKIBA.
A
ty se
muzes ptdt?
Jen blaho tve, tvou spasu, Simone!
BAR-KOCHBA.
Mou spdsu, blaho moje? A v cem jsou? Bych klidne nechal bujet bujne bylf, az klidnS pfes hlavu mi pferoste a jehoz sim
v faddch vasich kU6i,
vy rabbini?
Ne, to se nestane! AKIBA.
Jak lekaf smele v ranu zasahne, tys rukou sm^lou v ranu Izraele sdh',
Bar-Kochbo! Bud' za to tob6 dfk!
BAR-KOCHBA.
Jsme
blizsi
sobe zase, Akibo,
co tedy chce? AKIBA.
My
Jen pravdu oba pochybili, Bar-Kochbo!
ffci
tob6.
BAR-KOCHBA.
oba --
-- Vef, nechdpu, ja i ty? v tento proC smutny pnpad mfchat chces mne s tebou zdroven! Jd zde jsem krdl
My
a spolu pfi torn soudce nejvySSf,
Bar-Kochba a Bar-Kosiba.
co kondm,
jistS
konam podle pravdy
a nejlepSiho sveho
a uznani
A
269
svSdomi
ty! Jsi svaty
muz,
pin moudrosti a vetby, ktere ctfm, co oba my, rci, mdme s travii?
AKIBA.
Trest vytrpSli
ji2 at
nevinn6
podle zdsluhy, to
i
vf
jen Buh.
Vak
jedno jsem ti pfiel ffci dnes, co davno lezelo mi na srdci
emu odvaha mi
a k
neb
chybSla jak to zvdti chce
pfflezitost,
Ten
.
.
veliky tvuj pochod vitezny tva velkd sldva zpily mysle vSech -
BAR-KOCHBA. I
Akibovu mysl
zpily
snad?
AKIBA. I
Akibovu --
tys to vyslovil,
2e jedno pfehledli jsme
oba dva.
BAR-KOCHBA.
My
neco pfehledli? Tof novinka! AKIBA.
/el novinka, co v jddru star^
BAR-KOCHBA.
A
to
by bylo?
jiz.
.
Zpev IX.
270
AKIBA.
Jak to
bych nedotknul se
mam,
fici
tveho
pfflis citu
.
.
BAR-KOCHBA. Pfec nejsem decko. AKIBA. Prdve, ze
jsi
muz
pomazany PanS a velky vudce nas a pdn a kral, a vis, ze dnes
jsi
Simone! oba chybili jsme v jedne veci, oba pfehl^dli jsme malickost, v balvan vyrostla nam nad hlavou
je tezko vyslovit se,
My my jez
a hrozi zdrtit nas.
BAR-KOCHBA. Jen Riman muze nas rozdrtit
jineho nevidfm.
AKIBA.
sebou navzajem se opili, 6 Simone! Ja tebou a ty mnou! My pfehtedli cas, co je mezi ndmi,
My
s
dim pocitat nam nyni nastdvd. BAR-KOCHBA.
Coz muze vystfizlivet Akiba, ten orel spity sluncem? Ja i
ty,
.
Bar-Kuhba a Bar-Kosiba.
my
oba, ze jsme byli opili?
6
--
veho zanecham, pravdu-li dfs mec" rozlomim a strhnu pancif svuj, v prach zdeptdm pfilbu svou a v nice tve ve vratim hned, kams v tichou zajdu pouf a
budu
tupe, blb6 pfihlfzet
ku konci truchlohry, jiz zapodal a kterou opoustf. muj Akiba AKIBA.
Bar-Kochbo, dHv nezli lid krdlem svym a MessidSem,
Jiz,
t^ uznal
jd upozornit jd
pominul
a z
te"to
m61
te
na jedno,
to, to jest
muze
vzkliditi
ma
vina
ndm
pad.
BAR-KOCHBA.
A nynf vf to ? Ted' jsi prohledl ? Dfiv musila se hroznd ta vec stat, by vlastni lid kdo meli jeho
O
pak
jsi
byl t^mi otiaven, otci,
vudci byt?
Spatnd ved' mne, Akibo! AKIBA.
k sv6 chybe, Simone, nenf pozd6 chybu zndt nikdy
Jd pfiznal se
vak
a odpykat. -
-
Ten pffpad
mi jasne pfipomnel
mou
s travici,
povinnost,
tof pfiel jsem, jak poctivy ti
Hci
ve
jsem mu2
a k vine svd se zndt.
271
Zpiv IX.
272
BAR-KOCHBA. Muz' Akiba
si
viny
vedom byt?
AKIBA.
A
velk6 viny, drahy synu muj.
BAR-KOCHBA.
A
ta
by byla? AKIBA.
Kdysi v B6t-Rimm6nu
jsem spachal
ji
jen z Idsky pro tebe!
BAR-KOCHBA.
Mne je
ze
dele nenapfnej, pfedmluva troku dlouha", doufdm, otce muj, vina sama kratsf bude as.
AKIBA.
My
jedno pfehMdli jsme, synu muj.
BAR-KOCHBA.
Nuz vyslov
se!
At zndm
tvuj velky hffch.
AKIBA.
VHv
rabbinu, muj drahy Simone!
BAR-KOCHBA. Vliv rabbinu? Jd,
maje tebe
Coz stale
nejsi,
po boku,
otde z nich?
Bar-Kochba a Bar-Kosiba.
273
jsem ani vc snu nemoh' pomyslit,
mohou bcz tebe mft jakys vliv? To mdtoha jen tvojf obraznosti, ze
rabbinuv?
vliv
Aj, jdiziz
k smfchu --
to skoro
Akibo, hotov jsem!
s te"mi
AKIBA. Jd ne,
muj
krdli!
BAR-KOCHBA.
Co2 sdm
nejsi z nich?
AKIBA. Jd jsem
i
nejsem -- podle okolnostf,
jsem neml tob zaml6et, v ^as pravy tebe mSl jsem poudit, kde pravd mez a hraz --to vina md. a to
BAR-KOCHBA.
A
jake t^to viny dusledky?
AKIBA.
Hned
historic s
tmi
traviCi
a tajny odpor, jen2 vfe proti tob6.
BAR-KOCHBA.
Ten pokoHm
a zdeptdm, Akibo!
AKIBA.
To
jind otdzka
jest,
vak
vinou
mou
Bar-Kochbo, co nynf pykdm
Bar-Kochha,
ted'.
18
274
Zpto IX.
BAR-KOCHBA.
Mng
nejasno
jest,
naC tfm
nardzfs".
AKIBA.
Na
jedno, krdli muj, co podstatne a dulezite", co jsme pfehledli,
dl
jsem, zpiti vlastnim vftezstvim. ber to, jak to chces, stdtem bozim a tfm v&dycky byl jest od Saul a zacinaje k Davidu
jak
Stdt Israele
a Salomonu
toho nevyvrdtis!
Vzdy prvnfm velekngzem byl mu kral. Pfed archou umluvy kdys tandil David, krdl byl vzdycky kn^z! jen k vuli knezfm Ty nejsi prvnfm kn6zem Israele a proto rabbi nu zast proti tob6. Jd m61 to ffci tobe, nebo nevf, je v lidu vliv a moc. ukazal's se pfi obfadech svatych?
ky rabbinuv
Kdy
Kdy's pfed archou se
s
nfm uklonil?
xictou
Kdy's vyznamenal poboznou vse uditele lidu, rabbiny, ty odi vsech, ta usta zdkona? Zda poSel's z nich? Cfm ty jim
muze
Jen vetfelec a drsny bojovnik a rabbini jsou, krdli,
citlivf,
v nich semeniStS svatych proroku a vSStcu jest, do dneska vedou lid.
Zvyk rabbi sobS vlddy dlenem byt a mfti vliv -- a to jsme pfehledli.
byt?
Bar-Kochba a Bar-Kosiba.
Jich vdha velka
zmohou
a
To
vie,
posud u
275
iiuu
nez na oko se zda.
Nynf, vSecko vf a jednej podle toho, rozumnS. vina moje.
BAR-KOCHBA.
Pak rabbini jsou Spatnf vlastenci, kdy2 mohou lidu, ktery nemuz za nic a obtav propujdf se ndm, i
studn6 otravovat
AKIBA. Bohu^el, tarn to doSlo!
BAR-KOCHBA.
Mn6
to dostacl
Ja myslil, Akibo, kdy2 tebe 2e
mdm
i
rabbiny
a prvnf z nich
--
tys
mdm,
pfece z nich
jsem oklamdn
i
zde.
AKIBA.
To ni
nejsi posud. Nejsi
opuStSn,
je,
oklamdn,
v6f mi, posud
as,
kdy vSechno dd se spravit, Simone! NdS lid je dobry, Ipf v5ak na svych zvycfch a starych fddech -- tfeba uznati a j(t mu vstrfc.
to,
Zplv IX.
276
BAR-KOCHBA.
To ja podrobiti
mam
jinak fedeno, se rabbinum,
popel na hla/e, ze pfehled jsem je a jich necenil? Jd vftSz v padesati bitvdch jd odprosit je,
mam
jim pokofit se?
v
te"
Ne, muj Akibo,
chvili prave,
kdy vzpoury hrot
v zlobS, pravi'm v zlobe, vztySili proti
a klesli, bohuzel, az k travicum Proc nestdli v te verni pfisaze,
mne ?
v B^t-Rimm6nu byla pfijata, kdyz nesouhlasi s lidu vetSinou, ze mldet majf aspon -- k vysledku?
jez
Kdo
porusil zde prvnf slovo smlouvy, zda Bar-Kochba anebo Akiba, ci rabbini? At na to odpovedf!
Ti travici mi za
ve
dostaci.
AKIBA.
A
pfec
i
tito
moji bratfi jsou!
BAR-KOCHBA.
Tfm hufe pfo tebe jest, Akibo, Vsak nemohu pro mne te"z. i
AKIBA.
A
ty bys chtSl?
vie zp6t.
{'ochba a
Bar-Kosiba.
BAR-KOCHBA. Je vypovSdit z
kam zmar
nepatff, siji'cf
msta,
kde shnite udy jsou
a otravu a jed.
AKIBA.
To
rozmysliS
si
pfece, Bar-Kochbo!
BAR-KOCHBA. Ne, nerozmyslfm, Bun jak nad ndmi! AKIBA.
Kdyz prosfm
ja,
bys to
si
rozmyslil.
BAR-KOCHBA.
Co muzes"
6 povz v
t
ty a co zde
ja*?
bych pfed lidem rabbinum? nadrzuje
sdm, jak
chvili
mohu
stal
Z nich povstal odboj z nich proti
a z nich povstal vzdor,
prukopum
mym
reptdnf,
a nechut v lidu ke mn6, dobfe vim,
jak moje mince vykladali lidu a jaky smfch si ze mne tropili,
co klepu, pomluv lichych, nestoudnych, \ii napietli k vuli Judith,
co
ne,
Akibo
to nelze
zapomnft
a svdiit v jedn6 misce moudrosti, nelze! byf tfeba hv^zd se dotykala
/de marn6 mluvfS --
jd je odsoudil
277
Zpiv AY.
278
a pujdou z msta. T61o Israele chci iste* mft jsou oni vfedy v nem.
AKIBA.
Pak
te*z
a nejsem nejmensfm.
jsem vfed
BAR-KOCHBA.
2e muZes tak se
nimi stotoznovat!
s
AKIBA. Jsou bratfi mi --to nemSj za zle mi, krev hldsiti se bude vzdy k sve* krvi.
BAR-KOCHBA (temn6).
Pak velka propast
zeje mezi nami,
6 Akibo! AKIBA.
To ddvno znamenam. BAR-KOCHBA.
Pak nemel a
jsi
Messiaem
mne krdlem
provolat vina vzdy je tva!
Muz, je-li cely, vzdy je cely muz, m61s napfed fi'ci jasnS, to a to a nevfm, zda bych tob pfisv^dcil. Dnes moc mdm jd a dnes jsi pfiSel pozde. AKIBA.
To vd6k
tvuj tedy
?
Bar-Kochba a Bar-Kosiba.
279
BAR-KOCHBA.
Ne
Vdk
muj v2dy
tak, otde muj.
tebou pujde, sveta
s
Zde opt chyba ma, kdo vetSf v Akibovi,
kraj.
jd neve'de'l,
zda-li pfftel
aneb zda rabbi.
a pfftel vlasti me* Ones rabbi zvftSzil
--to jedno
jest,
co pro pfftele pfftel vykonal v torn sladke'm, velke'm vzruchu mylenky,
Akibo,
jest nesmrtelne', vSc'ne',
a nemuz' nikdy odlouc'iti nas
neb
rozd^lit.
M6 jm6no
od tv^ho
doby nendvist -Jsme spolu pro vzdycky,
vfc neroztrhne
a zdstf af
erv.
v padu
Israele, vfte"zstvf,
Bar-Kochba
to jedno jest
jsou spjati pro v2dy!
--
Mn6
s
Akibou
to dostadf.
AKIBA.
Vak mohl by jsi, kdybys jenom ve sve'sti jet6 v jedno fedit6,
c/if/f,
a proto pfiel jsem.
BAR-KOCHBA. Vfc nemohu. Jd za vSecko jd
a
ti
z
due
d^kuju,
Hbdm nohy tv^ nice tvoje v pldCi Hbdm je -- co mohu
VSak pochop
i
te*2,
vfc?
zde vladaf jsem a
ne MessidS, toho jsem nehoden
,
kra*l,
280
Zplv IX.
tvuj sluha, ni
zdk -- vsak vice nemohu
Vak
o krok dal.
az uvazis vse v jasne*
ty
dui
mi
nezazli'S,
sve.
AKIBA.
A
ty
kdyz
mi za
mfti nebudes,
zle*
s bratry
pujdu? Vzdyt jsem pfece
BAR-KOCHBA.
To
bude, vef mi, nejvetsi tvuj trest! AKIBA.
Jejz
zaslouzim za svoji slepotu. nelze to odvolat?
Vsak, Simone
BAR-KOCHBA. -- krale majestdt
Ne, nelze, otce by trpSl tfm
AKIBA.
Md
pravdu, mlCim
jiz.
BAR-KOCHBA.
Tve pozehnanf,
ot^e!
AKIBA (klesne
mu
v ndruC).
Synu muj!
*
z nich!
Bar-Kochba a Bar-Kosiba.
tvi
pfed vychodni branou
Betarskou.
Brdna
281
je
zavfena kladami.
fed ni na zemi leii vojsko. Lid rflzn^ vlni se v ulicich na vSecky strany se
rozbihajicich a hlasitS hovofi.
(pHbehne).
Zda
jste slySeli?
Co
zas
noveho?
Ted' kazdou chvfli z uddlosti
nevyjdeme. HLASY.
Tak
vypravuj!
Mu2, (kolem n6ho2 se zastavil hned zastup).
Rabfni loudili jej z
v synagoze prokleli Bar-Kochbu a vym^sta a z cele obce svat^. MUZ\
A
Bar-Kochba vylouCil rabfny z me"sta a vyvesti branou Jerusalemskou o poledndch.
dd
je
STAfeEC.
Jd bych
si
nezadfnal s rabfny.
Mui Bar-Kochba
si
z LIDU.
mu2e veho
dovoliti, je
proto
kral a Messias.
A tudnice.
dokdzal
zazrakem,
2e
rabfni otravovali
ndm
Zplv IX.
282
STA&EC.
budou
Rabfni
Nesmysl!
otravovat
vlastnf
lid
ruka ne{ bila zlostnS do
ze by
svuj? SlySel kdo, vlastnfho bricha?
Muz.
A
kdo
otravil tedy studnice v
Betaru?
STA&EC. Rimsti vyzvedaci chcete-li, ale nikdy uc'itele' d6du, otcu a deti vaSich.
ne
rabini,
mistfi a
JlNA ZENA.
kdyz oba napili se z cie, oba klesli, pod ocima popukanymi; jed byl jiste v studnici.
Ale jd byla jiz
jim
pfi torn,
podal Bar-Kochba, a
zmodravse
s
rty
STA&EC.
To kazdy odsouzenf
byl
rabini.
I
by musil se otrdviti a ne pouze Bar-Kochba, ad je MessidS, by
se otrdvil.
Muz.
Oni
ale
pili
soudu bo2fho
ze
za
dukaz ne-
viny sv6. STAfcEC.
Jak to chytfe skroutil Bar-Kochba, ze
zdzraky napOf dd
d^ld
a ze je
soud bozf
!
ZENA.
Coz
tys take" proti
Bar-Kochbovi
aby se feklo,
nfm vady
s
?
a
Bar-Kockba a Bar-Kosiba.
283
STA&EC.
divam
na vie
Nejsem, ja jen se
a
vse klidne
pozoruji.
Muz.
Tedy
jsi
s
rabfny?
STA&EC.
Nejsem chapati se lidu
s
rabfny, ale tvrdfm, ze nenf dobfe a ze by nikdy rabini neublfzili
ndsilnosti
svemu, zrovna jako nikdy by
mu
neublizil lidu
svcmu Bar-Kochba. JlNY (pfibfihne z druh6 strany).
Byl zde
ji2
hlasatel
?
HLASY. Jaky hlasatel?
Bude
--Co
chce a oznamuje
?
tu tedy co nevid^t. HIasy trub a shon
HLAS Ustupte
lidu v pozadi.
(r dalky).
krdluv hlasatel se
s cesty,
blfif!
Mui. Ted* to uslySime! Dva
trubatt,
hlasatel
p*t mufft
se svitkem
strife s vytasenymi
pcrgamenu otevfenym. hlasatele.
v jicb stfedu kralovsky
Trubaii zatroubi fanfary.
HLASY. 1
Ted budte
mei,
Ltd uiini hraz kolem vojska a
ticho!
Zpev IX.
L'8l
HLASATEL. Lide israelsky! Toto vzkazuje tobS Bar-Kochba, syn hvzdy, tvuj kral a Messias!
HLAS v PozADf (posmfignfi).
Kral a Messiah! JlNY HLAS.
Skolte rouhace! (Cast davu se vrhne v pozadi na muze.)
TRETf HLAS. chlap ani nepiskl.
Jiz stalo se,
JINE HLASY.
Ted' slyste hlasatele, to jest dulezitejsf. JlNY HLAS.
Ale dffv skolte takto kazdeho, kdo se dotkne jmena Messiasova Kazdeho bez vyjimky! At zhyne, kdo jest nepntelem jeho a zdkona bozfho. !
STA&EC.
Pak panovati bude Bar-Kochba hruzou a krvebude strachem Israele a ne jeho radosti vice!
prolitfm,
TRUBAI (op6t troubi, lid se
ztiSi).
HLASATEL. Lide Israelsky! Toto vzkazuje tob syn hvezdy, tvuj krdl a MessidS!
Bar-Kochba,
285
Bar-Kochba a Bar-Kosiba.
Jelikoz
soudcm bozim
ckym zpusobem otraveny ehoz v podezfenf
taru, z
se potvrdilo, ze zakefni-
Be-
byly
vecky studnS v
byli
dva rabfni Skoly Sa-
muele mladSiho, z ktere Skoly pfichazi, jak se krdl sdm pfesvedil, neduv^ra k osobS jeho a k jeho poslanf mezi lid bojovny, jej ochromujfc a od likolu jeho odvracujfc, ustanovili jsme pevnS a takto vSrnemu lidu
sv&nu prohlaSujeme
:
aby trpl nevinny s vinnym a nemadobd valky 5asu k vySetfovdnf a vyhleddni
Nechtice, jfce tez v
t^ch, ktefi
kteff pustili
odboj
a
zcela z
neduvru
rozs^vajf
mezi rabfny, Bet-Rim-
z lidoli
mysle pfisahu rozliSiti koukol Satanuv od
m6nsk^ho a nemohouce
pSenice Hospodinovy, netrestame v spravedlivem hnevu jednotlivce, ad mnozf svym o nds smyslenfm pfili
ndm zndmi
dobfe
jsou,
a proto takto
urCujeme: 1. Zavirdme dneSnim
nafizujeme
dnem vSech 400
bfnskych v Betaru az do doby, kdy liplny mfr bude po dokondnf boje umluven. 2.
Vypovfddme
z
m^sta
a
kol ras
fefmem
vSecky rabfny, zako-
pfsma a pfedmodliteb a to do doby slunce zdpadu, vystrahu jim ddvajfce, aby se neomeSkali v hradbdch Betarskych. Zarudujeme jim spolehlivy pruvod a2 na dva hony za niky, kneze, uCitele zdkona, pfeddftatele
iitatele
brdnu vychodnf. volne
si
odn6sti,
Zbozi
i
majetek svuj
kaidy mu^e
nebo nechce zbohatnouti obec boii
poklady rouhadu a vytrznfku. Lide israelsky! Napomfndme a vyzyvdme tebe, abys vyslechl v klidu naSe rozkazy, jakof abys pfdl volny pruchod mSstem a z brdny vyhostfincum,
286
Zpto~IX.
niem
jim nebranil a nepfekazei, na zbozi a osobdch jich nepokozoval, nebo krev krve tvoji jsou, tfeba pobloudili, a tlo tla tveho jsou, tfeba hnisajici a oblezle.
v
To
s pozdravenfm Bar-Kochba, vzkazuje tob krdl a Messids! syn hvezdy,
Nov6
To
fanfdry, hlasatel a stra2e se vzdaluji.
jest pfflis krute
na rabfny.
JINY.
Ale rdna musi se
vypdlit
zelezem.
A
rabini
jsou ra"na na tele Bar-Kochbove. TfcETf.
Ale kdo jej pozved z nktemnosti a prachu, jej neznameho? Rabbi Akiba to byl, on ddkuje vsecko rabinum a takto nyni se jim odvd^cuje. ZENA.
On Akiba
dekuje vsecko
sfle sve* a
moci ducha svdho.
stfemeny kon6 jeho, pro tfmto holdeni, co chce jet6 vice?
drzel pfec
kojil s
Zpupny
jest
a
zpupnost jeho
koufe,
ale
pfijde
sloup kouf, jen2 rozplyne se po klecii bazin v chumd^ich vie a vie mizicich.
jako
srazf
silny
roste
vitr
se nespo-
k
nebi
a odvane a
a tfasaviskdch
Bar-Kochba a Bar-Kosiba.
2.
A
povdzit
287
ZENA.
pfece mel, ze rabfni jsou kmet*
a
neduZivi. 3.
Kam vojska
se
ZENA.
vrhnou nynf, kdy2
kraj piny ffmske'ho
?
STAfeEC.
Sdm
ndruC Rfmanu
je vhcini v
!
Hlad na n6 dolehne a choroba klepati na dvfe nepfftele.
jin^ho
?
Co
jim zbude
je pfinutf za-
Muz. Jsou pfece otcove* nai! JIN^ MUZ.
A
uCitele" d6tf
naich! STA&EC.
Jsou oCi zdkona, taju,
jsou
kter^ pronikajf
jazyk vymluvny, jfm2
k
smysl
lidu sve*mu
vSech mluvf
Hospodin!
Jsou
dobH a
spravedlivf,
jsou
plnf
soucitu
Usta jich pfetdkajf medem vymluvnosti a mlckem dobre* rady a srdce jich jsou plna pedetf stfe-
k bfdnym.
ifcfch tajemstvf lasky a
rodinn^ho Muz.
Jsou
oi
Israele!
iivota.
288
Zpev IX,
JlNY.
Vsak Bar-Kochba
Co
jest pazf Israele.
je vie
?
STA&EC. Pdz mohutnd proti ocfm se postavila,
chce je
vyloupiti z dulku jich a vrci daleko od sebe. Ale co si pocne pa"z bez oci? Jsou oCi tlumoc'nfky ducha a
paz
hmotne
tlumocnikem
jest
jen.
sily
Israelsky, vol! Boj ducha a hmoty vidis pfed kam se pfidds ty tftino, v^trem se chvdjicf?
Z LIDU
O
lide
sebou,
(pfistoupi k starci).
Tys zakukleny rabbi! STA^EC.
Nejsem
!
Muz.
Kdo sedrandm.
MluviS jako soudce svSta a jsi v satu Bfda ma hnfzdo v oboCf tv6m a zoufani
jsi?
pfebyvd v tazfch obliCeje tveho. a nadlidsky a trp^l
Jsi
v
sidfi
sv^m velky
mnoho pfedevfm.
jsi
HLASY.
Kdo
jsi
kdo
?
jsi
?
STAfeEC.
Coz na torn chcete-li
mne
zdlezf,
slySeti, ale
kdo vy
jmeno
tvoje? Mluv!
jsem
neslySfte.
Muz.
A
jd
?
HI as propasti
Bar-Kochba a Bar-Kosiba.
289
STAfeEC.
Zvuk. Znf prdzdny a vyzni Jmeno? Co je to? na prazdno do propasti v6ku. Jedine jen jmeno jest vene -- Adonai. To plnf vSky a propasti, to jedine*
nemlo
jest nesmrtelne",
vsehomfrem zorou rtech tftiny a septa" vota a sycf v loudi
meny.
To jmeno
i
zaddtku a konce, jest rozlito zaplavou veerni, chveje se na v zralem klasu bdj a pohadku zi-
krbu tveho, kdyz
ji
pla-
zzfraji
Ve
jedine jest jmeno Hospodinovo!
pleva je a trus zbytecny vydan v pospas vetrum z Ctyf uhlu sv^ta vanoucfm a moje jmeno jest ze vech
jmen nejmenSi. Mui.
VSak zndt
To
je
chcem!
stary tfeStil jest a blouznivec. Jej nechtebyt!
At nezapira jmeno
sve*!
HLASY.
Tv^ jmeno,
starve, povSz,
(obkliCeo?
sluji
kdo
STAft-EC davem ze vSech
jsi,
mluv!
stran).
Ahasver\
ustoupi jako bleaketn omriicni.
Uk
ie tufec tarn v jich itfedu
stoji.
Mu2.
Svec Jeruzalemskyl r-Kochba.
tjd
19
290
Zpev IX.
JINY.
Jenz s
tzkym
odkopmil proroka Josuu a nedovolil, aby kfizem na zddech spocinul u prahu domujeho.
A Josua, z
zvan Kristus pozdej kf estany, syn tesafe
Nazaretu, zvedl k
nemu
krvi a slzami zakaleny zrak
a fekl:
STA&EC (mrtvym hlasem jako
z
hrobu znejicim).
pujdu ovsem dal, nez ty budes putovati do skonani veku a do vyplneni vSech veci. A jd, Ahasver, svec Jerusalemsky, jdu a putuji do skonani veku >Jd
a do vyplneni vsech veci. Ale toto neni ani skonani ani vyplneni vsech veci, co zde se odehravd, to jest jen vzruch slabe vlny proti proudum vln vetsich a slaba
bude roztfistena v objeti sester svych a pouze prach z ni vzleti ku hvezdam. Ale ani ten nedoletne k jich zafivemu tynu, rozpadne se a rozprdsi jako
vlna
zavoj rosy letni pfed Vickni od
sluncem polednim.
starce ustupuji jati divnou hrfizou.
MLADIK Jen nedejte utonouti svetlu rozumu ve vlnach
zdseni sv^ho.
Je to sibal a podvodnik, jichz
tu obchdzi v nynejsich dobach to rozpoznat, dovolte mi k
nejistych.
nmu
ZAsxup.
6
ptej
se, ptej!
STA&EC. Jd rdd
ti
odpovim!
mnoho
Lze snadno
nekolik otdzek.
Bar-Kochba a Bar-Kosiba.
291
MLADfK. Jak star
byl,
jsi
kdyz padlo mgsto boii? STA*EC.
Pfes Sedesdt roku.
MLADfK.
ctyfi;
Ones od pddu Jerusale*ma dftdme let Sedesdt jak stdr jsi byl, kdy rabbi JoSua z Nazaretu byl
ukfizovdn? STAfeEC.
Dvacet
tfi
roky.
MLADfK.
To by stdr, to
souhlasilo ...
muze
Jsi
sto
dvacet dtyfi roky
byt.
STAfeEC.
Sto
pro5 jd
budu
dvacet Akiba je
bych nemoh
starSi
jet6
a
stdr,
jejz
vSickni
stdr b^t sto dvacet Ctyfi?
budu dale
ziv,
kdyz
z
znate,
Vak prachu
vaSich vstane novy sv6t!
Muz. Jej nechte,
divny
jest, a2
ibal nenf, to jest patrne*.
VSak po-
jde z n^ho strach.
JIN*.
VSak povez nam, co soudf
o Bar-Kochb6r 19*
Zpev IX.
292
STA&EC. Jd fek to
patrnd,
pouha bublina, dnes nadymd
jest
jiz,
se a zitra praskne
jiz,
vsak v proudu veku blabun ne-
on zmizi jako vystoup
Hlasy ze strany Iev6, ruch a kfik zmateny, pozornost od
a
bude noc.
stile bliSgi a
starce, ktery uiije t6 chvilky a
mohutnSjgi odvrati zmizi v zastupech.
HLASY. Jiz"
jdou,
jiz
jdou!
HLAS.
Kdo
pfichdzi?
HLASY.
Jdou rabini v smutnem pruvodu k brane vychodni. Jdou vyhostSnf krev krve nasi a tlo tela naseho. Jdou odi zdkona a pravdy bozi. HLASY.
6 Dav s
beda! b6dat
se rozstoupi.
&ada
zakfiv a levitfi zpivajicich 2alm.
V
stfedu jich rabini
hlavou odkrytou. Jochanan Torta, Josua Haglili, Jose' Kisma, Samuel mladSi, Isntael ben Elite, Jose ben Chalepta, Tarfdn Terapon, Elieser Assaria, Posledni nese thoru zahalenou v Serny
at.)
A LEVITI (zpivaji).
Mrak Serny jako zdvoj vrhl je
Hospodin na hlavu
spustil
noci a zoufdnf.
v prach psum za
Vyrval
kofist.
6
odi
lidu
Israele
sv6ho a
b6da! b^da!
cestou vyhnanstvf a kdy se vrdtime ? Kdo ndpoje dd Sfznivym a chleba hladovfcfm? Kdo berlu ruce umdlen< v boji za zdkon bozi? Nikdo! Nikdo!
Jdem
Bar-Kochba a Bar-Kosiba.
293
Jdem branou vychodnf a jdeme na zdpad v smrt a zahynutf.
To
6
beda!
dSlati pfec
bda!
nemSl Bar-Kochba. ZENA.
Jsou nai
otcove" to,
nae oi!
A
jak jdou odevzddni v osud svuj!
6
hruzo! hruzo!
HLASY.
HLAS.
Jsem zvSdav, Akiba pujde-li v druhych zdstupu.
Ten nepujde
Jd nevidfm
t6z.
pfec, cely Bar-Kochbuv. JIN6.
VSak rabbi
jest a
pujde
s bratry
svymi.
HLASY. Ne, nepujde! JIN6.
To
brzy uvidfte!
A
Eleazar,
due
Betaru
ten odtud nesmf, na svych vetchych rtech, nocf kvflf k Hospodinu, jei dnem i
jej
Zpev IX.
294
On osud nese vseho naroda i Bar-Kochbuv -- ten neopusti nas! ZASTUPY.
Nds nesmf, nesmi, nesmf
opustit!
VtiDCE STRAFE NA KONI (rozeSene
a klesti cestu rabinfim a straii).
lid
spustte fetezy, otevfte brdnu, as se blizi mesto opustit! jich Jiz
BAR-KOCHBA (vystoupi z lidu a postavi se tSsn6 u brany.
Nu Strd2
slyeli jste
a spusti zavory.
se vzchopi
Mnozi
jej
poznaji a ustupuji).
Otevfete branu!
?
VyWed do
slunce krvav
pust6 kamenit^ krajiny, kde
zapada.
LEVITI A zAci (zpivajice).
Mrak cerny
spustil
Hospodin na hlavu
Israele.
Vydal srdce lidu jeho rukoum nasilnika, ale jak na dlouho? Nesklame nas Hospodin, jef vecny v slibech svych a nesklame
ty,
kdoz doufaji v neho.
Vejdou v branu, za nimi vchazeji rabini po dvou s hlavou vzty^enou, uzfi Bar-Kochbu a k nSmu se obraceji s pohledy opovrzeni a hnusu.
JOCHANAN BEN TORTA. v pazf sv6 --my odchdzime, vsak nasi silou Hospodin a Buh!
Mds
silu
(Zmizi v brane.)
JOSUA HAGLILI. purpur na skrdn hn'Snfka, tebou lamat -- kletba jest a hfich!
Strh's bo2f
chl^b
s
(Zmizi v brane\)
Bar-Kochba a Bar-Kosiba.
295
JOSE KISMA.
V
plen dava vsak nevfs o
bozf stddo Israele, torn, zaslepen a mdly! (Zmizi v br4n.)
SAMUEL Vzdal's ndsilnostem
MLADSf.
cele"
srdce sve,
mec"em svym!
a zhyneS silou svou a
(Zmizi v br4n.)
ISMAEL BEN ELISA. Ja brzy umru. Ale to
ti
pravfm,
ty ochromil jsi rdme Israele, tys vyloup' odi jeho, rabfny, a proto souzena jest paze tvd
a vyloupnute" vlastni tvoje oko! (Zmizi r br4n.)
JOSE BEN CHALEPTA. Ti'z ti
v6ku,
jii
svych nesu na bedrdch,
hlasa zfejmS, jak
pfes vSecku silu
My
jdem, ty
take"
malidky ve pdzi sve". pujde. Bar-Kochbo! jsi
Ivf
(Zmizi v
br&nft.)
TARF6N TERAPON. Prach stfdsdm lehce se
kde vlddneS
ty jen
sve*
pouhym
obuvi, ndsilnictvfm! (Zmizi y brine.)
ELIESER ASSARIA (hlasem velikym).
Jd odchdzfm, vak jedno Hci musfm ne tob6, Bar-Kochbo, neb ty to vi
296
Zpiv IX.
lee lidu, ktery
sdm
fiti
tebou zaslepen
se ve zkdzy dernou noc.
nejsi prorok, nejsi Messids!
Ty
Bar-Kochba zves se? SpatnS znds sve jmeno, a patn Akiba je vykldda*. Kosiba Bar-Kochba? Ty synem hv6zd se
(h'sti
ty's
ma* a to zn amend
synem
Izi a
lez,
tfm vzdy zustanes! (Zmizi v brn6.)
Lidem prodere
se Akiba.
AKIBA.
6
nezavfete brdnu, posledni
chci vyjit z
ni,
kam
prvni jsem kdys vkrocil!
HLASY. Jak Akiba?
On opoutf
jej teS
?
BAR-KOCHBA. Stuj,
Akibo!
Ni o krok!
Prosfm, stuj!
AKIBA. Jd nemohu, svych bratfi slySfm bias a musim s nimi.
BAR-KOCHBA (mkce).
Ty mne opouti?
Bar-Kochba a Bar-Kosiba.
AKIBA
Jdem kazdy za svym cflem, Bar-Kochbo, ja nemohu pfec bratry opustit! BAR-KOCHBA. odchazfs, kde vzfti sflu
Ty
pak?
AKIBA.
Kde
bral's
ji,
vydav tento kruty pffkaz? BAR-KOCHBA.
Tak
neodchazej, poCkej do zftfka!
AKIBA.
To zradou
bylo by na bratrech mych.
BAR-KOCHBA. Pojd',
smluvfme
se,
ty pfece neodejdeS,
vysvtlf se ve,
Akibo!
AKIBA. Ja
musfm
s nimi!
BAR-KOCHBA.
Pak mne opouStf. AKIBA.
Ty dHve opustil jsi zdkon boif, jen duvfihije v sflu pa2e sv^ a podcenuje pffliS sflu ducha.
297
Zplv IX.
298
BAR-KOCHBA. udelal jsem tobe, Akibo?
Co
AKIBA.
Mng>
Lidu svemu co
jsi
se drive ptej!
BAR-KOCHBA.
Ty
tedy odchazis?
AKIBA.
Ve prospech
vzdy budu
tvuj,
pfi tobS.
BAR-KOCHBA.
Vsak odchazfs
a na torn je
mi
dost.
Zahali tvaf.
Tak
vemi
vsemi, vsemi,
opusten!
/
Davem
Akiba zmizi v bring.
se prodere Eleazar Med.
ELEAZAR. I
ja chci s nimi!
HLASY. Nikdy, nikdy, ne!
MUZ Tys duse Betaru tys lidu svSdomf,
Z LIDU.
ty neodejdes! v nds bozi bias,
ty neodejdes!
ZASTUP (dere se k Eleazarovi a
Ty
objima jeho kolena).
neodejdes, ty nds neopustf!
Bar-Kochba a Bar-Kosiba.
ELEAZAR.
Coz mohu
jd,
kde
zakon?
velf pffsny
MUZ Z LIDU
JlNY
Bar-Kochbovi).
(k
nepustime! Slysel's to? Zde nepustime! Nae due on!
Jej Jej
viz!
On pokavad
se modlf, silnf jsme a vytrvame v boji veker6m, jej nepustfs ty z brany Betaru.
On
musf zustat a on zustane!
On
zustane!
HLASY.
On
duse Betaru!
BAR-KOCHBA.
On
zustane, on,
Co
jsem pak
jd
due ?
--
Betaru
.
(po diouhdm
.
.
boji).
Nuz brdnu
On
zavfete,
zustane! LID.
At
zije
Bar-Kochba!
nas jediny kral. Slava, sldva Kupi se kol Eleazara
jej
mu!
podpirajc.
ELEAZAR.
Co zmohu ja"? Co jste to chtfili jen? Kmet nad hrobem modlitbu pouze mdm. LID.
A
ta bud' naSf, otfie! Strdzny
bud Betaru!
duch
299
300
Zpiv IX.
BAR-KOCHBA. Jiz Stane
My Ja"
brdnu zavfete!
se, zavory a fetfizy se spusti.
tedy dva a ndhle proti sobe synem Izi dnes nafknut vefejnS, .
Muselo se
6 kruta rano! a stalo
kde v
se.
torn
.
.
stat
Jsem opusten a sam, najdu pramen nove
si
Co chce ten
lid?
Nac
civf
sily!
jete kol?
Zfel pfece pohanni sv^ho krdle a sveho Messiase. Co chce vie?
At rozejde
se!
LID.
Zdrdv bud' Eleazar!
BAR-KOCHBA. Jak?
Eleazar?
Proc ne Bar-Kochba
Zmizi v davu, ktery obklopuje Eleazara.
?
ZPEY X
STfN SEOLU. hrade Bar-Kochby v Betani. U stolu pfi poharu Komnata Kockba v hlubokych myglenkach, proti nmu sedi Eleazar Med.
sedi'
V
Bar-
zadu na
chouli se Judita zdanlivg jich hovoru si nevSlmajic, zatim vSak jemu nasloucha a ka2d hnuti Bar-Kochby hltavfi pozoruje. Noc. Od stropu visi lampa roz!6vajic spory svit po stonach, tak 2e pfitomni spi sti-
rohoii
bedlivd
nflm nei lidem se podobaji.
BAR-KOCHBA (po dlouhem mlCeni).
Tys
jistS
moudry muz a zkuSeny
a jistS velky znalec kabbaly, jd proto pozadal t6 v tuto chvfli
ku hovoru a prosim jedin^, bys upffmny byl ke mn; rci, co vis, ne pro sebe to zddm, jen pro svuj lid, pro msto boif a pro spdsu vech. -Ja ptal se jiz ty tvrdoSijne" mldf!
V
torn vSichni jste
si
Byl Akiba pfec pravy
rdd o vSem
vudy
se
rovni rabfni. pfftel
mnou
muj, rozmlouval,
otcem mi, ba skoro vfc, ne2 otcem, muj zivot pfed nim nemSl tajemstvf,
byl
Zpiv X.
304
sotva dotknul jsem se narazkou
le ci
otazkou te rise zdhad vech,
tu usta, jindy
medem
vymluvnosti
jez pfete"kala, onemSla v rdz. Na pozdej, jindy, na budouci das
mne odkazoval, lepsi pfilezitost, vse zamluvil, se nechte vyslovit. Mluv tedy ty, jak o to prosfm tebe! Eleazar ml^i,
zrak k zemi sklopen^,
Sedou bradu huben^mi prsty probihaje.
Ci mezi vami je to limluvou? i pfisahou jste k tomu zavdzdni, 2e nesmfte nic z toho vyzradit?
Pak pov6z sam, ky lidel ma ta vSda, k^ smysl v torn, kdyz tajemstvim md byt a zustat jim?
Dej aspon odpov^d!
ELEAZAR MED.
Ty jednfm dechem
tolik se
mne
ptds,
ze celym dlouhym, strastnym zivotem
bych k odpove"di tobS
nestafiil.
BAR-KOCHBA. Jd urfttg sv6 fekl otdzky:
Jest
onen Jahve, jak
jej
hldsdte?
ELEAZAR MED.
O
torn pfec pochybovat, vfc nez hffch.
BAR-KOCHBA.
Tak dobfe
vak
jest,
je-li, jist6
i
jd to ve"ffm rdd,
vlddne ffi svou,
SMn
35
&eolu.
jak my zde svojf, jeho bez konce se prostfra pfes v budoucnost,
vky
nae omezena
co
prostorem
a Casern jest, jen vykroj nepatrny
a zakaleny k tomu jeho ffe, vSak jako jeho, dobfe nds jest sv6t, a jd se tclzi, rci, zda spojeni jest
mozne" mezi tfmto dvojfm svStem
?
ELEAZAR MED. Jest spojenf a
malidky svt na
a zevnf, ktery smysly jest
chapeme, odrazem jen sv6ta vySSiho
a vnitfnfho a jeho vyrazem.
BAR-KOCHBA.
Pak jmenuj pdsku,
jez ty sv^ty vize!
ELEAZAR MED.
Ve at
a
stvofen^
dnes cftf
md k
sobS pffchylnost,
pfed vdky, jde z jednoho v sob toho jednotu. Ci
Tarn sv^tla fie a zde ffi tmy, a Clov^k, tftina, mezi ob^ma je
schopen
obe*
chdpat
-
BAR-KOCHBA.
A
prod tedy
tak uzkostlivS tajfte ten spoj?
ELEAZAR MED. pro kaide"ho nejsou tyto v^ci. Bar-Kochba.
90
306
Zplv X.
BAR-KOCHBA.
Coz
ja*
jsem kaSdy
Rozvaz, co
?
jsi
fck'
ELEAZAR MED. Jsi
velky vudce, vlddce zdstupu,
jsi
lidu kral a bozf bojovnik,
vsak nejsi zasvSceny v nauku, bys chapat mohl obsah mojich slov. Ty vdy temne jsou a hlubok^ jak bezdn6 studne, tfeba stoupat hloub a stale hloub az ke
dnu
by mohli zasvecenci z tarn trysknout leskle
bytostf,
noni tmy
hvezdy poznani!
BAR-KOCHBA.
To
slova jsou
a jd chci skutky znat.
ELEAZAR MED. Jak nerozumne dfte hovoffs. pfilis dobfe znal t6 Akiba, ze z techto taju vseho poslednfch
6
ti ani prvnf nenazvednul cip! Tern vecem dluzno vzdati cely
zivot,
pin studia a svate vdzne" prace a badanf a nocf probdenych,
kde
s
rozumem
se svari silenstvi
ve uzk^m boji na nuz poslednf. Jet prvnf v cele"m Israeli dnes v tch v^ddch Akiba a jediny, a jest-li on neuznal za dobre, tS zasv^tit a
v tomto poudit,
307
Stin Scolu.
jak
mohu
ja to sve*st
?
On
slunce vidf,
kde pouze matn6 chytdm jiskerky Ja, jako druhu jinych zastupy. vSci tak jsou pffsne*, pffSerne,
Ty
ze zsedivSti
nad nimi
Ize dfiv,
nez dna se dobrat, k nemuz lidsky rozuin
by sestoupit moh, kovkop nesmly. jen nejlepSfm svym 2a"kum mistr smf po tuhych zkouSkdch postu, odffkdnf a dlouholete praci v svatych knihdch t^ch vecnych taju clonu odhalit a Septem pouze, do ucha jim jen nejstarsim a nejlepSfm z vsech smi,
tm je
to
strasnou zavazav dffv pffsahou, fici, k cemu zitim dospSl sam.
Snad mudrcu p6t v celdm Israeli znd svat^ vedy celou podstatu, vak nesmf tomu, zasvScen kdo nenf, z te vyzraditi ani
pismeny,
neb hfiSnou bylo by to profanacf. K tc nestrhuj mne, dovol, abych
el.
BAR-KOCHBA.
