Piirchased for the
LiBRARY of the
UNIVERSITY OF TORONTO front the
KATHLEEN MADILL BEQUEST
X
^p ']\ý
-7
y \^^Mi
SEBMNIE SPISf
DQ
devátý.
drobnjší povídky historické.
Díl
I.
-^€^^S,^;:^>^&^^S^^J:^^^^<-
V PRAZE. Nakladatel:
J.
1858.
L.
Kober.
DROBNJŠÍ
POVÍDKY HISTORICKÉ od
m^^
Mi}^ trn^ ^
Díl první.
->€^2^^r>^l3-^^^:!é<^=^^>^
V PRAZE. Nakladatel:
J.
1858.
L.
Kober.
Tisk JarosK Pospíšila.
Svátky na Vyšehrad. Obraz dávDovékosti eské.
(Psáno roku 1S37.)
1.
Slunce polední hoelo na modroskvlé obloze; tichost byla po lesích, a jen uprosted pa-
seky, kdež
sbor
lidu
nkolik
dlouhokmených
buk
stálo,
táborem leže, v líbezném stínu hluný
hovor vedl.
Podivný a smíšený byl tento sbor cti
duší,
svál;
jakoby ho byl
a jen
prášené
vítr se
asi
patná-
všech svta konin
osmahlé tváe, obnažené krky, za-
smackané
kabáty,
suknice
divných a kiklavých barev
— vše
známky oud jeho považovati se mohly. Po pasece, na behu malého potku, se šest hubených koní; blíže pak u strom
Na jednom
ti nevelké vozy. kolik
prkenných
tak rozliného s
truhlic
druhé kopí, onde
k
vykukovalo
a mezi
náadí,
;
me
že
plno
— za obecné a hlavní
s
páslo stály
naloženo bylo
n
n-
ješt nastrkáno
jedné
stranj'
kotel,
a jinde nkolik prapore-
jiný menší vozík o
za sklad na denní potravu
dvou kolách
sloužil a tetí posléze
—^ 8 S>'— jenom sedadla v
sob
choval, uchystaná pro slahé
dti a umdlévající po cestách ženštiny.
Z
druhého vozu poali nyní hosté pod stin-
nými buky velké plátné uzly se žitným chlebem a nasoleným
masem
k obdu. Najednou žalostné
tím,
moz Tak dal
— bda to
I
ale,
volání
po
hoekování, pólo
slovech do
smšné
žíka, jenžto se byl
se
povstalo.
„Pochvato
Sloupe náš a skálo naše
tch
iníce
opodál mezi hustým prou-
na pasece zavznlo;
se
pípravy
snášeti,
ale
— pomoz!"
veškerý zástup
Pocházelo
smíchu.
proutí,
mu-
a pólo smutné, od
pasekou ke blízkému
potku
žbánem pro vodu vydal, zamotav se
vysokém
— po-
na soudruhy své
o
pomoc
ale
ve
volal.
Pod buky vzchopila se na to veliká mužská postava, a temi skoky u bdujícího mužíka se octnuvši, za páže jej uchopila, nohama okolo krku na týl si ho posadila, potom pak — nežli se opt k ostatním navrátila zvolna jako hrdý vítz
—
kolem po pasece kráela. I bylo divné podívání
na ty
dv
osoby.
Je-
dna byla velikán zvýší dobrých sedmi eských stevíc, tlo plno silných kostí, sval a tuhého
masa;
druhá pak
stevíce vysokým a
sloula dle té
mužíkem sotva míry
i
tyry
slabými oudy
obdaeným, a když nosii svému, vidouc, že s ní po pasece šašky provádí, skokem na ramena se
;
S postavila
ob
:
— velikána dobe
postavy a šatu Masité
jakož
pevázaná tlusté
svdily; asi
— dle
mužíka
i
sndé kadee,
boku barevným pasem
kolem
nohavice
a
škorn ze
na velikánu ovšem o rodu slovanském
avšak
kmene
z jakého
totiž
rozeznati bylo.
halena, široké
kže
S3'
ploský nos, husté
líce,
plátná,
i
9
vtší
s
se kdj'
tží
bylo
mužík menší
tyicetiletý, akoli by se podle
rozhodnouti,
Bylt
ulomil.
ela
tváí
i
skoro vráskovitých bylo mohlo souditi, že již asi
rok
šedesáte
se
strastmi
života
zápasí;
tmavé oi jeho posavad jako mladickým hoely, a okolo
rt mu nkdy
jen
ohnm
veselé usmání nebo
dobe se shodující s podivným odvem, v nmžto se outlé jeho oudy pohybovaly. Na hlav totiž ml koženou karkuli, okolo níž navšené rolniky echtaly; od krku až po pás vzel v hndé kazajce, jejíž dolejší erveným pepásáním do zelena padal díl pod nohy až po kolena vzely v bílých plátnkách se zašklebnutí
pohrálo,
dlouhým tepením, lýtka byla obnažena, šlapadla
pak ukryta v nízkém obuvu, okolo kotník
dvma
emínky upevnném. Takto braly se
zaal skoky ramenou zarazili
mu
ob
postavy pasekou. A^elikán
dlati, a mužík, stoje,
— velikán
výskati;
pevnýma nohama na najednou ale oba se
v právo, mužík v levo se
ohlížel.
— —^S
10
Po pravé stran po
ti jezdcové,
dvma
A
svému
na
to,
an se Pochvatá
kud vzdálena
tu
sedíc,
kvítk mla,
tílko,
již
u
buk nosii
ped
dívku
ve tráv, od ostatních
pon-
na
ln
z nichž
a
sebe plno
vedle
pkné vnce
etzy
ruinky, vnadnou
outlé
splítala,
a sponkami, šíji
a
plné
ovinovala.
—
„Boleslavko
zaal k
ním
pírko,
drahými
a jimi potom, jako
si
s
sletv, se žbánem vody
se postavil, jež
boky
k nám pu-
hnáty
silné
mrštnýma nožkama, jako
s týlu
lesních
zvolal mužík. „Chystejte
hosti!"
mladá krev a
!
byl octnul,
nžné
picházela pší osoba se
psy.
holky
tují."
z lesní houštiny
se
blížili
levé
„Dostaneme se,
S2'
ní
mužík
knžno
mluviti.
—
holubiko
„Nelíbí
routka svoje napnouti a sladký
se
ti,
moje!" bílá
pe-
zobáek v erstvé
vodince smoiti?"
Dívka ani slova neodpovídajíc, jen
mu
pozdvihla.
a jako divná,
Bylo
to
dvé
velkých,
ocí
k
n-
erných
svtlem luny záících oí byla to vesms bledá, pedce však nevýslovn spanilá, ;
významná tvá! I
vzala dívka žbán a nahnuvši
zem
ústm,
se
vnec
vtlaila.
jej
k malým
se vzchopila a mužíkovi na hlavu
— —
<S 11 s>
„To mému slavíkovi!" byla první jí
jako doznívání libých strun ze
V byli.
tom ale
jíce,
podobni loveckým šatem, ale
si
nejmladšímu všelikou
starší dva,
splynula.
k zástupu pi-
oni ti jezdcové
již
Všickni byli
rt
slova, ježto
poctu prokazu-
pouhými sluhami neb aspo osobami menšího
dstojenství býti se vidli. Pochvatá jim v ústrety vkroil, an
s
skoivše, upoceným
koní
uzdy popouštli, aby se
pásti mohli.
—
Nejmladší z jezdc
stoených
sice
ponkud oí
štíhlá,
zených
— jal
postava,
zpsob
velmi uhla-
se první mluviti.
„Nebude snad ekl PochvatoW s
pkná
a zazrzavlýeh vlas,
jinak ale tvánosti píjemné a ^
bhounm
—
proti
„že
se
právm pro
hostinským,"
chládek
líbezný
vámi na jednom míst pozastavujem?" ,,Aj,
eský
my
nemáme
kníže a moudré jeho rady porouejí!" usmál
se potuteln Pochvatá,
tku
Pán Bh,
co mluviti, kde
ped nkterou
jmenoval.
„Dje
zasloužená, tovaryší.
z
se
sklonil se,
i
tch
osob
zástupu
kdykoliv
se
jakoby v sku-
stál,
jež
práv
našemu pocta ne-
k nám
šlechetník
pi-
"
„Kam
hodláte?" ptal se jezdec dále, a mezi
sbor pokroiv, bystrým „Inu,
s
umní jdeme
trochou
okem
jej
odvážlivosti
za božím chlebem/-
pebíhal. a
se
špetkou
odpovdl
ve-
— —^^3 „Je
12
s>--
zadk, skákavých noti a odíkavých úst, a takž nám Pemyslovských letos pan Jaromír k oslavení svátk na Vyšehrad kousky naše provádti
likán.
mezi námi nkolik ohyblivých
dovolil."
„To
tedy jednu
pitoil.
se
ní
lahvice
mužm
s
ped
sebou máme!''
zpozorovav Boleslavku, chtiv
prohodil jezdez, a
k
cestu
Soudruhové jeho pinesli veliké
lib páchnoucí medovinou, a nalévali
do prahnoucích hrdel
ženštinám pak
;
ji lili
sladká slova z lichotivých úst.
V tom
žík, jejž byla
dívka slavíkem nazvala,
buk vyskoil, a na verka
se
pší osobu spatil,
Mu-
se na blízku psí štkání ozvalo.
do
houpaje,
— jak
vedle
dosti
se
tenké
nhož dva
na
vtvi jako ve-
paseky se podobalo,
hbit
kdežto
díval,
statného jinocha
udýchaní
psové
velicí
Píchozí byl tvernohé soudruhy okiknul,
stáli.
a sám kroky zastaviv, ze zdálí na podivný sbor
pod buky kteráž
s jakousi
mužnou
vysoko zrostlému mládenci dobe
jjJen blíže, blíže
ku
!^'
povážlivostí pohlížel,
jal se
— natáhni
mužík na buku
nohavice,
volati.
vykoukáš, cobysi dobrým nenazval." se set
s
neohrožen k zástupu; když pak
krok k bukm
„Zde
slušela.
panánic ne-
A jinoch již asi
bral
na de-
byl došel, vymrštil se mužík
prohýbavého kmene do výšky, a v
povtí dva
— -^S
13
Si
ped
kozelce udlav, rovnýma nohama
ním se po-
stavil.
Psi leknutím zaštkali, a jinoch se usmál.
„Blahoslavený den, kterýž
domu vyhnal,
té z
abys potšil platících na poušti!^ šaškoval mužík,
ped
jinochem hluboko se sklánje a k zástupu
uvádje.
ným
—
„I nezavrhuj pikroiti k
nám opovrže-
a douškem erstvé medoviny spláknouti prach
ve vyprahlém hrdle. '^
A jinochu i
du dlouhokmených
Tam
bukíi.
vstoupil do chla-
v tu
ale
Jakoby
pohnutí povstalo.
se zalíbilo ve slo-
chut
vech dovádivého mužíka,
liké
jej
totiž
ve-
chvíli
mezi
kvítím
byla hada nalezla, trhla sebou dívka Boleslavka, i
vykikla a podšena vyskoivši, všechno
a
vnce
kvítí
nejmladšímu jezdci do tváe hodila.
„Ostíž! ostíž!" úpla po celém tle se te-
obma
souc, a jako bázlivá holubice si
rukama tvá
zakryla.
— „nemj vrkavé— podívej se lépe!"
„Aj, aj," usmál se jezdec
ho holoubka za zlého ostíže
A
s
tmi
slovy chtl
TŠak, sotva že se otásla, o
jí
zase
chu práv píchozímu
okolo krku padla.
— vlk!"
— jakoby
dokala
okolo všech ostatních
obejmouti.
prsty jeho dotkly,
vydšena: „Vlk
tušeného ochránce
dívku
letíc,
—
s
se
Ta
znova se
volajíc, jino-
byla
jiskícíma
se smíchem a
dávno
oima pláem
.™^
14
Oc*"
,,Boleslavko, holubiko moje!" naíkal mužík,
starostliv okolo dívky se otáeje.
t
lo? co
se
sta-
ti
podsilo?^'
hlasitým smíchem piblížil se dotíravý lo-
S
ka
vec
„Co
:
„Nebu
bláhová a lépe se podívej
Ale dívka ješt bojácnji
„Zaže
chu volajíc:
Na
vlka
—
se k jino-
vinula
zaže
!"
vlka!'-
jinochu bylo patrno, že se v neobyejné
pípadnosti a na podivných rozpacích nalézá. Stalte tu s tváí
panicky zardlou, a nevda, co o dívce
vbec o vci mysliti, zapáleným okem brzo nžnou podobu ve své náruí, brzo roztouženého nápadníka jejího mil. Ale úpnlivé díví „Zaže!" k rozhodnému kroku jej pohnulo. a co
„Zdá
ným
hlasem
—
nevztahoval po tí.
Na
koliv
—
mi"
se
promluvil
lovci
milozvu-
„žebys lépe uinil, kdybys ruce
lani,
kteráž pod stelu tvou nepa-
smrt polekaná hledá u
mne
pomoci, a jak-
jsem ješt jakživ ruku na tlo ženské ne-
položil,
sevíti,
budu muset pedce
tuto
aby se
„Hle
jí
sebe
pevn v náru
prsty tvé nedotkly.'-'
sám, holobrádku!''
plným hrdlem jezdec, a jakoby vých
k
ani nevšímal,
si
zasmál
slov jinocho-
znovu k dívce pikroil.
jinoch, v levici dívku drže, pravicí ho za
popadl a siln
jei
odstril.
se
Ale
rameno
— —-^ ,.IIa,
•
padouchu!"
po
a sáhnul
hnul se po
ta
a
zahanbený
zkrikl
položiv,
holi, již
upustil,
sy-
ped
byl
šumíc
dubová vtev jako
krok ucouvna se-
na
dívku zachytiv,
tím,
toila
mu
se
—
jjAni
— na
kroku ke mn!''
zad!"
zkikl
pronikav zakuivše,
na
šat
ma pes ramena
postavili
zvolal jinoch, an je-
pak na psy,
a
náhle
ti
skokem
obma
vymrštili,
dlouhé
hrozným se
„Chy
zaal.
dotírati
druhým jezdcm k prsoum své tesáky do
Psové
celý zástup se pobouil.
zdec dlouhým nožem ho
hned
i
blesk nade hlavou.
zaali strašliv štkati, druzí dva jezdci se vedle prvního
lovec
Jinoch ale rychle dívku do
zbrani.
rukou mužíkových
na zemi
15
jim zabodli,
a
ob-
pak se
pehodivše, pozadu je
k zemi
strhli.
,,Hoho
— hoho!"
zkikl opt
jinoch,
a
po-
dobe vykonané práci radostn skuíce, dlouhým skokem opt u nho slušná
po
zvíata, jako
se octnula.
Ale pi pádu obou jezdc povstal kik dtí a bdování ženských; mi, an se jim
krom
mužští
kleli,
a
jezdci sa-
leknutí nic škodlivého nebylo
pihodilo, pomstu kieli;
byla
to
podivná zmate-
nice pod buky.
„Ticho, ticho!"
hímal mezi
vše strany se otáeje
to
Pochvatá, na
a rukama sem tam klát.
—
mu
vidti, že
I bylo
^S 16
nešvár, nejvtších
povstalý
— „Na
hokostí psobí.
—
(i-
kon!" zkiknul zrzavý
na soudruhy své, zrakoma co jedovatými šipkami po jinochu
po
i
dívce stíleje
okamžení ubhlo,
již
dlaných koních sedli.
hovoru
ps
zkusili,
Tetí
pustil
opt na
ose-
zatím do
se
nm
káral, aneb
nco nemožného
bo
poade ramenama kre,
velikán
sílu
Bylo, jakoby
Pochvatou.
s
nkolik
nežli
oba jezdci, kteí byli
a obratnost jinochových
tichého
a
;
na
žádal;
jej
ne-
brzo na dívku
brzo na sebe a na celý zástup okazoval.
ce,
aby
pokynul nyní zrzavý na jezd-
dále!"
,,Jen
totiž
i
s
konm
pšky
a sám šel
tetím ku
pedu
za nimi. Pochvatá
jej
se hnuli,
provázel.
Oba mleli, akoliv se zdálo, jakoby si oba ješt nco íci mli a toliko, až kdo pone, ekali.
„A stil
se jako zimovaný šípek seschnu," spu-
konen
Pochvatá, potuteln se usmívaje
—
„dotknu-li se za celý týden žbánu, a to z pouhé lítosti,
že nás, pane, tak brzy opouštíš.
Tak mrzu-
tého poledne jsem se nenadal!"
lovec,
tmi psy?" tázal se po a tvá jeho škared se
staí
erní vdí, odkud mezi
;,Kdo jest ten kluk s
njakém pomlení píila. „I to
všickni
nás tak nenadále spadl!
vysoko
viseti
zstal."
Pál
bych, aby byl
hodn
— —^S „A í „Náš
k
tob
a
tanci
na
široká
sí,
prostranným
dosti
kozelc bývá, a
hezkou zásobu vtipných
mu
jemuž natažený pro-
trpaslíka,
metání
^
?'^
hvzda, naše kouzlo, pane!
poklad, naše
jako
o^'
pobláznná dívka
ta
Dcerou je mužíka vaz,
17
!
šprým
kterýžto
my jsme
mívá;
v
v
v
v
„Zertoni" prezdeli, a lhal bych nechtje
rici,
že pro své vlastnosti pi našich hrách nejoblíbe-
njším bývá." „Ale
dívka? Hrozí se opravdu lokt muž-
ta
pede mnou inila?"
ských, jakož
Pochvatá kril ramenama.
„Boleslavka jest
naše knžna, jest naše spasení
dobe
Já
vede.
o
ní
neumím
a ty bys lépe byl uinil broditell
Byla holka
mj
!
— kdybys
vedle ní jiná
—k
té si
se
mrzut
— nehorši
se,
— holka
se
ni
nic jiného
nebyl nieho
nám
povídati,
pane a do-
s ní
zaínal.
jako kvt, modrooká
mohl pisednouti!
dnešek jako na výroní
te
— pro
Já se tšil na
svátek — a
tu to
máme
rozcházíme!-'
„Nerozhazuj
tolik
slov
nadarmo
!"
zaškaredil
se lovec, jako velitel na sluhu. „ili se domníváš, blázne, že bych nebyl navzdor mladíkova odporu
prostedk
nalezl,
mi na pouhém
mšec IX.
od
mezi
prodlení
vánu
déle pobyti,
záleželo?
—
Kvcha?" 2
kdyby
Obdržel
si
—
"
-^S „Vždy
jsem
tu,
18
6Í'
rozkaz tvých
pane, abych
pijal.'-
„A jak
se chová tvé
svdomí od onch
as,
co jsme se nevidli?"
„Poád
se ješt
v roucho nevinnosti zahaluje."
„Dobe, dobe!
—
Jakých
máš
okolo
lidí
sebe?"
žího
„Od tí let, co s svta prohlížím,
odhodlanosti s
námi
nic
dalekého bo-
nimi krásy nalezl
jsem v nich
k poctivému výdlku.
A že
neobmýslíš,
nepoctivého
dost
ty,
pane,
toho
mám
dkazy. Takto sice dokládal se Pochvatá; jeho
ale slova
znla jako nedobe utajený posmch.
pálil se
za-
lovec ve tvái. „Uinil jsem tebe soudcem
poctivosti
anebo
I
si
své?" vece pitom. za své stíbro
i
„U
mi se mleti,
pokornjších úst
i
ocho-
tnjších pstí najmu." Nastalo pomlení, až je
opt
konen
sám lovec
petrhnul.
„Co
si
povídáte o Pražském knížeti?" zeptal
okem po lovci hodiv, zaal a epici si kotoue hustých vlasv uhlazovati s koženým okrajem s ucha na ucho pekládati. se Pochvaty.
Ten
ale
Bylo patrno, že neví jak do „Myslíš
to,
v Polšt slunéko
ei.
pane, o Boleslavu, jemužto jsme zhasili?" jal se
konen
tázati,
"
spativ
zamraené elo na svém prvodci, jinam obrátil. „Neškare se, pane;
ale
e
rychle
rozumu
hloupému
neplatno
všecko zeteln povz. míra ptáš? Hm, kdybys
porouel —
m
„Nezlob
co
— Tedy
se na pana Jaro-
pane, již na
ty,
tomu
napovídati,
Vyšehrad
— O Jaromíru po-
svým kdyby!
Peje mu lid dlouhého panování ?•• ty mi strkáš do ru„Na mou milou, pane kou me na dvou stranách broušený! Jak se ho
vídej.
—
abych se nepoezal?"
chopiti,
V
tom
obou takto hovoících v husté
vedle
tráv a vysokém Oba umlkli — oba se
I brali
Ale
zaala
šustt
i
se
žíka,
žertovn
u sboru, nyní
a
zelen
pak a
neznámého klené
Všecko zas
okamžení
malé
složeny
vnci a
vyploula
chvíli
mu-
prosted
ve
paseky
jMuží byli se totiž mezi
aloun
Nejblíže
ozdobená,
tvá bez
a
spali,
sedly
okolo
pohádku
o za-
natáhli
pacholata
odrostlejší
povídal.
opt
tráva
se vlnícího, postava
utichlého.
knžn
utichlo.
dlouhokmeným bu-
jinocha, který jim nyní
Boleslavka,
ln
po
pistanouc
tím na božím travnatém
ženy
ke
nkolik
hýbati,
co z jezera
šustní povstalo.
hovor slovy šeptavými vedouce.
za
ní,
z
poslouchali.
nimi, v oklikách
za
km,
dále,
proutí jakési
u
nho sedla
ruinky
ustání
majíc
na
k jinochu obrá-
— cenu
a když
;
20
^53
6i^
—
posluchaky pro knžnu v pohádce
outrpné slzy prolévaly, ona jediná
usmívala;
se
když ale posléze dobrý arodjník zaklené dívce
k pomoci pispl, a ženštiny pod buky radostí ona jediná dala se do pláe. rukama tleskaly
—
v tom
Vy
v
se za nimi Zerton ozval, s cela
si
pot
dlouhém na kolenou lezení hbet na-
utíraje a po
rovnávaje. Potom k uplakané Boleslavce pikroil,
která k jinochu se
tulíc,
tvá na prsou
jeho scho-
vávala.
„Aj, pro dobré bohy!^' podivil se mužík pln starosti
naší
— „co
knžn
pak se
uinil?
to
dje? Hochu,
— Jaká je
cesta tvá?'^
„Jdu na Vyšehrad,'^ odpovdl
„Nebesm
vná
co jsi to
jinoch.
chvála!" vzdychnul
si
mu-
„to mi holubiku aspo na místo dovedeš. Nevím vru, jak bychom ji tam bez tebe dostali. žík;
Netoí-li se okolo tebe jako lib páchnoucí chmel okolo své
A Muži
hned na
se budili,
chvatá
ke
tyky ?'^
se
behm
to
dly
kon
navrátil,
se
pípravy k odchodu.
se zapahali, a když táhl
Vltavským.
i
Po-
veškerý zástup dále až
— ^S 21 S>
3.
se
Na rže
cích
pozlacené
zapadajícího slunce,
tonula
hradu.
vysoké Neklanky rdly
báni
veškerá
Dvma
erván-
a v libých
nádherného Vyše-
stavení
okny plynuly paprsky jako
prouhy do prostranné jizby, kdež na nízké
uprosted
stolici,
nkolika pkných honících ps^
muž v loveckém odvu sedl. Tvá
zlaté
letitý
jeho byla vá-
žná, skoro zasmušilá.
Najednou zaaly feny kueti,
a
do jizby
vstoupil jinoch, co cizinec kolem se ohlížeje.
ním
pes oima a
se
drali
skícíma se
práh s
dva
velicí
psové
Za s ji-
obou stran povstalo hlasité
štkání.
„Ticho!"
zkiknul
muž
letitý.
—
„Ticho
."^
ozval se jinoch, a v okamžení nebylo v jizb nic jiného slyšeti, nežli
„Ajtal nežli
eládka
srdený je
smích.
hbitjší
pánové," smál se píchozí.
pozdraviti
„Zdá
se,
sebe že na
obou stranách z dobré školy pocházejí."
„Kdo jsi?~ ozval se nyní rázným hlasem
muž
letitý,
a jakoby nezvyklý byl vésti rozprávku
ponkud popuzen k mladíku pistoupil. statná, silná ješt postava. „Kdo jsi?"
žertovnou,
Byla
to
optoval zprudka otázku.
— —-<S
S3
(oí~
vládyka Klecanský,
„Nejsi-li
nadarmo se po jménu
loví,
žete nejvyšší
Jaromíra kní-
mém
tážeš!" vece jinoch neohrožen.
—
„Jsem vládyka Klecanský. A ty?" „Aj tedy mi díve ruku podej, pane vládyko, abych ji políbil, jakž mi veleno bylo, když jsem práh domova opouštl."
„Kdo
odpovd
dal tuto
pravil
mn
ke
odevzdáš
líbali,
Klecanskému
hrad."
A
s
jsi?" zadupal starec netrp-
rukou, po nížto jinoch sahal.
a trhnul
livý
pak mu víš,
— kdo
jsi
tohoto
a
,
tmi
kroužku, jejžto
otec,
on
ti
když jsme se naposled
pl
prstenu
vládykovi
otcem
na Vyše-
bude
pl
slovy podal starci
byl
na
Ten
„Nežli jméno své po-
:
prsou
žlutého
mšci
v koženém
choval. ,,0d
Podivína?"
zkiknul vládyka, a patrn
se tesa rychle kabát rozhrnul,
adí
še
val;
i
vyndav ze zá-
druhou polovici kroužku, kdež okolo krku visela,
potom
s
pak ledva že
mu na lnné
pinesenou hlasitý
ji
srovná-
plá
udusiv,
jinocha prudce k srdci pivinul a za dlouhou chvíli
na prsou
mu
spoíval.
Posléz
opt
se
zmuživ
k oknu pistoupil a hodnou chvíli s rukama sepjaPotom Modlil se. týma k nebesm se díval. znova k jinochu se obrátiv, hlasem mírným tázal
—
se:
„Tys tedy Výhon?"
—
— m
S^—
<9 33
„Jsem; tak
otec jmenoval."
„Nuže tedy mi vítej na Vyšehrad, Vyhoní ekl vládyka, upímn jinochovu ruku tiskna.
mj
!"
„Ode dneška jsem
sta
„Ajta,
mn
já otcem tvým!"
se
srden. syna vdného." doložil jinoch
!"
shledáš, pane,
Vládyka zavolav na
veei
pistrojiti
to
.,Na
dobrou
služebníka,
kázal.
„Moudrá myšlénka, pane ote!" zasmál Výhoíi.
„Mému
žaludku
stýská
se
již
se
po kuse
dobrého masa, a soudruhové moji nenechají
zbytk
ležeti."
„Je žecí
psy,
to
dvé statných zvíat!" prohodil kní-
okem zkušeným pohlédaje na silné kteížto již jako dobí známí s knížecími
loví,
„Je to dvé statných chíp tlama — všecko
pokojné se oichovali.
at
!
bhy
,
a svalovité.
prsa
,
,
Škoda,
že
s
na
tebou
poušti
zvísilné
vy-
rostli!"
„Ajta, pane ote!*' jinoch.
usmál se
„Nemysli, pane, že jsme
opt srdený vesjíolek
jako
netesané dievo na Vyšehrad pišli! Já tu ovšem sílu
vcí
a
vidím
oko nikdy ješt
slyším, jichž
nebylo spatilo a ucho nezaslechlo
ote,
myslil, že
niemu na
m
poušti
:
ale abys,
pane
Podivín a já psy své docela
nenauil
—
to
bys byl na sere-
—
34
^S
6>—
dnem omylu. Nu, však my
všickni okážem, co
ti
jsme na poušti dlali/^ Mezitím byl sluha uprosted stropu
nou svtlošku a
pokryl,
rozlinými
rozsvítil,
záhy
zaradoval
upevn-
nádobami stl
jinochv hladový
se
žaludek z kusu jelení kýty a z libovonné medoviny
ve stíbrném žbánku. s
chutným masem
:
pracoval
a na vládykovy dotazy šti
Piln zápasily zuby jeho jazyk jeho,
ale také
vyprávl
a o dnech mladosti. milý
„Vidíš,
jinoch
— „na
pane
takové
vládyko"
otce
židli,
jako
tato
jsem
pedce
ale
z mísy stíbrné
jídáte
my
vypijete, nežli
mi
o
tak
mi
asto
byl jednou
dávno
vdl,
nikdy
devná; že vy
ta
den více medoviny
a za
od jara
vašem
Podivín že
již
— mluvil
jest,
jsem doma nesedl, a mísa naše byla to
pou-
o Podivínu, o
až
živobytí
do
zimy.
Otec
mnoho povídával,
sám mladší mezi vámi na Vyšehrad
léta
na
mysli
tanulo,
jakobj^
trávíval."
Z
prsou
vzdychnutí.
vládykových
„A
nepojala
t
vyvinulo
se
hluboké
nikdy žádost, pohodl-
njšího a veselejšího života našeho okusiti?"
Výústa po medovin. „A se ze mne udlá mn nezbývalo asu, na
;,Pohodlnjšího a veselejšího?" optoval hon, utíraje
bázlivý to
kdy
si
zajíc
pomysliti.
—
Já
byl
na
poušti
také
po-
— -^^ 25 hodin a vesele
S>"
maje
a
živ,
m jednou
Podivína, že
;
na
tlosti
svta
do
slibu otce
dovede,
dosti
i
na poiiádkách jeho, na rozprávkách se blízkými zápasu
na
rolníky,
zvíaty,
s lesními
ení ps, na teplém kabát, na a všude
na jednom
dosti
—A
jsem nic jiného. nebi
dám
na zemi!
i
byla
;
to
cvi-
mkkém
loži,
Pánu Bohu: nežádal
živ-t
nyní také
panská
na
nic více
již
veee
Bh
milý
ten
mj
na
si
na
nežá-
sprostý lesní
žaludek." chechtal se jinoch medovinou rozveselený,
I
a
s
ponkud
tžkou
zkikl na psy:
skoky
oima
od
„Co
jsem soudruhm svým
ale,
abych
nový
pane
hodil,
co
jim
po
dvma s jiné
živ ponejprv nepodal
hned
sousta
ekl potom klovímu; „nebo pouil, že mi to na Vyšehrad nyní
—A
nho, každý
vedle
jiskíce.
vstávaje,
stolu
Chvate! Rychlane!"
velikáni
stáli
strany,
;,
hlavou
ote,
mn
m
již
od
huby,"
otec
Podivín
nebude
slušeti
musíš,
dovoliti
na míse zstalo."
A
pi tch slovech sáhnul do mísy pro kus ma-
sa.
— „Pozor!"
jim
zvinu
vítr
hnala
s nimi
bylo
a
psy
hodil
daleko na konec dlouhé jizby.
Jako
za
zároveii
Výhoovi
na
a
se
ovšem
zkikl
íhající
ní pobídnutá zvíata,
ale
na
hrnuly se také feny lovího.
mnoho psi to
zub
dobe
protož
To
masa,
na jeden kus
poznali;
to
i
díve,
— —-^ který
nežli
z nich
peeni
uvrhli,
jakoby
chtli.
Z
plného
sob
na
hnviv nohama
však
Ale pro štkot
vené
jeho slyšeti.
nepovolaných
se
zkoušejíce
kiel:
dupaje
zuení
fen
,
vládyka
,
,,Stjte!"
v uza-
se
ježto
hroznji rozléhalo, nebylo volání
— „Jaké
ábly
nyní na jinocha,
se
sknoucí
a
tím
síni
oboil
na
,
smál se jinoch, psové št-
hrdla
zuby
ostré
,
doskocil
odvážlivost jednak postrašiti jednak po-
trestati
kali
!o>-
k samé
mimobžící feny se
host za
26
tla
Chvata
i
sem pivedl?" spativ ta erná, lejsi to
Rychlana
nohama brzo na hbet zeti. „Zkikni na n! musím k zápasu užitenjšímu nežli
brzo
pod
fen povztekle sebou hájá fen s
svých šetiti
takovou ertovou
eládkou!"
Výhon cova
se byl ješt smál, ale na slova star-
dva prsty
zahvízdnul, že
si
do
úst
položiv
tak
pronikav
vládyka uši zacpával.
A jakoby
peklo volalo, hnali se houfem bolestí vyjících fen ti
erní áblové zrovna k jinochu.
— nazad!"
a
zaal
feny za psy se hrnoucí dlouhým pleteným
biem
„Zpátky
mrskati, jejž byl se
„To je chutná ^jen že
pi
ní
feny
zlobil se loví,
stny
popadl.
veee!" dovádl Výhon své niemu nenauíš."
—
—
-—'(S 37
„Ml!"
^'
zahíinal starec hlasem sopti vym a na
vysokém ele mu
— anebo
„Mí
nabhla.
žíla
tehe
nemu
nauím!" Pitom byl ruku
okolo hlavy zafiel
Výhone
okolo
,.Ajta,
odskoiv
Hrd
—
tak
— nic
otoiti
jina, než jakoby se byl
m.
pane lovci!" zvolal a veselost
tento,
na ti kroky
byla s tváe jeho zmizela.
tu s pozdviženou
stál
mu bi
pozdvihl, že
hlavou, s planoucíma
„Ajta, pane loví, co jest to? bije se na
oima.
Vyšehrad lovk jako nerozumné zvíe? kuje nic
ti
Vyho
za takové otcovství^ a nemá-li zde
oekávati
lepšího
kroužku za dnešní
nezstanu,
vku
D-
nemj
—
podrž
toho
pl
— na noclehu — Boj se Boha,
veei
starosti
!
zlatého
— uíval m
ti
tady
a lo-
otec
na pou-
šti;
a já mjslím, že nechybím, pidám-li
ktomu:
bu
veselé mysli a nedej
dej, co
Vyídím
Podivínovi,
a vím, že
ne —
jeho jest
za
m
ty
si
co tvého jest.
bráti,
eho jsem
tu
ml
nabyti,
podruhé na Vyšehrad nepošle.
Vyšehradské
radosti
vám
Ne
Výhon
dkuje!^' I byl
tato
slova jako proudem ze sebe vy-
dveím se ubíral. Ale staec ho zakiknul, a bi pletený z ruky pustiv jinocha pochytil. „Stj!" ekl s bolestným
pustil,
a
pohnutím
zavolav na
srdce
psy ke
svého.
„Mns
nyní
jako
otci
— —
^S
sven, to
jako
jsem
28
Si-
musím se
otec
spasením
Podivínu
jsme zlatý prsten
lámali.
tebe
o
duše miluji
I
od prvního spatení; ale zlá krev kouší.
—
canském
Nepovídával
srdci
^,A nebesa
ekl staec, k ty
neublíží
nikdy.
mu dosvdí,
pouze
Já
okovy
na odpoinek, dobrých
tvé pekelné
mé tu
pt
po-
starém Kle-
hlav
stránek
ušlo.
že mluvil pravdu!'^
poznáš
— Nyní
— hlava
dn
soudruhy poznal,
o
Bh t
— ti
lebku
však pjdeme sebe,
doufám,
poznáme, jako já
stisknul
—
jinoch,
a padesátiletou
a za píštích
vroucností otcovskou
rýž
srdce
upoutám.
sám se postarám.
nyní
o
co
asem
dotvrzení ruku na prsa položiv.
„Avšak
z tak
syna
m
odpovdl
povídal,'^
jemuž pohnutí vládykovo nebylo
v pevné
když
že mi o jeho prudké
se,
dobrém
o
i
pislíbil,
tebe
?''
„Pamatuji ale
Podivín
ti
—
starati
dnes
veei
jejichž
ostíhej!"
— Se
Výhoni ruku, kte-
srdenými slovy pohnut, s upímnou oddamu políbil. Potom ješt statných ps
i
ností pravici
svých jenž
napomenuv,
mu
svítil
na
za
lože.
šedivým
sluhou
kráel,
—
:
—^
89
S2
3.
Komnata, do kteréž nyní
Vyho
docela jinou podobu, nežli jizba, kdež byl
Na
žecím lovéím veeel.
svtloška ze
stála
rozlévala kolem
podob, jako jsou
—
rozkládaly se ve stíbrných rukovtích
zadlány byly malé
nichžto rozliná
a
me,
tu
stnách
na
trnáctikoncové parojiy, záclonami
tkané
Xad každým oknem a byly jasným prhledným sklem opatené
jeleni a kanci.
jsou tu ti,
uhlazeném
pkn
stnách, kdež
po
kní-
s
kovu a jemnou zái
žlutého
záclony visely, plné zvíecích
lan,
pkn
stole
mla
vešel,
zbra a
šíp
— zde
kuše
srnci
upivnné pak
mezi
ržky, na
luk a toul. tam
V
visel3^
nž
jednom kout,
uchystané lože, na nízkých ale silných du-
stálo
bových nohách a potažené
mkkými
lehkými ko-
žemi.
Dílem po daleké cest,
ném kvasu dila
a zniklé
s
dílem po
vládykou
roztržce
prou-
na
dosa-
se sebe zatím
kabát
v jinochu rozpálená krev.
vad nepicházelo.
I
shodiv
na lože se ^Thnul, nehodlaje žhoucí plameny v
Oi
nm
neobyej-
ztišily
Spaní
spáti,
ažby se
ty
a zchladily.
jeho tkaly kolem po divných a nevída-
ných vcech,
a
pamt
jeho
zalétala
na pouš,
—
-^S 30 kdež byl chudou chýši
aly
mu
se
SS-
Ped oima
opustil.
postavy otce Podivína,
dýky, malého Zertone
i
za-
starého
vlá-
Boleslavky míhati,
brzo
jasnji vystupujíce, brzo temnji se potopujíce za
mlhavou
pozvolna
roušku
Najednou se
ale z
dímoty.
picházející
mrákot zase protrhnul a
vyskoil. Svtloška na stole ješt hoela
s lože
— ticho
komnat.
bylo v
„Bylo mi pedce, jakobych známý zaslechl!"
promluvil
dosti
hlasit
hlas byl
kolem
a
po
komnat pebhl. „Píteli
za jeho
— synu — brate!"
zádj",
zasyelo
to
náhle
a když se obrátil, zpozoroval dvée,
jiné ale,
než jakými byl se sluhou vládyky do
komnaty
vešel.
„Kdo
„Boleslavka
mládene,
jsi-li
— knžna
volá
se.
prosí
karkuli
otevi,
mužík
to
a když
Výhon závoru od-
mu
za prahem objevil,
se
jejžto byl poznal na pasece pod buky.
s hlavou
—
ku pomoci ochoten!" zasyelo
poznovu za dvemi, striv otevel,
to?'^ tázal
obnaženou,
dohola
v rukou makaje,
skoro
aby
Stált
tu
ostíhanou,
cinkotu
rolniek
slyšeti nebylo.
„Je-li ucho tvé oteveno prosbám z ouzkosti
povstávajícím"
týma
šeptati
—
poal
— jje-li
ihned
s
rukama
sepnu-
srdce tvé náchylno ku po-
moci, jakož obojí v lese
si
dokázal: volám k
tob
— poj
jménem holubinky mc
Já
hou.
bychme
noní tmy na
se je«t6 za
nebo oba
tebe vyhledat,
svadli, majíce
knžn, Jinoch
toužíme po tob, a bázní
sejdi
cekati.
na okamžení k žalo-
aby se potšila duše
její."
podivením hosta neoekávaného po-
s
Usmívaje
slouchal.
cestu vydal,
na tebe až do dne
Poj, pane mj, poj! stivé
potš dívku ubo-
a
hned neodpovídal,
se
nýbrž
sám k sob rozprávl: „Otec Podivín nezakazoval tob pibližovati se k ženštinám, ano srdce jejich pramenem mužské blaže-
takto v duchu
na zemi jmenoval; jenom na pozoru se
nosti
m
abych prý v záhubná tenata pod-
napomínal,
Ale jakáž
vodnic nepadl. holubicí
je báti
mže
hlasit, bera
s
nebo
nutí nežli
„Aj,
nemyslím, žebych se
opt kabát na dívka
z
;
po
k mužíkovi
..pjdu
mé pítomnosti
k pouhému šaškování
se mi doba
píhodnjší k odpoi-
ku provádní veselých kousk dobrý
Bh
tob každý krok
já
t
býti zdá."
odplatí,"
vdn ruku tiskna,
komnaty po tmavé chodb
boj se, píteli!
s te-
m
zaradoval se mužík, a jinochu tiše jej
nato
sebe
tvoje
Avšak doufám, že
nevoláš,
dívka
mnou v tenatech?
tebou," promluvil
bou, v skutku-li touží.
i
tato
nástražek."
jejích
,.Pjdu
mi
tenata
a co se
strojiti?
outlé a slabé stvoení,
ml
míti
zase na lože
vedl.
„Ne-
uvedu, jakož
tebe jist k naší
mi
po
cesty
oko
jest, a
Známy
skrejši provázím.
Vyšehrad,
mé temnost
ich
mj
sluch
i
jsou
ilý
jsem tebe
proniká. Nalezl
dle lehkého chrapotu."
dol
vedl jinocha
I
až mno-
po schodech,
hými oklikami do malé nepatrné sednice vstoupili,
kdež hrub
chatrného postelí.
nými a
ani
nábytku nebylo, leda sedadel
tí
stolu,
dvou
a
dosti
sprostých
Mimo to stála tu otevená truhlice s divponkud peházenými ženskými šaty. To
všecko pak osvtleno bylo hoícím knotem v kahanci na stole, kdež
rozliného
i
zbytky
veee
kvítí ležely.
tch málo
Ale Výhoni nezbývalo asu, ani
vcí
lépe
tala se
žebn stava,
si
všimnouti,
nebo
hned na Boleslavku, ke
chomáe
a
dveím
byly
to
hledící.
ty
pozornost jeho upousedící
Byla
samy tváe
u stolu a tou-
to
ta
— ale
sama pov jakém
to
rouše nyní se jevily? Široká suknice z nejtenšího
a nad sníh bílého plátna,
dole okolo nohou stí-
brnými hvzdami ovroubená, tak
jí
tílko
pikrý-
vala, že jen ruce, a to sice až od ramenou, ob-
naženy zstaly; jiná,
okolo
na
toto
bok pevn
dosahující a ze
však
pepnutá, jen po kolena
pedu otevená suknika barvy
modré jak obloha nebeská, ruce až k
roucho piléhala
loktm
visuté majíc a široké,
zahalující rukávy.
Na temen
—
—
33
S>
malý,
ze
mnohobarevného
'S
dívky skvl se spletený
vneek.
Takto sedla zde dívka,
ma s
kvítí
ke dveím
obrácena,
mužíkem na prahu
v oustrety
a
sotva
že
se
Vyho
radostn vykiknuvši
okázal,
mu bžela
toužebnýma oi-
s
a plna
blahosti
nmu
k
se
vinula.
„Holubinko!' podivil se
kem
v
,
jí
mužík a nad oblev
v
ruce spmal. „Sáty Libušiny mas na
vždy
„Ach,
je
Pemysl
smíchem
sala dívka se
mj
u mne!" já-
slzami, a potom
i
kroky od Výhone odstoupivši,
sob?"
takto ve
na dva
kvapném
zanícení mluviti zaala: „Mezi kmeny na zeleném luze,
A
to
kmeny
štíhlých
bíz
a sosen.
Vypíná své krásné elo dub.
Nad vládyky,
A
to
Leskne pán
žík,
se,
—
knížecího
—
moudrý Pemysl!"
vrkavá holubiko!" smál se
„Ale,
ale,
vida
dívku
te Pemysla
lechy, pány
domu
sloupy
mu-
neobyejn rozjaenou, „nech
a sedni,
a
si
hostu
našemu
po-
stesknu."
A
dívka, jakoby ze sladkého sna vytržena,
podívala se na mužíka,
posvdila a Výhone k
se-
dadlu vedla. Tento byl dosavad ani slova nepromluvil, a nyní, IX.
an
si
dívka,
oka
s
nho 3
nepou-
nho
štjíc, vedle
smíchu se dal
i
na nízkou stoliku
„Co pak
tázal se:
„Holubika moje chtla
odpovdl Zerto, mení
dávaje
potom
okázal,
Výhon
tedy
s tebou požvatlati^"
aby se
sám
že
s
zatím
jí
vli
po
ním promluví.
vypravovati, jak
a jak
zalíbil,
ale chcete?''
za dívími zády jinochu zna-
prose,
i
do
sedla,
zaal
I
mu Vyšehrad
se
se na ty hry a honby o nastáva-
jících svátcích tší;
a Boleslavka, jakoby
se
jí
u pítomnosti jinochov nižádná starost netýkala, položila ruinku na jeho koleno, a na dla hlaposlouchala
vinku sklonivši, jeho, až
jí
usmíváním slova
s
oi
po denním parnu a namáhání
za-
padati zaaly.
„Nepjdeš na lože?"
mi ústy Výhon, nakloniv se k ji
dech jeho ovanul.
A
dívka
ní s
chem oi pootevrouc pozdvihla okolo krku hnula,
že
ji
se
o vinouc
te
ptal se jí
tak nízko,
ruku,
obou tváe
i
ústa
a jinochu
sob
tak se-
dotknuly.
zašeptala — a
že
úsm-
blaženým
hlavu jeho k
lože — Pemysle mj!"
lichotný-
oi
jí
„Na opt
zapadly.
„V tchto nežli však
šatech na lože!'^ bdoval
emu
zabrániti
mohl, byl
již
Zerto; V^ýho
outlou dívku jako dít v polou tla uchopil a po-
zorn ji v náru sevev, ospalou na Tu se ješt jednou oteveli rtové její
lože donesl.
a zašeptali:
—^S
mj!- naež mužík vnce
,.Drahý íperk
hbit se
stolu vzal a
usmívavou,
blinkém
na
a Vyhoní,
dívku
Konen srdce velí
bych
svému
ve
již
vykázali,
to
již
i
host
víš,
se
Já
z lesa nás navštívil.
zavonla
—
smí
je
Koeny
nehoda
nepukne.
v lese
byl rád
vím,
potkati,
—
že
lesk
lovk ti
do-
za
tad}- obydlí
zrzavý
onen
mu rže
moje
její
rže má
pane,
se,
jsem
a také
drží se
její
oslepil:
— dechem
ale
jeho
v krvi mé, a ne-
dokud
mi
poslední
žíla
Já tebe ovšem dlouho neznám, pane,
ale náchylnost
mého
sob nemohu,
tvé
s
jVehor.ši
dostavil
že ho
já vím,
v rukou jeho by uvadla uhnila.
poal mu ruce
dkoval. Ale sotva že nám
již
samot,
o
komnat
tvé
— Ze mi
a poslyš ve krátkosti.
ochranu
jsme
podkuji, jak mi
ti
strachoval.
trný dít podsil,
hlavy
kdybych se nebyl škodli-
odlehil,
poslucha
vých
se
promluvil k Výhoni a
I"
„Já
srdci
a
pane,
U
se.
se vzchopil. ;,\yní
a protož nech,
líbati.
pokryta,
založeným rukama u nohou jejích
se
kleel mužík Zerto a rnodUl
její
by
kvítím
loži
jemn
tváí
s
divným citem prsa se zdvihala.
stojícímu,
a kvítí
obložil.
jimi
nyní Holeslavka,
ležela tu
I
S^—
35
dítte, kterouž ani vysvtliti
upímné oko a známost tvoje knížecím pítelem, o nmžto mi již povdíno,
že
t
laskav
uvítal:
to
všecko
m
pohání,
po-
—
tebe hledati proti zrzavému,
moc u
rodu vysokého
lovk „O
tu
pod šastnými hvzdami
tsn
zvolal mužík hlasit a ,,i
nebudeš dlouho v
svátkj'
steší nedal
ví,
:
dostali
svta outoišt
tob
jsme
ale
hledati,
nastávající
Jsme
Bh
dobré a co zlé jest.
co
pes
moje
jimžto
lidé,
—
tomto chodit. Požádej
pod svou ochranu vzal.
chudí kejklíi,
lého
dít
narozen!"
se tlail k jinochu
odvu
vládyku, aby
zejtra
—
k pomoci pispli mohu
neznámý?"
tu
tys
se mi
který
zdá."
bjHi
„Ale jakž pak já,
S^—
36
^'S
pí-
jistého
ani
jen
sice
pedce
právo, u ce-
máme
srdce, ježto
a
— Požádej
vládyku,
on nieho neodepe a spasí dívku, hodnou
zajisté,
aby pebývala v komnatách vládjckých."
,,Nu,
jinoch
já s vládykou
dobrosrdecn;
usmál
promluvím,"
„akoliv
nevím,
se
peje-li
dívkám, ili nepeje.''
„Promluvíš!
o,
bohové
ti
toho
nahrate!''
pi tch slovech pojsem ubohý, soužený muž na svt!
zaplesal mužík, a slzy ho „
]ily.
Já
Stížená byla duše
mých
starostí
má
a
bolestmi;
na mysl padne, an
vysokém
když mi
ped
skoky
veselými
diváky
na
s chutí
bych se dol po hlav uvrhnul
bych dít na jeho
nesílil.
starosti
Bh
ti
provaze
neml
a kdjby
odplatiž, co pro
n
síla
provádím;
—
m
kdy-
pohled
uiníš!"
---<3
Vyho
pislíbil,
že
srdetným
Boleslavkou se
rozlouiv,
komnat
prosby jeho
dle
potom ješt
a
S>—
37
pohlednutím s
uiní,
se
otcem jejím
spící
ke
se navracel. Jdouce ve tmách
své
a zticha
po dlouhém prchodu, zaslechli hlasité volání
hmo-
tuého hrdla na vysoké vži.
„Hlásník na Neklance v
již
zašeptal Zertou,
i
s
jinochem se zastaviv.
však lehneš na lože, pane rovnou
se
plnoc vyvolává,^
v
drž,
mj
!
„Brzo
Nyní jen poád
rovnou arou ptmecítma
krokv
V
udláš, a octneš se u dveí své komnaty. stu se
ti
tu nikdo
nebo jsem
nepostaví,
chodby, kde knížecí stráže nedohlížejí.
brý
zaže
radostného
od
tebe
jitra
sny, a
zlé
ce-
vyvolil
Bh
obma nám
dodej
se dokati.'^
4.
Samoten
stál
nyní
Vyho
ve tmách.
I stalte
tak nkolik okamžení, a všecky události dnešního
dne
v duchu rychle probíhaje, nemohl se usmání
zdržeti.
„Pjde-Ii
to
tak na
Vyšehrad poade,"
sám k sob, ,,budu mít otci Podivínu co povídati." Pitom kráel rovným krokem dále, hrub
mluvil
nepospíchaje, an tou klenutou chodbou líbezné táhlo a
úvtí
tváe jeho dosavad horoucí ochlazovalo.
—^
6i-
krokv
takto asi dvacet
I byl
dvée pooteveny
pravé stran
k veliké
—
38
Zrovna
síni.
proti
okno, jímžto zvenku slabé
uinil, an po
zahlídnul, vedoucí
dveím
vidt
bylo
mrakem
poblesky za
ukryté luny se linuly, po široké prostoe
dvou sloupích spoívající klenby jen
této
na
temné šero
rozlévajíce.
Vyho
byl
bezdky na práh
do té poloviní
zpátenímu
ke
v
síni
noch
kroku
hodiv,
hlasem pólo
oí svých
již
—
v tom
,
a
ale
tázal se
„Jsi tu?-'
utajeným
okem
nohu opt
i
pozdvihnul,
lidský hlas zaslechl.
nkdo
tam
temnosti
pokroil, a
když
ji-
bysteji v temnost upel, zdálo
mu, jakoby uprosted sín, ve stínu postavu njakou vedle sloupu kmitati se vidl. I vkro,,Jsi tu?" tázal se neznámý il o krok dále. se
—
hlas opt.
„Jsem!" odpovdl Výhon,
jejž
nová
tato
náhoda obveselovati zaala, a tichým krokem táhnul až
se
okolo
mu možno
zdi,
kdež nejvtší tma panovala,
bylo
ve
hluboký
stín
pod sloup
kroiti, kdež byl postavu zahlídnul. „I tisíc
postava; tat
šotk do
toho!"
zamumlala
..já již myslil, že jste
poslali.
Sami
si
m
blázny chy-
ke žbánu lehnete
dlouhou chvílí klapky zapadají."
tu nyní
— a mn
—
—
<9 39 Q'
znla
Poslední slova
zvíecímu bruení
a spíše podobala.
na nohou
a
stojí
že
kého sám nedávno
„Já
bych
rád
také mumlati
nho
—
nen
lidský hlas uslyšel, z lenivé
nkud
probuzen, hned
„Ale nemohl
možná
narovnávaje
se
dnes
beztoho
pokoje jen
lovk
si
jal
jako
na
nedají
zaal
nyní
byl, že
ko-
ospalosti
po-
""^
ode
se jektati, a co
sloupu
„Uas aby se byl také
pikroil. ani
,
—
máme
hod
božích
pilepšenou
k Výhoni
nadál, že
nám
veselých
dn
do roka, a když
k nkterému
!
Pro
z nich
—a
tu
místo medoviny snad abych krev proléval.
—
noc nastaviti usmysli, trhne ábel pytlem
máš
—
další slova petrhnul.
vi?^^
jsi,
sotva
mluvící
jakoby rád
mu
se
nápoj zavání, ja-
díve pišel ale,
mluv
vládyky okusil.
starého
druhý
;
z
i
u
byl
než lidské
Výhon, že
pozoroval
1
nesrozumiteln,
velmi
pak nás
Dank
„Morana na
tak
naspch
rozcestí!"
obeslal?"
zasípalo
vtom nco
u dveí, jakoby pítomným heslo dávalo, a hned na
postava mužská pozorn na práh vkroila.
to
„I bodejž pálil,
abysi
ti
pohanský hromotluk paty pod-
erstvjším
krokm
se nauil!" zvolal
muž napilý, a to snad hlasitji, nežli jemu samému píchozímu vdk bylo. „Spasení na rozcestí! Poj, jen poj! my tu již nad tvým v
síni
i
objednáním zíváme."
— —^^ A
po tchto
40
Q*^
zpozoroval Výhon, že
slovech
krokem ode dveí ke
se postava nevelká tich3'm
sloupm blíží; pomnl si, že
když pak rozprávti zaala, pi-
a sice u vládyky
hlas již na
sípavý
ten
slyšel.
práv plnoc
„lílásník
Vyšehrad
vyvolával," promluvil
píchozí, když byl k ostatním za sloup dostoupil
Dnes dobré
„a tou hodinou jsem vás objednal.
hvzdy
panují."
„To bych jim také zamumlal napilý; „nebo jí!
—
mi
jestlis
dnes
u sladké Libunky skoupám."
radil,
—a
aby
m
nadarmo
pokazil,
nž
panovaly," roztrha-
vlci
veei
dobrou
v plesnivém srdci
ti
„Lépe bys byl uinil, kdybys jazyk ve byl skoupal
jest," odsekl
liv mluvil takto dále
nám všem
má-li
:
mu
píchozí, a hor-
„Klecanský musí z cesty,
pomoženo
—
býti
tom se dávno úplná rada usnesla.
ert ten
na
z vlastního si
ho zašil
zpomene.
pekel
posvítit,
naskytla.
nabídnutí
do pevné
Chtli lepší
Pišel
jste
kže,
totiž
—
s
a
mu na
píležitost
to
se
— kdo
píští
nám
nevím ješt a
na
víte,
Cekati, až ho
odnese?
holobrádek jakýsi ke starému, kovi
vod
schopným ku práci se zachoval,
a
dokonena
nežli
—
to
nejde,
ví,
kdy
honb
do
ale dnes
odkud
—
ten se ke klu-
takovou vlídností chová, že se bojím, aby
— —~C9 nám
Pry
cest nepekážel.
nezrovstl
a potom na
obma! Rovnou
s
Viádyka pevné
!
mu mezi žebra, ped soud! Co
kl
hodný
z toho prutu
nyní do ložnice
41 Q~
— ostrý
spí
myslíte?"
oba
slova ze sebe vychrlil, a
muž
tato
domnlé soudruhy Ale jakoby
svého híchu nyní za ruce uchopil.
pekelného plamene dotknul, trhnul sebou,
byl
an ho nyní
hnvem
.,Ha,
padl.
nž
a holobrádka zejtra, jakožto vraha,
Jako ještr jedovatou pnu, byl
se
cestou
tesoucí
zkikl zapomena
—
peklo
živé se,
a
tak
se
my
Výhon sám ponejsme
zmaten
sami!'^
odskoil, že
málem by ho byl porazil. Ale jako blesk uchvátil ho zas Výhon pravou za vaz, an
rukou
prsou
hého na a
udeiv,
napilého
do
smrt je
tom,
že
hlas
v postranní
híšník
za
mezi
vrahové!"
vámi,
jeho
chodby
z tiché
a
z nich
zaal
liv jeeti;
druhý
ale,
opilství
klenuté
komnaty
srdce jako volání
vydšením
i
pochytil.
košili
Jeden
drtil.
levou
zatím
zlosyna
„Holobrádek
zahml a
rázem bylo
obou
mstitele po-
bolestí a leknutím
jakoby
pi-
sín daleko
zaletl
vcného
dru-
úpn-
nho
náhlým
spadlo,
pevnou
s
nohou o kamennou podlahu se opev, zoufanliv
na bok po loveckém noži sáhl a ruku ocelí s
s
ostrou
náramnou prudkostí po nenadálém nepíteli
rozehnal.
„Holobiádek
tím
pak
jednoho
stalo
o
že
ochranný
jako
držel,
se,
práv ješt
zvolal
zákeníky ve hnvu za-
obma
jednou Výhon a tásl, jakoby
smrt!"
a
chtl
druhého
utlouci;
muže, jejž pravicí za vaz sebe
mezi
štít
a
smrtící
zbra, místo prsou jeho, do cela
ocel postavil, a
muže ke vražd ponoukajícího zajela. Jako zšílený trhnul sebou vrah po rán, a vytrhnuv se, takže jen
v rukou zstalo,
chatrné košile Výhoni
kus
divým krokem ze sín
utíkal.
„Vrahové!" zkíiknul za ním Výhoíi, pozná-
hrad neznámý, nadarmo ve tmách za uprchlým vydal, a bezdky kus utržené košile za adra schovav, obma rukama nyní by
vaje, že
po
se,
pozstalého tu zákeníka
kíeech
smrtelných
otevely, a na
svíjí.
prahu
V
nevda, že
se
ve
dvée v noním odvu
tom se vzadu
objevil se
v jedné ruce drže hoící lampu,
starý Klecanský,
ve druhé obnažený stála vedle
chopil,
me. Fena
s
jiskícíma
oima
nho.
—
Co tady dláš?" promluvil slovem rázným, spativ tu Výhone a v ru„Kde ses tady kou jeho lidskou postavu.
„Co
se
tu
dje?
—
vzal?"
„Na jinoch,
zlé
poznav
u vládyky na
hospodáství dohlížím!''
pi lože
svtle
sluhu,
odpovdl
kterýž
uvádl. — „Ha,
ho
byl
šelmo, to sis
—<S 43 — s>
nepomyslil,
sob
že
hrobu
do
steleš,
an
mi
si
dnes lože natásal!"
„Pro živé blesky nyní
všimna
vládyka,
šatech
krví
—
sluhy
si
zbroceného.
Dank!"
je
to
.,Co
ve tu
s
zkikl
tvái
a
ním
kuješ,
po
Vyhoní?-
„Já noch a
s ošklivostí
podlahu
pustil.
m
Bh
ale
odpovdl
šelmou nic nekuji,"
s tím
ji-
mrtvého zlosyna na kamennou
...Já
zde nic nekul, pane vládyko;
abych
poslal,
zlé
tvojí
pe-
eledi
co zlého chtla tropiti."
kazil,
Potom krátkými slovy celou píhodu vyprajak
voval,
se
mu
byla pitom na lovcího se
šklebily.
— ..Beneši!
hlasem hromovým, byl vešel.
sbhla
se
obrátiv
„Zhru, zhi'u!" byl
mi, jimiž
Vyho
ele
Jeden
trnuli.
toho
co
zesinalý
poínal
Dank si
ke
se
dveím, jimiž
pak také dve-
volal
chvíli
z celého kídlí Vyšehradu,
kdež
se
vstoupil,
ani
a
po
svj ml. bylo stalo,
druhého
ovšem
ale
Hlavso!" zkikl nato
malé
knížecí loví píbytek Slyšíce,
Oi
dívati.
tváe ke strašnému smí-
divoce koulely,
chu se
vykroení jeho
od
píchodu vládyky.
z ložnice až do
Hrza
sbhla
byla
se
po
zdšeni všickni
vrahu
nepovdomý
pojmenovati
vládyka. ,,A
se tu
nemohli.
pro práv
peptával,
Výhon Jako
ani
divý
o pul noci
—
— —-<9 pro práv k tob hone
tázati,
44'
Q~
se kejklí uchýlil?'^ jal se
mu
jakoby se
náhle o cest
zazdálo, po nížto by zloinu
„Kdo
jíti.
A
jakou
cího,
jest,
a
aby se
tu
©pelešila?
pohledávati?
tebe
svtobžnici uvedl do
to
bylo
na stopu mohl pi-
má u
co
Vý-
Ha,
domu kníže-
živé
blesky!
a
nedomakám zrady."
se
nezpomohlo
I
Bez prtahu muselo se v
v
Zerton
s
i
kde se kejklím
pátrati,
na hrad byty vykázal}, a ^
ped
Boleslavkou
vysvtlování.
jinochovo
nic
ješt
té noci
ml
se
/
vlády ku
dostaviti.
a.
S
rozkoší citelného jinocha a s hrdostí otcov-
skou díval se ohebný kejklí na a
spanilou
dtinským zalíbením poslouchal
s
snu dýchání.
„Chudého
postavil jsi
její
m
dívku,
jemné ve na dale-
kou zemi, všemocný Svtovide," zašeptal potom,
oí
svých
lost tvoje
a udlila knížecí.
povdcn
mu pokladu, O kdož bj'^ si
má, když
m matka
Zamlel
adu
k nebi pozdvihna; „ale mi-
neod vrátila se od chudého na statcích,
to
byl pomyslil, Boleslavko
tvá pod stechu svou pijala
se nyní,
strastných
jehož nepevýší ani koruna
dn
a
toliko
svých,
v duchu
I"
pebhl
až posléze hluboko
— —^^ si
oddcchna
a
as
zpozoroval
ke
jest
45
kahanec
že
,
dohoívá
1
poklekl
v kout,
tváí
a ze
záadí
vytáhnuv
de-
spaní.
obrácen k východu,
S5"-
neumle vyezanou podobu loví, kterouž okolo krku na lnném provázku nosil, do obou rukou je vzal a ped sebou zhru drže, modliti se zaal k bohm slovanským. vo, ili
^,Vy,
dno duše ské
jižto
vidíte
— vám
vile
útroby
poítáte a
míte
se klaním,
bozi
se pokolení
obrátilo
zapomnlo kolena
vašich,
hájích
i
pronikáte
:
hnvy
ale
lidské
na lid-
otc mých Zpronebratí mých ode tváí !
v posvcených
ohýbati
zpronevilc
vaše
a
myšlénky
neminou.
ped bohem
I já byl
nucen, hlavu sklánti
ale srdce
mé zstalo pi vás vyslyšte m, vyvolal tajný pohan poád vroucnji; ale ztrhnul pede dvemi nenadálý hmot
slyšte!'^
v tom se
Vy
a mezi ním
:
zaznly.
lidské hlasy
i
v
Zerton rychle poskoil,
bžka
adra opt uchem poslouchal. Bylo mu svého
cizím,
za
dvemi bolestn úpti
v
a
v
devenou podobu
ukrývaje,
jakoby
zaslýchal.
pozorným
nkoho pede
Všemi strastmi
plnoní hlasu lidského se nelekl, alebrž dvée své komrky rychle otevel. I nebylo mu teba, dlouho po píin náku pátrati, nebo zrovna u prahu leželo lidské tlo — života ohrožen,
silný,
ale jako
ani
dobou
mdlobami zchvácený muž.
--^3 46 S5^—
Bylt
záhubu
na
vyšlý
vrah,
to
vládyky
Klecanského, ale píchodem Výhone ve krvavém
Hrza
oumyslu podveden}'. jakož jej
leknutí nad
i
nenadálým prozrazením hnaly
pedsín
co ohnivými bii ze
ouzkost
mu
kroky
tžká ješt
a
ale
pomátly,
že jako
do temné chodby,
schodech
nohy
smysl zbaven
utí-
sám nevda, kde
zamotav, po kamenných
si
dol ke dveím
shýbnul
I
medovin hlava
po
kal a vrávoral, až posléze, ani se byl octnul,
skutku
zpáchaného
kejklíe
se nyní
tento
Zerton
se svalil.
k neoekávanému
hostu a shledal, že se byl o kamenné stupn ve
tvái zkrvácel, ano v prvním okamžení, an pora-
nný
sotva d^^chal,
skonává.
I
báze
zdvihal jej a pokoušel
na nohy postavil; brzo marná,
ho jala, že nešastník
dosti
namáhav
ale seznav, silné
to
že práce jeho
pes
tlo
svtniky vtáhl. Tady padlo svtlo vtším proudem na tvá ranného, a vrhnul se na
padna
kvapn
ozáené tváe zkikl
n
s
mužík,
a hlavu
v
—
práh do
z kahance s
ustrnutím
ob
ruce po-
pozdvihnul, aby ješt nahlédnul.
jakby ho
se,
lépe
té
„Brate, brate mj!'-
pláem, padl na tlo a
hlasitým
do
slzami
poléval rány jeho.
Hluboké a bolestné po
chvíli
protrhl
ze
mužíka
vnitku
vynoilo se
vzdychnutí
ranného
bdujícího
,
z náhlé
a
hlas
žalosti
tento i
po-
— ~^
47
S^'
Vyskoil
vzbudil jej k nové innosti.
obma rukama spšn
ohebný a
vcí na
stole prohrabávaje, našel
kterýž
udržeti
hance
ml
život
paždím popadnuv,
pod
as
jaková v
nm
kus
loje,
slab planoucího
ka-
v
pro
s
— k loži
nho
veliké'
obdivu hodnou
nejvtší poteby
obyej napíná stáno
uzel rozliných
potom beze všeho rozmýšlení
;
mužík
totiž
loví
žíly
je dovlekl, jež bylo
—
nad
uchy-
Xato vytáhl z prkenné
samého.
velké truhly se ženskými šaty nejspodnji na
dn
malou skíni, a otevev okované víko,
uki*ytou
z ní
ti
z kovTi
ml
hned pi
z každého
hrneky.
malé
vyndal
když byl
a
ruce,
ji
husté
sku
istou
ješt na
pipraviv,
vodou, jež
na
do ní
šávy na-
nkolik okamžení nad kahancem,
Potom
až na ní tekutina syeti zaala.
ee
malou misku
I
hrneku sedm kapek
kapal, držel
jej
tlo
silou
stole
a
stála,
ve
loži
dolil
co zbytek prostinké takto
mdlobách
mive-
léivý nápoj
ležícímu
do
úst
vléval.
„O
za nejdelších
dn
a
nejkratších
mezi tím slovv polohlasitými cedil
nadarmo kvty
já neshledával a nesbíral
—
nocí'*
,.já
— mluvil
nesváel a ne-
nadarmo koínky pi slunci poledním
plnoní,
nebo
tra — dít matky
jimi
bratra
mé — mé
plate, slabá kukadla!"
zachovám!
matky
káral
se
!
—
a
lun
— bra-
Ne, ne, ne-
prostosrden,
—-^ 48 &•— mu
an
horké slzy po tvái kanuly, a
nutil
se do
smíchu. „Neplate, bláznivé studénkjM Srdce moje pleše radostí a ruka
má
se tese rozkoší;
nebo
syna matky své zachovám."
Nyní byl
svou
léitelskou
dokonil.
práci
Odloživ nádoby skokem na stl se posadil a po-
zorným okem na potlueného dlouho, a ubledlé palovati, prsa
hrav
V
zvolal
svdomí do
svt brzo
stole.
„Pro
se
—
rannému zacelým tlem to
otevel,
a
na prsa
si
sebou
jakoby
vkol
hledl
octnul,
bojácn
sahaje.
trhna,
se
sebe,
— „Kde
jakoby
mu
srdce trn bylo vrazilo.
jjPodívej se
na
oi
Posléz
brzo na hlavu,
jsem
tváe zaaly
výše pohybovati
škubalo.
na jiném
byl
pohlížel. I netrvalo
„Já
ti
vné
na mne, Boreši!"
zvolal mužík
povím, kde jsi." spasení!'-
zkikl
tento,
podive-
zrak svých od Zerton ani odvrátiti nemoha, jenž tu ped ním na stole podivné posuky provádl. „Buto mi již kat prknem hlavu srazil a duše má v místech bloudí, kde prý nás áním
zanou; anebo synu matky mé!"
blové škádliti
tys
to,
Nedomysle
„Jsem, jsem syn matky tvé!" zaplesal žík dtinskou radostí,
na
postel,
jmul.
a
lehkýma
aby bratra drahn
let
—
mu-
nohama skoil
nevídaného obe-
Potom mu krátkými slovy povdl, jak ho
— —
49
'^S
Si
pede dvemi nalezl. Zvdav, s vyvalenýma oima poslouchal ho Boreš, nebo jej opt báze ped prozrazením jímala vyrozumv ale, že mužík všecko nevdl, hlubokým vzdechem si odlehil. Sáhl si pitom na bok — a poznovu se lekl. ^Kam se podl nž mj?" tázal se kvapn; a mužík vybhl z komrky ke schodm, kdež ;
byl bratra v krvi nalezl.
avšak
ucho
i
—
kroej
lidských
nco
jeho
spatil
1
ocel u prahu,
postihlo.
hluk
,.Slyším
a zdá se, jakoby po schodech
k našemu chatrnému stánku picházel." „To jdou pro mne!' zabdoval muž na „Chrtové se ženou za zví O skryj
m
I
m,
uschovej
oba
nás
která
brate!
ukryj m!" A Zerto
památku matky
pro
s bolestí
porodila
vida jeho
ouzkost,
závorou zastril, a nalezený
loži.
nž
—
—
naší,
Nedomysle,
rychle
dvée
oknem do kní-
žecích zahrad vyhodiv, Boreši poruil, aby se na loži natáhl;
a
šat
potom
naházel,
na jež
množství rozliných suknic tu
hromad
v truhle
na
mluvil
pitom,
ležely.
„Neptám se
lidí
ped
t
se
strachuješ,
jich
oima
a
sice,"
mže
že
být,
ukrývám — nebo
t
IX.
kojila,
a její
i
neprav
dobrý a spra-
vedlivý nemusí hledati místa pokoutního
oba jedna matka
,.pro
:
moji bozi
4
ale nás
t
nyní
—
mj
píes
práh
t
nežbych
—-<3
50
uvedli
—
s
A
se
odstril.
dvma
I
,.Ejhle!
aspo
probu
Výhov vešel
se a otevi!"
jednak
a
hlas,
ve
aby
dveím,
pes
nato
moje
spasení
práh Výhon
dejž,
pichází,"
s dennicí
„požehnaná
která
hodina,
m
mým!"
svádí s ochráncem
jinoch.
bylo,
služebníky vládyky Klecanského.
promluvil mužík;
„Bh
lze
venku na dvée a promlu-
nadji skoil ke
strachu, jednak v
závoru
života,
kapkami a mastmi za-
„Píteli Zertoni!
Kejklí poznal
mu ješt
nežli
blaholénými
víti, zaklepalo se již vilo se:
díve
zbudu
i
rukoum lidským vydal, dokud sám
neodejdeš odemne."
skínku
S^-
odpovdl
by požehnána byla!"
„Prosba tvoje stran ochrany dítte tvého
nebo rovnou
se vyplní,
t
dyky picházíme, abychom dovedli."
Pitom
pistoupil
i
k
od
vlá-
dcerou k
nmu
cestou s
Boleslavinu
loži
a dotekl se dívky, jež tu dosavad pokojn spala, i
pi rozliném hluku
a rachotu. Byla to
vlastn
jen tichá, lehká dímota, jež oudy díviny poutala.
Duše
její
všemi silami
obracela se
vždycky jen
mimo tlo nevyvádl se a zamyšlení;
jinochova
ji
pi bdní do
u vidní kolem se
se
spaní
nepokoj
z toho hlubokého
ponoení
avšak pouhým
protrhla
pi
i
a
ze
sebe,
dotknutím
spánku,
ohlédnouc,
s
a
prstu
ješt jako
radostným po-
— —^S kiknutím jevil
— jakoby
— sloze
se
s>
í>t
byl nejkrásnjší sen vy-
jí
skocivši k jinochu se
tulila.
leme, poleme, holoubku!" zašeptala; na tebe
..duše
má
také Žertou
se
k odchodu.
,,To
ekl kVý„aby klí ode dveí v kapse mé zstal, se vrátíme, abychom šaty ke hrám v poá-
však ješt od
honi,
nežli
dek
uvedli.
tím
cizí
A
;,?<>-
dávno ekala!^
pipravil
I
si
již
—
pízn
Musel bych tato
s
že jimi na loži
mluvil,
bral
lovcího.
Po pedu
pebírala."
našich
výrazností takovou do-
skrytého
ostatními
s
bratra
potšiti
k obydlí nejvyššího
šel služebník
za ním Vyhoíi
pochodní,
záze on
se za
kdyby se za-
zoufati,
si
v tajnostech
ruka
když byl slova
mohl,
tvé vyprosím,"
planoucí
s tiše
Boleslavkou,
a
nej-
druhým služebníkem.
s
bohy! jak se
,,Ale pro živé
že
udalo,
to
si
dnes ješt,
v pouhé noci, prosbu naši vládykovi
pednesl?"
jal se
moha
domysliti,
se nijak
milost vysvtlil; miti i
jej
s
o
celém
jakby
a jinoch uznal
událostí
povdl mu Po
najednou Výhone si
tu
ne-
tázati,
nenadálou
potebu,
sezná-
na pedsíni u Klecanského,
zmaeném oumyslu vražedník. tle
se
vypravování o zabitém
tesa poslouchal Zerto
nebo mu
sluhovi,
a strach jeho na mysl pipadl;
noch mezi povídáním za
adra
a
bratr
když byl
ji-
sáhl a kus utržené
—
—
<9 53 S>
jakožto památku po uprchlém vrahu, vj^-
košile,
táhl: stelil po
mužík se sokolovou
ní
synáku, znamení
„Nech, prohodil
patrnou
s
mezi
námi
trali."
—A
Vyho
nežli se je
vypá-
zlosyna
nadál,
byl
plátno
již
požadovati, nezdálo se jinochu
asu
tomu
ani potebí, aniž k
rozumných
,,já se
jakbychom
vyptám,
Nazpt
schoval.
v rukou mých,"
toto
ouzkostí ;
bystrostí.
nebo práv
zbývalo,
ke vládykovi lovímu do ložnice kroili.
U
velkém pohnutí zde muž
Popudlivá hlava jeho
lehko
i
sítí
jej
barvami celé vkolí
šeredn3'mi
svou,
byly
srdce
kypící
podezení obkliovalo
se zbouily, a strašlivé
krutou
pebíhal.
letitý
se
mu v nkterém okamžení
bez viny býti nezdá!,
akoliv byl od nejvrnj-
mu
lííc.
I
šího pítele
Výhon
znamení pinesl.
„Matko boží!" zdsil se pi „nedej aby se mi starý mozek
nedvrné Jasné,
srdce
pímé
!
ped
krvavém oumyslu do svdomí!"
V
oklamati
Ti
k nim vládyka a rtech, ale náhle
jižjiž
mu
nemohl. slova
ml
mu
svtobžníci musí
vdt — podívám
tom se otevely dvée.
—
Nikoli,
zanítil.
pastí stojí, kterouž
lidská zloinnost nastrojila. o tom
myšlénce
srdená jsou
jest oko jeho,
Ale sám snad
jeho.
m
jinoch
té
Hbit
nevlídná
se jim
obrátil
se
slova
na
na nich opt umela. Jakoby
—^O u vidní zastavil
Boleslavku, an pila
—
53
Se**—
na okamžik pí pohledu na
se
Výhonem vedena
zastavil
smyslm
a jakoby
se,
lebnému lesku lampy nevil, piblížil,
opt
i
do ložnice vstou-
na
nebo ša-
k
krok se
ní
ucouvnul, a potom jakoby se nej-
divnjšího úkazu lekal, tesoucíma se rtoma zvo„ Vraho míro !"
lal:
vcné
„Pro
homíe?"
mj,
bohy! pane
co víš o Vra-
ozval se Zertoíi jako vydšen.
„Nic, nic!" vykikl vládyka, ee byl
ped
zapomnl.
cizími
rozlítiv se,
„Kdo
Co
jste ?
že to
semnou hrajete?" „Tato jest dívka, jež u tebe pomoci
hledá
odpovdl
Bole-
oukladm,^-
proti
nyní Výhon,
slavku o krok dále veda v komnatu.
„To hluboko
jest Boleslavka moje,"
se
—
sklánje
spustil
moje,
„holubice
i
mužík,
knžna
naše."
„Pohlédni vil
jí
zase Výhon
do
ocí,
— „a
pod ochranu, anebo
ji
pane vládyko," promlu-
ekni, hubiti
vezmeš-li
necháš
nevinnou
drápm
chti-
vého krahujce."
Za do
ocí,
dlouhou chvíli díval se Klecanský dívce
záících tak
jemn
srdce rozehálo soucitem tak
se
na
lovka
nepovdomým.
nedívá
mluvil na to polohlasit,
a bolestn, že se
a
zlé
mu
„Nikoli,
svdomí," pro-
pokývna hlavou do-
—^ 54 .,Uiní
ložil:
možno
koliv tit,
aby
jímžto
ješt její
—
pro
utajil
vládyka Klecanský,
tebe
Musel
!"
Oí-'
co-
se však na to zase obrá-
nové pohnutí,
a
pikroiv k oknu,
na zhvzdnatlé nebe pohlédnul, zašeptal
u
blahožalném
to
byly ty
„To jsou
zpomenutí:
hvzdy
oi
moje!"
6.
Na památku Pražské
slavily
se
svátky, k nimžto
na palouce tance
ze
kolem
všech
kraj za
se
hosté a diváci
dn
je
Vyho
žecím
dom
hospodám
sjelo,
I
bylo se
již
na Vyšehrad pišel, roz-
a dílem pohostinsku ve kní-
zstalo, dílem
anebo
lidmilovná
knížecí
mysl a dchody pipraviti ráily. manitých hostí
slavnosti
této
hradu rozmanité hry, kejkle,
a jiná veselí, jakž
toho dne, když
kníže
každého roku na A^yšehrad
Provádly
picházeli.
Pemysla za
vyvolení
i
do Prahy, k
ku pátelm
se
veejným
uchýlilo.
Na
Vyšehrad byla celá ada komnat vzácným vládykám vykázána a Jaromírovým rozkazem ke slušné
poct uchystána.
živji v nádherném
I
bylo
toho
dom Pemyslovc,
dne
také
a to zvlášt
pozd do noci po té stran, kdež nejbohatší toho asu pán eský. Kochan Vršovský, bydlení své ml.
— —~?9
55
S^^
Bylt Kochan dvrníkem a rádcem knížete Jaromíra, muže mírného, tichého a pro utrpné bratrem Boleslavem nepráví ponkud nesmlého, choulostivého
— slovem
však
est a marný
pouhá
bezmužného. Nelákala ho
mohl na dvoe knížecím,
svými vyrovnal se Kochan
pánm
všem
že
zisk,
i
se
skvíti
nebo jménem
a statky
bez knížecí milosti
vládykám po knížectví eském:
a
alebrž
neúnavné služby jeho, jimiž Jaromírovy
dvry
a tím
mly
dalšího a hlubšího zámyslu.
Je bývala.
z djin
patrno
návist mezi
že
vlády nad jinými získati usiloval,
i
eských, jak veliká ne-
rodem Vršovc a domem
Píinou
oblíbeným
knížecím
toho nebyla však pouhá náhoda,
chytrým nastrojením Libušiným
a
v
rod
Pemyslv,
chách jako
nepatrný spíše
ta
proti ,
na
domu Vršovskému v Cestolec
nehoda,
že
panovnický
dosedl,
rod
pozdji
tentýž
nkolik matných vtviek vydav,
proti
zpupným
žádostem národu sousedního dstojné odvážlivosti
pknou domácí národnost v poplatek odvislost íše nmecké podrobiti se neBylo to šlechetné, hrdé zanevení ura-
neokazoval a i
jakousi
ostýchal.
žených bohatýr eských na
rod, jejž byli povýšili
a vývodskou epicí ozdobili, který však nyní pro slávu a skvlost
mlhami
zastíral.
její
se netrud,
i
poN^jšitel svých
— —-^
56
Sí""^-
Nemalé potravy a pohnutky k zahocení muto
zvlášt
dali
nevlídný
skrbec
to-
synové Boleslava Nábožného:
—
oslepený
posléze
Boleslav,
týmže Boleslavem mužství zbavený Jaromír a na
dvoe císaském vychovaný Oldich. I uzaveli Vršovci, stj co stj, trn knížecí zprostiti muž,
mén,
pánm zdálo, blaha nárosob všímajících a by sebe samých
nežli
dního
hrdým
se
i
,
k nové
hodnosti
vladaské
byli
mli
Majíce statny^ch pátel a spojencv
i
povznésti.
mezi ostatní
šlechtou, brali se s povážením, s opatrností a stádosti
nebezpen vytknutým
cílem, nejhlavnjší
zetel
pitom vespolek obra-
na Kochana,
kter3'^ž
jako stvoen jsa k pod-
lostí
cujíce
za
niknutí
vjsoko
i
takovému,
myslu veškerý
mu ovšem v
tak dležitého
vyvedení
život
svj
byl zasvtil.
zá-
Nescházelo
cas poteby ani osobní odhodlanosti
ani zmužilosti, byl
však pedevším tak pronikavou ohebností a bystrostí ducha obdaen, že se do s
všech veejných
i
nevyrovnaným štstím
takovou
tvá na
požadovala.
spoleenských
se
uml, vždy jen jakovou práv doba
vpraviti
odiv nesa,
I tšil
pitom
nebo sotva ticetiletý, pi dvoe knížecím ztrávil, vsti;
záležitostí
z
neobyejné po-
byl již
a
mnohý rok
nedávno
i
nej-
pilnjší radu a ruku k zapuzení Boleslava podal,
akoli nejvrnjším služebníkem jeho
býti se
zdá-
— —-^
57
S3~
val.
Nyní íkaje hlavnjší osobou na Vyšehrad
byl,
nežli
i
pátel
i
sám Jaromír-
odprc,
aspo oi všechnch,
inm
toužebné a starostliv
jeho se dívaly. Letošní svátky
Pemyslovské
zou hrozíce domu panujícímu.
blížily se,
Mla rána
zká-
padnouti,
rozhodující nad osudem trnu eského. Nejmocnjší
a
nejhlavnjší
spojenci
Vršovc
byli
Prahy
do
pijeh a pohostinsku dílem u samého Kochana se stavili,
Vyšehrad
jenž, na
stavením vládl.
v
jeho.i
I
zvláštním,
nádherným
bylo hned prvního veera
skvostných
živo
komnatách, a dlouho do noci
leskW se nejvtší sí bohatými lampami, akoliv okna zastená zvenku se dívajícím hlunou spolenost vyzraditi nemohla. Byl
to
kvas
podivný.
V
rukou
medoviny, na jazyku veselé pipíjeni plno hokosti, v
Asi
dvanácte
zde u dlouhého
o
v srdci
hlav zkázyplodné myšlénky
muž, stolu,
!
—
statených postav, sedlo a
po dvou, po tech, brzy
myšlénky a zdání
vespolek mezi sebou hovoíce, své
íše
plné
—a
nastávajících dnech
sob
sdíleli.
Za
nimi,
pozorn ze sín do «6Ín vstupujíc, dohlížela domácí ele, aby hostm nieho nescházelo; chvílemi pak sama na pedsíni mezi ele hostv anebo píchozí nižšího stavu se posadíc, zemdle-
ným oudm hovla.
— —^^ vzchopily
I
58
dv
nyní
se
oS"-
osoby
ode
stolu
a v dležitém hovoru semotam pecházeti zaalj\
dv
znamenité postavy.
Jedna
z nich,
v nejkrásnjším mužném kvtu, v
pkném
a dra-
Byly
to
hou kozí vykládaném odvu, hýla dobe známa i
Jevila v chodu a pohy-
ženštinám po Praze.
bování její
dojemnou ušlechtilost,
panskou,
usmívala
líbeznou pívtivostí, kteráž ani
se
tou vadou ceny své netratila, že se na ní
kud ztocené oi Byl
a
sného;
kdo
mohl, snadno
rád
s
i
nikdy,
vbec
považován za muže krá-
po tajných cestkách stopovati
jej
zvdl,
že mocný a bohatý vládyka
tlesnými dary svými
co
se
pon-
zazrzavlé vlasy okazovaly.
a
Kochan,
to
tvá
a
ke
tžívá, nezamítaje
sladkostem
života
poítalo
—
spanilou ple.
Jiného, avšak
byla
osoba
bylo
zajisté
prsou,
tak
nemén Víc
druhá. její
tlo
silných
zajímavého
padesáte
nežli
zrálo,
ramen
pohledu
tak
nežli
rok
širokých
mohutných
a
paží
dospla. Vážná byla tvá muže tohoto, jakoby se do ní mnoholetá touha a hluboký
kotoue dlouješt povyšovaly.
zaryly, a husté tmavé vousyf jakož
hých vlas temný
Odv
jeho
jiskrné
byl
jich
nástin
prostý, ne
oi dosvdovaly,
zármutek byly i
chudý ne bohatý, ale že
se
v
nm
schránka ducha bohatýrského skrývá.
tlo
co
—
-es
„V tom
mu
••
se tedy shodujeme," promluvil k
Kochan,
nyní
59 Sí^—
.,že
lid
n-
náš nazejtí do Prahy
odejde a ástí po blízkých lesích se ukryje?"
odpovdl druhý hlasem temné zvuným. „Na mee naše spoléhejte. Ma„Tak jsem ekl,"
te-li
vy píinu, hrob
domu Stadickho
chystati
v
rolníka,
máme my
zajisté dvojitou.
nebyl
Ci
Pemyslovec, jenž nejprvnjší pokácel
v,
háje? To mi
„Já tento
e, mu
bíhá, z níž
jjJá
ti
vím,
ti
další
Kochane
vím,
milý
—
to
posvátné
'•
Strojboji!"
pejal
mu
poznávaje, že do rozprávky zanikd}'
milý
snadno vyplynouti nebylo.
Strojboji!
Otcové nás všech
mnoho ztrpli domem Pemyslovc, a protož nyní také
nás
všech
snažením
býti
musí,
abychom
tomu ervu na jáde národního blaženství hlavu rozšlápli."
„Myji rozšlápneme," to
bych se bleskem Peruna
pravé slovo trestává. Pražský,
doložil Strojboj zaklíti
Ty potom
;
„na
chtl, jenž ne-
na
zasedni
stol
Vrahomíra vezme krajiny okolo Sá-
a
zavy, Lužnice a Radbuze."
spojí se
naše
„Mimo
to
se vrchovatou mírou tu nyní
—
pevn strany proti obecným odprcm." ale nezapome, že knžna žádá, by
„To se stane," dosvdil Kochan
pomsta na muži
..a
vylila, jejž
vládykou Klecanským nazýváte."
—
60
-es
—
6i'
mu na ochránnou
jyjá
krve ze srdce svého
„Což
nepodám," usmál se Kochan.
bohy! stalo se Vrahomíie tímto si
mstivost I
práv
její
obt
tu
nahlédnul, co se dje,
pro živé
Klecanským, že
zvolila?"
chtl Strojboj odpovdti, v tom
na pedsíni hluný hovor,
ník
ale,
ale povstal
kdjž Kochan sám
a
uprosted
spatil
služeb-
svých lovce z eledi vládyky Klecanského,
an se zrovna do sín k urozeným
„Tys divením.
Meduno?"
to,
„Co
„Mn
tázal
hostm Kochan
se
tu pohledáváš tak pozdní
dral.
s
po-
hodinou?"
žeby hodina píliš pozdní
se nezdálo,
raráškem na-
byla, an se o zjevení a prozrazení
odpovdl píchozí. „Pozoruji nezmýlil, nebo v komnatách
strojené hry jedná," také, že
jsem se
pana Kochana ješt jasný den
„Co
jest? co chceš?"
netrpliv. „Co
t
dobe nastrunné
zkikl tento
ponkud
sem pivedlo?"
„Novina moje hodí se pokloniv a
panuje.^-
vece
uši,"
nedvrn
toliko
pro tvé a jiné
lovec,
pokornji se
kolem po neznámých tvá-
ích se ohlídnuv; „nevím, jestli by tu nkde jako píse o zrad neznla." „Tedy mluv rychle a moude!" velel Ko-
—
chan a na stranu „Bylo se vypravovati,
s
vera
ním odstoupil. již
zaal Meduna Dank zprávu pi-
setmlo,"
„když mi starý
—
—S nesl,
:
61 s>
že se k zavraždní
starého vládyky dnešní
noc nejlépe hodí."
ábl
„U všech viv; „co
to
se také podivil.
že tob,
pravil,
i
Kochan
hn-
vyšeptalé lebce napadlo?"
té
„Tomu jsem svém
trhnul sebou
\'^
pane,
On
ale stál
na
milou službu pro-
káže."
„Nemluv
mn,
o
kde
o
potebu veškerého
národu bží! tu jedinou musíme pi inech svých
na
zeteli
míti.
— Pro
tedy
Dank,
myslil
odstranním vládyky Klecanského
již
že
dnešní noci
národu nejlépe poslouží?" „Proto že všecko podezení
námi
veer k lovímu tán byl. likož
pišel a hostinsky od
pozval
I
nám dvma
bylo pipadlo
zorn chtl
ale
;
Dank již
s
rozkazem tvým
práv když jsem
o
ložnice vedrati
pokik na
ped ním na
plnoci po-
síni,
se
hodlali
shromáždna
stála
zkrvácené podlaze ležel
roztíštnou hlavou."
..Protože staral,
to dílo
naše, uprosted ní vztekal se rozlícený
vládyka, a
Dank
uví-
do sín se pikrásti, odkud jsme ve-
zaslechl jsem
ele
nho
také Boreše tvého, je-
díve
spolek do vládykovy
tam
mezi
na mladíka, jenž byl pod
se mohlo
svaliti
s kohokoli
na
rozhorlil se
mu
nž
peklo radu dalo, aby se o
jiným
hlavám pomýšleti
vci
bylo!"
Kochan, ve starostech, aby nic
ped
—
<9
asem
62 6^í—
„A
na jevo nepišlo.
movu
mu
kdož
takto k do-
posvítil?"
vypravoval
I
nyní
u Klecanského, jakž
lovec
ji
na
událost
tam
sám
byl
síni
povídati
zaslechl.
„Nepozorní, nesmyslní!"
a s
nkolik
semotam
písným, pátrav3'm
„Ale jakou
vládykv
na
host,
dále
krokv uinil, potom ale okem opt k lovci pistoupil.
náhodou mohl se
to
Kochan
horlil
pedsí
lovk
neznámý,
tak neobyej-
dostati
nou hodinou?"
to
„I
víš,
„když
raenama,
pane," pokril sprostý lovec ra-
t má
teba Neklanka na
kámen
tebe; já nevím, nazýváš-li to
bhem hvzd. S
náhodou nebo
rého vládyky je
to
vru
ale
ším, že bych se nemýlil,
klíe a
mraku
arodj nik}pitáhli.
na noc k vídal
mu
—
nmu
a o
strojil
„Co
Jeden pilezl
tu-
mezi kej-
vera v souaspo ješt pozd
— jakž
kluk
to proti
sám po-
komusi, jenž
na dceru."
že pravíš?"
slechl jsi se,
jej
stai
kteí
z nich
prosil
hostem
tím
divná píhoda,
kdybych
poítal,
pomoc ho
pasti
zboí se
zabiti,
podivil se
Kochan.
,,Pe-
Meduno!"
„I nu tedy mi, pane, oci jako neplatné skle-
nné
kuliky vytrhej!" dokládal se
pak pedce
vidl, jak
potom
tento.
starého
,,Já
kejklíe
63 Qr
s
i
a slyšel jsem, jak jim lovci
holkou pivedli,
ochranu sliboval
všelikým nátiskm."
proti
„Lépe by uinil, kdyby pan
lovci
zubama. budu-Ii
trpti
!
„Všickni déle
— Pochvato
m Bh
hlas u stolu v pedsíni,
s
se
dubové židle
postava,
všecka jako
„Co ráíš
po-
mj?"
roueti, dobroditeli a pane
lovk,
ozval
stvoil!"
blahem opojena po notné veei.
„Vešel
mých
a se silné
velikánova
se
se do cest
míchání
!^'
„Tu jsem, jak vzchopila
zhyte,
snové
krásní
moji
jeho
to
drt slova mezi
Kochan,
zasoptil
!•
— ten
hledl
fen
si
v
jenžto se mi
lese protivil,
vámi do hradu?"
„Tuším že
vidl jsem ho
hradí
ped
a potom kroky
Kochan spolknouti a
med ná!
se
píí
že se mi
— Bda
mj
baviti
se
knžnou
námi k brán
obrátil."
zamyslil.
žádosti
že je
Já
vám!
dotknutím.
umím
hnv
jeho se tváiti, jakobych
íše pepln-
Nepedl jsem kterouž
Nikoli
—
v mých rukou."
sít,
aby je
mohu nejmenší mé
ochromiti
v
ani
nesmjí mi nyní pekážeti
síla
naší,
lovk,
je ten
se mi nezoškliví
k posledu ruka ztrhala, pouhým
— „Kdo
na cestách mých?
a
Ješt na ped-
!
s
pi hokosti
ale
pil;
pane
vešel,
!
Dokáži jim,
-—e9 64 S>— „Zstal kejklí s dívkou u Klecanského?^^ zeptal se nato Meduny.
„Na
dnešní noc
odpovdl
brlohy,"
odebrali
se
opt
do
své
„nebo v komnatách
tento;
vládykových nebylo pipraveného místa k noclehu a nepokoj tam panoval pro zabitého Danka."
„Nuže, tedy berte!"
se
hned vy dva k nim ode-
rozkazoval Kochan jemu a Pochvatovi. jen
aby
starostí umenšilo. Blažej ví,
kde
„Zmizeti musí do rána kejklí se panu
lovímu
se jim píbytek
vykázal;
on
a pozorn dovedete je tajnou
i
dívka,
vám
cestu
chodbou,
okáže,
kam vás
potom povede."
„Což ale pak s šastn vylákáme?"
vrn
jestli
tázal
se
starého a holku
Pochvatá a
ned-
Kochana oima mil.
„Co se na
„Mn se
to
ptáš?" odsekl
hrd
vládyka.
pouze napadlo, že jsme zejtra vespo-
lek hry zkoušeti
kornji
nimi,
chth,"
pokloniv
— „a
odpovdl rád bych
kejklí,
po-
vdl,
kde
Boleslavku a Zerton uritou dobou hledati."
vy své hry bez dívky a bez mužíka: Vyšehrad jich letos nespatí." „Provozujte
„To zachra, Bože!"
zvolal kejklí, jakoby
náramn ulekl. „Bez knžny žeme ped diváky se ctí obstáti." se byl
naší
nem-
—^s ;,
vám na
záleží
mšci?"
65
—
vládyka
a opovržením. „Tuším také,
ze
moudrého pána více
na
nežli
více
cti
bohatý
prohodil
sy-
posmchem
s
vám
že
plne'in
nyní o pí-
dbáti sluší, nežli o kej-
kly bláznivé holcice." poklonil
I
a Kochan odcházel.
chu sám k
—
sob
na
dosvdenou,
slyší"
— mluvil v du-
Pochvatá
se
m
„Bh
„lépe by
nám
se
snadnji
i
poínání dailo, kdybychom tlo nebyli tak ne-
smírn lánkovité.
I
pišla
by se hlava o poízení
postarala, nežli
A
sami pekážeti budou.'' til
se
po
loži
k hostm,
doba svrchovaná,
již
po
tch
oudové
slovech obrátoužíce
zaínali,
vstávati
jižto
si
a odpoinutí.
7.
Jakoby a stenal
odv.
jej
tisíciletá
skála
tížila,
vzdychal
zavený Boreš pod hromadou kejklíských medovina,
Silná
tluení byly
pestálé podšení a po-
mu poznovu smysly
dílem dímotou sklíily.
Však
dílem mdlobami
ani
v tomto stavu
polozmrtvlosti nenacházel nešastník odlevy, ne-
bo
jej
strašliví
se koupal ve
mnila IX.
snové
dsili.
krvavém jezee
Bylo mu, jakoby ;
náhle
však
se ta tmavá tekutina ve šlehavé
5
pro-
plameny
— —^S mu
a sežírala
66 S>
oud po oudu
válel se
i
;
a
kiel
vybedna pevnou nohou na behu se postavil, opt kolem strašlivá boue zaznla, a mezi vaním hromu bylo slyšeti hlasu všechny koniny pronikajícího, se všech ouzkostí a bolestí,
sotva
a
vrahu !'^
stran „vrahu!
že
volajícího.
ne-
utíkal
I
šastník až upadnul, a studená ruka ho za chtán
Vtom
chytila.
níceného
pi
se probudil a
navrátiv
se
nepromluvil
A
ta
Boleslavkou
s
na dívku,
ani slova
již
v skutku
nho
též o
skoila.
napnouc
odv s tílka shodila „Pemysle mj!" zašeptala
raménko
chtla — a
Na
spánek
toto
jí
ješt,
obejmouti
okamžení byl mužík toužebn ekal.
v tžkých snách úpti,
loži
a kus utržené košile
pálil
žhavého železa.
jej
I pistoupil
a odházev hromadu
snem trápeného
na
a na
zastel umdlené oi.
Zaslýchal bratra na
steli
nkoho
jakoby
,
aby
nedbajíc, se
tváí poád usmívavou lože
od
sedniky, a roz-
do
Klecanského, potichu vešel
ulehla.
za-
uvidl.
státi
Bylt mužík,
si
nov
plamýnku v kahanci bratra Nedomysla
vedle postele
kesav
kmitání
buditi.
na prsou co kus
kvapn k pozaal tžkým
tedy
šatstva,
„Brate,
Boreši!"
volal
hlasem polotajeným, k samému uchu se na-
kloniv, až jej probudil.
vení vyvalil
na
procitlý
A
jako
v
oi; tváe
dsném
ml
vyje-
zahátý,
— —
67
'^
potem
celo
vena.
hrzou
Zeitoii
„Co
„Upokoj
ztrnul.
již
se,
brate, já tu jsem, tvj bratr!"
co jest?"
„eho
chlácholil jej mužík.
se lekáš?"
„Nieho, nieho!" odpovdl se,
jakoby
m
Sen
na
— již
..pak
otc
t
aby
dej,
ve snách
bychom
sáhl
nieho ne-
ses
zdychnul
škádlilo!"
sebe
vedle
tiše
u mne penoelehuj.
ekl ješt, kou,
smrt byla sáhla. „Já se nelekám.
našich
lekal, nežli co
Dnes
onen a otásl
podsil."
„Bh mužík
poote-
zaal pak nešastník tady? jdou již pro mne?"
jest?
„Jsou
jektati.
zježeny a ústa
vlawy
zalito,
Q
pospali.
Svlíkni ale kabát,"
nedokav, akoli s tesoucí-se rumu pitom ke krku, jakoby mu pi a
svlékání pomáhati chtl, vlastn ale jen, aby
ním
kabát rozhrnul a pod
Uinil
tak,
„Kdes
košili
pohlédnul.
a jakoby šípem projat uskoil. košili?" zvolal s
roztrhnul
si
jektavýma; rozespalý
ale
podšen nebyl šili
na
mu
cítil,
o
že ho
rtoma
niem nevdl, nebo
Vyho
na
síni
za ko-
popadl. I vytáhl nyní Zerton kus toho platná
ze záadí, podíval s roztrženou košilí,
se
a
potom nešastníku v Boreši?"
s
na
podobu
hnvem
uši:
i
i
vorovnal
žalostí
„Kdes byl
o
ji
zasyel plnoci,
—
—
--es
Pronikav zkikl na
68
Sí^
a skácel se
tento,
lože.
„Vrahu, vrahu !^^ bdoval mužík, se
nazpt
zaal rukama
lomiti.
„Nikoli, vrah nejsem
„ábel
mou
duši
a odvrátiv
I''
jen lákal,
skucel Boreš na do
síti
mu
loži.
ale ne-
padla. Srdce neví, co ruka spáchala."
Ve
hluboké bolesti
nyní Zerton se
tu
stal
svšenou hlavou a sepnutýma rukama. „Kolikkráte sbírali po ddinách klasy, a k cizím
stil
jal se
bohm pebhl,
pak tesklivým hlasem
jsem, že
již
A
byl
zplakali.
— Boreš
k dosažení statkv duše
inu
„Nebudu
hrozí, se
již
i
k
ženy bohu-
co
mámili,
jak se
zapletl, jak jej
prostedkem
hodností, a jak se nyní jeho
nmuž
lidem
do
byl
ruky
oí
dívati"
— „ruce mé budou krví páchnouti. A moje — o Libunko, Libunko!" jest
jen
hoi mému
vypravoval,
val
„Kdo
to
opt nalézám!"
nevdomky v osnovu zrádnou
zahynutím Klecanského
té
pedce
bylo proti
dnešnímu, an bratra co vraha
Oba
„I myslil
žalovati.
neuvidím druhorozence
dtskou metlou
opu-
synu matky mé?'^
milé, a žalost moje byla veliká.
slabé šlehnutí
m
co jsi
Libunka?"
ptal
propjil.
— bdoLibunka
se Zerton s
nov
rostoucí starostí, vida bratra skoro v zoufání.
;
—<9 69 mj
„Ráj Libunky
zhrozí, a
nebudu se k
„Nezoufej, brate bolestná
—a
zemi
ní !
smt
m
dívka
piblížiti."
Mkké
pohne myslí
lítost
svt bez
pustý je
bude nyní pustý, nebo se
£
!
na
ío3~
dívek
je srdce
jejich,
a
vrná
láska
ráda vinu omluví/'
m
„Ale kdo
kdo
ochrání,
ped svtským
trestem ukryje?*'
opus Vyšehrad, vyle ze
,,Poj semnou, do nhožto
hnízda,
zrada
Poj
zalézá.
— a mi-
opt s námi upímn, pjde s námi
zas do širého svta, pobývej luje-li
t
dívka tvoje
pomene na vinu jasnou
boh
Poj
tvou.
odlehení
nabude
semnou
v život
s
námi,
a
a za-
duše
tvá
Pod
dobrodružném.
milostivých oblohou
nabude
pokoje
nám poplynou dnové vezdejší.'' „Pjdu, pjdu s tebou!" odpovdl Boreš
duše tvá, a vesele
keovit
s divou radostí a
Avšak pi
ml
této
své
bratrovi ruku tisknul.
nadji brzkého vysvobození
nešastník ješt jednou strachem
zrazením blízko
umírati.
na schodech.
úpl Boreš bystré
Ozvaly
a
ucho
ob
se
totiž
„Nevydávej
m
ped
vy-
opt kroky na soud!"
ruce po bratru vztahoval, jenž poslouchal, kdo
nakloniv
se
to
as
blíží.
„Chovej
se
šat kejklíských
tiše!"
na
potšil ho mužík, a
naházel.
V
opt
tom se kroky
—
" "
—^•es
pede dvemi
a lehké klepání dalo se
zastavily,
— „Kdo
slyšeti.
70 s>
to?" zeptal se mužík ostražitý.
„Vládyka Kleeanský posýlá sluhy se
venku hlas neznámý,
knžnu
pivedli do
komnat jeho
,
s
i
kdež jim
ozval
ješt ped jitrem
..aby
Boleslavku
své,''
otcem
Zertonm vykáže
pohodlného
místa.
S podivením otevel mužík dvée, a podivení jeho zrostlo, an za nimi vedle osoby neznámé i Pochvatu státi spatil. „Co tu tak pozd hledáš?"
jal se
ho
nemoha, které svírati
poalo.
,,S
pro
kvapn tázati, tušení v sob zmoci mu náhle jakousi ouzkostí adra
—
jak vidíš
tebe,
Klecanského
vládyky
lovcem
picházím
bdním
dlouhým
nejsi-li
osleply.
t
„Já
A
že jsme
sotva
toil
nevidl v komnatách vJádykových!
ale
se
jsi
ke
do bran Vyšehradských vešli,
spoleníkm
zrzavého, jenž byl
v lese mou Boleslavku pokoušel."
„Nema asu marným Pochvatá,
,,a
probu
tlacháním," odpovídal
holku, aby nohy zvedla a nás
do komnat provodila, kde pro
ni
líbeznjšího lože
chystají." v v
„Já rostliv
ti
nevím !"
ped
v
^
v
opel se mu Zerton a sta-
Boleslavku se postavil.
„Pro
pišel jinoch, jejž vládyka synem nazývá?
ne-
Nepi-
— —*^
„Kosti
odpoívati
jeho
po
Poj, poj
bude
železné,
cest
nepiletéi
Mne
aby nemusely
noním
a
musí hoch
jitra
— rychle!
ti
trmácení
vládykou na honbu.
s
také klapky tlaí,
již
nevím!" optoval mužík
..Zrada
ouzkostí.
ti
s rostoucí
páchne z úst a ze tváí.
Ty
a u vládyky Klecanského nenalévali dnes
pil,
íše pro
Ty
tebe.
Bohem
jsi
Pochvatou.
také" —
ty
t
neznám, a
lovího hodí se snadn na tlo.
Ty
Dolož mi
vždy
mluvil
k Medunovi, jenž
se
...Já
u zrzavého!
pil
svým — a
horlivji, obrátiv s
— Pro
zejtra co dlati."
„Já
se
nejsou
daleké
a za ranního
jsi
s tebou!
sám pro holubici?'
holub
a
71 6>
mn! Nepjdu
stupuj ke
;
šat
se
byl pišel
knížecího
mi dolož
také!"
t
aby
,.I
trpaslíku!"
divý
jelen
na parohy vzal, ty
Meduna.
zaklel
„Budeš
nás
marn zdržovati! Zbu holku, u všech v Cl má spaní z kamene?' A pi tch uinil
krok,
buditi
chtl;
tady
všudy! slovech
jakoby sám Boleslavku ze sna pro-
a napnul proti
ale
Zerto
nmu
„Zpátky!" zvolal
se
vymrštil
na peles
ruce, ve tvái všecek zapálen.
— „zrádcové
jste! Nejistý krok
vás prozrazuje!"
šprým až hokým úsmchem
,,Nech
mu
s
na zejtek!"
domlouval
Pochvatá; „nepišli jsme
—
—
72
6>-
pro ty tvé otepky, a hledáme
kou
t
celého
s hol-
i
tvou.'^
„A
zkikl mužík znova
co tu ten hledá f*^^
vydšený, an
dvemi
najednou za otevenými
si
tetího muže povšimnul, jenž byl za prahem
v ruce
stal
lampu,
drže
kterouž
jím však Zerto,
ponvadž v
tí jezdc poznal, kteíž
ke sboru pibyli.
nm
jednoho z
byli o poledni
— „Co
tu
ten
šle-
Zdsil se
kolem žádného jasná nevydával.
haje,
uzavíti
tak
plamýnek jen k hoejšímu otvoru
mohl, že
z-
onch
na pasece
kiel
hledá?*'
mužík, a osoba, dosavad v temnostech za prahem stojící,
vidouc že prozrazena, postoupila
pedu. „Nedlejte
krok, a tam
A tato
dlouhých kejkl,^^ jala se
s nimi
„Chopte se jich silnýma rukama a zacpte
mluviti.
jim ústa. Se
kikem
nyní ke
i
schod
do ouzké chodby není deset
žádný neuslyší, kdyby se jich
jich
skály pukaly."
v skutku
nežli
slova doekl, byl
Kochanv, Pochvatá popadl mu-
Blažej, již
lovec
žíka s ouzkostí zápasícího a tak siln ho v nárui
sevel, zel,
že
ubohý nadarmo nohama v povtí há-
chtje se vymknouti. Zoufanliv vyrazil ze sebe
ješt:
— nevidomý m pomstí! mne, synu matky mé — Boleslavko
„Bda vám
matuj na
Pa^
dále však mluviti nemohl, velikán ho byl tak pe-
vn
tváemi k prsoum svým
pitisknul,
že
mu
—-
73
í5>^-
jenom ješt temné skuení z úst vyklouzlo.
duna byl zatím outlou dívku v polou a na schody
k ouzké
vybhl, kdež jim
s ní
chodb
tajné
,
svítil
I
Me-
tílka uchopil
obma
Blažej
zamknuv dvée
,
u prázdné, jak se domníval, sednicky.
8.
Nepokojná byla
né
vzešlo po ní
Knžna toho
dne
to
noc na Vyšehrad, a hlu-
jitro.
Miloslava,
sestra
Jaromírova, byla
blízkých
lesích
honiti
po
a za tou píinou zaalo se
šehradském
hluiti,
chod ješt pokojn
spala.
prouha ržového
protjším
na
a
nejevila
po náhradí
již
Vy-
akoliv na modrotemném vý-
první
ani
ustanovila,
jitra
behu Praha
se
dosavad
Chasa lovecká, znepokojena jsoucí
beztoho povykem, ve píbytku nejvyššího lovího,
pána tu
svého,
scházela,
rokujíc šlejíc.
a
o
povstalým,
napoád ješt
pvodu vraždy
obyej
o
a
všelijak
píhod
se
domý-
fen, ozvalo
se
estn vítajících lovc Klecanshý. Pi zái nkolika plá-
polajících pochodní
tváe
se
houf
mezi
vstoupil vládyka
asn
strašlivé
Najednou zaznlo štkání
okiknutí,
zbledlé
mimo
skvly
jeho,
se podivn, až
slova jeho
k
ustrnutí,
znla temn, jak
—
—^ hrohový,
ohlas
a
74
(o>-
nespoinulo na žá-
oko jeho
dném ze pítomných lovc. Dával
jim rozkazy,
jak se chovati mají, a prohlížel jich zhra.
„Já dnes do les nemohu," doložil posléze, „nebo seslablý jsem po leknutí, že se v
ln
mírumilovného domu híšná vražda
lovkem,
jejžto
Na
vrážil
ale
:
se
jejím
vidti
život
mém
nejednou pro pána, pro pátely
jej
živu
býti
to
napájeti, a
nezáleží, i
cizí
od-
nedvrou, denn jedem vkol všechnm ve tváích s
Tys vražedník
:
a
jsem choval po svém boku spíše
jako pítele nežU sluhu.
já
strojila,
mj
!
—
to je horší, nežli
umíti!"
S utajeným debolestným prsou sevením poslouchala
Ticho bylo kolem v zástupe.
chem a chasa
s
písného pána,
jejž
nikdy
nebyla
takto
mluvícího zaslechla.
„Vlastn bych nyní na soudnou dnouti anebo žalobu
znla vládykova
e
ped dále
stolici
knížete položiti
— „avšak
zase-
ml" —
v samotu se
uchýlím, abych duši svou v nejhlubších záhybech prohlédnul, zdali jsem dýky vražednické zasloužil,
a kníže pána poprosím, aby jen bezpeí vlastního hledl, nebo bojím se, že nebyl nž mne samotného nabroušen. Je-li ješt nkdo z vás ve spolku s tmi zlosyny" zaal opt ostražitji
pro
—
— -~~?S
75
Sí'
po krátkém oddechnuti, náhie však zase umlknul.
Neobyejnou mrtvost jeho zahánla znova kající,
pirozená prudkost
dmula,
oi div
chci viti,''
prudce
nemohu
a ne-
zvolal pronikav, „ž:e by tolik kou-
výstelk nenalézá
m
mu
se
se koulely. ,.Avšak
mém sad
kole na
— prsa
vzni-
bylo vyrostlo
;
prašivých
tak
štpu šlechetném. I slyší Bh, že bych pi druhém potkání nestál mezi se na
vámi se slovy tak tichými!"
V
tom se ozval dusot frkajících koní, a nežli
se lovci se houf
skvla
adou k uvítání jezdc z prvního
se
panna
—
postaviti
dvoru na druhý.
dennice Vyšehradská
dobalo se v skutku, jakoby
hvzda na
noucí se ona
snouti zaala. Byla
to
pihnal
mohli,
píchodem
V pedu ;
i
po-
jejím lesk-
nebesích blednouti a ha-
Miloslava,
sestra Jaromí-
rova, spanilé oudy ukryty majíc dlouhým tmavo-
hávem a jako krásné brny. zeleným
„Bh t zastavujíc
kon
dnes povst nebe,
pozdrav,
již
vlity
milý
na
vládyko!"
u samého lovího.
hbet
široký
zvolala
m
„Jaká
to
polekala, drahý píteli? Pro milé
povz, byla pravdivá?"
„Kdyby nebyl
Bh
lovk/' odpovdl zestárlé tlo mé studeno
mocnjší
Klecanský,
nežli
„leželo
híšný
by
jako mého \Taha."
nyní
„Dnes tedy panna i
s
ku
,.Musíš
knížecí.
bratrovi, a
„Bodejž byly šastny šípy
pjdu,
sml nem
i
pi
ve své
lovka
tebou
jednou
tvoje, paní, a
osob pál bych
ruce
poslati, jejž
hone, kterýž tu byl nazad
i
ode dneška syní
Vý-
se svými psy stál.
panny a paní naše
se budou
abych
si,
S tmi slovy pivedl ped
nazývám.''*
„Tomu
si
nebezpeí! Já sám dnes ovšem ne-
ale jako
s
my
pomžeme."
bez mistra
mrštný
ekla zase
námi nepojedeš,"
diviti,'--
usmála se spanilá lovkyn; „nebo vládyka Klecanský až dosaváde ke stavu otcovskému mnoho chuti neokazoval.
Nu
uvidíme, cos
nám zdárného
na Vyšehrad pivedl."
Oko
její
spoinulo pi
chovi, kterýž tu,
tch
slovech na jino-
z každélio nového výstupu no-
vého potšení nabývaje, neohrožen
vem na
knžn
díle
stál
a
s
úsm-
tváe hledl. Tvá jeho rdla se vystupujícími nyní ervánky, na díle pado
nickým studem.
„Udláme
ho dnes naším ochráncem,"
ješt Miloslava toho
i
libostným
pan Kochan
plny ruce
s
Nemj pée sám
s
strachy
s
usmáním — „an
ekla bez-
maje doma
námi nejede,
pípravami ke slavnostem co dlati. o hocha, pane
ped kaními
zase pivedem."
vládyko tesáky,
!
nemá-li on
zdravého
ti
~^ Hluným jezdc
stup
kroky
brány
ze
—
hnul se pak veškerý zá-
dupotcni
Vyšehradské,
silnými
a
za ním lovci ve spolku štka-
se
pustili
6i^
ps.
jících
Bylo krásné zyk
77
jich
Výhoii
se
se
Zpívalo se a
rozvázal.
pirozenou
druhm
Lovci se rozveselili a ja-
jitro.
povídalo.
upímností a bodrostí sebe sám
pichýiiv,
mnohým nápadem, mnohou
i
pátely
nové
otázkou a
k sou-
odpovdí
vyrážel.
Na
pokraji
les byla
nejbližších
se knížecí
lovkyn s prvodem svým zastavila, ekajíc až pší lovci k nim pirazí, a potom vespolek do hustin se pustili. Plamenem kouzelným hoely nyní oi Miloslaviny, tváe její leskly se líbeznodlouhými kadeemi jí stí dvou rozkvetlých rží, pohrával ranní vtík, a celou pannou trhala dychtivost po blízkých radostech lovu. S podivením i
a zalíbením pohlížel na zala,
aby
jí
ni
Vyho. Byla mu ká-
po boku zstal,
a lahodnými,
lou mysl a istou duši jevícími
svým svencem rozdychtila,
že
;
brzo
kon
ji
oddával.
slovy mluvila se
však myslivost
svého
Výhone za sebou zstavila. I lesem vkovitým sám a sám, provázen, a libovoln
vese-
napoád
tak
pobodajíc,
bral se nyní tento toliko
psy svými
rozmanitým myšlénkám se
— —S „Podivná je
78 6>
vc," rozprávl ksob;
to
ženštiny jsem již poznaly
Vyšehradská okna pohlédnul. jsou-li
zkusiti,
tyto
do
a
Pro
se mi vinula.
na
ni
pomyslím,
stojíc
pro
u srdce? pro mi
pedemnou k
neposkakují slova na jazyku
— Ajta,
mi nic neíkával!
srdci
pitom ouzko
mi
je
iním
ili
otce jsi
když na
zle,
ili se mi tak dje,
mám?
by
hovoil,
s ní
mi ale tak není, když na Mi-
pohlédnu?
?
den
celý
tak vesele jako jindy?
vzývati
nepodobny, jako
— když
mi na klín sedla, nebo
pohledám
žádostiv
bych na otce zpomínal, celý den bych
oí hledl
loslavu
jsemt
I
všecky
tak
dv. Ta Boleslavka
je mi jako jí
si
„dv
a sotva jsem ješt na
že
co
ji
Podivíne!
o
sám nikdy
ni
knžnu tom
si
knžnou
s
nemluvil?"
Takto
sám
s
sebou
brzo
hlasit
brzo
jen
v duchu rozmlouvaje, napoád Výhon hustým
le-
sem kráel. Mysl jeho byla jasná, každého dojemu schopna pod šírým nebem, v libodechém
—
houští, byl jako sli
maje
otce,
domovem.
V
rozkoši této, na
Vyšehrad a knžnu, jako
pacholík radostn poskakoval, dlil
se psy, až najednou pro
„I aby do toho
tisíc
ostrých
smíchu, stží se prodíraje klestím."
A
;
i
my-
nezletilý
honil se a šká-
houš
dále nemohl.
me!"
„však já
dal si
pi tch slovech lovecký
se
— do
cestu pro-
nž
vy-
— —
<9 79 S>
mu
táhnuv, jež
byl Klecaiiskv
ped odchodem na
bok povsil, tak silnými a hbitými ranami do spletených jedlových se hustina tná
ped ním
nevím, kdo by
tom
ale náhle
v
to
i
se
vtve jinoch
mu
ho pak
zašiti
co
ohledávaje
ped
pedu
pomoc
o
—
eh-
volaly.
sebe ostrým nožem tepaje,
nho
suchá pírka okolo
ke
dovedl."
na blízku koské frkání a
hlasy lidské, jakoby
Silou obrovskou
že
nž
„N^o-
pakli ho ucho neklamalo, mísily
a
tání zaslechl,
se
—
zaala.
brzo jasniti
„Kdybych jím kanci bich rozpá-
a potžkávaje.
V
že
letorostí sekal,
ocel!" mluvil pitom, ostrý
to
ral,
bezových
a
,
bral
lítaly,
zapomena hned
na
žert
a obveseleni. 8astne také v nkolika okamženích
probednuv, na míst se
hustinou
duby
stoleté
jeho za sluchem
nadálého
hmotu
mnou divokou na zpoceném sati
zaínal,
stehna
kži
letíc,
i
zastihlo.
sviní spatil i
dsícím se
tenké
vysoké
ovšem prudký stelila,
poídku
již
nohy
tráv šíp
hned
V
tam
píinu ne-
zde
zápasu
knžnu
nára-
Miloslavu
koni, který jižjiž kle-
maje
v husté,
zapleteny.
svj na
krátkého
s
totiž
slintající
kopí
se
až
Knžna
avšak pro husté šttiny sotva
poranivši,
oko
bystré
a
stály;
kdež
octnul,
po byla
šelmu vyjí
povrchní
chopiti
a
na
píhodnou dobu íhati musela, aby je rozvtenému zvíeti do ledvin vrazila. Zdivoená brna
— ~^
80 S>
zaala však pod ní zadníma kopytama vyhazovati a na pední kolena klesati, tak že knžna nyní pouze na anebo
hledla, jak by se na sedle udržela,
to
úrazu na zemi skoila, kdež
bez
nebezpený
nastával.
boj
I
a v tom se z blízké houšti co se dje, a na psy o
Výhon
Spatil
vyítil.
Jako
pokiknul.
—
s
vtrem
šumla hned kolem nho erná mrštná
závod
zvíata, a
strašlivý
avšak
vzteklostí,
štkot vydavše,
házela sebou rozkacená
anebo
jimi
ji
náramnou
s
na lesní šelmu se
s obratností
i
a za plece
uvrhla, za uši
hazujíc,
ale
jí
zkikla o pomoc
Zuiv
popadajíce.
svin, psy
stranou
ze tlamy
zmítajíc;
jí
odsliny
kapaly, a ze vnitností dralo se strašlivé rochtání.
„Pus
ho
— pus
ho!"
zkikl nyní jinoch
na psy, a dobhnuv místa, kde se rvali,
sám
s
nožem, jakž
proti
potvoe se
v ruce obnažený
jej
nepítele spativši, hned se na
držel,
Tato sotva nového
postavil.
se byl skril, sehnuv
šelmou
s lítou
nho
koleno, a
s
ítila
on pak
;
ostrým nožem
v ruce na každé hnutí zvíete bedlivý pozor ml. A když se, oima jiskíc, s otevenou tlamou skoro
až
a k samé se
ranou
k
nmu
zemi
shrbiv —
zvíete
šenou rukou ocelem, celé
mu
pihnalo,
byl
nž
bicho
otoiv
se
že se podobalo, jakoby
pekotil
pod srdce až
rychle
—
silnou
vrazil,
a zkua
trhna
k zadku mu rozíznul.
— <5
S>~
81
Ješt jedním skokem hodila sebou šelma zniená, otoila se a potom nohama klepajíc ve
keech
smrtelných
k Miloslav
to
znova
Byla
piskoil. zahlídnuvši
lekla,
Vyho
sebou trhala.
ale
na
se panna knížecí
jinocha
ped
statnélio
šelmou skoro na zemi, a vykiknuvši chtla
lesní
mu k
pomoci
pispéti
skoku skácela se
tlesných
sil,
avšak
,
kon
s
kvapného
místo
jako u pekonání všech
a mdlobou zasteli se smyslové
Spadla do vysoké
zrovna
trávy,
brny,
vedle
hbet
kteráž ale, dosti rozumná, že paní svou na
pokojn se chovala. Zakrvácený nž upustiv
její.
necítila,
již
se
jinoch
k Miloslav, a sám ani
nevda
snížil
,
na jedno koleno
rám
co poíná,
ovinul
a
mdlobami
spanilé,
druhé koleno
co kolem
nho — zapomnl
les
tlo
spoutané
hnuv, na
je
si
bok
okolo
svoje
její
položil.
na
lítou
I
jejích
nazdvi-
nevidl,
šelmu,
na
na Vyšehrad, a celou duši ponoil v po-
i
Tváe
na díví pvaby.
hledu
její,
akoliv ješt
nedávno honbou zardlé, byly nenadálou nehodou
ponkud
spanilejšími
než
oka
odvrátit,
s
nich
prvé
k nim spíše ješt položiti
ml.
oi
mu
se
IX.
práv nyní ješt vidly. Nemohl ani
zbledly, ale jinochu se býti
ano
zalily,
mu, jako
by se
ústa svá na ústa její
skloniti a
Krev jeho slzou
bylo
zaala a
rtové
živji
jeho
6
prouditi,
oteveli
—
83
<9
slovm
se posléze ke
(oi'
— Bh
,,Písám
:
ta
!
žena je
krásná!'^
A
byl
sotva
takto
doekl, prohlédla panna
—
knížecí. Nové nebe otevelo se ped jinochem! Rychle si na elo sáhnouc a okem na jinocha
hodíc, trhla sebou dívka, aby povstala, a
byl
Výhon
mu
v krvi se
váleti zahlídla její
spoinulo
mluviti,
zachránil,
ruku
a
neznámj^m citem veden, k
vru
zpamatovala
:
s
na stateném ochránci.
„Zivos mi pohnuta
dobrý
jí
pomohl, a ona opodál lesní šel-
vstáti
se bylo stalo, a oko
vdkem
když
Bh
jinochu
se,
co
nevý^slovným
—
"
jala
se
mu podala, kterouž on, ústm pitisknul. „Tebe
na Vyšehrad
poslal,
abys
vdná
srdce opoutal a svými dlužníky uinil.^'
„Sluhou tvé
„Spas
noch.
vdnjšího
V
m
díla
uiním!" zvolal
milosti sebe
Bh! mohl
já
nevím, jakélio bych
zaíti.'^
tom se na blízku
lesní
„Chovej se moude,"
brnu
dobe
rohy ozvaly.
promluvila
ruku svou jinochu na rameno
mi na
ji-
také s
pomoz, umíš-li
Miloslava,
položíc — „a
konm
nyní tak
se otáeti, jako s lesními šelmami."
„Báti se ho
alespo nebudu,^- prohodil
pirozeného rozmaru nabývaje máhaje.
„Báti
se
nebudu,
rozkazu tvého zabaví, a
a
kde
litoval
ochotn
m
bych
jinoch, jí
po-
služba
dle
toho,
kdyby
mé
byl
Klecanský nehodn
otec
milostí
tvé po-
rouel." Miloslava byla mezitím loví trubkou blížícím se
lovcm odpovdla,
hemžila
se
telkyn,
s
a
nkolika okamženích
v
veškerá družina lovecká kolem veli-
úžasem pohlédajíc na nesmírnou
potvoru, kterouž byla panna knížecí
— tak
lovc
neobyejnou ranou
usmíval, vida
Miloslava
že
chasy neodpírá,
pál
i
jí
Smutn,
ln víc,
zkolila.
Výhon
se
pochvalným slovm
sob
doufal.
hlavou sklopenou
a
rukama na
s
složenýma sedla Boleslavka, slova nemlu-
Zerto rukama brzy lom, brzy tváe
ve skvostné komnat.
bíhal,
Ve
s
— dle domnní
potšení, jakéhož
sám ješt astji zpsobiti
lesní
vedle ní posi
zakrývaje.
slovech nesrozumitelných pohybovali se rtové
jeho, a z
tžkého povzdychování bylo vnitní bo-
lest jeho poznati.
kama
zatleskal
Najednou a
šklebiv
ale
se
div poskoiv usmál.
—
—
„a
ne vy-
lstiv
opíti
pistoupil.
„Ne-
vrných neopustí,^' zasyel mozku jejich, aby se úpadm
svých suší
dovedli."
vrkej
Potom se otoiv k dívce
žalostiv, holubiko
ru-
moje!"
;,
Perun
promluvil k ní
—
— prosebn
84
>S
„brzo peroutka
;
{b>
svobod
svoje na
roz-
budes/^
pínati
Ale dívka
neodpovídajíc,
tvá
Ubledlá byla
bala.
oud
nebyla
Meduna
na lože
odnesl;
a
mdlý zrak co
sklonila,
bylo na
i
sebou nehý-
ani
nebo
její,
byl zrádný
ji
tak pohlédnouti,
ni
jako na první zábíesk denního svtla.
Dávno
dívka
a
žilo,
se bylo
stole
nadarmo
okolo
okna,
tu
ješt v
z
— poledne ^
blí-
Na f
obcházel
na
malé,
Vyšehradu
vidl,
výšce
veliké
rozlehlého
v
Zerton
cekala.
nhož u
se
bez pohnutí sedla. v
snídané
nádvoí
prázdné
rozednilo
ekal íhal, zdaž by nkoho nespatil, na njžby zavolati mohl; avšak díve se lidí dokal dvemi do komnaty picházejících. Byli tam dva a
i
sluhové svého,
vkroili,
k
nmuž
picházejíce dívku
s
pivésti
rozkazem pána
mli;
a
mužík
v nich ony dva jezdce poznal, jež byl vera co soudruhy zrzavého na pasece uvidl.
„Napnte drápy
jinam!''
zkikl na
n,
sko-
kem se jim v cestu postaviv. „Poletování vaše jenom za noní tmy se trpívá — jasný den vás oslepí."
„Hle žej,
si,
blázne,
svých oí!-'
lupim svítil Tob bychom ale
kterýž byl v noci
kdy a kam
koukati.
odsekl ;
ty svoje nyní
zamknul a díve
cinkot pánova
mšce
uslyšíš."
Bla-
„my víme radili,
abys
jich neotvíral, až
— —
85 S>
'S
V
tom vešla
ubránili,
odvedla dívku,
a pokojn
kolem
s ní
slibujíc
se
šperky
jí
ani nevidouc
dje, mimovoln
ani
povstala
kráela.
„Holubiko za
do komnat}^, a ne-
Dívka však
a rozkošné hodiny. neslyšíc, co
letitá
mužíkv, jemuž beztoho sluhové
dbajíc na odpor
dobe
žena
i
— duse
moje!" volal Zerton, ruce
„Puste m!" „Ty zstaneš mezi námi, až rozumu nabu-
ní rozpínaje.
deš!" chechtali se sluhové. chovati,
opatíme
tato byla,
kterou
ješt chutnjší
ti
snídani,
nežli
pohrdl."
si
val mužík, sluhm z rukou mi dejte Nemohu se tiše cho-
jedu!"
..Jedu,
se trhaje,
budeš-li se tiše
..A
..Jedu
!
vati."
„Xuž tedy tito,
a
s
hladem
tovaryš!"
zasmáli se
dveím, aby ubo-
pustivše ho brali se ke
hého zaveli. ,,Hlad
vaše!"
na vás
zkiknul
a padnul na zemi.
—a
za I
blesk
Perunv na
nimi mužík svíjel
ený, a brzy opt jako bez
jako
se jako života
brzy sebou házel, psti zatínal a
hlavy
v zoufání
kemi ležeti
oima
sto-
zstal,
strašliv
krout pronikavé skuhrám vydával. „I aby do toho všickni erní!'' zkikl jeden
z
muž,
již
na prahu se
obrátiv.
rovnýma nohama do pekel?"
„Nepojede snad
— —
^S
„Posednul
t
86
S> se druhý, a k
ábel?" ozval
mu-
nebo
žíkovi pistoupiv zlehka jej kopnul. „Vstaneš
nevstaneš?"
„Na mou
ekl zase
bledne!"
„To by mu raráš
—
se
podívej
duši,
vždy
celý
také blíže pistoupiv.
první,
pošeptal,
aby nám tady duši
vypustil."
„Sko
podívá, a má-li
Já ho
nese.
A blízké
a
pro starou Bohuši,
na
a druhý
pohlédnout
;
sluha
pi-
je
položil
ho na
spchal ze
dveí.
zmítati, že
sotva že
ale
u nho sluha za odcházejícím otevenými dvemi volati, aby mužík
žílu
na postel hodím."
tu zatím
Znovu poal ubohý kejklí sebou byla
a
doma njaké kapky,
v skutku mužíka popadnuv lože,
mu na
se
se
obrátil, si
hrza
pozstalý
chtje
pospíšil:
na
skoil
a prošvihna se sluíiovi mezi no-
s postele,
hama jako blesk, zmizel po chodb. Nevda, co se bylo stalo, ohlížel se osamotnlý Blažej po komnat, pohlédnul na lože a zaal klíti. „Bodejž ti morová rána ty ptaí
—
nohy zchromila!" kiel, dlouhým krokem za uprchlým
pospíchaje
chodbu peletl
,
;
ten
však
nedbaje
anebo se uhnul. Akoliv
,
do
byl
již
dlouhou
nkoho-li
vrazil
nevdl, kam vlastn
bží, pedce jako šipka po nejbližších schodech
dol
se pustil,
doufaje že brzo na
nkterý
dvr
— —
87
.?9
S2'
knížecích stavení sebhne, tam své neštstí ohlásí
Avšak tyto schody pivedly ho teprva na kížové chodby, odkudž pak, stoje co uprosted sítí, kudy kam se rozbhnouti nea o pomoc poprosí.
vdl.
Ouzkost
pichlavým prutem popohánla,
jej
podlaha imi pod nohama hoela
— ba
nyní se
mu
také zdálo, že již na blízku za sebou honce zaslýchá.
I
beze smysl,
jako
až vrazil do
Pestoupil práh a octnul se v bohaté ko-
dveí.
mnat. mužíka ho
letl
však ouzkost,
Byla-li
sem vehnala,
bylo
ježto
prchajícího
nyní leknutí, ježby
málem zase bylo vyhnalo.
Jakoby úkazem
plnoních hrob podšen, ztrnul mužík ve prvním okamžení, potom se zaal na celém tle tásti, a posléze na kolena padna zvolal
:
j,Duchu Stroj-
bojv!" Stál zde u okna muž ve hlubokých my^ v v šlénkách, a nenadálým píchodem Zertone vy>
tržen, zasmušilou
tvá
pozdvihl. ^,Co jest? co tu
mluvíš o duchu?" zaznlo
potom silným hlasem
po tiché komnat.
„Svtovid se s
pláem
loví
a
popej mi
i
m
netrestej!"
rozkikl
smíchem kejklí, vida že
posta\Ti
živou
slepotou
ped
podívati
pro njžto patnácte
sebou má.
„Jenom dnes
tvá mého plá vedu." A
se ve
dobrodince,
let
po kolenou
k nohoum mužovým se prišoupav, stevíce a
šat
mu zaal.
líbati
„Co chceš? Kdo vzchopiv, s
po
pane
se
a
mužíka
pána svého poznali
letech
dobrodince
opíraje,
dom
„Slyš ten
vrný
Pamatuji
Strojboji
!
jakoby
O
zraky
nho
mj ti
pevn
zpomínal.
opt kejklí
doložil
— „vrný
Perun!" zvolal bohatýr.
sluha
na
z
domu
„Neodpadl; Morana jsi
knížat
Odpadl
tebe.
vrn?"
bohm
na
—
— Vyšel
!
Strojboj,
si
I
že
moji,
slavné Vrahomíry!"
m
se
„Pro
to
„Požehnáni jsou smyslové
„Nedomysl,'' sluha v
na
kejklír
Nedomysl cele z pamti?" „Nedomysl?" optoval o
muž se
mj
o
!
tázal se
kvapn
kie:
tolika
love?"
jsi,
dtinském skoro smíchem na pat
u velkém podivení;
otoil,
okraj
m
jsi
již
ne-
také
trestej!"
pokoit
nepišel
dávno
tedy
„Jsi ty
pravovících?
domácím v nových, akoli chudých
se
pí-
bytcích?"
„Ach,
mn
bylo
nám stechy domu ovšem nkdy šela,
bohy
ale
já
všude
vejíti
knížecího
zprávu jí
strach
o
nevil;
vzývati,
a
spálili
nové tajné já
si
utekl
o který jsem se po krajích
mezi !
eských
co
otin piná-
myslil,
jsem
lidi,
Povst mi
s
že
mohu
pokladem,
bál."
— —
!
89 S>
-es
„Vrahomíra asto na tebe zpomíná, a v zármutku svém ráda o tvých službách mluvívá."
„Vrahomíra?" užasnul
zkamenl.
byl
plá vypukna. knžna moje na živ?"
^Vrahomíra?" optoval, ve
„Což pak
a za hodnou
Žertoii,
nevydal, jakoby
hlasu
ani
chvíli
je
hlasitý
„Xa živ, akoliv koíen
života jejího utrpe-
ním porušen.''
„Avšak
já
ji
v krvi tonouti vidl, když jsem
se k ní horou mrtvých tl prodral, kde byla dít
své chránila."
„Bohové
ji
až dosavad péi
„A nesa
já
a
zachovali, o
vrné
moudrost
její
vede
syny.''
jsem šírým svtem
daleko
bloudil,
drahý kvt, jenž mohl pod okem matiným
dozráti
!
—O
mocní boliové
vaše, a já jich
„Co pak
je ti?
„Radost
a
pouhá radost, selé skoky
!
podivné jsou cesty
nesml zkoumati!" Co
ustrnutí
to
tebou zahrává?"
mnou tese
—
ne,
ne
pouhá rozkoš!" jásal mužík, ve-
ped
jsou
starosti
nyní
Xedomysl
bohatýrem provádje. „Zplaceny
moje,
k
a
radostným
nebesm
hledti.
okem
bude
Boleslavko,
raduj se!"
„O jaké Boleslavce mluvíš!" pohan bohatýr.
tázal se rychle
—
90
-S
knžna
,,Nemla-liž
SS''—
Vrahoraíra dceru, jížto
jméno bylo Boleslavka?" odpovídal mužík obrajsem já
,,Neuchránil-li
tný.
když nám veškeré sady krví tovid
m
vidl
— já
poup
toto zaliti
hrozili?
mem,
se uhnul
tíjaré,
Sv-
já se prodral
šastn jsem
plamenem, a dítko nesa
v nárui,
les dobhl, hory pelezl
a v cizí kraje zabhl."
„A poup
uchránil?"
tlem svým zahíval
je
,jJá
jsi
napájel, a ono zrostlo
i
rozvilo se
a
krví
svou
k podivu svt-
skému."
„A kde ji
s
knžnina? pivedls
jest nyní dcera
sebou?"
„Ach
mj
dobrodince, udatný Strojboji! tuto
jazyk ubohého sluhy vázne. Já jsem chudý
— bez
pátel a bez pomoci zstavil jsem zhubenou otinu, a
pedce
pée
ml
jsem ješt
k paní
a
chleba však dobývati
oud
byli
mnohého
mn
život dlouhý,
dít zrstala. Bohové
o knížecí
vrnost
vésti
velitelkyni
m
vložili
nenauili.
byli
mi sice
do
prsou,
Jenom ohebnost
popáli, kteráž druhdy
veselí
an
i
paní
mé
na tu jsem se tedy
psobila;
S pláem a hokostí pitovaryšiv se k pukejklím — " „Zachra Svtovid!" zvolal Strojboj. „Kej-
spolehl.
tujícím
kly's
provádl ?
divákm na
—a
odiv?"
snad
i
dceru knížecí stavl
—
^
'S ^t
—
v
v
ponkud horliv; a já pro
ni
živi býti
oba
Živými
„nebo
byla
byli
barvami
leslavin, až pak
„A víš, kam
i
jsme
I
museli jsme
poctiv."
živi
svj a Boverejší událost povdl. nyní život
lícil
celou
*
Zeitoii
nyní dcera moje,
krk zlomiti se odvážil.
—a
^
v
odpovdl
„stavl, pane Strojboji!"
jste uneseni byli
asu noního?"
tázal se ho potom bohatýr.
„Jmenovati zlosyna neumím
;
oba však tuším
dosavad pode stechou domu jeho stojíme."
„Poj tedy se mnou k pánovi domu tohoto a moude si poínej," doložil pohan povážlivý, jemuž na zachování dcery své knžny ovšem záleželo,
akoliv
by pro
ni
nerad byl
s
mužem
pátelství pokazil, jehož pomocí ješt vyššího cíle
dosáhnouti chtl. I
vešli
tu vládyka
oba do Kochanovy komnaty. se
dvma
pátely,
umlouvaje
Stalte s nimi
vyvedení tajného zámru.
sám Perun pivádí!" zvolal, vida že pohan do komnaty vchází. „Poj, poj, statný Stroj boji, a dej nám rady své." „Rád ji dám, kde dovedu,'' odpovdl vážn „Aj, tebe
bohatýr; „nyní však nkolik jiných slov promluvit
mi dovol."
ponkud Kochan, spativ malého kejklíe za bohatýrem; nežli však tento dopovI zarazil se
dl, pro a
jakoby
pichází,
byl
niem nevdl
o
opt
již ,
mysli
spáchanému
nabyl, násilí
— Já dívku tvou nevidl" — ekl mužíkovi — „nežli vera veer, an m se poal.
diviti
hrd
,,
lid-
pée
milovná
A
vedla.
pod mou stechu že jste uneseni byli?
Svolám veškerou skutek spáchal.^' I
píbytku tvého pi-
o pohodlí její do
ele
ele,
sešla se
mezi ní vyhledával;
„Nesmím
svou, a povíš mi, kdo byl
—
mužík nadarmo lupie
ale
ti
se neokázali.
a nebudu trpti," prohlásil se nyní
píkoí inilo. Dívka je vrná služka boh mých a stojí pod mou ochranou. I žádám ted}^. Kochane, abys ui,.aby se dívce
Strojboj,
nil,
ješt
další
co sluší pro zachování našeho pátelství."
„Jakže?" usmál se Kochan.
klíka
mla
bratry, jižto
by zavdati píiny k rznicem mezi si
„Nemluv
vdl
„Sprostá kej-
pohan,
k obapolné spáse rukou podali?" o
dívce,
kterou
„a kteréž, nedej
neznáš,"
odpo-
Perun! abys byl
násilí uinil."
„To nedej Perun!"
to
— „a
rádi
zvolal
tu
mužík Žer-
zapomenem, žes holubinku
pasace pokoušel,
již
na
jen když bez bolesti do rukou
našich zase piletí."
„Nepokoušejte
Kochan,
hnvu mého!"
ped svdky
se k
prohlásil
se
inu piznati nechtje.
!
„Nevím nic o dívce, aniž chuti mám pátráním po svtobžnici as maiti. Nám všem každý okamžik drahým býti má!^
„On mi
jest
vážné
tvái
a po
odpovdl mu plamen peletl.
drahým!"
Strojboj,
,,Protož
služb paní své nemaím,
ani hodiny ve
an
se
o krvi její rozpráví."
„O
krvi její?^^ podivil se Kochan.
„O dcei
její I"
dosvdil
Strojboj.
„Bole-
slavka je dít Vrahomíino."
Nedvrn a dal se do
smíchu.
echami," jal Strojboj žertm a
kdybych
tak
její
ml,
i
Kochan
pohledl
,,8astný
na
den
se mezi to mluviti,
vzešel
nad
„nebo vazný
se oddává. Ne, ne, milý vládyko
zalíbení byl
na dívce z lesa
nalezl,
za
hvzdu
krásou oslepen nejsem, abych
lesknoucí se
na
—
Holka mezi kejklíi milý vlád\ko,
bohatýra,
tys
ve
ji
obloze domu Vrahomíina. a dít z krve knížecí! Ajy lsti
a podvodu
málo
pro-
hnán!''
„To dobe
díš !" rozpálil se
tož pravím, že je
dcera dal
k
knžny dílu
býti
.,a
pro-
muži tomuto unesená,
dívka,
Vrahomíry,
u
kterés
pomoci
hle-
nebezpenému."
„Blázni,
masí
pohan,
blázni
tenata,
!"
jež
smál se Kochan.
na
Kochana
„Tenší
nalíknouti
-
—
'S
chcete,
a
podvod
proti
„Ty
94 SS-— že
to si pamatujte,
O
podvodu.
s
dívce nic nevím.'-
ozval se v tom
o ní víš !"
vždy hraje
ním
zvuný
hlas
za jeho zády, a když se^všechnch oi po hlase
stn
ve
spatily
obrátily,
otevená malá tajná
dvíka, mezi nimi pak neznámého jinocha. „Nebe se usmívá!" zaplesal Zerto, k
Stroj
„Podívej se, pane, to jest ochrán-
boji se obrátiv.
ce náš!"
—
a co tu pohledáváš?" zkiknul „Kdo jsi? Kochan na hosta nenadálého, ponkud se zaraziv,
an byl jinocha
jenž
poznal,
mu vera na
pasece odpor uinil.
„Však já vím, že dobrou pamt máš," od-
povdl
jinoch,
„a že
nevypadla, akoli jsme dli.
A
eho
tu
ti
má
podoba
se jen
pohledávám,
z ní
malou
ješt
chvíli
snadno
vi-
uhodneš.
Jen se na mužíka podívej!"
„Pisám Bh!"
zvolal Kochan,
že zrada kolem nás pebývá. Jak
jsi
„mn
se zdá,
pišel v tuto
komnatu?"
odpovdl
„Touto ulikou!"
jinoch lhostejn,
na krok od ouzkých dveí odstoupiv, jimiž nyní
v temné chodišt vidti „Ha, zrádce!"
mei. Ale
bylo.
rozlítil
se vládyka
i
sáhl po
jinoch ani nejmenšího znamení strachu
nedávaje, ke
dveím
se obrátil a zahvízdnul.
Na
— -—*<S
prchode ozval
se
95
s>v.
tvermonohý
mžení vyítili se na práh Vvhoovi
„Nejsem ne s
—
tak
se
vidíjs,
proti
ní
—
povstaly
Vydej dívku, pane Kochane!
m
s
velikým
vím všecko; vydej yjNevydám!"
„A
zástupy
i
m
uíval
já vím,
ne-
nešleotec.
že je v do-
dle
ni
tvého rozkazu.
Já
ji!"
rozkikl
všecko, blázen
víš-li
ji
jemuž Pochvatá í-
kejklíem,
I vyšli jsou pro
kají.
vc
Nešlechetný lovec Meduna odnesl
tvém.
vera
pane Kocha-
spravedlivá
kdyby
strachovati,
velicí psové.
prohodil na to jinoch
usmáním — „a
prý
chetných
jak
tuším íkají?-'
li
poloviním
má
samoten^
a v oka-
dupot,
jsi,
nebo
vládyka
se
že
se
domácí.
v nebezpe-
vdti, že z komnaty této pod šíré nebe již nevyjdeš. Tady nejsme na pasece, a já t nauím, s vládykou enství vydáváš
mluviti. '^
Nato
;
pokynul
u hlavního vchodu
k marnému
ele
musíš
eledi,
byla
pátrání po ztracené dívce. I hnula se
hnve
„Výhoovy
nechtjte o
jí
síly
zkusiti!''
celou hlavu
opt
zastavila.
Výhon ješt na Vyšehrad sly-
boží!"
hlasem, jakého nebyli
jakoby
se
veškerá, jakoby se jinocha zmocniti chtla;
„Ajta,
šeli;
kteráž
sestavila, byvši prvé zavolána
po prvním kroku se však
i
také
zahímal na
zde ješt
— Postava
nikdo
ni
nevidl,
jeho, zdálo se,
byla povyrostla,
tváe mu
"
© hoely
oi
,
mužné
jiskily
se
o
8'"
—
živý
nhož dva
podle
síly,
96
tu
obraz
stál
psové dobrými spo-
leníky se ukazovali.
„Chrate týr,
se rozbroje!"
pohan boha-
zvolal
„a v míru se porovnej mysl vaše!
svdomí, na
slib
tvého pátelství
ptám se t, Kochane Vršovský ,,
Nevím
s
tvé
naší
dívce?"
víš o
:
Na
knžnou
o ní!"
hospodyni poruil
mu
pohrozil
,,Nezapírej!"
jsi,
aby
„Staré
jinoch.
ve píbytku
ji
svém
ukryla.
„Zrada z tebe mluví!" zasoptl Kochan, ne-
moha
pochopiti,
jak jinoch neznámý tajné spe-
dení jeho proniknul.
ele
„Já nevím
co provinila, nebudu
moje
a
o dívce,
za
pakli
odpoví-
to
dati."
„Sem
tedy
s
s hospodyní tvou!"
eledí
veškerou
tvou,
sem
porouel jinoch; „a sedni za
stl soudný!"
„Ano,
sednu
zaii!"
dotvrdil
vládyka; „ty
však tásti se budeš výroku mého. Chopte se ho!" I
hnula se ješt jednou
kaz jeho, se ve
ale
spchu
po
na nový roz-
v tom ustoupiti musela osob, ježto drala v komnatu.
„Boleslavko!" dívka
ele
zkikl
Žerto,
an
se
eledí prodrala a jako u vyjevení
komnat
stílela.
— „Boleslavko!"
byla
oima
zkikl také
—^S Výhon
97 S>~-
oí blmo
a jakoby dívce bylo z
;
radostn
vykiknuvši,
pítomných
všech
okolo
spadlo,
jinochu do nárui letla.
10.
Smrtelné
když i
muži
byli
Kochanovým
rozkazem
dívky se zmocnili a násiln
na
mu na
bylo
trní ležel,
nešastný Boreš,
pestál
ouzkosti
je
loži,
bratra
odnesli.
Jakoby
a sotva
že
lupi
po-
slední ohlas
krokv
vyskoil
shodiv podivnou pokrývku, jako šíle-
a
odcházejících
ný po malé komrce
—
byl zhaslý
toliko
nhož
do
bylo
sice hlas
Kahanec
zaal.
msíc oteveným oknem
své paprsky tu rozsíval. z
se
toiti
zaslechl,
I
hnalo
zahrad
knížecích
k oknu,
to
jej
Meduny, spoleníka híchu svého,
byl tu však také hlasu
nepovdomého
a rozohnná, rozjitená obraznost
mu
se kdo zas
navrátil a jej
tu
neml;
ihned zrádce
nalezl.
se tedy z okna, jakoby okídlen
zem
byla veliká,
le
I
IX.
asi
na krok ode
nežli
by
naklonil
vylítnouti
chtl.
bázeií jeho byla
ješt vtší, a protož vyskoiv na okno
povtí
po-
zaslechal,
na mysl uvádla. Ven z komory musel,
bou do
Bylt
vidti.
znal, a tou stranou prozrazení se co báti
Výška od
bledé
hodil se-
a chytiv se
zdi,
7
— —
^'S
šastn a
Kmen pi
padnutí
se
nešastník
a
jej
stížil
sehnul,
—
praskati a
povtí viseti. zlomil se, pedce však
Borešova
tla
okamžik zstal
zaal
ale
Sž-
stromu,
blízkého
sám na
98
tíži
v
tak
umenšil,
že
pohromy na travnatou zemi
bez
povalil.
Nyní
stál
pod
nebem
šírý^m
— stál
na svo-
bod. To však ješt vdl, že nyní tak snadno z knížecích zahrad nevyjde, an se na noc každý
vchod uzavíral.
I kradl se
strom, a tel se kdež
vení,
V jednom
bylo
kolem
obydlí
devné
žecím lovcem, a
„Ui
s
Kochana,
co
tj^
míži pitoil,
pán porouí,"
tomu
konec nech ..nebude
;
a
když
jíž
okno
kní-
pravil
k
ní
o holku se postarej.*'
rozumíš?"
to
odpovídala
obstarání
veselý, ale jaký bude konec
Blažej
velitele jeho.
rozpráví s Medunou,
„Zaátek takového ,,0
sta-
Blažejem, domácím eledínem.
ty jen, co
Meduna, „a piln žena.
až dostihnul
v komnat starou hospodyni
bylo, spatil
domu Kochanova, ana
„I
zdí,
oknu pi zemi zahlídl svtlo,
se až ke tlusté
opateno
i
tedy stínem košatých
mu
bývá ovšem
?'•
Kochana
se
ponejprv^, co
starati,"
ekl
oškubané kvítko
pustil.
ptáka s ochablýma kídélkama proCo nám do toho? Páni mají divné jazejky
a rádi
si
zahodil
a
vybírají;
akoliv by, abych se
upímn
;
—s vyznal,
svtobžnú
ta
^~
9í>
kstka
mj
chtán
nechá,"
horlila
pro
nebyla."
„A
tedy
holku
nu
ženština, „a nepokouší
Já
plnoci.
pokoji
poestných žen dávno po že Vyšehrad
myslila,
hoí, jakého
pede dvemi nadlali.-' „Ba, na mou duši!" ekl Meduna,
povyku
jste mi
„A
zívaje.
za
nebo
to,
Mn
nestojí.
pt doma nemá
všech
aspo by bral,
erní vdí,
všickni
Na
— jako
o
ni
to
jakoby
holka
ta
stojí-li
se všecko zdá,
se jiná nešklebila,
kdyby se
lilasite
že ani
její
tatisko
ji
na nože
pan Kochan pokoušel.
•
zaaly suché kmeny praskati a v hustolistém koví šustti. Boreš sebou trhnul a skriv se k zemi, ekal ve stínu, až se všecko utiší.
již
blízku
Nemyslil
jinak, nežli že ho pronásledovníci
íSpchal tedy dále,
za krk uchvátí.
hustjších pevalil. faje,
že
knížecí
sad dobhnuv, k
potom
zahradník
nej-
udýchán na trávník se
Tady usmyslil sob do se
až
záhonm
jitra
ekati, dou-
pikrade,
kvtiny
rozmanité
kdežto
pstoval,
a kteréž jeho dcera každého dne zalívati musela.
A founka.
asnji
Ona
nežli
byla
kdy jindy pišla
vera veer pkný
milého Boreše upekla, šel — nešastník
musel
dnes Lisvítek pro
avšak milý Boreš nepido
sebe
aby nabyl smlosti ke zloinu.
medovinu
líti,
Xadarmo ekala
~e9
100
Libunka dlouho do noci
(5i^
—
svítek vystydnul
;
— onaf
se ho ani netkla, a mrzuta odebrala se na lože,
pevn
u sebe uzavírajíc, že se ani za tyry ne-
dle na Boreše
mla
I
sny se
zdálo,
jí
tkalo, že
dívka
milující
dsily,
ji
nepodívá.
lžko
ji
pálilo
jakoby Boreše
vera
tžkou
a tlailo
nco
do 8
— napoád
nepišel, a sotva že se k ní první ložnice vedral,
obleena a spchala k podivení
již
knížecích
po-
zlého bylo
zábesk mladého dne okénkem do byla
Ošklivé
noc.
Sotva
zahrad.
že
otce svého
kropenku
ale
erstvou vodou poprvé na peesté hlavinky roz-
manitých
jácn
sklonila,
ozvalo
za
se
„Libunko!" Trhla sebou dívka,
:
znala
kvtin
hlas
napadlo,
Borešv,
že se
obrátila
bo-
nebo
po-
v tom
se,
ale
jí
tyry nedle na hocha hnvati
nmu
chce, a rychle se k
^jNehuvej
i
ní
se,
nehnvej
zase zády otoila. !" zvolal
Boreš v úzko-
mne lovka nešastného udláš, a budu muset skoiti do eky!" „Pro umuení boží!" lekla se dívka, že jí „nebo
sti;
ze
kropenka z ruky vypadla; „co pak se
„Nehnvej šel,"
lásky
prosil
ji
k tob.
ne, ne!
že jsem
se,
zase Boreš;
Ale já jsem chudý
t
stalo?"
„stalo se to z
O kéž bych t mén
kéž bych
ti
vera veer nepipouhé
miloval
I
—
beze všeho híchu miloval!
lovec,
a
ábel mi
pošeptaly
—
— bych
jak
více
<S 101
t
Nkomu
Vyšehrad
chudému k satku
Klecanský, a jsou
na ddictví po
nm
jeho
osidla,
bylo
se
jíti
svt
svta
se
—
chytrá jsou
a
a Boreš tvj do nich upadl."
vypravoval
I
— ml
zlý je
!
vládyka
živ
eledí jeho, kteí
mezi
ekají
nechce.
dáti
dlouho je
lidé
o Libunko, Libunko
po-
mohl, abych otce tvého
míti
hnul, kterýž
na
s>^
za
hrzou
nyní
noc
celou
ztrnulé dívce,
hoké
a
pihodilo,
co
slzy
proléval.
m
„Nemiluj
m
Díve
neprozrazuj.
O
prva zemru.
dlouhou
pro zila
se
lovka,
ji
za
ve
sebe
Ale jakož za
její
hro-
ruce, jimiž
pímluvu ve-
láska
sprostjším,
nemohouc
Duše
zprznil
krví
initi?"
dívka,
vypustit.
pedce opt
nešastného.
stavu
mám
mlela
rt
jenžto
byl objímal; a
dla i
chvíli
ani slova ze
jen
.,ale
se polepším, a potom te-
mi radu, co
dej
Za plá
— bdoval —
více*
nejednou ženy,
asu
nejvtší
poteby odhodlanji než mužové si poínají a pirozeným pudem dobré pomoci se chápají: takž i
nyní Libunka Boreši radila, aby
mému snad
knížecímu lovímu odplaty
i
ped soudem
však nechtl Boreš nejde
mnu
!
povdl,
ale
a
všecko samilosti,
jeho oekával.
pivoliti.
ano
K tomu
„Nikoli, Libunko! to
Klecanský by mi teba dal,
to
odpustil,
ano
i
od-
muself bych se druhou stranuo
-—^
103
o--
pomsty za zradu svou strachovati, nebo bojím jiné
vci
hrozné setkán}^ jsou, o nichžto prsty velikých
pán
se,
že s obmýšlenou vraždou lovího
i
pracují."
aspo
„Tedy hle,"
napomínala
bratra
ho
„Vyzra uinné
utírajíc.
a
tob
jako
vysvoboditi
oi uplakané
jim bezpráví
lovku,
žecímu lovímu, anebo
hých ujímal
dívku
a
milenka,
jenžto
si
bu
kní-
se
ubo-
duch strážný v cestu
vkroil, žes ješt vtšího provinní nespáchal."
A
to slíbil
Boreš uiniti.
„Nabu mysli,"
dkaz
nových bývá,
tšila ho dívka milující dále.
dávajíc, jakže
kde miláka omluviti
láska ostrovtipná
má.
„Nabu
mysli
tob neleží; ba sí vládyky vera na Klecanského sám Bh t pivedl, aby pvodce vraždy trest jeho rukou tvou ješt ped skutkem uchvátil." a strach odeže. Vina krvavá na
I poslechl
Boreš rád slova
sob odv
vnav na
nalíiv bral
se
a
co
z knížecí zahrady v rozlehlá sta-
Rovnou cestou
Klecanskému. Ten byl však u knížete,
aniž kdo ze
sluh vdl, kdy
„Snad bych tedy aspo mohl," tázal rejška u
usro-
a
možná vesele tvá
vení probuzeného již Vyšehradu.
zamil ku
díví,
nho
se Boreš
dále,
se pán navrátí. s
lovkem
mluviti
„jenžto se od
pohostinsku zdržuje?"
ve-
—
Q—
^S 103
.,MáH-Ii chnti
dli
mu
mu
snad
nco
odpov-
za ním na honbu,"
jít
sluhové, „nic proti tomu
nemáme. Pinášíš
od pana Kochana? ilí se o místo
ucházeti chceš po nebožtíkovi
pímluvcích? Nu, tob by
Daikovi a hledáš
—
neškodilo
to
ani tvé
Libunce!"
zamrail se Boreš na žer-
,.Vy jste bláznil" tující,
Tvá mu
a byl rád, když jim s ocí odešel.
hoela a srdce nepokojn
tlouklo.
11.
Knžna
honbu skonila,
a
vracela se mimo obyej
ku bránám nádherného bylo
bá
ješt
nehod
Miloslava byla hned po
ásti
z treti
ani
Neklanky
Vyšehradu.
I
políbilo.
Vyšehrad,
a
divou lesní
šelmu
spatili,
ne-
své
zlatou
na
podivení
mezi
kterou
záhy
Slunce
dráhy
povstalo
vtší
tím
to
své
onmi,
jižto
knžna
dnes
zkolila.
Výhon, poruiv dnes zau
ponkud umdlen
knžn
se
pochvalu a
do milosti, ježto
obdivování
tržila,
bral
se
z velikého náhradí k obydlí no-
vého otce svého. Nebyl však ješt na první stu-
pe
kamenných schod
pozadu
zastavil.
dostoupil,
ao
jej
nkdo
-
—S
104 S>—
„Prosbu od mužíka a dívky jeho pináším/'
na lovk
promluvil
neznámý.
„Od Zerton a Boleslavkj^?^' ho. „Pisám Bh! což pak jsem
proto na
hrad pišel, abych nejedl a neodpoinul pomáhal,
nevda
kejklí
holubikou
s
kovi, kterýž jim
pro
ani
svojí
a
„Pistihnuty jsou
komu? Neuchýlil
se
s
odpovdl lovk
ne-
ním jdoucího vedl nazpátek.
peruti jejich a smutni sedí oba
kleci."
Bylt byl
alebrž
ochrany pislíbil?"
známý, a bezdky
a nyní
si,
Vyše-
hned po ránu k vlády-
„Neuchýlil se ubohý,"
v ouzké
Vy-
podivil se
to
Boreš,
jenž
tu
Výhone
zachytil
ním k obydlí Kochanovu kráel. Toužebn
s
na
již
od rána
ekal, a poznav
ho
mezi známou chasou loveckou co jediného
nyní
s
tváí
nepovdomou, piln krok jeho stežil, aby mu sviti mohl, co jej stran bratra tížilo. S podivením poslouchal
ho jinoch, nemoha pochopiti,
pro by
kdo dívku odnesl; avšak dalším povídáním zasvitlo se
mu
v isté, nezkušené
duši,
a
se roznítila
ta
hnvem. „Pro syna matky své zradu páchám na pánovi," dokládal nyní Boreš;
mrou
stejnou
nesplácej,
„ale ty
nebo
mn,
je hlas
pane,
krve moc-
njší, nežli povinnost služebníkova; a matka nás
kéžby
ji
Bh
—
do nebes byl povolal a nedal v po-
"
——(9 105 S3'— bludech
hanskvcli
netrpt
sám
zahynouti
nepravosti
pi
ani
Takto mluvil k Vvhoni
I
podsiv
kížem
vedl jinocha
ouzkou chodbu vil,
jimiž
jakoby
se,
již
mnoho byl
vyzradil.
po hrade, až pak
ním pešed, u dveí se
s
mnatu se vcházelo.
Xevdli
dvrnjší
vládykovy,
z eledi
zasta-
Kochanovu
v soukromnou
potají
já
najednou se ale za-
;
kížem
a
nás uila
— akoliv
veliteli
svých —
neuchránil rukou
razil,
— matka
!
o nich
nej-
nežli
tm
k
a
ko-
Boreš
i
náležel.
Nová ouzkost jala ovšem Kochanova eledína, když se Výhon již kliky chápal, aby otevel; ale jinoch nedal se déle držeti a vkroiv rychle do dveí neohlížel
nazpt utíkajícího. Bylt Výhon dobe
se
hlasitý hovor
zaslechl, a stál tu nyní co
nému
násilí.
spoívala,
a
Nyní
již
Kochan
všecku na sluhy
i
hlas
o
pirozené
píze
její
i
spácha-
nemoha,
vinu
vdomí
jakoby bez
jeho
Hrozil jim také písným treže
se
postará. I obrátil se
mi slovy, nebem
proti
déle zapírati
stem, a Strojboji sliboval,
Vrahomíinu
svdek
v komnat
dívka sama v nárui jeho
uvalil,
byli se jí dopustili.
na Boreše chodbou
slušn k
ní s lichotný-
zemí se dokládaje, že
úcty snažiti
byl,
se
který
ponoukal.
o dceru
ho
již
Ale
to
tajný
v
lese
bojácné
—
— uhýbala se vajíc úpéla
hnízda
:
106 o>
(S
mu Boleslavka, a za Výhone se ukrý„Pry — pry vyleme z jestábího
!•
„Ano, ano, pjdeme, holubiko!" tšil
ji
Ne-
domysl. ..Poletíme k matince." ,,K
Pemyslovi, k Pemyslovi
jakoby slovu „matince" s
sebou Výhone
A^edomyslovy
tedy
,
se
váme," zasmál se viti,
až
mu
niemu nechtla
se
ji
jinoch.
kde tak dlouho
mysl jeho,
k
Výhon u sebe podržel. k otci Klecanskému podí-
dívka odhodlati, než aby ..Inu
a táhla
Marné byly prosby
z komnaty. :
volala dívka,
nerozumla,
ani
Strojbojovy
i
!"
„Bude
meškáte, o
se beztoho di-
potší se
i
ižb
zkažené
snad
zrzavého
ptáníka povíme." ,.
Chovej
si
prostoekých úst na uzd!'' ozval
se vládyka domácí
po
tomto
posmchu, „aby
ti
píse hrobovou nezazpívala. Toliko z úcty k této dcei knížecí zapomínám nyní pátrati, jak jsi se vedral do píbytku
abychom se
mého
;
ale varuj se,
po tetí s odporným
chlape,
úmyslem ne-
potkali!"
„Nebudu bou!^'
lem
se ostýchat a porvu se
teba
s te-
zasmál se A^ýhou
poškrtil."
Ruce
spínaje
drali
se
I
„já jsem již více se; vedl pitom Boleslavku ze dveí.
šel
zástupem
za ním Zerto, ustupující
a vedle
eledi
vrní
nho psi.
-^S
107
Si
—
Kochan ješt v komnat a dopotebnou úmluvu. Pohan bohatv
Strojboje zadržel
konil
s
ním
vydal se potom
na
cestu,
aby
knžn
své
ra-
dostnou zprávu donesl.
13.
Události pedešlé
na Boleslavku, dojaly. Zniklo
a
erv
zlého
nou ránu
v
noci,
zvlášt
pak
pohled
byly
nejvyššího lovího bolestn
nm
zpomenutí na léta mladosti,
svdomí poal mu nedobe vylée-
znova rozjitovati.
Byl
si
Klecanský
tžké viny vdom, a z vdomí toho, s nímžto naona darmo již ptmecítma let zápasil, byla trudná malomyslnost poátek vzala, v jakovéž dnes ráno ke své chase rozprávl. I sám Vyho i
stál
mu ped oima
provinní, i
jinocha
samot
o s
co živá památka dávnoletého
a protož
mu
na honbu
s
zstal.
když
skoro volnji bylo,
knžnou
Pozdjší
a
vypravil
dvrná
pak
rozmluva
knížetem, jevícím velkého ouastenství se šast-
ným
jeho zachránním, ovšem
mu
s
jej
potšila
i
mraky
ela ponkud zaplašila; ale slunení jasnost utšené mysli ho pedce neobestela. V hlubokých myšlenkách sedl zase ve prostranné jizb,
—
a jakoby
v boulivém
moi
tonul,
—
—S ohlížel se po blízkém
spáse
míra
pevn
—
V Vyho
tom
Boleslavka, Vraho-
dvée, a do
otevely
se
Boleslavkou, vládykovi
s
Vrahomíin
obraz,
behu, jehož by se ke své
jména znla mu v uších jak ohlas
dne.
jizby vešli
Si'
Výhoíi,
uchytil.
tato tri
soudního
108
na
totiž,
pamt
i
i
tetí
ped oi
uvádjíce.
„Co
nepokojn se
zvolal Klecanský,
jest?'"
sedadla svého vyskoiv.
„Z
lovu picházím," odpovídal jinoch, „a do-
brou koist
mou
i
Vidl
pivádím.
si
jsi
pohnul se jejím pohledem; ale toho
jist nenadal, že
ji
laku
už sice
jsi
se
krev panská kojila."
„Krev panská?" optoval vládyka a zrak svých
v
Boleslavky ani nespustil. Stála tu dívka
s
pkném
hatých
rouše,
dom
chanova
jak je
Nebo
nosily.
rozkaz
byla
hnutím^
když
oblékala.
Co
mnat odnesl,
ji
ji
bjl
z bo-
hospodyn Kodívku
o
co
nej-
em
vyhovti, po
Meduna hlasu
neživotný
v ouhledné šaty
do Kochanových kovydala, stroj
oka
nebyla
nechala
sebou
Až kdy Vyho opt na Vyšehrad
šel a hlas jeho
na blízku
jakoby pouhým dechem a
by
nezdráhala se ani tla
starostlivá žena
nebyla
pozdvihla; jako vládnouti.
jí
dívka pak
;
asu panny
stará
dostala,
snažnji peovati a vším srdce toužilo
toho
vzení
ozvnou
jejího
ve-
zavznl:
slov jeho byla
~^ náhle
obživla,
se
a ven ze dveí
ped
Bohušiných
jakoby
samém
odvu
tento slova
Vvho-
nejvyšším lovóím.
a mužík Nedomysl, jenž byl
ním pokoil.
nmu
k
jal se
— „Pane
a
hluboko
dívce a otci jejímu,
tedy, že touže milostí
povím, že
ti
a vrného sluhu dovol, pane,
spativ
v sob
tuto
i
v
ní
i
te
své
oteveš,
z knížecí kolébky
Avšak
jejího osloníš.
otázati se,
pannu, jméno
Bh
nadji se
i
srdce
dceru
pstouna
pedevším
pro
vyslovil,
vera,
jsi
uzavírající
celé vysvtlení té tajné pohádky, v jakovou
jsem až dosavad
život
Boleslavin
svtem zastíral? — Znal knžnu Sázavskou?" „Chceš hnouti?"
„Pro
I''
milost
akoliv jim
mocný píbytky v prachu vykázal; když
náš
dobrodince
„veliká byla tvoje
mluviti,
se
kdežtos outoišt pod svou stechou
dnešní noci,
pipovdl
za jinochem
pikroiv,
do jizby vešel, blíže nato
ped
byla, rovnou ce-
— V tom
„Krev panská?^' optoval
ova;
vytrhla
rozlehlých sta-
po
dobe známa
spchala.
stou k jinochu
—
Si-
z rukou
letíc,
veních Vyšehradu
stála nyní
109
se
jsi,
pekla
zkikl Klecanský,
siln
m
Vrahomíru,
pane,
dechnutím
mi
ped veškerým
smysly sebou
ožetrhna.
ptáš na Vrahomíru?*^
„Protože je matka holubiky mé," mužík, prchlivosti vládykovy
ponkud
odpovdl
se
ulekna.
S 110 „Matka
této
celém tle trna
dívky?" zkíiknul vládyka a po
— ^jMatka
ješt jednou. „Hodláš,
Klecanským
—
ti
to
„Ty
se
na
hvzd
hvzda dívce mé ?"
?'•
zvolal
k dívce a vztahoval
volal mužík,
znal Vrahomíru
—
boh, na tvái
více podobá, nežli Vrahomíra
„Dcera Vrahomíina
—
vládykou
knžnu nešastnou! Poa ekni, jestli se rže
jsi znal
Boleslavku,
rži,
Sázavské
jsi
šeptá hlas vševdoucích
vidím — ty
dívej
ty pomatence, s
žádné žerty!"
ruce prosebn spínaje. uíi
dívky?" zvo-
této
pošetilé žerty tropiti?*'
„Žádné žerty v duši
jakoby ho výjev nad-
odstoupil,
pirozený byl podsil. lal
bí"
— kvt
nyní
z
lna knžny
vládyka,
i
blížil
se
ruce, jakoby se nejoutlejšího
kvítka dotknouti chtl. Ale v tom padlo oko jeho
na Výhone a místo obejmutí vkroil kvapn mezi
nho
a dívku.
kvtu
ytoho
„Pry, pry!" zkikl vydšen se
nedotýkej,
z toho
páchne
— zá-
huba!"
ekl Vyho, slovm
„Ajta, otce, upokoj se,"
vládykovým porozumti nemoha.
Oku mému
ona
zalíbilo
se v pohledu
moje holubika
zahubí jarého sokola.
„Já tento
ale
jest,
a
„Xa omylu
jsi.
na Boleslavku,
zobáek ržový ne-
*•'
nesmím
zobáek ržový!"
trpti, horlil
aby
se
vládyka.
t
dotýkal
„Já mu-
— —^ síin
ze
111 3>
mezi vás oba
jímala ramena vaše;
menem
zetlíte.
jinoch,
jejž
ale dcery
aby
vetkiiouti,
strastiplným pla-
oba
sice
Chudou kejklíiku mohl
milovati
synem nazývá;
vládyka Klecanskv
knžny Sázavské
neob-
hc
musí se varovati na
vky!" I
slova
vyrazil
nm,
a vidti bylo na zlému rád
tálo
že
náramnou by
prudkostí,
opravdu
nemu
zabránil.
13.
„Nuže, tedy se ješt jednou mezi hejno
div
vokých holub
to, kdyžto
s
skrýti
Boleslavkou
pevn
odcházel, kteráž
jinochu jinak
se
—
držela Výhone, takže
i
na
dívku
..Ješt jednou
k spoleníkm veselstek
lovího
knížecího
nebylo, nežli
lze
místo doprovoditi.
od
Zer-
vzdychnul
musíme!-'
urité
podíváme
se
tžkostí našich, a po-
dom
tom iteprva na zlatých perutech
„Neopouštj dívku svou,"
poletíme.^
prosila Boleslavka
Výhone; ..ona bude med a kvítí snášeti holoubku gvému. Neopouštj holubici svou." I tšil ji
jinoch
dívku,
ponkud
Klecanský pátelsky nepijal,
ložiti
neuml, pro
zakazoval,
ba
mu
skoro
náhle
ani
a s
rozezlen, nijak
dívkou
dovoliti
si
že
vy-
obcovati
nechtl,
aby
~^ opuštnou na
chanv
jiné
(oi^—
Tu jim Ko-
místo doprovodil.
Boreš na cest se nahodil.
hratra s dívkou
se roztržka
s
i
eledi
od
totiž
domácí, jak
v Kochanov komnat byla skonila, za
hned pln pelivosti
odešlými
vykal, jak
blízku
Spativ
domu pána svého
jinochem z
vyslechnuv
a
vj^cházeti,
na
113
se
aby
Klecanského
u
jim
se
pustil,
povede.
„Poj
mnou, brate!"
se
nyní
promluvil
k mužíku. „Já sice nemám písteší vlastního, ale dívce tvé opatím pokojného místeka, jen když vespolek
Libunku mou poprosíme a
jejímu
otci
njaký stíbrný plíšek okážeme." „ale
v
v
v
^
v
„o stíbro mi není," odpovdl hbité Zerton; upímná srdce musím hledati, a bych celou
Prahu probhnouti musel." „Toho
ti
nebude
potebí,
obstárlé
a
nohy
své na jinou chzi ušetíš," ekl zase lovec Ko-
chanv,
kiok
s
a
ním ke
matky naší bych
ti
uchopiv
t
hnul.
se
pravou
se bratrsky
lítostí
o
o
tebe
nkolik památku
„Pro
poj
prosím, brate,
okázal, že
plnno — budu se
pedu
ruku
za
bratra
Rád mé na-
se mnou.
srdce
starat.
Poj
mnou k Libunce." Takto
odpovdti volal.
dotíral
na Žerton,
mohl, již
na
ale
než
také pozadu
mu tento nkdo za-
Sluha vládyky Klecanského za ním pospí-
•
—^
So-
krok svých"
„Rychle, oto
chal.
113
— volal
naíi
—
ped pána mého pedstoupil.'' „Poj holubiko, pjdeme zpátky," promlu-
„abys opt
vil
Zerto po píležitosti
se
Boleslavce, s radostí
aby
uchopiv,
dívku
ochranu pivedl, akoliv
mocnou od
zpráv k
této
Klecanského odešel.
nebyla slov jeho
byl
s
hokostí
AIe»*Boleslavka, jakoby
zaslechla,
ani
miioho-
j)od
Výhone rychlým
krokem za sebou táhnouc, na prostranné náhradí utíkala, kdež ji rozmanité podívání poutalo. Hemžilo
se
tu
množství
strakaté
totiž
zvdavých
host, pišlých podívat se na pípravy k rado-
vánkám
a veselostem
Rolníci
a
svátcích Vyšehradských.
o
mšáci, mládenci
a
dlouhým
a ženy procházeli se tu vespolek, brzo
adám sokých o sídle
stavení, brzo
vží
nádhernosti
a
a
rozliných
mnohopovstném
si
vypravujíce.
báchorek octnula
1
smsice
se tedy dívka kejklíka uprosted veselé
svém, jako ryba uprosted jezera
v
živle
jí
jiskily, hlava povznesla, celé
„Mj Zerto
zatím Boleslavku
Boreše, vida že
potom pokej." ho
jíti
I stiskl
k lovírau. —
na
;
oi
se
tlo napnulo. starosti,"
dívka ubíhá, „a na
mu
vy-
pevnosti
divíce
se
dívky
starcové,
prosil
mne
bratr pravici a nechal
Bledý, žalostivý sedl vládyka ve své ložnici.
Oci jako sklenné IX.
k zemi hledly, prsa vysoko 8
— :
—
114
es
'Oi^
se dmula, a chvíli stál již malý kejklí u nežli
vládyka
ho
si
pozdvihna div se na mužíka podíval.
— dcera
dívka
stala
knžny
dveí, hlavu
Posléze
povšimnul.
z-
„Kde
Sázavské, jak
jsi
povídal?^'
„Nalezla útoišt u duše vrné," odpovdl mužík pokorn, „i^pobude u bude
uchýliti se
dokud možno ne-
ní,
pod peruti mateské.'''
„Živa je tedy v skutku ješt Vrahomíra?" zdsil se vládjka, rychle se vztyiv; ale krev se
mu
zbouila, že
byla tak
s
tesoucíma se kole-
nama opt na sedadlo klesl a tváe ve dla zahalil.
— mluvil
„Živa tedy ješt"
pomsty
musí
v
míti
se zmuživ, s
a
její
jak
hluboko
temným názvukem
kdybych
o ní byl cele
krátkém rozmýšlení; a
moje,
radost
vci
mužíka
tázal se
i
to
že
jí
vdomí, že
Ano, pane a dobrodince
knžnu
^
v
poteba dítte
..ale
zase
okraj
m,
mj!
šatu
jejího
políbím,
do prsou pána
tajemství
že jsem snad
promluvil, nežli je radno
znal jsem
snad uinil,
v
/
pomlel," zaal Zerton po
poctivého ukládám, zavedly o
opt
ty
v
jakož
již
zatknuty
— Posléze
srdci jejím koeny!'-
knžnu Sázavskou?" ,.Moudeji a vrnji byl bych
„Znáš
sob
„O jak vysoký musí
slovy jen polohlasnými. býti strom
pak sám k
veejn
initi.
já znám, neb
Sázavskou. Ale
již
díve
aspo
patnáctkráte
—
—
115
'S
zem eská
ziniiíla
S)'
jarem u zimou podobu svou,
co jsem paní drahou nevidl
pro
a
ni
plakal
co
pro mrtvou.^'
„Patnáctkráte?" opáil vládyka temným hla-
sem, jakoby
se
promluviti.
„Ped
patnácti
tuším, rozkotáno bylo sídlo
Sázav-
lety,
pohan
ských
bál
vci
o
poten
i
zatvrzelý
kmen
knížat
jejich?"
„Dobes povdl, pane a dobrodince mj dosvdil mužík, a sotva se pláe udržel pi bolestném pomnní na zhoubu domácích boh a pán !'•
i
.,Patnácte let je tomu, co se po-
bratí svých.
slední letorstka istého
kmene slovanského v Ce-
chách zlomila."
„A
ty lituješ té doby,
kdy se poslední žertva
modloslužebník pálila?" zaškaredil se vládyka. „iVikoli,
pohan, od mnoha ejnosti zapírat. bylo za
dokládal
nikoli,"
onch
rok po
doby
Vltav
té, i
To mi
chlím,
ale,
zpomena
tajný
nebo výskání
po Labi, akoliv
okolo Sázavy ve hlubokých lesích val.
rychle
pinucen, bohy své u ve-
„Nelituji
dn
se
plá
se
ozý-
pane, za zlé nepokládej, že trusi
na píinu
onch tžkých dn."
„Rozkaz knížete Boleslava zniil pusté pohanstvo!'* prohodil vládyka.
„Rozkaz knížete Boleslava ovšem ruce jské
na lebky eské
ozbrojil — dobes,
e-
pane, po-
"
S
vdl
!
116
Oí"
Ale Boleslav
ml rádce, nevrníka, odpadlíka,
— oh,
jazyk jména nenalezne, jímž
zpronevilce
v
by
to
lovk
erné provinní vjjádil! Vrahomíin z prachu
jejž otec
to
byl,
nízkosti pozdvihnul,
kterýž pak dívce knížecí o lásce šeptával, ubohou
bohm
oklamal,
pána svého ,.]Mlc,
—
zradil
ohavný Hivsa
—
mlc!" zasoptil nenadále vládyka, a vy-
keovit
skoiv,
bratr se odekl,
se zpronevil,
zaatou
na
Strašlivo bylo
iel
prsou
se
dotýkati
stl
— „Kdo
pohlédnouti.
žihadlem štírovy-m
na
pstí
hnvem
ti
udeil. dovolil
ranných?
Jazyk
ti
dralý,
a rozbhl se na mužíka, jakoby ho zniiti
chtl;
vytrhnu!'^
v tom
nabyv, ustal v stkáni, I
bhu svém mu
bylt Výhon
s
vypukna ve
a
stávajícím
i
po
vrhnul.
hrad
slavnostem,
hocha svého, Libunko," dívce mluviti,
hlasité
Borešem Boleslavku až do
doma jal se
„ui, aby
Otce,
ma-
plny ruce díla k na-
Libunku ve pívtivé sednice
k
vlá-
—
píbytku knížecího zahradníka dovedl. sadech
a
zmo-
opt smysl svých
na jinocha
na prsa se
jícího po
celý
kroil Výhon do dveí,
ale
dyka, pohledem
dále,
nezastihli, nalezli.
a
jen
„ Miluj eš-li
upímný Boreš otec bratra mého
tady
pijal
a tuto pannu pod stechu svou."
ZpytavVni okem vidouc ale
tvá
podívala
se
na
Libunka,
jeho vyjasnnou, porozumla
mu
—^ i
zaradovala
se
potají,
„Hubiku
chozích.
117 í5>—
(láiu
ti
pívtiv
a
uvítala
pí-
ekla pitom
radostí,"
ješt k Boreši a zlehka se rtoma tváí jeho dotkla
,,hubicku
,
dám
ti
radostí, žes mi tak
milých
host pivedl."
A i
Boleslavka zasmála se dobromyslné dívce,
pitoila se
k
ní a políbila
vost s ní pohrávala,
co
Neobyejná židavem strakatého
ji.
byla
množství lidu po náhradí probhla.
„My
si
budeme
íkati," prohlásila se
sestro
Libunka, podivnou bytostí Boleslavinou dojmuta; ;,i
budeme
se
milovati,
jakož
milujeme
že-
nichy své."
„Ženichy?" zasmála se Boleslavka, plesem jako
zšílená,
obrátila se
loubku? I
rukama
i
k Vyhoni. „Ženichy!
— Tys
ženich
nebo duše
Zpomínal
si
tleskajíc
— slyšel
jsi,
ho-
mj!"
nezbraoval jinoch
a políbila,
poíná.
poskakujíc
a
dívce,
jeho ani
aby
jej
nevdla,
v tom okamžení
objala
co dívka
na
dobu
kdy mu v nárui knžna Miloslava ležela, a mladá krev jeho zaala pi zpomnní tom veleji prouditi. Bylo mu najednou, jakoby náramná
ranní,
zpousta srdce jeho
jakoby
peplnno
svírala,
najednou
bylo sladkostí,
však opt,
kterouž ani po-
jmenovati neuml. Vidl, že se Boreš a Libunka objali,
a když na knížecí panu pomysliv, v duchu
—
118
'S
sob
ji
—
po boku postavil, ješt V3'še v srdci mlá-
deiieckém se s
61^
Nemohl
zanítil.
ním vlastn
dje,
si
vysvtliti,
co se
v podivných myšlénkách
a
nazpt ke vládykovi, dívky zanechav co nové pítelkyn o samot ve píbytku zahradníkov. — „Otec Klecanský je muž mnohé zkušenosti," rozmlouval na cest sám s sebou; „on mi
bral se
poví a poradí, jak ty hlasj^ v prsou
touhu
zasytit
a
tsna
toho
utišit,
A
pozbyti."
jak tu s
tmi
slovy vstoupil do ložnice k lovcímu, kdež jej ne-
oekávané
uvítání potkalo.
„Zsta, zsta ho
tu
vlády ka
obludy, jež
ska
má
—
slzící
,.a
otce starého.
— pro
živé nebe
nemysli, hochu
mj
!
— na
!
prosil
zaže ty šeredné Upímná bude lá-
veliká míra její; ale na dívku po
i
Sázavské
inu
dsí
u mne, synu mj!*'
knžn
dceru Vrahomí-
Té nesmíš nikdy po-
žádati za ženu."
„Ajta, milý
ote
vládyko, jaké
šlénky?" pousmál se jinoch.
t
straší
my-
,,Já nehodlal nikdy
Boleslavku co ženu obejmouti. Já
ji
mám
rád
—
a kdož by nemiloval kvítko spanilé? Ale když mi
v nárui
leží
a do
oí
hledí, není
mi jinak, nežli
jako když jsem otce objímal." .,Tedy ne za ženu?" zvolal vládyka, a vý-
raz
bolesti
„Tedy
jako
zmizel bratr
s
tváí
sestru
náhle chcete
objasnných. se
milovati?
— ~e9 o
119 o>
pak mi rychle pivete
ské!
budu
dívku
knžny Sázav-
co zeteinici oka svého šetiti."
ji
Zerto radostným krokem ze dveí, a vládyka citem pekonaný vrhnul se na židli. S tlukoucím srdcem a s uzardlými tváemi piusmíval se, jen aby stoupil k nmu nato Výhon ponkud srdce náhle ouzkosti pozbyl jež mu I
chvátal
i
,
svírati
poala. ..Ote vládyko!" promluvil k muži
bolem stíženému; míti
t
potším,
když
i
uil
vyrstají.
na jazyku, jak mi z duše
fám, že
m
Podivín
„otec
slova
dou-
I
u tebe dle slov jeho
se zachovám."
„Co
chceš,
sem vládyka,
synu?"
a po jinochu
jemným
hla-
vztáhna k
sob
se
tázal
ruku
ho pivinul.
„Uinils mi prvé zmínku
Výhon
— „a
bych
na Boleslavku co
hnv t
pojal,
o
žen," zaal opt
an se
jako
zdálo,
ti
na ženu pomýšlel.
Já
však myslím na jinou dívku, ote vládyko!"
„A povdl
jsi již
otci Podivínu,
že mysbs
na dívku ?" ..Aj,
otec Podivín
ji
nezná.
Já
zde
na
sám
ji
teprv
dnes poprvé spatil."
„Dnes
poprvé
Pisám Bh! je to dívka?"
ty
?
tedy
Vyšehrad ?
miluješ cesty rychlé.
A
kteráž
— ,5
^S ISO
^c^
—
Miloslava, do jejíž milostí
m dnes
jsi
ráno
porouel!'a jakoby sluchu ne-
Vlád5^ka sebou trhnul,
vil, na jinocha
se díval,
— ,,Zive ^
v
v
ocí hledl.
f
máš horkou krev, starati,
aby
ti
„Pro?"
mu srden
jenž v
v
ekl konené, „ty mladý love; i musím se poblesky!"
hrdou lebkou nepropukla." tázal
prost.
jinoch
se
pane, žebych Miloslavy nezasloužil
ruce
mé
tuze
knížecího
do
v
neumlé
vypravoval, že byl
Otec
Pemysl pouhým
„Ale Miloslava není Libuší a myslem," vskoil
mu
žeby
aby dívku z domu
byly,
dovedly?
obejmouti
„Myslíš,
— anebo
vládyka do
Podivín
mi
rolníkem."
Pe-
ty nejsi
ei. „Tys malý
brouk, a Miloslava je vznešené slunce."
„Slunce jest;
k
nmu
ale já
jsem
orel a troufám si
dolítnouti!"
„Nedolítneš
,
dokud
já
na
tebe
dohledati
budu, abys perutí svých neopálil, nezkušený mladíku! Nesmíš ty z kola vybíhati, v
nmžto
ti
bh
nebe vykázalo, aby se jiným cesty nezmátly, po nichžto
všickni
k jednomu
nám kyne za odmnu
cíli
spcháme, kdež
blaženost!"
—S
181
fo^'
—
14.
V
knížecích komnatách
.Jaromír
s
Miloslavou
Vyšehrad sedl
na
kterýž byl zprávy o všelikých stávajícím slavnostem pinesl,
pípravách k na-
a sestry jeho, Vyšehradské
selé
mysH
pána svého
hvzdy, na
zejtejší
nemohl knížecí bratr
I
pann
co se
cti
pozbyla,
pihodilo, a ježto
nejvelejším miloval,
pozvání
Zamyšlena, roztržitá byla
ranní úsvit pichystal.
chopiti,
in
spolu
ke hluné honb, kterouž byl ke
však Miloslava.
Kochana,
poslouchajíce
,
jiné
že
sestru
žen
její
po-
pirozené ve-
srdcem
svou
lásku svou zadati
trápil se pi pohledu na zasmušilou díví tvá nemalými starostmi. „Co t zarmoutilo, Miloslavo?" jal se jí tázati. „Sastnas byla na honb — a zejtra nám opt veselé chvíle nastávají."
nemoha,
„Vím,
vím"
bratra upokojila
všeho veselí tilo;
—
;
odpovídala
budu zajisté Mne také dnes
„i
užila.
jen tušení jakési
brate, a nedlejme
„Kdybych
nco k
si
jen
hledti, nic
marn
aby
abych
nezarmou-
— ouzkost — nechme
toho,
trudných myšlének."
knžno a paní má, již dnes prohlásil se Kosml" rádce a domácí pítel napoád
ti,
obveselení raditi
chan, jenž co
panna,
—
— ~í9 i
133
Sí^
„ekl bych, ahy
o Miloslavinu milost se snažil,
kousk ped tvýma oima
kejklíové nkolik
pro-
vedli/'
„Ui
ui," odpovdl nato Jaromír, sám se v duchu tše, že nco uhlídá. „Kaž jim do zahrad našich pijíti; my tam s Miloslavou tak,
sejdeme."
„A panna
dlá
co
tázati.
po verejší
starý Klecanský?'' jala se nyní
„Snad by také
nehod
vyrazil."
„Povím mu vli uklonil se
ohál
Kochan
duši svou
A
s
tmi
;
knžno a paní moje!" nebude zajisté váhati, aby
tvou,
„i
na výsluní pítomnosti tvé."
slovy pospíchal z knížecí komnaty^
Miloslava hledla za ním „Pijde-li pak
;
tlukoucím srdcem.
s
Vyho
v duchu sama k sob
s
vládykou?"
avšak
tu jí
do tváe vstoupila a panenský snil.
—
„Na koho
a na bratry své!"
nebo navzdor
A
káral
prsa ji
rod se
stí-
tajný
svj tvá
nemohla z mysli
—
Kejklíi byli se zatím
byla, a horlivé
jí
zasmušila
tomu
hlasu
mluvila
knížecí krev
Pamatuj na
znova
vypudit obraz jinochv.
jizb, kteráž jim za
stud
myslíš?"
to
vnitní hlas. „Co poínáš?
její,
aby se
mohl,
pijíti
shromáždih
ve
velké
spolené bydlišt vykázána
rokování
drželi.
Pobouena byla
;
mysl
ústa plna klení, a ženské lomily ru-
jejich,
kama. Uprosted zástupu za
...Já
to
hnvem
moje
Kdož
petéká,
ml
ale trpaslík
— já
kam ubohou
ví,
šehrad
ziistává dost
síme hledt, jak
„A zstaly
nemže
to
nev-
nikdy
pro zisk zaho-
Vymu-
se nehrozí, a na
mlsných
tu po ní
mu
dívku
bez obou
si
za
také
za ušima
nevrníka
bych
proklel
1
Duše pohanská híchu
dil?
Pochvatá.
nemohu," mluvil velikán; „srdce
zem. Holka
do vnitnosti
il.
stál
Te
panák.
pomžeme."
šaty?"
ptala
nyní
se
jedna mezi ženskými. '
.,
Všecko
dosvdil Pochvatá.
vyletli,"
šelma i
tu nechali a jen
trpaslická
teplou
jako ptáci z hnízda
..Dkaz
brlohu
pro
to je,
že
svou
holku
pro sebe vynašla." ;,Bodejž
žel,
aby jako
zstal!"
zakleli #
se
mu
ale
blesk nohy upálil a ruce zurá-
špalek
nkde
na rozcestí
muži ztraceného soudruha
v
ležeti
dvee otevely
vtom
;
v
v
a
na
prahu
se
^
Zerton
ukázal. Pochvatá sebou trhnul, ostatní se dali do
„Tu ho
hlasitého bouení.
máte
I
tu
jest
odb-
sním! hnáty mu petlucte!" volal jeden po druhém, a Pochvatá sám proti nmu se rozkro-
hlec! ven
iv,
hmotn
a
prahu do jizby poskoiv odvážliv
s
„Co tu hledáš, duše nevrná ?" „Tys duše nevrná!" rozkiknul se mužík zvolal
:
proti veli-
—S kanu se
ci-
knžnu
ty jsi hrál o
dával Boleslavku
i
mne
lstí
hoela. „Tys naši,
nás všechny.
i
muži poestní,
jej ze spolku svého,
jeho zapáchá
—
Tvá mu hnvem
postavil.
duše zrádná!
124
tys pro-
Vyvrhnte nebo dech
a slova jeho kapají z úst pod-
vodných.'^
„Aj, ty jedem nakrmený štíre
Pochvatá
nyní
žíkovi.
Ten
zlostí
náramnou
hbit se
ale
i
!"
rozbouil se
skoil po mu-
mu uhnuv mezi muže
se utekl.
m,
„Slyšte
„Knžna
vaše
chvatu, kterýž
bratí!"
žaluje ústy
— nezapírej,
já slyšel tvou roz-
velikán.
„Poslyšte vyslechli
zvrátit
že
zkázu
nemohl.
s
mu zakrute!"
so-
slova jeho a ráda by
.,Kluzká jsou
svezla pravdu
žové
vím,
i
na hlavy nás všech!''
„Neposlouchejte ho! krk ptil
nimi.
mými na zrádce Po-
mluvu se zrzavým na pasece, strojíš
mezi
vydal v ruce chlípníka. Porušen
ji
je stíbrem jeho
zvolal
cesty rovné."
m!"
odporoval
žalobu I
jeho,
mu
Zertoii; a
kterouž
shrnul se nyní
mu-
Pochvatá
hnv kejklí
na velikána. „N'uže
tedy odmršujte blaha svého!"
knul tento posléze, an nebylo
— „šlapejte
péí mli
mu
zki-
zradu déle zapírati lze
veselé dny nohama! Bratrskou
byste nazvati,
co
mi
nerozumný trpa-
—^ slík
ml
vešel
s
jseiu
pány,
najmouti chtcl.
celé píští vaše
kteí ;
po
slabé
eských
krajích
mocí
jsem vás k nim do služby
proto
— sám
Pro sebe jsem nepracoval
ovoce snažení
nechci
—o
jsem v úmluvu
proto
a
starosti,
a statky vládnou
také
O
za vinu pokládá.
stálí
125 6í^—
svého
Tuhle
užiti.
í
rozdlte se o první výdlek vrného soudruha."^
S tmi
nm
kteí po
mšec.
slovy hodil na stl plný ihned
ale
sahali,
X-
tomu zase
jiní
bránili.
„Nedotýkejte se mzdy krvavé,"
varoval
Nech
si
a stevíce
si
Zerto, „aby vám prst neposkvrnila. zrádce sám
výdlku svého ponechá
koupí na
dalekou
vám
náhrady opatím,
jinde
hnanjší.
Radujte
cestu
se,
sboru
a tšte se,
knžn an jim
požekdokoli
uinil."
slovm
I podivili se všickni
Já
našeho.
a to náhrady
bratí,
co dobrého bývalé naší
žasnutí pojalo všecky,
ode
je
jeho, a radostné
povdl,
není
že
otcem Boleslavky, a že dívka matku našla, kteráž vládne velikou mocí a bohatstvím.
„Já
vás nyní opustím,"
„a Boleslavka nebude
svt je Žerton
již
veliký a hodných si
konen
pravil
hry vaše lidí
lehko nahradíte,
na
by
krášliti;
nm se
vám
slavky nedostávalo; hlete jen spolek uchrániti,
v
— ale
hojnosti. i
ped
jakovým se Pochvatá prokázal."
Bolezrádci
— „Na mou
126
S>~
duši!" zachechtal se nyní velikán,
vida, že mocí již
tu
'3
nieho nesvede, „nadarmo jsme
Zertonm neponebo nemže šibinek nechati, když mu
hromádku
ktili,
zakrnlých
kostí
i
o hrdlo bží.
A
vru,
je koruna všech žert, v
Skoda
v
jakých
ti
kdy provedl.
jsi
v
uviti nemžeme, nebo
vsickni
já vím tak dobe jako
pohádka
dnešní
v v
v
jen, ze
tvá
tato
ty,
vzí,
kde Boleslavka
akoliv pochopiti nemohu, jak
jsi ty z klece vy-
letli^'
„Slyšíte, slyšíte? on se
vyznává z provinní
svého!" vykikl Zertoíí, a poestnjší soudruhové
jeho uzaveli nato, že Pochvatu
ze
vy-
spolku
louí. !
„Pošetilci " ušklebil se velikán víte,
co iníte.
Ze
—
spolku vašeho vede
k životu pohodlnjšímu,
nežli
jest
,.jižto
m
vné
ne-
cesta
toulání
svt, a slovem: u nového pána mohl bych vám nadji zkaziti, jakovou si na letošní svátky
po
stavíte
:
avšak podívám se na vás jednou, an se
v potu ped diváky namáhati budete, a sám vám i potom ze své kapsy pidám do žebráckého tlumoku.
Já
nieho vámi nepozbudu; hlete
mne škody neutrpli." S tmito slovy sáhl na stl po mšci
jen,
abyste vy beze
krokem
z jizby odcházel.
Na
a
hrdým
prahu zastavil
ho
však sluha Kochanv. „Picházím od vlády ky ve
—S Juicnu knížecím."
127 S>—
promluvil k nému,
..abyste
uchystali bez meškání provádti kousky své
oima knžny
mu odpovdi,
cheni na ostatní ukázav,
u nho.
roztrhl
svt
..Pro
Cesta
tvj,"
pane,
všecek
tebe,
pane a dobrodince
m
jsem pouta, která
držela,
Budu
se
dále
úsm-
a s
ubíral.
pímo ku Kochanovi.
jej
„Nyní jsem, se
ped
Miloslavy."
Pochvatá však nedal
vedla
se
a všecek se do
ješt
vle
prohlásil
mj,
na ostatním tvé oddávám.
emesla hledti, a doufám, že v nm nco ádného dokáži, dokud budeš ty, pane, mistrem mým." si
nyní jen jednoho
,,Jdi
vdl
tedy a oblec roucho eledi mé." odpo-
Kochan.
„Xadji
se,
že
blbému
nebudu
a lenivému milostí svou zpláceti." „I aby do toho!"
kud
silnji, trhna
pon-
rozkikl se velikán
sebou, jakoby každou památku
stavu bývalého se sebe setásal.
„Já
že mezi hloupou svdomitostí
poctivostí
klasy pro
mne
zlaté
Aby as všecky mé
nerostou.
tvrdohlavé soudruhy vzal
a
vidím,
již
I
Myslil jsem, že
aspoíi
v nkterých trochu rozumu vzí: ale všecko prázdno jako plané oeší. Xuž tedy jen brzo sluhovi svému porouej, pane a dobrodince mj to víš ohebeztoho, že je pravika moje dosti silná bná." I usmál se potmšile pi tchto slovech, !
i
—
'Q 'O"
a hluboko
S5-
ped Kochanem
se
ele
mezi
138
pokloniv, bral se
domácí.
„Stroj se, Jaromíre
promluvil Kochan, za
!^^
odcházejícím velikánem se dívaje, a kyselé uškle-
mu
bnutí
tvá.
zhnusilo
kata tvého
„Stroj
v domácí roucho oblékám. Nechtl
již
jsem
t
slati,
avšak
tlo
kejklíovo
aniž
co
rukou eledína svého za otcem po-
sice
na
z ní
tuto
hromadu
A bude-li mže býti,
pod
t
jakož je
nepibude,
nic
šatem panského sluhy ubude,
cesta tvoje na
že
hích,
jednou vraždou
,
na tebe pedce jen
a takž
Jaromíre;
se,
mj
eledín
onom
svt
sáhne.
neschodná,
kat tvj na ní dohoní."
15.
Jako
dv
hrdliky hrály
si
Libunka a Bole-
zahrad pod hustým bezem. Podivné
slavka
na
povsti
umlo
povídati dít knížecí, a s
V
poslouchala je dcera zahradníkova.
potšením
tom k nim
Boreš pistoupil.
„Otec tvj, panno,
ekl k Boleslavce soudruhy, aby
;
jim
nemže
„nebo
dosavad
pijíti,^'
vyšel ješt jednou se
na knížecích
sadech zahráti
nho
usmála
pomohl." I podívala
se
na
dívka,
a hlavou pokynuvši rychle vstala.
se,
„Poj, pole-
—S ekla
inel"
129
Sp-
„Poleme na
I.ibunce.
knížecí sady:
tam kvete veselil'
A
Libunka nedala
ráda podívat
mla
dcera
kdež na
na kejkly,
se
a
volného pístupu
prostranném
Šla
dlouho pobízeli.
se
co
do
trávníku
zahradníkova
sad,
knížecích
rozestavena byla
sedadla a na nich vidti knížete JaronnVa s Milo-
Kochanem
slavou,
a nejvrnjší družinou.
pán
se tu ze sliných ženštin a statených kolo
liké
ele
utvoilo, za
bylo
ve-
sprostjší domácí
nírnžto
stála.
Uprosted kola
vyvádli kejklíi své
tohoto
hry a podivuhodné kusy, mnohé píce.
I
I
Zerto
druhm
byl
se
pitom
tro-
ješt jednou sou-
uvolil,
pochvaly
k dosažení
ei
pomáhati
,
a
také
všechnch pítomných zetel nyní na sebe obracel.
nše
do
vrazil
pod
na píklad pod nši.
Skryl se
a
ní,
když se na
mezi
kohout
dlouhý
me, to
kejklí
zkiknutí ozvalo se
peklopila, vyletl
z ní
pak na nejbližším
Zerton
diváky,
Jiný
strom výskaje, panu Jaromíru dlouhého panování pál. I
estém
bylo smíchu, veselí a divení se v kole pe;
nastati.
do kola již
ale
Náhle byla prodrala,
se
a
totiž
a
mly
adou divák
sotva že
radostné pokikovati LX.
kousky
nejvzácnjší
ji
jako
teprva
dívka
kejklíi spatili,
v divém kotoui
9
—
Potom se
zaali.
okolo ní se toiti
S2—
-S 130
postavili
do
ady, zaali zpívati a rukama tleskati, dívka pak provádla pitom tanec tuk obratn a milostn, že
ze všech úst pochvala zaznla.
jí
S novým podivením hledli na diváci,
nebo
jako
tolik lahodnosti,
a pohybování mladé kejklíky i
mezi pannami urozenými
hledly na kotvily
— jediné
ni
tu
mezi
tžko Všechnch oi
jevilo, bylo
bjly se
pevným pohledem. Byly
Výhone, kterýž
Vidl
jinam
oi
to
mlad3^mi
oka neodvrátil od Miloslavy.
v postav
se
nalézti.
dv
pekvapení
ni
jinocha
panoši ji
za-
stoje,
však nyní
v horlivém rozmlouvání s Kochanem, a žlu mu zaala v panickém srdci kypti. ,,Já lézati,
jsem tedy brouk a nesmím z kola vy-
aby se jiným
nepomátly?"
cesty
mluvil
pitom v duchu sám k sob, slova nevlídná Klecanského
pemítaje.
— „A
to
snad
muto zrzavému cesty nemátly? nechci ve
svdce slunce
aby
Piisám
se
to-
Bh!
já
spasení duše své uviti, není-li díví
mén
nežli
a
brouk,
pedce smí
okolo
létati!''
Žárlivost budila se v srdci jeho. Stál tu jako
v plamenu. Najednou sebou trhnul a cít že ho kdo za ruku bére, Spanilá
ala, pi
bezdky
s
kejklíka byla
nmžto
i
jiné
n-
místa svého pokroil. totiž
nový tanec po-
tyry ženštiny ze sboru
— —S okolo ní se toily
liného
kvítí
vneek
splétala.
se
a
A
z néhož
když
ní
jej
jí
ona
roz-
krásný
dopletla, zastavily
Dívka
vespolek.
pak okolo
napoád
zaplétaly,
])0(lávajíce,
tanenice
ostatní
131 S>
stála
uprosted,
v pokorných postavách, ja-
koby na slova velitelkyne pozor dávaly, jež
tato
nyní jako véštným duchem zanícena pronášela:
vje
„Vétiík
od hor niotlrých,
Od palouku požehnaných,
dm
Kdež stojí Pemyslíiv. Sepce vtík z hustých háj, Nese dívce pozdravení,
Krokov
Paní na Letí sivá
stolci.
holubika.
Ve zobáku vnec nese. Od hor modrých nese vnec.
Vrný
hoch
jej
Tu
vnec
—
je
uvinul. tu je
srdce
Tob,
paní, úcta moje.
Tob
dáno srdce mé!"
Takto byla dívka mluvila,
sama jako diváky
holubika
zrovna
ruku vzala, a
lehkýma
k Výhoni
bezdky
jdoucího
Tob
paní, úcta
když
moje,
dáno srdce mé!'
doekla,
nožkama
zalétnouc,
Miloslavu táhla.
„Tob,
a
!
za
mezi
jinocha
sebou
za
ped
~
—
<9 132 S^—
ekla tam ješt jednou a poklekla ped knžnou, vnec jí k nohoum položíc a Výhone k sob na trávník piitáhnouc.
dláš, Boleslavko?"
„Aj, co Tiyni jinoch a s pil. i
Dívka se
ale
pišel k Libuši I
uzardlymi tváemi na krok ustou-
smích
veselý
vzchopila
vedouc
„Kdo
tleskajíc
„Pemysl
poskakovala.
— holubika
vnec pinesla!"
nkterým osobám
jsi?"
tázal
uslyšel, že jej vládyka
ho
se
„Churavost
ekl;
tu
ji-
známého.
když
a
Jaromír,
Klecanský s^nem a ochrán-
cem svý^m nazývá, laskav mu lože,"
rukama
a
hledlo nyní veškeré shromáždní na
nocha, jenom
slíbil.
zpamatoval se
i
svou
upoutala vládyku
píze pilovcího
„avšak doufám, že nám
na
šlechetný
pítel tebou dvé statených ramen nahradil. Budiž i
zejtra s
námi na honb. Kdo však je dívka kej-
klíská? odkud se znáte?"
Vyho ztrhnul
chtl odpovídati, v tom se
mezi kejklíi.
uprosted kola
opt
do srdce píchlo, a hlasitý je
ti,
plá
holubiko?"
pokik
se
totiž
a oci na Miloslavu
zastavila,
upevši najednou vykikla, jakoby
„Co
ale
Boleslavka byla
jí
bylo
nco
vydala.
zkikl Žerto,
sta-
rostliv k ní piskoiv; ale dívka, jakoby zlé vi-
dní mla, na tle
se tesouc,
mužíka za sebou
—
—
133 Sy
?3
z kola
když
a
táhla,
padla dívce okolo ní outlé
k
ní
keovit
krku,
— Bylo
ruinky.
pikroila,
Libunka
vinouc
okolo
po hrách.
16.
Jako
zlatý,
na
západe
sela
a
božím prstem utkaný aloun viobloha
ržové ervánky padaly
protjší, na
vysokým vrchem,
nad
na
z ní
povstný Vyšehrad.
Tisíce
tým
hory
mušek ho-
a toilo se po knížecích sadech v posledním
nilo
úsvitu zapadajícího slunce, a líbezný zápach po-
vstával z rozmanitých,
era
dechem nastávajícího ve-
okívajících kvtin.
váci byli se po žecí sestrou a s
he
Ticho
rozešli,
bylo
kolem,
di-
a jen Jaromír- s kní-
Kochanem procházel
se tu
ješt
na erstvém povtí. Opodál vedlo nkolik služek Miloslaviných a knížecích
„Byla romír,
Zdálo
to
polotichý hovor.
podivná dívka," promluvil nyní Ja-
„a rád se,
panoš
bych se
jakoby
s
byl o ní více
jinochem, jejž
dovdl.
Klecanský za
syna pijal, dávno a dobe známa byla.Ale marný
byl
dtaz
knížete.
Jediný Ko-
chan bylby nau mohl odpovdti, ten však musel se chránit, aby s pravdou na jevo nevyšel, již
prvé hovor na
jiné
vci otáel. Nyní
i
jej
byl
na
~?S
134
Otf^
zejlejší honbu pivedl. I tšil se na to
k podobnému
a
romír,
vdnými
veselí
slovy Kochanovi
pobízeje,
sestru
i
Ja-
jitro
radost svou v}Jevil.
Tu jim vstoupil Výhon do cesty. Bylt jinoch pi rozcházení se divák avšak neobrátil kroky ze sad.
ustoupil,
en
si
samot
o
odlehiti hodlal zdychnu-
— „Jemu tedy
tím a pohovoením se svou bolestí.
jen pohledy laskavé, jemu vil tu
sám
s sebou.
ml!
—A
oí,
koukej
znám,
!
s
Ajta,
vím,
I obrátil
za t se
s
však opt
„Kdož
ví,
pi tch
byla-li
se
!
Obra
pannu ne-
trpti
!
Já tebe
Potrestám t,
cesty ustoupiti musíš!" slovech,
vyplniti
„Pozor,
zarazil.
rozprávku
tuto
potrestati.
na Kochanu slovo své novou
pane Ko-
tebou ješt promluvím
anebo mi dobrovoln
se
ošemetníku vylo-
kam se ti líbí, jenom na pisám Bh, toho nebudu i
ani
jemu všecko, ponvadž
nežli já?
líhal,
chane, stran toho
ji
mlu-
slova?*'
mu pede
bych
,.A já
proto
to
v lepší kolébce
medová
i
— ledabjch
ruky nestisknul
si
Pobou-
ve mladistvém srdci hnal se hloub mezi stro-
moví, kde
miti
také
svou
slova
jakoby
chtl.
Najednou
Výhoni!'-
láskou
Miloslavy
a
jižjiž
zaal
žárlivostí.
ke Kochanu
Kdož ti poví, v skutku-li tob zrzavý na cest pekáží? — Knížecím raddou ho nazývají? Tím si bu, tak medová, jakových
ty
žádáš
dojíti?
—
— a
135
'?S
S^'
vtší poestností ouad
s
jaké jsem
ml poví,
než
zastávej,
já u tebe až posud nalezl. Ale kdož
ním
také
není-li
zeptám
se
a
Jaromírových
z úst
svj
ho
na
to
u Miloslavy? Ajta,
Zeptám se
!
musím
Miloslavy,
i
brouk
že
slyšeti,
jsem, jenž nesmí z kola vykázaného vylézti. Pan
Klecanskv je
pro
mrzutý
a
otec,
bych na Vyšehrad jenom
neumí
povdti,
sloužiti
ml,
mi-
však nemohl."
lovati
Nato rovnou kdež
Jaromíra
byl
v tu
cestou s
stranu
Miloslavou
zamil,
na procházce
zahlídnul.
mj I"
„Kníže a pane
nemoha báze,
viti,
slavou
ho
kteráž
pemoci
docela
pojala,
ped ním mlunyní ped Milo-
jal se
:
„otec
uíval, pravdu milovati nadevšecko a po
piln
má
pátrati.
ucho
piln
i
I
se
se
ped
stop
hlasem
a já
lidu, i
vil
mne pohledáváš?"
otá-
držel slov
otcovských
jeho.'^
u
,,Nu, a co nyní
zal
její
m
mi také, že oteveno býti
srdce knížat
dosavad
v nauení
povdl
mj
Jaromír
,
potšení
v jinochov
nalézaje
prostot.
„Neposlouchej
mezi
to
eí
rychle Kochan,
jeho, pane!" i
zatáel se
s
knížetem,
zvuky surového
jinocha chtje minouti.
..Jsou to
deva, a nehodno
sluchu tvého
jimi
promluvil
tížiti.
Jesti
—
—^ to
136
Q"^
také trestuhodná opovážlivost,
touto
dobou na
knížecích sadech meškati." nato
Vý-
hon, „tob, tuším, knížecí raddo pezdívají?
Ale
„Ajta, pane Kochane!^'
já
práv
si
mže
tníkových poslouchati,
i
k
ei ze
ošeme-
rt
rolníku!"
me
slovy
vlá-
se
rozlítil
dyka, „ty nebudeš dlouho urozenost mou
As tmi
pravdo-
nakloniti."
nestjdatý
„UsL,
se
mže-li kníže slov
myslil:
mluvných ucha
ozval
káleti!''
vytrhna po jinochu se rozehnal.
uskoiv a kvapn lovecký svj nž vytak hmotn vykikl, že se Kochan zarazil.
Ten
ale
tasiv
„Zpátky, zrádný vládyko!" byla slova jeho; „nedej abych ostí nože
divokém
kanci
abych se
ti
po tetí
sty nestavl: tu
svého na
ml!
zkoušeti s
tob jako na
Hrozil
mn,
jsi
odporným úmyslem do ce-
m máš,
tu stojím opt, a
bda
tob, sáhne-li na tebe ruka má!" „Schovejte zbra!" loslavou
mezi
oba
s
Mi-
„Nepenáhli
se
zvolal Jaromír,
pokroiv.
z ochotnosti ve služb mé, Kochane! díku,
jenžto
knížetem
se
na jeho
opovažuješ
ocel
nejvrnjšího
obra kroky své od
nás,
ty
mla-
obnažiti
ped
pítele
abych pro
tebe za syna pijal, na provinní tvé
„Já se uil zbra Boha, jenžto povyšuje
tasiti i
A
i
honem
:
toho,
jenž
zapomnl. '^
ped oima
jediného
ponižuje veškerá knížata
—^ na zemi"
— odpovdl
ská ruka nezadrží zbrani.
Já
muž peovati
lid-
na tebe. Já pišel k tob, se chodí k muži,
že
A
každého z národu.
jest o
— „a
když sáhne po
mou,
pravici
povídali,
také z národu,
(oi^
jinoch rozhorlený
netasil ocel
jakož mi byli
—
137
je-
já jsem
nechci mezi ním býti nejmenším.
i
Mže-li vrnost, zmužilost a síla dstojného míporu, pane, Výhoni, a se sta v národ dobyti býti mže lovk, vyvede sluha tvj." :
„Pesvdeni jsme pejala nyní Miloslava
to
slunce
a ty
hlas
,,což
i
inu tvém,"
ale pohledáváš
se
m
tážeš,
moje skvla
hrozil ukryti.
ekl
jeho nabyl nevýslovné jemnosti.
jsi
raýma oima, až mi
vati,
e;
tvé
že tady pohledávám, paní moje?"
„Co
„A
vU
na knížecích sadech?"
touto hodinou
Výhon,
o
t
panno se
knížecí?
od
dnes
jitra
Jako
ped
mrak nenávidný
náhle
S Kochanem vidl jsem
t
rozmlou-
jako slovy líbeznými, a duše moje zahoela
bolestí."
„Co tázala se
je
tob
knžna
mé
do rozmluvy s
podivením
i
s
s
vládykou?"
jakýmsi tajným
tušením.
„Já nenávidím Kochana, a líto jest mi slov medových, jež ped nehodným rozhazuješ, nebo
sám po
nich toužím, jak orel po slunci."
— —^^ I
se
S5'
pi
zapýiila se Miloslava
kolem
byli
hovorem;
i
neobyejn
byvše
pann
a
ei, nebo
této
služky
ní a knížete
pivábeni
stavli,
vlastní
138
silným jich
jakoby
se nyní,
zdálo
ped
pišel
byl
aby kvapn odešla.
eledí. I obrátila se,
„Miloslavo! Miloslavo!" volal jinoch se za ní rozbhnouti
ale
;
mu
Jaromír
pomatený!"
chlape
„Stj,
její
a sotva v duši vzniklý hlásek
nejtajnjší
jinochovým penáhlením na jevo
cesty.
na-
panoši
chtl
i
vkroil do
zakikl jej;
„noha tvoje bží do hrobu!''
„Nuže tedy tam poj semnou!" zasoptl sebe, a chopiv
noch celý bez
chtl ho
V
sebou vléci za Miloslavou.
s
zableskly
knížete
se
mee
„Ustate!"
prsa
za
tom ale
v rukou všech panoš
mu nad
vznesly se
ji-
i
po-
hlavou.
lekna
zvolal Jaromír,
aby
se,
snad sám škody neutrpl; avšak Výhon žádného
nebezpeenství do prosted blízku
opt
Byla
ped
me
ním
kdyby nebyl
na
i
hlas Miloslavin zaznl.
totiž
pann
knížecí nezkušenost a ne-
co
zástup.
bázn jakési ješt výstupm zabránila.
pipadla,
aby horším
„Výhoni,
pobouený
uvrhnul,
se
ohroženost jinochova vrátila se,
s
sebou nevida, bylby
poínáš?"
a
z
volala
kvapíc
„Uili tebe takto
mezi
v úct mít
— ~?9
A
svého?
knížete
139 S>
hodláš
takovouto
se
službou
zavditi paní své?"
„O
lestn, a Jaromíra pustil ,,
zvolal jinoch bo-
Miloslavo, Miloslavo!"
Odpus lovku na
zbra
i
od sebe odhodil.
poušti vyrostlému
smysl
a
zbavenému!"
Pitom
si
zakrji
rukama tvá, jakoby se
ped svtem stydl, ped nebem posléze v hoký smích, nechal se odvádti do vazby, kterouž mu za
a
i
Jaromír.
studu
i
Nevdl
m
se
panoš
od
trest
uril
dje, a ve
kolem
na vzdáleného uitele mladosti
bolesti své
své zpomena zvolal jsi
co
již,
vypukna
:
na Vyšehrad,
„K veselým svátkm ote mj!"
poslal
17.
V okolo
soumraku ní.
Strojbojov pastavu
— ,
ztopila se
Lampa hoela na zažloutlou
ženskou,
pecházela,
Praha
v komnat
záí osvtlujíc
vysokou
nepokojn
semotam
kteráž
jakoby na
vysoké hory
i
stole
tu
nkoho
cekala.
Byla
to
povstná knžna eských pohan, velebná postava, asi
pt
a tyicetiletá, ve
slovanském. lostí
uvadlé;
známky
Tváe
její
šedivém šat
dlouhém
byly ubledlé
i
avšak palrny byly na
pvab
bývalých.
vkem ní
a ža-
dosavad
—
— „Tu
v duchu sama
mluvila
stojím,"
tedj'
sebou — „tu
140 Q'
^es
šávy jedovaté, jež pokazila koeny života mého. Zde stojím duchové otc bohomilych a mnou mezi A ámi pomsta pišla na hohopusté syny. O Vyšehrade, s
u pramene
stojím
,
,
Vyšehrade! choval
na
pomsty prapor zatknouti musím
mám-li tob
nevím,
stechám bj^la
zloeiti
nyní
Odpuste,
žehnati.
matky,
srdce
mj
na rod
zlého
dlouhá léta prahla jsem po prahu
;
nmž
vaše
mnoho
tys
by
a
je
bohové!
Dít své mám
krmila.
pedce tvým
anebo
patnácte
i
tvém,
a
:
od-
slabé
pomsta
let
spatiti
je
—
Bole-
slavku svou!"
V
tom se dvée otevel}^, a
šel Strojboj,
pivádje
s
sebou
do
komaty vea
malého
žena
hlasem
dívku
mužíka. „Strojboji!
povýšeným, ruce
zkikla
Strojboji!" proti
nmu
a dívce napínajíc
—
„vedeš mi blaho mé?" „Tuto jest dít tvé!" týr,
s
odpovdl vážn boha-
dívkou k ní pistoupiv.
zkikla nyní žena hla-
moje!"
„Boleslavko
sem ješt pronikavjším, a v náru
ji
vrhla
v komnat. Strojboj
na
dívku :
—
živote
v loktech.
se
úpla sladkou bolestí „Dít mj!" A dlouho držela Mimo vzdechy její bylo ticho
sevrouc,
moje! krev má! ji takto
i
tu
stál
v hlubokém vnitním
— ~?S k zemi
ké
muzik
a
pohnutí,
na kolena
byl
padl,
tvá až
a takto na rukou skoro leže, hor-
sklonil,
slzy
141 S>
proléval
bohm
a
dkoval.
—
„Dcero
opt Vrahomíra,
má!" a okem mateské rozkoše na Boleslavku hledla. „Jsipromluvila posléze
liž
to
mi
do
vskutku,
oželená?
O
podívej
se
abych ve tvých mladosti své obraz
ocí,
Otevi
uzela!
dávno
má
dít mé, aby se duše
ústa,
zpomenutíra na zvuky
nejšastnjších v rozkoši
let
napásla!''
Ale dívka byla se dosavad jako bez života
všemu poddala slova,
i
:
stála tu nyní bez pohnutí a
erné oi pevn
beze
a neodvratn opírajíc o ne-
známou ženu.
knžno
mi-
mužík, vzchopiv se
se
„Sluha tvj k tob zas pichází, ozval
lostivá!"'
zem,
se
a jásaje líbal
nyní jí
okraj
odvu. „Perun skon-
il zkoušení pravovících, a dny radostné posýlá
na cesty
„O
mu a
jejich." vítej
mi, duše
vrná !'^
promluvila k
n-
velitelkyn. „Vrahomíra zstane tvou dlužnicí,
by
platiti
i
všemi statky
mohla.''
vech, a mužík
I ji
k dívce pikroil. žno moje
ped
!
tebou
dlouholetou
podala políbil;
stojí!
mu ruku pi tchto slopotom se na pat otoiv
„Boleslavko
Otevi oinka
To
jest
péci tvou za-
i
— holubiko — kn-
pohlédni dobe, kdo to
matka tvá!"
— —
143 S>
^S
„Matka
zkikla dívka,
má!*'
jakoby
a
ped
z vj^jevení byla protrhla a nyní teprva
osobu
státi spatíJla
sebou
pohledla na mužíka a
:
se
s
nho
Tys matka moje?" sbhla okem na Vrahomíru. zkíikla opt, obma rukama za hlavu se chopivši, 7,
by podvodnému snu viti nemohla.
jako
tedy krásný ten obraz, ten
na cestách provázel a po
mo
touha moje dychtila?
jevil jsi
se,
mj
blažený
nmž
se
Veškerá bytost
srdci. i
tsn
prsa,
její
jenž
m
dosavad nadar-
O krásn, krásn vysne,
a
Boleslavka na srdci matky své."
míe na
Bh,
dobrý
„Tjs
šastna
bude
Vraho-
I klesla
k mateskému
vinouc
rázem se
pevrátila,
zdálo se, že pohlédnutím na matku posléze onu
prázdnost v duši své vyplnila, kteráž
dosavad
ji
jako na smyslech roztržitou byla inila.
V
Kochanv
tom vebhl
jjBrate Nedomysle!"
ped
Vsazen
jsem
„Ha, Pemysle
sem bývalým, nou, jež oci její,
brate
..píteli
je do vazbj^,
o bezhrdlí jeho
a
Výhoni hrozí
Kochana
slyšel
rozprávti.^'
mj
!^*
zkikla Boleslavka hla-
„to byla ta orlice s knížecí koru-
podsila Boleslavku pi hrách kteréž
když se
byla slova jeho,
ostatními byl uklonil,
nehoda.
Boreš do komnaty.
t
jako kouzla zavedly
mj!" bdovala
!
!
O
To byly brate,
dále a s bolestí uvrhla se
v náru matinu. „Zachovej mi
bratra,
matko má!"
^~
~-^S 143
nm/
,,Kdo jent clovek, o
se
knžna pohanská;
podivením
8
?••
mluvíte a
tázala
Nedomysl
jal
se o jinochu vypravovati, co byl pro oba na pasece i
ye
hrad
Kochan
uinil, když jim
„Kochan?'- podivila se Vrahomíra.
poznávám nových
toho
myslnou hraku an se doba
Pro
ale
„(3
valy!"
dle
,.Ha,
boh vyznavae
Lehko-
!
vášnmi smysl svých
s
vedou,
nad celou zemí strašn rozhodná!
blíží
dít mé jinocha bratrem nazývá?'^
tváe
jeho
tržení svém.
na mne ve
se
Boleslavka
odpovídala
..Ty a on jste
m
snách sraá-
v obyejném na rukou
a starostliv obletoval okolo mne holub sokol dravý hrozil bílé
„Kdež
tedy
jest
peí
jinoch?'^
„Cizincem ,.a
jest
tázala
nosili,
"-^
se
opt
má na Vyšehrad?'^
Vyšehrad,"
na
vy-
mj, když
krví zkáleti.
Vrahomíra. „Jakého povolání
mužík,
úklady.
strojil
ekl
nato
pohostinsku pišel k vládykovl Klecan-
skému.''
„Klecanskému?'^ zdsila se knžna, jakoby ohlas
nejstrašlivjšího
nikl.
..Klecanskému?"
a náramný
hnv poal
hromu
optovala jí
jest,
knžno
domysl v pokoe.
ješt
krev bouiti,
nevlídn od vlastního dítte
„Tak
duši její
byl pro-
jednou,
takže se
utrhla.
milostivá!"
odpovdl Ne-
„Jinoch knížecímu lovímu
vot zachoval, a ten jej pijal za syna."
ži-
-^S
144 ^'
—
koenech
,,V nejhlubších
zniiti
ml
život
jeho!" zabouila Vrahomíra hlasem strašlivým
památku jeho na zemi, a
„zniiti veškerou šlivou kletbou
vyhnati
jej
i
po smrti
vnosti duše jeho po neobmezených svta koninách. Pus mé! Podvodník
stra-
ze spolku
bohomilých, aby do
bratra šalebného, dít
—
bloudila z mysli
jest a za-
hubí srdce tvé!"
„Není,
krabuj
není
dravý!"
prosila dívka.
,,Duše moje miluje jinocha, jako Libunka
svého — tohoto
ženicha
miluje
zvstovae nehody
mi-
láka mého." „Nenávidti ho
musíš,"
volala
„jakož matka nenávidí, cokoliv patí k
Vrahomíra,
domu pro-
klatého zrádce, jejž tu zovou Klecanským!"
„Ty sebou,
oi
nejsi
matka má!'' zkikla dívka
jako
jindy
mezi
kejklíi
i
trhla
dlávala,
podivn záily. „Matka moje milovala ve snách Pemysla mého; ty ale ostré drápy Poj, pole, slavíku brousíš na holuba mého. a
její
—
mj!"
mluvila dále
s
hroznou
ouzkostí,
mužíka
za sebou ke dveím vlekouc; „poletíme do háje, kde^ kvítí roste bez
„Boleslavko!
had !"
—
Milostivá
knžno!"
zvolal
mužík ouzkostn, brzo k dívce brzo k matce její se obraceje. „Nedej zahynouti dítti svému! Potopen
je
koen
pannina
života
i
vrchol
radostí
— —
145 S>
-S
boh
jeho ve srdci jinochov tajnou mocí tatelných
i
;
hoderi
lásky
Veliký byl
hnv knžny
ského, avšak ješt
láska
a mi-
k
její
pohanské na Klecan-
vtší, aspoíi pirozenjší byla
dítti, a
nejvtší bylby pro
ni žel
ztratiti.
Strastiplná
„Vní
bohové!'^
se
sovi
"^^
— Nato
okáži
,,okažte
mi
pistoupila ke Strojboji. ,,Hiv-
promluvila
!'^
jak daleko
dáti
knmu;
„podívám
nešlechetnost pivedla, a zdali
jej
veškeré hlasy svdomí
zprávu
konen,
zvolala
dlouhá léta pomstu na zhoubce vašeho
jež
chystala.
srdcem.
zmítala jejím
by nyní služebnice vaše kráeti
cestu, po kteréž
mla,
boue
bý-
mla opt
kdyby poklad sotva nalezeny byla
val,
nezpy-
její
tvé."
losti
se,
jinoch
jest
svého bez
o jinochu,
srdce odvrátilo od matky
I
nmsí mi
se
dceino
udusil.
nhož by
!'^
18.
S prosebnou tváí knížetem svým.
zprávu
o
I
stál
letitý,
kud
utišil,
K.
lovci
ped
jemu byl vrný Boreš nejdíve
nehod jinochov za dne
v
pinesl,
a
vládyka
Byl se svdomí podšen, již pon-
nemeškal, Jaromíra hned
muž
nejvyšší
o milost prositi.
a nyní toliko nebezpeí ochránce svého
10
;
— ped oima
maje,
146 Q'
veera do
ješt toho
nelenil
knížecích komnat
vstoupiti.
^,0n jest syn
sem bolestným.
mj!" ekl
tu
ke knížeti hla-
„Ušeti krve mé, pane!
je zajisté a istá,
nauí
i
se v
dobrá
mezech rozkaz
tvých prouditi." „Chvalitebná jest ti
tvoje o jinocha, jenž
odpovdl
život zachoval,"
milovné
pée
hned
prosbami
srdce
Jaromír, jehož lid-
obmkilo
se
nesmím dstojnost knížecí nechat prstem
„ale já
opovážlivým przniti."
„Nuže tedy
neutracuj hocha pro služby otce
jeho, pane milostivý!" „
Já
ho nechci
otci? Prokázal
on
Ale co pravíš o jeho
utratit.
mi
služby
njaké? Znám já
otce jeho?"
„On
stojí
„Ty,
mj
ped
tebou!"
píteli?
— Aj,
Bh,
pro milý
jakby
možná?"
to bylo
ped mnohými
„Náruživý pohan byl živ
dom v dom
v
knížete
pohan Sázavských
jeho jako syn,
darovala
mu
lásku
a
svou —
jediná i
byl chován
i
^
lety
dcera knížecí
byla slabá
pi pros-
mu brzo, lovka vá-
bách jeho, a ve sladkém plái svila že matkou šnivého, jí
ml
jest.
Veliké bylo leknutí
nebo znal písnost otce
také zkusiti.
knížete.
A vskutku
Otec jiného ženicha ustano-
——
—^
147 S>
dcei své, a nešastného milence sežírala žár-
vil
livost a žádost po
pomst.
vyhnanec po
bloudil
I
kdež
krajích, až ho cesta k Vyšehradu pivedla, i
boh
syn knížete Sázavského, od
odpadlý,
pe-
Tu svedli ucho vyhnancovo, že se nakloa srdce jeho rozdynilo k uení o bohu cizím, chtilo se po zisku, jakýmž jej pro nevru k bodomácím vábili. Odekl se boh svých, ano
býval.
hm
v zaslepenosti
vyvedl
své
kíže na mímmilovné ^
v
v
sbory
i
bratry,
znamením
se
dosavad
se
jižto
»
Svetovidu klanli. Žárlivost a pomsta vedla kroky
mu nové
jeho, on ale usiloval sebe pemluvili, že
uení
tuto
povinnost ukládá,
žat pohanských.
Starého vládce v krvi tonoucího
a dceru jeho již co
kou ukrutnou lna se
opt
Svtovid
zotavili, ;
ale
i
poplenil hrad kní-
matku
odal jí ruAvšak pohané
nalezl,
i
jejího letorost.
ješt jednou
na
se
zrádná ruka nabrousila
me na zrstající vnc do píbytku
plém
a
opt
hoících
boje
se
usmál
také
uchystala
Sám
jeho.
n
pomsty,
vj^edl ješt jednou náruživý odpadlík sbory Vyšehradské,
a to
k ouplné
ských, a heslo jeho bylo
vého!
— Moje
bratrm svým,
to heslo
zkáze :
skítk Sázav-
Všecko pro Boha pra-
bylo
já
ustrojil
a veleben a povýšen byl
zkázu
jsem zato
od nového pána, knížete Vyšehradského. Krví pí-
buznou zprznil jsem ruce své, avšak
poup
z
lna
"
—^
oy—
148
nemohl jsem
Vrahomíina, krev svou,
in
svdka
nechtje ale
;
zhubiti
na oích
svých
míti,
dal jsem dít uiteli svému v nové víe, odpadlé-
mu
totiž
bratru Vrahomíinu. I byl jinoch až do-
savad živ u pstouna svého, jejž otcem nazýval,
na
poušti,
kam
se tento v nábožné horlivosti ze
hluného svta byl syn
k
t
svému, jenž
otci
vinu hochu nezkušenému, služeb
mých
,,Ano,
se v tom
i
odpus
jinochu,
nyní prosí
knížecí
vrátil :
se
odpus
na
váhu
mj!"
ozval
ji
!
brate
prosebný hlas díví, a Miloslava vkro-
ila pes práh z komnaty
nebo
vedlejší,
sestru tvou dnes uchránil.^^
i
Podivil se Jaromír této nové
leným prosbám hone z vazby.
kdež byla ce-
„Odpus, pane, statnému
lou rozmluvu vyslechla. jinochu,
však
a vhodiž
dm
tvj
pro
Vera
uchýlil.
odolati
zpráv, a spo-
nemoha, propustil
Vý-
Jakoby v obejmutí synov odlevy
muky probuzeného svdomí dojíti ml, spchal muž letitý s novou silou k jinochu, tše se na radost jeho, až z vazby vykroí. Avšak Výhon ani slova nepromluvil. Nmý a oddechu za všehké
poslouchal výitky
dyky, a jako
i
radování se omládlého vlá-
bez vší
vle kráel za ním
do
známých komnat. „Živé blesky!" zvolal posléze vládyka ne-
trpliv, „což pak
jsi
mluvy pozbyl, zamilovaný
—
149
'53
pak
Odpovídej
holube?
mluv, vypravuj, co by
byl
6i'
predce
té
potésilo?"
za
chvíli
„Ano, já
Vyšehrad.
slovo na šeho,
nebo
dati,
po
cem
ješt jinak kuji
srdce se
—
odpovédél jinoch, an
oí
do
vládykovi
povím, a
to
ti
svému
otci
poté.šilo?"
„Co by mé dlouhou
—
hledl.
bude poslední moje
to
IVehodím se do spolku
va-
moje se ješt nenauilo nežáústa
a
roztouží,
neumí
moje
jak jim srdce káže.
mluviti, nežli
D-
tob za píze, pane vládyko, jakovous
m
na pouš k
otci
obdaiti
slíbil.
Zejtra
vrátím
se
Podivínu." „Nevrátíš, nevrátíš
nocha prudce k
dná
síla
t
více z
státi
tovala krvi,
—
mj,
a žá-
nepov-
se tu za ním hlas obrátil,
spatil na prahu
—
„Žádná?" op-
ženu vysoké postavy.
tato
.,ty jsi
lokt mých nevytrhne!"
domý, a když se vládyka jizby
zvolal Klecanskv a ji-
srdci pivinul
Žádná?" ozval
,,
!"
ješt jednou
—
..ani
zrada na vlastní
Hlvso Sázavský?" „Ha, Vrahomíra!"
ztrnul
vládyka
a
jako
zdrcený se potácel. ..Nezhynul jenž
ti
jméno mé
tedy
vným
mluvila nyní žena, se,
vrný miláku
pichází!"
ješt
had v prsou
tvých,
sykotem opakuje?" pro-
do jizby vstupujíc.
..Chystej
vyznavai
— pomsta
a bohomilý
-—^
150
6i'
„Co chceš ode mne?^^
zastenal vládyka,
oi
od Vrahomíry odvraceje.
„Ano, co
chceš,
postavo
„Muž
tento mi
se také Výhon.
udlil, a dokud noha moje
ten
ty
jsi
ozval
synovského práva
navždy práh jeho ne-
pekroí, nedám mu píkoí „Ha,
strašlivá?"
liolub
initi!"
divoký,"
ozvala se
Vrahomíra, „jenž mi dít odvádíš? Nestav se mi
v i
an
cestu,
tebe
tímto
s
hnv mj hnvu
se
hrození.
mluvím,
sic
by
uchvátil."
„Nechtj abych „Já
zrádcem
se zasmál!" prohodil jinoch.
božího nebojím, neku-li ženského
Slova tvá jsou plevy, jež do vtru za-
fouknu."
má
„Ale ruka žena
sem
hnviv
a
jest
ocelem obtížena!" zvolala
sáhla po dýce, již
mla
za pá-
ukrytu.
„Usta, Vrahomíro!" zkikl nyní Klecanský, rychle mezi ni a jinocha pokroiv. „Usta, matko!
a nezbrocuj
jinocha
— on
ruku ve vlastní krvi!
je syn
Obejmi
tvj!"
mj?" zdsila se žena a dýku pustíc, života ped jinochem státi zstala.
„Syn jako bez
„Syn kvapením
její?" trna,
zkikl Výhon a radostným pe-
jako
u
vidní brzo na vládyku
brzo na neznámou ženu pohlížel.
— —^<9 „Syn
její,"
ruku chopiv
t
nárui
z
s
otcem svým, a
posud
vzývej
milost
unesl
Tuto
dvacetileté
erva
srdci hlodavého
v prchlivém
i
její
jemuž
svým,
„Tuto
jej dovedl.
své
jejíma ukrýval.
otcem
s
Klecanský, a jinocha za
Vrb ho míe
blíže k
outlého
ped oima její
doložil
ped nohama matky
poklekni
kterýž
151 S^-
výitky
krmily."
„Matko!" zastenal jinoch hlasem se tesoucím.
— „Synu pláem
sitým
mj!"
zvolala Vrahomíra, a s hla-
— prvním
to
vrhla se Výhoni na prsa.
—
mnohých letech Náhlým pocitem oblapo
kra
žené matky rozehála se ledová
pohanské mstitelkyn, pro pomstu pišla v
nenadálé
,
zapomnla žena, že byla Pemyslovc, a proudem
i
dm
nepoznané
dávno
,
uchvácena, nechala se
kolem srdce
oželené
bezdky
nésti,
rozkoše
kam
s ní
srdce ploulo.
„Tys tedy v skutku matka má?
raj?^
divil
se
Výhon, pln plesu brzo vládyku
brzo Vrahomíru objímaje.
jakž
to
možná?
Nejsi-liž
napájela
knžna jsou
ty
—
Vrahomíra, matka
bych tedy bratr
byl?"
„Tys bratr i
„Ale pro živé bohy
eeno ? A já
Boleslavky, jak mi její
Tys otec
její
krví
pohanská.
cesty
jejich!
— jedna
svou!"
matka vás porodila
odpovídala
rozjaená
„Mocní jsou bohové a
Já zloeila
otci
tajné
tvému
co
— — — já
vrahu tvému své
a hle
:
!
boh
^S 152
Í5Í-
mu zloeila
vrahu dcery
co
pupence pod ste-
milost mi oba
chou svádí, kam jsem pišla pro pomstu.
O Hivso, Hivso pro t moci erné tak zavedly, pro jest míra pestupk tvých tak veliká, a pro bla!
host doby této tak nesmírná,
že
se
jak»
srdce
v slabém lunu na zbouených vlnách kotácí, ne-
mohouc
ani
tam
ani
sem
cele se skáceti!"
„Odpus, Vrahomíro!"
zvolal Klecanský hla-
sem, jenž byl Vrahomíru co dívku
jímá-
sladce
val.
„Veliká jest míra mých pestupk, ale veliká
jest
i
lítost
„A
má!"
Bh
hích
vnosti.
krátkozrakým
šlený lidem i
od
vrch
k brán
až
Bh velí
pravý,
nesmy-
prominouti
milosti
jeho
by
,
dosaho-
vtom nkdo za ním, a na prahu se objevil staec v odvu poutníkem, s obnaženou hlavou, s oima k nebi obrácenýma. 3Iírná a líbezná byla tvá jeho, a po pás mu šedivé
val!" promluvil
vousy plynuly.
„Ote
Podivíne!"
zkikl Výhon a letl pí-
chozímu v oustrety.
— brate!"
„Píteli
poustevníkovi na
„Pítel
srden
i
schovanec
v dávno
zvolal vládyka,
vrhaje se
prsa. —
mj
a sestenec vítají
nevídaných
komnatách,"
mluvil tento, když se byl z objetí
obou
m
pro-
ponkud
—
153
-(3
Si—
vyvinul; ,.jediná sestra v dálce z.stává a s
vem
k ninuž
zápasí,
t
Viahomíro! což pak
bohové
zlí
ji
ješt
hn-
popichují.
ani dlouhá léta lásce
nenauila?"
Bez
— bez
pohnutí
hledla
sebe
muže neznámého. Ústa chtla nco
žena na
šeptati
— ale
slova na rtech mela.
„Vrahomíro!
me
si
— bratr
Mecislav
t
volá!
Zpo-
mu
žena
na dny mladosti!"
A
vykiknutím
hlasitým
s
padla
okolo krku.
„Pemysle
—
mj
pane
Knžno
!
ozvaly se nyní ješt jiné hlasy po
síni,
moje
!"
k Vyhoní
se pitulila Boleslavka, a na prahu stál s
rukama
vrný Xedomysl.
sepnutýma
19.
Tžká
Pemyslovskými.
Vršovc svého na
—
Vrahomíra
zaradovala
i
Vyšehrad ped svátky
byla noc na
se
Pemyslv
stol
zjevila
myšlénkou,
uil, abych v
lené;
a
by
zkušeného,
i
úct
na
když
míval
byla
mu
pán
kníže
syna se
Otec Podivín
Bohem zvo-
sáhla ruka inil
že
Ale jinoch
dosadí.
dal do smíchu. „Ajta, paní matko!
m
spiknutí
hocha ne-
píkoí: pedce
Q—
-—^ 154
pánem mým, a vrn mu budu sloužiti. Nech epici Pemyslovu na hlav Jaromírov. Pán
jest
ty
Bh
sám uzná, kdy mu
„A
bude mít strhnouti."
ji
nadarmo byla tak dlouho
já bych tedy
boh
o povýšení rodu svého^ o zvelebení
svých
pracovala?'^ promluvila Vrahomíra, ve hlubokých
ped
myšlénkách
sebe hledíc, jakoby na rozcestí
stála,
nevdouc kam
u
mla
cíle
bych
zatoit.
krokj^
na
zapomenouti
své á bratr svých ?
na zhubení
—
j^Nyní
krve
prolití
boh ?
na pí-
sahu svou?" „Nejkrásnjší kvty krve tvé pnou se nyní okolo tebe, sestro divín,
dají
Bh i
se
rukou
slabou
hubiti
uinno
jest,
cokoliv
koila se vli
Noc uprchlá,
ln
Umluveno
pohanv; knížeti,
t
po-
pak nez hlíny
zniuje.
po mnohá léta
abys poznala moc a po-
jeho.'^
tžká i
praví
loví; a hnv lidský
vnosti zkoušel
jediný od
svedl nyní se svými,
rém
plém
„a z krve bratr tvých vzejde
žehnané až na vcnost. Bohové
zemské
nábožný Po-
promluvil
má!'^
mnohé a tajné rozmluv pišlo povstné jitro, jež v temnoše-
zkázu bylo
ve
chovalo
všecko
ale jakož potají
s
dm
Pemyslovc. Vršovci a knžnou
na
zradu kul Kochan proti
opela se nyní zradou
proti
Kochanovi,
ve prospch syna svého, matka Vrahomíra.
—
;
—-'^ Znám
155
Sy'
— na vchod
jest onen lov, kterýž jako
svátk Vyšehradských,
ili
vlastn na zasvcení
nové své vlády Vršovci Pražskému knížeti uchystali.
Náhle a
novým povykem
s
v hustých
chasa
pustilejší;
nešastného
lesích
„Šastnou cestu za
úsmchem
s
Jaromíra.
na šalebné tvái
ekl k nmu:
„Svlíkej knížecí roucho,
romíre
dlouho viselo na zženštilé
i
dosti
!
musí
nyní také tlo mužnjší
k
chvatá,
na
k zdšenému pistoupiv ruku k dubu pivázal, tere, z
luk
zdvihnuvši
chopila
hlas
ponkud,
vnitnosti,
si
svdky
býti knížecí vraždy.
bylo
heslem pro
honb
lid
s
zbjníky a spoleníky krátké, ale zoufanlivé
Mnozí
prchli
Po-
ihned
aby
jej
— mezi
A
za-
náhle
a silná ruka
kejklíe,
tak jím o zemi
zstal na koání vkovitých
spolu jsa na
vztáhl,
Výhov,
bývalého
se
že velikán, odraziv
i
A
nato
Tu však
chtli.
stíleti
jej
hrace
kamžto pak zrádcové, jako do
vznl mezi zástupem jinochova
pane Ja-
zdobiti!'*
hanebnému najmutý,
dílu
roz-
se
chechtali
tatíkem!'^
a Kochan
obklopila zrádná
po-
i
mrštila,
bez sebe ležeti
dub,
ježto
mly
zkiknutí jinochovo
Vrahomíin,
po-
kterýž,
eledí Vršovc,
ihned
na
a
po
sei dvanácte náelník
jal.
jejicTi
nimi
se
uvrhnul,
také ostražitý Kochan.
Jako ochránce svého obejmul nyní Jaromír Výhone pedstavil jej seste své na Vyšehrad, i
— -—<9 156
íoí'
byla zatím Vrahomíra s Klecanskvm a
kdež
dem svým bdla, by napedené
A
puklo.
byl
veliký
spiknutí
radostné
ples
li-
nevy-
Prahy nad
všechnch oi posledních pohan, po
zachránním
dobrého
obracely
se
po
dcei
a po stateném jinochu, jenžto se nyní
její
rodu
dle
i
knížete,
knžn
svého
a
sml
ucházeti
o milost
sestry
knížecí.
Bez petrže poaly na
hrad liko
i
smutn, na
nž
den jich života, a
— tm
to-
pro zradu popravcova ruka
Poslední den
se chystala.
svátky na Vyše-
vesele ku konci
se
schýlily
to
svátk
byl
i
oi ze všech kraj
poslední dívaly se
pro výstrahu na jich utracení.
30.
I slavily
nimi
a
se
opt svátky na Vyšehrad. Mezi
pedešlými byla však bolestná doba na
v
v
r
Cechy pipadla, v nízto Polane zemi zhubili a pod správou chrabrého Boleslava
Mnoho vrných vání a boje I
bylo padlo za
— mezi
Vrahomíru nebylo
vidti.
Byla v
outlejší pohnutí
i
ní
Prahy se
dn
zmocnili.
tohoto utisko-
nimi také vládyka Klecanský. již
mezi diváky na Vyšehrad
pohanka opt
procitla,
an se
matky, sestry a ženy v srdci jejím
;
—<S bylo
s
Polanem chtla ješt je-
dnou pro bohy své podstoupiti ji
:
157 S>^—
Spolena
ztišilo.
:
!
boj
— ale
Morana
hry
opt na
uchvátila s bojišt.
Známí
— mezi
Vyšehrad
provádli
kejklííi
Zertoíi s dívkou bledých
nimi
tváí, jižto dcerou nazýval.
I
byla
dívka zkrvá-
ržemi ovnila
cené tlo matky své jejím zaplakala;
své
potom
nižádným se udržeti
ale
nedadouc, vrného Zerton prosila, aby do šírého
svta
šel.
za holoubkem,"^
nému. I
opt
poletíme
!
uslze-
nyní na palouku u povstné
Jezer-
lichotila
ped temi
se
sty lety Libuše
Pemysla za manžela svého
kníže prohlásila. tisíci
slavíku
s ní
k mužíkovi
ky, kdež byla
sného
— jjPoj,
— stála
hrob
a na
Stála
tu
vhla-
a za Pražské
nyní Boleslavka
ped
diváky v rouchu, jež byla od mládí nosila
v rouchu
kejklíském
,
a
pla ped
v zanícení
zástupy žasnoucími: „Noc
se pevalila pres plnoci.
Pokroila k
jitru
šedošeru
Aj tu vece Výhon k Oldichovi
Hoj poslyš ty veleslavný kníže
Bh
ti
Nuž
ty nás
!
bujarost dal ve vše oudy,
ve
proti
zlým
Polanm
—
!
—
Aj tu knz vzal prápor v mocnou ruku Za mnou, za mnou chrabe na Polány, Na Polány vrahy našich zemí
— —-3
Q-
158
Strach udeil ve všecky Polány
Aj vítzství
jesti
Bohem dáno
Vstane Jarmír nad
—
;
zemí opt,
vší
Rozlétne se radost po vší zemi,
Po
vší
zemi od radostné Prahy."
I poslouchali
opvání
in
svých kníže Ol-
dich, jenž byl z Bavor ku pomoci pispl bratra Jaromírovi,
a
nynjší knížecí loví Výhon, po
zachránní pána svého pijmím Dub
;
mezi nimi
tšila se Výhoni zasnoubená knížecí panna
i
s
bra-
trem Jaromírem, a mezi ostatním sborem host poslouchali slova Boleslavina také Boreš
jeho Libunka;
avšak ani
onch
ani
i
manželka
tchto prosba
nezmohla napotom nic u podivné dívky, kteráž na
Vyšehrad všecko zstavivši dtství svého v šírém
svt
s
vrným pstounem
zmizela.
-^>á^3<^
Dalimil. Obraz historický.
(Psáno roku 1842.)
1.
Illrazivym
dechem
táhl
pes
vítr
Vitkov
a fie toil se okolo zdí Pražských. Obloha visela
nad okolím plna snhových mrak, a jenom chvílemi proskakovaly
slunení sv.
poblesky.
Bylo
Panny Barbory, když
Div
zvon
po
se
splývalo
semotam bhání.
ulice
nich s
;
ped
den
to
se psalo léta
šumícím, hlušivým
plnny Pražské ozývalo
šedým sklepením
tímto
Odnci
hnízdící Korutané a najatí
plesání
a
a
úst,
vjsokých vží.
huení zmatené
Bylo
královští,
1310.
byly na-
klení
z lidských
slavností
Pán
hmotem
volání,
slabé
v zemi
se
Míšané, spchali v ne-
poádných houfech ze Starého msta k velikému mostu, honni, tepáni a tisknuli jsouce od
v
jichžto
zbra
rukou místo
mírných nástroj bojovná
se leskla.
Nepehledným davem bylo pokryto
Františka,
i
hemžícího-se
lidstva
zimou ztuhlé okolí za branou u
veliké prostranství
msta. Onde IX.
mšan,
ped
se hýbali zástupové
sv.
branou u vnit
nov 11
zvoleného
—^
163
Q~
Jana Lucemburského, kteíž byli od Kutné Hory a Kolína pitáhnuvše, osm dní ped hlavou království polem leželi a nyní posléz do msta vcházeli; tuto se tísnily zástupové s nepoádnou krále
správou krále Jindicha Korutanského nespokoje-
ných a po koneném
ád
utišení
mšan
toužících
všech veejných ne-
všeho
vku
a
pohlaví,
zvlášt ale zmužilí a odvážliví oudové poádku eznického, kteí udatn na královskou posádku se oboivše, pádnými
volný
prchod
zpsobili.
Nevídaný byl
eského
pro-
byli
císaskému
toužebn cekanému synu
a
sekali
širocinami bránu
to
— nevídaný
zkoušené Prahy.
den v djinách
království
v píbzích mnohdy a tžce
Na jednom
konci vjíždl do
ní
panovník, vítaný tisícerem radostných hlas, a na
druhém konci ukrýval se vlada, stíhaný kletbou.
utrpení
Plesné pokikování, jakoby jistý
spasitel
msta
po
picházel,
se z nesíslných hrdel, kudy bujná
tisícerou
dlouhém rozléhalo
brna nového
panovníka nesla.
„Sláva jemu! Pokoj nám!'^
huením smíšených hlas,
vák bu
své
jimižto
zaznívalo mezi
zástupové
di-
podivení nad spanilým jinošským
králem a jeho bohatým
prvodem eských
a
n-
meckých pán, anebo své nadje v píští správu a polehení stavu svého projevovali.
Všechnm
—^S chvla
peplnná
se
163
S>—
srdce radostným oekáváním,
a zpomínky na minule útisky knížete Korutanského z pamti.
Otcové
zmizely
v tu
zdvihali
dtí svých, aby jim nového
chvíli
matky
a
pána a
po
boku jeho spanilou cho ukázali, knžnu Elišku, tu
drahou ratolest z domácího, starožitného kmene
královského.
U
prostíed tohoto
vidti
toliko
šního
dne
opodál
dv
osoby, které v událostech dne-
žádného
jako
mstské brány
nového krále,
všeobecného plesání bylo
ani
úastenství a
stály,
hledíce
nemajíce,
na vjezd
nja-
v tvái, ani ve slovech
kého pohnutí nejevily.
A
pedce by
každý
se byl
zklamal, kdo by je byl v té chvíli necitnými nazýval. Srdce obou bylo plné, ale jiným pohnutím
odráželo
se
mohutná prsa,
o
nežli
u
hluného
množství.
Byly
dv
to
statné
postavy rytíské vyso-
kého vku, hlavy stíbrné, ale tla ješt zdravého, týle rovného. Zdálo se, jakoby zde dva duby
v nžto
stály,
vpíral,
vždy
se
ale
byl již
nadarmo
mnohý zhoubný o
jich
vichr
korunu se po-
koušel.
Mlky
hledli oba na zástup podivn ustro-
jených cizozemc v prvodu a komenstvu královském, a rtové jich zpíili se v bolnotrpný kdyžto jich zrakové na pánech
eských
úsmv, utkvli,
-—(3 164
oc-
kteí v popedí
i
pozadí mladého správce tak sta-
rého království
s
jakousi hrdostí na svých koních
se vypínali.
Když
plesavý
oci
obou tichých
z nich
— ramenatá
jizvou
ozdobených tváí
pohledu
— petrhnuv
dobrý
eský
mu
pokik
stupn nejvyššího
množství
bezdky
pak
potkaly
dosáhl,
pozorovatel,
postava
,
smdých
a písného,
se
jeden
a
mnohou
,
dojemného
posavadní mlení, ekl: „Náš
umí ješt hezky
lid
Korutan
tedy
shromáždného
ješt píliš
To
kieti!
ouzce
hrdla
asi
nezadrhnul."
—
muž „Co se kiku týe," odpovídal druhý dstojn píjemného vzezení a slov mužnou lí„to víš — tu jsou Cechové bezností plynoucích
—
Nedej
hned po ruce!
Bože, aby se jich dnešní
vbrzké plativé ,jHospodine, pomiluj
jásání
ny!'^
promnilo."
„Tak zle nebude!" ekl první, povážliv hlavou vrt; „aspo se toho báti, aspo to oekávati nesmíme. Povst praví o tom Lucemburském mládeneku mnoho dobrého do úplného zrostu ;
mu
budou
moc
státi
zkušení muži po boku, a císaská
otce jeho nebude také viklavému království
našemu
škoditi."
„Ovšem, ovšem!" „tšiti
se
odpovídal
zase
druhý;
musíme všelikou nadjí, bychme hned
"
:
—<9
S>~
165
na poátku v zoufání nepadli.
mne špatný a
se ze
pál bych
I
si,
aby
z tebe dobrý prorok udlal,
aby po jeho smrti vaši synové ješt jednou zpívati nemuseli:
Neplate ho, eské dti, rate jist vdti
A
By
byl živ ten kníže déle,
Zlá by pošla
Moji synové nebudou
Cechm
také
jemn
jméno
a
ský,
tebou
doložil po
lítostným.
nebudou!" ekl
ruku druhého vele tiskna; ítati
—
arci zpívati,"
to
kratikém pomlení hlasem ,^Naši
mele.
..ale
tvoje jmenovati,
první
kvapn,
tvou knihu budou
dokud jazyk
e-
v nejposlednjším koínku
velebený,
nezhyne/Bože, abych jednoho
„Chraniž nadíti
chtl a
druhé
se
pošetile
aby se nešastn pihoditi
mlo," odpovdl druhý, „akoliv
dobré
cesty
k tomuto poslednímu prosekáváte."
„Na mne „Nikoli,
krev z
nikoli!
ty
boji
se
íci,
mlky
a
na
na
to
neposkvrnná
ní vídal,
když
z udatných ran se prýštla;
oko nedychtí po cizím lesku
ných
istá,
jsi
otc eských, já
ve svatém
—
neuvaluj vinu
nemohu
se
to dívati.''
;
bázn
ale
nemohu
zbaviti,
ti
tvé
to o ji-
a nemohu
—<9
166
2.
Náramná tíse u brány,
huivým
eské
runy
i
po oklikách ku královu
eští pánové nového
nyní stanovisko své také oba
žnými slovy
o
správce ko-
Volnjm krokem
uvádli.
nebyli v obecný ples
pomalá
se
vícerameným proudem se
a
rozlévajíc rovnou cestou
dvoru, kamžto
ztrácela
lidstva
letití
rytíové,
svých hlas
i
stavu domácího
opouštli
mísili,
ízení
a
jižto
a vá-
národu
zvdavého množství, okolo mstských zdí k Havelské brán. toho Avšak dne bylo živo a hluno v odlehlejších stranách, nebo rozvtená láje bhala po
rozmlouvajíce, uhýbali se, opodál
i
mst
jako
hledajíc,
Míšanu, do
zhladovlá,
koho by udávila, a kterýž
jí
byli cizí utiskovatelé
A
bda
takž minulo
domy, kdež
i
zv,
lesní
Korutanu nebo
padl do ruky; jako
vlk pepadala
zdili.
rozsápaná
divé stá-
vdla,
že se
za správy korutanské uhníi
starce rytíe nkolik zá-
stup, kteí dlouhý útisk setásajíce, buto hla-
posmšnými písnmi srdci svému ulehovali. Pitom toili a máchali zbraní, sitým proklínáním, nebo
jakž
jí
byla domácnost poskytla, vidlemi, sekerami,
velkými obuchy, anebo jakž
ženým nepítelem do ruky
ji
šastný zápas
dal,
meem
s
pora-
a kopím.
"
•—*<9
„Kdyby mli, hlas a o
pkné
167
S>—
ped pl rokem
byli
tu
moudrost
paží svých takto pozvednouti, mohli
veselý podzimek
a
léto
v život svém
ekl první z onch dvou rytí, když se byl zas práv takový houf obecného lidu okolo nich pehrnul. „Ale aby jim Pán Bh plamente do srdce hodil! nou pochode do mozku více míti,"
—
i
otvírají ústa,
te
mají zmužilostí, kdyžto strašidla
zmizela.''
Bh, Hynku!" ekl
„Pro milý dlouho ješt držeti?
budeš
eho
tník se zpytatelné
své
té
chceš od
víry
láje,
Tot práv
nadíti ?
kouzlo
moci
ji
míti
tebných
peovati
svém pochode pánu, jakoby na
lých
roznítit,
urozené,
že
se
nemže
chátra
dotknouti,
Ale vám píslušelo
— vy déle
jste
vcí pomli v mozku
ped pl
nežli
ro-
netoužiti po cizáku
ciziny,
domácích sadech
strom nekvtlo,
se
kteí o poádek
máte
kem, a nehledti do
lid
ono tajemné, nevy-
nesmí k soudu pohnati. moudrosti, vám,
v nízký
od sprostých robo-
bojí proti ní vystoupiti, že se jí
že
druhý, ..jak
dosti ušlechti-
z nichžto jste
všechny povýšiti mohli, aby se
ostatní
jeden nade
v jeho stínu
shromažovaly.
„To mohli
uiniti,^^
dosvdoval
první; „jesti
mezi námi ješt tak dobré, šlechetné krve, jakož byla ona rolníka Stadického. Ale pro jsi ne-
—
— mluvil ty?
Pro
Q—-
168
'S
nenechal svou vhlasnost za
jsi
tmy všeobecné záiti?"
„Pro?"
eí
zvuk
opakoval
jeho
nabýval
jakési
lovka
chtli hlas zchudlého jasnost vidti?
druhý,
jindy
mírný
hokosti.
„Což
a
slyšeti?
Což chtli
uvádl venás kdy z ci-
Mluvil jsem, na mysl
škeré nátisky a protivenství, kteréž
— oni
poznávali
lovk,
nemající,
krom svého jména
a své nesmírné lásky k rodu
eskému, nieho, co
ziny zavalily
mých by se
ale
5
pravdu a
tíži
slov
statky, pívrženci a se vší majetností jiných
na váhu
položil, nezvrátil
cestu jich
vli
jejich a
úmyslm."
nevykázal ^
„Nikoli, brate, nikoli!" ozval se první s ne-
líenou
živostí.
kteí mli
o
„Nei novou
jim kivdu, takoví nejsou,
zem
správu
Oni byli by hlasu tvého
šetili,
naší peovati.
kdybysi
jen
byl"
setrval — "
„To si
byl
jest:
kdybych se byl hašteil, kdybych
žlu bouil
marnými slovy
... ale
tomu
jsem se neuil. Krátce a pravdiv íci každému, co rozum káže, to jest heslo moje, a lépe stálo
by
to
nyní s korunou
a podprcové bývali,
kdyby
nebyli hledali, lézti mohli.
Ci
její
eskou, kdyby ochráncové
také
závistiví
eho
mžeš
takového
sob
smýšlení
nejsouce, u
byli
cizincv
doma, u rodu vlastního, nami upíti
s
dobrým svdomím,
— ~eS) 169 o> že pánové naši cizího panovníka jen proto
aby jednomu mezi sebou nemuseli
Jako bysi
?
hodnosti postoupiti
teto
hlavy naše,
neznal, ty
je
!
bohpomozí
'*
„Pravdu
hokou,
díš,
istou
ale
vzdychnul jizvami pokrytý soudruh strany
mi
v srdcích
pány naše
nelze
ale
jejich,
Božího vedla
dobrému.
zemi
zvolili,
Získali
jistý
jedovatá
ta zlá,
i
štít
závist
a silnou
té
byla
moudrého ízení
nemu
zmyje k
alespo tžce
jsme
„Z
jeho.
hájiti;
vn
dle
pravdu,"
utisknuté
Bez
ochranu.
císaské
moci Jindichovy bylo by zlé hospodáství v na-
šem
království."
„Hynku
l'^
eje, hodnou
podivil se
druhý a zastaviv kro-
na
chvíli se
díval.
,,S
tebou
si
za-
hrálo studené stáí šeredn."
„Pro?" „Protože zamrzlo srdce tvé, protože
to
není
hlava tvoje, protože takto hrdina nemluvíval, je-
hož jméno
postrach
hospodáství v Aj, nech
m
všech
eském
cizinc
království bez cizí
ruka Boží uchvátí
tedy
bývalo.
!
Zlé
pomoci
?
— to tedy
sob sám pomoci nemže. Pisámbh! kdybych vdl, hodno
není
že
jednou
živu
býti
pánové
mezi lidem,
naši
a škodu svou nebudou
omyl
kterýž
svj
chtít nahraditi
:
nepoznají
dnes bych
—
—^ starým
oudm
me
sebe
170 S>
svým do rakve
ustlal,
a vedle
kroniku svou položil."
i
„To neuiníš!"
„To
horlivým.
v ochablosti
neuinil,
bysi
knihu svou, a dokud
bude
jí
vidl.
lid
slovem nás
kdybysi
eského
jazyka
cti
jeho
i
tonouti a umírati
ke
povzbuzení,
pítel
zvolal
eský
K
našemu
sepsal
jsi
ítati,
ne-
zapomene se nikdy tak hluboce sám nad sebou, aby
si
musel zoufati."
Rozmluva
ným kikem
lidských hlas, kteréž nedaleko
nimi z peesté
hož jednotlivé
to
jakžto
klení,
Rytím
v nebezpen3'ch
chomái semotam Picházejíce
moc
volá,
a
se
to
býti
protož
t}'!
bezdky ja-
zpímiv, bystrý-
kterýž
stílel,
i
z hrdel
Hynek nabyl
blíže, poznali,
cizí,
nmecká
a protivníky
chtivýma
dobách
v podivném
se hýbal.
oima
že uprosted smí-
dívka ustrašen o po-
své o milost
otrhaní, vyzáblí chlapi drželi
z nich
a
Zvlášt
urychlili.
po zástupu
šeného hluku
zdály
a sice beze vší oné hnusné suro-
kéhosi ducha jinošského,
ma oima
n-
smích a pronikavé o pomoc
sprostých ženštin vycházejí,
kroeje své
ped
vkol povtí
šumivé, temné huení, z
proskakovalo.
hlasy ženské, vosti,
vycházely a
tlupy
naplovaly. Bylo
volání
petržena div-
náhle
byla
jejich
po
prosí.
Dva
ji
za ruce, a každý
ní
hled, byl by
ji
—^
171 sy-
rád pro sebe uchvátil.
ským odncem,
—
Jiní se tahali s branibor-
kterýž co možno svými nepátely
cloumaje a dívce pispti chtje,
prosil,
klel,
lál
a bdoval.
odvu
Podle
dívce vidti, leží,
že
a ušlechtilého vzezení bylo na
nkterému
onch cizinc
z
kteíž se byli za minulé vlády v
Mla
dinami do Cech pisthovali.
na
cho sleen rytíských, a celé tváení-se raz oblieje, volená slova
smrtelným strachem že
jí
— všecko,
zaslonno,
ná-
celými ro-
s
sob
rou-
její,
akoli skoro
dávalo
na jevo,
nco pípadu hrozného. Pi
setkání-se s nízkou
obyejného, a v tomto
tídou je
lidu
vý-
ne-
tom
eského neumla nebo v nejvtší nesnázi své volala k vtícímu
všem bylo zástupu také
patrno, že ani slova
jazykem nmeckým, slova
ani
dlal a po
„Co Hynka,
ní se
nerozumje
ehož ale tento' jenom posmch si z
,
ošklíbal.
se tu dje?''
byla
zvuná
když se byl ták dalece
zástup zaslechnouti mohl. se
;
nkteí, kupa
se
Xa
ponkud
to
slova rytíe
piblížil,
že
jej
zavolání obrátili
rozdlila,
a
tkavé
zraky podšené dívky utkvly na letitém reku. Šlechetná postava jeho vzbudila v
„Pro živé rány nešastnou!"
kiela
ni
duveru.
Spasitelovy — ochraniž vší
sílu
mne
namáhajíc, aby se
z nepátelských rukou vymknula.
— —
^S 172
kne,
mladá
ty
lovk
tlupou
oušklebn na
cizopanský chtán, až
ten
„T napínej
zkikl na
pijaviko!"
malý,
ni
S2'
ale
svalovitý
zuby vyceniv.
mezi
to
a
pu-
ti
pistárlý,
^^Jeste jsi se dosti
eské nenacucala?"
krve
„Co
tu poínáte?'^ ozval se zase rytí, nyní
až mezi houf pokroiv. „Chytili ji
te
jsme korutanskou laku, a chceme
upéci!" zarochtal jeden z chlap, jižto dívku
drželi.
„A
kdo
vám
dal právo
u prosted míruplných
na honbu vycházeti
mst? v
tu hodinu, kdyžto
každý poctivý Pražan za svým králem:
Pokoj!
vyvolává?"
Na zástup
dstojn
tato slova,
ponkud
ustrašený
pacích jsoucí hýbati,
jakoby nevdli, co dodal
si
smlosti, a
zaal
pronesená,
anebo
aspo
se
na roz-
a jedni pohledali na druhé', initi.
Ale chlap vedle dívky
zamraiv elo bídou svrasko-
vatlé, oboil se na rytíe.
„Kdo
t
udlal sudiem
krok
a
in
na-
šich?" ptal se hlasem drslavým. „Co se ptáš na právo, ty moudrá kotrbo ?
Dlali nám také podle
Anebo když chceme ne-
práva, kteí se krví a mozoly našimi živili?
máme teprva o dovolení pátelm spláceti?''
prositi,
— Druzí
eí
touto
—
^,r
<S 173
povzbuzeni, zaali
reptati
a sápati se na rytíe.
„Stjte!" dlati
lidu písluší!
na nevinné dívky
„A
mj
Pitom
šlechetn, jako
jednati,
hnv
nikoli záští,
sám
jednu —
mu
„I dej
mu chu
„až
eského
zocelovatl,*^' rozpálil
toto
tmi
ozval se jiný
ušpinný se
zajde, ujímati
vrah
sám zakuklený
to
esky
trochu
k oné rot
cizáky
toiti.
žvatlati
nauil,
eských
dí,
spojili."
— Korutan — dí!^
„Korutan to
se
patí alespo s
"
Xaposledy je
!
Korutan, který
anebo
!
Míšeské jablko!" ped dívku a zaal dlouhým
„nepustím
se postavil
kteí se
a pomstu
,
toporem tžké sekery nad hlavou
lidu
e-
i sluší mužm bezbranné — Propuste pannu hned nežli
kdybysi, pane,
pobhlík,
máte
co
donutí!"
otrhanec,
se
slyšte,
vylévati.
chytati ?
vás ocel
„a
tento,
Poctiv máte
!
skému
zkíkl
ozývali se
na
mezi houfem rozliní hlasové, jako huení po-
bouených
vln
;
ale
pronikavý hlas je
opt za-
razil.
„I
krtku!" kterýž stil,
aby
ti
zkikl náhle byl
huba
nectná
celý ten
onen
as
ani
upadla
a
hrozivým
ty
slepý
malý pistárlý muž, oka
s
a vzchopiv se nyní, vrhnul se
napnul ruku
,
okem
rytíe nespu-
na špinavce,
ohlížel se
vkol
174 „Já
po celém zástupu. se
nauíš zdvoileji
opováží,
Na
ti
Oc^
piložím mastiku, že a
mluviti,
každému, kdo se
—
ješt slovem tomuto muži se opíti!
kolena
ped
vy
ním,
slepáci!
— vy
bídáci!
dkujte Pánu Bohu, že vás rekovská pravice jeho
Vy hlupáci! Je-li tento muž Korutan, tedy jsme my všickni baby a dti naše budou štata. Na kolena ped ním což ho ješt neznáte? O vy bídní rasocháci! vy
jako stébla nezdrtí!
Korutan!
—
nezkušení holobrádkové
znám!
—a
umím
chové, musíte
ji
o
nm
také
Vidíte- li, z
!
— Tedy
slyšte!
písniku^
a
— já
ho
Ce-
jste-li
umti: eši,
Dube pana Hynka?
Proti jeho
ránám
helmy jsou jen dýnka!"
Jako slova njakého arodjníka,
zavznla
nm
píse mezi divým zástupem, a vzbudila v radostný pokik. jatý
V okamžení
odnec na svobod,
a
stáli cizí
dívka
vychudlá,
i
za-
zmoená
luza tlaila se jako novrozená okolo rytíe, je-
hož jméno ješt z horších skování korutanské, ze
v pamti a v ústech
dn
as,
nežli
bylo
uti-
braniborských svizel,
lidu tkvlo.
„Vždy je dobe promluvil Hynek s vlídným úsmvem, tísni zástupu se vyhýbaje. „Jsem tomu velice povden, že jméno moje v Cechách !'^
—
:
—-^ ješt
znají.
Hlete
povsti udrželo, dále,
jen,
S>^
aby se také vaše v dobré
a za tuto
okázav na
vezmte malou
175
cizince,
;,
svou
mluvil
kterouž mi postupujete,
Mžete
náhradu.
koist/'
dnes za zdraví
našeho nového pána, mladého krále, do žbánu se podívati.
Malé oberstvení nebude na škodu
snad užitenjší
S tmi
nežli
honba na cízopanské laky.^ nejbližšímu
slovy hodil
nkolik stí-
brných do sejmuté epice a pistoupil
lem svým k
pann. veleb žehnaje i
eských
vého dobrodince
V
dáli
i
s
píte-
Zástup se dal do hlasi-
cizí
tého jásání, a
—
bylo slyšeti
dále
se
ubíral.
píse
„Vidíte-li,
z
srdcí,
rytíe, jako pra-
Cesi,
Dube pana Hynka?"
3.
„Podejte se bez
rých dobrodruh,
bázn v
ušlechtilá
ochranu dvou sta-
panno!" mluvil Hy-
nek z Dube k dívce jazykem nmeckým, trochu neobratn, za
to ale
tak
srden,
ovšem že díví
dvra
každým okamžením zrstala, „a povzte nám laskav, kam vás provoditi máme." „Já nevím, kde se nacházím, a nevím, kam
kroej
svých
obrátit,
moji šlechetní ochráncové!'^
—
—
^S 176
Sž-
ponkud
odpovídala dívka hlasem slaviím, ješt
se-chvjícím. chtli
m
mj
„Otec
dovésti
a
pes most na Menší msto,
zlou nehodou odtrhli nás
noucí se zástupové s
oí,
my
si
pavezník jeho
tento
od
prudké
jako sebe,
vlny že-
nám
otec
ale
zmizel
cestu a octnuli se posléze
pomátli
v tchto oddálen3'ch koninách."
Vlastn jsme potom nemohli rovnou cestou k mostu zamiti," dokládal cizí odnec, protože ,,
,,
se to po ulicích
bilo,
laskominy dostával, dali
jsme
tedy
aby v
nm
pustit se také do toho.
ale ta vaše les
nezabloudil
kde
štrbinu,
stranou
šastn proklouzli, šim hnízdm jako
lovk
až kosti chrupaly, a
Praha
ze samých
—
s
Hle-
bychme
je proti na-
dom — ert
dovolením
!"
„Tedy bude snad nejlépe, když vás až na Menší msto doprovodíme, kde vás bezpochyby otec oekávati bude,"
ekl Hynek.
— „Co
myslíš,
brate ?" v
„Ze se my dva velmi špatn za ochránce
nmeckých dívek, a zvlášt dnešního dne hodíme," odpovdl soudruh jeho esky a s jemným úsmvem. „Aby však neekli, že neumjí Cechové býti dvornými, musíme se na tu pou odvážiti, i
jinde
a dáti
panence bezpeného prvodu,
krajanm
jejím krky podezávali."
by
— Nato
vzali
Ona mezi
cestu.
177
-e9
dívku
S>~--
mezi
sebe a dali
ped pl
ním pijela,
Prahy za
do
nikoho nezná;
zde
život vedla
sama že
ona
Míšn
letem z
posud
a že
soukromý
tichy,
na
tím vypravovala, že otec její je
ve služb pi dvoe královském, teprv asi
se
že
teprva dnes tolik
a
sbhala, když otec náhle povstalým zvon-
ulic
ním na poplach za svou povinností ku dvoru byl
— potom
pospíšil
chlému outku
ji
zdšený opt
se navrátil a
k ry-
pobídnul.
„Skrovné obydlí naše je zaveno, své vypravování. ,,My nevzali
nco uschránných penz
a
sebou
s
šperk
skonila
'^
nežli
nic,
nebožce
po
matce."
Mezi peestým davem
lidstva,
ježto se po-
sud na ulicích hemžilo, povídalo a se hádalo, ne-
prvodí Míšeské
padli rytíští
nebo mysl všeobecná
oí; na
vci,
jiné
vší
a
hou stranu
byla
obrácena
dnes
až k mostu
tak se dostali
pekážky. Zde
dívky nikomu do
zvdli, že Korutané dru-
ale
opanovavše,
vž
mosteckou
msta pecházeti každému
a ze Starého
beze
obsadili
brání.
Dívka bdovala. „Milá,
zují.
IX.
dušinko!"
tšil
ji
H>Tiek
vám nepomohou, leda by ty projezevce vytopily, jižto nám cestu zame-
z Dube, žluklé
spanilá
„slze
Ledabylo
honiti se
po ulicích, také žádného
12
—^^
178 S^~—
užitku nepinese; váš otec dostal se bezpochyby
šastn na Malou štstí uvedlo
stranu,
mysle,
— svatobarborské
že
vás
i
povtí
není také
as ma-
podle toho, abychme pouhou procházkou
kam pod
bázn
nemohoucí ješt
mužm
a
nejmoudejší, co uiniti mohli.
doma
pochyby
jí
do rukou. Provázeli
lidu
do otcov-
ji
zdálo
se
to
býti
Uznali vespolek,
bude,
hledati
stran,
by
bez-
pitom
se
padnouti rozkvašenému lidu
v nebezpeí vydal,
dosti
aby
dceru na Malé
že otec, nenajde-li
hlukem
mezi
své pozbyti, prosila,
ského bytu dovedli,
i
n-
hostinskou stechu uteeme."
Dívka, vší
když se
myslím tedy, že bude nejlépe,
ili:
tam
ji
tedy k žádanému
cíli.
Opuštný píbytek, k nmuž jim cizí odnec pracn cestu okazoval, stál v odlehlé ulici,
avšak
i
do ní byla se rozdráždná
sa
veejného
vzteku uvrhla. Druzí obyvatelé nepatrného domku prozradili toulavé tuje.
nho
Neznali ho žalovati,
zbi, sice,
zde také clzák by-
že a
jelikož
nemli žádné píiny na
tichý,
z veejného
hluku
oddálený život vedl: ale dlouho tajenému a nyní
prudce propuklému záští a z
tisk
utrhlé touze po
mst
okov tžkých
ná-
bylo na tom dosti, že
byl cizinec, a takž muselo všecko, co se ho týkalo a co
mu
náleželo,
ve zkázu
pijíti.
I
po-
—
—3 pokik
zdvihlí
179 S>
dvée, jako
vylomili
outok
a uinili
v zemi nepátelské
na
ele
vojenská
do komnat,
a nena-
drancující
vrhli se
lézajíce jiného odporu,
obydlí;
tiché
bezuzdou zu-
schlazovali
ivost na mrtvém nábytku.
„A
každému hnáty zchromnou," zkikl mezi plenícím houfem ohromný velikán, kterýž si mezi ním jakési vlády
nco odnésti pamt uvádlo
pelechu
,
naši na
že
jsme tak dlouho
bemenem
—
tom do pece! brného
s
by
co
—a tím
jako
vláeli,
se
pekla se vším
„kdo by chtl
osobil,
nám darmo
naše otuplé
trpliví
vyhrabeme,
jestli
to
tu
s
bídu
blbství,
cizáckým
proklatým
hezky po esku
Leda
z tohoto
oslové.
Do
oken, a
po-
nkde nco
stí-
beztoho
je
naše,
to
to
mže
v eských ru-
z Kutné Hory kradeno,
je
kou uváznouti!^' Rytíští s
ochráncové
dívky
práv
picházeli
pobloudilými cizinci k domu, kdyžto roztluený-
mi
okny všeliký
ulici
lítal;
maly
se
s
nábytek
vypáeného bytu na
hrozným teskotem
dubové
ženské roucho, a
stoly
a
;
vítr
lá-
odnášel
hlinné nebo sklenné nádobí
Sbhlý dole zástup se a pokikoval jako pi velikém vítzství,
inelo
a
rozbíjely
židlice
po zemi.
a niil na malé kusy,
eho
chechtal i
trhal
se jen dopíditi mohl.
— —
^3 180
Dívka
skému
odnec
;
zastavili
by nám
jestli
to
se k
Dub-
zuby a
hn-
tulila
zatínal psti, skípal
viv mumlal; rytíové „Nevím,
bojácn
a
zbledla,
Si
kroej
svých.
co pomohlo, kdy-
mei mezi tento bychme nejen svými jmény ale roj vzteklých sršán udeili," ekl pán z Dube k svému píteli; „ze step neudlá se již nový nábytek, a jako vcní hlídai této panny nemžeme se také pede dvée postaviti. Odejdouce zstai
víme
v nebezpeenství. Nejlépe tedy snad ui-
ji
níme, uvedouce
ji
do
píbytk
svých."
Soudruh jeho neodpovídal, nýbrž byste a
s ja-
posmchem na podráždnou luzu oí svých upíraje, na dosvdení jenom hlavou tajným
kýmsi
pokýval.
„Nyní nám nezbývá ský k dívce,
„nežli
ochrany naší zstala,
jdeme
,
v naší
nemohu vám chtla
;
dvrn
nežli
domácnosti
arci vlastního
leda byste se do liti
abyste
a
ekl Dubpod pláštm
jiné pomoci,"
otce
vašeho
pomeškala.
Já sám
písteší poskytnouti,
kraj na nkterý hrad
ale tuhle pítel
na-
mj
mj
uchý-
vede v Praze malé
hospodáíko, u nho budete dobe schována." ,jO zlí Udé!" úpla dívka, uslzené oi k rytím prosebn pozvednouc, „zlí lidé, jižto me v
tento
smutný stav pivedli, že vás osobou svou
obtžovati musím!"
—
"
—^S „Nelajte
mrou z
tak zlý, jak
a
pi své nehod snad
se
mu te uzda
se
Ostatn nemluvte
v
malou
„On
šetrným hlasem.
ale
ponkud musí
vybouil.
jenom
kterýž
hojn utrpl!" odpovdl pán
splácí, co byl
Dube vážným,
181 S>
sleno,
lidu,
"
domýšlíte,
popustiti,
aby
žádném obtžování.
o
v
v
f
není
r
Cesii rytíové umi uiniti rozdílu mezi neprately,
kteí
meem
a kteí krásnýma
oima útokem na
nás ženou."
Na a
vespolek
to
brali se
pímo k
„Velikého
sleno!"
„Jsemt jeden
Hynkova soudruha. nemohu vám poskytnouti, k dívce
tento po chvíli
z
zpátení,
obydlí
pohodlí
se
jal
cestu
nastoupili
onch, kteí
mluviti.
se po zedrání vlasti
naší za cizinského panování více nezotavili
„Jen kratiké otce
mého
pobytí,
nenajde —
dokud náš
„Pál bych vám, aby
to
vrný
brzy dovedl,
mu
—
sluha
ako-
pi dnešním zmatku vašinc tak snadn podaí. Ostatn použité hostinství mého, pokud se vám líbiti bude. Moje liv
pochybovati
prvnjší
e
musím, že se
mla
to
vás jen pipraviti, abyste nic
skvostného neoekávala. Zemští pokladové nejsou
v stejné míe rozdáni." „Já
jich také
šlechetných
neznám.
pedk
dávnovké hrady
leží
Mohu
vykázati,
se
ale
v sutinách."
ovšem adou statky
naše,
— "
—^S „Jak vás máme
183 Qnazývati, ušlechtilá panno^
dokud u nás meškati budete?"
z
„Jméno mé jest Kunhuta, a kmene rytí Kufenheim.''
otec
mj
pochází
,,Kufenheim?^' zkikl díví prvodce
oí
kteráž tím více do
likou živostí,
s
ve-
bila, jelikož
posavadní jeho veliké mírnosti náhle ustoupila.
—
„Otec váš je rytí Kufenheimský?*' ptal se ješt
upel plamenné zraky
jednou, a na krok ucouvna,
na dívku žasnoucí. Dívka posvdila.
„Já znal ped
lovka, kterýž se pratil domu Kufenheimského," mlu-
lety
býti poslední ratolestí vil
zase rytí, a prsa jeho dmula se patrn u ve-
likém pohnutí. „Byl otec váš
„Byl;
za jinošského
nkdy
vku
v Cechách?"
pivedlo
jej
do-
brodružství do království vašeho."
„Ano, dobrodružství, já je znám!'' vypuknul rytí v
hlasitý,
„Co
jest
hoký ti,
smích.
Dalimile?" ptal se ho pán z
Dube
u velikém podivení v jazyku mateském. „Jaké to
zpomínky zmítají duší tvou „Nic, s
nic
mi
není!''
—
odbýval
jej
soudruh
velikým drazem, „nežli že spravedlivým nebe-
sm
dkuji, že mi tuto dívku do rukou pivedla.
arovnými okovy
ji
k
sob
upoutám,
a
všeho
— —^ Bvta moc
mne
ode
ji
183
S)
neodtrhne, dokud se otci
tvá nepodívám!^ Pitom se chopil keovit ruky
jejímu ve
kroky
chlil
o
by
jako
svoje,
se
a ury-
její,
strachoval,
aby
drahou koist nepišel.
4.
Prvod
královský zaal se rozptylovati. Noví
proudové peestých zástup rozlévali se nyní po
Pražských; onde zvuela
ulicích
odnc
rozléhal se
Nkde byli
v
bytm
k vykázaným
vidti
poli,
zástup
nového krále
jinde
;
hovor mladé šlechty.
eských pán, kteí
váleného
u prosted
pod nohama
spchajících
povtím kiklavý
bylo
zem
života, s krajany
nové pátelství uzaveli, a nyní
i
jako vzácné hosti ode
dvora císaského v domy
své je uvádli.
„Ale
Bh
m
tresci!"
ozval se v jedné ta-
kové tlup na koních mladý hrab Lohstein, jehož
odv mezi starým, zaeských pán podivn do oí
polofrancouzský strakatý
chovalým krojem bil,
„Bh
m
tresci
nevidl
nic
poctivý
lovk, jak
Nkteí slovm
hezkého
mladí
!
ješt jsem v
— žádné
oi,
se íká, do
pánové
pro
ohn
eští
vaší Praze
té
nžto by
skoil."
dali
se
jako vtipu do smíchu, chtjíce tím
jeho
osvd-
— —
^S 184 Q'
iti starodávnou
shovívavost
s
vadu národu eského, nesmírnou a
cizinskou prostoekostí
ke všemu, co zahraniním slov;
tulení-se nejstarší
toliko
v
mezi nimi, Ojí z
cemburanu
„U tilé
ervené
jiným zpsobem.
nás není ve zvyku," ekl, ,,aby ušlech-
ženštiny spanilost
roznášely.
hrab
odpovdl Lu-
Lhoty,
svou
po
Ostatn zaínám se
krátkozraký;
sice
zástup spanilých paní v
na odiv
ulicích
obávati, že je
pan
by vidl milostný
byl
prvod
své nejspanilejší
velitelky, naší královské Elišky."
„Vidl jsem, vidl!" odpovídalo a kroutilo
si
rusé
kníry
s
Já pedce hledím
tedy bydlíte v pravé pustin.
hami
lechtaje,
mluvil dále, ryzku svou ostru-
aby
píležitosti poskytla, iti,
pohrdavostí;
jakousi
záhon vašich krásných kvtin,
„byl-li to ale celý
do všech oken,"
cizí hrabátko,
se
jízdeckým
pánu
a
spínala
umním
se
svému
osvd-
„hledím na vše strany, ale nikde se mi ne-
chce díví hlava okázati, kteráž by za
aby poctivý rytí deset
sok
s
„Nehlete nahoru," ozval
kon se
to
stála,
shodil."
na
to
jiný hlas
mezi zástupem, „nýbrž hezky dol. Upnte zraky
ped
sebe, a hned své
ei
„Bh
zvolal
m
tresci!"
odvoláte." cizinec,
když
byl
eského rytíe uinil, a jenom nkolik krok ped sebou Hynka z Dube, Dali-
podle
vyzvání
~?S
—
185
6>^
míla a spanilou Kunhutu zahlídl,
tady vychází dennice na noních
vašeho!"
Pitom uinil
skoky a
nechal
s
svým
sebou
pyšn
dva,
sámbh
!
m
neklamou-li
vého krále
pánové
oi, pan
Mezeický
Vidli
!
jste
šlechetní
sboru, to
kterýž
byl
nho
„Ale zdaleka jsme
šení,
doložil Dalimil,
že
se
starce
staí
,,a
obklopil.
prominouti, že
toiti se nemohli."
ho jak náleží prohlí-
si
mli
z toho veliké
vousái okolo
—a
tak dále. Rozumíš,
„Jak náleží!" usmál jako Dalimil.
..Tvoje
se Ojí,
toili.
panáku?"
mluv esky,
slova jdou do
svta beze
všeho zakuklení, a já vím dobe, že se
nového krále
pot-
nového
svého
slunéka jako muškj^ okolo hoící svíky
Jenom aby
—
u pro-
se
tém
hnátm
musí letitým
jsme jako vy okolo
dli,"
našeho no-
panákové
nevidli!" odpovídal Hynek, zastaviv
„Pan Jan
vedle
?'^
„Tak zblízka jako sted
obrátil.
náš pan Hynek!" zvolal Ojí, „a pi-
Zda Bh,
nho.
tri
tancovat,
aby zetel v ústrety picházejících na sebe
„Tot
trescl,
nebesích mésta
konm
pod
jej
m
„Bh
ti
volení
nelíbilo."
„Jak?" ozval
se jiný
hlas mezi zástupem,
pocházející ze rt, okolo nichž teprva první
ení puelo. „Sjednocené
chmý-
volení nového krále se
—
"
—
186 S>
'S
muži tomuto nelíbilo? Kdo
lovk,
jesti ten
že se
opovažuje —
panáku !" zakikl jej pán z Dube, ,,a podívej se drive na vousj^ lovka, na nhožto — potom si pasi dtinský jazýek svj brousíš ..Tiše, tiše,
;
matuj, že je na tom dosti, abysi o
dobré smýšlel, jak mile díš,
teba
bysi
všecko
v mé spolenosti uvi-
jej
svém rekovském
ve
ho
lovku
ohni ani
neznal."
„Tomu mladíka
se nesmíš
Ojí
práv
On sám
nezná.
poustevnický
pátelé!"
pane," jal se místo
odpovídati, „jestli kdo
dobe
dosti
diviti,
obrátil se
tím
které jsem
S dovolením, „Tento šle-
vede.
život
onch
vám v
poli
paží, bral se
„Jak?
krásných
ítával."
diviti.
„Udlejte nám místa, pánové,
ekl kvapn
protože
pak k ostatním.
Všecko se zaalo
jíti!"
vinen,
—
chetný rytí je Dalimil, skladatel
rým,
Mezeického
a
Dalimil,
a mžeme
dále
veda Kunhutu pod
ku pedu.
— Má
naše
tato
ozval se nyní Lohstein,
s
hvzda
konm
se pitoiv.
„Tedy alespo
doprovodili,
skládajíce
zajíti?"
až k samé dívce
dovolte,
úctu
již
abychme vás
kráse, jakož té nej-
mocnjší královn." Dívka se zapýila a
ímu
se tulíc, nutila ho k
tsn
k svému prvod-
pospchu.
— —^
chceme
kde
služeb,
vám
se
odbýval Dalimil dvorného
odplatí,'^
„My
zince.
S>
panákové,
^Hledejte,
povdn
187
ci-
nejsme ani vaší ochoty žádostiví, aniž
býti vašimi
dlužníky."
Po tch slovech zaal
pítelem rychle
s
i
kráeti, a brzo za sebou veškerý zástup zstavil.
m
^Bh divení.
tresí!'
hrab
zvolal cizí
pln po-
v
„Máte-li v Cechách takovou školu rytíské
bude nejlépe, abychme
dvornosti, tedy
dnes
již
na návrat ke dvoru Jindicha VÍT. pomyslili."
„Nepipouštj
zvyk
rých
ekl
mladík
„Je
milý pane, chování ze sta-
nevyzutého starce za urážku, a
jenžto
,
to
asi
se
jeden z
byl
díve
onch
na
Dalimila
plesnivých vou-
sá, kteí nevdouce ani slova o tom, ve svt dje, myslí, že všecko ješt na mé jsou
áe to
ne-
za obecný mrav panstva eského,*'
vykládejž je
oboil.
si,
stojí
jako
rýmy, jež ten
obrátiv se k Ojíovi.
ped
padesáti
lovk ..Já
o
lety.
co té
se sa-
— Jaké
psal?" mluvil dále, nich ješt ani slova
neslyšel."
„Však
ony nebudou také pro tebe psány,"
usmál se tento;
„a tuhle pro našeho pana hra-
bte ješt mén."
„Pro
to?" ptal se Lohstein.
„Protože
to
jsou zpvy, jimiž Dalimil
vším, co z ciziny pichází,
eský
pede
národ varuje."
—S
188
S>—
„Jakže?" zkikl Lohstein, a náhlým
k
rozpálený, trhnul uzdou, až se nat!
m
lovk
zaal.
^,Je
tresci!
nejsem-li
ten
hnvem
pod ním spí-
Bh
smysly minulý?
žádostiv,
vaši
tu
slavnou
pesvditi se, chová-li v sob ješt více takov3'ch teštnc. Varovati pede vším, co z ciziny pichází! Nesmím na to zapomenouti, a na patiném míst o tom promluviti. Rád bych zemi poznati, a
je
co
vidl,
to
vaše království, kdyby v
nm
nebylo,
z ciziny pichází."
Nešetrná, hanlivá slova mladého hrabte zase
bolestn
pejících
panák,
bodla
chorob národní
i
cizin
v prsa lhostejnjších,
jejich byla
ale snášelivost
pi
úsudku
hrdosti tak veliká, že se
nadutého hosta neopírali. Toliko Ojí nemohl
trní
slov jeho tiše snésti.
„Jak by to v království našem vypadalo, kdyby se v nm živlové cizí s domácími nebyli pomísili,
to
jest
vé
i
sami
hodnému „I se
o
byli
zeby
to
Cecho-
pomoci,
k
nemu
rozhodnouti,'^
zasmál
cizí
pivedli.'^
nyní více
tžko
rozpustile
nežli
„a na všechen zpsob myslím, že mocí pedce dále pišli, než byste byli dovedh.
ekl;
rozhodnouti,'*
ale myslím,
sob, bez
to jest
Lohstein,
tžko
nyní
^na všechen zpsob
Jak se mi
opravdov;
jste s cizí po-
sami
o
sob
ale zdá, nepochází, pane,
—^ tvoje odpornost ke
vwemu cizímu
lovka,
nežli že miluješ dceru
ped
sy—
189
z
nieho
jiného,
kterýž k výstraze
námi verše dlá."
„To
jsi,
nechovám v jakož
jsi
na
a za druhé
pane, na dvojím
mn
již
omylu
!
Za jedno
odpor ke všemu cizímu,
žádný
srdci
dosti
patrn
poznati mohl
nemohu dceru onoho rytíe
—
milovati,
protože žádnou nemá."
„Kdo byla tedy ona dívka?" „Neznám ji z mladších a neví-li nkdo pán našich povdti, co jest a odkud pochází, ,
samého
u
musíš
hledati."
m
.,Bh
dkladnjších
pramene
tresci!
to
také
uiním!"
zpráv
zvolal
mu nikdo v celém zástupu povdti nemohl. „Zjevení její pvabné, aby v eských temnostech
Lohstein rozpustile, an o
Kunhut
bylo
tuze
marn
nic
zahynouti
mlo
;
a jak se mi podle
chtilých tváí jejích vidlo, ani z krve
pochází.
stein!
vlk
eské ne-
Posléze vybíhá váš strašlivý rýmotepec
na lov po jako
ušle-
cizích
nevinné
— podíváme
svou
pannách,
a
beránky.
Jakože jsem Loh-
se
mu na
dáví
zuby!"
koist'
S 190
'5>-
5.
Mezi tím
dostihl Dalimil svého bytu, a ode-
pelivé hospodyni na
sta-
obyejným hostem ponvadž s ním, pouhá
tím
vzdal Kunhutu staré,
ovšem
kteráž
rost,
nad
velmi hlavou vrtla, ška, rozprávti
nemohla.
na
kteráž
Byla
svt
e-
však poctivá,
to
nic jiného neznala,
letitá
žena,
nežli
vli pána svého a povinnosti v malém ho-
spodáství;
protož
ve
i
své
skrovné
komnátce
o Kunhutino pohodlí ochotn se starala. Cizí zbrojnoš pustiv se zase do
msta,
aby
domu pro vtší bezpenost v odvu sluhy Dalimila, a tento sedl nyní opt s pítelem svým samoten v komnat. Oba se zamyslili, pebíhajíce v duchu práv midávnjší píbhy. Zvlášt Dalimil nulé události pána
svého
vyhledal,
odešel
z
i
ponoil se daleko v zašlou minulost, a v pohybech mírné tváe jeho
jevili se
živí
citové,
probíhající
iiádra jeho.
Konen
vrn
položiv
ruku
hlasem srdeným Dalimil
abych strhnul
ony dny
ponkud
se
na rameno
„Nemáš mi rozuml otázce :
jeho,
a
d-
ptal se ho
nic co íci ?"
jeho.
ped oima tvýma
života
Hynek
vzchopil
mého zakrývá, v
—
oponu,
„Chceš, kteráž
níchžto se
vci
:
—es
nž
udály, pro H
S>—
191
jsem nyní
neznámou dívkou projevil?.
mnou
v prsou
nemžeš-li bez
„Nikoli!"
ní
„nyní nemohu
ped
buditi,"
vným
pokrovem."
ponkud
Dalimil
zvolal
ekl srdce své pede-
tvých
nech je zakryto
odkryti,
kterou jsem
hledti/*
její
„Bolest nechci ,,a
ona je-
jesti
z toho poznej, jak bolestn mi
tebou utajil;
bylo na písmo
Hynek;
To
.
v knize života mého,
diná stránka
ped
.
úastenství
živé
tak
živji
tebou tajemství ukrývati, kte-
réž podivnou náhodou z hrobu povstalo, v je
se
pamt
pevn
moje
teba nco v
držeti
nejbližších
iest nevím; nechci to
m
co
a astji
dti hodlám, dobná
i
sám
?
lidského, spra-
Xení
to
sice nic
svých
pihodila se
již
pov-
vc
po-
budoucn ale mne zasáhla takoka celému bhu života mého
pihodí se
tak dtkliv, že
neho
píbh dn
z
ti
Pihodit
hodinách — co
neuml.
posouditi
neobyejného,
usilovala.
nmžto
abysi jako nevidoucí na
ale,
hledl, a dopustím-li se
vedliv
—
;
jinou cestu vykázala."
Opt
se zamlel,
jednou všechnu mluviti
ml,
a
adu onch dn,
jal se posléze takto
„Ddiný
hrad
otc mých
nad Sázavou, v tichém, moji byli se
pebhna
odebrali
v mysli ješt o
nichžto nyní
vypravovati
stával,
odlehlém
jakož
údolí.
za statnými pedky,
víš,
Rodie a
já
— —^S sedl spokojen sve'm, ne sice
s
193
í5>
milovanou manželkou
bohatém a velikém,
ale
v
dom po-
dosti
hodlném a úpravném.
Mli jsme
jedinou
dceru
Boženu.
,
nejvzácnjší poklad naší majetnosti; tle, plna kvetoucí spanilosti, dobrá a radost a pýcha matina, a já mysli, pepadla-li
m
asem
sám
Byla
ztepilá
na
pobožná —
lovk mužné
tichá žalost, že
Bh
manželství naše synem nepožehnal, pohledl jsem
jenom na zdailou dceru, a srdce moje potšilo se, a pokoilo ped Pánem, kterýž obdail ta-
m
kovým klenotem. Tu nastali asové braniborské
vlády.
tehdáž království naše dopuštním Božím
a
Co ne-
pátelskou zlomyslností utrplo, nebudu vypravo-
Ty
sám patil jsi na to oima hoeplnýma, a vztyil pak hlavu na postrach lupi a vztáhl rám na záhubu vrah. Žádný kraj, žádná ddina vati.
nezstala tiché,
tch zloinných host,
prosta
Pihodila
pové k prosté
i
meškal toho
okolí
dáli scházívali
kapli.
mnoholetého zvyku
za
pou v
se
kdežto z blízka
vzavši
i
moje
odlehlé údolí muselo je spatiti.
I
s
cho
našeho
domova,
se nábožní zástu-
moje vypravila se dle
Boženou k místu posvátnému,
prvod dva vrné odnce. Já sám
asu
v Praze, kdežto se o polepšení
veejného poádku jednalo.
— —<9 Hlunji
193 S>
kdy jindy shromáždil se
nežli
liti
venkovský u obrazu Matky Boží, hledaje útchy
8 nebezpeenstvím
a posily ve svém protivenství. života opustili mnozí
útoišt ped úplnou záhubou
kteréž jim bídného
poskytovaly;
skalné sluje a lesní brlohy,
míra jich utrpení nebyla ješt
ale
dovršena, prosby jejich
všechny
ohavnosti byli probhnouti chtli,
pepadli
ped samou
je
jim
nieho
nahý
ne-
vrahové
a jakoby
byly vyslyšeny,
stupn
ped svatým obrazem jich
tváí nejsvtjší orodovnice, akoli
více
nemohli,
pobrati
Ale jestábí jich
život.
pouhý,
nežli
zraky byly hned
v osobách manželky a dcery mé koist kteráž jim za chudobu ostatních
mla
vypátrali, dáti
boha-
S vítzným pokikem pepadl zástup surových pacholk zdšené ženštiny, kterýmž ani násilím pemožení odnci, ani zhubenlí houfové
tou náhradu.
rolník k pomoci pispti nemohli. do nebe
volající,
uleknutí slov,
soudce
o
a
cho
Byl
moje, nabyvši po prvním
vzývala vysokým hlasem
pomstu.
skutek
to
Ubohé
vného
dít moje leželo ve
mdlobách v rukou hanebných lupi. Náhle, jako na úpnlivé prosby od Boha poslán, vyskytl se
mezi prchajícím množstvím mla-
dý rytí, jehož rozkazem Slovo chvíli IX.
jeho
zaplašilo
je
nacházely se ob,
se
od
draví
lupii
ženštin,
a
ídili.
v malé
osvobozeny a beze vší
13
— —^^
194 Q~
k domovu. Jich ochránce je
pohromy, na cest provázel.
Byl
to
jeden z
onch
braniborských
dobro-
druh, kteí za správy Eberharda do zem naší jako hejna hladových vlk vpadli, vtíce, kdeby
k obohacení hubených kapes svých njaké poklady
nalezli.
Byl
stavy, hladkých
to
jinoch
mužn
zrostlé
zp-
ohebného jazyka a
tváí,
po-
sobného chování. Všemi nebes mocnostmi dokládal se,
že veškerý
zástup
opovážlivých
škdc
k písnému soudu požene, a sám své nejvelejší služby ženštinám k bezpeí a pohodlí nabízel. I mluvil tak soucitnými slovy o smutném stavu království, a lál na pvodce všech neestí, že
mkké
pirozenosti své
se pohnuly a
v ochránci svém
lehkovrné ženské podle
eí i
snadno
jeho
zástupce
nejšlechetnjšího
spatily.
I
všech
piinily se, pokudž jim
jazyka cizího známost dovolovala,
utlaených to
dáti
skrovná
mu
ra-
dostné pekvapení své na jevo, a byly by to za
poklesek
hostinnosti
proti
pokládaly,
kdyby ho
nebyly pod mou stechu uvedly.
Já
o celé
a poslem,
té
zbytenými, víc losti
píhod
dostal
zprávu listem
kteí oba mysl mou podsili a slovy
zhoršili.
nežli I
poteba
neml
jsem
bylo, obraz té
udá-
oddechu a pokoje.
Vedle bídy celého království spatoval jsem
i
blízké
—S nebezpeí
vlastního
195
S>—
domu,
nevidl jsem jiné
i
pomoci,
nežli
mužm,
pod jichž krovem plameny se ješt nea se srdcem sklíeným spchal jsem
chytaly
zstaviti
rokování
vci veejné
o
—
dom. Kéžbych se byl radji nikdy z
Moudí pánové
svého nevzdálil! shodli a neshodli
i
beze
svj
nejdražší poklad
tichého prahu
naši byli by se
mne — a
mohl zatím
já
Snad bych tu nesedl nyní samoten na dalekém svt.'' Po hlubokém vzdychnutí byl se Dalimil na njakou chvíli zamlel, duse v sob bolest, kte-
ráž
po
stežiti!
propuknouti hrozila. tichý zápas jeho
;
nov
jako
letech
tolika
Hynek
vda
z
rozjitená
rána
Dube vidl ovšem
že v takovýchto oka-
ale,
mžicích všeliké utšování marné bývá a ránu jen více dráždívá, trval také v hlubokém mlení,
I
vzchopil
dlaní po tvái, s
oí zahánl, „Z list
ochránce
se Dalimil
pejev
a
strašlivý
si
pízrak
jal se dále vypravovati: i
od
s
posla se
dovdv,
ené, nepetváené,
kvítí
na
poli
mladý
že
denn navštvuje,
ouzkostným tušením.
bylo vyrostlo jako
vinnosti.
konen,
jakoby poslední
dm mj
jsem z Prahy
e-
sám žalostnou zpomínku pemže.
kaje, až pítel
spchal
Dve
— prosté,
moje nelí-
vtlený obraz panenské neMimo rodie své a domácí ele a n-
—
—^ Dm
žádného.
S>-
hluného vkolí,
náš byl vzdálen
abychme
a náklonnost nevedla nás k tomu,
spolenost vyhledávali; mimo distvého
tásl jsem
I
padla léta mla-
to
mezi
se
ohraditi
a nepouštti nohu
byli
dívího v asy, kdež
rozvinutí-se
nejmoudeji
svt
malé osady neznala na
z naší
duší
kolik
196
pes
cizí
stnami
jistými
tichý práh.
vda, že
se,
bylo
mladý muž
je nyní
na blízku mé Boženy. Stála ona v onom nebezpeném vku, kdežto se první, tajemné, nevýslovné hlasy v srdci
dívím
dra sladkým toužením
dívka tak
zaínají
plniti
snadn veškerou
dve lupi tíe
I
tanulo
mi
potkati mohlo
jsem na
že
mysli,
Srdce
zet
se
za
mi
ouzkostí
dojemm
mužem by to mé i
lovk
!
z krve
poctivého pukalo,
ry-
když
to pomyslil.
Snažil jsem se ovšem celou cestu sebe klamati, pemlouvaje se, že rodinu
vého
potkati
nemže;
ale
z prsou mých se-deroucí
mé
obávání pravdivé.
mou
tajný,
hlas
njší, nežli mysl moje, a brzo bylo
se
prvním
s
— a pisámbh
našich nehodil
eského.
na
— kdežto
bytostí svou
oddává, kteréž v ní setkání-se
psobí.
a-
ozývati a kypící
sám
nic tako-
mermomocí
varovný byl shledal jsem,
sil-
že
Hned po radostných,
plesavých slovech obou ženštin, po jasném,
zá-
ícím oku nevinné dívky v první hodin optného
:
Q~—
-~^0 197
shledání poznal jsem, že byl cizinec hlavu
mé Boženy
nejen
ale
naplnil,
i
srdce
i
matiny pízné
u veliké stupni dosáhl.
Nezkušené dívce nemohl jsem za
zlé.
Cizí dobrodruh
ml
na
že
byl
v stavu
vabných
vlastností,
pokládati
to
sob
p-
tolik
mužnjší
i
a chladnjší srdce pohnouti, nežli bylo ono sedm-
Mimo
náctileté dívky.
rytíské
prokázáním
srdci
byl
to
a urozeností svou
ml
z krve šlechtické.
Abych
proti
milostnému
abych
dil,
ji
byl
na
varoval,
toho, myslil jsem, není to
jsem
služby
proklestil
považoval
za
—
právo ucházeti se o dceru byl dívku z jiné strany
nábhu cizího dobrodruha ped nepítelem a škdcem jsem
to
prchod k tomuto
si
zapomnl, anebo se v
vc
ohravlasti
vlastn
dom mém
co báti,
nepirozenou
ne-
a
možnou.
jsem záhy, že srdce díví v plném
I shledal
plamenu
stálo,
a
hlava moje
nevdla,
co poíti.
Nemohl jsem snésti myšlénku, že se Branibor v mém dom uhnízdil, a srdce mé nedalo se pemluviti,
jsem líil
o
nmu
laskav bylo zhoubcích lidu eského
aby k
pilnulo.
Mluvil
— ohnivými
slovy
Jsem utrpení pod žezlem braniborským;
nešastné
dve
nejvzdálenjší
nepojalo
myšlénkou
smysl
eí
nepipadlo
ale
mých, ani jí,
že
by
vyvolený srdce jejího k tmto hltavým pijavicím
—
—
198 6>
-eS)
náležel. viti,
I
musel jsem
báze
jí
dokládaje, že denní host
Dvce
!
k
té
svou
pím
samé
tíd
vyjenáleží.
se toho zdsilo, zbledlo, dlouhou chvíli
—
mne hledlo
na
potom se dalo do hokého pláce
a odešlo do své komnaty.
Od
uzavelo se pedemnou srdce
chvíle
té
dítte mého
;
nebo
nedvry
zlý duch
je.
Domnívala se dívka nešastná, že
n
zlaté
mohoucí
kem,
s
hrady lásky pochopiti,
její
opanoval
zúmysl-
jí
podkopávati
chci,
žeby v nich se zlým
nepítelem eské krve,
s
ma všechny
krásné a
svého vystihne, takž
i
lov-
loupeživým do-
brodruhem pebývati mla. Ach, tot práv liké neštstí lásky první, že,
ne-
to
ve-
jakož bystrýma oi-
dobré stránky
vyvolence
opt úpln zaslepená vady
a skvrny jeho vidti nechce!
Až potud kteréž mu ne-
Já byl tehdáž velmi nešastný krvácelo srdce
zem
štstí
mé
toliko ranami,
naší zasazovalo;
!
nyní se kormoutilo
také nehodou, kteráž je pod vlastní stechou po-
A
tkala. stalo
áty
!
kdyby jen
pi onch ranách
Kd) by nebyla ješt
své do prsou
musel ješt o vtší
mých
bylo
z-
tžké paKdybych ti ne-
horší hodina
zaryla!
bolesti mluviti
Vida, že nesvedu nic dobrotou, vyvolil jsem cesty písnjší.
vými
sice,
ale
Zapovdl
Božen
laska-
vážnými slovy na milence
mysliti,
jsem
—
—^
199 S>
kterýž nemohl býti synem
jsem
—
— velel
násiln vytrhnouti z prsou všechnu pa-
jí
eské dcery nehodnou
mátku na nešastnou, sku
eského rytíe
lá-
dobrodruhu zakázal jsem
a braniborskému
dm,
v némžto píštím jeho bylo sínešvar a nehody vzešlo. Ale pevná vle moje pišla pozd. Láska stála v plném pancéi
navštvovati
m
a za tajnými náspy ukryta
Dít moje
bylo
již
mj
byl marný.
bych
spíše byl
domu otcovského
klenutí
hrobka naše oživne
seítí, že
moji k stolu
outok
ztraceno — a
se nadál, že se pevné
na mne
;
mému pisednou! — jednoho
a
otcové
jitra
ne-
jsme Boženu na hrad, nenalezli jsme
nalezli
po celý den
— v noci
Kvapn
vzchopil
ji
byla zmizela!" se Dalimil
tchto
po
slo-
hoké vzpomenutí
hrozilo
bemenem svým zavaliti. Jal se tedy mnat pecházeti, jako by je z pamti a
z prsou
vech se svého sedadla
;
jej
po ko-
setásti chtl.
Hluboká jeho
za
;
i
lítost
rozložila
se
v
srdci
pítele
vzchopil se také, a pojav otce nešastného
ruku
velým
stisknutím,
ho
mlky
pokoušel
podati
provázel
po komnat.
„Nechtj,
píteli,
abych
se
tob obraz rozsápaného srdce, jakž tehdáž v ranných prsou mých leželo," jal se Dalimil po
—^ 300 — (sy
chvíli
jemným, chvjícím-se hlasem opt
sám na muírnu pipnouti, bytosti sve' žhavým železem nej-
„Musel bych
sebe
a každou žilku
bolestnjšího zpomínáuí
a shánl
— Já
trýzniti.
v okolí — jasn
se
stálo
zuil,
soud
osoby tetí a
tvrté
se byl hanebný
jsem pohešil, metník
du-
já držel
;
nebo bez pomoci
svém,
mi nemožno, aby
zdálo se
skutek
povedl;
odnce
jednoho
pochybnosti, že jej oše-
neb5'lo
i
a pemluvil. Ale všecko moje pi-
uplatil
inní ubhlíky
vypátrati
zstalo
marné.
Bolestí
a zuivostí napnutá mysl moje posléz
rozjitená
ochabla
dom
v
slídil
ped
mi
chem, že byl Branibor dít moje odvedl strašlivý
mluviti.
—
slzel
jsem, bdoval
— byl
více
dítti
než muži podoben, ale drak nenávisti uhnízdil se
v adrech mých a lézaje hojné
jazyka
vplížil se
Každé bodnutí jedovatého
potravy.
byla
jeho
výstraha
a popichnutí proti krve naší
naše
pány pro
jich
do srdce mého, na-
pede
vším
hubim. Já
cizím,
byl
asto
nešastné dychtní po cizin
kárával; nyní jsem mohl sebe samého za píklad
pi svém varování jsem vysoko a o
pomstu
mi
veejn
spojiti
opt,
vcech žádná
že
chtl;
pi
osobní
byla okamžení, kde
hlasu svého pozdvihnouti,
obecné
volati a
utiskovatel pravil
vystaviti. I
síly
ku zkáze hladových
ale vychladlejší
tak
dležitých,
rozum
svatých
píina, žádná samolibost,
~e9
53—
201
žádný nízký popud hru svou provádti nemá i mlel jsem a nesl bolest svou.
Brzy na
to
ze zklamané
—
pochoval jsem ženu. Dílem žalost
hoe
nadje, dílem
nešastné,
pro
vždy ješt milované dít, dílem snad
lítost,
1
že
záhubny plamen v prsou dívích hned co jiskru neudusila
— všecko
piinilo
chladné lože ustlalo.
svt.
dom
v
samoten
aby
se,
Nyní
svém,
stál
na minulé
dny
moje — všecko moje
blaženost
jsem za živa pochován
nížto
Jako plnoní píšery
mínky
—
dalekém
na
samoten
zdálo se mi býti hrobem, kdežto
ležel.
ped asem
jsem samoten
Zdi hradu mého, komnaty
práchnivla, vedle
jí
stály okolo
m
honíce
,
mne zpo-
z místa
na
zvuelo hoekování celého národa, táhnouc jako bitký me srdcem mým. I neml místo; mezi to
jsem klidného
postání, a zaplakav
nad rakví otc
svých a velikou písahou novému životu se zasvtiv,
zaal jsem veejný odpor
zem
meem
a
tisknouti Branibory ve
a požárem vyhánti
peživ
osobili,
initi
škdcm
svém
okolí,
je z hnízd, kteréž si byli lou-
zmoivše
je
díve
prvnj-
krví jich
ších držitel.
Nový
život vjel do krve
mé
— nový,
nikdy
nepocítný, jakýsi divoký duch zmocnil se bytosti
mé,
svých
1
zdálo se
vždy
o
mi, že
kroej
k pravému úelu
blíže
picházím,
dn
kdykoli
—
'S
—
303 ^y
jsem hul)im a trýznitelm
lidu
eského njakou
škodu zpsobil.
Avšak
stálými outoky a nájezdy svými obrá-
til
jsem na sebe zetel všech nepátel a popudil
je
k spojenému odporu.
I sehnali se okolo
hradu
krvav brániti hradby své. potu obléhajících neVida však, odolám a hájením nepatrného domu život svj a já musel
mého,
že velikému
i
eledi své jenom v nebezpeí uvedu, kterýž bych
vtším prospchem skoniti: ostavil jsem hrad za noních temností a vyšel tajným mohl jinde
s
prchodem
do
blízkého
z mohovitosti
lesa,
své
nic jiného s sebou nenesa, nežli skrovnou zásobu
penz
njaké šperky po žen a matce.
a
Druhého dne
lehl
na
braniborská vylila zajíc
své
života
dm mj popelem. Zb nm vzteky své, nenalé-
lidského,
obtovala.
kterýž
by
krvochtivosti
ddina moje utrpla zuivostí
I
cizák.
Já
ele
rozpustil
svou, až na nkolik nej-
vrnjších odnc, a stál potom pi Hazmburských, pi Lomnických a pi tob. Vždy znáš ony
asy Byla
nejlépe! to
doba zoufalého
trvalých odpor. nistitelná
Ty sám
zmužení-se a vy-
povstal jsi jako metla
a shromáždiv okolo sebe pravé pátely
eského národu, škodu
jsi
inil jeho trýznitelm.
—
—^ Byly
asy
to
„Vím, vím!" „Kdosi
boj,
krvavých
vzenlo z nich jasné a
srden
203 6> záící —
vroucn ruku
tch asech, povdl
o
tvoje
usmál se pán z Dube prosto-
a starému píteli
mluv
jméno
ale ''
o
tisknul.
mn,
že
Mlatem braniborské helmy koval, Až z nich svtlý ohe vyprchoval.
Znám práv
znám
asy,
ty
kdežto
dnes,
vláda poíná, není radji,
pro t
v zemi zase
se
vc
zpomínka na
ale
;
již
ani z
Dopovz mi
náš míšeský host, zbloudilá panna jsi ji,
abych
rukou nepustil?"
„Neslyšel „Slyšel
cizopanská
tuze líbezná.
Kunhutka, tak živ a siln dojala, že
ekl,
n—
jsi,
že jmenovala otce svého?"
ovšem;
jmenovala
rytíe
Kufen-
heimského."
„Plamenným písmem vzí
mti mé, o
a
mezi
tisícem
dnu soudném bude
nebo Kufenheim „Otec
zníti
toto
tisíc
jméno
to
jméno v pa-
jmen
híšných
v uších mých;
odvedl dceru mou."
dívky?"
této
„To nevím ale píští hodiny to okáží. Mže že mezi lupiem dítte mého a otcem Kiin;
býti,
hutiným žádného jiného spolku, žádné jiné jednoty není,
nežli
Branibor
pouhé jméno
;
Kufenheim, kterýž
ale
možno
podkopal
také,
že
blaženost
—<3 304 domu mého, z
S>-^-
a Míšiian Kufenheim, jehož dít jsme
dráp nevázané
luzy vysvobodili
— jedna
a táž
osoba jest."
„A zastaviv
co hodláš nyní poíti ?" tázal se Hynek,
krok svých ped
pítelem,
na nmžto
veliké pohnutí mysli znamenal.
„Já nevím," odpovdl moje bouí, smyslové se o kterýž
„Stará
krev
a pokoj duše,
rozletují,
tžké boje vedl, rozv koenech. Ještr pomsty hnízdí se
jsem dlouhá
padává se
tento.
léta
v adrech mých."
6.
Píjezd nového krále byl pravý svátek pro lid
Pražský
tnému
;
veselí
dávno nepocí-
zvlášt oddávali se obyvatelé
msta Vtšího,
na Menším Korutané ješt
zlé
jelikož
hospodáství své
zdržeti usilovali.
Nebylo domu, kdež by toužebn oekávaný den tento nebyli
njakým kvasem
oslavovali.
Bo-
haté hody strojily ale rodiny šlechtické, z nichžto
každá njakého anebo
hosta
pítele
z velikého
z panstva venkovského
komonstva
pechovávala. Napnuly se veškeré
átek nového v zemi ním zasvtily.
královského síly,
aby za-
života radostným besedová-
—^ 205 — (5i-
Nkolik
kvas
zvláštních
praviti mladí šlechticové,
Prahy
Z
vtrhli.
dali
si
byli
s
kteí
však pi-
vojskem do
rozliných kraj k vyzvání stav
zemských na poíuoc novému vladai se dostana
vivše, vešli
po
asu
a za
zinci,
poli
oddechu
teplé
Podobný kvas lovický, kterýž
choval,
a
jmním
vládl.
chtli
,
nyní
nový
snhu
toho
slaviti.
mladý rytí Micha-
vystrojil
jsa
s ci-
svazek
komnat, u plných íší
byl
nyní,
i
zimy a napadlého
kruté
toužíce
v
srdcí svých
v pátelství mezi sebou
roku
starého otce po-
velikým vlastním
plnoletý,
Mimo nejvrnjší soudruhy mladosti jeho sedlo u stolu nkolik Lucemburan, a mezi nimi také hrab Lohstein, onen smlý i
posmváek. Byla
to
veselá, skoro
nost;
z pouhých
smích,
a
nil,
nebylo
že
Tu
sliti.
tkého
tak
až
rozpustilá
rozprávek povstal brzy hlasitý
pevn
pi pnícím vín ukoena nco vážnjšího pomy-
se
chvíle
se vypravovala malá dobrodružství z krá-
vojenského
tažení
a
zde se pidávalo a pilhávalo jevo zamilované píhody,
ze ;
života
bezstarostný^ch ustání
mladík
v táboe,
tam picházely na
a jinde vyskytovaly se
kousky prostopášné, bez nichžto
Bez
spole-
arci veselý život
býti nemohl.
stíhaly se pípitky,
a
ím
pla-
raennji hroznová šáva srdce a hlavu besedník
— — i
mozek
jejich
206
(5>
a celý svt byl jim
adra pouhou oe-
v
hrsti odnésti.
tím
rozpalovala,
^S
chovou skoepinou, kterouž mohli
Nejvtší poet pípitk týkal se milosti a spanilosti.
se
rozprostírala
sieji
arci
ženské
Nebylo asu na nco písnj-
šího mysliti.
„Ale jakž pak teli!" zvolal
ty,
srdcí ženských
podniani-
nyní jeden z host, k mladému Loh-
steinovi se obrátiv.
„Ty
jsi
na svou neznámou
Není tedy asi nco nám povídal." tresci!" ekl tento, „málem bych svou pam v eských íších utopil.
krásenku njak zapomnl. tak valného, jakož
„Bh byl
A
celou
jsi
m
zdráva ta dennice mezi Pražskými pan-
je
nami!" I
pozvedl íši, a v okamžení cinkaly nádoby
stíbrné
i
v rukou ostatních.
„Ale kdež pak mi opt zasvitne zlatý lesk její?" ptal se Lohstein souseda svého, po
doušku íši
rázn na stl
postaviv.
„Kde
notném ji
na-
leznu?— kde vzí?" ,,To
veliký
bude
ctitel
pítel
Ojí
lovka, pod
nejlépe
jehož
vdti; ont
perutmi jsme
dnes neznámou holubiku vidli!" ekl soused jeho,
domácí hospodá, mladý Michalovický.
„A neml bych ozval se na to rytí z
snad býti jeho
ctitelem?"
ervené Lhoty mimo svj
"
~^ obyej
horlivji
207 í5>—
nebo
;
nm
v
i
poínalo
víno
„Doufám, pane Michalovický, že v tom nic
hráti.
neslušného nenacházíš ?^
„Co jsem ekl?"
lovk
smíchu. „Sotva se
— již
zmíní
jest
dal se
ohe
tom ve vší poctivosti
o
Což kdybychme
na steše.
v tom njaký chloupek
^Tak
mladý hospodá do
nalézti chtli
doufám, nebude žádný poctivý
pošetile,
v
y
Cech
vpadl do toho Ojír; „leda by pa-
jednati,"
til mezi pány, o
nichž Dalimil
Na svj jazyk málo
A „Co byl
—
práv
napsal, že
dbají
hru v kostky za est majL"
je to?"
ptal
se
Lohstein;
eským
verše jazykem
nebo Ojí
pednesl, akoliv se
k vli cizincm, dle nešastného, mezi tehdejším panstvem již hust rozšíeného zvyku ostatní hoi
vor
tém
naskrze
po
nmeku
vedl.
— „Je
to
snad njaké arodjné zaíkávání?^
mu to „On nám povdl ješt
Veselý hospodá
doložil
pitom;
„jenom
neuvázne, protože
smíchem
se
více
že to
vyložil.
pkných
lovku
vcí,'-'
v pamti
má na nco moudejšího my-
sliti."
„Aha!"
zvolal
cizí
váš nepovolaný kazatel?
sky — hahaha
!
hrab.
„To
je
Škoda, že neumím
tedy
e-
celý den bych se s jeho písnika-
;
—^ mi
a v noci bych
obíral,
Musel by
61^
—
je položil pod hlava.
si
to býti roztomilý breviásl"
nm
pane, po
„Máš-li,
bnost,"
308
ozval
se zase Ojí,
veliiíou touže-
tak
t
„nauím
breviáše nkolika propovídkám,
tebas ani
z toho
esky
neuml. Ku píkladu: Chceš-li cizích obyejfi míti, Hledej, kde to v které zemi zíti,
Pi sob by cizozemc
méh',
Mezí sebe v radu pipouštli."
Nejdíve pronesl
tyto
ádky v jazyku
p-
posluchai svému
vodním, potom ale vysvtlil je
nmecky. „I aby do
Lohstein, jehož
njaké
nho devt
blesk!"
tisíc
rozohnlý mozek v tchto ádcích
„Ten chlap je
osobní zneuctní vypátral.
blázen, a já nevím, jak
si
umu takovými nestvrami obtžkávati mže." „Oh,
milý
zvolal
lovk cizí
pane hrab!"
zdravého roz-
šílenosti
kotrbu
ekl Ojí, jemuž
palivé zraky hosta neušly a jenž ve slovech jeho nové popichnutí nacházel, „já umím ješt více po-
dobných nestvr, jakž
rýmy našeho
Dalimila
se
tob zdravé
poktíti
zalíbilo
Hlete, páni, dobré-li jste rady. v zemi hrady Dávajíce
Nmcm
nemli kde srhovati, Byliby nesmli na vás povstali."
By
vás byli
;
a jadrné
ku p.
—<5 Pi
lom se byl
S)~
209
vzchopil,
obma rukama
a
stl se podepev, ponkud pehnutý
mladému Lucemburanu ádky vykládal. Domníval se, že o
mu
ostrý
v lehké
do prsou
šíp
vbodne,
vychloubavého
mysli
prudké Ojíovo rozhorlení
alo
najednou
a píležitosti k smíchu
zmýlil
ale
líbiti
dalšímu
i
se
jemuž
mladíka,
se za-
obveselení
poskytnouti slibovalo.
„Dobe
sob
nkolikrát po
stein,
stosrdený alespo
domluvný slabosti
„O
v
dobe!"
kázáno,
také,
se
Loh-
se
hlavou zakývaje, „Pro-
je ten váš
že
chechtal
rýmotepec a prav-
nebojí a nestydí
pkných rýmech
o
své
mluviti."
jaké slabosti?"
„Nu,
že
nám
jste
statky
své
postoupiti
museli!"
„Museli ?
— Cechové
nikdy nemusejí
— jen
kdyby nechtli."
to musíte býti pepodivný národ — jediný na celém svt. Kdybyste nechtli Jiný na míst vašem byl by nechtl — kdyby byl nemusel. „I
!
Neznáte u vás písloví ^,Ale,
:
Kdo
s
koho, ten stoho?"
pánové a pátelé!"' ozval se nyní ho-
spodá, „necht marného slov utracování si
radji íší.
to
stojí,
Zdaliž pak
aby se dva
IX.
hlete
celý ten rýmotepec za
poctiví
drost hádali? Sedni, sedni,
a
muži o jeho nemou-
brate Oj íri
!
14
a spláknl
"
—
-es
310
Q—
nevasnou žlu hodným
svou
pípitkera za zdar
utšené budoucnosti."
Ojí vysokým hlasem, když byl slova Michalovického s uzardlou tváí a klopotným srdcem vyslechl, „to uiním; ale „To uiním!"
bez
tebe,
bez
zvolal
vás
všech;
nebo moje
a vaše
píští je zcela rozdílné. Setrvejte ve své krátko-
svtského
zrakostí, pohrdejte moudrostí
proroka,
jakož je Dalimil, posmívejte se napomínkám
strahám jeho,
nebo
jste
vesms
šenjší, národu a jazyka svého
i
vý-
rozumnjší, zkumilo vnjší,
nežli
sláv zem naší sepi bíd stárnul, v mnohé kruté sei lásku svou k lidu eskému osvdil, a v mnohé rad vhlasná slova
lovk,
kterýž
i
promluvil.
Pitom
odstril
maje v úmyslu
stolu,
Mezi hodovníky
nkteí
smáli,
láli,
stolici
;
Nkteí
se
povstal
nkteí
jej
hluk.
zdržovali.
lovku
svobodné-
zvolal zase Ojí, z rukou se jim
vymknuv.
„Víno
mj
od
odejíti.
„Necht svobodnou mu!"
svou a otoil se
mi vstoupilo
do
cestu
hlavy a rozvázalo jazyk
nemohu zde sedti, abych
tajil
a
moil v sob,
co se z prsou na Boží svtlo dere."
necht ho!" ozval se hlas mezi 5,0n se musí Dalimilovy rýmy nazpamt „I
hostmi.
uiti."
;
—
'S 211
Q
—
^To máš pravdu, panáku pisámbh, to uiním!" ekl Ojí, jiskrnýma oima po mladíku !
házeje. ^,Budu se je
nazpamét
uiti, a
tob by
svj rozúmek
také neškodilo, kdybysi jimi
to
osvítil.
Pak by snad píedce jednou o tob nco mluvili, to jest: nco ádného a poctivého; takž ale, jakož posavad
a bezpochyby zstaneš, zahyne
jsi
zahyne rod tvj, an zatím Dalimilovy rýmy
tvé,
zvueti budou, dokud jazyk
koínku na
vky
eský
Bh
dá
do posledního
všemohoucí
ei
té
shánl
svém
po
se
uchvátiv, rozhorlený
jej
mu
Ostatní
povdni,
—
že
náhlavku
vtiskl
stál
rukovt
se
svého,
si vážili,
neopírali.
nyní Ojí na odchodu, a
mee
na
tomu
mravokárce pozbudou,
obstárlého
a protož také živji doniluvám jeho
Takto
ho
déle nezbraovali, jsouce
akoliv jinak zmužilé, udatné mysli jeho
levici o
!
se nestane!"
šastn
elo.
— což
neshnije
Po a
jméno
podepev
dkoval hospodái
za dobré vyastování.
„Abys žádám,"
mti
doložil
kníže
kmetové
ale
neekl, že na tob
na
Oldich
zrazovali,
Radji
chci s
to,
„povím
pravil,
ti,
když
nco
zadarmo
co slavné pa-
mu
velemoudrí
aby Boženu nepojímal za ženu:
eskou
sedlkou se
sníti,
Než královnu nmeckou za ženu raíti Vref každému srdce k jazyku svému, Takž by nepiála tato lidu mému
—
—
jakož se mže každý sám nauiti, atak dále! komu na moudré rad záleží." Po tch slovech odešel. „Šastnou cestu!" zamumlal Míchalo vický mrzut, když byl Ojí ze sín vystoupil. „Já to vdl s nemalým strachem, že nám uši daremnýOdpuste, pánové, že jste mumi emi naplní.
—
turnaj
seli
Pomyslete
nabroušenými
s
že
si,
nelibou
vedlivého vína.
provozovati!
vám hospodáovou nevinou ne-
schopný kuchtík pipálené
chnte
jazyky
chu Za
jeho
jídlo
pedložil
— a splá-
erstvým douškem spra-
vaše zdraví, pánové a
pá-
telé!"
Pi tch
slovech uchopil
mžení znly stíbrné nádoby a hluné zvolání
ovo
s
ostatních rukou,
pípitkem za zdraví hospodá-
rozlehlo se po
„To je
v
i
síni.
moudejší kousek,
arci
a v oka-
íše,
se
daremné
nežli
jazykem sekání," ozval se nyní mezi Lucemburskými
tlnatý mladík
hostmi
s
hoícími tváemi,
a zamlasknul pi tom, kníry po vín ;,moudejší na
také rád
dnalo ?
— lovk
a poslouchá,
na
;
—u
a
všech
o
vdl,
dnešní ;
není
neví
se
co,
všudy,
a
kdo
utíraje
lovk
všechen zpsob;
predce
si
—
by ale
tady vlastn jeto
otvírá
tu
ale
sedí,
a
neví
oi,
pak je vlastn ten
chlapík, o kterého jste se tady hádali?"
—
213
„Oh!" zachechtal se
nmu
proti
vzácné zvíe
„to je
etein,
Si
— ale
sedící
Loh-
hladové a hltavé,
a zvlášt prý žádostivé masa, které cizinou zapáchá. Musíš se míti na pozoru, abys
my
mu
do tla-
nevbhl.**
—
„Já?
nem
„Co pak
zapálené oi.
„A jaký medvd!" „Já ho vidl
Lucemburan vínjaký medvd ?~
do tlamy!" vyvalil
!
— šedivý
krev vy enichá, tam
„A pro
se
mu
je
chechtal se Lohstein dále.
medvd,
kde
a
zane zuby
prý
cizí
šklebiti."
nevytlukou?" zvolal mladík,
siln pstí na stl udeiv.
„Snad
ješt tak odvážlivého reka nenašlo,
se
v
kterýž by vzal v Cechách
cizí
plemeno pod svou
ochranu." ,,Xuže tedy, já
vzchopiv nohy, nati
nechtly. a
uiním
I"
zkikl mladík,
mu
sedadla, akoliv
ani
patiné, pirozené služby ko-
hlava
ani
pole,
svého
ze
se
to
-Já vztyím praporec, já
porazím
lovka,
kterýž
proti
seberu
cizí kr\i
brojí."
„to
„Bh
m
tresci!"
bych
rád
vidl, jaké
kdybych
vj-vedl:
a
kazatele
hledati,
svému
dostáti,
stoupiti."
zasmál
vdl,
se
Lohstein
hrdinství
kde
na mou duši!
toho
bysi
—
dnes
šedivého
musel bysi slovu
a hned tu válenou výpravu pod-
— —^ 314 „Já
ji
63
také podstoupím!"
štje.
mladík,
dokládal
stl povolná opou-
horliv do prsou se tluka, a
„Doufám, že brlohu nepítelovu naleznu." sete!" prosil Michalovický, „Pánové, sete
—
nov
chtje
povstávající
rozmíšku
mne podezení, oarovaných nápoj pedložil." padne na
„Sice
„A kdo
ví,
jenom
se
nohama
kroutí a
že
jsem vám
co jsi neuinil!" zvolal Lohstein,
jejž víno cím dále tím více dívej
uchlácholiti.
rozncovalo.
— ,,Po-
na pítele Viliberta, jak
mate — Bh m
oima
tresci! to nejde
pirozeným zpsobem; a byl bys! pravý áblv ueník, kdyby Vilibert na svém zstal a brlohu vašeho rýmotepce vyhledávati zaal." ,,Baba o tom
lovk
— mrzák
pochybuje!"
jektal
^a kdybysi vdl, co
maso
—
dosvdoval bou,
a
to
Lohstein
znamená:
cizí
krev a
cizí
znamená, moudrý píteli!"
— „a
abysi
poznal, že
d-
pjdu
s te-
rytíské výpravy tvé nahlížím,
pomohu
ohnivé draky lati,
Vilibert
"
„Vím, vím, co
ležitost
to
— kdo rozhorlen —
na tle a duši
ti
všeliké
potírati,
abychme se
do
pekážky pemáhati,
obry zabíjeti brlohy
toho
— všecko
d-
medvda do-
stali."
S tmi k obecnému
slovy vzchopil se, hnutí.
a
dal tím
píinu
— -~-^ 215 S> „Byl by Dalimila
prožluklý kousek, abychme nyní
to
navštívili!^'
dal
ne
mezi ostatními
hlas
hostmí slyšeti.
„On by se musel pi pohledu našem domnívati," ekl jiný ,,že je to houf kajícných hí-
—
šník, kteí se vedle slov jeho na pravou cestu vydali."
„Anebo by
zasmál se tetí, „kteí by se rádi verše
žák,'-' lati
jsme zástup zvdavých
myslil, že
d-
nauili."
„Ty
nejspíše
„proto že se
I"
posmíval
samým básnickým
ti
mu
se
tvrtý
—
zanícením celý
nos leskne."
a
„I
si
myslí, co chce," ozval se mezi touto
smsicí hlas hrab Lohstein vštívíme
dám
— tak
ukázati
v jeho rukou takoví s
ním
jak jsme
zlatou
vidli
ptákové o
— „ale bez
a
my
na-
ho
prodlení!
Já
si
holubiku, kterou jsme dnes
—a
chytají.
cizí krvi jednati,
zeptám
se
ho,
Pítel Vilibert
kde
mže
se
pak
a bude-li potebovati po-
— také pi tom jazyk zaháleti nenechám." „Oh — však mj také nco vydá a snese!"
mocníka
ekl
Vilibert,
vn
postáti
takovou díru horu její
nových zanésti."
pás okolo tla se
do
namáhaje.
si
„Já
urovnávaje a pe-
mu
jím
vydlabu
svdomí, že bude muset celou
rým
složiti,
bude-li chtít bezedno
;
—es „Na me!
jsme
to
— Byla
by
starého proroka
Tmi
a
to
1316 (5>~-
žádostiví!
—
To
švanda rozkošná!
rádi
uvidí-
— Jen
jestli
doma nalezneme!'^
podobnými
pistupovali
slovy
též
ostatní k úmyslu cizozemc, a u vinném rozkva-
šení vydali se brzy na cestu.
7.
Veer ulice mst
svým šedým pláštm Pražských, konec in kratinké vlád zastioval
navrátil.
tém
s
zvdy
na
zimního dne, kdyžto
Míšeský
již
vyslaný zbrojnoš
pánem svým v píbytek Dalimilv
V smrtelných
celý den po
ouzkostech byl
mst
sluha
rytíe na-
nežli
slídil,
sám náramnými
vrný
se
starostmi
pohánn,
z místa na místo tkal, ztracenou dceru
hledaje.
lezl,
kterýžto
S
klopotným
srdcem
vešel
k ochránci dítte svého, a naleznuv
komnat jeho
sedícího,
podivil.
hlasit
pod
Avšak starými
pie dcery své po
žebry,
s
postav
Dalimilovo
tlouklo
když domnlého lu-
spatil.
lovkem,
nejdražším
léta byla mladistvý
kvt
v tiché
jej
dstojné
se
srdce
i
vstupovati
byla se ovšem stala
dnou rukou
nemálo
Kufenheim
Veliká
zmna
kterýž byl zrá-
poklad jeho
sáhl
jeho tváí setela a pa-
— •—^ 217 matku mnohého
dn
plných
chtl se ale
pitom
tak
jemnjší
mnohých
boje,
okem zkušeným,
hlas
podoba
Q' strasti-
na nich zstavila. Toto zpozo-
jeho
Dalimil
roval
tžkého
;
šlechetného
lupie jediné
živ
probuzovati
soucitu
milené
,
v pamti
dcery
jeho,
v prsou jeho
pohnutí
v srdci jeho
a
oživla
všechno
že
umlknouti
zase
muselo. ^
v
v
v
Zhave utkvly
v
On
stav píchozího
cizince.
snad zarazil se
ponkud
chtl
díkm svým
Kufenheim mluviti
ma kteí
ped
zpozoroval, a tím
ei
jeho, kterouž
prchod
dceru,"
uiniti.
konen
se
jal
že
,,potkalo to štstí,
rytím
šlechetným ji
—
to
proud
ze srdce
„Mou nešastnou
rukou
do
se
dv-
dostala,
zbe
rozvtené
nátisky
/
starcovy na muzne po-
oci
uchrá-
nili."
Opt chal,
se
— ale
zamlel
do sebe vsáti chtl.
druhdy
jimiž
pod
Byli to tichou
—
byli oni
stechou
hradu nezkušenou mysl omamoval
zvukové, jen
V
ješt poslou-
Dalimil
jakoby každinký zvuk slov jeho toužebn
mnohem
usedlejší
zvukové,
Sázavského
— a
byli to
oni
hmotnjší!
prsou Dalimilových víila boue. „Jsi
mluviti
—
jimžto za
ty,
pane,"
„jsi ty
zaal
jeden z
posléze
onch
ochránní dcery své
Kufenheim
muž, dkovati mám?"
šlechetných
—
—^ 318 „Je
jediná dcera tvá?^' vypravil ze sebe
to
Dalimil po malé
—
dávaje.
„Mé
„A
odpovdi na otázku ne-
chvíli,
„Jediné dít tvé?" jediné.^'
bezpochyby je miluješ ?"
kdy otcem, tedy
„Byl-lis
dít nadji
jediné
nebude
miluji,
nom v oi
rt
usmívání
nm
na
nový
že dceru svou nade vše podivením,
s
pohrávalo
jestli jsi ji
je-
svému
eí
mezi touto
Nyní se vzchopil a ry-
Dalimilových.
chle k hostu
mu na
to jest,
pohledl nebo zvuk hlasu jejího zaslechl.''
Hoké okolo
snad
ti
víš, co
svou zakládati a v
svj oekávati; a
život
ho Da-
ptal se
pidušeným.
dále hlasem polotemným,
limil
Zdálo
pistoupil.
jakoby
se,
dno duše pohlédnouti chtl. Potom kynuv, aby
se posadil, stil.
S>
sám také zase na lenošce své
se umí-
Kufenheim uinil podle pokynutí, nevda posud,
co o divném poínání ochránce dítte svého mysliti.
„Jméno
pane, je
tvé,
Kufenheim?"
jal
se
ho nyní Dalimil tázati.
„Rytí Kufenheim, „Vím, vím! v
pomezí
eské
v zemi naší?
z krve míšeské.''
— Není
to
poprvé,
pestoupila.
— ped
lety
nebo
až
posud
Ci
nebyl
jsi
ješt
za vlády braniborské?"
„Byl," odpovídal Míšiian
ním,
co noha tvá
^
v
nebyl
žádným domácím rozprávl.
s
nemalým podive-
o
tch asech se
— —
219
-es
„Tehdáž
6^
mysli,
odvážlivé
mladík
byl
jsi
"
dycht a jezd po dobrodruždobývaje bran eských hrad a srdcí e-
obratného jazyka, ství,
ských panen/' .,Byl
Kufenheim, moci
úpln pe-
nemoha jakési nesnáze
— „k tomu
mladá
odpovídal
pohyblivý,"
život
arci
to
—
bujná krev
léta,
''
„Arci, arci," smál se Dalimil s velikou kostí — „hladký
zorný
otec,
„Já sil
ti,
jazyk,
lehkovrné srdce,
m v náru
bych t, abys
„V náru
dítte
tvého
nepo-
—
bezuzdá prostopášnost
ekl
pane, nerozumím,"
ho-
„a pro-
host,
dítte mého uvedl."
— abj^ch t
uvedl?"
opakoval Dalimil, a jindy mírný zrak jeho upel
nho bodav. — „A
se o
což kdybych se ostýchal
tvého vojenského vzezení, a liko
matce v
náru
„Nedopouštj
položiti
moci
outlé
to
nebeská!"
zvolal
jeho
žalosti;
host,
„To bys
ji
položiti."
„Do rakve?" zkikl staec lomné
to-
chtl?"
starcovým nápadem nemálo podšen.
musel do rakve
poup
i
chtl dále
s
výrazem srdce-
mluviti,
ale
zvuky
zemely mu na jazyku v nesrozumném mu-
mlání, jímžto
si
náramná hokost a
lítost
ze srdce
prchod inily. Sklonil šedivou hlavu a ukryv zaslzené tváe ve dlaních, zstal tak za hodnou
jeho
chvíli
sedti. Srdce cizího dobrodruha
bylo
sklí-
"
•
—
'^9
320 S3—
ceno ouzkostným, ale nevýslovným tušením,
lo
i
zdá-
se otci pelivému, že dcera jeho do rukou
—
šílence upadla.
Po
pozvedl staec hlavy,
chvíli
obrazem
byla
hrobového
poklidu.
mrtva matka dítte tvého?" dále.
Umela pokojn ?
,,
—
—
„Tedy je
se hosta svého
ptal
s
tvá jeho
a
dobrým svdomím?^'
„Pane!" zvolal Kufenheim, rychle se vzchoprsou
a
vné
mu
an
piv,
padaly
—
otázky starcovy jako
ale
brnním,
necitným
jsem
„já
dcery své;
ctí
ti
povinen
prsa moje
aby se
od
svou
nou
,
nich slova tvoje
—
^
tízí udusiti
stolici
hrozí
lovka,
!
opnuta
mluv jasn? Co jest? olovnou sí, kteráž
vkol mne
v
životem
nejsou
odrážela, jako tupé stely.
Nezatahuj
šípy do
m
v
Ci-li
kterýž
jsem padl
má
ped
soud-
právo kroeje
ci-
zích stíhati a v tajnosti rodin se vdírati?"
tiše
„To máš pravdu," ekl Dalimil, kterýž byl sedti zstal a Kufenheima pokojn vyslechl.
„Já se nezachoval jako hospodá k hostu svému, i
lituji
toho;
ale
lovk
a pokleskm, protož mi
je podroben odpustíš
kehkostem
— zvlášt
povážíš, pane, že jsi mi jedenkráte stejnou
když
mrou
uinil.
„Já
— tob,
„Jako hospodái."
host,
pane?"
srden
pijatý,
neostražitému
221
— tob?"
„Já
opakoval Kufenheim, a
jeho zaalo nepokojné
na
s horoucí
starci
Oc-
srdce
a zrakové jeho utkvli
tlouci,
— „Já
zvdavostí.
t, pane,
neznám."
„Rád vím. Dlouhá, neradostná odila tváe mé, a pamt tvoje nemla iny zachovati obraz lovka, jemužto
pe-
léta
milé
pí-
blaho
jsi
celého života porušil."
„Moci nebeská?!" zkikl Kufenheim a na krok
keovit
ucouvnuv,
na prsou ruce sepnul.
„Neznáš rytíe Mezeiického?"
nezvuným, jako
mil hlasem
ptal se Dali-
z dalekého hrobu za-
znívajícím.
Strašlivé zkiknutí
heimových
;
vyletlo
Kufen-
z prsou
kolena se chvla pod lupiem panny
eské, a hodina soudu
valila se
na lovka, kterýž
byl zlatý strom poklidu šlechetné rodiny vyvrátil.
Tesoucí držel se svého sedadla prsa sklonnou,
— a hlavu maje na
nedvoval si pohlednouti na
Ústa jeho jektala jediné slovo:
starce.
„Mezeického!"
Dalimil se byl vzchopil a hledl tiše na rytíe
Míšeského. Jemnou vidoucímu týlo
lítostí
naplnilo se
srdce,
lovka, jemuž nebyly svtské nehody
sehnuly, odvážlivého
i
šastného dobrodruha,
zlým svdomím skláceného, jako soucího.
mu
Hodnou
muži mlíce.
dcko
chvíli stáli takto proti
se
te-
sob
oba
—
— ,,Nevím,"
S33
-(3
se
jal
(9>
konen
Dalimil
mluviti,
píkoím a nesnázemi všelikého zpsobu dosažené stáí podobu mou tak zdali vysoké,
mezi
zmnilo, že na
ní
,,
Boženina v se,
pamt
vzí posud v
jsem se vdíral v
„Vím
—
pranic nezbylo, co by
uvedlo; duši
ale
tvojí
jméno
—a
ti
otce
moje
zdá
nyní
víš,
pro
'• tajnosti tvé rodiny.
vynutil
vím!''
Kufenheim
z prsou
stísnných, jako železnou obruí sevených. „I
nadji
že
se,
nebudeš
na píliš velikou
písnost tchána svého naíkati?"
love — tímto
„Usta, usta, plným!"
vzchopil
hlasem lásky
se nyní Kufenheim, vztyil se
a piblížil se k Dalimilovi. „Zui, syp
hnvu
svého
blesky v prsa moje, rozervi je spravedliv^ini vý-
itkami, zaslouženým soudem
— já
to
snesu spíše,
duše moje nerozpuká se tak bolestn, jako tichou
eí
tvojí,
mj
na mysl uvádí!"
kteráž mi zlatý
„Této chvíle
jsi
vk
mladosti
a hích
se asi nenadal?" ptal se ho
když byl jemné oi své nkolik okamžení zpytav na tvá jeho upnul.
Dalimil,
„Já
myslil,
že jsi
dávno k
otcm
odešel,"
pronesl Kufenheim hlasem tichým a nejistým.
„Tak jako dít moje?" ekl Dalimil, a slochvla se mu na rtech. „Jako dcera
va jeho
má?"
— —
223
•S
ío>
„Ona zemela, v myšlénkách
jsoucí
u
a jméno tvoje bylo poslední slovo v ústech
„Jméno
hokým úsmchem. v pamti, a
optoval
moje?'-
staec
m
ona
,.0h,
Bh
ji
jejích.'*
bolno-
s
nosila odjakživa
bezpochyby všecko vynakládal,
ty jsi
abysi zpomínku na otce hluboce v duši
val?
tebe,
tam potš, kam
jsi jí
ucho-
její
pomohl."
8.
Dlouho let
oba
sedli
muži,
Dalimil a
vné
nevidný, podivným vedením
nosti
opt nalezený ze
fenheim
s
Ku-
postáti,
dvorm
dn
minulých
života svého, kterýž
služby k rozliným
spravedl-
jeho, ješt pospolu.
musel strhnouti oponu
divn pohánného na jednom míst
drahn
mu
nedal
nýbrž
ze
knížat
nmeckých
služby
do jej
pohánl.
„Božena"
—
jasnou hvzdou, kteráž se kižujících cestách utšující
mi pohánná, moje štstí,
lo
pevn moje
m
vrn
andl v boui
kotvice, jížto se
Míšeský
vypravoval
— „byla
na podivných,
asto
provázela; ona byla
života
mého,
ona
byla
moje, asto vzteklými vlnaudržovala.
síla,
moje
Láska
víra.
Po
její
byla
její smrtí
upnula se duše moje vší silou na jediný závazek
lásky
jsem
nlé a
tu jedinou
myslil, pro tu se snažil a pracoval.
mysl — veškerá
t
jestli
pouhý
bytost její jest
matky, duši její
milované
po
Pro
na dceru Kunhutu.
naší,
mám
mnoholetá
otisk
zv-
za nejdražší ddictví
Jen
manželce.
Srdce,
pane,
ji,
prosba
a
kajicnost
lítost,
poznej,
umírajícího dítte, kterouž s sebou nosím od lože
smrtelného, nic zbaviti
t
—
nevda, že t, pane,
jestli
smíí dít dcery
to
Dalimil neodpovídal
rt a
jeho.
všecko nepohne
:
tedy
tvá."
sedl ve hlubokém za-
;
úsmv
tichý
Potom z hluboká
zavolav starou
budu moci kdy
jí
vnuka
tvé,
myšlení a obyejný
se
služku,
si
pohrával okolo
oddechnuv, povstal
pivedla
aby
velel,
Kunhutu.
S
hlasitým
prsa otcova.
vykiknutím vrhla se dívka na
Vele
a dlouho držel
Kufenheim
ji
v nárui, jako drahý, ztracený, ale zase nalezený poklad, potom pak vyvinuv se jemn z rukou jejích, pistoupil s ní
gkovitých
tváích
k Dalimilovi, po jehož vrá-
dva
potky
jasných
perlí
se
rinuly.
„Podkuj prozetelnost
se
muži,
uvedla,"
v jehož
ekl pi
ruce
t vná
tom — „podkuj
se mu, jakož ochránci života svého, a vypros na
nm
požehnání pro sebe
je na otci
matky své."
i
otce svého
— vyprosÍ3
—<9 225 S nevýslovným starce, jehož
zdvihaly —
a
slzy,
ruce se bezdky jako vidla na tvái jeho lesknoucí-se
v oblieji
nmžto
jí
srdce
otcové, a
sladkou bolestí a hnalo o
na
dívka
hledla
úžasem
k obejmutí
vážnost
pekyplo mužova,
i
S5
na prsa
to
ji
její
byla drahá matka v
osam-
lých hodinách zlaté pohádky povídala.
^Bh
s tebou
rec, drže dívku
v nárui
„Zapomínám
baje.
tvého na
t
— dít pro
dcery mé!" šeptal sta-
elo
a panenské
pohled
zprahlou pustinu
jí
lí-
kvtu
milostného
dn minulých — nebe
provázej na všech cestách života!"
Posvátné ticho nastalo v komnat,
perušo-
temným stkaním Kunhuty. V tom se ozvaly hmotné rány na domovních dveích. S pohosté jeho, a podivením poslouchal hospodá divení jeho zrostlo ješt více, an letitá hospodyn
vané
toliko
i
9 novinou do
komnaty
dých, vzácných
pán
vešla,
že
houf mla-
se
do domu dobývá.
„Je mezi nimi rytí Dubský?
— Vede
si
snad
hosti?"
„Pana Hynka jsem nepoznala
— ani
nevi-
dla, ani neslyšela."
„A co tu chce ten houf mladých, vzácných pán? Vdí, kdo zde bydlí? a í pokoj ruší?" LX.
15
—
„To vdí,
—^S
326 Q'
pane!
nebo
a praví, že mají otevela, pane
s
jméno
volají
nám dvée
tvé
Snad abych
tebou co jednati.
— vždy
!
"
vyrazí.
Tluení nepestávalo, a mezi tím hmotem bylo
i
smíšené lidské hlasy
„Kdož by
slyšeti.
byl?" ekl Dalimil,
to
a hluboká
vráska potáhla elo jeho. „Mladý lid?
— snad
vrací z hostiny, jížto píjezd
krále
vili
— nezletilého
lovka,
as
nhožto celý
z naší panské
rýž
stojí
nedbají?
krve
— co
sla-
nmžto ješt nevdí,
o
jak žezlo v ruce držeti bude? o
nového
se
— Co
Ty
pošetilé
výstelky
lovka, osamlý na
chtjí u
vzdálen od nich, jako
mne,
hledají u
kte-
da-
leké poušti dub?"
„Pane,
mám
anebo
je odbyt,
jim
otevít?"
ptala se žena služebná s tváí starostUvou.
„Sko-
da dveí."
„Vpus vám
se,
je
."^
co mi tento podivný den ješt pinese.'^
Kufenheim
komnaty
—a
dném
odešel
s
Kunhutou do
v okamžení na
to
smíchem a kikem
vrazili
vedlejší
do dveí
rozpustilí
hodo-
domu mladého Michalovického. Na
chla-
raezi divokj^m
vníci z
ekl staec odhodlan. „Podí-
povtí
byly
se
rozpálily
hlavy
jejich,
a mozek, plný vína, kolotal se nyní horem dolera, podivné stvry
mladíkm na oi uvádje
pustilosti je popouzeje.
a k roz-
—
^3
Nemálo užaslý
tváe
jeho, kdyžto
mnaty se zeli.
IVemohl a
neml
mladí
by se hned
ei
klidné
se
krmy
vchá-
chování osob cele ne-
mezi houfem hosté
zpy-
do tiché ko-
hejskové
vyložiti
si
oima
Dalimil
je
hnvem zardly
hledaje
pítomností
^i'
jakoby do veejné
vhrnuli,
známých,
dali,
vítal
Šlechetným
tavyma.
—
237
lovka,
jehož
snad omluviti
nenadálí
pohotov, aby podivení své
projevil.
„Byl-li
práv ua modlitbách za když jsme na dvée tvoje bouiti
jsi,
nového krále, zaali, tedy byti,
dobrá
to
píteli,
nic neškodí,
modlitba
ale — he,
rozkládati
rukama semotam šermuje. he
!
— své
odpus, že jsme
t
zejtra
to
^,Hledl-li jsi
oí
:
tedy
z dležitého díla vytrhli.
Ne-
kaziti,
nebo
se také rádi
veselíme."
Hluným smíchem ukonili píteli
!"
ponkud
,
spanilé milstce do
chceme nikomu radosti
„Dovol,
od-
vždycky nebesa prorazí
zaal mladý Lucemburan jektaje a
mžeš
veršove,
e
jeho.
svým
ze-
soudruhové
abych
mdleným hnátm pohovl!'^ ozval se jiný mezi houfem, a neekaje na odpovd, hodil sebou na nejbližší židlici nohy široce roztáhnuv. „Ty zpropadené mrchy chtly podemnou mermomocí tancovat,
akoli hlava íkala
eského rymotepce 4
:
Necht
zastihly."
toho
!
—
abyste
— —^ 228 ,jNu
dvrn
mluviti,
mu
— a kde
ji
jsme —
máš?"
jal se zase první
starci pistoupiv a hlavu
;,Kde pak
nakloniv.
Slyšeli
k
pak
Q'
máš
zlatou
Víme,
slyšeli!
n-
holubiku?
není
že
k
z tvého
vlastního hnízda."
em
„O kterýž
mluvíš, mladíku, jehož neznám,
to
smysly minulým
ale
samou
radostí, že jsi
ozval
se
krok od an se dáš ?
ti
eských íší
se
dopídil?"
„Co to žvatlá jazyk tvj, z otže utrhl ? Co chceš ? co zde hleustoupil.
—
— ty
i
„Ale
jdi,
soudruhové tvoji?" kotrbo
stará
—a
nedlej, jakobysi
„Aspo
nás neznal!" zpustil zase Lucemburan.
my
nemohli ti
—
známe se již od rána a od té chvíle jsme o tob tolik chvalitebného, že jsme
dva
slyšeli
odolati
cestou picházíme plné íše
od
Pomysli jen
stolu,
pní — akoli
zdraví nového
zvdavosti, abychme
spravedlivé
tváí ve tvá pohledli.
eského
jsme
jich
hezký poet za
krále vyklopili."
kteréž srdce jeho rozrývají, jakobys
dýku do
nho
vrážel!"
zástupem. „Pan Dalomil
eský písniká
— rovnou
na nmžto se ješt
„Ale nemluv vážnému hospodái
cný
—
hlasem povýšeným a na
nyní Dalimil
nho
zdáš
mi
býti se
o
mu
vcech, tíhranou
ozval se tetí hlas
— anebo jak
mezi
se náš vzá-
jmenuje — spotebuje,
tuším^
—
—
239 S>
<9
hrozn málo pána
aby svou radost
papíru,
z nového
projevil."
^jJest jednou se vás
žádáte?"
a co
táži,
nyní
zvolal
kdo
pánové',
jste
bloskvlou
staec,
hlavu pozvednuv a mladicky plamennýma zrakoma
probhnuv.
houfek
celý
„Odpovzte! zanu.
místo pány jinak nazývati
Je
vás
ovšem
slý-
kouskách naší
chati o veselých, jinak rozpustilých
mládeže; o tom jsem ale posud
nežli
nevdl,
že se také
nepozvána do tichých píbytk poctivých osob do-
—a se — pisám Bh tedy bývá
tomu z cizích
jestli
bovati,
šem radost pánové
— co
!
z nového
abych
mrav
piuila,
nebudu mnoho papíru pote-
ádu
v království
na-
projevil.
— Naposledy
hledáte
v obydlí lovka, kterýž po
se
vás
táži,
spolenosti vaší netouží?"
—
to je eská upímnost!" zachechtal se „Ah hrab lucemburský. „Ta se mi líbí. Ale u nás
umíme také veršikái to
!
—
býti i
upímnými
my
po
tvé
—a
protož
vz, pane
osob netoužíme
—
ne,
nemysli! Ale pod tvýma kídlama vidli jsme
si
dnes zlatou holubiku
ješt jednou
—a
tu
se
nám zachtlo
spatiti."
„Ha, prostoeký hejsku!^ zvolal Dalimil velikým
hnvem
nectné šašky s
sešedivla?"
zahoev.
mužem
„Myslíš
tropiti,
ty,
že
mžeš
jehož hlava ve
cti
"
—o 230 — sy
„Jaké šašky?''
Co mluvím,
rodí.
holubiku s ní se j,
!
—
me!"
—a
okaž
dvée
jsou
zvolal staec,
zapomenu, že
neboj
žádné ne-
Okaž
na zmar."
jí
mj
visí
tu
dobrý
pikroiv ke zdi, „Hle, abysi odešel, a
hluboko
tuze
jsi
—a
nedovedu
že
se,
Ani pírko nepijde
pádnou zbra.
s ní
te
se
je živá, svatá opravdivost.
pobaviti.
Tuhle
Lucemhuran
zachechtal se
„V mé kotrb
plným hrdlem.
íše
do
strhl
nežli
nahlídl.
Podívám se pedce, mnoho-li eský rytí od
panáka
zopanského
Pitom
byl
snášeti musí!"
me
vytasil
velebný soudce nad
a stál tu nyní, jako
híšníky,
maje
hned
i
smrti vykonávati. Mladíci byli
ponkud
ale šedivec nezdál se jim býti
dosti velikou
kážkou na cestách
mluviti
tvých
?
:
„K emu
K emu
eský
a
— vc
a chceš-li
se
jal
rovnati
oceleni,
tvému deset jiných zabiní? Nech
ddoušku
ustoupili;
petakto
nebezpená hraka v rukou
ta
se
ortel
rozpustilosti.
mladík
pistoupil
I
cl-
kdežto
proti
toho,
nech,
taková se pro tebe
mermomocí
šermovati,
již
nehodí;
vezmi péro do
ruky.
„Vezmu, vezmu!" zkikl
naznamenám každý žilku srdce tvého
praotc. Já
t
tah-
— ty
znám
!
Dalimil,
tváí
tvých
„a
vrn
— každou
nezvedený synu statených
Jako dcko hrával
si
okolo
nohou,
m\'ch
když jsem
nadjn
Tenkráte spoívalo oko jeho
synu
— ale
do nížto
si
kdyby
cožby
ekl,
ve
ulehl?
cti
tvého
otce
O
navštívil.
na jediném
z rakve
povstal,
zmny
hanba! djí se
strašlivé!"
„Ne
tak
pamtihodné!"
jako
strašlivé,
se mladík rozpustile do smíchu.
mj
hledl otec
na state-
pane, jako
tebe,
te
ného rytíe, a
mže
na
dal
„Nebo tenkráte
Kdož že De? Každý
se udlal z tebe pisálek.
za popudy srdce
svého?
—
hledá slávy své po jiných cestách."
„Hledáš
„A
snad v
Vru,
spolenosti?
této
ekl Dahmil.
své?"
slávy
ty
i
ty jsi vyvolil
cesty výborné!"
„O jist,
tak
se
to
jako
ty
nestarej
se
nerytíských
Tak daleko
!
svými
versemi,
prostedk,
to
pivedu
a nepotebuji
aby
se
mn
o
mluvilo."
„O mne „Nu? — opravdu tak
mluvilo?" což
ddoušku!
myslíš,
že
jsme
abychme nepozorovali, pro
zpozdilí,
vlastn rýmy kuješ ?"
„Pro?
bo
se
stránky
byl
bych
mladík,
dotknul.
mých? Pro sel
— pro?''
t
zvolal ani
„Co
tebe nejsou
vidti
v
nevda, jeho
vbec
víš
—a
jiné
staec vášniv, neo
ty
kdybys je
spolenosti
nejslabší
;
rýmech
ítal,
mu-
nebo
tak
"
—
333
vtev
není ješt
doufám,
zkažená,
s>^--
stromu, kterýž býval vlasti ozdobou. o
šlechetného
Co tedy
víš
rýmech mých?'^ „To, co celá Praha mluví, '^
odpovídal mla-
njakého jména
dík: „že se jimi hmoždíš, abys
aby se
získal,
„Proto?
tob
o
— proto?"
duše své, a zatav pravice pak,
v
Lohstein,
dívaje
Dalimil z hlubokosti
uhodil se pstí do ela,
me
chvla na podlaze inel.
mám
toho
úpl
levici,
nížto
tak siln, že ocel
„Te
mluvilo —
se
se
držel,
zvolal
dost!'^
posud
se
mu zase
nyní
soudruhy na boj
enický, „daremné ei k niemu nevedou. Okaž — pus svou holubiku! Vidt ji musíme !^^ Pitom uinil komnaty
ale pohnutí
hoká
žalost
lovi,
a
hnv.
I zastoupil
jej
za
krok, jakoby chtl do vedlejší
vejíti;
rameno
mu
jeho neušlo
pekypla v prudký
jeho cestu,
uchvátiv,
Dalimi-
a
svalovitou rukou
mrštil
jím
do
zadu,
kdežto se na soudruhy povalil. „Nestj^daté hád!'^ soptil
hnvu. „Chra zašlápla noha
se prahu posvátného,
zvolal
t
ne-
„Zaíná
ta
Luemburan, a rovn na nohy starých eských
nestoudný
náruí soudruhu se dobývaje
stav.
aby
má!"
„Hoho!" z
pitom u náramném
hromada
— —(3 333
S>
hnát takovou písniku? Pokej, to ti pomžeme zpívati! Hejsa, pátelé! Zpusme!" Pitom zableskly se mee v rukou všech hejsk, a zvuné rány padaly na pádný ocel šedivce mladickou silou rozjaeného.
Ale rázem otevely se dvée z komnaty vedlejší
a v okamžení
fenheim, prudkou
mužný Ku-
stál vedle starce
seí rány
odrážeje, které se od
nestoudných host na dstojného hospodáe paly.
Byla
to
nem rozjaení mohouce a
s
pomoc statená, a brzo poali
ví-
dveím
ne-
ke
mladíci
dvma odprcm
Povstal
Na
prahu
a na pedsíni
objevila
kiela
o
se tlaiti,
odolati.
povyk.
strašlivý
každou ranou letlo hrozné
houí.
sy-
se
pomoc
Kufenheim
mezi drzí
klení
bdující stará
zuil
Kunhuta
hospodyn.
odnec Kufenheimv zuiti, a rány mee jeho zdsily houf noních host tak velice, že jako metlou boží poraženi v outku Bpasení hledati zaali. Ale outk tento dl se velmi nepoádn, takže ve tmách jeden do druTamtéž zaal
ale
hého vrážejíce, po
také
schodech skoro
všickni
hla-
vou dol padali a poroucháni k domovním dveím se dostali.
ných
ps
zdšeodnec. Kam tžký ocel
Jako rozkacený ádil za nimi
jeho dopadl, lestné úpní.
povstalo
Byla
to
tur za tlupou
pronikavé zkiknutí a bo-
hanebná porážka mladých
Nkteí
šastn ze dveí, nešastným pádem nebo senou ranou jiní ale k pohrom pišedše, museli trpti, an je sprostý odnec z domu vyhodil, mohouce to ješt za šthejil.
stí
z nich vyklouzli
pokládati, že
u
jim
vnost
prsou nevrazil a takž cestu na
Mezi tím byl
promnil na
;
se
Kufenheim
podlaze
v krvi
ale také výjev
bdující
a Dalimil
k pomoci,
kama
otvíral
neokázal.
v
komnat
volaje
kleela
dcera
nad otcem, zachycujíc krev, ježto se prýštla,
do
a mladý Lohstein leželi
totiž
své,
me
svém roznícení
mu
boku
z
hospodyni, aby pišla
unavenj-ma,
tesoucíma-se ru-
skíni, aby vyndal balzám, kterýž
druhdy samému také mnohou ránu
mu
byl
zacelil.
9.
Hrobové
ticho
panovalo zase
v
dom
Dali-
milov.
Ranný
dáov,
a smyslové jeho byli opoutáni pólo spaním,
Kufenheim
ležel
v
ložnici
hospo-
bdla nad ním dcera, a u dveí, na nízké stolice, sedl vrný odnec, hlavu maje o dla openu. Cekal na každé pólo
mdlobou.
mladé
pokynutí své
mnat
ležel
Úzkostí sevená
ranný
dyni odevzdán.
velitelky.
— V hostinské
ko-
Lohstein, jsa pelivé hospo-
— O samot,
235
-?S
6i
— ped
v jizb své, ruce maje
sedl Dalimil na
na klín sepnuty,
sebou
široké
židli.
Hlava jeho byla sklonna k prsoum, a myšlénky jeho pebíhaly události dnešního dne a
Vedle nho, na kulatém, dubovém
lamp,
knot v mosazné
svazek
pergamenových
a vedle
nho
psána
péro.
Xa
veera. stole
hoel
svtlo jeho padalo na
a
Ležel rozeven,
list.
levé
stran se shora byla
tato slova:
„Radím vám, svj smysl mjte, v zemi nepouštéjle
Hosti
Nechcele-li z
toiio
;
moudí
býti.
Snadno sekyra muž hrdlo
slíti;
Radím, prijde-li kdy volení,
Necht na skivená Co
drva chození.
tím míním, sám znamenej.
Jazyka zvol svého, cizího pak nechej. Pomni,
emuf
Ze v své
Byly
to
Libuše uila,
ei
nikdy neskivdila."
verše z kapitoly sté a šesté, kterouž byl
Dalimil v kronice své napsal, když se byl toho dne
mstského do
z hluku
„Proto tedy?
staec ral
mu
Na
to
s
upadl
zaala
svatyn své
uchýlil.
konen
zamumlal
proto?"
ei
jeho umí-
rtech, jako poslední ohlas
umíráku.
jakousi hokostí,
na
se krutý
—
tiché
zase
boj vésti
se dmouti,
a
zvuk
a
zdál
úmyslem svým. Prsa
jeho
v hluboké s
tvá
jeho
zamyšlení,
zahoela, oi se za-
— 2m
^^?9 leskly se,
Q'
plamenem nepirozeným a rtové jeho chvli
e
jakoby tajnou
hlasu
z nich
vypouštli
srdce
nevyšlo.
komnat
a zaal po
mluvil horliv
sám
chtivost
výsostech!"
pecházeti.
v rýmech mých
—
sebou; „celá Praha nenašla
s
po
oslav
!
— Veliký
Bože na
zvolal z hlubin duše své, a zastaviv
a ruku
kroceje, pozvedl oka
vidl úmysl
mj — tys
položil
na prsa
m
svtská marnost
a
vedla,
když jsem hlasu svého pozvedl!
víš
nejlépe, zdali
nejlépe, zdali
jsem toho
takto splácela
!
—
prohledal záhyby srdce
mého,
eská
povstal
nic jiného, než pošetilou žádost po chvále,
nemužnou
„tys
ani
ale
;
vášniv
Posléze
^jNic jiného tedy nenašli
v tom
"
zasloužil,
— Ale
já jim
— ty
víš
aby mi krev dokáži,
tm
moudrým sudim, že si s úsudkem svým na kivé cesty vybhli!" A opt zaal po komnat pecházeti, bolestný zápas veda se srdcem a hlavou.
—
„Ano zniím, co jim oi otevíti mlo!" ekl pak s hlubokým povzdechem. „Ani památky nesmí po
mn
jednají, kterýž
zstati
— nech
si
jiného proroka ob-
by na poušti pozvedl hlasu svého,
anebo kterýž by na sutinách Jerusalema zaplakal." I
pistoupil ke stolu a vzal svazek list per-
gamenových do ruky. Oko jeho sbhlo
s
nich na
protjší stranu, kdežto v širokém krbu z doutnají-
—
—^ 237 ohark
cích
"
S>
poslední piainíiiky vyšlehovaly, a bez-
dky zachvl
se rukopis v rukou jeho.
—
„Nkolik okamžení" ekl staec „a Praha by musela mleti. V popeli by
tak
nic jiného
mv ím
uiniti;
znieno bylo
horoucn pstoval, pi
em
leželo,
by, co
jsem
duše moje byla — co
sladké sny o velikém, jasném píští unášelo
—
jsem na bránu ohluchlých, otuplých duší za-
bouiti a je k novému životu povzbuditi chtl
A
—
v zpomínkách tchto zaletl duch jeho do
minulosti, do
onch dn,
kdežto v
nm
šlénka vznikla, národu svého kroniku
zpomenutím zmužil, „Nikoh!"'
tebe, poklade
první
my-
psáti, a tímto
se duch jeho.
sesílil
zvolal
mu
mír zasvitnul
ím
—
chtl — nemoha
co jsem celému národu zstaviti
pro
tiše
jako
nadšen^
zase ve tvái
—
a
dstojný
,.níkoli^
nezni-
mj Mne
se nesmí tknouti slovo
— já
musím pevn, mužn,
!
lovka
zmalátnlého
trvanliv
neúnavn bouiti mezi lenivými Vdomí mé je isté vle moje byla
ospalci.
ryzí
—a
a
státi
—
lesklé jasno její
nedá se zatemniti sou-
Ne moje, ale národu mého oslava vznášela se pede mnou, když jsem zaal tuto kroniku psáti ne sám o sob — ale k národu chtl jsem mluviti, na mysl mu uvádje slavné iny otc, moudré výstrahy mu dávaje a ke všemu dem
pošetilc.
;
horoucí lásku rozncuje, co z krve jeho pochází."
— —S
S2-
pe-
uiniv
zase na stl, a
knihu
položil
1
238
stávku ve své samomluv, zdál se picházeti k poslednímu rozhodnutí.
„Ano, ty vytrváš, útcho moje!'^
nen — „ty pekáš to cítím
ped
a vidím
sebou tak
chci,
— tebas
i
nm
na
jména svého péra
Pitom zaal šel
—
jméno moje za-
lpla, že snad se
I
nechci, aby dost
ne-
malá
k vli oslav
chopil — "
se pebírati mezi listy, až
na místo, kteréž bylo psáno
ností,
jasn jako istý
na spisovatele zapomnli.
aby ho jmenovali
domnnka
i
ko-
— já
osudy národu eského
úmysl mj. Ty vytrváš, tebas hynulo
doložil
a kdežto se zvlášt
pi-
s obzvláštní pil-
poátení písmena
roz-
linými okrasami, strakatými kvtinami a podivnými fig"urami
skvla.
„Celý toto psal;
život
žil
jsem ješt jednou, an jsem
— nyní
se
pochovám, a památka moje
zhasne na vky." Takto ekl k
úsmchem, listy
sob
s tich3'm,
a vzav se stolu
jemn
bolestným
nž, vyíznul dva
parg-amenu ze svazku. S tmito
listy
celé
pikroil
potom ke krbu a drže je za jeden konec, druhým položil
je
na
planoucí oharky.
kroutit a žloutnouti, a razil z nich
plamen.
Listy
zaaly
se
v nkolika okamženích vy-
—
"
339 „Aj,
Si
bratíe kronikái?"
aj,
hlas mužský, a do
tom
se v
ozval
komnaty vešel Hynek
z
Dube
„Co pak zde tropíš?" Dalimil pozvedl oí svých a upel je na
8 roznícenou tváí.
na píchozího.
okamžení
kolik
nesmrtelnost,"
ekl pak
s
—
nsvou
..Zniuji
úsmvem, jakoby
se
z tuhého sna byl probudil.
„To musíš tedy
odpovdl na stl,
pítel
jal
se
pozoruji, že se
Ml
vala? jsi jich
mi
okem záícím, a hodiv biret odpínati me svj. „Já alespo
Ruko Pán!
práv
liký
„Myslíš
rak
užírá
tvoje stará
nyní o
opakoval ty,
—a
dobe jsem sám
tady potšiti."
se
Dalimil
hlasem
že jsem já se potšil?
údy království našeho,
nezarýval se do nich tak
to
Marta vypravo-
nepozvaných host mohl jsem
tebe
pak
je-liž
vyastoval? Skoda, že
odešel,
„Potšiti?" tichýra.
jsi
— ha, ha!
na hostinu
práv
nesmrtelnost
prý
arovati,"
nežli
s
teprva starati zaíná.
pravda, co
umt
více
polo-
Ve-
a nikdy
nebezpen, jako práv
nyní.
„Oho, píteli kronikái!" zvolal Hynek roz-
marn, hledíš
a vrhnul sebou na to
zase na
to
naše
sesli.
„Jakýma oima
království?
že tak nebezpené jako nyní?
A
což
— Nikdy byl
hmyz
Braniborský? co pijavice Korutanské? Xezažíraly se ty dosti hluboko do masa našeho?"
— —
'S
„Zažíraly pítel
— „ale
"
340 Q'
— Bh
mli jsme
dosvdil šedivý
ví!"
to
nadji,
že
že je vypleníme, že se na
stíme,
se jich
spro-
vcné asy
do
tla našeho nezahryzou. To nyní všecko pestává samovoln zapahli jsme se do cizího potahu, ;
a nyní drží nad námi hic tak silná ruka, že se
nevymknem — kdybychme
více
jí
vším právem na
i
tžké jamo naíkati mli." „Aj,
„V
tvém
asi bydlí
vydšeným okem na hledáš
!
Já mám
samá
že
strašidla,
tak
stav království našeho po-
také
—a
oi
kteí mají také oi, zdravé
„A
usmál se Hynek.
brachu!"
starý
aj,
dom
picházím od
oi —
lidí,
íši dobrého vína," doložil pítel.
—
pisám Bh!" usmál se Hynek „To mají a uhodil radostn na stl. „A tys ml také do ní aby se
nahlídnouti,
„Oko mé roznícenji,
potou
ml
ti
oko vyistilo."
ekl Dalimil ponkud „a to jest práv moje nehoda. Sletžkou slepotou bych býti poražen je
isté,"
—
a hluchotou,
abych
nevidl
a neády, kteréž pod kuklou království naše
Boží!
kam
píbytek
a
zmatky
neslyšel
obnoveného
práva
na novo rozrývati budou.
Rány
to dojde,
poctivého
když hned prvního dne tichý
muže
nejistou
skrýší
— když
komnata eského rytíe rejdištm piletlých dravc býti
poíná!"
—
"
—^ 241 „Mrzutá
vc
je
to
—
velmi
mrzutá
—
aby
blesk!" kýval na Hynek šedivou hlavou, netrpliv prstami po
do ní z cista jasná deset to
o>
klepaje
stole
mysli, že
se
—
„ale
tisíc
jsem
já
dnes
tak
veselé
hlubiny mrzeti nemohu.
z nejhlubší
Když jsem jel do Prahy, sedla mi íkaje strachem duše na jazyku; klel jsem, a litoval mladých let svých a nevrazil na stáí, že ze mne slabého muže uinilo — nu vždy víš, jak jsem, nieho
tady nehled, pod tvou pátelskou ste-
si
chou sám
sám se
a
které se tyto dny
uhnízdil,
budou; ale dnes mi roztálo
díti
srdce radostí a novou nadjí.
vbec
mnoho
velmi
od
ml eho nepijal „
zlaté
mn
ale,
noviny sám
sob
I
si
—
mezi našimi nalezl
zrno, a
bych
byl
vru
kdybych byl pozvání k hostin
litovati,
—
—
Naši pipovídají
rodu Lucemburského
a mladého krále vychvalují.
jsem ješt mnohé
ekaje na vci,
se
zdá, že ty všechny
vypravuji?"
doložil,
hezké
tvá k nema-
lému podivení napíiv a oi na pítele upnuv. Dalimil
totiž
byl
se
mezi
eí
jeho usadil
a skloniv dle obyeje svého hlavu na ruce o kolena opené, obíral se piln
„Co
s
tu sedíš, brachu?'^
vlastními myšlénkami.
mluvil
;,Co je ti? Zatemnila nesmyslnost
mysl tvou tak IX.
velice, že
ji
Hynek
dále.
nkolika chlapc
ani úcta celého
16
eské-
—
"
—^ —
ho panstva
kdo
hych
ti
Úcta
vší
šlechty
dnes jsem
jak se o tob
mne
co na
hledíš,
všelikého
a
jako-
poctivce
na své
slyšel zase
to
smýšlí —
mn
„Já nechci, aby se o razil ze sebe
zachovalého panstva
jak nepovédoraé báchorky povídal?
ví
ádné a
S>
to jest ryzího,
nemže? — Nu,
vyjasniti
pravím,
843
—
uši,
smýšlelo!" vy-
staec opt znepokojený.
„A smýšlí
sami o sob, a mne svým soudem ušetí!"
to
„I
vk
musel býti první nevídaný lo-
bysi
pod sluncem, abysi a
smýšleti
souditi!'^
nezkušené, jelikož
„Nechci nikdy úmysl
„Tamto v
nebe spadlé, mezi lidem
pochopiti nemohu."
mj," ekl máš
boží!"
pohodlné
krbu hled.
t
s
— nestojím
popeli
„I ruko
ze své
to
usmál se
dcko
,,A já jsem jako
„Na
zapomnl. Co pak
o
jsi to
nebyl
rázn
sob.
po
dkazy."
zvolal
starý
vstávaje
tvé
— takový
to
Dalimil
toho
sesle to
nemá o tob Hynek srden.
myslil, že se
pítel,
a
rychle
zvdav
upalování jsem
po
docela
tropil?"
„Dotápl jsem komnatu
kusem
své
kro-
niky."
„Co že pravíš?" jakoby
mu
kroniky?"
zvolal Hynek, trhnuv sebou,
byla tato zpráva k srdci sáhla.
„Tvé
—^S
243 6^
—
„Nelekej se," ekl Dalimil to jen
mj
úsmévem; „byl
s
život."
„Tvj
život?"
lovk
„Nebývá
pošetile myslil, že
bez kehkosti;
by snad jednou
a
tak
nkdo
já
i
rád
v-
dl, kdo as kroniku národu svého pirozeným jazy-
kem
vyložil
—
nkolik verš úmyslu
a
t.
i
uinil jsem také v obzvláštní ástce
svém
o
Ale pišel jsem k lepšímu poznání
d.
a zmail všelikou mysliti, že
dnech svých,
o minulých
sob
o
památku.
—
Nema svt
jsem pro marnou oslavu jména svého
—
'-'
„Ale u všech živých blesk!" zvolal nyní
Hynek netrpliv, pak
si
to
udeil pstí do stolu
a
myslí? Nasadila
hejsk
kolika nestoudných
že se jich nijak zbaviti
aby
i
—
prostoeká ústa
tolik
vrtoch do
nemžeš? Anebo
n-
hlavy,
chceš,
rozumní tohoto svta se domýšleli, že
k neoslav, k
al?
ti
— „kdo
že
necti
jsi
jména svého kroniku
nco
bídného
—
oslava mistra svého v
to
zhotovil?
víš tak
jsi
psáti po-
Dílo
jest
dobe jako já?
ili myslíš, pane, že Hynek z Dube jen proto po
nmeckých o
nm
lebkách
meem
napsati mohl:
Hlete
z
Dube pana Hynka
Pisám Bh!
já
nic
a
t.
bych prvnímu
písn svým starým ocelem
mn
tancoval, aby veršovec
d. ?
zpváku
ústa pejel,
moudejšího nehledal!"
té
kdyby ve
—
—-^
344
S^-
10.
irá tma ležela na mstách Pražských a chladný vtík profukoval ulice, metaje drobounký noních tulák. Zástup rozprášených
sních do tváí
hejsk
z
domu Dalimilova hnal
se dílem tou, dí-
lem onou stranou k obydlí mladého Michalovického.
konen
I sebrali se
všickni
— jeden
s
naseknutou
rukou, druhý s naraženým hnátem, jiný s roztrhnuale s
mrzutou tváí. Hanebná
povtí
byly je ochladily a tžké,
tým šatem, všickni porážka a studené
nepokojné páry z mozku jim vyhnaly.
ala v prsou
jejich
žlu
víti,
Za
po-
to
a studem nevdli,
jak na sebe pohlednouti.
„Pkná na
židli hodiv.
budeme
si
mumlal jeden, nevrle sebou
historie!"
„Až
se to zejtra po
mst roznese,
muset larvy nastriti, aby za námi ta
eská eládka nebhala." „Pro jste si to díve
nerozvážili!" nutil se
mladý hospodá do smíchu
— „eské
tvrdé oblásky;
mee
hlavy jsou
od nich jen odskakují!"
v
„ert
Lohsteinovi
zachtlo, stou
tu
cizí holubicí
okolo zkrvácené ruky
si
radu
že
dal,
zahrávati!"
mu
se
ekl
jiný,
pásku svou otáeje. „Jeho
nápady trí vždycky nosem do svta; jen že
si
ho asto narazí."
Nyní nastalo krátké pomlení. kávali,
že
se
mladý Lucemburan
Všickni
ozve
oe-
—
ale
—-^ hlas jeho shledali,
ovšem
ti
an
v
Nyní teprva
slyšeti.
noní výpravy se neuvedli si nyní na pamt, že
jediný
dva,
zahlídli,
k zemi
se
on
že
—a
vrátil
ho
nedal
345 S>-—
z
komnat
proklatého
ver^šovce
klesl.
,,Mnoho štstí, pánové!^' první — „to
nás pivede do
ozval se zase hlas
pkné
tísn a
pov-
Kdo ví, jak se ten ábelský písniká na nm mstíti bude. I bodejž do toho!-' zkikl a vyskoiv udeil na stl, až na stojící ješt íše zacinkaly. „I tot bych se ho tam
sti, jestli
necháme.
nm
medvdy
radji v pustinách mezi rozsápanými
dl — nežli
vi-
u plných íší, an zatím soudruh v kle-
petech nepátelských vzí." „IVo
ekl
— tedy
jiný,
ho z nich vyrvi, moudrá hubo!"
„a nedopaluj nás nadarmo."
..Kdybych
t
k vyproštní
vení
nám
tolik
vším vínem
mohl
dopáliti,
mei lovka vybhl,
ješt jednou po vou
jen
a
sáhl
hokosti
s
mže
nezatopíme, jehož
abysi dnes
hlavou jehož
zpsobiti,
stízli-
zabaže
ji
nám sklepy eské
poskytnou." I
ných
padla slova úst,
hoká
a
popudlivá ješt z
a posléze rozplamenila
se
ji-
mysl všech
zase tak, že vespolek uzaveli ješt jednou obydlí plesnivého navštíviti
veršovce
— jakž
Dalimila
nazvali
a Lohsteina z rukou jeho vyprostiti.
—
— —-^ 246 Podali
S5'
ruce a pevným slibem se zavázavše,
si
vyhrnuli se poznovu na tmavou Dalimil
sedl
Dlouho byl ješt
s
že
s
opt sám ve své komnat.
již
vrným
cnosti rozmlouval, až
—
ulici.
pítelem o své budouposléze na tom usnesl,
se
ním na tichý venkov, na vzdálený hrad jeho
odjede a tam poslední dny života svého ztráví.
Této
nemohl se ale odebrati na
noci
Prsa jeho byla peplnna dne
minulého
i
noci
podivnými
nícena
— jakož
sny
o
mysl jeho roz-
i
V
budoucnosti.
stavu chtl tedy srdci ulehiti,
kroniky se
lože»
tak rozmanitými výjevy
dalším
a
tomto
psaním
baviti.
S perem v ruce sedl staec u své drahé kroniky.
Mnoho
jiného by bylo mluviti,
Ale chci
již
To byla poslední
okov tla mínáním,
se
—
z pera
opt
vy-
z tsných
do íše minulosti, a rozehrav se zpo-
tkavou
namíil
mu
mu
slova, která
Duch jeho zanesl
plynula.
Péro
v tomto dost uiniti.
vypadlo
perutí
z ruky — a
v budoucnost.
hlava
sklesla
na
prsa v hlubokém zamyšlení. I
vidl mladého
krále,
an
po
boku spanilé
v
ešky,
poslední to ratolesti domácího
lovského
,
otcin hledí
dlouhou
—
chvílí
zívá
a
kmene krápo
vzdálené
an uprosted cizokrajn vyšper-
—
—^
247 S>
kovaného komonstva hrad anebo
lesích se baví,
a podivné hry
Pražský opouští a po
cizích
dobrodruh svolává
anebo nepokojného, v zemi
strojí,
eské nezakoenlého ducha po cizinách
;;
svého
projíždkami
ukájí.
Vysoko dmula se prsa starcova; byly zaveny, ale duch
mu
z úst vyklouzaly
oi jeho vštným svtlem ojasnn prozpvy.
polohlasité
Náhle vidl se v duchu na veliké prostoe
vnost
na
ležela
rozprostena
ní
rou-
s vlajícím
chem, a pod ním stála nepehledná rada lidských
dn,
s
radostmi a žalostmi
leželo v jevili,
že
tuhém spaní;
spáové
s
Ale
národu.
vzdechové
toliko jednotliví
tžkými sny
samojediný pobíhal mezi nimi
s
všecko
On sám — otevenýma oima, zápasí.
a vzdechové z tžkého spaní rozrývali jako dýky prsa jeho.
I
bylo mu, jakoby
pomíjejicnosti hnili
pes oudy
za živého tla.
a bouil je ze
jich
smrdutý dech
již
vanul
—
jakoby svého
I pozdvihl tedy hlasu
smrtné
A
ospalosti.
nkteí
po-
vstávali mrzutí z brlohy své, a kleli nepovolaného
prý budie
—a
a žehnali mu;
A
volání.
pové,
jiní i
nastal
veliký
ryk
ze všech stran hrnuli se
vztahujíce
hnvem,
opt poskoili bujae na nohy
druzí
po
nm
vdností.
A
a pomíšené
na
zástu-
rukou
svých — jedni
staec
dal se
do smíchu a roztrhnul roucho své,
aby
plesem se
tiší-
— cové
n
o
6i'
vystikl a
krpje
z každé
a
prsa svá,
rozedral
i
že
hluné povstala
plamen, a všecko
se
rozdecbl
z jiskry
—
z nich
daleko
množství pokropil; jiskra a
—
rozdlili
krve
pramen
348
ohromnou pochode, a ze památka tvá. všech stran hueli hlasové Toto je hylo mu, jakoby i staec sebou trhnul splanulo
v jedinkou
:
—
A
ml
dálku letti;
v nesmírnou rostla
tyila,
pevn ped
— otevel
sebe.
oi a
postava jeho
se
upel
je
procitlý
Komnata byla plna svtla a po-
divných postav.
O novém
hluný brzy
svém brzy
útoku
hejskové temný hovor vedouce, byli se odvážliví píby^j^ dostali. s pochodnmi svými k Dalimilovu
Nejdíve padlo nkolik silných
r?;^^
neotevely, zaali se mladíci
se ale opírati,
až v zetlelých veejích
^^ dvée; z
vesms
o
n
skoba vyskoila,
a houf noních tulák
d^o
zái pochodn braU se
nyní po schodech a dosti
hluíce
vstoupili do
sín
se
vrhnul.
Pi
komnaty.
sedl ve svém divném vidní tiše u stolu. Pohledem na dstojného starce zarazil se sbor noních host u prahu, a teprva když Dalimil
se
Dalimil
pozvedl,
Ale zvednutí starce klesl
zase
zaali se trvalo
na sedadlo, skleným závojem.
a
i
mladíci hýbati.
jenom zrak
okamžení jeho
polil
— se
—
— „S dovolením, nyní hlas mezi
S>—
249
<3
hospodái!"
pane
zástupem — „že
ozval
se
ješt jednou pi-
píina je trochu vtší, nežli byla návštv." ekal nkolik okamžení na odpovd; když
cházíme; ale
pi
první I
ale
Dalimil
smlý
žádné nedával,
vystoupil
mladík a piblížil se k
ze
sboru
starci.
„Zapomnli jsme zde jednoho z pátel svých," jal se mluviti, „a neradi bychme t zbyteným nocleháem obtžovali. Vydej Lohsteina, moudrá
— zapome na veselý kousek hlav — a bu našeho pátelství." hlavo
mladých
jist
Ale Dalimil ješt byla hluboce na prsa
klín. pil
I
neodpovídal.
Hlava jeho
sklonna, ruce skleslé na
pistoupil mladík nevrle ješt
blíž,
a cho-
starce za ruku. Ale ruka jeho byla studená
sedl
tu
mrtev u své kroniky.
Tesoucí rukou zastíráme slabounký obraz, kterýžto
jsme o posledním dnu
se osmlili, jehož
jméno
by
muže
žíti
mlo
nakresliti
v ústech
v
každého echa, ježto sotva kdy ze
rt
ale divnými
milovníka
osudu cestami
domácích starožitnin
Tak nezasloužen postril jím nelitostný v prudkém letu svém, že íkaje všeliká pa-
sklouzne.
as
mátka po
nm
zmizela
— vyjímaje
té jediné,
pro
—
-~«es
350 ©-
vdn
oltá
tlupa
no-
mu v chrámu srdce sve'ho vystavti máme — jeho kroniku. Hrzou posvátnou zachvla se
kterouž
—
—
ale host pi pohledu na mrtvolu jeho brzy ozýval se náek po skromném dom. Stará vrný pítel, hospodyn topila se v slzách statný Hynek, pibhl v noním odvu.
ních
—
Ale nadarmo bylo snažení vespolné, pipra-
k
starce
viti
On
životu.
byl již
odešel tam,
kde
ho snad žádné starosti o milovaný národ, o jeho
est
a blaženost, již netrápily
jitrem
a
Hynek
stál
hledl na
poslední
kroniku
ádky
Dube v komnat zesnulého, posud
nezavenou.
I
etl
jiného by bylo mhiviti,
Ale chci
—
se
její:
Mnoho
„Dosti
z
— as budícím
již
dosti
slzu s oka stíraje.
v tomto dost jsi
uinil
uiniti.
— ubohý!"
zvolal
Potom namoil péro a tžkou
rukou pipsal: Ta kronika mluví od narození Syna Božího, Léta po tisíci po tech stech po devíti prvního.
Druhý den na
to
vezl
mrtvé
tlo
starého z bran Pražských na rodinný hrad
—
pítele
svj
—
a po tvrt let vrátil se do nich zase na svatbu
mladého Lohsteina se spanilou Kunhutou.
Slena
liiehnická.
Povídka ze nacátku trnáctého
století.
(Psáno roku 1835,)
1.
— jisté
Kouzla, Žáry
máry.
Staroeské písloví.
„Nu, nadýmej z
nadýmej
se,
— Je
!
to
železo
—
áblova kopce nadýmej se, mchýi!'' Takto popohánl ková Horina poraahae
svého, zkiveného kluka. I stál kluk celý upocen
a
zaazeného mchu,
devným
tahadlem.
zdvihoval a
opt
vší
silou
A mch
spadal,
dlouhým,
trhaje
bez ustání po-
se
a ve výhni
to
skuelo
jako ve skálách skuhrání ubohé Meluziny, a z planoucího
uhlí
široko
daleko
v jedné ruce dlouhé klešt kovou
,
a v druhé tžké
kovadlin, šení
lítaly jiskry.
s novou,
kladivo
,
Horina,
žhavou podpistoupil
ke
a v okamžiku zaalo se náramné bu-
rozléhati
utichlou
krajinou.
Bylo nedaleko
do plnoci.
Kovárna Horinova
pl cest
mezi
stála okolo
roku 1310 na
mstysem Ronovem
a
hradem
Lichnicí; od obou tedy asi na tvrt hodiny vzdálená.
Pradd Horinv
byl
ji
vystavl, a ddictvím
pecházela od otce na syny, samé kováe.
Lid
—<S 254 vkolní
ji
nazýval „ernou kovárnou";
hlavn pro špinavost erné roucho: alebrž píinu. —
tjší
hluná
i
S^^-
stn,
jejích
to
ne sice
její
vcn
pro jakousi vnitní, dleži-
Roznášela
se
dosti
totiž
povst, že se piznávají držitelov
stará
„erné
kovárny" k tajnému ádu ernoknžník. Za asu duševních mrákot jesti víra taková mezi lidem
—
a
by
i
pramen
pocházela z nedostatených
nejsilnjší pohnutkou, uiniti
—
starého písloví
dle
z komára velblouda. Rodina Lichnických ková nebyla arci prosta vší viny tohoto lidského do-
mnní; jediné
a
jestli
jí
jinak
to
tšiti mohlo, že
ji
ernoknžníkm. Bylo pak sprosté, nízké
stechou.
stavení,
Na jednom
táhla se dílna.
vbec
sídlo
toto
Ped
ji
k
nelibosti bylo, to
poítali
k dobrým
znamenité povsti jen
pod chatrnou mnoholetou
konci šíkou celého stavení
velikým vchodem pistaveno
stálo šh'oké
písteší pro posezení
stálé
práci,
aneb
ped
sluncem a
pro
ková
po
pe-
uschování
ekajících koní
Z
chodilo
metelicí.
kovárny
se
nazad v jedinou, nehrub 'pknou svtnici, a ta i
s vedlejší
tmavou komorou psobila celý druhý
oddíl Horinovy majetnosti.
Svtla nebeská svých.
nebyla
ješt
otevela
Havraní noc ležela po celém vkolí.
na deset
krok
vzdálený
byl
by
oí Ani
v temnostech
— iierozeznal kovárnu
—
355 by
<9 ;
že v ní ale silným plamenem
hoelo, byla nejenom
doba
by
z dálky
dílny, ale z blízka
možno
bylo tu vidti z venku,
i
V
rozeznati.
zevnjší po-
celá
nacházející-se v ní oso-
ervené
ped
zái
zažloutlé
vchodem,
státi
postavy rytíské, opírajícího se o stnu,
s
jinocha
rukama
na prsou založenýma, a v hlubokých myšlénkách tak potopeného, že jej ani rány bušícího kladiva
k \^plynutí nevylákaly. Na druhé stran pod písteším, na kamenné lávce, sedl staec, vrný zbrojnoš, a
po
obracel
se
ten
astji pohledem žalostným
V
jinochovi.
ruce jeho ležely
uzdy
jících
koní, pokojn cekapi známém zvuku kovadliny. U vnit dílny
rázn
sebou hýbala sukovitá postava Horinova,
dvou silných
a podle
tu
míhala se
ní
vzhru dol osobika piln
pomahae. Avšak
tahajícího
a pvabné bylo podívání
na sílu
kováovu
pomahace
:
manitost
a
i
na
na
panicovu,
spanilost
stojících a
jakkoliv rozmanité tyto
trud
smšnou
tyry osoby,
zbrojnošv,
na
a
na
tu
zdálo
se
pedce, že ješt vtší roz-
pvabnost
v jediné osob,
sedící
mrštnost jeho
slouena se
tu
nachází
na nízké stolice, v
ua-
zenérn kout, zrovna u výhn. Byla to Miluše, kováova matka, stoletá baba, v tmavozeleném, pepodivném rouše, na klín chovající velikého, erného kocoura. Pokojn se na dílo synovo dívá-
— — jíc
nedbala, že
s
-fS
356 Q^
kovadliny žhavé
trusky
okolo
ni lítaly.
nebylo
Cizinci
možno, pohlednouti ponejprv
na Miluši a nepodati se pi pohledu tom jakési nepochopitelné hrze. Protivné hnusnosti ani postava,
tvánost ženy
ani
nemla sice
stoleté;
ale
na
jedním okamžikem spoívala ledová stude-
této
nost,
jakoby celá byla zhotovena z vosku, dru-
hým
šklebil
Obliej
cvie
jedovatý
vku
ousmch, tetím
pirozená pívti-
tvrtým opt hrála jako ptileté dcko.
a
vost,
ní
po ní starému
se
honila
na
se
podobal
její
se
na nmžto malí,
plátnu,
se v zobrazování lidských vášní,
v každém
okamžiku jinou a jinou vyvozuje podobu.
Až dosaváde
nebylo mezi tmito pti osoba-
— vyjímaje mile
kováovy napopestaly, již opt
jenom rány kladivu zvuely.
Nyní však, když
mi
hovoru žádného
mínky,
kteréž
ale
Horina jakoby
udeením tka,
a
dílo
jak
poslední
sebrav
sílu,
náramným
dokonil, vzchopila se stoletá
kocoura
opatrn na
zemi
spustivši,
make
kovadlin pistoupila, a vzavši hotové tyry podkovy,
cosi
naplnné voda v nádob,
mumlajíc, v nevelké, vodou
kadece je smáeti se jala. A buto že horkým železem, aneb slovy baby té pobouena, náramn syeti a stíkati zaala, mén více,
jak
Miluše
silnji
nebo
jemnji
mumlala.
— -^e9 257 nebo podkovy potápla si
ková,
však ani
Onen elo
vytahovala. Toho všeho
a
pomaha
ani
zástrou
si
!5>
otíraje, k
jinochu pistoupil;
žbánu žízei zahánl.
tento z plného
„Nu, jsem hotov, pane
rytíi, "^
vece Horina.
obyej dobe dailo.
se mi nad
,,Dílo
jeho nevšimnul.
Tuším, že
spokojen budete, pane ženichu!" „Spokojen?'' opáil jinoch, z myšle'nek se po-
nkud
„Spokojen
probera.
ato — ješt
„O rai
a
dílo
ješt nepo-
tak daleko od cíle!"
já bych nejradji, abjste se k
nepouštl, pane
^To
—
vte,
rytíi!*'
nmu
ani
ozval so starý zbrojnoš.
pane rytíi, že je
to
híšná spolé-
havost v boží dobrotu."
Na
Lichnici
náctou hodinu. zaznívali
práv
hlásník vytruboval jede-
Zvukové dlouhého rohu umírav
hornatou
krajinou.
—
Nevýslovnou je-
mností zabolelo srdce jinocha. „Budu-li zejtra po-
Všebora?"— Duše jeho hlasy. S jedenáctým stála
slouchati ostražitého tala
za táhlými
nho
—
zalé-
podle
Miluše.
„Bude-li
seplavá
její
vám
slova
libo,
panáku"
— y,hotova
— ozvala
se
jsem, draci krví vás
umyti a v ještíra potu vykoupati.*'
„Smrtelné rány, pane
rytíi!"
šený zbrojnoš. „Pane rytíi, zacpejte IX.
zvolal uši
17
—
pod-
nedejte
"
tm
pístupu
sleny, necht Jak se ,,
bohaprázdným
Nechto
námluvám.
—
jízdy,
arování
líbí,^^
zašeplala
opt
k od-
babice,
chodu se otáejíc. „Nutiti nesmím k štstí žádného.
Ale pomodlím se za vás, panáku, a zejtra vám
na hrob pknou kytici zasadím." „Sekej, matko a ty, daremný
—
umlkni!'' s
rozhnval se
jemuž
jinoch,
povstnou cernoknžkou
tlacháte,
bylo,
jakoby
blaho jeho odcházelo.
i
„Na spasení duše jsem se zavázal, uvésti Eiižbtu v lože manželské nema hrdá dívka posmch sob initi z mužské slabosti. A je-li ;
s p3'chou,
ábelskou tou dcerou ve spolku, vstou-
pím já ve spolek
s tebou,
kdybys byla
a
i
á-
blice sama!'^
Tmavoerven zahoela mu
Jakoby uchvacu-
jiskilo se vášnivým plamenem. jícím
proudem obklíeného
tvá, a oko za-
vábilo jej to
k babizn.
Pedešlá jeho nemluvná zasmušilost byla zmizela
— bujará odvážlivost jím
krokem, ruku na kteráž
jej,
položiv,
Rychlým
bral se za ženou,
neustále mumlajíc, dílnou
uvádla do
Kocour veselými skoky hnal se
tmavé svtnice. za
me
zahrávala.
asem
nimi, otíraje se
o rytíe,
jakoby o sta-
rého známého.
„Nebudu
já
zkiknul
vrný
uzdu okolo sloupu, na
nmž
tady lenošiti!"
zbrojnoš, a otáeje
:
spoívalo písteší, hotovil se na cestu za pánem. „Jdi
kam
si,
jdi
— starý
Hanuš pjde všude za
Jetichem z Královic."
odvce lhostejn Horizavolav na kluka pomahae, aby nachytil
„Tenkráte nepjde," na, a
zbánek z dubového soudku,
šedivce
nutil horlivého
k dalšímu posezení. „IVestav mi své hnáty v cestu!'' rozzlobil se
staec. „Rozísnu
je,
mastmi
že je všemi svými
neslepíš."
„Nech esání," zasmál
se
sukovitý ková.
v
„ili
Nech vády,
nemám
že
myslíš,
starouši
..Zavdej ty
—
mrštnou pravici?
také
a poj, zavdej
si."
— mn
z ertovj^ studánky
si
se
z cesty ale uhni, kouzelnické kladivo!" „Nenapínej, Horina,
le
pane
Hanuši!"
hnal jej do dílny.
spch
dlouhý kus
dvacítiliberní
a mrštn toiti,
šení
že
s
se
I
prutu, a
do-
ková na touto
tíží
co tenkou lískovkou tak siln
sebou a
opt Hanušovi nad hlavou
musel staec jen
nekuli
máchnouti.
ješt
již již
uchvátil zde
železného
zaal
ped
starati,
meem
meem
rozhorlený zbrojnoš
tíraje,
zkiknul
o vlastní
aby byl mohl po
Kluk
pomaha
neporu-
kováovi
navrátiv
se
plným žbánkem, skákal okolo podivných souboj-
ník
jako dovádivá opice, škleb
„Hejsa, kdo koho
— komu
víc!"
zuby a volaje
A
znova rozpá-
— —
^eS
360
Q'
leny Hanuš mrštil po
nm
meem,
váem
nieho nesvede, kterýž
g rozškádleným
kluk se
dckem
ubohý zbrojnoš aby se bez
ke koním
netasil
ním jen jakoby
s
zahrával.
mei Hanušovu šastn zbra
ko-
vida, že s
Avšak
mrštný
i
uhnul, a takž byl
pro nic jiného, nežli
opt
všecek rozpálený, unavený,
ní,
obrátil.
I
uinil
na jazyku rozkousav
to,
tajné zaklení.
Jinak zatím vedlo se mladému jeho Jetichovi
Vkroiv za
z Kralevic.
veliteli,
Miluší
z ko-
várny do svtnice, po jednou se kolkolem obklí-
ena
uvidl irou tmou.
asi do ši
Cernoknžka uvedla
jej
prosted bytu svého, a pak se ho pustiv-
a slova
i
kroky
zde v tuhém oekávání zašeptala stoletá
státi
nechala. Posléze
opt
její ústa.
„Jsi-li tu, Lidumilo?'^
známé jinochu
za hodnou chvílí ho
zatajivši,
tázala
bytostí — a
se jakési ne-
z nejzadnjšího
dílu
mnohem vtší dálky svtnice obnášela, odpovdl pei výšky, nežli libostný hlásek, jako vání veerního vtérku: „Jsem tady; co jest vle tvá?" Nezpytatelné tušení zmocnilo se jinocha! Byla to slova ženská, dovelké svtnice, ba jakoby
z
—
týkající se útrob jeho jako hlas jediné
na celém
oboru svta, po níž toužila duše jeho.
„Stj mi pi ruce na každý rozkaz!" promluvila opt Miluše k oné neznámé, jala se i
—
261 í5>—
'^
potom jinocha
pro
šastné skonení zejtejší
únnyslu, oddati
se
jízdy v radu a
pomoc mou?"
„Oddávám
pevn tknul
jinochova odpovd.
jsem sob
za
Tichý, jako nesl
na život
se
cíl
na
i
smrt,"
znla
„Objetí Eližbtino vy-
svého štstí."
bezdky
v tom k jeho
se
dosavad pevného
„Jste-li až
tázali:
vyklouzlý povzdech zaz místa, kdež
byl
Mocnji poalo v
nm
sluchu
Miluši odpovídal ženský hlas.
grdce bouiti. „Blahostí duše své dokládám se, konati podle
odpovdl rozjaený
slov tvých!" vici
jako
tmu.
A
k potvrzení
vztáhl
pravice jiná, malá a jemná,
ženská, jeho.
v obyeji
Jetich, a pra-
ponkud
Jako
nochovými.
projelo toto dotknutí žilami ji-
Takto nemohla
se
dotknouti
sob neznámou
jímatelku slibu svého, ale v tom rozevírá podlaha, a on pustiv
cítil,
stoletá
tu
pi-
že se pod ním
pekvapením ženskou
tmy že padá ve tmu ješt tmavjší.
„Jaké jinoch, a
velá pravice
se tesoucí, vložila se v pravici
blesk
Miluše. Pitáhnouti chtl k
pravici, z
v irou
to
me
šašky se mnou provádíte!" zvolal vytrhna, nkolikrát se jím ohnal;
avšak ocel jen irou tmou zafiela, a slova na prázdno se odrážela, jakoby od nížto
se
silné
neoekávaTu najednou zaala se
byl kouzlu chtivý rytí tak
ným zpsobem
dostal.
klenby, do
—
—
^S
kolkolem pelíbezná jící
teplota
262 Q'
vn
rozlévati, že
a tak násiln umdléva-
se
smyslové jinochovi
jakousi lehkou mdlobou zasteli, a pozvolna opou-
štjíce pána, na zemi
ješt, že
mu
odpíná, že
z pravice se
šat
s
jej
sklesnouti nechali. Cítil
me
mu brnní
klesá, že se
nho
svléká
že veškeré
a
jeho oudy náramné teplo proniká. Podobal se však
na oko zemelému, kterýž kolem
nho
mže:
,,Necite toho!"
k pohbu
vidí
vati
ková
jakové se
djí pípravy, aniž zvolati
—
ped
Ziveji hýbali se zatím
noš Hanuš a
slyší,
i
kovárnou zbroj-
Horina. Tento jal se
jednomu z pístojících
koní, bujné
pidlá-
brn,
podkovy, a onen, jakkoliv rozmrzelý, posléz
nové
pedce
proudem hovoru zachvácený se svým souboj níkem v rozmluvu se pustil. ^jVru, pane
Hanuši,"
kopyto oíznuv, „kdjbych já
kové závje
snhu
Pro
poínal.
z Lichnice
jako
ty,
uchovej
ta
na vlasech ta-
moudeji bych
sob
je
vaše Eližbta
vtlená dobrota, ale?
— Bh
nás
— Srdce ve mn poskoci, když se panstvo
na mne zasmje,
ny
druhé
nedopál?"
mír; !
ml
Horina,
bych svému pánu bohaté nevsty
,,Pro? Rytí Kralovický je živý
ekl
nestojím."
ale o hdumilý
úsmch
vaší sle-
— —^ S63 „Je pokládáš.
Pro
chce
jí
se
ženský rozmar, co
pouhý
to
Q' jí
za zlé
panákové pokoje? Nežádného. Panenský svj život bez nedají
jí
manželských pout .,Méla
užívati zvolila.^'
tyry ouzké
mezi
tedy uzavíti
se
mížované okýnko, a ne kouzelným pohledem másti hlavy poestnému rytístvu. Nestny, za
nevím, jaká
vím,
se
blaženost
jí
zejtejsí
z té
jízdy urodí."
Takto
brny, šeti
netoliko
upímn
kýmsi
podávali
veliký
;
úsmchem,
protivil.
žbánek.
pes, až
V
tom
stál
odmlouval,
k,
najednou
mužové
zaštknul
silný ohlas rozlehnul
Ronova, vyploula irou tmou
pochode, a pokud svtlo dílny
aby
jen
dosavad za kovárnou ve tmách
lesa, stranou
mužové u
je proná-
co Hanuš úsudky
Okován
—a
Z
zpsobem
i
nebo
opt zaštknul, a po plnoní krajin.
ležící
se
se
lišíce
kování
zjevoval, zdálo se, že Horina s ja-
tajným
zbrojnoši si
slovy, ale
od sebe se
svoje
sob mužové pi
odmlouvali
její stailo,
pozorovali
zástup jezdc, pímo se beroucích
erné kovárn. „áblova horo!" zvolal ková, oi do dálky
cestou k
upínaje,
noclehái?"
— A na rychlo
naež
dílnou
do
po blížících se jezdcích
oi
„jací to pozdní
pomahai nco
pošeptav,
svtnice
opt
zarejdil,
kluk
—
—
364 6>
^S
Hanuš
otoil.
A
piinil.
hmot
ne tak piln zraku, jako sluchu
ale
tvá
jeho se jasnila,
ím
mu
lépe
bylo
jízdeckého sboru rozeznávati.
„Svatováclavští zpváci jedou!'' zkiknul po-
„Znám
sle'ze.
— Pojete,
jede!
Zdenk
já jejich písn.
pojete,
Kralovický
Je
mladý pane!
vás
tu veliká poteba.'^
A
nežli
jinoch povstných, mohl zmizel starý
na zástup
Horina, pepozorliv}'
se
zbrojnoš
nadíti,
rychlým krokem
tmách,
ve
na okamžik, má-li se za ním
pána
bratrovi
Ková
svého pospíchaje v oustrety.
pustiti
nevda
pak,
— ubíhati
ho
nechal, a posléze k svému dílu se obrátil.
Na
peruti
kovárny.
Záe
mén
šestero
vtru
jezdcové
stanuli
u
erné
hoící pochodn objasovala více
mládenc podoby rytíské na
p-
odnc
na
podívati se
na
kných brnách, a mohutných vrancích.
statných
šestero
Pkn
bylo
postavy mládenc, na jich modrý, aksamitový
a na
zdobnou pílbu z kaleného ocele, na nížto
tu
vysoký, bílý chochol vál.
blavé
široké
plášt, a
šrách
zlatých
nejradji
za
úel
si
pán
kladl,
jim
visely
na prsou se houpaly na
Bylt
to
výbor
aneb jak se sami oudové jeho
jmenovali,
as
S ramenou
libohlasné loutny.
ádu zpváckého, již
šat,
ádu
sv.
Václava,
kterýžto
Závišových zniku dostávaje, za
písnmi v jazyku mateském vlastn
— ~es 265
s>
pknému
skládanými, lásku k dobrému a
rozncovati. Piznávali se k
— avšak
nadaní
nostmi
nmu
chudší
v národe
nejvíce schop-
jinochové
stavu
panského, akolí odmrštni nebývali synové stavu
mstského,
pakli že jích obzvláštní nadání a
výteného
uinily
schopnými
ád
Václavský o svém domýšlel.
sv.
dobal se celý kvtince
jarní
tak
tento
soukromý ústav
kterážto
,
— Le
po-
jemné
toliko
opt anebo ješt poz-
mrazivým dechem, anebo
dním
jakož se
kvtem svým
prvním
mimojdoucího potšivši, brzy
nením pobleskem
cíle,
duch
peasným
slu-
spražena útlou hlaviku k hrobu
ukládá.
as
Za onch, když Zdenk z Královic takoka náelníkem se stal zpvák svatováclavských, byl
ád
po veškeré vlasti v dobré povsti,
takoka v úplném kvtu svém, akoli se již již nezídka roztrušovati zaínalo že mimo zpv, mimo pstování národního jazyka, také soudního ,
sob
osobuje práva nad tajnými zlosyny.
Protož
dvrou
spchal šedivý Hanuš zpvákm v ounemoha se až dosaváde myšlénky zbaviti, že by k spáse pána svého sloužilo, vyrvati jej
8
strety,
ernoknžník.
násilím z rukou
Psí štkot byl utichnul, svtlo v díln uhaslo,
uzavena sborem
stála
Horinova kovárna
zpvák.
I
ped
brna Jetichova
žasnoucím
byla zmizela.
—^ 266 ryzka
Samotná
zbrojnošova
Omámený staec
hlasitým ehtáním.
vdl,
má oím
zdali
viti.
kon
uvítala
cizí
zbrojnoš ne-
Chytil se za hlavu,
—
avšak ta tu opravdu opt kovárnu ohmatával stála, jako erný náhrobek nad ztraceným pánem.
a
„O ábelské emeslo!
ertovo
o
ství!" dal se najednou do hlasitého
opt u
dujíc rval si vlasy, a
opt
tloukal, a
— pane
lovic,
ozvte
se! Miluše!
nému!
— Ale
já jsem
!
— He
otevi
!
náku, a
b-
na dvée po-
po jezdcích ruce napínal. „Horino,
ty pekelný tovaryši
še
dílny
školomet-
Zdeku! honem!
rytíi
—O
mu
to
!
Jetichu z Krá-
mn
bda
íkal.
Necht
rarášova matko
uši, ty
roztlute
jim
opušt-
!
Milu-
— Pane
tu kouzelnickou
boudu!"
Le
Zdenk
pan
nedbaje
tak
horliv
na
prosby zbrojnošovy, jakž tento se byl snad nadál,
v pilném hovoru
pak obratn Ostatní
s
trval se
brny
zpváci
Na
svými soudruhy.
uinili po
nm.
„Ve jménu spravedlnosti a zpvných bník Otevi dm svj, kovái Horino!" !
rytí Kralovický,
a
to
se smrštiv, k díln pistoupil.
sedmkráte jilcem
služezvolal
mee
na
dvée uhodil. Nedalo se však u vnit jiné odpovdi slyšeti, le temná ozvna po silných ranách na dvée.
— V starém Hanuši
žíly trhaly.
se žalostí a
hnvem
-~^
267 S^
—
„Ve jménu spravedlnosti a zpvných služebník! Otevi dm svj, kovái líorino!" optoval rytí vyzvání icti,
rány svoje
i
nižádné
ale
na vyzvání,
ani
koue
uinil takto
i
odpovdi nedostalo se mu
A
na rány.
mnoholetou stechou tého
—a
— po nm
erný
mimo nadání
po ani
vyrazil
sloup hustého, smrdu-
se rozjasnilo, a
stecha nad
kovárnou stála v plném plamenu.
„Pekelné áry, áry!" poal Hanuš z plného hrdla ieti. .,
Jetich z Královic vešel dnes pod
Zdenk
volal
chu!'*
sebou
s
o—
—a
šestému
patero
kladli
a silnými ranami rozlétly se hiTie se
chode
Zdenk
a Hanuš
noucí stecha, jim
dodává. i
Oteven
ze svtnice
njaké
nikde
z
s
odncv
stevrhlo
v ruce patero uzd,
dvée u
dílny.
Jimi
ochotnými odnci, po-
a jiná vtší
v ruce,
mají
tuto
pochode, pla-
venku ostatního svtla okny
jesti
vchod z dílny do svtnice,
v komoru
avšak všude
:
prázdno,
Jenom nábytek svdstny vystavny k jejich
lidské bytosti.
í, že byly jsou
tyto
poteb. „Krovy se
trhají!*^
venku zstali, a
volaU zpváci, kteí byli
hledající
museli
se
z kovárny
Jako hladová, nenasitelná potvora sežíral plamen zdetlelý krov, a v nkolika okamženích
vrátit.
stála
celá
erná
kovárna, jakoby hranice
naro-
—
— vnané
v jednom
louce,
vztahovala
268
<S)
61'
— Daleko
plápolu.
náramné
plamenná jeho ramena;
se
široko
horko dýchalo kolem nastávajícího spáleništ
:
avšak
slzy ubohého Hanuše vysušiti nemohlo.
zpvák sva-
Brzo zase v dálce zaznla píse továclavských
— zaznla zvukem temným a vážným,
jakovým se dobí pátelé k hrobu
provázívají.
2. Nesedej na kouíka
— nespadneš.
Dobrá rada.
Na
bašt ozývala
hradní
zvukem trubka
mrou
se
a
hlásníkova,
rány
rozléhaly
pronikavým
se
mstysi touž
po
Podšen
zvonové.
vzchopili se obyvatelé Lichnictí a Ronovští z po-
kojného spaní;
lekavé
„hoí,
z tichého lžka. Sotva jim
kovárna" v plamenu šení dále neuinivše,
stojí,
ale
a
mrzut
hoí!"
vyhnalo je
povdíno, že „erná již
se
ani
kroku k ha-
opt
ukládali do
vychladlých pein.
„ábelské
to
nkteí.
jen šprýmy!" pravili
„Horina hnízdo své vyklízí!" dokládali
a
:
„Das aby
jiz
jednou kovare
odnesl,
ctiví lidé byli
bez pokušení!" hubovali
Na
nevítaný byl
povyk
nejvýš ale
dvma
osobám na bohaté
druzí
—
aby po-
jiní.
náhle
povstalý
Lichnici.
Jedna
:
—^S
SI-—
2(ií>
vysoká postava mužská, ubíhala^
z nich,
silná,
y
plášti
zahalena, z komnat ženských na pavlán,
6
nhož
pkné
tu vidti bylo do
zahrady.
Za ním
letla tichým krokem štíhlá postava ženská v le-
hounkém noním odvu, a na pavláne pojavši muže ješt jedenkráte v horoucí objetí a k rozehátým adrám jej pivinuvši, široký pláš mu s
Leheji bylo takto nonímu ho-
beder sejmula.
stu
pavlánu
s
po
žebíku
malém, provazovém
sklouznouti v šírou zahradu. Postava ženská pak shodivši stál
pláš za ním,
ježto tu ve
pozorn zašeptala na pozoru!" a piinliv upínala za ním
nevelmi slušn
jjMj se
ustrojen,
zraky, až zmizel mezi stromovím.
žebík
tmách noních
Na
to
kvapn
opt vytáhnuvši, složila jej, na odchod. Tu ped ní, mezi dve-
provazový
a obrátila se
lampu v ruce,
mi, hoící
„Co
tu hledáš?"
vlánu picházející
stála dívka služebná.
vyjela
hlasem
i
na
ni
žena
s
pa-
výrazem tak proni-
kavým, že se lampa v rukou polekané dívky tásti
zaala.
„Kdo dotírala jsi
na
ti
dovolil
ni
dále.
.,
vcházeti
do
Vycházíš na
mé
ložnice?''
zvdy? Vidla
koho?"^
„Strašlivý sen vás polekal, milostivá sleno!" jala se dívka odpovídati,
zpamatovavši se piro-
zenou ducha pítomností po tak nenadálém roz-
3 270
6>-
-Ci'
„Celý hrad
kiknutí se velitelky.
a nemýlím-li
„A
si
!
Já
mé ložnice?" „Dvée nebyly zaveny, když !
—
pi-
se tebe táži, jak jsi
šla do
k nim pivedla
pobouen
že hoí!"
se, volají,
volají
je
Nevdla
m pece
o vás
jsem, že jest proti vli
vaší, vcházeti do komnaty." .,0,
z ©útrpnosti pod stechu
koho
jsi
podvodnice, jižto jsem
jen se vyvinuj,
zde hledala
„Jako že
— koho
boží oko na kroky naše
jsi
zde vidla?"
ernými oblaky jasné
za
tamto
Mluv a vyznej,
pijala.
hledí
— nehledala jsem,
nevidla jsem nikoho!'^ „Nuže, tedy mi pisahej pi jasnosti oka
— pisahej
mi tuto
že jsou pravdivá slova velitelka,
a divoce
tohož
pi ranách ukižovaného, tvá!" Tak zvolala díví
—
uchvátivši
služku
za
ruku,
takoka
ji vlekla k malému klekadlu, na nmžto, umle z lípového deva vyezán, ukižovaný spasitel pnl. Stíbrná lampika, avšak již-
ložnicí
již
na shasnutí,
stála
ped kížem
svtloška, temnou zái rozlévajíc,
;
jiná skvostná
houpala se na
pkném etízku, v prosted stropu zavšeném. Zde ped klekadlem trhla pobouená ve-
trojím
litelkyn služkou tak násiln, že dívka sklesnuvši
na
kolena,
ped
ní
okamžikem
s
jakousi
hrzou na
povýšenou postavu pohlížela.
tu
— •—^S 271 ,4*isahej!"
a ruka
A
zvolala
(5>
ješt jednou,
Hleiia
spchala po dýce, na stolku
její
ležící.
dívka bez dalšího zdráhání se a strachu pra-
vici
pozvednuvši,
Hnviv
dost.
nedvra s povrou, a viklaly mla pro písahu zakládati v dívku.
Tato pak, obezelostí nad stav chybnost velitelky
„A
dobe
svj daena, po-
pozorovala.
odhodlan ped slenu
vám za
kdo
to
nco
jsem
proti vaší
ped svtem inu,
na vás
své vli
mužv — aneb
znete,
nežli
se
jestli
nebudu
spatila,
Mjte
si
pí-
a nenávistí k po-
chovejte: na
schvalující
mluviti,
že,
opravdu ošklivost
jinocha milence
jetím
se
se postavila.
a já
dokazovati?
ped nim pýchou
líiti se
kolení
i
Na kvap
ruí," jala
nebude písaha moje kivá,
,,že
prsou
se
vírou, jakovou
vzchopivši,
V
upírala na ni oko slena.
stíhaly
jejích
hotovila se rozkazu uiniti za-
suditelku a
mn
ped
ob-
nenale-
vrnou
slu-
žebnici."
Podivením
stála
slena bez pohnutí
;
tak
smle, tak nezahalen nebyla s ní žádná žena mluvila, co byla matka na vky zamhouila oi. ,jJá
mám
opravdivou píinu," mluvila služka
muže vcn v nenávisti nebo, to mi vte, sleno nižádný z nich hoden není srdce dále,
„míti
:
!
ženského."
Líbezná
to
píse uchu sleninu, jak-
byla
koliv srdce její nezstalo prosto mrazivého strnuti.
Zhrozila se nacházeti v dívce, hluboko pod bou
skuten
stojící,
onu
sama Nemohla ouet
po jakéž
sílu,
ped svtem nadarmo dychtila. sob dáti z pohnutí, v jakovém se k na
po týden teprv
cítila,
mu
mohla
ale také
dívku za ruku chopivši,
Zmáhající se bránilo ale
hrad
dívce vábena
pobývající:
ne-
takoka bezdky
a
odolati,
se-
keovit
ji
stisknula.
—
pede dvemi pokikování eledi za-
všemu dalšímu promluvení.
Avšak b3li hlasové tito jen jakoby už poslední ozvnou povyku, který se byl po hrad Ticho panovalo opt mezi ztrhl mezi muži. hradbami, jen kroejové anebo temné písn semotam pecházejících strážník a jednotlivé zašt-
—
knutí ostražitých
„Vidl-li
ps
rušily ten jednotvárný poklid.
ho?"
paks
tázal
Vávra, potkav se na hlídce s
„Koho ?" zabruel po spaní ,5
Ohnivého draka
než pana Vilíma. pišel se
mu
pod širokým
se založil,
nebyl."
cestou
toužící zbrojnoš.
jiného
dobe všimnul; mezi pochodn — a co si
ho
pláštm blalo,
že to jeho
dvacítiletý
— mrzutino! — Kohož
Já jsem
nám rovnou
se
mrzutým Bozdchem.
o
krk bych
ervený aksamitový kabát
"
-—^ 273
S3
„Je tob nco do toho?" oboil se dch, ve služb pán Lichnickych už
^Hle
aby
y,Nu, nu!
odpovdl srdený pem
zem
do
vím
panu
nestaraly.
t
oblíbí.*^
mými slovy kus neubylo!" a silným svým ošt-
Vávra,
bodaje, dále se ubíral.
rozprávl
Vilímovi!''
navštvování
„Takového vník
Boz-
radji svých zá[ila(ovanych rukáv, a ne
si
jakých páni na noc obléci sobé
jk&i,
na
— a jaký milovník!
—
sám
rád
«,To s
sebou.
bych já byl také milo-
Pro
bych
kde žbá-
neupil,
nek petéká?''
A zatáeje
se za baštu, s jakýmsi potutelným
úsmchem zaal
známou tenkráte píse:
zpívat
„ervené tesné Ach, což vy
z cizícli
sladké
jsle
sud,
—
Zpívalt hlasem temným, až nebylo
zvuku
—
slyšeti.
Tmy
dálkou
prchaly,
a
prvním
s
úsvitem, kterýžto
ee vyvinoval z dalekých hor, prchala také tichost s hradeb Lichnickych. i
Po
chodbách
náhradí, po
v komnatách potkávalo se eledi v potu pe-
hojném.
Všickni
spchali do urené práce.
trné bylo, že se djí na
Pa-
hrad pípravy ke
dni
znamenitému. Slunce
skvlou zái
vém IX.
a
se
usmálo
ržovýíui
lícemi
vystoupily nyní Lichnicc, a
levém
boku zazelenaly se
jí
18
—
ve
po pra-
na daleko-
— -—
•
eS)
274
63*^
Sloula Lichnice za
táhlých vršinách husté bory.
as
tehdejších
hradem velkým a bohatým. Bašty
pyšn hledly
její
do
rovin, které '^
v
vkolí hrd, jako
na ji
Eližbta
s nich pohlížela
— Eližbta
srdce
pod nimi
se
v
r
Hledly po
rozprostíraly az za starobylou Caslav.
panovnice, sle-
kamenného, jakž
nazývala národní povst. Jednak spanilostí svou,
jednak
i
bohatstvím byla
známa slena Líchnická
krajm pemnohým; nejhlunji o ní pro
nadobyejnou
její
ale mluvívalo se
pýchu a nesklonitelné
zanevení na pohlaví mužské. Nadarmo
byli
na
ní
prosbou i výhržkami doléhali pátelé a svateb chtivi ženichové; Eližbta až dosaváde pohrdala všemi.
sob
,,Ty
ženicha
voliti
musiš!"
posléze šedivý strýc, Kolda ze Kbele,
vou mysli oblomiti musíš.
správn zrostlým tlem,
ným
Neobdaila
„ty oceli-
t
nebesa
aniž naplnila krabici hoj-
bohatstvím, abys doby svoje trávila jako je-
samot
zevci v lesích našich, kteížto o ,
Z tuku svého. ji
rozhorlil se
v
Zena
osladiti
ma
v
zažívají v
zívot muži, proto
sladkou nebe stvoilo."
A
v dívce bouila se duše pi tchto slovech
hnvem, a chtla v hnvu tom odporn odpovdti pepelivému strýci. Ale na znamení starcovo vstoupilo na sí šestero panic, kmen
velikým
to
rod
zeli
nejšlechetnjších, kteí se vespolek uchá-
o milost Elížbétinu.
—
—
275
-S
„Zvol,
nemilostivá
S^'
tetinko!"
Kolda
zvolal
dále —
„tu na vybranou máš lásky hodných ženich. Tu jest pan Hynek Postupický „O prosím vás, milý strýce,^ jala se rozní-
—
cená dívka odmlouvati, „ušette poslouchání.
Znám
já
praví, že
milost
mou
o
se
spokojiti
To,
držel?
hodlá,
jí
L'm
sob
by
i
vru, vroucí
dostane
jim
již
— celé
ženicha;
pány
slov a
vespolek.
mn Oni
pedce každý soudruh ruku mou obláska jest! Avšak a se dbají,
šestero
le
sob
'^
a
a teba oblaží.
jako já
se vaší
Zvo-
domluv
poddávám, poddati se musí také výmínce, kdožkoli zasloužiti hodlá
Eližbtu Lichnickou."
„Mluvte, sleno!" zvolali jedním hlasem ženichové.
„Ve jménu veškerého bohatýrstva pod-
dáváme se
vaší výmínce!"*
„Slibujete mi to?"
„Slibujeme!"
Na východ,
proti
hlavní
brán vysokého
hradu, skalina se vypínala z hluboké sluje, kteráž
jakoby pírodou schváln vykopaný píkop se za-
táela kolem paty vrchu, na peclivi o
nmž
byli
pedkové,
pevné bydlo, vystavli Lichnici. Skalina
tato spojena byla sice s návrším, ježto se i
v levo podle vrchu hradního
dv
veliké peruti;
nebylo možno, leda
vstoupiti
v právo
rozprostíralo
však na
její
pracn lezoucím pes
jako
temeno hrbole,
A predce
ostrá skaliska a bodavé trní.
na druhý
rozkaz Eližbtin, hned za prvního ran-
den,
na
ního
zábesku hemžilo
vrcholku
skaliny,
ozývaly
mužských postav na
a jako
v nejhlunjším lomu
a
klíny
se
se
temeno skaliny, pnoucí se
jimžto bylo urovnávati
z hluboké
A
sluje.
lid
se na tak podivné
dlník,
pracujících
dláta
dílo,
picházel podívat
z okolí
a rozliné
i
podivné o
nm
zaínal rozprávky. Obyvatelé hradu jedni druhách
píinu
se tázali na
poínání:
balo,
darmo,
a
píiny
té
le
jedni
kdo
chtl-li
marného, jak
tak
dovtípiti
se,
druhých
se
tázali
podose na-
aneb
z vlastní moudrosti
aneb
inili,
jakoby
vdl
o dležitém tajemství: pouhou báchorku jiným za
pravdu prodával.
„K
emu
to
nenadálé rozrývání skály, kte-
rou snad ani deset
století
nehnulo?" tázal se pán
ze Kbele velitelky na bohaté Lichnici. „Hledáš-Ii
tam
v
v
jeste
v
^
v
vtších poklad?
Cili
srdce tvoje v led-
vinách kamenných uschováno, a nyní ho vydobyti
dáváš
?'^
„Vykej asu, milý bta s hrdým ousmškem. líbezn pekvapili, a dala
bych
veselí,
odvce Eliž„Hodlám já vás peza polovici les svých ne-
jakéž
strýce!"
mi
bude
z radostného
úžasu vašeho vycházeti, až vám zámysl svj dám
na jevo
!"
—-<9 A
se
kdy/i
S>—
377
dlníci
pracovití
byli
celý
po
týden na skalin namáhali, a když bylo hrbolaté
tým
a
ulárnáno,
kamení
s
nho
v hlu-
svaleno
kolem vyplenno
se
bokou
sluji
rovina
na vršku skaliny, velká,
mužv
vedle sebe postavilo, a uhlazená jako nový
a
trní
objevila
:
by
co
se
pt
mlat. Stojícímu na vršku strach bylo, aby ho zá-
vra
nezchvátila ve hlubokou mezeru pod píkrou
skalinou.
A
pozvána byla jest svatby žádostivá
shromáždna
élechta na bohatou Lichnici, a
Dým poetem
s
dobrými píátely na veliké
síni,
práv v
se vycházelo na velký pavlán,
hoj-
znížto
tu stranu,
kdež bylo pes hradby a hlavní bránu vidti na srovnanou skalinu.
„Pan Hynek Postupický," dala do
ei,
„pislíbil
i
s
se tu
slena
pátely svými ve jménu ce-
lého rytístva, podrobiti se výmínce mojí, ježto se uvoluji, zvoliti ze sboru
vašeho
by vykonal, co vle moje „Uložte!
uložte!'^
po drahé koisti okem,
kterýž
uloží."
volali
a
manžela,
jinoši
meové
s
jich
planoucím
zazvueli
udeením statné pravice.— Jakoby lehynký mráek peletl úsmch pes dívinu tvá, zostra upelo se
na
okamžik oko
její
na
celé
shromáždní,
a odhodlaná, krokem rychlým vkroila panna ze
sín na
pavlán.
—
— „Nuže
59
278
6^'
hlasem vy-
tedy, ženichové!" zvolala
sokým, a slova se zahoela. Ruka
proudila, a
tvá temn
napažená ukazovala na pro„Kdo se z vás pán, na koni
její
—
tjší skalinu.
kvapn
sed, tikráte kolem otoí na vršku této skaliny, bohatství odmnou dostane Eližbty Lichruku i
BÍcké."
Z jasného
nebe byl klikatý blesk udeil v zádobrých pátel.
Neoekáva-
stup
ženich a
nji
nemohla nižádná slova zazvuceti z úst dív-
jich
iných. „Bláhová!" rozhorlil se starý strýc. „Pomysli, co poínáš!"
a
„Pánové jej
„Já
Eližbta.
hodného doložila,
hatou
pomyslí, co nyní pocítí," zakikla
uložiti
již
pomyslila
i
rozmyslila, co
statenosti jejich. Nevhodno-li jim,*
oušklebn
se kloníc, „pokoušeti se o bo-
nevstu, brána hradu mého jest po
den otevena
— pomodlím
celý
se za jich šastný ná-
vrat k domovu."
Šumný hovor zahýbal sborem ženich. Zprudka pelévala se jim krev
„Sta dlanosti ze
žilami.
se!" zaznlo pevným výrazem odho-
rt
popudlivých jinoch, akoliv krve
chladnjší, zanevevše na ženskou pošetilost, hrad
opouštli s politováním pátel nemoudrých."
— —^ A
takž
279
nápadník sleny kamen-
z Královic, nejhorlivjší
Rodem
práva
že jinoch
dobrého, se vší upímností ucházeti se
Elížbtinu,
milost
o i
ml
jmním ovšem
a
Jetich
outrpnosti také
tedy neušel
ného srdce.
©-^
sml
tla, doufati
Mysl
ženského.
nadán
a
dobrého
spanilostí
prospchu
ducha
u
srdce
byla tichá, ba na stáí
jeho
ji-
nošské íkaje až nad míru vážná; duše jeho však podobala
outlinkému
se
hybujícímu
lehko sebou po-
proutí,
pi nejmenším vtru, anebo
i
tiché jezerní hladin, hluboko
spíše
v útrobu svou po-
jímající,
cokoliv na hladinu padne. Zvláštního ale
nástinu
byla
povaha
v outlém pacholectví.
Sven
oddán starému
klonností let
jeho
mužných
prošel
zemi
vychováním
nabyla jsa
dtinskou ná-
i
odnci, kterýž byl za zaslíbenou
v
boji
pro
svatá místa, a co otrok se navzdychal v palivém
Egypt,
tlukoucím srdcem poslouchával podivné
s
píhody, kteréž byl odnec o
nichž
byla
ec
A
takž
Tu
o divech, o kouzlech, o tajnostech
ma-
rozmanitých
byl
vk
s
jakási
tohoto, a
chávajíc
duši
duch, a
o
všem, cokoliv
mlékem vkoeiioval v srdce
povstala
sklonitelná
svta
sám vytrpl, aneb
povstí nasbíral.
tky pírody, o poslušnosti tehdejší
bu
ve
zrstajícím
touha
po
Jetichovi
nem,
touha tato rostla
lidská.
s
co
ne-
nebylo
jinochem, ne-
jeho prázdnou rozkoší vezdejších,
:
—
<3
280
a mysl jeho upínajíc po
6i
—
vcech neznámých a ne-
obyejných.
Ddiný
hlunou
své
dceíi
jil
pán na ervených Janovickách stro-
Mezi svatebními
veselku.
hostmi nacházeli se také Jetich z Královic a sle-
na
Jediného jen zhlednutí bylo po-
Lichnická.
tebí, a smyslové poínali vjinochu bouiti, a srdce utíkalo
ped
radou rozumu.
jinochovi, byla
se
vysvtliti
jediná
Ale
hádku.
mu
zjevila
mohla
až
lhostejným
s
ona prosby jeho.
I
V
Eližbt, zdálo se bytost, kteráž
mu
dosavadní života po-
úsmchem
poslouchala
rozmnožil se od té doby
poet
marných Eližbtiných ctitel. Úloha k dosažení ruky díví
byla
urena,
a Jetich byl nejprvnjší, z jehož úst se ozvalo
^Sta
se!"
— Den
k jízd urený picházel. Ne-
Bylt
výslovná ouzkost zmocnila se jinocha.
v zápalu nejhorlivji avšak
prohlásil, že
nevsty dobude;
nkolika dní teprva živji se
délkou
se
na oi stavla nebezpenost úlohy.
mu
Bylo odvá-
žení-se na živobytí a na smrt, otoiti se na koni
sed i
tikrát na
pístup
cen
otvírala.
daky 8 nimi
se
byl
I
a pod
nímž
již jí-
tanuly jinochovi na mysli poví-
starého odnce, a obírala, tím
mu na
nmuž
hloubka
nevelkém kamenu, k
obtížný,
ím
živji, tím
déle se
duše jeho
pravdivji
stavly
oi, aniž více pochybovati mohl, že by
—
::
—
'S 281 S>
se nenacházely na zemi jakési jichžto
zasvcený
vci nadpirozené,
mže
v tajnostech použiti
k svéma
aneb jiných prospchu.
Veer pede dnem, k vykonání úkolu
Skoiv
pojav kováe, jenžto
si
již
statenému pánovi
se
byla
s
kon,
a
byl k otázce líbilo ?
Eiižbta
Jetich
ustanovila, zastavil
Horinovou kovárnou.
Co by
kterýž
ped
za ruku pospíšil
— bral se
s
ním
v kovárnu. „Praví
se,
moudrý muž,"
žes
knmu mluviti — „dobe že
mžeš
jal
se
mi rozumj, Horino!
tuto
Vím,
pomoci!'^
Pozorné poslouchal ková, ani oka se švarného jinocha nespouštje. „Nevíš-li nic o podkovách, '' mluvil tento dále, „ježto
kon
udrží na vrcholku nejvyšších skalin?"
Horina se
škrábal
za
ušima.
— „Zeptejme
se na to staré matky, pane rytíi," proslovil ko-
nen,
a
vstoupil
s
hostem
do
svtnice.
ernými, lesknoucími se stnami, u hance
sedla
stoletá
Podle
Miluše.
Mezi
malého kaní
stála
—
anebo spíše vznášela se nad podlahou jako bez-
tlná postava na
díví.
tu hebkost a
Nebylo možno podívati
nžnost lepotvarných
tu jemnost, z jaké
se
celé
to
se
oud — na
zjevení-se
ducha
nadvtrného v tle pozemském na odiv stavlo nebylo možno, podívati se na
ni,
a nepipadnouti
—
—^ 283
S>
myšlénkou na podobu andlv.
vstné staen na prsa vihla se
Zkiknuvši, po-
dívka, an s Horinou
Jetíich do svtnice vkroil.
„Mám
vá
k
klín
s
tebou co promluviti, matko!"
ko-
staré Miluši, kteráž s dívkou se mazlíc, ji
I
dcko
hejkala, jakoby malé
vstala baba
divši, uklonila se
se
dí
opt k
pobudeš
dívce,
tady
s
stoletá,
na
byla.
a tváe dívce pohla-
ped mladým rytíem. A obrátila kouc „Neboj se, beruško ne:
vlkem"
!
— as
Horinou vešla do
vedlejší komory.
Mlky
stált až dosaváde Jetich Kralovický.
Zrakové jeho upírah se nyní na postavu díví, a upírali se na ni jarní
s oblibou.
poup ržové
dcerušku.
bylo
Jako na
dívati
se
Studem panenským hoely tváe
a proudové plamene toho rozlévali se sklenuté
nejoutlejší
na kováovu
šiji
a po
tch jemn
S okem sklopeným, jakési trnutí
cítíc
s
i
po
se vlnících
její,
pkn
adrech.
dechem zatajeným, sladké
ped švarným pokoe ekala dveka, až k ní
po celém tle, stála
jinochom, jakoby v
promluví milostivý pán.
m
„Jestli nj^ní
rytí
„vidl jsem
s
nemýlí svtlo kahance,"
pirozenou již
sob
aneb tebe
jal
se
píjemností mluviti,
aneb
matkou rovnž jako tvou byla
dívku,
spanilost."
jejížto
—^S „Bylo nebe k mé spáse že se slova
tanci
—
že vás v
Janovikách
jemn,
zašeptala dívka tak
podobala vanotu veerního vtér-
ku, houpajícího se po
„Pi
Si'
milostivé,
poslalo,"^ její
283
ržovém
na lukách?"
kei.
ptal se rychle Jetich,
o krok se piblíživ.
„Byla jsem práv u kmotry, slenina veselka slavila. Doma mne do
kola — myslila
m
když
s
kmotra, že
mi
an
tam
se
neradi pustí
rozkoš udlá,
sebou mezi tanenice vezme."
„Moude alespo
uinila,
doma
nenechavši
celého sboru ozdobu."
Jakoby ohnivý
šíp
Oi
pronesená slova srdce dívino. a
dv
laskavým
projela žertem
veliké perle upadly
jí
s
se
jí
zalily
—
krásné asy.
„Blaze bylo by pro mne,^' zašeptala v slad-
kém
kovárny"
ani
smla
co dcera z
„erné
v Janovikách k veejnému
veselí,
plái, „abych nebyla
anebo aby byl splašený
k
díve rozšlápnul srdce
moje, nežli jste vy, pane rytíi, odvážlivou rukou uchvátil uzdu, a
mne
již
kopytem uchránil ped .,Aj,
což
ve mdlobách
ležící
pod
smrtí."
pak na jaro tvé pipadla taková
nehoda," ptal se outrpn Jetich,
..že
bys odlevy
nacházela spíše v hrobových tmách, nežli na ja-
sných cestách života?"
— A ejnou
jakž
prosté dívky, položil
sklonnou
Avšak dívka
hlavu
rám
lehounce za bradu
ji
pozdvihnouti
jí
okolo
chtl.
hlasitým stkaním ruku jeho ucho-
s
horoucíma rtoma
pivši,
mluvil pohnutý neoby-
a druhou rukou
tílka jejího,
pojav,
&—
284
jinoch
takto
citlivostí
'S
ji
líbala,
z objetí rytíova vymknuvši,
a rychle se na to
ped
divícím se jino-
chem za matkou spchala. I
poínaly
se
o
píhod
této
v horké jino-
chov mysli tvoiti podivné obrazy; lec opt pekazil návrat Milušin a Horinv.
brzo je
— Shodli
se na to vespolek, jakby se bylo na zejtí o šast-
nou jízdu nejlépe
starati.
Zasmušilé vstávalo
—
z mlhovité kolébky
jitro
erné kovárny. Slunce nemohlo
po shoení
ani
plamennými stelami proniknouti hustošedým jeho závojem, a
kde se jednotlivý úsvit prodral, byla
jen jakoby krvavá
prouha, jakoby
vští krvavého dne.
— Zvdav vystrkovali
obyvatelé
prorocké
hlavy z oken, jaké asi dnes
ná-
okolní
pohody
nebe dopeje slavnosti Lichnické, jednak se mrzíce,
an se
jitro
nesmálo, jednak
i
hnv
pozorujíce, an ukrývala zlomyslné
boží
v tom
na Lichnici po-
ínání neprohledná mlha.
Konen
ale,
strhavši
se
na východ, spa-
dala hustá zákryva po údolích a rovinách, a po-
bleskové slunení v úplné zái
linuli
se po horách.
— ~es
285 s>
ped-
a osvcovali bohatou Lichnici. Osvcovali na
shromáždné zbrojnoše
houfem
hradí
hradu, kolem
pak
zlé
shluklé
skaliiiy
pedhradí pipraveno
na
drahými alouny
kolem
diváky.
Bylo
a
lešení,
pokryto
pro hosty, kteí by sešli se na
Nestálo však na
podívanou odvážlivé jízdy.
Na
oddaných služek.
nm
kamenného a dvou
živé duše, než Eližbéty srdce
vrn
a
,
prvním stupni
stál
muž
hrdé
vysoké postavy, ve skvostném odvu,
a na
nho
toliko
—a
vjší pohledy ze zabíhaly
ve
sbor
potajmu
zrak
— padaly
pívti-
než jakové
sleniných,
bohatýr, sešlých se popatiti,
kdo by se pošetilec oddal na vyplnní ureného úkolu.
Mezi nimi
—A
hlavou dívku. bujné
brn,
Kolda ze Kbele na tvrdo-
lál
koský, a na úhledném odvu, hlavu
ozval
v lehkém,
se
ale
dusot
maje pikrytou jen ocelovým helmem,
divákm
statný jezdec.
objevil
se
Mohutnými skoky letl po
dráze do vrchu se pnoucí, až na pedhradí zarazil. ,,Stojíte-li
al
tu slovem
na svém, Eližbto Lichnická,^ po-
zvuným,
„podati toliko tomu z ry-
tístva ruku, kdo se tikráte otoí, na koni sed,
na vrcholku uhlazené skaliny?"
„Vli sleninu jsem hlasatel;
„slena
již
trvá na
svém
„Vás, pánové, beru za na!"
zvolal
opt
jezdec,
oznámil,"
odpovdl
úmyslu.*^
svdky obrátiv
slibu
se
ke
slenisboru
shromáždných bohatým; a hutnými skoky letl dlil nevstino
kon
pak otoiv, mo-
hradního vrchu v úval, jenžto
s
a rejdišt nadjí
sídlo
puzeného
ženicha.
„Pro spasení duše, pane rytíi!" ozval se tu
— slyšte
„Pane Jetichu z Krástarého Hanuše!"
A
se
hlas mezi houfem zbrojnoš. lovic
vyítil
nadýmaje,
A
prsa
a
šedivec,
i
chtán
dosti
nohy roztahuje hnal se za jezdcem.
i
mezi rytístvem
šumot
se
strhnul
povyk,
a
a nejmladší z nich, mládenec panenské podoby, jichž tu nkolik opodál se vymrštiv se na
k,
drželo: „Brate, brate!" volal a za ním se
Le
pustiti.
patrno
jezdcem více a
s
ním
se
bylo,
vím
a
protož
chtl
hnání
se
veškeré množství.
jen bylo slyšeti volání
A
že
neprospje, utišilo
nižádné
utišil
za
—
— Z dálky
vrného Hanuše.
na hoe, na skalin, mezi hustým smrko-
objevil
uhnaném.
se
jakési ticho, kteréž
rytíovo jako
k
Ticho
koni
ponkud
kii oddechl,
si
nedalo
bylo
kolem
kolem — tsné
dívati se
na poínání
na veselé hry dovádivých šašk. i
jezdec opt hnuli
chnutí peletlo zástupy divák.
postupoval
na
divým okem na pedhradí, a
na etnou zvdavost.
Nyní se
Jetich
zastavil rytí, aby
I
a díval se
nyní
odvážlivý
— a hlasité vzdyKrokem obtížným
Jetich po
hbet
skaliny,
~®
287
—
6i'
pes
brzo padoliny objíždje, brzo
k skoku rejdišté
Konen
napínaje.
— avšak
Bylo úkladn
s
samého
zahoela duše jeho hnvem.
tu
odvážlivým jezdcem jednáno. Se
hbetu skaliny nebylo
men
octnul u
ne
brnu
hrbole
lze jinak dostati se
uhlazený, k zatocení-se
ustanovený,
na ká-
le
po-
sledním, nad míru odvážlivým skokem. Šklebila se
ped
ním nepístupná koním rozsedlína.
„Vrate v
kouzla!*'
se
pane
,
rytíi
Nespoléhejte
!
se
les hlasem vrného Hanesml se pro hanba
volalo to z
nuše; avšak jinoch šlechetný navrátit, a lostí,
zahoev
poslední, zoufanlivou
zmuži-
a požehnav se znamením kíže, sevel
kon
k náramnému skoku, a bleskem zajiskily podkovy na kamenném rejdišti. Ale hrza vjela v bujnou poala frkati brnu nad velikou hlubinou
—
a spínati
se.
rukou, již
il — a
se
Ale Jetich umlou byl
i
pi tom
i
i
silnou vládna
spínání jednou oto-
hmotné, radostné pokikování
lidstva od-
ráželo se o blízký vrch. Toliko ná zadních nohou stála
brna, pedníma divoce v povtí pracujíc
hívy
dlouhé
a
chíp
zatoíno
její
vlály
vtrem
jako
hltav chapaly po vtru. Již
—a
již
i
—
praporec, i
podruhé
potetí se zatáí ve strachu po-
kámen nezachytá brna a pevahu do-
slušné zvíe, avšak v uhlazený
ee
pevn
stávši,
podkova, smekla se
pekotem
letí
i
s
pánem
s
vysoké skály.
—
divák
Strašlivý jek
hbet
na
a
ísem,
klesá, jakoby
SS—
388
'^
proniknul hradem
skaliny
pádem svým
i
le-
vidti zbrojnoše,
an
mohl drahého
uchvátiti
pána. Co bezživotná socha z bílého mramoru stála
Eližbta se
keovit
pot na cele
poe
chytajíc
zábradlí.
vyvstává, služky
jí
obma rukama
na pavláne,
Líchnická
Vysoký, studený musejí k pod-
jí
pispti, aby po stupních nesklesla ve mdloby.
3.
Smutn
byl skonil Jetich Kralovický svou
odvážlivc jízdu
nevstu,
o
o
kamennou Eližbtu.
v
erná
hlubina pod
— Leknutí
pohKila.
týrském,
píkrou skalou byla jinocha a
hrza
shromáždném
tu
byly ve sboru boha-
na podívanou, na oka-
mžik zadrhly všechen výraz to
pak
aly
i
žalost
i
hnv
žalosti a
rozdílným
hnvu.
Na
zpsobem za-
mezi ním' vypukovati. ,,
Vzhru!'" zvolal pan Hanuš Postupický,
ji-
noch planoucí -— „vzhru, a jízdou šastnjší od-
važme se o nevstu, a dostávše dívku hrdoa v moc, krutou ji pomstu pistrojme!"
„Vzhru!" zkikl kamenné
boj;
i
jiný.
zkusme,
jsou tvrdosti jako srdce
„Vypovzme slen
zdali
její."
zdi
její
podobné
~e9 „Požeme
tí
S>—
na soud/'
ji
Boreš z Pukée.
289
„A
na
ozval se vráskovitý
sbor šlechetných ry-
ni
vloží zaslouženou pokutu.''
A
tak
perozdíln, jednak
se
podle
stáí,
jednak podle smýšlení rozdílného jevily bohatýr úsudky.
dva muži
odporn,
potkávaly se dosti
I
stáli
mezi
etným
a jediní
sborem, o nžto jako
o pevné skály divoké vlny se odrazivše, rozbou-
ené
soudy dále plynuly tokem jediným a tichým.
Mužové
pan Kolda ze Kbele a
byli:
ti
Zdenk
zKi*alovic; a bylo-li na stran strýcov jakéhos
podezení
strannosti,
rozplašila
bratra nešastného Jeticha.
I
nestrannost
je
sbor
celý
svato-
václavský shodnul se posléz v soudu obou
muž
vhlasných.
„Nehoden budiž jména spolku šlechetného,
pone
koliv
její,
srdce,
kdo-
Eližbtou Lichnickou, i
vkroí pod
kdokoli
aby požádal oberstvení nebo noc-
v
a
lehu. Život její
ne — plod
nehoden
nehoden božího svtla,
další obcování s
zvanou kamenného
stechu
otce svého,
její
seschne, jméno
její
a
zahy-
budiž nepoctivý mezi bohatýry
e-
skými."
Takto
vykli
nad Lichnicí a rozptýlil se veselí.
LX.
její
sbor
TeskUvé
zpváci svatováclavští kletbu velitelkou,
pán,
a do
všech
úhl
sešlých
se
k radostnému
ticho rozložilo
se
kolem hradu.
19
~a
Ve hrad nedvovala ni litost ni
divák
Na spustil
ele,
si
asn
ráno, když branný most
pibral k první
nejprvnjší se
brán, podsil ho veliký
trojí
list,
upevnný, u kteréhož sloupu zovali,
že
pakli
jedoucího knížete,
plamenným meem,
st, a pod
oe
zbrojnoši
i
brn andla
pravé majíc
nacházela se svrchu na
psáno bylo velikým písmem
ní
hrab
uva-
v hrad
Podoba na
zastavil.
po levé
hradní
dýkou na sloup
rytí miraojedoucí
se
jenom na plnou íši
6
hlasit projeviti
jakousi a tesklivým oekáváním.
druhý den, a
—
a venka rozcházeli se houfové
hanu,
hrzou
s
^'
S90
li-
:
z Liebenthalu, souložník
sleny
Eližbty Lidmily, propadl veejnému soudu.
I velí
„Vilím,
se
mu
dn
tí
do
našeho eského,
mu
po
ki*álovství
asu
aneb se postaviti do
na soud v Praze. diž
v mezech
nebýti
me,
Provaz,
pešlých
tech
dýka
dnech
toho
i
jed bu-
na
záhubu
z kterékoli ruky."
Bylt pak pan do
ech
Vilím
Nmec,
s
Albrechtem
pišlý, když se bylo tomuto panu císai
Kutnohorského stíbra zachtlo. Pomáhal se zástupy rakouskými dobývati bohatého msta, až je byli Horníci,
pinutili
zoufanliv nasypavše do potoka jedu,
k návratu v kraje domácí. Také Vilíma
z Liebenthalu
akoli ne
byla
zachvátila
s tou krutostí,
kovkop
pomsta,
jakovou mnohý z bratí
-—-es
—
891
jeho
asný ped Horou
hrob.
V
íSi-
kolem
a
Sedlic
náraninych bolestech vezli
léenu
mojediný zstal
8ob
leda dvou
Ta vysoká oudy
—
psobily
eském hrade, vlastních odnc. na
postava, ty silné,
ntrpení a bolesti
se
mysl slecnina práv
Však
liké
nich
rozprostírala,
nco
sa-
nemaje
pi
tvoené Eližbtu
na jakási
rouška
za nížto hrdá
zajímavjšího nacházela,
dosaváde na mužích domácích shle-
nežli byla až dala.
po
jelikož
vj'-
— Vilím
výrazná mlu-
vnady mužské ponejprv
mocn,
kdežto
pkn
— ta
tmavé oko
veliké,
to
— tyto
va
Zástupy odtáhly
býti požádal.
za zástu-
jej
py, až na sousední Lichnici dorazili,
nalezl
duch Eližbtin,
i
bohatství
i
krása tlesná
neduživého dojaly.
cizince
i
ve-
Zdraví
se navracelo v jeho oudy, avšak s ním nepichá-
zela
mu
chu k
i
nastoupení cesty k domovu, a slena
na odchod nezpomínala.
nádhernost
— srdce
Jeho
pýcha
a
její
obapoln vroucí uzavela sva-
zek, kterýž arci dívka až dosaváde ráda by byla ukryla,
nechtíc
zývala
pud
nejsilnjší
Vilím, nemaje
mimo
z
nho
hrdost, co
v
tajné
milkování
anách tel
o
svtu
objeviti
srdce
starožitný
slabost,
ženského; rod
a
by byl pinesl v uvolil,
jakž na-
náhradu
a
pan
pochodící
ob,
rád se
nacházeje
ve
krásnjší budoucnosti, kdežto co pán a drži-
velikých statk
svtu ped oi
postaviti se doufal.
—
— V
292
S5'
erná pl-
hustý, neprohledný jako
závoj
noc, zakrývali smýšlení svoje, zhledy svoje a slova
svoje; zrady,
ale
jakož
i
závoj hustý trhati se poínal.
i
Zmizela barva tajil,
a
an jim doruen
pomsta
lítost,
srdcí. Vilím
se
list
nejernjší matkou bývá
noc
i
tváí obou, dech se v nich
s
Hnv
sboru sv. Václava.
list
hanbení bouila na brány jich
skípal zubama, v rukou Eližbtiných
jen tásl.
„Hodláš se dostaviti?" jala se
konen
jistým slovem Eližbta tázati. „Pojedeš do
ne-
Prahy ?'^
„Myslíš snad, že by strach zabraoval kro-
ejm mým?
v
ili se opravdu
domníváš, spanilá
nevsto, že bjch právem byl propadl veejnému
— Takto
soudu?" jeho
se ozval tajný milenec, a slova
znla názvukem
Ve tvái
odvážlivosti a trpké výitky.
jeho rozncoval se silný plápol.
„Moudeji,"
mluvil
uinila, sleno, kdybyste
dále,
„byla byste
byla
buto veejn
arci
po
boku mém, co po boku milencov vystoupila svtu
na oi, anebo
slovem nemilostným,
ukázala mi cestu
„Ano,
to
pes pomezí eské."
by se
rt
bylo
i
kdybych se byla mohla ze
nenadjným
nadíti,
vašich uslyším!
vaše zmužilost hrdinská? že Eližbta Lichnická
stalo,
Jesti
pane
že takováto slova to
vaše
pevnost,
ili se opravdu
dosti
rytíi,
bojíte,
mocných nemá pro-
—
f
293 S>
stedk, odpor
einm
se
postaviti
„Leda byste mi
ped oltáem
„O
temné skrýše, do nížto
jen ven z
té
zalízal.
to jesti
po
cíl,
Jméno
žení.
ruku podala/' jste
panství moje — Ruka moje nmžto míí nenasytné vaše tou-
až dosaváde
moje,
—
est moje
kdož by na ty dbal!
aj,
na
sboru
šíleného
?'^
O
—a
milost moje
kdežto
hodino,
zlá
—
jsem zapomenouti mohla, že nejkrásnjší kytka
mužských
jenom
ctností
zištnost,
nevru
a zradu
obnáší!"
bouila dívka hrdá, ranná vypuklou
Takto
milence nešetrností, a zahoevši
hnvem
dlivým, zabrániti nemohla velikým,
aby
se
Avšak
nevy proudily
jí
spanilá
bolestném dívka
byla
po
sprave-
horkým slzám, tváích.
planoucích
— vznešená
v tomto
milující, spanilejší
hnvu
a vznešenjší,
než kdy se touhou roziiatá vinula k srdci rytíovu.
A v
rytí
nm
ucítil
mocnost tchto kouzlu,
a
povstalá
kyselost utonula v líbeznosti lásky, an
se
dívka obrátila, aby z komnaty odešla.
„Eližbto
!
slab
Hnv
tvj
vot mj.^'
se
— mj
andle!"
zvolal
náru pochytiv, k srdci ji vizdráhající. — „Odpus mému nesmyslu
Vilím, a rychle nul,
kouzelnice
jesti
ji
v
smrt moje, laskavé oko tvoje ži-
— -^S 294 držel
I
S2'
rukama pevnýma seveiiu, a rtové
ji
zrak
jeho dosáhli rtu dívích, a i
krásné
šije,
a
Zpouzení bostné,
její
vítzství
tyto
splynulo
lánky dívky
posléze
v brzkém smíení
a
lásky.
tváe
i
pohbení vroucí jako blesky de-
na lepotvarné
štily
jejích
— Pohnvati
v poddání se
slavili
se
milostné.
i
li-
milenci nové
opt
udobiti,
nebylo nic nového mezi milenci ducha hrdého.
houpala
I
ného panu
Nmci
jakby
rokovali,
slena Eližbta srdce kamen-
se
Vilímovi na klín, a oba piln
se
dalo
svatováclavských
listu
nejmoudeji následkm
zpvák
Tetí den po nešastné
vyhnouti.
píhod
klonil se
ku
Odvážliv se pnoucí bašty Lichnické ho-
konci.
ely plamenem slunce zapadajícího za tíhbeté hory Kakovské. Ticho spoívalo po celém okolí, jakoby se píroda k velikému
skutku
chystala.
Jenom po náhradí na bohaté Lichnici znla veselá hudba; znla z hlasitých píšal, trub a houslí, znla k obveselení eledi: avšak hudci stáli takoka sami na velikém náhradí, zvukové hlasitých nástroj zalétali a umírajíce tam a
ele
s
zaznívali
bta,
A i
jako
hustý les,
píse pohební,
bojácným pohledem loudala se
hudc, a nemohla seliti.
pes hradby v
se
ni roztancovati,
ni
kolem rozve-
ve výklenku vysokého okna stála Eliž-
hnvala
se,
že nadarmo
strojí plesy,
aby
—
—^ zahnala
báze
pisthovala
z bradu,
s listem
Po nejvyšších hy, jakoby
6i
— se
ježto
svatováclavských
toliko
nho zpvák. do
byla
vrcholech táhly se proB-
kolem vznešených el ržové, zlatem
protkávané pásky.
V dolinách
se honili již stínové,
veerním chystala
a v soumraku
nímu
295
se krajina k no-
odpoinutí. Ticho bylo vkol, ticho slavné,
ve slavném
chrám
pírody. Jen ohlas
koského
dusotu rozléhal se rovinou,
po
nížto se jelo
áslavi k Malinu.
tri
jezdcové.
z nich, silné tlo v
Byli
První
sed
drahém brnní rytíském,
na hmotné ryzce,
hlavu maje k prsoum sklon-
v hlubokých zdál
nou,
to
od
se
býti potopen
myšlén-
kách. Ani slova nemluvil, a když se mimojdoucí
na druhé dva, taktéž v hlubokém mlení za ním jedoucí zbrojnoše podíval, lehko mohl na myšlénku
pipadnouti, že vzešlí
stínové
to
za veerních temností z
jsou,
kdyby nebyl první
hrob
as
ase známou
tehdáž píse zaínal, v kterouž
mnými hlasy
druzí dva pizvukovali.
Takto jedouce ve tmách veerních,
A
frkati,
v skutku,
oznamujíce, že sotva
se
cítí
nkolik
te-
dorazili
na místo, kdežto se tveré cesty scházely. zaali
i
po
Kon
jiných na blízku.
krok
temnotou
v
hustou probrali, shledali jezdcové, od áslavi jedoucí, že
na cest kížové, na všech
menech po dvou
stojí
jezdci neznámí.
tyech
ra-
— —^S 396 „Obra kon
svého
S>'
Vilíme Lieben-
v levo,
na cest
thalský!" ozval se jezdec
kte-
..ojící,
rou se jelo k Sedleckému klášteru, a ostatní hnuli koní svých
se z místa svého,
v tutéž obracujíce
stranu, a rytíi, z Lichnice píchozímu, cestu zastupujíce.
„Kdož vám
právo
dal
,
vymovati krok
mých?" táže se rázn Liebenthalský. „Vyjeli jste pod pláštm noních temností na krvavou loupež ?" „Sbor
všech osm jezdc
zvuícím.
dlv,
Václava
svatého
hlasem
volá!"
zvolalo
rázn hlasm an-
sjednoceným,
Podobali se hlasové
jich
zovoucích híšníka k soudu.
„Prosím vás, pane noš k Vilímovi,
blízko k
„nezdráhejte se šlapati
rytíi!^'
promluvil
uchu se v šlápje
mu
zbroj-
nakloniv
—
tch trkavých
Kdybychom každý z nás jednoho na pravou a opt jednoho na levou vzali, zbydou ješt dva, kteí nám zadky protrkají." beran.
i
„Sbor svatého Václava volá!"
zvolalo
št jednou všech osm jezdc hlasem ným,
vysokým.
slavného,
a
A
i
zvukové
hned její
zaali
,
jelikož
všech
sjednoce-
píse nápvu
zalétali daleko
snulé krajin, jednak petrhováni jsouce
dusotem
jedenácte
je-
po ze-
koským
jezdc nyní
jednou cestou bralo se podle potoku k Sedlecké-
mu
klášteru.
—^ 397 Stékaní
velikých
(5>-^
psu
zaalo
se
rozlehali
okolo roztáhlých zdí klášterních, když se jezdcové
k nákladnému stavení Sedleckých cisterciak pibližovali.
Avšak jeden zpedu na širokohbetém
vraníku se houpající, prsty na rty vloživ, tikráte
naež
siln zahvízdnul,
domé znamení
utichli,
i
ostražití
asem
pov-
na
psi
leda
temné
toliko
kuení. V kláštee, zdálo se, že již na hosty ekali; nebo jezdcové ani na bránu nezaklepavše, ani nezvolavše, prchod otevený vydávajíce
nalezli.
po
zaznívala
kamenná chodba, když se
koských kopyt pohybovalo. Na vetverhraném dvoe slézalo se s koní, a dva
ní tolikero
likém,
me
odnci
silní
v
Dut
odepavše
odvádli
rytíi,
jej
zstavivše péi jezdcv
stavení, zbrojnoše jeho
ostatních.
Ve tmách
hustých, že ani ruky
Vilím se svými prvodci. velmi
býti
zavadili.
vil.
— Konen
dvée
proud svtla vstíc
tito
zdáli se tu
otvírali a zavírali,
z nich
bratr
ani
oteveli,
vyvalil.
prostedkem v tuhé
mladších
chrám.
dvée
Žádný
kde
jí,
Avšak
povdomí; nebo vedouce rytíe za
ruku, bez zastavení
a
kráel
chodbách
kivolakých
po
nebylo,
vidti
ped oima
Vstoupili tichosti
klášterních,
nemlu-
slova jimižto
v tu
aniž
se
jim
sakristii,
sedících
v ozáený,
tichý
—^ 398 S>— Duše Vilímova
velikánské stavení, jehožto
podoby jenom na
blízko,
ník
toto
vzdálenjší obrovské
v polosvtle se míhaly, jakkoliv
záe
ped
jasná se rozlévala. Po obou stra-
velikým oltáem sedlo dvacet ehol-
sedli tu v
;
na
kolem žasnoucího diváka, ze sta svícn
a svítelnic
nách
podíváním
ztrnulá
pkném
bílém klášterním rouše,
U
nemluvíce, ani sebou nehýbajíce.
prosted nich,
mode a bíle potaženého, sedlo devt jinoch v odvu rytíském, stejném, modré a bílé barvy. Na jich plecech místo visely loutny. Na stole pak ležela dýka, jediná proti oltái,
kolem stolu
me
zbra v celém sboru. I podobalo se veškeré shromáždní spíše pátelskému sejití se veselomyslsoudruh, hotovících
ných
se
nyní k líbeznému
rokování, nežli sboru mravokárné-
a míruplnému
mu, kterýž se neostýchal, rytíe pohánti k soudu.
Ani písnost
ani zasmušilost nebylo vidti
na tch
rozliných tváích; ba spíše se na nich ona lhokterá
pi obadech, asto již kov slova lidská ve tvá
stejnost
jevila,
naných,
samovoln
vplyne.
Jedinou výmínkou
stranou
jako
široký
brzo
i
za
již
i
zdála
oltáem
se
býti osoba,
sedící,
a v tmavý,
pláš zahalená. Ta jediná okem planoucím
ady eholník,
sedící
kolem stolu
opt k sakristii pozor svj obrátila,
nochy probíhala, nyní na Vilíma
brzo
i
se
ji-
otáejíc,
kteréhož byli
—
:
—S 299 odnci až na stupn
5>
dovedli,
nichžto se jako
po
na malý pedsíce ped veliký
oltá picházelo,
shromáždní soudcové sedli. Le ta jediná podoba vážnjší nebyla dosti drazná, aby a kdežto
celý ten libý dojem byla zniila, jakový se z po-
hledu na veškeré
shromáždní v
rytíe byl urodil.
jícího
Xa cest
pistupu-
srdci
z hradu Lichni-
odnci na kížové cest, a pi chzi tmavými chodbami klášterními byli mu na ckého, po
se s
sjetí
mysli obživli obrazové tajných sti,
as
za
jací
snm
tehdejších po
spravedlno-
nmeckých
jeho
hrozným zpsobem vládu svou rozklá-
vlastech
dati zaínali.
Avšak
tuto ani
mezi
v podzemním, stra-
mei
a
sudlicemi,
ani
mezi zakuklenci se neshledav, dílem polovic
tíže
šlivém klenutí,
ani
ovšem
s
prsou odhodil a smlosti nabyl, jaková se
s
prudkou jeho pirozeností dobe srovnávala.
takoka smlými
Rychlými,
—
odvážlivými
skoky po stupních pebhna, se zpímeným týlem, s
prsy napnutými a hlavou pozdviženou naproti
nochm
podle stolu se postavil.
„Jaké jal
jest
požadování vaše,
se tu slovy ráznými tázati,
vy sokem
njakou jinoch
hlasem
ji-
chrám chvíli
u
hlasit
až
milí
pánové?"
to
po tichém,
zazvuelo.
— Na
to
za
zas tuhé mlení nastoupilo, až pak
prosted
odpovdl
devíti
soudc
sedící
mírným
— —^S
300 ©' sám
„Nevstupuješ-Ii ty sbor — u
svátný tento
sjednoceného
požadováním v po-
konce jsme
Vyknut
ším vyjednáváním.
s
soud — a
již
vším dal-
se
nad tebou sboru
tob
podle toho bude se k
chovati/^
„Zdá mi dnou práci rýž mimo
pánové, že
milí
se,
iníte, vynášeti
soudy nad rytíem, kte-
v poet
bohatýr eských ne-
to
ani
Kdož vám práva
patí.
sna-
velmi
si
udlil,
mladíci, scházeti
se potajmo, a zatracovati muže poestné?"
„Ped
obliejem Boha vševdoucího sešel se
zpvc
sbor
svatováclavských,
ehole nábožná nepravostem,
kraj
muž
odkrytým iníme Vilímovi
zkušených,
poínajícím
vlastenských. tu
a
nejblíže sedící,
s
ním
aby zamezili oudy
zdravé
—
mén
z Liebenthalu
po slovech
sežírati
se
S tváí odhalenou, s elem právo Bohem dané a to-li
udlené mocí svtskou
A
sešla
— ti
tch
platí,
právo,
nežli
a nereptej !"
povstal soudce, Vilímovi
veliký
list
perg^amenový
ped
ním rozvinul. „Vilím Liebenthalský nedovede ísti ;,
jazykem
tato
jest
pee
zplnomocnní,
ekl pitom, slov: Václav Druhý pee
naším
tento podpis ale
tuším,
sice,
otcovským,'-
—
královská
souditi
—a
obsah
listu
nad životem a nad
jesti
smrtí.''
— v
Žhoucíma zrakoma soudcovým,
mu
jakž
—
301
-?S
Si v
#
za
Vilím
tekal
prstem
ástky ob-
tento jednotlivé
jasoval. ^,Nade mnou soudí jiný pán!" zkíknul
„Ani
posléze.
soudu
vašeho,
ani
nmecký neuzná „Rytí nmecký provinil se
Václava rytí
právu krále Václava, kuty
an
,
jej
za
ubránili dalším
„Jaký I
soudu
krále
!''
mezi námi
— na
mírn jemu odmíno po-
i
pomezí vypovídáme
abychom
,
pestupkm." pestupek mj?!*'
jest
pokynul soudce, a pivedena jest služebná
dívka sleny Lichnické.
„Navštvoval rytí Vilím Eližbtu Lichnickou
z Liebenthalu
asu noního?"
slenu se
tázal
jí
soudce.
„Tlo Pán pijala jsem k potvrzení své žaloby," odvce dívka hlasem nebojácným. „Nezapomnl pán zajisté na noc, když hoela erná kovárna."
A
piveden
pak
Vávra,
z hradu
zbrojnoš
Lichnického. .,Slyšel jsi
rozmluvu rytíe Vilíma a sleny
Eližbty, jako dvou se milujících?"
tázal
se ho
soudce. „Jestli jinak
tou
písahu na
jednou
to
vc
jest
vykonám,
zamilovaných že
jsem
vidl v zahrad Lichnické,
— sva-
obou
kdež
ne-
nejsou
— —^S
303
— !
S2'
loubí tak piehusté,
abych byl pana Vilíma
kamenného
nepoznal.'^
srdce
Hnvem
zbrojnoš.
i
— Takto
hanbou roznícen,
s
i
slena
odpovídal
pnícími se
ústy zakiknul ho obžalovaný, zapomínaje na po-
svátné místo.
„Pacholku
Ty
!
mrzká nádobo
opovažuješ,
se
A
pána?
elo
a oukladu
lsti
elu,
proti
na
žalovati
vyhlášení soud-
vy, poestní rytíové,
cové svatováclavští, takovv máte mezi sebou po-
ádek, že slovo nevrného sluhy, slovo pomatené dívky svditi mže proti rytíi? Zrodu stejného
a
se mi žalobník dostaví
— smle
se
mu
do
oí
podívám!''
„Tedy
se podívej!'^
zaznl na
ale libozvuný, pochodící ze
táe,
a
vzchopila se,
tam
a krokem rychlým
Liebenthalskeho. Široký plas se
a v plné
hrnul,
ped
ním
— král
dom
padl.
na prsou roz-
sob
kvas
na
našeho milého Rutharda!"
z Liebenthalu,
že
vám
— jak
s
Hoe
stál
Kutné,
zaal slovem
potšením, pane
vás král Václav
Milost královská šetila
vst Eližbty nyní
jí
ped
Václav.
písným. „Tenkráte vám nebylo Vilíme
sedící,
tiše
vstoupila
zái kolem hoících svtel
„Pipomete v
rázný,
zadu od velkého ol-
až dosaváde
postava,
to hlas
pe-
až do dneška po-
se pravilo, srdce
ale radí, uiniti taktéž, a
kamenného rychlým od-
— —^ jezdem
est
ochrániti
303 SV jinena svého
jste se zapletli, z níž se
dostati
nách
;
nebo dokud já
— na
to
vám
se
tem svým dokládám
!
i
V sít
jejího.
vám nikdy nelze k cílí vládnu v eských kraji-
tuto
ped
— nebude
boží tváí živo-
nikdo
Lichnické
sleny ženichem, le by vrn od ní ustanovený Po schzce jest, milý pánové!" úkol vykonal. mluvil dále k sboru shromáždnému se obrátiv.
—
„Dkuji vám ve jménu
ctnosti a blaha lidského,
svdky Obžalovanému sta
nábožní otcové, že jste ochotn pivolili, výroku.
nestranného
býti
—
se podle soudu spravedlivého!'^
Xábožná píse zaznla v chrám, roznášejíc se
délkou a výškou nádherného
Na
stavení.
opt umlkali, okna se zatemovala, a hluboké plnoní ticho rozlehlo se opt po ve-
to
hlasové
škerém stavení klášterním, kolní
A
krajin.
stranu k
mstu
opt
jakož
jelo
bujn
avšak jezdcové
tiše
odncv
jících Vilíma
na
potoku,
áslavi, jedenácte jezdc.
napojeni a nakrmeni jsouce,
osm
leželo
podle
se
vespolek
si
vv tu
Kon,
odfrkovali,
chovali.
Jelo
sboru svatováclavského, doprovázeLiebenthalského a jeho
noše za pomezí království eského.
dva zbroj-
—
—
^?S
304
62'
4. Láska kvŽt
Po dánera sta,
celé
krají této
starovký
lidská noha
vcné
sice
dávno
Zdálo
lese.
tom houští
se,
les.
Byla tu mí-
ješt nedonikla. Jen na po-
hustiny
uhlíské
chatre,
obyvatelé.
Jediná,
stály
nuzné a špinavé jako a
zlatý svt.
krajin mezi nynjší Pelouí a Boh-
táhl se hustý,
kam
—
jich
stavná ukrývala se v hlubokém jakoby naschvál byla v temném
postavena
nebo
,
nebylo
ze
strany schodného k ní pístupu,
ani
dlané
pebýval,
musel
pes
stezikj^, býti lesa
a kdokoli v ní
té
žádné
nejmenšá dobré
povdom.
V této chatri, na mkkém, mechovém lžku, nž se bylo isté prostradlo a hebká po-
duška prostela, vající
tkem.
ležel
jinoch.
ml
peinou a hlavu
Tak
ležel,
Ukryt byl zahí-
otoenou velikým šá-
ani sebou nehýbaje.
Pepadlá
tvá, vpadlé oko, bledá ústa a po celém oblieji
známky silného porouchání tžkou nemoc osvdovaly. U nohou, na nízké stolice, sedla dívka, pozorlivým, ano tesklivým okem stíhajíc
patrné
každé jinochovo dechnutí. stídala se útrpnost,
Na
nadje a
„Matinko, matinko
!
již
spanilé
její
tvái
bolest.
se pohybuje!" zvolala
najednou polotajeným hlasem, a proud horké krve
—*<9 se a
po tváí, nahoru až do krásného
rozlil
jí
S>~
305
ela
dol až na panenská adra. „Což pak jsem
odpovdl
nepovídala?"
to
žensky hlas u okna, ma.šténvin papírem zalepeného. „Dnes, a
práv
máme
nyní,
pátý den a pátou
hodinu. Dávej dobrý pozor."
A
tch
po
u okna,
dící
1
slovech se vzchopila staena, se-
dveí ven.
brala se ze
erný kocour skoil
za
ní,
A
veliký
a v patách za ní pro-
klouznul z temné svtnice.
lžku otevel oi. Janadjné hvzdy se byly zjevily na
Jinoch na mechovém
dv
koby
obloze jejího štstí, zaplesala dívka u nohou jeho sedící.
Vstala, a pistoupila k
nmu,
plna sladké
— Dlouho,
lovk
v kraji do-
jakési bolesti.
neznámém,
cela
vkolí.
„Kde jsem?" kdo
„V s
zraky na spa-
upíral jinoch slabé
díví postavu, a na celé své chudobné a ne-
nilou
povdomé
„A
jako
jsi ty,
temná slova.
byla první jeho
postavo spanilá?"
rukou upímných
takovou líbezností
,
pátel,"
odvce dívka
že se jinoch, pln sladkého
„Bute njakou na sob
podivu, ješt lépe k ní obrátil.
bez
a
cítíte
jestli
že
slabost
IX.
hrneku nakapavši na
— ma-
—A
mezi tím
istou,
devnou
linka mi dala, abyste se posilnil."
z malého
starosti,
20
—
lib zapáchající
jakési
lžíci
306 6>—
<9
tekutiny, jinochovi,
an se ani hnutím ani pohledem nezdráhal, do úst ji
vlila.
Jemný ohe
proniknul
okov, všeho
zproštn všech tlesných
jakoby
skliujícího neduhu, na
térku se
Bylo mu,
žíly j«ho.
perutech lehounkého
mu
k oblakm, kdež se
vznášel
poaly nadvtrné krásnjší postavy
v-
jeviti
— a mezi nimi Slabounké
nejkrásnjší podoba ostehující dívky.
usmání, jakoby jasný slunení pablesk po smutné
oi
podzimní obloze, pelítlo po tvái jeho,
zavely,
S
a
sen
posilující
její
zaslzenýma
šeptali
Stará
stála tu
ped
ním dívka
žena, se
vykroivši z chatre,
oima
;
rtové
stihla.
Byl
jenom
kroejv
to
silný,
i
žádaného
pedmtu
po-
vysoký muž, kterýž nkolik
opodál stoje, napnutým do dálky
zrakem
lesní hustinu
nkoho
velmi
probíhal.
toužebn
trhnul, a hlavu nahnul,
Zdálo
sé,
V
oekával.
Siln zahouknuv, hned na
byl ohlas vlastního zkiknutí
utišil,
jakoby
tom sebou
jakoby z dálky
kroeje dobe zaslechnouti chtl.
zaslechnul.
bystrým
zaala mezi vysokými, erveno-
korými jedlemi, a brzo
jící
s
nábožnou modlitbu.
okem otáeti
zmýlil.
mu
zastel smysly jeho.
rukama sepjatýma, na prsou složenýma,
blahostí
se
blížící
se
A
také se ne-
to,
sotva že se
hlas odpovída-
„Dobe,
pncházejí,"
že
stará žena, a hned na
malá lidská
dírala
to
ozvala
hustým kovím se pro-
postava,
ilí
kteráž jakoby na mezech mezi
etem, v temnostech
lovkem
pi
lesních,
krok, jak
zostili
hustinou
postava,
spíše
a
Za
ní
osob ženské
mile spatili
zví-
sklánjícím
dnu, divé jakés selme se podobala. se jinoch, pomáhaje
ním
za
se
se
ubíral ;
oba
chatr a ped
ní
ekajícího muže a ženu.
Upímné, akoli krátké
stranách. Zdivoilý kluk objímal
Otázka
stíhala
otázku,
na obou
vítání bylo
erného kocoura.
odpovd
kvapila
za od-
povdí. „Plný hrneek oželela,
nejjarnjší
a kižování.
že
si
hledali,"
odpovdl
to bylo,"
když
promluvila
mezi
mladík,
„i klení
Štstí, že se tam ješt starý zbroj-
noš nacházel, chtje to
podívati,
žena.
letitá
^Divení
Ten
bych
kdybych se byla mohla
pana rytíe v hlubin jiným
byla
rosy
celému okolí
pánu s
poslední poctu uiniti-
hokým pláem
dokazoval,
rohatý pišel pro nešastného rytíe, an se
byl zavésti dal
ernoknžníkem
„Co dlá Lidka?'^ a mezí
tím,
starý, jaké
co
mu
jí
Horinou.''
tázala se píchozí dívka,
stará
odpovídala,
mladík zprávy pinášel.
poslouchal
—
—^S
308
V
Vstoupili do chatre.
ped oima veerní
tichém úžasu zasta-
svtnice — arovný se jim objevil
se na prahu
vili
6:—
Slunce
obraz.
v zlaté
potáplo
lesknoucí se prouhy pro-
z níž
koupeli,
se
Otevenými dvemi sprosté chatre plynuly v devnou, tmavostnou svtnici.
nikaly hustou lesinou.
V této
v blesku pochodícím z krajin
zái, jakoby
rajských, kleela dívka u lože nemocného jinocha.
Byla, jakoby andl strážný kleel podle milého
svence.
Modlila
mžení píchozích, až okolo
cích
ní
kocour, v podivných sko-
ji
otáeje, z proudu velých cit
se
Vzchopila
vytrhl.
nepozorujíc v prvním oka-
se,
a
se,
na prahu své
spativši
pokrevné, po prstech, krokem lehounkým, spchala jim
a
oustrety, dívce pišlé se vrhnouc okolo krku,
v
hned
na
vztahujíc, abj"
vením. šího
opt k
to
spícího
Mužové
ale
i
se
prosebn ruce
ostatním
neprobudili
staenou
hlasit^hn
vešli do vedlej-
pístnku, jenž dílem za ložnici, dílem za
sloužil, a
^,Já
jsem
mrzut
tosti
zajel.
špižírnu
tam se u žbánu nahoklého piva a bochníku
samožitného chleba do horlivého hovoru
se
mlu-
ti
„Já jsem ti
s tebou ani
matko, neschvaloval," ozval
muž, a hodlal, hodn
starší z
ulehiti
mila — tu
to,
t
jakoby této své mrzuhluboko
varoval.
do
Zvadne-li
bochníku mi Lid-
povídám — do
ped Vávrou krky neschroustnu." to
pustili.
smrti
—
—
309
'S
S^
možná?" odsekla na to stará matka, a blýskavé svc oi na jaksi jedovat upela. „Je-li
—
Bylo pomlení v
komoe
žvýkání zdravých
zub
staena.
mám „Já se mu
rytíské
lože dostal
jen klapot nože anebo
;
bylo slyšeti.
synáka,'^ zpustila pak
,,Zdárného
opt
starám, aby se rod jeho na
—a
on
—
mous pánem Bohem! já zub, které ji se mnou !
Inu, jsi-li
—
dejší, pane Horino, nežli
naleznu také jinde krky,
i
schroustají.'^
„Nu, nu, paní matko! abysi nepekypla nadhodil Horina,
mníváš-li
se,
hled uchlácholiti. tvoje lázn a masti
,,Do-
starou
že
ty
!''
tolik
zmohou, já se nebudu mraiti, dostane-li se holka za rytíský stl." „Dostane,
dostane!'*
vou kývajíc a kocourovi
pak se
„A
obrátil
odpovdl
se,
t
že
pod
pak
pes
se stoletá baba; šli
Lichnicí
že po
ale založil,
„Vítr
až dosaváde nevyuchali,"
..Nedlají sice povyku,
Vávra.
— zvlášt
leda by
— Horina
k Vávrovi.
tlo Jetichovo
tob
srst uhlazujíc.
hla-
co dlají zpváci?"
„Divím
bych se
mumlala Miluše,
nenašlo;
nm — a
že se
o
pitom
kabát i
po
ale po matince slídjí."
naši
„a
stechu netáhne," ušklebila si
slídjí.
sbírat kapradí."
Zde nás nenajdou,
— —-^ „Te
310
nás mohou
ková. „Za Jetíicha
S^-
navštívit,"
odtušil
se uschováme,
starý
jako za že-
ze."
leznou
A
takto hovoili, brzo hlasitji, brzo temnji,
práv pedmt
jakž je
as
kání sov upamatovalo, že odpoinutí.
— Také
noní hou-
až je
rozhorlil,
jest,
Lidmila, na
uložiti se
na
prsou sestiných,
v blahém spoívala spánku. Milostní snové zajímali ducha
jejího,
kvítalo
jí
ponejprv
a
po
dlouhém
tváích usmání, an
na
ase
roz-
probudivši,
se
rychle ješt jednou celý dj dnešního snní v du-
chu pebhla. Otec, mladý
díve
Vávra kouta
z druhého
i
stará babice byli se již
takoka
vykradli, mužští
za píinou potravy, Miluše po koínkách za ranního
vtru
se pustivše.
odna
rychle
,
I byla
otevevši
a
okénko, nechala erstvé
ili
dívka
milotvárná
vysadivši
malé
povtí temnou píhradou
Hledla ven. Posilující zápach lesních bylin a strom plynul na lehkých perutech ranního vzduchu k ní, a uinil, že spšnji zaalo táhnouti.
srdce její,
její
tlouci.
Bjio nábožné
sladké pohnutí,
i
pohnutí v mysli
spolu bolestn
tísnící,
až se
rozplynulo ve dvou velikých slzách, tpytících se
co rosní kapky sepjala, a
jakoby
na pkných asách.
odíkavši
stín,
ranní
Byla
modlitbu, po
vtáhla se do svtnice,
ruce
prstech,
kdež až do-
-~-<9
dímal ranný
jBaváde
311
Oí*"
Le
jinoch.
jako se stává,
že se rázern ze sna protrhujeme, jak mile se jistá hodina, ano i
oekávaná osoba
i
akoliv
nyní jinoch,
mu na
ele, oživující teplo
ano
slabý
i
jeho,
utšen
upelo se
mysl jeho,
niklo
krpje
mžiku tom
žilami jeho,
Jasno pro-
na díví podobu.
V
pamét mu osvcovalo.
i
ped
stála
proudilo
potu stály
rumnce bylo mn vidti na mnohem jasnjší nežli vera,
zásvit
Oko
tváích.
dívího
píchodu
nebjlo
Velké, ale dobrodjné
slyšeti.
procitnul
piblíží,
oka-
ním celá jeho minulost
—
ped ním pedce jakoby za tenkou — všecka se mu zdála býti pouhým snem.
avšak stála rouškou
Jediná toliko
postava
dobala se podstat
v
této
trvající,
v krásnjší pítomnost, a rány, jakéž
Byla
to
mu zpsobila
mojí
postava trpkost
ta
dn
mu
léila
pedešlých.
pozdrav, dívko spanilomyslná," vece
jinoch, a tolik síly v
sob
dívce ruku podati
i
pešlé z minulých dob
postava Lidmily.
„Bh t ano
mlhavé tkanin po-
cítil,
že sebou pohnouti,
mohl.
„Jsi-li
ty
jediná
pslounkou?"
A
dívka uzardlá vložila
svou v ruku jinochovu,
matka
byli jsou
kouc
tesoucí se :
„I otec,
i
ruku otcova
pstovali vás, pane rytíi, an jste
nešastn dokonal
jízdu o Líchuickou slenu.^
-
—^ slova
Poslední
a
tím více, an
to
ped
tu
jí
©—
nesnadn
z úst vyklouzla,
byl rytí, ruku
jemn
jí
ti-
k sob pitáhnul, a nyní pohížen
skna, až úzko
v krásách
ji
312
oka
ani
jejích,
s ní
Stála
nespouštl.
ním v tmavé plátné suknice, kteráž ne-
byla dosti dlouhá, aby nejoutlejší nožku byla pi-
kryla
;
od beder pak
košilce, ouzce
ji
vidti bylo v
kolem
piléhající
bilé
pkné šíje,
isté
avšak
volné okolo plného ramena, a visuté až k vábící-
mu i
po
la
ervený
loktu.
adrech
okolo
se nenadálá, žeby
táže se
jí
se
na
to
tílka
otoen byl okolo krku, a vzadu zavázán. Stá-
venkovská po domácku, kteráž
tu jako dívka
„Jestli
šátek
ji
už zastihlo oko vyvoleného.
nemýlím,
jsi
rytí hlasem
Horinova
dcera?'^
nad míru vlídným
a píjemným.
„Vaše služka, vzácný pane!" zvolala dívka, a
hlavu
na rychlo
pravici jeho
sklonivši
pochytivši,
obma rukama
a
horoucími
ústy
líbati
ji
poala.
i
S podivením vyvinoval jinoch pravici svou, stalo se, že ponkud vzchopil se na mkkém
lžku, a ruka jeho že padla dívce okolo tílka, a ona že jeŠt úžeji pilnula k nmu. Obou tváe dotkly se
—
líbení — tato
arodjný
i
rtové jejich potkali se a ohnivé pojiskra
isté milosti
zápal jich žilami.
!
— proniklo
jako
—
— Pomatená
313 S>
'S
vytrhla
mu
se
elo
a
Lidmila,
oi a adra si ukrývajíc, letla do vedlejšího pístnku, a blahostí plaíc vrhla se na prsa seste, kteráž ješt po verejší cest umdlena tvá,
i
i
spoívala v ranním spánku.
5. Nestav hlavu proti souda zhyneš v proudu.
„Musejí se
tomu chci
— já
musejí
veseliti,
porouím
to
tancovati
— já
!''
Takto zvolala Eližbta Lichnická, druhdy ka-
menného
zvaná.
srdce
nikdo, leda by
si
Nyní
tak
ji
byl chtl žerty
nenazýval
tropiti.
Zmizela
povst o jejím panenství, zmizela vážnost, jakovou k ní druhdy chovalo veškeré vkolí. Jako nakažlivá rána byla se roznesla kletba
zpvák i
svatováclavských, a
tížila
veškeré v ní obývající srdce.
ddin nedvoval
si
bohaté
a
Lichnice,
k hradu zamil,
zrak
Lid z nejbližších
pozdvihnouti k baštám
jestliže
varovala
cizí
jej
„Nechodiž, poutnice, na Lichnici kletba
;
poutník
kroky
desaterá
ústa:
spoívá na
ní
zpvák.**
promna taková slen, a srdce zahoelo jednak hnvem, jednak žalostí — až I
její
celou krajinu
neušla
— ~e9 314 i
mst
touha po
se
s
Vilímem v
nadji
SS'
v
své
sídlo
té
:
nm
Bylat
zvolila.
rozlouila,
že
jej
oi-
štna ped soudem královským brzy opt obejme, akoli se vého
ani hrdost její
když
tušení,
nemohla bázli-
ubrániti
na mysl pipadla písnost
jí
krále Václava.
Dnové
—
prchali
milenec
a
se
nevracel.
Uprchlí opt, aniž hradu Lichnického byla ta nej-
zpráva
menší
došla
o
Liebenthalském
Vilímovi
a jeho dalším osudu. Srdce Eližbtino se zmítalo.
Byla
si
z díví i
až
ped svtem
dosaváde
milosti,
akoliv
hojné pinášela obti;
stal,
že poínala
cítiti
jí
potajmo
svt
hnv svj
„A jest a hudci
byli
však nyní potre-
ji
ztrátu milence, aniž prudké,
ped svtem
utajiti.
hrad!" kázala sluhm, pivedeni, a lid okolní takoka piveselo na
nucen, dostaviti se na hody. I pišli ovšem místo s
veliké
dosti
jakáž od pirození byla, povedlo se bolest a
smích vedla
veselých
hodovník
stáli
tu
;
avšak
nmé
sbory
hlavou k zemi svšenou.
„Musejí se
tomu chci
— já
veseliti to
— musejí
tancovati
— já
porouím!" Takto se rozhorlila
ubohá slena: avšak nohoum se pedce nechtlo do tance, jelikož ve všech uších znlo
zpvák
^Bda!"
že
a
po zdech tu se jim zdálo,
proudy Jetichovy krve.
Kdo
tekou
byl pána Královi-
—^S 315 ckého znal, miloval 1
kteí
byli
jej
jej
slena
mla
nm
po
Xevdla
ji
vjší tím
úlev,
byla
více,
spadnutí, po
noc,
an se
obloze
po
leda
nárui Vilímové
—
erná a tesklivá. tžká mrana, již
Teskli-
stvoení pak
lidské
válela,
pod nimi jen v bázlivém oekávání to
po-
jí
od stolu a vytrhovala ze
hrdá dívka o jiné pomocí, a ne-
po jiné
erná
Jakoby
poslaná škádlila
pekel
a horoucích jeho ústech.
hubného
památku
Lichrwcká, a sice: zlé svdomí.
doba jeho; zahánla
toužila
a památku jeho slavili
spíše
obluda z vnitnosti
spaní.
—
neznali.
Slavila, anebo i
sO-'
bleskuplné
na
co zá-
trvalo,
na
luno
již
písteší jeho,
aneb na sady a role vychrlí. Temno a ticho bylo v celém okolí; jenom okna sleny Lichnické jevila
tmavou nocí chvátajícím, že ješt nenalezla
Ozáena skvla
odpoinutí nádherná velitelkyn. se jako
na
dv
vysoké
veliké
oi noního pízraku,
hoe,
a
a zbožnou krajinu.
mkkém
lžku,
hladov
— Ležela
ale
práv
hledícího
noc nejdelší a nejtraplivjší
v tichou
Eližbta
sice
dnes
sedícího
jí
mla
bylo,
št
ní
nesmiloval; bez
dala se
lžko. Sen
na
jakoby
My-
pekati.
slila na Vilíma, a bujná její krev hoela.
elo zaháté pod
již
I
ho-
se byl nad ní je-
útchy, bez pokoje peklá-
z místa ua místo.
—
Potuteln pohlížely
—
—
316 Q'
-es
dv
dívky na sebe a na ubohou velitelkyni, kte-
Tu najednou jaký
kázala
byla
ráž jim
se
se oz3'val
ped
v komnat
její.
jakoby hlas
n-
ponocovati
všechnm
zdálo,
venku pod šírým, tmavým nebem, a jakoby
hradní branou,
„Otevi, Eli/bto Lichnická!"
kvap
cky, a Eližbta na
hlas
—
se
I
ten
volal:
ulekly se vše-
k oknu
vzchopivši,
spchala, aby lépe pojala ohlas nenadálého volání,
a
pesvdila
Avšak
mysl.
dob
rolník
si,
táže
nesly pak zprávu. poselství svoje.
A
porouela
dív-
po
se
vaší milosti,^'
pi-
že
tento prsten."
krev
sáhla po drahém kroužku,
rázem
se
srazila
rozlila
že
to
leknutím
po tvái a ceprsten Vilíma,
byla v blažené hodin darovala.
-,A pijde cekaný
jmé-
ruší!*'
opt rázem se jí nebo poznala, tle, jej
hledá, anebo
rozkaz velitelky vykonati.
srdci, a
jemuž
v tak neobyejné
vám prý sviti má prý uvíte slovm jeho,
A Eližbta kvapn
lém
a úzkostné
„Toliko
když se podíváte na
její
mne
poklid
a tyto pospíšily „Cizí
k
nemýlí rozohnná
se podívá hradní, kdo
hostinského práva u
a všecka
ji
v srdce slenino.
nem mým noní kám,
zdali
volání to opakovalo se,
tušení vstoupilo
„A
se,
— a pijde
jesti to posel,
!'^
zvolala nyní.
„Dávno
busi picházející se zprávou
—
—
317
(S
5>
pní andlv, busi
líbeznou jaku
strašlivou jako
chechtot pekla."
Takto zvolala, a hned na
muž, jehož
nice
vkroil do lož-
to
odv
chatrný
tvá
zarostlá
i
sprostého sice jevila rolníka, akoliv zmužilá po-
smlý
stava a
pohled spíše muži píslušely v bit-
vách otužilému.
sleny Lichnické se zaal nyní hlasem hmotným, nehrub se že mluví k outlým uším ženským moje
„Poselství
týká," ohlížeje
toliko
—
,
„a protož bych rád, abych
s
vámi o samot mohl
promluviti."
Jakkoliv se Eližbta ztrnutí jakémusi niti
nemohla, pipomenouc
—a
mužem neznámým vým, v komnat zstati s
mimo jednu jako
— žádná poala
panice
hrdost
i
projeviti
sob na jak
samotná, do níž nebyla
má
—
noha mužská vkroila, co tu spávati:
pedce
neohroženost nedovolily,
jí
pirozená
ped neznámým
báze, a pyšn hlavu vztyivši, dívkám jsi
tu
velmi
bta ponkud
popuzena.
be
seznámil,
s
mysli, že
podobalo, suro-
se
odstoupiti kázala. Rolník za nimi
;,Ty
ubrá-
místem
závoru zastril.
povdomí"
zvolala Eliž-
„Aneb t pán tvj doaneb sám velikou míru
smlosti máš." „Posílá
be
znají, a
mne muž, jehož prý
jemuž by k
tyto
necti sloužilo,
stny do-
kdyby báz-
—S
318 (oJ~
livce byl poslal. Pozdravení
více — pináším
—a
ješt snad
nco
od Vilíma z Liebenthalu."
„To jsem po prstene poznala. Kde jest? Co poíná? Pro tak dlouhý cas nedává o sob slyšeti?"
Vy
„Proto že by byl pomalu
mluviti v
y
Škaredé se zasmušila jeho hvzda. za eské pomezí od ho
— jehož
aby
Bh
zapomnl. v
Dovezen byl
zbrojnoš sboru václavskév potebách zatra
"
Takto se najednou posel rozkiknul, opt ale
jakoby se zpamatoval, zaraziv, mírnji pokraoval dále. ,,aby se neosmeské koruny. Smál se v duchu jejich výhržkám, nebo duše prahla po pramen, z nhož v Cechách nový jeho život byl jse vyproudilj ale sílou a množstvím pekonán
^jPikazovali mu,"
pravil,
loval pecházeti mezník
musel se písahou zavázati, že
jednati bude podle
vyknutého soudu." ;,A Vilím pisahal?" ,jCo
záleží
na
slovech!"
usmál se posel.
opt stál na pomezí se sborem vrných pacholk. Noc mu sloužila za zástru, za nížto se pibrati chtl opt kLichnici." ^Tetí den
již
„A pro
se nepibral?"
„Zrakové prokletých Obklopili jej náhle
opt
i
temnostmi
sluhové
pronikají.
zpvák — a
je-
— —
319 6>
-es
nom noním tmám
ml
prchl Vilím,
an
mee
Bloudil
uvedl.
byl
hvzda, kteráž mu
co dkovati, že samojcdiný
vrné
svoje
vražedné
nebo
jako .samou pustinou,
mla
svítiti
na vzdálené stála obloze, a
mena
pod
dráhou pozemskou,
nadarmo po
ra-
ní
rozpínal."
„A
kdež nyní se zdržuje
se srdcem klopotným, a
?^^
táže se Eližbta
celá její
duše soucitem
a touhou hoela.
„Nedbal na vyhržky šílenc," dále, a slova jeho
vždy vtšího rázu a
„Nedbal na dýku a
bývají. hrozili
— nebo jaký ml se
jed, jimiž
strachem se
ohn
na-
mu teštnci
život bez ní, kte-
tráviti
ráž jest dusí jeho bytnosti? poslové
mluví posel
Sám
a sám, an
navraceli,
mu
k nepoznání
pistrojen, ve tmách noních, po lesích se pikradl
k
Lichnici, a ptá se nyní Eližbty, co jej
a co
mže
A
oekává
doufati?"
pi tch slovech
nalíené oboí
strhnul
a vousy, shodil nevlastní vlasy, a v chatrném poznala
Eližbta — Vilíma
Liebenthalského. Bolest
byla v tváích jeho, a touha
mu
tu s rozpjatýma rukama,
klesla
pená v jeho
odvu
1
z
oí
svítila.
dívka
Stálf
pekva-
objetí.
„Eližbto
!
vykupitelko z trápení!" zvolal Vi-
lím, prudce dívku
k srdci pivinuv. ;,Povz,
ee smí nadíti duše má?!"
eho
—^
6y—
330
^Vseho se nadj, eho slíbiti mže láska má!'^ odpovdla EHžbta, a divou touhou k dávno
cekanému muži pilnula.
poj
^jNuže, tedy
„Kam? Co
mnou!^ napadá?"
ti
se
,,Kam láska volá, kde se
mnou
Prchni
jistota bydlí.
do Rakous."
„Nezapomínej
že
,
Eližbtou
s
Lichnickoa
mluvíš!"
„S dívkou mluvím, zadati
ušel
nátiskm šílenc jako
S podivením a
kteráž
skoumav „Jak
a milenec
na
to
—
vytrhla se
mi celou duší
s
manželkou."
mu Eližbta
z nárui,
zraky upela.
myslíš,
Vilíme?" jala
poal horoucími
jakových jim
se
a na nížto jedin záleží, abych s ní
slíbila,
nastaveno
slovy
jest
na
líciti
se
tázati;
obtížnosti,
veejné
cest
poal prositi a domlouvati, aby je kvak oltái, pným krokem obešli, a zasteni sedmou svátosti, aby se vysmáli výhržkám neprav soudícího svta. I poala dívka kloniti se k prosbám milencovým láska a hrdost v ní svádly krutý boj, i
:
jednak
ji
k oltái pudíce, jednak
od
nho
od-
hánjíce. „Neotálej, Eližbto! dokavad dnešní noc ne-
skoní panování i
své.
Peje nám erné její roucho,
zakryje kroky naše; a nežli nad horami kolem
—
—
'S 321 b>
Lichnice první slunení
me pevn
A
bude-
státi
vedle sebe!"
na
necekaje
ruku
za
dívku
zábesk zahoí,
svolení, polozmatenou
další
pojal,
vzav lampu se
a
stolu,
omámenou nevstou spchal z komnaty. Dobe povdom hradu, brzo stanul pede dvemi, za nimiž
s
doplnna
býti
mla
míra jeho
žádosti.
„Otec Hostivít ješt nespí," pravil
bt; „hoí i
bude
míti
— As tmi
k Eliž-
dosaváde kahanec
stole jeho
pi
knihu a kropenicku
konal obad.^'
slovy
—
ruce, aby vy-
vstoupil
s
Eliž-
do komnaty, kteráž byla píbytkem velebného
btou otce
na
tu
hradního
,
starce.
I
sedl vážný
Hostivít,
sedmdesátiletý šedivec, u velké knihy, na kteréž byl druhdy mezi klášterními letí
zdmi
po deset pod-
psával, a potápl ducha svého v doby minulé,
o nichž
v
ní bylo
povdíno slovy
.^Odlož knihu, otce
Vilím,
„a
Ocekává,
pospš
živými.
velebný!"
vece k
nmu
žádost
velitelky
své.
vyplniti
abysi nad ní a nade
mnou vyknul po-
žehnání, co nad novými manžely."
„Kdyby vybranjší Liebenthalský,"
byl
šat
váš, pane
odpovdl vážn staec
na omylu nejsem, an vás
tuším,
že
odvu
rolnickém
poznávám
— soudil
rytíi
— „nebo 1
v tomto
bych, že od
veselého kvasu picházíte, a vínem na smyslech po-
maten, že IX.
sob posmch
tropíte ze starého
21
muže."
:
—<3
333
„Nech marných
Sž—
slov,
a
velebníce!
rychle
vj^konej povinnost svou!"
„Tu vykonám !" vztyil se ponkud rozhorlený šedivec. „Vím, že mi ukládá, vystíhati se popouzení k híchu, a protož vás opouštím !^^ obrátil se,
I
jakoby chtl
tený rytí náhle k
nmu
odejíti,
zahml: „Zsta,
hnvu mého
se obávej!"
k
nmu
hlasem
obrátiv, silným
šedivce!
zatracení
jej
jíti
v
Upus
„Hí-
odbýval:
tvého,
Nevíš, v jaký proud se uvrhuješ, a
chvacuješ dívku.
a-
anebo
neohrožen, celou tváí se
Hostivít
chu se obávám a
rozv-
piskoiv, a dýku z
der vytrhna,
Avšak
ale
zaslepene!
zárove za-
ode mne, a nech
m
ode-
pokoji!"
„Tedy
zaval Liebenthalský, a ru-
odejdi!"
kou keovitou slabého šedivce za prsa uchvátiv,
dýku po
nm
Avšak pozadu jej pov náramném zmatku brzo na
napáhnul.
chytila Eližbta, a
rozhorleného milence, brzo na velebného otce dotírajíc,
množila jen nesnáze.
..Já
nesmím
dal se staec.
pivoliti
„Ruku
i
k
žádosti vaší!" doklá-
ústa moje víže vyšší
moc
zákaz Sedleckého opata a krále Václava!" Vilím
Tedy
se
strašliv
zasmál.
— „Ha,
ha,
ha!
o
po-
se pánové nadali, že se láska moje
dobný kroej pokusí !?
Nemám tedy proudem
plouti,
—^S a
stojím na
oy—
323
behu, a okem vysíleným, se srdcem
a
zprahlym, do ného se dívám? Avšak
nad snadným vítzstvím
neplesají
Musím svého nebe vy-
!
nho ml
svou vlastní
Bylo strašlivo lítostno, podívati eného muže. Se smrtelnou bledostí
se na zbou-
dobyti, a
kdybych cestu do
krví poznamenati!^^ i
opt
a
pla-
noucím zardním stídaly se zoufalství a bolest ve tvái jeho. Žíly jeho to jím trhalo.
skla nad
Hnult
pravicí, a
I zdálo
hlavou.
nabhlé, a v rukou
bylj'
dýka se mu zablejakoby bod
se,
její
na
cest zpátení hledal srdce za cíl svj, a v náramném leknutí vrhla se mu Eližbta na prsa, ruce její zápasily s rukama jeho. Ostrý ocel projel jí leporostlé rám, a ervený proud vystíknul na bílý, noní odv. Dýku vypustiti s hlasitým
—
pláem
zavati
—
klesající
dvu
v lokte zachytnouti
a tesoucíma se rtonia krev zastavovati
— vše mu
okamžikem.
Eližbta,
se
leknutím židli,
i
šátek
jedním
vykonati
udalo
více
nežli
nechala sebou voln vládnouti, an si
s
staec
se
dubovou jí
Vilím,
krku strhnuv, ránu zavazoval, co za-
tím uleknutý Hostivít
zámu
na
sklesla
bolestí,
shánl.
shledal, nic
ve
Nebyla
skíni
po
léivém
bal-
však rána, jakž nyní
než protrhnutí povrchní
a malé proíznutí masa nad loktem, nebezpeenství. Bez starosti
jí
bez
kže všeho
ruku zavázal, a ona
—-^ opt úpln
se zatím
ve
334 6i— zpamatovala.
smysl zbavený,
svém rozjitení všechnch
ped
dosaváde
Dcko
duje.
mohoucí
ní
Jediný Vilím,
kleel, nohy
objímaje a
jí
b-
bylo se stalo ze statného muže, ne-
v hoekování svém
se
za
se híšníkovi kajícímu se
utišiti.
zlolající
Podobal pestupky,
a kajicnost jeho nebyla nucená, nýbrž z nejhlubší
duše vystupující.
Nemohla
srdce Eližbta na býti
nho
váše mužova,
se bez pohnutí celého
kteráž ho
svou nerozhnval, v takovou
„Odpus
mi,
Nesmírná musela
podívati.
útcho
bázní, aby svtici
lítost
moje!'^
uvrhla.
bdoval rytí
—
„nemohou se bez poblesku tvé milosti rokládatí života mého koeny! Neodvracuj tváe své ode mne, aby nebloudila duše moje ve tmách!"
A
Eližbta neodvrátila
ani
tváe, ani srdce
od muže, pro jehož náramnou, avšak mužnou bolest i
v
se
ní
za ruku, zárove
Hostivíta. Stála tu
prosebnice
ped
s
ním postavila se
v úplné své
ped dobrodjem,
sluhou.
A
pedce
a dojemn, že toliko
vrn
novým dechem láska
Rychle se vzchopila, a uchopivši Vi-
outrpnost.
líma
rozncovala
slova
hrdosti,
alebrž její
co
znla
neohroženosti
ve
ped
ne jakoby velitelka
tak vlídn
službách
zpovdníka se podaiti mohlo, neposlechnouti hlasu, vábícího k zrušení jeho posestárlého
vinnosti.
Byla
se v okamžení tom s celou ženskou
-~-e 325
S>—
dstojností odholala, náležeti zúplna muži, v jehož
prsou byla rozala tak zhoubný
men, a pedsevzetí razu
býti
to
blahodárný pla-
i
dodávalo jejím
slovm
líbeznosti.
i
Avšak
Ilostivít
slen
po vli.
kouc:
„Poj
Mlky
!
mnou, manžele
se
— Tuto
!
—
i
stech
kíže
—a
Nikdy více ne-
ped obliem ukižovaného i
takž
a
m
ruka
tob
nesplním-li
vného
slib
mstitele za-
dokavad se
tento,
nad námi požehnané ruce nevznesou.
Oba
stn
stáli,
ruku v ruce,
visícím,
Žhavý
svdkem
se
a v
Lichnická. kující se
jejich
této
noní
ranný bok
spasitelv kladli
smlé písahy.
—a
otvírati se
brali se z
jeho, Eližbta, milenec
zmužilejší
ped hrubým kížem,
zaala brána
Pod ochranou noních temností a shlu-
boue
dvma
"••
blesk a silné hromu zarachocení stalo
Uprchlá hodina
s
slova
radotob vrnou býti v žalostech polož ruku zárove se mnou na znamení
—
ruce.
táhla,
bez
zavazuji se
chvátí,
nemohl
odvrátila se dívka od
a požehnání ouzkostlivého starce opustím tebe
—a
rukou milence za sebou
druhou
stavené,
pokril ramenama
se lampy, od Vilíma na stl po-
nho, a uchopíc
na
d-
1
její,
nejvrnjšíma i
z
bohatého hradu velitelka
pan Vilím z Liebenthalu,
domácí eledi a
nejoddanjší dívkou služebnou.
s
nej-
—
Cíl
cesty byly rakouské hranice, a za nimi
— chrám
nejprvnjší
^eS
336
6i'
kdežto
,
—
milencové
svj
slib
optovati chtli, a nejbližší rytíský statek, kterýž
by
byli mohli
a vyváznutí mohli
koupiti.
z tenat
Píhodnjší doby k útku
pvc
svatováclavských ne-
Jakoby ve-
se dokati, jako dnešní noci.
škerá krajina
byla
tmavý
veliký,
v ní o život ani památky.
hrob,
nebylo
Vlažným dechem je-
tžké
diný vítr se jim cestou opíral, a jednotlivé,
kapky
Za horami
pozdravovaly.
je
z hluboká
hímalo.
Zadný ani slova nemluvil ba kon, jakoby vdli, že kolem ostrooká zrada íhá, potichu se ;
pohybovali
Dlouhý
noní
ped
les
„Až
Jeli takto asi hodinu.
nimi rozprostíral hustou svoji sí.
zaal
nás jenom vtvovité jedle zastíní,"
nyní Vilím od nás
temností.
i
hovor
všecky
s
patrnou radostí, „odlouí se
starosti.
A
si
pak
slídí
svato-
václavci po hustinách po zabJilých jeleních a srn-
kách."
Eližbta však neodpovídala. dla
rozpnná
by se snad
a jakési
krev,
íci, že
hlas
Byla v ní
ochla-
—a
mohlo
tušení
veškerého svta ízení,
se v ní ozýval, pedpovídaje, že nedojde s milen-
A
cem k
oltái.
límovi
projeviti,
jelikož jeli
soiva že chtla starost svou Vi-
zaznla kolem nich
hlubokou kovinatou
továclavská.
I projali
zvukové
roklí, tolioto
i
nad nimi,
píse sva-
zpvu
duši
—
—
<9
Vilímovu, jako
soudcova, hlásajícího
slova
Znal je, an mu byli pokaždé se mu nepátelsky byl vstíc
zloinci.
kdykoliv sbor
327 S> smrt
zaznli, postavil
pvc. „Ztraceni jsme!'' zvolal ztrnulý rytí, a další
umela mu na
slova
A nežli
rtech.
Eližbt možno
bylo zeptati se na
píinu
se okolo nich sbor
jezdc, oddlujících jednotlivé
noní poutníky klnouce po
zbodaná
ceným
s
jeho leknutí, shluknul
od sebe. Ženské bdovaly, mužští
mei sahali — avšak ele již kon se kácela, s Vilímem pak
i
v tom
uchvá-
uhánli dva
a ruce nazad svázané majícím
jezdcové ku pedu.
j^Rate se jeden
však
již
kon
z cizích i
kon
svého
obrátiti
k Lichnici,"
jezdc
mluviti
k Eližbt, sám
za uzdu uchvátiv, v
jal
nadeenou
stranu jej otoil.
Ale nyní se k dívce pirozená hrdost a neohroženost vrátila.
— „Kdo
mých?'* zvolala skoro sedle se
hnviv
s
smí zastavovati
mužskou
vztyivši.
krok
odhodlaností,
na
„Kdo smí odluovati
Eližbtu Lichnickou od muže, jemuž se
zaslíbila
srdcem?'-
„Nemate odvce jezdec
vdti rueno
slov,
vzácná Eližbto Lichnická,"
lhostejn.
„My vám na
neumíme, vykonávajíce bývá.
Co
se
toliko, co
vašeho muže
to
odpo-
nám po-
dotýe, jakž
—
!
— jste
!
bez
starosti
61'
sob
ho sama pojmenovati
sleno
—
338
-es
oblíbila
budete-li
;
—
s pánem Bohem k nmu chuti ovati nebudem!"
Za jakž
nimi
!
tšil jiný jezdec
mu vážná
dvce
služba
„Nebroukej, holubinko,"
— bute,
ješt
zejtra míti
— my
vám
zbra-
služku slecninu,
tšiti dovolovala.
„nepla, hrdliko!
pravil,
Nežli nás tyto buráci nad naší hlavou až do košile
postíkají, ležeti budeš
a sváeti se
opt v
teplé postýlce,
bude divotvorných bezinek, abysi
ti
to leknutí vypotila."
Avšak díve ješt, hustými potoky z
ženskými
dojeli
Nový
dávno
to
Jakoby po jitro.
i
pvc
hradby
k Lichnici, a ulek-
služku k dalšímu ošetení
Je pak déš dále zanesl.
Bylt
nimi
vystoupily,
jezdcové
nuté eledi velitelku odevzdali.
ped
huel již déš tžkých oblak. S polomrtvými
z temností
Lichnické
nežli
—
ekaný, blahodjný
oerstvující lázni
déš.
probudilo se píští
vera jen
život pohyboval se, kdežto
zemdlenost se povalovala. Jediná smrt šklebila se
na utšenou,
obživlou
I byla
krajinu.
to
smrt
hrozná Podle toho
samého
sloupu,
na
nmžto
byl
hlásník na bohaté Lichnici kletbu svatováclavského
soudu
sloupu nalezl na
—
práv
podle
toho
druhý den po nešastném
ujetí
nad Vilímem nalezl
—
329
<9
6i
—
z hradu tentýž hlásník pana Vilíma, na sloupu pak
opt nový
bylaf na
I
list.
nm
psána slova: ;,Mocí
královskou vyplnil sbor sv. Václava soud nad Vi-
límem
—A
pan
sloupu,
a
Liebenthalským."
ležel bez hlavy
podle
I.iebenthalský
hlava sražena
v potoku krve podle trupu.
6.
Lásku
mj
co života
nejpknjší ástku.
Hlasit se ozývalo ptactvo po Bohdaneských lesinách, radujíc se z krásného, letního dne. Parní
pobleskové slunení pronikali nami, a živji
kováe
bý\^alého
operenc, nýbrž kole
sokých
pvc
ped
jedel,
Horiny.
i
chýší,
V t-
pod širokými vtvemi vy-
pod šírým nebem, sedlo devatero
chatrného stavení
„Sute
Ale tentýž život nepo-
z jednání a úst lidských.
svatováclavských,
úadu vrní ped soudci
hustjšími kovi-
od obyvatel lesních, lepozpvných
cházel toliko
sném
i
jasnji bylo kolem osamlé chýše
i
a
stáli jich
sluhové.
V kole
ze
tí
stran
kolem
odnci a v zastávání stál Horina,
rázn
se
zastávaje. se,
milí pánové, s
Jetichem Krale\i-
ckým," ekl, „že mu slepá váše
hledati kázala
prostedk, k jakovým se zaslepenost Udská
utíká.
—-^B 330
Já nm uinil dobrodiní, že jsem vyslechl žádost jeho, a matka moje blaze s ním jednala, že tlo jeho uinila svými láznmi schopným k budoucímu
Rád bych
léení.
kdybychom
bylo,
díle
my
se
zemním prchodem
nám v
s
ho nebyli
ním nebyli
pekážeti chtli.
ujali,
prchli,
Otcové
starali.
zvi
an jste
moji
dobe z díry
ervm
Hnil by nyní pan Jetich
pokrm, kdežto nyní po
pod-
a
prchod
uinili, že se jako syslové o dvojí
své
nho
se podíval, co by nyní z
za
se honí zdráv a pln
veselí." ,,Ty jsi
v Jetichovi k svému
z Kralevic nehodnou rodu jeho lásku
se
odtušil
srdce,
a
o
to
s
nyní soudce.
pánem Bohem,
milí
páno-
„Dal on mladíkovi citelné mému spanilost tla líbeznost
ková.
dítti
ducha daroval. zdali
mu
dítti!" namítnul
„Sute vé,"
však arodjnými prostedky rozal
i
se pana
zeptejte
I
rytíe sami^
bych lépe byl uinil, kdybych byl pod ska-
linou Lichnickou ve sluji neíhal, a tlo jeho
tžkým konm rozmakati s
nechal, nežli že
polomrtvým tajnými roklemi
stikami
ušel, a
potluené hnáty vyléil,
i
pod
jsem
dobrými mas
díttem se
obveseliti dovolil.'^
Další slova
mu pekazil šumot
mezí odnci
kolem chýše povstalý. Starce mezi nimi nadarmo jiní zdržovali,
aby se
tiše
choval a z místa nehý-
—
— bal
avšak
;
cmi
^i3
331 S> jinošskou
.silou
vytrhna,
hc jim
v oustrety se dral, jenž z lesa picházel,
komui^í
a jakž vidti bylo, z lovu se navracel. Byl
to
me
jinoch statný, zdravého vzezení,
po boku, kopí v rukou a srnku na ranienou.
mj drahý pane rytíi," k nmu dopravil, ruce mu
zvolal staec, an
^,0
se byl
mi slzami smáeti tíi
— ach
vrné
a radostný-
drahý pane ry-
já šastná, šedivá hlava
— ach,
oci
„mj
poal,
líbati
— moje
jakž ty se radují, že
staré,
vás
opt
nalezly!"
lým podivem.
„Kde
v
se
jsi
nema-
zvolal Jetich s
jjTy-lis to, Hanuši?'*
této
samot vzal?
—
?^ Kdo tob cestu ukázal? — Kdož jsou mužové Avšak díve nežli se doptati mohl, zaznla píse sv. Václava. Zahoel jinoch, a rychlejším
krokem spchal k
Starý Hanuš nemohl se
chýši.
dosti
na zdravého a celého pána vynadívati. Ostat-
ních
muž
zrak spoíval
osob, kteráž se byla
Bylat
to
s
však
spíše
na druhé
Jetichem z les pibrala.
dívka spanilá, jarý život vysvítal
jí
z
r-
žových tváí a z líbezného kolem malinových ústek usmívání;
byla
to
nžná
Horinovic Lidmila,
nedávnou dobou outlinké poupátko, nyní dobu majíc
sesílené, zrostlé
arodjným rozhála koeny
lilie.
ale po-
Láska dechem
života jejího,
klíil se život trojnásobní silou.
ped
i
roz-
Ponkud bázliv
—
'?S
^—
332
držela se Jeticha, v pravici nesouc jeho luišt,
an se krokem erstvým k chýši rozehnal, uslyšev
A
zvuky zpvu známého.
práv když
byli
n
dokonili první oddlení, vkroil mezi
již
pvci ože-
lený soudruh. „Vítejte mi, bratí,
pod zelenou
stechou!"
kolem se živ ohlídna. „Vítejte mi k
zvolal,
pá-
Avšak tváe vaše nejsou obraz pokoje, a oko hospodáe mého jehož brzo — jménem budu jmenovati sladším ohniv se po vás otáí. Co máte mezi sebou? Mluvte, a mysli nedorozumním pobouené utiším." telskému shledání
!
—
i
„Mluv
ty
Kralovický,"
„V híšných jsi
se
strojil
díve sám,
jal
a
kouzlech prý
se,
Zdenk
jeho
bratr
se
oisti
Jetichu eniti.
hledal outoišt,
si
an
k jízd na skalin Lichnické."
„Zaslepena byla mysl moje," tich neohrožen, „avšak
litoval
odpovdl Je-
jsem
již
v duchu
svého pestupku, a za pokání v kapli na otcov-
ském hrad oltá
Avšak hešil jsem toliko oumyslem, a spasitelným hospodáe mého podvodem. Matky jeho spravedlivé umní, jakož i
jeho vlastní
mne ve
pée
zvelebím.
a starost
Já dívku
tuto
dívky pivedly
Boha chválím, že nejkrásnjších zemských rozkoší.
stav nynjší,
mi dal poznati
této
kdežto
za manželku
oblíbil."
-—es 333
S5~
v
Rekl
tak,
a Lidrnilu, kteráž se bázlivým tu-
šením tásla, k srdci pivinul.
— Hodnou
chvíli
na
kováem, anebo po
le-
sebe soudcové pohlíželi micky. ;,A ty-lis vyvolil býti sích uhlí
Jetichu Kraiovický ?"
páliti,
konen Zdenk.
..Zdali se
náš pipustil, aby
domníváš,
vtev štpu
„Usta, brate!" zakikl
hnvu
„a nepodpaluj
lin,
rove nerozal!
ozval
žeby sbor
šlechetného
—
•*
milenec Lidmi-
jej
svého,
se
aby se
mj
zá-
Opravdu-li myslíš, že krev z lože
rytíského poestnjší bývá,
kováského, požádám Václava, aby slovem svým uinil diváku nežli
z
moji hodnu rytíského souloží."
vydšená Lidraila a moJetichovi z náruí vyvinouc, knohoum se mu
„O pane, pane
cn se
!"
zvolala
uvrhla. „Nedopouštj, aby dívka sprostá byla úska-
nžto by se rozrazila píze tvoje a pátel tvých Což na blahu a život kováovy dcery záleží? lím, o
!
Budiž šastný, pane cí,
nežli ty
by si
mj
jej
s
!
— já život snadnji proplá-
pátely pro válil.*-
Takto zvolala dívka, síly
dodala,
miláka
jížto
byla
upímná
láska
se odeknouti, aby uchránila
oima uslzenýma, s hokým pláem vrhla se otci zamraenému na prsa. „O poj, ote, poj — zajdi s díttem svým mír jeho, a
s
v osamlou
pustinu.
nás
v pokoji!^
odejíti
Pánové nám odpustí a nechají
!
—
'S
334
Q—
Avšak na odejití nebylo tu svolení milencovo; nebo s odvážným vzhledem pokroiv a dívku opt za ruku pojav, zkiiknul: „A pánové vám odpustí, když tu pobudete v pokoji. Život muj byl život
i
ztracený,
i
písluší, znova
zrozenému na
valé závazky?
Vylouím
tíského, a
Komu
pochována byla moje památka.
meem
jinde dobudu.
pamt
uvádti bý-
se radji ze spolku ry-
dobrodružným nových hodností
Boží
bylo
vedení, ježto mi zblou-
Na
dilému tuto dívku v cestu uvedlo.
lovský se
odvolávám, jinak-li
nade mnou
popustiti
nesmím.
právu
že
mníte,
Nadji
soud krá-
že
se,
mne
chová ješt Václav v pamti."
7.
Za híšnou pýchou
se honí smrt
Stará pravda.
Ale jakž
i
bolestné
bylo
rozlouení, když
Jetich Lidmilu opouštl, pihotoviv do Prahy: pouhý stín
to byl
se
na
cestu
onoho trápení, vja-
kovéž Eližbta Lichnická po nešastné noci upadla. v
erní
a hnusní
obrazové
strašili
ducha
a dívka, jindy hrdá, nyní odlevy nalézti
poala její,
se jeviti ukrutnou.
Na
jejího, usilujíc,
ní se mstili
inové
a veejný soud. Bez pátel na velikém hrad,
— ~es 335
•
obklopena zakoupenými a jakové
(lu.šemi,
nenalézala útchy,
velebný Hostivít podával,
jí
zdšená mysl
se
s>
Stny
pijmouti.
mnat optovaly
zpovala
skvostných ko-
naíkání a zloeení
její
— den
noc plnily se jejím zoufalstvím.
i
^Vzhru! ženich!''
— A když
rozsápala
se
se osmlila
dívka — ele
pavla na pedhradí, shromáždili se po
podivná povst nesla.
A
— vítaný
ele
pijede
pochybovati,
ale bázní inila dle
pi jízd pana Jeticha, zdáleí zástupové lidu, nebo jako
jízd brzo se byla roz-
nové
o
držeti o Lichni-
pipravena byla opt skvostná
slov velitelkyn. I
i
kvasy
Pipravte
slenu!
ckou
budou jízdu
zejtra
Eližbta, druhdy kamenného srdce, vy-
šperkovaná u prosted služek svých vyšla
hého dne na pavla, tu
vskutku
stáli,
vítala
k
náramný kik, volati
:
slibovala
šastn úkol dokoná. nebo vidla, jak drahý
sedá, a v srdci plesala, an
nejprv a podruhé
na
úsmchem
z nich
laskav kynula šátkem,
Vilím na
kolem rytíe, jakoby
a s jedovatým
podati ruku, kdokoli I
i
šastn
se
v smrtelných ouzkostech poala
a
„Bra
se,
tento pohrobený ženich
vtená
pod
chtla
po-
otáí. Xajednou ale strhla
muži srdce mého
!
Jetich
Kralevický žene se na tebe!" I vidla, jak
tiskne, až
di-u-
ním
na
k
milence
klesati
mu Eližbta
již již
šastného se
poíná
:
a
roz-
k pomoci skoiti, a uá-
—
—
-C9
336 Q-
hlým skokem vrhla sebou
pavlae, díve nežli
s
tomu služky zabrániti mohly.
Mrtvou
slenu do hradu.
odnesli zšílenou
tyry nedle na
to nesli
na krásných nosítkách
do téhož hradu novou jeho držitelku, slenu Lidmilu Horinovou, kteréž
král Václav slavnou
bvl
svatbu vystrojil, hradem Lichnickým jakožto ji
obdaiv, a co živa užívali ho
ne blesk povýšenosti, k nížto
dovoliv.
vnem Avšak
byla náhoda po-
jí
vznesla, nýbrž radostí se lesknoucí oko Jetichovo z Kralevic bylo sluncem, kteréž nový život v jejích žilách
šastné
rozncovalo. Nebydleli manželé na ne-
Lichnici,
pestali na
aniž
na
hrub
hrad
milosti královské,
a
po
dojíždli;
smrti jejich
hrad zase na pokrevní rod Eližbtin pipadl.
Povstná
skalina, arci
že
v jiné podob, až
do dneška se u zícené Lichnice ukazuje.
^:^í^3<^-
Benk Obraz historický
IX.
v
Srihorský. z
první polovice 15. století.
23
(Psáno roku 1840.)
1.
Na poátku bezna, chmurné
V
nad starou, vrnou
jitro
starobylém
stranné
komnat
1420, vzešlo
Plzní.
dom,
radním
staec,
zasmušilý
oboí
silné
ma
nkoho odtamtud oekával.
pohledal, jakoby
Dosaváde tam
ale
nadarmo
stahoval.
po obou
chvilkami
a
žádostiv na
hlavu na prsa sklonnou pozvedna, ulici
prelí
jehož
sedl u okna v pro-
námstí hledlo,
na velké
Pán
léta
Opt
a nadarmo
pohlížel,
a lokte-
hlavu sklonil
stranách o velikou
pohodlnou
sesli
se podepev, do hlubokých myšlének zabloudil.
Byla
nevelká
to
postava.
Šedesáte a
ponkud
sehnulo,
ma
potáhlo a
byly
již
nkohk
elo
ovšem vlasy
hrub
ramenatá
ale složitá,
dvma
let
bylo
se
slezly,
dlouhýma vráska-
S lebky
a co jich zbývalo,
vyskytovaly;
vidti nebylo,
již
týl
jí-
tváe do sndá osmahlo.
zkrátka ostíhané nyní
sice,
jelikož
avšak
na
i
tch
lebku
žená epice podobou nízkého helmu piléhala,
ko-
na
-^ 340
pedu
nížto z
i
toí-
v zadu na kostném knoflíku ze
koze páska upevnna byla, u prosted jazýek vystihnutá, by pravé, slepé oko zakryla. Pod silným, nakiveným nosem visely stejné
jako
z obou stran
na vypnutém
ervenalé kníry
— brada tla
a ostatek
nažen,
slovanským,
kterýž
stavu urozeného
a
zdálo
pée
žely
byly
obrostlá,
šatem
za tehdejší doby v Ce-
od
veškerého
Nesl staec
týl
jakoby
se,
nadarmo
,
ob-
Osoby
tídy panoval.
nižší
jakž tu staec,
sedl;,
krk
byla
Lucemburského
Jana
ouzký kroj francouzský pijaly.
strakatý,
A
pi-
piodn pohodlným
ale
chách jenom ješt u
rtu dlouhé, husté,
maje
ponkud
tíže
celého
sehnutý,
království
národu na ramenou jeho le-
ale
o
nesmírné
sílu
jeho
se
bemeno bez
pokoušely.
pohnutí a bez
poklesnutí.
V
tom zadrnely na pedsíni ostruhy.
„Ha,
to jest
on!" zvolal staec a rychle se
dveím pokroil. Ty se otevely, a pes práh vešel muž asi tidcetiletý, vj^soký, silný a ušlechtilý v úpravném odní rytíském. vzchopiv,
ke
„Vítej mi, Beiiku!^'-
po píchozím vztáhna. po
tob
roztoužila.
,.Bh chozí.
t
„Dva
zvolal
„Duše má
staec se
již
ob
ruce
bolestn
Co mi neseš?" ote Jene!" odpovdl pí-
posilni,
listy
pináším. Jeden z Kutné Hory
—
'^
— —^ 341 -ZFury?'^
alo chce
ta
podivil se starec,
a oko jeho za!
— co pak
zemryvá eládka? Oznamuje
mi snad
podivn
se
5>
jiskiti.
..Vné
blesky
poet grošv, kteryžby ráda za mou starou lebka dala? ili nám chce povdti, kolik šachet ješt prázdných má, nežli je petluenvmi hnáty bratí svých naplní? Bh je zatra! — Jaký to máš druhý ,,
list?'^
Z
..Aj,
co
— od
Tábora
Chvála Hepického."
vítán mi budiž, posle žádoucí!
nám oznamuje Chval
A zaal
na
jej
to
Honem,
?*^
vlastníma
rukama
list
rozvinuv,
hlasit ísti.
Boha všemohoucího raiž býti s námi se všemi. Slovutnému a statenému správci ..IMilost
obce
eské zem,
Chval Hepický,
dji
Janovi
plnící sluha
Zižkovi
z Trocnova,
zákona v božího na-
boží.
Posílám k tob, ote,
list
tento,
abych
ti
v-
domo uinil k radosti, že se Tábor náš dle vle tvé hradí a píkopy ohhání, a vrných že tu denn pibývá. Silnou mám nadji, že nám tady pevné útoišt zroste pro všecky, ježto se dosaváde v protivenstvích kolácejí. To jediné pání
nám
zbývá, bys
i
ty,
ote, mezi námi
byl,
jakož
mnohé slovo tob sviti ml, kdybys aneb sám pijeti, aneb Svihovského k nám vybych
i
— —^ 342 slati
(o>
mohl. Mikuláš Husinecký
Zaalo
se minulou
—
stedu zase
Ale nerad
tetí jednalo;
v dobré
vým
vc
milý
Bh
Pán
kyselosti
vc
po
zda-li
by
aby se o tuž
bych,
sám
ví,
ped dvma
se obrátila, jako
krále
odložena
ehož ovšem Mikuláš nemalé
z
okusil.
volení
o
jednati, a jen žes ty pijeti nemohl,
jest,
mn strachy.
psobí
lety pocti-
Korandou, když tady královských práv ne-
božtíka Václava
proti
Mikuláši
aneb jako
hájil,
Pán Bh sám churavostí na lžko porazil, aby se tvj lepší úmysl s královstvím naším nezmail, kdyby Husinecký byl povýšen. Ui,
nyní, an
t
cokoli za dobré uznáš, a tak
bude Pán
Bh
s
námi
a svatá jeho milost." v
List chvíli
v rukou drze
v
v
v
Zizka jeste dlouhou
na jednom míst, a bez petrže na písmo
hledl, akoliv je byl tiše
^
r
stal
peetl.
již
Benk
cekal
na promluvení.
„Tedy ješt rozumu nenabývá ten pán z Husince?'' jal se
konen
staec, plný myšlének, po-
zvolna a jako pro sebe mluviti.
„Ješt za bludikou
se honí, kterouž pošetilci královskou korunou na-
— Ta by tedy palma vítzná zrostla z krve muenické — Ten chtivý Mikuláš — A moje sny zývají?
?
!
moje krásné, blahé sny!?"
Hluboké vzdechnutí vydralo se slovech z prsou.
V zápasu
s
mu pi tch
dležitým nálezem ui-
"
—
<9
nil
343 6y
staec nkolik krok po komnat a potom se
opt
zastavil.
„S jakou tží nám víš
— v Plzni se
jest
jako já," promluvil k
Bekovi.
udržeti,
„Té
zdejší
eledí úsvit pravdy psobí bolení oí, a Bohuslav
Svambersky
— Trojice
svata nan nedopus, abych
—
sním na soud sešel! ten zástup svých okolo msta napoád rozmnožuje, a v šesti dnech
se
je
pímí „A
kala —
naše u konce."
kdyby nás " prohodil
i
tíse okolo hradeb neuma-
Svihovský
— „je se nám zrady
mezi hradbami co strachovati."
„Dobres povdl!" dosvdil Zizka. „Podoba se tedy, že
bychom
bor se uchýlivše
radostn na
prospchem
— akoli
nezní, jak
zprávy
uinili,
na Tá-
Chvalovy tak
Avšak
jsme snad oekávali.
na všech velikých mstech, nám
Plzni, jako
pedce mnoho
s
záleží.
mohli, majíce jich
aby aspo Horu
Jinak bychom ústa otevíti
ve svém pátelství!
Bh
osvítiti
ráil
— jen
Tak jen ta
Zik-
mundova pokladnice aby k nám pipadla: hned poletí
menší
msta
„Nuže tedy poslala
—
za ní a
petme
vc list,
dobrá zroste." kterýž
nám Hora
„Nouze nás ovšem vhlasnosti uívá; ale ti pravovrní rudotepci sedí proti nám dosavad v tak velikém prospchu, že tžko jest se
nadíti,
aby se
"
.
—^ 344 SS'— vlí
dali naší
jaké noviny
Musíme
íditi.
nám
nahlédnouti,
poslali."
Benk
I rozvinul
pedce
ale
druhý
a zaal ísti.
list
—
^^Insigni ac celeberrimo
„Cože?" zkikl Zižka, okem divoce po papíiu mrštiv.
„Insigni
ac
— latina?
Trojice svatá!
—
v
mnou žerty? Nevdí
tropí se
celé
to
Cechy, že
nenávidím, co latinou sluje?"
„Snad za píinou, kdyby rukou pišel
—
„Já nemám žádných vzcházejí
a
list
do nepravých
"
rostou
tajností!
ped oima
Skutkové moji
všech vrných,
a cokoliv se mnou jednati chce strana odporná, díti
se musí zjevn, beze všech záclonek.
K emu
mnou mluviti jazykem nepirozeným ? Já nechci nieho míti slatinou!"
se
peopt k Bekovi
Prchliv po tch slovech po komnat cházel,
až
pak se po
chvíli
obrátil.
„Ml mluviti;
jsem nepokojné spaní,"
„denn
zrstající
pée
jal
se
jemn
a kvaící na nás
nesnáze mi tžké"noci psobí. Dnes je mysl moje popudliva píše
— nehorši
se,
brate
!
— Kdo
pak mi
to
perem latinským?"
Benk
peetl
Moravec, pastor
podpis: „Theobaldus, dictus
fidelis.^
—
—
345 S>
•S
^^Pasfor per/idus !' zamumlal starec.
..Neumí
knz ? —
Co pak
krásn
se krátce a
chce ten
podepsati
:
fidelis?'^
A Bíenk
ísti
se
jal
eštin znl „Knz Theobahlus jménem
latinským, jenž by v
kuláše z Lukova,
Kutných —
rách
„Trojice
— ,,Ten ?
sn-
krev do
Moravský Mikuláš mincmiTa divá pijavka na tom nejco
eské zem ?
oudu
do Píbrami po-
byli
jej
Theobaldus
„oznamuje Janu,
v
,"
v
na
etl
eenému /
^
to
Benk,
>•
Zizka z Trocnova,
pá-
jakže mincmistr Mikuláš, pamtliv bývalého telství,
v hodin Bohem osvícené,
z Trocnova
— srden
diné
dojíti
—
politoval,
jej
totiž
Jana
v tenata
že
á-
a jakže pro to jich bývalé pátel-
belská upadl, ství žádal,
—
dále — ti!"
ti pak
„Knz
mu
vrazila se
Dávno-li pak tomu,
slaU?
na Ho-
zkíknul Jan z Trocnova,
nejkrásnjším
,
Mi-
slovutného
mincmistra
nejvyššího
svatá !^'
strem na Horách silnjším
tmito slovy:
asi
*'
a velikým pohnutím
dých tváí.
psaný jazykem
list,
aby se na cestu lze blaženosti
po nížto je-
obrátil,
na zemi
na nebi."
i
Dále vyobrazoval Theobaldus náramnou zpoustu,
do
eskou
níž
bludai a
uvrhují,
beskou, jakož
i
pro
zaklínal
temnost
rozumu zemi
Jana pro odplatu ne-
pro trápení pekelné,
aby se od-
:
—^
346
S>—
ekl památky upálených kací, uvrhnul
do
lna pravovících, kdež
mistr radostn uvítá
hích ped
ných
jej
minc-
k odpuštní všech zpácha-
i
trn
královský
S rukama založenýma, když nnou, stál staec,
s
—
uvede.
hlavou hluboce sklo-
byl
i
již
kajícný pak se
Svihovský dopis
peetl. Mlel, a zdravé oko zamhouiv,
oudem nepohna, podobal
nému
ani
avšak
se letitému,
sil-
nad nímžto erná boue a slunení
dubu,
jasno se pehání.
Pozvolna
myšlénky jeho
až pak
pohybovati,
zaaly
jeho
se rty
v
tato slova
zrostly
„Znám
já
nebyla ona povolnjší mezi nima povstával. zely
nám
má —
mnohý boj obou vznikaly a pechá-
nežli
V
krásné sny o šastné je nekalilo, nic nás
pravdy, jemuž
lebku Mikulášovu;
divokou
tu
zemi
eské
—a
nic
nerozvádlo, nežli svtlo
dávnoletou rouškou
jeho pivyknouti
a
nemohlo.
zahalené oko
A nyní? — Je-liž
kde
místa, kde by se pravice naše spojily ?"
„Beku, pestávce, statného ,jVíš-li,
zaslíbil
a
pro
brate!"
vrn
zvolal
hlavu povznesa, jiskrné
vc
národní
co hodlám zaíti? sloužiti
po malé
oko
soubojovníka
Já
se
eské zemi
ped
— ne
na
upel.
boží tváí
sob,
ani
svým anebo prospchu svému; musím všelikou hokost polknouti, kteráž se
náruživostem i
—
synu
— —^
cest namítne. Ty,
mi na
té
mou
srdce
i
347 S>
mé
;
Beku,
tžko mi hnv musím budu se
—
„Uiii tak, Jene!"
zvolal
Benk,
dostojno
nepátel našich.
cokoliv
Uciii,
brou a spasitelnou
vc
pak Švihovského
se
ucházeti
jest,
s radostí
služb a
pravice starcovy se uchopiv. ,.Ve
i
1
Hor Kutných ucházeti!"
o pátelství
boží
mysl
i
poznáš, jak
ty
a pomstu pemáhati jest: ale
losti
znáš
rozum pro do-
ti
podniknouti káže
koeny
krev
mi-
píze
o
i
s
— nech
podnikání
na-
ped Benešovem, u kížové
ce-
šeho zavlaží."
2.
Dv sty,
stála
hodiny
malá
z nedostatku
sice
písteší byla
jiného
pocestným, kdož do
neouhledná
i
msta
krma velmi
tjT jezdc na
krmu
nejdíve vidti.
rovinu
V
ale
vítána
doraziti nemohli.
Slunce zanikalo za tmavolesé hory, stup
;
dojel,
an zá-
odkud
bylo
náhlém soumraku tonula
msíc na jasnou se pedmtové v podob také ohn okolo krmy,
krajina zdálenjší, a teprva když
oblohu vyploul, jistjší.
tak že
ném
I
míhali
vjskytly
stny
a stecha nízkého
dvojsvtlí
dého plamene
se
stavení v podiv-
— stíbrolesklého msíce — ze
tmy vystouply.
totiž
a ru-
— —^ Vdce jezdc
348
zastavil
v dálku upjav, bedliv ke
„Tam
jsou
již
„a jest jich
viti,
S^'
kon
krm
noclehái,'^
a bystré oko pohlížel.
hodná hrstka,
asi
pak mlu-
se
jal
pod
se
že
stechu vtsnati nemohou. Nebo, nemýlím-li
ohn
rozdlali
pod
na zápraží, jakoby
nebem
šírým
Kdo
hodlali.
ztráviti
se,
chladnou noc to?
—
Máme se jim vyhnouti?" tázal se dále, a když mu nikdo odpovdti si netroufal, sám zase do„Až posud
ložil:
jeli
jsme cestou rovnou
budeme nyní zajíždt. jazyk za zuby,
Pi
a
a
se
i
—a
S Bohem dále pokojn rozejdem
Spoleníci jeho okolo
mstští
zvdav
oh,
jeli
l'^
v patách
zbrojnoši
žoldnéi,
byli
na cestu hledli,
to
se
ne-
držte
ped
tom pohodnuv kon, klusem stanul
krmou. Mužové ské
a
—
za ním.
barvy královjiž
vzchopili,
odkud k nim klusot
koní zalétal.
„Pochváleno
vdce jezdc, kojn
budiž
vida,
že
jméno se
Pán!"
hosté
zvolal
krmy
u
po-
chovají.
„Až na vky vkv!" odpovdli odnci jedním hrdlem, a nkteí se pi tom pokižovali. i
„Není-liž mezi vámi
dl,
je-li
krmá,
aby mi
pov-
místa pod jeho stechou pro pocestného
rytíe a ti zbrojnoše?*'
349 „Dovedou-Ii
penocovati,"
snad
i
52
v míru
zbrojnoši
se
zbrojfíoši
odpovdl
— ohn, „niohl by
hlas u
náš pán místeiía pro pana rytíe zjednati."
,,Kdo je váš pán ?-
„Rytí Hynek Dohalskv/' ..Aj, to se mi nemohlo píznivjšího zna-
vdce
mení na cest vyskytnouti!" zvolal
„Hynek Dohalský k
nmu
a
vyite
—
radostn.
rodi Kutnohorský? Vejdte
Beka
pozdravení od
Brozan-
ského."
Pi tch
slovech slézal
již
okamžení objímali se na
kolik
i
s
kon. Za
prahu
n-
chatrného
stavení dva pátelé, a brzy na to odcházeli z
krmy
poslucha v
horli-
v
bez
tichou krajinu, kdežto
vém hovoru
Oba jsouce
vylévali srdce svá.
zahaleni
teplým jízdeckým pláštm a rozeháni radostí z nenadálého shledání, nepoznávali,
že
mrazivý
vítr
krajinou vál. „vSest úplných let
nepohledli," jal se
Bh,
drahn
,,Kdož tak
Benk
Hynku, jak se
šich tak
a
as
mže
nejinak se
ubhlo, co jsme
to
do
oí
„Pro dobrý
mluviti.
dalo,
si
že vazba duší na-
jako ztrhána ležela?-'
ptáti
mnou
se
vného
ízení:
jsi jednalo?*'
Pro
odpovdl
pítel s vážnou mírností. ..Ostatn jest píina, pro nižto se
cesty naše rozvtvily,
povdomá."
tob
i
mn
dobe
—
350
<S
„Jakže, píteli? Naše poslední roztržka
betlémskou
kaplí
kládáš býti
—
to
ped
mladické nesrozumní po-
píinou našeho dlouhého rozlouení?'' uení,
„Bludné svatou víru
jíražto
podrývati chtli
jste
mou, nemohu mladickým nesrozum-
—
nemohu Bloudíš ty snad posavad po cestách kacíských? Já se až po dnes radoval, že jsem tvého jména mezi hajiteli kalicha
ním nazvati
to
!
neslyšel."
„Ono mezi nimi také neznlo" — odpovdl Benk s hokým ponkud usmáním. „Benk Brozanský ukryl se ped svtem, co byl z Prahy odešel
;
ale
pomnní na
vždy novou
jeho, a
povst jméno
„Bh
tebe zstalo živo v srdci
silou se množilo, kdykoliv
mu
tvé k uším donesla."
m
za
vyvolil
bojovníka víry
své,
a bez hrdosti mohu íci, že jsem nelenil na sva-
tém
bojišti.
Pod mou a píznivce mého, pana Ko-
nopišského, správou bj ly
u Knína na po
zb
mé hlav
Mým
vedením
to
husitskou
bylo
šlo,
ztrestali
sbory hornické, kteréž
vítzn
udeily, a kdyby
nebyli by
Kouim
a
Prahu
spatili.
eládkou jeho
naplnili šachty svatomartinské."
„Tvým vedením?" optoval Benk,
a
oi
jeho se jiskily, a pravice tiskla pod pláštm ru-
kovt pádného mee. „Pisám Bh!
tys
nebyl
nadarmo ve školách Pražských a nauil ses
dle
—^
351 S>~—
s
krajany jednati. Tys také snad Horu na-
bídnul,
aby kopu j^roš za hlavu husitskou a tí
ceny za
božího
služebníka
veliké
echách
po
peji, abys
mšec
„To bych Bíiamonu
a
Nynjší
netoužím.
cti
jsem v Píbrami
oblehil."
zemském
má
cesta
lov,
však
je
a bezpeí ušlechtilé panny. pro
dceru Miku-
spanilou
kterouž tam
láše z Lukova,
hodn
Kutnohorský
na
nyní
jedeš-li
také pál, akoliv po
si
služba rytíská ke
Byl
Tvé jméno bude
platila?
—
byl
ponkud chura-
vou zstavil, když se za novým úadem nejvyššího mincmistra do
Benk boj, a
Hory
ubíral.^
myšlénky jeho bloudily
létaly do
tžký
neodpovídal. Srdce jeho vedlo již
po
Hoe
i
za-
Plzn.
„Co dlá zeptal se ho
„Cho?"
tvoje dívka
— ili
mám
íci:
cho?"
Hynek po malé pestávce. usmál
se
Benk.
„Myslíš
paní
smrt?^ „Nemiloval
zd
jsi
dívku, o nížto
jsi
jako o
hv-
života svého bájíval?"
„Ah, myslíš
ty
mou
Jitku? Ha,
ha
— to
je
píbh, jenom že trochu umrlinou zavání. Chceš-li mne poslechnouti, odtrhnu záclonu se srdce svého, jakož ty myšlének svých pede mnou netajíš. Miloval jsem dívku na hrad sou-
veselý
i
sedském.
Diamantovým poutem byla duše
moje
— —S 353 pipoutána k duši tak
mi zdálo
se
Avšak
zniiti. i
ohnm
zatele,
Si
— nebyla
netoliko
nového uení,
by mohla
láskou
zahoela duše má.
se
událostí.
V
tuto
dívce,
—
vazbu nýbrž
mj
Život
mé
snášel
se
hlukem veej-
a
duchu vidl jsem dobu, kdežto
mla
vyvinouti
k
lidská
slovem betlémského ka-
mezi tichým domovem dívky
ných
moc
a nižádná
její,
národu
síla
eského,
byl
i
pi nm v potebách co vrný syn. A sotva do Prahy povst piletla, že mistra našeho, na vzdor slibu císaskému a listu prvodnímu, v Kostnici uzaveli, již ihned s odhodlanými pátely jsem za ním odejel. Jakých
jsem hotov,
státi
krok jsme tam k niti
osvobození Husa uinili a
chtli — byloby
dlouho a snad
i
nevhod vy-
pravovati.
Nejednou prodral jsem se k
do vzení,
mužná odhodlanost
ale
moje zámry. krví
zalilo
nmu
až
jeho zvrátila
Spatil jsem ho na hoící hranici,
se srdce
jsem písahu,
ui-
vrným
mé,
a
zstati
v oné
chvíli
hajitelem
složil
památky
srdnatého, ale nešastného uitele. Vrátil jsem se
do vlasti. Rozervána byla duše má, a chtje nabyti úlevného
balzámu
jsem se k andlu lásky
inu
blaženost
sivá strašidla
v bolestech svých, své.
utekl
Ale moudí, o dce-
pehví rodie postavili se jako dmezi mne a dívku, žák krvosvdka
Kostnického vypovzen byl z hradu, a Jitku nu-
— ~(3 353 tili
hocha
na
ped a o to
na
dve
Ale
zapomenouti.
že nesrní
myslilo,
S>
zapomenouti,
bláhové
mí
jelikož
hvzdami vrnost bylo slíbilo, nyní pochopiti nemohlo, pro by nové uení víe v lásce naší pekážku dlalo. Myslila na nebeskými
bláhová
— myslila,
potšení zpsobiti, mluvil
sousedem
srdci
již usmáti.
vedral jsem
fanliv
pkná
ležela
v
ale
;
mohla se
Ha
prkýnek.
satku
jí
s
chtl
bohatým
bylo trní uvázlo, a ne-
jí
— zou-
hradu
nevsta
do
ale
;
studená v postýlce ze šesti
—
ha
,
o
jí
— otec
Pišel den svatební se
a
bílá
se
trápila
byla
to
svatba
veselá
—
veselá!"
Benk
Hluboko ukryl
Mlky
nho
šel vedle
„Tys
tedy
byl
Hory?"
vracíš do tele tázati.
tváí svých do plášt.
pítel.
již
v Píbrami,
nyní
a
se pak onen po chvíli
jal
„Jede mincmistrova dcera
s
se
pí-
vámi?^'
„Jede." ,,
8
Aj,
vámi
to
— nebudu-li
oí svých na v
srdci
ml tedy cesta letmo utee
!
Pojedu
pekážeti. Jinak se neboj, že
dívce nechám. Potrhány jsou struny
mém, na
nichžto
píse
o
milosti a lásce
znívala."
„Kam ,,Do
to
jedeš
pes Horu?"
Hory jedu
,
píteli
né náhod, že díve dceru IX.
,
a
žehnám šast-
pana Mikuláše z Lu-
23
-—& 354 poznám,
ková
6i'
ped
nežli
—
otcem
poklonu
svou
složím."
„Ty?
—A
budeš
co
u
mincmistra
pohle-
dávati?"
„Nesu mu poselství od soudruha mladších od Jana z Trocnova." jeho let
—
v
^
„Od Zizky? s tím prznitelem
,,Jan
— Pro
posvátných
jsi
zákon
co
máš
ty
jednati?"
d-
tak vtipn pokestil, jest
pí-
zkild
„Ha, zrádce!" horský, a
Bh!
— odpovdl Benk
z Trocnova"
razn — „jehož tel mj."
v v
vecny
odskoiv od
hnviv
pítele,
syn Kutno-
nevdomky
sáhl
po mei.
„Zrádce?" optoval
Benk,
hrdým krokem k nmu pistoupiv, pronikavým okem do „Koho jsem zradil, pane tváí mu pohledal. a
—
Dohalský?" „Tys v nehodném zakuklení,
k
skou,
srdci
mému
se
piblížil;
s
tváí pátel-
ale
vrný
syn
církve nesmí s tebou obcovati!"
„Já jsem veejn,
pede tváí veškerého
svta, život a statek svj pro vážil!
ho,
vc
utlaenou od-
Já iny své poádám vedle poznání své-
a jméno
Beka
Švihovského
platí
za všeli-
kou ctnost rytískou po krajinách eských."
—
— „Co mluvíš
,^
355
S5'
o Švihovském?-' podivil se
znova
onen ale dlal, jakoby nebyl otázku ani
Horník; zaslechl.
„Nemže-H svdomí vati''
— vece dále —
„vyrvi všelikou památku pá-
našeho ze srdce svého, a z krvavých ko-
telství
en
uvi
jejích
— Ejhle,
hovský
!
vnc
si
Anebo chceš ješt žiti?
mnou obco-
se
tvoje
— Odložil
a pijal jméno otec obdail.
i
Tu
tebou
stojí
jsem jméno
statky, jimižto
Svi-
pstounovi,
mj
královsky
— náel-
tebou
ped svtem
Poj
Benk
po
m
ped
stojím nyní
ník strany zneuctné
t-
z našeho setkání-se
více
ped
tu
elo právo vící.
na
slabotou
a vrhni
m
i
své-
v okovy,
volí hlav
korunovaných.
Horníku
Obec tvá za sprostou hlavu kopu g-roš
vyplácí
!
:
za
mou
hlavu, za tu vzešlou z králov-
ské krve Václavovy, dá
ti
snad také královskou
odmnu!" S iv,
rostoucí horlivostí a rázností slova dokon-
obrátil
se
Benk
a
na
odchod
se
dával.
Ale kroky jeho zastavily se úžasem nad nenadálým divadlem. Ani nevdouce byli totiž oba muži
na pahorek
došli,
s
nhož na
táhnoucí údolí vidti bylo.
plynula jemná luny
záe
hojným poetem vesnice, a prázné
Z po
krásné, daleko se
jasné,
modré oblohy
krajin,
kdežto
se
statky, hrady, pusté háje
luiny stídaly, nazad ovinuty jsouce
—
356
-(2
(5i
Ozdobou
pásem stíbrotoké Vltavy.
skvla
krajina tenkrát nevábila;
divnou jasností, že
bylo jako v
ji
pozemskou záí osvtleném
V hlubokém mu
kteráž
jinu,
—
stroji
zamlení hledl krásy
dle
i
až pak vzdychl:
,,
Krásná
letní
jsi ty,
ovšem
jarní
se
ale tak po-
arovném, nadvidti.
Benk
na kra-
povdomá
zem
byla,
eská!"
nm
trudn Hynek,
bez pohnutí oudu v tuhém vnitním
boji stoje, více
„Ba, krásná!" opáil po
na mysli protivnými nápady zanesen, nežli v podledu na krajinu pohížen. rod
ji
rozrývá!"
„My se
dva o
k nmu
hádku nepovedeme,"
to
Svihovský,
eskou
zemi
— „Krásná — ale vlastni
„jestli
rozrývá,
obrátil
vaše nebo naše ruka
tom hodlám promluviti
o
panem mincmistrem. Zem naše uinna jest božím dopuštním jako prbírnou istého a neis
stého,
my pak v
stojíme, že
zlato
ní
ze
ryzí
dvou stran po
té
nadjí
s tou
stran poplyne, ku
které jsme pistoupli."
„A o
myslíš
že
bude
mincmistr
s
tebou
tchto vcech vyjednávati?"
„Jedu k on sám aneb s
ty,
nmu
za
dvrník
píinou
listu,
jímžto nás
jeho na spasitelnou cestu
pátelskou péí poukazuje, a kterýž u sebe jaká
list
prvodní chovám."
"
—^S
S5~
357
nedvrn
Hynek vrtl
hlavou.
— „Mluví-li
Mikuláš z Lukova
o porovnání,"
mýšlí
nazpt v pevnou, blahodatnou
uvésti
vás
vece, „tedy za-
kolej povinností starých, nepokojnými hlavami zru-
šených, a skoro bych
abys do Hory ani
radil,
ti
mysl tvá schopna zapomenouti na
nejezdil, není-li
bludné kacíské uení, a
—
víe nemá býti pekážkou, kde o blaho národu bží!" skoil mu Benk do ei. „Aneb-li skuten strana vaše na est a štstí „Smýšlení
echv
o
nezpomíná, ježto
obojí
kácí? Pak bude ovšem tžko ale z úmyslu
vra byla
mého
moje, že i
vc
m
i
spíše
opony utrhne,
pedce
nic nezradí!
D-
naše zvítzí, je pevná, jakož
uvím,
nežli že
„Nerouhej se"
vámi vyjednávati;
s
láska má. Ta mi zstala
a protož
nad hrobem se
vrnou do
smrti
—
hvzda s nebeské doufání mé zklame."
že se
m
— zaal
jej
Hynek
kárati,
ale
mu na rtech umela. Práv v tom okamžení letl ped nimi prostorem nebeským slova další
plamenný
chomá, jakoby
k zemi hvzda
padala.
z
nadvtrných výšin
—^
358 S>
3.
„Zabte je v Plzni,
!
— jsou
kacíi
to
Já
je
vidl
otc
fran,-
v zástupu
ped
!
když na klášter nábožných
tiškán outokem hnali!" Takto se ozval rázný hlas
krmou, a u prosted zbrojnoš
mý
rolník, jenž byl cestou
kem ke
krm
se
zaznlo na
a v rukou se blýskaly
„Co
unaven brzo za
Be-
pirazil.
„Kacíi — kacíi!" úst,
nezná-
zjevil se
ze všech
to
mee.
Kdo zpsobil ten povyk?" ptali rytíové, picházejíce práv zas ke krm. jest?
— ten
„Cizí rolník
muž
avšak rolníka nebylo
najednou;
vidti.
Nadarmo
mezi hlukem,
tady!" odpovídalo nkolik
se po
aniž
kdo
nm
již
nikde
otáeli.
Byl zmizel
vdl, kam
se byl pod
lehkým závojem lunoskvlé noci
obrátil.
„Chovejte se mírn!" jal se Dohalský k zátento jede s listem
prvod-
ním do Hory k nejvyššímu mincmistrovi,
aby se
stupu mluviti.
„Rytí
porovnání stalo mezi odpornými stranami království
eského, a
veliký
S i
osvítí-li
nebe mysl jeho,
zroste
prospch obcím právo vícím." podivením,
nedvrou,
chtivostí po zisku obklopil
s
utajeným
hnvem
Horský sbor ti sou-
— —^
;
359 S>
druhy posla kacíského,
va/b,
drže jich jako u
an zatím rytíové pod stechu kráeli.
V
celé
krme
veliká jizba pro ložnice.
V
nacházely se
všeliké
hosti
dv
píhrady
a malá
krmáova
prostranné jizb bylo uchystáno stláni
pro rytíe a nkteré vybranjší zbrojnoše
krmáka
byla
—
slen
pocestné
a
ložnici
;
dvma
jejím
služkám postoupila. Rozhodivše teplé plášt na slámu, se
oba mladí
Beka
muži
k nonímu
spaní dlouho míjelo.
jeho shledáním pítele,
chystali
odpoinutí
ale
;
Pohnuta byla mysl
horlivou rozmluvou,
zpo-
oekáváním dn budoucích. Živá jeho obraznost uvádla mu na oi všechny osoby, s kterými kdy na jevišti svta
asy
mínkami na
hrál a slzel
—
s
minulé a
kterými
se
byl miloval a potý-
kal.
A
na,
jako utšující andl, postava milované dívky.
Tváe bylo
nžné
z
davu rozmanitých obraz tchto kynula
její kvetly,
to
celé ono
srdce,
oko se lesklo, útlé,
oddaná,
ústa usmívala
vnadyplné
tílko,
dtinská mysl
vroucí,
— bylo
to
ono drahé, milované a milující kvítko, jež nemilosrdná smrt
ped asem
zchvátila.
Nyní však zaaly se mu obrazy ped oima v podivných, nestálých tvánostech míhati, a když kohout poprvé zazpíval,
spustila se
lehynká di-
—^S
©-—
360
mota na zemdlená víka jeho,
ped
otvírajíc
ním
bájenou íši snv. octnul
I
na vysoké hoe.
se
vrchu roztáhlého
dva muži k
Zuiv
etní zástupové,
stáli
ným zrakem vzhru
každý pro na sebe
pohlíželi bojovníci
n
své
pátely.
zbra che-
;
ránám.
k rozvztekleným
zástupm
teskné oekávání oužilo prsa
chtl na
plamen-
s
huení boue, a ramena
jejich jako
se již napínala
paty
hledíce, kdežto se na vrcholu
boji hotovili,
stla v rukou
Okolo
Veliké,
— Benk
a strany odporné rovnati, ale
volati
ouzkostí nemohl slova z prsou vyraziti.
I
vrhni'
se mezi bojovníky a chtl jich míiti; avšak ble-
zrak jejich mu odpovídají, mu stojí na ele.
sky Pot
Tu
se v oblaku sivém panna k zemi snáší
panna milostného pohledu. její
— Benk
moc
ale
jako blesky a prolétly
mu
z palivé
— on
dol, a
tisíceré
rány
nohy po
„Jitko! Jitko!"
i
volá k ní o po-
oi
klesá
její
zahoely
Krev
prsami.
nm
oupí
—
Ržemi ovneno elo
poznal Jitku svou
a ruce po ní rozpíná;
valila
hrozíce záhubou.
padá
i
se vys
hory
šlapou.
Benk
zoufanliv
—
a protrhnul se ze sna.
saje
„Co
je
jím,
aby
tvou."
ti?"
mluvil
procitnul.
nmu
potá„Divní snové dsí duši k
pítel,
—
Se-
361
'iS
skokem opustil Beiik lože. Potem byla tvá jeho. StraHlivý obraz tkvl mu
ped oima,
1
nemohl se ho
zbaviti,
zalita
ješté
vyd-
kamkoli
šen po temné, mfiíccm poloozáené jizb se otoil. promluvil
,.Zpamatuj se,"
„abychme slenu
„Radji zprudka.
a chce
té
Poj
muírny!"
do
„Na
m
neprobudili.
slám
na
opt
ulehni."
odpovdl
Benk
a
sít
roztáhlo peklo
hnusným škádlením
o poslední
srdce mého, o milostnou památku,
nebesm
se tady sám, já se k
zase Hynek,
své,
poklad
oloupiti.
Vyspi
uteku.'"
S tmi slovy zahalil se do plášt, a vtiskna do ela pilbici, z jizby odešel. Za ním otevely se dvée u vedlejší ložnice, a mezi nimi zjevila se služka mincmistrovy dcery.
„Volal jste
vy,
na šlechetnou
pane rytíi,
slenu?'^
„Odpros „ve jménu
velitelku
mém
svou,''
a pítele mého, kterýž pod touto
stechou u veer jako host snu hlasit o dívce ušlechtilá
slena do
snílek nebude
A do
ji
v skutku
krmy
tepetavých
odpovídal Hynek,
pibyl a kterýž
ve
Xech
ale
milosti své mluvil. jitra
v pokoji
v>'trvá;
divý
déle nepokojiti!'^
hodlal
nevrátí.
hvzd
tichou nebes opona.
Noc
Benk,
že
se
po
jitro
byla krásná.
Milionem
pnula se
nad zemí
protkaná
— — „Byl
to
©'
363
výtvor zbouené obraznosti
vidní
jste vy, nebesa,
Benk
mluvil
na mne poslaly?"
strašlivé
sám k sob
— anebo
„Je-liž to po-
hlasit.
dve vná vaše svtla za svdky vyzýval? Neml — nemohl jsem toho — Duše má se uinit? Nedejte mi bázní jsem v pevné'
kuta, že
zajíti!
padající
lekla
mé v
hvzdy;
Pro
zatásl jejími koeny.
nížto
m
zuivý obraz
ale
nezklamala víra
mi
má —
Znal jsem
bojovníky
kteráž mi do
i
— pro
mi
oi?
tygici uvádíte na
hoe, akoliv
na vysoké
jsem jednoho z nich nikdy starce z Trocnova
jedinou,
tu
hrobu zachovala vrnost a milost svou tu drahou jako hladovou
dívky
nevidl
— znal jsem
divokého mincmistra.
A
což
mezi nimi chtla Jitka? Zoufati bych musel ne-
dvrou ve
v celé pokolení lidské
svaté
zjevení,
touhy naší
spoívá."
nevdl,
že Jitka v
hrob
Benk
tichou
neslyšel.
Ranní
Rychlými kroky popocházel krajinou.
Hodiny
vítr toil se
V
míjely; on je
cliladn okolo
duši jeho nebyl
šení
ji
svíralo.
rozum,
v nebeskou pomoc, v zdaení
— kdybych
—
— v lidský
krmy;
ješt vešel mír,
on a
to
necítil.
divné
tu-
Mysl jeho byla plna divných zá-
mysl. I dostal se
konen
zas ke
viv se na zápraží, zstal o
krm,
a zasta-
stnu podepen
státi,
--<S 3tt3 až okolo
Tu
nho
za
—
—
"
O*-"
v«ecko živo
jitra
napoád
teprva jako ze sna,
zaalo.
býti
skliujícího^
jej
vytržen vešel pod stechu.
Temi
a
širokými,
trochu nízkými okny pa-
daly již ranní paprsky do prostranné jizby. Bylo
v
uklizeno
ní
pohotov
a
,
Kutnohorská slena
— spanilá
vnad panenských,
plna
stála
jež
nou
ve prach
milosti,
Tu
z nich
zbledly, vlasy
„Jitko
^
mráz
mu
ze
— mluvil
se zázraky"
—
projel
vyklouzlo
v
f
Sali
?
„Zpamatujte
vážn k
Hynek,
slenu
se,
nmu
pistoupiv,
—
,,A tys podvodný,
Benk.
oudy jeho.
rt zmodále s ro-
—
anebo
jsi
pane Svihovský!'* promluvil
pošetilostmi. Ušlechtilá
nejvj^ššího mincmistra
zdravém
jsem pozbyl smysl
..anebo
v
muži
na
me posud strašlivý sen skuten, Jitko má?"
svých to
se ježily a
temným
když padly na dívku,
Tváe
hrza.
výrazem
stoucím
do dveí. Divým,
jeho, a
— Jitko!"
„Djí
dralých.
mladé,
ped knž-
jako
ní,
aksamitu
ale
;
kozí
sklonilo.
Benk
vstoupil
plamenem hoely oi sršela
krm
ped
srdce byloby se
citlivé
pocestné,
leskavého
Stála tu v chatrné
neutajilo.
štíhlá postava,
to,
ani
vykládané roucho z erného
k odjezdu
tu
panna
ábelský
„Jedna jenom na
„a neurážejte tato je
dcera
lhá!*' rozlítil se
svt Jitka Opoenská
364 OC^—
?S
a tu já znám
—a
zemela
ta
;
tuto stojí živá
—
krásná, jako nad chmurnou zemí vzešla dennice; ale
oko
hnvem, jakož nikdy
hrozí
její
mimo dnešní noc „Pro milost
m
boží, zbavte
ei
toho
poteštn-
k Dohalskému.
ce!" promluvila nyní slena
ho neznám, a
neinilo,
!"
„Já
jeho leká se duše má."
„Jitko — Jitko!"
Benk
zbavený, a chopil se za hlavu,
smysl jakoby chtl pe-
svdení
nespí.
nabyti, že
zvolal
je
živ
a
jako
— „Není-liž
útchu šeptával? Není-liž to tvá tvá, z nížto mi útcha svítala ? Jitko zalkal dále, a slze mu vstoupily do oí. „Co se to s tebou dlo?" Ale dívka neodpovídala, nýbrž kvapným krokem ho minouc z jizby odešla. Družky spchaly v patách za ní. „Vidíš" promluvil Hynek s hrdostí vítzného právo vrce „takto celý život svj lapáš po stínu, po snech, po klamných podobách, a sob sám tvj, co mi
to hlas
'•'
!
— —
záhubu,
stroje
Protrhni
uvrhla
se
—
vrným pátelm
z omylu, do
nhož
t
žalostí.
snplná noc
a pihotov se na cestu."
S tmi
slovy jej o
samot
„Pihotovím se na cestu cestu,"
strojíš
promluvil
sklíenou.
„Dj
se
pak
— na
Benk
vle Pán
zstavil.
po
dalekou teba chvíli
— já jinak
s duší
nemohu.^
—
— A
nkolik
za
Plzeského
s
Hoe Kutné, Horských odncv jakoby ho
365
Si'
okamžení
vidti
bylo
posla
temi prvodci tryskem uhánti ce-
k
stou
es
Ujíždl
zanechal.
plnoní duchové
sebou
za
daleko
an
zástup
ped
nimi,
honili.
4.
Mikuláš
z
Lukova byl
muž
skoro
veliké,
ohromné, svalovite postavy. Živa, popudlivá
i
ne-
ústupná mysl jeho jevila se v rychlé chzi, v hbité
v pohyblivých ocích,
reci, díl
akoliv
na váleném
života svého
se ho
a
pede ješt
veliký
byl
nebyl
poli ztrávil,
ani padesátý šestý rok choro-
bou a slabostí dotknul. Zdráv byl dosavad a
silen
u konání povinností svých, mezi nimiž pronásle-
dovám kací
po
pedu
stálo.
S pronikavým pohledem uvítal vyslance Zižkova. Bylo mu již vdomo, že pijel; nebo byl
Benk
díve knze Theobalda
pak bez prodlení dle
domnní
spasitelného
Bez
s
navštívil,
a
tento
mincmistrem promluvil, aby mu,
svého, návrat bludných
beránk do
ovince oznámil.
nadje,
malomyslný,
slovným tušením vešel
Benk
vyššímu mincmistru. Ze by se
s
tajným,
nevý-
do komnaty k nej-
mu
poselství zda-
— —
povstného hrdinu
i
366 O'
'S
ztyila
a veliká tíse spadla
Pede
plamenu.
hajitel kalicha
na statného
avšak pohledem
nedoufal;
ilo, jiz
—
s ní,
opt duše
se
jeho,
jako truska v oistném
tváí nejkrutjšího odprce nabyl
nové
odvážlivé
i
síly.
„Pozdravení upímné od Jana Trocnovského,
soudruha vašeho, vzácný pane, v bitvách polských uherských, jakož
i
k Mikuláši
jal se
pítele
i
zdravení všech bratr
Necht
tiché
domácnosti,"
spolu
i
uctivé po-
o
píhodách
našich."
povdl mnoho
„Jednooký vám svých.
v
mluviti — „a
nyní Polska a Uherska. Pinášíte-H
úplné poslušenství a oddanost v milost královskou
bude brzy po eci.'^
„Picházím na pozvání knze vašeho, velebného Theobalda, vzácný pane, abychom se o
vc
ushodli,
která
by zemi eské
nejvtšího
prospchu pinesla."
„O napsal,
té i
vám
již
velebný Theobald
byloby na ase, aby ta stará, jednooká
lebka rozumu nabyla. Nenatropila
ped
lety?
Na mou
písný Václav
svatou víru!
let
konm."
zpouzival
se
Zizka
již
— já
tolik milosti nabral,
pro toho míruplacha zbývalo.
rých
zeteln
že
dosti
nevím, kde
mu
vždy
jí
Za mladých proti
svár
i
sta-
moci a zá-
-—e9 367 „Tsi mne,
sob sám na pamt
že
v» jiz ped
^v
jak Zízka
vy
a
správu
království
našeho
skou i
v komnat,
i
Pozoroval ze stavu
se
klonící
Pipra-
kdežto se
mlo — a
hráti
t
nasih
osob jedno-
nesl.
asm,
vzácný pane, nejednou
8 vámi,
v táboe
sílu
tžce
pátely k
míem
jako
obcí
na
vbec k pádu
zanevíral,
r
t
dobou všeliké
protivil,
tlivých
i
uvádíte,
t
nynjší
nenávidl, útiskm se
voval sebe sám
S^"—
e-
vím, že
za tiché noci,
tchto vcech rozprávl.
o
zem
eské, že asové pi-
kdež bude statených rukou a moudrých
jdou,
hlav potebí
—
„Stj,
'^
stj
kam
Vím,
!
^
v
v
Pkn
bijete.
jste
v
v
úkolu svému ve škole Zizkove nazpamet se na-
uil ;
ale já
vám
obelhal. I já
pravím,
— že
vás mistr
bych byl vidl všechny ty vci pi-
kdyby
cházeti, jako on,
musely
panáku
pijíti;
dle stavu obce naší byly
avšak ony byly by nepišly, kdyby
upálený kací nebyl zlého semena naházel. jej
Bh
pjdou za ním." Prudkým krokem pecházel pi tom minc-
zatratil,
a synové jeho
mistr komnatu.
„Dovolte, abych domluvil, nežli pravdu ohledávati a
Benk
mínní
zaneme!" odpovdl
neohrožen, a dolioval na
mennými, jak clava
zavrhovati
již
pod
správou
to
slov>- pla-
bezdtného Vá-
smýšlení o budoucím panovníku mezi stavy
"
zemskými
dliti
aby Zikmund,
~e3 368
oi'
se zaalo,
a
o
— jak
Cechy málo
ješt u vtší nebezpeí neuvedl, bratra staršího vzelo. tajné posud
smýšlení
strachu
dbalý,
v jakém za
nežli
Roztržením
na jevo,
a
bylo,
království
církve vyšlo
roku 1418
již
byla by strana husitská snad Mikuláše z Husince,
pednjšího tehdáž náelníka Husových stoupenc, za krále prohlásila, kdyby nebyl sám knz Koranda výmluvností svou clava
posud
Zatím
ale
práva
živoucího
Vá-
volení pekazil a
to
Václav zemel, a
zásluhy
i
starostlivé
obhájil.
oekávání
Zikmunda nabylo jistoty. „Vrolomný, otálivý, nenárodní panovník nehodí se národu eskému/' mluvil Benk dále, stran
„v
vci nesmí nás žádný
té
rozdíl
víry
másti.
Co se naší strany týe, slibujeme, že se bez píkoí, bez násilí z vaší strany uinného, nieho nestane, co by obecní pokoj zrušilo. Slibujeme
V
tom se rozlehl divý
chrámem
eky
s
i
blízkým
jako rozvodnné
valil se
mincmistra.
nejvyššího
do
byl
totiž
chrámu a vínem rozpálený
Tam
uchvátiv
kalich,
slovy
Jako
k
až
k nectným
bylo to víno poslední, pláknul.
— Kací
pistoupil
potupnými
knzi
Jakuba,
ped
jekotný proud k Vlaskému dvoru, kdež bylo
obydlí vrazil
sv.
hluk
—
lítí
oltái.
ústm
jímžto
uchvátili
jej
piložil.
híšné
jej
Avšak
hrdlo
pro-
Horníci a napolo
— —^ ubitého
z kostela
pedsíní ho
píhod
vná Co
rozdílná.
Bh
odpovídejte!
mincmistrovi
pinášel.
muka!'^
rozlítil
jste mi
m
šachty
nejhlubší
jenž
se
mincmistr.
Švihovský? Slibovati a
pane
^Slyšíte,
na
ranami
tézkvini
vypravoval sluha,
této
„Ha,
vc
vlekouce,
dobili.
Takto zprávu o
369 S>
vás
abyste
pošlu,
je
Mlte — nepo hlav do
sliboval ?
slyší — já
plniti
na své
si
sliby
dobe zpomnl!'^ „Pro milost boží inažem promluvím!"
známý
— dovol,
a já
ote,
vtom za ním libý malými, postranními dve-
ozval se
hlas ženský, a
mi vešla do komnaty mincmistrova dcera.
—
„Spravedlivé nebe
mých!^
Ivá
zvolal
aniž
svém
pak v udšení
S laskavým úsmchem Mikuláš
dívku,
byla do komnaty
povdomý,
smysl si
dále
dcera spolu mluvili.
slyšel, co otec a
ona
m
nezbav
.
Benk, hrzou obma rukama
zakrývaje,
obejmul
s tímto
pohnutým srdcem
a
a odešel
vkroila.
dvemi,
Na
to
jimiž
vytrhnul
nejhlubší útrobu pronikavý hlas
Beka
z tuhého omámení.
„Beku!"
promluvila
s
velikou
vážností
„bute pokoen ped jediným Pánem, a seberte smysl svých, pane Švihovský! Já jsem Jitka Opoenská." mincmistrova
IX.
dcera,
S4
—^ 370
Oc"
„Mrtvá moje Jitka? Panna studená
vncem
okolo chladného
„Jsem
Jitka
dle
ela?" vle boží
s tím
tím
s
vncem
okolo chladného ela.'' „Jitko! Jitko!" zvolal
po celém
tle.
Benk
„Tys na živu
zachvl se a beze mne já
na živu a bez tebe? Pro veliký strašlivé tajemství léta
— povz
a
—
Bh, odhr
to
mi, co nás tak dlouhá
rozluovalo? Promluv, Jitko má!"
„Smrt moje byla dle vle Pán jen hluboká, dlouhá mdloba, z nížto pak milostí boží
k novému, kajícnému životu procitnuvši, pravou cestu k blahoslavenství jsem nalezla." a já vrhnul plamen do „Veliký Bože !
hradu svého, abych
—
oslavil veselou svatbu tvou,
a opustiv ddinu domácí,
veejného a mne
života. Jitko
vybhl jsem do hluného,
— Jitko moje
!
tys
na živu,
sebe oplakávati nechala?"
jsi tolik let
Opoenské
byl
ukonen onou
smrtelnou mdlobou, a cokoliv
dn
pozemských
„Život
Jitky
potom ješt nastalo, náleželo jiným osobám.
jí
Po-
raženo leželo bez vlády tlo mé, ale milostí boží
otevel se tresty
ped oima
zavrženc.
nebo jsem
I
mé vk budoucí a vnm na mne muka vná ekala, duše
byla srdce obtovala kacíi
;
ale
Bh
uinil milosrdenství s dívkou nevinnou, a popál jí asu pokáním na zemi napraviti, co byla na
— —S 371
S>
Pán
zemi bludného spáchala. Nábožný sluha til
mysl mou a
strhl
ných na
loži
tovníka, a
já slíbila
roušku
„A
tys mohla'-
koen
vného
Sli-
uení
jeho
zachovati se podle
— tázal
lásky
na
nehlásiti se
úžasem po všech oudech trhnouti
oí mých, oteve-
s
smrtelném pokynutím
a k jménu kacískému
své,
svt."
Benk,
se
trna
osví-
—
pro
rostoucím
„tys mohla vy-
kterou
byla
jsi
umela? Tys mohla vrnost porušiti, jejížto pana mé dráze posud jako andl strážce mátka
m
o ch ví vála?"
„Divotvornou pomocí boží a
radou
služebník jeho uzdravila se duše má. to utváil se docela jinak život
ke
mn
patnácte
dem
pravý let
otec,
kterýžto
k dítti svému
vrných Brzy na
mj. Pihlásil
se
z nábožného slibu
hlásiti
se
nesml
a
li-
la jsem churava napadala báze o život
cizím je zstaviti musel. B5
po smrti
matin,
a otce
jediného, sotva roního dítte. I odhodlal se k slibu
tžkému, ale bohumilému, a uistn mého života. Patnácte let nepivinul nou dceru k toužebnému srdci, ale trápení jeho; uvedl
mu dít nazpt
skou a uinil
vyvoleným
jej
byl
pramen
otec milova-
Bh
odplatil
náru
otcov-
bojovníkem
svaté
v
víry své."
Nyní nastala dlouhá pestávka. Jitka se zamlela, a Benk nemohl se odhodlati k otázce.
— —^ se
„A eho konen.
378
se tady
©'
mám
nyní nadíti?" zeptal
Oko díví zahoelo plamenem nábožného nadšení a spoinulo na milovaném druhdy kacíi. ,j
nici ^5
Vrn pomáhala na
a
mj
a hlas
na
lajícího
m
bojišti
Pán" — jala
nezstával z
Také
poušti.
s
se
otci
pak
milosti boží
na vi-
mluviti
—
hlasem vo-
vámi promluviti pohádá
duch a pedestíti vám propas, do nížto se
bludn
Poslyšte
uvrhujete.
mého,
hlasu
okovy, jimiž vás
a svlecte, seteste
nho
z
vyvržen.
Navrate
se
rytíi,
lstivé peklo
Veliké jest boží milosrdenství,
sklíilo.
není
jsem až posud
a
<
nikdo
k pátelm
uvetež je v kolej starých povinností; církev pijme vás kajícné v lno milosti své. Uite vedle rady mé! Andl Pán stojí s meem plamenným, aby zahladil, co zpupného proti vli vného Paa
novníka nalezne.
páno;
Obrate
s nejbližším jitrem
se,
dokud
je
asu
do-
pikvapí záhuba!"
„Bda — bda hlubší duše své,
mn!" zaúpl Benk z nejobma dlanma si tvá zakrývaje,
aby smutné sutiny tužeb a pání svých nevidl, ježto se
na
nho
tuto
chvíli sypaly.
373 s>—
-es
U Sudomic,
Byl den Zvstování Panny Marie. mezi dlouhým lesem a zástupové. —
kovi
Když
byl
erným
rybníkem
stáli
Ziž-
Novomst-
roku loského pomocí
ských Jan z Trocnova Vyšehradu dobyl, uzavelo se mezi stranou
královskou
Husitskou, kteráž
a
zaínala, pí-
nyní také „Tábory" jmenovati
se
mí,
Jií roku píštího.
Královští
trvati do
sv.
obojí v
Praze
a Pražané, postoupivše
opt
pipovdli. že pijímání pod
pekážeti
nebudou,
Vyšehradu,
Ale
titi.
mlo
kteréž
že budou kostel
slíbili,
náelníci
strany
i
klášter še-
kališnické, zdálo
kvapným pokojem tajnjších zámysl.
nedosáhli
Oba Prahu
Zižka se uvázal v hejtmanství
opustili.
Plzeské, a Husinecký odejel na Tábor; ale
zaalo
venku
se,
—a
se brzo to
i
samými Pražany
i
pímí lidem na
zvlášt Vaníkem, Hromadou a Smo-
línem s rozlinými zástupy
—
rušiti, jižto
pokojných divokým vášním svým
za
as
dosti uiniti ne-
mohli.
Když pak
mund Husit
do Prahy rozkaz poslal k zahlazení všech ,
chopilo
ale
se
vzteklé zoufalství.
póru a
boji.
I
na poátku
léta
1430 Zik-
veškerých
obránc
na Táboe
hotovili se
Toliko Zizka choval
se
kalicha
posud
k odtise,
—^ pátel vyhledávaje,
374
nežli
oblehl,
v
v
všemi
se
pod tou vý-
obojí trpla, a
v
totiž,
po
platné pomoci nadíti se nemohl,
minkou, aby se tam strana pod ^
však
Zižka
a
msto královskému hejtmanu
postoupil
Zizkovi
pímí. Ze
by došlo
Plze
Bohuslav Švamberk
mnohých pokusech
(oi
jemu,
r
do Tábora
odejíti
pouhá pchota.
Nco
sbory
se dovolilo.
Zástupové jeho
byli tehdáž
málo koní chovali jen zámožnjší ze stavu panského. Pro ženy, dti, movitý statek a spíži táhla s
ním nedlouhá
Mlhavé
ada
jitro
i
teskné oekávání bylo
se chopilo nejnižšího pacholka u vozu koni.
~
probudilo se vpuste krajin. Ticho
bylo mezi zástupy. Nejisté
vdce na
voz.
hrubých, velkých
Žádný nevdl,
i
nejvyššího
co hodina píští
pinese; nebo jich byly zprávy došly, že zástupové
Horníkv
cesty
V tom
k Táboru
Tvá
jeho
ržový
Benk
piletl
S mladým mužem
silou
svou
obsadili.
na zpoceném koni.
byla se stala hrozná
byla bledá
— sotva
že
—a
promna.
prudká jízda
zásvit po ni rozlila; oci jeho byly vpadlé
jako po dlouhém, trapném bdní nebo
ení
—
noním hý-
pedce divoká dychtivost po boji, jakoby vtším ješt seslabnutím nové posily nabyti ml. pi tom záila
„Chystej se k
^neb žebychme
s
boji,
z nich
ote!" zvolal na Zižku;
houfy naších
žen a dtí bez
—^ ele
S)~
— není
krve prorazili
prolití
375
Hornická
porajHlení.
postupuje blíže."
„Bh mumlal
zatra
ji
Mikulášem Divokým!'' za-
tento mezi zuby.
královských? Trojice svata
— ten — chra je
„To
uzd
padne hladový
tyg^r
je
to
plnní slib
prchod na Tábor?
jistý
to
držel posud na
pustina
s
i
pomsty Zizkovy!
Já
ale až jednou se utrhne
;
do jejich
ji
—
krvavá
doupat, a
zstane po jeho šlépjích."
Na
to
staec v trudné zamyšlení upadl.
Na
mysli jeho tanul strašlivý obraz bitvy domácí, a duse
jeho se zachvla. Avšak tu se
nadjí v
zlaté
se sebe
chrám všech jeho
i
zái ped ním zablesknul, a shodiv
choulostivý
cit
politování,
se a kázal chystati se k
co vozy své jako hradbu
za nížto odhodlan
chtl
boji.
a ztycil
stužil
Bylo
to
ponejprv,
ped zástupy spoádal, nábhu nepátelského
oekávati. „Ti královští modlái ješt dokáží," promluvil
k Bekovi,
má i
,.že
uiním,
proti
emu
se
hlava
i
Vaniek Smolin nemohou na Táboe srovnati podávali mi
posud se zpouzela.
nechtjí
srdce
i
—
zásíup svých k zniení moci Husineckého pošetilí fanatikové nemají
lého, blahodatného
posud žádného ušlechti-
zámru, a bez
nijak se v ruce jejich nevydám.
ádek, zemská správa
avšak
;
je jim
vc
nejvyšší
poteby
Mír, obecní poprotivná,
i
tuším
—
-—^ 376
"
S>^
návodem cesta tvá do Hory špatného ovoce pinesla. Rolnílt u krmy, teštnec
dobe, že
jich
v chrám byly jist z toho svatá! nadíti
svt bych ml, že nás
z
koene nyní
i
plotu koly
kdybych se
vyvrátil,
zradou
— Trojice Hor-
jejich ta
nická eládka zaskoila."
„Modleme se!" zvolal na to k zástupm, a veškerý lid, mužové i ženy, padli na kolena. S pozdviženýma k nebi rukama stoje u prosted pedíkával knz Koranda vysokým hlasem modlitbu.
„
—
k tomu nám dopomáhej Bh dle vné Amen!" zvolalo honen veškeré své.
milostí
a
zbran rozlehl se na to po lese. „Ty vezmi Annu mou a pacholíka jejího na Vy v v
množství, a hluk
nyní Zízka
starost " promluvil !
kterýž tu cestu
dal
mé
m
mle
stál a
hledl, jakoby hle-
k bránám nebeským.
založena jest na život ženy
nco
dnes
lidského,
toho líbezné srdce
„Dkuji „žes
hlasit,
odevzdal.
lvem
ti,
ote,"
sebe,
i
vc
té,
a
se
o
ni,
postarej
Benk
odpovídal
byl bych radši jako
Zdá se naši,
a
duše
potká-li
mi nejmilejší poklad,
Avšak
vytrval.
„Rozkoš
jak
zasluhuje."
její
k ránám povznesu, i
vzhru
zase k Brenkovi,
polo-
sestru svou, štít
po boku
mi, že dnes naposledy
tudíž bys
ty
sám
me
sestru
nejlépe zachoval, kdybys
—
— -—eg 377 s>
„Co kdybych?" „Slova nechtjí z úst
Horníkv
pomoci. Síla
klesnouti hrdinsky.
V
naše získala?
—a
pedce nevím
je veliká,
i
Ale což by
byloby krásné
tvou smrtí obec
zakládá se nadje veške-
tobé
rých pátel; potká-li tebe nehoda v sesype
v prach,
se
jiné
z prachu
co
boji
dnešním,
sotva
zrostlo.
Jiná ruka neudrží nové stavení." ,,A tu mi tedy
vrného,
o
jice svatá
—
!"
se,
jiných zeptal,
mi povst tvou,
i
ote co
!
víme dobe,
abych se ve-
Známe
radili?
že je reku tíže na ^
v
uteku
spasení hledati,
myslíš
—"
ryvé eledi.
mn
Chceš,
by tob
v
„Ml,
nežli
v
boji zhynouti.
mlc! Tamto se lekne zbroj té
Na
ní
okus
jazyku okoušel.
mou na
lidu
bezpeí hlavy své se postaral? Tro-
„Nehnvej
ejn
abych zanechav
radíš,
mysli!"
mee
S Bohem
svého, !
—a
Cl
zem-
jakos na
mj
prosbu
—
Krutá byla bitva Sudomická.
Zrádn
ob-
klíeni a náramnou silou stsnáni, nenašly sbory
adou voz. houfem tžkých jezdcv umakání
Zižkoví ochrany za slabou a malou
Rozplašeni,
— —<9
378
Si'
aneb v blízkých lesích se ukryli, aneb se zbraní
v rukou
padli.
Veliký dav, hrozná tíse byla okolo zuícího
Slova
Zižky.
slední sílu
k,
píklad jeho
i
k odporu
povzbuzovaly
v tom
;
pod ním
padl
ale
po-
a jej uchvátily pozadu silné ruce, vlekouce
ho z bojišt k blízkým lesním skalínám.
„Za mnou! za mnou!" ho
hrdla
,
starce
Benk
zplne'-
bránícího
pevn
volal
nadarmo
se
drže v nárui, a sbor nejudatnjších,
muž
vjších
chránil
nejodvážli-
ped nápadem
jej
dotíra-
jících nepátel.
„Tu ho máte
—a
nyní
drahou
hlavu
jeho
chrate sami!" zkikl pak odhodlaný mladík, an se
k úzké roklin
byli
jehož
se
nyní ruce jiné
mimo sebe
chopily,
starce,
nechal všech
sám nejzadnjší za sbor se popihnal se s lítým houfem sám mincmistr
I
stavil.
a pustiv
dostali,
jíti,
a
Mikuláš, jako dravý ostíž po koisti let.
„Tenkráte vám, pane z Lukova, se nezvedl!" uvítal ho
krev z
kon
Zižkova
Benk.
a
me,
lov
docela
na
nmžto se mu
chlípla, zableskl
v ruce. „Nejšlechetnjší koist vám uprchlá. Ne-
cht
ji
— tlo
mé
je
kámen, o njžto se urazíte!"
na Benk
Nadarmo dorážel sypal
se
na
houf.
Mikuláš
— nadarmo
neustoupil,
až
pak
ranami vysílen, umírající na studenou zemi sklesl.
—
— ^,
'S
379 S>
Jitko!" vyklouzlo
mu
pes
mrtvolu
vítzové za Zižkou a posledním
trupem
povzdech neslyšel. línnotn vzteklí
jeho
ze rt, ale žádný ten
zástup
;
ale
tmavý
uprchlé, velkodušnoa smrtí hajitele kalicha.
—
hnali se
les
byl
ukryl
zatím
Bekovou
zachované
„Dílem bohumilým zasvtili jsme dnešní svátek!"
promluvil
stupm, a z hrdel
„T
na
to
Mikuláš
Boha chválíme!"
k vítzným záozvalo
se
pak
Kutnohorských na témž míst, kdež byl
ráno Koranda k Bohu o vítzství volal.
Obsah. Str.
Svátky na Vyšehrad
5
Dalimil
159
Slena Lichnická
251
Benk
337
Švihovský
./^^
rsr-rs
PG
4
n
laClI
Tyl, Josef Kajetán
5038 T9
Sebrané Spnsy
1857
dn
9
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY