Purchased for the library of the
UNIVERSITY OF TORONTO
from the
KATHLEEN MADILL BEQUEST
Digitized by.the Internet Archive in
2009
with funding from
University of Toronto
http://www.archive.org/details/dalimilovakronikOOdali
DALIMIL
DALIMILOVA
KRONIKA NOVÝM JAZYKEM PEPSAL V.
FLAJŠHANS.
JAN LAICHTER V PRAZE 1920.
Veškerá práva vyhrazena.
DEC 2
Tiskl Albert
O 1968
Malí
DB ^5
na Král. Vinohradech.
ESKÁ
KRONIKA.
PEDMLUVA. 1.
Mnozí povstí hledají. v tom moude a slušn iní, ale že své zem nedbají, tím 5.
10.
svj rod sprostenstvím
A dotud jsem toho 15.
žádal,
dokud jsem toho jasn nezbadal, že se tomu nikdo nechce oddati: proto se sám v to musím uvázati.
Ale že
vz, že jest pracné tuto kroniku psáti, musím z rozliných jednu shledati.
Nebo 20.
viní.
které cti nadali. Neb kdyby se z ní o své by zemi knihu mli, z níž by svj rod všechen poznali, a odkud pišli, zvdli. Já té knihy dávno hledám a vždy toho žádám. aby se v to nkdo moudrý uvázal, všechny eské skutky v jedno svázal.
jist to povídám, že /nikde celé kroniky neznám.
Nebo proto jen o jiného 25.
její
všichni pisatelé nevelmi pilni byli,
mnoho z ní vypustili, svém kraji (a jiného málo) mnoho vynechávajíce,
mluvíce,
nkde ,a
velmi krátíce tím pravý poádek tratíce.
Nalezl jsem kroniku u ta
všecky
knze
starého v Boleslavi,
oslaví,
jiné
mne jist o Vlastiných bojích zpraví, mnoho neznámého vypraví. Proto, budešli pražskou nebo bevnovskou kroniku ta
30.
tím se dobe ujisti, položeno, že jest v ní ale slov více mluveno.
[ísti,
mén
35.
Opatovická
— —
ta
asto
bloudí,
více povídá, pec t obloudí. Vyšehradská ta se mi nejmén zalíbila, nejlepší v Boleslavi byla. To rate všickni vdti, 40. že se chci té pidržeti. Ale, naleznešli kdo co jinak, než tuto, mluveno, vz, že to schváln nebylo promnno, ale, jak to jest tam položeno, tak jest i mnou 'sem vloženo. jestliže
i
«
45.
ei
prázdné, pokud mohu, myslím smysl celý myslím položiti, aby se každý mohl tím radji uiti, pro svj národ více se snažiti.
ukrátiti
ale
::
50.
uslyše moudrý moudrou moudejší bude. smutný tím smutku pozbude. Já tuto sprostn položím a o to lepšího prosím, aby pro naší zem est i
55.
e
Nebo
pro našich nepátel
opravil
mou
e
lest
rýmem krásným
slovem jasným. proto nehanje »Plete se do toho neumje. Já se sám k tomu dobe znám, leda že o svj národ velmi dbám. To (m k tomu vzbudilo a mne k práci pipudilo. a oslavil
mne ka:
60.
I.
O BABYLONSKO VŽI.
Když všechen
lid pro vinu svou osmi zhynul vodou, kteí zstali,
krom ti,
od východu slunce vstali
5.
10.
15.
a na poledne vždy se brali. Nebo plni strachu byli,
potopy se stále bojíce, sami sob v tom nevíce. Když na jednom poli byli, jemuž Sennár pravili, vzali tu radu nemoudrou a zrovna k smíchu podobnou,
kouce: »Postavme vž sob, ta bud zvýši až do nebe.« A když tu vž dlali, z tvrdých cihel
ji
skládali,
místo vápna mli, mluvili. všichni jednu Bohu se jejich skutek nelíbil klih
20.
e
a jejich jazyky tak zmýlil, že bratr bratru nerozuml, ale
každý svou
Tu od svého 25.
e ml.
díla ustali
a druh od druha se brali. Ti všichni si krajiny své vybrali. od nich se rozliné mravy zaaly.
Ti
jak
osobili
si i
podnes
zem, má každá jméno
Mezi jinými Srbové, 30. íu
kdežto bydlí
podle až <do
moe
íma
ekové,
se usadili, se rozminožili.
10
své.
-
«
II.
O
POÁTKU NÁRODA ESKÉHO.
V srbském národ
jest
zem
Charváty jméno je. V té zemi byl lech, jemužto jméno bylo ech. Ten -vraždy se dopustil. jížto
5.
proež své Ten ech pro které 10.
zem pozbyl. ml bratí šest. ml moc est — i
a od nich mnoho eledi nabyl, kterou jedné noci shromáždil.
ech
vybral se se vším z zem, kteréž Charváty jméno je. I bral se lesem do lesa, ddky své na plecech nesa. A když dlouho lesem šel, k velikému hvozdu pišel. Tu se zastesklo eledi jeho. ekl ech: »Ach, bda mi skutku mého, jste v této nouzi že pro a pro jsou vašimi domy husté hvozdy. I pravil ech k svému sboru: I
15.
20.
25.
m m
»Podejdmež pod tuto horu, dtem, skotu odpoinem a snad se tu se smutkem minem.« Z rána, když vzešla zoe, byl ech sám sedmý na té hoe, 11
is
30.
zemi ohledal
niž všechnu
a dále jim
nedal,
jíti
ka: »Zemi máme po své vli. budou nám z ní plné stoly zvi, pták, iryb, vel dosti,
nepátelm pevná dosti.« Jako by se dnes na poušti stalo, kde by jim nic nepekáželo, s té hory ima zemi zeli, proti
35.
proto té
hoe R
Naped
chleba nemli,
maso 40.
a ryby
í
p
pevzdli.
jedli.
První rok novinu zkopali a druhý rok rádlem zorali. Ale že jejich starostovi Cech íkali,
pro nho zemi echy nazvali. Ti lidé velmi vrni byli,
všechno jmní spolené mli; 45.
komu
se
eho
nedostávalo,
u druhého jako vlastní bývalo. Jeden zvyk zlý mli,
že 50.
manželství
inedrželi.
Tehdy žádné žen imiuž jist nebýval, jeden muž žen mnoho míval. Zrovna jako skot pebývali, na každý veer nového manželstva hledali. Soudce žádného nebof
sob
neznali,
nekradli.
12
55.
Pakli se kdy stala která sváda, u nejstaršího bývala rada,
právo uinili, spravedlivému škodu napravili. Minulo let tomu velmi mnoho,
.aby
60.
že se držel ten
III.
lid
zvyku
toho.
O LIBUŠINU MOUDRÉM OTCI.
Když tomu mnohý minul
rok,
v zemi muž, jemuž íkali Krok. Ten zemi všecku soudil a moudrosti je uil.
povstal
5.
Potom Krok se svta se odebral, ti moudré dcery zanechal, Kazi,
Tetku a Libuši,
o tetí mluviti Kazi sedla na 10.
sluší.
Kazín
a Tetka na Tetín;
Libuše prorokyn byla a všecku zemi soudila. Stalo se, že se dva o mezi svadili a si nabili. Libuše jala se jich souditi a vinného musila zarmoutiti. Vinný jal se Libuše hanti, ka: »Nechci tebe za soudce míti,
ádn
15.
13
neb žena lépe umí 20.
šíti
m
ehož 25.
jehlou
než v soud muže souditi. velmi trudí, Ach, to že naši zemi žena soudí.* A všech paní jal se hanti, já nechci mluviti.
Libuše
uslyševši,
to
nemoudrému poshovvši, nic
jemu neíkala,
ale
valný
Když 30,
35.
40.
45.
a
snm svolala. snm všickni
se na
ped
sešli
Libuši pišli,
tehdy ta vší zem máti jala se té hanby žalovati. Zemane to uslyševše své paní se vysmávše, jako z praku se napjavše žádné rady spolu nevzavše, kikli všichni jedním hlasem: »Ne vyplatíme to jediným vlasem! Pravda! mluvil lovk taký, nebo jest hlupák muž každý, který se ped ženou soudí, jehož k tomu nouze nepipudí. Již ti déle nebudeme hovti, chceme muže za pána míti. Chceme od tebe jedno:
vštbami svými povz nám 14
to,
z které
nám
Nebo v
IV.
své
radíš
zem
knížete vzíti?
nemžeme vhodného
míti.«
PROROCTVÍ LIBUŠINO.
Tehdy Libuše odpovdla jim kouc: »To vám upímn povím, akoli
když 5. *
* * *
10.
jste jste
mne pohanli,
m
tak potupili.
Zlý lovk to musí býti, který pro své dobré dá obci zlým užiti. Obec jest každého ohrada: kdo ji tupí, minula ho rada. Nespoléhej na hrad, obec ztrát, bez obce pijdeš vždycky k ztrát. Ale já vám své škody nedám zlým užíti, chci
vám upímn
raditi.
mj soud trpti, než za knížete silného muže míti.
Radji byste mohli 15. *
Leheji bije díví ruka, od mužské rány bývá veliká muka. tehdy uvíte, To až svého knížete za železným stolem Budeli nad vámi cizozemec vlasti, nebude moci dlouho váš národ trvati. Smutno je každému mezi cizími a smutný utší se mezi známými.
mn
20. * *
15
jísti
uzíte.
«
*
Každý
*
nikdo
25.
kraluje
pátely svými,
moudrý nera
se s cizími.
Pojme k sob lid národa svého, bude vždy hledati vašeho zlého a na váš
bude hledati viny
lid
svým rozdlí vaše ddiny. ešte své, tebas struplavo, nedej v své cizozemci, eská Tomu vás uí ženská hlava:
ia
*
30. ::
*
i
kde jeden národ,
hlavo!
tu jeho sláva. «
O LIBUŠINU KONI.
Opt
Libuše
odpovdla jim já to dobe vím,
kouc: »Nebof 35.
kdo
má
býti vaším pánem.
Jdtež nejvznešenjší za kamkoliv on pobhne. A ke komu on pibhne, 40.
mým konm.
toho na toho kon vsadíce, sem, se nešvaíce. Budeteli se sváiti. po tisíc let bude zemi škoditi. Libuše se na své vštby spustila, kon osedlaného bez uzdy pustila.
vete ho
16
V.
O NALEZENÍ PEMYSLA KNÍŽETE.
Páni za až k
konm
jeli,
ece Bílin
k
dojeli.
Podle té eky pobhl. na jednu úlehli pibhl, na níž oral muž veliký, ovinuv své nohy lýky. K tomu muži kun piskoiv stál u nho, se zatoiv. Stál jako by ho v uzdu pojali, i
proto tu ves Stadice nazvali. Páni na sedláku zvdli jeho jméno, že mu Pemysl íkali. Poali se druh na druha smáti a chtli ho hned s sebou bráti. Ale sotva se ho kdo dotkl, Pemysl do zem otku vbodl pišli! ka: »Je mi líto, že jste tak Kdybyste byli teprve od Libuše vyšli,
asn
abych byl mohl tuto úlehli zorati, by bývalo potebí orái chleba kupovati.
více nebylo
Ale že jste se ukvapili orání pekazili, a
mn
mže
to
každý
slyšeti rád:
bude v zemi hojnost, ale asto hiad.« Sáhnuv Pemysl do lýené mošny, vyal sýr a žitný pecen ohromný, 17
2
poal jísti, ha radlici položiv, pánv, aby podle nho sedli, 30.
poprosiv-.
Páni se poali na sebe dívati vzpomínati. a na Libušinu Jali se ho tázati, pro se mu líbí na železe snídati?
e
Pemysl tak odpovdl jim: »Jak vám Libuše povdla, totéž vám povím v35.
Když
na dívku nechtli dbáti, rod železnou metlou
jste
bude vás
mj
trestati. « -
O VZKVETL OTCE PEMYSLOVÉ. A když
40.
Pemysl
tu
snídal,
jeden pán na otku se díval, že otká vypustila z sebe pt pramenftv a z nich vykvetlo pt oechv. uschly v ase kratikém, pátý byl živ, ten se zalíbil všem.
tyi
Ví.
PEMYSLOVO
Když sob
Pemysla
ZVOLENÍ.
ten div ukázali,
se otázali,
jaké je to znamení suché otky rozkvetení.
té
18
1
5.
Peni vsi ka: »To
i.j
Otká suchá
M).
odpovdl
tak
vám
\
í
i
1 1
se povím.
je
znamení
mého selského
zrození.
Ale že rychle zkvetla, jakž vám Libuše ekla. rod ze selského stavu dojde ke královskému ádu;
mj
15.
pti prameny bude kvísti. To budou v knize ísti, že ze mne bude knížectví patero. Ale brzy zahyne tvero: páté vzkvete velmi krásn a vypustí svj plod jasn.
A
20.
jednou zajde. pijde. že vnuk pomstí svého dda: a jeho vrahm na konec bude hda!« Rek to, vstal ze selského sboru a jel do Libušina dvoru. jestliže
pece
VII.
ten
as
ZALOŽENÍ PRAHY.
Jakmile dojel Libuše. Libuše jej pojala za muže. Pemysla páni velikými dary knížetem ho uinili. 19
ctili,
2*
:
5.
Pemysl moudré
mysli byl,
všecko zemské právo vymyslil. Tehdy Libuše ekla jim »Já jedno místo vím. to bude po svt slovutné,
on
10.
s Libuší
jako slunce v zái
Pomnte
své.
všickni slova mého: olivy zlaté z nho:
vyjdou dv Václav bude jméno oliv prvé a Vojtch oliv druhé. 15.
Ty
z pokolení
mého
vejdou do království nebeského.
Ty
msto
to
oslaví
pohbené všechnu zemi Stavte msto, to vám káži, a 20.
již
kde já vám ukáži: u Vltavy pod Petínem, kde tesa dlá práh se svým synem. Pro práh msto nazvete Praha:
tu
toho 25.
obrání.
msta
bude veliká sláva.
Nebo jako knížata
i
králové,
jako lvové, proti prahu klanjí hlavu, lidé silní
aby
ji
—
mli zdrávu mstu mému;
tak proti Praze, 30.
nebof bude est
i
chvála jemu.«
20
:
VIII.
O DÍVCI VÁLCE.
Skonila svj pohbili
Po 5.
ve
ji
život Libuše, vsi,
jíž
íkali Libice.
panny zaaly válku a zrovna podobnou k smíchu: neb tomu za právo chtly, aby dívka zemi vládla a muži se drželi rádla. ní její
Chtíce své
ei
jaly se hrad
se držeti.
stavti.
Dívky hrad Dvín nazvaly 10.
15.
knžnu vzaly. Ta po veškeré zemi k dívkám poslala posly kouc: »Podrname si ty bradaté kozly !« (Nebo tehdy se po pohansku mli.
a Vlastu za
muži dlouhé vousy nosili.) Vlasta: »Jaká pak je v nich moc? Opíjejíf se na každou noc. Když nad nimi zvítzíme, co chceme z nich uiníme.« Pro tu mnoho se dívek k Vlast sebralo. na šest set se jich do Dvína pibralo. Jako holubi letíce z holubník svých, tak se dívky braly od otcv svých. Kdežto mli mužové to brániti. každý svou dceru bití zábavné jim to bylo vidti
ekla
—
e
20.
25.
a jali se
tomu smáti. 21
30.
že dívka okromo na koni jezdila. druhá za ní prázdného kon vodila. Muži ze smíchu nemoudrého došli smutku velikého;
mohouce
slovem
to zlé
uhasiti.
nechali veliké zlé povstati.
Snad nepomnli, že 35.
moudí
mli
za písloví
kouce: »Kdo chce v
dom
škody
zbýti.
*
ten nedej jiske
*
neb uhel asto ohnm bývá, pro njž bohatý jmní pozbývá.« Tak muži, mohouce slovem obrániti. nechali z mála vojsko povstati. Kníže Pemysl chtl tomu brániti, páni ekli: »Zkusme, co dovedou uiniti !« ekl Pemysl: »Vidl jsem ve snu dívku krev lokati a po vší zemi jako vzteklou bhati. Pro ten sen bojím se zemi zlého.« Páni ve smích obrátili sen knížete svého.
*
40.
45.
IX.
uhlem
býti;
O MOUDRÉ RADÍ: VLASTIN.
Když dívky od otc a na
Dvín
se
se braly
sebraly,
vypovdla, povdla:
dcera otci boj na život sestra
bratru
to
22
«
»Již já nejsem nic pro tebe, každý se starej o sebe.«
Pak sob
slíbily víru,
Vlasta jim uložila v pití míru, aby se své tlouštky zbavily, erstvé a moudré k tomu byly. Potom je na tré rozdlila a úady je podlila. Pak nejmoudejším hrad svila a v rad je vždy sedti uila kouc: »Kdo rád sedí v rad, ten obstojí v každé svád.«
Nejkrásnjším kázala se a chytré
ei
líiti
se uiti
kouc: »Tím na muže nalíím. kde
silou
nepostaím.
Tetím kázala s luišti a muže jako psy bíti.
X.
jezditi
O PRVNÍM DÍVÍM PLENU.
Když
se dívky zvykly,
a na koních jezditi uvykly, jaly se zemi pleniti 5.
a všechny muže napoád bíti. Jako divem se díví srdce promnila,
že proti
mužm
jako
kámen 23
byla.
«
2ádná svých pátel
10.
nehranila,
dcera na svého otce íhala. Kn*íže Pemysl dal to veškeré zemi vdti, ale muži nevdli, co si poiti,
nebo
zbroje
nemli
a na jejich koních dívky jezdily. Pece, jak mohli, muži se sebrali
——
ped Dvín se brali, myslíce, že by dívky plácakou zahnali a myslíce, že by jich. na hrad nevykaly. Pemysl nechtl s nimi jiti a
15.
ka: »Mému rodu to nesmí ublížiti. nebo vím, že dívích úkladu nemžete 20.
mj
rod by nepátelé brzo Proto s vámi nechci jíti ani vám neradím s nimi se 25.
30.
ujíti
a že od nich musíte pobiti býti. Kdyby mne v prvním boji porazily, zbili.
sraziti.
Muži jeho rady nedbali, proti jeho vli ped Dvín se brali. Muži, když ten hrad uhlédali, dívkám se pevelmi nasmáli. Kde slov »bojišt«, za Vyšehradem Dívky, když je dobe uhlédaly, všecky se tu poradivše, ve vrnosti se utvrdivše, vyšly s Vlastou naped nejsilnjší, postavivše doprosted nejmoudejší.
24
stáli.
—
35.
A když na
poli stály
a již bojovati chtly.
40.
Vlasta na koni s oštpeni a v brnní stála a k svému vojsku tak mluvila: »Ó. dívky, šlechetná stvoení. nad vás na nic ušlechtilejšího není!
45.
Držte se šlechetenstvi svého. dobývejte si jména dobrého. Zvolte si nyní práce málo míti a skrze to pokoj míti. Jestliže je nyní pobijeme.
svt
vný
vnou
slávu
i
pamt vezmeme.
Budeme sob muže
voliti.
budeme je bíti. Budeme jako Amazonské pani: kdy budeme
50.
ty uložily
chtíti,
mužm
orání
samy zemí vládly. Ty s císaem Cyrem a
válku vedly,
ty toho císae slavn porazily a javše ho, v krvi utopily 55.
kouce: »Krve víc na
Ty
svt
jsi
lidí
žádal, krev
pí.
nebí!«
Alexandrou udatn držely jinými králi se bíti odvážily. est se slávou, A mají z toho po mvše v boji práci malou.
a
se proti
s
svt
60.
Totéž vám, panny šlechetné, Nebof. dáme-li se nyní
sluší uiniti.
tmto vousáíim 25
zbíti.
budou ze šlechetných panen sedláci smích si tropiti budou muži za robotné míti. Bí každá jako psa bratra a otce svého. aby sob mohla dobýti života pokojného. Lépe by nám bylo slavn pobitu bíti, než tm sedlákm vousatým na milost jíti! Ale budeli která od nás utéci chtíti vz to, že nebude nikdy s námi spoleenstva míti. A b n duli se jí kdy moci zmocniti. nebude moci smrti ujíti. a už nás
65.
70.
75.
A
budeli která jata,
já
mám
a to
dosti Libušina zlata
vám na
jisto
povídám,
že to všecko za jednu z vás A jakmile mluviti pestala,
—
vydám. «
tak se hned s toho mista hnala. A jak na muže udeily, 80.
tak všecky divošsky vykikly.
Zasypaly muže díví stely,
muže oštpem rozdlí.
Vlasta
se opt pihnala. oštpem prohnala.
Díve, než k svým
sedm 85.
nejlepších
Mlada, Hodka a Svatava, Klimka, Vracka a astava vedle své knžny vždy byly a velmi hrdinsky se držely. do smíchu nebylo,
tu
Mužm 90.
na ti sta
muž
již
leželo.
26
)
A kdyby
tu
byl blízko les nebyl,
by z muž byl nezbyl. Na Vlastu se žádný nevrátil: nerad bych jí byl škopek pevrátil. ani jeden
O
XI.
ZMUŽENÍ
\
MUŽ
A O VYŠEHRADU
Po pl let muži se vzmužili. pancíe kon si opatili; pece se dívek bojem podstoupiti i
neodvážili.
hrad postaviti chtli. dvakrát zahnaly.
ale blízko nich
Pivky až
je
pece
takto je oklamali.
Muži lstiv
ped
Libicí se položili.
Tehdy dívky radu
mly
vybravše se ze svého sboru jely bránit svého dvoru. Muži, pesily se bojíce, a
položili se v Libici se skrývajíce.
V
tu
dobu Pemysl, pibrav svou radu.
a pipraviv, eho teba k hradu. jedné noci postavil z deva hrad.
jemuž íkali Vyšehrad.
S toho pt
let válili.
až se muži na
svt
soužili.
dívky muž na hrad nemly, proto se zrady nebály.
Nebo
27
«
Vyšehrad
Ale dívky na
25.
muže
pro jedno slovo žena
Tehdy mnoho 30.
byly:
když muži nkam jeti chtli. dívky dívkám to vyzrazovaly, tak na cest dívky muže pobíjely. Také šel k ženám Vlastin list, pro který nebyl žádný muž životem nebo veliká tžkost v zemi byla.
zbodaných
bila.
nalézali na loží
noži.
Proto v noci mívali
muž
jist.
stáji
asto v hustém
háji,
aby se díví ukrutnosti zbyli
—
35.
ádné
a životu neztratili. paní se za válku
stydly
a za bláznovství jim to
mly;
nkteré (však) se k tomu nepidávaly, nebo tajn s Vlastou spolek mly.
To muži od žen 40.
trpli;
pravé ž§ny jim vrny byly. V tom chválím muže toho vku, nebo jsou od moudrých hodni dík,
muž nedal své ádné paní zlého zlým užíti a žádný jí tím nehodlal pohaniti ka: »Nešlechetná iní podle svého práva: jest má ádná žena dlouho zdráva. dopejte,
že žádný
a
28
«
XII.
«
O ROZLINÝCH hhCÍGH UŠTECH.
Potom zaaly dívky rozlin
lsti.
muži pozbyli své cti. Uzevše, že jest na Vyšehrade veliký hlad. pozvaly jich pod pímím na svj hrad. Tu s nimi krásné panny posadily, které chytrých eí mnoho umly. Ty pravily: »Já bych tvá ráda byla. pro
než
kdyby má Kdybys ty musil bys
A
tetka živa nebyla.
m
jí
chtl pro sebe
muže dobe
to se
míti,
život odníti. státi.
cest ekati. sama desátá jeti.
chcešli na ni na té a té
Má tou mžeš
cestou ji
s
družkami zajmouti.
jejími
Tak ubožáky oklamavše. nástrahu jim nastraživše, tím zpsobem mnoho statených zbily. tak
mocnjších nepátel
Pak
jiná
velikou chcešli
mj
chci
já
l
jala se
jak
zbyly.
—
jinému lásku zjevovala.
mu vrnost
kouc: »Mrzí ti
se
m
muž
milý
Dvín
slibovala,
v tomto píbytku býti; býti.
zraditi.
ho uiti,
mohou toho
dojíti.
29i
Kyž
to Kníže
takto
í í
»Radím
vte 30.
váni,
nevte
jim:
mi. že vás pobijí
zpsobem
Muži nechtli mu v tom uviti, podle díví rady chtli do hradu A když již v ten hrad vešli, tu
n
na
žádného
XIII.
tím.«
vejíti.
dívky vyšly; všecky zbily,
pekotn 35.
Pemysl zvdl,
všem odpovdl:
tu
je
neživily.
O CTIRADOVI.
Jeden statený zstal, ten se Ctirad zval.
Na 5.
toho se jaly vymýšleti Sebravše se dívek šest nalezly jednu radu.
lest.
i
že má rovnat! jednu svádu, nejkrásnjší dívku nalíily a na jeho cest ji do klády vsadily. Té dívce Šárka íkaly, tu za nejkrásnjší mezi sebou mly.
Zvdvše,
10.
Položily u ní trubici a medu velikou lahvici.
Svázanou Jak se
tu
v lese zanechaly Ctirad a jeho lidé brali,
ji
30
«
15*
uvidl najednou: dívka pláce nad m hned havran kráe. jenž snad byl prorok smrti jeho. škoda toho druha dobrého! Otázal se jí. co tu iní .1
20.
a
pro
tak kvílí?
ekla: »Jsem dcera z Oskoína toho pána a jsem od tch zlých dívek svázána. Chtly násilím na svj hrad vézti
m
25.
30.
pivésti,
ode mne svázané tuto odbhly.« Když se na dívce všeho dotázal, ssed s kon, pannu rozvázal. Panna s pláem jala se ho prositi, aby v ni ráil všechny panny poctíti a aby ji ráil se cti k otci donésti kouc: »Nevím, co sob poíti. Ctirad se podle panny posadil, lidi
35.
m
a k své nepravosti ale jakž vás uvidly,
okolo sebe rozsadil
a jal se
s
ní
med
píti
a v tu trubici troubiti.
Podle trouby dívky porozumly, že Ctirada jako v pytli mly. 40.
Dívky tu kon osedlaly a svá luišt napialy. Takž na Ctirada vyrazily, hlasem vysokým na
n
kikly;
31
díve než muži ke již je
45.
kom
spchali,
jako ptáky zjímaly.
Ihned všecky lidi zbily, Ctirada ped Vyšehradem na kolo vbily se té vci smjí, podnes tomu místu Šárka djí.
erti
XIV.
DÍVÍ PRÁVA.
Tak
se zbyly toho Ctirada. Nalezla to díví rada, aby veškerou zemí Vlasta vládla.
5.
10.
muži drželi se rádla. Vlasta se v zemi uvázala, na dívkách se práva dotázala. Dívky jí to právo daly, ihned po vší zemi poslaly kouce: »Který se pacholík narodí,
a
se víc k boji nehodí. mu pravý palec utíti
jest
a pravé oko vyloupnouti,
aby nemohl 15.
mee
držeti
a za štítem aby nemohl vidti.« Kdysi totéž pohané cd žid chtli:
snad to dívky uslyšely;
samy vymyslily, znamení, že moudré byly.
jestliže to jest to
32
Opt
Vlasta to za právo chtla.
zemi vypovdla, aby dívka toho za muže mla, koho by sama chtla; aby žena u dvora byla. to vší
muže v práci podrobila. S tím právem svou píze Vlasta všem vzkázala a mír v
— —
zemi rozkázala.
O MUŽSKÉ LSTI PROTI DÍVKÁM. Kníže Pemysl, když tu tajn na snm jíti velel.
A
jali
e zvdl,
se tu raditi.
by se mohli obrániti. Pemyslovi vrnost slíbili a ve vrnosti se utvrdili. jak
Ped Dvín
jali
se nájezdy initi
a na cestách dívky
bíti.
Toto nalezli v mužské zrádné rad: pozvavše pod mírem slovutnjší k
mnoho dívek pohanili, pod jistým mírem cti
sob
na Vyše-
[hrad je zbavili.
Ty hned všecku sílu udatenství ztratily, hanbou se víc do Dvína nevrátily. i
33
XV.
O SMRTI DÍVEK.
Když to uslyšela Vlasta lítice, zavala žalostí jako medvdice; všem mužm ohlásila do smrtí nepátelství: 5.
10.
Pemysl po »Ped vámi
poslu odvtil
jí:
se zrady nestydíme,
nebo ji od vás vždy vidíme; kdybyste byly nám vrnost držely, od nás byste zrady nevidly. Ale když jste se vy v nevrný pláštík pejte jiným, aby jej také mli.« Dívky se všecky sebraly a ped Vyšehrad se braly, chtíce jeho moci dobýti, zbíti. všecky muže na Muži proti nim vyšli
odíti odvážily.
nm
15.
a jakmile se sešli, Vlasta ze svých nemoude vyrazila,
20.
mezi nepátely vrazila. Sedm jinoch se oboí na ni, jimž ona se ve všem ubrání. Tu ji její prudkost zmýlí, že myslila, jakoby za ní dívky byly. Když v tlaenici nemohla oštpem ani tu došla veliké strasti.
25.
Tu po
ji
noži rozebrali, ji rozmetali.
boji
psm
34
meem
vlasti.
Když dívky šípy vystílely, oštpy jim mladší podávaly. Plaíce 30.
muži
je
pšky poád
Když dívek na
35.
-1(1.
do hoje
šly.
hili.
dv
st
smrti vydali.
druhé se na útek daly. Díve, než na hrad pibhly, muži na zvedací most za nimi vybhli. Se veliká hýla na most. do hrány se tiskly hust. Muži na to málo dbali. mocí se tu do hradu pihráli. Tu dívky bratry poznaly a na siln volaly.
n
Nkteré ped nimi
klekaly.
nkteré se k nim lísaly. Ale cokolivk inily. mužských srdci neohmkily. 45.
Krásná
na smrt vydávali, hradu metali. všechna družina zhynula
tílka
pry
je s
Tak
ta
a ta válka tak pominula.
XVI.
O NASTOLENÍ A SMRTI
Pemysla na stolec vsadili, hrad Dvín hned zkazili. 35
PEMYSLOV.
Potom 5.
sešel kníže
nm
Lucko 10.
15.
Pemysl,
po tom byl knížetem syn jeho Nezamysl Po Mnata knížetem byl, potom syn jeho, ten Vojen zván byl. Ten synm zemi rozdlil, za života je oddlil: dal Vlastislavovi.
eské knížectví Unislavovi. Co díve slulo Lucko. to nyní slov Zatecko. Unislav po otci knížetem byl, ten krátce živ byl. Po byl knížetem Kesomysl, syn jeh< Ti všichni nezanechali jména dobrého; nebo byly hloupé jejich mravy,
nm
proto o nich písmo nic nepraví.
XVII.
O MOUDRÉM NEKLANOVÍ.
Nekla po Kesomyslu ten dobrého
rozumu
nastoupil,
byl.
Jeden nedostatek do sebe ml, že statený býti neuml. Snad mu proto Nekla íkali, že ho nikdy s kon nekláli, nebo kdo do píhod nejde, ten zlé
píhod doma
ujde.
36
:
Toho nebo
ro.
inu za t»»
zlé
každ>
nikdo nemj.
/;i
iisió
mj
:
l)l;i/injin
jesl
moudrým
:
hrdinství pidáno,
neudatenství Jano.
Nehof moudrý rozlin píhodu rozkládá, až ta pomine sváda: ale nemoudrý, malou píinu maje,
::
*
15. ::
bije. c * *
20. * * *
25.
až pronikne, nic nedbaje.
Proto blázni slov se chytají a asto škodu pijímají. Pakli jest moudrý udaten, tu již jeho skutek není zmaten,
nebo se takový nebojí ni ar. To jest zvláštní boží dar: nebo ten se knížatm rovná nebo vší zem est leží na Toho daru Nekla neml,
v tom. tom.
neudatný byl, ale moudrost ml. Zemi dobe spravoval, ale :
30. ::
války se velmi bál
Nebo
se to
asto
stává,
stn
hlava. že když v žádném údu síly není: zlení. tak pro knížete všecka Vyzkoumal Neklaná kníže žatecký. Vlastislav, ten krásný, mladický. Vyhrál na Pražanech dva boje a sedl ve Vlastislavu nepátel se neboje.
zem
35.
37
— —
«
To msto
založil.
nad ním tvrdý hrad postavil. Mezi Pibkem a Lovošem stálo, 4U.
po knížeti Vlastislavovi
XVIII.
msto
se zvalo.
O VLASTISLAVU LUCKÍM.
Vlastislav dal rozkaz k vojn,.
o té vám povím div hojn. Kázal na vojnu všechny psy všechny ptáky kázal s sebou 5.
nésti,
aby je lidmi krmili. když by Pražany všecky zbili. Že takový bude konec, domníval se a
10.
vésti,
zaátkem
chlubiti jal se.
Ale Bh, jenž nemiluje chlubivosti, osekal jeho chloubu v brzkosti.
Zvdv
to Nekla, poal se báti a neodvážil se na vojnu vstáti.
Pozvav v 15.
Štíra,
muže udatného,
rad lovka moudrého.
tím se poal kníže raditi, jak by se mohl bez boje zbaviti, ka: »Lépe jest jim nco ustoupiti, s
Luan
zem
nežli s nimi tak váliti.
odpovdl: dobe vdl.
štír tak knížeti 20.
»Já to dávno
38
«
«
budemeli v tom hovti tob. uiníme škodu hanbu sobe. Jak se odvážili. <>ni s námi váliti, tím právem my mžeme svých pátel Byl by se býval mohl kníže domysliti, že není dobe bázlivému se s udatným kdyby byl vzal na radu neudatného, i
25.
byl ale 30.
by mu udatný
radil
nco
Štír
udatn
mstíti.
raditi;
bázlivého, radil,
kníže s tou radou nespokojen byl. ekl Štír: mi tak veliký rov, až by bylo vidti všecek Chýnov:
»Ui
chci se s 35.
Luany
bíti
a v tom boji chci rád sejíti. Kníže mu rov vysoký slíbil uiniti. Štír za knížete slíbil v boj vejíti.
—
Všimnte
si, jaký to byl lid že to nebyl nynjší bludný lid, kteí nedbají (jakoby est v mšci byla) -10.
než aby se jim vlastnictví množila. Ale oni na bohatství nic nedbají, pamti hledají. jen jména dobrého a
vné
xix.
Když proti
o pražské arodjnici. Štír
všechny Pražany
Luanum
se vybral.
39
sebral,
Když vojska
5.
k jednomu dolu se dostala, jedna baba ua Pražany zvolala kouc: »Nebude-li má mezi vámi rada, stane se u vašem vojsku vada. Rychle jdte k oné studnici,
bohm
obtujte a 10.
každý
jí
oslici
nco snz.
A
Štíe, to jist vz, že knížete Vlastislava zabiješ, jeho lidi všecky pobiješ. «
— —
o
luck arodjnici.
V Lucku ta 15.
mla
také byla baba, pastorka, jemuž jméno bylo Straba.
Ta baba pastorku povdla: »Já sem dobe vaši bídu poznala.
Ach, smutku váš, vy nebozí! Hnvají se na vás bozi. Když na Tursko pijedete, 20. odtud víc neodjedete. Tu lucké kníže ostane a ten veliký rod víc nevstane. Synku, až dojde na Tursku k 25.
í
boji
tomu stj prvému. Oštpem malou ranku jemu dej kdo
potká,
a nic proti jeho životu nedlej.
40
lítému,
Hled
tnu
ob
Uši
uezati
neopomi jich schovati. Když je pineseš do domu ,)
30.
35.
v nouzi nic lepšího není. Tomu znamení kíž djí, jemuž se nyní blázni smjí. Luané jsou Pražanm vydáni a proto jejich kon budou svázáni, že sebou nebudou moci hnouti. Ty jediný mžeš smrti uniknouti.
A
40.
ti
potom budou íkati »zbhu!«,
na Tursku se
XX. O
nesty bhu!«
TURSKM
BOJI.
Když na Tursko voje tu v
Od
lítý
jitra
10.
Až
se sešly,
boj velmi vešly.
až do
veera veda.
stál Vlastislav boj 5.
s\di<>.
každého. poznáš svého nepítele Ped kon udlej to znamení:
pece
nmu na
pibral, vybral. kníže Vlastislav se Luanum tu zlý as nastal, štír Vlastislavovi hlavu sral, Pražané Luany tak bili, se Štír
k
až potoky krve tekly. 41
Ze všech
uše! jediný Straba
tou radou, kterou
A když
mu
dala baba.
ušel z toho lomu.
jak pišel do svého domu, 15.
vidl, že jeho žena umírá, eho dosáhne, že všechno rozdírá. U ní ránu oštpem zpozoroval, a že od nho v boji dána, poznal. Poal se velmi diviti,
20.
ekl: »Tím se chci lépe Spativ, že uši nemá a on je v tobolce má, jal
se je k
ujistiti. «
hlav miti.
Pimiv 25.
ekl: »Chci tomu uviti. do boje má žena vyjela, že na ta mne zrovna zajmouti chtla.«
m
To
30.
proto uinila, že mezi Pražany pátely mla. Chtla jim pomáhati a muži se chtla posmívati.
Kdo tomu nechce uviti, pijda k sv. Vítu, mže se tím nebo na rajském dvoe nalezne což o tom mnou povídáno. Pro své dobré iny Štír
—
35.
byl milý
echm
Ješt na
Štíra vzpomínají,
»Nei
jako
Tatarm
se Štírem« íkají.
42
ujistiti,
to
malováno,
výr.
XXI.
O SMRTI KNÍŽETE ŽATECKf HO.
Neklán se v Lucko uvázal, na rodinu knížete Vlastislava se tázal. Zvdv, že zstavil syna mladého. ptal se na lovka jemu píznivého. Jeden mu Durvnka ukázal. tomu ho pstovati kázal ka: »Rozponie se na jeho otce ctného, který
tob
inil
mnoho dobrého.
Pstuj ctn knížete svého
bu vladaem kraje postoloprtského.« To pacholátko velmi krásné bylo a hned z mládí slušné mravy mlo. Ten Durynk jako liška k lidem se lísal a
a na svého pána úklad chystal, jak by ho mohl zabíti a nad tím panstvím
pánem
býti.
——
V zim Durynk
pacholátko samo na rybám je na Ohi pivedl ka: »Hle, princi, kde rybky stojí, dívej se, jak se divn rojí.« k
A když
na ryby dolu hledl. poklek hlavou dolu visel, slyš, co ten zlý Durynk udlal! Pacholátku bradaticí hlavu sfal. A nesl hlavu knížeti do Prahy, mysle, že mu nese dar pedrahý.
43
led vyvedl,
Nmec
mluviti
sám svou vrnost
chváliti
jal
I
;i
ka: 30.
::
35.
40.
mému knížeti vren mu vždy byl mil. více vren býti.
jsem
».lá
proto jsem
Tob *
se jako
chci
byl.
Ale že jsem slýchal mluviti: »kdo chce v domu škody zbýti. nedej jiske uhlem býti.« (ka to, z podpaží hlavu vyal, ješt krvavou, jak ji sfal) »to Vlastislavova syna hlava, pro jehož smrt bude tob sláva.
Kdyby byl došel mužského stavu, mnohý by Cech ml krvavou hlavu. Zaplatíš mi
mé
hrdinství,
dada mi Postoloprty v ddictví.«
45.
Když
uslyšel kníže
kázal
Durynka
e
jeho,
svázati zlého jsem ho zabiti nekázal,
ka: »Tob ctn jsem tob pstovati
ale
Te *
50.
pikázal.
vidím, že dobré nebloudí,
blázen
jest,
Tob jsem pro jsi se Tu tob
kdo cizozemce dobrým soudí. ho kázal chrániti
—
opovážil knížeti šíji stíti? chci v echách est uiniti:
svou se rukou musíš obsiti nebo svým meem sám se prokláti nebo na této skále státi
44
«
a
dol sám
skoiti
sob
zlomiti.
a vaz
Uzev
«
Durynk, že jin rady obšení.
zvolil
sob
Když
šel
Durynk
s
není.
hradu,
ekl: »Ach, jak jsem ml nemoudrou radu! Myslil jsem, že budu v echách panství míti a te musím na strom viseti. Blízko u Prahy na jedné niv obsil se sám Durynk na jív.
XXII.
O HOSTIVÍTU A DPOLTOV.
Nekla dva syny ml, staršímu jménem Hostivít dl, mladší jméno Dpolt ml. Ten Zlicko vzal za svj údl. íkali díve Zlicko,
emu to
potom nazvali Kouimsko.
Potom Nekla
se
svta
sešel,
jeho syn Hostivít na otcv stolec vzešel. Za toho asu pípad se stal, že Leva jeden z Vlastislavova rodu povstal,
a jal se
lidi
k
sob
sbírati,
hodlaje luckého knížectví dobývati.
Vystavv hrad na vysoké hoe, pipravil Pražany do velikého hoe.
45
15.
Kníže Hostivít položil lid aby jej vyleželi hladem.
ped hradem,
Leva proti nim vyšel, Pražan y se bojem sešel.
s
Když Luané
se poraženi vidli.
20.
ped Pražany
25.
Když je moudré paní uhlídaly, své muže takto pijaly: Po lnu se poklepaly a svým mužm velmi lály, kouce: »Sem, sem pojte,
na hrad bželi.
zde se tchto Pražan skryjete !« Pro tu hanbu se vrátili
—
Pražany pobili. (Ó paní, moudrá, krásná zvíata. odkud vám ta rada vzata. jíž jste se hanby obránily, a tu
30.
své
35.
muže
smrti zbavily?
Snad jste to slýchaly, že médské paní totéž Cyrovi udlaly?) Pro taký klep tak nelepý tomu hradu íkali Klepy. Na tom hrad ti sedli, dokud ho nevymnili. Ti v ddictví Vlastislav mají,
40.
se po krásném štít znají. Nosí v zlat dvojí fialovou orlici knížete Vlastislava potomci.
ti
46
—
«
O PRVNÍM KESANSKÉM
XXIII.
KNÍŽETI BO-
IVOJOVI. Kníže Hostivít potom sešel. Boivoj na otcv stolec vzešel. Tehdy Svatopluk v Morav králem byl, kníže
eský mu
sloužil.
Jednou se kníže Boivoj na králv král mu velikou potupu udlal. Kázal mu za stolem na zemi sedti
ka:
vybral,
tob to vdti, možná pohanu, rovnal kesanu.
»Sluší
že není
aby se
Se
dvr
se psy, to je tvé právo.
ne kníže, ale nemoudrá krávo. že nedbáš na tvrce svého, maje za Boha výra ušatého. Kníže, to uslyšev, se zaervenal a jakmile se naobdval, požádal Boivoj o kest Svatopluka, krále morav[ského. a Methodje. arcibiskupa velehradského.
Ten arcibiskup Rus
byl,
mši svou slovansky sloužil. Ten na Velehrad ktil echa prvého. Boivoje, knížete eského, léta od narození syna Božího osmistého devadesátého tvrtého. 1870—875?]
47
«
25.
Když kníže Boivoj tak svj stav promnil, svt potupiv, v svatého se zmnil. almužny veliké inil a chrámy Pán stavl.
30.
První kostel v Hradci postavil. sv. Klimentu jej zasvtil. druhý P. Marii v Praze na hrad nahoe, u velikých vrat hned v té prostoe.
Knz
první v echách Kaini jméno jenž první mši v echách pl.
XXIV.
5
O SVATOPLUKOVI, KRÁLI MORAVSKÉM.
Tuto musím do moravské kroniky málo zajíti, abych mohl k své ei slušn pijíti. jak koruna z Moravy vyšla. Povím, jak ta zem k echám pišla. Král moravský císaovu sestru za ženu ml, k té velmi ukrutný byl; proto na císa šel
moravský Pohíchu tu král
a král 10.
ml,
s
císaem
v boj vešel.
boj ztratil,
žalostn se do Velehradu vrátil. za ním do zem vešel, král hanbou na pouš ušel,
Císa
ka: »Radji než králem a
chci fráterem býti, s
nepátely se 48
nebíti.
«
:
15.
obyejn
poustevníky motykou kopával. maje dlouhou hradu, jel ped císaovu radu a jal se na císae žalovati ka: »Knížata, rate poslouchati: mou mi zemi odal bez práva a
a
má
Císa
žena jal
s
letech král,
na jeho
jest
se té
ei
dvoe ješt
co mnich mluvil, jal se popírati. Mnich takto poal mluviti:
30.
Knížata mnicha neznali. ale pece mu ekli »Když jsi se opovážil rúto musíš toho sám svým
»
Toho
chci
svým
meem
dosvditi.
e
meem
Mnich k císa dal Vešel
té
ei
zdráva.
smáti,
25.
35.
«
Proto v lese pebýval
Po sedmi
20.
«
zaal lhty
proti
císai mluviti,
dosvditi.
žádati,
mu za sebe soupee ustanoviti. císav soupe do zápasišt zpívaje
a na mnicha nic nedbaje. Mnich chopiv se mee soubojového peal soupei štít jeho samého. Císa pozval mnicha k dvoru svému a pokoil se mu. i
40.
Král Svatopluk se dal císai poznati, císa se jal ke všemu piznávati, vrátil mu ženu království a dal Morav všechna svobodství. i
49
4
A co by mohl uherské dal 45.
mu moc
dobýti,
— —
Svatoplukovi žena se svta sešla, králova vojska válen na Uhry vyšla.
Za krátko
Uhi
králi
krále pobili
mnoho mu lidí ped císaem mu a
50.
zem
k své zemi pivtliti.
zbili.
postoupil království svého.
pozvav knížete eského. Znova ho Uhi pobili
Král,
a
55.
Moravanu mnoho
zbili.
Proto se poal král velmi stydti a hanbou se neodvážil k svým jeti. I jel tajn na poušti a byl do smrti v tom houští. Podnes na tom míst erní mniši pjí. a tomu klášteru v Uhrách Zábor djí.
XXV. O VRATISLAVOVI, OTCI SV. VÁCLAVA. Potom Boivoj
se
svta
sešel
a z knížectví království vného došel. Spytihnv pijal stolec otce svého, Po
nm
ten nebyl 5.
umel
za
tla
vku
silného,
mladého,
zstaviv knížetem Vratislava, bratra svého. Ten vzal si ženu ze Stodor, dceru hrabte eského, té íkali
Drahomi,
z kraje žateckého.
50
Ta knžna pohanka byla. dva syny krásné mla: staršímu íkali Boleslav a mladšímu íkali Václav.
Ten tichých mravu pro nž všem lidem
byl,
byl mil.
Proto ho po otci knížetem zvolili, Boleslava Boleslavi oddlili. Ale že ješt mlád byl Václav kníže a spravovati nemohl zem, sv. Ludmile, Bohu i všem lidem milé. Ta byla žena Boivojova a hrabnka ze Pšova.
svili ho
emu to
tehdy Pšov íkali, potom Mlníkem nazvali,
nebo ped Mlníkem hrad
— —
býval,
jméno Pšov míval a pod mstem potek protéká, ten se Pšovka nazývá. ten
Knžn
Lidmile Drahomi závidla, panovati chtla.
nebo sama Ta pozvala slíbila
Tun
jim stíbro
i
i
Komon, kon,
aby Lidmilu zabili, nebo ji tajn zardousili. Hodlajíce se jí zavditi, slíbili
to uiniti.
51
4*
XXVI.
O
SV. LIDMILE,
PRVNÍ
KESANCE.
Svatá Lidmila knížetem vládla, dvorem v Tetín sedla. Proto, že svatá Lidmila
mnoha lidem byla 5.
10.
kesané
jacísi
tu
vdti
e
jí
milá.
malí dali,
co Drahomír a druzi umluvili a co jí ti dva slíbili. Poznavši knžna svatá, co míní její zlá nevsta, jala se k smrti pipravovati,
naped sirotkm sliby spláceti. Když v pobožnosti pebývala, dobrovoln ekala,
smrti 15.
Tu Komo i
—
pijeli
a ped dvorem ssedli. Knžna vdouc, že ji chtí zabíti. rozkázala jim ped se jíti, 20.
na své nevsty zdraví se otázala a eho teba, jim dáti kázala. Toho dne jala se zpovídati, smrti nábožn ekati. Té noci ti zlí na ni do tu svatou
25.
Tak
ti
komnaty
knžnu závojem
dva pohani k ertu se
a sv. Lidmilu k
Bohu
poslali.
52
vrazili,
zardousili. dostali
XXVII.
O MATCE
SV.
VÁCLAVA.
Drahomi
se v syna uvázala kmetech o právo se dotázala, komu by bylo zemi spravovati, dokud by si kníže nemohl rady dáti. a na
5.
10.
15.
Když
se kmeti potázali,
v tom jí za právo dali, aby svého syna vychovávala a dotud zemi spravovala. dokud by kníže k svým letm nedošel a jeho pravý rozum nepišel. Drahomi jala se pohanstvo množiti. knžstvo ze zem vyhánti. A kdekoli knze nebo kesana pemohla,
—
živu mu K tomu
býti nedala. ji
její
že pohany na
zloba pudila, vzbudila.
kesanstvo
Uprosted Prahy takový
boj svedli,
že potoky krve tekly, s obou stran síla zbitých ležela, 20.
25.
Ona to ráda vidla kouc: »Proto peji
smrti
i
pohanm,
aby se tím umenšilo moci kesanm. « Když kníže Václav k letm pišel, z moci své matee vyšel, ekl: »Matko, usad se na svém vn,
mn
písluší správa
zem.« 53
—
Jal se
30.
zemi spravovati,
chrámy Pán kázal otvírati. Knžstvo do zem navrátil zpátky, které bylo vyhnáno od matky. Cest boží v zemi množil, kupuje pohanské dti ktil. Ke mším sám oplatky pekával, vdovám z lesa diví v noci nosíval.
35.
Po až
40.
kostelích chodíval bos v noci, krev tekla z nohy.
mu po cest
Ženy žádné neml. sirotky za dti ml. Žaltá pod paží vždy nosil, své komorníky žaltái nauil. Panoš jeden ped ním spával, tomu boty szuv otíral. Ten komorník Podiven se nazýval. ten knížete v pobožnosti mrskával.
XXVIII.
O SVATÉM VÁCLAVU A KNÍŽETI ROU
PJMSKÉM.
Uzev to kníže zlický Radislav, že jest tak pokorný knz Václav, domníval se, že by se neodvážil brániti a jal se zemi jeho škoditi. 54
:
5.
K tomu ho
jeho nerozum pipudil, že všecko Zlicko proti vzbudil.
nmu
žitomirského dvora dobývati, knížeti Václavovi pleticháni nadávati. V tom se zlický kníže zmýlil siln: I
10. * :
*
15.
jal se
nebo každý
vz
piln znamení tiché skutky a pokorné mluvení. Neudatný neumí než láti, statený dá se v nebezpeenství poznati. To na sob kníže Václav dobe ukázal: akoli byl tichý, všem k válce vstáti kázal. Když kníže Václav z Prahy vytáhl, to
že statených
lidí
kníže zlický proti 20.
jest
nmu
táhl.
Kníže Václav, vida, že se v boji mají sraziti, jal se po poslu knížeti Radislavovi mluviti
»Kdo cti tomu se
a užitku žádá, sluši bíti, to
má
rada.
mn
a tob sluší se nedejme lidem v boji býti.
Proto 25.
Kdo mezi námi
bíti,
živ ostane,
ten v obojím knížectví knížetem zstane.
Nechme
30.
obojí vojsko v pokoji státi,
mn
ani tob nepomáhati.« Radislav nevda co si poíti, pistoupiti. pro hanbu musil na tu V tu dobu byl by býval radji na Zlicku byl, aby se toho, jemuž pletichá nadával, zbyl. ani
e
55
«
Vyšli dva knížata ze svých lidí, slyš, jak to všecko divn uklidí!
Bh
35.
Když Radislav
blízko knížete Václava pijel. spatil, že kníže Václav kíž zlatý na ele mel,
dva andly Spativ to,
obou stran jeho. eského. Radislav skoil s kon svého 40.
s
ulekl se knížete
a dal se na milost jeho. Kníže Václav ho pijal k milosti. ka: »Brachu, mého nech, mj na svém A pobyv tu s ním v Žitomíi, o vše dobré s ním se smíí.
XXIX. O SV.
dosti.
VÁCLAVU A CÍSAI.
Slaio se, že císa pozval knížat k dvoru,
kníže Václav šel k tomu sboru. s knížaty císa spolu byl,
Když 5.
kníže Václav pohíchu se opozdil. se na jeho dlouhé k bohu modlení, uinil to ustanovení,
Císa rozhnvav
kdo by proti knížeti eskému anebo jemu místo dal:
ei mu hlavu stíti. dtem jeho všecko ddictví odníti. A když císa s knížaty v rad byl beze vší
10.
vstal
a rozliné
píhody
soudil.
56
eský
kníže
císa
s
vstoupiv, knížatm pozdravení dal. velikou úctou proti vstal,
nmu
na svém stolci ho posadil. knížata okolo rozsadil.
Pak se jal císa knížatm omlouvati, ka, že se jinak nemohlo státi. »Vidl jsem u nho na ele kíž zlatý, odtud vím, že
Andlé a
mn
jest
lovk
svatý.
boží s ním byli
tak velice hrozili.
Proto jsem se neodvážil obmeškati. musil jsem proti nmu vstáti. «
—
I
jal
se Václava knížete císa prositi,
aby ráil jeho pítelem býti a z jeho skvost aby ráil vzíti. co by jen ráil chtíti.
Tehdy kníže
svatý, na jiné nic nedbaje,
to za nejlepší maje,
vzal svatého Víta ruku,
Boha trpl Tehdy císa ze své
jenž pro
velikou muku. milosti
zemi sprostil vší služebnosti. Kníže jal se kostel na hrad stavti. aby mohl dstojn svatého Víta uložiti.
57
«
«
XXX. O SMRTI SV. VÁCLAVA.
5.
Bratr jeho jal se mu závidti a myslil, kterak by mohl zemi obdržeti. Nemoha mu jinak uiniti škody, pozval ho do Boleslave na hody. Kest svému synu vymyslí, maje velikou zlobu na mysli. A když kníže Václav u bratra pebýval, kdosi nábožný osedlaného kon mu dával, ka: »Vskoe na uhánj pry honem. potkáš se ti svého bratra s hoem. Již t chce tvj bratr zabíti. aby mohl sám knížetem býti.« K tomu mu kníže odpovdl sám: »To já, brachu, dobe znám. Dkuji tvé lásce z tvé vrnosti.
k.
10.
15.
ale již
jsem byl živ píliš
dosti.
Když pro Boha nemohu nic jiného trpti, aspo tu smrt pro mého tvrce chci mile pijmouti Vypijme tu íši na est Michala svatého, 20.
aby naše duše pinesl do království nebeského. tu íši on mínil, o níž syn Boží mluvil: »Mžeteli z té íše píti? Již hodina jest všecku vypíti.
A
mn
25.
Praviv to poal se louiti, ka: »Víc vás nebudu zde už vidti. «
58
——
«
30.
«
Vstav na modlení do chrámu se ubíral a tu Boleslav se svými na nho íhal. Když kníže Václav uzel bratra svého. poal mu dkovati z kvasu estného.
Tehdy mu Boleslav a z
pochvy
me
pravil
vytasil:
»Brachu, já tob vždy rád sloužím a nyní takto ti posloužím. 35.
Bude
A
dal
konec tvým eem. jemu v temeno hlavy ránu
tuto
Takový
40.
45.
50.
meem.
ds
Boleslava pojal. Že sotva bratra do kže fal. Ale pece ual ucho sv. Václavovi z ruky Boleslavovi. a hned vypadl
me
Svatý kníže, vzav me, jal se mluviti ka: »Brate, to bych mohl oplatiti: ale tak je mi mj tvrce mil, že bych tvé krve za všechen svt neproliU bratru vrátí: Praviv to. »Cos poal, ra dokonati. í poklekl u kostela na prahu. Boleslav pitlaiv se ku bratru jal se na lidi volati, jal se žalovati. že by ho zabíti chtl a Když u kostela na prahu kleel a svou duši v boží ruce porouel, Hnvsa a jeho bratí piskoili
me
—
—
a tu svatou duši s
tlem 59
rozdlili.
55.
To
se stalo
od narození syna božího dvacátého osmého. [929]
léta devítistého
60.
——
Aie že Boleslav pro krtiny uinil kvas, toho syna pro tu píhodu nazval Strachkvas; nebo kdož byli vinni tou smrtí knížete svatého, trpli mnoho zlého.
Hnvsa
se s
konm
propadl,
malomocenstvím se rozpadl; z jejich rodu zlé nemoci mívají a nkteí se každého léta vztekají. bratr jeho
XXXI.
O BOLESLAVOVI LITEM.
Když
sešel sv. Václav, byl knížetem bratr jeho, lítý Boleslav.
Toho šel 5.
léta císa,
mst
sv.
Václava,
na knížete Boleslava.
nmu
Boleslav zaal proti se bráti, ale pro své híchy nemohl dobe obstáti.
Císa
echy
bojem
pobil
da
podrobil. a zemi v Knížeti kázal u dvora službu míti, 10.
kotel
nad
ohnm
O DIVECH Bh, cht
SV.
držeti.
VÁCLAVA.
svatého Václava svatost rozhlásiti, veliké zázraky initi.
poal skrze nho
60
«
Uze\
Boleslav, že se Boži moci
nemže
protiviti,
poal v svatost svého bratra odpola viti. Po tech letech kázal ho do Prahy penésti a v kostele sv. Víta ho tajn pochovati. Když to svaté tlo do Prahy nesli, na dvou místech tlem svatým linouti nemohli;
dv eky vzové
bez mostu a bez lodí pešli.
okovy ze žaláe vyšli. jeho všecky zacelely, ránu jednu jako novou vidli, kterou lítý bratr byl uinil (a tím znamením ho vinil) a ouško, jež byl ufal, toho nikdo nevidl. s
Rány
Ale sv. Václav sestru Pibyslavu ml, ta svatá dívka knížeti pravila: »Já jsem svého bratra zjevením to zvdla, že ouško svaté mezi stnou a dvemi do té doby [leželo, tu kdež se bylo to zlé dílo stalo. Nalezše ucho k hlav piinili; tak pirostlo k hlav, až se podivili. Tehdy knz jeden tu byl, ten s velikým
pláem
prosil,
mu tla ráil udliti, slibuje, že mu chce tím
aby
Ihned se
vzav
Kdo
nábožnji
poal jeden nehétek
jej, jal
tu byli,
a to svaté
se
mu
viklati:
dkovati.
Bohu chválu
tlo pochovali. 61
vzdali
—
sloužiti.
45.
Boleslav znamenav, co zavinil, za svou vinu Strachkvasa, syna svého, mnichem [uinil: ale nemli! pokání pravého, málo by mu byla spomohla svatost syna jeho. Pak kníže Boleslav rozkázal zemanm v Boleslavi
o to se zemane
Po eníku
jali
[msto
raditi.
knížeti v
tom odepeli
a toho uiniti nechtli. Kníže ekl jejich eníku: 50.
»Bda tob, mj starý vinníku!« Sám mu hned hlavu srazil a za sebe tak krvavou pohodil.
Vskoiv na kmen, »Kdo se mi chce 55.
jal
se mluviti:
protiviti ?«
Páni se knížeti pokoili a Boleslav zdí ohradili.
XXXII.
O
ŠTDRÉM
BOLESLAVU.
Pak Boleslav lítý sešel, jeho syn Boleslav na stolec vzešel. Vydail se svatý ze zlého a laskavý z lítého. Kostel dvacet v echách postavil, Mladou Boleslav vystavl. Almužny veliké inil,
kesanstvo velmi
množil.
62
—
zdíti,
Ml
sestru pannu, té íkali Mlada. hoží est velmi ráda.
mla
ta
íma
Ta
v knížecí sláv šla do a vymohla biskupství v Praze.
Ta eholi
sv.
Benedikta do Cech pinesla.
k sv. Jií mnoho panen pivedla. Prvý biskup mnich, ten Sas byl
a
Dtmar jménem
—
slul.
Vojtch, ten také mnich byl; ml; otec jeho jméno Slavník Stezislava byla matka jeho, byl sestenec knížete zlického; Slavník, ten na Libici dvorem sedl. Ale že po dstojenství touhy neml, Strachkvasovi mnichu biskupství postoupiti chtl, ale Strachkvas pijmouti nechtl. Druhý,
sv.
mluvil sv. Vojtch s ním: »Synku, já to dobe vím: ty nyní mžeš a nechceš vzíti: potom budeš chtíti a nebudeš moci míti.« Sv. biskup chtl lid od pohanských obyej odhodlaje jej ke kesanským zvykm pivésti, [vésti, aby v pravé manželství vcházeli a poheb na hbitov mli a obchodu v nedli neinili, lidí robotných nemli. Když kopiv ze své zahrady nemohl vypleti, musil celou zemi zaklíti.
Tehdy
—
63
Zaklev zemi,
sv.
Vojtch do
40.
ert v Strachkvasa
45.
50.
íma
jeho vli Strachkvas na Když ho na biskupství svtili a knží okolo nho stáli, proti
šel,
biskupský stolec [vzešel.
vstoupil,
dokud duše, dotud z nho nevystoupil. Pak sv. Vojtch do Cech pišel, odklev zemi, do Polska, hodlaje tam kázati, šel. Opt zaklev zemi, do Pruska šel, odtud s korunou muenickou k Bohu došel. To se stalo léta od narození Božího devítistého devadesátého sedmého. [997, 23. IV.] Z jeho smrti císa echy vinil, proti jich vli Tegdaga biskupem uinil Kníže Boleslav snažn Bohu sloužil, proto se všude dobe ml. Poláky tehdy siln pobil a veškeré zem až do Krakova dobyl.
50.
V
Krakove posádku
usadil,
nebo
hrdina veliký byl,
proto
cti
i
jiné tvrze
XXXIII.
bohatství nabyl.
echy
osadil,
O LAKOMÉM BOLESLAVU SLEPÉM.
Pak svatý a šlechetný Boleslav sešel, po tom syn jeho, Boleslav skoupý, vzešel. 64
Ten do Polska
echm
stravy dáti nechtl,
život pišel. proto o polskou zemi, všechnu est Na eších Poláci v Polsku všech tvrzí dobyli ty všecky zbili. a co tam bylo Boleslav do Polska šel i
ech,
eského a se svou škodou s Poláky v mír vešel Mezka, kníže polský, pozval na hody knížete pod pravým mírem kázal vyloupati oi jeho. !
Pohle, k emu jest taká skoupost! Pravý blázen jest, kdo ji má za moudrost. Kníže
eský
a nalezl
O 15.
hledal cizího
obdu
tam svou bdu.
OLDICHU A JAROMÍRU.
Kníže Boleslav pro velikou bolest se svta sešel Mezka, kníže polský, do ech mocn vešel, Boleslav slepý dva syny ml. Oldich staršímu a mladšímu Jaromír dl. Tehdy Oldich u dvora císaova dlel; ale že Mezka mnoho zlata ml, a
20.
Oldicha
u
císae koupil.
proto na císae všechen
Jaromír mlád ješt
pece 25.
Ale
ti,
jen od
zem
brániti chtl.
kteí mli tak
nho
lid kvílil.
byl.
stíbra
initi, nedbali.
brali.
65
5
Mezka Oldicha ve vži
choval
a hladem ho týral.
XXXIV. O
NEVERE VRŠOVCÚ A O KNÍŽETI
MEZKOVI.
V
5.
tu dobu v zemi Vršovici nejvtší byli, Kochana mezi sebou za starostu mli. Tehdy, když Mezku silného v zemi uhlídali, nemoudrou velmi radu vzali. kouce: »Dohubíme knížecí plod,
zpsobem bude náš slovutný rod. Budeme knížaty jako v šachy hráti
tím
a od cizí 10.
každého budeme dary kníže bude se nás
nebo, chceme-ii,
bráti;
báti,
mžeme
ze
sebe knížete
Protož nedejme knížecímu plemeni jestliže sami chceme mocni býti.«
vzejíti,
Když to Vršovici mluvili, velmi hanebnou radu mli: 15.
20.
snad toho nevdli, že knížata se všech stran mli, z nichž každý zem užiti chtl: vždyf císa ve své moci byl. Nemoudí Vršovici toho všeho se nebáli a proto svého knížete Jaromíra jali.
66
dáti.
Na Yelizskou horu
knižete vyvedli
k jedné líp jej pivedli,
k té svého knížete pivázali. Ach, jak se se zlou potázali! I
poali
s
ním žertovati
a jako do cíle šípy k
nmu
stíleti.
Ale toho žádný nevidl, že sv. Jan, boží ktitel, knížete zaslánl v houni sv. Jana šípy utkvívaly, knížecího tla se nedotýkaly.
O HRIVCOVI A HOVOROVÍ. Kníže v tom lese dva lovce jeden Hivec, druhý Hovora Hivec s Vršovci držel.
Hovora pánu vren
Hivec
ml, slul;
byl.
knížete zradil,
ten ho nejvíce muil. Hovora, když tu vc zvdl, v Praze vrným povdl. ekli: »Nevíme, co s tím uiniti
aniž víme,
kam
jíti.«
Hovora vece: »Buduli troubiti, po troub nemeškejte jíti.' Hovora Vršovicum se ukázal,
Hivec
na
jako na zlého ukázal.
67
5*
45.
prosil,
Kázali
aby nedali Hovoroví živu Hivcovi jej obsiti.
Hovora
jal
se jich prositi,
aby mu dopáli tikrát Hovora jal se troubiti 50.
býti.
zatroubiti.
si
a po troubení jal se mluviti:
mn
»Ach! bda nebohému! Vidím, že živ býti nemohu:
Kmotíku, u tebe mohu tob porouím své dti.« 55.
Vršovici se
mu
se víry nadíti.
smáli,
Pražané se k nim po troub pibližovali.
Po druhé mu
troubiti kázali.
provaz na hrdlo uvázali.
Hovora 60.
65.
se jal troubiti
a za duši Boha prositi. Velmi dlouhý otenáš pl, nebo toho potebu ml. Hivec vece: »Kmotíku,
nera
raiž výše na dub vystoupiti !« A když po tetí troubil, široce okolo sebe patil.
Najednou Pražané vyrazili, na Vršovice vzkikli. 70.
Vršovci se rozprchali: Tu nkteré na útku jali, jiné po lese stíhali, nemile je stíhali.
68
tolik žvaniti,
«
«
Kochan tehdy nevd!, kolik slepic 75.
nebo
doma ml;
se pod skalou do
zem
vryl
—
pohíchu, ten se tu skryl. Knížete od lípy odvázali. ale to místo poznamenali.
Na tom míst oltá
postavili,
potom kostel sv. Janu uinili. Hovora Hivce na útku polapil a tím lýkem na témž dub jej obsil. Pani Hovoro\ z vrnosti podkovali i
84.
a pod Velizí blízko
XXXV. JAK
SV.
mu
ves
dali.
OLDICHA VYSVOBODIL.
JAN
Kochan, pekav tu hodinu, na knížete všechnu vinu,
obrátil jrka:
»On
zradil bratra
od nás vrných hoden 5.
i
otce svého,
jest
všeho zlého.
on tu radu, aby inili mezi knížaty svádu; ka: »Budou nás za lidi míti, I
nalezl
naše knížata, budouli kdy
chtíti,
nebudou nám moci nic uiniti. 10.
Kníže Mezka dobyl pražského hradu i
vší
zem, krom
V3'šehradu.
69
V
válku Kochan
s pokojem byl, škodu svým Mezkovi tajn radil. Pravil Kochan Mezkovi, knížeti polskému: tu
—
ale na
15.
_?0.
»Chcešli ty knížetství
eskému,
musíš prvé Oldichovi hlavu stíti, pak teprv v Cechách budeš pokoj Ješt nkteí v nho nadji mají. proto o tebe nedbají. Ale když ho nebude, v tob všecka naše nadje bude.«
míti.
Když Kochan Mezkovi to dal vdti, Mezka po poslu kázal Oldichovi hlavu Když Oldich zvdl, že mu zítra mají J5.
nevda
co
sob
-
stíti.
hlavu
stíti,
poíti,
se sv. Jana Ktitele prositi, aby ho jako bratra ráil vysvoboditi. Sv. Jan hned Oldicha v Oldiši postavil, kníže Oldich na tom míst mu kostel vystavl. Kdo v Oldiši býval, jal
30.
ten kostel sv. Jana, ale pustý, vídal.
XXXVI. JAK
OLDICH PRAHY NA POLÁCÍCH
DOBYL. Ke knížeti se vrni sebrali, tajn se ped Prahu brali. 70
S pastuchou 5.
Slíbil
10.
se tak smluv
dobrý dar jemu slíbili, kdyby jim chtl Prahu
zraditi.
jim to uiniti.
Kázal jim, aby na Strahov stáli a jeho trouby dokali. 2e na tom míst stráž mli, proto tomu lesu Strahov pevzdli. Z rána pastucha, cht stádo vyhnati, jal se na vrátného volati.
Kázav sob most
spustiti,
náramn troubiti. echové na Prahu vybhli,
jal 15.
ili,
se
Poláci ode všeho s hradu sbhli.
echové prosted hradu málo
jich bylo, proto
stáli,
za Poláky neutíkali.
Poláci se neohlédli, 20.
nkteí
nazí se
Pastucha na
Polákm
25.
n
strán se
sám
plazili.
volal,
se hlas jako tisíc koní zdál.
Oldich ze zem Mezku vypudil, Kochan ke knížeti se s Vršovici do služby ve všem se mu vren stavje a knížete Jaromíra u nho obviuje. Tolik Kochan na bratry soí,
30.
až kázal kníže bratru vykoupati oi. Jaromír povdl bratru: »Já to dobe vím, brachu; 71
pipojil,
sám
ze sebe
jsi
toho neuinil,
mne sám z nieho n sebe nevinil, vždy jsi ty mne ml za vrného, nebs
Kochana za nevrného. 35. ;
Sukn
košile bližší nebývá,
nemoudrý pro daleké
bližšího se zbývá.
Na Vršovice nespoléhej, kde mžeš, tu je kárej !«. Ke Kochanu 40.
——
ten hlas došel.
vzav oštp, na záchod šel, knížete Jaromíra stehl. Když na stran usedl,
hanebn proklál nevinného. knížete Jaromíra ctného.
XXXVII.
O
SV. PÉTI
BRATÍCH.
Toho asu eských mnišku poznavše tohoto svta lest. v Polském lese sedli. Byliny 5.
chléb
obyejn
jedli,
poídku mli,
jáhly na velikonoce
10.
šest.
jedli,
masa, sýra, vajec ani jmenovati nechtli. Rohožky za postel mívali, kámen hlav za podušku kladli. Hrozným bitím na modlitbách se bili,
72
:
ídko kdy co mezi sebou Jen když bi v své nice
mluvili.
mívali,
tehdy takto íkali: »Odpustíšli' mi, chybuješ. 15.
—
bije, mn pomžeš. « Tehdy Mezka, polský kníže bohatý
dobe
zvdv
jich život tak svatý, poslav posla k nim vrného dal jim sto hiven stíbra istého.
20.
aby se jím své chudoby
za snažn Uzevše kteí
Boha
zbavili,
prosili.
stíbro, mluviti se
pl
jali
nerozmlouvali kouce: »Toto jest duši zátopa ti,
25.
léta spolu
a do pekla srázná stopa. Kdo se toho pidrží. v pízni Boha neobdrží.«
Proto na to nic nedbali, šestého ze sebe, totiž Barnabáše, poslali, 30.
aby
A
knížeti stíbro vrátil
tu ostalo
opt.
—
bratí pt:
Benedikt, Matj, Jan, Kristin, Izák jim íkali,
Barnabáše se stíbrem Zlodji na pišli
vyslali.
n
35.
a v jejich chaloupku vešli jali se stíbra hledati. Když jim nemli co dáti,
73
pti bratím po a tak 40.
To
Bohu
k
je
lítých
mukách
hrdla ezali
poslali.
od narození syna Božího tvrtého. Í1003]
se stalo
tisícího a
XXXIII.
O PRíMDÉ A OLDICHOVI.
Tehdy se stalo, že kníže Oldich a sám v pustém lese bloudil. Když ve veliké tesknosti byl, 5.
lovil
okolo sebe všude patil; uvidl náhle, jak tu stojí hotový hrad. Kníže k nmu chtl jíti rád, ale ježto o cest mu vdomo nebylo
a okolo hloží husté bylo, si cestu proklestí ssed s kon, 10. a pone po kmenech do hradu lézti: nebo se nemohl nikoho dovolati, lidé byli, nemohl pozorovati. že by v Most u nho zvednut byl a hrad zdi okolo sebe tvrdé ml. 15. Když kníže pracn do hradu vešel a všecky sklepy prošel, roucho vidl, jež zetlelo, nebylo. pece ani lovka na Bohatství veliké a vína mnoho nalezl; 20. prohledav hrad, kudy vešel, tudy vylezl.
meem
nm
nm 74
Pak kníže hrad proto ten hrad
XXXIX.
Pro a
í)
ten
nazvali.
Pímá [fikali,
ZALOŽENÍ PftlMDY.
ten hrad byl v poušti
pro
tomu, jemuž
dal pánu
Pimdou
vystavn
byl pustý zstaven,
nmu
tak že k ani cesta nebyla, [uila. pro se to stalo, kronika nmecká mne tomu naTu jsem etl, že z Aldemburka mladý hrab býval,
5.
ten v I
císaov dvoe obyejn
poal císaovu dceru
dlíval.
milovati,
a ona. že ho miluje, jala se mu ukazovati. Ucházeti se o ni u císae neodvážil. 10.
nebo
A
15. *
20.
tak
jí
roven nebyl.
chadl
milostí
a princezna také pro schla teskností: k tomu ji pipudila silná milost, že ji popadla taková žádost, což asto pi takých bývá:
nebo zídka kdo tajné lásky po dobrém prost bývá. Císai své hrabství prodal; když mu císa peníze dal, jal se po pustých lesích toulati, vhodného hradišt hledati. Nalez horu, jal se hrad stavti, postaviv hrad, jal se zásoby voziti,
75
jimiž 25.
by mohl na
sto let živ býti:
dokoniv to, dal všechny dlníky zbíti. Pak všecku ele do jednoho domu vyvedl.
zavev je, ohnm všecky lidi sežehl. To s tím úmyslem udlal. aby nikdo o tom hradu nezvdl.
V 30.
tom, velmi zlé rady užil, že nikomu viti se neodvážil. Potom princeznu unesl a na svj hrad ji tajn pinesl,
na
nmž
sám
pt
s ní
let
tajn sedl,
nm
35.
40.
žádný lovk nezvdl. že o Stalo se, že císa v Režn dvorem byl, vyjev na lov, sám po lese bloudil; nevda, co si poíti, toužil, mohlli by nkde ves vidti. Podle potoka vzhíiru zaal jíti, až se mu pihodilo pod ten hrad pijíti, na nmž jeho ze s jeho dcerou dlel.
Spativ hrad, rychle k mostu a 45.
poal velmi
aby ho ráili vpustiti, nebo již po ti dni jídla nevidl a déš studený Host na hrad
na
nebo jim a proto
jej
uctili:
vdk lovk
již
jej
pršel.
vpustili,
jak mohli nejlépe, 50.
šel
prositi,
i
hrab
ctil.
7G
pibyl
:
«
«
Nebof již pt let lovka nevidli, noviny rádi zvdti chtli. I
se po císai tázati, jako o jiném, o sob
iali
on, 55.
kiv
zaal odpovídati;
a
nebof císa, je dobe znal, mluvil, jakoby na císae nic nedbal,
ka: »Což pak
nevíte toho,
svta toho?« Princezna odpovdla: že
60.
65.
70.
již
sešel se
»Ach, jak ráda jsem to zvdla! Nebof to mu peji ráda, aby se mému milému nestala proi váda. Téhož bych pála všemu rodu svému, abych tím zpsobila mír svému milému. Odešed císa z hradu, válku vypovdl,
knížatm o svém bezdném zeti povdl. S námahou k hradu cestu proklestili a ped hradem se položili. Císa zeti dal povdti ka: ^SIuší tob to vdti, že jsem jedl chléb tvj ale žes ty
bezdný
zef
mj,
na život a na smrt boj ti vypovídám a na dceru nic nedbám. 75.
Když
se
hrab
brániti
ml,
ím
by se bránil, neml: nebof všecky ttivy zetlely a z eho by jiné udlali, nemli. 77
«
Již 80.
by byla tvrz ztracena byla,
kdyby
si byla princezna rychle nevymyslila na hradbách státi
a takto volati: »Vzte, že po svém milém nechci živa býti, nezabijeli 85.
90.
mne
jiný, chci se
sama
zabíti.
Knížata se za ni u císae pimluvili a jim ífulosti dobyli. Hrab s princeznou ped císae šel: zdvihnuv most, s hradu se všim jmním odešel Ped síní své vše klenoty schovali, jen že se sami císaovi na milost vydali. A tak ten hrad pustý byl, až na kníže Oldich pibyl.
XL.
O OLDICHOVI ŠLECHETNÉM A KOCHA*
NOVÍ NEVRNÉM. Kníže Oldich, rozpomenuv se na smrt bratra svého a poznav lest Kochana nevrného, ekl mu: »Tys mne zbavil bratra mého, já t zbavím života tvého.«
Vyezav mu
jazyk, dal
mu oi
vyloupati
a za živa z nho steva vysoukati. Vršovici to vidli, ani pimluviti se neodvážili.
78
«
Kochan, když okolo sloupu chodil
steva vláel, na svj rod poal naíkati a lidem takto mluviti: »Nespoléhej žádný na rod veliký ani na rozum hluboký; kníže v své zemi ponenáhlu vše uchodL má nepravost na mne právem pichází. Mínil jsem, že zbiji všecka knížata, proto mi dána dstojná odplata. a ze sebe
XLI.
O SELSKÉ KNÉŽNE BOŽEN.
Kníže Oldich kolem Postoloprt lovil. Stalo se, když skrze jednu ves jel, spatil, že selská dívka na potoce stála, bosá a bez rukáv roucha prala. A selka velmi krásná byla, a k tomu velmi stydlivé mravy mla. Stoje kráse její diviti se poal a hned ji sob za knžnu pojal.
Ta knžna
šlechetná byla,
sob jméno Božena mla. Páni mu to za zlé poali
míti.
Kníže ekl: »Páni, rate slyšeti:
sedlák šlechtici bývají a šlechtici syny sedláky mívají. ze
79
Nebo
15. * *
starožitné stíbro šlechtu iní a asto šlechtice chudoba sedláctvím viní. Vyšli jsme z otce jednoho [mnoho, a ten se poítá za šlechtice, jehož otec ml stíbra A když je tak šlechta s rolnictvem smíšena,
bude Božena
20.
Radji
si
chci
než princeznu ::
25.
má
žena.
eskou
selku
nmeckou
vzíti,
za ženu
míti.
Táhne každého srdce k národu svému a proto Nmkyn mén bude páti lidu Nmkyn nmeckou eled bude míti
bude uiti mé dti. proto bude národa rozdlení jisté zkažení. a hned Páni, neznáte dobra svého, haníce mne z manželstva mého. Kde byste zástupce brali,
a
mému.
nmecky
A
zem
30.
když byste ped knžnou stáli Když z Boženy syna ml, tomu Betislav pevzdl.
XLH. O KNÍŽETI
?«
—
BETISLAVU, ZETI CÍSAOVU.
Potom kníže Oldich
se
svta
sešel,
syn jeho Betislav na knížecí stolec vzešel. Toho asu Ota Bílý císaem byl, ten dcerku velmi krásnou ml.
80
«
5.
Té kráse
divit se k dvoru knížata jezdili po všem svt o její kráse mluvili. Tu v kláštee svtsky vychovávali
a
již
a
tomu klášteru Sviní Brod
Když Betislav 10.
íkali.
zvdl. povdl:
tu
o
ní
mezi panici tak »Anebo té dívky dobudu anebo svého života zbudu.
Do
kláštera
je!
jezdecky,
ale klášter \Tbil vojensky. 15.
20.
—
princezn íkali a když echové do kláštera Jitka v šarlatné kapice Jitka
táhli,
skryla se za oltáem v kaplice. Kníže Jitku z kláštera vyvedl a potom s ní na kon vsedl. Frátei etzem vrata zatáhli a zatím ke zbrani spchali.
A když
se frátei se
svými lidmi
sešli,
proti knížeti siln vyšli
Kníže frátery sekal siln, [vn, Jitka v ohromení držela se knížete jako lopuch peNkterý fráter stál bez ruky, druhý ležel bez nohy, tetí pes celý hbet ránu ml 30. tvrtý již bez duše ležel. velmi tlustý meem peal kníže Betislav, vyjel s Jitkou z dvora jsa zdráv. 25.
etz
——
81
6
««
«
Císa když to zvdl, vypovdl.
válku 35.
40.
Jal se písahati. že jeho stolec musí v Boleslavi státi. Betislav, když to zvdl, zemanm takto povdl: »Chceli se mu v echách vztekati, já budu v Nmcích páliti. « Knžna, když tu radu zvdla, velmi moude knížeti povdla,
kouc: »Nebyla by
to dobrá rada. vtší sváda. Já pojedu proti otci svému, snad to pivedu k skonení dobrému.
stala 45.
by
se proto
knžna proti otci svému poala dobývati milosti svému milému. Císa nechtl jí po vli uiniti, ka: »Nechci své písahy zrušiti. I
jela
a 50.
Pisáhl jsem, že musí mj stolec v Boleslavi kdybych mu dal milost, musií bych to zrušiti. Dcera ekla: »Snadno jest to spraviti: dej 55.
mn
Podle
té
eskému
stolec, chci jej tu postaviti.
rady kázal svj stolec v Boleslavi posta[viti. k sob pijíti.
knížeti kázal
Kdož v Boleslavi
býval,
—
ten ten stolec, chtlli, vídal. Tehdy dal za císa zeti
vno
60.
býti,
Betislavovi udatnému,
82
svému
ka: »Když císa k dvoru pozve tet>c. pus ohe na míli okolo sebe.« To již knížata eská za právo vzali a proto orlici
XLIII.
Pak šel
O PENESENÍ
kníže,
10.
cht
VOJTCHA.
SV.
pomstíti
štíte nosívali.
dda
s\ého,
na Mezku, knížete polského.
nmu
proti mocn vyšel a v tom boji Mezka sešel. Od Cech až do Hlohova nebyl bys býval slyšel polského slova nebo veškeru zemi popelem položil. Betislav v inzdn eské stany rozložil. Odtud pti bratí tla pobrali i sv. Radima odtud vzali. Sv. Vojtch nedal se vžiti, musili ti dni pst podstoupiti.
Mezka 5.
v plamenném
—
——
Sliby veliké inili: 15.
krmy v svátek zapovdli, pravé manželství slíbili, poheb na
poli zatratili,
robotné
iidi osvobodili.
Kdo by
to rušili,
ti
biskupem
kleti
byli.
A 20.
jakmile to uinili, tlo sv. Vojtcha vyzvedli,
83
-
6*
uebof jim divé proto Toho se zekše, dom
kleti jej
bývali.
vzali
a všecky jiné pobrali svaté. vzali ti pláty malované, cele zlaté, z nichž každý ti sta liber vážil. Mezi nimi zlatý kíž byl: ten dal kníže Mezka uiniti ze zlata, jímž se mohl tikrát zvážiti.
Tu 25.
Z Polsky sto voz zvonu vyvezli, jiných klenotv mnoho odtud pivezli. To se stalo léta od narození syna božího tisícího
XLIV.
ticátého osmého.
[ 1
039]
O BETISLAVOVÉ BOJI S CÍSAEM.
Poláci z násilí na
a na ne v
ím
Cechy
žalovali
právo ustáli. velmi hroziti,
echm
Papež jal.se ale když spatil, že se echové nechtí 5.
kázal jim
njak Bohu
modliti,
polepšiti.
Kníže za to kázal klášter v Boleslavi uiniti.
Tehdy císa, Jitin
10.
otec, sešel,
echm
jeho smrtí mnohý prospch ušel. Druhý císa, hodlaje od polské zlato míti, chtl Betislavovi knížectví odníti. s
ech
S velikým vojskem do ech táhl. Když k Bavorskému lesu pitáhl, 84
:
ío knížeti
že
již
Betislavovi povdli,
Nmci
Betislav tak
u lesa
stáli.
povdl svým
já to dohe vím, nemáme luiš borových
»Vždyf že ani
me lipových
a z císae mléko místo krve nepotee. Jestliže ho stihne rána mého mee,
taktéž krev z jeho boku potee.« Jakmile to vece,
kázal
všem v Domažlicích býti jest se nám s císaem
ka: »Tu
sejítí.«
Uslyšev, že Sasíci jdou s druhé strany. ekl jim kníže: »Nebojte se saské rány!« I kázal Prkošovi z Bíliny na Sasy jeti a pro jedno slovo s nimi boj svésti, ka: »Neiej jim se s císaem sejíti; ztratíšli co, nedám ti v niem škody vzíti. Neohlížej se ped bojem na mnoho neb na málo:
asto nad mnohým málo lidu est vzalo. Málo srš mnoho much zahání a jeden jestáb mnoho vran rozhání. Sasíci bílé vlasy mají
svdí,
že tací zídka udatni bývají. stež se jména zlého: dražšího nic není jména dobrého. Dokud jsem živ, chci t s tvým rodem množiti. Je< s Bohem! Ten ra s tebou býti!« a knihy
Dobrý
rytíi,
—
85
45.
Vyprovodiv Prkoše. na císae a když do Domažlic pišel, zvdv, že již jest v lese, se všemi svými zdvihne se. Kázal všem do lesa vejíti a kázal Chodm kolem Páni mu poali za zlé míti
Nmc
kouce: »Budouli nás 50.
55. *
i
kolem sebe záseky [uiniti.
kudy
máme
ujiti?«
Kníže vece: »Já jsem proto kázal záseky uiniti: anebo se brate nebo se dejte zbíti, já nechci odtud beze cti odejíti, kdo ode mne utee, kázal jsem jej Chodm zanítí. Proto sluší se vám udatn chovati; oni jdou hodlajíce naše jmní bez práva pobrati. dáti, Nechceteli svých žen tedy vám sluší pohromad státi.
Nmcm
Nám
se jest s
právem
násilí brániti.«
ekl, kázal na císae udeiti. Tu echové Nmce hrdinsky pobili a mnoho jich zbili. Velmi mnohý z knížat a hrabat nmeckých sešel. císa životem sotva ušel. Tu velmi mnoho slovutných lidí zbili,
Jak
60.
silnjší,
šel
to
—
65.
za jich duše na tom míst kapliku postavili. Ale Prkoš nechtl se se Sasíky utkati a nechal je po zemi se toulati. Každý za zradu soudil, že saský vévoda, pák zemi, Prkošovi neškodit.
86
70.
Vrátiv se kníže, kázal Prkošovi potom ruce nohy zutínati,
oi
vyloupati.
i
že se Sasíky nechtl utkati a dal se jim v zemi podle
vle
toulati.
XLV. O BISKUPOVI EKARDOVI,
RODÁKU
JIT
CÍNU.
Knžna
Jitka uinila biskupem rodáka svého, Ekarda. Nmce velmi chytrého. ten za desátek celý vzal dva peníze na komín každý; dva korce aby dával naídil orái každému, jeden pšenice, druhý ovsa knzi svému.
Po Ekardu Hyza biskupem po Hyze ten Šebí slul.
BETISLAVOVU
BOJI S
byl.
KRÁLEM UHERSKÝM.
Potom kníže Betislav uherského 1.0.
a
útokem
Ostihom
krále bojem pobil
dobyl.
Tehdy kníže Betislav polskému Vratislav, každého osm set hiven stíbra istého.
vrátil knížeti
aby platil
mu
léta
87
15.
ml. Plzesko v údl.
Kníže syna Spytihnva
tomu
dal otec
Tehdy
kníže kolem hradu pražského zdi stavl Spytihnv okolo sv. Jií hraditi ml.
a syn jeho 20.
U
sv.
a
její
Aby
Jií pec
ze
knžna
abatyše kde provaz mohla rovn jíti tu,
kázal pec zboiti. a ekl :
»Nmkyn
nebudou dnes 25.
Knžna když
Nmkyn
píbuzná byla
šel. stála.
v této peci
mazanc
péci.«
to uslyšela,
ze své cely vyrazila:
nmeckými
jeptiškami knížete osypala
prostoece se na vysypala kouc: »Sláva mi z eské rodiny! Mám mezi nimi veliké hrdiny. Vzte, že eský princ dovede pec zboiti, a
30.
mžeme veselé býti. pec dovedl zboiti, mžeš dobe bez starosti na Šváby Zadržel své pokárání Spytihnv a obrátil v smích svj hnv; z toho hrdiny
Kdyžs 35.
40.
tu
jíti.«
ani slova jí neodvtil, na píhodnou dobu svj hnv utlumil. Tehdy na Morav lid Uhi zajali, sebrali. Cechové se na A když k Chrudimi voj se dostal, pohíchu tu se kníže Betislav rozstonal.
n
88
V tom
mst
eský
sešel
hrdina,
pro jeho smrt byla vší zemi smutná hodina. Navštvuje rovu jeho každý plakal jako otce svého.
O KNÍŽETI
XLVI.
SPYTIHNVU,
NEPÍTELI
NEMCU. Po
nm
byl knížetem syn jeho
ten hned
Nmcm
zjevil
Ve tech dnech vše svatojirskou knžnu
vz
na
ji
z
Ale matku
s
i
s
rouchem
vyprovodil i
Nmce
vypudil, zahanbil;
vsadil
ji
a vyvez
ji
zem, v Bavorském lese klenoty se všemi, skínmi,
a se
ze
zem
s jejími
Nmky nmi. zem Nmce
se všemi jinými
Když
vypiel ze
vše jiné cizozemce, jako ze zahrady kopivy a jako lopuch z koské hívy: jel na krále uherského, i
zhoubce lidu moravského. Tak hrdinsky Uhry pobil, v
Spytihnv.
svj hnv.
Uhích mnoho
tvrzí dobyl.
Kníže tyi bratry ty jako svého otce
ml, ctil.
89
paními
—
ji
zstavil.
:
«
Když
oni svých let došli, láskou k dílu pišli. Po sobe odkázal knížectví Vratislavovi, Moravu a Kunrátovi; Jaromíra kázal biskupem uiniti, s
Ot
25.
kdyby
se udalo biskupu
díve zemíti;
30.
by se to nemohlo státi nebo by mu bylo tžko ekati, dotud mu bylo Hradecko držeti nebylli by biskupem, to mu za díl míti. Sto tisíc hiven stíbra jim rozdlil. tak brati od sebe oddlil. Všem bratím byl milý ten díl
35.
Když Jaromír
pakli
i
ekli: »Bratr náš v
dobe nám
Hradecku
uinil.
sídlil,
zem
jeden kus se mu líbil; na tom míst sob dvr postavil a své jméno »Jarom« mu zstavil.
XLVII.
O VRATISLAVOVI, PRVNÍM KRÁLI CES-
KFIM.
Spytihnv
se
svta
sešel,
bratr jeho Vratislav na knižeei stolec vzešel.
Léta od narození syna božího tisícího tyicátého tvrtého, [1158]
90
5.
toho léta takový hlad vzešel. že prou tetí byl v
Tehdy
10.
díl
lidu sešel.
ím
—
císa Jindicli Tetí, jeho císaovna chtla k nmu jeti. Když Milánem jela, milánská obec ji zabíti chtla; moudejší toho uiniti nedali.
pece ocas uezali. Proto se ped Milánem císa položii: to na své mysli uložil. že od msta nechce odejíti. dokud ho nebude míti. Císa pikázal knížeti eskému u sebe í jali se v a ve vojsku mluviti že jedou na pomoc lidé císai, jejímu koni
15.
býti.
mst
20.
z nichž
a
ti
každý
každý posud,
Když 25.
má
jsou tak velmi to
pti
sílu lítí,
že
lidí
lidi
jedí
jiné:
jací jsou to lidé!
echové zvdli.
že ty povsti o nich šly. když se k mstu piblížili. tu lest oni uinili:
na rožn vzali tsto jako dti a to jim dali vidti, 30.
že to hltav jedli. Že Cechové dti jedli, Vlachové
Povst o
nich veliká šla, obec se jich velmi bála
91
myslili.
35.
kouc: »Ubohá jest ta máti. která se svým díttem tchto Udí se odváží doechové, jakž k mstu pišli. [kati.« mocí tu eku pebedli nebo Odolen z Chýš jim nalezl brod
40.
echové krabošky si uinili, pod nimi útokem msta dobyli. Nebo když echové po ebíku
a tím se zmohl ten rod.
na
ze
lezli.
že erti lezou, Vlachové mysleli. Oni se zdi všichni bželi. sraziti se s nimi neopovážili. 45.
echové,
chtíce císaovniny
uinili skutek, o
Tu
se fíky z
nmž
prst
mi
jali
podášli ho Vlachu, chce
Než kdo chtl v tom
50.
hanby pomstíti, hanba mírniti.
jest
initi:
t
zabiti.
mst
živ býti. ten musil kobyle vytrhnouti fík ústy z ití.
echové do msta prví se dostali, msta nejlepší klenoty vzali. Ješt stojí na hrad u sv. Víta od
z
svícnu noha.
Šalamounova. Tu Milánští z Jerusalema vzali, když s Titem a Vespasianem na Židy íkají, že je
55.
Mžeš to
60.
vz,
že
táhli.
ped oltáem ohledati: nynjší práce nemže se jí rovnati.
tu nohu, chcešli,
Podbradští prví na zdi stoupali, proto od knížete ebík do štítu pijali. 92
XLVI11.
O NEJVYŠŠÍ CTI PRVNÍHO KRÁLE ES-
KÉHO.
Vdk
5.
byla ta služba císai
dal na
Tehdy místo 10.
orla ernéiio
mu
o jednom ocase lva bílého. A že kotel nad ohnm knížata drželi, tou službou u dvora sloužili, tehdy jeho kotl sproslii, dal
svým íšníkem 15.
nmeckému
vybranou knížeti eskému: bud" si tla sv. Tí král z msta vzíti anebo v své zemi království míti. Kníže zemanm to na vli dal, podle jich rady korunu zemi vybral. Nad to císa knížeti štít zmnil, také úad jemu na svém dvoe promnil. i
ustanovil.
jej
A když
císae budou voliti, budouli se ti, kteí volí, vaditi, tehdy mu kázal mezi volence vejíti
komu dá, tomu císaem býti. Tehdy císa Vratislava za prvního a 20.
a králem
XLIX.
eským
i
polským
jej
krále korunoval
provolal.
O JAROMÍRU BISKUPU. KRÁLOVU BRA-
TRU. Biskup Šebí se svta sešel, Jaromír se zemany ped bratra
93
šel,
«
Spytihnvv odkaz upomínaje. dobe to znaje, pece chtl Nmce biskupem uiniti. na
A 5.
král,
Zemane o
poali se
to
Kojatu zaali
aby v
e
»Ra za
jménem chtl s králem promluviti. se s moudejšími Kojata potázal, za knížete Jaromíra se uvázal;
jejich
Když 10.
raditi,
prositi,
na
díl
mu
díl
svého bratra pomníti,
jest biskupství míti
a jemu sluší na tom stolci sedti.«
ekl: 15.
»Králi,
ra
svých vladyK
e
slyšeti!
Nesluší, králi, tak bratra tupiti
a nechceme biskupství Nmci postoupiti. Bratr tvj s námahou Nmce ze zem vypudil, nevíme, kdo v tebe nmeckou žílu vloudil. Králi, od svých Cech máš všecku est. 20.
Nmc
nemáš jen lest. Nechceme toho dopustiti,
od
aby
ml Nmec
naším biskupem
býti.«
Otázal se král: »Jest to slovo vaše?« Všichni ekli: »To jest slovo naše.« 25. ekli: »Králi, dej komu chceš svá osazení,
držíme
s
ním na život
Král spativ, že
30.
tžko
i
na jmní.
jest se
všem
protiviti,
ekl: »Chtl jsem vaši vrnost zkusiti. Dkuji, že jste vrni knížeti svému. Já biskupství peii bratru mému. 94
«
«
mu
«
k tomu pomoen býti. ho ovšem kanovníci voliti. Kanovníci ho rádi za biskupa mli; tomu biskupu Nmci Gebhart íkali. Ten pobil Jana, biskupa moravského, ka, že Olomouc náleží pod biskupa eského, ka: »Dláš se biskupem a nemžeš toho dokázati. On ekl: »2c jsem biskupem, chci to listy dosvdKnéz Jan jal se na u papeže žalovati, [iti.« ale biskup pražský nechtl k roku státi. Proto papež poal se na hnvati, ale Mechilda, lombardská královna, jala se mu nebo jej za píbuzného mla [pomáhati:
Chci
chtíli
a proto
jej
velmi
ctila.
Ta královna biskupa Jaromíru u
O
papeže dobyla míru. té
královn
jest
mnou vypuštno,
—
co je o ní do kroniky uloženo nebo k naší zemi nepísluší a také ta se na mne nesluší,
e
aby mne mravný
ka:
L.
»2es to psal,
z
nemravné
nemravns
ei
nevinil,
uinil.
O MÍŠENSK A SASKÉ VOJN.
Potom
moravského vévodu rakouského.
král pro knížete
pobil Litolta,
95
Pak
na knížete srbského, na markrabte míšeského. Král hrad Hvozdec blízko Míšn postavil a vojska ped Míšní rozestavil. Na Míšni Beneda, udatný ech, byl, ten u krále v nemilosti byl. Král dav slovo kázal Benedovi k sob sejíti a poal sám s ním mluviti. [krále zabíti Vzpomnl si král, že Beneda dav slovo, chtl šel
totiž
5.
10.
—
a umínil
15.
si
nevry nevrou
pomstíti.
[uiniti ?
by dovedl svým meem Beneda ekl: »Chci jím dva žernovy petíti.« Divím se, mohlali ta pravdou býti I
otázal
se ho král, co
e
—
—
a snad se chtl chlubiti nebo také mohla ta síla k mei pistoupiti, mohla pravdou býti. až by jakž se te o Rolantovi,
e
20.
když se stala škoda od pohan Karlovi. Nebo snad krále tou eí chtl uhroziti a proto snad chtl to mluviti. od nho, Král jakoby chtl ohledati vzal
me
a prohlížeje
me,
proklál
tísla
jeho.
O KNÍŽETI BETISLAVOVI A O ZDERADOVI. 25.
Od Míšn
poslal král syna svého Betislava na knížete saského
96
moudrého pana Zderada. Uprosted Sas pipadla knížeti dtinná rada: a s ním
jal
30.
35.
se s panici v
myslíš se ve
Vltav
Kdybys chtl
ádn
koupati.
koupati ? pozorovati,
v odní bys na oi sedl. na vše strany dobe hledl, od nepátel se ostíhaje. brzoli
40.
ece
Zdcrad jal se ke knížeti mluviti, ka: »Snad jsi nebýval v píhodách? Koupaje se v nepátelských vodách
vypadnou
z háje.«
Kníže se na Zderada jal hnvati. neudatných sket jemu nadávati, ka: »Nerýpej do mne! \ždyf mam svá léla. Byls po vše své dni zbablý sketa !« kázal mu se šlechtici ped jeden hrad hnáti 1
45.
50.
a kníže jal se s panici koupati. leda pry Zderad ekl: »Bojím se odjeti: zstaly tuto samé dti.«
A když již pry odjíždl vždy on zpt hledl. Zderad málo pry odjel, hned prach nad knížetem vzešel. Zderad zvdovi kázal, co to jest, ohledati a v
obav
kázal vojsku
zpt
se hnáti.
Náhle Sasíci na knížete udeili a již
mnoho šlechetných pán 97
zbili.
7
Kníže doista nahý s malým a hrdinsky se obhajoval.
55.
Již
na
potem
stál
Sasíci ssedali
a kopí jim podávali. 60.
Zderad mezi Sasíky vrazil, od knížete je odrazil.
Tu Sasík mnoho '
*
65, * * *
70.
zbili,
hanby se zbavili. škody veliké Po tom znamenej každý mladý, kteí nedbáte starších rady: vzte to, že zvyk uí starého, píhody iní moudrého. Koho píhoda a zvyk nenauí, dotud každý jako melák bez rozumu hluí. Pro ten skutek Cechové se rozhorlili hanby pomstili. a své škody Teprve zaali zemi hubiti, i
i
Sasíky
Tehdy a jejich
i
s
dtmi
bíti.
král Sasíky
zem
JAK KRÁL KRÁLE.
LI.
Když císa
jel
Srby
i
mnoho
pobil
dobyl.
ESKÝ ZAHNAL UHERSKÉHO
na krále uherského,
pojal s sebou krále
eského. 98
Císa uherských zvyk znalý
nebyl,
proto s nimi v nesnázích byl.
Se ctí by byl z Uher nevyjel. kdyby byl s sebou krále eského neml. Tikrát udeil na stany král uherský a tolikrát jej Pobil král eský; díve, než se Nmci pihotovili.
echové pobili. Do ecka krále uherského
již je
a k
tomu
je]
král
eský
zahnal
dohnal,
že musil kest pijmouti a za znak kíž na štít vžiti.
dobu v Uhích mnoho kesan bylo. pravé víry nebylo. Tehdy dal císa eské zemi výsadu a pi volb svobodu: když by píbuzného knížete nemli, koho by si zvolili, toho aby za knížete mli. Tehdy biskup do Efima jeti chtl,
V
tu
ale u krále
ale
pro
nepíze pímo
—
jeti
nesml.
Po uherské zemí jel a když u Ostihoma dlel, tu s tohoto svta sešel a
Kozma na
biskupství vzešel.
LH.
O SMRTI ZDERADOVE.
Pak
král
poal
pýchati,
svých bratí nedbáti. ."99
7*
«
«
1
šel
cht
na Kunráta, bratra svého, vyhnati z knížectví moravského.
jej
A když ped Brno
5.
je),
Zderad vojsko stavl. Cht královice koupáním v Sasku pohanti, ekl: »Knížeti musili by u eky stan rozbiti, aby se mohl lépe koupati. Pro to slovo královic jal se velmi hnvati
10.
i
zabil královic pro to slovo
Pro Ped 15.
Zderada.
otcem a synem sváda. Prahou Zderada pochovali a ten koste! Zderazem nazvali. Královic Betislav do Polska jel, se temi tisíci potom z Polska ped Prahu se stala mezi
pijel.
Na
20.
Prosíce stál a zemi drancoval. T poal hoje na otci prositi; král nebyl schopen proti
Nebo mnoho *
kouce:
V 25.
ech
»Nesluší mezi
Praze zjevn
nmu
nechtlo
dvée
vyjíti.
pijíti,
a veeje prst
spatili sv. Václava,
jak stoje msto požehnává. Sv. Vojtch Betislavovi se ukázal a otci se mu pokoiti kázal.
Proto syn otci na milost šel ale
pece, boje
se otce, ze
100
zem
odešel.
vložiti.
líh.
o prvním synu královu.
Pak
král
bratr
Vratislav
sešei,
jeho Kunrát na knížecí stolec vzešel,
nebo zemane Betislavovi
zem
nechtli
dáli.
že se opovážil proti otci povstati,
kouce: »Dámeli mu toho užiti, totéž nám budou naše dti initU
Císa
jim schválil právo to Moravy pozvali proto. Kníže Kunrát v prvním roce sešel, kníže Betislav k císai šel. Tu ped ním o zemi soud vedl
a Kunráta z
-
a na to šlechtice za svdky pivedl, akoli nco zlé vle proti otci že
—
pece
proti otci v boj nevešel
—
ml.
pro vli žádný ješt nebyl odsouzen. Pro to slovo byl císaem k zemi pisouzen. Pak kníže Betislav Poláky pobil a
a mnoho polské zem dobyl. Pak se jal s bratranci vaditi, cht je z Moravy vypuditi:
—
nebof Vršovici je vadili a tomu nechtli, aby bratí v míru byli. Betislav na bratry do Moravy jel,
nmu
vyjel. bratranec jeho Svatopluk proti Když v poli bratranci proti sob stáli, oba knížata náhodou na horu pijeli
101
«
!
a jakmile se uvidli. sekati se bratranci chtli.
Tehdy Svatopluk promluvil jO.
s
bratrancem svým:
dobe vím, nám zle radí —
»Brachu, já to že naši lidé chtíce z nás
prospch míti, nás mezi sebou vadí. Poslouchej mne, brate Ty se mnou v pokoji stj. .'15. Když se nás naši lidé opovažují vaditi, nechme je se spolu bíti, af knížat a bratí nevadí a za stíbro, kolik od nás vzali, svá tla nasadí.« Ta byla milá Betislavovi 40. ekl: »Brachu, ten je blázen pravý, * kdo pro cizího * nepítel jest svého vlastního. Když nás zlí lidé odvažují se vaditi, dáme jim toho ziým užiti. 45. Knížata se tajn v pokoji rozjeli, z rána lidi v boj svedli. Vršovic, kteí knížata svadili, tch tehdy mnoho na Morav zbili.
mj
e
e
i
Nebo 50.
ti,
kteí
je vadili,
elo
postaveni byli. V tom boji veliký poet lidí s obou stran sešel, po boji Betislav se s bratranci sešel. v
102
«
LIV.
O SMRTI BETISLAVOVÉ.
Tehdy Božej
5.
Mutyn
a
Vršo.vici,
svých knížat praví vražedlníci, jali se na to mysliti, kterak by mohli knížecí rod zahladiti. Kníže tehdy jednoho lovce Nmce ml, ten jménem Lork slul, ten od knížete mnoho statku nabyl. tomu kníže velmi vil. Božej a Mutyn mnoho slíbili, až ho k takovému stupni pivedli,
Tomu 10.
že se
15.
Lork
20.
jal
Nmec
mysliti,
kterak by mohl knížete zabiti. Kníže od vrných to slyšel, že ho Lork zabiti chtl. Kníže sice tomu nedvoval, ale pece se ho pod slibem zeptal. tu
e
na
echa
Pukatu svádl,
že chce knížete zabíti, povdl. I jal se kníže v tom více Nmci viti. Povolav ped sebe lovce jal se mluviti
ka: »Dobeli
je to,
že ty chceš se svými pátely Myslíte, že se to muže utajiti, že 25.
vy
Mže
lovci
mi
mne
chcete zabíti?
na mysl pijíti, že vás rozkáži všecky zbíti. to
103
zbíti
všecka kniPukato?
[žata,
kázal všem lovcm od sebe odejíti, jedinému Lofkovi kázal pi sob byli. Tehdy kníže pi íjení jelen byl I
30.
a k
veei
zasednouti mínil;
unavený zrovna k stanu dobhl. kníže první k svému koni pibhl. V tu chvíli Lork knížeti do srdce stelu na tom míst duši od tla rozdlil.
jelen
35.
vstelil.
Všichni se u koní hemžili. knížete ranil, toho nevidli. když
Nmec
LV.
O BOIVOJI A O SVATOPLUKU Z MORAVY.
poslali pro knížete Boivoje moravského, bratrance knížete eského.
Zemane
Toho sob knížetem 5.
Ten 10.
zvolili,
na knížecí stolec ho vsadili. Svatopluk, bratr jeho, tehdy byl mu nepítel, proto bratru knížectví eského závidl. Proto Svatopluk rozeslal po Cechách své vrné, zvlášt chytrého posla Budivoje. se
pánm
zbhem
stavl moravským,
tak mluvil
eským:
»Já Svatoplukovi nechci
sloužiti.
pece pravdu musím mluviti. Neznám knížete vrnjšího aniž kde slyším štdejšího.
104
;
Nemže
nic zachovati, proto se mi nelíbí, že co má, to vše musí Ale svým zemanm dovolí všeho, proto nechci býti lovk jeho.«
Vršovici,
když
pry
dáti.
to uslyšeli,
v své rad takto mluvili »Svatopluk ten nám vhod bude, nebo z bohaté vdovy bude chudé. Tomu nám jest ke knížectví pomáhati. Nebudeme na nho nic dbáti, budeme s ním jako s hochem hráti a od nho panství, jako kolem pn houby. Moravané jali se Vršovice daiti a veliké sliby jim initi.
—
dve
bráti.«
A
tak je Moravané namluvili, že Vršovici Boivoje ze
zem
vypudili.
Svatopluka knížetem uinili a to ped císaem dosvdili. Ach lakomství bídné, jsouc uvnit zlé, pro jsi na povrchu líené ? Ukážeš málo sladkého a dáš za to mnoho hokého! Majíce knížete dobrého pro malý úplatek vypudivše jej vzali jste krutého!
Tomu
Vršovici uvíte, až sekyru nad svou hlavou uzíte.
105
O CÁPU, KRÁLI ŽAB. Zrovna se jim jako žabám
stalo,
že se jim neslušné zdálo, že za krále mly a ped ním všechny žáby skehotati
pe
45.
Vtší žáby
se tehdy za urozenjší
ty mezi sebou
e
smly.
mly,
takto mluvily: »Budouli se menší nkoho báti, musí nás urozenjších v nehodách hledati.« Tak vtší menším na škodu se poradily,
50.
svým králem ápa uinily. Cáp, jsa králem, poal jich rady
nedbáti,
se vtší díve vybírati. Malá se kryla za velikou. i
jal
áp 55.
pohlcoval velikou, nedbaje na malou.
Když
veiiké již
ídké
byly,
menší se jim šklebily, kouce: »Vy jste na naši škodu krále opatily a pro svou zlobu síly jste pozbyly.« 60.
Tehdy veliká odpovdla jim: »Nesmjte se! Já to dobe vím, že král pozval na hody svého dda, bude malým
Až Pro 65. *
se to
velikým brzo bda! rod, budou nás iísti.« slovo neopovážila se žádná bláto hnísti. i
sebée králv
» Poslouchejte
slova mého!
Blázen svým hledá cizího zlého. 106
«
Kdybychom byly pe za krále mly, toho zlého bychom netrply. 70.
Buduli nkdy málo dímati, o erveném zobáku bude se mi zdáti. Blázni, jdete pry ode mne, Král bude mysliti, že o jeho zobáku mluvíme.
Podle toho nauení Vršovicm se stalo, o se jim nikdy nezdálo.
em
LVI.
JAK VRŠOVICE SEKYROU SEKALI.
[býti. knížeti kázal na Uhry s sebou jíti, kníže místo sebe kázal v zemi Božejovi a Mutyni A když Božej a Mutyn v zemi jako náelníci
Císa
5.
pro knížete Boivoje do Polska poslali. chtíce tím jiné pány seslabiti,
válku vzbudíce, obou knížat
10.
užiti.
Boivoj velikou škodu uinil. Kníže se vrátil, Vacek Vršovice ze škody Knížeti v Cechách msto dobré náleželo, to Vratislav jméno mlo. Ješt na tom hradišti roste býlí, od Mýta malikou míli. Kníže se zastavil na tom hrad zasedl tu s vrnými v rad, Vršovic do rady nepustili. i
15.
Tu
knížeti všickni
slíbili,
K)7
[zstali,
obvinil.
«
mladého neživiti, všecky zbíti. Kníže vyšed z rady do jizby vstoupil. Mutyn nevda v jizb peden postoupil. ani starého ani ale Vršovice
20.
I
jal
25.
nmu
se kníže k
ka: »Pro
mluviti
mj dvr
opovážil jak živ v jsa svých knížat zhoubce dravý, našich nepátel v zemi stoupenec pravý ?« I kázal jej ped sebou zabíti a jeho rod veškeren zbíti. Kníže poslal Vacka proti Božejovi, se
jsi
[Vejíti,
druhému zemskému škdcovi. Ten na Libici sedl, 30.
kdežto
nebo
msto Libici
tvrdé i hrad ml: Cidlina obtéká.
a tu Cidlina do Labe vtéká. Strážný jezdce pánu ohlásil, Božej »Já to dobe vím« pravil. »že z vojny naši pátelé jedou a dnes k obdu pijedou. kázal rychle most spustiti a hosti ihned do hradu pustiti. :
35.
I
Vacek jakmile 40.
s
kon
skoil,
tak všechny v jizb zaskoil. Božeje tu ihned rozsekali
a všecku jeho
ele
Božejv syn do a
již
lesa
posekali.
vybhl
byl by docela utekl,
108
>
45.
50.
55.
ale odv ervený jej prozradil. Tu syn Vackv nebohého zoi!
—
toho ten tu zahubil. Kníže všechny Vršovice zhubil. Uva synové velmi krásni Božejovi v Praze ti se tu k duchovenství pipravovali. Kat na tržišt vlekl, vzav je za ruce. sekyru držel v druhé ruce.
byli,
Pacholíkové žalostn plakali: »Matko, pomoz! Matko, pomoz !« volali. Kat, zvednuv jim hlavu jako bravu. sfal krásným dátkm sekyrou hlavu.
Tak
tím
zpsobem
kníže Svatopluk
zahladil všechen Vršovický pluk.
Te 60.
vidíš, že by bylo bývalo lépe Božejovi stídobrotivého knížete v zemi nechati. [bra nebrati. To se stalo od narození Syna Božího léta tisícího stého osmého. [1108, 21. X.] Toho icta biskup Kozma sešel, na jeho stolec Daniel vzešel.
SVATOPLUK UHRY POBIL A V POLSKU ZABIT BYL.
LVU. JAK
Tehdy
král uherský do
kníže Svatopluk proti
Moravy
nmu 109
vešel,
vyšel.
Kníže, hon v lese, oko ztratil, proto se do msta Chrudim vrátil. 5.
Jakmile se z úrazu zhojil, ihned se do Uher zbrojil. Uhry tu hrdinsky pobil, jich
zem
až do
Ostihom
Pak císa na Poláky 10.
tu kníže
Poláci ale
dobyl.
—
jel
k císaovi pijel.
nemnoho na císae
ech
dbali,
se velmi báli:
se svými hrad nedobýval, kníže eský, kde pistupoval, tu každé tvrze doPoláci jali se mluviti, [býval. jak by mohli Svatopluka zabiti.
nebo císa
15.
—
O TISTOVI. JENŽ KNÍŽETE Z Vršovic jeden ten Jan Tista
ujel.
jméno ml.
Ten zaal Polákm 20.
ZABÍL.
mluviti,
že je ho chce zbaviti.
Ten tajn, do eského vojska vešel a když kníže ped císae pišel, do srdce knížeti stelu jedovatou vstelil tlem hned rozdlil. Zástup Cech na Jana Tistu vybhl Tista, ze všech se vysekav, ntekK a duši s 25.
——
HO
Cisa
ustanovil za knížete
eského
prince Otu Moravského.
císaov vli knížete volili a Vladislava, jeho bratra, knížetem uinili:
Páni proti
ne proto, že by lepší byl, ale aby ten, jehož císa ustanovil, nebyl, životy nasaditi, radji chtíce statky než zemi voleni ztratiti, kouce: »I kdyby nám nyní dal knížete z národa [našeho. potom by nám dal rodáka svého. Od poátku sluší nám za právo státi: pustíme-li za rohy, tžko za ocas chytati. Lépe jest nám se nyní brániti, než aby nás mly naše dti potom haniti i
kouce: »Otcové
naši pokoji se oddali
nám
hrdla ezali.« Proto knížete Oty nechtli, ale jeho bratra Vladislava za knížete mli. a
O VLADISLAVOVÉ BOJI SE SRBY.
LVIII.
Vladislav k císai milosti
Když
císaovy
šel,
došel.
Vladislav u císae
dlel,
o pokoj péi ml, tehdy nkteí pro Boivoje
Prahu
s
Vyšehradem mu 111
poslali,
vydali.
Vladislav do
o stavu
zem
ku Praze 10.
15.
20.
Cech odtud jeda, nic nevda,
jel.
A když
Brusnice dojel, uzel kníže Vladislav: ejhle, tu jede mocn srbský kníže Váceslav na pomoc Boivoji. ekl kníže Vladislav: »Nu, mjte se k boji!« Lidé mnoho Srb spatili, ihned se velmi zhrozili a knížete na to namluvili. že ped Srby do Prahy jel. A když k mstu dojel, do msta ho nepustili. Vrátil se a se Srby se bili. se Cechové dobe drželi, vítzství na Srbech dobyli.
Tu
v tom boji sebe mén rann byl, tebas maliko oden, pece hned život
Kdo 25.
Od je
mi
Opt ped To 30.
Rže vzhru
toho boje rod
líno mluviti, jak ten rod vzešel. kníže Vladislav bratra pobil, dobyl. Prahou jména i
zem
místo Pražané
stále
ztratil.
vyšel,
mu Bojišt
dobe
znají,
íkají.
Boj se v zemi mnoho stalo, pece jedinému tomu místu jméno ostalo. Nebo tu mnohu s málem kníže eský odolal, na tom míst tikrát se boj stal. 112
LIX.
JAK CÍSAfc V PRAZE SOIjDIL.
Vladislav jal se císae prositi. aby ráil do ech pijíti.
Císa do Cech 5.
10.
Vladislav
jal
sedl.
se na bratra z války žalovati,
císa na knížatech jal se práva dotazovati. Dotud se oni soudili, až Vladislava k zemi pisoudili. kouce: »Prvé naše volení moc má, druhé nic není.«
Císa
vece: »Páni. své listy
nebo jinak nás že
Císa a
jal
i
zapuditi.
chcete, valiti
-<
knížete.
mnohým
dal
kázal hlavy stínati oi vyloupati,
aby svým knížatm vrni 20.
ukažte
Váceslava, srbského knížete
Boivoje
Mnoha pánm a
nám
ujisfte,
vy echové mžete, koho
a zvolivše 15.
pijel,
soud
v Praze na
byli
a spolu jich nevadili.
Tm,
kteí
dali
Boivojovi do
zem
jeti,
všem kázal oi vyloupati. Tehdy také Jana Tistu jali a 25.
oi jemu
vyloupali.
Kníže Boivoj nejvíce utrpl, že vraha svého rodu v své eledi
113
ml. §
«
Tehdy císa mnoho ech kázal vz, pro to chtl uiniti:
zhubiti,
ne proto, že by právu pízniv byl, ale aby kníže eský silen nebyl. Knize, když císav úmysl zvdl, s pláem takto povdl: »Tehdy sekera na se toprko pipravuje, když ped svým nepítelem ni rozhoduje.
30.
35.
Te
to
poznávám dobe,
Nmci
že všichni
Kdybych více
* *
vyhledávají
Cechm
zlé.
maliko poshovl,
bych byl šlechetných
lidi
ml.
vera
nepátelé, dnes by byli mohli býti všichni pátelé. Nesluší nikdy zkaziti udatného: pijde as, že se hodí vedle odvážného.« Bylili
40.
byl
A chtl bratra vyprostiti: císa nechtl toho uiniti. 45.
50.
Císa vda,
že se Milánští na Cechy hnvají, a jich škody vždy hledají, dal v Milán knížete chovati ka: »Nedejte mu mnoho se kochati. Vlaši knížete do vže vsadili smradem muili. a sedm let jej hladem Pak kázal mu císa život odníti, Vlaši mu na zejtí chtli hlavu stíti. i
S veera i
vzkázali
dali knížeti dosti jísti
mu: »Jez
i
píti
lnepíti.«
a pí: od zítka ani nejísti ani
114
Nevda
kníže, co
snažn
jal
se
Té
noci sv.
a, chceli
Kníže
do
mu
sob
poíti,
k Bohu modliti.
Apoliná
ech,
se
mu
okázal
se ho otázal.
uinil veliké zaslíbení,
aby ho ráil zbaviti vzení. ekl, aby mu, kde se najde, kostel postavil. To praviv, knížete v SadsKé postavil. To místo dobe kníže vruby poznamenal, šel do Milic, kde pan Bena zstával. Ten pán bratry v pokoji svedl a pak knížete ctn do Prahy pivedl.
O KNÍ2ETI SOBSLAVOVI.
LX. ....
-
•
Vacek
jal
.>-< se knížete uiti
svým bratím nikdy neviti, Poslechnuv kníže Vacka zlého jal Otu, knížete moravského. Sobslav, bratr jeho, boje se knížete eského,
do Polska utíkal
echm
se rozhnval. Sebrav mnoho Polan a rozliných pohan, poal zemi hubiti,
a proti
cht
bratra se zmocniti.
115
nmu
Vladislav proti a když k Labi dojel, 15.
20.
Poláky Vzavše
jel
druhé strany uzeli. na noc, lhtu k boji na ráno Té noci se bez stráže echové rozložili. Poláci své slovo zrušili. Pes Labe se tajn pepravili a na eské stany udeili. Díve nežli Cechové ke zbrani pišli, nejstatenjší smrtí sešli. Mezi echy byl jeden proslavený s
pímí
jinoch šlechetný a
vzali.
dobe vychovaný:
25.
DtíŠek Buzovic
30.
mezi hrdiny jako »Tui roh« slul: ten kdysi divokou svini v lese živou za a proto na štít svini hlavu pijal. Tak hrdinsky se držel, aíe pomoci neml;
to byl,
uši jal
mnoho Polák ubohý
zahynul. sotva bratrovi uniknul. Sláva jinochu šlechetnému a ve vrnosti vychovanému. 35. Bohatství a rozkoš pestane, jediné dobré jméno ostane. pobiv kníže
eský
:::
Po "
40.
sto letech chváli
Dtíška
šlechetného,
»Opust vše po duši, dobývej jména Pak kníže svým bratím hnv odpustil, [estného.*
radím
ti:
bratra
Sobslava na Vacka 116
pustil;
nebo
ten vše zlé knížeti o bratích radil,
dohromady vadil. Poznav rádce nevrného, kníže Sobslav zabil Vacka zlého. Vacek muž obtloustlý a krátký byl, ten je
strakaté roucho rád nosil. Mladí šlechtici se mu smávali,
pro
nho
LXI.
JAK
míšku na kepelky »vacek«
fikali.
ECHOVE ÍMSKÝ KOSTEL
Nový císa chtl do
íma
VYBILI.
táhnouti,
chtl poslední korunu pijmouti; kázal jeti s sebou knížeti eskému. kníže na místo sebe kázal synovci svému. Ten Betislav jméno ml, ten s sebou ti sta vybraných rytí ml. Že bude statený, strýc Boivoj se za milánské mšany synovci doporuil.
nho
aby jim za ukrutné jeho vzení uinil
njaké
odplacení.
ím
byl, Betislav když v po kostelích rád chodil. Zvdl, že papež z Milána pocházel a tehdy nejlepší milánské mšany u sebe ml. Císa s papežem poali se hnvati, papež nechtl císae korunovati.
117
za-
[ruil,
Betislav
20.
z té
války poal vesel býti
a jal se papežovy píbuzné bíti. Tu se jal svého strýce mstíti až chtl i papeže zabíti. Papež k sv. Petru do kostela zabhl.
kníže Betislav za nim vbhl kázal kostel vybiti i všechny Vlachy zbíti. a v Kováský pán ten kostel vybil
nm
25.
a ten první v kostele
lidi
zbil;
Vlachy bez rozpak zabíjeli, až krvavé potoky tekly. Tu echové papeže jali, 30.
z kostela veliké klenoty vzali. Více by byli památky zstavili,
se byli krvavým deštm nezdsili. musil papež císae svtiti rozhešiti. a Cechy klatby zbaviti Tehdy Daniel biskup sešel a Heman na jeho stolec vzešel.
kdyby I
i
35.
LXII.
O DOBRÉM KRÁLI ŠTÉPÁNU.
Štpán, dobrý
král uherský
a Vladislav, kníže
rok
sob
eský,
dali,
v rníru na hranice se brali
118
5.
a poali se raditi, jak by mohli v míru býti.
A když sami dva
za horou mluvili, o tom nevdli, že Uhata, uradivše se, na echy udeili, nic
10.
s
obou stran mnoho
echové všichni Uhi na n siln se
Již
lidí
zbili.
utíkali,
hnali;
Jiík, Stanuv syn, sám Uhata zastavil a své echy smrti zbavil. 15.
Ten jinoch krásný
mnoho
V
krvi do
kam 20.
div nad
Uhry dokázal,
hrdinství do sebe ukázal.
kotník se
brodil,
se jen obrátil.
Pohíchu, ten tu sešel, [šel, Ota, kníže moravský, pro kratochvíli na horu vynebof stranou za horou dlel a o tom skutku nic nevdl. Když spatil, jak útoí na eské kikl na své Moravany
25.
i
jali
se
Uhata
stany,
se dvou stran biu
a žádného neživiti.
Král a kníže, když to
zvdli,
bez poízení ten sem, ten tam bželi. mrtvého Jiíka jal se ctíti, Kníže jeho dtem kázal na štít ervené a Nebo šlechetný Jiík hrdinsky bojoval, i
30.
když Uhata
rubal.
119
bílé
prouhy [nositi.
Kníže Vladislav, dítek nemaje, na bratra Boivoje velmi spoléhaje,
ped zemany, pozvav jeho, mu knížectví svého.
35.
postoupil
LXIII.
O VYPUZENí VLADISLAVA A BOIVOJE.
Když Boivoj knížetem
zemanm
neplnil.
Do rady poal
Nmce
slibu
byl,
bráti,
na hnvati. [ho.« do komnaty jej samého ekl: »Brachu, teba mi s tebou mluviti nco tajnéRekl: »Brachu, pro si z druha piklad nebereš, od dvora neženeš? že nepamatuješ, co nám zlého uinili, proto jeho bratr
Vzav
5.
i
10. :::
* *
15. *
se
si
Nmc
Nmci
náš rod zahubili? jiné zemi v rad cizozemce? Kdo jest takový, ten škodu své cti chce. Ze své se šlechetný ven nevydá, kdo se doma nezachová, ten u nás vytrvá. cizozemec víru zachovati, Jak pak jenž se se svými nemohl srovnati ? jak
Vídallis
*
jal
kdy v
zem
mže
tob dobe
*
Jak ten bude
*
jenž myslí, jak by mohl uškoditi?
*
Cizozemec nepišel hledati dobra tvého, ale proto, aby hledal užitku svého.
20.
120
raditi,
«
Budeli se tob zle vésti, mu nedopustí do Kníže mluvil s nim: »ó pec já to dobe vím,
zem
kdo
že
když
jsi
toho, jenž
A když
lézti ?«
ty knížetem býval.
tob
milý,
jsi
v
rad
míval.
já vládnu,
komu vím, toho pojmu s sebou v radu.« Praviv to, s hnvem z komnaty vyšel. Kníže Vladislav s zemany ped nho pišel, ka: »Když ty nechceš na své dbáti, já se chci v své knížectví uvázati. Ven z té sín jej vyvedl, vyhnav ho ele svou pivedl. Tu jeho Nmci stáli a pimluviti se neopovažovali. Vladislav na knížecí stolec vstoupil, po tech letech opt Boivojovi knížectví postoupil
Kníže Boivoj v a sv. Apolinái
Sadsk jej
kostel postavil zasvtil,
že ho z vzení vybavil a knížectví eské opatil.
Ale Boivoj nedovedl té pízné zachovati a jal se opt Nmce do zem zváti. Když mínil, že by byl knížectvím jist,
do Domažlic list, aby Nmce lesem do zem pustili, Domažlice jim s tím krajem postoupili.
poslal
121
—
Když 50.
to kníže Vladislav
zemanm »Ó
—
ó
nemže
musí on sám do
55.
zvdl,
povdl:
takto
to tak býti,
Nmec
jíti.«
Vladislav se se zemí poradil. Boivoje opt s knížectví sesadil; kázal mu do jíti
Nmec
Nmc
ka:
»Brachu, nemžeš bez be se, brachu, na Rýn s nimi, dobudeš císaství jimi.
býti:
Radji bych vidl smrt všeho rodu svého, 60
nežli
hanbu nebo potupu národa svého.«
LXIV.
O SMRTI BISKUPA HERMANA.
Biskup
Heman
se
svta
sešel,
nebo ped
5.
jeho smrtí hlas pišel koucí: »Tys dal židy ktíti, pro jsi jim dovolil opt se požidoviti? jsi se jako za právo postaviti: a to bylo: kesanstva netupiti.
Ml
ze
Poj na soud ped soudce spravedlivého, vydej poet, pastýi, ze stáda svého !« 10.
S velikým pláem se svta sešel, Silvestr na biskupství vzešel.
122
«
O ŠLECHETNÉM SOBÉSLAVU Tehdy také umel kníže po
nm
Nmc Nmc
echy
a chci všecky
Když císa,
pále
eský echové za
tu se s
kníže
i
zbíti.
k Chlumci ním zjevn v
bije,
30.
nebo echové
takto mluvili:
»Kletby se vystíhejte, knží se nedotýkejte. 35.
dorazil. boji srazil;
knížetem jako lvové šli, stehli. svého knížete Od knížecích ran takové jiskry vzcházely, že ho ne za lovka ale za ábla mli. Na zajatce ani na koisti nedbali, nebo nic jiného, jen jména dobrého hledali. Tu Nmce hrdinsky pobili. císae na útku chytili, biskupy a opaty zajali, žádného jiného zajatce nemli. Biskupy a opaty v brnní pod helmy vodili,
vrn
25.
Sobslav
pobil,
zbil. echách mnoho pomstíti, Císa Lotr, hodlaje poal do Cech mocn táhnouti, ka: »Chci se za to odplatiti
a v
20.
Vladislav,
se stal knížetem jeho bratr
Ten udatn Bavory 15.
I.
Jak jste je zjímali, tak je necht, sena jim dosti jísti dejte; 123
«
nebo
jiné
nám
Rádcové 40.
a pobrali
spálili
po vší zemi, kde
«
stáli.
veleli je zbiti,
kníže toho nedal uiniti ka: »Který pvodem kníže se rodí,
když ho zabijí, matka ho po druhé nezrodí. Ale kterého knížete voleni plodí, toho knížete smrt nemnoho škodí; 45.
nebo nkteí nejvíce
ti,
jich smrti žádají,
kteí téhož nadji mají.
Vzte, že když od toho knížete
eský snm 50.
tu
nkdo mže volbou knížetem nemže nikdo zbaviti.
e
si
oblíbil
a cisa to zemanm slíbil, že zemi více nebude škoditi,
est ech že bude ve všem množiti. Tehdy císa korunu zemi vrátí ka: »Neteba vám jí více kupovati.« Nebo císa díve nechtl koruny dáti, až ji musili pedraho kupovati, ka: »Vím to, že mžete krále miti,
ale
55.
korunu musíte ode mne vziti.« boj se stal od narození Syna Božího tisícího stého ticátého tvrtého. [1126] ale
Ten 60.
LXV. VÁLKA S POLÁKY. PRAŽŠTÍ ŽIDÉ.. Toho
léta Poláci
echové
do
zem
vrazili,
se s nimi v boji srazili.
124
býti.
Tehdy Polák mnoho
zbili
a polskou zemi poplenili. 5.
Tehdy nalezena sv. Vojtcha hlava, jeho divem ješt krvavá. Tehdy kníže své zemi k okrase zdí obnovil hrad v Praze.
Tehdy také 10.
—
kesanské
dítky
zbili
a z toho je usvdili. Kníže je kázal všecky zbiti a jich domy A když židy a jich domy
15.
židé
vypleniti. bili
plenili,
v jich škole nalezli hada velikého,
v celé zemi nevídáno takového. Vcllili židé o nm, éi nevdli. nikomu toho nepovdli. m.
LXVI.
O SKONÁNÍ OPATA
SV.
PROKOPA.
Léta od narození Syna Božího tisícího stého tvrtého, Li 053] za Oldicha, knížete zlického,
potom kouimským zvaného. Prokop se svta sešel, v nmž veliký pomocník Cechm vzešel. To Nmec opat svdil, když ho sv. Prokop holí bil. totiž knížete kraje
5.
sv.
125
«
O VLADISLAVU, DRUHÉM KRÁLI ESKÉM. Potom 10.
15.
po
nm
sešel šlechetný kníže
Sobslav,
byl knížetem syn jeho Vladislav, Ten nenásledoval otce svého, byl pítel národa nmeckého. Ten hrdinství v niem neukázal, jen že se s císaem pátelstvím svázal
Císa Bedich Vladislava do Rezna pozval, Režn ho za krále eského korunoval.
v
Král Vladislav do velikou spoustu
Prahy pod korunou
Nmc
20
Se smíchem poal k Cechm mluviti: »Te víte, že jsem bez vás mohl cti
e e zemanm
Synu jeho poala a
jel,
sebou ml.
s
se ta
dojíti?«
neslušná zdáti na otce žalovati
se pro tu »Nechci býti povinen vrností otci svému, když vidím, že jest nevren národu svému. jal
ka:
25.
30.
Páni,
když
to znamenali,
ke královici se sebrali a jali se s královicem Sobslavem raditi. Uradivše se jali se ke králi mluviti kouce: »Králi, ra svých kmet slovo slyšeti a nemj za zlé eníku, co budou mluviti. Na to se tebe kmeti táží, kdo t k tomu donutil, že jsi všechnu svou moc est snížil ? Vždyf jsme s tvým otcem koruny bojem dobyli a sami osobn se císaovy moci zbavili. i
126
Jak ses odvážil korunu v
když
jsi
ji
mohl
Když chceš
proti
Nmcích
bez nás pijmouti.
vli všech v Praze
vzíti?
Nmci
pebývati, jak pak se opovažuješ eským králem nazývati?« s
Král déle nedal eníku mluviti a poal jim císaem hroziti. Zemane tu hned krále chtli zabíti, král ukryv se, musil ze jíti.
zem
LXV1I.
Po
O SOBSLAVU, PÍTELI CECHO.
králi
syn jeho Sobslav knížetem
byl.
Ten, kterého Nmce spatil, k sob pivésti kázal a nos jemu uezal 5.
ka:»Nme,
po
svt
nesle,
v své zemi mezi svými se! Pro dobré's od svých nevyšel: povz, pros mezi cizí pišel?«
od knížete vidouce, kde uzeli jíti Nmce, jako na vlka volali, uši a nosy jim ezali. Jiní, to
10.
15.
Kdo mu štít nmeckých nos podával, tomu sto hiven dával. Po celém Nmecku hlas šel, že jich Sobslav nenávidl. 127
«
*
20. * *
Moudrý mu za dobré ml, že cizozemc do zem nepouštl ka: »Dobrý svj národ zvelebuje, zrádce svého národa neoblibuje. jest matka každého, kdo jí nemiluje, nemám ho za šlechetného. Tuláci se zemi eské vyhýoali,
Zem
nebo 25.
se knížete
Král se
jal
na
Sobslava
echy
ostýchali.
žalovati,
císa mu kázal maliko sekati: »Pro tvého syna chci všecky echy zbíti a v echách chci t nmeckým králem uiniti.
e
tu o echách zvdl vám povídám divn),
Když 30.
(to
nemohl do
35.
ech
jeden
hrab
posla míti,
až musil jednoho najmouti. Sobslav v as mše nemluvíval, ani žádného poselství nepijímal. Posel hodlaje se knížete rychle zbaviti, poal za mše knížeti poselství mluviti.
Kníže na posla heknuv k Bohu vzdechl,
Nmec Císa 40.
zdsiv se
echm
zdechl.
válku
vypovdti
hodlal,
ale posla nikde nenalézal.
Jeden udatný rytí se vybral, do ech se bral ka: »Co by tu kdo hrzou strašil? Vždy jsem sám asto jich deset plašil. s tím poselstvím
128
<
45.
Bude-li mi
tedy se
nco
chtíti uiniti.
ním budu
s
A když uzel
bíti.«
knížete posel,
zdsiv se, jako osel. Kníže k poslu blízko pistoupil. z posla strachy duch vystoupil. stál.
50.
Tehdy biskup po
nm
LXVIII.
Silvestr sešel.
na biskupství Menhart vzešel.
NMCE
[SOBSLAV
Císa chtl Nmce mstíti, poal s velikou mocí do Cech Kde Brabanti a Friesové,
PORAZIL.]
jíti.
Švábové, Porýnští a Durynští, i
5.
Bavoi Saši ti
i
Flanderští,
se všichni na
nkteí
hodlajíce všchny 10.
vydali
i
sebrali;
echy
zbíti
a zemi první osaditi.
A když
15.
Cechm
škodu
se se vši eledí brali,
císa, Lotr
II..
k Lodínu došel,
Sobslav proti nmu jako se dvma stádci vyšel Spativ kníže malý poet lidu svého, poal prositi na pomoc Ktitele svatého. Zvdv o eších, císa ku Praze lesem se bral Sobslav se svými na vsi jeho ekal. 129
9
Nmci úvozem
ku Praze jako
ze
táhli
echové, na jednom míst stojíce, Pak jedni v týl, druzí údolím v bok a
20.
tetí
mocn
na
n
je sekali.
Nmcm
šli,
vyšli.
Tak vše nmecké vojsko
porubali,
císa ani knížata nezstali. Potok ten ti dni krvavý tekl, nebo kníže ped bojem ekl: »Neživte chudého ani bohatého, nezajímejte žádného !« ani
25.
Tu
30.
kostel sv. Janu uinili
smrem
ku Praze na pamt kopec nanosili. Mezi koisti, kterou tu vzali, pl tetího tisíce prsten s ruk zbitých rytí sali. Uslyšev Vladislav, nkdy král eský, a
že zabit císa, žalostí se
nmecký,
nemohl. pinesl otce svého a na Vyšehrad pohbili ho.
a smrti 35.
bh
roznemohl
ujíti
Sobslav do
LXIX.
ech
O SYNECH SOBSLAVOVÝCH.
Potom zvolili císae jiného. Ten poznav v Sobslavovi muže udatného, že jest hotov za est svého národa umíti, poal se k nmu dobe míti: 130
nebo nevdl
co sob poíti, že dvou set rytí nemohl tehdy míti. A ti všichni byli v echách zbíti
5.
Tehdy
mála nemohl ani jeden ujiti. u císae nebyla dobrá rada,
nebo
v
a bez 10.
r
:
*
15. * *
*
20.
Nmcích
byla knížata mladá. nkdo za zlé míti, ka. že bývají moudré takt dti.
Tuto
Vím
e mže
mi
a
zídka, moudrý bývá. mladý zídka své moudrosti užívá. nebo cvik iní dobré emeslo a asté zkoušení mistrovství nalezlo.
ale
to.
vz
že mladý,
to,
že
Proto starý cviku a zkušenosti mže užíti a v tom mladý starému nemže roven býti. Že je to pravda, císa dobe vdl a proto žádné války neml. A také. že velmi slab byl, pítelem knížeti eskému rád byl. Kníže Sobslav dva syny ml. jeden Boleslav jméno ml,
—
25.
druhému Pemysl íkali. Nmci jména dali:
Tm
Boleslavu
Bedich
íkali,
Pemysla Kunrátem nazývali. Císa, nemoha Sobslavov moci 30.
lstiv zamyslil jeho syny I
jal
se
Sobslava
uškoditi,
eským zvykm
prositi,
aby ráil své syny k
nmu 131
dovoliti.
9*
oduiti.
«
35.
«
Sobslav nechtl toho uiniti ka: »Mohou se dti v mravech promniti;prav: »Císai, to ty sám mžeš vdti, že knížeti jest est pro mravy své zem míti. Kdo se chce tch onch mrav pidržeti, tím mén se bude svých krajan držeti a tím každý kníže svou est ztratí. i
40.
Proto k
tob svých
dítek nechci dáti.
Mj
otec pro totéž ztratil hodnost svou nmeckou. se bráti musil pro a ze
e
zem
LXX. [RADA Císa až
Tu 5.
jal se
SOBSLAVOVA
SYNCM.]
velmi naléhati,
mu
musil své dti poslati. svého národa est jako vola za r-ehy pustil,
když k císaovi dtí propustil. Císa Sobslavovi vrnost slibuje a jeho dti esky oduujc. Kázal se jim nmecky uiti, jich nechtl dovoliti.
dom
již esky málo umli, po poslu oni to zvdli,
Když Í0.
že jejich otec velmi
stn.
ekli: »Snad bez nás umíti nemže. Bez dovolení do Cech se vrátili, otce nemocného zastihli. Vá'2
«
Otec se
15.
jal
k
ka: »Tomu nemá nikdo ::
nežli
matku
Protož 20. * ::
* ::
25.
vrnjšího,
nic
a otce svého.
vrné
ímž mžete
nim mluviti vás chci uiti:
vás chci tomu uiti. cti
dojíti.
Zemi vám zstavuji, národ váš vám doporuuji, abyste jej vždy množili, do zem nepustili. Když nmecký národ v Cechách vstane, našeho rodu všechna est pestane. Nebo zradí zemi knížata, proež bude naše koruna do Nmec vzata. Nmci se nejprve krotí, ale jak se rozmnoží, tehdy na svého pána nedbají, ze své zem pána sob hledají. Kdybych mohl po ptáku zvdti, že budete s Nmci držeti, kázal bych vás do koženého pytle vložiti a v pytli ve Vltav utopiti. Snadnji bych vás oželel, než bych hanby svého národa, tebas mrtev
Nmc
i
30.
i
.í5.
kázal zemanm ped sebe jíti, jal se k nim takto mluviti: »Já vám dkuji z pravé viry, mli bez míry. nebo jste ji ke I
40
mn
133
leže,
[želel.
mjte k dtem mým,
Prosím, touž 45.
50.
budouli držeti k svým. Nebudouli milovati svých, nedbejte nic o nich; vší vrnosti k nim prázdni bute, za knížete sob od pluhu oráe opatte. Spíše orá bude kníže dobrý, než se s echy srovná Nmec takový.«
vrn
O BEDICHOVI A O KUNRÁTU, SOBSLAVOVÝCH SYNECH.
LXXI.
Tak
ten šlechetný kníže sešel,
jeho syn
Bedich na
Ten poal
Nmce 5.
10.
•
15.
jal
stolec vzešel na hanbu mluviti. se v zemi množiti.
Cechm
Toho echové ze
zem
vypudili,
Kunráta knížetem uinili. Tím své škody zle polepšili, nebo za býlí kopivu promnili. Nebo ten poal- bratra následovati. Nmce mocn do zem zváti. Poláci, když to znamenali, že Cechové svého knížete nedbali. náhle na zemi udeili a velikou škodu uinili.
echové na
n
bojem udatn
s
knížetem chut vyrazili.
je podstoupili.
134
A když
je tu pobili,
knížete ze 20.
zem
vypudili,
kouce: »Tob smrdí eská duše, honem do Nmec, bídná kuše!«
Na pak
hranici ho vyprovodili,
na hranici zabili. íkal: »Smrdíf mi eská duše. práv jako scíplá kuše.« Tehdy biskup Menhart sešel, na biskupský stolec Daniel vzešel. jej
Nebo
25.
LXXII. [O STANIMÍROVI.J
Tehdy jeden ten
5.
z knížecího rodu v
sob jméno
Stanimír
Nmcích
Ten poal tak mluviti, kdyby ml moc, že by chtl Vtší menší pemluvili,
[vypuditi.
z
Cech všechny
tak Stanimíra knížetem uinili. do nepouštti, ezati. kázal nosy
Nmc zem Nmcm se ve všechny hrady Nmcm ukázal.
Ten poal
Když 10.
lásku
uvázal,
již
Jal se
Cechm
hlavy srážeti
Nmce velmi množiti. Dvr všechen nmecký ml, a
Cech ped
dlel,
ml.
sebe nepouštl.
135
Nmce
<
15.
Na hrade pražském hrabte nmeckého všechny hrady I
jal
Nmci
se kníže Stanimír
echm
mluviti,
ka: »Proti vaší vli Nmci zde budou Zemane na Kivoklát se tajn sešli 20.
usadil,
osadil.
bydliti.
a tu v tajnou radu vešli.
Pro Bedicha poslali a tu jemu radu dali, aby s Kivoklátu výpady inil, Stanimíra ze svého knížectví vinil, 25.
ka:
30,
i
»Já nechci býti bez knížetství svého, pro své chci t zbaviti života tvého. Však pece, chcešli mi stíbro dáti, nebude tebe více upomínati.« Tomu Stanimír poal rád býti sejíti, kázal se všem aby ped ním na roku byli
Nmcm
vrn
a rnu jak by 35.
radili,
echy
oklamali
a sami v zemi ostali. Když se všickni Nmci
sešli,
knížetem k roku pišli, mluvil Stanimír, jda k roku, a je této lsti uil: na Bojišt
40.
s
Nmcm
»Když vám eknu: Promte brnní se oblecte. Nemáli po naší vli býti, nemeškejte Bedicha zabíti!* tu rychle v
13tí
se,
promte!'
Cechové Stanimirovu lest zvdli, brnní pod šat\ k roku vzali. -
45.
Bedich
na Stanimíra žalovati, že se opovážil v jeho zemi uvázati. Hned se Stanimír jal hnvati a jal se nmecky volati: jal se
»Promte 50.
a
Když
promte
držte se!« se chtli Nmci v
echové
55.
se,
se!
pohromad
se je
jali
brnní obláeti.
pobíjeti,
kouce: »Tuto se promníme, erveného vám roucha ukroj íme.« Tu Stanimíra s jeho Nmci zabili.
Nmc
vyistili. zemi od Kteí na hradech zstali,
v
zvdvše Tak 60.
a se
o svých, všichni prchali. Bedich knížetství obdržel
svým národem
Nmc
stále držel,
více nemiloval
a jim, jako otec, nosy ezal.
Pro
to
ml
est
velikou,
nebo mlýny klepané lépe melou. LXXIII.
A K
JAK
MORAVA SVÝCH KNÍŽAT POZBYLA
ECHÁM
PIŠLA.
Moravský kníže nechtl bratru proto kníže Bedich musil na 137
sloužiti, jíti.
5.
10.
Ale že neml lidí dost, Vršovice pijal na milost. Ale, aby svou hanbu mli na pamti, kázal jim bradatici na štít míti, jíž byli jejich píbuzní zbiti a kázal jim jejich ddiny vrátiti. Tak kníže Bedich do Moravy šel, kníže moravský proti
nmu
vyšel.
Tu ukrutn Bedich Moravany pobil a veškeré Moravy dobyl. Rod knížete moravského všechen Bedich zhubil a dva mocné znaky moravské v boji zahubil, 15.
20.
25.
že se víc nemohli zotaviti, nebo bez mála tu všickni byli zbiti: v zeleném ruka bílá s vtvikou zlatou, v zlatém panna se stelou rohatou. V echách také zahynul znak jeden, nebo ten rod byl zbit všechen: v zlatém erné nad uhel kly dva:
po tom vz, že válka mezi píbuznými jest nebez[penaTehdy Morava knížat prázdna byla a od toho asu eským knížatm sloužila. To se stalo od narození Syna Božího tisícího stého
LXXIV. Toho
osmdesátého tvrtého. [1185]
O BOJI
léta kníže
CECH Bedich
S se
NMCI. svta
sešel,
na jeho stolec syn jeho Ota vzešel. 138
Toho 5.
pohané Jeruzaléma dobyli.
léta také
nm
bylo kesfan, všecky zbili. Pak kníže Ota, spravovav zemi svj národ v pozemel ve vysokém vku. [ádku. Po syn jeho Václav jako raný kvt vzešel, ale že pravé vláhy neml, opuštn sešel. Poal velmi Nmce milovati ddiny jim dávati. Proto ho v žalái zahubili. a co v
i
nm
10.
i
—
Nmc
15.
tehdy mnoho zbili. Bratra jeho Pemysla knížetem uinili. toho také pro Nmce vypudili. Tehdy knížete Oty bratr, Betislav, po Danieli bisfkupoval, ten místo knížete zemi spravoval. Ten kníže Srby hrdinsky pobil,
mnoho 20.
jim
mst
a tvrzí dobyl.
Kníže Pemysl do ech s Nmci se vrátil, na Bojišti udatn se postaviti odvážil; nebof císaovu moc všecku s sebou ml
císa sám tu nedlel. se do Prahy sešli, na Bojišt k nim vesele vyšli. Nebof že prorokováno, íkali, jen že
echové
25.
že
na Bojišti
echové
jisté
vítzství mli.
Tehdy velmi zima bylo a také krut mrzlo.
echové 30.
Nmci
na
v Praze dosti tepla mli, poli studeni byli.
139
Když
se
Nmci
s
echy
srazili.
Cechové- na Nmce udatné narazili. Knížete Pemysla zabili. ti tisíce dv st slovutných
Nmc
35.
zbili.
Krev po meích do ader tekla
adrech jim mrzla. A když doma brnní svláeli,
a v
po jizb krvavé potoky tekly.
Za
40.
by byli to štstí dali, když již ve svých domech stáli. když jich mee štrbivé byly, s brnní krvavé potoky tekly
—
a
koist 45. *
pece sami jich
zdrávi byli. paní vidly.
Sluší každému dobrým býti, nebo o jeho cti budou po stu letech mluviti. V tom boji mezi nejlepšími Chval byl.
ten na štít ostrev nosil.
Tu znak ostrve k sláv 50.
dobe by
pišel.
bylo slyšeti, jak ten rod nejprve vzešel.
LXXV. O VYZDVIŽENÍ SV. PROKOPA. Léta od narození Syna Božího tisícího dvoustého tvrtého [1204, bylo sv. Prokopa vyzdviženi a jeho mezi svaté povýšení.
140
4.
VII.]
«
Potom kníže-biskup
sešel,
Vladislav, jeho synovec, na knížectví vzešel.
Za biskupa Ondeje
—
zvolili,
toho ne podle práva zemane uctili. Nedali se mu v statky uvázati ani ho nechtli poslouchati, že Nmci v Praze obroí dal a Nmce na svj dvr vzal. Biskup, proklev zemi. do šel, a' krátce v chudob v sešel. Kníže Vladislav kardinála do zem povolal, ten veškeru klatbu nad zemí odvolal. Pelhima na biskupství zvolili a s velikou slávou ho svtili.
íma
ím
LXXV1. O
PESTUPKU PEMYSLA. KRÁLE
TETÍHO. Toho
léta kníže Vladislav sešel.
syn jeho
Pemysl
na stolec
Ten poal nemoude ka: »Vy, echové, Pro to slovo chtli
mluviti
otcv
vzešel.
[ze
zem
jej
kníže, skrývav se dlouho, musil ze
zem
kníže na císaov dvoe pobýval, dokud peníze ml, dotud ctn býval,
Když ale
když
nic
neml,
jako kterýkoli chlap
vypuditi.
Bohem nemžete mne echové zabíti,
ani s
platil.
141
jíti.
K tomu
ho jeho chudobný stav pinutil,
svýma rukama pracovati musil. V ezn kolem vzhru kamení tahal že
tom za dva penfzky celý den pracoval. S knížetem Smil Svtlík byl, a v
15.
ten s knížetem v kole chodil.
20.
Jeden mu mzdy nechtl dáti, nedostav jí, jal se Bohu žalovati. Kníže se na svj stav rozpomene a to mu na mysli tane, že pro jeho Jal se s
e nemoudrou Bh mu
pláem
prositi,
aby
ezn
A když
to
to
na
Bh
dopustil.
odpustil.
byli, v tom stavu v jeden svátek nic jísti nemli. 25. Vlada, jenž jméno Boek ml, ten knížeti velmi vren byl; nalezl ten knížete v a sto hiven zlata mu pinesl. A když kníže spatil to zlato, 30. hle, jak on dbal na to! Akoli velmi chd byl
ezn
a
jísti
usmáv
nic se,
neml, zaal se Smila
tázati,
umíli zlato plavati? 35.
Smil mysle, jak za zlato chleba koupiti, usmívaje se ekl: »Bylo by to zkusiti?« Kníže ekl: »Hled na to!>< a hodil do Dunaje zlato.
142
«
Smil s hlavy
«
vlasy dera Herá, erte, herá!« I jal se Smil na knížete hnvati. knížete velmi peskovati ka: »Chudý kníže, co budeš dnes snídati? Kdyby svátek nebyl, pro kus chleba bys musil den Kníže ekl: »Toho nechci uiniti. ícelý hlínu šlapati. radji budu v kole choditi. Tak se své chudob zasmáli, nebo každý den za chléb robotovali.
ekl: »To
To
si
letí!
na Bh
dopustil,
e
nemoudrou ze svých úst Když se pokál ze svého hícha, pišla mu Boží útcha. eští páni pro poslali, že
vypustil.
zemi mu opt odevzdali. Kníže jal se své milovati a na Nmce nic nedbáti.
LXXVII.
O ZAHLAZENÍ DPOLTA, KNÍŽETE
ZLICKÉHO. Tehdy kníže Dpolt zlický, jenž by nyní slul kouimský, nechtl knížeti Pemyslu kníže
Pemysl
musil
na 143
sloužiti, jíti.
«
5.
Knize Dpolt na vyšel a v tom boji Dpolt sešel. Zlickov msto dobré bylo, nad ním tvrdé opevnní stálo.
echové ped 10.
Zlickov pišli
úprkem do píkopu vešli: všichni: »Zkouíme, zkouíme!« a
proto to
msto Kouím
íkali,
nazvali.
Dpoltv
lid do Polska šel, bez mála všechen se svta sešel. Tehdy knžna Svatava kázala v Praze most udlati. kníže kázal mnoho nmeckých horník zbíti. v okn stál Kníže v
tu
15.
mst
a na
msto
se
piln
dival.
Rezna mšan jel, jenž mu dva penízky dlužen byl. Ped soudem jal se na kníže žalovati, Ejhle, z
20.
mu jeho mzdy nechtl dáti, ka: »Táhl jsem vzhru jeho kamení«
že
25.
a ukázal mu všechna znamení. A když mu to zaplatí,
ekl: »Budu je oferovati, celý den musil dlati; nebof jsem za
n
bezpen mohu Bohu K tomu mne Nmci pipravili: proto je 30.
moji
echove právem mi
144
dáti.
to uinili.
LXXVIII.
O KRÁLÍ PEMYSLU
I.,
JEHOŽ CÍSA*
OTAKAREM NAZVAL. Císa Ota na Sasy
5.
šel,
nmu
do Sas pišel. Kníže sám o sobe se rozložil císa se svými jinde byl. Sasíci na eské stany udeili. kníže k
Cechové je tu pobili. Znovu je kníže Pemysl
mnoho
Proto poal císa 10.
Pemysla
—
milovati,
kázal mu se korunovati. Na bimování císa knížeti roušku a Otakar, totiž
15.
pobil,
tvrzí na Saších dobyl.
Ot
mil,
mu
uvázal íkati kázal.
Druhým ocasem obdail lva bílého, Budyšínem a Zhoelcem rozšíil zemi jeho. Tehdy ta msta císa ddin mu dal,
ped
knížaty prstenem
Tak Otakar,
mu
král tetí, v
je
odevzdal.
Praze korunu pijal,
na Kivoklát se Smilem a hodoval. své nepátele zbili. Tak všechny sousedy zdsili, že po všem Nmecku jali se mluviti: »Ten váli s echy, kdo nechce živ býti.«
pak
ležel
echové všechny
20.
145
10
LXXIX. ZLÉ
5.
Pak na velikou rozkoš se oddali, proto o dobré jméno nic nedbali. Staí se jali doma jako vepi týti, mladí zaali s ohai loviti. Od toho asu šlechtici toho se pidrželi, co díve pacholci za úkol mli. Díve psy do zvláštního domu s pacholky odlu[ovali a sami istý dum mívali.
Díve 10.
MRAVY CESK.
o
cti
Díve
asto se sjíždli, o pokoji mluvili.
páni a
lovci
sami
lovili,
páni k nim na as jezdili. Díve za íjení páni se sjíždli,
pohromad 15.
obyejn
v
ve veselí pobývali,
rad
sedávali,
pokoj v zemi veliký zjednávali. Ale tehdy páni pacholky ze sebe dlali, v jednom s ohai bydleli. To si za kratochvil a za est pijali,
dom
20.
25.
že jen o ohaích mluvívali. Proto se jali v statcích chudnouti, pro psí smrad brzo míti.
Od té doby silní lidé krátký vk mli, mnozí nemocní na nohy leželi. Díve, na vojnu jdouce, své zem nehubívali, mezi nepátely meem dosti dobývali, 146
;
30.
pak díve než na nepfátely vycházeli. svou zemi hubili. V tom tehdy dobe inívali, že zádušního neplenívali; potom nkteré vladycké šetili, ale zádušní pustošili.
A
když na vojn medovinu vypili, cti se vždy vrátili. Díve ve tech dnech do vojny povstávali pak tvrt léta naped vojnu vyhlašovali. Tak se tehdy promnili, tím jména dobrého pozbyli. Tehdy knz Pelhim z biskupství odstoupil. beze
35.
40.
knz
Jan na biskupství nastoupil.
LXXX. JAK DOMINIKÁNI DO PRAHY PIŠLI.
5.
Léta od narozeni Syna Božího tisícího dvoustého dvacátého sedmého, [1226] dominikáni do Prahy pišli a k sv. Klimentu do Poían vešli. Tehdy u sv. Klimenta u mostu poustevnice byla, ta pravé jméno Trubka mla.
Ta
se jala mluviti,
sob u mostu Proto dominikáni z Poíí vyšli a k sv. Klimentu k mostu pišli. že sv. Kliment jim velí
10.
1
47
sloužiti.
10*
Lipolt,
rakouský vévoda.
ten veliký svoboda,
vyzkoumal krále eského 15.
a uvázal se v zemi až do hradu znojemského. Král byl líný na vojnu vstáti a jal se k nmu posly posílati. Vévoda spativ, že se král nebude brániti. se vší Moravy pleniti. poal posly posílati Král pece k jal
nmu
20.
a
vévoda
I
jal
se
mu poal Moravu
sliby
slibovati.
hubiti,
pece echu nemohl na vojnu Tehdy vévoda jal se mluviti:
vzbuditi.
ech
25.
žel býti. »Dokud budu živ, musí mi že v málo dnech ti hrdinové zlenivli a své dobré jméno tak rychle ztratili.«
LXXXI. G VÁCLAVU, Tehdy
král
Pemysl
TVRTÍM ESKÉM
KRÁLI.
(Otakar) se svta sešel,
syn jeho Václav na jeho stolec vzešel. V tu dobu Lipolt dokonal, Bedich Udatný v Rakousích panoval. Kníže Václav poslal pro Míšeského, s ním a s echy šel na Rakouského. Hle, jak se echové zmnili! Ti, kteí císae sami pobili, 148
pak na vévodu sami se neodvážili jíti. až musili pomoc míti. I zhubil Bedichovi zemi jeho a dobyl na opt svého. Proto Rakouský svou škodou vždy echy kníže eský mnoho výprav proto na inil. 15. Potom se kníže korunoval. tím všechnu svou slávu zosnoval. I poal král se psy obyejn honiti, se psy v svém bydliti. Ztratil oko, za zví hon se. 20. jal se pebývati v lese. 10.
nm
dom
Na Kivoklát pebýval a na Prahu nic nedbal. Ale že se psy rád bydlel, 25.
snad proto v noze bolest ml. Jak se na království korunoval, za svj rod se stydti jal. Kázal ze Stadic rod svj vyhnati a tu ves veškerou dáti. Páni pod sebou vtev podfali,
Nmcm
30.
že králi proto nic neíkali: nebo vidl, že neteba míti
pée na pány. své ddiny v lány. Tehdy knz Jan biskup sešel, na jeho místo Bernard vzešel. rozdlil
35.
Nmcm
Ten byv biskupem trnáct
—
let sešel
a Mikuláš na biskupský stolec vzešel.
149
vinil
—
:
LXXXII.
O KARTASÍCH.
Léta od narození Jezu Krista milostivého tisícího dvoustého tyicátého druhého, [1240] kartasi chodili, tatarští 5.
Na pt
zvdové byli. tch lidí šlo
set
a takové jich chování bylo. Klobouky velmi vysoké mli,
10.
roucho krátké a tobolky nosili; Všichni v spodcích chodili, holi dlouhé v rukou drželi.
Když
píti
chtli, s
když chleba
behu naklonno
prosili,
»kartas boh«
pívali,
tak mluvívali
proto jim karíasi íkali. 15.
Lomnití kartasa na Ti lidé, když k Rýnu zase nazpt šli. Ach, a
došli,
eské nerozmýšleni
nemoudré dopuštní,
že dali 20.
vzali.
štít
neznámým
po své zemi Jací jsou to
dali lidé,
lidem po zemi se toulati, leckomus vyzvídati.
mli zvdti,
skrze svou zemi nemli jich pouštti.
V lét Tatai a 25.
temi
vytáhli proudy pitáhli.
Jako po své zemi všude nebof
zvdov
šli,
je vedli.
150
—
Jedni na Rusi Kyjeva, msta velikého, holuby dobyli, druzí krále uherského pobili. tetí všecko Polsko zhubili 30. a mnoho zbili.
kesan
Ped
Olomoucí
se slavili.
Tatai královice ztratili. Jeho pstouny Tatai zjímali tu
a 35.
ped mstem
Tatai
ped 40.
je svázali.
Že svého královice neopatrovali, proto je nepátelm na smrt dali. se
zpt
vrátili,
Vratislaví se položili.
Kníže Jindich proti nim vyšel, tu velmi žalostn sešel. Na kopí jeho hlavu Tatai nosili a všecku zemi hubili.
—
Tehdy echové, Tatar se bojíce, mnoho práce mli, hrady stavjíce. 45.
Král jal se Prahu zdí hraditi a s
hradu cesty k
ece
jal
se se
Tatai všecko Polsko zhubili, až se ped Kladskem zastavili. Do Cech pišlo z Nmec mnoho 50.
král šel
mimo
Žitavu na Tatary
zdmi
initi.
lidí,
s
nimi.
Tatai, když to zvdli, zpátky hned ustoupili;
nebo zvdové
krom eského
jim ekli: nikoho se nebáti, krále, toho nikoli nevykávati.
151
«
O KRÁLI VÁCLAVOVI A O CÍSAI BEDICHOVI.
LXXXIII.
Císa Bedich
poslední
Jakmile to král k dvoru jel.
Tu 5.
se veliký
snm
svolal.
eský zvdl,
poet
knížat sešel.
Mezi jinými tn opat z Fuldy byl, velmi se zpupné ml. Tomu se s králem eským pihodilo
státi.
Jal se opat krále peskovati
ka: »Kdybych 10.
postavil
u tebe
bych tvj
sedl
stolec
blíže,
níže.
mn
Ml
souseda zlého, bys ve uinil bych z tebe králíka malého.
Ojí
cizinec,
když
to zaslechl,
pistoupil blízko a vzdechl, 15.
Oblek na ruku brnnou rukavici, udeil opata po líci: »Vz, pope, že s králem stojíš! tak velmi strojíš? Pro svou
e
20.
Snad jsi ml pstouna zlého, nenauil t, jak ruce držeti u vzácného.* Opat, dostav ránu po
protev rukou svou do svého obydlí šel na sl víc ke králi
líci,
kštici,
e
nepišel.
152
—
«
«
Pátelé
dali
králi
vdti,
že ho císa chce zajmouti. Král se svými jal se raditi, co by bylo teba uiniti. »Císa chce v echách a na chce zajmouti. a pro ta
m
Morav
šest
[míti
Páni ekli: »Toho díve nebývalo aniž se nám to od kterého císae stá\ Tímli nás chce porobiti?
alo.
Než se to stane, dejme se zbíti. Králi, když nemžeš z msta odjeti, sluší se
hrdinsky držeti.
Císa hned pro
krále poslal,
ped nho s malým potem Druhým kázal se pipraviti král
ka: »Hned chceme dom Když král k císai šel,
se bral.
jeti.«
plné ulice lidí ozbrojených vidl. Král ped císae do komnaty šel, Oji za králem do komnaty násilím vešel,
Ten v královu rouchu zavinut tajn u sebe nž ml.
me
držel,
Král císae za obojek chytiv a nž k hrdlu piloživ, jal se k císai mluviti bránili: tehdy Ojí jal se krále musíš tuto zabit býti » Císai, nebo mne tuto ubezpeiti,
—
meem
bu
153
mést
abych mohl
z
msta voln
zem
a po vli do své 55.
vyjíti
jíti.«
Císa
musil vše slíbiti, což královi libo. vše uiniti. Král se ctí z msta vyšel a tak do svých
ech
pišel.
LXXXIV. [O TURNAJÍCH.] Král,
pozvav Ojíe hrdinu,
daroval
Ojí
mu
tím chudobu 5.
ddin
Bílinu.
ech pinesl. do zem vnesl,
turnaje do
Od
té doby jali zbytené útraty
se na turnaje jezditi. initi.
dtinská roucha a abraky na kon aby se mohli mnohými rouchy ukázati. Moudí se jim vždy posmívají, Jali se
10.
15.
že s nich loti abraky trhají. Když bylo teba na užitenou vojnu nemli kde poteby vzíti. Nedovedu to zvdti: kéž by nkdo ráil povdti,
pro echové
za
když turnaj a
nco
stáli,
klaní neznali!
Jak se jali v turnaje hráti, tak poali za nic v boji nestáti, 154
jeti,
stíhati,
že jsou ?0.
nkteí dobí
kteí jsou v
turnajníci.
boji praví špatnící.
Všem turnaj níkm toho jména nedávám, pec já jich dosti znám.
35.
íkají, že by nynjší lepši byli: kdyby mi císai tikrát pobili, Ipo boji sali. až by pltetího tisíce prstenu s nik zbitých rytí tehdy by v své pravdu mli.
ei
LXXXV. O BOJI KRÁLE VÁCLAVA SE SYNEM. Král Václav ale
5.
10.
Nmce
byl,
plodil.
Proto se nkteí páni proti králi vzbouili a syna Pemysla proti nmu vzbudili. léta od narození Jezu Krista milého, tisícího dvoustého tyicátého osmého. [1248—9] Toho asu jeden šlechtic v zemi žil, ten Ctibor »moudrá hlava« zván byl; toho rady mnohý v zemi poslušen byl, však asto nemoude mluvil, ka: »Já mohu radu Bohu dáti, mohl by rád do své rady pibrati ;«
m
i
Bh
mnoho mysliti, ka: »Musil by aby mne mohl chudým uiniti.« Ten knížete Pemysla proti otci vzbudil a ten první se svým synem Jarošem krále potupil zase
15.
Štdrý
velmi
155
I
mst
kníže
jal se
dobývati
hanby svého otce hledati. Všechen lid s knížetem šel, král Borše a Havla a málo starých ml. S tmi, jak mohl, král se bránil, a
20.
po zemi voln jezdil. kteí tehdy s knížetem byli, Havlovi a Boršovi pálili. kdež Nmce potkali,
ale kníže Ti, ti
25.
A
ihned
mu
Boreš
mnoho Tehdy 30.
nos uezali.
Havlem ze
s
lidí
s
zem
jeli,
sebou pivedli.
kníže ped Mostem ležel a Boršovi statky pálil. Tu ti dva páni knížete podstoupili a
udatn ho
pobili.
Ti dva páni jali se za knížetem jezditi. kníže se nemohl sebrati. 35.
Kníže se svými pomocníky otci na milost šel, svým synem ze zem vyšel. Král kázal svého syna s jeho oblíbenci k obdu pokázal jim královský obd dáti. [zváti, Když za stolem vesele sedli
—
jen Ctibor se
40.
a
již
bezpeni
byli,
všem ryby bez hlav syrové. Spativše to, sedli jako zmámení vlkové. král poslal
Knížete stíbrnými okovy spoutali, jiné všecky do vže vmetali.
156
Knížata knížete ale druzi
po ti
z
vezení vybavili,
léta ve
vzení
byli. -
Nmci
Ctibora rádi pijali, bezpenost mu dávajíce, velmi
Potom ho
i
do Prahy
se
je
synem
svázány
jej
ctili.
králi prodali, poslali.
Král kázal Ctiborovi na
Petín prknem
hlavu sra-
syna Jaroše na kolo vbíti. Ten, jenž íkal, že by mohl Bohu raditi, nedovedl sebe ani syna smrti zbaviti. Když Ctibor na smrt šel,
[žiti.
i
toto lidu
»Kdo
nekla
Vz
povdl:
strasti všeliké se zbýti chce,
prstu mezi
jist, že
t
dvée
a veeje.
uskípne:
píbuzný hnv mine. Tím míním: kdo bez škody zstali tak všecky
chce,
do sporu píbuzných nemíchej se!
ekni:
»Svoji se psi hryzte nepistupujte !« Že jest to pravda, svou smrtí jsem zapeetil, nebohému, že jsem to tak pozd pochobda
a
cizí
mn
[pil.«
LXXXVI. O KPJŽÁCÍCH A 21DECH. Tehdy kižáci do ti
ech
pišli,
nad židy od papeže moc mli. 157
5.
Tu moc množstvím stíbra získali; s sebou mnoho lidí mli, chtíce od žid veliké peníze bráti anebo
10.
15.
je
všecky
zjímati.
Král na tu válku poal nedbáti, praviv obojím: »Nechci se do toho míchati. Drž se každý svého práva, kdo zvítzí, hlava jeho bucf zdráva.« Král židm, aby se bránili, znamení dal: »Zbijeteli je, nepotu vám za vinu« íkal. Židé tajn brnní a lidi si opatili. Když na kižáci udeili. židé
na
n st Nmc
kižáky
dv
pobili,
tehdv
zbili.
LXXXVII. O SKONÁNÍ SV. ZDISLAVY. Léta od narození Jezu Krista milostivého dvoustého padesátého a druhého svatého života paní Zdislava se svta sešla, pro niž nešastným veliká útcha vzešla. tisícího
5.
10.
Pt
mrtvých vzkísila,
mnoho slepých osvítila, chromých a malomocných mnoho uzdravila, [znásilnil. jiným nešastným veliké pomoci inila. Stalo se, že pan Všeslav, šed k židm, židovku pak žid, do domu jej pivábiv, do smrti ho zardousil. 158
— Pátelé ho pomstili a
pro mnoho žid
zbili.
Král ty všecky chtl zbíti, musili všichni ze zem jíti. Pak milosti královy nabyli a s židy se smluvili. Ale že se židy bíti opovážili, proto židovský klobouk na štít vzali.
LXXXVIII.
[VOLBA ClSARE, VÁLKA S UHRY.]
Tehdy íšský král volen byl, proto tam král rychle ti pány vypravil: Hrona z Náchoda, Smila Svtlického a pana Havla Jablonského. byl v rad ze všech nejmoudejší nazván, proto mu byl íšským králem eský lev na zlatém [štít dán. Havel kopím dobyl poloviního.
Hron
pan Smil kláním dobyl za znak kapra erveného.
Tehdy Uhi Moravu
zhubili,
Uhi knížete Pemysla Kam se jen obrátili, ale
všude
Pemysla
nikde nezbili.
vidli.
Uhi velmi divili a škodu od nho velikou mli. A když echové pišli, Uhi tajn ze zem vyšli. Tomu
se
159
LXXXIX. O
PEMYSLU
II.,
PÁTÉM KRÁLI
ESKÉM. Toho
Václav sešel, jako krásný kvt vzešel. Jako by rži prosted louky postavil, tak eskou zemi Pemyslem proslavil. po
léta král
nm
Pemysl
Bh
5.
Velmi krásné mravy ml, postavy hrdinské byl. V radé nebylo moudejšího, v mládí nikde knížete štdejšího.
Uml 10.
s
rozumti každému
stavu,
úsmvem ped každým sklonil hlavu. Prusm udlal:
První vojnu proti z
pohanu mnoho
Tehdy mnoho 15.
i
veliké
paní
i
Tehdy
kesan
nadlal.
bavorští loupežníci do nešlechetnosti dlávali
pány
ech
jezdívali,
jímali,
také panny brali. kníže jal se vévodovi žalovati,
vévoda nechtl svých potrestati. Stalo se, že tch Fiavor skoro ticet 20.
ad
jali,
vsadivše je po hlavy jim stínali. Spatili, že jeden sešedivl v letech patnácti, oekávaje s hrzou své smrti.
Pece mu s
neodpustili,
jinými hlavu
srazili.
160
25.
Znovu jal se kníže žalovati, vévoda zaal na to nic nedbáti. Kníže mlád jsa. mladého se skutku dopustil. s malým vojskem vpád do Bavor, ohe pustil
—
Pl zem 30.
v popel obrátil.
uprosted Bavor své stany postavil. Sebrav své vévoda, dal knížeti povdti, že s ním zítra bude boj míti. Spativ kníže, že s ním nemže bojovati,
sám šestnáctý 35.
Cechové sami k
jal
se k
Rakousm
utíkati.
aby za nimi stelci stáli. Cyrndorfu se bráti poali.
kázali,
mstu
Nepátelé se všech stran Cechy obstoupili. V Cyrndorfu most Bavoi podali, 40.
tak že sotva visel a div že nesletl. Nepátelé rychle pikvapili
tomu mstu Cechy zatlaili. Když eské vojsko k tomu mstu a když po most šlo
a k
45.
tu s
50.
se
most
s
došlu
nimi propadl,
mnohými dobrými do eky
spadl.
Okolo jiných zapálili msto Bavoi, kdo tam byli, umjí vyprávti o tom hoi. Musili Cechové vévodovi slíbiti. že kde rozkáže, chtí se postaviti. Vypraviv vojsko, kníže siln do Bavor šel. ze
zem
díve nevyšel, 161
11
55.
60.
65.
až všechnu zemi popelem položil, mnoho pustých hrad zstavil. Hrady velmi vysoké stály, ale v krátkém ase echové jich dobývali. A na hradech mnoho Bavor tehdy shoelo a mnoho pak hladem zemelo. Nebo tch válek kníže skoro deset uinil a dokud byl živ, ze své škody je vždy vinil. Mnozí šlechtití páni své hrady petlicí zaveli, se svou eledí byli v Cechách a žebrali. Toho asu biskup Mikuláš se svta sešel, po nm Jan štdrý na biskupský stolec vzešel. Kníže Pemysl Markétu za cho pojal, s ní vnem Rakousy dostal.
XC. O
5.
Léta od narozeni Syna Božího tisícího dvoustého padesátého devátého [1261] starý blud novým zpsobem na jevo vyšel a toho léta do ech pišel, Nahái tehdy chodili a všecku zemi prochodili. Ti
10.
NAHÁÍCH.
svj hbet
obnažili
a v blát ležíce bii Ti služby boží tupili i také knží hanli
bili
162
kouce: »Naše jest lepší pokání, vaše nemoudré volání.* nutili v Boži služb pestati
nežli I
a to se musilo 15.
státi.
eští páni, spativše je, nevdouce, pro to iní,
jak
tak
chodí,
taktéž se s nimi chodíce mrskali. Paní, v svém houfu chodíce, taktéž dlaly. 20.
Kdyby byli chtli užitek duši míti, mli to od knze za pokání vzíti. Ale ti první nahái zlý úmysl mli, nebo to pro erta Lucipera, aby na svj stolec [vstoupil, inili ímané zvdli, Když to na všem ohnm, jako kacím, životy odali; nebo kacíi byli. svj tajný blud tak zjevili.
n
25.
XCI.
O VÁLCE A O ROZVODU MARKÉTY RA
KOUSKÉ. Pak kníže
šel na Belu, krále uherského, na svého nepítele dávného. Když echové u Stožce leželi, hrab z Cyrdika a Weissové na výprav 5.
Na
Rakušany Plavci udeili, mnoho Rakouských zbili. ti Pak echové a Uhi proti sob šli, s obou stran eky Moravy se sešli. ty
163
11*
byli.
10.
Uhi na tom míst dva dni a echové zpátky ustoupili. Uhi svého slova nedrželi, na
té noci
A 15.
20.
25.
jakmile
echy
státi
slíbili
udeiti chtli.
Moravu pebedli,
hned na echy vyjeli. Kníže eský na Uhry se vrátí, jme se s nimi bojovati. Rod »Rže« nejprve Plavce pobil, Boreš voz uherského krále dobyl. Když ty vozy dom pivezl, prst sv. Jana Ktitele mezi klenoty nalezl. ^ Kdo bys chtl ten sv. prst vidti, na Osece mohl bys jej ohledati. Tehdy kníže eský staten krále uherského
mnoha mst a hrad dobyl. Kníže Rakousy po žen ml,
moi
odtud k
Potom
všechny
——
zem
pobil,
držel.
kníže korunoval
se
tím všechnu svou est zosnoval. Markéta dosti letitá byla, proto již na dítky nadje nemla. a
30.
Proto legát a
Markét
za
Mohuský
vno
ani
to
manželství
rozlouili;
tísky neposkytli;
za Rakousy jí nic nedali, proto proti králi málem všichni knížata povstali.
164
«
XCII.
O
NÁSILÍ. JEŽ
KRÁL INIL
ESKÝM
PÁNOM. Léta od narození Syna Božího dvoustého šedesátého tvrtého byl hlad v zemi veliký:
tisícího
mel mnohý
proto 5.
Potom
msta
Nmce pánm
zdmi
se
poal
násilí
násilí
Proto
jiným
pánm
se páni
initi. pustil,
initi dopustil.
—
nkteí rozhnvali.
Rudolfa, íšského krále,
kouce: »Lépe
dávati,
hraditi,
Své vladae na Vítkovice 10.
plzeský.
nedbáti.
Nmcm
vsi jal
nejvíce
poal svých poal
král i
lid,
[126(j]
na
pozvali
ddictví pusto míti, než aby mli Nmci na králv rozkaz držeti. 15.
jest
Rudolf do Rakous pijel, jel. podle nmecké rady, k Tu král Rudolfovi vše své zem odevzdal, Rudolf, jiné sob podržev, Cechy a Moravu králi [dal. Král pustiv za rohy, poal za ocas chytati,
nmu
král,
20.
jal se proti Rudolfovi jako bez vesla proti vod6 [hrabati. Ach, škoda krále šlechetného, že nedbal národa pirozeného, jímž nabyl jména dobrého a také panství velikého, i
165
«
25.
s nímž by by! .mohl více dobýti, své nepra tly všecky zbíti. jal se král svých tupiti a kde mohl, je hubiti. Závise, výborného rytíe, ze Vítkovice s Ústského hradišt I
30.
zem
vyhnal,
zahnal,
Budjovice odal Cíovi, Podbrady Vilémovi. Kladsko odal Zvíetickým
Louny Zerotínským. pánm odal mnoho inil jim mnoho zlého. Pana Beneše kázal ve vži a
35.
Jiným
jiného,
upáliti:
skutky nemohly mu dobe dopadnouti. Vdovy k Bohu na žalovaly ty
40.
i
na
sirotci
nebo
plakali.
tch rovn ped Boha
Volání
šlo,
se jim od krále násilí dlo.
Cech ml potebí. od ruch míti nemohl hotové služby. Cí klešt liška ohryzla, nouzi majíc potom od nho se vzdálila. Taktéž král neodvážil se v nouzi k Proto, když
45.
vdom
[vinouti,
echm
nemohou smutku Rekl král: »Až se z vojny
vda,
50.
že
tolikého zlého
vrátím,
[menouti.
echm
velikou práci zavalím. Chci Petín šarlatem pokrýti a na
pražském
most
nebude
166
echa
pi-
zapo-
vidti.
«
Zrovna živ býti nechtl, když takovou zjevn mel. Málo Cech s sebou pojal.
e
55.
s
Nmci,
Závise to
králi
65.
70.
za své
maje, se bral. svými bratími, škodilo velmi; již
Rudolfem
eskému
je
šel
se
moc všecku vdl, v jeho vojsku pátely ml. Když z jitra již boj chtli svésti, Závise dal králi povdti, kdyby mu chtl milostiv býti, že by mu chtl z rána užiten posloužiti. Král na tu nechtl ani stan postaviti ka: »Než bych to uinil, radji se dám zabíti. Tehdy král s Nmci proti Rudolfovi do boje vešel
nebo
60.
s
ten jeho
e
a pohíchu ten tu sešel. Ta žalost se stala na den sv. Rufa v pátek, ten sv. mueník jest veliký svátek, léta
VIII.] od narození Syna Božího dvoustého sedmdesátého osmého. [1278, 26.
•tisícího
XCIII.
O RUDOLFOVI, KRÁLI ÍŠSKÉM.
Rudolf po bitv do Cech šel, ale markrabí braniborský pišel, hodlaje za královice s ním bojovati. to Rudolf poal ustupovati.
Zvdv
167
5.
Braniborský markrab v zemi se uvázal, svého píbuzného, královice Vaka, do Sas odZáviše Vítkovic pojal za cho královnu Tvézti kázal. a vedl
10.
15.
Nmcm úspšn válku. mst mnoho Nmc pustili, mšané zemanm mnoho zlého inili.
proti
Mšané
do
nimiž Poplenivše je vypálili, zjímavše je, duši z nich vypudili.
s
Sami páni jali se vaditi, to poalo zemi nejvíce škoditi. Znovu se jali míiti, výpravy initi. proti
—
Nmcm
asté boje s Nmci mívali a mnoho jich na Nmcích 20.
získávali.
Okolo Prahy pan Ctibor Lipnický, okolo svých statk Jaroslav Jablonský. V Albrechticích Mutyn Skuhrovský, u
Hoinvsi Mutyn Vešovský,
Tas Wiesenburský, Bertram s troubou Zebínský, pan Hynek, slovutný rytí, vojensky 25.
cizozemci se srazili, velmi mnoho zbili. Pan Hynek z Dube také rány dával. od jeho ráz jako hrom hímal. s
tu jich
30.
Mlatem nmecké helmy koval, nichž svtlý ohe vyskakoval. Kiel vždy neustále: »Vrhnte se, hrdinové, rychle na n!« z
168
echové
hrdinstvím
.felio
vítzívali.
všechnu chválu inu vzdávali. 35.
Kde
echov
se
mezi sebou se »Vidíte-li
40.
s Nmci potkali, Nmci ptali:
Dub
z
Proti jeho
ránám
Jakmile o
nm
hned
pana Hynka? helmy jako dýnka.«
jsou naše
zvídali,
utíkali.
se ho Nmci báli, ho Dtichem Berounským zvali. Proto se eské baby smály:
Tak
až
45.
Nmcm
nebo kdežkoli je uhlídaly, Hynkem Dubským je strašívaly. Nebo díve echové žalost mívali, že je
Nmci
zrovna vyhladiti chtli.
Když vladykové do msta
jezdívali.
klobouk jim shodivše, hlavy jim 50.
To
se od
mé oko
mšan asto
to
Tehdy knz po
nm
XCIV.
vladykm
stínali.
dalo,
vídalo.
šlechetný biskup sešel. Dobeš na biskupský stolec vzešel. Jan.
O HLADU. JENŽ BYL PO SMRTI KRÁLE
PEMYSLA. Po králov byl
hlad v
[mým smrti tetí léto echách. Praví, že to 169
Bohem
prokleto,
léto bylo
sa-
že 5.
mrtvolu lidskou
lidé
i
své dti
jedli.
Až hrza bylo, tak- velmi meli, že v každém mst vz byl, ten nic jiného neinil,
že umrlce vozil, najednou více než deset do jámy shodil. Pak píští rok takový dostatek byl, že korec žita šest zlých penízk platil. jen
10.
O VÁCLAVU, KRÁLI ŠESTÉM. Pak
páni královice Václava ze Sas dostali, msta hrady zálabské zastavili. kníže v brzku celou zemi cizozemc zbavil,
všechna
Pak
za
i
dobrý pokoj v zemi upravil. 15.
Tehdy Závišovi pro matku hlavu
20.
vyhnal. knížectví krakovského, pak Kališe, knížectví pomoansikého, a království poznaského. Nebo královnu polskou za cho vzal
sfal,
zem
jeho bratry ze Pak dobyl kníže
a ty
zem vnem
dostal.
Kníže sieradzský poal
25.
na
kníže
eský
Ped
Sicrazem mnoho
Sieraze jako
To
se
tisícího
musil
hrakou
mu
v Polsku pekážeti,
jeti.
rytí
pasovali,
dobyli.
od narození Syna Božího dvoustého devadesátého tetího. [1292]
stalo
170
Tehdy pan Jan tu
30.
z Michalovic na turnajích po slavné kláv touž cestou do Cech pijel.
Tehdy knz Dobeš
eho
Rýnu [jel,
sešel,
na biskupský stolec vzešel.
XCV. O KORUNOVANÍ KRÁLE VÁCLAVA. Pak kníže Václav pijal korunu království eského. potom korunu království polského.
V 5.
zemi rozliné mince zrušil, dobrý peníz, totiž groš, ustanovil. králi stíbrné hory otevel, od nepátel žádného odporu neml. S vlí také krále íšského dobyl markrabství míšeského.
Bh
Pak 10.
král
se jal
Boží est
Bohu
sloužiti,
mnohým zpsobem
ploditi.
Kláštery rozliným eholníkrn stavl,
almužny veliké inil. Mší mnoho rád poslouchal, hodiny jako !5.
knz
íkal.
V tom pokoji v svém úadu zlenivl. ml. o to nejmén dbáti poal, Knížecí úad jest na soud sedti,
o
žalobu sirotk slyšeti.
On sirotkm na soud 20.
nesedal,
ddictví dívek jiným dával. 171
vdovy k
Sirotci,
vdovy
s
dcerami
nmu
volali,
ped
ním klekaly,
on to vida, pry odcházel pánu nkterému rukou soud 25.
porouel.
Ti páni tak sirotky soudívali: jejich ddiny sob pisuzovali.
XCVI. [KRÁL
VÁCLAV A NMCI.]
Když
král toto násiií v zemi dopustil. na krále tento nedostatek pustil, že do své rady poal Nmce pouštti, jich rady se velmi držeti. To i! nho nmecký rádce zmohl, že synu Rudolfovu k íši pomohl,
Bh
5.
jehož
otec byl zabil otce jeho.
Proti
rad vrných
O 10.
radu
vsadil na svou
vrných nechtl
stíbro poal Albrechtovi lidi To bylo zjevné znamení, Božího Syna rozhnvání, i
hlavu vraha [svého.
dbáti, posílati.
že byl tak ohloupen rozum jeho, vraha svého. že za pítele Albrecht s echy Adolfa krále íšského zabil; podnes mluví Švábi, jak v té bitv Smil Ojiovic
ml
15.
Tehdy biskup
eho
na biskupský stolec
[se
sešel,
knz 172
Jan vzešel.
bil.
O KRÁLI ALBRECHTU JEDNOOKÉM. 20.
Když Albrecht s echy své nepately pobil, když eským stíbrem zlatem íše dobyl. i
Nmci mšané mu listy posílati, proti svému králi do ech zváti.
poali jej
Když Albrecht proti 25.
v íši se siln uvázal. králi
práva se dotázal,
mu nechce stíbrných hor dáti ani mu nechce nejlepších tí mst To králi eskému bylo ke škod,
že
že
o 30.
eskému
ml Nmce
zvídal.
DVOU KRÁLÍCH VÁCLAVÍCH.
eský syna Václava ml,
ten již
králem uherským korunován
co jim
libo,
to inili
tehdy do Budína. vzal z Uher s korunou syna.
Vjel král 10.
byl.
že mu bude boj s íšským králem pod[stoupiti, pomyslil díve do Uher k synu jíti. Nebo jedinkého syna ml, proto jej radji v echách vidl. echové mocn v Uhrách na tákoši leželi,
Mín, 5.
zemi [vydati.
v své rad;
to Albrecht ihned
Král
své
radíval,
se s nimi
XCVH. O
v
i
i
173
synem
Král se se
se
ech
do
ctí
a s sebou uherskou korunu
Albrecht, král íšský, do eské ped Hory stíbrné pišel. 15.
Na Horách pan Jan ti
hrdinové
Dtoch
20.
25.
se
Albrecht
jim
zem
vešel,
Jindich Lipský
byli,
nedovolili.
Hoipníka mnoho švábských pícovník
z
Šváb mnoho Když
z Stráže a
ani páchnouti
bral
klenoty pobral.
i
zbil.
králv
lid
útkem
z
[s
všechen
ech
málem
lidí pobil,
sešel,
ušel.
Jindich s Ješkem vždy okolo Švábu byli, škodu jim velikou inili. Ten in Jindichovi pomohl, pro své hrdinství od toho asu se zmohl. Když bez škody vrah z zem vyšel, tehdy král eský pro žalost do veliké nemoci Nkteí mu také pomohli k tomu, [upad smrti neušel. porouíme Bohu. ale tu
e
XCVIII.
O MLADÉM KRÁLI VÁCLAVU.
Brzo potom král Václav sešel, syn jeho Václav, král uherský, vzešel. po polské, Držel království eské na místo sebe do Uher poslal Otu, kníže bavorské. Do toho dítte Vaka byla k dobrému nadje, jeho ujec, král íšský, ml obavy veliké.
nm
i
5.
174
Ten ti Durynky do služby krále eského dohodil, tím vrah eský se svta sestence sprovodil. Král Vank, jda do války, do Olomouce pijel, 10.
tu se
k
nmu
V pedveer
lid
mnohý
sešel.
Dominika král \ poledne spát šel, když všichni vyšli, Durynk ped komnatu pišel. sv.
Ped králem nebylo strážce krom komorníka jediného. 15.
Durynk ped komnatou
jiného
stál
svého tu asu ekal. Král Václav, vstav ze spaní, inil veliké vzdjxhání. Jal se na dkana volati, aby k nmu ráil vstáti ka: »Pojcf ke mn, stýská se mi.« Ten Durynk, sluha nevrný, jako cht králi na schod pomoci, z kouta vybhl, a
20.
25.
v tu chvíli králi hrdlo probodl. Ach, Durynku, zlý love. co jsi spáchal, nevrnice! Co ti to milé dít uinilo? Snad to, že dary velmi obdailo?
t
takovou zemi osiiti? 30.
Proto's
jej
musil zabíti,
Snad tvému národu že druhé kníže v
O nevrných ale
porouím
tuto je
jest
to
pirozeno, vás jest zahubeno?
echách od
bylo by více mluviti,
Bohu
souditi.
175
35. *
Boží soud nalezne i tajného, snad již rozsoudil jeho smrtí vinného. ješt bude nkteré souditi. nedbám, nebo mám o Durynkovi doNa tu [mluviti. Toho Durynka hned jali
e
•40.
ruku,
krále zabil,
jíž
mu
uali.
Psi jeho tlo všecko sndli, té ruky snísti nechtli. To se stalo léta od narození
tístého šestého. [1306,
tisícího
XC1X,
Co
Syna Božího 4.
O RUDOLFOVI, KRÁLI ESKÉM.
pak
echové
uinili?
Svého nepítele za knížete sob
5.
VIII.]
zvolili,
Rudolfa, vévodu rakouského, Albrechtova syna, krále íšského. Nepítel nemže dobe uiniti!
Jsa
eský
kníže,
chtl všechny eské pány
Kdo tomu nechce viti a chtlli by tím jist býti, 10.
otaž se pana Jana Vartemberského nebo pana Jindicha Lipského. Kníže Rudolf neknížecky se ml u štola: v jeho kuchvni vždy se kaše vaila. Snad to pro lék inil,
—
nebo
slabého tla byl.
176
zbíti.
15.
Tehdy pravé
princezny,
ty šlechetné Václavovny.
20.
25.
30.
násilím s hradu pražského svedli, do podružství do msta uvedli. Snad že jejich otec totéž sirým pannám otcv hích nad dtmi mstil. Pak kníže Rudolf na pana Bavora jel,
—
Bh
v té válce v Horažovicích sešel. Neplate ho, eské dti: neb rate to jist vdti: kdyby byl ten kníže déle živ býval, byl by byl mezi pány veliký boj nastal. Listy jim po vli dával, ale jich zlého chyte vyhledával. Nebo tak mu otec pikázal, aby se na eskou prosbu nic netázal, ka: »Dej pergamenu a inkoustu do vle,
echm
meem
zase jim odejmeš,
Tehdy Vilém
upímný 35.
inil,
ohole.« šíji jim Zajíc srdce udatného,
—
pítel národa eského,
dobyl Kivoklátu, hradu královského a zbavil ten kraj plenní švábského.
C.
O VÉVODOVI KORUTANSKP.M. •
'i
Pak uinili králem Jindicha, knížete korutanského. lovka velmi dobrého, k té vci zcela nevhodného. 177
12
5.
Ten za cho sestru královu ml, tomu král Václav, jeda na vojnu, zemi porouel. Ten kníže jiné práce neml, nežli
10.
lovk, syt býti chtl. eskou zemi se vypravil, siln se ped Horou položil.
že rád, boží
Tehdy íšský
král na
pijev do Cech, Ale když byl na cest, pan Plichta z 2erotína, ten proslavený hrdina, mnoho škody uinil na koních na lidech íštím velikou est uinil rodu svému. [skému: Tehdy pan Jindich Lipský a pan Beneš Vartemberský, své pátely s lidmi sebrali, proti íšskému na Hory se brali. i
15.
Tu práce mnoho
podstoupili,
ped Horníky bezpeni Mnoho mu škody uinili, ani
20.
Hory a Kolína mocí Tolik škody že
již
z
od
zem
nich jeti
obránili.
ml,
chtl.
Nmci 25.
30.
nebyli.
z mst, když jejich pohromu znamenali, na svá msta je pozvali. Hradetí, ti vše zlé zemi poali, Mýtští, Chrudimští, Bydžovští, Polití dokonali. Ti Šváby do svých mst pustili, mnoho zlého zemi uinili. Ti na echy je vodili, echy kupujíce muili.
178
echové a
na rozliných cestách Šváby
mnoho
jich
v
echách
zbili.
—
pobili
Stalo se, že se Švábi v Chrudimi sebrali Mýta jdouce, mnoho vsí vyloupili. Nkteí echové varovali Šváby
a do 35.
kouce: »Vzte, že na vás echové Švábi
jali
ech
každý chce deset podstoupiti. Mezi Turovem a Oponem echové se se Šváby echové s nimi v tuhý boj vešli. [sešli. Nebo málo proti mnohým Švábm šlo a mezi Šváby devt bývalých hrabat bylo. že
40.
íhají.«
se chlubiti,
ech
Pece echové ctn Šváby a mezi sebou všechny 45.
kon
pobili zbili.
Ctibor z Uherska ten tu nejlépe a ten
mnoho dobrých
si
vz dom
vedl pivedi.
O ALBRECHTOVI, ÍŠSKÉM KRÁLI, NEPÍTELI.
CI.
Na
léto
hodlaje
nepítel eský, Albrecht,
pekotem národ eský
poal do
zahladiti.
s kosami s ním šli, všechno obili na poli posíci chtli, aby echové hladem se rozlezli (a Švábi v pustou zemi vlezli) a hrad aby nemohli držeti,
Sedláci ti
5.
kouce. »My budeme
v
179
mstech
ležeti.
ESKÉM ech
jíti.
«
Nám
10.
z jiných zemí potravu povezou, ze z hrad hladem polezou. Ale ten Bh, jenž spravedliv soudil,
echové
zem
i
jinak to všecko uklidil.
15.
—
Jda do ech, když se pres Rýn vezl, Ješek, jeho synovec, na strýci se svezl. Ten šlechetný jinoch zabil tu strýce svého a tím
i
pomstil krále, ujce bratra svého. krále eského
Ten Ješek byl syn sestry a proto zbavil
A 20.
i
echy
nepítele ukrutného. od svého sejíti nevrn se opovážil svého
také, že se neslušelo než
tomu,
jenž
tak
stence CIL
O ŠPATNÝCH ESKÝCH ZVYCÍCH.
se eští páni špatných zvyk chytali, pro kratochvil v kostky hráli. Co díve lotrm za zlé mli. toho se páni sami pidrželi kouce: »To v jiných zemích loti iní a z velikého bláznovství je viní.«
Pak
5.
Špatného zvyku se chytali a o dobrý nic nedbali. Chceš-li se ty cizích 10.
zvyk
chytiti,
hle, mžeš -li to v které zemi aby cizozemce pi sob mli a
do své rady
je
pouštli.
180
spatiti,
sezabiti.
Kdybyste se vy téhož 15.
chytili,
toho byste užitek est nili. Ale od špatného se zvyku uectného chopiti, z
i
znamená estné jméno ztrát špatné míti. pro špatný píklad na svj národ te nic ne[dbají a za est mají, že v kostky hrají. Tehdy se jali bez popruh kláti a panny jim za dar poaly chrousty posílati. Jali se cizím paním sloužiti, toho bylo více, ale oškliví se mi i jen mluviti. Tak páni svou kratochvil mli
to
A
20.
25.
a menší zemi hubili. Nebylo nikoho, kdo by se za pravdu ani kdo by eskou est napravil. Páni kostky a turnaje plodili a
mšané
s
30.
nich se radili.
cizinci o
Nebo mšané
se
postavil.
neodvážili
nikam
vyjeti.
proto jim nemohli déle hovti. Pan Jindich a pan Jan v Sedlci byli, Remunt a Hynek kratochvil v Praze mli. jednoho dne Ty pány Horníci s
mšany
a životy jim -hned odníti hodlali. 35. Toho nkteí uiniti nedali, ale v tuhé vazb je chovali. Již vidíte,
kdo na vysoké
a stále kratochvil maje v 40.
ten v svých rukou svému rodu. i
má
stráži
rad
jistou
sob
181
si
hoví
nesedí,
škodu
jali
Ta hanba se šlechtícími nikdy nestala a ta píhoda chlapm nauení dala. Kdyby byli chtli dobe rozinu míti, nebyli by dali cizím v Cechách té moci 45. *
*
* *
50.
Nestálé
jsou
kdo dnes stíbro dávají, zítra, budou Chlap ze své vle tob nic nedá; klanj se tob, svého asu hledá! Bude-li nkdy moci s tebe býti, káže své s úrokem zaplatiti.
vrazi.
i
Te
vidíte, páni, držíte-li se
cizozemcm v zemi Kdyby vás nebyli mli kde dávajíce
by se opovážili Píbuzní tch pán za nebyli
5h.
až
je
pece
proti
n
dobré rady. hrady. zavírati,
vám
vstáti. -
se zaruili,
vyprostili.
Pece
za syny chlap své dcery vdáti musili, jim potom jejich dti vrátili. Nebo dítky roní a o málo starší byly a urozené dítky u Horník umíraly. A proto je vrátili a také, že píbuzní se za to pimlouvali. ale
60.
míti.
asy:
pece
cm. o zavržení korutanského. Kníže od tak že
pán
asto
zavržen
jísti
byl,
neml. 182
sob na pomoc píbuzného svého Bedicha, markrabte míšeského. Mnohým se zrádný skutek zdál. Pozval
5.
Míšeský s malým potem po zemi jezdíval, zemi pekotem hubil a nikdo jemu toho nebránil. Ped Hory bez strachu jel. odtud pak ped Prahu pijel. Kníže v dlel, Míšany do msta pustiti chtl. že
10.
mst
Mšané
se rozdlili:
Kokotovici a Volframovici
s
echy
Velflovici a
20.
druhá strana chtla brániti. Vítek Ojíovic tehdy na hrad sedl. Ten pospíšiv rychle do msta vešel,
mšanm
cht ale
nemohl
pomoci,
proti
pemoci.
Nebo
25.
Volframovici s Kokotovici na špitál bželi volni byli. a Míšané již v Vítka etzem zatáhli Velflovici na Novém
mst mst
a tu jeho i jeho lidi zbíti hodlali. Pece se té síle ubránili, ale
mnoho
Ale že 30.
byli.
Od kamene s Míšany se spojili a jim pražské msto zradili. Když Míšané chtli tehdy do msta vejíti,
15,
kudy
koní ztratili. zataženi byli,
etzy
vyjeti
nemli. 183
Sudek, silný jinoch, tou dobou jednou ranou. Vidl jsem, když na hrad jeli, jak po koni pana Vítka steva se vlekly.
etz meem peal
35.
Volfram špitál obsadil, druhé strany mostu Pavlík Obojí mostu dobe bránili
s
n
a pro 40.
Potom a vž,
Míšané
volnosti v
z Lidic se usadil.
mst
nemli.
se smluvili špitál
Kníže hrad
i
pražský hrad knížeti postoupili.
svil Hemanu Zvíetickému.
rytíi mladému, ale pešlechetnému,
o a
nmž jsem vrnost pohany žádné o
CIV.
i
nm
hrdinství
zvdl
nezvdl.
O UKRUTNOSTI MÍŠESKÝCH.
Pak
té nemoudrosti se kníže dopustil, že za týden, vzav hrad Hemanovi, Míšany (pustil. Míšané jali se zemi hubiti a echy zajavše ukrutn muiti. Nemohlli dáti aspo korec ovsa, echa zabili,
na
5.
nebo ho jinak v síle zhubili. jim proezavše, žín jim provláeli a tak je ubožátka po hrad a jinde vodili. Kníže, to vida, se usmíval ani jim proto nikdy nic neíkal.
Dlan
10.
184
Vilém Zajíc, upímný pítel národa svého. len udatny šlechtic jal se želeti toho zlého. Vyíhav je pobil Míšan mnoho,
nebo 15.
byli hodni toho.
Ten vrný
šlechtic
Míšanm
cti
ukrátí.
neopovážili se více na této stran Cechové se ped hradem položili,
na pedhradí
Míšany
ten šlechetný
Ale
kdyby
Tu 25.
projel.
jat byl
se byl rychle neobrátil.
zabili
Kamýka. rytíe udatného
a Cechové zajali Auísteinée, hrabte korutanského. Tu pan Jan z Stráže za nepátely udatn jel, a byl by býval za nimi docela do hradu vjel.
kdyby
byl s ním most do
Na ten boj jsem A když Cechové 30.
se držel,
rytí první nepátely
by byl hnedle
již
-
a Korutance pobili.
Tu Vítek Ojíovic hrdinsky 20.
státi.
já z s
píkopu
msta
Nmci
nesletl.
hledl.
bojovali,
mst
Cechové Nmce sekali. V zástupích Cechové po mst chodili, ale Nmci v svvch domech zaveni byli. tehdy v
CV.
O
VKLlKf:
POVODNI V CECHÁCH.
Léta od narození Syna Božího tisícího tístého desátého,
185
5.
v rozliných krajích taková povode byla, že mnoho vsí i lidí zhubila. [vzala. U Litomyšle v Hemanicích taneníky i s pištcem Ta boží spousta na den sv. Jakuba se dala. Druhý den v Kladsku skoro celé pedmstí potopila, a tu na dva tisíce lidí ztopila. Zvíata plovaly pod Kladsko na kládách
10.
15.
20.
a valy, na nich lidé sedli. Tu otec se synem, matka s dcerou, syn s otcem, dcera s matkou, pry od sebe plovouee, žalostn se louili, muž se ženou, žena s mužem; nebo svou smrt cítili. Již tonouce pece v nadji druh druhu se zpovídali. pátelé za nimi hledíce v pláem vlasy s hlavy drali. Pak na stromech kolébky s dtmi živými nalézali a domácí náadí po stromech sbírali. Tím krajem voda mnoho vsí zkazila
domy
a
celé a
mnoho
CVI.
lidí
utopila.
O VYPUZENÍ KORUTANSKÉHO A O KRÁLI
JANOVI. Potom, když Cechové vidli, že v Korutanském pomoci nemli, princeznu Elišku za Jana, syna císaova, vdali, toho hrabte z Lucemburka na království pozvali. 186
Pro
5.
Míšany Korutanského
vyhnali,
lana z Lucemburka za krále eského korunovali. Toho, Bože. ra dlouho zachovati a ra jeho, Tvrce, nauiti,
aby miloval krajany 10.
rad ml eské
a v své
mže
S tmi
bez nich
Bu 15.
cti
pány.
dojíti,
nemže zem
upokojiti.
musi krajanm viti anebo se ctí ze zem jíti. Pánm radím, aby moudí a kde mohli, pokoj inili.
Nebo
byli.
vy sami zemi upokojili, než aby vás vaši nepátelé soudili, šlechetných jinoch v život nehubíce. nebo vám jich bude brzo potebí více.
20. ;::
* ;:
*
25. *
lépe jest, abj r ste
Radím vám: rozum svj pi sob cizinc do
zem
meite.
nepouštjte.
Nechceteli v tom moudí býti, bude sekyra na sebe toprka initi. Radím vám, pijdeli vám nkteré volení, varujte se skrze les na kivé díví chození.
*
Co tím míním, sám znamenej:
*
vol ze svého národa, cizího nechej.
Pomni, .30.
jež se
emu v své
Libuše uila, nikde nezmýlila. -
ei
187
Mnoho by bylo jiného ale chci pi tom dosti Ta kronika mluví od
mluviti,
uiniti.
Jezu Krista, pána [našehc do léta tisícího tístého trnáctého. narození
Dávno
již
v
echách
umní
djepisecké
vydalo
jazykem latinským, když neznámý nám jinak ech na poátku XIV. století zatoužil také po kronice své zem psané jazykem rodným. Vida však, xe nikdo nehodlá psáti esky o djích eských, umínil složiti veršem (aby se lépe pamatovalo) takové si zralé
plody
skládání sám. historické, dnes nám tak nezcela obbyly na poátku XIV. století vyklým; náš autor ml vzory soudobé latinské nmecké. Ale jeho skladba liší se od tchto vzoru úelem provedením. Jeho kniha mla vésti k lásce ke kraji a národu vlastnímu, mla býti výstrahou potoma napomenutím k dobrému. Ar.i mu nešlo tak pesn o djinnou pravdu, o zachování všech zpráv potomkm, jako spíše o to, aby ze svých vychoval dobré echy, horlivé vlastence a ádné muže v každém smru. Sbíral proto všecka fakta, která mu mohla v tom smru posloužiti, doploval taková vyprávní svými vlasteneckými úvahami a emi, jež vkládal dobrým vládcm do úst a nedbal ani vnjší tormy úzkostliv ani pesného zaruení djinného. Hledl ovšem si opatiti co možná hojné a co možná dkladné prameny. Sbíral povsti jednotlivých rod šlechtických a shromažoval psané kroniky a letopisy. Hlavní své zdroje vypoítává v pedmluv: kroniku pražskou, bevnovskeu, opatovickou, vyšehrad-
Veršované skladby
ním
zvyklé,
i
i
km
tená
—
189
skou a boleslavskou
Ale jinde vzpomíná ješt kroniky jiných a mv 'nemžeme s ji-
—
nmecké, moravské
a
stotou
tch
ani
jediné
Obyejn soudí,
že
pražského
knih
pesn
uriti.
znanou pravdpodobností) se kronikou boleslavskou (které se hlavn pi-
míní
držel)
z
(a
s
slavné
dosti
prvního
dílo
dkana Kosmy
(t
11?5).
kronikáe
To
se
eského, potvrzuje
že do roku 1125 v celku vypravuje asi totéž týmiž letopoty jako Kosmas a že po roce 1125 jest ve velikých nesnázích chronologických. Plete si data osoby, události hlavní okolnosti podružné nemá krátce již onoho vodítka, jakým mu byla díve kronika Kosmova. Teprve asi koleni roku 1270, ke 'sklonku vlády Pemysla Ti., vstupuje na pudu bezpenjší; tu mu poskytuje již opory pamt vlastní a pamt starších vrstevník, od roku 1280 vlastní zkušenost; od té i
tím,
s
i
—
i
i
dj
a sám se veejných Za vlády Jindicha Korutanského (1308 1310) žil na Menším mst pražském a nkdy v té dob pojal také plán sepsati Kroniku eskou jazykem mateským. Ml k tomu nejlepší vli a pevnou snahu prospti svému národu. Proto vybírá z djin to, co mže pouiti a varovati; dává sám rady a mauení, vkládá je a aby se vše lépe pamatovalo, do eí svých hrdin kroniku veršuje a rýmuje. Jeho verš jest ovšem velmi nestejný (mívá 5 17 slabik, podle toho, jak brzy pipadne na slovo, které se konen rýmuje), jeho rým velmi prOiStiký (pravideln se u nho rýmují jenom Ale toho dbá koncovky, asto jenom samohlásky). peliv, aby jeho výklad byl iasný a zetelný jakož nby vybral jen takové události z déjin, které mohou
doby
již
sám byl dosplý
úastnii
—
—
190
—
vzdlávati mysl a ducha ušlechtiti; vynechává píhody závadné, kterými na píklad Kosmas jako lehkým vtipem dlouhé své dílo koení. »Aby kázaný nekázánu nevinil* (= aby lovk dobe vychovaný nevinil mne z ei neslušné«) tak vysvtluje sám svá opominutí. Pro svou práci byl dosti pipraven; znal jist la-
mravn
m
eí
—
tinsky a ml aspo, jak sám ekl, pt »kronik« ped sebou: Kosmu a njaké nám neznámé letopisy; krom toho erpal asi z neznámých nám nyní legend o domácích svtcích. Ze škoJy znnl asi bajky Ezopovy a skládání o králi Alexandrovi; ítal také latinské nebo nmecké skladby o Rolandovi a jiných podobných recích stedovkých. Byl snad šlechtic, snad také duchovní: ale více, než napsal sám o sob ve své kronice, o nevíme. Kroniku hodlal patrn ukoniti nastoupením Tana Lucemburského Croku 1310), ale oozdji, ped rokem
nm
1322.
110
pidal kapitol)
tenái
ješt o
4 kapitoly (takže nyní kronika mívá událostech z let 1315—1318. Pozdjší
a opisovai pidávali pozdji ješt nové skladby
téhož rázu.
V dob, kterou sám zažil, má kronika jeho také cenu historickou, jako záznam oitého svdka. Pro dobu ostatní nám podává záznamy tradice, jednotlivých povstí místních rodových, jak žily v lidu kolem roku 1300. A ien nkde nalezneme snad výmysl spisovatele samého. Nebof náš autor (a pro dobu, kdy ho opustila kronika Kosmova (roku 1125) až do té doby, kdy sám ji? dje pamatoval ''asi roku 1270), ímisil velmi mnoho i
191
dohady) pece nenáleží k onm na píklad souvcí kronikái polkteí místo skuteností podávají pouhé výmysly. ští, Náš kroniká, vynikaje písným smýšlením mravním a touhou prospti národu pouením povzbuzením, nelži. 2e ovšem psal jist vybírá a s chutí vypráví takové události, které se mu hodily, že je tedy spoléhati
bajkám,
na
vlastní
jako
byli
i
vdom
tendenní a inikoli nestranný, to se u stedovkého kronikáe rozumí samo sebou. Tendence, která z jeho kroniky uinila nejoblíbenjší a nejznámjší dílo staroeské literatury, která mu vynesla mnoho výtek, ale také mnoho pochvaly, jest nenávist k nepátelm »eského jazyka«, hlavn ovšem S oblibou vypráví, kde echové k mco nepíjemného provedli (když na píklad eský princ shodí nmecké abatyši pec do píkopu, když eský kníže dává na potkání nosy ezati atd.), výstražn pipomíná smutné konce tch panovníku, kteí
Nmcm
Nmcm.
Nmcm
Nmcm
vili a je »plodili«, dává varovná napomebudoucím potomkm ped »lstí« nmeckou a dotvrzuje to píklady z vlastní zkušenosti, ze smutných dob braniborského obsazení zem eské 1279—1282. Je proto dosti po-divno, že zrovna naše kronika byla první dílo eského písemnictví, které si Nmci hned prosou) peve XIV. století (a to dvakrát, veršem nutí
i
Nic pekladateli nevadila tato tendence protinmecká, leda že asto místo »Nmci« kladl »cizinci«. Není ovšem podivno, že se tato vlastenecká knížka zachovala v mnohých rnkopisích (nejstarší se chová nyní v Cambridgi, v Anglii) a že byla záhy tištna. První vydání poídil roku 1620 úastník eskéložili.
192
—
a to skoro úpln bylo zniho odboje Pavel Ješin eno; druhé vydání poídil teprve roku 1786 obnoveným jazykem Fr. F. Procházka. Pak nkolikrát kro*niku naši vydal V. Hai.ka, pro žáky s poznámkami podle jeho vydání roku 1874 Jan Orth; podle rukopisu cambridgeského vydal ji dvakrát proi. Mourek, vdecké vydání podle všech rukopis, tisk a peklad poídil roku 1878 Josef Jireek (v Pramenech djin eských). A není ovšem také divno, že o této bojovné a hor-
kronice bylo hojn a mnoho psáno, že bjr la asto citována na výstrahu když si chtli voliti krále z rodu nmeckého napodobována (ješt v dob husitské skládány podle jejího vzoru verše o vítznad Nmci) a žó jí užili všichni historistvích kové eští. Již první nástupce Dalimilv, píšící však prosou, kroniká Pulkava, užil jí hojn nejhojnji livé
—
echm,
—
,
ech
—
povstný kroniká XVI. století Václav Hájek z Liboan. Ten mezi prameny své veliké »Kroniky eské« jmenuje také Dalimila Meziíského, kanovníka snad
kostela z
toho,
boleslavského. Pozdjší jeho opisovai usoudili že tento Dalimil sepsal naši kroniku (ježto
pedmluv její se píše o knzi starém v Boleslavi, jehož kronika byla nejlepší). Byl to ovšem omyl, který brzy byl ukázán. Ale protože nicmén naše kronika v
njakého jména potebuje, íká tak
eeného
Dalimila«
se
nebo krátce
odtud »Kronika
jí y>
Dalimil*.
onm
neetným památkám starší ani vytvoeny podle cizích pedloh — a které mohou (a mají) zajímati nového eského tenáe. Ovšem, jeho jazyk je nám »Dalimil« náleží
k
literatury, které nejsou
peloženy
i
193
13
dnes již, tebas nikoli cizí, pece jen hodn obtížný. Proto již první vydavatel novovký, F. F. Procházka, pibližoval jazyku své doby jej ale piblížení to dnes, má-Ii knížku ísti prmriný vzdlanec, musí jíti ješt dále. Podle myšlenky proi. dra V. Tille je zde tedy ponecháno z pvodního jazvka »Dalimilova« všechno to, co ješt dnes zachovalo týž tvar a smysl; kde vsak se význam a tvar zmnil, tam dosazen do textu výraz novoeský. To potom nkde (ovšem ne zhusta, ale pece skoro v každé kapitole) vedlo ke rýmu Dalimilova. Nebo Dalimil užíval pro všechny ti rody minulého asu jednoho tvaru; jako »ekl, ekla, v jediném novoeském zbytku »vece« eklo«, tak mohi Dalimil snadno rýmovati »bratr jide«, ale novoeské »bratr šek, »sestra šla* »sestra jíde« se ovšem již nerýmuje. V takových pípadech byle potebí pestaviti slova verše a spokojiti se mnohdy pouhou asonanci. U básníka skuteného byl by to ovšem hích proti form, jehož by nebylo lze odpustiti; ale veršovnické a rýmovní umni Dalimilovo stojí, jak jsme vidli, na tak ;uízkérn stupni, že se takové »náhražkové« verše a rýmy píliš od vlastních dalimilovských neliší. K textu pipojeny, kde to bylo krátce možno, opravené letopoty, kde bylo potebí delšího výkladu, podán v poznámce, tyto podány jen struné a jen tam, kde toho bylo vskutku nutn teba. tená musí stále míti na pamti, že Dalimil je sice »kronika«, ale nikoli vdecký djepis. Bylo by se snad mohlo, jako asto inívají Francouzi, pomýšleti na pouhý prosaický pevod, kde by
—
zmn
=
—
194
bylo bývalo možno hned v závorkách podati píslušné poznámky. Ale zdálo se mi, že by Dalimil, vysvleený ze svých primitivních verš a rým, nebyl ani Dali-
milem; proto jsem provedl úpravu tak, jako ji ostatn provádjí již staré rukopisy kroniky XV. století nebo Všehrd, Daický a jiníText byl pijat z vydání Jirekova v Pramenech; odtud vzato rozdlení (a nadpisy) jednotlivých kapitol a verš. Nkde ovšem text opraven, nkdy rozdlení, ale jenom na málo místech. Pro pohodlí tenáovo pipojena po stran ísla verš a ve špiatých [závorkách] opravené letopoty. Tedy praví-li na p. Dalimil v textu, že sv. Václav byl zavraždn roku 928 a stojí-li po stran v závorce letopoet [929!], upozoruje tato cifra tenáe, že se kroniká mýlí (bud sám nebo vinou chybných pramen.) Hvzdikou upozoruje se tená na hojné Dalimilovy sentence. A tak vychází v novém svobodném stát eském starý kroniká v novém rouše, aby opt budil, jako to bylo jeho cílem, lásku k vlasti a národu, lásku k rodné ei a djinám eským. Jeho prostý, ale od koene eský jazyk, jeho zaátenický verš a rým i ve svém novém rouše ukazuje, že pochází ze samých poátk našeho písemnictví. Ale on má svou zásluhu o náš nový stát: v dobách tžkých a smutných udržoval národní vdomí a v popelu otroctví živil jiskru nadje v lepší budoucnost. Ml poctivou vli, istou snahu mravní, pracoval piln a poctiv a to je konen i
i
i
—
nejlepší chvála,
iakou
mžeme komu
udliti.
V. F.
195
13*
.
;
POZNÁMKY. Úvod. Kroniky (vyšehradská, bevnovská
atd.),
vypoítává, jsou nám neznámy; boleslavská obyejn se pokládá za kroniku Kosmovu. Kapitola II, v. 14: ddky: podle textu Kosmova mínísedomácí bžkové. VI, v. 20: vnuk dda -.míní se zavraždní Albrechta, synovcem Ješkem císae nmeckého, švábským r. 1308, jenž tak pomstil smrt svého dda Pemysla II., padlého r. 1278 v boji proti Rudolfovi, otci Albrechtovu. jež
Dalimil"
Amazonky
x,
byly
známy
u
nás z kroniky
Trojanské.
do klády vsaditi býval obvyklý trest poddaných nohy bývaly seveny dvma devy, nkdy poutány tak i ruce. je patrn narážka erti se smji ;
—
na místní povst šáreckou. Pibek vrch u Lovosic dnes neznámý, u Kosmy Pripek nazvaný. Druhý vrch nazván u Kosmy e dv z Štír, u Kosmy slov Tyro, patrn podle roviny Tursko. rajský dvr: nyní ambit, sloupová chodba kolem nádvoí, obyejn v kláštee. na jiv se obsil asi jen k vli rýmu obyejn strom ten sluje olše. znak takový není nám znám. v Hradci: míní se ovšem Levý Hradec; ve v. 31 Praha jest ovšem hrad. Svatoplukv konec jest nám neznám ale možná, že Dalimil vypráví tu podle nkolikerého podání najednou. ;
M
XVIII, v. 13:
XX,
v.
33:
XXI,
v.
64
XXII,
v. 41
XXIII,
XXIV
v.
:
:
:
29:
58
:
;
197
XXV,
eského hrabte vzniklo nkolikerým omylem; podle Kosmy pocházela z kmene luiického to JDalimil spletl s Luckem a proto mluví o Žateckua hrabti eském. 10: Povst o kotl táhne se pvodn asi ke knížatm polabským. 7
:
;
XXX, XXX, XXXII,
53:
Pvodn Hnza
ným
kmeny slovanskými,
s
v XVII.
XXXIII,
Hnvsa;
místo
ale
jména u Dalimila bývají asto zkažena. 46: Prusko tehdejší bylo obýváno kmenem pohanských Prus, velmi blízce píbuzjenž
vymel
století.
Mšekl.
Mezka
jest kníže (960—992), Dalimil míní Boleslava Chrabrého, jeho nástupce; tak se mýlili všichni staí djepisci eští. jako asto. 2: Prahou míní se opt hrad,
9:
ale
XXXVI, XXXVII,
3:
Polským lesem míní Dalimil pomezní hvozd mezi njší hory
echami orlické
a
a
Polskem
nyjímž
(asi
krkonošské),
vojska táhla ti dni.
XXXIX,
1:
Odkud erpána povst není známo.
XLVI, XLVII,
XLIX,
6:
Bavorský
les
=
o založení
Pimdy,
Šumava.
35: Vratislav u Dalimila splynul s Vladislavem II.: skutky tohoto, jako výprava milánská, pipoteny onomu.
oMechild
48: Historka
(
Machthilda,
Matylda toskánská), Dalimilem vynechaná, týká se ji
Lili— LIT
10:
její
svatby
s
Velíem
a vypráví
Kosmas.
Podobn jako spletl
si
Vladislava s Vratislavem, Betislava se Svato-
Dalimil
plukem.
198
LYIII,
1:1
mnoho
je
popleteno
=
z
LXYI,
kapitole
25 48: „vaek" ovšem ne podle :
LX,
v této
následkem pedešlých omyl. Rže Rožmberkové.
nm.
Vacka,
mošna
,watsaek',
3: zlickým knížetem nazval Dalimil
opt
popletením
(píše
1
104)
jeho úmrtí
eským
let;
nýbrž
lovecká.
spletl si
Oldicha rok 1204
svatoeení Prokopova s rokem r. 1053. Oldich byl knížetem sázavský
a založil klášter
s
Pro-
kopem.
LXYII,
Události smyšlené, snad podle nkolikerého zmateného podání. Itetiho tisíce prsten: zakládá se LXYI1I, 30: na vyprávní o vítzství Hannibalov nad ímany u Kanen odkud je erpal Dalimil, uevíme. 11: Loditi Lodnice. 20: „hubená kuše" = , mizerná psí mrcha"; LXXI, „kuše" st. druh psa. LXX LXXII, Události opt popleteny v té dob vymyšlen sice kníže Stanimir, ale Dalimil patrn užil njakého zmateného podání o Strojmírovi, jehož prý pohané dosadili místo Boivoje na poátku historické 1
:
p
;
—
;
doby eské.
LXXIY,
LXXY1, LXXYIII,
Opt
události i osoby zmateny. Rod „ostrve" jsou Hronovici. 2: Pemysla I. popletl si Dalimil nkolikrát. Vladislav (III.) nezemel tehdy, nýbrž postoupil trn Pemyslovi dobrovoln. 11: roušku uvázal : týe se tehdejších zvyk 1
:
pi bimování.
LXXX, LXXXII,
4: 1
:
Poiany=Pófí Od
v Praze.
kapitoly býti spolehlivjší. této
199
poíná Dalimil opt
LXXXVII,
:
REJSTÍK. (isla
znaí
kapitoly.)
96 96 93
Adolf (Nasavský), král íšský, 1292 1298 Albrecht (I.), král íšský, 1298—1308 Albrechtice, ves ve vých. Cechách Alexandr, král macedonský, v 323 p. Kr. z Alíenburka hrab, neznámý zakladatel Pimdy -
10
39
Amazonské
paní, bájené Apoliná, sv. zachránil Boivoje divem Aufšteiné (Jindich von Aufenstein). maršálek koru-
tanský, 1309 zajat
10 50,
63 104
Barnabáš, poustevník
Bavor (ze Strakonic), pán eský Bavoi, kmen nmecký Bavorský les (= Šumava), v nm. „bemisch Wald" Bedich (I. Rudovous), císa nmecký 1156 1190 Bedich (II.), císa nmecký 1215—1250, z rodu
—
99 37 64, 89 44, 46 66 83
štauiského kap. 69 syn Sobslavv, ve skutenosti syn Vladislava II., domusil hned sazen otcem na trn 1173, ustoupiti Sobslavu, dobyl znovu trnu 1179, vzpourou r. 1182 musil znovu ustoupiti Konrádovi Ottovi, ale císaem Bedichem II. opt až do smrti byv dosazen zstal pak na
Bedich, kníže eský, podle
trn
69—74
1189
r.
Bedich
(II.,
Bojovný),
vévoda
rakouský
(1230
84
až
1246) ^Pokousanv), až 1322)
Bedich Bela
(IV.),
král
markrab míšeský (1298 103
uherský (1235—1270)
Beltram viz Z e b n s k ý Bena, pán eský, jinak neznámý
91
í
201
95
syn Juatv, statený pán eský, zabit na rozkaz králv 1088 sv. Benedikt, pvodce ádu benediktinského Benedikt, jeden z pti sv. bratí Beneš (z Cvilína), pán eský, popraven 126.5 Bernard, biskup pražský 1236—1240
Beneda,
Berúnský
viz
D
t
i
50 32 37 92 81
c h.
Bílina eka 5, msto 44, 84 Bojiši, místo v Praze posud takzvané 10, 58, 72 Boleslav (I.), „Lítý", bratr sv. Václava, knížeeský 929—967, 25, 30—32; (II.) „Štdrý", syn Boleslava I., kníže eský 967—999 32; (III.) „Skoupý", syn pedešlého, kníže eský 999 až 1003, 33; domnlý syn Sobslavv 69
Boleslav (Stará), 31,
42, 44;
založené Boleslavsko, kraj
msto (Mladá)
Boleslavem I. založené. msto Boleslavem III.
eský
jinak pán eský Boreš (z Oseká nebo z Riesenburka), pán eský Boivoj, první eský kníže kesanský, t 888, 23 až 25; (II.) kníže eský, vládl v echách 1100—1107, 1109—1110, 1117—1120, I 1124
Boek, neznámý
ve vyhnanství
Božej z rodu Vršovc, synové Božena, cho knížete Oldicha Brabanti, kmen germánský v Hollandsku Braniborský kníže Ota, poruník osielého Václava
93
(II)
Betislav (I.), syn Oldicha a Boženy, kníže eský 1034—1055, 41-45; (II.), syn Vratislavv, kníže eský 1092-1100, 50-54; jeho syn 61; jinak Jindich, Brno, msto Brusnice, potok v
kníže-biskup
Budjovice, msto v Cechách
202
1193
— 1197
;4
— 75 52 58 92
Budín, sídelní msto Uher Budyšin, hlavní msto v Horní Lužici Budivoj, pán eský, rádce Svatoplukv
97 79 55
Buzuvic v. D t i c h. Bydžovšti (obyvatelé Bydžova)
eka
Cidlina,
Ctibor
a
(„Moudrá
Lipnice,
z
100
msto
56
hlava"), z
pán
eský, 85;
Uherska.
Ctirad, bájený hrdina z Cyrdika (myln m. z Hardeka) hrabata Cyrndorf (myln, m. Muhldorf), msto v Cyrus, první král perský
astava, družka
ech
i
viz
13 91
Bavoích
89 10
10 2
Vlastina
praotec
(pv.
Daniel
á,
z rodu Vítkovc),
biskup pražský 1147
(I.),
pán eský
— 1167
64 spleten s následujícím) pražský, 1197—1214,
56,
Dpolt, syn Dpolt
;
92
(v kronice
(II.),
biskup 71
bájený kníže zlický 22; údlný kníže kouimský, 1204
Neklanv, (III.),
až 1207 Dtmar, první biskup pražský 973—982 Dtoch viz z H o i p n í k a. Dtich Berúnský, hrdina germánský (pv. král Theodorich ostrogotský), zvaný podle sídla svého Verony „Dietrich von Bern" v 526 Dtíšek z rodu Buzovic, hrdinný jinoch Dvin, hrad dívek Dobeš (z Bechyn), biskup pražský, 1279—1296
Domažlice msto Dominik, zakladatel ádu dominikán Drahomi, knžna eská, matka sv. Václava z Dube Hynek, z rodu Hronovic, statený pán
77 32
93 60
8
44,
sv.
eský
93, jeho
syn
— 15
93—94 25
63 98 28
—
102
203
Dunaj, eka Dii rynkové,
kmen nmecký
21. 68,
Ek(k)ard, biskup pražský 1017—1023 Eliška, poslední Pemyslovna, chof Jana
45
Lucem-
burského Elanderšti,
106 68
kmen nmecký
Friedrich viz Bedich. Friesové, kmen nmecký Fulda, msto v Nmecku se starým klášterem
Gcbhart
v.
z
Lemberka,
pán eský
Heman,
biskup pražský 1099—1122 v. t. Z v í e t i c e. Hemanice, ves v Chrudimsku viz
68 83
Jaromír.
Hardek viz Cyrdi k. Havel Jablonský, pozdji
Hiza
61,
85, 88
64; 105
Hyza.
Htohv, msto v dolním Slezsku Hnvsa, vrah sv. Václava Hnzdno, sídelní msto Polska
43 30 4ó
Hodka, družka Vlastina
Hora
76 89
10
(Kutná, Hory), stíbrné doly
95,
100, 103'
Horažovice, msto z Hoipníka Dtoch, statený pan eský
Hoinves,
ves v severových.
echách
bájený kníže eský Hovora, dvoan Hradec (Levý) u Prahy Hradecko (kraj královéhradecký) Hradetí (obyvatelé Hradecka)
Hostivít,
Hivec lovec Hron viz z Náchod
93
22
— 23
34 23 46 100 34
a.
Hvozdec, hrad v Míšni
Hynek viz z Dube. Hyza Hizzo), biskup
99 97
50
pražský,
1023—1030
204
45
Charváti,
kmen
slovanský, v
echách
2 64 44 45, 57, 100
sedlý
Chlumec, hrad v Rudohoí Chodové, strážcové v hranic Chrudim, msto v echách Chrudimští (obyvatelé Chrudim) Chval, hrdina z rodu Hronovic Chýnov, ves u Turska z
Chýš Odolen, hrdina
Isák, jeden ze Izzo viz H y z
100
74 18 47
z rodu Ždano\:cú,
pti bratí
sv.
37
a.
Jablonský v. Havel, sv. Jan Ktitel
Jaroslav. 34,
Jan (Lucemburský), král eský 1310—1346 Jan (II.), biskup pražský 1226—1236,79, 81; z Dražice) „štdrý",
1278 89, 93; pražský 1301
68, 91
106 (III.,
biskup pražský 1258 až „skoupý*, biskup
(IV. z Dražice)
— 1343
104
biskup olomoucký 1063—1086 Jan, jeden ze sv. pti bratí
Jan Jan
49 37
(I.),
v.
t.
Michal
z
ovic,
Stráže,
Tista
a
J e š e k.
Jaromír, kníže eský 1003—1012, f 1038 Jaromír, nm. Gebhart, syn Betislavv, biskup pražský 1068—1089 Jarom, msto založené Jaromírem biskupem Jaroslav z Jablonného, Jablonský, statený pán
33,
36
46,
49 46
eský
93
Jaroš, syn Ctibora „Hlavy* Jerusalem (v Palestin)
47,
Ješek (Jan) švábský, syn Anežky, sestry krále Václava II., a Rudolfa rakouského, zavraždil 1308 strýce Albrechta, krále íšského
Jetich
viz
D
t
i
c h.
205
85 74
101
Jindich
(správn IV.), císa ímský 1053 až vyprávní se týká vlastn císae Bedicha 1.) Jindich, vévoda korutanský, král v echách 1307 III.
1106
(ale
až 1310, f 1335
Jindich Brada v
(II.,
47
100-106 Pobožný,
kníže vratislavský,
1241
Jindich
82
viz
Betislav,
z L
i
p
é.
sv. Jií, klášter Jii(k), syn Stanuv, župan žatecký Jitka, cho Betislava I.
32, 45
62
44—46
Kališ, hrad a msto v Polsku Kaini, knz kesanský
od Kamene, bohatý
rod
94
23
mšanský
v Praze (Ca-
merer)
Kamýk, statený rytí eský Karel (Veliký), císa ímský 800—814 Kartasi, zvdové tatarští Kazi, dcera Kroková Kazín, hrad Kazin Kladsko, pomezní hrad a msto eské Klepy, hrad, nyní Hasenburk na Litomicku KUmka, družka Vlastina
mocný mšanský
10
34—30
Kochan, starosta Vršovc Kojata Všeborovic, pední pán eský Kokotovici,
103 104 50 82 3 3 82, 92, 105 22
49 103 100
rod pražský
(n. Labem), msto v Cechách Komoh (pvodn Gomon), vrah sv. Konrád viz Kunrát.
Kolín
Korutané, Korutanský (vévoda Jindich)
Kosmas viz Koz mas. Kouim, msto a hrad, díve Zli
Kouimsko
26
Lidmily 100
— 105 77
díve Zlicko Kovahský pán, jinak neznámý
22, 67
Kozma(s), biskup pražský 1091—1094
51, 61
kraj,
206
61
Krakov v Polsku Kesomysl, bájený kníže eský Kristin, jeden
z
pti
sv. bratí,
98
32,
16—17 pohbený v
mouci Kivoklát, hrad
Olo72, 78, 81,
Krok, otec Libušin
3
kníže brnnský, r. 1092 vévoda eský 46, 52, 53; (II., též Pemysl, Ota) kníže znojemský, 1189 1191 panovník eský Kyjev v Rusku
Kunrát
(I.),
—
Labe eka Leva, bájený potomek Vlastislavv Levý Hradec viz Hrade c. Libice, hrad a msto na Cidlin Libice (jinak Libuše), ves u Prahy Libuše, dcera Kroková
Litomyšl,
69, 71
82 56,
60 22
32,
56
8,
11
3—10, 106
Libušin dvr z Lidic Havlík sv. Lidmila, bába sv. Václava z Lipé í Lipský) Jindich, mocný pán eský z Lipnice (Lipnický) Ctibor, pán eský Lipolt (Leopold), vévoda rakouský; (II. Sliný) vládl 1075—1096 50; (VI. Slavný) vládl 1176 až 1230
6 103 25, 26 97 102 93
—
80
msto
105
Lodin (správn Lodnice), potok u Prahy z Lomnice (Lomnití) páni Lork, vrah Betislava II. Lotr (správn Lot h ar II.), císa ímský 1 125 až Louny,
37 99
1
137
68 82 54 64, 68
msto
102
Lovoš, vrch nad Lovosicemi Luciferiani, kacíi Lucko, kraj eský, pozdji Žatecko
Luané, kmen eský Ludmila viz Lidmila.
17
90
16—22 18
207
— 22
Markéta, princezna rakouská Matj, jeden ze sv. pti brati Mathilda viz d a. e c h
M
Medské
37
1
22
paní
Mediolán
viz
tilda,
Milán.
lombardská
Mechilda, z
i
39, 91
Mathilda,
Meissau
We
viz
i
královna
(správn
Mach-
markrabnka toskánská) ssové.
Mlník hrad, díve Pšov Menhart, biskup pražský 1122
49
— 1134
Methodj, arcibiskup velehradský Mezka, kníže polský (správn Boleslav Chrabrý,
sv.
polský
král
992
— 1025,
syn Meislava
ili
Mška) sv.
Michal
eský
z Michalovic Jan, pán
Mikuláš, biskup pražský 12411—258 Milán, hlavní msto Lombardie Milánští, obyvatelé Milána Milice, ves u Brodu
.
Míše,
kdysi
msto
hlavní
markrabství
míše-
ského
Míšesko
(nyní Sasko),
Míšeští
81,
Mlada, družka Vlastina
Mlada (jinak Marie), dcera Boleslava Mnata (Mata), bájený kníže eský
Mohuský
arcibiskup, kurfirst íšský
Morava, eka Morava, markrabství^ Moravané Most,
msto
Muhldorf
v.
v sev. echách C y r n d o r í.
Mutyn, Vršovec
Muiyn Mýto
viz S k u h r o (Vysoké), msto
Mýtšti
mšané
v,
V
e š
f
o
v.
I.
:
z Náchoda Hron, mocný pán eský Nekla, bájený knize eský
Nmci,
Nmky n
88
17—22 21
atp.
Nezamysl, bájený kníže eský
Odolen
viz z
Ohe, eka Ojí (Oger lava viz
Oko
I.
O
16
Chýš. 21
z Friedberka), 83, 84; viz S
milec krále Vác-
rytí,
m
Vítek.
i 1,
k o n. Olbram (Wolfram), mocný mšfan pražský Olbramovici, (Volíramovci) ele Olbramova Oldich, kníže eský 1012—1034 Oldich, kníže Oldich, kníže zlický (správn s
i
=
eský) Oldiš, hrad vBydžovsku Olomouc, hrad a msto
Ondej, biskup
pražský, 1215
— 1224
Opatovická kronika Opono (pv. Opoen), ves v Chrudimsku Osek, klášter v Litomicku Oskoín (správn: Oko), hrad u Prahy Ostihom, msto v Uhrách Ot(t)a (Otto IV.), král íšský 1198—1209 Ot(t)a Bílý, císa (správn: markrab íránský) Ot(t)a (I., Sliný), syn Betislava I., knize olo-
mucký Ot(t)a (II., erný), syn Oty Ot(t)a viz také K u n r á t. Otakar, Otmil viz
I.,
kníže olomucký
Pemysl.
Paíž, Pavlík
sídelní (z
— 104
msto Francie mšfan pražský
Lidic),
Pelhím, biskup pražský 1224—1225 Petin, vrch v Praze Plavci, divoký národ
ernomoský
209
14
Plichta viz z Ž
i r
o
t
í
n
a.
Plzesko, kraj eský, Plzeští Podbrady, msto Podbradští páni, z rodu Kounic, znaku lekna Podiven, panoše
Václava
sv.
92 92 47 27
32—94
Po/ríc/, Po/s/jo
Policii,
45,
mšané vnného msta
Poliky
100 94 80
Pomoanské knížectví Poi, Poíany, ást Prahy Postoloprty, msto Pozna, Poznaské knížectví
21, 41
94
Praha, Pražané atd. Pemysl, bájený kníže eský 5 16; (I., nmecky Otmil), král eský 1198 1230 69 Otakar
7
— 103
=
až 81 (kronika Kunrát); (II.,
myln udává, že slul nmecky nmecky Otakar), král eský 85—92
1253—1278 Pibek, neznámý vrch u Lovosic Pibyslava, sestra sv. Václava Prima, pán eský (neznámý) Pimda, hrad v Plzesku Prkoš, župan bílinský sv. Prokop, opat sázavský Prosek (Prosík), ves u Prahy Prusové, Prusy, národ a zem
17 13
39
38—39 64,
52
pi
baltickém
moi
32,
Pšov, hrad, pozdji Mlník; také kraj Pšovka, potok u Pšova
Pukata sv.
(jinak Kukata),
Radim,
bratr sv.
dvoan
eský
89 25 25 54
knížecí
43
Vojtcha
28 10
níže zlický Radka, družka Vlastina u n t. Raimund v. R e
Rad(:)slav,
44 75
!
m
81
Rakousy, vévodství
210
— 92
eho
(z Valdeka),
ím, ímané
íp
94—96
biskup pražský, 1296—1301,
ecko, ekové Remunt (Raimund z Lichtenburka), pán eský, ezno, msto v Bavorsku 39, 1,
I,
65,
77—77
32, 44, 47, 51, 61,
Rolant, bájený hrdina Karla Vel. Rudolf (I., Habsburský), král íšský 1273-1291 92 až 93; syn jeho, král eský 1306-1307 Rudolfovic viz Albrecht.
99 82
Rusové, Rusko Rýn, eka
63, 82, 94,
Nmci
63 78 93, 94
59,
Sašové
44, 50, 68,
Sasko
50, 78,
102
Sedlec, místo u Kutné Hory Senaar, rovina pi Eufratu Sieradz, hrad, msto a území v Polsku Silvestr,
101
68
porýnští
Sadská, knížecí sídlo Sasíci,
75 2 50
vrch
Rýnští,
51 102
biskup pražský
1139
— 1140
vyprávní popleteno) ze Skuhrova Mutyn, statený
l
94 (v kronice
64, šlechtic
eský
Slavník, kníže ziický, otec sv. Vojtcha Smil Ojíovic, syn Ojíe z Lomnice 96; (z Lichtenburka) 76, 78; jeho vnuk
67 93 32
Svtlík
88
Sobslavové, knížata eští (vypravování ooboupopopleteno): (I.), vládl 1125—1140, 60—66; 67—70 (11.), „kníže selský", vládl 1174—1179, 11180 Spytihnvové; knížata eští (I.) vládl asi 895 až 45 47 až 912 25 (II.) 1055—1061 Srbové (jižní) 1, (lužití) 2, 50, 58, 74 :
Stadice, ves v Bílinsku
Stan (jinak Stank),
5,
šlechtic,
otec
211
Jiíkv
81
62 14*
Stanimír, vybájený kníže
(asi
spletením se Stroj-
mírem z doby Boivojovy) eský pvodu nmeckého Stodory, krajina v zemi Lutic Stožec (Staats), osada v Dolních Rakousích Straba, pastorek lucké arodjky Strahov, vrch a místo v Praze Strachkvas, syn Boleslava I. z Stráže Jan (Ješek), mocný pán eský Stehom, Stihom viz O s t i h o m. Stezislava, matka sv. Vojtcha
Styr viz Štír. Sudek, statený šlechtic Svatava, družka Vlastina 10; Judita,
cho
Vladislava
91
19
36 97 — 104
32 103
knžna eská (správn 77
II.)
— —
král
— 20
30—32
Svatopluk, král moravský, pedtím kníže Nitranský, 24 kníže f 894 (kronika mnoho popletla) 23 olomucký, pak vévoda eský 1107 1109 Svtlík viz S m i 1. Sviníbrod (Svibrod), klášter a msto bavorské
Šalomoun,
72 25
;
53
—57 42
židovský
47 13
Šárka, dívka Vlastina
Šebi
(Severus), biskup pražský 1031
Štpán,
uherský
král
Štír (také Tyr, Styr),
Švábi,
— 1067
45,
49 62
(II.)
18—20
bájený hrdina eský
kmen nmecký
45, 68,
96
— 101
Wiesenburk.
Tas viz
Tatai Tegdag vlastn 998—1017 I
20, 82
Thiddag),
tetí
biskup pražský
32
Kroková Tetin, hrad Tetin Thiddag viz T e g d a g. Tista, Jan, Vršovec Tet(k)a, dcera
3
212
3,
26
57,
59
ímský 79—81
Titus, císa
47
Tobiáš (Dobeš) z Bechyn, biskup pražský 1278 až 1296 Trubka, poustevnice luh, vrah sv. Václava lui roh, píjmení D t š k a v. t. Jursko, rovina u Levého Hradce Tyr viz Štír.
93—94 80 26
í
z Uherska Ctibor,
Uhi, Uhry atd. Unislav, bájený
zeman východoeský
100
45-98
24,
kníže
Ústi, Ústské hradišt v
Srb
eský
16
Táborsku
92
eský
Vacek, nádvorní župan
Váceslav, kníže
20
56,
60
;
jeho syn
56
lužických
58
vévoda eský I 929 7, 25—31, 52; kníže eský 1191 -1192 74; (I.), král eský 1230 1253 81—89; (II.), vnuk I., král 1283
Václav
sv.,
slov v kronice Vank) Vank), poslední Pemys97—100; Václavovny, dcery
až 1305 (jako králevic
93-98; lovec
1306,
Václava
II.
Valdek
Vank z
(III.)
(také
99
viz Zajíc. viz Václ a v.
Vartenberka
Beneš,
pán
eský,
bratr Jana
ze Stráže
Velehrad,
100
sídlo
moravského arcibiskupa
Velflovici (Wólflin),
mšanský
23
rod v Praze
103
Veliz, vrch v Berounsku Vespasian, císa ímský, f 79 Vilém, viz Zajíc.
34 47
sv. Vit
29, 31
Landštejna), pán eský, Vítkov(i)ci, pední panský rod eský
Vítek Ojíovic
(z
213
103, 104
92 7
—93
Vladislavové, panovníci eští (v kronice jejich dje popleteny): (I.), kníže eský 1110 1125 57—68; (II.) král eský 1140—1173 66; (III. markrab moravský a kníže též Jindich), 75—76 eský 1197 Vlachové, Vlachy 47, 59 8—15 Vlasta, náelnice dívek 16 22 Vlastislav, kníže lucký Vlastislav, hrad Vlastislavv 17, 22 Vltava, eka 7, 50 Vnslav, Vnislav viz U n i s 1 a v. Vojen, bájený kníže eský 16 sv. Vojtch, druhý biskup pražský, j 997 7, 32, 43, 53, 65
—
—
Volfram viz Olbram. Vracka (Vratká), bojovnice Vlastina
10
Vratislavové, panovníci eští (v kronice osudy druhého popleteny s Vladislavovými) (I.) kníže kolem r. 920 25; (II.), první král eský 1061 až 1092 :
Vratislav, msto ve Slezsku Vratislav, kdysi hrad v Chrudimsku
z Vešíova,
Vešfovský Mutyn,
panský rod staroeský, Kochan, Mutyn.
Vršovci,
Všeslav,
neznámý
šlechtic
—
Vyiehrad, hrad u Prahy, 10
46,
34
— 57;
rytí
93 v.
t.
87 15, 35, 58,
86
Weissové (správn: z Meissau), rakouští páni z\Wi(e)senburka Tas, pán eský
Wolfram viz Olbram. Zábor (jinak Sobor), vrch
a klášter
eský
91
93
v Uhrách
Zajíc Vilém (z Valdeka), vlastenecký pán eský Závise (z Falkenštejna) Vítkovic, nejmocnjší
pán
82
56
statený
eský
46—53
99,
92
214
24 104
—94
Zderad, mocný pán Zderaz, klášter a okres po Zderadu nazvaný v Praze Zdislava, svtice z Zebina, Zebínský Bertram, šlechtic z Bydžovska
Zhoelec, msto v Lužici Zlic(k)ov, hrad Zlían, pozdji Kouim Zlicko, Zliané, kraj a kmen eský Znojmo, znojemský hrad ze Zvietic páni 92, Heman Žaíecko, kraj^ eský 17, 25 (tu myln). Žerotin viz Ž r o t n. Židé i
50—52 52 87
93 78 77 22, 28, 32, 77 80 102
í
14, 47, 64,
86, 87
100 82 82
z Žiroiina páni 92, Plichta Žiíava, msto v Lužici
Žitomí. ves v Kouimsku
215
.
OMYLY TISKOVÉ. Na v
str. »
50 verš 50 polož
za verš 5
1
204 D3
Dalimilova kronika Dalimilova kronika
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
Wlmm^mM^-í
:
;
.