To hradky
slov, za jejich
hradbu vy
ie skryvdte a jd bych skoro fek, se halfte jen vtipn6 Sfrym davum
v hav tajemstvi, co sami neznate.
ELEAZAR MED. Jak
s
Ichkou myslf mu2e
pronaSet
tu obfalobu, nejlfp ukazuje,
jak mdlo zraly
jsi
k
t^
vd
sdm.
Zp&v X.
308
BAR-KOCHBA.
Mluv tedy
rdd
ty
budu poslouchat!
ELEAZAR MED.
Ty d6cko pfi
jednd
myslfs, ze Ize za hodinu fi sv6t ti odhalit,
ne pouze svt, vznik, trvani,
lee jeho tajemstvf v ktery otec svetla
taj,
jak v zdvoj hali blyskavou svou by neoslepil smrtelnika v rdz?
Jak
mohu slovem
tva"?,
tobS vysvetlit
ten cely fetez tajuplnych sil, tu Merkaba, tun prvku zdzradnou,
v niz truni Sedim, Claim a Kisuf v tmach Jak dokazat ti sflu Hdsk6 vule? Jak vesti tebe, jenz
ku soustfedSnf
jsi
Iidsk6
?
drsny vojfn,
mylenky
na jeden bod, ku vznStu obraznosti, svou pak duchy vyvold?
jez silou
Jak vesti tebe k taji Sefirotu Jak vysvetliti tob6 obrazem,
?
co unikd se halfc v subtilnost a symbol jemny, pro nSjz smyslu
Jak
ve*sti
tebe k tvafi Elohima,
jenz more blesku, tebe syna a hfrc"ku ndhody, jak odhalit ti
nema?
tmy
za vtefinu co jest praci let
a
malym plodem velke" moudrosti, neb dobfe vz, to mdlo co jen vfme jest balvan smrtelnfku, kdyz jej znds a neovlddnes. JistS zdrti tebe,
Stin Seolu,
309
a proto neptej se a propust
To
byli
vtf duchem
mne!
nezli jd
jak Bileam a Jamnes, Balak, Jamhes,
k
le
vde
jich jd ani nesestoup,
mdm
a jako decko v tmdch zavru v svc" Stasten malomoci, spf je nez v take svtlo bych je otevfel, z
hruzu
t
zkad kyne hruza, mldenf a zmar.
BAR-KOCHBA.
To ve mne
drdzdf jen
to slova jsou,
jd urditou dal jasnou otdzku, na kterou's dlu2en zustal odpov^d
1 .
Sdm
pravil jsi, ze vSecko, co tu bylo a co tu jest i se vSi'm, co tu bude,
v magicke"m jak^ms trvd spojenf. dobfe, toho ted se trfmam
To chdpu
a vyzyvam Ize s
1
t^,
mrtvymi,
bys mi pravdu dl, jiz
pfece jednou
byli,
a podle
nauky tve* ddle jsou, neb nic se odtud ztratit nemuzc, spoj navdzat ? Co na to fekneS mi
Ty
myslf
ELEAZAR MED. ono DoreS ha Methim
?
?
BAR-KOCHBA.
Co jmeno mi? -- Chci
veci podstatu!
ELEAZAR MED.
To ovSem
Ize
-- vSak
sfly
ducha k tomu
a postu dlouheho a modleni
310
X.
Zpto
a zafikdni, vzacnych kadidel a spam na hrobech a s mrtvymi, az s nimi
v obcovani vejde duch, vsak toto dokdzat
jest potfebi,
jen bflou magii, vzyvam'm Semota, nez sklonf Sarim se s vyssfch vrstev k tv&nu upSnf Ize jedinS
a objevf, co half budoucnost.
BAR-KOCHBA.
To
prave" chci, ted pad's
mi do rdny.
ELEAZAR MED. Vsak jsi
sily k tomu nemds, Bar-Kochbo, pfilis k svetu poutan vsemi zajmy.
Zde nejpfisn6ji tfeba jest od vsech smyslu,
odloufcenf cire vytrzenf
a vid^ni -- tys pouze cinu
muz
a pozitku
to nenf pro tebe
(s
pohiedem na
juditu),
BAR-KOCHBA.
Coz
jestli
pfece?
Coz
ty o torn vis?
ELEAZAR MED.
A
vddet ode mne? tomu k nepodam, Jd nikdy ruky
k
emu
chces" to
v^st nezasv^cence ve taju fi.
Ja fekl vfc jiz, nez jsem ffci ml. Co ndhle tyto v^ci tob^ jsou? Tys vojin, vudce, velitel a krdl,
hied prukopu svych a hied' zdsob vojska, hied odraziti utok Rfmanuv, jichz fet^z
kolem Betar obklopuje,
!
311
Sti?i Seolu.
to pole tve\
vak
ffsi
taju nech,
tarn nevnikneS!
BAR-KOCHBA.
Ba musfm vniknout tam!
Nuz
ja
a bouff Slys,
ti
povim, co mi mats sny
mozek od dlouh6
uvaz
to,
a
jsi-li
ty pochopis a das'
Ne pouze
mozkem
doby.
mi odpoved'.
vudce, jak se domyslfs,
jsem vice sv^mu a
jiz
nioudry muz,
lidu,
chci byt v
okem
jeho
krusn^m stavu
torn,
a den kdyz skondi pro mne trud a znoj, dum brany dusi m6 se otvfrajf a v minulost vzdy zahloubam se rdd.
Na se v
stav zde, oblezenych Rfmany,
mnoh6m podobd
te krut^ tfsni,
v nfz Jerusalem lipel pfed
lety.
Tu
napadlo mi znaje ueni o spoji vSeho, co zde jednou
zilo,
zda mrtvi z doby one" nemohli by radou zivym ndpomocni byt?
Co
oni prodelali, trp61i, jest za nimi, jest jejich zkuSenosti, vsak sam jsi del, ze nic se neztrati (^fm
jednou plno svfita divadlo, hffchem nechat spdti je
to2 neni
ve stinech
eolu a netSfit
pro ziv^ z jejich mrtve' zkuSenosti Jak mdlo zanechali
letopisci
?
Zpto X.
312
nam pohledu
do
a prav^ch
dejin,
t6ch bojii nadlidskych ? At mrtvi mluvi At pouci nds zive, zdpasfcf,
nam sveho upadku zmaru sve*ho prave pficiny, at rozsmeknou se hrobu celiste"
at odhalf a
a zjevi pravdu! -- Prod pad Jerusalem, jak padnout moh, kde tolik nadSenf a tolik bohatyni bohorovnych?
Tu
napadlo mi, snad to
vak
fekni, proto
je-li,
at strhnou
a promluvi z
dob
rubd ti
sflenstvi,
mudrc
jsi,
z kosti hnijfcich
Judy nadelnici
Tita, jestli
v stfnech Seolu
se neztratilo vse jim z pameti! At mluvf znovu Josef Flavius
a fekne vse, co v knihdch zamlcel, at
mluvi Amittai, kne'z veliky,
Jan Giskala a onen Eleazar, jenz v nejhorSim nezoufal upadku,
vzdy boufil v odboj nov^ proti 6.imu, az s detmi zenami vsech zhynul sdm?
At mluvi Simeon, i
at
vstanou zas
oni prorokove" faleni
a povSdi, kdo pravdu ml, kdo ne Jsou pfece vSichni nai otcov6,
kdyz at
zili,
?
tedy podle tebejsou,
nauenf
daji
a vystrahu pfed Co tomu fikds?
potomkum zmarem budoucfm!
Lze Lze po minulosti se
je vyvolat? ptati jich?
!
313
Stin Seolu.
Lze z toho dalSf tvofit dusledky ku spdse lidu sve"ho? -- Nynf mluv!
ELEAZAR MED. Tys obraznostf svojf Bar-Kochbo a myilenek svych letem stejn velky, jak silou
Vak
Ivf
v svych pazfch mohutnych. zahad zlych
to jsou v5ci pln
Nech t6chto mySlenek Co mrtv, mrtv^ -- jind pomSry a tajemnych.
-
pfec byly tenkrat, nynf jin6 jsou, a rozhoduje pouze skutednost.
BAR-KOCHBA.
Mn6 nevyklouzneS Jedno v druhm md pevny, sdm jsi fek to. Mrtvf 2ijf, !
at mluvf tedy nynf
kofen
ku zivym!
ELEAZAR MED (vsUvA).
Nui
mdS-li tedy sfly
a uvidf
sdm
nejlfp,
k tomu, zkus nikdy
to,
vak
jd ruky svojf k tomu nepoddm. Jsem stafec blfzky hrobu, jednou jen jsem pfiblfSil se k prahu, za kterym
-- a pfestdvd 2itf jd zSedivel. Bud' s bohem, Bar-Kochbo --
jdi
radej spdt,
co patff stfnum pro vzdy stfnum nech, a smfm-li nSc"fm tebe zapffsdhnout, tech varuj se spf, ncz jim padneS v klfn. Jsi dinu mui, nech mdtoh blouznivych,
314
Zplv X.
jen z dinu muze zdar ti vykve*sti a tv&nu lidu -- prosfm, mrtvych nech!
BAR-KOCHBA.
Pak
Izi
jest
vae
vSecko
udenf,
pak celd vase tajnd kabbala je sldtanina cetek bez vyznamu, jiz halite jen nevedomost svou. Jd k jddru chci a k nemu dostoupfm at cestou jakoukoliv!
ELEAZAR MED. Budiz zdrdv, co mohl fek jsem, vice nesmfm
ani.
Odejde.
BAR-KOCHBA. tez
Tys zakukleny
muj
nepfftel.
JUDITA.
A
k tomu
Ihdf
anebo pokrytec,
jenz nechce zjeviti
co zjevno pfec.
BAR-KOCHBA.
Coz
Ty's naslouchala?
ty o torn
vf?
JUDITA.
Ten bude
Vfc nezli on. jak Akiba a jako
Vi
mnoh^
snad, vsak
ffci
zdrdhd
BAR-KOCHBA. Prod"
by
zapfrat,
ostatnf.
se zdrdhal?
se.
315
Stin Sgolu.
JUDITA.
On vSak podstoupit
ji,
te"z
cestu znd,
k tomu nema
sfly.
BAR-KOCHBA. Prod nemSl by
ji?
JUDITA. Proto, ze by musil dffv zapfit
Boha
sve"ho,
Jehovu!
BAR-KOCHBA.
Co
dfs to, zeno
?
Zapn't Jehovu
?
JUDITA.
A
svfiti se
To
boji se,
a sfly dost
.
tmam jen, tmdm a tmam! neb nema k tomu ducha .
.
BAR-KOCHBA. Jd tob6 nerozumfm!
JUDITA.
O a
KiSuf mluvil
ale tajemne"
zdhadn^ --to vSak je
taju kHC.
BAR-KOCHBA.
Co
je to
KiSuf ? JUDITA.
z td
Cernd magie, hruzu md, neb neni zraly k nf.
Zplv X.
316
BAR-KOCHBA.
A
ty jsi
Odkud ve
zrald?
to vis?
JUDITA. Je lidsky zivot dlouhy,
a
pane muj,
koncem ved vsech nejsou
rabini
a jejich moudrost.
BAR-KOCHBA.
Ty
vis
tedy vie?
JUDITA.
Ba vim
to,
vim a
vie nez Eleazar.
BAR-KOCHBA.
Tak
povidej
-
JUDITA. Jd hlavni rekla
jiz.
BAR-KOCHBA.
A
to
by bylo? JUDITA.
Odfikat se Boha.
BAR-KOCHBA.
To
d&sn6, zeno! JUDITA.
Avak mozne BAR-KOCHBA.
Co
da"le
potom?
pfec.
SMn
317
Seolu.
JUDITA.
Vzyvat Satanim a krve neStitit se k obti, a nefe zfskat si Habal de Garmin, vsech prvku, zivlu pfcrvat spojeni, az Habal de Garmin, byt nezjevil se, v sled odpovi na ve tve* otdzky.
BAR-KOCHBA.
Ty mohlas by
to?
JUDITA.
S tebou, pakli chce.
BAR-KOCHBA. Jd vSecko chci za svoji myle"nku.
JUDITA.
A
za tvou
*
Hrobni
kadidla,
koufi
ktcrt
v modry hasty
**
v udoli Josafat. NizkA klenba ve skalc,
sluje a skryfte
mfiJovan* otvory.
-- Uvidime!
Jsi silny?
jd.
Vie splyvi v
Sero,
kter* jest
jeltft
na ndkolika rflznd rozestavenych
obUk u
stropu.
Na pravo do
v nli jsou
trojnolich
rn-
dymem
stupfiovino a
skaly odboiuje chodba,
splyva
v
usti
kadidlo na trojnozi.
Judita leii na zemi a sypa ob das kufidla a kofeni na doutnajici ubly. Je obleena v ftedd roucho, vlasy mi v divem neladu spufttiny k bokflm, za pasem kratky nflf. Tahy jeji
jcjim hofi
cvi
matnym svitem
divokou
vaScn
a
odhodlanou
situ
vfile.
Bar-Kochba opira
se za ni
Zpiv X.
318
stoje
o
skalu.
mu pfes ramena, po boku ma kratky stranou pohozeny. Noc, venku vichr.
Cerny plaSf splyva
Pfilba a
tit
Ie2i
JUDITA.
Vse pfipraveno a ve hotovo, jen mysle neztracet a silu mit. Vak bez krve to, tusim, nepujde, ta vzacna stava nejvic sily ma,
To
duchy prvku, Satanim. hlavni stalo se jiz, Bar-Kochbo,
tys
Boha
pfilakat
svetla se jiz odfikal
a propad tme, mne ddle jednat nech^ a touzeny jiz pfijde vysledek. Sype novd kofeni do
uhli.
BAR-KOCHBA. Let malo tomu, draha Judito, co v tchto hrobech, d61 nez JezfS v pousli, jsem travil noci v tuhem rozjimanf, k nim, spal s mrtvymi, jich ptal se, mluvil
mne vzdy bez odpovedi. tenkrate jsem vefil v Boha svetla a vroucnosti svc" tiche modlitby a nechali
6
jej
nutil,
aby se mi
rdcil zjevit
a posilnit mne k velike"mu dflu! Zde jednou v letni noci mesfcne mne nasel Akiba jda podpirdn svym zakem Meirem, jeho svetly zjev dal steblo tonoucimu v zoufalstvi a vyvedl mne z hrobu k zitf zpet.
To vsecko dnes
v
mou
mysl vraci se
me.
319
Stin Seolu.
a divnS dojfma to protivami, je2 lezf
vak
ovem
nekdy mimo
proto nitro
nae
nas,
stejng drtf.
Noc
tenkrdt jasnd nynf temna jest a bouflivd jak cely osud muj, jd Bohu svetla tenkrdt zaslfben,
dnes bohum tmy a zmaru zaproddn, dnes tady sdm,
-jd tenkrdt s pfftelem
ba tebe nebyt, ja bych nestdl zde. JUDITA.
A A
onen svStla Buh ti pomoh, vid? onen pfftel tebe opustil -jak ostatnf jd pouze zbyla ti a vytrvdm Dnes ovem vichr hykd a pfisernS se chechtd ve skaldch jak ohlas byl by Sklebu naSeho a vzdoru
jak
.
.
.
.
.
.
SlySis
?
-
vytf kondf, ted' jak Zachvgje
-
Tdhly, dlouhy zvuk decka pldC .
.
.
se.
Hm, nevolno zde ovem,
pffteli;
u stropu klenby v mradno houstne a uhlf prskd, jakby nechtelo
dym
vie pfijfmati 2ertvu kadidla.
V5e zaNkdni a
ve
zaklfndnf
ano pravdu mam, bez krve nepujde to, Bar-Kochbo!
jsem vyerpala
.
.
.
BAR-KOCHBA.
A
kde
tU
VezmeS ?
(koCI a rorhall
si
fladra).
Bodni v srdce md,
Zplv X.
320
a mfsku drz a krve nachytej, ji pak zhavou, kouffci se
a postav
snad
pfed hrobu mffze
stin
dd
si
ffci
mroucfm aspofi okem a mroucim uchem svym zachytfm
a zjevf se, ja jej
na prahu smrti chytim jeho
Zde mec muj, -- bodni!
zvSst.
(podava
ji
JUDITA.
Tvd kfev
te sfly
nemd, Bar-Kochbo,
bez viny nejsi, krev jen nevinnd a Zistd md tu sflu, vyvolati ku ziti mrtve. Tvoje dista nenf,
mych polibku jest
jed Sern^ zhustil
ji,
neplodnd jak moje objfmdnf.
BAR-KOCHBA.
A
kde chceS
najfti
krev nevinnou?
JUDITA I
o tu postarano,
pffteli. Vstane a ubira se do vyklenku skalniho na Iev6 strand, ktery v tmu pohfiien.
jest upl
Hied', tady spi! Kloni se k zemi a odkryva n6co pfikrytdho Cernym plaSt*m.
Vstaii, Ismaeli, vstan!
BAR-KOCHBA.
Kdo
je ten Ismael?
JUDITA.
Hned
uvidfS!
321
Stin Ses/u
Judita
pfivede za
ruku asi desitiletcho chudfi obleieneho bosonoheho rozespalcho hocha.
ISMAEL.
Kde jsem
zeno?
to,
JUDITA.
Doma, hochu muj, coz nepozncLvdS
jen neboj se,
mne?
ISMAEL. Upina k
ni rozespal* velke Cerne oCi.
Vim
zndm t, znam, tys tuze dobra" vera v nasi jeskyni a hojn obdafilas matku mou, po krdtke rozmluv^ mnes odvedla
panf,
nds nala
a cestou
jist
mi
dala, derne vino
dalas pit -- jd brzy usnul pak, -- a dale nevi'm nic. byl veCer jiz
me
JUDITA. Jsi
v dobrych rukou; pojd' sem lehni ke mne,
az rano bleskne
do skal dervanek,
zas vyvedeS svc* kozy na pastvu, a budeS trhat si zas kviti v luhu
a vybirati pestre* kame"nky zas matku uvidiS
ve Siloe i
.
.
.
otce sve*ho
.
.
.
Nynf
tiSe spi,
sem hlavu na prsa mi poloz ChvfS zimou se
jako matce jd tebe zahfeju.
.
.
.
(Odhali sv6 rtadra a poloii na n6 blavu Ismaelovu.)
Virf, je Bar-Kochba.
ti
teplo?
-- Dobfe. -Hochu, spi! 21
Zplv X.
322
BAR-KOCHBA. Cf je to hoch a co
zamyli
s
nim?
JUDITA. otazky Bar-Kochbovy diva se upfem: v tvaf spiciho Ismaetc, jednou rukou sahne za sebe a hazi novou hrst kadidla do panve, novf odlesk uhli doutnajiciho polije nachem bledou tvaf Ismaele, Judita druhou rukou Nevsimajic'
si
pasu sv6ho kratk^ n&2.
tasi z
Jak sliny
jest!
BAR-KOCHBA. zabiti jej dices?
Ty
JUDITA.
Ze musim,
potfebuji jeho krev a bez krve to nejde .
.
.
BAR-KOCHBA. Zbesila!
Cf hoch je to? JUDITA.
Zda pastyfuv hoch co po
nem tob6? BAR-KOCHBA. Ale matka jeho,
jak mohla vydati sv^ dfte tobS? JUDITA. Jest
dobfe zaplaceno, Ohledava rukou
pffteli! ij
Ismaelovu.
z hor,
323
BAR-KOCHBA. nebodnes!
Ty
(dice
jl
vpadnouti do riny.)
JlDlTA. Ma"
vSak podfezam
.
.
VCini tak dfiv. ne2 Bar-Kochba m&2e nou rukou Bar-Kochbu, ktery zdeSen tista
pravdu, nebodnu,
.
ji
ruku
s
no2em
zadr/ct, odstrci jed-
se potaci v pozadi,
druhou pfidrzuje chropticimu Ismaeli a sbira huste finouci se krev jeho do misky obetr.5. Venku vichr desng hyka a stena.
BAR-KOCHBA.
6
hrUZO! hrUZO!
rukama obWej).
(zastira si
JUDITA.
Lehce jako v snu on pfeSel mezi
se na mrtviho.)
stiny. (Diva
prave asi, jak byl obdarovan od ieny nezndm^, jak zftra rdno koz stddo vyvede si na pastvu
Jak
mu blaze,
snil
.
.
.
Jak jeho krev kouf Je posud krasny ted' tfeba dfla chopiti se hned. (pohbi mrtvou tvaf).
tmp
Ismaelftv a vzchopi se stavic misku plnou krve
pfed zamfiie:iy
otvor hrobovy.
Stm
dichd krev
--on
citf
v spdnku
let
to sladke tepl^ jeji pffbuzenstvf,
cos jako kffdla vlastni
due
sv^,
zde hrob to prdvS Jana Giskaly, on musi vstat, krev zaschla v zildch jeho se zbouzf ist krve blizkostf, ted' rychle zaklfndnf
.
.
i
.
21*
Zpcv X,
324
Satanim,
zrakum smrtelnika
jez
ztajeni
vzduch pronikate, prvky strujci zla a
vy
a ukazte svou
neciste*,
zhouby, zjevte a
sflu, vliv
Sem slette se a Do kosti vjed'te
spojte
s
se,
moc! kletbou mou!
Jana Giskaly,
je ozivte, jim vratte starou pruznost
--Co vam
a vladu udu!
pfekdzi,
jste malomocni ? Krev jest nevinna a vonSti vam musf jako ambra .
A
.
.
nejvyssi ty krali zatraceni,
vecny Jehovy, pohrouzen, zkad neni navratu, ty slys mne, velky knize temnosti, vstan Samuel i, okffdli sve duchy, ty nepfiteli
v
sti'n
kterymi hali, jako Sefiroty tvaf Adonai, sv^ celo zryte" blesky a pine zlute siry Sodomske, vstan, oziv tSlo Jana Giskaly,
promluvi a vesti budoucnost! Vstan, zaklinam tS pfi tve pravici, at
jez zvedla odboje stft proti pfi
hadu tvem,
jfmz's
Bohu,
Evu v
raji
sved,
podav smyslnosti jablko, pfi nesmrtelne vecne krasne, mlade tv^ choti Lilit6, pfi pddu tvem i zatraceni! Spej mi k pomoci,
ji
.
neb
ty jsi
ty pravy
.
.
Adonai
jsi
i
-- a on
Elohim, je falesny
jen nasilnfk, 5est, chvala a
hymny ndrodu! 6
ti
a dfk
zjev se, zjev!
