Piirchased for the. LiBRARY of the UNIVERSITY OF TORONTO. the. front KATHLEEN MADILL BEQUEST

Piirchased for the

LiBRARY of the

UNIVERSITY OF TORONTO front the

KATHLEEN MADILL BEQUEST

X

^p ']\ý

-7

y \^^Mi

SEBMNIE SPISf

DQ

devátý.

drobnjší povídky historické.

Díl

I.

-^€^^S,^;:^>^&^^S^^J:^^^^<-

V PRAZE. Nakladatel:

J.

1858.

L.

Kober.

DROBNJŠÍ

POVÍDKY HISTORICKÉ od

m^^

Mi}^ trn^ ^

Díl první.

->€^2^^r>^l3-^^^:!é<^=^^>^

V PRAZE. Nakladatel:

J.

1858.

L.

Kober.

Tisk JarosK Pospíšila.

Svátky na Vyšehrad. Obraz dávDovékosti eské.

(Psáno roku 1S37.)

1.

Slunce polední hoelo na modroskvlé obloze; tichost byla po lesích, a jen uprosted pa-

seky, kdež

sbor

lidu

nkolik

dlouhokmených

buk

stálo,

táborem leže, v líbezném stínu hluný

hovor vedl.

Podivný a smíšený byl tento sbor cti

duší,

svál;

jakoby ho byl

a jen

prášené

vítr se

asi

patná-

všech svta konin

osmahlé tváe, obnažené krky, za-

smackané

kabáty,

suknice

divných a kiklavých barev

— vše

známky oud jeho považovati se mohly. Po pasece, na behu malého potku, se šest hubených koní; blíže pak u strom

Na jednom

ti nevelké vozy. kolik

prkenných

tak rozliného s

truhlic

druhé kopí, onde

k

vykukovalo

a mezi

náadí,

;

me

že

plno

— za obecné a hlavní

s

páslo stály

naloženo bylo

n

n-

ješt nastrkáno

jedné

stranj'

kotel,

a jinde nkolik prapore-

jiný menší vozík o

za sklad na denní potravu

dvou kolách

sloužil a tetí posléze

—^ 8 S>'— jenom sedadla v

sob

choval, uchystaná pro slahé

dti a umdlévající po cestách ženštiny.

Z

druhého vozu poali nyní hosté pod stin-

nými buky velké plátné uzly se žitným chlebem a nasoleným

masem

k obdu. Najednou žalostné

tím,

moz Tak dal

— bda to

I

ale,

volání

po

hoekování, pólo

slovech do

smšné

žíka, jenžto se byl

se

povstalo.

„Pochvato

Sloupe náš a skálo naše

tch

iníce

opodál mezi hustým prou-

na pasece zavznlo;

se

pípravy

snášeti,

ale

— pomoz!"

veškerý zástup

Pocházelo

smíchu.

proutí,

mu-

a pólo smutné, od

pasekou ke blízkému

potku

žbánem pro vodu vydal, zamotav se

vysokém

— po-

na soudruhy své

o

pomoc

ale

ve

volal.

Pod buky vzchopila se na to veliká mužská postava, a temi skoky u bdujícího mužíka se octnuvši, za páže jej uchopila, nohama okolo krku na týl si ho posadila, potom pak — nežli se opt k ostatním navrátila zvolna jako hrdý vítz

—

kolem po pasece kráela. I bylo divné podívání

na ty

dv

osoby.

Je-

dna byla velikán zvýší dobrých sedmi eských stevíc, tlo plno silných kostí, sval a tuhého

masa;

druhá pak

stevíce vysokým a

sloula dle té

mužíkem sotva míry

i

tyry

slabými oudy

obdaeným, a když nosii svému, vidouc, že s ní po pasece šašky provádí, skokem na ramena se

;

S postavila

ob

:

— velikána dobe

postavy a šatu Masité

jakož

pevázaná tlusté

svdily; asi

— dle

mužíka

i

sndé kadee,

boku barevným pasem

kolem

nohavice

a

škorn ze

na velikánu ovšem o rodu slovanském

avšak

kmene

z jakého

totiž

rozeznati bylo.

halena, široké

kže

S3'

ploský nos, husté

líce,

plátná,

i

9

vtší

s

se kdj'

tží

bylo

mužík menší

tyicetiletý, akoli by se podle

rozhodnouti,

Bylt

ulomil.

ela

tváí

i

skoro vráskovitých bylo mohlo souditi, že již asi

rok

šedesáte

se

strastmi

života

zápasí;

tmavé oi jeho posavad jako mladickým hoely, a okolo

rt mu nkdy

jen

ohnm

veselé usmání nebo

dobe se shodující s podivným odvem, v nmžto se outlé jeho oudy pohybovaly. Na hlav totiž ml koženou karkuli, okolo níž navšené rolniky echtaly; od krku až po pás vzel v hndé kazajce, jejíž dolejší erveným pepásáním do zelena padal díl pod nohy až po kolena vzely v bílých plátnkách se zašklebnutí

pohrálo,

dlouhým tepením, lýtka byla obnažena, šlapadla

pak ukryta v nízkém obuvu, okolo kotník

dvma

emínky upevnném. Takto braly se

zaal skoky ramenou zarazili

mu

ob

postavy pasekou. A^elikán

dlati, a mužík, stoje,

— velikán

výskati;

pevnýma nohama na najednou ale oba se

v právo, mužík v levo se

ohlížel.

— —^S

10

Po pravé stran po

ti jezdcové,

dvma

A

svému

na

to,

an se Pochvatá

kud vzdálena

tu

sedíc,

kvítk mla,

tílko,

již

u

buk nosii

ped

dívku

ve tráv, od ostatních

pon-

na

ln

z nichž

a

sebe plno

vedle

pkné vnce

etzy

ruinky, vnadnou

outlé

splítala,

a sponkami, šíji

a

plné

ovinovala.

—

„Boleslavko

zaal k

ním

pírko,

drahými

a jimi potom, jako

si

s

sletv, se žbánem vody

se postavil, jež

boky

k nám pu-

hnáty

silné

mrštnýma nožkama, jako

s týlu

lesních

zvolal mužík. „Chystejte

hosti!"

mladá krev a

!

byl octnul,

nžné

picházela pší osoba se

psy.

holky

tují."

z lesní houštiny

se

blížili

levé

„Dostaneme se,

S2'

ní

mužík

knžno

mluviti.

—

holubiko

„Nelíbí

routka svoje napnouti a sladký

se

ti,

moje!" bílá

pe-

zobáek v erstvé

vodince smoiti?"

Dívka ani slova neodpovídajíc, jen

mu

pozdvihla.

a jako divná,

Bylo

to

dvé

velkých,

ocí

k

n-

erných

svtlem luny záících oí byla to vesms bledá, pedce však nevýslovn spanilá, ;

významná tvá! I

vzala dívka žbán a nahnuvši

zem

ústm,

se

vnec

vtlaila.

jej

k malým

se vzchopila a mužíkovi na hlavu

— —

<S 11 s>

„To mému slavíkovi!" byla první jí

jako doznívání libých strun ze

V byli.

tom ale

jíce,

podobni loveckým šatem, ale

si

nejmladšímu všelikou

starší dva,

splynula.

k zástupu pi-

oni ti jezdcové

již

Všickni byli

rt

slova, ježto

poctu prokazu-

pouhými sluhami neb aspo osobami menšího

dstojenství býti se vidli. Pochvatá jim v ústrety vkroil, an

s

skoivše, upoceným

koní

uzdy popouštli, aby se

pásti mohli.

—

Nejmladší z jezdc

stoených

sice

ponkud oí

štíhlá,

zených

— jal

postava,

zpsob

velmi uhla-

se první mluviti.

„Nebude snad ekl PochvatoW s

pkná

a zazrzavlýeh vlas,

jinak ale tvánosti píjemné a ^

bhounm

—

proti

„že

se

právm pro

hostinským,"

chládek

líbezný

vámi na jednom míst pozastavujem?" ,,Aj,

eský

my

nemáme

kníže a moudré jeho rady porouejí!" usmál

se potuteln Pochvatá,

tku

Pán Bh,

co mluviti, kde

ped nkterou

jmenoval.

„Dje

zasloužená, tovaryší.

z

se

sklonil se,

i

tch

osob

zástupu

kdykoliv

se

jakoby v sku-

stál,

jež

práv

našemu pocta ne-

k nám

šlechetník

pi-

"

„Kam

hodláte?" ptal se jezdec dále, a mezi

sbor pokroiv, bystrým „Inu,

s

umní jdeme

trochou

okem

jej

odvážlivosti

za božím chlebem/-

pebíhal. a

se

špetkou

odpovdl

ve-

— —^^3 „Je

12

s>--

zadk, skákavých noti a odíkavých úst, a takž nám Pemyslovských letos pan Jaromír k oslavení svátk na Vyšehrad kousky naše provádti

likán.

mezi námi nkolik ohyblivých

dovolil."

„To

tedy jednu

pitoil.

se

ní

lahvice

mužm

s

ped

sebou máme!''

zpozorovav Boleslavku, chtiv

prohodil jezdez, a

k

cestu

Soudruhové jeho pinesli veliké

lib páchnoucí medovinou, a nalévali

do prahnoucích hrdel

ženštinám pak

;

ji lili

sladká slova z lichotivých úst.

V tom

žík, jejž byla

dívka slavíkem nazvala,

buk vyskoil, a na verka

se

pší osobu spatil,

Mu-

se na blízku psí štkání ozvalo.

do

houpaje,

— jak

vedle

dosti

se

tenké

nhož dva

na

vtvi jako ve-

paseky se podobalo,

hbit

kdežto

díval,

statného jinocha

udýchaní

psové

velicí

Píchozí byl tvernohé soudruhy okiknul,

stáli.

a sám kroky zastaviv, ze zdálí na podivný sbor

pod buky kteráž

s jakousi

mužnou

vysoko zrostlému mládenci dobe

jjJen blíže, blíže

ku

!^'

povážlivostí pohlížel,

jal se

— natáhni

mužík na buku

nohavice,

volati.

vykoukáš, cobysi dobrým nenazval." se set

s

neohrožen k zástupu; když pak

krok k bukm

„Zde

slušela.

panánic ne-

A jinoch již asi

bral

na de-

byl došel, vymrštil se mužík

prohýbavého kmene do výšky, a v

povtí dva

— -^S

13

Si

ped

kozelce udlav, rovnýma nohama

ním se po-

stavil.

Psi leknutím zaštkali, a jinoch se usmál.

„Blahoslavený den, kterýž

domu vyhnal,

té z

abys potšil platících na poušti!^ šaškoval mužík,

ped

jinochem hluboko se sklánje a k zástupu

uvádje.

ným

—

„I nezavrhuj pikroiti k

nám opovrže-

a douškem erstvé medoviny spláknouti prach

ve vyprahlém hrdle. '^

A jinochu i

du dlouhokmených

Tam

bukíi.

vstoupil do chla-

v tu

ale

Jakoby

pohnutí povstalo.

se zalíbilo ve slo-

chut

vech dovádivého mužíka,

liké

jej

totiž

ve-

chvíli

mezi

kvítím

byla hada nalezla, trhla sebou dívka Boleslavka, i

vykikla a podšena vyskoivši, všechno

a

vnce

kvítí

nejmladšímu jezdci do tváe hodila.

„Ostíž! ostíž!" úpla po celém tle se te-

obma

souc, a jako bázlivá holubice si

rukama tvá

zakryla.

— „nemj vrkavé— podívej se lépe!"

„Aj, aj," usmál se jezdec

ho holoubka za zlého ostíže

A

s

tmi

slovy chtl

TŠak, sotva že se otásla, o

jí

zase

chu práv píchozímu

okolo krku padla.

— vlk!"

— jakoby

dokala

okolo všech ostatních

obejmouti.

prsty jeho dotkly,

vydšena: „Vlk

tušeného ochránce

dívku

letíc,

—

s

se

Ta

znova se

volajíc, jino-

byla

jiskícíma

se smíchem a

dávno

oima pláem

.™^

14

Oc*"

,,Boleslavko, holubiko moje!" naíkal mužík,

starostliv okolo dívky se otáeje.

t

lo? co

se

sta-

ti

podsilo?^'

hlasitým smíchem piblížil se dotíravý lo-

S

ka

vec

„Co

:

„Nebu

bláhová a lépe se podívej

Ale dívka ješt bojácnji

„Zaže

chu volajíc:

Na

vlka

—

se k jino-

vinula

zaže

!"

vlka!'-

jinochu bylo patrno, že se v neobyejné

pípadnosti a na podivných rozpacích nalézá. Stalte tu s tváí

panicky zardlou, a nevda, co o dívce

vbec o vci mysliti, zapáleným okem brzo nžnou podobu ve své náruí, brzo roztouženého nápadníka jejího mil. Ale úpnlivé díví „Zaže!" k rozhodnému kroku jej pohnulo. a co

„Zdá

ným

hlasem

—

nevztahoval po tí.

Na

koliv

—

mi"

se

promluvil

lovci

milozvu-

„žebys lépe uinil, kdybys ruce

lani,

kteráž pod stelu tvou nepa-

smrt polekaná hledá u

mne

pomoci, a jak-

jsem ješt jakživ ruku na tlo ženské ne-

položil,

sevíti,

budu muset pedce

tuto

aby se

„Hle

jí

sebe

pevn v náru

prsty tvé nedotkly.'-'

sám, holobrádku!''

plným hrdlem jezdec, a jakoby vých

k

ani nevšímal,

si

zasmál

slov jinocho-

znovu k dívce pikroil.

jinoch, v levici dívku drže, pravicí ho za

popadl a siln

jei

odstril.

se

Ale

rameno

— —-^ ,.IIa,

•

padouchu!"

po

a sáhnul

hnul se po

ta

a

zahanbený

zkrikl

položiv,

holi, již

upustil,

sy-

ped

byl

šumíc

dubová vtev jako

krok ucouvna se-

na

dívku zachytiv,

tím,

toila

mu

se

—

jjAni

— na

kroku ke mn!''

zad!"

zkikl

pronikav zakuivše,

na

šat

ma pes ramena

postavili

zvolal jinoch, an je-

pak na psy,

a

náhle

ti

skokem

obma

vymrštili,

dlouhé

hrozným se

„Chy

zaal.

dotírati

druhým jezdcm k prsoum své tesáky do

Psové

celý zástup se pobouil.

zdec dlouhým nožem ho

hned

i

blesk nade hlavou.

zaali strašliv štkati, druzí dva jezdci se vedle prvního

lovec

Jinoch ale rychle dívku do

zbrani.

rukou mužíkových

na zemi

15

jim zabodli,

a

ob-

pak se

pehodivše, pozadu je

k zemi

strhli.

,,Hoho

— hoho!"

zkikl opt

jinoch,

a

po-

dobe vykonané práci radostn skuíce, dlouhým skokem opt u nho slušná

po

zvíata, jako

se octnula.

Ale pi pádu obou jezdc povstal kik dtí a bdování ženských; mi, an se jim

krom

mužští

kleli,

a

jezdci sa-

leknutí nic škodlivého nebylo

pihodilo, pomstu kieli;

byla

to

podivná zmate-

nice pod buky.

„Ticho, ticho!"

hímal mezi

vše strany se otáeje

to

Pochvatá, na

a rukama sem tam klát.

—

mu

vidti, že

I bylo

^S 16

nešvár, nejvtších

povstalý

— „Na

hokostí psobí.

—

(i-

kon!" zkiknul zrzavý

na soudruhy své, zrakoma co jedovatými šipkami po jinochu

po

i

dívce stíleje

okamžení ubhlo,

již

dlaných koních sedli.

hovoru

ps

zkusili,

Tetí

pustil

opt na

ose-

zatím do

se

nm

káral, aneb

nco nemožného

bo

poade ramenama kre,

velikán

sílu

Bylo, jakoby

Pochvatou.

s

nkolik

nežli

oba jezdci, kteí byli

a obratnost jinochových

tichého

a

;

na

žádal;

jej

ne-

brzo na dívku

brzo na sebe a na celý zástup okazoval.

ce,

aby

pokynul nyní zrzavý na jezd-

dále!"

,,Jen

totiž

i

s

konm

pšky

a sám šel

tetím ku

pedu

za nimi. Pochvatá

jej

se hnuli,

provázel.

Oba mleli, akoliv se zdálo, jakoby si oba ješt nco íci mli a toliko, až kdo pone, ekali.

„A stil

se jako zimovaný šípek seschnu," spu-

konen

Pochvatá, potuteln se usmívaje

—

„dotknu-li se za celý týden žbánu, a to z pouhé lítosti,

že nás, pane, tak brzy opouštíš.

Tak mrzu-

tého poledne jsem se nenadal!"

lovec,

tmi psy?" tázal se po a tvá jeho škared se

staí

erní vdí, odkud mezi

;,Kdo jest ten kluk s

njakém pomlení píila. „I to

všickni

nás tak nenadále spadl!

vysoko

viseti

zstal."

Pál

bych, aby byl

hodn

— —^S „A í „Náš

k

tob

a

tanci

na

široká

sí,

prostranným

dosti

kozelc bývá, a

hezkou zásobu vtipných

mu

jemuž natažený pro-

trpaslíka,

metání

^

?'^

hvzda, naše kouzlo, pane!

poklad, naše

jako

o^'

pobláznná dívka

ta

Dcerou je mužíka vaz,

17

!

šprým

kterýžto

my jsme

mívá;

v

v

v

v

„Zertoni" prezdeli, a lhal bych nechtje

rici,

že pro své vlastnosti pi našich hrách nejoblíbe-

njším bývá." „Ale

dívka? Hrozí se opravdu lokt muž-

ta

pede mnou inila?"

ských, jakož

Pochvatá kril ramenama.

„Boleslavka jest

naše knžna, jest naše spasení

dobe

Já

vede.

o

ní

neumím

a ty bys lépe byl uinil broditell

Byla holka

mj

!

— kdybys

vedle ní jiná

—k

té si

se

mrzut

— nehorši

se,

— holka

se

ni

nic jiného

nebyl nieho

nám

povídati,

pane a do-

s ní

zaínal.

jako kvt, modrooká

mohl pisednouti!

dnešek jako na výroní

te

— pro

Já se tšil na

svátek — a

tu to

máme

rozcházíme!-'

„Nerozhazuj

tolik

slov

nadarmo

!"

zaškaredil

se lovec, jako velitel na sluhu. „ili se domníváš, blázne, že bych nebyl navzdor mladíkova odporu

prostedk

nalezl,

mi na pouhém

mšec IX.

od

mezi

prodlení

vánu

déle pobyti,

záleželo?

—

Kvcha?" 2

kdyby

Obdržel

si

—

"

-^S „Vždy

jsem

tu,

18

6Í'

rozkaz tvých

pane, abych

pijal.'-

„A jak

se chová tvé

svdomí od onch

as,

co jsme se nevidli?"

„Poád

se ješt

v roucho nevinnosti zahaluje."

„Dobe, dobe!

—

Jakých

máš

okolo

lidí

sebe?"

žího

„Od tí let, co s svta prohlížím,

odhodlanosti s

námi

nic

dalekého bo-

nimi krásy nalezl

jsem v nich

k poctivému výdlku.

A že

neobmýslíš,

nepoctivého

dost

ty,

pane,

toho

mám

dkazy. Takto sice dokládal se Pochvatá; jeho

ale slova

znla jako nedobe utajený posmch.

pálil se

za-

lovec ve tvái. „Uinil jsem tebe soudcem

poctivosti

anebo

I

si

své?" vece pitom. za své stíbro

i

„U

mi se mleti,

pokornjších úst

i

ocho-

tnjších pstí najmu." Nastalo pomlení, až je

opt

konen

sám lovec

petrhnul.

„Co

si

povídáte o Pražském knížeti?" zeptal

okem po lovci hodiv, zaal a epici si kotoue hustých vlasv uhlazovati s koženým okrajem s ucha na ucho pekládati. se Pochvaty.

Ten

ale

Bylo patrno, že neví jak do „Myslíš

to,

v Polšt slunéko

ei.

pane, o Boleslavu, jemužto jsme zhasili?" jal se

konen

tázati,

"

spativ

zamraené elo na svém prvodci, jinam obrátil. „Neškare se, pane;

ale

e

rychle

rozumu

hloupému

neplatno

všecko zeteln povz. míra ptáš? Hm, kdybys

porouel —

m

„Nezlob

co

— Tedy

se na pana Jaro-

pane, již na

ty,

tomu

napovídati,

Vyšehrad

— O Jaromíru po-

svým kdyby!

Peje mu lid dlouhého panování ?•• ty mi strkáš do ru„Na mou milou, pane kou me na dvou stranách broušený! Jak se ho

vídej.

—

abych se nepoezal?"

chopiti,

V

tom

obou takto hovoících v husté

vedle

tráv a vysokém Oba umlkli — oba se

I brali

Ale

zaala

šustt

i

se

žíka,

žertovn

u sboru, nyní

a

zelen

pak a

neznámého klené

Všecko zas

okamžení

malé

složeny

vnci a

vyploula

chvíli

mu-

prosted

ve

paseky

jMuží byli se totiž mezi

aloun

Nejblíže

ozdobená,

tvá bez

a

spali,

sedly

okolo

pohádku

o za-

natáhli

pacholata

odrostlejší

povídal.

opt

tráva

se vlnícího, postava

utichlého.

knžn

utichlo.

dlouhokmeným bu-

jinocha, který jim nyní

Boleslavka,

ln

po

pistanouc

tím na božím travnatém

ženy

ke

nkolik

hýbati,

co z jezera

šustní povstalo.

hovor slovy šeptavými vedouce.

za

ní,

z

poslouchali.

nimi, v oklikách

za

km,

dále,

proutí jakési

u

nho sedla

ruinky

ustání

majíc

na

k jinochu obrá-

— cenu

a když

;

20

^53

6i^

—

posluchaky pro knžnu v pohádce

outrpné slzy prolévaly, ona jediná

usmívala;

se

když ale posléze dobrý arodjník zaklené dívce

k pomoci pispl, a ženštiny pod buky radostí ona jediná dala se do pláe. rukama tleskaly

—

v tom

Vy

v

se za nimi Zerton ozval, s cela

si

pot

dlouhém na kolenou lezení hbet na-

utíraje a po

rovnávaje. Potom k uplakané Boleslavce pikroil,

která k jinochu se

tulíc,

tvá na prsou

jeho scho-

vávala.

„Aj, pro dobré bohy!^' podivil se mužík pln starosti

naší

— „co

knžn

pak se

uinil?

to

dje? Hochu,

— Jaká je

cesta tvá?'^

„Jdu na Vyšehrad,'^ odpovdl

„Nebesm

vná

co jsi to

jinoch.

chvála!" vzdychnul

si

mu-

„to mi holubiku aspo na místo dovedeš. Nevím vru, jak bychom ji tam bez tebe dostali. žík;

Netoí-li se okolo tebe jako lib páchnoucí chmel okolo své

A Muži

hned na

se budili,

chvatá

ke

tyky ?'^

se

behm

to

dly

kon

navrátil,

se

pípravy k odchodu.

se zapahali, a když táhl

Vltavským.

i

Po-

veškerý zástup dále až

— ^S 21 S>

3.

se

Na rže

cích

pozlacené

zapadajícího slunce,

tonula

hradu.

vysoké Neklanky rdly

báni

veškerá

Dvma

erván-

a v libých

nádherného Vyše-

stavení

okny plynuly paprsky jako

prouhy do prostranné jizby, kdež na nízké

uprosted

stolici,

nkolika pkných honících ps^

muž v loveckém odvu sedl. Tvá

zlaté

letitý

jeho byla vá-

žná, skoro zasmušilá.

Najednou zaaly feny kueti,

a

do jizby

vstoupil jinoch, co cizinec kolem se ohlížeje.

ním

pes oima a

se

drali

skícíma se

práh s

dva

velicí

psové

Za s ji-

obou stran povstalo hlasité

štkání.

„Ticho!"

zkiknul

muž

letitý.

—

„Ticho

."^

ozval se jinoch, a v okamžení nebylo v jizb nic jiného slyšeti, nežli

„Ajtal nežli

eládka

srdený je

smích.

hbitjší

pánové," smál se píchozí.

pozdraviti

„Zdá

se,

sebe že na

obou stranách z dobré školy pocházejí."

„Kdo jsi?~ ozval se nyní rázným hlasem

muž

letitý,

a jakoby nezvyklý byl vésti rozprávku

ponkud popuzen k mladíku pistoupil. statná, silná ješt postava. „Kdo jsi?"

žertovnou,

Byla

to

optoval zprudka otázku.

— —-<S

S3

(oí~

vládyka Klecanský,

„Nejsi-li

nadarmo se po jménu

loví,

žete nejvyšší

Jaromíra kní-

mém

tážeš!" vece jinoch neohrožen.

—

„Jsem vládyka Klecanský. A ty?" „Aj tedy mi díve ruku podej, pane vládyko, abych ji políbil, jakž mi veleno bylo, když jsem práh domova opouštl."

„Kdo

odpovd

dal tuto

pravil

mn

ke

odevzdáš

líbali,

Klecanskému

hrad."

A

s

jsi?" zadupal starec netrp-

rukou, po nížto jinoch sahal.

a trhnul

livý

pak mu víš,

— kdo

jsi

tohoto

a

,

tmi

kroužku, jejžto

otec,

on

ti

když jsme se naposled

pl

prstenu

vládykovi

otcem

na Vyše-

bude

pl

slovy podal starci

byl

na

Ten

„Nežli jméno své po-

:

prsou

žlutého

mšci

v koženém

choval. ,,0d

Podivína?"

zkiknul vládyka, a patrn

se tesa rychle kabát rozhrnul,

adí

še

val;

i

vyndav ze zá-

druhou polovici kroužku, kdež okolo krku visela,

potom

s

pak ledva že

mu na lnné

pinesenou hlasitý

ji

srovná-

plá

udusiv,

jinocha prudce k srdci pivinul a za dlouhou chvíli

na prsou

mu

spoíval.

Posléz

opt

se

zmuživ

k oknu pistoupil a hodnou chvíli s rukama sepjaPotom Modlil se. týma k nebesm se díval. znova k jinochu se obrátiv, hlasem mírným tázal

—

se:

„Tys tedy Výhon?"

—

— m

S^—

<9 33

„Jsem; tak

otec jmenoval."

„Nuže tedy mi vítej na Vyšehrad, Vyhoní ekl vládyka, upímn jinochovu ruku tiskna.

mj

!"

„Ode dneška jsem

sta

„Ajta,

mn

já otcem tvým!"

se

srden. syna vdného." doložil jinoch

!"

shledáš, pane,

Vládyka zavolav na

veei

pistrojiti

to

.,Na

dobrou

služebníka,

kázal.

„Moudrá myšlénka, pane ote!" zasmál Výhoíi.

„Mému

žaludku

stýská

se

již

se

po kuse

dobrého masa, a soudruhové moji nenechají

zbytk

ležeti."

„Je žecí

psy,

to

dvé statných zvíat!" prohodil kní-

okem zkušeným pohlédaje na silné kteížto již jako dobí známí s knížecími

loví,

„Je to dvé statných chíp tlama — všecko

pokojné se oichovali.

at

!

bhy

,

a svalovité.

prsa

,

,

Škoda,

že

s

na

tebou

poušti

zvísilné

vy-

rostli!"

„Ajta, pane ote!*' jinoch.

usmál se

„Nemysli, pane, že jsme

opt srdený vesjíolek

jako

netesané dievo na Vyšehrad pišli! Já tu ovšem sílu

vcí

a

vidím

oko nikdy ješt

slyším, jichž

nebylo spatilo a ucho nezaslechlo

ote,

myslil, že

niemu na

m

poušti

:

ale abys,

pane

Podivín a já psy své docela

nenauil

—

to

bys byl na sere-

—

34

^S

6>—

dnem omylu. Nu, však my

všickni okážem, co

ti

jsme na poušti dlali/^ Mezitím byl sluha uprosted stropu

nou svtlošku a

pokryl,

rozlinými

rozsvítil,

záhy

zaradoval

upevn-

nádobami stl

jinochv hladový

se

žaludek z kusu jelení kýty a z libovonné medoviny

ve stíbrném žbánku. s

chutným masem

:

pracoval

a na vládykovy dotazy šti

Piln zápasily zuby jeho jazyk jeho,

ale také

vyprávl

a o dnech mladosti. milý

„Vidíš,

jinoch

— „na

pane

takové

vládyko"

otce

židli,

jako

tato

jsem

pedce

ale

z mísy stíbrné

jídáte

my

vypijete, nežli

mi

o

tak

mi

asto

byl jednou

dávno

vdl,

nikdy

devná; že vy

ta

den více medoviny

a za

od jara

vašem

Podivín že

již

— mluvil

jest,

jsem doma nesedl, a mísa naše byla to

pou-

o Podivínu, o

až

živobytí

do

zimy.

Otec

mnoho povídával,

sám mladší mezi vámi na Vyšehrad

léta

na

mysli

tanulo,

jakobj^

trávíval."

Z

prsou

vzdychnutí.

vládykových

„A

nepojala

t

vyvinulo

se

hluboké

nikdy žádost, pohodl-

njšího a veselejšího života našeho okusiti?"

Výústa po medovin. „A se ze mne udlá mn nezbývalo asu, na

;,Pohodlnjšího a veselejšího?" optoval hon, utíraje

bázlivý to

kdy

si

zajíc

pomysliti.

—

Já

byl

na

poušti

také

po-

— -^^ 25 hodin a vesele

S>"

maje

a

živ,

m jednou

Podivína, že

;

na

tlosti

svta

do

slibu otce

dovede,

dosti

i

na poiiádkách jeho, na rozprávkách se blízkými zápasu

na

rolníky,

zvíaty,

s lesními

ení ps, na teplém kabát, na a všude

na jednom

dosti

—A

jsem nic jiného. nebi

dám

na zemi!

i

byla

;

to

cvi-

mkkém

loži,

Pánu Bohu: nežádal

živ-t

nyní také

panská

na

nic více

již

veee

Bh

milý

ten

mj

na

si

na

nežá-

sprostý lesní

žaludek." chechtal se jinoch medovinou rozveselený,

I

a

s

ponkud

tžkou

zkikl na psy:

skoky

oima

od

„Co

jsem soudruhm svým

ale,

abych

nový

pane

hodil,

co

jim

po

dvma s jiné

živ ponejprv nepodal

hned

sousta

ekl potom klovímu; „nebo pouil, že mi to na Vyšehrad nyní

—A

nho, každý

vedle

jiskíce.

vstávaje,

stolu

Chvate! Rychlane!"

velikáni

stáli

strany,

;,

hlavou

ote,

mn

m

již

od

huby,"

otec

Podivín

nebude

slušeti

musíš,

dovoliti

na míse zstalo."

A

pi tch slovech sáhnul do mísy pro kus ma-

sa.

— „Pozor!"

jim

zvinu

vítr

hnala

s nimi

bylo

a

psy

hodil

daleko na konec dlouhé jizby.

Jako

za

zároveii

Výhoovi

na

a

se

ovšem

zkikl

íhající

ní pobídnutá zvíata,

ale

na

hrnuly se také feny lovího.

mnoho psi to

zub

dobe

protož

To

masa,

na jeden kus

poznali;

to

i

díve,

— —-^ který

nežli

z nich

peeni

uvrhli,

jakoby

chtli.

Z

plného

sob

na

hnviv nohama

však

Ale pro štkot

vené

jeho slyšeti.

nepovolaných

se

zkoušejíce

kiel:

dupaje

zuení

fen

,

vládyka

,

,,Stjte!"

v uza-

se

ježto

hroznji rozléhalo, nebylo volání

— „Jaké

ábly

nyní na jinocha,

se

sknoucí

a

tím

síni

oboil

na

,

smál se jinoch, psové št-

hrdla

zuby

ostré

,

doskocil

odvážlivost jednak postrašiti jednak po-

trestati

kali

!o>-

k samé

mimobžící feny se

host za

26

tla

Chvata

i

sem pivedl?" spativ ta erná, lejsi to

Rychlana

nohama brzo na hbet zeti. „Zkikni na n! musím k zápasu užitenjšímu nežli

brzo

pod

fen povztekle sebou hájá fen s

svých šetiti

takovou ertovou

eládkou!"

Výhon cova

se byl ješt smál, ale na slova star-

dva prsty

zahvízdnul, že

si

do

úst

položiv

tak

pronikav

vládyka uši zacpával.

A jakoby

peklo volalo, hnali se houfem bolestí vyjících fen ti

erní áblové zrovna k jinochu.

— nazad!"

a

zaal

feny za psy se hrnoucí dlouhým pleteným

biem

„Zpátky

mrskati, jejž byl se

„To je chutná ^jen že

pi

ní

feny

zlobil se loví,

stny

popadl.

veee!" dovádl Výhon své niemu nenauíš."

—

—

-—'(S 37

„Ml!"

^'

zahíinal starec hlasem sopti vym a na

vysokém ele mu

— anebo

„Mí

nabhla.

žíla

tehe

nemu

nauím!" Pitom byl ruku

okolo hlavy zafiel

Výhone

okolo

,.Ajta,

odskoiv

Hrd

—

tak

— nic

otoiti

jina, než jakoby se byl

m.

pane lovci!" zvolal a veselost

tento,

na ti kroky

byla s tváe jeho zmizela.

tu s pozdviženou

stál

mu bi

pozdvihl, že

hlavou, s planoucíma

„Ajta, pane loví, co jest to? bije se na

oima.

Vyšehrad lovk jako nerozumné zvíe? kuje nic

ti

Vyho

za takové otcovství^ a nemá-li zde

oekávati

lepšího

kroužku za dnešní

nezstanu,

vku

D-

nemj

—

podrž

toho

pl

— na noclehu — Boj se Boha,

veei

starosti

!

zlatého

— uíval m

ti

tady

a lo-

otec

na pou-

šti;

a já mjslím, že nechybím, pidám-li

ktomu:

bu

veselé mysli a nedej

dej, co

Vyídím

Podivínovi,

a vím, že

ne —

jeho jest

za

m

ty

si

co tvého jest.

bráti,

eho jsem

tu

ml

nabyti,

podruhé na Vyšehrad nepošle.

Vyšehradské

radosti

vám

Ne

Výhon

dkuje!^' I byl

tato

slova jako proudem ze sebe vy-

dveím se ubíral. Ale staec ho zakiknul, a bi pletený z ruky pustiv jinocha pochytil. „Stj!" ekl s bolestným

pustil,

a

pohnutím

zavolav na

srdce

psy ke

svého.

„Mns

nyní

jako

otci

— —

^S

sven, to

jako

jsem

28

Si-

musím se

otec

spasením

Podivínu

jsme zlatý prsten

lámali.

tebe

o

duše miluji

I

od prvního spatení; ale zlá krev kouší.

—

canském

Nepovídával

srdci

^,A nebesa

ekl staec, k ty

neublíží

nikdy.

mu dosvdí,

pouze

Já

okovy

na odpoinek, dobrých

tvé pekelné

mé tu

pt

po-

starém Kle-

hlav

stránek

ušlo.

že mluvil pravdu!'^

poznáš

— Nyní

— hlava

dn

soudruhy poznal,

o

Bh t

— ti

lebku

však pjdeme sebe,

doufám,

poznáme, jako já

stisknul

—

jinoch,

a padesátiletou

a za píštích

vroucností otcovskou

rýž

srdce

upoutám.

sám se postarám.

nyní

o

co

asem

dotvrzení ruku na prsa položiv.

„Avšak

z tak

syna

m

odpovdl

povídal,'^

jemuž pohnutí vládykovo nebylo

v pevné

když

že mi o jeho prudké

se,

dobrém

o

i

pislíbil,

tebe

?''

„Pamatuji ale

Podivín

ti

—

starati

dnes

veei

jejichž

ostíhej!"

— Se

Výhoni ruku, kte-

srdenými slovy pohnut, s upímnou oddamu políbil. Potom ješt statných ps

i

ností pravici

svých jenž

napomenuv,

mu

svítil

na

za

lože.

šedivým

sluhou

kráel,

—

:

—^

89

S2

3.

Komnata, do kteréž nyní

Vyho

docela jinou podobu, nežli jizba, kdež byl

Na

žecím lovéím veeel.

svtloška ze

stála

rozlévala kolem

podob, jako jsou

—

rozkládaly se ve stíbrných rukovtích

zadlány byly malé

nichžto rozliná

a

me,

tu

stnách

na

trnáctikoncové parojiy, záclonami

tkané

Xad každým oknem a byly jasným prhledným sklem opatené

jeleni a kanci.

jsou tu ti,

uhlazeném

pkn

stnách, kdež

po

kní-

s

kovu a jemnou zái

žlutého

záclony visely, plné zvíecích

lan,

pkn

stole

mla

vešel,

zbra a

šíp

— zde

kuše

srnci

upivnné pak

mezi

ržky, na

luk a toul. tam

V

visel3^

nž

jednom kout,

uchystané lože, na nízkých ale silných du-

stálo

bových nohách a potažené

mkkými

lehkými ko-

žemi.

Dílem po daleké cest,

ném kvasu dila

a zniklé

s

dílem po

vládykou

roztržce

prou-

na

dosa-

se sebe zatím

kabát

v jinochu rozpálená krev.

vad nepicházelo.

I

shodiv

na lože se ^Thnul, nehodlaje žhoucí plameny v

Oi

nm

neobyej-

ztišily

Spaní

spáti,

ažby se

ty

a zchladily.

jeho tkaly kolem po divných a nevída-

ných vcech,

a

pamt

jeho

zalétala

na pouš,

—

-^S 30 kdež byl chudou chýši

aly

mu

se

SS-

Ped oima

opustil.

postavy otce Podivína,

dýky, malého Zertone

i

za-

starého

vlá-

Boleslavky míhati,

brzo

jasnji vystupujíce, brzo temnji se potopujíce za

mlhavou

pozvolna

roušku

Najednou se

ale z

dímoty.

picházející

mrákot zase protrhnul a

vyskoil. Svtloška na stole ješt hoela

s lože

— ticho

komnat.

bylo v

„Bylo mi pedce, jakobych známý zaslechl!"

promluvil

dosti

hlasit

hlas byl

kolem

a

po

komnat pebhl. „Píteli

za jeho

— synu — brate!"

zádj",

zasyelo

to

náhle

a když se obrátil, zpozoroval dvée,

jiné ale,

než jakými byl se sluhou vládyky do

komnaty

vešel.

„Kdo

„Boleslavka

mládene,

jsi-li

— knžna

volá

se.

prosí

karkuli

otevi,

mužík

to

a když

Výhon závoru od-

mu

za prahem objevil,

se

jejžto byl poznal na pasece pod buky.

s hlavou

—

ku pomoci ochoten!" zasyelo

poznovu za dvemi, striv otevel,

to?'^ tázal

obnaženou,

dohola

v rukou makaje,

skoro

aby

Stált

tu

ostíhanou,

cinkotu

rolniek

slyšeti nebylo.

„Je-li ucho tvé oteveno prosbám z ouzkosti

povstávajícím"

týma

šeptati

—

poal

— jje-li

ihned

s

rukama

sepnu-

srdce tvé náchylno ku po-

moci, jakož obojí v lese

si

dokázal: volám k

tob

— poj

jménem holubinky mc

Já

hou.

bychme

noní tmy na

se je«t6 za

nebo oba

tebe vyhledat,

svadli, majíce

knžn, Jinoch

toužíme po tob, a bázní

sejdi

cekati.

na okamžení k žalo-

aby se potšila duše

její."

podivením hosta neoekávaného po-

s

Usmívaje

slouchal.

cestu vydal,

na tebe až do dne

Poj, pane mj, poj! stivé

potš dívku ubo-

a

hned neodpovídal,

se

nýbrž

sám k sob rozprávl: „Otec Podivín nezakazoval tob pibližovati se k ženštinám, ano srdce jejich pramenem mužské blaže-

takto v duchu

na zemi jmenoval; jenom na pozoru se

nosti

m

abych prý v záhubná tenata pod-

napomínal,

Ale jakáž

vodnic nepadl. holubicí

je báti

mže

hlasit, bera

s

nebo

nutí nežli

„Aj,

nemyslím, žebych se

opt kabát na dívka

z

;

po

k mužíkovi

..pjdu

mé pítomnosti

k pouhému šaškování

se mi doba

píhodnjší k odpoi-

ku provádní veselých kousk dobrý

Bh

tob každý krok

já

t

býti zdá."

odplatí,"

vdn ruku tiskna,

komnaty po tmavé chodb

boj se, píteli!

s te-

m

zaradoval se mužík, a jinochu tiše jej

nato

sebe

tvoje

Avšak doufám, že

nevoláš,

dívka

mnou v tenatech?

tebou," promluvil

bou, v skutku-li touží.

i

tato

nástražek."

jejích

,.Pjdu

mi

tenata

a co se

strojiti?

outlé a slabé stvoení,

ml

míti

zase na lože

vedl.

„Ne-

uvedu, jakož

tebe jist k naší

mi

po

cesty

oko

jest, a

Známy

skrejši provázím.

Vyšehrad,

mé temnost

ich

mj

sluch

i

jsou

ilý

jsem tebe

proniká. Nalezl

dle lehkého chrapotu."

dol

vedl jinocha

I

až mno-

po schodech,

hými oklikami do malé nepatrné sednice vstoupili,

kdež hrub

chatrného postelí.

nými a

ani

nábytku nebylo, leda sedadel

tí

stolu,

dvou

a

dosti

sprostých

Mimo to stála tu otevená truhlice s divponkud peházenými ženskými šaty. To

všecko pak osvtleno bylo hoícím knotem v kahanci na stole, kdež

rozliného

i

zbytky

veee

kvítí ležely.

tch málo

Ale Výhoni nezbývalo asu, ani

vcí

lépe

tala se

žebn stava,

si

všimnouti,

nebo

hned na Boleslavku, ke

chomáe

a

dveím

byly

to

hledící.

ty

pozornost jeho upousedící

Byla

samy tváe

u stolu a tou-

to

ta

— ale

sama pov jakém

to

rouše nyní se jevily? Široká suknice z nejtenšího

a nad sníh bílého plátna,

dole okolo nohou stí-

brnými hvzdami ovroubená, tak

jí

tílko

pikrý-

vala, že jen ruce, a to sice až od ramenou, ob-

naženy zstaly; jiná,

okolo

na

toto

bok pevn

dosahující a ze

však

pepnutá, jen po kolena

pedu otevená suknika barvy

modré jak obloha nebeská, ruce až k

roucho piléhala

loktm

visuté majíc a široké,

zahalující rukávy.

Na temen

—

—

33

S>

malý,

ze

mnohobarevného

'S

dívky skvl se spletený

vneek.

Takto sedla zde dívka,

ma s

kvítí

ke dveím

obrácena,

mužíkem na prahu

v oustrety

a

sotva

že

se

Vyho

radostn vykiknuvši

okázal,

mu bžela

toužebnýma oi-

s

a plna

blahosti

nmu

k

se

vinula.

„Holubinko!' podivil se

kem

v

,

jí

mužík a nad oblev

v

ruce spmal. „Sáty Libušiny mas na

vždy

„Ach,

je

Pemysl

smíchem

sala dívka se

mj

u mne!" já-

slzami, a potom

i

kroky od Výhone odstoupivši,

sob?"

takto ve

na dva

kvapném

zanícení mluviti zaala: „Mezi kmeny na zeleném luze,

A

to

kmeny

štíhlých

bíz

a sosen.

Vypíná své krásné elo dub.

Nad vládyky,

A

to

Leskne pán

žík,

se,

—

knížecího

—

moudrý Pemysl!"

vrkavá holubiko!" smál se

„Ale,

ale,

vida

dívku

te Pemysla

lechy, pány

domu

sloupy

mu-

neobyejn rozjaenou, „nech

a sedni,

a

si

hostu

našemu

po-

stesknu."

A

dívka, jakoby ze sladkého sna vytržena,

podívala se na mužíka,

posvdila a Výhone k

se-

dadlu vedla. Tento byl dosavad ani slova nepromluvil, a nyní, IX.

an

si

dívka,

oka

s

nho 3

nepou-

nho

štjíc, vedle

smíchu se dal

i

na nízkou stoliku

„Co pak

tázal se:

„Holubika moje chtla

odpovdl Zerto, mení

dávaje

potom

okázal,

Výhon

tedy

s tebou požvatlati^"

aby se

sám

že

s

zatím

jí

vli

po

ním promluví.

vypravovati, jak

a jak

zalíbil,

ale chcete?''

za dívími zády jinochu zna-

prose,

i

do

sedla,

zaal

I

mu Vyšehrad

se

se na ty hry a honby o nastáva-

jících svátcích tší;

a Boleslavka, jakoby

se

jí

u pítomnosti jinochov nižádná starost netýkala, položila ruinku na jeho koleno, a na dla hlaposlouchala

vinku sklonivši, jeho, až

jí

usmíváním slova

s

oi

po denním parnu a namáhání

za-

padati zaaly.

„Nepjdeš na lože?"

mi ústy Výhon, nakloniv se k ji

dech jeho ovanul.

A

dívka

ní s

chem oi pootevrouc pozdvihla okolo krku hnula,

že

ji

se

o vinouc

te

ptal se jí

tak nízko,

ruku,

obou tváe

i

ústa

a jinochu

sob

tak se-

dotknuly.

zašeptala — a

že

úsm-

blaženým

hlavu jeho k

lože — Pemysle mj!"

lichotný-

oi

jí

„Na opt

zapadly.

„V tchto nežli však

šatech na lože!'^ bdoval

emu

zabrániti

mohl, byl

již

Zerto; V^ýho

outlou dívku jako dít v polou tla uchopil a po-

zorn ji v náru sevev, ospalou na Tu se ješt jednou oteveli rtové její

lože donesl.

a zašeptali:

—^S

mj!- naež mužík vnce

,.Drahý íperk

hbit se

stolu vzal a

usmívavou,

blinkém

na

a Vyhoní,

dívku

Konen srdce velí

bych

svému

ve

již

vykázali,

to

již

i

host

víš,

se

Já

z lesa nás navštívil.

zavonla

—

smí

je

Koeny

nehoda

nepukne.

v lese

byl rád

vím,

potkati,

—

že

lesk

lovk ti

do-

za

tad}- obydlí

zrzavý

onen

mu rže

moje

její

rže má

pane,

se,

jsem

a také

drží se

její

oslepil:

— dechem

ale

jeho

v krvi mé, a ne-

dokud

mi

poslední

žíla

Já tebe ovšem dlouho neznám, pane,

ale náchylnost

mého

sob nemohu,

tvé

s

jVehor.ši

dostavil

že ho

já vím,

v rukou jeho by uvadla uhnila.

poal mu ruce

dkoval. Ale sotva že nám

již

samot,

o

komnat

tvé

— Ze mi

a poslyš ve krátkosti.

ochranu

jsme

podkuji, jak mi

ti

strachoval.

trný dít podsil,

hlavy

kdybych se nebyl škodli-

odlehil,

poslucha

vých

se

promluvil k Výhoni a

I"

„Já

srdci

a

pane,

U

se.

se vzchopil. ;,\yní

a protož nech,

líbati.

pokryta,

založeným rukama u nohou jejích

se

kleel mužík Zerto a rnodUl

její

by

kvítím

loži

jemn

tváí

s

divným citem prsa se zdvihala.

stojícímu,

a kvítí

obložil.

jimi

nyní Holeslavka,

ležela tu

I

S^—

35

dítte, kterouž ani vysvtliti

upímné oko a známost tvoje knížecím pítelem, o nmžto mi již povdíno,

že

t

laskav

uvítal:

to

všecko

m

pohání,

po-

—

tebe hledati proti zrzavému,

moc u

rodu vysokého

lovk „O

tu

pod šastnými hvzdami

tsn

zvolal mužík hlasit a ,,i

nebudeš dlouho v

svátkj'

steší nedal

ví,

:

dostali

svta outoišt

tob

jsme

ale

hledati,

nastávající

Jsme

Bh

dobré a co zlé jest.

co

pes

moje

jimžto

lidé,

—

tomto chodit. Požádej

pod svou ochranu vzal.

chudí kejklíi,

lého

dít

narozen!"

se tlail k jinochu

odvu

vládyku, aby

zejtra

—

k pomoci pispli mohu

neznámý?"

tu

tys

se mi

který

zdá."

bjHi

„Ale jakž pak já,

S^—

36

^'S

pí-

jistého

ani

jen

sice

pedce

právo, u ce-

máme

srdce, ježto

a

— Požádej

vládyku,

on nieho neodepe a spasí dívku, hodnou

zajisté,

aby pebývala v komnatách vládjckých."

,,Nu,

jinoch

já s vládykou

dobrosrdecn;

usmál

promluvím,"

„akoliv

nevím,

se

peje-li

dívkám, ili nepeje.''

„Promluvíš!

o,

bohové

ti

toho

nahrate!''

pi tch slovech pojsem ubohý, soužený muž na svt!

zaplesal mužík, a slzy ho „

]ily.

Já

Stížená byla duše

mých

starostí

má

a

bolestmi;

na mysl padne, an

vysokém

když mi

ped

skoky

veselými

diváky

na

s chutí

bych se dol po hlav uvrhnul

bych dít na jeho

nesílil.

starosti

Bh

ti

provaze

neml

a kdjby

odplatiž, co pro

n

síla

provádím;

—

m

kdy-

pohled

uiníš!"

---<3

Vyho

pislíbil,

že

srdetným

Boleslavkou se

rozlouiv,

komnat

prosby jeho

dle

potom ješt

a

S>—

37

pohlednutím s

uiní,

se

otcem jejím

spící

ke

se navracel. Jdouce ve tmách

své

a zticha

po dlouhém prchodu, zaslechli hlasité volání

hmo-

tuého hrdla na vysoké vži.

„Hlásník na Neklance v

již

zašeptal Zertou,

i

s

jinochem se zastaviv.

však lehneš na lože, pane rovnou

se

plnoc vyvolává,^

v

drž,

mj

!

„Brzo

Nyní jen poád

rovnou arou ptmecítma

krokv

V

udláš, a octneš se u dveí své komnaty. stu se

ti

tu nikdo

nebo jsem

nepostaví,

chodby, kde knížecí stráže nedohlížejí.

brý

zaže

radostného

od

tebe

jitra

sny, a

zlé

ce-

vyvolil

Bh

obma nám

dodej

se dokati.'^

4.

Samoten

stál

nyní

Vyho

ve tmách.

I stalte

tak nkolik okamžení, a všecky události dnešního

dne

v duchu rychle probíhaje, nemohl se usmání

zdržeti.

„Pjde-Ii

to

tak na

Vyšehrad poade,"

sám k sob, ,,budu mít otci Podivínu co povídati." Pitom kráel rovným krokem dále, hrub

mluvil

nepospíchaje, an tou klenutou chodbou líbezné táhlo a

úvtí

tváe jeho dosavad horoucí ochlazovalo.

—^

6i-

krokv

takto asi dvacet

I byl

dvée pooteveny

pravé stran

k veliké

—

38

Zrovna

síni.

proti

okno, jímžto zvenku slabé

uinil, an po

zahlídnul, vedoucí

dveím

vidt

bylo

mrakem

poblesky za

ukryté luny se linuly, po široké prostoe

dvou sloupích spoívající klenby jen

této

na

temné šero

rozlévajíce.

Vyho

byl

bezdky na práh

do té poloviní

zpátenímu

ke

v

síni

noch

kroku

hodiv,

hlasem pólo

oí svých

již

—

v tom

,

a

ale

tázal se

„Jsi tu?-'

utajeným

okem

nohu opt

i

pozdvihnul,

lidský hlas zaslechl.

nkdo

tam

temnosti

pokroil, a

když

ji-

bysteji v temnost upel, zdálo

mu, jakoby uprosted sín, ve stínu postavu njakou vedle sloupu kmitati se vidl. I vkro,,Jsi tu?" tázal se neznámý il o krok dále. se

—

hlas opt.

„Jsem!" odpovdl Výhon,

jejž

nová

tato

náhoda obveselovati zaala, a tichým krokem táhnul až

se

okolo

mu možno

zdi,

kdež nejvtší tma panovala,

bylo

ve

hluboký

stín

pod sloup

kroiti, kdež byl postavu zahlídnul. „I tisíc

postava; tat

šotk do

toho!"

zamumlala

..já již myslil, že jste

poslali.

Sami

si

m

blázny chy-

ke žbánu lehnete

dlouhou chvílí klapky zapadají."

tu nyní

— a mn

—

—

<9 39 Q'

znla

Poslední slova

zvíecímu bruení

a spíše podobala.

na nohou

a

stojí

že

kého sám nedávno

„Já

bych

rád

také mumlati

nho

—

nen

lidský hlas uslyšel, z lenivé

nkud

probuzen, hned

„Ale nemohl

možná

narovnávaje

se

dnes

beztoho

pokoje jen

lovk

si

jal

jako

na

nedají

zaal

nyní

byl, že

ko-

ospalosti

po-

""^

ode

se jektati, a co

sloupu

„Uas aby se byl také

pikroil. ani

,

—

máme

hod

božích

pilepšenou

k Výhoni

nadál, že

nám

veselých

dn

do roka, a když

k nkterému

!

Pro

z nich

—a

tu

místo medoviny snad abych krev proléval.

—

noc nastaviti usmysli, trhne ábel pytlem

máš

—

další slova petrhnul.

vi?^^

jsi,

sotva

mluvící

jakoby rád

mu

se

nápoj zavání, ja-

díve pišel ale,

mluv

vládyky okusil.

starého

druhý

;

z

i

u

byl

než lidské

Výhon, že

pozoroval

1

nesrozumiteln,

velmi

pak nás

Dank

„Morana na

tak

naspch

rozcestí!"

obeslal?"

zasípalo

vtom nco

u dveí, jakoby pítomným heslo dávalo, a hned na

postava mužská pozorn na práh vkroila.

to

„I bodejž pálil,

abysi

ti

pohanský hromotluk paty pod-

erstvjším

krokm

se nauil!" zvolal

muž napilý, a to snad hlasitji, nežli jemu samému píchozímu vdk bylo. „Spasení na rozcestí! Poj, jen poj! my tu již nad tvým v

síni

i

objednáním zíváme."

— —^^ A

po tchto

40

Q*^

zpozoroval Výhon, že

slovech

krokem ode dveí ke

se postava nevelká tich3'm

sloupm blíží; pomnl si, že

když pak rozprávti zaala, pi-

a sice u vládyky

hlas již na

sípavý

ten

slyšel.

práv plnoc

„lílásník

Vyšehrad

vyvolával," promluvil

píchozí, když byl k ostatním za sloup dostoupil

Dnes dobré

„a tou hodinou jsem vás objednal.

hvzdy

panují."

„To bych jim také zamumlal napilý; „nebo jí!

—

mi

jestlis

dnes

u sladké Libunky skoupám."

radil,

—a

aby

m

nadarmo

pokazil,

nž

panovaly," roztrha-

vlci

veei

dobrou

v plesnivém srdci

ti

„Lépe bys byl uinil, kdybys jazyk ve byl skoupal

jest," odsekl

liv mluvil takto dále

nám všem

má-li

:

mu

píchozí, a hor-

„Klecanský musí z cesty,

pomoženo

—

býti

tom se dávno úplná rada usnesla.

ert ten

na

z vlastního si

ho zašil

zpomene.

pekel

posvítit,

naskytla.

nabídnutí

do pevné

Chtli lepší

Pišel

jste

kže,

totiž

—

s

a

mu na

píležitost

to

se

— kdo

píští

nám

nevím ješt a

na

víte,

Cekati, až ho

odnese?

holobrádek jakýsi ke starému, kovi

vod

schopným ku práci se zachoval,

a

dokonena

nežli

—

to

nejde,

ví,

kdy

honb

do

ale dnes

odkud

—

ten se ke klu-

takovou vlídností chová, že se bojím, aby

— —~C9 nám

Pry

cest nepekážel.

nezrovstl

a potom na

obma! Rovnou

s

Viádyka pevné

!

mu mezi žebra, ped soud! Co

kl

hodný

z toho prutu

nyní do ložnice

41 Q~

— ostrý

spí

myslíte?"

oba

slova ze sebe vychrlil, a

muž

tato

domnlé soudruhy Ale jakoby

svého híchu nyní za ruce uchopil.

pekelného plamene dotknul, trhnul sebou,

byl

an ho nyní

hnvem

.,Ha,

padl.

nž

a holobrádka zejtra, jakožto vraha,

Jako ještr jedovatou pnu, byl

se

cestou

tesoucí

zkikl zapomena

—

peklo

živé se,

a

tak

se

my

Výhon sám ponejsme

zmaten

sami!'^

odskoil, že

málem by ho byl porazil. Ale jako blesk uchvátil ho zas Výhon pravou za vaz, an

rukou

prsou

hého na a

udeiv,

napilého

do

smrt je

tom,

že

hlas

v postranní

híšník

za

mezi

vrahové!"

vámi,

jeho

chodby

z tiché

a

z nich

zaal

liv jeeti;

druhý

ale,

opilství

klenuté

komnaty

srdce jako volání

vydšením

i

pochytil.

košili

Jeden

drtil.

levou

zatím

zlosyna

„Holobrádek

zahml a

rázem bylo

obou

mstitele po-

bolestí a leknutím

jakoby

pi-

sín daleko

zaletl

vcného

dru-

úpn-

nho

náhlým

spadlo,

pevnou

s

nohou o kamennou podlahu se opev, zoufanliv

na bok po loveckém noži sáhl a ruku ocelí s

s

ostrou

náramnou prudkostí po nenadálém nepíteli

rozehnal.

„Holobiádek

tím

pak

jednoho

stalo

o

že

ochranný

jako

držel,

se,

práv ješt

zvolal

zákeníky ve hnvu za-

obma

jednou Výhon a tásl, jakoby

smrt!"

a

chtl

druhého

utlouci;

muže, jejž pravicí za vaz sebe

mezi

štít

a

smrtící

zbra, místo prsou jeho, do cela

ocel postavil, a

muže ke vražd ponoukajícího zajela. Jako zšílený trhnul sebou vrah po rán, a vytrhnuv se, takže jen

v rukou zstalo,

chatrné košile Výhoni

kus

divým krokem ze sín

utíkal.

„Vrahové!" zkíiknul za ním Výhoíi, pozná-

hrad neznámý, nadarmo ve tmách za uprchlým vydal, a bezdky kus utržené košile za adra schovav, obma rukama nyní by

vaje, že

po

se,

pozstalého tu zákeníka

kíeech

smrtelných

otevely, a na

svíjí.

prahu

V

nevda, že

se

ve

dvée v noním odvu

tom se vzadu

objevil se

v jedné ruce drže hoící lampu,

starý Klecanský,

ve druhé obnažený stála vedle

chopil,

me. Fena

s

jiskícíma

oima

nho.

—

Co tady dláš?" promluvil slovem rázným, spativ tu Výhone a v ru„Kde ses tady kou jeho lidskou postavu.

„Co

se

tu

dje?

—

vzal?"

„Na jinoch,

zlé

poznav

u vládyky na

hospodáství dohlížím!''

pi lože

svtle

sluhu,

odpovdl

kterýž

uvádl. — „Ha,

ho

byl

šelmo, to sis

—<S 43 — s>

nepomyslil,

sob

že

hrobu

do

steleš,

an

mi

si

dnes lože natásal!"

„Pro živé blesky nyní

všimna

vládyka,

šatech

krví

—

sluhy

si

zbroceného.

Dank!"

je

to

.,Co

ve tu

s

zkikl

tvái

a

ním

kuješ,

po

Vyhoní?-

„Já noch a

s ošklivostí

podlahu

pustil.

m

Bh

ale

odpovdl

šelmou nic nekuji,"

s tím

ji-

mrtvého zlosyna na kamennou

...Já

zde nic nekul, pane vládyko;

abych

poslal,

zlé

tvojí

pe-

eledi

co zlého chtla tropiti."

kazil,

Potom krátkými slovy celou píhodu vyprajak

voval,

se

mu

byla pitom na lovcího se

šklebily.

— ..Beneši!

hlasem hromovým, byl vešel.

sbhla

se

obrátiv

„Zhru, zhi'u!" byl

mi, jimiž

Vyho

ele

Jeden

trnuli.

toho

co

zesinalý

poínal

Dank si

ke

se

dveím, jimiž

pak také dve-

volal

chvíli

z celého kídlí Vyšehradu,

kdež

se

vstoupil,

ani

a

po

svj ml. bylo stalo,

druhého

ovšem

ale

Hlavso!" zkikl nato

malé

knížecí loví píbytek Slyšíce,

Oi

dívati.

tváe ke strašnému smí-

divoce koulely,

chu se

vykroení jeho

od

píchodu vládyky.

z ložnice až do

Hrza

sbhla

byla

se

po

zdšeni všickni

vrahu

nepovdomý

pojmenovati

vládyka. ,,A

se tu

nemohli.

pro práv

peptával,

Výhon Jako

ani

divý

o pul noci

—

— —-<9 pro práv k tob hone

tázati,

44'

Q~

se kejklí uchýlil?'^ jal se

mu

jakoby se

náhle o cest

zazdálo, po nížto by zloinu

„Kdo

jíti.

A

jakou

cího,

jest,

a

aby se

tu

©pelešila?

pohledávati?

tebe

svtobžnici uvedl do

to

bylo

na stopu mohl pi-

má u

co

Vý-

Ha,

domu kníže-

živé

blesky!

a

nedomakám zrady."

se

nezpomohlo

I

Bez prtahu muselo se v

v

Zerton

s

i

kde se kejklím

pátrati,

na hrad byty vykázal}, a ^

ped

Boleslavkou

vysvtlování.

jinochovo

nic

ješt

té noci

ml

se

/

vlády ku

dostaviti.

a.

S

rozkoší citelného jinocha a s hrdostí otcov-

skou díval se ohebný kejklí na a

spanilou

dtinským zalíbením poslouchal

s

snu dýchání.

„Chudého

postavil jsi

její

m

dívku,

jemné ve na dale-

kou zemi, všemocný Svtovide," zašeptal potom,

oí

svých

lost tvoje

a udlila knížecí.

povdcn

mu pokladu, O kdož bj'^ si

má, když

m matka

Zamlel

adu

k nebi pozdvihna; „ale mi-

neod vrátila se od chudého na statcích,

to

byl pomyslil, Boleslavko

tvá pod stechu svou pijala

se nyní,

strastných

jehož nepevýší ani koruna

dn

a

toliko

svých,

v duchu

I"

pebhl

až posléze hluboko

— —^^ si

oddcchna

a

as

zpozoroval

ke

jest

45

kahanec

že

,

dohoívá

1

poklekl

v kout,

tváí

a ze

záadí

vytáhnuv

de-

spaní.

obrácen k východu,

S5"-

neumle vyezanou podobu loví, kterouž okolo krku na lnném provázku nosil, do obou rukou je vzal a ped sebou zhru drže, modliti se zaal k bohm slovanským. vo, ili

^,Vy,

dno duše ské

jižto

vidíte

— vám

vile

útroby

poítáte a

míte

se klaním,

bozi

se pokolení

obrátilo

zapomnlo kolena

vašich,

hájích

i

pronikáte

:

hnvy

ale

lidské

na lid-

otc mých Zpronebratí mých ode tváí !

v posvcených

ohýbati

zpronevilc

vaše

a

myšlénky

neminou.

ped bohem

I já byl

nucen, hlavu sklánti

ale srdce

mé zstalo pi vás vyslyšte m, vyvolal tajný pohan poád vroucnji; ale ztrhnul pede dvemi nenadálý hmot

slyšte!'^

v tom se

Vy

a mezi ním

:

zaznly.

lidské hlasy

i

v

Zerton rychle poskoil,

bžka

adra opt uchem poslouchal. Bylo mu svého

cizím,

za

dvemi bolestn úpti

v

a

v

devenou podobu

ukrývaje,

jakoby

zaslýchal.

pozorným

nkoho pede

Všemi strastmi

plnoní hlasu lidského se nelekl, alebrž dvée své komrky rychle otevel. I nebylo mu teba, dlouho po píin náku pátrati, nebo zrovna u prahu leželo lidské tlo — života ohrožen,

silný,

ale jako

ani

dobou

mdlobami zchvácený muž.

--^3 46 S5^—

Bylt

záhubu

na

vyšlý

vrah,

to

vládyky

Klecanského, ale píchodem Výhone ve krvavém

Hrza

oumyslu podveden}'. jakož jej

leknutí nad

i

nenadálým prozrazením hnaly

pedsín

co ohnivými bii ze

ouzkost

mu

kroky

tžká ješt

a

ale

pomátly,

že jako

do temné chodby,

schodech

nohy

smysl zbaven

utí-

sám nevda, kde

zamotav, po kamenných

si

dol ke dveím

shýbnul

I

medovin hlava

po

kal a vrávoral, až posléze, ani se byl octnul,

skutku

zpáchaného

kejklíe

se nyní

tento

Zerton

se svalil.

k neoekávanému

hostu a shledal, že se byl o kamenné stupn ve

tvái zkrvácel, ano v prvním okamžení, an pora-

nný

sotva d^^chal,

skonává.

I

báze

zdvihal jej a pokoušel

na nohy postavil; brzo marná,

ho jala, že nešastník

dosti

namáhav

ale seznav, silné

to

že práce jeho

pes

tlo

svtniky vtáhl. Tady padlo svtlo vtším proudem na tvá ranného, a vrhnul se na

padna

kvapn

ozáené tváe zkikl

n

s

mužík,

a hlavu

v

—

práh do

z kahance s

ustrnutím

ob

ruce po-

pozdvihnul, aby ješt nahlédnul.

jakby ho

se,

lépe

té

„Brate, brate mj!'-

pláem, padl na tlo a

hlasitým

do

slzami

poléval rány jeho.

Hluboké a bolestné po

chvíli

protrhl

ze

mužíka

vnitku

vynoilo se

vzdychnutí

ranného

bdujícího

,

z náhlé

a

hlas

žalosti

tento i

po-

— ~^

47

S^'

Vyskoil

vzbudil jej k nové innosti.

obma rukama spšn

ohebný a

vcí na

stole prohrabávaje, našel

kterýž

udržeti

hance

ml

život

paždím popadnuv,

pod

as

jaková v

nm

kus

loje,

slab planoucího

ka-

v

pro

s

— k loži

nho

veliké'

obdivu hodnou

nejvtší poteby

obyej napíná stáno

uzel rozliných

potom beze všeho rozmýšlení

;

mužík

totiž

loví

žíly

je dovlekl, jež bylo

—

nad

uchy-

Xato vytáhl z prkenné

samého.

velké truhly se ženskými šaty nejspodnji na

dn

malou skíni, a otevev okované víko,

uki*ytou

z ní

ti

z kovTi

ml

hned pi

z každého

hrneky.

malé

vyndal

když byl

a

ruce,

ji

husté

sku

istou

ješt na

pipraviv,

vodou, jež

na

do ní

šávy na-

nkolik okamžení nad kahancem,

Potom

až na ní tekutina syeti zaala.

ee

malou misku

I

hrneku sedm kapek

kapal, držel

jej

tlo

silou

stole

a

stála,

ve

loži

dolil

co zbytek prostinké takto

mdlobách

mive-

léivý nápoj

ležícímu

do

úst

vléval.

„O

za nejdelších

dn

a

nejkratších

mezi tím slovv polohlasitými cedil

nadarmo kvty

já neshledával a nesbíral

—

nocí'*

,.já

— mluvil

nesváel a ne-

nadarmo koínky pi slunci poledním

plnoní,

nebo

tra — dít matky

jimi

bratra

mé — mé

plate, slabá kukadla!"

zachovám!

matky

káral

se

!

—

a

lun

— bra-

Ne, ne, ne-

prostosrden,

—-^ 48 &•— mu

an

horké slzy po tvái kanuly, a

nutil

se do

smíchu. „Neplate, bláznivé studénkjM Srdce moje pleše radostí a ruka

má

se tese rozkoší;

nebo

syna matky své zachovám."

Nyní byl

svou

léitelskou

dokonil.

práci

Odloživ nádoby skokem na stl se posadil a po-

zorným okem na potlueného dlouho, a ubledlé palovati, prsa

hrav

V

zvolal

svdomí do

svt brzo

stole.

„Pro

se

—

rannému zacelým tlem to

otevel,

a

na prsa

si

sebou

jakoby

vkol

hledl

octnul,

bojácn

sahaje.

trhna,

se

sebe,

— „Kde

jakoby

mu

srdce trn bylo vrazilo.

jjPodívej se

na

oi

Posléz

brzo na hlavu,

jsem

tváe zaaly

výše pohybovati

škubalo.

na jiném

byl

pohlížel. I netrvalo

„Já

ti

vné

na mne, Boreši!"

zvolal mužík

povím, kde jsi." spasení!'-

zkikl

tento,

podive-

zrak svých od Zerton ani odvrátiti nemoha, jenž tu ped ním na stole podivné posuky provádl. „Buto mi již kat prknem hlavu srazil a duše má v místech bloudí, kde prý nás áním

zanou; anebo synu matky mé!"

blové škádliti

tys

to,

Nedomysle

„Jsem, jsem syn matky tvé!" zaplesal žík dtinskou radostí,

na

postel,

jmul.

a

lehkýma

aby bratra drahn

let

—

mu-

nohama skoil

nevídaného obe-

Potom mu krátkými slovy povdl, jak ho

— —

49

'^S

Si

pede dvemi nalezl. Zvdav, s vyvalenýma oima poslouchal ho Boreš, nebo jej opt báze ped prozrazením jímala vyrozumv ale, že mužík všecko nevdl, hlubokým vzdechem si odlehil. Sáhl si pitom na bok — a poznovu se lekl. ^Kam se podl nž mj?" tázal se kvapn; a mužík vybhl z komrky ke schodm, kdež ;

byl bratra v krvi nalezl.

avšak

ucho

i

—

kroej

lidských

nco

jeho

spatil

1

ocel u prahu,

postihlo.

hluk

,.Slyším

a zdá se, jakoby po schodech

k našemu chatrnému stánku picházel." „To jdou pro mne!' zabdoval muž na „Chrtové se ženou za zví O skryj

m

I

m,

uschovej

oba

nás

která

brate!

ukryj m!" A Zerto

památku matky

pro

s bolestí

porodila

vida jeho

ouzkost,

závorou zastril, a nalezený

loži.

nž

—

—

naší,

Nedomysle,

rychle

dvée

oknem do kní-

žecích zahrad vyhodiv, Boreši poruil, aby se na loži natáhl;

a

šat

potom

naházel,

na jež

množství rozliných suknic tu

hromad

v truhle

na

mluvil

pitom,

ležely.

„Neptám se

lidí

ped

t

se

strachuješ,

jich

oima

a

sice,"

mže

že

být,

ukrývám — nebo

t

IX.

kojila,

a její

i

neprav

dobrý a spra-

vedlivý nemusí hledati místa pokoutního

oba jedna matka

,.pro

:

moji bozi

4

ale nás

t

nyní

—

mj

píes

práh

t

nežbych

—-<3

50

uvedli

—

s

A

se

odstril.

dvma

I

,.Ejhle!

aspo

probu

Výhov vešel

se a otevi!"

jednak

a

hlas,

ve

aby

dveím,

pes

nato

moje

spasení

práh Výhon

dejž,

pichází,"

s dennicí

„požehnaná

která

hodina,

m

mým!"

svádí s ochráncem

jinoch.

bylo,

služebníky vládyky Klecanského.

promluvil mužík;

„Bh

lze

venku na dvée a promlu-

nadji skoil ke

strachu, jednak v

závoru

života,

kapkami a mastmi za-

„Píteli Zertoni!

Kejklí poznal

mu ješt

nežli

blaholénými

víti, zaklepalo se již vilo se:

díve

zbudu

i

rukoum lidským vydal, dokud sám

neodejdeš odemne."

skínku

S^-

odpovdl

by požehnána byla!"

„Prosba tvoje stran ochrany dítte tvého

nebo rovnou

se vyplní,

t

dyky picházíme, abychom dovedli."

Pitom

pistoupil

i

k

od

vlá-

dcerou k

nmu

cestou s

Boleslavinu

loži

a dotekl se dívky, jež tu dosavad pokojn spala, i

pi rozliném hluku

a rachotu. Byla to

vlastn

jen tichá, lehká dímota, jež oudy díviny poutala.

Duše

její

všemi silami

obracela se

vždycky jen

mimo tlo nevyvádl se a zamyšlení;

jinochova

ji

pi bdní do

u vidní kolem se

se

spaní

nepokoj

z toho hlubokého

ponoení

avšak pouhým

protrhla

pi

i

a

ze

sebe,

dotknutím

spánku,

ohlédnouc,

s

a

prstu

ješt jako

radostným po-

— —^S kiknutím jevil

— jakoby

— sloze

se

s>

í>t

byl nejkrásnjší sen vy-

jí

skocivši k jinochu se

tulila.

leme, poleme, holoubku!" zašeptala; na tebe

..duše

má

také Žertou

se

k odchodu.

,,To

ekl kVý„aby klí ode dveí v kapse mé zstal, se vrátíme, abychom šaty ke hrám v poá-

však ješt od

honi,

nežli

dek

uvedli.

tím

cizí

A

;,?<>-

dávno ekala!^

pipravil

I

si

již

—

pízn

Musel bych tato

s

že jimi na loži

mluvil,

bral

lovcího.

Po pedu

pebírala."

našich

výrazností takovou do-

skrytého

ostatními

s

bratra

potšiti

k obydlí nejvyššího

šel služebník

za ním Vyhoíi

pochodní,

záze on

se za

kdyby se za-

zoufati,

si

v tajnostech

ruka

když byl slova

mohl,

tvé vyprosím,"

planoucí

s tiše

Boleslavkou,

a

nej-

druhým služebníkem.

s

bohy! jak se

,,Ale pro živé

že

udalo,

to

si

dnes ješt,

v pouhé noci, prosbu naši vládykovi

pednesl?"

jal se

moha

domysliti,

se nijak

milost vysvtlil; miti i

jej

s

o

celém

jakby

a jinoch uznal

událostí

povdl mu Po

najednou Výhone si

tu

ne-

tázati,

nenadálou

potebu,

sezná-

na pedsíni u Klecanského,

zmaeném oumyslu vražedník. tle

se

vypravování o zabitém

tesa poslouchal Zerto

nebo mu

sluhovi,

a strach jeho na mysl pipadl;

noch mezi povídáním za

adra

a

bratr

když byl

ji-

sáhl a kus utržené

—

—

<9 53 S>

jakožto památku po uprchlém vrahu, vj^-

košile,

táhl: stelil po

mužík se sokolovou

ní

synáku, znamení

„Nech, prohodil

patrnou

s

mezi

námi

trali."

—A

Vyho

nežli se je

vypá-

zlosyna

nadál,

byl

plátno

již

požadovati, nezdálo se jinochu

asu

tomu

ani potebí, aniž k

rozumných

,,já se

jakbychom

vyptám,

Nazpt

schoval.

v rukou mých,"

toto

ouzkostí ;

bystrostí.

nebo práv

zbývalo,

ke vládykovi lovímu do ložnice kroili.

U

velkém pohnutí zde muž

Popudlivá hlava jeho

lehko

i

sítí

jej

barvami celé vkolí

šeredn3'mi

svou,

byly

srdce

kypící

podezení obkliovalo

se zbouily, a strašlivé

krutou

pebíhal.

letitý

se

mu v nkterém okamžení

bez viny býti nezdá!,

akoliv byl od nejvrnj-

mu

lííc.

I

šího pítele

Výhon

znamení pinesl.

„Matko boží!" zdsil se pi „nedej aby se mi starý mozek

nedvrné Jasné,

srdce

pímé

!

ped

krvavém oumyslu do svdomí!"

V

oklamati

Ti

k nim vládyka a rtech, ale náhle

jižjiž

mu

nemohl. slova

ml

mu

svtobžníci musí

vdt — podívám

tom se otevely dvée.

—

Nikoli,

zanítil.

pastí stojí, kterouž

lidská zloinnost nastrojila. o tom

myšlénce

srdená jsou

jest oko jeho,

Ale sám snad

jeho.

m

jinoch

té

Hbit

nevlídná

se jim

obrátil

se

slova

na

na nich opt umela. Jakoby

—^O u vidní zastavil

Boleslavku, an pila

—

53

Se**—

na okamžik pí pohledu na

se

Výhonem vedena

zastavil

smyslm

a jakoby

se,

lebnému lesku lampy nevil, piblížil,

opt

i

do ložnice vstou-

na

nebo ša-

k

krok se

ní

ucouvnul, a potom jakoby se nej-

divnjšího úkazu lekal, tesoucíma se rtoma zvo„ Vraho míro !"

lal:

vcné

„Pro

homíe?"

mj,

bohy! pane

co víš o Vra-

ozval se Zertoíi jako vydšen.

„Nic, nic!" vykikl vládyka, ee byl

ped

zapomnl.

cizími

rozlítiv se,

„Kdo

Co

jste ?

že to

semnou hrajete?" „Tato jest dívka, jež u tebe pomoci

hledá

odpovdl

Bole-

oukladm,^-

proti

nyní Výhon,

slavku o krok dále veda v komnatu.

„To hluboko

jest Boleslavka moje,"

se

—

sklánje

spustil

moje,

„holubice

i

mužík,

knžna

naše."

„Pohlédni vil

jí

zase Výhon

do

ocí,

— „a

pod ochranu, anebo

ji

pane vládyko," promlu-

ekni, hubiti

vezmeš-li

necháš

nevinnou

drápm

chti-

vého krahujce."

Za do

ocí,

dlouhou chvíli díval se Klecanský dívce

záících tak

jemn

srdce rozehálo soucitem tak

se

na

lovka

nepovdomým.

nedívá

mluvil na to polohlasit,

a bolestn, že se

a

zlé

mu

„Nikoli,

svdomí," pro-

pokývna hlavou do-

—^ 54 .,Uiní

ložil:

možno

koliv tit,

aby

jímžto

ješt její

—

pro

utajil

vládyka Klecanský,

tebe

Musel

!"

Oí-'

co-

se však na to zase obrá-

nové pohnutí,

a

pikroiv k oknu,

na zhvzdnatlé nebe pohlédnul, zašeptal

u

blahožalném

to

byly ty

„To jsou

zpomenutí:

hvzdy

oi

moje!"

6.

Na památku Pražské

slavily

se

svátky, k nimžto

na palouce tance

ze

kolem

všech

kraj za

se

hosté a diváci

dn

je

Vyho

žecím

dom

hospodám

sjelo,

I

bylo se

již

na Vyšehrad pišel, roz-

a dílem pohostinsku ve kní-

zstalo, dílem

anebo

lidmilovná

knížecí

mysl a dchody pipraviti ráily. manitých hostí

slavnosti

této

hradu rozmanité hry, kejkle,

a jiná veselí, jakž

toho dne, když

kníže

každého roku na A^yšehrad

Provádly

picházeli.

Pemysla za

vyvolení

i

do Prahy, k

ku pátelm

se

veejným

uchýlilo.

Na

Vyšehrad byla celá ada komnat vzácným vládykám vykázána a Jaromírovým rozkazem ke slušné

poct uchystána.

živji v nádherném

I

bylo

toho

dom Pemyslovc,

dne

také

a to zvlášt

pozd do noci po té stran, kdež nejbohatší toho asu pán eský. Kochan Vršovský, bydlení své ml.

— —~?9

55

S^^

Bylt Kochan dvrníkem a rádcem knížete Jaromíra, muže mírného, tichého a pro utrpné bratrem Boleslavem nepráví ponkud nesmlého, choulostivého

— slovem

však

est a marný

pouhá

bezmužného. Nelákala ho

mohl na dvoe knížecím,

svými vyrovnal se Kochan

pánm

všem

že

zisk,

i

se

skvíti

nebo jménem

a statky

bez knížecí milosti

vládykám po knížectví eském:

a

alebrž

neúnavné služby jeho, jimiž Jaromírovy

dvry

a tím

mly

dalšího a hlubšího zámyslu.

Je bývala.

z djin

patrno

návist mezi

že

vlády nad jinými získati usiloval,

i

eských, jak veliká ne-

rodem Vršovc a domem

Píinou

oblíbeným

knížecím

toho nebyla však pouhá náhoda,

chytrým nastrojením Libušiným

a

v

rod

Pemyslv,

chách jako

nepatrný spíše

ta

proti ,

na

domu Vršovskému v Cestolec

nehoda,

že

panovnický

dosedl,

rod

pozdji

tentýž

nkolik matných vtviek vydav,

proti

zpupným

žádostem národu sousedního dstojné odvážlivosti

pknou domácí národnost v poplatek odvislost íše nmecké podrobiti se neBylo to šlechetné, hrdé zanevení ura-

neokazoval a i

jakousi

ostýchal.

žených bohatýr eských na

rod, jejž byli povýšili

a vývodskou epicí ozdobili, který však nyní pro slávu a skvlost

mlhami

zastíral.

její

se netrud,

i

poN^jšitel svých

— —-^

56

Sí""^-

Nemalé potravy a pohnutky k zahocení muto

zvlášt

dali

nevlídný

skrbec

to-

synové Boleslava Nábožného:

—

oslepený

posléze

Boleslav,

týmže Boleslavem mužství zbavený Jaromír a na

dvoe císaském vychovaný Oldich. I uzaveli Vršovci, stj co stj, trn knížecí zprostiti muž,

mén,

pánm zdálo, blaha nárosob všímajících a by sebe samých

nežli

dního

hrdým

se

i

,

k nové

hodnosti

vladaské

byli

mli

Majíce statny^ch pátel a spojencv

i

povznésti.

mezi ostatní

šlechtou, brali se s povážením, s opatrností a stádosti

nebezpen vytknutým

cílem, nejhlavnjší

zetel

pitom vespolek obra-

na Kochana,

kter3'^ž

jako stvoen jsa k pod-

lostí

cujíce

za

niknutí

vjsoko

i

takovému,

myslu veškerý

mu ovšem v

tak dležitého

vyvedení

život

svj

byl zasvtil.

zá-

Nescházelo

cas poteby ani osobní odhodlanosti

ani zmužilosti, byl

však pedevším tak pronikavou ohebností a bystrostí ducha obdaen, že se do s

všech veejných

i

nevyrovnaným štstím

takovou

tvá na

požadovala.

spoleenských

se

uml, vždy jen jakovou práv doba

vpraviti

odiv nesa,

I tšil

pitom

nebo sotva ticetiletý, pi dvoe knížecím ztrávil, vsti;

záležitostí

z

neobyejné po-

byl již

a

mnohý rok

nedávno

i

nej-

pilnjší radu a ruku k zapuzení Boleslava podal,

akoli nejvrnjším služebníkem jeho

býti se

zdá-

— —-^

57

S3~

val.

Nyní íkaje hlavnjší osobou na Vyšehrad

byl,

nežli

i

pátel

i

sám Jaromír-

odprc,

aspo oi všechnch,

inm

toužebné a starostliv

jeho se dívaly. Letošní svátky

Pemyslovské

zou hrozíce domu panujícímu.

blížily se,

Mla rána

zká-

padnouti,

rozhodující nad osudem trnu eského. Nejmocnjší

a

nejhlavnjší

spojenci

Vršovc

byli

Prahy

do

pijeh a pohostinsku dílem u samého Kochana se stavili,

Vyšehrad

jenž, na

stavením vládl.

v

jeho.i

I

zvláštním,

nádherným

bylo hned prvního veera

skvostných

živo

komnatách, a dlouho do noci

leskW se nejvtší sí bohatými lampami, akoliv okna zastená zvenku se dívajícím hlunou spolenost vyzraditi nemohla. Byl

to

kvas

podivný.

V

rukou

medoviny, na jazyku veselé pipíjeni plno hokosti, v

Asi

dvanácte

zde u dlouhého

o

v srdci

hlav zkázyplodné myšlénky

muž, stolu,

!

—

statených postav, sedlo a

po dvou, po tech, brzy

myšlénky a zdání

vespolek mezi sebou hovoíce, své

íše

plné

—a

nastávajících dnech

sob

sdíleli.

Za

nimi,

pozorn ze sín do «6Ín vstupujíc, dohlížela domácí ele, aby hostm nieho nescházelo; chvílemi pak sama na pedsíni mezi ele hostv anebo píchozí nižšího stavu se posadíc, zemdle-

ným oudm hovla.

— —^^ vzchopily

I

58

dv

nyní

se

oS"-

osoby

ode

stolu

a v dležitém hovoru semotam pecházeti zaalj\

dv

znamenité postavy.

Jedna

z nich,

v nejkrásnjším mužném kvtu, v

pkném

a dra-

Byly

to

hou kozí vykládaném odvu, hýla dobe známa i

Jevila v chodu a pohy-

ženštinám po Praze.

bování její

dojemnou ušlechtilost,

panskou,

usmívala

líbeznou pívtivostí, kteráž ani

se

tou vadou ceny své netratila, že se na ní

kud ztocené oi Byl

a

sného;

kdo

mohl, snadno

rád

s

i

nikdy,

vbec

považován za muže krá-

po tajných cestkách stopovati

jej

zvdl,

že mocný a bohatý vládyka

tlesnými dary svými

co

se

pon-

zazrzavlé vlasy okazovaly.

a

Kochan,

to

tvá

a

ke

tžívá, nezamítaje

sladkostem

života

poítalo

—

spanilou ple.

Jiného, avšak

byla

osoba

bylo

zajisté

prsou,

tak

nemén Víc

druhá. její

tlo

silných

zajímavého

padesáte

nežli

zrálo,

ramen

pohledu

tak

nežli

rok

širokých

mohutných

a

paží

dospla. Vážná byla tvá muže tohoto, jakoby se do ní mnoholetá touha a hluboký

kotoue dlouješt povyšovaly.

zaryly, a husté tmavé vousyf jakož

hých vlas temný

Odv

jeho

jiskrné

byl

jich

nástin

prostý, ne

oi dosvdovaly,

zármutek byly i

chudý ne bohatý, ale že

se

v

nm

schránka ducha bohatýrského skrývá.

tlo

co

—

-es

„V tom

mu

••

se tedy shodujeme," promluvil k

Kochan,

nyní

59 Sí^—

.,že

lid

n-

náš nazejtí do Prahy

odejde a ástí po blízkých lesích se ukryje?"

odpovdl druhý hlasem temné zvuným. „Na mee naše spoléhejte. Ma„Tak jsem ekl,"

te-li

vy píinu, hrob

domu Stadickho

chystati

v

rolníka,

máme my

zajisté dvojitou.

nebyl

Ci

Pemyslovec, jenž nejprvnjší pokácel

v,

háje? To mi

„Já tento

e, mu

bíhá, z níž

jjJá

ti

vím,

ti

další

Kochane

vím,

milý

—

to

posvátné

'•

Strojboji!"

pejal

mu

poznávaje, že do rozprávky zanikd}'

milý

snadno vyplynouti nebylo.

Strojboji!

Otcové nás všech

mnoho ztrpli domem Pemyslovc, a protož nyní také

nás

všech

snažením

býti

musí,

abychom

tomu ervu na jáde národního blaženství hlavu rozšlápli."

„Myji rozšlápneme," to

bych se bleskem Peruna

pravé slovo trestává. Pražský,

doložil Strojboj zaklíti

Ty potom

;

„na

chtl, jenž ne-

na

zasedni

stol

Vrahomíra vezme krajiny okolo Sá-

a

zavy, Lužnice a Radbuze."

spojí se

naše

„Mimo

to

se vrchovatou mírou tu nyní

—

pevn strany proti obecným odprcm." ale nezapome, že knžna žádá, by

„To se stane," dosvdil Kochan

pomsta na muži

..a

vylila, jejž

vládykou Klecanským nazýváte."

—

60

-es

—

6i'

mu na ochránnou

jyjá

krve ze srdce svého

„Což

nepodám," usmál se Kochan.

bohy! stalo se Vrahomíie tímto si

mstivost I

práv

její

obt

tu

nahlédnul, co se dje,

pro živé

Klecanským, že

zvolila?"

chtl Strojboj odpovdti, v tom

na pedsíni hluný hovor,

ník

ale,

ale povstal

kdjž Kochan sám

a

uprosted

spatil

služeb-

svých lovce z eledi vládyky Klecanského,

an se zrovna do sín k urozeným

„Tys divením.

Meduno?"

to,

„Co

„Mn

tázal

hostm Kochan

se

tu pohledáváš tak pozdní

dral.

s

po-

hodinou?"

žeby hodina píliš pozdní

se nezdálo,

raráškem na-

byla, an se o zjevení a prozrazení

odpovdl píchozí. „Pozoruji nezmýlil, nebo v komnatách

strojené hry jedná," také, že

jsem se

pana Kochana ješt jasný den

„Co

jest? co chceš?"

netrpliv. „Co

t

dobe nastrunné

zkikl tento

ponkud

sem pivedlo?"

„Novina moje hodí se pokloniv a

panuje.^-

vece

uši,"

nedvrn

toliko

pro tvé a jiné

lovec,

pokornji se

kolem po neznámých tvá-

ích se ohlídnuv; „nevím, jestli by tu nkde jako píse o zrad neznla." „Tedy mluv rychle a moude!" velel Ko-

—

chan a na stranu „Bylo se vypravovati,

s

vera

ním odstoupil. již

zaal Meduna Dank zprávu pi-

setmlo,"

„když mi starý

—

—S nesl,

:

61 s>

že se k zavraždní

starého vládyky dnešní

noc nejlépe hodí."

ábl

„U všech viv; „co

to

se také podivil.

že tob,

pravil,

i

Kochan

hn-

vyšeptalé lebce napadlo?"

té

„Tomu jsem svém

trhnul sebou

\'^

pane,

On

ale stál

na

milou službu pro-

káže."

„Nemluv

mn,

o

kde

o

potebu veškerého

národu bží! tu jedinou musíme pi inech svých

na

zeteli

míti.

— Pro

tedy

Dank,

myslil

odstranním vládyky Klecanského

již

že

dnešní noci

národu nejlépe poslouží?" „Proto že všecko podezení

námi

veer k lovímu tán byl. likož

pišel a hostinsky od

pozval

I

nám dvma

bylo pipadlo

zorn chtl

ale

;

Dank již

s

rozkazem tvým

práv když jsem

o

ložnice vedrati

pokik na

ped ním na

plnoci po-

síni,

se

hodlali

shromáždna

stála

zkrvácené podlaze ležel

roztíštnou hlavou."

..Protože staral,

to dílo

naše, uprosted ní vztekal se rozlícený

vládyka, a

Dank

uví-

do sín se pikrásti, odkud jsme ve-

zaslechl jsem

ele

nho

také Boreše tvého, je-

díve

spolek do vládykovy

tam

mezi

na mladíka, jenž byl pod

se mohlo

svaliti

s kohokoli

na

rozhorlil se

mu

nž

peklo radu dalo, aby se o

jiným

hlavám pomýšleti

vci

bylo!"

Kochan, ve starostech, aby nic

ped

—

<9

asem

62 6^í—

„A

na jevo nepišlo.

movu

mu

kdož

takto k do-

posvítil?"

vypravoval

I

nyní

u Klecanského, jakž

lovec

ji

na

událost

tam

sám

byl

síni

povídati

zaslechl.

„Nepozorní, nesmyslní!"

a s

nkolik

semotam

písným, pátrav3'm

„Ale jakou

vládykv

na

host,

dále

krokv uinil, potom ale okem opt k lovci pistoupil.

náhodou mohl se

to

Kochan

horlil

pedsí

lovk

neznámý,

tak neobyej-

dostati

nou hodinou?"

to

„I

víš,

„když

raenama,

pane," pokril sprostý lovec ra-

t má

teba Neklanka na

kámen

tebe; já nevím, nazýváš-li to

bhem hvzd. S

náhodou nebo

rého vládyky je

to

vru

ale

ším, že bych se nemýlil,

klíe a

mraku

arodj nik}pitáhli.

na noc k vídal

mu

—

nmu

a o

strojil

„Co

Jeden pilezl

tu-

mezi kej-

vera v souaspo ješt pozd

— jakž

kluk

to proti

sám po-

komusi, jenž

na dceru."

že pravíš?"

slechl jsi se,

jej

stai

kteí

z nich

prosil

hostem

tím

divná píhoda,

kdybych

poítal,

pomoc ho

pasti

zboí se

zabiti,

podivil se

Kochan.

,,Pe-

Meduno!"

„I nu tedy mi, pane, oci jako neplatné skle-

nné

kuliky vytrhej!" dokládal se

pak pedce

vidl, jak

potom

tento.

starého

,,Já

kejklíe

63 Qr


s

i

a slyšel jsem, jak jim lovci

holkou pivedli,

ochranu sliboval

všelikým nátiskm."

proti

„Lépe by uinil, kdyby pan

lovci

zubama. budu-Ii

trpti

!

„Všickni déle

— Pochvato

m Bh

hlas u stolu v pedsíni,

s

se

dubové židle

postava,

všecka jako

„Co ráíš

po-

mj?"

roueti, dobroditeli a pane

lovk,

ozval

stvoil!"

blahem opojena po notné veei.

„Vešel

mých

a se silné

velikánova

se

se do cest

míchání

!^'

„Tu jsem, jak vzchopila

zhyte,

snové

krásní

moji

jeho

to

drt slova mezi

Kochan,

zasoptil

!•

— ten

hledl

fen

si

v

jenžto se mi

lese protivil,

vámi do hradu?"

„Tuším že

vidl jsem ho

hradí

ped

a potom kroky

Kochan spolknouti a

med ná!

se

píí

že se mi

— Bda

mj

baviti

se

knžnou

námi k brán

obrátil."

zamyslil.

žádosti

že je

Já

vám!

dotknutím.

umím

hnv

jeho se tváiti, jakobych

íše pepln-

Nepedl jsem kterouž

Nikoli

—

v mých rukou."

sít,

aby je

mohu nejmenší mé

ochromiti

v

ani

nesmjí mi nyní pekážeti

síla

naší,

lovk,

je ten

se mi nezoškliví

k posledu ruka ztrhala, pouhým

— „Kdo

na cestách mých?

a

Ješt na ped-

!

s

pi hokosti

ale

pil;

pane

vešel,

!

Dokáži jim,

-—e9 64 S>— „Zstal kejklí s dívkou u Klecanského?^^ zeptal se nato Meduny.

„Na

dnešní noc

odpovdl

brlohy,"

odebrali

se

opt

do

své

„nebo v komnatách

tento;

vládykových nebylo pipraveného místa k noclehu a nepokoj tam panoval pro zabitého Danka."

„Nuže, tedy berte!"

se

hned vy dva k nim ode-

rozkazoval Kochan jemu a Pochvatovi. jen

aby

starostí umenšilo. Blažej ví,

kde

„Zmizeti musí do rána kejklí se panu

lovímu

se jim píbytek

vykázal;

on

a pozorn dovedete je tajnou

i

dívka,

vám

cestu

chodbou,

okáže,

kam vás

potom povede."

„Což ale pak s šastn vylákáme?"

vrn

jestli

tázal

se

starého a holku

Pochvatá a

ned-

Kochana oima mil.

„Co se na

„Mn se

to

ptáš?" odsekl

hrd

vládyka.

pouze napadlo, že jsme zejtra vespo-

lek hry zkoušeti

kornji

nimi,

chth,"

pokloniv

— „a

odpovdl rád bych

kejklí,

po-

vdl,

kde

Boleslavku a Zerton uritou dobou hledati."

vy své hry bez dívky a bez mužíka: Vyšehrad jich letos nespatí." „Provozujte

„To zachra, Bože!"

zvolal kejklí, jakoby

náramn ulekl. „Bez knžny žeme ped diváky se ctí obstáti." se byl

naší

nem-

—^s ;,

vám na

záleží

mšci?"

65

—

vládyka

a opovržením. „Tuším také,

ze

moudrého pána více

na

nežli

více

cti

bohatý

prohodil

sy-

posmchem

s

vám

že

plne'in

nyní o pí-

dbáti sluší, nežli o kej-

kly bláznivé holcice." poklonil

I

a Kochan odcházel.

chu sám k

—

sob

na

dosvdenou,

slyší"

— mluvil v du-

Pochvatá

se

m

„Bh

„lépe by

nám

se

snadnji

i

poínání dailo, kdybychom tlo nebyli tak ne-

smírn lánkovité.

I

pišla

by se hlava o poízení

postarala, nežli

A

sami pekážeti budou.'' til

se

po

loži

k hostm,

doba svrchovaná,

již

po

tch

oudové

slovech obrátoužíce

zaínali,

vstávati

jižto

si

a odpoinutí.

7.

Jakoby a stenal

odv.

jej

tisíciletá

skála

tížila,

vzdychal

zavený Boreš pod hromadou kejklíských medovina,

Silná

tluení byly

pestálé podšení a po-

mu poznovu smysly

dílem dímotou sklíily.

Však

dílem mdlobami

ani

v tomto stavu

polozmrtvlosti nenacházel nešastník odlevy, ne-

bo

jej

strašliví

se koupal ve

mnila IX.

snové

dsili.

krvavém jezee

Bylo mu, jakoby ;

náhle

však

se ta tmavá tekutina ve šlehavé

5

pro-

plameny

— —^S mu

a sežírala

66 S>

oud po oudu

válel se

i

;

a

kiel

vybedna pevnou nohou na behu se postavil, opt kolem strašlivá boue zaznla, a mezi vaním hromu bylo slyšeti hlasu všechny koniny pronikajícího, se všech ouzkostí a bolestí,

sotva

a

vrahu !'^

stran „vrahu!

že

volajícího.

ne-

utíkal

I

šastník až upadnul, a studená ruka ho za chtán

Vtom

chytila.

níceného

pi

se probudil a

navrátiv

se

nepromluvil

A

ta

Boleslavkou

s

na dívku,

ani slova

již

v skutku

nho

též o

skoila.

napnouc

odv s tílka shodila „Pemysle mj!" zašeptala

raménko

chtla — a

Na

spánek

toto

jí

ješt,

obejmouti

okamžení byl mužík toužebn ekal.

v tžkých snách úpti,

loži

a kus utržené košile

pálil

žhavého železa.

jej

I pistoupil

a odházev hromadu

snem trápeného

na

a na

zastel umdlené oi.

Zaslýchal bratra na

steli

nkoho

jakoby

,

aby

nedbajíc, se

tváí poád usmívavou lože

od

sedniky, a roz-

do

Klecanského, potichu vešel

ulehla.

za-

uvidl.

státi

Bylt mužík,

si

nov

plamýnku v kahanci bratra Nedomysla

vedle postele

kesav

kmitání

buditi.

na prsou co kus

kvapn k pozaal tžkým

tedy

šatstva,

„Brate,

Boreši!"

volal

hlasem polotajeným, k samému uchu se na-

kloniv, až jej probudil.

vení vyvalil

na

procitlý

A

jako

v

oi; tváe

dsném

ml

vyje-

zahátý,

— —

67

'^

potem

celo

vena.

hrzou

Zeitoii

„Co

„Upokoj

ztrnul.

již

se,

brate, já tu jsem, tvj bratr!"

co jest?"

„eho

chlácholil jej mužík.

se lekáš?"

„Nieho, nieho!" odpovdl se,

jakoby

m

Sen

na

— již

..pak

otc

t

aby

dej,

ve snách

bychom

sáhl

nieho ne-

ses

zdychnul

škádlilo!"

sebe

vedle

tiše

u mne penoelehuj.

ekl ješt, kou,

smrt byla sáhla. „Já se nelekám.

našich

lekal, nežli co

Dnes

onen a otásl

podsil."

„Bh mužík

poote-

zaal pak nešastník tady? jdou již pro mne?"

jest?

„Jsou

jektati.

zježeny a ústa

vlawy

zalito,

Q

pospali.

Svlíkni ale kabát,"

nedokav, akoli s tesoucí-se rumu pitom ke krku, jakoby mu pi a

svlékání pomáhati chtl, vlastn ale jen, aby

ním

kabát rozhrnul a pod

Uinil

tak,

„Kdes

košili

pohlédnul.

a jakoby šípem projat uskoil. košili?" zvolal s

roztrhnul

si

jektavýma; rozespalý

ale

podšen nebyl šili

na

mu

cítil,

o

že ho

rtoma

niem nevdl, nebo

Vyho

na

síni

za ko-

popadl. I vytáhl nyní Zerton kus toho platná

ze záadí, podíval s roztrženou košilí,

se

a

potom nešastníku v Boreši?"

s

na

podobu

hnvem

uši:

i

i

vorovnal

žalostí

„Kdes byl

o

ji

zasyel plnoci,

—

—

--es

Pronikav zkikl na

68

Sí^

a skácel se

tento,

lože.

„Vrahu, vrahu !^^ bdoval mužík, se

nazpt

zaal rukama

lomiti.

„Nikoli, vrah nejsem

„ábel

mou

duši

a odvrátiv

I''

jen lákal,

skucel Boreš na do

síti

mu

loži.

ale ne-

padla. Srdce neví, co ruka spáchala."

Ve

hluboké bolesti

nyní Zerton se

tu

stal

svšenou hlavou a sepnutýma rukama. „Kolikkráte sbírali po ddinách klasy, a k cizím

stil

jal se

bohm pebhl,

pak tesklivým hlasem

jsem, že

již

A

byl

zplakali.

— Boreš

k dosažení statkv duše

inu

„Nebudu

hrozí, se

již

i

k

ženy bohu-

co

mámili,

jak se

zapletl, jak jej

prostedkem

hodností, a jak se nyní jeho

nmuž

lidem

do

byl

ruky

oí

dívati"

— „ruce mé budou krví páchnouti. A moje — o Libunko, Libunko!" jest

jen

hoi mému

vypravoval,

val

„Kdo

to

opt nalézám!"

nevdomky v osnovu zrádnou

zahynutím Klecanského

té

pedce

bylo proti

dnešnímu, an bratra co vraha

Oba

„I myslil

žalovati.

neuvidím druhorozence

dtskou metlou

opu-

synu matky mé?'^

milé, a žalost moje byla veliká.

slabé šlehnutí

m

co jsi

Libunka?"

ptal

propjil.

— bdoLibunka

se Zerton s

nov

rostoucí starostí, vida bratra skoro v zoufání.

;

—<9 69 mj

„Ráj Libunky

zhrozí, a

nebudu se k

„Nezoufej, brate bolestná

—a

zemi

ní !

smt

m

dívka

piblížiti."

Mkké

pohne myslí

lítost

svt bez

pustý je

bude nyní pustý, nebo se

£

!

na

ío3~

dívek

je srdce

jejich,

a

vrná

láska

ráda vinu omluví/'

m

„Ale kdo

kdo

ochrání,

ped svtským

trestem ukryje?*'

opus Vyšehrad, vyle ze

,,Poj semnou, do nhožto

hnízda,

zrada

Poj

zalézá.

— a mi-

opt s námi upímn, pjde s námi

zas do širého svta, pobývej luje-li

t

dívka tvoje

pomene na vinu jasnou

boh

Poj

tvou.

odlehení

nabude

semnou

v život

s

námi,

a

a za-

duše

tvá

Pod

dobrodružném.

milostivých oblohou

nabude

pokoje

nám poplynou dnové vezdejší.'' „Pjdu, pjdu s tebou!" odpovdl Boreš

duše tvá, a vesele

keovit

s divou radostí a

Avšak pi

ml

této

své

bratrovi ruku tisknul.

nadji brzkého vysvobození

nešastník ješt jednou strachem

zrazením blízko

umírati.

na schodech.

úpl Boreš bystré

Ozvaly

a

ucho

ob

se

totiž

„Nevydávej

m

ped

vy-

opt kroky na soud!"

ruce po bratru vztahoval, jenž poslouchal, kdo

nakloniv

se

to

as

blíží.

„Chovej

se

šat kejklíských

tiše!"

na

potšil ho mužík, a

naházel.

V

opt

tom se kroky

—

" "

—^•es

pede dvemi

a lehké klepání dalo se

zastavily,

— „Kdo

slyšeti.

70 s>

to?" zeptal se mužík ostražitý.

„Vládyka Kleeanský posýlá sluhy se

venku hlas neznámý,

knžnu

pivedli do

komnat jeho

,

s

i

kdež jim

ozval

ješt ped jitrem

..aby

Boleslavku

své,''

otcem

Zertonm vykáže

pohodlného

místa.

S podivením otevel mužík dvée, a podivení jeho zrostlo, an za nimi vedle osoby neznámé i Pochvatu státi spatil. „Co tu tak pozd hledáš?"

jal se

ho

nemoha, které svírati

poalo.

,,S

pro

kvapn tázati, tušení v sob zmoci mu náhle jakousi ouzkostí adra

—

jak vidíš

tebe,

Klecanského

vládyky

lovcem

picházím

bdním

dlouhým

nejsi-li

osleply.

t

„Já

A

že jsme

sotva

toil

nevidl v komnatách vJádykových!

ale

se

jsi

ke

do bran Vyšehradských vešli,

spoleníkm

zrzavého, jenž byl

v lese mou Boleslavku pokoušel."

„Nema asu marným Pochvatá,

,,a

probu

tlacháním," odpovídal

holku, aby nohy zvedla a nás

do komnat provodila, kde pro

ni

líbeznjšího lože

chystají." v v

„Já rostliv

ti

nevím !"

ped

v

^

v

opel se mu Zerton a sta-

Boleslavku se postavil.

„Pro

pišel jinoch, jejž vládyka synem nazývá?

ne-

Nepi-

— —*^

„Kosti

odpoívati

jeho

po

Poj, poj

bude

železné,

cest

nepiletéi

Mne

aby nemusely

noním

a

musí hoch

jitra

— rychle!

ti

trmácení

vládykou na honbu.

s

také klapky tlaí,

již

nevím!" optoval mužík

..Zrada

ouzkostí.

ti

s rostoucí

páchne z úst a ze tváí.

Ty

a u vládyky Klecanského nenalévali dnes

pil,

íše pro

Ty

tebe.

Bohem

jsi

Pochvatou.

také" —

ty

t

neznám, a

lovího hodí se snadn na tlo.

Ty

Dolož mi

vždy

mluvil

k Medunovi, jenž

se

...Já

u zrzavého!

pil

svým — a

horlivji, obrátiv s

— Pro

zejtra co dlati."

„Já

se

nejsou

daleké

a za ranního

jsi

s tebou!

sám pro holubici?'

holub

a

71 6>

mn! Nepjdu

stupuj ke

;

šat

se

byl pišel

knížecího

mi dolož

také!"

t

aby

,.I

trpaslíku!"

divý

jelen

na parohy vzal, ty

Meduna.

zaklel

„Budeš

nás

marn zdržovati! Zbu holku, u všech v Cl má spaní z kamene?' A pi tch uinil

krok,

buditi

chtl;

tady

všudy! slovech

jakoby sám Boleslavku ze sna pro-

a napnul proti

ale

Zerto

nmu

„Zpátky!" zvolal

se

vymrštil

na peles

ruce, ve tvái všecek zapálen.

— „zrádcové

jste! Nejistý krok

vás prozrazuje!"

šprým až hokým úsmchem

,,Nech

mu

s

na zejtek!"

domlouval

Pochvatá; „nepišli jsme

—

—


72

6>-

pro ty tvé otepky, a hledáme

kou

t

celého

s hol-

i

tvou.'^

„A

zkikl mužík znova

co tu ten hledá f*^^

vydšený, an

dvemi

najednou za otevenými

si

tetího muže povšimnul, jenž byl za prahem

v ruce

stal

lampu,

drže

kterouž

jím však Zerto,

ponvadž v

tí jezdc poznal, kteíž

ke sboru pibyli.

nm

jednoho z

byli o poledni

— „Co

tu

ten

šle-

Zdsil se

kolem žádného jasná nevydával.

haje,

uzavíti

tak

plamýnek jen k hoejšímu otvoru

mohl, že

z-

onch

na pasece

kiel

hledá?*'

mužík, a osoba, dosavad v temnostech za prahem stojící,

vidouc že prozrazena, postoupila

pedu. „Nedlejte

krok, a tam

A tato

dlouhých kejkl,^^ jala se

s nimi

„Chopte se jich silnýma rukama a zacpte

mluviti.

jim ústa. Se

kikem

nyní ke

i

schod

do ouzké chodby není deset

žádný neuslyší, kdyby se jich

jich

skály pukaly."

v skutku

nežli

slova doekl, byl

Kochanv, Pochvatá popadl mu-

Blažej, již

lovec

žíka s ouzkostí zápasícího a tak siln ho v nárui

sevel, zel,

že

ubohý nadarmo nohama v povtí há-

chtje se vymknouti. Zoufanliv vyrazil ze sebe

ješt:

— nevidomý m pomstí! mne, synu matky mé — Boleslavko

„Bda vám

matuj na

Pa^

dále však mluviti nemohl, velikán ho byl tak pe-

vn

tváemi k prsoum svým

pitisknul,

že

mu

—-
73

í5>^-

jenom ješt temné skuení z úst vyklouzlo.

duna byl zatím outlou dívku v polou a na schody

k ouzké

vybhl, kdež jim

s ní

chodb

tajné

,

svítil

I

Me-

tílka uchopil

obma

Blažej

zamknuv dvée

,

u prázdné, jak se domníval, sednicky.

8.

Nepokojná byla

né

vzešlo po ní

Knžna toho

dne

to

noc na Vyšehrad, a hlu-

jitro.

Miloslava,

sestra

Jaromírova, byla

blízkých

lesích

honiti

po

a za tou píinou zaalo se

šehradském

hluiti,

chod ješt pokojn

spala.

prouha ržového

protjším

na

a

nejevila

po náhradí

již

Vy-

akoliv na modrotemném vý-

první

ani

ustanovila,

jitra

behu Praha

se

dosavad

Chasa lovecká, znepokojena jsoucí

beztoho povykem, ve píbytku nejvyššího lovího,

pána tu

svého,

scházela,

rokujíc šlejíc.

a

o

povstalým,

napoád ješt

pvodu vraždy

obyej

o

a

všelijak

píhod

se

domý-

fen, ozvalo

se

estn vítajících lovc Klecanshý. Pi zái nkolika plá-

polajících pochodní

tváe

se

houf

mezi

vstoupil vládyka

asn

strašlivé

Najednou zaznlo štkání

okiknutí,

zbledlé

mimo

skvly

jeho,

se podivn, až

slova jeho

k

ustrnutí,

znla temn, jak

—

—^ hrohový,

ohlas

a

74

(o>-

nespoinulo na žá-

oko jeho

dném ze pítomných lovc. Dával

jim rozkazy,

jak se chovati mají, a prohlížel jich zhra.

„Já dnes do les nemohu," doložil posléze, „nebo seslablý jsem po leknutí, že se v

ln

mírumilovného domu híšná vražda

lovkem,

jejžto

Na

vrážil

ale

:

se

jejím

vidti

život

mém

nejednou pro pána, pro pátely

jej

živu

býti

to

napájeti, a

nezáleží, i

cizí

od-

nedvrou, denn jedem vkol všechnm ve tváích s

Tys vražedník

:

a

jsem choval po svém boku spíše

jako pítele nežU sluhu.

já

strojila,

mj

!

—

to je horší, nežli

umíti!"

S utajeným debolestným prsou sevením poslouchala

Ticho bylo kolem v zástupe.

chem a chasa

s

písného pána,

jejž

nikdy

nebyla

takto

mluvícího zaslechla.

„Vlastn bych nyní na soudnou dnouti anebo žalobu

znla vládykova

e

ped dále

stolici

knížete položiti

— „avšak

zase-

ml" —

v samotu se

uchýlím, abych duši svou v nejhlubších záhybech prohlédnul, zdali jsem dýky vražednické zasloužil,

a kníže pána poprosím, aby jen bezpeí vlastního hledl, nebo bojím se, že nebyl nž mne samotného nabroušen. Je-li ješt nkdo z vás ve spolku s tmi zlosyny" zaal opt ostražitji

pro

—

— -~~?S

75

Sí'

po krátkém oddechnuti, náhie však zase umlknul.

Neobyejnou mrtvost jeho zahánla znova kající,

pirozená prudkost

dmula,

oi div

chci viti,''

prudce

nemohu

a ne-

zvolal pronikav, „ž:e by tolik kou-

výstelk nenalézá

m

mu

se

se koulely. ,.Avšak

mém sad

kole na

— prsa

vzni-

bylo vyrostlo

;

prašivých

tak

štpu šlechetném. I slyší Bh, že bych pi druhém potkání nestál mezi se na

vámi se slovy tak tichými!"

V

tom se ozval dusot frkajících koní, a nežli

se lovci se houf

skvla

adou k uvítání jezdc z prvního

se

panna

—

postaviti

dvoru na druhý.

dennice Vyšehradská

dobalo se v skutku, jakoby

hvzda na

noucí se ona

snouti zaala. Byla

to

pihnal

mohli,

píchodem

V pedu ;

i

po-

jejím lesk-

nebesích blednouti a ha-

Miloslava,

sestra Jaromí-

rova, spanilé oudy ukryty majíc dlouhým tmavo-

hávem a jako krásné brny. zeleným

„Bh t zastavujíc

kon

dnes povst nebe,

pozdrav,

již

vlity

milý

na

vládyko!"

u samého lovího.

hbet

široký

zvolala

m

„Jaká

to

polekala, drahý píteli? Pro milé

povz, byla pravdivá?"

„Kdyby nebyl

Bh

lovk/' odpovdl zestárlé tlo mé studeno

mocnjší

Klecanský,

nežli

„leželo

híšný

by

jako mého \Taha."

nyní

„Dnes tedy panna i

s

ku

,.Musíš

knížecí.

bratrovi, a

„Bodejž byly šastny šípy

pjdu,

sml nem

i

pi

ve své

lovka

tebou

jednou

tvoje, paní, a

osob pál bych

ruce

poslati, jejž

hone, kterýž tu byl nazad

i

ode dneška syní

Vý-

se svými psy stál.

panny a paní naše

se budou

abych

si,

S tmi slovy pivedl ped

nazývám.''*

„Tomu

si

nebezpeí! Já sám dnes ovšem ne-

ale jako

s

my

pomžeme."

bez mistra

mrštný

ekla zase

námi nepojedeš,"

diviti,'--

usmála se spanilá lovkyn; „nebo vládyka Klecanský až dosaváde ke stavu otcovskému mnoho chuti neokazoval.

Nu

uvidíme, cos

nám zdárného

na Vyšehrad pivedl."

Oko

její

spoinulo pi

chovi, kterýž tu,

tch

slovech na jino-

z každélio nového výstupu no-

vého potšení nabývaje, neohrožen

vem na

knžn

díle

stál

a

s

úsm-

tváe hledl. Tvá jeho rdla se vystupujícími nyní ervánky, na díle pado

nickým studem.

„Udláme

ho dnes naším ochráncem,"

ješt Miloslava toho

i

libostným

pan Kochan

plny ruce

s

Nemj pée sám

s

strachy

s

usmáním — „an

ekla bez-

maje doma

námi nejede,

pípravami ke slavnostem co dlati. o hocha, pane

ped kaními

zase pivedem."

vládyko tesáky,

!

nemá-li on

zdravého

ti

~^ Hluným jezdc

stup

kroky

brány

ze

—

hnul se pak veškerý zá-

dupotcni

Vyšehradské,

silnými

a

za ním lovci ve spolku štka-

se

pustili

6i^

ps.

jících

Bylo krásné zyk

77

jich

Výhoii

se

se

Zpívalo se a

rozvázal.

pirozenou

druhm

Lovci se rozveselili a ja-

jitro.

povídalo.

upímností a bodrostí sebe sám

pichýiiv,

mnohým nápadem, mnohou

i

pátely

nové

otázkou a

k sou-

odpovdí

vyrážel.

Na

pokraji

les byla

nejbližších

se knížecí

lovkyn s prvodem svým zastavila, ekajíc až pší lovci k nim pirazí, a potom vespolek do hustin se pustili. Plamenem kouzelným hoely nyní oi Miloslaviny, tváe její leskly se líbeznodlouhými kadeemi jí stí dvou rozkvetlých rží, pohrával ranní vtík, a celou pannou trhala dychtivost po blízkých radostech lovu. S podivením i

a zalíbením pohlížel na zala,

aby

jí

ni

Vyho. Byla mu ká-

po boku zstal,

a lahodnými,

lou mysl a istou duši jevícími

svým svencem rozdychtila,

že

;

brzo

kon

ji

oddával.

slovy mluvila se

však myslivost

svého

Výhone za sebou zstavila. I lesem vkovitým sám a sám, provázen, a libovoln

vese-

napoád

tak

pobodajíc,

bral se nyní tento toliko

psy svými

rozmanitým myšlénkám se

— —S „Podivná je

78 6>

vc," rozprávl ksob;

to

ženštiny jsem již poznaly

Vyšehradská okna pohlédnul. jsou-li

zkusiti,

tyto

do

a

Pro

se mi vinula.

na

ni

pomyslím,

stojíc

pro

u srdce? pro mi

pedemnou k

neposkakují slova na jazyku

— Ajta,

mi nic neíkával!

srdci

pitom ouzko

mi

je

iním

ili

otce jsi

když na

zle,

ili se mi tak dje,

mám?

by

hovoil,

s ní

mi ale tak není, když na Mi-

pohlédnu?

?

den

celý

tak vesele jako jindy?

vzývati

nepodobny, jako

— když

mi na klín sedla, nebo

pohledám

žádostiv

bych na otce zpomínal, celý den bych

oí hledl

loslavu

jsemt

I

všecky

tak

dv. Ta Boleslavka

je mi jako jí

si

„dv

a sotva jsem ješt na

že

co

ji

Podivíne!

o

sám nikdy

ni

knžnu tom

si

knžnou

s

nemluvil?"

Takto

sám

s

sebou

brzo

hlasit

brzo

jen

v duchu rozmlouvaje, napoád Výhon hustým

le-

sem kráel. Mysl jeho byla jasná, každého dojemu schopna pod šírým nebem, v libodechém

—

houští, byl jako sli

maje

otce,

domovem.

V

rozkoši této, na

Vyšehrad a knžnu, jako

pacholík radostn poskakoval, dlil

se psy, až najednou pro

„I aby do toho

tisíc

ostrých

smíchu, stží se prodíraje klestím."

A

;

i

my-

nezletilý

honil se a šká-

houš

dále nemohl.

me!"

„však já

dal si

pi tch slovech lovecký

se

— do

cestu pro-

nž

vy-

— —

<9 79 S>

mu

táhnuv, jež

byl Klecaiiskv

ped odchodem na

bok povsil, tak silnými a hbitými ranami do spletených jedlových se hustina tná

ped ním

nevím, kdo by

tom

ale náhle

v

to

i

se

vtve jinoch

mu

ho pak

zašiti

co

ohledávaje

ped

pedu

pomoc

o

—

eh-

volaly.

sebe ostrým nožem tepaje,

nho

suchá pírka okolo

ke

dovedl."

na blízku koské frkání a

hlasy lidské, jakoby

Silou obrovskou

že

nž

„N^o-

pakli ho ucho neklamalo, mísily

a

tání zaslechl,

se

—

zaala.

brzo jasniti

„Kdybych jím kanci bich rozpá-

a potžkávaje.

V

že

letorostí sekal,

ocel!" mluvil pitom, ostrý

to

ral,

bezových

a

,

bral

lítaly,

zapomena hned

na

žert

a obveseleni. 8astne také v nkolika okamženích

probednuv, na míst se

hustinou

duby

stoleté

jeho za sluchem

nadálého

hmotu

mnou divokou na zpoceném sati

zaínal,

stehna

kži

letíc,

i

zastihlo.

sviní spatil i

dsícím se

tenké

vysoké

ovšem prudký stelila,

poídku

již

nohy

tráv šíp

hned

V

tam

píinu ne-

zde

zápasu

knžnu

nára-

Miloslavu

koni, který jižjiž kle-

maje

v husté,

zapleteny.

svj na

krátkého

s

totiž

slintající

kopí

se

až

Knžna

avšak pro husté šttiny sotva

poranivši,

oko

bystré

a

stály;

kdež

octnul,

po byla

šelmu vyjí

povrchní

chopiti

a

na

píhodnou dobu íhati musela, aby je rozvtenému zvíeti do ledvin vrazila. Zdivoená brna

— ~^

80 S>

zaala však pod ní zadníma kopytama vyhazovati a na pední kolena klesati, tak že knžna nyní pouze na anebo

hledla, jak by se na sedle udržela,

to

úrazu na zemi skoila, kdež

bez

nebezpený

nastával.

boj

I

a v tom se z blízké houšti co se dje, a na psy o

Výhon

Spatil

vyítil.

Jako

pokiknul.

—

s

vtrem

šumla hned kolem nho erná mrštná

závod

zvíata, a

strašlivý

avšak

vzteklostí,

štkot vydavše,

házela sebou rozkacená

anebo

jimi

ji

náramnou

s

na lesní šelmu se

s obratností

i

a za plece

uvrhla, za uši

hazujíc,

ale

jí

zkikla o pomoc

Zuiv

popadajíce.

svin, psy

stranou

ze tlamy

zmítajíc;

jí

odsliny

kapaly, a ze vnitností dralo se strašlivé rochtání.

„Pus

ho

— pus

ho!"

zkikl nyní jinoch

na psy, a dobhnuv místa, kde se rvali,

sám

s

nožem, jakž

proti

potvoe se

v ruce obnažený

jej

nepítele spativši, hned se na

držel,

Tato sotva nového

postavil.

se byl skril, sehnuv

šelmou

s lítou

nho

koleno, a

s

ítila

on pak

;

ostrým nožem

v ruce na každé hnutí zvíete bedlivý pozor ml. A když se, oima jiskíc, s otevenou tlamou skoro

až

a k samé se

ranou

k

nmu

zemi

shrbiv —

zvíete

šenou rukou ocelem, celé

mu

pihnalo,

byl

nž

bicho

otoiv

se

že se podobalo, jakoby

pekotil

pod srdce až

rychle

—

silnou

vrazil,

a zkua

trhna

k zadku mu rozíznul.

— <5

S>~

81

Ješt jedním skokem hodila sebou šelma zniená, otoila se a potom nohama klepajíc ve

keech

smrtelných

k Miloslav

to

znova

Byla

piskoil. zahlídnuvši

lekla,

Vyho

sebou trhala.

ale

na

se panna knížecí

jinocha

ped

statnélio

šelmou skoro na zemi, a vykiknuvši chtla

lesní

mu k

pomoci

pispéti

skoku skácela se

tlesných

sil,

avšak

,

kon

s

kvapného

místo

jako u pekonání všech

a mdlobou zasteli se smyslové

Spadla do vysoké

zrovna

trávy,

brny,

vedle

hbet

kteráž ale, dosti rozumná, že paní svou na

pokojn se chovala. Zakrvácený nž upustiv

její.

necítila,

již

se

jinoch

k Miloslav, a sám ani

nevda

snížil

,

na jedno koleno

rám

co poíná,

ovinul

a

mdlobami

spanilé,

druhé koleno

co kolem

nho — zapomnl

les

tlo

spoutané

hnuv, na

je

si

bok

okolo

svoje

její

položil.

na

lítou

I

jejích

nazdvi-

nevidl,

šelmu,

na

na Vyšehrad, a celou duši ponoil v po-

i

Tváe

na díví pvaby.

hledu

její,

akoliv ješt

nedávno honbou zardlé, byly nenadálou nehodou

ponkud

spanilejšími

než

oka

odvrátit,

s

nich

prvé

k nim spíše ješt položiti

ml.

oi

mu

se

IX.

práv nyní ješt vidly. Nemohl ani

zbledly, ale jinochu se býti

ano

zalily,

mu, jako

by se

ústa svá na ústa její

skloniti a

Krev jeho slzou

bylo

zaala a

rtové

živji

jeho

6

prouditi,

oteveli

—

83

<9

slovm

se posléze ke

(oi'

— Bh

,,Písám

:

ta

!

žena je

krásná!'^

A

byl

sotva

takto

doekl, prohlédla panna

—

knížecí. Nové nebe otevelo se ped jinochem! Rychle si na elo sáhnouc a okem na jinocha

hodíc, trhla sebou dívka, aby povstala, a

byl

Výhon

mu

v krvi se

váleti zahlídla její

spoinulo

mluviti,

zachránil,

ruku

a

neznámj^m citem veden, k

vru

zpamatovala

:

s

na stateném ochránci.

„Zivos mi pohnuta

dobrý

jí

pomohl, a ona opodál lesní šel-

vstáti

se bylo stalo, a oko

vdkem

když

Bh

jinochu

se,

co

nevý^slovným

—

"

jala

se

mu podala, kterouž on, ústm pitisknul. „Tebe

na Vyšehrad

poslal,

abys

vdná

srdce opoutal a svými dlužníky uinil.^'

„Sluhou tvé

„Spas

noch.

vdnjšího

V

m

díla

uiním!" zvolal

milosti sebe

Bh! mohl

já

nevím, jakélio bych

zaíti.'^

tom se na blízku

lesní

„Chovej se moude,"

brnu

dobe

rohy ozvaly.

promluvila

ruku svou jinochu na rameno

mi na

ji-

také s

pomoz, umíš-li

Miloslava,

položíc — „a

konm

nyní tak

se otáeti, jako s lesními šelmami."

„Báti se ho

alespo nebudu,^- prohodil

pirozeného rozmaru nabývaje máhaje.

„Báti

se

nebudu,

rozkazu tvého zabaví, a

a

kde

litoval

ochotn

m

bych

jinoch, jí

po-

služba

dle

toho,

kdyby

mé

byl

Klecanský nehodn

otec

milostí

tvé po-

rouel." Miloslava byla mezitím loví trubkou blížícím se

lovcm odpovdla,

hemžila

se

telkyn,

s

a

nkolika okamženích

v

veškerá družina lovecká kolem veli-

úžasem pohlédajíc na nesmírnou

potvoru, kterouž byla panna knížecí

— tak

lovc

neobyejnou ranou

usmíval, vida

Miloslava

že

chasy neodpírá,

pál

i

jí

Smutn,

ln víc,

zkolila.

Výhon

se

pochvalným slovm

sob

doufal.

hlavou sklopenou

a

rukama na

s

složenýma sedla Boleslavka, slova nemlu-

Zerto rukama brzy lom, brzy tváe

ve skvostné komnat.

bíhal,

Ve

s

— dle domnní

potšení, jakéhož

sám ješt astji zpsobiti

lesní

vedle ní posi

zakrývaje.

slovech nesrozumitelných pohybovali se rtové

jeho, a z

tžkého povzdychování bylo vnitní bo-

lest jeho poznati.

kama

zatleskal

Najednou a

šklebiv

ale

se

div poskoiv usmál.

—

—

„a

ne vy-

lstiv

opíti

pistoupil.

„Ne-

vrných neopustí,^' zasyel mozku jejich, aby se úpadm

svých suší

dovedli."

vrkej

Potom se otoiv k dívce

žalostiv, holubiko

ru-

moje!"

;,

Perun

promluvil k ní

—

— prosebn

84

>S

„brzo peroutka

;

{b>

svobod

svoje na

roz-

budes/^

pínati

Ale dívka

neodpovídajíc,

tvá

Ubledlá byla

bala.

oud

nebyla

Meduna

na lože

odnesl;

a

mdlý zrak co

sklonila,

bylo na

i

sebou nehý-

ani

nebo

její,

byl zrádný

ji

tak pohlédnouti,

ni

jako na první zábíesk denního svtla.

Dávno

dívka

a

žilo,

se bylo

stole

nadarmo

okolo

okna,

tu

ješt v

z

— poledne ^

blí-

Na f

obcházel

na

malé,

Vyšehradu

vidl,

výšce

veliké

rozlehlého

v

Zerton

cekala.

nhož u

se

bez pohnutí sedla. v

snídané

nádvoí

prázdné

rozednilo

ekal íhal, zdaž by nkoho nespatil, na njžby zavolati mohl; avšak díve se lidí dokal dvemi do komnaty picházejících. Byli tam dva a

i

sluhové svého,

vkroili,

k

nmuž

picházejíce dívku

s

pivésti

rozkazem pána

mli;

a

mužík

v nich ony dva jezdce poznal, jež byl vera co soudruhy zrzavého na pasece uvidl.

„Napnte drápy

jinam!''

zkikl na

n,

sko-

kem se jim v cestu postaviv. „Poletování vaše jenom za noní tmy se trpívá — jasný den vás oslepí."

„Hle žej,

si,

blázne,

svých oí!-'

lupim svítil Tob bychom ale

kterýž byl v noci

kdy a kam

koukati.

odsekl ;

ty svoje nyní

zamknul a díve

cinkot pánova

mšce

uslyšíš."

Bla-

„my víme radili,

abys

jich neotvíral, až

— —

85 S>

'S

V

tom vešla

ubránili,

odvedla dívku,

a pokojn

kolem

s ní

slibujíc

se

šperky

jí

ani nevidouc

dje, mimovoln

ani

povstala

kráela.

„Holubiko za

do komnat}^, a ne-

Dívka však

a rozkošné hodiny. neslyšíc, co

letitá

mužíkv, jemuž beztoho sluhové

dbajíc na odpor

dobe

žena

i

— duse

moje!" volal Zerton, ruce

„Puste m!" „Ty zstaneš mezi námi, až rozumu nabu-

ní rozpínaje.

deš!" chechtali se sluhové. chovati,

opatíme

tato byla,

kterou

ješt chutnjší

ti

snídani,

nežli

pohrdl."

si

val mužík, sluhm z rukou mi dejte Nemohu se tiše cho-

jedu!"

..Jedu,

se trhaje,

budeš-li se tiše

..A

..Jedu

!

vati."

„Xuž tedy tito,

a

s

hladem

tovaryš!"

zasmáli se

dveím, aby ubo-

pustivše ho brali se ke

hého zaveli. ,,Hlad

vaše!"

na vás

zkiknul

a padnul na zemi.

—a

za I

blesk

Perunv na

nimi mužík svíjel

ený, a brzy opt jako bez

jako

se jako života

brzy sebou házel, psti zatínal a

hlavy

v zoufání

kemi ležeti

oima

sto-

zstal,

strašliv

krout pronikavé skuhrám vydával. „I aby do toho všickni erní!'' zkikl jeden

z

muž,

již

na prahu se

obrátiv.

rovnýma nohama do pekel?"

„Nepojede snad

— —

^S

„Posednul

t

86

S> se druhý, a k

ábel?" ozval

mu-

nebo

žíkovi pistoupiv zlehka jej kopnul. „Vstaneš

nevstaneš?"

„Na mou

ekl zase

bledne!"

„To by mu raráš

—

se

podívej

duši,

vždy

celý

také blíže pistoupiv.

první,

pošeptal,

aby nám tady duši

vypustil."

„Sko

podívá, a má-li

Já ho

nese.

A blízké

a

pro starou Bohuši,

na

a druhý

pohlédnout

;

sluha

pi-

je

položil

ho na

spchal ze

dveí.

zmítati, že

sotva že

ale

u nho sluha za odcházejícím otevenými dvemi volati, aby mužík

žílu

na postel hodím."

tu zatím

Znovu poal ubohý kejklí sebou byla

a

doma njaké kapky,

v skutku mužíka popadnuv lože,

mu na

se

se

obrátil, si

hrza

pozstalý

chtje

pospíšil:

na

skoil

a prošvihna se sluíiovi mezi no-

s postele,

hama jako blesk, zmizel po chodb. Nevda, co se bylo stalo, ohlížel se osamotnlý Blažej po komnat, pohlédnul na lože a zaal klíti. „Bodejž ti morová rána ty ptaí

—

nohy zchromila!" kiel, dlouhým krokem za uprchlým

pospíchaje

chodbu peletl

,

;

ten

však

nedbaje

anebo se uhnul. Akoliv

,

do

byl

již

dlouhou

nkoho-li

vrazil

nevdl, kam vlastn

bží, pedce jako šipka po nejbližších schodech

dol

se pustil,

doufaje že brzo na

nkterý

dvr

— —

87

.?9

S2'

knížecích stavení sebhne, tam své neštstí ohlásí

Avšak tyto schody pivedly ho teprva na kížové chodby, odkudž pak, stoje co uprosted sítí, kudy kam se rozbhnouti nea o pomoc poprosí.

vdl.

Ouzkost

pichlavým prutem popohánla,

jej

podlaha imi pod nohama hoela

— ba

nyní se

mu

také zdálo, že již na blízku za sebou honce zaslýchá.

I

beze smysl,

jako

až vrazil do

Pestoupil práh a octnul se v bohaté ko-

dveí.

mnat. mužíka ho

letl

však ouzkost,

Byla-li

sem vehnala,

bylo

ježto

prchajícího

nyní leknutí, ježby

málem zase bylo vyhnalo.

Jakoby úkazem

plnoních hrob podšen, ztrnul mužík ve prvním okamžení, potom se zaal na celém tle tásti, a posléze na kolena padna zvolal

:

j,Duchu Stroj-

bojv!" Stál zde u okna muž ve hlubokých my^ v v šlénkách, a nenadálým píchodem Zertone vy>

tržen, zasmušilou

tvá

pozdvihl. ^,Co jest? co tu

mluvíš o duchu?" zaznlo

potom silným hlasem

po tiché komnat.

„Svtovid se s

pláem

loví

a

popej mi

i

m

netrestej!"

rozkikl

smíchem kejklí, vida že

posta\Ti

živou

slepotou

ped

podívati

pro njžto patnácte

sebou má.

„Jenom dnes

tvá mého plá vedu." A

se ve

dobrodince,

let

po kolenou

k nohoum mužovým se prišoupav, stevíce a

šat

mu zaal.

líbati

„Co chceš? Kdo vzchopiv, s

po

pane

se

a

mužíka

pána svého poznali

letech

dobrodince

opíraje,

dom

„Slyš ten

vrný

Pamatuji

Strojboji

!

jakoby

O

zraky

nho

mj ti

pevn

zpomínal.

opt kejklí

doložil

— „vrný

Perun!" zvolal bohatýr.

sluha

na

z

domu

„Neodpadl; Morana jsi

knížat

Odpadl

tebe.

vrn?"

bohm

na

—

— Vyšel

!

Strojboj,

si

I

že

moji,

slavné Vrahomíry!"

m

se

„Pro

to

„Požehnáni jsou smyslové

„Nedomysl,'' sluha v

na

kejklír

Nedomysl cele z pamti?" „Nedomysl?" optoval o

muž se

mj

o

!

tázal se

kvapn

kie:

tolika

love?"

jsi,

dtinském skoro smíchem na pat

u velkém podivení;

otoil,

okraj

m

jsi

již

ne-

také

trestej!"

pokoit

nepišel

dávno

tedy

„Jsi ty

pravovících?

domácím v nových, akoli chudých

se

pí-

bytcích?"

„Ach,

mn

bylo

nám stechy domu ovšem nkdy šela,

bohy

ale

já

všude

vejíti

knížecího

zprávu jí

strach

o

nevil;

vzývati,

a

spálili

nové tajné já

si

utekl

o který jsem se po krajích

mezi !

eských

co

otin piná-

myslil,

jsem

lidi,

Povst mi

s

že

mohu

pokladem,

bál."

— —

!

89 S>

-es

„Vrahomíra asto na tebe zpomíná, a v zármutku svém ráda o tvých službách mluvívá."

„Vrahomíra?" užasnul

zkamenl.

byl

plá vypukna. knžna moje na živ?"

^Vrahomíra?" optoval, ve

„Což pak

a za hodnou

Žertoii,

nevydal, jakoby

hlasu

ani

chvíli

je

hlasitý

„Xa živ, akoliv koíen

života jejího utrpe-

ním porušen.''

„Avšak

já

ji

v krvi tonouti vidl, když jsem

se k ní horou mrtvých tl prodral, kde byla dít

své chránila."

„Bohové

ji

až dosavad péi

„A nesa

já

a

zachovali, o

vrné

moudrost

její

vede

syny.''

jsem šírým svtem

daleko

bloudil,

drahý kvt, jenž mohl pod okem matiným

dozráti

!

—O

mocní boliové

vaše, a já jich

„Co pak

je ti?

„Radost

a

pouhá radost, selé skoky

!

podivné jsou cesty

nesml zkoumati!" Co

ustrnutí

to

tebou zahrává?"

mnou tese

—

ne,

ne

pouhá rozkoš!" jásal mužík, ve-

ped

jsou

starosti

nyní

Xedomysl

bohatýrem provádje. „Zplaceny

moje,

k

a

radostným

nebesm

hledti.

okem

bude

Boleslavko,

raduj se!"

„O jaké Boleslavce mluvíš!" pohan bohatýr.

tázal se rychle

—

90

-S

knžna

,,Nemla-liž

SS''—

Vrahoraíra dceru, jížto

jméno bylo Boleslavka?" odpovídal mužík obrajsem já

,,Neuchránil-li

tný.

když nám veškeré sady krví tovid

m

vidl

— já

poup

toto zaliti

hrozili?

mem,

se uhnul

tíjaré,

Sv-

já se prodral

šastn jsem

plamenem, a dítko nesa

v nárui,

les dobhl, hory pelezl

a v cizí kraje zabhl."

„A poup

uchránil?"

tlem svým zahíval

je

,jJá

jsi

napájel, a ono zrostlo

i

rozvilo se

a

krví

svou

k podivu svt-

skému."

„A kde ji

s

knžnina? pivedls

jest nyní dcera

sebou?"

„Ach

mj

dobrodince, udatný Strojboji! tuto

jazyk ubohého sluhy vázne. Já jsem chudý

— bez

pátel a bez pomoci zstavil jsem zhubenou otinu, a

pedce

pée

ml

jsem ješt

k paní

a

chleba však dobývati

oud

byli

mnohého

mn

život dlouhý,

dít zrstala. Bohové

o knížecí

vrnost

vésti

velitelkyni

m

vložili

nenauili.

byli

mi sice

do

prsou,

Jenom ohebnost

popáli, kteráž druhdy

veselí

an

i

paní

mé

na tu jsem se tedy

psobila;

S pláem a hokostí pitovaryšiv se k pukejklím — " „Zachra Svtovid!" zvolal Strojboj. „Kej-

spolehl.

tujícím

kly's

provádl ?

divákm na

—a

odiv?"

snad

i

dceru knížecí stavl

—

^

'S ^t

—

v

v

ponkud horliv; a já pro

ni

živi býti

oba

Živými

„nebo

byla

byli

barvami

leslavin, až pak

„A víš, kam

i

jsme

I

museli jsme

poctiv."

živi

svj a Boverejší událost povdl. nyní život

lícil

celou

*

Zeitoii

nyní dcera moje,

krk zlomiti se odvážil.

—a

^

v

odpovdl

„stavl, pane Strojboji!"

jste uneseni byli

asu noního?"

tázal se ho potom bohatýr.

„Jmenovati zlosyna neumím

;

oba však tuším

dosavad pode stechou domu jeho stojíme."

„Poj tedy se mnou k pánovi domu tohoto a moude si poínej," doložil pohan povážlivý, jemuž na zachování dcery své knžny ovšem záleželo,

akoliv

by pro

ni

nerad byl

s

mužem

pátelství pokazil, jehož pomocí ješt vyššího cíle

dosáhnouti chtl. I

vešli

tu vládyka

oba do Kochanovy komnaty. se

dvma

pátely,

umlouvaje

Stalte s nimi

vyvedení tajného zámru.

sám Perun pivádí!" zvolal, vida že pohan do komnaty vchází. „Poj, poj, statný Stroj boji, a dej nám rady své." „Rád ji dám, kde dovedu,'' odpovdl vážn „Aj, tebe

bohatýr; „nyní však nkolik jiných slov promluvit

mi dovol."

ponkud Kochan, spativ malého kejklíe za bohatýrem; nežli však tento dopovI zarazil se

dl, pro a

jakoby

pichází,

byl

niem nevdl

o

opt

již ,

mysli

spáchanému

nabyl, násilí

— Já dívku tvou nevidl" — ekl mužíkovi — „nežli vera veer, an m se poal.

diviti

hrd

,,

lid-

pée

milovná

A

vedla.

pod mou stechu že jste uneseni byli?

Svolám veškerou skutek spáchal.^' I

píbytku tvého pi-

o pohodlí její do

ele

ele,

sešla se

mezi ní vyhledával;

„Nesmím

svou, a povíš mi, kdo byl

—

mužík nadarmo lupie

ale

ti

se neokázali.

a nebudu trpti," prohlásil se nyní

píkoí inilo. Dívka je vrná služka boh mých a stojí pod mou ochranou. I žádám ted}^. Kochane, abys ui,.aby se dívce

Strojboj,

nil,

ješt

další

co sluší pro zachování našeho pátelství."

„Jakže?" usmál se Kochan.

klíka

mla

bratry, jižto

by zavdati píiny k rznicem mezi si

„Nemluv

vdl

„Sprostá kej-

pohan,

k obapolné spáse rukou podali?" o

dívce,

kterou

„a kteréž, nedej

neznáš,"

odpo-

Perun! abys byl

násilí uinil."

„To nedej Perun!"

to

— „a

rádi

zvolal

tu

mužík Žer-

zapomenem, žes holubinku

pasace pokoušel,

již

na

jen když bez bolesti do rukou

našich zase piletí."

„Nepokoušejte

Kochan,

hnvu mého!"

ped svdky

se k

prohlásil

se

inu piznati nechtje.

!

„Nevím nic o dívce, aniž chuti mám pátráním po svtobžnici as maiti. Nám všem každý okamžik drahým býti má!^

„On mi

jest

vážné

tvái

a po

odpovdl mu plamen peletl.

drahým!"

Strojboj,

,,Protož

služb paní své nemaím,

ani hodiny ve

an

se

o krvi její rozpráví."

„O

krvi její?^^ podivil se Kochan.

„O dcei

její I"

dosvdil

Strojboj.

„Bole-

slavka je dít Vrahomíino."

Nedvrn a dal se do

smíchu.

echami," jal Strojboj žertm a

kdybych

tak

její

ml,

i

Kochan

pohledl

,,8astný

na

den

se mezi to mluviti,

vzešel

nad

„nebo vazný

se oddává. Ne, ne, milý vládyko

zalíbení byl

na dívce z lesa

nalezl,

za

hvzdu

krásou oslepen nejsem, abych

lesknoucí se

na

—

Holka mezi kejklíi milý vlád\ko,

bohatýra,

tys

ve

ji

obloze domu Vrahomíina. a dít z krve knížecí! Ajy lsti

a podvodu

málo

pro-

hnán!''

„To dobe

díš !" rozpálil se

tož pravím, že je

dcera dal

k

knžny dílu

býti

.,a

pro-

muži tomuto unesená,

dívka,

Vrahomíry,

u

kterés

pomoci

hle-

nebezpenému."

„Blázni,

masí

pohan,

blázni

tenata,

!"

jež

smál se Kochan.

na

Kochana

„Tenší

nalíknouti

-

—

'S

chcete,

a

podvod

proti

„Ty

94 SS-— že

to si pamatujte,

O

podvodu.

s

dívce nic nevím.'-

ozval se v tom

o ní víš !"

vždy hraje

ním

zvuný

hlas

za jeho zády, a když se^všechnch oi po hlase

stn

ve

spatily

obrátily,

otevená malá tajná

dvíka, mezi nimi pak neznámého jinocha. „Nebe se usmívá!" zaplesal Zerto, k

Stroj

„Podívej se, pane, to jest ochrán-

boji se obrátiv.

ce náš!"

—

a co tu pohledáváš?" zkiknul „Kdo jsi? Kochan na hosta nenadálého, ponkud se zaraziv,

an byl jinocha

jenž

poznal,

mu vera na

pasece odpor uinil.

„Však já vím, že dobrou pamt máš," od-

povdl

jinoch,

„a že

nevypadla, akoli jsme dli.

A

eho

tu

ti

má

podoba

se jen

pohledávám,

z ní

malou

ješt

chvíli

snadno

vi-

uhodneš.

Jen se na mužíka podívej!"

„Pisám Bh!"

zvolal Kochan,

že zrada kolem nás pebývá. Jak

jsi

„mn

se zdá,

pišel v tuto

komnatu?"

odpovdl

„Touto ulikou!"

jinoch lhostejn,

na krok od ouzkých dveí odstoupiv, jimiž nyní

v temné chodišt vidti „Ha, zrádce!"

mei. Ale

bylo.

rozlítil

se vládyka

i

sáhl po

jinoch ani nejmenšího znamení strachu

nedávaje, ke

dveím

se obrátil a zahvízdnul.

Na

— -—*<S

prchode ozval

se

95

s>v.

tvermonohý

mžení vyítili se na práh Vvhoovi

„Nejsem ne s

—

tak

se

vidíjs,

proti

ní

—

povstaly

Vydej dívku, pane Kochane!

m

s

velikým

vím všecko; vydej yjNevydám!"

„A

zástupy

i

m

uíval

já vím,

ne-

nešleotec.

že je v do-

dle

ni

tvého rozkazu.

Já

ji!"

rozkikl

všecko, blázen

víš-li

ji

jemuž Pochvatá í-

kejklíem,

I vyšli jsou pro

kají.

vc

Nešlechetný lovec Meduna odnesl

tvém.

vera

pane Kocha-

spravedlivá

kdyby

strachovati,

velicí psové.

prohodil na to jinoch

usmáním — „a

prý

chetných

jak

tuším íkají?-'

li

poloviním

má

samoten^

a v oka-

dupot,

jsi,

nebo

vládyka

se

že

se

domácí.

v nebezpe-

vdti, že z komnaty této pod šíré nebe již nevyjdeš. Tady nejsme na pasece, a já t nauím, s vládykou enství vydáváš

mluviti. '^

Nato

;

pokynul

u hlavního vchodu

k marnému

ele

musíš

eledi,

byla

pátrání po ztracené dívce. I hnula se

hnve

„Výhoovy

nechtjte o

jí

síly

zkusiti!''

celou hlavu

opt

zastavila.

Výhon ješt na Vyšehrad sly-

boží!"

hlasem, jakého nebyli

jakoby

se

veškerá, jakoby se jinocha zmocniti chtla;

„Ajta,

šeli;

kteráž

sestavila, byvši prvé zavolána

po prvním kroku se však

i

také

zahímal na

zde ješt

— Postava

nikdo

ni

nevidl,

jeho, zdálo se,

byla povyrostla,

tváe mu

"

© hoely

oi

,

mužné

jiskily

se

o

8'"

—

živý

nhož dva

podle

síly,

96

tu

obraz

stál

psové dobrými spo-

leníky se ukazovali.

„Chrate týr,

se rozbroje!"

pohan boha-

zvolal

„a v míru se porovnej mysl vaše!

svdomí, na

slib

tvého pátelství

ptám se t, Kochane Vršovský ,,

Nevím

s

tvé

naší

dívce?"

víš o

:

Na

knžnou

o ní!"

hospodyni poruil

mu

pohrozil

,,Nezapírej!"

jsi,

aby

„Staré

jinoch.

ve píbytku

ji

svém

ukryla.

„Zrada z tebe mluví!" zasoptl Kochan, ne-

moha

pochopiti,

jak jinoch neznámý tajné spe-

dení jeho proniknul.

ele

„Já nevím

co provinila, nebudu

moje

a

o dívce,

za

pakli

odpoví-

to

dati."

„Sem

tedy

s

s hospodyní tvou!"

eledí

veškerou

tvou,

sem

porouel jinoch; „a sedni za

stl soudný!"

„Ano,

sednu

zaii!"

dotvrdil

vládyka; „ty

však tásti se budeš výroku mého. Chopte se ho!" I

hnula se ješt jednou

kaz jeho, se ve

ale

spchu

po

na nový roz-

v tom ustoupiti musela osob, ježto drala v komnatu.

„Boleslavko!" dívka

ele

zkikl

Žerto,

an

se

eledí prodrala a jako u vyjevení

komnat

stílela.

— „Boleslavko!"

byla

oima

zkikl také

—^S Výhon

97 S>~-

oí blmo

a jakoby dívce bylo z

;

radostn

vykiknuvši,

pítomných

všech

okolo

spadlo,

jinochu do nárui letla.

10.

Smrtelné

když i

muži

byli

Kochanovým

rozkazem

dívky se zmocnili a násiln

na

mu na

bylo

trní ležel,

nešastný Boreš,

pestál

ouzkosti

je

loži,

bratra

odnesli.

Jakoby

a sotva

že

lupi

po-

slední ohlas

krokv

vyskoil

shodiv podivnou pokrývku, jako šíle-

a

odcházejících

ný po malé komrce

—

byl zhaslý

toliko

nhož

do

bylo

sice hlas

Kahanec

zaal.

msíc oteveným oknem

své paprsky tu rozsíval. z

se

toiti

zaslechl,

I

hnalo

zahrad

knížecích

k oknu,

to

jej

Meduny, spoleníka híchu svého,

byl tu však také hlasu

nepovdomého

a rozohnná, rozjitená obraznost

mu

se kdo zas

navrátil a jej

tu

neml;

ihned zrádce

nalezl.

se tedy z okna, jakoby okídlen

zem

byla veliká,

le

I

IX.

asi

na krok ode

nežli

by

naklonil

vylítnouti

chtl.

bázeií jeho byla

ješt vtší, a protož vyskoiv na okno

povtí

po-

zaslechal,

na mysl uvádla. Ven z komory musel,

bou do

Bylt

vidti.

znal, a tou stranou prozrazení se co báti

Výška od

bledé

hodil se-

a chytiv se

zdi,

7

— —

^'S

šastn a

Kmen pi

padnutí

se

nešastník

a

jej

stížil

sehnul,

—

praskati a

povtí viseti. zlomil se, pedce však

Borešova

tla

okamžik zstal

zaal

ale

Sž-

stromu,

blízkého

sám na

98

tíži

v

tak

umenšil,

že

pohromy na travnatou zemi

bez

povalil.

Nyní

stál

pod

nebem

šírý^m

— stál

na svo-

bod. To však ješt vdl, že nyní tak snadno z knížecích zahrad nevyjde, an se na noc každý

vchod uzavíral.

I kradl se

strom, a tel se kdež

vení,

V jednom

bylo

kolem

obydlí

devné

žecím lovcem, a

„Ui

s

Kochana,

co

tj^

míži pitoil,

pán porouí,"

tomu

konec nech ..nebude

;

a

když

jíž

okno

kní-

pravil

k

ní

o holku se postarej.*'

rozumíš?"

to

odpovídala

obstarání

veselý, ale jaký bude konec

Blažej

velitele jeho.

rozpráví s Medunou,

„Zaátek takového ,,0

sta-

Blažejem, domácím eledínem.

ty jen, co

Meduna, „a piln žena.

až dostihnul

v komnat starou hospodyni

bylo, spatil

domu Kochanova, ana

„I

zdí,

oknu pi zemi zahlídl svtlo,

se až ke tlusté

opateno

i

tedy stínem košatých

mu

bývá ovšem

?'•

Kochana

se

ponejprv^, co

starati,"

ekl

oškubané kvítko

pustil.

ptáka s ochablýma kídélkama proCo nám do toho? Páni mají divné jazejky

a rádi

si

zahodil

a

vybírají;

akoliv by, abych se

upímn

;

—s vyznal,

svtobžnú

ta

^~

9í>

kstka

mj

chtán

nechá,"

horlila

pro

nebyla."

„A

tedy

holku

nu

ženština, „a nepokouší

Já

plnoci.

pokoji

poestných žen dávno po že Vyšehrad

myslila,

hoí, jakého

pede dvemi nadlali.-' „Ba, na mou duši!" ekl Meduna,

povyku

jste mi

„A

zívaje.

za

nebo

to,

Mn

nestojí.

pt doma nemá

všech

aspo by bral,

erní vdí,

všickni

Na

— jako

o

ni

to

jakoby

holka

ta

stojí-li

se všecko zdá,

se jiná nešklebila,

kdyby se

lilasite

že ani

její

tatisko

ji

na nože

pan Kochan pokoušel.

•

zaaly suché kmeny praskati a v hustolistém koví šustti. Boreš sebou trhnul a skriv se k zemi, ekal ve stínu, až se všecko utiší.

již

blízku

Nemyslil

jinak, nežli že ho pronásledovníci

íSpchal tedy dále,

za krk uchvátí.

hustjších pevalil. faje,

že

knížecí

sad dobhnuv, k

potom

zahradník

nej-

udýchán na trávník se

Tady usmyslil sob do se

až

záhonm

jitra

ekati, dou-

pikrade,

kvtiny

rozmanité

kdežto

pstoval,

a kteréž jeho dcera každého dne zalívati musela.

A founka.

asnji

Ona

nežli

byla

kdy jindy pišla

vera veer pkný

milého Boreše upekla, šel — nešastník

musel

dnes Lisvítek pro

avšak milý Boreš nepido

sebe

aby nabyl smlosti ke zloinu.

medovinu

líti,

Xadarmo ekala

~e9

100

Libunka dlouho do noci

(5i^

—

svítek vystydnul

;

— onaf

se ho ani netkla, a mrzuta odebrala se na lože,

pevn

u sebe uzavírajíc, že se ani za tyry ne-

dle na Boreše

mla

I

sny se

zdálo,

jí

tkalo, že

dívka

milující

dsily,

ji

nepodívá.

lžko

ji

pálilo

jakoby Boreše

vera

tžkou

a tlailo

nco

do 8

— napoád

nepišel, a sotva že se k ní první ložnice vedral,

obleena a spchala k podivení

již

knížecích

po-

zlého bylo

zábesk mladého dne okénkem do byla

Ošklivé

noc.

Sotva

zahrad.

že

otce svého

kropenku

ale

erstvou vodou poprvé na peesté hlavinky roz-

manitých

jácn

sklonila,

ozvalo

za

se

„Libunko!" Trhla sebou dívka,

:

znala

kvtin

hlas

napadlo,

Borešv,

že se

obrátila

bo-

nebo

po-

v tom

se,

ale

jí

tyry nedle na hocha hnvati

nmu

chce, a rychle se k

^jNehuvej

i

ní

se,

nehnvej

zase zády otoila. !" zvolal

Boreš v úzko-

mne lovka nešastného udláš, a budu muset skoiti do eky!" „Pro umuení boží!" lekla se dívka, že jí „nebo

sti;

ze

kropenka z ruky vypadla; „co pak se

„Nehnvej šel,"

lásky

prosil

ji

k tob.

ne, ne!

že jsem

se,

zase Boreš;

Ale já jsem chudý

t

stalo?"

„stalo se to z

O kéž bych t mén

kéž bych

ti

vera veer nepipouhé

miloval

I

—

beze všeho híchu miloval!

lovec,

a

ábel mi

pošeptaly

—

— bych

jak

více

<S 101

t

Nkomu

Vyšehrad

chudému k satku

Klecanský, a jsou

na ddictví po

nm

jeho

osidla,

bylo

se

jíti

svt

svta

se

—

chytrá jsou

a

a Boreš tvj do nich upadl."

vypravoval

I

— ml

zlý je

!

vládyka

živ

eledí jeho, kteí

mezi

ekají

nechce.

dáti

dlouho je

lidé

o Libunko, Libunko

po-

mohl, abych otce tvého

míti

hnul, kterýž

na

s>^

za

hrzou

nyní

noc

celou

ztrnulé dívce,

hoké

a

pihodilo,

co

slzy

proléval.

m

„Nemiluj

m

Díve

neprozrazuj.

O

prva zemru.

dlouhou

pro zila

se

lovka,

ji

za

ve

sebe

Ale jakož za

její

hro-

ruce, jimiž

pímluvu ve-

láska

sprostjším,

nemohouc

Duše

zprznil

krví

initi?"

dívka,

vypustit.

pedce opt

nešastného.

stavu

mám

mlela

rt

jenžto

byl objímal; a

dla i

chvíli

ani slova ze

jen

.,ale

se polepším, a potom te-

mi radu, co

dej

Za plá

— bdoval —

více*

nejednou ženy,

asu

nejvtší

poteby odhodlanji než mužové si poínají a pirozeným pudem dobré pomoci se chápají: takž i

nyní Libunka Boreši radila, aby

mému snad

knížecímu lovímu odplaty

i

ped soudem

však nechtl Boreš nejde

mnu

!

povdl,

ale

a

všecko samilosti,

jeho oekával.

pivoliti.

ano

K tomu

„Nikoli, Libunko! to

Klecanský by mi teba dal,

to

odpustil,

ano

i

od-

muself bych se druhou stranuo

-—^

103

o--

pomsty za zradu svou strachovati, nebo bojím jiné

vci

hrozné setkán}^ jsou, o nichžto prsty velikých

pán

se,

že s obmýšlenou vraždou lovího

i

pracují."

aspo

„Tedy hle,"

napomínala

bratra

ho

„Vyzra uinné

utírajíc.

a

tob

jako

vysvoboditi

oi uplakané

jim bezpráví

lovku,

žecímu lovímu, anebo

hých ujímal

dívku

a

milenka,

jenžto

si

bu

kní-

se

ubo-

duch strážný v cestu

vkroil, žes ješt vtšího provinní nespáchal."

A

to slíbil

Boreš uiniti.

„Nabu mysli,"

dkaz

nových bývá,

tšila ho dívka milující dále.

dávajíc, jakže

kde miláka omluviti

láska ostrovtipná

má.

„Nabu

mysli

tob neleží; ba sí vládyky vera na Klecanského sám Bh t pivedl, aby pvodce vraždy trest jeho rukou tvou ješt ped skutkem uchvátil." a strach odeže. Vina krvavá na

I poslechl

Boreš rád slova

sob odv

vnav na

nalíiv bral

se

a

co

z knížecí zahrady v rozlehlá sta-

Rovnou cestou

Klecanskému. Ten byl však u knížete,

aniž kdo ze

sluh vdl, kdy

„Snad bych tedy aspo mohl," tázal rejška u

usro-

a

možná vesele tvá

vení probuzeného již Vyšehradu.

zamil ku

díví,

nho

se Boreš

dále,

se pán navrátí. s

lovkem

mluviti

„jenžto se od

pohostinsku zdržuje?"

ve-

—

Q—

^S 103

.,MáH-Ii chnti

dli

mu

mu

snad

nco

odpov-

za ním na honbu,"

jít

sluhové, „nic proti tomu

nemáme. Pinášíš

od pana Kochana? ilí se o místo

ucházeti chceš po nebožtíkovi

pímluvcích? Nu, tob by

Daikovi a hledáš

—

neškodilo

to

ani tvé

Libunce!"

zamrail se Boreš na žer-

,.Vy jste bláznil" tující,

Tvá mu

a byl rád, když jim s ocí odešel.

hoela a srdce nepokojn

tlouklo.

11.

Knžna

honbu skonila,

a

vracela se mimo obyej

ku bránám nádherného bylo

bá

ješt

nehod

Miloslava byla hned po

ásti

z treti

ani

Neklanky

Vyšehradu.

I

políbilo.

Vyšehrad,

a

divou lesní

šelmu

spatili,

ne-

své

zlatou

na

podivení

mezi

kterou

záhy

Slunce

dráhy

povstalo

vtší

tím

to

své

onmi,

jižto

knžna

dnes

zkolila.

Výhon, poruiv dnes zau

ponkud umdlen

knžn

se

pochvalu a

do milosti, ježto

obdivování

tržila,

bral

se

z velikého náhradí k obydlí no-

vého otce svého. Nebyl však ješt na první stu-

pe

kamenných schod

pozadu

zastavil.

dostoupil,

ao

jej

nkdo

-

—S

104 S>—

„Prosbu od mužíka a dívky jeho pináším/'

na lovk

promluvil

neznámý.

„Od Zerton a Boleslavkj^?^' ho. „Pisám Bh! což pak jsem

proto na

hrad pišel, abych nejedl a neodpoinul pomáhal,

nevda

kejklí

holubikou

s

kovi, kterýž jim

pro

ani

svojí

a

„Pistihnuty jsou

komu? Neuchýlil

se

s

odpovdl lovk

ne-

ním jdoucího vedl nazpátek.

peruti jejich a smutni sedí oba

kleci."

Bylt byl

alebrž

ochrany pislíbil?"

známý, a bezdky

a nyní

si,

Vyše-

hned po ránu k vlády-

„Neuchýlil se ubohý,"

v ouzké

Vy-

podivil se

to

Boreš,

jenž

tu

Výhone

zachytil

ním k obydlí Kochanovu kráel. Toužebn

s

na

již

od rána

ekal, a poznav

ho

mezi známou chasou loveckou co jediného

nyní

s

tváí

nepovdomou, piln krok jeho stežil, aby mu sviti mohl, co jej stran bratra tížilo. S podivením poslouchal

ho jinoch, nemoha pochopiti,

pro by

kdo dívku odnesl; avšak dalším povídáním zasvitlo se

mu

v isté, nezkušené

duši,

a

se roznítila

ta

hnvem. „Pro syna matky své zradu páchám na pánovi," dokládal nyní Boreš;

mrou

stejnou

nesplácej,

„ale ty

nebo

mn,

je hlas

pane,

krve moc-

njší, nežli povinnost služebníkova; a matka nás

kéžby

ji

Bh

—

do nebes byl povolal a nedal v po-

"

——(9 105 S3'— bludech

hanskvcli

netrpt

sám

zahynouti

nepravosti

pi

ani

Takto mluvil k Vvhoni

I

podsiv

kížem

vedl jinocha

ouzkou chodbu vil,

jimiž

jakoby

se,

již

mnoho byl

vyzradil.

po hrade, až pak

ním pešed, u dveí se

s

mnatu se vcházelo.

Xevdli

dvrnjší

vládykovy,

z eledi

zasta-

Kochanovu

v soukromnou

potají

já

najednou se ale za-

;

kížem

a

nás uila

— akoliv

veliteli

svých —

neuchránil rukou

razil,

— matka

!

o nich

nej-

nežli

tm

k

a

ko-

Boreš

i

náležel.

Nová ouzkost jala ovšem Kochanova eledína, když se Výhon již kliky chápal, aby otevel; ale jinoch nedal se déle držeti a vkroiv rychle do dveí neohlížel

nazpt utíkajícího. Bylt Výhon dobe

se

hlasitý hovor

zaslechl, a stál tu nyní co

nému

násilí.

spoívala,

a

Nyní

již

Kochan

všecku na sluhy

i

hlas

o

pirozené

píze

její

i

spácha-

nemoha,

vinu

vdomí

jakoby bez

jeho

Hrozil jim také písným treže

se

postará. I obrátil se

mi slovy, nebem

proti

déle zapírati

stem, a Strojboji sliboval,

Vrahomíinu

svdek

v komnat

dívka sama v nárui jeho

uvalil,

byli se jí dopustili.

na Boreše chodbou

slušn k

ní s lichotný-

zemí se dokládaje, že

úcty snažiti

byl,

se

který

ponoukal.

o dceru

ho

již

Ale

to

tajný

v

lese

bojácné

—

— uhýbala se vajíc úpéla

hnízda

:

106 o>

(S

mu Boleslavka, a za Výhone se ukrý„Pry — pry vyleme z jestábího

!•

„Ano, ano, pjdeme, holubiko!" tšil

ji

Ne-

domysl. ..Poletíme k matince." ,,K

Pemyslovi, k Pemyslovi

jakoby slovu „matince" s

sebou Výhone

A^edomyslovy

tedy

,

se

váme," zasmál se viti,

až

mu

niemu nechtla

se

ji

jinoch.

kde tak dlouho

mysl jeho,

k

Výhon u sebe podržel. k otci Klecanskému podí-

dívka odhodlati, než aby ..Inu

a táhla

Marné byly prosby

z komnaty. :

volala dívka,

nerozumla,

ani

Strojbojovy

i

!"

„Bude

meškáte, o

se beztoho di-

potší se

i

ižb

zkažené

snad

zrzavého

ptáníka povíme." ,.

Chovej

si

prostoekých úst na uzd!'' ozval

se vládyka domácí

po

tomto

posmchu, „aby

ti

píse hrobovou nezazpívala. Toliko z úcty k této dcei knížecí zapomínám nyní pátrati, jak jsi se vedral do píbytku

abychom se

mého

;

ale varuj se,

po tetí s odporným

chlape,

úmyslem ne-

potkali!"

„Nebudu bou!^'

lem

se ostýchat a porvu se

teba

s te-

zasmál se A^ýhou

poškrtil."

Ruce

spínaje

drali

se

I

„já jsem již více se; vedl pitom Boleslavku ze dveí.

šel

zástupem

za ním Zerto, ustupující

a vedle

eledi

vrní

nho psi.

-^S

107

Si

—

Kochan ješt v komnat a dopotebnou úmluvu. Pohan bohatv

Strojboje zadržel

konil

s

ním

vydal se potom

na

cestu,

aby

knžn

své

ra-

dostnou zprávu donesl.

13.

Události pedešlé

na Boleslavku, dojaly. Zniklo

a

erv

zlého

nou ránu

v

noci,

zvlášt

pak

pohled

byly

nejvyššího lovího bolestn

nm

zpomenutí na léta mladosti,

svdomí poal mu nedobe vylée-

znova rozjitovati.

Byl

si

Klecanský

tžké viny vdom, a z vdomí toho, s nímžto naona darmo již ptmecítma let zápasil, byla trudná malomyslnost poátek vzala, v jakovéž dnes ráno ke své chase rozprávl. I sám Vyho i

stál

mu ped oima

provinní, i

jinocha

samot

o s

co živá památka dávnoletého

a protož

mu

na honbu

s

zstal.

když

skoro volnji bylo,

knžnou

Pozdjší

a

vypravil

dvrná

pak

rozmluva

knížetem, jevícím velkého ouastenství se šast-

ným

jeho zachránním, ovšem

mu

s

jej

potšila

i

mraky

ela ponkud zaplašila; ale slunení jasnost utšené mysli ho pedce neobestela. V hlubokých myšlenkách sedl zase ve prostranné jizb,

—

a jakoby

v boulivém

moi

tonul,

—

—S ohlížel se po blízkém

spáse

míra

pevn

—

V Vyho

tom

Boleslavka, Vraho-

dvée, a do

otevely

se

Boleslavkou, vládykovi

s

Vrahomíin

obraz,

behu, jehož by se ke své

jména znla mu v uších jak ohlas

dne.

jizby vešli

Si'

Výhoíi,

uchytil.

tato tri

soudního

108

na

totiž,

pamt

i

i

tetí

ped oi

uvádjíce.

„Co

nepokojn se

zvolal Klecanský,

jest?'"

sedadla svého vyskoiv.

„Z

lovu picházím," odpovídal jinoch, „a do-

brou koist

mou

i

Vidl

pivádím.

si

jsi

pohnul se jejím pohledem; ale toho

jist nenadal, že

ji

laku

už sice

jsi

se

krev panská kojila."

„Krev panská?" optoval vládyka a zrak svých

v

Boleslavky ani nespustil. Stála tu dívka

s

pkném

hatých

rouše,

dom

chanova

jak je

Nebo

nosily.

rozkaz

byla

hnutím^

když

oblékala.

Co

mnat odnesl,

ji

ji

bjl

z bo-

hospodyn Kodívku

o

co

nej-

em

vyhovti, po

Meduna hlasu

neživotný

v ouhledné šaty

do Kochanových kovydala, stroj

oka

nebyla

nechala

sebou

Až kdy Vyho opt na Vyšehrad

šel a hlas jeho

na blízku

jakoby pouhým dechem a

by

nezdráhala se ani tla

starostlivá žena

nebyla

pozdvihla; jako vládnouti.

jí

dívka pak

;

asu panny

stará

dostala,

snažnji peovati a vším srdce toužilo

toho

vzení

ozvnou

jejího

ve-

zavznl:

slov jeho byla

~^ náhle

obživla,

se

a ven ze dveí

ped

Bohušiných

jakoby

samém

odvu

tento slova

Vvho-

nejvyšším lovóím.

a mužík Nedomysl, jenž byl

ním pokoil.

nmu

k

jal se

— „Pane

a

hluboko

dívce a otci jejímu,

tedy, že touže milostí

povím, že

ti

a vrného sluhu dovol, pane,

spativ

v sob

tuto

i

v

ní

i

te

své

oteveš,

z knížecí kolébky

Avšak

jejího osloníš.

otázati se,

pannu, jméno

Bh

nadji se

i

srdce

dceru

pstouna

pedevším

pro

vyslovil,

vera,

jsi

uzavírající

celé vysvtlení té tajné pohádky, v jakovou

jsem až dosavad

život

Boleslavin

svtem zastíral? — Znal knžnu Sázavskou?" „Chceš hnouti?"

„Pro

I''

milost

akoliv jim

mocný píbytky v prachu vykázal; když

náš

dobrodince

„veliká byla tvoje

mluviti,

se

kdežtos outoišt pod svou stechou

dnešní noci,

pipovdl

za jinochem

pikroiv,

do jizby vešel, blíže nato

ped

byla, rovnou ce-

— V tom

„Krev panská?^' optoval

ova;

vytrhla

rozlehlých sta-

po

dobe známa

spchala.

stou k jinochu

—

Si-

z rukou

letíc,

veních Vyšehradu

stála nyní

109

se

jsi,

pekla

zkikl Klecanský,

siln

m

Vrahomíru,

pane,

dechnutím

mi

ped veškerým

smysly sebou

ožetrhna.

ptáš na Vrahomíru?*^

„Protože je matka holubiky mé," mužík, prchlivosti vládykovy

ponkud

odpovdl

se

ulekna.

S 110 „Matka

této

celém tle trna

dívky?" zkíiknul vládyka a po

— ^jMatka

ješt jednou. „Hodláš,

Klecanským

—

ti

to

„Ty

se

na

hvzd

hvzda dívce mé ?"

?'•

zvolal

k dívce a vztahoval

volal mužík,

znal Vrahomíru

—

boh, na tvái

více podobá, nežli Vrahomíra

„Dcera Vrahomíina

—

vládykou

knžnu nešastnou! Poa ekni, jestli se rže

jsi znal

Boleslavku,

rži,

Sázavské

jsi

šeptá hlas vševdoucích

vidím — ty

dívej

ty pomatence, s

žádné žerty!"

ruce prosebn spínaje. uíi

dívky?" zvo-

této

pošetilé žerty tropiti?*'

„Žádné žerty v duši

jakoby ho výjev nad-

odstoupil,

pirozený byl podsil. lal

bí"

— kvt

nyní

z

lna knžny

vládyka,

i

blížil

se

ruce, jakoby se nejoutlejšího

kvítka dotknouti chtl. Ale v tom padlo oko jeho

na Výhone a místo obejmutí vkroil kvapn mezi

nho

a dívku.

kvtu

ytoho

„Pry, pry!" zkikl vydšen se

nedotýkej,

z toho

páchne

— zá-

huba!"

ekl Vyho, slovm

„Ajta, otce, upokoj se,"

vládykovým porozumti nemoha.

Oku mému

ona

zalíbilo

se v pohledu

moje holubika

zahubí jarého sokola.

„Já tento

ale

jest,

a

„Xa omylu

jsi.

na Boleslavku,

zobáek ržový ne-

*•'

nesmím

zobáek ržový!"

trpti, horlil

aby

se

vládyka.

t

dotýkal

„Já mu-

— —^ síin

ze

111 3>

mezi vás oba

jímala ramena vaše;

menem

zetlíte.

jinoch,

jejž

ale dcery

aby

vetkiiouti,

strastiplným pla-

oba

sice

Chudou kejklíiku mohl

milovati

synem nazývá;

vládyka Klecanskv

knžny Sázavské

neob-

hc

musí se varovati na

vky!" I

slova

vyrazil

nm,

a vidti bylo na zlému rád

tálo

že

náramnou by

prudkostí,

opravdu

nemu

zabránil.

13.

„Nuže, tedy se ješt jednou mezi hejno

div

vokých holub

to, kdyžto

s

skrýti

Boleslavkou

pevn

odcházel, kteráž

jinochu jinak

se

—

držela Výhone, takže

i

na

dívku

..Ješt jednou

k spoleníkm veselstek

lovího

knížecího

nebylo, nežli

lze

místo doprovoditi.

od

Zer-

vzdychnul

musíme!-'

urité

podíváme

se

tžkostí našich, a po-

dom

tom iteprva na zlatých perutech

„Neopouštj dívku svou,"

poletíme.^

prosila Boleslavka

Výhone; ..ona bude med a kvítí snášeti holoubku gvému. Neopouštj holubici svou." I tšil ji

jinoch

dívku,

ponkud

Klecanský pátelsky nepijal,

ložiti

neuml, pro

zakazoval,

ba

mu

skoro

náhle

ani

a s

rozezlen, nijak

dívkou

dovoliti

si

že

vy-

obcovati

nechtl,

aby

~^ opuštnou na

chanv

jiné

(oi^—

Tu jim Ko-

místo doprovodil.

Boreš na cest se nahodil.

hratra s dívkou

se roztržka

s

i

eledi

od

totiž

domácí, jak

v Kochanov komnat byla skonila, za

hned pln pelivosti

odešlými

vykal, jak

blízku

Spativ

domu pána svého

jinochem z

vyslechnuv

a

vj^cházeti,

na

113

se

aby

Klecanského

u

jim

se

pustil,

povede.

„Poj

mnou, brate!"

se

nyní

promluvil

k mužíku. „Já sice nemám písteší vlastního, ale dívce tvé opatím pokojného místeka, jen když vespolek

Libunku mou poprosíme a

jejímu

otci

njaký stíbrný plíšek okážeme." „ale

v

v

v

^

v

„o stíbro mi není," odpovdl hbité Zerton; upímná srdce musím hledati, a bych celou

Prahu probhnouti musel." „Toho

ti

nebude

potebí,

obstárlé

a

nohy

své na jinou chzi ušetíš," ekl zase lovec Ko-

chanv,

kiok

s

a

ním ke

matky naší bych

ti

uchopiv

t

hnul.

se

pravou

se bratrsky

lítostí

o

o

tebe

nkolik památku

„Pro

poj

prosím, brate,

okázal, že

plnno — budu se

pedu

ruku

za

bratra

Rád mé na-

se mnou.

srdce

starat.

Poj

mnou k Libunce." Takto

odpovdti volal.

dotíral

na Žerton,

mohl, již

na

ale

než

také pozadu

mu tento nkdo za-

Sluha vládyky Klecanského za ním pospí-

•

—^

So-

krok svých"

„Rychle, oto

chal.

113

— volal

naíi

—

ped pána mého pedstoupil.'' „Poj holubiko, pjdeme zpátky," promlu-

„abys opt

vil

Zerto po píležitosti

se

Boleslavce, s radostí

aby

uchopiv,

dívku

ochranu pivedl, akoliv

mocnou od

zpráv k

této

Klecanského odešel.

nebyla slov jeho

byl

s

hokostí

AIe»*Boleslavka, jakoby

zaslechla,

ani

miioho-

j)od

Výhone rychlým

krokem za sebou táhnouc, na prostranné náhradí utíkala, kdež ji rozmanité podívání poutalo. Hemžilo

se

tu

množství

strakaté

totiž

zvdavých

host, pišlých podívat se na pípravy k rado-

vánkám

a veselostem

Rolníci

a

svátcích Vyšehradských.

o

mšáci, mládenci

a

dlouhým

a ženy procházeli se tu vespolek, brzo

adám sokých o sídle

stavení, brzo

vží

nádhernosti

a

a

rozliných

mnohopovstném

si

vypravujíce.

báchorek octnula

1

smsice

se tedy dívka kejklíka uprosted veselé

svém, jako ryba uprosted jezera

v

živle

jí

jiskily, hlava povznesla, celé

„Mj Zerto

zatím Boleslavku

Boreše, vida že

potom pokej." ho

jíti

I stiskl

k lovírau. —

na

;

oi

se

tlo napnulo. starosti,"

dívka ubíhá, „a na

mu

vy-

pevnosti

divíce

se

dívky

starcové,

prosil

mne

bratr pravici a nechal

Bledý, žalostivý sedl vládyka ve své ložnici.

Oci jako sklenné IX.

k zemi hledly, prsa vysoko 8

— :

—

114

es

'Oi^

se dmula, a chvíli stál již malý kejklí u nežli

vládyka

ho

si

pozdvihna div se na mužíka podíval.

— dcera

dívka

stala

knžny

dveí, hlavu

Posléze

povšimnul.

z-

„Kde

Sázavské, jak

jsi

povídal?^'

„Nalezla útoišt u duše vrné," odpovdl mužík pokorn, „i^pobude u bude

uchýliti se

dokud možno ne-

ní,

pod peruti mateské.'''

„Živa je tedy v skutku ješt Vrahomíra?" zdsil se vládjka, rychle se vztyiv; ale krev se

mu

zbouila, že

byla tak

s

tesoucíma se kole-

nama opt na sedadlo klesl a tváe ve dla zahalil.

— mluvil

„Živa tedy ješt"

pomsty

musí

v

míti

se zmuživ, s

a

její

jak

hluboko

temným názvukem

kdybych

o ní byl cele

krátkém rozmýšlení; a

moje,

radost

vci

mužíka

tázal se

i

to

že

jí

vdomí, že

Ano, pane a dobrodince

knžnu

^

v

poteba dítte

..ale

zase

okraj

m,

mj!

šatu

jejího

políbím,

do prsou pána

tajemství

že jsem snad

promluvil, nežli je radno

znal jsem

snad uinil,

v

/

pomlel," zaal Zerton po

poctivého ukládám, zavedly o

opt

ty

v

jakož

již

zatknuty

— Posléze

srdci jejím koeny!'-

knžnu Sázavskou?" ,.Moudeji a vrnji byl bych

„Znáš

sob

„O jak vysoký musí

slovy jen polohlasnými. býti strom

pak sám k

veejn

initi.

já znám, neb

Sázavskou. Ale

již

díve

aspo

patnáctkráte

—

—

115

'S

zem eská

ziniiíla

S)'

jarem u zimou podobu svou,

co jsem paní drahou nevidl

pro

a

ni

plakal

co

pro mrtvou.^'

„Patnáctkráte?" opáil vládyka temným hla-

sem, jakoby

se

promluviti.

„Ped

patnácti

tuším, rozkotáno bylo sídlo

Sázav-

lety,

pohan

ských

bál

vci

o

poten

i

zatvrzelý

kmen

knížat

jejich?"

„Dobes povdl, pane a dobrodince mj dosvdil mužík, a sotva se pláe udržel pi bolestném pomnní na zhoubu domácích boh a pán !'•

i

.,Patnácte let je tomu, co se po-

bratí svých.

slední letorstka istého

kmene slovanského v Ce-

chách zlomila."

„A

ty lituješ té doby,

kdy se poslední žertva

modloslužebník pálila?" zaškaredil se vládyka. „iVikoli,

pohan, od mnoha ejnosti zapírat. bylo za

dokládal

nikoli,"

onch

rok po

doby

Vltav

té, i

To mi

chlím,

ale,

zpomena

tajný

nebo výskání

po Labi, akoliv

okolo Sázavy ve hlubokých lesích val.

rychle

pinucen, bohy své u ve-

„Nelituji

dn

se

plá

se

ozý-

pane, za zlé nepokládej, že trusi

na píinu

onch tžkých dn."

„Rozkaz knížete Boleslava zniil pusté pohanstvo!'* prohodil vládyka.

„Rozkaz knížete Boleslava ovšem ruce jské

na lebky eské

ozbrojil — dobes,

e-

pane, po-

"

S

vdl

!

116

Oí"

Ale Boleslav

ml rádce, nevrníka, odpadlíka,

— oh,

jazyk jména nenalezne, jímž

zpronevilce

v

by

to

lovk

erné provinní vjjádil! Vrahomíin z prachu

jejž otec

to

byl,

nízkosti pozdvihnul,

kterýž pak dívce knížecí o lásce šeptával, ubohou

bohm

oklamal,

pána svého ,.]Mlc,

—

zradil

ohavný Hivsa

—

mlc!" zasoptil nenadále vládyka, a vy-

keovit

skoiv,

bratr se odekl,

se zpronevil,

zaatou

na

Strašlivo bylo

iel

prsou

se

dotýkati

stl

— „Kdo

pohlédnouti.

žihadlem štírovy-m

na

pstí

hnvem

ti

udeil. dovolil

ranných?

Jazyk

ti

dralý,

a rozbhl se na mužíka, jakoby ho zniiti

chtl;

vytrhnu!'^

v tom

nabyv, ustal v stkáni, I

bhu svém mu

bylt Výhon

s

vypukna ve

a

stávajícím

i

po

vrhnul.

hrad

slavnostem,

hocha svého, Libunko," dívce mluviti,

hlasité

Borešem Boleslavku až do

doma jal se

„ui, aby

Otce,

ma-

plny ruce díla k na-

Libunku ve pívtivé sednice

k

vlá-

—

píbytku knížecího zahradníka dovedl. sadech

a

zmo-

opt smysl svých

na jinocha

na prsa se

jícího po

celý

kroil Výhon do dveí,

ale

dyka, pohledem

dále,

nezastihli, nalezli.

a

jen

„ Miluj eš-li

upímný Boreš otec bratra mého

tady

pijal

a tuto pannu pod stechu svou."

ZpytavVni okem vidouc ale

tvá

podívala

se

na

Libunka,

jeho vyjasnnou, porozumla

mu

—^ i

zaradovala

se

potají,

„Hubiku

chozích.

117 í5>—

(láiu

ti

pívtiv

a

uvítala

pí-

ekla pitom

radostí,"

ješt k Boreši a zlehka se rtoma tváí jeho dotkla

,,hubicku

,

dám

ti

radostí, žes mi tak

milých

host pivedl."

A i

Boleslavka zasmála se dobromyslné dívce,

pitoila se

k

ní a políbila

vost s ní pohrávala,

co

Neobyejná židavem strakatého

ji.

byla

množství lidu po náhradí probhla.

„My

si

budeme

íkati," prohlásila se

sestro

Libunka, podivnou bytostí Boleslavinou dojmuta; ;,i

budeme

se

milovati,

jakož

milujeme

že-

nichy své."

„Ženichy?" zasmála se Boleslavka, plesem jako

zšílená,

obrátila se

loubku? I

rukama

i

k Vyhoni. „Ženichy!

— Tys

ženich

nebo duše

Zpomínal

si

tleskajíc

— slyšel

jsi,

ho-

mj!"

nezbraoval jinoch

a políbila,

poíná.

poskakujíc

a

dívce,

jeho ani

aby

jej

nevdla,

v tom okamžení

objala

co dívka

na

dobu

kdy mu v nárui knžna Miloslava ležela, a mladá krev jeho zaala pi zpomnní tom veleji prouditi. Bylo mu najednou, jakoby náramná

ranní,

zpousta srdce jeho

jakoby

peplnno

svírala,

najednou

bylo sladkostí,

však opt,

kterouž ani po-

jmenovati neuml. Vidl, že se Boreš a Libunka objali,

a když na knížecí panu pomysliv, v duchu

—

118

'S

sob

ji

—

po boku postavil, ješt V3'še v srdci mlá-

deiieckém se s

61^

Nemohl

zanítil.

ním vlastn

dje,

si

vysvtliti,

co se

v podivných myšlénkách

a

nazpt ke vládykovi, dívky zanechav co nové pítelkyn o samot ve píbytku zahradníkov. — „Otec Klecanský je muž mnohé zkušenosti," rozmlouval na cest sám s sebou; „on mi

bral se

poví a poradí, jak ty hlasj^ v prsou

touhu

zasytit

a

tsna

toho

utišit,

A

pozbyti."

jak tu s

tmi

slovy vstoupil do ložnice k lovcímu, kdež jej ne-

oekávané

uvítání potkalo.

„Zsta, zsta ho

tu

vlády ka

obludy, jež

ska

má

—

slzící

,.a

otce starého.

— pro

živé nebe

nemysli, hochu

mj

!

— na

!

prosil

zaže ty šeredné Upímná bude lá-

veliká míra její; ale na dívku po

i

Sázavské

inu

dsí

u mne, synu mj!*'

knžn

dceru Vrahomí-

Té nesmíš nikdy po-

žádati za ženu."

„Ajta, milý

ote

vládyko, jaké

šlénky?" pousmál se jinoch.

t

straší

my-

,,Já nehodlal nikdy

Boleslavku co ženu obejmouti. Já

ji

mám

rád

—

a kdož by nemiloval kvítko spanilé? Ale když mi

v nárui

leží

a do

oí

hledí, není

mi jinak, nežli

jako když jsem otce objímal." .,Tedy ne za ženu?" zvolal vládyka, a vý-

raz

bolesti

„Tedy

jako

zmizel bratr

s

tváí

sestru

náhle chcete

objasnných. se

milovati?

— ~e9 o

119 o>

pak mi rychle pivete

ské!

budu

dívku

knžny Sázav-

co zeteinici oka svého šetiti."

ji

Zerto radostným krokem ze dveí, a vládyka citem pekonaný vrhnul se na židli. S tlukoucím srdcem a s uzardlými tváemi piusmíval se, jen aby stoupil k nmu nato Výhon ponkud srdce náhle ouzkosti pozbyl jež mu I

chvátal

i

,

svírati

poala. ..Ote vládyko!" promluvil k muži

bolem stíženému; míti

t

potším,

když

i

uil

vyrstají.

na jazyku, jak mi z duše

fám, že

m

Podivín

„otec

slova

dou-

I

u tebe dle slov jeho

se zachovám."

„Co

chceš,

sem vládyka,

synu?"

a po jinochu

jemným

hla-

vztáhna k

sob

se

tázal

ruku

ho pivinul.

„Uinils mi prvé zmínku

Výhon

— „a

bych

na Boleslavku co

hnv t

pojal,

o

žen," zaal opt

an se

jako

zdálo,

ti

na ženu pomýšlel.

Já

však myslím na jinou dívku, ote vládyko!"

„A povdl

jsi již

otci Podivínu,

že mysbs

na dívku ?" ..Aj,

otec Podivín

ji

nezná.

Já

zde

na

sám

ji

teprv

dnes poprvé spatil."

„Dnes

poprvé

Pisám Bh! je to dívka?"

ty

?

tedy

Vyšehrad ?

miluješ cesty rychlé.

A

kteráž

— ,5

^S ISO

^c^

—

Miloslava, do jejíž milostí

m dnes

jsi

ráno

porouel!'a jakoby sluchu ne-

Vlád5^ka sebou trhnul,

vil, na jinocha

se díval,

— ,,Zive ^

v

v

ocí hledl.

f

máš horkou krev, starati,

aby

ti

„Pro?"

mu srden

jenž v

v

ekl konené, „ty mladý love; i musím se poblesky!"

hrdou lebkou nepropukla." tázal

prost.

jinoch

se

pane, žebych Miloslavy nezasloužil

ruce

mé

tuze

knížecího

do

v

neumlé

vypravoval, že byl

Otec

Pemysl pouhým

„Ale Miloslava není Libuší a myslem," vskoil

mu

žeby

aby dívku z domu

byly,

dovedly?

obejmouti

„Myslíš,

— anebo

vládyka do

Podivín

mi

rolníkem."

Pe-

ty nejsi

ei. „Tys malý

brouk, a Miloslava je vznešené slunce."

„Slunce jest;

k

nmu

ale já

jsem

orel a troufám si

dolítnouti!"

„Nedolítneš

,

dokud

já

na

tebe

dohledati

budu, abys perutí svých neopálil, nezkušený mladíku! Nesmíš ty z kola vybíhati, v

nmžto

ti

bh

nebe vykázalo, aby se jiným cesty nezmátly, po nichžto

všickni

k jednomu

nám kyne za odmnu

cíli

spcháme, kdež

blaženost!"

—S

181

fo^'

—

14.

V

knížecích komnatách

.Jaromír

s

Miloslavou

Vyšehrad sedl

na

kterýž byl zprávy o všelikých stávajícím slavnostem pinesl,

pípravách k na-

a sestry jeho, Vyšehradské

selé

mysH

pána svého

hvzdy, na

zejtejší

nemohl knížecí bratr

I

pann

co se

cti

pozbyla,

pihodilo, a ježto

nejvelejším miloval,

pozvání

Zamyšlena, roztržitá byla

ranní úsvit pichystal.

chopiti,

in

spolu

ke hluné honb, kterouž byl ke

však Miloslava.

Kochana,

poslouchajíce

,

jiné

že

sestru

žen

její

po-

pirozené ve-

srdcem

svou

lásku svou zadati

trápil se pi pohledu na zasmušilou díví tvá nemalými starostmi. „Co t zarmoutilo, Miloslavo?" jal se jí tázati. „Sastnas byla na honb — a zejtra nám opt veselé chvíle nastávají."

nemoha,

„Vím,

vím"

bratra upokojila

všeho veselí tilo;

—

;

odpovídala

budu zajisté Mne také dnes

„i

užila.

jen tušení jakési

brate, a nedlejme

„Kdybych

nco k

si

jen

hledti, nic

marn

aby

abych

nezarmou-

— ouzkost — nechme

toho,

trudných myšlének."

knžno a paní má, již dnes prohlásil se Kosml" rádce a domácí pítel napoád

ti,

obveselení raditi

chan, jenž co

panna,

—

— ~í9 i

133

Sí^

„ekl bych, ahy

o Miloslavinu milost se snažil,

kousk ped tvýma oima

kejklíové nkolik

pro-

vedli/'

„Ui

ui," odpovdl nato Jaromír, sám se v duchu tše, že nco uhlídá. „Kaž jim do zahrad našich pijíti; my tam s Miloslavou tak,

sejdeme."

„A panna

dlá

co

tázati.

po verejší

starý Klecanský?'' jala se nyní

„Snad by také

nehod

vyrazil."

„Povím mu vli uklonil se

ohál

Kochan

duši svou

A

s

tmi

;

knžno a paní moje!" nebude zajisté váhati, aby

tvou,

„i

na výsluní pítomnosti tvé."

slovy pospíchal z knížecí komnaty^

Miloslava hledla za ním „Pijde-li pak

;

tlukoucím srdcem.

s

Vyho

v duchu sama k sob

s

vládykou?"

avšak

tu jí

do tváe vstoupila a panenský snil.

—

„Na koho

a na bratry své!"

nebo navzdor

A

káral

prsa ji

rod se

stí-

tajný

svj tvá

nemohla z mysli

—

Kejklíi byli se zatím

byla, a horlivé

jí

zasmušila

tomu

hlasu

mluvila

knížecí krev

Pamatuj na

znova

vypudit obraz jinochv.

jizb, kteráž jim za

stud

myslíš?"

to

vnitní hlas. „Co poínáš?

její,

aby se

mohl,

pijíti

shromáždih

ve

velké

spolené bydlišt vykázána

rokování

drželi.

Pobouena byla

;

mysl

ústa plna klení, a ženské lomily ru-

jejich,

kama. Uprosted zástupu za

...Já

to

hnvem

moje

Kdož

petéká,

ml

ale trpaslík

— já

kam ubohou

ví,

šehrad

ziistává dost

síme hledt, jak

„A zstaly

nemže

to

nev-

nikdy

pro zisk zaho-

Vymu-

se nehrozí, a na

mlsných

tu po ní

mu

dívku

bez obou

si

za

také

za ušima

nevrníka

bych

proklel

1

Duše pohanská híchu

dil?

Pochvatá.

nemohu," mluvil velikán; „srdce

zem. Holka

do vnitnosti

il.

stál

Te

panák.

pomžeme."

šaty?"

ptala

nyní

se

jedna mezi ženskými. '

.,

Všecko

dosvdil Pochvatá.

vyletli,"

šelma i

tu nechali a jen

trpaslická

teplou

jako ptáci z hnízda

..Dkaz

brlohu

pro

to je,

že

svou

holku

pro sebe vynašla." ;,Bodejž

žel,

aby jako

zstal!"

zakleli #

se

mu

ale

blesk nohy upálil a ruce zurá-

špalek

nkde

na rozcestí

muži ztraceného soudruha

v

ležeti

dvee otevely

vtom

;

v

v

a

na

prahu

se

^

Zerton

ukázal. Pochvatá sebou trhnul, ostatní se dali do

„Tu ho

hlasitého bouení.

máte

I

tu

jest

odb-

sním! hnáty mu petlucte!" volal jeden po druhém, a Pochvatá sám proti nmu se rozkro-

hlec! ven

iv,

hmotn

a

prahu do jizby poskoiv odvážliv

s

„Co tu hledáš, duše nevrná ?" „Tys duše nevrná!" rozkiknul se mužík zvolal

:

proti veli-

—S kanu se

ci-

knžnu

ty jsi hrál o

dával Boleslavku

i

mne

lstí

hoela. „Tys naši,

nás všechny.

i

muži poestní,

jej ze spolku svého,

jeho zapáchá

—

Tvá mu hnvem

postavil.

duše zrádná!

124

tys pro-

Vyvrhnte nebo dech

a slova jeho kapají z úst pod-

vodných.'^

„Aj, ty jedem nakrmený štíre

Pochvatá

nyní

žíkovi.

Ten

zlostí

náramnou

hbit se

ale

i

!"

rozbouil se

skoil po mu-

mu uhnuv mezi muže

se utekl.

m,

„Slyšte

„Knžna

vaše

chvatu, kterýž

bratí!"

žaluje ústy

— nezapírej,

já slyšel tvou roz-

velikán.

„Poslyšte vyslechli

zvrátit

že

zkázu

nemohl.

s

mu zakrute!"

so-

slova jeho a ráda by

.,Kluzká jsou

svezla pravdu

žové

vím,

i

na hlavy nás všech!''

„Neposlouchejte ho! krk ptil

nimi.

mými na zrádce Po-

mluvu se zrzavým na pasece, strojíš

mezi

vydal v ruce chlípníka. Porušen

ji

je stíbrem jeho

zvolal

cesty rovné."

m!"

odporoval

žalobu I

jeho,

mu

Zertoii; a

kterouž

shrnul se nyní

mu-

Pochvatá

hnv kejklí

na velikána. „N'uže

tedy odmršujte blaha svého!"

knul tento posléze, an nebylo

— „šlapejte

péí mli

mu

zki-

zradu déle zapírati lze

veselé dny nohama! Bratrskou

byste nazvati,

co

mi

nerozumný trpa-

—^ slík

ml

vešel

s

jseiu

pány,

najmouti chtcl.

celé píští vaše

kteí ;

po

slabé

eských

krajích

mocí

jsem vás k nim do služby

proto

— sám

Pro sebe jsem nepracoval

ovoce snažení

nechci

—o

jsem v úmluvu

proto

a

starosti,

a statky vládnou

také

O

za vinu pokládá.

stálí

125 6í^—

svého

Tuhle

užiti.

í

rozdlte se o první výdlek vrného soudruha."^

S tmi

nm

kteí po

mšec.

slovy hodil na stl plný ihned

ale

sahali,

X-

tomu zase

jiní

bránili.

„Nedotýkejte se mzdy krvavé,"

varoval

Nech

si

a stevíce

si

Zerto, „aby vám prst neposkvrnila. zrádce sám

výdlku svého ponechá

koupí na

dalekou

vám

náhrady opatím,

jinde

hnanjší.

Radujte

cestu

se,

sboru

a tšte se,

knžn an jim

požekdokoli

uinil."

slovm

I podivili se všickni

Já

našeho.

a to náhrady

bratí,

co dobrého bývalé naší

žasnutí pojalo všecky,

ode

je

jeho, a radostné

povdl,

není

že

otcem Boleslavky, a že dívka matku našla, kteráž vládne velikou mocí a bohatstvím.

„Já

vás nyní opustím,"

„a Boleslavka nebude

svt je Žerton

již

veliký a hodných si

konen

pravil

hry vaše lidí

lehko nahradíte,

na

by

krášliti;

nm se

vám

slavky nedostávalo; hlete jen spolek uchrániti,

v

— ale

hojnosti. i

ped

jakovým se Pochvatá prokázal."

Bolezrádci

— „Na mou

126

S>~

duši!" zachechtal se nyní velikán,

vida, že mocí již

tu

'3

nieho nesvede, „nadarmo jsme

Zertonm neponebo nemže šibinek nechati, když mu

hromádku

ktili,

zakrnlých

kostí

i

o hrdlo bží.

A

vru,

je koruna všech žert, v

Skoda

v

jakých

ti

kdy provedl.

jsi

v

uviti nemžeme, nebo

vsickni

já vím tak dobe jako

pohádka

dnešní

v v

v

jen, ze

tvá

tato

ty,

vzí,

kde Boleslavka

akoliv pochopiti nemohu, jak

jsi ty z klece vy-

letli^'

„Slyšíte, slyšíte? on se

vyznává z provinní

svého!" vykikl Zertoíí, a poestnjší soudruhové

jeho uzaveli nato, že Pochvatu

ze

vy-

spolku

louí. !

„Pošetilci " ušklebil se velikán víte,

co iníte.

Ze

—

spolku vašeho vede

k životu pohodlnjšímu,

nežli

jest

,.jižto

m

vné

ne-

cesta

toulání

svt, a slovem: u nového pána mohl bych vám nadji zkaziti, jakovou si na letošní svátky

po

stavíte

:

avšak podívám se na vás jednou, an se

v potu ped diváky namáhati budete, a sám vám i potom ze své kapsy pidám do žebráckého tlumoku.

Já

nieho vámi nepozbudu; hlete

mne škody neutrpli." S tmito slovy sáhl na stl po mšci

jen,

abyste vy beze

krokem

z jizby odcházel.

Na

a

hrdým

prahu zastavil

ho

však sluha Kochanv. „Picházím od vlády ky ve

—S Juicnu knížecím."

127 S>—

promluvil k nému,

..abyste

uchystali bez meškání provádti kousky své

oima knžny

mu odpovdi,

cheni na ostatní ukázav,

u nho.

roztrhl

svt

..Pro

Cesta

tvj,"

pane,

všecek

tebe,

pane a dobrodince

m

jsem pouta, která

držela,

Budu

se

dále

úsm-

a s

ubíral.

pímo ku Kochanovi.

jej

„Nyní jsem, se

ped

Miloslavy."

Pochvatá však nedal

vedla

se

a všecek se do

ješt

vle

prohlásil

mj,

na ostatním tvé oddávám.

emesla hledti, a doufám, že v nm nco ádného dokáži, dokud budeš ty, pane, mistrem mým." si

nyní jen jednoho

,,Jdi

vdl

tedy a oblec roucho eledi mé." odpo-

Kochan.

„Xadji

se,

že

blbému

nebudu

a lenivému milostí svou zpláceti." „I aby do toho!"

kud

silnji, trhna

pon-

rozkikl se velikán

sebou, jakoby každou památku

stavu bývalého se sebe setásal.

„Já

že mezi hloupou svdomitostí

poctivostí

klasy pro

mne

zlaté

Aby as všecky mé

nerostou.

tvrdohlavé soudruhy vzal

a

vidím,

již

I

Myslil jsem, že

aspoíi

v nkterých trochu rozumu vzí: ale všecko prázdno jako plané oeší. Xuž tedy jen brzo sluhovi svému porouej, pane a dobrodince mj to víš ohebeztoho, že je pravika moje dosti silná bná." I usmál se potmšile pi tchto slovech, !

i

—

'Q 'O"

a hluboko

S5-

ped Kochanem

se

ele

mezi

138

pokloniv, bral se

domácí.

„Stroj se, Jaromíre

promluvil Kochan, za

!^^

odcházejícím velikánem se dívaje, a kyselé uškle-

mu

bnutí

tvá.

zhnusilo

kata tvého

„Stroj

v domácí roucho oblékám. Nechtl

již

jsem

t

slati,

avšak

tlo

kejklíovo

aniž

co

rukou eledína svého za otcem po-

sice

na

z ní

tuto

hromadu

A bude-li mže býti,

pod

t

jakož je

nepibude,

nic

šatem panského sluhy ubude,

cesta tvoje na

že

hích,

jednou vraždou

,

na tebe pedce jen

a takž

Jaromíre;

se,

mj

eledín

onom

svt

sáhne.

neschodná,

kat tvj na ní dohoní."

15.

Jako

dv

hrdliky hrály

si

Libunka a Bole-

zahrad pod hustým bezem. Podivné

slavka

na

povsti

umlo

povídati dít knížecí, a s

V

poslouchala je dcera zahradníkova.

potšením

tom k nim

Boreš pistoupil.

„Otec tvj, panno,

ekl k Boleslavce soudruhy, aby

;

jim

nemže

„nebo

dosavad

pijíti,^'

vyšel ješt jednou se

na knížecích

sadech zahráti

nho

usmála

pomohl." I podívala

se

na

dívka,

a hlavou pokynuvši rychle vstala.

se,

„Poj, pole-

—S ekla

inel"

129

Sp-

„Poleme na

I.ibunce.

knížecí sady:

tam kvete veselil'

A

Libunka nedala

ráda podívat

mla

dcera

kdež na

na kejkly,

se

a

volného pístupu

prostranném

Šla

dlouho pobízeli.

se

co

do

trávníku

zahradníkova

sad,

knížecích

rozestavena byla

sedadla a na nich vidti knížete JaronnVa s Milo-

Kochanem

slavou,

a nejvrnjší družinou.

pán

se tu ze sliných ženštin a statených kolo

liké

ele

utvoilo, za

bylo

ve-

sprostjší domácí

nírnžto

stála.

Uprosted kola

vyvádli kejklíi své

tohoto

hry a podivuhodné kusy, mnohé píce.

I

I

Zerto

druhm

byl

se

pitom

tro-

ješt jednou sou-

uvolil,

pochvaly

k dosažení

ei

pomáhati

,

a

také

všechnch pítomných zetel nyní na sebe obracel.

nše

do

vrazil

pod

na píklad pod nši.

Skryl se

a

ní,

když se na

mezi

kohout

dlouhý

me, to

kejklí

zkiknutí ozvalo se

peklopila, vyletl

z ní

pak na nejbližším

Zerton

diváky,

Jiný

strom výskaje, panu Jaromíru dlouhého panování pál. I

estém

bylo smíchu, veselí a divení se v kole pe;

nastati.

do kola již

ale

Náhle byla prodrala,

se

a

totiž

a

mly

adou divák

sotva že

radostné pokikovati LX.

kousky

nejvzácnjší

ji

jako

teprva

dívka

kejklíi spatili,

v divém kotoui

9

—

Potom se

zaali.

okolo ní se toiti

S2—

-S 130

postavili

do

ady, zaali zpívati a rukama tleskati, dívka pak provádla pitom tanec tuk obratn a milostn, že

ze všech úst pochvala zaznla.

jí

S novým podivením hledli na diváci,

nebo

jako

tolik lahodnosti,

a pohybování mladé kejklíky i

mezi pannami urozenými

hledly na kotvily

— jediné

ni

tu

mezi

tžko Všechnch oi

jevilo, bylo

bjly se

pevným pohledem. Byly

Výhone, kterýž

Vidl

jinam

oi

to

mlad3^mi

oka neodvrátil od Miloslavy.

v postav

se

nalézti.

dv

pekvapení

ni

jinocha

panoši ji

za-

stoje,

však nyní

v horlivém rozmlouvání s Kochanem, a žlu mu zaala v panickém srdci kypti. ,,Já lézati,

jsem tedy brouk a nesmím z kola vy-

aby se jiným

nepomátly?"

cesty

mluvil

pitom v duchu sám k sob, slova nevlídná Klecanského

pemítaje.

— „A

to

snad

muto zrzavému cesty nemátly? nechci ve

svdce slunce

aby

Piisám

se

to-

Bh!

já

spasení duše své uviti, není-li díví

mén

nežli

a

brouk,

pedce smí

okolo

létati!''

Žárlivost budila se v srdci jeho. Stál tu jako

v plamenu. Najednou sebou trhnul a cít že ho kdo za ruku bére, Spanilá

ala, pi

bezdky

s

kejklíka byla

nmžto

i

jiné

n-

místa svého pokroil. totiž

nový tanec po-

tyry ženštiny ze sboru

— —S okolo ní se toily

liného

kvítí

vneek

splétala.

se

a

A

z néhož

když

ní

jej

jí

ona

roz-

krásný

dopletla, zastavily

Dívka

vespolek.

pak okolo

napoád

zaplétaly,

])0(lávajíce,

tanenice

ostatní

131 S>

stála

uprosted,

v pokorných postavách, ja-

koby na slova velitelkyne pozor dávaly, jež

tato

nyní jako véštným duchem zanícena pronášela:

vje

„Vétiík

od hor niotlrých,

Od palouku požehnaných,

dm

Kdež stojí Pemyslíiv. Sepce vtík z hustých háj, Nese dívce pozdravení,

Krokov

Paní na Letí sivá

stolci.

holubika.

Ve zobáku vnec nese. Od hor modrých nese vnec.

Vrný

hoch

jej

Tu

vnec

—

je

uvinul. tu je

srdce

Tob,

paní, úcta moje.

Tob

dáno srdce mé!"

Takto byla dívka mluvila,

sama jako diváky

holubika

zrovna

ruku vzala, a

lehkýma

k Výhoni

bezdky

jdoucího

Tob

paní, úcta

když

moje,

dáno srdce mé!'

doekla,

nožkama

zalétnouc,

Miloslavu táhla.

„Tob,

a

!

za

mezi

jinocha

sebou

za

ped

~

—

<9 132 S^—

ekla tam ješt jednou a poklekla ped knžnou, vnec jí k nohoum položíc a Výhone k sob na trávník piitáhnouc.

dláš, Boleslavko?"

„Aj, co Tiyni jinoch a s pil. i

Dívka se

ale

pišel k Libuši I

uzardlymi tváemi na krok ustou-

smích

veselý

vzchopila

vedouc

„Kdo

tleskajíc

„Pemysl

poskakovala.

— holubika

vnec pinesla!"

nkterým osobám

jsi?"

tázal

uslyšel, že jej vládyka

ho

se

„Churavost

ekl;

tu

ji-

známého.

když

a

Jaromír,

Klecanský s^nem a ochrán-

cem svý^m nazývá, laskav mu lože,"

rukama

a

hledlo nyní veškeré shromáždní na

nocha, jenom

slíbil.

zpamatoval se

i

svou

upoutala vládyku

píze pilovcího

„avšak doufám, že nám

na

šlechetný

pítel tebou dvé statených ramen nahradil. Budiž i

zejtra s

námi na honb. Kdo však je dívka kej-

klíská? odkud se znáte?"

Vyho ztrhnul

chtl odpovídati, v tom se

mezi kejklíi.

uprosted kola

opt

do srdce píchlo, a hlasitý je

ti,

plá

holubiko?"

pokik

se

totiž

a oci na Miloslavu

zastavila,

upevši najednou vykikla, jakoby

„Co

ale

Boleslavka byla

jí

bylo

nco

vydala.

zkikl Žerto,

sta-

rostliv k ní piskoiv; ale dívka, jakoby zlé vi-

dní mla, na tle

se tesouc,

mužíka za sebou

—

—

133 Sy

?3

z kola

když

a

táhla,

padla dívce okolo ní outlé

k

ní

keovit

krku,

— Bylo

ruinky.

pikroila,

Libunka

vinouc

okolo

po hrách.

16.

Jako

zlatý,

na

západe

sela

a

božím prstem utkaný aloun viobloha

ržové ervánky padaly

protjší, na

vysokým vrchem,

nad

na

z ní

povstný Vyšehrad.

Tisíce

tým

hory

mušek ho-

a toilo se po knížecích sadech v posledním

nilo

úsvitu zapadajícího slunce, a líbezný zápach po-

vstával z rozmanitých,

era

dechem nastávajícího ve-

okívajících kvtin.

váci byli se po žecí sestrou a s

he

Ticho

rozešli,

bylo

kolem,

di-

a jen Jaromír- s kní-

Kochanem procházel

se tu

ješt

na erstvém povtí. Opodál vedlo nkolik služek Miloslaviných a knížecích

„Byla romír,

Zdálo

to

polotichý hovor.

podivná dívka," promluvil nyní Ja-

„a rád se,

panoš

bych se

jakoby

s

byl o ní více

jinochem, jejž

dovdl.

Klecanský za

syna pijal, dávno a dobe známa byla.Ale marný

byl

dtaz

knížete.

Jediný Ko-

chan bylby nau mohl odpovdti, ten však musel se chránit, aby s pravdou na jevo nevyšel, již

prvé hovor na

jiné

vci otáel. Nyní

i

jej

byl

na

~?S

134

Otf^

zejlejší honbu pivedl. I tšil se na to

k podobnému

a

romír,

vdnými

veselí

slovy Kochanovi

pobízeje,

sestru

i

Ja-

jitro

radost svou v}Jevil.

Tu jim vstoupil Výhon do cesty. Bylt jinoch pi rozcházení se divák avšak neobrátil kroky ze sad.

ustoupil,

en

si

samot

o

odlehiti hodlal zdychnu-

— „Jemu tedy

tím a pohovoením se svou bolestí.

jen pohledy laskavé, jemu vil tu

sám

s sebou.

ml!

—A

oí,

koukej

znám,

!

s

Ajta,

vím,

I obrátil

za t se

s

však opt

„Kdož

ví,

pi tch

byla-li

se

!

Obra

pannu ne-

trpti

!

Já tebe

Potrestám t,

cesty ustoupiti musíš!" slovech,

vyplniti

„Pozor,

zarazil.

rozprávku

tuto

potrestati.

na Kochanu slovo své novou

pane Ko-

tebou ješt promluvím

anebo mi dobrovoln

se

ošemetníku vylo-

kam se ti líbí, jenom na pisám Bh, toho nebudu i

ani

jemu všecko, ponvadž

nežli já?

líhal,

chane, stran toho

ji

mlu-

slova?*'

mu pede

bych

,.A já

proto

to

v lepší kolébce

medová

i

— ledabjch

ruky nestisknul

si

Pobou-

ve mladistvém srdci hnal se hloub mezi stro-

moví, kde

miti

také

svou

slova

jakoby

chtl.

Najednou

Výhoni!'-

láskou

Miloslavy

a

jižjiž

zaal

žárlivostí.

ke Kochanu

Kdož ti poví, v skutku-li tob zrzavý na cest pekáží? — Knížecím raddou ho nazývají? Tím si bu, tak medová, jakových

ty

žádáš

dojíti?

—

— a

135

'?S

S^'

vtší poestností ouad

s

jaké jsem

ml poví,

než

zastávej,

já u tebe až posud nalezl. Ale kdož

ním

také

není-li

zeptám

se

a

Jaromírových

z úst

svj

ho

na

to

u Miloslavy? Ajta,

Zeptám se

!

musím

Miloslavy,

i

brouk

že

slyšeti,

jsem, jenž nesmí z kola vykázaného vylézti. Pan

Klecanskv je

pro

mrzutý

a

otec,

bych na Vyšehrad jenom

neumí

povdti,

sloužiti

ml,

mi-

však nemohl."

lovati

Nato rovnou kdež

Jaromíra

byl

v tu

cestou s

stranu

Miloslavou

zamil,

na procházce

zahlídnul.

mj I"

„Kníže a pane

nemoha báze,

viti,

slavou

ho

kteráž

pemoci

docela

pojala,

ped ním mlunyní ped Milo-

jal se

:

„otec

uíval, pravdu milovati nadevšecko a po

piln

má

pátrati.

ucho

piln

i

I

se

se

ped

stop

hlasem

a já

lidu, i

vil

mne pohledáváš?"

otá-

držel slov

otcovských

jeho.'^

u

,,Nu, a co nyní

zal

její

m

mi také, že oteveno býti

srdce knížat

dosavad

v nauení

povdl

mj

Jaromír

,

potšení

v jinochov

nalézaje

prostot.

„Neposlouchej

mezi

to

eí

rychle Kochan,

jeho, pane!" i

zatáel se

s

knížetem,

zvuky surového

jinocha chtje minouti.

..Jsou to

deva, a nehodno

sluchu tvého

jimi

promluvil

tížiti.

Jesti

—

—^ to

136

Q"^

také trestuhodná opovážlivost,

touto

dobou na

knížecích sadech meškati." nato

Vý-

hon, „tob, tuším, knížecí raddo pezdívají?

Ale

„Ajta, pane Kochane!^'

já

práv

si

mže

tníkových poslouchati,

i

k

ei ze

ošeme-

rt

rolníku!"

me

slovy

vlá-

se

rozlítil

dyka, „ty nebudeš dlouho urozenost mou

As tmi

pravdo-

nakloniti."

nestjdatý

„UsL,

se

mže-li kníže slov

myslil:

mluvných ucha

ozval

káleti!''

vytrhna po jinochu se rozehnal.

uskoiv a kvapn lovecký svj nž vytak hmotn vykikl, že se Kochan zarazil.

Ten

ale

tasiv

„Zpátky, zrádný vládyko!" byla slova jeho; „nedej abych ostí nože

divokém

kanci

abych se

ti

po tetí

sty nestavl: tu

svého na

ml!

zkoušeti s

tob jako na

Hrozil

mn,

jsi

odporným úmyslem do ce-

m máš,

tu stojím opt, a

bda

tob, sáhne-li na tebe ruka má!" „Schovejte zbra!" loslavou

mezi

oba

s

Mi-

„Nepenáhli

se

zvolal Jaromír,

pokroiv.

z ochotnosti ve služb mé, Kochane! díku,

jenžto

knížetem

se

na jeho

opovažuješ

ocel

nejvrnjšího

obra kroky své od

nás,

ty

mla-

obnažiti

ped

pítele

abych pro

tebe za syna pijal, na provinní tvé

„Já se uil zbra Boha, jenžto povyšuje

tasiti i

A

i

honem

:

toho,

jenž

zapomnl. '^

ped oima

jediného

ponižuje veškerá knížata

—^ na zemi"

— odpovdl

ská ruka nezadrží zbrani.

Já

muž peovati

lid-

na tebe. Já pišel k tob, se chodí k muži,

že

A

každého z národu.

jest o

— „a

když sáhne po

mou,

pravici

povídali,

také z národu,

(oi^

jinoch rozhorlený

netasil ocel

jakož mi byli

—

137

je-

já jsem

nechci mezi ním býti nejmenším.

i

Mže-li vrnost, zmužilost a síla dstojného míporu, pane, Výhoni, a se sta v národ dobyti býti mže lovk, vyvede sluha tvj." :

„Pesvdeni jsme pejala nyní Miloslava

to

slunce

a ty

hlas

,,což

i

inu tvém,"

ale pohledáváš

se

m

tážeš,

moje skvla

hrozil ukryti.

ekl

jeho nabyl nevýslovné jemnosti.

jsi

raýma oima, až mi

vati,

e;

tvé

že tady pohledávám, paní moje?"

„Co

„A

vU

na knížecích sadech?"

touto hodinou

Výhon,

o

t

panno se

knížecí?

od

dnes

jitra

Jako

ped

mrak nenávidný

náhle

S Kochanem vidl jsem

t

rozmlou-

jako slovy líbeznými, a duše moje zahoela

bolestí."

„Co tázala se

je

tob

knžna

mé

do rozmluvy s

podivením

i

s

s

vládykou?"

jakýmsi tajným

tušením.

„Já nenávidím Kochana, a líto jest mi slov medových, jež ped nehodným rozhazuješ, nebo

sám po

nich toužím, jak orel po slunci."

— —^^ I

se

S5'

pi

zapýiila se Miloslava

kolem

byli

hovorem;

i

neobyejn

byvše

pann

a

ei, nebo

této

služky

ní a knížete

pivábeni

stavli,

vlastní

138

silným jich

jakoby

se nyní,

zdálo

ped

pišel

byl

aby kvapn odešla.

eledí. I obrátila se,

„Miloslavo! Miloslavo!" volal jinoch se za ní rozbhnouti

ale

;

mu

Jaromír

pomatený!"

chlape

„Stj,

její

a sotva v duši vzniklý hlásek

nejtajnjší

jinochovým penáhlením na jevo

cesty.

na-

panoši

chtl

i

vkroil do

zakikl jej;

„noha tvoje bží do hrobu!''

„Nuže tedy tam poj semnou!" zasoptl sebe, a chopiv

noch celý bez

chtl ho

V

sebou vléci za Miloslavou.

s

zableskly

knížete

se

mee

„Ustate!"

prsa

za

tom ale

v rukou všech panoš

mu nad

vznesly se

ji-

i

po-

hlavou.

lekna

zvolal Jaromír,

aby

se,

snad sám škody neutrpl; avšak Výhon žádného

nebezpeenství do prosted blízku

opt

Byla

ped

me

ním

kdyby nebyl

na

i

hlas Miloslavin zaznl.

totiž

pann

knížecí nezkušenost a ne-

co

zástup.

bázn jakési ješt výstupm zabránila.

pipadla,

aby horším

„Výhoni,

pobouený

uvrhnul,

se

ohroženost jinochova vrátila se,

s

sebou nevida, bylby

poínáš?"

a

z

volala

kvapíc

„Uili tebe takto

mezi

v úct mít

— ~?9

A

svého?

knížete

139 S>

hodláš

takovouto

se

službou

zavditi paní své?"

„O

lestn, a Jaromíra pustil ,,

zvolal jinoch bo-

Miloslavo, Miloslavo!"

Odpus lovku na

zbra

i

od sebe odhodil.

poušti vyrostlému

smysl

a

zbavenému!"

Pitom

si

zakrji

rukama tvá, jakoby se

ped svtem stydl, ped nebem posléze v hoký smích, nechal se odvádti do vazby, kterouž mu za

a

i

Jaromír.

studu

i

Nevdl

m

se

panoš

od

trest

uril

dje, a ve

kolem

na vzdáleného uitele mladosti

bolesti své

své zpomena zvolal jsi

co

již,

vypukna

:

na Vyšehrad,

„K veselým svátkm ote mj!"

poslal

17.

V okolo

soumraku ní.

Strojbojov pastavu

— ,

ztopila se

Lampa hoela na zažloutlou

ženskou,

pecházela,

Praha

v komnat

záí osvtlujíc

vysokou

nepokojn

semotam

kteráž

jakoby na

vysoké hory

i

stole

tu

nkoho

cekala.

Byla

to

povstná knžna eských pohan, velebná postava, asi

pt

a tyicetiletá, ve

slovanském. lostí

uvadlé;

známky

Tváe

její

šedivém šat

dlouhém

byly ubledlé

i

avšak palrny byly na

pvab

bývalých.

vkem ní

a ža-

dosavad

—

— „Tu

v duchu sama

mluvila

stojím,"

tedj'

sebou — „tu

140 Q'

^es

šávy jedovaté, jež pokazila koeny života mého. Zde stojím duchové otc bohomilych a mnou mezi A ámi pomsta pišla na hohopusté syny. O Vyšehrade, s

u pramene

stojím

,

,

Vyšehrade! choval

na

pomsty prapor zatknouti musím

mám-li tob

nevím,

stechám bj^la

zloeiti

nyní

Odpuste,

žehnati.

matky,

srdce

mj

na rod

zlého

dlouhá léta prahla jsem po prahu

;

nmž

vaše

mnoho

tys

by

a

je

bohové!

Dít své mám

krmila.

pedce tvým

anebo

patnácte

i

tvém,

a

:

od-

slabé

pomsta

let

spatiti

je

—

Bole-

slavku svou!"

V

tom se dvée otevel}^, a

šel Strojboj,

pivádje

s

sebou

do

komaty vea

malého

žena

hlasem

dívku

mužíka. „Strojboji!

povýšeným, ruce

zkikla

Strojboji!" proti

nmu

a dívce napínajíc

—

„vedeš mi blaho mé?" „Tuto jest dít tvé!" týr,

s

odpovdl vážn boha-

dívkou k ní pistoupiv.

zkikla nyní žena hla-

moje!"

„Boleslavko

sem ješt pronikavjším, a v náru

ji

vrhla

v komnat. Strojboj

na

dívku :

—

živote

v loktech.

se

úpla sladkou bolestí „Dít mj!" A dlouho držela Mimo vzdechy její bylo ticho

sevrouc,

moje! krev má! ji takto

i

tu

stál

v hlubokém vnitním

— ~?S k zemi

ké

muzik

a

pohnutí,

na kolena

byl

padl,

tvá až

a takto na rukou skoro leže, hor-

sklonil,

slzy

141 S>

proléval

bohm

a

dkoval.

—

„Dcero

opt Vrahomíra,

má!" a okem mateské rozkoše na Boleslavku hledla. „Jsipromluvila posléze

liž

to

mi

do

vskutku,

oželená?

O

podívej

se

abych ve tvých mladosti své obraz

ocí,

Otevi

uzela!

dávno

má

dít mé, aby se duše

ústa,

zpomenutíra na zvuky

nejšastnjších v rozkoši

let

napásla!''

Ale dívka byla se dosavad jako bez života

všemu poddala slova,

i

:

stála tu nyní bez pohnutí a

erné oi pevn

beze

a neodvratn opírajíc o ne-

známou ženu.

knžno

mi-

mužík, vzchopiv se

se

„Sluha tvj k tob zas pichází, ozval

lostivá!"'

zem,

se

a jásaje líbal

nyní jí

okraj

odvu. „Perun skon-

il zkoušení pravovících, a dny radostné posýlá

na cesty

„O

mu a

jejich." vítej

mi, duše

vrná !'^

promluvila k

n-

velitelkyn. „Vrahomíra zstane tvou dlužnicí,

by

platiti

i

všemi statky

mohla.''

vech, a mužík

I ji

k dívce pikroil. žno moje

ped

!

tebou

dlouholetou

podala políbil;

stojí!

mu ruku pi tchto slopotom se na pat otoiv

„Boleslavko

Otevi oinka

To

jest

péci tvou za-

i

— holubiko — kn-

pohlédni dobe, kdo to

matka tvá!"

— —

143 S>

^S

„Matka

zkikla dívka,

má!*'

jakoby

a

ped

z vj^jevení byla protrhla a nyní teprva

osobu

státi spatíJla

sebou

pohledla na mužíka a

:

se

s

nho

Tys matka moje?" sbhla okem na Vrahomíru. zkíikla opt, obma rukama za hlavu se chopivši, 7,

by podvodnému snu viti nemohla.

jako

tedy krásný ten obraz, ten

na cestách provázel a po

mo

touha moje dychtila?

jevil jsi

se,

mj

blažený

nmž

se

Veškerá bytost

srdci. i

tsn

prsa,

její

jenž

m

dosavad nadar-

O krásn, krásn vysne,

a

Boleslavka na srdci matky své."

míe na

Bh,

dobrý

„Tjs

šastna

bude

Vraho-

I klesla

k mateskému

vinouc

rázem se

pevrátila,

zdálo se, že pohlédnutím na matku posléze onu

prázdnost v duši své vyplnila, kteráž

dosavad

ji

jako na smyslech roztržitou byla inila.

V

Kochanv

tom vebhl

jjBrate Nedomysle!"

ped

Vsazen

jsem

„Ha, Pemysle

sem bývalým, nou, jež oci její,

brate

..píteli

je do vazbj^,

o bezhrdlí jeho

a

Výhoni hrozí

Kochana

slyšel

rozprávti.^'

mj

!^*

zkikla Boleslavka hla-

„to byla ta orlice s knížecí koru-

podsila Boleslavku pi hrách kteréž

když se

byla slova jeho,

ostatními byl uklonil,

nehoda.

Boreš do komnaty.

t

jako kouzla zavedly

mj!" bdovala

!

!

O

To byly brate,

dále a s bolestí uvrhla se

v náru matinu. „Zachovej mi

bratra,

matko má!"

^~

~-^S 143

nm/

,,Kdo jent clovek, o

se

knžna pohanská;

podivením

8

?••

mluvíte a

tázala

Nedomysl

jal

se o jinochu vypravovati, co byl pro oba na pasece i

ye

hrad

Kochan

uinil, když jim

„Kochan?'- podivila se Vrahomíra.

poznávám nových

toho

myslnou hraku an se doba

Pro

ale

„(3

valy!"

dle

,.Ha,

boh vyznavae

Lehko-

!

vášnmi smysl svých

s

vedou,

nad celou zemí strašn rozhodná!

blíží

dít mé jinocha bratrem nazývá?'^

tváe

jeho

tržení svém.

na mne ve

se

Boleslavka

odpovídala

..Ty a on jste

m

snách sraá-

v obyejném na rukou

a starostliv obletoval okolo mne holub sokol dravý hrozil bílé

„Kdež

tedy

jest

peí

jinoch?'^

„Cizincem ,.a

jest

tázala

nosili,

"-^

se

opt

má na Vyšehrad?'^

Vyšehrad,"

na

vy-

mj, když

krví zkáleti.

Vrahomíra. „Jakého povolání

mužík,

úklady.

strojil

ekl

nato

pohostinsku pišel k vládykovl Klecan-

skému.''

„Klecanskému?'^ zdsila se knžna, jakoby ohlas

nejstrašlivjšího

nikl.

..Klecanskému?"

a náramný

hnv poal

hromu

optovala jí

jest,

knžno

domysl v pokoe.

ješt

krev bouiti,

nevlídn od vlastního dítte

„Tak

duši její

byl pro-

jednou,

takže se

utrhla.

milostivá!"

odpovdl Ne-

„Jinoch knížecímu lovímu

vot zachoval, a ten jej pijal za syna."

ži-

-^S

144 ^'

—

koenech

,,V nejhlubších

zniiti

ml

život

jeho!" zabouila Vrahomíra hlasem strašlivým

památku jeho na zemi, a

„zniiti veškerou šlivou kletbou

vyhnati

jej

i

po smrti

vnosti duše jeho po neobmezených svta koninách. Pus mé! Podvodník

stra-

ze spolku

bohomilých, aby do

bratra šalebného, dít

—

bloudila z mysli

jest a za-

hubí srdce tvé!"

„Není,

krabuj

není

dravý!"

prosila dívka.

,,Duše moje miluje jinocha, jako Libunka

svého — tohoto

ženicha

miluje

zvstovae nehody

mi-

láka mého." „Nenávidti ho

musíš,"

volala

„jakož matka nenávidí, cokoliv patí k

Vrahomíra,

domu pro-

klatého zrádce, jejž tu zovou Klecanským!"

„Ty sebou,

oi

nejsi

matka má!'' zkikla dívka

jako

jindy

mezi

kejklíi

i

trhla

dlávala,

podivn záily. „Matka moje milovala ve snách Pemysla mého; ty ale ostré drápy Poj, pole, slavíku brousíš na holuba mého. a

její

—

mj!"

mluvila dále

s

hroznou

ouzkostí,

mužíka

za sebou ke dveím vlekouc; „poletíme do háje, kde^ kvítí roste bez

„Boleslavko!

had !"

—

Milostivá

knžno!"

zvolal

mužík ouzkostn, brzo k dívce brzo k matce její se obraceje. „Nedej zahynouti dítti svému! Potopen

je

koen

pannina

života

i

vrchol

radostí

— —

145 S>

-S

boh

jeho ve srdci jinochov tajnou mocí tatelných

i

;

hoderi

lásky

Veliký byl

hnv knžny

ského, avšak ješt

láska

a mi-

k

její

pohanské na Klecan-

vtší, aspoíi pirozenjší byla

dítti, a

nejvtší bylby pro

ni žel

ztratiti.

Strastiplná

„Vní

bohové!'^

se

sovi

"^^

— Nato

okáži

,,okažte

mi

pistoupila ke Strojboji. ,,Hiv-

promluvila

!'^

jak daleko

dáti

knmu;

„podívám

nešlechetnost pivedla, a zdali

jej

veškeré hlasy svdomí

zprávu

konen,

zvolala

dlouhá léta pomstu na zhoubce vašeho

jež

chystala.

srdcem.

zmítala jejím

by nyní služebnice vaše kráeti

cestu, po kteréž

mla,

boue

bý-

mla opt

kdyby poklad sotva nalezeny byla

val,

nezpy-

její

tvé."

losti

se,

jinoch

jest

svého bez

o jinochu,

srdce odvrátilo od matky

I

nmsí mi

se

dceino

udusil.

nhož by

!'^

18.

S prosebnou tváí knížetem svým.

zprávu

o

I

stál

letitý,

kud

utišil,

K.

lovci

ped

jemu byl vrný Boreš nejdíve

nehod jinochov za dne

v

pinesl,

a

vládyka

Byl se svdomí podšen, již pon-

nemeškal, Jaromíra hned

muž

nejvyšší

o milost prositi.

a nyní toliko nebezpeí ochránce svého

10

;

— ped oima


maje,

146 Q'

veera do

ješt toho

nelenil

knížecích komnat

vstoupiti.

^,0n jest syn

sem bolestným.

mj!" ekl

tu

ke knížeti hla-

„Ušeti krve mé, pane!

je zajisté a istá,

nauí

i

se v

dobrá

mezech rozkaz

tvých prouditi." „Chvalitebná jest ti

tvoje o jinocha, jenž

odpovdl

život zachoval,"

milovné

pée

hned

prosbami

srdce

Jaromír, jehož lid-

obmkilo

se

nesmím dstojnost knížecí nechat prstem

„ale já

opovážlivým przniti."

„Nuže tedy

neutracuj hocha pro služby otce

jeho, pane milostivý!" „

Já

ho nechci

otci? Prokázal

on

Ale co pravíš o jeho

utratit.

mi

služby

njaké? Znám já

otce jeho?"

„On

stojí

„Ty,

mj

ped

tebou!"

píteli?

— Aj,

Bh,

pro milý

jakby

možná?"

to bylo

ped mnohými

„Náruživý pohan byl živ

dom v dom

v

knížete

pohan Sázavských

jeho jako syn,

darovala

mu

lásku

a

svou —

jediná i

byl chován

i

^

lety

dcera knížecí

byla slabá

pi pros-

mu brzo, lovka vá-

bách jeho, a ve sladkém plái svila že matkou šnivého, jí

ml

jest.

Veliké bylo leknutí

nebo znal písnost otce

také zkusiti.

knížete.

A vskutku

Otec jiného ženicha ustano-

——

—^

147 S>

dcei své, a nešastného milence sežírala žár-

vil

livost a žádost po

pomst.

vyhnanec po

bloudil

I

kdež

krajích, až ho cesta k Vyšehradu pivedla, i

boh

syn knížete Sázavského, od

odpadlý,

pe-

Tu svedli ucho vyhnancovo, že se nakloa srdce jeho rozdynilo k uení o bohu cizím, chtilo se po zisku, jakýmž jej pro nevru k bodomácím vábili. Odekl se boh svých, ano

býval.

hm

v zaslepenosti

vyvedl

své

kíže na mímmilovné ^

v

v

sbory

i

bratry,

znamením

se

dosavad

se

jižto

»

Svetovidu klanli. Žárlivost a pomsta vedla kroky

mu nové

jeho, on ale usiloval sebe pemluvili, že

uení

tuto

povinnost ukládá,

žat pohanských.

Starého vládce v krvi tonoucího

a dceru jeho již co

kou ukrutnou lna se

opt

Svtovid

zotavili, ;

ale

i

poplenil hrad kní-

matku

odal jí ruAvšak pohané

nalezl,

i

jejího letorost.

ješt jednou

na

se

zrádná ruka nabrousila

me na zrstající vnc do píbytku

plém

a

opt

hoících

boje

se

usmál

také

uchystala

Sám

jeho.

n

pomsty,

vj^edl ješt jednou náruživý odpadlík sbory Vyšehradské,

a to

k ouplné

ských, a heslo jeho bylo

vého!

— Moje

bratrm svým,

to heslo

zkáze :

skítk Sázav-

Všecko pro Boha pra-

bylo

já

ustrojil

a veleben a povýšen byl

zkázu

jsem zato

od nového pána, knížete Vyšehradského. Krví pí-

buznou zprznil jsem ruce své, avšak

poup

z

lna

"

—^

oy—

148

nemohl jsem

Vrahomíina, krev svou,

in

svdka

nechtje ale

;

zhubiti

na oích

svých

míti,

dal jsem dít uiteli svému v nové víe, odpadlé-

mu

totiž

bratru Vrahomíinu. I byl jinoch až do-

savad živ u pstouna svého, jejž otcem nazýval,

na

poušti,

kam

se tento v nábožné horlivosti ze

hluného svta byl syn

k

t

svému, jenž

otci

vinu hochu nezkušenému, služeb

mých

,,Ano,

se v tom

i

odpus

jinochu,

nyní prosí

knížecí

vrátil :

se

odpus

na

váhu

mj!"

ozval

ji

!

brate

prosebný hlas díví, a Miloslava vkro-

ila pes práh z komnaty

nebo

vedlejší,

sestru tvou dnes uchránil.^^

i

Podivil se Jaromír této nové

leným prosbám hone z vazby.

kdež byla ce-

„Odpus, pane, statnému

lou rozmluvu vyslechla. jinochu,

však

a vhodiž

dm

tvj

pro

Vera

uchýlil.

odolati

zpráv, a spo-

nemoha, propustil

Vý-

Jakoby v obejmutí synov odlevy

muky probuzeného svdomí dojíti ml, spchal muž letitý s novou silou k jinochu, tše se na radost jeho, až z vazby vykroí. Avšak Výhon ani slova nepromluvil. Nmý a oddechu za všehké

poslouchal výitky

dyky, a jako

i

radování se omládlého vlá-

bez vší

vle kráel za ním

do

známých komnat. „Živé blesky!" zvolal posléze vládyka ne-

trpliv, „což pak

jsi

mluvy pozbyl, zamilovaný

—

149

'53

pak

Odpovídej

holube?

mluv, vypravuj, co by

byl

6i'

predce

té

potésilo?"

za

chvíli

„Ano, já

Vyšehrad.

slovo na šeho,

nebo

dati,

po

cem

ješt jinak kuji

srdce se

—

odpovédél jinoch, an

oí

do

vládykovi

povím, a

to

ti

svému

otci

poté.šilo?"

„Co by mé dlouhou

—

hledl.

bude poslední moje

to

IVehodím se do spolku

va-

moje se ješt nenauilo nežáústa

a

roztouží,

neumí

moje

jak jim srdce káže.

mluviti, nežli

D-

tob za píze, pane vládyko, jakovous

m

na pouš k

otci

obdaiti

slíbil.

Zejtra

vrátím

se

Podivínu." „Nevrátíš, nevrátíš

nocha prudce k

dná

síla

t

více z

státi

tovala krvi,

—

mj,

a žá-

nepov-

se tu za ním hlas obrátil,

spatil na prahu

—

„Žádná?" op-

ženu vysoké postavy.

tato

.,ty jsi

lokt mých nevytrhne!"

domý, a když se vládyka jizby

zvolal Klecanskv a ji-

srdci pivinul

Žádná?" ozval

,,

!"

ješt jednou

—

..ani

zrada na vlastní

Hlvso Sázavský?" „Ha, Vrahomíra!"

ztrnul

vládyka

a

jako

zdrcený se potácel. ..Nezhynul jenž

ti

jméno mé

tedy

vným

mluvila nyní žena, se,

vrný miláku

pichází!"

ješt

had v prsou

tvých,

sykotem opakuje?" pro-

do jizby vstupujíc.

..Chystej

vyznavai

— pomsta

a bohomilý

-—^

150

6i'

„Co chceš ode mne?^^

zastenal vládyka,

oi

od Vrahomíry odvraceje.

„Ano, co

chceš,

postavo

„Muž

tento mi

se také Výhon.

udlil, a dokud noha moje

ten

ty

jsi

ozval

synovského práva

navždy práh jeho ne-

pekroí, nedám mu píkoí „Ha,

strašlivá?"

liolub

initi!"

divoký,"

ozvala se

Vrahomíra, „jenž mi dít odvádíš? Nestav se mi

v i

an

cestu,

tebe

tímto

s

hnv mj hnvu

se

hrození.

mluvím,

sic

by

uchvátil."

„Nechtj abych „Já

zrádcem

se zasmál!" prohodil jinoch.

božího nebojím, neku-li ženského

Slova tvá jsou plevy, jež do vtru za-

fouknu."

má

„Ale ruka žena

sem

hnviv

a

jest

ocelem obtížena!" zvolala

sáhla po dýce, již

mla

za pá-

ukrytu.

„Usta, Vrahomíro!" zkikl nyní Klecanský, rychle mezi ni a jinocha pokroiv. „Usta, matko!

a nezbrocuj

jinocha

— on

ruku ve vlastní krvi!

je syn

Obejmi

tvj!"

mj?" zdsila se žena a dýku pustíc, života ped jinochem státi zstala.

„Syn jako bez

„Syn kvapením

její?" trna,

zkikl Výhon a radostným pe-

jako

u

vidní brzo na vládyku

brzo na neznámou ženu pohlížel.

— —^<9 „Syn

její,"

ruku chopiv

t

nárui

z

s

otcem svým, a

posud

vzývej

milost

unesl

Tuto

dvacetileté

erva

srdci hlodavého

v prchlivém

i

její

jemuž

svým,

„Tuto

jej dovedl.

své

jejíma ukrýval.

otcem

s

Klecanský, a jinocha za

Vrb ho míe

blíže k

outlého

ped oima její

doložil

ped nohama matky

poklekni

kterýž

151 S^-

výitky

krmily."

„Matko!" zastenal jinoch hlasem se tesoucím.

— „Synu pláem

sitým

mj!"

zvolala Vrahomíra, a s hla-

— prvním

to

vrhla se Výhoni na prsa.

—

mnohých letech Náhlým pocitem oblapo

kra

žené matky rozehála se ledová

pohanské mstitelkyn, pro pomstu pišla v

nenadálé

,

zapomnla žena, že byla Pemyslovc, a proudem

i

dm

nepoznané

dávno

,

uchvácena, nechala se

kolem srdce

oželené

bezdky

nésti,

rozkoše

kam

s ní

srdce ploulo.

„Tys tedy v skutku matka má?

raj?^

divil

se

Výhon, pln plesu brzo vládyku

brzo Vrahomíru objímaje.

jakž

to

možná?

Nejsi-liž

napájela

knžna jsou

ty

—

Vrahomíra, matka

bych tedy bratr

byl?"

„Tys bratr i

„Ale pro živé bohy

eeno ? A já

Boleslavky, jak mi její

Tys otec

její

krví

pohanská.

cesty

jejich!

— jedna

svou!"

matka vás porodila

odpovídala

rozjaená

„Mocní jsou bohové a

Já zloeila

otci

tajné

tvému

co

— — — já

vrahu tvému své

a hle

:

!

boh

^S 152

Í5Í-

mu zloeila

vrahu dcery

co

pupence pod ste-

milost mi oba

chou svádí, kam jsem pišla pro pomstu.

O Hivso, Hivso pro t moci erné tak zavedly, pro jest míra pestupk tvých tak veliká, a pro bla!

host doby této tak nesmírná,

že

se

jak»

srdce

v slabém lunu na zbouených vlnách kotácí, ne-

mohouc

ani

tam

ani

sem

cele se skáceti!"

„Odpus, Vrahomíro!"

zvolal Klecanský hla-

sem, jenž byl Vrahomíru co dívku

jímá-

sladce

val.

„Veliká jest míra mých pestupk, ale veliká

jest

i

lítost

„A

má!"

Bh

hích

vnosti.

krátkozrakým

šlený lidem i

od

vrch

k brán

až

Bh velí

pravý,

nesmy-

prominouti

milosti

jeho

by

,

dosaho-

vtom nkdo za ním, a na prahu se objevil staec v odvu poutníkem, s obnaženou hlavou, s oima k nebi obrácenýma. 3Iírná a líbezná byla tvá jeho, a po pás mu šedivé

val!" promluvil

vousy plynuly.

„Ote

Podivíne!"

zkikl Výhon a letl pí-

chozímu v oustrety.

— brate!"

„Píteli

poustevníkovi na

„Pítel

srden

i

schovanec

v dávno

zvolal vládyka,

vrhaje se

prsa. —

mj

a sestenec vítají

nevídaných

komnatách,"

mluvil tento, když se byl z objetí

obou

m

pro-

ponkud

—

153

-(3

Si—

vyvinul; ,.jediná sestra v dálce z.stává a s

vem

k ninuž

zápasí,

t

Viahomíro! což pak

bohové

zlí

ji

ješt

hn-

popichují.

ani dlouhá léta lásce

nenauila?"

Bez

— bez

pohnutí

hledla

sebe

muže neznámého. Ústa chtla nco

žena na

šeptati

— ale

slova na rtech mela.

„Vrahomíro!

me

si

— bratr

Mecislav

t

volá!

Zpo-

mu

žena

na dny mladosti!"

A

vykiknutím

hlasitým

s

padla

okolo krku.

„Pemysle

—

mj

pane

Knžno

!

ozvaly se nyní ješt jiné hlasy po

síni,

moje

!"

k Vyhoní

se pitulila Boleslavka, a na prahu stál s

rukama

vrný Xedomysl.

sepnutýma

19.

Tžká

Pemyslovskými.

Vršovc svého na

—

Vrahomíra

zaradovala

i

Vyšehrad ped svátky

byla noc na

se

Pemyslv

stol

zjevila

myšlénkou,

uil, abych v

lené;

a

by

zkušeného,

i

úct

na

když

míval

byla

mu

pán

kníže

syna se

Otec Podivín

Bohem zvo-

sáhla ruka inil

že

Ale jinoch

dosadí.

dal do smíchu. „Ajta, paní matko!

m

spiknutí

hocha ne-

píkoí: pedce

Q—

-—^ 154

pánem mým, a vrn mu budu sloužiti. Nech epici Pemyslovu na hlav Jaromírov. Pán

jest

ty

Bh

sám uzná, kdy mu

„A

bude mít strhnouti."

ji

nadarmo byla tak dlouho

já bych tedy

boh

o povýšení rodu svého^ o zvelebení

svých

pracovala?'^ promluvila Vrahomíra, ve hlubokých

ped

myšlénkách

sebe hledíc, jakoby na rozcestí

stála,

nevdouc kam

u

mla

cíle

bych

zatoit.

krokj^

na

zapomenouti

své á bratr svých ?

na zhubení

—

j^Nyní

krve

prolití

boh ?

na pí-

sahu svou?" „Nejkrásnjší kvty krve tvé pnou se nyní okolo tebe, sestro divín,

dají

Bh i

se

rukou

slabou

hubiti

uinno

jest,

cokoliv

koila se vli

Noc uprchlá,

ln

Umluveno

pohanv; knížeti,

t

po-

pak nez hlíny

zniuje.

po mnohá léta

abys poznala moc a po-

jeho.'^

tžká i

praví

loví; a hnv lidský

vnosti zkoušel

jediný od

svedl nyní se svými,

rém

plém

„a z krve bratr tvých vzejde

žehnané až na vcnost. Bohové

zemské

nábožný Po-

promluvil

má!'^

mnohé a tajné rozmluv pišlo povstné jitro, jež v temnoše-

zkázu bylo

ve

chovalo

všecko

ale jakož potají

s

dm

Pemyslovc. Vršovci a knžnou

na

zradu kul Kochan proti

opela se nyní zradou

proti

Kochanovi,

ve prospch syna svého, matka Vrahomíra.

—

;

—-'^ Znám

155

Sy'

— na vchod

jest onen lov, kterýž jako

svátk Vyšehradských,

ili

vlastn na zasvcení

nové své vlády Vršovci Pražskému knížeti uchystali.

Náhle a

novým povykem

s

v hustých

chasa

pustilejší;

nešastného

lesích

„Šastnou cestu za

úsmchem

s

Jaromíra.

na šalebné tvái

ekl k nmu:

„Svlíkej knížecí roucho,

romíre

dlouho viselo na zženštilé

i

dosti

!

musí

nyní také tlo mužnjší

k

chvatá,

na

k zdšenému pistoupiv ruku k dubu pivázal, tere, z

luk

zdvihnuvši

chopila

hlas

ponkud,

vnitnosti,

si

svdky

býti knížecí vraždy.

bylo

heslem pro

honb

lid

s

zbjníky a spoleníky krátké, ale zoufanlivé

Mnozí

prchli

Po-

ihned

aby

jej

— mezi

A

za-

náhle

a silná ruka

kejklíe,

tak jím o zemi

zstal na koání vkovitých

spolu jsa na

vztáhl,

Výhov,

bývalého

se

že velikán, odraziv

i

A

nato

Tu však

chtli.

stíleti

jej

hrace

kamžto pak zrádcové, jako do

vznl mezi zástupem jinochova

pane Ja-

zdobiti!'*

hanebnému najmutý,

dílu

roz-

se

chechtali

tatíkem!'^

a Kochan

obklopila zrádná

po-

i

mrštila,

bez sebe ležeti

dub,

ježto

mly

zkiknutí jinochovo

Vrahomíin,

po-

kterýž,

eledí Vršovc,

ihned

na

a

po

sei dvanácte náelník

jal.

jejicTi

nimi

se

uvrhnul,

také ostražitý Kochan.

Jako ochránce svého obejmul nyní Jaromír Výhone pedstavil jej seste své na Vyšehrad, i

— -—<9 156

íoí'

byla zatím Vrahomíra s Klecanskvm a

kdež

dem svým bdla, by napedené

A

puklo.

byl

veliký

spiknutí

radostné

ples

li-

nevy-

Prahy nad

všechnch oi posledních pohan, po

zachránním

dobrého

obracely

se

po

dcei

a po stateném jinochu, jenžto se nyní

její

rodu

dle

i

knížete,

knžn

svého

a

sml

ucházeti

o milost

sestry

knížecí.

Bez petrže poaly na

hrad liko

i

smutn, na

nž

den jich života, a

— tm

to-

pro zradu popravcova ruka

Poslední den

se chystala.

svátky na Vyše-

vesele ku konci

se

schýlily

to

svátk

byl

i

oi ze všech kraj

poslední dívaly se

pro výstrahu na jich utracení.

30.

I slavily

nimi

a

se

opt svátky na Vyšehrad. Mezi

pedešlými byla však bolestná doba na

v

v

r

Cechy pipadla, v nízto Polane zemi zhubili a pod správou chrabrého Boleslava

Mnoho vrných vání a boje I

bylo padlo za

— mezi

Vrahomíru nebylo

vidti.

Byla v

outlejší pohnutí

i

ní

Prahy se

dn

zmocnili.

tohoto utisko-

nimi také vládyka Klecanský. již

mezi diváky na Vyšehrad

pohanka opt

procitla,

an se

matky, sestry a ženy v srdci jejím

;

—<S bylo

s

Polanem chtla ješt je-

dnou pro bohy své podstoupiti ji

:

157 S>^—

Spolena

ztišilo.

:

!

boj

— ale

Morana

hry

opt na

uchvátila s bojišt.

Známí

— mezi

Vyšehrad

provádli

kejklííi

Zertoíi s dívkou bledých

nimi

tváí, jižto dcerou nazýval.

I

byla

dívka zkrvá-

ržemi ovnila

cené tlo matky své jejím zaplakala;

své

potom

nižádným se udržeti

ale

nedadouc, vrného Zerton prosila, aby do šírého

svta

šel.

za holoubkem,"^

nému. I

opt

poletíme

!

uslze-

nyní na palouku u povstné

Jezer-

lichotila

ped temi

se

sty lety Libuše

Pemysla za manžela svého

kníže prohlásila. tisíci

slavíku

s ní

k mužíkovi

ky, kdež byla

sného

— jjPoj,

— stála

hrob

a na

Stála

tu

vhla-

a za Pražské

nyní Boleslavka

ped

diváky v rouchu, jež byla od mládí nosila

v rouchu

kejklíském

,

a

pla ped

v zanícení

zástupy žasnoucími: „Noc

se pevalila pres plnoci.

Pokroila k

jitru

šedošeru

Aj tu vece Výhon k Oldichovi

Hoj poslyš ty veleslavný kníže

Bh

ti

Nuž

ty nás

!

bujarost dal ve vše oudy,

ve

proti

zlým

Polanm

—

!

—

Aj tu knz vzal prápor v mocnou ruku Za mnou, za mnou chrabe na Polány, Na Polány vrahy našich zemí

— —-3

Q-

158

Strach udeil ve všecky Polány

Aj vítzství

jesti

Bohem dáno

Vstane Jarmír nad

—

;

zemí opt,

vší

Rozlétne se radost po vší zemi,

Po

vší

zemi od radostné Prahy."

I poslouchali

opvání

in

svých kníže Ol-

dich, jenž byl z Bavor ku pomoci pispl bratra Jaromírovi,

a

nynjší knížecí loví Výhon, po

zachránní pána svého pijmím Dub

;

mezi nimi

tšila se Výhoni zasnoubená knížecí panna

i

s

bra-

trem Jaromírem, a mezi ostatním sborem host poslouchali slova Boleslavina také Boreš

jeho Libunka;

avšak ani

onch

ani

i

manželka

tchto prosba

nezmohla napotom nic u podivné dívky, kteráž na

Vyšehrad všecko zstavivši dtství svého v šírém

svt

s

vrným pstounem

zmizela.

-^>á^3<^

Dalimil. Obraz historický.

(Psáno roku 1842.)

1.

Illrazivym

dechem

táhl

pes

vítr

Vitkov

a fie toil se okolo zdí Pražských. Obloha visela

nad okolím plna snhových mrak, a jenom chvílemi proskakovaly

slunení sv.

poblesky.

Bylo

Panny Barbory, když

Div

zvon

po

se

splývalo

semotam bhání.

ulice

nich s

;

ped

den

to

se psalo léta

šumícím, hlušivým

plnny Pražské ozývalo

šedým sklepením

tímto

Odnci

hnízdící Korutané a najatí

plesání

a

a

úst,

vjsokých vží.

huení zmatené

Bylo

královští,

1310.

byly na-

klení

z lidských

slavností

Pán

hmotem

volání,

slabé

v zemi

se

Míšané, spchali v ne-

poádných houfech ze Starého msta k velikému mostu, honni, tepáni a tisknuli jsouce od

v

jichžto

zbra

rukou místo

mírných nástroj bojovná

se leskla.

Nepehledným davem bylo pokryto

Františka,

i

hemžícího-se

lidstva

zimou ztuhlé okolí za branou u

veliké prostranství

msta. Onde IX.

mšan,

ped

se hýbali zástupové

sv.

branou u vnit

nov 11

zvoleného

—^

163

Q~

Jana Lucemburského, kteíž byli od Kutné Hory a Kolína pitáhnuvše, osm dní ped hlavou království polem leželi a nyní posléz do msta vcházeli; tuto se tísnily zástupové s nepoádnou krále

správou krále Jindicha Korutanského nespokoje-

ných a po koneném

ád

utišení

mšan

toužících

všech veejných ne-

všeho

vku

a

pohlaví,

zvlášt ale zmužilí a odvážliví oudové poádku eznického, kteí udatn na královskou posádku se oboivše, pádnými

volný

prchod

zpsobili.

Nevídaný byl

eského

pro-

byli

císaskému

toužebn cekanému synu

a

sekali

širocinami bránu

to

— nevídaný

zkoušené Prahy.

den v djinách

království

v píbzích mnohdy a tžce

Na jednom

konci vjíždl do

ní

panovník, vítaný tisícerem radostných hlas, a na

druhém konci ukrýval se vlada, stíhaný kletbou.

utrpení

Plesné pokikování, jakoby jistý

spasitel

msta

po

picházel,

se z nesíslných hrdel, kudy bujná

tisícerou

dlouhém rozléhalo

brna nového

panovníka nesla.

„Sláva jemu! Pokoj nám!'^

huením smíšených hlas,

vák bu

své

jimižto

zaznívalo mezi

zástupové

di-

podivení nad spanilým jinošským

králem a jeho bohatým

prvodem eských

a

n-

meckých pán, anebo své nadje v píští správu a polehení stavu svého projevovali.

Všechnm

—^S chvla

peplnná

se

163

S>—

srdce radostným oekáváním,

a zpomínky na minule útisky knížete Korutanského z pamti.

Otcové

zmizely

v tu

zdvihali

dtí svých, aby jim nového

chvíli

matky

a

pána a

po

boku jeho spanilou cho ukázali, knžnu Elišku, tu

drahou ratolest z domácího, starožitného kmene

královského.

U

prostíed tohoto

vidti

toliko

šního

dne

opodál

dv

osoby, které v událostech dne-

žádného

jako

mstské brány

nového krále,

všeobecného plesání bylo

ani

úastenství a

stály,

hledíce

nemajíce,

na vjezd

nja-

v tvái, ani ve slovech

kého pohnutí nejevily.

A

pedce by

každý

se byl

zklamal, kdo by je byl v té chvíli necitnými nazýval. Srdce obou bylo plné, ale jiným pohnutím

odráželo

se

mohutná prsa,

o

nežli

u

hluného

množství.

Byly

dv

to

statné

postavy rytíské vyso-

kého vku, hlavy stíbrné, ale tla ješt zdravého, týle rovného. Zdálo se, jakoby zde dva duby

v nžto

stály,

vpíral,

vždy

se

ale

byl již

nadarmo

mnohý zhoubný o

jich

vichr

korunu se po-

koušel.

Mlky

hledli oba na zástup podivn ustro-

jených cizozemc v prvodu a komenstvu královském, a rtové jich zpíili se v bolnotrpný kdyžto jich zrakové na pánech

eských

úsmv, utkvli,

-—(3 164

oc-

kteí v popedí

i

pozadí mladého správce tak sta-

rého království

s

jakousi hrdostí na svých koních

se vypínali.

Když

plesavý

oci

obou tichých

z nich

— ramenatá

jizvou

ozdobených tváí

pohledu

— petrhnuv

dobrý

eský

mu

pokik

stupn nejvyššího

množství

bezdky

pak

potkaly

dosáhl,

pozorovatel,

postava

,

smdých

a písného,

se

jeden

a

mnohou

,

dojemného

posavadní mlení, ekl: „Náš

umí ješt hezky

lid

Korutan

tedy

shromáždného

ješt píliš

To

kieti!

ouzce

hrdla

asi

nezadrhnul."

—

muž „Co se kiku týe," odpovídal druhý dstojn píjemného vzezení a slov mužnou lí„to víš — tu jsou Cechové bezností plynoucích

—

Nedej

hned po ruce!

Bože, aby se jich dnešní

vbrzké plativé ,jHospodine, pomiluj

jásání

ny!'^

promnilo."

„Tak zle nebude!" ekl první, povážliv hlavou vrt; „aspo se toho báti, aspo to oekávati nesmíme. Povst praví o tom Lucemburském mládeneku mnoho dobrého do úplného zrostu ;

mu

budou

moc

státi

zkušení muži po boku, a císaská

otce jeho nebude také viklavému království

našemu

škoditi."

„Ovšem, ovšem!" „tšiti

se

odpovídal

zase

druhý;

musíme všelikou nadjí, bychme hned

"

:

—<9

S>~

165

na poátku v zoufání nepadli.

mne špatný a

se ze

pál bych

I

si,

aby

z tebe dobrý prorok udlal,

aby po jeho smrti vaši synové ješt jednou zpívati nemuseli:

Neplate ho, eské dti, rate jist vdti

A

By

byl živ ten kníže déle,

Zlá by pošla

Moji synové nebudou

Cechm

také

jemn

jméno

a

ský,

tebou

doložil po

lítostným.

nebudou!" ekl

ruku druhého vele tiskna; ítati

—

arci zpívati,"

to

kratikém pomlení hlasem ,^Naši

mele.

..ale

tvoje jmenovati,

první

kvapn,

tvou knihu budou

dokud jazyk

e-

v nejposlednjším koínku

velebený,

nezhyne/Bože, abych jednoho

„Chraniž nadíti

chtl a

druhé

se

pošetile

aby se nešastn pihoditi

mlo," odpovdl druhý, „akoliv

dobré

cesty

k tomuto poslednímu prosekáváte."

„Na mne „Nikoli,

krev z

nikoli!

ty

boji

se

íci,

mlky

a

na

na

to

neposkvrnná

ní vídal,

když

z udatných ran se prýštla;

oko nedychtí po cizím lesku

ných

istá,

jsi

otc eských, já

ve svatém

—

neuvaluj vinu

nemohu

se

to dívati.''

;

bázn

ale

nemohu

zbaviti,

ti

tvé

to o ji-

a nemohu

—<9

166

2.

Náramná tíse u brány,

huivým

eské

runy

i

po oklikách ku královu

eští pánové nového

nyní stanovisko své také oba

žnými slovy

o

správce ko-

Volnjm krokem

uvádli.

nebyli v obecný ples

pomalá

se

vícerameným proudem se

a

rozlévajíc rovnou cestou

dvoru, kamžto

ztrácela

lidstva

letití

rytíové,

svých hlas

i

stavu domácího

opouštli

mísili,

ízení

a

jižto

a vá-

národu

zvdavého množství, okolo mstských zdí k Havelské brán. toho Avšak dne bylo živo a hluno v odlehlejších stranách, nebo rozvtená láje bhala po

rozmlouvajíce, uhýbali se, opodál

i

mst

jako

hledajíc,

Míšanu, do

zhladovlá,

koho by udávila, a kterýž

jí

byli cizí utiskovatelé

A

bda

takž minulo

domy, kdež

i

zv,

lesní

Korutanu nebo

padl do ruky; jako

vlk pepadala

zdili.

rozsápaná

divé stá-

vdla,

že se

za správy korutanské uhníi

starce rytíe nkolik zá-

stup, kteí dlouhý útisk setásajíce, buto hla-

posmšnými písnmi srdci svému ulehovali. Pitom toili a máchali zbraní, sitým proklínáním, nebo

jakž

jí

byla domácnost poskytla, vidlemi, sekerami,

velkými obuchy, anebo jakž

ženým nepítelem do ruky

ji

šastný zápas

dal,

meem

s

pora-

a kopím.

"

•—*<9

„Kdyby mli, hlas a o

pkné

167

S>—

ped pl rokem

byli

tu

moudrost

paží svých takto pozvednouti, mohli

veselý podzimek

a

léto

v život svém

ekl první z onch dvou rytí, když se byl zas práv takový houf obecného lidu okolo nich pehrnul. „Ale aby jim Pán Bh plamente do srdce hodil! nou pochode do mozku více míti,"

—

i

otvírají ústa,

te

mají zmužilostí, kdyžto strašidla

zmizela.''

Bh, Hynku!" ekl

„Pro milý dlouho ješt držeti?

budeš

eho

tník se zpytatelné

své

té

chceš od

víry

láje,

Tot práv

nadíti ?

kouzlo

moci

ji

míti

tebných

peovati

svém pochode pánu, jakoby na

lých

roznítit,

urozené,

že

se

nemže

chátra

dotknouti,

Ale vám píslušelo

— vy déle

jste

vcí pomli v mozku

ped pl

nežli

ro-

netoužiti po cizáku

ciziny,

domácích sadech

strom nekvtlo,

se

kteí o poádek

máte

kem, a nehledti do

lid

ono tajemné, nevy-

nesmí k soudu pohnati. moudrosti, vám,

v nízký

od sprostých robo-

bojí proti ní vystoupiti, že se jí

že

druhý, ..jak

dosti ušlechti-

z nichžto jste

všechny povýšiti mohli, aby se

ostatní

jeden nade

v jeho stínu

shromažovaly.

„To mohli

uiniti,^^

dosvdoval

první; „jesti

mezi námi ješt tak dobré, šlechetné krve, jakož byla ona rolníka Stadického. Ale pro jsi ne-

—

— mluvil ty?

Pro

Q—-

168

'S

nenechal svou vhlasnost za

jsi

tmy všeobecné záiti?"

„Pro?"

eí

zvuk

opakoval

jeho

nabýval

jakési

lovka

chtli hlas zchudlého jasnost vidti?

druhý,

jindy

mírný

hokosti.

„Což

a

slyšeti?

Což chtli

uvádl venás kdy z ci-

Mluvil jsem, na mysl

škeré nátisky a protivenství, kteréž

— oni

poznávali

lovk,

nemající,

krom svého jména

a své nesmírné lásky k rodu

eskému, nieho, co

ziny zavalily

mých by se

ale

5

pravdu a

tíži

slov

statky, pívrženci a se vší majetností jiných

na váhu

položil, nezvrátil

cestu jich

vli

jejich a

úmyslm."

nevykázal ^

„Nikoli, brate, nikoli!" ozval se první s ne-

líenou

živostí.

kteí mli

o

„Nei novou

jim kivdu, takoví nejsou,

zem

správu

Oni byli by hlasu tvého

šetili,

naší peovati.

kdybysi

jen

byl"

setrval — "

„To si

byl

jest:

kdybych se byl hašteil, kdybych

žlu bouil

marnými slovy

... ale

tomu

jsem se neuil. Krátce a pravdiv íci každému, co rozum káže, to jest heslo moje, a lépe stálo

by

to

nyní s korunou

a podprcové bývali,

kdyby

nebyli hledali, lézti mohli.

Ci

její

eskou, kdyby ochráncové

také

závistiví

eho

mžeš

takového

sob

smýšlení

nejsouce, u

byli

cizincv

doma, u rodu vlastního, nami upíti

s

dobrým svdomím,

— ~eS) 169 o> že pánové naši cizího panovníka jen proto

aby jednomu mezi sebou nemuseli

Jako bysi

?

hodnosti postoupiti

teto

hlavy naše,

neznal, ty

je

!

bohpomozí

'*

„Pravdu

hokou,

díš,

istou

ale

vzdychnul jizvami pokrytý soudruh strany

mi

v srdcích

pány naše

nelze

ale

jejich,

Božího vedla

dobrému.

zemi

zvolili,

Získali

jistý

jedovatá

ta zlá,

i

štít

závist

a silnou

té

byla

moudrého ízení

nemu

zmyje k

alespo tžce

jsme

„Z

jeho.

hájiti;

vn

dle

pravdu,"

utisknuté

Bez

ochranu.

císaské

moci Jindichovy bylo by zlé hospodáství v na-

šem

království."

„Hynku

l'^

eje, hodnou

podivil se

druhý a zastaviv kro-

na

chvíli se

díval.

,,S

tebou

si

za-

hrálo studené stáí šeredn."

„Pro?" „Protože zamrzlo srdce tvé, protože

to

není

hlava tvoje, protože takto hrdina nemluvíval, je-

hož jméno

postrach

hospodáství v Aj, nech

m

všech

eském

cizinc

království bez cizí

ruka Boží uchvátí

tedy

bývalo.

!

Zlé

pomoci

?

— to tedy

sob sám pomoci nemže. Pisámbh! kdybych vdl, hodno

není

že

jednou

živu

býti

pánové

mezi lidem,

naši

a škodu svou nebudou

omyl

kterýž

svj

chtít nahraditi

:

nepoznají

dnes bych

—

—^ starým

oudm

me

sebe

170 S>

svým do rakve

ustlal,

a vedle

kroniku svou položil."

i

„To neuiníš!"

„To

horlivým.

v ochablosti

neuinil,

bysi

knihu svou, a dokud

bude

jí

vidl.

lid

slovem nás

kdybysi

eského

jazyka

cti

jeho

i

tonouti a umírati

ke

povzbuzení,

pítel

zvolal

eský

K

našemu

sepsal

jsi

ítati,

ne-

zapomene se nikdy tak hluboce sám nad sebou, aby

si

musel zoufati."

Rozmluva

ným kikem

lidských hlas, kteréž nedaleko

nimi z peesté

hož jednotlivé

to

jakžto

klení,

Rytím

v nebezpen3'ch

chomái semotam Picházejíce

moc

volá,

a

se

to

býti

protož

t}'!

bezdky ja-

zpímiv, bystrý-

kterýž

stílel,

i

z hrdel

Hynek nabyl

blíže, poznali,

cizí,

nmecká

a protivníky

chtivýma

dobách

v podivném

se hýbal.

oima

že uprosted smí-

dívka ustrašen o po-

své o milost

otrhaní, vyzáblí chlapi drželi

z nich

a

Zvlášt

urychlili.

po zástupu

šeného hluku

zdály

a sice beze vší oné hnusné suro-

kéhosi ducha jinošského,

ma oima

n-

smích a pronikavé o pomoc

sprostých ženštin vycházejí,

kroeje své

ped

vkol povtí

šumivé, temné huení, z

proskakovalo.

hlasy ženské, vosti,

vycházely a

tlupy

naplovaly. Bylo

volání

petržena div-

náhle

byla

jejich

po

prosí.

Dva

ji

za ruce, a každý

ní

hled, byl by

ji

—^

171 sy-

rád pro sebe uchvátil.

ským odncem,

—

Jiní se tahali s branibor-

kterýž co možno svými nepátely

cloumaje a dívce pispti chtje,

prosil,

klel,

lál

a bdoval.

odvu

Podle

dívce vidti, leží,

že

a ušlechtilého vzezení bylo na

nkterému

onch cizinc

z

kteíž se byli za minulé vlády v

Mla

dinami do Cech pisthovali.

na

cho sleen rytíských, a celé tváení-se raz oblieje, volená slova

smrtelným strachem že

jí

— všecko,

zaslonno,

ná-

celými ro-

s

sob

rou-

její,

akoli skoro

dávalo

na jevo,

nco pípadu hrozného. Pi

setkání-se s nízkou

obyejného, a v tomto

tídou je

lidu

vý-

ne-

tom

eského neumla nebo v nejvtší nesnázi své volala k vtícímu

všem bylo zástupu také

patrno, že ani slova

jazykem nmeckým, slova

ani

dlal a po

„Co Hynka,

ní se

nerozumje

ehož ale tento' jenom posmch si z

,

ošklíbal.

se tu dje?''

byla

zvuná

když se byl ták dalece

zástup zaslechnouti mohl. se

;

nkteí, kupa

se

Xa

ponkud

to

slova rytíe

piblížil,

že

jej

zavolání obrátili

rozdlila,

a

tkavé

zraky podšené dívky utkvly na letitém reku. Šlechetná postava jeho vzbudila v

„Pro živé rány nešastnou!"

kiela

ni

duveru.

Spasitelovy — ochraniž vší

sílu

mne

namáhajíc, aby se

z nepátelských rukou vymknula.

— —

^S 172

kne,

mladá

ty

lovk

tlupou

oušklebn na

cizopanský chtán, až

ten

„T napínej

zkikl na

pijaviko!"

malý,

ni

S2'

ale

svalovitý

zuby vyceniv.

mezi

to

a

pu-

ti

pistárlý,

^^Jeste jsi se dosti

eské nenacucala?"

krve

„Co

tu poínáte?'^ ozval se zase rytí, nyní

až mezi houf pokroiv. „Chytili ji

te

jsme korutanskou laku, a chceme

upéci!" zarochtal jeden z chlap, jižto dívku

drželi.

„A

kdo

vám

dal právo

u prosted míruplných

na honbu vycházeti

mst? v

tu hodinu, kdyžto

každý poctivý Pražan za svým králem:

Pokoj!

vyvolává?"

Na zástup

dstojn

tato slova,

ponkud

ustrašený

pacích jsoucí hýbati,

jakoby nevdli, co dodal

si

smlosti, a

zaal

pronesená,

anebo

aspo

se

na roz-

a jedni pohledali na druhé', initi.

Ale chlap vedle dívky

zamraiv elo bídou svrasko-

vatlé, oboil se na rytíe.

„Kdo

t

udlal sudiem

krok

a

in

na-

šich?" ptal se hlasem drslavým. „Co se ptáš na právo, ty moudrá kotrbo ?

Dlali nám také podle

Anebo když chceme ne-

práva, kteí se krví a mozoly našimi živili?

máme teprva o dovolení pátelm spláceti?''

prositi,

— Druzí

eí

touto

—

^,r

<S 173

povzbuzeni, zaali

reptati

a sápati se na rytíe.

„Stjte!" dlati

lidu písluší!

na nevinné dívky

„A

mj

Pitom

šlechetn, jako

jednati,

hnv

nikoli záští,

sám

jednu —

mu

„I dej

mu chu

„až

eského

zocelovatl,*^' rozpálil

toto

tmi

ozval se jiný

ušpinný se

zajde, ujímati

vrah

sám zakuklený

to

esky

trochu

k oné rot

cizáky

toiti.

žvatlati

nauil,

eských

dí,

spojili."

— Korutan — dí!^

„Korutan to

se

patí alespo s

"

Xaposledy je

!

Korutan, který

anebo

!

Míšeské jablko!" ped dívku a zaal dlouhým

„nepustím

se postavil

kteí se

a pomstu

,

toporem tžké sekery nad hlavou

lidu

e-

i sluší mužm bezbranné — Propuste pannu hned nežli

kdybysi, pane,

pobhlík,

máte

co

donutí!"

otrhanec,

se

slyšte,

vylévati.

chytati ?

vás ocel

„a

tento,

Poctiv máte

!

skému

zkíkl

ozývali se

na

mezi houfem rozliní hlasové, jako huení po-

bouených

vln

;

ale

pronikavý hlas je

opt za-

razil.

„I

krtku!" kterýž stil,

aby

ti

zkikl náhle byl

huba

nectná

celý ten

onen

as

ani

upadla

a

hrozivým

ty

slepý

malý pistárlý muž, oka

s

a vzchopiv se nyní, vrhnul se

napnul ruku

,

okem

rytíe nespu-

na špinavce,

ohlížel se

vkol

174 „Já

po celém zástupu. se

nauíš zdvoileji

opováží,

Na

ti

Oc^

piložím mastiku, že a

mluviti,

každému, kdo se

—

ješt slovem tomuto muži se opíti!

kolena

ped

vy

ním,

slepáci!

— vy

bídáci!

dkujte Pánu Bohu, že vás rekovská pravice jeho

Vy hlupáci! Je-li tento muž Korutan, tedy jsme my všickni baby a dti naše budou štata. Na kolena ped ním což ho ješt neznáte? O vy bídní rasocháci! vy

jako stébla nezdrtí!

Korutan!

—

nezkušení holobrádkové

znám!

—a

umím

chové, musíte

ji

o

nm

také

Vidíte- li, z

!

— Tedy

slyšte!

písniku^

a

— já

ho

Ce-

jste-li

umti: eši,

Dube pana Hynka?

Proti jeho

ránám

helmy jsou jen dýnka!"

Jako slova njakého arodjníka,

zavznla

nm

píse mezi divým zástupem, a vzbudila v radostný pokik. jatý

V okamžení

odnec na svobod,

a

stáli cizí

dívka

vychudlá,

i

za-

zmoená

luza tlaila se jako novrozená okolo rytíe, je-

hož jméno ješt z horších skování korutanské, ze

v pamti a v ústech

dn

as,

nežli

bylo

uti-

braniborských svizel,

lidu tkvlo.

„Vždy je dobe promluvil Hynek s vlídným úsmvem, tísni zástupu se vyhýbaje. „Jsem tomu velice povden, že jméno moje v Cechách !'^

—

:

—-^ ješt

znají.

Hlete

povsti udrželo, dále,

jen,

S>^

aby se také vaše v dobré

a za tuto

okázav na

vezmte malou

175

cizince,

;,

svou

mluvil

kterouž mi postupujete,

Mžete

náhradu.

koist/'

dnes za zdraví

našeho nového pána, mladého krále, do žbánu se podívati.

Malé oberstvení nebude na škodu

snad užitenjší

S tmi

nežli

honba na cízopanské laky.^ nejbližšímu

slovy hodil

nkolik stí-

brných do sejmuté epice a pistoupil

lem svým k

pann. veleb žehnaje i

eských

vého dobrodince

V

dáli

i

s

píte-

Zástup se dal do hlasi-

cizí

tého jásání, a

—

bylo slyšeti

dále

se

ubíral.

píse

„Vidíte-li,

z

srdcí,

rytíe, jako pra-

Cesi,

Dube pana Hynka?"

3.

„Podejte se bez

rých dobrodruh,

bázn v

ušlechtilá

ochranu dvou sta-

panno!" mluvil Hy-

nek z Dube k dívce jazykem nmeckým, trochu neobratn, za

to ale

tak

srden,

ovšem že díví

dvra

každým okamžením zrstala, „a povzte nám laskav, kam vás provoditi máme." „Já nevím, kde se nacházím, a nevím, kam

kroej

svých

obrátit,

moji šlechetní ochráncové!'^

—

—

^S 176

Sž-

ponkud

odpovídala dívka hlasem slaviím, ješt

se-chvjícím. chtli

m

mj

„Otec

dovésti

a

pes most na Menší msto,

zlou nehodou odtrhli nás

noucí se zástupové s

oí,

my

si

pavezník jeho

tento

od

prudké

jako sebe,

vlny že-

nám

otec

ale

zmizel

cestu a octnuli se posléze

pomátli

v tchto oddálen3'ch koninách."

Vlastn jsme potom nemohli rovnou cestou k mostu zamiti," dokládal cizí odnec, protože ,,

,,

se to po ulicích

bilo,

laskominy dostával, dali

jsme

tedy

aby v

nm

pustit se také do toho.

ale ta vaše les

nezabloudil

kde

štrbinu,

stranou

šastn proklouzli, šim hnízdm jako

lovk

až kosti chrupaly, a

Praha

ze samých

—

s

Hle-

bychme

je proti na-

dom — ert

dovolením

!"

„Tedy bude snad nejlépe, když vás až na Menší msto doprovodíme, kde vás bezpochyby otec oekávati bude,"

ekl Hynek.

— „Co

myslíš,

brate ?" v

„Ze se my dva velmi špatn za ochránce

nmeckých dívek, a zvlášt dnešního dne hodíme," odpovdl soudruh jeho esky a s jemným úsmvem. „Aby však neekli, že neumjí Cechové býti dvornými, musíme se na tu pou odvážiti, i

jinde

a dáti

panence bezpeného prvodu,

krajanm

jejím krky podezávali."

by

— Nato

vzali

Ona mezi

cestu.

177

-e9

dívku

S>~--

mezi

sebe a dali

ped pl

ním pijela,

Prahy za

do

nikoho nezná;

zde

život vedla

sama že

ona

Míšn

letem z

posud

a že

soukromý

tichy,

na

tím vypravovala, že otec její je

ve služb pi dvoe královském, teprv asi

se

že

teprva dnes tolik

a

sbhala, když otec náhle povstalým zvon-

ulic

ním na poplach za svou povinností ku dvoru byl

— potom

pospíšil

chlému outku

ji

zdšený opt

se navrátil a

k ry-

pobídnul.

„Skrovné obydlí naše je zaveno, své vypravování. ,,My nevzali

nco uschránných penz

a

sebou

s

šperk

skonila

'^

nežli

nic,

nebožce

po

matce."

Mezi peestým davem

lidstva,

ježto se po-

sud na ulicích hemžilo, povídalo a se hádalo, ne-

prvodí Míšeské

padli rytíští

nebo mysl všeobecná

oí; na

vci,

jiné

vší

a

hou stranu

byla

obrácena

dnes

až k mostu

tak se dostali

pekážky. Zde

dívky nikomu do

zvdli, že Korutané dru-

ale

opanovavše,

vž

mosteckou

msta pecházeti každému

a ze Starého

beze

obsadili

brání.

Dívka bdovala. „Milá,

zují.

IX.

dušinko!"

tšil

ji

H>Tiek

vám nepomohou, leda by ty projezevce vytopily, jižto nám cestu zame-

z Dube, žluklé

spanilá

„slze

Ledabylo

honiti se

po ulicích, také žádného

12

—^^

178 S^~—

užitku nepinese; váš otec dostal se bezpochyby

šastn na Malou štstí uvedlo

stranu,

mysle,

— svatobarborské

že

vás

i

povtí

není také

as ma-

podle toho, abychme pouhou procházkou

kam pod

bázn

nemohoucí ješt

mužm

a

nejmoudejší, co uiniti mohli.

doma

pochyby

jí

do rukou. Provázeli

lidu

do otcov-

ji

zdálo

se

to

býti

Uznali vespolek,

bude,

hledati

stran,

by

bez-

pitom

se

padnouti rozkvašenému lidu

v nebezpeí vydal,

dosti

aby

dceru na Malé

že otec, nenajde-li

hlukem

mezi

své pozbyti, prosila,

ského bytu dovedli,

i

n-

hostinskou stechu uteeme."

Dívka, vší

když se

myslím tedy, že bude nejlépe,

ili:

tam

ji

tedy k žádanému

cíli.

Opuštný píbytek, k nmuž jim cizí odnec pracn cestu okazoval, stál v odlehlé ulici,

avšak

i

do ní byla se rozdráždná

sa

veejného

vzteku uvrhla. Druzí obyvatelé nepatrného domku prozradili toulavé tuje.

nho

Neznali ho žalovati,

zbi, sice,

zde také clzák by-

že a

jelikož

nemli žádné píiny na

tichý,

z veejného

hluku

oddálený život vedl: ale dlouho tajenému a nyní

prudce propuklému záští a z

tisk

utrhlé touze po

mst

okov tžkých

ná-

bylo na tom dosti, že

byl cizinec, a takž muselo všecko, co se ho týkalo a co

mu

náleželo,

ve zkázu

pijíti.

I

po-

—

—3 pokik

zdvihlí

179 S>

dvée, jako

vylomili

outok

a uinili

v zemi nepátelské

na

ele

vojenská

do komnat,

a nena-

drancující

vrhli se

lézajíce jiného odporu,

obydlí;

tiché

bezuzdou zu-

schlazovali

ivost na mrtvém nábytku.

„A

každému hnáty zchromnou," zkikl mezi plenícím houfem ohromný velikán, kterýž si mezi ním jakési vlády

nco odnésti pamt uvádlo

pelechu

,

naši na

že

jsme tak dlouho

bemenem

—

tom do pece! brného

s

by

co

—a tím

jako

vláeli,

se

pekla se vším

„kdo by chtl

osobil,

nám darmo

naše otuplé

trpliví

vyhrabeme,

jestli

to

tu

s

bídu

blbství,

cizáckým

proklatým

hezky po esku

Leda

z tohoto

oslové.

Do

oken, a

po-

nkde nco

stí-

beztoho

je

naše,

to

to

mže

v eských ru-

z Kutné Hory kradeno,

je

kou uváznouti!^' Rytíští s

ochráncové

dívky

práv

picházeli

pobloudilými cizinci k domu, kdyžto roztluený-

mi

okny všeliký

ulici

lítal;

maly

se

s

nábytek

vypáeného bytu na

hrozným teskotem

dubové

ženské roucho, a

stoly

a

;

vítr

lá-

odnášel

hlinné nebo sklenné nádobí

Sbhlý dole zástup se a pokikoval jako pi velikém vítzství,

inelo

a

rozbíjely

židlice

po zemi.

a niil na malé kusy,

eho

chechtal i

trhal

se jen dopíditi mohl.

— —

^3 180

Dívka

skému

odnec

;

zastavili

by nám

jestli

to

se k

Dub-

zuby a

hn-

tulila

zatínal psti, skípal

viv mumlal; rytíové „Nevím,

bojácn

a

zbledla,

Si

kroej

svých.

co pomohlo, kdy-

mei mezi tento bychme nejen svými jmény ale roj vzteklých sršán udeili," ekl pán z Dube k svému píteli; „ze step neudlá se již nový nábytek, a jako vcní hlídai této panny nemžeme se také pede dvée postaviti. Odejdouce zstai

víme

v nebezpeenství. Nejlépe tedy snad ui-

ji

níme, uvedouce

ji

do

píbytk

svých."

Soudruh jeho neodpovídal, nýbrž byste a

s ja-

posmchem na podráždnou luzu oí svých upíraje, na dosvdení jenom hlavou tajným

kýmsi

pokýval.

„Nyní nám nezbývá ský k dívce,

„nežli

ochrany naší zstala,

jdeme

,

v naší

nemohu vám chtla

;

dvrn

nežli

domácnosti

arci vlastního

leda byste se do liti

abyste

a

ekl Dubpod pláštm

jiné pomoci,"

otce

vašeho

pomeškala.

Já sám

písteší poskytnouti,

kraj na nkterý hrad

ale tuhle pítel

na-

mj

mj

uchý-

vede v Praze malé

hospodáíko, u nho budete dobe schována." ,jO zlí Udé!" úpla dívka, uslzené oi k rytím prosebn pozvednouc, „zlí lidé, jižto me v

tento

smutný stav pivedli, že vás osobou svou

obtžovati musím!"

—

"

—^S „Nelajte

mrou z

tak zlý, jak

a

pi své nehod snad

se

mu te uzda

se

Ostatn nemluvte

v

malou

„On

šetrným hlasem.

ale

ponkud musí

vybouil.

jenom

kterýž

hojn utrpl!" odpovdl pán

splácí, co byl

Dube vážným,

181 S>

sleno,

lidu,

"

domýšlíte,

popustiti,

aby

žádném obtžování.

o

v

v

f

není

r

Cesii rytíové umi uiniti rozdílu mezi neprately,

kteí

meem

a kteí krásnýma

oima útokem na

nás ženou."

Na a

vespolek

to

brali se

pímo k

„Velikého

sleno!"

„Jsemt jeden

Hynkova soudruha. nemohu vám poskytnouti, k dívce

tento po chvíli

z

zpátení,

obydlí

pohodlí

se

jal

cestu

nastoupili

onch, kteí

mluviti.

se po zedrání vlasti

naší za cizinského panování více nezotavili

„Jen kratiké otce

mého

pobytí,

nenajde —

dokud náš

„Pál bych vám, aby

to

vrný

brzy dovedl,

mu

—

sluha

ako-

pi dnešním zmatku vašinc tak snadn podaí. Ostatn použité hostinství mého, pokud se vám líbiti bude. Moje liv

pochybovati

prvnjší

e

musím, že se

mla

to

vás jen pipraviti, abyste nic

skvostného neoekávala. Zemští pokladové nejsou

v stejné míe rozdáni." „Já

jich také

šlechetných

neznám.

pedk

dávnovké hrady

leží

Mohu

vykázati,

se

ale

v sutinách."

ovšem adou statky

naše,

— "

—^S „Jak vás máme

183 Qnazývati, ušlechtilá panno^

dokud u nás meškati budete?"

z

„Jméno mé jest Kunhuta, a kmene rytí Kufenheim.''

otec

mj

pochází

,,Kufenheim?^' zkikl díví prvodce

oí

kteráž tím více do

likou živostí,

s

ve-

bila, jelikož

posavadní jeho veliké mírnosti náhle ustoupila.

—

„Otec váš je rytí Kufenheimský?*' ptal se ješt

upel plamenné zraky

jednou, a na krok ucouvna,

na dívku žasnoucí. Dívka posvdila.

„Já znal ped

lovka, kterýž se pratil domu Kufenheimského," mlu-

lety

býti poslední ratolestí vil

zase rytí, a prsa jeho dmula se patrn u ve-

likém pohnutí. „Byl otec váš

„Byl;

za jinošského

nkdy

vku

v Cechách?"

pivedlo

jej

do-

brodružství do království vašeho."

„Ano, dobrodružství, já je znám!'' vypuknul rytí v

hlasitý,

„Co

jest

hoký ti,

smích.

Dalimile?" ptal se ho pán z

Dube

u velikém podivení v jazyku mateském. „Jaké to

zpomínky zmítají duší tvou „Nic, s

nic

mi

není!''

—

odbýval

jej

soudruh

velikým drazem, „nežli že spravedlivým nebe-

sm

dkuji, že mi tuto dívku do rukou pivedla.

arovnými okovy

ji

k

sob

upoutám,

a

všeho

— —^ Bvta moc

mne

ode

ji

183

S)

neodtrhne, dokud se otci

tvá nepodívám!^ Pitom se chopil keovit ruky

jejímu ve

kroky

chlil

o

by

jako

svoje,

se

a ury-

její,

strachoval,

aby

drahou koist nepišel.

4.

Prvod

královský zaal se rozptylovati. Noví

proudové peestých zástup rozlévali se nyní po

Pražských; onde zvuela

ulicích

odnc

rozléhal se

Nkde byli

v

bytm

k vykázaným

vidti

poli,

zástup

nového krále

jinde

;

hovor mladé šlechty.

eských pán, kteí

váleného

u prosted

pod nohama

spchajících

povtím kiklavý

bylo

zem

života, s krajany

nové pátelství uzaveli, a nyní

i

jako vzácné hosti ode

dvora císaského v domy

své je uvádli.

„Ale

Bh

m

tresci!"

ozval se v jedné ta-

kové tlup na koních mladý hrab Lohstein, jehož

odv mezi starým, zaeských pán podivn do oí

polofrancouzský strakatý

chovalým krojem bil,

„Bh

m

tresci

nevidl

nic

poctivý

lovk, jak

Nkteí slovm

hezkého

mladí

!

ješt jsem v

— žádné

oi,

se íká, do

pánové

pro

ohn

eští

vaší Praze

té

nžto by

skoil."

dali

se

jako vtipu do smíchu, chtjíce tím

jeho

osvd-

— —

^S 184 Q'

iti starodávnou

shovívavost

s

vadu národu eského, nesmírnou a

cizinskou prostoekostí

ke všemu, co zahraniním slov;

tulení-se nejstarší

toliko

v

mezi nimi, Ojí z

cemburanu

„U tilé

ervené

jiným zpsobem.

nás není ve zvyku," ekl, ,,aby ušlech-

ženštiny spanilost

roznášely.

hrab

odpovdl Lu-

Lhoty,

svou

po

Ostatn zaínám se

krátkozraký;

sice

zástup spanilých paní v

na odiv

ulicích

obávati, že je

pan

by vidl milostný

byl

prvod

své nejspanilejší

velitelky, naší královské Elišky."

„Vidl jsem, vidl!" odpovídalo a kroutilo

si

rusé

kníry

s

Já pedce hledím

tedy bydlíte v pravé pustin.

hami

lechtaje,

mluvil dále, ryzku svou ostru-

aby

píležitosti poskytla, iti,

pohrdavostí;

jakousi

záhon vašich krásných kvtin,

„byl-li to ale celý

do všech oken,"

cizí hrabátko,

se

jízdeckým

pánu

a

spínala

umním

se

svému

osvd-

„hledím na vše strany, ale nikde se mi ne-

chce díví hlava okázati, kteráž by za

aby poctivý rytí deset

sok

s

„Nehlete nahoru," ozval

kon se

to

stála,

shodil."

na

to

jiný hlas

mezi zástupem, „nýbrž hezky dol. Upnte zraky

ped

sebe, a hned své

ei

„Bh

zvolal

m

tresci!"

odvoláte." cizinec,

když

byl

eského rytíe uinil, a jenom nkolik krok ped sebou Hynka z Dube, Dali-

podle

vyzvání

~?S

—

185

6>^

míla a spanilou Kunhutu zahlídl,

tady vychází dennice na noních

vašeho!"

Pitom uinil

skoky a

nechal

s

svým

sebou

pyšn

dva,

sámbh

!

m

neklamou-li

vého krále

pánové

oi, pan

Mezeický

Vidli

!

jste

šlechetní

sboru, to

kterýž

byl

nho

„Ale zdaleka jsme

šení,

doložil Dalimil,

že

se

starce

staí

,,a

obklopil.

prominouti, že

toiti se nemohli."

ho jak náleží prohlí-

si

mli

z toho veliké

vousái okolo

—a

tak dále. Rozumíš,

„Jak náleží!" usmál jako Dalimil.

..Tvoje

se Ojí,

toili.

panáku?"

mluv esky,

slova jdou do

svta beze

všeho zakuklení, a já vím dobe, že se

nového krále

pot-

nového

svého

slunéka jako muškj^ okolo hoící svíky

Jenom aby

—

u pro-

se

tém

hnátm

musí letitým

jsme jako vy okolo

dli,"

našeho no-

panákové

nevidli!" odpovídal Hynek, zastaviv

„Pan Jan

vedle

?'^

„Tak zblízka jako sted

obrátil.

náš pan Hynek!" zvolal Ojí, „a pi-

Zda Bh,

nho.

tri

tancovat,

aby zetel v ústrety picházejících na sebe

„Tot

trescl,

nebesích mésta

konm

pod

jej

m

„Bh

ti

volení

nelíbilo."

„Jak?" ozval

se jiný

hlas mezi zástupem,

pocházející ze rt, okolo nichž teprva první

ení puelo. „Sjednocené

chmý-

volení nového krále se

—

"

—

186 S>

'S

muži tomuto nelíbilo? Kdo

lovk,

jesti ten

že se

opovažuje —

panáku !" zakikl jej pán z Dube, ,,a podívej se drive na vousj^ lovka, na nhožto — potom si pasi dtinský jazýek svj brousíš ..Tiše, tiše,

;

matuj, že je na tom dosti, abysi o

dobré smýšlel, jak mile díš,

teba

bysi

všecko

v mé spolenosti uvi-

jej

svém rekovském

ve

ho

lovku

ohni ani

neznal."

„Tomu mladíka

se nesmíš

Ojí

práv

On sám

nezná.

poustevnický

pátelé!"

pane," jal se místo

odpovídati, „jestli kdo

dobe

dosti

diviti,

obrátil se

tím

které jsem

S dovolením, „Tento šle-

vede.

život

onch

vám v

poli

paží, bral se

„Jak?

krásných

ítával."

diviti.

„Udlejte nám místa, pánové,

ekl kvapn

protože

pak k ostatním.

Všecko se zaalo

jíti!"

vinen,

—

chetný rytí je Dalimil, skladatel

rým,

Mezeického

a

Dalimil,

a mžeme

dále

veda Kunhutu pod

ku pedu.

— Má

naše

tato

ozval se nyní Lohstein,

s

hvzda

konm

se pitoiv.

„Tedy alespo

doprovodili,

skládajíce

zajíti?"

až k samé dívce

dovolte,

úctu

již

abychme vás

kráse, jakož té nej-

mocnjší královn." Dívka se zapýila a

ímu

se tulíc, nutila ho k

tsn

k svému prvod-

pospchu.

— —^

chceme

kde

služeb,

vám

se

odbýval Dalimil dvorného

odplatí,'^

„My

zince.

S>

panákové,

^Hledejte,

povdn

187

ci-

nejsme ani vaší ochoty žádostiví, aniž

býti vašimi

dlužníky."

Po tch slovech zaal

pítelem rychle

s

i

kráeti, a brzo za sebou veškerý zástup zstavil.

m

^Bh divení.

tresí!'

hrab

zvolal cizí

pln po-

v

„Máte-li v Cechách takovou školu rytíské

bude nejlépe, abychme

dvornosti, tedy

dnes

již

na návrat ke dvoru Jindicha VÍT. pomyslili."

„Nepipouštj

zvyk

rých

ekl

mladík

„Je

milý pane, chování ze sta-

nevyzutého starce za urážku, a

jenžto

,

to

asi

se

jeden z

byl

díve

onch

na

Dalimila

plesnivých vou-

sá, kteí nevdouce ani slova o tom, ve svt dje, myslí, že všecko ješt na mé jsou

áe to

ne-

za obecný mrav panstva eského,*'

vykládejž je

oboil.

si,

stojí

jako

rýmy, jež ten

obrátiv se k Ojíovi.

ped

padesáti

lovk ..Já

o

lety.

co té

se sa-

— Jaké

psal?" mluvil dále, nich ješt ani slova

neslyšel."

„Však

ony nebudou také pro tebe psány,"

usmál se tento;

„a tuhle pro našeho pana hra-

bte ješt mén."

„Pro

to?" ptal se Lohstein.

„Protože

to

jsou zpvy, jimiž Dalimil

vším, co z ciziny pichází,

eský

pede

národ varuje."

—S

188

S>—

„Jakže?" zkikl Lohstein, a náhlým

k

rozpálený, trhnul uzdou, až se nat!

m

lovk

zaal.

^,Je

tresci!

nejsem-li

ten

hnvem

pod ním spí-

Bh

smysly minulý?

žádostiv,

vaši

tu

slavnou

pesvditi se, chová-li v sob ješt více takov3'ch teštnc. Varovati pede vším, co z ciziny pichází! Nesmím na to zapomenouti, a na patiném míst o tom promluviti. Rád bych zemi poznati, a

je

co

vidl,

to

vaše království, kdyby v

nm

nebylo,

z ciziny pichází."

Nešetrná, hanlivá slova mladého hrabte zase

bolestn

pejících

panák,

bodla

chorob národní

i

cizin

v prsa lhostejnjších,

jejich byla

ale snášelivost

pi

úsudku

hrdosti tak veliká, že se

nadutého hosta neopírali. Toliko Ojí nemohl

trní

slov jeho tiše snésti.

„Jak by to v království našem vypadalo, kdyby se v nm živlové cizí s domácími nebyli pomísili,

to

jest

vé

i

sami

hodnému „I se

o

byli

zeby

to

Cecho-

pomoci,

k

nemu

rozhodnouti,'^

zasmál

cizí

pivedli.'^

nyní více

tžko

rozpustile

nežli

„a na všechen zpsob myslím, že mocí pedce dále pišli, než byste byli dovedh.

ekl;

rozhodnouti,'*

ale myslím,

sob, bez

to jest

Lohstein,

tžko

nyní

^na všechen zpsob

Jak se mi

opravdov;

jste s cizí po-

sami

o

sob

ale zdá, nepochází, pane,

—^ tvoje odpornost ke

vwemu cizímu

lovka,

nežli že miluješ dceru

ped

sy—

189

z

nieho

jiného,

kterýž k výstraze

námi verše dlá."

„To

jsi,

nechovám v jakož

jsi

na

a za druhé

pane, na dvojím

mn

již

omylu

!

Za jedno

odpor ke všemu cizímu,

žádný

srdci

dosti

patrn

poznati mohl

nemohu dceru onoho rytíe

—

milovati,

protože žádnou nemá."

„Kdo byla tedy ona dívka?" „Neznám ji z mladších a neví-li nkdo pán našich povdti, co jest a odkud pochází, ,

samého

u

musíš

hledati."

m

.,Bh

dkladnjších

pramene

tresci!

to

také

uiním!"

zpráv

zvolal

mu nikdo v celém zástupu povdti nemohl. „Zjevení její pvabné, aby v eských temnostech

Lohstein rozpustile, an o

Kunhut

bylo

tuze

marn

nic

zahynouti

mlo

;

a jak se mi podle

chtilých tváí jejích vidlo, ani z krve

pochází.

stein!

vlk

eské ne-

Posléze vybíhá váš strašlivý rýmotepec

na lov po jako

ušle-

cizích

nevinné

— podíváme

svou

pannách,

a

beránky.

Jakože jsem Loh-

se

mu na

dáví

zuby!"

koist'

S 190

'5>-

5.

Mezi tím

dostihl Dalimil svého bytu, a ode-

pelivé hospodyni na

sta-

obyejným hostem ponvadž s ním, pouhá

tím

vzdal Kunhutu staré,

ovšem

kteráž

rost,

nad

velmi hlavou vrtla, ška, rozprávti

nemohla.

na

kteráž

Byla

svt

e-

však poctivá,

to

nic jiného neznala,

letitá

žena,

nežli

vli pána svého a povinnosti v malém ho-

spodáství;

protož

ve

i

své

skrovné

komnátce

o Kunhutino pohodlí ochotn se starala. Cizí zbrojnoš pustiv se zase do

msta,

aby

domu pro vtší bezpenost v odvu sluhy Dalimila, a tento sedl nyní opt s pítelem svým samoten v komnat. Oba se zamyslili, pebíhajíce v duchu práv midávnjší píbhy. Zvlášt Dalimil nulé události pána

svého

vyhledal,

odešel

z

i

ponoil se daleko v zašlou minulost, a v pohybech mírné tváe jeho

jevili se

živí

citové,

probíhající

iiádra jeho.

Konen

vrn

položiv

ruku

hlasem srdeným Dalimil

abych strhnul

ony dny

ponkud

se

na rameno

„Nemáš mi rozuml otázce :

jeho,

a

d-

ptal se ho

nic co íci ?"

jeho.

ped oima tvýma

života

Hynek

vzchopil

mého zakrývá, v

—

oponu,

„Chceš, kteráž

níchžto se

vci

:

—es

nž

udály, pro H

S>—

191

jsem nyní

neznámou dívkou projevil?.

mnou

v prsou

nemžeš-li bez

„Nikoli!"

ní

„nyní nemohu

ped

buditi,"

vným

pokrovem."

ponkud

Dalimil

zvolal

ekl srdce své pede-

tvých

nech je zakryto

odkryti,

kterou jsem

hledti/*

její

„Bolest nechci ,,a

ona je-

jesti

z toho poznej, jak bolestn mi

tebou utajil;

bylo na písmo

Hynek;

To

.

v knize života mého,

diná stránka

ped

.

úastenství

živé

tak

živji

tebou tajemství ukrývati, kte-

réž podivnou náhodou z hrobu povstalo, v je

se

pamt

pevn

moje

teba nco v

držeti

nejbližších

iest nevím; nechci to

m

co

a astji

dti hodlám, dobná

i

sám

?

lidského, spra-

Xení

to

sice nic

svých

pihodila se

již

pov-

vc

po-

budoucn ale mne zasáhla takoka celému bhu života mého

pihodí se

tak dtkliv, že

neho

píbh dn

z

ti

Pihodit

hodinách — co

neuml.

posouditi

neobyejného,

usilovala.

nmžto

abysi jako nevidoucí na

ale,

hledl, a dopustím-li se

vedliv

—

;

jinou cestu vykázala."

Opt

se zamlel,

jednou všechnu mluviti

ml,

a

adu onch dn,

jal se posléze takto

„Ddiný

hrad

otc mých

nad Sázavou, v tichém, moji byli se

pebhna

odebrali

v mysli ješt o

nichžto nyní

vypravovati

stával,

odlehlém

jakož

údolí.

za statnými pedky,

víš,

Rodie a

já

— —^S sedl spokojen sve'm, ne sice

s

193

í5>

milovanou manželkou

bohatém a velikém,

ale

v

dom po-

dosti

hodlném a úpravném.

Mli jsme

jedinou

dceru

Boženu.

,

nejvzácnjší poklad naší majetnosti; tle, plna kvetoucí spanilosti, dobrá a radost a pýcha matina, a já mysli, pepadla-li

m

asem

sám

Byla

ztepilá

na

pobožná —

lovk mužné

tichá žalost, že

Bh

manželství naše synem nepožehnal, pohledl jsem

jenom na zdailou dceru, a srdce moje potšilo se, a pokoilo ped Pánem, kterýž obdail ta-

m

kovým klenotem. Tu nastali asové braniborské

vlády.

tehdáž království naše dopuštním Božím

a

Co ne-

pátelskou zlomyslností utrplo, nebudu vypravo-

Ty

sám patil jsi na to oima hoeplnýma, a vztyil pak hlavu na postrach lupi a vztáhl rám na záhubu vrah. Žádný kraj, žádná ddina vati.

nezstala tiché,

tch zloinných host,

prosta

Pihodila

pové k prosté

i

meškal toho

okolí

dáli scházívali

kapli.

mnoholetého zvyku

za

pou v

se

kdežto z blízka

vzavši

i

moje

odlehlé údolí muselo je spatiti.

I

s

cho

našeho

domova,

se nábožní zástu-

moje vypravila se dle

Boženou k místu posvátnému,

prvod dva vrné odnce. Já sám

asu

v Praze, kdežto se o polepšení

veejného poádku jednalo.

— —<9 Hlunji

193 S>

kdy jindy shromáždil se

nežli

liti

venkovský u obrazu Matky Boží, hledaje útchy

8 nebezpeenstvím

a posily ve svém protivenství. života opustili mnozí

útoišt ped úplnou záhubou

kteréž jim bídného

poskytovaly;

skalné sluje a lesní brlohy,

míra jich utrpení nebyla ješt

ale

dovršena, prosby jejich

všechny

ohavnosti byli probhnouti chtli,

pepadli

ped samou

je

jim

nieho

nahý

ne-

vrahové

a jakoby

byly vyslyšeny,

stupn

ped svatým obrazem jich

tváí nejsvtjší orodovnice, akoli

více

nemohli,

pobrati

Ale jestábí jich

život.

pouhý,

nežli

zraky byly hned

v osobách manželky a dcery mé koist kteráž jim za chudobu ostatních

mla

vypátrali, dáti

boha-

S vítzným pokikem pepadl zástup surových pacholk zdšené ženštiny, kterýmž ani násilím pemožení odnci, ani zhubenlí houfové

tou náhradu.

rolník k pomoci pispti nemohli. do nebe

volající,

uleknutí slov,

soudce

o

a

cho

Byl

moje, nabyvši po prvním

vzývala vysokým hlasem

pomstu.

skutek

to

Ubohé

vného

dít moje leželo ve

mdlobách v rukou hanebných lupi. Náhle, jako na úpnlivé prosby od Boha poslán, vyskytl se

mezi prchajícím množstvím mla-

dý rytí, jehož rozkazem Slovo chvíli IX.

jeho

zaplašilo

je

nacházely se ob,

se

od

draví

lupii

ženštin,

a

ídili.

v malé

osvobozeny a beze vší

13

— —^^

194 Q~

k domovu. Jich ochránce je

pohromy, na cest provázel.

Byl

to

jeden z

onch

braniborských

dobro-

druh, kteí za správy Eberharda do zem naší jako hejna hladových vlk vpadli, vtíce, kdeby

k obohacení hubených kapes svých njaké poklady

nalezli.

Byl

stavy, hladkých

to

jinoch

mužn

zrostlé

zp-

ohebného jazyka a

tváí,

po-

sobného chování. Všemi nebes mocnostmi dokládal se,

že veškerý

zástup

opovážlivých

škdc

k písnému soudu požene, a sám své nejvelejší služby ženštinám k bezpeí a pohodlí nabízel. I mluvil tak soucitnými slovy o smutném stavu království, a lál na pvodce všech neestí, že

mkké

pirozenosti své

se pohnuly a

v ochránci svém

lehkovrné ženské podle

eí i

snadno

jeho

zástupce

nejšlechetnjšího

spatily.

I

všech

piinily se, pokudž jim

jazyka cizího známost dovolovala,

utlaených to

dáti

skrovná

mu

ra-

dostné pekvapení své na jevo, a byly by to za

poklesek

hostinnosti

proti

pokládaly,

kdyby ho

nebyly pod mou stechu uvedly.

Já

o celé

a poslem,

té

zbytenými, víc losti

píhod

dostal

zprávu listem

kteí oba mysl mou podsili a slovy

zhoršili.

nežli I

poteba

neml

jsem

bylo, obraz té

udá-

oddechu a pokoje.

Vedle bídy celého království spatoval jsem

i

blízké

—S nebezpeí

vlastního

195

S>—

domu,

nevidl jsem jiné

i

pomoci,

nežli

mužm,

pod jichž krovem plameny se ješt nea se srdcem sklíeným spchal jsem

chytaly

zstaviti

rokování

vci veejné

o

—

dom. Kéžbych se byl radji nikdy z

Moudí pánové

svého nevzdálil! shodli a neshodli

i

beze

svj

nejdražší poklad

tichého prahu

naši byli by se

mne — a

mohl zatím

já

Snad bych tu nesedl nyní samoten na dalekém svt.'' Po hlubokém vzdychnutí byl se Dalimil na njakou chvíli zamlel, duse v sob bolest, kte-

ráž

po

stežiti!

propuknouti hrozila. tichý zápas jeho

;

nov

jako

letech

tolika

Hynek

vda

z

rozjitená

rána

Dube vidl ovšem

že v takovýchto oka-

ale,

mžicích všeliké utšování marné bývá a ránu jen více dráždívá, trval také v hlubokém mlení,

I

vzchopil

dlaní po tvái, s

oí zahánl, „Z list

ochránce

se Dalimil

pejev

a

strašlivý

si

pízrak

jal se dále vypravovati: i

od

s

posla se

dovdv,

ené, nepetváené,

kvítí

na

poli

mladý

že

denn navštvuje,

ouzkostným tušením.

bylo vyrostlo jako

vinnosti.

konen,

jakoby poslední

dm mj

jsem z Prahy

e-

sám žalostnou zpomínku pemže.

kaje, až pítel

spchal

Dve

— prosté,

moje nelí-

vtlený obraz panenské neMimo rodie své a domácí ele a n-

—

—^ Dm

žádného.

S>-

hluného vkolí,

náš byl vzdálen

abychme

a náklonnost nevedla nás k tomu,

spolenost vyhledávali; mimo distvého

tásl jsem

I

padla léta mla-

to

mezi

se

ohraditi

a nepouštti nohu

byli

dívího v asy, kdež

rozvinutí-se

nejmoudeji

svt

malé osady neznala na

z naší

duší

kolik

196

pes

cizí

stnami

jistými

tichý práh.

vda, že

se,

bylo

mladý muž

je nyní

na blízku mé Boženy. Stála ona v onom nebezpeném vku, kdežto se první, tajemné, nevýslovné hlasy v srdci

dívím

dra sladkým toužením

dívka tak

zaínají

plniti

snadn veškerou

dve lupi tíe

I

tanulo

mi

potkati mohlo

jsem na

že

mysli,

Srdce

zet

se

za

mi

ouzkostí

dojemm

mužem by to mé i

lovk

!

z krve

poctivého pukalo,

ry-

když

to pomyslil.

Snažil jsem se ovšem celou cestu sebe klamati, pemlouvaje se, že rodinu

vého

potkati

nemže;

ale

z prsou mých se-deroucí

mé

obávání pravdivé.

mou

tajný,

hlas

njší, nežli mysl moje, a brzo bylo

se

prvním

s

— a pisámbh

našich nehodil

eského.

na

— kdežto

bytostí svou

oddává, kteréž v ní setkání-se

psobí.

a-

ozývati a kypící

sám

nic tako-

mermomocí

varovný byl shledal jsem,

sil-

že

Hned po radostných,

plesavých slovech obou ženštin, po jasném,

zá-

ícím oku nevinné dívky v první hodin optného

:

Q~—

-~^0 197

shledání poznal jsem, že byl cizinec hlavu

mé Boženy

nejen

ale

naplnil,

i

srdce

i

matiny pízné

u veliké stupni dosáhl.

Nezkušené dívce nemohl jsem za

zlé.

Cizí dobrodruh

ml

na

že

byl

v stavu

vabných

vlastností,

pokládati

to

sob

p-

tolik

mužnjší

i

a chladnjší srdce pohnouti, nežli bylo ono sedm-

Mimo

náctileté dívky.

rytíské

prokázáním

srdci

byl

to

a urozeností svou

ml

z krve šlechtické.

Abych

proti

milostnému

abych

dil,

ji

byl

na

varoval,

toho, myslil jsem, není to

jsem

služby

proklestil

považoval

za

—

právo ucházeti se o dceru byl dívku z jiné strany

nábhu cizího dobrodruha ped nepítelem a škdcem jsem

to

prchod k tomuto

si

zapomnl, anebo se v

vc

ohravlasti

vlastn

dom mém

co báti,

nepirozenou

ne-

a

možnou.

jsem záhy, že srdce díví v plném

I shledal

plamenu

stálo,

a

hlava moje

nevdla,

co poíti.

Nemohl jsem snésti myšlénku, že se Branibor v mém dom uhnízdil, a srdce mé nedalo se pemluviti,

jsem líil

o

nmu

laskav bylo zhoubcích lidu eského

aby k

pilnulo.

Mluvil

— ohnivými

slovy

Jsem utrpení pod žezlem braniborským;

nešastné

dve

nejvzdálenjší

nepojalo

myšlénkou

smysl

eí

nepipadlo

ale

mých, ani jí,

že

by

vyvolený srdce jejího k tmto hltavým pijavicím

—

—

198 6>

-eS)

náležel. viti,

I

musel jsem

báze

jí

dokládaje, že denní host

Dvce

!

k

té

svou

pím

samé

tíd

vyjenáleží.

se toho zdsilo, zbledlo, dlouhou chvíli

—

mne hledlo

na

potom se dalo do hokého pláce

a odešlo do své komnaty.

Od

uzavelo se pedemnou srdce

chvíle

té

dítte mého

;

nebo

nedvry

zlý duch

je.

Domnívala se dívka nešastná, že

n

zlaté

mohoucí

kem,

s

hrady lásky pochopiti,

její

opanoval

zúmysl-

jí

podkopávati

chci,

žeby v nich se zlým

nepítelem eské krve,

s

ma všechny

krásné a

svého vystihne, takž

i

lov-

loupeživým do-

brodruhem pebývati mla. Ach, tot práv liké neštstí lásky první, že,

ne-

to

ve-

jakož bystrýma oi-

dobré stránky

vyvolence

opt úpln zaslepená vady

a skvrny jeho vidti nechce!

Až potud kteréž mu ne-

Já byl tehdáž velmi nešastný krvácelo srdce

zem

štstí

mé

toliko ranami,

naší zasazovalo;

!

nyní se kormoutilo

také nehodou, kteráž je pod vlastní stechou po-

A

tkala. stalo

áty

!

kdyby jen

pi onch ranách

Kd) by nebyla ješt

své do prsou

musel ješt o vtší

mých

bylo

z-

tžké paKdybych ti ne-

horší hodina

zaryla!

bolesti mluviti

Vida, že nesvedu nic dobrotou, vyvolil jsem cesty písnjší.

vými

sice,

ale

Zapovdl

Božen

laska-

vážnými slovy na milence

mysliti,

jsem

—

—^

199 S>

kterýž nemohl býti synem

jsem

—

— velel

násiln vytrhnouti z prsou všechnu pa-

jí

eské dcery nehodnou

mátku na nešastnou, sku

eského rytíe

lá-

dobrodruhu zakázal jsem

a braniborskému

dm,

v némžto píštím jeho bylo sínešvar a nehody vzešlo. Ale pevná vle moje pišla pozd. Láska stála v plném pancéi

navštvovati

m

a za tajnými náspy ukryta

Dít moje

bylo

již

mj

byl marný.

bych

spíše byl

domu otcovského

klenutí

hrobka naše oživne

seítí, že

moji k stolu

outok

ztraceno — a

se nadál, že se pevné

na mne

;

mému pisednou! — jednoho

a

otcové

jitra

ne-

jsme Boženu na hrad, nenalezli jsme

nalezli

po celý den

— v noci

Kvapn

vzchopil

ji

byla zmizela!" se Dalimil

tchto

po

slo-

hoké vzpomenutí

hrozilo

bemenem svým zavaliti. Jal se tedy mnat pecházeti, jako by je z pamti a

z prsou

vech se svého sedadla

;

jej

po ko-

setásti chtl.

Hluboká jeho

za

;

i

lítost

rozložila

se

v

srdci

pítele

vzchopil se také, a pojav otce nešastného

ruku

velým

stisknutím,

ho

mlky

pokoušel

podati

provázel

po komnat.

„Nechtj,

píteli,

abych

se

tob obraz rozsápaného srdce, jakž tehdáž v ranných prsou mých leželo," jal se Dalimil po

—^ 300 — (sy

chvíli

jemným, chvjícím-se hlasem opt

sám na muírnu pipnouti, bytosti sve' žhavým železem nej-

„Musel bych

sebe

a každou žilku

bolestnjšího zpomínáuí

a shánl

— Já

trýzniti.

v okolí — jasn

se

stálo

zuil,

soud

osoby tetí a

tvrté

se byl hanebný

jsem pohešil, metník

du-

já držel

;

nebo bez pomoci

svém,

mi nemožno, aby

zdálo se

skutek

povedl;

odnce

jednoho

pochybnosti, že jej oše-

neb5'lo

i

a pemluvil. Ale všecko moje pi-

uplatil

inní ubhlíky

vypátrati

zstalo

marné.

Bolestí

a zuivostí napnutá mysl moje posléz

rozjitená

ochabla

dom

v

slídil

ped

mi

chem, že byl Branibor dít moje odvedl strašlivý

mluviti.

—

slzel

jsem, bdoval

— byl

více

dítti

než muži podoben, ale drak nenávisti uhnízdil se

v adrech mých a lézaje hojné

jazyka

vplížil se

Každé bodnutí jedovatého

potravy.

byla

jeho

výstraha

a popichnutí proti krve naší

naše

pány pro

jich

do srdce mého, na-

pede

vším

hubim. Já

cizím,

byl

asto

nešastné dychtní po cizin

kárával; nyní jsem mohl sebe samého za píklad

pi svém varování jsem vysoko a o

pomstu

mi

veejn

spojiti

opt,

vcech žádná

že

chtl;

pi

osobní

byla okamžení, kde

hlasu svého pozdvihnouti,

obecné

volati a

utiskovatel pravil

vystaviti. I

síly

ku zkáze hladových

ale vychladlejší

tak

dležitých,

rozum

svatých

píina, žádná samolibost,

~e9

53—

201

žádný nízký popud hru svou provádti nemá i mlel jsem a nesl bolest svou.

Brzy na

to

ze zklamané

—

pochoval jsem ženu. Dílem žalost

hoe

nadje, dílem

nešastné,

pro

vždy ješt milované dít, dílem snad

lítost,

1

že

záhubny plamen v prsou dívích hned co jiskru neudusila

— všecko

piinilo

chladné lože ustlalo.

svt.

dom

v

samoten

aby

se,

Nyní

svém,

stál

na minulé

dny

moje — všecko moje

blaženost

jsem za živa pochován

nížto

Jako plnoní píšery

mínky

—

dalekém

na

samoten

zdálo se mi býti hrobem, kdežto

ležel.

ped asem

jsem samoten

Zdi hradu mého, komnaty

práchnivla, vedle

jí

stály okolo

m

honíce

,

mne zpo-

z místa

na

zvuelo hoekování celého národa, táhnouc jako bitký me srdcem mým. I neml místo; mezi to

jsem klidného

postání, a zaplakav

nad rakví otc

svých a velikou písahou novému životu se zasvtiv,

zaal jsem veejný odpor

zem

meem

a

tisknouti Branibory ve

a požárem vyhánti

peživ

osobili,

initi

škdcm

svém

okolí,

je z hnízd, kteréž si byli lou-

zmoivše

je

díve

prvnj-

krví jich

ších držitel.

Nový

život vjel do krve

mé

— nový,

nikdy

nepocítný, jakýsi divoký duch zmocnil se bytosti

mé,

svých

1

zdálo se

vždy

o

mi, že

kroej

k pravému úelu

blíže

picházím,

dn

kdykoli

—

'S

—

303 ^y

jsem hul)im a trýznitelm

lidu

eského njakou

škodu zpsobil.

Avšak

stálými outoky a nájezdy svými obrá-

til

jsem na sebe zetel všech nepátel a popudil

je

k spojenému odporu.

I sehnali se okolo

hradu

krvav brániti hradby své. potu obléhajících neVida však, odolám a hájením nepatrného domu život svj a já musel

mého,

že velikému

i

eledi své jenom v nebezpeí uvedu, kterýž bych

vtším prospchem skoniti: ostavil jsem hrad za noních temností a vyšel tajným mohl jinde

s

prchodem

do

blízkého

z mohovitosti

lesa,

své

nic jiného s sebou nenesa, nežli skrovnou zásobu

penz

njaké šperky po žen a matce.

a

Druhého dne

lehl

na

braniborská vylila zajíc

své

života

dm mj popelem. Zb nm vzteky své, nenalé-

lidského,

obtovala.

kterýž

by

krvochtivosti

ddina moje utrpla zuivostí

I

cizák.

Já

ele

rozpustil

svou, až na nkolik nej-

vrnjších odnc, a stál potom pi Hazmburských, pi Lomnických a pi tob. Vždy znáš ony

asy Byla

nejlépe! to

doba zoufalého

trvalých odpor. nistitelná

Ty sám

zmužení-se a vy-

povstal jsi jako metla

a shromáždiv okolo sebe pravé pátely

eského národu, škodu

jsi

inil jeho trýznitelm.

—

—^ Byly

asy

to

„Vím, vím!" „Kdosi

boj,

krvavých

vzenlo z nich jasné a

srden

203 6> záící —

vroucn ruku

tch asech, povdl

o

tvoje

usmál se pán z Dube prosto-

a starému píteli

mluv

jméno

ale ''

o

tisknul.

mn,

že

Mlatem braniborské helmy koval, Až z nich svtlý ohe vyprchoval.

Znám práv

znám

asy,

ty

kdežto

dnes,

vláda poíná, není radji,

pro t

v zemi zase

se

vc

zpomínka na

ale

;

již

ani z

Dopovz mi

náš míšeský host, zbloudilá panna jsi ji,

abych

rukou nepustil?"

„Neslyšel „Slyšel

cizopanská

tuze líbezná.

Kunhutka, tak živ a siln dojala, že

ekl,

n—

jsi,

že jmenovala otce svého?"

ovšem;

jmenovala

rytíe

Kufen-

heimského."

„Plamenným písmem vzí

mti mé, o

a

mezi

tisícem

dnu soudném bude

nebo Kufenheim „Otec

zníti

toto

tisíc

jméno

to

jméno v pa-

jmen

híšných

v uších mých;

odvedl dceru mou."

dívky?"

této

„To nevím ale píští hodiny to okáží. Mže že mezi lupiem dítte mého a otcem Kiin;

býti,

hutiným žádného jiného spolku, žádné jiné jednoty není,

nežli

Branibor

pouhé jméno

;

Kufenheim, kterýž

ale

možno

podkopal

také,

že

blaženost

—<3 304 domu mého, z

S>-^-

a Míšiian Kufenheim, jehož dít jsme

dráp nevázané

luzy vysvobodili

— jedna

a táž

osoba jest."

„A zastaviv

co hodláš nyní poíti ?" tázal se Hynek,

krok svých ped

pítelem,

na nmžto

veliké pohnutí mysli znamenal.

„Já nevím," odpovdl moje bouí, smyslové se o kterýž

„Stará

krev

a pokoj duše,

rozletují,

tžké boje vedl, rozv koenech. Ještr pomsty hnízdí se

jsem dlouhá

padává se

tento.

léta

v adrech mých."

6.

Píjezd nového krále byl pravý svátek pro lid

Pražský

tnému

;

veselí

dávno nepocí-

zvlášt oddávali se obyvatelé

msta Vtšího,

na Menším Korutané ješt

zlé

jelikož

hospodáství své

zdržeti usilovali.

Nebylo domu, kdež by toužebn oekávaný den tento nebyli

njakým kvasem

oslavovali.

Bo-

haté hody strojily ale rodiny šlechtické, z nichžto

každá njakého anebo

hosta

pítele

z velikého

z panstva venkovského

komonstva

pechovávala. Napnuly se veškeré

átek nového v zemi ním zasvtily.

královského síly,

aby za-

života radostným besedová-

—^ 205 — (5i-

Nkolik

kvas

zvláštních

praviti mladí šlechticové,

Prahy

Z

vtrhli.

dali

si

byli

s

kteí

však pi-

vojskem do

rozliných kraj k vyzvání stav

zemských na poíuoc novému vladai se dostana

vivše, vešli

po

asu

a za

zinci,

poli

oddechu

teplé

Podobný kvas lovický, kterýž

choval,

a

jmním

vládl.

chtli

,

nyní

nový

snhu

toho

slaviti.

mladý rytí Micha-

vystrojil

jsa

s ci-

svazek

komnat, u plných íší

byl

nyní,

i

zimy a napadlého

kruté

toužíce

v

srdcí svých

v pátelství mezi sebou

roku

starého otce po-

velikým vlastním

plnoletý,

Mimo nejvrnjší soudruhy mladosti jeho sedlo u stolu nkolik Lucemburan, a mezi nimi také hrab Lohstein, onen smlý i

posmváek. Byla

to

veselá, skoro

nost;

z pouhých

smích,

a

nil,

nebylo

že

Tu

sliti.

tkého

tak

až

rozpustilá

rozprávek povstal brzy hlasitý

pevn

pi pnícím vín ukoena nco vážnjšího pomy-

se

chvíle

se vypravovala malá dobrodružství z krá-

vojenského

tažení

a

zde se pidávalo a pilhávalo jevo zamilované píhody,

ze ;

života

bezstarostný^ch ustání

mladík

v táboe,

tam picházely na

a jinde vyskytovaly se

kousky prostopášné, bez nichžto

Bez

spole-

arci veselý život

býti nemohl.

stíhaly se pípitky,

a

ím

pla-

raennji hroznová šáva srdce a hlavu besedník

— — i

mozek

jejich

206

(5>

a celý svt byl jim

adra pouhou oe-

v

hrsti odnésti.

tím

rozpalovala,

^S

chovou skoepinou, kterouž mohli

Nejvtší poet pípitk týkal se milosti a spanilosti.

se

rozprostírala

sieji

arci

ženské

Nebylo asu na nco písnj-

šího mysliti.

„Ale jakž pak teli!" zvolal

ty,

srdcí ženských

podniani-

nyní jeden z host, k mladému Loh-

steinovi se obrátiv.

„Ty

jsi

na svou neznámou

Není tedy asi nco nám povídal." tresci!" ekl tento, „málem bych svou pam v eských íších utopil.

krásenku njak zapomnl. tak valného, jakož

„Bh byl

A

celou

jsi

m

zdráva ta dennice mezi Pražskými pan-

je

nami!" I

pozvedl íši, a v okamžení cinkaly nádoby

stíbrné

i

v rukou ostatních.

„Ale kdež pak mi opt zasvitne zlatý lesk její?" ptal se Lohstein souseda svého, po

doušku íši

rázn na stl

postaviv.

„Kde

notném ji

na-

leznu?— kde vzí?" ,,To

veliký

bude

ctitel

pítel

Ojí

lovka, pod

nejlépe

jehož

vdti; ont

perutmi jsme

dnes neznámou holubiku vidli!" ekl soused jeho,

domácí hospodá, mladý Michalovický.

„A neml bych ozval se na to rytí z

snad býti jeho

ctitelem?"

ervené Lhoty mimo svj

"

~^ obyej

horlivji

207 í5>—

nebo

;

nm

v

i

poínalo

víno

„Doufám, pane Michalovický, že v tom nic

hráti.

neslušného nenacházíš ?^

„Co jsem ekl?"

lovk

smíchu. „Sotva se

— již

zmíní

jest

dal se

ohe

tom ve vší poctivosti

o

Což kdybychme

na steše.

v tom njaký chloupek

^Tak

mladý hospodá do

nalézti chtli

doufám, nebude žádný poctivý

pošetile,

v

y

Cech

vpadl do toho Ojír; „leda by pa-

jednati,"

til mezi pány, o

nichž Dalimil

Na svj jazyk málo

A „Co byl

—

práv

napsal, že

dbají

hru v kostky za est majL"

je to?"

ptal

se

Lohstein;

eským

verše jazykem

nebo Ojí

pednesl, akoliv se

k vli cizincm, dle nešastného, mezi tehdejším panstvem již hust rozšíeného zvyku ostatní hoi

vor

tém

naskrze

po

nmeku

vedl.

— „Je

to

snad njaké arodjné zaíkávání?^

mu to „On nám povdl ješt

Veselý hospodá

doložil

pitom;

„jenom

neuvázne, protože

smíchem

se

více

že to

vyložil.

pkných

lovku

vcí,'-'

v pamti

má na nco moudejšího my-

sliti."

„Aha!"

zvolal

cizí

váš nepovolaný kazatel?

sky — hahaha

!

hrab.

„To

je

Škoda, že neumím

tedy

e-

celý den bych se s jeho písnika-

;

—^ mi

a v noci bych

obíral,

Musel by

61^

—

je položil pod hlava.

si

to býti roztomilý breviásl"

nm

pane, po

„Máš-li,

bnost,"

308

ozval

se zase Ojí,

veliiíou touže-

tak

t

„nauím

breviáše nkolika propovídkám,

tebas ani

z toho

esky

neuml. Ku píkladu: Chceš-li cizích obyejfi míti, Hledej, kde to v které zemi zíti,

Pi sob by cizozemc

méh',

Mezí sebe v radu pipouštli."

Nejdíve pronesl

tyto

ádky v jazyku

p-

posluchai svému

vodním, potom ale vysvtlil je

nmecky. „I aby do

Lohstein, jehož

njaké

nho devt

blesk!"

tisíc

rozohnlý mozek v tchto ádcích

„Ten chlap je

osobní zneuctní vypátral.

blázen, a já nevím, jak

si

umu takovými nestvrami obtžkávati mže." „Oh,

milý

zvolal

lovk cizí

pane hrab!"

zdravého roz-

šílenosti

kotrbu

ekl Ojí, jemuž

palivé zraky hosta neušly a jenž ve slovech jeho nové popichnutí nacházel, „já umím ješt více po-

dobných nestvr, jakž

rýmy našeho

Dalimila

se

tob zdravé

poktíti

zalíbilo

Hlete, páni, dobré-li jste rady. v zemi hrady Dávajíce

Nmcm

nemli kde srhovati, Byliby nesmli na vás povstali."

By

vás byli

;

a jadrné

ku p.

—<5 Pi

lom se byl

S)~

209

vzchopil,

obma rukama

a

stl se podepev, ponkud pehnutý

mladému Lucemburanu ádky vykládal. Domníval se, že o

mu

ostrý

v lehké

do prsou

šíp

vbodne,

vychloubavého

mysli

prudké Ojíovo rozhorlení

alo

najednou

a píležitosti k smíchu

zmýlil

ale

líbiti

dalšímu

i

se

jemuž

mladíka,

se za-

obveselení

poskytnouti slibovalo.

„Dobe

sob

nkolikrát po

stein,

stosrdený alespo

domluvný slabosti

„O

v

dobe!"

kázáno,

také,

se

Loh-

se

hlavou zakývaje, „Pro-

je ten váš

že

chechtal

rýmotepec a prav-

nebojí a nestydí

pkných rýmech

o

své

mluviti."

jaké slabosti?"

„Nu,

že

nám

jste

statky

své

postoupiti

museli!"

„Museli ?

— Cechové

nikdy nemusejí

— jen

kdyby nechtli."

to musíte býti pepodivný národ — jediný na celém svt. Kdybyste nechtli Jiný na míst vašem byl by nechtl — kdyby byl nemusel. „I

!

Neznáte u vás písloví ^,Ale,

:

Kdo

s

koho, ten stoho?"

pánové a pátelé!"' ozval se nyní ho-

spodá, „necht marného slov utracování si

radji íší.

to

stojí,

Zdaliž pak

aby se dva

IX.

hlete

celý ten rýmotepec za

poctiví

drost hádali? Sedni, sedni,

a

muži o jeho nemou-

brate Oj íri

!

14

a spláknl

"

—

-es

310

Q—

nevasnou žlu hodným

svou

pípitkera za zdar

utšené budoucnosti."

Ojí vysokým hlasem, když byl slova Michalovického s uzardlou tváí a klopotným srdcem vyslechl, „to uiním; ale „To uiním!"

bez

tebe,

bez

zvolal

vás

všech;

nebo moje

a vaše

píští je zcela rozdílné. Setrvejte ve své krátko-

svtského

zrakostí, pohrdejte moudrostí

proroka,

jakož je Dalimil, posmívejte se napomínkám

strahám jeho,

nebo

jste

vesms

šenjší, národu a jazyka svého

i

vý-

rozumnjší, zkumilo vnjší,

nežli

sláv zem naší sepi bíd stárnul, v mnohé kruté sei lásku svou k lidu eskému osvdil, a v mnohé rad vhlasná slova

lovk,

kterýž

i

promluvil.

Pitom

odstril

maje v úmyslu

stolu,

Mezi hodovníky

nkteí

smáli,

láli,

stolici

;

Nkteí

se

povstal

nkteí

jej

hluk.

zdržovali.

lovku

svobodné-

zvolal zase Ojí, z rukou se jim

vymknuv.

„Víno

mj

od

odejíti.

„Necht svobodnou mu!"

svou a otoil se

mi vstoupilo

do

cestu

hlavy a rozvázalo jazyk

nemohu zde sedti, abych

tajil

a

moil v sob,

co se z prsou na Boží svtlo dere."

necht ho!" ozval se hlas mezi 5,0n se musí Dalimilovy rýmy nazpamt „I

hostmi.

uiti."

;

—

'S 211

Q

—

^To máš pravdu, panáku pisámbh, to uiním!" ekl Ojí, jiskrnýma oima po mladíku !

házeje. ^,Budu se je

nazpamét

uiti, a

tob by

svj rozúmek

také neškodilo, kdybysi jimi

to

osvítil.

Pak by snad píedce jednou o tob nco mluvili, to jest: nco ádného a poctivého; takž ale, jakož posavad

a bezpochyby zstaneš, zahyne

jsi

zahyne rod tvj, an zatím Dalimilovy rýmy

tvé,

zvueti budou, dokud jazyk

koínku na

vky

eský

Bh

dá

do posledního

všemohoucí

ei

té

shánl

svém

po

se

uchvátiv, rozhorlený

jej

mu

Ostatní

povdni,

—

že

náhlavku

vtiskl

stál

rukovt

se

svého,

si vážili,

neopírali.

nyní Ojí na odchodu, a

mee

na

tomu

mravokárce pozbudou,

obstárlého

a protož také živji doniluvám jeho

Takto

ho

déle nezbraovali, jsouce

akoliv jinak zmužilé, udatné mysli jeho

levici o

!

se nestane!"

šastn

elo.

— což

neshnije

Po a

jméno

podepev

dkoval hospodái

za dobré vyastování.

„Abys žádám,"

mti

doložil

kníže

kmetové

ale

neekl, že na tob

na

Oldich

zrazovali,

Radji

chci s

to,

„povím

pravil,

ti,

když

nco

zadarmo

co slavné pa-

mu

velemoudrí

aby Boženu nepojímal za ženu:

eskou

sedlkou se

sníti,

Než královnu nmeckou za ženu raíti Vref každému srdce k jazyku svému, Takž by nepiála tato lidu mému

—

—

jakož se mže každý sám nauiti, atak dále! komu na moudré rad záleží." Po tch slovech odešel. „Šastnou cestu!" zamumlal Míchalo vický mrzut, když byl Ojí ze sín vystoupil. „Já to vdl s nemalým strachem, že nám uši daremnýOdpuste, pánové, že jste mumi emi naplní.

—

turnaj

seli

Pomyslete

nabroušenými

s

že

si,

nelibou

vedlivého vína.

provozovati!

vám hospodáovou nevinou ne-

schopný kuchtík pipálené

chnte

jazyky

chu Za

jeho

jídlo

pedložil

— a splá-

erstvým douškem spra-

vaše zdraví, pánové a

pá-

telé!"

Pi tch

slovech uchopil

mžení znly stíbrné nádoby a hluné zvolání

ovo

s

ostatních rukou,

pípitkem za zdraví hospodá-

rozlehlo se po

„To je

v

i

síni.

moudejší kousek,

arci

a v oka-

íše,

se

daremné

nežli

jazykem sekání," ozval se nyní mezi Lucemburskými

tlnatý mladík

hostmi

s

hoícími tváemi,

a zamlasknul pi tom, kníry po vín ;,moudejší na

také rád

dnalo ?

— lovk

a poslouchá,

na

;

—u

a

všech

o

vdl,

dnešní ;

není

neví

se

co,

všudy,

a

kdo

utíraje

lovk

všechen zpsob;

predce

si

—

by ale

tady vlastn jeto

otvírá

tu

ale

sedí,

a

neví

oi,

pak je vlastn ten

chlapík, o kterého jste se tady hádali?"

—

213


„Oh!" zachechtal se

nmu

proti

vzácné zvíe

„to je

etein,

Si

— ale

sedící

Loh-

hladové a hltavé,

a zvlášt prý žádostivé masa, které cizinou zapáchá. Musíš se míti na pozoru, abys

my

mu

do tla-

nevbhl.**

—

„Já?

nem

„Co pak

zapálené oi.

„A jaký medvd!" „Já ho vidl

Lucemburan vínjaký medvd ?~

do tlamy!" vyvalil

!

— šedivý

krev vy enichá, tam

„A pro

se

mu

je

chechtal se Lohstein dále.

medvd,

kde

a

zane zuby

prý

cizí

šklebiti."

nevytlukou?" zvolal mladík,

siln pstí na stl udeiv.

„Snad

ješt tak odvážlivého reka nenašlo,

se

v

kterýž by vzal v Cechách

cizí

plemeno pod svou

ochranu." ,,Xuže tedy, já

vzchopiv nohy, nati

nechtly. a

uiním

I"

zkikl mladík,

mu

sedadla, akoliv

ani

patiné, pirozené služby ko-

hlava

ani

pole,

svého

ze

se

to

-Já vztyím praporec, já

porazím

lovka,

kterýž

proti

seberu

cizí kr\i

brojí."

„to

„Bh

m

tresci!"

bych

rád

vidl, jaké

kdybych

vj-vedl:

a

kazatele

hledati,

svému

dostáti,

stoupiti."

zasmál

vdl,

se

Lohstein

hrdinství

kde

na mou duši!

toho

bysi

—

dnes

šedivého

musel bysi slovu

a hned tu válenou výpravu pod-

— —^ 314 „Já

ji

63

také podstoupím!"

štje.

mladík,

dokládal

stl povolná opou-

horliv do prsou se tluka, a

„Doufám, že brlohu nepítelovu naleznu." sete!" prosil Michalovický, „Pánové, sete

—

nov

chtje

povstávající

rozmíšku

mne podezení, oarovaných nápoj pedložil." padne na

„Sice

„A kdo

ví,

jenom

se

nohama

kroutí a

že

jsem vám

co jsi neuinil!" zvolal Lohstein,

jejž víno cím dále tím více dívej

uchlácholiti.

rozncovalo.

— ,,Po-

na pítele Viliberta, jak

mate — Bh m

oima

tresci! to nejde

pirozeným zpsobem; a byl bys! pravý áblv ueník, kdyby Vilibert na svém zstal a brlohu vašeho rýmotepce vyhledávati zaal." ,,Baba o tom

lovk

— mrzák

pochybuje!"

jektal

^a kdybysi vdl, co

maso

—

dosvdoval bou,

a

to

Lohstein

znamená:

cizí

krev a

cizí

znamená, moudrý píteli!"

— „a

abysi

poznal, že

d-

pjdu

s te-

rytíské výpravy tvé nahlížím,

pomohu

ohnivé draky lati,

Vilibert

"

„Vím, vím, co

ležitost

to

— kdo rozhorlen —

na tle a duši

ti

všeliké

potírati,

abychme se

do

pekážky pemáhati,

obry zabíjeti brlohy

toho

— všecko

d-

medvda do-

stali."

S tmi k obecnému

slovy vzchopil se, hnutí.

a

dal tím

píinu

— -~-^ 215 S> „Byl by Dalimila

prožluklý kousek, abychme nyní

to

navštívili!^'

dal

ne

mezi ostatními

hlas

hostmí slyšeti.

„On by se musel pi pohledu našem domnívati," ekl jiný ,,že je to houf kajícných hí-

—

šník, kteí se vedle slov jeho na pravou cestu vydali."

„Anebo by

zasmál se tetí, „kteí by se rádi verše

žák,'-' lati

jsme zástup zvdavých

myslil, že

d-

nauili."

„Ty

nejspíše

„proto že se

I"

posmíval

samým básnickým

ti

mu

se

tvrtý

—

zanícením celý

nos leskne."

a

„I

si

myslí, co chce," ozval se mezi touto

smsicí hlas hrab Lohstein vštívíme

dám

— tak

ukázati

v jeho rukou takoví s

ním

jak jsme

zlatou

vidli

ptákové o

— „ale bez

a

my

na-

ho

prodlení!

Já

si

holubiku, kterou jsme dnes

—a

chytají.

cizí krvi jednati,

zeptám

se

ho,

Pítel Vilibert

kde

mže

se

pak

a bude-li potebovati po-

— také pi tom jazyk zaháleti nenechám." „Oh — však mj také nco vydá a snese!"

mocníka

ekl

Vilibert,

vn

postáti

takovou díru horu její

nových zanésti."

pás okolo tla se

do

namáhaje.

si

„Já

urovnávaje a pe-

mu

jím

vydlabu

svdomí, že bude muset celou

rým

složiti,

bude-li chtít bezedno

;

—es „Na me!

jsme

to

— Byla

by

starého proroka

Tmi

a

to

1316 (5>~-

žádostiví!

—

To

švanda rozkošná!

rádi

uvidí-

— Jen

jestli

doma nalezneme!'^

podobnými

pistupovali

slovy

též

ostatní k úmyslu cizozemc, a u vinném rozkva-

šení vydali se brzy na cestu.

7.

Veer ulice mst

svým šedým pláštm Pražských, konec in kratinké vlád zastioval

navrátil.

tém

s

zvdy

na

zimního dne, kdyžto

Míšeský

již

vyslaný zbrojnoš

pánem svým v píbytek Dalimilv

V smrtelných

celý den po

ouzkostech byl

mst

sluha

rytíe na-

nežli

slídil,

sám náramnými

vrný

se

starostmi

pohánn,

z místa na místo tkal, ztracenou dceru

hledaje.

lezl,

kterýžto

S

klopotným

srdcem

vešel

k ochránci dítte svého, a naleznuv

komnat jeho

sedícího,

podivil.

hlasit

pod

Avšak starými

pie dcery své po

žebry,

s

postav

Dalimilovo

tlouklo

když domnlého lu-

spatil.

lovkem,

nejdražším

léta byla mladistvý

kvt

v tiché

jej

dstojné

se

srdce

i

vstupovati

byla se ovšem stala

dnou rukou

nemálo

Kufenheim

Veliká

zmna

kterýž byl zrá-

poklad jeho

sáhl

jeho tváí setela a pa-

— •—^ 217 matku mnohého

dn

plných

chtl se ale

pitom

tak

jemnjší

mnohých

boje,

okem zkušeným,

hlas

podoba

Q' strasti-

na nich zstavila. Toto zpozo-

jeho

Dalimil

roval

tžkého

;

šlechetného

lupie jediné

živ

probuzovati

soucitu

milené

,

v pamti

dcery

jeho,

v prsou jeho

pohnutí

v srdci jeho

a

oživla

všechno

že

umlknouti

zase

muselo. ^

v

v

v

Zhave utkvly

v

On

stav píchozího

cizince.

snad zarazil se

ponkud

chtl

díkm svým

Kufenheim mluviti

ma kteí

ped

zpozoroval, a tím

ei

jeho, kterouž

prchod

dceru,"

uiniti.

konen

se

jal

že

,,potkalo to štstí,

rytím

šlechetným ji

—

to

proud

ze srdce

„Mou nešastnou

rukou

do

se

dv-

dostala,

zbe

rozvtené

nátisky

/

starcovy na muzne po-

oci

uchrá-

nili."

Opt chal,

se

— ale

zamlel

do sebe vsáti chtl.

druhdy

jimiž

pod

Byli to tichou

—

byli oni

stechou

hradu nezkušenou mysl omamoval

zvukové, jen

V

ješt poslou-

Dalimil

jakoby každinký zvuk slov jeho toužebn

mnohem

usedlejší

zvukové,

Sázavského

— a

byli to

oni

hmotnjší!

prsou Dalimilových víila boue. „Jsi

mluviti

—

jimžto za

ty,

pane,"

„jsi ty

zaal

jeden z

posléze

onch

ochránní dcery své

Kufenheim

muž, dkovati mám?"

šlechetných

—

—^ 318 „Je

jediná dcera tvá?^' vypravil ze sebe

to

Dalimil po malé

—

dávaje.

„Mé

„A

odpovdi na otázku ne-

chvíli,

„Jediné dít tvé?" jediné.^'

bezpochyby je miluješ ?"

kdy otcem, tedy

„Byl-lis

dít nadji

jediné

nebude

miluji,

nom v oi

rt

usmívání

nm

na

nový

že dceru svou nade vše podivením,

s

pohrávalo

jestli jsi ji

je-

svému

eí

mezi touto

Nyní se vzchopil a ry-

Dalimilových.

chle k hostu

mu na

to jest,

pohledl nebo zvuk hlasu jejího zaslechl.''

Hoké okolo

snad

ti

víš, co

svou zakládati a v

svj oekávati; a

život

ho Da-

ptal se

pidušeným.

dále hlasem polotemným,

limil

Zdálo

pistoupil.

jakoby

se,

dno duše pohlédnouti chtl. Potom kynuv, aby

se posadil, stil.

S>

sám také zase na lenošce své

se umí-

Kufenheim uinil podle pokynutí, nevda posud,

co o divném poínání ochránce dítte svého mysliti.

„Jméno

pane, je

tvé,

Kufenheim?"

jal

se

ho nyní Dalimil tázati.

„Rytí Kufenheim, „Vím, vím! v

pomezí

eské

v zemi naší?

z krve míšeské.''

— Není

to

poprvé,

pestoupila.

— ped

lety

nebo

až

posud

Ci

nebyl

jsi

ješt

za vlády braniborské?"

„Byl," odpovídal Míšiian

ním,

co noha tvá

^

v

nebyl

žádným domácím rozprávl.

s

nemalým podive-

o

tch asech se

— —

219

-es

„Tehdáž

6^

mysli,

odvážlivé

mladík

byl

jsi

"

dycht a jezd po dobrodruždobývaje bran eských hrad a srdcí e-

obratného jazyka, ství,

ských panen/' .,Byl

Kufenheim, moci

úpln pe-

nemoha jakési nesnáze

— „k tomu

mladá

odpovídal

pohyblivý,"

život

arci

to

—

bujná krev

léta,

''

„Arci, arci," smál se Dalimil s velikou kostí — „hladký

zorný

otec,

„Já sil

ti,

jazyk,

lehkovrné srdce,

m v náru

bych t, abys

„V náru

dítte

tvého

nepo-

—

bezuzdá prostopášnost

ekl

pane, nerozumím,"

ho-

„a pro-

host,

dítte mého uvedl."

— abj^ch t

uvedl?"

opakoval Dalimil, a jindy mírný zrak jeho upel

nho bodav. — „A

se o

což kdybych se ostýchal

tvého vojenského vzezení, a liko

matce v

náru

„Nedopouštj

položiti

moci

outlé

to

nebeská!"

zvolal

jeho

žalosti;

host,

„To bys

ji

položiti."

„Do rakve?" zkikl staec lomné

to-

chtl?"

starcovým nápadem nemálo podšen.

musel do rakve

poup

i

chtl dále

s

výrazem srdce-

mluviti,

ale

zvuky

zemely mu na jazyku v nesrozumném mu-

mlání, jímžto

si

náramná hokost a

lítost

ze srdce

prchod inily. Sklonil šedivou hlavu a ukryv zaslzené tváe ve dlaních, zstal tak za hodnou

jeho

chvíli

sedti. Srdce cizího dobrodruha

bylo

sklí-

"

•

—

'^9

320 S3—

ceno ouzkostným, ale nevýslovným tušením,

lo

i

zdá-

se otci pelivému, že dcera jeho do rukou

—

šílence upadla.

Po

pozvedl staec hlavy,

chvíli

obrazem

byla

hrobového

poklidu.

mrtva matka dítte tvého?" dále.

Umela pokojn ?

,,

—

—

„Tedy je

se hosta svého

ptal

s

tvá jeho

a

dobrým svdomím?^'

„Pane!" zvolal Kufenheim, rychle se vzchoprsou

a

vné

mu

an

piv,

padaly

—

otázky starcovy jako

ale

brnním,

necitným

jsem

„já

dcery své;

ctí

ti

povinen

prsa moje

aby se

od

svou

nou

,

nich slova tvoje

—

^

tízí udusiti

stolici

hrozí

lovka,

!

opnuta

mluv jasn? Co jest? olovnou sí, kteráž

vkol mne

v

životem

nejsou

odrážela, jako tupé stely.

Nezatahuj

šípy do

m

v

Ci-li

kterýž

jsem padl

má

ped

soud-

právo kroeje

ci-

zích stíhati a v tajnosti rodin se vdírati?"

tiše

„To máš pravdu," ekl Dalimil, kterýž byl sedti zstal a Kufenheima pokojn vyslechl.

„Já se nezachoval jako hospodá k hostu svému, i

lituji

toho;

ale

lovk

a pokleskm, protož mi

je podroben odpustíš

kehkostem

— zvlášt

povážíš, pane, že jsi mi jedenkráte stejnou

když

mrou

uinil.

„Já

— tob,

„Jako hospodái."

host,

pane?"

srden

pijatý,

neostražitému

221

— tob?"

„Já

opakoval Kufenheim, a

jeho zaalo nepokojné

na

s horoucí

starci

Oc-

srdce

a zrakové jeho utkvli

tlouci,

— „Já

zvdavostí.

t, pane,

neznám."

„Rád vím. Dlouhá, neradostná odila tváe mé, a pamt tvoje nemla iny zachovati obraz lovka, jemužto

pe-

léta

milé

pí-

blaho

jsi

celého života porušil."

„Moci nebeská?!" zkikl Kufenheim a na krok

keovit

ucouvnuv,

na prsou ruce sepnul.

„Neznáš rytíe Mezeiického?"

nezvuným, jako

mil hlasem

ptal se Dali-

z dalekého hrobu za-

znívajícím.

Strašlivé zkiknutí

heimových

;

vyletlo

Kufen-

z prsou

kolena se chvla pod lupiem panny

eské, a hodina soudu

valila se

na lovka, kterýž

byl zlatý strom poklidu šlechetné rodiny vyvrátil.

Tesoucí držel se svého sedadla prsa sklonnou,

— a hlavu maje na

nedvoval si pohlednouti na

Ústa jeho jektala jediné slovo:

starce.

„Mezeického!"

Dalimil se byl vzchopil a hledl tiše na rytíe

Míšeského. Jemnou vidoucímu týlo

lítostí

naplnilo se

srdce,

lovka, jemuž nebyly svtské nehody

sehnuly, odvážlivého

i

šastného dobrodruha,

zlým svdomím skláceného, jako soucího.

mu

Hodnou

muži mlíce.

dcko

chvíli stáli takto proti

se

te-

sob

oba

—

— ,,Nevím,"

S33

-(3

se

jal

(9>

konen

Dalimil

mluviti,

píkoím a nesnázemi všelikého zpsobu dosažené stáí podobu mou tak zdali vysoké,

mezi

zmnilo, že na

ní

,,

Boženina v se,

pamt

vzí posud v

jsem se vdíral v

„Vím

—

pranic nezbylo, co by

uvedlo; duši

ale

tvojí

jméno

—a

ti

otce

moje

zdá

nyní

víš,

pro

'• tajnosti tvé rodiny.

vynutil

vím!''

Kufenheim

z prsou

stísnných, jako železnou obruí sevených. „I

nadji

že

se,

nebudeš

na píliš velikou

písnost tchána svého naíkati?"

love — tímto

„Usta, usta, plným!"

vzchopil

hlasem lásky

se nyní Kufenheim, vztyil se

a piblížil se k Dalimilovi. „Zui, syp

hnvu

svého

blesky v prsa moje, rozervi je spravedliv^ini vý-

itkami, zaslouženým soudem

— já

to

snesu spíše,

duše moje nerozpuká se tak bolestn, jako tichou

eí

tvojí,

mj

na mysl uvádí!"

kteráž mi zlatý

„Této chvíle

jsi

vk

mladosti

a hích

se asi nenadal?" ptal se ho

když byl jemné oi své nkolik okamžení zpytav na tvá jeho upnul.

Dalimil,

„Já

myslil,

že jsi

dávno k

otcm

odešel,"

pronesl Kufenheim hlasem tichým a nejistým.

„Tak jako dít moje?" ekl Dalimil, a slochvla se mu na rtech. „Jako dcera

va jeho

má?"

— —

223

•S

ío>

„Ona zemela, v myšlénkách

jsoucí

u

a jméno tvoje bylo poslední slovo v ústech

„Jméno

hokým úsmchem. v pamti, a

optoval

moje?'-

staec

m

ona

,.0h,

Bh

ji

jejích.'*

bolno-

s

nosila odjakživa

bezpochyby všecko vynakládal,

ty jsi

abysi zpomínku na otce hluboce v duši

val?

tebe,

tam potš, kam

jsi jí

ucho-

její

pomohl."

8.

Dlouho let

oba

sedli

muži,

Dalimil a

vné

nevidný, podivným vedením

nosti

opt nalezený ze

fenheim

s

Ku-

postáti,

dvorm

dn

minulých

života svého, kterýž

služby k rozliným

spravedl-

jeho, ješt pospolu.

musel strhnouti oponu

divn pohánného na jednom míst

drahn

mu

nedal

nýbrž

ze

knížat

nmeckých

služby

do jej

pohánl.

„Božena"

—

jasnou hvzdou, kteráž se kižujících cestách utšující

mi pohánná, moje štstí,

lo

pevn moje

m

vrn

andl v boui

kotvice, jížto se

Míšeský

vypravoval

— „byla

na podivných,

asto

provázela; ona byla

života

mého,

ona

byla

moje, asto vzteklými vlnaudržovala.

síla,

moje

Láska

víra.

Po

její

byla

její smrtí

upnula se duše moje vší silou na jediný závazek

lásky

jsem

nlé a

tu jedinou

myslil, pro tu se snažil a pracoval.

mysl — veškerá

t

jestli

pouhý

bytost její jest

matky, duši její

milované

po

Pro

na dceru Kunhutu.

naší,

mám

mnoholetá

otisk

zv-

za nejdražší ddictví

Jen

manželce.

Srdce,

pane,

ji,

prosba

a

kajicnost

lítost,

poznej,

umírajícího dítte, kterouž s sebou nosím od lože

smrtelného, nic zbaviti

t

—

nevda, že t, pane,

jestli

smíí dít dcery

to

Dalimil neodpovídal

rt a

jeho.

všecko nepohne

:

tedy

tvá."

sedl ve hlubokém za-

;

úsmv

tichý

Potom z hluboká

zavolav starou

budu moci kdy

jí

vnuka

tvé,

myšlení a obyejný

se

služku,

si

pohrával okolo

oddechnuv, povstal

pivedla

aby

velel,

Kunhutu.

S

hlasitým

prsa otcova.

vykiknutím vrhla se dívka na

Vele

a dlouho držel

Kufenheim

ji

v nárui, jako drahý, ztracený, ale zase nalezený poklad, potom pak vyvinuv se jemn z rukou jejích, pistoupil s ní

gkovitých

tváích

k Dalimilovi, po jehož vrá-

dva

potky

jasných

perlí

se

rinuly.

„Podkuj prozetelnost

se

muži,

uvedla,"

v jehož

ekl pi

ruce

t vná

tom — „podkuj

se mu, jakož ochránci života svého, a vypros na

nm

požehnání pro sebe

je na otci

matky své."

i

otce svého

— vyprosÍ3

—<9 225 S nevýslovným starce, jehož

zdvihaly —

a

slzy,

ruce se bezdky jako vidla na tvái jeho lesknoucí-se

v oblieji

nmžto

jí

srdce

otcové, a

sladkou bolestí a hnalo o

na

dívka

hledla

úžasem

k obejmutí

vážnost

pekyplo mužova,

i

S5

na prsa

to

ji

její

byla drahá matka v

osam-

lých hodinách zlaté pohádky povídala.

^Bh

s tebou

rec, drže dívku

v nárui

„Zapomínám

baje.

tvého na

t

— dít pro

dcery mé!" šeptal sta-

elo

a panenské

pohled

zprahlou pustinu

jí

lí-

kvtu

milostného

dn minulých — nebe

provázej na všech cestách života!"

Posvátné ticho nastalo v komnat,

perušo-

temným stkaním Kunhuty. V tom se ozvaly hmotné rány na domovních dveích. S pohosté jeho, a podivením poslouchal hospodá divení jeho zrostlo ješt více, an letitá hospodyn

vané

toliko

i

9 novinou do

komnaty

dých, vzácných

pán

vešla,

že

houf mla-

se

do domu dobývá.

„Je mezi nimi rytí Dubský?

— Vede

si

snad

hosti?"

„Pana Hynka jsem nepoznala

— ani

nevi-

dla, ani neslyšela."

„A co tu chce ten houf mladých, vzácných pán? Vdí, kdo zde bydlí? a í pokoj ruší?" LX.

15

—

„To vdí,

—^S

326 Q'

pane!

nebo

a praví, že mají otevela, pane

s

jméno

volají

nám dvée

tvé

Snad abych

tebou co jednati.

— vždy

!

"

vyrazí.

Tluení nepestávalo, a mezi tím hmotem bylo

i

smíšené lidské hlasy

„Kdož by

slyšeti.

byl?" ekl Dalimil,

to

a hluboká

vráska potáhla elo jeho. „Mladý lid?

— snad

vrací z hostiny, jížto píjezd

krále

vili

— nezletilého

lovka,

as

nhožto celý

z naší panské

rýž

stojí

nedbají?

krve

— co

sla-

nmžto ješt nevdí,

o

jak žezlo v ruce držeti bude? o

nového

se

— Co

Ty

pošetilé

výstelky

lovka, osamlý na

chtjí u

vzdálen od nich, jako

mne,

hledají u

kte-

da-

leké poušti dub?"

„Pane,

mám

anebo

je odbyt,

jim

otevít?"

ptala se žena služebná s tváí starostUvou.

„Sko-

da dveí."

„Vpus vám

se,

je

."^

co mi tento podivný den ješt pinese.'^

Kufenheim

komnaty

—a

dném

odešel

s

Kunhutou do

v okamžení na

to

smíchem a kikem

vrazili

vedlejší

do dveí

rozpustilí

hodo-

domu mladého Michalovického. Na

chla-

raezi divokj^m

vníci z

ekl staec odhodlan. „Podí-

povtí

byly

se

rozpálily

hlavy

jejich,

a mozek, plný vína, kolotal se nyní horem dolera, podivné stvry

mladíkm na oi uvádje

pustilosti je popouzeje.

a k roz-

—

^3

Nemálo užaslý

tváe

jeho, kdyžto

mnaty se zeli.

IVemohl a

neml

mladí

by se hned

ei

klidné

se

krmy

vchá-

chování osob cele ne-

mezi houfem hosté

zpy-

do tiché ko-

hejskové

vyložiti

si

oima

Dalimil

je

hnvem zardly

hledaje

pítomností

^i'

jakoby do veejné

vhrnuli,

známých,

dali,

vítal

Šlechetným

tavyma.

—

237

lovka,

jehož

snad omluviti

nenadálí

pohotov, aby podivení své

projevil.

„Byl-li

práv ua modlitbách za když jsme na dvée tvoje bouiti

jsi,

nového krále, zaali, tedy byti,

dobrá

to

píteli,

nic neškodí,

modlitba

ale — he,

rozkládati

rukama semotam šermuje. he

!

— své

odpus, že jsme

t

zejtra

to

^,Hledl-li jsi

oí

:

tedy

z dležitého díla vytrhli.

Ne-

kaziti,

nebo

se také rádi

veselíme."

Hluným smíchem ukonili píteli

!"

ponkud

,

spanilé milstce do

chceme nikomu radosti

„Dovol,

od-

vždycky nebesa prorazí

zaal mladý Lucemburan jektaje a

mžeš

veršove,

e

jeho.

svým

ze-

soudruhové

abych

mdleným hnátm pohovl!'^ ozval se jiný mezi houfem, a neekaje na odpovd, hodil sebou na nejbližší židlici nohy široce roztáhnuv. „Ty zpropadené mrchy chtly podemnou mermomocí tancovat,

akoli hlava íkala

eského rymotepce 4

:

Necht

zastihly."

toho

!

—

abyste

— —^ 228 ,jNu

dvrn

mluviti,

mu

— a kde

ji

jsme —

máš?"

jal se zase první

starci pistoupiv a hlavu

;,Kde pak

nakloniv.

Slyšeli

k

pak

Q'

máš

zlatou

Víme,

slyšeli!

n-

holubiku?

není

že

k

z tvého

vlastního hnízda."

em

„O kterýž

mluvíš, mladíku, jehož neznám,

to

smysly minulým

ale

samou

radostí, že jsi

ozval

se

krok od an se dáš ?

ti

eských íší

se

dopídil?"

„Co to žvatlá jazyk tvj, z otže utrhl ? Co chceš ? co zde hleustoupil.

—

— ty

i

„Ale

jdi,

soudruhové tvoji?" kotrbo

stará

—a

nedlej, jakobysi

„Aspo

nás neznal!" zpustil zase Lucemburan.

my

nemohli ti

—

známe se již od rána a od té chvíle jsme o tob tolik chvalitebného, že jsme

dva

slyšeli

odolati

cestou picházíme plné íše

od

Pomysli jen

stolu,

pní — akoli

zdraví nového

zvdavosti, abychme

spravedlivé

tváí ve tvá pohledli.

eského

jsme

jich

hezký poet za

krále vyklopili."

kteréž srdce jeho rozrývají, jakobys

dýku do

nho

vrážel!"

zástupem. „Pan Dalomil

eský písniká

— rovnou

na nmžto se ješt

„Ale nemluv vážnému hospodái

cný

—

hlasem povýšeným a na

nyní Dalimil

nho

zdáš

mi

býti se

o

mu

vcech, tíhranou

ozval se tetí hlas

— anebo jak

mezi

se náš vzá-

jmenuje — spotebuje,

tuším^

—

—

239 S>

<9

hrozn málo pána

aby svou radost

papíru,

z nového

projevil."

^jJest jednou se vás

žádáte?"

a co

táži,

nyní

zvolal

kdo

pánové',

jste

bloskvlou

staec,

hlavu pozvednuv a mladicky plamennýma zrakoma

probhnuv.

houfek

celý

„Odpovzte! zanu.

místo pány jinak nazývati

Je

vás

ovšem

slý-

kouskách naší

chati o veselých, jinak rozpustilých

mládeže; o tom jsem ale posud

nežli

nevdl,

že se také

nepozvána do tichých píbytk poctivých osob do-

—a se — pisám Bh tedy bývá

tomu z cizích

jestli

bovati,

šem radost pánové

— co

!

z nového

abych

mrav

piuila,

nebudu mnoho papíru pote-

ádu

v království

na-

projevil.

— Naposledy

hledáte

v obydlí lovka, kterýž po

se

vás

táži,

spolenosti vaší netouží?"

—

to je eská upímnost!" zachechtal se „Ah hrab lucemburský. „Ta se mi líbí. Ale u nás

umíme také veršikái to

!

—

býti i

upímnými

my

po

tvé

—a

protož

vz, pane

osob netoužíme

—

ne,

nemysli! Ale pod tvýma kídlama vidli jsme

si

dnes zlatou holubiku

ješt jednou

—a

tu

se

nám zachtlo

spatiti."

„Ha, prostoeký hejsku!^ zvolal Dalimil velikým

hnvem

nectné šašky s

sešedivla?"

zahoev.

mužem

„Myslíš

tropiti,

ty,

že

mžeš

jehož hlava ve

cti

"

—o 230 — sy

„Jaké šašky?''

Co mluvím,

rodí.

holubiku s ní se j,

!

—

me!"

—a

okaž

dvée

jsou

zvolal staec,

zapomenu, že

neboj

žádné ne-

Okaž

na zmar."

jí

mj

visí

tu

dobrý

pikroiv ke zdi, „Hle, abysi odešel, a

hluboko

tuze

jsi

—a

nedovedu

že

se,

Ani pírko nepijde

pádnou zbra.

s ní

te

se

je živá, svatá opravdivost.

pobaviti.

Tuhle

Lucemhuran

zachechtal se

„V mé kotrb

plným hrdlem.

íše

do

strhl

nežli

nahlídl.

Podívám se pedce, mnoho-li eský rytí od

panáka

zopanského

Pitom

byl

snášeti musí!"

me

vytasil

velebný soudce nad

a stál tu nyní, jako

híšníky,

maje

hned

i

smrti vykonávati. Mladíci byli

ponkud

ale šedivec nezdál se jim býti

dosti velikou

kážkou na cestách

mluviti

tvých

?

:

„K emu

K emu

eský

a

— vc

a chceš-li

se

jal

rovnati

oceleni,

tvému deset jiných zabiní? Nech

ddoušku

ustoupili;

petakto

nebezpená hraka v rukou

ta

se

ortel

rozpustilosti.

mladík

pistoupil

I

cl-

kdežto

proti

toho,

nech,

taková se pro tebe

mermomocí

šermovati,

již

nehodí;

vezmi péro do

ruky.

„Vezmu, vezmu!" zkikl

naznamenám každý žilku srdce tvého

praotc. Já

t

tah-

— ty

znám

!

Dalimil,

tváí

tvých

„a

vrn

— každou

nezvedený synu statených

Jako dcko hrával

si

okolo

nohou,

m\'ch

když jsem

nadjn

Tenkráte spoívalo oko jeho

synu

— ale

do nížto

si

kdyby

cožby

ekl,

ve

ulehl?

cti

tvého

otce

O

navštívil.

na jediném

z rakve

povstal,

zmny

hanba! djí se

strašlivé!"

„Ne

tak

pamtihodné!"

jako

strašlivé,

se mladík rozpustile do smíchu.

mj

hledl otec

na state-

pane, jako

tebe,

te

ného rytíe, a

mže

na

dal

„Nebo tenkráte

Kdož že De? Každý

se udlal z tebe pisálek.

za popudy srdce

svého?

—

hledá slávy své po jiných cestách."

„Hledáš

„A

snad v

Vru,

spolenosti?

této

ekl Dahmil.

své?"

slávy

ty

i

ty jsi vyvolil

cesty výborné!"

„O jist,

tak

se

to

jako

ty

nestarej

se

nerytíských

Tak daleko

!

svými

versemi,

prostedk,

to

pivedu

a nepotebuji

aby

se

mn

o

mluvilo."

„O mne „Nu? — opravdu tak

mluvilo?" což

ddoušku!

myslíš,

že

jsme

abychme nepozorovali, pro

zpozdilí,

vlastn rýmy kuješ ?"

„Pro?

bo

se

stránky

byl

bych

mladík,

dotknul.

mých? Pro sel

— pro?''

t

zvolal ani

„Co

tebe nejsou

vidti

v

nevda, jeho

vbec

víš

—a

jiné

staec vášniv, neo

ty

kdybys je

spolenosti

nejslabší

;

rýmech

ítal,

mu-

nebo

tak

"

—

333


vtev

není ješt

doufám,

zkažená,

s>^--

stromu, kterýž býval vlasti ozdobou. o

šlechetného

Co tedy

víš

rýmech mých?'^ „To, co celá Praha mluví, '^

odpovídal mla-

njakého jména

dík: „že se jimi hmoždíš, abys

aby se

získal,

„Proto?

tob

o

— proto?"

duše své, a zatav pravice pak,

v

Lohstein,

dívaje

Dalimil z hlubokosti

uhodil se pstí do ela,

me

chvla na podlaze inel.

mám

toho

úpl

levici,

nížto

tak siln, že ocel

„Te

mluvilo —

se

se

držel,

zvolal

dost!'^

posud

se

mu zase

nyní

soudruhy na boj

enický, „daremné ei k niemu nevedou. Okaž — pus svou holubiku! Vidt ji musíme !^^ Pitom uinil komnaty

ale pohnutí

hoká

žalost

lovi,

a

hnv.

I zastoupil

jej

za

krok, jakoby chtl do vedlejší

vejíti;

rameno

mu

jeho neušlo

pekypla v prudký

jeho cestu,

uchvátiv,

Dalimi-

a

svalovitou rukou

mrštil

jím

do

zadu,

kdežto se na soudruhy povalil. „Nestj^daté hád!'^ soptil

hnvu. „Chra zašlápla noha

se prahu posvátného,

zvolal

t

ne-

„Zaíná

ta

Luemburan, a rovn na nohy starých eských

nestoudný

náruí soudruhu se dobývaje

stav.

aby

má!"

„Hoho!" z

pitom u náramném

hromada

— —(3 333

S>

hnát takovou písniku? Pokej, to ti pomžeme zpívati! Hejsa, pátelé! Zpusme!" Pitom zableskly se mee v rukou všech hejsk, a zvuné rány padaly na pádný ocel šedivce mladickou silou rozjaeného.

Ale rázem otevely se dvée z komnaty vedlejší

a v okamžení

fenheim, prudkou

mužný Ku-

stál vedle starce

seí rány

odrážeje, které se od

nestoudných host na dstojného hospodáe paly.

Byla

to

nem rozjaení mohouce a

s

pomoc statená, a brzo poali

ví-

dveím

ne-

ke

mladíci

dvma odprcm

Povstal

Na

prahu

a na pedsíni

objevila

kiela

o

se tlaiti,

odolati.

povyk.

strašlivý

každou ranou letlo hrozné

houí.

sy-

se

pomoc

Kufenheim

mezi drzí

klení

bdující stará

zuil

Kunhuta

hospodyn.

odnec Kufenheimv zuiti, a rány mee jeho zdsily houf noních host tak velice, že jako metlou boží poraženi v outku Bpasení hledati zaali. Ale outk tento dl se velmi nepoádn, takže ve tmách jeden do druTamtéž zaal

ale

hého vrážejíce, po

také

schodech skoro

všickni

hla-

vou dol padali a poroucháni k domovním dveím se dostali.

ných

ps

zdšeodnec. Kam tžký ocel

Jako rozkacený ádil za nimi

jeho dopadl, lestné úpní.

povstalo

Byla

to

tur za tlupou

pronikavé zkiknutí a bo-

hanebná porážka mladých

Nkteí

šastn ze dveí, nešastným pádem nebo senou ranou jiní ale k pohrom pišedše, museli trpti, an je sprostý odnec z domu vyhodil, mohouce to ješt za šthejil.

stí

z nich vyklouzli

pokládati, že

u

jim

vnost

prsou nevrazil a takž cestu na

Mezi tím byl

promnil na

;

se

Kufenheim

podlaze

v krvi

ale také výjev

bdující

a Dalimil

k pomoci,

kama

otvíral

neokázal.

v

komnat

volaje

kleela

dcera

nad otcem, zachycujíc krev, ježto se prýštla,

do

a mladý Lohstein leželi

totiž

své,

me

svém roznícení

mu

boku

z

hospodyni, aby pišla

unavenj-ma,

tesoucíma-se ru-

skíni, aby vyndal balzám, kterýž

druhdy samému také mnohou ránu

mu

byl

zacelil.

9.

Hrobové

ticho

panovalo zase

v

dom

Dali-

milov.

Ranný

dáov,

a smyslové jeho byli opoutáni pólo spaním,

Kufenheim

ležel

v

ložnici

hospo-

bdla nad ním dcera, a u dveí, na nízké stolice, sedl vrný odnec, hlavu maje o dla openu. Cekal na každé pólo

mdlobou.

mladé

pokynutí své

mnat

ležel

Úzkostí sevená

ranný

dyni odevzdán.

velitelky.

— V hostinské

ko-

Lohstein, jsa pelivé hospo-

— O samot,

235

-?S

6i

— ped

v jizb své, ruce maje

sedl Dalimil na

na klín sepnuty,

sebou

široké

židli.

Hlava jeho byla sklonna k prsoum, a myšlénky jeho pebíhaly události dnešního dne a

Vedle nho, na kulatém, dubovém

lamp,

knot v mosazné

svazek

pergamenových

a vedle

nho

psána

péro.

Xa

veera. stole

hoel

svtlo jeho padalo na

a

Ležel rozeven,

list.

levé

stran se shora byla

tato slova:

„Radím vám, svj smysl mjte, v zemi nepouštéjle

Hosti

Nechcele-li z

toiio

;

moudí

býti.

Snadno sekyra muž hrdlo

slíti;

Radím, prijde-li kdy volení,

Necht na skivená Co

drva chození.

tím míním, sám znamenej.

Jazyka zvol svého, cizího pak nechej. Pomni,

emuf

Ze v své

Byly

to

Libuše uila,

ei

nikdy neskivdila."

verše z kapitoly sté a šesté, kterouž byl

Dalimil v kronice své napsal, když se byl toho dne

mstského do

z hluku

„Proto tedy?

staec ral

mu

Na

to

s

upadl

zaala

svatyn své

uchýlil.

konen

zamumlal

proto?"

ei

jeho umí-

rtech, jako poslední ohlas

umíráku.

jakousi hokostí,

na

se krutý

—

tiché

zase

boj vésti

se dmouti,

a

zvuk

a

zdál

úmyslem svým. Prsa

jeho

v hluboké s

tvá

jeho

zamyšlení,

zahoela, oi se za-

— 2m

^^?9 leskly se,

Q'

plamenem nepirozeným a rtové jeho chvli

e

jakoby tajnou

hlasu

z nich

vypouštli

srdce

nevyšlo.

komnat

a zaal po

mluvil horliv

sám

chtivost

výsostech!"

pecházeti.

v rýmech mých

—

sebou; „celá Praha nenašla

s

po

oslav

!

— Veliký

Bože na

zvolal z hlubin duše své, a zastaviv

a ruku

kroceje, pozvedl oka

vidl úmysl

mj — tys

položil

na prsa

m

svtská marnost

a

vedla,

když jsem hlasu svého pozvedl!

víš

nejlépe, zdali

nejlépe, zdali

jsem toho

takto splácela

!

—

prohledal záhyby srdce

mého,

eská

povstal

nic jiného, než pošetilou žádost po chvále,

nemužnou

„tys

ani

ale

;

vášniv

Posléze

^jNic jiného tedy nenašli

v tom

"

zasloužil,

— Ale

já jim

— ty

víš

aby mi krev dokáži,

tm

moudrým sudim, že si s úsudkem svým na kivé cesty vybhli!" A opt zaal po komnat pecházeti, bolestný zápas veda se srdcem a hlavou.

—

„Ano zniím, co jim oi otevíti mlo!" ekl pak s hlubokým povzdechem. „Ani památky nesmí po

mn

jednají, kterýž

zstati

— nech

si

jiného proroka ob-

by na poušti pozvedl hlasu svého,

anebo kterýž by na sutinách Jerusalema zaplakal." I

pistoupil ke stolu a vzal svazek list per-

gamenových do ruky. Oko jeho sbhlo

s

nich na

protjší stranu, kdežto v širokém krbu z doutnají-

—

—^ 237 ohark

cích

"

S>

poslední piainíiiky vyšlehovaly, a bez-

dky zachvl

se rukopis v rukou jeho.

—

„Nkolik okamžení" ekl staec „a Praha by musela mleti. V popeli by

tak

nic jiného

mv ím

uiniti;

znieno bylo

horoucn pstoval, pi

em

leželo,

by, co

jsem

duše moje byla — co

sladké sny o velikém, jasném píští unášelo

—

jsem na bránu ohluchlých, otuplých duší za-

bouiti a je k novému životu povzbuditi chtl

A

—

v zpomínkách tchto zaletl duch jeho do

minulosti, do

onch dn,

kdežto v

nm

šlénka vznikla, národu svého kroniku

zpomenutím zmužil, „Nikoh!"'

tebe, poklade

první

my-

psáti, a tímto

se duch jeho.

sesílil

zvolal

mu

mír zasvitnul

ím

—

chtl — nemoha

co jsem celému národu zstaviti

pro

tiše

jako

nadšen^

zase ve tvái

—

a

dstojný

,.níkoli^

nezni-

mj Mne

se nesmí tknouti slovo

— já

musím pevn, mužn,

!

lovka

zmalátnlého

trvanliv

neúnavn bouiti mezi lenivými Vdomí mé je isté vle moje byla

ospalci.

ryzí

—a

a

státi

—

lesklé jasno její

nedá se zatemniti sou-

Ne moje, ale národu mého oslava vznášela se pede mnou, když jsem zaal tuto kroniku psáti ne sám o sob — ale k národu chtl jsem mluviti, na mysl mu uvádje slavné iny otc, moudré výstrahy mu dávaje a ke všemu dem

pošetilc.

;

horoucí lásku rozncuje, co z krve jeho pochází."

— —S

S2-

pe-

uiniv

zase na stl, a

knihu

položil

1

238

stávku ve své samomluv, zdál se picházeti k poslednímu rozhodnutí.

„Ano, ty vytrváš, útcho moje!'^

nen — „ty pekáš to cítím

ped

a vidím

sebou tak

chci,

— tebas

i

nm

na

jména svého péra

Pitom zaal šel

—

jméno moje za-

lpla, že snad se

I

nechci, aby dost

ne-

malá

k vli oslav

chopil — "

se pebírati mezi listy, až

na místo, kteréž bylo psáno

ností,

jasn jako istý

na spisovatele zapomnli.

aby ho jmenovali

domnnka

i

ko-

— já

osudy národu eského

úmysl mj. Ty vytrváš, tebas hynulo

doložil

a kdežto se zvlášt

pi-

s obzvláštní pil-

poátení písmena

roz-

linými okrasami, strakatými kvtinami a podivnými fig"urami

skvla.

„Celý toto psal;

život

žil

jsem ješt jednou, an jsem

— nyní

se

pochovám, a památka moje

zhasne na vky." Takto ekl k

úsmchem, listy

sob

s tich3'm,

a vzav se stolu

jemn

bolestným

nž, vyíznul dva

parg-amenu ze svazku. S tmito

listy

celé

pikroil

potom ke krbu a drže je za jeden konec, druhým položil

je

na

planoucí oharky.

kroutit a žloutnouti, a razil z nich

plamen.

Listy

zaaly

se

v nkolika okamženích vy-

—

"

339 „Aj,

Si

bratíe kronikái?"

aj,

hlas mužský, a do

tom

se v

ozval

komnaty vešel Hynek

z

Dube

„Co pak zde tropíš?" Dalimil pozvedl oí svých a upel je na

8 roznícenou tváí.

na píchozího.

okamžení

kolik

nesmrtelnost,"

ekl pak

s

—

nsvou

..Zniuji

úsmvem, jakoby

se

z tuhého sna byl probudil.

„To musíš tedy

odpovdl na stl,

pítel

jal

se

pozoruji, že se

Ml

vala? jsi jich

mi

okem záícím, a hodiv biret odpínati me svj. „Já alespo

Ruko Pán!

práv

liký

„Myslíš

rak

užírá

tvoje stará

nyní o

opakoval ty,

—a

dobe jsem sám

tady potšiti."

se

Dalimil

hlasem

že jsem já se potšil?

údy království našeho,

nezarýval se do nich tak

to

Marta vypravo-

nepozvaných host mohl jsem

tebe

pak

je-liž

vyastoval? Skoda, že

odešel,

„Potšiti?" tichýra.

jsi

— ha, ha!

na hostinu

práv

nesmrtelnost

prý

arovati,"

nežli

s

teprva starati zaíná.

pravda, co

umt

více

polo-

Ve-

a nikdy

nebezpen, jako práv

nyní.

„Oho, píteli kronikái!" zvolal Hynek roz-

marn, hledíš

a vrhnul sebou na to

zase na

to

naše

sesli.

„Jakýma oima

království?

že tak nebezpené jako nyní?

A

což

— Nikdy byl

hmyz

Braniborský? co pijavice Korutanské? Xezažíraly se ty dosti hluboko do masa našeho?"

— —

'S

„Zažíraly pítel

— „ale

"

340 Q'

— Bh

mli jsme

dosvdil šedivý

ví!"

to

nadji,

že

že je vypleníme, že se na

stíme,

se jich

spro-

vcné asy

do

tla našeho nezahryzou. To nyní všecko pestává samovoln zapahli jsme se do cizího potahu, ;

a nyní drží nad námi hic tak silná ruka, že se

nevymknem — kdybychme

více

jí

vším právem na

i

tžké jamo naíkati mli." „Aj,

„V

tvém

asi bydlí

vydšeným okem na hledáš

!

Já mám

samá

že

strašidla,

tak

stav království našeho po-

také

—a

oi

kteí mají také oi, zdravé

„A

usmál se Hynek.

brachu!"

starý

aj,

dom

picházím od

oi —

lidí,

íši dobrého vína," doložil pítel.

—

pisám Bh!" usmál se Hynek „To mají a uhodil radostn na stl. „A tys ml také do ní aby se

nahlídnouti,

„Oko mé roznícenji,

potou

ml

ti

oko vyistilo."

ekl Dalimil ponkud „a to jest práv moje nehoda. Sletžkou slepotou bych býti poražen je

isté,"

—

a hluchotou,

abych

nevidl

a neády, kteréž pod kuklou království naše

Boží!

kam

píbytek

a

zmatky

neslyšel

obnoveného

práva

na novo rozrývati budou.

Rány

to dojde,

poctivého

když hned prvního dne tichý

muže

nejistou

skrýší

— když

komnata eského rytíe rejdištm piletlých dravc býti

poíná!"

—

"

—^ 241 „Mrzutá

vc

je

to

—

velmi

mrzutá

—

aby

blesk!" kýval na Hynek šedivou hlavou, netrpliv prstami po

do ní z cista jasná deset to

o>

klepaje

stole

mysli, že

se

—

„ale

tisíc

jsem

já

dnes

tak

veselé

hlubiny mrzeti nemohu.

z nejhlubší

Když jsem jel do Prahy, sedla mi íkaje strachem duše na jazyku; klel jsem, a litoval mladých let svých a nevrazil na stáí, že ze mne slabého muže uinilo — nu vždy víš, jak jsem, nieho

tady nehled, pod tvou pátelskou ste-

si

chou sám

sám se

a

které se tyto dny

uhnízdil,

budou; ale dnes mi roztálo

díti

srdce radostí a novou nadjí.

vbec

mnoho

velmi

od

ml eho nepijal „

zlaté

mn

ale,

noviny sám

sob

I

si

—

mezi našimi nalezl

zrno, a

bych

byl

vru

kdybych byl pozvání k hostin

litovati,

—

—

Naši pipovídají

rodu Lucemburského

a mladého krále vychvalují.

jsem ješt mnohé

ekaje na vci,

se

zdá, že ty všechny

vypravuji?"

doložil,

hezké

tvá k nema-

lému podivení napíiv a oi na pítele upnuv. Dalimil

totiž

byl

se

mezi

eí

jeho usadil

a skloniv dle obyeje svého hlavu na ruce o kolena opené, obíral se piln

„Co

s

tu sedíš, brachu?'^

vlastními myšlénkami.

mluvil

;,Co je ti? Zatemnila nesmyslnost

mysl tvou tak IX.

velice, že

ji

Hynek

dále.

nkolika chlapc

ani úcta celého

16

eské-

—

"

—^ —

ho panstva

kdo

hych

ti

Úcta

vší

šlechty

dnes jsem

jak se o tob

mne

co na

hledíš,

všelikého

a

jako-

poctivce

na své

slyšel zase

to

smýšlí —

mn

„Já nechci, aby se o razil ze sebe

zachovalého panstva

jak nepovédoraé báchorky povídal?

ví

ádné a

S>

to jest ryzího,

nemže? — Nu,

vyjasniti

pravím,

843

—

uši,

smýšlelo!" vy-

staec opt znepokojený.

„A smýšlí

sami o sob, a mne svým soudem ušetí!"

to

„I

vk

musel býti první nevídaný lo-

bysi

pod sluncem, abysi a

smýšleti

souditi!'^

nezkušené, jelikož

„Nechci nikdy úmysl

„Tamto v

nebe spadlé, mezi lidem

pochopiti nemohu."

mj," ekl máš

boží!"

pohodlné

krbu hled.

t

s

— nestojím

popeli

„I ruko

ze své

to

usmál se

dcko

,,A já jsem jako

„Na

zapomnl. Co pak

o

jsi to

nebyl

rázn

sob.

po

dkazy."

zvolal

starý

vstávaje

tvé

— takový

to

Dalimil

toho

sesle to

nemá o tob Hynek srden.

myslil, že se

pítel,

a

rychle

zvdav

upalování jsem

po

docela

tropil?"

„Dotápl jsem komnatu

kusem

své

kro-

niky."

„Co že pravíš?" jakoby

mu

kroniky?"

zvolal Hynek, trhnuv sebou,

byla tato zpráva k srdci sáhla.

„Tvé

—^S

243 6^

—

„Nelekej se," ekl Dalimil to jen

mj

úsmévem; „byl

s

život."

„Tvj

život?"

lovk

„Nebývá

pošetile myslil, že

bez kehkosti;

by snad jednou

a

tak

nkdo

já

i

rád

v-

dl, kdo as kroniku národu svého pirozeným jazy-

kem

vyložil

—

nkolik verš úmyslu

a

t.

i

uinil jsem také v obzvláštní ástce

svém

o

Ale pišel jsem k lepšímu poznání

d.

a zmail všelikou mysliti, že

dnech svých,

o minulých

sob

o

památku.

—

Nema svt

jsem pro marnou oslavu jména svého

—

'-'

„Ale u všech živých blesk!" zvolal nyní

Hynek netrpliv, pak

si

to

udeil pstí do stolu

a

myslí? Nasadila

hejsk

kolika nestoudných

že se jich nijak zbaviti

aby

i

—

prostoeká ústa

tolik

vrtoch do

nemžeš? Anebo

n-

hlavy,

chceš,

rozumní tohoto svta se domýšleli, že

k neoslav, k

al?

ti

— „kdo

že

necti

jsi

jména svého kroniku

nco

bídného

—

oslava mistra svého v

to

zhotovil?

víš tak

jsi

psáti po-

Dílo

jest

dobe jako já?

ili myslíš, pane, že Hynek z Dube jen proto po

nmeckých o

nm

lebkách

meem

napsati mohl:

Hlete

z

Dube pana Hynka

Pisám Bh!

já

nic

a

t.

bych prvnímu

písn svým starým ocelem

mn

tancoval, aby veršovec

d. ?

zpváku

ústa pejel,

moudejšího nehledal!"

té

kdyby ve

—

—-^

344

S^-

10.

irá tma ležela na mstách Pražských a chladný vtík profukoval ulice, metaje drobounký noních tulák. Zástup rozprášených

sních do tváí

hejsk

z

domu Dalimilova hnal

se dílem tou, dí-

lem onou stranou k obydlí mladého Michalovického.

konen

I sebrali se

všickni

— jeden

s

naseknutou

rukou, druhý s naraženým hnátem, jiný s roztrhnuale s

mrzutou tváí. Hanebná

povtí

byly je ochladily a tžké,

tým šatem, všickni porážka a studené

nepokojné páry z mozku jim vyhnaly.

ala v prsou

jejich

žlu

víti,

Za

po-

to

a studem nevdli,

jak na sebe pohlednouti.

„Pkná na

židli hodiv.

budeme

si

mumlal jeden, nevrle sebou

historie!"

„Až

se to zejtra po

mst roznese,

muset larvy nastriti, aby za námi ta

eská eládka nebhala." „Pro jste si to díve

nerozvážili!" nutil se

mladý hospodá do smíchu

— „eské

tvrdé oblásky;

mee

hlavy jsou

od nich jen odskakují!"

v

„ert

Lohsteinovi

zachtlo, stou

tu

cizí holubicí

okolo zkrvácené ruky

si

radu

že

dal,

zahrávati!"

mu

se

ekl

jiný,

pásku svou otáeje. „Jeho

nápady trí vždycky nosem do svta; jen že

si

ho asto narazí."

Nyní nastalo krátké pomlení. kávali,

že

se

mladý Lucemburan

Všickni

ozve

oe-

—

ale

—-^ hlas jeho shledali,

ovšem

ti

an

v

Nyní teprva

slyšeti.

noní výpravy se neuvedli si nyní na pamt, že

jediný

dva,

zahlídli,

k zemi

se

on

že

—a

vrátil

ho

nedal

345 S>-—

z

komnat

proklatého

ver^šovce

klesl.

,,Mnoho štstí, pánové!^' první — „to

nás pivede do

ozval se zase hlas

pkné

tísn a

pov-

Kdo ví, jak se ten ábelský písniká na nm mstíti bude. I bodejž do toho!-' zkikl a vyskoiv udeil na stl, až na stojící ješt íše zacinkaly. „I tot bych se ho tam

sti, jestli

necháme.

nm

medvdy

radji v pustinách mezi rozsápanými

dl — nežli

vi-

u plných íší, an zatím soudruh v kle-

petech nepátelských vzí." „IVo

ekl

— tedy

jiný,

ho z nich vyrvi, moudrá hubo!"

„a nedopaluj nás nadarmo."

..Kdybych

t

k vyproštní

vení

nám

tolik

vším vínem

mohl

dopáliti,

mei lovka vybhl,

ješt jednou po vou

jen

a

sáhl

hokosti

s

mže

nezatopíme, jehož

abysi dnes

hlavou jehož

zpsobiti,

stízli-

zabaže

ji

nám sklepy eské

poskytnou." I

ných

padla slova úst,

hoká

a

popudlivá ješt z

a posléze rozplamenila

se

ji-

mysl všech

zase tak, že vespolek uzaveli ješt jednou obydlí plesnivého navštíviti

veršovce

— jakž

Dalimila

nazvali

a Lohsteina z rukou jeho vyprostiti.

—

— —-^ 246 Podali

S5'

ruce a pevným slibem se zavázavše,

si

vyhrnuli se poznovu na tmavou Dalimil

sedl

Dlouho byl ješt

s

že

s

opt sám ve své komnat.

již

vrným

cnosti rozmlouval, až

—

ulici.

pítelem o své budouposléze na tom usnesl,

se

ním na tichý venkov, na vzdálený hrad jeho

odjede a tam poslední dny života svého ztráví.

Této

nemohl se ale odebrati na

noci

Prsa jeho byla peplnna dne

minulého

i

noci

podivnými

nícena

— jakož

sny

o

mysl jeho roz-

i

V

budoucnosti.

stavu chtl tedy srdci ulehiti,

kroniky se

lože»

tak rozmanitými výjevy

dalším

a

tomto

psaním

baviti.

S perem v ruce sedl staec u své drahé kroniky.

Mnoho

jiného by bylo mluviti,

Ale chci

již

To byla poslední

okov tla mínáním,

se

—

z pera

opt

vy-

z tsných

do íše minulosti, a rozehrav se zpo-

tkavou

namíil

mu

mu

slova, která

Duch jeho zanesl

plynula.

Péro

v tomto dost uiniti.

vypadlo

perutí

z ruky — a

v budoucnost.

hlava

sklesla

na

prsa v hlubokém zamyšlení. I

vidl mladého

krále,

an

po

boku spanilé

v

ešky,

poslední to ratolesti domácího

lovského

,

otcin hledí

dlouhou

—

chvílí

zívá

a

kmene krápo

vzdálené

an uprosted cizokrajn vyšper-

—

—^

247 S>

kovaného komonstva hrad anebo

lesích se baví,

a podivné hry

Pražský opouští a po

cizích

dobrodruh svolává

anebo nepokojného, v zemi

strojí,

eské nezakoenlého ducha po cizinách

;;

svého

projíždkami

ukájí.

Vysoko dmula se prsa starcova; byly zaveny, ale duch

mu

z úst vyklouzaly

oi jeho vštným svtlem ojasnn prozpvy.

polohlasité

Náhle vidl se v duchu na veliké prostoe

vnost

na

ležela

rozprostena

ní

rou-

s vlajícím

chem, a pod ním stála nepehledná rada lidských

dn,

s

radostmi a žalostmi

leželo v jevili,

že

tuhém spaní;

spáové

s

Ale

národu.

vzdechové

toliko jednotliví

tžkými sny

samojediný pobíhal mezi nimi

s

všecko

On sám — otevenýma oima, zápasí.

a vzdechové z tžkého spaní rozrývali jako dýky prsa jeho.

I

bylo mu, jakoby

pomíjejicnosti hnili

pes oudy

za živého tla.

a bouil je ze

jich

smrdutý dech

již

vanul

—

jakoby svého

I pozdvihl tedy hlasu

smrtné

A

ospalosti.

nkteí

po-

vstávali mrzutí z brlohy své, a kleli nepovolaného

prý budie

—a

a žehnali mu;

A

volání.

pové,

jiní i

nastal

veliký

ryk

ze všech stran hrnuli se

vztahujíce

hnvem,

opt poskoili bujae na nohy

druzí

po

nm

vdností.

A

a pomíšené

na

zástu-

rukou

svých — jedni

staec

dal se

do smíchu a roztrhnul roucho své,

aby

plesem se

tiší-

— cové

n

o

6i'

vystikl a

krpje

z každé

a

prsa svá,

rozedral

i

že

hluné povstala

plamen, a všecko

se

rozdecbl

z jiskry

—

z nich

daleko

množství pokropil; jiskra a

—

rozdlili

krve

pramen

348


ohromnou pochode, a ze památka tvá. všech stran hueli hlasové Toto je hylo mu, jakoby i staec sebou trhnul splanulo

v jedinkou

:

—

A

ml

dálku letti;

v nesmírnou rostla

tyila,

pevn ped

— otevel

sebe.

oi a

postava jeho

se

upel

je

procitlý

Komnata byla plna svtla a po-

divných postav.

O novém

hluný brzy

svém brzy

útoku

hejskové temný hovor vedouce, byli se odvážliví píby^j^ dostali. s pochodnmi svými k Dalimilovu

Nejdíve padlo nkolik silných

r?;^^

neotevely, zaali se mladíci

se ale opírati,

až v zetlelých veejích

^^ dvée; z

vesms

o

n

skoba vyskoila,

a houf noních tulák

d^o

zái pochodn braU se

nyní po schodech a dosti

hluíce

vstoupili do

sín

se

vrhnul.

Pi

komnaty.

sedl ve svém divném vidní tiše u stolu. Pohledem na dstojného starce zarazil se sbor noních host u prahu, a teprva když Dalimil

se

Dalimil

pozvedl,

Ale zvednutí starce klesl

zase

zaali se trvalo

na sedadlo, skleným závojem.

a

i

mladíci hýbati.

jenom zrak

okamžení jeho

polil

— se

—

— „S dovolením, nyní hlas mezi

S>—

249

<3

hospodái!"

pane

zástupem — „že

ozval

se

ješt jednou pi-

píina je trochu vtší, nežli byla návštv." ekal nkolik okamžení na odpovd; když

cházíme; ale

pi

první I

ale

Dalimil

smlý

žádné nedával,

vystoupil

mladík a piblížil se k

ze

sboru

starci.

„Zapomnli jsme zde jednoho z pátel svých," jal se mluviti, „a neradi bychme t zbyteným nocleháem obtžovali. Vydej Lohsteina, moudrá

— zapome na veselý kousek hlav — a bu našeho pátelství." hlavo

mladých

jist

Ale Dalimil ješt byla hluboce na prsa

klín. pil

I

neodpovídal.

Hlava jeho

sklonna, ruce skleslé na

pistoupil mladík nevrle ješt

blíž,

a cho-

starce za ruku. Ale ruka jeho byla studená

sedl

tu

mrtev u své kroniky.

Tesoucí rukou zastíráme slabounký obraz, kterýžto

jsme o posledním dnu

se osmlili, jehož

jméno

by

muže

žíti

mlo

nakresliti

v ústech

v

každého echa, ježto sotva kdy ze

rt

ale divnými

milovníka

osudu cestami

domácích starožitnin

Tak nezasloužen postril jím nelitostný v prudkém letu svém, že íkaje všeliká pa-

sklouzne.

as

mátka po

nm

zmizela

— vyjímaje

té jediné,

pro

—

-~«es

350 ©-

vdn

oltá

tlupa

no-

mu v chrámu srdce sve'ho vystavti máme — jeho kroniku. Hrzou posvátnou zachvla se

kterouž

—

—

ale host pi pohledu na mrtvolu jeho brzy ozýval se náek po skromném dom. Stará vrný pítel, hospodyn topila se v slzách statný Hynek, pibhl v noním odvu.

ních

—

Ale nadarmo bylo snažení vespolné, pipra-

k

starce

viti

On

životu.

byl již

odešel tam,

kde

ho snad žádné starosti o milovaný národ, o jeho

est

a blaženost, již netrápily

jitrem

a

Hynek

stál

hledl na

poslední

kroniku

ádky

Dube v komnat zesnulého, posud

nezavenou.

I

etl

jiného by bylo mhiviti,

Ale chci

—

se

její:

Mnoho

„Dosti

z

— as budícím

již

dosti

slzu s oka stíraje.

v tomto dost jsi

uinil

uiniti.

— ubohý!"

zvolal

Potom namoil péro a tžkou

rukou pipsal: Ta kronika mluví od narození Syna Božího, Léta po tisíci po tech stech po devíti prvního.

Druhý den na

to

vezl

mrtvé

tlo

starého z bran Pražských na rodinný hrad

—

pítele

svj

—

a po tvrt let vrátil se do nich zase na svatbu

mladého Lohsteina se spanilou Kunhutou.

Slena

liiehnická.

Povídka ze nacátku trnáctého

století.

(Psáno roku 1835,)

1.

— jisté

Kouzla, Žáry

máry.

Staroeské písloví.

„Nu, nadýmej z

nadýmej

se,

— Je

!

to

železo

—

áblova kopce nadýmej se, mchýi!'' Takto popohánl ková Horina poraahae

svého, zkiveného kluka. I stál kluk celý upocen

a

zaazeného mchu,

devným

tahadlem.

zdvihoval a

opt

vší

silou

A mch

spadal,

dlouhým,

trhaje

bez ustání po-

se

a ve výhni

to

skuelo

jako ve skálách skuhrání ubohé Meluziny, a z planoucího

uhlí

široko

daleko

v jedné ruce dlouhé klešt kovou

,

a v druhé tžké

kovadlin, šení

lítaly jiskry.

s novou,

kladivo

,

Horina,

žhavou podpistoupil

ke

a v okamžiku zaalo se náramné bu-

rozléhati

utichlou

krajinou.

Bylo nedaleko

do plnoci.

Kovárna Horinova

pl cest

mezi

stála okolo

roku 1310 na

mstysem Ronovem

a

hradem

Lichnicí; od obou tedy asi na tvrt hodiny vzdálená.

Pradd Horinv

byl

ji

vystavl, a ddictvím

pecházela od otce na syny, samé kováe.

Lid

—<S 254 vkolní

ji

nazýval „ernou kovárnou";

hlavn pro špinavost erné roucho: alebrž píinu. —

tjší

hluná

i

S^^-

stn,

jejích

to

ne sice

její

vcn

pro jakousi vnitní, dleži-

Roznášela

se

dosti

totiž

povst, že se piznávají držitelov

stará

„erné

kovárny" k tajnému ádu ernoknžník. Za asu duševních mrákot jesti víra taková mezi lidem

—

a

by

i

pramen

pocházela z nedostatených

nejsilnjší pohnutkou, uiniti

—

starého písloví

dle

z komára velblouda. Rodina Lichnických ková nebyla arci prosta vší viny tohoto lidského do-

mnní; jediné

a

jestli

jí

jinak

to

tšiti mohlo, že

ji

ernoknžníkm. Bylo pak sprosté, nízké

stechou.

stavení,

Na jednom

táhla se dílna.

vbec

sídlo

toto

Ped

ji

k

nelibosti bylo, to

poítali

k dobrým

znamenité povsti jen

pod chatrnou mnoholetou

konci šíkou celého stavení

velikým vchodem pistaveno

stálo šh'oké

písteší pro posezení

stálé

práci,

aneb

ped

sluncem a

pro

ková

po

pe-

uschování

ekajících koní

Z

chodilo

metelicí.

kovárny

se

nazad v jedinou, nehrub 'pknou svtnici, a ta i

s vedlejší

tmavou komorou psobila celý druhý

oddíl Horinovy majetnosti.

Svtla nebeská svých.

nebyla

ješt

otevela

Havraní noc ležela po celém vkolí.

na deset

krok

vzdálený

byl

by

oí Ani

v temnostech

— iierozeznal kovárnu

—

355 by

<9 ;

že v ní ale silným plamenem

hoelo, byla nejenom

doba

by

z dálky

dílny, ale z blízka

možno

bylo tu vidti z venku,

i

V

rozeznati.

zevnjší po-

celá

nacházející-se v ní oso-

ervené

ped

zái

zažloutlé

vchodem,

státi

postavy rytíské, opírajícího se o stnu,

s

jinocha

rukama

na prsou založenýma, a v hlubokých myšlénkách tak potopeného, že jej ani rány bušícího kladiva

k \^plynutí nevylákaly. Na druhé stran pod písteším, na kamenné lávce, sedl staec, vrný zbrojnoš, a

po

obracel

se

ten

astji pohledem žalostným

V

jinochovi.

ruce jeho ležely

uzdy

jících

koní, pokojn cekapi známém zvuku kovadliny. U vnit dílny

rázn

sebou hýbala sukovitá postava Horinova,

dvou silných

a podle

tu

míhala se

ní

vzhru dol osobika piln

pomahae. Avšak

tahajícího

a pvabné bylo podívání

na sílu

kováovu

pomahace

:

manitost

a

i

na

na

panicovu,

spanilost

stojících a

jakkoliv rozmanité tyto

trud

smšnou

tyry osoby,

zbrojnošv,

na

a

na

tu

zdálo

se

pedce, že ješt vtší roz-

pvabnost

v jediné osob,

sedící

mrštnost jeho

slouena se

tu

nachází

na nízké stolice, v

ua-

zenérn kout, zrovna u výhn. Byla to Miluše, kováova matka, stoletá baba, v tmavozeleném, pepodivném rouše, na klín chovající velikého, erného kocoura. Pokojn se na dílo synovo dívá-

— — jíc

nedbala, že

s

-fS

356 Q^

kovadliny žhavé

trusky

okolo

ni lítaly.

nebylo

Cizinci

možno, pohlednouti ponejprv

na Miluši a nepodati se pi pohledu tom jakési nepochopitelné hrze. Protivné hnusnosti ani postava,

tvánost ženy

ani

nemla sice

stoleté;

ale

na

jedním okamžikem spoívala ledová stude-

této

nost,

jakoby celá byla zhotovena z vosku, dru-

hým

šklebil

Obliej

cvie

jedovatý

vku

ousmch, tetím

pirozená pívti-

tvrtým opt hrála jako ptileté dcko.

a

vost,

ní

po ní starému

se

honila

na

se

podobal

její

se

na nmžto malí,

plátnu,

se v zobrazování lidských vášní,

v každém

okamžiku jinou a jinou vyvozuje podobu.

Až dosaváde

nebylo mezi tmito pti osoba-

— vyjímaje mile

kováovy napopestaly, již opt

jenom rány kladivu zvuely.

Nyní však, když

mi

hovoru žádného

mínky,

kteréž

ale

Horina jakoby

udeením tka,

a

dílo

jak

poslední

sebrav

sílu,

náramným

dokonil, vzchopila se stoletá

kocoura

opatrn na

zemi

spustivši,

make

kovadlin pistoupila, a vzavši hotové tyry podkovy,

cosi

naplnné voda v nádob,

mumlajíc, v nevelké, vodou

kadece je smáeti se jala. A buto že horkým železem, aneb slovy baby té pobouena, náramn syeti a stíkati zaala, mén více,

jak

Miluše

silnji

nebo

jemnji

mumlala.

— -^e9 257 nebo podkovy potápla si

ková,

však ani

Onen elo

vytahovala. Toho všeho

a

pomaha

ani

zástrou

si

!5>

otíraje, k

jinochu pistoupil;

žbánu žízei zahánl.

tento z plného

„Nu, jsem hotov, pane

rytíi, "^

vece Horina.

obyej dobe dailo.

se mi nad

,,Dílo

jeho nevšimnul.

Tuším, že

spokojen budete, pane ženichu!" „Spokojen?'' opáil jinoch, z myšle'nek se po-

nkud

„Spokojen

probera.

ato — ješt

„O rai

a

dílo

ješt nepo-

tak daleko od cíle!"

já bych nejradji, abjste se k

nepouštl, pane

^To

—

vte,

rytíi!*'

nmu

ani

ozval so starý zbrojnoš.

pane rytíi, že je

to

híšná spolé-

havost v boží dobrotu."

Na

Lichnici

náctou hodinu. zaznívali

práv

hlásník vytruboval jede-

Zvukové dlouhého rohu umírav

hornatou

krajinou.

—

Nevýslovnou je-

mností zabolelo srdce jinocha. „Budu-li zejtra po-

Všebora?"— Duše jeho hlasy. S jedenáctým stála

slouchati ostražitého tala

za táhlými

nho

—

zalé-

podle

Miluše.

„Bude-li

seplavá

její

vám

slova

libo,

panáku"

— y,hotova

— ozvala

se

jsem, draci krví vás

umyti a v ještíra potu vykoupati.*'

„Smrtelné rány, pane

rytíi!"

šený zbrojnoš. „Pane rytíi, zacpejte IX.

zvolal uši

17

—

pod-

nedejte

"

tm

pístupu

sleny, necht Jak se ,,

bohaprázdným

Nechto

námluvám.

—

jízdy,

arování

líbí,^^

zašeplala

opt

k od-

babice,

chodu se otáejíc. „Nutiti nesmím k štstí žádného.

Ale pomodlím se za vás, panáku, a zejtra vám

na hrob pknou kytici zasadím." „Sekej, matko a ty, daremný

—

umlkni!'' s

rozhnval se

jemuž

jinoch,

povstnou cernoknžkou

tlacháte,

bylo,

jakoby

blaho jeho odcházelo.

i

„Na spasení duše jsem se zavázal, uvésti Eiižbtu v lože manželské nema hrdá dívka posmch sob initi z mužské slabosti. A je-li ;

s p3'chou,

ábelskou tou dcerou ve spolku, vstou-

pím já ve spolek

s tebou,

kdybys byla

a

i

á-

blice sama!'^

Tmavoerven zahoela mu

Jakoby uchvacu-

jiskilo se vášnivým plamenem. jícím

proudem obklíeného

tvá, a oko za-

vábilo jej to

k babizn.

Pedešlá jeho nemluvná zasmušilost byla zmizela

— bujará odvážlivost jím

krokem, ruku na kteráž

jej,

položiv,

Rychlým

bral se za ženou,

neustále mumlajíc, dílnou

uvádla do

Kocour veselými skoky hnal se

tmavé svtnice. za

me

zahrávala.

asem

nimi, otíraje se

o rytíe,

jakoby o sta-

rého známého.

„Nebudu

já

zkiknul

vrný

uzdu okolo sloupu, na

nmž

tady lenošiti!"

zbrojnoš, a otáeje

:

spoívalo písteší, hotovil se na cestu za pánem. „Jdi

kam

si,

jdi

— starý

Hanuš pjde všude za

Jetichem z Královic."

odvce lhostejn Horizavolav na kluka pomahae, aby nachytil

„Tenkráte nepjde," na, a

zbánek z dubového soudku,

šedivce

nutil horlivého

k dalšímu posezení. „IVestav mi své hnáty v cestu!'' rozzlobil se

staec. „Rozísnu

je,

mastmi

že je všemi svými

neslepíš."

„Nech esání," zasmál

se

sukovitý ková.

v

„ili

Nech vády,

nemám

že

myslíš,

starouši

..Zavdej ty

—

mrštnou pravici?

také

a poj, zavdej

si."

— mn

z ertovj^ studánky

si

se

z cesty ale uhni, kouzelnické kladivo!" „Nenapínej, Horina,

le

pane

Hanuši!"

hnal jej do dílny.

spch

dlouhý kus

dvacítiliberní

a mrštn toiti,

šení

že

s

se

I

prutu, a

do-

ková na touto

tíží

co tenkou lískovkou tak siln

sebou a

opt Hanušovi nad hlavou

musel staec jen

nekuli

máchnouti.

ješt

již již

uchvátil zde

železného

zaal

ped

starati,

meem

meem

rozhorlený zbrojnoš

tíraje,

zkiknul

o vlastní

aby byl mohl po

Kluk

pomaha

neporu-

kováovi

navrátiv

se

plným žbánkem, skákal okolo podivných souboj-

ník

jako dovádivá opice, škleb

„Hejsa, kdo koho

— komu

víc!"

zuby a volaje

A

znova rozpá-

— —

^eS

360

Q'

leny Hanuš mrštil po

nm

meem,

váem

nieho nesvede, kterýž

g rozškádleným

kluk se

dckem

ubohý zbrojnoš aby se bez

ke koním

netasil

ním jen jakoby

s

zahrával.

mei Hanušovu šastn zbra

ko-

vida, že s

Avšak

mrštný

i

uhnul, a takž byl

pro nic jiného, nežli

opt

všecek rozpálený, unavený,

ní,

obrátil.

I

uinil

na jazyku rozkousav

to,

tajné zaklení.

Jinak zatím vedlo se mladému jeho Jetichovi

Vkroiv za

z Kralevic.

veliteli,

Miluší

z ko-

várny do svtnice, po jednou se kolkolem obklí-

ena

uvidl irou tmou.

asi do ši

Cernoknžka uvedla

jej

prosted bytu svého, a pak se ho pustiv-

a slova

i

kroky

zde v tuhém oekávání zašeptala stoletá

státi

nechala. Posléze

opt

její ústa.

„Jsi-li tu, Lidumilo?'^

známé jinochu

za hodnou chvílí ho

zatajivši,

tázala

bytostí — a

se jakési ne-

z nejzadnjšího

dílu

mnohem vtší dálky svtnice obnášela, odpovdl pei výšky, nežli libostný hlásek, jako vání veerního vtérku: „Jsem tady; co jest vle tvá?" Nezpytatelné tušení zmocnilo se jinocha! Byla to slova ženská, dovelké svtnice, ba jakoby

z

—

týkající se útrob jeho jako hlas jediné

na celém

oboru svta, po níž toužila duše jeho.

„Stj mi pi ruce na každý rozkaz!" promluvila opt Miluše k oné neznámé, jala se i

—

261 í5>—

'^

potom jinocha

pro

šastné skonení zejtejší

únnyslu, oddati

se

jízdy v radu a

pomoc mou?"

„Oddávám

pevn tknul

jinochova odpovd.

jsem sob

za

Tichý, jako nesl

na život

se

cíl

na

i

smrt,"

znla

„Objetí Eližbtino vy-

svého štstí."

bezdky

v tom k jeho

se

dosavad pevného

„Jste-li až

tázali:

vyklouzlý povzdech zaz místa, kdež

byl

Mocnji poalo v

nm

sluchu

Miluši odpovídal ženský hlas.

grdce bouiti. „Blahostí duše své dokládám se, konati podle

odpovdl rozjaený

slov tvých!" vici

jako

tmu.

A

k potvrzení

vztáhl

pravice jiná, malá a jemná,

ženská, jeho.

v obyeji

Jetich, a pra-

ponkud

Jako

nochovými.

projelo toto dotknutí žilami ji-

Takto nemohla

se

dotknouti

sob neznámou

jímatelku slibu svého, ale v tom rozevírá podlaha, a on pustiv

cítil,

stoletá

tu

pi-

že se pod ním

pekvapením ženskou

tmy že padá ve tmu ješt tmavjší.

„Jaké jinoch, a

velá pravice

se tesoucí, vložila se v pravici

blesk

Miluše. Pitáhnouti chtl k

pravici, z

v irou

to

me

šašky se mnou provádíte!" zvolal vytrhna, nkolikrát se jím ohnal;

avšak ocel jen irou tmou zafiela, a slova na prázdno se odrážela, jakoby od nížto

se

silné

neoekávaTu najednou zaala se

byl kouzlu chtivý rytí tak

ným zpsobem

dostal.

klenby, do

—

—

^S

kolkolem pelíbezná jící

teplota

262 Q'

vn

rozlévati, že

a tak násiln umdléva-

se

smyslové jinochovi

jakousi lehkou mdlobou zasteli, a pozvolna opou-

štjíce pána, na zemi

ješt, že

mu

odpíná, že

z pravice se

šat

s

jej

sklesnouti nechali. Cítil

me

mu brnní

klesá, že se

nho

svléká

že veškeré

a

jeho oudy náramné teplo proniká. Podobal se však

na oko zemelému, kterýž kolem

nho

mže:

,,Necite toho!"

k pohbu

vidí

vati

ková

jakové se

djí pípravy, aniž zvolati

—

ped

Ziveji hýbali se zatím

noš Hanuš a

slyší,

i

kovárnou zbroj-

Horina. Tento jal se

jednomu z pístojících

koní, bujné

pidlá-

brn,

podkovy, a onen, jakkoliv rozmrzelý, posléz

nové

pedce

proudem hovoru zachvácený se svým souboj níkem v rozmluvu se pustil. ^jVru, pane

Hanuši,"

kopyto oíznuv, „kdjbych já

kové závje

snhu

Pro

poínal.

z Lichnice

jako

ty,

uchovej

ta

na vlasech ta-

moudeji bych

sob

je

vaše Eližbta

vtlená dobrota, ale?

— Bh

nás

— Srdce ve mn poskoci, když se panstvo

na mne zasmje,

ny

druhé

nedopál?"

mír; !

ml

Horina,

bych svému pánu bohaté nevsty

,,Pro? Rytí Kralovický je živý

ekl

nestojím."

ale o hdumilý

úsmch

vaší sle-

— —^ S63 „Je pokládáš.

Pro

chce

jí

se

ženský rozmar, co

pouhý

to

Q' jí

za zlé

panákové pokoje? Nežádného. Panenský svj život bez nedají

jí

manželských pout .,Méla

užívati zvolila.^'

tyry ouzké

mezi

tedy uzavíti

se

mížované okýnko, a ne kouzelným pohledem másti hlavy poestnému rytístvu. Nestny, za

nevím, jaká

vím,

se

blaženost

jí

zejtejsí

z té

jízdy urodí."

Takto

brny, šeti

netoliko

upímn

kýmsi

podávali

veliký

;

úsmchem,

protivil.

žbánek.

pes, až

V

tom

stál

odmlouval,

k,

najednou

mužové

zaštknul

silný ohlas rozlehnul

Ronova, vyploula irou tmou

pochode, a pokud svtlo dílny

aby

jen

dosavad za kovárnou ve tmách

lesa, stranou

mužové u

je proná-

co Hanuš úsudky

Okován

—a

Z

zpsobem

i

nebo

opt zaštknul, a po plnoní krajin.

ležící

se

se

lišíce

kování

zjevoval, zdálo se, že Horina s ja-

tajným

zbrojnoši si

slovy, ale

od sebe se

svoje

sob mužové pi

odmlouvali

její stailo,

pozorovali

zástup jezdc, pímo se beroucích

erné kovárn. „áblova horo!" zvolal ková, oi do dálky

cestou k

upínaje,

noclehái?"

— A na rychlo

naež

dílnou

do

po blížících se jezdcích

oi

„jací to pozdní

pomahai nco

pošeptav,

svtnice

opt

zarejdil,

kluk

—

—

364 6>

^S

Hanuš

otoil.

A

piinil.

hmot

ne tak piln zraku, jako sluchu

ale

tvá

jeho se jasnila,

ím

mu

lépe

bylo

jízdeckého sboru rozeznávati.

„Svatováclavští zpváci jedou!'' zkiknul po-

„Znám

sle'ze.

— Pojete,

jede!

Zdenk

já jejich písn.

pojete,

Kralovický

Je

mladý pane!

vás

tu veliká poteba.'^

A

nežli

jinoch povstných, mohl zmizel starý

na zástup

Horina, pepozorliv}'

se

zbrojnoš

nadíti,

rychlým krokem

tmách,

ve

na okamžik, má-li se za ním

pána

bratrovi

Ková

svého pospíchaje v oustrety.

pustiti

nevda

pak,

— ubíhati

ho

nechal, a posléze k svému dílu se obrátil.

Na

peruti

kovárny.

Záe

mén

šestero

vtru

jezdcové

stanuli

u

erné

hoící pochodn objasovala více

mládenc podoby rytíské na

p-

odnc

na

podívati se

na

kných brnách, a mohutných vrancích.

statných

šestero

Pkn

bylo

postavy mládenc, na jich modrý, aksamitový

a na

zdobnou pílbu z kaleného ocele, na nížto

tu

vysoký, bílý chochol vál.

blavé

široké

plášt, a

šrách

zlatých

nejradji

za

úel

si

pán

kladl,

jim

visely

na prsou se houpaly na

Bylt

to

výbor

aneb jak se sami oudové jeho

jmenovali,

as

S ramenou

libohlasné loutny.

ádu zpváckého, již

šat,

ádu

sv.

Václava,

kterýžto

Závišových zniku dostávaje, za

písnmi v jazyku mateském vlastn

— ~es 265

s>

pknému

skládanými, lásku k dobrému a

rozncovati. Piznávali se k

— avšak

nadaní

nostmi

nmu

chudší

v národe

nejvíce schop-

jinochové

stavu

panského, akolí odmrštni nebývali synové stavu

mstského,

pakli že jích obzvláštní nadání a

výteného

uinily

schopnými

ád

Václavský o svém domýšlel.

sv.

dobal se celý kvtince

jarní

tak

tento

soukromý ústav

kterážto

,

— Le

po-

jemné

toliko

opt anebo ješt poz-

mrazivým dechem, anebo

dním

jakož se

kvtem svým

prvním

mimojdoucího potšivši, brzy

nením pobleskem

cíle,

duch

peasným

slu-

spražena útlou hlaviku k hrobu

ukládá.

as

Za onch, když Zdenk z Královic takoka náelníkem se stal zpvák svatováclavských, byl

ád

po veškeré vlasti v dobré povsti,

takoka v úplném kvtu svém, akoli se již již nezídka roztrušovati zaínalo že mimo zpv, mimo pstování národního jazyka, také soudního ,

sob

osobuje práva nad tajnými zlosyny.

Protož

dvrou

spchal šedivý Hanuš zpvákm v ounemoha se až dosaváde myšlénky zbaviti, že by k spáse pána svého sloužilo, vyrvati jej

8

strety,

ernoknžník.

násilím z rukou

Psí štkot byl utichnul, svtlo v díln uhaslo,

uzavena sborem

stála

Horinova kovárna

zpvák.

I

ped

brna Jetichova

žasnoucím

byla zmizela.

—^ 266 ryzka

Samotná

zbrojnošova

Omámený staec

hlasitým ehtáním.

vdl,

má oím

zdali

viti.

kon

uvítala

cizí

zbrojnoš ne-

Chytil se za hlavu,

—

avšak ta tu opravdu opt kovárnu ohmatával stála, jako erný náhrobek nad ztraceným pánem.

a

„O ábelské emeslo!

ertovo

o

ství!" dal se najednou do hlasitého

opt u

dujíc rval si vlasy, a

opt

tloukal, a

— pane

lovic,

ozvte

se! Miluše!

nému!

— Ale

já jsem

!

— He

otevi

!

náku, a

b-

na dvée po-

po jezdcích ruce napínal. „Horino,

ty pekelný tovaryši

še

dílny

školomet-

Zdeku! honem!

rytíi

—O

mu

to

!

Jetichu z Krá-

mn

bda

íkal.

Necht

rarášova matko

uši, ty

roztlute

jim

opušt-

!

Milu-

— Pane

tu kouzelnickou

boudu!"

Le

Zdenk

pan

nedbaje

tak

horliv

na

prosby zbrojnošovy, jakž tento se byl snad nadál,

v pilném hovoru

pak obratn Ostatní

s

trval se

brny

zpváci

Na

svými soudruhy.

uinili po

nm.

„Ve jménu spravedlnosti a zpvných bník Otevi dm svj, kovái Horino!" !

rytí Kralovický,

a

to

se smrštiv, k díln pistoupil.

sedmkráte jilcem

služezvolal

mee

na

dvée uhodil. Nedalo se však u vnit jiné odpovdi slyšeti, le temná ozvna po silných ranách na dvée.

— V starém Hanuši

žíly trhaly.

se žalostí a

hnvem

-~^

267 S^

—

„Ve jménu spravedlnosti a zpvných služebník! Otevi dm svj, kovái líorino!" optoval rytí vyzvání icti,

rány svoje

i

nižádné

ale

na vyzvání,

ani

koue

uinil takto

i

odpovdi nedostalo se mu

A

na rány.

mnoholetou stechou tého

—a

— po nm

erný

mimo nadání

po ani

vyrazil

sloup hustého, smrdu-

se rozjasnilo, a

stecha nad

kovárnou stála v plném plamenu.

„Pekelné áry, áry!" poal Hanuš z plného hrdla ieti. .,

Jetich z Královic vešel dnes pod

Zdenk

volal

chu!'*

sebou

s

o—

—a

šestému

patero

kladli

a silnými ranami rozlétly se hiTie se

chode

Zdenk

a Hanuš

noucí stecha, jim

dodává. i

Oteven

ze svtnice

njaké

nikde

z

s

odncv

stevrhlo

v ruce patero uzd,

dvée u

dílny.

Jimi

ochotnými odnci, po-

a jiná vtší

v ruce,

mají

tuto

pochode, pla-

venku ostatního svtla okny

jesti

vchod z dílny do svtnice,

v komoru

avšak všude

:

prázdno,

Jenom nábytek svdstny vystavny k jejich

lidské bytosti.

í, že byly jsou

tyto

poteb. „Krovy se

trhají!*^

venku zstali, a

volaU zpváci, kteí byli

hledající

museli

se

z kovárny

Jako hladová, nenasitelná potvora sežíral plamen zdetlelý krov, a v nkolika okamženích

vrátit.

stála

celá

erná

kovárna, jakoby hranice

naro-

—

— vnané

v jednom

louce,

vztahovala

268

<S)

61'

— Daleko

plápolu.

náramné

plamenná jeho ramena;

se

široko

horko dýchalo kolem nastávajícího spáleništ

:

avšak

slzy ubohého Hanuše vysušiti nemohlo.

zpvák sva-

Brzo zase v dálce zaznla píse továclavských

— zaznla zvukem temným a vážným,

jakovým se dobí pátelé k hrobu

provázívají.

2. Nesedej na kouíka

— nespadneš.

Dobrá rada.

Na

bašt ozývala

hradní

zvukem trubka

mrou

se

a

hlásníkova,

rány

rozléhaly

pronikavým

se

mstysi touž

po

Podšen

zvonové.

vzchopili se obyvatelé Lichnictí a Ronovští z po-

kojného spaní;

lekavé

„hoí,

z tichého lžka. Sotva jim

kovárna" v plamenu šení dále neuinivše,

stojí,

ale

a

mrzut

hoí!"

vyhnalo je

povdíno, že „erná již

se

ani

kroku k ha-

opt

ukládali do

vychladlých pein.

„ábelské

to

nkteí.

jen šprýmy!" pravili

„Horina hnízdo své vyklízí!" dokládali

a

:

„Das aby

jiz

jednou kovare

odnesl,

ctiví lidé byli

bez pokušení!" hubovali

Na

nevítaný byl

povyk

nejvýš ale

dvma

osobám na bohaté

druzí

—

aby po-

jiní.

náhle

povstalý

Lichnici.

Jedna

:

—^S

SI-—

2(ií>

vysoká postava mužská, ubíhala^

z nich,

silná,

y

plášti

zahalena, z komnat ženských na pavlán,

6

nhož

pkné

tu vidti bylo do

zahrady.

Za ním

letla tichým krokem štíhlá postava ženská v le-

hounkém noním odvu, a na pavláne pojavši muže ješt jedenkráte v horoucí objetí a k rozehátým adrám jej pivinuvši, široký pláš mu s

Leheji bylo takto nonímu ho-

beder sejmula.

stu

pavlánu

s

po

žebíku

malém, provazovém

sklouznouti v šírou zahradu. Postava ženská pak shodivši stál

pláš za ním,

ježto tu ve

pozorn zašeptala na pozoru!" a piinliv upínala za ním

nevelmi slušn

jjMj se

ustrojen,

zraky, až zmizel mezi stromovím.

žebík

tmách noních

Na

to

kvapn

opt vytáhnuvši, složila jej, na odchod. Tu ped ní, mezi dve-

provazový

a obrátila se

lampu v ruce,

mi, hoící

„Co

tu hledáš?"

vlánu picházející

stála dívka služebná.

vyjela

hlasem

i

na

ni

žena

s

pa-

výrazem tak proni-

kavým, že se lampa v rukou polekané dívky tásti

zaala.

„Kdo dotírala jsi

na

ti

dovolil

ni

dále.

.,

vcházeti

do

Vycházíš na

mé

ložnice?''

zvdy? Vidla

koho?"^

„Strašlivý sen vás polekal, milostivá sleno!" jala se dívka odpovídati,

zpamatovavši se piro-

zenou ducha pítomností po tak nenadálém roz-

3 270

6>-

-Ci'

„Celý hrad

kiknutí se velitelky.

a nemýlím-li

„A

si

!

Já

mé ložnice?" „Dvée nebyly zaveny, když !

—

pi-

se tebe táži, jak jsi

šla do

k nim pivedla

pobouen

že hoí!"

se, volají,

volají

je

Nevdla

m pece

o vás

jsem, že jest proti vli

vaší, vcházeti do komnaty." .,0,

z ©útrpnosti pod stechu

koho

jsi

podvodnice, jižto jsem

jen se vyvinuj,

zde hledala

„Jako že

— koho

boží oko na kroky naše

jsi

zde vidla?"

ernými oblaky jasné

za

tamto

Mluv a vyznej,

pijala.

hledí

— nehledala jsem,

nevidla jsem nikoho!'^ „Nuže, tedy mi pisahej pi jasnosti oka

— pisahej

mi tuto

že jsou pravdivá slova velitelka,

a divoce

tohož

pi ranách ukižovaného, tvá!" Tak zvolala díví

—

uchvátivši

služku

za

ruku,

takoka

ji vlekla k malému klekadlu, na nmžto, umle z lípového deva vyezán, ukižovaný spasitel pnl. Stíbrná lampika, avšak již-

ložnicí

již

na shasnutí,

stála

ped kížem

svtloška, temnou zái rozlévajíc,

;

jiná skvostná

houpala se na

pkném etízku, v prosted stropu zavšeném. Zde ped klekadlem trhla pobouená ve-

trojím

litelkyn služkou tak násiln, že dívka sklesnuvši

na

kolena,

ped

ní

okamžikem

s

jakousi

hrzou na

povýšenou postavu pohlížela.

tu

— •—^S 271 ,4*isahej!"

a ruka

A

zvolala

(5>

ješt jednou,

Hleiia

spchala po dýce, na stolku

její

ležící.

dívka bez dalšího zdráhání se a strachu pra-

vici

pozvednuvši,

Hnviv

dost.

nedvra s povrou, a viklaly mla pro písahu zakládati v dívku.

Tato pak, obezelostí nad stav chybnost velitelky

„A

dobe

svj daena, po-

pozorovala.

odhodlan ped slenu

vám za

kdo

to

nco

jsem

proti vaší

ped svtem inu,

na vás

své vli

mužv — aneb

znete,

nežli

se

jestli

nebudu

spatila,

Mjte

si

pí-

a nenávistí k po-

chovejte: na

schvalující

mluviti,

že,

opravdu ošklivost

jinocha milence

jetím

se

se postavila.

a já

dokazovati?

ped nim pýchou

líiti se

kolení

i

Na kvap

ruí," jala

nebude písaha moje kivá,

,,že

prsou

se

vírou, jakovou

vzchopivši,

V

upírala na ni oko slena.

stíhaly

jejích

hotovila se rozkazu uiniti za-

suditelku a

mn

ped

ob-

nenale-

vrnou

slu-

žebnici."

Podivením

stála

slena bez pohnutí

;

tak

smle, tak nezahalen nebyla s ní žádná žena mluvila, co byla matka na vky zamhouila oi. ,jJá

mám

opravdivou píinu," mluvila služka

muže vcn v nenávisti nebo, to mi vte, sleno nižádný z nich hoden není srdce dále,

„míti

:

!

ženského."

Líbezná

to

píse uchu sleninu, jak-

byla

koliv srdce její nezstalo prosto mrazivého strnuti.

Zhrozila se nacházeti v dívce, hluboko pod bou

skuten

stojící,

onu

sama Nemohla ouet

po jakéž

sílu,

ped svtem nadarmo dychtila. sob dáti z pohnutí, v jakovém se k na

po týden teprv

cítila,

mu

mohla

ale také

dívku za ruku chopivši,

Zmáhající se bránilo ale

hrad

dívce vábena

pobývající:

ne-

takoka bezdky

a

odolati,

se-

keovit

ji

stisknula.

—

pede dvemi pokikování eledi za-

všemu dalšímu promluvení.

Avšak b3li hlasové tito jen jakoby už poslední ozvnou povyku, který se byl po hrad Ticho panovalo opt mezi ztrhl mezi muži. hradbami, jen kroejové anebo temné písn semotam pecházejících strážník a jednotlivé zašt-

—

knutí ostražitých

„Vidl-li

ps

rušily ten jednotvárný poklid.

ho?"

paks

tázal

Vávra, potkav se na hlídce s

„Koho ?" zabruel po spaní ,5

Ohnivého draka

než pana Vilíma. pišel se

mu

pod širokým

se založil,

nebyl."

cestou

toužící zbrojnoš.

jiného

dobe všimnul; mezi pochodn — a co si

ho

pláštm blalo,

že to jeho

dvacítiletý

— mrzutino! — Kohož

Já jsem

nám rovnou

se

mrzutým Bozdchem.

o

krk bych

ervený aksamitový kabát

"

-—^ 273

S3

„Je tob nco do toho?" oboil se dch, ve služb pán Lichnickych už

^Hle

aby

y,Nu, nu!

odpovdl srdený pem

zem

do

vím

panu

nestaraly.

t

oblíbí.*^

mými slovy kus neubylo!" a silným svým ošt-

Vávra,

bodaje, dále se ubíral.

rozprávl

Vilímovi!''

navštvování

„Takového vník

Boz-

radji svých zá[ila(ovanych rukáv, a ne

si

jakých páni na noc obléci sobé

jk&i,

na

— a jaký milovník!

—

sám

rád

«,To s

sebou.

bych já byl také milo-

Pro

bych

kde žbá-

neupil,

nek petéká?''

A zatáeje

se za baštu, s jakýmsi potutelným

úsmchem zaal

známou tenkráte píse:

zpívat

„ervené tesné Ach, což vy

z cizícli

sladké

jsle

sud,

—

Zpívalt hlasem temným, až nebylo

zvuku

—

slyšeti.

Tmy

dálkou

prchaly,

a

prvním

s

úsvitem, kterýžto

ee vyvinoval z dalekých hor, prchala také tichost s hradeb Lichnickych. i

Po

chodbách

náhradí, po

v komnatách potkávalo se eledi v potu pe-

hojném.

Všickni

spchali do urené práce.

trné bylo, že se djí na

Pa-

hrad pípravy ke

dni

znamenitému. Slunce

skvlou zái

vém IX.

a

se

usmálo

ržovýíui

lícemi

vystoupily nyní Lichnicc, a

levém

boku zazelenaly se

jí

18

—

ve

po pra-

na daleko-

— -—

•

eS)

274

63*^

Sloula Lichnice za

táhlých vršinách husté bory.

as

tehdejších

hradem velkým a bohatým. Bašty

pyšn hledly

její

do

rovin, které '^

v

vkolí hrd, jako

na ji

Eližbta

s nich pohlížela

— Eližbta

srdce

pod nimi

se

v

r

Hledly po

rozprostíraly az za starobylou Caslav.

panovnice, sle-

kamenného, jakž

nazývala národní povst. Jednak spanilostí svou,

jednak

i

bohatstvím byla

známa slena Líchnická

krajm pemnohým; nejhlunji o ní pro

nadobyejnou

její

ale mluvívalo se

pýchu a nesklonitelné

zanevení na pohlaví mužské. Nadarmo

byli

na

ní

prosbou i výhržkami doléhali pátelé a svateb chtivi ženichové; Eližbta až dosaváde pohrdala všemi.

sob

,,Ty

ženicha

voliti

musiš!"

posléze šedivý strýc, Kolda ze Kbele,

vou mysli oblomiti musíš.

správn zrostlým tlem,

ným

Neobdaila

„ty oceli-

t

nebesa

aniž naplnila krabici hoj-

bohatstvím, abys doby svoje trávila jako je-

samot

zevci v lesích našich, kteížto o ,

Z tuku svého. ji

rozhorlil se

v

Zena

osladiti

ma

v

zažívají v

zívot muži, proto

sladkou nebe stvoilo."

A

v dívce bouila se duše pi tchto slovech

hnvem, a chtla v hnvu tom odporn odpovdti pepelivému strýci. Ale na znamení starcovo vstoupilo na sí šestero panic, kmen

velikým

to

rod

zeli

nejšlechetnjších, kteí se vespolek uchá-

o milost Elížbétinu.

—

—

275

-S

„Zvol,

nemilostivá

S^'

tetinko!"

Kolda

zvolal

dále —

„tu na vybranou máš lásky hodných ženich. Tu jest pan Hynek Postupický „O prosím vás, milý strýce,^ jala se rozní-

—

cená dívka odmlouvati, „ušette poslouchání.

Znám

já

praví, že

milost

mou

o

se

spokojiti

To,

držel?

hodlá,

jí

L'm

sob

by

i

vru, vroucí

dostane

jim

již

— celé

ženicha;

pány

slov a

vespolek.

mn Oni

pedce každý soudruh ruku mou obláska jest! Avšak a se dbají,

šestero

le

sob

'^

a

a teba oblaží.

jako já

se vaší

Zvo-

domluv

poddávám, poddati se musí také výmínce, kdožkoli zasloužiti hodlá

Eližbtu Lichnickou."

„Mluvte, sleno!" zvolali jedním hlasem ženichové.

„Ve jménu veškerého bohatýrstva pod-

dáváme se

vaší výmínce!"*

„Slibujete mi to?"

„Slibujeme!"

Na východ,

proti

hlavní

brán vysokého

hradu, skalina se vypínala z hluboké sluje, kteráž

jakoby pírodou schváln vykopaný píkop se za-

táela kolem paty vrchu, na peclivi o

nmž

byli

pedkové,

pevné bydlo, vystavli Lichnici. Skalina

tato spojena byla sice s návrším, ježto se i

v levo podle vrchu hradního

dv

veliké peruti;

nebylo možno, leda

vstoupiti

v právo

rozprostíralo

však na

její

pracn lezoucím pes

jako

temeno hrbole,

A predce

ostrá skaliska a bodavé trní.

na druhý

rozkaz Eližbtin, hned za prvního ran-

den,

na

ního

zábesku hemžilo

vrcholku

skaliny,

ozývaly

mužských postav na

a jako

v nejhlunjším lomu

a

klíny

se

se

temeno skaliny, pnoucí se

jimžto bylo urovnávati

z hluboké

A

sluje.

lid

se na tak podivné

dlník,

pracujících

dláta

dílo,

picházel podívat

z okolí

a rozliné

i

podivné o

nm

zaínal rozprávky. Obyvatelé hradu jedni druhách

píinu

se tázali na

poínání:

balo,

darmo,

a

píiny

té

le

jedni

kdo

chtl-li

marného, jak

tak

dovtípiti

se,

druhých

se

tázali

podose na-

aneb

z vlastní moudrosti

aneb

inili,

jakoby

vdl

o dležitém tajemství: pouhou báchorku jiným za

pravdu prodával.

„K

emu

to

nenadálé rozrývání skály, kte-

rou snad ani deset

století

nehnulo?" tázal se pán

ze Kbele velitelky na bohaté Lichnici. „Hledáš-Ii

tam

v

v

jeste

v

^

v

vtších poklad?

Cili

srdce tvoje v led-

vinách kamenných uschováno, a nyní ho vydobyti

dáváš

?'^

„Vykej asu, milý bta s hrdým ousmškem. líbezn pekvapili, a dala

bych

veselí,

odvce Eliž„Hodlám já vás peza polovici les svých ne-

jakéž

strýce!"

mi

bude

z radostného

úžasu vašeho vycházeti, až vám zámysl svj dám

na jevo

!"

—-<9 A

se

kdy/i

S>—

377

dlníci

pracovití

byli

celý

po

týden na skalin namáhali, a když bylo hrbolaté

tým

a

ulárnáno,

kamení

s

nho

v hlu-

svaleno

kolem vyplenno

se

bokou

sluji

rovina

na vršku skaliny, velká,

mužv

vedle sebe postavilo, a uhlazená jako nový

a

trní

objevila

:

by

co

se

pt

mlat. Stojícímu na vršku strach bylo, aby ho zá-

vra

nezchvátila ve hlubokou mezeru pod píkrou

skalinou.

A

pozvána byla jest svatby žádostivá

shromáždna

élechta na bohatou Lichnici, a

Dým poetem

s

dobrými píátely na veliké

síni,

práv v

se vycházelo na velký pavlán,

hoj-

znížto

tu stranu,

kdež bylo pes hradby a hlavní bránu vidti na srovnanou skalinu.

„Pan Hynek Postupický," dala do

ei,

„pislíbil

i

s

se tu

slena

pátely svými ve jménu ce-

lého rytístva, podrobiti se výmínce mojí, ježto se uvoluji, zvoliti ze sboru

vašeho

by vykonal, co vle moje „Uložte!

uložte!'^

po drahé koisti okem,

kterýž

uloží."

volali

a

manžela,

jinoši

meové

s

jich

planoucím

zazvueli

udeením statné pravice.— Jakoby lehynký mráek peletl úsmch pes dívinu tvá, zostra upelo se

na

okamžik oko

její

na

celé

shromáždní,

a odhodlaná, krokem rychlým vkroila panna ze

sín na

pavlán.

—

— „Nuže

59

278

6^'

hlasem vy-

tedy, ženichové!" zvolala

sokým, a slova se zahoela. Ruka

proudila, a

tvá temn

napažená ukazovala na pro„Kdo se z vás pán, na koni

její

—

tjší skalinu.

kvapn

sed, tikráte kolem otoí na vršku této skaliny, bohatství odmnou dostane Eližbty Lichruku i

BÍcké."

Z jasného

nebe byl klikatý blesk udeil v zádobrých pátel.

Neoekáva-

stup

ženich a

nji

nemohla nižádná slova zazvuceti z úst dív-

jich

iných. „Bláhová!" rozhorlil se starý strýc. „Pomysli, co poínáš!"

a

„Pánové jej

„Já

Eližbta.

hodného doložila,

hatou

pomyslí, co nyní pocítí," zakikla

uložiti

již

pomyslila

i

rozmyslila, co

statenosti jejich. Nevhodno-li jim,*

oušklebn

se kloníc, „pokoušeti se o bo-

nevstu, brána hradu mého jest po

den otevena

— pomodlím

celý

se za jich šastný ná-

vrat k domovu."

Šumný hovor zahýbal sborem ženich. Zprudka pelévala se jim krev

„Sta dlanosti ze

žilami.

se!" zaznlo pevným výrazem odho-

rt

popudlivých jinoch, akoliv krve

chladnjší, zanevevše na ženskou pošetilost, hrad

opouštli s politováním pátel nemoudrých."

— —^ A

takž

279

nápadník sleny kamen-

z Královic, nejhorlivjší

Rodem

práva

že jinoch

dobrého, se vší upímností ucházeti se

Elížbtinu,

milost

o i

ml

jmním ovšem

a

Jetich

outrpnosti také

tedy neušel

ného srdce.

©-^

sml

tla, doufati

Mysl

ženského.

nadán

a

dobrého

spanilostí

prospchu

ducha

u

srdce

byla tichá, ba na stáí

jeho

ji-

nošské íkaje až nad míru vážná; duše jeho však podobala

outlinkému

se

hybujícímu

lehko sebou po-

proutí,

pi nejmenším vtru, anebo

i

tiché jezerní hladin, hluboko

spíše

v útrobu svou po-

jímající,

cokoliv na hladinu padne. Zvláštního ale

nástinu

byla

povaha

v outlém pacholectví.

Sven

oddán starému

klonností let

jeho

mužných

prošel

zemi

vychováním

nabyla jsa

dtinskou ná-

i

odnci, kterýž byl za zaslíbenou

v

boji

pro

svatá místa, a co otrok se navzdychal v palivém

Egypt,

tlukoucím srdcem poslouchával podivné

s

píhody, kteréž byl odnec o

nichž

byla

ec

A

takž

Tu

o divech, o kouzlech, o tajnostech

ma-

rozmanitých

byl

vk

s

jakási

tohoto, a

chávajíc

duši

duch, a

o

všem, cokoliv

mlékem vkoeiioval v srdce

povstala

sklonitelná

svta

sám vytrpl, aneb

povstí nasbíral.

tky pírody, o poslušnosti tehdejší

bu

ve

zrstajícím

touha

po

Jetichovi

nem,

touha tato rostla

lidská.

s

co

ne-

nebylo

jinochem, ne-

jeho prázdnou rozkoší vezdejších,

:

—

<3

280

a mysl jeho upínajíc po

6i

—

vcech neznámých a ne-

obyejných.

Ddiný

hlunou

své

dceíi

jil

pán na ervených Janovickách stro-

Mezi svatebními

veselku.

hostmi nacházeli se také Jetich z Královic a sle-

na

Jediného jen zhlednutí bylo po-

Lichnická.

tebí, a smyslové poínali vjinochu bouiti, a srdce utíkalo

ped

radou rozumu.

jinochovi, byla

se

vysvtliti

jediná

Ale

hádku.

mu

zjevila

mohla

až

lhostejným

s

ona prosby jeho.

I

V

Eližbt, zdálo se bytost, kteráž

mu

dosavadní života po-

úsmchem

poslouchala

rozmnožil se od té doby

poet

marných Eližbtiných ctitel. Úloha k dosažení ruky díví

byla

urena,

a Jetich byl nejprvnjší, z jehož úst se ozvalo

^Sta

se!"

— Den

k jízd urený picházel. Ne-

Bylt

výslovná ouzkost zmocnila se jinocha.

v zápalu nejhorlivji avšak

prohlásil, že

nevsty dobude;

nkolika dní teprva živji se

délkou

se

na oi stavla nebezpenost úlohy.

mu

Bylo odvá-

žení-se na živobytí a na smrt, otoiti se na koni

sed i

tikrát na

pístup

cen

otvírala.

daky 8 nimi

se

byl

I

a pod

nímž

již jí-

tanuly jinochovi na mysli poví-

starého odnce, a obírala, tím

mu na

nmuž

hloubka

nevelkém kamenu, k

obtížný,

ím

živji, tím

déle se

duše jeho

pravdivji

stavly

oi, aniž více pochybovati mohl, že by

—

::

—

'S 281 S>

se nenacházely na zemi jakési jichžto

zasvcený

vci nadpirozené,

mže

v tajnostech použiti

k svéma

aneb jiných prospchu.

Veer pede dnem, k vykonání úkolu

Skoiv

pojav kováe, jenžto

si

již

statenému pánovi

se

byla

s

kon,

a

byl k otázce líbilo ?

Eiižbta

Jetich

ustanovila, zastavil

Horinovou kovárnou.

Co by

kterýž

ped

za ruku pospíšil

— bral se

s

ním

v kovárnu. „Praví

se,

moudrý muž,"

žes

knmu mluviti — „dobe že

mžeš

jal

se

mi rozumj, Horino!

tuto

Vím,

pomoci!'^

Pozorné poslouchal ková, ani oka se švarného jinocha nespouštje. „Nevíš-li nic o podkovách, '' mluvil tento dále, „ježto

kon

udrží na vrcholku nejvyšších skalin?"

Horina se

škrábal

za

ušima.

— „Zeptejme

se na to staré matky, pane rytíi," proslovil ko-

nen,

a

vstoupil

s

hostem

do

svtnice.

ernými, lesknoucími se stnami, u hance

sedla

stoletá

Podle

Miluše.

Mezi

malého kaní

stála

—

anebo spíše vznášela se nad podlahou jako bez-

tlná postava na

díví.

tu hebkost a

Nebylo možno podívati

nžnost lepotvarných

tu jemnost, z jaké

se

celé

to

se

oud — na

zjevení-se

ducha

nadvtrného v tle pozemském na odiv stavlo nebylo možno, podívati se na

ni,

a nepipadnouti

—

—^ 283

S>

myšlénkou na podobu andlv.

vstné staen na prsa vihla se

Zkiknuvši, po-

dívka, an s Horinou

Jetíich do svtnice vkroil.

„Mám

vá

k

klín

s

tebou co promluviti, matko!"

ko-

staré Miluši, kteráž s dívkou se mazlíc, ji

I

dcko

hejkala, jakoby malé

vstala baba

divši, uklonila se

se

dí

opt k

pobudeš

dívce,

tady

s

stoletá,

na

byla.

a tváe dívce pohla-

ped mladým rytíem. A obrátila kouc „Neboj se, beruško ne:

vlkem"

!

— as

Horinou vešla do

vedlejší komory.

Mlky

stált až dosaváde Jetich Kralovický.

Zrakové jeho upírah se nyní na postavu díví, a upírali se na ni jarní

s oblibou.

poup ržové

dcerušku.

bylo

Jako na

dívati

se

Studem panenským hoely tváe

a proudové plamene toho rozlévali se sklenuté

nejoutlejší

na kováovu

šiji

a po

tch jemn

S okem sklopeným, jakési trnutí

cítíc

s

i

po

se vlnících

její,

pkn

adrech.

dechem zatajeným, sladké

ped švarným pokoe ekala dveka, až k ní

po celém tle, stála

jinochom, jakoby v

promluví milostivý pán.

m

„Jestli nj^ní

rytí

„vidl jsem

s

nemýlí svtlo kahance,"

pirozenou již

sob

aneb tebe

jal

se

píjemností mluviti,

aneb

matkou rovnž jako tvou byla

dívku,

spanilost."

jejížto

—^S „Bylo nebe k mé spáse že se slova

tanci

—

že vás v

Janovikách

jemn,

zašeptala dívka tak

podobala vanotu veerního vtér-

ku, houpajícího se po

„Pi

Si'

milostivé,

poslalo,"^ její

283

ržovém

na lukách?"

kei.

ptal se rychle Jetich,

o krok se piblíživ.

„Byla jsem práv u kmotry, slenina veselka slavila. Doma mne do

kola — myslila

m

když

s

kmotra, že

mi

an

tam

se

neradi pustí

rozkoš udlá,

sebou mezi tanenice vezme."

„Moude alespo

uinila,

doma

nenechavši

celého sboru ozdobu."

Jakoby ohnivý

šíp

Oi

pronesená slova srdce dívino. a

dv

laskavým

projela žertem

veliké perle upadly

jí

s

se

jí

zalily

—

krásné asy.

„Blaze bylo by pro mne,^' zašeptala v slad-

kém

kovárny"

ani

smla

co dcera z

„erné

v Janovikách k veejnému

veselí,

plái, „abych nebyla

anebo aby byl splašený

k

díve rozšlápnul srdce

moje, nežli jste vy, pane rytíi, odvážlivou rukou uchvátil uzdu, a

mne

již

kopytem uchránil ped .,Aj,

což

ve mdlobách

ležící

pod

smrtí."

pak na jaro tvé pipadla taková

nehoda," ptal se outrpn Jetich,

..že

bys odlevy

nacházela spíše v hrobových tmách, nežli na ja-

sných cestách života?"

— A ejnou

jakž

prosté dívky, položil

sklonnou

Avšak dívka

hlavu

rám

lehounce za bradu

ji

pozdvihnouti

jí

okolo

chtl.

hlasitým stkaním ruku jeho ucho-

s

horoucíma rtoma

pivši,

mluvil pohnutý neoby-

a druhou rukou

tílka jejího,

pojav,

&—

284

jinoch

takto

citlivostí

'S

ji

líbala,

z objetí rytíova vymknuvši,

a rychle se na to

ped

divícím se jino-

chem za matkou spchala. I

poínaly

se

o

píhod

této

v horké jino-

chov mysli tvoiti podivné obrazy; lec opt pekazil návrat Milušin a Horinv.

brzo je

— Shodli

se na to vespolek, jakby se bylo na zejtí o šast-

nou jízdu nejlépe

starati.

Zasmušilé vstávalo

—

z mlhovité kolébky

jitro

erné kovárny. Slunce nemohlo

po shoení

ani

plamennými stelami proniknouti hustošedým jeho závojem, a

kde se jednotlivý úsvit prodral, byla

jen jakoby krvavá

prouha, jakoby

vští krvavého dne.

— Zvdav vystrkovali

obyvatelé

prorocké

hlavy z oken, jaké asi dnes

ná-

okolní

pohody

nebe dopeje slavnosti Lichnické, jednak se mrzíce,

an se

jitro

nesmálo, jednak

i

hnv

pozorujíce, an ukrývala zlomyslné

boží

v tom

na Lichnici po-

ínání neprohledná mlha.

Konen

ale,

strhavši

se

na východ, spa-

dala hustá zákryva po údolích a rovinách, a po-

bleskové slunení v úplné zái

linuli

se po horách.

— ~es

285 s>

ped-

a osvcovali bohatou Lichnici. Osvcovali na

shromáždné zbrojnoše

houfem

hradí

hradu, kolem

pak

zlé

shluklé

skaliiiy

pedhradí pipraveno

na

drahými alouny

kolem

diváky.

Bylo

a

lešení,

pokryto

pro hosty, kteí by sešli se na

Nestálo však na

podívanou odvážlivé jízdy.

Na

oddaných služek.

nm

kamenného a dvou

živé duše, než Eližbéty srdce

vrn

a

,

prvním stupni

stál

muž

hrdé

vysoké postavy, ve skvostném odvu,

a na

nho

toliko

—a

vjší pohledy ze zabíhaly

ve

sbor

potajmu

zrak

— padaly

pívti-

než jakové

sleniných,

bohatýr, sešlých se popatiti,

kdo by se pošetilec oddal na vyplnní ureného úkolu.

Mezi nimi

—A

hlavou dívku. bujné

brn,

Kolda ze Kbele na tvrdo-

lál

koský, a na úhledném odvu, hlavu

ozval

v lehkém,

se

ale

dusot

maje pikrytou jen ocelovým helmem,

divákm

statný jezdec.

objevil

se

Mohutnými skoky letl po

dráze do vrchu se pnoucí, až na pedhradí zarazil. ,,Stojíte-li

al

tu slovem

na svém, Eližbto Lichnická,^ po-

zvuným,

„podati toliko tomu z ry-

tístva ruku, kdo se tikráte otoí, na koni sed,

na vrcholku uhlazené skaliny?"

„Vli sleninu jsem hlasatel;

„slena

již

trvá na

svém

„Vás, pánové, beru za na!"

zvolal

opt

jezdec,

oznámil,"

odpovdl

úmyslu.*^

svdky obrátiv

slibu

se

ke

slenisboru

shromáždných bohatým; a hutnými skoky letl dlil nevstino

kon

pak otoiv, mo-

hradního vrchu v úval, jenžto

s

a rejdišt nadjí

sídlo

puzeného

ženicha.

„Pro spasení duše, pane rytíi!" ozval se tu

— slyšte

„Pane Jetichu z Krástarého Hanuše!"

A

se

hlas mezi houfem zbrojnoš. lovic

vyítil

nadýmaje,

A

prsa

a

šedivec,

i

chtán

dosti

nohy roztahuje hnal se za jezdcem.

i

mezi rytístvem

šumot

se

strhnul

povyk,

a

a nejmladší z nich, mládenec panenské podoby, jichž tu nkolik opodál se vymrštiv se na

k,

drželo: „Brate, brate!" volal a za ním se

Le

pustiti.

patrno

jezdcem více a

s

ním

se

bylo,

vím

a

protož

chtl

hnání

se

veškeré množství.

jen bylo slyšeti volání

A

že

neprospje, utišilo

nižádné

utišil

za

—

— Z dálky

vrného Hanuše.

na hoe, na skalin, mezi hustým smrko-

objevil

uhnaném.

se

jakési ticho, kteréž

rytíovo jako

k

Ticho

koni

ponkud

kii oddechl,

si

nedalo

bylo

kolem

kolem — tsné

dívati se

na poínání

na veselé hry dovádivých šašk. i

jezdec opt hnuli

chnutí peletlo zástupy divák.

postupoval

na

divým okem na pedhradí, a

na etnou zvdavost.

Nyní se

Jetich

zastavil rytí, aby

I

a díval se

nyní

odvážlivý

— a hlasité vzdyKrokem obtížným

Jetich po

hbet

skaliny,

~®

287

—

6i'

pes

brzo padoliny objíždje, brzo

k skoku rejdišté

Konen

napínaje.

— avšak

Bylo úkladn

s

samého

zahoela duše jeho hnvem.

tu

odvážlivým jezdcem jednáno. Se

hbetu skaliny nebylo

men

octnul u

ne

brnu

hrbole

lze jinak dostati se

uhlazený, k zatocení-se

ustanovený,

na ká-

le

po-

sledním, nad míru odvážlivým skokem. Šklebila se

ped

ním nepístupná koním rozsedlína.

„Vrate v

kouzla!*'

se

pane

,

rytíi

Nespoléhejte

!

se

les hlasem vrného Hanesml se pro hanba

volalo to z

nuše; avšak jinoch šlechetný navrátit, a lostí,

zahoev

poslední, zoufanlivou

zmuži-

a požehnav se znamením kíže, sevel

kon

k náramnému skoku, a bleskem zajiskily podkovy na kamenném rejdišti. Ale hrza vjela v bujnou poala frkati brnu nad velikou hlubinou

—

a spínati

se.

rukou, již

il — a

se

Ale Jetich umlou byl

i

pi tom

i

i

silnou vládna

spínání jednou oto-

hmotné, radostné pokikování

lidstva od-

ráželo se o blízký vrch. Toliko ná zadních nohou stála

brna, pedníma divoce v povtí pracujíc

hívy

dlouhé

a

chíp

zatoíno

její

vlály

vtrem

jako

hltav chapaly po vtru. Již

—a

již

i

—

praporec, i

podruhé

potetí se zatáí ve strachu po-

kámen nezachytá brna a pevahu do-

slušné zvíe, avšak v uhlazený

ee

pevn

stávši,

podkova, smekla se

pekotem

letí

i

s

pánem

s

vysoké skály.

—

divák

Strašlivý jek

hbet

na

a

ísem,

klesá, jakoby

SS—

388

'^

proniknul hradem

skaliny

pádem svým

i

le-

vidti zbrojnoše,

an

mohl drahého

uchvátiti

pána. Co bezživotná socha z bílého mramoru stála

Eližbta se

keovit

pot na cele

poe

chytajíc

zábradlí.

vyvstává, služky

jí

obma rukama

na pavláne,

Líchnická

Vysoký, studený musejí k pod-

jí

pispti, aby po stupních nesklesla ve mdloby.

3.

Smutn

byl skonil Jetich Kralovický svou

odvážlivc jízdu

nevstu,

o

o

kamennou Eližbtu.

v

erná

hlubina pod

— Leknutí

pohKila.

týrském,

píkrou skalou byla jinocha a

hrza

shromáždném

tu

byly ve sboru boha-

na podívanou, na oka-

mžik zadrhly všechen výraz to

pak

aly

i

žalost

i

hnv

žalosti a

rozdílným

hnvu.

Na

zpsobem za-

mezi ním' vypukovati. ,,

Vzhru!'" zvolal pan Hanuš Postupický,

ji-

noch planoucí -— „vzhru, a jízdou šastnjší od-

važme se o nevstu, a dostávše dívku hrdoa v moc, krutou ji pomstu pistrojme!"

„Vzhru!" zkikl kamenné

boj;

i

jiný.

zkusme,

jsou tvrdosti jako srdce

„Vypovzme slen

zdali

její."

zdi

její

podobné

~e9 „Požeme

tí

S>—

na soud/'

ji

Boreš z Pukée.

289

„A

na

ozval se vráskovitý

sbor šlechetných ry-

ni

vloží zaslouženou pokutu.''

A

tak

perozdíln, jednak

se

podle

stáí,

jednak podle smýšlení rozdílného jevily bohatýr úsudky.

dva muži

odporn,

potkávaly se dosti

I

stáli

mezi

etným

a jediní

sborem, o nžto jako

o pevné skály divoké vlny se odrazivše, rozbou-

ené

soudy dále plynuly tokem jediným a tichým.

Mužové

pan Kolda ze Kbele a

byli:

ti

Zdenk

zKi*alovic; a bylo-li na stran strýcov jakéhos

podezení

strannosti,

rozplašila

bratra nešastného Jeticha.

I

nestrannost

je

sbor

celý

svato-

václavský shodnul se posléz v soudu obou

muž

vhlasných.

„Nehoden budiž jména spolku šlechetného,

pone

koliv

její,

srdce,

kdo-

Eližbtou Lichnickou, i

vkroí pod

kdokoli

aby požádal oberstvení nebo noc-

v

a

lehu. Život její

ne — plod

nehoden

nehoden božího svtla,

další obcování s

zvanou kamenného

stechu

otce svého,

její

seschne, jméno

její

a

zahy-

budiž nepoctivý mezi bohatýry

e-

skými."

Takto

vykli

nad Lichnicí a rozptýlil se veselí.

LX.

její

sbor

TeskUvé

zpváci svatováclavští kletbu velitelkou,

pán,

a do

všech

úhl

sešlých

se

k radostnému

ticho rozložilo

se

kolem hradu.

19

~a

Ve hrad nedvovala ni litost ni

divák

Na spustil

ele,

si

asn

ráno, když branný most

pibral k první

nejprvnjší se

brán, podsil ho veliký

trojí

list,

upevnný, u kteréhož sloupu zovali,

že

pakli

jedoucího knížete,

plamenným meem,

st, a pod

oe

zbrojnoši

i

brn andla

pravé majíc

nacházela se svrchu na

psáno bylo velikým písmem

ní

hrab

uva-

v hrad

Podoba na

zastavil.

po levé

hradní

dýkou na sloup

rytí miraojedoucí

se

jenom na plnou íši

6

hlasit projeviti

jakousi a tesklivým oekáváním.

druhý den, a

—

a venka rozcházeli se houfové

hanu,

hrzou

s

^'

S90

li-

:

z Liebenthalu, souložník

sleny

Eližbty Lidmily, propadl veejnému soudu.

I velí

„Vilím,

se

mu

dn

tí

do

našeho eského,

mu

po

ki*álovství

asu

aneb se postaviti do

na soud v Praze. diž

v mezech

nebýti

me,

Provaz,

pešlých

tech

dýka

dnech

toho

i

jed bu-

na

záhubu

z kterékoli ruky."

Bylt pak pan do

ech

Vilím

Nmec,

s

Albrechtem

pišlý, když se bylo tomuto panu císai

Kutnohorského stíbra zachtlo. Pomáhal se zástupy rakouskými dobývati bohatého msta, až je byli Horníci,

pinutili

zoufanliv nasypavše do potoka jedu,

k návratu v kraje domácí. Také Vilíma

z Liebenthalu

akoli ne

byla

zachvátila

s tou krutostí,

kovkop

pomsta,

jakovou mnohý z bratí

-—-es

—

891

jeho

asný ped Horou

hrob.

V

íSi-

kolem

a

Sedlic

náraninych bolestech vezli

léenu

mojediný zstal

8ob

leda dvou

Ta vysoká oudy

—

psobily

eském hrade, vlastních odnc. na

postava, ty silné,

ntrpení a bolesti

se

mysl slecnina práv

Však

liké

nich

rozprostírala,

nco

sa-

nemaje

pi

tvoené Eližbtu

na jakási

rouška

za nížto hrdá

zajímavjšího nacházela,

dosaváde na mužích domácích shle-

nežli byla až dala.

po

jelikož

vj'-

— Vilím

výrazná mlu-

vnady mužské ponejprv

mocn,

kdežto

pkn

— ta

tmavé oko

veliké,

to

— tyto

va

Zástupy odtáhly

býti požádal.

za zástu-

jej

py, až na sousední Lichnici dorazili,

nalezl

duch Eližbtin,

i

bohatství

i

krása tlesná

neduživého dojaly.

cizince

i

ve-

Zdraví

se navracelo v jeho oudy, avšak s ním nepichá-

zela

mu

chu k

i

nastoupení cesty k domovu, a slena

na odchod nezpomínala.

nádhernost

— srdce

Jeho

pýcha

a

její

obapoln vroucí uzavela sva-

zek, kterýž arci dívka až dosaváde ráda by byla ukryla,

nechtíc

zývala

pud

nejsilnjší

Vilím, nemaje

mimo

z

nho

hrdost, co

v

tajné

milkování

anách tel

o

svtu

objeviti

srdce

starožitný

slabost,

ženského; rod

a

by byl pinesl v uvolil,

jakž na-

náhradu

a

pan

pochodící

ob,

rád se

nacházeje

ve

krásnjší budoucnosti, kdežto co pán a drži-

velikých statk

svtu ped oi

postaviti se doufal.

—

— V

292


S5'

erná pl-

hustý, neprohledný jako

závoj

noc, zakrývali smýšlení svoje, zhledy svoje a slova

svoje; zrady,

ale

jakož

i

závoj hustý trhati se poínal.

i

Zmizela barva tajil,

a

an jim doruen

pomsta

lítost,

srdcí. Vilím

se

list

nejernjší matkou bývá

noc

i

tváí obou, dech se v nich

s

Hnv

sboru sv. Václava.

list

hanbení bouila na brány jich

skípal zubama, v rukou Eližbtiných

jen tásl.

„Hodláš se dostaviti?" jala se

konen

jistým slovem Eližbta tázati. „Pojedeš do

ne-

Prahy ?'^

„Myslíš snad, že by strach zabraoval kro-

ejm mým?

v

ili se opravdu

domníváš, spanilá

nevsto, že bjch právem byl propadl veejnému

— Takto

soudu?" jeho

se ozval tajný milenec, a slova

znla názvukem

Ve tvái

odvážlivosti a trpké výitky.

jeho rozncoval se silný plápol.

„Moudeji,"

mluvil

uinila, sleno, kdybyste

dále,

„byla byste

byla

buto veejn

arci

po

boku mém, co po boku milencov vystoupila svtu

na oi, anebo

slovem nemilostným,

ukázala mi cestu

„Ano,

to

pes pomezí eské."

by se

rt

bylo

i

kdybych se byla mohla ze

nenadjným

nadíti,

vašich uslyším!

vaše zmužilost hrdinská? že Eližbta Lichnická

stalo,

Jesti

pane

že takováto slova to

vaše

pevnost,

ili se opravdu

dosti

rytíi,

bojíte,

mocných nemá pro-

—

f

293 S>

stedk, odpor

einm

se

postaviti

„Leda byste mi

ped oltáem

„O

temné skrýše, do nížto

jen ven z

té

zalízal.

to jesti

po

cíl,

Jméno

žení.

ruku podala/' jste

panství moje — Ruka moje nmžto míí nenasytné vaše tou-

až dosaváde

moje,

—

est moje

kdož by na ty dbal!

aj,

na

sboru

šíleného

?'^

O

—a

milost moje

kdežto

hodino,

zlá

—

jsem zapomenouti mohla, že nejkrásnjší kytka

mužských

jenom

ctností

zištnost,

nevru

a zradu

obnáší!"

bouila dívka hrdá, ranná vypuklou

Takto

milence nešetrností, a zahoevši

hnvem

dlivým, zabrániti nemohla velikým,

aby

se

Avšak

nevy proudily

jí

spanilá

bolestném dívka

byla

po

sprave-

horkým slzám, tváích.

planoucích

— vznešená

v tomto

milující, spanilejší

hnvu

a vznešenjší,

než kdy se touhou roziiatá vinula k srdci rytíovu.

A v

rytí

nm

ucítil

mocnost tchto kouzlu,

a

povstalá

kyselost utonula v líbeznosti lásky, an

se

dívka obrátila, aby z komnaty odešla.

„Eližbto

!

slab

Hnv

tvj

vot mj.^'

se

— mj

andle!"

zvolal

náru pochytiv, k srdci ji vizdráhající. — „Odpus mému nesmyslu

Vilím, a rychle nul,

kouzelnice

jesti

ji

v

smrt moje, laskavé oko tvoje ži-

— -^S 294 držel

I

S2'

rukama pevnýma seveiiu, a rtové

ji

zrak

jeho dosáhli rtu dívích, a i

krásné

šije,

a

Zpouzení bostné,

její

vítzství

tyto

splynulo

lánky dívky

posléze

v brzkém smíení

a

lásky.

tváe

i

pohbení vroucí jako blesky de-

na lepotvarné

štily

jejích

— Pohnvati

v poddání se

slavili

se

milostné.

i

li-

milenci nové

opt

udobiti,

nebylo nic nového mezi milenci ducha hrdého.

houpala

I

ného panu

Nmci

jakby

rokovali,

slena Eližbta srdce kamen-

se

Vilímovi na klín, a oba piln

se

dalo

svatováclavských

listu

nejmoudeji následkm

zpvák

Tetí den po nešastné

vyhnouti.

píhod

klonil se

ku

Odvážliv se pnoucí bašty Lichnické ho-

konci.

ely plamenem slunce zapadajícího za tíhbeté hory Kakovské. Ticho spoívalo po celém okolí, jakoby se píroda k velikému

skutku

chystala.

Jenom po náhradí na bohaté Lichnici znla veselá hudba; znla z hlasitých píšal, trub a houslí, znla k obveselení eledi: avšak hudci stáli takoka sami na velikém náhradí, zvukové hlasitých nástroj zalétali a umírajíce tam a

ele

s

zaznívali

bta,

A i

jako

hustý les,

píse pohební,

bojácným pohledem loudala se

hudc, a nemohla seliti.

pes hradby v

se

ni roztancovati,

ni

kolem rozve-

ve výklenku vysokého okna stála Eliž-

hnvala

se,

že nadarmo

strojí plesy,

aby

—

—^ zahnala

báze

pisthovala

z bradu,

s listem

Po nejvyšších hy, jakoby

6i

— se

ježto

svatováclavských

toliko

nho zpvák. do

byla

vrcholech táhly se proB-

kolem vznešených el ržové, zlatem

protkávané pásky.

V dolinách

se honili již stínové,

veerním chystala

a v soumraku

nímu

295

se krajina k no-

odpoinutí. Ticho bylo vkol, ticho slavné,

ve slavném

chrám

pírody. Jen ohlas

koského

dusotu rozléhal se rovinou,

po

nížto se jelo

áslavi k Malinu.

tri

jezdcové.

z nich, silné tlo v

Byli

První

sed

drahém brnní rytíském,

na hmotné ryzce,

hlavu maje k prsoum sklon-

v hlubokých zdál

nou,

to

od

se

býti potopen

myšlén-

kách. Ani slova nemluvil, a když se mimojdoucí

na druhé dva, taktéž v hlubokém mlení za ním jedoucí zbrojnoše podíval, lehko mohl na myšlénku

pipadnouti, že vzešlí

stínové

to

za veerních temností z

jsou,

kdyby nebyl první

hrob

as

ase známou

tehdáž píse zaínal, v kterouž

mnými hlasy

druzí dva pizvukovali.

Takto jedouce ve tmách veerních,

A

frkati,

v skutku,

oznamujíce, že sotva

se

cítí

nkolik

te-

dorazili

na místo, kdežto se tveré cesty scházely. zaali

i

po

Kon

jiných na blízku.

krok

temnotou

v

hustou probrali, shledali jezdcové, od áslavi jedoucí, že

na cest kížové, na všech

menech po dvou

stojí

jezdci neznámí.

tyech

ra-

— —^S 396 „Obra kon

svého

S>'

Vilíme Lieben-

v levo,

na cest

thalský!" ozval se jezdec

kte-

..ojící,

rou se jelo k Sedleckému klášteru, a ostatní hnuli koní svých

se z místa svého,

v tutéž obracujíce

stranu, a rytíi, z Lichnice píchozímu, cestu zastupujíce.

„Kdož vám

právo

dal

,

vymovati krok

mých?" táže se rázn Liebenthalský. „Vyjeli jste pod pláštm noních temností na krvavou loupež ?" „Sbor

všech osm jezdc

zvuícím.

dlv,

Václava

svatého

hlasem

volá!"

zvolalo

rázn hlasm an-

sjednoceným,

Podobali se hlasové

jich

zovoucích híšníka k soudu.

„Prosím vás, pane noš k Vilímovi,

blízko k

„nezdráhejte se šlapati

rytíi!^'

promluvil

uchu se v šlápje

mu

zbroj-

nakloniv

—

tch trkavých

Kdybychom každý z nás jednoho na pravou a opt jednoho na levou vzali, zbydou ješt dva, kteí nám zadky protrkají." beran.

i

„Sbor svatého Václava volá!"

zvolalo

št jednou všech osm jezdc hlasem ným,

vysokým.

slavného,

a

A

i

zvukové

hned její

zaali

,

jelikož

všech

sjednoce-

píse nápvu

zalétali daleko

snulé krajin, jednak petrhováni jsouce

dusotem

jedenácte

je-

po ze-

koským

jezdc nyní

jednou cestou bralo se podle potoku k Sedlecké-

mu

klášteru.

—^ 397 Stékaní

velikých

(5>-^

psu

zaalo

se

rozlehali

okolo roztáhlých zdí klášterních, když se jezdcové

k nákladnému stavení Sedleckých cisterciak pibližovali.

Avšak jeden zpedu na širokohbetém

vraníku se houpající, prsty na rty vloživ, tikráte

naež

siln zahvízdnul,

domé znamení

utichli,

i

ostražití

asem

pov-

na

psi

leda

temné

toliko

kuení. V kláštee, zdálo se, že již na hosty ekali; nebo jezdcové ani na bránu nezaklepavše, ani nezvolavše, prchod otevený vydávajíce

nalezli.

po

zaznívala

kamenná chodba, když se

koských kopyt pohybovalo. Na vetverhraném dvoe slézalo se s koní, a dva

ní tolikero

likém,

me

odnci

silní

v

Dut

odepavše

odvádli

rytíi,

jej

zstavivše péi jezdcv

stavení, zbrojnoše jeho

ostatních.

Ve tmách

hustých, že ani ruky

Vilím se svými prvodci. velmi

býti

zavadili.

vil.

— Konen

dvée

proud svtla vstíc

tito

zdáli se tu

otvírali a zavírali,

z nich

bratr

ani

oteveli,

vyvalil.

prostedkem v tuhé

mladších

chrám.

dvée

Žádný

kde

jí,

Avšak

povdomí; nebo vedouce rytíe za

ruku, bez zastavení

a

kráel

chodbách

kivolakých

po

nebylo,

vidti

ped oima

Vstoupili tichosti

klášterních,

nemlu-

slova jimižto

v tu

aniž

se

jim

sakristii,

sedících

v ozáený,

tichý

—^ 398 S>— Duše Vilímova

velikánské stavení, jehožto

podoby jenom na

blízko,

ník

toto

vzdálenjší obrovské

v polosvtle se míhaly, jakkoliv

záe

ped

jasná se rozlévala. Po obou stra-

velikým oltáem sedlo dvacet ehol-

sedli tu v

;

na

kolem žasnoucího diváka, ze sta svícn

a svítelnic

nách

podíváním

ztrnulá

pkném

bílém klášterním rouše,

U

nemluvíce, ani sebou nehýbajíce.

prosted nich,

mode a bíle potaženého, sedlo devt jinoch v odvu rytíském, stejném, modré a bílé barvy. Na jich plecech místo visely loutny. Na stole pak ležela dýka, jediná proti oltái,

kolem stolu

me

zbra v celém sboru. I podobalo se veškeré shromáždní spíše pátelskému sejití se veselomyslsoudruh, hotovících

ných

se

nyní k líbeznému

rokování, nežli sboru mravokárné-

a míruplnému

mu, kterýž se neostýchal, rytíe pohánti k soudu.

Ani písnost

ani zasmušilost nebylo vidti

na tch

rozliných tváích; ba spíše se na nich ona lhokterá

pi obadech, asto již kov slova lidská ve tvá

stejnost

jevila,

naných,

samovoln

vplyne.

Jedinou výmínkou

stranou

jako

široký

brzo

i

za

již

i

zdála

oltáem

se

býti osoba,

sedící,

a v tmavý,

pláš zahalená. Ta jediná okem planoucím

ady eholník,

sedící

kolem stolu

opt k sakristii pozor svj obrátila,

nochy probíhala, nyní na Vilíma

brzo

i

se

ji-

otáejíc,

kteréhož byli

—

:

—S 299 odnci až na stupn

5>

dovedli,

nichžto se jako

po

na malý pedsíce ped veliký

oltá picházelo,

shromáždní soudcové sedli. Le ta jediná podoba vážnjší nebyla dosti drazná, aby a kdežto

celý ten libý dojem byla zniila, jakový se z po-

hledu na veškeré

shromáždní v

rytíe byl urodil.

jícího

Xa cest

pistupu-

srdci

z hradu Lichni-

odnci na kížové cest, a pi chzi tmavými chodbami klášterními byli mu na ckého, po

se s

sjetí

mysli obživli obrazové tajných sti,

as

za

jací

snm

tehdejších po

spravedlno-

nmeckých

jeho

hrozným zpsobem vládu svou rozklá-

vlastech

dati zaínali.

Avšak

tuto ani

mezi

v podzemním, stra-

mei

a

sudlicemi,

ani

mezi zakuklenci se neshledav, dílem polovic

tíže

šlivém klenutí,

ani

ovšem

s

prsou odhodil a smlosti nabyl, jaková se

s

prudkou jeho pirozeností dobe srovnávala.

takoka smlými

Rychlými,

—

odvážlivými

skoky po stupních pebhna, se zpímeným týlem, s

prsy napnutými a hlavou pozdviženou naproti

nochm

podle stolu se postavil.

„Jaké jal

jest

požadování vaše,

se tu slovy ráznými tázati,

vy sokem

njakou jinoch

hlasem

ji-

chrám chvíli

u

hlasit

až

milí

pánové?"

to

po tichém,

zazvuelo.

— Na

to

za

zas tuhé mlení nastoupilo, až pak

prosted

odpovdl

devíti

soudc

sedící

mírným

— —^S

300 ©' sám

„Nevstupuješ-Ii ty sbor — u

svátný tento

sjednoceného

požadováním v po-

konce jsme

Vyknut

ším vyjednáváním.

s

soud — a

již

vším dal-

se

nad tebou sboru

tob

podle toho bude se k

chovati/^

„Zdá mi dnou práci rýž mimo

pánové, že

milí

se,

iníte, vynášeti

soudy nad rytíem, kte-

v poet

bohatýr eských ne-

to

ani

Kdož vám práva

patí.

sna-

velmi

si

udlil,

mladíci, scházeti

se potajmo, a zatracovati muže poestné?"

„Ped

obliejem Boha vševdoucího sešel se

zpvc

sbor

svatováclavských,

ehole nábožná nepravostem,

kraj

muž

odkrytým iníme Vilímovi

zkušených,

poínajícím

vlastenských. tu

a

nejblíže sedící,

s

ním

aby zamezili oudy

zdravé

—

mén

z Liebenthalu

po slovech

sežírati

se

S tváí odhalenou, s elem právo Bohem dané a to-li

udlené mocí svtskou

A

sešla

— ti

tch

platí,

právo,

nežli

a nereptej !"

povstal soudce, Vilímovi

veliký

list

perg^amenový

ped

ním rozvinul. „Vilím Liebenthalský nedovede ísti ;,

jazykem

tato

jest

pee

zplnomocnní,

ekl pitom, slov: Václav Druhý pee

naším

tento podpis ale

tuším,

sice,

otcovským,'-

—

královská

souditi

—a

obsah

listu

nad životem a nad

jesti

smrtí.''

— v

Žhoucíma zrakoma soudcovým,

mu

jakž

—

301

-?S

Si v

#

za

Vilím

tekal

prstem

ástky ob-

tento jednotlivé

jasoval. ^,Nade mnou soudí jiný pán!" zkíknul

„Ani

posléze.

soudu

vašeho,

ani

nmecký neuzná „Rytí nmecký provinil se

Václava rytí

právu krále Václava, kuty

an

,

jej

za

ubránili dalším

„Jaký I

soudu

krále

!''

mezi námi

— na

mírn jemu odmíno po-

i

pomezí vypovídáme

abychom

,

pestupkm." pestupek mj?!*'

jest

pokynul soudce, a pivedena jest služebná

dívka sleny Lichnické.

„Navštvoval rytí Vilím Eližbtu Lichnickou

z Liebenthalu

asu noního?"

slenu se

tázal

jí

soudce.

„Tlo Pán pijala jsem k potvrzení své žaloby," odvce dívka hlasem nebojácným. „Nezapomnl pán zajisté na noc, když hoela erná kovárna."

A

piveden

pak

Vávra,

z hradu

zbrojnoš

Lichnického. .,Slyšel jsi

rozmluvu rytíe Vilíma a sleny

Eližbty, jako dvou se milujících?"

tázal

se ho

soudce. „Jestli jinak

tou

písahu na

jednou

to

vc

jest

vykonám,

zamilovaných že

jsem

vidl v zahrad Lichnické,

— sva-

obou

kdež

ne-

nejsou

— —^S

303

— !

S2'

loubí tak piehusté,

abych byl pana Vilíma

kamenného

nepoznal.'^

srdce

Hnvem

zbrojnoš.

i

— Takto

hanbou roznícen,

s

i

slena

odpovídal

pnícími se

ústy zakiknul ho obžalovaný, zapomínaje na po-

svátné místo.

„Pacholku

Ty

!

mrzká nádobo

opovažuješ,

se

A

pána?

elo

a oukladu

lsti

elu,

proti

na

žalovati

vyhlášení soud-

vy, poestní rytíové,

cové svatováclavští, takovv máte mezi sebou po-

ádek, že slovo nevrného sluhy, slovo pomatené dívky svditi mže proti rytíi? Zrodu stejného

a

se mi žalobník dostaví

— smle

se

mu

do

oí

podívám!''

„Tedy

se podívej!'^

zaznl na

ale libozvuný, pochodící ze

táe,

a

vzchopila se,

tam

a krokem rychlým

Liebenthalskeho. Široký plas se

a v plné

hrnul,

ped

ním

— král

dom

padl.

na prsou roz-

sob

kvas

na

našeho milého Rutharda!"

z Liebenthalu,

že

vám

— jak

s

Hoe

stál

Kutné,

zaal slovem

potšením, pane

vás král Václav

Milost královská šetila

vst Eližbty nyní

jí

ped

Václav.

písným. „Tenkráte vám nebylo Vilíme

sedící,

tiše

vstoupila

zái kolem hoících svtel

„Pipomete v

rázný,

zadu od velkého ol-

až dosaváde

postava,

to hlas

pe-

až do dneška po-

se pravilo, srdce

ale radí, uiniti taktéž, a

kamenného rychlým od-

— —^ jezdem

est

ochrániti

303 SV jinena svého

jste se zapletli, z níž se

dostati

nách

;

nebo dokud já

— na

to

vám

se

tem svým dokládám

!

i

V sít

jejího.

vám nikdy nelze k cílí vládnu v eských kraji-

tuto

ped

— nebude

boží tváí živo-

nikdo

Lichnické

sleny ženichem, le by vrn od ní ustanovený Po schzce jest, milý pánové!" úkol vykonal. mluvil dále k sboru shromáždnému se obrátiv.

—

„Dkuji vám ve jménu

ctnosti a blaha lidského,

svdky Obžalovanému sta

nábožní otcové, že jste ochotn pivolili, výroku.

nestranného

býti

—

se podle soudu spravedlivého!'^

Xábožná píse zaznla v chrám, roznášejíc se

délkou a výškou nádherného

Na

stavení.

opt umlkali, okna se zatemovala, a hluboké plnoní ticho rozlehlo se opt po ve-

to

hlasové

škerém stavení klášterním, kolní

A

krajin.

stranu k

mstu

opt

jakož

jelo

bujn

avšak jezdcové

tiše

odncv

jících Vilíma

na

potoku,

áslavi, jedenácte jezdc.

napojeni a nakrmeni jsouce,

osm

leželo

podle

se

vespolek

si

vv tu

Kon,

odfrkovali,

chovali.

Jelo

sboru svatováclavského, doprovázeLiebenthalského a jeho

noše za pomezí království eského.

dva zbroj-

—

—

^?S

304

62'

4. Láska kvŽt

Po dánera sta,

celé

krají této

starovký

lidská noha

vcné

sice

dávno

Zdálo

lese.

tom houští

se,

les.

Byla tu mí-

ješt nedonikla. Jen na po-

hustiny

uhlíské

chatre,

obyvatelé.

Jediná,

stály

nuzné a špinavé jako a

zlatý svt.

krajin mezi nynjší Pelouí a Boh-

táhl se hustý,

kam

—

jich

stavná ukrývala se v hlubokém jakoby naschvál byla v temném

postavena

nebo

,

nebylo

ze

strany schodného k ní pístupu,

ani

dlané

pebýval,

musel

pes

stezikj^, býti lesa

a kdokoli v ní

té

žádné

nejmenšá dobré

povdom.

V této chatri, na mkkém, mechovém lžku, nž se bylo isté prostradlo a hebká po-

duška prostela, vající

tkem.

ležel

jinoch.

ml

peinou a hlavu

Tak

ležel,

Ukryt byl zahí-

otoenou velikým šá-

ani sebou nehýbaje.

Pepadlá

tvá, vpadlé oko, bledá ústa a po celém oblieji

známky silného porouchání tžkou nemoc osvdovaly. U nohou, na nízké stolice, sedla dívka, pozorlivým, ano tesklivým okem stíhajíc

patrné

každé jinochovo dechnutí. stídala se útrpnost,

Na

nadje a

„Matinko, matinko

!

již

spanilé

její

tvái

bolest.

se pohybuje!" zvolala

najednou polotajeným hlasem, a proud horké krve

—*<9 se a

po tváí, nahoru až do krásného

rozlil

jí

S>~

305

ela

dol až na panenská adra. „Což pak jsem

odpovdl

nepovídala?"

to

žensky hlas u okna, ma.šténvin papírem zalepeného. „Dnes, a

práv

máme

nyní,

pátý den a pátou

hodinu. Dávej dobrý pozor."

A

tch

po

u okna,

dící

1

slovech se vzchopila staena, se-

dveí ven.

brala se ze

erný kocour skoil

za

ní,

A

veliký

a v patách za ní pro-

klouznul z temné svtnice.

lžku otevel oi. Janadjné hvzdy se byly zjevily na

Jinoch na mechovém

dv

koby

obloze jejího štstí, zaplesala dívka u nohou jeho sedící.

Vstala, a pistoupila k

nmu,

plna sladké

— Dlouho,

lovk

v kraji do-

jakési bolesti.

neznámém,

cela

vkolí.

„Kde jsem?" kdo

„V s

zraky na spa-

upíral jinoch slabé

díví postavu, a na celé své chudobné a ne-

nilou

povdomé

„A

jako

jsi ty,

temná slova.

byla první jeho

postavo spanilá?"

rukou upímných

takovou líbezností

,

pátel,"

odvce dívka

že se jinoch, pln sladkého

„Bute njakou na sob

podivu, ješt lépe k ní obrátil.

bez

a

cítíte

jestli

že

slabost

IX.

hrneku nakapavši na

— ma-

—A

mezi tím

istou,

devnou

linka mi dala, abyste se posilnil."

z malého

starosti,

20

—

lib zapáchající

jakési

lžíci

306 6>—

<9

tekutiny, jinochovi,

an se ani hnutím ani pohledem nezdráhal, do úst ji

vlila.

Jemný ohe

proniknul

okov, všeho

zproštn všech tlesných

jakoby

skliujícího neduhu, na

térku se

Bylo mu,

žíly j«ho.

perutech lehounkého

mu

k oblakm, kdež se

vznášel

poaly nadvtrné krásnjší postavy

v-

jeviti

— a mezi nimi Slabounké

nejkrásnjší podoba ostehující dívky.

usmání, jakoby jasný slunení pablesk po smutné

oi

podzimní obloze, pelítlo po tvái jeho,

zavely,

S

a

sen

posilující

její

zaslzenýma

šeptali

Stará

stála tu

ped

ním dívka

žena, se

vykroivši z chatre,

oima

;

rtové

stihla.

Byl

jenom

kroejv

to

silný,

i

žádaného

pedmtu

po-

vysoký muž, kterýž nkolik

opodál stoje, napnutým do dálky

zrakem

lesní hustinu

nkoho

velmi

probíhal.

toužebn

trhnul, a hlavu nahnul,

Zdálo

sé,

V

oekával.

Siln zahouknuv, hned na

byl ohlas vlastního zkiknutí

utišil,

jakoby

tom sebou

jakoby z dálky

kroeje dobe zaslechnouti chtl.

zaslechnul.

bystrým

zaala mezi vysokými, erveno-

korými jedlemi, a brzo

jící

s

nábožnou modlitbu.

okem otáeti

zmýlil.

mu

zastel smysly jeho.

rukama sepjatýma, na prsou složenýma,

blahostí

se

blížící

se

A

také se ne-

to,

sotva že se

hlas odpovída-

„Dobe,

pncházejí,"

že

stará žena, a hned na

malá lidská

dírala

to

ozvala

hustým kovím se pro-

postava,

ilí

kteráž jakoby na mezech mezi

etem, v temnostech

lovkem

pi

lesních,

krok, jak

zostili

hustinou

postava,

spíše

a

Za

ní

osob ženské

mile spatili

zví-

sklánjícím

dnu, divé jakés selme se podobala. se jinoch, pomáhaje

ním

za

se

se

ubíral ;

oba

chatr a ped

ní

ekajícího muže a ženu.

Upímné, akoli krátké

stranách. Zdivoilý kluk objímal

Otázka

stíhala

otázku,

na obou

vítání bylo

erného kocoura.

odpovd

kvapila

za od-

povdí. „Plný hrneek oželela,

nejjarnjší

a kižování.

že

si

hledali,"

odpovdl

to bylo,"

když

promluvila

mezi

mladík,

„i klení

Štstí, že se tam ješt starý zbroj-

noš nacházel, chtje to

podívati,

žena.

letitá

^Divení

Ten

bych

kdybych se byla mohla

pana rytíe v hlubin jiným

byla

rosy

celému okolí

pánu s

poslední poctu uiniti-

hokým pláem

dokazoval,

rohatý pišel pro nešastného rytíe, an se

byl zavésti dal

ernoknžníkem

„Co dlá Lidka?'^ a mezí

tím,

starý, jaké

co

mu

jí

Horinou.''

tázala se píchozí dívka,

stará

odpovídala,

mladík zprávy pinášel.

poslouchal

—

—^S

308

V

Vstoupili do chatre.

ped oima veerní

tichém úžasu zasta-

svtnice — arovný se jim objevil

se na prahu

vili

6:—

Slunce

obraz.

v zlaté

potáplo

lesknoucí se prouhy pro-

z níž

koupeli,

se

Otevenými dvemi sprosté chatre plynuly v devnou, tmavostnou svtnici.

nikaly hustou lesinou.

V této

v blesku pochodícím z krajin

zái, jakoby

rajských, kleela dívka u lože nemocného jinocha.

Byla, jakoby andl strážný kleel podle milého

svence.

Modlila

mžení píchozích, až okolo

cích

ní

kocour, v podivných sko-

ji

otáeje, z proudu velých cit

se

Vzchopila

vytrhl.

nepozorujíc v prvním oka-

se,

a

se,

na prahu své

spativši

pokrevné, po prstech, krokem lehounkým, spchala jim

a

oustrety, dívce pišlé se vrhnouc okolo krku,

v

hned

na

vztahujíc, abj"

vením. šího

opt k

to

spícího

Mužové

ale

i

se

prosebn ruce

ostatním

neprobudili

staenou

hlasit^hn

vešli do vedlej-

pístnku, jenž dílem za ložnici, dílem za

sloužil, a

^,Já

jsem

mrzut

tosti

zajel.

špižírnu

tam se u žbánu nahoklého piva a bochníku

samožitného chleba do horlivého hovoru

se

mlu-

ti

„Já jsem ti

s tebou ani

matko, neschvaloval," ozval

muž, a hodlal, hodn

starší z

ulehiti

mila — tu

to,

t

jakoby této své mrzuhluboko

varoval.

do

Zvadne-li

bochníku mi Lid-

povídám — do

ped Vávrou krky neschroustnu." to

pustili.

smrti

—

—

309

'S

S^

možná?" odsekla na to stará matka, a blýskavé svc oi na jaksi jedovat upela. „Je-li

—

Bylo pomlení v

komoe

žvýkání zdravých

zub

staena.

mám „Já se mu

rytíské

lože dostal

jen klapot nože anebo

;

bylo slyšeti.

synáka,'^ zpustila pak

,,Zdárného

opt

starám, aby se rod jeho na

—a

on

—

mous pánem Bohem! já zub, které ji se mnou !

Inu, jsi-li

—

dejší, pane Horino, nežli

naleznu také jinde krky,

i

schroustají.'^

„Nu, nu, paní matko! abysi nepekypla nadhodil Horina,

mníváš-li

se,

hled uchlácholiti. tvoje lázn a masti

,,Do-

starou

že

ty

!''

tolik

zmohou, já se nebudu mraiti, dostane-li se holka za rytíský stl." „Dostane,

dostane!'*

vou kývajíc a kocourovi

pak se

„A

obrátil

odpovdl

se,

t

že

pod

pak

pes

se stoletá baba; šli

Lichnicí

že po

ale založil,

„Vítr

až dosaváde nevyuchali,"

..Nedlají sice povyku,

Vávra.

— zvlášt

leda by

— Horina

k Vávrovi.

tlo Jetichovo

tob

srst uhlazujíc.

hla-

co dlají zpváci?"

„Divím

bych se

mumlala Miluše,

nenašlo;

nm — a

že se

o

pitom

kabát i

po

ale po matince slídjí."

naši

„a

stechu netáhne," ušklebila si

slídjí.

sbírat kapradí."

Zde nás nenajdou,

— —-^ „Te

310

nás mohou

ková. „Za Jetíicha

S^-

navštívit,"

odtušil

se uschováme,

starý

jako za že-

ze."

leznou

A

takto hovoili, brzo hlasitji, brzo temnji,

práv pedmt

jakž je

as

kání sov upamatovalo, že odpoinutí.

— Také

noní hou-

až je

rozhorlil,

jest,

Lidmila, na

uložiti se

na

prsou sestiných,

v blahém spoívala spánku. Milostní snové zajímali ducha

jejího,

kvítalo

jí

ponejprv

a

po

dlouhém

tváích usmání, an

na

ase

roz-

probudivši,

se

rychle ješt jednou celý dj dnešního snní v du-

chu pebhla. Otec, mladý

díve

Vávra kouta

z druhého

i

stará babice byli se již

takoka

vykradli, mužští

za píinou potravy, Miluše po koínkách za ranního

vtru

se pustivše.

odna

rychle

,

I byla

otevevši

a

okénko, nechala erstvé

ili

dívka

milotvárná

vysadivši

malé

povtí temnou píhradou

Hledla ven. Posilující zápach lesních bylin a strom plynul na lehkých perutech ranního vzduchu k ní, a uinil, že spšnji zaalo táhnouti.

srdce její,

její

tlouci.

Bjio nábožné

sladké pohnutí,

i

pohnutí v mysli

spolu bolestn

tísnící,

až se

rozplynulo ve dvou velikých slzách, tpytících se

co rosní kapky sepjala, a

jakoby

na pkných asách.

odíkavši

stín,

ranní

Byla

modlitbu, po

vtáhla se do svtnice,

ruce

prstech,

kdež až do-

-~-<9

dímal ranný

jBaváde

311

Oí*"

Le

jinoch.

jako se stává,

že se rázern ze sna protrhujeme, jak mile se jistá hodina, ano i

oekávaná osoba

i

akoliv

nyní jinoch,

mu na

ele, oživující teplo

ano

slabý

i

jeho,

utšen

upelo se

mysl jeho,

niklo

krpje

mžiku tom

žilami jeho,

Jasno pro-

na díví podobu.

V

pamét mu osvcovalo.

i

ped

stála

proudilo

potu stály

rumnce bylo mn vidti na mnohem jasnjší nežli vera,

zásvit

Oko

tváích.

dívího

píchodu

nebjlo

Velké, ale dobrodjné

slyšeti.

procitnul

piblíží,

oka-

ním celá jeho minulost

—

ped ním pedce jakoby za tenkou — všecka se mu zdála býti pouhým snem.

avšak stála rouškou

Jediná toliko

postava

dobala se podstat

v

této

trvající,

v krásnjší pítomnost, a rány, jakéž

Byla

to

mu zpsobila

mojí

postava trpkost

ta

dn

mu

léila

pedešlých.

pozdrav, dívko spanilomyslná," vece

jinoch, a tolik síly v

sob

dívce ruku podati

i

pešlé z minulých dob

postava Lidmily.

„Bh t ano

mlhavé tkanin po-

cítil,

že sebou pohnouti,

mohl.

„Jsi-li

ty

jediná

pslounkou?"

A

dívka uzardlá vložila

svou v ruku jinochovu,

matka

byli jsou

kouc

tesoucí se :

„I otec,

i

ruku otcova

pstovali vás, pane rytíi, an jste

nešastn dokonal

jízdu o Líchuickou slenu.^

-

—^ slova

Poslední

a

tím více, an

to

ped

tu

jí

©—

nesnadn

z úst vyklouzla,

byl rytí, ruku

jemn

jí

ti-

k sob pitáhnul, a nyní pohížen

skna, až úzko

v krásách

ji

312

oka

ani

jejích,

s ní

Stála

nespouštl.

ním v tmavé plátné suknice, kteráž ne-

byla dosti dlouhá, aby nejoutlejší nožku byla pi-

kryla

;

od beder pak

košilce, ouzce

ji

vidti bylo v

kolem

piléhající

bilé

pkné šíje,

isté

avšak

volné okolo plného ramena, a visuté až k vábící-

mu i

po

la

ervený

loktu.

adrech

okolo

se nenadálá, žeby

táže se

jí

se

na

to

tílka

otoen byl okolo krku, a vzadu zavázán. Stá-

venkovská po domácku, kteráž

tu jako dívka

„Jestli

šátek

ji

už zastihlo oko vyvoleného.

nemýlím,

jsi

rytí hlasem

Horinova

dcera?'^

nad míru vlídným

a píjemným.

„Vaše služka, vzácný pane!" zvolala dívka, a

hlavu

na rychlo

pravici jeho

sklonivši

pochytivši,

obma rukama

a

horoucími

ústy

líbati

ji

poala.

i

S podivením vyvinoval jinoch pravici svou, stalo se, že ponkud vzchopil se na mkkém

lžku, a ruka jeho že padla dívce okolo tílka, a ona že jeŠt úžeji pilnula k nmu. Obou tváe dotkly se

—

líbení — tato

arodjný

i

rtové jejich potkali se a ohnivé pojiskra

isté milosti

zápal jich žilami.

!

— proniklo

jako

—

— Pomatená

313 S>

'S

vytrhla

mu

se

elo

a

Lidmila,

oi a adra si ukrývajíc, letla do vedlejšího pístnku, a blahostí plaíc vrhla se na prsa seste, kteráž ješt po verejší cest umdlena tvá,

i

i

spoívala v ranním spánku.

5. Nestav hlavu proti souda zhyneš v proudu.

„Musejí se

tomu chci

— já

musejí

veseliti,

porouím

to

tancovati

— já

!''

Takto zvolala Eližbta Lichnická, druhdy ka-

menného

zvaná.

srdce

nikdo, leda by

si

Nyní

tak

ji

byl chtl žerty

nenazýval

tropiti.

Zmizela

povst o jejím panenství, zmizela vážnost, jakovou k ní druhdy chovalo veškeré vkolí. Jako nakažlivá rána byla se roznesla kletba

zpvák i

svatováclavských, a

tížila

veškeré v ní obývající srdce.

ddin nedvoval

si

bohaté

a

Lichnice,

k hradu zamil,

zrak

Lid z nejbližších

pozdvihnouti k baštám

jestliže

varovala

cizí

jej

„Nechodiž, poutnice, na Lichnici kletba

;

poutník

kroky

desaterá

ústa:

spoívá na

ní

zpvák.**

promna taková slen, a srdce zahoelo jednak hnvem, jednak žalostí — až I

její

celou krajinu

neušla

— ~e9 314 i

mst

touha po

se

s

Vilímem v

nadji

SS'

v

své

sídlo

té

:

nm

Bylat

zvolila.

rozlouila,

že

jej

oi-

štna ped soudem královským brzy opt obejme, akoli se vého

ani hrdost její

když

tušení,

nemohla bázli-

ubrániti

na mysl pipadla písnost

jí

krále Václava.

Dnové

—

prchali

milenec

a

se

nevracel.

Uprchlí opt, aniž hradu Lichnického byla ta nej-

zpráva

menší

došla

o

Liebenthalském

Vilímovi

a jeho dalším osudu. Srdce Eližbtino se zmítalo.

Byla

si

z díví i

až

ped svtem

dosaváde

milosti,

akoliv

hojné pinášela obti;

stal,

že poínala

cítiti

jí

potajmo

svt

hnv svj

„A jest a hudci

byli

však nyní potre-

ji

ztrátu milence, aniž prudké,

ped svtem

utajiti.

hrad!" kázala sluhm, pivedeni, a lid okolní takoka piveselo na

nucen, dostaviti se na hody. I pišli ovšem místo s

veliké

dosti

jakáž od pirození byla, povedlo se bolest a

smích vedla

veselých

hodovník

stáli

tu

;

avšak

nmé

sbory

hlavou k zemi svšenou.

„Musejí se

tomu chci

— já

veseliti to

— musejí

tancovati

— já

porouím!" Takto se rozhorlila

ubohá slena: avšak nohoum se pedce nechtlo do tance, jelikož ve všech uších znlo

zpvák

^Bda!"

že

a

po zdech tu se jim zdálo,

proudy Jetichovy krve.

Kdo

tekou

byl pána Královi-

—^S 315 ckého znal, miloval 1

kteí

byli

jej

jej

slena

mla

nm

po

Xevdla

ji

vjší tím

úlev,

byla

více,

spadnutí, po

noc,

an se

obloze

po

leda

nárui Vilímové

—

erná a tesklivá. tžká mrana, již

Teskli-

stvoení pak

lidské

válela,

pod nimi jen v bázlivém oekávání to

po-

jí

od stolu a vytrhovala ze

hrdá dívka o jiné pomocí, a ne-

po jiné

erná

Jakoby

poslaná škádlila

pekel

a horoucích jeho ústech.

hubného

památku

Lichrwcká, a sice: zlé svdomí.

doba jeho; zahánla

toužila

a památku jeho slavili

spíše

obluda z vnitnosti

spaní.

—

neznali.

Slavila, anebo i

sO-'

bleskuplné

na

co zá-

trvalo,

na

luno

již

písteší jeho,

aneb na sady a role vychrlí. Temno a ticho bylo v celém okolí; jenom okna sleny Lichnické jevila

tmavou nocí chvátajícím, že ješt nenalezla

Ozáena skvla

odpoinutí nádherná velitelkyn. se jako

na

dv

vysoké

veliké

oi noního pízraku,

hoe,

a

a zbožnou krajinu.

mkkém

lžku,

hladov

— Ležela

ale

práv

hledícího

noc nejdelší a nejtraplivjší

v tichou

Eližbta

sice

dnes

sedícího

jí

mla

bylo,

št

ní

nesmiloval; bez

dala se

lžko. Sen

na

jakoby

My-

pekati.

slila na Vilíma, a bujná její krev hoela.

elo zaháté pod

již

I

ho-

se byl nad ní je-

útchy, bez pokoje peklá-

z místa ua místo.

—

Potuteln pohlížely

—

—

316 Q'

-es

dv

dívky na sebe a na ubohou velitelkyni, kte-

Tu najednou jaký

kázala

byla

ráž jim

se

se oz3'val

ped

v komnat

její.

jakoby hlas

n-

ponocovati

všechnm

zdálo,

venku pod šírým, tmavým nebem, a jakoby

hradní branou,

„Otevi, Eli/bto Lichnická!"

kvap

cky, a Eližbta na

hlas

—

se

I

ten

volal:

ulekly se vše-

k oknu

vzchopivši,

spchala, aby lépe pojala ohlas nenadálého volání,

a

pesvdila

Avšak

mysl.

dob

rolník

si,

táže

nesly pak zprávu. poselství svoje.

A

porouela

dív-

po

se

vaší milosti,^'

pi-

že

tento prsten."

krev

sáhla po drahém kroužku,

rázem

se

srazila

rozlila

že

to

leknutím

po tvái a ceprsten Vilíma,

byla v blažené hodin darovala.

-,A pijde cekaný

jmé-

ruší!*'

opt rázem se jí nebo poznala, tle, jej

hledá, anebo

rozkaz velitelky vykonati.

srdci, a

jemuž

v tak neobyejné

vám prý sviti má prý uvíte slovm jeho,

A Eližbta kvapn

lém

a úzkostné

„Toliko

když se podíváte na

její

mne

poklid

a tyto pospíšily „Cizí

k

nemýlí rozohnná

se podívá hradní, kdo

hostinského práva u

a všecka

ji

v srdce slenino.

nem mým noní kám,

zdali

volání to opakovalo se,

tušení vstoupilo

„A

se,

— a pijde

jesti to posel,

!'^

zvolala nyní.

„Dávno

busi picházející se zprávou

—

—

317

(S

5>

pní andlv, busi

líbeznou jaku

strašlivou jako

chechtot pekla."

Takto zvolala, a hned na

muž, jehož

nice

vkroil do lož-

to

odv

chatrný

tvá

zarostlá

i

sprostého sice jevila rolníka, akoliv zmužilá po-

smlý

stava a

pohled spíše muži píslušely v bit-

vách otužilému.

sleny Lichnické se zaal nyní hlasem hmotným, nehrub se že mluví k outlým uším ženským moje

„Poselství

týká," ohlížeje

toliko

—

,

„a protož bych rád, abych

s

vámi o samot mohl

promluviti."

Jakkoliv se Eližbta ztrnutí jakémusi niti

nemohla, pipomenouc

—a

mužem neznámým vým, v komnat zstati s

mimo jednu jako

— žádná poala

panice

hrdost

i

projeviti

sob na jak

samotná, do níž nebyla

má

—

noha mužská vkroila, co tu spávati:

pedce

neohroženost nedovolily,

jí

pirozená

ped neznámým

báze, a pyšn hlavu vztyivši, dívkám jsi

tu

velmi

bta ponkud

popuzena.

be

seznámil,

s

mysli, že

podobalo, suro-

se

odstoupiti kázala. Rolník za nimi

;,Ty

ubrá-

místem

závoru zastril.

povdomí"

zvolala Eliž-

„Aneb t pán tvj doaneb sám velikou míru

smlosti máš." „Posílá

be

znají, a

mne muž, jehož prý

jemuž by k

tyto

necti sloužilo,

stny do-

kdyby báz-

—S

318 (oJ~

livce byl poslal. Pozdravení

více — pináším

—a

ješt snad

nco

od Vilíma z Liebenthalu."

„To jsem po prstene poznala. Kde jest? Co poíná? Pro tak dlouhý cas nedává o sob slyšeti?"

Vy

„Proto že by byl pomalu

mluviti v

y

Škaredé se zasmušila jeho hvzda. za eské pomezí od ho

— jehož

aby

Bh

zapomnl. v

Dovezen byl

zbrojnoš sboru václavskév potebách zatra

"

Takto se najednou posel rozkiknul, opt ale

jakoby se zpamatoval, zaraziv, mírnji pokraoval dále. ,,aby se neosmeské koruny. Smál se v duchu jejich výhržkám, nebo duše prahla po pramen, z nhož v Cechách nový jeho život byl jse vyproudilj ale sílou a množstvím pekonán

^jPikazovali mu,"

pravil,

loval pecházeti mezník

musel se písahou zavázati, že

jednati bude podle

vyknutého soudu." ;,A Vilím pisahal?" ,jCo

záleží

na

slovech!"

usmál se posel.

opt stál na pomezí se sborem vrných pacholk. Noc mu sloužila za zástru, za nížto se pibrati chtl opt kLichnici." ^Tetí den

již

„A pro

se nepibral?"

„Zrakové prokletých Obklopili jej náhle

opt

i

temnostmi

sluhové

pronikají.

zpvák — a

je-

— —

319 6>

-es

nom noním tmám

ml

prchl Vilím,

an

mee

Bloudil

uvedl.

byl

hvzda, kteráž mu

co dkovati, že samojcdiný

vrné

svoje

vražedné

nebo

jako .samou pustinou,

mla

svítiti

na vzdálené stála obloze, a

mena

pod

dráhou pozemskou,

nadarmo po

ra-

ní

rozpínal."

„A

kdež nyní se zdržuje

se srdcem klopotným, a

?^^

táže se Eližbta

celá její

duše soucitem

a touhou hoela.

„Nedbal na vyhržky šílenc," dále, a slova jeho

vždy vtšího rázu a

„Nedbal na dýku a

bývají. hrozili

— nebo jaký ml se

jed, jimiž

strachem se

ohn

na-

mu teštnci

život bez ní, kte-

tráviti

ráž jest dusí jeho bytnosti? poslové

mluví posel

Sám

a sám, an

navraceli,

mu

k nepoznání

pistrojen, ve tmách noních, po lesích se pikradl

k

Lichnici, a ptá se nyní Eližbty, co jej

a co

mže

A

oekává

doufati?"

pi tch slovech

nalíené oboí

strhnul

a vousy, shodil nevlastní vlasy, a v chatrném poznala

Eližbta — Vilíma

Liebenthalského. Bolest

byla v tváích jeho, a touha

mu

tu s rozpjatýma rukama,

klesla

pená v jeho

odvu

1

z

oí

svítila.

dívka

Stálf

pekva-

objetí.

„Eližbto

!

vykupitelko z trápení!" zvolal Vi-

lím, prudce dívku

k srdci pivinuv. ;,Povz,

ee smí nadíti duše má?!"

eho

—^

6y—

330

^Vseho se nadj, eho slíbiti mže láska má!'^ odpovdla EHžbta, a divou touhou k dávno

cekanému muži pilnula.

poj

^jNuže, tedy

„Kam? Co

mnou!^ napadá?"

ti

se

,,Kam láska volá, kde se

mnou

Prchni

jistota bydlí.

do Rakous."

„Nezapomínej

že

,

Eližbtou

s

Lichnickoa

mluvíš!"

„S dívkou mluvím, zadati

ušel

nátiskm šílenc jako

S podivením a

kteráž

skoumav „Jak

a milenec

na

to

—

vytrhla se

mi celou duší

s

manželkou."

mu Eližbta

z nárui,

zraky upela.

myslíš,

Vilíme?" jala

poal horoucími

jakových jim

se

a na nížto jedin záleží, abych s ní

slíbila,

nastaveno

slovy

jest

na

líciti

se

tázati;

obtížnosti,

veejné

cest

poal prositi a domlouvati, aby je kvak oltái, pným krokem obešli, a zasteni sedmou svátosti, aby se vysmáli výhržkám neprav soudícího svta. I poala dívka kloniti se k prosbám milencovým láska a hrdost v ní svádly krutý boj, i

:

jednak

ji

k oltái pudíce, jednak

od

nho

od-

hánjíce. „Neotálej, Eližbto! dokavad dnešní noc ne-

skoní panování i

své.

Peje nám erné její roucho,

zakryje kroky naše; a nežli nad horami kolem

—

—

'S 321 b>

Lichnice první slunení

me pevn

A

bude-

státi

vedle sebe!"

na

necekaje

ruku

za

dívku

zábesk zahoí,

svolení, polozmatenou

další

pojal,

vzav lampu se

a

stolu,

omámenou nevstou spchal z komnaty. Dobe povdom hradu, brzo stanul pede dvemi, za nimiž

s

doplnna

býti

mla

míra jeho

žádosti.

„Otec Hostivít ješt nespí," pravil

bt; „hoí i

bude

míti

— As tmi

k Eliž-

dosaváde kahanec

stole jeho

pi

knihu a kropenicku

konal obad.^'

slovy

—

ruce, aby vy-

vstoupil

s

Eliž-

do komnaty, kteráž byla píbytkem velebného

btou otce

na

tu

hradního

,

starce.

I

sedl vážný

Hostivít,

sedmdesátiletý šedivec, u velké knihy, na kteréž byl druhdy mezi klášterními letí

zdmi

po deset pod-

psával, a potápl ducha svého v doby minulé,

o nichž

v

ní bylo

povdíno slovy

.^Odlož knihu, otce

Vilím,

„a

Ocekává,

pospš

živými.

velebný!"

vece k

nmu

žádost

velitelky

své.

vyplniti

abysi nad ní a nade

mnou vyknul po-

žehnání, co nad novými manžely."

„Kdyby vybranjší Liebenthalský,"

byl

šat

váš, pane

odpovdl vážn staec

na omylu nejsem, an vás

tuším,

že

odvu

rolnickém

poznávám

— soudil

rytíi

— „nebo 1

v tomto

bych, že od

veselého kvasu picházíte, a vínem na smyslech po-

maten, že IX.

sob posmch

tropíte ze starého

21

muže."

:

—<3

333

„Nech marných

Sž—

slov,

a

velebníce!

rychle

vj^konej povinnost svou!"

„Tu vykonám !" vztyil se ponkud rozhorlený šedivec. „Vím, že mi ukládá, vystíhati se popouzení k híchu, a protož vás opouštím !^^ obrátil se,

I

jakoby chtl

tený rytí náhle k

nmu

odejíti,

zahml: „Zsta,

hnvu mého

se obávej!"

k

nmu

hlasem

obrátiv, silným

šedivce!

zatracení

jej

jíti

v

Upus

„Hí-

odbýval:

tvého,

Nevíš, v jaký proud se uvrhuješ, a

chvacuješ dívku.

a-

anebo

neohrožen, celou tváí se

Hostivít

chu se obávám a

rozv-

piskoiv, a dýku z

der vytrhna,

Avšak

ale

zaslepene!

zárove za-

ode mne, a nech

m

ode-

pokoji!"

„Tedy

zaval Liebenthalský, a ru-

odejdi!"

kou keovitou slabého šedivce za prsa uchvátiv,

dýku po

nm

Avšak pozadu jej pov náramném zmatku brzo na

napáhnul.

chytila Eližbta, a

rozhorleného milence, brzo na velebného otce dotírajíc,

množila jen nesnáze.

..Já

nesmím

dal se staec.

pivoliti

„Ruku

i

k

žádosti vaší!" doklá-

ústa moje víže vyšší

moc

zákaz Sedleckého opata a krále Václava!" Vilím

Tedy

se

strašliv

zasmál.

— „Ha,

ha,

ha!

o

po-

se pánové nadali, že se láska moje

dobný kroej pokusí !?

Nemám tedy proudem

plouti,

—^S a

stojím na

oy—

323

behu, a okem vysíleným, se srdcem

a

zprahlym, do ného se dívám? Avšak

nad snadným vítzstvím

neplesají

Musím svého nebe vy-

!

nho ml

svou vlastní

Bylo strašlivo lítostno, podívati eného muže. Se smrtelnou bledostí

se na zbou-

dobyti, a

kdybych cestu do

krví poznamenati!^^ i

opt

a

pla-

noucím zardním stídaly se zoufalství a bolest ve tvái jeho. Žíly jeho to jím trhalo.

skla nad

Hnult

pravicí, a

I zdálo

hlavou.

nabhlé, a v rukou

bylj'

dýka se mu zablejakoby bod

se,

její

na

cest zpátení hledal srdce za cíl svj, a v náramném leknutí vrhla se mu Eližbta na prsa, ruce její zápasily s rukama jeho. Ostrý ocel projel jí leporostlé rám, a ervený proud vystíknul na bílý, noní odv. Dýku vypustiti s hlasitým

—

pláem

zavati

—

klesající

dvu

v lokte zachytnouti

a tesoucíma se rtonia krev zastavovati

— vše mu

okamžikem.

Eližbta,

se

leknutím židli,

i

šátek

jedním

vykonati

udalo

více

nežli

nechala sebou voln vládnouti, an si

s

staec

se

dubovou jí

Vilím,

krku strhnuv, ránu zavazoval, co za-

tím uleknutý Hostivít

zámu

na

sklesla

bolestí,

shánl.

shledal, nic

ve

Nebyla

skíni

po

léivém

bal-

však rána, jakž nyní

než protrhnutí povrchní

a malé proíznutí masa nad loktem, nebezpeenství. Bez starosti

jí

bez

kže všeho

ruku zavázal, a ona

—-^ opt úpln

se zatím

ve

334 6i— zpamatovala.

smysl zbavený,

svém rozjitení všechnch

ped

dosaváde

Dcko

duje.

mohoucí

ní

Jediný Vilím,

kleel, nohy

objímaje a

jí

b-

bylo se stalo ze statného muže, ne-

v hoekování svém

se

za

se híšníkovi kajícímu se

utišiti.

zlolající

Podobal pestupky,

a kajicnost jeho nebyla nucená, nýbrž z nejhlubší

duše vystupující.

Nemohla

srdce Eližbta na býti

nho

váše mužova,

se bez pohnutí celého

kteráž ho

svou nerozhnval, v takovou

„Odpus

mi,

Nesmírná musela

podívati.

útcho

bázní, aby svtici

lítost

moje!'^

uvrhla.

bdoval rytí

—

„nemohou se bez poblesku tvé milosti rokládatí života mého koeny! Neodvracuj tváe své ode mne, aby nebloudila duše moje ve tmách!"

A

Eližbta neodvrátila

ani

tváe, ani srdce

od muže, pro jehož náramnou, avšak mužnou bolest i

v

se

ní

za ruku, zárove

Hostivíta. Stála tu

prosebnice

ped

s

ním postavila se

v úplné své

ped dobrodjem,

sluhou.

A

pedce

a dojemn, že toliko

vrn

novým dechem láska

Rychle se vzchopila, a uchopivši Vi-

outrpnost.

líma

rozncovala

slova

hrdosti,

alebrž její

co

znla

neohroženosti

ve

ped

ne jakoby velitelka

tak vlídn

službách

zpovdníka se podaiti mohlo, neposlechnouti hlasu, vábícího k zrušení jeho posestárlého

vinnosti.

Byla

se v okamžení tom s celou ženskou

-~-e 325

S>—

dstojností odholala, náležeti zúplna muži, v jehož

prsou byla rozala tak zhoubný

men, a pedsevzetí razu

býti

to

blahodárný pla-

i

dodávalo jejím

slovm

líbeznosti.

i

Avšak

Ilostivít

slen

po vli.

kouc:

„Poj

Mlky

!

mnou, manžele

se

— Tuto

!

—

i

stech

kíže

—a

Nikdy více ne-

ped obliem ukižovaného i

takž

a

m

ruka

tob

nesplním-li

vného

slib

mstitele za-

dokavad se

tento,

nad námi požehnané ruce nevznesou.

Oba

stn

stáli,

ruku v ruce,

visícím,

Žhavý

svdkem

se

a v

Lichnická. kující se

jejich

této

noní

ranný bok

spasitelv kladli

smlé písahy.

—a

otvírati se

brali se z

jeho, Eližbta, milenec

zmužilejší

ped hrubým kížem,

zaala brána

Pod ochranou noních temností a shlu-

boue

dvma

"••

blesk a silné hromu zarachocení stalo

Uprchlá hodina

s

slova

radotob vrnou býti v žalostech polož ruku zárove se mnou na znamení

—

ruce.

táhla,

bez

zavazuji se

chvátí,

nemohl

odvrátila se dívka od

a požehnání ouzkostlivého starce opustím tebe

—a

rukou milence za sebou

druhou

stavené,

pokril ramenama

se lampy, od Vilíma na stl po-

nho, a uchopíc

na

d-

1

její,

nejvrnjšíma i

z

bohatého hradu velitelka

pan Vilím z Liebenthalu,

domácí eledi a

nejoddanjší dívkou služebnou.

s

nej-

—

Cíl

cesty byly rakouské hranice, a za nimi

— chrám

nejprvnjší

^eS

336

6i'

kdežto

,

—

milencové

svj

slib

optovati chtli, a nejbližší rytíský statek, kterýž

by

byli mohli

a vyváznutí mohli

koupiti.

z tenat

Píhodnjší doby k útku

pvc

svatováclavských ne-

Jakoby ve-

se dokati, jako dnešní noci.

škerá krajina

byla

tmavý

veliký,

v ní o život ani památky.

hrob,

nebylo

Vlažným dechem je-

tžké

diný vítr se jim cestou opíral, a jednotlivé,

kapky

Za horami

pozdravovaly.

je

z hluboká

hímalo.

Zadný ani slova nemluvil ba kon, jakoby vdli, že kolem ostrooká zrada íhá, potichu se ;

pohybovali

Dlouhý

noní

ped

les

„Až

Jeli takto asi hodinu.

nimi rozprostíral hustou svoji sí.

zaal

nás jenom vtvovité jedle zastíní,"

nyní Vilím od nás

temností.

i

hovor

všecky

s

patrnou radostí, „odlouí se

starosti.

A

si

pak

slídí

svato-

václavci po hustinách po zabJilých jeleních a srn-

kách."

Eližbta však neodpovídala. dla

rozpnná

by se snad

a jakési

krev,

íci, že

hlas

Byla v ní

ochla-

—a

mohlo

tušení

veškerého svta ízení,

se v ní ozýval, pedpovídaje, že nedojde s milen-

A

cem k

oltái.

límovi

projeviti,

jelikož jeli

soiva že chtla starost svou Vi-

zaznla kolem nich

hlubokou kovinatou

továclavská.

I projali

zvukové

roklí, tolioto

i

nad nimi,

píse sva-

zpvu

duši

—

—

<9

Vilímovu, jako

soudcova, hlásajícího

slova

Znal je, an mu byli pokaždé se mu nepátelsky byl vstíc

zloinci.

kdykoliv sbor

327 S> smrt

zaznli, postavil

pvc. „Ztraceni jsme!'' zvolal ztrnulý rytí, a další

umela mu na

slova

A nežli

rtech.

Eližbt možno

bylo zeptati se na

píinu

se okolo nich sbor

jezdc, oddlujících jednotlivé

noní poutníky klnouce po

zbodaná

ceným

s

jeho leknutí, shluknul

od sebe. Ženské bdovaly, mužští

mei sahali — avšak ele již kon se kácela, s Vilímem pak

i

v tom

uchvá-

uhánli dva

a ruce nazad svázané majícím

jezdcové ku pedu.

j^Rate se jeden

však

již

kon

z cizích i

kon

svého

obrátiti

k Lichnici,"

jezdc

mluviti

k Eližbt, sám

za uzdu uchvátiv, v

jal

nadeenou

stranu jej otoil.

Ale nyní se k dívce pirozená hrdost a neohroženost vrátila.

— „Kdo

mých?'* zvolala skoro sedle se

hnviv

s

smí zastavovati

mužskou

vztyivši.

krok

odhodlaností,

na

„Kdo smí odluovati

Eližbtu Lichnickou od muže, jemuž se

zaslíbila

srdcem?'-

„Nemate odvce jezdec

vdti rueno

slov,

vzácná Eližbto Lichnická,"

lhostejn.

„My vám na

neumíme, vykonávajíce bývá.

Co

se

toliko, co

vašeho muže

to

odpo-

nám po-

dotýe, jakž

—

!

— jste

!

bez

starosti

61'

sob

ho sama pojmenovati

sleno

—

338

-es

oblíbila

budete-li

;

—

s pánem Bohem k nmu chuti ovati nebudem!"

Za jakž

nimi

!

tšil jiný jezdec

mu vážná

dvce

služba

„Nebroukej, holubinko,"

— bute,

ješt

zejtra míti

— my

vám

zbra-

služku slecninu,

tšiti dovolovala.

„nepla, hrdliko!

pravil,

Nežli nás tyto buráci nad naší hlavou až do košile

postíkají, ležeti budeš

a sváeti se

opt v

teplé postýlce,

bude divotvorných bezinek, abysi

ti

to leknutí vypotila."

Avšak díve ješt, hustými potoky z

ženskými

dojeli

Nový

dávno

to

Jakoby po jitro.

i

pvc

hradby

k Lichnici, a ulek-

služku k dalšímu ošetení

Je pak déš dále zanesl.

Bylt

nimi

vystoupily,

jezdcové

nuté eledi velitelku odevzdali.

ped

huel již déš tžkých oblak. S polomrtvými

z temností

Lichnické

nežli

—

ekaný, blahodjný

oerstvující lázni

déš.

probudilo se píští

vera jen

život pohyboval se, kdežto

zemdlenost se povalovala. Jediná smrt šklebila se

na utšenou,

obživlou

I byla

krajinu.

to

smrt

hrozná Podle toho

samého

sloupu,

na

nmžto

byl

hlásník na bohaté Lichnici kletbu svatováclavského

soudu

sloupu nalezl na

—

práv

podle

toho

druhý den po nešastném

ujetí

nad Vilímem nalezl

—

329

<9

6i

—

z hradu tentýž hlásník pana Vilíma, na sloupu pak

opt nový

bylaf na

I

list.

nm

psána slova: ;,Mocí

královskou vyplnil sbor sv. Václava soud nad Vi-

límem

—A

pan

sloupu,

a

Liebenthalským."

ležel bez hlavy

podle

I.iebenthalský

hlava sražena

v potoku krve podle trupu.

6.

Lásku

mj

co života

nejpknjší ástku.

Hlasit se ozývalo ptactvo po Bohdaneských lesinách, radujíc se z krásného, letního dne. Parní

pobleskové slunení pronikali nami, a živji

kováe

bý\^alého

operenc, nýbrž kole

sokých

pvc

ped

jedel,

Horiny.

i

chýší,

V t-

pod širokými vtvemi vy-

pod šírým nebem, sedlo devatero

chatrného stavení

„Sute

Ale tentýž život nepo-

z jednání a úst lidských.

svatováclavských,

úadu vrní ped soudci

hustjšími kovi-

od obyvatel lesních, lepozpvných

cházel toliko

sném

i

jasnji bylo kolem osamlé chýše

i

a

stáli jich

sluhové.

V kole

ze

tí

stran

kolem

odnci a v zastávání stál Horina,

rázn

se

zastávaje. se,

milí pánové, s

Jetichem Krale\i-

ckým," ekl, „že mu slepá váše

hledati kázala

prostedk, k jakovým se zaslepenost Udská

utíká.

—-^B 330

Já nm uinil dobrodiní, že jsem vyslechl žádost jeho, a matka moje blaze s ním jednala, že tlo jeho uinila svými láznmi schopným k budoucímu

Rád bych

léení.

kdybychom

bylo,

díle

my

se

zemním prchodem

nám v

s

ho nebyli

ním nebyli

pekážeti chtli.

ujali,

prchli,

Otcové

starali.

zvi

an jste

moji

dobe z díry

ervm

Hnil by nyní pan Jetich

pokrm, kdežto nyní po

pod-

a

prchod

uinili, že se jako syslové o dvojí

své

nho

se podíval, co by nyní z

za

se honí zdráv a pln

veselí." ,,Ty jsi

v Jetichovi k svému

z Kralevic nehodnou rodu jeho lásku

se

odtušil

srdce,

a

o

to

s

nyní soudce.

pánem Bohem,

milí

páno-

„Dal on mladíkovi citelné mému spanilost tla líbeznost

ková.

dítti

ducha daroval. zdali

mu

dítti!" namítnul

„Sute vé,"

však arodjnými prostedky rozal

i

se pana

zeptejte

I

rytíe sami^

bych lépe byl uinil, kdybych byl pod ska-

linou Lichnickou ve sluji neíhal, a tlo jeho

tžkým konm rozmakati s

nechal, nežli že

polomrtvým tajnými roklemi

stikami

ušel, a

potluené hnáty vyléil,

i

pod

jsem

dobrými mas

díttem se

obveseliti dovolil.'^

Další slova

mu pekazil šumot

mezí odnci

kolem chýše povstalý. Starce mezi nimi nadarmo jiní zdržovali,

aby se

tiše

choval a z místa nehý-

—

— bal

avšak

;

cmi

^i3

331 S> jinošskou

.silou

vytrhna,

hc jim

v oustrety se dral, jenž z lesa picházel,

komui^í

a jakž vidti bylo, z lovu se navracel. Byl

to

me

jinoch statný, zdravého vzezení,

po boku, kopí v rukou a srnku na ranienou.

mj drahý pane rytíi," k nmu dopravil, ruce mu

zvolal staec, an

^,0

se byl

mi slzami smáeti tíi

— ach

vrné

a radostný-

drahý pane ry-

já šastná, šedivá hlava

— ach,

oci

„mj

poal,

líbati

— moje

jakž ty se radují, že

staré,

vás

opt

nalezly!"

lým podivem.

„Kde

v

se

jsi

nema-

zvolal Jetich s

jjTy-lis to, Hanuši?'*

této

samot vzal?

—

?^ Kdo tob cestu ukázal? — Kdož jsou mužové Avšak díve nežli se doptati mohl, zaznla píse sv. Václava. Zahoel jinoch, a rychlejším

krokem spchal k

Starý Hanuš nemohl se

chýši.

dosti

na zdravého a celého pána vynadívati. Ostat-

ních

muž

zrak spoíval

osob, kteráž se byla

Bylat

to

s

však

spíše

na druhé

Jetichem z les pibrala.

dívka spanilá, jarý život vysvítal

jí

z

r-

žových tváí a z líbezného kolem malinových ústek usmívání;

byla

to

nžná

Horinovic Lidmila,

nedávnou dobou outlinké poupátko, nyní dobu majíc

sesílené, zrostlé

arodjným rozhála koeny

lilie.

ale po-

Láska dechem

života jejího,

klíil se život trojnásobní silou.

ped

i

roz-

Ponkud bázliv

—

'?S

^—

332

držela se Jeticha, v pravici nesouc jeho luišt,

an se krokem erstvým k chýši rozehnal, uslyšev

A

zvuky zpvu známého.

práv když

byli

n

dokonili první oddlení, vkroil mezi

již

pvci ože-

lený soudruh. „Vítejte mi, bratí,

pod zelenou

stechou!"

kolem se živ ohlídna. „Vítejte mi k

zvolal,

pá-

Avšak tváe vaše nejsou obraz pokoje, a oko hospodáe mého jehož brzo — jménem budu jmenovati sladším ohniv se po vás otáí. Co máte mezi sebou? Mluvte, a mysli nedorozumním pobouené utiším." telskému shledání

!

—

i

„Mluv

ty

Kralovický,"

„V híšných jsi

se

strojil

díve sám,

jal

a

kouzlech prý

se,

Zdenk

jeho

bratr

se

oisti

Jetichu eniti.

hledal outoišt,

si

an

k jízd na skalin Lichnické."

„Zaslepena byla mysl moje," tich neohrožen, „avšak

litoval

odpovdl Je-

jsem

již

v duchu

svého pestupku, a za pokání v kapli na otcov-

ském hrad oltá

Avšak hešil jsem toliko oumyslem, a spasitelným hospodáe mého podvodem. Matky jeho spravedlivé umní, jakož i

jeho vlastní

mne ve

pée

zvelebím.

a starost

Já dívku

tuto

dívky pivedly

Boha chválím, že nejkrásnjších zemských rozkoší.

stav nynjší,

mi dal poznati

této

kdežto

za manželku

oblíbil."

-—es 333

S5~

v

Rekl

tak,

a Lidrnilu, kteráž se bázlivým tu-

šením tásla, k srdci pivinul.

— Hodnou

chvíli

na

kováem, anebo po

le-

sebe soudcové pohlíželi micky. ;,A ty-lis vyvolil býti sích uhlí

Jetichu Kraiovický ?"

páliti,

konen Zdenk.

..Zdali se

náš pipustil, aby

domníváš,

vtev štpu

„Usta, brate!" zakikl

hnvu

„a nepodpaluj

lin,

rove nerozal!

ozval

žeby sbor

šlechetného

—

•*

milenec Lidmi-

jej

svého,

se

aby se

mj

zá-

Opravdu-li myslíš, že krev z lože

rytíského poestnjší bývá,

kováského, požádám Václava, aby slovem svým uinil diváku nežli

z

moji hodnu rytíského souloží."

vydšená Lidraila a moJetichovi z náruí vyvinouc, knohoum se mu

„O pane, pane

cn se

!"

zvolala

uvrhla. „Nedopouštj, aby dívka sprostá byla úska-

nžto by se rozrazila píze tvoje a pátel tvých Což na blahu a život kováovy dcery záleží? lím, o

!

Budiž šastný, pane cí,

nežli ty

by si

mj

jej

s

!

— já život snadnji proplá-

pátely pro válil.*-

Takto zvolala dívka, síly

dodala,

miláka

jížto

byla

upímná

láska

se odeknouti, aby uchránila

oima uslzenýma, s hokým pláem vrhla se otci zamraenému na prsa. „O poj, ote, poj — zajdi s díttem svým mír jeho, a

s

v osamlou

pustinu.

nás

v pokoji!^

odejíti

Pánové nám odpustí a nechají

!

—

'S

334

Q—

Avšak na odejití nebylo tu svolení milencovo; nebo s odvážným vzhledem pokroiv a dívku opt za ruku pojav, zkiiknul: „A pánové vám odpustí, když tu pobudete v pokoji. Život muj byl život

i

ztracený,

i

písluší, znova

zrozenému na

valé závazky?

Vylouím

tíského, a

Komu

pochována byla moje památka.

meem

jinde dobudu.

pamt

uvádti bý-

se radji ze spolku ry-

dobrodružným nových hodností

Boží

bylo

vedení, ježto mi zblou-

Na

dilému tuto dívku v cestu uvedlo.

lovský se

odvolávám, jinak-li

nade mnou

popustiti

nesmím.

právu

že

mníte,

Nadji

soud krá-

že

se,

mne

chová ješt Václav v pamti."

7.

Za híšnou pýchou

se honí smrt

Stará pravda.

Ale jakž

i

bolestné

bylo

rozlouení, když

Jetich Lidmilu opouštl, pihotoviv do Prahy: pouhý stín

to byl

se

na

cestu

onoho trápení, vja-

kovéž Eližbta Lichnická po nešastné noci upadla. v

erní

a hnusní

obrazové

strašili

ducha

a dívka, jindy hrdá, nyní odlevy nalézti

poala její,

se jeviti ukrutnou.

Na

jejího, usilujíc,

ní se mstili

inové

a veejný soud. Bez pátel na velikém hrad,

— ~es 335

•

obklopena zakoupenými a jakové

(lu.šemi,

nenalézala útchy,

velebný Hostivít podával,

jí

zdšená mysl

se

s>

Stny

pijmouti.

mnat optovaly

zpovala

skvostných ko-

naíkání a zloeení

její

— den

noc plnily se jejím zoufalstvím.

i

^Vzhru! ženich!''

— A když

rozsápala

se

se osmlila

dívka — ele

pavla na pedhradí, shromáždili se po

podivná povst nesla.

A

— vítaný

ele

pijede

pochybovati,

ale bázní inila dle

pi jízd pana Jeticha, zdáleí zástupové lidu, nebo jako

jízd brzo se byla roz-

nové

o

držeti o Lichni-

pipravena byla opt skvostná

slov velitelkyn. I

i

kvasy

Pipravte

slenu!

ckou

budou jízdu

zejtra

Eližbta, druhdy kamenného srdce, vy-

šperkovaná u prosted služek svých vyšla

hého dne na pavla, tu

vskutku

stáli,

vítala

k

náramný kik, volati

:

slibovala

šastn úkol dokoná. nebo vidla, jak drahý

sedá, a v srdci plesala, an

nejprv a podruhé

na

úsmchem

z nich

laskav kynula šátkem,

Vilím na

kolem rytíe, jakoby

a s jedovatým

podati ruku, kdokoli I

i

šastn

se

v smrtelných ouzkostech poala

a

„Bra

se,

tento pohrobený ženich

vtená

pod

chtla

po-

otáí. Xajednou ale strhla

muži srdce mého

!

Jetich

Kralevický žene se na tebe!" I vidla, jak

tiskne, až

di-u-

ním

na

k

milence

klesati

mu Eližbta

již již

šastného se

poíná

:

a

roz-

k pomoci skoiti, a uá-

—

—

-C9

336 Q-

hlým skokem vrhla sebou

pavlae, díve nežli

s

tomu služky zabrániti mohly.

Mrtvou

slenu do hradu.

odnesli zšílenou

tyry nedle na

to nesli

na krásných nosítkách

do téhož hradu novou jeho držitelku, slenu Lidmilu Horinovou, kteréž

král Václav slavnou

bvl

svatbu vystrojil, hradem Lichnickým jakožto ji

obdaiv, a co živa užívali ho

ne blesk povýšenosti, k nížto

dovoliv.

vnem Avšak

byla náhoda po-

jí

vznesla, nýbrž radostí se lesknoucí oko Jetichovo z Kralevic bylo sluncem, kteréž nový život v jejích žilách

šastné

rozncovalo. Nebydleli manželé na ne-

Lichnici,

pestali na

aniž

na

hrub

hrad

milosti královské,

a

po

dojíždli;

smrti jejich

hrad zase na pokrevní rod Eližbtin pipadl.

Povstná

skalina, arci

že

v jiné podob, až

do dneška se u zícené Lichnice ukazuje.

^:^í^3<^-

Benk Obraz historický

IX.

v

Srihorský. z

první polovice 15. století.

23

(Psáno roku 1840.)

1.

Na poátku bezna, chmurné

V

nad starou, vrnou

jitro

starobylém

stranné

komnat

1420, vzešlo

Plzní.

dom,

radním

staec,

zasmušilý

oboí

silné

ma

nkoho odtamtud oekával.

pohledal, jakoby

Dosaváde tam

ale

nadarmo

stahoval.

po obou

chvilkami

a

žádostiv na

hlavu na prsa sklonnou pozvedna, ulici

prelí

jehož

sedl u okna v pro-

námstí hledlo,

na velké

Pán

léta

Opt

a nadarmo

pohlížel,

a lokte-

hlavu sklonil

stranách o velikou

pohodlnou

sesli

se podepev, do hlubokých myšlének zabloudil.

Byla

nevelká

to

postava.

Šedesáte a

ponkud

sehnulo,

ma

potáhlo a

byly

již

nkohk

elo

ovšem vlasy

hrub

ramenatá

ale složitá,

dvma

let

bylo

se

slezly,

dlouhýma vráska-

S lebky

a co jich zbývalo,

vyskytovaly;

vidti nebylo,

již

týl

jí-

tváe do sndá osmahlo.

zkrátka ostíhané nyní

sice,

jelikož

avšak

na

i

tch

lebku

žená epice podobou nízkého helmu piléhala,

ko-

na

-^ 340

pedu

nížto z

i

toí-

v zadu na kostném knoflíku ze

koze páska upevnna byla, u prosted jazýek vystihnutá, by pravé, slepé oko zakryla. Pod silným, nakiveným nosem visely stejné

jako

z obou stran

na vypnutém

ervenalé kníry

— brada tla

a ostatek

nažen,

slovanským,

kterýž

stavu urozeného

a

zdálo

pée

žely

byly

obrostlá,

šatem

za tehdejší doby v Ce-

od

veškerého

Nesl staec

týl

jakoby

se,

nadarmo

,

ob-

Osoby

tídy panoval.

nižší

jakž tu staec,

sedl;,

krk

byla

Lucemburského

Jana

ouzký kroj francouzský pijaly.

strakatý,

A

pi-

piodn pohodlným

ale

chách jenom ješt u

rtu dlouhé, husté,

maje

ponkud

tíže

celého

sehnutý,

království

národu na ramenou jeho le-

ale

o

nesmírné

sílu

jeho

se

bemeno bez

pokoušely.

pohnutí a bez

poklesnutí.

V

tom zadrnely na pedsíni ostruhy.

„Ha,

to jest

on!" zvolal staec a rychle se

dveím pokroil. Ty se otevely, a pes práh vešel muž asi tidcetiletý, vj^soký, silný a ušlechtilý v úpravném odní rytíském. vzchopiv,

ke

„Vítej mi, Beiiku!^'-

po píchozím vztáhna. po

tob

roztoužila.

,.Bh chozí.

t

„Dva

zvolal

„Duše má

staec se

již

ob

ruce

bolestn

Co mi neseš?" ote Jene!" odpovdl pí-

posilni,

listy

pináším. Jeden z Kutné Hory

—

'^

— —^ 341 -ZFury?'^

alo chce

ta

podivil se starec,

a oko jeho za!

— co pak

zemryvá eládka? Oznamuje

mi snad

podivn

se

5>

jiskiti.

..Vné

blesky

poet grošv, kteryžby ráda za mou starou lebka dala? ili nám chce povdti, kolik šachet ješt prázdných má, nežli je petluenvmi hnáty bratí svých naplní? Bh je zatra! — Jaký to máš druhý ,,

list?'^

Z

..Aj,

co

— od

Tábora

Chvála Hepického."

vítán mi budiž, posle žádoucí!

nám oznamuje Chval

A zaal

na

jej

to

Honem,

?*^

vlastníma

rukama

list

rozvinuv,

hlasit ísti.

Boha všemohoucího raiž býti s námi se všemi. Slovutnému a statenému správci ..IMilost

obce

eské zem,

Chval Hepický,

dji

Janovi

plnící sluha

Zižkovi

z Trocnova,

zákona v božího na-

boží.

Posílám k tob, ote,

list

tento,

abych

ti

v-

domo uinil k radosti, že se Tábor náš dle vle tvé hradí a píkopy ohhání, a vrných že tu denn pibývá. Silnou mám nadji, že nám tady pevné útoišt zroste pro všecky, ježto se dosaváde v protivenstvích kolácejí. To jediné pání

nám

zbývá, bys

i

ty,

ote, mezi námi

byl,

jakož

mnohé slovo tob sviti ml, kdybys aneb sám pijeti, aneb Svihovského k nám vybych

i

— —^ 342 slati

(o>

mohl. Mikuláš Husinecký

Zaalo

se minulou

—

stedu zase

Ale nerad

tetí jednalo;

v dobré

vým

vc

milý

Bh

Pán

kyselosti

vc

po

zda-li

by

aby se o tuž

bych,

sám

ví,

ped dvma

se obrátila, jako

krále

odložena

ehož ovšem Mikuláš nemalé

z

okusil.

volení

o

jednati, a jen žes ty pijeti nemohl,

jest,

mn strachy.

psobí

lety pocti-

Korandou, když tady královských práv ne-

božtíka Václava

proti

Mikuláši

aneb jako

hájil,

Pán Bh sám churavostí na lžko porazil, aby se tvj lepší úmysl s královstvím naším nezmail, kdyby Husinecký byl povýšen. Ui,

nyní, an

t

cokoli za dobré uznáš, a tak

bude Pán

Bh

s

námi

a svatá jeho milost." v

List chvíli

v rukou drze

v

v

v

Zizka jeste dlouhou

na jednom míst, a bez petrže na písmo

hledl, akoliv je byl tiše

^

r

stal

peetl.

již

Benk

cekal

na promluvení.

„Tedy ješt rozumu nenabývá ten pán z Husince?'' jal se

konen

staec, plný myšlének, po-

zvolna a jako pro sebe mluviti.

„Ješt za bludikou

se honí, kterouž pošetilci královskou korunou na-

— Ta by tedy palma vítzná zrostla z krve muenické — Ten chtivý Mikuláš — A moje sny zývají?

?

!

moje krásné, blahé sny!?"

Hluboké vzdechnutí vydralo se slovech z prsou.

V zápasu

s

mu pi tch

dležitým nálezem ui-

"

—

<9

nil

343 6y

staec nkolik krok po komnat a potom se

opt

zastavil.

„S jakou tží nám víš

— v Plzni se

jest

jako já," promluvil k

Bekovi.

udržeti,

„Té

zdejší

eledí úsvit pravdy psobí bolení oí, a Bohuslav

Svambersky

— Trojice

svata nan nedopus, abych

—

sním na soud sešel! ten zástup svých okolo msta napoád rozmnožuje, a v šesti dnech

se

je

pímí „A

kala —

naše u konce."

kdyby nás " prohodil

i

tíse okolo hradeb neuma-

Svihovský

— „je se nám zrady

mezi hradbami co strachovati."

„Dobres povdl!" dosvdil Zizka. „Podoba se tedy, že

bychom

bor se uchýlivše

radostn na

prospchem

— akoli

nezní, jak

zprávy

uinili,

na Tá-

Chvalovy tak

Avšak

jsme snad oekávali.

na všech velikých mstech, nám

Plzni, jako

pedce mnoho

s

záleží.

mohli, majíce jich

aby aspo Horu

Jinak bychom ústa otevíti

ve svém pátelství!

Bh

osvítiti

ráil

— jen

Tak jen ta

Zik-

mundova pokladnice aby k nám pipadla: hned poletí

menší

msta

„Nuže tedy poslala

—

za ní a

petme

vc list,

dobrá zroste." kterýž

nám Hora

„Nouze nás ovšem vhlasnosti uívá; ale ti pravovrní rudotepci sedí proti nám dosavad v tak velikém prospchu, že tžko jest se

nadíti,

aby se

"

.

—^ 344 SS'— vlí

dali naší

jaké noviny

Musíme

íditi.

nám

nahlédnouti,

poslali."

Benk

I rozvinul

pedce

ale

druhý

a zaal ísti.

list

—

^^Insigni ac celeberrimo

„Cože?" zkikl Zižka, okem divoce po papíiu mrštiv.

„Insigni

ac

— latina?

Trojice svatá!

—

v

mnou žerty? Nevdí

tropí se

celé

to

Cechy, že

nenávidím, co latinou sluje?"

„Snad za píinou, kdyby rukou pišel

—

„Já nemám žádných vzcházejí

a

list

do nepravých

"

rostou

tajností!

ped oima

Skutkové moji

všech vrných,

a cokoliv se mnou jednati chce strana odporná, díti

se musí zjevn, beze všech záclonek.

K emu

mnou mluviti jazykem nepirozeným ? Já nechci nieho míti slatinou!"

se

peopt k Bekovi

Prchliv po tch slovech po komnat cházel,

až

pak se po

chvíli

obrátil.

„Ml mluviti;

jsem nepokojné spaní,"

„denn

zrstající

pée

jal

se

jemn

a kvaící na nás

nesnáze mi tžké"noci psobí. Dnes je mysl moje popudliva píše

— nehorši

se,

brate

!

— Kdo

pak mi

to

perem latinským?"

Benk

peetl

Moravec, pastor

podpis: „Theobaldus, dictus

fidelis.^

—

—

345 S>

•S

^^Pasfor per/idus !' zamumlal starec.

..Neumí

knz ? —

Co pak

krásn

se krátce a

chce ten

podepsati

:

fidelis?'^

A Bíenk

ísti

se

jal

eštin znl „Knz Theobahlus jménem

latinským, jenž by v

kuláše z Lukova,

Kutných —

rách

„Trojice

— ,,Ten ?

sn-

krev do

Moravský Mikuláš mincmiTa divá pijavka na tom nejco

eské zem ?

oudu

do Píbrami po-

byli

jej

Theobaldus

„oznamuje Janu,

v

,"

v

na

etl

eenému /

^

to

Benk,

>•

Zizka z Trocnova,

pá-

jakže mincmistr Mikuláš, pamtliv bývalého telství,

v hodin Bohem osvícené,

z Trocnova

— srden

diné

dojíti

—

politoval,

jej

totiž

Jana

v tenata

že

á-

a jakže pro to jich bývalé pátel-

belská upadl, ství žádal,

—

dále — ti!"

ti pak

„Knz

mu

vrazila se

Dávno-li pak tomu,

slaU?

na Ho-

zkíknul Jan z Trocnova,

nejkrásnjším

,

Mi-

slovutného

mincmistra

nejvyššího

svatá !^'

strem na Horách silnjším

tmito slovy:

asi

*'

a velikým pohnutím

dých tváí.

psaný jazykem

list,

aby se na cestu lze blaženosti

po nížto je-

obrátil,

na zemi

na nebi."

i

Dále vyobrazoval Theobaldus náramnou zpoustu,

do

eskou

níž

bludai a

uvrhují,

beskou, jakož

i

pro

zaklínal

temnost

rozumu zemi

Jana pro odplatu ne-

pro trápení pekelné,

aby se od-

:

—^

346

S>—

ekl památky upálených kací, uvrhnul

do

lna pravovících, kdež

mistr radostn uvítá

hích ped

ných

jej

minc-

k odpuštní všech zpácha-

i

trn

královský

S rukama založenýma, když nnou, stál staec,

s

—

uvede.

hlavou hluboce sklo-

byl

i

již

kajícný pak se

Svihovský dopis

peetl. Mlel, a zdravé oko zamhouiv,

oudem nepohna, podobal

nému

ani

avšak

se letitému,

sil-

nad nímžto erná boue a slunení

dubu,

jasno se pehání.

Pozvolna

myšlénky jeho

až pak

pohybovati,

zaaly

jeho

se rty

v

tato slova

zrostly

„Znám

já

nebyla ona povolnjší mezi nima povstával. zely

nám

má —

mnohý boj obou vznikaly a pechá-

nežli

V

krásné sny o šastné je nekalilo, nic nás

pravdy, jemuž

lebku Mikulášovu;

divokou

tu

zemi

eské

—a

nic

nerozvádlo, nežli svtlo

dávnoletou rouškou

jeho pivyknouti

a

nemohlo.

zahalené oko

A nyní? — Je-liž

kde

místa, kde by se pravice naše spojily ?"

„Beku, pestávce, statného ,jVíš-li,

zaslíbil

a

pro

brate!"

vrn

zvolal

hlavu povznesa, jiskrné

vc

národní

co hodlám zaíti? sloužiti

po malé

oko

soubojovníka

Já

se

eské zemi

ped

— ne

na

upel.

boží tváí

sob,

ani

svým anebo prospchu svému; musím všelikou hokost polknouti, kteráž se

náruživostem i

—

synu

— —^

cest namítne. Ty,

mi na

té

mou

srdce

i

347 S>

mé

;

Beku,

tžko mi hnv musím budu se

—

„Uiii tak, Jene!"

zvolal

Benk,

dostojno

nepátel našich.

cokoliv

Uciii,

brou a spasitelnou

vc

pak Švihovského

se

ucházeti

jest,

s radostí

služb a

pravice starcovy se uchopiv. ,.Ve

i

1

Hor Kutných ucházeti!"

o pátelství

boží

mysl

i

poznáš, jak

ty

a pomstu pemáhati jest: ale

losti

znáš

rozum pro do-

ti

podniknouti káže

koeny

krev

mi-

píze

o

i

s

— nech

podnikání

na-

ped Benešovem, u kížové

ce-

šeho zavlaží."

2.

Dv sty,

stála

hodiny

malá

z nedostatku

sice

písteší byla

jiného

pocestným, kdož do

neouhledná

i

msta

krma velmi

tjT jezdc na

krmu

nejdíve vidti.

rovinu

V

ale

vítána

doraziti nemohli.

Slunce zanikalo za tmavolesé hory, stup

;

dojel,

an zá-

odkud

bylo

náhlém soumraku tonula

msíc na jasnou se pedmtové v podob také ohn okolo krmy,

krajina zdálenjší, a teprva když

oblohu vyploul, jistjší.

tak že

ném

I

míhali

vjskytly

stny

a stecha nízkého

dvojsvtlí

dého plamene

se

stavení v podiv-

— stíbrolesklého msíce — ze

tmy vystouply.

totiž

a ru-

— —^ Vdce jezdc

348

zastavil

v dálku upjav, bedliv ke

„Tam

jsou

již

„a jest jich

viti,

S^'

kon

krm

noclehái,'^

a bystré oko pohlížel.

hodná hrstka,

asi

pak mlu-

se

jal

pod

se

že

stechu vtsnati nemohou. Nebo, nemýlím-li

ohn

rozdlali

pod

na zápraží, jakoby

nebem

šírým

Kdo

hodlali.

ztráviti

se,

chladnou noc to?

—

Máme se jim vyhnouti?" tázal se dále, a když mu nikdo odpovdti si netroufal, sám zase do„Až posud

ložil:

jeli

jsme cestou rovnou

budeme nyní zajíždt. jazyk za zuby,

Pi

a

a

se

i

—a

S Bohem dále pokojn rozejdem

Spoleníci jeho okolo

mstští

zvdav

oh,

jeli

l'^

v patách

zbrojnoši

žoldnéi,

byli

na cestu hledli,

to

se

ne-

držte

ped

tom pohodnuv kon, klusem stanul

krmou. Mužové ské

a

—

za ním.

barvy královjiž

vzchopili,

odkud k nim klusot

koní zalétal.

„Pochváleno

vdce jezdc, kojn

budiž

vida,

že

jméno se

Pán!"

hosté

zvolal

krmy

u

po-

chovají.

„Až na vky vkv!" odpovdli odnci jedním hrdlem, a nkteí se pi tom pokižovali. i

„Není-liž mezi vámi

dl,

je-li

krmá,

aby mi

pov-

místa pod jeho stechou pro pocestného

rytíe a ti zbrojnoše?*'

349 „Dovedou-Ii

penocovati,"

snad

i

52

v míru

zbrojnoši

se

zbrojfíoši

odpovdl

— ohn, „niohl by

hlas u

náš pán místeiía pro pana rytíe zjednati."

,,Kdo je váš pán ?-

„Rytí Hynek Dohalskv/' ..Aj, to se mi nemohlo píznivjšího zna-

vdce

mení na cest vyskytnouti!" zvolal

„Hynek Dohalský k

nmu

a

vyite

—

radostn.

rodi Kutnohorský? Vejdte

Beka

pozdravení od

Brozan-

ského."

Pi tch

slovech slézal

již

okamžení objímali se na

kolik

i

s

kon. Za

prahu

n-

chatrného

stavení dva pátelé, a brzy na to odcházeli z

krmy

poslucha v

horli-

v

bez

tichou krajinu, kdežto

vém hovoru

Oba jsouce

vylévali srdce svá.

zahaleni

teplým jízdeckým pláštm a rozeháni radostí z nenadálého shledání, nepoznávali,

že

mrazivý

vítr

krajinou vál. „vSest úplných let

nepohledli," jal se

Bh,

drahn

,,Kdož tak

Benk

Hynku, jak se

šich tak

a

as

mže

nejinak se

ubhlo, co jsme

to

do

oí

„Pro dobrý

mluviti.

dalo,

si

že vazba duší na-

jako ztrhána ležela?-'

ptáti

mnou

se

vného

ízení:

jsi jednalo?*'

Pro

odpovdl

pítel s vážnou mírností. ..Ostatn jest píina, pro nižto se

cesty naše rozvtvily,

povdomá."

tob

i

mn

dobe

—

350

<S

„Jakže, píteli? Naše poslední roztržka

betlémskou

kaplí

kládáš býti

—

to

ped

mladické nesrozumní po-

píinou našeho dlouhého rozlouení?'' uení,

„Bludné svatou víru

jíražto

podrývati chtli

jste

mou, nemohu mladickým nesrozum-

—

nemohu Bloudíš ty snad posavad po cestách kacíských? Já se až po dnes radoval, že jsem tvého jména mezi hajiteli kalicha

ním nazvati

to

!

neslyšel."

„Ono mezi nimi také neznlo" — odpovdl Benk s hokým ponkud usmáním. „Benk Brozanský ukryl se ped svtem, co byl z Prahy odešel

;

ale

pomnní na

vždy novou

jeho, a

povst jméno

„Bh

tebe zstalo živo v srdci

silou se množilo, kdykoliv

mu

tvé k uším donesla."

m

za

vyvolil

bojovníka víry

své,

a bez hrdosti mohu íci, že jsem nelenil na sva-

tém

bojišti.

Pod mou a píznivce mého, pana Ko-

nopišského, správou bj ly

u Knína na po

zb

mé hlav

Mým

vedením

to

husitskou

bylo

šlo,

ztrestali

sbory hornické, kteréž

vítzn

udeily, a kdyby

nebyli by

Kouim

a

Prahu

spatili.

eládkou jeho

naplnili šachty svatomartinské."

„Tvým vedením?" optoval Benk,

a

oi

jeho se jiskily, a pravice tiskla pod pláštm ru-

kovt pádného mee. „Pisám Bh!

tys

nebyl

nadarmo ve školách Pražských a nauil ses

dle

—^

351 S>~—

s

krajany jednati. Tys také snad Horu na-

bídnul,

aby kopu j^roš za hlavu husitskou a tí

ceny za

božího

služebníka

veliké

echách

po

peji, abys

mšec

„To bych Bíiamonu

a

Nynjší

netoužím.

cti

jsem v Píbrami

oblehil."

zemském

má

cesta

lov,

však

je

a bezpeí ušlechtilé panny. pro

dceru Miku-

spanilou

kterouž tam

láše z Lukova,

hodn

Kutnohorský

na

nyní

jedeš-li

také pál, akoliv po

si

služba rytíská ke

Byl

Tvé jméno bude

platila?

—

byl

ponkud chura-

vou zstavil, když se za novým úadem nejvyššího mincmistra do

Benk boj, a

Hory

ubíral.^

myšlénky jeho bloudily

létaly do

tžký

neodpovídal. Srdce jeho vedlo již

po

Hoe

i

za-

Plzn.

„Co dlá zeptal se ho

„Cho?"

tvoje dívka

— ili

mám

íci:

cho?"

Hynek po malé pestávce. usmál

se

Benk.

„Myslíš

paní

smrt?^ „Nemiloval

zd

jsi

dívku, o nížto

jsi

jako o

hv-

života svého bájíval?"

„Ah, myslíš

ty

mou

Jitku? Ha,

ha

— to

je

píbh, jenom že trochu umrlinou zavání. Chceš-li mne poslechnouti, odtrhnu záclonu se srdce svého, jakož ty myšlének svých pede mnou netajíš. Miloval jsem dívku na hrad sou-

veselý

i

sedském.

Diamantovým poutem byla duše

moje

— —S 353 pipoutána k duši tak

mi zdálo

se

Avšak

zniiti. i

ohnm

zatele,

Si

— nebyla

netoliko

nového uení,

by mohla

láskou

zahoela duše má.

se

událostí.

V

tuto

dívce,

—

vazbu nýbrž

mj

Život

mé

snášel

se

hlukem veej-

a

duchu vidl jsem dobu, kdežto

mla

vyvinouti

k

lidská

slovem betlémského ka-

mezi tichým domovem dívky

ných

moc

a nižádná

její,

národu

síla

eského,

byl

i

pi nm v potebách co vrný syn. A sotva do Prahy povst piletla, že mistra našeho, na vzdor slibu císaskému a listu prvodnímu, v Kostnici uzaveli, již ihned s odhodlanými pátely jsem za ním odejel. Jakých

jsem hotov,

státi

krok jsme tam k niti

osvobození Husa uinili a

chtli — byloby

dlouho a snad

i

nevhod vy-

pravovati.

Nejednou prodral jsem se k

do vzení,

mužná odhodlanost

ale

moje zámry. krví

zalilo

nmu

až

jeho zvrátila

Spatil jsem ho na hoící hranici,

se srdce

jsem písahu,

ui-

vrným

mé,

a

zstati

v oné

chvíli

hajitelem

složil

památky

srdnatého, ale nešastného uitele. Vrátil jsem se

do vlasti. Rozervána byla duše má, a chtje nabyti úlevného

balzámu

jsem se k andlu lásky

inu

blaženost

sivá strašidla

v bolestech svých, své.

utekl

Ale moudí, o dce-

pehví rodie postavili se jako dmezi mne a dívku, žák krvosvdka

Kostnického vypovzen byl z hradu, a Jitku nu-

— ~(3 353 tili

hocha

na

ped a o to

na

dve

Ale

zapomenouti.

že nesrní

myslilo,

S>

zapomenouti,

bláhové

mí

jelikož

hvzdami vrnost bylo slíbilo, nyní pochopiti nemohlo, pro by nové uení víe v lásce naší pekážku dlalo. Myslila na nebeskými

bláhová

— myslila,

potšení zpsobiti, mluvil

sousedem

srdci

již usmáti.

vedral jsem

fanliv

pkná

ležela

v

ale

;

mohla se

Ha

prkýnek.

satku

jí

s

chtl

bohatým

bylo trní uvázlo, a ne-

jí

— zou-

hradu

nevsta

do

ale

;

studená v postýlce ze šesti

—

ha

,

o

jí

— otec

Pišel den svatební se

a

bílá

se

trápila

byla

to

svatba

veselá

—

veselá!"

Benk

Hluboko ukryl

Mlky

nho

šel vedle

„Tys

tedy

byl

Hory?"

vracíš do tele tázati.

tváí svých do plášt.

pítel.

již

v Píbrami,

nyní

a

se pak onen po chvíli

jal

„Jede mincmistrova dcera

s

se

pí-

vámi?^'

„Jede." ,,

8

Aj,

vámi

to

— nebudu-li

oí svých na v

srdci

ml tedy cesta letmo utee

!

Pojedu

pekážeti. Jinak se neboj, že

dívce nechám. Potrhány jsou struny

mém, na

nichžto

píse

o

milosti a lásce

znívala."

„Kam ,,Do

to

jedeš

pes Horu?"

Hory jedu

,

píteli

né náhod, že díve dceru IX.

,

a

žehnám šast-

pana Mikuláše z Lu-

23

-—& 354 poznám,

ková

6i'

ped

nežli

—

otcem

poklonu

svou

složím."

„Ty?

—A

budeš

co

u

mincmistra

pohle-

dávati?"

„Nesu mu poselství od soudruha mladších od Jana z Trocnova." jeho let

—

v

^

„Od Zizky? s tím prznitelem

,,Jan

— Pro

posvátných

jsi

zákon

co

máš

ty

jednati?"

d-

tak vtipn pokestil, jest

pí-

zkild

„Ha, zrádce!" horský, a

Bh!

— odpovdl Benk

z Trocnova"

razn — „jehož tel mj."

v v

vecny

odskoiv od

hnviv

pítele,

syn Kutno-

nevdomky

sáhl

po mei.

„Zrádce?" optoval

Benk,

hrdým krokem k nmu pistoupiv, pronikavým okem do „Koho jsem zradil, pane tváí mu pohledal. a

—

Dohalský?" „Tys v nehodném zakuklení,

k

skou,

srdci

mému

se

piblížil;

s

tváí pátel-

ale

vrný

syn

církve nesmí s tebou obcovati!"

„Já jsem veejn,

pede tváí veškerého

svta, život a statek svj pro vážil!

ho,

vc

utlaenou od-

Já iny své poádám vedle poznání své-

a jméno

Beka

Švihovského

platí

za všeli-

kou ctnost rytískou po krajinách eských."

—

— „Co mluvíš

,^

355

S5'

o Švihovském?-' podivil se

znova

onen ale dlal, jakoby nebyl otázku ani

Horník; zaslechl.

„Nemže-H svdomí vati''

— vece dále —

„vyrvi všelikou památku pá-

našeho ze srdce svého, a z krvavých ko-

telství

en

uvi

jejích

— Ejhle,

hovský

!

vnc

si

Anebo chceš ješt žiti?

mnou obco-

se

tvoje

— Odložil

a pijal jméno otec obdail.

i

Tu

tebou

stojí

jsem jméno

statky, jimižto

Svi-

pstounovi,

mj

královsky

— náel-

tebou

ped svtem

Poj

Benk

po

m

ped

stojím nyní

ník strany zneuctné

t-

z našeho setkání-se

více

ped

tu

elo právo vící.

na

slabotou

a vrhni

m

i

své-

v okovy,

volí hlav

korunovaných.

Horníku

Obec tvá za sprostou hlavu kopu g-roš

vyplácí

!

:

za

mou

hlavu, za tu vzešlou z králov-

ské krve Václavovy, dá

ti

snad také královskou

odmnu!" S iv,

rostoucí horlivostí a rázností slova dokon-

obrátil

se

Benk

a

na

odchod

se

dával.

Ale kroky jeho zastavily se úžasem nad nenadálým divadlem. Ani nevdouce byli totiž oba muži

na pahorek

došli,

s

nhož na

táhnoucí údolí vidti bylo.

plynula jemná luny

záe

hojným poetem vesnice, a prázné

Z po

krásné, daleko se

jasné,

modré oblohy

krajin,

kdežto

se

statky, hrady, pusté háje

luiny stídaly, nazad ovinuty jsouce

—

356

-(2

(5i

Ozdobou

pásem stíbrotoké Vltavy.

skvla

krajina tenkrát nevábila;

divnou jasností, že

bylo jako v

ji

pozemskou záí osvtleném

V hlubokém mu

kteráž

jinu,

—

stroji

zamlení hledl krásy

dle

i

až pak vzdychl:

,,

Krásná

letní

jsi ty,

ovšem

jarní

se

ale tak po-

arovném, nadvidti.

Benk

na kra-

povdomá

zem

byla,

eská!"

nm

trudn Hynek,

bez pohnutí oudu v tuhém vnitním

boji stoje, více

„Ba, krásná!" opáil po

na mysli protivnými nápady zanesen, nežli v podledu na krajinu pohížen. rod

ji

rozrývá!"

„My se

dva o

k nmu

hádku nepovedeme,"

to

Svihovský,

eskou

zemi

— „Krásná — ale vlastni

„jestli

rozrývá,

obrátil

vaše nebo naše ruka

tom hodlám promluviti

o

panem mincmistrem. Zem naše uinna jest božím dopuštním jako prbírnou istého a neis

stého,

my pak v

stojíme, že

zlato

ní

ze

ryzí

dvou stran po

té

nadjí

s tou

stran poplyne, ku

které jsme pistoupli."

„A o

myslíš

že

bude

mincmistr

s

tebou

tchto vcech vyjednávati?"

„Jedu k on sám aneb s

ty,

nmu

za

dvrník

píinou

listu,

jímžto nás

jeho na spasitelnou cestu

pátelskou péí poukazuje, a kterýž u sebe jaká

list

prvodní chovám."

"

—^S

S5~

357

nedvrn

Hynek vrtl

hlavou.

— „Mluví-li

Mikuláš z Lukova

o porovnání,"

mýšlí

nazpt v pevnou, blahodatnou

uvésti

vás

vece, „tedy za-

kolej povinností starých, nepokojnými hlavami zru-

šených, a skoro bych

abys do Hory ani

radil,

ti

mysl tvá schopna zapomenouti na

nejezdil, není-li

bludné kacíské uení, a

—

víe nemá býti pekážkou, kde o blaho národu bží!" skoil mu Benk do ei. „Aneb-li skuten strana vaše na est a štstí „Smýšlení

echv

o

nezpomíná, ježto

obojí

kácí? Pak bude ovšem tžko ale z úmyslu

vra byla

mého

moje, že i

vc

m

i

spíše

opony utrhne,

pedce

nic nezradí!

D-

naše zvítzí, je pevná, jakož

uvím,

nežli že

„Nerouhej se"

vámi vyjednávati;

s

láska má. Ta mi zstala

a protož

nad hrobem se

vrnou do

smrti

—

hvzda s nebeské doufání mé zklame."

že se

m

— zaal

jej

Hynek

kárati,

ale

mu na rtech umela. Práv v tom okamžení letl ped nimi prostorem nebeským slova další

plamenný

chomá, jakoby

k zemi hvzda

padala.

z

nadvtrných výšin

—^

358 S>

3.

„Zabte je v Plzni,

!

— jsou

kacíi

to

Já

je

vidl

otc

fran,-

v zástupu

ped

!

když na klášter nábožných

tiškán outokem hnali!" Takto se ozval rázný hlas

krmou, a u prosted zbrojnoš

mý

rolník, jenž byl cestou

kem ke

krm

se

zaznlo na

a v rukou se blýskaly

„Co

unaven brzo za

Be-

pirazil.

„Kacíi — kacíi!" úst,

nezná-

zjevil se

ze všech

to

mee.

Kdo zpsobil ten povyk?" ptali rytíové, picházejíce práv zas ke krm. jest?

— ten

„Cizí rolník

muž

avšak rolníka nebylo

najednou;

vidti.

Nadarmo

mezi hlukem,

tady!" odpovídalo nkolik

se po

aniž

kdo

nm

již

nikde

otáeli.

Byl zmizel

vdl, kam

se byl pod

lehkým závojem lunoskvlé noci

obrátil.

„Chovejte se mírn!" jal se Dohalský k zátento jede s listem

prvod-

ním do Hory k nejvyššímu mincmistrovi,

aby se

stupu mluviti.

„Rytí

porovnání stalo mezi odpornými stranami království

eského, a

veliký

S i

osvítí-li

nebe mysl jeho,

zroste

prospch obcím právo vícím." podivením,

nedvrou,

chtivostí po zisku obklopil

s

utajeným

hnvem

Horský sbor ti sou-

— —^

;

359 S>

druhy posla kacíského,

va/b,

drže jich jako u

an zatím rytíové pod stechu kráeli.

V

celé

krme

veliká jizba pro ložnice.

V

nacházely se

všeliké

hosti

dv

píhrady

a malá

krmáova

prostranné jizb bylo uchystáno stláni

pro rytíe a nkteré vybranjší zbrojnoše

krmáka

byla

—

slen

pocestné

a

ložnici

;

dvma

jejím

služkám postoupila. Rozhodivše teplé plášt na slámu, se

oba mladí

Beka

muži

k nonímu

spaní dlouho míjelo.

jeho shledáním pítele,

chystali

odpoinutí

ale

;

Pohnuta byla mysl

horlivou rozmluvou,

zpo-

oekáváním dn budoucích. Živá jeho obraznost uvádla mu na oi všechny osoby, s kterými kdy na jevišti svta

asy

mínkami na

hrál a slzel

—

s

minulé a

kterými

se

byl miloval a potý-

kal.

A

na,

jako utšující andl, postava milované dívky.

Tváe bylo

nžné

z

davu rozmanitých obraz tchto kynula

její kvetly,

to

celé ono

srdce,

oko se lesklo, útlé,

oddaná,

ústa usmívala

vnadyplné

tílko,

dtinská mysl

vroucí,

— bylo

to

ono drahé, milované a milující kvítko, jež nemilosrdná smrt

ped asem

zchvátila.

Nyní však zaaly se mu obrazy ped oima v podivných, nestálých tvánostech míhati, a když kohout poprvé zazpíval,

spustila se

lehynká di-

—^S

©-—

360

mota na zemdlená víka jeho,

ped

otvírajíc

ním

bájenou íši snv. octnul

I

na vysoké hoe.

se

vrchu roztáhlého

dva muži k

Zuiv

etní zástupové,

stáli

ným zrakem vzhru

každý pro na sebe

pohlíželi bojovníci

n

své

pátely.

zbra che-

;

ránám.

k rozvztekleným

zástupm

teskné oekávání oužilo prsa

chtl na

plamen-

s

huení boue, a ramena

jejich jako

se již napínala

paty

hledíce, kdežto se na vrcholu

boji hotovili,

stla v rukou

Okolo

Veliké,

— Benk

a strany odporné rovnati, ale

volati

ouzkostí nemohl slova z prsou vyraziti.

I

vrhni'

se mezi bojovníky a chtl jich míiti; avšak ble-

zrak jejich mu odpovídají, mu stojí na ele.

sky Pot

Tu

se v oblaku sivém panna k zemi snáší

panna milostného pohledu. její

— Benk

moc

ale

jako blesky a prolétly

mu

z palivé

— on

dol, a

tisíceré

rány

nohy po

„Jitko! Jitko!"

i

volá k ní o po-

oi

klesá

její

zahoely

Krev

prsami.

nm

oupí

—

Ržemi ovneno elo

poznal Jitku svou

a ruce po ní rozpíná;

valila

hrozíce záhubou.

padá

i

se vys

hory

šlapou.

Benk

zoufanliv

—

a protrhnul se ze sna.

saje

„Co

je

jím,

aby

tvou."

ti?"

mluvil

procitnul.

nmu

potá„Divní snové dsí duši k

pítel,

—

Se-

361

'iS

skokem opustil Beiik lože. Potem byla tvá jeho. StraHlivý obraz tkvl mu

ped oima,

1

nemohl se ho

zbaviti,

zalita

ješté

vyd-

kamkoli

šen po temné, mfiíccm poloozáené jizb se otoil. promluvil

,.Zpamatuj se,"

„abychme slenu

„Radji zprudka.

a chce

té

Poj

muírny!"

do

„Na

m

neprobudili.

slám

na

opt

ulehni."

odpovdl

Benk

a

sít

roztáhlo peklo

hnusným škádlením

o poslední

srdce mého, o milostnou památku,

nebesm

se tady sám, já se k

zase Hynek,

své,

poklad

oloupiti.

Vyspi

uteku.'"

S tmi slovy zahalil se do plášt, a vtiskna do ela pilbici, z jizby odešel. Za ním otevely se dvée u vedlejší ložnice, a mezi nimi zjevila se služka mincmistrovy dcery.

„Volal jste

vy,

na šlechetnou

pane rytíi,

slenu?'^

„Odpros „ve jménu

velitelku

mém

svou,''

a pítele mého, kterýž pod touto

stechou u veer jako host snu hlasit o dívce ušlechtilá

slena do

snílek nebude

A do

ji

v skutku

krmy

tepetavých

odpovídal Hynek,

pibyl a kterýž

ve

Xech

ale

milosti své mluvil. jitra

v pokoji

v>'trvá;

divý

déle nepokojiti!'^

hodlal

nevrátí.

hvzd

tichou nebes opona.

Noc

Benk,

že

se

po

jitro

byla krásná.

Milionem

pnula se

nad zemí

protkaná

— — „Byl

to

©'

363

výtvor zbouené obraznosti

vidní

jste vy, nebesa,

Benk

mluvil


na mne poslaly?"

strašlivé

sám k sob

— anebo

„Je-liž to po-

hlasit.

dve vná vaše svtla za svdky vyzýval? Neml — nemohl jsem toho — Duše má se uinit? Nedejte mi bázní jsem v pevné'

kuta, že

zajíti!

padající

lekla

mé v

hvzdy;

Pro

zatásl jejími koeny.

nížto

m

zuivý obraz

ale

nezklamala víra

mi

má —

Znal jsem

bojovníky

kteráž mi do

i

— pro

mi

oi?

tygici uvádíte na

hoe, akoliv

na vysoké

jsem jednoho z nich nikdy starce z Trocnova

jedinou,

tu

hrobu zachovala vrnost a milost svou tu drahou jako hladovou

dívky

nevidl

— znal jsem

divokého mincmistra.

A

což

mezi nimi chtla Jitka? Zoufati bych musel ne-

dvrou ve

v celé pokolení lidské

svaté

zjevení,

touhy naší

spoívá."

nevdl,

že Jitka v

hrob

Benk

tichou

neslyšel.

Ranní

Rychlými kroky popocházel krajinou.

Hodiny

vítr toil se

V

míjely; on je

cliladn okolo

duši jeho nebyl

šení

ji

svíralo.

rozum,

v nebeskou pomoc, v zdaení

— kdybych

—

— v lidský

krmy;

ješt vešel mír,

on a

to

necítil.

divné

tu-

Mysl jeho byla plna divných zá-

mysl. I dostal se

konen

zas ke

viv se na zápraží, zstal o

krm,

a zasta-

stnu podepen

státi,

--<S 3tt3 až okolo

Tu

nho

za

—

—

"

O*-"

v«ecko živo

jitra

napoád

teprva jako ze sna,

zaalo.

býti

skliujícího^

jej

vytržen vešel pod stechu.

Temi

a

širokými,

trochu nízkými okny pa-

daly již ranní paprsky do prostranné jizby. Bylo

v

uklizeno

ní

pohotov

a

,

Kutnohorská slena

— spanilá

vnad panenských,

plna

stála

jež

nou

ve prach

milosti,

Tu

z nich

zbledly, vlasy

„Jitko

^

mráz

mu

ze

— mluvil

se zázraky"

—

projel

vyklouzlo

v

f

Sali

?

„Zpamatujte

vážn k

Hynek,

slenu

se,

nmu

pistoupiv,

—

,,A tys podvodný,

Benk.

oudy jeho.

rt zmodále s ro-

—

anebo

jsi

pane Svihovský!'* promluvil

pošetilostmi. Ušlechtilá

nejvj^ššího mincmistra

zdravém

jsem pozbyl smysl

..anebo

v

muži

na

me posud strašlivý sen skuten, Jitko má?"

svých to

se ježily a

temným

když padly na dívku,

Tváe

hrza.

výrazem

stoucím

do dveí. Divým,

jeho, a

— Jitko!"

„Djí

dralých.

mladé,

ped knž-

jako

ní,

aksamitu

ale

;

kozí

sklonilo.

Benk

vstoupil

plamenem hoely oi sršela

krm

ped

srdce byloby se

citlivé

pocestné,

leskavého

Stála tu v chatrné

neutajilo.

štíhlá postava,

to,

ani

vykládané roucho z erného

k odjezdu

tu

panna

ábelský

„Jedna jenom na

„a neurážejte tato je

dcera

lhá!*' rozlítil se

svt Jitka Opoenská

364 OC^—

?S

a tu já znám

—a

zemela

ta

;

tuto stojí živá

—

krásná, jako nad chmurnou zemí vzešla dennice; ale

oko

hnvem, jakož nikdy

hrozí

její

mimo dnešní noc „Pro milost

m

boží, zbavte

ei

toho

poteštn-

k Dohalskému.

ce!" promluvila nyní slena

ho neznám, a

neinilo,

!"

„Já

jeho leká se duše má."

„Jitko — Jitko!"

Benk

zbavený, a chopil se za hlavu,

smysl jakoby chtl pe-

svdení

nespí.

nabyti, že

zvolal

je

živ

a

jako

— „Není-liž

útchu šeptával? Není-liž to tvá tvá, z nížto mi útcha svítala ? Jitko zalkal dále, a slze mu vstoupily do oí. „Co se to s tebou dlo?" Ale dívka neodpovídala, nýbrž kvapným krokem ho minouc z jizby odešla. Družky spchaly v patách za ní. „Vidíš" promluvil Hynek s hrdostí vítzného právo vrce „takto celý život svj lapáš po stínu, po snech, po klamných podobách, a sob sám tvj, co mi

to hlas

'•'

!

— —

záhubu,

stroje

Protrhni

uvrhla

se

—

vrným pátelm

z omylu, do

nhož

t

žalostí.

snplná noc

a pihotov se na cestu."

S tmi

slovy jej o

samot

„Pihotovím se na cestu cestu,"

strojíš

promluvil

sklíenou.

„Dj

se

pak

— na

Benk

vle Pán

zstavil.

po

dalekou teba chvíli

— já jinak

s duší

nemohu.^

—

— A

nkolik

za

Plzeského

s

Hoe Kutné, Horských odncv jakoby ho

365

Si'

okamžení

vidti

bylo

posla

temi prvodci tryskem uhánti ce-

k

stou

es

Ujíždl

zanechal.

plnoní duchové

sebou

za

daleko

an

zástup

ped

nimi,

honili.

4.

Mikuláš

z

Lukova byl

muž

skoro

veliké,

ohromné, svalovite postavy. Živa, popudlivá

i

ne-

ústupná mysl jeho jevila se v rychlé chzi, v hbité

v pohyblivých ocích,

reci, díl

akoliv

na váleném

života svého

se ho

a

pede ješt

veliký

byl

nebyl

poli ztrávil,

ani padesátý šestý rok choro-

bou a slabostí dotknul. Zdráv byl dosavad a

silen

u konání povinností svých, mezi nimiž pronásle-

dovám kací

po

pedu

stálo.

S pronikavým pohledem uvítal vyslance Zižkova. Bylo mu již vdomo, že pijel; nebo byl

Benk

díve knze Theobalda

pak bez prodlení dle

domnní

spasitelného

Bez

s

navštívil,

a

tento

mincmistrem promluvil, aby mu,

svého, návrat bludných

beránk do

ovince oznámil.

nadje,

malomyslný,

slovným tušením vešel

Benk

vyššímu mincmistru. Ze by se

s

tajným,

nevý-

do komnaty k nej-

mu

poselství zda-

— —

povstného hrdinu

i

366 O'

'S

ztyila

a veliká tíse spadla

Pede

plamenu.

hajitel kalicha

na statného

avšak pohledem

nedoufal;

ilo, jiz

—

s ní,

opt duše

se

jeho,

jako truska v oistném

tváí nejkrutjšího odprce nabyl

nové

odvážlivé

i

síly.

„Pozdravení upímné od Jana Trocnovského,

soudruha vašeho, vzácný pane, v bitvách polských uherských, jakož

i

k Mikuláši

jal se

pítele

i

zdravení všech bratr

Necht

tiché

domácnosti,"

spolu

i

uctivé po-

o

píhodách

našich."

povdl mnoho

„Jednooký vám svých.

v

mluviti — „a

nyní Polska a Uherska. Pinášíte-H

úplné poslušenství a oddanost v milost královskou

bude brzy po eci.'^

„Picházím na pozvání knze vašeho, velebného Theobalda, vzácný pane, abychom se o

vc

ushodli,

která

by zemi eské

nejvtšího

prospchu pinesla."

„O napsal,

té i

vám

již

velebný Theobald

byloby na ase, aby ta stará, jednooká

lebka rozumu nabyla. Nenatropila

ped

lety?

Na mou

písný Václav

svatou víru!

let

konm."

zpouzival

se

Zizka

již

— já

tolik milosti nabral,

pro toho míruplacha zbývalo.

rých

zeteln

že

dosti

nevím, kde

mu

vždy

jí

Za mladých proti

svár

i

sta-

moci a zá-

-—e9 367 „Tsi mne,

sob sám na pamt

že

v» jiz ped

^v

jak Zízka

vy

a

správu

království

našeho

skou i

v komnat,

i

Pozoroval ze stavu

se

klonící

Pipra-

kdežto se

mlo — a

hráti

t

nasih

osob jedno-

nesl.

asm,

vzácný pane, nejednou

8 vámi,

v táboe

sílu

tžce

pátely k

míem

jako

obcí

na

vbec k pádu

zanevíral,

r

t

dobou všeliké

protivil,

tlivých

i

uvádíte,

t

nynjší

nenávidl, útiskm se

voval sebe sám

S^"—

e-

vím, že

za tiché noci,

tchto vcech rozprávl.

o

zem

eské, že asové pi-

kdež bude statených rukou a moudrých

jdou,

hlav potebí

—

„Stj,

'^

stj

kam

Vím,

!

^

v

v

Pkn

bijete.

jste

v

v

úkolu svému ve škole Zizkove nazpamet se na-

uil ;

ale já

vám

obelhal. I já

pravím,

— že

vás mistr

bych byl vidl všechny ty vci pi-

kdyby

cházeti, jako on,

musely

panáku

pijíti;

dle stavu obce naší byly

avšak ony byly by nepišly, kdyby

upálený kací nebyl zlého semena naházel. jej

Bh

pjdou za ním." Prudkým krokem pecházel pi tom minc-

zatratil,

a synové jeho

mistr komnatu.

„Dovolte, abych domluvil, nežli pravdu ohledávati a

Benk

mínní

zaneme!" odpovdl

neohrožen, a dolioval na

mennými, jak clava

zavrhovati

již

pod

správou

to

slov>- pla-

bezdtného Vá-

smýšlení o budoucím panovníku mezi stavy

"

zemskými

dliti

aby Zikmund,

~e3 368

oi'

se zaalo,

a

o

— jak

Cechy málo

ješt u vtší nebezpeí neuvedl, bratra staršího vzelo. tajné posud

smýšlení

strachu

dbalý,

v jakém za

nežli

Roztržením

na jevo,

a

bylo,

království

církve vyšlo

roku 1418

již

byla by strana husitská snad Mikuláše z Husince,

pednjšího tehdáž náelníka Husových stoupenc, za krále prohlásila, kdyby nebyl sám knz Koranda výmluvností svou clava

posud

Zatím

ale

práva

živoucího

Vá-

volení pekazil a

to

Václav zemel, a

zásluhy

i

starostlivé

obhájil.

oekávání

Zikmunda nabylo jistoty. „Vrolomný, otálivý, nenárodní panovník nehodí se národu eskému/' mluvil Benk dále, stran

„v

vci nesmí nás žádný

té

rozdíl

víry

másti.

Co se naší strany týe, slibujeme, že se bez píkoí, bez násilí z vaší strany uinného, nieho nestane, co by obecní pokoj zrušilo. Slibujeme

V

tom se rozlehl divý

chrámem

eky

s

i

blízkým

jako rozvodnné

valil se

mincmistra.

nejvyššího

do

byl

totiž

chrámu a vínem rozpálený

Tam

uchvátiv

kalich,

slovy

Jako

k

až

k nectným

bylo to víno poslední, pláknul.

— Kací

pistoupil

potupnými

knzi

Jakuba,

ped

jekotný proud k Vlaskému dvoru, kdež bylo

obydlí vrazil

sv.

hluk

—

lítí

oltái.

ústm

jímžto

uchvátili

jej

piložil.

híšné

jej

Avšak

hrdlo

pro-

Horníci a napolo

— —^ ubitého

z kostela

pedsíní ho

píhod

vná Co

rozdílná.

Bh

odpovídejte!

mincmistrovi

pinášel.

muka!'^

rozlítil

jste mi

m

šachty

nejhlubší

jenž

se

mincmistr.

Švihovský? Slibovati a

pane

^Slyšíte,

na

ranami

tézkvini

vypravoval sluha,

této

„Ha,

vc

vlekouce,

dobili.

Takto zprávu o

369 S>

vás

abyste

pošlu,

je

Mlte — nepo hlav do

sliboval ?

slyší — já

plniti

na své

si

sliby

dobe zpomnl!'^ „Pro milost boží inažem promluvím!"

známý

— dovol,

a já

ote,

vtom za ním libý malými, postranními dve-

ozval se

hlas ženský, a

mi vešla do komnaty mincmistrova dcera.

—

„Spravedlivé nebe

mých!^

Ivá

zvolal

aniž

svém

pak v udšení

S laskavým úsmchem Mikuláš

dívku,

byla do komnaty

povdomý,

smysl si

dále

dcera spolu mluvili.

slyšel, co otec a

ona

m

nezbav

.

Benk, hrzou obma rukama

zakrývaje,

obejmul

s tímto

pohnutým srdcem

a

a odešel

vkroila.

dvemi,

Na

to

jimiž

vytrhnul

nejhlubší útrobu pronikavý hlas

Beka

z tuhého omámení.

„Beku!"

promluvila

s

velikou

vážností

„bute pokoen ped jediným Pánem, a seberte smysl svých, pane Švihovský! Já jsem Jitka Opoenská." mincmistrova

IX.

dcera,

S4

—^ 370

Oc"

„Mrtvá moje Jitka? Panna studená

vncem

okolo chladného

„Jsem

Jitka

dle

ela?" vle boží

s tím

tím

s

vncem

okolo chladného ela.'' „Jitko! Jitko!" zvolal

po celém

tle.

Benk

„Tys na živu

zachvl se a beze mne já

na živu a bez tebe? Pro veliký strašlivé tajemství léta

— povz

a

—

Bh, odhr

to

mi, co nás tak dlouhá

rozluovalo? Promluv, Jitko má!"

„Smrt moje byla dle vle Pán jen hluboká, dlouhá mdloba, z nížto pak milostí boží

k novému, kajícnému životu procitnuvši, pravou cestu k blahoslavenství jsem nalezla." a já vrhnul plamen do „Veliký Bože !

hradu svého, abych

—

oslavil veselou svatbu tvou,

a opustiv ddinu domácí,

veejného a mne

života. Jitko

vybhl jsem do hluného,

— Jitko moje

!

tys

na živu,

sebe oplakávati nechala?"

jsi tolik let

Opoenské

byl

ukonen onou

smrtelnou mdlobou, a cokoliv

dn

pozemských

„Život

Jitky

potom ješt nastalo, náleželo jiným osobám.

jí

Po-

raženo leželo bez vlády tlo mé, ale milostí boží

otevel se tresty

ped oima

zavrženc.

nebo jsem

I

mé vk budoucí a vnm na mne muka vná ekala, duše

byla srdce obtovala kacíi

;

ale

Bh

uinil milosrdenství s dívkou nevinnou, a popál jí asu pokáním na zemi napraviti, co byla na

— —S 371

S>

Pán

zemi bludného spáchala. Nábožný sluha til

mysl mou a

strhl

ných na

loži

tovníka, a

já slíbila

roušku

„A

tys mohla'-

koen

vného

Sli-

uení

jeho

zachovati se podle

— tázal

lásky

na

nehlásiti se

úžasem po všech oudech trhnouti

oí mých, oteve-

s

smrtelném pokynutím

a k jménu kacískému

své,

svt."

Benk,

se

trna

osví-

—

pro

rostoucím

„tys mohla vy-

kterou

byla

jsi

umela? Tys mohla vrnost porušiti, jejížto pana mé dráze posud jako andl strážce mátka

m

o ch ví vála?"

„Divotvornou pomocí boží a

radou

služebník jeho uzdravila se duše má. to utváil se docela jinak život

ke

mn

patnácte

dem

pravý let

otec,

kterýžto

k dítti svému

vrných Brzy na

mj. Pihlásil

se

z nábožného slibu

hlásiti

se

nesml

a

li-

la jsem churava napadala báze o život

cizím je zstaviti musel. B5

po smrti

matin,

a otce

jediného, sotva roního dítte. I odhodlal se k slibu

tžkému, ale bohumilému, a uistn mého života. Patnácte let nepivinul nou dceru k toužebnému srdci, ale trápení jeho; uvedl

mu dít nazpt

skou a uinil

vyvoleným

jej

byl

pramen

otec milova-

Bh

odplatil

náru

otcov-

bojovníkem

svaté

v

víry své."

Nyní nastala dlouhá pestávka. Jitka se zamlela, a Benk nemohl se odhodlati k otázce.

— —^ se

„A eho konen.

378

se tady

©'

mám

nyní nadíti?" zeptal

Oko díví zahoelo plamenem nábožného nadšení a spoinulo na milovaném druhdy kacíi. ,j

nici ^5

Vrn pomáhala na

a

mj

a hlas

na

lajícího

m

bojišti

Pán" — jala

nezstával z

Také

poušti.

s

se

otci

pak

milosti boží

na vi-

mluviti

—

hlasem vo-

vámi promluviti pohádá

duch a pedestíti vám propas, do nížto se

bludn

Poslyšte

uvrhujete.

mého,

hlasu

okovy, jimiž vás

a svlecte, seteste

nho

z

vyvržen.

Navrate

se

rytíi,

lstivé peklo

Veliké jest boží milosrdenství,

sklíilo.

není

jsem až posud

a

<

nikdo

k pátelm

uvetež je v kolej starých povinností; církev pijme vás kajícné v lno milosti své. Uite vedle rady mé! Andl Pán stojí s meem plamenným, aby zahladil, co zpupného proti vli vného Paa

novníka nalezne.

páno;

Obrate

s nejbližším jitrem

se,

dokud

je

asu

do-

pikvapí záhuba!"

„Bda — bda hlubší duše své,

mn!" zaúpl Benk z nejobma dlanma si tvá zakrývaje,

aby smutné sutiny tužeb a pání svých nevidl, ježto se

na

nho

tuto

chvíli sypaly.

373 s>—

-es

U Sudomic,

Byl den Zvstování Panny Marie. mezi dlouhým lesem a zástupové. —

kovi

Když

byl

erným

rybníkem

stáli

Ziž-

Novomst-

roku loského pomocí

ských Jan z Trocnova Vyšehradu dobyl, uzavelo se mezi stranou

královskou

Husitskou, kteráž

a

zaínala, pí-

nyní také „Tábory" jmenovati

se

mí,

Jií roku píštího.

Královští

trvati do

sv.

obojí v

Praze

a Pražané, postoupivše

opt

pipovdli. že pijímání pod

pekážeti

nebudou,

Vyšehradu,

Ale

titi.

mlo

kteréž

že budou kostel

slíbili,

náelníci

strany

i

klášter še-

kališnické, zdálo

kvapným pokojem tajnjších zámysl.

nedosáhli

Oba Prahu

Zižka se uvázal v hejtmanství

opustili.

Plzeské, a Husinecký odejel na Tábor; ale

zaalo

venku

se,

—a

se brzo to

i

samými Pražany

i

pímí lidem na

zvlášt Vaníkem, Hromadou a Smo-

línem s rozlinými zástupy

—

rušiti, jižto

pokojných divokým vášním svým

za

as

dosti uiniti ne-

mohli.

Když pak

mund Husit

do Prahy rozkaz poslal k zahlazení všech ,

chopilo

ale

se

vzteklé zoufalství.

póru a

boji.

I

na poátku

léta

1430 Zik-

veškerých

obránc

na Táboe

hotovili se

Toliko Zizka choval

se

kalicha

posud

k odtise,

—^ pátel vyhledávaje,

374

nežli

oblehl,

v

v

všemi

se

pod tou vý-

obojí trpla, a

v

totiž,

po

platné pomoci nadíti se nemohl,

minkou, aby se tam strana pod ^

však

Zižka

a

msto královskému hejtmanu

postoupil

Zizkovi

pímí. Ze

by došlo

Plze

Bohuslav Švamberk

mnohých pokusech

(oi

jemu,

r

do Tábora

odejíti

pouhá pchota.

Nco

sbory

se dovolilo.

Zástupové jeho

byli tehdáž

málo koní chovali jen zámožnjší ze stavu panského. Pro ženy, dti, movitý statek a spíži táhla s

ním nedlouhá

Mlhavé

ada

jitro

i

teskné oekávání bylo

se chopilo nejnižšího pacholka u vozu koni.

~

probudilo se vpuste krajin. Ticho

bylo mezi zástupy. Nejisté

vdce na

voz.

hrubých, velkých

Žádný nevdl,

i

nejvyššího

co hodina píští

pinese; nebo jich byly zprávy došly, že zástupové

Horníkv

cesty

V tom

k Táboru

Tvá

jeho

ržový

Benk

piletl

S mladým mužem

silou

svou

obsadili.

na zpoceném koni.

byla se stala hrozná

byla bledá

— sotva

že

—a

promna.

prudká jízda

zásvit po ni rozlila; oci jeho byly vpadlé

jako po dlouhém, trapném bdní nebo

ení

—

noním hý-

pedce divoká dychtivost po boji, jakoby vtším ješt seslabnutím nové posily nabyti ml. pi tom záila

„Chystej se k

^neb žebychme

s

boji,

z nich

ote!" zvolal na Zižku;

houfy naších

žen a dtí bez

—^ ele

S)~

— není

krve prorazili

prolití

375

Hornická

porajHlení.

postupuje blíže."

„Bh mumlal

zatra

ji

Mikulášem Divokým!'' za-

tento mezi zuby.

královských? Trojice svata

— ten — chra je

„To

uzd

padne hladový

tyg^r

je

to

plnní slib

prchod na Tábor?

jistý

to

držel posud na

pustina

s

i

pomsty Zizkovy!

Já

ale až jednou se utrhne

;

do jejich

ji

—

krvavá

doupat, a

zstane po jeho šlépjích."

Na

to

staec v trudné zamyšlení upadl.

Na

mysli jeho tanul strašlivý obraz bitvy domácí, a duse

jeho se zachvla. Avšak tu se

nadjí v

zlaté

se sebe

chrám všech jeho

i

zái ped ním zablesknul, a shodiv

choulostivý

cit

politování,

se a kázal chystati se k

co vozy své jako hradbu

za nížto odhodlan

chtl

boji.

a ztycil

stužil

Bylo

to

ponejprv,

ped zástupy spoádal, nábhu nepátelského

oekávati. „Ti královští modlái ješt dokáží," promluvil

k Bekovi,

má i

,.že

uiním,

proti

emu

se

hlava

i

Vaniek Smolin nemohou na Táboe srovnati podávali mi

posud se zpouzela.

nechtjí

srdce

i

—

zásíup svých k zniení moci Husineckého pošetilí fanatikové nemají

lého, blahodatného

posud žádného ušlechti-

zámru, a bez

nijak se v ruce jejich nevydám.

ádek, zemská správa

avšak

;

je jim

vc

nejvyšší

poteby

Mír, obecní poprotivná,

i

tuším

—

-—^ 376

"

S>^

návodem cesta tvá do Hory špatného ovoce pinesla. Rolnílt u krmy, teštnec

dobe, že

jich

v chrám byly jist z toho svatá! nadíti

svt bych ml, že nás

z

koene nyní

i

plotu koly

kdybych se

vyvrátil,

zradou

— Trojice Hor-

jejich ta

nická eládka zaskoila."

„Modleme se!" zvolal na to k zástupm, a veškerý lid, mužové i ženy, padli na kolena. S pozdviženýma k nebi rukama stoje u prosted pedíkával knz Koranda vysokým hlasem modlitbu.

„

—

k tomu nám dopomáhej Bh dle vné Amen!" zvolalo honen veškeré své.

milostí

a

zbran rozlehl se na to po lese. „Ty vezmi Annu mou a pacholíka jejího na Vy v v

množství, a hluk

nyní Zízka

starost " promluvil !

kterýž tu cestu

dal

mé

m

mle

stál a

hledl, jakoby hle-

k bránám nebeským.

založena jest na život ženy

nco

dnes

lidského,

toho líbezné srdce

„Dkuji „žes

hlasit,

odevzdal.

lvem

ti,

ote,"

sebe,

i

vc

té,

a

se

o

ni,

postarej

Benk

odpovídal

byl bych radši jako

Zdá se naši,

a

duše

potká-li

mi nejmilejší poklad,

Avšak

vytrval.

„Rozkoš

jak

zasluhuje."

její

k ránám povznesu, i

vzhru

zase k Brenkovi,

polo-

sestru svou, štít

po boku

mi, že dnes naposledy

tudíž bys

ty

sám

me

sestru

nejlépe zachoval, kdybys

—

— -—eg 377 s>

„Co kdybych?" „Slova nechtjí z úst

Horníkv

pomoci. Síla

klesnouti hrdinsky.

V

naše získala?

—a

pedce nevím

je veliká,

i

Ale což by

byloby krásné

tvou smrtí obec

zakládá se nadje veške-

tobé

rých pátel; potká-li tebe nehoda v sesype

v prach,

se

jiné

z prachu

co

boji

dnešním,

sotva

zrostlo.

Jiná ruka neudrží nové stavení." ,,A tu mi tedy

vrného,

o

jice svatá

—

!"

se,

jiných zeptal,

mi povst tvou,

i

ote co

!

víme dobe,

abych se ve-

Známe

radili?

že je reku tíže na ^

v

uteku

spasení hledati,

myslíš

—"

ryvé eledi.

mn

Chceš,

by tob

v

„Ml,

nežli

v

boji zhynouti.

mlc! Tamto se lekne zbroj té

Na

ní

okus

jazyku okoušel.

mou na

lidu

bezpeí hlavy své se postaral? Tro-

„Nehnvej

ejn

abych zanechav

radíš,

mysli!"

mee

S Bohem

svého, !

—a

Cl

zem-

jakos na

mj

prosbu

—

Krutá byla bitva Sudomická.

Zrádn

ob-

klíeni a náramnou silou stsnáni, nenašly sbory

adou voz. houfem tžkých jezdcv umakání

Zižkoví ochrany za slabou a malou

Rozplašeni,

— —<9

378

Si'

aneb v blízkých lesích se ukryli, aneb se zbraní

v rukou

padli.

Veliký dav, hrozná tíse byla okolo zuícího

Slova

Zižky.

slední sílu

k,

píklad jeho

i

k odporu

povzbuzovaly

v tom

;

pod ním

padl

ale

po-

a jej uchvátily pozadu silné ruce, vlekouce

ho z bojišt k blízkým lesním skalínám.

„Za mnou! za mnou!" ho

hrdla

,

starce

Benk

zplne'-

bránícího

pevn

volal

nadarmo

se

drže v nárui, a sbor nejudatnjších,

muž

vjších

chránil

nejodvážli-

ped nápadem

jej

dotíra-

jících nepátel.

„Tu ho máte

—a

nyní

drahou

hlavu

jeho

chrate sami!" zkikl pak odhodlaný mladík, an se

k úzké roklin

byli

jehož

se

nyní ruce jiné

mimo sebe

chopily,

starce,

nechal všech

sám nejzadnjší za sbor se popihnal se s lítým houfem sám mincmistr

I

stavil.

a pustiv

dostali,

jíti,

a

Mikuláš, jako dravý ostíž po koisti let.

„Tenkráte vám, pane z Lukova, se nezvedl!" uvítal ho

krev z

kon

Zižkova

Benk.

a

me,

lov

docela

na

nmžto se mu

chlípla, zableskl

v ruce. „Nejšlechetnjší koist vám uprchlá. Ne-

cht

ji

— tlo

mé

je

kámen, o njžto se urazíte!"

na Benk

Nadarmo dorážel sypal

se

na

houf.

Mikuláš

— nadarmo

neustoupil,

až

pak

ranami vysílen, umírající na studenou zemi sklesl.

—

— ^,

'S

379 S>

Jitko!" vyklouzlo

mu

pes

mrtvolu

vítzové za Zižkou a posledním

trupem

povzdech neslyšel. línnotn vzteklí

jeho

ze rt, ale žádný ten

zástup

;

ale

tmavý

uprchlé, velkodušnoa smrtí hajitele kalicha.

—

hnali se

les

byl

ukryl

zatím

Bekovou

zachované

„Dílem bohumilým zasvtili jsme dnešní svátek!"

promluvil

stupm, a z hrdel

„T

na

to

Mikuláš

Boha chválíme!"

k vítzným záozvalo

se

pak

Kutnohorských na témž míst, kdež byl

ráno Koranda k Bohu o vítzství volal.

Obsah. Str.

Svátky na Vyšehrad

5

Dalimil

159

Slena Lichnická

251

Benk

337

Švihovský

./^^

rsr-rs

PG

4

n

laClI

Tyl, Josef Kajetán

5038 T9

Sebrané Spnsy

1857

dn

9

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY