Purchased for the. LiBRARY of the UNIVERSITY OF TORONTO. the. frovi KATHLEEN RIADILL BEQUEST

1

PG

5038 M8 1899 SV.14

Purchased for the LiBRARY of the

UNIVERSITY OF TORONTO frovi the

KATHLEEN RIADILL BEQUEST

SEBRANÉ SPISY

Karoliny Svtlé

XIV.

UPOMÍNKY.

v PRAZE.

NÁKIxADEM iqoi.

J.

OTTY

upomínky. OD

Karoliny Svtlé,

v PRAZE.

N Á

K

Li

AUKM igoi.

J.

OT

T Y

Veškerá práva vyhrazen.a.

Tiskem eské grafické spolenosti »UNIE« v Praze.

ÚVOD „v daševiiím život všech národv evropských veliká se vykonává proniéna," pronesl slavný pírodozpytccDr. Virchow mezi jiným ve své ei iia posledním sjezdu anlhropoh glcké spolenosti ve Sveín odbývaném,*) „jindy pecházelo podání z pokolení ua pokolení, žijíc v ústech všech, ted mizí v

míe

takové, že to, co se nenapíše, nevytiskne, za krátko Vru záhodno postarati z pamti lidské.

zcela se vytratí

vkm

podrobnjší^ a se o to v as, abychom budoucím úplnjší po sob zstavili zprávy, než nám zstavili ímané. Za píinou tou mli bychom upomínky všech starších lidí takoka vymoiti a sdlení jejich penášeti do velkých hiátových tvar vdy." Naléhá-li German s takovým úsilím na svoje rodáky, aby

si

popílili,

sbírali

veškeré podrobnosti, charakterisujicí

povahu a život národní, co

jejich

a

se

snažili,

možná rychle vrný a

sestavili

celistvý

si

pomocí

obraz staré své než stopy její

aby byl ješt v as vtlen vd, zavje mocný dech mladé nad ní vítzky osvty: jak bychom pak si nemli popíliti my Slované a zejména my echoraoravaué s prací tou, stokrát pro nás ješt dležitjší a nutnjší než pro kterýkoli národ jiný? kultury,

poslední

*)

Psáno

r.

1873.

Což ás neoekává v budoucuosU horšího ješt než zapomenutí, nevykonárae-li jí co nejdíve a neuiníme-li tak s patinou dkladností, obezelostí a hloubkou? Nelííliž nás naši nepátelé se vzácnou smlostí a neuiiavitelnou dsledností všude a vždy, kdykoliv se jim nejmenší k tomu naskytne píležitost, jako duševní nedochdata, neschopná pvodnosti myšlenkové, samostatné tvrí síly, pravé osvícené mravní snahy a netvrdí na základ toho, žet výše civilisace pro nás nedostupná? I káže nám te.dy nejen pouze pieta k našim a odkazm jejich, nýbrž pedevším svatá vlastenecká povinnost, aby každý z nás v kritické této dob, kdež se rozhodnji než kdy díve jedná o naše bytí a nebytí, dle sil a schopností svých se snažil vynnjíti, stopovati a za-

—

pedkm

každý

ten nejslabší rys zvláštnosti naší národní, i rozplyne ve všeobecném onom rázu, jejž za nedlouho stejná u všech národ vzdlanost vtiskne ve tvánost celé Evropy, abychom takto si poznamenali, co v ní bylo a jest našeho, a tím navždy vykázati se mohli. O minulost našeho národa jest ovšem v tomto ohledu již postaráno zpsobem takovým, že žádná ruka rouhavá nešete z djin svtových iny echoslovanv, a žádný hlas potmšilý jim neupe jejich vlivu na pokrok lidský a jejich chytiti

než ješt

o

se

zásluhy, nejvelejší krví vykoupené.

Avšak zkoumání vdecké nezasáhlo ješt do doby novjší a zejména se ješt dosud ani nedotklo lánku, spojujícího nás s našimi vzkísiteli. A práv v dob té sotva minulé, kdež jsme se o to pokusili napjetím veškerých sil vaditi se opt mezi národy samostatné, z jejichžto šiku jsme byli násiln vymknuti vyhlazením a z vlasti vypuzením veškeré intL-lligence naší, kdež jsme se snažili inn

tém

a

zjevn zas úastniti

se jejich

postupu

—

práv

v

dob

nedím slavné, vyskytuji se takové víry, temné body, kiklavé odpory, zdánlivé zmatky, ktei'é rozluštiti, objasniti a dle dosahu oceniti bude badateli jisté již za Jírátko velice tžko, neuváže-li se té

•v

tak velice pro nás významné,

aí

práci tu co nevidt.

asopisy naše

již po celé tvrtstoletí denní poskytnou djepiscm budoucím hojnost pramen k bezpenému orientování se i v otázkách nejzapletenjších. Ale mohou-li pak ve svých sloupcích zahrnouti i to, co se dje okolo krb domácích, i to, co se

sice

píši

národa našeho kroniku

dotyce rozvoje života losti

již

se

nedají

patin

mnohé

a

rodinného, zjevy

bez jehož

veejného

žití

dkladné

zna-

našeho ani ted

odvodniti?

Na dkaz

toho podám mimochodem jediný jen píklad. Pesmutným, obecn známým a a^to již želeným jest u nás úkazem, že práv mužové vlastenectvím slynoucí tak zídka mívají ve svých dtech stoupence myšlenky, které život svj zasvtili. Nemusí v tom jednou potomstvo vidti,

svým stavna k vli tímto zpsobem laciuji a snadnji než

že byla láska jejich k národu, již opomenuli vštípiti

dtem, práv proto snad jen líena, na sláv, jíž u nás lze kdekoli jinde dobyti

odiv

Kdož erpaje pouze z pramen asopiseckých, v nichžto dje zmínka vždy velice pochvalná o spauilomyslnosti a probudilosti eských žen. ba v nichžto již bylo nejednou vyknuto, že takovými matkami pelivými a mandosti zhusta se

—

želkami vzornými se nemže již žádný jiný vykázati kdo by tu ekl, že práv tyto vzorné ženy a marky vrhají onen temný stín na povahy svých mužv, ony že zavinují

8

národním neštstím ? Uchváceni vírera politickým, petíženi pracemi nad jiné naléhavými a neodkladnými, nejsou národovci naši mnohdy s to, aby vnovali vychování svých dítek péi patinou, jsouce nuceni zstaviti nad nimi dozor zcela chotím svým. Ale vychování žen spoívalo a spoívá dosud u nás na základech tak mlkých, na systému tak pochybeném a vzdlání jejich jest za tou píinou ješt tak nedostatené, že teprve desátá paní ve svém dom více než hospodyní, tím, ím pedevším býti by mla: vychovatelkou svdomitou, rozumnou, kteráž stojíc názory svými na výši asové, jest s to dtem svým cestu k ní ukázati. A pece mže v každé jiné innosti své domácí spíše nahrazena býti, vše ostatní mže dáti snadnji za sebe udlati, jen v psobení tom jest nenahraditelnou, zde a nikde jinde spoívá tžišt vnitní její ceny, mravního jejího pro rodinu významu. Pro nedostatek matek tch v pravd vzllaných odehrává se tedy u nás dosud truchlohra po bitv nlohorské poatá, kdež dávaly ženy práv tch mužv, kteí svou lásku k národu krví peetili, dti jejich nejhlavnjším nepátelm v šanc. aby je odchovali v duchu protiiuirodním. Dosud nechápou naše paní, až na málo estných výjimek, posvátnost národního jazyka, jeho dležitost nesmírnou pi vychování, pro ješt veliinou nežil a nepsal Komenský a vlast je pro neznámou. Vidí v bojích za práva její, v mužových to ideích libstku, již k vli a snahách obyejn jen nepohodlnou domácímu míru snáší, a psobí mnohdy tajn k tomu, naklonila živlm cizím, :iby mysl dtí od ní odvrátila l)anujícím, s okázalosti a nádherou vystupujícím, jsouc jeduak oslnna a podmanna zevnjším tím leskem a nimbem tuto nehodu, již v jistém ohledu lze nazvati

n

i

n

jednak se domnívajíc, že takto nabudou dti stkvlejšího ve svt postavení. Jakých to tragických konflikt bývají naše domácnosti jevištm, když otec takový dovolávaje se v rozhodném jakémsi okamžiku konen v synu dosplém spolubojovníka, shledá v lhostejnost k zájmm jemu samému tak drahým, když si žádá na dcera svolení k satku s jeho politickým odprcem a zjevným nepítelem národa! Jaké je obklopujícím,

nm

nm

dissonance píkré, kiklavé, kteréž obyvolbách pak se rozléhají všude po vlasti k hanb nás všech

v nich se ozývají

ejn pi a

škod

!

neuvdomlým

Jak mnohým zloinem žena vána

národm svým

za

již

že na myslícího

takto se mstila

lovka

odchonebývá! iS'ení£ však výmluva její na žárlivý odpor muže proti vzdlání jejímu nikterak podstatná, pipadá na ni stejný viny podíl. Kdyby se byly ženy k právm svým na vzdlání s touž vj trvalostí hlásily, s jakou se prese všechen výsmch muž pidržují svých výstedních a nákladných mod, a svému pouení byly samy vnovaly jen polovic asu toho, který vnují marnivé úprav svého odvu, v nmž spatuje na sta dívek a práv dívek zámožných jediný úkol života, jedinou práci jim pimenou: bylo by se ženstvo dávno vyšinulo na zcela jiný stupe duševní zralosti, a muži vychovaní matkami soudnými, spravedlivými, osvícenými s nimi. Dávno již by nám byla minula temná a krutá doba „železa i krve", v níž moc vítzí nad

právem Za

to,

kronikáe vnitních

romanopisci;

tchto

djin

jim písluší je sledovati,

sociální a psychologické,

halené v roucho

umlecké

kterým fikce

jsou

na stopu, zaobecenstvem rozlušo-

v nich pišli

ped

povoláni

studovati a otázky

10

U jiných národ dávno již nastoupili úkol ten namnoze úspchem stkvlým, u nás však, kdež tolik ješt nevyvinutého obzvlášt v oboru umní, panuje bohužel ješt náliled úpln škohký, žeí obor ten nedstojný skuteného váti.

s

talentu,

i)ráce opravdivé,

že spisy takové jsou pouze asové,

jež na délku v literatue se

Jak mylný

neurlrží.

jest náhled ten,

i v kompetentnícli kruzích dokazuje dostaten jediný román „Don Quijote", nejasovjší to snad práce toho druhu, kteráž kdy byla napsána, a ježto pec petrvala veškeré souasné spisy vdecké. Dávno již jsou zapomenuty, kdežto ono mistrovské dílo snad ísti se bude, dokud bude na svt tenáv. Spis vážený z takové hloubi pravdy psychologické, že typy v líené nejspíše nikdy mezi lidmi nevymrou, jejichžto smry budou vždy míti representanty mezi nimi, vyžaduje spisovatele, jenž jest nkolikrát uencem, to jest spisovatele filosofa, antliropologa a historika v jedné osob, jenž jest nad to nade všecko ješt znamenitým básníkem. Neznuctil by se tedy u nás žádný talent, když by se chtl btáti naším Cervantesem, podávaje nám v zlatém zrcadle svého umní odlesk národní naší individuality s tím nevyrovnaným humorem a tou úchvatnou pravdivostí, jak onen genius. Veliké ony promóuy duševní, na nž Dr. Virchow svoje krajany upozoiuje, jsemí si vdoma od té chvíle, co mi náhoda i)ro do ruky vtiskla, ímž jsem poala vci a pomry uritji mezi sebou porovnávati. Pedevším jevilo so mi petvoování to názor svtových dosud bžných v úžasném mizení tradice u lidu našeho. I jala jsem se in?tinktivn konati úldiu již uenec s hora uvedený ud-

u nás dosti

rozšíený,

nm

11

každému uvdomlému národovci; vymoovala jsem pravém smyslu slova upomínky všech starších lidí, s nimiž náhoda mne svedla, zejména však svých píbuzných, kteí mi ruili povahou za vrohodnost podání svého. Se vší onou svéhlavou vytrvalostí a vášní neústupnou vyznaující pud sebezachování, jenž ovšem zde se vztahoval k národní naší bytosti, pídila jsem se po zajímavých typech, charakteristických píbzích, v nichž se zrcadlila zvláštnost ducha eského. Pi našich pomrech nemohla jsem ovšem pijíti na nic Svtoborného, mysl lidskou v základech otásajícího, jak si toho nynjší vkus obecenstva žádá, ale za to se mi objevilo tolik ryzého, ušlechtilého, ba pímo vznena zlato tišeného, ím málokterý jiný národ se honosí chých, skromných, ale pevzácných ctností tch mže smle národ náš svou budoucnost postavili. Mnohdy jsem mla iicpa(rný obrázek nepatrných lidí nkolik nedl pod pérem, nemohouc odhodlati se, abych jej zakonila, protože se mi rta "dle pání doplniti nedal, totiž tak, aby každá v povahopisná každý obrat mluvy, jakož i nálada a barvitos*luje

v

;

nm

celku

náležela

skutenosti,

a

mého

nm

v

jiného

nebylo

než komposice kresby vzhledem k látce vždy velice jen jed-

noduchá Nejednou jsem

se za tou

píinou

stala

smšnou tm,

kterými žiji, a slyšíc tu i tam varující hlasy, že zajisté takto zabloudím na neícestí, samy sebe pak jsem se tázás

vala, není-li v

pokynech tch

pece

jen kus pravdy,

ten

jakási „monomanie,

více

mén upímn

a nevyvínuje-li se to ve jež ve

mn

pvod svj

mínných

mn

sku-

vzala za

kdežto s nadšením nikdy od té doby nepocítným ítávala vzorného mistra moderního roraánopisectví, \Va'tcr.) Skota'

mládí,

jsem

12

Pocházeje

z

národa skoro tak uešíastnélio, ulmtenébo eský, vnoval vyps-ání povah,

a postrencho, jako je národ

památek a

obyej

skotských ve svých kniliách tolik místa asto terem vtipv a výtek svých kritik národností šíastnjších. Avšak práv tam, kdež sledoval se zoufalou vroucnosti šlépje svého lidu na domácí cizincem opanované, kdež naslouchal bolestí tak dojemnou ohlasm hrdého druhdy blábolu s zmírající jeho slávy, kdež vnoval celé poklady dmyslu líení zvláštnosti jeho národní, tam práv se mi zdál vždy nedostižným, nejvíce zbožiíování hodným a všecky struny srdce mého se rozzvuely a plakaly nad národem jeho, a lásky, že se stal proto velmi

tém

pd

nad národem mým Vrhala jsem svoje nárty .

.

.

ze života eského na papír radostné nadji, že pipravuji pokusy takovými materiál umlcm, kteí nezcela nepotebný a zavržení bodný se stanou jednou dstojnými bistoriugrafy vnitního našeho rozvoje, a se odbodlají, podati nám v širších rozmrech, s hlubší perspektivou a vyšší intencí, než až na nkolik jikných výjimek posud se stalo, odliku doby poslední, kde konen bude náš lid postaven na ono estné místo, kterého v

onm

si

dávno

již

zasloužil.

K doplnní

prací

tch podávám

tímto

nástin

dojm

svých z mládí a zárove, jak dalece ovšem moje vdní a zkušenost staí, obraz tehdejšílio vychování, i domácích a rodinných mšanských v naší milé Praze.

pomr

Dolní ást staré Poštovské lak

nudn hraotná

oné vysoké,

a

Praze nebyla vždy jako te. Na míst hradby tsn k sob

ulice v

smutn zatomnlá

jednotvárné k západu budov inžovních táhla se ada starobylých dom s prostrannými dvory, špiatými lomenicemi a vysokými stechami, plnými vikýv a vroubenými nemotornými žlaby s peste natenými okapy daleko do ulice ouhajícími. etné korouhviky na hebenech domv a okenice u viký inily za boulivých nocí, co jim bylo možno, aby obyvatelé ulice té nemohli zamhouiti oka. Skrze prjezdy dom, vždy bezstarostn dokoán otevených, žádnými ješt podomky nestežených, leskl se do ulice slunný pí-itý beh, voln k vod se sklánjící: základ to nynjšího nábeží. Kosatky stínné starými zkivenými stromy, ohrady, rybáské chaloupky obklíené malými zahrádkami, ped jejichž vrátky se vysoušely sít a lunky, byly po behu rozsety, a za nimi se valila veselá naše Vltava plným bohatým šuraným proudem. Nebylo jí ješt ubylo mladistvé síly a jarosti nemilosrdným oholením krásných tch strání, jimiž se plna rozmarnosti díví na své cest ze Šumavských hvozd ke Praze tak bujnými skoky proplitá. Ješt se jí z nich vrhalo zamilovan v náru na sta stíbrolesklých popiléhajících

14

tukv

pramen,

a

až na vlhkou, mezi

z

nichžto nejvtší

kamením

a

ást

již

kovím smutn

se vytratila se cmírající

stopu.

Na behu mlynáských,

hemžilo

se

devoštpv

vždy plno plavc,

pevozník, dnem do

a tak dále, kteí mezi

Poštovské ulice co nejpilnji chodili se od práce posilovat. Poínali si tam jako páni, kiíce, hádajíce a rvouce se nejen v hospodách, ale i ped hospodami, a to mnohdy tak do pravdy, že zstávala po nich dlažba krví zbarvena. Pro vády jejich každodenní vášnivé a neunavitelné nebylo velmi asto v pokojích vlastnímu slovu rozumt, k emu ovšem znan pispívalo hluení ptactva, jehož více hmotili bylo všude po oknech jako kvtin plno.

ím

ti

na

ulici,

tím více hmotili oni v klecích.

ten nepokoj a rámus nikomu nepekážel, nestžoval, a nikdy nikomu ani ve snu na inysl nevstoupilo, aby se piinil, by jakýmsi úadním opatením šarvátkám tm pouliným pílrž uinna byla, ba snad by byli i mnozí ruch ten dosti citliv pohešili, kdyby Aspo si leckdos nkdy se jim byl pod okny vytratil. s uspokojením patrným liboval, „že bývá v Poštovské ulici

Ale

nilcdo

stálý

ani

si

vždy tak živo". asto však nabývaly ony ptky rozmr dosti povážlivých, a to zejména tenkráte, když se k nim pipletli „štrejchpudlíci", výrostkové od hlavy až k pat do modré, zelené neb žluté barvy namoení, v továrnách na kartony u vody zamstnaní, strjci všemožných nezbedných kousk. Štvali zápasníky výsmchem na sebe, škádlili vítze, dráždili ustupující a neustali v „huškání", dokud se vše na novo rváti nezaalo. Vlastn neml nikdo ped nimi pokoje, obzvlášt v poledne a veer, kdež se houfn hrnuli z práce.

15 pokoušeli kolemjdoucí vtipkováním. vali

hokyn

pojmy o

okolní

vlastnictví

Pedevším vsak udržo-

rozechvní svými zmatenými

v stálém

a majetku.

nepekvapí

nikoho z laskavých tenníi, že za takovou stálou stafází nebyla Poštovská ulice v píliš elegantní jeho ást považována, a že rovnž obyvatelé její byli do pojmu toho zahrnuti. Kdo v ní bydlel, nemohl se na žádný zpsob poítati k „liaute volée", což ostatn také nikomu nenapadlo, „Le beau monde", jak tehdáž se Zajisté

mst

s

pevahou v hlavních ulicích Nové msto tehdáž teprve se dostavovalo, ulice n-i Václavské námstí vybíhající byly velice zanedbány, Karlovo námstí a jeho okolí blátnou nedláždnou pouští, tnk i ást okolo nynjšího Alžbtina mostu. Hradby a Chotkovy sady teprve se upravovaly, Žofín. ješt „Barvíka" zvaný, podobal se malému pralesu bez íkalo,

Starého

sídlil

a.poliyboval se

msta

a

stezky a laviky,

s

Malé strany.

lovk

se

tam

dostal

pomocí zcela primi-

lan pevozu, a Stelecký ostrov nebyl písttipnjší. Nábeží se železným mostem ješt tivního na

o

mnoho

nestálo;

nové a staré Aleje (nynjší Ferdinandova tída a Píkopy) tenkráte ješt stromy zasázené a kamenný most byly tedy jedinými v možnými promenádami. Avšak tehdáž se ješt mnoho nepromovalo, dámy v zim jen tenkráte vycházely, když nutn musily, a v lét za nejkrásnjšího poasí. Naše chze pi každém povtí byly by za nejvtší výstednost považovaly. Teprve o svatém Josefu troufaly si na ulici, a cesta o dušikách na Volšany zakonila u nich sesonu procházek. V ten den mívali žebráci že. Sedli ve dvou adách tsn vedle sebe od Nové brány až ke hbitovu, a každý si nesl dom kapsu plnou groš, tak štde je obdarovali lidé, aby se za jejich ne-

mst

16

Ba mnozí pracovníci dovolili se na ten závod, a sedli si k vli lepšímu výdlku také mezi žebráky bud ke hbitovm aneb ke kostelm božtíky pomodlili.

den

ze

i

svých

tak výnosná byla tato místa. Lékai neuznávali ješt tenkráte pohybování a erstvý vzduch za nevyhnutelné lidskému zdraví. Schvalovali svým

svencm,

aby se šetili v teplém pokoji, a ordinovali teplé Jak bylo lovku dost málo a cokoli, hned byl svým lékaem poslán do postele a hnán do potu. Málo kde v zim se provtrávalo, a to jen vyhlídkou na pt minut za sluneného poledne. Miíozí lidé považovali erstvý vzduch za nco pímo nezdravého a prvan takoka za smrtonosný, vyhýbali se mu co nejúzkostlivji. Zajisté že proto kvetoucí tváe, jasné oi, bezúhonný vzrst a svží pohyby pedevším u dívek z tak zvaných dobrých dom bývalo mnohem ideji spatiti než te, kde jsou studené lázn, daleké do pírody výlety, tlocvik v rodinách tch na denním poádku. Zdravotní stav se aspo dle mého vdomí od oné doby v mnohém ohledu valn zlepšil. Jisté osoby jsem neznala jinak než po celý rok zavázané, do zajeích neb jeleních kozí pod svrchním odvem obleené a do samých flastr zaobalené. Stonati bylo u nich zamstnáním, a v každé vtší rodin byl aspo jeden takový stálý nemocný, obyejn njaká svobodná tetika, od níž nikdo ani neoekával a nežádal, aby se kdy uzdravila. Na jaro si dávali lidé obyejn pustit žilou a na zimu sázeti baky. Pi každém píchání zavsili si na churavé místo okamžit celé houfy pijavek, aniž lékae o radu se tázali. Bývalt léka tehdáž ješt jen pro jméno povolán, obyejn léila nemocné hospodyn sama neb babika, málo se ohlížejíc na jeho radu. Pijavky byly v každém dom

lázn

a na všecko teplé obklady.

tém

17

oknech ve feklcnónych Snad jest chudokrevnost našeho pokolení ásten následkem onoho lehko-

pipraveny

vždy

láhvích

velmi

niladšílio

myslného

s

a

zaujímaly

vynikající

na

místo.

krví plýtvání.

Dli nechat byly zdrávy i nezdravý, v beznu užívati musily. Y jedné rodin se pidržovali toho, v druhé zas onoho prostedku, v jehož neomylnost a psobivost všude se vilo. Tu užívali magnesie, tam zas kafru, jinde jalovce, nkde zas na vše pikládali pytlíky a nakuovali se vcmi až k víe nepodobnými. Nejednou vypukl mezi paními u kávy velmi živý a vážný spor, vný hnv v záptí mající, upírala-li nkterá jistému u jiné oblíbenému léku jeho divotvornost a zlehovala-li jej vychvalujíc svj vlastní nade všecky. Mastikákvetlo a jsouc provozováno se vší ství v domácnostech tvrdošíjností vyznaující nevdomost, žádalo si etných obtí. Pamatuji se, kterak mne dojalo náhlé oslepnutí mladé rozmilé dívky, jediné zbožované dcery bohatých rodi, kteráž pišla „navzdor tomu, že ji roztrpíc zántem oí o tluené perle do nich nasypali" Také si lidé s nejvtší

pevn

n

!

paívali ruce a nohy, což považovali za velmi pimené zdraví lidskému, zvlášt zimního asu. Yímt ale, že jistý pán, jenž po takové procedue šel veer za silného mrazu pes dvr ovsa vydat, pi emž nad oekávání se zdržel, pes noc nadobro a navždy ohluchl následkem nevyléitelného kataru. Ba pramálo si v Poštovské ulici z toho dlali, že na pohlížejí v vidouce tam jakýsi teprve s vysoká, ])echod z malomstského do velkomstského života. Nemli vlastn k takovému subtilnímu rozjímání ani dostatek asu. Domácí páni byli tam z nejvtší ásti majitelé obchod rynáruživostí

kom

n

mst

K.

SVTLÁ: Upomínky.

2

18

báských mek, v

devaských aneb

a

nmž

kteí

emeslníci,

si

byli

do-

svj krvav vyjen dle poteby a kteráž spoleenská

živnost svou provozovali, za

dlaný groš

koupili; a poínali si zcela jako by žádné „haute volée", pravidla ustanovuje a jiným vrstvám pedepisuje, ani ve svt nikde nebylo. Paniky se prostední dny v týdnu, kdež nemly ni prádlo, ni po dom umývání, navštvovaly na kávu bez kloboukv a rukaviek v epcích jen a širokých plátných frtochách, ohromné svazky klí za pasem a košíek s prací v náruí. Manželé jejich kouili v nedli mezi vraty bez kabát, majíce na hlav epiky zlatem vyšívané,

pohodlí,

drbež

pekážky i ve svátek uprosted ulice, dlaly, co chtly, vykopávajíce mnohdy v ní dlažbu, aby se jim to pohodlnji v písku hrálo, aniž rodie za potebné uznali je okiknouti. Pro dospívající sleinky neb vlastn panenky, jak tehdáž se íkalo, bylt veer výlet se služkou pro pivo do blízkého pivováru n^b do nkterého sousedního domu se džbánem pro vodu považován za velmi pimený. Bývaly mladé ty krásky pi takových chzích obyejn stíhány plachými a toužebnými pohledy student z venkova, se batolila bez

v níž dti naprosto

si

u chudších rodin bydlících, a nkdy kolovala tajemná o tom ulici, kterak ten neb onen syn Mus svato-

povst po celé svat písahal,

ném vždy

tak

že

ta

skromn

neb ona grácie, a

pvabn

s

v

soumraku

láhví v ruce

rum-

pes

ulici

jednou stj co stj státi jeho. Jak mnohý z takových snv a úmysl, o nichž si služky veer v stínu ohništ pi dohoívajícím na nich ohni šeptaly k velikému pi tom podivu malých holic k nim se tulících, které otevíraly dokoán oi, slyšíce o jiné ješt se ubírající,

lásce

než

musí

se

k pannám

a

maminkám,

o

lásce

to

k cizím.

19

mnžm,

vousatým, velkým

i ty maminky i ty mnohý z nich se rozplynul ervánky veerní, v jichž zái

pro které se

— jak

panny zrádn opouštly v temnu zapomenutí, jako

ty

vykvetly v mladých, blouznivých srdcích

Ale

mnohý

z

nich

pec

Jen se uskutenil,

pišed k chlebu unesl Poštovské

a student

nejednou za nejvelejšího jejího souhlasu nejslaveujší ozdobu její. Jen domácí synkové pohlíželi se žárlivou nevolí na takové únosy; oni nesmli hledti na krásu, nýbrž jen na peníze, a místo lásky musili u nevsty hledati jen tisíce, jestliže nechtli, aby je páni rodie vyddili a místo požehnání, živností výnosných a jim pouze klatbu svou zstavili. Za onoho asu vládly svtem Mamon i Autorita desetkrát ješt písnji a neuprosí teluji než ted, absolutismus v rodinách vyrovnal se absolutismu veejnému. V ulici tak málo „comme il faut" a zajisté práv proto tak rozkošn originelní mla moje rodina dva malé domky vedle sebe. Jeden náležel ddekovi z matiny strany, jenž byv správcem v papírn a knihtiskárn Schónfeldov druhdy proslulé, zavedl si, žádostiv samostatnosti, obchod s papírem. otec Evstach Rott stav se manželem jeho jediné mladinké dcery, vstoupil do jeho obchodu co spoleník a zaídil si vedle toho obchod se semeny v rozmrech na onu dobu rozsáhlých. Oženiv se koupil domek vedle tchána. Staí i mladí manželé bydlili na poátku pod jednou stechou, ale když se bhem let rodina o dv dcery a jednoho syna rozmnožila, prorazila se zed mezi domky a oni bydleli pod dvma sice stechama, však stále jen u jednoho krbu. ulici

dom

Mj

V ddekov dom název

mne

íkalo

dosti uspokojoval,

se

„u tí král",

ale za to

mne

velmi

kterýžto

hlodav 2*

20

dm

jmenoval „u bílého preclíku". druhý S velikým zadostuinním jsem pozorovala, že se na pomalu zapomíná. Poalo se u' nás znenáhle podle babiky, po celé ulici známé, kterouž v jistém ohledu i komandovávala, íkati „u staré paní Voglové", když jsme to slyšeli, a „u staré Voglové", když jsme to neslyšeli.

rraoutívalo, že se

Spojené ty domky tvoily zákoutí plné skrýší, schdk, pokojík, pavlaí, kumbálkv a tak dále, v nmž dle náhledu nás dtí tak nevyrovnan krásn se bydlelo, že pi pouhé nahodilé o budoucím njakém se sthování zmínce v neutajitelných jsme se rozplývaly slzách. Jak se nám smávaly naše elegantní „z msta" návštvy! Avšak v Poštovské došly

ulici

tyto

slzy

patiného ocenní

všichni naši malí pátelé by se byli

porem

z

ní sthovali.

Od

té

doby

se

s

a

porozumní;

týmž plativým ododtamtud odsthovali

dávno, ale dosud tam nkterý z nás zabloudí a hledá v šeré zasmušilé ted ulici usmvavý odlesk dtství blaženého. všichni již

Babika

v starých domcích zadobrý pítel náš, nazývaje schody do druhého poschodí v žertu, avšak vším právem, žebíkem, nesmiitelnému tím u ní propadl opovržení. Vždy do zadního pokoje odešla, pišel-li nás navštívit a neobZemel krátce na to jevila se díve, dokud se nevzdálil. a asto mi pipadalo, že považuje jeho pedasnou smrt asi ásten za trest onoho milým domkm se rouhání. líbení

sdílela naše náruživé

v takové

míe,

že jistý

Tentýž sladký pocit domovní mla jsem v celém našem Kudy jsme vyšli, odkud jsme se vraceli, všude jsme musili okolo njaké starožitné stavby, z nichž ke ran vanulo zvláštní jakési kouzlo. Dávno ped tím než jsem vdla. okolí.

21 co to je uárod a djiny jeho, pravil mi jakýsi pud, že se šedými tmi pomníky minulosti mladé moje žiti souvisí, že k nim náležím a ony ke mn, tušila jsem posvátný význam jejich, cítila jsem, co to je pda domácí a záhadné její vztahy k mysli z ní zrozené, tolikrát v pochybnost uvedené a vdou konen te dosvdené. Každá ta zvtralá ímsa na tch stoletých v našem sousedství kostelících, každý ten boící se na nich sloup a malba stará, vybledlá na obnažené stn, mluvily ke oním pohádkovitým jazykem, jímž mluvívá k dtem píroda. Ty nov se tvoící v ulice s tmi širokými úhlednými domy, fysiognoniií tak prázdných jako fysiognomie tch vystrojených lidí v nich se procházejících, pipadaly mi jako

mn

mst

cizí

pustý kraj, v

nmž nemám

co initi,

kamž nenáležím.

mi v nich pokaždé nesmírn po našem zlatém u vody zákoutí, po upímných tváích našich soused, po I zastesklo

se

nevždy hladkých, avšak prostomilých žertech, jimiž na mne pokikovali, a vracela jsem se z nich dom v pedasné, zasmušilé zamyšlenosti. Tušila jsem v tom Pražském „beau monde" záhy nepátelský protinárodní živel. Moje mladší sestra Žofie taktéž asi cítila, neb s nejvtším jen namáháním a nkdy \ s písností dostali nás rodie na Nové msto a zahrady za ním položené, stedišt to elegance, bohatství a krásy, v nedli na procházku. Nechtli jsme jim jinam choditi než kde „nebyli lidé", tedy na Petín, do Jeleních píkop, tehdy nevyrovnan pvabných v poloviní své spustlosti, a pedevším do Stromovky. Tam bylo ovšem okolo restaurace mnoho „lidí", ale v nkterých vzdálenjších od ní partiích irá za to a nejutšenjší samota, již by tam te marn již hledal. Nechaly jsme rodie u stolu ped hostincem mezi známými sedt jejich

22

a ztratily jsme se do houštin, na mnohých místech ješt velkolepých, kdež jsme tkaly, až se otec za námi vydal, šfastn nás chytil a skutenosti vrátil. Nebot bloudíce se sestrou ruku

v ruce

v snivých

stínech vkovitých

stroniii

vn

mezi kvetoucími kovinami plnými a šveholení ptactva, po paloucích, na nichž se honily stíny oblak se zlatými pablesky jarního slunce, tak dlouho jsme si vypravovaly o vílách a rusalkách, až jsme vidly, kterak opodál nás, ve vlhkém, zeleném temnu fijalkami prodchnutém se skrývají, nad námi v slunných vrcholcích lip a dubii se smjí a z bílých na chrpovém nebi beránk na nás volají. Byly jsme pevn pesvdeny o podstatnosti spanilých svých vidin a po celý týden jsme si o nich šeptávaly. Neklamaly jsme se píliš, zjevovala se nám na osamlých stezkách šuraného parku skuten víla Krása a rusalka Poesie. Tyto nedlní procházky do Stromovky staly se u naší celé rodiny jakousi vášní, do jejíhožto víru jsme strhli Chodila lidi mén romantického rázu než jsme byli my. i nás tam etná spolenost po celou zimu pi nejkrutjších vtrech a metelkách, což se nam dtem zdálo nade vše zábavné. V hostinci tehdáž mnohem jednodušším a mnohem domácnjším než je nynjší nový, vytopili pro nás vedle kuchyn vždy zvláštní pokojík a pipravili ke káv veliké

bubeneských proslulých kolá. Komfort ten byl nám malým však zcela lhostejný, tšily jsme se ve Stromovce na nco jiného než na koláe. Jak jsme bhávaly po parku talíe

zim po jeho zasnžených, jinostromoadích a kolá jsme použily k získání a zabezpeení si pátelství krásného velikého jelena a nkolika srn tehdáž v malé oboe nedaleko zámku v léí, tak jsme lítá\aly v

vatkou

se

tpytících

chovaných. Pohlíželi na nás vždy tak

výmluvn

a

rozumn,

23

mén spatiti než zakletého zlým princezny pekrásné, o jejichžto možných a nemožných osudech jsme si na zpátení pak cesté za mlhavého soumraku, jímž k nám proskakovala rudá z msta svtélka, neustále mly co povídat. Jaká to že

jsme v nich nemolily

arodjníkem

prince

a

pebhi-li nám pi tom nkterý hladový zajíek snesl-li se se stromu havran a vykraoval-li si chvíli vážn a vyzývav v erném svém kabátci vedle nás na bílém snhu, i klopýtl-li nkdo z nás v živosti hovoru a skutálel se do píkopu vedle silnice. Nevyerpatelné to látky k šeptání a smíchu na celý týden. událost, cestu,

neb

Výlety ty pravidelné a volnost, kteráž se mly pro nás neocenitelnou výhodu.

nám pi

popála,

nich

Mohly jsme

poasí a každou s tím spojenou promnu na ladné tvái pírody, v níž nám nezstal brzo ani jediný rys uepovdomý. Osvženy na duchu a tle, hlavu plnou obraz, srdce plno sn vracely jsme se do naší milé ulice, jsouce, jak nám aspo se zdálo, co nejradostnji od ní vítány; z každého osvtleného okna kynul nám pátelský pozdrav a vrata našeho domu tázaly se nás po tm známým, píjemné pekvapení jevícím vrzotem: „Jste vy to, dti? sledovati postup

Dobe,

že jste zas tu."

Práv nám zvaný.

Ml

naproti stál velmi

nejvyšší .v celé

mohutným pilíem, na

nmž

ulici

se

památný

dm

lomenici a byl

„u

Kurs"

podepen

stkvl obraz mariánský mi-

strovsky provedený. Lehounce držela panna Maria dtátko

zahalena modrojasným pláštm, s nhož nedešt a bouky ani za pldruhého století stkvlost a lahodu barvy. Pod obrazem byl vytesán letopoet 1675. Vedlejší „u Vendulák" byl pro nás rovnž velice zajímavý, visel se stechy jeho okap ervený, aspo v oích své v náruí,

splákly

dm

24

ohromný, kamž byla babika ubytovala velmi nechvaln u nás známou ervenou karkulku, o níž pohádka se dti nauily trplivosti. jest nejspíše vymyšlena, aby Ráda nás škádlila vypravujíc nám o ní. Nad stechou strml sklenný zámek, jímž padalo svtlo do vnit domu, kamž jsme my zas ubytovaly nejvzdušnjší postavy obrazotvornosti své. Zlatý koníek vesele skákal nad vraty domu nad letopotem 1748. Skoro na všech vedlejších domech stkvla se malba z nového neb starého zákona a jeden našich

pro nás zvlášt poutavý tím, že neml ni vrat šlo se pímo z ulice na schody a z nich se vstoupilo do bytu. Velmi asto nás také zamstnával Zbraslavský dm, sídlo to nkdejjílio opatství téhož jména. tehdáž zahradu ješt dosti velikou, v níž stál starobylý koz

nich

ni

byl

prjezdu,

Ml

z jehož vže prý vyskakovaly v noci nebeského na zneuctním místa posvátného. Byv za Josefa II. zrušen bylt teprve ped nedávném v dílnu promnn. Zpustlá kaple u svatého Kíže líbila se nám obzvlášt pro dva ohromné kaštany, za jejichžto bohatým temným lupením úpln zmizela. Ješt si pipomínám onu boulivou noc, když jeden z nich byl bleskem roztíštn. Rády jsme se také zastavovaly ped nkdejším kostelem svatého Jana na zábradlí proti starožitné, pi stavb nábeží zrušené brán s erbem mstským ped lávkou k mlývedoucí. Trela vedle kostela ješt veliká ást stedo-

stelík svatého

Ondeje,

hnvu

plameny

1

nm

vkého

nmž

provádla inkvisice svoje nelidské obehnána zdí zoubkovanou, stílnami opatenou, na níž byly všude ješt patrný stopy stelby, svdící o nkdejších krvavých zde ptkách. Ale vrcholem soudy,

vší

hradu,

s

vžemi

zajímavosti

v

a

byl

Anny jako nkdejší

štíty,

pro

nás

pece

klášter ženský.

jen starý klášter svaté

25 Tklivé se vypravovaly v okolí povsti o jeptiškách na

nádvoí a chodbách

bývalélio kláštera se objevujících,

pe-

smutn prý

plaících a hoekujících, že odpoívají zapomenuty v krypt pod dlažbou kostelní, žádná mladá zbožná sestra že za jejich pokoj již tara se nemodlí, žádná mše svatá že se jim na památku již neslouží v chrámu jejich zpustlém, zneuctném, jejž vždy s takovou láskou a pelivostí nejumlejšími svými pracemi, nejkrásnjšími svými kvtinami ozdobovaly, vzpomínajíce modlitbou velou na pátele a nepátele

.

.

.

Povsti ty nanejvýš nás dojímající pišly u nás obyejn na petes v nepítomnosti rodi, když jsme bývaly s babikou veer samy doma. Sesedly jsme si pak okolo velkého stolu v onom zadním pokojíku, kamž se. chodila

ped všeteným

hanobitelem našich schodv a jenž budoiiem, napolo eledníkem. Vyklopila ped nás hodný hrnec nastádaného, nedrauého peí, služky a uedníci také k nmu pisedli, davše se s námi do práce, skrýti

byl napolo jejím

a

babika pedouc u kamen, pekla nám

za

odmnu

pilnosti

naši topinky.

V hodinu tu objevoval se u nás obyejn pan Mates, náš cídi bot, se zásobou obuvi na píští den. Požíval pro svou poctivou povahu veliké u nás vážnosti. Vida nás tak zcela „entre nous" jíijal naše pozvání k veei a chroustaje vypravoval nám, co jsme nenasytn rády a vždy se srdcem mocn buchajícím slyšely. Bydlil totiž pan Mates se svou manželkou práv vedle kostela u svaté Anny, v onom prastarém u sochy její domku a slýchal tedy v noci z první ruky plá a náek nebohých jeptišek, i hrát na varhany a zpívat je slyšel, tof se rozumí, že zpívaly jako andlé v nebi. Xkdy,

26

obyejn v

za

okénku

msíních

cíp

z

se

i

stalo,

že jim

zavlál

vn

v pokoji vždy

a

prý nocí,

nkterého jejich šlojíe, ímž se rozšíila nevýslovn sladká, jako ze samých rží-

lilií.

Jakž

by

si

nebyli

dobí,

zbožní

ti

manželé páli a

tom nepemýšleli, kterak by ony bludné duše vysvobodili a tím pišli sami nebi o nkolik stupínk blíže? o

Ale necht zkoušeli, co zkoušeli, a pan Mates vdl, kterak do toho se pustit, nikdy pece se jim to nevydailo; musilo tomu tak býti, jak tvrdil bylt zajisté naproti u Voechovských zaklet njaký zlý duch, jenž nebohým jeptiškám pokoje v jejich krypt nepál, ponvadž asi pro vlastní nezbednost neml sám žádné nadje kdy pokoje dosíci. :

pan Mates s paní Matesovou práv v nejpi svíce voskové schváln k úkolu tomu koupené a svcené a zaíkání zbožném, nevím již nad jakými to svatými pedmty, tu zakokrhal obyejn naproti i tam zaštkal pes v pivováre kohout neb zaehtal neb dokonce si zavýskal opilec, do úzké uliky odtamtud zabloudilý jim práv pod okny, a bylo zas vše na mnoho nedl pekaženo k nevýslovné lítosti dobrých manžel i naší. Jak bychom si byly pály stráviti jen jedinou u Mates noc, slyšeti tu duchovitou na varhany hru, ten andlský zpv a cítiti tu nebeskou vni vanoucí ze šlojí jeptišek Což babika, ta by nás tam okolo oken se vznášejících byla dovolila, ale rodim nesmly jsme s takovou výstední touhou pijíti zstala tedy nevyplnna.

Když

lepším

byli

modlení

k

!

;

pohádky o duchách jen v odlehpokojích od babiek, dtí, služek, cíiii bot a tak dále, byly tehdáž všude ješt

Nevypravovaly lých

ulicích

uedník,

se ale

v zadních

27 v mode a vypravovaly se ve všech spolenostech tch nejvznešenjších a nejuenjších. Umet podat ja-

velice i

v

píbh napínav a pikantn, náleželo k celku u muže, jenž chtl slouti dobrým spoleníkem, což bylo tehdáž titulem mnohoslibným a velice závidným. Kdož slul zábavným delikátním vypravovatelem, ped tím se otevíraly ochotn dvée do bohatých dom, kdež se dávaly veliké kýsi o ducliách

skvlé

tabule,

diky

bály,

v

nichž se jen jen hemžily mladé

a zámožné zajímavé vdovy.

Kdož chtl udlati

d-

partii,

tomu nezbývalo než vycviiti se v tomto te zcela zanedbaném umní. Neobratný málomluvný nápadník neml žádné na vyslyšení nadje, musil se ve spolenosti stkvíti, ji zaujati, k sob strhnouti a na perutích svého ducha unésti. k tomu se Jsbu-li to perut jeho vlastní neb vypjené, píliš

písn

nepihlíželo,

—

originálnost se nežádala,

lidé se

Pamatuji se, že pipletši se jednou v známém dom pi velké spolenosti z dtského pokoje, kdež jsem se poala nudit, do jídelny nepozorovan za sedadlo svého otce, jsem slyšela vypravovati dva professory o záhadném, s ím se jednou za zimní noci setkali ped dominikánským kostelem, co nemohli rozeznat, emu nikterakž se vyhnout, co jim nešlo z cesty, co jim neodpovídalo jsouc osloveno, eho holemi dosáhnouti nemohli, to stálo pímo proti nim. Na štstí tloukla na vži jedna a pasáže se uvolnila. Vypravovali uení ti pánové s týmž výrazem o svém setkání, jako pan Mates o svých na varhany hrajících klášternicích a spolenost jim bez dechu t Lej vtší napjatostí naslouchajíc, nedlala pi tom mnohem duchaplnjší tváe, než my jsme dlaly pikusujíce k vypravování jeho babiiny topinky. Není tomu ješt píliš dlouho, to ee kritický duch v pražském obecenstvu prochtli jen

nem

a

bavit.

28 a

budil,

nemohu

tvrditi,

že se probudil ve vyšších vrstvách

drive než v uižších,

veer povtí teplé a jasué, vyhrnulo po veei na ulici, slaviti „šábes", jak v žertu se íkalo. Páni sousedé a sousedky sedli si na zdné ped svými domy výstupky, kdež jich nebylo, tam se vynesla lavice k úelu tomu vždy v prjezde pipravená. eládka se umístila skromn na prahy a dti se honily dle práva svého po celé ulici, schovávajíce se jedny druhým za rohy tmavých vedlejších uliek v tu dobu tichých a prázdných. Nkdy se dostaly v dovádce takové až na samý beh a najednou umlkl mezi nimi smích a štbetání, jako kdyby se B}lo-li v sobotu

se vše

byly náhle octnuly v nkteré svatyni. A ocitly se také ve svatyni, a to v nejvelebnjší v celé zemi. Z Vltavy vyluzoval

msíc na

sta

stíbrných blesk, pokrývaje nížiny kolem ní tch blescích pnuly se z mlhy Hradmajestátnosti a nad každou jejich vží leskla

chvjící se mlhou a na

any se

v

nmé

veliká zlatá

hvzda

.

.

.

byla zdvoilá, vracela dtem jejich návštvy bez opovzení a pozvání. Pi každém prudším v let lijáku, pi každém náhlejším z jara tání rozlila se po nízkém behu

Vltava

a zahnula k

nám do

ulice.

povyk nastal pak po domech, obzvlášf udlala-li potšení takové v noci. Poiiocuý inkal všude si Vltava u vrat za zvonce, bubny poaly víit a napomínat celé okolí k ostražitosti, hmoždíe houkajíce od Vyšehradu zvstovaly každou novou ranou, že voda neustále stoupá, nebezpeí Dolejší byty se zaaly v nejže se vždy víc a více blíží. vtším zmatku vyklízet a v hoejších se dlalo vysthovalcra na kvap místo. Lidé nevdli obyejn v prvním pekvapeni, kde na nich hlava stojí, co popadli, do toho se Jaký

to

29 oblekli,

co jim bylo nejblíže,

to

poali odnášeti, skvostné

vci zstaly z nejvtší ásti v skíních a bezcenné, mnohdy zcela zbytené pedmty uklízely se s velikou prací a namáháním. Babika naše, povodním po tolik let zvyklá, jediná snad neztratila hlavu. Velela hnutí tomu sthovacímu u nás vedle nás, dokud sama vod ustoupiti nerausila. Majíc i velikou v tom zkušenost starala se pokud mohla, aby nikdo ze sousedv a nájemník našich neutrpl škodu penáhleností neb liknavostí. Provádla nutná opatení pomocí našich uedník, kteí se však pokaždé ukázali býti poboníky tak neschopnými, že vyplujíce její rozkazy, vše ješt

Mnohdy nastal pravý chaos, kdež nevdl, co vlastn chce a nebylo zmatkm a nedorozumní, výjevm více mén komickým konce ani tenkráte,

více pomátli a spletli.

nikdo

se již voda zas z ulice vytratila. Obzvlášt smutn pamtní bylt v ohledu tom rok 45., kdež byl beránek velikononí snden, nevím již kteroužto spoleností veejn na led za nesmírného návalu lidstva. Stelba a bouchání zátek z láhví šampaských rozléhaly se po blostné planin zamrzlé eky tak tuhé, jako by byla z mramoru. Babika náramn na slavnost tu se horšila, prorokovala ihned, že z takové vyzývavosti cosi hrozného pojde, mli se dle jejího náhledu lidé radji modliti a postiti, aby ledy odešly bez velikého poškození celého msta, neb zima byla velice tuhá a led na mnoho stop tlustý. Stála na svém, že na nás eká povode, jakéž ješt nebylo, a nakoupila veliké množství všemožných zásob, abychom pak, až voda pijde, nemusili býti o hladu. Napomínala sousedy, aby ulinili po píkladu jejím, avšak utržila za svou ostražitost

když

30 tenkráte trochu jen smíchu. Co stálo nábeží, trpla Poštovská ulice ponkud a ideji velikou vodou, což bylo

mén

nahodilé, avšak dosti krátkozrace se pipisovalo jeho žulové se, že jsme ped vtší vodou chránni, ne-li dokonce, tedy pec z nejvtší ásti. Nikdo krom staré té paní se nenadal, co nám nastane. Ledy so hnuly teprve poslední ti v beznu dni, kdež spousty téhož roku v neobyejném množství napadaného snhu zaaly na jarním sluníku v okolí již táti a rozvodnná jimi Vltava dosáhla takové výše, že se mohl lovk u nás z prvního poschodí bez pomocí žebíku do lodky

hradb. Myslilo

spustit.

Byly to dny strastiplné, lidé se dali vodou všude pemálo kde dostaten zásobeni jídlem a dívím, vodou k pití nikdež. I nastalo již první den povodn, co babika byla zvstovala, trpli i zámožní lidé hladem a zimou, a ze všech oken v našem okolí rozléhalo se volání o pomoc neb hvízdání na lodky. Ale což byla loclka tam platná, kdež nebylo v dom žebíku, aby se byli mohli po lidé do ní dostat, neb kde k žebíku pro vodu nemohli? Nedá se pedvídati, co by se bylo dlo, kdyby nebyl tehdejší místodržitel, arcivévoda Štpán, veškeré moci svého vysokého postavení použil k umírnní obecného neštstí. Naídil, jak voda tak povážliv stoupati poala, aby vojsko na pontonech v zatopených ástech msta lidi bez náhrady k jejich žádosti z místa na místo dopravovalo, aby si mohli zaopatit, eho jim jest potebí a dohlédnouti do svých závodv a živností výše položených. Volání: „ponton, ponton," ozývalo se ve dne v noci zvukem temným, strašným kolem nás, a lidé do ponton tch slézali krkolomným mnohdy kvapiti, byli

nm

31

zpsobem z nejvyšších poscliodí, pi emž a síle vojákv ješt dosti málo neštstí se

díky obratnosti

pihodilo.

Po celé ty ti noci, co stála voda v naší ulici, nikdo u nás oka nezamhouil; kdjby byl chtl, nebyl by mohl pro stálý nepokoj. Zaklepalo se na naše okno jako na i

dvée

a lidé

nám

koje, ptali se,

jak

zcela

nám

neznámí vstoupili se vede,

z

vypravovali,

lodk do co

v

po-

mst

dje a co na venkov, prorokovali, že domy jsouce tak dlouho vodou podemílány asi se sesují, a odpluli, aniž jsme se jejich zbytené návštv podivili. Jiní zas se tázali, máme-li co jísti a ekli-li jsme jim, pedpokládajíce v otázce té soustrast, že jsme dosti dobe zásobeni, vyžádali si njaký zákusek, vymlouvajíce se na obtížnou v noci plavbu mezi ledovými krami, z nichž vane tak pronikavá zima, pojedli a odpluli jako jejich pedchdcové, aniž bychom se byli tázali, co vlastn u nás chtli. Vše se zdálo pirozené, slušné a v poádku v onch dobrodružných dnech. Každou chvíli ozáil pokoj dsným zpsobem svit ze lunk rychlostí šíp okolo veslujících, v nichž sedly úadní osoby, a svit ten vzrostl v pravý požár, pakli plul arcivévoda sám okolo, maje za sebou dlouhý etz ponton, na nichž rozvážel osobn potraviny z erárních sklad, pokrývky a mnoho set bochník chleba, jejž dal ze zásob tch ve vojenských pekárnách na rychlo napéci. Šest voják v každém pontonu svítilo, šest podávalo do oken, eho si lidé nejvíce žádali, a arcivévoda sám pívtiv a neúnavn pomáhal, ímž se stalo, že úadníci, kteí mli tentýž úkol svený, také pívtiv a úslužn chovati se snažili, což nemívali nikterakž ješt obecenstvu v obyeji. Nejvtší jich poet ml v pedbeznové dob za to, že jsou jisté tídy lidí k tomu jen na svt, aby jimi mohli vládnout a jich využitkovat. se

vi

32

Radostné výkiky zvstovaly vždy již zdaleka, že arcivévoda se blíží. I ti, kdož od nho niehož žádati nechtli, spchali k oknm, aby jej vidli kolem plouti. Pohled na jeho prvod byl úchvatný, dojmu nezapomenutelného. Po vod jako inkoust erné letla ada temných lodí, z nichž šlehal žár až nad stechy dom, otevíraje do jejího vlhkého temna po každé stran hlubokou propast plamennou, a na lodích tch hemžily se postavy zakuklené, podobající se v ostrých odstínech pochodového rudého sousvtlí, zlým obrovským dasm. Zajisté by se byl každý spise domníval, vida ped sebou výpravu tu, že jest vyslána z podsvtí lidem ku zkáze a zniení, než že to pout posvcená perutmi andla milosrdenství a nad ní že vlaje prapor lásky bratrské!

Avšak valo

stálé to

v Poštovské

nebezpeí všem stejn hrozící vypstopevzácného pospolitého mezi sou-

ulici

chodívali obyejn sousedé k vod nehodlá zas jednou pekvapit, tam se seznamovali, ale pi povodních tu teprve se jak se patí poznali a shledali, pokud se mže jeden na druhého spoléhat. Rád každý každému sloužil a rád službu a pomoc od jiných pijímal. Málo bývalo tehdáž mezi rodinami jejich mrzutostí, hnvu a klevet, vždy vlídn, zdvoile a srden k sob se mli. Ovšem tehdáž byla vlídnost a zdvoilost cosi nevyhnutelného, považovaly se za znak dobrého vychování rodiny zachovalé, estné, v níž jsou zásady a zpsoby ty bžné, „Ten jest asi z krásného hnízda," íkalo se o lovku ne-' šetrném, více ješt než sebe naknul tím svj rod a pvod vrhaje svými nezpsoby nejen na sebe, ale zejména na píze svou svtlo velmi nepkné. Na osobu, kteráž by byla

sedstvem ducha. se podívat,

Veer

zdali je

33

z

nkteré rodiny vynesla a po

lidech

roznesla

právem

tajnou a

takovou nedvrou, jako kdyby byla odtamtud odnesla stíbrnou lžíci. Ted pro takové na známých svých se zpronevení nikdo na cti netratí. Veejné mínní bylo ješt soudcem tak mocným, že se každý pokorn o blahosklonnost jeho ucházel. Každý chtl míti pknou povst, býti oblíbeným a váženým. Tím se staly styky spoleenské mnohem píjemnjší než jsou ted, kde si jeden z druhého prý nic nedlá a mu to dává rád na srozumnou. Život spoleenský za tou píinou toké kvetl co nejutšenji. Ovšem že za povinnou tou vlídností, zdvoilostí a ochotou vzelo také mnoho pochlebenství, pokrytectví a obojetnosti, jak to ani jinak býti nemohlo, ale nevidím tchto vad ani za vlas mén ted, kdež si lidé s takovou vášní veejn a soukromn pravdu do oí choulostivou

véí*,

pohlíželo se vším

s

íkají.

Avšak

jistou jest vcí,

že se tenkráte lidé rádi schá-

druhými strávili pi spolené doba dosud od starších nezapomenutá, domácích bál, všelikých piknik rozkošných, domácích dirádi vidli a rádi jedni s

zeli,

zábav veer. Byla

to

vadelních pedstavení, živých

obrazv

a tak dále, kdež starý,

mladý inil bez okázalosti a falešné skromnosti co mohl, aby jiným pipravil nkolik píjemných hodin. Každé osvd-

ení

Pi

vkusu,

talentu, velice

vtipu

bylo

ocenno

a

vdn

pijato.

skromných požadavcích, které pi takové píle-

se inily na pohoštní, a pi opravdivém, nikoli jen proneseném pání, aby podobné schze neinily žádných zvláštních v domácnostech nepíležitostí, staly se možnými i u rodin mén bohatých, ímž obecenstvo prosplo jen samo sob. Mladí muži se obrousili, dívky nabyly rozhledu, starší pánové nezatoužili po hostincích a starší paní žitosti

licho

K.

STÉTLÁ

:

Opomfnky.

3

b4 zajímaly se ješt o jiné svoje a svých bližních.

pipraveni do nevymknuli.

proudu

vci než jen o Mladí

lidé

se

života a staí

privátní záležitosti dostali

se

z

všestrannji tak brzo

nho

Vltava byla v naší ulici tedy jednak spojující páskou, jednak zas živlem revoluním. Pevraty tam tolikrát do roka psobenými razila cestu jistému volnému, nepedpojatému duchu, který snad byl píinou, že se tam nikdy píliš hluboce nezakoenil onen úzkoprsý, jen svoje prospchy a pohodlí na zeteli mající smr, jemuž íkáme šosáctví, tehdáž mezi eským mšanstvem dosti obecný. Povodn vyplašující její obyvatele každou chvíli z pohodlí, ukázaly jim zárove velmi názorn, kterak to vlastn s tmi lidskými statky dopadá, že totiž dostaí nkolik hodin uiniti z

boháe

žebráka.

Teprve stavba nábeží a železného mostu zmnily fysiognomii Poštovské ulice, ale roku 1848 nebyl ješt onen zvláštní ráz z povahy jejích oban zcela seten. Pamtníci událostí svatodušních a svdkové boj pouliních na následujících zajisté ješt si pipomínají, jak dlouho tam trvala obrana proti vojsku, jak byla tuhá, a že ulice ta nebyla nikterakž jako ostatní vojskem dobyta, nýbrž že v ní byly vystreny bílé korouhve dobrovoln na domluvu studentstva, nahlížejícího, žet každý další odpor nemožný. Tytéž ruce, kteréž barikády postavily proti návalu rozzuených šik k obhájení svých rodin, mezi nimiž byly mnohé ruce ženské, také zas je rozbouraly. Málokdo odtamtud uprchl, když se zapoalo bombardovat, málokdo ponechal tam svoje spoluobany zbable svízelm a nebezpeí oné hrozné doby, jen nov pisthovalé rodiny utíkaly, staí sousedé setrvali, a my mezi nimi, byla tato ást msta

n

a

B5

nejvíce snad ohrožena, jak požár

mstské dostaten ješt jednou, a dobro uhasí.

a vodárny Staro-

naposledy živ a vele zaplanul, než na-

to

V jednom takovém narodila jsem se

mlýnv

dokázal. Tenkráte onen sousedský duch

ve

dosti

vtším

z

znaném s vodou poplachu onch domk. Bylo to na

popelení stedu roku 1830. Voda dosahovala až na tvrtý knz i kmoti pipluli ke ktu v kocábkách. Odložiti kest i v takovém pípad déle než ti dni, by se

u nás schod,

bylo za velikou neslušnost považovalo. Rodie moji slavili rok ped tím svj satek dne 16. kvtna o slavnosti stoleté sekularisace svatého Jana u jeho oltáe v kostele Dominikánském. I slíbili mu, že zváti se bude. Dostáli, jak samo první jejich dít po sebou se rozumí, svému slovu a já byla poktna Johanna

nm

:

Neporouena.

K

veliké radosti

mých

rodi

narodila se moje sestra

Podlipská o ti roky pozdji, práv den ped svatým Janem. Nová to rodinná slavnost v dob té, a to dvojnásobná, neb den jejího narození padl práv na svatou Žofii, pinesla si tedy hned s sebou na svt pkné a významné jméno, kteréž jí bylo také pi ktu dáno. Naše pítelkyn nám asto vyítaly, že naše svátky slaví s námi celá Praha, a my bývaly na to potajmu také dosti hrdými. Svatý Jan býval tehdáž ve všech pražských rodinách v náramné vážnosti. Poštovská ulice ve stálém jsouc boji s vodou, to, jemuž on panoval, považovala jej s živlem zpíma za svého patrona. Všude mli v rodinách sochu svatého Jana, nkde pod sklem v parádním pokoji, jinde kdesi na zad v nale všude o jeho svátek se ovnili kterém kurabálku ;

B*

36

kvetoucími ratolestmi obklopila a domácí konali po celý týden každý veer zjevn neb na zapenou u ní svou pobožnost.

V nových šatech, všecky oslnny a omámeny gratulacemi celého domu a etnými dárky dobrých rodi, dívávaly jsme se s okna, ítajíce procesí, která bez ustání po oba naše svátky ulicí k mostu na hrad se ubírala a odtamtud zas se vracela.

Co clianých

tu !

kroj v nikdy nevídaných a náeí nikdy neslýechy, Morava, Slovensko a Slezsko schází-

Celé

valy se tehdáž u

matky Prahy,

jak bývaly od ní uvítány.

hlásíce

se

Perády bychom

k

ní

radostn,

se byly

taktéž

na most a do zámeckého kostela podívaly, ale dokud jsme byly malé, otec naší prosb nevyhovl, nám býval vždy v ohledu tom po vli, podnikávaje s námi co nejochotnji všecky možné procházky; šlo tehdáž na Malé Stran a na Hradanech v tlaenici v pravém smyslu slova dtem o život. Nynjší v svatojanskou dobu hemžení se tam lidu jen r.lab3'm jest stínem nkdejšího na místech tch ruchu a návalu poutník. Nikdy se všichni do hospod a hostinc nevešli, celé houfy venkovan nocovaly na most a na stupních kostel v. Komu se nepodailo vydobyti si posvátné takové místeko, uspokojil se uliní neposvcenou dlažbou, zvoliv si, dímotou pepaden za podušku práh nejbližšího

a

domu. svatým Janem poala se vedle nás v dom pobožností velmi slavných, celým okolím etn navštvovaných. Každý pan soused a každá paní sousedka musili se tam po celý oktáv aspo vždy na tvrt hodinky ukázati. Kdož toho opomenul, velice pak utrpl

Veer ped

„u

Tynesk" ada

37

mu

CO do populárnosti, pezdívalo se

„pyšných" a „nezna-

boh". Paní od Tynešk, rybáka to zámožná a pobožná, promnila vždy velmi dmysln zadní ást prjezdu starožitného domu svého v jevišt vyvýšené, v jehož nejlilubším pozadí se objevoval každý den v slavnostním týdnu obraz jiný, pedstavující stídav nkterý významný moment ze života

ranohoctného onoho muedníka, pi zobrazenému píse pimená.

emž

se zpívá-

píbhu

vala

Na jevišti tom pod klenbou puících máji, kteréž tvoily k obrazu loubí, záily na temném mechu pestrobarevné sklené koule a v houštinách velikých kytic z jarního kvítí, po obou stranách postavených, ársely vodotrysky, ovšem

jen

výše asi dvou pídí.

s

Nelze

si

pedstaviti nic primitivnjšího, avšak nemohu mne celé to uspoádání uspokojovalo!

ani vysloviti, kterak

nm

poBývalaf jsem pevn pesvdena, kochajíc se v hledem i srdcem, že není možná cosi ješt krásnjšího kdesi jinde v život spatiti, tu že spanilost a vkus se vrcholí. Celé

svtle

svty poesie zrcadlily koulí przraných,

tch

se v

pro

mne

v

mnivém

démantovém vodotrysk

pokrýval kalíšky narcisek, bezu, tulipánkv stedu se prýštily pelem stíbrným. Temný, klenutý ten prjezd, podobající se jeskyni tajemné, ta ozáená v ní hloubka lemovaná mladou zelení, prodchnutá jarem, oživená jeho tpytem a pestrostí, ty nadšené kolkolem tváe zpvák zbožných, v jejichž oích se leskly slzy, ta prostá, vroucí jejich píse, pímo ze srdce taktéž prostého a vroucího se inoucí, jako ta slza v pohledu jejich: vše to se slilo v nitru mém v celek tak bájen

tch

dešti, jenž

a žlutých fijalek, z jichž

38

pvabný,

dojmu tomu skuten pozdji

že

nic

jiného se

nevyrovnalo.

Naše domky stkvívaly

Ku

slavnostním.

vnuek

cti

o svatém Jan také v rouše patrona zem eské a svých v nich naše babika vše, cokoli se

svatélio

obarvila a natela

a natíti dalo. Uinila tak s onou geniální smlostí, ji ve všem charakterisující, neuznávajíc, jak to u samostatných tvrích duchv bývá, jiného pi tom pravidla, než vlastní inspiraci. Málo na to se ohlížejíc, jaké barvy bývají a jsou na podobných vcech v obyeji, poddávala se pi tchto výkonech jedin jen svému vnuknutí básnickému a u nás objevovaly se ku podivu všech osob nás navštvujících bledoržové dvée u pokojv, blankytné se jí obarviti

u oken rámy, a zdi na chodbách se pokrývaly

kvty barev

a út.varv lidskou myslí posud netušených.

babika

innosti té pekážeti ni zoufalostí jenž byl na dceru penesl jemný cit pro krásu, ladnost a zejména slušnost. Nikdy nevymohli na ní spojenými silami více a jiného, než že svoje esthetické pokusy jen na vnitek obmezovala, nedotýkajíc se ni zevnjšku ni pokojv. Nejednalo se babice nikterakž o úsporu, neboí roztrhala na sob pi svém zedniení a natírání vždy tolik odvu, a zkazila pi své nezbhlosti pi pracích takových tolik vždy barev a náiní k tomu potebných, že by byla mohla za to dáti každé jaro vše co nejdkladnji opravit a obnovit ale byla v ní práv pro podobné zamstnání cim tak nepemožitelná, že jí nebyla s to odolati, i mohla se vším právem zváti náruživostí. Jako mívaly jiné paní svoje sklenné skín porculánem a sklem naplnné, v jejichžto tpytících, voavkami

Nedala

mé matky

si

ni

nevlí

v

ddeka,

dom

—

39

napuštných pebíraly,

s

pihrádkách

píjemným

tyto drahé a skvostné

v

prázdných

vci

že

chvílích

svých

se

sebevdomím, všecky jsou jejich; tak mla babika

zalíbením

a

naše v jedné pedsíni skrýš na rozliné šttky, hrnce s barvami, patrony malíské a tak dále, v nížto si rovnala a uklízela, jak mla chvilenku kdy, a to s toutéž jako ony dámy chutí a pýchou radostnou. Kdyby se bylo ubohé babice poštstilo naroditi se

hochem, tož by

ponvadž

se z ní byl zajisté vyvinul

výtený

stavitel,

a nepemožitelné nadání její pro obor ten pod ženským epcem, tož došla ale

se

vyskytlo

nepopiratelné

ním jen úšklebk od cizích a ve své vlastní rodin za?ila mnohou nepíjemnou, ba trudnou chvíli. asto pekvapovala svým úsudkem o stavbách znalce; jak k nkterému staveništi pistoupila, ihned vdla, kde že s

proto

i

i

co není v poádku, zvlášt dobe rozumla Procházeti se na njakém lešení, náleželo u ní k pochoutkám, tvá její záila pi tom vnitním uspokojením. Ješt ve vysokém stáí co staena osmdesátiletá vyco

schází

a

materiálu.

lezla

se

za

mrštn na žebík jako mladík a pokaždé vyškrabala pokrývaem na stechu pod záminkou, že jej tam

musí nevyhnuteln kontrolovat. Manžel pohlížel na tyto zvláštnosti s nmou nespokojeností. Ona to cítívala, že se na ni pro hnvá, a bývalo jí to líto. Což konala nco zlého? Naopak! Jiné paní dávaly pro svou zábavu stkvlé svainy, astovaly za drahé peníze u sebe klepavé pítelkyn, a ejhle, prošlo jim to, ba bývaly ješt od chot svých ví jak ctny, a ona si nesmla zamíchati ani drobátko vápna a zamazati u zdi uražený roh, nechtla-li, aby se elo mužovo na mnoho dní

n

Bh

svraštilo.

40

V ruchu práce všedního dne nepipouštla si babika podobných trpkých úvah, hospodaila v kuch3'ni a v dom plna živosti a humoru, ale v nedli odpldne, když si zasedla v nešporní hodinu do zadního svého pokojíka, aby nebyla nepedvídanou návštvou vyrušena z nábožného rozjímání, tož jí kanula asto z oí na zažloutlé listy starého „pekla a nebes klíe" slza za slzou, a ona si postžovala pak Bohu, že se jí odmuje muž za neúnavnou píli, snahu a dobrou vli nikterakž dle zásluhy. Kivdila mu v takových chvílích tichého stesku, jak jí kivdíval on, mrze se na ni, spatil-li ji se šttkou v ruce na žebíku. Ani ten ani onen z nich obou za to nemohl, že mu vytvoily píroda a vychování v soudruhu, osudem pro pouí vezdejším životem mu vyhlédnutém, protivu nejrozhodnjší.

Ddeek

nebyl tuzemec; pocházel z bohaté rodiny paPorýnska. Jeho otec, purkmistr v Švalbachu, dopál svým dtem, synm jak dcerám, neobyejn dkladného na onu dobu vdeckého vychování. Avšak zemel hned ua poátku zmatk válek francouzských a rodina utrpla bhem nkolika let tolik škody a ztráty na majetku, zejména požáry nkolikrát se opakujícími a spustošením vinic jí náležejících, že schudla úpln. Ddeek byl dostal jako mladík dvacetiletý mocí k vojsku odveden se po osudech nejdobrodružnjších a na mnoze i krutých k rakouskému pluku, nevíra již kterého jména. Jsa stále v boji neb na pochodech, ocitl se konen až v Píbramsku, kdež ml se svým plukem nkolik nedl po drahném ase zase jednou si odpoinouti. Ale ekaly tam na opt jen boje, nepokoj a svízele, jen že druhu jiného. tricijské

z

—

bu

41

Byl ubytován v kláštee na svaté Hoe, kdež práv meškala na „zkušené" u paní tety, hospodyn to proboštovy, krásná Katinka, jak babice naší v rodišti jejím íkali. jí, kdož ji tak nazývali, podobizna její, vyobrazena co paní více než padesátiletá, výmluvn o nkdejší její slinosti svdí, nejvýmluvnjší však svdectví o tom podal ddeek sám. Jsa tehdáž zralým již ticátníkem, vedle toho mužem nad jiné moudrým a rozvážlivýra, pec na první pohled tak vášniv do Katiuky se zamiloval, že proboštovi ihned o ruku její íkal.

Nepoclilebovali

na

níž je

Jí

sám ovšem íkati nemohl, neb neuml slova eského nerozumla slova nmeckého.

a krásná Katinka

—

Vzala pani teta na sebe státi se horlivou námluví švarného vojína, který si probošta svými rytískými zpsoby a vzácnou vzdlaností tak náhle dobyl, jako Katinka jeho. Pedstavovala jí, jaké to udlá štstí, dostane li se za muže tak vynikajícího, že ho pan probošt do nejkrásnjších svých pokojv ubytoval, tázala se jí, na co jiného, lepšího, estnjšího a výhodnjšího by chtla ekati, a ubezpeovala ji, že takový ženich po druhé k ní již dojista hlasití se nebude. Vždyf nemla jiného než svou hladkou, hezkou tvá, bylat proátinká jen venkovanka, dcera nezámožného rolníka, co chtlo tako\é tedy ve svt

tém

dve

vyvádt

a za milosti udílet?

Ale Katinka nechtla navzdor všemu pemlouvání, dokazování a rozumování paní tedy o vdavkách dlouho ani slyšet. Dala se do usedavého pláe, kdykoli jí o nich zaala, vždyt jí bylo teprve patnácte kt! Utíkala ped ženichem, jako když jí hlava hoí, a pakli zaslechla z daleka jeho hlas, tož se skryla zdšen ve sklepích klášterních a

42

nemohli ji z nich dostati. Nechtlo se Katince do svta, mezi cizí lidi, v nepovdomý jí kraj. Líbilo se jí tak ua svaté Hoe, že by se byla prý ihned zavázala slibem, zstati tam až do smrti a nezmniti svého stavu. Tšilo ji choditi za ranního šera se svým velikým malovaným sloupkem na mši do kostela, kde vyluzovaly plameny voskových u oltáe svíek ped divotvornou pannou Marií vždy blesky tak kouzelné ze skvost ji pokrývajících, že se v nich vznášela jako v zái duhové,

—

pi tom

slýna mladou modlitelku se usmívajíc na krucht tkliv a prosebn zmírati v soumraku klenby proslaveného chrámu, v nmž stesk z choiých srdcí, tolik modliteb zoufalých tolik a vdných co den k nebesm vystupovalo, kterážto my-

milostiv chala

tak

ráda

zpv žák

tam vylákávala Katince vždy proudy slz soustrastných; rovnž ji blažívalo choditi v ústrety procesím, která ze všech ástí zem s hudbou a zpvem tam pibývala, naplujíce chodby klášterní pak krásnými družicemi, vystroale pedevším jenými paními a houfy lidu vesnického ; ráda hospodaila s paní tetou v kuchyních a zásobárnách klášterních, na které nemohla co živa zapomenout. Bylo tam mnoho práce a práce byla živlem Katininým. Klášter poskytoval každý den jistému poctu chuciých poutník stravu a nocleh, pak živil mnoho z okolí žák na studie se pil)ravujících, kteí, když si svj úkol u oltáe i na krucht odbyli, svým úlohám se uívali pi ohni, jenž hoel po celý s poutníky den a noc na ohromném krbu, kdež pro zárove se vaívalo a který uhasit a na novo roztopit by nebylo za to stálo. Nemyslívala Katinka nikdy na lásku, netoužila po ní, ráda by se byla bez ní obešla, vnujíc vši nebyla velost duše své radji pann Marii, než muži, šlenka

—

n

a

43 ani dost

málo blouznivá, nýbrž mysli jasné a zdravé.

náležela k

onomu potu

žen, které nalézajíce

Ale

psobišt jim

piniéené, by nikdy na satky nepomýšlely, kdyby je píneb pomry k tomu nedonueovali; dostauje jim

buzní

zamstnání milé, a nepocitují trpti a radovati se s ním, na kteroužto touhu na sta jiných ženských srdcí zas hyne. Mohlt tehdáž klášter Svatoborský býti štdrým k nebohým poutníkm a chudým žákm, pokladnice ped obrazy zvlášt vyhlášenými a oblíbenými bývaly tak plny, že almužnik si zamlouvával vždy Katinku a kuchyskou, aby mu z nich veer pomáhaly nositi peníze do truhly, k úkolu tomu ve chrámu postavené, odkud pak bývaly dopraveny do jistého podzemního sklepení. Obtované na oltáích pedmty zlaté a stíbrné, napodobúující ásti tla, v nichž k

blahu

potebu

trápily

a

žíti

k spokojenosti

nkomu,

dárce jejich

bolesti,

jichž

doufali tímto

zpsobem

na pímluvu panny Marie zbaveni býti, rozmnožovaly každý rok poklad klášterní o mnoho tisíc. Údy voskové a devné, chudšími poutníky obtované, jichž pibylo nkdy za jediný den obzvlášt o svátky Mariánské, kdež procesí procesí stíhalo, nkolik se kusv, bývaly pak kostelníky zas prodány voskám a kramám, ped kostelem po celý rok ví Nabízeny v devných boudách svých usazeným. ješt kolikrát po sob lehkovrným kupcm. Nedala se ale paní teta odbyti ni slzami, ni prosbami Katininými, aby jí pro se ženichem pestala. Slibovala jí ve jménu jeho, že jí také každé ráno do kostela dovolovati bude, pak že si bude moci chodit v takových šatech, v jakých bude chtít, což dosud nesmla k veliké nkdy nespokojenosti své, neb krásná Katinka se velmi ráda strojila možuá-li každý den jinak. Když i tato do

Bh

Bh

44

budoucnosti perspektiva se neukázala býti dosti vábivou, tu poala paní teta slibovati zelené hedbávné šaty s vlekou na oddavky, pudrovanou v svatební den frisuru, a kozelené hedbávné zlatem vyšívané stevíce. To koi psobilo pec, vyšívané stevíce rozhodly nad osudem zamilovaného ženicha, zvítzivše nad nepoddajnou Katinkou a za ti nedle odbývala se jednou v nedli práv o hrubé mši svatba, a to u velebného oltáe, na nmž záila divotvorná soška panny Marie, ozdobená ke cti louící se Katinky svými nejdražšími šperky a nejzlatjšími šaty, více ješt než kdy jindy, na dívku v slzách se rozplývající, jíž ji celý svt ubezod ní pec jen nikterakž se nechtlo, peoval, že muže krásnjšího vzrstu, modejších oí a ru-

nen nen

a

knír, než má její ženich, již nelze si pomyslit. Pan probošt sám proti obyeji svému snoubence oddával,

sejších

eho

babika až do své nejdelší smrti velice vážila. Dle náhledu nebylo vyššího již hodnostáe v celé eské na témž stupni, jako sám zerapán. zemi, stálí u ní Dokud se harco\ali mladí manželé svtem, bytujíce dnes zde a zítra tam, šlo vše asi dosti dobe, a i vyskytla-li se nkdy mezi nimi malá jakás neshoda, tož pišla zajisté vždy jen na vrub koujícího vojenského života a nevyhnunepohodlí a nepoádku. Ddeek se natelného pi uil velmi brzo a dobe po esku mluviti, káraje každého, kdož dle tehdejšího ohavného obyeje hovor eský spotvosi

jejího

tém

nm

enými nmeckými

slovy

proplítával.

Nemaje

v

sob

špetky onoho zpupného vyzývavého ducha, jímž nás

ani

Nmci

pi každé píležitosti urážeti a pokoovati se snaží, honose se jen pknými vlastnostmi svého kmene, považoval se v naší zemi jen vždy za hosta vdného, jenž za pohostinství zde mu poskytnuté se odmniti musí pívtivostí a ted

45

Nauil se býti šetrným k národnosti Jiné již ve kdež brala tehdáž franština obzvlášt ve vyšších kruzích povážliv vrch nad mateštinou, kteráž se zaala považovati víc a více za jazyk hrubý, sprostý, neohebný, jenž naprosto do salonv se nehodí, pi emž pohrdliv a posmívav na spisovatele národní se pohlíželo. Babika za to nenauila se nikdy jedinou vtu po no to se pokoušela dost. meku správn vyslovit a povdt, Když ale ddekovi po mnohých marných pokusech konen se poštstilo z vojska vystoupiti a s pomocí svého pítele rytíe Schonfelda, s nímž tuším u jednoho pluku sloužil, se usaditi v Praze, v to velkém, po jehož duševních výhodách tak dlouho byl prahl, ujamen a spoután když chtl, ustanoven a zamstnán disciplinou vojenskou v závodech onoho podnikavého a vdyrailovného píznivce, laskavostí.

vlasti

své,

a

mst

—

života svého teprve užiti, to jest, svoje

vdomosti a schop-

ladem ležící zužitkovati, tu vyšly rozdíly u vychování a vzdlání obou manžel teprve na jevo, a oba poali jimi trpti. Babika nebyla s to se sebe svléci venkovanku, jíz jde její hospodáství nad každý jiný zájem, neuznávající žádného vyššího, a ddeek synka mšfanosty, jehož zavazuje hodnost otcova býti ve všem vzorem. Ona si dlala nosti

neodolatelnou naivností naprosto jen, co uznávala za dobré, jako by byla dosud doma na rodné návsi, on zas vážil každý svj krok, slovo, skutek s nejpesnjší svdomitostí obanskou, maje vždy prospch jiných více na zeteli než svj vlastní. Jak si mohli pak porozumt a se dohodnout? Kdyby byl ddeek býval mužem, jakýchž je nejvtší vtšina,

tož

by

se byl

manželiným malým výstednostem

ped lidmi s vysoká jen pousmál gratuluje si uvnit, že mu v ní dostalo kuchaky a hospodyn výtené. Ale

se

on

46 nebyl na neštstí labužníkem, neoceoval ani dost málo dobrou kuchy a dával bramborm se solí rozhodn pede všemi lahdkami pednost a vedle toho byl píliš dobrým potáem, aby nebyl nahlédl, že na piklad peeni chleba, vaení mýdla, liti svíek lojových (což vše babika doma dlávala) nikterakž se nevyplácí v domácnosti malé, k tomu nezízené, a pakli se to i vyplácí, že nestojí nepatrná pi tom výhoda za šramot a nepohodlí tím psobené. Nepál si za tou píinou, aby vci ty se vyrábly doma, ale žádal si v bytu svém komf )rt, úpravu v každém domácím detailu, nejakuratnjší istotu, jak tomu byl z domova zvyklý. Pede vším ale by si byl pál míti v choti své pítelku, družka svých myšlenek, s níž by byl mohl vymniti svoje úsudky o zjevech literárních a umleckých, stopovati s ní pokrok asový a úastniti se s ní a s dtmi svými v postupu jeho. „Nechceme míti vzdlaných žen, neb nepejeme sob

—

soudc

bystrozrakých," vyznal se lord Byron, nejpednjší to básník devatenáctého století hrabnce Blesingtonové, jak ona dáma ve svých memoirech vypravuje. „Nevzal jsem si ženu, abych s ní filosofoval," odpoví velmi zhusta doktor i profesor manželce, zeptá-li se ho ješt na nco jiného, než co si peje na zejtí k obdu. Ale onen prostý oban, o nmž svt nikdy nezvdl, od nhož ni-

na blízku

ehož neoekával, chtl míti chot vzdlanou, nebot mravy a zpsoby jeho byly takové, že snesly bystrozrakého soudce v nejbližší blízkosti a proniknut významem manželky a chtl ji ve svém dom na nejvidl v ní ve všem družku sourodou, kteráž má táž práva na poklady pravdy a osvty jako on sám. A práv jemu se nedostalo, co jinému v choti pekáží, práv on u ní do smrti bolestn pohešoval, na

matky pro rodinu estnjší postaviti

a národ,

místo,

47 co jiný

si

u své ženy ol)ludu, jíž

stžuje jako na nejzbytenjší a nejnepohodlnjší Jak nezanevíti pak na tu zelenookou íkáme „Osud", a nevyítati jí potrašilost nej-

pídavek

!

ernjší? Doufal ddeek pojímaje chot tak mladou, že si ji k pání svému vychová, a zmýlil se, jako již mnohý jiný totéž zamýšlející manžel. Zapomínají muži pi takové píležitosti obyejn, že dívka jest mnohem díve zralá a ustálená než mladík, že se šestnáctiletá panna rovná dvaadvacetiletému jinochu, že jest její povaha v stáí tom tak vyvinuta jako její postava. Dá se mnoho sice ješt v mysli a náhledech jejích vytíbit, zdokonalit, ale podstatného se již nic zmnit nedá. Vlastnosti, schopnosti a snahy, kteréž do té doby nejeví, nikdo v ní již nevypstuje jednoduše proto, že jich v ní není. Rovnž se zapomíná, že dít od prvního svého vzkiknutí vyžaduje od obou manžel veškerou péi a ostražitost, má-li se zdárn vyvinouti, a že vedle nho se stává na poátku vychovatelské experimentování s mladou matkou nemožné, ponvadž ji nemluvn zaujímá celou, a pozdji odvážné, nebot jak dcko pozoruje, že matka jeho asi tak málo ví jako ono samo, že ji otec pouuje s ním zárove, tož bývá po respektu a poslušnosti. Koupil-li si ddeek knihu, babika si vzdychla nad zbytenou tou výlohou, chtl-li jíti do divadla, obyejn mu nabídla, že za ty peníze koupí radji husu k veei, zstal-li na to doma, nedotýkaje se však peen jednoduše proto, že jí rád nejídal, tož vídala v tom rozmar a plakávala. Rád by byl okolo sebe shromáždil kruh stejn smýšlejících pátel po denní práci a v jejich spoleností se osvžil. Babika nemla nic proti tomu, ba uctila jeho známé dle možnosti, jsouc nanejvýš pohostinná, ale byla s to, v nej-

—

48

zajímavjším hovoru kdesi drbež,

válení slejšk pro

peí

množství pro

a

na vedlejším jíž

stole dáti se do krmila vždy neustále veliké

nebo

sádlo,

dokonce

kiknouti

na

chovance, a s její pomocí na noc poádn je nacpati. Bývala v takových chvílích nevinné radosti nad tloustnoucími svými krmenci skuten roztomilá, lovk se musil tšiti s ní, mnobo-li z nich bude míti žejdlík sádla a liber peí a chtj nechtj i odpustiti její služku, aby

pestupek

jí

podala

její

manžel

ho nikdy neodpouštl, zahanben a znenáhla pestal lidi k sob zváti, tráv veškerý svj as v obchod, nad jehož úzké meze vidl, že se nesmí jeho duch povznésti, širších, pimenjších si hledat drah, na nichž by byl nejen prospšné, ale i stkvle psobil. Melt cosi Goetheovského do sebe, pi objektivnosti svých názorv a všestrannosti vdní svého byl by se výten hodil za vydavatele jakési encyklopedie neb podobného podniku. Tak soudili i jiní, a Schonfeld sám chtl ve svém závod proti etiket. Ale

uražen od

ní se odvracel,

jí

v ní a za ni

vydávati sbírku jistých prací,

j<.'jížto

spoádání mu hodlal

Ale on vše zamítl, zamítal pozdji i pouhý o tom hovor, nechtl nikdy ani opakovat, jaké návrhy mu b}ly inny a co od nho se oekávalo. Podobalo se, že jej raní pouhé na to vzpomenutí, ím jest a ím by byl mohl sviti.

býti,

do

kdyby

pomr

se

byla

chtla babika jen ponkud vpraviti

mstských.

asi byl z onch dvou šlechetných a výtených lidí proti k politování, ta žena, kteráž provdavši se

Kdo více

tém

vli své a bez lásky, žila dle nejlepšího svého pesvdení svým povinnostem, aniž se kdy nejlepší snahou svou manželu zavditi mohla, neb on, jenž nkolik okamžik závratné lásky zaplatil všemi ideály svého života skriv se,

49 s to nebyla následovati jej do výší, kdež byi povolán psobiti, do skoápky nejvšednjší všednosti, v níž nepoznán, neocenn lidmi jako ona jím, tak zasmušile zemel, jak byl žil? Dle mého citu zasluhovalo nejvtší soustrasti jediné jejich díté, naše matka. Na í stranu se mla postaviti, vidouc na každé tolik dobrých vynikajících vlastností? Mohla matce své vyítati nezavinný nedostatek vzdlání, a otci, že ho má pro chof svou píliš? Jiného provinní mezi rodii jejími nebylo. Ba byla více ješt k politování, než rodie její, neb bylo v ní mnohé stkvlé nadání, které zstalo pro babiiny pedsudky nevyvinuté. Musila se pidržovati jen práce domácí, práti, mýti, zametati; jak zasedla k šití i pletení, již byla kárána, že zahálí. Použila veerní pozdní hodiny, když jí bylo dovoleno jíti do pokojíka svého na odpoinutí, aby v nich nabyla cviku a zrunosti. Ale zpozorovala-li babika skulinou pode dvemi u ní svtlo, ihned vstala s postele a beze slov ped ní svíku shasila. Pedevším jest však litovati, že zstal za takových okolností ladem ležeti její znamenitý hudební talent, s nímž byl spojen hlas pímo okouzlující; zhusta za jejího mládí se stávalo, že lidé jdouce kolem domu a slyšíce ji na pavlai trilkovati, vešli, aby rodim domluvili, by ji dali ve zpvu vycviiti a umní se vnovati, což za stávajících pobylo ovšem nemožností. Zstal tedy onen poklad v prsou jejích pohbený, potšuje jen nás dti, když nám

jelikož choí

mrv

za soumraku

Nesmje

nkdy

zazpívala.

zachování domácího míru dcei své tukové vzdlání dáti, jak by si byl pál, inil ddeek aspo osobn pro ni vše, co bylo jeho možností. Vymohl si na K.

pro

SVTLÁ: Opominky.

4

50

babice, aby ji vždy odpldne k nmu do obchodu propustila, kdež s ní ítával a hovoíval. Každá jeho s ní rozmluva byla pednáškou, jimiž v ní vypstoval tutéž pro literaturu a umuí lásku nadšenou a velou, kteráž žila v nm. Málo který byl v literaturách oné doby spisovatel, jehož práce by nebyla znala aspo ásten, málo který znamenitý umlec, jehož by s ním nebyla sledovala ua dráze jeho

úspchv

a slávy.

Nikdo snad nepemýšlel s takovou poctivou snahou dodlati se resultátu o problému manželské otázky jako ddeek. Pamatuji se na mnohý znamenitý jeho v ohledu tom výrok, jenž teprve v pozdjších letech ve zas oživnul. Bylat jsem ješt píliš mladá, když on žil, teprve patnáctiletá, jak zemel, aby mne byly úvaliy o takových vcech zajímaly, proež nevím, zdali se mu podailo rozlu-

mn

asto

obcí kvakerských, kdež odevzdány ústavm vychovávacím, v nichž zstávají, až obec nad jejich budoucností rozhodne, vykazujíc mladíku zamstnání jeho schopnostem pimené a dveti ženicha. Neshodují-li se povahy manželv, lze jim se rozejíti, aniž by tím pocítila celá rodiua ono nešíastné, s krokem tím spojené otesení jako v spoleenstvech jiných. Avšak pochybuji, že ddeek, i pak-li se mu zaízení to zdálo vhodné, by byl za volnost takovou se vzdal své dcery. štiti ji.

bývají

dti

s

rozjímal o zaízení

pti

již lety

asi, kterak to bouí a a že ona toho všeho píinou a pvodkyní, stále jsouc co nejhorlivji zabrána do svého po dom malování, spravování a hospodaení. Nestarala se píliš o to, co si manžel s dcerou povídají a co v myslech jejich se dje, mívala ale zas svoje zvláštní rozjímání a pozorování. Po celý rok dlela v myšlenkách pi venkov-

Dobrá naše babika

stká v srdcích

jí

netušila

nejbližších,

51

ských hospodáích, bojíc se tu o setbo, tu o kvt neb o sklize, vzdychajíc bud nad pílišným suchem neb mokrem, nedostatkem neb nadbytkem snhu. Jak zaalo pršet, ihned jsme s ní musily na pavla a dle poteby volat bud „pane Bože, houší", neb „pane Bože, dost", ježto Pánbh prý dti nejspíše vyslyší, anyt mu ješt nedávají pohoršení. Kdykoli se vrátila z trhu, kamž bývala její nejmilejší každodenní vycházka, pokaždé naíkala nad rostoucí drahotou a nikoli obyejným jen u hospody zpsobem; její jará samorostlá mysl vidla dále a hloubji. „Ráda bych jen vdla, co budou ti chudinci lidé jednou jísti," rozumovala, „každý rok se narodí o tolik dtí více, a na polích se rodí rok co rok stejn. Již pestávají sedláci úhoit, nemže si ta nebohá zem nikdy odpoinout, poád musí jen dávat, jak pak to dlouho vydrží? Kéž by si nás radji ím dív tím lépe všechny Pánbh vzal." Bylo to ku podivu, jak asto a krut ji dsívalo strašidlo pelidnní. Ze samé soustrasti s lidstvem, aby se nedokalo oné hrozné doby, kdež zem jeho potebám nedostaí, kdež nebude míti na trzích co prodávat a kupovat, pála nám všem radji již ted smrt. Mívala vbec ve zvyku každému, kdož si jí na nemoc neb nešastné svoje pomry postžoval,

radji Pánbh vzal, ímž nkdy náramn Jak by ji byl Malthus zajímal, kdyby jej byla znala, jak by se s ním byla shodovala! Ale mezi takovými strašnými obavami a upímnými vzdechy stádala pec zas s nejveselejším svým smíchem peí, prádlo a sádlo, konajíc pi tom všecka náboženská cviení, jimž byla na svaté Hoe uvykla. Jakmile vstala, již poala zpívat a zpívala po celé dopoledne písn svaté, pro tu kterou dobu urené, ježto znala všecky nazpamí. páti, aby

u

lidí

si

jej

narážela.

4*

52 Stále chodívala na „pátou", a bylo-li píliš špatné povtí, obula se bez velkého rozmýšlení do ddekových bot, jichž chudák pak marn po bytu hledal, stýskaje si na pana Matesa, že mu je pinésti opomenul. Nás dti pidržovala rovnž ke konání všech církevních pikázání, ovšem svým zpsobem, více zábavným než písným. Brávala nás na

plnoní, na roráte, nám nakoupila vždy

kížovou

cestu,

kdež

perníku, že jsme jej sotva

dom

veliký pátek na tolik

Veer ped Temi

králi vykropila s námi pokaždé od sklepv až ke komínm, což jsme obzvlášt rády dlávaly, poznamenávajíce pod jejím dozorem všecky dvée temi svcenou kidou kížky a písmeny K. M. B., pi emž se naší zrunosti krasopisccké vždy velmi pochlebn obdivovala. Toí se rozumí, že jsme se musívaly také piln postiti, jen že jsme každý pst vždy odstonaly, tak nás ze samého strachu, abychom netrply hladem, uakrmívala buchtami, lívanci, vdolky a tak dále. Pi tom slavívala s námi

unesly. celý

vše,

dm

co se jen

vbec

slaviti

dalo,

pinášejíc

nám obyejn

symbol z trhu, o svatém duchu holubici z flík sešitou, o svatém Mikuláši erta, o štdrý den jesliky a zlaté prasátko, a o svatém Martin bruu bílou, vždy slavnosti

té

o velkonocích pomlázku

samý fábor a tak

dále.

Bývaly jsme dary tmi vždy nevýslovn nadšeny, vru, uikdež již nemli tak roztomilou jako my babiku, kteráž by byla umla dti tak znamenité pekvapiti a jim péci tak výborné váiioiíy, bochánky, martinské rohlíky, svaté kosti, Boží milosti, dušiky a v masopustní úterek ptáky, ježto by s nimi byla spouštla o všech svatých po vod skoápky s rozžatými svííkami, o svatém Ondeji s nimi lila olovo, o svatém Josef fukola malované vejce, prohrávajíc je vždy ochotn do posledního a tak dále, kteráž by

nauila

je byla

toliko koledám, písním a

íkadlm.

Bohužel,

asem zapomnla, nejsouc tenkráte ovšem s to dosplý a pochopiti, co vbec ješt málo který lovk dosti vzdlaný u nás vdl, že ve vcech tch se skrývají že

jsem

je

i

1 bývalaf babika a^to manželem kárána, že nás uí takovým zbytenostem. Ale o nkolik let pozdji pišel náhle a neoekávan

nejryzejší perle národního básnictví.

okamžik, co babika pestala choditi do kostela a toho vážiti,

co

s

si

kazatelen se hlásalo, co ustala v postech a ve

tém

se že jsme poínajíc si tak rozilen, báti poali. Bylo to tehdáž, když pronesl papež klatbu nad otcem nynjšího krále italského, kteráž ve všech novinách kolovala. Babika slyšela ráda cosi nového poslouchávala, když se pedítaly, a slyšela tedy z novin, i klatbu. Zatásla jejími útrobami zpsobem nejpovážlivjším. orodovat! „Papež tedy lidem zloeí, co by ml za On jim proklíná mozek v hlav, krev v žilách, on proklíná

zpovdi, o

rozum

její

n

nevinné

jejich

dti,

než

ješt

se

narodily

a

jejich

staré

hrob pedky, kteí již dávno o tom nevdí, co na svt se dje? A to smí býti? Jak to s námi tedy jednou na onom svt dopadne, když se nás nikdo u Boha nezastává? O všecko se lidé zdvihají, a o to se nezdvihají!"

v

Tak horlila babika mnoho dní, div že neupadla do tžké choroby. Znenáhla jen a na veliké domluvy se konen jakž takž upokojila a za njaký as šla zase do koAle k zpovdi nešla již nikdy více a zaopatiti se stela. dala jen „k vli lidem". Co by jí bylí asi ekli pan probošt a paní teta Svatoborská

Smrt babiina zstane v mysli mé navždy nezapomenutelným a stkvlým momentem. Málo zajisté hrdinv a mudrc opustilo svt s tou vznešeností, jako ona stará

54

paní,

kteráž

kázala, jaká

v posledních svých v ní spoívala

hodinách

pvodní

síla

pesvdiv duševní,

do-

ekající

jen na brus pelivjšího vychování, aby se zaleskla co démant první velikosti.

„To jsem

ráda, že

tšila se nelíen,

mne

konen

mne

cítíc,

jednou

dle

Bh konen

k sob povolává,"

že asi již z lože nepovstane,

pravdy

uslyší,

co se zde lidí natrápí, naplatí. Však on lepších." a uvidíte, že se dokáte zle,

„ode

jak je tu na svte

mne

neoslyší,

as

touha po této rozmluv, od níž pevn a radostn svt obrat k lepšímu, byla nad všechen popis pohnutliva jako její lítost upímná, že ji nemoc pekvapila než mohla domky naposledy jako vždy z jara vybílit a vymalovat. Jak ji rmoutilo, že bude o jejím pohbu vše špinavé! Nežádala si kolem sebe ni ticha ni pokoje, nýbrž chtla vidti samé veselé tváe a slyšeti zábavné rozmluvy. Práv vedle postele její musil se postavit a prostít vždy k svain stl, musily se vyndat její nejpknjší šálky, její nejdražší kávový ubrus. „Vždyt je to již naposledy," odpovídala, když jsme se tomu bránily, mluvíc o své smrti jako o cest jakési slavnostní, významné, krásné, již jí musí každý, kdož dob'e s ní smýšlí, nanejvýš páti a za píinou tou zapomenouti, že mu tady po boku scházeti bude. I mezi tyto vzlety skuten velebné mísila ob as zas svoje hospodáské stesky na tu bryndu mlékaku, kteráž ted ješt, kde již jest vše zeleno, dává pec dosud tak špatnou smetanu, na tu „kuku" služku, ježto nemže býti s niím hotova, a poslední její vzdech platil kominíkm, kteí práv tehdáž odbývali slavnost svcení svého praporu. „Všecku tu svou parádu nechají si od lidí zaplatit, ." uvidíte," tvrdila, „pirazí si vše to na komíny! . Její

doufala na

—

.

55

V jedné vci Plodovali, v

lásce,

v

jednom

se

ddeek

s

babikou pec naprosto

citu splynula jejich

ve shovívavosti k

srdce nadobro

nám vnukm. Nepamatuji

se

— na

netrplivé a nevlídné od nich slovo; byli pro nás vždy plni svrchované lásky a dobroty. Nechodila tehdáž však jen babika dcei na zapenou ve svém pokojíku ped usnutím pletoucí neb vyšívající, shasínat svíku, všecky staré hospodyn jejího stavu pohlížívaly na tak zvané runí práce ženské s jistým pohrdáním, zdály se jim více mén plýtváním asu. Trpívaly je dvajen v nedli odpldne asi tak, jak se jim dosud v mno hých mesiánských rodinách povoluje a trpívá lektura jako pouhou jen zábavu. Bývalot jindy mnohem více jiné práce v zámožnjších mesiánských domácnostech, vyrábívaly se, jak již praveno, svíky, mýdlo a tak dále všude doma, a koupit cosi od pekae neb dokonce od cukráe, bylo by se pímo za rodinnou hanbu považovalo. Vedle toho vaívalo se znan lépe a mnohem hojnji než za naší drahé doby, hosté se astji zvali k a veeím, kteréž co do potu jídel se rovnávaly. Potraviny se kupovaly vždy jen ve velikém, dozírání a opatení, aby se nezkazily, taktéž mnoho vyžadovalo nsu. Ovšem, úklid nestál tolik práce jako ted, rodina bydlila obyejn v nkolika zadních pokojících a tak zvané parádní pokoje byly stále uzameny. Uklízelo se v nich zevrubn pouze dvakrát do roka, ped velikonocemi a posvícením Jen když se slavívala njaká svatba neb krtiny, i v masopust jakási se dávala zábava, tu se zaleskly v celé své nádhee, tu se strhly roušky s obraz, zrcadel a lustrv a s nábytku povlaky povždy je halící. Jednodušší hostiny odbývaly se vždy jen v rodinné jídeln, jediné

tm

:

obdm

obdm

56 aniž by se byli hosté tím dost málo uraženými

za to se po

dom

cítili.

Ale

vše zas mylo a drhlo, koberce a vosko

tehdáž ješt v tchto kruzích za pepych se považovaly, a zabarvit schody a chodby, jak se dje te, by se bylo mlo za neslýchanou nedbalost a neistotu. Strávívaly tedy služky mnohem více asu než nyní zamstnáním takovým, a dcerky domácí je musily pi krbu a

vaué pokoje

Nezbývalo jim skuten k šití vždy práce pro tu chvíli dležitjší a neodbytnjší, dávalo se tedy ponejvíce šití z domu, byla tak nepatrná, že to nemlo u nich neb mzda za žádného významu. tam, kdež by to bylo šlo, nedopávaly matky Ale dcerám k tomu asu, aby lidé vidouce je sedt u stolku a šití, o nich neroztrušovali, „že se hodí jen pro úadníka". Prohánívaly je mnohdy beze vší nutnosti po domácnosti, nedopávaly jim oddechu, poád je musily vidt na nohou, jen aby se o nich právem íci mohlo, že si celý den nesednou, všude že mají oi, ku každé práci že piloží ruce, v kuchaení že jsou nedostižný a v hospodáství nenahraditelný, krátce, aby o nich kolovala povst taková, že by se hodily co do obratnosti a piinlivosti do nejvtších živností, jen aby se do živností tch dostaly. Jaká to sláva, podailo-li se matce provdati dceru skuten do takového místa! A jaká to nová pro ni starost, aby se tam patin zastkvla a vychování jejímu a povsti své dlala ve všem est. Z nejvtší ásti tak se stávalo, mladé paniky se inívaly, vdouce, že sterými zraky žárlivými a závistivými jsou steženy. Uchopily se rázn vesla, a kteráž mla více schopností a energie k tomu než manžel, vzala bez velikého debatování oprati celé domácnosti do

rázn zastupovati. mnoho asu, ekala na

prádle

n

n

i

57

ruky a stala se silou ídící a muž vykonávající. V mlýnech, pekárnách, pivovarech a tak dále bývalo to obyejné, že paní „všecko vedla" a muž si byl pi chase, aniž by tím byla dosti málo svornost mezi manžely utrpla. Ba muž býval obyejn prvním, který vlastnosti ženiny uznával a jí dával „její est". Chlubívával se s ní všude mezi známými

tém

beze vší obavy, že si zadá. Co by byla asi ekla taková panímaminka neb dam jsme tenkráte v národ našem ješt nemly, vše, co mlo titul a postavení, rozhodn se hlásívalo k národnosti nmecké co by byla asi ekla, kdyby se jí bylo dalo na

—

—

srozumnou,

že trpí dstojnost její a pedevším dstojnost manžela jejího tím, když i ona se stará o obchodní jeho záležitosti, když i ona snaží se pispéti pilností svou k rozkvtu jeho závodu? Kdyby se jí bylo dokazovalo oblíbenými ted frásemi, že styk s tím hrubým svtem stírá s její bytosti pel poesie a její úlohou že jest hlavn býti nežnou, spanilou A co by byl ekl zejména její pan manžel, kdyby se byla chtla podle návodu toho spravovati, vyhýbajíc se práci a namáhání, aby zstaly její líce a ruce bílé a hladké, straníc se chasy, aby svoje ústa neznesvtila domluvou k ní nutnou a nutn ráznou! Nha a slinost zdobí ovšem ženu velice, ale tažme se paní takové, kam by byla pišla, opírajíc se jen o tyto pednosti, obzvlášt tenkráte, pakli jí nebe uštdilo ke všemu ješt nkolik zdravých kluk? Bohu díky, že naše pedchdkyn nechtly pohodln jen planouti v mlze blouznivé nedotknutelnosti nad potebami praktického života, že pochopily svou úlohu zdravým svým pudem, ženu vyznaujícím, jinak by se byla zajisté ješt mnohem vtší áct jmní národního úpln odsthovala !

58

na druhou stranu a naše ryze eské mesiánské rodiny by žádným zpsobem nevládly takovým majetkem, jako ted, kdyby- byly mly matek mén pilných, rozumných a starostlivých.

eské byl tehdáž ješt tentýž, jaký na nás okem tak dmyslným a dojemným ze sbírky Dvor-

Ideál ženy hledí

ského prací

písemné památky

„Staré si

uenec

hlaví našeho

ten,

navždy

onch

i

žen eských", kteroužto jinak velezasloužilý, dík celého po-

zasloužil.

nepopirateln na jevo, že nejen ba nejvyšších stavech byla všude v naší vlasti žena spolupracovnicí váženou muže svého, družkou stejn s ním innou. Mezitím co on sloužil národu n na bojišti neb v úad, spravovala ona samostatn Jde

v nižších,

z

nýbrž

list

i

ve vyšších,

dm

statky.

druhdy paní dcliody panství, aby mohly syposkytnouti patiných j)rostcdk k cestování nad míru nákladnému do cizích zemí, aby se tam poohlédli a vzdlali? Jak usilovn pemýšleli o nutných opravách hospodáských, které již zcela hotovy a ve všech ástech promyšleny mužm jen ku schválení pedkládaly? A jak kvetly ty statky šlechty naší, dokud innosti té se nevzdaly! Kteráž z paní tch se stala proto mužatkou, že sil svých dle možnosti ku prospchu rodiny své využitkovala, že více ješt inila než bdíti nad kuchyní a zásobami svými, nad jídlem a prádlem svého muže a dtí? Naopak, práv u tchto inných a pilných žen jeví se mysl nejnžnjší a nejkrásnjší, a z každého ádku „k pánm manželm a synm" mluví láska velá, svatá. A jakou to trplivostí hrdinskou snášely svízele a trampoty S jakou

starostlivostí pohnutlivou hledívaly

nejvyšší šlechty rozmnožiti

nm

53

onch dob, kde neštstí za neštstím vlast stíhalo, kde pohroma na pohromu na národ náš se valila. Není u nich stopy oné chorobné perarštnosti ženského citu, oné neštastné moderní nervosnosti, o jejíchž píinách lékrutých

kai tolik se nahloubají, a kteráž v devadesáti ze klad není v onch dobách jiného, než symptom nuté neb potlaené v ní

síly

sta

pí-

nevyvi-

duševní a tlesné. Nelze

pec

nkterá naše slena hodiuu denn vyšívá, hodinu hraje na piano a ostatní as vnuje komplikované úprav svých vlas a svého odvu a pak nkteré návštv. A kolik z našich elegantních dam, kdež nervoszamstnává se jinak a pilnji? nost jest doma Práv ženy eské tedy vždy s muži svými zárove nazvati prací,

pakli

—

o blahobyt rodin svých se staraly, neníí to tedy nikterakž

novomódní jakýsi vrtoch, hlásí- li se naše dívky, te kdež vývojem prmyslu poteby jindy doma vyrábné zlacinly, kdež stroje výtené v každém tém odvtví práce domácí je zastupují, ímž dosavadní innost jejich tak znan se scvrká, k innosti jiné, stejn tak užitené ku zdaru rodin svých, v nichž se cítí te za onou píinou více mén zbytenými, a žádají-li si k innosti té vzdlání patiného, aby Jednají tak naprosto jen v duchu jí mohly estn dostáti. svých praraatek, a kdož nemile dojat ruchem tím živým mezi našimi ženskými je po kantorsku odkazuje k píkladu babiek, tomu se mohou z príma vysmáti, neb dokazuje svých rodinných nikdy více nepoznal a tím, že z více o nich neví, než co z nich spatil a vyzkoumal s okna

pomr

nkteré kavárny.

—

Svatojanská doba byla nám ale ješt pro jinou zvlášt milá, než jen pro svátky naše: mívali jsme plný host z venkova.

vc

dm

60 z Píbramska a Dobíšska pijíždído Praby na svatébo Václava, ale otcova rodina, okolo eského Brodu usazená, vždy jen na svatébo Jana. Byla mezi nimi jakási stará tradice, že pál svatý Václav prý více uež echm, ba že jim hodlal eskou zemi zaprodat, i že jim ji dokonce zaprodal. Krátce, nemli jej v takové vážnosti, v jaké byl vbec, a nepovažovali jej zcela o své ovšem jen ujm, ale tím rozhodnji nikterakž za jednoho z patronv zem eské.

Babiini píbuzní

vali

obyejn

Nmcm

Nebudu o otcov rodin mnoho šíiti slov, zdála se mi tak zajímavou a její ráz a osudy tak pamtihodnými, že jsem je podala v obrázcích: „Nkolik archv z rodinné kroniky", „Ješt nkolik archv z rodinné kroniky", „Na úsvit", „Jitenka" a „Purkmistrovic Katinka". Byly to postavy jako z jiného svta, vysoké, písných tah, píkrých zpsob, zasmušilého, dumavého pohledu, a bylt to také svt jiný, jenž z nich mluvil, ten starý snad navždy již zašlý svt staroeské dstojnosti, poestnosti a slávy. Všichni hovoívali biblickými obraty a obrazy, pohlí-

na vše a posuzujíce vše se stanoviska starého a nového zákona, apoštol svatých a otc církevních. V podivení ped nimi naši pražští známí couvali. žejíce

I já ped nimi vždy ostýchav couvala, ale z jiné píiny. Uinili na mne vždy dojem nejhlubší, jejich mluva,

mn

vzlet, jejich smr nanejvýš imponoval, ale seznávala jsem teprve ped nimi, jak strašliv všichni eštinu po pražsku lámeme, a stydla jsem se ped nimi hlasit zahovoiti, aby si toho nepovšimli. Otec, zpozorovav jednou 8 pekvapením moje jich se stranní, na píinu se mne

jejich

tázal.

61

„Jen pokej," míti tolik jiného

dozvídaje se

sliboval,

ueni,

jí,

„až nebudete

vezmu vám také uitele pro eský

jazyk."

„To by bylo pec jen véná škoda penz a asu," namítala babika, jsouc rozmluv té pítomna, „než doro stou, bude dávno již všecko nmecké." Otec se zamyslil, neodporoval. Ale mu vlhne pi tom zrak.

dobe jsem

pozo-

rovala, kterak

konen

trpce a bolestn,

„dti moje

budou pec jen ješt esky uiti když pro tedy aspo na památku rozšafným praotcm."

nic jiného,

„Nešf,"

pravil

se

;

Ale ím více jsem se každému osobnímu s tetami a hovoru vyhýbala, tím horlivji a napjatji jsem jim naslouchávala, když rozmlouvali s jinými. Nežili duchem v pítomnosti, kdež jim bylo zápoliti o každé sousto chleba, oplývali poetickými a vlasteneckými reminiscencemi na staré dávno zapomenuté pomry, asy, osobnosti, zejména z pízn naší. Dle jejich pesvdení zaujímali pedkové naši jednou zajisté místo velmi vynikající v djinách vlasti, a dlužno jen piítati nedbalosti neb strannictví kronikáv, že o nich nikdež zmínka uinna nebyla. Vždy chodila ješt prý za Karla YI. jedna vtev Rott z Rottenberg na zemské strýci

tém

snmy. Rodinné jmní druhdy

dosti

znané

rozptýlilo se

asem

a poslední zbytky pišly do rukou cizích neblahým druhým satkem matky mého otce. Ovdovvši záhy a necítíc v sob dosti

síly

a

statenosti

k samostatnému

držení živnosti a

vychování dtí, pijala návrh k satku taktéž od vdovce v celém okolí za boháe vyhlášeného. Navzdor tomu stál však na svém, aby se šla do knih o stavu jmní jeho pe-

62

svdit.

Avšak knihy vedly se tehdáž všude jen v jazyku a ni ona ni poruník neumli po nmeku ísti, což bylo nápadníkovi dobe známo. Nepeetli v knihách jiného než jméno ženichovo. Bylo to ale jméno syna jeho neplnoletého, které tam vidli zaneseno, na kteréhož dal otec ženichv co na vnuka veškeren majetek svj upsati, vyddiv syna, ant v ^shledal marnotratníka nenapravi-

umeckém

nm

p

telného,

Oba, otec i syn, mli stejná kestní jména, vod zamýšlený štastn se vydail. Babika byla

svdena,

že

spojí-li

se

s

lovkem

ímž podpevn pe-

tak velice zámožným,

uinil spolumajitelem veškerého jmní svého, štstí dtí svých co nejlépe zabezpeí, jmenovala jej tedy taktéž spoluvlastníkem živnosti své a den po svatb vypudili ji vitelé manželovi i s celou její rodinou z domu a hospodáství na vždy do šírého svta. I ostatní píbuzní pozbyli podobnými nehodami svých jenž

ji

—

statkv a

živností,

dvujíce obyejn

jiným, domnívajíce se naivn,

píliš

neprozeteln

rovnž jak jim

jest šalba a v ošklivosti každý, kdož kresíanem se zove. Konen sklesli hmotn tak hluboko, že byli jen na práci rukou svých a služebnost odkázáni, což otce mého tuze rmoutí válo. Ale necht inil pro cokoliv, za njaký

lest protivná,

že

ji

má

n

as

pišli toutéž idealistickou neopatrností

opt

o poslední

halí.

Obrat ten v osudech jejich k horšímu, ba až k nejhoršímu, ani dost málo mysli jejich nesklioval, chválili Hospodina, jenž dal a vzal, povznášejíce se romantismem, zejména pro naši praktickou babiku nanejvýš pohoršlivým, nade všecky vezdejšího života malichernosti. Nikdy pro svoje osoby nelitovali, že jim minuly asy, kdež bývala hlava je-

C3

purkmistr eskobrodský neb Kolínod císae dovolení, vlastni svou minci raziti. Pohrdávali mamonem, jenž uvádí lidi v pokušení, jímž trpívají jen škodu na duších, zpsobem, jenž mne nadšením, otce však zoufalostí naploval. Jiný mli na oích cíl, než hltavé po penzích bažení, žili v chudob a bíd pouze svým snm o štastnjší všeho lidstva budoucnosti, kdež se bude ve všem spravovati dle slova Božího, Kristem mu hlásaného. Nepenášeli to krásná planá jen slova, jejich nezištnost, velikomyslnost a nadšenost pro blaho obecné byly vru bezpíkladné, nikdy u lidí jiných jsem se s ímsi po-

jich rodu,

nevím

ský tak bohatým,

dobným

již

zdali

že

nesetkala.

ml

asto

nechávali svoje vlastní zále-

s nkým tam a jinam jeti neb se dostaviti, aby mu vymohli njaké výhody, Bezpotukráte pišli za mé pamti do Prahy na svj vlastní krvavý groš, aby nkoho dostali do nemocnice, vyhlídli mu njakou službu neb zamstnání, a sklidili málo kdy jiného za skutek takový než výsmch a nevdk, pec jednali pi první podobné píležitosti rovnž tak. Žilt v nich dosud v plné síle starý duch eskobratrský, jehož vyznání víry se byli pedkové jejich tak horliv vždy pidržovali, a vzne-

žitosti

nevyízené,

že jim bylo

a

šená

mravouka vyznání toho

srostla

s

myslí

celé rodiny

zpsobem

tak nerozluitelným, vryla se do její mysli a celé povahy tak nevymazateln hluboko, že i ti, kdož se víry vzdali, nebyli s to pijati jiného mítka duševního mravního. Zstalot heslem jejich a jejich pravidlem, zapomenouti na sebe pro bližního svého, pro blaho všech. Náleželi asi k posledním stoupencm a v jistém ohledu i muedníkm vyznání toho, kteréž prý již není neb radji ješté není na ase, jehož as ale zajisté pijde a k jehož té

i

in

64

výši

jest

jeden

z

prvních

zas

stupúv nynjší naše

spol-

ování.

tém

Strýcové naši eskobrodští znali se tehdáž všichni pouze jen na oko k církvi katolické. Jakmile se dostali na Svatojanskou pout do Prahy, tož bývalo vždy jejich první, dojíti na Staromstské námstí a pokloniti se v tiché slzavé modlitb muedníkm za národ a víru tam odpraveným. Odtamtud putovali k mostu kamennému, kdež bývaly hlavy onch pro svatých muž vystreny, pak na Betlémský plácek, kdež se najli vody z erpadla, jehož pramen se prýštíval druhdy uprosted kaple Betlémské, což u nich pijímání pod obojí se rovnalo, neb pedpokládali, že se Slavívali vlastn z nho mistr Jan Hus zajisté ovlažoval. vždy v svatém Janu Nepomuckém tajn památku Jana z Husí tvrdíce, že byl Jan z Pomuku schváln za svatého muedníka prohlášen a tak vysoko v mysli lidu postaven, aby na svého pravého mistra v uení Božím a muedníka za nejistší víru konené zapomnli. Tety byly za to vesms již horlivými katolikami, avšak dosud v kritickém protestantském duchu. Dobe jim bylo povdomo, který v Praze kostel jest založen jesuity, na Božích službácli a za žádnou cenu nebyly by v dosti Pra zstaly. Tak inilo ostatn mého vdomí ješt žanv národnosti eské. Náelnicí tet v takových pípadech bývala ona píbuzná naše, z niž jsem vytvoila hrdinku povídky „Na úsvit", snažíc se podati v líení její povahy, názorech a smýšleni obra? eského dvete z oné doby vbec. Ona vlastn povídku psala a nikoli já, neb vypravovala mi o všech osobách v ní vystupujících tak dopoaž na dno duše vidla. Nedrobna, že jsem jim zmnila jsem ve vypravování jejím jiného, než že Jsem pe-

n

nm

i

tém

65

píbuzného, jenž byl tehdáž zrádce zastelen, na bratra jejího. Ostatn vyním v pomru sesterském, nemusila jsem tedy,

nesla osudy vzdáleného jakéhosi

co

domnlý

rostla

s

upravivši

pomr

ten a

sem tam nkterý

ješté jiný, fantasii

svou píliš namáhati.

ídíc duševní tika

smr

celé

ženské

pízn

naší,

ráda

te-

pipomínala vzdlanost pramatek jejich, z nichž nemluvila žádná ješt nmecky, ale za to tím lépe latinsky. Ješt prý za Marie Terezie bývala latina mnohem ta ostatním

bžnjší mezi šlechtinami eskými uež nmina. sužovávalo, že jsou její mužští pakrevenci ji takovými rouhai a kacíi, i inila se byla, aby svou výmluvností skuten nevšední a úchvatnou na spasitelnjší je pivedla dráhu, což se jí ovšem nepodailo, položili se vesms s pesvdením svým do hrobu. Velice

dosud

Obyejn o

svatojanském

k

nám

cové

z

se

strhla

obd,

za

když

tou

píinou

ob

strany

mezi ní a jimi ze svých poutí

totiž tety ze zámeckého kostela a strýnámstí Staromstského, velmi vášnivá náboženská

se vrátily,

diskuse.

Ddeek

nikdy do hádek tch se nemíchal, považuje se již byla shora zmínila, v naší vlasti jen za hosta, jemuž nepísluší do náboženských a národních jejích otázek zbyten se plésti, moje matka inila totéž ze šetrnosti píbuzenské, avšak babika je poslouchávala a odpovídávala jim se 'zjevnou a mnohdy i dosti ostrou se,

jak jsem

ironií.

Její vychování na Svaté Hoe vypstovalo v ní zvláštní, avšak tenkráte velmi bžné náhledy o národ našem, v nmž nevidla nikterak národ se znamenité výše vzdlanosti a K.

SVTLÁ

:

Upominly

5

66

osvty skleslý neštstím na mnoze nezavinným, nýbrž národ nedosplý, jenž pro neschopnost vrozenou se nemohl nikdy udržeti, s národy jinými na týž stupe povznésti ni na který tedy po marném boji, porážkou jeho úplnou zakoneném, ustupuje nyní vším právem národu jinému, národu

nm

to

nmeckému. Musím to pec

konen

jen

na naši babiku povdti,

Nmec

neskonale chytejší než ech, že patila velmi a i posmívav na naše národní snahy, že kterak jsme smýšlely a jí nebylo ani dost málo po chuti, nesíslnkrát ekla: „Vy si poínaly a že seste mé a eši toho asi vyvedete." Minulost našeho národa, jeho smry a snahy representoval u ní jedin Žižka, o nmž jí byli na Svaté Hoe strašlivé namluvili vci, opatrn zamlevše, co jej dohánlo ke krutým jeho represaliím. Nenávidla ho z celé duše a chtélali nkoho hodn hanliv že u ní byl

nedviv

mn

posuzovati,

tož

o

nm

jinak

neekla než:

„Jest to také

takový, jako býval jednou ten Žižka,"

mj

hnvával, pakli se pouštli jeho ním hádek. Náležely u nich ale k chlebu vezdejšímu, byly vlastn solí a omastkem na chlebu tom tvrdém, skrovn a lakotn ku stáru osudem jim udleném za veškeré jejich dobré úmysly a skutky. Žádal Otec

velice

píbuzní do podobných

se

ped

otec, aby se místo spor rozilujících a plek marných radji tšili, že jsme se všickni zas jednou vespolek okolo jednoho stolu shledali ve zdraví a spokojenosti. Vedle toho byl skuten liberálním, ponechával rád každému náboženské a politické pesvdení jeho, pihlížeje pouze k mravní jeho stránce. Ale i zde byl neskonale shovívavým a zdrželivým v úsudku, jako každý dobrý a moudrý lovk vbec, si

jenž

mnoho

vidl,

pozoroval,

a

poznal,

jak ohromný jest

r,i

okolí, rodiny a jak nepekonatelný bývají vlohy a vlastnosti. Vedle toho záhy se pesvdil ve škole života, že není nilído nejen s to, sám vykonati cosi velikého a prospšného, pakli mu nenapomáhají v tom pomry píznivé, nýbrž že není také nikdo nikdy vliv

v

vychování,

lovku

zcela

sám

jisté

vinen

svými chybami.

I vyvinul se

v

nm

týž

nikdy soudce nikoho odsouditi by nemohl, kdyby se mu podailo seznati, prozkoumati a uvážiti veškeré v živote vinníka okolnosti. Nenávidli u lidí rozhodné jen nestoudnost a vyzývavost a s ošklivostí nejvtší odvracíval se vždy od škodolibosti, v níž vidíval nejvtší stupe surovosti, jíž lovk jest s to proti lovkn se dopustiti. Nesíslnkrát si pipomínám, kterak by asi trpl ted, kdež škodolibost v našem národ zpsobem tak odporným bují, kdež jedni z porážky druhých tak rádi a upímn se téšívají, tei)a i)orážkou tou zárove utrply nejzávažnjší zájmy všech. Úšklebek ten liyzdící je zcela novým tahem jak na tvái, tak v povaze našeho národa a bylo by nanejvýš žádoucno, aby tak náhle z nich vymizel jak neoekávan se vyskytnul. Býval-li otec tetikou neb strýcem vyzván, povdti jim, co soudí o tom neb onom lánku víry a kterak by on si jej asi vyložil, tož obyejn zkrátka je odl)yl: „Vím v jediného jen Boha. ale v množství liloupých lidí," ímž aspo pro tentokráte vždy další debatu o pedmtech takových šfastn zarazil, avšak vždy k veliké t.jné nejen jejich, ale i mé lítosti. Byla bych tetiky a strýce, o náboženských otázkách tak horliv, nadšen a jak aspo se podobalo tak velice rokující, poslouchala celé dni a noci a nechápala jsem otce, že bývá pi tom vždy tak netrpliv a nepíjemn naladn. jako

mn

u

paní Staelky náhled,

—

že

—

uen

68

Nemluví ze mne nikterak láska jen dtská, nýbrž svaté pesvdení, pakli pravím, že byl otec mj nejlepší a nejlaskavjší lovk, jehož kdy jsem seznala. Nic jej tak netšilo jako nkoho obdaiti, mu prospívati, psobiti mu radost. Neobmezoval se pi tom nikdy jen na svou rodinu, každý i nejcizejší mu lovk, s nímž se setkal, mohl být jist jeho ochotou a obtavostí. Nemli vru píbuzným svým co vyítat a

pro

s

nimi se vadit, že myslíce na jin(?, pi si naše babika i nad ním

tom na sebe zapomínají. asto vzdychla,

šeptajíc

mn

co

nejstarší,

zmínil-li

se o jakési

nové zas ztrát: „Mohly byste býti bohatými, kdyby neml váš otec pro každého tak štdrou, vždy otevenou ruku." „Já ale nechci býti bohatou," odpovídala jsem babice i)ak hrd a vzdorn a myslila jsem to zcela upímn, souhlasíc s otcem vždy co nejveleji, že se stará vedle nás ješt

—

i

o jiné.

Na stokrát lidmi oklamán, zneužíván, podveden, mnohdy zpsobem nejhlubším a nejnevdnjším, onen dobrotivý muž pec jen zas po nkolika dnech v trpkém zádumivém rozjímání strávených, k utšenému se vracíval náhledu, že jest pes to prese všecko, co jej potkalo, zajisté na svt ne-

pomrn

veliká

vtšina hodných

lidí,

jinak že by nemohla

lidská spolenost ani týden obstáti a že by bylo tedy nej-

vtší z jeho strany nespravedlivostí, pro nkolik výminených padouchv celé lidstvo odsouditi a nenávidti. I umioval si pokaždé, že stokrát radji opt snese pocit vždy pokoující: zklamání, než by nkoho urážel nezasloužedminkou. Položil se do hrobu nou, nedvivou o každý že by byl rád šlechetným i ten, s vírou ])evnou, ktlož to okázale zo))írá, jen kdyby k tomu ml dostaten sil, a asto litoval, že práv k vyvinutí této síly, této

nm

—

G9

mravní schopnosti,

tohoto

nejkrásnjšího ze všech talent tak málo se iní.

pi nynjším smru vychování „Tato

stránka náleží vychování domácímu,"

odpov-

nkolik slovutných pedagogv, když na totéž jsem si stýskala. Ráda hych se jich byla vždy dále tázala, kde že ale nabývají rodie k vychování tomu zpsobilosti, kdyby nebylo u nás tém vyjednanou vcí, o níž každé rokování se považuje za smšné a zbytené: že totiž každý, kdož se stane matkou a otcem, již tím také se stal, ví jakým to zázraným vnuknutím, aspo smyslm mým nepochopitelným, zároveíí i vychovatelem znamenitým

dlo mi

již

Bh

.

.

.

Narodila jsem se s tváí zkivenou, což po nkolika dnech šastn zas se napravilo. Myslila však babika moje v prvním leknutí, že mi vada ta zstane po celý život. Se strachem otce s nehodou tou seznamovala, vedouc jej ke kolébce mé. a ješt k tomu zmrzaené, zdaž to nebyly vlastn dv stejn veliké nehody najednou pro mladou tu rodinu? Co by byl asi jiný muž podobné zpráv íkal? Mnohý zajisté by byl tu nebohou matku výitkou jakousi nešetrnou urazil, jak to bývá v takových pípadech obyejem. Ale otec mj nadšen nade mnou se nakloniv, zulíbal mi ten zkivený mj obliej nastokrát volaje pi tom: „Nechí si vypadá jak chce, jen když mám dít!"

Dve

K velikému úžasu obzvlášt mužských jeho známých zstala jsem jeho mazlíkem, i když se po roce ten ve všech rodinách kýžený synáek také u nás narodil. Bohužel, že radost rodi dlouho netrvala, zemel náhle za nkolik již rasícv, ímž byla zejména matka moje k neupokojení. Potšila se teprve, až se jí po dcei Žoíii narodil druhý syn Jindich, jehož s námi štastn vychovala.

70

asto mi

velikým vypravoval pohnutím, že jsem ze zármutku, když uplakán a roz zloben vrátil se po pohbu ze hbitova, kdež ml s opilým lirubai'em njakou nemilou soéuu. Pinesla jsem mu totiž beze vší pobídky jeho pantoíie napomínajíc jej chlácholiv „Odpoi si pec, tatínku!" což bylo ua osobnost práv dva roky starc ovšem dosti velikou pozorností, kteráž však dobrého otce takovým naplnila radostným pekvapením, že uznal za híšné dále se soužiti. Neminul jediný den, aby nám nebyl pinesl njaký malý dárek, matka již nevdla kudy kam s našimi hiakami a neílcávnla mu jinak pro jeho stálé nám nadlovátií než „Svatý Mikuláš". Lidem vyítajícím mu, že nás rozmazlí pílišnou tou láskou, odpovídal: „Chci, aby dti moje jednou, až mne tu nebude, íci mohly, že mly dobrbo otce", což zaji^íté také málokteré dti s takovým pesvdením a právem si myslí a íkají jako my Velkou neobmezenou tou láskou k nám chtlo si srdce otcovo jaksi vynahraditi, co on sám do lásky otcovské postrádal. Ztratil otce taktéž vzorného velmi záliy, naež uzavela matka jeho onen nešastný výše vzpomenutý satek, jímž nejen veškeré rodinné blaho, ale i veškeren rodinný blahobyt navždy se sesul, jenž jej i se sestrami a bratrem z domova mezi cizí vypudil lidi, práv jeho, který nikdy a nikde zcela šíastným a spokojeným se necítíval než v kruhu svých. Pisuzoval rodin na lovka takovou civilisatorní moc, jako žádnému již jinému spoleenskému zaízení. Všecky chyby páchané mladými lidmi pipoítával jedin tomu, že rodina u nich nekonala bvou povinnost, že jim rodie nebyli tím, ím jim býti mli. O manželství otce

s

já tenkráte vytrhla jej

,

ml

pojem rovnž tak

ideální.

Tvrdívalf že

.

.

lovku

i

v nej-

71

neštastnjším satku pec jen ješt lépe bývá, než svobodnému, anf nikterakž tak nezdivoí, jako samotá vlastním sobeckým choutkám zstavený, a býti zdivoc' lym, zdálo se jeho litlé mysli nejsvrchovanjším neštstím. Žila v muži tom vzácném duše takka ženská, plná velého hlubokého citu a svaté istoty. Sestra moje ji zddila s vychovatelským jeho nadáním, s jeho trplivostí a shovívavostí k dtem, s jeho podivuhodným umním vniknouti do myslí mladých blahodárn psobiti, což ostatn svými pracemi a na

n

dostaten dokázala. Jakmile pišel otec z obchodu, již náležel jen nám, než jen námi, zapomínaje na všeliké mrzutosti života všedního. Žádal si totéž i od nás a jen nerad nás vídal dlat úlohy a cviit se na pian a tak dále. Vše to jsme mli konat u jeho nepítomnosti, a pece jsme bývali od osmi z rána až do pti veer ve škole. Abych mu vyhovla, psávala jsem svoje úloby teprve v ústav ped nebo mezi vyuováním. Majíc pak ovšem ve spchu pedevším jen provedení úlohy na mysli a nemohouc úprav zevnjší mnoho za tou píinou vnovati píle a pozornosti, ehož od uitelv ostatn ani hrub se nežádalo, navykla jsem si správnost písemní velmi povrchní, kterýžto nezpsob mi zstal pro celý život. Otec b}l vbec nepítelem rozhodným každého systematického uení, jediná to vc, kterouž nás nkdy trápíval. za to, že lovk pozorný a vnímavý všemu sám be7e vší pomoci uitele ba i bez pomoci knihy piuiti se mže. se neUvádl sama sebe za píklad. Niemu nikdy uiv, pece vše, eho mu b\lo potebí, mnohem dokonnleji si pisvojil než ti, kteí za to platili dr.ihé peníze uitelm. Nen.l nikdy uitele úetnictví a pec zastával po mnohá

již

se neobíral

Ml

ádn

12

léta

úad úetního

dom

v

jednom

velkoobcliodních

ze zdejších nejvtších tehdáž

zastupuje

zárove

chefa

i

závodu

toho široce rozvtvenélio, ob as churavého, a to zpsobem asto za nho považován a pod takovým, že býval v

mst

eem

znám. Neuil se nikdy cizím a pec vedl korrespondenci i v cizích jazycích, a nevdli li si staí Pražští kupci v záležitostech zapletených zejména smnkových rady, tož vždy jen k nmu se obraceli. Jeho snadnost a schopnost pamatovati si letmo, co slyšel a vidl, pítomen jsa hodinám vyuovacím svých pátel, erpati z rozmluv svých pedstavených a známých, byly vru podivu hodný. Bohužel, že nepešly na žádné z jeho dtí. Vše, co pro vzdlání otcovo kdy se uinilo, bylo, že chodil od svého desátého až do dvauáclého roku do Týnské

jeho

jménem u

školy

tehdáž

mluvil

uitel

lidí

úpln nmecké

a

ponmující. Nikdy nepro-

eského

k

žákm

slova

svým,

ani

k

tm,

u nichž byl pesvden, že mu naprosto nerozumjí. S ra„hloupým eským copakm" dostí patrnou udloval dvojky nad dvojky. Teprve ku konci roku druhého poalo Avšak se otci tu i tam svítati, co as uitelé pednášejí.

tm

tu dobu zemel mu otec a matka ošizena podvodným druhým manželem, byla nucena hledati pro syna prvo rozeného, ureného studiím, místo za uedníka. Jeho dosavadní stravovatel, svého emesla krejí, po Praze všude co nejchvalnjí znám a od každého jako dobrý pítel jen

právo v

zkrátka „pan Josef" nazýván, vzal starost tu na sebe. Pan Josef byl znamenitý lovk, na nhož otec povždy a vším právem vzpomínal s živou vdností, taktéž jeden z typ vymírajících, národní to filosof. Pamatoval ješt císae Josefa, jehož jméno nosil s takovou hrdostí, s jak nadšenou velostí byl st •upencem jeho zásad. Bylaf tehdáž

73

rozšíena a obecn vena povsf, knžstvo císae, v nejmužnjších letech zesnulého, otrávilo pan Josef byv svdkem záští a nenávisti plamenné, jíž býval panovrjík ten z oné strany pedmtem, tomu vil a za tou píinou chodil jen tenkráte do kostela, když tam nebylo ni nše, ni kázání. Jedinou výjimku dlal s ex hortami Bolzánovými hrnul le do nich s celou osvícenou mezi lidem ješt velice že

;

;

Prahou.

Nemaje žádných dtí a jsa pec velkým jich pítelem, vyhovoval svému citu tím, že vždy nkolik malých venkovanv do bytu pijímal, nestaraje se však pouze jen o jejich zdraví tlesné a pohodlí, zdar jejich duševní a mravní pedevším k srdci mu piléhal. Každý veer, každá nedle

povtí ponkud

náležela jen jim.

Bylo-li

nimi po Praze, vypravuje jim, co tu a jinde se udalo, zejména vše, co souviselo s jeho zbožovaným mocnáem. Ukazoval jim palác na Malé stran, kdež bydlela ona prý šlechtina, jíž by byl císa Josef, ovdovv podruhé, zajisté za chof svou povýšil, kdyby se nebyli na sebe rozhnvali, ježto ona na si žádala, aby takových poskytnul výhod, jako což on žádným zpsobem uiniti nechtl. Na to uprchlá slena ta z Prahy a zosnovala proti povstné

nm

snesitelné, putovával

s

echm

Nmcm,

nmu

selské povstání.

Nevím co a mnoho-li bylo na povsti té pravdivého, podala jsem ji v rouše povídky, pod jménem „Poslední paní Hlohovská". Na památku pana Josefa vložila jsem hrdinovi jejímu do úst vyznání víry jeho, onen istý deismus, k nmuž pokroili duchové oné doby byli dospli, k nmuž i on se znal a jejž penesl na otce mého, oblaživ jej tím pro celý život. Taktéž ukazoval pan Josef svencm svým onen

74

v z s

v

dm, kterýž obývali bratí Nattererové, byv prý hlavou tajného jakéhosi spolku francouzskými revolucionái spojeného, jehož sídlo bývalo letohrádku za nemocnicí, ted „v Americe" zvaném, a vyOstruhové

ulici

nichž nejstarší

zrazen Jesuitm žárlivou svou milenkou, jimi byl tajn jat a odpraveii na Karlové námstí, kdež druhdy stával povstný kostel u Božího tla. Znalí pan Josef prý i nkteré osoby, které popravu tu na svoje oi z daleka vidly. Sna2ila

jsem

se

v povídce

„Zvoneková královna"

píbh

ten

Jak dalece spoívá na pravd, taktéž mi známo není, vypracovala jsem pcuze, co o vci té jistého asu vbec po Praze se povídalo a na mne pešlo. Chtl li pan Josef svoje zvláštním zpsobem odmnit, poslal je veer pro porci peené, kterouž mezi pak rozdlil, na Koííský trh „do stánk", kteréž od té doby odtamtud k svatému se odsthovaly Havlu. Tehdáž vylíiti

un

neb}Iy

n

všecky jen devné, bylo jich mezi nimi také nkdež se vaila a pekla rozliná jídla na

zdných,

kolik prodej.

Nejznamenitjší v ohledu tom povsti umlecké požívala

mezi

peenákami matka „erného Petíka",

velice populární

po Praze osobnosti.

taktéž

Chodívali lidé k er-

vn

nému Petíkovi, trpaslíku to, hlasu chraplavého a mouenínské pleti, kteráž mu dopomohla k této pezdívce, avšak cevšedn bystrého ducha, na radu jako k njakému prý knzi. Zejména uedníci utíkávali se k nmu s povrivou tém dvrou, pakli u mistr svých co-i hloupého

erný Petíek povdl jim s'ce, aspo jeden kovový kn( flík mu^il za recept svj dostat a s kneflíky tmi provozoval znaný obchod. I nebohý ten trpaslík stal se mou obtí, podala neb

zá^idného vyvedli.

jak ujdou

—

tre-tii,

ale

75

jsem jeho

podol)iziiu,

))i;ivování s

otce,

nejvtší úctou k

uednického svtili

v mysli

ernému Petíkovi

pohlížel.

prapor,

kmotrem

jak mi byla

utkvla

z

vy-

kterýž taktéž po celá uedtiieká léta svoje

Kdyby

nikdo jiný

bjli

zajisté

co k patronu cechu

uedníci pražští tehdáž než on by se nebyl stal

erný Petíek

bylí jeden z posledních národních filos* fu v Praze, jižlo svoje mudrctví ješt erpali z vlastní bodré vtipné mysli a nikoli z denjelio.

I

exemplá

ních list.

V lét chodíval pan Josef každou nedli dopoledne se svými chovanci do KanáLké zahrady, v níž nashromáždil její vlastník, hrab lidumilný téhož jména, pravé poklady

druh rostlinstva a zveny k pouení obecenstva. Tam ml onen mentor dosti vhodné a plodné látky k výkladm pro svoje Telemachy, v kterémžto umní asi byl vzác.iých

pravým mistrem. Podle mocného vlivu jeho na mého otce domnívám se vším snad právem, že s pimeným k tomu vzdláním by se byl ?astkvl na poli pedagogiky, a možná dost, 76 v panu Josefovi národu našemu zanikl jakýsi Pestalozzi.

Hned ítku,

u vchodu do zahrady byl

kdež

dvorec

se choval první švýcar-ký

v

v

m-

malém

echách

prý do-

zárove se tam hemžila drbež druh dosud v Cechách nevídaných. V rybníku a potoku protékajícím zahradu bylo plno vzácných ryb a ve velikých klecích drátových, bytek,

z

nichž zbyla ted jen již jediná, strakatilo se ptactvo cizo-

v zahrad té strom, teba u nás obyejný a co do vždy vynikal jakousi zvláštností barvitosti, útvaru listv a pn. i plodností, vní neb ovocem.

pásné.

Každý

známý,

pec

Panu Josefu bylo vše

bu

to

dobe povdorao

a

dmy-lné

svoje

žáky na všecky tyto od pravidel odchylky upozoroval,

ue

76

je

takto

vcí

a posuzovati.

je obldopujícícb

Zajisté

sob

mavost pedevším method jeho liravým

a

píjemným

všímati,

je rozeznávati

dkoval otec svou neobyejnou tím

:

vní-

vzbuditi, zostiti a sesíliti

zpsobem

všecky smysly a ze

jména pozornost. Jen v Kanálské zabradé byl tebdáž skleník, kdež bylo v zim zaopatiti si rostliny kvetoucí. Nejednou platil tam pozdji otec mj za pána svého, jenž tehdáž ovšem ješt byl milionáem, padesát zlatých zahradníkovi za malou kytiku z nkolika msíních rží a drobnjších kvt, urenou jeho nevst, lze

i

O hrabti Kanáloví lidé si šeptali, že£ velmistrem svobodných zedníkv, s kteroužto hodností hlavy spolku tak humánního a s humanností jeho v každém jiném ohledu osvdenou podivn kontrastoval nápis nad vraty jeho za„Psm a židm zapovzeno vstoupiti." Veliká pak hrady když z toho ovšem byla radost mezi Israelity pražskými, práv jeden z kmene jejich zahradu tu od ddic hrabte :

koupil. .

Baron Wimmer, taktéž znám co velý pítel lidu, propustou kamenitou výšinu nad žitnou branou v pe-

mnil

nm

krásné sady, po nazvané, jejichžto stedem byl Kravín, a poskytl tím chudin na dlouho obživy a obecenstvu krásné procházky. Poslední zbytky povstných druhdy „alejí ržových", rozkošných to cest vinoucích se samými kei ržovými, z nichž býval pi západu slunce zvlášt velikolepý na Prahu pohled, padly za obt Vinohradm, ovšem že již k nepoznání zmrzailé a zanedbané. I jiní ješt kavalíi dávali téhož asu svoje zahrady upraviti, neudlali z nich sice veejné procházky, ale obecenstvo mívalo tam v jisté

77

dni pístup.

Hrab

Kinský stanovil, aby v jeho zahrad po

Mnoho bošlechtic tch a pustiny okolo Prahy a brau, jakož na Karlov a Florenci, pipomínajíce ješt velmi živ spustlosti svou trudné doby posledních za sedmileté války obležení, znenáhla se promoviily v zahrady, v nichž se stavly pkné villy, kdež obzvlášt aristokracie penžnická v letních msících hlun a okázale sídlívala. Djiny jedné takové villy vypravovala jsem v novele: „Drama zboeného domu". Událost, kteráž k ní mi poskytla látky, pobouila svého asu celou Prahu. Neobmezovali se šlechticové tenkráte jen na okrašlování msta a jeho okolí, byla jich celá ada u veliké v obecenstvu úct a lásce pro krásné své snahy vbec. Podporovali zasloužilé uence, aby se mohli vnovati svému badání, zakládali neb doplovali ve svých palácích sbírky umlecké, peovali o rozkvt hudby, o zvelebení divadla a stavli se ochotn bez vyzvání v elo všech dobroinných podnikv. Ostatní tídy bohaté kráely i v tom ohledu jejich stopou, nutíce se projeviti interes pro to, o co oni se zajímali. Náleželo to tehdáž i u mén zámožných k vci, míti v aspoú jeden obraz mistra znamenitého, a tam, kdež pomry i pedsudky nedovolovaly obtovati na pedmt takový znanjší ást penz, dávali se starší lenové rodiny aspo pro svoje dti portrétovati silami výtenými, ímž taktéž mnohá pkná se dostala malba mezi obecenstvo k vytíbení krasochuti. Kdož nemohl choditi astji do divadla, chodíval aspo do elnjších kusv, neznáti jich byl by každý, kdož si pál slouti vzdlancem, za hanbu si pokládal. Nemluvívalo se pak jen o provedení celý rok vždy sto

hatých

pracovník zamstnáno

píklad uvnit msta blíže

soukromník uinilo

dle

mšan

dom

bylo.

78

a hercích ve spolenostech,

nýbrž rozebíraly a po^nznvnly kusy samy s láskou a pietou. Stinná stránka snah tch zušlecliíujících a šlechetn.ýoli byla, že vystupovaly naprosto v rouše cizím. eské umní nebylo na poátku našeho století ani ješt tou neboluu, postrenou, avšak konen pec jen již trpnou popelkou jako okolo roku 1848. V šatech žebráckých, zubožené, zkehlé mrazem, zapomenuté krívalo se ostýchav u vrat boháv, lokajm jejich ku posmchu. Na míst svém opovrženém jen libovli jejich ponecháno, od lidu nepovšimnuto, dojímalo jen tu a tam nkterého zamyšleného chodce, jenž kráeje kolem a slyše jeho chvjící se hlas bázliv se se

zasmušile si pak pipomínal doby, kdy vlával prapor jeho v zlaté zái slávy národní nad královskou Prahou. Až na to pochopily však tak zvané vyšší tídy, co jest povinností jejich v národ více než kdy jindy; boue francouzské revoluce tchdáž ješt v živé pamti byly jim, navzdor hrze, s níž od nich se odvracely, pece jen mnoho

ozývati,

objasnily, slitelé

tch zemi, lání

na mnoho

je upozornily.

Nkteí

šlechetní

my-

mezi nimi, potajmu nadchnuti velkými ideami velkých pevratv, kteréž bohužel prosákly písmem krvavým z

nížto vyšlehly,

a osvtu

takto

snažili

se rozšiujíce

pirozen

a

mírn

všemožn vzd-

pispívati k vyrov-

mezer mezi stavy spoleenskými. Jiní zas k snahám píin sobetjších, doufali, že lid vzdlaný a osvícený nedopustí se toho, eho byla Francie svdkem. Ostatní houf jejich vrstevníkv za nimi se hrnul bez pesvdení jakéhokoli, nevda jako obyejn pro. Bylo to módou býti humánním, nadleliovati chudin, vážiti si uenc, blouzniti pro poesii a umní; pizpsobilií se ji jako vždy jindy, jako ve všem bez uritého úmyslu. Hlasy tch, kteí nání

tm

se hlásili z

70

opaného mínní

náhledv, nechtjíce o žádném styku pidržujících se starých tradic o tídácji panujících a opanovaných, k užívání i k práci stvoených, nedocházely ni velkého povšimnutí, ni platnosti. byli

luzou"

„s

a

ani slyšeti,

neb jmním, pracovala aby chrám krásy ped každým se otevel, každému se stal pístupným a poklady jeho ozdobovaly, obohacovaly a povznášely všední život

Vtšina rodin, vynikajících rodem

aspo na oko upímn

k

tomu,

vrstev všech.

A kterak se tídy bohaté odmují ted tm, kdož dou nás pracují hmotné a duševn? Vyrovnávají sud za se s nimi ješt aspo uznáním, ocenním a podporou jejich snah za to, že samy tak nepatrné mají zásluhy o vývoj kultury národní? Urážlivá jejich (až na nkolik k spoítání skrovných v}'jimek) netonost k boji zoufalému lidu našeho a intelligence naší o jsoucnost národa jakož i ke vsernu úsilí a namáhání o to, aby konen zabezpeena byla, píliš bylo teba teprve jest známa a píliš do oí bije, aby k ní poukazovati. A práv touto neslýchanou u každého jiného národa bezohledností a lhostejností k dležitostem, které všem vzdlancm jinde nade vše posvátny jsou, nejjasnji vlastn dokazují, jak málo ztrácíme, že se nás tak okázale ted straní.

n

mn

Tím našeho v

srdci

našich kruzích

osudu pro

jemuž dstojnost národa

nemileji musí každého,

na

iní pro

leží,

hlasy,

nás,

pekvapiti

a

dojati,

tážíce se nikoli,

nýbrž

co

prý

z

ozývají-li

se

co tito vyvolenci

naší strany se iní

n, abychom si je naklonili a získali, a pro? Aby také nkdy koupili njakou knihu eskou, i lístek do

prý koncertu eského neb obraz

echem

malovaný!

80

i

jest

nám almužny

té

skuten nevyhnuteln potebí?

Napnme

veškeré síly svoje a pracujme o vzdlání lidu svého, aby pestal býti strojem cizozemce, který na základ jeho práce se stává ve vlasti naší vyšším tvorem. Jsa pavzdlán bude moci náš prmyslník, náš obchodník, náš rolník smle závoditi s každým jiným, sám vstoupiti na místo, které zaujímá te cizozemec neb odrodilec, a obané naši vzdlaní a zámožní budou pak zajisté povahovati za povinnost svou nejmilejší, nejsvtjší zakládati v prospch spoluobanv svých knihovny bohaté, sbírky umlecké a pouné nejen v hlavním našem mst, nýbrž po celé

tin

vlasti.

A

nejsme vlastn povinni tak uiniti? Co by byli naši kdyby jim nebyl lid tak znamenit porozuml a napomáhal? Mát bez odporu rovnou jak oni závzkisitelé poídili,

Ovšem ped volbami, tu slyší a te mnoho pkného a pochvalného o své bodrosti a ráznosti a ostatních vzáccných nad jiné národy jej povznášejících vlastnostech, ale jak jest po volbách, jak málo nesobeckého se pak iní sluhu.

prospch jeho! A pec by mla náležeti každá nejlepší naše myšlenka, každý zbytený náš groš konenému jeho povznesení. Malou splátkou na ohromný ten dluh jes^, ze strany eských žen založení Ženského Výrobního Spolku eského, jehož jeden z hlavních úkolv, pipraviti eským dcerám rodin nezámožných ješt jinou a utšenjší budoucnost, než aby se jako dosud všecky státi musily pradlenami, švadlenami a panskými v domech bohatých, odnárodnlých, snaží se jim poskytnouti takového vzdlání, aby na základ jeho co obchodnice a prmyslnice sob a rodinám svým dobyly také špetku blahobytu a volnosti. Zaražení spolku v

tém

—

81

úsudky a osudy, kteréž tak oste že pozdji ješt Jednou k nmu vrátiti se musím. Prozatím se zmiuji jen o rozhorlenosti proti jeho zakladatelkám mnohých paní, které, majíce budoucnost svou a dtí svých manželovou toho potkalo a

urit

však

se

pilností pojištnu,

ných domácností

s

mnohé naše pomry,

illubtrují

v

harcmním pohodlí svých za zbytené

snažení jeho

pkn a

zaíze-

smšné

pro-

hlašovaly.

Nkteré

pro

nuli,

i

pimly

svoje pány chot,

aby je napome-

že zizují školy pro dcery takových vrstev, kteréž

beztoho již zabezpeené, pro se nezarážejí radji pro dcery stav bohatých? Myslím, že podobná jen možná u nás, na celé ostatní zemkouli zarozšíen náhled, že zakládati vzdlávací ústav}

máme

pensionáty výtka jest jisté všude mají vyšší

vrstvy mén zámožným a nikoli nezámožné boOstatn kdyby bohaté tídy v echách si urit a rozhodn pály, aby se dostávalo jejich dcerám vychování v duchu eském, zajisté by neekaly, až by jim obecenstvo takový ústav zídilo na ujmu dívek potebných, nýbrž zaídily by si jej samy za svoje peníze, dle své poteby. Dostaí z jejich strany jen pokynutí a penžitá záloha

hatým.

výkonných

Musím

sil

se

najdou zajisté vždy pousmáti,

dosti.

slyším-li,

že získáním vyšších

tíd by se nám dostalo salonv a tím velcžádoucného prý brusu spoleenského. Odkud pak berou ony svj brus? Což jest výsadou jejich penz? Kdo vychovává ony pány a dámy. Koho na ne-li vychovatel a uitelka z krve mesiánské? píklad povolal Napoleon I., pipravuje se ke korunovaci Snad nsvé, aby se nauil po císasku státi a kráeti kterého svého hrabcílio komorníka, jichž ml kolem sebe na tucty z nejpednjších francouzských rodin šlechtických, !

K.

SVTLÁ: Upomfokj.

(>

82

povstných svými hlaiikými, jemnými mravy? Nikoli, poslal si pro mšfanskélio herce Talmu, aby od nho se nauil A koho povolávají naše bohaliti se v nach a hranostaj. haté dámy vber, jde-li jim o uspoádání jakési zvláštní zábavy ? A kdo konené vymýšlí jejich tak velice obdivoupravuje jejich kostumy? vané mody, a kdo na Co je to vlastn salon? Pece nic jiného, než místno^^t, kde se schází kruh osob, v jejichžto rozmluvách splývá zábava píjemným zpsobem s pouením, kdež nalézají ohlasu jemné zvláštnosti všech poteb i palivé denní otázky duševních, kdež každá slušn vyslovená myšlenka má svoje právo, a každý má povinnost ušlechtilým zpsobem pivésti k platnosti nejen sebe, ale i jiné. Což se k úkolu takovému nehodí každý istý a uklizený pokoj? Nemže tedy každá rodina ponkud lepších pomr míti svj salon? Ci musí hedbáví, osvtlení se odrážeti nevyhnuteln šustiti v od zlatých ims a v kišálových [)ohárech šumti šampa-

n

i

nm

ské? Neb jest to práv jen lichá tato okázalost, kteráž u mnohých našich vlastencv obojího pohlaví rozncuje touhu po salonech Jest ovšem i u nás veliký poet osob, jimž psobí eleped nádherou jako ped gance závrat, kteréž klekají njakým božstvím, jimž imponuje desetkrát více vyzývavý pepych zbohatlého lichváe, než mravení pilnost nkteale jsem pesvdena, že tm, rého uence a pracovníka kdož u nás se dovolávají salonv, skuten o jiného nejde, neustálým prudkým a neutšeným než aby zpsoby naše zápolením s tolika nepátelskými živly nepopirateln hrananab_\ly tjší a píkejší než bývají u národ šastnjších opt povstné lahody slovanské, a naše náhledy a názory spoleenské aby vybedly konené z oné malomstt-ké, niali-

tém

—

—

—

83

pedsudk plné stn.

obmezenosti, kterou u riás Avšak tu není nám potebí dovolávati se pomoci odjinud. Nechf naše paní k tomu pihlížejí, aby v rodinách jejich všude a od každého bylo šeteno pravidel zdvoilosti, to jest pívtivosti a dobrotivosti neb co jest zdvoilost jiného než výraz tchto vlastností? Nechf se odhodlají i pánové, zákonm tm se podrobiti a nenuditi se k smríi pi každém jiném hovoru než výhradn politickém, nechf nezanou naše dámy hned o mstských novinkách, jakmile se pone rozmluva otáeti o pedmty vážnjší, nechf konen již jednou pestanou hráti si na veliké dti, které jiného nezajímá než tretky a pletky: a každá rodinná jizba tím sama sebou v onen tak velice kýžený salon se promní Pan Josef dostál skvle danému slovu, že se otci mému osielému o dobré jakési místo v Praze postará. Pomocí jeho peetných známostí po mst a výtené povsti, jíž cherné, klevetivé, tolik

lidí

velmi povážlivé

i

—

!

—

všude požíval, dostal otce mého do domu velkoobchodnického, jehož majetník vystupoval se svou rodinou hned za šlechtou, a v mnohém pípad i vedle ní. Otec chefa jeho, tehdáž již staiký pán, býval tak znamenitým kupcem a vedle toho osobností pro povahu a psobení své v mšfan štvu tak vysoce ctnou, že císa Josef pibyv do Prahy, vždy sám v pisárn jeho jej navštvovával. aby se s níni o obchodních záležitostech íše své poradil, což prý vždy se stávalo s

nejvtším úspchem.

mj

se brzy u svých pánv tak oblíbeným málo již nedl považovati za služebníka, nakládajíce s ním jako s lenem rodiny, a když se jemu pozdji co mladíku dosplému podailo nkolikrát po sob svou schopnost a upímnou snahu o dobro domu toho co

Otec

stal

že jej pestali za

6*

S4 nejplatnji osvditi, byl zván pítelem a rádcem domácím, jímžto zstal,

i

když

si

asem sám

Dokud žil starý pán, byl mu ruce a zárove na procházkách

ídil.

k

vlastní

otec

co

obchod svj zav pisárn

pidlen

prvodí. V

stálém

nkolikaletém styku s takovou ve svém oboru autoritou získal ovšem mnohem více u vdách obchodních, než jiným se podailo vydobyti si studiemi spis takových, a musil pak nevyhnuteln nad vyniknouti. Paní toho domu byla mou kmotrou, dcera její kmotrou mé sestry, my dti jsme tedy v rodin té požívaly práva domácího, vyrstajíce s dtmi, jako bychom i my mezi náležely. Pásku tu pátelskou rozdílné naše smýšlení pozdji nejen uvolnilo, nýbrž roku 1848 naprosto pervalo. Široké a zámožné píbuzenstvo rodu toho tvoi ted koen známé zpupné, snahám národním tak nepátelské koterie a chladn i hnviv odvracují se nkdejší soudruzi vzájemn od sebe, potkáme-li se náhodou. Z minulosti oné rodiny erpala jsem ponejvíce látku k povídce

n

i

n

—

své

—

„První eška".

Krutá posmívavá nepíze proti všemu, co mlo dosti eský, byla jedinou, ale za to tím vážnjší stránkou, kteráž otce mého v domovu nov nabytém

slabý jen nádech

Nemohl si ji nikterakž srovnati s ostatními jinak výtenými vlastnostmi svých pedstavených. Chtje se na míst svém udržeti, musil se aspo co do jazyka státi Nmsoužívala.

kteréžto petvoeni jej stálo velkých a trapných obAle jak obdržel po uplynutí šesti povinných let uednických v osmnáctém roce svém první msíní svj plat co „subjekt" (jak tenkráte se íkalo), bylo jeho první dobhnouti do jistého Icrámu, v jehož výloze ml již dávno vyhlídnutý bílý hcdbávný šátek s lemem erveným, který pak

cem, tíží.

85

na vzdory všem kolem nho pichlavým se sypajícím slovm. Národními barvami hlásil se zjevn k vlasti své, ale uvnit takto za ni smutek nosil. Mlté vše již naprosto za ztracené, ani nejslabší hlas, že se to poíná opt hýbati na roli vlasti, nedotknul se v kruzích, v nichž mu bylo žíti, srdce jeho, tak hluboce zarmouceného stavem vcí, že v nedli sám a sám bloudíval na výšinách za novou branou pohlížeje petékajícíma oima na Prahu, kteráž ped nedávném pipojena k bundu nmeckému všude již slula mstem nmeckým, kterou neslýchal jinak již než nmecky hovoiti. nosil

každou nedli ua krku,

zamraeným

elm

na

a

si pak ty „rozšafné pedky", kteí stáli jeho tak vysoko, tázal se sama sebe s bolestí duši rozrývající, co by asi oni úpadku tomu íkali? Tehdejší hnutí na poli národním bylo tak skromné, opatrné a ostýchavé, že se nezasvécenci skutené spíše zdáti mohlo doslovem k dohrané již tragedii národního na-

Pipomínaje

v

úct

šeho života než proslovem k úchvatné

inohe

jeho znovu-

zrození.

Vždyt to bylo tehdáž, kde Jungmann sed s nkolika málo páteli stejn cítícími u stolu, zádumivé je upozoroval, kdyby náhodou na spadnul strop, že jest na dobro po eském národ, veškeré duševní jeho snažení že se sousteduje jen v jejich hlavách a veškerá uvdomlá a plodná k nmu láska jen v srdcích jejich; bylo to tehdáž, kdež eský šlechtic jednomu z nich na veejné ulici plivnul do tváe, slyše jej se soudruhem hlasité po esku hovoiti, což považoval u lovka slušné ošaceného za nejurážlivjší neslušnost tehdáž to bylo, kdež braly eské matky jen proto k dtem svým eské chvy, aby si tvrdou prý eštinou jazyk oblomily pro ei jiné, cizí tehdáž to bylo.

n

—

—

86

kdež

v liostincích každý od toho vstal stolu, kamž zasedl esku hovoící, jenž býval pak schválu tak špatn

host po

mu na mysl nevstoupilo po druhé do místnosti tó zavítati a sprosíáctvím svým neslýchaným poplašiti osoby jiné bylo to v oné smutné ncšíastné dob, kdež sám ech vše, což bylo jeho, za nedostatené, smšné, hloupé považoval, zaleknuv se, uklouzlo-li mu krom domácnosti jediné slovíko odsouzeného a naprosto již zavrženého jazyka. Nelze tomu, kdož v oné dob nežil, utvoa nedbale obsloužen, aby

—

sob pojem vrný a jasný o tehdejší naší skleslosti, a nebylo to pranic i)odivného, jestliže se tu a tam v nkterém srdci zvlášt citlivém vyvinula taková zoufalost nad umírajícím národem, že až do choromyslnosti zabíhala.

iti

Když

lovk

jakž vlasti své? bratra:

citlivý

snésti

bychom

Nesíslnkrát nám Soukovi, jenžto si vzal stavem naší otiny a

nemže

mohli

ztrátu

žasnouti,

matky, milenky, nechce pežiti

že

svém píteli hrozným ím utšenji a nadjnji se nový v ní vyvinoval život, tím astji a bolestnji si pipomínal onoho ušlechtilého blouznivce, jehož jsem se snažila vylí-

—

otec

život z

vypravoval

hoe

o

šíleného nad

iti v novele své „Jitenka". Pochybuji vším právem, zdali

mohou

podobnými píklady ho jakýmž byl Souek a Šimon, jehož podobiznu jsem vykreslila v obrázku „Ten národ". Souek mu padl za obt, ale Šimonovi mže dosud se

jiné

národy

honositi

roucnosti a hloubky citu vlasteneckého,

každý stisknouti poctivou pravici. Vzdal se Souek, byv aktuárera tuším v Ouvalech, veškeré áky, že národ náš kdy již k životu se vzchopí, a v nešastné oné nálad duševní asto otci mému se svoval navštvuje jej v Praze, kdež pak býval soudruhem

—

87

onch

pro

zasmušilých jeho kolem život za tou

píinou

již

msta

procliáiek

pvabu,

—

že

nemá

významu, jeho trýzn, což ovšem otce

a že na to pomýšlí zbaviti se vždy co nejhorlivji mu vymluviti

se

ni ceny,

snažil.

ni

Tu poznal

dívku nad míru pro zajímavou, tak ryzou a pvodní co do mysli, že se nemohla vzdáti ni svých vesnických zpíisobv, ni svého kroje, ni své mluvy. Zahoov k ní ihned náklonností plamennou, jal se pro nedotknutou istotu její bytosti viti v budoucnost národa, jenž ml

Souek

z

nenadání

ješt dcery jí podobné, neohlodané niícím ervem cizoty. Avšak nátlakem jistých vlivv byla nevsta na nkolik mésícv ped svatbou do Prahy dána „na cvienou", kdežto práv pro svou nezkušenost se zapletla v pomr s hercem nmeckým, jehož zevnjšek ji oslnil. Však man ženící a kamž se odebral pijev na zapenou spativši v divadle jejíili do Prahy, aby se na svoje oi pesvdil o tak byla ohromena strašlivou jeho, na k nmu cit patrnou bolestí nad vrtkavostí její, že kajicn k nmu na venek zas se vrátila. Vrátila se k nmu, aby s ním umela; oba byli jednoho jitia nalezeni na behu vody tsn se objímajíce. Nemohl se otec mj povolán byv k pohbu ])ítelovu, odlouiti od pohledu na tváe uešíastných snoubencv; záhadn blažený na nich spoíval výraz, jako by byli místo do jícnu smrti spolu spchali do ráje lásky a cestu k nmu skuten také šíastn nalezli.

—

zmn

—

nm

—

V

dom

nmž

tém

rodinnabyl otec útulku ného, mohlt se i v jiném než pou/e v oboiu povolání svého pouiti a dovzdlati, kteréžto píležitostí také velmi dychtiv a k prospchu svému i)Oužíval. Bylof tam tehdáž jednn

tom,

v

shromaždiší všeho, co v Praze tím neb z nejpednjších jiným zpsobem píjemn vynikalo a se stkvlo. Všichni

znamenitjší herci, zpváci a jiní umlci bývali tam denními vždy vítanými hostnii vedle veliin penžnickýcli. Ne bylo cizince pro svoje pouení cestujícího, jenž by se nebyl snažil dáti se tam uvésti. S pýchou si pipomínala rodina, jak ráda a asto Rahel Varnhogenová, žádnou krajankou svou dosud duchem nedostižená, v kruhu jejím raeškávala pi svém pobytu v Praze, který jest v spisu jejím „Briefe an meiiie Freunde" zajímav vypsán. Rovnž rády a ochotn bývaly tam ukazovány krásné, vzácné a umlecké pedmty, dkazy to pátelství, úcty a vdnosti od celé ady slavných a znamenitých osobností, zejména od ruských dstoj-

ník

v

dob

válek

s

Francouzskem stídav v

dom

tom

ubytovaných.

mému

bývalo uloženo, vždy po Praze je provádti je obeznamovati. „Byli to muži jako ty panny," popisoval je vždy s velikým zalíbením, nemoha jejich dobrosrdenost, zbhlost ve všech svtových jazycích, Otci

a

s

pamlnostmi

jejími

jejich všestrannou vzdlanost,

a

zejména jejich kavalírské

Ba poínali si nkdy až píliš romanticky po rytísku, neb pi každé hostin, kteráž jim k poct se dávala, musily dámy zouti stevíce a propjiti zpioby

jim

je,

dosti vynachváliti.

aby

z

nich

Na poátku

pili

na jejich zdraví.

pivádlo dámy velice do nemly práv nejmenší noh}', to

nesnází, ob-

ale brzy do toho se vpravily, pomáhajíce si v choulostivém tom pípad tím, že mívaly obratn pipraveny úhledné, malé stevíky.

zvlášt

ty,

které

podávaly pak stydliv galantním Rusm, vnadami uchváceným. Lid pražský prý velice útuln k Rusm se choval, z jiné \šak ješt píiny, než že je stkvly zevnjšek dstojníkv osloval; bylt si dobe vdom národní ^vé s nimi

kteréž jejich

89

spíznuo-ti,

máním

a

k

kížem

níž

i

oni

vší

srdeností slovanskou,

se líbáním se hlásívali, bývajíce

objí-

pi každé

píhžitosti štdrými dárci. Prostí vojáci bývali však stísnni plakávali pi vzpomínce na vzdálené rodiny, na drahou otinu, nad blízkou, krutou snad smrtí v cizin je oekávající; nebýval s nimi za tou píinou veliký hovor. a zasmušilí,

Moje kmotra umla „dlati a véoti dra", jak po pražsku se íkávalo; umní to velice se tehdáž oceovalo, ant všechen spoleenský život jen v domácnostech se soustedoval. Její talent, hosti, jichž mívala obyejn plné pokoje, povzbuditi k živé zábav, k tanci, k hudb, aniž toho pozorovali, myslíce, že co iní, z vlastního jen iní popudu, byl vru znamenitý a také ze všech stran uznávaný. Slynula vbec mezi nejduchaplnjšími paními celého msta, jejichž poet nebyl nikterakž tak skrovný, jak by se snad podle panujících pomrv souditi dalo. A. jsem se i z onoho domu, kdež byl pec každý ke ran tak vlídný a srdený, vracívala s oním pedasným steskem v duší, vždy mne uchvacujícím, když z našeho okolí do elegantbjších ástí rasta jsem vstoupila, jsem prese všecku svou nezkušenost dtskou neomylným pudem dtským stále a vždy cítila, vše to, co rané tara obklopuje, že mi jest cizí, ba nepátelské, pec dosud ráda si pipomínám ony improvisovaué koncerty veerní v zahrad rodinné na behu Vltavy, kdež ve vonném šeru prastarých rosou skropených italských topol, provázeny šumem snící eky, v níž .-e zrcadlila milostná tvá msíce jako sua toho pelud, nejpednjší síly výtené tehdáž opery s diletanty namnoze ješt nadanjšími zápasily o palmu pak ony maškarní plesy v síních starého pražského domu, pekypující vtipem a veselo>tí úastníkv ona zimní pedstavení

tém

a

—

—

90

kdež tak mnohý talent se zastkvl jako výron beze stopy zanikaje v stínech všedního zas života

divadelní,

hvzdy

—

ona zastaveníka pi

nesíslnjxh

pochodní, náhle v pedveer svátku nkterého lena rodiny pod okny se rozhlaholivší, k nimž se sbhlo vždy pl Prahy co k zvláštnímu umleckému požitku, o nichž pak se vypravovávalo i

mnoho ješt nedl

svitu

potchou mezi obecenstvem. moje kmotra duší, bez její rady, jejího piinní a psobení málo co se vydailo. Když jsem ji znala, byla již znan v letech, matkou dcer již provdaných, syn dosplých vedle dtí v jednom se mnou Celého

toho

s

ruchu byla jen

stáí, nikdy prý nebývala hezkou, nevynikala skuten ani jediným pkným tahem a pohybem, a pece mla cosi tak poutavého do sebe, že jsem v celé té pestré, hluné, hemžící se spolenosti jen ji sledovávala pohledem pozorným a podivu plným z našeho koutka u kamen ve veliké jídeln, kdež my malí obané ze zvláštní jen milosti a obyejn jen na pímluvu otce mého, propuštni ze žaláe dtského pokoje, pi takových píležitostech stiskati jsme se smli pod dohledem staré chvy Dudly, jíž bylo uloženo co nejl)í&nji nad námi bdíti, abychom niím neslušným, to jest ni hlasitým hovorem, ni smíchem zábav starších pekážeti se neosmlili.

Tenkráte ješt dtem tak dobe se nedailo jako ted, kdež se jim v rodinách obyejn pikne nejvtší právo a mnohdy zábava všech jen okolo nich se otáí. Jak pišla návštva, již musily couvnouti do pokoje jim ureného, aniž se smly bez dovolení jinam hnouti. Bylaí bžnou zásada, že rodie nemají dtem svým svou k nim lásku ukázati, což otce mého v pravém smyslu slova pobuovalo.

Mnoho

zkusil

pomluv a posmchu,

že nás musil míti

poád

91

po boku,

že

bez nás skutené býti nemohl,

velmi za zlé se pokládalo, že nás tak

námi sama chodi, nikdy služky

a matce naší

peliv

strojí,

všude

námi na procházku neposýlá, pedevším pak, že každému ze svých dtí dojjeje zvláštní vystlané postele, což ani v bohatých domech nebývalo ješt všude obyejem. A jak krut, nerozumn a surov bývaly dti pi každém sebe menším prestui)ku, pi chybách jedin tím vychováním zpozdilým a nesvdoniitým u nich vyvinutých, trestány beze všeho ohledu na jejich cit pro stud a est! Jak poala moje kmotra „konversovati", vše se hrnulo k jejímu sedadlu, bývalaí po celý veer vždy obstoupena mladými starými. Mluvilaí velmi dobe, mla o všech vcech, obzvlášt o literatue svj samostatný, vždy trefný a jasný úsudek, k nmuž po krátké debat obyejn muži se pidávali. Nebyli to jen bejskové, kteí se jí chtli takto zalichotiti, nýbrž mužové vzdlaní, autority to ve svých obodámy v dom tom se scházející rech. Ale nejen pánové, znaly se v knihách, znaly nejelnjší spisovatele svtové, a teba neumla každá s takovou snadností jako domácí paní o nich pojednávati a též u znalc náhledy svými proniknouti, tož jsem je pec mnohdy dmysln mezi sebou o jejich zvláštnostech a pednostech rokovati slýchala. Tehdáž byl básník pro obecenstvo ješt tvorem, o némž jen s vds

s

pkn

i

i

i

ností a šetrností se mluvívalo, jenž si nemusil délati z toho est, že smí psáti a že jest ten. Jean Paul býval milákem všech; taktéž Herder se ítal piln, pozorn, zbožn. Xej krásnjší písn a básn Gotheovy a Schillerovy jakož i monology z jejich dramat znaly se nazpaint, deklamovaly se ve spolenostech a rozebíraly se bez oné affektace a arrogance, s níž se tecI o plodech literárních mluvívá. Ale ony

92

dámy bavíce se ve svých schzích o literatue a literaturou, chtly se skuten jedna od druhé uiti, vymujíce svoje myšlenky a vytibujíce je tímto zpsobem, a nikoli jedna nad druhou se vynášeti a vypínati. štin

Co tehdáž v eském jazyku se psalo a že vbec v etu a tam cosi vychází, o tom nemly ony paní a

ovšem tušení, ale všímaly si toho tehdáž ešky až na nkolik praskrovných výjimek rovnž tak málo jako tyto ponmené dámy. Bud se v eských rodinách dívka dívky

vydala cizímu živlu v šanc odnárodnivši se vzdláním vyšším, neb se ponechávala beze všeho literárního vychování, ímž zstala ovšem aspo mateskému jazyku vrna. Která dívka onch stav cítila v sob touhu po dkladnším vdní, musila o své ujm a na zapenou hledti, kterak by jí ui nila zadost, jak již díve povdno. Jiný smr než pouze praktický, k výdlku a zachování jmní pihlížející nemíval za

oné doby u eského

Myslívalo

se

duchu asu,

m

jenž zvoliv

si

v

onch

dovolují-li

mšanstva ješt mnoho

rodinách, studovati

že

dosti

jednomu

ze

obyejn pak

pravideln

národa

platnosti.

pizpsobují svých syn,

se

dráhu úadnickou stával se svého nejkrutjším nepítelem

té-

a

liancem.

Nikomu ani ve snu na mysl nevstoupilo, že by eská dívka ješt jiného vdti a znáti mla a v život pohešiti mohla, než eho jí nevyhnuteln potebí pro kuchy, fysické odchování dítek a zabezpeení sob vlády nad služkami ani to

sama

pak sejí nepovdlo urit, systematicky, to musila pochytiti a

I v tak

sob

s

rozumem,

pisvojiti.

zvaných vyšších vrstvách,

kdež

moje kmotra

pítelkyn se zrodily, mlo se za to, žef o vychování dvete dostaten postaráno, pakli k nmu chodil uitel litera její

•

93

pedmtv

(obyejn student, jenž sám ješt škole neoddo dvanáctého roku, jenž na to ustoupil uiteli hudby a jazyka francouzského; vychovatelky byly téhož asu ješt málo v mode. Pidalo-li se k tomu i kreslení, tož bývala sleinka v patnáctém roce svém dle úsudk nejkompetentnjších vyhlášena za dokonale vychovanou, uvedena do všech bálv a spoleností a mohla i smla se vdáti, což neopomenula co nejdíve uiniti. Mladost bývala dívkám tenkráte velmi jen zkrátka vymena; kteráž se déle než ti roky ve veejných ukazovala plesích, nemilosrdn již bývala vadna do potu „starých panen". A ejhle, pi vzdlání tak kusém a nepatrném, pi stanich

rostl)

rostech o domácnost svoji zaízenou

v

rozmrech

zcela ji-

ných než jsou nynjší, nalézaly ony dámy pec ješt dosti asu a chuti k lektue vážné, plodné pro ducha i srdce, a volívaly si za miláky rádce a tšitele duševní duchy takové rozsáhlosti a hloubky, jako Jeana Paula a Herdera. A co tou ted jejich potomkyn, odchované vyššími a nejvyššími ústavy vzdlávacími, které se poínají teprve a do opravdy uiti ve vku, kdež pedchdkyn jejich již uiti se pestávaly? Vídáme v rukou jejich málo co jiného, než peklad

ádn

nkterého sensaního a tendenního románu

je

pd

poutajícího

písité bývá milostnou intriku, na jejížto vybudován z nejvtší ásti beze špetky psychologické podstaty, ethické ceny, významu umleckého, beze všeho k tomu vzhledu, že má býti každý román takoka epos v prose a tudíž v každé jeho postav zosobnna jistá myšlenka, v každé jeho podrobnosti smysl, úkol a dležitost taková, že odstranním neb jen pošinutím jejím by ufrpl celek rovnž tak jako organismus živoucí, zabloudí-li jediná jen

pro

svou

94

krpj

krve ze své dráhy, jediný jen sval nebo žíla v nm-li Jako každý jiný v pírod plod musí i nejvznešenjší její ovoce, plod ducha lidského býti pedevším zdravý, zralý, šíavnatý, má-li toho, kdož po sáhne, žádostiv jsa potravy duševní, oberstviti, navlažiti, posilniti. Jest to vru ku podivu, že naše dámy, v každém jiném ohledu tak choulostivé a vybrané, práv tu se spopadavkami a nepihlížejí nikterakž ke knize s touž kojují písností, jako na píklad k obrazu a soše. A pec by si mly i na tchto výkonech umleckých žádati soumr formy, ladnost barvitosti, krásu za roucho, pravdu za základ, neb jen pouze díla taková jsou s to dostáti svému úkolu a petvoiti hodná odchovati tenáe ve smyslu nejvyšším mysl jeho dle vzoru svého, což posvátnou povinností umní každého, zejména však písemního, jinak bychom touce skuten tak as svj maili a zaháleli, jak babiky naše se domnívaly, odhánjíce dcery svoje od knih, jinak by byla literatura ovšem jen oním luxusem namnoze škodlivým a se

pošine.

nm

—

:

záhubným, hlásiti

za který se snaží dosud jistý druh

lidí ji

pro-

a snížiti.

A práv snad proto, že obecenstvo více a více se odvracuje od zídel poesie, v jejichžto hladinách se tpytí nebe krásy a pravdy se všemi svými tichými, blaženými hvzdami, že zpozdile sleduje a se honí za bludikami vyskakujícími z bažin chorobné fantasie, z vylhaného citu, z názor svtových bud nezralých neb nahnilých, za pracemi, jež nepovstaly nikoli z vnitní tvrcv poteby neb

vné

vnuknutí

pesvdeností nadšeného,

jejichžto

bud sprostá jen spekulace neb ješt proto

snad se vyskytuje

vzíiélání

vcném,

dosti

matka bývá

sprostší ctižádost

—

pi tak veliké spoteb knih, pi dkladném, pi vdní nepomrn

95

kdy jindy, pec jen tak málo sympatických povah, proto snad Jest „Bda," stesk na bezcharakternost na denním poádkn. volá Jean Paul, druhdy našim pohlavím zbožovaný, ted zapomenutý, „bda mládeži, kterou neodchovala poesie!" pemýšlely Kéž by sob výroku toho povšimly a o ony naše dámy, jež bez ostychu, ba vyzývav se vychlou(cJ rozsálilojším, než bývalo

skutené pkných

a

nm

—

bez zívání. s to peísti nejlepší báse na zvrhlost vkusu tenástva, na úpadek hodnoty umlecké v plodech literárních, aby vkusu tomu se zalichotilo, ozývá se ve všech ted literaturách, zejména však v nmecké, kdež pece s hrdostí oprávnnou sob íci mohou, že více než jinde si dávali záležeti na kritice dkladné a všestranné, že nezstávil jediný literární u nich bávají, že nejsou

Stesk ten

plod bez povšimnutí, že o dílech takových, kteráž jen ponkud toho zasluhovala, nikdy nebyl pronesen jen jediný ú-udek, nýbrž vždy všecky se ozývaly hlasy asopisecké,

rukovti a prpravy k esthetikám, rodí. Nelze tam a následkv jeho tedy nikterakž jako u neblahých, tak hluboce v život duševní a spoleenský za-

kdež výtené esthetiky,

djiny

literatur

sahajících,

se

tém

hledati

v

denn se rodily a nás píinu úpadku

nedostatku

v literatue a pokynutí

prostedk k

kritických,

orientování

kterak jest

tenái

na práce toho druhu a eho na nich si žádati, není nmecké obecenstvo jako naše obecenstvo úpln jen ponecháno pudu svému, který není neklamný, nýbrž témuž ankdy bez reflexe, nkdy proti sovému podává se vlivu jemuž íkáme móda. vnitnímu pesvdení svému, Nkteí z kritik nmeckých ji s opravdovou rozhoilenosií poínají pipisovati tak zvané dámské literatue, spism to od dam pro dámy p-aným. V jednom z jejich zírati

—

—

—

i

96

asopis

se vyskytl pfed nedávném lánek o pedobšírn pojednávající, málo sice pro spisující dámy pochlebný, ale úvahou o moderní innosti jejich s ne jednoho stanoviska našeho pozoruhodný.*)

elnéjších

mtu

tom

i

*) „ím to jest," táže se spisovatel s podivením, „že práce ceny básnické nikdy nepomíjející, kteréž bývaly jindy obecenstvem hltány, ted tak málo docházejí povšimnutí, zejména u paní a dívek našich, jimž pece usnaduje porozumní velduchv tch nyní vzdlání desetkrát didcladnjší a všestrannjší, než se jim dostávalo ped dvaceti lety? Kteráž z mladých našich dam zná z tragikv antických, z básníkv starých, z Homera, z Dantea, Miltona atd. více než názvy nejelnjších jejich prací? Kteráž si všímá více a horlivji básník moderních, snadnjších a pístupnjších? Neví o nich mnohem více než o onch pedchdcíeh jejifh, je mívá v salonech hojn rozloženy po stolkách a pihrádkách, bohužel, jak se podobá, asi pro nic jiného, než aby je ozdobovaly s porcnlánovými a sklennými vedle nich rozestavenými tretkami zárove. O, minula doba a snad minula na vždy, kdež nejpednjší naši spisovatelé pedevším k ženám národa svého se obraceli, pipisujíce jim svoje díla, dychtiv se jich táNa ncjcdnoho z pvcv našich zajíce na jejich o nich úsudek. nejznamenitjších upozornila teprve duchaplná žena svoje souasníky, citem svým jemným odkryla jeho pednosti nuiohem díve, než je cenili duchem muži. — A te? Pervánat oiua vznešená mezi poesií a srdci ženskými páska, vyhoštna z kruhu ženských nejspanilejší z nel)eš:uiek, a na jejím míst se nadýmá neplodný methodisnius, nudný })ietismus neb dokonce drzý athcismus nevdomosti spisovatelek všech národností. 8 jakou to marnivou, soblibou nejapností zhlíží se náš ženský svt v onch mlkých výtvorech, jest až k nepochopení, naprosto však k nepochopení bývá, že nepozoruje, kterak prese všecko ve spisech tch moralisování o ctnostech, kázání a k nim napomínání pece

a

—

ddiným vadám

nadržují, zastávajíce se jejich malichercitiivfstkáství a ješitnosti, vyiiujíce všecky jejich Naše spisující dámy nasIa!)Osti za píznaky pravé ženskosti. kládají s i)ravdou zrovna jako se svými vlasy, tu je zakrucují.

jen jejich ností, jejich

—

—

97

Jsou krajanky

pehnána

to

skuten

spisující a

a

zejména

žurnály pinášejí

velmi trpká slova, jimiž

toucí obsypává, nejsou

nkdy

Nmec

svoje

nejsou nikterak', nezasloužena. Jejich ženské ale

vedle nepopirateln dobrých

lánk

plstihiijí, jinde zas podkladky umlými nabubují, práv jak jim nejlépe k tvái sluší, a v tom nech nám dovolují hledati píinu, že navzdor takovému množství mravních román jimi sepsaných pece se nalézá tak málo skutené mravnosti a

tam

tak,

neslýchané frivolnosti mezi jejich tenákami. StojíC jejich na stanovisku píliš uízkém a patí na vše s hledišt píbš obmezeného, jednostranného, aby mohly tenáky svoje na výši pravé mravnosti, na výši to pravdy všeplatné povznésti, což úkolem spisovatele každého, kdož chce jména toho právem zainiti nároky. sluhovati a na Nedosti na tom, že spisovatelky ženské až na nco málo výjimek estných se snaží vší mocí zkaziti román, uiniti jej nezáživným každému, v kom smysl a úsudek zdravý, že si z nho uinily vší lehkovážností ženskou híku jen pro ukrácení a zabíjení asu, již se poínají s toutéž bezohlednou ncšctrností dotýkati i vdy. S touž virtuosností, s níž jindy vyrábly z nkolika strakatých klck, ostižkv a kouskS vlny punochy, koberce, pokrývky atd., s touž usmívavou smlostí upletou nyní z nkolika drobt vypsaných z dl vdeckýck lánky pvcxhil, kteréž se neostýchají takto poktíti, ponvadž je slepily slaouiikou kaší svého vlastního rozumování. lánky podobné vytisknou se pak v nkterém ženském žurnále na prvním míst, a redakce se nestydí vítzoslavn k nim poukázati!" „A pak si stžují naše dámy ješt, že jim muži ze žárlivosti cestu k sláv schváln zastupují, a zatím se jim vytisknou vci, za které by dostal každý quartán od svého profesora beze všeho milosrdenství poádnou dvojku. Ale nedosti na tom, že se jim vytisknou, vydobývají si na základ jejich jména, obecenstvo je uznává, mluví o nich, oslavuje je a tak mnohý vysoce zasloužilý muž, jenž po svj celý život pracoval s pili neúnavnou, se svdomitostí vzornou, dodlav se ve svém oboru resultát takových, o jejichž dosahu dámiky ty nemají ani pojmu prese všecku vyhlášenou svou duchapluost, takovýto výtený, národu svému tolik

vdkyu

n

K.

SVTLÁ: Upomínky.

—

7

98

takové

práce,

nad

ctí

získati,

že

bývá

vru

až

k nepochopení, kterak re-

ad

bdíti pece pináleží v první svého pohlaví a snahám jeho platnosti a uznání takový mohou pijímati a uveejovati nesmysl. Dá

flaktorky

jejich,

jimž

—

nanejvýš dležitý muž žije a ume uepozuán Nejvtší svta loho mudrcové zakládali si na tom, jestli se jim podailo podati svým souasníkm ti tyi vty co souhru myslitelské své innosti, ale v ženských spisech shledáváme se na každé stránce aspo s dvaceti. A s jakouto vážnou se pronášívají tváí, s jakouto jistotou nezvratnou! Nkdy se ovšem stane, že v píští své práci tvrdí ve vtách rovnž tak hlubokých a dmyslných pravý opak stála v pedešlých, ale kdož by jí to sml vyítati! toho, na Dospla k jiným názorm, tof pece každému volno?! Bda smlci tomu, jenž by chtl v nkteré recensi na to upozorniti, aby retíexí na tak dlouho nechala, dokud se ve svých názorech a náhledech lépe a uritji neustálí! Bývá takový nešastník Lhned proskribován co nepítel celého ženského pohlaví, jeho snah a tužeb, a co je nejhoršího, do celé kopy polemik zajileten." „Ovšem i veliký poet spisovatelv jedná rovnž tak lehkovážn a nesvdomit, oni kompilují bez ostychu cizí díla a slepují odcizené takto myšlenky kaší vlastních rozedlých reflexi, ale kterak na se hledívá a jaké požívají povsti? Mluví se o nich v literárním svt jako o pirátech, a nerad se lovk slušný s nimi na ulici ukazuje, neb ped kým není jistá myšlenka, aby si jí nepisvojil dle poteby, ped tím by se mly uzamykat i hodinky a prsteny, neb kdož sáhne nkomu na majetek duševní, pro by mu nesáhl pi píležitosti a dle poteby také nkdy na majetek jeho hmotný? Podle takových pnklad chtly by se spravovati ted ženy, jejichž nejpednjší ctností b3n'ala jindy poestnost? Z nízké ctižádosti neb výdlkáství hodlají skuten Ne, tak nesmí uinit, tak klenot ten na dobro zašantroit? hluboce klesnouti nesmí, co pítel jejich, jcnmž dobro a pokrok !

em

i

n

—

skuten na

srdci leží, je napomínám, aby hledly odolati zimniné své ctižádosti, a to, co poktívají te „studie a úvahy z íše vdy", na tak dlouho pojmenovaly dle pravdy .,rcminisceucemi na lekturu tch kterých spis vdeckýcli-', dokud

jejich

závrati

99 se to

jedin tím aspo ponkud

redakce velmi citelnou spisovatelka

má nadji

omlaviti, že mívají takové

na zdailé obstáti

ped

práce

nouzi;

širším

kruhem obecen-

kterážto

nebudou míti svoje gymnasia a university, kdež jim bude volno nemu rádnému samostatn se piuiti. A mezi tím, co se svých práv k vdní domáhati budou, nech nám líí ten kus svta,

nmž

a ten kus života, Nech nám však podají v obrazech tch nikoli jen fotografie mlhavé a nárty nedbalé, jak te tak rády iní, nýbrž malby peUv provedené, skuten umlecké. Není nikterakž na tom dosti vypravovati jistý píbh dle skutenosti, ta skutenost se musí nahraditi, jinak zstane práce taková jen pouhým vypracováním mdlým a mrtvým. A skutenost, to jest pohyb a proudní života, nelze jinak nahraditi než „idealisováním", totiž nakreslí-li se každá po-stava v liniích nejuritjších, nejostejších, to jest nejpknjších, což ostatn zkušebním kamenem pravého talentu. Rozšíiti meze pírody a pece nikdež a v niem jich nepekroiti zstane povždy výsadou a píznakem všech pravých umlcv, a tento vavín kvete i pro každé ženské elo, které jest s to nadáním a pílí si v

jejž

bn

se vyvinuly,

jenž v nich se zrcadlí,

samy neb soucitn

s

jinými prožily.

ho vydobyti. Proež moje dámy spisovatelky, více autokritiky, skromnosti, chcete-li skuvíce snahy svdomité a pedevším ten a s prospchem psobiti. Nehnvejte se píliš na mne pro trpká ta slova, cítil jsem povinnost takto jednou k vám promluviti a možná-li aspo nkterou z vás k pemítání pohnouti, mezi jaká to skaliska neplodná jste to zabloudily. Znám mezi vámi te<J paní i sleny, kteréž by beze všeho rozpakování pijaly admirálství, kdyby jim je nkdo nabídl, ježto by se beze všeho rozmýšlení uvázaly u ízení expedice na severní tonu, nepochybujíce ani dost málo o své k tomu schopnosti, ba kteréž by s toutéž ochotnou snadností svoje myšlenky o píštích na slunci pevratech okamžit projevily v knize na ruku tlusté, kdyby mly dosti málo nadje, že jim to nkdo vytiskne. Kdo ví Však, eho se ješt nedoteme v žurnálech ženských, snad nám budou sku-

—

ten rálce

—

co ne\'idt vypravovati o slavné jakési astronomce, admimoí arktických."

neb editelce výpravy do

100

k nmu se obrátí. Touto nedbalostí se strany nesvdomitostí se strany spisovatelek trpí pak celá ženská otázka, neboí podle zjev tch bývá posuzována. Ale i spisovatelky druhdy chvalné povsti požívající podrobují se te frivolnosti asové a klesají mnohdy k takové povrchnosti, že lovk neví, má-li se nad nimi zlobiti, neb jim se pousmáti. Pinesl mezi jiným jistý ženský nmecký asopis zprávu, že redaktorka jeho, druhdy právem oblíbená a vážená básníka, pednášela bhem jedné zimy o dtských asi jedenadvacetkráte a to o Shakespearovi, zahrádkách, o Lutherovi, o ošetování nemocných zejména dtí, o Danteovi, o básni „Herrman und Dorothea", o lazaretech ambulantních v as války, o Koperníkovi, o obecných kuchyních a tak dále. Oátatní látky nemén závažné a pestré jsem si bohužel nepamatovala. Uváží me-li, že k ocenní jistého uence neb básníka jest nevyhnuteln potebí znáti dokonale kulturní stanovisko jeho doby, což vyžaduje dkladnou znalost djin nejen jeho vlasti, nýbrž i djin svtových, že k pronesení platnélio úsudku o nutnosti a vhodném zaízení tch kterých humánních ústav jest zase nevyhnuštva,

taká

redakcí

telná

a

dkladná

znalost

našich

sociálních

pomr,

kteráž

nenabude jen prohlédnutím nkolika brošurek o podobných podnicích jednajících a zbžné návštvy ústav takových, tož se musí každá jen ponkud píetná ženština ohraditi proti takovému si poínání, jehož nejzáhubnjšíra koterie ješt poa nejpovážlivjším však jest následkem vrchnjších, ješt smlejších diletantek. Nemže pak žádná z nás, jíž leží zdárná budoucnost pohlaví našeho na srdci a nikoli jen na jazyku, mužm se opíti, staví-li snahy, které mají takové zastankyn a tlumonice, na praný venikterak

se

—

ejnosti a

posmchu.

101

Kéž by

dtky a to

si

aspoú spisovatelky eskomoravské podobné

rodák svých nezasloužily, kéž by jim nikdo zejména tm, které si obraly psáti pro svoje pohlaví, nikdy od

vyítati nemohl, že pracují povrchné, nedbale, a místo aby podávaly myšlénky a úsudky svoje vlastní, pabrkují bez

ostychu v sadech cizích vydávajíce, co tam nasbíraly, za výsledky vlastní innosti duševní, že tím ponoukají jiné k téže neskromnosti, a co by mly hledti povznésti svoje tenáky k ideálm pravdy a je donutiti k cest namáhavé, perné, obtížné k jasným jejich vrcholkm, radji s nimi laškují v neplodných života všedního mlinách, berouce slovo mravnost jen nadarmo, nejsouce s to k hloubce pojmu nimi se dopracovati, že dychtivý laciné slávy všeten vdu uvádjíce tím v pochybnost útlocit ženský, že falšujíce pravdu a upravujíce si ji dle poteby své osobni jsou proto vlastn svými pracemi na závadu pokroku žentoho

s

profanují

skému a vzdlání obecnému vbec. Jest to náhled velice nešastný a bohužel nad míru u nás rozšíený, že jsou práce slabé, ceny prostední dostatené pro ženské tenáky, a také se jim beze všeho schvalují. Avšak práv proto, že naše paní a dívky nemají pi svém rodinném a domácím povolání píležitosti vhodné vybírati si s prospchem svou lekturu, práv proto musí ty, které za úkol si obraly tením pimeným je zásobiti, nikoli jen sáhnouti k tomu, co by je pro tu chvíli bavilo, nýbrž co by jim bylo vedle toho rozhodn i k užitku. Práv pro nynjší a budoucí vychovatelky národa nesmí se voliti lehkomysln, ledabylo, bez vkusu, nýbrž vždy jen práce nejlepší, co do formy nejumletjší, do obsahu nejdokonalejší, do myšlenek nejpvodnjší, neb „bda mládeži, jíž neodchovala poesie". i

102

Ovšem takových mnoho, a

prací

nevyskytne

se

literaturách

v

ješt pod sluncem jako druhý z kostí

zcela originálním není a nebyl

básník žádný. Jakož jest jeden lovk a krve bera si potravu z pdy, na níž žije, v nmž dýchá, tak tráví i jeho duše z pdy

ze

vzduchu,

názorv

a ze

vzduchu myšlenkového, v jejichžto proudu se vyvinula. Ale jako lovk, byt i lovku podoben, pec vždy mívá zvláštní svou fysiognomii, svj ráz a zpsob, jimiž od tisícv a tisíc na první již pohled se lišívá, tak mjž každý spii

sovatel svou vlastní

ných

jej

lišící,

fysiognomii,

podati

sob

to,

co

z

svj

ráz a

zpsob od

ji-

onolio proudu myšlenkového

nevypjcuje

od jiného. nkdo na roli, kteréž jiný sice taktéž nestvoil, ale pílí svou zoral a pracn k setb pipravil, dobyv si v potu tváe na právo vlastníka, a neseje-li mu tam drze nkolik hluchých zrnek a zkazí-li mu tím sklize ne-li na vždy, tož na drahný aspo as, jak to iní te u nás jistí literáti, které poktil pojal

a

v

zpracoval,

Pedevším však opovržení hodno,

si

lio

roztahuje-li se

n

Wagner

velmi

vhodn

„die Kunstindustriellen".

—

Jak druhdy chodíval pan Josef se svenci svými po pamtihodPraze, upozoruje je na vše, co se mu pro ného naskytovalo, a rozjímaje s nimi o tom zpsobem je-

n

schopnostem pimeným, tak nás otec náš vood nejútlejšího mládí našeho po naší, v tolika ohledech znamenité a velikolepé Praze, zastavuje se s námi u každého jejího pozoruhodného stavení, u každého na ulici výjevu a pedmtu, rozumuje s námi o nich se vzrstající s naším vkem opravdivostí a dkladností, pecházeje z laškujícího hravého povídání zvolna do proudu nejvážnjších života lidskélio otázek, od zíhad jeho nejtemnjších k momentm jeho nejvelebnjším, nejjasnjším.

jich stáí a díval

1Ú3 Jest zajisté málo po Praze koutkv a koutek, slepých uliek, prcliodv a tak dále, kdež bychom se nebyly s otcem octly, a všude jsme slyšely od nho kousek románu, neb veselohry, neb tragedie, vzácným mistrovstvím vypravované. Nedostižným zpsobem znalí každé takové zá-

bu

lovk pi jeho slovech takka cítil, že tu nemohli jiní lidé bydleti, žít a umíti, než práv takoví, jaké on vylioval, že ty staré domy, uliky, chodby, podloubí a tak dále by nebyly ani jiných obyvatel vytrply; tak, ale práv tak, že musily se povahy jejich v nich vyvinouti, takové a žádné jiné hrany a zvláštnosti i)ibrati a práv k takovým, jak on nám o nich sdloval, osudm nevyhnutelné dospti. Jak zaal o jisté osobnosti vykládati, již jsem vždy vídala za ní se objevovati jako stín fatalismus jejího vychování, nadání, rodinných pomr, démona to jejílio, jenž ji bud vzníval v okovech pedsudk, neb vehnal do bujné nárui rozkoše, i muil u žalá povrivosti a nkdy jí dopomohl na usmívavou výšinu štstí, do ržového háje lásky, nkdy zas ji veštval do pedasného hrobu, i do dsného otroctví šílenosti. S takovým psychologickým umním takovou plastiností nám podával nám vše pedvádl, i nejnepatrnjší dj. Matka naše, jsouc po celý týden ve své domácnosti neunaven inná, používala obyejn ranní v nedli hodiny k uspoádání svých etných prádelníkv a šatník, levandulí a resedou co nejpíjemnji prodchnutých, do nich/ jsme jí velmi rády strkaly všetené svoje nosíky, zdržujíce v nutném úklidu. Ote* vždy pln nžné k ní ji tím znan pozornosti, pál jí. aby milé, klidné té hodinky bez v^ru šení užila, a odvádl nás z domu, jakmile jsme tak dalece v toilett pokroily, že jsme se na ulici ukázati mohly. koutí oživiti,

<<

lOá

konaje s námi bud nkteré nutné mu pro obchod chze procházky a asto také svoje neb nadzmínné po povinné co „otec chudých" návštvy. Ješt stávaly v tu liodinu mlékaky se svými vozíky ped domem, kdež se smly tehdáž v nedli a ve svátek jen do poátku první veliké mše obmeškati, ješt jsme vidli, kterak v pízemních bytech emeslníci svoje pro ten den zakázky zhotovují, ješt jsme potkávali houfy služek vracejících se z kostelv. „Jak asn musila dobrá taková žena vstáti, abychom mli my lenoši pražští svou kávu v as," upozoroval nás otec ubíraje se s námi okolo mlékaky a nakoupiv nám hojnost makovek, abychom mly ím nakrmiti jejího nebohého tahouna zastavil se s námi u jejího vozíku a zeptal se jí na to sám. Nenechávala se ovšem dlouho pobízet, aby nám co nejobšírnji popsala, co vše zakouší pi ranních svých vyjÍ7dká(h v každém poasí, jak tžce shání po sousedních dvorech svoje zboží, s jakým namáháním je chrání ped pokazou a co vše na ni eká, kdjž pak na to se ví co drobných dtí, vrací z Prahy dom, kdež má

mst

—

Bh

jimž se chce stále jen chtl, dala nám prostá

jíst

ta

a tak

dále.

Docílil

otec,

co

venkovanka výtené praktické

nauení a zárove návod k innosti a spokojenosti. Po lekci u mlékaky picházívaly na adu služky, jimž vnovával otec vždy obzvlášt dlouhé kapitoly zamuje kdež tak piln ješt se s námi do nkterého z tch byt, pracovalo.

pec

na ty chudinky," naizoval nám, napracovati a nahospodaiti, než nkolik kousk odvu sváteního na sebe poídily, si tch a co asi zkusily, než si je poíditi smly. Kdy pochopí

„Ohlédnte

„a uvažte,

se

co se musily

105

konen

jejich paní, že takový

den na nohou a

celý

i

nebohý

tvor. jenž

bám pohotov, také se okamžik podobati lovku? Nemly

kolik

že na služku jiného

hl

žebrácká, a

jí

neeká,

vk

musí býti

všem možným služchce aspo jednou týhodn na n-

v noci ješt ke

její

než

na

zbyten

by zapomenouti,

stará léta choroba a

neztrpovat."

Nemaloval otec píliš ern ani v tom, ani v onom ohledu. Bývalat tém každá starší služka mrzákem za píinou špatn opatených kuchyní, jejichžto otevenými krby

ml prvan

nejvolnjšího do nich pístupu, kdež

vítr

stále

každá ve vzduchu promna srážela kotoue pavého dýmu. Jsouc jen na místnost tu ve dne v noci odkázána, musila se služka nevyhnuteln nastydnouti a konen se státi tím nebohým, pakostnicí zkrouceným, napolo hluchým a slepým tvorem, jemuž na stará léta jiného nezbývalo, než u dveí kostelních mezi houfem spolusester stejn neštastných vzývati dobroinnost veejnou. Jok velebíval otec v jejich jmén vynálezce sporokrb, jak býval se

toil,

a

i

proniknut dobrodiním, jež dmyslem svým prokázal tak etné a dležité tíd spoleenstva našeho, jak se vbec tšíval pokraující emancipaci jejich Ješt za mého mládí býval stav služebných pravým nevolnictvím, co paní nechtla, to si služka za svoje vlastní

nesmla a koupila-li pec, bylo jí za to vymuka. Musily služky tehdáž vesms choditi v krátkých šatech a v šátkách na hlav. Byla jsem již dosti veliká, když pišla v kávových spolenostech na petes boulivá mezí hospodynmi otázka, má-li se nkteré z nich výjimen povoliti epec? Usneseno se na tom, že výsady tc úastná býti mže jen kuchaka a panská, ale nikdy kuchyská, služka „pro všecko" neb dokonce chva. K m peníze koupiti

trpti

106

vypsání, jaká nastala revoluce, když služky v roku osm a tyicátém o klobouky se hlásily, nkterá ze starších paní

nad neslýchanou tou smlostí jejich, chtíti se svým velitelkám zúplna v odvu vyrovnati, až ochuravla,

rozilením

že starý poádek beztoho již valn i v jiném jí, ohledu otesený na dobro sesouti se musí. Nemohu ani vysloviti, s jakouto trpkostí a rozhoeností se chvjíc jsem poslouchávala co dospívající dívka, kterak nkteré paní se vychloubaly, jakým to nelítostným zpsobem dávají služkám jejich závislost cítit, kterak jim dokazují, že jsou nižšími, špatnjšími než ony tvory. Bohem samým k jejich obsluze stvoenými. Pokoovaly je s takovou raffinerií, že nejednou

zdálo se

jsem si vzpomnla na otrokyn, pravíc sob,

staré

Kimanky

a

jejich

neštastné

k tomu mly moci, s tímtéž zajisté by odsoudily svoje služky potšením na skipec pro nic jiného než „pour leur bon plaisir". Posud žasnu, pipomenu-li si, k jaké to surovosti citu piznati se smly bez nejmenšího od jiných odporu. Naopak l)ráv paní takových zásad mívaly všude vrch, první a rozhodné slovo, bylo patrno, že zastupují veejné mínní svých že,

kdyby

tyto ženy

Ke svému nejvtšímu podivu vídala jsem však vždy, manželé vedle nich pi takových hovorech zcela klidn sedli a spokojen po pokoji se rozhlížejíce každého pítomného pohledem se tázali: „To mám ženu, že ne?"

kruhíj.

že

jejich

podnes temno, což tehdáž nikterakž nemohla: pro práv nkteí manželé tenkráte nejspokojenji se usmívají, když mluvívají jejich drahé polovice vci jim nejmén ke cti sloužící? Jen kdo pomry a náhledy ty ješt osobn poznal, m7e právem tvrditi, jak ohromný jsme udlaly od té doby krok ku pedu na dráze lidskosti, otec však nás vždy

Ostatn mi

jest

vysvtliti jsem

si

až

107

ubezpeoval, že jsme uinily krok rovnéž tak rozhoduý ku pedu i ua dráze mravnosti, což ovšem posouditi mi nelze a v mi jest tedy jen k nmu se odvolati.

em

Nikdy necbtíval trpti, stavl-li kdosi dobré staré asy tom nad pi^ítomnost, a dotvrzoval to takovým množstvím píklad pesvdujících, z vlastní zkušenosti erpaných, že musil bance mrav moderních obyejn umlkv obledu

nouti,

nemoha nikdy

dvodm

cosi

podobn

podstatného proti jeho

namítati.

Mívali otec ovšem velmi vhodnou a vzácnou píležitost tíd pracujících, s nimiž neustále se stýkal v záležitostech obchodních, i život kruh vyšších a seznati vedle života

Mélaí jeho firma mezi jiným i sklad lepokam pedevším jeho péi odevzdán. Nesvovali drahocenné, nad jiné vábivé a snadno odstranitelné zboží to rukám jiným, vždy osobn navštvoval domy, kteréž objednávky toho druhu uinily. Obstarával i zlatnickou ke skvostm tém práci a býval tudíž s rodinami tmi vždy nkolik msíc ve styku, než šperky k úplnému dokonení dosply, a dámám, jimž byly ureny, odevzdati se mohly. Pepracování neb doplnní rodinného šperku bylo tehdáž ješt v domech zámožných považováno za velmi dležitou nejvyšších. v komisi,

jenž byl

jíž mnoho asu, pemítání a úvah, mnoho penz se vnovávalo. A penz bylo v

událost,

ale

pedevším

jistých kruzích

dosti.

Celá ada osob zbohatla více mén správným a svdomitým dodáváním zásob vojenských za poslední války, jiní provozujíce za tehdejších píznivých k tomu okolností podloudnictví ve velikých rozmrech s továrníky pohraninými, byli si s nimi spolen dobyli jmní namnoze knížecího.

108

jehož také po knížeku užívali. Oíadníci vysoce postaveni a právníci málo skrupulosní podávajíce návod, kterak zákony obejíti a v choulostivých pípadech obratn z nich se vyvléci, tyli z takovýchto od verejška boháv, jimž byli pletichami svými k cíli dopomohli, a mli tudíž také ím vésti domácnosti nádherné. Vrchnostenští radové dvorní a hospodáští

obírajíce

obmezenou mocí

i

vrchnosti

svoje

i

lid,

jemuž

ne-

zcela despoticky beze vší kontroly a zod-

])Ovdnosti vládli, vystupovali namnoze s takovou okázalostí jako jejich panstvo. V kruzích tch, které za tehdejší doby tuhého absolutismu, kdež na každé duševní hnutí z jistých stran s nelibostí a podezením se pohlíželo, avšak tím shovívavji se posuzovalo rozkošuictví a všecky jeho výstednosti, si byly pohodln a zcela duchu asu vytknuly užívání za jediný úkol života, jemuž se oddávaly všemi smysly a

pimen

silami svými, v nichž nel)ylo za tou ni

smru

vyššího

— dly

píinou

ni stopy ideálu,

vci hrozné. Bylat málo která by nebylo planulo temné jakési, ba se

taková rodina, nad níž krvavé tajemství, o nmž kolovala bázliv a jen na zapenou zvst mezi obecenstvem, neb všetený vypravovatel dal se tehdáž ješt dosti pohodln pomocí vskutku všemohoucí protekce odstraniti a neškodným uiniti. Vše to, eho se obecenstvo ted hrozí a leká ve francouzských sensaních kusech, zaznamenávala si tajná pražská kronika do svých desk, aniž by se byli lidé toho zvlášt dsili. Obyejn se zachovalo dosti obratn a opatrn jisté decorum, ímž obei

vdn

úpln se uspokojilo, obdivujíc se ochotn a skvlému divadlu, kteréž mu tyto dti Štsiny poskytovaly, tu pochodovými na led i)rvody kluza odných v nejcenstvo

dražší aksamit a kožešiny, velikolepými redoiitami, v nichž

109

oné doby pod hcdbávnou škraboškou vrcholívala, besedami zahradními, ohóostioji dosud nevídanými, plavbami noními po Vltav pi hudbé a zpvu na sta zpbujuost

neb

vákv a hudebníkv a tak dále. V nkterých a to práv nejpovstnjších jmním mech bývala pravá Sodoma

a

Gomora

do-

Odehrávaly se tam

romány, kteréž se dávají jen srovnat s djinami rodiny Bor gia a podobných, o jejichž možnosti naprosto bych pochybovala, kdyby se nebyl stal otec nkolikrát proti své vli dvrníkem, any se k nmu ty které osoby utekly, znajíce jeho spolehlivost, poctivost a dobrosrdenost, a to v zoufá losti nejvtší, aby poradil, eho v hrozných svých nesnázích a zmatcích, do nichž se byly svými uezkrocenými náruživostmi uvrhly, si poíti mají, aby horší z toho nepošlo zlo a neštstí. I stalo se nkolikrát, že otec po takových nevítaných koníideucích pak mnolio dní pokoj svj opustiti nemohl,

pemožen

více štítíval než

mu

ošklivostí k lidem, jichž

se

v chvílích

tch

stáda rozvášnných dravc, mezi nimiž se

tém

nemožným. Protož si protož tak rád mezi ním meškával. divadlem jeho skromnosti, pilnosti, okíval

zdál život pro budoucnost

tak vážil lidu našeho,

Zotavoval se mezi tmi myslemi

bezúhonnými, povahami tmi istými, dušemi poctivými, protož tak rád zavítával pod ty nízké jeho stechy, protož i svoje dti tak asto pod uvádl, aby záhy seznaly jeho klopotný, tžký, záslužný ži vot, jej oceniti a si vážiti se nauily, proež si nechával svoje povinné mezi chudinou návštvy vždy na dobu. kdež jsme jej mezi ni doprovázeti mohly. Ó, dobrý ty ote, do Nemusily jsme Jaké neocenitelné jsi nás to zavádl školy v pozdjších letech studovati teprve sociální otázku pracn z brošurek, dávno jsme ji mly prakticky prozkoumanou, srdci a

n

I

110

než pišla u nás do módy. A jaký jsi mám kaz drahocenný ve své úct k chudin!

to

zstavil od-

Kam pišel otec mezi lid, tam byl rád vidn, vele uvítán, nanejvýš oblíben, neb kamkoli Votoupil, tam vstoupil co pítel se snahou upímnou, aby prospl, pomohl a všude se osvdil co rádce zkušený. Vzpomínka na tyto návštvy, na jeho dobrotu a lidumilnost neskonalou nejdražším nám jsou po ddictvím. Když se mi pozdji dostaly do ruky spisy nejvyhlášenjších humanist, odkládala jsem je dosti chladn, nepravily mi pranic nového, vše jsem byla již slyšela od otce, a co ješt více, vidla jsem jej tyto theorie uskuteovat s enthusiasmem nejvelejší pesvdenosti.

nm

Dlouho

takovouto nedli poutím tém zasvním jako obyejné dostali za bránu, se, která tak miloval, pod to širé nebe, k nmuž s takovým vroucím nadšením polilížíval, než jsme se s ním zotavili od dojm s chzemi takovými nerozluitelných, než on probrav se z m>šlenek vážných pi svátením hlaholu zvon nás z msta doprovázejících jako slavné požehnání k nám zas byl s to promluviti a k nám zas to trvalo v

cenou, než Jsme se mezi pole zelenající

s

promluvil slova svoje svatá, nezapomenutelná. Kolik našich vyhlášených „muž lidu" mluvili a mluví asi k dtem svým

podobné?! Poznala jsem v život svém jen jediného skuteného demokrata, jen jediného opravdového liberalistu, a to byl on. „Hle, dti," pohnuté na nás se usmíval, „hle, zas jsme se jednou octli v té boží pírod; jak je krásná! Z každé kvtiny hledí na nás zázrak vznešený, lovk neví, emu díve by se podivil. Jak se potšíme procházkou naší a až se vrátíme dom, eká na nás laskavá naše matka,

111

kryty stl, pohodlný byt. všeho hojnost. potebí. A í to zásluhou, dti? Jedin

eho k životu nám onch pracovitých

s niraiž jsem vás práv seznámil, v jejichžto jste ted meškaly dílnách tak smutných, nezdravých, jimž bývá pil-

lidí

tak nedostaten odmnna, že stále zápasí nouzí a hladem. Co by z toho zpozdilého svta bylo, kdyby oni nadále pracovati a jemu se obtovati nechtli V Zmatek nejvtší, vše by couvlo do konin nejsmutnjších a

nost jejich s

za krátko by se

lovk

musil

pak každý

sloužit

sám,

by

si

vzdáti vše,

své

eho mu

lidskosti,

rausil

je k životu po-

zhotovit, a vyrábt a nad prací a starostí si neodbytnou brzo bychom zapomnli svou vzdlanost a bylo by po pokroku umní a vdy, kdož by ji pak mohl pstovati Proež, dti, važte si tch, kteí za vás pracují a pracujíce svého ducha a citu zanedbati musejí, nikdy nezapomete, že, eho užíváte dobrého, na jejich to užíváte útraty, proež budiž vždy nejsvtjší povinností vaší nejvtší k nim trplivost a shovívavost. Oni, ješt jednou vám to opokuji, aby se to hluboce vám do duší vrylo, oni jsou nejhlavnjšími lidstva dobroditeli, sloupy naší kultury, dílem

tebí, sám tou

I

eho se dotýkáte a co vám slouží v dovýzkumy našich uenc, práce našich básník jsout ovocem jejich skromnosti, jejich odíkání se všeho, co život zdobí. Ke každému budte zdvoilými, ale k tmto lidem vždy uctivými a nikdy, toho na vás si žá-

jejich

nejen

mácnosti,

dám,

ale

nedejte

vše, i

si

aspo ponkud

vzíti

za

píležitosti

nekonené

kdež byste jim nás všecky zásluhy

jediné,

jejich

o

odsloužiti se mohly."

abychom všude, kdež vidíme na ostychu piložily ruky pomocné, a sám iníval totéž. Nikdy a nikde za práci se nestydti bylo Otec taktéž

ulici

si

toho potebu,

žádal,

bez

112

Jak nemolil nkterý mu pomáhal, jak pozoroval, že nakládajíce kdesi zboží nemohou s tím nikam, již stál u nich a ukázal jim, kterak do toho. Pevrhl-li se nkde hokyni krám, hned jsme se musily pitoiti a s ní

jedno

z

nejoblíbenjších

uedník do vrchu

zboží její

polénka

sbírati,

díví,

shýbnouti,

jí

s

jeho

hesel.

vozíkem

vyjet,

ztrácela-li

tísky ztracené

neb

již

nkttrá nosika ze své nše hned jsme se musily

podobné,

pedmty

zas

shledati a se snažiti

nákladu jejímu dáti lepší rovnováhu. Vždy jiiuly nad míru k nám shovívavým, jedin v takovýchto pípadech na nás velice se rozhorlil, neukázaly-li jsme se býti dosti ochotnými a ipernými. ByLi jsem již nkolik let vdána, když jednou v nedli z njaké gratulace po Václavském námstí s ním dom jsem se vracela. Práv bylo poledne, všude se liemžily vystrojené dámy, mezi nimiž voln se ploužila žebrácká upuJsouc suma stivší nkolik krok ped námi kus chleba. také vystrojena, jak na gratulantku se slušelo, nemla jsem valné chuti k blátivé se sehnout dlažb, a to tím mén anaf žebrácká ta nebjla ani stará, ani vetchá, a jak se mi podobalo, schváln, jen aby soucit vzbudila, chleba byla upustila. Otec vida, že váhám chleba jí zdvihnout, pemil mne pohledem plným hnvivé výitky, a sám pro upuštný Omlouvala jsem se tedy všecka zahanse naklonil krajíc. bena a zdrcena, ale on vytrvale pohled ode mne odvracel, až jsem se dala nad jeho písností jen z polovice zaslouženou na veejné ulici do pláe, naež zas on mne zaal krotit a smiovati, stoje však stále na svém, že jsem se

mla navzir hedbávným šatm jen

a

novým rukavikám pec

do louže žebrace pro chleba sehnout,

sluhovala ili nic.

nechí toho za-

lib

nezapela se jeho nebeská jednou na tchto procházkách, z nichž nás za našeho prvního dtství asto stídavé v náruí pinášel, byl-li s námi podniknul cestu vtší našich sil. Obzvlášt o korunovaci císae Ferdinanda namáhal se s námi tak velice, že by byl z toho až ulehl. Oítala jsem tehdáž šest let, sestra moje ti, co jsme nevidly z jeho náruí, to jsme vbec vidti nemohly, a pec by si byl tak vele pál, abychom vidly vše a vše si pamatovaly pro léta budoucí, všechen rozechvn myšlenkou, že sedá na stolec nový král eský, o jehož dobrotivosti a nestranné ke všem národm spravedlnosti kolovaly mnohé utšené, nadjné zejména pro nás echy povsti. Jsa pln nejlepších v osud nás ák, chtl otec, aby nám doba ta, znaící pechod k lepšímu, ba nejlepšímu, navždy v myslech utkvla. Na den korunování zaopatil si pro nás lístek do jednoho v hrad okna, ale jakmile pišel s námi na poátek Ostruhové ulice, již s námi nemohl dále navzdor ranní hodin pro nával lidstva. Vida, že se svého úmyslu ukázat nám prvod z místa pohodlného vzdáti musí, vzal sestru na ruku a mne postavil pomocí pívtivého v paláci Morcín portýra, jehož znal jsa v obchodním s jeho panstvem spojení, na jeden z podstavc u sloup portáluích, kdež mne onen ochotné podporoval, mezitím co ped námi defilovalo vojsko s vlajícími prapory a hudbou nejhlunjší, Jinak,

s

jak

námi trplivost

již

praveno,

ani

dom

páni stavové v ervených kabátcích v ekvipážích zlatem se

stkvoucích a dvorní dámy v bálových, lepokamy sršících toilettách na povozech ješt zlatjších a elegantnjších. Ale najednou pozbylo celé to nádherné divadlo pro mne všeho pvabu. Poohlédla jsem se totiž náhodou, snažíc se snad

pevnji a pohodlnji K.

SVTLÁ: Cpomfnkr.

se postavit a tu teprve

jsem spatila, 8

114

neopírám o obyejný, jak jsem se domnívala, sloup, nýbrž o nohu hrozného kamenného obra. První pocit bylo nevýslovné leknutí a hrza, zajisté bych byla na zem skoila, jen kdyby bylo bývalo kam, lidé se pede mnou tak tlaili, že by bylo sotva jablko mezi palácem a množstvím propadlo, nerci-li abych se já byla s podstavce svého mezi svezla. Avšak druhé hnutí moje byla hluboká soustrast. Vše se radovalo, vše se veselilo, že nám na hrad korunují dobrého krále, který nás bude prý jako vlastní dti milovat, vše bylo v sváteních šatech a svátením rozpoložení, jen ten veliký erný vedle mne muž stál na svém balvane napolo nahý a na jeho bedrách spoíval tžký paláce toho balkón, na nmž stálo množství lidí smjících se. Jak se jen mohli smáti, stojíce mu na šíji a psobíce mu tolik obtíží, tolik bolestí? Cítila jsem, jak mu je zima, celý byl že se to

mj

n

studený.

Snažila jsem se, abych já aspo co možná nejmén obtžovala, a odcházejíc ohlédla jsem se po nm, abych mu vzdala nmý dík, že mne tak laskav vedle sebe vytrpl, i vidla jsem, že to mouenín. Moje soustrast, možná-li, poznáním tím ješt vzrostla. Pln žalostné výitky pohlížel k nebi, jak také ne! Pipomínal si zajisté svou krásnou teplou vlast, v níž rostly ony sladké obrovské oechy kokosové, které nám otec vždy o Štdrý veer kupoval, vypravuje nám mezi tím, co je otvíral, o zemi spanilé, v níž rostou, o tch dobrých erných lidech, ježto se jimi živí, a jak nepkn s nimi bloši nakládají, vábíce je k sob sklennými koraly a iníce si z nich pak svoje otroky, prodávajíce je na trzích, jak se u nás prodávají zvíata. Zajisté to byl takový zrazený ueštastník, jehož ped sebou jsem vidla odsouzeného podporovati tlem svým celý jej

116 veliký tžký ten dm, a hle, na druhé stran vrat siál ješt jeden, rovnž tak zasmušilý, k otroctví rovnž tak tžkému odsouzený Již jsem nemohla moueníny z mysli pustit, když nejlépe jsem se bavila, nejvíce skákala a se smála, tož náhle jako erný stín do mysli se mi vloudila vzpomínka na jejich hrozný osud, a bývalo obyejn po veselosti. Vstoupla jsem si do koutka rozjímajíc o nich, tšíc je v duchu, prolévajíc žalu. Nkolik nedl s nimi a nad nimi nejupímnjší slzy na to zuil v noci strašlivý vítr, metaje se stech tašky a komíny, tlue pootevenými u viký okenicemi a hvízdaje ve všech tóninách naší ulicí. Probudilí mne lomoz jeho a první moje myšlenka zasvcena byla mouenínm nebobým, kteí trpli zlobou živl rozzuených z první ruky, nemohouce z místa se hnouti, nesmjíce se nikam ukryti. Jak byli politování hodni Otec slyše mne neustále se hnízditi a vzdychati, domníval se, že jsem snad churava. I vstal a pišel ke se podívat, -kdež k svému velikému podivu po mnohých .

.

.

mn

z

jeho strany otázkách starostlivých a

roucích

konen

se

dovdl,

co

mne

z

mé

strany

slz

ho-

souží a trápí.

pec, bláhová, vždyt tam stojí jen dokud mne potšiti, „veer je bere portýr vždy k sob do svého pokoje, kdež jim pipraví pohodlné na zemi lože. Pjdeme se ho zítra schválné na to zeptat." Zítra byla nedle, kdy jsme beztoho obyejn do zámku na mši putovávali. Zastavili jsme se skuten v Morcínskéni paláci u portýra, jenž velmi ochotn vše potvrdil, na co otec se ho tázal, že totiž mouenínové vždy u nho nocuji a že jsou tak silni, že jim není balkón ani dost málo tžký, spadla Le srdoe, plno lidí. Skála když je na i „Upokoj

je

se

den," snažil se

nm

mn

8*

116

pec jsem ješt po mnohá léta vymovala pokdyž jsme se ubírali k svatému Vítu do kostela, pohledy plné soucitné sympathie s moueníny, že jim bylo opustiti tu spanilou jejich otinu, již jsem si pedstavovala dle otcovských popis pokrytou palmovými háji, protékanou ekami zlato- a perlonosnými, oživenou smaragdovými a safírovými ptáky, hnízdícími v purpurových a stíbrolesklých kvtech, steženou bílými jako sníh slony, plnými vznešené ale

proto

každé,

lidské moudrosti.

Korunovace odbyla

dly jsme matku

v

se co nejslavnji a s

ržové hedbáví

podivem

vi-

ustrojenou, perlami ozdo-

benou odjíždti do dvorního plesu, kamž byli všichni otcové mj otec pozváni. Císachudých s chotmi svými a tudíž ovna se objevila ve skvostném šperku granátovém, stavy eskými neb mstem Prahou jí ke dni tomu vnovaném a okouzlila všecky tam pítomné dámy svým vážným majei

státným zpsobem,

v

nmž

prý

nebylo

ni

špetky pýchy,

ni hrdosti.

Po korunovaci odbývala se na prostranství ped invakamž nás nebohý otec opt s velikými obtížemi dopravil. V pavilonu uprosted louky díval se císaský pár na nekonený prvod venkovan v poest jeho uspoádaný, pi nmž otec nepostail si utírati oi, lidovnou národní slavnost,

tak byl dojat pohledem na náš

lid.

Nemýlím- li se, vyslalo každé panství jednu do Prahy svatbu ae ženichem a nevstou, s družicemi, mládenci, družbami, tlampai, starosvaty a s povozy, na nichž bylo naloženo vno nevstino, peiny, truhly, kolovraty, lože, kolébka tak dále. Každá taková svatba mla vše co nejvrnji ii podle obyej, krojv a zpsob ve své krajin panujících opraveno, a jedna za druhou jela okolo pavilonu se zpvem,

117

hudbou, výskotem a obligátním dudákem. Kraje, jichž tehdáž ítáno v echách šestnáct, byly taktéž zastoupeny, každý dle hlavních svých výrobk, svého rolnictví a prmyslu. Za svatbami jeli na vozech rovnž co nejkrásnji ozdobených fábory a vnci zelenými vinai, ženci, chmelai, havíi, tkalci a tak dále, což mne ješt více zajímalo než svatby. Nejvíce však se mi líbili cvokái, kteí na svém voze co nejpilnji bušili a pracovali, rozhazujíce mezi jízdou zhotovené cvoky se zaáteními písmeny nov korunovaného císae a císaovny F, a M. (Ferdinand a Marie) mezi obecenstvo, což se mi zdálo svrchovan dmyslné. Dlouho jsem si takové dva cvoky schovávala s nkolika kousky erveného sukna erbem koruny eské hojn protkaného, které mi byli vnovali naši uedníci, vniknuvše s nebezpeenstvím života do nádvoí zámeckých, kdež sukno to, po nmž kráel císa ze svých pokojv do kostela, lidu v šanc se dávalo, pi emž se strhla náramná pranice, v níž se jim pece podailo uloviti nkteré zbytky. Nevím již, v jakých to pípadech sukno takové prý se osvduje co talisman nad jiné výtený, proto lidé tak velice o stáli a po se pachtili, nešetíce zdravých svých údv. Pi píležitosti korunovace obecenstvo Pražské zhusta poslední zesnulého mocnáe Františka nási pipomínalo vštvu, pi níž byla uspoádána, tuším že tetí, v echách výstava prmyslová a obchodní. Kdo k ní dal podnt, není mi již známo, vímt jen, že komité výstavní požádalo nkolik kupcv a prmyslník Pražských, mezi nimiž byl mj otec, aby celek dle dobrozdání svého uspoádali. i Mnoho pespolních továrníkv a obchodník zaslalo otci svoje zboží, aby je co nejlépe pi výstav k platnosti pivedl, i nepicházel po nkolik nedl ani dom k obdu,

n

nm

118

zamstnán pemilou mu úlohou postarati se s páaby pišlo na jevo, jaký to význam má naše vlast pro olícliod a prmysl nejen rakouský, nýbrž i svtový. Výstava ta mla mnoho vysoce postavených odprc, kteí tomu nepáli, aby i ostatní v zemi stavy svou dležitost zpsobem tak nepopiratelným osvdovaly, mluveno o tom tu a tam okázale a urážliv, zdali nelze císae niím jiným dstojnjším pekvapiti než divadlem, které poskytuje každý jarmark? Avšak když se sály na hrad k výstav urené plniti poaly, krlyž se v nich objevilo neocenitelné eské sklo ve všech možných barvách a útvarech, když se v nich zablalo nemén skvostné pedivo, plátna a damašky lesklé jako hedbáví nejvkusnji vzorkované vedle krajek jako z mlhy nejprzranjší utkaných, když se rozhrnuly ty balíky sukna všechen tely,

vlnných

i

bavlnných

látek jakosti tak

dkladné

a roze-

stavly ty výrobky soustružnické a truhláské tak umle zhotovené, ty drahocenné kožešiny a koze a konen ty výtené práce zlatnické, ty eské granáty, acháty, jaspisy, hyacinty a tak dále tak dokonale broušené, když nemly zásilky ty konce a každá z nich odhalila nový zdroj bohatství, nový poklad dosud málo povšimnutý a nkdy docela neznámý naší otiny, když bylo zjištno, že výstava ta oslaví nejen

echy

ale

i

podnikatele

její,

tu

se

poalo

dívjší nejvtší hancové voln po mst rozšiovali, že vlastn myšlenka ta pochází od nich, že vše, co na hrad se dje, k jejich se dje rad, k jejich jen povzbuzení a jedin jen psobením jejich. Obzvlášt jistá excellence si dala na tom záležeti, aby veškerá o výstavu zásluha jí piítána byla, a když vše svému zdárnému zakonení se blížilo, snažila se poao

ní

zcela jinak

soudit

a

její

119

stvrami

datele urážkami odstraniti a svými

mém

nahraditi.

Po

tmto

pletichám velice nebezpený, hledla jej všemožn snižovati kritikou jeho innosti. Poslední ped otevením výstavy den, kdež návštva císaova byla ohlášena, ped komisí vše ješt jednou zkoumající tak znávajic v otci

nešetrn

jej

staveno

bylo

nných,

že

živel

že povsil nad estrádou, na níž vynkolik pletenc rzných korál skle-

vyplísnila, sklo,

otec jen

s

nejvtším

sebe

pemáháním zstal

klidným.

„Piznávám

se,

že koraly ty jsou, jak tvrdíte, sprosté

a nevkusn," odvtil excellenci intrikánské, „avšak jimi pišly a picházejí dosud tisíce a tisíce do naší jiny

vyrábním

jich

zbohatly.

Mám

zem,

proto

za

celé to,

kra-

že tak

druh našeho zboží jest mezi ostatním na svém míst; ostatn není výstava naše umlecká, nejde nikterak o to, aby psobila pkný dojem, nýbrž aby podala vrný, pehledný a úplný našeho prmyslu obraz." Ostatní poadatelé k otci se pidali, komité nieho nenaniivíifo, excellenci bylo s nepoízenou se vzdálit a koraly zstaly na ívém míst. Avšak onm pánm pec se podailo obklopiti dvr, když druhý na to den s císaským párem v ele k návštv se dostavil, a seaditi se tak, že by jej byli oni po výstav dležitý

provázeli a nikoli komité.

Na poadatele

nikdo se neohlédl,

v maíém hlouku u dveí, vykonali svou úlohu, co chtli ješt jiného? , Tohle trpti nelze," ozvalo se to po prvním pekvapení mezi nimi, „jde nejen o naši est, ale i o náš pokrok. Kdo ví, co by tito pánové, kteí nemají ani zdání ni o pomrech ni o potebách naší zem, císai namluvili, jak by stáli

nám všem nevdomostí svou

uškodili

!

Když komité

výstavní

120 naši

vc

tak zbable opouští, ustupujíc tm, kdož mají na více kížkv a hvzdiek, tož my se musíme

kabát nco hájit

k

otci

Vy umíte

s velkými pány jednat, jdte a zadvora zde s vaším pítelem," obrátili se mému, ukazujíce na mladého, velice vzdlaného ko-

sami.

stupujte

nás

u

želuha, otcova nejlepšího pítele.

Otec se nedal dlouho pobízet, byl se na ten den tak doufal, že se jemu a jeho soudruhm mezi výstavou podaí mocnáe na leccos upozorniti a o lecems zpraviti, o emž zajisté vrné se mu neposkytovaly zprávy, velice tšil,

jinak by leckteré zloády zajisté dávno odstranny bývaly, a ted mly všecky ty nadje a tužby uskoky nkolika

jednotlivc zpupných zmaeny býti snad znajíce je práv, o to usilovali je zmaiti, by zstalo vše dle nanejvýš oblíbené tehdáž zásady hezky pi starém. Opustiv svj u dveí koutek, protlail se otec bez velkých ohled s pítelem davem dvoenín za císaský pár. „Odpuste, excellence," pravil zcela hlasit, avšak co nejzdvoileji k svému odprci, jenž práv se chystal maje bílý císaovnin šál na ramen, za ní nésti po sálech sedadlo, aby se všude obmeškati mohla, „odpuste, že vás žádám, abyste svj estný úad pro dnes odstoupil jednomu z nás, neb dnes jest náš den, den to lidí malých, pilných, kteí se již tak drahný na to tšili as jejich velienstva s úspchem svých snah a své innosti obeznámiti. Zajisté nebudeme s prosbou svou u našeho mocnáe ni u milostivé choti jeho odstreni." S tmi slovy vzal zaražené excellenci šál s ramena a sedadlo z ruky, pokloniv se ped císaovnou, kteráž, pívtiv na smlce se pousmála, pec tázav na chot pohlédla, kterak se zachovati má. ;

a

121

Císa

jí

pokynul, aby služby otcovy pijala.

pán vystavovatelv," pisvdil drazn, „nechápu, kterak se mohlo na to zapomenout." Na tuto dtku hbit každý ustoupil, kdož ke komiétu nepatil, a kdo skuten o výstavu ml zásluhu, vítzn se „Zajisté jeí dnes den

otci

piblížil. Pítel koželuh vida otcovy úspchy, vzal jistému šlechtickému komorníkovi taktéž sedadlo z ruky, aby je

nesl

zas

ubíral

za císaem,

otec sledoval císaovnu a

prvod

se

ku pedu.

O císaovn Karolín, tvrté

to

manželce Františka,

povídalo se po mst, že sedává vedle chot svého v prazadané covn jeho, pletouc mezitím, co on supliky k prohlíží, punošky pro svoje vnouata, což jí naklonilo mnohé srdce mateské a otcovské, císa sám prý pravíval císaovnu, v druhé svtici, o svých chotích, že v první v tetí matku (ona jediná mu darovala rodinu), ale ve

nmu

ml

tvrté že poznal teprve ženu, kterýžto výrok otce mého pro rodinné ctnosti tak velice blouznícího nad míru pro ni zaujímal. Provázeje císaovnu více než ti hodiny po výstav, byl ve své úct k ní všemožn potvrzen. Vyptávala se ho na vše do podrobná a slyšíc od nho poprvé o smutném losu krajkáek rudohorských, ihned všecky krajky vystavené kázala zakoupiti, totéž uinila pi zboží tkalcovském. Na šperky mnoho se nedívala, ale tím více ji zajímaly pkné vyezávané hraky z Krkonošská, mezi nimiž vyniznamenit kala jakási honba, kdež byla veškerá lesní a zhotovena. „Tu poznamenejte pro a to také, a to také," žádala otce, který znenáhla vše, .o bylo v pokoji, pro ni si zaznamenal, „a pošlete mi to í.'<;

pkn

—

vrn

Vídn pod mou

adresou.

Podlím

zv

mh

tím svoje vnouata. Fil-

122 sobí císai a se

uí

mn

mnoho

radosti,

obzvlášt

nejstarší, jenž

také esky.*

Mluvila o nynjším mocnái a jeho bratrech. Dobrý vidl znova budoucnost naší vlasti v nejrumnjším svtle na vždy pojištnou. U zboží skelného, jehožto krásou byl celý dvr nadšen, císa s císaovnou se setkali, vybírajíce pro píbuzné své dary drahocenné. Najednou císa se rozhlížel, jako by nco otec

a jeho pohled utkvl na výši estrády. Ukázav na koraly pousmál se: „Hle, pánové," pravil k okolostojícíra, mezi nimiž stála práv náhodou ona jistá excellence, „zde máte ped sebou ty pravé vydobyvatele Ameriky. Již jsem

hledal,

n nevdn

zapomnli." na den plný nevinných pro otce triumf, na který až do své smrti rád si vzpomínal. O nco pozdji byla jsem s ním jednou v nedli odpldne sama ve Stromovce. Sestra moje stonala, matka zstala u ní. asto sestra za mládí svého stonávala, zápasíc neustále s chorobnou jakousi slabostí, pro - kterou nkdy Pemohla onen celé msíce školu navštvovat nemohla. trapný stav teprve co dívka dosplá pilným, vytrvalým

se domníval, že jste

Bylt

to

každém poasí plováním. Bylt den podzimní zvláštního tenkráte pvabu. Na sivém nebi lesklo se slunce stíbené przranými z luk v

vystupujícími výpary, zahalené jako zrcadlo víly parku toho, oplývané vzdušnými záclonami. Listí prožloutlé a zarudlé

mlhou

zv)hlé,

voln padalo

se

stromv

a

ke

k erné zemi,

nás zimujícího pibližujíce se již více a více k píbytkm lidským s hluným poletovaly šveholem mezi starými ped hostincem kaštany, na jejichžto kostrbatých vtvích pukaly v sluníku ježaté bambule, pouštpestré

houfy

ptactva

u

123

jice

vazby

z

ovoce své hadolesklé,

které pro sestru do

košíku jsem sbírala vdouc, že ji darem tím nad míru potším. Ale jak bych ji byla teprve potšila pinášejíc jí v košíku z výletu svého nkterého takového zelenavého neb žlutavého ptáka s kropenatými kidélky neb hrdélkem erveným. Jakým ale zpsobem jej do košíka dostat? Jakmile za nkterým z nich jsem se rozbhla, již byl v povtí, vysmívaje se

mn

štbetav

vrcholku stromu.

s

Utekla jsem se k otci o radu.

mu nasypat na kidélka soli," pravil mi otec vážn, podávaje mi se stolu, kdež jsme byli práv chleba s máslem svaili, slánku. „Musíš

zcela

sl v štipci, plna radostné áky znova pede mnou vyzývav hopkujícími, ale k nkterému co nejopatrnji piblížila a

Pustila jsem se,

za ptáky,

v

jakmile jsem naklonila,

musí

jej

písku se

pesvdena

tenkráte

jsouc,

posypati a lapnouti,

peruti svoje ohrožené a

pry

tu

byl

si

mi podait

se

mžikem mi

Byla jsem marným svým usilováním a unavena, když náhle jsem

že

práv nejšumnji již

s

rozpjal

oí.

všecka uhátá

povšimla, že stojí nedaleko

pán, pozoruje moje za ptáky se honní s úsmvem. Snad pi tom si myslil: „Kolikrát, dít ty nebohé, se ti pihodí, zdrávo-li vyrosteš, takto se honiti v život svém za radosti a štstím, kolikrát pii tom unaveno asi sklesneš s hrstí prázdnou a se srdcem ješt prázdnjším!" Podivn dojata záivým pohledem neznámého pána,

mne njaký

jsem se utekla plaše k prchám a se skrývám.

kvapn

vstal,

otci,

jenž se ohlédl,

ped kým

to

Avšak sotva onoho pána zahlédl, co nejuctivji ped ním smekaje a díve hlavu

124

nepokrývaje, nás neminul. si

dokud onen vlídn pozdrav jeho optuje

„Kdo to je?" zašeptala jsem, všecka zaražena otcovým pohnutím, sledujíc každé hnutí vzdalujícího se neznámého. Neml pranic nápadného i zvláštního do sebe a na sob. Bylt až po krk zapjat do kaputu barvy skoicové, stáím i chorobou ku pedu nahnuté postavy, bledé tváe, z níž planuly však oi plné mladosti a zdravoty duševní, hoelt v nich jako pablesk nesmrtelnosti samé. Jen ješt jednou pohled, zasáhl mne spoíval takový v život mém na z oka muže záhadného, jehož duši a její boje v „Nemo-

mn

dlenci"

pochopiti jsem se snažila.

„To ale,

to

je Bolzano,"

co to je za

otec

slavn mi oznamoval,

„víš-li

pak

muže?"

Kývala jsem hlavou. Nesíslnkrát slyšela jsem jméno hovoit. opakovat a o

nm

„To

je

ten

pán.

který

ví,

jak vypadá

Bh,"

otci

rychle jsem odpovídala.

Pohnut otec hlavu mou k sob pitisknul.

„Dobe ted

muže

vypadá

máš, dít,"

pisvdil mn, „vidla

toho, který lépe než kdokoli mezi

Bh,

on jediný

mu

jsi

námi

skuten

ví,

kterak

patil tváí v tvá,"

Jaký vliv ml Bolzano napolo námi zapomenutý, nikdy a nikde ješt u nás dle dosahu a zásluhy své neocenný, na mysli svých souasník, tžko vypsati. Kostel u svatého Salvátora, kdež v nedli kázával, nikdy posluchastvu nestail, a pec byli všichni, kdož o muže toho znamenitého tehdáž se zajímali, poznamenáni a udáváni, což tehdáž zcela ješt jiného mívalo významu než teJ,

125

obecenstvo ped jistými autoritami v pravém smyslu siova tak se chvlo, jako dti ped metlou. A navzdor tomu, že duchm výse vdlo s raathematickou jistotou, že stedním, troufajícím si ctíti osobnost tak neoblíbenou, pi nejprvnjší vhodné píležitosti se dostane tím neb oním zpsobem „pamtného", pes to prese všecko poslucha stále

onm

pibývalo. Otce mého

zavedl do exhort Bolzanových dobroditel jeho neocenitelný, pan Josef, a slunce lásky a lidskosti ze srdce onoho vznešeného muže sálající prohálo nejen skrz na skrz pro celý život srdce jeho, i já pitulena k srdci teple jeho ješt jsem se slonila. Tolik prostedních hlav, slabých talent, nepatrných spisovatel nalezlo u nás panegyriky ochotné, možná dost, že práv jen proto, anií byli prostedními, nepatrnými, bezvýznamnými, nesnižujíce nikoho velikostí svou, neurážeA tento první zas jíce nikoho vzletem a snahou svou!

tomu v

s

oteveným hledím bojovník pro novou svobodu

rozhodnjší,

nejšlechetnjší

nich v

z

dob

naši, nej-

své, jenž

nauil

vzdlal našemu národu tolik výtených uitel, kteí všude, kdež psobili, po sob zstavili stopy kvetoucí a pokraujíce jeho ideálním smrem, u nás rok 1848 možným uinili a pod jménem Bolzanistv navždy si získali nároky na vdnost národa našeho o muži takového významu, takové ceny, nemáme jiného než tu a tam nkterou zbžnou, neúplnou zprávu, a nikdo se necítil dosud puzen a povinen zachovati potompamátku.*) dstojnou o tolik

eských

srdcí

znovu

po

ní

toužiti a

—

km

nm

*) Uinila tak zvnlá žue: „Bernard Bolzano".

pí.

Marie ervinková- Riegrové v bro-

126

Nepsalo prý se dosud o Bolzanovi, ježto byl po otci Vlachem, pro védu ueml dosti zásluh, že byl kuézem a tak dále.

Nemohu ovšem

vdu

posoudit díla jeho

vdecká a

jejich pro

vd

význam, ale ve pro nás nejdležitjší, bez níž by zstalo lovenstvo i se svými telegrafy, železnými drahami a všemi výboji novovkými, v nichž mnohým ted se líbí spatovati souhrn jeho kultury, tím stádem poloviních dravc, jímž že dosud jest, obraz jeho djin co nejuritji mu dosvduje, ve vd, kterak se stává lovk lovkem a jak úkolu svému lidskému nejlépe by dostál, tu náleží beze všeho odporu Bolzauo mezi nejjasnjší hvzdy. Narodilt se Bolzano ovšem z otce Vlacha a psal nmecky, ale v onch temných dnech, kdež našim snahám svt bud se smál neb za šílenství i za svatozradu je protu

hlašoval, on

pi

nich stál co obhájce jejich, uznávali jejich je rozncuje v naší mládeži zápal

oprávnnost a podporoval svatého vlastenectví.

A který kdy neknz si troufal pronésti dtklivjší, smlejší slova, jako on s kazatelny své v dob tak kruté a trudné, kdež tisíce a tisíce lidí na bojištích se zakrvácelo pro rozmar toho a onoho státníka, kdož jim vmetl kdy do oí vtu podobného dosahu jako tehdáž on, volaje v kostele v tvái oltáe k svým žákm pln nejvznešenjší, nejspravedlivjší nevole: „Ó, radji zapírejte Boha vného, radji pochybujte o nesmrtelnosti duší svých a neprohešíte se tak velice, jako budete li kdy zapírati rovnost všech lidí a o tom pochybovati, že vaši brati mají stejné s vámi právo na vzdlání, blahobyt a štstí." *) *)

Viz sebrané jeho exhorty.

127

i

má skuten

ten vtší o národ náš zásluhy, kdož kdož psal jeho jazykem, než ten, kdož se snažil s takovým úspchem, jako Bolzano, šlechtiti srdce národa, obrniti ducha jeho zlatou pravdy pavezou, vytíbiti mysl jeho v drahokam? Upomínka na setkání to v život mém, jediné za ono raíruplné svátení odpldne, kdež v stíbrojasných jesen rouškách pede mnou se objevil na okamžik onen otcem zbožovaný muž, tak nepatrný co do podoby, takový co do srdce obr, jako významný sen, jako pízrak z vyššího dokonalejšího jakéhosi svta, zlatí poslední šíastné bezstarostné mého dtství hodiny a proto snad tak hluboce v mysl se mi vryla. Již byl nade mnou vyknut ortel osudný že musím do školy Ano, byla jsem odsouzena chodit do školy, neb to, co jest nejvtším pro mládež dobrodiním na celé ostatní zemkouli, vychování a vzdlání, znailo pro eské dít tehdáž cosi hrozného odcizení se všemu tomu, co mu bylo dosud drahé, milé, posvátné, petvoení se v bytost nevdnou, pohrdající zemí, z níž se zrodila, kteráž rodie její brousil jeho mluvu,

—

.

.

.

:

živila,

zapírající jazyk, v

marn

jí

zstavili

nmž

mysliti se nauila, v

nmž

pedkové poklady duševní ceny nevyrov-

nané, posmívající se otci svému, hanbící se za pvod svj, tulící se k macoše úkladné, ji k sob vábící, aby ddictví její pro vlastní uchvátila dti, splácející jí zradu, již na svých pokrevencích páchati ji nauila, stejnou mrou, taktéž

výsmchem

a pohrdáním k smrti nenávidné pastorkyn. jsem chodit do školy a nebylo jiných škol a uitelv tehdáž než nmeckých Tentýž nade mnou vyknut ortel, jako nad tisíci a tisíci dušemi pede mnou z té nešíastné muednické eské krve vzniklých Rosa se-

Mla

.

.

.

!

128 s poupte mládí mého, vadlo smutn, vadlo, nikdy, nikdy život mj již v plnou se nerozvinul rži. Ve škole vše náhle ve se zarazilo, zmalátnlo, zakrnlo, trvalo to léta, než jsem samu sebe opt nalezla, celá dlouhá desetiletí, než v sob zase jsem shledala tch nkolik skrovnikých zbytk nkdejších svých vloh, než jsem se stala bledým mrtvým stínem toho, ím bych se byla mohla státi, kdybych nebyla tak krutým nepirozeným zpsobem z vývoje svého duševního vyplašena a do cizích živl pesazena bývala, kdybych byla žila v dob lidštjší, osvícenjší. A nebylo to nikterakž jednou pro vždy, co takto jsem trpla a hynula, o sedm let pozdji procítila jsem podobný nenadálý krutý a rozhodný obrat duševní a shledal talent spisovatelský, mravní, když uitel mj ve což dle tehdejších pedsudk nejen u dívky za neštstí, nýbrž

tena

mn

mn

za poloviní hanbu považováno bylo. Uprosted nejlepších svých pokrokv, nejvtší své horlivosti a zápalu musila jsem okamžité pestat se uiti, a veškera k jeho rad mi na drahnou dobu odata lektura, aby ono neblahé nadání zaniklo a nemajíc žádné jiné potravy, samo sebe ve strávilo. Jaký div, že z nho zbyla chudiká jen jiskika,

i

tém

mn

když

s

takovou ostražitostí o

to

se usilovalo,

abych

se ne-

vyvinula, jako u mladíka schopného se usiluje, aby se vyvinul.

A

pak

se táží

které prý spolenost

muži

s

podivením, jaké to jsou híchy,

lidská na ženách páše, a na

nž

stále

Nechí si jednou bez pedstžovati jsme si ted oblíbily domácností, v nichž pojatosti povšimnou, co se dje v zase oni si oblíbili vidti samou jen poesii, blaho a soulad, necht si povšimnou, co tam se dlo a dje s dívkami, jakým to obludám pedsudk bez rozmýšlení byly a dosud !

ln

bývají

obtovány

—

a snad tázati se pestanou.

129

Nepodala jsem se

mnou

eškou

tímtéž

se

nikdy srdcem

smérem vychované

ani jediná pozdji

nezstala,

cizot, jako veškeré z nichž cnii jediná k národnosti své již

dívky,

se nepihlásila, z nichž ze všech se staly domýšlivé,

našimi

snahami pohrdající Némkyn. Byla jsem dle rodu z koene tvrdšího, který hlodavému žihadlu jejímu již po staletí vzdoroval, ale nemohla jsem se pec jen ubrániti, aby jedovatým svým dechem nespálila a nezniila nejpknjší, nejnadjnjší ve ran puky. Bylat jsem proti ní beze zbran a štítu, zápasila jsem s ní tak instinktivn a konvulsivn jako tehdáž celý národ, v nmž bylo rovnž jako ve mn, nebohém jí zaprodaném dcku, také jen temné teprve tušení o jeho právech a trpný, ostýchavý jen odpor proti jeho potlaitelm. Z bodrého dítte, z nhož dosud každý ml radost, stal se ve škole je oduárodující znenáhla tvor plachý, zarytý, pozdji dívka hloubavá, tžkomyslná, exaltovaná, kteráž v sob rány jí zasazené nikdy úpln zhojiti, nikdy úpln zapomenouti s to nebyla.

Bylt to ddeek, jenž první ke škole mne mne okem nepokojným a nespokojeným.

odsoudil,

pozoruje

mn

Vidli ve dobrý ten kmet vznikati mnoho, dle jeho aspoú náhledu, velmi povážlivých zvláštností, z nichž nejpovážlivjší se mu ovšem zdálo, že za žádnou cenu s ni-

kým po jak což

nmeku

promluviti nechci a hned plakati

nkdo na tom nkteí naši

trvá

se

mnou

ponu,

v jazyku tom se baviti,

známí, dopídivše se toho, velmi asto schváln inívali, aby mne tím poškádlili. Dosud se pamatuji velmi živ na pocit, který pi hovoru nmeckém jsem mívala, podobali se

úpln

úzkosti, kteráž

když jsem v nkteré tlaenici rodie K.

SVTLÁ: Upomínky.

mne

ztratila

a

uchvacovala, si

pomyslila, 9

130

jak v

asi

sob

dom

se

dostanu,

zmatek, rozpaky a

pakli jich nenajdu. lítost

Zahruoval

najednou.

nemén závažnou podobalo se dnikdy si nehraji s pannami. Lhostejn každou jsem pohodila, jakmile mi byla darována. Ježto se jich nkolik velmi tvrdošíjn z exilu jim vykázaného na malý stolek v koutku u kamen vracelo, což mne vždy velice dopalovalo, tož jsem konen na to pipadla striti je úzkým u putny otvorem, do vody, odkud jsem se domnívala, že jim jest návrat nemožný, a ímž nkolikrát jsem k smrti polekala služku, když chtjíc si vodu do štoudve vyliti, najednou tam nco klokotati a sebou tlouci slyšela. Když se kikem a zdšením pozdvihla jí to stalo poprvé, tož svým Zvláštností druhou

dekovi

býti,

že

mj

celý

dm.

s koni, jichž si co malé dít vždy jen jsem mívala celá stáda pod svým stolkem, kdež byla jejich maštal, malých, velkých, beznohých, bezhlavých, kteréž náruživ jsem milovala a nikdy nikým vzíti si nedala, dokud z nich zbýval kousek. Celé hodiny mezi nimi jsem vysedla, vypravujíc jim polohlasit o našich spolených vyjíždkách, ovšem jen ve fantasii mé podniknutých, kdež s nimi jsem lítávala pes hory a duly, lesy a louky, skály a eky, s vtry a oblaky o závod, mezi ervánky a hvzdami pímo do síce, kdež pak velmi utšen jsme se bavívali v krajinách plných rajské krásy, které dosud nkdy ped usnutím pede

Hrávala jsem

m-

mnou

zaplanou.

Jakmile jsem se dostala na nkteré procházce za bránu mezi pole, již jsem si strhla s hlavy kloboukj s tla šátek a promnivší se v duchu sama v kon, pouštívala jsem se myšlenkou tou jako okídlena do bhu bláznivého, krko-

131

lomuého, neslyšíc ustrašené za sebou volání matino ni napomínáni otcovo, nechávajíc všecky hochy našich známých vždy daleko za sebou. Jaká to bývala nezapomenutelná a nezapomenutá dosud rozkoš, šílený tento let! Vlasy moje, jichž jsem mívala takové maožst\í, že málokterá šla okolo mne žena z lidu, aby nebyla zoic je podiven zašeptala: „Požehnej Páubh," pi cvalu tom závratném povolovaly, ztrácela jsem zu svých vrko jehlici za jehlicí, až se mi nadobro rozpletly vlajíce mi kolem hlavy jako híva, ímž illuse moje se stala úplnou. Byla jsem ted v skutku tedy híbetem a podávala jsem jsem vdla, že jakmile se peludu tomu s pliiou duší, k matce sé vrátím, velmi písn pokárána budu pro svou neslýchanou rozcuchanost. Míti vlasy rozechrané a volné nebylo tehdáž nejtíi nikterakž ješté módou, nýbrž považovalo se za velmi vážný proti sluinosti pestupek. Nikdy se neukázala dívka doma ani ped nejlepší svou pítelkyní, nebyla-li dokonale uesána. Vlasy tmi nezbednými, pi každé píležitosti anarchicky se rozplétajícími, odbojn vštm páskám, jehlicím, hebenm

a

a tak

dále

vzdorujícími,

libujícími

si

ve volnosti tak ne-

obmezené, ve vlnobití "tak boulivém, a to práv v period, kdež již jediný spianý, k hlav tsn a poslušn nepiléhající vlásek v tehdejších nevkusných, ulízaných a pro dívky naprosto nepimených frisurách písným oím dával veliké pohoršení, mnohdy matku svou nebohou až k zoufalosli pouta jsem* pivádívala. Tu vru nevdla, jaká by si na a vazby vymyslila, aby zstaly v mezích ctnosti a slušnosti pedepsané. Nkdy, když ji obzvláštním zpsobem svou svévolí a nezkroceností zlobíval), vyítávala mn, že to jsou

n

vlastnosti symoolické.

souvlaicí a vyplývající z mysli takte:

9*

132

vždy rozhárané a svévolné, kteréž asi díve se nepodají, dokud nenastane v hlav samé lepší rozum a soulad. „Z tebe bude asi jednou celý strýek Melicbar," ba-

bika pi tom asto mn vyítávala. Strýek Melichar, nejblouznivjší a nejvýstednjší ze všech eskobrodských strýcv a prastrýcv a nejvtší z nich kací, jak mu babika pezdívala, míval vlasy zrovna jako já vždy zježené a byl u ní v obzvláštní gelické,

ale

rouhavým

—

hlavn dáti

že se

se

veejn

ješt nemilosti ne-

víe evanúmyslem nemén u ní svou ženou, ucjdobrosrdenjší a

jen proto, že chtl neustále se

pestoui)iti k

zanášel

nejpilnjší to pod sluncem osobou,

ve vší

pravd

rozvésti.

domácí manželiny ctnosti ped podivným tím mužem ale pražádné ceny, naopak zle na ni se obooval, pakli kolem nho uklízela, neb volávala-li jej k obdu. Žádal ú pokoje, aby mohl bez vyrušení rozjímat, a spokojoval se nejradjí krajícem suchého chleba, maje rozkošnictví, do jehož potu zahrnoval každý vaený obd, v ošklivosti nejrozhodnjší. Pál si míti v žen své po boku njakou toho století Deboru neb Juditu, kteráž by mu pomáhala moudrostí neb hrdinstvím svým spasiti vlast, vyvésti národ eský z bludišt utrpení a hanby jemu již nesnesitelné, neb takovou aspo cho, kteráž by byla stále vedle nho sedlo, vykládajíc si s ním písmo svaté, dumajíc s ním nad starým pívodním vydáním „persekuce", kropíc je jako on nejpalivjšími svými slzami, ježto by byla umla hlasu svého platn pozvednouti ve shromáždní tajn u nho se scházejících eských bratrv. Bylat sice ješt jedna v rodin osobnost výstednjší ješt než strýek Melichar, jejížto pohlaví a jméno pímo vybízelo k paralelám se mnou, jmenovala se ta prateta, sestra to otcovy matky. Johanna jako

Nemly

133

tehdáž nikdo nikdy o ní nemluvíval, ba nevdla že žena ta velezajímavá a svrchovan nešastná Byla „pikbartkou" tak rozhodnou, že požívala žila. jen té potravy, již vlastníma si vypstovala rukama, že se ale

já,

jsem kdy

ani,

odívala jen do

tch

látek, kteréž

sama

si

napedla a

utkala.

Odlouila se znenáhla nejen od své rodiny, kteráž jí byla ve všem píliš slabá a neuritá, konen i od spolenosti lidské a umela nepochopena tmi, mezi nimiž jí bylo žíti, ba nenávidna svým okolím, ježto v ní vidlo arodjnici nebezpenou, na lidi nemoci posýlající, Bohu hvzdy s nebe v nejvtší bíd a šílenosti nejsmutnjší, do níž smrt nkdejšího milence jejího, jenž byv verbíi pruskými jat a odvleen jim uprchl a znovu od nich chycen, co sbh byl popraven. Slýchala jsem teprve o ní po svém satku a nepestanu litovati, že nkteré malby od ní vlastnozhotovené pišly s tolika jinými památkami rodinnými

škubající,

ji

uvrhla

run

do rukou

cizích.

Býti pirovnána k strýkovi Melicharovi, jenž jsa jednou práv na stop jakési nové, v písra dosud pehlédnuté pravd si zabhl za tou píinou do Prahy k jinému „bratru", aby mu skvostný svj vynález sdlil, a to v horlivosti srdce

svého bez límce u kabátu, vzal

tolik

Dtem

asu

pišiti

—

který jsa sám krejím to

ron vždy

velice

si

nebyl

mrzívalo.

lahodný zevnjšek a pívtivé u dosplých se nemohl nebohý, stále rozcuchaný a vyjevený strýc ovšem nikterakž honositi. Jioak ale bylo pec jen pravdou, že jsem jako on stále s lidmi na kordy a že si troufám, ovšem že dtským a dtinským svým zpsobem na pletenici svta toho, t-isíceré jeho nedslednosti a odpory pohoršlivou samostatností a smlostí pohlížeti a s toutéž o nich souditi, jako bych byla v strýcov vetchém domku se líbivá

zpsoby,

a

tmi

1B4

na posledním konci eského Produ mezi samými , berany" a vyrostla a nikoli v nejšosátjšim stedu naší, telidáž tak krotké a šosáckc Prahy. I ošklivý a nepohodlný nemrav ten míti o všem svj vlastní, od jiných nezávislý a na jiné se neohlížející úsudek mi mla škola odvyknouti. „Nepolíbím ruku té paní, kteráž dnes odpldne k nám pijde na návštvu," oznamovala jsem na píklad matce. „A pro ne?" žasla nad úmyslem tím híšným zcela sanw g6ne proueseným. „Vždyf jsi tatínkovi onehdy povídala, že dti svoje ráda nemá, pro bych tedy já ji ráda mla?" Otce jsem také asto pobavila, asto ale zas do rozpak pivádla podobnými poznámkami. „Pro pozdravils onoho pána? Což ti pan N. o nepovídal, že šidí lidi? A tys také ekl, že to pravda." Chtla-li babika, abych ji nkdy zapela nkteré dotíravé žebrace, tož mohla býti jista, že jí odpovím: „Neeknu, že není nikdo doma, proto že to není pravda." Ne mohla se nii tedy nikdy podobná diplomatická missie pro prostoekost mou sviti. Nejvíce jsem však babiku dsívala, oznamujíc jí z niehož nic, avšak velmi urit, že nikdy hodná nebndu. Nevdla, kterak si má výrok ten vyložiti, a já zas byla píliš ješt neobratná, abych jí byla mohla objasnit, jak dobe to vlastn s tou negací svou myslím, a nevycházely j«me za tou píinou z nedorozumní. Dávala mi totiž stále za píklad jistou Márinku, kteráž nikdy, ale nikdy šaty svoje si nepotrísnila, nikdy, ale nikdy kapesní svj šátek neztrácela, kamkoliv pišla ihned všem paním bez pobídky a odporu ruce políbila, hlavu mívala vždy tak hladce piesanou jako cibulinku, nikdy po dom s konm

se narodila

nm

Ii35

náruí nelítala, vždy slnšn a zpsobn v pokoji u svých panen sedávala. Krátce, tato Mdrinka byla vzorem práv všech vlastností, jichž do sebe jsem nemla, a vzbuzovala svými ctnostmi vbec enthusiasmus všech matek a bab'ek. Ale vzorná ta Máriuka byla malá jesuitka; jakmile jsem se s ní octla sama v pokoji, a ona vdla, že nás žádné oko nkteré autority neuhlídá, pobrala mi, co se jí z mých hraek nejlépe líbilo, a když jsem se jí bránila, navzdor všem vyhlášeným a proslulým ctnostem svým notn mne poškrábala a uclivátivši pes moje slze vyhlédnuté si vci, zcela smle za svoje ped každým je vydávala. Nechtjíc na svou pítelkyni žalovat a nepknou tuto stránku na ní odhalit, pouze jsem se ohrazovala, že takovou jako ona býti nechci a že tedy hodnou nebudu, když je ona hodnosti nejsvrchovanjší representantkou. Radji jsem po-louchala stálé výitky o své divokosti a neuhlazenosti, než bych si byla pála býti tak neza-lou?en chválena jako Márinka, a za žádnou cenu bych se nebyla odhodlala získati si píze odrostlých takovým pokrytectvím. Divila jsem se, že Márinku neprokouknou, ale pedevším j-;em se divívala. pro si ne chávají ty paní tak rády a tak zhusta od nás dtí ruce v

líbat,

a

pro

práv

nás

Ta píze

velikých

zdála se mi míti

vbec

za to tak nadšen ch válívají? a ta spravedlivost jejich k

velmi

mlké

dno.

asto

o

nám

tom jsem

moje myšlenky staily, a lostecb, že k nám se nechovají a s námi nejednají, jak by mly, nadobro potvrdil. Kdyby dti s to byly, povdti nám celou o tom pravdu, ovšem jak

pemýšlívala, jeden výstup

mne

co o nás

myslí

si

dalece

mých pochyb

o

a

o

nás

vci a snad bychom domi, v jakém to labyrintu

slýchali

soudí, si

byli

divné

zaji.sté

pak teprv

b\chom

patin v-

pedsudk smšných, pojm

136

nepravých,

pohybujeme

lží

—

úmyslných a naprosto

sob

a stále

zbytených

stále

se

libujeme.

Nkdy mne brával ddeek v nedli na osmou k Dorainikánm, kdež mívala konservato, v budov klášterní umístná, svou zpívanou mši, již za píinou krásné hudby navštvoval. Jednou však jsme nevešli spolu do kostela, nýbrž zstali jsme na chodb ped sakristií. Ddeek postaviv mne k velkému vedle ní kíži, naídil mi, abych tam se vrátí. zstala tiše na ekajíc, až zas ke

mn

S podivením, kam to asi ode mne dues výjimen se vzdaluje, za ním jsem pohlížela. Nešel daleko. Zastavil se u veliké zpovdnice u vchodu do kostela snad po dnes stojící, vytáhl svoje modlitby, neb jsa jako Porýnan horlivým katolíkem, vždy s modlitbami do kostela chodíval, a jak krátce na to knz do zpovdnice se usadil, pikleknul k míži a zaal se zpovídat. byl vedle mne sjel blesk, tož by mne snad neddeek ležel ped ohromil, jako výjev ten.

Kdyby tak

byl

nkým

Mj

na kolenou,

mj

jsem považovala tvora, tak

dtkliv mne

ml

sám híchy, a

dati se musil,

ddeek,

dosud za vyššího jenž vždy dovádivosti a prostoekosti mé,

se zpovídal,

kárával

z

jehož

mj

ddeek,

híchy tak hrozné, aby mu odpuštny byly! to

že z nich zpoví-

mn

mohl tedy tak citeln domlouvat, abych se jednou rozumnou a usedlou, až jsem se nkdy nad jeho pi tom opravdivostí rozplakala, když sám žádati, abych si byl vdom chyb? Jak mohl tedy na jej vždy bez odmlouvání poslechla, když sám sebou nebyl jist, sám bloudíval! Podobalo se mi, že jen lovk beze vší viny má právo na jiných žádati, aby oni dle jeho píkladu Jak

stala

konen pece

mn

i

137

se

chovali,

viny

si

a taktéž

vdomý

by

byli bez

ml

úliony,

avšak že

lovk

své

jednati zcela jinak a býti ke všem

plný shovívavosti a laskavosti.

Tázala jsem se s hrzou, kterak asi bude knz v zpovdnici ddeka trestat, kterýžto pohled by mi byl nesnesitelným býval, a s lehím srdcem, avšak s novou trpkostí jsem si odpovdla, že trestán nebude. Již jsem vdla, že dostaí zpovód kajícná, aby vinníku se dostalo žádoucího rozhešení. Ale nová palivá otázka! Pro se neodpouštla vina jejich s toutéž snadností? Pro si jejich uitelé, posty, metly, kleení na hrachu vychovatelé vymýšlívali na a jiné tehdáž oblíbené prostedky vychovávací, které pede ranou náhle v celé své brutální nejapnosti zaplanuly?

dtem

n

Viktor Hugo praví v jednom ze svých

román

—

kte-

rážto arcidíla ducha a srdce lidského ocení teprve dle zá-

sluhy doba mén malicherná, mlká a pokrytecká než je nynjší —•- že mívají lidé dosplí mnohdy chvíle nepíetuosti dtinské a naopak zas dti záblesky zralosti starcv. I já jsem mla v chvíli té takový záblesk pedasné dosplosti a uhodla jsem málo pro lidstvo estné pravidlo jeho

spoleenské,

svtem

vládnoucí,

ve

všech

platné: že se žádá totiž jen od malých

pomrech

lidí ctnost,

jeho

pilnost,

—

bezúhonnost, a velkým že vše dovoleno a odpuštno bývá dovoleno i odpuštno malé ty lidi dle libosti týrat. Trhlo to srdcem mým nevolí a lítostí, a proud slz mi vyhrkl z oí zírajících na ddeka, jenž se svážel s podstavce vznešeného, na nmž dosud pro mne stál u nedotknuté velebnosti, co lovk nejmoudejší a nejctnostnjší, a veškeré dosud mi povdomé veliiny mravní se poaly na svých stolcích velmi povážliv viklati s ním. Co bylo na svt podstatného a spolehlivého, když se ukázala záe okolo

138

odleskem mé k nmu úcty, když byl on takovým jako každý jiný lovkem? Mámí dosud za to, že moje bolestným zaštkáníra tlumená otázka i spíše výitka k nmu pronesená, když pro mne opt ke kíži se dostavil: „Ty tedy máš také híchy?" a pak dlouho na po výstupu tom patrná zdrcenost znan jej potvrdily v náhledu, abych byla co nejdíve posýlána do školy a tam nabyla v styku s lidmi cizími, s povahami rozmanitými v pomrech lišících se od mých domácích a rodinných, nutné pro život rovnováhy duševní. Rovnováha ta mi scházela ovšem naprosto. Jednak neohroženjší a smlejší než celý ten houf hoch nezbedných, v jejichž stedu jsem vyrostla, mívala jsem zas v jiném ohledu okamžiky takové smšné bázlivosti, jako žádné jiné dít známosti naší. Podléhala jsem na sta nepochopitelným antipathiím, nevysvtlitelným vrtochm, jimiž nevýslovn jsem trpívala. Lékai pipisovali mou nkdy až chorobnou dráždivost a rozechvlost, že jsem se neobyejn záhy vyvinula. Matka moje si poznamenala, že se šesti msíci žvatlati jsem zaala, s desíti zcela samostatn jsem chodila a rokem, když se mi bratíek, záhy mi zas s pldruhým odatý, narodil, že jsem jej nejen po píkladu velikých kolébala, ale i všemi možnými písnmi a koledami uspávala. vypravoval, a Mnozí známí nevíce otci, co jim o piítajíce vše jeho jim povdomé k rodin lásce, pišli se k jeho vyzvání osobn pesvdit a žasli nad malounkou hlavy jeho býti jen

i

mn

pomr

mn

zpvakou,

její

pamtí

a sluchem.

„Pírodopis spolenosti lidské" do nichž by rodie zapisovali vedle nejdležitjších a nejvýznamnjších události domácích i poznámky týkající se Quetelet ve svém spise

velice se diví,

že nejsou v rodinách zavedeny kroniky,

139 zvláštností, schopností a vývoje dtí, a lituje, že tak se ne-

stává, velice ve jménu vdy, jíž by se takovými zápiskami poskytoval neocenitelný materiál. V tomtéž díle praví, že pamt dítte, pokud jemu známo, sahá do tvrtého, nkdy i do tetího roku, já však si pipomínám zcela urit výstupy z druhého roku svého, a to zejména vše to, co souvisí s oním mnou tak asto ukolébaným bratíkem, jemuž byl souzen krátký život a náhlá smrt a jehož objevení se v rodinném našem kruhu bylo první událostí v život mém.

Jasný, slunný, jarní to byl den, když matka o polednách chvu s ním ped otci vstíc poslala, odkud za málo minut mrtvého zpt v nárrí jej pinesla. Protiva to kiklavá mezi radostí její, když roztomilého, usmívajícího se hošíka do plášt zahalovala, a bolestí její, když bledý a tuhý ležel ped ní na stole, kdež nadarmo vzkísiti se Rovnž tak jej snažila, hluboce v pamt se mi vryla. urit si pipomínám okamžik, kdež babika k jeho mne pivedla rakvice, abych s ním prý se rozlouila, kdež práv mu vila matka kytku z jacint rumných, které byla z kvtiná na okn do jedné ustíhala. Podala mi babika, držíc modlitby v ruce, z nich nkolik obrázkv, abych mu je okolo hlaviky položila. Bylt mezi nimi jeden erven hedbávný, na nmž byla vytištna ernou barvou panna Maria. Velice na obrázku tom si zakládala, mla jej ješt od paní tety ze Svaté Hory, asto mi jej ukazovala a k políbení podávala. však nikdy pro kiklavost barev se nelíbil a nerada jsem jej celovala. Tenkráte však ješt mén se mi líbil než jindy, cítila jsera jaksi temn, že ta píkrá k té blounké tvái bratíkov se nejeho erve a hodí, že na krajkovém polštái, na nmž hlava jeho odpoívá, vypadá jako skvrna. Aniž si toho babika v slzách

dm

Mn

er

140

mn

závadný jí obraz knížky modlitební. Když bývalo pozdji o smrti bratíkov rokováno a já se hlásívala, že se na ni dobe pamatuji, že vím, jaký ml na sob pi ní kostkovaný plást a klobouek erný kulatý, nebývalo mi veno. Ddeek tvrdíval, že všecky tyto podrobnosti znám, ježto jsem o nich nesíslnkrát vypravovati slyšela. Ale onen obrázek mu dosvdil, že neopakuji nikterakž jen to, co od jiných jsem pochytila, nýbrž že popisuji, co sama jsem vidla. Byla babika pevn pesvdena, že práchniví obraz jí milý a památný s vnukem v hrob a nedala se nikdy odporem mým ve vdomí tom pro ni utšeném mýlit, až konen po mnohých letech, shledavši se opt se starými onmi modlitbami, které si byla kamsi položila a od té doby v ruce nemla, obrázek mnou do nich zastrený skuten v nich nalezla. I musilt konen ddeek se piznati, že mám na dít neobyejn že za to snad tak dobrou pamt, ale neopomenul doložiti málo rozumu, co zas já kajícn nahlédnouti jsem musila. Tásla jsem se na píklad, bylo-li mi jíti okolo knze, obzvlášt byl-li to kapucín i františkán a dlouho mi matka zapomenouti nemohla, kterak jsem ji a mnoho jiných ješt lidí o velký pátek na kížové cest podsila, utíkajíc takka stemhlav s Petína rovnou cestou dol ped oním páterem Carusem, o jehož smrti v jednom z moravských klášter listy naše ped nedávném se zmínily. Náleželi páter Caruso onoho asu mezi osobnosti mnoho pozornosti v Praze vzbuzující, každou chvíli kolovala o povst jiná. Bylí internován papežem ke kapucínm na Hradany, jedni pravili, že proto, ant kul politické pikle, se rozplývající

zas

zpt do

povšimla, strila jsem

její

i

i

—

;

nm

druzí,

že býval ve spojení

s

Campagnskýrai loupežníky, a

141 se milkoval s jistou ímskou vždy nejrozhodnji zastávala, pakli se zaalo o románu tom pede mnou mluviti. Považovalat jsem za holou nemožnost, aby se byl mohl kdožkoli, pi každém nerci-li knžna zamilovati do osobnosti, ve s ní se setkání panickou hrzu vzbuzující, a s podivením nevýslovným jsem se dávala od sleen velikých okiknouti a pouiti, že jest páter Caruso práv pro svoje jiskrnaté oi a dlouhý jako inkoust erný, až po pás sahající svj probleskovaly bílé zuby, krásným prý vous, jímž

podle

ješt jMných, jíž jsem

knžnou,

že

se

prý však

mn

dsn

mužem Vyuovali páter Caruso

v

mnohých domech po Praze

mé kmotry, znal mne odpotšení náhle pede mnou se objeviti, oima kouleti, se usmívati a stopovati moje smrtelné ped ním zblednutí, moje keovité se zachvní a kamkoli couvnutí. Man s námi na Petín se setkav, zažertoval si se mnou obyejným svým zpsobem, málo dbaje posvátnosti místa, a nevasným žertem jeho byla bych se málem pipravila o krk, kdybych se nebyla zapletla mezi dva trnité kee, které dále mne nepustily a odkud mne otec s uedníkem naším, jenž byl na štstí také s námi na pobožné naší pouti, konen s velikým namáháním avšak šfastn vytáhl. Ale i páter Caruso tenkráte se zalekl mého útku a snad poznal, že v mé hrze cos jiného ješt se skrývá než rozmar jen dtinský, nad nímž chtl nejspíše zvítziti, nechápaje se ovšem práv nejobratnjších a nejpimenjších k tomu prostedk, neb od onoho velkého pátku zaínaje, chodíval kolem mne velmi ostýchav se sklopeným vždy zrakem a bez úsmvu, nemohl-li se mi prá\('' vyuovali tamtud, a psobívalo

italštin,

vyhnouti.

i

starší

mu

syny

zvláštní

142

Hiozno mi také bývalo

vstoupiti do výstavy voskových

soch, kteréž tehdáž zhurta po Praze se vyskytovaly. Pohled

mrtvý pede ranou život zužoval mi prsa v té na mne až mrákoty. Rovnž jsem se strachovala zvince a jsouc jednou mocí pinucena jej navštíviti ve spolenosti jiných dtí, otce našeho náramné jsem polekala, napodobujíc pak po nkolik hodin konvulsivní posuky ohromného orangutanga, jehož podobnost s lovkem na ten

míe,

v

lživý,

že chodily

takové

mne

rozilila

míe,

že se

mne poaly

již

chytati

psotníky. Taktéž z divadla jsem musila pravideln vyvedena

Bylat tehdáž doba onch patriarchálních odpoledních nedlních pedstavení eských v nynjším nmeckém divadle, do kterých kupovaly mštanské naše rodiny lože ne tak za odmnu dtem, byly-li po celý týden hodnými, jako aby bylo ped nimi také jednou nkolik hodin pokoj, a kamž je posýlaly s chvami a uedníky. Podobaloí se za tou píinou divadlo mnohem astji opatrovn jakési, než místNejednou, nýbrž nkolikrát za nosti zasvcené Musám. veer nebylo slyšet, co na jevišti se mluví, pro kvikot détí, v kterémžto utšeném sboru jsem nikdy nemívala hlasu pobýti.

sledního.

Dávala jsem

na

jevišti

slovíku,

do stkaní a pláe pi prvním krutém pi každém zainknutí zbran, a mnohdy

se

nahlas jsem protestovala, hodlali li si herci sáhnouti na život neb jinak si ublížiti. Jednou pi jistém baletu, jehož název ovšem jsem si nepan)atova]a, kdež jakýsi zamilovaný párek zvláštním byl zp.obera týrán nejen zlými píbuznými, ale i zlomjslností osudu, kdež na jevišti s ním konen i lo s velikými bílými plachtami pi hrozné bouce se rozkotala, bylo

mn

zvlášt

zle.

Mermomocí jsem

si

žádala

dom, nemohouc

již

143

Ale náhodou nikdu mne nemohl doprovodit a sestra zase za žádnou cenu z divadla nechtla. Vždy jsouc rozumnjší a povážlivjší než já, dobré si byla v pamt vštípila, že vše, co na jevišti se dje, jest jen hra, a to vlnobití rozvztekleného plátného déle snésti pohled na tolik utrpení a nehod.

byla

babika

se

nm moe, nm tonoucí,

na

mnou

a se sestrou

ty blesky

nad ním

v divadle sama,

se kižující,

t>

plachty

rány hromu provázející orkestr, ji patrn velmi bavily. Nezbývalo mi tedy než skriti se v koutku a zakrýti si oi, abych ty víry živlv a lidských pi tom

v

ty

hrz

nevidla. Ale stala jsem se brzo zase pozornou pokynutím babiky, kteráž mi dala na srozumnou, že se situace jaksi vyjasuje. Nevím již, co se dlo, a jak to pišlo, ale vše se poalo chýliti k utšenému konci, to jest ku šastné svatb, a to hlavn zásluhou jakéhosi mouenína v ervených botkách Zahoela jsem k mouenínu tomu za to vdností nejvelejší, a když po kuse vše tleskalo, tleskala jsem vášniv také. Ale hlel všichni herci se pišli podkovat, jen on,

jemuž jedin aspo potlesk mj platil, neobjevil se s ostatními. Všecka rozlííostnna k babice jsem se obrátila s otázkou: „A pro ten také nepichází v tch ervených botkách?" což bylo nkterými pod naší loží stojícími pány zachytnuto a se smíchem hlasit opakováno, naež se skuten ervené saíiánové botky, kterým to asi velmi pochlebovalo, objevily, i dostalo se jim nejhlunjšího potlesku. Doma pak babika všecko na mne otci žalovala, že jsem chtla zas jednou dom, že jsem zase plakala, zas do koutka zalízala a konen co jsem to vyvedla s tmi botkami. Ale otec vyslechnuv mou slzavou na to obranu,

144 dal mi zcela za pravdu, že jsem se k

vdnosti

své

veejn

ba poskytl mi k velikému zdšení matky dovolení po druhé zase tak uiniti a koupil mi hned druhý na to den jaksi na památku také pár ervených safiánových botek, do kterých jsem se vždy v nedli a ve svátek s velikým uspokojením šnrovala, pipomínajíc si pi tom s hlubokým po každé pohnutím onoho velkomyslného v podobné botky obutého ernocha a toužíc po podobné šlechetné innosti ovšem že od rozvztekleného moe vzdálené, jinde než na rozkotající se lodi a bez prvodu bleskv a hromu. Nebylo se tedy emu práv co diviti, že domlouval vážný a písný ddeek, vida otcv pi vychování našem smr a babiinu k nám shovívavost, matce co den dhlásila,

tklivji

„Hled

pec

starší

dve

své

tvj muž

dostat do školy,

což ne

matka na nejlepší k tomu cest úpln je zkazit? Jest nejvyšší k tomu as, aby se nauila dobe sedt, klidn se chovat, rozumn si poínati Pomni, že píbuzní tvého muže jsou a konen nmecky všichni podivínové a blouznivci, jest jim toto dít tvoje vidíš,

že jsou

i

i

tvoje

!

co do letory zcela podobno, z ehož se zddilo aspo z ásti jejich náklonnosti a duševní zvláštnosti, jimiž se stali v život pi vši piinli-

i

co do

dá

vosti

mé

rysv

souditi,

a pilnosti rady,

i

že

pece

zajisté

tak

neštastnými.

toho jednou,

když

již

Nepovšimneš-li tu nebudu,

si

drive

nebo pozdji pykati budeš." Kdykoli promluvil ddeek rozhodné slovo, nikdo mu neodporoval, nebylo mu ani tenkráte odporováno a zstalo pi jeho návrhu. Strýek Melichar stával se skuten co den podivínštjší a strýek Cyprián byl práv zemel v hrozné tžkomyslnosti domnívaje se, že byl kousnut apokalyptickou

145

jakous obludou, když v soumraku jednou okolo polí svých se procházel, což pro vštilo blízký píchod soudného dne,

oekávání obíraje se v duchu stále všemi hroznými výjevy na den ten prorokovanými v strašném rozilení zahynul. v jehož

Dráždivost,

fantastinost

a

nepodajnost moje, jsouce

považovány za ddictví rodinné, byly skuten dosti povážlivými píznaky, vychovatele moje k bdlosti zvlášt vybízejícími. Bylo by mi zajisté velmi svdilo, kdybych byla pišla pod správu rozumnou, do rukou uitel svdomitých a osvícených, kteí by si byli vzali práci a as na mne patin psobiti, ale štstí takového se mi ve škole nedostalo, vlastnosti ty byly pouze písností povrchn utlumeny a uvnit jsem zstávala tím rozhodnji tou, jíž jsem byla, „celý to strýek Melichar". Od té chvíle, co bylo ddekem v rodinném kruhu vyknuto, že mám choditi do školy, nepestala mne babika nazývati stranou „chudinkou", a otec oznamoval matce co den, že bude zcela spokojen, pakli budu jednou to umt a vdt, co ví a umí ona, a tomu že bych se snad pece jen mohla nejlépe u ní a doma piuit. Ale matka byla jiného mínní. Po celý život cítila velmi bolestn nedostatky svého vzdlání a vychování a pála svým dcerám, aby byly jednou v ohledu tom šastnjšími. Usnesla se sama ve svém duchu na tom, že všemu tomu, k emu píležitost se nám naskytne a prostedky naše dostaí, uiti nás dá. Vidouc však otcv netajený proti škole odpor, obrátila se o radu ke kmote, kteráž byla tak rozhodn jako ddeek pro školu.

Vzala což se K.

jí

na

sebe,

konen

SVÉTLÁ; Upomínky.

otce myšlence té píznivji nakloniti,

pece,

ale teprve

po dlouhém

s

ním 10

de-

146

batování podailo. Velmj, velmi nerad dal otec své urité ke škole svolení, maje ješt živ na pamti, co on sám nemly ovšem ob v nmecké škole co ecli pocítil, o paní, jsouce pevahou nmecky vychovány, pontí, a chtl útrapy ty dtem svým všemožn uspoiti. Vždyí byl proto tak šíasten, že má dv dcery, zajedno, že je nebude musit posýlati do školy, za druhé, že s nimi nebude musit k odvodu. Ale kmotra již pokoje nemla, nechtla slyšeti o delším ješt se mnou otálení a sama dovedla matku k dvma ponmeným Francouzkám, jejichžto ústav byl velice po vyhlášen a celou adou dívek z pízn její navšt-

em

mst

vován.

„Nejsou to sice mé,

žádné

„ale za to spolehlivé a

rozumjí a umjí jak

náleží

uenkyn," ohlašovala matce poádné osoby, které své vci s dtmi zacházeti."

se kmotra moje, jinak v ohledu tom tak velice klamati mohla. Schválené uitelky nebyly nejen žádnými uenkynnii,

Jest

tak

mi

nepochopitelno, jak

bystrozraká,

ímž ovšem

býti

práv

nerausily,

ale

niemu mén nerozumly

než práv své vci a kterak s dtmi zacházeti. Nemly ani špetku pedagogického taktu a umní vychovatelského, ba ani nejnutnjší pro povolání svoje vdomosti. Avšak nebyly

náhodou jen výjimkami mezi pedstavenými tehdejších dívích ústav, není mi ani jediný znám, v nmž by se bylo ješt k jinému pihlíželo než k dresue chovanek a k výdlku. Nemusily uitelky a editelky dívích ústav zpsobilost svou pro odbor zvolený jinak ješt osvditi, než složivše zkoušku z runích prací, více od nich s vyššího místa se nežádalo, a samy se necítily puzeny dokonalejšího si

pisvojiti vzdlání, majíce

žaek

dost.

147

Hrnulit se tenkráte rodie se svými dcerami do ústav soukromých, kteréž se stávaly potebou za píinou strašliv zanedbaných škol farních, kdež dívky s hochy v jedné síni od sil velmi nedostatených vyuovány bývaly. Rány po posledních válkách byly šíastn již zaceleny, pomry ustáleny, finanní patent zapomenut, obecenstvo zaalo volnji dýchati, a touha po lepším a vyšším vzdlání i pohlaví ženského znenáhla se ozývala i ve vrstvách mesiánských. Matky se vzdávaly pi vychování dcer svých víc a více písného, obmezeuého, pouze pro hospodáství je pipravujícího smru. Za jedno pestávaly domácnosti pokrokem prmyslu tím býti, ím bývaly, ubývalo v nich práce a za druhé chtly matky, pipomínajíce si svoje postrené v kruhu rodinném mládí, co popelky u krbu domácího jako matka naše, aby dcery jejich více poznaly, vdly a umly než ony, aby píjemnjšího užily, ba i také dovedly po pípad se zastkvíti vdomostmi svými. Dále tyto vzdlávací snahy v zájmu ženské mládeže ješt nešly, což bylo ostatn dosti pirozené, neb každá jen ponkud hezká dívka teba byla bez jmní, mla oprávnnou nadji se provdati a nedojde-li tím zpsobem zaopatení, jistotu, že pi tehdejším laciném život najde útoišt v dom nkterého píbuzného. Vedle toho se byl poet úadnictva znamenit rozmnožil, a tída ta vypínajíc se zejména tehdáž ráda nad ostatními, nebyla by svoje dcery za žádnou cenu do farních posýlala škol mezi mládež ostatní. Byly ústavy tedy i za píinou tou nutné a hledané a každou chvíli bylo slyšet o njakém novém. Francouzský jazyk vedle hry na piano bylt v oné dob, v dob to dtství mého, u dívky z kruhu mého za nejpednjší uební pedmt považován a v ústavech se 10*

148

tomu vnovala pozornost, dležitost velmi podízenou. Podle toho, kterak dívka mluvila plynn a francouzsky a hrála na piano, bývalo jedin vzdlání její posuzováno, vedle ženských prací jen jazyku

literní

pedmty mly

pkn

v ostatních

komu

mohla býti úpln nevdomou, to niBa považováno za vc velmi rozmilou a dlala-li hodn mnoho chyb pravopisných,

oborech

nevadilo.

interesantní,

mla-li nejspletenjší pojmy geografické a ješt spletenjší Tof se rozumí samo sebou, že mohouce býti tak laciným zpsobem vylilášeny za interesantní a roztomilé, ryze ženskou tou prý naivnostl dívky také se snažily, se byly, slávy takové si dobyti a vynikati svou igiiorancí a lhostejností k tm. Následky toho cítíme podnes. Dívka odchovaná v ústavu takovém, kdež literní vyuování co nejnedbaleji se odbývalo, kdež se nepstovala hudba nikterakž co umní a jazyky co vda, nýbrž to i ono co pouhý jen mechanismus, kdež neslyšela po celé mládí svoje ani dost málo závažného a pro život užiteného, nýbrž samá jen lichá napomenutí forem se týkající, kterak ve spolenostech a bálech se chovati, tam mluviti ba, i jak pro takové pípady se ustrojiti^ kdež uvykla pohlížeti na život jako na njakou jen promenádu tím slzavým údolím a si žádati a oekávati, aby pro ni zstal stálou zábavou, dívka taková vstoupila pak do života desetk užitku, krát mén na pipravena a schopna býti v než druhdy její matka, domácí to popelka, a zábavnímu povrchnímu onomu smru ústavy rozšiovanému jest nám co dkovati, že ono pokolení matek tak jednostrann a nedostaten vychovaných nám zas na vzájem odchovalo ve svých dtech na mnoze mládež, bezideálností a materialismem povážliv chycenou, jako jarní kvt ezem, jejížto o historii.

pedmtm

pimen

nm

149

posmívavé lhostejnosti a chladné vypoítavosti, jedná-li se o nejsvtjší pro lovenstvo zájmy, tak asto a bolestn se divívárae. Nikdo matkám jejím nepovdl, jaký mají význam, nikdo s nimi o nich ani nemluvil, jejich doba je k tomu poukázala hráti si životem, nevšímati si otázek tch; kdo je mže za to odsouditi, že v dtech svých nevzbudily pro úctu? Malá jen byla ta hrstka žen, které tehdáž srdcem svým puzeny k lidstvu pilnuly a lásku tu na dti svoje penesly. Mým uitelkám dopornohla hlavn k jejich povsti národnost jejich, a podobá se mi, že i moje kmotra podléhala v jisté míe pedsudku obecnému, že choditi do školy k rodilým Francouzkám jest asi tolik jako býti u samého zdroje vdní a vzdlání moderního. Slyšíc stále o škole a

n

—

pozorujíc

biinu mne tam

pi tom

tajnou

se

otcovu špatn jen tajenou oposici a ba-

mnou

soustrast, tušiti jsem poala, že oekává. Neklamala jsem se, první zkušenosti byly ovšem nezapomenuteln

cosi strašlivého

moje tam dojmy a kruté.