.$/.';;
V'rhne se s roztaienyma
proudem, dlouhy Sedy
325
Src/u.
rukama na tvaf k zemi. Kouf
stin splyvd
hned zhasne,
a
Slehne plamen
trojnoze se vyvalil divoce.
z
venku fadi
vitr
pfes mfii otvoru hrobovdho a stoji nehnuti.
BAR-KOCHBA. Jest zde
jiz,
A
Judito!
hrozny
jest!
JUDITA. Jej rychle ptej se!
BAR-KOCHBA. Ztuhla v zildch krev, dlouh^ noci
ja nevfm, co se ptdt, a5
dumal a to rovnal v nevfm, nevfm ptej se sama
jsem o ja
torn
.
.
.
hlavS, ty!
JUDITA (vztyti se a upfe zrak
na
stin,
ktery stoji bez pohnuti).
jaky bude osud nd a konec boje veho s &fmany?
Mluv,
stfne,
STfN.
Jen zmar a smrt! JUDITA.
LeC komu ten zmar, ta smrt? Vid',
bude
platit stare"
vlici?
STfN.
fen
tomu vSdycky, kdo
je zaslouSf!
JUDITA.
Jak bude ddle, ky bude veky?
Israele los,
126
STfN.
Opet zmar
a smrt!
JUDITA. Proc,
mluv?
sti'ne,
STfN.
Smrt krdcf za vinou,
zmar vedle
nf
.
JUDITA.
A
vice nevi's jiz
?
STfN.
Jen zmar a smrt a zahynuti vsem! Rozplyva se v dyra.
BAR-KOCHBA (vyskoCi divoce s
meaem
vytasenym).
neujdes mi tak, nejtmavsich luhu pekel, jsi posel Samueluv, jenz jest zlo, ty nejsi stinem Jana Giskaly, ten miloval svuj narod ubohy Stuj, pffsero, ty
jsi
a
zlobny
stfn z
nemoh by mu pro vzdy
vestit zmar,
tys pekel stfn, stuj, jd t^ zadrzi'm! PfiskoCli k
6
stinu a
Judito!
bodne
jej,
To
v torn
vak
stfn to?
zden zpt
nebyl Sddny stin! JUDITA.
^e nebyl
uskoCi
.
327
S/itt Scolu.
BAR-KOCHBA. Horke* krve proud
mi smodil ob6 stin
nemd
vchod k
nice, jak
Sem
krev.
sluji
jsem bod, svStlo!
Neunik,
zatarasen balvanem
2ene
se ke
vchodu
.
.
.
sluje.
JUDITA. Rozichnc o doutnajici
Zda
v panvi pochodert, rud6 svdtlo a hra stimi skalnych snach a klenW.
uhli
vidi's jej
po
?
BAR-KOCHBA. Ne, jd nevidfm jen citi'm horkou krev na ruce ta
nic,
svc",
divnS zhne JUDITA. Hied' k vchodu, vidfs
>chodefl k vchodu, na balvanu, tarasicim vchod, sedi
splyva
mu
jej
?
Akasvir, krev
z prsou pfes zdrani roucho.
AHASVER.
6
bodej, bodej, bodej tisfckrat.
Za ka^dou rdnu bych ti d^koval, smrt kdyby rdn6 td la v zdpSti, vak zde je mdlomocnd sfla tvd, jsem chrdnfin pro v6ky, moc Jehovy, na mne zjevenou!
jcji proklfnal's, zff
BAR-KOCHBA. Kdo's, divny mu2i?
Prod's
ndm
vgStil
zmar?
3*8
AHASVER. Jsem, tfeba nerad, vSstcem nestestf a jineho
jiz veStit
nedovedu.
BAR-KOCHBA. Dorazi
nafi
znovu meCem.
kejkle zni6'm!
Ty
AHASVER. Frozen cety mec
mym
celym telem cely vyjde zas, a v6ky kraceti ja budu dal, jak vecny dukaz moci Hospodina! Odvali titanskou silou balvan, bledy svit jitra vali se do jeskyne a roste v odlesk rannich Cervankft.
BAR-KOCHBA. Stuj, ddle mluv!
AHASVER.
a ja"
Bud' s bohem, Bar-Kochbo, nesejdem se ji2,
hied', at spolu
zfejme d61
ti:
Nesu zmar a smrt!
Zmizi v otvoru jeskyng.
BAR-KOCHBA. Me
Co bylo
klesne
mu
/ ruky, potaci se zp6t zdrcen.
to?
JUDITA
(ztrnula).
Zla Salba a nic vie!
St/u
BAR-KOCHBA.
Ty
neznaS
jej
-- kdo mohl by to byt? JUDITA.
V
Betaru nedavno kdys vypravSli o kmetu podobn^m tak divn6 vci,
tarn te*2 se mihnul, bleskem zmizel zas jak bublina a stfn .
.
.
BAR-KOCHBA. Jfmz snad byl pfec, az na tu proudicf sve rany krev a vSStbu neblahou.
Z VENCf V SKALACH HLAS.
Muj
Ismaeli!
hochu muj! Sly!
Hej, hola, Ismaeli!
BAR-KOCHBA.
Zda
slySelasr
JUDITA.
Kdos
volal
.
.
.
HLAS Ismaeli!
BAR-KOCHBA.
Ten hoch
slul
takd
tuim,
Ismael!
Zpcv X.
330
JUDITA.
To
hleda bedny otec dfte sve!
HLAS.
Kde jsi? Celou noc Muj Ismaeli! hledam ve boufi a vichfici
te
plac"
matky tve
Muj
Ismaeli!
mem
znf v hlase
6 slys!
BAR-KOCHBA.
Co
ted' za6'ti
?
JUDITA.
To
nejlehcf co muze, nastava,
nech sem vstoupit cestu zaskoci'm nez se nadeje, k vchodu zpet jemu,
jej
jej skolis
mecem! BAR-KOCHBA.
K kdo's ochromil
[(saha k
ni
tomu nemdm
me mocne
nepozvednu mece
rameno,
mei)
6 bdda!
vie
JUDITA.
Pak sama vykonam
to
ustup zpet!
BAR-KOCHBA.
Ku
druhe vrazdfi nedovolfm
vie!
sfly,
.$'///;
331
.SY
JUDITA.
Zde vrazda nutnostf
zpatky ustup!
je
HLAS se vzdaluje).
i
Muj Ismaeli! -- Hochu, neslyf? BAR-KOCHBA.
On
-
odchazi
-
6 diky nebesum
HLAS Slys, Ismaeli
.
.
.
(siab*i).
hochu! Ismaeli! JUDITA.
-- i to Jiz zanikl docela jest dobfe, ted' poCkdme az k slunce vychodu,
potom v skaldch cestou ukrytou vydame zas nazp^t k Betaru; tvym prukopem, nas nikdo neuzn. a
se
Ty
6
chv6je
se a na tve*m dele pot? jd zklamala se v tobS!
Bar-Kochbo,
BAR-KOCHBA
(jako v sn ni).
>Muj hochu, Ismaeli slyi mne? Hlas tento budu slyet do smrti a v odvet jemu: >zmar, smrt, zhynutf! Klcsne na balvan, zastirnje
si
rukama
obliiej.
Ismaeli -- slyi otec tvuj hledal tebe celou noc t6 void
>6
Vybuchne v
PldC matky znf v
.
.
.
hlasit? pUC.
mdm
hlase,
neslyf?
hochu, sly(, Ismaeli muj?t
332
Zpev
Otirajic
A'.
JUDITA. me Bar-Kochbfiv.
krvavy
zvykly, vrazdit celd zdstupy a hyfit v krvi tisicu, se chvis pfed krvi dScka?
Ty
Pfehodi plagf pfes trup Ismaelfiv.
BAR-KOCHBA (nezvedaje hlavy, temnfi).
By la l)pln6 jitro zaplavi
bez viny /
plavym svStlem jeskyni. Slunce vychazi
ZPEV
5TARA
XI
STARA iceniny
a
valych
valech,
>horelymi
Hi
Tur-Simonu, prom6n6ne v tabor vojska fimskelv
trosky
za nimii
stromy
ostatnich,
VLCICE.
trdi
pfcd
Cni
k nebesfim vypalen*
fada stanfi
fimskych.
nim zaraiene siguum
zdivo
v6ii
a hradeh
V
popfedi stan Julia Sevcra, valen6. Predni st6na stanv.
do vnitf, kde u polniho stolu plniho pergamenA ium&n Gajtts Julius Sevtrus. Kraj zpustoSeny a zprahly. Kimski'na, Ire vidtti
na valech
i
v popfedi.
G. JUL. SEVERUS.
To
t62ky ukol jest na bedra moje.
Ba tzi, nezli kdy jsem myslit moh! Jd posud navyk va*lit s nepfitelem, jcjz i
vidfm a
Gallic,
jejz
znam. -- Vf Brittanie
co zmohu, zndm-li soka jej, mn6 stdle unikd
Zde nezndm
Kraj holy, jako zebrdkova
.
.
.
.
.
.
dlafi,
bud ohnSm zpustoen, bud' sluncem zprahly jak pfesile m6 by sc vysmfval. Jd posud neviddl jsem nepfftele, ale kde? jej pouze tu(m n^kde (Odhazujc pcrgam
sedi
336
Ve mapy
klamou. S prazdnou kazdy den
se vyzvSdac'ii zastup navraci,
samy zebrak
co schyta pfedvoj
jest
a bib, kterehoz feci
ci silence
je t6zko rozumet,
nac padli jsme,
obec malomocnych, a tenkrat my jsme byli na liteku
to byla cela"
pfed nemoci, jez horsi valky
A
pfi torn
dnove
jest.
prchajf, jak sen,
pin matoh zde se vlece liny zivot. Zahledi se do jednoho z pergamenu.
Na mape tady Betar lee k nemu kudy
(ironicky)
na mape,
?
Mefi rozpjetim
prstfi
vzdalenosti na map6.
Tady Jerusalem, to jeden
pevny bod a jeste nas -- a za ni more -plan
zde hory jiz a mezi nim a plani lezi Betar, to srdce vzpoury, mesto Bar-Kochby.
Snad blizi jsem mu,
nezli
sam
to tusirn.
(Pausa.)
a stale vyckavat, Cunctator, jak onen z pradSdu mych to neni zvyk muj, uzel rozetnout
Jen vyckavat
me
povolani; co vsak platno
jest,
do vzduchu mdvat, kde nic nevidim? To fimsk^ho jest vojska vyprava?
Jsem co
ja to Severus?
slozil
na
mne
6
cisaf nevi,
v teto klete zemi! (Pausa.)
Mara
I
337
vlcice.
vojsko chabne v take ne&nnosti,
pnsna kazen jen je udrzuje; dnes jestS klid -- kdoz vf, co budc ma*
Zde vyhladovet,
vrdtit se
zitra?
co lepsi?
zde vytrvat a zhynout? -- Nikoliv! Zde zvitSziti kd2e imperator, a Severus
ten vidycky vitzil!
/amysli se nad listinami. Vstoupi Titus AHMI'MI.
G. JUL. SEVERUS.
Co nov^ho? Zda
vrdtily se slraze
a vyzvddaci?
TITUS ANNIUS.
Nevfm o nicem. G. JUL. SEVERUS.
Tim
horSf pro nds. --
Nevim, co
si
po6't
TITUS ANNIUS. Ja rovn2 ne. S tim lidem tSzky boj. Ted' teprv otci vfit podfnam,
co zkusil
s
nimi, za vse ob6ti
a stradani pad posldz v nemilost a lepi los, vdf, tebe nec'eka'.
Mne
postav proti celym ikum vojsk, kde misto muie medv6d severnf se ty^f v boj neb vlk jd vydriim,
vSak proti 2idu, jeni se ukryvd a pichnc jako uSldpnuty had,
kdes nejmin iekal, ve trdv6 5c Cfhd, I'.ar
Kochb*.
22
Zptv Xf.
338
to nedovedu, zde s vsi'm
umSnim
Co chces zde
i
jsem bez zbrane se
Istf
Bellony.
zacft?
G. JUL. SEVERUS.
VySkat,
pfiteli,
umSnfm
a valecnym kdyz jejich jest
nechat vyhladovSt nepn'tele,
jim
splatit
vyhladovet
stejnym
je!
TITUS ANNIUS. Jen
jestli
vojsko tve to vydrzi? G. JUL.
SEVERUS.
To
stejne jako my, stejny loket zda oni vydrzi to -- otazka?
TITUS ANNIUS.
Tys
cizi
zde a oni
to rozhoduje
ty
jsi
domdci\ vzdycky sdm,
kde oni maji tisic spojencu a tisfc podzemnich cest v m^sto
svoje,
po kterych zasoby a dobytek je dopravuji je
(ukazujc na mapu)
ty zde na hofe
hledd, oni zatfm pod zemi
se stykajf, ty jako orel signa
pfed tvafi slunce bojovati chces,
tmu podzemi a jako krtci
kde
si
ryji
oni zvolili
pod tebou,
nejmifi bys to tusil
mozna snad
Stard victim
339
fe Tur-Simon, kde vftz stojis dnes, podkopdn, ze v noci kdys
je jimi
zem zachvf se pod tajnou pracf krtku a z hlubin pluky vstanou ozbrojene*, a pfekvapi tve" spfcf legie. zrada, sama lest a klam, a jestli Bub, ft osud, ktery Rfm ai posud vedl cestou triumfalnou
Zde sama
po svSta okruhu, se nesmiluje, bud odtahneme s hanbou z te*to zeme, neb najdeme v nf -- mdlo Cestny hrob. G. JUL. SEVERUS. Polo
Ten
jej
poslouchA, polo nad
mapy
sch^len.
jejich Betar
novy Jerusalem pfec neni k hvdzdam nebes pfikovdn fetizy z de*mantu? Jak blfz jen k nmu? TITUS ANNIUS. Jak v dosah jeho jen se pfiblfffS, zem ndhle oiivne jsi obklfc'en
odkud
a vychrlf je
bH2 k Betaru,
jest
jfti
kdoz
zhoubS
to vf,
vstffc.
G. JUL. SBVERUS.
A
proto
moudfe vyc^kdmc my
zde.
TITUS ANNIUS.
A pomfem
hlady? 22'
Zpev AY.
340
G. JUL. SEVERUS.
V
stepich severnich
zde jich nevidim.
pfec tide byli
TITUS ANNIUS.
Tot pfirozene
neb jsou v Betaru; vytop -- a jsi pan cclcho kraje, jenz dnes pfed tebou jak ddlnd poust se tahne v nekonecnost. tu
dim
sysli
SEVERUS
G. JUL.
(v zamygleni).
Ten
jejich messias a jejich kral,
ten Bar-Koch ba
.
.
.
TITUS ANNIUS.
V nem
ccla sfla jejich.
G. JUL. SEVERUS. Jej
chtSl
bych znat
Ty
znas
jej,
Annie
TITUS ANNIUS. Jen jednou videl jsem jej v ziti svdm, v stan meho otce kdysi vstoup jak hrom,
kdyz otec zorat chramovy cht^l vrch.
To den
Z pole pfichazcl, byl hrozny kde byky dva svou pestf porazil, sam nemluvil, neb mluvil jeho in .
.
.
?
Stard
vlticc
341
a rabbi Akiba byl pozoun jen tc sily
jeho vSecko
drtfcf!
Stdl tichy, klidny, velky jako slunce
v svych vlasu rdmci hlava Ivf -- a mlcel, ze jest to kazdy cftil z na*s, a prchli jsme, jak plachy prcha brav,
vak
#,
v njz padne vlk
.
.
.
G. JUL. SEVERUS. Je z kralovsk^ho rodu
TITUS ANNIUS.
To
nikdo nevf -- zvou
synem hv6zd.
jej
G. JUL. SEVERUS.
A
to
mne
nejvi'c drdzdf, pffteli,
jd feima syn, v2dy zvykly skutecnosli v tvdf pozfrati bez vi Skrabosky, ze zdhadt mdm divati se v lie.
Na kfemen kfemen,
blesk na zpupny dub, na dlazbu kola vftSzneho vozu, na jist^ jistym odpoviddm jen.
Vak
zdhady a taje od jakziva l^ch nesnesu, ty se mi protivf! A Bar-Kochba a Betar, Israel jsou zahady
~
co s nimi,
rci jak,
k nim?
TITUS ANNIUS. Xas zahadami -- snad to v$e jest klam, ma jtstS rovn^z tlapu,
a tcnto lev
?
342
Zplv XI.
kde poranis
jej jistg.
Hledej
ji,
az nalezneS, paks vyhral. G. JUL. SEVERUS.
Vydkati, je proto nejlepSf,
my
vyckame!
TITUS ANNIUS. Jen vojsko tvoje kdyZ to vydrzf! G. JUL. SEVERUS.
pak
Kdyz nevydrzf a
my
jest
odsouzeno
t^z s nim.
TITUS ANNIUS.
A
potom, Severe?
G. JUL. SEVERUS.
Ja aspon jist6 nevratfm se odsud.
TITUS ANNIUS.
Jak mysliS, d61ej. fa" tez vytrvam, ja otce sveho pomstit musim pad a Rfmu dokazat, dim Rimu byl, kde nejmfn jeho sluzeb cen^no. Dnes Hadrian, kam otdCi svuj zrak nad tebe. v^ru, nema lepsfho, a ty sdm, vitez severu, se chvis a couvaS zde .
Stard
343
vltice.
G. JUL. SEVERUS.
Ja
Zekdm dosavad.
Jsou naposledy vsecky zbranS dobre, cela moudrost vudce. jen kdy jich uzit
A2 YyzvgdaCi v tdbor sem uved' je
pfijdou zpdt,
TITUS ANNIUS.
Vykondm vecko
vak vyzv^dadum
rad,
zde vie nevSHm. Odejde.
Signaly trub.
vdc taru,
Pfedem pfed
ccnturio,
za
ni
stan Severdv pHchazi
za nimi druha
tfeti
ceta
fimskdho vojska,
svcniu Hull.
CENTURIO.
Zde vzdcnd
kofist, vojevudce nd, zde hlavy vzpoury tob6 vedeme, to samy rabbi, kngz a uditel Ti nejtepe povedit mohou ndm .
o Betaru
i
.
.
Bar-Kochbovi ve. SEVBRUS.
Kdes
je
dav rabind vypovizenych z Beieta uzavira prfivod, Severus vyskoci od stolu a jde vstfic eta obktopuje
zajal je?
CBNTURIO.
My po lupu pdtrajfce v
tdhli
okolf,
pustou pldnf
344
Zrtr AY.
neb dochazeji vojsku zasoby. Kraj cely prdzdny, kdyz jsme
nasli ves, tu byla vypalena, bez lidi a kam jsi hied, jen nedohledna poust' ku modrym horam Inula k obzoru.
Par kefu stranou -- v torn jak jdeme kolem, se podezfele kefe zachvdly, ja kazal zastavit a
pozor davat, v jich stfedu sedel divnych muzu sbor v talarech dernych s vouscm vlajicfm
dav znacny,
tficet jich, jez
vedem
zde,
pfi krocich nasich razem povstali a hlavy dohromady v urade
kol tesklivym se okem rozhlizeli, jak cestu hledali by krajem dal. Z nich pfedni starSi kynul k zapadu,
v torn kazal jsem, je kolem obklicit a zajal vsecky -- a je vedu sem.
Po ceste jal jsem se jich vyptavat, kdo jsou a odkud jsou -- vsak mlceli. Jich tvrdosfjnost
snad
Ty
cizf
mohu
omluvit,
jim nas jazyk neznamy.
tlumocnika, pane, najdes spfs,
at promluvi -- jd vykonal, co
moh.
SEVERUS.
To vzacna
kofist
Stane
se,
at odstoupf voj.
rabini stoji pfed Severem.
Zde novd pfekdzka, jak mluvit s nimi? toz znajf latinsky, Jsou u^eni vsak budou-li jen chtiti -- vypovidat?
345
,'cicc.
K
Yy
Tita Annia
sem K
Vy at
zavolejte
!
jinym.
v kruhu vohicm kol je obstuptc, nepomysli nikdo na utdk!
Stane se die jeho rozkazu, mezitim Akiba pravi tie hebrejsky
AKIBA.
At
deje,
co se dcjc -- ml^cnf!
SEVERUS. K
Co
povidal ten zid
strafi.
?
STRAZ. Jd nevi'm, vudce, jak ty jsem ani slova nerozumel. SfiVBRUS. V/tckem dupn-
Lfp desetkrdt
jest valCit s
Ctntifio vraci
sc,
barbary
!
za nim Titus Atimns.
CENTURIO.
Zde Titus Annius
!
SBVBRUS. Hied', Annie, jaky to vzdcny !up, kdyz bfda nejv6ti, hned pomoc blizka,
Zh)
346
AY.
rabinuv cele hejno do cesty sehnal Mars, vsak jak del reeky basm'k: Pot pred vysledek postavili bozi,
nam
a
potem ztym
ty
je tady hebrejstina,
dobfe rozumfS jim, zna
ten jazyk,
byv leta otci svemu po boku v Jerusaleme. Prosim, vyslechni
Sem
sedadla
je
!
!
pfed rabinv, na jedno usedne Severus, na druhe Titus Annius.
Straz pfinese polni kfesla
TITUS ANNIUS.
V
torn
vyhovim
ti
rad.
Hebrejsky k ^idfim.
Yds mnoho jest a vecky vyslychati mi nemozno, led z pouhe nutnosti bych tomu podvolil se, kdyby snad na odiv, neb chtSli zmast nas vypovSdmi svymi. Vsak jistS jeden mluvcfm bude vsech, kdo jest va"s mluvci, kdo jest vudce va?
jste zarputilost nesli
VICKNI Nas mluvdi, nae
RABfNI.
hlava, Akiba!
TITUS ANNIUS. Aj,
my
Akiba ctny Akibo, bud' zdrav, zndme se zda jeste pamatujes,
Stard
347
vlcict.
jak pfed zordnfm hory chramove ;si vyjednaval moudfe s otcem mym, Taeciem Rufem ? Ja jsem jeho syn,
dobfe znam.
Filius Rufi u va"s
6
tenkrat vpadl's jako chytra liska ano tys to byl, v stan me" ho otce jenz nejdfiv jedem sladke* vymluvnosti chteTs naklonit jej k smfru, k milosti ? Tys nepochodil ani Theradion,
pak
pfiSel tfeti
-- ten vd
Bar-Kochba,
jenz byka p^sti k zemi porazil, a rozbil Siky ffmskych legif,
jak boha vital, MessiaSem hned na posmdch Rfma! Moudry Akibo, tak po letech se setkavame zas! Tys liSkou pfiel -- zustal fvoucfm Ivem, co jsi dnes, byls pozoun Israele do jake* masky zahali'S svou tva7 r tys jako krdle
jej,
tys prohldsil jej
AKIBA. Ja nikdy tvdf svou v masky nehalil, el vzdycky Pana sveho ja za hlasem a z misky osudu vidy beru klidn6,
nebo zmar.
co vlozeno
tarn, Stestf
Tvuj otec,
pamiti muz
se krvf zapsal v srdce
neblah^,
m^ho
Tyrannus Rufus
zva*n byl
Prod otce sv6ho
ml
d nenahlfzim.
po
lidu.
krajich.
bys lepSfm byt?
Zfcv XI.
TITUS ANNIUS. Rabbi, uspof slov,
po moudrosti tve
ptat se
nehodlam,
par kratkych otazek jen zodpovis, -- doufarn, kdyz ochotnS a podle pravdy jsi jiste
jste volni vSickni, ti
druzf
-
rozumny a moudry muz zvolili.
Ja
tebe usty svymi ptam se, mluv. AKIBA.
Co smfm
a feknu, povim podle pravdy.
TITUS ANNIUS.
A
podle pravdy budu soudit
ja.
SEVERUS. (K Titovi Anniovi latinsky.)
Co povida? TITUS ANNIUS. Nic posud, vudce muj, to potfebny jen
uvod k
SEVERUS
Ty Nac
Ty
nejak
pri'HS
s zicly
feci byl.
(netrpgliv).
obfadnS
si
vedes.
delat takych okolku
ptej se jen
?
--at odpovedf v
a ty mi kazdy vyrok pfetlumoc.
rdz,
Stard
349
vlcicc.
TITUS ANNIUS.
To
nejde jen tak lehce, vudce muj, tot uSenci nezndS ty rabbiny a chytff jsou to nenf gallska luza
zde tfeba rozvahy
a germanska* a dumyslu
.
.
.
SEVER is. Jen rychle,
se ptej!
jiz
TITUS ANNIUS. Slys, i
Akibo
je
Rfmu znamo
to,
zndmo v celcm jenz vSecko
kraji
vf,
ze ce!6 teto vzpoury Bar-Kochbovy ty duSi jsi a hlavou. Zapfra ?
AKIHA. Ja nezapfram, jen ja
t
opravuju,
nejsem duf vzpoury
Israele,
tou jedin6 jest Jahve zastupu a Bar-Kochba at dnes vse proti nemu, jest
jeho trestajicfm ramcnem.
TITUS ANNIUS. Jen krut se ddl --to platno nenf bez tebe nebylo by Bar-Kochby. AKIHA.
Jak bez blesku by nezadunel hrom.
nic,
Zplv XT.
350
TITUS ANNIUS.
na ty nas nechytnes. Jen odpovidej na me* otdzky!
Nech parabol
AKIBA. se
Tys posud neptal
.
.
.
TITUS ANNIUS.
Toz ptam
se
ted*.
SEVERUS.
Co povida? TITUS ANNIUS.
Nic posud, vojevudce, to vsecko
posud pfedehra
jest hry.
SEVERUS.
Vsak trochu dlouho
trva, pffteli!
TITUS ANNIUS (vstane).
Nuz prosim,
chces-li, rychlej ved' to
sdm!
SEVERUS (srazi jej
Ne
z
horka tak --
na
jiz
kfeslo).
zacni s vyslechem!
TITUS ANNIUS.
Vsak treba k vsemu
casu, pane muj.
Usedne zase k Akibovi.
Stard
Jen malo otazek
ti
--a
je zodpovi'S
351
zvV/o-.
pfedlozi'm,
propustfme vas,
jich nezodpovfS a jste zajati,
co ddle
Yds na
s
vdmi
cfsaf rozhodne.
obklttily nase legie
odkud
puste* pldni,
kam
pfichdzfte,
smSfujete? AKIBA.
Jdeme
z
Betaru!
TITUS ANNIUS (tlumodi latinsky
odpovid Severovi, ktery uspokojen hlavou pokyne).
Aj, z Betaru, to zvSst je vitana,
a k
demu
ven
poslali
va"s, ?
vy >o^i zakona*, vy snad vyzySdaCi
Jste
?
AKIBA.
Tim nikdy zadny
rabbi nebude.
TITUS ANNIUS.
A
pro
jste opustili
ono m^sto
r
AKIBA.
Ze musili jsme. TITUS ANNIUS. Hled'me, musili!
Toz tak
zle
na torn slavny Betar
2e nevyzivf tficet rabbfnu,
jest,
Zpev AY.
352
2e k vuli svc"
dsporam na
vode
jfdle,
vypovida" kneze, ucitely
Zda uhod jsem
?
?
Sklani se k Severovi a jemu latinsky to tlumoi.
AKIBA.
Ne, to
jsi
neuhod.
TITUS ANNIUS. Proc tedy vy
mSsto
jste
opustili,
vy hlavy rady nejvyssi, vy oi, vy jazykov^ soudu boziho ? Mluv, odpovez
.
.
.
AKIBA.
Co po
My
torn,
pane, tobe?
odesli jsme, ze
a vice nepovi
jsme musili, nikdo z nas,
ti
za mudidla to nepovi ni smrt, neb co nam smrt je a vse mucidla,
my ddvno
vichni vlozili svuj do ruky Boha, ktcra neklame.
los
SEVERUS.
Co povidd
?
TITUS ANNIUS.
Hned Skloni se k
nmu
a tlumoci
ti
mu
to pfelozfm. v^rok Akibfiv.
Stard
353
vlcice.
SEVERUS. Jen rychle dale!
TITUS ANNIUS (k Akibovi;.
Dobrd, nechme to, s nechces pravdou ven, nech hddat mne, ty sami dobrovoln z Betaru vy
do pout na zdafbuh, vas vyobcoval z mSsta Bar-Koch ba ? Ty mlttS k tomu? - - To jest pfizndni!
jste nevySli
Skloni
se
k Severovi, jemui
v6e tlumoii,
Severus k^v
spokojene
blavou.
TITUS ANNIUS.
Toz mezi vami, jiz jste rabini, a mezi Bar-Kochbou jest roztrzka, jez skonCila se
Ty
m!6'
op^t
vaSfm -- vyhnanfm -se ty
.
.
.
pfiznavdS!
(Stejni hra.)
Nui dobra tfr
pro nds dobry je to zisk;
nesva"ru se zakous v Israel,
mfn prdce bude
miti vldce,
kdy2 ochotne
sami pomuiete.
jf
AKIBA.
Ne
pffli
ochotnd -- jak vidf
sdm.
TITUS ANNIUS.
Co vidfm
vidfm a co slyfm
slySim.
Spor tedy vypuk mezi Bar-Kochbou 23
354
Zpiv X7.
-- co
a mezi vdmi -- o
vak Vy Ty
vypukl a to je hlavnf
vyhndni mlc'fs'
jste
--
zas? --
nam
pravda to
Mam
potom,
je
ve"c.
ci
ne?
pravdu! Pokracuji.
StejnA hra k Severovi.
Kdyz vyhnal vds ten pak
jiste stojfte
krdl a Messids,
zde proti nemu,
a podle pravdy vypovfte ndm.
AKIBA.
em
Co vypovedit? Po
jsi
se ptal?
TITUS ANNIUS.
Nech vytddek! Toz vy to
jste proti sobe"
a Bar-Kochba
ndm
postadi
.
.
.
AKIBA.
Kdo moudr^
ten dobfe rozeznaVa,
jest,
ty nede'las' to ale, legate.
TITUS ANNIUS.
Co rozeznat mdm? AKIBA.
Jednu velkou v6c, 2e Bar-Kochba a ndrod Hospodinuv
dnes nejsou jedno
vie!
Stard
355
vltict.
TITUS ANNIUS.
Tot novinka a vSru
&fmu velmi
pfiSla vhod! Bar-Kochba vfc nenf Messiah?
Vd
AKIBA. Zle zklamal nas.
TITUS ANNIUS.
Mluv prosfm,
zfetelnSji!
AKIBA.
On ta
zklamal nas,
nesmi padnout
vak s
ne v/c Israele,
nfm, to rozezndvej!
TITUS ANNIUS, Jej prokleli jste?
AKIBA.
Ano Bar-Kochbu,
vak
nikdy, nikdy Israelsky lid!
TITUS ANNIUS (tlumodi vie Sevcrovi, kter^ upokojen* hlavou k^vi
To
k Akibovi.)
v torn se vyzndm, rabbi, -Bar-Kochbovi jste proti vyhnal yds, vak zradit nechcete jej? Nuie mluv! sofisma je
23*
356
XL
Zpcv
AKIBA.
Mn6
podivno, ze ty to nerozeznas, co hlava lidu jesti a co lid.
Pdn zvolil Bar-Kochbu my pfijali on nehodnym se te"to volby stal, to
pravda
vak
jest
jej,
posud vede narod.
a tfm je svaty, nedotknuty stejnS;
hnev jednotlivce vsak ndrod cely
patff jednotlivci, stojf
Ty's ironicky zval nds a
okem zakona
nad jedincem. jazykem
to
budem
vzdy!
My muzem
proklfnati Bar-Kochbu a pro vzdy jeho odfikat se sluzeb, lee lidu sve'mu, sve'mu ndrodu
jsme poslusnosti, laskou povinni. To nezvikldS! Necht tfeba nehodny jest jest
Hospodinuv sluha Bar-Kochba, pfece sluhou jeho, ndmi zvolen
a pomazan; byl nehodny
te"z
Saul
a pfece byl jen prvnf v Israeli, a pfec zustal krdlem, kdys David hfeSil
pad v bludu
site"
velky Salomon,
a pfece zustal pomazanym Pdnd, vie nefeknu, ty dovtfpis se jiz.
tlo zdrav^
Necht hlava chord
jest,
necht hlava chord, pfec je hlava t61a, a pokud naf hlavou Bar-Kochba,
necht prohfeSil se proti Hospodinu a zdkonu, ktere*ho je stejnS
svatym
oi
jsme, klidnS pravfm
ti
S ttirii
za vsecky, jejichz
list
vli'icc.
zde
\isty
jsem,
vfc nedozvi'S se, nezli co jsem fek, at propusti'S nds,
nebo uvzni,
vzdy jedno feknem, pokud Hospodin svym divem jine"ho nam nedd krale,
Bar-Kochba vzdy jeho ramenem nmu zrady nespaseme! Nds tryzni jak chce, jak to fei'man umi,
jest
a proti
my zndme nas na
to jiz z dlouhych zkuSenostf,
muidla
ni jediny, (ad
napni, pobij nds, v srdci svem
mnohy
Bar-Kochby nepfitel
je
zaryty,)
-pane! nevypovf ani zbla vie Svuj lid by zradil tfm a svatou vc,
ti
pro kterou bojujeme fadu let, z jako slunce svfti nad nami. i
j<
Mv
mohli se v sv<*m oklamati krdli,
vSak nikdy v nds ndS krdl se nesklame! TITUS ANNIUS (skloni se k Severe vi,
jemui vSc tlumodi).
Co
s nimi, pane ? Jsou jak berani, na jatka ved je podle libosti, jd dokonal zde svoji lilohu. 1
SEVERUS (skloni se k Titovi Anniovi a neco do ucha
mu
TITUS ANNIUS.
Kdyi pfdnf
tvoje,
zkusfm jet6
to.
Septa).
358
Zp&v
XL
(K Akibovi.)
Vfc ptdt se nechci, zndm tS pfespfflis, vak jednu dovol jeste otazku.
Ndm
oznamili nasi vyzv6dai,
ze tajne chodby vedou z Betaru,
vy
jist6 vite
o nich. Rci, kde vchod
ku ztajenym onm prukopum, jez Bar-Kochba dal vesti na vie strany z Betaru kolem? -- Vid', ze pravdu mam? je
opet mini's, pak se pfiznavas. Vic nechci, moudry rabbi, od tebe, jen malickost, nas doved' na to misto,
Ty
a vchod
nam ukaz k temto prukopum,
propusten a tvoji soudruzi, ba ddme ochranny vdm list, jfmz pro vzdy krok. jste bezpecni, kam zabloudi va jsi
AKIBA.
To
nechals k posledu,
nejhorsi jsi tak bidny nenf Israele syn, by takto zradil narod a svou vlast.
Kde chodeb vchod --to vsech
je tajemstvi
a take tajemstvfm to zustane.
Co
chces, ty delej, pozvi
muky
vse,
smrt samu pozvi, jez jim v zdp^ti, v torn usta nase nikdy neotevfes,
v torn nemi jsme jak hroby Josafatu. Jd domluvil a vsichni souhlasf. TITUS ANNIUS (skloni se a tlumodi vSe Severovi, kterj^ rozpa(5it6
(Pausa.)
mu
odpovida).
Stard
359
vltice.
TITUS ANNIUS.
Co zadnem fce
v2dy
s
je
nimi
?
Ma*me muCit
je
?
a pouze skutky mluvf.
fee*
SEVERl'S (vstane prudce).
Dost vyslechu -- jsem a
pfflis znaven novou radu.podd novy den.
jiz
Je odved'te, (k strazi) vak s nimi pozorn a vlfdnS nakladejte, k vedefi
co nejlepiiho mdte, dejte jim, a v klidu ponechte je do rdna.
Zde ukvapen^ jednat, byl by blud. -je mdme. Diky, Annie, -za ndmahu tvou. Odved'te je jiz, Dost ze
mnS
protivnf jsou jako smrt a noc
a c"esnekem
mi
Je odved'te StrAi
pffli zapdchajf. chci spdt jiz dobrou noc!
odvadi rabiny s Akibou v
tele.
Severus
Annius doprovazi prfivod
dum4 v
rabinflv,
kfeslc.
pak se
vrati.
TITUS ANNIUS. Je muCiti a tyrat ty nezndS, pane, jef velka* jejich
Dost vfme jsou proti
ne2
neradno,
posud rabfny,
moc
a jejich vliv.
ji2, co jsme se dozv^d^li, Bar-Kochbovi -- to
muiem
je vfc,
cenit
nech
je v zdloze,
o ostatnf snad postara* se buh.
Pausa.
Titus
360
Zfiev
Straz pfivadi
sem zajatdho
XI.
past^fe. Sat jeho je sedran,
meno ma pfehozen?
pin prachu, pfes ra-
pytel.
SEVERUS.
Co
nove"ho zas?
CENTURIO.
Muze tohoto jsme
nasli,
kolem hradeb
se,
plfzil
dal chytnout se a svazat, jeho
fei
vsak nerozumel, pane, nikdo z nas, tez necht^l ukdzat, co v pytli nese.
SEVERUS (k Titovi Anniovi).
Mam
toho dost,
jej,
prosfm, vyslechni!
Odejde do stanu, kter^ se za nim zavfe.
TITUS ANNIUS. jsi a jak znf jmeno tvd? NaS plfzil jsi se kolem tabora? Co neses ndm, jsi Judy vyzvSdac?
Kdo, muzi,
Jsi pfitel
nds? PASTYR.
Vse zodpovfm Jsem v ffmsk^m tdbofe?
ti
hned.
TITUS ANNIUS. Jak
vidi'S, jsi.
Stard
361
vltice.
PASTYk.
Me jm^no
Baruch, poctivy jsem
muz
chudy pastyf v dolu Siloe, jei k Josafatu skaldm tdhne se, ve prost chate zil jsem s ienou svou a
a
synem Ismaelem. TITUS ANNIUS.
Co nam po
torn
?
PASTYfe.
doslechu vim o torn velk&n
Jen
z
jejz
vede &fm zde
boji,
proti Betaru,
dbal jen koz a ovcf, jez muj syn na pastvu vodil -- jd byl chudy muz, vsak Sfastny, pane!
ja
Vrhne
pytel pfed Tita Annia.
Zde me* vecko jen rozhrn fasy pytle -Jd otec mdm ji! Vyndi
na
Kdo
z pytle
Ismael, to
nemd
Stestf,
sfly
?
krvavou hlavu Ismaele.
Zde m6 vSecko dobr^ sladkd d(t
zniCil je a zabil
?
St^stf, .
.
.
-- Bar-Kochba!
TITUS ANNIUS.
Co bldboHS zde? S d&rni pfec Bar-Kochba. --
Jsi
nebojuje
smysly posedly?
362
XL
Zpiv
PASTYfc.
Jsem posedly jak muze otec kteremu vzato dite" jedine a bfdne utraceno. -Slys ostatni!
vsak v
Tu
Buh
My ovsem
stestf zili
a boje velkych?
nahle pfisla,
byt,
vi prod! v chudobS,
--co ndm jest sve"t Co ma chud'as z nich? par je tomu dim, jsme
nezndmd zena, vzdcnd na pohled die satu, sperku, jez
do naf chaty,
ji
tizily,
zfela Ismaele,
jak bezstarostne u krbu si hral, dala penize, fee podia s zenou
by hochu dovolila ze do vecera
jfti
jeste"
s nf,
pfijde zpet,
a slaba zena moje svolila. nastala a hoch se nevracel,
Noc
ja tyral zenu, vice nefekla
a take" nevedela, co md ffci, na cestu se vydal mezi skaly,
jd
rval s
vichrem se a boufi podzimnf
a volal do skal, ktere' hluchy byly, Muj Ismaeli! Dite, hochu, slys!
Kde
zustal jsi? Tva matka pro te pldde, voldm! Vsecko nadarmo! tebe jd Tu k rdnu bylo, jd jsem dostal se
az v Josafat,
kde
stare*
ve skalnfch slujich jd
vecky
hroby jsou jd
jsem
volal ddl,
prolez, az tu, pane, v jedne
jsem nael sv^ho Ismaele trup
Stard
zahalen v
erne'm plaSti
zkad
kadidla se
jeSte"
363
vltice.
trojnoze,
valil
dym, ddvnych hrobu,
kol pfed mffzemi stdly
krev na zemi i na balvanech skal a kousek ddle -- v prachu lezela ta odfiznuta hlava me*ho dftka!
6
zoufalstvf,
Sem
kdo tebe vypovf
zldkan k
tajne'
.
.
.
?
ubozak
vra2d
za bidny Sperk a dukat zaprodan, muj Ismael! Ja hlavu jeho zved, ji
v slzach
Jdu
Ifbal a sluj
opustil.
v torn dva zffm pfed sebou,
pouStf dal
li
chvatnd; rozeznal jsem, zena, muz,
li
pfede
mnou -- ja utajil svuj krok Muz tvaru obrovskych
a dfhal jsem.
vous rySavy mel, plavozlaty vlas, a 2ena byla one* podobna jiz
veder pfed tfm
mi do hor
Iteila
jez chlapce vyldkala
chof, jft.
Jd poznal Bar-Kochbu jsem v mziku torn,
onen Judy lev byl nezdolny a ona Ivice jeho. -- Za nimi tof
jsem opatrng
plfzil
se jak stin -
tu ndhle, jakby zem se otevfela, mi zmizeli -- jen kef se pozachvSl,
kams
zapadli
--
ti
tarn
.
.
.
TITUS ANNIUS.
Ze
zmizeli, jak polkla
by
Co povfddS? zem ?
je
364
Ztev AY.
Tot Bar-Kochby jsou jistS prukopy! Kef zachvSl se a zem ze zapadla, a ncbylo jich vfc
?
PASTYR.
Jak poviddm! na to vSecko zazrak na jsem Jak a nebyt mrtv6 hlavy Ismaele,
patfil,
jez kfi^ela mi, co je skutecnost, ja myslel bych, ze
a
snu vse matoha
ilenstvi.
TITUS ANNIUS.
To
dulezita zprava!
A
znas to misto, dobry Baruchu, a poznal bys je okamzite zas ? PASTYR.
kamen jsem tarn pfivalil, na ono misto, v kterem zmizeli, ten sam se nehne.
Ja velky
TITUS ANNIUS.
Dovedes nas
tarn?
PASTYR.
Ze srdce
rdd, jd proto pfisel jsem,
bych pomstft smrt moh' sv^ho Ismaele, jenz divnym kouzlum jistS propad tarn.
Stani
365
vlcict.
Chces dat mi vojsko ? Ja je povedu a jistS tebe, pane, neoklamu.
Co
cely ten boj Judy proti &fmu jest pastyfi? Mn syna ukradli a zabili a nynf chci se mstit!
TITUS ANNIUS.
Ty bude
Ty
pomstSn.
na"s
povede!
PASTYft.
A
dovedu vds
k Betaru, nech mi tuto hlavu,
jistS
vak
jedno prosfm bych do syta se nad
nf vyplakal!
TITUS ANNIUS. Je
tvojf,
Jdi na
dobry muzi poctivy!
loze, strdz"
a zftra povede
tebe provodi
nds!
Milerdd
!
(Str** jej
TITUS ANNIUS (popojde a strhne oponu stana Severova).
Vstan, vojevudce, to
lep( lup jest
vstafi,
my
jsme
zvftSzili,
nezli rabfni,
rychle k dflu! (ryjde roxespal^).
Co
zas bldbolfs?
366
XL
Zpiv
TITUS ANNIUS.
My mdme
jistou cestu
ted" propustiti
muze
a velkomyslnym byt
Vic nepovdi,
nezli
k Betaru,
rabiny
nddavkem. ja vfm ted'.
Buh valky posud Isti
kde
neopustil kfm, vynikla vzdy stard vl^ice, sfla seize
--
lest
vzdy pomaha'!
SEVERUS.
To
slygfm rdd, jd vzdycky doufal v bohy, a ve^ny Rfm. -- Dfk tobe, Annie! (Vejdou do stanu.)
ZPEV
XII.
?AP BETARU
PAD BETARU. Lotnice
v
hradd Bar-Kochbov4 v Betaru.
Lampa od
bohate vykladan* pokryte kfizemi Pfibory pololezic
Ivimi
stropu
a pardalimi.
i
na
Na
Strop
stole.
V
panvich
i steny z dfivi cedroveho prostfedku velke nizk6 lo*e
uhli,
kde doutna kadidlo.
misy, vasy porfiznu, zbranfi na stfinach. a Judita v nadhern^m noenim rouchu. ij
zlate,
Na nice
Velky had je svinut vedle ni a klade hlavu mezi
lozi
polosedic
ma
obnaiene-
jeji prsy.
JUDITA (v polosnfcni.)
Kdy
pfijde pan tvuj, velky Samael, by vykoupil nds z toho zajetf
svtu nds a fivotu? Dncs na noc myslila jsem bezpen,
a vrdtil
ze mfsto tebe lezf na ja svatc*
jmcno jeho
mych nadrech,
scptala,
vSak v odpov6d' mi bias zn61 Bar-Kochbuv. poift mdme v tomto zajetf?
Co
a pozorn* hlavu hada Vatoupi Rar Kochba v pin* zbroji. Judita sejrae ti e svych nader a pnloii ji na Ivi kfili, kde sc had v klubko sc 1
Bar-Kochba.
1M
370
Zpev XII.
BAR-KOCHBA.
Zda
slysela
jsi,
draha Judito,
tub signdly? Jsme oblezeni jiz. Nas nasel pfece Rfman konecne. nevis, jak to vzpruzilo
Ty
uspane" tfm
jiz
Boj,
a
me
sily,
pouze boj
dlouhym pfimefim. jest moje heslo ted'
Rima zmar! Jak
noc"nf pfeludy vse prchly mdtohy dnu minulych, ja v svetlo patfim, ktere zivot jest
a skutecnost!
Ta vsechna
jez burcovala moje sny,
strasidla,
ta tarn!
Jsem volny, dychdm v cistern vzduchu vie neznas" mne, jsem jako pfed lety a heslo moje nazyva se cin! Pet litoku jsme odrazili dnes, co pocit Ri'man nevi s Betarem a Buh vi take, sotva kdy to zvi! Dnes dosly podzemnimi prukopy ndm nove masa, vfna zasoby,
na mesic bezpecne jsme pojistSni, posilnen se drzf na valech,
lid
ba
stary,
omrzely Eleazar,
jak oziv by, jest piny nadseni a odvahy, na valech kaze vojsku, je
To ac
pobddd a zehna, modli
mohu
je z cel
na
se.
dobre" pro dav -- proto setfim ffci,
ze
mi protivny
due. Ted' jsem odskocil bych tebe videt moh,
chvili jen,
jej,
zas,
Pad
371
Bctani.
zas v boj se musim vrdtit ve mziku. VSak disc vfna s tebou nahradi
mi celou dlouhou bezesennou noc. Udefi meem na Stit.
Sem
vino, rychle!
Otrok pfineso na zlatm
taci
vezme jednu a podava
Judite
hlavu a prudce zasyii Ivi
ji
- -
amforu a
dvfi iige. Bar-Kochba nalije do obou, Jak se pfibliXi k loi, vzt^Ci had proti nimu Bar-Kochba couvne a pfi torn rozlije pfil die na
Wic, had zane dvojklanym jazykera
lizati rozlit<
vino. Judita
zalibou pozoruje.
BAR-KOCHBA. Ja prosil t6
jiz jednou, Judito, bys zanechala tSchto pfiser zlych, sen kazf mi -- mnS nelze s tcbou spat, kdyz zasydi to v koutech loze kdes
tak z nenadam.
JUDITA.
Ty
Mne
znaji,
se bojf
jich?
proto neublfzf tob6.
BAR-KOCHBA.
Mn6 Isti,
protivne jsou, kluzkost jejich t61a, riskoku jich pine pohyby
hnus ve
mn
nftf
jd t6 prosil
jif,
pust z hlavy tyto nesmyslne* hradky, jen v dinu spa^a jest a v Sinu jen!
Vidyf sami jsme se oba jak malo zrna v celd kabbale,
jej
tie se
372
Zpiv AY/.
nam
ze vseho zbyl rmut a hofkost jen
dui
a v
stin,
jenz nikdy nevymicf.
JUDITA.
To pouze jsi
k jddru nepronik,
tfm, ze's
zvykly na povrchu vecf plout,
mel pravdu jist Eleazar Med, kdyz pfed Kabbalou tebe varoval.
Ta
nenf pro tebe, tys dinu
ne mySlenky --to dokdzal
muz jsi
pfec.
BAR-KOCHBA,
A
co mi vysvetlila ona noc, kde vrazdy svedkem byl jsem ditSte? Co onen stfn, jenz cedil zhoucf krev, a jehoz kletba posud zni mi v dusi jak trouba soudu? Vf ty sama, rci,
lovek to
byl
ci
pfelud? Odpovdz!
JUDITA-
To dnes
jiz
pfece neni zadny
taj,
tot bldznivy
Jerusalemsky vec, zvan Ahasver, byl zde jiz v Betaru, o sobe roztrusuje divn6 zv^sti a bachorky, jimz neveif ni lid, spi
ve hrobech neb v skrySfch malomocnych,
smrt
hledd
ta
vak
se
mu
do vody skdde jako do ohn6 a zar ni voda jemu neublizi,
vyhyba,
Pad
Bet am.
373
kam vstoupi, hiasa zmar a nestesti, a zmizi po sv6 vstb jako stfn, by
objevil se nenaddle zas.
Ten nestrhne mne vfce v klamu sit, co s blaznem chce? Lip nemysliti nan. BAR-KOCHBA.
Lfp oddati se a
s
hady
erne magii,
bratfit se
?
Co
z
toho kyne?
JUDITA.
To
uvidfS, a2
kdo pomuz'e
pravy pfijde ^as, v bfdS nejvy(!
ti
Kdyz" Jehovy se's odfek, zbyvd pak jen k Samaeli, jeho protichudci zrak pokorny obrdtit v duvfife.
BAR-KOCHBA. Jej vidtlas, ies pfesved^ena tak?
JUDITA.
A
vidtl ty
jsi
sv^ho Jehovu
?
BAR-KOCHBA (r mat en).
jej nelze vidfti,
Ne, nevidel vf, sdm co
ffkal
ni andgle* tvdf
velk^ Akiba,
jeho nevidf,
jak teprv Clovek, jen2 jest prachu
I
374
XfL
Zpev
JUDITA.
Nu
Samael
vidf
je zrovna tak
jak Jehova, sok jeho odvSky! Ten pohled snesti nemuz' smrtelnfk a pfece
muze
doufat v nSj.
vefit,
v
zapfel Jehovu, vs"ak
Tys
mas' pfece kout,
kde on
dui
svc"
tarn zustal
pancm.
BAR-KOCHBA.
Tvou
bytost opanoval Samael, blud jako blud. Nas opanovat jen ucel nas a nase poslani!
md
vny
proti fefmu boj byl vzdy, boj a volnost Israele nikdy z mysle
Mym
jsem pustit nemel na mzik jediny. To svate heslo sveho zivota! To, Judito, byl jediny muj hffch k vuli tobd. a spdchan v slab^ chvili
Vsak nechtejme snad
pfilis
ja nepfisel,
si
kalit chvili tu,
mnoho takych nebude; bych cos
ti
vySftal,
neb s tebou pfel se o zahaddch taje, nic. z nich2 oba naposled jen vfme
Nech jd
k
Nu,
klidne" si kult
sv6ho Samael e,
c"inu hledi'm zas,
pfipij
mi na
nae
ten spasf jen. vitSzstvf!
JUDITA (chopi se pohdru).
Bez Samaele vitez nebudeS, neb sv^tla buh dnes proti tobe"
stojf
Pad
Bctaru.
a ty se musi drzet boha ttny ! Ku jeho sldvS poha> povzndsfm,
zdar Samaeli, krali zastupuv! (Pije.)
BAR-KOCHBA. svtla bohem dnes
Mym
pouze
jest
in,
a sfla moje v mojf pazi jest, v me*m rozumu a v mojf rozvaze a
tomu bohu
svttla pfipfjim! (Pije.)
7
Bar-Knchba odtrhne vfava boje a2 sem doleha. a nasloucha chvili, pak postavi pohar na stftl.
veni!i signily trub,
od
list
Musi'm na hradby, -- Sem ke
Zas novy
\itok!
seC btide
zld.
mne
mn6,
Judito,
obejmi, snad je to naposled!
Judita se vztftt na
rorpfahne nah6 nice a strhne Dar-Kochbu
loii,
objeti.
JUDITA.
muj, bojuj, fvi a zvi't^z! vSz, kdyz ncjhuf tob6 bude,
Jdi, silny Ive
V5ak jedno 2e na
mnS
CiSi
pomoc
slfbil to
ti pfijde Samael, dnes v noci .
.
.
BAR-KOCHBA.
Co
to dfS
Vidyt v dneSnf noci jd byl u tebe.
?
v sv6
376
Zplv
XIT.
JUDITA.
Tys tvrdS
spal,
mne
kdyz ke
pfisel on.
BAR-KOCHBA.
Mne
nemocnd
zda" se, Judito, zes
.
.
.
JUDITA.
Jak nemocny je kazdy, kdo tu vff.
BAR-KOCHBA.
Tak
pfiSel tedy?
A
jak vypadal
?
JUDITA.
Po sladke chvili v kline mem jsi spal, had svinut vedle mne se ndhle vztyc"il a tise hlavu svoji polozil
mi na rameno. Kolem bylo ticho, jen lampa plala zelenavym svitem do stmu zdclon, do calounu sten. Jd otevfela ofii v polosnu a na hada se pfimo zadivala, a had mel ndhle lidsky oblicej,
tak smutnd krasny, smutne lahodny a piny pfece divne veleby! Jd chtela mluvit, ale v zilach krev
mi
stuhla, srdce stavilo svuj tluk, to byl jen mzik, vsak citila jsem v torn, to
nebyl had,
to
Samael byl sam,
to zavrzene knfze temnosti,
P<M
377
Betaru.
tebe zbudit, Bar-Kochbo; pozdS jiz, roztala vidina, had na mem ramenu byl opet had, mel vfdka pfivfena a rovnfz spal.
ja ciitela
led
Vak
vim
jist6
jd zrela Samaela. BAR-KOCHBA.
Ty vskutku nemocnd
jsi,
Judito,
v tun
ernych kouzel pfilis nahledla's, az pojala t6 d^snd zavrat z nich.
Zde
jd jsem zdrav, zde jd, jenz rozezndvam, co pravdy zdf a co je hrozny blud. Ted' teprve si jasnS vysv^tluji
a ve
vsem
tebe, drahd,
omlouvdm,
jak mohla's ty, jenz's ve vem 2ena pfec, tak prolit klidne Ismaele krev!
Ty, ktcra
neublizi'5 ptddeti,
jez sama bylas matkou vdSnivou 6 pomni jen, jak jsme se nalezli, prst nedala jsi utit svemu synu
pro zdkon bozi --a pak's vrazdila jak hyena a Htd tygfice!
6
Judito, blud z
veho
nejhorf,
kdyf otroku svych nadeld si tys bludu propadla, 6 vzbud' dej vyhost kouzlum,
snum
i
z nds, se, vzbud',
mdtohdm,
vrat k sv6tlu se, kterc" je skutefnost. Jd nepodlehl tvojfm pfeludiim, jd siln6jf byl, zfi
nepodlehej
t^i,
v jasnc svStlo, nehledej vfc tmy,
Ziv
378
hied'
vsecko Idskou
Xff.
smifit,
vyrovnat
a Samael tvuj memu Jehovovi pak srm'rnou ruku podd naposled.
Vzdyt vecnS trvat nemuze ten
boj,
jenz v zlo a dobro rozstip cely svet, i sporne zivly v sled se udolaji a z
veho
tryskne shoda, souzvuk, smir!
To veskerenstva
meta
sledni
jest
a pozadavek lidstva nejvyssi, ty nevzdoruj
mu, vzdyt
jsi
zena pfec
a zena Idska jest a souzvuk, smir!
JUDITA (plae na jeho
srdci).
z lasky k tobe, bych jen z lasky k tobe, bych
Jen
ja zapfedla se
a z lasky
ti
pomohla,
ti
necfm
byla,
v tyto matohy
k tobe
jich se odfikam.
BAR-KOCHBA (Hb4
ji
a hladi vlasy).
Tak pozndvdm t6 opet, zeno ma! Co v posled vSichni jsme, jak malo vfme! Prach zvifeny na okamziku par
6
.
.
.
hled'me vzdy je laskou vyplnit
dobrem jen hied, civf proti nam cas, prostor, pomgry a co zvem sv6t a
a cely zivot; kterak obstat v nich,
kde vsecko taj a vsecko nebezpeC', kde v srdce druha nenahle"dne druh,
Pdd
379
Bctaru.
kdc pouze vfrou kazdy silny jest Isti a bludu podleha?
a kazdy
PryS
s taji, kouzly, s bludy, pfeludy,
vecko
stfny obraznosti jsou a jedno slunce -- pravda, skutednost!
to
JUDITA.
chdpu tebe a chci lepSf byt! VSak jedno slib mi, choti, miladku,
]\i
muj svSte cely, nez vzpla slednf boj, ze neumfe sdm, ze sem pfijdeS pro mne, chci umfit s tebou, jak jsem s tebou 2ila!
Ty
necht Betar obklic'en,
pfijdeS, vid*
necht zapdlen a dobyt Rfmany, -- Bar-Kochbo! ty pfijde umfit se mnou
BAR-KOCHBA.
To bohu tmy
sv&la pffsahdm!
i
Jd pfijdu k tobS v
chvfli poslednf nalezne nds Smrt.
a v objetf jen
V
torn
se
znovu vzt^Ci had a zasyii
proti Bar-Kochbovi, z venCi
povyk boje a signaly
trub.
JUDITA.
Ty
pfijdeS, virf?
BAR-KOCHBA. Jd pfijdu, Judito!
(Odejde.)
novy
380
Zplv
T
V aly Betaru.
XIL
Chmurny mlhavy den. Slunce pod tnraky. Boj oblehajicich RiEleazar Med stoji na pahorku ruce rozpjat^ k nebesflm
manfi sem doleha.
Na ulici pod hradbami 2eny a deti leii v hadrech. Ob Cas par prebehne nesoucich smolne vichy a v6nce. Katapulty na valech v pine praci.
v modlitbe. vojinfl
DfTfe.
Mdm
maminko!
hlad,
]d zfzen
mam. 2ENA.
Jen strpeni,
me
deti.
JiNA IENA.
Muz v
noci odesel a nepfisel, snad zabit lezf zde nestard se vice nikdo o nds.
v hradnim pfikopu,
My umfeme. TfcETf ^ENA.
Jen kdyby
jiz
to bylo.
STAfcEC.
Tak vidfte. Jen k zlemu konci se vsecko chylf, kiman zvft^zi naposled, nds polomrtve hlady zdeptaji kopyta jeho konf. Jak nas oklamal na 2ENA. Na"
Bar-Kochba!
kral a Messias!
Pad
Betaru.
381
JlNA.
Kde
nynf?
jest
Kdo
videl ho?
STAREC.
Ten ma
jine veci
na
starosti.
DRUHA ZENA.
On
zaprodal se tmS.
TRETf ZENA.
Co
je to?
CTVRTA ZENA.
On
odffkal se Jehovy,
krale zastupuv,
a zapsal
se knizeti temnot.
STAREC.
Tei jsem o
torn slySel.
CTVRTA ZENA. Chof jeho, ta pobehlice z Cyreny, jest zasvdcena do kouzel egyptskych a spletla smysly jeho a opila jej
nevSrou.
PATA ZENA. Povfdal muj mui, ic v loinici sv^ chovd hady, svym ml^kem a svou krvi.
ze jc zivf
382
Zpev Xll.
STAREC.
PovfdaCky
.
.
.
PATA ZENA.
Zadne povidacky, Jonathane. Muj muz jest v sluzbach telesnich Bar-Kochby, vidi a zna vsecko. Od te doby, co Bar-Kochba vyhnal z mesta rabiny, oddal se cerne magii sveden zenou svou a od te doby a
hyncm
zahynem. PRVN! ZENA.
Co
je to cerna
magie
?
STAREC. Hlouposti, cluvefuje
prills
jest mocnejsi.
same v
To
hlouposti. Povidacky.
silu
je ta cela
DRUHA Coz tobe zivis, ale deti
je,
me
Bar-Kochba
Rim
svou a v torn se klame. cerna magie. ZENA.
starochu, ty se maji hlad.
jiz
pfece lecjak
pfi-
TRETf ZENA.
A
Vody nemame. Co nema nikdo duvery piti a
hlavni vseho vec.
vse studny
otravili,
rabini erpati
z nich.
CTVRTA ZENA.
A
pfijdou-li
prukopy podzemnimi zasoby vina a
vody, to vypiji vse vojini.
Pad
Betaru.
383
PAxA SENA.
To bych at
se
posilni.
jim ani za z\6 nemgla. Bojujf cely den, Ale horSi jest, ze vSecko vypijf a na
nas nideho nezbude. Dixfe.
Mdm
hlad,
maminko!
Ja zfzefi! STAfeEC.
A k tomu to dojde zas, jako co pravf pam&nici o oblehdni Jerusalema Titem. Matky uvaff v kotli dSti daji je jisti druhym, aby hlady neumfeli, akon6 po boky a hfivy budou se broditi krvf a vady bude pldC a skffpgnf zubu. i
az
PRVNf 2ENA.
VSak
to pfece jednou
musf
skonCiti.
STAfeEC.
Ale jak to skonCf
my
v torn zustaneme
nasc.
DRUHA ZENA. Tarn Eleazar se modlf.
i
d6ti
Zpev Xff.
384
TRETf ZENA.
Ta duse Dik
Betaru!
Ten
verny, jediny spravedlivy!
nam. Modlitba jeho diif by se bez n6ho zbortila Jaky to svaty muz, skoro jako
nebi, ze ten jeste zustal
v6c
svatou
ktera
Israele,
v zmar a zahynuti! Akiba!
CTVRTA ZENA.
Ba Odesel
s
vzdycky
Akiba, Zustal Akiba
vfitSf jest nezli
ostatnimi a Eleazar zustal.
Kdo
s
ndmi
?
vytrvd, jest
vgtSf.
STAREC.
Avsak
Akiba musil odejiti, nemohl prec zraditi rabiny. ani s Eleazarem neni Bar-Kochba v pfatelstvi. PATA ZENA. Jak nas oklamal nas
Jak to jen vsecko skondi. kral a Messiah! Ryk nov6ho
litoku vdlefindho
ai sem zaldhd.
STAREC. Zas novy utok!
ZENA.
Jsme
ztraceni, ztraceni! Kvili,
Vystoupi Bar-Kochba
lomi rukama a vlasy
v pln6 zbroji
s
nSkolika
jeho hnSv vzkypi.
si
trhaji.
od6nci.
Uzfi
plafiici
zeny,
Pad
385
JBetaru.
BAR-KOCHBA. hrozne -- tarn boj na zivot a na smrt, zde babske kvilenf. Co chcete ustavic"ne, vy straky protivne ?
To
ZENY (padaji pfed
nim na kolena,
Hlad majf
nae
chytaji se jeho gatu, ktery libajl).
dti!
BAR-KOCHBA. Ja s dtmi vsickni zbyteCnf,
nebojuji ani s zenami.
ddm
vyvesti vds z
Vy
jste
zde
msta.
STAREC.
Rad^j pobij nas!
BAR-KOCHBA.
patfi
Nemluvfm, chame, s tebou. Starci, na mrchoviStS. Zde jen pfekdifte! Chce
dale,
ieny
jej
d^ti a
2cny
zastavujice objimaji jeho kolena.
PRVNf iENA.
Ty
neopustiS nas, o hv6zdo naSe!
DRUHA 2ENA. NaS
krdli!
Bar-Kocbba.
-5
386
Zpiv XII.
TRETI ZENA.
Nas MessiaSi!
CTVRTA ZENA. Slunce a spdso nase, ty neopustfs nds!
BAR-KOCHBA.
A
co chcete na
mn? VSECKY.
Jfst a pit!
BAR-KOCHBA (Strne a zastavi se zara2en).
Ovem
dostanete vseho
ale strpeni mejte,
nyni bojujeme!
PRVNI ZENA.
To
fika*
se nain
jiz tfetf
den
a
my
hladovime
a ziznfme ustavicnS.
VSECKY.
Ano hladovime Coz o
nds,
a ziznime
Bar-Kochbo,
my
vsickni
i
deti nase.
ale d^ti, deti!
BAR-KOCHBA (dojat).
Ano svou
bidu.
-
-
deti!
Jdete do hradu me* ho a feknete
At vdm vydaji vsecky zasoby m^,
jezte a
Pdd
Bctaru.
387
mlte ted', ted' bojujeme, pro vas rozumfte, tecf bojujeme.
pijte, ale <Jeti;
i
pro vase
PRVNf ZENA.
6 a dobry
ja*
jsi
se neklamala v tobe, Bar-Kochbo! -dfky tob6!
JIN
Mas
cit
ZENY.
nds neopustiS, vid?
Ty
BAR-KOCHBA. Ne, ja vas neopustim.
}a
umru
s
vami. Ale
mohu
delat vie? Alohu vydupati ze zeme nove zasoby masa, zelin a potravin, nove mechy vfna a vody? Ty pfijdou zitra
smluveni
die
a
podle zprav
Jddte zatim k Judite,
pockejte.
ta
mych. vam da
Do
zftfka
jiste vse,
nehynuly, ale ted mne pustte, mne a boj jest povinnost, je pro vas a pro vase d6ti, jest pro celou svatou vec Israele, kterou ani chapat nemuzete, ale je dobry a svaty.
co ma, byste vola
boj
VSECKY.
O
dfky, diky, Bar-Kochbo!
BAR-KQCHBA. Jen
jiz
Nezdrzujte
jd6te,
mne
prosfm vds.
Jd
musfm
[na hradby.
d^le.
Vyprosti se jtm nasilim a odkvapi. 25*
388
Zpev XII.
PRVNf ZENA.
Od ni, od Judity, od te carodejnice, mame brdti chleb a vino? Nikdy!
Slysely jster
od
te sluzky
Satana
Nikdy! Radej zahynu!
DRUHA
Mam zil
s
hady
svych radeji
ZENA.
sdileti se
dam svemu
o skyvu
?
Br
.
.
dfteti.
JINE ZENY.
Md
pravdu! Ma" pravdu! STAREC.
Ale hlad
je
hlad a ten je vsemohouci.
DfTE.
Maminko, pojd'me k panf
Judite.
JINE DETI.
At
pit
nam da
jen vody
-- ale
piti,
TRET! ZENA.
Tak
pojd'te
k
detem, zkusime
vuli
CTVRTA.
Snad nas neotravf
.
to.
pit!
.
Krev
389
AY/*/-//.
OSTATNf. Pojd'me, pojd'me. Odejdou starcem vedeni. s nim dva odenci. ilen, Ahasver,
kiertf
mu
V
torn
vrati se
Bar-Kochba,
jest
neobyejn6 roz-
Vedle Eleazara na vrSku se modliciho objevil se neco Septa do ucha. Eleazar toho nedba a modli se dab.
Bar-Kochba
uzfi Ahasvera,
pozna
jej
a zachveje se.
BAR-KOCHBA (k sobe).
*S
tim zradcem tedy vyjednava on,
on, Eleazar?
Toho
nestrpfm,
kvil jeho a skfek jeho modlitby
mi davno u veleni pfekazi a jeho ruce vzpjate k nebesum nine drazdf jen. -- Co myslf si ten kmet? Kdyz ruce jeho, kndla netopyn se zvedaji --
my mame
vitezit,
--my mame podlehati? Tch jd nestrpfm, kejkle!
kdyz klesajf
To same
-
chce na proroka on
si tady hrdt? na horu Ilej od^nci, vylezte a tomu bldznu, jeni tarn v divn kfedi
se
useknete ob6 pazc ramen! Pak jistd pokoj da!
svfjf,
az u
PRVNf ODfeNEC.
Tof Eleazar!
DRUM*
Due Ty moh'
bys,
pane?
Betaru!
390
Zptv XII.
BAR-KOCHBA.
Mohu
to,
co chci!
PRVNf ODENEC.
To
nezadej!
DRUHY ODENEC.
To
nelze, krali
muj!
BAR-KOCHBA (vztekle).
Co
Ize, co nelze? Lze, to, co jd chci, rozkaz dal a vy jej vykonejte! ja* Neb jinak budete se houpati
na prvnfm strome! PRVNf ODENEC.
Ty
jsi
porudil!
DRUHY.
A
na tvou hlavu padni jeho krev! BAR-KOCHBA.
Az vykonate rozkaz, starce sem a dal
mi V
chvili,
pfivlecte s
nfm promluvim!
kdy odenci slezou vrgek a pristoupi k Eleazarovi, stale se nwdlimu stale do ucha Septal. Odenci vykonaji roz-
cimu, zmizel Ahasver, ktery
Pdd
'
Betaru.
301
kaz Bar-Kochbfiv a pfivlekou omdfcvajiciho bolesti Eleazara pred Bar-Kochbu, 5etrn6 podpirajlcc.)
jej
BAR-KOCHBA.
Tys zrddce! S kym's
to mluvil
na hofe?
ELEAZAR. Jd nejsem zradce, to vf Jehova!
BAR-KOCHBA.
A
s
kym
jsi
tamto mluvil na hofe
?
ELEAZAR. Ja s
nikym nemluvil, jen
s
Bohem svym.
BAR-KOCHBA.
Kdo
vedle tebe
stal
?
ELEAZAR. Jd nezfel nikoho.
BAR-KOCHBA.
A
kdo
ti
stale Septal
I
Ja jen sc modlil,
do ucha
?
I.EAZAK.
nevfm o
jine"m.
Zpev Xff.
:;Q2
BAR-KOCHBA (v
Ty
nejv6tim vzteku).
tvrdosijny jako vslchni
zidi,
ty lotfe, zrade, vedle tebe stal a stale tobe eptal do ucha,
znam jej, byl to bludny Ahasver, vec Sionsky, mluv, co ti povidal?
ja
ELEAZAR. Jak Jahveh nade mnou, ja nezfel
nic.
BAR-KOCHBA (kopne
Tak umfi tedy
jej,
a2 se skdci).
bfdny, zrddny pse!
ELEAZAR.
Rad umiram,
6 ty
vsak, vez
bez viny!
to,
Bar-Kochbo, tys pro pad Izi a tmam, Bar-Kochbo! zvit^zi -ty padnes, (Umfe.)
BAR-KOCHBA. I
toho bylo jest6 zapotfebi,
bych volny, zcela volny tady byl! 1 teto obdti se nelekdm .
.
.
AHASVER (objevi se ndhle vedle Bar-Kochby).
Jd varoval te tenkrat v Josafatu, bys podruh se se mnou neseel, to nese
zmar a smrt!
Pad
393
Bctani.
BAR-KOCHBA. Aj, i
a tasi
znm
tS zas?
mec a bodne po ncm, Ahasver v
Kdy budu v posled
torn /mizi.
tfchto stfnu prost
?
Odcjde.
...msti v Betaru.
V
stfedu jeho vchod k prfrkopSm
Pfed nim straze. LeZi na zemi a
spi.
V
prflCeli
Bar-Kochbovym.
hrad Bar-Kochbav.
Nfikolik
smolnic portiznu rozzehnutych osvecuje scenu. Pausa. Mesic bleskne oblakem a opt zmizi. V torn s otevfe brana pr&kopu, z ni vystoupi pastyf Baruch, na tydi nese hla\-u Ismaele, /.a nim fimske vojsko v pin* zbroji. Postoupi
v pfed a vrhnou se na
spici straz,
kterou bez hluku udolaji a pobijt. Stale tise a upatrnc na jevist6. V jich cclc
novd a nov6 davy kimanu se hrnou Titus Annius.
Siky fimske
zhasl
smolnice
a rozestavi
se
pozornfi
po namcsti v tmu.
TITUS ANNIUS.
Jsme na mist6. Tys vyborn^ nds ved, tedf klid, tma, ticho, pouze spasf nas. Jak z Jcovu ulitf zde vSickni stujte; v tc chvfli vede Sever hlavni utok
na hlavnf brdnu pode pldte"m tmy,
kde
Bar-Kochba
pfivitd jej jistS
smolnymi
v6nci.
a ml^te vickni.
Vy
se nehne"te,
Nasim signdlcm m^sta
jest
rudy poidr ze
pak
tcprv hne"te se a doddlejte,
co poc"ne plamen.
tff
stran,
kolcin
Zto
394
XII.
Hluboke
ticho. Brzy je pfervane signaly fimskych tub, stile vice a vice se opakujicimi. Brzy ruda zaplava zatopi ob/.or. Betar hofi. Rimske cety se ne-
pohnou v
stinu.
BARUCH (pfedstoupi).
Konec Hluk a ryk boje dorazi a2 sem z
valu.
Hofici
zacina! pfes hlavy fim-
tfisky litaji
skeho vojska, ktere trva bez hnuti. V torn vrazi sem Bar-Kochba s mecem v ruce a zene se k hradu svmu a busi mecem do vrat. Mesic se vyhoupne 7.
oblak roztfistenych a v mracich jest viddti zjev Asmavetka, jak byl popsan Stane pfed Bar-Kochbou, ktery^ ceka, ai vrata povoli. Bar-Kochba
v prologu.
uzfi
Asmavetha v oblacich a napfahne mec
proti
n6mu.
ASMAVETH.
A
vsechnem zhouba, zmar a
zniceni!
BAR-KOCHBA. Zas novy pf elud
?
Ja se nelekam
!
mecem proti Astnavethovi, ktery se toho ani nevSimne a leti dale v oblaky, jen kosa zasahnuta ranou mee Bar-Kochbova tne toboto v oblicej.
Slehne
BAR-KOCHBA.
Co bylo V
to? Jak plameny a krev! posud v stinu utajendho Baruck a vou Ismaele pfed Bar-Kochbou.
torn pfedstoupi z vojska
BARUCH.
Na
hlavu tu se pamatujes pfec
?
drzi tyc s hla-
Pad
Betaru.
395
BAR-KOCHBA.
O
same
stiny,
pf fiery!
stfny,
Ja svtlo chci a skutecnost a
tme propadam.
umru
ze
V
s
torn sc otevrou vrata a
krvavi zaf vxplane
Jd
.
.
.
slibil Judith,
tomu dostojfm!
a
ni,
in
Bar-Kochba zmizi za nimi. Vrata zapadnou. Trcli strany nad mestcm. Baruch se vrati k vojsku.
z jini
Trrus ANNIUS. Ted' zacnete -- lev octnul se v sve nic nesetfte,
ve
bijte
dnes Betar by I Pozar se i
ilfi
nebnde nikdy
se vSech stran. Siky
se s vojskem
vscobecny. PrSkopem
nmskym. se hrnou
blyskne a se opct
/.trati
vie!
Bar-Kochbovy v neladu Bitva a fei.
utikaji pfes jc\
i-
u.
Xmatck
Signaly tub a rohfi.
nove siky fimskeho vojska,
Veobecni vrazdeni
/.aplavi cclou scenu.
pasti,
napofad,
ktere v kratce
upeni v tmach. Mesic ob das v mlze. Stin Asmavethfiv leti opet pfcs oblaky. a
ASMAVETH. Jste zatracenci vsichni, vSichni, vsichni! ,/mizi.)
Jitro. S|
,!
signaly tub
v
tele jich
:i:',tc
Bctaiu.
Kimskd vojsko zahniulo
pfcchazejici vc viteznou fanfaru.
Julius Sfotrus. a
Baruch
7.
se
drulir
svym
ccly prostor. Table, smtitue
Novc
legie
strany sc piipoji k lidem.
Tnby
ztichnou.
I:RUS. vftfizi, jak musili jsme byt. Betaru nenf -- sve"tem vlddne ftfm,
Jsme
fimske
nemu
sc hrnou,
Tit its
Anm'mt
396
Zfev X/f.
moc Judy pokofena do prachu a vyvracena ze svych zakladu, dik vzdejte bohum! Novy^ hlahol tub. Ticho.
SEVERUS.
Kde
Bar-Kochba?
jest
Pad' v boji snad r Dam cenu vypsati na hlavu jeho, kdo ji odevzda af zivou,
mrtvou ....
BARUCH (pfedstoupi).
Pak Z
trosek hradu Bar-Kochbova
vynageji
Bar-Kochby, pfikrytou
jest
fimgti
cena ma! na
odenci
nositkaeh mrtviki
ernym plastem.
BARUCH. Ja prvni za
co kolem
nim vnikl do hradu,
zufil
divy boj a
fez,
nim jsem do jeho loznice, zasahnuta ohne jazyky
sel za
jez
jak roztopena vyhen salala.
Jak vkrodil jsem, sta hadu ze vsech stran se vyntilo na mne sydfcfch, na lozi mrtva zena lezela, on v jejfm klfnu mrtev tady
Ye
shofelo pak,
jej
jest!
jsme zachrdnili
-jen z teto zhouby. Odkryj rouSku sam!
397
Rcts.ru.
SEVERUS pristotipi k
zachveje
se.
nositkam a zvedne iernV plaSf z t6la Bar-Kochby. Jest bledy a Je vid^ti Bar-Kochbu mrtvdho. ObliSej jeho zcernal v uhel, veliky had je oloccn kolcm jeho tfila.
mohl zmoci jedinS jen buh, tak velky byl a hrozny! Odneste tu mrtvolu! -- Jest nase vitezstvf,
Jej
a sveta
okrskem jen vladne Rim!
Vsichni zdeseni ustupuji.
Novd hudba
tub fimskych.
BARUCH.
Co ve
to platno, Ismaeli (Klesne u
muj
ar-Kochby.)
?
EPILOG.
AKiBOVo ViPENi VEKU
I
KAPP&
AKiBOVO VIDSNf
rabbi Mefr,
VKU
ne poslednf
z
A KADDIS.
24.000 uc'enniku Aki-
Jabovych,
v sklonu zivota sveho a pod tfzi let znamenaje blfzky konec svuj, pfi zde potomkum, co jsem zachytil v pame"ti z vide"nf mistra svdho, kdyz mu5en byl na rozkaz uchvatiteluv ffmskych, po pddu Betaru a smrti Bar-Kochby (vlastnS a die pravdy Bar-Kosiby), modlitbu zapisuji, jiz ze svatych ust vypustil jakoz i
zakona budou vzdy za
tento svfcen Septati
boz"iho,
ktera sluje Kaddi
a
jiz
mrtve' tista synu a deer Israele
do skondni v^ku. Po straSlive'm muCenf, kdy kmetu 120 let stare*mu 2eleznymi hfebelci kuzc z celdho t61a byla stazena a on lezel v kaluzi vlastni krve na oko beze smyslu, sedSl jscm po boku jeho a pozoroval, jak oi, ktere az
po
chvfli otevfel, se leskly
a zachytil
jako
A
zimniinym ohndm nadSenf,
slova nesouvisle z ust se
jsem kapky krve
z
poznal jsem, 2e v duchu starce Bar-Kochhn.
mu
finoucf,
celcho jeho rozdrdsane'ho dfcjf
tdla.
se v6ci neoby-
402
Epilog
jsem do pamSti sve vsecko tak, pfede mnou. A cft sldbnouti tuto nejspolehlivejsi druzku klopotneho sv^ho
cejne, a proto
by ted'
to i
vryl
stale zivo bylo
zivota pisi
vnukum
a
potomkum pro pam6t,
jak psano:
*Zeme by la jako pustd plan bez stromu a tvoru, s mlhou pokryvaly ji a vzpinaly se ob fas jako velike hvozdy tmy a stinu. Jd stdl sdm na nfyake hore, vukol nebylo videti ani osad ani lidi, jen cdry mrakn
mraky
poletovaly prede mnou, jako rozdrdsane plachty lodg> jejiz
muzstvo vymrelo morem.
A
co tak dival jsem se v ddfai, vynorili se z mra-
Prvni Asmaveth smrt, druhj Milkbida a ctvrty Magepha mor. vychrtlych konich a pravili
Zen Ztyri jezdci.
hama vdlka, tfeti Ra'ab I zastavili se na svych k sobt:
*Pro hficJiy sve zpustnula zeme a lidske pokoleni ucineno jest na vymreni. Rozdelme se o toto dedictvi smutku.*
To pravili a zacli se skldneli k sobe,
deliti
se ti$e hovorice
mel Milkhama tvdr
a jak
Tita imperatora,
Ra'ab tvdr Hadriana, Magepha tvdr Bar-Kosiby, ktery nejvice, a Asmaveth se mZnil v oblikazde tu toho tvdr tu onoho tahy prijimaje. chvile, teji
mne v zivote sklamal
A kdyz se dohodli spolu, vrhli se na korist svou a Israel by I prvni z ndrodu, jejz stihlo jejich dgleni^ A dgliti se zaZli po pddu Betaru a d<*U se ustavtfne a dgliti se budo^^, az v konec dnu^ kdy zjevi se teprve pravy MessidS. divadlo videni meho zatlo
mstitel lidu sveho,
A
a plynulo kolem mne
rychle
mtniti
s krajinami, mori, mtsty
a lidmi
se
Akibovo vidhii veku a
403
Aat/dis.
Jd vidtt nejen do ulic mtst ale i v nitro jako sen. donnl a pribytkti. lidskych, jd prohle'dl vraty a okny uzavrenymi a vidgl, co je psdno v srdcich, a jak jsem jsem ihned vdzil a soudil. m&j z prvu ledovy a kruty, jihnnl brzy v solicit a milosrdenstvi, nebo viny lidu toko a vtldcti jeho, at nesfetne, pfece tak velike a hrozne nebyly, vidfl, tak
Ale soud
aby zaslonzily trestti takovjch. VSak souditi^ to neni moji vtci ale Hospodina, ktery dovolil, aby o lid vyvoleny se zatlo dgleni mezi ande'ly temnoty. sve'ho stale,
Jd
chtgl ndsilim
odvrdtiti
oi
tgla
f
obrdcene do vnitr, ale oi vnitra meho vidgly co vidtti jim souzeno die usudku vjtfnych, a jd
must/ prodglati za sv&j lid vSecka muka jeho, kterd prodHlati mu bylo cestou vgkil a drahou utrpeni.*
Zde ustal Akiba t^zce oddychuje, houbou v ocet namocenou navlazil jsem jeho rty a pfetfel spanky sina!6, a
Jd ktere'
on po ma!6
nastaly
chvfli pokradoval:
kterak
se
opakovaly vSecky hnlzy, vyvolenym pdn po pddu Jerusalcma
vidt?l,
za tasu Tita, ale byly jeStH vgtSi a c'etne'js'i. Starci, zeny a d/ti sesekdny v hromaddch, az kong po bricha krvisebrodili, azpfivaly krve pohnuly velkymi balvany, 1 ktere lezi blize Jericha, a jd vidtl, jak valily se tyto 1 balvany k mofi, ktere zrudlo krvi, jez vyddvala ostry
zdpach hniloby k nebes&m. Milkhama, vdlka, potital obtti sve" a bylo jich do 4.0-000, Ra'ab potttal obUti svtf, a bylo jich do 80.000,
Magepha potital obtti sve' a bylo jich do 120.000, a Asmaveth spotital vSecky, ktere" jemu pripadly, a bylo jich 1,000.000, vSecko lid fsraelsky.
404
Epilog.
A
jd videl skdly v udoli Josafatii, a byly pokryte rozlitym deti, jichz lebky Riman o kmeny a
mozkem
balvany
tristil,
byti Icbek tech
A
a lebky ty lezely jako stfepy kol a mohlo do jo.ooo.
jd vidgl tvdfi v tvdf mile soudruhy sve' ve zdkona boziho, Chaninu ben Teradjonct,
vykldddni
jak byl updlen, drze v ruce sve svitek zdkona, a Jesababu a Chuzpita, jak byli zavrazdeni, a Ichudu Ben Babu, jak prdve v okamziku, kdy svZtil zdky sve ~ byl prokldn oStgpy (a tnezi nimi by I i fys Meire!} a mecz a zemfeL Ajd videl nmiratilsmaelesynaElisaba, Simeona III. syna Gamliele
//,
Lakidu, Annania, syna Teradionova,
Eleazara, sjma Sumuova, Jndu, syna Damova, Jebabii,
pisafe}
Hanima, syna Akinaie, a
v&ckni, ktefi se
mnou
Judu, syna Baby,
chyceni byli po
pddn Betam
a tyrdni mutenim.
A jd videl, jak zordna koneZne byla hora chrdmovd, jak zalozeno tarn mesto nove pohaml a neznabohn, jak vztyZen neZisty obraz prasete u cesty vedouci k Bethlemn
nad
brdmt,
mgsta pro
nds pro vzdycky
ztraceneho.
A
jd vidtt delniky rimske, jak stavgli zed kolem vinice, tfi mile byla do de'lky a tri mile do Sirky, a s nimz naloziz Bnh staveli ji na rozkaz Hadrianuv, die sondn sve'ho a zdsluhy jeho a kdyz jsem pfihlcdl blize, nebyl to bily kdmen slnncem vyprdhly, ale kosti bratri a s ester mych, tgch, kteri pobiti byli v torn rokii hruzy v Betaru a v okoli a v Judei.
A
jd videl kour
k nebi a
dymcm
2 p8$ mest zidovskych stonpati tim jako kalnym zrcadlem vidgl jsem
Akibovo vidini vlku
/
i
kaddis.
405
v/ci ktere teprve se stanou, hrozne na pohled a hrozy
nejSi v ndslcdcich svych.
A
jd vidtl
trziStg
m/st egyptskych a
syrskych,
reckych a fimskych.
jd stdl v Terebintu a Gaze, kde spoutdni za otroky se proddvali synove" a dcery lidu me'ho, kde hllaly nestondne'zraky barbaru obnazene vde"ky dcerlsra.
!
ale male byly ceny prodeje a maly odbyt, jen delSi aby bylo utrpeni a hanba proddvanych. I rozjeli se fy'fi apokalypttiti jezdcove", kazdj> do
ilskvch,
uhln sv&a a zrak muj letgl za kazdym z nic/t, opijel znova obrazy hnlzy a zdgs'eni, ktere' se na vSech strandch opakovaly.
jine'ho
aby se
A jd vidll rozpfjlend nZitely zdkona boziho bloujako stddo bez pristfeSi a vydane urdzkdm cizincti,
diti
lid, kterak mu zaviraly brdny m/st, a kterak retZzy a mrizemi oddtlovdny ulice, aby se neposkvrnili s neZistymi a proklatymi. A jd vidti i tarn, kde je strptli, jak byli synove1
jd
vidl sv&j
kam
zaSel,
vttnym pfedme'tem Sklebu a urdzek, jak jim zavirali Skoly sve a jak je nutili nositi Sat ndpadny, aby kazdy z ddlky mohl se jim vyhnoitti. A tak kam jen syn kmene me'ho stoup, promgnila se
moji
1
ntho v Emak Habacha, tili v iidoli sfa, ndrkn a zoufalstvL A jd vidfl vypatent* synagogy v Jamn/, Bnebraku, Tiberiade', jd vidtl povrazdSny lid zidovsky, ktery chttl se pripojiti vypravS kfizdk*, ckt^jicich z mod zeme" pro
nove'ho^Bar-Kochby Orientu vyrvati hrob rabbiho JoSuy,
jd vidfl vrazdtnl v Spyru a Wormsu, kde matky samy z uzkosti zabijely dMi svt? aby nepadly do rnkou net
406
Epilog.
pfdtel, kficice
Sema
Jisrael!
Jd
vide I dgti
ndsilim
vlekane ku krtilnicim, jd vidZl, jak dvandctilety hoch pfi torn tasil nuz a zbodal radniho pdna, nacez byl oStepy prokldn na miste svate'm. Jd vidZ Isara ben Davida, jak zabil vlastni dcery sve v predveter dne svdteZniho a zapdlil svuj dnm v obZt Hospodinn a
sdm
se s pfitelem
svym vrhl do plamenu
obgtnich
pred
archou nmluvy a vse to radeji udelal, nez by v nttem jen povolil ndsilnikum. A takove obrazy se opakovalj v Rotterdame a v Praze, v Treviru, Metdch, Geldernu, a Rezne, ve Francii, Normandii, Spanelsku, na Rusi a v PolSte^ v zemich zdrn a v zemich mlh a snehu, sa krdln dobrych a zlych, mezi ufeitymi a sprostymi od baronu a sedldkft, a d$ly se vSadjy, kam se rozjeli
jedcn apokatyptickych, kteri kdykoli se vrdtili vjpravy sve pred zrak muj, dglili se o korist svou a pocitali duSe zabitych a updlenych na Quemaderu,
Ztyri z z
umrzlych v stepich bez konce, v MuZnych predmestich ve vydrancovanych sjynogogdch, na trhu obilnim, v jizbe licence, v krdmu veteSnika, v koutech zaldrti, a byly
vrazdy bez konce a poZet jich prechdzel v sta tisice a ze sta tisicu v miliony po celem zeme okrsku a jd
to
upeni a kletby jejich, jd vidgl slzy krev jejich horkou stoupajici ke mne,
slySel pldc, kvil, jejich,
jd
citil
Zpavou ostfe a plnou du$i zavrazdenjch nevinne. A vgky tdhly prede mnou, jako pisek hodin presypacich a vSecky stoupaly krvi lidu meho a znely
pldcem a ndfkem lidu meho a vsecky byly rude" krvi a mdloktery byl be'lejs'i a tak to tdhlo pfed zrakem duSe me jako vir oblakti, bez konce prorvdn pouze shlukem Ztyr jezdcn t?ch, kdyz pocitali lup svnj a d$-
Akibovo vidini veku
UK
i
knddis
407
se o kofist svoji sebranou ze vSech ithlu sv/fa, kdyz se o zlatohlar Israele, zlomenou berlu jeho^
dtlili
o plait krdlovsky rozdrdsany rejthary, mameluky, spahimi, kozdky, lancknechty, dragony svtta cele'ho od
vychodu na zdpad ncsoucimi nabodanJ dlti na pikdch, prznicimi zvifecky ttfa divek, plivajidmi ve vous stribrny starch a rabinft, valicich na hromadu thorn a knihy zdkona, aby je a brak kacifsky.
A
to se
ku severu,
updlili jako vete$ bezcennou
opakovalo v star4 mravne Evropg odjihu zaZalo v novtm sv&e' staron zdSti, to se
to
opakovalo v dob/, kdy se lide bratry chte'li zvdt a vztyndbozenstvi lasky a rovnosti. A kdyz nemohU
Zili si
melem a ohnem,
ubijeli pe'rem
a Stftcem, jedem po-
mluvy a narknuti, jen aby tim vftSi byla korist Asmavetha^ ktery vtky mtnil tvdr svou v podobu pfiStich caesanl a d&ingischanu, krdl& a knizat, papezft a kardindln, jichz jme'na jsem nepodrzel ve snu svem, jichz rysy krvelatne zplynuly ve vidZni mem na jedinou 1
tvdf plnou Sklebn, zloby, zdvisti, ukrutnosti, jizlivosti lide mfij, co hldsd proti vSemu, co nese jm^no tvoje^ sldvu potu plnou, co s tebou souvisi, pontvadz vit ze tys vyvoleny
a
mezi ndrody, pres veSkery utisk ndrodil nemohou.*
vgkti, ze jsi silny, ktere'/io zabiti
Zde pfemohla linava Akibu a stichl. Pfistoupil k n^mu Titus Annius, tyranna Rufa, jeji Buh sud Akiba jet6 dycha, syn, a vida, ze podle skutku jeho, pravil posmSn: >Co2 nedod61d ten 2id? JistS schvdlnd si prodluiuje utrpenf svc", aby z nfiho m61 v6tf zdsluhy
pfed
Bohem svym.
Ale v torn
ji2
pozvedl se
408
z
Epilog.
celeho tSia krvaceji'ci Akiba na
lozi
prosdklem vlastni
pozvedl puli tela a zvedaje sedfene ruce k nebesum hlasem velikym, co oci mu vzplaly poslednim
krvf,
zavolal tento Kaddis (modlitbu nejvyssi lasky za mrtve, a on se modlil v smrti svezavsecky, jichz smrt videl ve vicleni svem), ktery se opakovati bude do skonani vekii na ftech vsech, ktefi svedky
nadsenfm,
toho jsou, kdyz ubira se duse otce neb matky, bratra neb sestry v sti'ny Seolu:
Slaveno a sveceno b^tdiz jmeno Pane!
Amen ! Ve svete, jejz stvoril die vule sve, prijal krdlovstvi jeho za vasich dnu a za vaSeko ziti a za ziti celeho rodu Israel brzy a v case krdtke'm.
Amen ! Pane pochvdleno na veky veku. Pochvdleno a cteno a velebeno a oslaveno a vyndSeno it velebnosti a vj$i k slave sve iizndvdno biidiz Bridiz jnie'no
jmeno
Svate'hn.
Pochvdleno budiz! biidiz, jenz vyvySen jest nad vSecku chvdlu a zpev, vSecko klaneni se a kazdoit poboznost, jez prondsi se v tomto sve'te'
Pochvdlen
.
Amen / Kez pfijme od
se
modlitba
a prosba
cele'fyo
Israele
otce nebeske'ho.
Amen ! Jenz zjedndvd mir na vfSindch mir ndm a vSemu Israeli.
Amen!
svjc/i, ten
zjednej
Akibovo videni veku a kaddis.
A
409
kdyz vydechla usta jeho tuto svatou modlitbu
modliteb, klesl na loze zpet do krve sve, oi nahle hasnouci a jen slovo jedin >Jehova *Bytost jest Buh, bytust jest jedind*, kter^z
pfivfel
Erhad, neustal
opakovati v nejhorsich bolestech sv^ho mucenf, chvSlo se
kolem uvadlych jcho
rtu.
Bytdst jest Rtlh, BytOst jest jedindf* vykfikl nahle a skonal.
A slyseti
co jsme
mocny
kolem ve smutku, bylo sinf zalafe Bathkolu, tak ze jako pod vichrem
stali
bias
klesli
jsme k zemi na tvafe sv6 a bias ten pravil
jasn
a zfetelnS:
*Blahoslaven budiz po ve*ky Akiba, blahoslaven budiz spravedlivy, ktery nmrel na rtech svych maje fme'no Jedine"ho!<.
POZNAMKY A VYSVETLIVKY.
Zph A/a
I.
DomUilly pHpad nardziU
k 2idfim zaCal se
bifiti
fimskych, zejmdna ktera se dala
od mnohych
(Sir. 28.)
Ifi prvotni toleramuosti Hadrian* zapal pro naboienstvi zidovske ve vzneienych rodmach aid.
ieny holdovaly tomu, jako Domitilla, Fulvia, Poppea, Hadrian nechapal tento *apal, aC byl
po iidovsku pochovati.
i
z
za messiaSe
prohlaSovan, neb nazory svymi byl Juliantts a Pappus pro nepatrnc prestoupeni zakona utrpili smrt muCenntckou. Pomahali hnuti iidovskemu tim, /c na vscch mistech z Antiochic do Akka zfidili banky, ktere cestujici tidy
poiatku
i
Dva
kfesfanstvi bliiSI.
bratfi
pentzt palestinskymi opatfovaly. Byli popraveni v Laodicei. 2e by jc nahli odvolani Lusia Quieta Hadrianem bylo zachranilo od smrti, nelze dokazati. (Srovnej
Geschichle des Judenthums und seiner Scktcn* von Dr. J. M. Jost CUmtus, pfibuzny Domitianftv. obialovin
Bach pag. 75-8.1.)
II.
4.
byl
pro sympatie nasledovan.
5.
k
iid&m a
Zptv
II.
>70 ** vitck nejli^t vt AJtybt do
rectiny, prosclyta.
Kleonomoi
odpraven,
(Su. .
.
.
c
byl
proto
stihin
a
49.)
Akyles. piekladatcl pentateuchu
jemut svefen dozor nad chramem a Jcrusalcmem. (Str. 69.)
>Co dil ttu
A/as.
Tot Bathkol ntbttkf!*
bias, bias blasu, bias dcera: bias ncbcs) ohlas
Uathkol. (bias, druhy botiho hlasu k lidem vnikajici.
boziho soudu a uaudku o osobach a vecech
a pomerech jako korDie Talmudu skutedny ohlas, neb domnely ohlas botiho hlasu, proroctvi, vestba. Die jinych skuteiny bias boti. Zjeveni
rektiva slabebo
soudu lidskeho.
Zph nepadl
Vll.
Novejftim badanim jest zjiMeno. ie Jerusalem I v nice Bar-Kochby a *e byl cele teto poslednl valky Uiietfen jako
Novy Jtrusaltm.
Pozndmky a
posadka fimska. horske mesto
stala
podnikd
hodnS redukovati.
vyznam Nove kritice
za
zvolil
Betaru
stfedisko
Cesarei
bli2e
lezici
rabinske velkost a
tradice jich
Bar-Kochba Betar,
vysvltlivky.
pfiliSnfi
a
svych
zveliCovaly
je tfizko urttti dnes pfesng
Eusebius kladl
jeji tez Bitter, Bether, Better nazyvaly.
salema, tradice asi na 4 milliarie vzdalenosti.
O
jej
velkosti
valeCnych PozdejSi
Diopolis.
a tfeba udaje
polohu Betaru,
dosti blizko u Jeru-
a
vyznamu Betaru
pravi Talmud, ze tarn bylo 400 Skol, z nichz ka2da mela 400 uCitelfi uc"itel 400 2akfl. Srovnej Geschichte der Romerherrschaft in Judaa :
J.
a kaZdy etc.
von
Salvador a Gregoroviovo zvlagtni pojednani o Hadrianov6 Aelia Capitolina.
Zpev VIII.
(Str.
212.)
To stare mince Trajanovy jsou atd. Co zde liCeno, jest zjigtSny udaj historicky. Mince Bar-Kochbovy zachovaly se v sbirkach Pafi2skych. 214.)
(Str.
2e
budou
po staletich a zdali byl to OH? nebo mnozi historikove v jmenu Bar-Kochby vidi pouze
vfibec by I, se hadat
Zcela sprdvne,
lide
obecny nazev jakekokoliv vfldce neb nactlnika. Korunovace Bar-Kochby neni ovSem faktem
historii zjist6nym, jest ale
snadno pochopitelnou konsekvenci vgeho pfedchazejiciho,
basnicky
zajtste
opravnenou.
Zplv IX. Eleasar
ci Elieser
z
(Str.
227.)
Modeinu zvany Med, byl jediny pfibuzny Bar-
Kochbfiv v Betaru, kde vytrval a2 do sve smrti v zpgvu poslednim vyliCen6. Bar-Kochba Tys ochromil rameno
Pfi teto ozval se bathkol, jej2 pry slySel
oko jeho
Israele a oslepil
oko
;
:
proto bude ochromeno rameno tv6 a oslepene
tvoje. (Str.
>Jd
sluji
Ahasver !. Ackoliv
289.)
jest baj
o vSSnem 2idu
Siho, neodolal basnik vtkati svfidnou tuto postavu
do
puvodu pozdejOvgem, jak
dila sveho.
vypoCtem, neni jeho Ahasver fantom neb stin, nybri, skute^ny chmurna gloriola budouci teprve spinati se zadina. Vmichani se Ahasvera v dej Betarsky zde a pozdeji v zp6v XI. Stiny
dale ukazano 2ijici
clovek, kol jehoi skrani
eolu,
jest
ovSem ryze
a myslim, 2e
i
invenci autorovou, ale jest tu
i
tam
zcela
pHrozene
motivovane a tudiz basnicky moJne.
Zpev X. Ke vgemu, co v
tomto s kabbalou souvisi, poDer Occultismus der Alten (Leipzig, 307438). Autor dobfe vi, 2e kabbala v soustavnem sv6m
Stiny Seolu.
ukazuji Ctenafe na dilo Kiesewetterovo
W.
Friedrich
str.
zpfivu :
Pozjidmky a vysvltlivky.
sepsani jest dilem pozdejfiich rabin8, ale nikdo neupfe mu, ie prvky do nejzazsiho starovku a byly jit rablnom teto doby znamy. Lze tedy s jejim ji* v dobe teto pracovati, tfeba celi soustava ai pozdeji
haji
apparatem
byla vypracovana.
Seol
=
podsveti ftidorske. (Str. 308.)
Merkaba. Die kabbaly
tvofi vSecky
bytosti vesraira organicky sfadeny
a rozCleneny a spolu co nejtesneji spojen? fetez, v nfimZ Clanky horejsi na ve spojcni pouze s nizSimi dolejSi a navzajem pfisobi. Clovfck mflze vstoupiti a zevnfijSimi bytostmi tohoto fetezu, ktery sluje Merkaba. Stdi* jsou nejnizSi elementarni duchove, CWwjest spojeni neb sflatek proti pfirodS
Htftif
mezi nizgimi duchy (Sirim), jichi pomoci se dochazi k vytvofeni KiSnf je nauka o Cern6 magti, a zaklinani mrtvych
(tela astralneho);
pomoci zlych duch6
S.itatttm, prava to jii nekromantie.
ono
Ty mysli
DoreS ha Mtthim*
druhy
vySSi
stupeft
magic
modlttbou, zafikanim, kadidly, pfetfetim stupni uiivi se vzyvani svatych jmen. je*
se mrtvych,
pfirodni, otazovani
posty,
nocovanim na hrobech. Na sluji Semot a pomahaji ke spojeni s vySSimi duchy Sarim. NefeS (erne magie sluje Habal de Gar mitt, ma postavu tla a vznasi se nad hroby, Ize jej pomoci Satanim vidti. Sefiroti, deset abstraktnich fisel pfedsta\'ujicich obecne tvary v6ci, pfivlastky bozstvi. jmdna boiska. (Str.
323.)
Giskaly.* Giskala, jakoz i velky kn4z Amitai, Eleazar a Simeon, o nichZ tei na str. 312. jest fee, byli vynikajici hrdinovd v boji a obleieni Jerusalema Tittm. BliiSi o nich Josefus Flavins v dile svem o Valce zidovske*.
Zde hrob
to
pravfi
Kpilog:
Jana
Akibffvo vidlni vlku
i
Aa<MU.
zbudovan jest hlavnfi na knize Emck habachac od Josefa ha Cohen (pfel. Dr. M. Wiener. Leipzig Epilog tento
slz)
i
(udoli
CHYBY TISKOVE. Str.
13.
verg 7.
misto Byitiutii cti Bitkynii. misto jetiz Cti jes.
:
Str. 39. verg 2.
zdola
Str. 96. verg 5.
zdola
:
misto Ba, stary pane, Cti stary, fane. zdola: misto mihaly Cti miJtala. zhora misto misilo Cti misily.
Str. 147. verg 12.
:
Str.
148. ve r
Str.
170. verg 5. zhora
:
Str.
187. verg 4. zhora
:
Str.
188. verg 2.
6.
:
misto tu divka pravila cti * divka fekla. misto a santa vytdtka Cti a vytdika. zdola: misto a neho Cti s vieko.
Str.
192. verg 4. zhora
Str.
285. verg
zdola
1.
misto
:
j'd
prvni Messiaiem Cti jd MessiaSem. Cti a adkon bosi.
misto sdkon bozi
:
Str. 211. verg 1.
zdola: misto rozkdzi hlasatele
Str. 230. verg 6.
zhora: misto ttlk
misto a*/
Str. 269. verg 2.
zdola
Str. 271. verg 9.
zhora: misto
Str. 274. verS 11. Str.
307. verg
se halite Cti Str. 308.
verg
5.
:
a 6. zdola
:
ne~li lid
Him
Cti 5
zdola
misto jej
Cti
//. Cti
Str.
321. fadek 2. zdola: misto sve
Str. 322.
Str.
verg
5.
cti
<#*'& **?/*
misto Se skryvdt<.
321. verg 5. zhora: misto naila
:
zdola: misto zda
324. verg 15. zhora
:
cti
Cti jest.
misto Samuel
verg 7. zdola
Str. 331.
verg 5. zhora: misto zanikl
Str. 338. verg 7. zdola
misto
:
Str.
347. verg 3. zhora: misto
Str.
377. verS 14. zhora
:
naSta's.
misto Samueli
>
Cti Cti
Cti
Samael*.
Samael. zattik'.
se.
Taeiem
misto froHt
Cti Cti
f#/A*
se skryvdte.
ja.
Cti
Str. 326.
:
klasatel.
/tW.
nimi.
hatiie,
Str.
2.
rozMzi
Cti zel.
<#=/
zdola: misto *
cti
utok.
Cti
Tineem. prolit\
Misto
OBSAH. Str
SIovo uvodni
v.
]R< >LOG.
U zdi
chrdmove
1
lidu israclskcko a zdi
Ndrky Akiba a Mefr.
se
Bar-Kochbn
schvdcen usne, jej
uzrf a
tu.if
smrti, zjevf sc
k
co hvezda
Hoch
zffzcnindm. svftf
mu
nad celcm.
budoucf posldnf.
jclio nail
zboreneho chrdma r Jernsa-
Matka Bar-Kochby Miriam pnridf
leme.
--
Asmavctli,
linaron
Akiba
m
s]>i'cfm.
/1'KV
I.
Sctkdni na hore Garizim
17
Hadrian na svych ccsUch v Oricntu vracf sc s hory Garizim, kde v pruvodu Antinoa byl pfftomcn bohosluzbe zidovsk^. Sctkd c Akilx^u a Mcfrem. Jich rozhovor Cf.iar
.
n
situaci
Zidu vuci
Rfniu.
Hadrian
vnikne hloub v
mysly /idovsk^ myS!6nky o .samosUtnost, cor ohrat na jeho smv.-lcni' v otazrc ;i(|ovk<:'.
ZI'EV
V
udoli
ai-
md ncpH/
II.
Mt-Rimmon
Velkd flchuze lido zidov.skdho v ddolf B^t-Rimm6n. projcdndvajfcf oUzkn, jmk sUnovisko dlu^no /aujati vuci novym
41
Obsah
Str.
ediktum Hadriana proti Zidum. Ruzne" strany v narodu a mezi rabiny. Odpor Kismy a Samuele mladSfho. Rcplika Akibova.
Bath-kol rozhodne v jeho prospech a vc
Akiba
vudcovstvi Bar-Kochby.
sc vyd.i
na pouf, vyhlcdat
Bar-Kochbu.
ZPEV
III.
Mezi hroby
77
Bar-Kochbovy meditacc v udolf s
Akibou, ktery
jej
povola k jeho uloze.
ZPEV Vyvoleny
Setkanf sc
Josafat.
IV.
Pane
91
Rimsky mistodrzitel Q. Tinneus Rufus chce provesti die rozkazu Hadrianovych zorani hory Sionskd. Rabini Tcradijon a zabije
Akiba
s
Bar-Kochba
Mezitim nim vyjednavaji, ale marne. vola, jenz mel zorati horu chra~movou, a
Akiba
rozptyli rimsk6 zoldn^re a vnikne v stan Rufuv. jej
prohl&sf Messi^Sem.
ZPEV
V.
llo
Vojsko Hospodinovo
Bar-Kochba
Kazdy md
sbfrd lid branny.
prst na dukaz sfly a neohrozenosti.
Dromy,
si
uscknouti
Matka mladeho
liar-
Bar-Kochby, se tomu cnerBar-Kochba mfsto Bar-Dromy sdm sobe prst
Judita, byvald milenka
gicky opre. utne a tfm v svuj prospech smySlenf v^cch obratf.
ZPEV
VI.
Tur-Simou
127
Tinneus Rufus mucf v dobyt6m Tur-Simonu dovsk^.
Jeho vyzvedaci
Ifci
itspechy a
zcijalcc /i-
moc Bar-Kocliby
Obsak
Str.
Scena v lesc cedrove"m.
v lidu.
V
rozhodne* chvfli
uden Bar-Kochba na pevnost, a zazene rimskou posadku.
ZPEV
VII.
155
Xovy Jerusalem mesto Bar-Kochby a jeho vyznam proti Jerusalemu pro Zidy ztracene'inu. Bar-Kochba jmenuje BarBetar,
Pokus marny Dromu, syna Judity, velitclcm Tur-Simonu. Kur-Kochby o spojenstvf s kresfany prostfednictvfm biskupa Bar-Kochba a Judita. ObnoJerusalemsk^ho Judase. venf star6 Idsky jich, ona zustane u neho jako chof jeho.
ZPEV
VIII.
Krdl a Messids
201
cchy vdlccn6 Bar-Kochby pfivodf jeho slavnostnf prohliSenf za krile a Messidie. Tajny odpor rabinur.
Mince
Jeho korunovace za intenrence
Bar-Kochbovy.
Akiby.
ZPEV
IX.
Kar-Kochba a Bar-Kosiba
225
Bar-Kochbuv p!4n valecny a jeho zdpasy s lidem poP6d Tar-Simonu a vyzndnf a imrt Bar-Dromy. bourenym I.
zjev Ahasvera.
OtraVene" studnice T Bctaru a aond
Rozpor meri Bar-Kochbou a Akibou. rabfnuv z mesta, jich odchod a prokletf Bar*
Har-Kochbuv. Vyhostcnf
Kochby.
Eleazar Med.
ZPEV
X.
Sttn $eolu
.301
Bar-Kochba sveden Juditou oddi JehoTu.
Prcs
se cern6 magii a za])re
odpor Eleazara voli
stfny
mrtvych.
Obsah
Str.
Judita zabije k ucelu II.
tomu Ismaele, synka hrobech
zjev Ahasveruv, ktery bydlf v
Marne hledd Ismaele otec jeho pozna pozde blud
jati
itdolf Josafat.
v 'bouri.
-
Bar-Kocliba
svuj.
ZPEV Stard
pastyrske"ho.
XI.
333
vlcice
Z;iJulius Severus a jeho taktika v boji proti Zidum. rabmi z Betaru vyhostenf a vyslech jejich Anniem
Rufem.
Otec Ismaeluv vyzradi zlocin Bar-Kochbuv v udoli
Josafatsk^m a uvoli prukopy do Betaru.
se, prov^sti
ZPEV
rimske" vojsko
podzemnfmi
XII.
Pad Betaru
^
367
Bar-Kochba a Judita pfed bpjem poslednfm. Juditino videni Samaele a kult ofiticky. Bida a hlad v oblezenem Betaru.
III.
zjev
Ahasvera a smrt Eleazara Meda. -
Vniknutf vojska ffmsk^ho podzemnfmi chodbami do mesta. Poslednf boj. Zjevenf Asmavetha a smrt Bar-Kochby.
EPILOG. Akibovo videni veku a kaddis Rabbi Mefr
lici
poslednf
399 chvfle
Akiby a videni jeho
fadou veku, a v nich pronsiedova"nf kmene zidovskdho. Ctyfi jezdcove" apokalyptictf a deleni se jich o lid zidovsky.
Mucennickd smrt Akiby
a kaddiS jeho.
*** DOTlSTENO KNIHTISKARNfe JOS. R. VlLf.MKA V PRA/E
V MESICI PROSINCI
***
L.
I'.
1897.
1
PG 5038 F8B3
Frida, Emil Bohuslav Bar-Kochba
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
