Piircliased for the. LIBRARY of the UNIVERSITY OF TORONTO. from the KATHLEEN MADILL BEQUEST

# Piircliased for the

LIBRARY of the UNIVERSITY OF TORONTO from the

KATHLEEN MADILL BEQUEST

František

G

o

t

r. o.

v

z

Anarchie v

nejmladší

eské poesii

19

2

2

''''i'i>i'i'>^^^^^^^^^^^^^

Nakladatel

St.

Koí, knihkupectví

sp. s

Brn*

>Zajímavá knihovna* Svazek 4.

<^ \

František Got

Anarchie v

nejmladší

eské

poesii

Nakladatel

St.

Koí,

sp. s

r.

o.

Brno 1922

PG-

5025'

&6

Anarchie

v

poesii

Anarchie

poesii.

v

V nové eské poesii poválené, jež vyjaduje votní obsahy

novými

tvary,

nové

ži-

zápasí nkolik odlišných

ži-

votních a svtových názor, dožívá v ní minulost a vyjevují se v ní

pedobrazy zítk, vedle sebe plyne nejostejší

in-

dividualismus a nejzarytjší kolektivismus, nejvznícenjší

metafysika vedle nejzemitjší lásky k vitální skutenosti. Je tu

dnes opravdová anarchie, zmatek, rozvrat. Není je-

diného stedu životního, jediné svtové universální zku-

svta

a života, jednotné per-

spektivy. Není dnes jeden svt. Je

mnoho pedstavových

šenosti, jednotného osvtlení

svt. Plynou

A není

vedle sebe, protínají se,

která by

síly,

slila

nkdy

i

splývají.

všechny ty svty pedstav v je-

den universální svt, která by

mu

by nutilo všechny vci a bytosti

dala silné centrum, jež i

myšlenky

a city,

aby

byly jeho obžnicemi. Anarchie v poesii je ovšem jen pro-

jevem anarchie v život, ve svt, ve spolenosti, ve všech

odvtvích kulturní práce a tvorby. Toto roztíštní má staré

koeny. Kotví v

renaissanci, jež je jist nejvtší kulturní

novovkou, nebo rozložila základní centrum celé kulturní tvorby — náboženství. Stedovk byl dobou jednotnou, organicky celistvou. Ml pevný duchový sted revolucí

náboženský a

ml tudíž

duchovou rovnováhu. Tento du-

chový universalismus dával celému životu pevný i

hodnotu.

V

bohu, souhrnu

vného

vedlnosti ukazoval poslední tvor, jenž

chce

cíl.

cíl

cil,

smysl

dobra, lásky a spra-

celého života.

lovk je

A

nejen on,

Chce vdt, pro

tu

je.

nýbrž celý svt a

živof.

Chce

znáti absolutní

cíl

života a

vesmíru. Nelze vykoeniti této pralidské touhy. Renais-

sance zniila toto hromadné

vdomí

cíle

všeho lidstva

tím, že podvrátila náboženský universalísmus. Vyvolala

nmu vzpouru

proti

všech pirozených

dince. Postavila proti universalismu

svj

sil

lovka

— je-

individualismus,

zápové veškeré diktatury, uvolsvazk a zpízvunil jeho absolutní

jenž dal kategorickou nil

jedince ze všech

svobodu, nutnost neobmezcného rozvoje vSech jeho schopností, což vedlo k panství

lovka

sil

a

— jedince. Re-

naissance tak zniila skutené životní obsahy (snad proto, že už nebyly života schopné), ale nových nevytvoila.

Pi-

nesla vlastn jen cosi negativního uvolnila jedince z pout :

dogmatu, ale sama nedala svtu nového duchového centra. Nahradila nadosobní duchový princip kesanství panstvím osamocené individuality, zpsobila rozklad lidského

kosmu, osamotila lovka, zbavila ho družnosti nosti.

A

tento rozklad dovrSen byl v

19. století

a soudrž-

zvrhlým

vdeckým intelektualismem. Vda 19. na sám koen duše lidské: na princip úelnotti.

subjektismem a stol.

sáhla

Popela cíl svta a života v kosmu a zbudovala obraz svta na zásad absolutní kausality. Svt je splodinou jistých i

sil

lovk

fysických, jejichž srazem vznikl a je udržován;

jako objekt svta žije v kausáln se vyvíjejícím

kosmu v pedivu píin a následk jako njaký stroj. O svém cíli neví. Není cíle. Je pásmo píin a následk do nekonena prodloužené. Takto se zmnil život v bezúeliré bsnní sil, ve vír nesmyslných kruh, v potácení stín

— v nesmyslný, do nekonena 8

prodloužený tanec vcí a

lidí.

Renaissanní individualismus se

v bezvýchodný nihilismus, jenž je

rozložil v 19. sol.

vdomím

života a nesmyslnosti svta. Celý vesmír,

jsou otroky fysických

zákon. Život

bezúelnosti

hvzdy i lovk,

lidský

nemá smyslu.

Se zánikem organického života na zemi zanikne

— vše, co vykonal tisíciletou ohlasu.

i

lovk

kulturní prací, zanikne bez

Zbude jen neproduševnlá hmota. Jaká zbytenost

a nesmyslnost je ten život, ta práce, celý

Tento nihilismus

svt

a vesmír!

mladé básnické generaci nej-

stal se

hmotnatjší skuteností práv svtovou válkou, jež byla nejlepším jeho obrazem,

ním duše. Duše

ponvadž

byla strašným

obti,

je láska, milost

síla

pope-

sebevdomí. Ve

válce ovládla nenávist, pomsta, surová zloba, naprostá sterilita

duše.

A nemenším projevem této choroby životní,

nihilismu, bylo strašné

mšáka.

Vyprchala z

zpotvoení dnešního

nho

lovka

—

láska, schopnost vnitní tvor-

nm jen intelekt, jenž je v hospodáství duše kapitalista v lidské spolenosti — jenom tráví

by a zbyl v cosi jako

—

sám však netvoí. Duše nabyla pemírou

intelektu

schopnosti, pizpsobiti se každé situaci, zraditi se sto-

krát za den, zmniti positivní lásku za vztah.

mšák má ke všemu vztah:

lovk —

k žen. dítti, ke spolenosti,

proletái, vesmíru, bohu, ale není schopen jediného slova lásky. Zajímá se o všechno, ale

chnouti, nedovede se

mravn

ský intelekt dokáže vše

nedovede se pro nic nad-

rozhodnouti. Jeho žoldné-

— je-li

teba

klad, jindy

teba

zápor.

ekl

jsem to

už. Nihilismus, toto

schnoucí kultury byl mladým

svdectví vadnoucí,

básníkm zpítomnn

vál-

kou. Stal se

i(

A

nejzávažnjší skutenosti svtovou.

mladá poesie, af už

civilní lyrika,

nebo

celá

literární kubis-

mus, vitalismus básnický, nebo cxpressionismus, nebo

konen poesie sociá}ní a proletáská, lest napiata ku pekonání nihilismu, chce tím

i

svtu

najíti životu a

úel

cíl a

a

hodnotu, chce odstraniti hmotnaté temnoty bezúel-

nosti.

Neumannem v ele kotví pedváleném svt, ale je nutným mladé poesie. Tato poesie dobe tuS{

Poesie civilisani se St. Kaz. sice

svými koeny

lenem

v

vývoje celé

propast nicoty, jež trí slep uprosted kvetoucího života dnešního, ale vyhýbá se

jí.

Oslavuje

civilisaci. železnice,

továrny, mosty, dráty telegrafní, tunely, aeroplány, všechno civilisani

ohromný reservoir zkamenlý pomník lidské Nebo co je civillsace? Vede-li lo-

inní. Nachází

lidského mozku, ducha

mohoucnosti a

síly.

i

v civilisaci

srdce,

vk opravdový život, rozšiuje neustále cítí

okruh

lidí,

za

nž

odpovdnost. Toto vdomí odpovdnosti nezastavuje

se však u

lovka, nýbrž

rozpíná se

i

na okruh mrtvé

hmoty. Všechna civilisace a technika znamená rozšíení

lovk

etické odpovdnosti na íši pírodní.

izuje pírodní nýbrž bere jim

pronikne

je

strojem jen proto, aby

síly i

ást

vdomím

a cílem, tedy

I

Pece

život lidský

nemže

i

lidský

cíl

svta

lO

1

pud dobyku pe-

a života lidského.

býti nesmyslný,

dílo tak trvalé, velké a silné

nepod-

mravním duchem. O-

nevdomky spje

ona tak

konání nihilismu. Hledá se

si

neškodily,

elementární nevdomosti,

jejich

slavuiíc civilisaci, oslavuje tato poesie

vatelský a tvoitelský.

mu

když vytvoí

Výsledek práce lidské

je

Neumannovi sám popením

nihilismti.

— Civilisaní poe-

upela však píliš zrak na jednu stránku

sie

cívilisace.

A spíš na tu nepodstatnou. Nevšimla si toho, že civilisace,

pvodn

služka

lovka,

stala se

záhy jeho vladakou,

zotroila ho a zmnila v kus hn-oty, ovládané hromadnou

horekou

zlata, že

dlníka mrzaí

ku

lovku

— jak u Neumanna, tak

vilisaní poesie byla cionální

tvoena

povaha moderní

s

i

odklon od

civilisace

Hory.

Nebo ci-

u

J.

pedpokladem, že

civilisace,

vidla v elektin a

páe

vnitní

celou lidskou spolenost mezinárodní

svt

sblížený

chov

interna-

dopravy a techniky

rovná se svtovému sbrafení, založenému na nity, a

do války,

a žene lidstvo

jež je zase šílením stroj. Nastal brzy

ideji

síly, jež

huma-

sdružují

— pokládala tedy

vysplou dopravou za svt sbratený

sjednocený. Válka však ukázala, že civilisace

a duje

jen

vnjším sblížením dálek, že nepispla niím ku sjednocení roztíštného lidského kosmu, že naopak propasti mezi jednotlivými tídami velmi prohloubila.

lovku. ztlesnn v povídkách Richarda Weinera, K. apka a J. apka, pistupuje naze a odvážn k nihilismu, který je pro nj vlastn základní Odtud odklon od

civilisace

ke

Literární kubismus eský, jak je

skuteností životní, jež se všude projevuje. Kubismus se s

ním vyrovnává dvojim zpsobem:

úelného ného

Bu postaví

a nesmyslného svta, zalitého

v propast,

bezbrannou duši lidskou

tmou a

a

do bez-

zmn-

ukáže její

zu ze skutenosti, jež pozbyla smyslu, a zmnila se v

nní vnjších

i

vnitních

temnot uvdomuje

si,

démon. Duše

že je propast v ní,

v

hrbs-

bezvýchodné

nad

ní a

pod

ní.

že je jediná skutenost: propast. Život stínu.

Obzory

se sevely. Ale je tu

povídky. Duše nespoine

trpn

i

je

prázdný

vezme

v nihilismu. Básník

urité životní djství, oprostí je od všech vedleiších nejzevrubnji je analysuje

a co

ku, aby pochopil jeho

vdomé

plán a ád. jeho smysl a že, má-li

úel

s

cíl.

irracionálni složky, jeho

i

Chce tak nabýti práva k víe,

a hodnotu. Kubisté chtjí

nkdy

prvk

nesmírným naptím moz-

jedno životní djství smysl a

stou spekulativní,

rej

jiný typ kubistické

cíl,

má

život

vbec

pekonati nihiiismus

ce-

zrovna mystikou mozku, jenž

v Síleném vyptí postihuje kostru události,

její

páky a

šrouby. Tím ovšem se dospívá k silnému zabstraktnní a intelekt ualisaci poesie.

Všechny ženské prvky tvorby jsou

odtud odstranny. Povídka je jenom jedna událost naprosto

odhmotnná

p siln zduchovlá, rozpitvaná a to-

táln rozložená. Kubisté dospívají cž k tomu, že událost už ani nezažívají, nýbrž jen promýšlejí. Dílo mrzne v moz-

kovou abstrakci, není proteplenc životním proudem a dává leckdy spíš jen jakési formulky události než událost samu v

její

osudové

citové

síle a

nze.

Reakcí proti tomuto tvoivému intelektualismu esie vitalistní s Fr.

Nmcem,

je

po-

Šrámkem, M. Ruttem, V. Mixou,

Fr.

Lad. Vladykou, k nimž se druží

Suk, Schmoranz, R. Broj

i

M. Jirko).

ada jiných

(J.

Vitalisté reagují proti

všemu intelektualismu, ponvadž vnáší kožený

ád v krás-

ímž se život mrzaí, vc. Vitalisté osvobozují lovka

nou bezzákonnost životního proudu,

nebo se mní proud od

galejnictví

ve

rozumu

schone, wilde Tier",

a objevují

pod jeho povrchem mdat

uvolují jeho život pudový a zbavují

ho všech zákonu mravních mimo zákon krve nezná lo:

vk jiných ád. lovk

není jen mozek, nýbrž

ným, cosi jako dina

síly

vítr,

—

prvotnjší

nelze vysvtliti zcela

proud, boue. Ale života,

pvodním

žaludek,

lovk je jen splo-

základní

žádnými fysickými

i

chvjiv škuba-

pud, pohlaví, srdce. Je útvarem živým,

tvoivé,

síly

jíž

a jinými zákony, jež je

initelem, prvotním, organisujícím pra-

principem skutenosti, jímž lze vysvtliti vše. Ale jejích poesie nechce býti jen oslavou života, nýbrž

i

jeho sku-

teným zachycením a ztvárnním. Život je proud. A proud nelze pímo pelíti do básn. Proud životní je skutenost neduchová. Život v básni

ho

zlidštila, a

je

proud, jenž prošel duší, jež

jenž se srovnal

Vitalisté se brání

i

s realitou

prostorovou.

tomuto základnímu procesu umlecké-

mu, chtjí podati životní proud nezduchovlý místo

nho

barokní nakupeniny vcí a

proištná hmotnost I

lidí,

a

podávají

v nichž je ne-

a syrová pudovost.

vitalismus chce kulturní dekadenci, jež se projevila

nihilismem, pekonati

nímu

bytí,

k živelné

osu pírody lidské nihilismus nelze životu a sebe

píklonem ku prostému

pudovosti lovka, i

vegetativ-

k syrovému cha-

pírody hmotné. Ale dekandenci a

pekonati sebe prudším pitahováním

mocnjším opájením

Dekandence a nihilismus

se jeho syrovou vlnou.

— to úpadek celé

kultury, jež

mšáctvím. A „pekonávání" Šrámkovo, Mixovo atd. vzí

se naposled projevila individualistickým to vítalistické

až po uši v

mšáckém

pocitu svtovém. Uznávají se ob-

zory mšáctví. Hledí se jeho oima. Myslí se jeho me-

thodou. Cítí se jeho srdcem.

13

A na

konec zašklebí se tu

nSmuž

tentýž nihilisraus, proti vil.

Je tu trpná spokojenost se

Konen

leností.

Pece

eba

se celý vitalismus vypra-

svtem, životem

vitalista uzná, že za

i

se spo-

mnoho

nestojí.

vSak dopávali smyslového vychutnáváni svta 7už starého.

Zcela jinak chápe se ústedniho problému <elé dnešní

— pekonání nihiiismu — básnický expretsionitmus,

kultury

jeden z nejpíznanjších

smr doby válené a povále-

né, jenž je skoro životním stilem

tchto údobí. Expressio-

nistou nebyl jenom Fr. Werfel, básník spasitelské touhy,

nebo

L.

Frank, jenž tak prudce obžaloval válku, expressi-

onisticky

cítil

sedlák na nejzapadlejší

i

námstí velkomstském.

ddin koí i

litický expresslonismus. Je to chaotické

v

nmž

golové sil

picházeli ke slovu nové rassy

djinné

hnutí,

— Slované a Mon-

— a vytváejí revoluní pozdvižení všech lidských

duševních

i

hmotných, potlaených kapitalistickou

západoevropskou dnes ani

civilisací,

ádm

ideje, diktaturu

lidstva a

nový chaotický svt, jemuž

dobe rozumti nemžeme. V bolševismu

velkou nevážnost k

nové

na

Bolševlsraus ruský jest jist po-

smr

vidíme

stávajícím, slepou poslušnost

myšlenky pirozené rovnosti všeho

ku spontánnosti všech složek národního

organismu, jež vede k systému rad.

A

i

mocné západo-

evropské hnutí duchové, zvané aktivismem, volající po

sbratení národ,

je ve

shod

s

expressionismem.

I

v ex-

pressionismu je strašná nenávist ke skutenosti, ke svtu násilí,

útisku a zloby a

útk

k pouhé duchovotti.

V

této

odluce od reality je protest proti rozsoptnému svtu,

prorytému vášní

zlata, sociální nespravedlností a želez-

M

nýmí okovy militarismu.

V lovku, jenž

stojí

svdunní

v jeku

tové nenávisti, v chrapofu umírajících bratí a v

bubnové palby, ozývá se

zdšený kik srdce po dobrot lovka. Expres-

strašný,

lásce, družnosti, míru, bratrství a

sionismus je diktaturou lásky a humanity, chce zákony fásky nadiktovati zvrhlé realit.

A

tak realita mizí zvolna z této poesie a

báse

se

mní

ve stínohru duševních stav. Duše je tu na konec jedinou

hodnotou. Expressionismus porušuje pak správný

pomr

duše a svta, zabedává do metafysické spekulace a do intelektualismu do mystiky nosti,

ba

mozku

a

do tvarové chaoti-

nkdy až do jakési samoúelrié hry s prvky svta

totáln odvcnného, odprostornného

A

a

odhmotnného.

tak východisko z nihilismu dává teprve nová poesie

nebo

sociální a proletáská,

nevychází už ze starého,

m-

šáckého, dekadentního svta, jenž vyerpal už své živné zdroje a dospl ku vdomí bezúelnosti života — tož ku popení sebe sama. Tato poesie postavila se na zcela nový základ. Popevši svým radikálním socialismem renesanní princip naprosté svobody individua a jeho nadazenosti

svtu

a spolenosti, dívá se na

rovnosti

lidí

a

promnou

dnešní spolenosti,

hospodáství v zrodí nový

svt perspektivou naprosté

ví siln, že zmnou ády

hmotného podkladu

soukromokapitalistického

kolektivistické zlepší se celý život a

lovk. Nová

poesie

ví,

že jenom revoluce

uvolní nové tvoivé síly duše lidské a zahloubává se tudíž

do dnešní

reality životní,

aby v

ní postihovala

pedivo

píznak rozpadávající se tkán staré spolenosti a pedzvsti nové svtové revoluce sociální. Tato poesie zavr-

15

huje kde jaký samoúelný Vart pour rartismus a chce býti

jenom orgánem zrodu nového svta

a života, bojov-

ným prostedkem, ponvadž cítí, že umní je jen jednou formou dní mnohem hlubšího: revoluní pemny svta a lovka. Zatím však sociální poesie tee u nás malým, nepatrným proudem. Vedle ní tvoí básníci civilisaní, kubisté, vitallsté, expressionisté.

rozbouené,

dob,

v

V dob tak

roztíštné, rozevláté,

v níž se rozkládají staré

spoleenské

symboly a typy a rodí se nové tvary života sociálního, je i

poesie zborcená, rozložená, kusá. Poesie není dnes obra-

zem jen

velké, jednotné, universální skutenosti, nýbrž

zlomky

její

—

polotvary.

dává

Na jedné stran pouhou t-

Na druhé irou duchovost. Když odlouíte od sebe duši. tlo vám zvlí — umní se zmní v íj, vou

lovost.

tlo a v

nm

slasti.

zmní

pudy, volají smysly po rozkoši a život se

v tanec

A

nahých tl, rozdychtných po ždibci pohlavní naopak duše se vám

ve vzduchoprázdnu, ve stínový

zmní

v

teštní pedstav

rej visí a

halucinací samo-

lieln rozhýbaných.

Doba

touží

po synthése. Ale k

ní

nedospjeme jen me-

chanickým slouením uvolnných a odpoutaných živl, jak se o to pokoušejí noví

nmetí

expressionisté, kteí

podávají barokní hmotnatou a tlnatou skutenost a vedle n(

i

cosi

cepci.

duchového, zpravidla suchou rozumovou kon-

Prvky se tu neslouily, nýbrž

štné tlo alita.

—

i

oproštná duše

smísily. Je tu

i

opro-

— ne však zduchovlá re-

Nebo synthésa má jednu vlastnost: je jednoduchá,

prostá, primitivní.

16

z anarchie vede jediná cesfa. Poesie služeb nového života,

a

spolutvoí na

a se dá docela do pestavb

spole-

pomáhá ke zrodu nového lovka, a se cítí prostou dlnicí na stavb, a to dlá teba i s vdomím, že tvoí zatím tvary nehotové. Až nová skutenost, již básenské,

a

ník ješt spíš tuší, než vidí, celý svt, až

i

jeho prací ztuhne v nový,

sopen pohnutá a rozkolísaná pda se ustálí, ád svým pedivem spoutá svt, pak te-

až nový svtový

prve z tohoto hotového svta bude se roditi nové, velké a silné umní, jež dnes jen v nejživjších snech tušíme, ponvadž nejsme zatím schopni je vytvoiti. Svt žádá si dobrých dlník. istých rukou. istých srdcí.

St. K.

Neumanna

poesie civilisaní.

S

Neumann.

K.

t.

1.

Mladýý Neumann jesf vrný syn idividualisfické konce

století.

Lyrika sbírek „Jsem apoštol nového

doby žití",

„Apostrofy hrdé a vášnivé" a „Satanova sláva mezi námi"

nesena mocnou vlnou opilství vlastním „já", jež jest oddleno od davu, národa, spolenosti a tvoí ve svt

jest

malý ostrvek, hrdý na své odlouení a nedružnost. S mladistvou vášní rve

Neumann všechna

zán se spoleností, národem

nou atmosférou, v níž jež vytvoil mezi

mže

i

pouta, jimiž byl svá-

pírodou. Jedinou snesitel-

dýchati, je

mu mocné

svým srdcem a svtem. Sluní

naptí,

se v krá-

lovské osamocenosti, pyšní se vlastní mocí, kterou udržuje ve stálé expansi

není tedy

odporem k davu. Mladý Neumann

lovk vící, ztlesující ideu a budující jistotu

nm

umlec

služebník, jenž sám chce býti orgánem hromadného vzestupu životního; jest tvrdošíjný

-

není v

-

norec do hlubin své duše, zajímá ho snad jenom jeho

vnitní démon, ník, posedlý

jejž

uinil

bsem,

stedem svého svta. Tento

bás-

osamocujíci se jím z veškeré plodné

spolupráce svtové, osvobozuje se básní na chvíli z jeho

spár.

Umní není mu

službou, nýbrž záchranou, vytrže-

ním z muivých visí démonického lidství, chvilkovým spoutáním irracionálních živl duchovým

ádem. Skutenost

vnjší jest Neumannovi jen protikladem jeho „já", na nmž 21

:

si

duSe básníkova

ist

vybrousí své kontury a utvrdí se

ve své vnitní odlehlosti

.Sám pySný

uprosted plán stojím

a

vysoko zdvíhám

svá hubená ramena vstíc

U Neumanna

jest

mým snm

nejdražší vlasti."

vSak jiný druh osamocení než u vét-

Siny tvoivých Udí konce století. Není to osamocení z ne-

schopnosti sociálních vztah, krutostí

spoleenského

z citlivkovité bolesti

života, ze zoufalství

nad

nad ncsoula-

dcm mezi základními pudy duše a v3^ojem veejného dní sociálního, fenž se stupuje až k nepátelství duše a svta. U Neumanna jest to osamocení na rozkaz, z pýchy, z vnitního pekypní z píliš intensivního uvdomní svého

já - a

nevede tudíž k melancholii, nýbrž k radost-

nému odboji, v nmž jest více zdraví než choroby. Neumannovo osamocení nebylo tedy asketické. Od poátku u nho proniká charakter básníka pohanského, jenž neroziizkostuje problémem nekonenosti, neodvádí od života

zemského k chimérám transcendentním, jemuž jest a hích, každé nebe

strašn lhostejný každý bh, milost a peklo.

Nikdy ve jménu

fikce nezatracuje života

ného. Nikdy nechce zapomínati, že je

skute-

lovkem. Nábožen-

to pro nho cosi necudného a hloup domýšlivého. Neumann není duše tragická. ská meditace, tucha mystická

Málo myslí na

smrt.

než velikosti zániku.

-

Má vždy silnjší pocit krásy rozvoje Má mnoho dvod, pro chce žíti.

Život chápe jako milostné opojení, jako proud rozkoše:

„život je krása, tanec a veselost.

prorok

Ostatní vše je

výdlek knží,

skuhrání,

cnost, která zavání."

Neumannova dionyská

lyrika není však

pokusem osa-

moceného jedince vplynouti opojením do veškerenstva a vyslovuje tudíž jen osobní živoišné opojení, var krve a

pohyb smyslných pedstav, požár nahé vášn, stupovaný životní pocit egoistního nitra, erotické šílenství duše.

Každý vnjší jev obráží jen jeho samého jeho smyslnosf a váše.

a vlastn jen

V tom jest pak nejvtší kaz mladé

Ij^ky Neumannovy: chápe svt vlastn jen funkcemi pu-

du sexuálního.

S tímto základním ustrojením vých knih Neumannových

souvisí

jest celou

i

fo,

že Ij^ka pr-

soustavou protest

ideových i citových, výkik odporu k plazm a nenávisti k

prmru lidství, odsudk spoleenské slabosti, hlouposti a mdloby. I do hymny na slunce vnikne protest proti básní-

km, prznícím slunce, proti zneuctní života, proti kramáské a zpustlé

dob. Nejpíkejší protesty vrhá ve tvá ke-

sanství, jež nezná opojení životního, krásy skutenosti a straší

svými mátohami istou, nenahlodanou duši lidskou.

Protestuje

i

proti Kristu

družnému a dtskému, blahosla-

vícímu a pokornému. Protest adí se tu vedle protestu.

Proto jest také

Neumannv

nosti tak nepatrný.

by pronikl

pímým prbojem

stedním splynutím

tehdejší ponor do

Není snad jediné

s ní,

k jejím

reality ve

koenm

23

již

bezpro-

se v ni.

Ped-

pedstavu

jejího

pepodstatnním

stava jakékoliv reality vyvolá vždycky

skute-

svt,

zstává tak

protikladu; básník je srovnává, kontrastuje a stále

na povrchu, pi vnjSích vztazich a pomrech. Ne-

dovede smíiti protiklad, nechápe tudíž celé hloubky, podstaty a jistoty reality,

rozkládá

ji

není to proto, aby se ponoil do jeho duSe,

aby pochopil jeho srdce

aby

jednotnosti,

její celistvosti a

v thesi a antithési. Mluví-li o žebráku duSí,

jej potíral

z

nho

pud a cností,

samého, nýbrž jen proto,

násilníkem duSí, který nevelebí, nýbrž

proklíná, jde sám, protlouká se vlastní pstí, nemiluje,

nýbrž nenávidí, bouí

hýí, k Satanu se modlí a slunci

se,

Neumann z reality vytžiti, názorn }ak jen možno .Jarní apostrofa slun-

se klaní. Jak málo dovede

ukazuje tak ce".

Z celého toho opojení sluncem

a

svtlem vyjde

nkolik keovitých výkik, násilných gest

jen

pak dlouhá

a

proklínání prznitel života.

Toto ulpní na povrchu jest tím horší, že nevychází od vci,

síly,

Neumann

koen

krásy, od irracionálních

nýbrž asto už do skuteností literárn a filoso-

reality,

ficky ztvárnných, druhotných, odvozených. Vidí lidi

ve svtle Nietzschovy dionyské

vod tolikerého

eování

filosofie.

lyrického,

Zde

phlu-

slovný.

nesmírná vzdálenost mezi touto lyrikou a zralou

est

poesií

vci a

jest

neposvceného

binným cítním a majícího rozkyv opravdu jen

I

tu

Neumannovou, jak

strání",

.Nové zpvy"

ji

podávají .Kniha les, vod a

a .Ticet

zpv z rozvratu" — znám-

ka velkého perodu v duši básníkov. Na prahu tohoto

24

perodu

velké poznání, že

stojí

svf lovku

roste

úmrn

se zmenšováním siln vypiatého egocentrismu, jenž vlastní

bytost pokládá za nejvyšší tvar vesmíru a celý svt. jen za

pouhý prostedek poznáním be, poznej

novou

šlo

jejího rozptí,

ruku v ruce

naped

rstu

a blaha. S tímto

jiné : chceš-li poznati

dobe

se-

svt. Poznáš-li nové místo, nový kraj

scenerii, cítíš

hned

jisté

zjasnní v duši. Každým

sebe menším poznáním svta odkrýváš jistou neznámou sílu své

duše a

rozvíjíš

zastenou dosud disposici vnitní.

Neumann cítil dobe úžasnou soubžnost svta a duše.vníž se projevuje jakási temná vzpomínka pradávné sounáležitosti.

Poznávati

svt

jest vnášeti

do jeho chaosu citový lidský

ád a zákon. Ten básník jej nejhloubji pozná, který s ním nejúplnji splyne. To nedovedl mladý Neumann. Stál vždy kdesi daleko od svta, vidl duši jako protiklad skutenosti hmotné, nedovedl

hutnosti a vidl

ji

tudíž pochopiti v

jí

rozpadlou v

adu

její celistvé

malých ostrov, mezi

nimiž nebylo spojitosti. Obrys jeho duše chvl se kdesi nad realitou a nezífil se do a

aby

jí

poád

dodal trvalé

vné jednoty. A jeho básn podávaly proto zlomky sv-

ta,

a

ní,

momenty

života,

vteinová

gesta,

výseky kosmu. Trvalé

vné spojitosti a souvislosti mu vždy unikaly. Dnes však básník dospl ke schopnosti srovnati se se

mocnou a reální jednotu ddina není už cizí ostrov v cizím svt, nýbrž je spiata úzce s celou Moravou a Morava zas jest tisícerými žilami a nervy spiata s širým svskuteností, splynouti celé

s ní

zem a všeho tvorstva

tem básník ;

cítí,

;

;

cítí

jeho

jak neviditelnými prsty jest pipoutáván

25

vždy úžeji k bratím, od vSech dává, jak jest docela malý

vlnu slání

uvdomuje, že

si

jest

obdarováván, všem se

— jeden z mnoha.

byl zradil zemi a

sv,

Za nejtžší a chápe po-

básníkovo jako poslání hrdinské: ne stálé egois-

tické nimrání ve vlastních bolestech, slzách a stonech

—

nýbrž nadosobní budování kladu a lásky, víry a shody

svt. Neumann vtší a

se rozšiuje a

z nich se zase vyrozuje

statnjšímu

bytí.

Prvou

pemuje

ve svty vždy

k vyššímu, plnjšímu, pod-

cest

stanicí na této

jest

mu pí-

roda.

Zralý

Neumann

v tom, že se

jest

dovede

jedinený moderní básník práv v ervnové boui slunce, svtla,

najíti

i

hmoty, ve veerním rozpoutání živl a smyslných

sil

kraje.

Píroda není mu negací lovka, není mu syrov hmotný a živoišný tvar, který nemá nic spoleného s duší lidskou a není schopný

rozechvní

lidstvím.

se

píroda postupn vymycuje

ní,

pestává

buzných

sil,

býti

pedmtem cítiti

se,

lovk odpadl od

positivní úcty.

její

irracionální živly vyví-

zákony a nestarají se o mravní zákon srdce

Ncumanm cítíval tento bolestný protiklad pílovka. JeSt v básni .Listopad mezi buky" mrzí

lidského.

rody a

um-

jejím produktem, ba stal se jejím

nepítelem, když pochopil, že se svými

Od dob romantismu

okruhu moderního

systémem živoucích, lidské energii pí-

pírody, pestal se

její

z

I

že v dešti barevného

listí stojí

jako nesourodá, surová

skvrna, že není faunem chlupatým a

pišalu hrál doprovod padajícímu

hndým,

listí.

který by na

Ale postupn mizí

tento |>ocit cizofy a neuchopitelnosti pírody, básník dává se znásilovati

démonickými energiemi 36

lesa a polí a

sám

objektivn prostorovou realitu kraje zalévá proudem subjektivn asové duchovosti,

nebo v obou jevech vidí hlu-

bokou jednotu, takže elementy pírody a jejího dní jsou

mu znaménky duchových zákon lovka. U Neumanna mizí vbec melancholický pomr ku pírod a lidskému životu, nebo peklenul romantický názor o vnosti pírody a pomíjejícnosti lidské. i

Ve

vném toku života jest

smrt znamením nového vzestupu životního: smrtbásní-

ka-pohana rozpoutává ohnivý vír nejsladších

pud a vášní

svt. Život jest Neumannovi vným systémem poátk, nekoneným pásmem ohnivých výtrysk síly a v celém

vdomí.

Život jest

to,

co se v pítomnosti realisuje, neko-

neno se vytváí v každodenní existenci. Píroda jest panenská, ponvadž jest ve

svta. Nový

Neumann jest lyrikem plynulého toku,

a sebezrozování vcí,

vn

vném zrodu.Jest vné mládí

vného

vj^oje

sebeplození svta, jenž u

nho nemá ani poátku, ani konce a jest jen vný proud. Neumannova nová báse odhaluje „tlo reálna hybného* a opouští tudíž

úpln

analytický postup, jenž vede k ato-

misování skutenosti a k popení živoucích souvislostí.

A

akoliv dosud nepekonal úpln návyku, zrakem hod-

notiti

svt,

pevahu

pec

vitální

jen

má

už básn, v nichž

má rozhodnou

proud a duše samotná nad zrakem, jenž

dodává jen nkolik

chvj

smyslových, které duše spojí

podobnou „ínímu díve pedvádl vci jako hotové tvary ve

v dynamickou, novou pedstavu,

to-

ku." Kdežto

fy-

sických vztazích jsoucna, ukazuje dnes pírodu jako ne-

konenou kontinuitu sil, jako systém vných zrod. Jeho básn evokují tak mocnou živoucí celistvost lovka a vcí. 27

dynamickou souvislost vSeho se vSím. Nejkrásnjší tvary této nové lyriky jsou „Chvála selky" a „Dub", v

pímo a skoro mus

nmž jest

píliS teoreticky vysloven názorový vitalis-

a energismus

Neumannv:

„Vidím strom a sebe v

nm,

jako z podpalubí hledím okny jeho

na proud asu;

vcí pevn utkaným snem po hladin proudu zflcného uplýváme v Dost

jest tu

zejmo, že mu jde píliS málo o

vci, nýbrž vSechen z

nhož

jasu.'

draz

se vSe vyrozuje a v

.... plyne život,

táž jest a

pece

strom a

sen, ilusi

klade na ten zelený proud

nmž zase

já a

sil,

vSe zaniká:

svt, a každá chvíle píStí

jiná.*

Jr^íroda byla Neumannovi jen prvou stanicí jeho dráhy za novou lyrikou živoucích souvislostí. se

i

v jiných pásmech svta, v

štlé prací lovka, v níž lidského ducha, i

velkomsto

s

mozku

i

jest

Neumann

civilisaci, v

hledal

pírod

zlid-

upoután ohromný reservoir

srdce.

Neumann

miluje lesy

vynívajícími komíny továrními jest

ohromným, neproniknutelným pralesem; miluje eky a8

-

a

mu -

a

mu také divou, spjící ekou; miluje mstské námstí, do nhož tekou se všech stran proudy dav, jest mu nesmírným svtelným jezerem; zbcžuje-li selku a rolníka, miluje nemén i dlníka, stroj nika v továrn, stavitele, inženýra. Neumann se jimi, ponvadž se rozšiuje v civilisaní objekty a ulice

mstská

jest

rybník a jezero

-

a

mí

ví,

že jsou

že chce-li

mrou lidskou. Dospívá dokonce tak daleko, íci nco o sob samém, musí mluviti o moder-

ním svt, o továrn,

strojí, cirku,

telefonních, a elektrických.

osudem srdce básníkova, djství celého svta.

ale

Ohe

drátech telegrafních,

Vnjší jev

stává se tu vždycky

rozrstá se pak v osudové

rudých cirkusox^ých plakát

nezapaluje jenom rohy mstské, tabule návštní a vrata

dom,

nýbrž

i

všechno jsoucno prudké zaproudní

cir-

;

kusového svta od nádraží ke

stanm perstá

ný hyb celého svta. Jeho životní

pocit,

v hromad-

zapálený racho-

mní se náhle v pocit rytmu obecného života na svt. Stavba vodovodu stává se u nho obrovským obrazem velké dobyvatelské práce lidské na celé zemtem rotaky,

kouli.

Všechny jevy

zdají se

mu

stejn hodnotné, není

rozdílu mezi malým a velkým, krásným a ošklivým. Každý prostý jev, zený pod zorným úhlem funkce v ohromné

nádrži djství, jest zázrak.

Neumannova

bytost nabyla jakési kosmické družnosti.

Nenachází sebe odporem k jiným já a vcem, nýbrž splývá.

Pozná

cirkus, a objeví tím

ustrojení: tropickou smyslovost. i

i

s

nimi

své základní vnitní

Poznání rotaky

jest

mu

zjevením jeho touhy po zobrovštní vlastní bytosti ve

svt. A stavbou vodovodu promítá vlastn 29

své živé cír

tní jednoty výboje

lidské práce ve

svt energií. Tak

Neumann souasn lovk svt, obr trpaslík. listvost b3^osti Neumannovy jest tizce spojena i

i

jest

Tato ces nejzá-

kladnjší jeho schopností básnickou: jeho duch sbližuje,

zdomácuje, zpítomuje, pivádí svt na dosah Pro

nho

neexistuje dálka,

ponvadž

ji

ruky.

vyplní až po

sám

vcmi a bytostmi a ukáže ji jako nepatrný krystal prostoru, urit vymezený a poznatelný. Ohromnost ve-

okraj

smíru ho nedsí. Srazí

domku. Obloha

Neumann

-

to

si jej

svtniky, v

pohyb jeho hrudi vlnou moskou,

kou rostou ohromné básních jako

oi vtrem svtovým,

pralesy.

a na jehorozpiatých ru-

Svt objevuje

se proto v jeho

dvrn blízká tekutá bytost horen inná

a barbarsky prudká, smyslná svtice,

pece

níž žije.

naplní celý kosmos svou bytostí, takže jeho

stanou se nakonec sluncem, jeho dech

a

ekovického

v malý tvar

strop rodinné

vn

vášní soptící

vné nevinná.

Mluvívá se velmi asto o blízké píbuznosti

St.

K.Neu-

manna s W. Whitmanem. Jsou mezi nimi jisté látkové shodnosti, ale celým svým vnitním ustrojením jest Neumann básníkem jiného rodu. Whitman jest silný uskuteovatel ideje, prostý, vící lovk, služebník svta a národa, zbožný zpvák, neznající egocentrismu a kotvící ve svtlé jistot o postavení

lidského a

svtov

nekoneného kosmu jíž žije

lovka -

ve

svt

a v bohu. Jednota

božského, omezeného individua a

jest

mu

a v níž kotví všemi

prvotní vnitní skuteností,

koeny. Ve své tvorb vychází

z tohoto nadosobního klidu a jistoty, z tohoto pevného,

nerozbomého stedu. Svt, jejž tvoí, není podízen bou>o

livé

subjektivity. Jeho duši

atmosfée lidské

podailo se

pojmouti v nejvnitrnjší podstat objekty a ukázati jejich

vné

jádro v proudu asu, takže nepotebuje vnášeti

lidského soudu do vidní svta. - Neumannovi není však

jednota se

svtem

jistotou,

nýbrž spíš postulátem; do-

mocného peptí své duševní enersvt a všechny vci zapaluje svým vnitním

spívá k ní v okamžiku gie,

takže celý

hvzdy plápolají požárem jeho krve. Obraz msta

žárem; i je

u

nho

obrazem

vn neukojené

bytosti lidské.

Neu-

mann nedovede pojmouti pedmtu zbaveného duše musí

upraviti

jej

Neumann

vždycky k podobenství lidského srdce.

jest patetik rodu Verhaerenova, který

rozplameuje a

ginací a vášní realitu

takže

tená nemže

ji

ního dní, nýbrž

hátého

-

i

pocitu. Proto tak

svou ima-

v pízrak,

svatém míru vnit-

zažíti v jejím

v ní musí

mní

najíti geysiry

lidského

pe-

asto proboí masivn vybudo-

vané plochy a linie Neumannova svta osobní protest proti

estétm, knžím, imperialistm a hypochondrm, proto

vcem

pistupuje básník k

dvojím

nich svou divou smyslnost, až se

menem

krve, jindy však vkládá

zpsobem:

vlévá do

mu rozhoí rudým

pla-

do nich tichou a pokornou

nhu svého pechodn uklidnného srdce; tehdy se bojí, aby ani stín nepadl na vc a nezbavil ji požehnání slunce. Pi zevrubnjší analyse možno také uritji posouditi Neumannovo ovlivnní futurismem, dramatismem, simultaneismem a dynamismem. Všechny tyto smry na Neumanna psobily, jak to ukazuje dosud svží soubor jeho bojovných

statí

„A

valn do hloubky.

žije život". I

Vliv jejich však nezasáhl

Neumann 31

vidí

svt jako ohnisko.

v

nmž

se slévají síly fysické a morální,

dní zemské

vidí

jako kížení energií, ale jeho poesie není jen pokusem, tuto sil

sple

živých, civilisací matematicky

soustedných

postihnouti v zákonnosti jejich dní, nýbrž

spíše projevem

lovka

horené touhy po poznání

mnohem

kultivování

.Zpvy drát", jist

etického. Proto také

otisk

uvedených vliv, snažící se postihnouti horkou a zmte-

nou sple fysických

sil

mravní hodnocení lidské, jsou získaný

um

pes

vSechen teoreticky

a tžkou, zrovna potlivou práci, celkem málo

zdaené. Nejvýše

jest

Neumann

kde se napíná postihnouti

v

tch ídkých

lovka

V

hluku svta

slýchá trojí hlas: volání zvrhlé civilisace, jež

hodnocuje a znásiluje pro lesk

svdomí

syny, kteí

ji

lovku

svt zne-

zlata; hlas chvály života,

lidského a hlas

zem,

jež volá

sob

k

zapeli. Neumann s whitmanovskou prudkostí

volá svobodného

k

básních,

v duchových jeho

vztazích ku pítomnosti a budoucnosti.

práce a

úpln

civilisaních a vylouiti

lovka

k zemi a

práci.

neodvozcnému, pvodnímu,

ního jádra a vlastní prací

si

dobývá

Jeho touha jde

který roste z vnitjistot,

jimiž žije. Je

Neumann miluje civilisaci, nádrž zkamenlé lidské práce, ale

tu tedy zajímavý vnitní spor:

nebo cítí,

v ní nachází

že bezmezné stupování života hospodáského, civi-

lisace, stálé

lovka

-

zmnožování produkce za úelem zisku

pána a tvrce všech tchto statk

-

mní

v jejich

otroka. Bouí-li se proti takové zvrhlé civilisaci, jest to

vždy obrana lidské svobody a synovského vztahu

k zemi.

A

to jest

lovka

také hlavní motiv jeho .Ticeti

zpv

z rozvratu". Válka byla strašný výsledek zvrhlé civilisace.

Neumann

ji

pevným odhodláním,

prožíval s

vyjíi z fé

psoty jako dub plný mízy a dovedl vytMiti z propasti bídy a ubohosti lidstva v

dob

válené

tolik

vroucího lidství

neskonale istého a vytušiti skryté zákony bolestí opro-

štného srdce

lidského, jež chce jen život, lásku, rodinu,,

vzduch, svtlo a poklid domova, že celá sbírka jest vlast-

n apologií lovka etického na pozadí rozzueného pekla zvrhlých

1

sil.

lluví-li se o

tvárných zásadách Neumannovy lyriky, je

nutno znovu pipomenouti jeho velký smysl pro skutenost.

Neumann ssaje realitu, opojuje se jí, plní jí své srdce, sám

smysly, krev, mozek,

asto

se

do

ní vlévá, splývá s ní, ale

tento zájem pro syrovou hmotnost moderní reality

zpassivuje ho v ohledu umlecké konstruktivnosti. Jen v nejlepších pípadech („Dub", „Chvála selky") nevniká

Neumann do

reality jen smysly,

dovede pak podati

nýbrž

i

srdcem, duší, a

tektoniku skutenosti. Jindy však

i

ulpívá ve sfée visuáln

-

vnjší, aniž vystihne rytmnus

životního proudu a tvrdou konstrukci

Píkladem hodn názorným, chitektonicky

-

že

vcí a skutenosti. Neumann není duch ar-

budovatelský, je báse „Na ervnové zemi".

Ve smyslném útoku

slunce, vcí, travin a

ník zcela bezbranný.

Vci ho

k zemi že

-

a tento pocit

Neumann

-

je

bás-

napadnou, zalehnou, pibijí

k zalknutí horké

popisuje

brouk

reality je tak silný,

rozkládá skutenost v jevy zra-

33

kove, sluchové,

ichové

a

hmatové a všechny

je

reprodu-

Máš dojem páry smyslové, koue tla a hmoty, chaosu posteh, nezkloubených v jednotnou, vnitn vybudovanou skutenost - a ani závrená pohanská filosofie nez-

kuje.

mlhy smyslové

jasní

a neukoj! touhy

dní

strukce reality a rytmu zážitkem

•

intuici.

Je jist

-

po postižení kon-

ne intelektualistn, nýbrž

teba

zem

dotýkati se

se vší

nám vydala své tajemství, básník se v ní však nesmí dpln rozplynouti, nebo pak nedospje ku poznání vnitní stavby jev a dní a vášní a dravostí své osobnosti, aby

nedovede pevésti sple náhodných smyslových stejného duchového jmenovatele. Tato

jevil

na

báse dává mnoho

dat smyslových, barbarsky zažitých a vyslovených, ale je

daleko od duchové pod statnosti

reality.

Neumann má hrzu z dálky, nekonena, prostorové neohranienosti. Nenajdeš u jení

nho

impressionistického opo-

modrými, dalekými, prosvtlenými prostorami. Neu-

mann

si

srazí

kosmos ve stíbrnou desku, jii eže skivan

pilkou svých trílk, namaluje na ni nahoru oblaka, dole své vlasy, doprosted veverí hnízdo

dá

ti

tak dojem litlého,

- polije

dvrného kosmu

svtlem

-

a

na dosah ruky

piblíženého.

Tím vším

se

Neumann

vflmi

blíží

mladým

umlcm

slovesným. Neuspokojuje je však tím, že se nedovede zíci

dpln impresionistního analytismu názorového, který ml prost vytváeti prostor vcmi

rozkládá tam, kde by a

vci prostorem

vota nahradí

a který tudíž lešení

asto

tilti

svta

a rytmus ži-

smyslových detail, oste odpo-

zorovaných dílk a výsek. Neumann do nich vkládá ur-

54

ifou expansi („Ve všem je njaký vnitní flak"), ale jsou to asto síly o smrnicích protichdných, takže výsledný vnitní dojem není istá jednota, nýbrž kaleidoskop tvar,

rozmetaných vichicí.

<

Neumannova poesie byla nazvána

civilismem, který jest

svou podstatou protinaturalistický: odpíroduje pírodu,

vytváí umlý svt, který není kopií, nýbrž substitucí svta, samostatnou, svéprávnou skuteností, v níž vládne zákon

duchové podstatnosti, autonomie lidského ádu.

etné básn,

po-

v nichž se básník neoprostil dosud od natu-

ralistního popisu.

A toto

kížení civilismu a starého na-

turalismu popisného zpsobilo, že

skládány z nkolika ástí, najednou, nýbrž

mnohé básn nevyr-

organického jádra, že byly jaksi

staly celistv z jediného

ality

V

Neumannových nacházíme však ješt

sledních sbírkách

ponvadž básník nezmohl

dobýval

jí

s

re-

nkolika stran a vý-

výboj k sob dosti vnjšn adil. Pje-li Neumann teba „Chválu rotaky", dívá se na stroj se sledky tchto

všech stran, vystihuje ních

citových

i

z nichž

Báse tou,

obraz

má

každá

jej

celou spletí visuálních, auditiv-

a analogií,

asto velmi vzdálených,

jinou silovou a názorovou smrnici.

dává pak sice pedstavu intensivní rvaky

dobývání

jí

s reali-

po ástech, nedá však dojmu jednotnosti

a celistvosti skutenosti a ani názorové S5rrovosti,

básník spl,

ných

nebo nám

k níž

zastírá realitu spoustou vzdále-

analogií.

Neumannovi

se realita zjevuje nejastji ve visi zrakové

nebo pod zorným úhlem tlesnosti. Tlesovými pocity ztváruje Neumann asto i nejsubtilnjší jevy psychické

35

a atmosférické: vzduch jest vlažný, hustý a

erstv kraj na

zpnný jako

nadojené mléko (pocit tepla, hmatový poitek),

pechodu

z noci

k

jitru jest

soustem noci, ddina

má ješt zavené oi a až k ústm pitaženou peinu ticha, noviny po denních soustech dodávají širý svt komukoliv,

as

bemenem

jest zatížen

teorie jak

vtr,

jehata

thotenství a dáví a požírá

básník ichá k šustícím

vlk,

píliv zpráv ze všech

konc svta

stavu zvracejícího globu atd.

d^

Vždy

kídlm ped-

vyvolává

jest tu

vnjší jev neb

vystihován funkcí žaludku, pokožky nebo nkterého

svdectvím. Že Neumann

realitu

zažívá jako vlastní djství tlové, jest to na druhé

stran

tlového

i

Ustrojí. Je-li to

potvrzením soudu, že

Neumann

se prodírá jen velmi

zídka ze smyslových dat k vyšším, duchovjším oblastem konstruktivním.

A

spoinouti jen ve

v nejvyšších svých chvílích dává

nám

smyslové harmonie svta, zatím co

visi

duše touží po poznání duchového jeho ádu.

A to jest

-

myslím

-

píina, pro kterou dnes Neumann

zstává stranou od živelného proudní moderní

lyriky

svtové. To, co se dnes ve

cenských

sil

a

svt

dje,

jest více

než

spoleenských vztah. Jde

duchovou promnu,

jež

pesun mo-

tu o základní

by dala životu nový smysl a vy-

mezila zákony nové pospolitosti mezi lidmi. Typ

pedvá-

leného lovka

tak cizí

individualistního jest

mstské. Jde o vytvoení o vybudování nového duchového

jako strašák, postavený v

nového lovka,

ale

i

nám dnes

ulici

universalismu, jenž by objal celou skutenost a jako

moc-

ný organisaní princip kosmotvomý dal vSem hodnotám

56

jevm uritý smysl a pevné mísfo v novém svt. Tvoivému lovku jest dnes nesnesitelná naprostá anarchie ve svt, strašný nedostatek duchového ádu, objektivních a

jistot

má za

nadosobních. Celá nová tvorba

úkol

najíti ty

ád

novým mjrthem. Neumann hledá zjevení vnitní podstaty nového svta v komunismu, založeném jistoty a

na ortodoxním dogmatismu marxovském. Vidí v

vou kosmotvomou a mythotvomou

saní

mocný

sílu,

nm noorgani-

všechny smry, temperamenty a

princip, zahrnující

hodnoty nového života v nové duchové jednot, ve svt-

lém ádu. Komunismus

mi, že

Neumann

stické ideje a realisace

šlenky.

mládí:

Odtud cítí

se

to,

zatím nového duchového

nmu siln smuje.

universalismu, akoliv k

Zdá se

stupe nové hospo-

jest nejzazší

dáské vle svtové, ale nedává

píliš trpí rozporem komuni-

její,

vždy zkivením my-

jež jest

že se dnes zase vrací k postoji svého

vylouen ze spolenosti

a národa; jeho nová

ho vylouila; vzpotira

idea, neuznávaná celkem,

proti spo-

lenosti, protest proti národu tch, kdož lezou za pec ped

inem a myšlenkou, pocit hlubokého osamocení

. . .

Mládí se

vrací a všechny jistoty a klady, dobyté dlouhou prací, jsou

dnes znieny. I v tom jest však projev

vede spoinout, neklidn, Jedno

jest

dnes

jisto:

osud celé jeho generace. Jest

kižovatkou drah.

ale

vždy

poznati

A

víc:

Jest spíš

síly.

Neumann nedo-

mlad

jde do

pedu.

Neumanna, to poznati

Neumann píkladem

jest orientací.

a výzvou, než

uzavenou hodnotou umleckou. Proto ho mladí tolik milují, teba jdou jinam. Jes jim mezníkem, jenž oznauje obrat.

Josef Hora. Ilorovo

nitro není íS{ chimér, pochyb, snA, planých

romantických záhad. Hora rozštépenou,

žijíc!

aktivním principem duše, s lidmi.

Jeho

Hora nerve

básn

má

zdravou, silnou duSi, ne-

tvrdými, zvonivými jistotami, jež jsou

nebo ji

sjednocují se

se o poznání ideové. Je

jsou vyznáním, že je

msto, bojišt

duben, slunko, poledne, žena a tlo,

svtem

a

vyznava. žití,

že jest

strom, dav,

jitro,

proletá, láska a život. Hora vyznává, lépe rozhoduje se

pro jsoucnost svta

poinem

vzrušené duše, jež tentýž

proud, dj, totéž plynutí, jímž i

ve

svt

\c

sama vyplnna, nachází

a touto analogií je vedena k vyznání jsoucnosti

svta. Realita je cosi, co jeho duši je

jí

nesmírn pesahuje, co

nadazeno: .Tak

hrozn vím Pes mé ramenu :

dívá se na svt, jejž vzal jsem

Tak hrozn vím:

dívá se v svt, jenž je víc než

Hora vyrovnal

se s

jí.

Pes mé rameno já."

chimérickým faustovstvím v básni

mip'' Pod velkým kopcem pepadá ho chladný, drtivý pocit nicoty všeho bytí a zbytenosti všeho života.

vn

K emu

štván s místa na místo. Nikde pro žije lovk? Je nho není spoinutí. Jeho duše vytrhla se z reálna a v bez-

mezné touze planoucího

vládnouti, podíditi celý

citu, dostala se

svt rytmu svého

do nekoneného

38

víru, z

nhož

není záchrany.

lovk

doby nemá domova. Hora jevilo v i

prahy své do vln a od té

vložil

pojal tu faustovsfví, jak se pro-

lovku

rozvráceném

romantickém a jak dožívá

nekonenou touhu duše po samovlád, po

dnes, jako

spoutání svta v okovy lidské myšlenky, což vede ku pro-

vným jeho ádm. Hora

vinni proti klidu,

v potu

dokud nezakotví

v

ví,

že duše nenajde

nem nadosobním. Orá, který

trudu pod horou tiskne v dlani klee pluhu,

a

má

klid a mír duše, protože

. . .

„pracuje,

aby

žil, živ,

aby pracoval,

ráno vstává, brousí kosu, dobytek vyvádí,

pevnou nohou den života nastupuje,

muž

se zemí,

zem

se ženou,

nerozbomý kruh

krbu, rodiny, pírody živitelky."

K

tomuto klidu a pokoji duše, podízené

osobnímu, co váže, spojuje a

sílí,

nemu

na

a je to svt nebo spo-

leenství trpících bratí, spje Hora celou svou duší a vy-

rstá tak ve „Stromu v kvtu'

i

v ^Pracujicim dni" v básníka

horoucího prboje k jistot jsoucna.

Hora neroztrhl

na subjekt a objekt. Jeho duše zstala

svtlo zstává

vrno

vzduchu. Hora

reality

vrná svtu jako

žije

proto ve

svt

pvodním, celistvém, v reální, bezprostední jednot. Každý jev vnjší prodlouží se ve vibraci jeho duše. cosi jako jež

hoí

též jeho duší, srdcem,

touhou

i

tudíž neustálá obnova sebe

lyrismus

je

svtem

obnova svta

a

Svt

nekonené pásmo zapálených, planoucích

duší.

39

je

ke,

mukou.

Horv

sama ve

svt a

Podkladem

této

obnovy

je

vle

plné expanse

všem. Zdrazuji

sil,

tu

reáln

touha,

existovati vším a ve

snahu reální koexistence.

Nebo Ho-

rovi je 7.cela cizí veškerá metafysická spekulace, jež dO'

spívá kolektivního soubytí bohem. Hora touží po reální

jednot duše

a svta,

akoliv

ví,

svt vždy

že

sáhne. Nutnou podmínkou této jednoty

do nekonena prodloužený proud

jež je

duše

a

souasn

jekty, jímž stále

svt. Hora jakou

ví

života,

cítí,

že

svt

volá

urit, že duše

vcí,

dostn rozšiuje

duši

ovšem

vné

pe-

láska,

obnovy

jediný orgán, jímž se duše rozšiuje v ob-

svtová.

je

svta,

ím

po

je tou

lovku a lovk po mrou individuální,

je prosáklejší

zeleným proudem

tím je víc svá, Indlviduelní.

v objekty. Splývá s

Hora

se ra-

mstem, prožívá jeho

djství jako osud svého srdce a ujasuje

si

tím své posta-

svt:

vení ve

podmt pedmt,

w.

..isem

a

nemohu

i

zimniný úsek

kvas lásky a nenávisti,

je

vonících

i

let

jinak než uctívat svt,

svál na tento

Hora

jsem kídlo

vjíem svým

jenž

U

je

zem

iež koluje ve

mn."

hned mostem, hned sklouzavou vlnou chlebem

žit,

písní cikády,

stromem, jímž vje

jižní vítr...

Hory pozorujeme typ básníka objektivního, typ

pravdu vzácný v dnešní

dob

o-

roztíštné expressionis-

tické subjektivnosti, jíž je poesie vždy vášní, opilstvím

srdce a

stav.

jíž

U

básn

nejsou než svodnicemi tchto osobních

cxpressionist pesahuje vždy duše svt: svt

40

není jim než pedstavou jedné duše.

mu

snaha

pedmtná.

inem

poznání a vyznání: chce

Poesie není

jí

U Hory je však silná

vášní ani bouí, nýbrž

dobýti svt, zmocniti se

uritého jevu, zformovati kus života v nový

by byla nost

pedmtná

bytosti vedle

lání

duchová

totalita,

tvar, v

nmž

autonomní 2:ákon-

isté zaokrouhlení. Hora dovede pojmouti vci a

i

svj

mají

i

nho

hvzdném,

v

jako zvláštní organismy, jež

trvající

ád. Nevidí

zvláštní

lovku

ohn svých

mstské. Rozšiuje-li se v objekty,

ulice

vášní v plápo-

— bratru, v jarním rozproudní je to odosobení,

poznání jiného organismu, jímž také protékáživotní proud, ale jinak individualisovaný.

jeho duše hranice

Bez boje a

vdomí, vtluje

pak zase zrozuje k plnosti

keí

se ve

svt

pekrouje a z

nho se

bytí.

Hora dospívá tak k silnému tvaru lyrického vitalismu: nevychutnává sensualisticky jen smyslovou krásu vcí,

chápe

je

jako útvary duchové a hmotné, jako organismy.

Zpívá-li tedy „Koist smysl",

nevýská v

pud, nejásá nahota ženských

ader a úd,

ve

he lásky,

ní barva,

nehýí

splétajících se

nýbrž pozoruje, jak

.košatý, rozložitý zákon života

z nitra všech

vci

jak z poupat se celou

mou

bytostí rozvíjí

a zpívá."

Hora tu

pojal

svou bytost jako jednu

teplý proud vesmírového života a trství

vcí,

ponvadž

i

cítí

buku, jíž protéká

proto

dvrné

bra-

v nich koluje élan vital, jako jeho

41

:

tlem

a duši. Tato radost z vitální jednoty všeho tvorstva

stupuje se mnohdy až ve zbožnni nejprostších, vegetativních funkcí tla. Rozkoš styku se ženou dává mu na-

dsem mst

lézti

svj jazyk:

ztuhlý

.Prostí, nazí, bezelstní,

jsme hmota a svtlo, tvar a víení božské

lýry.

ó, necb,

A

a zníme

1"

odtud také jeho krásný, celistvý životní enthusias-

mus verhaerenovského rodu: ....což není to krásné, zníf nejhlubším hlasem,

což není to krásné, ohni vylett vstíc, tygru do tlamy, rozkoši do nárue,

osudu v dla?* Celý svj vitalismus vyjádil Hora v básni „Strom v kvitu', stojící

mem

závrem stejnojmenné sbírky. Ped kvetoucím stro-

poznala jeho duše krásu velkého zakotveni v jistot

jsoucna a celá se naplnila živnou šávou života: láskou.

Chiméry nemají k

ní

pístupu. Je v kvetoucím okruhu

ži-

vota, v poledním rozjásáni slavného svtla a oživené hmoty a sní-ll

nco,

slitý z

hmoty

je to jen

a

.Chtl bych, když

milostný sen kvetoucího stromu,

paprsk

zím ho

ó.

chtl,

tak v

modlitb kvést

42

za plnost léta,

splynout s ním ve vli rsti, uzrát a ovoce nést."

A zde dospívá též ku pochopení smrti svj svt názorový. On, který zpíval:

vné vení,

„Není dna vcí. Je jen

promna vná, proud který chápal podstatu sebe jako vání, jenž cele byl

nkde ješt

a doceluje tak

v eišti...*,

pokraování

vyplnn monistickým

a pibližo-

vitalismem, uvízl

nekonené lovk, jenž byl bu-

ve faustovském pojetí smrti jako

záhady, proryté

hrzou nad

kou svta, pestal ztráty, letí dál

jí

býti,

tím, že

zatím co svt, nepozorující této

pes jeho mrtvolu. Snad je to jakýsi ozvuk

z Theera, Jenž na

Horu

znan

psobil.

V

poslední básni

aStromu v kvtu" usmiuje však tento rozpor novým poíetíin smrti, jež je jí

už.

velmi blízké Verhaerenovi. Nehrozí se

Smrt je jako nejlepší pítel stálým

prvodím života.

Teprve pohled do tváe smrti dá plnou pedstavu života.

Smrt není koncem. Je pokraováním. Vdomí klesá v tíhu hmoty. Pichází listopad. List po listu vadnou, mrou, padají na zem, ale síla, jež je splodila a tu a

neztenen

covníkem

a

nov

tvoí

dál.

pak

Smrt

opustila,

ie

zstává

tedy spolupra-

života.

^Pracující den' je velký krok ve vývoji

v kvtu* chce postihnouti svt fysických

Horov. „Strom a vcí v jeho

sil

celé šíi. Sjednocené nitro básníkovo ztotožuje se s

vc-

mi, stromy, objekty civilisaními, rozpouští se v nich a

43

znovu se

z nich zrozuje

dostnlé, jaksi

nadosobní

širší a

realitu:

k plnosti

mocnjší.

oištné, rozra-

bytí,

^Pracující den' zná jinou

spoleenství

družnost

lidí trpících,

lidské bolesti. Již ve ^Stromu v kvitu' byl citelný rozpor

dvojího nazírání na civilisaci. Velebí-li Hora

teba most,

protože je pln lidské jistoty, prost však metafysiky,

.podoben lovku, má |eho krásu a houževnatost",

€hápe

civilisaci

jako rozšíení etické zodpovdnosti

ské na oblast hmoty a fysických

hmotu podle lidských mravních a oduševAuje její

ji

sil.

nezodpovdné

rozpínání. již v

sace v tom dnešním rozpti

Uiní

ji

ji

lid-

upravuje

cíl, dávají lidskou

lidskou duší, zctisuje

jeho služebníkem. Ale

lovk

tvá

ádem lovka a

a spoutá

obrazem

uvedené knize

cítí,

že

civili-

perstá hroziv lovka,

zo-

trouje ho. zbavuje svobody, a jakoby se chtla pomstíti za

to,

že

i

a síla) byla lovkem spoutána a lovka v kus odduševnlé a trpící koní Horv optimismus a jeho poesie se stá-

ona (hmota

omezena, petváí hmoty. Zde vá

umním družnosti trpícího lovka. Ulice ho už netší: ....jako kus cihláské hlíny urve a zužitkuje t. Nejsi než materiál."

„Pracující den' vyslovuje

hoe lovka

— dlníka, jenž

celý život rozdává svou krev prací ne pro obecné blaho,

nýbrž na prospch uritých jedinc

44

— kapitalist, zatím

vn

tžká moralita spoleenské práce perstá pak ve strašný soucit s dl-

co jeho ruce zstávají

prázdné. Tato

bíd rodící a vbec ponvadž je životem podveden o lovkem, ponvadž je jen

níkem, chudákem, mrzákem, ženou v s

lovkem,

jenž trpí,

základní urení: býti

»...kus potebného svalu, nástroj a práce, páka, poítadlo,

pohled do akt, po cihle hmat, ....

do

ohn

vržený pedvoj

prmyslu, obchodu, I

nyní je Hora

státu

." . .

vren své metod tvorebné: ztotožování,

rozšiování, ale je to rozšiování v podstat jiné než ve

„Stromu v kvtu". Jeho motivem není teoretický znati svt, jenž soucit.

mne pesahuje,

a tím

i

Hora vfluje se ve všechny tvary

cíl,

po-

sebe, nýbrž velký bídy, jeho srdce

chtlo by tolik pomoci, potšit, polaskat, ale stydne zrovna

hrzou

a zoufalstvím v

„Já

bezvýchodném kruhu bídy:

sám bych chtl hudbou v zahrad

být!

Jako stíbrný dálek prach v srdce padati Já

sám chtl bych žen umdlené pramenem

skvrnami slunce skrápt

znít,

její šíji,

zelenou krajkou, tryskem šplounajících vod,

rukou na deseti stolech zmnožit život svj, svadlým rtm, až bude pozd.

oím

hladovým nabídnout doprovod,

Až v tmu den bude

nebo:

,Oi mé

nejsou mé. Patí všem."

45

zvadat",

Strohé obrysy teoretického

svt

ve

zkumu

srdce, jež hledalo

píbuznost rytmu životního, aby se

rovnováhou,

sob

chce léiti a nese v

svou

ujistilo

nhu

velkou bolestnou

zjihly ve

duše, jež

chiliasmus víry v dokonalejší

den, most z verejška v budoucnost, nadji ve svtlou spravedlnost djin. Ale

i

pro skutenost., Hora ráj,

Horv

zde se projevuje silný

ví v revoluci.neeká však

smysl

po

ni

eká jen nový život, v nmž bude zas jeden krok k rea-

lisaci lepšího

nmž

svta, v

nebude

tolik bolesti a bídy,

nehoruje pro zniení civilisace, ponvadž ví, že bez ní se ne-

obejde budoucí svt. Hora

má

positivní

pedstavu budou-

cího svta. Není sentimentální, nýbrž vitální

:

dokonce.

ví

že idea se ziracionalisuje, když vstoupí do skutenosti.

Tomuto vitalismu odpovídá

i

metoda jeho tvorby

zvlášt jeho výrazu slovního. Hora názorný.

Ve smyslový názor

Nezabstraktuje

reality,

rozpustí

aby pronikl

básník

je i

její

svou myšlenku.

zákon a ád, její

vnitní strukturnost. Básník pibližuje spíl svt trpících

— hmotnému

hmatu duše. Není však u

ného spoinutí ve smyslové

rozkoši.

I

a

hmotnat

ve chvíli

—

i

nho

svt trp-

smyslov

vn, barva a tvar zrovna opíjejí, protouha tvárná. Intensivn, až muiv ztvár-

nejkouzelnjší, kdy

niká jeho silná

uje

realitu.

Nechce zstati passivním rozkošntkem. Te-

ba „Rozkvetlá

vitev"

:

.Bílá kraika,

vzdušné zpnní, jitní sen,

stíbrná pára,

Pelud, jenž

již

mizí,

vydechla

zem.

nehmotné zdání

rozkvetlá vtev, jež naklání se ke

46

jen,

mn."

:

Je to zrovna násilnické tvárné vzpírání reality, jež už už

okouzluje a zbavuje intensivní pozornosti. Jsou ovšem u Hory básn tvárn nehotové, na p.„A/os". Je tu železo, kámen, hmota, vše, co skládá cívilisaci, ale

není to sloueno v uritý útvar, zstává to spíš barokní

nakupeninou než vliv

lennou

stavbou. Vadí tu

rozhodn

i

kubismu a futurismu. Básník pistupuje ke skute-

nkolika rzných stran, skládá svou realitu z nrzných pohled. Teba „Msto". Básník vychází ze syrového dojmu výboje sil a chtí mstské ulice a nosti s

kolika

ztotožuje se

s ní

„Jdu ulicemi a ulice mnou..

msto

."

rzné perspektiv: pi odjezdu z nho, kdy vytržen z jeho spínajícího dní mže je pehlédnouti, a pi píjezdu, kdy cítí se mrštn Pak

se podívá

na samo bojišt vení ve

mst

konalejší.

na

žití.

a ve

Nemá

A

ve dvojí

pak teprve vyjasuje

svt.

^Pracující den" je

si

své posta-

tvarov do-

snad tak prudké smyslové názornosti, za

to vzrušené srdce prolíná realitu a

iní

z ní

dokonalý or-

ganismus: ne výsek ze svta, ne kus života vytržený ze souvislostí; nýbrž vždy

dobe zorganisovanýsvt ve svt,

pevný kosmos v kosmu, život v proudu

Hora

je spojující

len

žití.

poesie civilní a proletáské.

Literární kubismus

eský.

Literární kubismus eský.

V^eský

literární

kubismus, jak se projevil prosami Ri-

charda Weinera, Karla apka a Josefa apka, vyvozoval se z obecné evropské nálady,

již

možno

ním nihilismem. Pi rozkladu všech rodinných,

a mezinárodních,

státních

nazvati absolut-

ád spoleenských, jakým byla sv-

tová válka, dovršil se proces, který zapoal dávno rozkla-

dem kesanství padoevropské.

a vedl k rozvratu rovnováhy kultury zá-

Nmecký

filosof

Spengler sleduje tento

úpadek v celém jeho rozvoji v knize „Untergang des Abendlandes"

opravdu vyvážená ze zoufa-

(1919), jež je

lého procítní nejhlubších propastí evropského nihilis-

mu,

jež vyhloubila

práv válka.

ho jeho základních vati

thesí,

bez jeho slepého determinismu, v otázce socialismu

a etiky nutno se postaviti to

Jist možno popírati mno-

na vývoj svtový možno se dí-

píke

proti

nmu —

ale

pes

zstane jeho kniha mocným svdectvím rozvratu rovno-

váhy evropského

lovka

a rozvratu celé kultury, již na-

zývá Spengler faustovskou: života zniila

náboženství,

bohem nekoneného ila mravnost,

postupná intelektualisace nahradila osobního

boha

prostoru analytické geometrie, zni-

nebo

instinktivní rozhodování

lovka

postaveného mezi dobro a zlo nahradila koženým dog-

matem, zniila velkou stilotvornou umleckou lidské a zbavila poesii životních

5t

obsah

sílu

duše

a ve filosofii

pi-

nesla absolutní skepticismus, materialismus a relativiS'

mus. Dílo Spenglerovo ukazuje dno téhož nihilismu,

jejž

vysledoval Nietzsche, Ibsen, Strindberg, a ve svém poki-

veném zrcadle

duSe evropského

Domnívám

pevné nékolik obecných

zach5rtilo lidstva.

že tento nihilismus

se,

možno

rozkladem kesanství, jež udávalo po

ložiti

solutní

cíl

rys

života lidského,

zaleovalo každý

nejlépe vytisfceletí

mSítko každé hodnoty

tvar života

a

ab-

inu,

do bezmezerovité souvislo-

jednotného duchového kosmu, stabilisovalo hodnoty

sti

a dávalo životu celého lidstva velkou vnitní rovnováhu.

Rozklad kesanství, jenž se velmi siln projevil racionalismem

vismem mu. je

18. století a vyvrcholil

19. stol.,

Vda

materialismem a positi-

otásl základními sloupy duchového kos-

popela prosti

liel

svtového dní

a ukázala

jako nepetržitý, souvislý, ale beziiclný a nesmyslný

proud: celému svtu vládne zákon absolutní mechanické kausálnosti. Život v tomto pojetí jest

zmn,

nesmyslný

rej

bezdelné kolotání

náhod, chaos akcí a reakcí, jež se

rozkládají ve slepé kruhy, které nemají východiska. Ži-

vot je

vír,

nesmyslné

ném píinném žije a

Co

bsnní

sil

mechanicky se

Prvky se sluují a rozluují, dje se

cích.

umírá a

sledu, slunce vychází a zapadá,

nade vSím

za tím? Jaký to

jest strašný otazník:

má smysl? Jaký cíl?" je vdomí nesmyslnosti

Evropský nihilismus

nosti života ve vesmíru, všeho, co tu jest.

«Co

a

lovk s

tím?

bezúel-

DuSe

lidská,

njaký cíl, aby mohla prost býti, bezradn a zmaten. Kubistická beziielném svt v

jíž jest

stojí

srážejí-

vyvíjejí v želez-

nezbytností míti

5»

naše povídka

je

obrazem

této du§e,

zbavené pedstavy

bezbrann v bsnní živl a démon: v ní, propast nad ní a pod ní — je jediná skupropast. Ztrativši souvislost se svtem, stojí

cíle života a stojící

propast je

tenost

—

duše v metafysickém údsu a rozúzkostnní a nechtíc zaniknouti šílenstvím, chce se orientovati stj co stj, postihnouti

ád dní

životního, jeho smysl,

cíl

a úel, ne

však cestou spekulativní, nýbrž zrovna experimentem dušeslovným, úporným rozborem uritého životního djství,

vysledováním všech jeho složek

náhod a postižením zákona smysl

aspo

vdomých

jejich souhry.

i

osudových

Básník hledá

jediného djství, aby nabyl poctiv práva

k víe ve smysl a hodnotu celého života. Tím ovšem nabyla povídka zcela nového tvaru. Zavrhla

pedevším veškerý tvarový a djový ilusionismus dívjšího umní, jehož základní snahou bylo, ne vybudovati konkrétní životní djství, nýbrž vzbuditi zdání, dojem, illusi

životního proudu, jak se jeví

zorovateli s

nezúastnnému po-

uritého stanoviska. Literární kubisté nepo-

dávají však životní djství v laskavé a melodické plynulosti

jeho povrchu, nýbrž chtjí je znovu vybudovati v ce-

lém jeho dynamickém loží sti

dj

rozvoji.

Ukazují zrod událostí, roz-

v jeho hybné složky, vysledují tajemné souvislo-

mezi nimi a tak podávají kusy života odhmotnného,

zduchovlého a oištného a pece krajn náhodné, jedinené, individuální

it

je tu

reálního.

Vše

vyloueno, aby ur-

pronikla nahá forma djství, jeho zákon a leckde

skoro f ormulka, duchový destilát z chaotické skutenosti. I

lovk tu bývá pedveden v typickém všeobecném obry53

se a bývá

nou

asfo složkou

silou djství,

na

vedlejší, jen

nž

prostedníkem, hyb-

se klade nejvtší váha a

jemuž

musí ustoupiti všechny lyrické elementy povídky i kresba

Kubistm

prostedí.

jde o

to,

aby

složité

formy

dní

ži-

votního pevedli ve velkou jednoduchost a pehlednost; vybírají tudíž z celého ní prvkjr

vle

souhru

komplexu dje

vdomí

a osudu. Dospívají

a

strukturní, základ-

podvdomí,

nkdy

intelektu a pudu,

až k tomu, že epicky zpo-

dobují jen abstraktní schéma události.

Jrvichard Welner je z nejzajímavjších básnických

u nás. Je v

muky

a

typ

nm takka názorné ztlesnní vnitního sváru,

nepokoje celé generace. Bytost prapodivn vy-

kloubená, neklidn zvídavá, metafysicky roztizkostnlá a

myšlenkov pekultivovaná, ssaie duchové víry a proudy umlecké typy. Na dn jeho duše

a stabilisuje je v urité leží strašná

mystická touha poodhalení plánu života. Jeho

povídky jsou rafinovan pipravenými výpravami za ním. Je v nich

dov

asto keovitá mystika mozku,

chladná, kdyby v ní nebylo utopeno

jež i

by byla

le-

celé jeho ho-

ren zadychtné srdce, milující tiše vci, lovka, zvíe, ale stydnoucí leckdy ve vírech metafysických. Jeho srdce

srstá

s

vždy na za

vcmi

v pokorné, tiché družnosti, ale jeho

stráži stojící hledá jejich smysl,

souást obsáhlejšího

ho inu,

jejž

nebo

celku, za jakousi stopu

chce zachytiti.

Blíží se tak stále

54

je

rozum pojímá

neznámé-

k temnému

jícnu osudového

nekonena, propadá upíím záhadám,

vytrhuje se ze souvislostí zemských a ítí se do íše beze-

jmenného, irracionálního, nepoznatelného osudu. Na hranici tohoto

smutného království se pravideln

obrací k teplému,

družnému okruhu

k nim pissává v touze, aby ho ovládli

hady

bytí,

nelogickj'

vcí, zoufale se

lidí a

víc

než temné zá-

chytá se jich jako tonoucí stébla.

Na prahu

jeho povídkové tvorby

stojí

vdomí slepého,

mechanicky kausálního, bezúelného svta, jenž jako brQVský

stroj ítí se

ka, jejž stlauje na

kamsi

vped

a

vlee

s

sebou

i

o-

lov-

pouhou souástku svého celku. Slabý

lovk, nemající síly tázati se svého srdce a pochopiti, kam roste, stojí tu ohrožován nekonenem vesmíru vn a nekonenem uvolnných uvnit, ubohý, potácející se stín, štvaný vtrem náhody, nenacházející spoinutí.

bs

Zrodil se s temnou, kvasivou ranou ve hrudi, s duší roz-

trženou, neschopnou vyznání a poznání.

.Netený

divák", Josef

který nenabyl nikdy již

síly,

zrodil se jako churavec,

aby se

sjednotil.

Rozpolcenbyl

v mládí a jeho vývojem se puklina jeho duše vždy víc

prohlubovala. Byla v ale

erný,

i

neten

život, takže

nm bytost milující, trpící, toužící,

chladný pozorovatel, jenž vždy

svtové hoe, bolest

i

stál

mimo

láska a práce byly

mu

jen vzrušujícím divadlem, jehož se sám nezúastnil. I vlastní jeho život byl té

nudným

druhé bytosti

které se vždy víc rozbíhaly.

zloinu

v

nm vzirušujícím nebo

divadlem, život jeho duše plynul

i

Mže

dvma proudy,

se dopustiti nejvtšího

nejšlechetnjší dobroinnosti, za nic necítí se

odpovdným. Má schopnost pizpsobiti 55

se každé situa-

ci.

Jeho osudem

že musí každý den zraditi

jesf,

Dospívá až k rafinované lenf,

nebo potebuje

lidi

sám

sebe.

neplodnosti: sebezrcad-

prdmnyjež by

universální

ploše obrazila oba jeho

Pro erného a

form

v jedné

díly.

jeho rodu, jak je kreslí nejobjem-

njší kniha Weinerova .Netený divák a jiné prosy", životní

nedostupný. Život zmnil se ve zmatený

cíl

rej

je

ná-

hod, v komihavé proudní v soustedných kruzích, v roz-

kymácení ve spletené je

oviem jediná cesta, jak

smysl

— dívati

které

nemá smyslu,

krásnl

Nebo

se

Pak

závitnice, jež nemají rozvoje.

na

se zachrániti ze svta, jenž

ztratil

esteticky: život je velké divadlo,

jež

nikam nevede,

ale jež je

aspo

potom svt k niemu nezavazuje, nieho

nežádá a možno se v

nm pohodln zrcadliti, pokud je to

nutné pro udržení jaké také souvislosti roztržených

kus

duSe.

Se zvláštní zálibou sách slabé

lidi,

jejichž

volí

Weiner ve svých prvých pro-

osudem

jest, býti

utlaován okol-

nostmi a okrádán o nejcennjší statky vnitní.

Chudiký

hrdina ze .Smrti Jakuba Ondicha" jest podveden o svj životní

smysl a hodnotu, o své lidské urení bohatým

cíl,

zhýralcem, jenž

mu

zdraví,

dících svt. z povídky

mu

dal ochutnati svého bohatství a zniil

aby vykonal pomstu své tídy na chudých, hyz-

Podveden o svj

cíl

a

urení jest

„O jednorukém lovku", jemuž

v

i

Ivan Zer

dob plného

rozvoje mužství utrhl stroj ruku v zápstí. Odsouzen k valé neinnosti,

vylouen

verše o tom, jak je tování se

tr-

ze života, neschopen ani psáti

svt krutý

a on malý, žádá

svým osudem. Umírá

v

aspo

okamžiku, kdy se

sli-

pe-

svdí, že mu lidé závidí osud. lovk v „Prázdných rukou" má tak silné vdomí bezúelnosfí svta a podvedení o životní údl, že už nepotebuje ani zrcadla svta, jež by

ho

sjednotilo.

A

svtu.

Nezajímá se o sebe. Nepotebuje vztahu ke

tyto motivy se opakuji ve všech povídkových

—

knihách Weinerových

i

v .Litících",

i

ve „Šklebu". Nej-

astji ovšem motiv rozdvojení lovka, jenž

našel dovr-

šení ve „Dvojnících".

Ze všech tchto Weinerových prací promlouvá hluboká

nedvra

ke

lovku

a

svtu. Zdá se asto, že svt

špatným vtipem boha nebo démona jejich

híchu. Nelze

tost, mající

mu dvovati. Je

cením a vlí, jež

je

neuvdomlá,

mu

to vždy dvojitá by-

temná, zlobná, irracio-

Tvrdá

domé

duše. Objevuje se jako osud.

V

je

splodinou

vdomí, ale v hlubinách mluví pudem a výbrem, hodno-

nální.

tele.

lovk

vrchní vrstvy jasného

druhou bytost, jež

tající

a

síla,

jež

znenadání vybuchuje a nií dílo

v-

Tehdy má tvá nepí-

nesmyslném kosmu zdá se nesmyslným

i

lovk,

bytost nevypoítatelná, rozmarná, rozdvojená a nespolehlivá.

Duše

— to pda, otásající se dunním podzemních

možný sopený výbuch. ohrožována nekonenem podvdomých bs. Není pro ni vývoje, ponvadž výbuch znií vždy tc, co bylo bolestn a pracn vybudováno. Není nadje v lepší zítek, nebo není jistoty,

živl, jež každou chvíli zjevuje

Není pro

ni radosti,

nebo je

stále

bs

podaí-li se ochoiti i ukrotiti bsy.Duševní dní je strašný,

záhadný proces, nepochopiteln

vatelný. ztratila

Není

jistoty a

složitý a

rovnováhy na této

vdomí svého urení 57

a

nepojmeno-

pd. Duše, jež

odlouila se od skute-

nosti,

propadá stínm, mátohám, vnitnímu rozStpení.

Odtud také pochází Weinerova mystika vidy spodním tónem duše jeho

lidí.

viny, jež jest

Život

sám

je vina.

DuSe, spoívající v klidu nevdomá, dychtí po podntu, který by

jí

uvedl v pohyb, probudil k vdomí, k životu,

jenž je od prvého okamžiku neklid, muka, bolest, bída a zlo.

Nosíme

smrti.

v

sob

stále bytí a nebytí, princip života a

Každá vteina

života je

vlí vyvzdorována

proti

smrti, každou chvíli se budíme ze spánku nebytí. Proto

je

každá vteina hích, vina, porušení rovnováhy, rozprou-

dní, jímž se boký

tržitým

híchem to.

vnost asem,

podstata jevem, hlu-

proudem sebezrozování. fe nepetržitým pásmem i

provinní.

už

zastírá

duše povrchovým hemžením. Jc-li Život nepe-

klid

lovk

Welnerílv tone ve vin, zalyká se

se brodí

|í,

— a nezná a nepozná ho nikdy. Vždy

Že jest, je provinou.

Welnerovo

umní

neomezuje se však jen na zpodobení

nesmyslného reje životního. Vdomí, že svt je beziielné bláznovství a lidé smutní vzni, podvedení o

urení, že život není než

bdné

svj

opakování situací a

rozkládajících se v bezvýchodné kruhy, toto

cíl

a

dj

vdomí mc-

tafysické samoty duše a bezcílnosti života je smrtí duše.

Duše hledá záchranu. Wcinerovy povídky druhé periody jeho tvorby usilují o to, aby zevrubným rozborem uritého životního djství vysledovaly jeho plán, rozumný jeho rád, který by hyl

symbolem plánu

a cíle

celého svta. Weiner

ví,

že touto

možno dospti k jistot burfopravsvta nebo aspo k jiskice nadje, jež beziielnosti dové cestou experimentální

58

by staila v

uritém

osvítiti

hlubiny propasti. Napíná se postihnout

píbhu

rozumný

lysa, chtjící

rozhodnutí,

vky

plán, ukázati jak dlouhé

pipravovaly uritý okamžik. Je to

muiv podrobná ana-

proniknouti mlhou, jež halí uzlišt lidských

in

zámr, paeništ hích

a

dobrati se poznání tajemné vnitní chemie, votní událost.

Ponvadž pak

celé dílo

a ctností a

jíž

vzniká

Weinerovo jest

ži-

d-

razným odbojem protiprincipu absolutní kausálnosti, jenž

pedvádí

život jako

sledk, jde a její

Weiner

kým

mu pi

význam ví

mechanický sled nutných této práci nejvíc o

píin a ná-

osudovou náhodu

v život.

— a v tom se neobyejn shoduje s nmec-

filosofem Euckenem, jenž je

mu

jinak asi cizí

— že

lidská duše, vdomía vle jest prolomením neprodyšného pletiva

pírodní kausálnosti, hustého pediva

ink, jímž

se vytváí svt.

domého septí

cíle a

píin

a ú-

Duše lidská má schopnost v-

prostedku. Proti objektivní kausál-

nosti vystupuje tu subjektivní

píinnost. lovk žije v ple-

tivu této subjektivní kausálnosti, již

sám vytváí, a kruhy

objektivní píinnosti málo se ho dotýkají, nezasahují

jeho duše, jsou

jí

lhostejný.

do

Náhle však se ho dotkne vnjší

duševním djstvím,

událost, jež nesouvisí s jeho

jež jím

mla takovou sílu, že protrhla plezámr, zatásla jeho duší a dala jí

nebyla chtna, ale jež tivo jeho duševních

nový rozkyv. Je vy, jíž

to

osudová náhoda, prrva životní osno-

kií na nj prázdno, neznámo, neuritelno, osudové

tajemno.

Tu vzniká osudový

úžas. Jenž jest

jedním z

nej-

bezprostednjších dat vdomí. Osudová událost perušuje tok

dj jeho života, pro nž má uspokojivé vysvt59

lení,

a strmí

chladn

vysvtlení nelze

a

syrov ve vdomí jako vír, pro nji

najíti.

Nejmenovaný hrdina „Kostajniku" vzpomene

si

den

ped útokem na srbský vrch Kostajnik, že se mu toto jméno vtisklo siln do pamti v Mnichov, kde dostal od pítele brožuru o síe z Kostajniku stila

Milena.

hodu,

jíž

Septí tch

práv

v

dob. kdy ho opu-

událostí ho vydsí. Vidí tu ná-

mluví osud. TuSí, že na Kostajniku se rozhodne

osudov djství, zapoaté v Mnichov. V noci ped útokem na horu odlouil se od ety a zabloudil v hluboké tm na Kostajnik. obsazený jeSt Srby. vané chladným

tem stelby,

V propasti

noci.

bio-

deStm a rozrývané každou chvíli rachomu naléhav jeho velká životní vina.

zjeví se

Milena stala se v Paíži milenkou malíe Ristie a byla

tomuto neurasthenikovi poslední záchranou.

On ho zabil

tím, že vdom i nevdom znovu okouzlil Milenu. V ší-

leném monologu, v

nmŽ je

obvinní

i

obhajoba, vysoptí

tu v rachotu puSek svou sntlvou bolest celoživotní a vy-

stelí do tmy, zabíjeje po druhé Ristie. Píšerné septí událostí, analysovaných s

neobyejným smyslem pro

vy-

krojeni psychického detailu, ukazuje Weinerovi osudový,

nadosobní plán života smutného hrdiny. Vtšina povídek ze .šklebu" jest tohoto druhu,

lovk tu

uvidí v divadle

pár kouzelných oí, jejichž rozšíené zornice na že s nim nemají nic

spoleného

a

pece ho

nho kií.

pitahují pí-

Sernou mocí a svou nedostižností zpsobují tžký duševní Je v tom cosi beztvarého, vzdorujícího všemu lidskému výkladu, osudová náhoda, dávající ráz celému píštímu životu. Podobným píbhem, jenž nemá výkladu.

otes.

60

jest

, Prázdná židle".

i

nedošel, akoliv byl

strašnou trýze,

již

zpsobující nezhojitelný úds, jest

a

svdectvím jeho celoživotní se obzor trochu rozjasní

vina

mu

u samých dveí, a zpsobil

poznal, že tato událost, nemající ro-

již

zumného výkladu

Pítel, jenž básníka šel navštíviti,

viny, v níž tone a zoufá.

I

zde

poznáním skryté logiky osudové:

— doživotní úzkost a ds. Nezaazená událost — o-

sudová náhoda vede duši

ei pímého

Weinerových k mateské výkikem zmueného srdce,

lidí

vyznání, jež je

zjevením jeho tajemství a viny.

Tak dospl Weiner k typickým útvarm eského

Ml ovšem

rárního kubismu.

starších generací. Nešlo

lite-

zcela jiný než povídkái

cíl

mu o to, aby zpodobil

jistý

výsek

skutenosti v totalit všech složek (kresba prostedí a kraje, analysa

mrav, povahy

a jejího vývoje, zápletka

djová, lyrika myšlenková). Weiner popel takové sivné

umní,

lllu-

dává jen zdaj souvislého proudu život-

jež

Nedvuje hladkému povrchu životního dní, tak jako nedvuje všemu smyslovému. Cíl jeho je neobvykle ního.

strohý: chce znovu její

reáln vybudovati

nahé skutenosti, vysledovati

vislosti jejích

motiv

a tím

i

její

poznati

životní událost v

logiku, tajemné soujejí

pedem

stano-

vený plán. Chce tak ukázati, že životní djství není bez-

úelný

chaos, že je

dem. Projevuje se srdce, jež nechce

tem, jež

ví,

že

ízeno jistým skrytým tajemným áovšem siln základní pud lidského

tu

viti, že by svt jev byl už celým sv-

svt vztah má

a hluboký smysl, že

dový plán a ád.

A

iisfou absolutní

hodnotu

náhodné djství má neviditelný osutak Weinerova povídka pohybuje se

61

na ostí nože, oddžlujícího sféru jeSté uméní od oblasti raySlenkové spekulace filosofické. Jenom okolnost, že

pi

tomto prozkumu ]e tak silné zúastnno srdce básníkovo, že tu prosté jde života,

o vykoupení jeho z

hrzy nad

nesmyslností

zachrauje nkteré jeho práce pro sféru umní.

Chtje poznati

logiku,

ád

a

zákonnost události, musil

Welner vylouiti všechny prvodní né, co s ní

vnjšn

souvisí,

aby

její

z tisíce

zjevy, v&e

náhod-

obal mohla

pro-

niknouti nahá forma djství, základní kostra události. Osy, kola a páky události vyzvedává. Weiner potlail zkrátka

ve své povídce všechny ženské prvky ornamentální a své dílo zbudoval na

mužských elementech konstruktivních.

Velké zjednodušení, ba vlastn (ve .Šklebu") popení všeho smyslové daného, musilo býti provedeno do posledních

dsledk, aby

se chaos hmoty rozplynul a vynikl

duchový plán dje. Weiner dospl tak až k irému psychlsmu: celý Obud pedvádl jen muiv trhaným pohy-

bem pedstav Jsou u

nho

se už ani vité

a

myšlenek jedné duše. Myšlenek zvláš.

pesyceny myšlenkou, která

práce, jež jsou

nékde nerozpouští

v akci, nýbrž se

vtví

v uzlo-

shluky traktát. Weiner má jist silnou schopnost,

zduchovovati dje hmotné: na každý pedmt a dj se dívá už se žádostí, aby vyluštil jeho duchový smysl. Zdá se však, že vždy víc ztrácí schopnost ry ideové a

1

pevádti

své

zám-

duchové dje niterné v básnická konkréta,

jaká ješt v ,Liticích" vytváel s celou

krvav pravdivou

Životností a dramatickou litoností (myslím na .Kostajnik",

jedno

z nejsilnjších

Ve .šklebu"

povídkových

dl

mladší produkce).

mizí tato erstvá srostitost básnických fakt

62

a látka psychická se fu rozkládá ve slepé kruhy a smutné

zátoky

nedávají svtla a nemají schopnosti po-

idejí, jež

zvednouti duši. Nelze popíti, že každé básnické dílo Wei-

neroyo znamená prudký otes myslivých schopností

lid-

ských, ale na druhé stran nelze nevidti, že v pevedení

dje duchového

ve smyslové ekvivalenty jest cosi z pri-

mérního umleckého úinu. Proto vtšina prací „Šklebu" není konkrétním, trojrozmrným tvarem, nýbrž cosi vy-

sušeného a zabstraktnlého, cosi jako zmrzlá kvtina ve vzduchoprázdnu.

Ve Weinerov tvorb né spni jeho

lidí

jsou doby, kdy chápe, že

za poznáním absolutního cíle

ným hledáním, pedem ztraceným. A zvrat v duši básníkov,

pochod

hore-

je

krás-

tu nastává velký

zcela nelogický a proto

básnický. Weiner jako bleskovým osvícením chápe, že absolutní jej

cíl

svého života nepoznáme diskursivn, že

musíme vytvoiti

solutní hodnotu.

sami, tím, že

svému

životu

si

dáme ab-

Weiner promítl toto poznání povídkou

„Let vrány". Jednooká vrána vyletla z

kamenného

zá-

bradlí kostelní

vže

a letla

ny k tušenému

cíli.

Celá se zmnila v nutnost dosažení.

do dálky pes

široširé ploši-

Dala svému životu absolutní hodnotu. Velká v ní rozložila a uinila z jejího srdce tvrz, únava, ani

posmch, ani

jíž

dvra

se

nezdolá ani

proklínání, ani výstraha.

V oka-

mžiku, kdy se rozhodla pro dosažení, už dosáhla. Zmizely

chmury pochyb

a

kee

touhy, vrána

letí

—

sjednocena

a zradostnna.

„Matka nad koárkem" nehledá vadž

si jej

sama

dala.

cíle životního,

Mateství jako

63

živel

pon-

kosmický o-

vládl její du5i.

Zmnila

se v nutnost mateství. Vyšla

úpln

ze sebe, ponoila se v neosobnost cíle a život je rázem jasný a pehledný, cíle.

Svou

ponvadž

je

prostedkem ke splnní

lilohu životní vzala na sebe

nepodmínn,

ab-

solutn, bez ohledu na vlastní prospch, Štstí, rozkoš.

Okídleni touto moudrostí, jež se projevuje silnou družností, nezabíjejí se

už lidé Weinerovi. když je náhoda pod-

vedla o jejich životní údl. Vdí, že cíl,

dáti

si

si

musí vytvoiti nový

novou nepodmínnou hodnotu, novou

odpov

na otázku života novou gnosí. („Lesklé náiní').

Weiner nenachází však ješt pro zakotvení svých

lidí

ve velké jistot tvaru, který by byl rovnomocninou jeho

nových

zámr.

Nenašel

si

tu ani

nové metody tvoivé,

pracuje stále tímže duleslovným rozborem. Jenž je proložen shluky

idejí,

lysy vyjáditi svých

nedovede positivn, bez okliky ananových hodnot svtem svtlých forem,

klenebn vypracovaných. Jist stoty jsou a

je to

svdectví, že ty

ji-

mu zatím spíš zastením propastí, než koneným

rozhodným slovem uzrálého srdce, našedSíhorovnováhu.

Nenajdeme u Weinera hodnoty

té síly,

Po .šklebu"

jakou

se

v kladné ásti jeho díla

má

umlecké

„Kostajnik* nebo .Dvojníci".

Weiner odmlel.

suješ jeho dílo, tím uritji cítíš v

ím zevrubnji analynm cosi ješt neec-

ného, velký otazník, temnou hádanku. Teprve budoucí jeho

tvorba odpoví na

n a dá celku pevný smysl: stabilisuje

jeho hodnoty.

64

5.

X vrí

Karla

úsilí

velmi píbuzné

apka v

zámrm

„Božích mukách" je jist

Richarda Weinera.

apek

básník intelektuál, jemuž nade yše jde o krásu

vyené nebo

je

pevn

myšlenky, o tvrdé, strohé obrysy dobrého soudu,

básnická innost jest

ádu

stavby a

života,

mu

ad

v prvé

poznáním

duchové podstatnosti svta. Jeho

básnická dráha podobá se plavb námoníkov v tch koninách moe, kde je mnoho drobných ostrov. apek ví,

že tyto ostrovy byly kdysi ástí souvislé pevniny a po-

nvadž mu lity

jde

práv o postižení

pevninn navršené v

té velké universální rea-

celistvou massu, pozoruje s ur-

putnou zaboilostí jednotlivé ostrovy, aby jimi a

pes

n

prohlédl do sféry absolutnjší a celistvjší. Velká kladná jistota o postavení a

urení lovka, o cíli

života byla

dávno roztíštna a ty trosky, které nám z

nám

ní zbyly ne-

staí ukonejšiti srdce, které touží po jakémsi duchovém universalismu dob oživených mythem, jež mají jediný centrální mozek, jedno velké srdce a jedinou

tudíž jedlnjhn

jednotný rytmus dechu a životní jev

sfil,

jenž

zaleuje každý

do duchových vztah kosmických a dává

pevného stanoviska ve

duchovou i

síly

svt

jistotou, zvichující

vnitního klidu. Dnes

kolísavé

pd

vli a jsou

organismem duchov-hmotným, majícím

i

mu

jistotu

v blahu, jenž je primémí život, ale dodávající

stojí

mu

lovk-jedinec sám na

a nenachází nikde opory. Zprvu opojen

svou svobodou a vzporou proti všem

svazkm

ádm a zákonm, poznává záhy, že jeho 65

a

vztahm,

svoboda

je zá-

roven nedostatek positivního vnitního obsahu, vládou individuálního i

bsu. slepou touhou po moci

naprostou vnitní anarchií.

apkova

konen

a

povídka

je

poku-

sem, proniknouti z této anarchie všech složek uvolnného

ád

kosmu k poznání nových duchových koNejde mu asto ani o lovka, nýbrž o ád dní, o poznání nadosobních, osudových funkních prvk událostí, v nichž hmatá cosi jako prchody k novému universalismu, k nové kosmické jednot vší boží lidského

lektivní družnosti.

rodiny lidstva.

apek je jistota

tudíž intensivní realista,

ím

menší

jest

jeho

o absolutní skutenosti, tím jest jeho skutenostný

smysl zjitenjší a piostenjSí. Chce duchovou

roztíštnou v nepatrné ostrovy, znovu

realitu,

odhaliti v její tota-

lit ncjintensivnjSím ohledáváním jejích trosek. Jeho po-

vídka je tedy poznáním, které zjednodušuje jeho zkušenosti o

tajemném vlévání nekonena do mechanického

svta. Hromadí se

mu

takové zkušenosti napoád. Pra-

videlný, kausální sled událostí je najednou lostí

perušen udá-

novou, jež v mechanismu svta trí nevyložená a

nevysvtlitelná jako

svdek ehosi

ského, mimolidského. Tato událost tíživý otazník, tující

nelidského, nadlid-

mní

se

mu

ve velký,

rozpáhlý k nekonenému, v chiméru, oble-

ve dne v noci

lovka,

ssající

mu

krev a chtjící

usmíení, výklad, ešení. Ne zrovna objektivní rozešení, nýbrž

aspo

subjektivní výklad pro uspokojení srdce,

tedy teba sebeklam, jen když je titšný a vede k

úspšné

životní innosti.

Pro tohoto básníka

je výlev

66

neznáma osudového do

.

mechanických souvislostí životních trapn krutou skutechce všemi prostedky svého vysplého

ností, již

umní ku

postihnouti a zhmotniti. Pistupuje k ní jako inženýr

provedení zcela reálného úkolu

pes eku.

Tajemství je

— teba ke stavb mostu

apkovi ástí životní skutenosti a

chce-li je poznati, neopouští zemi a nepouští se

do ídkých

sfér metafysické spekulace, nýbrž pozoruje je v

rozumov

postižitelných souvislostí

pásmu

zemských a kus po

kuse trhá otazník tajemství dynamitem poznání.

Prvá povídka z „Božích muk", nazvaná » Šlépj", zna-

Dva náhodn

mená

cosi jako program.

uvidí

uprosted zasnženého pole jedinou velkou lidskou

se setkavší lidé

šlépj. Nikde v okolí není druhé stopy podobné. Jak se

Pro jen jediná? Hledají naped Poznají jeho nemožnost. A pece

dostala doprosted pole?

pirozené vysvtlení.

nemohou

tento znepokojivý,

surov uritý fakt smazati

svta. Zaryl se studenou svou Cítí,

se

jejich srdce.

že se octli na hranici fysických možností, za níž

tma neznáma.

je syrová

z

hrzou do

Stal se zázrak! Ale

nho nemá prospchu, neukliduje

Snad stopa božství dálce v

njaké

souvislé

unikají

.

na?

Nikdo

ani lidského srdce.

— a druhá je otištna snad v ohromné

události.

ady krok,

Vždy to pece

z níž další

musí býti lánek

nám ovšem naprosto

.

Metoda celé apkovy knihy je tu zcela urit vyjádena. Jde tu o poznání, pochopení jistého faktu. lovk poznává tím, že antropomorfisuje

vc

a událost. Duše vzpírá se

pojmouti vc, zbavenou duše. Oduševnni a

mžeme prost chápati vci

citoví,

ne-

a dje, když do nich nevná-

67

5íme du5i a

její

rytmické djství.

vnitních svých zákon. a události, jichž

Utváíme

apek však ve svt

nemže

svt podle nachází vci

si

vyložiti analogií lidského srdce,

vdomí studen a vyjeven jako osamocený ostrov vysoko, nesmírn vysoko v moi. Nikdy nevstoupíš na ten kus pevniny, nikdy neani zkuSenosti smyslové, jež frí u

postihneš smyslu jeho existence, souvislosti se

svtem

a

lovkem. Tato nelidská, nadlidská, vlastn mimoHdská skutenost, trhající

pokojné kruhy mechanismu životního,

stedem tvrího zájmu apkova. Nepoznání zákon

je

lid-

ského srdce, nýbrž poznání absolutna, osudového tajemná,

pochopení stop božství v život tím, že se piloží k nim

lidský

ád

ství zítil se

posloupnosti,

vztah

a souvislostí. Fakt bož-

na jeho duSi jako cosi beztvarého, na všechny

strany rozprosteného, plynoucího jako stálého jako ostrov v

íní proud a pece

moi. Srdce básníkovo

a jeho

mozek

chtjí v Síleném vyptí prolnouti to beztvaré skuteno, prohnísti je tak, aby nabylo lidské tváe, ale

osobní realita tu zstává a

marn. Ta nad-

— tee a stojí — plyne a trvá —

nemá tvaru pro lidské srdce. Tak jest tomu ve všech ostatních povídkách.

I

nová

pravda, myšlenka, názor, teorie Jsou takové stopy božství v duši. Vcházejí-li po prvé do duše, není v nich nic logic-

kého a samozejmého, jsou jimž se

Potom

usedav smjeme, ale jimiž jsme nesmírn šastni. udlá se z toho pravda, myšlenka,

se to zlogití,

teorie, zjasní se,

ádá

to bizarní, nesouvislé nápady,

co bylo strašn nelogické a temné, uspo-

se prvotní chaos. Zmechanisuje se

Í8

to.

Zracicnalisuje.

A tím ubije. Bylo to zjevení, zázrak. Uspoádáním v souvislou logickou pravdu stalo se to

užiteným,

ale ztratilo

schopnost nadlehiti lidskému srdci.

apkovy

povídky pecházejí tu v moderní

hoe

z roz-

umového mechanismu. Rozum zprostorní, zasoví a zapíiní životní djství, jež je proudem zázrak. „V tom ohavném mechanismu jediné bylo by v pravd pirozené: zázrak. — Kdyby se vci dly tak, jak je pirozeno naší duši, daly lestí

by se zázraky."

vdomí, že

vznt

U apka je

in

a

proto nejvtší bo-

lovka možno

se leckdy

mechanicky dopoítati, ponvadž rozhodnutí a

in

bezhraniný a nepedvídaný zázrak, nýbrž

zmecha-

cosi

není

nísovaného a zvykového. Celý život dnešního rozumá-

ského

lovka

je složen z

návyk. Proto nás

tolik

vydsí

událost náhodná, nezaazená, pro niž není uspokojivého

výkladu, jež je jako otevená rána v pletivu souvislostí

zvykových.

A pece ty chvíle,

taková událost a udsí

je

kdy na naše srdce nalehne

svou silou a prudkostí, jsou

okamžiky, kdy duše promlouvá svou mateštinou, kdy projeví své nejhlubší tajemství. Tyto chvíle jsou jako bezcestí. Ztratíš

tm. Cesta znaí to nekoneno, pímý

cestu a stojíš na kopci ve

aspo smr kupedu.

Bezcestí

styk s vesmírem. Tehdy zažívá

—

lovk

chápe otázku života a nesmírné pletivo

pravdu jako souvislostí.

cit,

Ale

je

to jakýsi vyšší, nepostižitelný hlas, jakási jediná stopa,

pece cosi jako poátkem nového proudu.

nevysvtlitelná, nemající lidské tváe, a

vykoupení,

vír,

jenž se stává

apkova povídka je nesena zvláštní strohou a hmotnatou mystikou. Spni k bohu a osudovému tajemnu plní ji duši69

vou atmosférou.

apek ovSem

nepatí k expressionistm,

kteí spjí k bohu ohnivou spirálou žhoucího pocitu ,já".

U

tohoto básníka nenajdeš planoucího, rozžhaveného, erotic-

ky pohnutého a rozboueného srdce,

jež

chce élanem, lás-

kou, zrovna eroticky zažíti boha v zuivé,keovité visi. Mystika

apkova je jiná. Je to intensivní vyptí intelektu, nedvivý, zvyklý skepsi, ale stále usvdovaný

který Je a

svtem pemlouvaný k

víe. Vidí nevyložitelné

víry,

stopy boží, slySÍ vyšší hlas, zjevující cosi nevyslovitelného,

a to vSe vydražuje stále jeho intelekt ku práci poznávací: chce si zjednodušiti zkušenosti o stopách božích,

pochopiti jejich souvislosti.

vyluují — jsou

slity

Nekoneno

a

svt

se

mu

ne-

v jednu realitu. Je to mystika inte-

lektu, ideje.

Tato intelektuální scnsibilita v jeho

metod

realitu

na

její

obráží se u

apkova

projevuje se

tvorcbné: všude je tu snaha, redukovati essenci, podstatnost, kostru.

nho

Každý posteh

v ploše intelektu a vyvolává intensivní

práci ducha, jenž se v divadle

svta nepase na barvách,

stínech a svtlech, nýbrž se napíná postihnouti hluboký

smysl za tmito povrchovými jevy skrytý.

apkova

po-

vídka zjednodušuje realitu, aby v ní bylo možno postehnouti vír osudu, stopu božství,

ád

události, vzorec

dní,

strukturu vnitní. Básník pevádí komplikované a mnoho-

znané formy skutenosti tvar,

ve zjednodušený, zduchovlý

vymýtí vše náhodné a pechodní,

vé kresby,

nebo chce

i

živel charaktero-

postihnouti ve zjednodušené sku-

tenosti živly mimolidské, neosobní, nevysvtlitelné faktory

dní; protrhne

linie

mechanického djství, aby za

70

nimi postehl

mo

žhav

planoucí sfly osudové, ba božství sa-

v jeho podstat jako velkou, rozlehlou, neohranie-

nou, bezformovou a bezejmennou

\y povídky jsou

dené

mnohem

sílu. Proto

spíš reálnou konstrukcí záro-

situace, z níž se vyrozuje plynulý

samo. Epika

dem, tím

je tok,

je silnjší.

také Capko-

pohyb, proud

dj, než dtství

— a ím více je prou-

U apka je ho málo. Je tu vždy strukvýchodiskem proudu dje. Je se vždouvá sple budoucích vln,

tura životního víru, jenž je to jakýsi uzel, v

jimž však

A

v tom

prací

nmž

apek nedá

apkových,

již

v prvých povídkách kovi

už rozvoje.

je zvláštní,

vnitn

jedinená

píchu

povídkových

nacházím v téže intensit snad jen

— AI. Mercereaua, jenž jest asi k ap-

velmi píbuzný. (Opravdu pekvapuje zvlášt-

ní paralelismus vývoje

obou básník: Mercereau pešel

od metafysické problematinosti „Contes des ténbres"

k oslav

síly

plodivé prostých, vegetativních djství ži-

votních („Paroles devant la Vie") a u

po „Božích mukách" R.

II.

apka

následuje

R. s tímže motivem, akoliv

ovšem nelze nepostehnout], že

apek

je vitálnjší

než

Mercereau.) Epika je zvláštní svou polámostí: na jedné

stran

boj,

ný proud.

dní, neklid, na druhé tichý samoúelný,

A to

n spiato, že se

v-

dvojí je v dobré epice (G. Keller) tak pevzdá, jakoby

onen vnitní pokoj proudu

byl splodinou silového výboje dní, a silový výboj splodi-

nou

klidu. Je tu cosi celistv navršeného jako v teplém

organismu.

U apka není

toho klidu proudu. Jeho práce

jsou na každé stránce vzrušeným

dním

situaním, vrst-

vením proud v uzlisko a koní se tím okamžikem, kdy

71

vzruch by pešel v tok. Je jisto, icto u apka znamená silné plus: strhující akcent dramatický, nesmírná síla každého detailu, stálý výboj slova;

dechu, stí,

jež

nebo každá si

hé stran každé

stavil,

jeho práci není nikdy od-

skuteno-

žádá jiného pístupu a jiné metody. Ale na druna každé stránce rozšklebe-

je patrno, že je tu

ná vnitní disonancc ie z

pi

chvfle Je pro básníka jinou

vety, že

asto

se

trhlina, otazník, zborcení

vám

zdá, že se

vane

proud života za-

že byl jaksi vysušen a okleštn. Toto odsmyslnní,

odbarvení a odrušnní života, toto ponoení do sféry telektuální

in-

— to jist kubismus literární, jehož teoretic-

kým propagátorem

byl

apek

i

v

umní

výtvarném.

Druhá povídková kniha apkova, .Trapné povídky" pináší velké pekvapení.

apek

postihnouti ve

dctení všech

sil

svtlitelno, cosi

V

svt

.Božích mukách" snažil se

kausálních souvislostí po o-

mechanických nepochopitelno, nevy-

nezapíinného, svobodného, nepojme-

novatelného a tím nebyla

mu

lidská osobnost, nýbrž bož-

ství,

osud, vyšší hlas. Stopy, jež sledoval, nikam nevedou.

Jsou

ádu

mimolidského, nemají schopnosti, potšiti

lid-

ské srdce. Nemají lidské tváe. Nelze je pochopiti, nelze se dopracovat souvislostí nadlogických vliv osudových.

Roztíštnou, v ostrovy rozbitou pevninu duchovou nelze postihnouti jako celek. Jsou jen ostrovy. Jen stopy.

Od-

kud zvrat k nejsmutnjšímu pessimismu .Trapných povídek". Klí k nmu udává poslední povídka .Tribunál". Dstojník odsoudil vraha ranných vojín k smrti. Hned po rozsudku vychází do chladné, hvzdami rozjiskené noci. A duši jeho pepadá strašná nicota života, píšerná ya

:

prázdnota vesmíru není zákona, není spravedlnosti, ne:

Je jenom pustý mechanismus žislep vped. Lidské zákony, svdomí, sprave-

svdomí, není boha.

ní

vota, letící

dlnost a zbožnost jíž

po dlouhé

— to jsou

asy

jezdí

snad jen rýhy v

vz

života.

pd

duše,

Nemají positivního

základu. Vesmír je prázdný.

„Trapné povídky" jsou obrazem

úelném kosmu, zbaveném

božství,

lovka

v tomto bez-

svobody a krásy a od-

souzeném ke slepé poslušnosti mechanických sil. Ani lovk hemá cíle, nikam nespje, život víí kol nho a on sám jest jím válen jako

kámen vlnou íní. Je neschopen lásky,

inorodého chtní, svobodného rozhodnutí a volného života. Ve slepé kruhy bdného mechanismu vrství se jeho nevede východiska. Sotva vyboíš, jeho

život a z nich

kola

t stáhnou

cíle,

k

zpt. Je to život neposvcený vdomím dojíti, úkolu, jejž nutno vykonati. a-

nmuž teba

pek má pro

tento syrový,

nevykoupený život

silné slovo

trapnost.

Jeho

píbhy

pravidelnný

demonstrují zmechanisovaný, zvykem u-

život, v

nmž

nmž

se látka životní neformuje

mnohoPedivo tohoto také-života je náhle perváno novou událostí a prrvou vnikne do nho cosi neznámév nové útvary, v

se jen opakuje to, co tu už

kráte bylo.

ho, silného, nepojmenovaného, zárodek nových zrání, a

vzbudí silný kvas názorový

i

mravní, jenž se už už roz-

rstá k novému inu, ale je v poslední chvíli zachycen koly mechanismu bývalého života, jež zlomí odhodlání k nové dráze, odtrhnou od jeho tla

nov

vykvetlou vt-

viku erstvé obnovy, vyboující osudn z bludného 73

kru^

hu životních návyki. Trapný Životního odhodlání, jež

má

je tedy návrat

od silného

vyvrcholiti krásou velké o-

bti, ke zvyku, k plošiné bývalého života, nestatený

útk

od nových forem života do bažin pohodlných zvyk, jak \c

dv nejkrásnjší povídky knihy, .Uražený*

pedvádjí

a , Surovec".

V

tomto svt se vše láme nejistší in, diktovaný vrou:

cím soucitem, láme se ve vykoisování dárce.Je to trapné,

ponvadž krásný in

narostl v

odporný ved. Trapné

že duše zdrásaná surovou bezohledností cltností

lidí,

kazí, a že

vle

k

nemže

pomru

se odpoutati od prostedí, v

nmž se

zlomena nemožností záchrany zbavuje se

istot

a propadá mravní zkáze.

eka sebe istší nemže fe) nní. Trapná

Kruh

proraziti. Nezbývá

je nesluitelnost duší, z nichž

na rytmem lásky, druhá odporu. Trapné žení, zkažení, zlomení duše,

je

je

je,

a bez-

i

své

uzaven.

než zbah-

jedna je nese-

hluboké poní-

když toto stadium kalužiny

mravní neposkytuje možnosti východiska, když není ani

vle k záchran

—a

když posledním cílem

Je tu

bdné

živoení v páchnoucí zátoce. Je tu skoro mrazivý odpor k

lovku, naprosté popení

aktivnosti a spontánní tvoivosti lidského ducha. Tito lidé

osvdování tvrího «iá" uskuteováním uritého úkolu. Jsou passivní hmotou, podléhající bezradn a bezbrann okolnostem, nic neneznají život jako bezprostední

chtjí, nikam nespjí.

Mechanismus

života vypstil u nich

nedovede vybur-

trapnou,

neproištnou

covati z

pádu ani sebe prudší rožky v osudový. Není v nich

lenost duše,

jíž

už istého, neporušeného, zdravého jádra, nýbrž už jen

74

skoro trnitá slupka, jež nic neobsahuje. Ejhle

— lovk —

opravdu „k zvracení strašný".

pes svj

„Trapné povídky" zstanou

mátné

zárove

tím, že jsou

(.Lelio")

apka

dovršením nihilismu názorového i mravního.jenž

byl východiskem všech tvoivých

Východisko života

mrazivý zápor pa-

povídkami Josefa

s

z tohoto záporu našel

hmyzu' a v dramat R.

lovati život

— jeho

Nepodailo

se

II.

smutné oné doby.

lidí

R.

apek v komedii ,2e Chtl naped vysvt-

nejvyšší chvíle osudového vrcholení.

mu to. Pochopil, že není-li možno vysvtliti

sám vysvtluje vše. Toto kladné poznání ztlesnil ve svém dramat. Není temnjšího pohledu na svt. než jaký na nj vrhli život, život

apek

K.

a

J.

apek

v komedii ,Ze života hmyzu", jež je

nesena tímže nihilismem a odporem ke

vbec, k jakému dospl ped

a lidstvu

dnes teba

Kafka a ze kterého se vyzpovídal sám K. apek v'„Trap-

Fr.

ných povídkách" a je

lovku

lety Flaubert a

J.

apek

vlastn pedsmrtná vise

v„Leliu".„Ze života hmyzu"

lovka

— tuláka, jenž v na-

prosté lhostejnosti k celému svtu, nemaje teplého vztahu

už k nikomu, nechtje nikoho napravovati ani kárati, se jen dívá na íši hmyzu, v níž vidí strašný praobrazlidského života.

Lze

Život je

to

íci jedinou

vtou

:

život a

svt ztratily smysl.

vné opakování nesmyslného reje náhod, do ne-

konena prodlouženého mumraje

groteskních zjev hnus-

ného páení, lakotného koistnictví, nerozumného vraž-

dní váleného, vných zrod

a

vného umírání.

Láska tu nemá smyslu. Není to duchová tvorba, nýbrž jen

bouení

tl, jež slepý

pud vlee dopedu, aby dosáhly

75

ve svém hmyzím pachtní ždibce rozkoše, teluje pro ležitosti

nj

lidi,

kteí se stínovit

k páení. Láska není zde

vzpínající se ke

svobod, vlád

a

vn znepá-

potácejí, hledajíce

tvrím inem

pí-

duše,

odpovdnosti za

život

a za svt, za pítomnost a budoucnost, není neutuchajícím

proudem ind stálého tvoení, nýbrž proudem stálého sebeubíjení.

Nemá

vSak smyslu ani spoleenská práce. Je to nesmy-

i tech kulikách

siný shon po jedné, dvou

nemá

kapitálu, jenž

jiného likolu. než aby byl v majetnictví

Vzpurná lakotnost duše rozehívá vražd, aby

získala, co

lovka.

se pro kapitál

má soupe. Práce

i

ku

nen( tu snahou

o uskutenni neosobního snu zázraným aktem vle, (enž spojuje

neskuteno

s realitou a

zasahuje do sfér nezná-

ma, není tu práce, jež dává životu jednotný smysl a hodnotu a zbavuje všech subjektivních pochybností a Ne, slepé koistnictví nechápe heroismu

kei.

a rytíství práce.

A ani zdivoile zvichený život lidských skupin ve stát, pohánný

diktátory,

neiní výjimku v tomto hrozném sv-

t. Jedincova touha po rozkoši

a kapitálu se zvrhá v

tomto

státním celku v touhu po moci, po velkém lizemí, v suro-

vou

rivalitu státd, která

vede k válce, k vraždní. Nikde

není družnosti, podízení

celk zákonm

}en surový egoismus jedince

A

i

lásky

— všude

hromady.

pak nejstrašnjší pohled na život sám. Každý jedinec

— jepice má život za zázrak, za ohromný svtový

požár,

jenž vytryskl ze tmy nebytí, z líné hmoty, za projev ne-

koneného

boha, zatím co život je jen chvilkové vzpla-

nutí sirky, jež uhasínajíc

padá zase v mrtvou tíhu hmoty.

76

vnost života v tomtéž okamžiku, v nmž umí— to vné umírání. Nejvyšším zákonem života je smrt. Svt je velké divadlo smrti. Cosi jako ímská aréna. K umíráni pihlížejí jako ke švand miliony zcela Velebíme

ráme. Život

nevzrušen. Jich se to netýká.

Obzory se

srazily a zalily tmou. Život tu

na konec není

baeništ potopené do rosolové tmy, píšerná propast s rozkolísaným dnem, do nhož se boíš zoufale a bezbrann. Na rozbahnlém dnu se kmitá roj svtélek, roz-

než

tepených, tanících plaménku, jež na chvilku vyšlehnou, ale

pohasnou snad hned za vteinu po svém

vdí, žící

pro vyšlehly. Nevdí pro

zhasly.

zrození.

Ne-

Ani svty, krou-

slavn ve vesmíru, nevdí o tom, pro byly rozhýbány.

Bez vle

— bez zámru — bez cíle — ve slepé poslušnosti letí kamsi svty ve vesmíru plaménky —

pírodních lidé.

sil

Vped? Do

i

zadu? Nevíme. Není

cíle.

Nemžeme

nazpt i vped. Nejspíš jde o vné opakování, o kruhový obh. Aby nesmyslnost svta byla ješt trapnjší. Aby se svt opravdu zmnil v nesmytedy zmiti, jde-li o krok

slné bláznovství.

Zde však nastává veliký zlom u apka. Skok ze sebe, nad sebe

— do vonné tmy nadosobní skutenosti. apek

rozpitval skutenost, rozložil

svt

a život, ale ani touto

pitvou nenašel jejich smyslu. Za to z tchto ran vytryskla slavná vlna života s nesmírnou samozejmostí a zaplavila celý rozložený svt, chtíc dokázati, že není-li svtliti život, život

má

cíl,

sám vysvtluje

hodnotu, smysl:

77

vše. Život

možno vysám v sob

.v horeném puzen{ na

svt

všechno pracuje k svému zrození,

chce být, chce |e to

Vím ovšem

chce

vc:

trvat, a

si

co chce

vdomím

bezúelnosti

A duše básník je napiata ku pekonání Vdí dobe, že nihillsmus souvisí jednak s o-

a života.

nihilismu.

becným rozvratem náboženských jistot, jednak tem západoevropské ky", tak

I

mšácké

.Zf života hmyzu' a

i

s

rozvra^

.R. U. R." jsou kritikou

m-

vitalism. ap-

neví v lovka.Vívživot.Ale v lovkutaké pro-

téká vitální proud. život

i

kultury. Jak JTrapné povid-

Sfáctví.Ku pekonání nihilismu nestaívšak

kové

cítí,

dobe, že se tímto zpsobem propasti opravdov vyrovnávají. I tato komedie

nesena názorovým nihilismem,

svta

a

straSlivá rozkoš bytL"

velmi

spíš zastírají než je

žít,

jen jediná

Ví v život sám o sob. Ale co

sám o sob? Co o

je to

nm víme 7 Život vtlený do dneš-

ního tla lidského je zvrhlý, špatný. Jak dokáže, že sám

sebou

je

dobrý?

A

v kterém budoucím tvaru bude míti

smysl? Jakýtobudelovk,ienž nerozezvuen tímto živo-

tem bude

milovati, pracovati, ve

spolenosti

žíti

— ne me-

pudov — nýbrž kladn, v horoucí družnosti duchové? V komedii „Ze života hmyzu" je prvé slovo. apkové popeli hodnotu mšáctvía ukázali propast nichanicky a

hilismu pod rozvalinami tohoto

mštáckého svta. Nenašli

však dosud z

nho vykoupení: nebo ten vitalism

jenom

neroztavená v nový Životní

tu

teorie,

teba stupovati statenost položiti

nkolik

vybedli

životni,

Bude

aby dovedli oba bratí

kamen ke stavb nového svta

z dnešní trapnosti a zápomosti.

78

— to je

tvar.

a

aby tak

Profo ani lidé této komedie nejsou individualisované bytosti,

nýbrž málo odlišené typy, v nichž vše individuel-

ní bylo

petaveno v rodový sklon. Básník, jenž

v lovka, nevytvoí nikdy dobrou postavu. lák není opravdový

lovk, nýbrž puklé

cadlo, jež obráží píšerný

svt,

A

neví

ani ten tu-

pokivené

a

zr-

mumraj života v bezúelném

universální, ale chladná

prmtna

djství svto-

vého.

A tentýž

vnitní obsah

má drama i

K.

apka

„R. U.R.'

Ani zde není prostá lyrická váše, píbh dvou, tí lidských škrobák, kteí se pachtí za trochou štstí.

—

Drama apkovo nepodává

trs nálad,

citových

vzmach,

pohrdlo veškerým dramatickým subjektivismem, impressionistickým lyrismem a anály tiností naturalistickou. Bás-

ník uinil scénu bojem

sil všesvtových, soudem nad celým lidským životem a heroickým vyznáním jakéhosi vi-

talistického rousseauismu, v

apek je

silný všude,

nmž vidí básník spásu svta.

kde soudí.

A

jeho soud platí v

R. U. R. zase dnešnímu zmechanisovanému

svtu mšfác-

kému, jenž zamnil opravdové lidské vnitní statky za vnjší vztah, z nhož civilisací odstranno bylo vše piro-

smr

zené a nahrazeno technickou umlostí. Tento zmechanisování života postihl

apek

ve

smlé

ku

a bujné,

Welsem napovdné visi: podaí se vyrobiti umlého lovka jako jednoduchý, práce neobyejn schopný, ale bezcitný

stroj.

Není to lovk. Je to Robot. Je po Robo-

tech velká poptávka. Rossumovy továrny je chrlí do ta,

sv-

zaplaví jimi celou Evropu. Roboti vykonávají všechny

práce

— lidé jsou osvobozeni z otroctví práce. 79

Život na-

bývá nových tvar. Všechny pirozené

nny a

ády

nahrazeny umlosti. Ženy pestávají

tvoiti, války

zuí a

rasová organisace

spje ke

lidstvo

Robot,

zkáze.

jež prohlásí

jsou odstra-

roditi,

Když vznikne

lovka za

vesmíru, vyvraždí Roboti všechno lidstvo,

lovk

i

psance

editele Ros-

sumových závod na výrobu Robot. Ale ponvadž byl

Robot,

spálen jediný rukopis, obsahující popis výroby

nemohou

umlých

dále

vyrábti a jsou odsouzeni ke

lidí

zmaru. Ale ve dvou Robotek

nji vyrobených, probouzí

váše milostná, jíž Adam a nová Eva —

— v muži a žen — nejjem-

se jiskra

znieného lidství, cit,

—

ostatní Roboti necítí. Milenci

Stal se zázrak:

dají zase základ nove

lovk

ve

ožil

mu

nový

pokolení.

stroji.

Je patrno, že v této duchaplné kombinaci a visi není

jen

smlá

hra

voln tvoící

fantasie, že tu

apek

vytvoil

tvitovou báte bojovnou, v níž se zápasí o nejvyšší kulturní

hodnoty. tvorba se

apek

samozejmou

cem

svita.

lávání

není z naivních

pekypním

duch

tvoivých, jimž je

vnitních, jež se vylévají

lehkostí a krásou. Básník

svta od Adama: nevidouce

Nestaí

jim, že

dní

sil

apek

je

Jeho soud stíhá nejpíkeji mechanické

straniti,

vlastní

sladkých

dvtip

v ní

runí

i

toud-

ped-

práci chtjí moderní lidé od-

nejvtší vzpruhu vývoje životního.

práci,

pi

níž je

.Iovk odkázán na

a sílu, nahradili prací strojovou, jež duševní

zmechanisovala úpln.

Rozum pevládl

zahlušil mateštinu lidského srdce —

ve

svt

a

cit, životní instinkt,

lásku.

Ale soudem není tv&rii práce ník hledá spásu, vykoupení z

80

apkova vyerpána. Bástéto zkázy a bídy

— v pH-

rod lidské duše, v život samém, jejž muže lovk zpof voriti, ale ne zniiti. Život už už umírající, vadnoucí ve strojové civilisaci,

že tak tu.

znenadání vytryskne a ohromnou vlnou se roz-

po okoralém svt. Proto nemohu apkovi

lije

Okamžik, kdy

v

tupém robotském vášn,

jiskra lidské lásky a

ným zjevem kosmickým, komety.

ml

stroji zasvítí

božská

býti oslujícím, nádher-

ohromné, neznámé

cosi jako let

Ml to býti dravý prboj a výbuch potlaené písvým

rody, jež divou povodní prodírá cestu

V

odpustiti,

povrchn provedl závrenou scénu svého drama-

podání

apkov

vyznlo

to

mlhav

a

zámrm.

chladn

a sebe

vznosnjší hymny Alquistovy nemohou konci dodati té

dynaminosti,

apek

jež byla v

zámrech tvrcových.

dramatem — ale je hromadného dramatu než jaký vytvoili teba

nazval své dílo kolektivním

to jiný tvar

Verhaeren, R. Rolland,

J.

Romains

a

j.,

kteí uvedli na

scénu dav jako velkou hromadnou bytost, jež

nad-

U apka

není drama studií biologie davové.

jeho kolektivním

dramat dav skoro ani na jevišti ne-

osobní duši.

V

má

spatíme, ale pece

stále

ho tušíme za

tmi

osobami, jež

tu symbolicky vystupují jako representanti obrovských

shluk lidských. apkovi není svt divadlem konflikt vle a etiky jednotlivc, nýbrž jevištm, kde bojují živly a proudy hromadné. Ale v

tom

jest jeho novota, žety živly

vtluje do symbolických pedstavitel, kteí jsou pracujícím

mozkem ohromných dav. Toto

stanovisko musíme

míti na zeteli, soudíme-li charakterotvorné

kovo. Dlužno

aby jednala

si

umní ap-

pipomenouti, že postava tu není proto,

z vlastní

vle, nýbrž že je tu ukazovatelem

81

uritého proudu

smru hromadného, takže

a

spíš odkrývati v ní to, co

v ní jedineného. V

\\

pojí s

tak,

co iest

v celé složitosti a

dramat kolektivistickém musí býti poaby ukázala mnoho typických sklonA davových.

jedinenosti

dána

to,

dramat Individualistickém musí býti

osoba intuitivn probádána a vztyena

—

básník musí

davem, než

v

apek

Dá

se

ovšem diskutovati o tom, zdali

do

té

míry potlail individuelní charakteristiku, že ani

byl

nelze rozeznati jednotlivých osob od sebe.

ml

hlavních osob

ukázati z duftc jejich

práv, aby

Aspo udvou

víc,

než hlavní

myšlenka a povšechný sklon. Myslím ovšem, že ten-

zavinn pouze dsledným provede-

to nedostatek není

ním zásad dramatu davového, nýbrž ztváruje vzdušnou

visi.

barbarsky konkrétního, aby

by dala plnou

dje, odtud v nich

illusi

to,

i

tím, že tu básník

Bylo by teba opravdu ducha visi

promítl tak hmotné, že

skutenosti. Odtud

pímoarý prbh

že osoby mají málo živoišného tepla, že

nemluví mystika hmoty.

Smííme-li se však

s

tímto nedostatkem, jejž

možno

ko-

nen

obhájiti základním stanoviskem dramatu hromad-

ného,

nemžeme

komposice.

Helenou

v

se smíiti s jinou povážlivou trhlinou

Tch pt editel s Dominem a jeho ženou ele mlo býti pedvedeno tcela jednoznan

jako representanti a výspa vývoje všeho lidstva, ne jako

dobrodruzi, kteí náhodou na sebe

zeteln ukázáno, touha všeho

Ml višti

lidstva, že jsou

astji

moc.

Mlo

býti

že v nich jest synthctisována obecná

kvtem choroby lovenstva.

se uritji vyznaiti tento

ml

strhli

zazníti

svtový vztah

jeiich.

na je-

stíbrný zvon shody vyvolených

83

vdc s duší nekonených dav. Každý akt této šesteice ml

jako reflektor vzbuditi živý ohlas v lidstvu. Pak by

ovšem

jejich

pád psobil strašným, zdrcujícím otesem.

apkovo drama

mnoho moderních dramat, neochuzuje se o tento tvrtý rozmr, ale konflikt není tu zpedmtnn, zhmotnn tak, jak to nepotlauiekoiif

vyžaduje opravdové drama.

lovk,

tafysický: sti.

ku pekonání

který

U

spje

iktu,

Cípka

jakto iní

jde o konflikt

pirozenosti, sráží se tu

vší

me-

k naprosté vyumélkovano-

pírodou,

s

jež háií a uhájí svého panství. Bylo by teba, aby se ten

konflikt dostal

ztlesnn

do jasnišího svtla, aby byl opravdovji

v typických scénách.

slati více lidí, v

Nestaí

apek ml

na scénu po-

nichž dosud není zadušen hlas

tu paní Helena, v níž mluví

p r^dy.

velá touha istého

ženství po dítti, a služka Nána, z níž promlouvá duše

rodního

pí'

sem položeny jako mluví dav srdce nebyl zahlušen rozumem — ale

lovka.Ob

lidí, v

nichž hlas

práv

tu souvislost

Helena a Nána jsou

isou

ml apek

dv

uritji pedvésti. Paní

malá zrcadélka, která mohou zo-

braziti

peklo zkázy lidství jen rysy nejpovšechnjšimi.Na

jevišti

ml

vdce, aby

zazníti hibs velkého básníka,

konflikt

pírody a

snad

civilisace byl

i

filosofa a

opravdu pln

vyvinut.

apek

si

ovšem svázal

ruce,

když poibsenovsku udlal

z celého dr
ho vlastn jen obnovení porušené rovnováhy.

Komedie .Loupežník' \c

prostší. Není v ní

—

temného smut-

ku a

ractaf sic><é problematinosti,

vota,

symbolisovaného postavou mladého loupežníka-di'

.

83

nýbrž jen oslava

Ži-

vocha, jenž se smSje vSem zkostnatSI^m

ádtn a zvykm,

— on sám pece proudí, tryská, záí, blázní, víí, zpívá, chválí, opojuje, hoí, plane — metá ko-

ponvadž zelce.

jsou ztuhlé

Nelze ho zlomiti. Je

vSné mládí. Je

Je láska bez sentimentality. Je tvrdost

ho

milují.

Má tvá

i

život. Je

obnova.

soucit.

Všichni

všelidského, vesvétového, valícího se

života.

„Lrclio" Josefa stoji

apka

na samé hranici

je

jedinená kniha v naší poesii:

umní

celé periody a nese v

známky rozkladu životního názoru jež

sob

tvaru,

vyznávala a vytváela celá generace.

Na to

umleckého

i

dn všech povídkových prací Josefa apka — nejsou

vlastn povídky, nýbrž roztíštné, fantastické

teskní vise

— leží

a gro-

zoufalý smutek, jemuž není léku. Je to

metafysický úds, jenž naléhá na duši, jež zažila

naprostého zhasnutí svtla úelu ve

hrzu

svt a zmnu života

bezúelných zmn. Vdomí do nekonena prodloužené nesmyslnosti svta a do závitnic se zaplétajícího bezv rej

východného

bhu «

života leží na duši tohoto básníka bal-

vanitým útiskem.

Tu nastává

silné

rozštpení duše

a

svta. Když v po-

vídce „Plynoucí do Acherontu" kreslí zástup rující

utopenou ženu,

již

práv

lidí,

pozo-

vytáhli ze Seiny, všímá

si

tichého dramatu nenávisti a opovržení mrtvého svta k ži-

vým. «Doíyk,

s

jakým

en

mrtvý svt podával svou ka-

mennou cizotu, byl píliš dúfklivý a zlobný, a aké v našem soucitu se probouzelo vedle bázn jisté nepátelství.* Nepátelství svta a duše není tu ovšem romantické: apek neopouští skutenost hmotnou proto, že nýbrž ponvadž ské tváe a

je

je

chudá,

hmotná, neproduševnlá, že nemá

lid-

citu.

Po tomto odpoutání zmnila

se

mu skutenost

ve fan-

tastický rej bizarních pedstav, protržených, nesouvislých visí, v rej událostí, z

stín navzájem se

bsnní

v

nichž každá je otazníkem, ve shon

požírajících.

Duše tu

stojí

bez opory

fantastických pedstav, odpoutaných od reál-

ného základu. Básník se odlouil od svta, ponvadž jeho mechanismus strhoval i jeho a chtl jej uiniti vcí, ale zapomnl, že úzké obzory kausáln se vyvíjejícího svta se

mu

vtiskly

nesmazateln do duše, takže jeho vnitní

svt plyne práv tak bezúeln a neúfšn jako život skutený. Cítí se úpln isolován, zavržen do klína nicoty, zastírá si

marn oi ped

Život stává se

padlo

mu

pedstavami zmaru a

zoufalství.

beztvarou prázdnotou, do níž se pro-

náhod, odváté nadje a všechno teskné tkazmaených dn. Je šasten, že mu zstala schopnost, viti ve visi, v níž poznává jedinou, nejvlastnjší pravdu tisíce

nivo

života.

V

srdci není než propastná zátopa lítostí a zkla-

mání. Život je snesitelný jen jako sen. Je tudíž pochopifelno, že

práv v díle Josefa apka je lovku. .Kdybych vidl

vyvrcholen odpor ke svtu a

trestance nabízeti své tlo bohu, aby z nho znovu zídil (zniený) svt, rozmýšlel bych se jen chvilku, a pak bych

ho zniil díve, než by jeho obt mohla se pijmouti. A kdy85

bych

vidél, že

kopiv

bh

shýbá k zemi, že nabírá do ruky

svta

lovka,

% n( znovu stvoil

hav

se

a troudu zašlého

a

hnte

z

nich hlínu, aby

váhal bych jen chvíli, a rou-

bych vyrazil tuto nehodnou hroudu

dlan."

Je tu

zorovhu

eeno

z

jeho velebné

poslední slovo, je tu vyvrcholení ná-

a citového nihilismu:

lovk svt jsou i

básní-

kovi nesnesitelní. I

formov znaí

níci kubisté mají

.Lello" konec vývoje tohoto stilu. Bás-

odpor k illusionismu djovému, nechtjí

kopírovati obraz uritého životního výseku, nýbrž znovu

vytváejí novou, zduchovlou skutenost. i

lým kusem

Života,

pro sebe platným,

U j. apka mizi

Jemu není umlecké

dílo zduchovuzaveným kusem reality, objektem nýbrž jen ímsi jako elektrickým drá-

tato objektivisace.

tem, jímž lze svésti duSevní stav

básníkv

v celé jeho bez-

prostednosti a plynulosti do duše tenáovy. tvarové a stavy ry

i

djové

apek

souvislosti, vyvíjí barvy, linie a

ruší

ped-

pedmt isolované, nespojit a vypracovav je v tvapolotvary, uvádí je v pohyb,

nebo

motorický ele-

ment

tu zápolí s

tento

pohyb není plánovitým sledem pedstav,

elementem visuálním o nadvládu. Ale docelují-

cích se navzájem vobraz urité události, nýbrž rejem

ped-

stav, rozložených a nespojitých, jež prcAidí a proudí. Jisto ie

—

ovSem. že tento formový nihilismus, jenž je pes

všechnu podivnost proto tak

silný, že jest

opravdovou

rovnomocninou nihilismu názorového, nevytvoí díla uzav-

eného, tvarov zaokrouhleného a doceleného, nýbrž rové torso, jež nemá o

sob

tva-

objektivní platnosti a je cosi

jako mystický vodopád zkivených tvar a polotvar.

86

vodopád, u

nhož konen

padá. Je tu

asto

vybudovati tvarovou liti

ky

nejde o

fo,

co padá, nýbrž že

pechod k hudb. apek nechce úplnost svta, nýbrž chce pímo sd-

jakýsi

vzmachy neklidného,

trpícího srdce. Jsou fo jist tros-

— ale mluví jimi srdce básníkovo, opilé bolestí a zou-

falstvím, tak

intensivn jako Chopin vodopádem

nebo Verlain

písní.

tón

Vitalistický

naturalismus

povídce

v

eské

a lyrice.

Vitalisfický naturalismus

eské povídce

v

a

lyrice.

1.

v

V^eský básnický

sobem

s

vif alismus souvisí f aké

dekadenfním

zvláštním zp-

nihilismem, jenž otrávil celou kul-

turu, ochromil životní tvorbu a

radostnou aktivnost duše

a zpsobil hlubokou roztržku se životem, útek od

nho,

neschopnost sociálního soucítní a bdný individualismus, jenž

znamená ne zdravou snahu pln realisovati svou by-

tost,

nýbrž jen a jen vli

odlišiti se a

petrhnouti živé

svazky se spoleenským celkem.

V našem

básnickém vitalismu

je

jedna forma silné re-

akce proti tomuto dekadentnímu nihilismu. Básníci vitalistití (Fr.

Šrámek, M. Rutte, V. Mixa a VI. Vladyka

Jirko a Broj afd.) odvracejí se

i

od složitých forem deka-

dentního života a chtjí hýti jen pvci prostého kladu instinktu

v

vitálního.

Rozumáského lovka

nmž pánovitý rozum

jej

dnešního,

vysušil duši a srdce a

v intelektuálního žoldnée, jenž se dovede

biti

každé

svt,

situaci, jenž

ale pro nic se

promnil

pizpso-

dovede míti vztah ke -všemu na

nedovedl rozeháti a rozhodnouti,

osvobozují vitalisté od galejnictví rozumových konvencí a objevují

pod jeho povrchem krásné, divé zvíe, uvolují

jeho život pudový,

nebo ví,

zákon krom zákona

že pro

tla, smysl,

9»

lovka

pud a

není jiných

srdce. Zrych-

Icný

let

koje,

krve v žilách, sladká žhavost lásky, požitku,

vdomí

souvislosti s

života, to jsou ty základní pravdivé

lidské, jež není jen

ti-

ohromnou vlnou vesmírového

mozek, nýbrž

i

prapocity bytosti

žaludek, pud, pohlaví

nezodpovdná a boulivá jako obloha v lét, vyplnná kvasícím chaosem radosti, touhy, smutku, zoufalství, chtivosti, lásky, nenávisti, hnvu, heroismu, a srdce, jež je

jež je

zpvu

zbablosti,

žádnou formulkou, huje,

nebo je

bav

chvjivým,

a pláe,

ponvadž

živýifi

nelze zkrátka vysvtliti

jíž ji

na vSech stranách pesa-

útvarem, zcela irracionálním, Sku-

žijícím

výbuchy pudu a

a

vír.

Vitalisté

život, popírají

Hchž nelze

citu,

nikdy vypoísti, ponvadž jsou cosi jako

vítr,

každou vyumlkovanost a

strojenost, jež

proud životní ochuzuje a mrzaí, a chtjí, aby jen

proud

zbožují jako jedinou hodnotu vesmíru

dobrým orgánem

života, a

aby

umní

lovk

byl

zavrhlo vSech-

nu spiritualistickou pítž a hledlo zachytit jen syrový proud

vitální

v celé jeho

síle

a bezprostednosti.

Je tu na prvý pohled patrný radikální odpor proti ve-

Skerému intelektualismu, spoutávajícímu

život v

tuhou

skoápku systému, vnášejícímu v bczzákonnou krásu proudu kožený zákon, jenž

popením

a

je

vždy zastavením

zmrzaením, nebo

mní

života, jeho

proud ve vc. Ve

vitalismu mluví velké zklamání z rozumu, jenž ukázal

svou notorickou neschopnost vysvtliti život a jeho zjevy a

utiSiti

duši zneklidnnou záhadou

svta

a života. Inte-

lekt ve

svtle tohoto odporu se objevil jako orgán orien-

tace ve

svt,

ale

i

orgán destruktivní.

vých obsah, Jen spojuje a rozpojuje

92

Sám nepináSi nojiž

hotové životní

obsahy a konstruuje vztahy a tak vlastn tyto obsahy

vyluuje ze

života, staví je

nj, rozkládá, co ty,

ruší její

je

kamsi do vzduchoprázdna nad

jednotné a

viné tvoení sebe samé, dlá v jící

duši rozpitvává v elemen-

i

pirozenou milostnou jednotu toku, ní

vc

její

usta-

mechanicky trva-

vedle všech jiných a dospívá dokonce

i

k pochopení

vesmíru jako vci. ovládané nezvratnými zákony mecha-

— to hromada atom, rozhýbaných me-

nickými vesmír :

chanickými silami. Básnický vitalismus

vého konceptu,

hybného v

okovy rozumo-

je úsilím, rozraziti

jež spoutávají svt, a uvolniti

tlo reálna

celé jeho syrovosti, prostot a síle. ;Zivot je

pohyb, tok, stálost rstu. rytmu. Systém je

to,

Rozum nemá

s

ním stejného

co se nehýbe, neplyne, neproudí. Ži-

vota nelze vysvtliti fysickými zákony, ani rozumovými kategoriemi. Život je pvodní, zvláštní initel vedle fysické pírody, nová substance, jíž jest í

hmota jen kory-

tem, kterým protéká, initel autonomní a jednotný, pr-

píina,

votní

Život je

ování

organisující, aktivní princip skutenosti.

vný rytmovaný pohyb, jenž znaí

stálé pokra-

Sám nevysvtlitelný, vysvdomí a vdomí — foin-

a vytváení rovnováhy.

svtluje život všechny zjevy:

dividualisovaný život; láska je život proniknutý radostí

zbytí; energie jenž

si

—

to lihm

životní síly;

zákon

je život,

sám uvdomuje své hranice a meze; harmonie

je

život jako stálé dobývání rovnováhy — tak njak vykládá

Florian Parmentier, jeden z vitalistních

couzských, celý života

svt

a všechny pojmy.

básník

Nekonená

pelévá se do nekonena tvar a vytváí

93

fran-

vlna si

or-

gány vždy znovu obnovované.

Umní

I

lovk je jeho nástrojem.

vitalist chce býti oslavou života, všech jeho

spontánních projev, jeho boulivého a neklidného vlni\í.

Ne vSak

jen oslavou, nýbrž

i

jeho zachycením a ztvárn-

ním. Oslava je cosi trpného. Básník vitalistní si

práv

proto, že

života, že

A

i

bezprostedn

umní musí býti

nahlíží

tvorbou

uvdomuje

do tvoivosti

— tedy ztvárováním.

zde nastává paradox tohoto umní. Život

vodní

jev,

je

prap-

jehož podstaty nelze postihnouti v jeho ele-

mentárnosti proudu. Popisem nezachytíme ani život, jenž je

—

nám dán bezprostedn

tím

mén život kolem

život svého

jemuž rozumíme jen obdobami své

nám vždy jako

tla a své duše,

nás, jehož jsme sami nevytvoili a bytosti. Stojí

proti

chaotický tok a proud. Básník, jenž chce

pelíti tento proud do díla,

nutn mu musí

dáti

ponkud

zmrznouti; musí zbaviti život jeho elementární chaotinosti, ili

nám asto

musí život trochu odživotniti; život kol nás je velmi blízký, nikdy však náš;

vtší extase zastudí nás jeho cizota

nlého, asto nelidského

-

chápu

;

i

ve chvílích nej-

je to cosi

jej

neprodušev-

opravdu jen zlidšt-

ním, antropomorfisací; život v básni není už elementární, nelidský, cizí proud; prošelduší adostalodní její rytmus,

byl

jí

zduchovn,

sensibilisován; život v básni je zkrátka

už duchovou konstrukcí a ne syrovou bezprostedností

proudu; pro

proudní

umní není život sám o sob jako zr3rtmované každém umní je kížení

postižitelný. Život v

bezprostorového proudu

smyslov

s

prostorovou realitou: elementy

postižitelné reality mají

pak funkci znamének,

písmen, oznaujících pohyb životního proudu; a

94

ponvadž

prseík fchfo obou protínají se tu

sledkem

skuteností

vlastn proud

v duší

leží

vitální,

umlcov,

prostor a duše a vý-

je elementární síly zbavený, sensibilisovaný,

domím cíle siln proniknutý ba procesu pírodního v :

život.

v-

A je to jist vyšší obdo-

pírod

je destilace z vitální

hmoty ku vdomí; básník tohoto vdomí vnese do oživené hmoty víc a ukoní tak proces v realit neukonený. Vitalisté brání se jí

ádu umní, chtsamu v sob, pohyb,

tomuto pirozenému

podati básní hybnou skutenost

dynamický rozvoj živého života a zabedávajf v umlecké anarchii. Podávají barokní

nakupeniny živých a mrtvých

vcí místo organisované nové skutenosti a leckdy opravdu nepozvedávají vcí a bytostí z jejich vegetativního, bez hodnotného bytí k isté hodnot a smyslu. Básník se nezmocnil života. Život se zmocnil jeho a ochromil jeho sílu tvárnou. Vitalisté povyšují Ipívají

ovšem

sílu

nad ád. Proto u-

na pouhé živoišnosti, jako by élan

—

voval jen vegetativními funkcemi

žaludkem, jako by se nepetváel

i

v

vifal se proje-

pudem, pohlavím,

e

duše a srdce.

Není pochyby o tom, že liv síly

tato poesie znamená mocný pído poesie, prtrž erstvých zdroj a obsah. V po-

sledním dsledku vede toto

umní ku

primitivismu, jenž

se omezuje na chápání základních, vegetativních funkcí

tla a duše, jenž podává svt v jeho syrové nerozlennosti, v barbarské záliba ve

láska k

svítivosti

smyslovém

svt jev

není jist tichá antická

tlu a hmot, nýbrž vlí vybiovaná pemíra hmot-

ností a živoišnosti, sfi

barev a barokní hmotnostL Tato

aby se zakryla propast pomíjejícno-

a nihilismu, jež se dnes šklebí

95

pod každ)hn životním

aktem. Odtud také silný úbytek životni dramatinosti

nebo umní

je tu

ochuzeno

o duši. Lidé v

tchto dílech

nejsou individuality. Všechny osobní prvky jsou u nich

petaveny v pírodní

ponvadž

útvar,

dlužovaným.

A

živly, jichž nelze pelítl

nejsou než proudním do

znamená vitalísmus jist

tak

v jednotný

nekonena propíboj

silný

lyrismu, za to oslabení plastických tendenci epických a

dramatických, rozklad díla v trsy

stehnutých

nezalenných

a

a

okamžik

z blízka po-

skoro samoúelných.

2.

V

celé

eské poesii není význanjSího básnického Fráa Šrámek v nejnovjSí ásti své tvor-

italisfy, než je

by, v níž se zbavil nervové romantiky,

tŽké osudové

tastinosti a

keí

pudové fan-

smyslnosfi, jež kazily jeho

prvá díla románová.

V

povídce ^Klavír a housle', jež zahajuje stejnojmen-

nou sbírku povídek, dal Šrámek

silný

symbol svého po-

hledu na život a umní. Dva starci se životem už doútovavSí sedí tu šlejí.

mínek

ích

ped

lékárnou, uvažují, vzpomínají,

pemý-

Celé okolí opádají tuhou, koženou ztrnulostí vzpoa myšlenek.

Každý

životní jev sploší se v jejich o-

v cifru, pojem, slovo. Teplé zázraky mladého, jarního

života jsou jim

mechanismem známých

se vracející bezpodstatnou hrou.

eným oknem

A

sil

a živl,

vn

náhle nad nimi otev-

trysknou housle tak prudce, jakoby roz-

páhly do veerního

šera chtivou náru. Byl to gcysir.

96

vj^rysk, výbuch, trhající pletivo mrtvolných zující

na

vztah a omla-

svt. Jakoby kdosi ve tmách dral se k obloze, aby

ní natrhal

hvzd a potom se tiše vracel k zemi a šeptem

sdloval své zkušenosti. Mladý syn lékárníkv hrál byl to divý

výkik nahého

citu,

—a

prudké touhy jarem zdi-

voelého tla, který jako velý proud vody rozlil se po celém okolí, uvolnil vci z útlaku mozkového mechanismu stáí a dal jím rozkvésti láskou a scéna, v níž je

umní. Svt chladne.

stárne myšlenkou

Svt

vášní.

—

Je to

vyjáden ve zkratce celý smysl Šrámkova a život

lávy citu, teplý

—

—

soudí Šrámek ; život

to pece

jí

tekutý proud horké

vzmach nahého pudu, rozpálené

srdce,

chvjící se mnohostí lásky, hoící krev, horký chaos vášn.

Myšlenka vnáší do horkého proudu svtového dní studený ád, vyjasní chaos, dá krásné bezzákonnosti zákon,

znamená omezení, ochuzení, ztrátu svobody. Tekutý chumel života dostává se myšlenkou do ledové atmosféry, který

v níž ztuhne jeho povrch v tvrdou kru, jež uvzní žhavé ládro, které se

marn

mek chce vždycky fosti a

vzpíná, aby roztíštilo okovy. Šrá-

proniknouti k vitální podstat, feku-

bezzákonnosti života, rozráží

kru

rozumových

konvencí a pod ní uvoluje nahý pud a bezprostední jež rozlévá

mohutnou vlnou

úelné teštní, forma

života,

z

nhož má

vn mladý

a

cit,

vybiuje až skoro v samo-

radost,

ponvadž je

výboj spodních

to tekutá

proud

vitál-

ních.

V jeho

povídkách z „Klavíru a

prboj k tomuto umní.

houslí'

Je v nich

nacházíme silný

vždy srážka dvojího

svta: vychladlého mechanismu stáí a horkého, pudo-

97

— teba

vého mlád{, jež se slep ífí vped

V

povídce

titulní

má

do záhuby.

i

chladný, klidný, rozumný lékárník

mladou, nervosní ženu, jež nesnese mrtvolné plísné vy-

rovnaného mšfáckého života

— a zastelí

se.'

^Oklamal' hlásí se mládí vždy novou formou

sahá ubohý lidský

cár, jejž život vtlail

chanismu pozvolného odumírání v

V

povídce

k níž

illuse,

do strašného me-

listraní.

mrtvých' peruší doutnání pokojného také

V

—

Živých a

života vý-

smšný otazník náhlé sebevraždy zdánlivé spokojené ženy. A v povídce „Popel' je opravdu vyhaslý popel nedružného života dvou nenávidících se manželA a jejich mladé, ale podivné už vychladlé dcery

—

a

do

nho se

vlije

divý

proud mládí studentem Hankou, který tu vše obrodí a rozeheje.

Románová skladba

„Télo' je velký

umlecký in eského

básnického vitalismu. Není tu boj stáí a mládí, nýbrž už Jen

živoišné kypní, pudové vzmachy, rozkoš tla a

smysld, rozproudní života v plnosti kypících Stav, jarní

láze obrozených smysl, píse se miluje s ní

vcmi

kypní, bouení, vybíjení

ie

muž

umní

šrámkova. Chce podati

mán

rostl a

kypl

zpnné

ženu. Toto vitál-

vlastním obsahem románo-

vého

jako

tlov

slunce, jež zrovna

a proniká je jako

život,'

aby

i

v ro-

jako nakynulá droda v polích, aby tekl

mléko do krajác, aby pekypoval hojností

šáv, hýil teplem a mazlil se sladkým opojením, chce ro-

zezvueti tímto proudem celý svt, dáti

žíti

domu, obloze, zrcadlu, cukráinu krámku, i

na skle výkladní

zati,

skín

chodníku,

ukázati, jak

se tillti vlny vitální.

Chce uká-

že tento životní proud, prolévající se stromem, zvíe-

98

tem, je

lovkem

jeden a

svt,

— jedincem a davy

fýž.

Chce ukázati

na mstských ulicích

reální totožnost

zrušiti rozdíl subjektu a

všeho na

objektu a ukázati život

pvodní, nerozložený, nesený harmonií anorganické

i

or-

ganické hmoty.

tvrí

Tento

úkol

je

ovšem tžký: ukázati

žijící život,

rozproudný proud, rozžhavený ohe tla ve spontánnosti jeho živoišné tvorby, v horkém jeho zmatku. Sjmibolem

Máa

tohoto života jest

i

Svarcová, krásné zvíátko praž-

smysln rozdovádné dtství samichce zabezpeiti pro život co nejlépe. V dob,

ského pedmstí,

žijící

své

své touhou prosycené zrání v jediné touze chytré

ky, jež se

kdy v

jejím

tle vrcholí touha po muži, dovede okouzliti

siláka inženýra Koteru tím, že se vzdá bez jakékoliv vý-

hrady a nadje na odmnu. Stane se jeho ženou. Její život

nabude nového a dává

mu

tvaru.

Má muže, jenž siln ovládá její tlo

rovnováhu. Je

mu vrná, dokud

se nestane

rozkoš mechanickým zvykem. Pak by chtla k jiným mu-

žm, kteí

znají asi jiné

formy rozkoše, a jen náhoda

ji

spár cizoložství. Máa je opravdu jen a jen tlo. dobe uzpsobené k tomu, aby jím protékala vlna života.

vyrve ze

Není to lovk osudem rostoucí k pevnému tvaru duchové-

mu a mravnímu. Vše individuelní je u ní petaveno v živeln zvíecí sklon. Máa je kvetoucí strom v zahrad, vdomý si toho, že je jaro, že kvete, cítící,že dobe plní svou funkci a radující se z toho, že život je

V živelné plnosti

šáv

kontrast. Vyžívá votní silou, jež

jí

dobrý a že zlu se možno vyhnouti.

žije a

nezná spor, boj, muivých

dobe hospodaí s tou žiNemá jiných úkol než uko-

se, to jest:

byla dána.

99

jiti

hlad svého tla. rozkoSf se

kdo

j{

vzájemn odvditi

rozkoS dává a pak míti dít. Je vitáln

totnu,

chytrá, ale

poslední hlubinou svého srdce nenávidí veškerou oprav^

dovou rozumovou

sílu,

nebo

poutá nadbjrtek života,

ta

vyssává jeho sladkou

nhu

jako je charakter. Je

to cizí slovo. Žije

jí

Nemá

a krásu.

nic takového

neodpovédn

a

Má jakousi pedtuchu, že každé to její dobrodružství dobe dopadne. Že ji život — dobré božstvo— zachrání kdyby se jí mlo nco zlého státi. Má báze jen ped poráda.

ruSením klidného proudu. Tehdy se stává ubohým, lape-

ným zvíátkem jící

skulinu,

i

v kruhu zlých vcí, hledajícím osvobozu-

ptaí samikou, jež

cítí.

že hnízdo je ohro-

ženo. Je-li ohroženo opravdu, neumí se brániti.

náhodu, jež

Jí

pomže.

Ceká na

Tu5í vždy. že vyhraje bez boje.

S Máni odplavil šrámek všechen nános rozumových a

spoleenských konvencí obraz ženy je silný

—

samice

básník tla, který

a zvrstvení.

Tlo

se u

vrsvenin minulých lom, na

nmž

tlo,

vný

má pochopení

Šrámka skládá

z

pud. šrámek

pro jeho stavbu

nesíslných na-

vkd a kultur. Tlo je u nho cosi

jako

spoívají dlouhé vrstvy naplavenin. Je to

celá stupnice od

pes

a obnažil v ní krásné zvíe, pra-

— vné

primémí hlubinné pudovosti živoišné

vrstvu pohlavní smyslnosti,

jíž se

pomocnicí vrstva

pes pírodní moudrost mateství, jíž mluví až k vrstv temné, bsovské, jež tlem jaksi

chytrosti tla,

genius

vk

napí

prostupuje, hned se skrývá,

vjnnyká se všem rozumovým

hned zas objevuje a

zámrm a úmyslm. Jestliže

vynoí a protne všechny ty stabilní, urovnané vrstvy v kolmé brázd, pak se zdá, že vše, co lovk zbudoval se

100

nad pírodou,

domeek

je

favSí jej smetou-

femn se rozpou-

z karef. Živly

Ale proti této démonické vrstv tla vy-

stoupí zase jiná vrstva: mluví z ní jakési temné sociální družnosti

— je to

vrstva ethosu tla.

slední vrstvy jsou soupei, kteí spolu

Není proto u

lovka

vedou

organického vývoje,

vdomí

A ob

vn

po-

válku.

vdomého

spí-

nání zámru a prostedku. Tlo je živel irracionální. Roste, kypí, vlní se, jeho vrstvy se

pemísují,

nevíš, která

vládne.

A není

složky.

ensky

Na okamžik se vynoí leckdy fafo — družn — pudová, ale je hned

živly a

bsy.

tu zejména moudrosti

pe-

tla jako konstantní vrstva spole-

zas pohlcena

Postava Manina muže, inženýra Kofery, byla do romá-

nu vložena

úeln a zámrn

jako

mítko a souasn

i

mez vifalismu. Odkojen Hamsunem, Strindbergem, Kragem a vbec severskými psychology lásky, staví Šrámek proti hmotnému,

ie pohlavnímu principu ženství, v nmž

mluví vše živeln neosobní, muže jako tvrce vyššího du-

chového ádu.

domuje

si

voišného

Má

jeho

své plány, vidí smysl svého spni, uv-

cíl

i

prostedky, ale

života Manina, která v

útvar v pudový proud živelný.

je stržen

nm

vlnou

ži-

rozpustí duchový

Ml stavti dm, kus Svta,

nmž by ztlesnil svou životní svtlým ádem. Ale nevystavl. Život ho

jenž by byl docela jeho, v jistotu jasným, strhl s

sebou.Nemohl ho pemoci. Živelné lidství pevládlo

nad duchem a ethosem. A tehdy, když opouští svou ženu, nechává

ji

tu jako lístek bez obrany, jímž

smýkne každý

závan vtru, jenž není schopen vzdorovati jedinému pokušení.

101

Co je lení

vné blábovná nesmyslnost tance nahých

tedy ten šrámkAv život? Cosi jako

opojeným jazykem,

tl nad hlubinou smyslnosti, do

niž

padá jedno za druhým

jako praskají barevné bubliny na víící hladin jezerní.

Šrámkova prosa nevyniká pak ovšem nikdy konstruktivností,

opravdovou epickou stavbou. Jde tu spíš o tvárné

zaokrouhlení životní látky v lyrický výron. Jak jeho povídky, tak

i

tlo mají neiastji

inspiraci lyrickou. Nejsou

psány ani pro ostrou modelaci postavy, ani pro

dsažnost

V jejich zpedmt-

osudového dní, ani pro prudký spád djový. Ústedí

stojí

vždy mocný citový vzruch, jenž se

Auje v postav

iádá

si

i

dji. Epika je viak sférou vdle, a tudíž

pedevSím jasn postavených

vztahfl

lidí.

Tento

dní vztah osudového. Toho není u Šrámka. Tento básník nedovede základní plán

dáti

jest

podstavcem rozhýbaného

svým bytostem pevného obrysu, podati smysl celé

bytosti a ukázati základní

jako ti,

nné

tyi eky, které

ploše a hledají

si

smr

vle. Jeho

se šinou po jedjné

koryto, hned

lidé jsou cosi

mírn

naklo-

se sblíží, splynou,

hned se kolmo protnou, hned zas se od sebe vzdálí, vyryjí v dolin náhodou se vyskytnuvší pevnou brázdu, ale nakonec se zase rozplývají

a slévají.

Nevyznáš se pak po-

ádn v žádné z nich, ponvadž se nikdy neprojevují iny, nýbrž jen procesy.

Hlavn

klena, JeSke a Lašek) jsou

namnoze k nerozeznání svou

nepímou

cpisodní postavy románu (Ku-

pouhé stínové

mísí.

Šrámek

silhoutty, jež se

je totiž

nejastji

charakkristikou promítá do názorových

oblastí hlavních bytostí

románových, jež však

zrcadlí lomen a neúpln. Proto

102

i

jejich rysy

vztahy mezi jeho

lidmi jsou naprosto rozmazané,

ímž velmi trpí dynamika

práce.

Lyrický obsah jeho prosy je velmi bohatý. stránce

máš dojem svátku smysl. Projevuje

Na každé

se tu

silný lyrik „Splavu", lyrik prvotních stavu duše,

ovšem

dynamic-

kého toku pedstav, dionyského kypní života vždy znovu se rodícího, lyrik prudké pulsace

tla a pud, prudce se

odvíjejícího filmu svta, aktivity života. Navrátiv se

prostedním stavm vdomí, k nejsilnjším ního života,

pje

nem svého

srdce

proud vcí,

lidí,

pochopí sivního

Šrámek

energie.

—

to jest: jest jen

i

eištm,

jímž

stala závislou.

A

a

svt pasproudní duše ve vcech,

tentýž lyrismus plní

román. Srámkova smyslová zkušenost

je

i

hmoty, zživotuje neživé a noí se do

žije

žije. Ulice,

u nho svým

Šrámek chytá

stl, námstí,

dm,

jeho

opravdu nevy-

erpatelná. Analogiemi funkcí tlových zažívá celý

všeho, co

letí

bytí anorganické. Je tu

proudní svta v duši

na nichž se

je lyrik

vní, barev, zvuk. Vcítí se do všech vcí,

život zvíete,

i

škubav živoucí samým koe-

tu svou radost z vcí,

výtrysk

reality, z

k bez-

datm srde-

vitální

svt

podstaty

lampa,

šat,

vše

pvodním odlišným životem. Zpsob, jímž

tuto živoucí realitu, nezná analysy. Neobhlíží

pedmt z vnjšku. Pozorovati je Šrámkovi tolik jako soužiti s

vcí, smísiti se

sobiti se

jí

s ní,

dýchati jejím rytmem,

pizp-

totáln. Šrámek vniká do reality, postihuje

její hybnost, její proudní a ne jenom vnjší známky vcí Netoí se kolem nich, jproniká živoucím dotekem do srdce

reálna spontánního. Je to jist rozšiování subjektu v ty

i ony objekty. Tato personifikace má u Šrámka tak zvlášt103

ni ráz, že piStí literární historik, který

detailn pro-

ji

koen monistického vitalismu náumleckého, z nhož básník vychází, šrámkv

padá, pochopí v ní sám

zorového

román

i

vždy pozorná, ale pi tom roztanená malba

je

konkrétnosti. Jeho obraz

nemá snad daleké

nosnosti, ale

vždy tlovými analogiemi vystihuje smyslový obsah skutenosti a to tak, aby v ní bylo zaproudní

šrámkovy práce nemají ovSem tvar. Je to

nakupená sple drobných, teplých fakt, cit,

vznt. málo složitá,

urovnaný, ale životem kypící dtvar, jakási

spletená

buka,

jíž

šrámek

ani nerozplete,

vadž chce podati silnou spontánnost

ponechá

v

mek pod i

z

životního, jež

strategií, která

bo-

posteh rozleuje v díle podle pravítka uritého

intelektuálního

tak

dní

pon-

oparu hmotnosti a neproištné pudovosti.

Šrámek pohrdá veSkerou stavebnou hatství

vitální.

stavby, nenarostl jim

zámru. Tak jako v lovku probouzí šrá-

vrstvou konvencí stlaené krásné, divé zvíe,

umní

odstrauje vSc vyumlkované, strojené,

studený racionalismus stavebný.

A tak najdeme u Šrámka

kouzelnou svžest a bezprostednost zážitku, jež

Jest o-

pravdovým požehnáním práv dnes, kdy schopnost zážitku skoro v našich básnících vyschla, ale na

vždy vnitní tíš neslouených fakt, trvají

mechanicky vedle sebe.

matického duchového jádra, v vosti,nemá dostedivosti

uhé stran ruší

}ež

opravdu leckdy

Nebo dílo,

nmž není

jež

nemá

dra-

než oslava tlo-

— a jeho bohatý materiál posteh

a detail srSí od vitálního centra k obvodu.

104

3.

Li.zce ke Šrámkovi pojí se lyrická kniha Miroslava

Rutteho „Zjasnné oi". Rutfeví, že snad je náš živof

ni-

cotný, snad je všechna naše práce, jíž se snažíme dáti ži-

votu obsah,

smšná pomrem

sledku, snad je

i

skutené

touhy,

náš život a celá

zem

síly a

vý-

pouhou náhodou

— pro nás však jsou nejvyšší skuteností, jíž jsme nekonen šastni. Rutte že je zbyteno zpívati o hvzdách ví,

a nedbáti o tu a míti slepé

hvzdu, na

oi

nmž stojíme, kamžik jej,

je

také

nekonenu

vnosti a nechápati, že tento osouástkou vnosti a že nepochopíme-li

zpívati o

nepochopíme

mžik

níž žijeme, mluviti o

pro ten kus prostorového nekonena, na

nic.

Tento kus prostoru a tento oka-

— to jistota základní a jediná.

chodisko. Jediný pevný

oprný

Jediné naše výcho-

bod.

Zem

je

Ruttemu

pítomný okamžik darem božím. Rutte se tudíž zíká všeho, co odvádí od vitální bezprostednosti, co dává na oí brejle mámení: zíká se metasvatá a

fysické spekulace, hyperkulfury duše, jež vede

nismu, který považuje s touto

odhalil ve „Vzni",

udiven objevením

átko

'

zdaj.

k

dosud

zem, její

zastíral illusí,

a.

noí

již

tak

se do skutenosti, je

syrové krásy a skutenosti,

chce jako jarem zdivoelé št-

sbratit se s trávou a kvty,

dti boží svt, všemu se

illusio-

Rozlouí se

vznešenou duší úpadkového faustovství,

pronikav

již si

vci za pouhý

divit,

aby pochopil, že

105

nizouko od

zem

vi-

po všem se touhou chvt,

„laskav, krásn a voln se

když

z

se zemí, stromy a láskou

Rutte

ví svým

Ví

a analysí.

osamlo."

smyslm. Poznává jimi

víc než

rozumem

svým instinktm. Poznává opravdu smy-

sly a instinkty. Vi,

du než svt

žije,

vzení myšlenek uprchlé tlo

že naSe mySlení o

a život, a že tudíž

však nic nevyjasní.

lovk

svt

je jiného ro-

dospje až k záhad,

z níž

však poznává život jinak.

I

nás život koluje. Nejbezprostednjším jeho projevem

rodu životního, ponvadž vyšel

je pud, jenž je z

hlubin. Jím

ení

vlastního

nost

vcí

já.

jeho

Rutte tak chápe a zjišuje reálnou jsouc-

a lidí:

.Jsem prosící pole. Jsem rozkvetlý ke.

Jsem zmámená trochu, trochu udivená: k zemi se tisknu, zlekaná

zv —

jsem dvacetiletá ženal" Takto instinktivn chápe

sebe:

i

.Pod klenbou masa srdce

mé

Dívám

A tímže

z

poznáváme pímo svt kolem sebe jako rozší-

jásá:

se; divím se. Jsem."

instinktem chápe

.zem, zvon tedy vitální jednotu

i

lásky,

lovka

to,

že

mým

srdcem

a svta.

106

zní',

Rutte však dochází záhy ke hranicím fohofo vitálního

Báse

poznáni.

mu. Žena

ped oima v

ní.

„Žena" je na fomto dramatickém rozlo-

— družka

rozkoše a radostí

a zastírá se

Chápe-li vše na

svt, nechápe podstaty

svírá v náruí. To, co z ní instinktem a je

dní nad vlastní lovk:

povrchové

skrývá

— mizí

mu

náhle

hlubokým stínem. Nevyzná se bytosti, již

rozumem poznává,

propastnými hlubinami, v nichž se

,A v hluboké tm tvých oí duši tvou zh'm, bobku sedí v tob a mn se vysmívá, zlým, tvrdým, nepátelským úsmvem, jakým se nesmjí muži ani vci." jak na

Chtl

by, aby

eka

tekla korytem jejích

jeho života aspo na chvilku proúd, aby snad více pochopil, prožil.

Ale ani tak by nepochopil úpln. Je to snad dobe. Rutte í, že aby se

lovk

a

svt

snesli,

musí jeden druhým

trpti.

Jeho srdce promluví tam, kde rozum, pud

bezmocné: láskou.

Nebo jedin

ona

mže

zápasiti. Zrodila se ze stejných hlubin. vitalistní

je

spí,

tajemstvím

Zde však koní

mou-

možno domiti hlubin

život-

ních. Je-li ta láska

oi

smyslyjsou

opojení a zaíná tiché zrání k pokorné

drosti životní láskou, jíž se

tla, jenž

i

s

mámí

naped

jen o málo víc než sladký

a opájí a vede

k

lítosti,

ohe

že jsou noci,

kdy

že je život krátký, stává se silou duchovjší, jež

moudrostí plamene životního, jenž pochopil svj

v život. Pro toto zmoudelé srdce je

107

i

údl

zrada ženy stra-

voú lásky,

bolest je pílivem víry,

i

nosti svéta je zdrojem

i

poznání beziíel-

dvry:

nevrná ústa líbala vele, nevrná radost zvonila v tle:

»I I

byl slavný

smutek bezcílných

cest."

— ale Jeho touha nekonená. Cítízii-

Život je napatrný

žené obzory svta a

mím,

i

pece jimi kráí

s

vdo-

tváí opilou

v bezhraniném kosmu.

ie je

Rutte jde tu za tím, co nazval francouzský naturista

Salnt-Georges de Bouhélier heroismem každodennosti.

Hcroismus chápe se jako boj o bytí a nebytí, jako

straS-

ný osudový pelom, kde teprve se ukazuje mravní kost. Rutte ukazuje, že každý nejprostSÍ jev a

zrak.

in

veli-

je zá-

DuSe lidská nepoznává se jen v tom okamžiku, kdy

se v ní

nco

zlomilo, nýbrž

s nejprostšími

zjevem, jako vidí ve vSech

je

vcmi.

i

v nejhlubším klidu ve styku

Vnost

vlak jedoucí

vcech jeden

se projeví

i

tak vSedním

kvtnovým veerem. Rutte

tvar velkého

proudu života a

miluje je s láskou opravdu františkánskou. Z každého

kvítku dýchá

k

nmu

koennou vní

život universální.

Vci mluví

synovstvím božím.

A pece

soudím, že tu není

koneného spoinutí, pon-

vadž tu není opravdového zdraví! Zdraví je prý taková rovnováha,

na tlo.

U

pi

níž

Rutteho

si

si

ani

tlo nestžuje na

duši, ani

duše

dosud tlo mnoho stžuje n^ duši

— pes to, že duch je mu jen vyšší formou hmoty. Je šasten,

když

vidí vládu fysických

108

zákon ve svt hmotném.

Je nešasten z vlády mravních

sáhne k transformismu, pak

a

sil

lovka?

Jestliže

pochopí, že mravní

už

ád

duše, vedoucí ke spravedlnosti, je jen vyšší formou fysic-

ké zákonitosti svta.

A

tak soudím, že Ruffe je zatím básníkem vitálních

lovka

souvislostí

buch krve,

lásky, že však

pes

zem, lyrikem elementárních výkypní smysl a pud, rstu tla a

veškeré

úsilí

nenašel dosud jiné jed-

než fysiologický proud života

notící síly

družnosti, lásky

verš

a

sladkého

má všude

dlné

—

ne duchové

a služebné, sociálnosti pojivé. Jeho

tam, kde ztváruje smyslný posteh, ze-

mitý a krevnatý obsah. Jeho sloka se tepí a splošuje všu-

de tam, kde nabírá obsah duchovjší. Je dosud píliš sy-

nem zem.

JS.ritikové rádi srovnávali

Vojtcha Mixu, povídkáe

„Medvd a tanenic", s Fr. Šrámkem. Prý oba pomr k životu, oba jsou sensualistní viíalisté,

„Dívek" a

mají týž

opojení syrovostí erotické reality,

soudem. Mezi

Šrámek

je

ochoená

jíž

nekomolí mravním

obma básníky je však znaný rozdíl. Fráa

píroda bláznivá a kulturou, jež

divá,

Vojtch Mixa píroda ale hned

umí také vybuchnout,

zvládne výtrysk pudu. Šrámek je básník živoišných o-

tes, nahého pudu a voucího chtíe, básník živoišného a impulsivního lovka, jenž by chtl po Flaubertovi lítat, plovat, štkat, vát, výt, býti

zvíetem, vtrem, oblakem.

109

Mixa

je

básníkem

aké vlí oi

lovka kultivovanjšího, který má sice

a divoící pudy. dovede je však svésti

Tlo

kulturního koryta, aby nepekypovaly.

neve

kách*

jemn

vá se

nebsní touhou po

vášní,

íji,

smyslnými proudy. Mužové

do

v jeho .Dív-

nýbrž zachvítu mají chtivé

oi, jež se tak rády zahledí do hlubokého výstihu ka-

Dvátka

bátku dívina. jení

vely

královny

odvahu sledovati

ji

s

se tu vzrušují

až do závratných výšek.

muž, nebo pocit

rozhraní dvou

pedstavou spo-

nejsilnjším trubcem, jenž

zvláštní ostré kouzlo. Picházejí

tajené lásky

do

bjrtfl

má

pro

Nebo vas

sebekázn,

pochopí, že život je nutno

celý život jen materiálem

jíž je

žít

vají a vzplanou-li. toŽ

jejich

a z tvrdé

umlecké

by, probojovávají se k lásce k zemi, k muži, k

vitálnímu vztahu. Ty jeho dívky se

n

svých milencd,

aby se jim vzdala a zanevou na n, když neukojí touhy.

má

ráda na

Žijí

tvor-

prostému

njak tžko rozhoí-

snad na minutu. Jejich láska

je

skoro

vždy jaksi bázliv pikrená a schnutá. Nebývá to divý požár, kterým

hoí

dv bytosti

v píboji osudových

Sotva tu vyšlehne plamének, je hned dušen intuitivní

pudy

výbmé

vtr.

reflexí.

A

i

Jsou tak málo intensivní, že se

velmi asto mýlí a klamou. Proto také podává básník své

dívky ve

form

statické podobizny,

vyzvedne

pímo jejich

typické vnitní ustrojení a filosofickými aforismy podá Jejich

nejzávažnjší prazkušenosti. Nedovede

je

pedvésti

v okamžiku životního vrcholení, kdy kivka jejich bytí se

prud

svého

zvedá, kdy jediným

lidství.

Na

své

lidi

inem

vydávají celý obsah

dívá se Mixa s laskavým, trochu

ironickým pohledem epikurejce, jenž chápe nejrznjší

tio

duSevní svfy, ale s touto šíkou a shovívavostí zoru je spojen

i

nedostatek hodnocení etického. Mixa svých by-

Všechny je ospravedbií. Mravní smysl v du5i tžce ochoel. Mixa tím potlail ovšem nejdyna-

tostí nesoudí.

jeho

lidí

mitjší složku lidské povahy: dramatický prboj k vnitsvobod. „Tisíce neplech, jež lovk v zim natropil,

ní

neisté vztahy,

jež

ho znepokojovaly,

.

.

.

jako by se to

vše okysliovalo." Ano, u Mixy se všechny viny okysliují,

zapomíná se na n. Vina se tu nestává kvasem proces miravního oištní

A

ponvadž

je

v3h^oje,

zasten fysiologií zapomnní.

se neschopnost etického hodnocení stala

v „Dívkách" programním heslem, zplošila se

mu mnohá

bohatá látka na bezobsažnou anekdotu.

Druhá povídková kniha Mixova, „Medvdi a

má

prudcí rozkyv

vitální,

tanenice",

soudím, že namnoze spíš vynu-

cený a chtný, než opravdu cítný a

zažitý.

I

zde

je

Mixa

zcela jednostrann upoután jedinou záhadou: vztahem

muže a

ženy, v

života. Životu

nmž vidí básník ústední problém celého dává smysl pohlavní láska: pro ni staví

romanopisec nejšílenjší architektury vášn, pro

ni

de

student ve škole, pro ni vydírá finanník zlato, pro ni lidé žijí

a umírají. Všechny ostatní vztahy ustupují daleko do

pozadí

ped

touto ústední záhadou.

Své muže a ženy kreslí tu Mixa v situacích, v nichž jejich mužství a ženství se projevuje v nejprvotnjších, elementárních tvarech.

Zdá

se,

že Mixa lituje dnešního

divoké, bsnící šelmy lidské v tvora

v

nmž

ochoení bezbarv pokojného,

výboj pudový byl potlaen prací intelektuální.

Mixa odhaluje ve svých lidech pudové vrstvy a

pozoirujc

:

když jaksi odkulumly, když v nich vykiklo

Je tehdy,

Muž

zvíe.

se

mní

v jeho rukou v

pvodní barbarský

projev dravé síly — v medvda. Žena projevuje se fu svým

koií

základním rodovým znakem, tanení lehkostí a chytrostí: je v

prospch

podstat krajn sobecká, hraje jen o svj

a štstí, ale s takovou zvláStní

okouzliti a obštastniti a

rozpálená

leží

mu

i

muže.

I

nhou, že dovede

v okamžiku,

kdy se vzdá

v náruí, chápe muž, že to není láska,

jíž je muž pouhým nástrojem. Na dn každého jejího projevu je touha po bezpeném domov a náruí silného, bohatého muže. A tak se Mixovi zjednoduSilo nekoneno tvar mužství a žcnství ve dv základní formy: muž je zvíecí síla

nýbrž pohížení se ve vlastní sobeckou rozkoS,

Jen

—

pudu

medvd;

žena

— tanenice.

koií

chytrost, vypoítavost a

pi tomto programovém zjednodušování nevytváí Mlxa schémata, nýbrž byobratnost

tosti,

Jestliže ani

v nichž funguje živý svaz erstvých

ie jde o

lidi

sil,

je to proto,

bohaté individualisované, jež vSak

složitosti stávají se

zpízvunním

pi

vSÍ

jednoho rysu živlem.

K tomuto svtu mže básník zaujmouti dvojí stanovisko

bu ironické nebo tragické. Mixa se postavil postupn na oboje.

V

prvých pracích

.Medvd

a tanenic" svítila jeho

teskná ironie. Neobratný projev mužského dravího pudu, jenž

necht

budí v

nm

nkdy sentencí. A

který

aStáša',

slouží

chytrým

lítostný,

zámrm vždy

íhající ženy,

polopohrdavý, polotesklivý

Úsmv,

personifikuje postavu, jindy projevuje

pímo

v poslední nejdelší práci knihy, v povídce

eší vztah muže a ženy, obou odpoutaných živl jejich válkou. Muž tu nií jako

lidské pírody, tragicky

—

112

mu

representant celého rodu ženu, jež se za

svj zmaený

život a

poplenné

navzájem mstí

Mixa

mládí.

seštval

v této historii nevstky až romanticky upílišen dohro-

mady živoišné bsy, Novost Mixova jeho

je

které vedou válku.

ovšem v tom, že

ironie a

pessimismus

závr neplynou z opovržení životem a nevedou k ne-

návisti,

z vášnivé lásky

nýbrž pocházejí

k

nmu

a jsou

samy zdrojem nadšení a zájmu, nebo

nutí jeho bytosti

k nejvyššímu vyptí fantasie

sil

mohly a

zápasiti se stálým

i

dobrých

pírstkem

vitálních,

aby

skepse. Touto ironií

pessimismem tragickým vnesl Mixa do svého svta dy-

namický prvek, který nedovolil, aby v

nm

zdomácnla

passivní smyslná atmosféra, která tolik poškozovala

která ísla „Dívek"

i

n-

tohoto svazku.

Metoda jeho tvorby vybírá ze skutenosti

je

romanticky kontrastná. Mixa

práv prvky

a protikladné, jež sráží v boji.

A

se sváící, odporující

nad prorvou

této diso-

nance klene jakousi prchavou harmonii, jakýsi melodický akkord, jenž

je však,

sotva zaznl, zlomen novou diso-

nanci.

Nový svazek Mtxovy prosy „Na pelomu" znaí už popení tohoto pudového mysticismu vitálního, jenž Mixu již dávno neuspokojoval. Mixa práv tuto trhlinu zakrýval

asto svou

mravn

ironií,

ponvadž

vyrovnati. Život byl

se s ní nedovedl ješté

mu tehdy ješt sensací. V po-

vídkách „Na pelomu" neprojevuje se vitální proud jenom

kypním výš,

vede

lovka

krve, tla, chtivostí pohlaví,

lovka k životu

bouí smysl, jde Pírodou

spoleensky tvoivému.

není jen rozkoš a pud, nýbrž

113

i

touha po tvoivé

;

práci, dob3Srající

nových

oblastí. Vitální

proud vy kvétá

zde v jasný plamen pružného rozumu, jenž chce znáti ur-

itý

životní

nebo cíl pohlavn rodový mu nedostauje.

cíl,

Jeho noví lidé bojují mezi smyslností a touhou práce, opájejí

se radostnou

pedstavou hromadnosti práce celého

v-

národa, celého svta, které prací dospívají jasnjšího

domí sebe. Každá passivního, co v

z

tchto prací má jádrem

lovku díme,

s

aktivním

ehosi

boj

pudem tvoi-

vým. Je to hned boj smyslností a touhy veleniti se do letícího kola kolektivní tvorby,

nosti vykoeniti zlo ze svta,

noucího

echa

a trpných

hned zápas pokory

a nut-

hned boj po inech prah-

Rus, kteí ekají

smrt, ale pr-

stem nehnou pro záchranu. Ale jsou tu i práce, jež už kotví ve

svt

pln

kladné, sociální, užitené práce.

Ale ani zde jeSt nedosahuje Mixa pólu duchového vitální

proud se proistil, ale ne

vychvátili z

zcela.

Jeho hrdinové se

íše trpné, nevykoupené a beztvaré smyslností

a dotýkají se íše etiky. Jen však dotýkají, nevstupují ní.

Jsou to dlní lidé spoleenští, organisátoi práce

však ješt

bytotti mravni, jež cítí

odpovdnost

do

— ne

za sebe a

své okolí.

Nutno však ekati, že Mixílv

nému vzestupu nad

vývoj, vedoucí

k tak moc-

vitalismus naturalistní, nezastaví se

u sbírky »A/a pelomu.'

V lyrice vitalistickéhonaturalisty nenajdeš obrazu

lid-

ského osudu, muivého sváru vnitních živl, životopisu

114

srdce básníkova v jeho

rsfu k

rických sešitech ^Sebe

Nmec jako V obou jeho ly-

zakotvení. Fr.

lidská osobnost je velice málo vyhrann.

Vás" a „Zelených demonstracích" je

i

jakési chtivé, zvdavé, vrtošivé a divoící dtství, stále

udivené zázrakem nejprostších

rovou vlnou se

mu

to lyrikou

svží lyrický

nedaí

jev

njak

— tož

aspo

primitivismus, jenž

zmocniti

ped u

oslaviti. Je

tyi

je

Nmec

dojm.

odpovídá sice na

lyrice, jež

otázky po smyslu života, ale nebudí

pímých smyslových

se vysmívá

kárami svých íkánek o nebi plouhají

s

básníkm, kteí

výsostnou hrzou.

Ví dobe, že se nevyrovnali ani se zemí, ani ani dobou.

city.

také ohlasem neumannovské a šrámkovské

reakce proti intelektualistní

a citových

nho

hlavní živly, nej-

pudové a smyslové vznty a nejjednodušší

Jeho lyrika

sy-

— a když

zná jen sedm základních

istých barev sluneního spektra, prostší

a žasnoucí

chce

života, jíž se

Umní,

jež

s

lovkem,

podává se stromu života jen nej-

kvty metafysické meditace, je mu neživotné. Opravumní jde ke koenm, smyslm, pudm, k tlu, hlín. Myšlenka je mu ímsi odvozeným a pede-

vyšší

dové erstvé

stilovaným. Nerozechvívá. Neschvacuje.

Nmec

škrtá

ji

z lyriky.

V tomto Zdá

lyrikovi se slévá

se však, že v

Letí ty

rzné

v nový

tvar. Jsou

nm

nkolik vln nového

vlny jeho duší vedle sebe

muto básníkovi

Nmce básn

u

je

umní

není schopností krystalisaních.

i

—

neslouí se

revoluní, tebaže to-

pravá podstata revoluce a revolunosti

ímsi krajn odlehlým, jazykem. Revoluce

je

že

jí

nedovede ani

vysloviti

svým

mu ovšem jen velkolepým divadlem "5

smysl,

jež

ho tak ohromuje, že

lými desítkami obraz. Je

musí vyjadovati ce-

jej

mu hned výkikem nad námi

vztyeným, pramenem velé

zahradníkem našich

krve,

zákon, hned zas srdcem bezvadn

fungujícím,

ohnivým

jazykem, polnicí, biblí kacíe, jezem s útoícími vlnami a

konen

i

oddanou milenkou,

kého kosmického

bratrství.

jež v

Z celé

nm

budí pocit vel-

té ^Revoluce" a

vSech

ohlas v obou knihách, mám jediný dojem nejdynamitjší kolektivní projev je tu vysloven formou nejmén dynamickou. Je to lyrismus samou podstatou trpný, statický, teba má motiv tak vzruSující. Mocný dojem za-

jejích

:

takovým

plaví duši básníkovu a nalehne na ni

že

ji

zbaví možnosti

svj dojem adou

pehledu

litlakem,

a ztvárnní. Básník vysloví

analogií, opíše jej odlehlými

pirovná-

ponvadž básník neními, které povídají: >Jest jako — má síly, aby ekl »Jest — Nedovede se ho zmocniti je",

".

:

diným prudkým nárazem

síly

tvrí

a analogisováním

potlaí v básni veškerou dynaminost. tvárnou methodou je to

se však, že ta revolunost je u

jako

teba u

nho

Seiferta, nýbrž spíš jen

vykikovat, že

je

A

pak výrazem :

i

pece istý Neumann. Domnívám ne osudem srdce

módou.

rebelant a revolucioná,

Mže poád

tená v ném

vždy najde udivené a chtivé mlád. Základním jeho život-

ním pocitem není u

nho odpor, odboj, nýbrž vášnivá láska

a obdiv svta, radost z ví a síly, z

milujeme") a

Všechny

smrem: k

pohybu

a proudu, z vlastního zdra-

erstvé, horké krve

dvra

city a

(.já a

moje krev,

my

se

v život a osud.

vzruchy

Nmcovy

lyrické prostot. Není u

116

nesou se jediným

nho

záhad a pro-

blem. Svf, život a vesmír jsou samozejmou skuteností, srdce kvete rudým kvtem, sv a lidské srdce tvoí istý akkord, jímž se ví,

mžeš

opíjet,

jak dlouho chceš.

Nmec

že je básníkem. Nikdy ho nenapadlo o tom pochybo-

Nikdy nepoteboval

vati.

nické

síly.

si

vykupovati víru ve své bás-

Není tajemství. „Díváš se

— žiješ." To

celá

filosofie.

A kdyby se ozvalo jakési znepokojení ze záhady,

však by

je

Nmec

dovedl potlaiti. .Slova jsou slova,

chléb je chléb, živte se chlebem|"

Životním krédem tohoto lyrika

je

tedy naivní realism a

svt v nedlené jednot a harenergie. Všechny živly vesmírové,

vitalismus. Nachází život a

monii ducha, hmoty a síly

hmotné

téže

Nmcovým úkolem, postehnouti zákon jespolutvorby, ád dní svtového. Ne zákon a ád. To

jich

síly.

mocnosti duševní jsou projevem jedné a

i

Není

zapáchá myšlenkou.

A

A

tak

se na to lze dívat. jení a úžas oí.

nkdy

má jaký chce smysl, jen když koneným výsledkem je tu opo-

to

Nmec spásá zrakem svt, prosté vci, jež

sensibiluje, jindy jen popisuje.

kus nábytku

i

kus jeho vlastního

rohožky, chválu ulice, jara ve opilou jarem nitra,

složkou jeho bytí.

rád zrcadlo,

života, zpívá životopis

mst,

— a všechny ty vci

Má

jsou

velebí les, dívku i

kusy básníkova

A mluví-li o sob, odhaluje v sob

jen smyslný pocit, rudý trs citu a prostý vzruch duše, teplý jako

V

ervnové slunce

a prchavý jako stín na

„Zelených demonstracích' mizí

ovšem vždy

stn.

víc visuální

energií, instinkt, v

mní se mu v proud sil, v dynamiku déš dj, proud krve. lovk je trs

pudu

vtlený do masa.

element. Skutenost

a síly vitáln,

I

117

U Nmce

je

tedy

krevnatá a hmotnatá vise svéta a života, v níž

je cosi

ne-

vykoupené živoišného, jakási pohodlnost, nékdy až

le-

nost duše, jež nechce býti než vlnkou v proudu libovoln

nesenou

smýkanou.

i

Pi tom je

to lyrika

rozhodn

nesentimeniálni. Vj^voj tu

nepokroéil tak daleko, aby ze zárodené harmonické jed-

noty ducha a hmoty, vypiaté

vdomí

svt

jíž je

vlastního

já.

a duše básníkova, vyniklo

lovk

hroudou na

se tu cítí

ohromném poli. Pro trochu té bolesti není ješt zle. Usmje Zazáí obloha

se slunce.

a

oko dívino. Bolest se vypaí

jako kapka rosy na lístku rAžovém.

Nmec

ovšem není

struktér, který

a

tury lyrické. BáseA je u zalijí

trysk

toda

oi

i

býti lyrik— umlec— kon-

nho

lenné

architek-

cosi jako výtrysk barev, jež

srdce, výtrysk zvukó, jež rozechvjí duši, vý-

pud je

nemže

by stavl promyšlené a

a cit, jež vzruší tlo.

A jeho

celá

tvrí me-

snaha, aby zachytil tyto výtrysky co nejbezpro-

stednji v lyrickém výronu. Jsou to improvisace, v nichž neztvárnný chaos dojm, citu, smyslových vzruch.

je

Vždy schází pevná

Mnohdy na

V

je ta

jeho

nmž je zbžn

osa, jež

báse

by

tíš

svázala v jednotu.

jen vytržený

nartnuto nkolik

list

ze zápisníku,

nápad a posteh.

.Zelených demonstracích" najdeš snad ve

ttin všech

básní tuto ledabylost tvoivou, tuto akrobatiku lyrika, jeQŽ chce

udlat bez posvcení báse

tého nápadu.

118

z

pouhého píležl-

Ladislav Vladyka lista,

jemuž

vadž

je

je

v , Cizím

jest životní pocit

msf" radostný sensua-

nekoneným

jednotn vyžíván bez

blahem,

pon-

zaujetí analytického. Jeho

smysly vychutnávají skutenosti jako vyzrálé jablko, jeho

tlo chvje se smyslnou

jeho srdce je vzrušeno pl-

slastí,

Rozum však mlí; hodnot smyslových Ve vesmíru bouí mu

ností žití nervového a smyslového. b3rtí, po stav dímá hluboko na dn

otázka po smyslu

trvalejší

duše.

symfonie radostného života, dlouhá melodie štstí a blaha

bez skípajících rozpor vání

proud

sil

a živl, harmonické v3n:ovná-

vitálních nahrazuje dramatický vývoj. Vla-

dyka chytá drobounké útržky

této symfonie, roje drob-

ných motiv a leckde jen tón, nechápe však

kového rozpoložení, lyrik

jejích

pramen

jejího cel-

a síly vznosu. Tento

nemá jist sklonu k modernímu lyrickému monu-

mentalismu, který chce v dramatických verších zhustiti

smysl celého kosmu, divoký

matický zákon a

ád

zpv odpoutaných živl, dra-

vesmírového dní.

A tak podává tento sensualista v „Cizím mst" bujarou radost letního dne, opojení z rozkvtu luk, radost ze zvu-

ka z

písní,

touhu po

žen

a jejím teplém náruí, opojení

nedlního svtla, kdy kišálové

proletují

vzduchem, smyslné

mládí, opojení

lých

i

tlem ženiným

letní

a

melancholických krajin

dojmy a nálady.

119

míe

svátení nálady

vení krve divokého

pak dlouhou

—

adu

svt-

ano, nálady a dojmy,

Teba

uznati, že

Vladyka má leckde opravdovou kul-

turu smyslového a zvláSfé zrakového postehu, že dovede dáti

svému plátnu opravdové vzduSné ladní,

pedmtm

osobní osud pedvésti krajinou

zde viak rozhodn Jež by rozpustila

vitální

dynamika pohledu na pírodu,

vné

poád

dní: velký

k podstat

k

síly a živly

straSn zá-

a

zrání, vadnutí a

odumí-

na povrchu a nemá smyslu pro

dramatické spodní proudy

— ani

svj málo zajímavý

— symbolem. — Schází

važný proces rození, oplodování,

Vladyka ulpívá

i

pevné tvary v základní

její

odvké,

a odhalila jejich

rání.

krajin stíbrorysý

tíhu hmotnosti a dává

vzhled pízraku, že dovede dokonce

odnímá

jež

životní, nejde

té vitální

ku pramenm.

podstat, jež se tu skoro

báse

úvodní .Žencovo ráno",

kde nedostatek dynamismu zrovna

kií seká žne a zpívá ped ním chvjí, kosa

nabízí. Jak hluSc vyzní teba

v opojení své ranní ae do nich

noí

síly,

:

vlny obilí se

a zelené vlny klesají

.

.

.

Nic

víc:

pouhý

dojem, nepodložený dynamickým vztahem žencovým k obili,

nedospívající k symbolickému promítnutí této po-

rozmr jako podobenství vyStená nesmí ani vzpomnti ua podobnou

svátné práce do širSích lího zákona

báse i

žití.

i

Claudílovu

ta láska u

Sovovu nebo Dehmelovu.

A

tak je

Vladyky ímsi strašn samozejmým, prostým

a jasným: setkají se

náhodou dva

lidé.

muž

a žena. jdou

na louku neb do les, klesají do trávy a jejich mladá tla, vzrušená svtlem a teplem, ro/echvívá smyslná jich láska jest láskou

tu trochu oddechl,

obzorech, kdyby

dvou mladých zvíat.

kdyby jenom mohl

mu

žíti

slast: je-

lovk

by

si

v tchto tsných

tu nescházel trochu

objímavjší a

zábmjší

pohled na hádanku

žití,

kdyby

necífil,'že jest

to vše jen hladký povrch, hluchá hra svtel a pocit, jež

nedává nic poznati ze smyslu a pravého obsahu, velikosti a závažnosti lidského bj^.

Z

celé bytosti básníkovy vi-

díme vlastn jen provazce nerv a otvory smysl.

A jeho

verše dávají jen dojem nejintensivnjší animálnosti.

K

této poesii není

osudových

krisí,

teba vysilujícího

životního dramatu,

bezvýchodných temnot života na kižo-

vatkách, dlouhých vnitních

ktna

boj

a

keí. Neuspokojuje,

ponvadž

není

retikové,

kteí tento nedostatek, dnes ostatn až píliš

bolestí

osobního osudu. Jsou teo-

astý, postavili za teoretický základ nové lyriky, jež prý

nemusí sta

k

branou

projíti

nemu

Nevím,

že tudy vede ce-

hodnotnému, vím, že opravdová lyrika vy-

kvétá vždy z krvavé které však

bolesti.

pi

pdy

zrytého a

vší úzkosti a

zmueného

srdce,

muce všemu na vzdory pje

hrdinskou píse životního nadšení a vnitní svobody.

V

posledních básních Vladykových nacházím nkolik

nových názvuk, které nasvdují tomu, ze tento sensualista,

jenž spíše

prožívá, dá

nám

svt zrakem

srdce, které se protrpí

k duchové pokoe a a taková „Chvíle"

spásá, než opravdu vitáln

ktného vcem a lidem,

kdysi lyriku tichého, bolestí

ke svaté lásce k

nze. Takový „Tichý pokoj" ukazují vývojové cesty. Je tu ovšem paživotní

pes to však sob cosi hlubšího než pouhé napodobení. Tvárn jsou Vladykovy básn dosti nízko. Vladyka nedovede ztvárovati. Jeho životní sensualismus je ve shod

trná inspirace na Weinerovi a Duhamelovi,

nota tato

i

s

má

v

formálním passivním sensualismem Vladyka ulpí na :

121

zážitku a potlaí annrcalistní schopnost tvárnou, je to

vadou vSech

vitalistú lyrických.

7.

1 Richard Broj

svým .Podivným jitrem" ve-

toužil se

leniti do vlny nové vitalistické lyriky. Ale jeho duSe není

orgánem, který by se dal rozehráti témito melodiemi. Zflstal

na okraji nové vlny básnické. Nesplynul

s n(.

Celým svým založením jest Broj sentimentální impresionista. Jehož

smyslový

život,

teba

ovšem

Jest

dosti dife-

rencovaný. Jest velmi málo výbojný. Nikdy tu nemáS do-

jmu dravé lanosti vjemu, barbarské žízn

života. Živelné

prvky bytosti Brojovy jsou zhlazeny ve stíbrnou tichou hladinu, která jen málokdy se zvedne boulivji vyšší vlnou.

A

tam, kde zabouí váSe, kde

vykikne

krev, zdá

výbuchm spíS biuje, nutí, se že Jsou mu spíS umleckým zámrem než-li lidskou samozejmou skuteností. Broj má málo životního enthusiasmu ti

stále, že se Broj

a píliš

mnoho

k tém

mnoho

životní pokory,

Základní stavy Jeho sensibility Jsou: lestný stesk. Proto

nho,

aniž

konec za

vdk

kol

mu

Jí

zmešká jaro a

urve Broj

chudou

svj

kytici

sní, touží, a teskní.

nžná

touha a bo-

léto; vlna života proletí

životní

údl;

podzimního

skuteností primérnjší než erstvá

a

vezme na

kvítí.

realita.

Sen

Jest

A protože

pebhne jeho duševní vlna hned ke stesku, miluje vzpomínku, nemže se od ní odpoutati pi svém sp-

ze snu tolik

ni

kupedu. Víc než

bílý žár slunce miluje melancholický

133

msíc, jenž stíbit konejší jeho srdce, dávaje za krutou pravdu .subtilní sen narkotický", zapomnní rozpor a

svár stem

životních a

citu životnímu stojí

peklene

iluse. Broj jest

životní hlubiny

kdy uvadá, kdy

miluje les v okamžiku,

;

stíbmjhn mo-

velmi asto blízký dekadentnímu po-

na prahu zániku, kdy vlna jeho roního života už už

se ítí do propasti, vzpínajíc se nad ní šíleným opojením poslední,

pedsmrtné rozkoše

nejvýše z celého života lesa jarních

tento okamžik cení Broj

;

— výš než bujné rozdychtní

výš než letní zrání.

sil,

Opravdu píznaný symbol své lidské a básnické bytosti

našel Broj ve

„Zpvu

skály", z

voditi nejlépe jeho životní

i

stená u nohou skály, která žízní napíti. Její hlava se

vzpíná k

nhož možno

umlecké šílí,

nemže

ale

nebesm,

tedy od-

stanovisko.

eka

se z ní

ale nikdy jich ne-

A skála jest sama. Jest ástice, prostoru, znudný vnou obmnou

dosáhne. Nebe jest daleko.

osamocený zlomek života,

všedními polibky slunce, bratrským laskáním

tíku

boue

i

snesla do klína asi

v-

a toužící po oplodující boui, která by

sém,

z

pravá podoba duše

jí

nhož by vyrostl strom. Ano, to Brojovy, to jeho stanovisko um-

lecké, tak blízké impresionismu.

Moderní lyrika dává

— a to jest práv

její

rodový znak

— velký, všeobsahující pocit jednotnosti lovka se svtem.

lovk

zlomkem svtového

a

cítí

se tu ne vcí, ne

osamocenou bukou,

molekulou svta, nýbrž sousteující

celku. Broj však

kou svta, která

cítí,

že jest jen

jest nespojitá s

boce osamocená a

vesmírem, která jest hlu-

trpí tím, že se

133

okou

oddlenou bu-

jí

zabrauje v projevu

nejzákladnjší touhy. Necítí nikde prostého

vzmachu pocitu symfonické jednoty cítí

žhavého dechu hlubin zemských v

a

silného

celým svtem, ne-

bsnní

své krve,

opojného žáru slunce ve výboji své myšlenky, ne-

necítí cítí

s

divoce zvichené dálky kosmické v

Cítí se

dunní

své touhy.

zlomkem, oddlenou ásticí, torsem.

A to základní pocit impressionistické poesie, která byla a zstala umním zlomk asu a osudu, výsek prostorových a trs vtein. Rozkládala svt na nekonenou adu díl, život na

tisíce chvilek,

prostor v tance skvrn

na

roj

pocit, sple vtein,

— nikdy však nepodala nejprostších

a nejživelnjších souvislostí.

Marno zapírat. Broj Jest práv na tomto stupni živoumní. Nemiluje dní v ase, nedlené a jednotné

ta a

vlny životního djství. Jest

mu

fádní. Miluje

okamžik zá-

vratné plnosti života nad propastí zániku. Háj jen v okamžiku,

kdy

se svíjí poslední

rozkoše podzimní. Ale sám

dní, to

cosi

má

pedsmrtnou

rád

keí

prbh jeho života, celistvost

nudného. Usmíení a poklid srdce hledá zas

jen na jediný okamžik:

ví,

že víe se zas roztíští a rozko-

A žena jest mu jen chvilkou rozkoše, na niž se dlouho tší: vnost prý mu tu proletí vteinou. Žena mu tedy nic

lísá-

i

neznamená trvalou krásou spolutvoení, dlouhou vlnou hromadné práce, má pro nj význam Jen okamžikem opojné rozkoše.

A

impresionistické jest

i

celé

zení Brojovo. Není

to

klidný, pokojný, ale hluboce se prodírající pohled, který

vcí a vidí je ve vln jednotn plynulého zení nervosn vzntlivé, roztržit peleta-

vniká do duše života. Jest to

124

vé,

neklidn^útoné — a proto vždy zstávající na povrchu

barevném a svtelném. Tento pohled nespájí vcí v souvislé

svty. Rozpojuje ve skvrny. Tíští ve výseky.

Ne pojev

znání souvislostí, ale ohledání povrchu jednotlivých

— to konený Broj jen

cíl

umní

výet vcí

a

ne

Brojova. Proto tak

jejich

stvý pathos. Broj neproniká

do íše

A

jejich

odtud

to,

asto podá

hluboké jádro,

ovšem

smyslu a prapvodní

ani

do

jejich

sférj'

za

er-

vcmi,

síly.

že pírodní lyrika Brojova

ti

nikdy nedá po-

asto máš pi etb takového Neumanna i moderních Francouz pocitu, že vidíš pírodu kouící se citu, jejž

tak

:

v erstvých, zrodových barvách, že

erstvými vy. Broj

vcí

silami,

ji

vidíš

rozhýbanou

jakoby zrovna nyní vyšla z ruky tvrco-

nemá dob5rvatelského pohledu, který by povrchem

pronikl až

prapvodnímu

ráji

za nimi. Zstává vždy

na povrchu. Broj není schopen zatím v tomto vývojovém stupni velkého, bezprostedního vesmírového pocitu. Jest

sám sebou tem,

jaksi málo proniklý, jest málo prostoupen svlovenstvem, životem a tím mén zapeden do sou-

vislostí

vn kosmu a svta. A tak vzmach nho tak ídký) mže býti jen roman-

kosmických. Jest

k božství (ostatn u tické gesto

— ne zatím jednotný v3^voj duše ve vln asu

za uchopením smyslu vesmíru a života a za vykoupením a spásou.

S tím souvisí

i

to,

že Broj popisuje a opisuje, reprodu-

kuje, ale nezažívá a nevytváí. Máš bojí

pímo

pojmenovati

vc

naznauje a mnohými analogiemi podstatným a za zkratkou.

asto dojem, že se Broj zdlouhav

a djství. Radji je

Nemá 125

opisuje. Broj nejde za

schopnosti destilovati

život v jeho nejistší tvar, v

písovou

zpév obrozených

—a

Opisuje

sil.

melodii, v rajský

popisuje.

I

v tom jest

Akoliv volným veršem vládne lépe debutant lyrických, pes to jeho vývtSina našich než et a popis psobí leckde tak únavn a šed.

kletba impresionismu.

Lyrika Brojova ukazuje na jakousi oslabenost vitálnosti.

Je tu spíS už vitalismus slova než primérního barbar-

sky prudkého zážitku. Slovo vám kypí na rtech, ale srdce se nerozbuší, krev

nevzpní

a nervy nezavibrují. Spíš e-

pigon než lyrik opravdu prbojný.

8.

Jc^oesií je Miloši Jirkovi lyrický deník

jm,

citových

vých.

V

a krisí a

smyslových do-

snad i slabých reflexí ideo-

nDubnu" vybíjí se Jeho život smyslový. „Cesta"

zápisník

ným

vzruch

mladikého básníka

z

moravských hor

srdcem, jenž po válce, jejichž

astnil, došel na studie do Prahy

dozvuk

s

je

erve-

se také zú-

— vzpomínal tu na mo-

ravské hory, rodnou vesniku, na lesy, maminku a teprve

po dlouhé

dob

se

rozhoel láskou ku pražské

v nové sbírce — nZnici rvé — došel

rov hotovjším útvarm

ku zralejším

svt

objevují se tu však

a tva-

smysly, ale dovede také

proniknouti k jeho dynamickému podkladu sil;

A

téhož lyrického sensualismu a

vitalismu, jenž pojídá sice

i

ulici.

— ku plynutí

názvuky krise sensualismu, jenž

nedá úkoje ani poznání.

Svt

býval Jirkovi zprvu jen pastvou smysl, mladicky

126

zbojnických a divých až k romantinosti. Každé slovo,

každý obraz, každý výkik vou konkrétností, svtly,

,Slo

(léto),

zem

ji

je v

„Cest"

peplnn

žena

stepilá,

smyslo-

vnmi a tóny.

tvary, barvami,

smdého

tla,

zem jí znla;

líbala,

byla to písnika zrání a tla,

žárem se chvla, také vzduch

eavl

a jeho hlas

slavnými výškami jasn se tas',

žhnul jako prsvitná pec tisíce

Ovšem

obrovských svc"

—

že jeho smysly jsou struny na mladé bytosti bás-

níkov, jež se

jejich vibrací celá

otásá v základech a vy-

tryskuje hned geysirem divého veselí,

hned tichým pra-

ménkem

Jirko je

nhy.

bolestné vzpomínky a

básníkem

všech spontánních projev života. Oslavuje plodivou

zem,

jež se

chvje jako žena v horkém

slunce; velebí ženu, jejíž

jako vonná

zem; zpívá

tlo

je

mkké, pítulné

na modrém nebi, zkosenou

vyvolá v

doma vota,

a kypré

chválu muže, vášní rozžhaveného

jako slunce v ervnu; miluje vci,

knihy, nové své šaty a

sílu

objetí letního

jetel,

íky, bízky, obláky

obrázky na

hlku ... I píse

stole, židle,

houslí v

kavárn

nm pedstavy známých, milých vcí, jimiž byl

šasten. Všude je tu opojení kypivým povrchem ži-

prudký výet vcí

citových. Jirko však

stav vcí v jejich

a zachycování paralelních

nepodává prudkých

visí

vzájemných vztazích a v mohutné vln plynulého

127

života.

z níž se stále ohrožují a rostou. Jsou to

pedasn Ješt

št

pímo

zrozené. Jsou psány v

chvje, v bezprostedním varu

nenastala synthe&a vnitních

útvar, v

básn namnoze

dob, kdy vzruch

istý

typ, jenŽ

prvk

chvíle,

duší

kdy Je-

v nový hudební

by zjevoval víc než prchavou

tíš

singulárních vibrací, Jež zstávají vždy na povrchu. Tato lyrika je

pokojn

smyslná,

nebo básník nedovede ješt

realitu, ponvadž byl šakypním, takže nenašel v sob síly, ab^ dramatisoval svt rozbhlý ve barevných skvrn vcí. A ponvadž mnohdy nedovede ani siln zažíti hmotu, tlo, zemi a vci a je jen pozoruje, ponvadž pak nedá básni

tvarov ovládnouti rozkyplou sten jejím

zm

jednotné tvárné osy, nejsou jeho

básn

ádn organiso-

vané svty pro sebe, nýbrž jen dojmová, trochu porovnaná

tíš.

Ve ^Zniím

svite"

objevuje se nový prvek: neukojení

sensualismem a touha po pochopení smyslu skutenosti.

Ve vtšin tvarov

básní tohoto lyrického sešitu ovšem doznívá a

se dovršuje zemitá lyrika „Dubna" a ^Cesty", je

v nich zase

rozpnní

krve a smysl, omáraení tlem,

tem a vcmi, ale v nkterých básních už zpívá poznání hodnoty a

ádu

i

vcí. Celkem lze íci, že Jirko tu

opakuje lyrický proces Ruttových ^Zjasnných oi'.

básn, v nichž

si

Jirko

sv-

touha po

Ob

uvdomuje neuspokojivost smyslo-

vého poznání, ^Smutný hlas' a , Mlící svi, )SOU vlastn jen lyrickou parafrasí Ruttovy básn ^Žena' — tvarem i duSeslovnou surovinou.

Ve

„Zlé noci' je tento tón zhnusení

sensualismem vyhrocen v poznání.

128

„že srdce nezakotvené, a

úsmvy

jen na

by krásn, bloudí

okamžik dává,

loudi,

slabý jednou padnu

že vysílen a

a nikdy živof celý, celý neobsáhnu,

že vždycky, vždycky bude hmota, touha, sen a nikdy nestanu, vím, nasycen."

Jirko se

ovšem nevyrovnal

s

naznaeným dualismem.

Smysly nedovede už pochopiti svt, nestaí visuální,

jen

mu

poznání

chce proniknouti úel a hodnotu svta. Jirko však

obmuje

passivn

viska, ale neprožívá

o rovnováhu.

A

oba prvky svého dnešního stano-

muivého procesu jejich sváru a boje

nachází-li v

nkolika posledních básnf

smír („Pokojný dm"), je to spíš zastírání propastí a

mlouvání k

illusi

pe-

smíru než opravdová harmonie vykou-

pené a sjednocené duše.

Mn tento svt nechce sonanci mezi

Slyším v

besným výkikem

mollovým tónem volají a pláí,

zníti.

oí,

bolesti a touhy

vou

nm píkrou dis-

pud, krve

a

tichým

po poznání. Oba hlasy

a stenají, vždy víc se rozbíhají a nikdy

se nescházejí. Tento

svt

nezní. Spíš drásá nesouzvukem.

Svt zní duši, jež je sama uzaveným, silným a svéprávným svtem, jež chápe zemi jako ohromnou základnu milion individuelních svt, božských monad, rozhýbaných toutéž silou a vždy rostoucích a se docelujících

spolutvoících

i

svtových, na budování bratrské shody a

nemže

zníti

— ale tím

na budování vyšších, kolektivních útvar

osamocené

svt. Svt

duši, roztržené

129

nezní

mezi chtivost

rozkoSe a touhu po poznání, jež

nná v ohromné kolo v mSácké ideologii a pro néj hotový, pro vychutnával a po

pravdu

je

vždy sama, nezale-

v

mSáckém

nj udlaný, on

pípad

— Jirko uvázl

sensualismu. je tu jen

promýšlel.

A

na

tak

to,

Svt je aby ho

mu svt

o-

bu mlí a nebo dissonuje.

Jirko musí se

sám

je

spoleenské práce.

naped

trochu peformovat, pochopiti, že

jednou bukou, jíž se svt

vyvíjí, pochopiti,

že spo-

lutvoí v ohromné díln svtové na zdokonaleni životního díla, jež

nikdy nebude dokoneno, že

Jiných, vySSÍch

pispní Pak teprve

Jeho

cíl než vychutnávat

to,

lovk má co

tu tisíc

je hotové,

bez

hotové. se

mu

rozezvuí svt písni kolektivní práce.

Básnický expressionismus.

Básnický expressionismus. 1.

Jest hluboký vztah mezi dobou válenou a poválenou a expressionistickým

umním extatického zborcení a znokiku udšeného srdce

vuzrození duše, úzkostlivého

a

rozložených forem jevových.

Doba kapitaltsticko-mšfácká, opojená

zlatou

hmotou

podepená systémem hospodáským, „konstif uním"

a mocí, se pežívala. Kostra staré spolenosti, kapitalistickým

absolutismem politickým

a

militarismem, se hroutila.

erstvé síly duše lidské, tísnné tíhou této mrtvoly, volaly po osvobození, po zniení tohoto svta. Logos doby smoval k rozkladu svta, jeho forem a ád, ke skoku z tohoto nesnesiteln zmechanisovaného a zracionalisovaného

kosmu do teplé, živé, vonné tmy nového svta. Vzduch byl pln pedzvstí velkého pohbu a slavného narození. Velké umní pedválené a válené bylo orientováno

vnitn i tvárn

nihilisticky. Tušíc

rozklad starého svta,

i

všemi nervy

blížící se

ono uvolovalo a niilo tvary a

ievy.Impressionismus rozložil svtjevový v plošky a skvrny

svtelné, stínové a barevné naprostým

odduchovním

aktu vnímacího. Tyto barevné plošky a skvrny svta tozr metal

stín

úpln

futurismus v barbarskou smsici polotvarú,

a svtel, vedoucích spolu

tvárný spje k vrcholení.

— pedzvst

zuivou válku. Nihilismus

Svt jest

budoucí katastrofy.

133

tu zmatek, chaos, I

tíš

expressionismus jest

takovým proroctvím.

V

Jeho krédu jest straSná nenávist

ke skutenosti, ke svtu

násilí, útisku,

zloby a tvrdé vlády

hmoty, odtržení duSe umlcovy od této

reality, rozložení

tvar a potlaení jejich zákon. Expressionismus dít své doby — zrodil se souasn s ní, zárove s ni

jejich jest

také zanikne. Je

pak zejmo,

pro

expressionismus nabyl

mecku takového rozmachu. Byly

tu

práv v N-

podmínky, jež byly

neobyejn píznivé tomuto vyhnání celého smru do posledních zámezí. Vulkanický otes, jenž zabouil touto zemi, zniil hrdou stavbu státní, ale kulturu, vybudovanou i

na principu moci.

Otes

byl tak prudký, že se

opravdu

nmecký národ nebyl schopný kulturní práce dob pímo poválené. Je náhodné, že revoluce v N-

xdálo.lakoby v

mecku byla provedena

Židy, že

tém devadesát procent

všech cxpressionistických spisovatel

vodu? Jakoby

v

je

židovského

p-

dob, jež znamená zíceni vSech národních

sn, bezradný národ pedával zícením neutrpl tak z tohoto rozvratu

kulturní práci živlu, Jeni

rány mravní

silné

— židovstvu. Co

mohlo jiného povstati než umní odboje,

rozkladu jevového svta, revolfy ducha proti celému svtu,

umní

šíleného vzeptí nad propastí nihilismu, vytrženi

ze všeho

ádu

a

celkem vášnivý píboj plamene, jenž se

vného zdroje oleje a rychle uhoívá v mukách a proklínání, i v lizkostné modlitb. odtrhl od

Ale

i

ve Francii, Rusku

expressionismu,

teba

v

— u nás najdeme umní blízké nm není názorového egoceni

trismu a lyrického solipsismu

mus

byl zjev obecný v

tch

nmeckého. Expressionisponvadž v každém

dobách,

»54

národ

nítila se

horená touha po sbratení

nenávistí

soptících

svt. To, co vytvoili ve válce Duhamel, Vildrac,

i

tak zvaní básnití kubisté francouzští s Apolli-

Arcos,

nairem v ele, je velmi blízké expressionismu, roste to z téže

pdy

sopené

ku pírod

dneška a dospívá k témuž návratu

lidské duše. Pravda: Francouzi nemají té spo-

Nmci. Nedovedou

inulosti v zoufalství a neklidu jako v nich dlouho setrvati.

Do chaosu

vnášejí záhy

poádek^

zákon, ideu; spjí k harmonickému vyrovnání kosmických

protiklad, k eurýtraii, k zaklínní všech

skutena. Dopracují se záhy míru a nisace nového

jev do

klidu,

jistoty

rytmu a orga-

dní ve svt. Východisko je však zde totéž.

Expressionismus byl metodou cítní všeho evropského lidstva v

dob

válené

a

pímo poválené.

Hxpressionismu rozumí se ie filologicky a tudíž v pro tikladu k impressionismu. Impressionismus jest prý

ním irého dojmu smyslového

duchového výrazu. Zdroj, se rodí, jest

mimo

z

nhož

básníka, ve

zachycení smyslového dojmu tické

um-

— expressionismus irého dílo impressionistické

vnjším svt: báse jest reality. Dílo expressionis-

nemá tohoto vztahu k vnjší skutenosti. Vzniká

z vnitního zážitku, z citu, fantasie, z

hmotnné. Pro

tento vnitní

pedstavy

cenné prostedky výrazové. Impressionismus

od svta k

duši.

zcela od-

svt hledá pak básník rovnojest cesta

V expressionismu jest tomu práv naopak. 135

Toto po|et{ vSak nen{ zcela správné a pesné. Není totiž zážitku jen impressionistického a jen expressioniS'

tického.

Každý zážitek

nkolik singulárních )ei je

duchový. idla zachytí

jest jen

chvj smyslových

a dodají je duSi,

svými stabilními formami petvoí v obraz. Bez této

duchové práce byl by vnímavý svt nesmyslným chaosem barev, svte),

ádku. DuSe

zvuk, bez

je

tvaru,

vzájemného vztahu

v&ak roztídí a ztvární v objekty,

jako když žaludek zpracuje potravu svými Šávami

— my

podkládáme mu by nebyla

v za-

Výsledek této práce, obraz svta, jest

žitinu (Bergson).

výtvor duSevní

a po-

podobn

je)

vSak promítáme do prostoru a

reální platnost.

souasn

Není tedy impresse, jež

expressí, to jest duSÍ

upravenou sku-

pinou smyslových dojm. Ale není ani expresse, jež by nebyla Jest

ástené

impressí.

Ve vzpomínce,

visi,

pedstav

vždy oživení jistých smyslov získaných obraz.

Rozdíl mezi

obma smry

není tedy druhový, nýbrž

len stupovitý. Impressionismus

smyslový dojem a

z

stena, chce potlaiti (pokud to takže

svt mní

zdrazuje v zážitku více

bázn, aby jeho erstvost nebyla lze) práci

ducha na

za-

nm,

se v plochu, zalitou barevnými skvrnami.

Expressionismus chce zážitek oprostiti zase od

smyslových (pokud

je to

prvk

možno), vychází od pestavy a

vise a pro

svj vnitn zený obraz hledá pec

smyslový

tvar.

136

jen ve

svt

A

ento

v prvé

útk do svta pouhé duchovosti dlužno chápati

ad jako protest proti rozsoptnému svtu, pro-

rytétnu vášní zlata, sociální nespravedlností, železnými

okovy militarismu

a absolutismu.

V lovku, stojícím v du-

nní dl a výkicích milion mroucích bratí, nití se horená touha po uskutenní duchové íše na zemi, po

pemn lovka v bytost duchovou, jež by nepodléhala svtu a pomrm, ale vytváela svt lepší, duchovjší podle vlastního vnitního ádu. Tito lidé chtjí vytvoiti v sob svt duchový, aby mu dali v celé jeho úhrnné síle psobiti na svt reálný. Jejich

duchovost

lišila

oficielní filosofie, jež

a

jev pírodních

na

se

diametráln od duchovosti

mechanicky aplikovala zákony

dní

vd

duševní a dospla k jakémusi

strojovému útvaru ducha, jejž možno rozmontovati v ásti zcela libovoln. Mladí tvrci obrátili se této

zákonu absolutní kausality, podle

má

rozhodn

proti

mechanické duchovosti a proti jejímu základnímu

své urité

píiny

— a ty

determinuje duši, zbavuje

ji

nhož

duševní djství

jsou ve

vnjším svt, jenž

svobody

a možnosti spolu-

urovati vývoj svta, omlouvá a vykládá každou niemnost a zlobu a jest brzdou vývoje.

autonomní, soudí mladí.

Sám

si

Duch

— to hodnota

vládne a vládne

i

skute-

Duch není determinován státem, biologickými zákony, životní metodou. Naopak: sám determinuje skuteností.

nost.

Duchová pravda

pemže svt

i

jest

vždy nad skutenost, idea

zvrhlost lidskou.

137

Posiíivním obsahem této nové duchovosti jest idea bratrství, lidskosti, lásky, dobroty, štstí, družnosti a sou-

Není to duchovost universální,

citu.

dovku

spoutala

svt svými zákony

jeŽ

by jako ve ste-

a dala

každému jevu

a každé myšlence pevné místo, jest to duchovost rozbo-

lestnle roztkaná, z rozvalin svta vytrysklo, teple schýlená nad troskou zoufalého nitra ale

— ne vládnoucí jistota,

pokorná útcha. Nemá zatím dosti

nila své jest,

kosmotvorné

poslání.

síly,

Nesmírn

aby uskute-

karakteristické

že socialismus nedovedl po válce podchytiti výtrysku

tchto nových duchových Jest to jeho tragická vina.

sil,

nedal se jimi ziirodniti.

Proto ani on nestal se zatím

útvarem kosmotvorným, jenž by nové

síly

hospodáské,

spoleenské, náboženské a duchové vfibec uvedl v doko-

nový

nalý,

zmatek,

ta

ád

družné spolutvorby. Odtud ten duchový

keovitá touha po jednot, po ádu, po tžišti

svta. Expressionismus jest obrazem tohoto horeného spni, této

žízn po

zakotvení, po mravní rovnováze

lovka-

jedince a celého lidstva. Umlec-cxpressionista hledá

svým dílem pevný duchový sted, základní vztahy srdce k bohu, životu a svtu. Jak lhostejná jest mu všechna viditelná skutenost! Jist má pak pravdu H. Bahr, jenž ve své knize o expressionismu tvrdí, že ani expressionismus, ani impressionismus nedosahují totality skutenosti vnjší a vnitní, s

nebo nemají živoucího svazku duchového zraku

okem tlesným. Pehlédneme-li

chané láskou ke ství,

lovku a touhou

dílo Werfelovo, zadý-

po lepších tvarech

Rubinerovo, Jež volá duchového

158

lovka

lid-

k inu,

L.

Frankovo, jež obžalovává

s

keovitým chvatem

do visionáských

války, nahlédneme-li

surovost

extasí Doblino-

vých a Brodových, Kafkových a Sákových, pochopíme snadno, že volání pováleného zákonodárce expressio-

nismu Kaz. Edschmída po synthése ducha a krve, po vy bi-

ování naturalismu k

Doba nebyla

visi,

báse jest vždy duchovou

svj duševní život tak siln,

nikají až

nestalo se skutkem.

zralá k této synthése.

JCXpressionistická ník žije

fanatické

do smyslové

oblasti.

že jeho

i

v centru sluchovém.

Bás-

Vise vzniká podle Bahra

tehdy, když vlny našeho vnitního života se sítnici

visí.

prameny pro-

V

tiil^ti

až na

díle expressionistickém

radost je divjší, bolest zoufalejší, smyslnost násilnjší

—

nebo jsou podízeny boulivé atmosfée lidské oproštné Báse expressionistická jest výtrysk, jenž zbavuje

duše.

svt tvrdého tlaku mechanických souvislostí a uvoluje prapvodní elementární síly duše. Koneným dojmem z ní jest vždy cosi jako vzdech nesmírného hoe, výkik jásavé radosti, vyjektnutí úzkostí a dsem. Pod tímto úhlem porozumíme snadno tvárným zásadám této poesie. Volím namátkou teba povídku „Spielhof " od básníka spasitelské touhy, Fr. Werfela. Fabule jest tu velice prostá.

Úedník Lukáš ml v noci svých ticátých na-

rozenin zvláštní sen, v

svta. Ráno nemohl

si

nmž

bylo zjevení všech tajemství

vzpomnti

ani na jediný

okamžik

a motiv tohoto snu. Celý jeho život se zmnil. Život vnSjSÍ zapadl

mu

svdj sen.

kamsi do mlh. Ponoil se

Oprošuje

odchází do svta.

se

liplni

V dlouhém

sledu pronikavých

božensko extatických stav vnitních, k podstat tajemného snu, v života,

t,

dospívá

nmž

v

vyili

konené

s

bohem

a

nmž

muiv

visf,

ná-

upiatých

tuŠf poslední pravidlo

na hišt, kde nachází prosté dí-

pozná svj sen

shod

do sebe. Hledá

od vSech vztah spoleenských,

a

smysl Štstí, jež

svtem,

jež se

jest v nej-

uskuteuje

jen

v dtství.

Celý .Spielhof " jest dlouhá lidí a

dj

mizí a

ada visí. Svt reálných vcí,

ped oima nám

proudí film dle, na-

piaté k pochopení základního tajemství životního, k zažití

nesmírného souzvuku

pehátého

pocitu, k

kých a hmotných

V

s

bohem

v

okamžiku

sopen

pochopení jednoty všech psychic-

dj v ohromné rodin kosmické.

básni mizí prostor, vci, tvary

— do skutenosti jako

by byla vložena krvav ervená deska, na niž se promítají

ploSn jen stíny vcí a

bytostí,

odhmotnné pedstavy

o nich. Proto tu mizí barva bud vbec, nebo se objevuje v zastených snových odstínech,

zladných vždycky

v ja-

kýsi neutrální tón. Jen na místech, kde sen a vise vrcholí,

vystíkne do obrazu hoící barva, planoucí

duší, vášní,

extasí.

Po tomto odhmotnní, odprostornní a odvcnní jest , píbh" Werfelv melodickým vlnním duše a života, ale žádná z tch vln není upiata k pedmtné podstat svta. Je to jakási snová fantasie prapocit lidské duše, která není

pedvedena vcmi 140

a konkrétními djstvími.

hudebn mimosvtský, k nmuž lze najíti analogii v njakém stedovkém obraze nýbrž

rozvedena v

je

lifvar

skoro

netlesné postavy na zlatém pozadí

— tak jest prost každé

shody se skuteností. A tam, kde Werfel nartne kus svta,

pozorujeme hned, Že to jsou duševním žárem zborcené

linie,

nezalenné

pisu.

A

uvolnné

ásti,

polotvary. Není tu po-

znaky vtšiny básnických prací ex-

to jsou tvárné

pressionistických: odhmotnní, odprostornní,odvcnn{,

rozvedení svta a života ve snovou fantasii, blízkou hu-

dební komposici, zplošnní a malba nesouvislými ásticemi,

nezalennými

LJost

vtšin

jest,

v organický celek.

myslím, patrno, že v tomto

takových

dl

jenž u nás tolik ádil v

Skutenost mizí

cházejí ve sfínohru

pomr

por proti

sob

dob

stav psychických, pro

V

„já",

i

století.

drama pe-

niž jest

díle expressionistickém mizí

duše a svta, stavjí

dv

nebo se

tu odluují a v od-

Svt

je

vždy svtem

subjektu nelze vyjmouti ze svta,

pestal býti svtem, to

jest

duše

úpln

ásti vyšší jednoty. Pravda,

duše patí k podstat, jádru svta.

jednoho

resp. ve

dekadenfního konce

z této poesie a lyrika, epika

jedinou hodnotou.

správný

umní

nová forma irého psychismu,

je

nebo by

pedstavou jedné duše. Ale

naopak zase: duše není omezena jenom na lidské Vylévá se do skutenosti, vytváí

její

objekty a vyjasuje se jimi. Duše a

141

vztahy,

svt jsou

nitro.

upevuje

se

dv polovice

Jediné nadindividuelní skutenosti: nelze pochopiti svta jinak než duši, tedy sensibilisací,

zduchovním

reality.

Ale duše naopak nelze pochopiti jinak, nežli vécmi a svtem.

Svt

vají,

vzniká nadindividuelní jednota, od níž jest už jenom

a duše vysvtluji se navzájem. Tam,

krdek k

božství. Expressionismus není

si

kde splý-

vdom

této

Jeho irý psychismus, jenž za jediný obsah poesie podkládá vzrušenou duši samu o sob, vede pak souvislosti.

k naprostému zlyritní epiky ných kontur svta, k

i

dramatu, k setení pev-

rozvlátí silných obrysfl charaktero-

vých, k rozvedení života v melodický píboj duševních vln,

odpoutaných od reálna a vržených do výšek.

pevn vytvoený

a

napoád. To

proto, že

drama

ukonený obraz svta. Z

jejich

expressionisté stroskotávají jest

V dramat

parnaté a prchavé látky nelze vybudovati dramatické sku-

tenosti celé :

horenat

lidi

a celý

svt chce drama, ne jenom

iNejkladnjšf hodnotou expressionismu luce pro

stíny

vznfccné obrazivosti.

lovka. Osvobození lovka

jest

jeho revo-

jedince od mecha-

nismu a racionalismu kapitalistického ádu, probuzení

lovka lovka ped nekoneno

velikých pralidských vztahA

k

postavení

—

lovku to

a k bohu,

vné

théma

lovku jest tu lovka zvíe — po

básní expressionistických. Vlna lásky k proto tak prudká, že válka udlala z válce pravé lidství bylo

samo zázrakem. Expressionista 14a

vidí v obchodníku, nevstce,

níku, a

uenci vždy naped

prmyslníku, dlníku, úedprosté, živelné lidství

versálním smyslu slova a odstrauje

s

nho

v uni-

všechny

str-

nulé formy starého svta. Tak pedevším národnost. Nový

lovk jest

do poslední žilky proniknut strašn prudkou

touhou po sbratení

tlo

lidstva. Cítí, jak

lidstva srstá, jak

spojují, jak

válkou roztíštné

pervané nervy duchové zvolna

se

obrozeným tlem proniká mocný proud vle

ke spolupráci a

lásce.

Toto uvolnní

lovka projevuje

jeho rozhodným píklonem k socialismu;

lovk

se

hledá

zákon souhlasného psobení individuálních i kolektivních sil,

vetkaných do našeho svtového hospodáství. Socia-

lismus jest

mu

tudíž obnovou

lovka,

sjednocuje spo-

lenost ne z tvrdé nutnosti vnjší, nýbrž z ducha, spolenost, jejímž

Nový

lovk mu

jsou

základem

jest volné,

samostatné individuum.

revolucioná. Myšlenka a

jest radikální

in

jednotnou skuteností; jeho radikalismus jest

váše istoty a vnitního dobra. Na první pohled je tu patrný nmecký pvod této poesie. Protest proti nivelisujícímu nátlaku spoleenskému, boj za naprostou svobodu individua, osobní protest proti kaž-

dému ádu jako proti násilí, snaha po zabezpeení jedince tihmem boj za metafysickou svobodu lovka proti materialismu mšfácké kultury, jež nedopává jedinci volného rozvoje — to smysl díla všech nejvtších nmeckých tvrích duchv od Lu-

proti spolenosti a její morálce, tedy

thera, Kanta, Schillera, až sera,

U

po Hauptmanna, Werfela, Kay-

D5blina a Edschmida.

expressionist

i

zde proniká velmi

143

urit jejich

ne-

dostatený smysl pro skutenost. Dlaj{

si

asto

faleSný

obraz o lidské povaze. Kdežto Wedekind, jeden z inspi-

rátor expressionismu,

pud

a

bsú,

lovka

vidí nitro

smeku

jako

asto

básníci mladi naopak zase je vidí síly.

bu jen

nebo jen sentimentáln

pravideln nikdy ne

nená

—

pessimisticky

synthésa

Dívají se tedy na

vitalisticky.

bs a

démon,

pak spíš postulát, píkaz duSe

lovk

sil

jest

jen

lovka

ve svtle dobra a mravní

— ale

však jedi-

svtlých. Dobrota jest

lidské, jež se

vývojem tíbí

k istším tvarm. Dobro není. nýbrž se dje, vzniká. Duše jest

mocností irracionální, obsahující v

bídu, neštstí, utrpení

U

expressionist nejsou

Snad práv proto se jim motérství. Dávají se

schmid

bohu

—

dobro

i

zlo*

nýbrž

lidé,

tolik

stíny.

daí jejich kosmické eska-

svým lidem houpati v kosmu, jak

žádá Edschmid. Jen málo smíru, k

sob

radost.

i

z nich

má

to

prožitý vztah k ve-

snad jen Brod, Ddblin, Werfel a Ed-

— ale pes to ženou své lidi do vzduchoprázdných

prostor božství a to skokem, ne

stínem lze podniknouti

i

Nejlepší básníci tohoto

mžiku šíleného peptí, v

prbojem

a

dním. Se

nejodvážnjší experimenty.

smru

dob

dospívají k

bohu v oka-

strašné, metafysické svo-

body nejvyšších vnitních rozhodnutí. Božství

jest jim

osudovou zkušeností vlastního srdce a ne myšlenkovou

Ponvadž vycházejí od tragické a démonické povahy lovka, neuváznou ve stínovém bsnní, v šíleném monologu k vnosti, v nmž nekoneno prostorové a asové jest mozkovou abstrakcí, nepojatelnou ani fanabstrakcí.

tasií

ani smysly

— a tedy pro poesii nepotebnou. (Benn). 144

Expressionismus chce býti regenerací a docelením lo-

vka.

Jest jen

ásteným uvolnním

a jednostranným vy-

hnáním do sféry duchové.

7.

/\le

i

ve Francii najdeme básníky, u nichž je poesie

diktaturou lásky a humanity a u nichž je tentýž tvárný

hlavn

zmatek, roztíštní pevných jevových tvar. Jsou

ve škole Apollinairov, hlásící se programov k literární-

mu kubismu (Max

Jacob, Pierre Reverdy, Jean Cocfeau,

Pierre-Albert Birot, Blaise Cendrars a ovšem

laume ApoUinaire). Staí uvdomiti ných princip s

jejich estetiky,

nkolik podstat-

abychom

pochopili, že jsou

expressionismem v nejužší shod. Poesie

bou, ne napodobováním svta, soudí

básníkovým

jest,

sám Guil-

si

má

býti tvor-

tito básníci.

Cílem

vytvoiti dílo, které by bylo samostat-

ným svtem, na hmotném svt nezávisljhn, které by žilo svým vlastním životem. Koní se vláda imitace. Umlec

nov

bude

tvoiti.

Umní

nebude už parasitem

reality.

Proto se nazývají surrealistes, surnaturalistes. Akoliv

ovšem

proti této estetice

uvedených básník sivni lyrické vise,

možno

pesvduje

leccos namítati, tvorba dosti, že tu jde

o inten-

ne o transkripci reálna. Že tyto vise jsou

svtem pro sebe, neupiatým namnoze k reálné základn. Že trhají logické svazky pedstav a dospívají leckdy si

k témuž tvárnému nihilismu jako Že francouzská kritika

i

nmetí expressionisfé.

nejpouenjší volá nad

lem: .Chceme rozumti."

H5

jejich dí-

Nelze ovšem nepostehnouti, že u uvedených básníku

pec jenom nihilismus

není úpln perván vzfah k realit. Že tvárný nedospl k takovému chaosu jako v Nmecku. v tom rozvratu formy jsou prvky nové formy,

Že

totiž

jež

zbavena vSeho verbalismu

i

s

nesmírnou pronikavostí

a emotivností ztváruje vnitní obsah.

Prvky expressionistické najdeme však

i

ve válených

pracích nkterých unanimistA. Duhamela, Arcose a Vildraca. Myslím, že jsou unamisty zváni leda omylem. Una-

mistou pravým

Je

Romains, tvrce dogmatu. stojí

vk jedinec. Jejich

díla jsou

lásky, jíž se

U Duhamela.

ve stedu svta ne dav, nýbrž lo-

Arcose a Vildraca

zmocují svta

knihy zvláštní cudné a tiché a duší. Jsou to citoví lidé, sy-

nové Rousseauovi a bratí Werfela, Rubinera, Sacka. CteS-li

výkik Duhamelv o sjednocení istých

vykoupení nešastného svta, nelze

ti

srdcí pro

nemysliti na tolik

nmeckých expressionistd, kteí tvoili ve vykupitelské keích vášn spasiti ubohého lovka, jenž vál-

touze, v

kou

klesl

na dno pekelných muk.

8.

V-»eský básnický expressionismus rostl Jist pod

vli-

vem expressionismu nmeckého a francouzského, nicmén není dvod spatovati v nm pouhou nápodobu, ponvadž se dotvoil nových tvar. Není v

nm

toho absolutního

psychismu, odporu k ádu, nihilismu názorového, absolutního tvarového rozkolísání.

146

Spje ke zduchovlé

rea-

lite,

v níž se chvje všechna úzkost, bolest, rozvrat a ne-

klid doby.

Svtlem

této poesie jest táž utopie lásky, dobra,

vnitní istoty, míru, svtlého

hou

poádku

táž snaha nadiktovati realit

snaha zmniti sionisfé milují

životního, vzpru-

zákony lásky a dobra,

lovka v bytost milující. eStí expreslovka ve jménu všeho toho, co z nho

vznikne, pro jeho budoucnost, a chtjí po lásku.

a

Vdí,

srdcí. Jsou

civilisaci za

páe

a

svt rozsévati

že až vzroste, založí velké spoleenství duší

rozhodn

proticivilisaní,

nebo

neuznávají

dostatené pojítko svta a národ, nevidí v

elektin vnitní

síly,

jež sdružuje lidi a národy.

Síla pojivá je jen a jen láska.

Pi tom však nejsou subjek-

tivisty.

Ví,

že bytost lidská není osamocený krystal ve

vzduchoprázdnu. i

Je-Ii

sféra družná, pojivá :

jich poesie

všímá

si

temn jedinené, je v ní mé já je ástí tvého a opan. I je-

v ní jádro

jedince nejastji jen pro ty sociáln

nadosobní prvky jeho duše ství.

— a je proto blízká nábožen-

Patrno, že francouzský expressionism na ni psobil

víc než

nmecký.

Ale ani náš expressíonismus nevyhnul se jistému zabstraktnní a zrozumovní. Kosmos, teba sebe silnji zajiž naped prudce postupem doby chladnjší a zmenšuje ti svt, protože protiuje. A zbavuje na konec schopnosti

žívaný, odvádí cítíš,

od

reality.

Myšlenka,

stává se

zažívati svt. Básník zpívá svou lásku ztrácí schopnost milovati

vci

Í47

a

lidi.

ke kosmu a bohu a

[Nad prvou knihou

M.

lyriky A.

.Dnem

Píši

i

nocV

zažíváte vzácný pocit postupného probouzení tvoivých

duše básnické. Jako by kdesi ve tmách zazáila nová

sil

horká hvzda, udivené zablikla a pak velkým obloukem vždy

s

Píša

vtSf rychlostí peletla po východním nebi.

zaíná velmi organicky mladým, výbojným sensu-

alismu. Jeho smysly isou vlile dravé, jeho krev Jest dy-

chtiv rozjiskená velou touhou.

dav;

Svt

je k

zbláznní

výkiky píse krve, jež hýí a bouí; svt taní. A na dn vftech vcí a celého svta najde PISa .svoji divokou píse'. Píša nedovede ješt rozumti svtu jinak, krásný: radostné vlny ulice,

oí

a

rudých

rtfl

lijáky slunce;

;

než vléváním vlastní

do jeho jev

vitality

a

dj — tedy

krevní a smyslovou antromorflsací svta, zrcadlením stavA své vitální podstaty. Jest to sivní.

pec jen dj

Expansí krve a smysl jest

v

podstat pas-

umlena duše. Zavalena

spoustami singulárních vibrací, sbírá je jen a snad

chu tídí. Píša

rám

je

si

to

i

tro-

dobe uvdomil v .Nové chvíli". „Sbí-

(výkiky svta) dychtiv do vztažené dlan, tším

se s nimi, laskám je,

dívám se na n..." .Jenom

já

mlím,

nenalézaje slova, Jenom se smji, celý se chvji....' Tva-

rov odpovídá tomuto sionismus. Báse jest dojm,

sensualismu jakýsi svží impres-

cikánsky roztanený

nálad, smyslových stav.

básni více nebo

mén.

rej

obraz,

jich býti v

každé

Nezáleží na tom. Duše se jich do-

sud nezmocnila a nedotvoila a

Mže

ukonený. 148

je v

organismus definitivní

Po tomto údobí smyslného opojení svtem následuje svta do

jakési opilství duší. Bolest srazila básníka se

živeln rozbouené tmy duše, jež dosud splývala se svtem a nyní se od

nmu.

nho

odlouila a utvrzovala se bojem proti

Smyslnost byla

mu dosud pohanskou ctností. Nyní

se zjevila vinou. Úzkostlivý

kik

srdce, kolísání duše. jež

rovnováhu, zborcené tvary a

ztratila

reality ve

linie

vcí

— rozvláfí

ti temné vlny zoufalého pocitu života nad pro-

pastí, to vše

nese Píšovu

znívá duše", na

báse

tohoto pelomu, ,Jak do-

samý práh básnického expressionismu.

Rovnováhu našel Píša záhy. Jeho krásná „Spirála" uvdomila

si

sklad životního djství: do

vají se stále

nejsme

bsovské

svoji, život jest

živly a

bytí vlé-

soustava zrady našich duchových

zámr irracionálními vlivy osudu

;

okamžik, kdy budeme svobodni; v fysického rozhodnutí

vdomého

osudové beztvárno; nikdy

ale Píša

dob

že pijde

ví,

mocného meta-

pekováme spirálu osudu ve žhavou

pímku, již vztyíme ke stedu slunce; staneme

se

pány

sebe a spolutvrci svta. Tento rozhodný vitalism projevuje se

i

zmnou

jeho názorového egocentrismu. Akt,

jímž poznává Píša svt, není už sebezrcadlením, nýbrž

rozšiováním subjektu v objekty. Básník se

ujasuje

si

uí od

nich,

jimi své životní poslání.

Nejkrásnjší schopností tohoto lyrika jest jeho nesmír-

n napiatá celistvé

citlivost duše.

Nepatrný rozkyv zpsobí vždy

vlnní všech vrstev duše

a svta. Píša chce jej

zachytiti v jeho celistvosti a složitosti.

Odtud

životnost,

hutnost, psychická prokreslenost, bohatství detailu, ale

pí

slabší inspiraci zase jakási úponkovitost obrazivosti.

149

:

jež navrství mnoho detail, laská ses nimi, ale

jediným aktem vle a

síly v

nezmdže jich

jednotnou lyrickou stavbu.

Výraz Píšv záhy velmi zhutnil a zobsažnil. Zdá se však, že PíSa

nedoceuje funkce básnického obrazu. Není

to chvilková ozdoba, která se

vytvoí jen jako namátkou

na okraj vjemu, nýbrž jest to stavebný orgán nové reality.

Bude

teba

tu

Msto

více dslednosti stavebné.

Malý pí-

ohromným zvonkem, smáknutým kovovou rukou sluneního dne. Sotva si uvdoklad:

jest básníkovi

míte krásu tohoto obrazu, už vás PíSa odvede od této

pedstavy, navrství viny, takže

ped vás tíš vjem jiné smyslové ro-

vám nevybuduje ped oima novou

nýbrž dá jen nkolik

prsených

realitu,

ploch smyslových.

Pravý rozhodný sklon k expressionismu

stal se

Píšovou

druhou knížkou verš „Nesrozumitelný svatý' Peae všech.

nu chRotinost a nepochopitelnost tchto tekami a ár-

kami nelenných básní, pes naprostý rozklad pedstavových tlum, jisto,

že ieho

pes zabsolutnní prvku motorického je básn nejsou ubožáckým potácením se na

okrajích nových tulených

svt a

pocit, že mají v

sob

)ádro velmi hutné a živné a že Jenom vnéjší jejich ustrojení

— zbavení interpunkce — zpsobilo mnoho nedoro-

zumní

a

neporozumní.

Jist inspirován francouzskými kubisty, hlavn Apolli-

rozhodn nápodobu svta jevového zdrazuje jako kardinální zákon své estetiky

nairem, zavrhuje Píša v

umní

a

Umní a je kopírováním

tvorbou

— v plném

slova smyslu tvorbou, ne

a imitací, parasitem

vytváí nový svt a nový život

i5o

a to

skutenosti.

Umní

a

novou organickou syn-

thésou stabilních

prvk

a

jež nutno sHti

sil,

po nejvnitr-

njších zákonech duše v útvar naprosto neodvozený a

pvodní.

Umní

stává se visí

peháté

duše, rozžhavujíci

ve výtvorný chaos celý vnímaný svt, pemísující prvky a síly podle

duchových

zámr

a dospívající tak

ke zcela

nové pedstavivosti. Silné zduchovní jest tu ovšem základní je s

promnou.

shod

ve

Jisto je, že toto zrevolucionování

dobou pímopoválenou, že v

sahu

i

v jejich

básn

dobou, v níž tyto

s

form je

umni

byly tvoeny

—

jejich nejvnitrnjším ob-

cosi jako živý obraz té

pevratné

doby, v níž se nejednalo jen o jakou takou píštipkáskou

základ

melioraci života, nýbrž o revoluní, do

pemnu

jdoucí

svta, života a lovka. Byla to jist doba, jež

ád

v naprostém rozvratu stabilních spíjela se

a forem životních

novými principy, vyznávala strašnou neúctu

k surovosti prost daných skuteností a celá se noila ve spontánnost proudu

V

a tvorby.

Píšov „Nesrozumitelném svatém"

jest

opravdu silný

beh

obraz tohoto rozevlátého svta a uvolnného, ze vylitého života.

Vci

nejsou v

Ten nový svt Píšv

nm

prosto ze života. plují a žijí

koiti

— svt

ptáci ve

je tu živý

vzduchu

se, chváliti

„Vlaky poklekly

Domy

opravdu tekutý.

hotové, mrtvé tvary, vylouené na-

Ne

vci jako

nati, milovati,

je

proud

a jsou

sil,

v

nmž

schopny jed-

svt.

ped mým obrazem na

stanici

chodily po ulici

Srdce s prapory svých barev na konci boj neekalo Dlažba rukama zarstala Žila nežila zasklená krása.

»5i

:

U

Piši jsou vci. city, mySlenky,

vášn, vdné, barvy

stejné srostité skutenosti. Nediv se, že

že na

vtvice kee

kvtu

žer stromu zavsil prapor své myšlenky, tak sob patily zcela organicky, jakoby to byly re-

jakoby k

ality zcela

a

dal básník rozkvést!

dojera,

své zbož-

na

nosti, že

V

máS asto

rovnocenné.

svt je dvrný

jeho

vztah mrtvých a živých, nebe

zem. .Za okny prameny rtuti vzkiScni zpívaly Hrob zrúžovl v kolébku a všichni mrtvi povstali Spasitel

A

kráel

v oblacích

muži jako slepí na

Každému

vložil

ulici

do ruky po

Tolik svtel tolik na cestu v

bílé svíci

oích

v ulicích svítí"

A jinde

.Msteko celý

svt

obklíila

složila v

Po cukroví

nedle

pernikáskou boudu

v krvi sahali vesele

Mrtví rukama studenýma

V lét

byla zima."

Proto ani božství není u Píši vyazeno z tuje kdesi

nad

ní ve

skutenosti. .Ale

reality,

neby-

vném míru idejí, nýbrž zítilo se do

svt je

Bh na nebi

Bh i

na zemi."

152

Božství je zde cosi jako i

psychických aktivit ve

vdomí jednoty všech fysických svt. Jeho bh je mladý život

mladém svt. A básník je šastný, že boha má. V lyrice Píšov je prudký odpor proti každé form rozumovosti, nebo intelekt vede boj proti mnohosti svta v

a života

—

a víc: proti živosti života. Oblast

vymítil Píša

úpln

z

básn,

rozrazil stabilní kategorie vje-

mu, odstranil prostorové formy, dovolí nebe, dovolí

píinný

si

natrhati

souvztah

tok pedstav

sebe tee

jev

hvzdného

si

pšky do

výlet

kvítí, odstranil

a vytepal svou

as

a

báse jako živelný

5o6ív bezprostorovém proudu, v

ulice, vlak, sen,

rozumovou

nmž vedle

dm, strom, cit, ohe, váše, plot

Z básn zmizela veškerá rétorika, povídání, ká-

a touha...

zání, za to tím

nosti v celém

jasnji a

pesnji zasvítily duchové skutea barv láska se tu nekáže,

svém žáru

:

nýbrž tu hoi, revoluce nevyvolává, nýbrž plane na obzorech. Píša nahradil jasnou logiku myšlenky logikou citu a instinktu, který vytryskuje z krve, z

a

má

prazáklad

Tím dovršil ovšem tvarový nihilismus své da

:

lovka

vztah k celé skutenosti.

Píša nechce, aby jeho

hmotné. Je však

jisto,

báse

lyriky.

Prav-

byla parasitera reality

že ztváruje realitu novou,

tém

svt, nový životní pocit, svt v novém svtle. Podailo se mu to krásn v „Lét" a „Hudb v sadech", kde chaosu nové skutenosti dal pevnou osu. V orozevlátou ve

statních básních je

oste

ten

chvilky

jenom chaos.

Zasvítí z

nho

tu a

tam

i onen detail, pekvapí dravost ztvárnní jedné

—

ale

pes

sebe prudší naptí duše nenajdeš zde

orgdnismu, nýbrž jen

tíš vjem 153

a visí, jakousi

roztišt-

nou snovou

fantasii naprosto

odprostoménou

a

odhmo

nénou.

V tchto

básních

podstatu naSídoby: iiost, její

eský tvar intuitivního exnebo vyjadují nejvniternéjlí

ie nejlepší

pressionismu lyrického, její

tekutost,

nezalennost, chaoti-

rst k vyjasnní. 10.

Josef Chaloupka

již

ve svém ^Vzplanuti' ukázal

koeny

svého expressionismu lyrického. Hned na tfcti místo svého

báse

debutu položil

«Michelangelo", v níž podal symbol

svého budoucího postoje tvrího. Nechce tvoiti

oné osobní nálady, prožitku

i

velkou neosobní povinností kosmickou, jež .žena a

již s

mu

mu

byla ulo-

váSní pijímá. Vesmír hledá v básníku své

ujasnní, vykrystalisování, jím chce dýchat, rst,

Umlec

z té

rozmaru. Tvorba je

a básník jsou prostedkem tohoto

žíti.

hromadného

tvrího rstu. Proto jen kratinkou dobu opájel se Chaloupka zemí, vitální vlnou, jen

moval

zaátku vývoje hmoty

e

na zaátku svého lyrického vývoje for-

realitu, toužil cítíte

pehnísti hmotu v nový u

tvar. Jen

na

nho jakýsi, teba oslabený zážitek

a vitálního proudu, jen v prvých jeho básních mluví

konkrétna. «Spí a

zem

pod krutou

nhou

nebe

msíc

jak houba plná veta

ke Kristm na rozcestích se

>54

níží."

Taková „Nemocnice", napiafá za postižením celého ovzduší

budovy nemocných,

u Chaloupky výjimkou.

je

postihnete snadno, že jeho úsilí po ztvárnní zjevu je

mu

spíš trýzní než radostí

A

i

zde

hmotného

tvrí.

„Šest oken

v

mé

svtnici.

Šest oken v

mé

mysli,

mých prsou a oích

dýchá veerním modrem.

Dvee jsou bolestnou konvulsí

mých

trpících

úd,

rozkvétají náhle

každým otevením. Jsou spolenou ranou každému z nás v snní eavící

..."

Chaloupkovi bylo tsno v tomto oparu hmotnosti. Kdysi

mnohem pozdji vyzpovídal se z toho v básni „Láska", v níž mluví k milence, vášniv pissáté k zemi:

„Vždy stejn i

jak

ji

(zemi)

tebe já zradím

jediným pohledem vyslaným k hvzdám, cizinec,

jenž zatoužil k ztracen}^

jenž nezhojil

žízn

a není syt výšek,

svt a

zradil

útchy v prázdnu

hledá a nenalézá."

155

behm,

:

Chaloupka opravdu

domem

je vesmír,

— hmotu. Jeho rodným

zemi

zradil

jeho otcem

bh.

Tento život

je

mu

jen

odleskem života vyšSího. universálního, k

nmuž se vSn

bude vzpínat jeho touha. Chaloupka

aby pronikl zá-

básní,

hadu vesmíru, božsví,ád života obecného. V prudkém dramatickém intelektualismu ítí se do vesmíru, aby murval je-

ho tajemství.Zpsob,jímž naslouchá hlasu nekonena v nejobvyklejším ruchu okamžiku, jak prolívá neosobním smysje nesmírn blízký Hebrozhodn poktna ponurou

lem každý individuelní zážitek, belovi.

A

jeho lyrika noci je

krásou Hebbelových básní noních. Celá koncepce života, který se tu rodí 7 hlubokých propastí noci a spánku, uka-

Nmci. Noc

zuje k velkému

je

mu matkou

dne, matkou

svtla. Je zárodkem nového života. A práv noc ukazuje

smysl svta. Jeho „Zpiv plnoní'' nejušlechtilejším

je

mu

nesen v prvé své ásti

V

pandramatismem kosmickým.

hlubo-

kých temnotách noci rozezpíval se básníkovi celý vesmír, vSechny vci,

mus svého

síly a živly vyjevily

obsah svého

bytí.

Ryt-

srdce zharmonisoval se stíbrnou písní kosmu,

vpil se

do souhry celého vesmírového života a dospl

k velké

dve ve vnost života: .Já slySel propasti, v

tmách rozzpívané hlasy

vnem les. — zpráchnivlá srdce, budeš pla v snech vno zpívalo o cestách vk

a láskou

vytyený

Sel

Jsi,

Dnes,

zítra,

pozítí, dnes,

vn dnes

.

." .

Ale pak šílenství kosmické ovládne básníka úpln. Odtrhuje se od

zem a

hledá vykoupení z hmotnosti ve své

15S

— v kosmu. Prvodcem

pravé vlasti

jist expressionista

na této cest

nmecký, Fr. Werfel,

s

nímž

je

mu

Cha-

pojí

loupku stejný platónský dualismus životního názoru,

stej-

ada píbuz-

ná hymninost a prudkost vzntu a dlouhá

ných motiv. Zde ochrnuje u Chaloupky úpln zážitek konkrétna a objevuje se jen proištný zážitek nekonena a

vna.

Chaloupka

má teba novou báse

tte", jež je velmi blízká

Werfelov básni

„Zrozeni

Dít se nezrodí v okamžiku, když vyato matina zane žíti svým samostatným životem.

z

tla

boj o

žití,

ein Kind."

,Ta svatá chvíle

lovk o

vdomí,

eno

se je

každou

vné

až smrtí,

jíž

vn

dí-

,/cA bin ja noch

zaíná."

chvíli rodí. Život je

vný

prosvcování hmoty duší které skon-

teprve nastává život jako

samozejmá

jistota:

,Až mléné dráhy jeho žíze zkropí, smí vykiknout samo: JTed jsem zrozeno f

Nebo má Chaloupka báse sladký hlas srdce a krve

—

„Milenci".

A

zas v ní nezní

nýbrž závra z nekonena

rozjiskené noci:

.O, jaká záplava jasu, ach, jaká zátopa tmy."

Chaloupka dospívá leckdy až k tomu, že nekoneno neprožívá, nýbrž už

jenom promýšlí. Že nemá zážitek kosmu.

»57

nýbrž jenom myšlenku o

nm.

Prudký

lyrický proud tu

vysychá a

mní

silný, jenž

zabedá v alegorisován{a-analogisován{(. Úzatd.), ponvadž není bezprostední zkušeností

kost rosy"

pramen málo živný

se v myšlenkový

a

i

srdce, nýbrž jen záležitostí mozkovou. Je to území nebez-

peného

tém žád-

intelektualismu, jemuž se nevyhnul

ný z expressionistfl nmeckých a eských. Znamená to cosi jako neschopnost erstvého,

spálené

nitro,

horekou

se zachrániti z íše

východisku

by

si

pímého

zážitku. Cosi jako

vyschlé srdce. Chaloupka chce

tchto chimér

— vrací

se ke

svému

— k pokorné lásce k vcem a konkrétnu. Bylo

páti, aby tento krok šel hloubji.

aby se zúastnil

Aby

šel k dobé,

inn ohromného svtového dní sociál-

ního a vychvátil se z úzkého Tart pour Tartismu k živnému

umní,

jež je také budovatelem nové

spoleenské sku-

tenosti.

Ve

„Vzplanuti'

ml

Chaloupka

i

k výrazu slovnímu po-

mr krajn dramatický. Zápasí o každý verš a každé slovo. Z jeho ruky vycházel asto výraz temn zkalený a zjizvený, jehož nejvyšším zákonem nebyla hudebnost, nýbrž dramatická úelnost. Postupn odkládal Chaloupka tento lyrický dramatismus tvárný a dospíval k melodisaci verše, Jež leckdy zašla až k

samoúelné hudebnosti

fráse.

V po-

sledních verších Chaloupkových jeví se silná snaha, vy-

bednouti

kému

z této snadnosti

tvoivé k

formování.

158

ukáznnému

lyric-

11.

l^ovídkové dflo estmíra Jeábka

lovk")

(, Výzva" ,

kem pudových sil a živoišných je realitou

energií.

Jeábek ví, že svt

dynamickou, nechce však uznati, že by život

byl jen postrkem temných a slepých nezabsolutnil ve Život jest

„Zasklený

mu výtrys-

rosfe z jednoho prazážitku. Život není

mu

svt

fysických.

sil

Jeábek

prvku motorického a pudového.

radostným a vítzným projevem myšlenky

vesmírové, je velkou vlnou, ízenou tvoivou silou kos-

mickou i

— bohem, je kladnou jednotou

duchových organism v boží rodin

všech pírodních tvorstva. Život je

zkrátka zesmyslnním velebásn ideové, vytváené v duši boží. Vlastním

mická

hercem svtového dramatu

— bh. Ve „Výzv" ustupovalo

norodé chtní do pozadí a

lovk

vle

je

dostoupil úlohy nad-

osobní: stával se nástrojem v ruce boží. Proto byl

Jeábk Vývojem

ve

„Výzv"

kos-

vlastn veškeré i-

svt

tak radostný, kladný a vyrovnaný.

života byl totiž rozvoj osnovy, již

myšlenkou

vytvoila nejvyšší kosmická moudrost. Pravda: ve

.Výzv"

Jeábek zmechanisoval ponkud

by teba,

toto pojetí. Bylo

aby lidská vle tu více zpízvunna, aby jen božím otrokem, poslušným nevolníkem žích,

nýbrž

tvrím

lovk

píkaz

spolupracovníkem v jeho

kde se jedná o nejdramatitjší

životní

dj,

nebyl

díle.

ml

by

boZde, býti

loyk pedveden v divém rozkypní vášn, živly pudové a citové mly býti zrovna takovými osudotvomými prvky jako myšlenka, poslušnost a pokora. Nebo tvoí-li bh, dje

se to jist ve smršti divé svtoplodné

»59

vášn a lovk.

chce-li se k

V

bohu

musí zase

piblížiti,

zasvítiti vášní.

svj

„Zaskleném lovku*^ vyjaduje básník stále

kladní prazážitek

mru

pomru boha

ke svtu a

lovku

zá-

a po-

svtového dní k nadosobním silám kosmickým.

Zasklený

lovk

vda dobe,

ukován na dno kosmické propasti,

je

že v dálkách nad ním je slunko

— síla —

bh — tedy život pravý, plný, celistvý, universální realita, kdežto zde

žije jen

matný odlesk vesmírové

slávy. Život

nhož nelze vyváznouti. Žiješ životem chrobáka a máš v sob tužby poloboha. Jsi seven úzkými obzory a nemžeš jich rozbíti. Marný jsou zdejší je cosi jako slepý kruh, z

všechny vzpoury a revoluce, jimiž diktovati nové

lovk

lovk

zákony svobody.

boží a snad nejvtší tehdy, když se

chce životu naje

vný

otrok

samovoln povznáší

vladae vesmíru.

za

Jistým osvobozením z tohoto

muivého vdomí otroctví

dopracování se vdomí, že se božství projevuje

je

jen duší jedincovou.

Nebo bh

sídlí sice

pímo

nad oblaky,

ale

njaké velké tmato tvrdýma

.pracuje našima rukama a chce-li provésti dílo,

vstoupí do našich paží a provede je

rukama. To

je

zákon.

A

tak Jsme také trochu Stvoiteli

svta." Jeábek zná boha, jenž není jen abstraktní svtová jednota budhistická, nýbrž osvobozující. Je to

mythu. Jeho

ho

bh

bh

bh

v krvi a

tle

trpící a se

evangelia ne indogermánského

stýká se pak

osobn

a sebe v jeho duši. Proto jest

s

lovkem,

Jeábek

vném a neodroitelném právu duše lovka — o

vytváí

pesvden

o

jedince,

nekonené hodnot srdce lidského. Ale Jeábek jde jeSt nad tento personalismus. V poi

160

slední povídce („Vítzství') dospívá

skému universalismu. jíž

se

mže

lovk má

k jakémusi nábožen-

sob ohromnou

sílu,

vykoupiti, je-li tato energie znásobena bra-

mže

trstvím v zástupu.

Jí

duelního omezení a

vylíti

síla

v

rozraziti

se celý

erný kruh

indivi-

do kosmu jako tvoivá

— jako bh.

Tyto pochody náboženské vtluje Jeábek do postav, jež jsou

mu

vlastn jen

ústy, jimiž

básník mluví. Tak

je

Ve stedu který už nemá

odosobil a zbavil živelného, pudového života.

nVýzvg"

stojí

postava starého poutníka,

vlastního vitálního obsahu a je jen strunou, na níž zní

píse boží. A toto odosobení se stupuje ješt víc v „Zaskleném lovku". Lidé jsou

tu

podobni bytostem Strindbergo-

vým. Jsou to metafysické

stíny,

matn ztlesnné

ideje,

symboly uritých myšlenkových obsah. Básník potlail

úpln

jejich život

srostitými fakty

tlesný a

i

život srdce.

Nepedvedl

je

djovými, nýbrž jen a jen rozmluvou.

Podal tak spíš formulku než lovka.

To vše ukazuje, že Jeábek

je

jenž potlail realitu pudových a

povídká

sil

expressionista,

a vyvýšil realitu ideje,

dospl tak k silné povídkové abstraktnosti.

rozvésti v ploše rozmluvy.

Dj

je cosi

nená

Ideje

možno

Dj tu schází — dj pedevším.

trojrozmrného, elementárn pudivého, jedi-

synthésa hmoty a duše. Jeábek

realita je rozevlátá

ve vlny duchové

nemá dje. Jeho

vise.

Poslední práce

knihy „Vítzství" ukazuje, že Jeábek se vychvátil z objetí expressionistické duchovosti. Je v ní silný píliv lásky ke

skutenosti,

již

chápe

již

jako synthésu hmoty, síly a

ducha.

161

Jeho prvé práce jsou z typických ukázek

Po

expressionistické.

stránce kladné

i

eské povídky

záporné.

12.

V éfSina rstá

ene

a

máhám

jednoho irracionálního ko-

z

vSechna jeho píští díla budou sním v nejtsnjší

i

souvislosti.

je

pros a dramatických prací Lva Blatného vy-

jednoho prazážitku,

z

Nemohu pímo

sdliti onoho prazážitku

;

po-

analogiemi, pirovnáními. Základem jeho tvorby

si

podobný

stav, jaký

každodenn

me. Jas vdomého, rozumového

svta vztah,

silná zetelnost

propadá v mlhu

druhý svt

souasn

a

z vegetativních,

zažíváme, když usíná-

života,

prudká uritost

jevových kontur zvolna se

s tímto

ústupem vynouje se

podvdomých

hlubin. Je vám,

jako byste sestupovali do propasti, v níž jsou

koeny v-

domého

království,

v

nmž

života, je

do podsvtí, do íše matek, do

zázrak nejobvyklejší realitou. Blatného tvorba

dává vám mysliti na duševní stav zoufalce, který bloudí v jasu letního dne v krajin sežehnuté žárem slunce, hle-

daje

marn

ivou

stínu,

uritostí

muen pronikavou svtlostí výšek a pal-

vcí

a

pak se vrhá chtiv a osvobodiv do

temného chladného sklepení, do noních propastí vlahé a syrové, kde zaniká žár a

it

vdomí,

zem

ale vystoupí ur-

hlubinná podstata života, kde zajde husté pedivo

vztah, ale vynikne

zpívající

Toto propadnutí ze svtla tativní a

podvdomé

je

rytmus podzemních zdroj.

vdomí do vonné tmy

vege-

základním rysem všech tvoivých

i6i

pochod dl, jež

Blatného a dokonce plán všech jeho nejlepších

dnes mají f ak uritou barvu a

již

ráz, že

jeho dílo

poznáte naráz mezi sty jinými. To proto, že tato silná vnitní disposice podmiuje jež

u

nho

urit vymezený okruh látek,

nejsou tím, ím jsou u tolika dnešních mladých

— nábytkem ve skladišti, jež pojme kde kterou — nýbrž cosi jako listy na urité vtvi. Každá vyrstá z jeho prazkušenosti a patí jemu — jen jemu. básník

fasonu

Je to

rozhodn podmínno njakými primémími zážitky

v mládí a celou jeho povahou. Blatný felektuál, jemuž je

lenná

architektura úvahy, krása

jmu. Žádáte-li od

písný

je

logik-ín-

nade vše jasný, promyšlený soud, svtle

nho

soud o

díle,

erstv raženého pobute jisti, že vám ve

svých sporých, oste formovaných vtách vyte nkolik

protimluv a nelogiností, že vás upozorní na ty a ty zmatky logické a stavebné.

Nmci

Rozhodn

však není Blatný

íkají „Gehimmensch". Blatný

infelektuálnost jako kletbu. Ví lektu, který jest v

dobe

duchovém život

cítí

to,

emu

tu loginost a

o neplodnosti inte-

cosi,

jako kapitalista

ve spolenosti: netvoí, ale sbírá a zužívá. Blatný se za-

chrauje do hlubinného proudu. rozklad

vdomého „já" a

Je to zniení

pachtícího

Je to u

nho dramatický

sestup do vegetativní tmy srdce.

sebevdomého, po moci a logickém jasu se a vynoení se svta cito-

lovka mozkového

vého a pudového

lidství,

jenž se projeví

výkikem

prazá-

kladních hlubin duše. Tento sestup, který najdete všude:

v dramat „Ti", v komedii „Ko-ko-ko-dák", v povídce „Krysa", „Mrtvý bratr", „Pytel zlata" atd., pojí jeho dílo

ke

tem

velkým postavám nového dramatu: k Wedekin-

163

dovi, Strindbergovi a

znané nosti.

I

Sfemheimovi, kteí jištna Blatného

psobili, aniž dovedli potlaiti jeho silné

Wedekind

rozloží

svt

krásné zvíecí pudy, elementární

osudové

více:

ky duchové.

Teba

síly,

síly.

pvod-

pod jeho povrchem

a najde

Blatný tu najde však

synthesu vegetativních živl a praprv-

—

jeho drama .Ti" jest zbudováno na látce drama-

ticky velmi choulostivé: je tu rozklad lidské povahy, jsou tu ti straSné

osudové rány do ohranieného vdomí, jež

rozbijí jeho základní obrysy, z nichž se vyleje v šíleném

monologu poznání základního ádu života jako celku. Bás' nik

Ondej, jemuž Jan urval milovanou ženu, pichází, zv-

dv o její smrtelné chorob, do plnil osud, jejž

domu

Janova, aby tak na-

vykl Jan po svatb až ped :

smrtí se roz-

louí. Jan brání v surovém sobectví tomuto rozlouení. Julie vychází

—a

její

nitro ženy

— pudu —

srdce chce

oba, žádný není celý, teprve když se spojí, vznikne doce-

lená bytost.

Nemá

Jan strhne k zemi.

síly,

aby póly

Ondej pak

sblížila.

Umírá, když

ji

zastelí Jana. Druhé jed-

Ondeje zachrání ped smrtí provazem advokát ehák skvlou eí, jíž vžene Ondeji do nárue vlastní bohatou svou milenku. Po deseti letech nová trojice tu stojí: ehák — Ondej — Irena, žena Ondejova a milenka ehákova. Chce opt spojiti póly — marn. Odchází od Ondeje s ehákem. Ve tetím djství Ondej stojí mezi dvma ženami: Irenou a herekou Olympií, již vytvoil a vykoupil. Irena umírá jedem a Ondej se chce obsiti.

nání:

V

epilogu je monolog šíleného Ondeje, jenž sdluje zá-

kon

života: soužití v trojici.

i64

:

Každý akt

je

drama o sob,

ale celek je prostoupen je-

diným velkým a opravdu dramatickým motivem: sestupem

lovka mozku k

hlubinám pralátky životní a osudové.

muž. Jsou to sobci, jejichž

dvou

Prvé djství

jest rozklad

mozek chce

vládu, nadvládu, násilnou držbu.

je

—

opravdová životní látka

n, aby

mezi

— mozek

a

je spojila, slila.

—

pud moci

V

vždy

A mezi nimi

— jež se celá vkládá

žena

dalších djstvích je víc

zatlaován a

to,

zbude, je opravdu jen žena stvoená a vykoupená

muž

co tu

— žena

— život — srdce — kosmos. A to je také obsah synthetisující

svt

samomluvy v epilogu, jenž zjevuje

je

organismus a

má dva

ád svta a života

póly a mezi nimi vlastní kos-

mos, látku svtovou svt nejsou ty dva póly; oba se bez;

mocn propadají do stedu, do života

;

nedovedou panovat,

nesmjí diktovat zákony; musí pijmouti zákon musí

jej naplniti.

Svt

je

žena

— srdce —

života,

cit.

Ale toto zde není njaký theoretický zákon, diskvursivn

odvozený

z

uritých premis. Je

to

Blatného nejhlubší, zá-

kladní vnitní zkušenost.

Pozorováno vnjšn,

jest

Blatného látka skoro deka-

dentní: rozklad lidské povahy

proces

je stále

vyzvdá

ji

ku dramatické typinosti a dodává pronikavé

moderní píchuti:

koist

— ale to, že tento záporný

podpírán dynamikou intuitivního poznání,

tsn

to,

eho

se tu Blatný dotvoil, pojí jeho

ke Kaiserovi (Koralle, Gaas), ale

i

k

Fr.

von

Unruhovi (Geschlecht), Jonstovi i Arnoldu Ulitzovi a k na-

šemu K. apkovi nému spíznn.

(R. U. R.), jenž

i

svou povídkou

Technickým vypracováním ubralo se však

165

látce

je Blat-

mnoho

z její strhující síly.

je rozhodn strindbergovodhmotnná realita pevedení

Technika

ská: odskutenélý svét;

svta

svt

to

v základní živly,

se dokonce propadá do duše Šílencovy

;

a

pak celý

— jevlSt —

jeho duše. Blatný tak setel leckde kontury a smazal

sílu vise:

on

i

svt

zabíjí

— ne tcStní

svt

živlfl

V prose dramat prapvodních

a

je

sil,

pece svt, v prvé ad živý

zbavených reálné základny.

zná Blatný jedinou skutenost: rea-

i

dynamickému

a osvobozuje život. Jak to sní

drama

Irena o Ondeji. Ale

litu

;

démony, síly vegetativní

sil

umní

živoiSných a osudových. Tomuto vytvoil v .Ko-ko-ko-dáku" oprav-

dovou dynamickou komedii satyrskou. Látka, Již tu ztváruje, je

upen

nesmírn

rozlehlá. Jeho po-

lovka-mSáka, ale sotva jej nkolika pevnými rysy zachytil, perostl mu tento typ v pitvomý obraz mSáckého svta vbec. Blatný se nespokojil s tím, aby Jako teba Stemheim, Jenž mu Jinak Je asi blízhled je jizliv

ký, nastavil

na

tomuto hmyzímu hemžení mSfáctva zkivené,

zkreslující zrcadlo,'jež

nezúastnné

by Je zobrazovalo v chladné, vnitn

grotesce.

Podailo

se

mu

rozložiti

povrch

tohoto svta dynamickým pohledem a postihnouti Jeho

živoišné

koeny

: i

zde zstal vrný svému sestupu k pod-

vdomí, podzemí, ku pramenm.

Mšák,

Jak ho zachjrtil Blatný, Je duševní mrzák, jenž

lipln pozbyl všeho vnitního žáru, ohn, lásky a síly, nadšení,

statenosti a výbušnosti, zkrátka vší duševní potence

a splošil se v

trapn ubohou figurku, jejíž duše je zvykový

mechanismus, proud ustálených

návyk

tlových pochod a vznt. Nemá v i66

sob

a

spoádaných

za krejcar fan-

;

tasie,

nemluví v

kráter, jenž není

nm snad ani jediný démon, je

vyhaslý

fo

schopný jediného opravdového mravního

inu, kf erý je vždy mladou, nebezpenou záležitostí. Zbož-

uje proto studenou spoleenskou legálnost. Mrtvý zákon — to jeho zbra. Policie, komisa, vzení — to jsou nejsvtjší

síly

svta, který je tu vlastn jen na

jeho

hbet

de

a labužnicky rozdlit

mohl

on, milostpán, nerušené

as

na

žít,

to,

aby na

to je:

mou-

jídlo, pití, trávení,

spá-

pkn toí — co chcete víc? — nebo život je všude, kde dobrý život docela Je to pec

nek a procházku. Koleko se

je klid,

potebný k dobrému zažívání. Život je pece strašn jednoduchá vc, v níž není jediné krapky

prostá, klidná,

nebezpeí, ni

jestliže bdí

ostražit svatá policie (platíme na

pec ohromné daní) Tohoto kapra strí Blatný do noní tmy na periferii

sta a vloží

m-

do rukou lupiské bandy, revolun založené,

do nového svta, jenž nezná

enských zvyk,

legálnosti, slušnosti, spole-

tak zvaných mravních zásad,

kde však

život je cosi mladistvého, nebezpeného, nového a

ného, nebo nemá

kolejí;

každý den

musí odpovídati nové rozhodnutí.

prboj-

je tu jiná situace, jíž

A tak hned na poátku

pivodil Blatný silnou srážku dvojího svta: legálního a ilegálního.

dovede s

žíti

Ukáže se jen ve

tu,

že

mšák je strašný ubožák, jenž

svém prostedí, tak jako dobyte, které

chomoutem na krku jde na polní cest po koleji hluboko

zaíznuté a neodváží se vyboit.

mimo

touha zachrániti lej.

Svt je

ni je slepý, zmatený, hluchý. Je v se, najíti

pro

nj

fa kolej

nm jediný pocit:

zase svou starou milovanou ko-

Celá bytost mluví jedinou

167

eí: zvíecím pudem

zá-

mu

chrany života. NepodaH se dat peníze, hodinky

i

však uniknouti, musí vy-

klíe od pokladny a zatím co trháni

odcházejí k jeho paní, zstává milostpán licí

s

fešnou

pobh-

Cilkou, jež ho steží s revolverem v ruce.

Blatnému vSak nestailo toto komické monodrama. Jeho

komedie se

rozrostla v pcrsifláž celého

celé spolenosti. Trhan Jelimánek,

klíem od pokladny k žen milostpánov,

vy-

velmi neSikovn oblafnout o

pt

vydá se

s

volá

na

si

ji

mšáckéhosvéta,

len lupiské bandy,

ulici a

chce

ji

njaký uskok,

tisícovek. Milostpaní tuSí za tím

kik, pošle pro

policajta, který

strhne po-

zane

Jelimánka zatkne a

vyšetovat. Kolem se však rozbsní zástup

mšák, prah-

noucích po sensaci. Situaci ovládne trhan Franc, jenž od-

vede pozornost davu pláchne. 8

A

i

strážníka od Jelimánka, jenž u-

ve tetím jednání spojen je motiv Inilostpánv

motivem persifláže mSáctví

spoleenských

vbec a všech základních pohromad tento svt:

institucí, jež drží

policie, žurnalistiky, politických partají.

Svt, Stlý.

jejž tu

Nemá

v

namaloval Blatný,

sob duchového

odduchovlý

i

odlid-

jádra, živné síly,

klad

je

lásky a nadšení. Je to víc než obratný trik divadelního routinéra, jestliže dav v komedii Blatného projevuje se

kokodákáním. Souvisí

zorem Blatného:

to se

mšák je

ná a udržovaná; strašák v to

základním spoleenským ná-

umle

žive-

to duše, srdce

— má

duchová mrtvola

zelí;

jenom žaludek, steva a oi.

nemá

A

seženete-li trochu této

havti dohromady, pozorujete, že se v tomto odduševnlém, odlidštlém tvoru v davu probouzí cosi prapvodního základní zvíecí schopnosti,

lovk

168

se

mní

—

v kohouta a

nmž mlí duše, svdomí, láska, enthu-

ve zvíe, v

slepici,

siasmus, víra,

vdomí

životního

úelu

hnutí mlsnost sensace, aby se už :

nota vyplnila.

Sternheima,

A

a jež zná jediné

ním ta vnitní prázd-

tímto zde jde Blatného komedie nad

nebo

dovedla

koeny

najíti

typu, jejž

n-

mecký básník zrovna staticky studoval — dovedla rozprouditi visi úpadku mštáctví, když ohledala jeho živoišné spodní prameny. Nejlepší dkaz, že Blatný svt nechladn, nýbrž

zrcadlí

Blatného komedie se dnes ve

typ sti

a

svt

jej

zažívá celou bytostí.

je útvar skrz

dje,

je

na skrz záporný. To, co

jist ohromný rozklad starých

symbol, které kdysi prosákly do

a daly

jí

den skuteno-

obsah, takže rozkladem tchto typ a

rozkládá se celý svt.

symbol

Ve výtvorném chaosu dneška

je

však víc než rozklad. Je tu žhavá a prvotní tvorba nových

typ

a nových symbol, jež mají tolik síly, že dostaují novému naptí svtových protiklad. Ukázal-li Blatný splodinu rozkladu starého svta a lovka-mšáka, neukázal nám ani náznakem nového lovka, jenž nebude

nhož bude

už znáti legálnosti, u

penou

záležitostí. Souvisí tato

Blatného k

umní

mravnost zase nebez-

zápomosf jist

konstruovanému. Zdálo

se,

s

odporem

že proti mi-

lostpánovi vytvoí Blatný typ protikladný v trhanu Francovi, ale

pak rozetel tento protiklad a podal tak svt o

jednom pólu

— svt

bychom pec

jen tu chtli

rozkládajícího se

pólu budoucího svta a

Blatného stigma

jisté

aspo

lovka.

mšáctví.

A my

tuchu nového, horkého Dostala-li tím

komedie

negace, dlužno uznati, že tím na

druhé stran získala zmnila se celá v proud syícího. :

169

vybuchujícího smíchu, hned satiricky piosteného. hned

dobrodušn

zase selí

—a

je celá

vlahého. Rozproudila vlnu bujarého ve-

vbec mladým,

tryskem duSe, jež

trpí

eruptivním lítvarem, vý-

dnešním svtem,

brž se zbaví tlaku tím, že se jeho

ale

nefuká, ný-

píiné

z plných plic

vysmje.

13.

L^ramatickým pracím Lva Blatného

blíží se

i

drama

^Obtováni" B. Stejskala, jenž debutoval seSitem nevykvaSené lyriky (^Trýznéné mládí").

Ve svém dramat pedvedl kout svta, šest v

lidí

—

Stejskal

bolestn zaSeený

vSichni syfilitikové, rvou se tu

píSemé temnot o svou

spásu.

— Otec, u nho dcera

Cilka, jež vSak neví, že Starý jest jejím otcem,

ln mateském,

nakažena

muž Martin, prvodí vlaku, pak stav kuželek, zlovstný sýek — mstitel Janeba, ubohé zamilované dve, jež se pi prvém objetí stává hned v

její

syfilitickou, její milenec, student

medicíny Klein, jenž

—a

k tomu dít Cilíno a

snad

(?)

se jím stal

Martinovo

. .

.

pi pitv

otrávené strašnou chorobou hned

pi svém

poetí. Stejskal vylouil všechen zdravý

ného kosmu, ukázal

jej

jako

svt ze svého

otráve-

svt svých zákon uprosted

svta, jenž se ídí jiným ádem, a zahledl se vroucn, s

duhamelovskou pokorou do nho. Nevyvolal

svta zdravého dramatismus

se

vložil

svtem

syfilitickým, nýbrž

do svta chorého,

170

jejž

tu srážky

všechen

pedvedl jako

.

nm morální

organický a svéprávný celek: protínají se v

smrnice, jediný

srážejí se tu

zámr:

snad jen proto, že sám staví

oste vle jednotlivc. Janeba má

mstít se; nevíš ani,

pro se chce tolik mstít;

nemocen a že

je

kuželky a šíí tím nemoc dál a

ostatní jsou zdrávi;

dál. Cilka resignuje:

chce býti vyvržená; smíila se se svým osudem; nelze se vzepíti

— ví

to.

Touží-li však

pení hledají muži; otec je.

pece po spáse, jest napro-

bezradná ve volb prostedk.

sto

Zabíjí je její

z lásky

t

muž

její

A

tu spásu a vykou-

stelí po dítti, ale nezasáhne

— Martin:

„Z lásky

jsi

se zrodil,

pustíme jinam. Tvou spravedlivou duši vysvo-

tvoje kehké, hebouké tlíko obtujeme. Obtujemel Aby nám bylo odpuštno." Martin zabíjí tedy, aby spasil dít jest otráveno jedem choroby. Šíilo by jej.

bodíme a

:

Zloin by

to byl,

kdyby

žilo dále.

Láska k

lovku

vala tuto vraždu. Jest v ní umenšení zla. Vražda

poátkem jej

též,

žíti

býti

vyšším životem v hrudi vesmírové. Od-

k smrti. Nehájí

ekl své zeného k

má

lepšího života. Je to sebezniení hmotné, aby

duše mohla soudí

dikto-

dvody. Sám

se. Mlí.

Osvobodili by ho, kdyby

se obtuje. Starý

smrti — zabíjí

ho

— už odsou-

ranou z revolveru. Cilka umírá

poznávajíc ve Starém svého otce. Zstává jen Starý

koen Jest

zla

.

—

.

ovšem na prvý pohled pafmo, že jde tu o princip

stedovkým mystériím, tedy o dj v samém svém koenu trpný. Obtují tu jiné a obtují sebe, ponvadž jenom obtováním jest umožnno obti, v podstat velmi blízký

jediné štstí, jež jim kyne: život v duši boží. Pevný

bod

štstí kladou do mystéria záhrobního. Ale má-li toto trpné

171

djství dorsti k akci dramatické,

aby

jest

naprosto nutno,

ob byla pipravena velkým, hromadným výkikem

poznání

zla,

uvdomním

akce dosti zeteln a

Uvdomní

si

viny. Stejskal nepodložil své

urit

tímto

jest tu chaotické a

prvkem dynamickým.

temné

— a nemlo by hýti.

Jest to vnitní jádro celého dramatu, jeho srdce, svorník

celé stavby.

jakých

Ml

z

nho

má mnoho na p.

utvoiti velkou, svtlou scénu,

Dostojevský.

cionalisaci djství iracionálního.

Neznamená

To hromadné

to ra-

uvdomní

bylo by zas jenom žlutavým svtélkem v temnotách, dalo

by však djství Životnímu perspektivu, což jest prvý pedpoklad zmožení látky. Ale aby se dramaticky dosplo k

tomuto

uvdomní,

bylo by nutno pivoditi srážku svta

zdravého a nemocného a po

ní teprve nechati zrozovati

sevduSi svta chorého kladynejlidStjSí, lásku, pochopení viny a nutnosti obti. Takto ovšem Stejskal nevypracoval

obrys I

a podvrátil

dynamické prvky,

jež tento

dj

dává.

sám bytostný koen dramatu, princip obtování, zstal

neprosvtlen a nevyložen. šlo tu snad o jakousi moderní analogii k tragedii Kristovy obti: nevinný bere na sebe

viny svta a smrtí svou je usmiuje? Martin se obtuje.

nemoc? Od Cilky — své ženy? Jest sám Cilka. Drama se tak mohlo rozrsti symbolicky dsažnou stavbu, postihující jedno

Pro? Jak nevinný? ve vtší,

získal

A podobn

z velkých a mystických djství svtových.

by možno vrhnouti svtlo na

širší

komplexy

Odtud bylo života.

Došlo

by tak snad na moderní drama osobní odpovdnosti obti. Disposice tu byly: básník jich nevytžil. Dílo ustrnulo na nártu.

172

a

mu

Stejskalovi schází klid vroucího probádání a proniknutí

postav: spokojuje se, zdá se,

svých

lidí,

daí plná

prvým prudkým názorem

dvuje síle pímé koncepce. A tak se mu ne-

objektivace postavy. Stále cítíte cosi

nedoee-

ného a zlomkovitého. Tak hlavn u postavy Kleinovy a

nutn episodickou pítží, ponvadž Není nám nimi aspo trochu lidsky soucítili, po-

Janebovy, jež zstaly

neznáme

ani nejmenSí zkratkou jejich osudu.

možno, abychom

nvadž nám

s

jsou psychologickou hádankou, naprosto ne-

doešenou. Dotvoením tchto bytostí mohl Stejskal své drama znamenit oživiti a dodati mu prudšího rozkyvu.

14.

i\ elze popíti, že vítzství Francie nad Nmeckem mlo, má a dlouho ješt bude míti vliv na duchovou orientaci celé Evropy. Vítzství politickému a

se

širší

vojenskému podkládá

platnost vítzství kulturního. Není divu, že vždy

víc proniká románsko-latinský

umlecký

ideál míry, vy-

rovnanosti a harmonie oproti germánskému solipsismu a individualismu lyrickému

—a

to

i

v

tch

vrstvách, jež

opovrhují teoreticky vším nacionalismem jako hloupým

pežitkem.

Román

K. Štorcha

Marien v Praze 1921) rozhraní obou

^K

povstání" (vydal Ot.

je velice

umleckých

nevykvašené a neztvárnné

zajímavý tím, že

sfér. Je to dílo

Štorchstojí

na

jist zmatené,

— ale snad práv proto velice

pozoruhodný dokument pro posouzení názorovéhozmatku

173

mladé generace básnické v kotví

koeny

v názorové oblasti

mu. štorch nazval své tváení románovém. Epika

vztah

lidí.

je

U

poválené. ,K povstání"

nmeckého expressionls-

dílo velmi

libovoln .románem*.

uritji snahy po opravdovém vy-

ale nikde neprojevil

slabší.

dob

Vbec

epická složka díla je tu nej-

oblast vle. protikladných

štorcha je vidy plán

dílo nikde nepolarisuje, nedospívá k

vybudování prosto-

zesmyslnn vSechen duchový obsah

theticky

chce prost

pokojných

vztah rozmazán,

zámr, v nmž

rového symbolu umleckých

jeho

i

by byl synštorch

díla.

formou co nejvolnjSÍ. která by nepoutala

rozbhu žádným zákonem,

projáditi jisté životní

lovku a svt, po lepSÍ lidskosti pesvden, že pravda jest nad skutenost.

obsahy, tužby po novém a bratrství. Je

chváliti svt, ulici,

Pestal

straSný a zoufalý

Svt mu

zpv

msto, ponvadž

bolesti, zoufalství,

houstne vždy víc v obraz

z nich zní

nemoci a bídy. jež jako tvrdý

zla,

škraloup pokrývá erstvé zdroje životní, štorch klade do tohoto svta spasitele MíSu. prosté, isté a dobré,

nemže viti

srdce, jež

v konstantnost zla ve

)e jen na povrchu. Životní hlubiny jsou zdravé.

dech revoluce vzplanuvSí ve jménu

petvoí Míša

a zloby,

násilí,

dtské

svt.

Vidí

Ohnivý

vraždy, odplaty

v sílu lásky, jež rozloží

svým žárem

ztuhlý povrh života, odplaví zlo a uvolní nejistší prameny

vnitní.

I

zde

odstraniti

Tím

stojí

ducha

v ústedí touha zmniti

tíže a násilí

souvisí štorch velmi

Teba

lovka

a

svt,

— spoinulost na daném.

urit s nmeckým

expressio-

uvdomiti smysl básnického díla L. Rubinera, A. ToUera, G. Sacka a L. Franka, abychom po-

nismem.

si

jen

>74

chopili zdroje, z nichž dílo Šforchovo vyšlo. Pozorný

ná najde

tu však jist

svtu a lovku tvrdé zákony.

nadiktovati

ped

te-

latinské názvuky. Míša nechce

i

Prohlíží na-

život se všech stran, rozebírá jeho anatomii, neza-

pomíná však pi tom, že

Hledá

je to živé, proudící tlo.

zákon skuteností. Ne této zvrhlé, zkažené

reality životní,

nýbrž reality pravé, celé a pvodní. Svou spásou nechce

petvoiti vrabce ve papouška

— naopak

slavíka,

vránu nechce pemalovati na

chce

vyzvednouti nejskrytjší, ale

:

jí

nejvlastnjší a nejpirozenjší zákon

lovka

a

chce naplniti pirozené jejich urení: „Budu vám v revoluci lásky. Vstoupíme do duší

budou sbratenou šávou k novému

lidí.

svta

vdcem

Naplníme

životu.

—

je,

že

Budova naše

nebude mrtva.Bude živa milujícím cílem. Staneme secelým

svtem.

Bda

nenávisti!

My

milující

Posledním cílem této revoluce

stedu svta. Ne

starý

tivních, živelných

schopnost

státi v

myšlenkám,

ale

lovk

obsah

Šorchovi

lovk ve

nmž není posi-

lásky a družnosti, jenž

má

jen

jakémkoliv vztahu ke všem osobám a

žádnou nebýti uchvácen, k žádné se ne-

dít, teplé, isté srdce, které

mnoho

zvítzíme!"

vztah, v

piplatí celoživotním vyznáním.

vnitní a

je

živelné lásky, z níž

slovo je vyznání. Jeho každý

lovk

Nový

Storchv je

má svj pvodní, istý život

in

tvoí a žije. Jeho každé

je

nesen

vdomím

od-

povdnosti. Je

ovšem nesporno, že z tchto intenci Štorch dosud

málo vytžil. Ten nový spíš tost.

lovk, jak jej

v

román

vztyil, je

schéma, kostra lovka, než uritá, trojrozmrná by-

Nemluví v

nm bs.

Celý

175

lovk

stlaen

je v

jeden

umní

sklon. Toto logií

ovšem opovrhuje románovou psycho-

rozbornou. jež rozkládá duši jako školní geometrický

model. Chce duši pevésti v plynulosti proudu z jednoho listedí vycházejícího. Toto omezení nemusí však býti tak

lovka.

radikálním ochuzením

Odtud plyne i formové

ustrojení dílka.

Román štorchv

není výsekem z uritéhosvta, zaokrouhleným a celistvým

obrazem

lovka a jeho

souvislých

visí,

osudu, nýbrž proudem

tém ne-

zachycovaných ovšem spíš jakýmsi vnit-

ním orgánem motorickým než idlem visuálním. Román je cosi jako svodi i most, po nmž pejde básníkv vzruch ke tenái. Celek není

svta

vise, dtržky

napí pes

lenn,

rytniován, jednotlivé dje,

jsou kladeny hned vedle sebe, hned

sebe jako pruhy barev bez vnitní organisace

a harmonie. Není tu rovnováhy stavebné. Spíš trsy lyric-

kých výlev než epická stavba.

15.

Jistým vykoupením

z abstraktnosti poesie exprcssio-

Wolkerv, Chalupúv, Kalistv a Hoff meisterv, jenž má ovšem poád koeny expressionistické, ale dopracoval se slavné shody svta a nistické je lyrický primitivismus

duše. Jií

Odtud

je

pak už jen krok k poesii proletáské.

Wolker vydal „Hotta do domu"

radostného debutu v

a

Nové citové vztahy bohu, jež jsou u mno-

nejistší tvar naší moderní sensibility.

lovka

nebylo dlouho tak

eské poesii. Ve Wolkerovi jest snad

k vesmíru, svtu, k lidem a

176

hých jeho básnických jsou

nho ist

druh

zasuty minulými struskami,

protíbeny a vykvétají

v celistvou

nápl

nového pvodního obsahu lyrického. Duše tohoto bratra Werfelova, Vildracova a Duhamelova usmívá se neustálou

pokornou prostotou, jeho srdce buší bolestn istou hou. Živelná láska k

lovku, jež

jest

jeho jediným nábo-

ženstvím, šíí jeho osobní život a dává

nanci a bohaté zmnožení,

n-

mu mocnou

reso-

nebo Wolker nemiluje lovka

jen pro jeho velikost a hrdinnost, nýbrž (a o to jest bohatší než velký francouzský pessimista) jej miluje

i

pro

lovka má uritou pracovní energii a

jeho bídu, slabost, ponížení. Válka znehodnotila

na jedno íslo množství, jež

spotebujejisté množství stravy. Vnitní jehohodnota byla naprosto zapomenuta. Poesie Wolkerova (práv jako poesie expresionická, lyrika

Vildracova a prosa Duhamelova,

abych jmenoval jen nejvtší) jest apologie lovka. Hledá pravé základy krásy duše lidské a dospívá k prostému a

istému náboženství Jest tu

lidskosti bez dogmatu a absolutna. pedevším velká víra vpirozenou dobrotu lidského

srdce, jež

nepramení ani ze zkušenosti, nýbrž

iest spíš

základní kategorii Wolkerova cítní a vnímání a pak

nesmírná schopnost lásky ke lovku, jež vede k vyhledávání

k

tch

nejzarostlejších stezek, vedoucích

od srdce

srdci.

U

Wolkera

jest

hluboké vdomí, že duše lidská

jest

zázrakem, iímž pokrauje a vzestupuje stvoení svta.

Nazval bych tento nový idealismus personalismem,

nebo

neredukuje svt v myšlenku, nýbrž pevádí vci na základní typy psychické, v nichž jest zjevení

177

pímé reality.

Wolker napájí každou peložena do

lovka

v

;

stvoení

ji

svtlem

vta:

že

ví,

každém okamžiku rodi

jest stálou,

existenci

rozncuje

realitu duši,

bh stvoil svt jest omylem minulosti; bh tvoi svt každodenn, duši

Wolker

srdce.

svt v srdci lidském

se

Svt

každodenní innosti.

lovka. Srdce

;

existuje

lidské jest organisani princip

skutenosti, která by se bez

nho

zmnila

závratnou

v

zm energii odstediv rozpoutaných. Poznávám-li nco, jest to jen proto, že jsem

Jsem se zrodil

z

uvdomil sebe

si

nhož

téhož chaosu, z

a pochopil, že

vznikl

jsem pak sebe položil za kotvu skutenosti, za organicky srostlý

s vitálním

mé

jakousi souástkou

mne,

jest

kvtem,

a že

koen,

vc jest pak mn, ujasuje

celkem. Každá

vede ke

bytosti,

jenž

svt její

vyrstá

mého

z

srdce.

lovk

u Wolkera není zlomek, molekula. ástice svta, nýbrž jeho celistvost a nedélenost samotná.

V tomto svt neni

zbyteného rozkladu v atomy : není tu jedna nebe

v

zem a jedno

píkré odlouenosti od sebe:

.Svt

je

nebe zas

jenom chodník nebem, je velké pole,

kvty nahoe

i

dole,

— ekl bys, že konce nemá." Neni duch a hmota — srdce a svt — sila a vc — nýbrž hmota, i

silou.

jež jest

i

duši, srdce, jež jest

Skutenost Wolkerova

organismus. Gravitaní silou jest v

vSechny bytosti

a

vci ve

i

jest

svtem, vc, jež

jest

jednotná jako živý

nm láska,

již

splývají

velkou, živoucí, svatou jednotu,

v ráj vcí, vždy znovu vytváený.

178

nesmírný zázrak,

.Dnešek

je jisfž

dotkl se

vám mého

srdce z nenadání

—

jak velká bolest, jak velká láska a

hned nastalo slavné

z mrtvýchvsfání,

mnoho vcí stoupalo na

nebe,

každá istounká jako sedmikráska...*

Wolkerova

základ,

cit; každý

tchto psychických

lyrika, vyrozující se z

pralidských pravd a po-

jest poesií nejprostších její

záchvv

jest

nesen vlnou ethosu;

k podsfatnosti, k jádru vcí a

smuje

vitální celistvosti

Wolker má úžasn istý a pímý pohled do

nitra

svta.

vcí. Ne-

potebuje vc stokrátpevrátit.otlouciji všemianalogiemi, uiniti

ji

co nejsložitjší, aby byla jeho srdcí stravitelná.

Jeho pohled není analytický, nerozkládá vci v prvky,

nýbrž noí se do ni

k jejím íest

s

istou intensitou a propaluje se až

koenm, jimiž

jest tentýž životní plamen, jímž

zapáleno jeho srdce. Všude tu sestupuje Wolker k pr-

vztahm ke svtu

votním a k nejprostším lidským

vku

— bratru.

Jádrem jeho nejlepších básní

jest

a

lo-

istý

akt mystický: postaví se doprosted svta jako jeho malé srdce, spojí se s každou jeho ásticí teplou žilkou, celý jej

soustedí v

sob

a vystihne jediným obrazem. Jest to

teba takový obraz: o nejmenší kvítek na louce opelo si nebe dla kapikou rosy, aby nespadlo; básník vztáhne po

nm

ruku; jest jeho bratr;

i

on

cítí,

že jest oporou

kosmu, jeho vyjasnným pokraováním, jeho vitálním

vzestupem

;

protože jest

si

vdom

své vnitní

býti pokorný; jeho pokora není slabostí.

179

síly,

mže

Wolker dává silnou pedstavu lého kosrau.

Sám

jest

zdvrnlého

a zlidšt-

jeho prostým ardcem, plicemi, krvi

— proto sklání se nad každou jeho ásticí jako nad malým zázrakem svého srdce.

msíc

sedí v lenošce;

svt

milou. Celý

deset

tisíc mil,

nm

u nho na návštv, hvzdami básníkovu

— urazíš-li

malý

pelétneš

s

jej

oima

za vteinu

boui

a

kypní,

dobrá ruka vše ídí a

ale jakási

Pi všem vnjším

opatruje.

ruchu jest ve

svt

vnitní klidí Smrt jest jen tichý odpoinek po votní.

Není mrtvol: mrtví na

strom kat. to

hbitov

hluboký

únav

píší ve

oslavu života. Není nic zlého, co by

ži-

kvtech

t mohlo pot-

Všude najdeš vnitní ád. To proniká božství do svta,

každou

A

mst-

za malou chvilku jako

nhož se vrátišosvžendosvésvtniky.Najdeš

ský sad, z v

jest

Hvzdy jsou

potom hledá

zde

bh jako svt.

chvíli se zjevuje

jest

—

myslím — vážné

nebezpeí Wolkerovy

poesie: buduje soustavu píliš rovnovážného dní, zalo-

ženou na

pedstav

absolutní dobroty lidského srdce a

absolutní všemohoucnosti dobrého

ádu

svtového, jež

nepokládá básník za postulát, jimiž chce skutenost dotvoovati, nýbrž za pírodní, danou skutenost: Wolker

dospívá tak až k jakémusi eudaimonismu.jenž škrtá životního prvky démonické a pevádíje v Životní i

dnfmá obsáhxiouti zlo

nenávist, radost

i

utrpení,

i

i

démona.

falešný obraz o realit, že neuvidí dosti

koen

a že tak

dní

dobro, štstí i bídu, lásku

boha

Škrtá-li

ker zatím bsovské Živly ze života, jest obava, že

cionálních

z

ád a harmonii.

dospje

si

Wol-

udlá

urit jejich

ira-

k jakési citové pan-

harmonii málo životné. Jest obava, aby jeho optimismus

180

a pokora nestaly se pílišnou spokojeností se životem a

svtem. Idea

života

nemla by

býti prosáknuta jen senti-

mentalitou touhy po štstí a harmonické rovnováze

mla

svtového, ítati

v

i

démony, pudy,

s

lovku

svtového Wolker

by míti tragitjší základy,

si

mla

Bude teba poznati

vášní.

dní

by poi

zlo

a nepovažovati ideu dobra lidského srdce a

ádu

za realitu, nýbrž za postulát a regulativ.

to už v

.Hostu" uvdomil:

»V noci jak okno se celému svtu otvírám a domlouvám: „Srdce, pece se vzmuž a

seznam se

A v kepkých

s

kamením."

slokách

básn

»Hoj!" vykikli už

bsové

jako dva lesní rohy a bílý chrt (vášn) bžel okolo rudého srdce. Totéž poznání se

mírn

projevuje v .Rekrutech",

.Ze soboty na nedli", „Zamilovaném" a

j.

Tato irá lyrika není zatížena reflexí a analytickou psy-

dokud básník nebyl

chologií, jichž bylo tolik potebí,

srdcem svta, dokud klouzal na jeho povrchu

a musil

svt

vysvtlovati analogiemi, analysami, kumulaci možných a

nemožných lovati.

Jemu

dvod. Wolker však nepotebuje nic vysvtjest

v tle. Podstata

svt

tak jasný jako

svta

ponvadž je Nevysvtluje svt kruhovými vlastním pocitu,

jej v

vdomí,

srdce

zjevují ve

analogiemi, nýbrž vytváí

a

V jeho dechu nemrzne

mrtvé vci

dní samozejmé a elementární, svtlením a dvodem. 181

má

nepozoruje, nýbrž zažívá.

isté kráse a klidném proudu.

proud života a svta ve vteiny

že

mu

a smysl kosmu se

jež jest

— tvoí v ase

samo

sob

vy-

Zde jsem u v

nmž je

dokonale vyznauje Wolkerovu

rysu, který

jsem

poesii. Nazval

silné

totálním odprostornnfni lyrickým,

jej

osvobození lyrismu od živl statických a

parasitních. Naturalismus a impressionismus byly opilé

prostorem, širými výhledy a modrými dálkami. Prostor byl v nich cosi podstatného, vSe obsahujícího, vécera nad-

druh jest prostor cosi drupomrem vcí a proudem jev životních, co nemá své absolutní hodnoty, co se stále mní azeného.

U Wolkera

a jeho

hotného, co jest vytváeno

a perozuje. Podstatou lyrické vise Wolkerovy jest mo-

hutný pocit životní vlny

a pocit

svta jako skloubeného

organismu, jímž tato vlna protéká. Realita jest dní, pro-

dní znehybuje. Wolker jej

stor vSak toto

uje. Prostorový dojem u

dní

pozadí

proto odstra-

nho vzniká jako iluse reálního

životního. Proto není nikdy kopií hotových

tvar, nýbrž nabývá svéprávné nekonvenní formy. Nebe si

—

opírá a

Celý

dla

o kvítek

vlastn ho

svt

si

— prostor

behu

zkrácen

dní:

opírání.

do klubíka

skulí básník

aby se nepotloukl. Okno tanou k

jest tu sražen,

tu není, nýbrž jest tu jen

mu sklennou

jest

ieho svtnice.

A

ve

ty cihlových

den

mížemi

v

vySly z rány,

krev a voda

tekou po nebi sedm dní.

182

lodí.

stn

boku proboden,

krev a voda

Toto je vzení..."

do srdce,

nVzni":

.Na kíži ze bílý byl

a zabalí

pipou-

Je tu velmi

urit

patrno, jak

rové v jev asový, dynamický v tekutý proud

svt

ve

nou

ase

mní

na kíži... "Wolkerovy

nenapodobitelné obrazy,

víc v

lyrice

dní

Wolker

vše prosto-

— žalání svtnice pechází nebo

oi ohraniují

ievy u

nho ply-

než v prostoru. Nesmíte vymáhati po této

jevovou názornost, založenou na naturalistnim

suálním postehu a ku zrakové pedstavitosti zase jící.

Nová

Dávno

lyrika

nemá

s

se už odlouila

své vytváí v dimensi

vi-

smu-

touto názorností nic spoleného.

od

této statické základny.

asov

Dní

rytmické a melodické.

Bylo by nespravedlivo, kdybych se nezmínil o výrazové

Wolkerov. Na prvý pohled padne do oí úžasná

síle

prostota a jednoduchost jeho výrazu. Pohrdá-li básník vší

konstruovanosfí lyrického obsahu, zamítá

i

ornamen-

statickou výzdobu. Jeho slovo nabývá jakési živelné

tální,

fosforescence, pestává býti

prostedkem

a stává se sou-

ástí životního hybu a srdeníno tlaku. S tím souvisí i

znané Wolkerovo oproštní od dekora tivního pívlastku.

mu nálepkou, nýbržzjevením vnitní podstaty: Wolker ekne .maminka" a vám se zachvje srdce tichou tísní úsmvné nhy; ekne „poštovní schránka" a v oích zajiskí naptí a oekávání; ekne „rekruti" a hrdlo se Slovo není

stáhne bolestnou tota a síla,

jsou z

práv

I

v jeho výrazu jest živelná pros-

neodvozený výtrysk pímého proniknutí. To irracionální

koeny

poesie, iichž nelze získati

druhé ruky, pouením, studiem. Jsou vrozeným orgá-

nem

lyrického srdce.

Od k

keí.

tohoto lyrického primitivismu pechází pak Wolker

poesii proletáské. Jeho silný smysl

183

skutenostný jeho i

duchovost vedou ho k i\vé úasti na sociální pro-

slina

mn svta po

boicu nejnešastnjších.

16.

„Drázdou

v daii* nazval nelady

moravský

bor Chalupa, svdj prvý selit verSA ale

zpíma

— mn se poád zdá. Že lest to spíš jen pkná jarbrázd: žádná z básní Chalupových nedá se pluh života už zaboil do

ní

píprava k

ti

naléhav pedstavu, ie

té

mkké pdy jeho

nitra a s

rozkošnickou

prvou vonnou hlubokou rýhu. ný za

svítání,

nepeje

si

A básník

nhou

jest

vyryl tu

pece

opatr-

vpádu bílého dne, dokud nevy-

všechny dtské a chlapecké sny a vznty pedjitního

sní

U

mládí. lé a

po

lyrik Dali-

— eknu to hned a

Chalupy

pozorn

ní,

sen o

|est jakési šiechtictví mládí,

kultivované. Tož ní,

píprava k

— ne

života,

uvdom-

— ale

touha

ni.

Mluveno bez obrazu: každá velká osobní

brázda

a

opravdová lyrika

tžké umní dramatisace vlastního vnitního zduchovni a vykoupení vlastního osudu jest psájest

;

práv dosaženého životního cíle, práv vybojovaného zápasu, práv ztroskotavšího snu; jest zvlnna syrovým vzntem chvíle a vykupuje jej v typickou melodii vnosti. Nuže, v knize Chalupov není nikde ztlesnn význaný, tragicky dsažný osud životní: básník miluje na

v

lesy,

potu

kvtiny, stromy; se zvláštní pokornou láskou vzpíná

nžnou bytost k žen, muí se úzkostí o pece bohatý, ponvadž v ní našel most ke

svou chlapecky ni, ale jest

}í

184

vstupu do kosmického hromadného spoleenství; chtl

vné

by míti dít, aby ho nauilo

mladosti prostoty...

a když se se ženou svého snu rozejde, chce

svj

meziti

život na úzkou, ale

krásu každé vteiny;

vyžíti

pokorn

o-

pevnou základnu, aby mohl

to

celá ta brázda.

Není tu

zatím hlubokého vnitního osudu, nikde se neotvírá závratnou bolestí velká perspektiva do nejhlubších taj

jeho nitra a vesmíru, nikde tu není objímavého

soutu

tragických zážitk a duchového vyvážení vnitní moudrosti z nich. „Mj svt je mladý a mj bh je štdrý a as mj jest jen vné podjaí" — v tchto Sovových verších, jež

by mohly

státi

mottem k Chalupov

seven smysl celého lidského hoto se k

lyrika.

pece

si tu

jen jest už v

sbírce, jest

básnického naturelu

Ano: mladost, jež pokorn

prvému krvavému ktu

Ale lupa

i

eká a

to-

pipravuje

života.

„Brázd

duši" pafrno, že Cha-

zvolna vykupuje pevnou základnu svého bytí

lidského a básnického; bezpenost a jistotu v život chce

pomru ke kosmu:

získati

nalezením uritého

jeví se

tomuto lyrikovi, cítní rozhodn monistního a op-

celý vesmír

timistického, jako jediný organismus, nesený jediným

ádem; život kosnekonená symfonie hromadná, jíž se jedinec bezvýhradn vzdává v sladké radosti kladné služby. Akoliv Chalupa zatím neprohloubil tohoto životního pojetí v zámrnjší a obsažnjší koncepci myrytmem dechu mický

jest

šlenkovou,

osamní, lostí

mu

a spravovaný jediným

rozsáhlá,

pec

jen získal pevnost východiska: zrušil své

sdružil se s

a budoucností,

s

vcmi, bytostmi,

rostlinami, s

minu-

vlnou života. Hlasy života, do nichž

185

je

zaposlouchán, nedoléhají pak k

nímu

jakoby vyrstaly z téže základny, v n(ž

z

vní,

nýbrž

bije Jeho srdce.

Básník vždy mocnji vrstá do kosmu, aŽ .hvzdy a oi mé jedno jsou". Každému leho výkiku se ozve celý ves* mír, zavibruje.rozvlní se. V duSi se pak tímto stykem rodí hluboká, zbožná pokora k životu a vesmíru. Chalupa neni dobyvatel, násilník, nýbrž chází

V

svj základní

mkká,

postoj v

passivní bytost,jež na-

hlubokém sklonní.

„Brázdi v duši' se básník jeSté hledá a ulpívá leckdy

na vzorech, |ež ho odvádjí od vnitního vyjasnní. Jsou tu verSe

ie chalupovské, nesené tichou melodií hluboké

životní zbožnosti, vení,

kde každý

kvt je zázrakem

božího zje-

kde každé slovo otvírá vesmírové perspektivy. Kti-

telem tvárným a lidským byl tu jist Vildrac z nedostatku lásky je tak blízká

básn

Jsou tu

— ta lizkost

francouzskému

lyrikovi.

milostné, v nichž láska je jen

podntem

básn

neosobní,

k pochopení kosmické symfonie, ale

i

kde se Chalupa vžívá v objekty a pje chválu potoka nad

mstem, svžího

jitra

— ale leckdy

i

verše jen náladové,

které.podávají pouhý štrk okamžitého dojmu. Chalupa napial

pak

síly

k symfonicky lenným skladbám, v nichž mají

v organické jednot

zníti

hlasy Života,

ného srdce — ale snad ve všech

zem a jeho pokor-

tchto skladbách

ztro-

skotal pro nedostatek konstruktivního živlu ideového.

eo-

Tak teba „Dnes v polích penocujem' jest pusté vání, které nemá vnitní melodie ani síly výrazu a podob-

básn pírodní upoutají intensitou dynamického ponoení do mystéria dní pírodního, drobné básn milostné chytnou silou výrazu ná

jest

„Úzkost"

a

j.

Za

to

drobné

186

do dna vyžitého vnitního stavu. Chalupa dosti

síly

K vtším básním nemá

tvárné a ideové.

Vím dobe,

že medi-

tativní zatížení verše není zrovna štstím pro lyriku, ne-

má-li básník dosti

velé

sensibility,

aby petavil živel my-

šlenkový v melodické stíbro. Vtší skladby žádají

si

však

duchových pohled do delších a složitjších proces votních: konstruktivní živel ideový se tu pak vnutí

ži-

sám

sebou.

Chalupa zaujal píliš záhy pokorný postoj k životu a

A znamená fo pro nho jakési minus. Moderní spje k dramatisaci svta, ku petváení, chce se aktivn zúastniti jeho pestavby. Svt se kolem nás vlní vesmíru. lyrik

vnitní revolucí, jež žádá, abychom

Neznamená

ta

i

my

ji

dlali a

žili.

Chalupová zasnná pokora také pílišnou

svtem

spokojenost se

a jeho

ádem? Pokora

je tu pri-

mérní postoj k životu. Radji bych vidl, kdyby byla

sta-

vem bolestn vykoupeným z nejprudšího revolucionáství. Nebo snad bude Chalupa revolucionáem až ve své padesátce? Láska, pokora, mládí a

koenný dech zem, to jsou živly

dosavadní lyriky Chalupový. Schází jen bolest a poznání.

Nebo

jen touto obranou vstoupíš k lyrice opravdové

„Brázdy v duši".

17.

Zdenk Kalista ZHinásvou básnickou dráhu ce" a je to cosi

na ruby obráceného. Ráj

lidem stav srdení jistoty

a míru,

187

je

mRájem

trd-

nám dnešním

vykoupený labyrintem

práce, lásky, viny, oisty, tvorby nadosobních, trvalých

hodnot. Kalistv .Ráj srdce" není vykoupenou moudrosti a silou duSe; je primérním stavem dítte, Žijícího v hlu-

boké odluce od svta v neznalosti ieho váSn. bránil pílivu

uinil

si

vtr

takovým okleStžnfm svt rájem,

do vcí tohoto svta,

a

démon.

to jest

místem,

Bh sám sestou-

roste, žije, kvete jimi a v nich.

Odtud Kalistova františkánská vil

zdí, za-

pólových a syrových životních vln a

kde není Irracionálních Živl pil

tvrdosti a

kus svého svta vysokou

bolesti. Kalista ohradil

láska k

vcem. A

tak zba-

se tento básník, jdoucích ve stopách Vildracových a

Wolkerových, býti

i

individualistického anarchismu. Nechce

mozkem, duší svta. Nechce považovati svt

len za

svou pedstavu. Nechce býti vladaem a diktátorem svta. Jeho mozek postoupil vládu

svtu záltony, nýbrž je.

ta

Ne

vláda

— ale

je

srdci, jež

spíš z nho

nechce diktovati

vysledovati a naplniti

služba rozvoji pirozeného

ádu a sv-

— tak to chce srdce. Bohužel, že

Je to lyrika

«/?á/ trdce' je jen

prvý krok na této dráze.

nepatrného rozptí dynamického a názoro-

vého: tichá touha, bolestný stesk, rozryvný plá, istá po-

kora

— nezná

vtší

výchvv

jeho srdce.

Jist možno tedy „Ráj ardce' pijmouti jako východisko

nové poesie ní, lež

hou

— ne však jako hotový tvar. Nebo toto um-

jednou nohou kotví jeSté v expressionismu, dru-

se už dere z

sociálního, jež

nho,

je jen

ovšem nebude

pedvojem velkého umní rái

srdce oslavovati, nýbrŽ

ho bude lidskýma rukama dobývati, bude škrtiti disonance. aby osvobodilo živly harmonické, bude chtíti vy188

úpln jeho

koupiti svt, sloužiti

nebo

rozvoji,

taková

služba je funkcí královskou. Domyslí-li a docítí-liexpressionista

svj expressionismus, dospje k

poesii sociálni.a

proletáské.

Zatím je Kalistv „Ráj srdce' cosi jako sbírkou krásné-

ho ínského porculánu. Je to isté a kehké, ale jaksi samoúeln odvrácené od svta, zakiknuté a tak málo životní

odvahy

to

dává srdci vystaveném^

prvanu

vtr

znamená

silné

polárních.

Tato poesie

má

však

pec

lyriky,

muž

svt jen nálepkou

byl

vc jen praporcem, jenž

ci

význam

jistých

ukazuje

nepotebuje už myšlenky, zažíti

jen

:

odstranní lyrického intelektualismu,

zlyritni

je-

duchových obsah

smr

a

duše. Tato lyrika

nebo básník nabyl schopnosti íní existen-

srdcem prosté kamenné bytí kamene,

eky, oblanou jsoucnost oblak a do obsáhlejších kon-

cepcí

umleckých a životních, jež by

tivní živel

i

si

vynutily konstruk-

ideový, se zatím nepouští.

18.

£«xpressionismus pekroil už svj kulminaní bod.

Zvedá se dnes

Nedovedu poesii.

silné hnutí

:

pry od

usouditi, je-li už

Poád

jen

dnes

pekonáváme

expressionismu.

as

pekonávati tuto

a nikdy nevyžijeme

pln

životního obsahu. Jisto jest jen to, že

expressionismus byl poesií rozvratu

starého svta, jeho životních forem

189

—

a

snad

i

útšnou

modlitbou na rozvalinách. Byl nesen tvarovým nihilisniem.

VSe se u nebylo

nho

pevn

rozplývalo,

pecházelo ve vlny a mlhu, nic

vysloveno. Odvrácen vždy

znan od svta,

podával život v rozplývavých vlnách, nepipiatých k reál-

nému

základu. Dnes jest perioda tuhé práce skutenost-

né, budující

A

ku práci

svt nových základ teba vždy silné

té jest

a positivních

obsahA.

radosti z reality, síly a

rovnováhy.

Expressionismus jest jen pedpokladem pro nový jenž

jej

styl,

ukázní a oistí.

DneSní silná vle skutenostná vede k novému umní, jež

bude svou vnitní náplní

a kladné:

1

v

njším tvarem

bude dávati svou uritou

visi

Života, tiastní se práce organisující

bude ližasn prosté

a

živeln

silné.

positivní

nového svta a

novou spolenost,

o sociální zkušenosti a víe v nové poesii.

o sociální zkušenosti

a

víe

nové poesii.

v

1.

INovásocíálnípoesieeská, jež je nesena velkou vérou v lepší budoucnost

lovka

skutenost svtové

rodící se

svta a zachycuje novou

a

sociální revoluce, jež seroz-

košacuje z teplého zárodku velkého pochopení opravdo-

vého lidského zemského údlu, tato poesie, jež

je typisací

eskému mšákovi než módou, povrchovým náladovým eením, jež prý nedosanových hybných huje ku

sil

koenm

dneška, není

lidstva

(=

buržoasie),

jako chipka, jež prý

zamoí

hromadnou ná-

vných

kazou zelených mladík a starých

blázn,

cosi

slabá tla. a slabé duše, ale

za nedlouho zmizí bez hlubší stopy. Je tedy nutno

pedevším

íci naše nová sociální poesie :

není chytáním posledních sensací, nýbrž výrazem pro-

pastného zneklidnní

kého vzrušení

dav

lidstva,

boulivého, skoro mystic-

zrodem nových, pvodních a neod-

ped námi, jest dapromna svta a lovka, ohromný symbol spoleenských a duchových, do

vozených tvar života. To, co se rodí lekosáhlá ohromná

rozklad starých nichž se

slil

mšáckého

a

do nichž vykvetl celý

životní

obsah starého

svta. T3^o staré symboly a typy nedostaují

dnes novému naptí svtových protiklad a tíšti padávají.

A na jejich

se, roz-

rozvalinách vzniká dnes revoluní

193

pozdvižení vSech civilisací.

proces starých

sil,

stlaených liberalistickou evropskou

nesenou egoismem soukromovlastnickým. Tento

má ovšem naped svou stránku zápornou: rozklad ádu a typ. Hlavn ovšem rozklad všeho subjek-

tivismu a individualismu mSfáckóho, v nichž byl

výkvt

ádu hospodáského a ovšem výkvt renaissanní revoluce, jež vztyila prapor naprosté svobody individua, zniila všechny skutené životni soukromokapitalistického 1

obsahy lidstva

a místo nich dala jen formální princip

Koneným dsledkem toho bylo naprosté poV lovku tžce ochoel pud pospolitosti. lovk se osamotil. Svou omezenou bytost uinil mrou svobody.

pení

družnosti.

všeho života a svta.

mla

jen a jen

A tak

zmizelo lidstvo a svt a vystr-

omezená bytost jedincova

pervala

jež

svazky a pedivo vztah citových a osamla v pánovitém

egoismu ve vzduchoprázdnu. Je to chopil teprve dnes, že

pevniny zmnil v

kriae

lovka, jenž po-

svt se z celistvé, jednotn navršené

adu roztíštných

ostrov, mezi nimiž

není družnosti, jež nemají jediného stedu a tudíž ani pospolitosti. Básník

Ml

a

má

mšácký je dovršením toho rozkladu.

jedinou schopnost: zdžiti

pokorným služebníkem spolenosti, dfle

— nýbrž

Ztratil se

jest jen

mu lovk

se, isolovati se.

jež se

Není

poznává v jeho

visionáem své osamocené duše.

—

bratr,

búh

i

svt, rostlo v

strašné rozštpení mezi duší a vším, co je kolem

ní.

nm Toto

umní nebylo spoleensky tvoivé. Nemlo vztahu k lidské práci a tvorb. Piplalo se v náladách,erotických krisích,f ukalo nebo smilnilo.A dospívalo vždy mocnji ku poznání naprosté nesmyslnosti

svta

a života,

194

k absolutnímu

nihilismu.

Nové umní, jež

stojí

v prudkém svtle radikálního so-

cialismu (vtšinou ovšem marxismu) sáhlo tu na sám koen

bídy svta a spolenosti: odstranilo princip, jímž renai^

sanní individualismus

si

upravoval život: princip zvle

individua aj eho nadazenosti svtu a spolenosti. Princip

k životu naprosto teba. Jsou

je

to perspektivy, jimiž

chaosu života dáme uritý smysl. Jsou to prostedky, jimiž

dovedeme

jej

jimiž teprve

vyjasniti a zlidštiti. Jsou to lidské kategorie,

mžeme

Nový socialismus vzal si rovnosti lidí, ponvadž tento

vnímati.

zcela jiný princip: princip

princip nosti

jedin vyhovuje dnešku. Princip naprosté nerovjímž operovaly doby dívjší, strhl všechny

lidí,

mosty mezi lidmi a zpsobil naprosté roztíštní lidského

kosmu

bdné

osamocení lovka. Princip rovnosti

doznání stejného urení

to je:

na

a

lidství,

lovka

lidí,

a stejného práva

práci a život, buduje mosty mezi

roztíštnými

ostrovy, spájí je v jednotu, vede ku družnosti a spoleenství.

Snad

je tento princip

nutná

lež. Je

pak smutná pravda, že

všechny lidské pravdy jsou nutné lži, bez nichž není možné poznání.

A

tento nový princip vyplj^vá dokonale a

úpln

naplnním zákona prapirozeného prazákladního. To je prvá velká víra nového umní.

z dnešku, cítíme, že je

a

Az

ní následuje jiná. Socialismus

ví, že život je splo-

dina hospodáských píin, že všechny spoleenské

chové jevy jsou v nezbytné

vem

výroby, že

základní stitucí.

A

píina i

i

du-

souvislosti s materielním sta-

práv hmotný

stav produkce je pravá a

celého souhrnu životních projev a in-

tato víra, že

revoluní

zmnou

hospodáství

soukromokapitalistického v hospodáství kolektivní zlepší

í95

se celý život a celý svít,

i

zmní

perodí

a

se

lovk,

že se

zúrodní

jí

nebo

tato víra vyplývá ze svtové dueini vle.

pravé vale tvoí toto poznání základní, jež obrací celý svít.

A

odtud plyne

i

zcela jiný názor na individualitu, na

Nová poesie

jedince.

ví,

jedinené jádro. Ví vSak sociální a nadosobní,

že v

každém

také, že jsou v

lovk

lovku

nm

necítí jen

i

temné,

koeny

sobeckou foubu

sebezachování a po rozkoši pohlavní:

po

bytí,

je

nástrojem ehosi vySSího, spolenosti, již

tváí v boha. Život irracionální,

ním

je

silné

lisilí

sob

Senosti a

a

V

nové

se plné realisuje tehdy,

obsáhne co nejvíce spoleenské

síly,

že

vazovati se konkrét-

do svta objektivních skuteností.

písné vdomí, že duSe

poesii je

to,

i

teba pevždy znovu pekraovati

jedinené území duše

inním

když v

je stálé

cítí

si

víry,

zku-

když se celá navrchovaío naplní sociálními

skutenostmi.když se stane orgánem života spoleenského. Sociální poesie není

naplnním bere

mu

popením

a rozvojem a

dává

individuality. Je spíS jejím

lovku skutený

obsah a

jen formální princip svobody, lépe svévole.

Tato poesie vztyuje nový velký lidský symbol proletáe :

jako vší

to,

co se

má

uskutenit.

V

lomto symbolu

je

souhrn

sociální víry a lásky, zárodek nového svta a života,

jádro, z

nhož vyroste budoucí život a budoucn poesie jako

ohromný nový strom. Proletá dnes však nemá ješt ného obsahu. Není zatím

víc než protiklad

Positivním obsahem jeho je lenosti,

vdomí

vdomí

a nutnost služby spo-

družnosti práce a rovnosti lidstva.

lem budoucího vývoje bude

realisovati tento

196

reál-

k mšákovi.

nový

Úko-

typ,

od-

straniti protiklad, v

protjšek, se

nmž

typ proletáe, svázaný na

nemže pln

rozvinouti.

Nová

svj

poesie, zavr-

pour Tartismus, chce býti také jen

hující veSkerý Tart

prostedkem k vytvoení nového lovka, nebo nové umní je jen jednou formou dni mnohem hlubšího a podstatnjšího: tvorby nového

smuje k revoluci. zniením

staré

mšáka. Nová

lovka

nebo jí uvolní

doby

mšfácké spolenosti a starého lovka — poesie je zahledna do všech píznak a

pedzvstí svtové revoluce votní, jež

a svta. Proto logos

Nelze jinak realisovati nový svt, než

se

potlaené

sociální, zpívá její

síly lidstva,

píchod,

nová tvoivost ži-

uskutení nového lovka. Nová poesie jest zahle-

dna úporn

do pítomnosti a do

pedzvsti

píznaky budoucí

a

reality,

nebo z nich te

revoluce, ale

zárove

je

okídlena velkou duchovou vrou a tužbou a zpívá své

nadje a duchové

sny.

nismu. Liší se od

nho tím,

kon,

Tím

se

ponkud podobá expressio-

že nechce diktovati

svtu

zá-

nýbrž chce pirozený zákon svta naplniti. Je tu

tedy ta synthesa duchovosti a hmot nosti.snu a skutenosti,

po níž se tak dlouho Bylo by

si

proleáská,

volalo.

jen páti, aby nová, zvolna se rodící poesie

mla

emu

více toho,

se

íká

sociální zkuše-

kdy má mé duše, rozrstá se ve svt objektivních skuteností v podob jisté hodnoty. Cítím to, jakoby se má duše veleovala ve svt nost, sociální zážitek,

které vznikají v okamžiku,

nejosobnjší innost, vyvrající z hlubin

kolem mne

trvající

uritým symbolem, který po ní navždy

zstane, jakoby se vymaovala ze své subjektivní osamocenosti a rozkošacovala se ve

sple skutk

197

trvalých, které

se stanou ástíci

staí sociální

potebuje

svtového

víra a

lešení. Socialistovi-politikovi

dogma. Básníku nesmí staiti. Básník

sociální zkušenosti,

nebo ta

|e

surovinou, z níž

básník mdže tvoiti. Zkušeností sociální získám na p.od-

puSténím tomu, kdo mi zvtšil jsem

ublížil. Jestliže

sumu obecné

lidské

jsem odpustil,

dvivosti

statek lidské lásky a dobra. Cítím, že jsem

a zmnožil

udlal in. So-

zkušenost pramení ze sociálního inu. Ale tof jen

ciální

rudimentární forma opravdového sociálního inní, jist

však taková, že se vyskytuje ve všech tvarech složitjších, i

v tom nejsložitjším

:

v obecné, mezinárodní zkušenosti

proletáské, v jasn zažitém pocitu sounáležitosti ke svtu práce, bolesti a víry. Básník, který chce

musí se dopracovati shody proletáskou, a pak

ji

s touto

aktivn psobiti,

svtovou zkušeností

rozšiovati, násobiti, stupovati tím,

že svou osobní zkušenost sociáln tvoivou vlévá do

ní,

že ji zachycuje obzíravým pohledem, ukazuje na její pedi-

vo a stabilisuje

ji

v typy. Je osobní zkušenost sociální. Je

kosmopolitická zkušenost proletáská. Je jich zatím málo.

Odtud

to,

Není však

že sociální dnešní poesie jiné cesty

nového svta.

Na

:

umní

i

v

Rusku

jen živoí.

a spolutvoí na vybudování

V nm se zrodí teprve ta pravá, nová poesie.

dnešní rozkolísané

pd nelze stavti

pevné a velké

budovy, jež vSak bude vystavena, až revolucí dospjeme

k lepší a pevnjší životní základn.

198

lAdyž jsem etl jsem

si

stala se

nmeckého

na polemiku

estetství a artismu:

^Msío v

Seifertovo

slzách",

vzpomnl

aktivisty K. Hiilera proti

prý opravdu velká

umlecká

díla ne-

velkými dokonalým zužitím umleckého emesla,

nýbrž tím, že pedvedla nový svt, nové žár souhlasu

i

pesvdení,

po-

odporu, jisté ideje a postuláty; ve všech

umlecká

(tech-

soudu nelze

dobe

velkých umleckých dílech je prý složka nika) vedlejším prvkem. Vím, že tohoto hájiti

pro jeho tvrdou jednostrannost radikálního odporu

proti

umlecké form. Ale

(s

výjimkou tí

ty

eeno suchou

lépe

lehlých životních

v

dob, kdy vtšina

mladých básník)

je

naší lyriky

sublimováním,

destilací bývalých, neaktuálních, od-

obsah,

jsi

vden, dostaneš-li do rukou

dílo

smlé

talo

od tradiního zdroje látek a pistoupilo odvážn k no-

a nové, jehož hlavní zásluhou

vým tvarm

života,

teba

že

zabedlo

je,

že se odpou-

nkde

do formální

anarchie.

Lyrický obsah „Msta v slzách" vytžil

kého klína pítomnosti.

Je jím dnešní

J.

Seifert z hor-

ohromné povstání

celým svtem, duchová re-

sociální, jehož vlna se prolévá

voluce, jež tká pedivo mezi nejistšími lidmi svta, širé

spoleenství aktivismu sociálního, jež pokrývá starý, k zániku

zrající

svt erstvou

vrstvou, od

bývalá poslušnost duchových

nevážnost k dnešním iti ;

lidí

dob kesanství ne-

nové

ideje, jež hlásá

ádm a chce je ze základu petvo-

horená touha po obrození svta, po

talistických

okov zpuchelé

svržení kapi-

spolenosti, po nalezení ta-

199

kove formy lidského nost tvorby v J.Seiferta a k

se ten nový

by umožovala spontán-

soužití. Jež

každém okamžiku. To vše zvuí svže z verS tomu jcšté mocné, planoucí pesvdení, že

svt záhy

srdce Seifertova

:

zrodí revolucí. Toto je vlastní obsah

ne milostné touhy, smyslové spojení že-

nou, látkou a životem, nefilosofování o prázdnot vnosti.

Nové

sociální ideje a tužby jsou jádrem jeho lidství a krví

jeho lyriky, na niž nesmí tedy kritik v prvé estetické

dáním

mítko, nýbrž musí ji

ad pikládati

hodnotiti životn

— ohle-

jejího positivního obsahu.

Klíem vSeho

pedstave revoluce.

je u Seiferta Ijrrická

Vrací se v nejrznjších tóninách ve všech básních. Zpívá ticb.ou teskností

zmueného mladého srdce. Bouí v pekr-

vených, strhaných oích visionáe. Modlí sei vtisnl milost-

né nhy. Bylo u nás v poslední dob mnoho pokory. Nemám na mysli mužnou a silnou pokoru Wolkerovu, nýbrž pokoru tolika nerozhodných verSovci), jež znaí cosi jako spokojenost se svtem,

pesvdení,

istou manifestací lidské pedstavy o Seifert je tu

že jeho

svt

ády

jsou

a spolenosti.

opravdu poctiv revoluní, proklamuje ne-

smiitelný konflikt ideje a svta. Není mezi nimi smíru,

ponvadž svt zstal daleko

za lidskou touhou a pedsta-

vou. Sporu nelze eSiti jinak než

hoto svta a realisací nového

V

tomto

svt

trpí

Ptám

si

který je

to-

novým svtem.

ubíjen, vraždén.

revoluce.

se v5ak Seifertovy knihy

uskutenno,

ideje

lovk, je mrzaen,

Idea nového lidství žádá

bjti

revoluním zniením

ádu a

její

:

pro revoluce? Co jí má

poslední cíl? Seifert je o-

pojen slovem a pedstavou: barikáda, smrt na

200

ní,

pak

cosi

jako íše velikého štstí a plné spravedlnosti

— ráj. Sei-

nemá positivního pojmu nového svta. Je to chyba. Nestaí nám dnes horování o revoluci. Je to konec konc snadná sentimentalita. Chceme nové positivní životní obsahy. Chceme pedobrazy nového svta. Chceme in. Nefert

budiž vj^káno, že

je to lyrika.

Budoucí lyrika nesmí hýti

spásáním nálad, rozpljrváním ve vlnách citových, vychut-

náváním obsah smyslových. Bude tak positivní jako práce

A má býti

dlníkova. Bude tvorbou.

tou tvorbou

i

dnes

kniha tak k budoucnosti obrácená, jako je nAfsto v slzách". Seifert je cele

zahloubán do pedstavy negativní stránky

zniení

civilisace.

mluvil o zniení

mšfácké

revoluce:

lesnním

je civilisace.

Pál bych

si,

aby Seifert radji

kultury, jejímž

Té kultury,

hmotným zt-

jež zniila náboženství,

živoucí etické síly duše dogmatem, mythus, jenž zjevuje

duchovou podstatu, relativismem vdy, umní dokonalostí artismu formového,

Aby

nco

proti ní postavil

aby byl aby

úel života mechanickou kausálností.

zmnn,

zlepšen

nového

lovk,

civilisace byla ovládnuta

A vbec nechápu, pro podízení

sil

a kladného. Jde o to,

jak o tom sní aktivisté,

novým duchem.

niiti civilisaci. Civilisace je mi

pírodních strojem lovku, jenž se tím

nechce jenom brániti proti nim nebo jich využíti pro své

zámry prmyslové,

nýbrž jim také bere ást jejich ele-

mentární nevdomosti, proniká

duchem. Civilisace

je

je

cílem a tudíž mravním

rozšíení etické zodpovdnosti na

íši pírody. Zniení civilisace znamená etickou neutralisaci zlidštní

pírody, uvolnní

pátelsky, proti

lovku.

sil,

které se postaví ne-

Seifert chce niiti civilisaci ve

201

jménu jakéhosi rousseaunismu. Má o

nm pedstavu velmi

podobnou apkovu R. U. R. Zniením

civilisace uvolní

se pirozené sklony a sladké

pudy lovka, krásný

ku pírod, isté mateství

atd.

pomr

Vím, že se tu projevuje

promnou spoleenského a hospodáského ádu zmní se lovk. Vím, že básník je základní víra marxistická, že

i

oprávnn, aby pedstavu tjk duchovou, jako a pojem starého svta, zhmotnil, aby

hmatu duše. Pál bych starého svta

V

si

civilisaci

jen.

ji

je

pedstava

piblížil reálnému

aby toto ztranscendentnní

bylo trochu

mén

schématické

pesvdení, že ten starý svt je mšfácká duše, názor na svt, nenesociálnost. Pál bych si, aby básník dal a-

a aby víc probleskovalo nalita imanentni, to je

družnost a

:

spoA náznak nového svta tím, že dá nahlédnouti do nové

duše proletáské.'

Abych

má

jist

se už dostal k

umní Seifertovu , Msto v slzách"

básn tvarov

nové,

a prosté,

nkde

:

smle vržené, celé jaksi

až nevzhledné. Je

ovšem

jisto,

šedé

že je to

píznaný tvar pro lyrický obsah Seifertv silná tvrí vle se tu manifestuje prostou, jasnou, nkde skoro di:

daktickou formou, jejímž základním cílem

je

pevné, urité,

nedvojsmyslné projádcní myšlenky, asto bez ohledu na

lenní

a zaokrouhlení stavby. To, co podal Seifert v prvé

ásti knihy, jsou ovšem vtšinou spíš pokusy o básn, rické

eování,

revoluní rétorika,

stední jádro intuitivn prožité: otes

jíž

schází

citu,

asto

i

ly-

d-

pímé vzrušení,

Nebo je nestaí prost, aby pevedl

otes

a jež uvázla tudíž v jisté abstraktnosti.

tu

tak malicherný, že

duši ve

tvárnou innost nového poznání opravdu básnického.

3oa

Nebo tím se od sebe liší poznání básnické od vdeckého, že básník poznává otesem, vzrušením a že fudíž jeho

poznání je

smírn i

ducha,

lomící

souasn

výš. Jsou fu slitá

ist

i vyznáním. Druhá ást sborky je nebásn, vzniklé z prudkých otes duše

melodie

bolesti, touhy,

zkratky. Vrcholem knihy je

opravdu

nadje, víry, nadšení,

a svtle paprsek lidství,

báse

asto až písové »Báse plná odvahy a virg",

v nejkrásnjším slova smyslu, jak po ní

toužíme: cele rozechvná

horenou žízní nového svta, jež nutí celý vesmír k souznní, ponvadž tryská z nejistších vnitních zdroj — z rány duše. Krásný vzmach duše, jež si sama dává svj zákon, jež se osvduje vý-

kikem po Báse,

volnosti

lovka a nenávistí všeho nevolnictví.

znamená

jež

linlk

nad sebe, ze sebe, akt sebe-

osvobození.

A

zde dosahuje Seifert vzácné hodnoty lyrické: jeho

báse, vybudovaná jako samostatný živoucí organismus, není jen svdectvím osobního rozkjrvu jedince, nýbrž zraje prudce k

sociální,

hromadné

všeplatnosfi zrovna nábo-

žensky isté. Je tu jist slibný zárodek jakéhosi nového Ijrrického universalismu.

domiti, že

i

Bude ovšem teba si urit uv-

revoluní lyrika

života lidského srdce

si

žádá silného intimního

— že bez nho vzejde jen rétorika

a didaktika davová.

203

3.

Li tchže

koen jako „Msto v slzách" roste

i

Jindicha

HoejSího .Hudba na námstí.' Hoejší má isté, spole-

enské

srdce, které

v tupém,

petéká družnosti

nespoleenském

mst,

a které tolik trpí

jež se

nad ním zvedá

nmž sice duní továrny a tanec sa zlatem, v nmž však

jako mrtvý, pochmurný lom, v teStí lidské stíny opilý

vymel pravý život lidské družnosti a lásky, lidského srdce.

lovk je ve mst odsouzen ku vné, metay sické samot* ponvadž nechtje saního, jenž by

z

se státi ásticí slepého shonu civili-

nho

udlal hmotu, kus hroudy, musí

se skrýti do ulity nitra.

.Sem a tam, kížem a krážem jak

m

msto,

prošel jsem

nes' dav.

Na tisíc hlav, muže a ženy zachy mj pohled pohrouZený ale

V

—

jsem sám."

nejvtším varu životním ve

mst

poznává Hoejší

svou rostoucí osamlost. Poznává, že není spojitosti mezi

ním a okolím, že prostorová blízkost je '

dálkou pro srdce, že lidé jsou

si

vnitn

daleko.

a

souasn úžasnou

vci, kteí se zrovna pronikají,

ím vtší rej života, tím sfraSnjší

pocit osamocení.

Ulice je ohromný mrtvý lom. Znepáteluje vším, co žije a otravuje ho hmotnatou svou

204

lovka

tíží:

se

.

„šedivé námstí, smetišt

spchu

a ryku,

tržišt žehrání, denního lopocení a udýchaných

Msto je

zvyk.

.

lovka opede svým pedivem, promní ve vc, hmotu, odlidští ho a zbaví

pavouk, jenž

odživotní a

duchovosti.

Hoká, bolestná a zoufalá je kniha Hoejšího. V každém tee spodní proud rozrjrvného smutku družného

verši

srdce, jež nachází na své

tu také (jako u Seiferta)

cest kamení místo

pedem

ální: nenávist k civilisaci. Mluvili

pojítku

lidí,

v elektin a

lásky.

A je

záporná zkušenost socio

ní,

jako o universálním

jako o podmínce lidského sbratení. Vidli

páe

vnitní

síly

lidského spoleenství. Zdo-

konalenou dopravu pokládali za projev jednoty srdcí a sbratení národ. se však

sob

A

zatím: sblížily se kontinenty; lidé

oddálili. Srdcí lidských

nikdo nespojí vnj-

ším vztahem. Tato nenávist k civilisaci a

k útku z

civilisace

mstu vede k rousseauismu, ale ku pírod

do pírody hmotné,

i

lidského srdce, které se oprošuje ze složitého pletiva

vztah mstského Tijší

života a

oištno promlouvá

nejvnit-

mateštinou. Ale tento rousseauismus nabývá forem

sociáln nadosobních. Pejeli starce. Davem

lidí,

který se

nad umírající troskou lidskou shlukl, protéká mocný, jednotný proud hromadného soucitu. Jedna ústa za všechna zašeptnou: „Ubohý

lovk." Starý muž tiše usíná. V celém mu nikdo tak vroucn neekl, že je

jeho dlouhém život

lovkem. 205

.Kvtino lidského souruenství,

dlažb

tu na já

ulice, jež je tak pustá,

vidl jsem prve,

jaks kvetla, jaks kvetla z krve."

Srdce osamocené, jež stydlo svou kobkou, vylévá se ze svých hranic a volá to

in

:

„Brate !" Poznává, že bratr

vykoupení duše

osamocení. Je to spása

z

Jest. Je

lovka,

Jenž našel objekt lásky a spoleenské tvorby, praživclné sfly lidské duše.

Ozývá

a

dorstá prudce k opravdové

mocný

družnosti.

hlas duše, Jež rcalisuje sebe druž-

spoleenskou.

ností

V blíží

se zde

eské

poesii Je dílo staršího básníka, Jež se velmi

dnešní mladé sociální poesii, ^Zástupové'

Tento básník

jest

F. X.

saldy.

celým svým založením odprce jalového

pathetického subjcktivismu, v

nmž

se

utápla generace,

z níž vyšel. Již v jeho prvých studiích z let

1894—1900

ozývá se touha po poesii, jež by nebyla jen stínohrou ner-

v

a bolavého citu. ale

celé cítil

doby a celého

mla

života.

touhu po vyjádení smyslu Jestliže

kdo u nás

mocn

rozklad individualistního anarchismu a trpl žalost-

ným roztíštním života a

bytosti lidské, životním impres-

to jist salda. Poesie mu hned od jeho mládí nebyla Jen mlhavým trsem nálad, citových stav a keovitých vzmach lidského stínu do teštící

sionismem celé doby, byl

206

ad horoucím prbojem k objektivním skufenosfem, tož v prvé ad k bohu, jenž spojí straka-

fmy, nýbrž v prvé

tou

tíš jevového

života v universální realitu, jež

nabude

jím plného smyslu a rovnováhy. Poesie je Saldovi od mládí

orgánem poznání nadosobního smyslu pítomnosti. Šaldova tvorba hy,

je

života a svta, celé

vj^iata za poznáním drá-

po níž jde lovk, aby se pelil v nekoneno, boha.

Sujetem Šaldových „Zástup"

ný svt,

zmítající se v

je

dnešní sociáln zjite-

keovitém chaosu

a hledající vy-

jasnní. Salda chce ve své básni odhaliti bušící srdce celé doby. To neznamená okopírovati nkolik živoucích scén, nýbrž vyposlouchati rytmus

lidí

nových sociálních

a

sil

djinných a sepísti z nich nový nábožensko- sociální

nmž je seven smysl celé doby. Svtové dní dneška vtlil Salda v nkolik pronikav vidných a tvrd vytvoených postav. Diktátor Zástup, bjrvalý mnich Lazar, je naped ztlesnnou myšlenkou bumythus, v

doucího uspoádání lidské spolenosti. osobnosti. Je jen vášnivým

vývoje, jejím orgánem. Pronikla

Celého

jej vyplnila.

jen holá

žer,

Z

jež nese

Zástupové jsou

mu

do

kostí,

žil,

nerv.

celé teplé lidské osobnosti zbyla

prapor myšlenky svobody

mu prostedkem k

v Zástupech se stane bohem, jenž

lovk

Nemá tepla lidské

hercem myšlenky svtového

tomuto

žije

chlebem. Zástupové strhnou

lovka.

cíli.

lovk

svobodou, jako

ráj

žije

na zemi.

Ale tuto svobodu chce Lazar svtu nadiktovati. Z hlubin svého srdce, jež prese všechno kolektivní cítní Je

pec

jen

pravým jádrem

pravdu, a nedbaje

individualistické, vyváží

vných zákon 207

svta a

života,

novou chce

ji

uiniti

oDfcnym poznáním, chce

svtového organismu. To

je

ji

do

vtliti násilnicky

ovšem vzpoura

proti

ádu,

svtu, proti bohu. Lazar to pochopí velmi záhy, hned jakmile

pone

žíti

životem osobním, životem lidského srdce,

hned jakmile se poprvé proviní

tím, že

ženu a zabije násilníka RySku,

ímž

Zástup,

Jež

od

nho

znií milovanou

se vylouí

sám ze

žádají naprosté neosobnosti.

Tehdy

pochopí blud svého individualismu. Nesmíme diktovati

svtu

zákon, nebo ony mají samy v sob svj teba tento zákon prapirozený objeviti a pak

a životu

zákon. Je

aby

naplniti. Lazar umírá,

vrátil

Zástupy bohu velkému,

vesmírovému, jehož jsou lÁatupy jen malou bukou, aby

dopál plné

rcalisace

pirozeného

ádu

životního a

sv-

tového.

pekonání individualismu a pechod k umní opravdu sociálnímu, jež slouží inem svtu a lidstvu, poJe tu velké

nvadž odhaluje cosi

a ujasuje jejich

hebbelovského v nazírání na

ád

a smysl. Je u saldy

likol individuality v

jinném djství. Nic nemá svt tolik

v

nenávisti jako

individualitu. Individualita je hích,

d-

práv

ponvadž žene

vlee svt kupedu. Svt vSak jí votní náraz. Osud ji nií vždy v tom okamžiku, kdy

i

potebuje, aby dala pr-

vývoje je zabezpeena.

Nebo

vc

individualita, dávající pr-

votní rozkyv. vzpíná se heroicky a pestává sloužiti lidství,

svtu

diktovati.

a životu,

struktue nové skutenosti. Zaíná

A to je vina.

Individualita je

oprávnná

jen jako

funkce spoleenská. Proto

je

Šaldovo drama dílem synthetické koncepce

umlecké. Neulplo v iré duchovosti, 208

ani v

neproišfné

lovku

hmotnosti. Ukázalo boj duše lidské se zvíetem v

tchto tí živl kosmických,

a bohem, boj slévají

v osobnosti

boholovka.

Je tu velké

tla, jež se stává orgánem nadosobních

chem ducha. Salda

pochopil, že

jež se

sil,

nakonec

posvcení

svatým kali-

tlo a svt jsou prapor, do

— bh. Že prapor by byl mrtvý bez vtru a vítr bez praporu neml na em osvditi své nhož

duje vítr ducha

síly.

Saldovo drama nabylo touto synhesou nového

stilu,

možno nazvati dramatickým monumentalismem. Salliší se nesmírn od dramatu citov-pathetického, jež má svým jádrem prostou osobní váše. Dj je tu krajn oproštný, velkoryse nartnutý, aby svítil žárem všelidských perspektiv. Lidskou bytost Salda postajejž

dovo drama

rázem celou, jednotným obrysem ji podal hned v prvém okamžiku a naplnil obsahem. Lazar vystoupí a promluví.

vil

V tch

deseti

vtách máme ho celého ped sebou. Není

ho teba skládati z plošek a náznak. statních

Salda

lidí.

mluvou a už

je

je

A fak i u všech o-

dovede celé odhaliti jedinou pro-

vrhne do dje. Jeho drama

tvrdá konstrukce ideová a životní.

je architektura,

Každému náladovému

zmkení se vyhýbá zrovna štítiv. A Saldv výraz je naprosto neosobní. Slovo je mu symi

vcí a osudu duší. Salda vládne z našich dramatik nejlépe schopností pronikavého dramatického bol tajemství

epigramu, který vystihuje naráz celý osud, smysl a svár

okamžiku a

V

života.

„Zástupech" je silný zárodek toho básnického objek-

tivismu,

k

nmuž

spje

celá sociální poesie.

Akoliv

ovšem svou metafysickou koncepcí vyboují z mezí zemit 209

hmotnatých, jež poesie sociálni nikdy neopouStí. akoliv v téchto polohách mluví Salda

proletáským už

cizí, je

pece

eí

mladým básníkm

v .Zástupech" velký, nad-

osobní píklad mladé poesii, který téSí tím vidfS. jak básníci starších

nové skutenosti, jak chtjí.

jí

víc,

ím

víc

generací se vždy víc oddalují

nerozumjí

a ani

rozumti ne-

Obsah Anarchie Sf.

K.

v

poe sii

Neumann

(Neumann a

a

.5

.

.

.

poe&^ie civilisaní

Josef Hora)

.

.

.19

.

Literární kubismus eský K. apek a Josef apek)

(Rich. Weiner,

Vialistický naturalismus

v

.

.

.49

.

eské

po-

vídcealyrice (Fráa Šrámek, Miroslav Rutte, Vojtch Mixa, František Nmec, Ladislav Vladyka,

Richard Brož, Miloš Jirko)

Josef Chaloupka,

.89

.

.

Básnický expressionismus

(A.

M.

estmír Jeábek, Lev

Píša,

Blatný,

Boh. Stejskal, K. Štorch, Jií Wolker, Dal. Chalupa 131

a Zd. Kalista)

O sociální zkušenosti poesii Šalda^

a

Qar. Seifert, Jindich

víe

v

nové

Hoejší a

F. X.

191

Vytiskl

F.

Obzina ve Výškové.

PG

G6tz, František

5025 G6

Anarchie v nejmladší poesii

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

eské

FROM

THIS

POCKET

OF TORONTO UBRARY