Ústav, který jsem

mla

navštvovati, nacházel se v Žeza krátko pesídlil se k ervenému v téže ulici jelenu, v tmavé a tsné to tedy ulici, v rovnž tsném a tmavém. Myslila jsem, že se zalknu, vstoupivši matkou vedena ponejprv do šerého, vlhkého jeho prjezdu, a stesk vášnivý, náhlý po slunné, teplé naší pavlai vždy vroubené kvtinami nejvonnjšími a nejlesklejšími, mezi nimiž zpívali ve volných istých svých klecích kanárkové, pnkavky a skivánci po celý den o závod, kdež jsem se s malou sestikou od rána do veera dosud popelívala, vyrval mi hlasité zaštkání, jehož však matka opatrn si nepovšimla. lezné

ulici

u

dom

bílého

orla,

odkud

160

Ale ekalo na mne nahoe v tch šerých neútulných uitelky, matka pokojích pekvapení ješt strašlivjší. tak ale tak vybran ošklivé, že jsem s dcerou, byly totiž nikdy ped tím a pozdji jen málo jim podobného spatila.

Ob

Bože, jak pichlav, nevlídn a písn ob na mne a já byla doma matce svatosvat slíbila, že je budu milovati a poslouchati jako ji a babiku. Zdaž to bylo možná! Jak si jen mohla, znajíc je díve než já, na žádati slibu takového! Byla bych se zajisté dala dle chvalného zvyku svého nebyly nohy vypovdly náhle službu. na útk, kdy by Zstala jsem ped nimi ohromena, zniena, zkam.enlá úžasem a leknutím, co se to se mnou dje, co ješt nevyhnuteln díti se bude, a než jsem se z ustrnutí svého vzpamatovala, uklouznouti. podailo se matce šastn za zády mými Ponejprv jsem byla v míst zcela cizím sama, pocit to mne ohromující, znova mne zpitomující ... a v tupé, Bože,

pohlížely

mn

mn

mn mn

bolestné té pitomosti, v

nmém,

hlodavém tom stesku,

v stá-

lém novém pekvapení a podivu nad tím, co mne to tak náhle stihlo, doufajíc v tajnosti zdrcené duše své, že to vše, co se mnou se dje, jest pec jen snad žert, který rodie se mnou provozují vzdávajíce se mne na oko, pepouštjíce mne dvma cizím ohyzdným paním jen asi proto, aby vidli, co tomu íkati a jak se chovati budu, zdali jsem s to slibm jim daným také dostáti, šeptajíc si každou chvíli, že to jiného není a býti nemže než zkouška, strávila jsem ve škole první nekonen dlouhý, k nepekání

ádn

truchlivý den,

jsem

strávila

chlivé ve škole

msíce

.

.

celé

Kolikrát jsem pohlížela za v nich

matka

první k

nepekání

tru-

.

zas se objeví, aby

pl mne

dne ke dveím, brzo-li vzala

dom,

ohlašujíc

151

mi

konen,

to,

co jsem prožila, že se jen stalo

že

mue

nikdy,

mu konené nezvratn

nikdy

dokázala,

již

od sebe

nedá,

vše

ddekovi k vli, abych že já umím býti rozumi

pokojnou a nikoli jen dti ostatní, hlavn však ona jistá Márinka. Jen nadje ta tisíckrát zklamaná ví, co bych byla jinak vyvedla, mne udržovala a sílila, eho se dopustila v onom hrozném zmatku duševním, do nhož mne uvrhl ohromný pro mne skok z úplné volnosti do úzké školní sín, kdež mi bylo beze všeho pecliodu a k tomu pípravy náhle celých sedm hodin denn sedti a plésti, avšak skok ješt ohromnjší a nesnesitelnjší z nárue lásky rodinné, z poesie usmívavého dtství do poušt bezcitnosti, pedanterie, nerozumu, pedevším však do nejiejší cizoty: nerozumla jsem jedinému slovu, které kolem sebe zaznívati jsem slyšela. Neopustivši ani na krok rodného svého msta, byla jsem pec náhle do cizího kraje vyobcována z otiny, vypovzena, bez viny z ní vyvržena, jiiiýin zaprodána usedlou,

nou,

Bh

.

.

.

svt

nešíastnjšího školy náhle odsouzené! Co mohlo z takové v prach šlapané duše pak mohutného a krásného vyrsti? Pro všechny asy života jejího utkvla na ní stopa oné doby porobenství, nikdy, nikdy již se jí nepodailo zážeh jeho se sebe smýti, Ne, nebylo tehdáž v civilisovaném

tvora nad takové nebohé

zstala

znamenána

eské dít do nmecké

znakem nkdejšího

jehožto okovy mladá kídla jej z

její

tak

nevolnictví

tsn

svíraly,

svého,

ó, dosud velikém,

se zrcadliti v obraze tom nás pohlíží duše veškerého národa, kletý ten nkdejší naší poníženosti, dosud jej vidím pláti a

vidím

potmšile

nhož na

znak

lpti na tak

mnohém

plodu naší literatury a

vdy

!

Kdy

152

konen podaí sboditi poslední zbytky pout cizoty a závislosti a rozepnouti peruti hrd, smle, voln? Uitelky moje neumly slova eského a nedosti na tom, že jim jazyk náš nikdy za to nestál, aby se mu piuily, pohrdaly jím a posmívaly se mu dle tehdejší bžné mody se jim

pi každé

ped žakami,

a to tak nejapn, že pecházelo. Majíce dlati tlumonice meze mnou a jimi, úlohou tou velmi uraženými se cítily, podrobujíce se jí vbec jen nerady a nanejvýš neochotn. Ostatn byla nejvtší již ást dívek z domova tak ponmena, že i ty, které mi chtly skuten povdti, o co se jedná, tak uiniti nemohly, nemajíce k tomu eských slov v zásob. I rozvinovala se tedy kolem mne poušt stále iejší, nevdla jsem v pravém smyslu slova, na kterém to jsem svt, a zajisté jsem se v zoufalých svých nesnázích chovala a vypadala jako blbá, neb zaaly uitelky

i

a

na

píležitosti

tyto opovržení jejich

žaky

takto se

mnou

zacházeti.

Stále jsouc v tupé svoje

mlení pohroužena, jen tennkterou nepo-

kráte jsem je perušila, zasáhla-li uitelka

mn

ím vždy vylákala hrozný jsem kiívala, mla-li býti nkterá postavena do koutka hanby, tenkráte jsem bývala naprosto k neukojeni. Zahanbení takové se mi zdálo trestem nejkrutjším, plakávala jsem mnohem více a déle pi tom než pokutovaná sama. Tol se rozumí, že takové osvdení soucitu uitelkám píliš po chuti nebylo. Na poátku sice dosti dlouho a trpliv mi domlouvaly, abych pec plakat pestala, že to je nehezké a nezpsobné takto si poínat, ale když jsem si nikterakž íci nedala, tož pipadly konen na prostedek zornou

žaku

náek. Ješt

pravítkem,

strašlivji

153

zárove stupe

geniální a

jejich

vzdlanosti a dobrosrde-

mne k mlení. Vytáhly mne zárove, a postavily mne naproti

nosti vyznaující, pivésti

škamny

provinilou

s

i

ze ní

také do koutka. Docílily skuten hned po prvním pokuse, eho si pály, pestala jsem opravdu okamžit plakati, a to nevýslovným úžasem. Pišedši ze školy dom, jala jsem se rodie si prohlížeti s týmž pocitem, jako tehdáž ddeka

—

se zpovídajícího.

Mla

posud za to, že mne rodie ve všem nikdy a nikým dost málo ublížiti nedali, naopak, že by se hnviv postavili proti každému, kdož by se chtl opovážit na mne sáhnout, ba kivé na mne jen pohlédnout. A hle! najednou si sml kdosi se mnou dlat co mu libo, ba sml mne i nezasloužen trestat

rozhodn

a já si

jsem

totiž

chrání,

nesmla

zapovdli,

že by

na

'jsouce

mn

ani

stžovat,

urit mi

byli

rodie

nepátelé každého donášení a klevetní

v rozmrech nejskrovnjších, v pípadech nejnevinnjších, abych jim se žádnou ze školy žalobou nepicházela. Zajisté jim ani na ray--! nevstoupilo, že bych jim mohla pijití sf stížností na uitelky samy, a to se žalobou podstatnou, oprávnnou, po schválení tak velém ze strany kmotry a povsti jíž všude požívaly. Já tedy na žalovati nesmla, nebyla bych ani vyslechnuta bývala, avšak ony smly žalovati na mne, smly na mne i z hrubá kiknout, nehezk> a neslušn mne pojmenovat, ba i mne bíti pravítkem. Pro ale jen jsem mla vše to zapovzeno, pro vše to nazýváno jen u mne nezpsobem a nikoli také u nich? Pro sluly takové iny jen u mne chybami, pestupky a híchy, jsouce u nich úpln i

n

v

poádku?

154

Již

ode

jsem

si

mne školou

postavilo,

uetroufala na to

rodi

se zeptati, bjli se

jaksi vzdálili, cosi se bylo mezi

mne

a,

j

co pekroiti, o co zavaditi jsem se bála. Sestra

moje byla ješt píliš malá, sotva tíletá, když jsem zaala do školy choditi, nemohla jsem se jí tedy nikterakž se svou tísní sviti, nebyla by jí ješt clápala, hledla jsem si tedy otázky ty bolestn sama zodpovídati, a hlava se mi nepestala tém toiti napnuta trapným, marnj'm o nich rozjímáním.

S pekvapením kterak

si

žaek pevn

a a

slýchali rodie a kmotra od uitelek, poínám, jak pitom sedávám v kruhu svých spoluže nedlám pražádných v niem pokrok. Byli

urit ode mne

vidt vyšinu na místo

oekávali,

první,

že

že se ve škole co ne-

budu nad ostatními dtmi

jako až dosud znan vynikati, a zatím jsem zstávala stále mezi nejposlednjšími žakami celého ústavu. Nekivdily mi uitelky žalujíce na mne. Zaryt, ped nimi jsem stávala, pakli k sob mne povolavše mi kázaly, abych k píkladu jiných dívek po nich opakovala celé ady nesrozumitelných pro mne slov, sloky to básní nmeckých a francouzských, a to tak dlouho, až mi utkví v pamti. Žádná hrozba, žádná domluva nebyla s to pohnouti mne, abych k jejich uinila rozkazu. Kdyby mi byly povdly, co slova ta znamenají, kdyby mi byly objasnily a vyložily smysl básní, jimž jsem se uiti

nm

mla,

zajisté že bych jim byla poslušn vyhovla; ale ony pidržovaly co nejzpozdileji methody tehdáž ovšem ješt nanejvýš oblíbené a bžné, vštípiti dtem všecku vdomost jen slepým se uením nazpamt té které o ní jednající knihy bez nejskrovnjší vysvtlivky, bez nejstrunjšího objasnní obsahu a tomuto duchamornému a duchaprázd-

se

155

nému papouškování každá kapka mého dtského svdomí co nejrozhodnji se vzpouzela.

Teprve od té doby, co mne strily do tmavého v kukumbálku, z nhož polomrtvou mne vytáhly, a já nezvratn se pesvdila, že jiného nezbývá, než bud v kumbálku tom strašlivém navždy se ubytovati neb jim býti po vli, poddala jsem se jim, ale takka jen tlesn. Ústa moje stala se jim sice poslušná, ale nikoli i pamt; opakovala jsem první sloku básn nmecké a francouzské po celé nedle, aniž se mi podailo plynn a bez pomoci jejich je odíkávati. Zdaž nemly pak pravdu, pochyni jejich

mn

mne

važujíce

za pólo blbou a v tom smyslu?

zpsobem

a

nakládajíce se

mnou

tím

A co teprve mám íci o muícím tom nástroji, který mi byl hned v prvních dnech mého ve škole pobytí do malých neohrabaných rukou dán, o nešastné té punoše, jíž jsem musila sama sebe po tch celých nekonených sedm hodin denn (vyjímajíc moje jazykové lekce) trápiti a k smrti nuditi 1

Bylt

jeden

to

z

nejosudnjších

tebdáž

pedsudkv,

dve

který bohužel dosud ješt zcela nevj mizel, že se musí co možná brzo uiti runím pracím ženským, zejména pletení, má-li v nich dosíci pozdji žádoucí zbhlosti a dokonalosti,

samé;

pece

osudný nejen vzhledem k jejímu zdraví, ale i k vci každá mechanická práce sebe snadnjší vyžaduje

jisté

napjeti

ty

za nic a

moí

se

uí

síly

a

málo

pozornosti;

let

nejsou-li

u

dítte

nestojí práce jeho

zbyten, neb emu jí zcela trapn a namáhav po celé msíce, pisvojí hrav v nkolika nedlích.

unavuje se

v stáí tak útlém

to si za

a

ješt dostaten vyvinuty,

vlastnosti

156

mou první punochu, na to hrozné mi každou chvíli z klína vyskoilo Bh ví kam se kutálejíc, na ty tvrdé stále rezavé dráty, na to množství na nich navleených oek, která se z nich Náleží upomínka na

pi

ní

klubko,

napoád

které

tak petžce vždy zas nauklouznuvše mi opt, a to práv, když jsem myslila, že mám vyhráno, nechtjíce se mi dát nikterakž znova již chytiti a zadržeti prese všecko moje nejplativjší namáhání k nejnepíjemnjším, k nejtrapnjším mého

vyvlékala a tak tcžce,

sbírati dala,

—

života.

Jala jsem se tuto svou první muitelku za krátko tak

plamenn

nenávidti, jako kdybych byla již tehdáž vdla, mnoho-li krásných, úrodných hodin a myšlenek moje celé pohlaví v práci té pohbívá, mnoho-li jinému prospšnjšímu, dležitjšímu bych se byla mohla práv v oné dob nejvtší pružnosti a vnímavosti mysli dtské nauiti, o tom ani nemluvíc, jaký neblahý vliv mívalo to dlouhé sezení dívkami peplnném pokoji pi stálém jednov dusném, tvárném pohybu prsních svalv na ten útlý, dtský náš organismus. Nesmyslný vychovávací ten smr, pikovati dti tak mladé po tolik hodin denn k zamstnání takovému, vypstoval celé to tehdejší pokolení ženské, muené migrénami, kemi, nervosností, z kteréhožto neblahého údlu se mi dostala ást nad míru hojná a štdrá. Naše matky nemly ješt ani zdání o podobných chorobách, byvše, jako díve nkolikrát podotknuto, babikami našimi pevahou domácími pracemi zamstnány, konajíce tedy po celý den v kuchyni a po dom mírný tlocvik. Bohudíky, ony choroby se poínají z ženských šik štastn zas sthovati, a to racionelnjším a svdomitjším ženské mládeže vychováním.

157

Rokovalo se velmi horliv a dlouho mezi uitelkami, kmotrou a rodii mými, co náhlé netušené té duševní mé stagnace asi píinou. Konen na tom kmotra a uitelky se usnesly,

mé piti

že

nemže

míti jiného

pvodu, než

eština nikterakž dle práva a slušnosti nechce,

urputn

její

že v

nmin

svrchovanosti se vzpouzejíc.

hlav ustouI

po-

mn

mýšleno na všemožná opatení, kterak by se onen ve zápas konen rozhodnul, a to ku blahu mému, to jest ve prospch nminy. Pijata tedy u nás k jejichto rad složka a do bytu práv prázdného rodina vídeská, jejížto dti majíce uloženo se mnou si hráti, kdykoli mám prázdný den, nemohly tak jako služka jinak ke ran promluviti než svým jazykem, nutíce mne tím vší mocí, abych se snažila nejen jim porozumti, ale i taktéž odpovídati. Konen se umluvila celá rodina, že na eskou otázku nikdy jiná než nmecká odpovd dána nebude a kolem mne se rozvlnila náhle cizina všude až ke krbu domácímu, až k srdcím rodi mých. Nejhorlivji si v ohledu tom poínala babika. Rmoutilo ji beztoho již dávno, že ona jistá Márinka, kteráž svým pedasným jesuitstvím pipravila u mne ctnost o všechen kredit, chodila jen k Dominikánm do školy a nikoli do drahého k Francouzkám ústavu, ji jinak od té doby nepojmenuje než: „Frau Yogl", což novým pro ni ji naplovalo obdivem. Nemohu opomenouti se zmínili, že pi dokonalé této reformaci domácího našeho života vzhledem ke i moji nebozí drazí kon byli odstranni, ba že zmizely i ervené moje botky ze zásoby mé obuvi, což mnou znova otáslo. Pevrat ten promniv pro mne moje okolí zúplna, k nepoznání, na dobro mne zniil. Vše, ale vše mi

Nmkyn

mn

—

a

mn

tém

158

pipadalo te jiné, nepovdomé, cizí, lilavn ale i^odie. Znenáhla mne pestalo vše tšit, jak také jinak, když jsem se ani již pod otcovskou stechou doma necítila! Všecka omámena a zaražena jsem sedávala veer po škole na pavlai v koutku pod mohutnou modrou hortensií, zamilovanou kvtinou ddekovou, z níž vypstovati pkný strom se bylo matce šastn podailo. Tup ped sebe jsem zírala nevdouc, jak do toho, eho se uchopit, co poít, aby stará veselost tím zas do srdce zkormouceného se mi vrátila, a nemohouc se za píinou tou do žádné hry vpravit. Nevím, mnoho -li nedl jsem takto neten do prázdna ped sebe hledívala, než oi moje zas hledaly pevného bodu, zas poal než chtly s uvdomním zírati, než se ve

mn

mj

zrak bloud pes kvtiny, mezi nimiž jsem se skrývala, po stechách a stíškách sousedních, nejoblíbenjších to promenád a starých zápasiší všech koek okolních, vyskakujících z jejich viký na sebe tak bujn jako lvi a levhardi ze svých doupat skalních, na vysoké ohnivzdorné na nimi utkvíval zdi, kte ráž obyejn v tu hodinu planula v zái veerní. ozývati

jakýsi živjší interes a

dom

Jak voln nad

ní táhly

ty

mráky blounké, ržové

a zlat lemované, jak vesele kroužívaly kolem ní ty štíhlé vlaštovky a jak vyzývav pokikovaly s jejího hebene na

mne

ty

erné hašteivé kavky, honosíce

se

posmívav, ony

štbetat mohou že nesmi nikdo s pravítkem, jen a{ se nkdo o to pokusí strit je do kumbálku, když se mu po chuti neozvou! že do žádné školy chodit nemusí, ony že

jak chtjí, jim že

nemá nikdo

si

co porouet, na

n

Oslnná tato zed, ten život nad ní a kolem ní poád mne zajímaly. Se vzrstajícím k ní jsem hledí-

víc a více

vala zalíbením,

až jsem na ní vypátrala

konen

místeko

159

erné, podobající se dvlkám. Snad to byla dvíka skutená, ale k emu sloužila tara nahoe v té nepístupné každé lidské noze výši? Snad se otvírala do njakého tajemného zaarovaného prostoru, možná, že do jakési vzdušné tam zahrady, kteráž se zdála hýú nezasvceným oím jen obyejnou na prádlo pdou? I vyšplhala jsem se v duchu ke dvíkám tm záhadným, dotkla jsem se jich, ovšem že jen ve své fantasii, a hle, povolila, dala se mi otevíti, a já stála skuten u vchodu do sadu kouzelného, velice podobného tomu v msíci, v nmž jsem se druhdy se svými milými koni tak asto projíždívala, cválajíc s nimi po drahách ervánkových, stíbrnými hvzdami dláždných Od oné chvíle, co jsem odkryla cestu k perozkošné kouzelné oné zahrad, již jsem se pec jen tak zoufale nejakés

.

nudila,

nmecké

.

.

žmolíc ve škole svou punochu, papouškujíc svoje a francouzské úlohy. Nemohouc pro neznalost ja-

sousedkami žvatlati, ímž ony si snažily pro dny ukrátiti, vydávala jsem se v myšlenkách do ní, procházívala jsem se po jejích vonných stezkách, v jejichžto sladkém stínu jsem se zase štastn setkávala se všemi dtskými svými illusemi, jimž mi bylo výhost dáti. Ve snu tom utšeném, na jev snném cítívala jsem se pak tak volna, jako ty vlaštovky asyl mj oblétající, štastna jako ty vyzývavé, smlé, posmívavé kavky, nedostižná jako ony pravítkm, sproštna jako ony školy, povznesena nade všecky ve svt kumbálky a koutky hanby, jako ty rumné, ve vzduchu veerním plující obláky. Soucitn mi otevela nejdávnjší lidstva tšitelka Poesie zyka se

svými

strašliv dlouhé

náru

svou

i

mkkou,

n

zahalila

rozbolnnou duši mou chláv jehožto hedbávných zá-

choliv v blankytné své roucho,

160

hybech jsem jak mrazivá,

aspo na nkolik deau okamžik zapomínala, šerá, nelítostná jest pro mne te skutenost.

Poala jsem takto žíti dvojím životem, stav to duševní pedasný, nepirozený, nanejvýš seslahující, jehož následky se poaly znenáhla na mn jeviti. Mívalat pro

mj vk

jsem obyejn ruce jako led, hlavu jako v ohni, v údech jako olovo, vracejíc se ze své kouzelné zahrádky do všednosti. Pakli jsem byla tázána, co že mi je, že tak bled vypadám, tož vztahujíc otázku tu k bolestem jen tlesným, jichž ovšem žádných jsem necítila, obyejn jsem odpovdla, že mi nic neschází. Avšak jindy tak mrštná, ted mnohý den sotva jsem se vlekla. Nejvíce trpla moje pamt stálým tím uapjetím, mnohdy jsem nevdla, co kolem mne se dje, ponoena do svého nitra a tvoíc si v nový, lepší, laskavjší svt. Nevím vru, co bych zajímavého a významného z té doby vypravovala, jsem byla zajisté svdkyní mnohého pozoruhodného pípadu, neb rodina moje žila vždy velmi spoleensky ve velikém kruhu známých nejrozmanitjších stavv a poDo jakých hlubin u mne zasáhlo ono násilné petvoování z ešky na Nmkyni, jehož se nebyl otec, znaje velikou mou dráždivost, jak vidno, nadarmo obával, jemuž tak dlouho se bránil, maje ješt živ na pamti, co stálo jeho samého, zajisté dkazem dosti výmluvným, že byvši dosud zpvakou tak ipernou a nadjnou, nejen od té doby zpívati jsem pestala, ale i veškeré chuti a nadání ku zpvu jsem pozbyla. Psobila jsem tím matce veliký oživovati a žal, neb vidla postreny svj talent ve byla by mnoho za to dala a uinila, aby aspo ve se byl patin vyvinul a k platnosti pišel. Nadarmo ješt se kísil, onmla jsem pro celý pozdji nkolikráte ve

nm

a

mr.

mn

mn

mn

161

tom nadobro, nikdy mi ani již nepišla sama sob zazpívala. Jednou mne vedla matka odpldne ze školy. Bylo náramn horko a já unavenjší, skleslejší ješt než jsem bý-

svj

život v ohledu

chuí, abych

se mi, jdoucí vedle ní, že znenáhla se spouští na smysly moje závoj víc a více houstnoucí, zpitorala jsem podivným zpsobem, a to v míe takové, že jsem se zachytila rychle její ruky, aby mne vedla. Tu najednou vidím rouškou tou jako v mlze ped sebou dvátko v kvtované sukýnce a bílém živtku, v slamném s chrpami klobouku, mýma to kalnýma truchlivýma na mne pohlížeti oima oima! Byly to nejen moje oi i mj odév, moje postava, jsem to já sama, kterouž jsem ped sebou státi vidla, kteráž sama sob do oí jsem zírala Já tu, já tam ... co to znamenalo Kde jsem vlastn byla a kým! Tou dívkou tam neb onou, již matka za ruku vala. I zdálo

.

.

.

.

.

.

!

vedla!

Nemohla jsem to poznat, toho se dozkoumat, srdce poalo buchat, úzkost nevýslovná prsa mi zúžila, plamen mne prožehl bleskem od hlavy až k pat, i vykikla ve

mn

jsem, co ve

mn

kaná matka

hlasu bylo.

tázala,

co

Nadarmo však mi

že se

odpovdti, nevdla jsem, co

stalo,

se

mne

pole-

nemohla jsem

jí

íci a jak své rozilení jinak jí vysvtliti, než že nevím, kdo jsem. Není mi známo, jak dalece ji objasnní to uspokojilo a co

pi tom

si

myslila,

jí

nejspíše,

že

je

mla

za výmluvu

mne zas njaký kolem sklem vyvšená škraboška

dosti neobratnou, jíž skrýti chci, že

neb nkterá za piznat se stydím. Nedoléhala již na mne, vedouc mne k nejbližší ovocnáce, kdež mi koupila celý žejdlík tešní, což se nebylo ješt dosud s^alo a kteréž

jdoucí

kapucín

emu

polekala, k

E.

STTLÁ

.

CpomfDkjr.

1

162

jako prostedek konejšivý co nejvýtenji se osvdily. Vrátila jsem se milým pekvapením nad nejzamilovanjší svou pochoutkou tak štde mi poskytnutou zas šíastn do mezí svého „já", z nhož jsem se byla dosti povážliv vymrštila. Avšak pípad ten nkolikrát za mého mládí se opakující a vždy velikou skleslostí sil se opovídající, byl prvním symptomem nervosní choroby, uchvátivší mne po nemoci dlouhé a tžké následující na smrt jediného mého dítte, jež celé tyi nedle mi na oích skonávalo. V oné chorob nkolik let trvající vidívala jsem se množstvíkrát za den ve dvou osobách, konala jsem celé hodiny vše ve dvou osobách, ba zdálo se mi, že i myslím dvma mozky. Vdlat jsem, že stav mj jest nebezpený, avšak tajila jsem se tím ped rodinou svou, abych jí nepodsila. Nemohla-li jsem rozechvní svoje opanovat, stalo-li se v tvái mé patrným, tož jsem se vždy jen vymlouvala na boleni hlavy, kteréž taktéž v míe hrozné mne trápívalo, jsouc následkem nesíslných proplakaných nocí, když jsem se musila, jak již shora vypravováno, tak náhle a dokonale pestat uiti, když se stala každá vážná a významná kniha pro mne ovocem zapovzeným. Bezpotukráte tehdáž jsem cítívala dráp šílenosti na mozku svém spoívati, cítívala jsem, kterak jediné jen silnjší smáknutí by dostailo ve uhasiti jasnost ducha, potlaiti vdomí lidskosti, a to ua vždy . Nejplodnjší svoje léta strávila jsem s neduhem tím zápasíc, opt k duševní neinnosti odsouzena, te zas k rad léka po tetí ve vývoji svém vyrušena. Jen v nkterých zvlášt klidných a jasných chvílích troufala jsem si ísti. Po celý ostatní as zhotovovala jsem s horenatou horlivostí a chvatem samé dtské kabátky a epiky, kteréž od

mn

.

.

163 velikosti dítte mi vyrvaného jsem pizpsobovala a jimiž jsem zásobila v takové hojnosti celé pokolení etných svých synovcv a neteí, že teJ ješt do nich svoje dti oblékají. S nejvtší napjatostí pi tom jsem zpytovala své myšlenky a iny, zdali v nich není patrná stopa jakési již pomatenosti neb pevrácenosti, stále majíc

msíce k msíci

dne ke dni horší vci na oích než pérem nejvýmluvnjším

od hodiny

k hodin,

než

nešíastnjší jsouc

smrt,

vypsati se dá

A jenž

.

.

ode

.

podnt k této chorob, již zajisté každý, sám na sob neb na jiných ji poznal, nejhroznjší ze co zavdalo

všech zváti musí? Barbarství, vyrvati

dtem mateský

jejich

lovka

schopného, uelivého, nadšeného odsouditi k duševní neinnosti, k nevdomosti, ponvadž jest lovk ten ženou. Zdaž jsem dob své kivdila, nazýKdež takové vci jsou vajíc ji nelidskou a neosvícenou? možné, kdež jsou pijaté co zákon a mravní pravidlo od rozhodné vtšiny, ba od celé inteligence, tam nechí se nemluví ni o osvt, ni o lidskosti, spoleenstvo takové ješt jazyk, barbarství,

pojmm tm

nedosplo. Tajný mj úmysl trvati ve škole na svém a zstati pi mlenlivých svých vzdorech, nikdy neíkati stolu „Tiscb", hodinám „Uhr" a tak dále, kteréž tak dlouho a zaryt jsem provozovala, zcela znenadání se rozplynul jako na slunci sníh. Ústav náš stále se plnil; nedostaovaly konen již uitelky k vyuování samy. Pijaly tedy k výpomoci ješt k

pedmty

literní, jemuž, mimohodiny denního vyuování celou ptku, což se tehdáž považovalo za velmi manžel, jenž v tu dobu v Praze stustkvly honorá. doval, pi emž hodinami se živil, dostával za jednu hodinu

sílu

jednu, a to uitele pro dávaly za

chodem eeno,

dv

msín

Mj

11*

164

msín

stíbrný dvacetník a v pátek pt což byla pro studenta pomrn taktéž velmi znamenitá odmna. Vdolky mu byly pidány, aby si z toho niehož nedlal, že se musí, pakli se návštva objeví, odstraniti se svým žákem z pokoje do pedsín a na mandlu. tam s ním se douiti Moje Francouzky volily náhodou výten, nový náš uitel zaujímaje na jednom z veejných Pražských uiliší místo tehdáž sice ješt podízené, z kterého se však pozdji vyšinul na velmi dležité, kdežto vynikl i co spisovatel pedagogický, ovšem že nmecký, honosil se vzdláním mezi pražskými uiteli naprosto vzácným, úpln moderním. denního vyuování

velikých s povidly vdolk,

—

A

rodem ech, pec

Nmcem

pesvdení a pedchdcv onch zuivých souvrc se

cítil,

jsa

dle

smýšlení jedním z svých, pro které jest existence Slovan faktem tak urážlivým a nesnesitelným, že se na základ onoho nanejvýš nepíjemného pocitu domnívají míti právo nejen všemožn jim ji kaliti, nýbrž i pracovati k úplnému jich potlaení a vyhlazení, k emu se piznávají s takovou roztomilou naivností, jako by se jednalo asi jen o vyhlazení jakéhosi hejna nepohodlných krys v dom jim náležejícím.

stáí,

Novému uiteli se pidlilo asi tyicet žaek rozliného prpravy a nadání, kteréž ml dle školního, nad

míru bohatého programu zasvtiti v tajnosti nejrozmanitjších vd, což jej ale neuvádlo ani dost málo do rozpak. Bylt již v jiných praktikoval ústavech dívích, znalt tedy dostaten smr editelek jejich a požadavky rodi. Jednalo se pouze o to, aby se íci mohlo, že se dívky tomu a jinému pedmtu v ústavu uí a nikterakž, aby se mu také skuten piuily. Uitelky naše si ponechávaly toliko fran-

tinu a runí práce.

165

A

se ml pvodn vnovati žakám dosplejším a pokroilejším, pec i já jsem mu byla pidlena. Již si nevdly uitelky se mnou rady, kterak by na mne psobily, mozek konen pec jen k innosti donutily, odeaby vzdaly mne tedy do rukou jeho, aby i on o to se pokusil.

mj

mu žaky

jména, u mne zvlášt se pozastavily, své marné na ni útoky, stále se pedevším mj jim nepochopitelný vrtoch, vzpouzeti a nechtíti se eštiny žádným zpsobem spustit. Úsmv zvláštní, s nímž uitel je vyslechl, a pohled jeho rovnž zvláštním zpsobem usmívavý, jímž pi tom na vždy zstaly nezapomenutelnými, a mne pemil, to snad proto, že jsem mu poskytla hojn píležitosti je opakovati. S takovým výrazem pohlíží koka na myš, zahrávajíc si s ní, než ke skoku smrtonosnému se odhodlá; není to nikterakž jeho vina, že se mu nepodailo duševn naprosto mne zniiti piinil se o to poctiv. Podivný se to vyvinul od oné chvíle pomr mezi oním zralým, vážným mužem a mnou, nerozumným díttem nkdy rozhodn jsme se nenávidli, netajíce se svými vzájemnými antipatiemi a pouštjíce jim uzdy, jindy jsme se rovnž tak vele a neobmezeu zas milovali. Bylt on uitelem

Uvádjíce aby

mu

vylíily

dle

mou povahu,

nmin

mn

:

;

nm ml mn

vášní, a pakli v uitel vášnivý a vrch a on ve nevidl ni ešku ni nastávající ženštinu, nýbrž jen žáka uelivého a horlivého, tož byl nedostižným ve svých výkladech co do jasnosti, duchaplnosti a hloubky. V onch vzácných, skvostných okamžicích vyzískala jsem od nho tolik, že když se bránil dále mne vyuovati, nechtje prý k tomu pispti, aby se ze mne stala ženština ve svt nejzbytenjší a nejsmšnjší, totiž spisovatelka, se mi podailo na základ jeho z

povolání a

geniální

s

práv

166

návodu vzdlání svoje pozdji o

vlastní své

mn

ujm

jakž takž

eška, pudíc mne k njaké jemu nepohodlné neb nepíjemné otázce, již doplniti.

Ale jakmile

se

ve

probudila

posmívavým, krutým, avšak naprosto nespravedlivým, se ve cosi jako vdomí, že se nám dívkám u porovnání s hochy v každém ohledu kivdí. Namáral mi pak tolik do katalogu nezasloužených dvojek, za které jsem pak bývala od uitelek tak nemilosrdn plísnna, že jsem mu plaíc za to písahávala až za hrob sahající nepátelství. Ale neoekávan správná ode mne odpovcí na tžkou jakous otázku vylákávala mu zas co nevidt, a to patrn proti vli jeho tolik radostných a srdených ke ran slov, že obyejn na svou písahu okamžité jsem zapomnla a pitulila se k nmu s toutéž láskou, již mi projevoval. Jen že nezstalo bohužel nikdy dlouho jasno mezi námi, za krátko vystoupila zas nová mezi námi chmura, z níž se strhla opt zlá nad hlavou mou boue, v prvodu krupobití obligátních dvojek a za dtek. Pišed poprvé do hodiny, jíž jsem mla býti úastná, pinesl si uitel pod paží velikou knihu, kteráž ihned pozornost mou vzbudila svou slinou ervenou vazbou a zlatou oízkou. Vážn ped sebe ji položil, voln ji rozevel, a já vidla z daleka, že je plna malých obrázk, zajisté perozkošných. Škubla jsem sebou, neb byla jsem vášnivou obdivovatelkou obrazv, a nespouštla jsem s knihy oí. Tu poal uitel tak výmluvnými posunky a pohledy oznamovati, že jen ona žaka z ní uiti se bude, kteráž jest slovo hlasit a zetelné opakovati, že s to každé po sbírajíc veškeré drobty nminy, jež proti mé vli v pamti mi uvázly, jsem pochopila, se jedná. Byla to hrozná podmínka, kteréž jsem se podrobiti nehodlala, ale již jsem se stal

hnulo-li

mn

n

nm

o

167

neb}la s to oi od knihy odvrátiti, magiictiisovala mne, opojovala mne, a nevím vru, jak a co se mnou se dlo, ale najednou jsem stála i já mezi ostatními žakami vedle uitele. Pohlednuv na

mne

mne oním jistým svým pohledem, vzal mne do první rady pímo ped knihu,

za ruku, postavil

pi emž mi

ukázal na první v ní obrázek. Pedstavoval kterak zachází za vrch, zelenající se mezi eropakovala „Ahend". Nemusit vánky, a já poslušn po mi vysvtliti, že tu vyobrazen veer, mla jsem výklad hned takto ihned názorn ped sebou a hrav splynul ve slunce,

nm

mn

pojem

se slovem.

To bylo ovšem cosi zcela jiného, než ono nesmyslné nesrozumitelných Se po uitelkách opakování básní vzstající chutí a nadšením prohlédla jsem si s ním tímto zpsobem celou adu podobných obrázkv roztomile vy-

mn

!

myšlených, plných naivní poesie. Na nejlepší si to vzpomnl prostedek, chtje si mne podmaniti, kniha jeho mne v té míe okouzlila a uchvátila, že za málo již dní, když podpisy pod obrázky rukou zakryl, beze všeho zajíkání jsem mu povdti mohla, co každý z nich znamená. Jaká to vítzosláva v ústav, když jsem se ped uitelkami poprvé se svým vdním a umním produkovala! V onen pamtní den pinesla jsem žasnoucím svým rodim první svj „Fleissbillet".

Na knihu

tu následovala brzo jiná, možuo-li

ješt roz-

košnjší, kdež byl pod každým obrázkem pimený veršík, v níž jsem dlala pokroky ješt rychleji a lepší než v první, byla ze mne co do jazyka hotová a za málo nedl kyn. Letmo jsem ted dohonila vše, co na poátku jsem zameškala, a za nedlouho se vyplnilo konen pec, na co bylaí jsem byli rodie a kmotra tak dlouho marn ekali

—

Nm-

—

168

prohlášena za nejlepší v ústav žaku, kteréhožto místa jsem ádné dívce po celou dobu, co jsem jej navštvovala,

již

postoupiti nemusila.

Netrpla jsem proto evnivostí svých spolužaek,

ne-

byly ani dost málo v ohledu tom ctižádostivými, a jakékoli

uení

se jim zdálo nejnudnjší a nejšerednjší pod sluncem vcí. Touhy jejich tehdáž ješt výše se nenesly, než k njakému kolái a kusu dorlu a za nkolik let k njakému ctiteli a bohatému satku. Nejen že žádné z nich ani ve snu nenapadlo chtíti se mnou závoditi, naopak vždy upímn

mne

njaký vzácný host a otázky jeho zodpovídati, s ním mluviti francouzsky, zadeklamovati mu „Der Knabe uud der Rosenstrauch", neb zataniti mu „k la cosaque", kterýžto balet byl tehdáž podivným zpsobem v ústavech pro sleinky velice „en vogue". Soucitn mne nazývaly „unser Paradepferd", jsouce mi náramn za to povdny, že jsem est ústavu obtav vzala na bedra svoje. Nemalý to byl pro uitelky triumf, když se pec jen ukázalo, prvotního mého ve škole nezdaru že nebyl nikterak píinou jejich návod, nýbrž pec jen ta hloupá eština, jakmile jsem se stala pístupnou nmin, jižjiž že se mi hlava otevela a schopnosti moje probudily. Setrváno tedy doma i nadále pi systému zavedeném, mluviti se mnou vytrvale jen po nmeku a bdíti co nejopatrnji nad tím, abych se njakou nepedvídanou náhodou nestala

mn

politovaly, pakli ústav navštívil

bylo

kázáno pedstoupiti,

recidivní.

Nemajíc tedy nikde a 9 nikým píležitosti mluviti po neb všichni moji soudruhové a pítelkyn byli v témž se mnou ase taktéž posýláni do škol a ústav nmeckých a i nad nimi se bdlo s toutéž opatrností, aby

esku

—

169

CO nejrychleji se

ponmili

— odvykla jsem

si

asem úpln

konen

jedinou vtu bez chyby a souvisle pronésti neumla. Stydívala jsem se za to paliv, jak již shora jsem se zmínila, obzvlášt ped našimi z venkova píbuznými, s touhou oekávajíc, až otec za vhodné uzná vyplniti svj slib a získati nám uitele i pro jazyk eský. Ale tm, s nimiž o tom jsem hovoila, zdál se takový úmysl nejsmšnjší zbyteností a mnozí lidé se mi do oí s mým plánem vysmáli, stojíce rozhodn na tom, že si hovoiti po esku, až jsem

otec, slibiv

aby

není,

mi cosi podobného, jen zažertoval, že ani možno tak rozumný vc tak absurdní v pravd

muž

provésti hodlal.

Teprve od

umla

a

a jala

jsem

umla, se,

co jsem dostaten nmecky rozjsem se seznamovala se svým okolím vybednuvši ze svého bolestného a svéhla-

té doby,

blíže

vého dumání, vše bysteji pozorovati Mnoho krásného a píkladného Nejvíce mi bylo nápadné, že vala. až na nkolik málo výjimek chybné

a posuzovati.

ovšem jsem neseznáspolužaky moje na e. Nevyslovovaly ni správn, ni zeteln a pi tom se vyjadovaly navzdor tomu, že neustále mezi sebou štbetaly, pec jen voln, neurit a nejasn co do vci. Teprve pozdji jsem uhodla, že to bylo asi následkem neblahého u nás obyeje^ díve mluviti k dtem esky a nmecky najiž pipomenutého, jednou. Chvy mly naízeno hovoiti k nim esky, „aby se jim oblomily jazyky", a rodie je oslovovali vždy jen eho se mlo ubohé takové dít zachytiti po nmeku. v tom chaosu slov na dorážejících? Scházelaí jeho mysli veškerá pevná pda, uritý základ, opora i lešení bezpené, jehož pomocí by bylo mohlo soustavu pojm svých rychle,

jasn a zdárn

si

vybudovati,

jsou

jaký to

div,

pletly-li

se

mu

170

pojmy jako formy a výrazy obou tch jazyk, zajíkalo-li se dít a selhala-li mu pak se slovem i myšlenka? Ale nejen v duševním i v každém jiném ohledu byly dívky

tém

pocházející všecky z tak zvaných dobrých nad míru pozadu. Nikdež se snad rodinné vychování v takové nezanedbávalo míe, a to práv v zámožnjších domech, jako tehdáž v Praze. Dti jsouce doma na svj pokoj a na dozor služek odkázány (jejichžto nejpednjší bylo povinností starati se o to, aby svenci jejich svým rodim co nejmén pekážely, to jest co nejmén jim picházely na oi), neslyšely po celý den ni pouného slova, ni rozumného napomenutí. Jen velmi zídka žili rodie v neustálém s dtmi styku jako rodie naši s námi. Práv proto, že jsme žily neustále bezprostedn s rodii, nebyla jsem ani dost málo rozpustilá; stala jsem se takovou teprve ve škole. Na poátku s nmým ustrnutím jsem pohlížívala na svoje spolužaky, když všecky najednou se svých sedadel vyskoily, nevdouce, co by dosti výstedního podnikly, jakmile uitelky z uební se vzdálily sín, vítajíce ve vedlejším pokoji njakou návštvu. Nkteré se postavily na svoje sedadla neb dokonce na stoly, jiné zas vylezly na šatní skíií, na níž stály hodiny a pošouply je, abychom díve dom se dostaly, ješt jiné rozskípaly kde bylo njaké uitelino péro a pomalovaly kde byl njaký ty,

dom,

katalog,

krátce, mstily se

všemožným zpsobem za okovy, poteby snášeti

které u pítomnosti jich beze vší nutnosti a

jsme musily. Netrvalo to ale píliš dlouho, co jsem se výstedností spolužaek ctnostn jen hrozila, na míst svém poslušn pi uložené práci v nepítomnosti uitelek trvajíc. Co nevidt uchvátil i mne píklad jejich a dvody, že máme

171

všecko právo ve chvílích tch k zábav nejvolnjší, takovou mne pesvdily mocí, že jsem s toutéž jako ony bujností vždy vyskoila na sedadlo své, jakmile uitelky ve dveích zmizely, a peasto si zatanila s nimi na stole mezi plnými kalamái, aniž bychom kdy byly nkterý pevrhly, na kteréžto obratnosti nemálo jsme

si

zakládaly.

Byla to ostatn velmi mírná msta, za vše to, co jsme od nich vytrpti musily. Nedovolovaly nám na píklad, abychom za celé pldne od osmí do dvanácti dost málo pojedly, každý ubohý rohlík, každé nevinné jablko bylo ihned s nejvtší zuivostí skoufiskováno a nešíastná jeho pechovatelka neúprosn do koutka hanby postavena. Pestávky mezi hodinami taktéž nebyly povoleny, nikdy jsme nemly chvilenky oddechu zákonitého, jak jsme si pak nemly pi každé vhodné píležitosti nezákonit pohovt a

vyhovt? Za to

si dopávaly uitelky dostateného oddechu a odpoinutí mezi vyuováním dávaly si pinášeti do uební sín až na samý ped sebe stl, podél nhož ve dvou dlouhých jsme sedly adách, svoje vidlikové snídaní, na nmž si nám na oích pochutnávaly. Vedle toho chroustaly po celý den pí vyuování cukrovinky neb pojídaly ovoce. Nejedná žaka pi jejich hodech se rozplakala, nejedná omdlévala za to k nepekání dlouhé dopldne hlady, ale proto zstávalo pec jen vše pi starém, ba uitelky se tváívaly, jnko by tabulujíce nám na oích si takto vydobývaly zvláštní ;

u nás zásluhy uíce nás takto skromnosti, vychovávajíce nás k zdrželivosti a sebe pemáhání. Mlo se za to, že nutno, jísti mezi snídaním a obdem jest dtem nezdrávo aby hodn vyhladovly, pak-li jim má jíti obd k duhu objevoval se však u nás pravý toho opak; krutým hladem ;

172

pecházela nám asto chuf k jídlu, sedajíce ke stolu, nemohly jsme pak jísti, dostavovalo se bolení hlavy a ze slabosti nkdy horeka, dsíc nejednou rodie. Ale babika vždy uhodla, kterak to s námi vlastn dopadá, a jakmile jsme jí pišly ze školy bledé tetelíce se zimou a s rozpálenými hlavami, hned matku upokojila, že nám nic není, že jsme jen pedržely hlad. Nakrmivši nás pak pes moc njakým zamilovaným jídlem šastn aspo mne obyejn i

zas vyléila.

Mén

dobe

se sestrou se jí dailo,

nesloužila

patrn tlesn ji hubila, bývalit rodie nuceni, po celé msíce doma ji ponechávati, ímž pro duševní svj vývoj ovšem mnoho neztratila. Nezmiovaly jsme se o tom doma, kterak býváme trýznny, spravovaly jsme se svdomit dle pání rodiv, abychom jim niehož ze školy nedonášely. Nevytasily jsme se ani s tím, že dáváme své na housky krejcary cestou do školy bud žebrakám, abychom nepišly v pokušení tam pak škola slabému zdraví jejímu,

n

neb že skládajíce si je, ob as za kupujeme ovoce neb koláe pro uitelky, kteréž tyto dárky vždy velmi ochotn pijímaly. Byly nad míru zištnými, což brzo jsme vyzkoumaly. Poznávaly jsme na píklad podle pízvuku, jímž den po svých svátcích nás vítávaly, vždy neomyln, jísti,

kteráž

—

z

našich matek je byla

vera nejpíjemnji pekva-

ímž

antipatie naše k nim vždy jist pak o nkolik stup vzrostla. Smutno a krušno nám bývalo pod žezlem jejich zpozdilosti, ale smutno a krušno bývalo zajisté mnohdy i jim mezi námi. Dokazovaly jsme jim zpsobem sice trpným, ale velice výmluvným, že jich nejen nikterakž za vzory svoje nepovažujeme, nýbrž že všemožn se snažíme, státi se jim v každém ohledu nepodobnými. Naše nechu k nim byla tak veliká, že ty, které pila a nejhojnji obmyslila,

173

mly

tmavé oi a vlasy, velice na to jsme se horšily, ony mly vlasy téže barvy. Xezasluhovaly ale zášti naší nikterak v míe tak veliké, bývaly zrovna takovými, jako uitelky na tehdejších ústavech vbec a nikterakž, jak jsme se domnívaly, krutými výjimkami. Kdo ví, zdali by se jim bylo tak stkvle dailo, kdyby se byly povznesly nad pedsudky a nesmysly bžné, piznávajíce se k zásadám vznešenjším a chtjíce jim raziti dráhu. Sotva pak by si byly ukládaly msíc co msíc peníze do spoitelny, což nás novým pohrdáním naplovalo, obzvlášt poaly-li jsme

jelikož

se

i

tím honositi.

umla

ísti, stalo se tení nejmilejší mou každou jinou jsem zapomínala, touhou mou stálou, vášní až nepemožitelnou, neukrotitelnou, kteráž mnohdy až chorob se podobala. Nesmím si dosud na to vzpomenout, co bych byla mohla vyzískat, kdyby tato trapná,

Jakmile jsem zábavou, nad níž

neuhasitelná žíze po vdní byla rozumn a svdomit ukojena bývala, kdyby se byl mé horlivosti a pilnosti vytkl jakýsi uritý úkol. Ale neslyšela jsem brzo nic jiného než výitky a stížnosti, jak neslušn si poínám, dychtíc po knihách, nemajíc pro jiného smyslu, a snad jsem toho také v jistém ohledu zasluhovala, neb jakmile jsem zoila knihu, již musila být mou. Nemla jsem díve pokoje, až jsem se k ní dostala, v ní pebírati se mohla, a necht mi byl její obsah pístupen ili nic, pec jsem ji vždy pohltila od prvního až do posledního slova. Jak asto jsem se uvrhla, hladem tím neodolatelným soužena, nemajíc jiného po ruce, na ddekovu „Prager Zeitung" a peíkávala v ní úadního oznamovatele, zatykae, seznamy mrtvých a tak dále Obyejn jsem ale bývala dosti dobe zásobena. Matka byla tehdáž pedplacena v Bárthov zápjní knihovn v Ka-

174

jediném lo za oiié doby ústavu tobo druhu v Praze, však za málo let opt za své pro nedostatek tená. Piosobovala jsem si právo, slíditi v každé knize, kterou na stolku matin ležeti jsem vidla, po obrázcích. Nalézala jsem je v nich vždy u veliké hojnosti, bylat tehdáž doba almanach, vycházely v nesíslném potu pknými rytinami ozdobené. Ted jsem poala k obrázkm tm hledati básn a povídky, aniž mi v tom tuze bránno bývalo. Ani ddeek mnoho neíkal, vida mne s knihou v ruce, za jedno byl asi pesvden, že tomu, co tu, rozumti nemohu, že mne vábí jen libozvuk a pathos dikce, a za druhé rolinu,

který

vzal

byl nejspíše rád, že se

nminy

již neštítím,

tímto

zpsobem

do ní vnikám a v ní se dotvrzuji. Odebíral s nkolika krajany v Praze usedlými cyklus všech tehdáž za hranicemi vycházejících asopis literárních a belletristických, v nichž mne nechával taktéž bez velikých námitek se hrabati. Nelze mi ani vysloviti, s jakými to city jsem oekávala muže, jenž picházíval v nedli vždy poledního asu, aby asopisy ty u nás vymnil: nic se jim v život mém nevyrovnalo co do prudkosti a slasti! Jakmile zahuely dvanáctou hodinou s Petína rány z dl nedli na poest, již jsem nemla ni pokoje ni stání, desetkrát od obda odbíhajíc, abych se podívala, zdali to

víc a více

není on, který síni.

V

chajíc,

práv

zvoní, on, který bere za kliku v

ped-

nejvtším mrazu stávala jsem na pavlai naslouzdali se neozývají ješt jeho kroky v prjezde, oe-

kávajíc objevení se

ušupaného nevrlého

starce netrplivji,

než kdy Hero objevení se Leandra. Vrhala jsem se mu pes naše píkré schody s takovou rychlostí vstíc, že nejednou byl v nebezpeí s nich mnou sražen býti, a odnímala j^^em mu pi tom jeho drahé v ze-

175

len

bím

nejzbožnjší úctou a rodiny vstoupilo na mysl zeptati se po asopisech, již jsem je mla zbžn prohlédnuté, roztídné, v jakém poádku ísti je budu, a nejzajímavjší pro mne ísla v bezpeném úkrytu. Abych jich bez vyrušení užila, do všech možných zákoutí s nimi jsem zalézala, a nemohla-li jsem se dokat, kterak se rozmotá nkteré zvlášt napínavé zauzlení, tož jsem si íslo to vzala s sebou potajmu do školy. Prese všechen zbytený ve škole terrorismus bývaly jsme tam pece jen bez pravého dozoru, jak již dostaten z toho jde na jevo, že uitelky velmi asto obé najednou uebnu opouštly. Trnily každá zvláší na hoejším konci stolu velmi dlouhého, jehožto dolní ásti, jsouce ob velmi krátkozraké, nedostehly. Které z nás se podailo vybojovati si v onch koninách místeko, mla vyhráno, mohla si tam po celé pldne dlat, co jí libo, spolužaky jí nevyzradily. Držely jsme velmi kolegiáhi jedna s druhou, a po celý as vyskytla se mezi námi jediná jen udavaka, s nížto jsme všecky s tak zjevným nakládaly opovržením, že jsme jí vadu její dokonale odvykly, tak že konen taktéž k heslu našemu písahala: jedna za všechny a všechny za jednu. Nikdy uitelkám se nezdálo nutné obejíti stoly ty, pesvds

špinavé plátno zavinuté

nejsladší blažeností.

iti

se

osobn

k nim samy

o

s

Než

naší

pracemi

nkomu

pilnosti,

svými

s

z

ekaly vždy, až jsme k emu jsme

dostavily,

se

se

zídka odhodlávaly.

velmi

emu se diviti, že jsem svou první tvrti léta a že jsem první košili šila dlouho, že když konen v triumfu pinesla, on do ní nemohl, ani byl asem

práv punochu smolila ti malému bratrovi tak Není tedy

dom z

jsem míry

ji

mn

k

ní

—

dané úpln

vyrostl,

a

ji

byla matka,

176

pedvídajíc tuto možnost, již mnohem vtší udala. Pod záa ve stínu takových košil závodících co do neodbytnosti s tkadlem Penelopinýra, ítávala jsem celé hodiny v ústav, majíc knihu na klín položenu. tením rozšíila se moje tajeplná za onou jistou zdí zahrada do nekonena, krajiny plny dosud netušené pvabnosti v ní se rozvluily, oživujíce se osobnostmi nad každý pojem zajímavými, a mysl moje naplnila se znenáhla takovým množstvím nových pedstav a obraz, že mne to až obtžovalo. Na štstí poala sestra moje víc a více mi rozumti, mohla jsem konen srdci svému uleviti, sviti se jí se svými do onch kouzelných prostor výlety a seznámiti ji se svými tam soudruhy. Nepodivila se ani dost málo vypravování mému, svujíc mi zas naopak, že kdykoli do školy odcházím, bývá navštvována jistou matkou stísnnou velikým množstvím nadmíru rozpustilých dtí, jimž nepostaí vait kaši a jež poádat a vychovávat. I já jsem se nájí musí pomáhati vštvám tm tak málo podivila, jako ona promenádám mým pes okolní stechy, a jala jsem se s toutéž jako ona opravdivostí o tom pemýšleti, jakýmito prostedky by se nezbedné potomstvo oné mnoho sužované matky na spasitelnjší dostalo dráhu. Nkdy jsme se zmiovaly ped našimi malými známými o našich dobrodružstvích ve svt obrazotvornosti, a pamatuji se, že ml každý z nich malý svj román, v nmž hrál podobný jako my úkol. Pak-li nás nkdo z odrostlých zaslechl, obyejn nás zakikl, co že si to povídáme za štitou

tém

tém

hloupé, lživé

Kivdili dívá,

vci? nám, jak tak asto dtem zbyten se kivv úmyslu jedny druhé klamati, velmi

nemly jsme

177

dobe jsme vdly, kterak vci se mají a že si to vypravujeme jen o svých illusícb, jimž jsme nepiítaly žádného jiného významu, než ti odrostlí lidé své poesii, svému umní. Jak se nauila i sestra ísti, tož vstoupila ona ctihodná matka s nepohodlným, nenapravitelným pokolením svým znan u nás do pozadí, nebývala již tak asto s tou svou nezvedenou cháskou k audienci pipuštna, za to si vyšplhávala i ona do mé tajemné zahrady. Za nedlouho odkryla v ní o své újm nové spanilé kraje, nové zajímavé osobnosti, nové zázraky, s nimiž zas ona mne seznamovala, a znenáhla spádaly jsme naše dobrodružství a pohádky v jeden

dj,

k

nmuž stídav

jsme pidávaly co den

n-

kolik kapitol.

„Vy

ale máte divné dti," íkávali naši známí rodi„kdykoli je potkáváme, bývají v plném proudu hovoru. Co asi mají si takové dv malé dívky neustále povídat, když jsou po celý boží den nerozlun pohromad?"

m,

em

Nevytasily jsme

tak se nikdy ovšem s tím, o vypravujeme, obávajíce se napomenutí, abychom v tak bezúelném povídání nepokraovaly a podstatnjších a rozumnjších si hledly vcí, než výmysl svých dtinských, ímž bychom byly pišly o svou nejslastnjší zábavu. Jak se nám to povídalo v nkterém tom z etných v našem domku zákoutí, jako by schváln k takovým seppi stavb založených, ješt skoro pknji na tch dlouhých našich nedlních do okolí msta procházkách, ale nepopirateln nejpknji, když jsme se za zimních veObzvlášt v soumraku a mlze ze školy vracívaly v sobotu mívaly pak ty dávnovké Staromstské ulice, uliky a prchody plny z otcova vypravování pro uás romantiky,

horliv

si

pkn

tm

er

K.

dom

STÉILÁ: Upomínky.

!

12

178

zbytenými oklikami prozvlášt tajemný, na naše mysli piasobící ráz. Vdly jsme totiž od pana Matesa, neomylného tehdy pramene, že jsou sobotní svatveery vyhlédnuty od duch k poutím pozemským, kteréž poínají již okolo klekání konati, a my se práv v onen den teprve v tu dobu dom ubíraly. V oekávání nad míru napínavém, že snad i nám bude jednou podobné setkání souzeno, slýchávaly jsme za sebou a kolem sebe v šerých ulicích, tehdáž ješt jen nejiž prázdných, dostaten osvtlených a v tu hodinu na sta podivných šust, vidívaly jsme na sta záhadných kmit. Jednak po takovém dobrodružství toužíce, jednak se ho obávajíce, nesmle jsme se kradly okolo kostela svatého Havla, metajícího nám na cestu snhem zavátou stíny již noní vedle výklenkv a nároží, kdež rozžehávaly babiky ped svatými sochami tesoucí se rukou tesoucí se plaménky; s tlukoucími srdci slídívaly jsme v podloubí tandlraarku, zdali se kdesi neplíží postava nahnutá tíží let a moudrostí nkterého z onch uených rabínv, jejichžto povst druhdy pispívala k oslav Prahy, a „Teuílhausem" úpln temným a onmlým vždy plny úzkosti jsme prolítly. Strachovaly jsme se tam stínu krvavého oné madarské hrabnky, kterážto sídlíc prý po bitv Blohorské v nádherném dom pán Teufl, kteí tu nejednou zimního krále uvítali a po královsku uhostili, dávala po tajmu nkolika nmými svými služebníky nejpknjší pražské dívky schytati a zavražditi, aby koupajíc se v jejich krvi, vnou si zachovala krásu. Neoddechly jsme si díve než u kostela svaté Anny, k nmužto jsme se v sobotu vždy stj co stj dostati rausily a kdež jsme pak cítívaly v každém vtru zavání onu rajskou \ni ržovou a lilijovou, jíž byly napu-

jimiž jsme se velmi podivnými a plítaly,

tém

179

štuy závoje blahoslavených eholnic, slétajících se v spusta zneuctuéra chrámu svém k zádumivýra svým službám božím. Y poetické té nálad, znan zvýšené vdomím, že dnes veer výjimen v týdnu plésti nemusíme, že budeme míti prázdno, za iré tmy dom jsme dorazily.

lérn

Posvátné jeptišky a rabíni v našich hlavách velmi se srovnávali, skoro stejn jsme si jich vážívaly, erpajíce své o židech názory z bible, již jsme ob náruživ rády ítávaly, znajíce nejpoetitjší místa z ní nazpam. Bylit židé tehdáž pro nás ješt národ druhdy Bohem k velkým vcem povolaný, a hluboce jsme toho vždy želívaly, že jim jest ted žíti v porob a opovržení. S nejživjší vždy soustrastí vídaly jsme je o jejich svátky vylézati ze Židovského msta tenkráte ješt na noc uzaveného a vojáky steženého, spíše snad jim na ochranu než na potupu a k zamezení podloudných a nekalých mezi obma ástmi msta styk noních, nebot bývalo ješt pi každé vtší na ulici výtržnosti heslem prvním: „hrr na židy!" a dle mého vdomí se tam nkolikrát, ovšem že vždy jen v rozmrech nepatrných, drancovalo.

dobe

Kterak se

jednalo,

k nim mluvilo a s nimi nynjší pokolení již uiniti

se židy se nakládalo,

o tom

si

nemže

pravého pontí. Mnozí lidé každému židu tykali, a cokoli jim z ruky vzali, to jim na oích zcela zjevn oteli, jako by se byli báli tím se pošpiniti. Málo kdo zstal na veejné procházce sedti, pisednul-li k nmu na lavici žid, což ostatn jen výjimen se stávalo, neodvažovali se židé na procházkách svých mezi kestany. Ponížen každému kolemjdoucímu se vyhýbajíce, v sobotu po Staromstském námstí se ubírali, zídka dále si troufajíce, než k nynj12*

180

šímu nmeclvému divadlu a Celetnou ulicí k Prašné vži, aby byli na blízku svých píbytk, kdyby se cosi strhlo.

V dávno

a svátky svoje objevovali se židé v kroji vyšlém, starší muži nosívali ješt tíhranné bílé, až po kolena punochy, krátké spodky, peskami, fraky se širokými šosy a vyšívanými

sobotu z

mody

klobouky, stevíce s

Ženy chodily v kabátcích a krátkých sukních, šisvtložlutých frtoších a zlatých kulatých epcích, kteréž byly u mnohých z nich pokryty lepokamy, vroubeny skvostnými krajkami ela jim zakrývajícími, pod nimiž se výložky.

rokých

zákona te již z obyeje vyšlého ani nejtení vlas objeviti. V zim na posadily kukle si kožešiny. Mladé dívky nemívaly však niehož na hlav,

nesml

dle

n

proužek z

nezdobívaly je než jejich lesklé, bohaté, kuerovité vlasy, pi nejtužších mrazech se odhodlaly je pikryti. Mezi nimi a starci vyskytovaly se tváe rázu pímo ideálního,

jen

hodné zvnny býti nejpednjšími umlci. lovk si nemohl jejich Abrahamy, Jakuby, Rebeky a Ruthy ani jinak hledy a s tímto v nich s tmi jejich tahy, výrazem. Za to bývaly staeny tím nepknjší; všecky mly zapálené, krví zalité, vždy uplakané oi, což bývalo pi-

pedstaviti než

tém

ítáno ryze orientální neistot, v domácnostech jejich tehdáž ješt panující. Nebylo to asi obvinní zcela liché, neb od té doby, co pijaly kesanský mrav a obyej, choroba ta mezi nimi vymizela. Jen rodiny velmi bohaté a vzhledem k víe emancipované tehdáž módní nosívaly kroj a bydlily

mimo

židovské

msto,

avšak

podléhaly

za to

znanému

poplatku.

Kdož vidl židy v sobotu tak dstojnS a vážn po Staromstském námstí se procházeti, že si mimovoln pi-

181

pomenouti musil vrby Babylonské a harfy jejich na nich povšené, tžce uvil, že to jsou tiž lidé, kteí stojíce ve všední den ped svými stánky a krámky, na kupce tak dotírav pokikují, je chytají, škubají, a k sobe konen vši mocí je vtáhnuvše, tam je omamují, ohlušují, až nevdí, kde na nich hlava stojí, propouštjíce je s vytrženými u kabátv rukávy a u šat záhyby, podvedené, ošizené co do ceny, hodnoty, míry a váhy koupeného u nich i

zboží.

Divadlo, které v tomto ohledu poskytoval ped rokem tyicátým osmým náš tandlmark, lze snad ted ješt jen spatiti v zapomenutém nkterém polském msteku o výroním trhu. Náleželi mezi pamtnosti msta, a málokterý

zábavu svou cestující, opomenul dáti se tam pl hodinky v jeho zmatku a víru. Byl-li práv v dobré míe, tož se zajisté odvážil do chaotického pro žert také urvati kus kajeho vlnobití a dal si v bátu neb se ošiditi o njaký dvacetník. Zajisté obti té nelitoval, neb co pi té píležitosti vidl, slyšel a seznal, za ni stálo a zajisté na vždy nezapomenutelné mu zstalo. I k našim náleželo zábavám, prodrati se nkdy na cest ze školy tandlmarkem, poslouchati jargon tam se ozývající, býti svdkynmi jeho charakteristických výjev, dáti se chvíli také sem tam strkat, tahat, škubat a tak dále. Ale nikdy jsme židm tyto jejich zvláštnosti ve zlou nevykládaly stránku, piítajíce veškeré jejich vady vždy jen nespravedlivosti, jak jsme lidi s nimi zacházeti a jednati vídaly. Nepestávaly jsme je obklopovati záí muednickou a vnovati jim sympatii nejvelejší, až jsme seznaly, kterak dosáhnuvše konen kýžené svobody jí užívají, nemajíce na mysli, než kterak by se obohatili a pomáhajíce národ náš cizinec

pro

dovésti a pobyti

nm

182

všemožn

potlaovati,

jako by nebyli

nikdy sami poznali,

co to poroba.

Využitkovaly jsme vždy patin sladkých sobotních od punochy prázdnin. Vrátivše se ze školy se zimninou dychtivosti jsme snášívaly na babiin starožitný stl, který mla ješt z domova, všecky hrady, chaloupky a jesle, o svatém Mikuláši na Staromstském námstí koupené, jichž nebylo po celý rok jinde lze dostati, uvádjíce pomocí jich a veliké škatule devných panenek a panák na jeho zernalé asem ploše vše to v život, co v hlavách nám velo, srdcem nám hýbalo. Otec obávaje se, abychom pi tchto tak velice u nás oblíbených a tak náruživ provozovaných hrách nezpsobily svtlem neštstí, dal nám udlati pod svícen masivný ern lakovaný stojan, který nikdy se nerozhoupal, nechf jsme se s nejvtším zápalem kolem nho rozhánly. Jakého to nadšení a zanícení býval stojan ten svdkem, tvoe sted jevišt našeho, mnoho-li šíastných, ba nejšíastnjších hodin pomohl nám ozáiti starý vrný ten soudruh, v nmž jsme pedpokládaly pravé skvosty v opojení také s nímž jsme si asto pítelem soucitným a laskavým!

interesu a sympatie,

zahovoily jako

Nkdy

jsme

s

si

matka na pohovce

poínaly plésti

s

takovou

živostí,

že pestala

a otec vedle ní kouit,

ddeek

po pokoji se procházet a babika u kamen písti, sledujíce skoky naší obrazotvornosti. Obzvlášt ddeek vytrvával u nás, vždy se zvláštním zalíbením pi he pozoruje sestru, kteráž pro rozumné své zpsoby a hovory bývala jeho milákem. ídívala nitky svého dje obyejn tak, aby vše k dobrému se chýlilo, svujíc úad smíitele, spasitele a osvoboditele v situacích povážlivých nkteré víle neb andlu,

183 s nimiž žila vbec u veliké intimnosti, kdežto jsem já svoje nebohé rekyn a reky štvávala neslýclianýrai nehodami, nevil a andél slzavý protest pro vlast neb pro víru se zakrváceti a jejich milence a milenky zlatými dýkami na jejich hrobech se probodnouti, neb se otráviti oním tajemným, v tehdejší krásné literatue velmi oblíbeným jedem, jenž rychlostí bleskovou a pi tom s nejvtší šetrností pro zevnjšek samovraha usmrcoval, a jehož úinlivost se snažili nadarmo nkteí pedantití kritikové v pochybnost uvésti, aniž se jím však podailo víru v nj u obecenstva spisujícího a toucího zviklati. Ba požívá jí posud, ovšem že jen již u onch

chávajíc je

bud

asto prese všechen

v boji

autorv, jejichžto díla a sláva naplují zápjné knihovny a jimž jsem co do pvodnosti a vynalézavosti dlávala v takový blažený sobotní svatveer silnou konkurrenci. Rodie domnívajíce se. ví jak nás potší, pekvapili nás jednou k vánocm velkým divadlem s rozmanitými pi dekoracemi a malovanými figurkami

Bh

nm

pkn

k Schillerovýra tragediím. Ale krásné divadlo zahálelo,

my

zstaly pec jen pi svých hradech, jeslikách a chaloupkách z malovaných prkének slepených, mechem ozdobených, kteréž mnohem lépe než divadlo našim umleckým vyhovovaly intencím. Dalo se do nich mnohem více vbásniti, a naše fantasie prohánjíc se mezi nimi na svých Rosinantách, mla mnohem širší a volnjší rejdišt než na jevišti již pipraveném s osobnostmi již danými. Divadelní kus z knihy ísti a pi tom figurkami pohybovati bylo by se nám již dokonce zdálo snížením našich poetických individualit, urážkou vlastního tvrího genia, vedle jehož manifestací se nám podobal,

mdlými

upímn eeno, a jednotvárnými

celý Schiller a spoleníci dosti Picházívaloí divadlo jen tenkráte

184 u nás

na adu, pakli jsme mli návštvu cizích dtí, a to které neb}ly s to na poetickou výši onch pose vyšinouti a nás co dramatické básníky patin

takových,

mcek

a dle zásluhy oceniti.

nám

Ale dostalo se

zcela

z

nenadání

nevyrovnaného samy na jenám již daných a byly vlastn pály

a co nejvroucnji kýženého štstí, že jsme se objeviti

višti

smly,

ovšem v úlohách

nikoli improvisovaných,

jak

bychom

si

nás bylo nepomrn více tšilo. Když se vci však nikterakž již zmniti nedaly, tož jsme byly i takto a což

by

nanejvýš spokojeny.

Mlo se totiž v ústav na domácím divadle provozopedstavení k oslav satku mladší naší uitelky, kteráž k nejnevyslovitelnjšímu celé naší školy úžasu se byla zaslíbila muži rovnž tak neobyejn krásnému, jako byla ona neobyejn šerednou a jejž, mimochodem eeno, za nkolik zajisté strašlivých proií let, žárlivostí svou náruživou a snad ponkud i svou škaredostí k smrti utrápila. Bral si ji její ženich pro tu že z našich útrap a slz, pro její v spoiteln peníze, kteréž jsme ji tam vždy s tolika opovržením vati

odnášeti vídaly.

Satkem

tím

pišla

u

nás o poslední stín úcty,

rozneslo se mezi námi, nevím již

í

neb

indiskrecí, že snoubence

svého líbá, což se nám zdálo u uitelky nejhlubší propastí demoralisace. I podobalo se nám dosti dlouho, že holou pro nás nemožností nadále ji poslouchati, a jen zpráva, že budeme týden po její svatb hráti dva kusy po sob, jeden francouzsky, druhý nmecky, pak deklamovati a v rozli-

ných se vznášeti baletech,

ené

ponkud

zas uchlácholila pobou-

naše ctnosti a uvedla naše city v rovnováhu žádoucí.

185

Ureno uitelem

po nókolika

s

ostatními

žakami

po-

budu nejen ve francouzském kuse hráti úlohu tragické rekyn, ale i v nmeckém roli milovnice naivní pro nedostatek jiných schopnjších k tomu sil. Sestra nemohouc se svými osmi lety ješt nižádných dlati nárok na úkol jakékoli milovnice, byla získána pro balet rusalek. kusech,

že

a

jsem je umla Nevím již názvy obou onch kus, následkem nesíslných zkoušek od slova k slovu nazpamf, vímí jen, že byl za milovníka engažován hošík velmi iperný, po matce Francouz, jenž pozdji si dobyl co pianista krásného jména v kruzích hudebních. Bylt to záhy zesnulý

Hans

Seeling.

Nelze mi vypsati, v jakém rozechvní jsem se uila svým úlohám; úzkost nevýslovná, že propadnu na jevišti

posmchu, stídala se se záchvaty blouznivé tém radosti, že vbec hráti budu a smím, a se závratnou nedokavostí slavnostního dne. Chodíc, ležíc, bdíc a sníc, odíkávala jsem svoje monology, avšak napjetí a rozilení moje dostoupilo ješt vyššího stupn, když mne vzal uitel po hlavní zkoušce vážn stranou a velmi dtkliv mi domluvil, abych úkol mi svený nepovažovala nikoli za žert a snad pouze jen za hru, nýbrž za úlohu dležitou a opravdovou, na níž velmi mnoho pro celou budoucnost ústavu závisí. Nejen že byli všichni rodie k pedstavení našemu pozváni, ale ješt

mnoho

mst

jiných osob v vlivu a postavení požívajících, neboí pedpokládalo uitelstvo vším právem, zdaí-li se divadlo, že se tím ústavu mnoho získá žaek nových, ehož b3lo ovšem nutn potebí. Netajili se totiž krásný ženich nikterakž, že odhodlav se k satku, který ostatn byl v pravd inem heroickým, již dále a více obtovati se

186

nemíní a že starost o

domácnost

s

nejvtší

liberálností

choti své ponechá. se k pedstavení více mrtva než živa strachem zuby, úpln zdrcena myšlenkou, co vše budu míti pro vždy na svdomí, selže-li mi pamt neb dopustím-li se njaké neobratnosti ped obecenstvem, což by se bylo mohlo ostatn dosti snadno státi. Nikdo nám neposkytoval nejmenšího návodu, kterak máme svoje úlohy pojmout a provést, nepihlížel uitel pi zkouškách k jinému, než abychom je umly nazpamt a vdly, kterak a kam nám jest pi každém výstupu se postavit, vše ostatní ponechával našemu vlastnímu vnuknutí.

Dostavila jsem

s

drkotajícími

ádn

mne pohlížel veda mne za kulisy, srdce takovou mocí, že jsem se všecka chvla, jiného neslyšíc než jeho bušení, nevím, co uitel mi šeptal, jak a ím mne konejšil, a zajisté bych nebyla vstoupila na jevišt v pravý as, peslechnuvši v rozilení a úzkosti své hesla, kdyby mne nebyl na to upozornil. Ale co se to i se mnou najednou dlo? Sotva jsem udlala ti kroky v ped, sotva jsem se octla tváí v tvá s obecenstvem v dlouhých adách prostrannou v divadlo promnnou uebnu naplííujícíra, sotva jsem stála na svém míst mezi svými soudruhy, a jedním rázem, jako by se mne byla njaká arodjka dotkla kouzelným svým proutkem, spadl se mne strach, nejistota, pochybnost a zmatek, a takový mne proStarostliv na

ve

mn

tlouklo

píjemný

nikl

stojím

zajisté

pocit své

i

tam

dole

všem

tm

cizím

ale

žakám,

tm

sebedvry

úloze,

že se

a

pesvdenosti,

zavdím

písným matkám,

pánm

tm

že

do-

nejen uitelkám,

vážným otcm,

a paním, ba i onm svým spolujimž se nebylo dostalo úlohy a které dnes ponejprv

187

ke rané,

jíž

stavivše se

se

dostaly

dv,

k pedstavení v

záští a

celé

zahoely, do-

žárlivostí

nebezpené

zbroji uražené

ranné ješitnosti, nehodlajíce mi, jak se pronejmenší prominouti poklesek, že mi zstal okamžik ten nezapomenutelný. Mla jsem hned pi svém objevení dlouhé jakés vypravování jistého píbhu, okolo nhož vlastní se otáel celý dj kusu, záleželo tedy velice na tom, aby byl vylíen co možná živ a zajímav, což dobe jsem cítila. I pustila jsem se tedy chut do vypravování, a v pokoji se udlalo znenáhla takové ticho, že by se snad byla moucha slyšela, kdyby probuzena svitem lustru a považujíc jej za denní svtlo byla se dala do svého obvyklého bzuivého po uebné kroužení. Když jsem zakonila, tož se ozval takový všestranný potlesk, že jsem na pokynutí uitelovo svou pohádku opakovala a ješt jednou opakovala, i opakovala jsem až do konce kusu každou významnjší scénu, tak že byl každý kus vlastn dvakrát po sob sehrán, a i moje spolužaky vzdávajíce se všeho hnvu a hokosti své, volati náhle mne nepestávaly. Klanla jsem se jim velmi pochopujíc neb domnívajíc se pochopiti, co dosud jsem nebyla chápala, totiž pro se herec dkuje obecenstvu, potleskem výkon jeho odmujícímu. Dkovali se, že mu dopálo zažiti hodinu tak velice slastnou, kdež mohl vyvinouti nejlepší svoje schopnosti, kdež sml býti dvakrát lovkem, a dojem ten stal se u mne trvalým. Zdálo se mi vždy a zdá se mi dosud, že má býti umlec jakéhokoli oboru šasten a povdéen osudu, jenž mu dopál vlohy svoje k platnosti pivésti, a že jest smšnou vcí, myslí-li ctižádosti a

slýchalo,

vdn,

si,

že

má pi tom

jakousi zásluhu,

sluhou býti bohatým?

i

jest to

skuten

zá-

188

K závrku mezi baletem rusalek pi bengálském ohni deklamovala jsem sáhodlouhou báse o mladé kráse, mladé lásce a

mladém

štstí, podávajíc co podobenství spanilé té

mladé choti napolo rozvitou rži. Pijala ji, aby mi ji zas vrátila s nkolika uznalými slovy, s obligátním pi tom pohnutím a slzami, které byly nad míru nakažlivé, neb celé divadlo dalo se s ní do pláe. Nejvíce ze všech pítomných plakala moje kmotra, kteráž jsouc také mezi zvanými co jedna z nejpednjších ústavu píznivky, byla trojice

Pibhnuvši po pedgarderoby, kdež jsem se pestrojovala, následovat bál a koncert, tak nemiloneb po divadle srdn mne zulíbala, že moje vlasy až do posledního chloupku tenkráte bez mé viny se rozježily. také nejhorlivji stavení za

a

nejvíce tleskala.

mnou do

ml

„Vždyt jsem to tvým rodim vždy íkala, že jsem ti nadarmo kmotrou nebyla, jsi celá po mn," zvolala všecka opojena mými úspchy; „pakli ti nedovolí, abys pro jevišt se vzdlala, tož budou mít z toho hích, jeden je o tom jen mezi diváky hlas."

Neopominula kmotra svj

výrok

rodim

opakovat,

možným službám do budoucnosti se nabízet a snad pi své energii v zápalu nadšeném pro umní proúmyslem a páním svým dostat mne k divadlu, kdyby

ke všem by byla razila

nebyla zemela, než jsem dospla. Litovala jsem její nenadálé ztráty zcela nesobecky a upímn, již pro divadlo pro dráhu tu stydnul. jsem neblouznila a enthusiasmus Za jedno jsem se byla ve své esthetice „fr deutscheTóchter"

mj

dotla, že jest herectví jen umním výpomocným, ímž náv úct mé kleslo, a pak se mi ím dále každý kus pi tení a tím mén pi pedstavení líbíval.

ramn

189

Zaal mi u herc pekážeti

theatrální nepirozený jsem se, jak mohou obecenstvo svými zpsoby uspokojit. asto jsem se nad tím zamyslila, pro sluje to na divadle pkným, co se v život nazývá a odsuzuje co pepjatost a affektace, a tázávala jsem se, kdybych si chtla v nkteré asi matka ekla, co by spolenosti poínati, jako jsem vidla slavné tragédky si poínati v salonních úlohách na nmeckém jevišti? 1 pravila jsem si, je-li divadlo školou pro lidi, pro že se tedy herci tak nechovají a tak nemluví, jak by citliví a vzdlaní lidé jejich tón a

pohyb a

divila

mn

situaci vbec se chovali a mluvili, pro nám nepravdivé a neuskutenitelné obrazy typ, jež pedstavují? Vznikala ve pochybnost a obava, zda-li lidé jsouce umlci neb mluvíce a píšíce o umní, mají vždy tak vážn a s vysoká jasný a uritý pojem o tom, o rozumují, a jest mi se mimochodem piznati, že ješt žádná z esthetik mi známých mne úpln strachu a pochybnosti té nesprostila, tolik v každé z nich jsem vždy shledala a shle-

v té

které

podávají

mn

em

dávám temných míst a kiklavých odpor. V koncert na naše divadlo následujícím dobyl mladý

si

palmy

hrou Provázel v onen veer na pian zpvaku, kteráž svou slinou tváí, zlatými nad elem se kižujícími vrkoi, rovnž jako zvonkovitýra hlasem celé shromáždní okouzlovala. Znalat jsem dávno již tklivý její hlas, dojímal mne klokotem svým slaviím po každé, když chvje se na kídlech noci naší usínající ulicí tak zádumiv zmíral ve vzdáleném hukotu Vltavy, jako by se byla v již tenkráte ozývala pedtucha toho, co oekává to srdce díví, z jehož hloubí tak kouzeln a nasvou

Seeling,

podiv

znalc vzbuzoval.

nm

djn

jenž již tenkráte, jsa asi tináctiletý,

se perlil.

190

Bydlela rusovlasá pvkyn nedaleko nás a jsouc svou rodinou urena pro zpvohru, piln a vytrvale se cviila pi otevených oknech k velikému a vdnému sousedstva potšení. Byla to Johanna Tonnerova, kteráž vystupovala pozdji s velikým úspchem v eské opee, avšak jen krátký as. Opustivši náhle, jak se proslýchalo, pro sklamanou lásku vlast, za nedlouho v cizin zemela Od té doby, co jsme se byly na divadle octly, pišly jesliky, hrady a vše, co k nim náleželo, znan z milosti. Hrávaly jsme samy divadlo, každá vždy nkolik osob najednou pedstavujíc, pi jsme se ozdobovaly matinými odloženými šály, klobouky, kvtinami, krajkami a tak dále. Pakli jsme pišly mezi jiné dti, vždy jen zábavu tu jsme navrhovaly, což bývalo vždy s velikým souhlasem pijato. Obzvlášt dobe se nám inohry a tragedie naše daívaly u jistého fabrikanta rodem Saša, jenž ml nedaleko Slepé brány velikou zahradu s jednojjatrovým v ní domem, který obýval se svou rodinou sám. Malý sál, jehož sklenné dvée se otvíraly na balkón nad zahradou se vznášející, s nhož byla nejpvabnjší po Praze a okolí jejím vyhlídka, již lze si pomyslit, tenkráte ješt nezastavena inžovními domy a továrnami, býval nám k hrám našim vykázán, a vbec vše uinno a co nejochotnji poskytnuto, co pispívalo k našemu potšení a vyražení. Býval to vbec veliký rozdíl, kterak tam s dtmi se zacházelo a jak v jiných známých rodinách, kdež, jak jsem již pravila, bývaly dti na svj pokoj odkázány a odsouzeny nepekážeti rodim. Ponejprv tam jsem pozorovala rodie, které ve svých dtech vidí a ctí budoucího lovka, na jehož vývoj a samostatnost se tší, a nikoli jen nepohodlné bemeno, s nímž je starost a svízel, na jehož nároky na samostat.

em

—

.

.

191

nost budoucí se již

naped hnvají,

vidouce

tím svou ne-

obmezenou autoritu ohroženu.

Tenkráte býval u nás ješt náramn rozšíen náhled, že jsou dti rodim dány, aby dlaly, co tmto je píjemné, a vlastn ureny do smrti jim za

to

sloužiti,

že

práv proto, že na jim všemožn tuhý

jim

n

život

darovali,

a

nikoli že

rodie

život uvalili, jsou povinni usnadniti

s ním boj. navštvovaly, Jak rády bychom byly píjemný ten kdyby nebyla ona rodina tak zarputile nmecká a k našemu národu tak vyzývav nepátelská bývala. Nebylo v jejích lenech nejslabší stopy zásad našeho ddeka, zavditi se tam vlídností a srdeností, kdež nový jsme nalezli domov a existenci estnou, vždy jen s úšklebkem nad našimi národními vlastnostmi a zvláštnostmi u nich jsme se setkávaly. Náleželi fabrikant se svou rodinou do oné velkonmecké po echách valn se rozšiující koterie, jíž ped pruskou válkou nikdo hrub si nepovšiml a kteráž hrajíc v prmyslu našem víc a více dležitou roli, ovšem byla pak

dm

to podati o všech pomrech našich nejuritjších zpráv tam, kdež toho mli práv potebí. Koterie ta rozvtvivši se ve vši tichosti a opatrnosti po celé zemi, ve svých závodech a obchodech jiné nezamstnávala síly, než které si ze Sas a z Pruska povolala, a dosud mi jest nepochopís

a

o tom mnohý našinec vdti musil, pec nikdo nepedvídal, co z toho jednou vznikne a pojíti musí. Ba musilif u tchto rodin i podomek i kuchaka býti ryzími Nmci, jen pro tu tžkou nevdnou nádeunickou v továrnách práci dostail jim ech, té mu dopávali. Dcery a synové jejich, sotva dospli, byli posýláni do Nmec k vyššímu vzdlání, odkudž se vracívali s nevstami a ženichy, kteí neopominuli echy dle píkladu svých nových píbuztelno, že

192

ných považovati za

stanici,

kdež

lze dosíci

hezkého výdlku

chytrostí a piinlivostí, a za sebou vábiti nové a zas nové šiky

krajan

svých, obzvlášt otevela-li se kdesi nová zas

perspektiva výnosných jakýchsi podnikv. Nebyla jsem tehdáž ovšem s to, pomry ty posouditi a jejich dosah pochopiti, cítila jsem jen ten nepátelský, výbojný a uchvatitelský v nich smr, ale otec vidl a vdl,

kam

smuje,

a asto nad tím se zak jiným o tom mluvit a k tomu poukazovat, co se asi pipravuje a jakým to zpsobem bez krve prolití si chtjí zahraniní Nmci cech dobyti, ale dle mého vdomí nikoho tím nedojal a nezneco za tím vzí,

myslíval,

asto jsem

to

jej

slýchala

pokojil.

hrály s mladými Nmci a Nmkynmi svorn, tšívali jsme se navzájem na sebe, nemohouce se asto ani dokati nedle, kdež jsme se mli sejíti a zas si zahráti, ale najednou uprosted nejlepší zábavy, nejutšenjšího naladní ozvalo se z jejich strany slovíko, objevil se posunk, zamihl se úsmv, který snésti a prominouti jsme nemohly, hlásily jsme se, co to znamená, a bývalo na dlouho pak po shod a lásce mezi námi. Jen velikou písností rodie nás k tomu vždy donutili nevylouiti se z návštvy, došlo-li nás odtamtud opt pozvání. Nevdélií ovšem, co mezi námi se dlo, nemívaly jsme ve zvyku žalovati a nikdy jsme si tedy nestýskaly na urážky tam pocítné, avšak i kdybychom jim byly objevily píinu svého náhlého odporu proti návštvám do onoho domu, tož by je byli sotva tak vážn pojali jako my. Bylo to tak bžné všemu eskému se smáti, tím opo-

Nkdy

jsme

si

dosti dlouho velmi

vrhovati

a

za

sprosté to prohlašovati,

echové hanbíce

se za

svj

pvod

inili

tak

a zapírajíce

jej,

i

rodilí

nedalo

193 se tedy práv nic zvláštního namítati proti vtipm nkolika hoch. Nebot obyejn zavdávali synové domácí k rozmíškám tm podnt, parodujíce na improvisovaném našem kdykoli k tomu se naskytla píležitost, lid náš jevišti, v mluv a zpsobu opilcv co možná nejsmšnji a nej-

urážlivji.

Nezstávala jsem zpupným

tm

Sasíkm,

jejichž

rodie

groše vlastního za svými rodáky do ech pisthovali, kdež si bhem jediného desítiletí dobyli znaného se byli bez

jmní na mozoly

toho tupeného lidu eského, ovšem odpojak dalece moje logika a výmluvnost mi staila. Bylaí jsem ostatn v podobných šarvátkách znamenit vycviena, a to svým uitelem, s nímž jsem se od roku k roku mén porovnávala a více a opravdivji hádávala, oplakávajíc pravideln každou dje- a zempisnou hodinu, kdež nikdy neopominul hodn citliv mne poškádliti, zmiuje se jednou se svým známým a nesnesitelným mi pohledem a úsmvem o naší nepatrnosti geografické, po druhé, jaké nás to potkalo štstí, že jsme byli privtleni k Nmecku, po tetí zas z historických fakt mi dokazuje, že v eském národ nebylo nikdy špetky duševní samostatnosti, skutené vzdlanosti a vdy, vše to že máme od svých soused, jímž prorokoval svtodjnou úlohu. Ptky ty, z jeho strany velmi dtinské a nepimené, jimiž mne doháníval k chování rovnž tak dtinskému a nepimenému k osob jeho, mly však pro mne neocenitelnou výhodu tu, že jsem se nauila rozjímati o vcech, o nichž mla málo která dívka mého stáí pravého ješt pojmu, a napjat o nich pemýšleti, abych nalezla dvodv k odražení jeho útok. Bývalyí ovšem tak nedosplé a nezralé jako mj vk a rozum, ale nkdy se mi pec podailo cosi na-

vdi

dlužná,

K.

STÉTLÁ. Upomínkj.

13

194 a jemu vyítati, ím náramn jsem jej dopálila. Bylo zejména chování se za války s Napoleonem I., které zas já jsem si za ter svých vtip obrala, neunavujíc jíti

Nmcv

to

mu ství

dokazovati,

zpt do

vlasti

že

tehdáž

teprve

v nich zaplanulo hrdin-

onen panovník zemmi jejich seslaben, pokoen a vlastn již poražen Rusy.

vlastenecké,

když táhl

„Pro v echách zstáváte, když se vám zde vše zdá smšné a špatné?" vyítávala jsem Sasíkm s mnohem vtší rázností než zdvoilostí; „pro se nesthujete zpt do Nmecka, když tam jsou lidé mnohem chytejší než u nás? Což jsme vás sem volali?" „Pišli jsme k sželelo

se

nám

vaší

vám

a

trváme u vás jen ze soucitu,

nevdomosti a chceme vás pouiti,"

mi mladí ti stoupenci práv tehdáž se rodícího „pudu na východ". „Kdyby nás nebylo, takovými byste byli dosud v Evrop divochy jako kozáci, všemu, co umíte, víte a v em se vyznáváte, jen od nás jste se piuili. Vždyt kdyby nás nebylo, ani byste nemohli vzájemn se dorozumt, dv tetiny slov ve své ei od nás jste si vypjili, nemáte ani vlastního jazyka. je vaše divadlo? Komedie na návsi a nic jiného, a jakých máte spisv a spisovatelv?" odpovídali

ím

„A

což teprve ty vaše

paniky

a sleinky,"

posmvav

pizvukovaly sestry bratrm, „jeli pak s nimi o jiném ei, než o krásných šatech a dobrém jídle? Za šátek zaplatí bez rozmýšlení nkolik set zlatých, ale za knihu neb za noty bolí je každý krejcar. Poád vzí v kuchyních, poád mají co smýit, prát a uklízet, a když lovk k nim pijde, jak neútulno u nich bývá, nevdí ani kterak se nábytek i"ozestavuje, nemají ani špetku krasocitu a vkusu. U vás je to ovšem jiné. ale to jen proto, že máte ddeka Nmce."

195

Bránívala jsem se na krev podobným naknutím, avšak duchu jsem proti vli své pec jen uznat musiia, že jest ranobá smutná v nicb obsažena pravda. Mluvívalo se tebdáž v Praze až k neuvení špatn esky, vždyt jsem já sama vlastní jazyk svj neznala, sama nevdla, kterak mi jest ví co pedmtv a pojm nazvat leda pokaženým názvem nmeckým. A jak to dopadávalo s tmi eskými knihami a spisovateli? Nevidla jsem nikdy jiné knihy eské krom babiiných modliteb, a ím jsem mla poraziti onen nepíznivý o eském ženském pohlaví úsudek ? Byly to skuten s pevahou rodiny eské, kdež ni matku ni dceru jiného netšilo, než skvostný odv a dobré jídlo, kdež veškerý svj as a všecky svoje snahy jinému nevnovaly, než péi o svou toaletu a píprav njaké sladké ke káv lahdky, všem ostatním se vysmívajíce. Bylo to pravda, že prese všechen drahý nábytek, prese všecku nádheru, prese všecko uklízení a istní bývalo v takových domácnostech neútulno, jelikož jedna vc málo kdy k druhé se hodila a zídka jen bývalo šeteno soumrnosti a souladu barev, že nechtly vlastn jiného, vlastnice všech tch drahocenných než osvditi svoje bohatství. Kde mli u ostatních známých tak kvtinové stolky po pokojích rozestavené jako zde, kde tolik skíní na knihy, pihrádky na noty, desky na rytiny k poteb stále všude rozložené a pipravené, aby byly ihned po ruce, kdyby se nkomu z rodiny zachtlo zahloubati se do pkného obrazu, písn neb básn, kde jinde než zde jsem vidla, že se pipisuje umní a lektue skuteného významu a dležitosti pro život, že jsou považovány za nevyhnutelné vzdlávací prostedky a nikoli jen za poteby a pedm;y v

Bh

pedmt

pkn

pepychu 13*

19G

mn

Jak nemla pak ve si

vymlouvám jak

to

vyddní

nech pec

vzniknouti myšlenka, že

chci,

necht to

toím

jakkoli,

dom

otcovském, osielí na než co nám milost jiných uštéduje a ponechává, odívajíce se v šat od jiných jen jsme

žebráci

v

adrech matiných, nemajíce

jiného,

vypjený, bídn záplatovaný, že ve svt, v tom pravém svt, ve svt to vzdlanosti, osvty a pokroku, nejsme vlastn již niím, ponvadž niím k jeho vzrstu a šíení neprospíváme, a že za tou piíinou nemáme ani již práva pozdvihnouti hlasu svého ve sboru národ ostatních Ted, kdež jsme se tak rázn zase hlásili k životu, kdež jsme osvdili tolik opt síly, kdež tolik nadjných .

.

.

puk

kolem nás se rozvinulo, není již nikdo s to, miti propast beznadjnosti, otvírající se tenkráte pi podobných myšlenkách ped každým echem navzdor veliké své mladosti a nezkušenosti jsem na pokraji jejím trnula, noíc do ní pohled ustrašený. Uzrávala jsem v takových chvílích, o mnoho let daleko pedstihujíc svoje stáí, jak nkdy se stává sirotkm opuštným u hrobu drahých rodi vždyí jsem pak dlela také nad hrobem, v nmž byl pochován svatý ;

—

nebožtík, národ

mj

.

.

.

uvrhla jsem se pak ze sálu na pavlán, abych si hlasitým ulevila pláem, a domácí dti nechávaly mne tam do sytosti se vyplakati, jsouce rády, že se se svými slzami I

skrývám, aby rodie naše náhodou k nám vcházejíce si jich nepovšimli a na píinu se netázali. Jak živ utkvly v mé pamti tyto okamžiky zoufalého hoe, kdež plaíc jsem se nahýbávala k tm vonným pode mnou houštinám zahrady, tvoícím popedí tak malebné na obraze, jejž odtamtud poskytovala Praha, hrd jako královna se opírající o ty aksamitové kolem ní pahorky, ko-

197

runována jsouc svatým diadéraem, Hradany, nad jejichž temnými vžemi vycházelo veer co veer tolik zlatých hvzd, z nichž žádná, ale žádná vzejíti nechtla nám, nešfastným echm, ó, jak jsem pak chápala, že strýek Melichar nad úpadkem vlasti blázní, že strýek Cyprian v záchvatu podobné tžkomyslnosti zemel, že otcv pítel skoil do vody, nechtje pežiti otiny, že otec sám v slzách se rozplývaje, co mladík tam opodál na tch ladných proti

Ilradanm

výšinách tolikrát bloudíval

duší lítostí zl:rvá-

s

sama sebe, co by ti rozšafní kové, na které tak asto si vzpomínal a pro cenou,

se

tázaje

v srdci šlechetném

a zda-li

by

mli

láskyplné

tolik

v hrobech

tiuchlivém stavu vlasti

svých

ped-

naši

nž

choval co by asi íkali

úcty,

pokoje,

kdyby

o

pc-

zvdli!

V hrozném zmatku a žalu zakrývala jsem si pi podobném rozjímání oi, cítila jsem, že nemám pod sebou pevné pdy, že mi schází pravý, bezpený základ života, na nmž lovku ku pedu spjícímu jediné lze voln, zdravé, cítilaí jsem, že blaze se vyvinouti a býti svtu platným jsem vlastn bez národnosti. Jsouc eškou každým tlukotem

—

srdce,

každou

krpjí

krve,

pec eškou

vání a vzdláni jsem nebyla, vše,

mi

cizí,

a

pece jsem duševn

chtla-li jsem

to

nesmla

býti a

dle mluvy, vycho-

co se mi podávalo, bylo odmítati,

tomu

se brániti,

žíti.

V kteréžto zemi byla dítti probuzenému souzena taková muka jako v oné dob dítti eskému? Ješt jednou opakuji, že nebylo nešfastnjšího nad tvora.

n

Na

štstí

nemá

lítost

a zármutek v srdci

mladém

dlou-

hého trvání, rozptýlí je veselý zvuk, jasný pohled, žertovné slovo. Do mého pláe zaznlo ze sálu najednou piano, kdosi

198

tam

Jeden ke na pavlán a uchvátiv mne za ruku, vtáhl mne do veselého v sále rozpoutaného reje. Vzpouzela jsem se ovšem chvíli, ale neodolala jsem na délku pece. Jakmile jsem byla jednou v kole, tož na vše štastn jsem zapomnla, co mne bylo pfed chvíli tak velice trápilo, a toila jsem se se Sasíkem u vzácné svornosti a horlivosti o závod, nepejíc si ve víru tance nic vroucnji, než aby rozkošný ten kvapík nikdy neml konce. Ale íra dále tím asteji mne navštvovala ona beznadjná tesklivost, pihrnula se na mne nikoli jen po hádce s uitelem a se Sasíky, nýbrž i tenkráte, když mi nikdo nic nepíjemného neíkal a nedlal. Po celé dny vzelo v hlav, že vlastn nikam nenáležím, že jsem ve svt vyvržencem, nemajíc kde se pitulit srdcem, nemajíc vlastního národa. Nkdy, když mne vdomí to píliš skliovalo, vzala jsem tužku do ruky a nartala jsem na kousek papíru všecky ty žhavé svoje stesky a žaloby. Pociíovala jsem vždy po takovém výlevu cit svých znané ulehení, svalila jsem tím se sebe ást balvanu, mysl mou tížícího. Ale nebyla mi útcha ta na dlouho popána, zabloudili jeden takový úryvek mezi moje školní sešity a s nimi do rukou uitelových. ta mou dtinskou jeremiádu o ní si nezavtipkoval, jak jsem oekávala, spativši ji s ustrnutím v jeho rukou, neml pro mne žádného výsmchu, mstil se mi tenkráte he. Mlky zapeetil mj národní žalozpv do obálky se z

mých

jal

hráti kvapík, ostatní se pouštli do tance.

soupe

vyítil

se

mn

mn

v nichž jej upozornil, s nkolika ádky, kdyby jiné osob než jemu se byl dostal „podobný slohový pokus" do ruky, sotva asi by byla uvila jako on, že vše to, na si naíkám, jen v mé se vylíhlo hlav, a že

a poslal jej otci

že

to

neslýchám od jiných dosplejších kolem sebe opakovati.

199

Ponejprv ve svém život byla jsem od otce do pravdy plisnna, výitkami obsypána, aniž jsem byla s to poclioím jebo bnvu v takové míe jsem zasloužila, Tof piti, se rozumí, že mi podobné „slohové pokusy" jednou pro

neobyejn urit a písn zapovdl. Tedy ani sama sob jsem se piznat a nad tím hoekovat nesmla, že každému popáno vlast svou milovat, velebit a jí sloužit, vždy, a to

Nmec

že Francouz, Vlach,

oslavovat

není

nemá

k

ni

písnmi

a

dle žádosti srdce svého

echovi že an£ mluvy mateské

promluvit,

ani již otiny,

mže

ji

skutky,

a

neboí jiné

vlasti

již

ani

možno

nemá, ani syn v ní si piosojiž

bujc práva dítte prvorozeného, ddice oprávnného Nevímí vru, co bych si byla poala v smsici té nových zmatkv a záhad bolestných, z nichž nejvíce se mne .

mnou

dotklo, že pestal otec náhle se

.

.

o všem tom mluviti,

co z jeho úst nade vše ráda jsem slýchávala,

nezmiuje

se

nikdy o dávných v rodin naší píbzích, ni o osudech Cech za starých eských král, ni o nkdejší kronice Prahy, ani o svém mládí protouženém v tak trudných upomínkách, jako byly moje tehdejší city a myšlenky, nechtje již o tom vdti, že nám kdysi uitele eského jazyka sliboval, kdyby se nebyla ke proklubávala matná, neuritá jakás o tom zvst, že není vlast ješt tak nadobro mrtva, tak nadobro nmecká, jak jsem se domnívala, jsouc obklopena bud rodinami ponmenými, cizáckými, neb naprosto neuvdomlými a každému vyššímu zájmu nepístupnými echy, že jí nemiluji samojediná a že nad ní samojediná neteskním a nepláu. Náš ústav skuten se plnil následkem onoho ped-

mi

již

mn

stavení

divadelního,

kteréž

mnoho hluku; ukázalo

i

v širších

se brzy,

kruzích

natropilo

že jest ješt jedna výpo-

200 v runích pracích nevyhnutelná. Pijala se jsem jí pidlena, abych pod jejím dozorem zhotoMezi vyuováním neustále se vila matce dar k svátku. mnou hovoila o všech možných vcech a osobách zcela mi neznámých. Mezi jiným pišla také jednou na svého domácího pána, ševe a podivína, jenž prý ml celou skí eských knih, a to nikoli jen starých, nýbrž peplnou vahou zcela nových.

mocná uitelka a byla

—

Horko

mne

rozrazilo

pi

této

zpráv pekvapením,

úžasem, radostí. Jaké to byly asi knihy? Nevdla to, a jsem ji spjatýma rukama za to prosila, aby se na to peptala, pec na to vždy zapomnla, nikoli však z neochotnosti, nýbrž že dobrou starou tu paní nic tu na svt tak málo nezajímalo jako kniha a že nikterakž s to nebyla vyptávám a mnoholi pochopiti, pro se tak horliv na mi na nich záleží. Také jsem se od ní již jiného nedozvdla, než že bydlí na Pohoelci a že její domácí pán nosí modrý plást, že šupe a nemá vlasv. i v lét

a

n

od té doby po všech modrých pláštích zatajil Malou Stranu, jak se ve dech, pozorovala-li jsem, že njaký starý pán ubíraje se smrem z Pohoelce neb k Pohoelci vytahuje z kapsy pikslu! Ale nikdy to nebyl „on", neb lhostejn vždy kolem mne kráel, kdežto by byl musil onen domácí nevyhnuteln

Jak piln jsem

se

rozhlížela zavítavši na

dle

pesvdení mého sympaticky po mn se ve mn duši mu spíznnou, ba nejen

mn

ohlédnouti,

mn

po se ohlédnouti, nýbrž i mne osloviti a mi zvstovati: „Ano, já to jsem, k nmuž touhy srdce tvého se nesou, já to jsem, jenž chová ony u sebe poklady, po nichž duše tvoje pojd a následuj mne do svatyní, v nichž místa prahne tuše

—

201

jsem jim vykázal." Ale nic dost málo podobného nikdy se mi nepihodilo. Mezi vtšími žakami navštvujícími již bály veejné a promenády, kolovaly zase povsti jiné, nemén sice matné a mlhavé, jako ona o domácím na Pohoelci pánu, ale nemén nadjné a potšitelné. Povídaly si o mladých zajímavých mužích, kteí nosí špiaté klobouky, volné jen pes rameno pehozené zimníky a lidí jinak než po esku neJmenují se prý „wlastenser". oslovují a jim neodpovídají. Nová to závraí pekvapení, radosti a štstí, ale opt jsem se nemohla více a uritjšího dozvdti. Vídala jsem sice také tu a tam na ulici špiatý klobouk a pehozený pes rameno svrchník, ale slýchala jsem jejich vlastníky vždy jen po nmeku mluviti a ony klobouky nazývati „Kúnstlerhte". Rozhodla jsem tedy sama u sebe, že v tom musí býti jakýsi omyl neb nedorozumní a že oni „wlastenser" budou nejspíše zbytkem náboženské sekty „Waldenser", z ehož spolužaky moje obyejnou svou v takovém pípad virtuosností si udlaly „Wlastenser". Také o eských bálech zaaly si vtší v ústav dívky vypravovati, ale vždy s velikým jen pohrdáním. Nenavštvovaly jich a smály se, došlo-li je k nim pozvání. Nebyly, jak tvrdívaly, ani dost málo elegantními, pouze jen emeslnickými rodinami navštvovány a zakonily se prý vždy velikolepou pranicí, kdež chasa sladovnická s mlynáskou a eznickou se potýkaly a v níž zejména jejich ženy a milenky, vrné to stoupenky pramatee své Vlasty, co nejohnivji se úastnívaly asi s takovým prý úspchem, jako za oné jisté Prokopské pouti. Stalo se totiž, že jednou o svatém Prokope v údolí téhož jména se strhla ptka mezi paními, kteréž sestoupivše

202 se podle

cech

dorážejíce

na

svých

manžel

sebe

a trhajíce granáty, etzy s krku, náušnice aniž kdo s uritostí íci mohl,

k

v bojovné si

shlukly šiky,

se

v krutém zápasu perle,

z uší a zlaté

s

hlavy epce,

co vlastn zavdalo

píinu

úastnice napolo uškrcené, zkrvácené, k nepoznání rozdrápané, na selských v rychlosti najatých povozech do Prahy. Po mnohá léta býval den ten Pražankám pak potupn vyítán a jelio zmatky od nich pipisovány zvláštní nešfastné tehdáž prý nad Prahou panující planet, neb téhož roku jen málo dní ped tím na svatého Petra a Pavla byla se hrozná nad Prahou rozzuila boue, v jejímž víru se pekotilo množství na Vltav lodk s výletníky zpt ku Praze plujícími, pi emž osmnáct osob utonulo, mezi nimi mladý párek, který slavil dopoledne satek. Nehodami tmi byli mnozí potvrzeni v pove, že jsou dny od svatého Petra až do svatého Prokopa pec jen pro Prahu zvlášt nešfastnýrai a vedle toho, že se musí v tu dobu devt lidí obsit, devt zastelit, devt utopit, devt otrávit, že prý jest msto to a okolí jeho vyhlédnuto za jevišt obzvláštního jakéhos neštstí. Mnoho rodin zstávalo ješt za mého mládí jen za tou píinou pi nejkrásnjším povtí doma a podivnou náhohodou se skuten vždy v ten den cosi neblahého pihodilo. Pipomínám si zejména jeden veliký na Perštýn požár, který celé Staré Msto nemálo polekal, za píinou velikých zásob luebnin u tamjších obchodník nashromáždných. Nemla jsem tehdáž ovšem ješt nejslabšího o tom pojmu, co to je tendenní lež, jejímžto kalem bohužel ted proud veejného života našeho protéká, zprávy o eských bálech naplovaly mne tedy novým hoem, pro njž úlevy jsem nenalézala, nemohouc je svovati papíru. Ale nesnesla strašlivé

této

šarvátce,

z

níž se odvážely

203

jsem

dlouho teto napjatosti duševní, v\mkla jsem se

z

ní

soíismem.

mám zapovzeno vbec

pravila jsem si. myslím a cítím, rozumovat o tom, co vidím, podati to však v jiné form než ve form úvahy, otec nikterakž mi nezapovdl, nemám nu píklad zapovzeno nepsat novelu, báse neb pohádky." Sotva mi probleskla štastná tato myšlenka hlavou,

„Což

„Jest mi jen zakázáno psát to, co

psáti V" si

jsem si poala dlat sešit a sešit naplovat spisovatelskými výkony všeho druhu. Snadno se domysliti, jaké byly asi hodnoty, ale byla jsem blažena, vymýšlejíc je, tšilo mne v nich se pebírati, znova si je peísti a opt v nich se setkati se svými tužbami, žaly a vzdechy, tak tajemn zahalenými v rouše poetické fikce, že byly nepístupné všem výitkám, všemu pokárání, že by je v nich nebylo nalezlo ani potmšile slídivé oko uitelovo. Tak velice zábava ta mne uchvátila, že jsem se povznesla k pedsevzetí, vydávati sama sob ve volných lhtách almanah. Jen jedna vc mne uvádla ponkud v nesnáze kterak almanah svj poktíti. Tenkráte byla doba almanah, vyskytovaly se v nmecké literatue na tucty a veškeré poetické a významné názvy jako „Zora", „Rže a „Snženky", „Violky", které by se mi byly hodily, lilie", již byly zadány a já chtla i do jména duševního plodu

již

—

svého býti pvodní.

Po dlouhém pemítání a vážném hloubání pipadla konen na název úpln básnickým mým intencím vyhovující a je charakterisující, poktila jsem almanah svj „Zvuky loutnové".

jsem

Nic v život tento

tajný

nikdy

literární

mj

tak

šastnou mne neuinilo jako zapomínala jsem sedíc

podnik,

204 ze zadních našich pokojík pi napolo zavené aby mne nebylo z pavlae lze vypátrat, ped starým prádelníkem, jenž mi sloužil za psací stl, v závratné slasti tvoení, že píši nmecky, že ani jinak psáti neumím, že snad ani jinak psáti se nenauím, a péro mi lítalo po papíe jako okídlené. Jakých vidní kouzelných jsem mívala v tom polotemnéra koutku, jenž býval naší šatnou, obklopena našimi škrobenými suknmi a vyžehlenými šaty tam rozvšenými, do jakých to sfér rajských moje fantasie tam se vyšinula, jaký to nadšený nesmysl proudil se z ní do mého sešitu. Pro vtší význam byla jsem první svj almanah zapoala práv o dvanáctý svj den narození doufajíc, že sama sob podám do roka aspo tyi silné svazky. Cítila jsem ovšem v sob tolik fondu, že bych si byla mohla smle slíbit dvacet, ale nechtla jsem astým psaním vzbuditi zbyten pozornost a nové si psobiti mrzutosti, nemohla jsem se pec stále vymlouvati, že píši své úlohy, jimž jsem byla dosud sotva denn tvrt hodinky vnovala. První svazek se mi zaokrouhlil mžikem pod pérem. Vynikali zajisté pestrostí, jak jde z obsahu jeho na jevo, neb pinesl pohádku, pak životopis Kolumbv, v nmž hrála vlastn matka jeho hlavní úlohu, neb ona to byla, kteráž snem nadchnuta syna ponoukla k výprav jeho, po životopisu pišla novela a pak báse, kteráž zstala jedinou básn náruživ jsem milovala, pec jsem v mém život. nemívala nikdy do básnní chuti, ehož byl píinou uitel, jenž projevoval o básnictví velmi pohrdlivé mínní, považuje je za poloviní kejklíství. Aby i mne o tom pesvdil, nechával mne neustále pevádti nejoblíbenjší bá«n ve prosu, posmívav pi tom mne upozoruje, jak chudiké mívaly mnohé z nich jádro, sproštny jsouce marnivého zav

jednom

okenici,

A

mj

205 kuklení formy umlecké, kterak

s ní veškerý poetický mizí obsažených, naež mi predítával místa z Jean Paula, Herdera a tak dále porovnávaje je s mými úlohami, což ovšem pak v prospch prosaist dopadnouti musilo. Vzbudil tím pro dosti dlouhý as ve pesvdení, že kdo nic ádného v prose nedovede, se utee k form poetické, v emž mne potvrzovaly moje spolužaky, z nichž mnohá na dosti hezoukou se vzmohla básniku, nejsouc s to podati v prose nejmenší obrázek,

pel z

obrazv

obrat

a

v nich

mn

což mi bývá ostatn u mladých lidí dosud nápadno. Almanah mj byl dovršen tragedií, již jsem považovala za korunu jeho, jelikož mi pi psaní nejvíce vylákala slzí. Hrdinkou její byla dívka, ježto hájíc v pestrojení mužském rodné svoje msto s bašty se nehnula, se závist stále

a

a

vypovdl

milenec lásku, uražen jsa, že vlast více miluje než jeho, a která po vítzství, jež svým hrdinstvím dobyti pomohla, se usmrtila svým vlastním kordem, žalem nad nespravedlivostí milencovou. Sotva byl první svazek sepsán, zredigován a patin oplakán, již jsem se pustila do sestavování svazku druhého. Nové slasti, nové opojení, nové vzlety do ráje poesie a tam o to pokoušela

ji

odstraniti,

jí

nevýslovná, nejryzejší blaženost. Avšak závrat ta slastná, a neustálé se vznášení nad skuteností bylo píinou, že jsem se dopustila znova neopatrnosti, opomenula jsem první svazek svého almanahu dosti opatrn stíci, aby pohben v nejhlubších hlubinách šuplíku na moje školní knihy mi vykázaného, také tam zstal, nepovšimla jsem si unesena svými novými pracemi, že se vynoil na povrch, kdež se dostal mezi ostatní moje sešity a jednou více ješt než obyejn rozkochána jakous zajímavou pohnutlivou látkou to

odnesla jsem

jej

do školy, doruivši ho vlastnorun uiteli.

206

Byla to nejosudnjší roztržitost, se

dopustila, mstila se na

a dslednosti její celou

mn

jíž

v

život svém jsem

co nejkrutji, neb následky

mou mladost mi

zpustošily.

Domnívajíc se, že jsem uiteli odevzdala sešit svj krasopisný, nemálo jsem se divila, že si jej dnes tak dlouho a zamyšlen prohlíží, Volával mne obyejn hned pi prvním ádku ke stolu, vyítaje mi v každém písmen chybu. Teprve když za tou píinou napjatji a pozornji k nmu jsem pohlédla, poznala jsem trnouc, co do rukou jsem mu dala. I zaštkal ve vnitní mj hlas v žalostné pedtuše, že „Zvuky loutnové" dnešním dnem asi na vždy do-

tém

mn

znly

.

.

.

jste si vci ty vypsala?" tázal se mne uitel se svým nejusmívavjšíra pohledem položiv

„Odkud

nen

kosešit

pede mne. Snad bych byla svj almanah spasila a sob dlouhou, trudnou ba zoufalou dobu v život svém uspoila, kdybych byla použila výmluvy, již sám do úst mi kladl, a na zda bh mu jmenovala nkteré asopisy a knihy, ale já se cítila tak uraženou ve své spisovatelské poctivosti dminkou jeho, že jsem mu odpovdla s oním vzdorným pízvukem, jenž se mi stal pro jeho neustálé mne popichování jemu vstíc obyejem „Což bych byla zde na desky jméno svoje napsala, kdyby byly v sešitu tom vci opsané!"

On

dále se netázal

stále

se

usmívaje,

ale

sešit

mj

ruky již nedal a já si jej netroufala reklamovati. Tváila jsem se, jako by mi na ani dost málo nezáleželo, jako by mi bylo pralhostejno, že jej po vyuování zahaluje a bez dalšího objasnní odnáší. z

nm

207

ebo

jsem se obávala, tenkráte nezaslal za to sám po nkolika dnech u matky jednou po škole se objevil. Nenavštvoval nás nikdy, vítala jej s pekvapením, neváhal však dlouho obeznámiti ji s úkolem své cesty k nám. „Picházím, abych vás upozornil na vc velice závažnou," matce slavným oznamoval zpsobem. Matka uvrhla ihned podezivý na mne pohled, ped nímž jsem sklopila zrak jako nejhíšnjší híšnice. „Stopuji na starší vaší dcei již po delší dobu rozAle nestalo

otci

dkaz

hodný

se,

zaryté

mé

neuapravitelnosti,

talent spisovatelský,"

Troufala jsem

si

z

doložil

písn.

propasti své znienosti pozdvihnouti

ní oi, co hroznému tajnému mému zloinství nevypadala práv, jako by považovala talent mi piknutý za nejvtší ze strany mé provinní. Okála jsem ponkud, nikoli však na dlouho.

bojácn íká,

k

ale

Zajisté nila

si

též

uitel povšimnul,

že jeho zpráva

oekávaný na matku dojem, neb

ujal

se

slova

neuis

d-

razem mnohem dtklivjším.

„Kdyby byla dcera vaše hochem, tož bych já první gratuloval i sám na vás naléhal, abyste žádných nešetili prostedk, by nadání její k zdárnému dosplo rozvoji; ale u dívky mají se vci jinak, práv naopak, tu se musí podobné náklonnosti dusit, všemožn obmezovat, jinak nedostojí pozdji nikdy patin úkolu svému a nikdy

vám

k

ní

v

nm

nedozná pravého štstí, pravé spokojeností."

nebyla matka pokojnou. Již

tak klidná,

oividn

se stávala ne-

„Snad bych vc tu mnohem Ihostejnji pojímal," pokraoval se vzrstající vážností, „snad bych i já si myslil:

208

nechme tu holiku s pánem bohem si hráti s básnikami a pohádkami místo s panenkami, když ji to více tší, vždyí to nebude míti beztoho dlouhého trvání, za dva, ti roky doba taneních hodin, bál, toalet, hlava se ji jí nastane naplní pentlemi, taneními poádky, ctiteli, a péro samo sebou

z

ruky

jí

vypadne,

avšak

dostaly se

mi

ped

ne-

dávném do rukou spisy jisté Francouzky, paní Dudevantové jménem, kteráž píše pod pseudonymem George Saud, ježto budí sensaci v nejsmutnjším smyslu slova. Káže ženám válku proti mužm, pijala nejen mužský šat, ale i mužský mrav, jezdí, kouí, chodí do kaváren, prochází se se studenty a tak dále. Napomíná každého vychovatele díví mládeže k nejvtší obezetnosti píklad ten truchlivý, kam žena si libovati a jakých výstedností jest s to zablouditi, v se dopustiti, vyboí-li z dráhy spoleností lidskou od pravku jí vykázanou, pilne-li k zamstnáni jinému než domácímu." Matka patrn se zhrozila obrazu, který jí podával o nebohé Sandové, o níž pinášivaly asopisy tehdáž nejneslýchanjší zprávy, hanopisy to skandalosní vedle nejnadšenjších chvalozpvv. „Jsemí vám nad míru povdna za pátelský pokyn váš," odvtila uiteli všecka dojata, „nepiítala jsem tomu tak skuten dosud žádné dležitosti, že má moje vášnivé v knihách zalíbení, naopak vidouc ji ísti, bývala jsem tomu ráda, že jeví smysl pro vci vážné a ušlechtilé, a byla bych si pála, aby si jej byla zachovala i nadále, by ji zachránil ped oním mlkým marnivým smrem, jímž k veliké své lítosti tak velikou ást dívek ubírati se vidím. Ale když v ní je, jak pravíte, více ješt než pouhá k literatue láska, když se v ní vyskytuje pro ni i nadání, tož

em

dve

209

i

si

já nahlížím, že mi jest na vc led jinak pohlížeti a jinak poínati, a prosím vás v ohledu tom za radu."

asi,

již

Nedalf se uitel ovšem dlouho o radu prositi, oekávali že bude o ni požádán a mli k ní program v hlav vypracovaný. „Myslím, aby se dcera vaše pestala ihned uiti pedliterním psát a poítat umí pro svoje povolání

mtm

;

pojem o djinách a zempisu má také, není

dosti,

jí

více

vdní

pro budoucí úkol její potebí. Zárove však jí musí býti odúata veškerá lektura, aby její vnímavá a dráždivá fantasie zstala bez potravy a nemajíc ím se obírati a kam si zalétnouti, utkvti musila na pedmtech podstatnjších, dležitjších. Zamstnávejte ji pouze jen v domácnosti a berte ji s sebou do spoleností moudrých paní a hospody, aby dle píkladu jejich se vyvinula a svému blouznní pousmáti se nauila, nahlížejíc jeho lichost. Chce-li se baviti, nuže necht si nco plete neb vyšívá perlikami a hedbávím, bude jí to lépe slušeti než prstíky potísnné inkoustem a zstane pi tom déle hezká než pi básnní a pemýšlení, kteréž pokrývá elo záhy vráskami. Necht ponechají ženštiny tyto práce mužm, dkujíce Bohu, že se uvolují za

n

je konat a že samy vovat nemusejí."

Uitel tuše

si

pemítáním hlavy

trudit a una-

mn

mezi jeho slovy ve dje, nejzrádnjším svým úsmvem, a já mu za vrátila pohled plný netajené rozhodné již nenávisti. Chtla jsem mu vyítati, že mu nejde nikterakž o to, abych jednou šastnou byla a dstojné kráela po dráze svého povolání, nýbrž že jiného nechce než mne potlait, že jen proto na tom stojí, aby ženy jiného nedlaly než šily, vaily, praly, aby muži nikdy o tyto poteby

voln ke

K.

mn

asi,

se

SVTLÁ: Upomínky.

co

obrátil

se

s

14

210 se nemusili, aby se mohli na útraty žen nabažit krás a výhod života. Oni pivlastnili si žárliv a závistiv celé nebe poesie a vdy a nám ponechali zemi a všecky Tak to zaídili, tak to rozdlili a její svízele a trampoty. ne dosti na tom, ješt nám chtli namluviti, že tak velí hlas pírody a tak, jak to je, že to zstat musí, nemá-li lovk ve svých nejsvse svt vyšinout ze svých kolejí. tjších právech uražený a skrácený ve mocn se ozval starati

mn

a dosti

urit mi

projelo vše to

mozkem,

co o dvacet let

pozdji Stuart Milí ve svém spise o „Poddanství žen" vzdlanému svtu smle a poctiv do oí povdl. Myslila jsem ponejprv ve svém život, že omdlím, tak se mi roztoila hlava, tak ve

mn

zabušilo srdce.

Ale vidouc matinu starostlivou tvá, snažila jsem se pohnutí svoje opanovati a sklopivši malomysln hlavu, nepronesla jsem ani jedinké z tchto výitek a obžalob. Bála jsem se, abych jí píliš nepohnvala, abych jí již nepodávala dkaz neženské mysli a povahy vystupujíc proti muži, jehož velice si vážila, jemuž jsem byla povinna vdností, takovýmto vášnivým zpsobem. Co jsem mohla ostatn proti tomu namítati, že nechce, aby se ze mne stala spisovatelka? Vždjí nikdy, ale nikdy ani v mých nejpoetitjších záchvatech na mysl mi nevstoupilo, že bych chtla psáti pro veejnost; mla jsem ped umním píliš velikou úctu a o pojem píliš vznešený, abych si byla troufala ve svých myšlenkách tak vysoko zablouditi; psala jsem jen z vnitní poteby a nutnosti, nikdy o tom ani spolužakám svým se nezmiujíc; kdybych byla vdla, kterak svému peplnnému srdci jinak ulevím, zajisté že bych se byla i jiného prostedku s toutéž uchopila dychtivostí. Ale pedevším mi nebylo nikdy na mysl vstoupilo, že bych se chtla z do-

nm

211

nauili nás otec píliš každé užipracovníka ctíti, považovaly jsme sice psaní za cosi neskonale píjemnjšího než šití a uklízení, ale nikoli za cosi dležitjšího a vyššího. Zstala jsem tedy nmou, ale za to odpovdla matka uiteli dvody, na kteréž zas on nevdl co by proti nim namítal, na nž zas on ve své moudrosti si nebyl vzpomnl. „Souhlasím sice s vámi, aby mé dcei veškerá dráždidla odata byla, aby vše z naší strany se uinilo k potlaení její náklonnosti nepimené a nebezpené, ale dovolte, abych vás upozornila na cosi velmi dležitého a závažného. Kupec nemá v niem svoje jmní pojištno, dnes je v pomrech velmi píznivých a za rok, trhne-li na nkolik po sob nehod, mže býti na mizin. Jakž kdyby nás stihl podobný nezavinný osud, jako již mnoho poi ctivých rodin stavu našeho? Co bude pak z dcer mých, ncbudou-li jiného umt, než tu obyejnou práci domácí, kteráž nejmén ze všech odmnna bývá! Co by jim pak jiného zbývalo, než jíti kamsi za panské, a taková do budoucnosti vyhlídka nemže pece žádnou matku pelivou tšiti, teba nebyla aristokratkou. Kéž by bylo možná, aby moje dcery aspo tolik znaly a se nauily, aby v pípad jakési nešastné v osudu jejich promny mohly kamsi vstoupiti co uitelky neb vychovatelky." Nezbylo uiteli jiného než pemýšleti, chtl-li se skuten osvditi co pítel a rádce upímný, kterak by matskromné a spravedlivé žádosti vyhovl, nejsa nucen dlati jí v hlavní vci píliš veliké ústupky. Dlouho sem tam mezi nimi rokováno a konen rozhodnuto, že se sice pestanu uit literním, že nedostanu do ruky ni básn ni románu, že budu v prázdných svých hodinách raácí

práce vyvléknouti,

tené práce

si

vážiti,

práci

in

pedmtm

14*

212 vyšívati a

frantin

hákovati a

nikoli

již

jako až dosud ísti, ale

a pianu že se budu uit nadále. Jelikož ale bylo

nutno v jazyku tom dokonale se vyznati, ml-li nám býti jednou prostedkem k obhájení existence, kdyby otce nepedvídané jakés neštstí v obchode stihlo, tož stanoveno, že se bude pátrati po ústavu, kterýž by nás lépe než námi dosud navštvovaný na úkol ten pipravil, a nebude-li vyzpytován, že

sveny budeme nkterému osvdenému

Konen

v

nm

bude sestru tak dlouho vyuovati, až dosáhne mého vku, ale na žádný zpsob o tom slyšeti nechtl, aby se mnou aspo hodinu téhodné mistru.

se uvolil uitel,

že

opakoval,

Matka nedoléhala

vidouc, že jest odpor jeho

nezvratný, a on nad míru spokojen se vzdálil.

skuten

Dosáhlí, co

chtl, uzavel pede mnou bránu do vyššího svta, do nhož skromn jen a na zapenou patiti jsem si troufala uzounkou v ní skulinkou, pivábena zlatým z ní se loudícím paprskem svtla nebeského uzavel ji pede mnou, jak se domníval, na vždy Jen žák nad jiné pilný a uelivý vida se na základ výteného školního vysvdení odsouzena státi se uedníkem krejovským neb kuchtíkem, byl by asi s to pedstaviti si, co jsem cítila po orteli nade mnou vyknutém, že se musím pestat rázem uiti, jelikož jevím k uení nadání šíastné a lásku a piinlivost nevšední a že Jediné za tou píinou nesmím od nynjška jiného dlati než šíti a v kuchyni pomáhati; jen on by snad pochopil, co ve se dlo, když vešel rozsudek ten ihned v platnost, a já po oné výše uvedené rozmluv matky s uitelem pestala nejen okamžit školu navštvovati, ale když se i všecky knihy a asopisy mimo spisy pro mládež pede mnou ukli-

—

.

.

.

—

mn

dily,

lejší

mn bylo mlky a bez odporu na to mn v nich odnímá nejen moje nejmi-

na klí daly a kterak se zábava, nýbrž

hledti,

pokrokm

i

všecky prostedky k dalším duševním

zárove cesta k nim zastupuje zpsobem tak rozhodným a písným, jako by byly skuten stezkou pímo a

do jícnu bezedné zkázy vedoucí.

Co jsem

opt

si

mla

o tom všem pomysliti,

zcela z nenadání se

co se

mnou

dlo

Vždyt jsem byla pec tisíckrát etla, že lovk nabývá vzdláním nejen nejrozmanitjšího pro život vdní, nýbrž že se stává i lepším a šlechetnjším; což se tento výrok a nikoli i k ženštinám? Rznila vztahoval jen k píroda život obou pohlaví práv tam, kde nabýval hlubšího významu, kdež se poal povznášeti k zájmm vážným

mužm

1

Promovala

pravda muži velebená co podstata a jádro života, co nejsladší ve všech jeho svízelích a klamech útcha,

co

mana

se

nebeská,

promovala

se v jed, pakli

krpj

z jas-

ného jejího zdroje ukápla do srdce dívího

Nemohl

míti uitel

mj

jiného

pesvdení,

kovou urputnou neobloraností na svém, aby

mn

stoje s ta-

rodie ne-

prý býti mého neštstí pvodci; ale jak to dopadávalo s ryzostí pravdy té, pakli mla do sebe vlastnost tu ošemetnou, jistá srdce pokaziti? co souditi o život, jehož byla pravda taková jádrem a podstatou?! dovolili

dále

se

vzdlávati,

nechtjí-li

Nová motanice otázek palivých, hrozných zatemnila najednou mou duši prozáenou všemi hvzdami poesie, prodchnutou všemi jejími libodechy a harmoniemi. Kam a ke komu se obrátiti za odpov a rozešení? Strmlf svt opt kolem mne jako ocelová zed, o niž se moje elo vždy

214

do krve ranilo, zavadila-li jsem o ui ve vášnivé touze dose svtla. Ale nikoli, ani mladík odsouzený pro nadjné vlohy k práci nejvšednjší, k zamstnání pouze mechanickému, by se nebyl vpravil do tehdejšího duševního mého stavu, neb po prvním pekvapení a ustrnuti, jakéž se mu to dostává odmny za jeho snahu a horlivost a kterak lidé oceují a používají talentu, na jehož nedostatek si pece pi píditi

každé píležitosti tak trpce stžují, zajisté by si byl vzpomnl, že teba jsa k emeslu odkázán, pece po nkolika uednických a muednických letech tak dalece se vymaní ze svého otroctví a samostatným se stane, že mu bude volno aspo v hodinách prázdných, k odpoinutí urených ponkud si nahraditi, co proti vli své za mládí v sob zameškati a zanedbati musil; zdaž pak já se mohla tšiti

skromnou nadjí? Kdy svítala pro dívky mého stavu, pro dcery to rodin zámožnjších, kteréž nebývaly jako dti rodi chudých, sotva že dosply, již dány do služby a samy na sebe odkázány, kdy medle svítala pro mne dosti slabá áka jakési samostatnosti? Skrovné zkušenosti svoje napjat zpytujíc, pravila jsem že dívka, ježto se neprovdá, nikdy z porusi, že nikdy enství své rodiny propuštna nebývá, a provdá li se, že pak manžel nastoupí místo rodi s tím však rozdílem, že to, co oni zapovídali mírn, laskav, rozumn, zakazuje zcela libovoln, zprudka a bouliv. S hrzou pede mnou zaplanul osud jisté pítelkyn mé matky, bytosti to v každém ohledu vzácné, jejížto manžel jako ženich její k smrti do ní zamilovaný nosíval stále na srdci jeden z bílých atlasových bálových jejích toutéž

—

—

stevíc

;

vraceje se jednou v noci v stavu ovšem

—

nepíetném

215

dom

nejsurovjším zpsobem chot vypuzoval kolébky dítte toucí. Byla se jeho vášnivá k ní láska brzo po švatb zvrhla v nechut, ba v nenávist, když shledal, že jeho osoba nevypluje samojediná duševní její obzor, že vedle pée o jeho poteby ji ješt cos jiného zajímá, že má ješt jiné touhy a uznává ješt jiných zájmv, než kterak mu opatiti nejvtší domácí pohodlí. z

z hostince,

bytu, jelikož

ji

—

zastal u

pi onom strašném noním výstupu ped rozsultánem, který vidl a stíhal v každé knize (snad právem) nebezpeného soka, tak nešíastn padla se schod, že následkem toho za nkolik nedl zemela co nejbolestPrchajíc

zueným

naší matkou; ctila a milovala v ní od Málokterý minul týden, aby dtství starší svou sestru. nám nebyla o ní vypravovala, lííc její láskyhodnou povahu, její šlechetné zásady, pkné zámry a blahý na ni samu vliv, pedítajíc nám nkterý její dopis plný dobroty srdce

nji oplakávána

nám s velými po každé proudy peliv uschovaný pekrásný pramen ebenových vlas,

a vzletu ducha, ukazujíc slz

nebožce

v

rakvi ustižených,

až

k patám za živa

ji

splý-

vajících.

Zajisté že pochybený život nebohé této trpitelky znan k tomu pispl, že matka radíc se s uitelem o mé budoucnosti, ihned s ním souhlasila, aby byla mé fantazii s knihami odata dráždidla, mír života mého ohrožující, abych navzdor svému mládí zaboila do mezí tak zvaného ženského povolání a nepekroila je již nikdy a v niem. Dle náhledu a úsudku mnohých osob nebylo to však nikterakž píliš záhy, nýbrž práv na ase, ba dle nkterých skoro již ponkad pozd.

216

Jakmile uitel ve škole ohlásil a mezi zuáraé odtamtud že a pro jsem k jeho rad a návrhu do školy chodit pestala, piputovalo k nám procesí dam s blahopáním zcela opravdu mínným, že mli rodie pi vší k nám lásce pec tolik v sob síly, odvrátiti mne ode smru, jímž mne prý každý, kdož s naší rodinou dobe a upímn smýšlel, s lítostí nelíenou ubírati se vidl, obávaje se, abych píkladem svým pohoršlivým nenakazila asem i sestru, beztoho vždy zamyšlenjší a mlelivjší, než se slušností dívkám tehdáž vytknutou se shodovalo, což ale prozatím z veliké ovšem jen milosti astému jejímu churavní pipisovati ráily. eho prý lze se nadíti od dívky, kteráž tím se netají, že jí je kniha mnohem milejší než její pletení, kteráž, pišla-li k matce její jakási vážná paní na návštvu, místo co mla s punochou ctnostn ke kávovému se rozneslo,

pisednouti stolu a zbožn naslouchati, z kolika vajec dlává vážená hosti citrónový nákyp a poítá-li na každé z nich po lotu cukru, neb pidržuje-li se spasitelnjšího jakéhosi s knihou do koutka si zalezla, kdež si velmi pravidla všeten chechtati se troufala, pakli se kdo zmínil o Dráž danech, které leží v Magdeburku, neb o tom, kterak plul jistý známý po Dunaji do Ameriky i o jiném známém, jenž hodlal v lét navštívit Krkonošské sopky a tak dále,

—

což v dámských kruzích slyšeti nenáleželo tehdáž nikterakž mezi vzácné jen pochoutky. Jaká to tedy radost spatiti konen v rukou dvete tak strašlivého rázu místo knihy tu

tak

potupn postrenou punochu,

pozorovati,

kterak

jeho zaujímati místo patiné, místo neja jaký pednjší, nade všecky zájmy vysoce povznesené to triumf svrchovaný, když ted od spolenosti hnouti se nesmlo, nuceno jsouc vyslechnouti do posledního slovíka.

poíná

v život

—

217

jaký je to zloád, dostane-li služka tutéž polévku, kteráž pijde na panský stl, neb v nedli místo obligátní jako cihla tžké buchty kus peené, a podobná nemén hluboká, dležitá a humáním duchem prodchnutá pojednání. Zmínila jsem se již jednou o tom, jak nevýslovn odporný mi byl zpsob, jímž se služebnými tenkráte se zacházelo, o nich mluvilo a urovalo, co jim patí a nepatí, stvoeno a co pouze pro jejich pány; každá co pro žilka pi takových hovorech vždy ve hrála a s nejvtším jen sebe pemáliáním se mi dailo zachovati se dle matina písného rozkazu a mleti. Neumla jsem se arci ješt v takové míe pemáhati, aby nebyl býval i pes mlení moje nepíjemný dojem na ran patrný, ímž jseru si ovšem pak zpsobila velmi asto novou mrzutost. Ozývala se pichlavá otázka, za koho se hodlám jednou provdati, zamýšlím-li nakládati se svými služkami jako s princeznami, oekávám-li skuten ženicha, jenž pro mne pijede se tymi koni? Nkdy se dodalo, ovšem vždy jen tónem velmi žertovným, že kdybych byla v letech na vdávání, každá svdomitá paní za svou povinnost uznati by musila, všecky rozumné muže varovati ped takovou blouznilkou, jež zcela opravdov považuje služky za stejn s paními svými oprávnné a jen rozmary osudu pod ponížené a nikoli vlí Boží a zákonem pírody.

n

mn

n

Potutelné takové výhržky do budoucnosti splácela jsem svým néžnocitným píznivkyním v duchu pohrdlivým výsmchem, udílejíc jim k nim pro všecky asy neobmezené dovolení.

Co

záleželo

Bylaí jsem

mné na mínní mužv ?

nezvratn

patiného vku, ihned

rozhodnuta,

dosáhnu tam v nej-

jakmile

vstoupiti do kláštera a

218

dob zemíti puklým srdcem nad tolikerou zlobou a pevráceností. Vše, co mužem se zvalo, byloí v nejvtší u mne nerailosti; což nebyli vlastn oni, ba jen oni všeho mého nynjšího soužení píinou, tím, že si pivlastovali sobectvím neslýchaným veškeré pozemské radosti a poklady co monopol, ženštinám s bohoprázdnou žárlivostí k nim l)ístupu zakazujíce, nemusila jsem jedin k vli nim zkratší

stati

do smrti bezedn hloupou?!

nálad provázela jsem tenkráte po drahný nedli služku naši asn z rána na mši k Uršulinkám, kdež jsem se s ní tsn u branky ped velikým oltáem uvelebovala. Bylot totiž vedle sakristie okno se zlatou míží, kteráž mezi raší tiše a tajemn se rozevela, paprslek mladého slunce naplnil polotemný za ní prostor zlatem svým nejživjším jako velým ze svta pozdravem, a dlouhá ada jeptišek jedna po druhé u okna se objevovala, pijímajíc pod svým závojem, naež míž opt tiše a tajemn se zavela. S jakou tesklivostí jsem

V

as

elegické

nedéli

co

v stínech chranlivého kláštera, jak mezi dnem mysl moje k nim vracela, jak se mi zdál krásný život jejich klidn plynoucí mezi modlitbou, vyuováním a osamlým v mlelivé zahrad snním pi slavném zvon pražských klekání a svatém pohledu prvních hvzd na rdícím se nad Petínem nebi. vídala jeptišky zmizeti

asto

se

Zatoužila jsem náruživ utéci ze svta a skrýti se navždy ped ním, skrýti se ped tmi nespravedlivými lidmi, kteí by se byli zajisté zhrozili, kdyby byl nkdo položil tžký kámen na puící zárodek nkteré byliny, aby dále rsti nemohla, neb kdyby byl schválné nezalíval kvtinu mu darovanou, aby uvadla, neb úmysln nalomil v zahrad

2id

nemoha

myšlenky, že bude míti jednou uspokojením, ba s netajenou zálibou na to patili, kterak byl položen kámen na všecky nadjné duše mé puky, aby byl vývoj její pekažen, dychtivé oekávajíce, až uvadne bez kvtu, bez ovoce své štípek

kvt

snésti

a kteí

a ovoce,

s

.

.

.

Mezitím, co uitel a matka pátrali, kde a u koho byse dle jejich vzájemné úmluvy ve frantin zdokonalily, chodila moje sestra sama bez pohádek do starého našeho ústavu a já zstala doma, abych pi domácích pracliora

cích

pomáhajíc,

chorou prý ve

mením veškerých neženských Ale

již

v

mn

v ni

duši pozdravila utlu-

vrtoch.

prvních dnech objevilo

se,

že jsem

vlastn

doma naprosto zbytená. Babika tehdáž sotva padesátiletá, matka málo let pes ticet, ob zdravé, v úplku síly své, neobyejn silné a pracovité, udržovaly pomocí služky domácnost hrav v dokonalém poádku; nemly mne nejen nikde a v niem potebí, naopak diletantská moje asistence jim pi jejich zamstnání znan pekážela. Babika jsouc do své smrti náruživá kuchaka, nepouštla nikoho ráda ke sporokrbu a matka rovnž tak vášniv zaujatá pro pkné blostné prádlo, upravovala každý kousek vždy vlastnorun jak mi babika dokazovala, že nejsem v kuchyni ješt pranic platná, jelikož nemám dosud tolik síly, abych pozdvihla železný hrnec, a tolik dmyslu, abych s takovým pikládala prospchem, by se na plotn všude stejn vailo, tak zas matka mne pesvdovala, že jsem ješt píliš neobratná a nedosplá, abych cihlikou cosi kloudného dokázala, s prací do si jen hráti a jiné pi ní meškati, žet škoda asu. pokoje k šicímu mne odkazovaly stolu, kdež byla pro mne uchystána práce, na níž nic zkazit jsem nemohla, stoh to ;

Ob

220

runík, ubrousk, prostradel soby

ovroubiti

bylo pro

mne

a tak dále, kteréž jsem do zá-

mla. Pracovati do zásoby do budoucnosti,

toliko pracovati na

zdabh. Každý

mu

v dtství zdála

se

ochromují,

zajisté ví ze

každá práce, jejížto nenahlížel nutnost, neutšen nudná, ba zbytená. Kdybych byla vidla, že zamstnání mi uložené má dosti málo významu a dležitosti pro domácnost, že se jím stávám opravdu užitenou, jak ráda bych byla pak matku potšila svou pro šití horlivostí, jak velice by bylo vdomí to osladilo ve ran trpkost, že jsem se musila vzdáti vydávání svých pedrahých almanah, že mi jest na vky zstati nevzdlanou a nevdomou. Ale nesmti po ten celý nekonený Boží den, krom cviení na pian a veerní procházky, jiného dlati než protahovati plátnem nit a vdti, že trudným tím zamstnáním nikomu a niemu ani dost málo platnou a užitenou nejsem, ehož dkazem, že jsem všecky ty ubrusy a runíky tehdáž vroubené a tolika hokými slzami porosené dostala do své výbavy, a býti pi tom muena obrazotvorností živou, duchem po vdní prahnoucím, touhou po innosti skutené, trápena myšlenkou, že moje nejlepší vlastnosti a schopnosti zcela libovoln bez nejmenší poteby a zkušenosti, jak se

nutnosti

ve

mn

každým dnem dco jsem vdla, pamti, duševní své sv-

cítiti

tklivji, kterak již klesám, zapomínajíc to,

pozbývajíc

a

žesti,

ím

se

utišiti,

uchopiti,

lestn

víc

a

více bystré své

pi tom nevdti, aby

dnem a

kterak všemu tomu se ubrániti, svého osudu se vpraviti, eho se nad potlaením svým tak boneplakala, aby se konen pestala

jak do duše ve nocí

mn

vzpouzeti svému zmrzaení, svému ponížení: zdaž to nebyla

trýze, kteráž trvajíc nikoli jen dny, nedle, msíce, nýbrž celá léta, celou mladost, musila zstaviti ve

mn

i

ve všech

221

tch, jimž bylo podobného koli

snášeti,

nevyhladitelných a

ni-

utšených stop!!

Nejvtší ást dne v pokoji samotná, opena hlavou na okno, odvrácena tváí od svtla, netroufajíc si pozvednouti oí k blankytu usmívajícímu se nad oslnnými stechami protjších dom, kdež šíastn a vesele po celý den krou žila hejna lesklých holub, kteíž byli domovem v sousedních mlýnech, aby se mi z nich proudy slz nevyhrnuly, duraávala jsem nad svou prací, kteráž tak pokraovala, jako druhdy ve škole ona jistá pro bratra mého košile, z níž vyrostl, než jsem ji zhotovila, nešíastna a rozervána jako tehdáž, když jsem se náhle ocitla v nmeckém ústavu, ba tisíckrát ješt nešastnjší. Vždyf jsem byla tehdáž aspo nalezla cestu do vzdušné zahrady fantasie, do jejíchž rozkošných houštin, plných sladké a šelestu, jsem se utíkávala ze skutenosti neblahé, kdež jsem nalezla nejen útchu, nýbrž štstí nevyrovnané; ale kam jsem se mla

vn

utéci ted, když práv moje do ní výlety podaly podnt k nynjším mým nehodám? Na co, pro Bh, ted mysliti, na co se tšiti, když jsem na knihu se téšiti a na ni mysliti nemohla? Na nové šaty, na pkný klobouk, na spolenost, do které jsem byla na nedli pozvána? Vše to nemlo nikdy pro mne pvabu a ted se mi to protivilo na dobro, nikdy jiného mne nelákalo než moje knihy, jiného nezajímalo, jiného neoblažovalo! Bez knih nebyl pro mne žádný život, žádná v radost, ba žádný svt, staly se mi knihy potebou jako voda, jako vzduch a svtlo, ba zdálo se mi, že bych mohla všeho spíše postrádati potravy, volnosti, zdraví, ale bez knih že mi nelze dále život snášeti, zdálo se mi, že se propadávám o oloupena do

nm

:

n

222

temné jakés hlubiny, v níž zahynouti musím tíhou nudy a bezúelnosti nynjšího svého konání. Kterak vypsati vše, co v onch okamžicích ve se

mn

kvasilo, tu tvánost, již nabýval

pede mnou svt

a to svtlo,

v nmž jsem spatovala jeho obyvatele? Cítila jsem se obtí pouhého pedsudku a již po druhé za krátkého žití svého sama na sob jsem poznávala, co každého myslícího tenáe v djinách tak hluboce dojímá, že totiž v oích lo-

vka pedsudkem uchváceného bližní jeho mén má ceny než bylina, mén než brouk, ba než nerost, že démonem tím zaslepen jej stíhá a trápí bez nejmenší osobní pohnutky a píiny, že bez rozmýšlení a rozpak si mu troufá sáhnouti na mír a spokojenost života, ba na život sám.

byla

ublížila

uiteli,

svému rozmaru, se sápajícím

a

že

mne obtoval

bez

ím

jsem

milosrdenství

ím všem tm lidem tak uražen na mne mne napomínajícím? Necht jsem pemýšlela

jakkoli, nikdy a v

niem jsem

se jakési viny dopátrati ne-

mohla. Uitel mnohokrát pede mnou opakoval, že dlám jeho method vyuovací všecku est, že jest na svoje u mne úspchy velmi hrdým, bylaí jsem si vdoma, že jsem nikolio ze známých rodi svých nikdy neranila ni slovem ni skutkem, ba ani jedinou svou myšlenkou; zbožn jsem se vždy snažila viti, že jsou všecky dosplé osoby vzory dokonalosti, a tak jsem se k nim také vždy chovala, jsouc rodii vždy k nejvtší zdvoilosti pidržována. Zasluhovalaf jsem skuten krutost uitelovu a záštiplué pronásledování tolika pátel domácích jen proto, že jsem se nkdy v jejich pítomnosti v blaženém zapomínání pohroužila do nkteré knihy,

sob

v níž

bylo

složeno,

em

co lidské srdce nejkrásnjšího

v nejsvtjších svých okamžicích? Bylté to opravdu hích, že jsem nkdy peslechla, v

chovalo,

o

snívalo

223 co kolem mne povidaji, rozpádajíc v duchu svém píbh jakýsi, plný romantických dobrodružství, podstoupených hrdi-

nou neb hrdinkou vždy jen v zápalu vznešené nkteré myšlenky? Jiným sn jsem nemívala, nechí jsem svdomí svoje až v nejtajnjších jeho záhybech zpytovala, a sny ty nebyly ni záhubné ni híšné, nech mi to chtli tisíckrát namluviti a dokázati.

Ne, tisíckrát ne, nebylot to provinní žádné, že jsem povznášela zrak nad kolej obyejného života a jeho nemotorných požitk ke trojhvzdí pravdy, dobra a krásy, že

jsem se snažila myšlenky a iny svoje upraviti dle zákon paprsky jejími v srdci mém probuzených. Nikoli já, nýbrž ti se proviovali, co se snažili mou mysl jinam odvrátiti a naplniti stem smšných a marnivých malicherností. Ach, jak jsem hoívala netrplivostí jim to povdti, pesvdení svoje obhájiti, jim ohlásiti, že víru mou nejsou s to zviklati, kivdu jejich nejen na rané, nýbrž na svaté vci pokroku páchanou vyítati; nesmla jsem však tak uiniti z úcty k rodim, ale v srdci mém zrodila se v oné temné pro mne dob nedvra a nechuf proti všemu, co lidmi i

stanoveno, zrodila se revoluce.

pohádky pro

mne

Netroufajíc

a tragedie, aby z toho nevzešlo zlo,

si

man

již

vymýšleti

jakési nové

dala jsem se do pemítání, kterak by se dal

nm

byl každý štastným i osoby mého druhu. Nebyla jsem si ovšem vdoma, že jsem si to obrala k spracování nejvtší lidstva pohádku, k jejímužto uskutenní mu bude ješt na tisíce odehráti tragedií, divila jsem se pouze, že se s touto látkou nedostávám ku pedu upraviti svt, aby v

mi jest dnes zbourati, co vera jsem byla zbudovala pevné nadji, tenkráte že jsem pišla na to pravé.

a že f

224

Bádáním podobným, pi nmž jsem narážela stále na nové vady, poklesky a nespravedlivosti, které napraviti nikomu na mysl nepicházelo, z nichž se mi zdálo tehdáž nejkrutjší, že dti, jak jsem shledala, nemají žádnélio zastání

rodim, že si zlý otec, nerozumná matka mže s nimi naprosto dlat, co jim libo, pozbývala lidská moudrost znenáhla skoro všeho n mne kreditu a lidské úsudky a náhledy se mi staly tak lhostejnými, že jsem ani pozdji nikdy již s to nebyla vzbuditi v sob interes pro to, co nazýváme veejné mínní, ni pro bžnou mravouku naši a že proti

si od té doby k velkému ovšem ustrnutí a za preastého protestování matky obyejn šla svou cestou dle

jsem

vlastního svého zákonníka, tenkráte

si

sestaveného.

vždy tšívala na noc, kdež jsem se aspo dle chuti vyplakati mohla, což za dne uiniti jsem se nikdy neosmlila! „Bohudíky, zas je den odbytý!" bylof každodenní mou modlitbou, když umdlena duševními svými zápasy na lože své jsem sklesla. Nevdla jsem vru, za co jiného bych mla krom za zdraví svých rodi nebi dkovati. Kolik dívek usínalo asi s toutéž modlitbou v srdci? pravím, že v srdci, neb žádná z nich se neodvážila pustiti aby pro neženské svoje touhy nepišla v nevážji na rty, nost u lidí, kteí útlocitem je charakterisujícím neuznávali u dívky jinou touhu za ženskou a pimenou, než kterak

Jak jsem

se

by se v nejkratší dob dostala pod epec. Kolik svtu nepochopitelných lásek a satk, které si svou chvaln známou bystrozrakostí jinak vyložiti nedovedl než výbuchem náhlé vášn u dívky dosud vždy chladné a klidné, zrodily se a rodí se posud v stínech takových nocí. Dívka z tak zvané dobré rodiny nevdouc pi zákonité své

^6

dom

otcovském, na co by myslila, vmyslí namluví si city, o kterých její srdce pranic neví, velliává se tak dlouho v pesvdení, že bez toho kterého muže jí nelze živu býti, až tomu konen sama uví a srdce se stane mysli nezamstnané a po zamstnání bažící poslušno. Kolikrát zaštkáno pod mlelivými rouškami takových nocí: „Pro vlastn žiji? Abych se nasytila, vystrojila, vy tanila, vyspala? Mén mám významu než loutka v rukou dítte, koho potšuji, komu jsem co platná? Sestry mladší dorstají, pejí si rodie míti mne z domu. Jak je mi tenhle N. protiven, mráz po jde, kdykoli na mne pohlédne, sladeji vru vrhnouti se do vody než do jeho nárue. Ale stojí o mne, a pítelkyn moje se budou pec jen zlobit, že ped nimi se vdávám teba za fádního prošedivlého tyicátníka." Poslední pohnutka rozhodne obyejn nad štstím „protivného" N., jenž neopomine se svou nejádnjší tváí pijímati blahopání svých známých, že konen pece nad kráskou svou svéhlavou zvítzil. Kdybych byla o nkolik let starší bývala, kdo ví, na jak pošetilý a odvážný bych nebyla pipadla prostedek vymaniti se z útrap své nudy a zdali bych nebyla nadšena bývala, kdyby byl jakýsi sebe protivnjší pan N. projevil chut podati mi k tomu ruky pomocné. Ale na štstí byla tato cesta z nich vybednouti tak pro mne vzdálena, že se ani jednou pede mnou nezakmitla v slzavých mých snech, v nichžto sice asto zavlál závoj svatební co spásy nadje, ale nikdy závoj nevsty svtské, nýbrž vždy jen snoubenkyn církve. Pakli se v mých myšlenkách pec zamihl nkterý muž, neml pro mne ješt jiné zajímavosti, než že jsem se jala žárliv zkoumati, zdali jest také hoden svého zahalivosti se

kouen

v

do

románu,

—

mn

K.

SVTLÁ: UpamiDky.

15

226 býti

ž^cstí

mužem, co vbec muže opravuje k pesvdení,

že jsou vyšší a dokonalejší než

my

bytosti,

a kterak

ped-

nad námi si pivlastnných používají ku prospchu svta toho, nad nímž se prohlašují býti neobmezenými, pírodou samou povolanými a vyvolenými vlaa

ností

výhod

dai?!

Mla

jsem k pozorování podobnému vlastn doma pí vhodnou, jíž jsem také náležit využitkovala Stará z venkova pítelkyn byla babiku mnohými prosbami k tomu pimla, vzíti k nám do stravy a bytu dva její syny, mladíky to dvaceti- a dvaadvaceti let, oba posluchae filosofie a nastávající kandidáty profesury. Aby naše rodinné zvyky píliš svou pítomností nerušili, vykázán jim pokoj v druhém poschodí k spaní a studování a oni ležitost velice

se objevovali jen

v

as obda

a

veee

v

domácím našem

kruhu. Dosud jsem jim byla tak málo pozornosti vnovala jako oni mn, nemohli pec páni studenti v hedbávných cilindrech, brejlích na nose a žlutých v nedli rukavikách všímati si žaky, kteráž v krátkých ješt šatech, kabelku majíc na ramen, klobouk v týle, cválala uprosted všech na ulici louží do školy, chroustajíc pi tom rohlík nebo jablko, a ona žaka, tonouc jak známo vždy v poetickém jakéms vytržení, zas nemla oi pro smrtelníky v obyejných kabátech, pohodln pi jídle si pochutnávající. Kdož by byl chtl tehdáž její pozornost k sob vábiti, byl by se musil nevyhnuteln ped ní objeviti v stíbrném pancéi s okídlenou na hlav pílbou, s hvzdným v ruce praporem a prohlásiti se, že hodlá lovenstvu vydobyti aspo zaslíbenou zas zemi, k emuž neprojevovali páni filosofové a nastávající kandidáti profesury nikdy ani nejmenší chuti. Avšak ješt jiná zívala mezi mnou a domácími tmi sou-

druhy propasí, hnv to velmi vážný. Byla jsem se jich hned v prvuícli dnech jejich u nás pobytí jednou u obda otázala, kterak se jmenuje po latinsku a recku páska na ubrousek, na co se mi od nich dostalo více rázné než zdvoilé odpovdi, že takové „hlouposti" v jejich gramatikách nestojí. Necítila jsem se uraženou, neb i v mých uebních knihách scházela celá ada podobných „hloupostí", které bych si byla pála vdt, avšak za to se cítili oni mnou k smrti uraženými. Nehledali v otázce mé podnt v mém se, nýbrž v potmšilé choutce uvésti je do nesnází. Nazvali mne za to v kuchyni impertinentním žabcem, o emž neopominula služka ihned mne zpraviti. Tof se rozumí, že jsem ani jinak nemohla, než splatiti jim tento výrok nejledovitjším svým pohrdáním a že jsem nikdy již slyšeti neráila, kdykoli za vhodné uznali vzhledem k ro u stolu mne osloviti, což ovšem jejich mínní o

pání pouiti

mn

dim

nikterakž píznivým

mn

ale

zpsobem

neopravilo.

ím

lhostejnjší

dosud páni studenti naši, tím napjatji jsem ovšem že jen skryt a na zapenou, stopovati krok a slovo.

byli

se jala ted,

každý jejich Jakou mívala babika

s nimi vždy práci obrovskou, než k snídaní a od snídaní do koleje. Jak asto je musila jít sama budit a když za žádnou cenu vstávati nechtli, konen studenou pokropit vodou, jak asto ped nimi otevít dvée a je vystrit, jen aby již šli do pednášky, kamž navzdor jejímu ú4Ii pece obyejn dorazili pozd. Každou chvíli se dopátrávala, že si svoje kolegy nikterak nezvou k sob na noc, aby s nimi, jak pedstírali, studovali, nýbrž pouze pro to, aby si s nimi zahráli v karty, vaili pun a celou sndli šunku z venkova jim poslanou. Co bydlili u nás, nedlal ddeek v nedli dopoledne jiného,

je dostala

15*

než

že

putoval

od profesora

k profesorovi,

omlouvaje je

bud pro njakou nedbalost, neb pnralouva,je se za lepší tídy i opravu zkoušky, pi nichž jen takž jakž pro obstáli a snad by nebyli obstáli nikdy, kdyby nebyla matka jejich do Prahy posýlala celé fry másla, zelí, mouky a tak dále na smíenou profesorm, jejich leností a nepoádností popuzeným a unaveným. Pak-li jim dlal, picházeje z onch nemilých návštv celý unaven dom, výitky pro

n

zaali

co to studosi trpce stžovati, a tak úpnliv na matku naíkati, že prosili, ji je z pouhé ctižádosti k studování donutila, aby je nechala doma pi hospodáství, že v kázání svém obyejné pestával a babika srden je litovávala. Mla pipustit tvrdíc, je vbec velmi ráda a nedala nic na jejich

lehkovážnost, za robotu,

vání je

a

n

že

teba

se nemají jak sluší

mli

a patí k studování,

pec

jsou

prázdný den, ihned v kuchyni se octli a nedadouce se z ní žádnými jejími dvody a domluvami vypuditi, pomáhali jí pi vaení, jak pomáhali doma své mamince. S nejvtší virtuosností teli máslo, tloukli tsto, mazali koláe, pihlíželi k troub a tak dále. „Ach, jací to jsou pece jen tvorové šíastní, tyto naše paniky a sleinky," vzdychávali, obracejíce pi tom lívance neb karbonátky na syícím na plotn omastku, „jak píjemný jest jejich život. Zstávají si hezky v teple a Božím udlat pokoji doma, do eho se jim nechce, to musí za služka, nabaží se v kuchyni tch nejrozkošnjších vní a první si pochutnají na všem, co pijde dobrého na stl. A jakých máme my, nebozí muži, pochoutek a radostí? Co nám na tom záleží vdti, jaký to balbous založil ím, Kým byla objevena nkterá kometa neb uinn jakýi vynález? A šlakovými a podobnými zbytenostmi si musíme „tuze dlní". Jak

totiž

n

229

po celý život hlavy moit, rozmar kazit! Kéž jsme se byli narodili sleinkami!" Tak jsem slyšela každý tvrtek a nedli z kuchyn rozumovati ty, ped nimiž chrám védy do koán byl oteven, jimž byly k službám veškeré jeho skvosty, aby se jimi potšili, osvítili a je zstavili rozmnožené zlatem vlastního ducha pokolením píštím, které svt za každý krok, jímž se blížili ke chrámu toho hranám, odmoval povzbuzením nejsympatitjším, za každý pokus dodati nkterému na jeho oltáích lepokamu více lesku nesmrtelnou v národ památkou; tak smýšleli o životní své úloze ti, kteíž aby patiné ji dostáti mohli nevyrušeni malichernými rodinnými a domácími pi tom starostmi, od byli ženštiny k tomu odkázali, naprosto jim ty starosti odejmouti, je nauili považovati je úpln za svoje, za jediný obor práce a snahy jim píslušné a pimené, za povinnost tak velikou a posvátnou, žet nutno ducha a schopnosti zanedbati, aby jira pi vykonávání jejím nepekážely! Budiž odpuštno mé dtinskosti, že jsem upímn žasla nad oním praktickým smyslem, na který jsem vidla, že jsou lidé tak hrdi, nad duchaplným, národohospodáským jejich pravidlem, pipouštti mladíka netalentovaného, lenivého a pro všecky vyšší zájmy naprosto lhostejného na všecky dráhy duševní innosti jen proto, že to je mladík, a dívku, byt byla nadaná, iperná a pro vc nadšená, co nejuritji od nich vyluovati jen proto, že to je dívka. S touž upímností jsem se smávala tragikomické náhod, že práv já, zoufající si, že se uit nesmím, pod jednou se trápím stechou s dvma mladíky, rovnž tak srden zoufajícími, že se uit musejí, závidjícími si krut mou mi tak protivnou domácí zahálku, kdežto jsem já zase

vk

mn

280

pokaždé odvrátiti se rausila, spativši je s knihami pod paží se loudati do té nenávidné v koleji roboty, aby nevidli žehravé moje slzy nad jejich nezablouženým a jimi tak

nenávidným štstím.

takovýchto zmatcích cit více mén jasných a urirozjímání více mén dsledného, spravedlivého a oprávnného pekroila jsem práh i)rvního mládí, jarého svého vku, takový byl první záblesk zlatého máje mého

V

tých

a

života.

PAN POLICEJNÍ KOMISAR.

T.

tyicátých hrála slena Stubenrauchová pojevišti, ovšem že nmecky. Proslula hlavn v úloze Panny Orlean^ké, kteráž, jak známo, se jmenuje Johana, což bylo dobrému ddekovi mému podntem,

Okolo

let

hostinsku na pražském

že mne, jež jsem byla téz taK

kyní

poktna

a tudíž soujmenov-

dovedl ke provozování kusu toho do divadla. Slena Stubenrauchová, temnokadeavá a temnohledá dáma pravidelné krásných rysv a takovétéž postavy, pojala úlohu svou naskrze heroicky, ímž úchvatn vyhovovala mým umleckým intencím. Moje dtinné a dtinské srdce plálo nadšením pi jejím vznešeném pathosu a tragickém její,

vzletu.

Ne tak bylo u ddeka, velkého pítele divadla a jemného jeho znalce. Ihned po prvních výstupech jejích poal prohlašovati záchvvy hrdinské mysli prorockým duchem nadchnuté mladé pastýky za monotónní, pohešuje v duševním obrazu jí podaném více a více nžnjších odstín, a scénou s Lyonellem, kdež zstávala stále bohatýrkou naznaujíc jen velmi zlehka, že bylo srdce její náhle zasáhnuto poslem božím z jeho oka, bleskem to lásky, tak jej znndila, že mi pravil

234

výtenou deklamatorkou, její na tom také pestává. Umlkyní mluví kdo chce' co chce. Šel bych nej-

„Tato ženština je

mimika

Je virtuosní,

celou není, nechí

radji

již

ted

si

sice

ale

dom."

bych ovšem za celý svt ráda vidla Johanu, mimochodem eeno, byla pro mne nejidealnjší, nejsympatitjší postavou z celé mn tehdáž známé literaByla

kteráž,

tury dramatické, na bojišti pokrytou praporem svým tak skvle obhájeným umíti, avšak zmínka ddekova mi nedovolila stili

pání

to

pronésti.

Souhlasila jsem,

divadlo, ubezpeujíc ho, že tak

ano( mi zakonení kusu

již

známo

abychom opu-

uiním beze

vší lítosti,

jest.

Odešli jsme tedy, ale já pec jen s tajnou ranou v srdci. Nebolelo mne ani tak, že mi jest divadlo opustiti ped apotheosou mého ideálu, jako mne hntlo, že se ddeek o herece, kteráž dle mého náhledu svj výkon tak ušlechtile

provádla, odmítav, ba nepízniv vyjádil.

Vždyt se mi práv zdálo tak dstojné, že ona umlvýjev, kdež v ní cit milostný se vznítí, tak lhostejn odbyla. Vlastn bych jej byla mla nejradji z kusu vypuštný, neb zdálo se mi, že ruší krásný jeho celek. Nemohla jsem ani pochopiti, kterak mohl Schiller tak se prohešiti na velikolepé postav té, že ji donutil aby se zamilovala, a to ješt do nepítele vlasti své. Podobalo se mi, že tím neponížil pouze svou rekyni, nýbrž ženské pohlaví a jeho vyšší duševní snahy vbec, prohlašuje je tím jaksi za neschopny dslednosti v nich, což jsem mu také po celou mladost svou neprominula.

kyn

—

Netroufala jsem kési o choulostivém

si

však

pedmtu

pustiti

se

s

ddekem

tom kontroverse,

do ja-

a nejednou

235 vznikla ve ran k tomu chu(. Zstala tedy ona tajná sporná otázka mezi ním a mnou nerozešena.

Ddeek, pvodem Nmec rými svými krajany cházející

vané.

tém

z Pruska, odebíral s ukteveškeré tehdáž za hranicemi vy-

asopisy literárním

Vymovali

i

umleckým otázkám vno-

je mezi sebou,

a na

ddekov

stole se

vystídaly v nejvábi\jší rozmanitosti se doplujíce: Morgenblatt a Abendblatt, Literaturzeituiig, Europa, Komet, Fónix, Elegante Welt, Magazín fr Literatur des Auslandes a tak dále.

Zahoívala jsem vždy touhou pi pohledu na n, náruživou jsouc

milovnicí

a

obdivovatelkou všeho tištného,

ímž

jsem si v rodin, v níž tehdáž jako ve všech vzdlanjších mesiánských pražských rodinách až na nkolik tak skrovných výjimek, že by se byly spoítati mohly, jen po nmeku mluveno a jednáno, byla dobyla titulu „Bcher-

wurm".

Touha ta však zstávala obyejn neukojena, neboí bývalo mi jen výjimen dovoleno v obsahu jejich se pokochati. Nepíslušelo prý, dle pedsudku tehdáž bžného, dívce, míti zalíbení v etb, vnovati jí asu a myšlenek, jimž, jak jsem již nkolikrát jinde pravila, positivnjší se vykazovala osa.

Nkdy se mi však podailo pokradmo se zmocniti nkterého ze sešit tch a pohltiti jej v tom i onom skrytém zákoutí prostranného, dle starodávného zpsobu zaízeného a tudíž velmi na bohatého bytu našeho. Stávalo se tak nejastji, pišla-li k nám návštva, ímž pozornost ode mne odvrácena, a ran se pak více mén snadno podailo, s knihou neb asopisem tajn achváceným kamsi zalézti.

n

236

Pi podobné píležitosti ulovila jsem jednou list, nevím jakého názvu, v nmž jsem nalezla k nevýslovné své radosti studii o slen Stubenrauchové. Ihned jsem na ni padla s pevným pesvdením, že nevyhladitelný dojem, který na mne uinila, zajisté uinila i na pisatele oné úvahy, a že se všeho toho o ní dotu, co mi nebylo lze jasnými slovy jiným vyjáditi, proež nikdy možno dostaten jí obhájiti. Avšak ó žel Referent neshodoval se nikterak se mnou, posuzuje mj idol asi týmž zpsobem jako ddeek. Piknul slen Stubenrauchové imponující zevnjšek, mohutný zvuný hlas, deklamaci a mimiku bezúhonnou, avšak i on pohešoval v postavách a povahách jí obecenstvu pedvedených nádech nžné ženskosti, kouzlo srdce cituplného, i on jí vytýkal, že v pann Orleanské pi scén s Lyonellem zapomíná býti ženou, zbavujíc tím svj úkol nejpoetijiž

!

tjšího

pelu.

Všecka zabrána jsouc v ádky pro mne tak dležité a významné, byla jsem peslechla, že kdosi zvolna otevel dvée mého útulku, a že jsem již dlouho terem posmívavé pozornosti.

„Dychtím po názvu románu, který

holiku hle

mže

upoutati, že ani nevidí, ani neslyší,"

mne

vedle

ostrý pronikavý hlas.

nejzamilovanjších

zápletek,

který

ji

„Jest to asi souhrn

k

sob

v

pravd arovnou."

a

A než jsera se toho nadálá, byl mi list zvdav stránka za stránkou prozkoumána. „Co

zdlouha

to

a referující o

má

býti?"

nedviv.

ozvalo

se

to

v takové míe ozval se ná-

znova,

vábí

vzat

z

avšak

mocí ruky

te

„Tu vidím pouze dopis z Paíže, umleckých silách tam teJ práv meškajících.

B1 malb

konen

o Stubenrauchové, více.

vala,

na skle v stedovku,

dále úvahu nkteré drobotiny a nic Kam pak se podél román, který's tak piln studohe? i etla jsi v sešitu tom nkterý z nadzmínných

pak pojednáni o

lánk? A

literární

který tedy?"

Odpovdla jsem

tak hlasit a urit, jak tomu moje nesnáze dovolovaly, co jsem byla etla, a na další poád naléhavjší dotazy vyznávala jsem se znenáhla, pro mne onen lánek tak velice vábil, a co jsem v hledala. Opt se mne dotknul pohled plný zkoumavé nedvry. „Ty tedy mjslíš, když na nco hledíš, ty o tom pozdji ješt rozjímáš? Ty pi tom soudíš, když nco teš, a pamatuješ si to? Vidíš, to bych nebyl o tob ekl. Ml jsem vždy za to, že jsi drobátko na hlavu padlá. Avšak nevím ti dosud kdo ví, jaká v tom všem vzí nálioda a z tvé strany licomrná chytrost. Takové napohled pihlouplé holiky mívají obyejn tlust za ušima. Stojí mi ale vru za to, abych toho se dozkouraal." S tmito slovy zmizela osoba mne ve skrýši mé pekvapivší tak nenadále, jak se byla pede mnou objevila, a já oekávala s tlukoucím srdcem, všecka omámená výstupem tím, co se na mne v jeho záptí pivalí.

nm

—

;

II.

Byl to policejní komisa K . jenž mne v úkrytu na zapenou toucí pekvapil, osobnost to, kteráž jest mnohému ze staršího pokolení Pražan zajisíé dosud v dobré pamti jako originál nejzvláštnjšího rázu, a tm, kdož blíže ho znali, jako záhada psychologická, nikým s dostatek nevyzpytovaná. .

.

,

m nmu

si

Každý se ho bál a pece se každý tlail k váže nauejvjš jeho zaámosti, Kolovaloí mezi obecenstvem, že

M

pravou rukou tehdejšího policejního pednosty p. z i samou duší jeho. Nekonal prý onen pán nikdy nieho bez rady svého vyvolence, kterýž byl zárove jeho tajemníkem a jenž vlivem svým sahal až do kruh dvorských za píinou nevšední a všestranné vzdlanosti, závpraviti, zrané obratnosti, jíž se uml do všech

jest

ba

,

.

.

nkdy

pomr

bystrosti,

znal

jíž

jich

používati

a

ve

prospch vci mu

využitkovati. Veno, že co on provedl neprovede a nedokáže prý již nikdo ze všech jeho soudruh úedních, následkem ehož se shodovala celá v úsudku nezvratném, žeí komisa K Praha o policejní genius prvního ádu, pravá okrasa msta. Bylt si pan komisa zúplna vdom svých schopností a pedností, své duševní nad jinými pevahy, své dležitosti a nenahraditelnosti v a poóínal si snad na zá-

svené

k vyízení

a dokázal,

nm

.

.

.

úad

klad

toho

nkdy

s

bujností

a

bezohledností až

neuvi-

telnou.

Jakmile na píklad s nkým nkolikrát se setkal, kdo zalíbil, ihned mu poal tykati, žádaje si, aby i jemu se tykalo, k emuž ovšem nikdo se neodhodlal, což mu však málo pekáželo. Nedal se ze zvyku toho vyrušiti nese

mu

všímaje si zuivých pohled manžel, jejichž paniky oslovoval kdekoli a kdykoli dvrným „ty", ni výraz nanejvýš

uražené dstojnosti ve tváích pán tch, když k nim samým bratrským zpobem tím zahovoil. Ale nedošlo nikdy u nikoho dále než k oné nmé rozhorlenosti, jíž nikdo slov propjiti si netroufal, neb nikdo nevdl, nenastane-li mu dob:i, kde mu bude pana komisae potebí, z ehož plynulo, že se nižádným zpsobem

pohnvati nesmí, a že si musí lovk již nechat od nho cht necht nco líbiti. Jak by nebyl zpozoroval, co v lidech se dje, a jaké city v nich chováním svým vzbuzuje, jak by nebyl pronikl pohnutky jejich shovívavosti oproti výstednostem jeho, jak by se nebyl cítil puzena jíti v nich dále a dále, snad je-

din

proto, aby se dopátral, co lidé snesou, ovládáni jsouce

servilní

bázní, sobeckými a

vypoítavými zámry

tvái se zdál svdovati, že se v nitru svém stále itelný

satirický rys

v jeho

?

Nenazna-

aspo tomu

nemu

na-

posmívá a vy-

smívá.

Jakmile bez

jeho

nkoho

blíže

dovolení tykati,

poznal,

tu

mu poal

nýbrž okamžit

ale nejen

bez pozvání pravidlem ne-

jej

nho pi tom zárove návštvám hodin, taktéž nevejíti nikdy hlavním vchodem do návštvny jako host, nýbrž všude se vlouditi nkterými vedlejšími dvemi do bytu jako osoba navštívil.

Bylo však u

dbáti vyhrazených k

práv ted u mne uinil. svých pátel stál najednou mezi v nejpohodlnjších nedbalkách sedali ke snídaní, anebo když udlivše služebnictvu naízení, aby je jich pítomnost doma zapeli, chystali se k svain nebo veei, pi níž byl postaven na stl zvláštní pamlsek, o njž domácí, tak

K

asi

jak to byl

nemalému nimi práv, když

leknutí

nikým cizím rozdliti se nehodlali. Ani mu na mysl nevstoupilo, aby se pak omluvil nebo odvodnil svoje náhlé, neoekávané a ne vždy vítané objevení v dob, jemn eeno, neobyejné, ba šel ješt dále; poal vše do podrobná si prohlížeti, co kolem nho stálo a leželo. Kde byla jaká skí polootevena, kde vidl u stolu šuplík nezamený, tam zajisté se také podíval, pronášeje svj úsudek o tom. co tam shledává a v jakém to je stavu s

24tí

a poádku, tak bez obalu, jak to bývalo v každém ohledu jeho zvykem. Žádný zažloutlý ubrousek, žádný prasklý kávový šálek nebo talí, žádná puklá sklenice, žádná zki-

pi tom

vená vidlika neušla

jeho pozornosti. Vše ihned ihned vyetl tomu, do jehož oboru vc ta spadávala: nechf to byl domácí pán, i domácí paní, nebo sleinka, i panská nebo kuchaka, každý se musil podrobiti jeho nepovolané kontrole a snésti jeho nestrannou bud pravd její právo a vždy dvodnou zpozoroval

zahlédl,

a

také

—

—

kritiku.

Mnoho o tom vypravováno v žertu i do opravdy, že uejedné domácnosti, kdež v soukromí svých ložnic si libovali v sladké zahálivosti a utšené nedbalosti, nejsouce nikdy jisti ped jeho prohlídkami a trnouce ped jeho poznámkami, stali se vzorn úpravnými, dbalými a poádnými. v

Pan komisa cynický k sob rovným, irapertinentní k vyšším, znan se zmnil, obcoval-li s podízenými svými nebo s osobami chudými. Na místo satiry vstoupil humor. Nikdy se nedal o službu prositi, nikdy se nezdráhal uhodnouti, eho na se žádá, jak to rád iníval u velikých pán, nýbrž poznal ihned, jaká to poteba toho kterého chuasa k nmu vede, a také mohl býti tento jist, že bude jeho záležitost co nevidt pízniv vyízena.

nm

„Však on mínili lidé.

pro

ví,

„Píze

tak iní. Chce se státi populárním,"

malých bývá

v

tch

kterých pípadech

nad míru skvostnou vcí."

V masopust íiakrist,

nostn

hrní

zván,

osobností tak

dostavil a tak

se

dále,

všech

bál sklepník, slav-

výborem, jenž záil ctí, prokázanou, a vzdálil se, neopo-

pohovoil žertovn

mocnou mu

do

kamž býval vždy velmi s

241

neho

dodati: „Až budete kde mne najdete."

menuv uikdy však

víte,

stalo

I

bál

se,

takových,

že

u

potebovat, lidiky,

pt

noc navštívil

za jedinou

až deset

Petrák, u Rozvail, u Laibl

tak

a

odbývaných, ímž mu zbylo pro bál u pana komandujícího nebo nejvyššího purkrabí i jiného hodnostáe, jestliže, jak ku konci masopustu zhusta se pihodilo, téže noci se odbýval, jen nkolik minut, aby se tam ukázal a uinil svou poklonu, která, jak svdci ubezpeovali, nebývala nikdy píliš hluboká. dále

Opouštje skvoucí sín

povdti, pro který

lostí

hosté, kterak se

slyšeli

neopomenul nikdy s okázaspchá, a se zdšením

ty,

ples z nich

omlouvá

té

které excellenci

„Milerád bycli k vašnostiné pobídce zstal pi tabuli, avšak slíbil jsem cechu kominickému, že se zajisté dostavím do jeho dnešního vneku."

„To vás ovšem zdržovati nemohu," excellence ponkud ovi pichlav odpovdla, avšak zstávala panu komisai K pec jen i nadále zvlášt naklonna. .

„Inu, není divu,"

šeptali

by mohl povídati, hejkár. a šeten." ví,

co

ten

.

pak jeho známí; „co kdyby chtl musí

si

.

.

.

.

ten býti

O I policejní direkce po celou Poštovskou ulici, kde tehdáž jsme bydleli, až k staromstským mlýnm nebylo snad jediného domu, kde by nebyl pan komisa kmotrem u nkterého nemajetného emeslníka, prmyslníka, cídie bot, koího a tak dále. Nikdy neodepel, byl-li vyzván, aby v hodnost tu se uvázal, avšak vždy byla první jeho otázka, kdo že bude kmotrou? Velmi zhusta dámu jmenovanou odmítl, navrhuje jinou, z nejvtší ásti paní

býval

K

SVTLÁ

Upomínky.

1 1>

242

bohatší,

šel

již

pak sám pozvat, uruje

diktátorsky daí

jí

do vínku. a k tomu pidáš župan, v „ když jsem posledn byl u vás, a vy ,

.

.

vedle toho

kostumu

kázal.

jí

„Musím

se

ped svým manželem

ti

nmž

vru

t

jsem

práv

vidl,

jste vstávali,"

v

diviti,

se objevuješ,

jakém

a pak

si

to

vy

vkv

zaženy žádáte, aby byli vaši muži do vás na vky milováni, a zuíte, ohlížejí-li se po jiných. Samy býváte toho píinou, strojíce a chovajíce se ve svých domácnostech nedbalostí, jako byste muži každým posunkem s takovou chtly íci: Takové je to pro tebe dosti dobré, jen se opovaž nco proti tomu namítati, nebo dokonce na odboj pomýšleti, však bych já ti ukázala, jaké je moje nad tebou právo,' Co se mne týe, hned bych položil mezi lánky k rozvodu opravující, zanedbává-li se žena co do ducha a zevnjšku. K županu tomu pidáš ješt kolébku; kde pak ,

—

ji

máš?" Zaražená dáma zajíkav pravila, že

pdu,

chlapeek

jelikož

spí již

ji

dala odnésti na

v postýlce.

„Tím lépe, ale pokej, pjdu se na tvou pdu podívat, snad tam vedle kolébky vyšukám ješt nco jiného, rodin, kam t zvu za kmotru, práv te potebného."

A

pan komisa zavolav

pinesla klíe od pdy, šplhal.

Tof

se

rozumí,

nýbrž

celou jich

dobe

hodily.

I zastavil se

pd

adu, pak

s

si

kuchaku

a naídiv

že tam nenalezl jen které by se byly oné

asi

jí,

aby

ní do výšek podkrovních se vy-

za hodinu

byl konal prohlídku tu,

vc

jedinou,

rodin velmi

ped domem,

na jehož

vozejká odevzdávaje domácí

paní lístek od pana komisae, podle

nhož ml

odvézti ko-

24B lebku, jiné

slamník,

stl,

pedmty

prádelník,

nkolik

židlí

do bytu, kde dímal budoucí

a snad ješt

její

kestnec,

komisaem není již vru k obstání, troufá si každým dnem více," žalovala pak panika manželu dom „S tím

se vracejícímu.

„Bufl hezky zticha, ab/ té služebné neslyšely,"

krotil

všude špehoun a vyzvda, kteí mu vše donesou; proto je také v každé rodin jako doma. Nedej mu v niem znáti, jak t drzost jeho uráží, nebot nelze pedvídat, kdy a v by mohl lovku nevyrovnaným zpsobem prospti anebo uškoditi." ji

„To

manžel.

že

víš,

má

em

A

pan komisa drancoval nadále bez i)ekážky v popdách svých známých, a to za nejzvonivjšího

kojích a na

smíchu hospody.

Byla jsem trou a to

panem komisaem také nkolikráte kmov našem dom bydlící. Do smrti si

s

u nitaky

budu pipomínati rozpak svých pi tom, co mluvil a v sakristii u

vora,

„Kolik který

tropil

Dominikán. lidí

dala svatá inkvisice utratit?"

slyše,

kdo

je

kmotrem,

oslovil

pc-

zdvoile se dostavil,

aby sám kest vykonal, následován jsa i nkolika bratry duchovními, již pišli, aby pana komisae i)0zdravili. „Vy, velební otcové, to musíte pec nejlépe vdt, neboC váš ád ml o kulturní moment ten nejvtších zásluh. Vidte, ten Hus, to byl chlapík Dopaloval vás tak dlouho, až jste jej upálili. škoda onch blahých as, kde se mohl takový nepohodlný rejpal poslati na hranici, není-Ii pravda'? !

Vná

Mn

se

jete.

Vždyí

mžete smle i

já jich

ted za úlohu takové

piznat, velební otcové, jak jich lituPodle svého povolání bych

ml

lituji.

ptáky

schytati a

ramenu

vaší

IG*

spra-

'244

vedluosti odevzdati,

pi

emž

by

se dalo

ješt jiného

chytiti

než pouze jen delinkveut."

Páni pátei Dorainikáni byli vždy tak taktuplni, že po každé smáli se až k ošizení podobným odvážným vtipm. „Jakým jste neumornýni ferinou, pane komisai," pi tom mu pravívali. „Nelze lovku pi zábav s nikým tak skvostný rozmar se obveseliti, jako s vámi. Kéž vám ten po celý život ponechá k vašemu prospchu a k radosti vašich pátel." A v kláštee se nedávala tabule, ke které by nebyl do klášter ostatpozván býval pan komisa. Býval zván ních, kde si prý dle výpovdi spolupozvaných zrovna tak poínal jako za mé pítomnosti v sakristii u Dominikán, nevzbuzuje svou všeteností prý nikdy a nikde nejmenšího patrného pohoršení, nýbrž vždy jen upímnou veselost. po mst, co si byl pan I proskakovalo pak dlouho

Bh

i

komisa K

,

.

.

zase

dovolil

pi

té

které

obadné hostin A milí Pra-

štiplavého prohoditi, a kterak to bylo pijato.

žané tšili a chlubili se nemálo, jaké to mají svobodomyslné živly v svém mezi duchovenstvem úadnictvem.

ln

i

III.

opustiv mne vrazil jako blesk do pokoje, kolem mé matky shromáždna spolenost piln nkteré z jeho píbuzných. pletoucích dam, mezi nimiž „Bohu díky, že jsem se konen mezi vás dostal, moje dámy," ubezpeoval je pan komisa zasedaje co nejspšnji mezi n. „Ani neuvíte, jak po vás již jsem tesknil. Hoím totiž touhou, abych se na urito dozvdl, jak drahé byly

Pan komisar

kde byla

i

245 v sobotu husy

a mnoho- li každá

na trhu,

z

vás

z té své

vypekla sádla."

Dámy

se

poaly ponkud nucené

Když

spa-

kuátkm,

nad

do které se

mu

chechtati.

tily pana komisae, bývalo jim vždy jako

nimiž

zachce

krouží

krahujec.

zatíti

drápy své

„i

Žádná nevdla, jízlivosti.

nekoupila každá

k pedešlé nedli husu?" „Odhodlala se nkterá k telccí kejt? Doufám, že ten šeredný eznik ji k ni tenkráte zase nepihodil pl hlavy pivažkem? Prohlásil bych in ten pímo za ohavný. A jak kynuly v pátek vdolky? Nezhoklo opt tsto kvasnicemi, jak to bývá pravidlem? Ti hanebníci sládci vyrábjí te bez ostychu a svdomí tak špatné droždí, a pec si dají zaplatiti za skrovný plžejdlíéek celý groš. Je to až do nebe volající, jak si ti lidé te poínají. Mlynái, sládkové, pekai, ezníci nestojí za nic; ale pedevším nestojí za nic

pokraoval

s

týmž

z

dvrným

vás

a dležitým pízvukera.

tém

ty bryndy mlékaky, ty arodjnice máslaky, které barví co nejpodleji svoje zboží šafránem a mrkví a prodávají nalehlá vejce s elem nejsmlejším za erstvá, práv snesená.

Yy nebohé hospodyn

naše, nikdo

s

vámi tak

necítí

jako já."

Zas ozval se tentýž nucený smích mezi dámami. Pojedna na druhou vybízejíce se oima k obranné odpovdi proti neuprositelnému útoníku, avšak i zabloudilo-li nkteré mezi nimi vhodné slovíko na rty, ihned zas je spolkla netroufajíc si je pronésti, aby se tím nestala ona sama terem jeho nájezd, jak bývalo pak obyejn prahlížely

vidlem.

pan

„A což komisa

služky vaše, nabírati.

ti

znova je poal nechtjí díve vstávati než

bídní tvorové?"

„Ješté

246

tyi

ulehuuuti než o plnoci? Nedokonce odvykly spáti a vezrae-Ii to lovk kolkolem i jísti? Ale na to podle všech píznak ty nezbednice zajisté dosud nepomýšlejí, a tuším, že vám bude nadále je krmiti trhanými krupkami, plackami z chlebové mouky, brachem a okou, pokropenými omastkem na polívce sebraným a ješt jinými vybranými pochoutkami, reptati. na které si troufají nkdy v zášeí svých ohnišf Ale toho vy málo dbáte, moje dámy, není-li pravda? A také máte aspo v mých oích zúplna dobe. Daleko by lovk pišel, kdyby si chtl povšimnouti, jak a co jim bývá vhod i nevhod. Jen je necht nadál vše práti a mýti v louhu, Ve

hodiny

a pozdji

bylo by slušno, aby

si

i

aí se prádlo

blá jako

sníh a cínové nádobí

Co na tom,

že se jim

v

jako stíbro. krvavé v rukou rány ani nezahojí. Ci jim pánbh jejich ruce k jinému uštdil, než aby si je rozedíraly, a aby jim zmozolovatly ve vaši služb ..."

Pan komisa náhle

nkterém

dom

hovoru svém umlkl a to tenkráte Paroduje bžné zásady paniek, v kruhu jejich se škodolibým úsmvem pi tom se Ale v tom zoil rozhlížel, kochaje se v jejich nesnázích. osobu, kteráž se byla dosud ped jeho zkoumavým zrakem bojácn skrývala, skrivši se za ostatními dámami a takto ke dveím se loudivši. Zajisté by se jí bjlo podailo k nim se dostati a mu uklouznouti, kdyby nebyl práv v rozhodném okamžiku, kde bželo jen ješt o jediný poslední krok, v tuto stranu pokoje svým vše vyslídivším okem mrštil. nikoli,

v

že zamýšlel nové tveráttví.

A

byla Byla to jeho ueí, pkná dospívající dívka. dcerou velmi bohaté rodiny v Praze bydlící, pec obyejné v

dom

pana komisae

as svj

trávila.

247

Ml

cynismus

totiž

pán komisarv

svou Achillovu

toho lituje, že nemá dtí, obzvlášt dcera by jej prý byla tšila. Blouzníval beze všeho žertu zcela do opravdy o tom, že by byl v ní vychoval vzor jejího pohlaví, takový ideál, jaký mu prý o žen na mysli tanul. Vyhovoval svému po dcei stesku, že kde patu.

Netajil se tím, jak velice

rozvtveném a zámožném pítak dlouho na rodie její dozapjili aspo na nkolik hodin denn.

byla v jeho velikém,

široce

buzenstvu dívl
až

mu

ji

Zmocnil se i)ak svenkyu své s plnou láskou otcovskou, a manželka jeho, velmi dobrosrdená dáma jemné trpné povahy, musila se jí státi matkou. Vodil ji na procházky, do divadla, do koncert, vbec všude tam, kde mohla pro svoje vzdlání vyzískiti. Každé své prázdné chvíle použil, aby s ní ítal, a emu sama neporozumla, jí vyložil a objasnil, v emž býval pravým mistrem. Odcházeje za svým povoláním povždy jí uroval, co má za jeho nepítomnosti pracovati a studovati, vyslýchaje ji a prohlížeje dané jí úkoly po svém návratu prese všecku únavu nejen ochotn, nýbrž se zvláštní zálibou. Avšak pan komisa, jenž jinak vše, ehokoliv se uchopil, provádl se z larem povstným, ml jako vychovatel až dosud rozhodné neštstí. Jeho svenkyn za málo již nedl, ba nkdy za nkolik již dní plaky cd nho prchaly zapisáhajíce rodie své, aby mu již vydávány nebyly. V pohodlí a pepychu vychovány neuznávaly za žádoucí života cíl než

opt

jen pohodlí a

pepych. K

emu

se

mly

trápiti

uením

Práce a namáhání byly v jejich oích pouze údlem a povinností dívek nemajetných, jimž pipadlo na základ jejich pilnosti v budoucnosti samy o sebe se po-

jsouce bohatý

starati.

?

248

Kdekoli

objevily,

se

zraky

k

sob

vábívaly,

stedem všech spoleností, nápadníci kolem hemžili;

eho

si

bývaly

nich jen jen se

mohly vlastn páti ješt jiného a více?

V

náhledech tch byly velmi vydatn svými rodinami podporovány a utvrzovány, což ovšem nemálo pispívalo k jejich vzpoue proti ideální výši, na niž je chtl takovou ráznou neunaveností povýšiti pan komisa, jehožto pohled se svezl nyní s netee rozpait u dveí se stiskající na její matku, líteráž chudinka jako ohe v tvái zaplanula.

„Tedy tak

urit

je

provázela?''

daky

a

zde slena pec, jsem jí dnes o poledaách pro si nepeji, aby mezi paniky

t

projevil,

Konen

ulevil

své rozhorlenosti.

„Ty

poví-

o lenivých služkách, o uevykynutých lívancích, o za-

prádle paní sousedek, o hedbávných šatech paní kmoter mají tedy, jak pozoruji, zcela jinou pro ni pitažlivost než Oserv djepis pro dívky, do nhož aby se pohroužila za odpldne to, tak horliv jsem jí schvaloval. Inu, jak myslíš," dodal, zprudka vstávaje: „rozmlouvej si zde o husách, když se ti líbí, zsta sama husou, když takové tvoje pání, a vz, že mne tím již nepohoršíš. Ml jsem s tebou až píliš mnoho trplivosti. Domluvili jsme, sleno, a to na vždy." žloutlém

Dámy

všecky polekané stelami opravdivého hnvu, jeho na nebohou net sršícími, povstaly také a obklopujíce jej poaly jej krotiti a mu dokazovati, jak jim kivdí, jejich snahy podceuje, a jak nutno je pro dívku, aby o všech vcech tch, o nichž tak pohrdlivé se vyjaduje, nabyla všestranné vdomosti a zkušenosti v zájmu budoucí své domácnosti a štstí svého manžela. z

oí

Ale tmito

dvody

teprve jak náleží jej dopálily.

249

„Jen postaví-li

pravujíc

si

nemyslete,

že

se

cítí

každý muž šíastným,

ped nj žena kus vepové peen mu pi tom, za byla, a jak dlouho

se zelím,

vy-

pekla.

To

ji

dokáže každá služka za dvacet zlatých roní mzdy po plletní kuchyské praxi. Budte ubezpeeny, že jest vtšina muž, kteí nabavivše se pi svých úkolech té všednosti života až po krk, zápasivše se sprostotou a nejapností lidskou až do únavy, by chtli zasedajíce vedle ženy se setkati s jiným, s vyšším, co nad tím vším plane a se skvje asi jako hvzdy nad njakým moálem, a to, to by nazývali domácím štstím. Avšak darmo o takových vcech s vámi se hádati. Když mu, ran ješt se nepodailo ani jedinou z vás o tom pesvditi, když si nechcete jiného vlivu nad mužem dobyti než hovíce nejnižším jeho choutkám, nejzpozdilejším jeho zvykm, nepodaí se to zajisté již nikomu." A pan komisa se chápal kliky u dveí. „Ale stj, hnedle bych byl na nco zapomnl," obraceje se k matce mé na okamžik se zastavil. „Slyšel jsem, že jste byli v nedli v Šárce, necht mi vtíí z dvat tvých

ním

ním

—

výlet ten popíše a popis ten zašle. jest to

pes

holka tak tupohlavá a

Jsem

duševn

sice

pesvden,

že

lenivá jako ostatai,

že jsem ji teJ zastihl s knihou v ruce, ale peji ješt toho dokladu, než svoje mínní o nynjším pokolení dívím na dobro a to nezvratn ustálím, navždy se vzdávaje pokusu vzkísiti, co v není." A pan komisa nemaje jediného již pohledu ni pro plaící neí, ni pro zaražené dámy, ni pro matku mou znova dojatou sestenici, jíž jako celému jej chlácholící, ni pro ostatnímu píbuzenstvu na jeho pízni velice záleželo, za si

to,

míti

nm

kteroužto

píinou jedin

se

stávalo,

že

mu

dcery svoje

250

k experimentování propjovalo, odkvapil z pokoje s takovou rychlostí, s jakou se byl do nho ped tvrt hodinkou vítil. IV.

mn

Nekivdil pan kumisa maje o mých duševnícli schopnostech pojem co možná nejmén píznivý. inila jsem nejen vzbudila, od dtinství vše, abych dminku tu v nýbrž i v ní co nejdslednji jej potvrzovala. totiž nenaznaitelný pocit hrze velmi Vyvolával ve píbuzný, následivcm nhož jsem spativi jej vždy již z dastemlilav s cesty se mu uchylovala, odpovídajíc, leka

nm

mn

tém se

jestliže

zrakem,

mu podailo pece mne

všecka

uloviti, se sklopeným uzardlá tajnými nepemožitelnými svými

rozpaKy, vždy jen Jeho drobná, bledá,

nucen

a kuse na jeho

otázky.

nepíjemné pohyblivá postava, jeho vždy satyricky zkivená tvá, v níž se lesklo dvé ocí až

jasn zeleným svitem jako dvé broušených smaragd prona osoby donikavosti a tpytu až úžasného, inily však splejší a rozumnjší než jsem byla já tentýž dojem živé i

na vlas podobný. Ale navzdor mým nezpsobným

antipatii

plachosti

vi nmu

pan komisa

útkm se

piblížil, což však pokaždé, jak dalece

mn

a patrné

mé

byl vždy zase

pamí

moje sahala,

zvlášt jednou, kdy si vyžádal od rodi mých, abych jej provázela do divadla, kdež v uzrálo asi pesvdení, že jsem ne-li zcela, tedy aspo z polovelmi neblaze dopadlo;

nm

vice blbá.

na

Zaal se ranou mnoho vcí, o

cestou hovor velmi živý, tázaje se

nichž

si

žádal,

mne

abych projevila uritý

251

úsudek, ímž jako obyejné do neskonalých mne uvrboval zmatk, neb kaustický jeho pi tom zpsob byl píinou, že jsem nevdla, zdali to co praví, do opravdy míní, neb iiodlá li mne jen napalovati, a pjdu-li mu na lep, pak

notné se mi vysmáti. Avšak pes jeho snáze,

pece jsem

stavujeme

si

stálé

konen

ped nkterou

hovoení

a moje

povšimla,

výkladní

pi tom

ne-

že kdykoli se za-

skíní,

na

jejíž

mne upozcroval, njací pánové, ne vždy elegantn

a

obsah

peliv

nho taktéž se zastavují, a že bez pozdravu vymuje njaká spšná, pitlumeným hlasem pro-

ustrojení, vedle s

nimi

nesená slova. Mimovoln jsem so stala pozornjší, a kd}ž jsme stanuli na Staromstském námstí, ped knihkupectvím proti radnici, abychom si prohlédli obrazy tam vystavené, s jejichž umleckou cenou mne pan komisa velmi zajímav obeznam oval, tož zejm jsem slyšela, kterak vedle stojícímu pánovi mezi eí svou pošeptal: „Zstalo pi tom. Ihned po pedstavení v divadle samém jest vám nápovdu zatknouti, a v jeho obydlí ve-keré knihy a papíry prohlédnouti, zapeetiti a zabaviti." Naež onen pán s nejlhostejnjší tváí, bzue si jakousi písniku, od výkladní skín a od pana komisae se odvrátil, jako by mu nebyl tento nejen pranic strašlivého naídil, nýbrž s ním nebyl ani

vbec

mluvil.

Nevím, kterak jsem se dostala do divadla, kdež pan komisa mne uradil v jedné z loži v druhém pate. Naizuje ložmistrové s mnohými poklonami pikvapivší, aby o mne za jeho nepítomnosti peovala, vzdálil se, aniž jsem jej po celý kus již vedle sebe spatila. Za to jsem ho vidla tu v parteru, tu nahoe na galerii a hned zase v nkteré loži elegantními dámami naplnné, jež asi podle jejich

252

neustálého

smíchu a živého

vání

vjí

co

nejvýbornji

bavil.

Vidla jsem jej však jen proto, že se mi poád míhal na oích, veškeré myšlenky moje se sbíhaly na jevišti, a to nikterak, aby sledovaly pestré výjevy tam se stídající, nýbrž aby vnikaly do budky v jeho popedí, z níž obas ke zazníval hlas nápovdy zajisté netušícího, jaký osud mu nad hlavou plane, pi emž vždy srdce moje plno soustrastné bázn se stáhlo. Kdož by jej b}l mohl varovati; ale jakým zpsobem? Probírajíc v romantické hlav své všecky prostedky k podobnému úkolu smující, o nichž jsem se byla kdy dotla, a neuznávajíc ani jedfu z nich za možný a vhodný k provedení, pipadla jsem konen na to, zdali by nemohla ložmistrová na sebe vzíti choulostivé

mn

poslání.

ostýchav, když v meziaktí opt zdali si s vlídným dotazem, té dostati se na jevišt. Odpovdla mi ochotn, že jesti to vcí sice velmi snadnou, ale mezi pedstavením naprosto nemožnou, ponvadž nikdo, kdož tam nenáleží, beze zvláštního dovolení editelství tam objeviti se nesmí krom lékae divadelního a pana komisae. Pan komisa vnikal tedy i na jevišt! Tím se stal zámr mj ovšem nemožným, neboí byla jsem pesvdena, že by okamžit poznal, co tam chce posel mnou vyslaný. Obliej mj asi projevil, co cílím, nebot ložmistrová starostliv se mne tázala, co že mi je. „Nic mi není," odpovdla jsem zarmoucen, „lituji pouze, že kdyby napovdovi hrozilo njaké nebezpeí, nikdo ho nemže varovati." I

jednou

tázala jsem se

mn

jí

ke hlavu strila nieho nepeji, nelze- li z lože

25B

Ložmistrová vyvalila na mne oi. „Jaké by mu mohlo hroziti nebezpeí?" pousmála se takové duniincc dtinské. Zaplanula jsem v tvái uražena pízvukem její po-

konen

známky. „Což by horlen jsem

jej jí

nemohl

chtít

dáti

nkdo

zatknouti?" roz-

namítala.

Chtla se opt pousmáti, ale již se jí úsmv nevydail, „Kdo by mohl na to pomýšleti, aby našeho nápovdu zatknouti, muže tak hodného a rozšafného," odvtila

dal

jaksi

nesmle.

„Což nemže míti njakého tajného nepítele, který by jej mohl kiv udati?" odpovdla jsem pipomínajíc si v této chvíli celou adu povídek, kdež cosi podobného se bylo udalo,

Ložmistrová na to do mne dosti dlouho zahledla. Snad si pipomínala zas ona celou

zkoumav se adu divadel-

kus podobného dje. „Náš nápovda nemá zajisté ani jediného nepítele," hlesla zticha, skoro bojácn, ale s týmž vyzvídavým jako ped tím pohledem. Rozmrzena její nedvrou v mou píetnost umlkla jsem, abych více neprozradila než radno a slušno, naež se za nkolik okamžik z lože vzdálila, aniž se více již ních

I:e

mn

vrátila.

Když opona po posledním jednání spadla, objevil se konen pan komisa, aby mne odvedl. Ale nadarmo na mne naléhal, kttrak se mn kus líbil a jaký výstup zvlášt ua mne psobil; odpovdi.

nemohla jsem

mu

dáti jediné uspokojivé

254

„Musím t, shledala

se

t

pec

optati ložmistrové,

zde sedti

že jsi celý kus zaspala," že

jí

zdali navštvujíc

otevenýma oima. Zdá se drsn perval moje koktání. s

mi,

Ale když venku po ložmistrové se shánl, tu slyšel, se odebrati. bylo pro náhlou churavost koupil Pan komisa vedl mne ke kredenci, kdež

dom

mn

kus okoládového dortu. „Myslím, že takové vci jsou chuti tvé pimenjší než umní a poesie," potupn mi pi tom pravil, zajisté pedsevzetím, že mne již nikdy s sebou do dis pevným vadla nevezme. nepochlubíc se Nedotknutý jsem pinesla dort byl uštden, a dlouho do noci ješt jsem ovšem, pro plakala nad tím, že pan komisa se mnou jednal jako s díttem, které po jiném nebaží než po mlskách. Druhý den kolovala po Praze tajemná zvst, že byl nápovda po pedstavení náhle zatknut, a písná v jeho byt konána prohlídka po zapovzených spisech, které z ciziny tm kterým osobám objednával, z ehož však nemohl prý nikdy býti usvden. Nebyl usvden ani tenkráte, mla policie dle svého domnní veškeré nitky na urito v rukách. Nenalezeno v jeho bytu nic závadného, a proska-

dom

mn

a

kovalo, že musil býti varován.

Dlouho jsem si lichotila, že jsem to byla já, která jsem jej varovala. Mla jsem za to, že ložmistrová bžela po hovoru se mnou do jeho bytu, kde snad chot nebo dti vše na rychlo odstranily, co by bylo mohlo hlav rodiny zpsobiti nesnáze, a vdomí to mi pomohlo povznésti se nad okoládový dort panem komisaem tak urážlivým zpsobem mi podaný, ba stal se dort ten pro mne upomínkou velmi píjemn muednickou, plnou tajemné romantiky.

266

V. Jakž bych byla mohla odolati, jsouc panem komisaem vyzvána k onomu popisu našeho nedlního výletu do Šárky, abych se nebyla snažila konen mu dokázati, že nejsem nikterakž tak obmezenou, povrchní a neprobuzenou, jak si to

kterážto

myslil,

dminka

m

pec

jen hryzla a i>oko-

ovala, teba jsem se k tomu sama ped sebou piznati nechtla. Naladila jsem všecky struny varyta svého, pipomínajíc si onu celodenní procházku rozkošnými údolími Šáreckými naší rodinou v prvodu veliké spolenosti podniknutou, jak tehdáž bývalo obyejem. Byla jsem prošla sady snhem kvetoucími, byla jsem vdýchala libodech luk, protékaných stíbrnou sítí zpvných, byla jsem slyšela jásot skivánk nad metojícím obilím, byla jsem stanula ped skalnatými stnami, podobajícími se bránám do tajemných svt podzemních. Jaká to ada obraz, a jaké to myšlenky z nich se linuly! Pi pohledu na pokosené louky byla jsem uchvácena steskem nad pomfjejícností všeho pozemského, avšak jaro vždy zas v novém lesku se vracející nesmrtelnost všeho krásného ve stálém obnovování se mi zaruovalo. Jak jsem mohla pochybovati, že tento pebohatý, pespanilý materiál se mi nepodá k dílu mistrovskému Zasedla jsem k pokusu svému s tím posvátným zápalem,

potk

s

tou

že

dvrou

mi musí

v sílu srdce svého, s tím

býti

porozumno

i

tam,

pevným pesvdením, kdež dovednost mého

péra nevystihne myšlenky, již jsem podati chtla, jak se klonívá mladý básník nad první svou básní a dailo se mi jako nejvtšímu z nich potu. Svatý ohe byl ochlazen

—

256

studeným tušem, dvra ve vlastní sílu pelomena mžikem jako ttina, a pesvdení, že mi musí býti porozumno pro opravdivost citu, mého, zašklebilo se na mne jako nej-

neskromnjší smšnost. S blaženým vdomím skvle provedeného úkolu popis svj jsem složila, zapeetila a odeslala. Ale jaké ekalo na mne sklamání! Již druhý na to den pinesl mi usmívav salutující policojt veliký zapeetný list, v nmž jsem nalezla vlastní svj dopis, na jehož krajích byl erveným inkoustem pan komisa poznamenal, jaký dojem na pi tení uinila ta která místa. B^la to kritika sice naskrze spravedlivá, ale v pravém smyslu slova neuprositelná, zdrcující, jíž byl jen on schopen zárove byl jen on zase schopen vnovati dopisu poloviního dítte tolik pozornosti, práce a asu. Prozkoumal jej vtu za vtou, myšlenku za myšlenkou, slovo za slovem, a hlavní jeho úsudek soustedoval se ve výroku: „hotový chaos". Ke krajinným mým. obrazm bylo pipsáno: „titrné, úvahy moje o bhu svta toho oddtinské, malicherné" soudil co „nesmrteln smšné" a moje ideály o šastnjší budoucnosti lidstva prohlásil za „svrchovan nejapné" a tak ;

;

dále.

Na kuji

ti

„D

lístku k dopisu mému piloženém mi pravil: za veselé okamžiky, které mi psobila tvoje poesie.

Nasmál jsem

se

k smrti tvým tirádám,

dithyrambám, ra-

montadám a nikdy bych nebyl ekl, že cosi podobného v tvé hlav se líhne a straší avšak touže mrou mne potšilo, že tvj mozek jest schopen v sob hostiti takový pepych nesmysl. Náleží k tomu pec jen jistý talent, a že talent ten vbec jsem shledal, jest píinou, že jsem celkem s do;

pisem

tvým spokojen, ba v mnohém ohledu

i

pekvapen.

25? Sezval jsem si na nedli k sobe spolenost. Rodie tvoji budou mezi hostmi; peji si, abys i ty je provázela " Nemla jsem ovšem mnoho chuti, pozvání tom vyhovti, obávajíc se druhého vydání nadzmínné kritiky, poznámek ústních ješt pípadnjších a pernjších nad úšklebky v dopise obsažené a to veejn ped cizími osobami pronesené. Ale rodie kárajíce mne za mou nedotklivost tvrdili, že mám všecku píinu býti panu komisai za jeho pokyny vdnou, a já byla donucena je v nedli veer k nmu

mn

doprovoditi.

ml

Pan komisa v bývalé policejní direkci byt velmi skrovný, do nhož se vcházelo Bartolomjskou ulicí. Avšak byt ten piléhal tsn k veliké zasedací síni, kdež se odbývaly veškeré porady úední, a obmezenost jeho mu tedy nepekážela, neb sín té používal pan komisa bez dlouhých

dotaz

a všelikých rozpak za sí svou besední. Bylo prý okny zastenými vidti zá svtel v nich pi jeho spolenostech se kmitající, než pan policejní editel dlával, jakoby jí nepozoroval, a následovn si netroufal ji pozorovati nikdo jiný v celé úední budov. I dnes planula zasedací sí v zái voskových svící, a etná spolenost se shromažcTovala okolo velikého stolu, zeleným suknem potaženého, kteréž ted bylo ovšem pokryto stíbroleskiým damaškem, po nmž byly rozestaveny mísy plné lahdek, jichž výbrem a vzácností pan komisa svoje hosty velmi rád pekvapoval. Ale nezasršel kolem mých uší déš jedovatých šíp jeho vtipu, jak jsem byla se obávala. „Ty se tedy nehnváš?" uvítal mne. „Vida, jsi i v tom trochu rozumnjší, než bych se byl nadál." A pojav mne sice

pi

slovích K.

tch

za ruku, nechal všecky ostatní svoje hosty

SVTLÁ- Upomínky.

17

258

veda mne do pozadí sálu, kdež pede mnou otevel dvíka. Vstoupila jsem s ním do úzkého pokoje, jehož jediným nábytkem byl krom nkolika sedadel dlouhý stl, na nmž se kupily stohy knih, z nejvtší ásti ve státi,

tapetní

skvostné vazb.

Byly to, jak asem jsem se dozvdla, exempláe všech pro Rakousko zapovzených dl básnických, kteréž prý na policii pro snadnjší kontrolu sklad knihkupeckých byly chovány.

„Domnívám

jsem

zde uchystal pamlsek, jenž kus okoládového dortu," pravil mi piblíživ ke stolu jedno ze sedadel.

ti

Tedy

se,

pec

bude snad

že

ti

jen lépe chutnati než

—

okoládový dort pamatoval a zajakou mi zasazuje ránu. na ni nakapal ovšem balzámu a jakého to balzámu!

jisté

on

i

tenkráte

byl ten

si

Te

cítil,

Sklesla jsem na sedadlo mi podané padnuvši na knihy, jako vyhladovlý poutník po dlouhé bludné cest pouští se vrhne na první sousto chleba milosrdnou rukou mu poskytnuté.

„Ach, tu Freiligrath, zde Herwegh, tu Geibl, Ruckert, Griin, Heine!" zvolala jsem zapomínajíc na svou obyejnou proti panu komisai reservu nad poklady pede Pláten,

mnou

tak

man

se

objevujícími.

Nevdla

jsem

v

první

kterého z celé ady tch svazk spanilých, ponejvíce rytinami cennými ozdobených, se mám uchopiti, abych do nho ponoila žíznivou duši svou.

závrati

radostného

pekvapení,

podivil se pan komisa. ti již známy?" neznám žádné z nich, ale etla jsem v asopisech nkteré ukázky básník, jejichž jména tu zde na

„Knihy ty jsou

„Nikoli,

titulních listech."

259

,To

je

níka, jehož

vru báse

dost,

když

si

dve

etlo," prohodil pan

pamatuje jméno báskomisa s nelíenou

opravdivostí. „Snad by z tebe asem pec jen mohlo nco být? Inu, však uhlídáme, jak se budeš k tomu míti. Když se ti básn ty tak mnoho zalíbily, to t bude ovšem tšiti, seznáš-li od jich spisovatel ješt jiné." „Jen škoda, že mi nelze proísti všecky," s povzdechem jsem mu svdila, hrozíc se jich spousty, pi tom však potajmu si pravíc, že bych je snad pec jen zmohla za dobu nepíliš dlouhou, kdyby mi bylo popáno astji

v nich se pebírati.

Pan komisa uhodnul,

a

by byl myšlenky moje uhodnul obyejnou pronikavostí

se pousmál, jako

snad je

také

svou.

„Usmyslil jsem že

si

nebudeš

z

si,

jestliže

mého dopisu

t

seznám

tak rozumnou,

nic dlat, a tudíž

pístupnou

dobe mínnému slovu, abys každý tvrtek o páté hodin pišla ke mn, naež t pak vždy sem zavedu, totiž neodti k tomu chut a nebudeš-li jako tvoje pítelkyn radji chodit do Stromovky na reuniony." A pan komisa navzdor tomuto hrotu na mne pohlédl

padne-li

s

dobrotivostí

skuten

otcovskou.

Již

vdl, dobe vdl,

mn

nikdy neodpadne chuf navštvovati ho, že mne tvrtení reuniony ve Stromovce, tehdáž nesmírn oblíbené, ani dost málo nebudou lákati, a že se ten dlouhý pokoj za zasedací síní bude vždy zdáti nejvtší klenotnicí celého svta. že

mn

VI.

Od onoho nedlního veera chodila jsem pravideln každý tvrtek k panu komisai. Uvítal mne vždy s velikou 17*

260 vlídností a zavádje mne do své klenotnice, nechal mne knihy samu voliti, tázaje se, když po dvou hodinách zase pro mne pišel, co v nich nejvíce na mne psobilo.

Sdílela

jsem

jímž jsem mu Ale pan nazval holkou sln}'m, který

s

ním svoje dojmy

asi

tím

zpsobem,

byla dopsala.

akoli mne nesíslnkrát za veer hloupou, dvetem zbrklým, tvorem nesmynikdy si nevydobude špetky zdravého, klidného rozumu, pec blábolení mému již potupn se neposraíval, nýbrž pozorn je vyslechnuv, poal moje výroky nožíkem velice sice ostrým, ale nikterak již vražedlným komisar,

zpsobem vždy tak drastickým, že než ješt dokonil, již jsem mu skoila sama do ei, vyznávajíc se, že jsem zase nco pronesla, co nemá ni hlavy ni paty. Jeho neunavitelnou laskavostí poznala jsem velikou ást tehdejší krásné, svobodomyslné literatury nmecké a pedevším stoupence des jungen Deutschlands, tenkráte nejen v Rakousku, nýbrž i ve své vlasti za buie vykiené, v budov pražské policie. a to Ano, tam to bylo, kde jsem ítala se srdcem rozechvným nejohnivjší jejich zpvy, nejnadšenjší volání po volnosti a blahu národa, tam jsem se tázala s palivými slzami, zdali zstane vlast moje navždy nmá, nepoznaná, neinná. Nevdlat jsem ješt o tehdejším ruchu národním, jejich neznalat jsem naší literatury a závidla jsem básník. Cítila jsem, že pi takovém zanícení pro vc od nich ode všech za svatou považovanou, pi takovém šlechetném úsilí, aby sjednocena byla vlast tenkráte ješt v tolika zlomcích rozkouskovaná, pi takové svorné souinnosti smru a k jednomu cíli veškeré touhy jejich v jednom uskuteniti se musí, jakž také se stalo. rozebírati a to

—

Nmcm

261

Nebyl to „der deutsche Schulmeister", jak se tvrdívá, nýbrž „der deutsche Dichter", který vyvolávaje nadšení tená, rozsívaje svými zpvy lásku v srdcích svých k otin po všech duších, vzbuzuje pi každé píležitosti úctu a dvru v individualitu národní, pátraje po její zvláštnostech a ctnostech, aby je prozáil nejzlatjším paprskem své poesie a je prodchnul nejnžnjším jejím pelem, vyznauje s neústupnou dsledností národ svj za nejvhodnjšího šiitele kultury, nejobtavjšího bojovníka za práva celého lidstva, nejsmlejšího a nejpoctivjšího myslitele a badatele v íši pírodní, vdomí to nejen mezi veškerým lidem svým vzkísil, nýbrž i ustálil, upevnil a do každé mysli tak nevyhladiteln vryl jako do desky ocelové. Podaí se kmen slovanských kdy podobný skutek

pvcm

velkolepý ? liké,

Ano, vše až na nepatrné výjimky bylo tehdáž krásné, vevznešené v „Dicliterwaldu" nmeckém; poetická litera-

tura se nesla k to byl,

Nmecko nad

ní

cílm nejistším, nejv\šším, a idoalismus ten vojevdc, jímž zvítzilo u Sedanu

a nikoli obratnost

nad Francií, tou Francií, nebyla

zahmla

svatá

kteráž,

haifa

jakoby nikdy Huga, se

Victora

byla dala leniv ukolébati materialismem bonapartistickým, zapomínajíc se v oné dob úplné nad svými tradi-

tém

cemi djinnými, nad dávnou úlohou svou: rozvinouti a nésti ped národy prapor humani;mu, zaež byla také stižena odvetou, její národní hrdost hluboce a na dlouhou dobu ponižující.

Obávalií se rodie, že si peje pan komisa mé návštvy snad pouze proto, aby používaje mé nezkušenosti, na ty i jiné osoby s námi v pátelských pomrech žijící, jejichžto kruh byl tenkráte velmi etný a vynikající, se

262 vyptával.

o nikom

Avšak nikdy uic podobného se nestalo. Nikdy známých našich jsme nemluvili, vždy jen to

ze

byly knihy a obsah jejich, jenž byl osou, okolo níž hovor

onoho záhadného muže se otáel; a on neumdléval mne upozorovati na vše, co pozoruhodného sám v nich shledával. Vždy to byly vedle míst poeticky krásných, pvaby pírody šttcem mistrným líících, sloky nejhoroucnjšího zápalu pro právo národ, nejnadšenjšího proroctví, že zvítziti musí nad úldady nepátel svtla a pravdy, nejvýmluvnjších projev lásky k svobod, ku kterýmž mne nejen poukazoval, nýbrž

i

se snažil

mysl

mou

upoutati.

Jak asto jsem se v chvílích takových do nho s úžasem zahledla, pipomínajíc si, s jakou chladnokrevností naizoval tenkrát na námstí ped výkladní skíní knihkupectví Boroschova, aby byl zatknut nápovda divadelní, na nmž pec nelplo podezení jiné, než že knihy, v nichž shledával sám tolik uznání hodného a v nichž se s rozkoší tak patrnou pebíral, mezi obecenstvem rozšioval a prodával. I poala jsem jaksi mlhav tušiti, jaké to spory asi vznikají, jakými to boji bývá zmítána jeho duše, a v že snad v tom, co se zdá lidem pekypující bujností roz-

nm

pán, jejichž tajné spády mu jsou posnad jiného než trpký výsmch, jenž platil vlastní jeho osob, v jejímž jednání a smýšlení bylo tolik odporu kiklavého. Byla bych zajisté nekonené pro svj celý život získala,

mazleuce

vdomý,

velikých

není

kdyby mi bylo popáno bývalo déle podléhati vlivu tohoto bystrého, nepcdpojatého ducha, jenž posmívaje se všem pedsudkm jim vypovídal válku tak rozhodnou, a erpati L bohatého zdroje nauení jeho. Ale štastná ta doba pro mne velmi náhle se ukonila obmezujíc se ua jediué polouletí.

263

Navštívivi shledala jsem se

ve tvrtek veer pana komisae ním v pedpokoji, kdež velmi živ s ve-

opt jednou s

likým a stateným pánem rokoval.

„Moje nynjší dcera,

excelenci,"

pravil

mu pokynuv

mi, abych blíže pistoupila.

Neznámý pán blahosklonn na mne

se usmál, já se

poklonila.

„Jak dlouho asi pi ní setrváte? Slyším, že máte každou chvíli dceru jinou," prohodil z Ichka. Avšak najednou utkvl jeho zrak napjat na protjší zdi. Vidím „Hle, jaký tam máte hezký stolek na dýmky. odsud nkolik velmi vzácných mezi nimi exemplá. Musím si je pece blíže prohlédnouti. Stojí za podívání, emu pan

komisa péi svou vnuje. Ale co to?" Cizí pán pikroiv mezi svou eí ke

stolku vzal

s

nho

jednu dýmku, ukazuje ji tázav a jak se mi zdálo i vyítav, ba písn panu komisai. „Jest na ní namalován jeden z chlapík, kteí vždy polský to kosiuík," chladn mu odvelmi mne zajímali

—

vtil pan

komisa.

„Ale jen považte, že malby ty na dýmkách velmi písn že bývá tžce pokutován, u koho se na-

jsou zapovzeny, leznou, a vy,

úední

osoba, chováte podobnou

vc

ve

svém

pedpokoji, kde jest každému cizímu pohledu a úsudku vystavena. Což si nebudou lidé o vás šeptati, že jste sám njaký tajný revolucioná?" „A kdo ví, zdali jím nejsem," pousmál se pan komisa „Možná dost, že jím jsem, s veškerou svou impertinencí. aspo k nmu jakýsi zárodek. Kdož to ví? neb že ve Já jako policajt aspo mám vše za možné a nevím nikomu, ani ne sob."

mn

2CA

iyec jen strašlivý lovk," netrpliv exceodsekla a postavivši kosiníka nedbale odkud ho vzala, nebot pan komisa neinil žádných píprav práce té ji sprostiti, kvapn se obrátila ke dveím. tázal se pan komisa, když se „Víš, kdo to byl?"

„Vy

vrátil

jste

mu

lence

se schod, kamž byl svého hosta doprovodil. Vrtla jsem hlavou.

„Jest to ministr Kolovrat.

Zdali pak

ti

známo, co

to

je ministr?"

„Snad první rádce

V tom

mocnáv."

dvée opt otevely.

Vešel sloužící v bohaté nesa dosti vysoký pedmt v rukou. „Jeho excelence se dává paní choti porouet," vyizoval sloužící, „a posílá jí zde malou památku, již v koschváln pro ni pivezla." Byl to veliký stíbrný samovar, který na stl postavil. se

livreji

áe

Zamyšlen stanul pan komisa ped darem tím drahocenným. Bude míti radost," „Pojd, doneseme jej mé paní.

konen

pravil

úsen.

Paní komisarova mla sice velikou radost z pozornosti velmocného pana ministra, vážila si jí patrn vysoce, ale její manžel zstal po celý ten veer zamyšlený a málomluvný, a již jsem ho jiného nespatila. „Jakou to neocenitelnou službu asi komisa hrabti prokázal, nebo prokázati má, když ho sám návštvou poctil

takovým zpsobem za ni se mu dkuje," pravil otec, když jsem doma o svém setkání s panem ministrem a o stíbrném samovaru na nj následujícím se zmínila. Neže za onoho veera pana komisae jsem natušila jsem, a

vštívila

naposledy.

265

Za málo dní kolovala po Praze zpráva, že jest pezpsobem pro nanejvýš estným k výslovné prý žápana ministra Kolovrata do Brna, kdež se objevují

sazen dosti

mezi karbonáry ve Špilberku uvznnými, aniž se dosud mohlo vypátrati, s jakými osobnostmi v samém nebo jinde jsou ve spojení. „Však jim komisa brzo zašroubí," tšili se pátelé pokoje a míru, na nichž vyvstávala jen pi pouhém slov „karbonái" husí kže. „To by bylo krásné, aby tito zlosynové se dostali ze svých klecí a znova poali svoje kleté dílo: podrývati základ veškerého poádku a mravu v Evrop." A jak byl jinak pan komisa od Pražan všeobecn pikle

mst

pec

jej vidla za píinou tou velká jich ást se uspokojením odjíždti. On sám však patrn tžce se louil s týmž zamyšleným ve tvái výrazem, s Prahou jejž jsem vidla po oné rozmluv s excelencí na ní se rozložiti. Snad jí tehdáž slíbil, eho v témž okamžiku litoval. Na poátku psával pan komisa asto do Prahy. Dopsal i mn. se piln na piano," pál si mezi jiným, „a u svých baronek se rovnž tak piln frantin a dobrému tonu. Budeš toho míti potebí. (Navštvovala jsem totiž tenkrát francouzský ústav jistými šlechtinami ízený,

litován,

znaným

„U

u

jejichžto uhlazené

zpsoby doznávaly

Nezstanu dlouho

v

u

nho

veliké zálihy.)

Brn;

brzo se vrátím do Prahy, kdež pak otevru veliký salon, v nmž budeš pomáhati dlat honneury. Více než vše ostatní leží mi na srdci, abych pipravil do tch Pražan trochu jiného ducha. Ta jejich Praha jest tak krásná, škoda jí pro takové ospalé sosáky. Ale my jim posvítíme, vid?"

mn

vná

Jak asto jsem si pozdji vzpomnla v lesích ještdbouí zahnána do nkteré v jejich úkrytu ho-

ských, jsouc

266

spolenosti paší, tam též útulek hledajících, kteí se jali pi zái blesk divoce se kižujících mezi rozburácenými vrcholky huících strom výmluvn mi popiso-

spdky do

nebezpené noní výpravy a

jiná dobrodružství svoje takovými, jakými byli sami, jaký byl vlastn pan komisa vytknul úkol životní. Pochybuji, že bych mu byla psobila mnoho radosti. Hodila jsem se na všechen zpsob mnohem lépe do našich les pohorských, než do mkkých kesel mstských salon, prodchnutých aífektovaností tak nekonen fádní, nad níž by nebyl zajisté ani pan komisa se vší svou nejíznjší satyrou zvítzil. Nevrátil se pan komisa ale již do Prahy. Nkolik msíc po jeho odjezdu náhle po Praze se rozneslo, že po prudkém záchvatu horeky za málo hodin zemel. Každého, kdož jej znal, dojalo jeho úmrtí. Nemohl tomu nikdo uviti, že on, sotva tyicetiletý, vždy tak ilý vati s

mn

odvážlivci

a živý, tak náhle se životem se Ale brzo se poaly trousiti že nezemel si do ucha šeptali, Bylt, jak z vlastní své vle.

rozlouil.

podivné jakési slechy. Lidé nikterak horekou, nýbrž

na urito se proslýchalo, schváln do Brna povolán, aby tam zmátl tajné pletichy karbonár, a zatím se prý dal spolkem tím získati, propjiv mu svou radu pi velkém zamýšleném pokusu k útku, kterýž by se byl zajisté zdail, kdyby nebyl pouhou náhodou pišel k vyzrazení. Jak bych si nebyla vzpomnla pi zvstech tch na dýmku s kosiníkem a na jeho tenkráte pronesená slova? že jsem až do nejmenší podrobnosti uvila toho se týkajícím septm, s tajemnou dležitostí dlouho a dlouho ješt po Praze kolujícím, a že jsem malé zápisky do hndého safianu vázané, pi jedné z onch návštv

Kdo

všem

se podiví,

tm

267

mi

darované,

abych

do nich zanášela poznámky jím

mn

diktované, chovala až do nedávná jako reliquii? v

Ony povsti byly zajisté bez podstaty, ale jestli byly mohutné zárodky pevratné, veliká odvaha pe-

nkom

rozhodná schopnost jim vykázati uritý mohl kdo nazvati dle povahy a zásad revolucionáem, ovšem v nejlepším smyslu pojmu toho, tož nikdo, kohožkoli jsem kdy poznala, jména toho více si nezasloužil, než pan policejní komisa K

vraty ty vykonati, a

prospšný smr,

jestliže se

.

.

,

JINDICH FUGNER V

MÉ PAMTI.

Vru

tžko pi uynjsí mrzuté

naší milé staré

veselá

a

A uvil téhož

a rozervané fysiognomii

Prahy uviti, jak bývala

ta

„pedbeznová"

sousedská a jak výten se v ní lidé bavívali. li by tomu nkdo pece, zdaž slyše o zábavách

asu

nejoblíbenjších,

bály domácí,

pi mrkání

v jichž

první

ad

se

lojových svíek a telecí

stkvly

kýt

od-

bývané, soucitn by neužasl nad naivno-tí onoho pokolení? Zdaž by si negratnlovai, že se zrodil teprve ted za imposantního rozvoje velkomstského jejího svtanství? Ale komu tenkráte by bylo na mysl vstoupilo ve chvílích tch blažených povšimnouti si, že to jsou svíky pouze lojové, které mu plápolají nad hlavou v mosazných svícnech, jsouce vždy po dvou na almarách a kamnech pi tak slavnostních píležitostech rozestaveny, kdo tomu se pousmál, že se voskové zdály domácí paní zbyteným luxusem ? Kdo na to z taneník toužil, že mu jest robotovati celou noc za kousek teletiny neb šunky, pi sklence mdlé limonády? Práv naopak! ideji kolovaly mísy po pokoji, tím Vždyf mohli za to sami byli tomu tancující povdnjší. tím neunavenji po pokoji kolovat. Ba stalo se nejednou, rozproudil-li se tanec zvlášt úchvatnou mocí a následoval-li na telecí peeni a šunku ješt njaký jazyk a kapoun, že se ozvala proti pestávce, tak dlouhou veeí podmínné

ím

272

oposice, a to

mnohdy

tak energická, že bylo misám jen na kuchyn couvnouti. Nezbývalo, než

pole prázdným plaše do

aby piano zase rychle vybízelo k tanci, jinak by snad byla vypukla zcela urit vzpoura v mladých bujných tch šikách. Nejvtších ctitel, hlavn však ctitelek mívaly domácí plesy v soukromých ústavech, kde tehdáž díví mládež tíd zámožnjších vesms se vychovávala Tam rozkvétaly v nejradostnjší své pvodnosti. Jaké to horenaté oekávání ped nimi, jaké to oponejen jení v slavnostní veer, jaké to upomínky na

n

po celé ješt nedle! Žaky si pivádly bratry a bratrance jakožto taneníky. Obyejn se jich nedostávalo, což však ani dost málo nevadilo. Tanenicím šlo ješt jen o tanec, proež tanívala mnohá radji s nkterou svou operutnou družkou, než s toporným realistou i gymnasistou, jenž jí neustále šlapal na nožky a nikdy neopomenul, vytáeje ji pi kvapíku, jí vytrhnouti kus šat ze záhyb. Jaká to slastná protiva, to víení, toení a se vznášení po tom trapném ve školních škamnách sezení pi pletení a vyšívání! Jaké to neocenitelné vdomí svobody, vzletu a vzpružení po té šablonovité, úmorné nud všedního života! Navštvovala jsem se svou sestrou ústav, jenž byl pro l)ísné pojmy, jež mla jeho pedstavená o slušnosti, rovnž jako pro svoje domácí plesy po Praze co nejchvalnji znám. Byla totiž každá žaka ihned na místo hanby postavena, po esku, s ímž by jakmile si troufala promluviti tam snad mnohé matky dosud tak vele souhlasily, jako tehdáž. Druhou stejn vele u ní ocennou stránkou bylo, že si neobtžovala dáti pi každé vhodné píležitosti domácí ples, a to prý, abychom si pisvojily co možná brzo a dov

píštích dnech, nýbrž

i

—

273

konale hladké zpsoby, obratné a nenucené cbování. Jelikož ale rodiové naši k bálm takovým od šunek zapoínaje až do svíek vše sami zasýlali, tož si naše všeteaost díví horlivou její snahu vychovati z nás co nevidt dámy v kaž-

dém ohledu uhlazené

a graciosní,

ponkud

jinak vysvtlo-

pouhou obtavou starost o náš zdar. Mezi žakami byly tam za královny považovány Lolota a Mina Fúgnerovy, dívky nejen nevšedn kiíísné, ale zvlášt zpsobné a pívtivé. íkávaly jsme jedné rže bílá, druhé rže ervená. Mélat Lolota, jež stále churavla, ple až przran hebkou a blostnou, kdežto líce Míniny kvetly nejživjším purpurem. „Ach, jak jsem mrzuta," uvítala mne na jednom takovém plesu Mina, ovšem že nmecky. Neumla ani slova eského, neb v dom jejích rodi vedlo se vše tak písn po nmeku, že se pijímaly jen pouhé Némkyné do služby. Za tou píinou byl také za svrchovan elegantní povavala, než jakožto

i

žován,

na

nkud

brdy.

bývaly sestry

pi

vší

skromnosti

pec

jen po-

„Ach, jak jsem mrzuta!" opakovala, k emuž jí Lolota svdila. „Jen si považ, jsme zde jen s jediným z bratr svých, druhému, Jindichovi, se s námi nikterak nechtlo." „A pro ne?" nelíené jsem se podivila taktéž v nejplynnjší nmin. Od té doby, co mne zavedla pedstavená do tmavého kumbálku a tam po celé dopoledne neuprositeln vznila, že jsem se nechtla uiti nmeckému pání pro ddeka, vpravila jsem se, ovšem že se slzavým protestem v srdci, do osudu svého. Nepodávala jsem ted nikdy úlohy mluvnické i slohové, aby nebyl uitel, jeden z nejzuivjších Germán, kterého kdy jsem poznala, vítzn ji

nm

K.

SVTLÁ: Upomínky.

18

2?4 ozdobil velikým to

telidáž

„Vymlouval

jsem

se

jí

což znamenalo

„E",

„Eminenc",

nejvyšší

tídu.

nám Jindich," pokraovala Mina, když

se

piznala,

plesu nechtiti,

„že

nechápu, jak se mže veer dovoleno ísti,

že

má

nkomu

jen

do

co jej za-

co mu je na svt tom nejnámi hopkováuí se pipravil." jsem poala svéhlavost Jindichovu

jímá a že by tedy nerad o

to,

milejšího, pro trochu toho s

Slyšíc o

tení

již

chápati.

„Maminka mu tedy dovolila, aby zstal doma, avšak mu pi tom, že vru neví, jak to s ním jednou

pravila

dopadne."

A Mina

udlala pi slovech tch tvá tak starostlivou, její maminka piznávajíc se k této obav. „Nenechá ho tatínek žádným zpsobem studovati, aby nho stal uenec," dodala smutn, „chce, aby byl jako

jako nejspíše se z

on kupcem " Vzdychla jsem si dcerou a bylo mi tedy

s

Minou.

Byla jsem také

dobe povdomo, jakých

užívá Jindich v obchod,

teba

kupetí praktikanti tehdáž nikdy

slastí

asi

otcv. Nesmli se závodech jinými knihami

to v

kupcovou

byl

nikdy cosi pouného ísti, teba nebylo, jak obzvlášt ve velkoobchodech se stávalo, pro po více hodin žádné pimené práce. Bylt krutý obyej ten zaveden, aby se nestali roztržitými a majíce myšlenky jinam upoutané, nedopustili se zmatku. Ovšem páni praktikanti, které jsem mla est znáti, si z toho zákazu nejen pranic nedlali, nýbrž byli rádi, že je vbec k etb jakékoli nikdo nenutí, vidli pi stavu svého vzdlání v každé kus tuhé práce. I jala jsem se tušiti, že se Jindichovi v ohchod asi daí jako se daívá v ústav pi mých obírati

než úetními,

n

mn

275

hákovaných

vzornících.

Jak toužebn zalátaly moje my-

šlenky od nich ke knihám, které matka velmi opatrné v nejtemnjšim koutku šatnice vznila, abych se k nim nedostala, a jen v nedli na boží svtlo propustila duši mé žíznivé

A

na pospas. to byly jen staré vázané Bohemie, llellermagaziny a podobné asopisy, pece v nich dímaly pro mne svty blaha a poesie.

Od onoho plesu, k nmuž Jindich se nedostavil, pozornji jsem naslouchávala, zmiúovaly-li se sestry o bratru tom. Pohlížely k nmu, až na tu jeho slabost pro knihy, patrn ne zcela schvalovaly, nejen s velikou láskou, nýbrž i s velikým respektem. Se zvláštní zálibou o tom vypravovaly, že, osvdéí-li se v obchod, bude poslán na daleké cesty, a tšily se již na pkné dárky, které jim zajisté pak z nich piveze. Samy také tuze rády cestovaly a byly vždy nad míru šíastny, když léka polekán bledostí Lolotinou, znovu naizoval, aby se odebrala co nevidt zase na venek, a Mina aby ji provázela, by se jí nestýskalo. Odjíždívaly sestry vždy k bohaté tetice v eském Dub a neunavovaly v popisech onch mohutných vonných hvozd, plných jahod a malin, veverek, drozd a lanek, jimiž byla továrna jejich píbuzných obklopena. Ale pes svj sílící libodech lesy eskodubské nemly žádoucího úinku, podlehla Lolota náhle a neoekávan plicní chrob a Mina byla smrtí milované sestry tak zdrcena, že, kdykoli zamíila ke škole, s pláem z ulice se vracívala. Bylif rodie konen nuceni ponechati ji doma. Již jsem se s ní nikdy neshledala, slyšela jsem pouze, že se provdala za barona Helferta a že v kvtu vku svého téže kruté nemoci podlehla, jako její sestra.

již

18*

276

Byla jsem ped nedávném z onobo ústavu vystoupila a navštvovala jsem dle pravidla telidáž oblíbeného zase ryze francouzský, když mi otec jednou usmívav podával lístek, jenž jej byl práv poštou došel. „Tuším, že jest to tvoje první pozvání do veejného pravil

bálu,"

pi

tom.

Zardla jsem

ten

se

radostným pekvapením. Bylo to sku-

svdilo nejen matce, ale zárove mn. Kruh mladých obchodník dával ples a to uprosted první takové pozvání, které i

léta. Tuším, že to byl asi onen velkolepý bál, jímž bylo roku 1845 oslaveno otevení státní dráhy, první to železnice v echách. Za píinou dležitého toho pro celou íši momentu bylo jim dovoleno zváti k nmu hosty do sál na Hradanech.

Rozumí se samo, že jsem si dosti napjat prohlížela hlaounký, zlatem tištný lístek a neopomenula podívati se i na spodní stranu, abych na vlastní oi vidla, svdí-li

skuten

nejen matce ale

Zarazila jsem

se,

i

starší její

dcei.

touc mezi dlouhou adou výbor tam

podepsaných jméno napolo zapomenuté: „Heinrich Fugner".

Tedy mu otec jeho nebyl pec doval, musil se odlouiti

jen dovolil, aby dostuod svých drahých knih a státi se

kupcem

mu asi pi tom Nedozvdla jsem se Jak

bylo!

o tom tenkráte, neb nenavštívila jsem onoho slavného plesu. Bylo mi teprve patnácte let a za onoho asu zvaly se dívky jen po ti roky po sob do veejných ples, naež je jich poadatelé z listin svých škrtli, ímž neodvolateln za „staré" je prohlásili. Nebylo

277

mi

to

ovšem po chuti zstati doma,

bylo po chuti bývalo slouti starou

Mocné rozruchy

s

ale

ješt

osmnácti

mén

by mi

lety.

boulivých let seslabily ve pestala jsem na školu jak nmeckou tak francouzskou vzpomínati nad školou života, v niž jsem se náhle ocítila, pestaly mne zajímati osudy mých spolužaek nad osudem mého národa, k nmuž v této dob rodina moje teprva zcela rozhodn i veejn se pihlásila. Perušila tím tak mnohý jí milý svazek pátelský, vyšinuvši se mocn a nikoli bez trapných bojv z

mn znan

dojmy

píštích

z

dtství,

pomr

obvyklých.

Vzpomnla jsem si na sestry Fiiguerovy teprve zase na první své cest do hor Ještdských, kterou jsem konala se svým manželem do jeho tarajšího rodišt. Vedla mne pímo eským Dubem. To byly tedy ty lesy, které mi tak asto a nadšen vychvalovaly? Vru nenadsazovaly. Byly úchvatné svou velkolepostí a krásou. Jaká to opojná z nich vystupovala, jaký to sladký šum z nich se loudil! Bylo mi, jako by mne z nich ovíval jakýsi tajemný, tichý,

vn

tklivý

pozdrav

V jednom prostíraly,

.

.

z

.

tch hrdých

stavení,

bydlely druhdy moje

kolem nichž

pítelkyn

—

se roz-

které to asi

bylo? Ukázalo se mi, a se želem jsem se pi tom dozvdla, že píbuzní sester Fiignerových náležejí k rozhodným nepátelm uašeho lidu. Jak by byly asi ted na mne družky ty milé pohlížely ? Na í stranu by se byly postavily ? Byly bychom si místo srdeného uvítání, velého objetí vzájemn vypovdly válku? Možná dost!

A

co jejich bratr?

nenávistí jako jeho

Snad nás pronásledoval touž krutou Nemohlo o tom

strýcové a bratranci?

278 býti ani pochyby,

vždyt byl s nimi jedné krve, jeho vyznání viry bylo zajisté totožné s jejich vyznáním. Když v letech šedesátj^ch se poalo jednati o založení eského tlocviného spolku, tož dle doslechu byl za jeho

navržen muž, v nmž pvodn myšlenka provedení již ted velmi mnoho obtoval. S nevýslovným úžasem jsem se dozvdla, že vzácný ten národovec se jmenuje Jindich Fúguer. prvního

starostu

ta vznikla,

a který jejímu

„Ne, to není možná, aby to byl bratr mých sesterských rží," zvolala jsem. „Není v tom jiného, než pouhá, nahodilá podoba jmen." Vše, co dále jsem slyšela o nastávajícím starostovi nového spolku, jenž se stal, než ješt byl zaražen, nanejvýš populárním, potvrzovalo mne v tomto mínní. Stále kolokažvaly nejchvalnjší povsti o jeho velkomyslnosti dému podniku eskému a národním duchu v jeho rodin panujícím, o demokratickém jeho smýšlení a nevšedním

vi

u muže jeho stavu zápalu pro

umní,

literaturu a tak dále.

opakovala jsem si pi každé takové zpráv uritji: „Ne, to není on. Jak by to mohl býti bratr Mínin a Lolotin, které si na tom tak velice zakládaly, že v otcovském jejich dom nikdo nezná jediného eského slova?" I

pi jedné z peetných v oné dob budoucího starostu „Sokola", na první pohled jsem poznala, že to pec jen bratr mých spolužaek. Jeho nápadná s nimi podobnost nedovolila mi již ani okamžik Ale

zahlednuvši

slavnostech

o

tom pochybovati. Barák mne

jsem

mn

to

dlouho

s

ním a jeho rodinou seznámil. Nemohla musila jsem k nmu po první vý-

snésti,

obyejných pi takové

píležitosti zdvoilostí proralu-

27U o svých dávných pítelkách. S touže pívtivostí, kter<áž bývala i jejich píznakem a jež je inila každému tak milými jako jeho, mae ubezpeoval, jak jej tší, že o nich slyší kohosi mluviti, kdož je v dtství jejich znal Nerad se na doptával rodi, jež každá o nich zmínka hluboce ranívala, a sám jim nebýval prý vždy dosti blízkým, což jsem ihned v tichosti piítala jeho kniliám, aby mu bylo lze te uiniti si pojem dosti vrný a uritý o jejich povahách v onom vku. S pohnutím se tedy dozvídal o jejich vroucí k lásce a úct, o jich starostech, jak to s ním dopadne, bude-li se musiti pec jen státi kupcem, jak to snese, nebude-li se smti státi uencem Konen mi vyetl, že znajíc jeho rodinné pomry, viti

n

nmu

pec ani dost málo se nedivím, eským praporem, nýbrž jak se ješt prapor Vidouc,

že jej

shledávám nejen pod

hotovuje vztyiti vedle ného

jiný.

smím

zpíma

ovšem jsem se již pekvapena, že místo onoho krutého odprce našeho, jejž jsem si v vším právem pedstavovala, se setkávám nejen s echem uvdomlým, nýbrž i zárove s jedním z nejvelejších národa našeho pátel. Ani dost málo mne nepekvapilo, že piítá vliv velmi znaný na svoje perození pracím Herlošovým, dosud v ohledu tom nedocenným. Hltával jeho obrazy z eských djin tak peste barvené, tak zajímavými podrobnostmi propletené, tak ryze národním smýšlením prodchnuté, byly po nmeku psány, s týmž asi citem, jímž já jsem je druhdy hltávala, jsouc jako on v cizím jazyku odchována, od živlu národního násiln odlouena, v kruzích eské národnosti nepíznivých zakleta. Jak podobný si byl vbec v ohledu tom náš vývoj, náš další postup na cestách že

mluviti,

ani dost málo tím neskrývala, kterak jsem

nm

a

'2«0

našeho národního života. Jedna a táž hvzda je ozaovala vznešeným svitem svým, vedla k témuž svatému cíli, Jindich Fugner pojav djiny naší minulosti vší hloubkou své veliké duše, konen rozhodn si pravil, že£ díttem pdy, z níž vyrostly, a stal se každým záchvvem srdce svého stoupencem myšlenek, jejichž smrem a vlivem se rozjímal, rozvíjely. Nmectví jeho rodiny, ím déle o

nm

tím více se

mu

zdálo nahodilé, tím

Když obrat

mén

oprávnné.

ten ve smýšlení jeho pozorován, a on vy-

nm

se dje a k emu neváhal k tomu se znáti pes ustrnutí píbuzenstva, s nímž b)la ovšem ted roztržka nevyhnutelná, pro zajisté velmi bolestná, neb zavadiv o ni v hovoru, vždy náhle se

zván, aby se zodpovídal z toho, co v

smuje,

odmlíval. Ale znova jsme žasli nad shodou v dojmech v dob našeho obapolného národního dospívání. Domluvili jsme se cesta totiž, že bývala tenkráte naší nejmilejší procházkou na bašty za novým svtem. Putovali jsme tam, abychom se obdivovali s plachou horoucností nápisu, o némž jsme se byli oba náhodou dozvdli a o nmž kolovaly ve vší tichosti po Praze tajemné jakési slechy. Pomocí ernidla a polénka díví bylo na jednch z vrat tarajších vojenských zásobišt sice velmi zeteln, ale za to ani dost málo kaligraficky po nmeku napsáno: „Bóhmen erwache!" (Cechy

—

probute

se!)

Jak jsme

se

pokaždé

hlubinách nitra svého zachvli,

v

Cí smlá ruka si je troufala na ona vrata zaznamenati? Kdo byl buditelem tím neznámým, neohroženým? Neuhodli jsme, jaké to náhod i zázraku dlužno pipsati, že si slov tch nikdo z osobností k tomu povolaných nepovšiml, že po nkolik

spativše

práv

v

klikaté

oné

dob

tyto

runy

!

281

pes stráže stále ped ním se stídající a vojsko tam co den se cviící zstal ne-li nepozorován, tedy aspoú nedotknut. Nebyl v tom jakýsi pokyn osudu i dokonce snad let

i

slib?

I piznali jsme se s novým pohnutím, že nápis ten na tch osamlých, Prahou zapomenutých baštách s tím velkolepým pozadím Hradanským, s tím významu plným okolím, kdež každý kámen jest písmenem v kronice našeho národa, kdež každý pohled obepíná kus slavné i teskné minulosti jeho, že nápis ten kouzelným leskem ped námi zazáil, když se rozlehalo za vlahé beznové noci ulicemi pražskými ponejprv zase po staletích volání z tisíce hrdel

k

hvzdnému

nebi vystupující:

„A

žije

eská

vlast!

Sláva

eskému

národu!" Bylt hrab Stadion v onen veer za pedstavení v stavovském divadle obecenstvu tam shromáždnému oznámil, že císa Ferdinand Dobrotivý národm svým uštdil konstituci.

Dlouho, dlouho se nemohla nmecká spolenost pražská vzpamatovati z rány, již jí zasadil Jindich Fugner, jehož od jinošství považovala za jednu ze svých pedních ozdob, na njž spoléhala jako na jednu ze svých nejpevnjších opor, že se od ní nejen odvrátil, ale že se stal i „Ultraechem".

Avšak Fugner nepestal opakovati, teba se mu líilo sebe naléhavji, jak nevdností tou sám sob a své rodin uškodil „A jsem nepítelem všech rznic a spor, pec pihlásím-li se jednou k tomu, co za povinnost svou uznávám,

svt nade mnou nieho nezmže. Cítím sice, hmotn že mne drží ve svých spárech, ale jiného nikdy se na mn nedomže, než tohoto vdomí. Necht znií moje štstí, moje

celý

pesvdení mu zstane pec

jen nepístupno a to na tak

282

dokud mu sám jakousi slabostí cestu k nmu neehož bohdá nikdo se nedoká," Zahloubav se v horování o naší vci národní, velmi asto si pipomínal pi tom Irsko. Živ pak vždy litovával, že se nám nedostává básníka takové plamenné lásky vlaste-

dlouho,

proklestím,

necké, takového

smru

a vý/uamu, jímž byl svého

asu

pro

zemi tu Tomáš Moore. Pomýšlel na to, aby dal jeho díla peložiti a náležitými výklady opatiti, aby všecky tajné narážky na pomr uhntené zem té k Britanii, zpupné její potlaitelcc, v rouše jeho úchvatné poesie došly u nás náležitého porozumní. Nebylo mu popáno tak uiniti, ale zelený Erin nalezl u nás ií jeho pání pec jen tlumoníka rovnž výmluvného jak

nadšeného

v

Karlu

Tmovi. Podávaje všem vérným

dušini

eským

svou knihu „Potlaený národ" nejen národ ten k nim piblížil, s nimi na vždy sbratil, nýbrž i do nich zlatem vepsal.

Horliv

se také pídil Fiigner

berta Edmeta,

byl na

jenž

mlo

úel

po

ei

mladistvého Ro-

poátku našeho

století

pi

po-

od Anglie odtrhnouti, nýbrž pouze pohnouti zástupce vlády, aby s lidem milosrdnji nakládali, jat a jako bui i)opraven. Snadno by mu bylo bývalo spasiti se útkem, kdyby se nebyl chtl se svou nevstou díve rozžehnati, s nevstou tou milovanou, k níž vstání, jež

když zmiovala:

pravíval,

„Vše,

za

se

mu

co konám,

oí mé

také, abych z

nikoli Irsko

o

jeho

velikých

nekonám draiié Sáry

zásluhách o vlast

jen pro vlast naši,

nkdy

nýbrž

vyetl, že uznává

toho, jehož miluje, za lásky své hodná."

e, oitých

jíž

se hájil

svdk

bledli

ped

svými soudci,

pi

niž dle popisu

a se rdli, nemajíce dosti

odvahy jeho

283

(ivody

mu

vyvrátiti,

etla

se tenkráte

ješt ve všech ško-

lách amerických nejen jako vzor výmluvnosti, nýbrž vším, aby v mladém pokolení sílila lásku k svobodné

pedeotin.

Nevím, zdali se Fiiniierovi podailo si ji zaopatili. Kéž by kdosi, jenž byl s Fiignerem v dinérnéjším než já spojení, nám podal obraz povahy jeho v každém její záhybu a rysu.

Avšak jest toho skuten potebí? Nekarakterisoval sám nejlépe svými úmysly a skutky?

se

Stav se naším obral si za ideál založiti pospolitost, kde by se pstovaly sily tlesné tak zdárn, aby se z nich jako kvt pirozený vyvinula krása duševní, kde by vše, co se z ní zrodí vznešeného, nalezlo péi a ochranu, kde by láska k vlasti, obtavost pro nejvyšší zájmy lidstva, hrdinný, boj byly od každého jejího lena za uejneústupný za svtjší povinnost i)Ovažovány, aby národu bylo lze vložiti do rukou jejich svou nadji, svou est, svou budoucnost.

n

A uskutenní

ideálu tolio vnoval veškeré svoje myšlenky, svou innost, svíij blahobyt, pohodlí domácí a konen mu padl i život jeho za obt.

asto

se stává,

že

lovk zámysl

velikých naráží ve

na nepedvídané pekážky, malicherné nehody, které se splétají potuteln v uzel poád pitomjší, nepovolnjší, až nezbývá než násiln jej pelíti, neb beznadjn Jak mnohý vlastenecký podnik náš jej ponechati osudu. vydává o tom smutné svdectví. V tom ohledu byl Fiiguer své snaze

šíastným.

mu

rozumí, že je pochopen, ocenn, se jistoty, že i všecky vzletné jeho sny dojdou naplnní. Nalezl ve své choti družku z plna též v živlu cizím vychována. duše mu oddanou, která

Seznal nejen, že se

vele milován,

ale

dokal

a

284

pilnula týmž zápalem jako oii k vci mu tak svaté. Shledal zárove s pítelem, duchem a smýšlením mu sourodým, shledal se s Tyršem, jenž se mu stal bratrem i synem. mu svily jeho chladnoucí ruce drahocenné dílo svoje, které Tyrš nejen prese všechnu zlobu asu v celé ryzosti zachoval, nýbrž v jeho smyslu rozšíil a povznesl. Avšak s nemenší zbožností bdl Tyrš nad ddictvím píteli zesnulému rovnž tak drahým, bdlt nad vychováním jeho jediné dcery Renaty, jejímž se stal chotm a obohatil nejvzácnjšími klenoty svého velkého pevzácného vzdlání její mladou mysl v míe takové, že zstanou v jejích krásných pracích povždy národu zachovány. Otec i manžel žijí nám i na dále v ní. Ale s jakými asi city by oba tito sbratení duchové pohlíželi ttd do té chmurné, hrozivé budoucnosti naší? Podobá se mi, že by k nám pravili „Pro se lekáte a strachujete? Což jsme Vám neodchovali „Sokol"?" Ó dobe by mli! Neteba nám zajisté se strachovati o národ a jeho budoucnost, i kdyby se nad ním srazily mraky sebe boulivjší, neteba obávati se pro. škdc ni cizích ni domácích, dokud má stráž tak vrnou, po celé zemi rozloženou, v zásadách obou tch velikých odneteba eskému chovanou, jejich smýšlením obrnnou národu se strachovati, dokud nad ním bdí jeho voje Sose

Dvrn

—

—

kolské.

ech

ÚRYVEK ZE VZPOMÍNEK.

Stonala jsem dlouhá léta tžce a tžce, myslilo se, že té nadobro oslepnu, Snášela jsem osud svj s velikou resignací, a když se mi proto známí obdivovali, odpovídala jsem jim vroucn, jak si mnohá pítelkyn dosud pohnut pipomíná: „Ráda sama stíu, jen když mi nestn mj muž. To bych vru tak filosoficky nesnášela." Jsemt jinak krutou p.^simistkou a pece jsem mla nadji, že peká, že dosáhne velikého vku podle rodi, kteí zemeli oba starší než devadesátiletí. Nikdy, nikdy jsem si nemyslila, že by se mohl osud proti nepátelsky v tom ohledu zachovati. A hle! ted tu stojím sama, opuštna, a zoufale se táži samy sebe, zdali se ten Damoklv me, jenž pt tvrtí roku nad hlavou se vznášel, aniž bych byla vila, že mi opravdu hrozí, skuten na ni spustil, pi tom srdce mi rozdrtiv, zdali vše to, co v posledních msících kolem mne s ním a se mnou se dalo, není nic jiného, než hrozný pelud, krutý sen, jenž se musí v

chorob

m

mn

mn

konen pec

jen rozptýliti

.

.

.

Stává se neodvratnou skuhbitov byl zavezen kvt druhu nejvzácnjšího, že uloženo pod jejich drnem nejvrnjší srdce eské, které kdy v prsou vlasteneckých bilo. Rozpadá se tam v prach a popel. Ó kéž by aspo bylo lze, Žel bohu, nerozptyluje

se.

teností, že do zahrad Olšanských

288

aby je peruti jarních vánk roznesly po nivách našich a je zúrodnily pelem jeho svatého nadšení, které tak rád vléval do duší jiných .

.

.

Došlo mne množství lísfkv od bývalých žák pedrajiž hého zesnulého, kteí na nho dosud nezapomnli, po desítiletí nebyl jejich uitelem. Tkliv mi líí ten i onen, jaký vliv ml na jeho smýšlení, na volbu jeho povolání, na dvru, že jdeme prese všecky chmury boulivé pece jen prý poznali neštastnjší budoucnosti vstíc. Jiní zase v vyrovnaného pítele, nesobeckého, vždy ochotného rádce Tážou se srden na rzné podrobnosti jeho života, kterak se mnou se seznámil, jak jsme se shodovali v násouhlasn pedstavitelem typu hledech, nazývají jej uitele, jaký co den mezi námi více mizí, památka jeho že pímo, by mla býti dle možnosti zachována. I vybízejí abych sama tak uinila. Váhám vyhovti tak laskavému pání, vždyt to, co bych podati mohla, bylo by jen skromoukou rtou na velkolepém obraze, jejž skytá naše znovuzrození. Ale namítá se mi, že se obraz ten skládá z pemnohých takových rt, neb nebyl každý svtoborcem, kdo pomáhal nám dobývati neocenitelného pokladu národnosti, a veliké jich množství pece pisplo k dílu celkovému zpsobem rozhodným, nkdy až neuvitelným.

a

nm

.

.

tém

m

Poznala jsem svého manžela již roku 1843. Ani viti nemohu, že tomu skoro již pl století. Hledala pro nás matka slušného uitele hudby. Stará paní Burianová, chot

289

koželuha na Malé Stran, jehož starší obané dosud si i ji jako vzor staromšíanské dstojnosti, schválila nám mladíka, jenž vyuoval jejího vnuka. „Takový lovk již není," tvrdila o svém svenci. „Jak víte, byli jsme ted po étyry nedle v lázních. Dost tžce jsme se k tomu odhodlali, v závod sice máme spolehlivého chasnika, ale komu sviti domácnost? I pipadli jsme konen na našeho uitele. Mužák se jmenuje, jest sedlákv syn z njakých vzdálených hor. Uinili jsme mu následující návrh: Dostanete, pane uiteli, msíní svj plat, aniž budete koho uiti, k tomu celou stravu i byt za jedné však podmínky: nesmíte se po celou dobu, co budeme domova vzdáleni, z bytu ani na chvilenku hnouti a žádných návštv pijímati. Nechceme, aby si to u nás nkdo prohlédl, ted nelze nikomu viti, proto tu chceme míti stálého, to

piporaíuají, jakož

svdomitého

strážce."

tm

vdn

svým závazkm co nejdokonaleji

dostál.

Nejen že se uitel všem podmínkám robil,

ale

i

podNe-

jednou po celý as na ulici a pijímal ve svém vzení jen starou kuchaku, když k nmu picházela s obdem. Ostatn to nedopadalo s tím vzením tak zle. Byt, kde byl internován, nacházel se v druhém poschodí domku obráceného k vod. Rozkošný byl pohled na Staré Msto a most s pavláky, po níž se celé hodiny procházel. V povyšel ani

koji,

jejž obýval,

Knihovna ho také

stálo

krásné piano,

velice zajímala.

na které byl mistr. Náležela zesnulému otci

jeho žáka, jenž zemel v nejlepších letech, všeobecn jsa litován. Šeptalo se o nm, že byl snad svobodným zeduázapaloval každého veera ped sochou svatého Jana erai lampiku. Musil se Mužák starému pánovi zaruiti, že nikomu nevyzradí, že shledal mezi knihami celého Zschokke,

a

K.

SrTLi

:

Opomíakj.

19

290

pro svoje „Stunden der Andacht" za spisonebezpeného, ba pímo podvratného. ,Náš pan uitel se sice osvdil," dodala paní Burianová ve své chvaloei, „ale kuchace se dailo pi tom zle. Když jsem prohlížela úty, shledala jsem, že nemíval k obdu nikdy nic jiného než hovzí maso s okurkovým salátem. Snadno si pedstavíte, že jsem se na ni hrozn oboila. ,Vždyf pan uitel nikdy jiného nechtíval,' omlou-

pokládaného

vatele velice

vala se kuchta plaíc. ,Jen pokejte, však já se

vyhrožovala jsem celé

jí.

pesvdím,'

,Odsoudila-li jste jej z pohodlnosti

tyry nedle k takové strav,

pl

služby

vám

na

za to

Pan uitel se se, že mluvila pravdu. nechtl obtžovati, že by to byl velmi tžce nesl, kdyby mu pi své velké práci schváln byla chtla dlati njaké k masu omáky nebo pívary." A takovým, jak se v tomto pípad jevil, byl v každém ohledu a ve všem, vzor to skromnosti. Jen ne psobiti obtíže, pipravovati nkomu zbytenou práci, nad nkoho býti vynášen. Vbec nikdo si ho neml zvlášt všímati. Když jsem zaala psáti svoje Upomínky, žádal mne, abych se o více nezmiovala, než jak bude nejnutnji teba. Vyhovla jsem mu, abych ho nepohoršila, neboí jsa jinak velmi shovívavý, v tom ohledu nebyl by rozuml žádným žertm. Jest mi toho však velmi líto, že jsem ho v tom drastických z jeho života uposlechla. Velmi mnoho v nmecké Musterhauptschule, kde ml jako výtený žák po as studií volný byt, pak celá ada obrázk z kruh malostranských, kde se pohyboval v oné dob jako domácí uitel, velice délkou asu pobledly v mé pamti, ponvadž, jak již jsem pravila, jsem se domnívala, že jich nikdy použiti nesmím. strhnu.'

piznal,

Ale ukázalo

že

ji

nm

píbh

291

S jakým neodolatelným hnmorem znal líiti, odhodlal-li k tomu nkdy, steré poklesky, jichž se dopouštl po píjezdu do Prahy, jsa naprosto neznalý konvenience, pro niž neml nikdy mnoho talentu. Jak asto byl tou kterou milostpaní neb milostslenou v dom, kde vyuoval, štiplavé se

pokárán, že neodnesl sedadlo, jehož byl u obda použil, že nenalezl vždy vhodného titulu pi oslovování, že nepolíbil ruku, kdy se slušelo a patilo a tak dále! Ale za to býval vždy od služek oceován, že si pede dvemi na rohožce velmi pelivé otírá boty. že nepomaká ni ubrousku ni nepotísní ubrusu, a nesou-li plnou náru talí nebo sklenic, že jim bží otevít dvée, jako by jim byl roven. A uznání zmiovol to mu nebylo nikterak lhostejno, rád se o

nm

se k nám paní Burianová se svým chránéncem uinil na matku naši rozhodn píznivý dojem. Hledla mu z jasných oí a rumnné tváe, na níž ml s každé strany hluboký dlek, nelíená vlídnost. I jeho zeleouký kabát, ervený kosmonoský šátek tsn kolem krku uvázaný, s kvtovanou zavenou vestou, došly u ní milosti. Uspokojil ji tou mrou, že spchala po hodin do spíže a pozvavši jej ke stolu postavila ped nj talí s nakrájenou telecí peení. Opt se jí zamluvil vdností, jíž pozvání jejímu vyhovl a bez velikých pobídek talí vyprázdnil. Podobnými výkony mohl si však tu dobrou matku naši každý nakloniti; pochlebovalo jí vždy velice, iuil-li kdo její kuchyni est. Za to jsem byla já s novým uitelem tím nespokoje-

Když

dostavila,

njší. Nebylo ani jinak možno.

Taková sentimentální 19*

frajle

292 z

ponmilého

s

v.*

„Anstaltu" musila ze zásady pece velmi soka pohlížeti na mladíka, jehož apetit se píil všem etiketním a estetickým jejím požadavkm. Mlf u mne každý mui tehdáž povinnost býti heroera. K tomu však nejevil ržolící náš horák aspo pro tu chvíli nejmenší touhy.

umiovala jsem si nemálo pobouena budu, a myslím, že jsem I

nostl

— — se

ve svých citech jeho prosaisi z nho pranic dlati ne-

že

zaala velmi urit podle ped-

neboí kázala mi matka dosti brzo, abych panu Mužákovi zdvoileji odpovídala, když mi pi he chybu

sevzetí toho íditi,

vytýká.

Avšak za nedlouho pestala jsem arogantní nosík svj nad ním ohrnovati a zastydla jsem se zcela upímn ped venkovanem, tak málo v pražských zpsobech a módách honným a ped mladými damami smru romantického tak bez pochutnávajícím. totiž paní Burianová, že se dovdla, náš nový uitel že prý nemívá ted jiného k obdu než bochánek komisárku, který mu musí staiti ješt na druhý den. Porodim, aby jim sýlá prý vše, co v hodinách vydlá, nahradil, co je stál, když jej nechali v Liberci rcalku stuostychu

si

Svila nám

dom

potom do Prahy jej vypravili. Propletla svoje vypravování tolika podrobnostmi dojemnými, ze se stával ten skromouký horák v tom zeleném kabátci a erveném kolem krku šátku znenáhla pede mnou tím žádoucím hrdinou, a to hrdinou sebezapírání, poctivosti a rodinné lásky, ímž se vyšinul na podstavec nelíené u mne úcty, s nhož pro mne již po celý život nesestoupil, teba jsme se v tch kterých otá/.kách politických pozdji ue vždy shodovaly. On povahy mírné, zárove pedagog od hlavy až k patám, dovati a

29B si vždy rozumn, jsa pro rozvoj volný, postup nepenáhlený, kdežto já, letory živé, mysli vzntlivé, stoupenkyn všech moderních myšlenek, jichž jsem se dopátrala, vždy jsem se dle svého i)esvdeni se svými úsudky a náhledy

vedl

stavla na krajní

levici.

nejradji, když jsem mu pišla vdti, Cbtívala jsem na odkud si myslí, že picházíme, kam se ubíráme, má-li život náš njaký úkol, i jsrae-li jen hrakou sil, neb je-li vesmír dokonce, jak miserabilisté tvrdí, jen plodem jakéhosi smut-

Pipomínám

s

metafysickými

si

ho

nm

otázkami.

omylu, kterýmižto otázkami jsem ho po celý život muiti nepestala. Jak rozkošn si pi tchto útocích mých pocMnal S nejdobrátjším svým úsmvem mi pravíval: „Ale holka,*) pro se takovými myšlenkami trudíš, vždyt jsi pak samá

ného

!

ke

a migréna,

emuž

se

vru

není co

diviti.

To já

si

poínám

Ponechávám zodpovídání tchto otázek tm pánm, kteí jsou na universitách za to placeni a mají dostatené pípravy a pomcky, aby v tom mohli konati platná studia. Pidržuji se pouze toho, co mám pod rukama, a hledím vykonati správné, co za svou povinnost jsem pijal a uznávám, a tím zpsobem mám na sta malých tichých radostí,

jinak.

kdežto

ty

se

prazbyten muíš. pi tom úpln

jakási nehoda, jsem

A

Nestihne-li

mne práv

šíasten a spokojen."

mezi tím vytáhl obyejn arch papíru a tužku a pdorys jakéhosi venkovského stavení.

jal

se kresliti

*)

Nazýval

m

tak až do stáí podle Ještdského zpiisolm.

294 dodával,

„Vidíš," svoje bydlišt

podobn

„kdyby naši si

sedláci

zaizovali, toho

si

si

rozumli a

více vážili, co

by mohli býti šíastni a spokojeni." horliv mi zaal jmenovati všecky chyby, jichž se dopouštjí, jak nepimen se stravují, jaký uvalují sami na sebe trest, že nepomýšlejí v as na svtniku výmnkáskou, že by mli dbáti studnic, míti všude pod okny zahrádku, jaké v ní kvtiny, které druhy štp by se daly nejsnáze u nás pstovati a tak dále. Litovala jsem pak, že on nepevzal statek rodinný. Byl by tam zajisté zavedl vzorné hospodáství. Veliká škoda, že myšlenky ty nesebral v jakási pojednání a neuveejnil. Mnohý hospodá mohl z nich erpati vzácné nauení. tmito pednáškami tak zaujati a nakazil Dovedl mne svou horlivostí tak dokonale, že jsem pestala o pvodu svta a záhadách pírody aspo pro tu chvíli pemají, také

A

m

potchou jeho lidumilné plány. bys myšlenky ty nechati v sob uvadnouti^ je jich škoda," napomínala jsem ho. „Jen pokej, až budu v pensi, pak budu míti na to as a dám se do njakých lánk," sliboval. Když pišel do pense, ml sice dosud velikou chut pro práce ty, velikou ilost duševní, ale již ne dosti sil tlesných. Výten vypadal, byl stále svží, veselý, avšak pec jen slábl, teba se k tomu nikterak piznati nechtl. Protimýšleti, sledujíc s

„Neml

vná

mu vdomí, že má stárnouti, a tvrdíval, poád, jako by mu bylo dvacet let. Myšlenku na

vovalo se cítí

s

jejímiž tajnostmi

obírala,

jsem

se tak

že se

smrt,

ráda k jeho veliké nelibosti

vždy velmi plaše od sebe zapuzoval.

295

Naše matka dali

slyšíc,

aby starým

koraisárku,

kterak

rodim

náš

uitel

se

nazuje

se odsloužil za to,

pi

že jej

studovati, cítila se povinna objevovati se ted po každé

hodin pravideln pokrmu, aniž mné

talíem njakého posilujícího napadlo nad tím zavtipkovati. Uznával její starostlivost o n^j ješt po letech a íkával jí pln opravdového dojmutí: „Nevím, maminko, co by se bylo ze mne stalo, kdybyste mne nebyla tehdáž, když jsem k vám do domu vstoupil, vždy tak vydatn nakrmila. Byl bych

plným

s

již

vdn

zajisté pošel."

Vzpomnla jsem

si s horoucími slzami na tyto výjevy nedlích jeho života. Bylí celou adu tžkých nemocí šíastn pemohl a pece se nezotavoval, pece ubý-

v posledních

valo

tém

denn jeho sil. „Kde jsem nco zameškala? V

em

jsem pochybila a dosud chybuji, že to nejde prese všecku péi vaši s tím naším nebohým pacientem ku pedu?" hoekovala jsem ped lékaem, jenž byl zárove vrný pítel naší rodiny. snad

„V niem

niím stále

jste

nechybila

nechybil a nechybuje," dokazuji,

a

že základ ochablosti,

tak dsí, byl položen již dávno v stávaloí se

mu

náležité výživy.

jeho nynjší, v

nechybujete a on

chlácholíval

m.

jež nás vším

samém

rovnž

„Yždyí vám

právem

jeho mládí. Nedo-

kdy toho ml nejvíce zapotebí, dlužno hledati vlastní pvod nemoci jiném."

tenkráte,

Tam niem

Hoce jsem si pak vyítala, s jakou zpupností nejapnou jsem pohlížela druhdy na jeho dobrou chu£. Co bych byla za to dala ted, když každou potravu odmítal, kdybych jej byla vidla s takovou ilostí prázdniti talíe jako tehdáž, když mu je matka moje pedkládala s tím

296

svým srdeným pohledem. Znova jsem se ted nenávidla, že jsem tak nepízniv na polilížela, protože si nepoínal jako nkterý Byronv rek. Tenkráte jich neznal a když je poznal, pramálo sympatie s jejich svétobolem pocitová). Jasná mysl jeho hledala ve všem, jak jsem se dokázati snažila, jen dobro a obracela se vic a více s pevahou ku praktickým otázkám životním, v jichž tíbení a zušiechíování vynikal, jak o ve tklivém nekrologu dosvdil redaktor „Vyšehradu" Klecanda, jenž náležel mezi jeho nejmilejší a nejnadanjší žáky.

nm

oích mých nehynoucí zásluhy, moderního eského života. Zazpíval nám „Kde domov mj?" Nelze vypsati, jak nás píse ta dojala, jak na nás psobila, jak nám zstala ona hodina nezapomenutelná. Pispíval ovšem k tomu pekrásný jeho hlas, jejž si zachoval až do posledních nedl života. Bylat tenkráte doba zastaveníek a žádné na Malé Stran se nepoádalo, aby on v nm nebyl spoluúinkoval, Nový uitel

že k

nám

získal

si

v

první zanesl manifestace

zaujímaje mezi zpváky obyejn první místo. Došlo ho pobídek, aby šel k divadlu, že to zajisté hlasem svým daleko pivede. Vymlouval se vždy, že necítí v sob žádného dramatického povolání, ale já ho mela v podezení,

mnoho

že by se byl na jevišti píliš

—

stydl.

Vida naše nadšení nad eskou písní, stal se smlejším. Znenáhla se nám piznal, jsa jist, že tím u rodi nezpsobí žádného pohoršení, k emu by se nebyl sml v tehdejších rodinách pražských všude odvážiti, že se dostal do

297

kruh

vlasteiieckýcli a kterak

se v nich

cítí

štasten.

S po-

nám o tomto pro nás zcela novém svt. Znaly jsme sice ponkud minulost našelio národa, ale, jak jsem jinde povdla, co se dlo v pítomnosti, bylo nám hiuitím vypravoval

krom eských her odpoledních ve stavovském divadle a zpráv o každoroním eském bále zcela cizí. Dlužno také dodati, že pi tom jsme mluvívaly nmecky, nejsouce eštiny dosti mocny, kdežto uitel u Burian za živý svt se svým žákem esky mluviti nesml. Prohlašovali starý pán a jeho soudruzi jazyk ten za „sparchantlý" a každého, kdo byl jeho zastáncem, za blázna. Vystoupiv z domu toho nestaral se ho míval velmi rád. Myslil, že se Mužák o svého žáka, stane odrodilec. Ale jaké bylo jeho pekvapení, z nho když po letech s ním se setkal v eské spolenosti jako

a

horlivým národovcem! Žel, že mu byl dopíán jen tak krátký život jako jeho šlechetnému otci, jemuž povahou se podobal. Bylo prý nebe modré jako chrpa, zrovna jakoby mu bylo chtlo nco blaženého zvstovati, když Mužák jednou s

k veeru se ubíral k Splaví novm, kde byl jist, že v tu dobu se neshledá se žádným z pán profesor. Vzal do ruky náhodou eský asopis tam se povalující, jehož si nebyl díve nikdy povšiml, nejspíše to byly „Kvty", v nichž Pinášely lánek, pojedse doetl, co ho celého vzrušilo. ve Vídni, kde prý v jisté kavárn návající o život mají vyloženy všecky eské asopisy. Pod arou byla poznámka, že i v Praze jest kavárna, v níž jsou vyloženy rovnž všecky eské i nkteré slovanské listy. Poukázáno tím ke kavárn 'astrov u Staromstských mlýn. Kavárny té náš venkovan ješt neznal. Nepicházel mnoho na Staré Msto. Jediným jevem eského života bylo

ech

298

pro

knihkupectví Pospíšilovo, nemý)íra-li se, tenkráte na Betlémském námstí. Obcházíval je teskliv, nemoha si nikdy koupiti ty knihy, na které ml laskominy. Tžce od samé mladosti mu leželo na srdci, máme-li nkde takové školy jako mají Nmci. Nikdo však na venkov mu nemohl dáti uspokojivé odpovdi a kolegové jeho nynjší rovnž ne. Ostatn se vbec jeho známí o vci ty ani dost málo nestarali.

Po dotené zajímavé zpráv spchal Mužák rovnou cek Fastrovi, kde užasl nad elegantním zaízením kavárny. Snad by si ani nebyl troufal vejíti, kdyby nebyl sklepník ochotn ped ním dvée otevel. stou

V vlídn

první síni sedlo nkolik mladík, uvítal,

a

„Také vlastenec?"

Nevdl

z

nichž jeden ho

ho neznal.

pisvdil. poal jen vý-

tázal se píchozího, jenž

však, co slovo „vlastenec" znamená,

znam jeho tušiti. Byl to Karel Lambl, jenž se stal pozdji znamenitým odborníkem ve vdách hospodáských. Jako národovec byl mnohem pokroilejší Mužáka, emuž se ovšem diviti, nebof dr. Amerling byl jeho strýcem. PoMužáka, aby s ním navštvoval jeho pednášky, což tento ovšem co nejsrdenji pijal. Myslím, že s ním také pozdji chodil na pednášky Koubkovy. Také mu povdl o císaské knihovn a za jakých podmínek tam lze si vypjiti knihy. Od nho teprve se dovdl, že existuje „Juugmanuv slovník" a celá ada jiných, prou dosud zcela nel)Ovdomých, neocenitelných vcí.

nebylo co zval

S úctou mu ukázal do druhé sín ješt skvleji vyzdobené, než byla první. Sedli tam samí vážní pánové.

299

„To

je

naše duševní šlechta," objasoval Lambl.

doktor ejka, nevyrovnaný Tyl tu

doktor Pichl, Tomíek,

— "a

„Hle,

Šumavský a náš

tak dále.

Mužákovi se toila hlava za jedno lítostí a studem, že tak málo ví, a za drnhé radostí, že mu bude lze chybu tu pece jen ješt napraviti.

a

vdl, že na to Nepestával choditi do kavárny, profesoi velmi nelib pohlížejí. Tuším, že tenkráte navštvoval již techniku. Brzo se v kruhu tom vyzradilo jeho hudební nadání, a jelikož spolený zpv byl tenkráte pokládán zajeden z nejmohutnjších prostedk probuzovacích, brzo byl pro obor ten získán. páni

Slovníká Fr. Špatný poádal za tou píinou u Eggenna Smíchov jakési zpvácké besídky, kde se stal Mužák koncertním mistrem. Rád si pipomínal si. Gauovou, kteroužto nadanou zpvaku obyejn provázíval na pian. Tam se seznámil také s malíem Janem Šolem, osobností bergíi

velice zajímavou, svéráznou, jenž zhotovoval listy

do památník,

jaké

si

lze

pedstaviti,

nejrozkošnjší

ímž

se živil.

Tento ryzí národovec zase poádal v Konvikte k probuzení „láskocitu", jak to jmenoval, mezi naším obecenstvem tanení kroužky, kde se vystídávaiy všecky národní tance. I tu si vedl Mužák s pochvalou, jsa z venkova dobe

vycvieným taneníkem. K závrku tchto neokázalých, ale tím srdenjších slavností obyejn enský zatanil car byla podle všeho také mezi národní tance svého asu Marseillaisa mezi písn eské. Podobá se mi, že tento tanec nemálo pispl k jeho povsti revolucionáe, za niž pozdji trpce pykal, byv k vojsku

magnolu,

vadna

odveden.

která

jako

300

obloha

Krátce,

Mužákovi lhákou. u v

Splavíti

na

jeho živote.

se

jako

chrpa

Stalí se

den,

usmála,

modrá

neosvdila

se

kdy nad starým domem jedním z nejvýznamujšícb

MŽIKNUTÍ

OSMATYRlCÁTNlCE DO

NAŠÍ MINULOSTI.

Práv ted mi ekl Tyl, neještji ze všech dívek na dnešním plesu že vypadá ta v tom erveném hedvábném kabátku s tou bílou amarovitou ozdobou," pošeptal mné tajemn avšak vítzn mj budoucí manžel. Provázel mne s mou rodinou dne 10 ervna r. 1848 na Žofín, kde se konal velkolepý ples na poest sjezdu slovanského.

Stih k mé pochválené kazajce vyšel tenkráte v polilickém asopise Havlíkem vydávaném, tak dfiležito se zdálo tehdáž hlasití se k své národnosti i v nejpodrobnjší malikostí. Byla tam udána k ní látka barvy svtlomodré, kterou také pijala nejvtší ást dam, ale já z vlastenecké pepjatosti jsem zvolila šarlat, který, jak práv jsem slyšela, byl také náležit ocenn.

„A kde je Tyl?" tázala jsem se dychtiv, neb dávno jsem si pála ho poznati. Blouznila jsem sice pro Máchv „Máj", ale Tyl byl pece pro svoje rozhodnjší vlastenectví, v nmž vlastn dle mého náhledu nikdo nebyl s to s ním závoditi, první hvzdou na obzoru naší mladé literatury.

Mj

prvodce mi ukázal skryt na vysokého

pána

Svornostenském, ve kterémžto sboru byl Tyl tehdáž setníkem. lenové jeho v hojném potu byli zde za-

v stejnokroji

B04 stoupeni,

avšak

ty

jejich

chundelaté

šedé

epice

k jedné stran visícími ervenými sáky nedošly lení. Ale za to se mi zamlouval Tyl sám s tím

s

tmi

mého schvá-

zádumivym

zrakem, s tím polotrpkým úsmvem, v nmž jsem. vycítila sbírku jeho novel: „Kusy mého srdce". Byla jsem okamžit pesvdena, že nemáme skuten vlastenetjšího spisovatele.

„A kdo

jest ten vedle

nho?"

tázala

jsem

se znova,

avšak tenkráte ani dost málo uchvácena zjevem, na njž jsem ukázala. Byl to muž prostední postavy, v odvu vzorkovaném, ani dost málo pro ples elegantní se nehodícím. Nebyl v kroji sborovém a také se vedle Tyla více kril než rovn kráel. Zdálo se mi vlastn, jako by se byl chtl

nho

vedle vala

skr.ýti,

„To je Sabina," znla odpovéd mého prvodce. Podíjsem se na osobnost tu ješt zvdavji než na Tyla.

nm

nejrozmanitjší anekdoty, za jedno, že jest Kolovaly o ze starého polského rodu, pak francouzského k smrti odsouzeného em-granta, který skonil na guillotin, pedevším však, že je pravým rozervancem, kterýžto typ pišel tehdáž v literaturách práv do mody a pro njž jsem mla

synem

veliký údiv a sympatii.

Avšak po

letech,

když

mn pipadlo,

autor libreta „Prodané nevsty" tak skromn poínal, když totiž vyšlo na jevo, žtt to tajný politický udava, již jsem se jeho zvláštnímu poínání nedivila. Vznikla mezi

pro

si

naším obecenstvem nad ním všeobecná hrza a slýcháno se vší uritostí, že nejbližší jeho pátelé k tomu ho mli, aby za pokutu své zrady sám na sob vykonal trest smrti. Tuze jsem se podivila ve své naivnosti, že tak neuinil. Mezi tím co jsem se rozervanci divila a obdivovala, houf to vysokých l)ihrnul se do sálu velmi skvlý zástup dstojník, v jichž ele byl kníže Windischgratž.

—

305

Nespoívala ua jeho hrdé, odmítavé Ivái aui tucha jeho osudu. Byla totiž den na to jeho cho, rozená knžna Schwarzenbergová, vlastní sestra pozdjšího pražského arci-

oknem z ulice zastelena. Neštastná to rodina! matka zahynula o satku Napoleona I. s Marií Louisou

biskupa, Její

pi požáru

v

jedné

z

Postavili

plesových

nkterém

dala svou dceru v

pánové

se

ti

z

síni

vypuknuvším, když

hle-

vedlejších sál.

do jednoho rohu plesové siné

a prohlíželi si mlky beze vší úasti obecenstvo, naež poodešli na místo druhé. Tak obešli celý sál a pak bez dalších

projev zdvoilosti

jej

opustili.

Jistá ást obecenstva byla touto návštvou velice potšena. „Kdo by to byl ekl, že se ti pánové tak poníží a na našem plesu ukáží, aby dostáli svému kavalírskému slovu. Je to pec jen pkná vc toto zachování šlechtického mravu," mínili s pravou eskou upímností. Komu by bylo tenkráte napadlo, že za málo hodin ten skvlý kavalírský sbor, jehožto estnému chování se pražské méštanstvo tak velice obdivovalo, beze všeho milosrdí z Hradan Pruhu

rozstílí?

Ale já jsem níky se zajímajíc.

mla práv

jinde oi, málo o pány dstoj-

Tkvla jsem pohledem svým nejsrdenjším na krásn urostlé dám v erné hedbávné kazabajce, která mla na hlav bílou konfederatku erven a modro lemovanou. Práv jsem se dozvídala, že je to Honoráta z Wiszniowskich Zapová, a do dnešního dne se mi podobá, že jsem nevidla pvabnjší ženy.

Nejvtší povyk v sále však psobilo nkolik pán ve skvostných starožitných krojích, z nichž vynikal zvlášt joK.

SVTLÁ:

Upomfoky.

20

306 don. Jest mi se piznati, že lépe

mu

obletující.

ase

mu

slušely mladistvé jeho

Byl

to

Petr Faster, o

velmi

dobe

slušel,

ale

ješt

dcery v národním kroji ho

umž

se v

onom pohnutém

bude zajisté zvolen za vévodu a k císaskému dvoru piítán, o emž jsem nemla nižádné pochyby. tvrdilo,

že

Velice také imponovali obecenstvu Slováci v bílých národních kabátcích, kteí rozdávali krásné kytice rží. Pavel Šafaík byl mezi nimi, procházeje se se svou dcerou. Tot se rozumí, že jsem mohla ted zase na nich oi nechat. Cyla tak zajímavá ta ernooká jeho Božena! Jak šíastn se rozhlíželi, jaké štstí bylo vlastn do každé tvái vepsáno! Vždy jsme slavili slovanský svj sjezd, první svj sjezd, a jak úchvatn jej byl Šafaík svou zahájil

eí

Byli jsme nanejvýš uspokojeni a nadšeni divadlem ko-

lem nás.

„Konen máme dobojováno," tvrdil mj prvodí, Již nemožno, aby se vc naše vrátila do starých zoufalých kolejí a nám obtžovala srdce. Ale pojdme, pjdeme naschvál podívat se na Prahu. Chtl bych se vsaditi, že má zcela jiné vzezení než vera."

A

bylo to pravda.

vstoupili k jeho pokynu ze vrat bálového na ostrov, na nmž se již zaínal rozkládati líbezný ranní soumrak, byli jsme pesvdeni, že píroda zvstuje jakýsi šastný obrat, o nmž svdil jak strom, tak kvtina, dýchala z toho neobytak lovk pod ním. Opojná ejného bohatství msíních rží, které ped budovou plesovou v nesíslném množství rozkvétaly. A což ty kaliny opodál obsypávající trávníky pod nimi nejstíbrnjším pe-

Když jsme

sálu

vn

307

Zdálo se nám, že není vtve v uich,

lem!

koutí na celém ostrov, aby nebylo

A

Vltava, ta milovaná naše Vltava,

sladší

iieuí

vbec,

zá-

domovem šíastné lásky. pla k tomu svou nej-

píse.

Ano, ano, vše se chýlilo k jakémusi šíastnému obratu, od svého vzniku naše zem. Chtla obšfastniti svoje dti, k blaženosti pravé jim cestu ukázati. Již nebylo pro nás pochyby, že se tak stává, že se vrátí ony asy, kdy nebývala nikdy mrazem spoutána, nikdy lží potísnna, kdy nebylo na ní ni hladu, ni zrady, kdy mla k

nmuž smovala

jen obohacovati, se stkvíti a se státi takovým

drahokamem,

te

nad námi tpytily v bohatém roji, jedním tím záivým mezi nimi bodem, jenž ml vše kolem pevýšiti leskem a pláti ua nebi jako královna hvzd.

jaké se

budoucnost na nás ekala! Bylo nám patrno, že na cest do ráje nám tak dlouho slibovaného. Cítili jsme v této svaté chvíli, že tam budeme co nejdíve mezi oblaženci, a již jsme se takka vznášeli na velebné místo to, které nám osud chystal.

Jaká

jsme

to

zajisté

Ano, dnešním veerem zaali se naplovati asové, dech nového života, toho pravého života pelétl naši hvzdu, a co v ni

mohlo a

mlo

kvésti, to v srdcích lidských,

v srd-

cích našich rozkvétalo.

„Mám

prvním eském národním s pohledem, v nmž se zrcadlil pro mne v té chvíli svit všech nad námi svt. ." Nedoekl, nebof já jsem více „Snad dovolí vaši rodie v tvái zahoela než tam nad Prahou ta ranní záplava ústav,"

slíbeno

zašeptal

na

místo

mj

prvodí, .

.

.

20*

.

.

308

Uplyuulo od oné chvíle tém pl století. Tisíce hvzd na ržovém ranním nebi probudilo, tisíce jich ubledlo, tisíce srdcí se pod nimi na vky zastavilo, také i srdce ale toho, z jehož oí tenkráte zazáila na mne vnost ach! kolikráte políbí ješt ervánky ten drahý jeho hrob, práchniví, i té, než se uskutení nadje toho, jenž v která nad ním zoufale pláe než se stane pravdou, že se

—

jest

—

—

dobojováno.

nm

Muzak ová -T ovaria ^ ot tnva Sebrané spisy Karoliny

PG '

''

,

Svtlé

''A

SV.14

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY