Pnrchased for the. LIBRARY of the UNIVERSITY OF TORONTO. the. froni KATHLEEN MADILL BEQUEST

i

'

PRXJBUZENÍ

Pnrchased for the

LIBRARY of the

UNIVERSITY OF TORONTO froni the

KATHLEEN MADILL BEQUEST

SEBRANÉ SPISY

Karoliny Svtlé XXVIIL

Z

LET PROHLÍŽENI.

v PRAZE.

NÁKLADEM 1904.

J.

OTTY.

z

LET PROBUZENI. OD

Karoliny Svtlé.

JITENKA.

—

Z

taneních HODIN. VEERA.

ZA MÁJOVÉHO

V PRAZE.

NÁKL ADEM 1904.

J.

OTTY.

PC

Si/,

Tiskem eské

'^l

grafické spolenosti

»UNIE«

v Praze.

)ITRb:XKA.

LJo Doban

vdlo

každé v

dostal

msteku

se

nový aktuar a do téhodne

dít,

že je

to

takový,

ale

ta-

kový podivín, jakého, co Dobany stojí, ješt nevidly. Mohl si na píklad vybrati krásný na ncámstí byt v dom nkterého bohatého mšana; každý zajisté by si byl za est pokládal, kdyby se mu bylo dostalo za nájemníka osobnosti tak vzácné. Avšak aktuar sthoval se až za samé msto do nizounkého domku, uprosted bujných luin stojícího, k ovdovlé, v letech již pokroilé pojezdné. iVIohlf každý veer se baviti pi kartách a výborné veei dnes u pana vrchního, zítra u pana dchodního, pozítí u pana berního, popozítí u pana doktora atd., atd. Každý z pán tch vlídn k sob ho pozval, a rád by ho byl v rodin uctil. Obzvlášt vlídn ho zvali a rádi by ho byli uctili, kde mli v dom nkolik na vdávání dcer. což mimochodom eeno v Dobanech ješt hustji se vyskytovalo než v jiných mstekách a mstech naší milé v každém ohledu požehnané vlasti. Ale pan aktuar velmi zdvoile se podkovav, každé pozvání jednou pro vždy ku podÍNii rozhodn a urit zanu'tl. neudávaje pi tom nejnepatrnjší píiny, pro tak iní; což bylo ovšem v oích eených honorací mnohem strašlivjším provinním, než kdyby jim byl netajil, že mezi se pisthoval

n

8

s

nezvratným úmyslem, že

je

i

rodinami jedem se svta

s

pipraví.

Le aktuar nejen že nenavštvoval spoleností soukromých, neukazoval se ani na místech veejných; páni hostinští a vinárníci znali ho jen z ulice. Aktuar proti obyeji všech svobodných v msteku pán stravoval se u své domácí, meškaje v prázdných hodinách v zahrádce ped domkem. Bylt odtamtud pohled milý pes louku jako brál zelenou na bystrou eku tudy se vinoucí, za níž vyníval ze skupení bílých domkV a ovocných sad starožitný dkanský chrám, jehož dv štíhlé šedé vže byly po mnohá již pokolení chloubou msteka a okrasou delého okolí. S úšklebkem lidé o tom (si povídali, že veerívá nový pan aktuar s prosounkou paní domácí v chmelové besídce salát, edkev, podmáslí, nové brambory s erstvým máslem a jiná ješt plebejská jídla, málo se hodící pro žaludek muže jeho postavení a významu. Velice úednické své dstojnosti tím zadával a kollegy svoje urážel.

V nedli odpldne, když

celé

msteko

po okolí se

pout, posvícení a zábavy jiné, když nešpoe si odskoila na dkanství k pann i pojezdná po hospodyni na malý nevinný klep jediný aktuar z domo\^a se nehnul. Sám a sám sedával v besídce a ítával tam celé boží pldne až do veera. rozešlo a rozjelo na

:

Teprv když slunce, proti besídce k západu se nížící, žíhati ho poalo, zdvihl se ze sedátka zelen nateného a vyšel j.q. zahrádky. Volnými kioky ubíral se pak pes louku. Naklonil se tu i taui k nkteré kvtince vní, barvou neb útvarem zvlášt ho vábící, ale nikdy jí neutrhl na do

oí

;

obyejn

na devném mstku, pes eku vedoucím. Dlouho z nho zírával do zelené pnící se vody, zde zvláštní hloubku mající a sniv z ní povznášel zrak k pohoí lesnatému Sírajinu opásajícímu. Strmívalo nad ním obyejn ješt horstvo jiné. to

do

se zastavil

msteka

smlé, vysoké, przrané, jako

z ledu a snhu nakupené, volnosti se podobající, hory to oblakové, po nichž rozlévaly ervánky jako potoky krve mla-

otin se

rmnné

dých vítzných bojovníkii. Trávíval tam v pemítavém nazírání, až ho pekvapila noc. Kdož práv v ase tom šel mstkem, slyšel prý, kterak aktuar pohlížeje na zapadající slunce z liluboka vzdychá, ba nmohý dokonce stixl na svém, že aktuar obraceje mimovoln hlavu, pi šramotu krok za ním se ozývajících, ml oi zakalené slzami.

Jakž

nemly pak

i dti o tom povídati, že tikového no\T aktuar, Dobany co stojí, ješt nevidly, což bylo zajisté hezkou již chvíli, iivážíme-Ii, že spisoval pan dkan již na dvaf^-átý rok zevrubné djiny msta a dosud ovekám svým nemálo již dychtivým díla, v nmž se ml zraiti duch vhlasného pastýe jejich, uriti nemohl, kdy asi vyjdou tiskem. Dobanští, obzvlášt však krásnjší jich polovice, aktuarovo podivínství a samotáství jednohlasn piítali jakési nešastné lásce. Ale sleinky Dobanské, s ob-

si

podivína, jakýmž je

a

vzornou se zavázavše, že vc tu jak se patí vyštetí a ovoce ušlechtilých tchto snah souvkým svým spoluobanm ochotn zdlí. všude co uv]pilnji na aktuara se peplavaly a na každém, kdož díve ho znal a s ním v jakémsi býval spojení,
skuten

a

i

10

tím sloužil, a to sleinkám

rovnž

tak horliv a

se starajícím o šastné a nešastné lásky

—

obojího pohlaví chopitelnému žalu

sWch

obt.ovn bližních

pece k ne\^slovnému a snadno svému ani nejmenšího dopátrati se

po-

ne-

mohly. Všude nezvratnými dkazy na jisto postaveno, že nezstavil aktuar po sob nejslabší stopy njaké známosti, nejbledšího stínu jakési pletky zamilované nerku-li lásky skutené. Kdežkoli býval, všude stejn si poínal

na

vlas, jako ted

v Dobanech. Bydlíval vždy v nkterém

odlehlém domku, v osamlé ásti msta, u starých prostých lidí, nechodíval nikam ni do spolenosti ni do hostinc, straníval se mladých lidí, obzvlášt dívek velmi nápadn a prázdné hodiny trávil bud s knihou v ruce neb osamlými procházkami, kdež ti, kdož ho potkali, rovnž p«rý tak teskliv a pohnutliv ho vzdýchati slýchali, jak ted asi vzdychával na Dobanském mostku. Nebylo tedy nejmenší již pochybnosti, že láska ho netrápí. Vždy se nemohlo pece pedpokládati, že s dvajiž lety (do té doby jeho života sáhaly totiž neomylné zprávA' Dobanských sleinek), aktuar by byl tak prudce se zamiloval, že by v ticátém ješt roce svém si pipomínal pedmt pedasného toho citu se vzdechy a slzami Láska nebyla tedy na žádný zpsob píinou jeho tžkomyslnosti ani žal o rodie, ztratil je totiž tak záhy, že jich ani nepoznal. Bratr a sester neml, aby se mohlo mysliti, že snad ho skliují .iakési tajné rodinné nešváry. Byl mlád, vzezení zajímavého, ehož doznávaly i jeho nejvtší odprkyn, mu pi tom zle vytýkaly pohled vždy zachmuený a chorobn pižlutlon melt pkné po rodiích jmní, pkné postavení ple a ješt p'knjší do budoucnosti vyhlídky. Bylo veej-

nácti

!

a

—

11

iivTn tajemstvím, že je pro vzácné svoje schopnosti a nevšední vdomosti oblíbencem knížete, který byl již nejednou zcela urit* o tom se zmínil, že nebude nikdo jiný v Dobanech vrchním, až nynjší starý pán doslouží, než aktuar Vilém Souek; jak mohl tedy lovk v každém ohledu pírodou a osudem tak bohat obmyšlený, nebýti veselým, spoleenským, zábavným? Jak jen mohl lovk takový se neženiti?! Po celé desítiletí nebyla žádná otázka mysli Uobanských obanek i obanu tak zajímala, napínala a horen rozech\avala, jako záhadná povaha aktuarova a co asi za tajemství v bytosti jeho se skrývá. Do pibytí aktuara do Doban paní pojezdná hrála jen roli zcela podízenou ve spoleenském život steka toho. Žádná paní úedník výše postavených než byl nebožtík její muž. si jí nevšímala, neku-li k sob ji zvala aneb ji navštvovala. Sotva že hlavou trhly na uctivý pozdrav její když kolem ní hrly na brykách a koleskách. Ted najednou mla dobrá ta paní návštvu za návštvou. Minul sotva den, aby nebyl nuisil aktuar na obd ekati, ana se ta neb jiná dáma u jeho domácí obmeškala. Nejdíve k ní pišla sleinka direktoVidla prý onehdy ro\ic, rže to již znan rozk\'eLlá. v kostele, kdež stála práv za paní pojezdnou, límeek na ní tak vkusn vyšívaný, že k ní picházela s prosbou, vzor okreslila. zdali by jí nedovolila, by si rozmilý na Prosba ta pojezdné ovšem nemálo lichotila, neb slenina v pracích takových znalost a obratjiost byla v celém msteku známa. Okamžit spchala k prádelníku, vynd;da z nho límeek a sprostivši ho suchého ržového listí

—

m-

nm

a levandule, jimiž

mla

prádlo dle

zpsobu

sUirých dobrí-ch

12

hospody, voavek našich ješt neznajících, všecko posypáno se záícím pohledem ]>odahi výrohek své pihiosti a dovednosti slen. Avšak pes svj v tomto ohledu vhlas mnsila slena :

pec

k pojezdné zavítat. Kresba když poala vyšívati, nemohla do vzorn vpravit, emuž pojezduá velmi srden

dii'ektorovic

nechtla se se 'zas

jí

asi šestkrát

jaksi dait, a

se podivila.

Po slen té objevila se n pojezdné rovnž tak neoekávan dchodová, paní to známá pro svou pýchu. vcházeti pod nízkou Pojezdná ani oím nevila, vidouc ji

stechu svou. Zapomnla samým úžasem podat

jí sedadlo, toho píinu, velmi sliovívav pehlédnouti ráila. Picházela k pojezdné prý na poradu. Slyšela v povídat, že nevšední dkladností se vyznává v pízi a prádle, za tou píinou si pála, aby jí schválila tkalce. ídila prý dcerám svým výba\ai do zásoby, aby byla pohotov, až by se ženich pihlásil. Chtla míti v^e bez úhony, jak dívky její také zasluhovaly. Radost

což paní

dchodová

tušíc

mst

vru, schránti tvorm

tak

rozmilým vno!

Dchodová

jim není v panství rovno, což, jak pedpokládala, i pojezdná zajisté nesíslnkrát již slyšela. nebyla pojezdná nikdy podobnou vc slyšela, ba spíše opak dívky byly hrdé a nepíjemné jako matka nezbývalo dchodové ochotn svdit a jí slíjí pec jiného než biti, že co nevidt o tkalce ádného a svdomitého se tvrdila, že

A

—

—

postará.

Po

planí

dchodové pibhla

služka paní lékárnice.

Nesla nesmírnou láhev jakéhosi temného, hustého toku. Milost planí její dovdla se prý od kohosi, že paní pojezdná velice kašle ponvadž ale, jak tvrdí její muž, ;

13

kašly
není letos odesílá jí

s

tu

dárek pijmouti, pošle prý nkdy odpuldne svou dceruška k ní do zahrádky, aby si tam natrhala košíek malin k vaení.

Za krátký as pojezdná skuten nevdla, kde naasu, aby všecky návštvy patin pijala a za Áaždou návštvu opt se podkovala, dokazujíc takto, že Každou chvíli ji tšila a že si peje, aby byla opakovánr. brati

byla pozv.ma k jakési

dobanských dám

porad

sklepu,

kuchy

a zásobáren

se týkající.

Najednou mezi nimi slula vzorem hospodyn a kuchaky, aniž vlastn pochopiti mohla, v tak náhle se osvdila, kterak tak man ke vší té sláv pichází. Kamkoli pišla, tam musila zstat, odložit klobouk a šátek, na pohovku sednout a chtjíc nechttjíc s rodinou posvaiti. Paniky a sleny skuten mezi sebou závodily, aby tu dobrou, hodnou, milou, zlatou paní pojezdnou pobavily a jí skutkem slovem dokázaly, jak velice si jí váží a vždy vážily, jen že se jim dosud jakous nepochopitelnou, zlou náhodou nikdy vhodné píležitosti uji^kytnouti nechtlo, kde by jim bylo lze bývalo úctu a lásku svou patin dát jí na jevo. Co medle mohlo býti na

em

i

svt

pirozenjšího, než že pi takových výlevech cit, kdež soustrastn pojezdné se vyptávaly, jak svou samotu na to snáší, zdali se jí pec nkdy nestýská atd. i pnšly, zdali je spokojena se svým novým nájemníkem. Kdyby byly otázky té opomenuly, zdali by si nebyla musila

—

K.

SVTLÁ:

Z

let

probuzení.

2

14

pak myslit, že myslníka,

je

jim jedno, má-li v bytu

njakého

lehko-

i lovka ádného?

Pojezdná vždy všecka oživla, mohla-li o svém nájemníkovi si pohovoiti. O nikom a o niem tak ráda * nemluvila jako pravé o nm. ,,To muž k pohledání a k pomilování," horovala, jakmile pišla o e, což v domech, které se jí byly v nejnovjší dob tak neoekávan pátelsky otevely, zázran asto se piházelo, ,,je vru k neuvení dobrý, mírný, ádný, velkomyslný, citlivý, ach, až píliš citlivý. Když poslice z Prahy mu pinese njaké knihy, bera jí je z ruky, vždy od hlavy až k pat se zachvje. Z poátku než jsem jej lépe seznala, nemálo jsem se divívala jeho dogmutí. Nemohla jsem si je vysvtlit než že jsou v nich snad obsaženy jakési soudy se zlodji, loupežníky a jinými lotry, které ítávají páni od úadu, aby nabyli zkušenosti a lepší si vdli rady s takovými škdci. Le když jsem. jednou oprašovala pihrádky, kde má knihy urovnané, nedalo mi to a já do nkterých nahlédla. Ale neuhodla jsem, nebylo v nich ani zdání o soudech, vyšetování a podobných vcech. Nesliledala jsem v nich jiného než básn a povídky, všecky v eském jazyku sepsané. Nebyly sice, jakž aspo na pnmí pohled se mi podobalo, práv pro zasmání a pouhou kratochvíli složené, pišla jsem v nich na mnohé smutné a vážné slovo, ale ani pomyšlení, aby se byl musil lovk již naped tásti, než je ješt etl. V ohledu tom je vru ješt horší než nejrozmazlenjší sleinka, ale v každém jiném nemá soka. Se mnou jedná jako s vlastní matkou. Nemohu se mu více zavditi, než vypravuji-li nm o své mladosti, kterak to chodilo na panství za mého otce, jenž byl také po-

nm

15

mj

jezrlným jako nebožtík, jaké panovaly tehdáž obyeje a mravy zde, v msteku mezi lidem a na vesnicích mezi venkovany. Jen si považte, musím mii dopodrobna popisovat, kterak jsem se strojila po doniácku a kterak, když jsem šla do kostela neb nkam na místo veejné; jaké panovaly u ná,s v povry, jaké míval otec

dom

muj zvláštnosti a poekadla a matka moje hospodáská pravidla. Jak se mu nco z vypravování !mého zalíbí, hned bží a zanese si to do zvláštních zápisek. Šastná dívka, která za nho se dostane; jeho vinou zajisté jí z oka ne ukápne slza jediná." ,,Tomu víme všecky na slovo," ozval se jednou

pi takové rozmluv ve

velké spolenosti, kterou sezvala paní poštmistrová k oslav svých jmenin, všetený hlásek sleny purkrabovic; ,,chof pana aktuara zajisté nikdy nezapláe vinou jeho a to proto že nebude nikdy žádné

—

míti

!"

sml

„A pro ne? Pro by se práv aktuar neml nikdy oženit?" uražen se otázala pojezdná. ,,Xejde o

odvce

tatáž

a ne-

to, že se ženit nesmí nebo nemá," výmluvn slena; byla dva celé roky jia vychování

v Praze u tetiky a za touto píinou požívala rozhodného vlivTi mezi di-užkami svými, jimiž nebyl .osud takové výhody dopál. Vystupovala vždy na základ této pednosti jak ixjnice jejich ,, nejde o to, že se ženit nesmí neb nemá, nýbrž že se ženit nechce." ,,Že se ženit nechce?" zamyšlen pojezdná opakovala; „nemohu to ovšem s uritostí íci, neb nikdy jsem se ho netázala na vc tak choulostivou. lovk s ním musí v tomto ohledu práv pro tu jebo citlivost zacbázeti jako s mkkým vejcem a sám se mi t;iké nikdy ješt ani ;

16

jednou nezmínil o lásce a ženní. Avšak já pro svou osobu pece si myslím, že by se aktuar asi rád oženil a hned, jen kdyby nalezl, co hledá." ,,A

co hledá?" kiklo najednou

paniek a sleinek v parádním

tolik hlasu,

co bylo

pokoji paní poštmistrové

.prosíme vás, rozkošná, andlská, božská paní pojezdná, l)Ovzte nám to co nejrychleji, nejdkladnji a nejobšírnji, jinak vám tu všecky zahyneme zvdavostí a brulete nás ,

míti

na vždy na svdomí."

A všecky dámy, kde která byla, nahrnuly se okolo hedbávné pohovky, kde trnila pojezdná dnes na estném míst po pravé stran domácí paní, majíc za sebou skvostn vyšívaný polštá, na který by se ale nebyla ze samé uctivosti za žádnou cenu opela a kdyby byla unavením klesala. Nechtla na žádný zpsob na pohovku sednouti, vždy byla co do stavu nejposlednjší mezi pozvanými panikami avšak byly ji tam pece vnutily pod záminkou, že je mezi nimi nejstaršfí, že jí tedy vším právem také náleží nejpednjší u stolu místo. ;

.Vždy vlastn nieho nevím," pojezdná rozpait omlouvala a nemilý ji ovanul cit. Nabývala znenáhla jistoty o tom, co sice dávno tušila, oo ale sama sob nikdy viti nechtla, majíc o pohlaví svém vbec a o Dobanských dámách zvláš pontí velmi vznešené. Dospla totiž k pioznání, že se musí za všecko pátelství a pozornost, jíž byla po nkolik msícv pedmtem, \'lastn Zmínila jsem se o tom již podkovati jen aktuarovi. prvé, že se mi ani jednou, co u mne bydlí, nezmínil o zamilování a o svatb. Mohla bych leda jen povdti, eho ,

se

,,

se

domýšlím

." .

.

17

povzte, povzte!" volaly dámy, obklopujíce a tsnji, aby žádné z iiidi jedinélio slova neušlo. ,,Bi]d'te ubezpeena, že nás bude vše zajímati, cokoli o aktuarovi nám sdlíte. Pomžeme vám, dovolíte-li a samy budeme hádati, co asi hledá ten podivín všech podivín. Nuže, eknte zcela upímn a bez obalu, žádá-li si snad u dívky, již by si chtl zvoliti za družku života .,Acli

ji

poád tsnji

—

bohatství?" Pojezdila s nelibostí zavHla hlavou. ,,Na bohatství zajisté nepomýšlí, peníze nemají u nho žádné ceny. asto ho kárávám, že si jich tak málo váží. Kdybych mu msíní plat hned neuložila, jakmile si ho z úadu pinese a po dvacetníkách nevydávala, zajisté by neml patnáctého již krejcaru. Pro sebe ovšem pramálo potebuje, ale nejde kolem zahrádky žebrák, aby mu nedal hrst drobných a jakmile spatí dít, hned na volá, jest-li že se mu nechce krejcaru na tešn neb jablka.

n

Avšak

i

nm

této lhostejnosti k penzm, kdyby nebylo v u nevsty hledal pedevším bohatství? Vždy svého služného j(>šl po rodiích znané jmní."

pro by má vedle

Krásu tedy?" Pojezdná se pousmála. ,,

se mi, že by si z krásy nmoho dlal, nkolikrát pravil, abych na slovo mu vila, ješt žádný obliej tak nelíbil, jako moje stará vrásko vitá tvá." ,,Snad probh si tedy nežádá od budoucí ženy uenosti, když knihy tak velice miluje, že, spati-í-li je, vždy všecek se zachvje?! To by bylo krásné nadlení!" ,, Kdyby byl žádostiv uenosti, což by pak u mne prosté ženy celé veery vysedl, poslouchaje moje tlachy? ,,

Nepodobá

aspo mi že se mu

již

18

by si radji zašel na dkanství a bavil bv se tam velebnými pány. Beztoho pan dkan nejednou již mi napovdl, že se na hnvá, an k nmu nedochází, po každé ho zve, kdykoli ho potká. Slyšel, že si ho pan kníže váží pro vzácnou jeho vzdlanost la rád by našem mu pedítal onen uený spis, který hodlá o vydat, a na nmž již tak dlouho a piln pracuje." ,,Te jsme v koncícb s hádáním," piznávaJy se sleinky málomysln. ,,Ceho si mže ženich od nevsty ješt žádati krom bohatství, krásy a vzdlanosti ? Že aimsí býti pedevším hodná, tof samo sebou se rozumí. Ci žádá si snad aktuar jakéhosi zvláštního vzoru ctnostd? Musí zvolená jeho rovnou cestou picházeti s nebe?" Pojezdná ješt dlouho se rozpakovala, než se odZajisté

s

a

mst

hodlala

vyzradit,

co

bylo

jí

povdomo

o

tajných

tuž-

bách aktuara, budoucí jeho choti se týkajících. Le zdráhání její nebylo pranic plátno. Dámy tak dlouho usilovaJy, prosily a škemraly, až se jim ,,Nuže,"

žádá

si

váhav

aktuar

konen

a opatrn poala,

hlavn

a

vzdala. .,dle

mínní mého

pedevším, aby byla žena jeho

eškou." jete,

,,Cože? eškou? Jak tomu paní pojezdná, abyste nás

máme rozumt? Nežertuponkud za to potrestala, Vždyf je ešek na tisíce,

že jsme na vás tak dotíraly? není snad na Doban ském panství jediné cizozemky." ,,Není tu ovšem jediné cizozemky, avšak také tu není jediné ešky dle náhledu a pání jeho." Nový úžas, že rozeznává aktuar kolikerý druh ešek. Ješt jednou opakuji, že si nikterak jista nejsem, ,,

zdali aktuara

dobe jsem

por>hopila," zno^'Tl se ohrazovala

pojezdná, než u všeobecné napnutosti pokraovala. Tušila,

19

že to, co pronésti inuhla, asi neuiní dojmu píliš píznivého. „Soudím, kterak asi smýšlí, jen dle jednotlivých slov pi rozliných píležitostech pronesených. I zdá

man

jakoby aktuar jen tu za. ešku považoval, která eštin tak velice peje, že ani jinak než po esku mluviti nechce, jinou nezpívá píse než eskou, jinou nete knihu než eskou ." Pojezdná uprosted vty náhle se zarazila. Bylo jí najednou ku podivu dusno a úzko v tom tichu mezi znenáhla v pokoji se rozhostivším. Cítila, že to není již klid pozoino-sti, nýbrž ticho bouku pedcháse

mi

tedy,

.

.

eí

zející.

Neklamala se. Ješt nkolik minut úžasu plného ndení, a pak bezohledn se rozburácely podivením zadržené proudy spravedlivého hnvu a takový nastal hluk. že nebylo vlastnímu slovu rozumt.

„Tak

to

IlhIv

,,Tof jak ,,

dopadává!"

náleží

pkné!"

Zdali pak bylo co podubnéiiu slýcháno, co je

svt

svtem?!" ,,Kdo z nás by byl hledal sprosfáctvi tak nehorázné v aktuarovi.

v

aiovi, který

ii.i

hoden

cti

,,Já ,,Já

tom hrdém, upejpavém, domýšlivém aktukaždého jjililíží, jakidjy n-.-bvl vlastn nikdo

jeho pohledu!" aspoi ne!" také ne!"

já teprve ne! Aeru. vyšlapuje si jako hrab a smýšlí jako pastncha." „Fi, hanba, hanba nm To je pak lovk studovaný, vzdlaný muž, knížecí úedník, který se má jednou státi .,,A

!

20

vrchním!

Až k tomu pijde, hned

se

musí

mj

muž

dát

Nesmí ani minutu sloužit pod pedstaveným peložit. tak nízkých, zpozdilých náhledvi. Nedovolím, by se takto zahodil." tatínek mj." ,,Tak musí uinit Takové a jiné, více mén ízné poznámky pršely na nebohou pojezdnou jako kroupy. Kamkoli se obrátila, odevšad na ni padaly pohledy ledové, tžké, ostré a kam padly, tam po sob zstavily hmoždniny, boule, modiny. Nebohá paní nevdla kudy kam. byla již jedna rána a ješt nebylo tomu konce. Kamkoli a na koho-li pohlédla, z každého zraku na ni zahrozil šíp jedem napuštný, všude ve vzduchu kolem ní to huelo. Vzelo tam ješt plno i

tch

neuprositelných stel, jichž hroty byly všecky k ní

namíeny. Nadarmo

se snažila dobrá staena, by soptící dámy mírnými, lahodnými slovy ponkud uchlácholila. Ale ím více aktuara se zastávala vší vinu na sebe berouc a tvrdíc, že na všechen zpsob se zmýlila v smýšlení jeho, že se nebohému žvatlala, aby spolenost poba\ála, o bylo, tím hustji se snad ani ve snu nezdálo tím na ni sypaly hroty jedovaté, tím jizlivjší plameny zlosti a zášti šlehaly z pohledv a slov pi-ítomných paniek a sleen. ,,Ne, ne, paní pojezdná, neobracejte te, již je k tomu pozd," se vznešenou vážností u všeobecném, pochvalsouhlasu opt se chopila slova slena purkraném, :

he

em

nmém

bovic.

,,

Práv

jak jste

nám

to vylíila

nkolika prostými,

avšak trefnými slovy, tak a nejinak smýšlí aktuar, o nmž jsme mly všecky pontí nezasloužen píznivé, ponvadž se proslýchalo, že oblíbencem pana knížete. Nepochopí-

21

pána lak iiioudrélio Že se nemýlíte, tomu nasvduje, že jste u aktuara samé jen

Iliio vrju. klLTik se

iiKjlil.i

práv k lovku takovému tuším dosti

již

iJiíchyliiijst

obrátit.

eské knihy nalezla, že jste mu musila tak asto vypravovat o svém mládí, mezi sprostým lidem ztráveném. a lidu toho obyejích a mravecli. Avšak lUMuyslete, že nám na tom kterak váš nájenmík smýšlí a jaké si peje nehovor jen z ochoty k vám, vsty. Zapoaly jsme o záleží,

nm nm

víme, že o ráda hovoíte. Jinak je nám pra a pralhostejný. Ostatn je nám mílo, že víme, jaké to bláznivé vilochy v sob hostí, máme aspou pro drahný as se zasmát a víme, kterak k se chovat. Snad by se byla nkterá\ z nás, setkala-li by se s ním náhodou, z ohled na knížete vlídnji s ním bavila, než mívá v obyeji; led aspoh dána jí výstraha v as. Povinností každé útlocitné a skuten vzdlané dívky jest, aby se na deset krok vyhnula lovku tak

ponvadž

— —

emu

nmu

eOn se opovažuje chtít, abychom se jen štiny, ješt jednou pravím jen eštiny pidržovaly! O em pak mže lovk pokroilý v této ei rozmlouvat? Vždy jen dostauje tídám nejnižším, dvekám a nádeníkm Když si nkdy po domácká pro žert esky zahovofíme, což si nemusíme každé dnihé slovo z nminy

drzému.

!

e

vypjit? Vždy nemá ta ani slov pro vyšší názory! eho bychom se tedy v eských knihách doetly? To jsou asi slavní s])isovatelé, kteí píší po esku a slavná díla, Skupuje je asi která má aktuar stát na svých pílirádkách po jarmarká"h. kde má takové zboží odbyt jako kyselé okurky a kudly. Xe, ne, paní pojezdná, žádná dívk:i z dobrého domu a dobrého vychování nebude a nemže být takovou eškou, jak aktuar si preje a kdyby bylo !

—

Bh

22

Radfji, tisíckrát radji bude po ví jak zle o ženicha. smrti písek vázat, než by za takovou cenu se stala paní. Vždy by se tím vylouila sama ze všech Aí-^^^šších kruh, odekla by se všech vznešenjších života stránek, uinila

by se terem A'i:ipv a výsmchu všech rozumných osob, zašlapala by v bláto svého ducha, ba i svou est. Za takovou neslýchanou cenu nekoupí si aspo v Dobanech žádná dívka muže. Spravujeme se zde ješt slušností a poestností, což budiž eeno, aby jednou mu nepišlo na mysl, by tu svou ešku snad pišel hledat mezi nás. Varujte ho, paní pojezdná, ped takovým úmyslem, do smrti by se nevzpamatoval z hanby, kterou bychom mu ze msty za obmýšlenou potupu ustrojily. Ano, potupou bychom to musily zváti, kdyby jeho myšlenky k nkteré z nás zabloudily. Chce-li se aktuar oženit, musí si pTO

nevstu do

vsi, jiné

než selské

dve

dáme mu

se

pro

nehodí a

písemn. Avšak nemžeme vám pi'ec konen zatajit, že pi vašem nájemníkovi velice chybujete. Musíte sama nahlédnout, že je také žádné jiné nedostane,

to

na strašlivém nescestí a pece se ani dost málo nesnažíte, jak ze všeho vysvítá, byste jeho bludy kolikrát s chloubou o

tom

jste

mu

opravila.

N-

se zmínila, že ve vás ctí

matku, že vašich slov tak velice si váží, že si je i zapisuje pro nepoužíváte vlivu tak velkého v jeho prospch? Ovšem, když mu necháváte vše platit a s ním se mazlíte opravdiv promluvila, tu vám lichotí a kdybyste k pestal by vám pochlebovat. Ale paní, jako vy. nemla by se již dáti sladkými slovy zaslepovat a od svých povinností odvracet; nejsvtjší vaší povinností jest, abyste aktuaro\'i povdla že je na nejlepší a nejkratší cest do blázince." nuže,

nmu

—

23

Paní pojezdila jenjen hoela zahanbením a hnvem rozumná, než aby se byla dala zlostí uchvátit, odpovidajíc na urážky opt urážkami. Nechala dámy mlky buráceti a aktuaiovi láli, použila však prvního okamžiku, :

ale byla tuze

aby se

ped

vzdálila.

nezdržoval,

I

ji

i

ani

jedna

z

paniek,, které

ji

byly

usilovn na pohovku nutily. Žádná, nevyjímajíc ani domácí paní, ke dveím ji nedopiovodila, hodinkou

sotva že

s ní

lak

se

rozlouily.

vkv

máte u mne na vky konec," pojezdná zvolala, když všecka udýchaná opt se octla mezi svmi tymi tichými stnami, pi tom však dosud se tásla jako osyka. .jViii, tisíckrát lépe by aktuar udlal, kdyby k potupné rad vaši si šel pro nevstu na ves než mezi vás, vy vznešené, vzdlané sleinky. Budte ubezpeeny, že mu to schválím, jakmile na to se mne zepik a nebojte se, že kdy mezi vás zai)lou(lí, vy jst;.' pro nejlhostejnjšími na svt tvory. Žádná z vás, vy fiflenky, není s to, aby takového muže pochoi)ila. na lo ho ocenila, jen se pidržujte nadál tch hejskuv a luílk, kteí okolo vás se otáejí. Hodí se k vám, neb z jednoho jste s nimi tsta. .Vktuara mi ale necht jednou pro vždy na pokoji a nevšímejte si ho ani v dobrém ani ve zlém, jak on si nevšímá vás, což ovšem vás pálí jako ohe pekelný. Ale dobe, dobe se mi stalo, že jste mi daly za vyuenou Pro3 jsem vám pletichákáin šla na lep? Což jsem si nemohla na prstech vypoítat, pro neznajíce mne po tolik let, najednou ke se hlásíte, mne vychvalujete a .,Vy

mn

mne

trháte? Pohledávaly než rady a pátelství. Do smrti o

.se

pustím!"

jste si

u

nme

cos

jiného

svou nejapnost neod-

24

Paní pojezdila ovšem o neblahé této záležitosti

ped

aktuarem ani nehlesla vdla, že má velmi nerad, když se nkdo osobou jeho obírá a zajisté by byl s velikou nelibostí zvdl, že o se baWla s dámami Dobanskými, které mu byly skuten nejlhostejnjšími tvory na svt i s tmi vyzývavými pozdravy, nyjícími pohledy a slibnými ismvy. On sám byl však vždy píliš zamstnán ví jakými myšlenkami, nevšímal si tuze, co kolem nho se dje, nevšiml si ani tenkráte, že mla jeho domácí po nnioha dní oi ervené jako z nevyspání a nezpozoroval, že te nikdy již' s obdem se neobmeškává, ponvadž jí žádná] z tch vznešených úadnických paniek a sleen práv o polednách, když z úadu picházel, ne;

nm

.

Bh

navšt\T.ije a nezdržuje.

Málo nedl po osudné spolenosti o jmeninách paní kteráž pipravila pojezdnou jedním rázem

poštmistrové,

píznivkyn a o tolik hodin klidnélio spánku, pišla tato jednou v nedli o celou hodinu pozdji z ranní než chodívala. Aktuar, jenž jindy ji vítával ze slova božího ješt v župane a domácí epice, sedl již zcela obleen v besídce s nerozluitelnou knihou v ruce. •Nechala jsem vás dnes se snídaním ekat, vidte?" omlouvala se pinášejíc na staromodním tácu, omalovaném íany, svoje rovnž staromódní kvtované kávové náiní do besídky, kde byl již stl pokryt. ,,Co asi o jste si pomyslil, když tak dlouho jsem nepicházela? Ale ne, radji mi to ani nepovzte, nechci to vdt; mnoho pkného to asi beztoho nebylo. Snad o všecky blahorodé

pkn

mn

mn

25

ale poiikuil

vám

prominotf. až

iiovíni.

pviu-

jsein

sf ob-

meškala."'

„Což

jste

se

skuten obmeškala?

Nepozoroval jsem

aktuar vzhledná klidn z knihy. Zatím byl asi tikrát za zahrádkou vyhlížeje za svou domácí. ,,To jsem ráda, že jste si toho nepovšimnul," p(jjezdná si oddechla s na knihu pohledem. Bylo to dnes ponejprA", co se na knihu v ruce jeho pívtiv koukla. Nebyla knih jeho pítelkyn, žárlila s nimi ponkud. Zdálo se jí nkdy, že ji pro zanedbává, dnes však se donmívala, že p-ro tení asi na snídaní si nevzpomnl a byla tomu ze srdce ráda. ., Celou cestu jsem si vyítala, že ponejpn^ co jste u nme, dnes skuten jsem na vás zapomnla. nebylo vru divu, že jsem si hodiny v hlav spletla. Zašla jsem si po mši na chvilinku na dkanství, jak iníván) každou nedli, ale tenkráte jsem tam pišla v neblahou hodinu. Vše bylo z kotoho,"

lhal

vdným

n

Le

tém

lejí.

Hospodyn

se durdila,

jak jsem ho ješt se

pan

dkan

se zlobil

vadit neslyšela a Hedvika

a

vadil,

usedav

Mla

chuátko oi vru již jako živé maso." za plativou Hedviku?" lhostejn se otázal aktuar, aby jeho domácí pec vidla, že se nejen na ni poslouchá, což nehnvá, že ho ekat nechala, ale že ji nemíval pi jejích hovorech vždy v obyeji. Pi tom odložil knihu pijímaje z její ruky plný šálek kávy.

plakala.

„Co

to

i

—

,,Což

jsem

vám

T.ešt

o

íií

nevypravovala?" podivila

se pojezdná. ..Vioi,

nepamatuji

se,"

zahu<*l

aktuar

do

svého

šálku. ,,\ida,

je

mi,

jakobvch se vám byla

již

nkolikrát

o ní zmínila, co je na dkanství, "znova ^e podivila po-

26

jezdná.

,,

Hedvika

je

nef pana

dkana, dcera jediná jeho

vlastního bratra, Smržovského to nadlesního.

Zemel

chii-

ped rokem

v nejlepších letech. Zajisté jste o tom tenkráte také slyšel, jste ješt v Dobanech nebyl vždy toho bylo celé okolí plno, každý nebožtíka litoval. Neml náš pan kníže lepšího a svdomitjšího lesníka, o tom byl jen jediný hlas." Aktuar se šastn pamatoval, že byl ped .njakým asem skuten o podobném pípadu slyšel. ,, Dkan byl tehdáž nejen velice zarmoucen smrtí bratrovou, ale i u velkých nesnázích, co si pone s mladinkou neteí. Hedvika byla a je ješt díttem," horliv dáJc asi

a

tém

pokraovala pojezdná, nemálo potšena jeho vzácným úastenstvím. „Domácnost jí svit nemohl; na takovém míst jako dkanství, mu§í býti hospodyn tak velice zkušená a spolehlivá jako nynjší. Má panna Marjánka však pi všech pednostech chybiku jedinou je v dom ráda sama paní. Zajisté by byla dala dkanovi okamžit výpov, ;

jakmile by byla zpozorovala, že si chce nete u sebe ponechat. Tu mu náhle vytrhl nástupce nadlesního z nohy trn. Obdržel neoekávan od nho dopis, v mu sdlil, že byv pítelem nebožtíkovým osielou dceru jeho

nmž

z

dosavadního a

zajisté

jí

drahého domova vyštvati ne-

hodlá Nabízel se mu, že Hedviku u sebe ponechá, dokud v jeho rodin se jí líbiti bude, ponvadž ale není v takových pomrech, aby to mohl uinit zcela Jaez náhrady, tož si žádá, aby mu na jeho dcerušky dohlížela, s nimi úlohy dlala, v runích pracích je cviila a v mravech a zpsobech jim byla dobrým píkladem. Dkan uvítal ovšem zprávu tu s nejvtší radostí, ale netšil se tomu tuze dlouho, že nepi'ed\idanou šastnou náhodou starostí !

27 je zbaven. Za krátký as nadlesní novým prípisem oznámil, že je Hedvika sice jak náleží hodné a dobré, ale u jeho dcerušek že mu niehož platná není.

svých

dve

mu

prý ve všem mnohem více pozadu než ony samy. Dkanovi ovšem na to nezbývalo, než aby nete k sob Je

Mešká na dkanství asi již na tetí týden." Aktuar srkal ká\'Ti pošilhávaje tak netrpliv po své knize, jak tomu pipustila jeho náklonnost k milé vypravovatelce. Ale pojezdná jsouc jednou v proudu, .nedala se jeho roztržitostí ochladit. Události na dkanství, pro které na svého váženého nájemníka a velikého miláka celou hodinu zapomnla, patrn tak v^elice ji zamstknávaly, že musila stj co stj srdci svému hovorem ulehit. „Snadno si pedstavíte, že dkan nete svou práv s plesem neuvítal a panna Alarjánka ješt mén. Bylo mne dvete nejednou líto, když jsem vidla, že je v dom strýce svého jen trpna. Ale doufala jsem, že nezstane dlouho v postavení tak trapném, panu dkanu pišla totiž dobrá myšlenka. Cekáme jak známo za krátko vrchnost do Doban, umyslil si, že Hedviku pedstaví paní knžn, pi tom že o jejích a svých pomrech zcela zpíma s ní promluva a ji požádá, aby se nad sirotkem služebníka nad jiné zasloužilejšího takovou laskavostí smilovati ráila, jako nad osielými dcerami služebník jiných, pijímajíc ji do domu mezi hejno svých komorných, panských, švadlen, pradlen atd. Vznešená paní má takových dvat povolal.

i

ovšem

plný palác, ale zajisté málo na tom jí sejde, tam mít o jednu více však ostatní o to již se postarají, aby nezahálela a chleba svého si zasloužila. Istajiovil tedy pln dubré nadje, že plán se zdaí, aby Hedvika knžnu uvítala u slavnostní brány, kteráž bude bude-li

již

—

28

jako obyejn postavena vedle chrámu. Podávajíc budoucí dobroditelce kytku, mla pi tom odíkat vhodnou je mlaounké, hebásniku, milost její vzývající. jako kdyby uhodil na stíbrný zounké; když promluví zvonek; dkan vším právem oekával, že paní knžnu

Dve

—

dojme a sob nakloní. Dal se tedy hned chut do skládání básn. Vera ji dokonil a dnes ráno dívku k sob do pokoje povolal, aby báse nejdíve nahlas mu petla, než se jí nazpamt uit bude. Ale nastojte Tu vyšlo teprv na jevo, že Hedvika nerozumí slova nmeckého! Nepišli na to díve, ponvadž se k vli .Marjánce na dkanství !

vše po se

esku

vede."

Aktuarovy oi náhle od knihy zamyslil, naež trpce se pousmál. ,,

se

ovrátily; chvíli

Ejhle, taková sleinka, dcera to knížecího

ne pana dkana, jenž msteka k vné své

in —

a

úedníka,

djiny tohoto ryze eského a jeho sláv v nejklassitjší nmspisuje

neumí nmecky! tomu

tak velice žalostná, že

To vni již

ironie osudu, a

se nedivím, že

mu

vc

vnujete

tolik soustrasti."

ubohému

starci," pojezdná citliv k politování a Hedvika také. Strýc s ní se muí, až se .mu pot s ela roní, chce to mermomocí s básní nutiti, trápí sebe i ji, ale vše nanení s to, aby si jediného nmeckého slova darmo; pamatovalo. Opakuje po nm, ale jakmile má odíkávat sama, niehož neví, teba byla ped tím stokrát s ním ádek jediný peíkala. K tonui všemu vyslovuje nminu s takovým podivným drsným pízvukem, že není jasný hlásek její pi tom ani k poznání. Mnohdy nabývají za touto píinou slova v ústech jejích dokonce jiného, opá-

,,Neposmívejte se

ho pokárala;

dve

,,je

skuten

29

ného, ba smšného výra/u. Co živa neslyšela jsem nic podobného, a pece víte, jakou jsem sama Nmkyní;lámu to zle, páté pes deváté. Za mého mládí nebyla nmina ješt ve školách zavedena jako ted; co umím, jen od muže svého jsem pochytila, který jakožto knížecí úedník ovšem dobe v ní vyznati se musil, jinak by se mu nebylo

Pan dkan tvrdí, že v tom není jen neschopnost dvete, nýbrž zlá vle. to sud, nechci A'a pohled je sice jako beránek; jí sáhnouti do svdomí. hospodyn nerada ji vidí v dom, pec ji chválí, že je jemná a ochotna, ale nkdy stáhne Hedxáka oboí, jakoby mla pec také svou hlaviku a to dosti tvrdou. Frišla na dkanství v krátkých sukních a šnrovace jako ji selské koupil strýc jhned klobouk a šátek, a pece si dosud ješt vybhne v kabátku a kulatém epci. dostalo služby.

Bh

i

a

a

dve

Xemže mstskému kroji nikterakž uvyknouti, kdežto jiná dvata radostn opouštjí vesnický šat za vznešenjší. Xemže zapíti, že pichází rovnou cestou z lesu." Aktuar dávno již pojezdné se neposmíval, dávno již kávu nesrkal, dávno již nepošilhával po knize. Ml oi sice sklopeny, ale bylo na znáti, že sleduje ted vypravování své domácí s nejvtší napnulostí.

nm

,,Nebožtík otec

slávu

iu'chal své

Hedviin

-

dej

dít ze samé lásky

mu

IVuibuh

vnou

lusti jako ty svoje

stromy v lese. Milovalf a zbožoval v dveti záhy zvnlou mladistvou ciio. .Mla-li tlívka chuf se uiti, tož s ní se uíval, nenila-li, nechával ji b.hat a skákat, netázaje se nikdy sama sebf*. kterak to s ní jednou dopadne, bez vdomostí. když ji tu zstaví nejen beze jmní, ;ile Hedvika nikdy nechodila do školy, je pouze vychována od služek v eledníku osamlé myslivny. kam celý rok i

K.

bVTLA:

z

let

prolK.zeui.

3

30

nikdo nezavítal krom

hajnýí-li,

iihlíhiv a bab, v lese roští

tchto Pravý to vru zázrak, že nepijala hospoAle jak jsem již povídala, lidí obyeje a zvyky. dyn chválí si její mírnost a zdyoilost, v nichž je ovšem mne chra, abych chtla pramálo mstské hladkosti. ukivditi sirotkovi a jej ponížit ale kdyby pan dkan ode mne si žádal rady, kam a ro g Hedvikou, když se mu to s paní knžnou nepodaí, tož byCh nni musila zpíma íci, že pro ni nevím o míst žádném. Všude ve vzneod svých služek žádají, aby šenjších domech paniky umly nmecky, eština je jim nebžná, proež nepohodlná, mnohým protivná jako mluva sprostého lidu. Kdo nminou pohrdává, jak to snad Hedvika z dtinské svéhlavosti iní, jsa pi tom jako ona od a úplné neznalosti Udí závislým a na službu odkázán, škodí jen sám sob a, je svtu na posmch." Pojezdná nedokonila svoje asové rozjímání. Aktuar zblednuv mezi její eí jako smrt, odšoupl poloprázdný koflík tak prudce od sebe, jakoby mu byla do náhle jeflu nakapala. Chtl chvjícíma se rtoma nco íci, ale hlas mu selhal. Zatnul rty a chopil se beze všech okolku zas knihy, jakoby si každý další hovor rozhodn zap.iOpíraje si hlavu o dla, hhiboko jiad ní se navídal. sbírajících.

i

i

Bh ;

i

i

pomr

klonil.

Pojezdná také zbledla. Takovénui 'diování nebyla pi svém nájemníku zvykla, takový pohled plný hnvi\'é, bolestné výitky nebyl ješt nikdy na ní spoíval; cítila ho aá u srdce. Co to uinila, že na ni tak náhle se rozhnval? Vždy jen opakovala mínní všeobecné, bžné. Ovšem vdla naped, že ho tím dojme, avšak nebylo by jí nikdy pišlo na mysl, dotknouti se jeho zvláštnosti, kdyby jí

31

nebylo dosud v

ušiCli

doznívalo, zcí povinností

svému svenci dokázala, jinou spasitelnjší cestu kráí, se inil u jinýfh

nejen že aktuara

aby aby na

její,

že bloudí svými náhledy,

mu ukázala, anf na té, po které smšným. Ale .krásn pochodila;

nepesvdila,

ale

ro

he,

popudila a

ho svou epištolou ijatrn. Pojezdná vidour, že se nájemník její slále od ní odvracuje, vstala od stolu nedosnídavši jako on. Odešla s petékajícíma oima ze zahrádky do kuchyn, aniž ji zdržoval. Smutn se dala dnes do strojení obda, což jindy vždy tak ráda a chut inívala, tšíc se již naped, jak bude to neb jiné aktuarovi asi chutnat. Dnes jí nešlo nic tak rychle a dobe od ruky jako jindy a staré .Vladlence dostalo se každé chvíle jakéhosi napomenutí neb pokálání, jakoby byla vrná ta duše za to mohla, oo v zahrádce se stalo. Pojezdná nebyla toto dopoledne s niím spokojena, cokoli služka podnikla, napínajíc všecky svoje Jak ale síly, aby se paní své per konen zavdila. mohla býti s lidmi a vcmi spokojena, když byl aktuar nespokojen s ní. Jako uhel eavý pálilo ji ted vdomí, že hnv ten pec jen úmysln zavinila. Ovšem snaha její byla dobrá, ale jak jen mohla cosi vykntiut, o byla pesvdena, že ho to bude mrzet a bolet? Co jí pišlo jen na mysl, že ho chtla najednou mistrovat? Což neml zraku a úsudku., že mu chtla vnutiti názory jiných o vcech, Jcteré asi iim^hem lépe si promyslil než ty, které ji navedly, by náhledy jeho mu v jejich s nyski opravila? Zanevela tím víí-e ješt na Dobanské sleinky a paní jako na puvoflkynr prvního toho nedorozumní mezi ní a diiilákem jejím. .Xf^hápala ted, jak jich mohla jen vyslechnouti a poslechnouti. Kajícn tak rozumovala v kuurazila

—

em

3»

32

chyni své istotou se tpytící. Což mohl míti nevánnjší choutky, než že si ohlíbil svou mateštinu, nejradji v ní rozmlouval a o zvelebeni její usiloval? Teba nemluvili pkná a jadrná; ted již páni po €sku, pec to tyla pojezdná nebyla by se mohla v jiném jazyku pomodliti dostauje, abychom v ní rozmlouvali za nikoho. A která s Bohem, zajisté jest také dostatená a dosti pkná, aby lidé v ní mezi sebou rokovali a se bavili o svých spozdilých potebách. Bylo jí velice líto, že dvod tak skvlý jí nenapad., když u paní poštmistrové tvrdily, že v eštin nelze se povznésti k vyšším pontím. Byla pesvdena, že by tím byla hádka pojednou skonena bývala a to zcela ve prospí^h aktuara i eštiny. více dobrá paní o otázce té pemýšlela, tím více byla náhledu a pesvdení svého nájemníka. Hoela nedokavostí, aby mu to povdla, vyznavši se mu zárove upímn, co ji pimlo k výrokm jemu tak nelibým. Xemla v kuchyni již ani stání, každou chvíli vybíhala do zahrádky, brzo za tou brzo za jinou píinou. Tu si šla uíznout trof^hu zelené petruželky, hned zas kousek pažitky ted potebovala kousku nové cibule, tu zas ken. .\Iadlenka pochopiti nemohla, pro ak emu? Vždy so vci ty do jídel, která se strojila, ani nehodily. Pinášela je, položila je na stl a již po nich se neohlédla; služka mohla na paní své dnes oi nechati. Pojezdná vracela se ze zahrádky vzdychajíc. Chodila se dívat, jestli aktuara ješt hnv nepechází, ekala, že spate ji, osloví ji neb k ní pistoupí, jak iníval jindy, vida, že v zahrádce déle se zamstnává ale on sed stále nad knihou, jakoby byl k ní pikován, po celé pldne z besídky se nehnul. Kdyby byla pojezdná si troufala bysteji pohlédnout,

e

e

ím

;

a

:

na

33

bylii liy sliledala,

do

jíteré

opustila,

/..

neobrátil

dusufl na téže stránce, když zbledna knihu otevoi. Co ho

pulilivl jelio tkví

se zahledl,

listu.

Tuto nedli minul obd v chmelové l>esídce proti obyeji zcela tiše. Pojezdná mlky nosila na stl mísu za mísou, aktuar mlky sedl nad talíem dotýkaje se jídla jen pro jméno. Co neml oi v knize, ujnral je nepohnutostí sochy pes zaiirádku. louku a eku na ono skupení domkv a strom, mezi nimiž se vypínalo mohutné klenutí

chrámu s velebnou Kdyby byl chrám

klidností

k safírovému letnímu

živým býval tvorem, zajisté by ho byl akluar uhranul tím svým neodvratným skleným pohledem. Tak aspo soudila pí)j;:'zdná a pi tom zarmoucen se di\ila, s jakou se zná hnvati zarytostí. Nadarmo pemýšlela, jak do toho, aby ho pe-- konen zas usmíila; ale kdykoli se mu do tváe podívala, vždy pozbyla k tomu mysli. V jeho tazích spoívalo ted cosi tak cizího, podivného, do eho \'praviti se nemohla, eho skoro se bála. nebi.

ten

Mleliví hodovní'-i dojedli, aniž dnes slyšeli, kterak ruid nimi se houpající pronikav jim pipomínají, že se jim ješt nedostalo obyejného jejich na tabuli poneskrmené tídky dílu: stará Madlenka odnesla s talíi hlebové. Tu najednou vyskoil aktuar se sedadla jako když ho bodne a nespouštje s kostela oí, ubíral se ze zahrádky rovnou ii'stou pes louku k mostku smrem k insteku. ..Kam to spcháte?" i»ok'ka'i za ním volala pojezdná, když ponkud se vzpamatovala nad tím, co se to s ním lak z nenadání dje. On neodpo\idaI. kráeje poád v;.'likýini kroky ku

ptákové

i

•

pedu.

34

„Pro pána Bolia, kam a Jívapila za ním,

On však otázkami,

pokud

lu

asi

síly

jí

jde?" zalomila tukama staily.

nedal pekážeti voláním a úzkostlivými a co to hodlá, blíže se více a více mostku.

si

kam

Hrozné tušení náhle proniklo pojezdnou. ..Již

aby

si

vím,

kam

tam najal

!"

pospíchá

kikla,

,,chce

do msta,

jiný byt!"

,hlasitý, žalostný tento výkik akluar pec sebou Poohlédl se a vida, kterak za ním pospíchá bez dechu a plna patrné starosti, uinil iikolik krokii k ní

Na

trhl.

nazpt. ,,Co mi chcete?" na špendlíkách.

úsen

,,^Ij Bože, jak jen

se

mžete

jí

tázal;

mn

ke

pi tom

že se k chcete ?

vné

mé hanb

jako

tak nelítostn pro-

mluvit?'" ^zahoekovala staena. ,,což jsem se

pedloženými slovy skuten

stál

nkolika ne-

tak velice na vás prohešila,

za to ode

mne

tak náhle

sthovati

!"

um

prohešila? Já že se chci od ,,Vy jste se na vás náhle sthovat?" opakoval aktuar namáhaje se pi tom, aby se probral z omámenosti, smysly jeho patrn poutající. Podobal se v té chvíli námsíníku, který chce se sebe stásti tžký, '-horobný spánek, ale dokázati toho

nemže. ,,Když na

mne

nechc-ete, nuže,

se

pro

nehnváte

tedy ode

a ode mne odlouit se bez pozdravu utíkáte,

mne

moje snažné otázky?

neodpovídaje

.na

niehož

nejedl a

mn

od rána ke Miluvil?'" jedním decliem mu vyítala. jste

Pro ješt

dnes u

obda

jste

nepro-

H5

,,

Musím

dulf/.ilé

Jíti,

i-í/t^iií

iiiiif

volá."

temným

jí

odvtil hlasLMii; pi tom u])i(d znovu zrak na chrám, jakoby vidl nad ním njaké se vznášet vidní. dležité ízení, které chcete odbýt ,,Vy máte v v

mst nedviv

takovém odvu?"

mu

namítala.

Ml

na sob letní ix)hodlný Aktuar po sob se podíval. veer v zahrádce, odv, v nmž sedával doma ráno ale nikdy nevyfházel. i

,,Když

,^i

thcete

nkam

vyjít

a

nepejete

si,

abych

zvdla, kam a ke komu, tedy si jen s Pánem Kristem jdte, vždy vám nemám co porouet!" s uraženým mu pravila citem; avšak toho si pec se vším právem na vás. prstem žádám, abyste se lépe k tomu ustrojil, by ve na vás neukazovali a pi tom mne ne pomluvili, že v den Pán takhle vás pouštím mezi lidi." ,,

mst

S tmito slovy piblížila se odhodlan svému nájenmíkovi. «hopila se ho bez okolk pevn za ruku a zavedla ho nazpt do zahrádky, nic toho nedbajíc, j"-li uui to

po vli ili ni. .,ihidlenko." volala,

dopravila,

kovy

fiak.

..jjines

žhiton

lO

když ho

nejiychleji

|jii\Ovou

šastn

zas do besídky

panu aktuarova hebí-

vestu a

kastorový klobouk."

Sotva aktuar se ohlédl, již tu stála Ahrdlenka s vcmi jeho a rhtj nechtj musil se dáti ustrojit. Madlenka svlékla s nho domáeí kabát, ixijezdná mu pomáhala do fraku a mezitím co cídila služka klobouk, uvázala mu její paní bílý obojek okolo krku, p nirila hedhávný kapesní šátek, do nhož aby vní mu lalmdil ryihle zaobalila kus nakvap utržené šalvje a ui)evnila mu k fraku práv rozvitý i

velký

ervený

karafiát.

36

Aktuar dal sebou vládnou)

jako stroj, podrobuje se jejímu jako dít. Na jeho zadumané ivkh a vyjeveném myšlenky mocn cizím pohledu bylo však znáti, že v praculjlí a zcela jiným se zamstnávají, než co s ním a kolem nho se dje. Jak mu pojezdná konen ic^kla ,,Tak! te si jdte kam chcete, jste pec zas slušnému lovku .podoben," tu se sebral a vrávoral z besídky bez dikv a bez pozdravu. i

vlivTi

nm

ním

Co byl manžel pojezdné v zemi, tolik se nenaplakala jako zsi smutné nedlní ono pldne, kde aktuar ponejprv od ní odešel, neoznámiv, kam jde a kdy se vrátí; kdy ji opustil, nerozžehnav se s ní jediným pívtivým slovem. Co z toho asi ,,Co se to s ním najednou dje? bude ?" neustále plaíc si opakovala ,,kam to tak stepospíchá? Vždy si nebyl ani podoben, mluv o tom svém dležitém ízení. Co to asi za dležité ízení, ;

tém

štn

o kterém ani vera veer, ani dnes ráno ješt nevdl, si tak náhle vzpomnl? Jest-li z toho pojde nco zlého, pak jsou tím pec jen ty prožluklé Dobra fianky

na

nž

vinny.

Od

chvíle,

eštinou te on to nebyl."

s

již

o tom jsem se zmínila, že lovk nikam nedojde, je tak zmnn, jakoby

co

vyhlížel nájemník po své domácí, veer vyona po nm. Co se poalo smrákat, byla asi desetkrát za zahrádkou u mostu, ale nadarmo. Nespatila o ani stínu, si mohla oi vykoukat a nikdo nepicházel, aby .0 jí podal zprávu, kde a pro tak dlouho se obmeškává. Lámala si zn«va hlavu, kde asi pec vzí.

Ráno

hlížela

a nm

nm

37

co do

msta

hu

vúIjÍIo,

zdali

lam

má skuLeii

í/ciii aUj.,

opt

k jinému výsledku, než že se s ním dje cosi kromobyejnélio. Tiše šumla eka luinami, tiše slunce se sklánlo' k západu, sterou vni vysílala kvetoucí tráva; jindy pojezdná tak ráda se kochávala v pohledu a nepišla

na veerní krajinu,

libodechu louky; ale dnes niehož všfcky její myšlenky otáely se jen okolo aktuara. Dnes teprva poznala, jak je drahý opuštnému srdci jejímu; jako syna ho milovala a on nevidla.,

niehož

v

necítila,

se bála. ,,Ne, déle již to nevydržím," pravila si konen, když po takové marné k mostku pouti opt sklesla na sedátko v besídce. .Musím konen nabýti jistoty, jest-li ke se vrátí, nebo-li pec potmšile mne opustit hodlá v tajné ke zášti, že jsem se proti choutce jeho ozvala. Nebude-li tu za tvrt hodiny, musí Madlenka zapálit lucernu a já ho pjdu do msta od domu hledal, nech se mi ^a to všichni lidé vysmjí

mn

,,

mn

dm

.'"

.

.

Pojezdná ukonila tichou sanií^nduvu svou Idasitým stál ped ní, aniž ho byla picházet vidla neb slyšela. Ale skoro by byla podruhé kikla, když do tváe se imi podívala. Co se to s ním udalo za zázranou zmnu za tch nkolik hodin, co byl od ní vzdálen? Byl-li požil jakéhos kouzelného nápoje, že omládl, sezpínil a zkrásnl ?

výkikem; aktuar

S ela jeho jindy tak chmurného záiilo štstí nevýkdyž blouzniv se chopiv jejích obou rukou, dlouho je tiskl k srdci mocui v buchajícímu, a sklánje ped ní hlavu a kolena, chvjícím, mkkýn^^ k ní zahovoil hlaslovné,

nm

sem:

38

^Žehnej, ó uuitko, synovi, jak

vdným jemu

tob, žes

mu povdla,

želiuá

uii

jitenka

srdcem pe-

konen

že vzešla

národu." Pojezdná všecka pitoma jeho podivným si poínáním, nechápala ovšem, co jí praví, jaký se skrývá pravý smysl v blouznivých slovech jeho ale uchvácena jeho pohnutím, šastna, že opt k ní se vrátil, že k ní mluví tak vele a srden jako ješt nikdy, poslušn položila ruku i

jeho

;

na palivé elo jeho. ..Dkuji ti, matko moje, synu, ale ,,

i

i

vz,

že nc^jen

jsi

žeimala

ženii'hovi nejšastnjšínm.'"

Ženichovi

!'

nanejvýš

pekvapena

zajíkala

.se

po-

Všeho spíše by se byla nadálá než zvsti takové. Jedním rázem se ped ní objevily všecky Dobanské sle-

jezdná.

v pestrém prvodu a sama sebe se tázala, která to nich asi se stala nevrnou své písaze, nikdy že se nesnížil k nmu, i které z nich obtoval on svoje smýšlení? Kdy a kde s nkterou z nich se seznámil ? Vždy se nebyl

inky /.

po celý

as krom úedních

hodin

Te

ovšem

tedy to tajemné ízení? vosti, jíž odpovídal na

její

z

domu hnul ? To

již

otázky a

.

.

nedopál asu, aby domyslila. ,,Dnes ponejprv v život svém úmysln jsem

Aktuar pustil

lži,''

bylo

se nedivila zdrženli-

jí

se do-

pohnut

dátko a tiskna

jí

jjokraoval, vrhaje se vedle ní na seruku kajii'n k ústm svým. „Pelhal

jsem vás, matko, pedstíraje, že od vás mne volá jakés dležité v ízení. Nikdo na mne tam neekal, žádného jsem tam neml jednání, avšak od té chvíle, co od vás jsem slyšel o té plaící, osielé na dkanství dívce víit to poalo v útrobách mých. Neustále se musil duch mj obírati tou, kteráž v Cechách jest nešastnou a po-

mst

39

slreiiou, ijouvadž

eškou

jest,

kteráž jsuu<' ze zlata

ry-

a nechce se petvoiti v kus sprosté mdi, za niž si kupujeme chleba vezdejšího. Vypravujíc mi o oné Hedvice, ježto prý ve vlasti své za jiné se nehodí než za služku poslední, ana se pndržuje kroje svého národa a jinak hovoit neumí než jazykem svým mateskými, zajisté Ano, ráj jste netušila, že otvíráte ped zoufal-em ráj. pede mnou jste otevela, matko Práv o dívce takové sním, co k rozumu jsem se probudil, ji k sob volám v nocech bezsenných, ve dnech osamlých, když sám a sám bloudívám jako Ahasverus, stížen kletbou strašlivou po pustinách, Jcdež v zakrvácejícím se slunci, ve vadnoucíu) na strom listu, ve vln proudem pohlcené spatuji a oplakávám obraz umírajícího -svého národa. Toužím po ní s horenou netrplivostí jako po záruce nebe, že vysvobozen 'bude lid muj pei" konen po dnech nevýslovné

nemže

zého,

!

a hanby." S nmým úžasem pojezdná horovaní jeho naslouchila. To tedy velo v tom sídci tak nepístupném, tak záhadném. Nedivím .se úžasu, jímž na nme zíráte, nedivím se. že slyšíte ve slovech mých jen pouhé blouznní." pokraoval znova v."le její ruky se uchopiv. ,, Vždy nevíte, jak slavný býval druhdy národ ten, jehož dcery ted postrasti

,,

za ponížení, že pocházejí z jeho svaté krve, pojazyk jeho, ten obrovský ix)mník velké jeho minulosti. Kdybyste o tom mla jen tušení, pak byste asi oí nikdy již neusušila jako já neusušuji oí svých a duše vaše by nevdla jako duše moje, co to radost a mír, vidoucí, že národ takový snáší pohanní a sterá muka svoje tak tupé jako nebožtík, na hrobníka ekající, snáší úšklebky drzých kluku. asto, zde na tomto važují

tupn

zapírajíce

40 tázávala, pro jsa mladým, šastnÝin povždy pec truchlívtám V Zdali pak synovi lze býti veselým a spokojeným, když mu jest se modliti, matce jelio pod nožem vražedným dokoaby dopál návající konené smrti a uiinienénm tlu jejímu poctivého hrobu, by mohl nad nim se pomodlit a již déle se rdíti a Co soužiti se nemusil nad potupou a utrpením jejím?! na muže jsem dozrál, pomry otiny své seznav, nevý-

míst, a

jste

bohatým

se iniu'

—

Bh

se cítím, v každém slovu eském slyším poslední vlasti žilobití, ozve-li se kdesi píse eská jakobych vidl, kterak se jí to roní z oí hasnoucích slzy poslední. Kudy jdu, tudy po hbitov kráím, kde vše, co eského, pohbeno, zakopáno, v bláto šlapáno, zapomenuto aneb zakleto. Všude kolem mne zejí jen hroby, v nichž hnije naše sláva, naše est, naše vda, svoboda, víra, mluva, aby žel Bohu zmrvila luhy cizí a zúrodnila cizí suchopary, by na nich pyšn zkvetlo, co v echách zkvésti nesmlo. Vidíml v ilidech, s nimiž mi jest obcovati, samé jen zrádce, ježto pomáhají nepátelm vlasti ji pohbívat a sám v sob vidím nebožtíka. Ba s tepnami tlukoucími jsem mrtev! Vždy k smrti odsouzena e, v níž mluvím, myslím a v ei mrtvých hovoí jen strašidla a nikoli tvorové živoucí. Mnohdy bával jsem se sám sebe a s hrzou sám sob jsem chtíval uniknouti, když svdomí moje i mne matkobijcem nazývalo Vždy innost moje, veškeré moje snažení k jinému nesmovaly, než aby sloužily prospchm cizím, nepátelským, zrádným. A nebylo mi pomoci, nemožno vybednoi\ti z híchu. Po kterékoli bych se byl dal dráze, kterýkoli bych si h\'\ zvolil úkol života, vždy a všude bych se býj hrozné na vlasti prohešoval. í probouzelo se ve

slovn nešastným

—

—

!

i

mn

41

pesvdení, že národu eskému asi s hry souzeno, nejen aby utonul v živlu cizím, by jeho krví a duší zmohutnl, iSesílil a se ozdobil nejkrutjší odvký jeho nepítel, nýbrž aby i dti jeho rodné, poslední to potomci jeho, potupn napomáhali k smrti jeho.'' Chlácholiv položila pojezdná ruku na palivé jeho elo. Obávala se, aby mu rozilení tak jriocné neuškodilo. Ale on nedbal jemného toho napomenutí, aby se umímil. Vášnivji a vášnivji se mn linula slova s chv-

a

ddicové

jících 3e

rt.

,,Když tato strašlivá mne uchvacovala myšlenka, Bohu jsem se pak rouhával v tajnosti dušo své zkrvácené, bytost jeho šílen popíraje, an pipouští bezpráví tak ne-

Povrhoval jsem pak dílem jeho, svtem i loo tom jsem dumá val, kterak kletb své se si ukrátím bh dnu svých bídných, niemných, abych býti pestal híkou jeho a vlastního opovržení pedmtem. Snad bych tak byl dávno již uinil, uvrhnuv se smrti v klidnou náru, kdyby nebyly nkdy pronikaly roušku zoufalosti, smysly moje halící, hlasy jasné, utšené, sladké. Dlouho však pístupu jsem jim k srdci svému nedopál, ale konen pec lichotiv se dostaly do nitra mého, pozpvujíce tami o nadji a víe, o vzkíšení a novém život. Xaslouchával jsem jim s trpkostí jen a s popravíval jsem chybností, ale naslouchal jsem jim pec si s bolestným výsmchem, že se to jen ozývá rej duch, jenž zdvihaje se v temnosti noní, vlast naši obestírající, písn z hrobek svých zpívá o svých snech, avšak pvci že v mlze se rozplynou pi prvním kuropní skutenosti. í3yly( to hlasy bratru mých, snažících se, by oživli otinu balšámem dtské lásky. Kdykoli se mi dostalo do ruky slýchané.

vkem, a vymknu a

i

i

42 nichž skládali svoje nadje, aby je vziiiulili \- jipokaždé jsem se zachvl lítostí, že snaha jejich studem, že není ve mne tolik síly a víry jako marná, v nich. Cta nadšené jich provolání k národu eskému, by se vzchopil a se zbraní posvátné pesvdenosti se pustil v zápas za práva svoje nepopiratelná, plakával jsem v mysli své rozervané. I volá val jsem pak zkoniioucen Sdílím vaši lásku, bratí moji, ale nadjí vašich mi sdíleti nelze. Jestlif malomyslnost ta vinou v oích vašich, nuže vzte, že hrozn jsem za ni pokutován. Jesti ona kletbou mého života, otravuje mi radost veškeru, ruší mj klid \niitrní podobám se lodi na moi zmítaném vnou bouí, kteráž nikdy již k behu nepistane. Nikdy pro ni jsem nebyl mladým a štstí jsem se netšil. .Vvšak nedivte se mi Jak s vámi mám doufati, že skliuje národ mj mdloba

spis,

rlo

ných,

i

,,

jen pomíjející, z níž zajisté k

novému

se zas probudí

ži-

když nikde nevidím života toho znak, nikde mladého jara zárodk? Ejhle, pohlížím v srdce mladýchdívek kdež štpnice ctností národních, chrám jeho nejdražších nadjí, klenotnice jeho citu nejkrasších kdež medle jsou v nich poupata zlatého kvtu vlastenectví, kde diamanty hrdosti národní, kde oltá sv^atý, na nmž obtují otin nejvznešenjší svoje myšlenky a k lepým se jí zaslibují ? Proto temno a prázdno v adrech dívek našich, bují tam jen bodláí sobectví, koukol lhostejnosti, žíhavky ješitnosti; dávno již tam udušen každý lepší cit Kterak ale bude peneseno sím lásky k národu na píští pokolení, kterak se má tam ujmouti, když ho není v útrobách tch, jež se stanou jeho matkami ? Zdaž mi mžete zazlíti v tom, když pemýšlím, že mi pak pipadává. jakoby lni tu petržen etz pírody, kteráž votu,

—

.

inm

!

.

.

43

neposkytuj*' žádnólm i)V()(f\ jež diívp v kvetu si iiáxii nedimlo, a nadje vaše že se mi zdá jak pošetilost? Avšak písahám vám, vy duchové milení, viti že budu a nadjn že vstoupím v šiky vaše, hhisu svého že spojím s hlasy vašimi, snahu a silu se snahami vašimi, nejnadšenjším pracovníkem že se stanu na díle vašem vznešeném, nejhorlivjším mezi vámi buditeh^n: jen s jedinkou se-

—

tkám-li se dívkou, v níž shledám, že je láska k národu, k mateské ei. k mravu otcovskému pudem tak mocným, jako láska k rodim, k bratrm, k Bohu. Setkání takové budu považovati ^a znamení nebeské, že spasen bude národ mj, za rukojemsiví Boha samého, že nám \'y. klíí v tajemném lun osudu budoucnost utšená matko, jste mne pivedla na stopu bytosti té kýžené, vydal jsem se za ní na cestu, a pi prvním na ni pohledu ." poznal jsem, že to ona, ta vyprošená tisícerými slzami Pojezdná nebyla s to, ni aby nui odpovdla, ni aby se ho tázala. Byla ohromena výbuchem náruživosti, již by nebyla nikdy v aktuarovi hledala. Pipadlo jí pi kmitavém s\atu hvzd, že mu srší ohe ze rtuv a z oí. Smle se jí piznával, že sniv sed v tichém loubí její besídky o tom nejednou pemýšlel, má-li na sebe vložiti rouhav ruku Nepoznávala v niem již jemného svého miláka, od rána byl zcela a zcela jiným. ,,Pi pr\Tiích vašich o Hedvice slovech," s novým .

.

.

.

.

!

opt pokraoval zápalem, ,,rozželiI() se vedle slunce našeho pede mnou na obloze ješt slunce jedno nad tma

a

na na obzoru vžma a záí mi tam posud, celém ostatním svt spoívá noc. I vzchopil jsem se na pokynutí tak x-ý-znanmé a vyšel jsem, abych si pisvojil poklafl vámi mi ohlášený, v stínu jejích na nuie

dvma

44 I kráel jsem smle ku pedu dále a dále, výše. se úžícím a dle závrati a výše, až podle dechu ve zdálo, že asi již stojím u onch mne uchvacující se zlatých vrat, z nichž vystupují bílá oblaka jako zástup panen, by se vykoupaly v blankytném moi vzduchu. Zmaten, s buchajícím srdcem se ohlížím. Vnikají ke dva hlasy, jeden temný, druhý jasný a líbezný, jako když

ekající.

mn

mn

mn

slunce. Již jsem vdl, jsem u cíle. Povznášeje oi, spatím se u vchodu, svtlý paprsek ranní záe, který z nhož vychází ke zvolna splývá v podobu andlskou. Vidím pootevenými dvemi uprosted šeré jizby ve svitu rumném státi dívku v kroji národa mého ped blovlasým starcem. Nžná postava její se chvje jako lodyha lilije, když krutý huívá vítr nad záhonem, na nmž se stkví jako obraz vznešený pokory panenské. Dívka ta klopí elo v bílé ruce a prsty jejími protékají velké slzy. Není diamantu v celém svt, ]enž by co do ceny jediné z nich se vyrovnal." Nemohu, ach nemohu!" bolestn zaplakala. Žalostné z\aiky srdce nevinn trýznného vrátily mi náhle vdomí a ducha pítomnost. Pipomnl jsem si, že jsem se nevydal pouze na cestu, abych jitenku svou dohledal a naleznuv ji se jí poklonil, nýbrž abych se stavil k obran nebohého postreného sirotka. ,,Že nemžeš? Rci radji, že nechceš!" dívce vyítal

zazvuívá jitenka pi východu že

mn

,,

i

staec.

,,Jen

si

pipome,

se mi pochlubila, tolik že

že tomu málo jen dní, co jsi umíš pohádek, že kdybys po celý

rok každý veer jich deset vyprávla, pec bys s nimi ješt na rok staila." Dívka pozdvihla hlavu. Slabounký rumnec pelétl její ubledlou tvái' a polded její pi tom se zaleskl, jakolty

se byl mane ped ní zatpytil zlatý jaký;; zákmit onoho bájeného svta, v nmž byla domovem. Znovu jsem strnul zapomínaje, co mne sem vede. Nikdy, nikdy ped tím jsem nespatil oblieje dívího, na nmž by byl spoíval

takový velebný žár nevinnosti. Jaká to hloubka v tch velkých oích, jejichžto erné, hedbávné asy se dotýkaly lící nadchnutých pelem kvtu šípkového! Jak ušlechtilým hnutím narovnala šíj, kdež se svítily vlasy její jako uzel

petžkých

zlatých

šr

jsi mohla pamatovat, co jsi slyšela od si v lese a bab na pástvé, mžeš na všechen zpsob pamatovati si i cos jiného a moudejšího. Kdo má pamt pro jednu vc, má ji i pro druhou. Tob nikterakž nescházejí schopnosti, nýbrž dobrá vle. Když sáhodlouhých povídaek chováš na kopy v pamti, jak bys pamatovati nemohla tyi veršované ádky?"

,,Když

uhlí

pane strýku, nerate pece zapomenouti, že ty nmecké a já že nmecky uoTimím a nerozumím," ostýchav namítala dívka. ,,Ale,

jsou

ádky

,,To je jedno Dvacet slov mže si každý lovk zdravého rozumu pamatovat, nech jsou kterékoli ei, teba ínské." !

„Ne,

není

to

u

mne

ni

svéhlavostí,

ni

zarytostí,

básni vaší piuiti," opl zašeptala dívka a mráz ji pešel; ,,ale nevím, co to, jakmile nkdo po promluví, jakoby na mne sáhala smrt; ke té zaliovont, jakobych slyšela když mám sama v Otec to zpozoroval, proež nikdy svoji vlastní hranu. mne nenutíval. ,,Máš na to ješt asu do uení dost," pravíval a nechával nme po lese skákat a se ve-

že se

nemohu

nmeku

mn

ei

nminy

K.

SVÉTLÁ. Z

let

probuzeni.

4

46 selit. Bylt tak dobrý, ten mj nebožtík tatínek," a znova pohbila tvá do rukou s pláem usedavým. ,,Te máš z jeho dobroty," zarmoucen odvtil strýc; „kdyby chtl lovk dbáti všech hloupostí, které hlavou mu prolétnou, vru daleko by to na svt pivedl. Doznáš se toho bohužel na sob co nevidt, k vlastní škod své. U mne zstati nemžeš, to \ádíš, a k paní knžn t takovou, jako te t znám, nejen nedostanu, ale také ani dáti nemohu. Nezbývá ti tedy k hanb mé a tvé než služba nejsprostší i zstane asi podílem tvým po celý život,

nikdy

z ní, tuším,

která

je

se

nevyzuješ.

Chudá holka jako

k tomu ješt necviena a v nevdomosti

si

ty, li-

do smrti nenajde nápadníka." „Nkdy pec!" zvolal jsem nemoha déle patit na pokoení nebohého sirotka. Nerozvažoval jsem, co uiním, co mluvím, jedním rázem bylo u mne rozhodu ato, že ji chci za každou cenu vysvoboditi a to se mohlo státi buje,

jen cestou jedinou.

Strýc náhle mezi

i

nef stejn pekvapeni se zhrozili, když tak jsem vstoupil, smle do rozmluvy so jim

n

vplétaje.

pan aktuar! To jsou pece jednou mne pan dkan, podávaje mn sedadlo. ,,Že jste se pece jednou k tomu odhodlal nás navštíviti. Tento den dvojnásobn si musím podškrtnouti v kalendái; za jedno, že jste dkanství tak neoekávan .„Ach, hlehle, náš

k

nám

hosté!" vítal

ráil poctíti pítomností svou a za druhé, že jsem slyšel vás zažertovat. Domníval jsem se dosud, že vážný pan aktuar šprýmy nadobro pohrdává." ,, Rate nechat den ten nepodškrtnutým," s drazem jsem mu odvtil; „nemýlil jste se; skuten šprýmy po-

47

hidávám. Slova, kteráž místo pozdravu jsem pronesl, dopluje hovor váš, nebyla v žertu mínna.'' „JaJí mám tomu rozumt?" j,Že prosím vašnost za dovolení, bych se sml ucházet o píze a ruku vaší sleny netee." ,,Co jste

to

pravil?" tázal se

dkan

u vidní.

Opakoval jsem svoje slova. _»,Vy se ucházíte skuten o mou nete? o tu^ co zde mezi námi stojí?" znovu žasl dkan, neve dosud svým uším.

Svdil jsem, obraceje se pi tom ponejprv k Hedvice. Poklonil jsem se jí hloub a uctivji než nejmocnjší na královn. Nejradji bych se jí byl uvrhl k nohám

svt

líbaje lem jejího odvu, kdybych si byl troufal. Ona mi pozdrav neoptovala jediným hnutím; zírala nn mne tak

zaražen jako ,,Není v

dkan opt;

strýc.

tom jakéhosi omylu, milý aktuare?" poal vždy je dívka ta tém nkolik jen dní

,,

v dom mém, dle mého vdomí vidíte ji dnes ponejprv, nikdy aspo o tom se mi nezmínila, že vás zná, jsme u pítomnosti její s vaší ctihodnou o vás mli asto domácí. znáte ji snad pec a to odjinud?"

i

a

e

„Nevidl jsem vaší netee nikdy díve a dnes nejprv o ní jsem slyšel proto ale

ji

práv

od paní, o níž

po-

jste se zmínil,

znám pece."

,,Ted naprosto vás nechápu," vrtl

dkan poád

po-

vážlivji hlavou; ,,dnes ponejprv o ní jste slyšel, ted ponejprv ji vidíte a pece již ji znáte? Mluv ty, Hedviko, kterak to dopadá s tebou a s tímto pánem? Bud upímnjší než on a vyznej se, kde již jste se setkali."

48

Hedvika,

Ale

nepohnuvši

cov, hledla na mne dosud že

sebou

pi

oslovení

strý-

takovým nelíeným úžasem, uznati nmsil, že mluvím pravdu, tvrd,

dkan konen

s

ponejprv dnes se vidíme. V pohledu jejím nebylo se stopy hnvu ni zmatku nad smlostí mou, jednalo o vc, pi jejíž pouhé zmínce každá jimi dívka s uzardním oi by byla za povinnost považovala, ode mne odvrátit, aneb na mne se durditi. Jak jsem v duchu se klanl prostomyslnosti její! Ach, nebylo nejmenší pochybnosti, byla to ona, jitenka moje a národa mého. Jen andl istoty byl s to, aby tak klidn a bezúhonn že

a

všaJc

bu

na mne pohlédnul. Nebe samo bylo byla ke

mn

vlastí její,

odtamtud

seslána!

„Rate pece konen uviti liv jsem se ozval. Zárove odpovdl na žádost mou." ,,

]>

sloviim

rosím,

mým!" netrpurit

abyste mi

pítelínku ?" te do bysteji podívejte j-ejí, který odložiti nechce, a vzte, že nezná slovu nmeckého. Co vy byste dlal s takovou paní? Vždy byste ji nouohl nikde uvésti, všude by se vám s ní jen smáli. Ovšem, mohl byste si ji vychovati, je mladá, ale nevím, nevím, zdali je tak uelivá, jak by bylo v tomto ohledu žádoucno. Na všechen zpsob uvalil byste títti velký na sebe úkol." ,, Nezením se pro lidi, nýbrž sám pro sebe," skoil co netei ,své vyítáte, práv jsem mu do ,, práv výhradn! k ní mne vábí. Slyšel jsem dnes ráno to od vážené pítelkyn, žef na dkanství jnešká dívka, ježto lne touže vrností k jazyku a kroji mateskému jako k víe otc svých, a nevšední tato .ryzost její povahy ,,Což

opravdy na odv

skuten

tedy

dkan

se

ei

tém

;

blázníte,

rozhorlil.

,,Jen

se

49

mne k ní okamžit takovou zbožnou náklonností, že jsem se ihned vydal na cestu k ní. Je eškou neponišenou, slyším to na její mluv, vidím to na jejím odév^u, kladu k notu to z jejího pohledu, proež jí hám srdce i život svuj. Chová v nitru svém skvosty, naplnila

dvrn

vedle nichž jsou pro nme všecky na svt poklady zlata, ducha a krásy bez ceny nejmenší. Kdyby mi pinesla

za vno komnu a žezlo královské, v porovnání s perlami její mysli a citu jejího jen híkami by se mi zdály, po nichž ruky bych nevztáhl."

Dkan

se chytil za hlavu volaje

Mn

to poíná již v mozku ,, Pomalu, píteli, pomalu víit z vašich a náhledu. Kdyby mi známo nebylo, že jste poctivec, nejinak bych si myslil, než že jste k nám blázny, neb že se snad vešel, abyste si z nás strojil jedná o njakou sázku. Slyšel jsem co živ o rozliných již choutkách a libstkách lidských, ale odpuste mi, pane, ze všech se mi zdá vaše nejpodivnjší. Je vru hodná nkterého syna x-ýstední Anglie, k víe nepodobno, že se zrodila v hlav tuzemcov. Ale nechci vás s\^'mi !

eí

bu

tém

poznámkami déle nudit a popuzovat. Jestli na úmyslu svém stojíte, nuže, proti vaší osob nemám nejmenších námitek. Hed\nka muže Bohu denn na kolenou dkovat za štstí, které jí nebe v osob vaší seslalo. Avšak pamatujte si, že jsem vám povdl, že se dívka ta pro vás za cho !ieliodí. Jinak vám podávám milerád ruky své jako budoucínui píbuznéimi a vilám vás co neja dkan podal mi ub srdenji do naší rodiny," luco a pitiskl mne vele k jusoum.

—

Ale málo jsem dhal

j<'ho

snlcnosti.

50

„Vámi jsem tedy pijat,"

pravil jsem, roztržit

s

ním

se objímaje, ,,ale nef vaše ješt nepromluvila, nevím, zdali

budu od

ní vyslyšen stejnou laskavostí."

,,Jaká

to

pošetilá pochybnost!

Vždyf vám povídám,

mže

Bohu denn na kolenou dkovat, stane-li se že vaší chotí. Nedivte se jí, že dosud nepromluvila. Zkamenla úžasem, a není ješt dosti obratná, aby znala pohnutí svoje opanovat.

Vždy práv

nás

jsem

když mezi zvstoval jsem jí všemožn zlé toho následky, že niemu se neuila a uiti nechce. V tomtéž takka okamžiku žádal jste si práv za touto píinou její ruky. Stane se vámi paní jste

vstoupil,

zle

ji

v

plísnil

té chvíli, i

váženou, chotí muže ueného a vynikajícího, dobe se ponvadž neumí nmeclry a chodí zaopatí, a to vše v živtku. Kdo by tu nežasl? Co jsem považoval u ní za zárodek velikých nehod a nesnází, stalo se základem jejího štstí Vru nevyzpytatelná je vle boží a cesty prozetelnosti Jeho. Co tomu však asi ekne hospodyn? Honem, honem, panno Mai-jánko," kikl vystupuje na práh pokoje, a hlas jeho po celém se rozléhal „postarejte se nám co nejrychleji o njaké víno a peivo; Hedvika práv se zasnubuje s aktuarem. Máme nevstu v dom." strýc pravdu, Hedviko?" nesmle jsem se ,, Mluví tázal, blíže se zvolna k dívce. Více jsem íci nemohl chvl jsem se na všech údech pistoupiv k jitence. Hedvika od té chvíle, co jsem vešel a mluviti poal, ješt se mne oi nespustila. Nesklopila je pede r.mou ani v rozhodném tomto okamžiku. Mlky a neodvratn

—

!

dom

;

;

do mne se zahledla jako dcko na nový a netušený zjev. Najednou to trhlo její tváí a zrak její zvlhl. Nahnula se a zdvihla nco, co leželo mezi námi

51

na zemi Byl to karafiát, tentýž ervený karafiát, který mi pi odcliodu mém bez mélio vdomí ke kabátu pipemila. Vypadl mi asi, když k ní jsem pistoupil, aniž jsem si tobo povšiml. Hedvika zdvilda kvtinu, dlouho pohnut a vele na ni zírajíc, naež ji pitiskla k ústm svým! s pohledem, na který nezapomenu a kdyby bylo souzeno žíti. Políbivši mj karafiát, za šnrovaku

tém

jste

mn

vn

si

jej

zastrila.

Zstal jsem opojen její nevýslovnou líbezmistí. Zdaž se mi mohlo dostat na moje smlé, penáhlené )iá mluvy nžnjší a skromnjší odpovdi? I znovu jsem se zachvl, tenkráte však blahem bezmrným, bylaf to nejšastnjší chvíle mého života, jediný mezi mihbny smrtelníky se jí dožije. Jedním rázem pede mnou se otevela dálka zlatá, nedozírná, kvtinami a hvzdami vystlaná, budoucnost to moje a mébo národa. Na milost jsme byli Bh vyslyšel zoufalé pijati osudem, na vždy spaseni prosby srdce mého nezvratné jsem o tom nabyl jistoty. Zapomenuty byly pojednou vky žalu, jediný je zapudil okamžik záící, jak zapuzuje jediný bloskvoucí paprsek ranního svítání pojednou mrákoty a píšery noní. Le

—

—

lovk

uvyklý tm, s tží jen snáší se sebe jsem stásl slastnou omámenost z odpovdi Hedviiny, sotva jsem štstí svému viti a je chápati poal, již zas v duši jsem pocítil nový trn. Pohlížeje na Hedviku, kterak sniv a pec usmívavé, pijímá blahopání udivené hospodyn, najednou utkvl jsem oima na eiveném karafiátu prsa její zdobícím. bipadal mi jako velká krpj krve ze srdce se jí pištící. Nevýslovná mne pojala hrza; spatoval jsem; v tom vštbu, že k štstí našemu jsme se nesetkali, že láskou svou zábrzy jsem doznal, že svtla denního. Sotva

ponkud

1

52

roven jí daruji bolest a siiirL. Jvrutá lo luyšlenka, již Hedvika však brzy zaplašila ])ristoupivši práv v okamžiku, když výkikem jsem chtél tísni své ulevit, ke mn. na pokynuti strýcovo pobár s vínem, jePodávala hož kraje se byla dotkla drive i-toma. pipíjela mi na se jí v oku blaženou naši budoucnosl a slza iiii zaleskla. .Tednim douškem pohár jsciu vyi)rázdnil, abych ohlušil erva pochybnosti znovu v srdci mém hlodajícího. Ne, nechci býti nevdným a nebudu vrolonmým, budu a musím se tšit, že vzešla hvzda slitování nade mnou a národem mým nechci a nesmím již vidt v kísitelích vlasti rej duchu plnoních, jež zba^i invní kuropní skutenosti živola lživého, nýbrž první lo skivánky jara nového. Miluji, ano miluji, a k slibu svému musím te

mn

I

;

i

vit

ai

doufali"

.\ktnar

soucíma se nikania. Dlouho pojezdiuV

se

undkl,

neozvala,

zakrývaje

konené

si

tvá te-

z hlubi^ka

si

vzdychla. ,,Dejž vám Rub tedy štstí a požehnání! Kéž byste kroku tobo nikdy nelitoval,'" zticha pronesla. ^'yítav k ní vzhlédl aktuar. .Neveselé je pání vaše, matko! Myslil jsem, že vás štstí synovo více potší. Vždy nehodlám od vás se odlouit, jak jste se domnívala, když srdcem svým puzen tak zprudka dnes od vás jsem odcliázel. U vás zstanu a pod stechu vaši zavedu si Hedviku za cho," mkkým jí namítal hlasem. ,

,,Xezdá-li

se

vám pání moje

dosti veselé, sobectví bránila se pojezdiui jeho domnnce; vzdychla-li jsem si žehnajíc vám, na vás, ne na sebe jsem pi tom vzpomínala. Když matkou mne nazýváte, to

iiepí-iítejte,"

5:^

dopejte, abycli jako k dítti k vám promluvila. Znepokojuje inne nemálo, že tak rychle jste navždy se vázal s dívkou cizí, o níž jste ješt nevdl, vstávaje dnes ráno 7.

Pro

lžka.

byl lépe

ji

asix) nkolik nedl

jste

neekal, až byste

poznal?'"

tak prudce j, Cekat jsem ml, abych lép;' ji poznal?" kikl aktuar, že od nho pojozdná iicouvla ,,což jsem ješt neekl. i již jste zap-oinnla, že na ni ekám, co k rozunni jsem se probudil, co jsem se stal mužem? A ekaje na ni po tolik dlouhých, trai)ných let, poznal jsem ji jako sebe sama. Každý okamžik, který bych promeškal, váhaje si prisvojiti štstí na kolenou vyplakaného, krádeží by byl na mém život a rouháním se Bolui, jenž sám zpsobem zázraným v náru mi je položil. Když nevíte, co jsem vytr])], slyše vlasti zvonit umírákem, potáceje se nad hrobeui jejím hrobem vlastním, cít, kterak s ní hynu lítostí a hanbou ovšem ted chápati nemžete, kterak mi je, kdy hbitov kolem nme znenálila se promuje ve zlatý háj ržový, slavíky obývaný, kdež vše puí, zán a zpívá a z jehož vonného stedu hrd vykvétá stolec vavínový, na njž ta. i)ro niž jiného jsem si již nepál než smrti poctivé a hrobu vykroi>eného, v rouše královském sedá, aby svtu vévt)dila v nové Haleluja na zemi na m'bi, mladosti, kráse a sláv. ;

i

—

i

haleluja!

tisíckrát

chvíli

\slalaí

\\\\<\

eská

/.

iiiihvili

\

l<'t(i

." .

.

Aktuai l>ojezdné.

omdlév;ij<'

klesl

hlavou na

raiiit-nu

polekané

54

Od onoho veera, kdy byl aktuar blažeností omdléval, sedávala v 'besídce chmelové ped úhledným domkem pojezdné mezi ním a jeho domácí ješt osoba tetí, dívka to as šestnáctiletá, nžné krásy v malebném kroji národním. Byla to nevsta aktuarova, osielá Hedvika. Pan dkan ml za neslušné, aby se stalo dkanství jevištm lásky novosnoubenc ženich odvádl si tedy každého odpoledne nevstu k mateské píznivkyni své, doprovázeje ji k veeru zas dom. Svatba mladého pára byla urena až na jaro, aljy HedWka hospodyské svoje ;

povinnosti

mla

o

dostaten poznala

a do nich se vi^ravila. Ke-

tom dosud pontí, kterak

se spravuje v

mst

do-

mácnost.

Aktuar usnesení takovému sice ze všech sil se brátvrd, že není Hedvice pražádných zkušeností a vdomostí potebí, že bude stavši se chotí jeho u nho vladakou a nikoli kuchakou sliboval, že jí vezme, bude-li teba, nejen nkolik služek, ale i hospodyni do domu, aby za ni pracovaly a vše v poádku žádoucím udržovaly; ale tenkráte stál dkan velmi vážn a rozhodn na svém. Pravil, že za hanbu by považoval, kdyby ne jeho nepinášejíc muži krejcaru vna, ani s to nebyla, aby pipravila mu poádný obd a bdla nad jeho pohodlím, že by to byla skvrna na dobrém jmén jeho rodiny. Až bude Hedvika jeho chotí, nech jí pak vezme manžel teba deset hospody do domu, on však že mu ji na žádný zpsob díve nevydá, dokud se v oboru jí náležitém patin nevyzná. Snad by nebyl dkan pece však prorazil, kdyby k se nebyla pidala pojezdná. Mocné té spojenkyni v první dkoval konené a úplné vítzství. nil,

;

nmu

ad

55

Avšak paní pojezdila bodrost od

té

nebyla, kterou bývala. Její co jí aktuar ohlásil, že Dlouho do myšlenky té se vprajiž

chvíle byla ta

tarrij

ženichem Hedviiným. a vím tomu pidat nemohla, že to, co jí oznámil, pravdou jest a zstane. Kudy chodila, kde postála a posedla, všude neustále v uších jí zazníval posmch Dobanských sleinek. Tedy pec došlo na jejich slova a potmšilá jejich na aktuai'Ovi se vyplnila vštba, že aktuar,

je

vit

bude-li se chtít oženiti,

vesnianku za cho pojmouti imisí?

Hedvika byla sice dcera vrchnostenského úedníka, ito nejvyššího v okolí hodnosty církevního, dle rodu a sUivu tedy nepopirateln sleinkou jako ony; ale dle mravv a vychování rovnž tak nepopirateln venkovankou. V.)jezdná by si byla s chutí nco za to udlala, aby sama na sob se pomstila, že ona práv o Hedvic§ mu povdla. Trpce si vyítala, že kdyby jí nebylo, snad by její chránnec nikdy nebyl o dveti tom a o jejích zvláštnostech zvdl. Ale mohla-liž pak tušiti, že v nin se skrývá takový platilo plnou mrou blouznivec, jak se ukázalo? () písloví, že tiché vody behy r^TÍ. Nkdy ovšem, když vidla, kterak je blažen láskou svou, i ona blaženou se cítila, že o jitence", jak Hed-

nm

,,

\Tku stále nazýval, první mu podala zprávu, stavši se takto zakladatelkou štstí jeho. Vždyf od té chvíle nejinak ji pojmenoval než posvátným jménem mateským i písahali že nikdy od ni se neodlouí, nech vezme osud jeho jí, obrat jakýkoH. Synovské velosti vnoval jí sice ted více synovl)ývalo toií pi než jindy, ale za to tím ské povolnosti a poslušnosti. Od chvíle, co znal Hedviku, byl mírný její nájemník co do letory všecek v^-Vše ted se díti niusilo po hlav jeho, horenatý

mén

mnn.

nm

56

nepokoj uvnit ho Lrávíval, jeve se v jednání jeho. Nesnášel žádného odporu, nepijímal žádné rady, ba nevA^slechl ani jediného náhledu. Žalostn si ted pipomínala slastné té doby, kdy vždy jen k návodu jejímu se spravoval, niehož nepodnikaje bez schválení jejího. Láska k nepoznání prchlivým, tvrdošíjným, ba i svárlivým ho uinila; nebývalo s ním nkterého dne ani pojednání, ani velo a kyplo. Jakpromluvení, tak mocn to v mile však spatil Hedviku, hned zjemnl a zkrotí, a mír se mu uhostil v tvái. Se svatbou si dal aktuar sice íci, ale tím pevnji stál na svém, aby Hedvika i co nevsta jeho setrvala pi vesnickém svém kroji. Vodíval ji nejen bez ostýchání, nýbrž patrnou hrdostí mstekem v krátkých sukních a v žii s Witku, nio toho nedbaje, ba ani si tolio nevšímaje, že lidé f/A. ním se zasta\nijí, s úsmškem iiafi ukazujíce. Hedvika pi každé otázce, o níž se zapedl spor mezi ženichem a ostatními, vždy nilívala neb se vyznávala s onou se jedná, nerozrozmilou prostomyslností, že toiiui, umí a ledy o tom soudit a rozhodovat nemže. Alevpípiadu tom pestala býti trpnou posluchakou, postavivši se zcela urit na stranu budoucího manžela. Ubezpeovala dkana i pojezdnou se slzami v oích, že kdyby šat jiný než posud obvyklý na sehc vzíK musila, by se jí zdálo, že v rubáš se obléká. Dkan na lo velmi suše jí odvltil, že to zas jeden ze svéhlavýcii jejích vrtochu, jimiž každému pipomíná zanedbané svoje vychování a jak obniezena je za tou píinou soudnost její. Tím nadšenji uvítal, jak snadno pochopitelno, aktuar výrok její. Opakoval si lu^síslnkrát odpovd její a byl by, u vytržení nad ryzostí jejího smýšlení, znovu tak skvle osvde-

nm

o

57

nou, nejradji

dkan

ped

ní

poklekl,

kdyby

si

Luhu

ii;'l)vi

i^aii

hnviv aspo

u jeho piítoinnosti zapov co se Hedviina odvu týkalo, pi sliidkanovi nezbývalo, než aby se tšili

dosti

dl. Zstalo tedy, léni, a pojezdné i že se snad v dívce co nr^vndt marnost probudí a pak že bude zajisté sama na ženicha psobit, by se jí dostalo obleku primenjšíiio nynjším pomniiii a itoslavení novému. Pojezdila s podivením vždy novým ])()hlížela na snoubence, když proti ní vedle sebe sedávali pod zeleným baldachýnem besídky. Pravívala si pak v duchu, že takových milenc snad ješt nebylo, co se vyskytl tento podivný (Inib lidí na naší planet. Tu n;'byk) žádného laškování, luky tisknutí a snad i celování, jak lo vídala u jiných, jak to bývalo u ní samé. Zbožn jako na svátost veleb-

nou

patiíval

aktuar na nevstu, každému

se piblížení pln vznešené úcty se vyhýbaje, a

dvrnjšínm ona do nho

se zahledívala tím samým zkoumavým, mlelivým, obdivul)lným pohledem, jímž bylo oko její v prvním okamžiku utkvlo, když pitiskla k ústm kvtinu jeho, na když iiiblížil se k ní, a chvjícím se jí tázal hlasem,

nm

zdali

jiude

jeho?

„Pan aktuar je mi tak draliý jako nebožtík muj tatínek," Hedvika pojezdné odpovídala, když ji dlouhými, velými pohledy jejími škádlívala. Lichotilo to staen ve jménu miláka jejího velice a skoro se nkterý oka.s volbou jeho smiovala. Hedvika aspo mžik pro dle všech znak patin oceovala a si ho vážihi, což nemalou jí bylo útchou, uchvátila-li ji starost, jestli vše

n

pec

k dobru jeho dopadne.

58

„Jako tatínka, ani za

mák

jinak ženiclia svého nemi-

pousmála se jí pak znovu. „Což lovku lze na rozliný zpsob milovat?"

lujete?"

dviv

se

jí

ne-

divívala dívka.

j^Jen na to se zeptejte svého Viléma," potuteln ji navádla. Byla by se ráda kochala v rozpacích ostýchavého ženicha, kdyby mu byla nevsta žalovala, že jí chce jeho domácí namluvit, jinak že ho musí milovat než otce

svého. Ale Hedvika se nezeptala; nerada obtžovala otázkami tak planými, jak se jí zdála býti tato, pana aktuara, jak vážnost. Málokdy stále ho nazývala pro samou k za touto píinou sama ho oslovovala. Když jí bolestn se má, omluvila se tím, že vyítal, že tak cize k ani tatínko\i, ani strýcm nikdy netykala, vždy jim prý íkala „vy" a ,,p>ane", jak prý slušno, aby mluvil mladší a nezkušenjší lovk k osob starší a moudejší. Objasnní takové ovšem nebylo zcela dle chuti aktuarovy, ale konen uznal zvláštnost tu za zpsob národní, mezi lidem eským zakoenný, a pestal proto s ní se hádat.

nmu

nmu

Hedvika v zalirádce paní pojezdné velice si libovala. jí prý, jak teskliv pravívala, zahrádku její v lese ped myslivnou, kdež sedávala tak asto a tak ráda vedle otce jako te v besídce vedle ženicha. Aktuar byl velmi šastným tímto vyznáním inil vše, aby nadál se jí líbilo v skromném tom sídle, které jí a sob vyhlídl za domov budoucí. Prostedky jeho ovšem mu dovolovaly, aby si kdesi vybral byt desetkrát pohodlnjší a skvlejší ale jemu nebylo nikde tak volno jako v tom nízkém mezi lukami domku, jehož venkovské okolí tak mile a ukojiv na psobilo, kde se dožil štstí tak netu-

Pipomínala

;

;

59

Šeného. Z vlastní vle nikdy by ho nebyl opustil za nádherný palác i byl tomu tedy nemálo povden, že Hedvika úpln s ním souhlasí a o jiném bytu ani slyšeti nechce. V radosti srdce vdného, že zahrádku tak velice miluje jako on, pleníval bez nejmenších výitek peliv upravené záhonky své domácí, zanášeje spanilou dívku kvtinami, z nichž umla nevšedním vkusem a zniností uvíti a uplésti na sta onch hezkých tretek, jimiž si dti vesnické na pastv as krá.tívají. Dovednost její aktuara naplovala nejvtším obdivem. Schová,val si hvzdiky, kížky, mžence atd. na oích mu shotovené, opatrn do zvláštní skín, již si zvlášt v Praze objednal, a nakládal s tmito vcmi jakoby to byly nepopiratelné kusy místi ovské. asto pojezdná volajíc ho k obdu, zastala ho, kterak

napnutou,

radostnou pozorností. pešlo z pokolení na pokolení," jí pravíval ,,Uik jako moje jitenka hrávaly si zajisté dívky eské v há.jích a na lukách již ped vky, proež mají tyto vci také více pro nme ceny a významu než všecky ty divy nového našeho prmyslu. 1'atím-li na Hedviku, když takto tiše vedle mne si hraje: jakobych byl pítomen zlaté dob národa našeho, kde nkolik kvtin dostaovalo, by se zaradovalo lidské srdce. I zdá se mi pak nevsta moje andlem, jenž ke zaletl ze ztraceného ráje toho, posledním z nho kvtem, který zázran petrval boue a mrazy, požehnané naše sady po celé vky puslošivší." Když aktuar takovým zpsobem si zablouznil, což led ovšem píi každé píležitosti se stávalo, pojezdná nevrle od nho se odvracovala a šla svou cestou. Ji hraky ty rovnž tak dopalovaly jak akluara blažily. Považovala si

je

„Tof asi

prohlíží

umní

s

prastaré, které ;

mn

60 ])iavou hanbu, ze jim se tší a nepipouští, aby nejeho jinak se zamstnávala. S jakým to zadost uinním byha by jí místo kvtin do rukou strila njaké z;i

vsta

jaký to kus užitené práce by byla za tapldne urobila, a co pi tom vyzískala; ale netroufala si ani o tom se zmínit, ba ani zdaleka na to jen narážet. Beztoho ihned se zakabonil, když zapoala hovor o hospodást\i, prádle a domácí istot, a jestli dlala, jakoby toho nevidla a ve zvoleném pedmtu pokraovala, zhurta a bezohledn ji okikl. za to vás prosím! jiném, malinko, ,,0 Xestírejte mi pel z rže mé, takové špinavé starosti nejsou

pletení a

šití,

kové dlouhé

letní

nem

pio

ni.

pkn

Jitenka na nebi se tpytí, aby

je

ozdobovala a

nám nebohým pozemanm s^^tila, nikoli však, aby se starala o poteby naše. K tomu dosti ve svt lidí, kteí jiného nedovedou. Každý nech si dlá svoje." Pojezdná arci pak uražen umlkla svatosvat si umiujíc, že již úst neoteve, nech si vci dopadnou jakkoli, kterémuž slibu ovšem zcela vrn nedostávala! Xedalo jejímu poctivému srdci když nebylo s aktuarem ei, chtla tedy aspo Hedvice dáti na srozumnou, že není u ní vše, jak by býti mlo, teba aktuar do nebe ji vynáší. Ale Hedvika byla píliš dtinská, než aby si byla všimla a pochopila pokynutí jejích pravdivých a dobe mínných. Domnívala se, že je zcela v poádku, že si ženich peje, aby žila jako lilije na poli, skivan v osení, hvzda na nebi, bez práce, starosti a namáhání, a jiného na ní si nežádá, než aby si hrála s kvtinami, zazpívala Vždy jí nebyl tatínek si a jemu vypravovala pohádky. Xenahlížela, že ženich má také nikdy jiného ukládal. zaháleti, ba nebyla si ani vdoma, že kivdu, ji to

;

tož

ue

61

\'ilí'la, znala a nahlížela jcšU* Uik málo la nebohá, osiíehl Hedvika, již povýšil aktuar tak neoekávan na stolec blouznivé své lásky, prohlašuje ji za královnu svého svta a života. Bez rozpakuv a ostýchání pijímala žezlo, které na kolonou jí podával, nezkoumajíc, zdali nepodává omylem spícího zlatolesklého hada, který jí oživna v ruce ji uštkne a uštkmilím otráví. Aktuar býval nenasytným v poslouchání Hedviiných pohádek; sotva jednu ukonila, již zas žebronil za druhou, ^lla ji také hned pohotov, nikdy déle na ni se nerozmýšlela, než co by do tí naitoítal. Vypravovala

zahálí.

tak ráda, jak

on

ji

poslouchal.

Hedvika byla sliná a rozniilá; nejnžnjší nádech nevinnosti a niladosti spoíval na její bytosti; avšak když v\T)ravovala, byla více než krásnou, ndadou a zajímavou, stala se zjevem zcela pvodním^ a pvodností svou uchvaNáležely cujícím, stala se jedno se svými pohádkami. k ní jako do máje modré nebe, kvty a pnkavky. Sypaly se jí se rt jako bílé listí s ndadých štpu, svítily jí z oí paprskem jarního slunce a vloudily se posluchai do srdce jako ozvna písn slavií. Vypravujíc, položila si ruce kížem do klína, upela oi sniv do dálky, jakoby za jejím modravým závojem vše nuhati se vidla, o povídái, a príizrané líce její, jimž byli lesní slínové žárliv zachovali blost snhovou, hned zbledly a hned zas se zarumnily podle osudu hrdiny neb hrdinky té pohádky. Nejraílji a nejaslji vypravovala aktuarovi o jednom synu ki-álovském, pravém to zázraku ušlechtilé rekovnosti. Vykonával nejkrásnjší a nejznamenitjší iny, o nichž kdy slýchal svt, vyskytuje se všude, kde bylo nevinnosti, chudob a ctnosti potebí ochránce. boj
em

K.

SVÉTLÁ:

Z

let

probuzeni.

•"'

62 týkal se za touto píinou s všemožnými obludami, s arodjnicemi a ernoknžníky, kteí proti nmu neustále kuli

nejzlomyslnjší pikle. Bedl se bez rozmýšlení ekami ti míle širokými, spouštl se do propastí bezedných, skákal do ohnivých sopek, žádného se nelekaje nebezpeí. Nikdy nevyhledával prospcliu svého, povrhoval slávou a odmnami, nechtje býti le sluhou dobré vci. Nkterý svému hrdinství; jindy zas zakonila Hedden padl v

ob

odmnou

vroucí lásky pekrásné princezny, již neslýchaným života a duše nebezpeím vysvobodil ze zakleného, celým peklem steženého zámku. Aktuar si poínal za vypravování jejího mnohdy jako rozumu zbavený; tak dojat býval jejím pvabem, duchem a nadáním. Nejednou mu pi tom vyhrkly z oí toky slzí, ]ichž zadržeti nemohl, nejednou hlasit vzlykaje zavidti nebylo, jak je mocné jeho kryl si tvá, aby na vika

nm

Bda

pohnutí. dobré pojezdné, jestli za povídání Hedviina jen hlesla, náhodou zakašlala nebo pro upuštný drát se shýbla! Ihned na ni zlostn mrkal, jak mrkáváme na dti v kostele pí mši, aby všeten nenišily velebné ticho

svatyn.

dom doprovodiv z dkanství spchával k psacímu svému stolku. Vyze šuplíku péro a sešit skvostn vázaný, vše do nho Veer když Hedviku

se vrátil, rychle táhl

zaznamenávaje, co od ní byl slyšel. ^,Jaký to vzlet! Jaká to pvodnost a barvitost arovná!' neustále pi psaní volával; nikdy co podobného znám celou literaturu no]sem netušil, nikdy neetl, vého a starého svta. V pohádkách Hedviiných šumjí naše lesy, perlí se naše studánky, tpytí se oslnné naše hory, usmívají se sady, zaznívají dávno onmlé struny si

,,

a

6H

diamantového varyta naší poesie, vyšlehují blesky dávno zasypaného ohn prvotní naší vdy, hledí na nás bez závoje a škrabošky dojímavá tvá našeho lidu. Neslyšela báchorek tch od nikoho, sama nevdomky je básní, pomazána jsouc geniem našeho národa, jenž vypstovav na poušti kouzelný kvt bytosti její, sám -svatýma ji kolébával rukama, chránliv rozprostíraje nad dtskými jejími sny perut svoje duhové a poktívaje ji nejblaženjšími svými slzami. Cím jsou proti ní všichni svta, básníci? Ona perlou mezi nimi^ skutenou jitenkou na obzoru našeho písemnictví, které zapoínajíc od ní, bude poítati nový zlatý svj vk. Takových smlých obratv a obraz ladných, jež tu zaznameiulvám chvjící se rukou, ješt nikdo neužil ped ní a nikdo již neužije po ní, z-tano vzorem nedostižným. A pi vší skvlosti jakáž zaidí se to v ní prostota, tu luuní její se temeni. I Evropa, až ped ní odhaleny budou poklady ty, a pojednou pestane upírati nám života a budoucnosti. Musí uznat, takový se zrodil talent, mocné má že náiod, v života koeny, které každým dnem hloub zas vpouští do pdy své mateské, z níž mocn byly vyrvány, aby krásný, pyšný pe, jehož byly podstavcem, propadl zkáze a déle neurážel mohutností svou bídné koviny v stínu jeho bující. A nme, mne nebe zvolilo za strážce klenotu tak neocenitelného, za pokladníka národa mého. Poínám se slrachovat úlohy své, nesmírná na spoívá odpovdnost. Tmu, abych u ní se nepenáhlil, niehož nezameškal, by každé poup v ní utšen se rozvilo a žádné bez plodu neuvadlo." hlíc nechtíc musila pak pojezdná celý ten nesmysl, jak líedviiny pohádky beze všeho respektu ovšem jen

nmž

mn

(

5*

G+

nazývala, ješt jednou trpliv vyslechnouti. Ale Iv tonui ji pec aktuar nikdy nedostal, aby se s ním byla divila tomu, v nebylo aspo, dle náhledu jejího ni za chlup pravdy, ni špetky rozumu, co leda se hodilo, aby tím lovk konejšil a uspával malé dti. !" ,, Krásná to básníka, jíž chcete, aby se podivil svt pec nkdy mu namítala, když mla jeho chvalozpv piáv po krk; ,, vždy neumí posud ani abc ísti a péro v ruce držet, nenapíše slova, aby je mohl lovk peísti a mu rozumt. Žádala jsem ji onehdy, aby mi luipsala recept nákypu, který dlali o pouti na dkanství; pinesla mi ho sice velmi ochotn hned druhý den, ale ješt se mi nepodailo peslabikovati jej, se o to již pokouším celé nedle. Když nechcete, aby nevsta vaše šila a vaila jako my ostatní ženštiny, vyuujte ji tedy jiným, aby aspo v se znala; a nechcete-li, aby umla nmecky psát a íst, piite se,

v tajnosti

em

a

dv

nem

pedmtm

pec poádn nauila po esku. Vru, vy její otec, ba ješt horší. On že je u ní na uení ješt asu dosti a vy máte toho vbec není u ní potebí."

aby se tomu jste si

za

navlas jako nebožtík

myslil, to,

že

že toho není u ní potebí," drsn jí odvtil zamilovaný ženich; „nejvtší básníci starého vku, ped nimiž se mohou všichni novovcí schovat, neumli ani íst ani psát, a pece dosud nás zahívá a oži\aije ducha a srdce jejich plamen. Píroda sama jest uitelkou vyvolenc takových. Když všeteník se jí plete do díla tajemného, vše tím pokazí uražen se pak odvrací od toho, jehož daiti chtla, a ponechává ho všednosti. Já od Hed\aky se uím, já k ní chodím do školy^, jí však nelze nejmenšího ode mne \'^'získat. Hluboko stojím pod ,,Ba

;

ió

ní

a u porovnání

Kdybych k rad

s ní

vaší

ji

nejsem niím a niehož neuiin'm. chtl obeznámit s našimi názory,

—

do naší vdy, ji spátelil s našimi spisovateli na ní bych se prohešil. Obírajíc se tak mlkými, obyejnými duchy, jako jsou její souasníci, utrpla by velmi citeln a zajisté nniohé by pozbyla pednosti. Ne, ne, matko, nikdy na se nedokáte, abych nejapn niislroval této zem nejspanilejší myšlenku." (o si mla pojezdná s ním poít? Zlé pedtuchy v ní se rodící od prvního okamžiku, kdy zasnoiibení svoje olilásil, nabývaly po každé takové rozmluv uritjjí šího rázu, nepipouštjíce, aby se jí navzdor výrazu úplného štstí v tváxi a slovech jeho vrátila do duše dívjší veselá spokojenost. Když byl vzdálen a jí nevidl, strávila mnohou hodinu starostliv dumajíc, jaký asi na eká osud. Již ji nehlodal na srdci posmch Dobanských dam; vážnjší to obavy kalily její mír. Xeustále musila o tom rozjímat, a nešlo jí do hlavy, jakáž bude jednou cho, matka a hospodyn z dívky, kteráž málo nedl ped svatbou o jiném nepemýšlí než o zakletých zámcích, uvznných princezkách a krásných synech králových; již nikdo nepipravoval jediným moudrým a svdomitým slovem na její ve svt idohu, na povinnosti na ni ekající? Stokrát si umínila, že iiiiisí s aktuarem o vci té pec konen zcela opravdov promluvit, na to ho upozornit, ji

nutil

velice

nm

že tak jak on jedná s nev^stou,

muž nemá

jednati s dív-

hodlá svit svou est a blaho své rodiny. I chtla zárove mu zvstovat, že mu bude chof zajisté jednou velmi trpce a právem vyítat nev^domost svou, až se za ni stydt bude ped dtmi vlastními, jimž nebude moci nikdy býti vychovatelkou, ímž každá matka býti má; kou,

jíž

66

pedevším však uznávala za nutné dáti mu výstrahu, že lehkomysln si hraje s jich obou štstím, pstuje v Hedvice jen obraznost, podncuje v ní neustále jen cit, ue vždy jen, aby jednala dle vnuknutí a zalíbení okamžitého a nikdy dle zásad. Ale kdykoli se jí naskytl vhodný k takovému hovoru okamžik a. ona hlasu varujícího pozdviluiout chtla, vždy bojácn zas umlkla. Pišlo jí na mysl ono smutné, osamlé nedlní odpldne, kde se domnívala, že aktuar od ní se chce odsthovat, ponvadž proti jeho libstce se ozvati si troufala, a výstrahy na rtech jejích rozplynuly se obyejn v hlubokém povzdechu.

ji

Pozoruje mrak na ele jejím, a slyše aktuar vyítav jí pravíval

ji

vzdychati,

,,Když jindy vedle vás jsem truchlíval, jasnji jste matko, než ted, kdež pece víte, že jsem ne-

hledívala,

výslovn šastným. Cím to je? Jakáž vás to asi rmoutí pochybnost? O nedejte se té šalebnici muit! Vzte, že je blaho moje bez nejmenšího stínu, není ani slov v lidské mluv, bych vám je dostaten vylíil. Nemohu le vám opakovat, že tak šastným jako já nebyl zajisté ješt nikdy snn-telník. Kráím vstíc létm slastí a národ miij slávy. Jen jedna nkdy mne znepokojuje myšlenka, mám se státi ješt šastnjším! Kterak asi snese slabé srdce moje tak velké blaženosti bím?" Kdož staen zazlí, že i nadál ndívala prese všechny výitky svdomí, že miláka srdce svého bloudit nechává ?

vkm

67

Zasnoubení aktuara s neteí dkanovou zpsobilo, jak snadno pochopitelno, v Dobanech nesmírný hluk. Ncbyhj ei, všecky vrstvy obyvatelstva událost o jiném ta stejn zajímala. Stalo se na vlas, co byla pojezdná pedvídala. Sleinky škodolib plesaly, že aktuar chtje se oženit, pro nevstu si musil do lesv; ale zatím jedna jako druhá potajmu zlostn to oplakala, že jí jest aktuara z rejstíku nadjí svých vymazat. K tomu všemu ješt vypadal tak nestydat šíastn, když s nevstou svou po selsku pistrojenou po se vodil, že mohl lovk vru z toho dostat žloutenku. Pravý div, že se na nemoc tu všecky v msteku dívky neroznemohly. Avšak dámy nezstaly jen pi škodolibém veejném plesání a tajné zlob, pešly i k inm. Projevily se jednohlasn, že nemají arcif pražádného práva, aby vkusu pana aktuara v emkoli se opely, on však že za to také ani dost malého práva nemá, aby vkus svj jim vnucoval. Bylo mu prý zcela volno udlat ,,z lesní žínky", jak Hedviku laskav poktily, paní aktuarovou a budoucí paní vrchovou, ale žádná prý na svt mocnost k tomu je pinutit nemohla, aby ji považovaly za sob ro^^lou, do svého kruhu ji pijavše. 1 zvstovaly hrd, že kdyby jim kníže pán sám naídil, aby nepostrkovaly manželky oblíbence jeho, nýbrž pátelsky dle stavu a vzdlání nuiže jejího s ní obcovaly, mlky jen by se mu poklonily, a radji žádných nedávaly spoleZárove se usnesly, ností, než aby ji do nich zvaly. kdyby aktuar pišel, aby jim nevstu svou pedstavil, nikde nikoho že doma nezastane, a kdyby rozesýlal lístk zasnoubení to oznamujících, žádným že se mu neodpoví blahopáním. Le láskou omámený aktuar nepomýšlel ni

tém

mst

68

na po\nné náštvy

ni

na

lístky.

Hed^aka

nemla

ani

pi

takové píležitosti obyeje, a pojezdná tušíc, co asi v se vaí a kvasí, nepipomínala mu ženišských jeho povinností k honoraci Dozdání,

jaké bývají

mst

banské. Mezi tím byla vrchnost na panství pibyla, a slavnost stíhala ted v msteku slavnost nová. Stelba, ohnstroje,

prvody pochodové

byly vedle

klepv

o aktuarovi

nevst

na denním poádku. Vrchnost podkovala se svému úadnictAm za slavné uvítání skvlým plesem. Knžna v okouzlující toiiett, záíc krásou a úsmvem, Zatanila si se všemi pízahájila ples s poklasným. tomnými úadníky, postupujíc dle starého pi takových píležitostech obyeje, od nižších k vyšším, až za svíKníže provádl tání ples ukonila se starým vrchním. v tomže poádku jednu paní po di-uhé. Uprosted plesu kníže najednou po sále dlouho a pátrav se rozhlížel. ^,Kde pak vzí aktuar Souek, že ho nikde nevidím? Ted pijde asi již brzy na ada, aby s knžnou si zatanil, rád pi tom se podívám na jeho opravdovou tvá." Pánové takto oslovení ihned se rozutíkali, slídíce a jeho

ve všech koutech slavnostní místnosti po aktuarovi jako památky. Kohopo špendlíku, ale nikdež nebylo po kolÍA^ na se optali, nikdo s ním ješt nemluvil, nikdo ješt ho nespatil." Kníže zpráv té se podivil. j,Pro na bále asi se neobjevil?" nespokojen pronesl; ,,vím jist, že churav není; ^idl jsem ho ješt dnes o polednách jíti z úadu okolo zámku. I zdálo se mi, jakoby nebyl nikdy tak dobe vypadal jako letos.

nm

69

a omladl léni od té doby, co jsem ho neJaká to náhoda neb nehoda doma ho zdržela? Nemohu si pec pomysliti, že schváln hostem mým stáli se nechtl. Musím pec o té vci promluvit s nkterým pánem z výboru, jenniž jsem svil uspoádání plesu." Poadatelé plesu ped knížetem se objevili, aby mu ku pání jeho objasnili záhadnou aktuarovu na plesu nic bližšího a nepítonmost; nikdo však nevdl o spolelúivého. Avšak knížeti zvyklému s pletichami se setkávat neušlo, že jeden jako druhý z pán tch tone v pa-

Vykvetl

spatil.

nm

trných nesnázích. Doléhal tedy dosti vážn, až konen dovdl, že asi proto aktuar plesu se nesúastnil, že

se

nevsta jeho." ním zárove nebyla pozvána „A pro nebyla i nevsta jeho pozvána?" znovu kníže se otázal, a tvá jeho více a více se zatemovala; „pro mu byla uinna urážka, již muži cti ovšem nelze pehlédnouti? Což to dívka špatné povsti? Vždy to, dobe-li jsem zpraven, dcera zesnulého Smržovského nadlesního, s

i

upímn

jsem lirozšafného, jehož ztráty zdejšího dkana, jehož rovnž velice si vážím. Tšil jsem se tomu, že aktuar práv tuto dívku si zvolil, auof se jí dostane vedle výborného muže i dobrého zaopatení. Nerad se dovídám, že jeho náklonnosti hodná nuiže

velice

toval:

je

i

netei-í

není."

Pro uvarování nedoiozuniní, z nhož by bylo mohlo snadno pojit ješt horší zlo, nezbývalo pánm výborm než zpov zcela upímná. Kníže ponejpn' dnes s úžasem slyšel o samotáském život svého oblíbence, o jeho výstedních náhledech, které domácí jeho na vyzradila, a jimiž proti slyšel

i

sob

celé

ženské

Dobanské

pohlaví popudil

;

o Hedvice, jak málo se hodí pro budoucí svoje

70 že neumí ani slova nmeckého, že si chodí vždy a všude v selském kroji, že by byla zajisté i dnes na plesu v se objevila, a jsouc paní knžn pedstavena, snad i se osmlila eskou odpovdí ji uraziti, zaež by ženich nebyl opominul ješt ji pochváliti. Krátce kníže byl za tvrt hodinky zcela pesvden, že tu nebylo jiné pomoci, než nepozvat do slušné spolenosti dívku, kteráž jediného spoleenského pravidla neznala a v nevdomosti své návodem ženichovým ješt si libovala.

postavení,

nm

i

„Vdl

jsem, že aktuar pítelem

ponkud pemršt-

ným eské ei,"

odvtil kníže, jsa jiatrn tím, co slvšel, velmi nemile dojat; „ale nikdy na to jsem nekladl zvláštní váhy. S nelibostí tedy se dovídám, že poíná choutce té již podadovat rozum, zvoliv si za cho dívku beze všeho brusu a vzdlání, kteráž na všechen zpsob mu bude po celý život závadou, obzvlášt však tenkrát, kdyby, jak velice si peji, ve služb postoupil a jedno z pedních na panství tom míst zaujal. Prosím, aby mi nkterý z vás zavolal dkana; zahlídi jsem ho ve vedlejším pokoji u karet. Chci s ním o fatální té záležitosti promluvit, snad bude vdti o jakési rad."

Dkan uctiv ke knížeti se dostaviv, byl od nho velmi blafiosklonn pijat a do výklenku blízkého okna zaveden, kdež oba pánové beze svdk déle než hodinu živ a vážn spolu rokovali. Bleskem se rozletla po sále zvst, že je kníže-pán volwii nespokojen, kterak aktuar si poíná, obzvlášt však s volbou jeho, i že s dkanem ted umlouvá, jak lze pivést ženicha i nevstu k lepšímu rozumu. Dobanské sleinky opt zaplesaly, tenkráte však upímn. Pohrdlivému aktuarovi mlo se konen do-

71

síat

pokoujícího napomenutí, kníže sám

nm

hodlal na

nevdomky

je

pomsiíti.

Odpoledne po knížecím plesu sedla Hedvika jako obypodle ženicha v zahrádce u pojezdné. Dnes však ponejprv nemla jediného pohledu pro svoje okolí. Všecky kvtiny, které ženich do klína jí nasypal, nechávala neten vadnouti, ruka její se jich ani nedotkla, a když lichotiv o pohádku ji požádal, po dlouhém, marném pemítání krátce se nm vyznala, že si nenmže na žádnou dnes vzpomenouti. Podivn na ni pohlížela pojezdná, nepokojn ženich. Již jak mu pišla dnels v ústrety, zdála se mu jaksi zmnna. Mkká snivost jindy tahy její halící jako lehounký stíbrný m ráfek jasnou tvá msíce, ustoupila emusi napnulému, trpkému, co- aktuar ani tenkráte nezpozoroval v oblieji jejím, když strýc pi jejich pmiím setkání tak písn o její budoucnosti s ní rozmlouval. Dlouho váhal optat se jí, zdali je churava aneb zdali snad co

ejn

nm

zvíale konen pece v ji potkalo tzila starost nad pílišným útlocitem. Na ostýchavou jeho otázku dívka se zardla, jako když ji krví poleje, a místo odpovdi hluboce sklopila hlavu na prsa. Avšak aktuar pece zahlídl, že se oi její naplnily slzami. Hedvika plakala! Hrozné to pro divadlo! Myslil, že v oích jejích nikdy slzí nespatí, leda kteréž radost tyto slzy však patrn z jiného se prýštily prají vyláká

nepíjemného

:

mene.

;

72

„Pro Bh, HíUnko moje, co s vámi se dje?" polekán zvolal; nemoha nikterakž se domysliti, co asi se Zastal na dkanství vše pi dobrém zdraví jí pihodilo. a v dobré míe, ba dkan, jak ted si pipomínal, byl k netei dnes neobyejn laskavým a šetrným, nazval ji svou hodnou dceiamkou, ehož aspo v jeho pítonmosti ješt nikdy nebyl uinil. Dlouho však jiné se nedokal odpovdi než slzí a vzdech tlumených. I pojezdná, k níž podeziv se obrátil domníval zostra se jí tázaje, co asi Hedviku skliuje

—

že sna.d stranou jakýmsi pouením neb napomenutím nemohla se píiny slzí jejích nikterakž doji urazila myslit. pec Hedvika se sebrala, a s namáháním se,

—

Konen

ze

vypravila

sebe ,,

Musím do

Praliy

!"

Prahy?!" žash iikluar a jeho domácí jedním hlasem, „a co tam?" „Musím tam na zkušenou." Aktuarovo elo hrozebn se zatenmilo, avšak pojezdná rychle se odvrátila, aby nevidl úsmvu spokojeného a radostjiého, který miniovoln na tvái sl' jí ,,Do

uhostil.

Hedviko!" pohrdliv aktuar se pomyšlenku ? V v y bysto mohla v Praze zkušenosti nabýt? Praha pulujž k vám, aby od vás se uila, což také se stane, až pohádky, které mi vypravujete, seberu, pro tisk upravím a veejnosti odevzdám." „Kdybyste Ary to nebyl, pak bych si myslila, že s takoA^mi se mi posmíváte," se smutnou mu pravila výitkou každé dít a každá babika v okolí rodných ,,Co

to

usmál; ,,kdo

mluvíte,

vám

emi ;

,,

dal do hlavy takovou

em

73

iiiýcli

les

/.ná

puJiádky, klen'' lak

\

viiášílc,

a vvpra\iijo

na vlas tak jako já." „Yy sob iieroziimítc, pide/. iludia svélio ocenit nemžete." „Což jsle si sknierii jesle ncixivšinii neb povšimnouti neclitel, že v nieni sí' nevyznáni, niehož neumím, ani s lidmi jak se patí mluviti, s nimi jednat, ba ani slušn je

asi

jich

pozdravit?"

dímá ve vás nadání jirozehé a tak velkomezi milliony vždy jen jeden miláek osudu jím se honosí. Co vám po lidech a nejapných jich zpsobech? Nebudete mít nikdy s nimi co jednat; nebude-li taková vle vaše, nemusíte nikoho pozdravovat, nikoho oslovovat, na nikoho se ohlížet. Náležíte jedin a já s podivením a nadšením ležím u nohou vašich,'' s neobyejnou ,,Za to

lepé, že

mn

ji

pouoval ,,

Zaež

nedadouc se

drsností.

se

vám

nm

všicimi lidé smjí," vzdychla

si

dívka

uchlácholiti.

„Kdož tak by uinil, sám sebe jen posmchn by vydal, dokazuje, že o tom nemá ix)ntí, co pravá iišlechtilost, spanilomyslnost, vznešenost," svéhlav tvrdil ženich. ,,A

pec tomu

tak, jak

pravím,"

rovnž

tak svAldaxé

namítala Hedvika.

Pojezdná s rostoncím, ladostným pekvai)ením ji puzoiovala; nebyla se v ní pec klamala, hledla jako beránek, ale pi tom mla svou hlaviku. ,,Kdy a od koho nabyla jste pesvdení lohoVKdož se osmlil piplížit se k vám s podlým klepem?" hnviv aktnar si vyjel, popuzen neústui)ností, již dnes ponejprv

na Hedvice seznával.

74

„Pedevším mi povzte, pro já jediná ze všech v mmého vera jsem nebyla pozvána do knís planoucíma tváema místo odpovdi se

st

dívek stavu žecího plesu?"

ho

tázala.

Aktuara zarazila nejen prudkost

ale

i

její

slova. Byl

na svém psacím stole v kancelái zvací lístek jemu svdící, ale o ostatní se nebyl staral. Nenapadlo mu ani ve snu, aby ples navštívil, a za tou píinou nebyl se také Hedviky tázal, o plesu

slyšel,

nalezl

také kdysi

ona pozvání obdržela. Opomenuli vás pozvati pro jakous náhodu neb nedopatením," prohodil nemile dojat, že Hedvika takové vci piítá tak velkou váhu vždy jí nevidl ješt nikdy byla

zdali

i

,,

;

tak rozilenu. „Nikoli!" znova citliv mu odporovala; výbor nepozvav mne, úmysln a po dobrém uvážení tak uinil." ,,Když vám na tom tolik záleží, tedy ovšem hned zítra poadatel plesu na to zevrubn se optám, pro pozváním vás minuli," chladn sliboval aktuar. Neite tak, abyste neuslyšel, co by vás zamrzelo a vte, že již vím, eho mi vdti teba," trpce do ei mu skoila ,,pan strýc sice zakázal, abych pro uvarování mrzutosti pravdu vám povdla; avšak jámám za to, lépe že bude, povím-li vám hned upímn, jak se vci mají, abyste vdl, na jste. Vztež tedy, že pan kníže sám vera dlouho o vás rokoval se strýcem. Zvdl teprv, že nejsem do plesu pozvána, když pohešiv vás mezi hostmi výbor se tázal, pro asi jste se ,,

,,

;

mn

em

nedostavil? Oni ovšem mínili, že jste nepišel, ponvadž nebyli s vámi zárove pozvali i mne, v emž arci se mýlili. Vy postreni mého jste si nevšiml, vás, jak \ndím,

75

ani dosl málo neuráží.

Omluvili se knížeti, že tak uinili poukazujíce mu k mému kroji, k mé mluv, k mým zpsobm selským, pro které do slušné spolenosti se nehodím. Kníže pra\'il strýci, že nepostará-li se co nejrychleji o ito, abych nabyla lepšího brusu, i nadál budete musiti snášet podobné za mne urážky; i vložil mu na svdomí, aby k tomu ze všech sil psobil, byste mne pustil na njaký as do Prahy na zkušenou. Nabídl strýci, že všecky za mne útraty milerád sám zapraví z pátelství

k

vám

." .

.

Dosti !" kikl aktuar bez sebe zlostí; podkuji se vysokorodému píznivci hned zítra za obtovné pátelství, a vypovím mu ze služby." „Hle, již se poíná vyplovat vštba knížete, že vám budu v iivot jen závadou," úzkostliv zvolala dívka. ,,Jak jen mžete se diviti, že se horším nad smlostí knížete, jenž neznaje vás pece vás posuzuje na základ klevet nkolika odrodilých hejsk, kteí za to ani nestojí, bych na nich pokutoval podlost jejich? Jak jen se mžete nad tím rmoutit, že mezi sebe vás nepozvali? Za est spíše to považujte, že vás nestaví na roven se zdejším ženským pohlavím. Já aspo se jim hodlám za to podkovat." ,,Ne, nesmíte nikoho pokutovat, s nikým pro nuie se hádat," zaplakala Hedvika, a hokost její náhle se ,,

,,

rozplynula v

upínmý

Vím pedobe, posmívají, ve všem

kivdil.

žal;

že v

,,vždy

byste

emkoli mne

tím

lidem jen a

kárají

mn

mají pravdu. Oni vidí jasn, je, vás však zaslepuje pílišná ke nui laskaco na vost a shovívavost. Tvrdíte, že ume zdobí zvláštní naže jsou ducha dary^ a pec kdybyste dání, vzácné ve se

mn

mn

že

nebyl nade mnou smiloval v rozhodnrm mého žibylo zbývalo, než chopit vota okamžiku co by se práce nejnižší? Dosud ovšem mnoho o takových vécecli jsem nepemýšlela, byla jsem tak šastna a spokojena vedle vás, zde v této zahrádce. Neznala jsem jiných starostí, jinýcb povinností, než abych si každý den na nco hezkého a nového vzpomnla, co bych vám vypravovala, a vás tím potšila. Teprv dnes ráno, když strýc k sob mne povolav vše klidn a rozumn mi vyložil a objasnil, náhle pede mnou se rozbesklo, a ." jsem a jakou mi jest býti já ponejprv pochopila, ,,Mne slyšte, a ne jich!" varoval ji ženich; „nakapali do vás jedu, chtjí mi vás otrávit." se

—

mn

ím

,,

Neteba mi návodu

.

.

abych vám porozumla

jejich,

a vás ocenila," pokraovala s bolestným zápalem nedbajíc jeho zasmušilé vštby; ,,vás vždy jen vede a z vás jen mluví šlechetnost. Mohl jste si zvolit nejvznešenjší a nejbohatší z celého panství dívku a vy z popudu srdce pedobrého k sob jste povýšil sirotka nejopuštnjšího a nejchudšího z chudoby a zpozdilosti jeho iníte mu ješt zásluhu. Tak bylo až dosud, tak však déle zstat nesmí mezi námi. Mám také svou pýchu a ctižádost, ponejprv dnes toho se doznávám, neb ponejprv dnes poínám se ped vámi stydt, že tolik dobrodiní od vás jsem již pijala a pijímám bez nejmenší z mé strany

—

odplaty.

O dopejte

mi,

pro vás uinit, nechtjte

bych

i

já

mne pec

konen smla jako

žebraku

cosi

vn

sám almužnami daiti. Dovolte mi aspo jedinou vc, abych se smla státi hodnjší vás, a nevzpouzejte se tedy odchodu mému. S pláem odtud se odlouím, každá v Praze hodina zdáti se mi bude tak jako zde celý jen

77

íýden

nevím, jak tam obstojím mezi cizími lidmi, bez kvtin, vzduchu, bez vás moje pohádky mi

;

slunce,

tam

.

zajisté srdce

umakají, nebudu

.

.

je míti

—

komu vyprávt

ale vše chci zmužile leda podušce své slzami smáené vytrpti, všemu se podrobiti, jen abyste se již nemusit desetkrát za den za mne zardívat. Nesnesitelná to pro

mne myšlenka; tížeji do toho bych se vpravila, že vám žiji hanb, než se vpravím do cizího kroje, do odporné

jen k

mi

ei

." .

.

Nešastnice, již jsi otrávena, když ti lze takovou myšlenku pojmout, slova taková z úst vypustit," kikl aktuar, a tvá jeho zsinala. Pojezdná však utela si z oí slzy. ,,Je to pec jen ,,

dít rozšafné," pohnut si pomyslila, kynouc dívce stranou, aby se ženichovi nevzdala, nýbrž na svém stála, že je zcela v právu. Ale Hedvice nebylo teba napomenutí jejího byla si sama umínila, že nepopustí od pedsevzetí ;

svého.

mluv

]\íusilo

se

se

strýcem

jí

za

od

nho

dostat,

ncvylinutolné

k

co

mla

jich

po roz-

obapolnému

budoucímu štstí. ,,S takovým tniem v srdci nic by mne netšilo pod stechou vaší," vášniv ubezpeovala nevsta ženicha na celém tle se tesoucího pro to, co od ní slyšel, a co v ní shledával; „nedvra a pochybnost ve dne v noci by mne trávily, vše jen se strachem do niky bych brala, ped každým krokem bych se chvla. Netroufala bych si nikdy pozdvihnouti svého hlasu, pronést svoje mínní. S každou myšlenkou ])ych se tajila, abych nedošla posmchu, ped každým cizím zrakem bych se skrývala jako híšnice, aby na ele mém nevyslídil znak nevdomosti mé. Nikdy, nikdy po boku vašem bych nepcK.

SVTI.Á z

let

probuzeni.

6

78

kroila prahu vašeho, aby

na vás prsty neukazovali,

lidé

jak to iní te, kdykoli na ulici spolu se objevímie. asto toho ]sem si povšimla, ale nikdy vám o tom se nezmínila.

Myslila jsem, že se to stává, ponvadž jsem lidem zdejším zjevem cizím ted však vím, pro tak se dje. Ach nechtjte, by tak bylo na poád, aby život i život váš stále provázen byl úšklebky a my oba navždy terem zstali svévole pouliní! Vždy by mi zajisté konen ;

mj

pipadalo,

že

i

vám

se

protivuji,

když celý svt

mnou

Každý mráek na ele vašem naploval by smýšleti jako ostatní, mne obavou, již že poínáte o opovj-hiije.

mn

pestala bych

vám viti, kdybyste

mn

mluvil o lásce, ke za soucit jen bych považovala každé dobrotivé slovo, ba domnívala bych se, že vedle sebe od vás ke jen mne trpíte, an ode mne pomoci si nemžete, a kdybyste se zamyslil, již bych se zachvla, že asi o tom pemítáte, kterak byste se mne mohl sprostiti pec ne, nemohu domyslit! Ó neobtžujte slabá bedra moje Ješt jednou vás probemenem života tak bídného sím, nevložiž ruka vaše na mne muk tak neslýchaných, mezi vzdkdyž nkolik pobytu ve velkém lanými lidmi vše by napravilo a do žádoucí uvedlo koo

štstí,

mn

.

!

.

.

.

mst

msíc

leje

.

." .

.

„Což nevíš, že msto, kam tak zaslepen spcháš jako k zídlu inoudrosti, je Sodoma, pelech cizáctví, pro-

nhož se plemení plevel odrodilství po vší Tam pod kvtnatou rouškou plísn hnije pavé

klaté pole, z

vlasti?

moe hích, jejichž zápach srdce usmrcuje a v kámen promuje, usmrtí a v kámen promní srdce tvoje Stíbrná kídla duše tvé rez marnosti tam ti popálí, vnec ržový tvé ke mn lásky na skráních ti uvadne dechem i

!

79

licommosti, uschne jedem lhostejnosti vtev vavínová na prsou tvých, z níž uvíti si mla národu svému korunu peskvostnou a posmch nepátel a zrádc vlasti vyrve ti z ruky palmu míru, kterouž jsi podávala! Neten

mn

ji

pustíš a podepíšeš

nedám

ukrást,

má, na

vky

Tam

si

t

mj

ortel

Ne,

smrti.

nedám

si

t

nepustím t z nárue. Tys samo nebe t položilo na prsa

pošpinit,

má, vždy

."

místo tvoje, nikde jinde Aktuar dnes ponejprv trhl dívku k sob, k prsoum mocn ji pivinuv. Hedvika zdšen kikla v jeho objetí, s hrzou odvrátila od nho tvá, ze všech sil se snažíc, aby se mu vymknula. Nebylo jí však poteba dlouhého zápasu aktuar tak neoekávan a prudce ji pustil, jak k sob ji byl piitisknul. „Jdi, jdi!" zvolal a divoký ohe sálal mu pi lom z oí, ,,již t nezdržuji. Poznávám, že nejsi žádnou jitenkou, jak blb jsem se domníval v hlodavé touze srdce nešfastného, nýbrž podvodnou jen bludikou. Což by se ti jinak chtlo z nekoneného nebe svaté mé lásky do kalu svta, kdyby on vlastn otinou tvou nebyl, po níž teskníš na pošetilém srdci mém, jež se ti klanlo jako poslici nebes? Zdaž by ti jinak záleželo n^. pochvale mizerného toho hmyzu, kdybys s ním jednoho nebyla pvodu? Což by ti nešlo nade vše vdomí, že jsi pýchou, nadjí, spásou a rájem nešastníka, jenž bez víry, že s tebou se setká, dá\Tio by byl zanikl v píšerných spoustách beznadjnosti ? Hle, jak pede mnou se chvješ, avšak dobe máš, boj se mne jen, boj Z mrtvé jsem ^e zrodil malky, hrob její byl mou kolébkou, zoufalost mou kojnou, hrany mou ukolébavkou, šílenost mou nadjí, Znamenej se kížem, a rychle kletba mým ddictvím. moje.

.

.

;

!

80 uprchni, abych t za to, že s mne oklamala, sebou nestrhl do hrobky, kteráž mým domovem. Ne." jsem z toho svta, straším, straším Aktuar vztyiv se podle Hedviky, tak hrozn vynadal s vlasy zježenými, s oima vypoulenýma, s rysy rozervanými, že dívka skuten se vzchopila a strachem povrivým uchvácena kíž uinila k slovm jeho utíkajíc, by ped ním se skryla v domu. Aktuar divoce za ní se zasmál. Jediným skokem byl ze zahrady na louce, z louky na polích, a šíleným letem zmizel v dálce.

pede mnou s

!

Když první

.

.

úsvit novélio jitra nad krajinou se zadotknul se nízkého mezi lukami domku, na jehož prahu skrena byla postava staeny. Pojezdná majíc šedou hlavu openu o dvée, na tvái stopy prolitých slzí, ruce jako k modlitb v klín spjaté, tžce oddychovala z dímoty nepokojné. „Veta po jeho rozumu, snad i po život jeho," srdce její zaúplo, když aktuar jako smysl zbaven zmizel, nedbaje na její úzkostlivé za ním volání. Ale ústa její netroufala ;si vyknouti obavy tak strašlivé, aby ješt více nepodsiia Hedviku. Dívka zalezla do nejtemnjšího koutku bytu pojezdné. Po dlouhém pátrání teprv ji nalezla a ze Iskrýše vylákala, což se jí podailo, až se jí zapíisáhla, že aktuara v není, že skuten uprchl a bohužel zajisté tak brzo se nevrátí. „Upokojte se," krotila dívku, kteráž leknutím nad nenadálým výbuchem šílené bolesti ženichovy zápasila se leskl,

dom

81

mdlobou; „teštil jen z pílišné lásky k vám, strachuje se louení. Zejtra kajícn vás požádá za odpuštní prudkosti své." A chvjící se rukou, uvnit vlastním slovm odporujíc, nejhorší tušíc, umxVala tepající spánky Hedvi-

iny studenou

„Mj

vodou.

tatínek také velice

jako dnes aktuar na

mne

mne

miloval, ale nikdy tak

k sona smrtelné posteli se mnou na vždy se louil," plakala dívka a všecka se tetelila. „Bohudíky, že utekl, umela bych zajisté strachem, kdybych se s ním musila ješt dnes setkat; proež puste mne odtud co nejspšnji, než zas se ^Tátí. Srdce ve se zastavuje, pomníni-li na jeho pohledy, na jeho slova.

b mne

nepohlížel, nikdy tak divoce

neprivinul, ani když

nm

Jaká

byla strašlivá sloA^a! jaké to hrozby, urážky, výnikdy, nikdy jich nezapomenu..." „To by bylo dtinské Vždy nejednou jsem váni prato

strahy!

!

vila, jiná

že

láska ženichova než otcova. Otec trplivost

shovní mívá s díttem a s ženichem musí míti trpshovní nevsta. Nestrachujte se ho zbyten, spíše ho politujte. Je srdce pemkkého, proež cit ponkud

a

livost a

výstedních; sám nejvíce tím trpí. Jen chvilinku ješt sekejte a hlete se zotaWt, jinak zajisté cestou sklesnete,

vždy nemžete

ani

státi."

Ale Hedvika se upokojit a držet nedala. Bráníc se

všemi silami duševními mdlob, usilovala, aby pojezdná ji pustila, emuž konen vyhovla. Pro vtší bezpeí musila jí však otevít zadní jakási vTátka, kudy jako štvaná laka uhánla, provázena jsouc starou Madlenkou. Brala se k domovu oklikami, kudy nikdy se ženichem nechodila. Bála ;e, aby kdesi na jejich obyejné cest na ni neekal.

dom

82

ale

Nevsta zdšen ped nešastným ženichem prchala, již vším právem nazýval druhou svou matkou,

ta,

si odpoinout po dojmech dnešního veera, nýbrž neustále obcházela stavení. Snažila se, aby zasteným slzami zrakem pronikla mrákoty noní, zdali v nich se nekmitá postava jeho, napínala do dálky sluchu, zdali se neozývají kdesi jeho kroky; byla by ho šla zajisté hledat kamkoli nehrozíc se nebezpeí osamlé takové v noci pouti, kdyby byla mla nejmenší tušení, kam asi ho vyštvalo to nebohé ranné srdce jeho. Kolísajíc se mezi nevýslovným strachem, jsouc na nejhorší pipravena a zas se oddávajíc nadji, že zdráv se vrátí, konen pec unavení podlehla. Sklesla na prahu, který vraceje se pekroiti musil, a usnula s vroucnou na rtech modlitbou za

se ho nehrozila. Nešla

—

jeho mír.

dv

žhavé jiskry na Najednou pocítila ve spaní jako ele. Vyjela, vzhledla a radostn vztáhla ruce po miláku svém. Byl to skuten aktuar, jenž stál ped ní, bledší než siný svit rodícího se jitra. Jiskry, které na ele svém pocítila, byly slzy mimovoln z oí se mu vyinuvší, když vidl, že ekala sama. uklouzlo, když vyskoivši ,,Pec tedy!" jí s pružností mladistvou, jeho rukou se dotýkala, zdali to skuten on a nikoli jeho duch.

na

bezdn

On jí porozuml. „Pec, ano pec!" temn jí odtušil. Nadji, radost, štstí vše jsem pohbil v stínech dnešní strašlivé noci když však k tomu jsem chtl položit i život svj, tu srdce moje pošetilým se tomu vzpouzelo tlukotem. Láska život mi zachovala. Pro ni vrátil jsem se od bran vnosti, na které jsa žádostiv oddechu, již netrplivou jsem klepal ru,,

83

kou. Chtl jsem Hedvice klnout, že mne podvedla, ale místo vrátil toho jsem ji omluWl vši kivdu na sebe bera jsem se, aby byla bez \"ýitky šastnou."

—

„Snad skutené

jste se neobíral

a to pro nic jiného než že

nevsta

takovými myšlenkami

vaše, cítíc

konen

ne-

dostatky zanedbaného vychování, je žádostivá dokonalejšího vzdlání a to pedevším k prospchu vašemu?" píspojezdná ho pokárala. Ale to, co jí pravil, ani dost málo ji nepekvapilo. Jeho dráždivost jí byla píliš dobe pov-

n

domá, skoro v duchu se podivila, že

ped

ní stojí zdráv

a živ.

„Nemluvte mi o vcech, které pro mne smyslu mají,"

rovnž písn

ne-

odvtil; „jitenka spadla s mého mých. Vidím, Hedvika žef ženou zcela jí

nebe a šupiny s oí a nenávidím sebe, že jí nenávidti nemohu. Její náklonnost k jazyku mateskému, k zvykm a mravm národním, jíž mne okouzlila a upoutala, není posvátným pudem neporušené v ní pírody, nýbrž tvrdošijná setrvanost dítte o samot vychovaného, rozmazleného, jež toho, emu uvyklo, vzdáti se nechce. Její nechuf k živlu cizímu plachostí jen dvete nezkušeného, všeho neznámého nese štítícího. Neklamala mne, klainal jsem se sám oslnn a sveden pvabem její osobnosti. Klam ten, z nhož se zrodila tato láska nešastná, jež ze srdce ted za žádnou cenu se mi vyndati nedá, kteráž k dalšímu trapnému mne odsuzuje životu, trestem mi je za to, že Boha si žádaje, by jsem zkoušel a mistroval urputn na zmnil k vli mn, co v nevyzpytatelné moudrosti stanovil, zpupn pi tom znamení se dovolávaje, že díti se bude k pání a touze mé. Zn;unení mi bylo dáno, ne však když Hedviku jsem nalezl, nýbrž teprv veer když jsem ji ztra-

obyejnou

dviv

nm

84

—

til dokonána, neodvolateln dokonána úloha národa eského na povrchu zem té, žádné slzy již ho nevzkísí, žádná modlitba nespasí, žádná nevykoupí! Narozen jsem, ne abych spatil vlasti znovuzrození, jak ješt vera jsem doufal, nýbrž její smrt. Souzeno mi, s ní abych umel. Nuže již nereptám, matka aspo klesne v hrob s nejvrnjším svým synem v náruí, který s potchou nevýslovnou by byl všechnu svou krev po kapkách vycedil, sto za ni protrpl, kdyby z každé kapky krve, z každého vzdechu a slzy jeho se jí bylo zrodilo zdárné dít." „Nerozilujte se pec znovu Je-li pro vás myšlenkou tak hroznou, že se má Hedvika na nkolik msíci od vás odlouit, vždy vám jen teba jediného slova, a vše zstane pi starém," uchvácena žalem jeho, pojezdná ho konejšila. Ale z tžká jen vypustila z úst radu, pesvdení jejímu naprosto odpornou. Cesta Hedviina do Prahy zdála se jí nutná jako knížeti žehnala mu v duchu, že ji

ob

vk

!

naídil.

;

—

„Málo by tu

již

platná byla prosba, rozkaz nebo zá-

povd," zádumiv prohodil aktuar; ,,mír její porušen potmšilými rádci, spokojenost zviklána falešnými páteli, zbuzena v ní záhubná touha, jež neustane ji ponoukati, až ji ukojí. Touže neústupností, jíž se píidržovala dosavadních zvyk, kvapí te vstíc novot, cizot. Niím se nedá

niemu

nikomu nepovolí. V tom tichém, snijá jediný jsem poznal a ctil mocného ducha, mocné dímají vášn uražená ješitnost náhle se probudila a sobeckým jich hlasem se dá te vésti, nikoli již slabou lichotivou rukou mou. Již se mi vymkla, již nastoupila vlastní dráhu. Vidla vera mou zoufalou

odvrátit,

vém

dítti, i

v

a

nmž

85

nad úmysliMii jejím bolest a píce nade mnou vala. Odolala

mn, ana mne

—

se neslito-

nemiluje." „Na jaká nová jste si to zas vzpomnl muka," kižovala se pojezdná; „vždyE jste pec slyšel, jak tžce od vás se odlouí, co jí bude státi obt, již pináší jediné

vám

!"

nme

pravím když tak vášniv mi dokazovala, eho si žádá hrdost a dstojnost její, kterak by trpla posmcheui lidí, kdyby zstala takovou, jak já si ji peji. Cítil jsem to, jak beze soustrasti a s hrzou ode mne se odvracela, když pemožen hoem, že na vždy ji ztratím, do nárue jsem ji pojal. Kdyby mne milovala jako já ji, celý svt by jí byl jen dýmem, pání moje vodítkem jejích skutk, spokojenost moje jejím cílem. Spíše by nechala vše se propadnout, než by psobila chvíli trapnou. Nemiluje nme, pravím vám, což byste nerhf mne zde jinak oekávala, sama? Již ji nezdržuji „Nemiluje iiiiic a nikdy úsen opakoval aktuar,

vám,"

,,

nomilcjvala,

slyšel

jsem

to,

mn —

odejde a miluje jiného."

„Nikdy takto vám neublíží Není u ní stopy falše a licomrnosti," hájila staena Hedviku a když jiepestal hlavou vrtt, popuzena pipojila: ,,Nu dejme tomu tedy, že se stane, eho se domýšlíte nebudete musit pak býti osudu vden, že ješt v as jste ji poznal ? Nebudete míti aspo eho lil ovát, a musíte blahoeit cest, již na vašem ríst bycii v každém ohledu považovala za zkoušku.'" „Ba bude to zkouška, vím však naped, že neobstojí, nikoli však vinou vlastní, nýbrž jedin vinou mou," truchliv si vyítal aktuar. „Bez rozmýšlení jsem se znuicnil jejího srdce a ona bez rozmýšlení mi je zadala tušíc, že lim nabude ochrance, pítele, útulku. Jak zazlíti sirotku !

;

86

opuštnému, že

s

mu íi askytnuvšího

radostí pijal útoišt, z nenadání se a že radost tu za lásku považoval, když

vidl, že láska za odmnu od nho byla žádána? Kdo tu zralý muž, nebo dít, kdo komu penáhlev kivd ností více ublížil ? Nezoufal jsem. si jen ve stínech dnešní strašlivé noci, nýbrž zkoumal jsem i svoje svdomí a

—

em

jsem se od prahu vnosti, abych napravil, v jsem se prohešil. Otevru píed ní svt, odpoutám její vli, uvolním její srdce když v pravd promluví, pak se jí odsloužím za ten okamžik blaha, který mi darovala, když jsem se k ní modlil jako k jitence národa mého. Já bloud se domníval, že vného bude míti trvání což kvete rže léta a nejen jediný vonný okamžik? Poznal jsem Hedviku, vrátil

na

ní

;

;

blaho dokonalé, nevýslovné, pesladké, blaho tak velké, že pro tu jedinou chvíli jeho trvání bez reptání sám a sám protruchlím vnost. Ne, nebudu sám, promnit se upomínka na družku pejasnou, která mi bezedné hlubiny její

n

milostn ozáil" Aktuar poal znova se chvti, jak uprchl a z s

oí mu

nepokojem

si

vyšlehl tentýž toho piovšimla.

„Dosti jsme se

vera

ohe

se chvl, než

divoký. Pojezdná

v ranním chladu napovídali,"

již

ped ním dvée odpoinout, máme toho

pra-

do pedsín „te si pojme trochu oba piotebí. Na vaše stesky a pochybnosti beztoho lépe Hedvika vám odpoví než já."

vila, otevírajíc

;

„Já s Hedvikou již se setkati nechci," vyjel aktuar, „rozžehnal jsem se s ní vera na vždy!" Mírnji po nko„Tolik pro mne již jste uinila, lika okamžicích doložil matko, uite ješt, aby Hedvika odjela se mnou se nerozlouivši. Nevýslovné byste mi uinila tím dobrodiní." :

87

„A což kdyby byla pes noc úmysl svj zmnila a zstati chtla?"

„Toho se nebojte," trpce se pousmál ubíraje se do domu. ale na prahu ješt jednou se zastával praviv hlasem

tlumeným

„eknte žádám k

inu

.

jí,

toho,

si ."

a

mi píše. Nerad ji obtžuji, ale ob as abych poznal kdy mi nastane as .

.

.

.

„To bude ovšem tžká historie s tím psaním, na poátku," vrtla pojezdná hlavou, pipomínala spíše

opt

aspo si

nej-

jistý recept.

„Tím lépe, že perem vládnouti neumí, aspo tak snadno se jí nevydaí lež," drsn aktuar zakonil hovor a zmizel ve svém pokoji. Pojezdná nešla si lehnout, jak byla pravila. Pes aktuarov^' temné, beznadjné ei a vštby byla najednou plna jasných do budoucnosti ák. „Když se dnes vrátil zdráv,

již niehož pro se neobávám. Blouzní, blouzní, lovk již již myslí, že mu jde o krk a v tom zas se zpamatuje a jedná zcela jako rozumný a svdomitý muž," pravila si strojíc se. Chystal-a se hned z rána na dkanství, aby tam co nejdív

píjemnou zprávou,

že ženich k všemu svoluje. vidla Hedviku, jak z Prahy se vrací jako dokonalá sleinka, oslujíc svými jejnnými uhlazenými zpsoby zavítala s

Na cest

celé

již

Dobany.

pjde, když bude chtíti, ale nmecky do a kdyby dlala co dlala, vzdychla si pojezdná klepajíc na dvée mladého dvete. Hedvika všíc pn píchodu pojezdné hlavu jako kvtina vichicí nalomená, za hovoru jejího patrn okívala „Se vším

smrti se

to

nenauí

a když konen staena dodala, že aktuar obávaje se nového, mocného pohnutí, ji žádá, by mu prominula, že osob-

n

s ní rozlouiti se nemže, než do Prahy odejede, tu bledá líce její se pokryla rumncem tak radostným, že se z toho pojezdná až zarazila a Bohu dkovala, že to aktuár

nevidí.

vdn

„Skálu jste mi se srdce svalila vzkazem tím," dívka staenu ubezpeovala „vte, že celou noc oka jsem nezamhouila. Poád jen pana aktuara ped sebou jsem vidla bledého jako nebožtíka s vypoulenýma, krvavýma oima a slyšela jsem, kterak strašlivým hlasem mne nabádá, abych ped ním uprchlá, jinak že mne strhne do hrobky, z níž se zvedl, by po svt bloudil jako upír. Hrozný to obraz, nelze mi vypustit ho z mysli. Nevím, vru, kterak bych dokázala do tváe se mu podívat, raku mu podat, kdyby nebyl svolil k odjezdu mému a já dnes ;

ním opt sejíti Ise musila. Vyhovl mi asi dosti nerad, vite? O jen mi to eknte, já v tomto ohledu z jeho nevle pranic si nedlám." s

„Hedviko?" zdsila se pojezdná. „Nemáte pro mne kárat," rozhorlen dívka pokraovala. „Když dnes v noci o tom jsem pemýšlela, co mezi mnou a panem aktuarem se udalo, tož jsem pišla k poznání, zi na mne se prohešuje, nedopfeje-li mi vzdlání, než by se prohešil nechtje mi poskytnout chleba vezdejšího. Jedno lovku tak nutné jako .druhé. Musím se vám zcela zpíma vyznat, žé kdyby mne z vlastní vle do Prahy nepouštl, pec bych hledla tam se dostat teba proti vli jeho ."

he

—

.

.

„Nechci více slyšet," horšila se pojezdná; ,,tuze dadtinský váš hnv, že si troufal vám od-

leko vás zavádí

89

pórovat a hned oddan k nohám váni se nepoložil, jak dosud iníval." „Mluvte si, co chcete, paní pojezdná, již vím, co vím," hájila se Hed\áka; ,,mám toho práv dost býti poslední mezi posledními, jakýmsi vyvrhelem mezi lidmi, závislou od libovle kohokoliv. Dosti již na tom, že nadlesní z domu nme vypudil, strýc s nechutí u sebe mne trpl, jeho hospodyn mnou postrkovala, celé Dobany se mi smály a kníže nade mnou ramenoma pokril. Chci si konen vydobýt, co schází se svolením i beze svolení ženicha svého. Jak zstal chladným vera slyše o mém pohánní! Pemohu v sob nechu k cizím lidem a a budu v Praze piln se uit. Kdykoli Ukí na uení si vzpomenu, vždy mi je, jakoby mi v hlav povolovaly jakési zarezavlé zámky a veeje Ale ted pojclme k panu strýci, ten asi se potší, že bude moci knížeti podati dobrou /,i)iá-

mn

pomrm

.

v\\

.

.

." .

Dkan ml skuten

vil

—

pes noc zmoudel,

radost,

že aktuar

nahlížeje

—

dobrotivost

jak praknížete.

nezstalo u nho jen pi ei, pešel hned k skutkm. Kul železo, dokud bylo eavé; bál se, aby ženich, jehož výstední smýšlení dostiiten byl seznal, opt úmyslu svého nezmnil a neodvolal. 'Pojezdná velmi horliv v myšlence té ho podporovala. I ona usnesení svého svence píliš nedvovala. Posláno tedy okamžit pro povoz na poštu a Hedvika skládala rychle a radostn svoje vci, což arci mnoho práce la asu nestálo. Mla málo od\'u a brala si jen nejpotebnjší. Paní knžna slyšíc totiž od manžela, jaký má úmysl s nevstou oblíbence svého, ochotn se mu nabídla, že mu bude v záležitosti té nápomocna. Dostála okamžit slovu. Již bhem druhého po plesu dne za.\le

90

nm nm

dkanovi dopis a v znanou ástku penz na garderobu Hedviinu, aby ne v Praze slušn objeviti se podala adresu vdovy jednoho mohla. Zárove mu v z vyšších úadník knížecích, kam si pála, aby Hedviku dopravil, by ji paní ta pes zimu petvoila podle požadavk svta a v dstojnou budoucí paní vrchovou, kteráž Dobanm by jak se patí imponovala. Avšak tušila útlocitem ženským, málo že by se asi ženichovi zavdila, kdyby mla nevsta nabýti brusu jen ve velkých spolenostech, kdež by nevyhnuteln sejíti se musila s mladými muži ustanovila tedy, aby pstounka Hedviina radji než schze takové s ní navštvovala divadlo, kdež uslyší také vzdlanou e, uvidí ušlechtilé pohyby a sezná pomry spoleenské. Byla tak laskavá, že k tomuto cíli dovolila, by Hedvika s budoucí svou vychovatelkou v as nepítomnosti vrchnosti v Praze, to jest po celou zimu, již s chotm v Itálii ztráviti hodlala, její vlastní lóže v divadle použily. slala

;

Neuplynula ani hodina od píchodu pojezdné na dkanství a Hedvika provázena jsouc strýcem, jenž sám ji chtl odevzdati urené pstounce, sedala do koáru. „Hedviko," šeptala jí staena nemálo se divíc suchým a vnitním spokojením planoucí tvái mladé dívky; „nezapomete, že aktuar nesmírnou vám pináší ob, pouštje vás proti svému pesvdení do Prahy. Stotožuje vás, jak dobe vám povdomo, s národem svým a domýšlí se nejhoršího od vaší cesty. Bute toho vždy pamtliva že ztratí-li vás, pozbude s láskou zárove všecku víru a nadji, ehož zajisté by nepežil. Neklamte ho, stokrát prohešila než každá jiná dívka na byste se tím na ženichu svém. Slyšíte, Hedviko?!"

oím

nm

he

91

„V em probh bych ho však klamati mohla?" tak podiven a nevinn Hedvika staeny na její výstrahu se otázala, že za dobré uznala nezmiovat se jí uritji o žárlivých obavách ženichových a ponechat ji pi domnnce, že není klam v pomru jejím ani možný. Pímý pohled, jejž

dívka

pi

otázce té na ni upela, rozptýlil náhle nepíní byla zpsobila písným svými

jemný dojem, který v o aktuarovi

„Je to

posudkem.

dít a dti jsou nevdný," pravila

si

na zpá-

tení cest.

Když pojezdná nájemníkovi svému ohlásila, že Hedvika ped tvrt hodinkou do Prahy odjela, pijal zprávu tu bez nejmenšího pekvapení, jakoby byl o tom pesvd-

en

na svolení jeho následovati bude okamžitý ráda, že na další podrobnosti se jí netáže. Nerada lhala. Co by mu byla tedy odpovdla, kdyby si byl pál vdti, zdali Hedvika dojata verejším výstupem pec radji zstati nechtla, zdali odjela pemluvena jsouc strýcem a co mu zkázala na rozlouenou? býval, že

odjezd.

Staena byla

„Uhodl

sice, že

bez odporu ba

s

radostí odjela, ale ve

všem ostatním zajisté se mýlí," tšiv si šeptala; „vidí chudák celý svt v erném hávu, je to již jeho obyej vždy jen zlého se

nadíti."

Hedvika byla pojezdné pi louení slíbila, že aktuadostála také slovu. Bylt to však perný bude pro tekus práce takový dopis, nejen pro pisatelku ale rovi psáti

i

i

92

Nkdy slabikoval aktuar s pojezdnou celé pldne na jednom ádku. V dopisech svých nebyla Hedvika, ím bývala ve svých pohádkách. Péro ji neposlouchalo jako slovo, vzdorpekáželo myšlence obmezujíc ji. Píšíc nebyla již duchaplnou malíkou, kteráž nkolika vtami vykouzlila ped posluchaem celý svt plný spanilosti a poesie netušené, ni básníkou plnou dmyslu a pvodnosti, nýbrž tím, za lidé ji považojvali, totiž dívkou vychování zcela zanedbaného. Její otcovský uitel nebyl jí vštípil ani pontí o pravopise a mluvnici, maje jak známo za to, že má na uení písnjší ješt asu dosti. Sotva že znala a nápodobit umla všecky litery. I bylo tedy v každém slov jejím nejen deset chyb ale i deset omylv a nedopatení. Avšak aktuarova trplivost zvítzila nad vtou sebe zamotanjší, nad slabikou sebe neitelnjší. V prvních dopisech Hedvika dále to nepivedla, než že všecky vzkázala pozdravovat, k emuž potebovala celou straku. Pozdji se jí podailo pipojit, že je zdráva. Ješt pozdji, že se jí stýská, emuž aktuar se pousmál. Odpovdl pojezdné, kteráž za povinnost svou považovala za to ho vyplísnit, zkrátka a píke „Kdyby skuten se jí stýskalo, tak rychle by tu byla, jak odtud odjela." Za njaký as Hedvika zas o tom ve psaní se zmínila, kterak plakala, když se musila ponjeprv ustrojit do cizího, neobvyklého kroje a ze sebe svléci a uložiti milý náe.

i

n

nedviv

odv

vesnický.

„Však více se sebe svleeš," zamumlal, znenáhla bez pláe, pozdji i se smíchem." List však, v nmž mu vypisovala, kterak ji na poátku neustále v Praze mrazilo. ,

93

když jiného hovoru nezaslechla v dom své pstounky krom nmeckého, na drobné kusy roztrhal. „Již vlastní,

as

se blíží,

hudbou

kdy

to,

nejsladší se

vykikl a celý den

Co Hedvika

již

ti

co jindy

ti

znlo jako hrany vášniv pi tom

zdáti bude,"

nepromluvil slova.

odjela, nebyl aktuar

tém

pokoje svého Podobalo se, jakoby byla ona noc pod širým nebem probdlá, kdy noha jeho ví kde bloudila, sílu životní v podala. Zanedbáv^al svj zevnjšek, nejedl, nepil a vyslechl vše tak neten, jakoby mu do svta praniehož nebylo a on se okamžiku dokati nemohl, kdy mu konen dopáno bude s ním se rozlouit. S úzkostí vidla pojezdná, kterak každ^on týdnem více hubne a bledne. Prese všecky naléhavé prosby s lékaem poradit se nechtl, a když jednou, an zvlášt špatn vypadal, se ho otázala, zdali by ho ponkud neosvžilo, kdyby Hedvika na nkolik dní ho navštívila, nesmírn ho popudila. opustil.

Bh

nm

„Nenapadniž vám bez mého vdomí, podobné pekvapení mi ustrojit! Jestli skuten mne ješt ráda máte, tedy mi pejte, aby co nejrychleji se vyplnilo, co vA-plnit a. já konen pnšel k poklidu pežádoucímu,"

se musí, jí

pravil.

Staena vykládajíc si slova jeho ve smysl svj, dávala v duchu za pravdu. I ona byla toho náhledu, že bude nejlépe, odbude-li si Hedvika bez výtržky as svj uební, aby s ní se pak dožil koneného slastného míru v domácnosti vlastní.

mu

Kdykoli aktuar Hedvice odepsal, vždy je zdráv jako ona; kdož opak by že tak iní jen, aby ji poškádlil. že

i

K.

on

SVÉTLÁ: Z

let

probuzeni.

ji

jí

ubezpeoval, chtl tvrdit, 7

94

Kníže slyše, že aktuar pro chorobu úad nenavštvuje a ekaje li adamio na povinný dík, že tak horliv o nevstu se mu postaral, navštívil ho sáni, než z Doban opt s rodinou se odebral. Pojezdná nemálo se zalekla vznešené návštvy. Vdla, že cítí aktuar pramálo pro vdnosti za skutek pátelsky, na kterém kníže velice si zakládal. Vymlouvala se tedy, že pacient práv spí. Ale kníže doléhal pes její bránní, kteréž asi pílišné skromnosti pipisoval,

vešel k miláku svému pec, tše se již naped z pekvapení jeho. Aktuar ale skuten spal i dlal, jakoby spal a kníže tak velice se zalekl jeho pepadlé tváe, že nejen nevdnost jeho okamžit mu prominul, ale i nahlédl, že v tomto stavu pravidel slušnosti a zdvoilosti málo si pipomíná. Odešel, aniž by se byl odvážil ho probudit. V celém msteku ted opt o jiném se nemluvilo než kterak aktuar se rmoutí, že mu poslal kníže nevstu do Prahy, a zas nabyly Dobanské sleinky nevyerpatelnou látku k veejnému výsmchu a tajné zlosti, že ten podivín tu lesní žínku tak blázniv miluje, že steskem po ní vadne jako byliny bez vody. seslábl aktuar tak velice, že musil celé dni na lžku trávit. Ale jak pišel veer, tu se zdvihl, sebral svoje síly a vyšel si do zahrádky, kterou poala jese již nemilosrdn pustošit noními mrazy a deštivými dny. Se zádumivým úsmvem, jímž pronikával srdce své domácí jako nožem, patíval na záhonky, prázdné kvtu, ježto byl ješt ped nkolika nedlemi krutji pleníval než to inily te vtry a chlad podzimní, aby mly bílé nevstiny prsty si hráti. Nejistými kroky podepíraje se o hl jako kmet, ubíral se ze zalirádky pak pes žloutnoucí louku na mostek. Tam se zastavoval jako kdy jindy, než ješt Hedviku

Konen

ím

95 znal a jako jindy pohlížel do eky, divoce rozpnné neustálými pívaly. Smutn vznášíval z víící vody zrak k západu, kdež strmly vrchy, jindy v slunením jasnu se modrající, te jaJíO rada ohromných mohyl k ernému nebi, na se již nekupilo stíbrné horstvo oblakové jako otina volnosti, po se již nerozlévaly ervánky jako rumná krev mladých bojovník za národ svj vítzn krvácejících, nýbrž šeré se tam ted valily mlhy jako píkrovy, jimiž nkdy jen prosvitnula záplava hasnoucího dne jako žlutá zá ohromné pochodn pohební komuž

nmž

nmž

—

dlo v

nešastného muže, zírajícího v obraz ten, plný nejtrudnjšího významu?! Zajisté by byl aktuar nejen ve-er ale noc ztrávil na mostku prese 'mlhy a vtry ledové, kdyby nebylo bývalo jeho domácí. Když venku déle se obmeškal, již si pro došla a pes jeho ee zdráhání zavedla ho do útulného pokojíka, který mu vždy tak peliv vytopila a osvítila, že nemohlo býti milejšího na svt koutku, aby v prosnil ženich zimní veery v touze a lásce, v tklivých upomínkách a ržových nadjích. Ale aktuar nemíval ted jako jindy vdného pohledu pro pohodlí, jímž ho obklopovala, pro laskavost, jíž nad ním bdla, pro trplivo.st, jíž ho ošetovala. Nevšímal si všech jejích nových výmyslv a vynálezv, aby mu nepekáželo horko od kamen, prvan ode dveí, ostré svtlo lampy jeho. Vraceje se dom. vrhl sebou unaven na první sedadlo, jehož dopadl a bez hnutí, se zrakem mrtvým, bez jediného slova hledíval po celé veery do plamene ohn v kamnech neb do svtla na stole. Když ho pak pojezdná ped sebou sedti vidla, více mrtvole než živému tvoru se podobajícího, opt ostýchav se osmlila otázat se ho, zdali by si nepál Hedviku na nlze vypsat, co se

srdci

i

nm

96

kolik dní

bez

u sebe vidt? A zas a vášn.

vrtíval hlavou, ale tod již

hnvu

ku konci cítím, že muka moje již nejjí na její ná\Th. „Což jste si nevšimla, ze Hedvika od dopisu k dopisu vihled pokraobrovské uje? Obzvlášt v poslední dob iní skoky ku pedu. Písmo její poád úhlednji se zaokrouhluje; správnji a uritji, skoro již bez chyby rozdluje vty, již nikdy v písmenkách se nemýlí a dá\Tio již nepotebuje na ti slova celou stránku. Zdokonaluje se tuším nejen v písm, ale i v oborech jiných. Hích by ml, kdo by ji chtl práv ted, kdy je v nejlepším, vytrhnout." „Vše chýlí se

již

;

déle trvala," odpovídal

tém

obrátila pojezdná slova ta jen ve smysl svj v nich krvavého výsmchu. Vždy bylo skuten pravda, že inila Hedvika vihled pokroky. Písmo její bylo hezí, pravopis správnjší, obsah úlpn již srozumitelný a obšírnjší. Ted již umla více napsati, než že se jí stýská. Psávala o tom, co umí již hezkého uplést, ušít a vyšít, kterak jí úzké ste\ice již pranic nevadí, kterak již

A opt

necítila

svoje dlouhé šaty nikdy nepadá, kterak se již umí poa pít jako ty sleinky v Praze, s kterými se setkává a ped nimiž ani dost málo již se neostý-

pes

sadit, uklonit, jíst

patrn nejradji psávala však o diTu nalezlo péro její jedno z onch slov, jeden z onch obrazv a obrat, jejichžto vzletem, banatostí a pvodností byla ženicha tolikrát unesla. První veer v di-

chá. Nejastji, nejvíce a vadle.

vadle ztrávený odstonala. Omdlévala v loži knžnin podléhajíc pemocným dojmm. Myslila prý, že oživly její báchorky, když ped ní opona se vyhrnula a ona spatila tolik krásy a nádhery. Obzvlášt zpvohra ji okouzlovala.

97

Tu nejen vidla jako v inohe,

tu i rozumla, hudba stala tlumonicí dje. Nejtžší si pamatovala nápvy a doma hrav je opakovala. Bylo jí prý jen líto, že je nemohla jako slova do dopisu svého postavit, aby pan aktuár vidl a poznal, jak velice jsou krásny. Co byly písn její proti písním tm, pohádky proti pohádkám, které jí na oích se rodily, na zázraném prostoru jevišt? Hedvika nechtla pstounce své vit, že jsou herci a zpváci lidé jako ostatní. Mla za to, že to zvláštní druh vyvolenc pírody, kteí svoje nadání ukazují a umní provozují jen z laskavosti a ochoty k jiným mén šastn nadaným. Obzvlášt umlec první úlohy zpívající naploval ji nejvtším, neustálým obdivem. Poínal si na jevišti jako onen syn královský v jejích pohádkách dnes vysvobodil princeznu z hoícího zámku, vera skolil obra a pedevírem zas se byl vznesl k nebi na lodi labutmi okídlené po zápase s desíti rytíi, nad nimiž nade všemi zvítzil. se pro ni

—

Divadlo Hedviku tak zajímalo, že prý plakávala, chtpstounka nkdy pro rozmanitost do njaké spolenosti zavést. Nechtla jinam, než tam. la-li ji

ml

aktuar strachy a jak daremn si pomyslila, když pnšel dopis z Prahy „Hedvika pláe, !musí-li do spolenosti mezi mladé muže. Ani o jednom ješt se zalíbením se nezmínila. Málokteré by chtlo jako ona veer co veer sedti v zavené lóži vedle staré paní a pi tom se dívat na vci, které ani v pravd se nedjí. Zajisté každé jiné by byla milejší skutenost. Radji by si poskoila v tanci a pi tom by si dala od mladých pán pošeptat, že je hezká. .Tiž by inohl aktuar veseleji koukat, než kouká.' „Vida, jak

i

mne

zbytené

polekal," pojezdná pokaždé ;

dve

98

Jednou veer, když aktuar z obyejné truchlivé své procházky se vracel, uvítala ho pojezdná se zprávou, že ho pan dkan v nepítomnosti jeho navštívil. „Litoval, že vás doma nezastal byl by rád se pesvdil, jak to s vámi stojí; má z vaší nemoci prý již strach. Zsta\'il vám zde dopis od Hed\ky. Pravila jsem mu totiž na jeho otázku, jestli vám asto píše, že již dosti dlouho jste beze zpráv. Divil se tomu; jemu psala pravideln každý týden. Myslí, že dopisy na vás snad kdesi na pošt ;

Ml

svj

poslední náhodou u sebe a nechal mi pání k jeho rozeninám, ale domníval její ruky, se, že vám bude pec milo ísti nkoli teba je byla psala jinému, a to tím \nce, ponvadž ho prý dopisem tím skuten pekvapila. Svdí, jak pravil, o velké její pilnosti a snaze." Tmito slovy podala aktuarovi aršík papíru drobn popsaného, na nebylo jediné již kaky, jediného vyškrtnutého slova a nejmenší již památky nkdejšího klikatého písma, jehož rozluštní stálo ženicha a jeho domácí jindy tolik asu a namáhání. Ovšem že byla Hedvika již pl roku uvázly.

jej zde.

Je to prý jen

ádk

nmž

nemu

v Praze a tedy mla asu se piuit. Aktuar vzal jí dopis z prudká z ruky; bylo na vidti, kterak po dychtí. Piblíživ se lamp na stole utkvl pohled jeho rozžaté poal ísti. Avšak sotva na uritji, již ho pustil na zem. Rozhodnuto !" uklouzlo jeho rtm a smrtelná bledost po tvái se mu rozlila. „Co je rozhodnuto?" ustrašen naslouchala po-

nm

nm

nm

,,

jezdná.

„Vše ztraceno, na dobro ztraceno saje

na sedadlo.

!"

zno\Ti

zaúpl

kle-

99

„Bože mj, zas zaínáte se svými hádankami!" zabdovala staena, nemálo polekána zoufalým jeho žalem, „mluvte pec, co se to s vámi opt dje ? Je Hedvika chiurava? potkala ji nehoda? Pro dkan o tom se mi nezmínil, abych vás byla mohla na zlou zprávu ponkud pipravit? Ted vás ohromila jako blesk z cista jasná, jste ." všecek zdrcen jiného," ,,Již miluje dobylo se konen ze stísnných prsou aktuarových. Staena se zarazila a do krve se zardla, dlouho nebyla s to, aby promluvila. „A sama, sama z toho se vyznává ta holka nestoudná? To tedy ty krásné snahy, o nichž dkan tak spokojen a hrd se zmioval, pipojiv, že kníže penz svých za ni nevyhodil ? Nikdy bych nebyla ekla, že je schopen takové potmšilosti, a ne jeho .... Ale ne nemohu vit, že Hedvika tak velice se zapomnla, že hích svj zpupn strýci oznamuje. Vždy by musil lovk pozbýt vší úcty k celému .

.

.

!

lidstvu!"

A pojezdná zdvihla dopis Hedviin se zem. Chtla na svoje oi se pesvdit, než uvila vci tak neslýchané. etla list, peetla jej ješt jednou, pak ješt a ješt jednou, naež se oi její plny starostlivého podezení obrátily k aktuarovi. „Bu vy dobe jste nevidl a neporozuml, neb se mýlím ted já," povážliv mu pravila; nemohu v celém dopise jediného se dopátrat slova o tom, co s takovou ,,

uritostí tvrdíte."

Miláek

její

trpce se zasmál.

„Spolehlivjších

pouhá slova."

mám znak

pro

to,

co tvrdím, než

100

„A jakých?" pojezdná doléhala, nemohouc se zbadomnní, že rozum jeho utrpl neustálým vlnobitím citv. „Vždy jste se na dopis sotva podíval, nemohl jste jej '.ani jak se patí peíst, jak já jsem nkoli-

vit strašlivého

krát uinila."

„Jediný ten pohled dostail, abych nabyl nezvratného ." aktuar nemohl dokoniti, nebyl s to, aby opakoval prvnjší hrozný výrok svj. „Zajisté budete jinak smýšleti, petete-li si vtu za

pesvdení vtou

.

.

..."

M

' !

i

:

skuten

nepovšimla, že je dopis psán po nmeku?" kikl aktuar pozbývaje poslední stopy duševní rovnováhy. Pojezdná vzala dopis ješt jednou do ruky. „Skuten, dopis je nmecký. Pehledla jsem to leknutím nad vaším si poínáním. Kdo by byl ekl, že Hed\'ika kdy do té tak se vpraví, že i dovede napfeat v ní celý dopis ..." „A pak se mne ješt tážete, kde toho jsem se doetl, že srdce její porušeno a vše ztraceno ? Což nenahlížíte,

„Což

jste

si

ei

'

!

!

1

i

že v ní se dlo a dje cosi pemocného, co zatásá a procelou bytost její, když vzpouzejíc se dosud v setrvanosti podivuhodné všemu, co jí bylo cizí, konen si pisvojila jindy tak velice jí protivnou, že zvuky její

anuje

e

se

jí

dotýkaly, jakoby slyšela svoje vlastní hrany?"

„Je to ovšem ku podivu," krotila ho pojezdná, ,,že se piuila, ale neviHedvika za tak krátký as dím v tom, le že se chtla tím zavditi v první knížeti a jeho choti, kteí ji pec jen vlastn a pedevším za touto píinou do Prahy poslali, a pak strýci, jemuž tim skuten zpsobila radost velkou."

nmin

ad

101

„Tak velice jste zkušena a pec ješt nevíte, že takových zázrak nepsobí ni pilnost, ni vdnost? Vztež, tedy, že takovou kouzelnicí jen láska jest. S pronikavou vím jistotou, že již nastala doba, kterouž jsem pedvídal od prvního okamžiku, když o tom se zmínila, žef za povinnost uznává mne opustiti. Již miluje jiného a v jeho ei poíná myslit, hovoit a psát. Vzdává se mu tou mAvšak co tu se obmeškávám rou, jak se vzdává cizot mudruje s vámi o tom, co se dje v nitru jejím? Poslední života mého povinnost mne volá, jsem hotov splniti svj ." slib bez výitky, že bude šastnou Aktuar pi slovech svých vyskoil a najednou stál a hrd, jakoby nebyl nikdy churavl. ped pojezdnou Nebyl to již neduživý onen blouznivec její soustrasti potebný a hodný, nýbrž muž odhodlaný, jenž kráel jako muž s pozdviženou hlavou vstíc osudu nezvratnému. „Co hodláte?" bojácn se ho tázala staena žasnouc nad touto promnou jako tenkráte, když se jí jako ženich .

.

.

.

.

pím

ohlásil.

„Hodlám uši

k ní,

abych na svoje oi vidl, na svoje

slyšel."

„Do Prahy

se chystáte k Hedvice?" „Ano, do Prahy k Hedvice a to hned. Co nejrychleji obejdnejte mi povoz." Pojezdila okamžik váhala, rozmýšlela se, má-li ho po-

slechnout.

„Nuže, sta se vxúe vaše," konen se rozhodla; bude nejlépe, abyste se osobn pesvdil, jak se vci mají, nepo'když vás uchvátila pochybnost tak krutá, avšak jedete sám. Doprovodím vás. Neclitjte mi úmysl mj vymluvit, nrbiKhi vám ani dosti málo pekážet, ve všem ,,

—

102

mlky

se vám podrobím jako dít matce. Ale za hích bych považovala, kdybych vás samého do Prahy pustila. ví, co by tam chorá, rozechvná mysl vaše vidla

Bh

a slyšela." Ale aktuar se nevzpouzel jejímu pedsevzetí. Místo odpovdi rozprostel náru a padl jí okolo krku. Dlouho

oba plaíce. „Ano, ano, poj se mnou!"' konen aktuar zaštkal, „budu t mít potebí. Vždy i Krista umírajícího na Golgoth matka tšila a on byl Bohem a já jsem jen lovkem." „Jsem pesvdena, že vše dopadne co nejlépe; avšak kdybyste ml nešastnou náhodou pece pravdu, synu, co... co potom?" ,, Pedvídal jsem, co se stane, otázka ta tedy dávno již ve rozešena," odvtil aktuar s tak klidnou zmužise drželi v objetí

tém

mn

že by se jí byl dal každý klamat, jako ona. .Pesvdiv se o tom, co pedpokládám za jisté, zruším sám svj slib omluvím se Hedvice, že se ve náhle ozvala touha lostí,

,

mn

;

neodolatelná po život svobodném a samostatném, že se nevzdávám jen její ruky ale i služby. Osvdím pravdu slov svých hned tím, že podniknu cestu do vzdálených konin cizích zemí. Dopis spírošfující jí pout mé lásky napíši si ješt zde mezi tím, co vše k odjezdu našemu pipravíte pak ... by mi to snad pec nešlo tak snadtak

.

no

.

.

"

„Ta cesta je velmi dobrý nápad," svdila mu pojezdná patrn upokojena a potšena mírem jeho „zapomenete nejsnáze na tu nevdnici v cizích krásných zemích a vrátíte se zajisté ke do té naší zahrádky úpln zdráv na tle i duši. Mezitím umlknou všechny po;

mn

103

ptávky a

ei

zvdavé. To vše budiž ovšem jen pro pípad ml na neštstí pravdu, emuž dosud

praveno, kdybyste

nevím." „Jsem tomu rád, jí vele ob ruce

že

souhlasíte,'

dl

aktuar podá-

když jsme ve vážné této hodin již o všem promluvili, tolik stanovili a všemi možnostmi se obírali, tož dovršte dobrotivost svou ke a dovolte, bych ješt o vám se zmíniti sml. Pedevším vás žádám, až bude na jisto postaveno, že od Hedviky odlouit se musím ani jodijiého hanlivého ke o ní Jova. Sta se co sta, vždy jí budu blahoeiti za to, ím mi byla a abych jí dal toho dkaz, žádám vás, abyste nad tím bdla, by moje jmní jí pipadlo, tdyby se mi na cestách nco lidského pihodilo. Nech pijino odkaz len na památku ode mne. Zsta\am vašim vrným rukám všecky listiny k tomu potebné a kdyby manžel její se vzpouzel tomuto daru smíru, pak pijmete vy ..." „Synu synu ... ty obmýšlíš pec cosi zlého !" vypravila pojezdná pracn z ader sevených. „Ted na mne pišla konen také jednou ada, abych vám mohl vyítat pemrštnost," s pívtivým jasným úsmvem odmítal její pedtuchy. „Jak jen se mžete lekat, že záležitosti svoje uvádím v poádek, když vám pece známo, že mám velkou cestu ped sebou? Tak iní snad každý lovk správný. Možná, že se vrátím zdráv, ale rovnž možná, že pijdu kdesi na železnici, na parní lodi k úrazu, že putuje po horách kdesi sklouznu do hlubiny, že mne pepadnou a usmrtí loupežníci atd. Což nikdy o takových náhodách jste neslýchala, i mžete mi zaruit, že práv mne nic podobného nepotká, že mne v\'slechnout nechcete?" vaje

;

,,ale

nem —

.

.

.

mn

mn

104

„Jsme všichni v rukou Pán,

vše, co s námi se dje, jeho se dje," konejšila pojezdná sama sebe. „Tak jest," sv^dil podávaje jí znovu ruku s pohledem, na který po celý život svj nezapomnla. Nejvzneše-

jen z

vle

njší

se

v

nm

zrailo odíkání.

veer pibyl aktuar s pojezdnou do Prahy. do divadla," pravil, když se byli oba v hostinci pestrojili. ]\Iluvil k ní stále s onou mírnou, truchlivou uritostí, která ho nebyla od té chvíle opustila, co se domníval, že osud jeho rozhodnut. Pojezdná vrna jsouc slibu danému, že mu nebude pekážet odporem a v každém ohledu že vli jeho mlky se podrobí, nenamítala sice niehož, ale za to v duchu tím více se divila, že aktuar maje hlodavou pochybnost v srdci nesnaží se, by se jí co nejrychleji zbavil a místo návštvy divadla radji nenavrhuje návšt\T u nevsty. Co mu to práv ted s divadlem napadlo? Vždy se pec jindy tak rád, ba skoro úzkostliv \'y'hýbal veejným místnostem, lidem, hluku? Teprv když následujíc ho do divadla s ním se usadila mezi obecenstvo, které dnes neobyejn hojn se sešlo k poct pr^níího zpváka píjem majícího, a rozhlížejíc se po prostoru skvle osvtleném zavadila pohledem o pr\mí loži v pízemí tu náhle pochopila, pro asi tak uinil. Do lože té práv vstupovala po boku obstarožné paní mladá, spanilá, elegantní dívka, Hedvika! Pojezdná rychle se chtla k aktuarovi obrátiti a na ni ho upozornit; v tom zaslechla povzdech z prsou se mu Již píští

„Pjdem

—

105

deroucí

hlasitý a bolestný, jako výkik. Vtnlla již, spatil a cítila na urychleném jeho dechu, jak tžce asi bojuje, jaké to asi myšlenky v hlav mu víí. Zajisté v této chvíli ho muila otázka „Vinna i nevinna." Již nebyla s to, aby se po ohlédla, k promluvila. Hedvika umístila se za svou prvodkyní, jakoby .si pála, aby vedle ní pec sama byla. Uáma náhodou neb úmysln jí vyhovla. Ozbrojila si oi lorgnonein prohlížela si s nejvtší napuutostí toiletty (him, pramálo pozor-

že

i

on

tuk

ji

:

nm

nmu

pi tom vnujíc. Pojezdná nespustila již oí s lože. Vdla, že v ní vidí na všechen zpsob Hed\nku a nikoho jiného, poznávala ji po tazích a postav a pec jí bylo nkterou chvíli, jakoby to pohlížela na osobu zcela nepovdomou. již ponejprv dnes vidí. Zdála se jí v tom jnstském kroji naprosto zmnnou, zcela jinou býti. Pipadala jí o celou hlavu vyšší než doma, emuž napomáhala nejen v^'soká moderní frisura, ale i pímé hrdé držení tla. Již nemla vlasy skromn na šíji svinuty v prostý uzel, nýbrž umle spleteny a na hlav v^'zývav postaveny, zdobily ji jako nejskvostnjší zlatá koruna. Již nebalila její tahy snivost, její oi plachost; probuzený z nich ted zíral duch, jev se v každém posunku jejím. Nebyla to již vesnianka, plna poetického tušení a básnického zápalu, kteráž podávala ženichovi žasnoucímu kvty útlou rukou nasbírané na drahých luzích vlasti nešastné, nýbrž vítzná a vítzství svého si vdomá kráska, jíž se ted koil nejen ženich, ale celý svt. Ano, svt znal Hedviku a obdivoval se vším právem nevšední mladistvé její slinosti. Pojezdná vidla, jak

nosti své schovance

106

všechny zraky se obracely k loži, v jejížto pozadí sedla zahalena v šálu z ržového krepu jako v paprsku z ranní záe. Avšak málo dívka si všímala, že je terem pozornosti tolikeré, a pro ni tiak pochlebné. Její oi ani jednou nezabloudily a se neobmeškaly na tom moi hlav pod ní, nevidla nadšených pohled pán ni závistivých dam, nevidla od té chvíle, co do divadla vstoupila patrn nic jiného než oponu. Pojezdná si oddechla, stopujíc pohrdlivou lhostejnost dívky. Nelibý cit procitnuvši v ní, když spatila Hedviku tak zmnnou, z nenáhla z nitra jejího se vytrácel. Pra-

—

že je nevsta chránnce jejího sice te plném rozkvtu vzácné své krásy, že si úžasnou mrou pisvojila, pro co vlastn do Prahy si jela, že se neliší co do zevnjšku skuten již niím od ostatních v divadle shromáždných mladých dam, ba že mezi nimi v každém ohledu vyniká; avšak jí že pec jen lépe líbívala se v zahrad s kvtinami v klín než ted v loži aksamivila

pouze,

si

oslující, v

i aktuar tak soudil, neb chtla prsa rozskoit. Konen poala však pojezdnou pec jen ponkud nuditi pozornost, již Hed\nka vnovala neustále kusu starého malovaného plátna. Dobrá paní by si byla pála, aby se konen pec jednou na obecenstvo ohledla, ženicha poznala a radostným výkikem neb aspo posunkem ho uvítala a k sob do lože povolala. Ale Hedvika sebou nepohnula. Zírala na oponu ,ustavin tak toužebn, pronikav, ohniv, že se jí zdálo, jižjiž že palivým tím pohledem ji propálí. Ješt více zajisté by se byla divila zanícení jejímu, kdyby nebyla vdla, jak velice Hedvika divadlo mise jí luje. Tím ovšem si vysvtlovala její nedokavost,

tové, zlatem vyšperkované. Zajisté

znovu

si

vzdychl, jakoby se

mu

a

107

zdála u dívky dosplé

místnou

pec

jen

ponkud dtinskou

a no-

býti.

Avšak pojezdná byla dnes zvdavjší na pedstaby byla jindy bývala, illa se provozovati nová zpvohra, v níž zajisté byla vykázána úloha vdná pvci, o nmž tak asto Hedvika v dopisech svých se zmioi

vení, než

chvály dívka

pec

tém

o

v duchu, ráda že se podívá, zdali tolik Vždy obzvlášt v dob poslední a o niem jiném se nezmiovala než o

Pravila

vala.

si

zasluhuje,

nm

výtené jeho he.

Najednou Hedvika rychle oi od opony odvrátila a se jí lozlil po tvái a krku. Zazvonno na jevišti na znamení, že pedstavení zapone. Ouvertura mocn se rozproudila po divadle, ale pojezdná tak málo ji slyšela jako Hedvika. Opt se musila stará paní podiviti pohledu, jímž zírala Hedvika te zas na kytici, již váhav rukou patrn se tesoucí si odepínala od pasu, kladouc ji ped sebe na zábradlí lože. Byla to kytice pekrásná, zvláštním vkusem uvita, nikoli však z bylin cizopasných, v zahívárnách umle vypstovaných lhostejnýma rukama jen pro zisk, nýbrž z kvtin takových, jaké opatrují mladé dívky s láskou za okny,

rumnec

vedle nichž stává

šicí jich stolek,

které se rozvíjejí

velým

paprskem jejich úsmv, a bývají zalévány jejich slzami, když za soumraku sniv nad nimi sklánjí bílá ela svoHedvika položila kvtiny a zas je vzala do ruky, tak je .. uinila nkolikrát. Podobalo se, že by ráda je pocelovala, .

že si toho však netroufá. Pro si toho netroufala, vždy byly rty její tak útlé jako lístky kvtin, zajisté by jich nebyla pomakala dotknuvši se jich ústy? Za to je líbala

108

lim vroucnji oima, myšlenkami. Duše její patrn s nimi rozmlouvala, do nich se pohroužela, modlila se nad nimi, nejsvtjší svého srdce tajemství jim šeptala, poselství nejslastnjší jim svovala. Tak ,aspo se zdálo pojezdné. Dobe, že byly všecky ^raky již K Jevišti obráceny, jinak by si byl zajisté ješt mnohý jiný povšiml podivné Hedviiny hry s kvtinami, jež pojezdnou poalo skoro již dopalovati. Což nemusil aktuar skuten žárliti, vida, co s nimi provozuje? Ci chtla mu je snad poslat v dopise usušené a vzala je s sebou, aby se s nimi díve nalaskala, svujíc jim, co z ostýchavosti díví mu psáti si netroufala?

Najednou Hedvika sebou trhla, jakoby ji byl nkdo uprosted srdce a beze vší te šetrnosti ke kvtinám, jichž ped chvíli ani dechem se dotknout si netroufala, pitiskla je k tvái vrhajíc se nazpt na polštáe kesla. Její adra mocn pi tom se vlnila, pojezdné bylo, jakoby slyšela tlukot srdce jejího, víení její krve. Co v ní se dlo? jaká boue cit v ní se shlukla? Vždy se nic nestalo, než že opona konen se vyhrnula a že zaznl stelil

za kulisami

mužský

hlas

?

—

Jevišt pedstavovalo jižní msto za noci msíní. Hlas v dálce se oz<^^ající zpíval jaJvési zastaveníko. Byl to hlas tak tajuplný jako ta letní noc, tak zádumivý, jako pohled na to starožitné boící se msto, tak sladký jako to svtlo msíní nad ním rozlité. Nikdo v celém divadle se nehnul nebylo slyšeti nejmenšího šustu a šramotu, jakoby tu nebylo tisícv a tisíc. Každý poslouchal s utajeným dechem, tlukoucím srdcem, pohnutou myslí. I pipadalo pojezdné, že to, co vidla díve pláti v Hedviin pohledu, te slyší z\Tiet v tom lahodném a ohebném hlase, ;

109

jenž picliázeje blížo a blíže najednou umlkl. V tom yystoupil na jevišt mladík krásný jako polobh v bohatém stedovkém kroji, s guitarou v náiiií; hrdý úsmv na

vášn

v oích. potlesku uvítala hrdinu dnešního veera, déš básní, íáboruv a snesl se mu k nohám.

rtech, pal

Boue kytic,

vnc

Podkoval

všecky strany, ale nezdvibl ni rží, ni vavíuíi. Temný, ohnivý jeho zrak hledal lóži Hedviinu a na ní utkvl. Ležela tam posud na polštáích kesla, zakrývajíc si tvá kytkou, tžce oddychujíc, snad Slyšela, kterak dnes opt zvítzil skvleji než plaíc i

.

.

na

se

.

jindy ...

Boue se neuiuírnila, nýbrž stále se zmáhala. Obecenstvo kielo, aby pvec oi)akoval píse svou arovnou. Nepopustilo, až pedstou])il, aby mu vyhovl, což uinil, maje poád oi na lóži upeny, jakoby vlastn jen zpíval pro posluchae v ní. Byl-li díve hlas jeho lahodný, tož byl ted" uchvacující; zpíval-li díve jako velký umlec, tož se ted osvdil býti králem. Nikdy nešelestily ješt v divadle tóny tak stíbrojasné, nikdy v nicli ješt se nechvla taková touha, taková náruživost jako tenkráte. Neslyšelof obecenstvo nikdy ješt pvce tak výteného, ale za to neslyšel nikdy ješt pvec takového orkánu, jaký se strhl, když podruhé dokonil. Xebylo i)amlníka mezi posluchai, že by byl kdy takový potlesk zatásl stavemin. Znova zahalil umlce déš vnc, básní a fáboru, ješt pestejší, ješt hustší než první. Opt však niehož nezdvibl z toho, co k nohám mu pršelo. Pohrdliv opt zíral na nový ten tribut obdi\-u pec konen spokojen, a Jiadšení; tu však oku jeho Hedvika za svou prvodkyní ba škodolib zaplanulo

umlc

—

K.

SVTLÁ:

z

let

probuzeni.

8

110

ubledlé tváe, s oí uslzených si sáhla za pas, vytáhla si z nho aršík složeného papíru a zastrivši ho do kytky smlou mrštností hodila vše pvci k nohám. Bleskem zdvihl kytku a k ji pitisknuv v kulisech zmizel, bleskem vyskoil i aktuar s hrozebným pose vztyila, odstranila

podivn

si

s

se svítících kytku, bleskem

adrm

sunkem

se natahuje k jevišti, jakoby zamýšlel uvrhnouti

pvcem a vyrvat mu poklad jeho. pojezdná pevn ho držela v objetí.

se za již

Ale

již

nemohl,

mj

Prosím, puste nás, syn náhle ochuravl," doúpnliv na sousedy, kteí patíce aktuarovi do bledé tváe a do vyteštných oí, mimovoln poali ustupovat. Akoli však vše rychlostí myšlenkovou se dlo, stala se tím pec výtržnost. Lidé se poali ohlížeti a si šeptati, jeden druhého se tázal, co to za mladého muže, a hádali, co se mu tak náhle pihodilo. I slábl tím potlesk, pvce ješt jednou vyvolávající. Hedvika toho si povšimla a hnviv se ohlédla i ona po rušiteli slávy dnešního veera. Pohledy nevsty a ženicha se setkaly ,,

léhala

tém

.

.

Pojezdná plaíc sedla u okna malé své svtniky. Bylo tam dnes tma a zima, ale ona pec nekázala staré služce, aby jako jindy zatopila a svíku rozžehla, a když to chtla z vlastní vle bez rozkazu jejího uiniti, poslala ji spát. Necítila zimy, nevdla ani, že je tma, nemla za dnešního veera kdy, sama sebou se obírat.

Každá myšlenka její náležela nebohému miláku srdce s nímž práv ted se byla rozlouila. Zítra za svítání hodlal se vydati na onu dalekou cestu, na níž

jejího,

111

se

byl

ustálil,

se

tuše

nevsta

že

vostí,

je

záhadnou

pro

milující

ztracena.

duše pronika-

Vyítav

pohlížela

nonímu

nebi nad zahrádkou se pnoucímu. Tisíce na se tpytilo hvzd; vesele, klidn se tam tepetaly, jakoby bylo pod nimi na té trudné zemi vše v nejlepším poádku. Ten hluboký v pírod mír urážel xdzk

nm

nemohla pochopit, že zem tak bolestn nechvje jako její srdce, že to ve vzduchu nebouí jížto jako v. jejím nitru, a to nad zradou dívky, 7Z šafnou ženu; se

j-

bezúhonnost aktuarovi tolikrát se byla za aila. S jaDzchgdu zekouto podvodnou úlisností se jí byla pi ptala, v by mohla ženicha oklamat? jai oby o tom Nemohla snésti mytušení nemla, co to zrada a lež šlenky, nevrnice že se stane šastnou a zklamaný muž že musí uprchnouti z vlasti, kteráž pro pozb^ a náhle všeho posvátného významu. Hedvika jedním rázem z nho uinila žebráka. Ach, vždy si hned myslila, že z této lásky nic dobrého nepojde! „A on je s to, aby udlal si ješt ke všemu smrt, aby po ddila a milán její tím jistji s: ji vzal!" avšak nebude mu toho pot'^bí, na rán zahorekovala si své se zakrvácí. Vždy mu hledí již z oí smrt. nebude dlouho dlati. Kéž aspo by umel mezi svými Kéž by mi bylo dopáno, abych svýma vlastníma rukama mu ustlala v zemi, již tak velice mOoval, byla by to pec jakási pro mne útcha. Ale již vidím, že nad jeho hrobem si nezapláu. Najatec mu prokáže poslední službu, zatlaí mu oi a do hlíny ho zahrabe. Nikdo nad ním neudlá kížek, nikdo nad ním se nepomodlí. nikdo za tak pjde ze svta nejšlechetnjší ním nehodí kvítko '

;

em

!

nm

;

,,

!

—

muž

." !

.

.

112

ponejprv od onoho osudného veera, co popláem a nákem. Dosud byla jako omámena, jasné myšlenky neschopna. Oekávala neustále, že nco se stane, ím se odestane, eho byla svdkyní, že vše zas se vrátí ve staré, obvyklé koleje. Ale nadarmo doufala a ekala, vše zstalo nezvratnou, hroznou skuteností. Ale pes rozhoenost a rozilení svoje dostála pec svdomit slovu. Nezmínila se aktuarovi po onom rozhodném v div^adle výstupu jediným slovem o Hedvice. Byla to nejvtší ob, již mu pinésti s to

Bylo jezdná si

byla.

to

ulevila

Nejednou myslila,

hlas nazvati dívku, na s

hercem milkující

—

že

se

když nesmí na-

udusí,

veejném míst ped oima všech poslední svého pohlaví, a pi tom

mu

vyíst, že vše to zlo svou slabostí a slepou k ní láskou zavinil. Mlky, bez poznámky doprovodila aktuara z divadla nazpt do hostince, mlky pijala z jeho chvjících se ri.íkou dopis Hedvice svdící, který byl ješt doma napsal a v svobodu jí vracel a bez nej-

nmž

menší námitky ješt v tu chvíli po sluhovi jí jej odeslala. Mlky s ním v téže noci zas odjela a ted s ním se rozlouila jen nmým ruky stisknutím Zvuk zvonce u vrat domu prudce zahlaholivší náhle ji vytrhl. Kdo to tak pozd zvonil? Byl to snad vozka picházející si ješt dnes pro vak aktuárv, aby zítra ráno s ním zbyten se nezdržel ? Kdo to mohl jiný býti ? Avšak vru divný to zpsob, v noci lidi tak pánovi t buditi. Dávno zajisté by již byli klidn odpoívali nájenmík i jeho domácí, kdyby nebylo jich žalu bývalo. Pojezdná skuten se rozmýšlela, má-li jíti nezpsobnému .

koímu

otevíti,

a

je-li

pochybovala, má-li do

to

domu

.

skuten, lio

o

pusiit a

em tém

ne-

dovést k aktu-

113

arovi v lakové

hodin,

již

zajisté

zasvcoval upomínkám.

Tu však ješt prudší zazvonní jí dokázalo, že nemá osoba venku ani mnoho chuti dáti si od ní pedpisovat a jim se podrobit. Ciiopila se tedy a šla otevít. Ale cestou si umiíiovala, že buii poví co proto. Avšak slova káravá na rtech jí pinirzla, když otevevši dvée do zahrádky, ped sebou nu'sto hmotného vozky státi vidla ženštinu prostovlasou, v lehkém domácím odvu. Než se jí otázati mohla, co u ní tak pozd pohledává, vklouzla neznámá vedJe ní do prjezdu a zmizehi v tenniosti smrem k pokoji aktuarovu. pravidla

shišnosti,

khe

ryclile

Hedvika," dobylo se po drahném ase z prsou staeny, omráené nenadálým tím zjevem Aktuar byl naklonn nad psacím svým stolem. Vedle nho hoela svíka vosková, vrhajíc na jeho vpadlou tvá lživý žár zdraví a života. Ped ním leželo vedle skínky naplnné suchýnn kvtinami nkolik sešitiiv. LJral ze skínky kvtinu za kvtinou, ze sešitv arch za archem, a piblíživ je ke svtlu nechal je plamenem voln strávit. ,,

.

Byl tak zabrán do svého niícího nevidl, co kolem nho se dje.

.

díla,

že

neslyšel

a

Jsa hotov, smetl popel do skínky a skínku stril do oteveného vaku. Ml ho nejspíše provázeti na cest, o jejížto cíli staré své pítelce se nezmioval, bud v ní takto radu nejtenmjšícb myšlenek. Vzhlédnuv, setkal se

s

dvma oima smutn na ,,Víra

mem

již

smutný

zírajícíma.

a láska, život a budoucnost

a popelem," jako oi.

vzdychl

si

tvoje

vedle

—

nho

vše dýhlas

tak

114

Aktuar couvl, jakoby se ped ním vypínalo straTvá jeho. pozbyla poslední stopy barvy, jakoby mla povra nabýt podstaty, že kdož ducha spatí, synem šidlo.

smrti bude.

jsem pro tebe vše, co v lidské moci ? Co ,, Neuinil tedy mi ješt chceš?" zasténal konen mezi zuby poád více a více se vzdaluje od dívky, jejížto odv byl rozedrán, umazán, ruce zkrvácené, vlasy divoce rozpuštné, jejížto celý zjev svdil o nejvtší rozháranosti duševní. a „Psals mi, na dlouho, snad navždy že odjíždíš já...'"

a ty rychle za mnou pospíchalas, abys ješt pokoch Ta v mukách zklamaného mého srdce?" prudce perval jí ie, sbíraje k tomu však všecky svoje síly; Vz, „ale netš se, neposkytnu ti divadla žádoucího že dokonáno jest. Pohled tvj již mne nepomate, neznepokojí, z kolej tžce nabytého poklidu nevyruší. Nevidím v tob již le skleslý, zbloudilý, cizot mrzce se zaprodavší národ svj ..." ,„0 kéž bys pravdu mluvil kéž toho dokázals, mnou opovrhovat! Byl by to pro mne poslední, nezasloužený pablesk štstí !" s pesvdujícím pravdy pízvukem Hedvika kikla; ,,ale bohužel, k tomu je srdce tvoje tuze ryzé a isté, nikdy v se neutvoí onen nádor jedovatý, jemuž íkáme záš a jímž bolest ze srdce se vy." kvasí, nezstavivši po sob než jizvu Nemohla dokonit; hlas se jí poal chvti jako ruce, ,,

.

.

.

se

!

!

nm

.

.

jako celá její postava. Musila zadržeti se sedadla, s nhož se byl aktuar zdvihl ped ní couvaje. Vystoupila tím ze stínu do paprsku plamene, jenž ped okamžikem byl ztrávil všecky vnce, kteréž v tichých, jasných hodinách pro že-

115

niclia

všecky pohádky, ježto prou byla vymyslila si zaznamenával, doufaje, pekvapí svt vše bylo ím byla ona, ta spanilá,

iivilíi,

a kteréž s takovým nadšením že jimi jednou obdaí národ a popelem již a dýmem. Ale

.

.

.

oslující Hedvika? Kde byl lesk její mladosti, pvab díví vznešenosti, záe její krásy? Nebylof po nich stopy v té bledé, vyhublé tvái utrápené, chvjící se ženy, kteráž tak neoekávan ped ním se vyskytla. její

„Pro není nákažliv pekelný nenávisti ohe,' abych pohledem na tebe ho penesla a ty mne nenávidti musils jako já nenávidím sebe?" pokraovala, sbírajíc jako on patrn k tomu všecky svoje síly; „záš, již v prsou k sob pstuji, ve mi v žilách, zuí mi v útrobách všemi duši, nií mou krev mukami moru, otravuje ve bytost nedokavostí hltavou, a spchem závratným pede mnou vykopává hrob ó, neodvracuj se tak opovržliv ode mne, jakoby se ti každé moje slovo ošklivilo jako Viz moje kadee, za spolehlivjší zajisté je uznáš lež svdky než moje rty, nuže, podívej se Dva dni a dv noci teprv minuly od onoho veera, kde pohledy naše po mnohých msících opt se setkaly ... a hle jsou tém promnny v šediny!"

mn

i

—

!

—

1

A Hedvika v

sech, a hle

sáhla po svých dlouhých, zcuchaných vlazlatých

proudy stíbrné. pokropivši

je

proudem

mému vyítá.

srdci,

Vždy

slzí,

vlnách

skuten

se

leskly

vášnivou radostí pitiskla je k ústm.

se

jich

s

a

budtéž požehnány," s pláem volala; než moje svdctmí. Pravíte zoufalému že nejsem tak zcela špatná, jak mi toho cítím niemnost svou, znám se k híchm

,,Sto a stokrát

„milosrdnjší

jejich

Chopila

jste

116

svým sama, nezapírám jich,

jich

v zpupné zarytosti a pykám

jak ješt nikdo viny své nepykal

A

.'" .

.

Hedvika vrhla se na kolena a klesla hlavou na

sedadlo, o

nž

díve

Aktuar v sloup zrakem.

se opírala.

promnn vyteštným

na

ni

patil

nmu

se Pošetile, ó pošetilce vznešený!"' znova k „jak bývals hrdým na mne Vid, že jsi si myslíval, ^píše že vezme za své celý svt, spíše sám vraždy že se dopustíš, než bych já ti selhala? I já tak vypínav ,,

obrátila

!

;

jsem se domnívala! Dosud hlava moje chápat nemže, kteS hrzou si rak se vše tak náhle a strašliv obrátilo opakuji, co vše pro mne jsi uinil, a co já za to uinila tob. Opuštna jsem byla a ty nade mnou jsi se slitoval, !

mn

posmchem mne išt v svatyni

poskytl útopronásledovali, a tys srdce svého; povrhovali mou prostotou a ty jsi se mi klanl jako královn; k nejsprostším mne vychovával pýchu a ozdoodsuzovali pracím a tys ve probudili marbu svého národa. Tu odprcové tvoji ve

mn

mn

nevdn

se ti vymkla. Již jsem t slyšet nechtla, již jsem vidt nechtla tvého smrtelného o mne strachu, jiné snahy nemajíc, než abych pese vyrovnala onm niemným loutkám, jimž v de mnou pednost dávali. V šílené zaslepenosti jsem spchala z nárue tvé tam, kde že se prýští moudrosti nejistší pramen, mne ubezpeovali. Ty však uznals místo to prorockým duchem Sodomou. I stalo se, jaks pedvídal. Pošpinila jsem si tam stíbrná své duše kídla, uvadl tam vavín ze srdce mi vykvétajíc, z nhož abych uvila vlasti

nost a já na první

její

zavolání

mst

korunu, tak toužebn

jsi

mých ržový vnec, mé

si

tam se skrání a ruka moje upu-

prával, spadl

lásky k

tob

117

.-livši

inrti

Plil

—

um

uiíru, již

ti

podati

iiiída,

jiodepsala

jitenka tvoje a lidu tvélu) sklesnuvši

tvj

ortel

nebes

s

bán, stala se záletnicí — nineckébo komedianta ." „Ušet mne ošemetnou sv^ou zpovdí,' zaúpl aktuar, .

„nocbce se mi jí slyšet." Ona do nho dlouho

zem pi

tom

zkoumav

.

se zahledla, napolo se

se zdvihajíc.

slyšeti nechceš?" s pohrdlivým drazem po opakovala: žádáš si, abych t šetila? Nuže pro neoroduješ zárove i za mne, pro mi nepravíš, abych

nm

„Ty mne

,,

šetila i sebe ? Neproti\Tije se ti zpavd moje, ale protivuje ti, že pi ní se ozývá i svdomí tvoje, pravda-li? Ci myslíš skuten, že jsi prost vší viny, ponvadž celé hrozné její bemeno jen na bedra svoje b.Mu? Ne, ne, muži domýšlivý. když nemáš ty slitování se mnou, nebudu je míti také s tebou. Slyš tedy, tvým rukám s neobmezenou dse

mn

vrou jsem se svila doufajíc, že eho se nedostává, od tebe se mi dostane, domnívajíc se, že ty za ume myslíš, duší mou že budeš. Kterak jsi se osvdil? Jsi-li skuten sám s sebou spokojen? Mohla-li jsem pak zápasit, když ty, jenž vdcem a uitelem mi byls jediným, opomenuls srdce mého obrnit, a ruky mé ozbrojit? Kterak jsem setrvati mla, když pevnosti jsi nedodal mkké mysli mé? Jak s dráhy pravé nezbloudit, když ducha neosvítils? Tys mne j e n miloval to celá tvoje o nme zásluha Choval jsi se ke jako k princezn v pohádce, chtls, pohádkou aby mi byl život. Jak se nuižeš tedy divit, že jsem zajásala, když nejspanilejší toho svta pohádka vším neodolatelným kouzlem na mne se pousmálo, a mne odsoudit, že bláhové srdce moje podlehlo, když ped ním oživl prvotní nejpvabnjší jeho sen a

—

i

mn

umní —

—

118

pede mnou

náhle se objevil onen kralevi, vzor rytíských všech ctností a lidských dokonalostí, o nmž tolik tob napovídala, od dtinství jsem se namyslila, tolik aniž bys mne byl kdy na to upozornil, že nebezpeno ted abych peludem takovým déle již pro pokhd i tvj, se obírala? Sám ješt jsi mne nabádal, abych s ohnm si hrála, a te hnviv žasneš, že jsem se popálila, a vší toho vinu na mne svádíš ? Kdeže spravedlivost tvoje ? Když ." takto smýšlíš, nemám již pro ped tebou se pokoovat Aktuar sklopil hlavu ped pronikavým palivým poi

mj

.

hledem

jejím,

ped vyítavým trpkým

jejím

.

úsmvem.

„Jak ponejprv pede mnou na jevišt vystoupil onen živý odlesk mého snu, pekvapením jsem omdlela," mírnji Hedvika opt slova se chopila. „Slyšel od jiných, že to zjev jeho tak mocn psobil na venkovanku a byl tím podnícen. Snažil se blíže mne poznat, se mnou osobn se setkat, a pstounka moje lahodn se usmívala, když první pohled slavného pvce vždy zabloudil do lóže, kde vedle ní jsem sedávala se srdcem buchajícím a ráda mu doprovázel. Pravíval dovolila, aby nás z divadla budí nadšení, že lépe zpívá v mi pak, že pohled spoívá, i uložil mi za povinna cít, že zrak nost, abych vždy byla pítomna jeho vystoupení. O, zatra mne, ale již se mi nediv, že jsem se mu nevyhnula, že jsem v prosb jeho nic zlého nevidla, že jsem ráda slyšela, co mi našeptával, že jsem se tšila, až mi to bude toužiti poala a onen den za opakovat, že jsem po ztracený mla, kdež jeho jsem nespatila! Ach píroda sama mne varovala ped skaliskem, o které štstí moje se rozkotalo, vloživši do imie nechu ke kroji a mluv cizí, chtjíc mne tím udržeti tam, kam jsem náležela. Ale já

mj

mj

nm nm

nm

dom

119

mi dává výstrahu, nikdy mi nepišlo na vystíhat toho, kdož byl osou toho arovného svta, který každodenn více jsem poznávala, k nmuž poád veleji jsem lnula, s nímž pevnji a pevnji jsem srstala cítíc, že i já jsem jeden z jeho lánk, že i náleží v místo a úkol. Ach, jak asto jsem netušila, že lim jnysl,

že se

mn

mám

nm

picházejíc z divadla dom, že tebe vedle mne mní, abych ti diktovala ty báchorky, které mezi jeho hrou, vlivem jeho umní ve vykvétaly jako na jae violky po vlahém dešti. Ani nevím, kterak se stalo, že najednou jsem porozumla ei, v níž ke mluvil, že jsem poala sama v ní myslit, mluvit, mu odpovídat, ponejprv písemn na jeho velá slova jsem odpovdla tehdáž však beztoho víš, kdy to bylo. Ješt jednou ti pravím, zatra mne, ulevíš-li si tím, ale nediv se tomu, co se udalo. Obraz tvj byl ve zkalen, strašlivé bylo naše louení; bála jsem se upomínky tvé, abych se nesetkala s onou hroznou podobou muže šílen pede mnou prchajícího. Strýc i kníže t nazývali blouznivcem, s trpkostí jen a s nedvrou jsem na tebe myslívala a ti psávala. Vila jsem, že mi nepeješ vzdlání, že odpor tvj proti cest mé není le evnivost mužská, že v žen jen si peješ nevdomou, ve všem vle "tvé poslušnou híku, nikoli však družku ti sourodou. Netšila jsem se již na život po boku tvém, pedvídala jsem, že bude jednotvárný a bezbarvý, málo asi podobný nynjšímu pebohatému, blaženému. Dopisy, které do Prahy mi zasýlals, z nichž tak asto a tak ráda bych byla vyetla, že v tob se mýlím, l)yly vlídný sice ale prázdny jsi a pec vdls, nuisil, že ve víru se potácím, znals mou nezkušenost a z pýchy lásky uražené, že proti vli své jsem t opustila, litovala

mn

mn

—

—

mn

—

vdt

120

mne

poneclials

bez soucitu osudu

máš toho potebí, nejen

...

i

ty

i

pokání,

i

ty

já."

„Již tak jsem uinil," hlasem, utlumeným vnitním, prudkým bojem se jí vyznával; „co te mi vyítalas, dávno již sám sob jsem pravil a sám sebe za to odsoudil.

Dkazem

ti budiž dopis mj. Bez námitky, bez urážv svobodu, i oznamuji ti, že z vlasti .se vzdaluji na dobu neuritou. Kdybys náhodou v divadle mne nebyla zahlídla, domyslivši se, že jsem byl svdkem, co mezi tebou a mužem oním se dlo, zajisté bys nebyla poznala, krvavé srdce že jej psalo. Mou vinou nebyl a nebude již mír tvj porušen. Vz, že v cizin umíti hodlám, aby noha tvoje nikdy náhodou snad o hrob nezavadila, a tím v tob nevznikla upomínka neblahá. Zárove také v, že ve nebylo nikdy ni hnvu ni zášti k tob. Šel jsem ti pouze s cesty, vida, že sama usiluješ, by život tvj jiný vzal obrat, ana láska moje již ti nedostauje, abys spiokojenou se cítila. Nikdy tob jsem nepál a nepeji, le abys byla šastna s vyvolencem tvým a na mne zapomnla!" „Tys neuprositelný jako peklo samo !" vyjela svíjíc se v divoké bolesti ,,což nejsi ješt dosti pomstn, vida mne tak nevýslovn mizernou u tvých nohou kvíleti, že se mi ješt posmíváš? Ó, netva se potmšile, jakobys nevdl, od té chvíle, co zde jsi mne spatil, že pro mne štstí tak nedostižné jako pro tebe, a klidu a míru oba teprv že se doznáme, až nad námi se slituje Morana skuten si snad žádáš, abych v takovém strašlivém okamžiku mar-

toho

ky vracím

ti

nm

mj

mn

—

;

!

i

ti opakovala, co tak dobe ti posamé, že když opt se setkali moji zra-

nosti tvé zalichotila, a

vdomo, kové

s

jako

mn

truchlivýma vyítavýma, drahýma

oima tvýma —

121

mou omamující

onen pízrak mysl

plynul jako bublina, nezstaviv ve

náhle praskl a se roz-

mne památky než

nej-

palivjší zahanbení? Pitomému pohledu mému jaks v onen nešastný veer zmizel a já jako stroj bezdn zas k jevišti se obrátila, již pro mne se tam byla nadobro propadla bájená ta íše, nad níž jindy vše jsem zapomínala a já tam již nevidla než nkolik hrub omalovaných sbitých prken, v slavném umlci pozlátkem polepeného a líidlem nateného jen muže, úlohu nauenou odzp\'ujícího. Náhle bystrozrakou jsem se stala a samolibost, s níž na mne ted pohlížel \ida ve jistou koist licomrnosti své, se zhnusila. I jala jsem sama sebe nenávidti, že muži takovému kdy myšlenku jsem vnovala. Zcela jinak tys na ume pohlížel, když karafiát Když v meziaktí do lóže ke tvj jsem zdvihla vstoupil, aby se mi dkoval za slova nadšená, která s kytkou jsem mu hodila, pohlížela jsem naíi jako na cizince. Jeho jméno, jeho podoba ba i upomíidía na pojednou z nitra mého se vytratila jako vidina horení z mozku pozdraveného. Odpovídala jsem mu tak chladn a roztržit, že nemoha toho píiny nikterakž se domysliti, uražen ode mne na vždy se odvrátil. Ba nebyla to než vidina horekou ten cit, pro který jména jsem nenalézala, chozplozená roba to mozku nedosplého, pedráždného dojmy novými a píliš mocnými. Jediný tvj pohled o tom mne pouil vraceje mi rovnováhu a rozum, když bylo bohužel již navždy pozd. Pro jsi se díve nedostavil, ó lékai liknavý? Náhle sanni sebe opt jsem nalezla nahlížejíc zoufale, co jsem spáchala, eho se dopustila zhrozivši se toho, kterak ty asi nazývati budeš závra, jíž tak zpozdile jsem

—

mn

.

.

mn

mn

.

—

se poddala.

O

v,

já

t

neklamala, klamati nechtla, kla-

122

malá jsem jen

sebe.

Avšak nebyla míra útrap na mne

se valících ješt dovršena

zniujícím

že navždy jsem poskvrnila citem

vdomím,

srdce svoje

nedstojným, duši svou

neuvdomlou

... ký jazyk dosti výdlo, když každý ve se rozechvvši náhle mi iv, každá kriipj krve zvstovaly, ty žes onen vzor mužné šlechetnosti, který v jiném jsem vidla, oslepena jsouc jako pravé dít skvlejším jeho zevnjškem a okolím, ty žes duší duše mé, životem života mého, láskou mou prvotní, jedinou, pravou, vnou jen omyl a vzdory že mne omámily, když od tebe jsem se odvrátila, tob rozumti se zdráhala, opravkdyž pochopila jsem, bez dovosti povahy tvé se lekajíc tebe že je svt pro mne prázden, beze slunce, blaha, mini ztraty žes pro mne a úkolu a ty cen" Hedvika klesla Iváí na zem hlasit štkajíc. Ano, vše neodporoval bylo ztraceno vykla to, on to slyšel a

zhanobila

zradou

mluvný by

vylíil, co ve

mn

mn se ve mn

—

.

.

.

.

.

.

vn

.

.

.

vn

—

—

a

.

.

pec vidl

její

zoufalost,

její

lásku,

její

žel

.

.

.

odpu-

nemohl a nechtl! „Nebyla bych zajisté pežila hodiny, kdy dopis tvj jsem obdržela," po dlouhé pestávxe mu opt pravila, vší se nebylo silou sama s sebou pi tom zápasíc, .kdyby ve náhle ozvalo vdomí, více ješt že jsem ti byla než milenkou a nevstou, osud a budoucnost vlasti tvé že jsem ti zobrazovala. Vdla jsem, bolestnji že se t dotkne vtom, stiti

,

mn

mn

se klamal, než vše ostatní, dvakrát nade zoufat budeš. Toho jsem pipustiti nemohla. Rozhodla jsem se okamžit a ješt tuto noc jsem pstounce uprchlá. Uprchlá jsem v tomto odvu bez penz, potravy, bez znalosti cesty. Byla to strašlivá pou, zázrak, že jsem

že

jsi

mnou

ve

že

si

123

mn

natahovaly holé vykonala. Stromy hrozebn proti svoje vtve, jakoby mne ubit chtly, skály nade mnou stnnly chystajíce se, že mne pohrbí za živa, potoky šuji

mly, že mne pohltí, slunce rozhorlen na mne metalo nejostejší svoje stely, vítr se pokoušel mne zalknout,

zem hnviv

pod kroky mými povolovala zpujíc se híšné lehkomyslníce, a v noci odvracely hvzdy, sestry to tebou mi dané, ode mne jasné svoje tváe, ach nesíslnkrát abych zbloudila a pošla v temnosti chtla jsem se vymknout nevýslovným strastem svdomí

bím

nésti

—

vné —

vdla jsem, nárue a mi odpustí proto, co jsem vytrpla ale vždy zase jsem se vzpamatovcila. Musila jsem ku pedu, musila jsem k tob, musila jsem t ješt zastat a s te." bou promluvit, než odjeti chtls na vždy Hedviina tvá najednou se promnila, bledé líce její polily se nachem, oi slzami se zarosily, posvátné zanícení dodalo jejím rysm cosi nevýslovného, tklivého a velebného. Nikdy, nikdy ji nevidl ženich tak krásnou jako chvíle té, kdež ped ním se povznesla z hloubí svého žalu a viny jako vštkyn Bohem nadchnutá. .Neobjevila jsem se ped tebou, bych t žádala, odpustil, abys sejmul s hlavy mé kletbu, kterou abys srdce tvoje na ni uvrhlo, abys smíen ode mne odešel ale pišla jsem za tebou, abych t prosila pro lásku, kterous jednou pro mne v srdci choval jako skvost svj nejkrásnjší a nejdražší, ješt jednou jen abys mi uvil Vím, za mnoho že t žádám, avšak neodvracuj ode mne Vždy i spravedlivost lidská pos odporem svou tvá. skytuje viažedníku k smrti odsouzeiiénui práva, by si vyžádal milost poslední, a neoslyši pání jeho. Nebu vrhajíc se všesli to vniku do

že

mne pijme

.

,

mn

—

.

—

124

ješt než ten tvrdý svt a dovol, aby vražednice ozvati se smla ped tebou s prosbou poslední. Ó že nebe ti neselhalo Seslalo mne skuten k tob, abych o tom ti dala zvst, kterak v budoucnosti souzeno národu tvému. Ano, jsem obrazem lidu tvého zaslepeného, s dráhy povinnosti a práva zbloudilého, cizot mrzce se zaprodavšího. Avšak jak já jsem se projjudila ze závrat své híšné jak jsem já poznala svoje povinnosti, nahlédla svoje provinní, sama nad sebou se zardla a pokání inivši k nové, pravé svaté k tob lásce se povznesla, tak národ tvj zajisté se probudí z omámenosti své zpozdilé, z netenosti lehkomyslné, pozná svoje poklesky, svoje povinnosti, zardí se sám nad sebou a povznese se opt k nejvelejší, k nejsvtjší lásce k zrazené, zneuznané své vlasti jak po tnm dychtím, Ó by mi dopáno bylo životem svým ti vykoupiti mír, tak za krátko dti národa eského toužiti budou, aby vykoupily otin krví svou štstí, svobodu, slávu. I budou vyslyšeny, ale já marn prahnu. Pro, o pro dosud nežijeme v onch dobách, kde lidé Boha Jehovou zvali a on od smrtelníkv obtí si žádal a pijímal, aby mi dopáno bylo slova svoje skutkem speetiti ? Kéž bych ti íci smla: Poj, o poj, miláku ty jediný, vezmi krev mou a obtuj ji na oltái vlaisti, aby usmíen byl hnv Hc|spodinv, lid ivtij nespravedliv stíhající! Ach jak bych ti pak blahoeila, kdybys mne vyslyšel a niživot oslavil smrtí tak velebnou!" emný Aktuar dívce se piblížil velkými kroky, i jeho tvá byla zmnna. S ela mu záilo štstí tak veliké a blouznivé jako tenkráte, kdy druhé matce zvstoval, ,,s jitvrdší

štstí

tvého

v,

!

;

i

!

v

!

—

mj

tenkou" že

se zasnoubil.

Rozprostíraje

ped

ní

dokoán

125

náru, do níž s blaženým lozléhajícím hlasem slavn ,,

Slyším

se

uvrhla plesem,

mocn

se

zvolal

t!" *

* *

Pojezdná stála posud jako zkamenlá u pootevených do zahrady vrat. Nedbala ni prvanu ni noního chladu neustále v duchu uvažujíc, má-li ponechati vcem volný bh, i do pokoje aktuarova vniknouti a o to se postarati, aby ženich uražený nepovolil dobrému svému srdci a nevst úskoné neprominul, piišla-li skuten s ním se smíit. Avšak kra srdce jejího znan zmkla, když z pokoje k ní zaznívaly vzdechy zoufalé, plá tlumený a výkiky bolestné. Najednou se ozvalo hlasité zajásání. ,,Již se stalo," pravila si, ,,jsou smíeni a zase svoji, nemají nme tam potebí. Dejž Bh, aby byli tenkráte moudejšími. Nejen ona, on bloudil!" Nemohla rozjímání svoje dokonili. Zaskípaly dvée u aktuarova pokoje a pojezdná rychle od vrat hnala se nazpt do své svtniky, aby nebyla vidna a snad za vyzvdaku považována. Stoupla si opt k oknu, kde ped chvílí tak trpce svt posuzovala, aby vidla ženicha s nevstou vycházeti. Tušila, že ji doprovází domu, aby nejspíše dkanovi náhlé její se objevení objasnil a osprai

vedlnil.

Závoj

na zem

zakrýval

sifc

v

tu

chvíli

nebe,

tžká mlha

Hedvika u aktuara meškala, ale pojezdná pec rozeznala v tenmosli ztepilé i)ost;ivy obou milenc. Ba že milenc, nebyli* ixuliybnosti, že se snn'ili, novou láskou zaslíbili. .Vktuar ponejprv dnes K.

se byla spustila, co

SVÉTLÁ: Z

let

probuzeni.

9

126

ml

pravici

ovinutou okolo pasu nevsty, jejížto obliej

byl k néuiu zdvižen. Pojezdná nevidla, ale cítila ten po-

hled nevýslovné lásky, jímž duše jejich do ily. Byla by chtla hned na to písahat, že nemilovali, tak ješt si nerozumli, tak ješt nebyli, jako v této hodin. Vzdala se všech a žehnala jim z hloubi srdce, petékajícího

sebe se notak ješt se

nikdy svoji pochybností láskou ma-

teskou.

Dobe

když chyby své pykala; Co by mu bylo plátno, v hnvu setrvat a ji potrestat, když pec jen bez ní mu nelze žíti ?" pravila konen, k odpoinutí se chystajíc. Nehodlala na akluaia ekat, až se vrátí vdla, že by blahopání sebe srdenjší a citelnjší, že vše k dobrému zas se obrátilo, jen rušilo harmonii jeho citv. Po mnohých probdlých nocích ponejprv zas lžko s touhou hledala, a se dalo pedpokládat, že usínajíc dnes, opt jednou bez starosti pokojn spáti bude, pec byl spánek její neklidný a roztržitý. Tžké sny muily dobrou paní, každou chvíli z nich polekan vyjela, aniž pochopiti mohla, co jí ted ješt spáti nedá. Teprv k ránu se utišila a ponkud pevnji usnula. Ale nebylo jí dopáno dlouhého a pokojného odpoinutí. Pádné rány celým stavením otásající náhle ji A^yplašily. Co se dlo? Kladouc si tuto otázku vyskoila a pehodivši šaty spchala k oknu. Vidla v zahrádce pi mdlém svitu ospalého, plativého jitra plno lidí a slyšela, kte rak horliv mezi sebou hovoí. Což u ní se vzal ohe? Nechal snad aktuar svíku hoeti a chytily papíry na ,,

je

uinil, že

tak mladá, dá

si

jí

odpustil,

zíijisté

íci.

;

a

—

jeho stole

—

?

127

Letmo vybhla

z pokoje, aby se pesvdila, co se neb stává. Vratii do zahrádky byla posud otevena, aktuar vraceje se nebyl je za sebou zavel, jak na dobrého slušelo se hospodáe. Což ale skuten se vrátil, byl ve svém pokoji ? Nevýslovný strach náhle pojal pojezdnou nebyla s to, aby se otázala okolostojících, co sem je pivádí, a nikdo

stalo

dom

;

si

netroufal

jí

povdt,

to

lidé se rozstupovali a

mt

vida

její

leknutí.

Pomalu jen

mezi nimi voln se objevoval ped-

—

a na pedmtu tom Staena hlasit kiknuvši, klesla na iiosidla spšn sbitá, na nichž ležely nepohnut dv krásné ušlechtilé

jakýsi

tsn

se objímající v posledním políbení lásky. Vyslyšel ji Bylo tma, spolu cestou laškovali, chtli pes most na druhou stranu, zmýlili se a sklouzli \i\m, kde je beh nejpíkejší do vody. „Kdož by jich litoval? dostali se s nebe do nebe," vykládali si nosiové, pohlížejíce soustraslii na ty mladé bledé tváe, na nichž se zrcadlil vznešený, blažený mír.

postavy,

.

.

.

konen se vzpamatovala a vzchoaby mrtvoly zasnoubenc doneseny byly do aktuarova pokoje, tu bylo první, co tam do oí jí padlo velký arch papíru nápadn k psacímu jeho stolu pipevnný, patrn v úmyslu, aby hned pozornost Když pojezdná

pivši se kázala,

—

k

sob

vábil.

S rozervanou Byla na

nm jen

duše pojezdná se ho chopila.

bolestí

ti slova,

pevn, vítzn na papír vržená

pec

,,A

*

jitenka!" *

9»

:

128

Pojezdila hospodaila ješt mnohá léta v nízkém, mezi lukami domku, ale nájemníka již žádného si nevzala. Jako svatyni hlídala pokoj svého miláka, jemuž vrné její ruce k pání jejímu ustlaly v zemi, již tak velice

miloval.

zahrabal ho modlil,

obávala.

Žádný najatec nezatlail mu oi a do hlíny, aniž by za se byl

neten

nepo-

a hrst kvítek na rakev mu položil, jak se byla Dostalo se jí žádané útchy, že poslední službu

mu

prokázati mohla. Jakž mu nemla pak odpustit, co spáchal ? Celé dny oprašovala jeho knihy, v nichž tak rád a horliv ítával, ro\'Tiala ve psacím stole papíry a psací jeho náiní, a poplakávala si v besídce, z níž vídala pes louku a eku na chrám dkanský, v jehož mohutném vážném stínu dímali milenci ve spoleném hrob. Jen ona tušila, že tenkrálc v noci na cest se nezmýlili

.

.

Když roku 1848. k oslav konstituce v Dobanech illuminovali, tu pezáil nízký domek mezi lukami všecky ostatní v mst. Osmdesátiletá staenka sedla pi tom v chmelové besídce a zírajíc vlhkým zrakem k hbitovu, kterýž byla ráno navštívila, položivši na hrob milencv mohutný vnec po píkladu tch, o nichž se dovdla, že vnili hroby bojovníkv za myšlenku národní pohnutým hlasem a s dtinskou radostí si šeptala: i

—

,,A

pec

jitenka

!"

z

TANENÍCH Upomínka

z

HODIN.

roku 184G.

r

an Jan Fryška mluvíval vclini rád; nejradji a nejvšak mluvíval vždy o sob. Nic v celém vesmíru nezdálo se mu v té míe povšimnutí hodno, nejen pro, ale i pro jiné, jako jeho osoba, jeho náhledy, zvyky a náklonnosti. Pohnuté a nadšené míval ke kolegm svým v pan Jan Fryška byl totiž c. k. oficiálem pednášky o sob. Oni však nebyli tak povdni, jak by byl zasluhoval za obtivost, jíž je obeznamoval se zvláštnostmi své významné individuálnosti, zívali pi jeho hovorech, vrtli sebou velmi neslušn na sedadlech, etli pi nich noviny, a nebylo-li žáchiých po ruce, po-ali jnezi sebou beze všech okolk se baviti, jako by ho vedle nich ani nebylo. Pan Fryška nedal se ovšem másti takovýmito malichernostmi, nepopál nevdné lhostejnosti soudruli vlivu na utšený proud své výnduvnosti, povdl svému obecenstvu až do nejposlednjší slabiky, co mu povdti chtl, pak teprv se duchapln zamlel. Nejhustji vypravoval pan Jan P^ryška svým kolegm o tom, jaké má strašli\"é štstí u krásné pleti. Býval nad tím tak aspo tvrdil nesmírn nešasten. Bral si osud nebohých obtí své pvabnosti ukrutn k srdci, neb jak opt sám tvrdil pan Fryška byl srdce nad každý více

—

úad —

—

—

—

pojem

citlivého a

—

povahy nad

jiné velikomyslné,

nech

si

132

slena Jiina Procházkova mluvila, co mluvila. Bez toho se neozývala než tajná evnivost vzhledem k pednostem jeho, a tato evnivost byla tím krutjší, ím opatrnji se sní z ní

ped celým svtem

skrývala. Jiné

nmu

snad oklamala zjevnou

nm

nechutí svou k poznámkami, a zlomyslnými o ale jeho neošálila. Nech se slena Jiina na pana Fryšku sebe více kabonila, on pec vdl, na totiž, s ní je že po touží láskou nejpaiidí, jako celé její pohlaví. „Je to pece šlakovitá vc, že se nesmím na žádnou ženštinu ani podívat," vzdychl si pan Fr\"ška, uchvátila-li ho melancholie nad ranami, které zasazoval dívím srdcím. „Jak jí zasáhne jediný pohled oka mého,

em

nm

;

bezdn

hned je do mne celá pry. Lituji z celé duše tchto nebohých kehotinek, že propadávají tak nemilosrdn kouzlu osobnosti mé jest to pro mne úlohou velmi traplivou, musím-li lhostejností svou nemilosrdn rozdrtiti takové nžné srdénko a rozbou)'at nui jeho nebíko. Ale jakáž pomoc! jsem v ohledu citu jako z ocele, a pec se musím piznat, že bych se také jednou rád zamiloval jako jiní lidé, vy na píklad, ale nejsem s to. Pemýšlím-li o své povaze, vždy si pipomínám titany a cítím, že jsem stoupencem tohoto obrovského plemene, nejsa schopen malicherných pocit, neb v mysli své ženu ustavin útokem na Olymp. Jsem vru politování hoden, že se bytost moje ;

tak nevšedn vy^ánula. Není to vcí tak snadnou, jak si snad leckterý holobrádek myslí, býti duševním velikánem, a pi tom mužem zajímavým. Takový lovk dostává se ustavin do nejstrašlivjších konfhkt." Jeho kolegové nechávali ho, jak jsme již povdli, deklamovat, neposlouchajíce ho, ale nkdy, nemohl-li se pan Fryška v^T)lesti z obr a poloboh, od nichž odvozoval

133

rovnou arou svj rodokmen, pešla jim trplivost,

i

dopálili se

konen pec

jen

na, kouce

„Prosíme t pro boha, Fryško, abys aspo pro dnes pestal se svými tlachy. Pomni pec, že má lidská trplivost svoje meze, teba byla tak svata a velká jako naše. Tvoje hlouposti stran titanství tvého pomíjíme mlením, takové výroky jsou píliš smšný, než aby se rozumnému lovku zachtlo je opravovati neb v^^raceti. Pronášeje jich, jevíš spíše píbuznost s ob\'A^ateli Kateinek než s dobyvateli Olympu. Co se však týe tvého štstí u ženštin, konen si pamatuj, že spoívá tvoje nejvtší, ba jediné kouzlo v tom, že máš o pár grošíi více v kapse než našinec Každý, kdo by ml jako ty velký na Vajeném trhu, vinici za Novou branou a vedle svého služného ješt nkolik tisíc kapitálu, mohl by totéž o dívkách a jejich k sob pízni vypravovati jako ty, totiž, kdyby nebyl nadán vtším útlocitem. Za píinou tou nemusíš si pranic na tom zakládati, dlají-li ti ženštiny komedie, necháš-li je sedt. Želí v ztrát tvé zmaené nadje na dobré zaopatení. Jen kdybys se jednou sešel s dívkou, která si z mamonu nic nedlá a za každou cenu provdat se nechce, vidl bys, co je vlastn na tob. Ale jak slyší o dobré partii, stane se i nejipernjší náhle hluchou, slepou a pihlouplou; není tedy nadje, že se ti otevrou oi. Budeme se muset nejspíše do smrti s tebou trápit, poslouchajíce nesmyslné tvoje chvalozpvy na vlastní osobu." Pan Jan Fryška, jakožto duše\Tií gigant, dlal si ovšem pramálo z takových eí. Byl pesvden, že užírá jeho kolegy tatáž závist k jebo pednostem jako slenu Jiinu Procházkovu. Litoval jich potajmu, jako tch nebohých kehotinek, jichž srdce bezdn rozdrcoval, nemoha se do !

dm

dve

134

žádné z nich zamilovat pro povahu píliš titanskou. Hladísi pi podobných hovorech erné pýí s\Tch licous, jako kdyby byl chtl tím naznaiti, že nejsou nikterak bez zásluh pi úspších mu závidných; vjíždl si do vlas,

val

nad elem jako jehlanec hebík rozpiísnji z obou stran tváe piesány až k oím, kde se líbaly s rohy jeho škrobeného límce (neb tenkráte podléhaly, jak snad dosud známo, vlasy a vousy státních oban ješt velmi písnému pedkteré se

manité

mu

ježily

velikosti,

jsouce tím

pisu, podle nhož se nesmírn svdomit ídil, jsa vedle jiných krásných vlastností vzorem loyalnosti), naež se dával do keovitého, nkolik minut trvajícího smíchu, mezi nímž se s\ajel jako had. Dlužno nám se vyznati, že byl smích pán Fryškr nejpvodnjší jeho zvláštností. Tak se nesmál zajisté nikdo Kdo komu o více v celé Praze jako on. v^T)ravoval, zmínil se pedevším o jeho smíchu, jímž zakoníval objektivnosti vší chvály hodnou jako refrénem každý hovor veselý i vážný. Kdo slyšel, kterak se pan Fryška chechtá plných pt minut, aniž se vlastn vdlo, pro, ten se

—

nm

v pr\mím okamžiku zarazil, v drahém podivil, v tetím se však již smál jako pan Fryška sám, a kdyby byl bv^'al v nejšpatnjším rozmaru. Nejlepším dkazem neodolatelné moci tohoto smíchu bylo, že byla nucena i slena Jiina se smáti, když se dal pan Fryška pro nic a za nic do chechtání, až se po celém oblieji zardl, zakuckav se nkdy tak strašliv pi tom, že mu musil nkdo zaklep.it na hbet, aby se vzpamatoval. Pi tom však zakrv^ala si vždy slena Jiina velmi opatrn tvá vjíem svým, na nmž bylo v^inalováno jezero s houpající se gondolou, v které sedl Španl s kytarou v náruí nechtla ani za svt, aby pan Fryška vidl, :

135 že se smje sním. Byl by jist zaplesal nad tímto bezdným projevem sympatbie, což by ji bylo velmi mrzelo, neb tato

mladá dáma byla nezasmje,

život nejen

piísaliala, že se

ale že se

na

na

vbec

za celý svj do smrti ani

nepodívá.

Pan Fryška

vdl

o tomto strašlivém slibu, který poodporoval jebo výroku, že mu každá dívka bez výjimky propadává, jakmile na ni uvrbne desetinu pohledu ale když se mu jeho kolegové škodolib s tím smáli, dkujíce Bohu, že se podobá, jakoby se v slen Jiin pec konen vyskytovala mstitelka jeho vypínavosti, chechtal se svým zpsobem a svíjeje se jako had, jistil,

nkud

:

nemoha smíchem

ani dechu popadati, že dlá tato slena svým hnvem. Chtl se s nimi vsadit jednou o pt láhví šampaského, podruhé o sto kus cigár, a potetí o svj peetní prsten s karneolem, že jen „cavyky"

se

se hnvat, až uvidí, že si z toho pranic nedlá, že mu klesne vedle toho ješt sama v náru, pemožena tajnou svou milostí k nmu.

pestane i

Na

to umlkli

obyejn

jeho soudruzi a nejevili žádné rychle, že má velký na Vajeném trhu, vinici za novou branou a peníze na kapitálech, i že panuje mezi dívkami jako mor touha, dostat se pod epec, která i nejipernjší ohluší, oslepí a omámí. Dosud však nebylo sice na slen žádného z tchto znak vidt, ni jinélio symptomu, dle nhož by se bylo mohlo chuti k sázce.

Vzponmli

si

dm

soudit, že provede s panem Fryškou v brzkosti scénu, kterou s takovou jistotou pedpovídal, ale myslili si, jak víme, že nelze ženštinám v tomto ohledu nikdy vit.

Bylo divu, že se slena Jiina tak dlouho držela. Uinila tuto písahu ku konci listopadu v osmé tanení hodin,

136

a již se chýlil masopust i s taneními hodinami ku konci, a ješt jí nezastihl nikdo na nejmenší nedslednosti, si dával nejen pan Fryška, ale všickni taneníci, tanenice, hlavn ale gardedámy dobrý na ni pozor. I ony mly jako zkušené znatelky ženské mysli a spoleenských svoje spravedlivé o tom pochybnosti, zdali dostojí dívka na vdávání písaze takové, týká-li se muže, jenž jako pan Fryška kariéru ped sebou a za sebou a jiné již nkolikráte vypotené výhody a píjemnosti. nutno tenáe konen obeznámiti se vznikem pamtihodné této písahy, která zajímala celou tanení hodinu, zavdávajíc píinu k nejrozmanitjším poznámkám, vštbám a sázkám. Pan Jan Fryška, aby byl jist skvlého pijetí se strany dam, použil, než vstoupil do taneních hodin, prostedku trochu otepaného sice, ale úinku neklamného svil totiž aranžérm pod rouškou nejvtšího tajemství, že má toho svého staromládeneckého života skoro již dost, a že bude jen na dámách /záležeti, zstane-li po taneních hodinách nadál panicem. Aranžérové vdli sice, jak to dopadává s tímto úmyslem, neb podobnou novinu svoval jim pan Fryška rok co rok ped poátkem taneních hodin, však dlali pec, jakoby ji ponejprv slyšeli a dali jí v pro'Spch a zdar podniknutí svého pod rukou mezi dámami kolovat a nedostali pi pozvání nikde ani stínu koše. Tanení hodiny, v nichž se súastovali domácí pánové, vlastníci vinic, c. k. oficiálové a kapitalisté, stály pec za návštvu! Pan Jan Fryška, aby byl jist skvlého pijetí se strany pohledem, jsa jist, že zpsobí nejvtší sensaci v kruhu pítomných starých i mladých dam. Nemýlil se, všecky se

a

pomr

ml

dm

Le

;

—

137

stavly na

prsty, jak aranžér,

pedvádje taneníka

neníkem, vyslovil jeho proslavené jméno, á^t si šeptala, že je krásným mužem.

za

ta-

a nejvtší z nich

Jan Fryška hyl skuten, co se obyejné krásnazývá, tvrdila slena Jiina, žo ^'^•padá na vlas jako voskové poprsí nakadeeného šviháka, které tehdy zdobilo výlohu pana Charla Kapiky, neJi)roslulejšího to pražského vlásenkáe v Jezuitské, nynjší Karlov ulici. Ml erné jako uhel vlasy, modré jako chrpa oi a tváe, jako by si je byl namaloval, a okolo tváí se mu kroužily licousy, jako dva mladí hadové. Xebyl ani píliš malý ani píliš velký, a v erném fraku nesl se dosti ipern. Dnes však byl svým osobním puvahm ješt pidal jiných vnadidel. Byl si totiž natrhnul na obou rukou rukaviky, aby bylo vidt, že se mu tpytí na jedné ruce vedle diamantentýž, o který se chtl tu tžký zlatý peetní prsten vsadit, že mu klesne slena Jiina co nevidt v náni na druhé ti jiné prsteny nad sebou, každý po pti granátech. Nejvtší dojem však psobila jeho tobolka. Vytahoval nebyl lanec jest'' poal a dámy tedy ji každou chvíli a ješt nemohly míti roztrhaných šitu, odpáraných p?ntií, rozI'an

a

ným mužem

—

—

a

vrko, nabízel jim pec již ted s nžnou pelišpendlíky, jehlice, jehly a niti, aby byly zásobeny v pípad podobné nehody. Když tobolku pi této píležitosti otevel, aby se dámy pesvdily, že si netropí žádného

pletených vo.^tí

žertu,

nýbrž že

se

na

n

vymnil oslnil,

a

si

skuten

n

již

doma na

n

pamatoval, zá-

tmito potebnými pedmty, zalesklo isté zlato. Pan Jan Fryška z jejího nitra totiž deset dukátu jedin za píinou, aby dámy zstaly tyto peníze po celé trvání tiuieních

sobuje se pro

—

a

hodin kapitálem nuivýin, což

mu

nel)yIo zcela lhostejné,

138

neb pan Fryška byl vedle všech díve jmenovaných ctností nesly mu pec tak pítaké velmi dobrým hospodáem jemné úroky, že hmotné ztráty své nad nimi oželel tm, které ho nebyly pi jeho vstouMnohým dámám i pení hned prohlásily za krásného muže, majíce spíše chuti zdál pidati se k úsudku sleny Jiiny Procházkovy se náhle Amorem na základ této zlatonosné tobolky, která byla jakýmsi viditelným dokladem všech kolujících o zpráv, jakou je výbornou partií. Tanení mistr c\nil na zaátku hodiny nkolik novák, kteí neumli ani chodit, tím mén tanit, a pan Fryška ml tedy dostateného asu rozhlídnouti se a pokochati se v efektu, který byl uinil. Byl tenkráte ješt spokojenjší než jindy, neb ze všech stran vidl jen prostomilé pohledy, líbezné úsmvy, nžné posunky. Pan Fr\-ška,

—

—

—

nm

že opt jen pišel, aby vidl a zvítzil, chtl se dát do svého chechtání tu padl jeho pohled náliodou do vedlejšího pokoje, jehožto dvée byly dokoán oteveny, a najednou bylo po smíchu. Proti dveím na pohovce vedle malého stolku, na kterém stála lampa mezi hromadou rozliných alb a almanah, sedla dívka asi šestnáctiletá s onou ponkud pohrdliv^ou dstojností, ježto vyznauje obyejn dámy ped dvacátým rokem. Domnívají se v tomto blahém vku zcela tajn sice, ale tím uritji, že jest jejich existence velmi \^^znamným pro celé lovenstvo momentem. Prohlížela si v jedné z knh tak chladnokreAm rytiny, jako by nebylo jsa

jist,

práv

pana Fryšky nejen v

:

pokoji, ale

vbec

ani

na svt. A pec

svého místa vidla, jak vstoupil do salonu, zajisté slyšela pochvalný šumot, který uvítal jeho objevení se, zajisté i zaslechla nkteré jeho \'tipy, když, procházeje se zajisté se

139

mezi dámami, jim nabízel špendlík a jehlic; vždyf nebylo možno pelilídnoiit a peslechnout pina Jana Frvšku! Pohled na lhostejnou šestnáctiletou slenu urazil pana Fryšku neobyejn hluboce a živ. Chodil chvíli pede dvemi sem a tam, myslil, že vzhledne, že vzhlednout musí puzena pedtuchou, že jí dlí muž tak znamenitý na blízku^ ale podobalo se, že má v tomto ohledu velmi tupé ivy její oko neodvrátilo se od knihy na jejím klín, a roztržit obracela list za listem, jako by se její myšlenky zcela jinde

zamstnávaly.

Tuto urážku nesnesl pan Fiyška na dlouho, bžel k jednonui z aranžér s takovým kvapem, že se ho tento k smrti lekl, mysle, že tak spchá, by mu zvstoval, že se kdesi vzal ohe, chopil se jeho ruky, vedl ho ke dveím vedlejšího pokoje, ukázal mu na dívku vedle lampy a tázal se ho velmi písn, jaká to tam slena, která si prohlíží s takovou, pro celou spolenost nerespektní vytrvalostí obrázky v almanazícli, jakoby sem nebyla pro nic jiného pišla „Jen tak neki. Prysko," krotil ho aranžér, mírumilovný a ochotný to lovíek, jak toho také vyžadoval choulostivý a tžký jeho úkol, ,,tato dánui se jmenuje slena Jiina Procházková." ,,Pro se straní spolenosti ?" .,Je hrozná vlastenka!" šeptal aranžér, a pi tom dlíil obliej tak zaražený, jakoby se byl této vlastnosti sám zhrozil.

Pan Pryska ,,

onml

úžasem na nkolik minut.

Jakže, vlastenka?" zvolal

zvete do

Pryska

?"

konen,

„a takové osoby já, Jan

taneních hodin, v nichž se zúastuji

140

,,Nu,

vždy

to

která se

ele

není kolkolem vzato konen nic tak v eštin," zaíkal aranžér bouku, a temnji stahovala na významném

má zalíbení poád temnji

zlého, že

pán

Fryškov.

,,Nic tak zlého?" zkikl náš titan; ,, ekni mn, kam dáváš rozum Co to je, prosím t pro Boha, vlastenka ? Nestvra mezi ženou a mužem se potácející, která se stará o vci, po nichž jí pranic není a obyejn poctivou kaši uvait neumí, která chce do všeho mluvit a niemu nerozumí. Jestli nepojde muž u ní mrzutostí do msíce, ume neb taková zajisté do roka hlady i udusí se v prachu ženština v dom je tolik co nepoádek, zpousta, nehospodáství, nepohodlí. Vlastenka není nic jiného než nebezpená koketa, jež clire pozornost k sob upoutat. Jen dívka bez útlocitu postaví se na praný veejnosti a troufá si mít svoje vlastní náhledy. Pravá dívka nemá mít žádného smýšlení, žádných myšlenek, žádného pesvdení, ta má ekat, až se dostaví ženich, aby její mysl sforraoval. Kdybycli ml nevstu a na ní zpozoroval podobné nešvary, hodiiui ped oddavkami ji opustím; kdybych ml ženu a ta chtla dlat ze sebe vlastenku nebo vbec jevit náhledy, které nejsou v hlav mé, hned ji ano, vyženu ji bez slitování, a pec je ti povyženu vdomo, jakých humánních a velkomyslných jsem zásad a jakého vzdlání. Ne, tuto Jiinu Procházkovu nemli jste na žádný zpsob zváti, žádný pravý, ryzý muž neml by si takové výstední osol)y ani povšimnout." !

;

—

Pan Fryška se považoval, jak víme, za více než za pravého a ryzého muže, ale navzdor pedešlému vlastnímu rozsudku hledl poád na tu vlastenku, a chechtal se

141

mu stiskl aranžér vší silou nivzpamatoval. ostudy, Fryško 1" napomínal ho polekan, a chtl ho mermomocí odvésti ode dveí, emu se však pan Fryška urputn vzpouzel, „jak, kdyby t to slyšelo ? Nepozoroval jsem na ní žádné z tch nepi tom

tak strašliv, že

ponkud „Neplo nám žádné aby se

luend,

dve

cností, jimižto

ji

„Že dává na znova,

viníš;

sob

pro dlá

dává na

sob

záležeti..."

záležeti?" rozhorlil se

pan Fryška

dáma

drahotu, smím-li prosit? Milionákou není, to je patrno, jinak by nenavštvovala vaše tanení hodiny knžnou a hrabnkou také není a jinak není na ní pra, ale pra nic. Má píliš velký nos, píliš malé oi, píliš hndou ple, a je píliš hubena, aby ji ,,a

tato

;

lovk

mohl nazvat jen snesitelnou, a od toho je ješt nesmírný krok ke kráse. Vedle toho má okolo úst nco tak nepíjemného, posmívavého a uštpaného, jakoby si myshla že stojí nade všemi lidmi. Nemohli jste vyvésti zpozdilejšího kousku, než že jste ji pozvali neb nejspíše vystoupím já z vašeho kruhu a to jen k vli ní." Pan Fryška posuzoval slenu Jiinu velmi písn, ale musíme se vyznati, že nebyl tenjcráte zcela nespravedlivým. Znali jsme slenu Jiinu v naší mladosti velmi z blízka a musíme mu pisvditi, že nebylo na ní skuten nic, ale prapranic. Mla obliej, jakých je na tucty ve svt, bez znané nepravidelnosti sice, ale také beze vší svžesti a pvabu. I v tom se musíme s ním naprosto shodovati, že mla jakýsi nepíjemný tah okolo úst, který nelhal; neb bývala skuten velmi uštpanou a prostoekou, neuznávajíc ani dost málo mužské neb kterékoli autority, co je, jak známo, znakem velmi nebezpené povahy ženských, jichž radno se vystíhat. Co však pan Fryška tvrdil o pí-

—

—

K.

SVÉTLÁ

:

Z

let

probuzeni.

—

10

142

in

jejího vlastenectví, byla

práv

zlomyslná

lež.

Nechceme

se

byla slena Jiina prosta vší koketerie, nebo že by nebyla schopna bývala použiti této velmoci pohlaví svého v okamžiku vhodném, ale vlastenkou byla ze srdce. Kdyby bylo jen o to šlo, státi se nápadnou jakousi zajímavou výstedností, byla by zajisté brzy zanechala vlastenectví, zvolivši si libstky jiné; neb kdo se hlásil téhož asu k národnosti eské, byl terem sterých útokíi, obzvlášt spolenosti elegantní zvané, jak snad mým milým tenákám s dostatek odjinud známo. Náležela k tomu zvlášt u ženštiny jistá odhodlanost a síla, hlásiti se k vlasteneckému smýšlení snahy vlastenecké byly nejen kaceovány a zneuznávány, nýbrž hlavn v posmch obráceny, a slabé ješitné povahy snesou vše spíše než posmch. „Vždy si jí nemusíš všímat," mírnil aranžér pana Fryšku na jeho hrozbu, že nejspíše k vli slen Jiin z taneních hodin vystoupí ,, mnozí taneníci zas pistoupili k Wili ní, je veselá, hovorná a taní dobe. Hádají se s ní rádi, a jsou tomu povdni, že se mohou konen se ženštinou bavit, aniž by je hned chytla za ruku a vlékla k oltái. Kdo není echem, není, u sleny Jiiny totiž, mužem, a to zdá se mnohým velmi zajímavé. nejvíce vážit, je to taTy práv, Fryško, bys si jí nenice jako pro tebe stvoená, vždy si ustavin na ženštiny stžuješ, že t láskou svou muí, ta by ti aspo dala pokoj. Ale i kdybychom byli chtli, pec jsme tuto slenu pozváním minouti nemohli je neteí zdejší domácí paní." ,,Nu, to je konen rozumný dvod," pravil pan

o

to hádat, že

;

;

ml

'

—

Fryška spokojen, ,,když je neteí domácí paní, arci jstí pozvat musili. Domácí pán neb paní je vždy honorací.

ji

143

Dve

a slušno chovati se k nim se zvláštní zdvoilostí. tedy z dobréiio rodu, jak se podobá, a zajisté solidního vychování nemohu ani pochopit, jak pišla k toiiui vlastenení, a jak jí to mohou píbuzní její trpt. Nejspíše si nedá ale nic íci, je svéhlavá jako das, co se Ale jak jeví v zarytosti, s níž hledí do té své knihy. jsi povdl, kdo není Cechem, není pro ni nmžem? Nu, na to se podíváme. Seznámím se s ní a poskytnu vám ." všem zajisté roztomilou s ní švandiku Pan Fryška se samolib a zlomysln zachechtal a pustiv rám aranžérovo, bral se velkými kroky pímo k pohovce, kde sedla slena Jiina, netušíc nic zlého. Nemohl se té roztomilé švandy ani dokat. je

:

.

.

vzhlédla, když se ped ní ho pohledem, v nmž se práv neznail velký obdiv. Tento pohled dopálil pana Fryšku znova., poklonil se jí, snaže se, by vložil do své úklony íznou ironii a vznešené pohrdání. Byl to však pokus píliš odvážný, jak zkušenost dokazovala. Aby jí naznail vše, co cítil, hrábl levou nohou píliš do zadu, rozkolébal sedadlo za ním stojící, které s velkým hlukem se pekotilo, zachvacujíc v pádu ješt dv jiné. Pan Fryška stál najednou jako uprosted dobyté barikády, což nebylo pi jeho úmyslech nikterak bez významné symboliky. Sliýbl se rychle, aby sedadla zdvihl, pi tom však ho potkala nehoda jiná. To-

Slena Jiina Procházková

zastavil, a

mila

i

niii vyklouzla z kapsy, špendlíky, jehlice atd. z ní vypadly a dukáty se z m' rozkutálely po celém pokoji. Panu Fryškovi však neselhala velikánská povaha, nechal sedadla ležet, slenu sedt a pustil se za svými zlatoušky s podivuhodnou neodvislostí ode všech spoleenských forem. Slena si chytla zuby dolní ret, vidouc, jak se pan Fryška po

bolka

144

svých dukátech shání, jak prolézá každý kout, jak nelení podívat se pod každou alinaru, kterak je poítá a zas poítá, zdali jich má také všech deset. Když se konen po dvacáté pesvdil, že inu ani jeden neupláchl, stril tobolku spokojen do kapsy, oprášil si kolena, upravil si škrobený límec a postavil se znovu ped pohovku, klan se opt slen s toutéž duchaplnou maliciosností, jako ped tím, jenže tenkráte s vetší opatrností.

Slena

si

vidla, kterak nýbrž dala se smíchu.

nekousala

když ho

již ret,

ped

sebou

státi

posmívav mí, hlad si pi tom licousy, mu do oí beze všech okolk do hlasitého

ji

Pan Fryška považoval tento nenucený smích za velmi pochlebný, zdál se mu mnohoslibným. ,, Prosím o est první kadrily," chechtal se pan Fryška, pi tom si vjel do své hebíkové pyramidy nad elem, aby se slen ped oima zakmitly prsteny na jeho rukou. ,,Pesvdte se laskav, zdali vám nepadá tobolka zas z kapsy," smála se slena; ,,mn se zdá, že má k tomu tisícerou chu. Na pr\Tií kadrilu však jsem již zadána." Pan Fryška si sáhl rychle do kapsy; bylo by ho velmi mrzelo, kdyby se byl znovu bavit tlocvikem a hledat opt po pokoji svoje zlatoušky. ,, Dkuji za napomenutí, ale nepadá," pravil nad míru lahodn její starostlivostí, ,, darujte mi tedy kadrylu druhou." ,,I druhou mám již zamluvenu. Prosím, dejte pozor! Podobá se, jakoby se chtlo za vámi opt nkolik sedadel pekotit."

ml

Pan Fryška

se

ohlédl,

nadšen

její

pozorností.

145

..Upokojte

kadrilu máte

„Nemám zadána,

ani jediné

vdt

,,Smím

zcela,

pevn

stojí

a klidn.

jsem na všecky

již,

toho ted však velmi

lituji

Ale tetí

již z

domova

." .

.

pro?"

mžete

se

,,Jak

se

snad ješt nezadanou?"

jen tázat?"

„Ubezpeuji slenu, že skuten nevím, pro

mnou

nelze se

zatanit." ...Jaká to skromnost! Želím toho, nejslc pouze švarný taneník, ale i že

jí

leník

lituje,

si

ponvadž

—

tuším, že

duchaplný spo-

..."

eho to soudí slena?" „Dle všeho, dle vašich poklon, prsten, dukát, ,,Dle

cous

li-

." .

.

Pan Fryška hyl sice jist, že se doká u té vlastenky skvlého ^-ýsledkii. ale tyto rychlé pokroky v její pízni ho

pec ponkud

zarazily.

„Žádný vojev^dce nekráel ješt jvému jako tato vlastenka." pomyslil však pravil ,

s

nžným úsmvem tedy sob mn,

.Vyhovíte

taneek do kola jste

se

ve

,.0

/ádáte-li

mn

tom si

se ale

i

;

pesvdíte nezklamala

se

tak

smle

zticha,

si

uštdíte-li

k cíli nahlas

mi aspo

pak zárove nejlépe,

jestli

." .

.

pesvduji každým vaším slovem více. skuten tance do kola. zapište si po-

valík do svého poádku. Nevím však, co mi ekne taneník, jsem na všecky tance do kola již zadána myslím, že s ním budu mít malou mrzutost, ale --" slední

mj

i

Slena nedokonila, pan Fryška však šel

oslnn.

jí

rozuml. Ode-

146

,,Nu,

jak

jsi

pochodil ?"

v kadrile vedle sebe Pan Fryška si &i k nebi.

tázal

se

ho aražér, když

tanili. z

hluboká vzdychl, po

emž

obrátil

„Tyto ženštiny, tyto ženštiny," zašeptal, dlaje bapec tvorové ."

lance, ,,jací to jsou

.

.

„Odbyla t?" Odbyla? ona? mne? Alusím se t znovu zeptat, kam dáváš rozum ? Každá vta této vlastenky bylo zjevné vyznání lásky. ekla mi v jednom dechu, že jsem výví co ješt, borný taneník, duchaplný spoleník a a nic jí nepišlo mén na mysl, než zeptat se mne, jsem-li Cechem. Pi tom jevila takovou nžnou o mne pelivost, že jsem byl skoro již na rozpacích. Je již z domova na všecky tance zadána, ale hýbala zemí i nebem, aby mohla se mnou tanit aspo závrený valík. Bojím se skuten, aby mne pi své vášnivosti nezapletla v njaký duel s tím odbytým taneníkem; nezná v citech svých mezí, jak pozoruji ..." a pan Fryška, obraceje znovu k nebi oi nad vášnivosti ženského pohlaví viibec a sleny Jiiny zvláš, dlal se svou dámou velmi graciosní, ,,tour de main", chechtaje se pi tom jako posedlý. ,,

Bh

nmu

pízní Navzdor strachu, aby ho se svou zjevnou k nezapletla v krvavé hádky s odbytými taneníky, chtl se

pan Fryška ješt ped závrením valíkem nkolikrát piblížiti slen Jiin. Nebylo ale možno k ní pistoupiti. Od té doby, co ji vyvedl první její taneník z vedlejtanila neustále, a netanila-li, hádala se pány, kteí tvoili tsný kruh okolo jejího sedadla, z eho vysvítalo, že byly dámy, které nevidly šího

velmi

pokoje,

živ

s

147

v mužích muže, v této tanení hodin velmi hledány, teba na nich pranic nebylo.

Pan Fryška obdivoval se její síle duševní, že uchvácena vznikající k láskou, pice tak rychle a pl^Tin hovoí, jakoby na nic jiného nemyslila než na pedmt své hádky. Poslouchal nkolikráte, zdali to nehovoí vlastn o nm, ale s nejlepší vlí nemohl vztahovat k osob své slova, která tvoila osu její rozmluvy s okolosojícími pány, jako na píkhid: Národnost, literatura e-

nmu

ská,

pehmaty

z

nmecké

strany,

odrodilství

atd.

Slena

Jiina bránila se velmi staten celému houfu odprc, kteí vypovídali jejímu smýšlení krutou válku, dvoíce se jí pi tom s toutéž krutostí, což pijala s jistou posmívavou nedbalostí, jejíž tajemství jest opt jen povdomo šestnáctiletým dámám; neb v tomto blahém vku ilomnívají se krásky nekrásky, že jest zcela v poádku, Icží-li jim celý mužský svt u nohou, a nemohou si jiný stav

vcí

ani pomysliti.

Panu Fryškovi pochleboval velmi zpsob, jímž zacházela s pány; jak zcela jinak byla nakládala s ním než s nimi, jaký byl on obdržel záící pohled a úsmv! Nebyl spokojen se soukromým výsledkem svým, chtl i ostatním dokázati, co on nad ní zmže pouhým objevením se. Prorazil nkolikrát hlavou kruh sleniných soul)e, pi emž pišel jehlinoc na ele j.dio iKinkiid v nel)oádek, dle se ve dv polovice, i)odobající se paro(lankovým. Slerui Jiina ho vidla, dobe ho vidla, ale mla se tak nesmírn v moci, že nebylo na ní znát nejmenšího dojmu; jtohlí/.cla na tak cize a neten jako

hm

na každého jiného,

148

Aranžér pozoroval manévr pán Fryškv, a vida slepi tom lhostejnost, domýšlel se, jak to asi stojí s tím jejím v^^znáním lásky. byl velmi mírumilo\TiÝ a dobrosrdený, nemohl se pece zdržeti, aby nedal panu Fry-

ninu

A

škovi klofec za jeho chloubu,

ka:

„Je to pec ku podivu, že ted oi, jen ne pro tebe?"

má

ta.

Jiina pro každého

„Co jsem ti neekl, že ta koketa chce mne udlat žárlivým?" odvodoval mu pan Fryška slenino chování, „ale to pišla na pravého. Já ji potrestám píkladn, a ty budeš svdkem. Takovým hrám nejsem zv^^klý, nudí mne, odvyknu jí je hned na poátku. Nebudu se hlásit o zamluvený tanec, a aby vdla, že to dlám naschvál, budu se jí poád blýštit na oích."

A skuten,

jak se

poal

hrát

závrený

valík, vzal

pan Fryška aranžéra pod paží a nevida slenu nikde již v salon, zamíil s ním do vedlejšího pokoje k pohovce. Ale ani tam nebylo sleny Jiiny, a na jejím míst vedle lampy a almanah sedla stará, hubená dáma s pichlavýma oima a se špiatým nosem. Pan Fryška ohlížel se po pokoji, zdali slenu nevzní v nkterém kout odbytý taneník, nepeje jí žárliv, aby tanila s jiným, když nechce tanit s ním; ale vidl, že je úpln prázdný. Mezi tím udlala stará dáma na aranžéra tak vlídn tázavý obliej, jak tomu pipustila pichlavost jejích ,,

oí

a špiatost jejího nosu.

Hledáme slenu Procházko^ni," odpovdl aranžér

na její výmluvnou mimiku, Fryškovým.

„Slena odešla

již

zcela

proti

ped hezkou

intencím

chvílí,"

pán

odpovdla

149

stará

dáma pichlav

a

špiat

v líbezném souhlase

s no-

sem a oima. „To není možná; vímf, že byla slena zadána na tanec, který práv te poíná." „Ano, byla zadána na tento tanec, a práv, že byla na zadána, odešla. Pán, který se s ní zadal, byl prý vzácný pravzor smšné vypínavosti. Nejdív si umínila, že si z nho ztropí njakou švandiku, ale pak se jí zdál i k tomu píliš fádní. Prosila mne, abych si sem sedla a mu v^^ídila, co jsem povdla vám, bude-li se bych o svj tanec hlásit. Ale dosud se neobjevil, ho velmi ráda seznala. Prosím, bude-li se u vás hlánemohu se zde déle sit, sdlte mu, co mi bylo naízeno

poslední

a

:

zdržet

." .

.

Pi tchto slovech zabodaly se oi staré dámy nejpichlavjším pohledem do tváe pana Fryšky, jenž stál ped ní, jako když ho opaí. Nemohl se hnouti z místa, aranžér ho musil odtáhnouti. ,,To jsou samé caviky," chechtal se pan Fryška, když se ponkud vzpamatoval; ,,cítí. že jsem jí nebezpeen a prchá pede mnou, urážejíc mne za to, že jsem jí udlal." ,,Však ty jí pjku její co nevidt splatíš, vid?" tšil ho aranžér, sám jako opaen netušeným obratem vci, a pi tom ho nutil, aby rychle vypil sklenici vody se solí neb pan Fryška, ervenaje se ped starou dámou jako kohout, sožloutl náhle jako vosk. Bylo mu ho pece jen líto, že utrpl takovou ránu, a chvl se zárove po tajmu. jakou si asi vymyslí na slenu Jiinu pojeho smílivé mysli mstu za urážku, která se zdála neprominutelnou. ;

i

150

Ale mýlil se k velikému svému pekvapení nadobro; nesoptil, nezuil, neosnoval sterých, temných, krvežíznivých plán, nýbrž vzal zcela mlky svj klobouk a svrchník a odešel, vrhaje pi tom na pohovku pohled, jemuž aranžér naprosto nerozuml. Pan Fryška pec jen pravdu, mluv o své spízznamenitou píbuznnosti s titany; co se týe lásky, nost s titanem moderním, s Heineem, který kdesi praví „In der Liebe will ich en Canaille behandelt werden." Náležel k povahám, které jsou drzé, dokud se s nimi slušn nakládá, ježto však líbají nohu, která jich odkopne. Slena Jiina nelíbila se panu Fryškovi ani dost málo, jak víme, mla v jeho oích nesmírn nebezpených a nesnesitelných vad, nenávidl ji, ponvadž byla vlastenkou; ale sotva mu vyídila ona stará dáma jisté neoekávané poselství, zmnily se náhledy jeho o ní zpsobem skuten zázraným. Její hrubství mu nesmírn imponovalo co vdl, že ho považuje za fádního, stala se pro nanejvýš zajímavou, a co mu vzkázala, že je pravzor arogance, nabyl ped jejím duchem nesmírného

pan Fryška vypiv slanou vodu,

ml

ml

onm

;

respektu.

Pan Jan Fryška nemohl dostat slenu Jiinu Procházkovou celou noc z hlavy, a choval se druhý den v úad jako námsíný, bral vše obrácen do ruky a dával na všecky otázky nejobrácejnjší odpovdi. Jeho kolegové mrkali na sebe, že dlal nejspíše po tanení hodin zastaveníka, tu na plzeské", trochu dál na „punš" a zas trochu dál na ,,aj", ale tenkráte mu kivdili. Dlával sice velmi rád a velmi asto zastaveníka, když ,,

šel

veer odnkud dom,

ale

velmi solidn rovnou cestou.

verejší

veer

ubíral

se

Byli velmi šastni nad jeho

151

snivostí

;

aspo

jich

neobtžoval svými pednáškami,

jichž

bez toho po první tanení hodin více báli než jindy. Nepletl se do jejich rozmluvy, když poali kriticky rozebírati tanení hodinu a všecky živly, z nichž se skládala, pede vším, jak se samo rozumí, tanenice Nechal je chválit i hant, ani nemukaje, a když pišl? na slenu Jiinu, umlknul teprv jako hrob. Nkteí se

byli

e

pízniv o ní zmiovali, neb se šestnácti lety nalezne každá dívka, i ta, na které pranic není, svých horlivých obhájc; druzí ji zas kárali a nechtli o ní ani slyšet, nazývajíce ji impertinentní. Akoli pan Fryse

ml

ška snad nejpodstatnjší píiny a práva mezi všemi, udlit jí tohoto predikátu, dlal pec, jakoby té sleny ani neznal, nemoha tedy pronésti o ní žádného soudu.

Když šli všichni o druhé hodin Fryška s ostatními dále než pes most totiž na Malé Stran. Vymlouval se, že

dom, nešel pan — úad jeho byl je mu Jezuitskou

hluno

a dal se okolo ,, Modré štiky" do Liv jejížto sousedství stál dm, kde byl vera poznal ženskost ze stránky posud netušené. Doufal v zákrytu svého pokoeného a pec osvženého srdce, že slenu ulicí

tuze

liové ulice,

Jiinu Procházkovou potká, neb že slena aspo vykoukne oknem, pitažena jeho blízkostí. Byla mu sice vera vzkázala strašlivé vci, ale proto utkvlo v pec pesvdení, že mu je co nejslastnji naklonna. Však nespatil ni v okn ni a' ulici. Nedal se však másti a spojí léhaje pevn na tajnou sympathii milujících srdcí, opakoval svou procházku tak dlouho, až si vyšli kupetí la hokyn, kteí mli v dom krámy, na ])ráh, mice ho pohledy velmi podezivými. Le pan Fryška se nedal odstrašiti ani hokyní ani

nm

152

kupeckými mládenci. Defiloval okolo zajímavé pro budovy druhý i tetí den s toutéž vytrvalostí, chodil tamtudy do úadu i z úadu k velké spokojenosti svých kolleg, kteí oddechli si ponkud od jeho titanství, nemajíce arci nejmenšího tušení, pro se od nich tak náhle odluuje, a konen byla milostná jeho snaha pec odmnna. Potkal slenu Jiinu jednou ráno práv, když picházela z trhu. Vedla za sebou tlustou služku s ohromným košem na ruce a s nší na zádech, z níž vykukovaly kolena telecích kýt, pazoury šunkové, hlavy krocaní, ocasy kapouní atd.

práv píliš romantický okamžik, ale pan pec nesmírn dojat, spativ slenu v takovémto prvodu. Za jedno byl potvrzen v pesvdení, že pochází slena skuten z rodiny velmi poádné, neb viNebyl Fryška byl

to

dl, jak se tam poádn stoluje, co považoval za totožné a po druhé shledal, že požívá nejsolidnjšího vychování, když se uí starati se o lidské žaludky, že jí tedy vlastenectví ješt naprosto nevymklo z kolejí nžné ženskosti. Skoro by byl píjemným pekvapením zapomnl slenu pozdravit, ale vzpamatoval se ješt v as, a máchnul cilindrem, co mu ruka staila.

Slena Jiina se na s vysoká podívala, zrovna jakoby ho dnes ponejprv spatila, pak se ohlédla, jakoby se chtla pesvdit, zdali nepozdravuje nkoho vedle ní neb za ní, a když nabyla jistoty, že nepozdravuje ani služky ani kapoun v její nši, ani dom po obou stranách ulice, nýbrž skuten ji, trhla velmi nemilostiv hlavou, což mohl pan Fryška považovat za pozdrav, chtl-li práv, což si mohl ale také na vlas peložiti v tuto vtu:

153

„Ta mužská vtíravost pesahuje ím dále, tím více všecky meze, lovk aby každému dkoval, komu se zalíbí smeknout." Tento pozdrav spleti panu Fryškovi hlavu nadobro, pýcha její zdála se mu skoro královská. Tak beze vší úcty pro jeho dm, oficiálskou dstojnost, vinici, služné a kapitály nebyla ho ješt žádná dívka pozdravila. Slena Jiina stoupala v jeho úct výš a výš. Cím dále o ní pemýšlel, tím více se v pamti jeho zvtšovaly její oi, zmenšovala její ústa, nabývala její ple blosti a vzrst její zaokroulilenosti, krátce, slena Jiina mnila se proíi poznenáhla v ideál. Slena Jiina nemla tušení o všech promnách, které prodlala v mysli tohoto giganta. Ráno po první tanení hodin povdla strýkovi u snídaní, jak se bavila, kdo tam byl ze známých a neznámých, a líila mu s hlasitým smíchem, jak se jí byl jeden z pán pedstavil. Nápodobnovala jeho chechtot, jeho úklony i jeho pusuky, aby vidl každý jeho prsteny, a když tetinka na chvilku se vzdálila, svila starému pánovi rychle, co mu po své známé, oné staré, pichlavé dám byla vzkázala, a po té byl pan Fryška nadobro zapomenut. Vdla, že se bude dobrý strýek tomu smát, co vyvedla, proto mu to rychle vypravovala, a tetinka by se nebyla smála, kdyby byla o tom vdla, nýbrž byla by milou nete poádn vyplísnila za její rozpustilost, jak by toho byla skuten také zasluhovala. Teta sleny Jiiny byla paní, která vdla na vlas, co se sluší a patí, hledíc pesn k tomu, aby se to také aspo v jejím a pod jejím koman-

dom

dem

plnilo.

Nemžeme skuten

pochopiti, jak se

mohla

vedle ní vyvinouti taková nef jako slena Jiina, která

154

zase

k

vše

smrti

ráda inila, co se nepatilo a neslu-

šelo.

Slena Jiina byla v obyejném život sama, promnila se v rekyni a stala

byla-li

sentimentální.

Sedávala za

diblíkem, aJe se

nesmíme

msíních veer na pavlai

strýkova domu a opvovala v zátiší, srdce svého msíc, hvzdy, co je nad nimi i co je pod nimi. Vedla za dne s kvtinami na okn vedle svého šicího stolku poetické, mlenlivé rozhovory, které byly pro ni plny tajného pvabu, a zabloudila-li z íše pírody mezi lidi, obcovala jen se samými hrdinami a hrdinkami, s nimiž prožívala i

nejpohnutlivjší a nejdobrodružnjší romány. Na takové vci, jako tanení hodiny, si nikdy nevzpomnla. Rovnž si nikdy nevzponmla na lásku, byla daleko pod její vznešeností, nechtla jiné znáti než lásky k vlasti. Byla pevn odhodlána, že se nikdy jiné neoddá a že se jen tenkráte sníží k satku, pozná-li jinocha, který bude stavt vlast nade vše, práv jako ona. Navzdor tomuto nezvratnému úmyslu neb u šestnáctiletých dám je vše nezvratné a nikdo neužívá hustji slov a ,, nikdy" jako ony nemohla se pec nkdy zdržet, aby si nebyla malovala toho, jemuž by byla jedin bývala obtovala díví pýchu srou pro obti, které on pinášel vlasti. V eských literárních dílech nebyl v tehdejší dob dostatek pvodních vzletných hrdin slen Jiin tedy nezbývalo, než utéci se jinam: obrala si za ideál jakési eské vydání markýza Posy. Byl to jun rusokadeavý, jenž dal za den desetkrát život svj v šanc za svobodu, nose pi tom erný biret s dlouhým bílým pérem a španlský kroj ze svtlomodrého aksamitu krajkami ozdobený. Byl vbec na vlas podoben Španlovi, jenž se

—

,,

—

;

vn"

155

kolébal na slonin vjíi na jezee, kytaru drže v náruí. Litujeme však velmi, že nemžeme tenákám našim s jistolou povdíti, zdali se slenin ideál vyvinuj

základ tohoto významného vjíe, neb zdali byl vjí na základ tohoto ideálu. Stokrát více ješt ale želíme, že jim nemžeme sdliti pro obmezenost místa jednu z rozmluv, která se zapedla mezi ním a ní, když se k ní snesl na msíním paprsku neb na ervánku, iia

k()ui)eu

na aksamitových ])eiutích Zefýra neb na ržové. Nemluvili nikdy o lásce, vždy jen o louení, nikdy si nepovídali, jak budou spolu žít, vždy jen jak vespolek umrou na barikád v boji, ve vzení na. popravišti a na jiných rovnž tak píjemných piiléll-li

k

oidáku

z

místech.

pýchy,

ní

vn

Byl

jarosti,

pravzor

to

ušlechtilostii,

ten slenin rytí,

vtlený

síly,

to

obtivosti, slunce

blesk,

duha dokonalosti. Za to nebyla slenina tetinka ani dost málo romantická. Nenávidla všech sn a illusí jako inkoustových kank v prádle a honila nete piln z pavlae msícem ozáené do kuchyn k eavé plotn. Opakovala nkolia

krát za den, že do ženštiny pranic není, neumí-li strojit,

poádn

hlouposti.

dobe

a plést, vše ostatní že jsou jen samé toho se cítila povinna, jako pražská

šít

Vedle

domácí pain', dlat ze' sebe Nmkyni. Vodila nete jen do kruhu, kde bylo zásluhou, nemíti žádného smýšlení, a nechtla ani slyšet o eských bálech a besedách. Ne se jí mstila a nechtla zase slyšet o neeských ženiších, jichž mla dost, na ní pranic nebylo, ponvadž mla bezdtného strýce a ten strýc že ml dm. Když na ni tetika hubovala, deklamovala si pro útchu v duchu „Slzy vlastenek" od Tyla a ,,Ti doby" od Jablonského,

a

156

a když se jí rozhorlen tázala, co z ní má jednou být, když si tak nerozunm poíná, odpovdla jí velmi urit, že stará panna. Dobrý strýek ml mnohdy velkou práci, aby udržel domácí mír. Když vstoupil pan Fryška do druhé tanení hodiny,

— —

náležel první pohled jeho pohovce. Opt tam sedla slena Jiina osamle, prohlížejíc si dnes, místo obrázk v kni-

—

svj vjí. ^lla nmou, sladhách, sniv a toužebn kou rozmluvu se Španlem. Pan Jan Fryška k ní pistoupil tak skromn a ostýchav, jako kdyby ji byl on urazil, maje jí za mnohé odprositi. Pipomnl jí s velmi uctivou úklonou a s velmi jemným chechtotem, že má u ní ješt taneek. Slena se na podívala s takovým výrazem, jakoby mu byla chtla íci, že nevidla posud podlízavjšího lovka,

ale

nahlas tvrdila zcela chladn a

cize,

že

se

ona že ho nikdy nevidla, že mu nemohla tedy žádný taneek pislíbit. Pan Fryška však stál staten na svém, ale nadarmo jí uvedl na pamt pád sedadel a tobolky i bloudní dukát po pokoji, ona vrtla tvrdošíjn hlavou, ubezpeujíc ho, že se mu všecky tyto výstupy nejspíše zdály, ona že o nich neví. Pan Jan Fryška si nevdl jiné rady, nežli že bžel pro aranžéra, aby dosvdil, že "se zúastnil první tanení hodiny, ba odvážil se potud, že narážel i na jistý vzkaz, ale nic nebylo na plat: ona stála na svém, že je jí tento pán osobností zcela nepovdomou. Aranžér jí ho tedy ve vší form pedstavil, ale ješt mezi ceremonií ujišovala slena oba pány, že si nebude pana Fryšku nikdy pamatovat, ni jeho jméno, ni jeho stav, ni jeho tvá. A skuten, když stála vedle pana Fryšky pi mazuru.

mýlí,

—

157

jsouc zdali

obdaena jeho nejslastnjším úsmvem, tázala se nemá obchod v hrakách, a když ji zvolil pi

ho, ko-

nazývala jej zas ,,pane erný", a považovala ho za majelníka hostince, a když se konen chystala spolenost k odchodu a pan Fryška tetinku prosil, aby jí sml svítit do jejího píbytku v druhém poschodí, a teta se tázav obrátila k netei, aby jí dvorného pána pedstavila, uvedla jí jej Jiina za pana Mlynáíka, herce divadelního, a když dobrá paní zdšen ped ním ucouvla, opravila se, prosíc obou stran zkroušen za odpuštní svého omylu a vydávala jej za malíe karet. Pan Fryška musil strach, opt pro aranžéra, aby ho tetince pedstavil, aby z nho slena neudlala konen vlásenkáre neb skleplillionii,

—

ml

níka.

Teta ale pamatovala

si

okamžit jméno pana Fryšky

a nabývajíc jistoty, že je on tím majetníkem dunm, vinice a kapitálu, o se bylo tolik mluvilo ped poetím taneních hodin, vzpomnla si náhle, že byla nebožku jeho

nmž

matinku velmi dobe znala, naež by si byla snad sotva vzpomnla, kdyby se bylo ukázalo, že je skuten malíem karet. 1 pan Fryška si vzpomnl, chechtaje se blažen nad šastnou náhodou, že ji vídal nkdy jako dít, když sedíc na atlasové pohovce v parádním pokoji otcovského domu, pila s jeho matkou kávu, kižujíc se s ní nad nectnostmi nynjšího svta. Na základ tchto upomínek byl mu tedy vehni blahosklonn sven sloupek a sirky, aby dámy bezpen dopravil pes schody do druhého patra. Pan Fryška rozžehl svtlo tesoucí se rukou a kráel srdnat naped. Ale mla naše karavana jen asi šestnácte schod ped sebou a malý kousek chodby, trvala

—

a

K.

SVTLÁ:

Z

let

probuzeni.

Il

158 tato cesta pec pes pl hodiny; neb panu Janu Fryškovi zhasl každý okamžik sloupek, nebylo nejmenšího prvanu. Prosil na každém skoro stupni za odpuštní, rozžehaje znovu, pi se vždy velmi rozpait zachechtal a tetinka významn zakašlala. Co dlala pi tom slena Jiina, nevíme.

a

em

Konen

dostala se naše trojice

šastn ped míži

domácích vládc. Tetinka zazvonila, dkujíc panu Fryškovi za jeho pozornost, a práv mu chtla íci, aby ji pec nkdy navštívil, by si mohli o nebožce matince pohovoiti tu klopýtla slena Jiina, byly dlaždice na chodb hladké jako dla a v pádu zachytila se místo míže divnou náhodou ze zadu krku tetiina. Držela se nebohé dámy tak pevn, že nemohla tato vypustiti z úst hlasitého slova, dokud se pan Fryška neporouel, což konen polekan uinil, jsa jist, že ji slena Jiina uškrtila, a nechtje proti ní svdit jako svdek oitý této mimovolné vraždy. Pán Fryškovy kroky doznly v prjezde, a slena Jiina pustila krk tetiin. „Jen mi povz, dve nezdárné, co to dnes v jednom kuse provozuješ?" tázala se teta netee, když mohla zas popadati dechu, ,,bylas skuten ješt desetkrát nezpsobnjší, než kdy jindy, a to je nco. Myslíš, že pan Fryška nepozoroval, že tys pokaždé naschvál sloupek mu vyfoukla? Mlel z úcty pro mne, ale jakého nabyl o tob pojmu, toho si nepeji ani vdt." „Já také ne, neb jeho pojmy a úsudky o jsou mi mén ješt než pralhostejny." „Mn ale ne, jako tvé vychovatelce a druhé uzavírající sídlo

:

a

mn

matce."

159

„Nehnvej

lovk

se,

a

tetinko,

v

mi,

že je ten

Fryška

zcela všední, obuiezený, doninívavý a vtíravý! Ne-

mohla jsem nikterak pipustiti, znajíc ho lépe než ho pozvala."

ty,

abys

na každého nco, jen na sob nevidíš chyb, desetkrát více než každý jiný lovk. Já se tomu vru divit nebudu, zstaneš-li na ocet..."

„Ty

a

pec

víš

jich

také ne, tetinko."

,,Já ,,

ty

máš

Zapovídám

mn

si

podobných prostoekých prpovídek.

lííš toho Fryšku až strach, a

mn

.

se zdá velmi

zdvoilým a úslužným. Smje se sice trochu zbyten mnoho a dlouho, ale to je znakem dobrého srdce a nevinné mysli a to je vzácností mezi nynjšími muži. Smích

—

Pamatuji se velmi jeho matku, a který mu te náleží, je to velmi statený, pln krámu a sklad. I ve sklep je každý koutek pronajat, neb drbežnice a zvinákv schovávají si tam pes noc svoje jeho je jen zvláštností, nikoli vadou.

dobe na dm, kde jsem navštvovala

dm

zboží

." .

.

„To bude „

.

.

.

asi

Vynáší

knísiiý

dum, plný nmeckých myší." tisíce istého užitku, k tomu

aspo dva

kapitály a jeho služné ten lovk je nejjakou si mže tvého sta\'U, tvé skrovné krásy a tvých nelahodných zpsob jen pomyslit. S takovým mužem bys mla zcela jinak zacházeti než s tmi studentíky, s nimiž v každé spolenosti velmi zbyten disputuješ. Než ti k pijdou, bude ti ticet let. Obávám se vru, že dnešní chování tvoje toho Fryšku na•" dobro zastrašilo, nil-li njaké zámn' ,,Kéž by to pán dal I" vzdychla si slena, ale ta

vinice,

ty

;

dve

lepší partií,

nemu

•

Bh

160

aby

tajn,

zcela

ji

tetinka

opt nepokárala za

prosto-

ekost.

pan Fryška byl slecninýnii jeho oích tak originální, její stálé omyly, vzhledem k jeho osob, byly dle jeho náhledu tak vtipný, její manévry se sloupkem tak rozmilé

Avšak

tetinka se mýlila,

nezpsoby nadšen. Byla v

a zábavné! Smál se jim po celé cest k domovu. Slonil se v její svévolnosti a rozšioval jako nejduchaplnjší epigramy hrubství, které nm ikahi, aby se ho sprostila. Ale pan Fryška nenáležel k osobám, jichž se mže lovk sproštit, když se mu chce a líbí. Oekával slenu v píští tanení hodin již u dveí, nehnul se od ní a provázel každé její slovo nekoneným chechtáním. Dopátral se, kam

tam se postavil naproti jejímu místu, na ni, chechtaje se pi tom celou mši zcela z tichounká. Procházel se denn tyikrát okolo jetam nikdy nikoho jího donm a pozdravoval do okna, nebylo. Jakmile se mu naskytla píležitost, pošeptati slen chodí

(U>

kostela, a

upen

hled po

a

dm

hned jí o tom vypravoval, že dá z jara a že vypoví nájemníky z prvního poschodí, i že dá v tom byt vše znovu zídit, podlahy, dvée, okna atd., a chechtal se ješt déle než obyejn, oboila-li se slena do opravdy, tázajíc se ho, zdali ji považuje za n-

nkolik

svj

slov,

obílit,

na

vypravuje o bílení domu a kladení se však nedal másti výbuchy jejího hnvu a podal jí pi nejprvnjší píležitosti zas velmi podrobný pehled všech truhláských v Praze sklad a jmenoval jí ty, kde lze na to se spolehnout, že vycpávají pohovky naskrze žínmi a nikoli jen na vrchu, pomáhajíce si ostatn moskou travou, hluil ji podobnými zprávami zlobit tak vytrvale, že se pestávala nkterý okamžik

jakého palíra, že parket.

jí

Pan Fryška

na

161

;i

i

zakoukávají se jelio

se

'niu

opravdiv clo tváe, sama sebe rozumu? Nemohla se

zcela

zdali iicpozbývá

tázala,

nikterak domysliti,

kam pan Fryška

s

tiikovýmito hovory

bije.

Tím lépe však to vdli jiní lidé, kteí byli svdky tchto znamenitých hovor, a brzo se nemluvilo v taneních hodinách o niem jiném než o lásce pán Fryškov k slen Jiin a o jeho úmyslu, udlat z ní domácí paní Tof se rozumí, že byly všecky sleny netím uraženy, vždy na té Jiin pranic nebylo, a ona mla nade všemi zrví tžit a nejlepší partii ulovit? Vedle toho byla ješt vlastenkou a etla, jak známo, mnohem radji romány, než pletla punochy. To vno konen, co jí hodlal dát její strýc, mly ony také; neb i ony byly z poádných domu, aranžérové nezvali jiných dám do svých taneních hodin než takové, s nimiž se poctivý lovk ošidit nemohl. Pánové zpozorovali brzo obecné rozladní, a jsouce zas ze své strany uraženi, že dámám tolik na panu Fr\'škovi sejde, svovali jim potmšile, že není žádná láska tak piiidká a stálá, jako zamiluje-li se nmž do škaredé ženštiny, a vzbudili škodolib v mnohé krásné hlav, která se dosud nad slenou Jiinou velmi hrd vypínala, vroucí pání podolwti se jí. Kolegové pán Fryškovi pochopili konen, pro mu je asi ted v Jezuitské ulici píliš hluno, pro z ní vždy a

kapitíilistku.

smírn nad

Liliové ulice, pro si poíná po taneních hodinách jako námsíník a pro proti svénni zpsobu slenu Jiinu ani nechválí ani nehani. Škádlili i>ana Fryšku. tázajíce se ho. zdali se tedy skuten již vzdal svého božství, cít se lovkem, pi emž vždy rozixiit se za-

zabouje do

chechtal, škádlili

podobn

i

slenu Jiinu, která

se

tomu

162

upímn zasmála, považujíc podobné narážky za laciné vtipy. Provozovala ze zoufalství nad neodbytným ctitelem po každé novou s ním komedii, aby si aspo ponkud nahradila dlouhou chvíli, kterou jí psobil, mluv nových oknech, která do svého domu dáti hodlal, jí o i o nejpevnjších, nejkrásnjších a nejlacinjších látkách, hodících se na nábytek. Pan Fryška ohlásil na píklad, že bude provozovat po tanení hodin eskamotérské kousky, a slena Jiina vybídla známou nám starou dámu a hrála s ní mezi jeho produkcí ve vedlejším pokoji v šachy. Pan Fryška dlal chybu na chybu, ohlížeje se ustavin marn po ní, až musil beze všeho výsledku odstoupit, aniž se mu byla jediná vc podaila. Po druhé deklamoval pan Fryška, a slena zkoušela v kout za posluchai s nkolika pítelkynmi nový mazurový krok, poítajíc pi tom polohlasit, na vzdor tomu, že tetinka z daleka velmi písn na ni mrkala, a pan Fryška pednášel zcela podle taktu jejího poítání, nemoha trefit do jiného rhytmu. Po tetí sedl si pan Fryška zas k pianu a zahrál kvapík provolávaje, že se nazývá Jiinin kvapík, a slena nehnula nohou tvrdíc, že nelze tanit pi této pletenici falešných ton atd. Ale nejen v taneních hodinách, nýbrž všude, kde vždy velmi

se slena Jiina s panem Fryškou sešla (a tato náhoda udala se ku podivu z busta), dlala mu vše naschvál, a nikdo se tomu tolik nenasmál, nacházeje, že je roztomilá, jako práv on. Sám vypravoval vše známým, a mohl se pi tom popukat smíchy, že vida slenu Jiinu s tetinkou jednou vejít do módního skladu, za nimi spchal, jako by též on tam nco koupiti hodlal. Slena Jiina si vybírala s velkou vážností na šaly. ,,Ano,

ano, tu

svtlomodrou látku

zvolte,

má

rozto-

163

milý vzor. vida,

se

pro

mém vkusu," rozhodnouti chtla.

zcela po se

radil

jí

pan Fryška,

,,A která látka je nejmén po vašem vkusu?" tázala slena nevinn. Pan Fryška ukázal na ržový muselín jako prstem

malovaný. „Prosím, rate mi ustilmouli od tohoto kusu!" praslena kupeckému, a na vzdor prosbám a domluvám lelininým nechtla jiných šat. Dala si je ušit, a neobjevovala se v jiných v taneních hodinách, až jí pan Fryška zas povdl, že se na ní s tím ošklivým vzorem smíil. Druhou hodinu na to mu ohlásila, že je darovala vila

panské.

„To jsou ale jen samé cavyky," koníval pan Fryška podobné anekdoty, „zatím je do mne šílen zamilována; nemže se dokat, až jí udlám skutený návrh." Ponvadž nezstane nic na svt tajno, nezstalo konen ani slen .Jiin tajno, co o ní íká pan Fryška. Nkolik sleen jí doneslo jeho výrok z pouhé kesanské lásky; neb sleny nejednají nikdy z jiného ohledu, upozorují-li svou družku na neslušné chování jejího ctitele.

Slena Jiina ztrnulá mezi jejich vypravováním. Až posud byla vše považovala za žert, nebyla si nikdy myslila, že on si troufá skuten pozdvihnouti k ní oí svých, k ní, tajné snoubenkyni markýza Posy v eském vydání, a te se nejen dopustil této neslýchané smlosti, ale jakým ješt zpsobem Slena Jiina neodpovdla nic. ]iranic kesanským slenám, ale tiskla keovit vjí k ústm, jakoby markýza za pohanní své odprositi chtla. Nebyla by se vru

164

kdyby byl s ní zrušil každý pomr, když si troufal pan Jan Fryška takto o ní mluvit. Mohla se sotva zdržet slz a zdála se sama sob poskvrnna, ponížena, pokoena; podivila,

sama ped sebou stydla. Sleny vidly dojem vypravování

až se

svého, a vzdálily se

spokojen. Zpozorovaly, že má oi plny slz, a že onmla hnvem, a nmý hnv bývá nejstrašlivjší a nejhlubší, to

vdly

ze zkušenosti.

Slena Jiina pemýšlela

chvíli,

když

ji

opustily,

pak

pistoupila k aranžérovi, který hraje tak významnou roli v našem vypravování. mi udlat nco k vli?" tázala se ho vážn. ,, Chcete „Jak se mžete tázati ? Jsem tlem i duší k vašim službám," odpovdl tento vzor všech podnikatel taneních hodin. ,,Ten váš Fryška mne k smrti urazil rozšiuje o hanebné klevety, a každý mu ví, pesvdila jsem Chci mu tedy veejn se o tom práv v této chvíli. ukázat, jak jím opovrhuji, když mi to nechce vit sou;

mn

krom." ,, Fryška že vás uráží a pomlouvá?" žasl aranžér; jeho láska k vám je ve„vždyf to není ani možná ejným tajemstvím a já myslil ..." „Práv tou láskou svou uráží mne na nejvýš, ale tomu vy muži nerozumíte," odvtila slena a hned by byla znovu zaplakala, slyšíc od aranžéra, že si pi lásce pana Fryšky nco o ní mysliti troufá; ,,jste-li však více pítelem jeho než mým, jak pozoruji, obrátím se k nkomu jinému." Aranžér se bil v prsa, zapísahaje se, že mu po panu Fryškovi pranic není, za to tím více po slen.

—

166

(úiiein,

jímž

!"

tedy

,,Slyšt(!

poala

pokrarovala slena

týmž

tragickým

tento dležitý rozhovor; „jak se

postavím se tam k piaiiu, kam se postavují dámy, které ješt nejsou zadány jsem hráti

polka,

:

bude

obyejn jista,

že

požádal o

lovk okamžit ke mn pibhne, aby mne touni — a já mu odeknu. Než však ješt úpln

odstoupí,

piblížíte

ten vtíravý

nechám pohrdliv

vy

se

a

já

svolím

lined.

.leho

však

stát."

Aranžér se velmi pochlebované poklonil, a slena se Pešla vohi salon a pistoupila k pianu, odkud se práv ozývaly první takty polky. Xebyla by se tam vzdálila.

jindy za celý

sv

postavila, ale co

neuiní

lovk

z po-

mstychtivosti? blízku, hledl s podivením na slena Jiina, od které nebylo lze dostat toury, dnes se postavuje k pianu mezi ony ubohé ekatelky, které touží po zadání jako po boží milosti. Ale sotva tam stála pl sekundy, již pilítl pan Fryška jako na vtru, chtje s ní poíti kolo. Slena se na dlouho a vážn podívala, pak udlala krok nazpt a vrtla velmi dlouho a povržliv hlavou, prohlížejíc si pi tom obraz na vjíi. Pan Fryška byl nucen odstoupit, tenkráte však ne jako obyejn se smíchem nad její rozmilou svéhlavostí,

Každý, kdo

ni,

i

pánové se

jí

byl

divili,

na

že

nýbrž velmi citliv. Vidl, že byly všecky zraky obráa že nkolik i)án již ekalo, až pone ceny k tanit, aby tanili za ním. V lom však se pihrnul aranžér k slen, poklonil se s lahodným iismvem, ona uinila taktéž a složivši rychle vjí, dala se vzít do nárui ;i odletla s ním, jako když se zableskne. Všeobecný smích rozlehl se po salon nad zaraženým obliejem pán Fry-

nmu

166

škovým. Hledl za ní, jako by svým oím ani viti nemohl. Tím smíchem však se vzpamatoval a zahoel studem a vztekem. Tak nešetrn a veejn ho nebyla pec ješt nikdy urazila Ale co s ní ? Ji zadržet, aby dále tanit nemohla? Jí dlat výitky? Pan Fryška již vidl, jak by se mu byla vedle všeho ješt vysmála. Nechal ji tedy klidn dále tanit, za to však bžel k její tetince a líe jí pedešlý výstup, žádal ji o satisfakci. Pravil jí pi tom, že má nef její zásady velmi nebezpené, zvstoval jí, že bude mít její shovívavost nejstrašlivjší následky pro svévolnou dívku, a lonen se jí vyznal, pro chce dát na jae obílit dm, vypovdít nájemníky z prvního poschodí a pro se shání po solidní práci truhláské. Tetinka se nesmírn rozhorlila na lehkomyslnou nete, !

neb vidla patrn, že se pipravuje o skuteného nápadníka s nejpoctivjšími úmysly, který by ji byl co nejskvleji zaopatil. Slíbila mu nejen s*atisfakci, nýbrž dala mu ji okamžit. Stará ona dáma s pichlavýma oima obdržela rozkaz, vyrvati slenu z nárui aranžérovy a dopraviti híšnici ped její soudní stolici. Když ji za ch\ilku celou udýchanou pivedla, dala tetinka netei na vybrání budto omluviti se u pana Fryšky neb opustiti okamžit tanení hodinu. Škoda, že nevidly moje tenáky hnutí slenino, když jí byl udlen tento rozkaz. Vrhla na pana Fryšku pohled nejnevýslovnjšího opovržení, poklonila se velmi vážn okolostojícím, na to kráela majestátn ke dveím, vyobcovavši se radji sama, než by byla pana Fryšku smíila. Tetinka musela chtíc nechtíc za ní. Každý si asi pomyslí, co se dlo mezi obma dámami, když pišly dom. Tetinka plakala a žalovala strýci, že ji její nef blamuje, že šlape povst svou a svoje štstí :

167

nohama, že je

je to neslýchaiK'.

domácím pánem a

zahrávati

kapitahstou,

s

si s lovkem, který mužem tak dobrým,

jednoduchým, beze všech vyšších nárok, s nímž by mohht vésti život tak pohodhiý, khdný, beze všech duševních zápas, který si jiného nežádá od ženy, než aby byl stl vždy dobe a hojn obsazen atd.

Slena .Jiina plakala také, hlásíc tet, že byla dnes naposledy v tanení hodin, kde je každému hejskovi volno ji uraziti. Ubezpeovala tetu, že si pana Jana Fryšku nevezme, a kdyby celé mužské pokolení vymelo a on jediný zstal na živ. Zárove se vyznala zcela urit, že se jí hnusí dobrý, jednoduchý muž, kteiT nedlá vyšších nárok, a že by zajisté do roka umela, kdyby nesmla na jiného myslit, než co by mu dobrého uvaila. Pála si prý života ne klidného a pohodlného, nýbrž rozmanitého, boulivého, illustrovaného všemi možnými duševními zápasy, nesnázemi a jiebezpeími atd. Teta se zhrozila, prohlašujíc ji za šílenou, a dámy se rozešly v hnvu, nedovolivše strýkovi, na nejvýš dojatému touto domácí tragedií, aby je udobil. se v píští tanení hodin skuten pípad zpsobil velikou sensaci. Dámy se tšily, že bude nejspíše mezi ní a panem Fryškou na vky konec, a pánové se s ním hubovali, že si poínal jako žák, ostouzeje svou podlou žalobou celé mužské

Slena Jiina

neobjevila, a tento

pohlaví.

Panu Fryškovi se bylo bránit z jedné strany vlídnosti, neb nejvtší ást dam chtla okamžit vstoupit na místo sleny Jiiny jako náhradnice její, a z druhé strany hnvu, že si nemužn poínal.

168

Když ale minula i druhá hodina opt bez sleny Jiiny, umínili sob pánové, v ele jejich známý nám aranžér, že se odeberou jakožto deputace k ní, aby odpustila panu Fryškovi jeho penáhlenost a nadále ozdobovala tanení hodiny svou pntomností a dobrým humorem. Vždy tam bylo skuten skoro prázdno a smiitno bez jejího smíchu, dovádní a hádek. Tetinka neodolala výmluvnosti tohoto vyslanectví a udlala netei krok v ústrety, vybízejíc ji sama, aby zanechala svéhlavosti své a opt navštvovala tanení hodiny, když ji spolenost skuten pohešuje. Slena svolila konen, ale jen když jí bylo slíbeno, že nebude nucena taniti s panem Fryškou, ni s pánem tím, kdo ho bude mít za vis-a-vis. A tenkráte se dovdl svt i pan Fryška o její písaze, že ho do smrti znát nechce.

—

Pan Fryška

se chechtal, jak víme, slyše o

tchto vý-

minkách, a mluvil o cavykách, ale pesvdil se brzy, že se slena Jiina skuten hnvá a že se nikdy již smíiti nehodlá. Nejen že ho nepijala nikdy za vis-a-vis, i když byla velká chaine, šla okolo nho jako okolo sochy, nedotýkajíc se jeho prosebn natažené ruky, a vždy vymila svoje pohledy tak písn, že ho nikdy ani jediný nezasáhl, nech si dlal, co dlal. Odstoupila oka mžit, stál-li pi mazuru s ní v jednom kole a radji stála, než by byla tanila jemu na blízku. A pec tanila mazur tak vášniv ráda, že o ní kolovala povst, že taní mazur i když jde po ulici. Slena arci tvrdila, že to je pouhý klep, který pochází od pana Fryšky ale pocházel-li skuten od pana Fryšky, musíme na ujmu sleniny pravdomluvnosti se vyznati, že nebyl nikterak

na

;

169

bez podstaty. Víme z bezpeného pramene, že jdouc jednou za zinníího veera postranní ulikou odnkud domU, slena se dala skuten do tanení niazuru pi vzdálených zvncích kolovrátk, který se v njakém prjezde opozdil.

Pan Fryška jsa ted terem sterých vtip a nemilosrdných narážek se svou nešastnou láskou, tváil se, jako by si z nich tak málo dlal jako ze sleny Jiiny; ale pec bledl jaksi a chadl. Zkoušel sice nkohkráte dvoit se jiné dám, ale nešlo to jaksi. Všecky dámy byly mnohem usedlejší, rozumnjší a solidnjší, než slena Jiina a snažily se také všemožn, aby mu to dokázaly. Ale pajia Fryšku III lily svými pednostmi a ctnostmi, což budiž zde k jeho hanb povdno. Myslíme vbec ale jest o náhled jen mimochodem pronesený že není rozum a ctnost ju-jbezpenjším prostedkem, dostat se do srdce mužského. l'an Fryška byl uvykl bláznivým kouskm sleny Jiiny, jejínui škádlení a její bujnosti, stýskalo se mu po této koenné a pepené strav, povrhnul bezúhonnou, neškodnou stravou domácí. Již ])ylo taneních hodin na mále, a s nimi se ml pan Fryška rozlouiti s hhivní píležitostí, setkávat se se slenou Jiinou. Tato myšlenka ho jediu)u uchvátila takovou mocí, že se opt utekl k tetince, tázaje se jí, co tomu íká: má-li o Jií nájemiiíkuiu v prvníiii poschodí pec vyII

—

povdti

—

?

lY'tiiik;i

porozumla

iiiii

ok.iinžil a stiskla mii sou-

citn ruku. „Promluvte s tím šotkem diilkliv auiit!"' pravila s povzdechem; „myslím, že piijdete takto nejlépe k cíli, já s ní nic

nesvedu.

Lpínm eeno, poínám

se

jí

báti, je

170

ke dni výstednjší. Myslím, že je nejvyšší as, aby muže, by trochu zkrotla." Tetinka považovala, jak vidno, manželství za polepšující ústav pro dosplejší ženskou mládež. Její rada i její náhledy líbily se panu Fryškovi velmi. Poslední tanení hodina se mla prodloužiti v bál celou noc trvající, a on si umínil, že se o tom bále musí prohlásiti jeho zasnoubení se slenou Jiinou, aby každý vdl, (len

se dostala za

pec jen vítzem. Umluvil se s tetou, aby poslala nete pod jakousi výmluvou do druhého pokoje, umluvil se s neocenitelným aranžérem, aby pod jakousi obratnou záminkou všecky svdky odtamtud odstranil, a když mu tetinka konen pokynula, že je vše v nejlepším poádku, pistoupil náhle k známé nám pohovce, kde sedla slena Jiina opt osaže zstal

mlá,

prohlížejíc

si

jako

obyejn sniv svj vjí.

„Sleno, vy jste mne onehdy k smrti pan Fryška scénu smíru.

Slena

se

chladn

odvrátila, hledajíc

urazila,'" zahájil

oima, kudy by

mu

nejlépe uklouzla, což nebylo tak lehkou vcí; nebo pan Fryška pišoupl na ni s jedné strany stolek a s druhé se nejevilo stál on sám s pohledem planoucím, v

nmž

kdy se jí zlíbí. Ale já vám odpouštím, neb jsem velkomyslným aby bylo zas vše mezi námi jako jindy." málo chuti propustiti

ani dost „.

a chci,

.

.

ji,

.

Slena odvrátila;

se

tato

te

nmu

obrátila, jak se byla tak rychle k slova ji víc polekala než nejstrašlivjší

hrozby.

„Prosím vás pro boha, hnvejte se na mne i na dál, hnvejte se na mne z celého srdce na vky vkvl" sepjala ped ním ruce; „uiníte mne nevýslovn šastnou,

171|

budete-li pro celý

l'iucliázkovy

svj

život dlat, jako

by nebylo Jiiny

na svt."'

Ale pan Fryška se nedal mýlit touto prosbou, považuje ji svéhlav za vrtoch také mohla jinak býti ? ;

ím

„Snad budete jinak mluvit, ohlásím-li vám zcela opravdiv, že se hodlám ženit," pravil pan Fryška, chechtaje se naped, neb vdl s jistotou, ted že mu klesne v náru. „Kéž by to bh dal !" vzdychla si slena s lehkým srdcem. „Nu, vždy jsem to vdl, že se pestanete upejpati, až uslyšíte, že to míním s vámi upímn," zvolal pan Fryška vítzn „ale sama jste vinna, že se nedostala tak dlouho ruka do rukávu, vždy s vámi nebylo ei, nechtla jste tomu nikterak rozumt, že chci dát k vli vám obílit ;

svj dm, vypovdt nájemníkm

z pr\-ního patra, položit

tam nové parkety a dát naskrz nová okna. Ano, jen kvli

vám jsem

se ted stále pídil po solidní truhláské práci ..."

Slena

se vztyila s jiskícím se zrakem.

„Vyprosím

si

podobných urážek."

„Zas zaínáte? Mám jít pro tetinku? Ale ne, nepjdu, vy mne máte a nuisíte konen poslouchat na slovo jako budoucího muže a pána svého. Radil bych vám vbec, abyste svj program te zmnila; veselost vaše mne sice baví, ale rozmary vaše ani dost málo již. Jsem sice povahy vytíbené a nenávidím pocit malicherných, ale mohl bych si pec pamatovat, že jste nechtla tak dloulio odložit, co se mi na vás nelíbihi, a vás za to potrestat, až se stanete

mou

chotí

." .

.

„Já vaší chotí ?" kikla slena Jiina. Na štstí hrála se velmi hluná tesavá s prvodem forte v salon, !

172

by byla cebou tanení hodinu svým výkikem po-

jinak

plašila.

mou chotí," pokraoval pan Fryška, jenž si dobe pamatoval radu tetininu, aby mluvil se slenou dtkliv a urit, ,,a pak budete muset tancovat zcela podle mé vle — podívejte se, takhle!" — a pan „Ano,

byl ku podi\m

Fryška tanil se ^vými ukazovací, na nichž se tpytila hojnost lepokam, po stolku vedle ní. Spíše bude nebe zemi líbat, než se toho doká svt!" kikla slena ješt hlasitji. ,,

„Toho se doká svt co nevidt bez tohoto zázraku." „Já vám ale povídám, že nedoká, i kdybyste podnikl cokoli, i kdybyste mne vlekl násiln k oltái, neb tam bych ješt kiela ped celým svtem, že si vás nevezmu a volala bych místo „ano" tisíc a tisíckrát „ne" a „ne" A v tom odstrila slena stolek, že se lampa na velmi povážliv rozhoupala, odstrila i sedadlo, které jí stavl pan >yška, vzpouzeje se jejímu odchodu, v cestu, ale když se on postavil naproti ilí, zastavila se, nemohla se odhodlat, aby se byla jeho ramene dotkla a i jeho odstra-

nm

nila.

„Jdte mi nuie puste

—

s

zamundala mezi zuby, mi protiven!"

cesty,"

jste

,,

okamžit

na

uvrhla pohled, který ješt lépe psobil A pi tom než její slova, neb pan Fryška jí okamžit ustoupil. Byl to jeden z tch pohled, jimž porozumí i nejobmezenjší a nejmarnjší muž. Vykopá okamžit sáhovelkou propast mezi dívkou a mužem, v níž zasyí sto had. Nebývá ni nenávisti ni pohrdání, nýbrž ošklivost a nechu. Také odpustí nmž spíše vše, jen ne pohled takový, který raní

vnm

nejtajnjší jeho sebelibost.

173

Tenkráte nešel pan Fryška stžovat si tetince, neml žádné výitky, žádného stesku již pro slenu Jiinu. Dal ]í mlky odejíti a vzdálil se sám zcela klidn, ale spe\Tiým pesvdením, že se jí pomstí, jak se ješt žádný muž vzdorné dívce nepomstil. Celuu noc osnoval pan Fryška rozmilý plánek, založený na slenin Achillov pat, na jejím vlastenectví. Chechtiije se usnul, tše se, že bude v poslední tanení hodin pít aspo nektar podaené msty, když se mu nepodailo okusit ambrosie sdílené lásky. Každý pán pivedl v tento veer ješt jednoho pána, a každá slena ješt jednu slenu, aby se spolenost rozmnožila. Pan Fryška byl hled jako zlé svdomí, když vešel se svým soudruhem; slena Jiina kvetla jako rže, když se objevila se svou družkou. Byla tak šfastna, že se zba\'ila pana Fryškyl Nejdíve pila spolenost aj; podivnou náhodou sedl soudruii pán Fryškv vedle sleny Jiiny. Slena se zakabonila, byl to nesmírný Cechožrout, s nímž se byla v spolenostech již asto do krve hádala. Poala si prohlížeti vjí svj, erpajíc z nho útchy a doufajíc, že si

její spoleník neosloví vida, že vnuje namalovanému Španlovi více pozornosti než jeho živé zajímavosti, ale

ji

on se nedal zastrašiti jejími nemilostix-ými pohledy. „Di\'ím se, že se zde se slenou setkávám,'" s

poal úsmškem, jako nesmírn podiven. „Pro?" „Ponvadž zde nalézá sleuino smýšlení málo asi

ohlasu."

„To je pravda." „Není to žáilný piíjeiiiuý pocit, tolika osobami, zvlášt pro dámu." K.

SVTLÁ:

Z

let

probuzeni.

býti

o.samlým mezi 12

174

„Jsem zde k pání své tety," „Slena pináší ob, súastujíc se této spolenosti?" Slena mlela nechtla íci „ano" a ani za svt „ne". Ale soudiiili pán Fryškv, neuspokojiv se jejím mlením, v nmž spoívala odpov dosti výmluvná, poal zno\Ti. „Vzdala se slena snad svých náhled?" ;

„Pro

pochybujete o stálosti mého smýšlení?" „Že slena neodpovdla, když jsem se jí tázal, zdali by nedala pednost spolenosti eštjší, vlastenetjší?" Slena Jiina vzhlédla; v tom vidla, jak se kižoval pohled jejího spoleníka s pohledem pán Fryškovým, který stál v pozadí pokoje. „Mlení je tolik, co pisvdení," odvtila tušíc, že na sebe volá jakousi nepíjemnost, ale necouvala. „Lituji sleny velice," pokraoval pán Fryškíiv pítel hlasitji a hlasitji. „Co asi vytrpla, jsouc nucena pohybovati se v knihu jí tak nepimeném ..." Okolosedící se stali pozornými, sem tam se ozýval hlas, tázaje se, pro ten pán sleny tak lituje, co že se jí

stalo?"

„Slena si mi stžovala," odpovdl tento zcela nato mohl slyšet každý u stolu, ,,že ji tetinka její vnutila do knihu, v nmž nalézala tak málo zalíbení." „A co se slen nepíjemného dlo mezi námi?" chopilo se nkolik pán rozhorlen slova. „Nenalezla mezi vámi Cech, vlastenc, muž, jichž ." by si ,byla mohla vážit hoho ." znlo ze všech stran. „Hoho „Což neráíte vdt, že kdo není echem, je u sleny barbarem, s nímž je jí každý hovor nepíjemný a tanec mukou?" hlas, že

.

.

.

.

.

.

.

176

„Prosíme za vysvtlení." volali horlivji tantívali a hovoili,

li.

co se

slenou

nej-

„Nuže, sleno, eknte tm pánm, že jsem mluvil pravdu máte-li k tomu dosti srdnatosti." „Ano, eknte nám, mluvilli trn pán pravdu!" voláno znovu okolo sleny. Ted nastal Okamžik, kde se mohla slena osvditi, zdali je hodná markýza Posy, a tato myšlenka ji naplnila blahou pýchou. Bez váhání odpovdla s pohledem plným chladného opovržení na svého soux)ee „Nestžovala jsem si na nikoho, aniž jsem si komu naíkala, ale tento pán sám se mne vyptával jak ted vidím, z úmyslu ošemetného, zdali netrpím, nenalézajíc ." zde ohlasu, a já mu odpovdla, že ano Veliké pohnutí mezi obecenstvem. tento pán se mne tázal dále, zdali bych nedala „. eskému kruhu pednost, a já odpovdla opt, že ano Ješt vtší pohnutí mezi obecenstvem. vážím si této spolenosti velmi, zažila jsem „. mezi ní hodin velmi píjemných, ale vážila bych si dám a pán zde pítomných ješt více, kdyby pochopili úpln svou povinnost, daíce svj národ tím, co mu vším právem od nich 'náleží láskou svou pak tepn^ bych se byla úpln mezi nimi doma cítila. Tak a nejinak byla mínna moje .slova."

—

—

.

.

.

.

.

.

.

.

—

—

:

pkné kázání!" „Rozmilé to napomenutí, vni!" „Sleno, to je více než projevení mínní vašeho, to je urážka," bounlo se okolo sleny, která tiskla obma rukama vjí svj jako palladium k buchajícím prsm. „Tot

176 „Jestli že neodvoláte vyznání své, že nepožívá tato spolenost z píin velmi smšných plné vaší úcty, nenikdo s vámi tanit," ozval se znovu bude 'dnes veer

—

hlas pítele

pana Fryšky.

„Po této hrozb nemohu já za dnešní veer se žádným tchto pán již tanit," odvtila slena a zdvihnuvši se se Bvého místa, opustila rozilenou spolenost. Vyšla hrd z pokoje a pidala se k starým paním, které hrály v koutku vedlejšího salonu v karty. Tetinka hledla s podivením na svou nete, kam se to usazuje s obliejem záícím, jako když slyší hudbu sfér; v tom však k ní pilítl pan Fryška, a vypravuje jí pez

dešlý píbh, dokazoval jí, jak chybila, že slen Jiin všecky její výstední náhledy vždy promíjela. Tetinka byla nesmírn dojata jeho zvstí a chtla se okamžit ubírat donm, ale pan Fryška tomu nepipustil, domlouvaje jí, aby nechala nete za její vzdory trpt, že bude zdrávo. Podailo se mu ji pesvditi. Teta jí to dlala tedy, hrajíc svou partii whistu, jako by nevidla, že ne netaní, a slena sedla po celou noc mezi starými dámami s tváí tak mírupliiou, tak uspokojenou, že se chodili její odprcové na ni dívat, prohlašujíce ji za nejvtší koketu; taková petváka byla skuten neslýchaná po scén tak velice nepíjemné. Netušili, že necítí nejen své postreni, nýbrž že se kochá slena ve zvucích kytary, byl to markýz Posa, které k ní zaznívaly z tajemné dálky který takto projevoval snoubenkyni své svou spokojenost. To se rozumí, že se druhý den u všech známých o niem jiném nemluvilo, než jak zstala vera slena Jiina sedt, ponvadž si hrála píliš urážliv na vlastenku. Všecky matky jejího osudu nesmírn se zalekly, dávajíce

—

177

dcerám za výstrahu, a všecky sleny jí ho srden pro chtla vždy nco zvláštního vyvádt, neuspokojujíc se tím, aby se podobala jim. Nejvíce však plesala slena Karolina Holubova. Na jedné chodb s ní bydlil totiž mladý právník, a tento mladý prá\Tiík byl také nesmírný vlastenec. Slena se mu velmi líbila, jen to se mu na ní líbit nechtlo, že dlala ze sebe urputnou Nmkyni, nechtíc s ním ani jk) esku promluvit. Paní setníkova Holubová, matinka její, jí sice asto pravívala „Udlej mu to pec k vli a mluv s ním, jak si toho peje bude-li z toho mrana déšf a vezme-li si t, mžeš dle libosti obrátit, ale ted bucT chytrá! Takový hodný lovk jako pan Skivan'" (mladý ten právník honosil se totiž tímto zpvným jménem) ,;který bude mít za krátko dobré místo, nenaskytne se hned dveti, jež nieho nemá." jej

pály,

:

;

—

—

a

vidla, že nieho nemá, vdla pec, jitro, a myslila si, že dostane muže, aniž by si musela pi tom trmácet jazyk nepíjemnou sob eí. Pan Skivan neslyšel od ní eského slova navzdor matin dobré rad. Ale slena,

že je krásna jako májové

Každý zajisté pochopí, že slena neopomenula sdliti panu Skivanovi, sotva ho spatila, co se bylo ndálo v poslední tanení hodin, aby vidl, jak se daí dívkám, které se chovají dle jeho návodu.

Mladý právník celý ztrnul. A to se skuten udalo 1846? Nežertujete, abyste mne trochu poškádlila?" tázal se, hoe pohnutím. v Praze, roku

„Nežertuji, tažte se každého, koho chcete, a od každého se dovíte, že rtechtl ani jediný muž s tou prostoekou Jiinou tanit. Pan .Tan Fryška, který si chtl udlat

178

známost, vypráhl okamžit následkem této ostudy, a každý ho za to chválil a pál té Jiin jejího pokoení." s ní

Pan Skivan nelenil a optal se skuten též u jiných. slena Holubova nepehánla a že zstala v e-

Slyšel, že

ské Praze roku 184G dívka po celou noc sedt, ponvadž se hlásila, že je eška a jiných nabádala, aby ú národnosti své lépe vážih.

Když

se pan

Skivan nad

pípadem

tímto

dosti na-

najednou otázku Ale jaká to musí být dívka, která je s to, aby vzdorovala celé spolenosti, a nejvtšího veejného zahanbení se nebojí, než by zapela svoje smýšlení?

hrozil a nazlobil, dal

Pan Skivan dívkou v

diuliii

si

:

se hluboce zamyslil a poal se touto velmi asto obírati. Vyi)tával so sleny

Holubovy skoro každý veer na

ni,

a

ona mu

ji

musela

líit. „.le škaredá jako nor," malovala ji slena Holubova, ,,má malé oi, veliký nos, iir])ríJ!'miiá ústa, a pi tom je

velmi špatn rostlá." ,,Co

nikoli bez

na tom všem záleží," odpovídal pan Skivan úmyslu, ,,je vlastenkou, a každá vlastenka je

aspo v oích mých andlem." Takové výroky

si

nechtla dát slena Holubova

líbit,

urážely ji nesmírn. Hanla za to slenu Jiinu, kde jen mohla, a vypravovala o ní, co nejhoršího vdla. Pan Skivan to zas nechtíval trpt, cítil se povinna, dlat jejího zastupitele a ochránce, mladý párek se hádal jednou, dvakrát, konen se hádal na potkání až se pan Skivan za jednoho rána vysthoval z bytu svého, a na obzoru

—

nadje sleny Holubovy

zašla

skvlá hvzda.

179

Co

ast

ji

a

bydlil

jinde,

zpDiiiíiial

slenu

na

Jiinu

ješt

tkliveji.

„Ona je andl a muednice,"' v/.dyciial si nkolikrát za den. „Když se rodí v echách ješt takové dívky, nejsme a nemžeme býti ztraceni. .Ten kdybych ji mohl jednou z daleka vidt, abych se k ní pomodlil jako k sva." tému obrazu .

.

Pan Skivan myslíval na sleiui Jiinu, jako ona na svého markýza Posu, Ml však povahu ráznou, a sen mu na dlouho nedostail. Umínil si, že se vynasnaží, aby ji osobn poznal ml více známých, kteí navštvovali jejího strýce, chtl nkterého z nich vybídnout, aby ho slen kdesi na nkterém veejném nn'st pedstavil a, nebude-li jinak, aby ho u jejích píbuzných uvedl. ;

Práv

tom pemýšlel, jda pi tom po kamenném známých by mu tuto dležitou službu nejradji a nejobratnji proukázal tu sklouzl ped ním njaký starý pán a byl by padl. Pan Skivan ho však

most, kdo

o

z jeho

:

velmi

šastn

zachytil.

mu srden dkoval, nemohl na nohu stoupnout. Starý pán se

jíti,

„Doprovodím vás domu, Skivan velmi ochotn.

ale

když chtl dále

dovolíte-li,"'

nabídl se pan

„Budu vám velmi za to i)()V(h''eii, nebydlím píliš daleko," odvtil starý pán a zavsil se mu za ra-

dvrn

meno.

Po cest tázal se starý i)án, komu je zavázán, a pan Skivan mu povdl s touže pívtivostí, jíž byl osloven, ím je a jaké má nadje do budoucnosti.

180

„Mohl jsem se stát již nkolikráte venku justiciárem neb vrchním, kdybych neml jednu velikou chybu v oích

pán

statká," doložil. „A jakou?" tázal se starý pán napnut. „Jsem jim píliš rázným echem, bojí se, abych

ne-

nadržoval lidu." podíval se zvláštním úsmvem, jako Starý pán se by si byl pi tomto hovoru na nkoho vzpomnl, a když pišli k domu, kde bydlil, nepustil svého mladého pr-

na

vodího.

mn

„Musíte ješt pomoci na schody," žádal ho. Ale na schodech pibhly jim v strety stará paní a mladá dívka bdujíce. Hokyn a kupec v vidli domácího pána z daleka kulhat, openého o cizího pána a bželi k domácí paní, oznámit jí této nehody.

dom

Pan Skivan zoiv dámy, chtl

se rychle porouet, dobrotivým k manželu jejímu, vzala ho za ruku, i musel s ní nahoru do bytu. „Bav zatím milého hosta našeho, Jiino, než se strýc pevlee!" pravila, opouštjíc se starým pánem pokoj. „Jiino?" zaznlo to nejen v uších, ale v srdci pana Skivana. „Vy se jmenujete Jiina, sleno?" tázal se pan Skivan sleny, jež ho mla bavit -a která na hledla zrakem vdnosti plným. „Ano, Jiina Procházkova, a ten pán, jehož jste se tak velikomysln ujal, je mj strýc a druhý otec." >,Vy jste slena Jiina Procházkova, tatáž, co se ped nkolika nedlmi tak horliv hlásila k národnosti své, ale stará paní slyšíc, jak byl

i

že.

." .

181

„Že zstala v bále celou noc sedt," smála se slena; „i

vy

jste o

tom slyšel?"

lUívýslovným horem nad pravedlivjší pýchou na vaši statenost. Pokládám si za nejvtší est, že slenu poznávám neml jsem od té chvíle, co jsem o ní slyšel, vroucnjšího pání, než abych se s ní setkal. Nikdy, nikdy ješt mne nesvedl osud s eškou uvdomlou, s touto chloubou národa svého tento den bude na vky žíti v památce mé. Co jsem se na vás nazpomínal, sleno I já jsem vlastencem s tlem a duší, a již nkolikráte mne zklamala nadje do budoucnosti, ponvadž jsem své smý-

„Ano, slyšel jsem o tom neprobuzeností svých rodáku a

s

s nej.

;

;

!

píliš vroucn projevil." Slena Jiina ho poslouchala s rozkošeplným úžasem, slyšela ponejprv tuto velou mluvu, tuto plynnou eštinu,

šlení

hledla ponejprv do oí, v nichž planul svatý žár vlastenectví. Jaký div, že nabýval pro ni pan Skivan poád více podivuhodné podol)nosti s markýzem Posou, neml ni erného biretu s bílým pérem na hlav, ni španlského odvu ze svtlemodrého aksamitu. Za tvrt hodiny zdálo se jí, že on sám to sedí vedle ní, zíraje na ni, jak jen zírá první láska v nejslastnjším svém zanícení. Strýc se konen objevil v županu a teta v prvodu oné nám již známé tlusté služky, která za ní nesla oiuomiu'! mísy plné peené a zadlávaného. Pan Skivan musel nejen zstat u veee, ale rukou dáním pislíbit, že pijde co nevidt zas.

a

snad, abychom naše tenáky teprv ubezpepijal toto pozvání a že mu dostál. Pišel hned druhý den a pinesl slen plnou náru eských kuh, etl je s ní, blouznil s ní, nad nin, o nich a snad ješt o vcech

Neteba

ili, že

182

mimo n. Nikdo

jim nebránil, neb strýc se byl poptal po slyšel všecku chválu, a teta dkovala

panu Skivanovi a

bohu, že se ne její konen s njakým mužem snáší, by nebyl domácím pánem a kapitalistou. Po poslední události v tanení hodin byla se vší nadje spustila, že se to kdy stane, jsouc pevn pesvdena, že ziistane ne starou pannou. Pan Fryška byl po taneních hodinách nesmírn blažen nad podaenou mstou, slena šla nad oekávání skvle do pasti. Jen to ho mrzelo, že tenkráte, kdy se celý mužský svt proti ní jeho tajným piinním obrátil, ani jednou se ani neplakala ani neomdlela, a po

nm

neohlédla, by on jí pispl ku pomoci a nad ní se smiloval. Pan Fryška byl ale pesvden, že to na všechen zpsob ješt uiní a že obdrží co nevidt dopis od ní, v na se pizná ke všem svým k nebi volajícím

nmž

híchm

nm

spáchaným, nahlížejíc, o jaké štstí se pipravila atd. Nevíme, jak hodlal pan Fryška nakládati s tímto dopisem, i s jeho pisatelkou, jestli že ml v úmyslu odpustiti jí nebo ji zavrhnout; víme pouze, že dal, jakmile se oteplilo, zamýšlené opravy skuten vn i vnit sídla svého vykonat a že nepestal nikterak ve svých procházkách okolo slenina domu. Jednou za krásného jarního odpldne prohlížel si pan Fryška z daleka, jak se asi ponese jeho dm, až bude zcela obílen a opraven,

a

chechtaje se

sám pro

sebe, byl

nucen se vyznat, že bude velikolepým. Zedníci mli sice teprr jen malý kousek pod stechou obílený, ale dle toho již se mohlo soudit na celek. Pan Fryška se zamyslil, hled do oken prvního poschodí, jako když tam vidí v duchu známou tvá; v tom však byl vyrušen z líbezného

183

svého siioiií, imtsil ust.ouivil niladóiiiii i)árku, jemuž stál prácest. Vzhlédl, a. koho poznal? Slcriiu .liinu, již vedl pkný mladý muž.

vv

milý

,,.\cli,

Viléme, jaké

mu slena .Jiina uštpanjším úsmvem,

lo

piíjciimé

pekva})ení,"

svým nejueptíjenmjším, nej,,te pec se dovíme, kde dostaneme nejlepší a nejlacinjší nábytek. Jest to pan Jan Fryška, s nímž jsme se zde šastnou náhodou práv v as setkali. Truhláské výrobky ho velmi zajímají, neb nepedjednou mne v taneních hodinách tím bavil, že pravila

se

mn

ítal cenníky rozliných skladii. Proukážete nám, vážený pane, skutenou službu," obrátila se ke zkamenlénui panu Fryškovi, ,,udále-li nám, kam se máme obrátit; nemáme nmoho asu. Kupujeme na kvap nábytek, neb za týden

máme

svatbu. Tento pán je pan Vilém Skivan, justiciár v N., ženich mj."

již

nov

ustanovený „.

.

.

.

slyšel, že

který ji

se

nechali

ponvadž

sleny k smrti zamiloval, když tanení hodin všichni páni sedt,

do v

potrestat, že ji chtli pan Vilém Skivan s potutelným

je

vlastenkou,"

doložil

úsmvem. však, kam

si mají jít Zasnoubenci nedovdli se pro nejlepší tiuhláské zboží, pan Fryška se od nich na kvap odvrátil a bez odpovdi, bez pozdravu vlétl do svého (lomu.

žasl každý okolojdoucí nad podivným poposkytovalo pán Fryškovo statené stavení. Jješení zednické zmizelo náhle, a pod stechou objevil se široký, nepravideln obílený pruh, který se táhl po jedné jen stran až k poschodí prvnímu. Vše ostatní bylo erné a umounné jako dív, a tak to také zstalo. Okamžit

Druhý den

hledem,

jejž

po svém setkání se slenou Jiinou vyplatil pan Fryška a vyhnal všecky zedníky, a nikdo mu nesml o opravách ani hlesnout, nechtl-li ho k smrti urazit a popudit. Nedohlásal pak mnohá léta bílený svtu román o titanské lásce a o titanském klamu svého pána, a tupý smál se. svt chodil okolo a

nm

dm

—

ZA MAJO\^EHO \'EERA. asový

obrázek

z

loku 1860.

— — Stála na pavláne, a májový veer se klonil pln libodechu a pvabu, pln kouzla a slaviího zpvu — pravý to veer lásky! Sto básník t oslavilo, ty dobo tajemná v pírod —

nad

ní,

máji, jenž láskou sluješ v prsou lidských; ale vyei-pal? Kdo z nich úpln poznal poesii

kdo

t

tvou spanilost, tvou

arovnou

sílu,

tvou

z nich

tvou,

kdo

moc?

Snad kdyby ona tam na pavláne se byla o to posrdce svého na papír vylila: snad že by se jí to bylo podailo. Ale jiná touha prochvívala její bytost, než aby chtla krásy veera zvniti a popsati vlnní cit svých. Hle, jak dychtiv se pes zábradlí nahýbá, jak zrak svj nanuUiá, aby rumný soumrak proniknul; jak se zachvje, kdykoli si vtík v kvetoucím koví zamilovan povzdychne Jist, že nkoho oekává. Ale kdo se oekává s usmívajícími ústy a zaroseným zrakem, kdo s horoucí netrplivostí a s plachým zmatkem, s blahým uzardním a zblednutím náhlého nepokoje? Kdo jiný, než komu duše ženv s každou myšlenkou, touhou a modlitbou kusila a dithyrambu

!

188

náleží; koho

nazývá v nejtajnjších hlubinách nitra bohem kdo jiný, ne-li milenec ?

svým na zemi

Pro

—

váhá se

Což neví, jak toužebn ona sama mu byla psala, aby se nedostavoval díve, dokud veer luh a sad v brunátné závoje nezahalí; aj a tam na západ plála ješt široká purpurová pruha, jako vchod do ráje, a veernice, ta spanilá, blyštla se ješt osamle nad ní. je

ale

oekáván? Neváhá

objeviti ?

—

Ne, nesml ješt pijíti, ješt bylo prozetelnosti potebí ped svtem, ped nímžto se dosud piodívala v barvy smutkové za zemelého manžela ješt požadovala slušnost, nespravedlivá tyranka, aby svou lásku v tajemství zahalovali ale jen málo nedl ješt, a potom Opt se dychtiv do mlelivé zahrady nahýbá. Ano, dobe slyšela. Cosi v dálce zavrzlo Ne, tenkráte, to nemohl býti klam; v malé brance tam v rohu zahradní zdi otáel se klí v rezavém zámku! Nebylo k ní jiného klíe než onoho, který mu byla dnes ráno s dopisem odeslala; nechtla, aby ho služebnictvo vcházeti vidlo a ;

;

.

.

!

jejich lásku žerty neposkvrnilo.

kuje

— není

to již

— Te

se rachocení opa-

pelud.

S nepohnutostí sochy, bez dechu naslouchala, kroky vždy uritji, tyto láskou a radostí operutné kroky ješt lio zakr^í^vá houština, ale ted te musí tam u staré lípy z koví vystoupiti nezakmitlo se tam nco? x\no, ano; poád zejmji to z veerní mlhy vystupuje, až se to konen objeviije co vysoká mužská postava byl to skuten on! se blíží, znjíce

—

—

—

—

Rozepjala náru a chtla mu lett vstíc, tomu tak dlouho nevídanému, tak bolestn pohešenému ale ruce

—

189

jí

sklesly v

nmém

pohnutí,

nohy

jí

vázly

—

radost

ji

ochromila zahlídl její vlající šat; nkolik skok jen, a již v jemn ozáené její komnat, napolo odhrnutou záclonou od pavlánu oddlené již kleel u jejích nohou. Dvé vroucn se milujících duší, krutým osudem po dlouhá léta od sebe odtržených, ponejprv beze svdk, bez výitek svdomí, bez pekážek opojené zraky v sebe noil Hledli na sebe, a proud slz jim z oí vyhrknul, a objali se tak pevn, jako by ješt bylo cosi na svt, co by je mohlo od sebe odlouiti. Konen se zpamatovali zpamatovali se, že se sešli, aby ustanovili den, který je ml na vky spojiti. Poali rozmlouvati ale jaký to pepodivný rozhovor Tu zajíkavé slovíko, tam hluboký povzdech, tu vta bez ladu a skladu, a tam zas záící úsmv a pece se zdálo, jako by si nebyl nikdo nikdy lépe rozuml nad tyto dv šastné dti ano dti to byly a k tomu ty nejdtinštjší dti, na které se snad kdy usmíval ržolící máj. Jak se jí zdál jeho obliej zajímavý, jeho postava jak ušlechtilá! Ani neobyejná bledost a pepadlost tváe nemohla dojem ten rušiti byl tak mocný, že se to ani nepodailo jeho nesmírn chudénui odvu. Snad by se byl mnohým v tomto tsném, nuzném kabátu, který se všude na boil a kril, jako by ani nebyl nafi šitý býval, smšným zdál, ale v každém lepším lovku musil tentýž hluboký soucit vzbuditi jako u ní. Zasmušilá její tvá se však vyjasnila myšlenkou, že za málo nedl bude míti právo vše zmniti, co ji te ješt v pomrech jeho

Tu

stál

—

.

;

—

—

;

nm

tížilo.

K.

SVTLÁ:

Z

let

probuzeni.

13

.

190

Blouzniv ho ukazovala vycházejícím hvzdám,

tážic

ho tak krásného pedstavovaly, když jim s proudícími se slzami v dlouhých probdných nocích vypravovala o nm? On ale nechtl, aby pro jiného mimo nho te smyslu mla a pojav ji se zamilovanou žárlivostí do nárui, odnesl ji do komnaty, kde závistiv všecka okna zastel, aby její zrak nikde jinde blouditi nemohl než po tvái se

jich,

zdali

si

jeho.

kvt

na stole, Ale pehlídl velkou kytici z jarních a jak se ona k nim naklonila, šeptajíc jim plna nevinné radosti „Vidíte, to ten, na kterého jsem se po celý den tak velmi tšila," tu i kytku nepízniv odstranil. Jak blažen se jeho tyranství usmívala! Ale brzo-li si nevzpomnl na její minulost! Jemný zamodralý kruh okolo jejích oí a nádech bledosti na jejích lících mu záhy na mysl uvedl, jak trapná léta v tsném vzduchu pokoje, vedle lžka starého, nevrlého :

manžela protruchlila, jak jí je led erstvého povtí, sílícího výparu strom, jak jí je volnosti teba, mla-li se tato nžná kvtina úpln zotaviti a on ji chtl ted o to vše :

oloupili ze sobectví?

Vyítaje si nyní trpce svou úzkoprsost, chtl chybu svou napraviti, a brzo hledl opt líbezný veer s nesíslnými tisíci ti-py ticích se oí do tiché komnaty, a vonný vtík celoval lahodn zlaté pletence bohatých vlas, kižujících se nad blostným elem mladé vdovy, pohrávaje si jako nžné její prsty v temných kuerách milencových. „Jaký to aro\'ný veer," pravila svým sladkým hlasem, noním tichem jako vzdálená hudba zaznívajícím. „Pamatuji se jen na jediný, který se mu vyrovnává

—

191

rovnž

tak klidný, tajemný, tak libodechý sám, Jaroslave, nepodobá se veeru, když jsme se ponejprv spatili?" Jaká to blaženost zaplanula v jeho zraku; ale jeho tvá to pelétlo odleskem sotva minulého hlubokého žalu. „Jaká to pošetilá otázka!" kárala sama sebe s roztomilým úsmvem. „Mé štstí mne uinilo dtinskou; ne-

jen

ten byl jako dnešní.

Rci

ani,

Jaroslave, jak to trpti

mžeš?

Desel let jaká asi byla povtrnost tehdáž Zapomínám, že máme jen my ženštiny/ pro takové malichernosti smysl! Ach, jak asto z tiikových nepatrných, smšných upomínek zmužilost a útchu ve dnech strastí erpáme, okívajíce jimi jako zvadlé stéblo vlažným deštm. Jsme divní tví-rové, my ženy, .laroslave; ani bys nevil, že j.sem arokrásný veer našeho prvního setkání vždy za píznivé znamení do budoucnosti považovala a že se tedy ani nedivím, že jsme ted tak blaženi „A ty zlá se v skutku domníváš, že jsem já zapopocliopuji

od tohoto dne uplynulo, a já se

t

táži,

!

—

-

'

!

s jakou tváí píroda na mne hledla, darujíc mi Adélu?" vyítal jí Jaroslav. Pipomínám si tento den

mnl,

,,

s

neobyejnou

—

živostí jako všecko ostatní, co náleží k lásce

to veliký den po celém panství, kde se vrchnosti oekávalo. Všechny obce konaly slavné pípravy k uvítání milostivého panstva." jist pan uitel," smála se „Ale nejvíce práce

naší.

Byl

pijetí nové

ml

Adéla.

„Uhodla jsi." odvtil mladík, smje se tak jako pvabná vdova. ,,Bylt otec nmj téhož dne všude a nikde; tu cviil naši slavnou bandu v intrádách, tam rozvšoval lampy, tu si dal od školní mládeže pedzpívat sbor, tu

192

ješt jednou v nejvtší rychlosti peetl e, kterou mla zahradníkovic Márinka slen odíkati a jižto byl sám velmi kvtnat složil když se náhle roznesla zpráva, že Márinka ochraptla. Myslili jsme všichni, že ho raní mrtvice leknutím nad touto hroznou zvstí. Nadarmo se mu radilo, aby rychle nkterá jiná diváka ei se piuila vždyf nebyla tak dlouhá a do veera ješt množství hodin. Ale na neštstí neumla žádná jiná žaka mimo Márinku nmecky. Namítalo se mu, že se mže rychle do eštiny peložiti ale než by se byl otec mj tohoto sprosáctví dopustil, aby vrchnost esky pivítal, byl by radji hned úad svj složil. Zakládal si od jakživa Ale povelmi mnoho na tom, že ví, co je slušnost! mohli jsme si pece, a to, jak víš, velmi duchapln. Ješt tebe vidím, jak ostýchav jsi ve voze sedla, jako z hnízda vyplašené holoubátko!" „I tane každý pípad tohoto veera jasn na mysli," odvtila mladá paní s planoucíma oima. ,,Ten dobrý tatínek Cítili jsme se oba tak šastnými, jak jsme tichým veerem spolu na nové panství jeli. Byla jsem radostí na polj bez sebe, že jsem konen z toho ošklivého ústavu vyvázla, a otec se zas tšil, že jmní své, v obchodu vyzískané, na pkném výnosném statku dobe uložil. Ale bývalý banquier se nedovedl do venkovského života vpravit; dal se spekulacemi zavésti !" žebrákem a milioná byl by se málem stal „Kdybys ty ho nebyla vykoupila," doložil Jaroslav s temným pohledem na smutení roucho její. „Ten dobrý, pedobrý otec mj," vzdychla si Adéla, peslechnuvši úpln jeho narážku. „Pro ho nemilosrdný osud vyrval práv v okamžiku, kdy se mohl •

—

;

;

—

—

mn

mj

!

—

mn

193

konen

—

Onoho úplného štstí dítte svého tšiti? ješt laskavjší, srdenjší než jindy. Slíbil mi, že mne nikdy více od sebe nepustí, že bude sám všecko se mnou opakovati, emu jsem se byla v piuila, aby do domu pijímati nemusit cizí osobu, která by si nade mnou práva piosobovala a snad nepátelsky mezi nás se postavila. Líbala jsem ho až k udušení za radostnou zprá\^, že mne neodevzdá více vadivé vychovatelce s dlouhým nosem a s pichlavýma, vševidoucíma oima, aby mne plísnila, kdybych bez rukaviek a bez klobouku do zahrady aneb do širého pole vybhla! Jako dít jsem se tšila na tuto až posud nikdy nepocítnou

veera

z

byl

mst

volnost!" ,.Však ty

nebolui

ti

dlouho dopráno nebylo,

muennice dtské

stisknuv soucitn

Zamlevši

její

mkkou

lásky."

z ní

pravil

se

radovati,

mladík

tiše,

ruku.

bolestn opakovala stisknutí jeho, ale myšlenek na ni doléhajících, pokraovala opt l('hl<ým žertovným tónem, jako by je pehlušiti chtla: „Když jsem se upokojila, vy.svtloval mi tatínek nové mé povinnosti. Udal mi, jak se k našim úedníkm a se,

vyrvavši se násiln z trudných

poddaným zachovati mám, a konen nuie upozornil, že náš píchod snad njakou slavností uvítán bude, jakož že je pi tom obyejem, aby mladé dve vnec neb kytici s njakou eí podalo, a naídil mi, budu-li takto Linlknul, poctna, abych dárkyni vlídn v elo políbila. a já se zahloubila s celou duší v piivaby noní pírody, i

—

—

bylo to ponejprv, co až posud nui neznámé. Slavíci jsem tklivé zvuky jejich zaslechla, zpívali tak sladce v zelenajících se keích u tichého potoka, práv jako

19é

te do]e v zahrad .pod našimi okny. Lehké, msícem postíbené chomáe prhledné mlhy táhly voln po vonných lukách, lile práv jako te tam dole v údolí ty !

bílé,

nžné výpary

okolo olšin se vinou.

jasn tpytily v istém vzduchu na temné

—

Hvzdy se mnohem

obloze,

jasnji než diamantový šperk, který mi otec po nebožce mamince v sametovém pouzde ukládal a jen na den narozenin mých ukazoval. Již tenkráte jsem jim všecka malá svoje tajemství svovala a práv jsem se byla zakoukala, vymujíc s nimi v tichém rozhovoru v své dtské sny, lesklejší nad jejich svit když se koár náhle zatoil a my zahnuli z temné cesty na širokou, lipami ovroubenou, do našeho nového zámku vedoucí

n

:

uprosted níž stála ohromná vítzná brána, vnci a barevnými svítihióan; všecka pokryta." „Ve slohu, který by byl lovk na darmo v nauce o stavitelství hledal," namítl Jaroslav škádliv. silnici,

„To

pravda,"

sice

mn

svdila mu

s

dobrosrdeným

pousmáním, ,,ale se zdála arovným, vznešeným výtvorem, když se koár ped ní zastavil a já si ji prohlednouti mohla. Byla jsem jako oslnna neoekávaným, úpln nopíkrým pechodem ze tmy do svtla, jakož Všecko, na vým, nikdy díve nespateným divadlem. oi mé utkvly, zdálo se mi zázrané, krásné, .

—

i

em

a trvalo to dlouho, než jsem se z úžasu a podivu poPijímal vlídn zotavila a po otci ohledla. deputace obcí, své nové úadníky atd., jižto pišli ped-

—

nkud

sta\at se

mu

a

ponížen

gratulace

mu

skládali,

odporu-

ujíce se v jeho milost. Ostýchav popohledla jsem ve stranu, kde jsem spatila pestrý houf dvátek zvdav na nme pošilhávajících, piemýšlejíc, zdali mi nkterá z nich

195

pipovdný vnec

to asi bude. Tu se kruh místo oekávaného dvátka blíží se hoch! Mám ti ho popsati, nastojte

podá a která

náhle rozstoupil a

—

—

—

ke koáru Jaroslave?" tázala se mladého muže, s bolnosladkým výrazem v ušlechtilé tvái ji poslouchajícího, potuteln mu v oi hledíc. „Jak se pede mnou objevil se sklopeným zrakem, s rumencem studu na mladé tvái, drže vonnou kytku a zatoený arch papíru v tesoucí se ruce? Jak pokloniv se mi skoro až k zemi, spustil sáhodlouhou nmeckou z níž jsem dílem pro vlastní rozpaky, dílem pro strašliv falešný pfízvuk jedinému slo\ai nerozumla? Tenkráte jsi v skutku velkých deklamatorních vloh

e,

miláku; pednášels s týmž výrazem, s jakým jsem t pozdji pi mši pisluhovati slyšela. Teprv, když jsem druhý den odevzdaný mi arch petla, dozvdla tvá jednala o pocitech školní mládeže, jsem se, že dobroditelkou svou velmi sanguinicky mne nazývajíc. Bunezklamala vyprázddoucnost dokázala ale, že se ve nila jsem po každé o zkoušce svou spoitelnu až do krejcaru, daíc líné jako pilné žaky s touž velikomyslnou nestranností, nemohouc snésti myšlenky, že by ml nkdo smutn a nespokojen odejíti. Toto nepedagogické jednání dopalovalo pana uitele po každé, jako kdo ví co. Jen si pomysli, vyítal mi k mému nemalému ustrnutí, že prý tím kazím na svém panství mravy." „To je mu podobné duch jeho neklonil se nikdy k laskavosti, liboval a libuje si až posud jen v neústupnosti a písnosti, potáceje se v zastaralých pedsudcích," odpovdl niladý muž piiidce, a chmura vystoupila na nejevil,

e

mn

;

;

jeho sotva

vyjasnném

ele.

Chlácholiv pejela rukou jeho zasmušilou tvá.

—

196

„Konen

hrav

vypravovala

umlknul,"'

jsi

dále,

,,celÝ

udýchaný a uhátý, a já zachvjíc se, pochopila, že mi jest také nkolik slov pronésti. Snad bych se byla k tomu snadnji odhodlala, kdybych byla spatila ped sebou díví tvá. Ale mezi samými dvaty vychované, nemající ni hoch úpln neznámým tvobratra ni bratrance, byl

mn

nmuž

jsem pohlížela nejen s ostýchavostí, ale i s jistou bázní. A te jsem mla jednomu z tohoto cizího plemene odpovídati Ne, to nešlo nikterak pesahovalo to veškeré meze mé zmužilosti Nebylo vru divu, že jsem se v smrtelné nesnázi brzo rdla, brzo bledla, že jsem ústa otvírala, nemohouc jediného slova ze sebe vypraviti že jsem úpln hlavu ztratila. Avšak vyslance školní mládeže držely tytéž rozpaky ve svých tenatech ani on nevdl, pešlapuje s jedné nohy na druhou, piblížiti a dar mi urený má-li se ke co si poíti Ach, vivykati. již odevzdati, anebo odpov mou dlaf jsem na vzdor svému zmatku pedobe na jeho úzkostlivém oblieji, který se mi zdál hezí a píjemnjší než kterýkoliv mých mladých milých pítelek, že se mnou má soucit, a že by nebohý, práv jako já, nejradši upláchl, jen kdyby vdl, kam, a jak do toho Vi, to rem, k

!

;

!

—

;

—

mn

—

!

lichotiv byla strašná chvíle, Jaroslave?" pitulila se k mladému muži, jako by mu chtla nesnáze jí k vli pestálé jaksi vynahraditi, a on A-esele hlavou kýval,

hlad

její lesklé

vlasy.

„Dvátka

se mezi sebou chechtala,

podle všeho neA-ysmívala se pouze neodhodlanému eníkovi, ale snad ješt více neobratné sleince. Tu pohledl konen otec v naši stranu a vypukl v hlasitý smích hrála dcenad roztomilým genrovým obrázkem, v ruška jeho hla^^lí a nikoli nekomickou roli. Pošeptal mi

mj

nmž

197

„Udlej tomuto výstupu konec, dušinko veee Otcova zámku na nás eká." slova mne ješt více zmátla. Konec jsem mla udlati ?

rychle již

:

—

více než hodinu v

;

nmž

byl díve, Ale pro boha, jaký konec ne-li ten, o narážeje na naše pivítání, mluvil? Vždy jsem o žádném jiném ani nevdla, ani jiný vymysliti si nemohla! Dobrotivé nebe Div že jsem se ve voze nezvrátila, jak jsem vidla, že se otec pánm ho vítajícím již porouí a následo^^l nezbýv^á, než abych rozkaz jeho co nejrychleji vyplnila. Vstala jsem tedy. Pan uitel si toho povšiml a dal nesmlému synovi notný štylec, aby k slen pistoupil. Nebohý se k ní ])il)lížil jako krví politý, strkaje !

mn

grácií malého kzlátka osudnou kytku s kaligras fickým uvítáním do ruky. Tento nedostatek uhlazenosti vynesl chuasovi druhý štylec od i)ana uitele. Tu se slena k nahne a obtoíc rameno okolo jeho krku, dotkne se, jako poslušná dcera pamtliva otcova nauení, jeho ela." „A hoch vykikl, couvl a nuilem l)y byl k zemi klesl jako bleskem ohromený, strhna slenu za sebou s vozu, kdyby ho nebyl otec do nárui zachytil a jemu beze všech okolk poádn ped celým slavným shromáždním vyplísnil za neslýchané nezdvoáctví, že omdlévá sleninýin políbením," skoil jí Jaroslav dovádiv do ei. „A milostivá vrchnost pustila se do hlasitého, srdeného smíchu nad tragickým zakonením této malé komedie, netušíc, jaký hluboký dojem v srdcích jejích hrdin zstaví. Otupl jsem takm stídajícími se, docela mi novými pocity, jnezi smutkem a nevýslovným plesem se kolíbaje. Hledl jsem jako zkamenlý na pružnou mladistvou postavu plaící sleinky, a ze smsice dojm

jí

nmu

—

19S

mých vynikala horoucí nepemožitelná touha, pocítiti ješt jednou toto plaché zavadní jejich mkkých rtv o elo mé, jež jsem byl tak nemotorn a urputn od ní pijal. Neopustila mne po celý život mj, Adélo," pipojil s vášnivým pohledem na mladistvou vdovu, ježto se, kloníc se k nmu, tak panensky uzardla, jako by byla Vesna teprv po patnácté tvá její políbila. V zahrad dole nehnul se ani lístek, jako by se

—

byla píroda ostýchala sladké výmluvné toto mlení ruvonné kídlo, na nmžšiti i blouznivý vtík sklopil své to k nim donášel jemné vzdálené bublání malého potoka s toužebným klokotem slavíka vedle v stromoví sídlícího. „Sláva památce otce tvého, Adélo má," poal mladý muž. „Byl jist jeden z nejvýtenjších muž, které zem Jaká to vlídnost v jeho slovech, jaká to naše nesla. upímnost v jeho chování! Byl by srdce s každým rozdlil, každého tak rád šastným uinil, jako by byli všichni lidé jeho pokre\aiými bratry. Ješt mi zaznívá v duši chlácholivý jeho hlas: „Jen zvolna, pane uiteli!" pravil mírn k otci mému. „Necht syna: líbí se mi jak náleží. Choval se docela dobe, nesluší se to pro studenta, aby se dal od dvete veejn objímat. Prosím ho ve jménu své nezkušené dcerušky, aby jí tento malý poklesek odpustil; takové dvátko neví ješt, jak s mladými stateKolik je ti let?" obrátil nými pány slušno zacházeti. se pívtiv ke mn. Ani slovíko nemohl jsem ze stísnných prsou v^^)raviti. Otec musil odpovdti za mne. „Již šestnáctiletý!" podivil se nový náš pán. „Jsi malý nechává písný taa nevyvinutý na léta svá, nejspíše pak chceš býti?" Otec tínek píliš mnoho sedt. odpovdl, že se opovažuji míti nejponíženjší pání, na;

—

—

—

ím

t

—

199 stoupiti nynjší místo jeho, až mu jednou stáí zabrání, povinnost konati, což ale bohdá ješt dlouho se nestane. Laskavý pán pohledl soucitn na mne; pedvídal nejspíše „Vesmj- lós po boku svéhlavého pánovitého starce. nickým uitelem že chceš býti?" vrtl po krátkém pemítání hlavou; „sobotáles vytloukat, v hospodách celé noci hrát, každého opilce poslouchal? Xe, ne, to ti nevím; vidím ti to na oích, teba bys je odvracel; ty myslíš výš!"' tvrdil, že má milostpán Ach, jak horliv ted otec pravdu, že jsem ten nejnezdárnjší niema, který snad kdy tráva šlapal, a jak smutné to je pro jeho otcovské srdce, každý již neposluštiost mou na oích vidí. Celý že den bych prý jen v daremných knihách vzel, pemýšleje, jak bych v Praze pi studiích jeho poctiv uchránné peníze protloukl. Nechci prý ani o tom slyšet, abych šel na pes rok mezi ekatele do Holeshwi, jak se to na uitelského mládence písluší On že se mne ale dlouho tázat neByl vyžene mé panské brykule z hlavy. bude a jsem podobným výstupm a tupením ped jinými tak uvyklý, že jsem pi otcových žaloba h úpln pokojným zstal, k obran své nieho nepronášcje. „Ale jak pak, kdybych já sám syna vašeho za uitele na panství své nechtl," pousmál se otec tvj, ješt laskavji na mne pohlížeje^ ,,a stran tch studií v Praze .s ním se spolil a v jeho brykulích ho podporoval Byl byste s tím spokojen, poslal-li bych syna na útraty své do msta, aby z nho nco bylo? Otec i já K emu bys ml chuti?" tázil se mne vlídn. jsme zstali jako ohromení nenadálou touto milostí. .lak asto se mi již zdálo, že skládám svou hrstku prádla a milé své knihy, odebíraje se do Prahy, cíle to svých tužeb a nadjí! Ale když zakdákala slepice pod okny mé

—

—

mj

mn

—

!

—

mn

!

—

— —

200

komrky, anebo zaštkal sousedv pes za plotem a já txhna sebou, otevel jsem oi vidl jsem k nevýslovné :

mrzutosti své, že jsem na místo pražského studenta ješt poád jen kantorovým Slávkem, jako každý jiný den. Otec se díve vzpamatoval než já. Záe pýchou, oznámil vrchnosti s nesíslnými pehlubokými pioklonami, že ,by se syn jeho stal nejradší profesorem, jestli jeho milost tento úmysl za píliš neslušnou smlost nepováží. j,Jsi srozumn?" znlo ze rt dobrotiv^ého pána, než koímu rozkaz dal, aby jel k zámku. Já kývnul hled jako omámený za koárem, v jsi ty ješt plakala, nemajíc .0 tom tušení, co kolem se dlo. otec míval ode dávna takový respekt ke všemu, co se právem a bez práva profesorem nazývalo, skoro jako ped samou vrchností, a školního rady si vážil zrovna tak jako pana biskupa, vítaje onoho s touže slávou, zabloudil-li do naší vesniky, jako když tento pijel k bimování. Jaký div, že i se zdál titul profesorský nejvzácnjším cílem všech lidských snah a dosáhnutí jeho vrcholem vší po-

—

—

—

—

nmž

— Mj

mn

zemské dstojnosti?" „Jen se piznej, že jsi na nme pro budoucí slávu svou zrádn zapomnl," hrozila mu Adéla ržovým prstíkem. ,,Ty jsi se hrd kochal v nastávající hodnosti, co já

nebohá celý veer proplakala nad

svým. Nebyla bych

smšným omylem

vru

pranic z toho dlala, že se mi tatínek a tolik lidí vysmálo, že jsem ti hubiku vnutila jen kdybych byla vdla, zdali ty mnou pro to neopovrhuješ. Chování tvé aspo potvrzovalo mne v dmince, že jsem ti protivná, jako tvé híchy. Jdi, zlý; si

;

—

nemohu

ti

hodin zpsobil

!

Kdykoli

mým pannám

love

perných mi scéna u vítzné brány na

to odpustit, že jsi

tolik

201

mysl vstoupila, a to se stávalo asto, házela jsem vždy jednu za druhou do kouta, a nech bych je byla ped tím s nejvtší parádou ustrojila. Ne, Jaroslave, mluv si co chceš,

bys

nevím

mne

že

ti,

tak trápil

„Ty mne jen

jsi

mne

již

tehdáž miloval

nebyl

;

!"

viníš a zapomínáš, jaká

ty pipravovala," vyítal

jí

jsi

mn

její.

„Jen

muka

Jaroslav, líbaje ruce

malá híšnice, a dlej, jako bys nevdla, nevnovala až do asu, když jsem ped svým odjezdem se pišel do zámku k vám porouet. Proléval jsem pod starou jabloní v našem sad hoké slzy nad nesmiitelnou nemilostí tvou, proklínaje jako ty vítznou bránu, eníky i vyslance, svj pokus Márinino ochraptní co píinu všeho zlého. Kdykoliv jsem t potkati ml, vyhýbala jsi se na sta krok; vrt hlavinkou,

žes

mn

ani jedinkého pohledu

—

i

mn

kdykoli jsem byl u vás pozván, vzdálila jsi se, jakmile jsem se ve dveích objevil a zstala jsi pod jakoukoliv výmluvou v jiném pokoji, nedbajíc, že vedle sedím já jako Teprv když jsem se s tek smrti odsouzený híšník. bou na dlouhý rok rozžehnat pišel, pukla kra pís-

—

nosti tvé."

„Vzpomínám si asto na louení naše," zašeptala se šelmovským posukem. „Vizme toho roztomilého posmváka!" volal mladík, hraje si na rozhnvaného. „Jak vidím, máš velikou chu, mne nabírati Dovolím ti to milerád vždy si sám beze smích na tuto výpravu pomysliti nemohu Otec si to nedal nikterak vzíti a provázel mne do zámku, abych ;

!

!

se zas v

nem

proti

etiket

neprohešil.

Nešlo

mu

to

poád ješt do hlavy, že se jeho vlastní krev tehdy tak zpurn a neslušn zaduivala. — A otcova pítomnost

202

inila mnje ješt neobratnjším a nesmlejším. Již na schodech poali jsme, já z rozpak a on z uctivosti, klopýtati prese všecky koberce, které nám pod nohy pišly, pokraujíce v tomto tlocviku po celé velkolepých pokoj, v nichž nebylo snad stolku, piana aneb

ad

sedadla,

s

nímž bychom

—

nebyli

se

potýkali.

Konen

jsme vás našli. Jen se pamatuj Otec tvj nás pivítal laskavji než kdy jindy, ale tys sklopila hlavinku do knihy hloub nežli kdy jindy. Abych se dnes ani nejmenší chybinky proti dvornosti nedopustil, komandoval mne otec pólo šeptem, udávaje každý krok, každé hnutí, pedíkávaje mi slova, nezapomínaje však, aby též hovor s dobrodincem mým udržel. Otec tvj nemohl se smíchu zdržeti, vida poínání tohoto originálu a nemoha nikterak rozmar svj opanovati, propustil nás mnohem díve, než to obyejem jeho bývalo. Obdržel jsem od otce rozkaz, abych vám obma na rozlouenou ruku políbil. Tu se ale pestal otec tvj smáti, dokládaje velmi vážn, že se tato pocta vzdává jen dámám, muže ale že snižuje, pijímají-li aneb proukazují-li této poníženosti. Otec však stál na svém, že se lovk naproti vrchnosti a pedstaveným svým nikdy dosti skromn chovati nemže a že je pýcha pvod všeho híchu ve svt. Nu, znáš náhledy jeho; ztrpily i jemu mnohou chvíli Co by asi ekl, kdyby nás v tomto okamžiku spatiti mohl ? Co ekne, až se dozví o nejneslušnjší ze pozdvihnouti oí svých až k dcei všech neslušností pána svého?" „Však já ho uchlácholím, bude-li chtíti si podle zvyku na tebe vyjeti Nejen za tento, ale i za všecky pedešlé híchy tvoje vydobudu rozhešení na tom, nám pec tak !

mn

mj

i

mj

—

mn

!

:

1

203

drahém podivínu," tšila Adéla vroucn. „]\In on neodolá a já si pevn pedsevzala, smíiti vás. Uvidíš, že ti konen i to odpustí, že jsi se mezi vlastence dal. Ale nechme loho prozatím až na vhodnjší dohu ted honem vypravuj dále! vím, jak ti asi bylo vydávajícímu se na políbení ruky mé."

—

;

A

„Vru, že jsem se na to s kolující hlavou a s tesklivým srdcem vydal," pokraoval Jaroslav. ,, Práv jsem tžkým nfcmotoniÝm krokem k sedadlu tvému zamiti clitl, když mne otec tvj zastavil a oslovil, zdali mám hodinky. Zapomnl jsem na podniknutí své. Hodinky! ach ano hodinky Ty náležely k nedostihlým ideálm vesnického hocha. Vrtl jsem smutn hlavou. otec honem .namítal, že by se tento ])epych ani pro mne ne-

— — Mj

!

slušel.

„Student ^i bez hodinek! To by bylo hezké!" pravil vlídný muž, neposlouchaje mého otce. „Vždy bychom ani žádati nemohli, abys v as do školy picházel Ale, Adlinko, jen mi povz, jak jsi mohla zapomenout na hodinky pro kantorovic Jaroslava? Vždy jsi na tolik jiných, jiién dležitých vcí pipomnla. Na tvou domluvu jsem jeho vak ledaíms až peplnil, a práv to hlavní nám obma nepipadlo Ted není jiné pomoci, než abys ty nui dala svoje hodinky. Jsou sice trochu titrné, jak vidím, ale ])i()zatím vezme studios jimi za

—

!

—

m

!

—

vdk." „Zdali pak

ho rychle.

—

tušil, že jsem na to ekala a že jsem na hodinky neiipamatovala?" tázala se se divíš? Vru, .laroslave, ty se nesmíš

jsi

tatínka jen proto ,,Ty

bystrozrakeni lásky své pechluhiti

!"

204

„Mohl jsem viti, že pod touto andlskou tváí již lest?" bránil se obvinní jejímu. „Bud" ráda, že mi to ani nepipadlo, byl bych se ješt samým blahem rozplynul. Vždy jsem beztoho ani nevdl, kde hlava radostí stojí, když se otec tvj zmínil o horlivosti tvé, jíž jsi se štdré, ze zámku zaslané výpravy zúastnila. Až posud jsem byl pod bemenem tvého domn-

vzí

mn

mn

hnvu ped tebou stál jako paez v lese ale pi zvsti jako by byla všecka tíž náhle se mne spadla. nepoteboval nikdo napovídati, jak se chovati mám, co jsem vdl, že se nehoršíš Stal jsem se jedním rázem obratným a smlým. Tys odepínala malé, hezounké hodinky, podávajíc mi je tesoucí se rukou, se sklopeným zrakem. Pijal jsem je omámen, troufaje si ústa na hebké lého

;

této

Te mn

!

prstíky tvé pitisknouti. ale již

jsem

srdnatosti

vdl,

Ty

se zapýila, jako

jsi

ržinka;

hnvem. Nabyl jsem nové potajmu sám hrdinství svému,

že to není

a obdivuje

a

se

mn

jsem se t, trochu zajíkav „Zdali je také ráda daruješ?" Tenkráte teprv podívala jsi se mi ponejprv pímo do oí a já peslechl úpln odpoA^ tvou!" „Jdi, jdi!" smála se mladá paní. Vždy jsi ani žádné neobdržel Pomátls mne všecku, osloviv mne tázal

:

—

,,

•

!

esky!" „Z toho nejlépe

souditi mžeš, jakým jsem byl ješt v život," odvtil mladík na pólo žertovn, na pólo trpce. „Akoliv mi otec asté pednášky o pednosti

novákem

nmeckého

jazyka inil, broje proti mé náklonnosti k eskému, který prý svt bez toho za sprostý píliš má, než aby se v bavil a jednal pece jsem to nikterakž nechápal, že by naše tak vzdlaná, ve vyhlášeném ústav v Praze vychovaná sleinka, která tia francouzsky a an-

nm

:

205

pi mši latinsky; která hrála nejprvnjší varhaník v okolí, ped ní dle vlastního vyznání se zastydl která zpívala na krucht tak dojímav, že dole v kostele lid rozplakávala že by budoucí paní tolika tisíc ryze eských poddaných o eštin, o mateském jazyku jejich, ani pontí nemla! Teprv v Praze otevely se mi úpln oi, a vzdor své mladistvosti zhrozil jsem se nad tou eskou ženskou vzdglicky,

jako náš pan fará

na pian, že

mj

otec,

;

laností,

harlekiiiskému pláštíku ze sta kiklavýcli ostiž-

k sešitému a pozlátkem polepenému se podobající, v njž se ted, jindy tak rázné dcery naší vlasti

planost srdce a prázdnotu hlavy se to u nás zmní! Krly jjudemc tati, co na moc nepemožilolnou. Poláli s pýchou iní! Kdy l)udou vlastenectví v

národ

aby

zahalují,

Kdy, ach kdy moci na ženy své poíjak to Francouz, Vlach, zaki-yly!

ruce jejich svatý

ohe

budou všemi zbranmi tm, kteí by se odvážili rou-

ostíhati, kdy

ducha a srdce zápasiti proti hav tohoto pokladu se dotknouti?!" „Pomni na plány naše," mírnila vážn rozileného mladíka, „a doufej! Po století neuinilo se nieho pro vzdlání pohlaví mého: podnikiuití naše bude prvním pokusem, abychom v nich vzkísili národní cit, a doufám pe\Ti v skvlý zdar! Ale ješt jsi mi nepovdl, jak t pekvapilo, když jsi, vrátiv se na prázdniny dom, mne uslyšel

esky

hovoi-iti?"

„Tvá vznikající láska k mateskénui živlu mne naplovala tehdy takovým nadšením, že jsem si pál, abys .se stala nejoliyzdiu''jší ženštinou na svt, abych se mohl pro tvé pilnutí k národní vci ješt jednou do tebe zamilovati," zvolal mladý muž, a odlesk tohoto nadšení zaplanul mu znova v oích. K.

SVTLÁ:

Z dob probuzeni.

U

208

„Jaké to ohavné pání, Jaroslave!" zalekla se mladá „Vidím bohužel te vlastníma oima a slyším vlastotec tvj pravdu, pravil-li, že si tebe níma ušima, že tom ohledu každé ti proklatí vlastenci tak osedlali, žes v Povídala jsem ti již, že mi svil, pošetilosti schopen. že by jej to bylo ani polovic tak nemrzelo, kdybys byl v Praze místo do školy do kaváren chodil a tam cigára kouil a kuleník hrál (nejhroznjší to provinní v oích se svtem neseznámeného starce), než že jsi vlapaní.

ml

—

stenil a ani ped pány se nestydl na echa si hráti. Co si ten dobrý muž té staré hlavy nalámal, kdo ti asi pvodn tyto myši do hlavy nasadil Nebo že by byla vlastní jeho krev sama z pravme, jedin spasitelné dráhy zl)loudila, tomu nikterak nevil." „Vím to, vím, že až posud pochopiti nemže, pro jsem se podle nho nezvrhnul a radji podle vyšších se neopiil, než abych sám a sám pracn si klestil cestu k pravd, která nad to ješt nic nevynáší!" tvrdil mladý muž s bolestnou trpkostí. „Ale na štstí nepotebuje poctivé, zdravé srdce žádné pobídky ni povzbuzení a ješt mravmých výklad, aby povinnost svou poznalo a vykonalo. Jinak vru nevím, co by se bylo jeho návodem !

mén ze

mne

stalo."

„Slova tvá mají jen ponkud platnost," namítala Adéla zamyšlen. „I poctivé a zdravé srdce potebuje pouení, aby z nevdomosti nezbloudilo a nevinn nezhešilo. Rci, co bych já byla za to mohla, stavši se nevdomky odrodilkyní, od nížto bys se byl navzdor lásce své s ošklivostí odvrátil ? Sotva mne eská chva odchovala, byl mi již cizí jazyk vnucen, a já svj vlastní nikdy více nezaslechla, leda na ulici od hrajících si dtí !

207

z

chudiny; vychovatelé moji miip nauili

cizí

mluvu za

vlastní považovati a vlastní jakožto lUMlokonalou opovrhovati.

Jak mohla tak

obmezen vychovaná dívina

poznati,

že se proti pírod samé proviíiuje, zachovává-li se dle píkladu rodiíi svých, k nimž s dtinskou jako

dvrou

k

ideálm

pravdivosti

a ctnosti

pohlížela,

a vykonává-li

pikázání uitel, což považovala za nejsvtjší svou povinnost? Cí ruka mla oponu mezi mýma oima a svtem roztrhnouti a odhaliti mi vznešenou tisíciletou tragédii národa mého, bojujícího s neslýchanou vytrvalostí a obtivostí o první právo své a základ svého duševního života

—

o jazyk

svj

Cí

?

to

hlas

mne

ml

vyzvati,

abych se boje zúastnila dle sil a schopností svých, když to neuinili ti, jimž buh vývoj duše mé svil? Kdyby nebylo mé dtské náklonnosti k tob, bývalo, potácela bych se až posud ve tmách pedsudk jako tisíce krajanek mých, v nichž záhubný smr našeho vychování

—

a neblahé sociální pomry veškerý národní cit potlaily. Ale zaslechnuvši t esky mluviti s takovým pízvukem, jaký jsem na tob ješt nikdy nepoznala, a to v oka-

mžiku nám vtipem jiné

obma

tak

neuvdomlé

milá,

významném

lásky, že je

dostatený

to

dvod

uhodla jsem ostronade všecky pro mne, abych eštinu ti

:

tato

e

od té doby za nejkiásnjší jazyk na svt považovala." „Tys ta nejnebezpenjší pochlebhice, která kdy muži mozek spletla," tvrdil mladý muž blažen, pivinuv ji horoucn k srdci svénui, „a vedle toho pravá kouzelnice; neb jen tob se mohlo podaiti, na otci dovolení vydobyti, abys eskému jazyku se piuila. Jeho nechu

—

k k

ei ní.'"

lidu

mohla

se

smle

rovnati

s

antipathií

otce

mého

208

„Se svým tatínkem nemla jsem ani polovici té práce jako s otcem tvým," žalovala mu Adéla. „To stálo namáhání, než jsem pana laitele pemluvila, aby v eštin hodiny dával A k jinému nemohla jsem se obrátiti z té píiny, že nikoho široko daleko nebylo, kdo Avšak já nepopuby byl mohl tuto úlohu pevzíti. a stila. Bylo mi po tvém odjezdu najednou tak teskno

mn

!

—

smutno den se mi zdál nekoneným nevdla jsem ani, vždy se mi kde se najednou tolik toho asu nabralo jsem si pec díve nikdy tak sáhodlouhým nezdál ho mohla ukrátiti a zárove vyplniti lépe, než pivlastujíc si vdní, jímžto jsem se ti zalíbiti troufala, a to tím bezpenji, že si byl uitel otci mému stžoval na nejapný zpsob syna, který mu píše eské dopisy? Za Ale co? Byla málo nedl tla jsem již plynn esky. jsem s knihovnou tvého otce brzy u konce. Nezbývalo nic, než aby njakou zába\mou lekturu pro mne objednal, ;

,

— !

ím

—

a to u tebe." „A ten ukrutný ježto

mu

jsem

mn

muž

obstarával,

k literatue ani vyložiti mladík. „Ani té radosti

—

nepsal, že jsou ty knihy,

nemoha

si

jeho náhlou

že jsou pro tebe

mi nepál, abych

!"

chu

hoekoval

je byl odesílal

vdomím,

že ty se jich dotkneš." „Byla jsem toho jista, že ti nezvstoval, jakého pívržence nabyl ve jazyk od nho tak nenávidný," s

mn

pousmála

se líbezná vypravovatelka.

nvadž

mu

se

asi

práv V

tu

dobu

z

„A to tím mén, poPrahy psalo, že se na

—

šeredný zpsob toho vlastenení chytáš. Ach jakou nevýslovnou radost zpsobil mi po každé balíek knih, jež jsi mn, nevdomky, posílal! Nedávala jsem je ani z ruky a jedna z nich, obyejn ta, v které jsem

a

!

209

práv

itíila,

ležela

každou noc pod mou poduškou a já se tebou se všemi

tob! Seznámila jsem našimi novjšími spisy, a Tyl to byl, na

ní

o

snila

tento muž mužných tou ženskou dojímavou duší, který svými brzo lahodnými, brzo hímajícími slovy povdl, co je národ Ach, ta naše zaslepená doba, klanící se se surovým obdivem tm, jižto lidskými životy plýtvají a v slzách lidských se topí, stavíc jim otrocky nádherné ponmíky, a na rov tichého pvce, jehožto nadšený zpv celý národ pomohl vyvolati z hrobu, kladoucí lhostejn nkolik chu-

in

mn

s

.

.

dobek! Snad neetl nikdo jeho díla s tou dychtivostí, jako milenka tvá bylo jí, jako bys ty to byl. jenžto ji pérem jeho napomínáš, povzbuzuješ, vedeš Zdali pak mi promineš, povím-li ti, že jsem teJ již svoji ne pouze ale že se stala vlast nebezpenou k vli tob milovala sokyní tvou?" „Zstane io chloubou života mého, že jí láska ke tak statenou dceru zplodila," odvtil, hled jí blouzniv do oí. „A považuji se za vyvolence osudu, že mezi tisíci pipadl blahý los, najíti v družce srdce i družTušil jsem již v dítti myšlenek svých. ku snah zárodek vznešené ženy a nikdy nenáležely myšlenky moje jinému mimo tob v dobách strasti a zoufalosti, jako kdy jsme se beze slov, bez vyznání a písah milovali, kdy se ;

!

—

e

:

nm

nm

—

i

nám obma

zdálo, že to tak býti a

vn

—

tnati nuisí svtci nebyl bych vzpomínku na tento záblesk blaha vymnil, když slunce naší lásky v moi žalu zašlo, když jsem, piispchav na kídlech nadje a

Ani za všecky

!

])()klady

dom, svatební prvod potkal, poznávaje bledou, po boku starcov omdlévající nevstu „Ustiiíi, Jaroslave!" kynula mu bledší nad lilii rulásky

'"

210 kou.

,,Bh mne

miloval,

že jsem

t

tenkráte nespatila,

ani tušení nemajíc, že mi dlíš na blízku.

—

!Xe\im, zdali

nebyla bych nieho v úmyslech sA^ých zmnila Vždy bys ty byl nejprvnjší mezi všemi opovrhoval díttem, které by se nebylo nad šedým otcem smilovalo ne, nemohla jsem jinak jednati 1" „Dovdl jsem se pozdji, že ti nezbývalo jiného než tento zoufalý krok," odpovdl, s nžnou soustrastí k ní se klon. „Xebo téhož veera prchnul jsem, jako vzteklicemi štván, ped místem, kde se práv veškeré štstí života mého pohbívalo. Nevda ani, kam mne noha nese, vrátil jsem se do Prahy, uzavíraje se šílený, zlomený na tle i na duchu, do svého pokoje, zamítaje potravou a odpoinutím. Nevím, kolik dní jsem takto strávil, když mne píchod otce ze skleslosti té vytrhnul. Byl mne oekával ale když jsem nepicházel, pojala ho starost, že netroufám. Našed mne si prý snad k vli dluhm v horece, uspokojil se uvdomním, že mne v Praze zdržela nemoc. Nemaje ani tušení o mé pr^Tií cest, poal mi pro ukrácení asu a rozveselení mysli vypravovati, co Popisoval, jak se bylo v zámku nového pihodilo. otec tvj shledal, že dluhy pevyšují nešastnými spekulacemi a pílišnou štdrotou daleko cenu panství kterak se jeden vitel po druhém hrozebn objevoval a nejsa uspokojen na prodej doléhal; kterak v této strašné dob svého bývalého spoleníka v obchodu ku pomoci vyzval; kterak se tento velmi nevrle dostaWl, ale zahlédnuv dcera, náhle povyjasnil elo, slíbiv, že kreditem s\tiíi '^'še v staré koleje uvede ale za neslýchanou cenu!"' „Pesta,"' prosila Adéla znovu, a keovité chvní

bych

... ale ne, ne, !

.

.

.

;

dom

—

;

—

projelo

její

•

pružnou postavu. „K

emu

v^^volávati

tyto

211

chvíle, které bez toho jako strašidla lžko mé každou noc obletovaly? Povz mi radji, zdali t otcovo vypravování o nevinnosti mojí pesvdilo, zdali si pestal mne ." nešastnou proklínati „Takového híchu jsem se nikdy nedopustil," dokládal se mladý muž vážn. „Vždy jsem k tomu ani práva neml Což jsi byla kdy vrnost slíbila a faJešnými sliby mne podvádla? Mohl jsem nároky na tebe initi, nemaje prostedk, pojistiti si budoucnost? Naše láska nemohla více býti, než snem díve nebo pozdji musila katastrofa nastoupiti. Jaká to spoleenská propast! Dcera milionáe a syn chudikého uitele, který ." teprv podpoiou a milostí si ducha osvítiti mohl „Kterou on ale hrd od této nešastné chvíle zamítl, !

mn

!

.

.

—

—

—

;

.

zasadiv

mému nebohému

.

nejbolestnjší ránu," mému utrpení ješt starost o výživu svou. Pochopila jsem, pro to iníš, a pímluvou ctila jsem pýchu tvou; ale že jsi opovrhl otce mého u mocného spíznnce, který maje nkolik míst obsaditi, chtl na tebe ohled míti a zaopatit tob pobys byl mohl rovnž tak užiten ])ro nástavení, v to rod svj psobiti, jako ted na literární dráze Nediv se, že otec tvj úpln bylo pepjaté, Jaroslave na tebe zanevel bylt staec oklamán o nejpíjemnjší vli aspo jsi jemu k sen, vidti t profesorem. !" hrdost svou potlaiti ,,Ty nme odsuzuješ, netážíc se ani, co pronésti mohu k obran?" vyítal jí bolestn. „Arci dvody mé, pro jsem zamítl laskavostí tvého otce a dobrým místem, nedošly platnosti ni u tvého ni u mého otce a zakázáno pemrštnci a nevdníku pekroiti práh rodné chýšky. pravila Adéla

srdci

smutn. „Pipojils k

i

nmž

— —

!

;

Ml

212

Vyhoštn jsem

doinuva

z

!

—

sob každý muž jmak jednati jemužto mne otec

Ale pollanji v

bol a horkost myšlenkou, že jsem jako

nemohl! Nebo pedstavuje se píznivci, tvj doporuil, byl jsem pivítán otázkou, jaké jest smýšlení mé. Odpovdl jsem, že jsa Cechem, tohoto jména se chci hodným osvditi, vychovávaje vlasti poctivých, národu svého milovných oban. Po tom jsem byl ironicky propuštn a na srozumnou mi dáno, že se idealisté pro vychování mládeže nehodí. Ml jsem odvolati?" „Ne!" zvolala Adéla, a tváe její zahoely. „Nechtla bych ani za svt, abys byl zásady své kdy zapel." „Ty ani nevíš, jak rád bych byl starému otci po vli býval," pravil Jaroslav s velým citem. Zaklepal jsem leckdes ale vyznání, že jsem echem, jako by bylo

—

,,

;

náhle

svt pede mnou

zatarasilo

!

Musím

arci

íci,

že

jsem se ze svého propadnutí po tajinu nemálo tšil; neb stav, jenž se zdál hochovi nad každý jiný žádoucím, ztratil všechen vábivý lesk pi bližším poznání. Za to

te

zái ped brzkým výsledkem na dráze literární otce skvle smíí. S nadšením vrhnul jsem se spisovatelskénui životu v náru, považuje

vznášelo se

jej

povolání

jiné

nezkušeným zrakem

jinocha,

za nejvznešenjší,

lovka

v téže

ideální

doufajícího, že

nejhodnjší! Netušil jsem,

jakým srdce rozrývajícím l)()jiim kráím vstíc; nevdl jsem ješt, že se svt na nikoho tak škared nešklebí jako na literáta eského, toto nejpostrenjší pastorce pod domácím krovem !" „Obávání mé mne neklamalo," zašeptala Adéla, spínajíc soucitn ruce. „Tys trpl hlad a bídu a já já plýtvala zlatem Tato myšlenka vztyila se nkdy v celé hrze pede mnou, zaplašujíc nejbledší stín poklidu

—

.

.

.

i

^^

,,

^n^

213

ze života

vdouc

mého.

—

pedobe,

Ziiala jsem nešastnou pýchu Ivou, bys každým penžitým darem zpusol) podaným, opovild, a pec že

na nejnžnjší pec... udpusf, urazím-li

i

.

cit

tvj

—

zahlídla

jsem

nkdy v dálce v odvu o nedostatku svdícím, a smhi pomoci! Tys v iirddsli své nemilosrdným,

.

t

já ne-

Jaro-

slave!"

„Kivdíš mi. jak skuikcm jasn dokazuji,'" pousmál mladý muž ne bez tii)kosti. „.Isem mizerným literárním nádenníkem, jenž robotuje za vezdejší chléb chlebodárci redaktoru, a pec držím v rukou svých ruku jedné z nejbohatších ddiek ruku l\()u! Avšak nechme toho; jest to jediný trn na riiži lásky mé a bodá mne více, než si pedstaviti mžeš! Ale jak pravím, nechme toho; nemohu žádati, abys vším zamítla, emu jsi co druhé pirozenosti uvykla. Na tvái tvé spoívá zádumivá výse

—

—

itka; byl jsem tuze upímným?" „Ano, výitka," odpovdla mladá paní a veliké slzy vstoupily do jenmých oí. „Ze ustavin slib svj jí rušíš, narážeje na záležitosti dá\nio, hned v pnních našich dopisech urovnané. Nebo jsi již zapomnl, že jsme ustajuiiií /.a své považovati nebunovili, že pipadlé mi Mám ti pipomenouti, že deme, zasvtivše je vlasti! až si budeme úpln náležeti, se na veliké cesty vydáme, aby se tvj obzor rozšíil a ty, náhledy o spoleenském život jiných národ obohacen, jich užil ku prospchu vlastnímu? Nevíš již, že vrátiv se do otiny, jsi svolil, zaraziti veliký národní orgán, založený na potebách lidu našeho, této síly a nadje naší? Žes mne uril editelkou dívího ústavu v národním smru, kde by se žákyn A co ješt jiného! Vždy jsme se vyuovaly zdarma? .

—

214

ve svých dopisech oba jednosvom na tom usnesh, že naše jmní ... co to zas pravím ? že tento v prospch národu od nás spravovaný kapitál ani na desátý dil našich nestaí!"

zámr

„Máš pravdu, Adélo," svdil mladý muž opt s vyjasnnou tváí, -r- „Ani slova více o tchto penzích, jichž jsme si oba takovými mukami dobyli. Vyznávám že kolikrát jsem

pemýšlel, zdali by lépe nebylo, ? Jen myšlenka na tebe zdržela mne od temného skutku vídal jsem t v koáe po boku churavého chot, bledou a oddanou jezditi mstem ml jsem utrpení tvé ješt ztrpovati dminkou, že tys mne do hrobu veštvala? Vidl jsem v tvém zoufalém odvrácení se, poznala-li jsi mne mezi množstvím, že tvé srdce náležeti nepestalo. Jest tomu rok, když jsem t opt zahlédl v hluboký smutek zahaleI otec tvj nou a lidé si šeptali, že jsi svobodná. podlehl v ase tom tíži prožilých útrap. Cekal jsem pokojn, pln svaté dvry, jak nade mnou rozhodneš. Tu jsem obdržel list pedrahou známou rukou nadepsaný Byl on prvním lánkem etzu nevýslovných rozkoší, se

ti,

tento život se sebe svléci

—

—

•

—

mn

——

—

——

jichž jsem,

k

dopisuje

tob vyzval

má

—

si

s tebou,

zažil,

až

mne

poslední

te kleím

u nohou tvých a hlava spoívá na srdci tvém a neopustí nikdy více blahé

své sídlo

a

." .

.

„Ano," zaplakala, objavši vášniv ramenoma jeho „ted konen jsme svoji a nic nemže více štstí naše rušiti, nás od sebe odlouiti. Ale slyš jaký to hluk? Nezní jako rachocení vjíždjícího do domu vozu?" pravila, vyvinuvši se z jeho nárue a naslouchajíc podišíji

—

—

—

216

vén temným zvukm

—

v prjezde.

..Kdo

to

mže

býti ?

není již doba k návštvám!" V tom se ozvalo jemné klepání na dvée komnaty, mrzut zvolala Adéla „Dále!", a vešla vyfintná komorná. Spativši svou velitelku s cizím mužem ruku v ruce, zarazila se patrn a chtla se opt vzdálit:. desátá odbila

„Co mi neseš, Babetko?" tázala se ostrostí, uražena výrazem v

obyejnou

ostýchej se

ped

tímto

jí

její

Adéla

pánem nemám ped ním ;

s ne-

tvái. „Netajností."

Opt

s

se Babetka ironicky pousmála, a její oko utkvlo posmchem na chudobném odvu mladého žurnalisty,

jako by byla íci chtla: „Aj, což nenašla má paní jiného hocha, aby si s ním zahrála, než toho otrhánka?" „V salon eká pán," vyizovala nahlas, ,, který prý musí s milostpaní ješt dnes o veledležité vci jednati. Pan advokát Veselý ho k vašnostem posýlá." v záležitostech ddiných," „Tof jest jednatel vysvtlovala Adéla Jaroslavovi. „Odbud ho na kterýkoliv

mj

pravila, obrátivši se ke komorné, „nemohu s ním pijde zejtra! Dnes mám dležitjší jeddnes mluvit; nání s budoucím chotm svým."

zpsob,"

a

„Chotm?"

zajíkala se služka, a

posmch, jímž poád

mladého muže mila, zmizel náhle s její tváe. „Ano," odvtila mladá paní, s pýchou na literáta hledíc; „a za šest nedl bude naše svatba." „Osmluji se milostpaní ponížen žádati, aby pi promnách, které v domácnosti své snad zaídí, na mne a na vrné služby laskavý ohled mla," koktala polekaná kameristka, obávajíc se náhle, že se snad urážlivý-m chováním svým k nastávajícímu veliteli o dobrou službu pipravila.

216

Nezdržuj se a spchej k pozdnímu hostu s vyízením!" rozkazovala Adéla váhající služce. „Co se tvé služby týe ta závisí od mého ženicha. Odevzdala jsem mu úpln sprá\ai tlomácích záležitostí našich." Komorná si netroufala déle se obmeškávati a poctila mladíka, jehožto ped okamžikem ješt ani pozdravení ,,

—

za hodná nemla, nejhlubší úklonou. Jaroslav se malému výstupu ješt smál, když se Babetka již opt vracela. „Cizí pán nechce se nikterak vzdáliti, dokud s milostpaní osobn nepromluví," vypravovala ted nad míru pokorn; „nechtl mne ani k slovu pipustiti, naídiv mi, abych se okamžit vrátila. Ví prý, že milostpaní ješt bdí vidl svtlo v její komnat. Jak se podobá, zná milostpaniny pomn' zmínil se i o kšaftu jiebožtíka pána." „Nemohu ani pochopiti, co to má býti," vzdychla si Adéla, „vždyf jest pozstalost manželova nkolik nedl uspoádána! Ah, již to mám; tento msíc nezaslal advokát ješt úroky moje nejspíše mi je te odesílá. Porad mi, Jaroslave, co mám initi nevítaného vyslance pijati i odmítnouti?" „Jestli mi slíbíš, že se píliš dlouho nezdržíš jdi a zaže toho rušitele, aby to bylo naposledy, co nás o tak krásný veer okrádá! Nepijme-li se dnes, dostaví se jist zejtra zas," praWl mladík, vybízeje ji hrdinsky,

—

;

mn —

—

:

:

aby se vzdálila, však nemoha se pec odhodlati, aby ruku její pustil. „Ty budeš ekat, vi? Neuteeš, dokud se nevrátím? Vždyf se musíme rozlouiti, poádn rozlouiti, než t opt na celý den od sebe pustím. Jsemf já bláhová jako by ti samému možno bylo jen tak z holá odejít!"

—

217

švitoila mladá paní, vymknuvši se z jeho tžce a nerada, jako on ji od sebe pouštl.

nárui

tak

Ješt dlouhé

políbení, a pak teprv jí dal jíti; ale dnešního veera na jejím srdci uvadla, musila mu zstati spolenicí v osamlosti. S tak mrzutou tváí nepiivítala dobrosrdená Adéla ješt nikdy hosta jako dnes, kde ji nevítaný píchozí oekával v salonu. Ale nebyl to žádný z prá\Tiík, které doktor Veselý k ní obyejn posílal. Úpln neznámý muž rozložil se velmi nenucené na aksamitové pohovce, a vzchopiv se pi jejím objevení se ve dveích beze všedi kytice, která

rozpak, kráel mladé vdov vstíc. Míc ho pohledem uraženým nad smlostí jeho, vidla ped sebou muže více než ticítiletého v úplné síle a zralosti. Jeho osmahlá tvá byla hustým vousem zarostlá a pod temným oboím metalo dv bujných oí ostré stely na pvabnou paní. Jeho tahy vynikaly pravidelností a byly by se mohly krásnými iiazývati, kdyby nebylo v nich spoívalo cosi zdivoilého, zpustlého, souzvuíc s nedbalostí v jeho nkdy velmi elegantním, ale te již znan obnošeném odvu. Blížil se Adéle, jako by zamýšlel, jí rám podati a k pohovce ji dovésti ale ona tušíc jeho úmysl, uhnula se mu rychle, umístivši se na nejbližším sedadle u dveí a poukazujíc, nemile jeho zpsoby dojata, na sedadlo jí i

;

nejvzdálenjší. Cizincovy oi zaplanuly hnviv, ale brzo ustoupila zlost ironii, a nepijímaje místa, tak nehostinsky podaného, opel se pyšn o lenoch sedadla mu za sídlo naznaeného, a jeho pronikavé zraky nespustily se s jemné

tváe mladé ženv.

218

„Vzkázal jste po komorné na prosbu mou, abyste návštvu ráno odbyl, že se ízení vaše odložiti nedá,'' poala Adéla odmen, když byla nadarmo oslovení cisi

zincova oekávala. „Pijala jsem vás tedy vzdor pozdní hodin a žádám vás, abyste mi bez prodlení úel pijetí svého sdlil." „Uiním dle vašnostina pání, nemoha zatajiti obavu, že zpráva má pijde milostivé paní navzdor tomu, že mne ku spchu vybízí, pec jen píliš brzo," odvtil cizinec hlubokým zvuným hlasem. Úzkostliv sklopila ped ním zrak, pohrávajíc si,

aby zmatek svj ukr\'la, erným pasem na svtlošedém odvu; v jeho pohledu jevilo se cosi, co jí jako kámen na srdce padlo. „Nebylo dám kmšno okolo srdce, když tento msíc nadarmo na zásilku svých úrok ekala?" tázal se jí s

úsmškem.

podivná slova," zapýila se vdova hnviv. v tom, aby tuto nedbalost advokátovu u mne omluvil, mže se rozmluva naše za ukonenou považovati. Vyite svému principálu, že ho co nejdíve v Praze navští\im. A pokynuvši lehce hlavou, vstala a chtla se vzdáliti. Neznámý se opt pousmál. „Vidím, že má milostpaní skuten nesmírn naspch," pravil bodav, „a neslušno by bylo, déle jí zdržovati. Vím, jaké ohledy jsem dámám povinen, a protož si jen ve vší rychlosti podotknouti troufám, že milostpaní úkol návštvy mé ásten uhodla; by pak co možná nejmén svého drahého asu zmaila s tak nehodnou osobností, jako jsem já, dodávám kvapn, že se nezasílání penz, co za pouhou náhodu aneb nedbá-

„Pán

volí

„Záleží-li jeho jednání jen

—

219

považovati ráí, nejen píští msíc, ale po vždy opakoby se milostpaní kapitály její navrátily." „Co jste pravil? Jak to bylo?" zarazila se Adéla, nemohouc ani sluchu svému viti. „Jak bych mohl milostpaní nuditi opakováním? Jef tak pozd, tak nepimená hodina a neslušná doba musím hledt svou návštvii co nejmožnji ukrátiti. Bez toho se odebere dáma za málo dní do Prahy, kde záležike konci pivede," tosti své s advokátem bez tetího parodoval ji cizinec zlomysln. „Ne, ne, pane," pravila mladá žena s tžce pracujícíma prsoma „vzili za nezasláním úrok mých více, než jsem se domnívala, pihodilo-li se njaké neštstí, nesiuíme tuto zprávu odkládati nejistota by mne umoila: nehnu se díve z místa; povzte všecko!" lost

vati bufle, aniž

—

;

—

..Jaká to

zázraná zmna!"

zvolal cizinec s

hraným

chvilinkou tak málo asu a zvdavosti, a te najednou taková dychtivost po mé novin! Hle, jak se dech váš urychlil, jak se krásné vaše oi ke obrátily Ješt ped okamžikem jste je tak závistiv k zemi klopila, že bych se byl málem vzdálili musil, nevda ani, jsou-li erné aneb modré. Ted teprv vidím, že se nebeský blankyt ped nimi v nejmrzutjší chmury uschovati musí." „Vy se krut za okamžik ncprívtivosti mstíte," pravila .Vdéla, zápasíc se slzami ,, kdybyste vdl, z eho mne píchod váš vyplašil snad byste si milosrdnji poínal. Ale jednejte jako muž, a povzte mi bez dalších prtah, jakého druhu nehoda ume potkala neb potkati má!" „Jste pece jen žena, jako každá," vyítal jí cizinec

podivením.

„Ped

mn

!

;

:

nešetrn. „Xevíto-li kudy kam,

vzýváte mužskou

sílu

a

220

vclkomyslnost.

—

Zstane

to

pec

jen

pi mé

staré zkn-

promnlivjší nad vlny moské!" „Avšak to pec zstane neušlechtilé, že si ze mne žerty tropíte v okamžiku, kdy s úzkostí z vašich úst oekávám rozhodnutí nad budoucností svou," odvtila Adéla s dstojností, ale hlasem slzami zlomeným. „Nezkušenosti, že jste

mohu

ani pochopiti, jak doktor Veselý, jindy tak útlocitný

—

mn, práv

pro toto poselství zvoliti mohl osobu „Která se tmito ctnostmi ani v nejnižším stupni nehonosí," skoil jí vyslanec advokátv se smíchem do ei. „Jen mu to vytte, až s ním osobn vyjednávati budete. Ostatn jsem úpln vašeho mínní; však dost již žeit a pikrome k vci, na jejížto ukonení samému tolik jako vám záleží Vzte, že Veselý nejednal

ke

!

mn

—

se sveným jmním vaším; ale v tom se na vás prohešil, že kšaft vašeho muže tak nejapn zho-

lehkomysln tovil!"

mého mínní by na tom velmi málo záleželo, byl v tomto ohledu njaké chyby dopustil," namítala Adéla, napjat k nmu pohlednuvši. „Vždy jsem jedinou ddikou svého muže mimo mne nemá ,,D]e

i

kdyby

se

;

nikdo práva na

jmní

jeho."

„Víte to jist, že mimo vás není jiných píbuzných, kteí by se mohli vykázati platnými nároky na pozstalost vašeho manžela?" tázal se cizinec, mrštiv po ní zpytav okem. „Mj muž mi nkolikkrát opakoval, že n e," zamyslila se mladá vdova ,,ale já jsem ho vždy tak roztržit poslouchávala, mluvil-li mi o penzích anebo již docela o závti své a o právech mých, že se mýliti mohu. A ano, te se pamatuji, že má ješt sestence, který zsta;

—

—

221

iiúlile zmizel, a že muj muž byl nucen, za nho zapraviti. Neklam u-li se, pravil mi nkolikkrát, že od nho nic více požadovati nemá, any jeho dluhy mnohem více obnášely, než mu jednou zstaviti hodlal." „Mluv o tomto synovci, líil vám jej nejspíše jako sprostého zhýilce," vyjel si posel advokátv vášniv. „Nikoli," pravila, hledíc pekvapen na muže, který se tmito tak náruživ pronesenými otázkami úpln uchyloval od pedmtu, o se jednalo. „Vždy jsem se zmínila, že manžel, hnvaje se na jeho mamotratenství, málo kdy o hovoil, nevda ani, kde a

viv množství dluhu,

je

nmž

mj

jestli

vbec

žije.

—

nm

Co se mne týe, já

se

po

nm

nm

ne-

vyptávala, pozorujíc z toho, co jsem o vdla, že to nejspíše muž beze všech vyšších zájm životem se

—

ploužící.

v

mst

Byl prý pr\aiím stelcem,

práem

a

šermíem

." .

.

„Co nejspíše ani nejmenší ceny ve vašnostiných písných oích nemá," petrhnul jí cizinec zlostn e. „Vám se snad lépe líbí slaboch, který by ani svého ani vašeho života hájiti nedovedl zbablec, vyhledávající celou svou slávu v naškrabání njakého rýmovaného nesmyslu neb to snad jest to, co vy tak dmysln vyššími zájmy ;

nazýváte

—

1"

„Váš hovor

je

velmi

nepimený,"

pravila Adéla,

vždy více z chování cizincova žasnoucí. Žádám vás znovu snažn, abyste se déle neuchyloval od vci, kterážto, jak ,.

sám

mne chová. — — .prosím ješt jednou, — urit a co vám advokát mj uložil." advokát mn pranic neuložil, chcete-li d-

nejlépe víte, nejvtší dležitosti pro

Sdlte mi konen,

dkladn, „Váš

to

kladn a urit vdt, proto K.

SVÉTLÁ: z

let

probuzeni.

že já jeho .'^luhou nejsem," 15

222

neznámý, popuzen jejím kategorickým, chladným tonem. „Stojím ped vámi z vlastní vle své a oznamuji vám, že zhýrilý váš sestenec, ten prá a kikloun, jak jej tak láskypln nazývati ráite, neoekávan se objevil a nahlédnuv do kšaftu svého nebožtíka ujce, jako neplatný ho zavrhnul Chcete mi, jak vidím, namítati, že k tomu práva neml; neite tak, neb zákon již jinak rozhodl, piknuv mu nejen moc, nýbrž i právo na tetiny pozstalého jmní a bezdtné vdov, která beze vna do satku vstoupila, jako povinný díl zbývající ástku podle paragrafu toho a onoho. Hle, jak podiven na mne hledíte, jako bych vám bajku jakousi vypravoval A pece je tomu tak Sestenec se s vámi soudil, a vy jste nemla o tom ani zdání, proto že advokát daného mu od vás plnomocenství, jednati ve vašem jmén, užil, nechtje se s chybou svou vytasiti neb kdyby byl závtníka k tomu piml, aby jen s nkolika mizernými sty na jediné dít po zemelé seste pamatoval, nebyl by se sml sestenec podle zákona kšaftu nikterak dotknouti. Tato netenost s jedné, tato lakomost s drahé strany je ted záhubou vaší. Zhýilec je ddicem a vy žebráckou !" sršel

—

.

.

.

dv

—

!

—

;

—

na

kujíc

Adéla hledla nepohnut, v mechanicky a jednozvun po

nmém zmatku opanm: „Žebráckou!"

„Ano, žebráckou," poal cizinec znovu a oi jeho zaplanuly vítzn. „Neb povinný váš díl z ddict\'í pohltily zbývající dluhy vašeho otce, po smrti manželov vámi zapravené. Ted nemáte po nieho, tak jak si on pál, aby po neml sestenec jeho nieho !" A

nm

hlas cizincv

doznl v divém

nm

plesu.

223

„Nebudu jednání a smýšlení svého muže rozebírat a posuzovat, ani rozhodovat, zdaU byla jeho písnost k sestenci oprávnna ili nic," pravila Adéla, pozdvihnuvši k cizinci oko, slzami zakalené. „Ale mohu ped bohem písahati, že bych, dozvdvši se o návrate a chudob sv^ého píbuzného, nebyla váhala, o to s ním se rozdliti, co jsem až posud za majetek svj považovala. Vy kríte posmívav ramenoma? Dobe, dobe tak! Pro odhaluji smýšlení své muži, který mi za tuto nešastnou chvíli dokázal, že neví, co jest cit, že nepochopí, co je

—

ušlechtilost."

„Tenkrát

nm

kivdíte,

pyšná krásko,"

neznámý hrd. „Srdce zhýilcovo dovede jako vaše

ped vámi

tak

vztyil

nžn

se cítit

mkké

srdénko. Dkazem toho jest, že stojím a že navzdor vaší nevlídnosti, navzdor nepí-

znivému soudu vašemu o mn, s vámi poctiv se rozdliti chci. Vracím vám jmní vaše se srdcem svým i s rukou svou milostivá teto má."

—

—

mj

—

„Vilém Skalický jste vy!" vysestenec razila Adéla ze sebe, polekan ped ním couvajíc. „To pevýmluvná odpov na námluvy mé," prohodil Vilém ti-pce. „Není možná, aby slova vaše byla pravdivá," zašeptala zdšen, chvjíc se jako list. „Vy mne neznáte, nikdy jste mne nevidl návrh váš je šprým „Že vás neznám? Že jsem vás nikdy nevidl, pravíte?" kikl prudce, piblíživ se k ní, s plamenným pohledem. „Což myslíte, že jsem se tak málo o vás staral, jako vy o mne? Arci po ujci, který vychování mé zanedbal, špatné spolenosti a vášním mne ponechal, a když jsem mu jimi pekážeti poal, do svta mne vyštval po .

.

.

—

:

15*

224

tom jsem tuze o její kráse

pilákalo.

kdyby

se

—

jsem o nové tet své, do Prahy ]\Iyslil jsem si, jak by to bylo sladké, podailo, zkaliti toto zrcadlo dobrých mrav netoužil. Ale slyšel

a ctnosti, a to

mn

mne na zapenou

mn

pravily, že a ujcovu nejdražší perlu zašpiniti. Ženy odolati nelze ach, byl bych všecky zažité rozkoše lásky, všecka svá lehká vítzství za to dal; kdyby se mi bylo toto jediné, nejsladší z nich, msta na ukrutném starci podaila. Postavil jsem se ti jednou v cestu, ale zaplatil jsem pohled svj na tebe draze -r- šíp mi zstal vzet v tchto prsou, do nichž se nebyl až posud ješt vloudil paprslek lásky spativ tebe, vil jsem náhle v ženskou ctnost, že si s vrností a se ctí lehkomysln nepohráváš; že jen tžké povinnosti žiješ, že po tajmu milence nemáš Vrákéž jsem t poznal díve til jsem se zahanben z objevila místa, kde jsi se jen pouhá myšlenka na zámry mé t již poskvrnila v srdci mém, zapudil jsem ji zmužile z nitra ale churavost ujcova byla mi hvzdou nadje jak jsem zaplesal, zaslechnuv, že ho zem kryje Znaje kšaft jeho, chvátal jsem do Prahy, zaal jsem soud s plnomocníkem

— —

mn

—

—

—

!

—

mn

—

—

—

!

mn

pieno jmní

—

— —

tvé tys te chudá v pepychu odchována kdybys mne nemilovala: nezbývá ti, než uvrhnouti se v náru mou mn, mn, lakotný ujce, pipadl nejskvostnjší poklad tvj tvá žena je ted mou!" „Ješt ne, pane Viléme Skalický," zvolala Adéla, bledší nad úbl. ,,j\Iáte sice pravdu; jsem práci nezvyklá, v pepychu odchována a te náhle v chudob zstavena: ale pece opovrhuji penzi a návrhem vaším. Nikdy, nikdy nebudu vaší ..."

tvým a práci nezvyklá,

—

i

—

—

225

„Vaše odpovrl mne nepekvapuje bvlf jsem na ni odvtil \'iléni se zdánlivou lhostejností. „Za málo dní bude jinak zníti, doufám. Ted si asi pravíte mám trochu talentu, dobrou vli budu pracovati vždy jsem mladá a zmužilá Ale až odejdu a vj zstanete sama a klidnji o svém postavení pemýšleti budete, Vím naped, že až jsem si píznivého obratu jist. ržová vaše po diiihé pod tuto stechu zavítám, Pohlednete na ruky svoje; ústa jiná slova pošeptají. nedovedou ani samy zlaté vrkoce vlas vašich uspoádati. Zkuste svoje vdomosti vystaí sice pro salon, ale nikoli, abyste si jimi chléb vydlávala. Ohlednte se po svt; kde vám kyne útulek? Nemáte ni rodi ni bratí povinovaných, pijati vás do domu. Já všecko naped promyslil a vím, že vám nezb\'\'á, než lá.sce mé se v/.ilát. Vím také, že nikoho nemiluješ, že jsi ješt nemilovala, ty ani a že já první mezi muži t milovati nauím nepochopíš, jaká slast v této myšlence spoívá ..." „I kdyby se všecky vaše neušlechtilé zámry, všecka vaše sobecká pání uskutenila toho se pec nikdy, nikdy nedokáte!" zvolala mladá paní, plna zoufalého hn^^l. „Vzte, že miluji ano miluji od nejútlejšího mládí, z celého srdce svého skoro tak dlouho, co myslím, a cítím a nic, poslyšte, nic není s to, tuto lásku z prsou ;

uchystán,"'

—

;

!

—

mn

—

;

—

—

:

—

mých vyrvati „Hrom a peklo!' !

zblednuv pekvapením pece klamal. Ne, není to možná, zkušenost má mne ješt nikdy nepodvedla ty nea zlostí.

„Tak jsem

soptil Vilém,

se

—

:

miluješ a slova

Osud

si

pro

bys

nemže lásku

tato ti\k

a

ti

pošeptala

krut

.s<>

bohatství

ženská

lest

tvá!

—

—

Ale umou pohrávati. mé zamítala? Nepijala

226

bys oboje plesajíc, kdyby srdce tvé nebylo zadáno? Ano, ano, podvedla jsi mne tou svou svatou tváí; ale ješt nejásej Však já ho najdu, toho tajemného milánka tvého, a dokáži ti, že to není tak zbytené umní, býti nejlepším stelcem a šermíem Ano, pijde okamžik v život tvém, kdy bys jmní své ješt jednou ztratiti chtla, kdybys mu tím zrunost tuto koupiti mohla já ho šetiti nebudu, toho lupie blaha mého vzdor slzám a prosbám, ke kterým se, jak vidím, již chystáš Ale stj vytrhl se náhle z proudu svých vášnivých výitek. „Vždy optuje jsi inn ješt neekla, zdali on lásku tvou Le jaká to šílená otázka! jako by ti nkdo odolati, t nemilovati dovedl Ale kdyby to byl náhodou jeden z tch ulízaných panákíi, bez srdce a bez mozku, jimž vy ženštiny tak rády a snadno marná srdce darujete, který krom tebe .a snad i nad tebe miluje blahobyt, jejž mu ty za vno pi-inášíš? Vždy je možná, že v tob jen bohatství kochá! Ach neodvracuj tak uražen hlavu svou; není láska tak obyejnou vcí, jak se ve své nevinnosti domníváš, a každé srdce jí schopno není. Mohu ti smle písahati, že nenajdeš více v žádných prsou ten horoucí cit, tu snahu t oblažiti, jakou já ti vnuji. Zkoušej mne a uvidíš, že zahodím vše, bohatství, rozkoš, blahobyt pro tebe! Chceš-li, obohatím milence tvého a uprchnu s tebou, kam chtíti budeš: tebas na pouš, bude-li takové tvoje pání, a uvidíš, že mi bude edenem !

!

—

1

!

!

!

— —

—

—

—

—

t

Ne, Adélo, tak jako já nemže žádný jiný milovati zkus to u nho rci mu, jaký osud potkal a uhlídáš, jak zchladne, jak nebude chtíti chudobu s

tebou.

muž

:

tvou s uinil !

tebou

—

t

;

sdíleti,

jak bych já to

Ano uiním ješt

více

;

s

tisícerým blahem

dokládám

se

ti

muž-

227


že

ctí,

žebraku

vine-li

z

vlastní

vle

tebe

týmž nadšením k

s

se

odeknu, pi-

srdci jako

bohatou

dámu !" „Beru vás za slovo, strýce," pravila a její naklonná postava se vzpímila, její oko se nadjn zajiskilo. Chopila pekvapeného

chodbou nazpt do jen,

tiché

muže za ruku a komnaty své.

vedla

ho

Nepochopitelným prodléváním milenciným znepokokráel Jaroslav netrplivé po pokoji, až konen za-

slechl její lehké kroky, sledované jinými

nkterého

pádnými, nejspíše

lokaje.

Chtl

vstíc, sladkými výitkami ji objí spchat any se otevely dvée, a ona se v nich objevila bledá, uslzená. vedouc za ruku cizího muže, který ho divokým žárlivým pohledem mil. Zarazil se nmým úžasem, nechápaje, co to znamená. sypati

:

„Tento pán," pravila Adéla, ukazujíc na Viléma tesoucí se rukou, .pišel mi oznámit, že byl kšaft manžela mého sestencem jeho za nei)latný prohlášen a jemu zákonem piknuto ddictví mé. .Mn nezbylo nieho ,

—

jsem žebráckou, „Nieho? v

—

Jaroslave!"

skutku niclioV" zaplesal Jaroslav a ne-

na pitonmost cizince, klesl k jejím nohám. „Jsi vskutku mou, úpln mou? Jaká to slast, pro tebe pracovati, ano ted ume bude tšit a blažit práce každá, i nejnudnjší, nejtrapnjší. Mj bože, jak ti dkovati mám, žes jí uinil chudou, konen rovnou!" ohlížeje se již

i

um

Peslechl ve své blouznivé radosti pidušený výkik, nepovšimnul si, že cizinec vášniv ze dveí se vyítil.

228

„Ty se tšíš z chudoby naší ?" usmívala se Adéla „Kam, ach, odletly naše vzletné plány, co jsem

slzami.

práh tohoto pokoje pekroila!'" ,,

Uskuteníme

je

i

bez

penz

tvých!" tšil

Jaro-

ji

osvžený, jako k novému životu probuzený. „Již se mi zaínaly v hlav myšlenky rojit a v hlav mi to kvete, jako druhý máj Ach, s jakou ilostí a vytrvalostí budu se ted snažiti Zvítzím nad svými pomry to uvidíš Za málo let budu míti jméno, postavení, snad malé jmní potom Ale kdy toto všecko konen opustíš?" ohlížel se opo\Tžliv po skvostném nábytku slav celý

1

—

!

!

i

.

.

.

.

.

.

t

roztomilého pokojíku; „nemohu již ani \adti obklíenou tímto pepychem. Kdy již zasedneš k mému malému stolku do tsné komrky? Jak mi bude péro po papíe, jezdit, až tvoje oi diktovati budou. Vid, že si nikdy na bohatství své nevzpomeneš na vrných prsou

—

mn

mých?" „Želela jsem ho jen okamžik a to k vli tob," odse k nmu, záíc láskou a štstím jako on; „ale vidouc tak štastného z chudoby mé, nevím vru již, že jsem kdy eho mla. I já budu pilnou, Jaroslave; uvidíš, jakou ti budu bedlivou hospo-

povdla, vinouc

tsn t

.

dykou

!

Z Ty

tvé

komrky udlám

—

co ncAadt malou za-

mi pece dovolíš? Ale

jak pak, miláku, hrdliku svou musím také nechat zde, jako hedbávné šaty ? Popej jí skromného místeka u kvtin za oknem ." „Jak se jen tázati mžeš?" vyítal jí, cít se více v nebi než na zemi. „Až pjdu zejtra ohlášky objednávat, kouipím pro ni hned hezoukou klec." Babetka, ta nesnesitelná Babetka je opt z jejich

hrádku.

.

blaha vyplašila.

.

229

„Prosím velice za odpuštní, že opt vytrhuji ale prý bez prodlení odevzdati milostivé paní tento lístek,"' pravila, položivši ped Adélu kus z tobolky patrn na kvap vytrženého složeného papíru bez nápisu a peeti. ;

mám

Udiven

jej mladá paní roze\'ela, touc ..Nejsem tím sobcem, kterým se Ti zdám; nezachtlo Tys mne se mi jmní Tvého jen po Tob jsem prahl užívej zamítla, vzdávám se všech nárok na jmní své ho se šastným mým sokem! Ach, kéž bych mu po každé do duše zahiímati mohl, pošeptá-li Ti, že on to, jenž nejvíce miluje že lže, ten nenávidný na jen Kýž bys mu to nevila, pomýšlejíc si nkdy aspo nkdy, Adélo, že to ten. jímžto jsi opovrhla ." :

.

:

svt

:

vn

.

.

—

T

— .

^?-4?C^!^*>-

.

PG 5038 M8 1899 SV.28

Muzaková, Johana (Rottova) Sebrané spisy Karoliny

Svtlé

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY