)^t-
.
Wi
Pítrchased for the
LIBRARY of the
UNIVERSITY OF TORONTO from the
KATHLEEN MADILL BEQUEST
,n j
í
hÁA
BYSTINY' SVAZEK DRUHÝ.
VYTISKL
K.
BENIŠKO
V
PLZNI.
JIÍ WOLKER
HOST DO DOMU
NAKLADATEL
K.
BENÍŠKO
V
PLZNI
S'3?
H
C.
:
OKORÁ, Stanu se menším a
ješté
menším,
až budu nejmenším na celém svte.
Po
ránu, na louce, v lété po kvítku vztáhnu se nejmenším. Zašeptám, až se obejmu s ním
„Chlapeku
bosý,
nebe dla o tebe opelo
kapikou
rosy,
aby nespadlo,"
si
R
B
Pán
Bh
jedenkráte pišel ke
iak žebrák s
Spal
asi
vonlo
z
mošnou a
na sen,
nho
jak z
na prahu stanul a Tenkráte
mné
holí.
ml
ervnových
polí,
prosil.
jsem
mnoho zlých vcí, které dech úží; erné šaty, límec, knihy vázané v kži a že jsem byl syt,
tak vážné jsem pemýšlel, zda lépe je zemít, i žít.
Nic jsem
mu
nedal,
—
neml
jsem rukou.
Jen jsem se stydl, když jsem jeho oi vidl modré od západu k východu.
Pán
Bh
Dvee
odešel.
zstaly otevené.
Ty jednou
m
vytáhly bez límce a knih na cestu daly mi mošnu a chlapecký smích, mnoho smutk a urážek do uzhku a stíbrnou vzpomínku na matiku.
10
Ted chodím mstem a Pána Boha hledám* vím že tu chodí s mošnou a hoH, vím, že se jednou s ním shledám, ale už
protože
zlých védsebou. Stoupnem si na nároží epicí v rukou, slunce nad hlavou.
Vezme s
„O
—
mé to nezaboU, nemám žádných
m
s
lásku prosíme, lidé boží,
Ote vrte srdce!"
11
—
ATODUŠNÍ SVÁTKY. Všichni chlapci jen já jsem
Na
dom
odjeli,
zstal v cizím
mst.
svatodušní svátky
vždycky chce k mamince zpátky, aby ona dobrá a rozmilá
srdci se
je
ržovou konvikou oknem kvítka.
zalila
jak za
Dva dny
jsou chlapci
doma
už,
budu ješt dlouho sám. V noci jak okno se celému svtu otvírám a domlouvám „Srdce, pece se vzmuž !" a seznam se s kamením to
:
Dny
za sebou jedou a jedou,
vybavené vagóny první tídy sváteního vlaku. Chlapec v poli myslel, že pevezou za kytku máku, nebo za slzu, nebo za úsmv, ale ony pejely, nevzaly, zlaté a
neekly
nic,
za sebou nechaly jen
svt spoutaný okovy erných
12
kolejnic.
:
A
K
M
N
A.
Myslím, že v poledne každý den by mohl být kvtnové tichý a slavný, kdyby všechny plotny u kamen mohly být jako louky na jae,
Maminky-sluníka v kuchyních by se nad nimi toily a smály, žehnaly by je zlatýma rukama a ony, — jako ta zem pod náma v odplatu za to by daly rst na sob chlebm a kolám, tak jako
kvtinám
polním,
co rostou z lásky a tepla,
V
poledne by je maminky otrhaly, na stl postavily erstvé a vonící
„Vezmte
z našich
rukou, moji nejmilejší,
kytici!"
13
OŠTOVNÍ SCHRÁNKA. Poštovní schránka na rohu
njaká Kvete mode, to není
lidé si
svují
jí
ulice,
vc.
váží velice,
se
jí
psaníka do s
lecjaká
docela, ní házejí se
jedné smutná a
dvou
stran,
druhé veselá.
s
Psaníka
jsou bílá jako pel a ekají na vlaky, lod a lovka, aby jak melák a vítr je do dálek rozesel, tam, kde jsou srdce,
—
blizny
ervené
schované v
Když na
n
ržovém
okvtí.
psaní doletí,
narostou na nich plody sladké nebo trpké.
14
!
:
N
Slunce je veliký básník a napsalo krásnou báse zlatým perem
na naši zem.
Muži bez kabát, ženy s ervenými
déka na mámin pes celý den
šátky,
sukni
jen
tou
a
tou
a tou.
Na kopeku nad polem také
já chci
íkat tu báse,
volat,
aby staeci v
ddin
až na práh vyšli
a slyšeli, co slunce napsalo, ale slova jsou tak veliká,
že neprojdou
mými
ústy,
a jen cítím, že jsem klas v
ad,
písmeno,
vykiník
15
K.
V to
uit znamená ábelskou trplivost.
lese se
Les
má
pichlavý chvost
a šimrá jím
Žáku, kniha
—
ti
zabij
pod nosem, do
uší,
do oí.
ve stínu nadává hlupáku, ji!
Sko na výsluní! Slunce se smíe, až nebe duní. Zavolá na té bronzovým hlasem: Hochu, všechno už umíš, co poteba na dvacet Pohod mi svt do nárue, do srdce jej zabal, af se nepotlue!
16
let
K
SVÁTKU
MÉ
MILÉ.
Den
A
jako jesle tichý je na svátek panny Marie. otec já nejsem Josef ani
Bh
pece vás, milá, mám rád. Jdu vám až veer gratulovat, protože veer je svtnika s andlem a
a chlév s narozeným díttem. Dlníci už se z práce vrátili, na nebe první hvzda vyletí. Nesu vám: básniku, kvítko a objetí, lásku ve tech osobách.
17
H
Až
Á
jednou se ožením,
budu mít dvanáct syn, dvanáct syn jako dvanáct bízí. Má žena v nich jako bílá kaplika v zeleném hájí zmizí a já budu ped ní klekátkem mechem obrostlým. klekat, Vnuky-družiky budou na
m
modlit se istýma
oima
a až se zšeí
Pán
Bh
bude chodit k nám na veeí.
18
O
H
Dva
lesní
J
!
rohy zazpívaly na prahu erného pokoje, bžel okolo rudého srdce.
bílý chrt
Hoj! Nevím, pjdu-li na lov, i pjdu-li do boje, vím jen, že musím si s sebou vzít náboje, bláznivé náboje a divokou runici,
oi
a srdce,
všechny staré obrázky strhati se steny, nechat tam jenom Pannu Marii a íci:
Panenko, možná, že dnes t zabiji, prsa ti probodnu bílou lilijí, možná, že sám se vrátím smutný a zranný, prosím t, tenkrát. Rodiko boží, sestup se
a potš
stny
chlapce,
který poslechl lesní rohy, chrty a srdce.
19
VZDÁLENÁ Vera
byly u
mne na návštv
všechny hvzdy,
—
msíc
MILÁ.
sedl
si
do velké lenošky
když jsem se jích mezí zda kdo mou milou nkde ale
eí
—
ptal,
uhlídal,
tak všichni vstali a
šli
ji
hledat.
Odešli asi do velmi vzdáleného kraje, protože dnes jich ani vidt není. Prší mi do svtnice a veliká tma je, v šeru od všech vcí beru rozlouení: housle, knihovno, stolku, pán je dlužen mi radostnou, ervenou holku, daleko kdesi ji schovává. Hvzdy a msíc jsou tuze už staí, myslím, že se jim nepodaí
Bh
dojit
až tam
Musím
jít
.
.
.
sám.
20
OKNO. Okno
je
behm
pipoutaná k
lo
sklenná
mé
svtnice.
Mladý námoník nepotebuje sedmimílové Vsedne a odjede; každou chvílí urazí
oima
dychtivýma deset tisíc nad moem po nebi krásném a širokém.
stevíce.
mílí
Bílá oblaka, bílé skály,
Afriku s
i
Austrálii jsme zcestovali,
ernochy
se pobratili,
Indiány navštívili.
nové svta díly, ze všech svta díl nejmladší, Našli jsme
i
to vše ale nestaí,
abychom
Svt
se zastavili. je kulatý.
Po mnoha dobrodružstvích rád
U
vrátíš se zase
do nízké svtniky, která zavírá se nad starými známými vcmi. rozviklaného stolu mezi dvma vysychajícími kalamái nejlépe uplatníš povídku s polární záí. ty sám nejvíce. Vše bude tiché a šastné, Oi své položíš doprosted svtnice:
—
dáreek
—
z cesty
—
album svta. 21
UKIŽOVANÉ
SRDCE.
UKIŽOVANÉ Srdce ukižované na
devném
SRDCE. kíží
pedvírem zemelo. I
sali
slzami
je
a do
zem
vložili,
zalili
a srdce vzklíilo dnes ráno.
ervený kvt chodí po zemi a po nebi,
Pánaboha velebí v nevstincích a kasárnách, v pedmstských domcích a továrnách a íká celému svtu:
Jsem láska a kvetu ranou otevenou, aby všichni nevící železným životem rozbití mohli v ni prsty vložiti.
25
POKOJÍK
V
HOTELU.
Pokojík za šest korun, íslo dvacetpt, s vyhlídkou do dvora, umyvadlem a postelí, na rozklížené židli sedí a hledí jako ta stará panna, co mnoho vidla, nemilovala a nebyla milována. Kdo na noc pijde už odpoledne, na postel sedne, ruce dá do klína a usedav vzpomíná, kdo by tak moh', kdo by tak moh' z toho cizího msta pijít a zadarmo usmát se na nho, íc nco dobrého, jasného, teplého, aby i nejsmutnjší vci v tom pokoji vidly, že pec není všechno tak, jako si myslely.
26
R
K
E
R
U
S Bohem hoši a dti,
my my
už dnes rukujem', chlapci dvacetiletí,
tohoto smutného rána,
kdy s
celé
nebe jsou kasárna,
rozbitými okny, zídkou studenou,
šedivé a
My
už
erp
omalovanou.
nemáme
hlav na ramenou, na nich jen kufíky, erné kufíky — erné rakviky, na nich naše jména v bílém lemování a v nich jsme my sami pochováni, v sepiatých rukou srdce držíme, už o tob nieho nevíme, živote krásných sklenných vcí, lásko s mamininýma rukama.
už
máme
27
Dvátka
smutná, nechote za námi, poheb, my se zas vrátíme jednou veer se všemi hvzdami. to není
My
mrtví vojáci
vám
prijdem' k
touto
ulicí,
pineseme vám ze svých ran
kytici,
ervenou, dar, co na prsou rukou nás vezmte, do bílých
kytici
Do
abyste, milé,
krvácí. postelí,
vdly,
kde
se naše tiché tlo pro rty vaše ranou otevelo, abyste mohly hluboko do nho té noci svatební.
Díve než
se rozední,
poneme pod nový
vaším srdcem radostné pachole,
život.
28
DLÁŽDN Dláždní, kamenná organisace, dalo se na pochod ulicí, ohromilo stechy prapory tisíci s ušlapanými lidskými tváemi.
Vysthovalo se mezi lesy a pole, s hiby a chrpami sedí pi jednom dlaždika každá roste a roste jako každé semeno
stole,
poctivé a prosté, které lidmi kleícími
ze srdce bylo do
V mst
zem
vloženo.
zatím
zvony se rozzvonily, až se zvoníce rozsypaly, zvony jako ptáci z klece na nebesa odlétaly,
domy
ruce zvedly, vzdaly se a spadly,
tramwaye na námstích jak utržené máky zvadly, kabarety se rozbreely a kavárny shoely, zstaly v popeli, bída vstoupila na nebesa a nezstal kámen na kameni, vše bylo openo o dláždní.
K
—
Jen ruce dlaždi pod svou vlastní prací pochované zvolna se z prsti vztýily. Lán stotisíc rukou. Klasy. Obilí.
29
ZE
SOBOTY NA NEDLI. V
noci ze soboty na nedlí
námstí
se rozveselí.
Ztroskotaní opilci
dom
se vracejí sami a sami, rozmlouvají s lucernami o týdenní robot. Zpívají tvrdé písniky o štstí a lásce a jejich písnika kamenná
okna sklenná.
rozbíjí
V
den výplaty má i kdo není bohatý. Msíc je jako panna bílý,
peníze
opilí se
oni
jej
životem zapili
neopili,
rumem
a slivovicí
jako chorobu žaludení, nebo lásku podvedenou.
V
noci ze soboty na nedli ztroskotaní lidé velmi zesmutnli.
Dnes
všechno trojit, což je pranic nepotší, nebof je všechno tikrát tžší. vidí
30
as v smutných tmách jim Pánbh ve tech osobách,
Proto v ten zjevuje se
ve jménu Otce íká jim: Synu! ve jménu Syna íká jim; Brate! a ve jménu Ducha svatého tiše je pohladí po ele ka: Ješt dnes ráno bude nedle.
31
VZE. (Jaromíru Berákovi.)
Na den
kíži ze
ty
stn
cihlových
mížemi v boku proboden, krev a voda
bílý byl
vyšly z rány,
krev a voda tekou po nebi sedm Toto je vzení
dní.
nemocnými lidmi, vícími lidmi kamarádem, kterého zaveli v tento svt, s tisíci
s desíti
a
mým
protože
má
dvacet
let.
Samovazba. Ticho je tu, šalebno je tu,
úzko
Myšlenky
je tu.
se stále
potáciv
vracejí
jako ranní vojáci z bitvy do polního lazaretu, ten lazaret
je
pepadená svtnika doma
lomícíma rukama je rána na vlastním tle. Maminky vždy v Syna a Spasitele,
a maminka
s
ví
ale bolesti jsou nejtžší,
když se musejí rozdat.
Slunce,
pijd sem Tento
vze
je
s
paprsky všemi!
sám jako semeno v zemi.
32
!
Á
N
v
R
most
Lucerny na
sklennými zuby,
jektají
plešatí starci
se v barech u vína chlubí,
kolik holek
kolik
si
život
této noci
koupili,
—
zabili
—
erná eka tee, odnáší utopené kvtiny,
lovk
je
na
svt
jediný,
mlha, mráz a vichice
dnes nepovídají,
kde
je
ona
ulice,
která by vedla k
ráji,
nebo k domovu. Ale ty, moje milá, v daleku rozsvítila bílé okno erného inžáku. Myslím si na tebe, že spíš ve svtle. jsi
Nad je
postýlkou
bezpený
sen
jako baldachýn rozvšen.
Nezdá
se
ti
o
mn,
který jdu nocí, ti o mn, kterého uvidíš zítra ráno. Jak je to krásné probodnout špendlíkem dírku do nebe
zdá se
33
Ale dnešní den už mi souzeno, abych byl nešasten. Myslím-li na ty jimž v mlhavém bloudní zjevil se svatý,
je
musím kteí
si
jej
protože
vzpomnt
i
onch,
nespatiU,
oima veei
zaplatili.
34
;
MILOVÁN Chudý pišel k vám, byl jsem to já sám. Sleno, co mi dáte z bohatství svého,
ervenými
Na
rty a bílými prsy
uzameného?
uhci je bláto
a v srdci hlad, lovk musí mít
lovk
je
nkoho
rád,
sám mezi Hdmi.
ztratil se
Stojím, stojím,
slova
si
nevystojím,
ti položil do dlan prost a oddan tak, jako maminka klade na stl talíe k veei. Chudý si s bohatým neví.
které bych, ženo,
Taková krásná
byla,
dívala se a nevidla.
Hrozn jako
zlaté
dv
oi mla,
zlatnické výkladní
skín
kiící na žebráckou a loupežnickou
35
ulici.
NEMOCNÁ To
není
to je
a
já
na
nemocný
MI
pokojík,
smutný rybník jsem utonulá
dn
Postelí
jeho
m
devném.
zatížili
jako
tžkým kamenem,
abych snad k oknu nevyplula, kde nebe se dotýká hladiny sklenné. Milý si možná vzpomene navštíví v této hlubin. a snad Na židli sedne, klobouk složí na klín, ekne, že venku je pkné poasí.
m
A
já nemám, co bych mu dala, protože jsem se rozstonala a mé tlo je prsvitné jako prázdná sklenice.
Ze všeho na svt lásky chtla jsem nejvíce. Ale dnes srdcem svým ani jediného hladového nenasytím.
Odpust
mi,
mj
milý,
híchy moje!
BÁSNÍKU, ODEJDI! Básníku, odejdi! jen Zaho vše
—
a peryj
Z veera
s
rýem
se vraf
ten lán od hbitova k obzoru! zasej tu lásku a pokoru,
aby se urodilo ráno zlaté a záící, jemuž by scházeli básníci, protože všichni lidé by dovedli plakat a zpívat.
37
HOST DO DOMU,
HOST
DOMU.
DO
eklo ti: Lazare vsta tebou vyšel jsem z kamenné svtnice. a já s Zaradovali jsme se oba velice, když jsme našli nové a dovedné ruce na svém tle, zemi jsme do nich uchopili pevesele a zem byla tžká jako práce modrookých haví a zem byla slavná jako rodinná kamna pi veei. Tvé
vlastní srdce to bylo, co
I
Na kamenném chodníku poznáš svátek nejlépe. I my jsme jej poznali a proto pjdeme na pout k svatému svtu. Však my už cestu docela dobe najdeme, vždyf ne hvzda jediná, ale hvzd tisíce dobe nás povedou na všechny strany od bílého msíce,
protože se na všech stranách narodila pacholátka.
Na
konci
ddiny
rostou tiché kvtiny, ale tu v
pedmstí
roste jen bída a neštstí.
Pod obrazem umuené rodiny petrolejová lampa
S hladovými zde
je
se
vn
chceme
svítí.
nasytiti
naše první zastavení.
41
—
Do prázdných talík oi z
své k noclehu položíme, krve a ze sazí básniku vystavíme, básniku jako velikononí svíci, bílou, svítící, potšující,
o cest k
ráji.
Lidé lidem
dvée otvírají.
—
Host do domu a ješt nkdo.
—
42
o
U
N
T
—
já jsem hvzda Já nejsem cesta, na svt ruku svou jsem položila, na erný kabát pentli pišpendlila jako v nedli.
A
ti,
kdo mé vidli
zprvu se
pak
báli,
se ale stali králi
a ekli
si:
„Pojdme,
narodil se Mesiáš!"
Po
svt
Svt
je
je
pkn
vedu.
jenom chodník nebem,
nebe zas
je
velké pole,
kvty nahoe dole, — ekl bys, že konce nemá. i
V
srdci dary, v
rukou srpy,
v oích andly a chrpy, na žn jdeme do Betléma.
43
bílá,
M
R
Smrt jsou jenom bílá boží na rozcestí, v poli.
Dlouhá cesta utrmácí, nohy bolí,
oi
jako smutní ptáci
na trávník se posadí, ruce zemi pohladí. Pro je
lovka
zem
Usneš.
jako postel pikká.
—
Nebe vyzvání
klekání, kraj je bílý jako z mléka, pije, hlava leží, oblaka jdou bez otží, nebe táhnou za sebou.
srdce
Potom nad tebou a kižovatkou velké svtlo rozsvítí se.
Divem stichneš jako pna. A v tom svtic políbí se
muž
a žena.
To už
ani ve snu není,
to je spíše probuzení.
44
muka
NONÍ Nkdy
déš
v noci
je
DÉŠ.
nenadálý,
zatese bezútšn ulicí zrovna když by ti poutníci
mstera o
—
lilii
ale
pod spícími okny si povídali nebo o njaké nádhee na této zemi, tak schovají se do dveí prvního domu rádi chodili a
polní,
a jsou rádi tomu, že jim srdce nenamokne.
Když
tak
stojí,
musí si vykládat samé smutné vci, protože déšf je drží v kleci s šedivými dráty, ale jeden poutník a možná, že všichni si mysh: Tento je teba svatý jako evangelium a za tmito dvemi mže bydlet archandl Gabriel. Kdyby nám tak otevel a pozval nás k sob, než pršet pestane, do svtnice teplé jako království boží,
dm
to
bychom
se
pomli
my pesmutní kesané mezi oknem, stolem a postelí! Jeden a možná že všichni tomu už ví,
45
protože pedlouho stojí u zamených dveí a íkají do dešt vci smutné a smutnjší, až se dvee otevrou, aby, radost byla ješt vtší.
—
—
46
SVATÉHO MIKULÁŠE.
NA
Dnes
svatého Mikuláše, rychlovlakem, oima ukrajuji si ze zem jako z posypané cukrem a skoicí, a
já
je
jedu
dom
mléné kaše
zapomínám na noviny, tramway a ulici v šedivém kupé s lidmi, kteí odjíždjí nebo pijíždjí vlastnímu srdci.
Svatý
veer
promnil náš vlak v punošku za oknem. Pane Mikuláši, pijdi také sem, navštívit tyto neklidné dti na jejich pouti.
Ony chtjí zem svými cestami obejmouti a nebe svými úmysly. Povz jim slova víry a potchy, vlož laskav ervená jablka a zlaté oechy
—
do tohoto vlaku Praha Bohumín a do vlak celého svta.
47
KOLED Na námstí
vyhrávají koledy ti pesmutné trumpety: mlha, bláto, sníh.
A na konci msta vede do chaloupky Tebas práv nový
cesta.
lovk
po ní na svt pišel kik na nahé stny,
a rozhazuje bílý že už je tu malý, živý, narozený mamininou bolestí požehnaný. Ze se narodil z rány tak na nj dýchají, tak jej zahívají z jedné strany krev a Pán z druhé strany.
Bh
Svatý Stpáne, smutný den pinesl
jsi
ve džbán,
promáené boty drami pláí, ale to jsou pec nejvdnjší posluchai poselství radostného,
chlebíka na erné míse pineseného, protože jsou nejblíže trumpet tvých pesmutných jako
je:
mlha, bláto a sníh.
48
I.
Miluji véci,
protože
mlcnlivé soudruhy,
všiciini nakládají s
nimi
jako by nežily, a ony zatím žijí a dívají se na nás jak
vrní
psi
pohledy soustedénými
a trpí,
lovk
k nim nepromluví. Ostýchají se první dát do ei, mlí, ekají, mlí a peci tolik by chtly trochu si porozprávt! že žádný
Proto miluji véci a také miluji celý
svt
49
H
B
Ba tom s
o
T
I
Na našem hbitove rozpuklou zídkou a zapadlou márnicí, cestikou zarostlou, tichou a vonící nikdy si na smrt nepomyslím. s
Mrtvých už není
tu;
kvt,
napsaH znamení do strom, do že
žijí.
Jsou tu jen aleje akát, laviky pro milence a dti, co na hrobech hrají na mámu a oa tátu.
dv
Když nebe
dobré,
ic
tak chodí tu
si
andlé
bíh se hroby, které ješt nezajizvily, obvázat promluvit se temi, tymi staenkami v erných šatech, s nejvtšími brouky v této zahrad.
Do oí
—
se jim posadí,
to nejsou slzy
to jsou oni,
—
vždycky když
tu
nkdy
andlé,
m
—
já je
chodívám tuze sám
a íkají:
Na
této zemi není smrti,
jsou
znám,
pohladí,
jenom staí
50
—
a mladí.
D
N
Dnešek dotkl se
je
jisté
nesmírný zázrak, srdce z nenadáni
vám mého
jak veliká
bolest, jak veliká láska
—
a hned nastalo slavné zmrtvýchvstání,
mnoho vcí
stoupalo na nebe, každá istounká jako sedmikráska, a moje oi ten zázrak vidly, ale musely zstati dole zrovna jako ti apoštolé, co potom se rozešH po svt do dáli a
že
každému radostné
Pánbh
íkali,
se jim zjevil jako
51
lovk.
o
B
S
A
a
CHLAPEC. Pokora
9
Žebráci
10
Svatodušní svátky
12
Kamna
13
PoStovoí schránka
14
Žné
15
Žák
16
K
svátku
mé
milé
17
Háj
18
Hoj!
19
Vzdálená milá
20
Okno
21
UKIŽOVANÉ
SRDCE.
Ukižované srdce
.25
Pokojík v hotelu
26
Rekruti
27
Dláždní
29
Ze soboty na nedli
30
Vze
32
Návrat
33
Zamilovaný
35
Nemocná
36
milá
Básníku odejdi
i
....
37
HOST DO DOMU. Host do domu
41
Poutníci
43
Smrt
44
Noní dešf Na svatého
45
Mikuláše
46
Koledy
48
Vci
49
Hbitov
50
Dnešek
51
?G 5038 W6H67
Wolker, Jií Host do domu
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
V""
^
r-:*-
..^„
*' V-^*^-? **'
