W&tíd'
Purchased
for the
LIBRARY of the
UNIVERSITY OF TORONTO froni the
KATHLEEN MADILL BEQUEST
SEBRANÉ SPISY
Karoliny Svtlé xxm.
Z
RODINNÝCH PODANÍ.
v PRAZE.
NÁKIiADKM 1903.
J.
OTTY
PU
lU
D
u
OD
Karoliny Svtle,
v PKAZE.
N Á K
Ls;
AUK
M
1903.
J.
O T T Y.
v^
f>7
VEŠKERA PRAVÁ VYHRAZENA
tlBRARy-^^
Tiskem eské
grafické spolenosti
»UNIE« v
Praze,
NEKOLIIv Z
ARCHU
RODIXXH KROXÍKV.
Aii v pii to
[);uiov;uií
císae
Jos^cla
eském Brod u samé
Diuhélio slavné paníli slála
malá hospdka, která stavní nádraží pékiiéjšímii, pravidelnjšímu, ale za mén zajímavému stavení ustoupiti musila. silnice
Tato hospdka nále/ela ménm praddekovi a byla chloubou celé rodiny. Až doposud o ní vypravujeme se slzami v oích jak o ztraceném ráji, a kdo by nás poslouchal, mohl by se snadno doumívati, že nebylo rozkošnjšího místeka nad ni ve svt. Ale 0"i, v kterých neplanula v oné arovné zái, v nížto se domov každénni citlivému srdci jeví, byly by se snad opovržliv aneb posmívav od neddedného, nesoumrného a blátem postíkaného domku odvrátily, co by se jim, když nestrann soudíme, ani luze zazlívati nemohlo. Staré stavení bylo po jedno patru, a pravý jeho bok byl lak v\Touklý, že se zdálo, jakoby ho njaký neviditelný obr stále nadýmal. lA'vá jeho ást byla sice rovnjší, ale nemla jediného okna; za náhradu snad za tento nedostatek nacházela se v nejkrajnjším konci, práv vrata. Pádná jejich jakoby domu upláchnouti chtla
vn
—
kídla byla však nejvtší zbytonoslí u celého stavení, nebo hoejších menších ástí nebylo, bh ví jakou náhodou, úpln. Trochu mrštný lovíek mohl se pes hrakou pehoupnouti ale ani tohoto namáhání nebylo poteba tomu, kdo se chtl do domu dostati poteboval se jen trochu skrit a. proklouzl pod nimi velmi pohodln. Tak vymletý, víca píkopu, v nmž se mohl lovk v zim v lét v blát utopit, než emu jinému, podobal se pr-
n
:
;
jezd.
Nádvorník byl snad poznal, že je v takovýchto okolnostech všecko zamykání marné, a proto byla vrata nejspíše ve dne v noci v každém poasí otevena, což jim dodávalo jakéhosi píjemného, pohostinského rázu.
Uvnit nebyl domek spoádanjší; na nedláždném dvoe strmlo mrvišt vysoké jako vž a vedle se ernal kal rozsáhlý jako jezero. V pozadí vedlo nkolik napolo
—
zasluhoval-li trávník shnisesutých stup do zahrádky lým plotem obehnaný a nkolik bezových a lískových tohoto jména.
ke
uvnit domku bylo spustlé a bez Všecko zevnit úpravy; dvée a okna nedaly se zavít, v podlahách byly díry veliké jako hlava, stropy hrozily spadnutím, kolny každénui novovkému jen jen že pohromad držely hospodái hrzou byly by vlasy vstávaly nad vší tou nedbalostí, ve které si naši otcové s malými výminkami snad vesms libovali. Ale bud si jak bu: v této spoušti byla jakási zvláštní poesie, z ní vanul takový svží dech volnosti, že musil umlec okamžit ve vetchém domku zdomácnti, a praddekovo potomstvo náleželo bohužel nejvíce tomuto nešastnému plemenu, ped nímž se každý i
—
lovk
kižuje: a proto mli t také tak rádi, milý krove! Rok co rok sídlil za komínem na doškové steše vážný áp; pod okapem, z jehožto zetlelého z?lenavélio deva hezouké bylinky, vyrstaly, lplo vlaštoví hnízdo vedle hnízda; na kalu honila se stáda kachen smaragdových krk a kídel na kolnách vrkala hejna holub všech barev a na mrvišti procházeli se nejstrakatjší kohouti a slepice eského chovu. Praddeek jiných netrpl, sousedé si mohli nasazovat tyrolská, štýrská, anglická a kdo ví jaká ješt vzácná kuata zstal pi domácích, nco cizího mu do stavení nesmlo. Prababika mla s ním svj svatý kíž; ani ve stípkách za okny nesmla se mu cizokrajná kvtina objeviti, a ona pec tak ráda zahradniila. Jen rže, tulipány, karafiáty a fialky, ježto za ryze eské kvtiny považoval, proto že je po esku pojmeimvati mohl, nalezly milost ped ním. Všecky ostatní vytrhal, jakmile si je žena, doufajíc, že ho oklame, vsadila, a kdyby byla za sazeniky aneb za semínka sebe více dryáníkovi, který ji dvakrát do roka koením a domácími léky zásoboval, zaplatila. Ale jaká pomoc, praddeek již jrdnoii jiný nebyl: co zavánlo dost málo cizotoii, to ml v ošklivosti a tonui se bez milosrdenství posmíval; u jiiiýcli lidí bývá prý lo zas naopak. Pant
—
starý,
;
:
10
linýcli omáek jako ona nedovedli, a ty jsou, jak známo, jeden z nejpodstatnjších faktor v ušlechtilém umní ku-
chaském. Ale nejen sousedé,
i
páni návidli pantatínka a pi-
asto na misku puálky neb na erstvou jitrniku do neúhledné hospdky. Z tohoto vyznamenávání si ale náš pantatínek málo dlával; nepál pánm a nikdy se jim neklaníval. íkával, že je v každém z nich deset rarach zašitých, kteí jim nedovolují dobe dlat. Jinak že by to prý docela jinae v tomto svt dopadávalo, že by lidé nemusiH ani žebrat ani krá^st a každý že by ml, co by poteboval. Kdo je tímto výrokem uražen, nech
cházeli
—
kabát, prostý rozum. dobrými hospodái; nebylo tedy divu, že se jim hrnulo do malovaných truhel na komorách, že jimi dveky ani pohnout nemohly, když ped posvícením smíily a klidily. Ale mnoho let plakávala paníniaminka pokaždé, když své zásoby pehlížela; myslila, že pro cizí lidi schrauje a hospodaí. Desetkrát po sob byla totiž vrána na malé, bílým šátkem zastené okénko u pokojíka vedle kuchyn zaklepala, desetkrát po sob byla do ervené kolíbky, která tam uchystána stála, nco malounkého, hezounkého položila; ale desetkrát po sob odnesl zas mládenec s bílým fáborem a s rozmarinou za kloboukem vránin dárek v malé rakvice na hbitov k svaté Nadarmo íkával pantatínek manželce: „BlahoTrojici. ona pí-ece slavená žena, která rodí a pánubohu dáv;á" vihledn chadla. A tepi-v když tu vellikou pou na sv. HoiTi vykonala, kde se tak písn postila, že asi ptkrát cestou omdlela, a již ani nemyslila, že se živa dom na-
si
pomyslí:
Manželé
prostý byli
—
vrátí,
a,
pece ve svém pokání
se neunavila:
vzala
vc
11
štastný obrat a vesele batolily se za krátký as rumné dítky mezi kuaty na blátivém dvoe. íkali jim Emmerich, Melichar, Eustach a Ludmila. Panímaminka í-
—
kávala od
té
doby, aby
si
—
žádný nemyslil, že od
nho
„odpuštní" odstoupilo. V se nemálo neobyejným
mst
jménm syn pantatínkových smáli ale z toho si pantatínek pramálo dlal. Držel se pevn prastarého rodinného zvyku, a jakmile se mu potomek narodil, hned se podíval do kalendáe, a podle sv^atého, jehožto památka se práv slavila, musilo S;e dcko také jmenovat, žena se mohla bránit jak chtla a lidé se mu mohli divit dle libosti. ;
Dtem svým jméno vyhledat, tof byla pantatínkova první ale také poslední starost; co s nimi pišel ode ktu, ani se více po nich neohlédl, ba ani mu nenapadlo, že by mu jakási pée o píslušela. Všecka starost o dti
n
pipadla tedy panímamince, a každý se
pi své
jí
divil,
jak do-
úloze té dostála. Vykoupala dti pravideln každou sobotu když mli odené šaty, poslala ihned pro krejího, aby jim udlal nové; a vzala starou, pro sivou pobožnost a pro nmožství modliteb, které nazpam umla, proslulou žebraku do domu, aby dti v náboženství cviila. Ale dále nešly ani její jí snahy, vlastn její pojmy o vychování. ^lilé dti rostly tedy skoro jako to díví v lese, nikdo nebudil a neídil jejich schopnosti, nikdo nebdl nad jejich vyvíjením a nad smrem jejich povah, .lak pišly do kuchyn, aby se na nco matky optily, již také hledala metlu, posílajíc je k jejich polohluché, ustavin v jakési pobožné rozjímání pohroužené vychovatelce; jak se v sednici ped pantatínkem jen zakmitly, sahal již také do kouta pro
konale
veliké práci
;
12
španlku; eládka jim jednou otrocky hovla, a jsouc ve špatném rozmaru zas je utiskovala hosté se ped nimi nejen v eech syých neostýchali, nýbrž asto je ješt neslušnými žertíky škádlívali ale navzdor všem tmto nepíznivým okolnostem vyvinul se v každém z dtí znamenitý samostatný karakter, neodolatelný pud k ideálu, písná cnost. Škoda, škoda, že vám osud nepál, svtu v šastnjších pomrech svými skvlými vlastnostmi pro;
:
—
vy drazí zvnlí duchové Cas uplynul jako voda; panímamince se zdálo, jako by se jí byl Emmerich ped týdnem narodil, a pec mu šlo již na desátý rok, a ješt nevdl, co to je škola! Pantatínek to uení rok od roku odkládal, íkával, že je na to trápení asu dost, že sám nikdy ve škole nebýval, a že si umí pec chléb poctiv vydlati, lépe než mnozí, spívati,
!
vdl, že své rodie více liber stíbrák stáli, než vážili. Bfih ví tedy, jak by to bylo se školou dopadalo: snad by ji nebyly dti co živy poznaly, kdyby se nebyl pan dkan sám do toho vložil. Stavil se jednou osobn u pantatínka a tázal se ho zostra, chce-li mít z dtí kesany, jichž duše má kdysi spasena býti, o nichž
anebo pohany
nmé
tvái se rovnající?
Pantatínek se pi-eoe trochu zarazil, když mu osvícený a lidumilný knz tu zaal do duše mluvit, jak se na dtech svých prohešuje, že je ponechává v temnosti, a díve také neodešel, dokud mu rukou dáním neslíbil, že svou chybu napraví. Dti skákaly na sáh vysoko, jak slyšely, že budou do školy chodit; to bylo dávno jejich toužebné pání. Jednu vc si pantatínek ale u kantora, jak je tam dovedl, pece vymínil musil mu svat slíbit, že z nich neudlá žádné mudrlanty; ti mu byli jako sl :
IB
v oích.
Neml prý Ledy nic ist psát, poítat
piuLi tomu, nauí-li a íst, ale ani o „amoii" více, sice že se s kantorem na vky rozkmotí. Pantatínek chtl mít ze synu ádné emeslníky, a více prý neteba, l)a, jak sám ze zkušenosti vdl, jen na škodu. Vždyt jich bylo v samém msteku nkolik, kleí byli všeten k uenosti pivonli, jako by to byla vc pro každého sprosáka a ne jen pro pány, kteí mohou pánaboha dle libosti o den okrádat! Ale byh za pýchu áchi potrestáni nebe je ponížilo jako každého, kdo se sám povyšuje. Pišli hanebn v nic, protože si svého nevšímali, a te byli rádi, mohh-li se u pantatínka, jehožto prostot se díve posmívali, zdarma
se jeho
víct;
dti
tm
vdt
;
—
napit!
Pantíitínek
na tomto svt,
ml a
na vlas vyzkoiunáno, jak to chodí netrpl ve svých náhledech žádného
odpoi-u.
dti ale jakoby mu to zrovna naschvál dhnaly se do toho uení, jako kdyby se z nich ze
.Telui
laly;
všech byli mli stát knží. Neminulo pldne, aby ted nebyl pantíitínek pro svou španlku do kouta sáhal, poád na nj chodily pro krejcary na inkoust, na papír a na podobné zbytené trety. za které nebyl sám co živ na svl halíe vydal. Malá Liduška nezstala za bratry pozadu, neb i ona chodila již do školy; pantatínek si to chtl s tmi fakany již pojednou odbýti, aby bylo toho pamatování, kdy na koho z nich ada do školy pijde, pojednou kniu'C. mlo vtipnou hlaviku a cithvé srdéko; záhy jevilo onu dobrotu a obtavost, jížto se stala andlem strážcem nejen rodiny, ale každého, kdo jí na blízku žil a
Dve K.
SVTLÁ;
Z rodinných podání.
2
14
Nade všecko ji vždy dojímalo, katechismu pednášel slova jeho Celé noci proplakalo dojímavé dít kami, a stále mu na mysli tanulo, trpl.
z
;
liodno stalo. Zaalo tím, že se uení doslovn plniti. Nikdo
co pan kaplan žákm utkvla v ní navždy. nad Kristovými mujak by se jeho obti
snažilo jeho vznešené naz chudších
soused
mu
neza-
nebyla Liduška od matky trochu polévky vyžebrala, dlal-li kdosi v dom škodu, hned vzala vinu na sebe a vytrpla pokojn trest a plísnní za pestupníka. Ale nejvíce soucitu a lásky chovala pro nuzné dti z vkolních vesnic, každodenn a v každém poasí v chatrném odvu do školy picházející. Zámožnjší z pespolních žák stolovali pyšn s panem uitelem, a chudší pinášeli si skrovnou stravu v raneku na zkdech. Lidmila se musila vždy se slzami v oích od nich odvrátit, když u kamen na lavici t:vrdé krky louskali, toužebn na šastnjší své druhy hledíce. Tato vc ji tak tuze trápila, že se k odvážnému kousku odhodlala sebrala jednou všecky tyto postrené dti Štstny a zavedla je do zahrádky za hospdkou. Tam se musrli skriti za plot, aby je nikdo z eládky nezahlídl, a pikazujíc jim, aby mlely jako pna, spchala do kuchyn. Tam nebylo tžko nco k sndku vyslíditi tu nechal host na talíi kousek peené, tam stála sklenice s pivem nedopitá, tu zas ležela sky vika bílého chleba. Nikdo si nepovšiml, že jedno po druhém obratn vyneslo a takto skoro denn malé své hosty tím vyastovaLo, co nedbalé služky obyejn v pomyje házely. Pautatínek a panímaminka stáli, jakoby byli s hvzdy spadli, když se jim najednou dobí venkované za doluodiiií (lloni jejím pronkázané plaky dkovat pišli. stonal,
aby
;
;
dve
15
Nejdíve
myslili,
Sotva s
žn
je
to
omyl,
konen
ale
se
pece
domluvili.
jaksi
byli
naší Liduškou
milí
obané
zle,
že bez dovolení
ze
dveí venku, melo
rodi
býti
a za jejich
zády rozdává. Ale malá Samaritánka ani neprosila ani neplakala, když mla trestána býti, nýbrž hájila se tak rozumn, vážn a dstojn, že pantatínkovi ruka s napaženou španlkou bezdn sklesla a když o povinnostech každého kesana k bližnímu svému s horoucíma tváikama vykládati zaala, utekla panímaminka zerstva do kuchyn, jakoby se jí tam jíška pálila; ale zatím prchala, aby se tam potajmu do sytosti vyplakati mohla. Od té doby nalézala Liduška, když s hladovým svým plukem pitáhla, pokaždé velkou mísu s polévkou již pipravenu, a nikdo z eládky se nesml na chudé dti ani ;
zaškaredit.
Dti byly by Lidušee také pomyšlení udlaly, ale obzvlášt hajných Karlík; ten by snad byl za malou dobroditelku duši pustil. Byl to iprný kluina s buclatýma ervenýma tváemi asi v Lidušin stáí. Ve dne v noci o tom pemýšlel, jak by zas Lidušee za její dobrotu jakousi radost udlal ale co jí podati, když hajný nkdy ráno sám nevdl, co dtem svým v poledne na mísu vyklopí? Karlík nebyl |U'oto pece na rozpacích; šumící les okolo hájovny byl pro nevyerpatelnou pokladnicí dar pro malou pítelkyni, která pijímala kytiku jahod, jako korale navleených jeabin, ochoilé ptáe s týmž jásotem, jakoby jí ty nejvtší vzácnosti podával. Ale samou snahou, jak by se Ijidušco zavilil, zapomnl hoch na slabiká; o zkoužce obdržel skoro každý asjjoíi obrázek, jen náš Kailík šel prázdný doin. Kluina ;
šru
•2*
16
si sice pohromu svou tuze k srdci nebral; ale tím více plakala a stkala Liduška nad postrkováním svého miláka.
Její slzy psobily na hocha mocnji než veejná potupa a hnv otcv; chodil od té doby celý zamyšlený, dovádka ho již pranic netšila, pestal s veselými druhy skotait a když se opt škola zaala, nespouštl s kantora ve školních hodinách oi jindy tak tkavé, a uil se úlohám s Liduškou tak piln nazpam, že pak vždy s takovou uritostí a plynností odíkával, jakoby byl hrách na stnu ^ypal. Krátce, Karlík byl ted nejpilnjším žákem, a ,za takového byl také pi zkoušce veejn vyhlášen a velikou krásnou kiiiliu z rukou jednoho co hosta pozvaného sousedního hrabte poctn. Liduška byla na Karlíkovu slávu mnohem pyšnjší odnež na svou. Byla téhož dne dlouhou latinskou íkávala, které snad mimo knží nikdo nerozuml, ale
e
pece celou školní sí rozplakala. Panímamince jížto ukrutn pochlebovala est dcei proukázaná; byla ji k tomuto dni nesmírn vyfintila. Dala jí pesíti šaty, které byla až doposud jako poklad ukládala. Stalo se totiž, že jednou v noci okolo jedoucí vznešená paní náhle ochuravla; polekané služebnictvo ji odneslo do hospdky, kde se jí panímaminka s takovou ochotou a obtivostí ujala, bdíc sama po nkolik nocí u ní, že jí dáma, od nížto plat za služby své pijmouti se zdráhala, z vdnosti šaty darovala. Byly to prý ty, v kterých císaovna Marie Terezie bál, jí ke cti po korunovaci od eských stav uspoádaný, návštvou svou oblažila. Dáma ta náležela ke dvoru a byla od císaovny
samy
tenio
odv
obdržela,
slavný den pyšnila.
v
nmž
se
Liduška v onen
Ale bylo to ponejprv a naposledy.
17
Liduška
CO se se
ilu
tchto
draliýcli
šat
iistrujila;
zdálu
Jiríšnou iiiarností, v tak iiádlioriiýcli látkách cho-
tu
jí
matka inusila na její piíinluvu vzácný odv dado kostela, kde jsem se mu v podob korouhví sama ješt obdivovala. Aíiino tyto pamtihodné šaty zdobila Lidiišku tenkráte ješt pudrovaná frisura, skoro tak vysoká jako její malá postava, kosticové sukn ohromného objemu a svtlozelené strevíce s vysokými ervenými špalíky. Tento obuj se jí od té doby tak zalíbil, že ve svátek nikdy jiný nenosila; pamatuji ji co sedmdesátiletou staenu ješt v nm, již bez ervených špíilík. Práv vypravovala Liduška, držíc Karlíka za ruku, rodim svým o spolené sláv, tu vrazil starý hajný celý zardlý do sednice, popadl si do nárue a líbal ji tiik dlouho a tak prudce, až kieti zaala. Všickni se hajnému divili, co se tak plaší vždyC nebýval chudák jindy tak bujným, bemeno jeho starostí nedovolovalo, aby si byl vyhazoval, jak íkával po sprostu, z kopýtka. Ale pestali se mu diviti, když konen z nho vyšlo, že to byl jeho hrab, který Karlíka knihou obdail, a že se mu hoch pi zkoušce tak zalíbil, že se clili o nho postarat, z nho pána udlat a los jeho tliti,
a
rovati
—
a
dve
;
rodiny
znan
Kdo
zlepšit.
tohoto šastného obratu píinou, nežli Liduška, která hocha jako matka k pilnosti nabádala? Slarý hajný jen jí za všecko dkoval, a vylíval nad ní slzy vdnosti a blaha, a celá sednice plakala s ním. ,,.Ten to, lidiky, necht," pousmál se jeden z hostí, aby tomuto výstupu šprýmem konec uinil. .,však se byl ale
Karlík za málo let Lidušce odslouží, a uinila-li ona z
nho
18
pána,
udlá
z
iií
zius
za
to paní.
\'ite, pautatítiku, že
iití-
mít proti tomu, bude-li z tchto dvou osobielc párek?" „Co bych mohl mil i)roti loiuu, bude-li to vle boží a dostane-li Karlík hodnou službu?" odvtil pantalíuek a pihnu! si z korbele, který po njaký as poád ped uíni na stole plný státi musil, nad ímž si panímaminka nkolikrát 2a den bolestn zavzdechla. ,,S holkami je biidelL'
nic
nejlíp brzy z domu ven," pipojil, opakovav doušek, obzvlášt jak je to u nás v hospod." „Beru vás za slovo," skoil juu hajný do ei; ,,sem ,,
s
rukou, míníte-li
to
upínni."
„Pro bych 'to npínni nemínil?" ekl pantatínek, podávaje mu úpln lhostejn pravici; „ale ted" dosti o tchto ti'etách, zaneme pec o nem vážnjším. Kdy se u vás na panství zanou lovy ? Snad mne letos zvinou lak ." nepetáhnete jako loni A staí se pustili do velmi dležitého a dlouhého rozhovoru; ale mladí nebyli ani slvka olcii svých ztratili a považovali se od té doby za zasnoubence, a v msteku vypoíUili ješt týž veer mi vlas, za kolik let bude svatba a kdo asi butle i)o.
.
zván.
Se syny svými nevycházel pantiitínek tak dobe jako zbožnou dceruškou a tuto nespokojenost dával také panímamince za dvod, pro spolenost nešastného kor-
se
bele tak miluje, osmlila-li se
pec nkdy mu
ji
vvxítali.
Obzvlášt oba starší nadlali mu mnoho „mutací". Emmerich na píklad byl hotový blázen po obrazícb kde o njakém pkném slyšel, ten nmsil také stj co sluj vidt. Jak se jednou dozvdl, že si dal pan pulmistr dva z Prahy schváln pivézt, neml díve stání, ;
10
do iesidciicc ctilioduó hl;ivy uboe nopokoje, kde prý dle popisu visely, ncvluudil. Ale lam byl fhyceri, a již iiiu cliysLahi í-oládka co zlodji iioliiý výi)rask; tu ho na štstí jeden z písa, kleiý k paiitalínkovi na pivo chodil, poznal a (lokini
SI'
vkradl
;i
|M)l;tjiiiii
do
par.-idiiílio
vysvobodil.
Celé hodiny
zakoukával se i)odivný hoch do oltáise dával od kostelníka pes noc v kostele zavíti, abv také zvdl, jak se pi msíkn nesou! Kdo to by! jak živ slyš-l! Pantatínek lomil nad ním nikama co nad botovým bláznem. Doma máral po všech zdech, nái)odoboval, co se mu ped oi namátlo tu doniácíbo kohouta, lani psa, tu zas cosi jiného. lidi dovedl vypodobniti, a to tak dobe, že se lovk prý zrovna zalekl, spalil-li jeho malby z nenadání, nebo myslil, že tylo osoby ped ním živé stojí. Tato dovednost zlomila ale nebohému Emmerichovi jak íkáme vaz. Nejstrašlivjší mrzutosti se strhly, když se Ui neb otia vážná osobnost v jeho smlých kontrfajích poznala. Všecko dondouvání, všecko vyhrožování bylo marné; ani Liduška, ani španlka nad hochem nic nezmohly, to márání mu vzelo jako nemoc v krvi. Poznenáhla se objevilo celé msto na nádvorní zdi pantatínkovy hospdky, žaloba žalobu slíbala, a když konen pan syndikus celý lozvzteklený pibhl a na Jiezdárného kluka si stžoval, že si tropí z vážných a vážených lidí híšný smích: pekypla otci pojednou žhir uinínil si tmto šaškm náhlý konec uiniti. iiích
obraz
a
asto
— I
i
i
Neekl
ani slova
tení kabát, posadil
si
ped
Emnierichem, ale popadl svánejnovjší aksamitku na hlavu a
20 takto vystrojen spchal k sousedovi mydlái. Jen Liduška za ním úzkostliv hledla netušila nic dobrého. Nezklamala se; druhý den dal pantatínek Emmericha ráno vzbudit a zkázal mu, aby si své vci rychle shledal a svázal a pak k mistru mydlái pospíode dneška chal, aby tam byl, než se práce zane že je jeho uedníkem. Emmerich zrovna zkamenl sice, nebohý, že ho otec hodlá dát na emeslo, ale pec ho tato zpráva pekvapila, jakoby ji byl ponejprv slyšel. Vždy mladost Myslil, že se dá tak ráda v blahou budoucnost doufá otec obmkit, že jeho plánm pec jednou svolí. Byl své zámry starostliv ski^ýval, ekaje na píznivou dobu, kdy se s nimi vytasiti, a pekvapen poslouchala plaící Liduška, která byla pišla bratra potšit, jaké to hrdé zámysly se byly v jeho kadeavé hlav ;
asn
—
;
vdl !
zrodily. Zoufající hoch ped ní více netajil, že chtl jít do Praliy mezi malíe, kteí prý tam mli, jak dob-e vdl, cech. Byl o pražské pouti jejich oltá v Týnském chrám vidl a bh ví od koho slyšel, jací to slavní umlci z jejich spolku vyšli. Ted bylo na vky po všem! Liduška aici tvrdila, že se mže všecko ješt jinak obrátit; ale Emmerich vdl pedobe, že to jen její dobré srdce z ní mluví a že je tak jako on pesvdena, že pantatínek nikdy od loho neupustí, co si jednou umínil,
i
kdyby
to
bylo
k jeho
vlastní
škod
bývalo.
Ob-
zvlášt co se dtí týkalo, tu byl teprv neuprosí telný a nejnepatrnjší rozdíl mezi jeho jejich náhledy zdál
i
se
i
zbujnictvím proti jeho otcovské autorit. Nebylo divu, že Enmierich, skoro již jinochem, to nepomýšlel, aby sám sob pomohl. Byl podle po-
nni
již
a
11 :t
21
veku doma ve škole k slepé odd;iveden a považoval sám každé vzpouzení se proti jejich zámrm za smrtelný hích. Šel tedy na smrt zarmoucen a uposlechl bez reptání tvrdého otce; ,ale snad nikdo nezakusil pravdu st:arého jako on. Jeho mistr byl písloví „uedník muedník" nejobmezenjší, nejsuiovjší sosák z celého msteka. Ješt co kmeta skoro stoletého polévaly strýka Emmericha slzy, vypravoval-li nám o svém tehdejším duševnem i tlesném porobenství. V nedli dopoledne po slov božím sml na okamžik i'()die navštvoval. Pantatínek se ho nikdy nezeptal, jak se mu daí; byl by myslil, že si tím zadává. Ale vida syna jindy tak ilého a živého, te však tichého jako beránka se sklopenýma oima a bledými lícemi za stolem sedt, usmíval se spokojen pod sobe, že ml ten dobrý nápad, dát ho k sousedovi mydlái vdl, že ten žadiivku iiosli
k
lelidejšího
i
rodim
—
;
dovede, zatít mu žílu. Ale Liduška plakala putajimi hoce nad bratrovou lichostí a nad jeho do krve spracovanýma rukama, které by byly tak rády a dá-li se podle nkteiých pokus soudit, tak mistrn šttcem vládly. Kde k jakému krejcaru pišla, za ten mu také kupovala papír a tužky, a provázejíc braira, strkávala nm je tajn, vyloudivši tím pokaždé slabý pablosk štstí na jeho utrápenou tvá. Když v nedli veír mistr s tovaryši na pivo odešli a zlá mistrová se svými rozpustilými dtmi konen ulehla: tu vylezl Emmcrich na pfidu, kde spával, a pi ukradeném to
oharku svíky máral a rniáral s urychleným dechem, jiskícíma se oima, jako za blaženjších dn, mohl-li chudák práv pro unavení a pro plá.
—
Sotva zbyl ale
paiitatíriek Eininericha s krku, již
nau
Melicharem. Ten zas nechtl celý boží den nic jiného dlat, než v samých knihách ležet, a to bylo v paiitatíiikových praktických oích práv tolik,
ekaly nové „imitace"
co nestydat
s
lenošit.
Pan dkan hocha v
této vášni ješt podporoval, a rok ze školy, pece musil ješt k chodit a on ho zdarma vyuoval. Pantatínek byl Ijy jen rád vdl, v em! Tato vc ho ukrutn dopalovala, když inu pišlo do hlavy, že je jeho hoch takový darmochleb; dával si ješt astji než jindy nalévat a kiel ješt hlasitji a tloukl ješt více do stolu než obyejn. Ano, ano, již vidím, že mi není pomoci, že to musím na pantatúika |iec jen povdt, jsem se tomu dost dlouho vyhýbala: již nemohl biz korbele ani okamžiek býti, ba bral si jej s sebou, i když šel spát, a stavl si ho vedle postele na stl a pihýbal si z nho teba ze spaní.
a
byl Melichar již
pes
nmu
—
a
Panímaminka ho nesmla více napomínat; jak by tikla, hned lámal vlastní stolice a tloukl vlastní
byla jen
džbánky.
§lo
vru
o
život,
když se
rozzlobil.
Jak to
pi tom s živností dopadávalo, nepotebuji ani vykládat; díve tak kvetoucí klesala ted každým dnem více. Kdyby nebyl v tom knz vzel, byl by pantatínek tu vc tak rychle a obeziv ukonil, jak to u Emmericha tak skvle dokázal, ale ped panem dkanem, nej-
ml
osobností v celém msteku, pec jakous Ale když Melichar jednou nenadále ped nj vstoupil a smle, jakoby byl ve svém právu, ho požádal, aby ho pustil na studie do Prahy, že mu bude jen první léta njaké penžité podpory poteba, pozdji
vážnjší takous
to
úctu.
23
že
si
trout
sám
prollouci
sv
slriil
;
si-
talvuvý
rámus
v hospdce, že by nebylo divu bývalo, kdyby se byl vetchý domek tenkráte zboil. Pantatínek se ve své spravedlivé zlosti ani neznal, a kdyby nebyl sklepník hocha popadl a ze dveí vystril, snad by se byl Melichar živýzmísUi nehnul. Musil utéci a ii njakého strýce mnoho dní se skrývat, než sml otci zas pes práh. Nadarmo pišel
dkan osobn za se pimlouvat; nadarmo mu mluvil výtených vlohách synových; nadarmo mu dokazoval,
pan o
že to
mže
hoch hlavou svou
první své spisovatele
že ho vlast mezi tvrdošíjný staec zstal
piv^ést,
hrd vadí
:
nepohnutý, ba pi posledním punktu vysmál se panu dkanovi do oí. Dokazoval mu naopak, že nám není žádných knih, následovn žádných spisovatel více poteba; že máme biblí, ta že nám okazuje costu k spáse, a eskou kroniku, ta že nás piuuje životu a jeho promnlivým osudm: co si tedy žádat více? Všecka ostatní uenost nemohla podle nho niím jiným než daivnmostí a
hrakou
býti.
Pan dkan
hnvu
v
odeš;,'!
s
nepoízenou, neb ani
vlídný jeho návrh, že bude hocha tedy
nebyl pijat; pa.nlalínek na své dít neprodává, a
ímu
sám
podporov'at,
mu
bez obalu, že práva Melichar musil k mistru kr;'j-
i-ekl
do uení. takový tlobrák jako starší jeho
Ale Melichar nebyl
bratr; byl vášnivý a tvrdošíjný, jako otec.
Na míst
ele-
nad zmaenými ákami zahnízdila se v jeho srdci horoucí záš; vel v neustále prudký hnv, který si na mistrovi vyléval. Mistr chtl z poáíku na zhurta, aby vzdorného zastrašil a zkrotil ale to si chudák dal Uedník ííické bolesti
nm
un
;
!
24
ním
skutkem du boj, a nepišlu-li také nad ním slavn zvítzil. Ješt se pamatují nkteré staiké osoLy v Brod, jak jednou práv v nedli, když šli lidé z velké, okolo í'e radnice uprosted námstí stojící za sebou honili, oba bezmála v lom odvu, kdo ví jakou nikdy nevysvtlenou náhodou, v nmž je pánbh na tento híšný svt poso
s
mistrovi
pustil
slovem
i
odnkud pomoc,
.
stavil.
Dávno by
byl mistr Melichara vyhnal,
ml
kdyby se
ne-
od nho nkolik set zlatých vypjených a domníval se vším právem, že by mu poje okamžit vypovdl, jakmile by mu syna netroufal, a když tedy vidl, slal. l)a ani žalovat si že s ním dokonce nic nepoídí, nechal ho velmi filosoficky dlat, co se mu líbilo. Melichar neváhal vybojované si volnosti dle chuti užívati hrabal se celý boží den v ohromné bedn staryšulýiiii knihami naplnné, kterou byl doma na kal a s sebou do vylmanství k mistrovi pivezl. Bylu v ní nuložství starých zažloutlých kronik, modlitebních knížek s malovanými obrázky, biblí v kži svázaných a mosazeni umle kovaných, pravý to poklad v každém škoda, že se po smrti strýkov tato neohledu. ocenitelná sbírka z nevdomosti za pár groš kupci na kornouty prodala, než se ješt jinak zakroiti mohlo. Mezi jinými vzácnostmi nalezl hoch v bedn rodoberg. stoupnost rodiny své, nkdejších pán R. z R Melichar vdl, že je jeho rod pvodu šlechtického, a asto se otce na písenmosti jeho právo dokazující tázáale pantatínek pi svém praktickém smru a demoval kratickém smýšlení, jemužto byli páni jako dým v oích, pantatínka bál:
byl
totiž
dom
na
;
pd
Vná
.
;
.
.
25
málo na takové hraky, jak erb a rodokmen velmi neuctiv nazýval, což dosti jasn z místa vysvítá, které dokumentm tmto vykázal. Odbýval hocha pokaždé krátce a nevelmi jemné, když mu s podobnými otázkami piflbal
Ale syn smýšlel v tomto ohledu úpln opan; nalezená rodostoupnost nui šla nad miliony, a hrdé si ji dal do rámu- a zavsil si ji nad postel. Melichar nebyl v rodin jediným, který o svém pvodu šlechtickém vétlél, ani jediným, který byl pyšným; vyjma pantatíiika zakláilali si všickni R. .. ové ukrutmnoho na starém svém jmén a erbu, který byl ješl ped padesáti léty nad vraty u hbitova u sv. Trojice vytesaný. Tato rodinná hrdost byla rázem celého plemena a zasahovala až do nynjších dob. Žádný z R nevynikal jmním ani postavením; naopak vtšina zápasila se starostí o vezdejší chléb a vydlávala si ten boží dárek tím nejprostjším zpsobem; ale všickni vypínali ela s takovou výsostí, že by byli nejhrdjšího gnmda cházel.
šfastué
na
n
.
.
.
španlského zahanbili. Snad v žádné rodin nepanovaly takové písné zákony etiketní, a snad nikde se tak písn nezachovávalo pravidlo, který kterému má ,,jít k ruce", to jest: kdo ko-
mu
povinen ruku políbit! Díve si prý též líbali nohy. hluboké vdomosti zapotebí, než lovk vyzpytoval ,komu smí tykati a koho musí „pane strýínku" neb „paní švakíková" titulovati, komu první místo u stolu náleží, a v jakém poádku se mají ostatní píbuzní posaditi komu patí pravá strana a na koho se mají doJaké
je
lo
;
zaíti s formulí: ,,l'o(ln'álen pán Ježíš Kristus, já ponížen nice a iiuhy líbám!" a. t. d. Jaké to hnvy, nepátelství povstaly a trvají doposud rznice a
pisy
vné
26
v rodin pro prohešení se proti tmto zákonm, nad jichž vykonáváním nkohk starých tet s vzácnou písností bdívalo! Vidla jsem rodostoupnost ješt nad postelí staikého prastrýce viset a slyšela jsem ho pokaždé pi svých ídkých návštvách v Brod se zalíbením o pvodu jejím v-sTpravovati. Podle jeho podání pál si prý Karel tvrtý njakého umlého flétistu do svého hudebního sboru, ale nenalezl ve vlasti žádného podle mysli. Jeho manželka Francouzska rodem znajíc toto pání, psala potajmu do otiny
umlec
Cizí
své.
hrál
se pihlásil,
ped císaem
a dojal
ho tak nesmírn líbeznou svou hrou, že ho okamžit v stav šlechtický povýšil a s bohatou a krásnou eskou slenou zasnoubil. Tento umlec stal se prý praotcem naší rodiny, a jeho jméno se skvlo ve vrcholku ohromného, na pergamenu namalovaného a, místo lístky, samými jmény pokrytého stromu.
Pozdji prý se nové vždy
víry, s
stali
a obtovali
nadšením
jí
R
.
.
.
ové vášnivými pívrženci
asto krev a
statky, jak strýc
tvrdíval.
Po nešastné Blohorské bitv vzal
R
berg
si
pan Daniel
stav vcí tak tuze k srdci, že se velmi neslavn oddal pití a zanikl, než svj úmysl vysthovat se z vlasti vykonati mohl. Choí jeho podorobila se podala dti v katolickém jiáboženství vychovat, a strýc skípal vztekle zuby, kdykoliv si jen na ni zpomnl, co se velmi zhusta stávalo. Nkdejší blahobyt rodiny ale klesal každým pokolením více, a pantatínek od svého otce pevzal hospdku, kterou si byl tento z napolo seR.
z
.
.
.
mrm,
suté
své
kovárny tak tak
slepil.
—
27
Knihy miloval Melichar ješt nad rodostoupnost; ale strašn prý bývalo ctihodné rodin nebohého krejího, Brzo zatínal pst vztekem, vida pustil-li se do tení. všecky kesíany v tenatech Antikristových, brzo zas jásal, pedpovídaje blízký píchod Mesiášv a poátek vného království! I3úh ví, v jakýchto dávno zapomenutých theologických pojednáních se kochal Mistr se ho ode dne ke dni více dsil hoch ztrácel všecken smysl pro skutený svt, žil jen v náboženském hloubání a v slavné minulosti svého národa. Xevdl si jiné pomoci, jak by tohoto podivína s krku zbyl, než že mu dal asi o dva roky díve za vyuenou, než to byl s pantalínk,em vyjednal. Ale ani tato lest mu neprospla Melichar byl u nho pivykl a tolik znal pece svt, aby nahlídl, že by se nikde byl tiik voln pohybovati nemohl. Nechtl mu z domu, a marn se snažil mistr vší svou výmlmmostí mu dokázat, že musí poádný tovaryš do svta na zkušenou, doma na peci že zkušenosti a dovednosti nenabyde. Melichar mu lhostejn odpovdl, že je všecko umní marnost, že po nebaží a že zstane, kde je. Xechce-li ho mistr platit, že nemusí, že mu bude za ten kousek stravy a za njaký obnošený odv pracovati. Co mistr dlat? Zpomnl si na svj dluh a musil býti spokojen; vdli také, že pi této smlouv ku škod nepijde. Melichar zanedbával úpln své tlo, tuto ;
;
nm
ml
híšnou schránku nesmrtelného ducha; co denn sndl, to mohl pták na ocásku odnésti, a odv byl u nho nejniiniotnjší
vcí.
Arci že se
mu
napiidlo,
že
nkdy
celý týden
má lovk
v
j<'lilv
polii
nedotekl; ale kdy/
tváe chleba svého
28
dobývati, tu také pracoval až do potu,
šil celé dui a noci, a neustal díve, až mu zas njaké záhadné místo v biblí napadlo, které prohloubati musil. Po Melicharovi pišla ada, aby šel na r-emeslo, na
—
mého ddeka. Nebylo mi dopáno, ho poznat; Zemel v kvtu stáí, zanechav malinké dti. O nm Štachynka,
vím jen
mn
nm
brati a sestra jeho o to, co vypraByl neja to se obmezovalo na jedinou vtu lepší mezi námi! Liduška ho milovala ze svých bratr nejvíce; její prosby a pohled na hynoucí domácí štstí ho potvrdily v pedsevzetí, nepispívati odporem proti otcov vli k rznicím domácím, pantatínkovou záhubnou vášní se množícím. Zaplakal si v tichosti s Liduškou a uposlechl, ])()r()ueje ve své jemné mysli osud svj bohu. Z Lidušky byla. se zatím udlala holice k pohleilání. Co do krásy se jí arci ledakterá vyrovnala; zamyšlen hledly její tenmé oi pod hustým, uprosted ela srostlým oboím z její pilmdlé tvare písných rys málokdy se usmála, nikdy nežertovala. Žádný, ani nejsmlejší ndadík si netroufal jaksi neuctiv jí se blížiti, a jí posluha hostí náležela, pece se nikdo neodvážil, uraziti ji onmi šprýmy, které mívají v hospodách domácího práva. Pro Lidušku nebyl žádný jiný muž mimo Karla na svt. Byl stále ten upímný srdený Karlík, který jiné všecky její myšlenky mimo svou Lidušku neml a starosti s ní sdílel. Byl nkolik let v Praze studoval a ted" ekal, jsa u svého hrabcího dobrodince za myslivce, na njaké vyšší lesnické místo. Bydlil s hrabcí rodinou na zámku asi pl hodinky za Brodem položeném, odkud vovali,
:
a
vrn
29
nevstil svou, neb za tu byla Liduška ršude považována, aniž pautatíiik co iiaiiiíta], piln navštvoval. Tu sestálo, že mli jelio páni do l'ialiy pro dležité ízení odjeti. a stará komorná je mli j)rovázeti. jediná dceruška, zstala n,i hlídkoii slarik klínice. K<arlík
kéta,
jejich
Mladinká sleinka hoce
[ilakala.
že
Komteska
zámku pod
má
j\Iar-
do-
bez spole-
|)imicné lak dlouli;'' n.vll' se nuditi, a hrabnka matka iioíuuitá dceiným steskem oblížela se v okolí po mladém, ziisobném dveti. Ale marn; nenalezla, co l»y si byla pála. Aby byla do Fraliy psala, k tomu nebylo asu. a již myslila, že nebude moci dcein touze vyhovti tu jí navrhl Karlík s klopotným srdcem a s hoLidušku. ícími tváemi nice
ji
:
—
Hrabnka
dve
dle znala pijala návrh s radostí povsti a vypravila ihned poslici k panímamince se žádostí, aby jí dcenišku na nkolik nedl zapjila. Nebohá panímaniinka pustila nerada dceru, jedinou podporu a pítelk>aii, od sebe, ale pála dveti domácími starostmi sklíenénui oddechu a zotavení, a poslala ji tedy, než se ješt pantatínek do toho s^e zápornou odpovdí vložiti mohl. s
;
ohromným košem kolá, mchurek,
pro paíií klínici hned
salapatinek
atd.
do zámku. Hrabcí zámek stál "uprosted velké zahrady, a Liduška nemyslila jinak, než že vstupuje do samého ráje, jak do ní vkroila. Její noha vázla podivením nad tolikerými zázraky. Karel jí byl sice o vší té kráse asto vypravoval; ale že vše t
SVTLÁ:
s poslici
Z rodinných podáni
á
30
umle
vidla stromy tak koule,
ník
kužele
jehlaiíce,
pstované, že rostly v
atd.
Uprosted
podob
kvetouciVli
tráv-
kamenné obludy oliromné pro\idy vody do jasného povtí; v drátných klecech, malým domm se podobajících, pyšnili se pávi, kieli papouškové, cukrochrlily
valy hrdliky. Nkolikrát vykikla Liduška hlasit, když na zatáce cesty najednou rytí v celém brnní kopí na ni napáhl, nebo stará ohyzdná cikánka rukou jí dále jiti bránila, aneb dokonce mou^enín na ni bílé zuby vycenil, a dlouho trvalo, než prvodkyni uvila, že to jsou jen malované, ustrojené sochy, pro žert sem postavené, a nikoli, jak se domnívala, živé osoby. Když pišla do zámku, tu teprv ztrnulá nad vší tou
nádherou zlato,
;
všude,
kam
se jen podívala, spatila stíbro, hluboce, když si zpomnla, si
hedbáví; vzdychla
kolik chudých mohlo býti jen pepychem zde panujícím na vždy zaopateno. Komteska Markéta, roztomilý patnáctiletý to motýlek, padla jí s radostným kiknutím okolo krku. Její rodie byli s Karlem ped nkolika hodinami odjeli, a ona Liduška si slenu tu hned ]iž již dlouhou chvílí mela. od prvního okamžiku zamilovala hovla jí ve všem, jako matka jedinému mazánkovi. Byla se bála, že se jí v zámku ;
samot mezi
bylo to ponejprv, ale nea rodinu svou opustila ani mla kdy k bolestnému rozjímání, nepišla k jasné myšlence. Komteska Markéta podobala se vodní panence; byla tak krásná, ale také tak promnlivá a tkavá jako toto útloimké leskokídlé zvíátko. Celý den nemla a nedala jiným pokoje, obzvlášt co písným oím matiným do jemné nárue své nové spoleí*-
v
co
rodné
cizími lidmi zasteskne
msteko
;
—
tém
31
nice
sfílial
iikliMi/l;i.
rozniar dndiý. Deselkrál za
nkdy
šaly;
v
den
ani její
jí
Její
lilaviiicc
t»revlékla
.jeden
se
v
jiné
nápad, jeden a
zas
jiné
vci nestaily a upotebila ješl
matiných. Oblékla chechtajíc se její pro dvorní plesy urené tžké hedbávné a aksamitové, perlami a zlatem vyšívané odvy, a všeten vyndávala rodinný šperk z tajné
pece vyslídné, ozdobujíc si šíj a vlasy lepokamy. Liduška jí niusila v tomto po-
schránky, od ní li)ytícíini šetilství
Ikliv
se
pomáhat;
žebronit
Když
ped
se
nel)y]a
dovedla,
ale
s
v
to
spanilé
neni
šibalce,
která tak
odolati.
slena nejkrásnji ozdobila a nejvese-
zrcadlem
si vyskakovala, strhla najednou z nisebe všecky skvosty a tábory, rozbourala nemilosrdn sáhovelkou, od Lidušky tak pracn a umle zhotovenou frisuru, a rozpustivši své dlouhé vlasy po plecích, že ji jako zlatý pláš zahalovaly, klesla plaíc na umle vyrezávané keslo v arkýi, odkud bylo vidli na silnici, ku Praze jednotvárn planinou se kroužící, a hoekovala uad svým mladým jako u vzení tráveným životem. Dobrosrdená Liduska. jížto urením se býti zdálo,
leji
eho
nic
se
každým plakati, tšila ji všemožn; ale netrpliv vrtla slena hlavou, ba nkolikráte jí pánovit velela, aby s
i
pokoj opustila, neumí-li lépe ji rozveselovati, než napomínáním k líplivosfi a ]Kinkazováním na povinnosli k ro-
dim. Liduška se nad sleninou nemilostí mnoho trápila, dokud na šfaslný nái)ad nepišla, ukolél)ávati ji povídakami, které byl bratr .Melichar, když ješt doma býval, za zimních veer na peci jako z ruká\nLi sypal. Nej3*
32
slen
lépe sp
cích
zakleté
líbily fy,
princezny
v nicliž se krásné v zlatých zámdlonhém ekání a mnohých i^o
(luhrudružstvích štaslnýnii
ncvslami statených svých vy-
svoboditel staly. Poslouchala Lidušku.
planoucí oi dychtiv na poplašenou, s modravým obzoiom splývající silnici upené majíc, a sladce se usmívajíc, dovolila-li si vypravovatelka, /.(Miským taktem vedena, od své látky ponkud, se uchýliti a jí popisovati, jaká to sláva a radost se bude v zámku rozléhat, až pro ni samu ženich jako krev a mléko v pozlaceném koáe se tymi vi-aníky pijede, aby ji do svého Pražského paláce s kišálovými okny a zlatými stnami zavedl, kde Inule na sta služebníku na její roz-
kazy ekat.
Den co den opakovaly se tytéž výstupy, na nž následovaly tytéž hovoiT; vždy byl na osamlém zámku den dnu jako vejce vejci podoben, a nebylo vru divu, že si slena dlouhou chvílí div nezoufala. Paní matka byla jí sice rozvrh asu zanechala; láno musila na mši do zámecké kaple, pak mla na ko-
asn
z Pražských ženských klášter vnovaném, odpoledne mla s komorníkem, poloviním to vychovatelem, trochu francouzsky ísti, menuet a gavottu s ním opakovati a ve zpvu se cviiti, který si umla na spinete provázeti, což bylo opt zásluhou starého onoho sluhy, rodilého Francouze, bez kterého se rodina ani obeAle co z toho všeho mže patnáctileté hojíti nemohla. roucí díví srdce s fantastickou svévolnou hlavikou vya suchoobzvlášt musí-li se to tak plniti,
berci,
jednomu
vyšívati
;
odmen
škrobený, kosticový vk a pedantický, samou etiketou zkamenlý komorník žádal?
párn
odbývati,
jak
to
tehdejší
33
io zbývalo
iibulMMiiii,
"léniu
než sen?
tvuiTi
v
iiošclilýcli
i)ic'iisudcich
uvezii-
Liduška nevídala po celý ;is nikolio ze svýcli píbuzných v zániku; byli by si to za vtíravost pokládali, kdyby byli za ní do tak vznešeného místil chodili. Jen Melichar dlal opt výminku a picházíval asto, ale ne že by ho byla sesh"a lákala. (Jd té doby, co musil do ueni, stranil se celé rodiny a Uiké jí; ale starý pamtihodný zámek ho k sob vábil. U sestry strávil vždy jen okamžik, procházel se radji v dlouhých pološerých zámeckých chodbách, vylézal na zbytky vží a bašt, ítal v krv-pt nápisy a sbíral mezi služebnictvem povsti o jejich nkdy proslulém by Ilišti, které zas doma do knihy zanášel. Xejradší meškal v obrazárn, dlouhé to galerii ohromnými, peste malovanými okny skvle osvtlené. Chodil hádav od podobizny k podobizn, a zatínal psti, pišel-li k oddlení, kde staiý, domácí, z vlasti vyhoštný rod cizímu plemenu nynjšícli vlastníku ustu-
bezdn
poval.
Jednou se déle než obyejn ve své ti"aplivé rozjímání pohroužil tu ho lehké, kvai)né kroky ze snní vytrhly. Obrátil se mladá hrabnka stála v celé puvabnosti svých patnácti let ped ním; držela malého psíka :
—
za
ržovou
polo
stužku,
míc
Melichara napolo plachým, na-
luivivým pohledem.
Nalezla dvée obrazárny, jež bývaly vždy uzamené, nyní polootevené vstoupila ze zvdavosti a setkala se neoekávan s úpln cizím, aJe, jak se podle jejích rychle a zmaten sklopených oí souditi dalo, nikoli nezajímavým mladíkem. ;
34
A s
v
skulkii,
zapadající
se
liavramiínii
oziiK-ii
svllciii
b;u'cviiýcli
oken, o než
práv vším svým leskem kuerami, kbeiÝcli se byly pes slunce
opíralo,
panující
nikdy nžky nedotkly; s pyšným elem, orlivypadal Melichar nosem a blouznivým pohledem tak neobyejn, zajímav a vznešen, jako ty postavy mladistvých rekovných rytííi tam na stn v tch ne-
módu ješt
—
ím
motoi-ných pozlacených rámcích. Okamžik podléhala slena mocnénm dojmu jeho osobnosti; zardla se jako jablonní kvt, a její veliké oi sklesly pomaten s jelio tváe, ale padly na neštstí na jeho ošumlý hrubý kabát, a mžikem ustoupilo v ní dohrdé aristokjratce. jaté mladé ,,Ivdo jsi, a co zde pohledáváš?" ptula se ho z ostrá; ted teprva jí napadlo, že nespchal jí ruku neb lem odvu políbit, jak tomu od poddaných zvyklá byla. Upen, se založenýma rukama, neodpovídaje, hledl Melichar na ni; zdálo sh. že j>'ji nenadálý spanilý zjev
dve
i
živ
na
psobí.
„Víš-li pak, kdo Id piímI tebou?" volala na znovu, popuzena a osmlena jeho mlením; „tento zámek patí
mému
otci,
jsem hrabnka N
.
.
.
ova."
Melichar se trpce zasmál. „Nechlub se jménem svým," odvtil pyšn; ,, tvoji pedkové hebelcovali ješt kon v stájích, co moji praddové již s eskými kráh stolovali."
Slena z
se
zarazila;
onch princ ped
že má snad jednoho kterými Lidušiny povídky
myslila,
sebou,
oplývaly a její hlavika peplnna byla. Ale Melichar nebyl podle toho, aby byl jejího omyVida, že se v meze slušlu, jej zpozoroval, použil.
a
35
navracuje, povdl jí krátkými slovy, kdo je a co ho seui vede. Ale iieopoiiiiiiul, svou zamilovanou vidinou stále zamstnán, pipojiti, z jiiké kn-c pochází, jaiiobli
to ohromu vm rodokmenem se honosí a jaké nadje nm k^Tiou. Podivn hled sliné aristokratce v arovné blan-
kým
—
výspravu
si na vc napolo zapomenutou: na strýc pro veliké ddictví. pánu il u byl pred nkolika lety do
zponml
kytné oi,
dvou
Jeden z Uher se pesídlil, kde k velikému jmní pišel. Umíraje co bezženec, odkázal veškeré sliitky své jezuitm. Ale po vyzdvižení tohoto ádu císa Josef naídil, aby všecky kapitály a statky, které ád ne déle než tyicet roku v držení ml, opt oprávnným ddicm pipadly. Jestli v lom nalezne laskavý tená jakýsi omyl, nech ho promine vypravuji, co jsem zas vyspravovati slyšela. Na tuto píjeumou zprávu vypravila rodina R ova co nejrychleji dva vyskmce, aby tyto záležitosti na míst .
.
.
—
;
—
.
urovnali,
kteí,
mimochodem
i-eeno,
nikdy
více
.
.
se
ne-
vrátili.
Ale
Melichar
byl
v
této
chvíli
pesvden,
že
se
poklady zvnlého píbuzného. Ospravedloval se ze své náhlé dychtivosti po zemských statcích sám ped sebou, že si jich žádá k oslav své rodiny, kterou by byl rád spatil kvetoucí, šastnou. Nebyl si ve své nezkušenosti vdoui, jaká teumá, Uxjemuá pání v jeho srdci se rodící na píchod strýc se vzta-
vrátí, že se vrátit
liovala
!
musí
s
—
Mladá hral)uka byla na krátkou svou nevli dávno pro jeho ohnivé vypravováni zapomnla a jeho blouznní s nevýslovným usiK)kojením
;
poslouchala nikdy ješt
36
nebyla se tak výborn, tak nenucené bavila! Vila mu všecko na slovo, a brala na jeho romantických plánech dle svého dtského roztomilého zpiisobu podíl tak upímný, že se Melichar, všeobecnému odporu a posmécliu od dtinství uvyklý, jako v nebi cítil a v hovoru svém ani konce nalézti nemolil a nechtl. Již se stmívalo, když ustrašená Liduška svou v celém zámku tak úzkostliv hledanou velitelku v obrazárn, kam ji byl zvuk hlas pilákal, v nejlepším pátelsví s bratrem jindy tak nemluvným, zamraeným nalezla. Nevila ani svým oím a nevdla, má-li se více tomuto podivnému setkání, bratrovu záícímu elu, aneb sleninu potšení v rozhovoru s takovým podivínem podiviti. Slena si to nedala vzíti a vyprovodila Melichara musil slíbit, že zas co s Liduškou až k zahradní míži nejdíve sestru nebo lépe eeno obrazárnu navštíví a potom vše jí poví, eho se ve svých starých knihách doetl. Nikdy ješt nedostál Melichar s takovou uritostí a ochotností slovu. Ze zaátku picházíval jen jednou týdn, pak víckrát, až konen denn do zámku k starým podobiznám v obrazárn se vracel, a ím astji picházel, tím radostnji ho uvítala slena. Již se jí nesmla Lidušlva se svými povídakami vytasiti nechtla nikoho jiného slyšet než Melichara. Liduška žasla ze zarytého tohoto samotáe byl se stal duchaplný živý spoleník, ona sama se nemohla nasytit jeho
—
;
;
;
ei, nedivila se tedy ani dost málo horoucnosti, s níž to slena jeho slova do sebe ssávala. Všecko, co byl v sob tením a preinítáním nashi'omáždil, vylákaly její výmkivné pohledy na jeho jindy tak
37
rty, a vše bylo ud ní s touž oblibou pijato, vypravoval o pikhartech a jicli krvavýcli osudech, neb o mladých bohaýrech, jimž po tuhém zápasu na oích krásných panen nejslinjší odmnu chrabrosti
mlenlivé
nech
si
podávala. její
oi
silnici
Ješt snívala slena v arkýi na kesle, ale k zaprášené, do širého svta vedoucí
se ted více
neobracely
Rozumlo chara vždy
.
se
.
ted
samo sebou,
již
že
slena
Meli-
Lidnškou vA'provázela. Nezkušené, po dojmech dychtící kráelo, jeho romány oslnno, tak hrd po jeho boku, jakoby byl v skutku tím býval, ím býti se domníval, a nikoli chudikým nádenníkem, pro jehožto známost by se byla ped svými sourodými pítelk^nimi nejspíše zardla. Ale žádná náhoda ji z jejích sn neprobudila; rodie váhali se svým píjezdem, služebnictvo bylo rádo, že má s jejími rozmary pokoj, a žádná návštva ze sous
dve
sedstva nevytrhla
Liduška se
ji
z líbezného
srden
tšila,
opojení.
že
slena
konen
malé
vyražení nalezla; když bratr mladou hrabnku zamstnával, zbývalo jí pece nkolik pokojných ch\al, v nichž na svého Karla myslit a jemu psáti mohla. Zamyslívala se ale nkdy tak hluboce na pítele mladosti své, jenž nebyl sice nikdy lásku na kolenou písahal, aniž jí jí kdy zahrozil, že se usmrtí, zklame-li ho nadje na jeho vrnost a náklonnost ale pece skály stavla, tak že když veír doprovázela slenu bratra, oba úpln z oí ztrácela. Musila se obyejn po dlouhém marnéiii hledání a vohiní ^ama do zámku navrátit. Slena pišla celá udýchaná a zardlá za ní. pijímajíc trochu rozpait Lidušiny pokorné ouiIuvt a sliby. :
i
38,
že se Lo jisLe více nestane. Ale ku podivu; ijudrulió bylo Liduška vehui na pozorn, a se to zas takové, to bylo pravidlem, že slena s Melicharem v mrá-
a
mla
konen
kot stovkých strom
se ztrácela a
Liduška sama
dom
se vracela.
Tato trochu nebezpená idyla mla náhlý konec. NeoekávtUi prihrel jednou ráno starodávný hrabcí koár do zámeckého prjezdu a malou chvilku za ním ješt jeden z pozlacenými koly, v nmž byli tyi bujní vraníci zapraženi. V krásném touito povoze sedl paná-
ek
blounký, sešnrovaný, že jako jepice vytakovými ohroumými pudrovanými kadeemi
útlounký,
padal,
a
s
po obou stranách hlavy, že skmo úpln jeho rumounké tváinky zakrývaly. Vyskoil s takovou ohebností z koáru a x-ysekl slen, která byla trochu zmaten a nepokojn pikvapila rodie pivítat, takovou mistrovskou úklonu, že se jako krev zapálila, a starý komorník obdivem a radostí nad jelio obratností skoro vykikl. Co byl v tch neohrabaných Cechách, nebyl cosi podobného
vidl Starý hrab pedstavil své dcei význanm v mladém dstojníkovi svého velectného pítele a vzdáleného
i)íbuzného barona S
.
.
.,
a odporuil
lio
její
zvláštní po-
zornosti.
Ale Liduška nic nevidla a neslyšela mimo svého se po tak dlouhé vzdálenosti stokrát zamilovanjší vrátil, než byl odjel. Stará hrabnka ji velmi milostiv (žádala, aby tak dlouho v zámku zstala, dokud bude meškati vzácný host, jímž mnoho práce piv bylo. Jak ráda vyhovla tomuto pání! Karla, který
nm
BU
/,aiii('sliiáiií
.K'jí
ji
.s\
ádcli)
ka/ddii
chvíli
«
Karlem;
skvostné stíbrné oliroinnýcii dul)Ových náiní, jež IjvIi) ku puctní liosta jannar vyndáno. \'oír, nastala-li jim clivile oddeciiu, mladík vypravoval zardívající se dívin, že hrab v Praze dvornímu svénui radovi již rozkaz dal, aby mu dobré místo vykázal. Tálo doha. hýla iicjšíasliijší, nejklidnjší v celém živol Jjidušiu; ohrazy ruiiiiiiié hiidoucnosti zastely arci jen iia okamžiky smiiliiý stav rodiny do|)i'ed iií ranlalinek se iiciikiIiI pid dluliy více hýbati, a mácí, posluiiovali
s])(tlii
II
labnlc, istili
si)(»lu /.
již
nkam
a
š:'pLali, že bude nuisit hospdku prodo nájmu se odsthovat, ahy vitele upo-
msii-rkii
v
si
dal
kojil.
jediná
.h'ii
iiji
vc
ládušku zde každým dnem holesl-
diijímala: sleiiino
lodie
s
její
zmnné
iillol)okým
k ní chování.
(liislojiiík;'in
Co
navrátili,
se byli
vyhýbala
duviiijšímu rozhovoru nápadným zpsobem podivn i)áiiovillio, rozkazujícího pízvnku, jakol)y hýla chlla každým slvkem dveti uká-
se každénni a.
tón
její
nahyl
jaká lo pi-o|»asl mezi nimi Z'ej<\ Melichar i)icházíval ješt každodenn; ale nehloudil více po šerých chodbách, nezapomínal &e více v obrazárn. Jako pikíjvaný sedl v sestin komrce a siný zal,
se zaatými zuby poslouchal jenni k nmu zvuky sleiiina špiii:'lii a sladoimky hlas trilkujícího dstojníka. Šestice nebyla sice jeho náhlá urputnost a zasmuši-
jako
smrt,
zaznívající
lost ušla,
dala
jí
ale
znajíc
žátlného
kávaiiým
jidio
Iduhšílio
výstii[iem
piwd
promnlivý rozmar, nepodkláTu však se neo<'-
výzuanm. ni
konen
roz.-diiilo.
40
oyl jednou veír
iJuprovázcki Jjialia
voíc
s
ním
o tom, co
jí
tak tuze
mladé
zahradou, hosrdce tížilo
její
pomrech rodiíi. Melichar jí dle nynjšího zvyku svého neodpovídal, jen nkdy zhluboka sténaje. Brala tyto zvuky mueného srdce za úastenství. Tu se pojednou uprosted cesty zastavil a dychtiv naslouchal ve vedlejším stromoadí ozývaly se kroky... šepot... o neblahých
.
.
laškování hrabnin hlas Divoce se vytrhnul seste, která ho odvésti chtla, šeptajíc mu, že by bylo neskromné, .
.
.
!
slenu pekvapili; skokem
stál
ped mladým,
nic
zlého
párkem. Polekaný dstojník pustil ndadou hrabnku z objetí a oba ucouvli ped hrozebnou, tak neof4íávan ped nimi
7"'etušícím
vztyenou postavou. „Co chceš, nestydatý?" zvolal švihák, popuzený, že
mu lovk,
podle
odvu
nejnižším
tídám
náležející, cestu
zastupuje.
„Optej se na to té proklaté Babylonky po svém boku !'' Melichar napolo šílený, a kdyby se nebyla Liduška vší silou zoufalosti mezi oba muže vrhla, nebyla by snad koketní slena nikdy více pana dstojníka na spinete provázela. Melicharova mohutná pst by ho byla rozdrtila jako lví tlapa pestrého brouka. Komtesce vnuknul strach sílu^a odvahu chopila set vší mocí ramena svého nového milence a odvedla bok zámku. Snad ani tolik násilí, jak se domníváme, k tomu nepotiiebovala; neb ješt se tásl pan baron na všech údech, když byla Liduška k starému hrabti povolána, aby záhadný všem pípad vysvtlila. Nebyla s to, na krásnou zrádkyni se podívati její srdce krvácelo nad luatrem, který byl jako smysly pominutý od ní se od-
iel
;
;
41
do siílio poh^ iipiclimil. Vdlaf, jak hluboce a cítí, a pedvídala, y.v se ani srdcs; ani hlava jeho nikdy více nezotaví z tetu rány, lehkovážnou rukou mu trhl
;i
houMiví"
zaiazené.
dobrosrdenost ale nepipustila, aby byla mstíc slenino štstí podkopala. Omluvila bratrovo cbuvání, že ze záchvatu cliorobíiého pochází, a slíbila významným, jen chvjící se slen srozumitelným pízvukem. že se tento výstup nikdy více opakovati nebude, an zámek nikdy více nenavštíví. Zárove prosila za své propovopuštní, pedstírajíc poselství od rodi ji Její
hialra,
dom
lávající.
A lile, její výmluva se stala pravdou; nalezla pi návratu do své komrky Štaclumka, který ji ml ve jménu matky vybídnout, aby svým píchodem déle neváhala, Lije její pítomnost nevyhnuteln doma potebná. duška se dlouho nerozmýšlela; zem ji pod nohama téSvázala pálila, co zvdla o slenin kruté he. rychle své vci, stiskla skormoucenému Karlíkovi srderuku, a než se toho kdo nadál, mla zámek dávno
že
m
n
za sebou.
Ted pro
ni
spíše
teprv
poslali.
vše
již
jí
napadlo,
Tušila,
pro
tušila,
rodie
asi
co
k nešastnému, dávno
to
asi
tak
bude,
nakvap že
pedvídanému
nej-
konci
dosplo. Chtla se na to §tachynka vyptat, ale jazyk vnitním pohnutím pokaždé selhal, a hoch se sám o nijí nezmioval; kráel ndky vedle ní, upíraje na tií
em
nepozorovan Matka se již
t.aké
—
smutný pohled. ak to t<'dy vrhla štkajíc do nánie. jí víš, nešastné dít," hoekovala, „že je hospoda vlhký,
prodána a nás že za
,,
msíc odsud vyženou?"
42
pece?"
,,T;ik
,,Cíni
ní
zaleklo
se
dve;
„a
vy
jste
ješt
nájem nepomyslili?"
ua žádný jiný
pak najímal, moudrá panno dcero?" zaznl za hlas pantafínkiiv. .,kdvž ani krejcaru v dom
hromový
nezstalo
!"
Lidiiška
strnnla
;
tak
zoufale
nebyla pece po-
si
mry
rodiii pedstavovala. Jak trpce si te vyítala spokojenost a blaho v poslední dob po boku Karlov po-
cítné!
„A což vás nemže kupec hospody aspo tak dlouho zde nechat, dokud si nco jiného nevynajdete?" chápala se Liduška poslední nadje, myslíc na Karla a jeho oblarost. ,,
Kdybys
ty clilla,
ncdial by nás
pi-ý
zde do smrti,"
odvtil paiitatínek hoce.
Kdybych já chtla ?" podivila se Liduška, ohlížejíc po matce; ale matka jen poád hlasitji a hlasitji ,,
se
plakala.
vás pro boha, nduvte," poala Liduška kodsném mlení; pemýšlím, až S' hlava rozskoit, co bych já v té vci mohla uinit, a nepicházím nikam. Vždy ani nevím, komu teJ ,,ri()sím
nen po mi mže
dlouhém
hospoda náleží
,,
!"
vdt
,,Když to tedy chceš," odpovdl pantatínek tvrd, ,,vz, že í-ezník Blahovec, jenž ped msícem ovdovl, hospodu koupil chce nám také z nouze dle možnosti liomoci, když ty si ho do tech nedl vezmeš." ;
Liduška sklesla kteiT na krku
mla.
mlky
na
židli
tak bílá jako šátek,
43
..Pro Kristovy rány, zvolna, jen zvolna, pantatínku!" bodovala matka ..vždy víe, jak na Karlíkovi visí, nifižc míti z toho smrt." „Jednou se to dozvdt musí!" odvtil pantáta zlostproto pece dlat, jak chce; n; „vždyf si nás vysvobodit nebo s žebráckou mošnou do svta po;
mže
mže
slat!" ,.Co jste Blahovcovi odpovdli ?" tázala se po dlouhé, dlouhé chvíli Liduška bezzvun. ,.Co jiného, než že to pann vyídíme !" sápal so |)antatíiiek poznovu; .,tvá moudrá matka nechtla, abych za tebe odpovídal, a vyprosila si ješt ku všemu pro svého mazánka týden na rozmýšlenou. lovk by se mohl rozpuknout zlostí nad tím k<)nra\'ým ženským pleme-
nem."
—
,,To
vru zbytené;
bylo
šeptala holka, a hlava
jí
klesla
co
zde
tžce na
rozmýšlet?"
za-
prsa.
ovšem, zde není nic rozmýšlet," vel ot<'0 ,, Ovšem, znovu, vida v dceiných bolestných slovech zápornou <»dpovd; „panence jde hladká tvá jejího pana ženicha z Xemanic nad otcovské požehnání. Ale víš-li pak, holka, že t mohu pinutit?" ,,
sostí,
Tento hích vám uspoím,'' pravila Liduška s vý..ale chci mn p-ede vším pošletx^ pro Karla .
sama íci
A te cím toku
.
.
.
týž
teprv ulevilo
slz
.
si
stísnné
její
srdce v horou-
.
.se
náhle vyjasnil a drže se písloví, že
musí železo kovat, dokud
veer
.
.
Pantatínek se
.
." .
pro Karla.
je
eavé,
f>oslal
ješt ten
44
Byla skoro plnoc, když se Štachynkem celý bez sebe piletl; liocb mu byl cestou vše povdl. Beze slov, jako ped tím Liduška, vyslechl mladý myslivec pan tatínka, který mu velmi obšírn a dležit vypravovati poal, jaké výhody ezník rodin slibuje, jeho manželkou. Pipojil, že si ji prý sl,aue-li se jen pro její obrat.nost ve tení, psaní a poítání zvokterá jemu samému úpln chybí; jinak že by prý lil, dvat dosl, ježto by se mu byla líbila, ale byl tyto vlastnosti že mu jdou nad krásu a peníze. Kdyjiž dohazova naízení, aby by se Liduška zdráhala, podobných schopností okamžit mu zaopatil jeho živnost že nedovoluje, aby zstal dlouho bez hospod\ni. „Ach, že íci nemohu: Pojte ke mn, uživím staré rodie své i vás!" lomil Karlík zoufale rukama; ,,ale kam
dve
vdl
ml
dve
;
kdyby mne hrab v tu chvíli lespak staí má služba, níkem udlal!" Avšak pisedl k pantatínkovi a utíraje si slzy poal na tabuli s ním poítat, jestli by pece vyjíti nemohli. Le sobeckému pantatínkovi o to nešlo, aby u zet žil, nýbrž jak by u nho žil bez plného džbánku a bez práce a namáhání nezdál se nui te život ani možným. Kroutil tedy úet pokaždé tak, že se to zdálo holou nemožností, by to bylo pi obapolné skromnosti a stídmosti pece njak šlo. Poítali a rokovali tak dlouho, až jim bílé ráno do oken hledlo a Karlík na návrat pomysliti musil. Pistoupil k Lidušce uplakaný, utrápený jako ona a podával jí ruku. ,,Toho jsem se nikdy nenadal, že ty budeš jednou patit jinému," pravil zlomeným hlasem a opt i
;
a
45
vylirkly
slzy ty
[xjinoci,
oí;
jeho
z
již
„al'e
to
není
vidím,
iiáiu
nesmíš rodie opustit."
Liduška se více nezdržela padla iiiu s lilasitym pláasto vypravovala, že ti) bylo pouejpi^v okolo krku a naposledy. ;
em
;
Dlouho lak stáli a plakali spolu, až všem srdce luid nimi pukalo. 1 paniatíiiek cítil, že se cosi jako soucit v jeho pi'S()u hiuilo, a vykradl s;í ze dveí ven, zai)oniíiiaje na korbel, toho pvodce vš.dio neštstí. Neslýchaná to událost!
plá
„S bohem tedy," pokraoval mladík, když opt pro mluviti mohl; „a l)uh ti dej štstí, Iv liu zasluhuješ,
svt 1"
jako nikdo ve ,,í
s
ty...
i
ty
buit lisíckrát
jinou!"
zaštkala
Liduška.
,,To
nebudu,"
odpovdl
na tomto
svt
požehnáu
Karlík vážiu'
.
;
.
.
a šasten..
,,po
tob
jinou
nepolíbím."
Ješt jednou se dotknul úst omdlévající obti otcovlibovle, udlal jí na elo kiíž. oua jemu rlivjící rozešli se. se rukou také, a ské
—
—
Karlík dostál slovu svému; stiil všecky hrahcí statky ml jiozdji pod slena by se prý byla za šasbiou byl za manželku zvolil; ale zstal žil a umel sám.
Liduška
se
za
Blidiovce provdala, a
uedl skuten za ezníka hospdka zusUila uiajetkem její ro-
nkolik
diny.
K.
SVTLÁ
:
se velikým páni-m, svou mocí, a nmohá pokládala, kdyby ji Lidušce své vren,
Z rodinných podáni.
46
Nejvtší událosli mého dtského života byla návštva Tšihi jsem se nesmírn na pmií delší cestu svou, ale nejvíce na pratetiku Lidušku, kterou jsem ješt neznala, protože pro vysoké stáí více do Prahy pijíždti nemohla. Celá rodina mluvila o ní s nadšením, a otec mj nenazýval ji jinak než II
otcových píbuzných v Brod.
svatou ženou.
jsme v staré hospfidce; tetika nebyla doma, v kostele, kde skoro celý as trávívala, co byla vdovou. Zvení se mi vetché, zanedbané stavení velmi spaln líbilo; ale jak jsem bezedným pi-jezdem do dvoru se dostala, ápa na steše, kvtiny v okapu a zoubkující nikdo nebráse hrdliky na kolnách spatila; když nil na bujném trávníku pod starými skivenými stromy zahrádky podle libosti si vyskoiti, zdálo se mi tetiino vdoví sídlo místem nejvtší svtské rozkoše. Práv jsem plenila prastaré lískové ke, tytéž ješt, za kterými byla Uduška své hladové malé pátele skrývala: tu jsem zaslechla svoje jméno. Ohlédla jsem se rychle, ale zalekla jsem se nemálo, si)atíc u zahradních dvíek podivné skupení staenu písných rys, zamyšleného pohledu, ale tak tkliv laskavého úsmvu, že mne dojal jako sladký svit msíce; pak dva kmety jako ona v od^al, jenž zašlému vku náležel a ode mne nikdy díve vídán nebyl. Stará paní, v níž jsem okamžit podle úsmvu pratetiku poznala, mla velmi krátké sukn, ohromný kvtovaný frtoch, zelené etevíoe s vysokými kramflíky a tsný, krátký, kožešinou lemovaný kabátek. Nejvíce náale bylo, že mla krk v celé délce padné na ní Slezli
meškala
práv
mn
:
mn
-17
mezi nimiž množství dnkál hlavo zlatý epec se zlatými knijkami s ohronniýni íáhoicni v týle. Byla bycli k ní ráda spcliala, ale bála jsfin se strýc. Isiií'
viselo,
granátovými obtoený, a
Strýek
šrami, n;\
Kmnu'i'icli.
padné podobiiosli
s
]ioznnla
mým
jsem ho hned podle ná-
dlccm,
o
níž
se
asto
bylo
pede nnioii mluvilo, 'zdál se mi sice velmi vlídným a dobrosdeným, a jeho dlonhý aksamitový kabát merukové barvy sem tam stíbrem vyšív^aný byl pro nme hn^d ideálem všech kabát, tak jako zlaté, falešnými kameny posázené presky na jeho stevících tím nejpknjším, co lovk na svt míti mohl ale tím více jsem se zdsila jeho bratra, strýka Alclicli;nii. Zkamenla jsem tém, když jeho divoce planoucí pohled o mne zavadil. Vdla jsem okamžit neklanmým ijndcin dítte, že o mne pranic nestojí, a v 'skutku byl jen na velké prosby tetiiny pišel, aby se na nejstarší Štachynkovu vnuku podíval. Lišil se úpln co do vzezení a obleku od Emmericha. I\Tl na sob hrubý modrý kabát, jehožto obnovené rukávy byly mnohem 'tmaA'ší baivy než celek, a vlasy ježily se mu divn nad hrbolatým, žhoucími myšlenkami ;
patrn rozrývaným elem. Tak peliv proti tomu ml Emmerich stíbrné šediny z vážné tváe zesané a okolo hlavy kulatým hehíMKMU j)rip;'vnné !
nám
pe
pikroivši
jenm
—
bláhové dcko," ])ravila „vždy jsme se dost .ovdlouho n;i tebe natšili. \u, nívapeš, že pocházíš z R ské krve," pripojil.-i, políbivši mne uspokojen v elo. ,,Pánbii l iiprkl j;iko n.'is všechny z hodn temné ,,'rak
tetika,
se
ukaž,
"ke
nm
;
.
mouky." 4*
.
48
jsem se do pláe; tetiiiia poznámka mne ješt hlasitji, když mne strýc Melicliar hnviv malou ještrkou, svtskou marností již nakaženou nazýval. Tetika mne uchlácholila slibem, že se mnou k synovi, který ml za mstem hezký statek, vyjede. Nevím více o této vyjíždoc, než že tetika na zpátení cest podle zvyku svého tolik dtí do vozu nabrala, že lii) strýc Enunerirh a otec mj mohutnými svými holemi z obou stran poiiporovati musili, aby rovnováhu neztratil, a že dobiosrdeuá žena konen sama slézti a pšky (loiiiu jíti miisila, pioložc žádné z nich vypovdti nechtla. Tetika ])yla ln/.d ovdovla a ojtlakávala srden muže r-vého. Byl prý ,,od kosti dobrý lovk". Nevím, pokud tomuto výroku viti, neb u tetiky byl každý od kosti hodným lovkem, kdo práv zj
mizela,
a
víe
a
plakala js'em
katolické se nerouhal.
rouliamn jedin hýla neiiprositelnou byla by ona žena pi upálení Husov na hranici kacíe pikládala, kdyby byl tento kesanský zpsob,, jinak smýšlející lidi o život pipravovat, ješt módou. Pioli
jist
;
jako
A práv ji j)otkalo to rouhae v rodin
iililiae a
Po episod
s
neštstí, že mla takového v o.sob bratra Melichara.
—
mladou hraljnkou zabedl
strýc
úpln
nmu
více v náboženský a národní fanatismus nebylo k nižádného pístupu. Rozpadl se úpln se svtem, s lidskou tehdejší spoleností, s píbuzenstvem a obcoval jen s nkolika vyvolenci božími, samými to muži k zapovzeným sektám náležejícími, s nimiž tajn se scházívaje, ;
celý den biblí vykládal.
49
í?cl
znával a
Uik již
dak-ko, clill
i
že
so
veejn
k liusiLské
zjevn postoupili;
lu
víe pi-
ubjala tetika
Liduška jeho kolena, prosíc ho za všecko, co mu svatého, aby své rodin tuto vnou lianbu neinil. iMísto odpovdi ho
a vyrazil jí nkolik zub. Ale tento piípad ho pece jaksi dojal; od té doby se o pestoupení více nezmioval. Jeho zápal pro náboženství v Cechách nkdy tak kvetší a pro muedlníky jeho šel tak daleko, že každý rok v památní den veliké
popravy utrakvist na Stantms^kém námstí po bitv na Bílé Hoe s houfem pátel svých do Prahy putoval. Xa míst, kde se smutný dj vykonal, nkolika kameny v dlažb naznaeném, poklekl s nimi, a všichni líbali s horoucími slzami posvátnou jim zem. Zmizeli obyejn, než se jejich poínání zpozorovalo mohlo, ale jednou byli pece jati a na stráž vedeni. Ale mluvili tam piý tolik nesrozumitelných vcí a tšili se ze svého zajetí co z prvního kroku k muedlnictví tak tuze, že je komisa za blázny pokládal a brzo zase propustil. Ale podiTjhé dailo se strýkovi he, nebo podle a zameziti
nho to
ješt
léi>e.
Mstský fará si byl k posvícenskénm kázání, jak obyejem bývá, njakého pespolního knze pozval.
nm
Melichar nevynechával žádného kázání; debatoval o vždy zas se svými pátely. Pišel tedy také hosta poslouchat. Ale uspokojil ho tak málo, že se po kázání k obecenstvu obrátil, ka hlasit: „Jsemf sice jen prostý krejí, ale stokrát lépe bych dovedl lidem cestu k pravd ukázati než tento uený a posvcený knz."
50
Na to se s ním úix?diie vyselruváuí zavedlo a na smlé otázky prohledávání v jeho byt po bludných, škodhvých knihách. Mnoho spis mu odato a on sám
jelio
na
i
as uvznn. Od
doby byl od svých pívrženc za svatého po-
té
kládán a
lidé
—
žehnání.
Pr\'ní,
k
nmu
až zdaleka putovali o radu a po-
co byla tetika po své obti, totiž po satku bylo, že Emmericha penzi zásobila a po-
svém uinila,
dle jeho dávnoletého
Mladý muž
mže;
hraditi
—
pání do svta
poslala.
že vše, co zmeškal, ješt vynaodešel pln skvlých nadjí, že se co slavný myslil,
ale již bylo pozd. malí vrátí Nauil se sice malovat a více než jeden obraz o tom svdí, ím by se byl mohl pi dostateném vzdlání
nevystoupil nikdy z mezí diletantismu. Cítil neo sob slyšet. Dlouhá léta se o se pídila. Teprv co stavdlo, nadarmo sestra po ec navrátil se do svého rodišt a usadil se u sestry. Procestoval s neslýchanými trampotami celou Itálii, ecko, Rakousko, protloukaje se dnes umním a zítra zas státi;
to
ale
a nedával
emeslem
svým.
nm
Nabyl
nm
znamenitých zkušeností,
které
velmi rád sdílel a filosofickými prpovídkami propletával. Jeho nejzamilovanjší a nejhustji užívaná byla: Jen lovk, který trpl, smí íci, že je lovkem! Kdo má tedy více práva na posvátné toto jméno nežli vy po celý život svj utiskovaní, nepoznaní, ne-
ocenní
ti^pitelové ?
JEŠl H XHKOLIIv Z
ARCHU
RODINNÉ KRONIKY.
r an Vácslav Blahovec z Radošína byl bez odporu po slavné mstské rad nejváženjší osobností v celém msteku, ba mnozí z povážlivjších jeho spoluoban zakládali si na skoro ješt více, než na panu ,,pulmistru" samém. Jest tonm te práv plných sto let,*) co ml na bývalých mstských hradbách, práv tam, kde se za slávy a kvtu rodišt jeho nacházel zdvihací most, pkný domek s velikou štpnicí. Vynášela hezkých pár zlatých, urodilo-li se ovoce, což se sice každý rok nestávalo, ale píin Vácslav ml za zahradou ješt pkný kus pole a inlol tedy na k tomu všemu byl mstským Ixídnáicm nkolika mlýnech. Avšak co nm ješt více váhy dodávalo než jeho zámožnost, bylo zajisté, že úad kostelníka u dkanského chrámu Pán s takovou slušností, neku-li dstojností zastával, že nebylo nic podobného v msteku ani vídáno, ba ani tušeno. Ale doufám, že si o ní (-tenái' utvoí pece jakýs takýs pojem, povím-li mu, že šd-li i>an Vác-
nm
as
—
*)
Psáno
r.
18tí:-i.
54
slav
pied
lidé
se
z
ty
velkou v ervené komži kostelem, venkovští k ruce hrnuli, považujíce liu za jednoho
mu
knží. Dobrý bže,
asy mní!
je
to
Díve
se
skoro
kvíe nepodobno, jak se mštané o sakri-
nejváženjší
úad, odíkávali v prospch chudiny všeho s ním spojeného platu, te se k tomu pihlásí leda njaký schudlý ea te stanství skoro hádali a zastávajíce tento se
—
emeslník, který
si
chce
trochu
pilepšiti
tmi nkohka
krejcary.
Byladi na dkanství hostina, zasedal pan Vácslav vždy mezi hosty. Toto vyznamenání bylo, jak snadno se domysliti, jistým rýpalm a závistiiíkm sl v oích; mstili se mu posmívajíce se, že se nechytí msto ode svtla v pán Vácslavov hlav, teba u dkanské tabule stoloAle kdo byl rozumný, ten málo takových eí val. dbal; vdl, že tak mluví jistí lidé, ponvadž se pan Václav, jako oni, svta nechytá, svatým vcem se nerouhá, a mli ho pro nezasloužené pronásledování to jen ješt u vtší vážnosti. Pi tchto tabulích rozprávli s panem Vácslavem nejváženjší pespolní pánové a nejednou ped panem dkanem projevili podivení o jeho zbhlosti ve všem, co se církve itýkalo. lovk se ho mohl tázat na cokoliv, on vdl vše dopodrobna, od významu nejvyššího svátku zaínaje až do nejmenší kostelní ozdoby, již si sotva kdo
—
povšiml. I pihodilo se (pan Vácslav si zaznamenal do kalendáe, že to bylo práv v týž den, kde se mla tynedlní erná mše za jeho nebožku manželku sloužiti, která byla práv téhož asu v Pánu zesnula), že se kníže
aicibiískiii)
piu jeho
sám
s Jiírn
do
ilelšílio
živ^ot ncjdl(!Žitf'jší
hcjvoru
který
ml
následky.
Jeho milost vracela se práv z Vída a zavítala z nenadání na zpátení cest na dkanství. Pan dkan byl práv na visitaci, jeden z kaplan churav, druhý u nemocného, obsluha zábava hosta vznešeného pipadla tedy úpln panu Václavovi, který pi této píležitosti opt tolik rozvahy, zpsobilosti a smýi
mu
církevní kníže nazývaje ho syže jemu kíž, jenž mu na skvostném etzu okolo krku visel, k políbení podal. Panu \'ácslavovi prý lehdáž bylo, jakoby ho byl kníže pán tímto dkazem milosti na knžství i)omazal, od té ciivíle jakoby více tomuto híšnému svtu nenáležel. Dokázal -pravdivost toho výroku i skutkem. Bylo mu toho asu nco málo pes ticet let, nejkrásnjší dívky a nejbohatší vdovy samy mu vzkazovaly a „velebily" se mu pod okny; ale jakoby jich ani nevidl, jakoby již vbec ženštin ani na svt nebylo. Odbyl každého posla zkrátka, dohazovai ukázal dvée, každé hladké tvái záda, a ohlásil celému píbuzenstvu, že se více ženiti nebude, a kdyby mu nabídli chešlení
lak ryze katolického projevil, že
pi odjezdu zvláštní požehnání nem svým obzvlášt milým, a
udlil,
rubína.
Píbuzenstvo strnulo nad touto písntui ctností. Drahný as obíral se pan Vácslav myšlenktui, nemá-li do njakého ádu vstoupiti, ale pohled na jeho dv dcenišky odvrátil ho konen od toho pedsevzetí. Umírající choí mu je na duši vázala a umela teprv pokojn, když jí byl na Písmo svaté písahal, že jim bude otcem nuitkou v jednom. i
56
Vnuje se klášternímu životu, byl by musit lioliny cizím lidem zstavit; to nechtl nebožce v hrob udlat. Ale aby své nábožné vroucnosti ulevil, zaslíbil starší dcenišku, Johanku, Kristu, a od tchto dob musila dívka o velkonocích, když požívali jiní svceného beránka, snísti skivánka svceného, aby dostala jasný hlásek a co nevsta Pán na krucht lahodn zpívajíc, mysli vncích k pobožnosti povzbuzovala. Úmysl, život v bezženství tráviti, dopomolil panu Vácslavovi k veliké sice sláv, ale asem se ukázalo, že má pece jakousi stinnou stránku. Dcerušky jeho vyrstaly bez pée a dohledu, a následky toho byly každým rokem zjevnjší. Pan Vácslav si toho s tžkým srdcem povšiml, pi-emýšleje marn, jaká by zde byla asi pomoc. Nahlídl konen, že asi jiné nebude, než aby si vzal njakou ádnou hospodyni do domu, podle jejíhož píkladu by dívky se spravovaly, jsouce od ní ku všemu dobrému vedeny. Ale tento úmysl byl píliš dležit, aby jej byl pan Vácslav jen tak beze všeho uskutenil. Vzal jednou v nedli odpoledne na se kožich, sesal a upevnil si vlasy „kabacounem" (okrouhlým hebenem), posadil si na hlavu vydrovku a zašel si po požehnání k svému nejváženjšímu píteli a neomylnému rádci, k panu Cypriánovi z Rottenberg. Pan Cyprián byl jako pan Vácslav hlavou prastaré schudlé zemanské rodiny.
Tehdáž
totiž
msteku onom pvodem.
Jejich
žil
od svta zapomenutém honosících se šlechtickým jednou v okolí nemalé vážnosti
v malém
celý knih
pedkové
rod
07
požívali
a
ziiaiiÝnii
poz(Miiky
vládli,
alo
úpadek
vlasti,
náboženské, klesnutí národnosti cskó a smutné následky dlouholetých zuivých válek byly je se nemohli a nesmli o vliv a o jmní pii)ravily. více se svými nároky vytasiti, nechtli-li u svých obanu smšnými se státi ale v myslech svých nepijali Obcovali nejradji jen mezi nikterakž rovnost s nimi. sebou, tak Ijakož skoro jen mezi sebou satky uzavírali a v kinotrovství si stáli, což se jim konen ani za hrdost vykládati nemoldo, nebo vynikali skuten zachovalostí mravu a jistou vzdlaností vysoko nad ostatní obyvatelproiiásledováju
Te
;
stvo
msteka.
Mezi tmito rody kleslýuii mohli na p. Villkomové listinami se vykázat, že již v patnáctém století co mocíiá rodina ve Vestfálsku kvetli, odkudž se pak v komonstru njakého knížete do Cech dostali. Ale chra, aby jim byl nkdo vyítal, že jsou podle toho pvodem Nmci! Tvrdili, že bylo Vestfálsko za onoho asu (".echy obývané a od tch že oni pocházejí. Byl-li
mnohými
Bh
nkdo mínní jiného, stal se okamžit njším nepítelem, považovali pak za se mu nejrozlinjším zpsobem. i
Iloladové
za
to
pocházeli
již
telidáž
jejich
rodina
nejúhlav-
isté
krve
století
mli
slovanské. udáno, že jedna z nejstarších na Mo z
Ve svém rodopisu ze tnuictého byla
jejich
povinnost, mstít
ech pesthovala, kdež prý slyvdomostí a udatností neobyejnou. Iloltenbergové se zas chlubili, že jim Karel tvrtý vlaslnonin erb vykivslil, a lílahovcové z Hadošína sláH rav, odkutlž se pak do
nula
na svém, zv byla jejich rodina šlechtická
a
—
ki-estanská.
již
v dobách pohanských
nS
Pan Cypriáii sed v šiib na záhrobí, pivítal píke onou úctou, jižto v ode dávna vzbuzovaly ieho výborné vlastnosti. Vyslechnuv povážliv, se jedná, velmi schvaloval pán Blahovcovo pedsevzetí. se
nm
vší
o
,,Což Anika, mladší dceruška vaše," pravil, ,,to je jako andílek, ta nepotebuje žádného návodu k dobrému za to, že by snad ani v pekle nezhešila ale s Johankou je to jinak. Xechci práv íci, že je to mne uchovej ani já ani kdo dít snad nemravné, jiný to nemže o ní íci; ale je tak ponkud, inu, jak bych lo vyjádil? slovem, je ponkud, jak íkáme, das liiá.'" Pan Vácslav zhluboka si vzdychl, kývaje hlavou. PíIcl se velmi trefu o jeho starší dcei vyjádil, bylo to díle
mám
;
bh
1
tak kromobyejné, že se v celém msteku nikdo nepamatoval, že by kdy byl takové vidl neb kdy o ta(lile
kovém
slyšel.
sice všecku svtskou marnost, zdála více ku škod lidského plemena ve svt než k jeho prospchu, .ale pes to smýšlení slyšel pí-ec velmi rád, ža vxToadá jako míšeské jablíko, že je vždy upraven a cist, jakoby ze škatulky vyskoil, a že každý, kdo jej nezná, si myslí, že má rok ped svatbou. Jeho otcovská ješitnost trpla tedy již tím, že byla Johanka tak málo svtu podobná, zrovna jakoby ani do Blahovcovic rodu nenáležela, kdež byli všickni jako hedbávní, blouncí, svtlých vlas, jasných oí a plných tváí rumných. Anika ta byla pravá Blahovcov^a, také lidé o ní již ted tvrdili, že bude jednou nejkrásnjší a nejmravnjší pannou v mst, tak jako byla te nejroztomilejším a nejzpsobnjším díttem.
Pan Vácslav nenávidl
a.
krása
se
mu
—
naopak byla sndá, hubená, hranatá, ale a mrštná jako ])strah. Její kudrnaté
Tohajika
koka
ubialiiá jako
nimiž ani kartá ani heben nic nepoídil, hebíky nad nízkým, vždy zamraeným elem. Oi mla obyejn sklopené a pimhouené, chodila ve dne po dom, jako náiusínirc v noci po steše; ale stalo-li se, že oi otevela dokoán, mohlo se íci: ,,Na ." mráz obešel lovka, jemuž se do liledne, to bledne tváe zabodaly a kdo byl opatrný, len se dal hned od njakého dobrého pítele ucli s dovolením eeno pokrevence, vbec od osoby jenw pející, peplívnouti,
erné
stály
vlasy,
jí
s
jako
.
—
.
jinak ho rozbolela hlava a
.Tohanka
mla,
což
tenái
mrákoty ho obestely; ivebo již dávno uhodli,
moji zajisté
pravé uhranivé oi. které lovka za živa omaniují, v noci lidi inakají, a jichž vlastníci co ba nkdy krev z nich ssají. Co do povahy byla Johanka ješt podivnjší než co do ze\mjšku, neb prý mur chodí dosti po svt; ale je zajisté velmi málo dorustitjícírli dívek, kf?ré, Ieha hezké nebyly, pec nikdy se do zrcadla nepodívají, žádných pítelky nemají, nikdy potebu necítí, pohovoiti si a. zasmáti se, na žádnou paiádii netrpí, ani se ustrojit. In ani služky pipnout si nedovedou. Milá Johanka chodila k nesinírnéniu pohoršení všech ve svátek rozumných a na est dbajících lidí v pátek vždy v tétéž režné kytlici, v tétéž harasové šnrovac<'. jak se jen služky nejchudší a nikoli mstské (h\>rky no sily, a byla by zajisté i k stolu Pán v ní pistoupila, kdyby se nebyl pan Vácslav pokaždé sám do toho vložH. hledaje, abychom to zcela upímn povdli, na dceru karabá! tak neslušn si poínající Tu pak t<'prv ty
mry
spletou i
i
—
—
60
vzhIh ua sebe, co jí byla starostlivá Auika pipravila; to nikterak z bázn, že uposlechla, nýbrž ponenioblaf snést, byla-li volila, aby jnla již jednou pokoj ze svých jnyšlenek vytržv>na. To buh sám vdl, o em.
ale nebylo
;
poád pemítala. kdyby byl
,na
co
jí
na ele sedí; ale leda k lu^jpotebnjším
hledí
a
vela
rty,
mla
Pívtivá Anika
kvtinky na záhonkách od
ovoce
první
byl by nco za to dal, poád v Idav straší, z oí nepovdla to, nikdy neroze-
Pan Vácslav
to pišel,
celé
jejich
slovm.
msteko
za pítele, první
dnižek utrhly se pro
hoch sesané
ze
štp,
které
si
ni
byli
sami zasadili, bylo jí pineseno; nikdo nepišel z pouti, by nebyl s ržencem neb s marcipánem na ni nepamatoval byla-li kde njaká svatba, njaký poheb, všude byla ona pivní družikou. ;
.lolianka,
náni více
a
starší
nárok
a
tedy
mající, jakii|)y
na všecka Ui vyznamena svt bývala;
n;'l)yla
nepamatoval a nmohý se jí štítil; nemla píznivc než v Holadovic rodin. Ovdovlá Holadová mla na vkolí nejvtší dvorec, jia pokraji lesa a ást polí, k nmu pináležících,
nikdo na ni jiných
stál
hraniila « pohni ,,sousedíkovala".
pán
„Klášterní život
je
Vácslavovými, protož sice život
„Vte
mi,
Kristu obtoval,
mn
ji
paní
je
již
Johanky pec jen
ztratím,"
s
ním
posvátný a taková po-
svcená panna jakoby mla nebeské brány sebou' otevené; ale rada, velmi nerada pokaždé, když pana
si
zavzdychla
si
již líto.
ped Ne-
Holadová
Vácslava spatila.
sousedíková, i kdybych ji nebyl musila do kláštera," odpovídal
pec by
61
mezi lidmi? Chodí po tomto svt a k lítosti!" „Vida, takový spravedlivý, bohabojný muž, a tak ubližuje vlastní krvi," rozhorlila se staena vždy tímto výrokem. „Vy všichni té holce nerozumíte a lajete jí, proto že se nehodí do té nynjší módy; ale vte neb nevte, pane Vácslave, onaejší nevsty bych si nepála pro svého Antonína, ekla bych pro Hynka, ale pro toho chudáka vinou snad již nebeské družice vnce svatební." A Hohidová hoce zaplakala pi zpomínce na mlad-
pan Vácslav; „co jen k pohoršení
šího syna,
s ní
a-
k
miláka
posmchu
mn
svého.
mla
jen dva syny. Antonín, starší, byl jeden z onch lidí, jimž se obyejn pro jejich netenost Matka ho nemusila a neškodnost , .dobrák" pezdívá. nikdy k práci pobízet, nikdy k uctivosti napomínat, co živ' neml s nikým hádky, nechal každého pi jeho mínní, to si mohl každý A'it, mluvit a dlat, co se mu práv líbilo, on neml nikdy co namítati. Pi tchto neocenitelných vlastnostech byl trochu volný, to mohl hrom ped ním a za ním tlouci, nedal ostejšího kroku tu mohly v hospod džbánky mu zrovna okolo hlavy líLat: ani se neohlédl. Strhla-li se nkdy njaká rvaka u jeho pítomnosti a kamarádi kieli: „Per, per!" tu tedy pral; ale to mu bylo jedno do koho, zdali do pítele i nepítele. Ale takové události byly jen iVxé v jeho život, to již musilo být, vytáhl-li jednou Antonín paty z domu. Liboval si ninohem více v spolenosti svých vraník nežli v spolenosti lidské; hovor ho nebavil, a bylo-li mu o pemýšleti, co se pece nkdy, jen málo kdy pihodilo, tu si, jak jeho matka íkávali Im.-il hoIumiI mozkom".
Holadová
—
;
na
em
a
,
K.
SVTLÁ:
Z rodinných podáni.
'
62
Protož mu také hledala nevstu, která by byla za nemilou tu robotu vykonávala, a Johanka se jí zdála k tomu jako stvoena. Ta zas v jednom kuse pemýšlela a vymýšlela, aniž jí k tomu kdo pobádával, k tomu nebyla žádná svtácká, žádná posmvaka, žádná licomrná íiflena, slovem: ze všech dívek, které Holadová znala, nebyla by se jí žádná pro Antonína tak hodila jako Johanka. Hynek, mladší její syn a mazánek, pravý opak bratrv, byl iperný, vtipný, po uení calý blázen, ale tvrdohlavý a svévolný jako šotek. Jsa asi o rok starší než Johanka, šel štíhlému, vytáhlému dveti však sotva k brad, byla by ho mohla dechem poraziti, kdyby se jí
bylo
líbilo.
neml zdravé hodinky, hlava byla až k úžasu veliká zrovna zázrakem, že jeho slabounké zkrou-
Co byl nebohý hoch na svt,
kže mu i
sotva
zdálof se to
Jcosti kryla,
cené nohy mu tlo nesly. Lidé o povídali, že to snad ani dít Holadové není, že jí nejspíše, když byla v šestinedlích, njaká polednice mrzáka toho .za její podstrila. Holadová íkávala, že hoch schází psotníky, ale neobelstila ,tím nikoho .každý, kdo hocha jen jednou vidl, pišla, jak se svíjel v klubko, jak sebou když (Uemoc házel a pi .tom vyl a skuoel zrovna jako dravé zvíe,
nm
;
na
že -od
nho
jnatka, bratr
i
eládka
s
hrzou
utíkali,
za-
ydl
okamžit, že hubí ho ta padoucí. V .takovýchto okamženích vytn-ala jen Johanka pi nebohém .chlapci, a jakmile matka pozorovala, že vsí jisté
hla\ii,
slala
že nejí, že odstrkuje,
hned pro
ni,
již
ím
vdla,
se jindy rád bavil, po-
že se záchvat
blíží.
Jo-
63
hanka yždy pibhla, a kdyby to bylo bývalo o plnoci, v nejstrašlivjší bouce i metelici. Pan .Vácslav ji v takovémto pípad nerad do dvora pouštl, .bál se, .aby se nenakazila, ho jinak nemálo mrzelo, že jí .má v skutku kesanském brániti. Ale Johanka hodila si jen hlavou, napomínal-li ji
a
k opatrnosti.
„Nakazím-li 3e, nakazím se," bývalo její odpovdí a otec její neuctivou prostoekost pokárati mohl, bylaf dávno již iZ domu a utíkala bosá, bez šátku na hlav, bez kabátku :na tle, ve své fukovcc jako pravá lulaka ke dvoru.
než
jí
Do své
by n;'byl nikdo ekl, kdo ji prostovlasou a ošumlou ped sebou utíkati yidl, že díttem usedlého, váž?ného mšana: mnohem .spíše by byl zajisté hádal, že náleží k njaké tlup oné pohanské eledi, Jcterá ráda za pt prst kupuje. nejdelší smrti
tak .osmáhlou,
Když Hynka
ale J)ledého, svinutého, kvílícího
na zemi
spatila, iUáhle se zmnila. Divokost od ní najednou odstoupila, a její bodavé, zamraené oi zasvítily váleti
fše
tak mírn a utšen na ubohého nemocného jako hvzdy ped východem slunce. Vzala si hocha
uuiývala
dcko,
mu
utírala
sinou
peliv
tvá
jeho bledé, zapocené elo, namáháním všech
a snažila se
aby jeho zaaté psti otevela; nebo když se daí, povolí prý pak záchvat okamžit. sil,
od nho škrábat, bít .se kdy ochabla a trplivosti po-
V tomto zápasu necnala a
do
zbyla.
krve
kousat,
aniž
to po-
61
konen po hrozném trýznní zuivost keí hoch v tžký spánek klesl, odnesla ho na jeho postel a bdla nad jeho horenými výkiky, perušovanými dímotou, úzkostliv odvracejíc každý hluk, každou pekážku, která by ho byla z odpoinutí tak potebného vyKdyž
ulevila a
mohla. Ale chvíle Hynkova se probuzení byly pro ješt trapnjší tch, v nichž tr])l; nebo cit smrtelné slabosti a zoufalost nad bídným stavem, nad niemným neinným životem, k nmuž byl aieuprositeln odsouzen, vylákaly pak hochovi nejbolestnjší slzy pál si smrt a vyhrožoplašiti
;
udlá. Jeho matka dávala 6-e pi takovémto ^ýstupu vždy Johanka však k nmu klidn pistoupila, podo pláe zdvihla jeho utrmácené .tlo, musil se jí chtj nechtj okolo krku zachytit, i uhánla s ním v každém poasí že
val,
si
ji
;
pry
do nejhustšího
Tam
s
ním
lesa.
lezla
jako veverka po skalách, brodila
pi tom písn, sama si skládala notu i slova. Hynek ovanut erstvým povtím, posilnn dechem lesa, osvžen divokou její veselostí, pozbýval znenáhla slaboty své. Za tvrt hodinky poal družce své tak staten svým tenounkým ostrým hláskem pizvukovat, že
se potoky, plazila se houštinami, zpívajíc
k nimžto
se
cestovníci,
ubírající
,se
k
lesu,
rychle
obrátili
a
ra-
dji zacházku zvolili, než by se byli houštinou provívanou tak divnými zvuky pouštli. Hynek navrátil se takovýmto výletem zase v staré své koleje a prijda dom, nevdl, koho má dle zvyku svého z domácích zas díve poškádlit a pozlobit. Holadová ale líbávala pak Johanku se slzami v oích, a že.
G5
Icla
znovu,
že
z ní
nemže
udlati Antoníno\T.i
cho
a
zárove sestru a opatrovnici Hynkovu. Byla by tak díivni oba syny její ochran svila, a jak pravila, úpln nad jejich osudem upokojena radostn se svtem tím
se rozlouila.
Z toho všeho tedy patrno, že pan Cyprián, hledaje výraz, dosti šastn jej pro Johaninu povahu nalezl, nazývaje ji „dáselnou".
pimený
Dlouho, velmi dlouho pemýšleli pátelé za onoho nedlního odpldne na ^áhrobci u pán Cypriánových kamen, která ,asi z vdov a obstarožných panen rodu zachovalého by se k panu Vácslavovi nejlépe za hospodyni hodila.
Xedarilo se jim dlouho dle pání. Nalezli-li njakou, která byla dobrou kuchakou a hospod-^Tií, byla obyejn odmlouvaná a nevlídná pipadla-!i jim na mysl ženština :
jemných mrav, byla panu Vácslavovi obyejn zas píliš mladá a nkdy i píliš pvabná. Nechtl svým záNistníkm píležitosti k zlomyslným výmyslm podati a stál na svém, že musí míti jeho hospodyn padesátku dávno odzvonnou, za Jíteroužto opatrnost pan Cyprián opominouti nemohl vzdáti jnu slušnou chválu.
Tu najednou vyslovili jedním hlasem jedno a též jméno, což pana Vácslava pohnulo k výroku, že vysvobodili dušiku z oistce. Bylo to jméno panny Kateiny Blahovcové z Radošína, vlastní .tety Vácslavovy. „Jen
mi povzte, co se
se pan Cyprián;
a na píbuznou jeden ani druhý."
to
s
námi dje?"
podivil
sedíme, hádáme se, lámeme si hlavy vám lak blízkou nepipadne z nás ani
,,tu
G6
Pan Vácslav se
.také
inu díve nezpomnli,
podivil,
že
piítal
si
na pannu Kate-
toho vinu. prý žije jako sysel ve své díe, vyhýbajíc se každému styku se svtem? možná-li pak na ni si vzpomenouti, když jiepijde ani svým nejbližším píbuzným po celý ale
jí
jediné
Pro
oi?
rok na
Panna Kateina soustixíovala v sob skuten všecky od pana Vácslava žádané vlastnosti a pednosti. I umínilif si pátelé, že se vydají ješt ten veír k ní, by záležitost tu
poádek
,v
uvedli;
o tak .díiležitých
Pán. jde,"
vcech
nebo všedního dne jednati, k
tomu
neslušela se
se jen hodil
den
,
„Ale ,prec jen nevím, kterak to s tou Kateinou p.váhav pan Vácslav se ozval, když byli zahnuli do
vn
blátivé, kdež panna ta bydlila. „Jaká vám to najednou pochybnost na mysl vstupuje?" jcostra se pan Cyprián k píteli obrátil, „vždy jsme ,se ped chvílí pec na tom dohodli, že se vaší pívyrovná." buzné ,málo která ženština v „Ovšem že jsme se na tom dohodli," omlouval se pan Vácslav rozpait; „nechtl jsem také niehož proti
uliky
mst
ní namítat, já jen tak myslil
—
zdali se
jí
bude u nás
líbit."
„A
já zas myslil, že mi chcete pijít s tou starou pohádkou, že snad není potajmu naší víry. Nikdy se nevylíhlo v našem msteku zpozdilejšího klepu. Každý derf je ji vidt v kostele, živí se nuzn na vlastní ruce, a pec pamatuje vždy na chudé, s nikým nežije v nevli a kdo Jjyl z nás kdy nemocen, aby nebyla hned pibhla a služby svoje nabídla? A pec o ní kolují takové podlé ei Nikdy toho nezapomenu, kterak o poslední mé ne-
o
fií
!
67
asto hoekoval, žo na mne buh zapomíná, pme ošetovala a slovem božím potšovala. Sám jsem ^e pesvdil, jaká v ní je ctnost a bohabojnost ^a ted nesmí nikdo proti ní špetnout." Pan Václav sklonil hlavu; ml-li skuten ješt njakých pochybností podobného druhu, netroufal si s nimi se již vytasiti, i jich pozbyl, pítelovou výmluvností pemožen. Podivná to byla vru vc, že panna Kateina mla v msteku pramálo pátel, byla na vlas taková, jak ji byl pan Cyprián vylíil, vzorná co do mramosti, ochoty moci, Jede jsem tak
mn
a
a pilnosti.
Avšak vyítali
jí
lidé,
že je
pi své ochot
chladná,
nejdou její pátelské skutky od srdce, ba mnozí dokonce ivrdili, že i v horlivosti, jíž církevním obase podrobuje a je vykonává, cosi neupímného, pokryteckého. Ale mli-li obžaloby ty dkazy potvrditi, tu nevdli ,nikdy, jak do toho; zstalo vše jen nadalo pi holých domnnkách, a nejeden její nepíznivec si pomohl smšnou výmluvou že tato k ní odpomost asi v brabantské její krvi vzí, jež nejspíše lidem v k ní že
jí
dm
:
dve
brání.
Otec z
eských
ddeek to pán Vácslavv, narodil se totiž rodi v Brabantsku, kamž byla rodina ta ná-
její,
boženskými v otin zmatky zahnána, i pojal, vraceje so do ech pod záštitou švédských prapor, za cho dceru oné ylasti. Panna Kateina obývala malounkou sedniku v j;hInom z nejvtších domk v msteku, nemla jiného jmní než nkolik kus starého nábytku, a pec žila z ddictví. Bvlaf se totiž od své matkv nauila zhotovovati onv
6b
krásné
,krajky,
Paniky
jimiž Brabantsko proslulo po celém
mst
n
svt.
a okolí se o sice tahaly, platily velmi špafai. Ale pamia Kateina spokojila se však za vždy odmnou velice skromnou za práci svou nemla tém žádných poteb a jen jedinou libstku totiž, aby pil každý kus jejích krajek nový vzor a aby byl z nejpknjších ^ nejpevnjších nití vyroben, což bylo píliš y prospchu jejích kupc, aby nebyla za choutku tu spíše se pochváUla než pohanila. Vci ty, k práci jí nevyhnutelné, jichž ovšem nebylo lze v si zaopatiti, donášeli jí jistí koující prodavai, kteí vyhledávajíce pannu Kat?iinu, dva- neb tikráte do roka inili dojem obzvláštní. Byli to obyejn mužové již letití v prostém temném ale dstojném odvu s dlouhými vousy a vážnými oblieji. Pann Kalin asi na zboží jejich velice záleželo, neb pepustila takovému obchodníkovi vždy na noc svj pokojík, nedovolujíc, aby se ubytoval v hospod, a sama se vysthovala v den jeho návštvy na pdu. Ale jedna z tchto návštv zavdala píinu k výstupu velmi nepíjemnéuiu a záhadnému, jehožto následky pamia Kateina dosud dosti tiiDla, neb byl pvodcem všech onch nemilých klevet. Jeden z mstských kaplan, muž to nesmírn horlivý .v
n
;
—
mst
vcech víry, vida jednou takového prodavae k pann Katein se ubírati, velice se jeho zjevem zarazil, aniž vdl urit pro. Maje práv v tomtéž dom nemocného,
ve
jehož navštvoval, vešel za ním a jakýmsi temným podezením jat, žef v onom muži jiného se skrývá, než za co se vydává, pohlédl klíní dírkou do pokoje, v byl zmizel. Ale najednou se rozkikl „Rouha, rouha !" a
nmž
:
6;j
vraziv do velcliýcli dveí takovou silou, že je vypáil, chopil se prodavae, jenž sg mu však mocn vymknul, pi emž kaplan, chtje se ho znova chopiti, sklouzl a se všech schod spadl. Zstal beze smysl ležet a dva dni na to byl v Pánu. Avšak hodinu ped smrtí pišel k sob, sviv ošetovatelce své, staré to bohabojné žen, že vidl, jak onen prodava skínku, již nesl pod paží, u paiuiy Kateiny na stl postavil, ale místo nití vyndal
prý kalich a chléb, pisluhuje jí veeí Pán. Ošetovatelka znajíc pannu Kateinu co nábožnou osobu, nepidávala slovm kaplanovým žádné víry, domnívajíc se, že v zápasu smrtelném teštil, ale pece se o jeho peludu ped nkolika váženými pítelkynmi zmínila, z nichž zas jedna tvrdila, že ji slyšela v ^en poz ní
hbu
kaplanova, nevdoucí prý, že za ní
stojí,
následující
podivnou vtu zamumlati: ,,To máš z toho, žes zapomnl: mrzí-li koho život, nech se jen Pikhartm protiví." Avšak ob tyto ženy krátce po sob taktéž zemely, prodavai se od té doby u panny Kateiny již neobjevovali jezdívala si pro nit a vzory dvakrát do roka do Prahy, a o pípadu tom se pestalo mluviti ze šetrnosti vážené její rodin, ale proto nebyl pec jen ješt k ní zapomenut. Když pan Vácslav s panem Cypriánom k ní vešli, sedla u hndého, velmi umle vykládaného stolku a tla pozorn ve veliké, kované knize, jižto, spativši hosty, voln sice, ale opatrn do suplika uložila, šuplík na dvojí západ zamkla, a klí do kapsy schovala. V sednice panovala pi vší chudob istota, až z ní oi bolely nábytek z hndého díví, naskrz pracn a vyezávaný, leskl se následkem neustálého utírání. ;
i
;
pkn
70
jakoby byl hlazen býval, loktuše postel pokrývající byla blejší nad padlý sníh, zámky na prádsliiíkách a dveích tpytily se jako isté zlato; ale prese všechnu úpravu bylo v této sednici teskno. Na okn nebylo ni kvtiny v hrnci, ni ptáete v kleci, u kamen se neprotahovala žádná koka, a žádný psík nepivítal vcházející veselým hafáním. Na polici nebylo malovaných mis ani koflík a bys byl hledal obrazii, jen v nejtemnjna stn ším kout visel ohromný, erný kíž bez spasitele, u jehožto nohou byl kalich vydlabán.
mam
„Kdybych chtl pannu pokoušeti," poal pan Cyprián, že tla místo v „Nebes Klíí" v bibli a že náleží p-ec jen potajmu k onomu prašivému stádu beran, kteí jednou eskou zem prznili, ted ale až na nkolik „tvrdil bych,
tajných
bluda
na štstí vykoenni jsou."
„Ale pane Cypriáne," zamrzel še pan Vácslav, že naráží na ony nemilé slechy a ped ním mluví o bludaství v jeho rodin, teba to bylo jen v žertu.
„Nu jen se hned tak nekabote," krotil ho pan Cyprián, „vždy my si s pannou rozumíme! Vím, že je horlivou katolikou a zajisté dbá na pikázání círke\Tií, dovolující laikm jen tení evangelia a odkazujíc na bibli jen
pomazance boží
pravdy jeho byly chovány."
;
nebo všemohoucímu
tajný,
se líbilo,
aby
a ne od každého hlupáka val-
Bledý, ostrý .obliej staré panny peletl úsmv popotutelný, a místo odpovdi tázala se, jaké to pídkuje za návštvu tak vzácnou.
nkud
in
Pátelé se tedy vyslechla
pozorn
se
se svou žádostí; panna zrakem zamyšlen sklopeným.
vytasili
je
71
„Jsem panu strýci wliui povalená za duvia mi ] okázanou,"- odpovdla bez otálení; „ale já samot príl:š uvykla, nevpiavila bych se více do hospodáství vtšího, a pa.k bývám asto churava; síly mé jsou na sklonku, málo by mla domácnost jeho ze mne prospchu. Zde vedle bydlí vdova bezdtná, mírná a zkušená to žena, ta by panu strýci zajisté ku spokojenosti hospodaila." ,,Ale vždyf slyšíte, panno teto, že se zde pouze o hospodáství nejedná," vzdychl si pan Vácslav nad svou zklamanou nadjí; „mn jde hlíivn o ty mé dv holky, ty dorstají a potebují vedení a dohledu. Ta mladší ta je sice, jak snad i vám známo, uinná dobrota, ale
—
za
jako buran. K vli té skoro jedin njakou rádnou osobu do domu; má holka do kláštera vstoupiti, a já bych dstojným pannám to
je
pál bych ta
ta
starší
si
Uršulinkám v Horách Kutných pec rád odevzdal lovka a ne divocha, vždyf tu jde o est celé rodiny."
Opt
se na tvái staré panny cosi zakmitlo, co se podobalo: ale tento záblesk ustoupil okamžit výrazu vážnému, ba velebnému.
posmchu
„Pakli to jest takové, pane strýce," pravila po krátsi vdovu do domu, by s^ dcery
kém rozmýšlení, ,,vezmt?
mn
od ní liospodaiti nauily, a Johanku pošlete ke každé odphhie na nkolik hodin. Zdá se mi podle všeho, co jsem na ní zpozorovala, žit v ní jádro, a vynasnažím se tedy dle možnosti, bych pání vašemu vyhovla a z ní „lovka" udlala."
Pan Vácslav odešel od tety vš:^cek potšen a jal se hned po cest pemýšleti, jakou lstí Jolianku asikiiann Katein dopraví; nebot posud nikdy nevstoupila do ji-
72
ného stavení než k Holadovcm, a poteboval-li otec pro njaké vyízení posla, musila jít vždy Anika. Druhý den navedl tedy služku, by pod Johankou vypravovala, že byl Hynek s matkou u mstského doktora,
k
cestou
že
ale
pann Katein
na
pišla jeho nemoc,
naež
byl
donesen.
Johanka služku ani úpln nevyslechla, vzchopila ss
okamžit a bžela, jakoby jí hlava hoí-ela, k tet, vyptávajíc se jí vášniv po hochovi. Panna Kateina místo odpovdi vzala rozilenou dívku za ob ruce a hledla jí dlouho zkoumav a pevn do
oí.
Ale tenkrát nespustila Johanka pohled rychle k zemi, obyejn inívala, nýbrž upela jej do oí íetiných, podi^^l pitažena jsouc jejich písným a pec laskavým výrazem. Tak jako teta nebyl se ješt nikdo na ni podíval, cítila, že k ní z tohoto zraku mluví duše
jak
to
spíznná,
ji
pochopující,
a zapomnla v ten okamžik
na Hynka.
Kdyby byl .pan Vácslav v této chvíli vidl tetu Johankou, jak do sebe hledí, nebyl by se více tázal, komu z rodiny je Johanka asi podobna. U obou se jevila táž písná uritost rys, táž nepíjemná pronikavost v pohledu, totéž pošmurné elo, jen že byl u staeny život hrany tváe ohlodal a u dívky vynívaly ješt s
vzdorn. „Ten, koho hledáš, není u lezneš, co nehledáš,
nevdomky
touží,"
ale
po
em
odpovdla
po chnravém soudruhu.
jí
mne;
ale
za to zde na-
nepokojná duše tvá asi teta vážn na její otázku
7ó
.Tolianin
ka pohešující,
na
pohled starostliv po pokoji slídící, Hynvrátil se opt k tet a utkvl napjat
ní.
mne
pravda," pokraovala teta horoucn, .poklad nejsvtjší, jímž smrtelníky obdail. Uznám-li, že jsi jí hodná, uiním z tebe uenici její. Ale vz, že sestupuje jen k tm, kteí ji vzývají s istým, vroucím srdcem, ped netenými a nepovolanými zahaluje tvá, na níž odlesk nádheri'', v níž kraluje Hospodin na nebesích od vnosti k vnosti." Johanka vždy málomluvná a jazyka neobratného, zarazila se nad zápalem tetiným. Odvracujíc se s nechutí od všeho skuteného a žijíc jen peludm své obraznosti, chápala jen napolo slova tetina; ale její duše sedmerými zámky uzavená ponejprv se zachvla a struna až posud nedotknutá se v ní ozvala; poala tušiti, co nepochopovala. „Chci všecko vdti, co zárove také Hynkovi povíš," odpovdla konen tesoucím se hlasem. „Je-li ti HNTiek co do duše podoben, napojím i jeho, a blahoeiti budu bohu, dopeje-li mi, abych vám svatou víru svou co ddictví zstavila. asto, peasto jsem své lžko slzami smáela, že pipustil Hospodin, by zaniklo v rodu našem sím pravdy neporušené a že na jeho míst zbujnla povrivost a licommost." „My máme s H\aikem jen ducba jednoho ve dvou tlech," tvrdila Johanka s neobyejnou u ní živostí; „co si myslím já, to si myslí též on*, a co ví on, to vím já, ,,U
to
nejdražší a
,
bh
i
teba mi to nikdy díve nepovdl." Od toho dne dobíhala si Johanka každé odpldn;pro Hynka do dvora a vodila si ho k pann Katein.
74
Nkdy
je pekvapil liják, bouka, vítr, a churavý hoch nemohl dále ale Johanka nepicházela tak snadno do rozpak. Neohlížejíc se ani dost málo na to, co lidé o ní eknou, vzala hocha zcela chladnokrevn na záda a nesla ho zmužile sem i tam, prohýbajíc se až k zemi pod svým více nepohodlným než tžkým bemenem. Paii Vácslav sice z poátku na to velmi bruíval, nebo v msteku se všecko sbíhalo, piharcovalo-li se dve celé uháté a udýchané s tím zmrzailým trpaslíkem na hbet ale Holadová mu tak vroucn dkovala, že dovoluje dcei jejím nebohým díttem se obírat, a ;
;
tšila se tak srden, že se jeho stav od té doby, co chodí k pann Katein, vihled lepší, až konen pemožen umlknul. Jeho dobrosrdenost nepipouštla, aby byl k vli lidem nebohého mrzáka i matku jeho zarmoutil.
— — — —
msíc se ukázalo, že mají návštvy Kateiny více než oekávaného výsledku, Johauka poala patrn se mnit. Co do návyk zstala arci skoro tou, jíž bývala, nevdla ješt, co je na paJiž
za nkolik
u panny
since (zástrce)
líc
ruky, ale za to
jí
a co rub, ani
neumla
vzít jehlu
do
pibývalo na duchu.
Pozbývala znenáhla své zarytosti, prohodila sem tam nejen slovíko, ale i celou souvislou vtu, všímala si po-
mr
je
to
spoleenských a chtla vždy dkladn vdt, pro tak a ono zas jinak zaízeno; otec jí fíkdy od-
povmi
ani nestail.
Kde jí pišla njaká kniha do iiiky, tu peíkala od zaátku až k samému konci: ale nejen že ji petla, dovedla z ní také výklad udlat a uhodla na vlas, jak a co spisovatel myslil.
75
Panu Vácslavovi se mnohdy podivením až dech zaon s panem Cypriánem lámal si nad njakým záhadným místem v písm nkdy celé týdny hlavu, a dve jen co sie na to podívalo, hned jakoby na zvon uhodil, vdlo, jaký v tom spoívá pravý smysl. „Vida," vyítal mu pak pan Cyprián mezi tyrma oima, ,,jak vám dve prospívá, ta bude v kláštee svtlem jasným a pivede to tam zajisté daleko. Vždy jsem vdl, co dlám, když jsem vám k pann Katein radil. razil;
Nejsem, holenku, dnešní."
Pan Vácslav svsil zahanben hlavii teba to byl pan Cyprián tvrdíval, pec si nikdy nebyl s to ped stavit, že v tet tolik vdomosti vzí. Byl pesvden, že Johanka jejím návodem již te mnohem více vdla ;
než leckterý knz.
zákony církevní, všecka pikázání, životy svatých, papež to všecko mla za krátký as v malíku, ale nejen že se v pravé katolické víe vyznala, bludná uení jí byla povdomá. i Písmo,
—
otc
Vdla
o všech kacíích, co který z nich uinil, kde uení ujalo, kdo z nich byl muen, kdo odvolal a kdo zstal pevným, háje svou víru až do okamžiku, kde ohnm, neb jiným strašlivým zpsožil,
zdali se jeho
meem
bem
se
svta
sešel.
Rodina si zasedla po veei obyejn kolem kamen, pekouc si topinky s husím sádlem a esnekem pi tomto ;
utšeném zamstnání
nejlépe poslouchaly se výklady. Jo-
hanka jsouc vybídnuUi, by nco vypravovala, bu úmysln bud náhodou vždy o tchto poblouililcích hovor zavedla.
76
eládka poslouchala
s
otevenými
ústy,
Anika
hrzou a pan Vácslav — se slzami v oích. Musil se nkdy mermomocí pamatovati, opakovala-li Johanka jejich poslední ei, jimiž se svtem se louili, než potupnou s
smrt podstoupili, že to ábel sám
sladouce je byl
obrací,
skoro
by
mu hodn
tm
kacím jazyk tak duší nalapali, jinak by
litoval.
Pan Cyprián, byl-li pítomen, naslouchal s úastenstvím ne menším, a mnohdy, ,pišla-li Johanka do ohn, zahoely-li jí oi a tváe a zasršela-li jí slova jako jiskry na rtech tvrdíval, že by jnla vlastn též ona na hra:
nici vystoupiti,
ponvadž prý lovka svým v\T)ravováním
tak zmate,
že ani ten nejhorlivjší katolík neví, co bílé a co erné, co svaté a .co rohaté. On prý musí ped usnutím pak vždy o jeden rženec víc se pomodlit, ana
nm
prý v se
zbudí myšlenky ^a nápady tak kacíské, že i zdává, jakoby ti bludai byli pec jen
mu konen
v mnohém pravdu mli. Johanka se místo obrany jen pousmívala, asi tak, jako teta její, mluvil-li nkdo .o tom prašivém stádu beran, které jednou eskou zem prznilo a ted až na nkolik
šílenc úpln
vyplemenno
jest.
Ve vdomostech tedy pokraovala Johanka až ku podi\'u ale za to poala na sebe bráti zas jiné ,,neni'Ožnosti", jak to pan Vácslav nazýval; zdálo se vbec, že se snad do kolejí obyejného života nikdy nevpraví. Zaala se durditi, zabila-li se v dom njaká drbež a nepišla v takový den ani ke stolu. Nechtla vbec najednou nic z masa jísti a kárala jiné, vidla-li, že takových pokrm s chutí požívají. ;
77
Konen se na ni otec rozmrzel; nebof njaká dobe vyknnená husika neb tuný kapoun náleželi k jeho zamilovaným pochoutkám, a její posuky, nejvtší ošklivost vyzrazující, pipravovaly jej o chu. Poruil tedy písn, by tohoto nového nezpsobu zanechala. Pan Vácslav pišel ale v nemalé rozpaky její odpovdí; pravila totiž, že je ástka božství nejen v lovku, ale i ve zvíeti a v bylin, že se máme tedy ku všemu
co
brati
chovati
skuten, jakých
a nikoli
dvod
užiti,
co vražedníci. Nevdl jí tento blud v^-vaátil;
by
kousínek pravdy v tom sice vzelo, ale celek
pl
pece
jako „sírou".
To nebylo žádného ptáka v
ješt všecko Johanka nevytrpla žádnou kvtinku za oknem. lovk prý má všemu ponechati pirozenou svobodu a je-li híchem nkoho z pouhého potšení uvznit, je tedy t;iké híchem, uvzníme-li kvtinu neb zvíe, odejmeme-li jim potebné k životu volnosti. Nejednou v^^lašila Johanka, opírajíc se o tuto zásadu, v noci kuata z kurníku, odvázala psa z etzu a otevela kokám pdu; ale ráno ,miioukali, štkali a kokrhali vyhnanci zas ve dvoe. Zastesklo se jim za tchto málo hodin svobody po jejich štdré ochranitelcc, An-
ice, což
si
ale
:
kleci,
která jim co nevolníkm plnýma rukama sypala, musili co svobodní pbané v íši pírody teprv
pracn ve všech koutech
shledávati.
Pan Cyprián, slyše o tchto výstednostech spáchaných v zájmu pirozené svobody, zpomnl si pi tom na vci velmi šeredné. Byl prý jednou etl, jen že již nevdl, v jaké to knize, že žili v Cechách lidé, Adamité se nazývající, kteí si tch jiej.strašlivjších vcí dovolovali, K.
SVÉTLA: z
rodinných podáni.
6
78
o kterých nechtl pan Cyprián ani jimoho slov šíiti. Ti prý mli mezi jiným také ve své híšné víe, že se mají zvíata lidem rovnati, jelikož i v bylin dech boží atd., zrovna jak tomu prý Johanka chtla. Nikdo nebyl Johanku kdy tak rozzlobenou spatil, jako tenkráte; nebylo ji ani možná ukrotit. Zvolala, že tuto víru velmi dobe zná, ale to, co o híších pravil, že je hanebná lež, vymyšlená od nepátel a užitá k záhub Adamit, kteí prý byli rázní a bohabojní kesané. se zas rozhorlil pan Cyprián; vždy to bylo tištno, tedy to byla jistá pravda. Nejkrutjší hádka se vzala a ukonila se tím, že pan Vácslav Johanku ze sednice vypovdl a k pann Katein dobhl, prose ji, aby
Te
jí
o
tch pevrácených ueních
tolik nepovídala,
jinak že
se holka zajisté splete.
Ale zdálo se, že panna Kateina asi brzy dopovídá, bývala vždycky slabá a churavá, to každodenní mluvení zhoršilo její stálý, suchý kašel, (Ulehla a nebylo áky, že kdy zase vsta^ip, chadla vihled. Johanka se nikoho neptala a pesthovala se zcela k tet, neukazujíc se ani v .nedli doma; chtl-li ji otec neb sestra vidt, musili ji tam vyhledat. Co mli s ní dlat? Tu nebylo bránní a zapovídání nic plátno, vzala-li si jednou vc opravdu do hlavy. Panna Kateina si nemohla zajisté ižnjších ošetovatel páti; nebo ani Hynek jí na okamžik neopouštl obstarávati malou domácnost, a pomáhal pítelkyni v kterou se byla Johanka ,vpravila jako vnuknutím ducha svatého k nesmírnému podivení všech, kdož vdli, že neumla ani mchaku vzít do raky.
vrn
79
Stará panna ležsla celý den jako mrtvola s modrýma rtoma, s tváí zsinalou; ale veer jakoby jí byl nový život vdechl. Tváe se jí zbarvily, oi jí zaplanuly, zpímila se na loži a hlubokým zvuným hlasem dti k sob
pak zavolala. Vzala jejich ruce do svých horoucích, chvjících se rukou a n;;dšená slova s? jí linula sybilskou výmlu\nioslí z úst.
Zabíhala o celé veky nazpt,
ne-li
až
ku stva^Mií
ívta nebo a-spoi ku zboívní JeiTisalema, nejhustji však až k píchodu praotce echa, s nímž se prý byli Radošínové do nynjší své vlasti pisthovali. Mli prý nevyrovnanou pednost tu, jak nám již známo, že se vždy pravé víry pidržovali. Zstali jí povždy vnii i tenkráte, když bludní správcové duchovní lid navádli, by jen pod jednou zpusobou a nikoli, jak to Kristus byl zavedl, pod obojí pijímali, kterážto novota se zavedla za Karla tvrtého, nejvíce píkladem cizích
uenc od nho do Prahy pilákaných. Vypravovala pak dtem dále, jak proti tomu novo-
moudí a uení lidé povstali, jak byli za to tua pronásledováni, konen i trestáni za živa upálením. Popisovala jim, jak za touto píinou se strhla krutá válka, jak eský národ pro víru svou povstal a inueník svých mstil, že se celý svt ped ním zachvl. .Modlila se s dtmi za ty, kteí byli v tchto krutých dobách vmetáni do šachet, do ek, ku koním uvázáni a po ulicích vleeni, a napomínala je, by mli vždy p!'d oima píklad tobolo houfku pravých Božích bojovníku, jimž Valilenských a Pikliarlu sjííláno, a kleií nazývajíce sr m.'/.i Sv'l)ou ..bnili a si^slry", railji nejhroznjší láství
peni
8U
smrt podstupovali, bez písteší bloudili, v lesích a sluse skrývali, než by se byli víry jako dravá
zv
jích
odekli. Nejdéle se pozastavovala pi úplném vítzství Antikristov a proklaté roty jeho na Bílé Hoí*e, po každý v eské zemi, kdo nechtl k jeho bludm se piznati, vyhlazen býti i s potomstvem svým co poskvrna
své
nmž ml
pokolení
lidského.
Pradd panny Kateiny pamatoval ješt strašlivou tuto dobu a asto byl vnuce o ní vypravoval. Byl oitým svdkem, když Cechové pozdvihnuvše náboženským, ti hradu Pražského ukrutná, konící Od té. doby
se proti
nátiskm
neúhlavnjší Bálový služebníky vyhodili,
z
ehož
z
oken
povstala rebelie pe-
porážkou pravovících. zmocnil se Antikrist úpln svaté zem eské co ddictví mu pináležejícího, a proto se v ní ted jen líhla lež a nepravost a pravd bylo choditi v kukli a skrývati se v zákoutí, nechtla-li do koene vymýtna býti.
a tisíce musily tehdáž statk opustiti a do sthovati, proto že se nechtli boha a spásy odíci. I pradd panny Kateiny utekl ,se s mnohými píbuznými a páteli do Brabantska, kde nepestal na vlast zpomínati a po ní teskniti. Když vpadl Švéda do Cech, .tu se ve v>T)ovzencích vzala nadje, že zjedná víe jejich opt staré právo, a pradd se vrátil s rodinou do otiny. Ale nadje jeho byly zklamány, „brati" nebyli ješt dopili kalich utrpení, ješt jim bylo ekati a toužiti. Starý Radošín se nemohl více do zem vrátiti, kde byl tolik pohostinství a vlídnosti užil, jeho jmní bylo Tisíce
ciziny
se
81
až na i
s
njaké nepatrné zbytky ztráveuo; piodl
dtmi v háv hanby a piznal
se
na oko k
se tedy
jiné víe,
než jakou v srdci nosil.
pokuta kráela této obojetaosti v záptí; dože se krev jeho nikdy zvrhnout nemže, a potomci jeho vlezli ješt za jeho živobytí pod plášf Satanášv, a co ústy vyznávali, to pijala i mysl jejich za pravdu. Jen vnuka Kateina, nad jiné dti mu milá a od, nejútlejšího mládí slovy jeho napájená, zstala víe Ale
mníval
pedkv
se,
vrná.
Musila se na oko k bludnému uení piznati a všecka jeho pikázání a obady vykonávati, ale za tento hích vnovala bohu život a zstala pannou. Potajmu pracovala neúnavn o zájnm malé církve, k nížto patila a po dlouhá léta byla vížící páskou mezi nepatrným zastrašeným stádem pravovících, které musilo své služby boží tak skryt odbývati jako nkdy první kesané.
úadm
Nepozbyla nikdy mysli, pijímala bloudící a podezelé pastýe pod rozliným pláštíkem do svého píbytku, sbírala nvezi stejn smýšlejícími na jejich výživu a spoádala na místech tajných a neschdných shromáždní, kdežto se stídala kázání s modlitbami a kde klesajících k vyln^alosli napomínut nepí-í-slávala, tšíc je, že teba zvítzila te proti nim luclilivost jiepátel, pece vždycky tak
nebude.
Tak vypravovala panna Kateina, a dti ji poslouchaly s plamennými zraky a slibovaly, že budou stoupati v šlépje její a opatrn si poínati, aby skrovníui setbu pravdy zbyten v nebezpeí nevydaly.
82
Došla-li
a sestry
panny Kateiny
nkde v njaké
te
zvst, ža sejdou se brati si lid báje vypravoa stržích. Jede prý strašilo, vysluji,
o níž
v zíceninách místo sebe Johanku co .stoupenkyni svou. podnikalo bez bázn tyto nkdy nkolikahodinné pouti v dlouhých nocech bez msíce, které bývaly naschvál k tomuto úelu voleny; její cestu uprosted kalužin a les pres skaliska a píkré strán ídil leda kmitavý svit hvzd, neb rudá zá blesk provázející divokou jakous boui. Hynek jí býval více bemenem než prvodím; musila nejen za sebe i za nho se živly zápasiti, nejen dbáti, aby nezbloudili, svedeni svtýlkami ped nimi hopkujícími, nýbrž i stežiti se, aby nepibližovali se píliš lidským obydlím a pi tom ješt jeho dráždi vou mysl koneišiti. Podnikal tmito cestami úlohu pesahující jeho mstila, pepínajíc v slabé síly, a píroda se na každý iv. Všecky postavy, jimiž ho chva strašívala, objevovaly se jeho churavému mozku, aniž se jich doléhání ubrániti mohl, chorá obrazotvornost vyrvala rozumu veškerou zbra. V každé pad potokem klonící se vrb vidl šedé strašidlo, vztahující po kostnaté ruce své, v každé bludice dušiku nekinou, v každé istící se hvzd arodjnici, letící povtím na njaké pekelné hody. val
neb
Dve
slala
nm
nm
nm
A když se Johanka konen objevila mezi bratry, unavena, pokryta blátem, v odvu rozervaném, nkdy i zkrvácena njakým pádem v temnosti a držíc chvjícího se napolo šíleného mtzáka tak peliv v náruí jako matka dít své, k shromáždným nadšenými, vroucími slovy promluvila, obdivovali se
jí
všickni a proioko-
83
váli,
že bude tak
stateným nástrojem Hospodinovým
jak
teta její.
Mezi tím byl Johance minul šestnáctý rok, a pan Vácslav se poád astji o tom zmioval, žo bude as, aby dcera noviciát nastoupila; ale pišlo-li k ustanovenému dni odjezdu, nalezl zas výmluv, aby jej odložil; nemohl se s díttem svým pec tak snadno rozlouiti, jak
vždy myslíval. Ale Johanka doléhala sama na svíij odjezd, „brati" byli ustanovili, by otcovu vli splnila a do kláštera vstoupivši, pokusila se o to, by tam podkopala Babylonskou vž pokrytectví a pravému svtlu prchodu opatila. I zahoela nedokavostí, aby úlohu svou již poala, ale na Hynka nesmla se pi tom podívati. Nepišlo jí ani na mysl, že obtuje mladý život, že se odíká na vždy volnosti a všech radostí a prací lidských; ale nad nebohým hochem, jehož si každý ošklivil a který v ní ml ztrasi
jedinou pítelk^mi, pukalo jí srdce. Hynek nechtl v zmužilosti za pítelkyní se opozditi a neukazoval na sob vnitní hoe své; vždyf šla Johanka za svou povinností, rouhání by bylo bývalo, chtít ji zdržovat. Teta i družka vidly na vždy stejn vlídnou tvá; ale kdo spoítal slzy jeho prolité pod závojem noním, kdo jeho vzdechy a zoufalé \'ýkiky? nastala hodina louení. Johanka kleela u lože tety, kterouž nikdy více spatiti nemla nebo titi
nm
Konen
;
na málo jen dní bylt již vym-en život panny Katein v, a pokorn sklonila hlavu pod její žehnající ruce. „Hospodin dí," promluvila staena s namáháním posledních sil, „že povstane lid nepatrný bez mee á moci, ale jemuž nebude lze odolati; jdi tedy a bojuj stiteh
84
V zápase tomto nekrvavém proti áblu a komonstvu jeho. t pasoval za rytíku svou, vloživ do tvého srdce vroucnost, do tvého jednání odvahu a do mysli
Sám
bh
tvé statenost."
Johanka byla skuten statená, bez slz se pozdvihla elem planoucím a políbivši naposledy tetinu horoucí ruku a Hynkovy studeným potem smáené kadee, vzdá-
s
lila se klidn a hixl jako vojín, jemtiž se svila výprava tžká a dležitá, v nížto chce zvítziti nebo zahynouti. Hoch se chtl podle jejího píkladu zachovati, vzal bibli, by tet z ní pedítal, ale klesl beze smysl
na podlahu, slyše rachooení odjíždjícího vozu. Ted fcepi*v bylo vidti, že byla Johanka Hynkovým dechem. Nkolik nedl se zdálo jeho matce, že ubohý žíti nemže a nebude, a pan Vácslav slyšel od ní nejtrpí výitky, že obtoval nejen dít své, ale i dít její své vidin. Strašlivé jeho záchvaty vystupovaly s dvojnásobnou krutostí,
a ve dvorci neustále se rozléhalo hrozné, duši úpní zoufajícího si osamlého srdce.
rozrý^-ající
Holadová brala ve své mateské
išt
strasti'
znovu
úto-
ke všem možným prostedkm, jakoby se nebyla o jich všech neplatnosti ješt dosti pesvdila. Nebylo ni doktora studovaného, ni zaíkávae, pomahae, dryáníka ni báby na blízku ani v dálce, aby s nimi nebyla radu brala; nebylo léku, nebylo masti, nebylo ar na svt, jichž by nebyla užila; nebylo v celé zemi eské snad zázraného obrazu, pozstatku svatého ani studánky divotvonié, by tam nebyla chorého miláka svého zavezla; ale vše mam, rok se sešel s rokem a vidla ho stále umírati divokým steskem po družce mladosti, ne-
bb to, aby na ni zapoimenul, touha po ní byla po tomsících ješt tak palivá jako v pmiích hodinách. ješt slabý plamíByly to jen její dopisy, které v
byl s lika
nm
nek života udržovaly. Johanka mu psala pravideln jednou za msíc a Anika hledla s lítostí na dlouhé obšírné to psaní. Pro ni nenalezla sestra tolik laskavých slov ni tolik zajímavých zpráv. Popisovala mu klášter co A^elký dusný hrob a život co vné pipravování se k smrti; ale tvrdila, že v ni stesku ni dlouhé chvíle nepohnala a nikdy nepozná, proto že myšlení její jedin o to se otáí, aby s prospchem rozsívala zárodky pravdy a stavbu pevrácenosti rozviklala. Napomínala Hynka, by zdraví svého šetil a v daremné lítosti se líeužíral, by též konen s prospchem mohl pro právo v zápas vejíti. Tu se konen Holadové opt nový pomaha ohlásil, a to zpsobem velmi tajenmým. Netroufal si zjevn k ní pijíti; nevdlf, jak by byl ptý pijat. Bylf to pohodný, nmž v písmech zbhlý a nábožného obcování vzdor tomu, že do kostela nesml, o službách božích v sínci státi musil a lidé se ho štítili co nepoestného.
nm
Pohodný náležel k bratrm a byl Hynka asto ve schzích vidíval. Pocítil vždy hlubokou soustrast s tou mladou ki-ví a pemýšlel o prostedcích, jak mu pomoci. Vzkázal Holadové, že ví pro synovu nemoc prostedek neobyejný a hrozný sice, ale za to neomylný, je-
úinku již více než jednou doznal. Holadová se dlouho nerozmýšlela, ješt téhož dne, sotva se smrklo, bžela, zakuklivši se opatrn, sama k pohodnému. hožto
86
Tu
hrzou
se arci
dozvdla
o prostedku, nad nímž
Rada pohodného byla staviti
mím
jí
vlasy
vstávaly. následující:
Hynek
se
ml
do-
na místo, kdež se odpravovalo meem, a s vdokatovým v tom okamžiku piblížiti se k špalku,
kdy hlava odsouzence slítne, piyní krev z trupu še^ vypní, ji do koflíku zachytiti, vypíti a na to v nejvtším trysku plnou hodinu sem tam bez ustání bhati. Jedin v tom prý byla ješt áka úplného se uzdravení ale pohodný nezatajoval zárove nikterak, že takovýmto prostedkem vyléený stane se nad míru popudl;vým, zlostným a divokým, že nezná pak ve vášni mezí ;
ani
zdrželivosti.
em
se ustáliti, a pec se Holadová nevdla, na Pohodný byl se z bezpeného pramene dovdl, že bude práv ted kdesi v Sasku celá rota loupežník a vrah najednou odpravena; nemohlo tedy býti píznivjší píležitosti.
musila ihned rozhodnouti.
o
se jedná, nerozmýšlel se ani Ale Hynek slyše, okamžik, vyvrátil matiny veškeré pochybnosti a obavy jedním rázem šílenou radostí nad kynoucí mu nadjí, že mže pece snad ješt státi se lovkem zdravým a
silným.
jásotem návrh nového svého lékae, který odebrati chtl, by se vše v poádku dlo, a za nkolik dní odjel s ním skuten zcela tajn. Pijal
se s
s
ním sám na urité místo
87
Faii
Vácslav chodil
k Johance,
dokud
v kláštee písahy. Ote ti
o ní chválu:
s
trvala
stráviti
Anikou asto její
zkušobná
clo
léta,
Kutné Hory jichž
ped vyknutím doživotn
mla vížící
i sestra slyšeli se všech stran jen nejvtší byla prý pilná, pobožná a v náboženských
horlivá. Nemálo zprávami tmi potšen, pan Vácslav pak v nejtajnjších svých snech s berlou abatyšskou v ruce neb dokonce pijatou do potu
vcech nesmírn vídal
ji
blahoslavených panen. „Vidíte, že
jsem
ml
pec
jen pravdu," vyítával ted
asto Holadové, „svt Johance nesvdil. V kláštee tam je na svém míst, tam se na ní dokám radosti,
—
cti
a slávy.'"
„Tším „ale
jen
se
zajisté
mu staena
s
vámi, pane sousedíku," odpo-
svým obyejným povzdechem; nezazlete mi, eknu-li vám, že bych Johanku pece radji na svém míst ve dvoe vidla než kdekoli
vídala
se
jinde."
Však radost a sláva pán Vácslavova nemla dlouhého trvání. Johanka byla na druhý rok v kláštee; tu dal jednou potajmu pan dkan zavolati, vzkázav si ho mu, že obdržel z Kutné Hory od velebné matky vlastnoruní pipiš jeho dcery se týkající, a to obsahu dležitého a ne píliš píjemného.
S panem Vácslavem toil se pokoj, když dostaviv na dkanství, váženému píznivci osudný dopis z ruky bral; nemohl si ani pedstaviti, co v býti mže, a dlouho mu tancovala písmenka pix^d oima, než se v patiný poádek sestoupila a opt vážn na hledla, by se z nich konen dovdl, se vlastn jedná. se
nm
o
88
Na poátku potvrzovala dstojná matka vše, co již vdl, totiž, že odevzdaná jí ovika v každém ohledu nad jiné vyniká. Ví prý mnohem více, než
pan Václav
vk
požaduje, ba než pohlaví jajímu písluší. Je povolná a horlivá, a výroky a zásady její neobnášejí nieho závadného; pihlíží-li se k nim však osteji, teprv zjevno, že nejsou v duchu církve katolické, samojejí
sice
spasitelné.
Velebná matka zpozorujíc tuto vadu, mla prý s nadlouhé vážné rozhovory, pi emž se podivila ješt více její obeznalosti ve vcech víry, setkavši se ale zárove pi této píležitosti v ní s onou nekatostávající jeptiškou
lickou hrdostí, která rozebírá,
zkoumá a vysvtluje, místo
aby slova boží pokorn a oddan bez dalších podmínek a uvážení pijímala. I duchovní správce kláštera pišel této vlastnosti u ní na stopu i jeho napomínání, by nerýpala v tom, o bh chce, aby to služebníkm jeho zstalo tajemstvím, nenalézalo v dívce ohlasu; kráí smle dále smrem svým záhubným.
em vným
;
pisu
Kdyby prý nebylo vbec známo — tak abatyše v dosvém pokraovala a preasto vyzkoumáno, že je
—
pochybování si libující duch nakažlivjší nad mor, fx)ž by se pedstavenstvo klášterní o to postaralo, aby ji na pravou cestu pivedlo, a neštítilo by se žádného pi tom namáhání. Ale zkušenost uí, žef se mohutn nákaza šíí, teba byla taková bloudící ovce od ostatních úpln .odlouena, odporný v ní duch proniká pec jako kouzlem .všecky štrbiny a ohrožuje duševní zdraví všech ostatních s ní pod jednou stechou žijících. tento rouhavý, v
89
dve
Velebná matka tedy žádá, by zpt povoláno povahy podobné nemají pravého povolání do sebe, obtovati bohu v pokoíe život; jejich pobožnst i horlivost pí vždy svtem a jejich píklad ruší v kláštee poádek a zavdává zbytené pohoršení. Již prý stoupá nkolik z mladších sester v šlépje Johaniny a mudrují, ^nísto aby slep poslouchaly a žádají si oprav v stanovách stoletých, nepochybných co do výboniosti a bylo, anyí
moudrosti. Ale nepála si velebná matka nikterakž, aby vystoupení novicky, pro její schopnosti i mimo klášter na slovo vzaté, zbyteného natropilo hluku; žádala si pouze, aby byl zdravotní stav dívky jejím píbuzným výmluvou, pro z kláštera ji berou. Churavlaf Johanka vskutku, co byla do kláštera vstoupila, a stopy tolio byly na ní
dom
patmy.
dosti
Panu Vácslavovi
vypadl list z ruky ustrnutím, že není v jeho dítti ducha pravokatolického, že není hodno státi se nevstou Kristovou „Jen si tu vc tak píliš neberte, pane Vácslave," tšil ho pan dkan polmut jeho dojnuitím; „vždy dcera vaše i mimo klášter. vésti život bohabojný a bonumílý, obzvlášt zanechá-li toho, co jí velebná matka právem vytýká. Ale uposlechnte mé rady a nenechávejte dlouho na svobod; budc-li mít muže a hospodáství, tu jí ty vrtochy nejsnadnji vyjdou, nebude míti kdy k svému hloubání a rýpání. Vidím bohužel, že se v ní nevdomky ješt krev kacíských pivdk bouí nehlete \.ak zdšen na mne, pane Vácslave! nechtl jsem vám to nikdy íci, abych vás nezarmoutil, ale nalezl jsem v zápiskách svých pedchdc, že bývali vaši .
.
mže
dve
—
90
otcové z
urputní
katolické nepátelé a že se nikoli jen ze ziskuchtivosti a nutnosti v lno Teprv otec váš a brati jeho smyli tuto
víry
pesvdení, nýbrž
její
navrátili.
skvrnu a
skvli
co praví katolíci: ale za nebožku za tu bych nechtl nikterakž ruiti snad se ješt pamatujete na ten píbh s kaplanem, jejž jsme k vidi zbyteným naschvál ututlali? Nemyslím nikterak, že z nho jen horeka mluvila, když tvrdil ,ped smrtí svou, že vidl, jak jí onen cizí obchodník veeí Pán pisluhoval. Nespadl zajisté se schod, bylt oním niemníkem s nich shozen. Dostal jsem krátce na to z vyšší strany pokynutí, že ve vkolí zapovzené sekty se tvoí, jichž knží se leckde potloukají. Podezení to nebylo jen ledabylé, jsem se nemoíd nikdy
pannu Kateinu
se
—
.
.
eem
a
patiných
dkaz
touto píinou jsem také mlel, chtl jsem jen na jisto uhoditi a zbloudilé jedním rázem pixikvapiti ale ted je zas ponkud ticho, snad se tato neplecha sama sebou strávila." Dkan mluvil ješt dlouho, ale pan Vácslav ho ponejprv ve svém život neslyšel. Jeho dít poloviní bludakou, jeho sny, že bude míti svatou pannu v rodu oslavující jeho jméno na všecky asy, úpln znieny, jeho pedjíové kacíi, panna Kateina pokrytecká ,,Ona to byla, kteráž duši dítte mého otrávila, a vy jste k tomu radil a ješt jste se radou svou vychloubal," zvolal klesaje u pana Cypriána na záhrobci
Za
dopátrati.
;
!
.
.
nm
a
hoce
zaplakal.
Pítel nemohl dlouho z a když
konen zvdl,
nho
vypraviti, co se udalo,
tom pemítal a souvislost v tom shledal, tu umlknul a mnoho nedl nebylo s ním ei. Že ho jjanna Kat;'rini oklamala, to osudu nikdy neto
o
91
odpustil,
a teJ ho
vyrážet;
byl
ml
nad tím
zas pan Vácslav co krotit a co vrtoblavý.
celý
Pim dkan jednal tenkráte, jako vždy, co pra\'ý píBlahovcovic rodiny. Rozšíil sám zpolehounka, že se mu z kláštera vdomost dává, jak Johanka oddávajíc se pílišnou horlivostí nábožnému cviení, churaví a že bude za tou píinou sotva dovoleno v kláštere zjí lítosti pivdstavených, pedvídajících v ní stati, k velké tel
ozdobu ádu. se tedy Johanka skuten v msteku objenikdo se tomu nepodivil, a nebylo ni posmchu ni
Když vila,
úšklebk. Naopak každý ji litoval, že nemohla svému nábožnému pudu dost initi; do svta se podle úsudku všech beztoho nikterakž nehodila. Snad nikdy se nebyl pan Vácslav tak nezaškaredil jako na svou starší dceru, když bledá a uplakaná ponejprv zas pod jeho stechu zavítala, navštívivši díve hrob tetin. ,,rs"echtéli-li t v kláštee, není pod mým krovem také pro tebe pobytí," pivítal ji a odtrhl hn\av ruku, kterouž nm políbiti chtla. „Kam si tedy pejete, bych se odebrala?" otázala se otce smutn, obracejíc se opt ke dveím, jimiž byla
ped málo okamžiky
vstoupila. zaštkala a vrhla se seste okolo ki-ku, od sebe pustit nechtla, i kdyby otec ješt pís-
Anika hlasit jakoby
nji
ji
velel,
by se
vzdálila.
Johanina oddanost ponkud umírnila pán Vácslavovu rozhoenost. „Tak nakvap to býti nemusí," odpovdl jenmji; „akoli bvs toho zasluhovala. Odsthuješ se odsud teprv
92
po žních, piknul jsem t Antonínovi Holadovi za manželku a doufám, že své povinnosti pak lépe pochopíš a dokonaleji vykonáš než v kláštee. Pijdeš-li mi však s novými výmysly, pjdeš s mou kletbou do hrobu." propast byla píliš Závoj jeptišin a vnec svatební veliká, aby se jí nebyla Johanka zalekla. Trhla sebou, ale neodpovdla nieho. Vždy jí byla teta íkávala, že v zdech je všude možno v zájmu pravdy pracovati klášterních, ve vzení neb po boku mužov, ve stedu rodiny, a jiného úkolu nechtla znáti. Pobyt v kláštee byl její vážné mysli vtiskl ješt pošmurnjší ráz; domnívala se, že je nad každý osobní cit povznesena, že se pokušení ani piblížiti nemže, že v sob to, co se jí v jazyku nábožném „svtem" nazývá, dávno pemohla, ba že to v ní nikdy nebývalo, žef veškeré její myšlení a obráceno k cítní jen k bohu obráceno a zstane. Pihlouplý Antonín Holada nebo nkdo jiný, bylo jí zcela lhostejno, koho za manžela pojmouti má, nevnovala této záležitosti již žádné myšlenky, ponoivši se po výstupu s otcem ve své staré dumání. Pi odbývané pípovdi zstala toutéž, mla jen pro nastávající tchyni, ji s radostnými slzami líbající, velejšího pohledu, a neten hledla oknem do zahrady, když pan Vácslav vno její stanovil, které vypadlo dosti znané, a Holadová jí toutéž štdrostí nároky na dvr v pipadá ovdovní udlovala. Ženicha opodál stojícího snad ani nevidla. Tepn' když pišla ponejprv zas do dvora, pelítl bezbarvou tvá její zákmit úsmvu, a prnií cesta její byla do H^mkovy komrky. Tam klesla na židlici, a zraky její probíhaly sniv prostoru, v nížto se byly tak asto vý-
—
—
vn
nmu
93
buchy jeho
sem
rozléhaly, konej šené a uspávané hla-
bolesti
jejím.
nemly
Tyto smubié zvuky se
zde více ozývati, jiný
Hynkovi svítal; bylt úphi zdráv a stedek pohodného nad oekávání se osvdil. život ted
Hoch upadl
mnoho nedl
jak byl onen pedvídal, v tžkou,
sice,
tn-ající
nemoc
;
když ponejprv zas
ale
bylt k nepoznání zmnn: natáhl, jeho údy nabyly píjemného soiimni. vstal,
Pohodný byl
kováe
sileu, pro-
se ve vší skrytosti
nbytoval, proslulého lékaskými
z
lžka
naro\Tial se, a
u jistého známého vdomostmi. Tento
byl hned se zvláštní píchylností pilnul k
ipernému
ho-
ho v nemoci skoro jako matka, a když konen z nebezpeí v^^^ázl, radil mu, aby k utužení sil piuil se jeho emeslu, pi hosix>dáství že toho beztoho nejen nazbyt není, nýbrž velmi k prospchu. chovi, opatroval
i
Pohodný matka, lení,
s tímto náhledem zcela srovnával, a touhu po mazánkovi, dala tedy svose njaký rok v cizin zdržoval, jiný lid a
se
potlaivši
aby
Ale byla mu psala o neoekávaném a o jejím blízkém satku s bratrem, byla nkolik priložihi. v nichž se jeho sestrou nazývala, zvouc jej na blízkou svatbu. jiný
mrav
návratu a dívka
poznal.
Joh;min
ádk
„Xu, ty se mi líbíš, paimo nevsto," vytrhla ji Holadová z pohrouženosti „ženich t hledá po celém dom a tebe není možná nalézti. Chce ti snubní prsten nastriti, o pípovdi nebyl ješt hotov." ;
Antonín vystoupil
motorn po Johance K.
SVTLÁ:
devn
i-uku,
Z rodinních podáni.
za matkou a vztáhl nev níž zlatý se leskl kroužek. '
94
mu
nedáš za prstýnek políbení? To víš, on aby si troufal sám o hubiku ti íci!" pobízela Holadová bývalou jeptišku. „K emu políbení?" tázala se jí Johanka s po,,A
k
tomu
což
není,
divením.
„Panno Maria Svatoborská, ona
mu?" kižovala tak ,má
býti
se Holadová. „Inu k
se
mne
emu!
ptá,
k e-
proto že to
mezi snoubenci!"
Johanka se voln k Antonínovi obrátila, hoch stál poád ješt rozpait mezi dvemi, a zdálo se, že by milerád utekl, kdyby ml k tomu skutku dosti odhodlanosti.
že my se políbíme nebo nepolíbíme, proto slunce vyjde," odpovdla Johanka lhostejn, a usadivši se znova na židlici, s které byla za píchodu Holadové povstala, ponoila se v pohled na prsten, jenžto se ve velém paprsku odpoledního slunce vesele tpytil. Snad si vzpomnla, že pi-vním lánkem pásky nerozlui,,
pec
teln
Jestli
zítra
vížící.
t
nevsta si z toho nedlej, Antonínku, že zkrátka odbyla," tšila matka syna, když byli sami; „dkuj bohu, že v ní nedostaneš žádnou neponamlouvala sama." estnou svtaku, která by si „Nic
tvá
t.ak
t
dlat?" tázal se te zas podivením nelíeným. Ale nevyslechl matiny odpovdi; v konírn zaehtali \Taníci, upomínajíce pána, že se v nich ozývá hlad, a tyto z\iiky psobily na iVntonínovo srdce jako na jiné hlas milenin; vstal tak rychle, jak tomu jeho loudavost dovolila, a spchal vyplniti oprávnné touby svých milák. ,,Z
Antonín
eho pak s
si
nemám
nic
95
Sprásknuvši ruce hledla Holadová za ním; takové
nevsty a takového ženicha nebylo
zajisté více
na svt.
Pan Vácslav vysázel Johance po pípovdi hezkou tolar na stl, by si za výpravu zjednala; ale kdyby nebylo bývalo Aniky, která vše objednala, na-
n
adu
koupila a pistihla, zajisté by to bylo s milou výpravou bled vypadalo. Johanka se na pranic neohlédla a na každou otázku sestinu, jak si peje, by to neb ono zaídila, mla vždy
odpovd:
stálou
kupuješ;
trety
budu, to
ty
aniž
se
bez
toho
zbyten
emu mi všecky ty na tchto peinách líhati nedo toho maškarního odvu ustrojím,
„Jen mi povz, k zajisté
já ti
víš.
Dovolí-li
ui
vyházeti,
to,
ti
mne
svdomí, tolik penz ale k tomu na radu
neber."
Anika
nad touto neteností div nezoufala, ale žal málo k srdci brala; odešla do zahrady, která, založená na rozvalinách bývalých bašt, pvabn se sklánla do malého údolí, nkdejšího iilubokého to píkopu, osvženého bystrým potkem, a tíím trávila celé dny a nkdy noci. Zboené zdi, ozývavší se ped sty a sty léty pod pádným krokem obrnných nohou, bylt bi-etan dávno hustou potáhl míží, a ze stílen, jimiž lítaly koule a šípy Johanka
si
si
její
i
smrtonosné, vystrkovaly ted staré štpy kvetoucí vtve co vnce míru. Co tam Johanka dlala! bože, tažte se sebe samých, co vy jste dlávali za krásných podletních veer, když západ hoixd, hvzdy vycházely, v keích slavík plakal a vám osmnáctileté srdce v a-
Mj
7*
96
drecli
buchalo,
osmnáctileté srdce, pravím, láskou nedo-
tknuté.
I
Byla noc temná, hvzdy bledly pod závojem mlh a úzký síp msíce dohoíval rudým svtlem nad lesem jako kahanec njakého arodjníka. Na obzoru to stálo jako brána 'do pekel, od Prahy se hnala bouka. Louky, zahrady, háje vše oddychovalo dechem tžkým, sterou omamující vní napojeným.
ern
Všude
—
ticho,
i
potok
onml,
nehnul se ni vtérek,
peím lehkým
jeho šum k Johance donášel. Sedla opt na zíceninách hradeb, mlenlivá jako noc vkol ní. Všude, všude mrtvo, ani pes nezaštkal v dálce,
jenž by byl
ani
brouek nezabruel v dímajících kvtinách,
ani rosi-
ka
neproklouzla vlhkou u potoka travou, ani kolavka nezašustila, honíc se za lupem na mezi; jen v keích nkdy se zatpytily olmivé jiskry, svatojanské to mušky, na palouku vyskakovaly modravé plamínky a na nebi mrskaly sebou plavé blesky.
Tu se Johanka najednou vytrhla z nepohnutosti od domu blížily se kroky, pod nimiž písek pronikav skípal, neznámé a pece známé to kroky, nebof najednou jí pi jich šramotu srdce mocn zabuchalo. Umlkly vedle ;
—
ní a ona se ohlédla tu roztrhnul blesk, mohutnjší pedešlých, tžká mrana, prorývaje je kíž na kíž, udlalo se kolem ní svtlo jako ve dne, a v simaté zái vidla idívka ped sebou státi andla ze zjevení sv. Jana, andla ito sestupujícího s nebe, odného oblakem, kolem jehož hlavy vlála duha, jehož nohy byly sloupové ohniví a pohled jeho zaJíotvil se výrazem ohromujícím v její tvá; nemohla od nho odvrátiti zraku, a blesk za ble-
97
skem
sršící
z
plamenné oblohy ozaoval ho
mnivým
svtlem. „Já t za sostiu nikdy n;'uznám," volal zj-v hlásán híomovýni, hlasem to Hynkovým, „já tebou opovrhuji na vždy, na vždy !" a zjevení zmizelo tak nenadále, jak se bylo pied ní vyskytlo. Strašlivá bouka zazurili nad mstekem, posel boží uhodil na mnohých místech, zvonno na poplach, spcháno ku pomoci, vše bylo vzhru živlové i lidé Johanka si toho nepovšimla, Johanka to nevdla; slyšela jen jako zvuk trouby k soudu volající Hynkovo
—
„Opovrhuji tebou, byla ta sUirá
neuznám
t
nikdy za sestru." Kdyby
vné
zem
pod ní povolila a s ní do propasti letla, kdyby se byla ta ohnivá obloha na ni sítila: ona by nebyla tak ustrnuli, jako nad náhlou, nepochopitelnoii nenávistí druha mlídosti své. Ne, n':'byl to zjev, byl to Hynek, kterýžto pred ní stál, zdravý, krásný Hynek; nebyl víoe díttem, bylt mužem ano, mužem, a ona nebyla víoe klidnou služebnicí boží, sestrou, jen spásu duše své a zdar bližních na mfysli mající, nad tím
—
híšným svtem vznešen planoucí bez touhy, bez vášn co nevsta vnosti — byla ženou — ten kámen, na njž se vrhla, když Hx-Tiek zmizel
nelítostn do sebe její hrdost o tom
ssál,
vdti
ten
a který te její žhavé slzy jedin vdl, její srdce,
to
nechtlv, zapírajíce
si
to
zou-
fale.
Hynek se byl skuten vrátil, matka ho však poznat nemohla, tak se nejen tlesn, ale duševn zmnil. Sotva že ji obejmul, od bratra se chladn odvrátil, nepodav mu ani ruky. Radost z jeho píchodu onmla náhle ve i
98
dvoe, zaražena jeho zasmušilou tváí, jeho prchlým chováním a slovx boda^^ými. Holadová doufala, že se jeho rozkvašený rozmar zmní, až se mu krev po cest usadí; ale i v tomto oekávání se zmýlila. Domnívala se pak, že snad Johanka svou starou mocí, jakouž nad ním mívala, zapudí podráždnost a mrzutost jeho; když však ponejprv její jméno mezi nimi zaznlo, tu zaskípal zuby a zatínal pst, jakoby se jeho stará nemoc vracela, fiatka polekan umlkla
—
však ted
jí
byl s^^l teprv pohádkou.
Jindy se t,ak rád ve svých knížkách pebíral, že nebylo ani možno dovolati se ho k jídlu, rád chodíval po lese, rád bloudíval po polích; ale ted se ani chvíli doma nezdržel a nikdo ho nevidl na procházkách, vysedl celé
dny v hospod, tam pil, tam hýil a karbanil, jakoby si chtl vynahraditi, co byl díve zameškal. Nebylo vtšího práe a rozpustilce v okolí, a pec tam bylo dosti divokých brach, vysloužilých voják, kteí byli na vojn pustému životu pivykli. S pláem zpommala ted nebohá matka jeho, že jí pohodný tuto promnu v povaze synov pedpovídal, a te si tepn^ vyítala, že sáhla k prostedku tak bezbožnému. Mla za to, že ji bh za její všetenost nyní trestá a udliv chorému tlu zdraví, sílu a slinost, dopustil, by se roznemohla duše s-smova, rozburácená a nabyl
kažená kn'í zloincovou. Ale pípraA^y k svatb, která se
mla
se vší okáza-
ve dvoi-e slaviti, an u pana Vácslava místnosti pro nával sezvaných host nestaily, v>i;rhly ji ponkud ze zármutku. lostí
99
Nevsta byla sice pipovdla, že pijde pomáhat; se byl Hynek vrátil, nebyla se ješt ve dvoe ukázala. Holadová ji na její slib neupomínala; tušila, že ale
co
zmnou
svého nkdejšího pítele.
objevila se
opt neunavená Anika,
nepichází ze žalu nad
Na
jejím
míst
a její neodolatelná veselost, její roztomilý smích jakoby byly dvr ponoený v zádumivost oslovaly, neb i Antinín chodil v poslední dob s obliejem ješt zaraženjším, s hlavou ješt svšenjší a krokem ješt loudavjším než obyejn.
Na rozkaz matin navštvoval nevstu svou denn, Johanka jakoby se zboenými zdmi byla srostla, nehnula se ze zahrady; kdo jí nco chtl, ten ji tam musil vyhledati. Tuto práci si její ženich nevzal; sedl si na pozvání pán Vácslavovo za stl, zapálil si dýmku, odpovídal jednotvárn na jeho otázky po dnešní práci, a když dýmku vykouil, odešel vždy zas s Pánem Kristem, aniž byl Johanku jedin\^n okem spatil. ale
Jednou se pece za ní vypravil stálo ho to ale pa nejvtší namáhání, m'b utíral si pi tom ustavin pot se široké, tlusté tváe. ;
tm
to nedalo, vyšel naschvál za ním vida zdaleka, jak horliv ho Johanka poslouchá, jak se jí pi rozmluv oi jiskí, spokojen zas do sednice se vrátil. Ml-li njaké pochybnosti, že snoubenci láskou k sob práv nemrou, byly tímto pohledem na co nejskvleji vyvráceny.
Panu Vácslavovi
ven,
a}
n
„Jak to bylo? povz mi to ješt jednou," prosila hanka Antonína a zatínala pi jeho odpovdi zuby siln do rt, že tam zstaly krvavé stopy.
Jo-
tak
100
„Nakládal jsem tam za kopcem poslední snopy járky a pemýšlel jsiem práv, nemám-li radji ješt jednou jeti, by nemli kon takovou tíž; tu se H-smek tak prudce "pihnal, že jsem skoro ped ním ucouvl," vykláke dal Antonín rozvlán, zaraziv se náhle v hovoru, jakoby se znovu pihánjícího se bratra byl zalekl.
mn
dále!" pobízela ho chvjící se nevsta jeho. „Uvedeš-li ji co ženu svou pod naši stechu tu pokryteku a úkladnici," pokraoval ženich, ,,bda, ti,,Dále,
—
bda nám všem !" tak pravil a v tu chvíli byl zas tam a já si myslil, kdyby mlo z toho pojit njaké neštstí, že bychom mohli svatby radji jiechat." Opt ucouvnul Antonín, ale tenkráte ped pohledem nesmírného opovržení, který nevsta jeho na vrhla.
krát
—
ten
,,
matuj
Poslyš," pravila bledá zlostí a zahanbením, „a pasi, co ti te eknu, bych ti to více opakovati ne-
musila. Tys
na
nm
mou nám
ale
:
mén než tento strom, mén mén než to zrnko písku zde
mi
list,
—
prošly,
ty se musíš stát
mám
manželem mým. Ti ohlášky
mne
v slov co bídného pomlouvae a na ,,k
'emu
to
tak
potebuješ
Nechceš-li jinak,
—
nic nevíš
žalovati, nechceš-li m|i
„Vždy
pípovd
od tebe prsten,
podepsána, zlého na
než jediný
pod nohou
státi, cti
si
jest
t
svdky
na
úad
a bratra tvého k tomu
utrhae."
nemyslím," hned pány a
zle
nu tedy nech
mohu
je
se Antonín; vyhrožovati? veselka, dopadniž to
zalekl
úady
jak dopadniž."
„Ano, dopadniž to jak dopadniž," zaúpla dívka, a ^^á v rukou na klín položených a zstala tak sedt až do svítání. skryla
101
Co
se
v
ní
dlo v
této
probdlé
jaké struny
noci,
a popraskaly, co v ní zbujnlo a co ani uvadlo, co v ní odumelo a co se v ní probudilo jediný zvuk z prsou jejích to nevyzradil; když ale opt hlavu pozd\nhla a oi její obrátily se k bledému pruhu se
v
napíiicoly
ní
svtla,
—
opovídajícímu na obzoiai píchod
jitra,
bylo
vi-
dt, že jsou kr\i podlity a že na ele jejím hluboké byla za jedinou noc uzrála vrásky setely znak mladosti
—
i
sestárla.
,,Dopadniž to jak dopadniž!" zamumlala, když se Vzchopila, a bledší než ten zacházející msíc
konen
k hbitovu se ubírala, kdež na tetin hrob klesla. „Mn pomsta, já odplatím! díš Hospodine," zaštkala a vztáhla vášniv nice k nebi ,,ale já ekat nemohu Serafin se byl dražší promnil v panoše Antikristova ten, který myslícího, jehož jsem opatronež ta jiskra ducha ve vala jako zítelnici oka svého, nad nímž jsem bdla pelivji než matka, nžnji než sestra pokrevní ten mnou opovrhuje, ten k tomu pracuje v slepé, nepochopitelné nenávisti, bych byla potupena ped celým svtem, bych byla hlupákem na praný posmchu v^"stavena, ten za sestni mne nechce, a sám, zapomínaje mrzce na pikázání tvá, válí se v bahn svtských rozkoší. Ó protož nme tenkráte pomsti, Hospodine, dopadniž to jak do!
;
;
mn
mn
—
padniž."
Johanka se
vrátila
ve svých truhlách
dom,
ale nelehla
si.
Zaala
se
než se otec probudil, stála ped ním k delší cest ustrojená. Ohlásila mu, že hodlá do Kolína, by si tam leccos k svatb nev^^hnuteln popi-ebírati a
tebného nakoupila.
102
konen
zpomínáš, eho ti poteba v den nechala sestra o sebe se starati," zabruel pan Vácslav; ,,kéž by ti ale také zárove pokora pipadlo, že ti schází více, než cosi jiného a poslušnost, nevyhnutelné to ctnosti v stavu, do nhož „Je as, že
tak dležitý; až posud
jsi
—
vstoupíš."
Úsmv
nevýslovného
opovržení pelétl
Johaninu
tvá.
'
„Ale nerad
t
pouštím samotou," pokraoval staec,
„ve vkolí se prý potloukají pruští verbíi, divoká to, bohaprázdná eládka." ,,Také jsem to zaslechla," zasmála se dívka divoce; ,,alo nebojím se jich; vím o njakém statném chlapci a povím jim, jak ho možná bez závdavku lapnouti. Za zajisté neublíží." tuto dobrou novinu
mn
A Johanka svým
vlastním žertem tak se rozesmála,
že ani konce toho smíchu naleznouti nemohla. Smála se vycházejíc ze dveí, smála se ješt v síni, ped domem a ješt z dálky zazníval k otci její smích, jen že se ted
zoufalému plái podobal.
Vždy
je
známo, jak bývají vzdá-
lené zvuky klamné.
Takové slavné svatby, jako Johaniny s Antonínem, Holase msteko ješt dokalo. Pan Vácslav dová chtli, spojujíce své starší dti, jeden více než druhý iieljylo
ped svtem
i
se
ukázati.
Vystrojený ženich kráel se sklopeným zrakem mezi davem družiek, Anikou vedených, a ervenal se jako dívka pi zvdavých pohledech; za to nesla nevsta hlavu pyšn 'vzhru a z její oí padaly na diváky jako jiskry;
103
nikdo u ní takovou h^á neznal; jevila se na ní stará vzdomost, vítzosláva, zoiifalost a divoká radost vše pohromad. Lidé v ní tli jen hrdost a marnivé uspokojení, a mli to dívce nesmírn za zlé, že to dává na jevo, že si Antonína tak ráda herc. Teba hyl hezký hoch, po nmž byly bohatší a krásnjší holky marn pásly; teba nejpknjší a nejvtší živnost ve vkolí: nemla pi tom pec nikdy zapomenouti, že byla s Kristem zasnoubena, a neslušno tedy, že tomu svtu náru tak dokoán
—
její
ml
otevírala.
Hynek kráel mezi mládenci nevstu obklopujícími; byl skoro ješt více pedmtem pozornosti všeobecné než ona. Lidé jnohli na oi nechat, nejen že se byl tak patrn zmnil, ale také, že byla povst o jeho divo-
nm
a prostopášnosti už všude vnikla. jemu se svítily oi jako svíce, i on nesl elo pyšn vzhru a hledl dívkáiní a mladým ž:.'nkám drze do tváe; ale jeho nika jako z furiantství o bok podepená roztrhávala pod vestou tenkou kmentovou košili, dar to bu-
kosti
I
doucí švakrové.
mst
Po oddavkách v slavených jela celá svatba ven do dvorce, kde na svatebníky velká hostina ekala. Na hostinu následovala muzika. Nevsta mla první do kola vstoupiti, ale neumla tanit, Anika to uinila tedy místo ní. I starci se stavli na prsty, by ji taniti vidli, a chválení nemlo konce. se rdlo jako rže a nevdlo hanbou kam s oima, zaslechnuvši se všech
Dve
stran
hlasité
Nad všimnuli
ní si,
tyto
chvalozpvy.
zapomnli
lidé
zúplna na Johanku a nepo-
že byla mezi tancem sednici opustila.
104
Stála venku u plotu, který dvorec od veejné cesty nemla smyslu pro tu vonnou noc, která vkol
dlil; ale
zrak do lesa, jakoby oddímala, napínala sluch tamtud nkoho oekávala, jehožto píchodu se pece dsila, nebo úzkostliv tiskla ruku na srdce, spativši, že v stínech vržených vysokými smrky na bílou cestu stíny ješt temnjší se zamíhaly Tu to u ní Zašustilo, a Hynek stál z nenadání vedle ní jako tehdáž na hradbách. ní
i
.
.
ctnostná nevsto !" pravil úšklébti chci jen štstí páti k satku Úady si tedy chtla vyzvat ku pomoci, vytouženému. lásku jeho kdyby ti byl ženich odi-ekl, a pochop ti „Nelekej
se, nelekej,
n, když sebou
trhla;
—
,,
vždy
ml
kdyby
vynutiti,
ti
ji
byl odepel,
panno pecudná?
Vidíš,
nad tvou istotou a poctivostí rozsvítil jsem ti tam nahoi^e pochode, by si ženichovi snadnji do nárue trefila; zpomínej pi tom na staré naše páze
samé
telství
radosti
." .
.
A Hynek
—
ukázal na strechu; Johanka se
jako šotek mezi druhý, tetí
tom
se
„Tu
zas
mé podkování, švake
mne takovou jal,"
mimovoln
ervený plamínek tancoval tam
ohlédla došky, v
k
nmu
pidinižil
.
.
že jsi poctou, takovou láskou do své rodiny piušlechtilý,
vykikla dívka jako bez sebe a zavolala do
tyi
lesa.
peskoili najednou plot a než se Hynek zpamatoval, ml již ústa zacpaná a rtice i nohy svázané. V mžiku se s ním zas pehoupli pes hrazdy nazpt, a to
chlapi
pry
byli.
Johanka zstala jako zkamenlá, hledíc temné místo, které bylo Hynka pohltilo.
upen
na
105
Pro ni by bylo mohlo stavení, jehožto hospodyní byla dnes stala, i s nejbližšími jejími píbuznými popelem lehnouti, ona by se nebyla snad ani ohlédla. Na štstí zpozoroval nkdo z eládky ohe a strhl povyk, že ve dvoe hoí. Hosti se vyítili ze sednicc, ohebné údy, dral se na hoící hudba umlkla, a kdo stechu; druzí zas spchali do komor, na špejchary a vyhazovali zásoby, tetí zas odvazovali v chlévích dobytek a odvádli jej na bezpená místa ženské utíkaly se svými plaícími dtmi k msteku, by tyto k úrazu nepišly, a vyzvaly tam zárove obany k ry^chlé pomoci. Pan Vácslav vzkísil s Anikou starou Holadovou, která ležíc na uzlíku z komor vyneseného prádla, leknutím a hrse
ml
;
zou nad nenadálým neštstím ze mdloby do mdloby padala.
Tak poínal satek, který si byla po tolik let s takovou vroucností pála, vidouc v štstí pro celou
nm
rodinu.
Požár, jsa ze všech stran potlaen, obmezil se jen za hodinu bylo po všem nebezpeí. Ale dvr byl naplnn oudem tak pavým a dusivým, že nebylo možno nemocnou nazpt do domu dopraviti rokovalo
na
kryt,
se
tedy o tom, kde se
;
jí
zjedná prozatím pohodlné pí-
steší.
Anika nedala jinak, a zavrhujíc všecky návrhy, kde by se mohla Holadová na blízku ubytovati, dala ji na koár naložiti, obložila ji peinami, a pan Vácslav sám musil vylézti na kozlík a vézti ji dom. Již chtl prásknouti do koní tu se k vyhoupla Johanka. „Ty snad nechceš snánii?" podivil se otec nemile pekvapen. „Což zapomínáš, že zde máš nmže, hospodá;
nmu
106
a že
t
tebí,
by
se
ped
sebe.
bude v tonx zmatku ve všech koutech zapovše co nevidt zas v poádek uvedlo?" „Nemám muže ni hospodáství na tomto bídném svt," odpovdla mladá žena lhostejn, hledíc pitom ství,
Pan Vácslav zavrtl zarmoucen hlavou a nebránil déle, by se s ním dom navrátila. Myslil, že jí lekjí nutí ponkud koleka jiomátlo, že pijde spíše k sob, nebude-li míti tu spoustu ped oima.
Anika ustlala Holadové na své vlastní posteli a nehnula se od ní ve dne v noci. Johanka ji ani dost málo v obsluze nepispívala, nebylo s ní žádného poízení; sedla nebo lépe ležela na svém starém místeku, na zboených hradbách pod starými štpy, nejedla, nepila, nespala, promokla tam až na kži, prostydla tam za sychravých, boulivých nocí až na kosti, a nehnula se pec odtud. Její píbuzní, považujíce tento duševní stav za pirozený následek hrzy pocítné v noci požáru, domlouvali jí nadarmo, by se svým zdravím tak lehkomysln nenakládala; ale jejich prosby zanesl vítr, Johanka jich neslyšela.
Aniina
veškerá pelivost nebyla ale pece
s
to,
aby zvítzila nad nemocí staeninou. Holadová nepovstala více, nezvdla ani, že Hynek v oné osudné noci zmizel, aniž kdo uhodnouti mohl, kam se podl. Lidé se domnívali, 'že ho nkde lapli pruští verbíi, kteí tajn po zemi cestujíce, silné a zdravé hochy sliby a penzi k sob lákali
a do své vlasti odvlékali.
Nebyl on jediný, ve vkolí jich zmizelo nkolik, dílem úsilím, dílem z vlastní vle, obalamucených šejdíským zpsobem tchto lupi.
107
Holadová zemela za nkolik nedl u pana Vácslava, a byla pi nesmírném sbhu vkolního lidu slavn pochována. Hynka pestali hledat a litovat, ve dvoe se spravovalo a upravovalo, a jednoho veera pijel si Antonín se svýini vraníky pro mladou manželku.
„Co se te ješt upejpáš?" osopil se pan Vácslav na Johanku, když Antonín, pišed si pro svou mladou manželku, asi po esáté prohodil, že jsou kon rozpaeni, že jim není zdrávo tak dlouho státi, a ona poád
zamyšlen po
sednici pocházola, jakoby jeho slova týkaždého jiného, jen no jí. ,,Vru již bys se mohla stydt a konen ádnou a rozšafnou ženu dlat. To ti povídám, Antoníne, bud na ni zostra; to vidíš sám, že má tvrdou lebku, a jinak než písností ji nezlomíš. Já jí nadržovati nebudu, na to se mžeš spolehnouti, ke si nesmí pijít poplakat. Jak s ní nakládati budeš, tak mi to bude vhod, a nebude-li dlat dobrotu, zstane Pjde s mou kletbou i)i tom, co jsem již jednou ixíkl do hrobu." A pan Vácslav rychle ze sednice vybhl snad
kala
se
mn
:
;
že se písnosti své
sám
zalekl.
Johanka popadla rychle svou kukli, posadila si ji tesoucí se rukou na hlavu a. nerozlouivši s;^ s nikým, ani se sestrou, která plaíc za ní: „S Pánem Bohem!" volala, vyhoupla se na bryku, ježto ji mla do jejího
nového domova
dovézti.
Antonín se posadil
mlky
stran pohlížel po manželce,
vedle
jejížto
ní,
chvílemi aJo po
roztržitý pohled ne-
lOS
nm
pokojn po veerní krajin bloudil. Bylo patnio, že v uzrává vážné pedsevzetí. Mladá chasa se mu byla nemálo vysmála, že mu žena utekla, k tomu te tchánova slova a snad také pohled na její výraznou tvá, jižto šarlatová na západ záplava orumnila, písnost její zjemujíc slovem Antonín se odhodlal ponejprv ve svém život k skutku odvážnému a rychlému vzal Johanku náhle okolo pasu a chtl ji na tvá políbiti; ale ucouvl opt ped jejím pohledem, a pec se jinak ani medvda nebál. Nikdy nebyl v lidském oku tolik záští a opovržení spatil. „Tys silnjší než já," pravila k nmu, chvjíc se vnitním vztekem, ,,a nemožno mi, bych se ti ubránila; ale vz, dotkneš-li se mne ješt jednou, nebudu se bát híchu, vrlinu se pod tvé kon, a mé tlo na kopytech svých roznesou." „Co pak jsem ti zlého uinil, že hned tak horlíš?" hájil se Antonín s poslední jiskrou odvahy. „Co že jsi mi uinil?" vyjela na divoce. „Že jsi se na mé cest vyskytl, že jsi vbec na tomto svt, že :
—
tebou musím do domu tvého jeti, že mne lidé natvou ženou bez tebe, ach, bez tebe bylo by vše !" jinak dopadlo ted
s
zý^^ají
A
—
Johanka se zoufale odmlela. Antonín si více netroufal vyítati jí, že on chtl satku milerád nechat, ale ona že se bránila a žalobou mu vyhrožovala, jen co se o tom zmínil, že ustoupí. Byla ho jednou na vždy zastra(šila a mla opt na vrchu. Mlky pijeli dom, a on se více ani neopovážil proti tomu co namítati, když minouc sednici k spolenému životu pipravenou, do komory jeho nebožky matky
109
ubytovala a nejen tento den, ale i všecky budoucí tváila, jakoby ho na svt a jí do vedení hospodáství pranieho nebylo. Nepijala ani klíe, když jí je poslal, a penechala je první dvorské služce, boubelaté ^laqánce. se
se
Ve dvoe jakoby nebylo hospodyn bývalo a hospodá jakoby nebyl ml ženy; vždyf se nepestávala Johanka na dopisy a z
jiné listiny
podepisovat Blahovcová
Rad o šina.
bylo pozornost vzbudilo na jednom spisu vtliti. Páni na jenž se velmi se durdili, když jim byl doruen, a domnívajíce se, že se to stalo omylem, odeslali k paní Johan
Ponejprv
vna
jejího
to
se
ml
týkajícího,
úad
by tuto chybu opravila. „Vyidte pánm svým, že jsem se nikterak nezmýlila a tedy žádnou chybu opravovati nemusím," odpovdla vzdorn „ani pes nezmní jména svého, teba se dostal za nového pána, pro by mla žena své jméno zahoditi, dostane-li se do jiného stavení?" Úední sluha nevdl, co má na luto otázku sic. 'líního významu odpovdti. sluhu,
;
„Nu
my
za
to
když
je
mžeme?"
to
již
jednou
rozluštil
jí
to
tak
zavedeno,
konen, pokriv
což ra-
meny. „Tedy zanu já obyej nový," odsekla mu urit; „tyto zákony nejsou bez toho od boha, ty jsou lidmi
pro by je nemohli lidé zas napraviti ?" Úední posel nepronikl svou další' výmluvnosti a mukonen mrzut o(k'jíti, a Johanka zstala lUahov-
falšovajié,
sil
covou. K.
SVTLÁ
:
Z rodinných podáni.
o
110
Antonín se ku podivu brzo vpravil v nové ženiny zákony a zdálo se, že jen on jediný nemá proti nim námitky. Potvrdil buclatou Marjánku v dstojnosti klínice a lidé, arci že jen zlí a útrhaní, tvrdili, že ji pokaždé do plných ramen štípne, kdykoli se ho pijde na nco optat, což se prý pármandelkrát denn pihodilo ba mnozí stáli i na svém, že se tomuto nevinnému vyražení již tenkráte oddával, když ješt za svou nevstou chodil. Co týe, já se zdržuji každého zde úsudku, nechci se žádné klevety po svt rozhlašovat; to jediné, co mohu s jistotou íci, je, že si chodila Alarjánka od tohoto asu ve všední den v erv^ené damaškové šíirovace a že jí pibývalo na krku poád dukát a šrek granát. Chce-li ;
mn
si
z
toho
ale já
nkdo nco
jsem
nic,
vybrat, tu pranic neekla.
mu
arci bránit
nemohu;
Johanka vycházela za dne málo ze své komrky; vzela poád v breviáích; teprv když se smrklo, opustila
dvr
a bloudila sama po lese, vyhýbajíc se ale úzkostliv smru, jímž byli muži s Hynkem zmizeli.
vysedla celou noc na hbitov, nkdy ji zas na vkolních skaliskách a kopcích, jiní zas jak žalobným hlasem cosi provolává a vztahujíc
Nkdy
spatili
lidé
zaslechli,
hvzdám naíká. Brzo byla krajina o ní nikdo nevyšel v noci, aby ji nebyl zdaleka se kmitati vidl. Jaký to úel spojovala s tmito noními
ruce plna
k nebi,
;
vycházkami ?
Nejdíve si to lidé jen do ucha šeptali, ale brzo se povídalo hlasitji a ješt hlasitji, až každé dít vdlo, jakému krásnému emeslu se asi paní Johanka pijinému by byla z noci den udlala? uuje; neb k to
emu
111
Kdo nechtl vit neb pochyboval, brzo se pesvdil následujícím pípadem. eládka se zaala hospodyn tak divn si poínající báti a jí se vyhýbati; jen jedna služka nechtla i-eem o paní se trousícím víry pidati a umínila si, že to pixjc vyzkoumá, zdali to pravda, že v noci s hvzdami rozmlouvá, je zpytuje a s nebe trhá, a ta by byla svou všetenost skoro smrtí zaplatila. Když jednou v noci zaslechla, že vrata opt za hospodyní zavrzla, vstala a vykradla se za ní do lesa. Paní Johanka kráela tak rychle, že jí tato ani stait nemohla, a kam vstoupila, tam se to prý zajiskilo, a v právo v levo vyskakovaly z houštiny svtýlka a hopkovaly za ní jako psi za pánem svým. Tu konan se zastavila uprosted paseky a pozdvihnouc obliej k hvzdnaté obloze, rozprostela k ní náru, a hle hned se zaaly hvzdy s nebe jen jen sypat a najednou slítla j-xlna, a ta byla krvavá a hoela jako síra. !
Dveka
myslila nejinak, než že se již již vypluje v se prorokuje, že spadne s nebes hvzda velká, hoící jako pochode, a ta že spadne na tetí díl i-ek a vod. Té pak hvzdy jméno že bude pelynk, a tetí díl vod že se obrátí v pelynk a mnoho prý zjevení sv. Jana,
lidí
že
zeme
nmž
od tch vod, proto že zhoknou.
Dveka klesla leknutím a ležela v lese až do rána, kde ji di^evai našli a do dvora pnvedli. Ale ona nezstala ani hodinu více v služb, to bylo ve žních a ona vdla, že je potebná. Nadanno jí ostatní domlouvali, nadarmo jí pidával Antonín na mzd ona svázala své vci a odsthovala se ješt toho samého
a
—
dne.
—
8*
112
Takové pípady více mén hrozné, více mén (Zajímavé množily se a nezstaly tajné, vnikly až do msteka
pán
Vácslavovu otcovskému sluchu. Uinily na i na pítele Cypriána nejvtší dojem. Pan Vácslav dlal ale otce potlail svou rozhoenost toho, jak pravil, nikterak a došel si naschvál k dcei, nezasluhovala. Domlouval jí, pedstíral jí, jaký to zaíná bohaprázdný život a jaké bude jednou mít na vnosti z nho následky; zapísahal ji, aby se vrátila na dráhu živola kesanského, své duši k prospchu a rodin zarmoucené ku cti. Ale ona na tak podivn oi upela a prosila ho tak hrd, aby zejmji mluviti ráil, pi-eje-li si, aby mu porozumla, že \adl, že je u ní amen. k
:
a
,,Nad Johankou jsem udlal kíž," pravil bolestn k panu Cypriánovi, když se od ní byl vrátil; „vypadla mi ze srdce, co jsem ji tak zarytou ped sebou vidl, jakoby více mým díttem nebyla. Anika je jedinou berlou a radostí stáí mého; nerad bych oi zavel, než ji odevzdám spolehlivým rukám." „Co kolébka vyhoupá, to motyka zakopá," odpovdl pan Cyprián; ,, vždy jsem to vždy íkával, že je to holka daselná. Ale netruchlete, pane Vácslave, není snad rodiny pod shmcem, v níž by nebylo takové kvítko z ertovy zahrádky. Podívejte se na píklad k nám; jakou práci jsem si dal, aby z tch dtí po nebožtíkovi bratrovi, jimž jsem te poruníkem, nco bylo, a co jsem vyvedl? Ti z nich jsou arci hodné a poádné, ale za to íkají Melicharovi po celém msteku nejinak než Antikrist. Docela
dvrn
eeno, kdybych nevdl,
že se tento lidský
škdce
113
nm
z padesátileté židovky narodí, ml bych sám podivné o myšlenky. Celý den vzí v knihách, samé rejpání ve víe a zpomínání, jak bývalo blaze, když mly zákony Karla tvrtého ješt platnosti, k tomu žádnou starost o vezdejší chléb jde-li mu emeslo, dobe, nejde-li, také dobe má-li celý kabát, tedy má celý, nemá-li, tedy chodí v hadrech; hriiza, dlá mi každý den nové starosti. Nevím, slovem kde bych se s ním trplivosti nabral, kdyby nebylo Stachýnka (Eustacha); ten hoch mi v^mahrazuje všecku mrzutost s bratrem v hojné míe." ;
;
—
Nevím, jak to pišlo, že pan Cyprián vždy o Stachýnkovi, svém nejmladším bratrovci, zaal, kdykoli pan Vácslav o tiom se zmínil, že by svou dcjeru rád ped svou smrtí zaopatil. Ale nebyl ješt nikdy tak dii tkliv o tom hovoil jako dnes, a nikdy si nebyl pan Cyprián pi tom tak živ na. mladíka bratrovce zpomnl. Zpomínal, zpomínal, ani v noci mu to nedalo pokoje, zpomínal tak dlouho, až se na to rozpomnl a za Stachýnkem do Prahy, kde tento pracoval, se vydal.
nco
Stachýnek byl v^oieným ševcem, tehdáž byl ale švec docela jiného než nyní: každý ml toto emeslo
u velké vážnosti,
nebo
vábné stevíce, na nichž se vedle
nžné
umlé. samé aksamitové a hedkvt vedlo kvtu, hvzda
bylo v{'lmi
Panny a paniky nosívaly
jen
leskl
hvzdy, sfíbromi a zlatnm vyšívané. K vyvedení
práce zapotebí.
bylo
nejen
obratnosti,
ale
i
vtipné
tak
hlavy
Stachýnek, považován za jednoho z nejvýbornjších pracovuíku, byl všude pro svou dovednost a mravnost ctn, hezký plat a následovn se mu nechtlo nikterakž
ml
114
z Prahy,
a
aby se v
se strýc
asto o
to
pokoušel pemluviti ho,
rodišti usadil.
Pan C^irián chtje
dojíti
zámru
svého, musil n.i
zchytra.
„Vážím naschvál cestu sem za tebou,"
dému
mu
chasníkovi, když
políbil,
„abych
povdl,
ti
pravil k nda-
byl tento na pivítanou niku že se páni po tob poád po-
budou prý znova odvádt, a tenkráte
ptávají;
asi
t
to
nemine, hochu, seberou každého." Stachýnek div že neomdlel: byl to hoch nad míru citlivý, hrozil se pustého života vojenského. ,,Jen se hned tak nelekej !" chlácholil ho strýc „vždy k tob picházím, bych se s tebou umluvil, jaká by ti byla od toho pomoc." ,,Ach, strýku, nenajdete-li ji, smrt si udlám!" zahoekoval hoch. „Já na vojnu nepiijdu; vždy víte, že nemám k tomu srdce, bít do lidí jako do dobytka; než bych stelil do jiného, radji stelím do sebe." „Nu, k tomu bohdá nepijde," pravil pan Cyprián, vrhaje pi tom zkoumavý pohled na dojatého bratrovce. „Nechceš-li se skuten do vojenského kabátu ustrojit, tu se potebuješ jen piženit do njakého stavení, které by dal tchán na tvé jméno psát, a pak jsi vojny na vždy ;
prost."
„To by
mám
zde chýnek.
arci
šlo,
ale
holku skoro
,,To je arci
mn
již
chyba; afe
se v Praze líbí a pak namluvenou," zajíkal se Sta-
dají-li
.
ti
.
vojenský kabát, pak
máš beztoho po námluvách," pokraoval neuprositelný která pak holka bude na tebe ekat tolik, tolik strýc; ,,
'
let?"
115
„To
je
pravda," vzdychl ale která
ani nepomyslil
vždy
chtít,
;
žiji
.
z
.
.
si
má
Stachýnek, „na to jsem
domek,
ta
mne nebude
ruky do úst."
„Aby do tebe sto ." rozzlobil se pan Cyprián do opravdy; „ty arci pro tu chvíli nieho nemáš; ale což to nemžeš k pivést? A konen: je to již všecko, má-li lovk tch pár groš v kapse? Ty máš také bohatství, ty jsi z rodu starého, zachovalého, z nhož nikdo, co živ, nikomu vyššímu nekloboukoval, nikoho ošemetn hším ocasem nehladil a nikdy Jiilášovýiu opaskem nebil tím se nemže každý chlubit. Však jsou ješt moudí otcové, kteí, zamýšlejí-li dceru vdát, více na rodinu a mravy než na vše jiné hledí; tu máš ku píkladu ." Bláhovce .
.
nemu
—
.
.
mnou
k Bláhovcovm ?" zamysld nechystáte tomu netopýrovi, Johance?" vykikl najednou.
„Vy tedy myslíte
se hoch. „Ale snad
se
m
„Kde pak se chytá, že tak kiíš?" Cyprián.
„Vždy jsme
ti
roznirzel se
pan
když si brala nepamatuješ? O oddav-
to tenkráte psali,
Holadovic Antonína. Což se již kách vyšel ohe ve dvorci nejspíše zatrousily ženštiny, když pekly koláe a Hynek zmizel, aniž se po dneštn den ví, kam ho rarach zanesl. Nu, není ostatn žádný div, vždy musil mít také njakou peínku o sestin svatb. Ale vždy má Bláhovec mimo tu arodjnici ješt jednu dceru, o kolik let mladší, to je dít jako eetka."
—
na šel,
—
Stachýnek si dost zpomínal, ale nemohl si nikterak zpomenout; byla píliš malá, když z domova odeaby mu byla v mysli utkvla.
ni
116
Druhý den byla nedle, a Stacliýnek se vydal se strýcem na cestu. Pan Cyprián byl svými strašáky o blíz-
kém odvodu aspo tolik na nm v^nnohl, že svolil, že se pjde na nevstu, s takovým zalíbením od nho mu
urenou, podívat. Ale strýc byl vždy o sto hon naped, hoch starci nestail: ml tžké srdce a tedy i tžké nohy. ]\Iusil poád zpomínati na dve, které si byl skoro namluvil. Jak se mu zdála krásná a roztomilá te, kde ho chtli od ní odlouditi On to sice nevdl, zdali ona mu také peje, nebyl se jí na to ješt optal; ale ted by byl na to umel, že jí to stokrát v oích etl ... a Štachýnek mezi jtímto rozjímáním dlal poád menší a zdlouhavjší kroky a odpoíval pod každými stromem, až se strýc
již
!
rozlobil a nadobro mu utekl. Asi chvilinku se Stachýnek rozmýškd, nemá-li se vrátit; ach, jak zerstva by to ])ylo šlo nazpt ku Praze! Za branami byly všude muziky, on vdl, kam Alárinka s rodii chodila; než by se bylo smrklo, byl by dávno Ale strýc by se byl píliš mrzel, a on ho u ní býval
no
to
!
.
.
.
nechtl za živý svt rozhnvati; vždy se vlastní
o
staral jako
tatík.
a
nebylo Stachýnek kráel tedy opt ku pedu, a Prahy do jeho rodišt více než tyry hodiny cesty, pece tam teprv k samému veeru dorazil. Cesta ho vedla práv okolo Bláhovcovic stavení. „Ne, tady nepjdeš," pravil sám k sob urit .holka snad ví, kam strýc míí, a myslila by, že se jí naschvál ped okny šperkuji, pochlubila by se s tím hn?d kamarádkám a zítra by to vdlo celé msto, že bych ji rád. takovým poNo, ta si poká, než se bude moci z
;
ním
,
117 chlubit; ani se
na
ni
—
nepodívám
odejdu odsud, ]ak jsem
sem pišel; nemohu-li mít Márinku, tedy bude mou ženou šavlika." Po tomto nezvratném pesvdení posadil si hoch apku na stranu a nevšímaje si dále Bláhovcovic hezkého domku, který z ovocných strom tak vlídn vykukoval, jakoby vítám, mladý pane !" volal, do úvozu ubíral podél bašt okolo msteka zaboil a se ku strýci. Veer byl ulŠL^ný, slunce bylo práv zašlo, západ planul jako ohronmá pochode radostí, nahoe na jasném nebi leskly se první hvzdy a dole v kalíškách kvtin
mj
na „Pkn
jirvní
krpje V malém
rosy. údolí,
kteiTm se Stachýnek zamyšlen ubí-
bylo ticho jako v kostele, jen z^^iky vzdálené hudby mísily se v bublání potku. „Zde je krásn!'" vzdychl si najcilnou Stachýn.-k, roztakové divadlo nám pec hlížeje se po klidné krajin; schází. Nevím, jak jsem mohl té Praze tak jen v zde tráviti, brzo pivyknout. Blaze tomu, kdo mezi cizími lidmi potloukati jako kdo se nenmsí ve takový nebohý voják. Jeli mu nejlépe, tu se tsná v kapáme jako ovce v ovín a dkuje bohu, jeli na síark léta jen žebrákem a ne ješt k tomu mrzákem." zboené hradby byly jako V tom se náhle zastavil ral,
,,
mst
mže
vk
svt
—
n
•
sklánly vtve nejkrásnjšího ovoce, a tam, kde se panohy štp až zem dotýkaly, tvoíce jako besídku, tam sedla na omženém kamen, tom samém, které byl .Tohaniny slzy do sebe ssával, njaká mladice a hledla sniv na potek u svých nohou, jejž veerní pablesky jako ržemi posypovaly, a usmívala
ovnené, všude
se pres
118
se
mimovoln tomu, sám ví, až kam.
že bublaje utíkal a
poád
utíkal
—
nedává
ta
bh
Hlídala zde nejspíše ovoce, neb mladá chasa zahradám ráda pokoje.
—
o muzice
Pedchdcové lásky oi Stachýnek pate na dívku, brzo bledl a brzo se ervenal. Najednou ji poznal a nemohl pochopiti, kam dal vera pamt. Ach, strýc pravdu byla vskutku jako eetka Tu dívka vzhlédla, a spatíc ho, celá se zapálila. Stachýnek si odkašlal. „Dobrý veer, pannoT' pronesl !
ml
:
ostýchav.
Pkn
dkuji, pane Eustachu!" zašeptala Anika sklopenýma oima; mla lepší pamt než on a asto si byla nai práv u toho potoka zpomnla. „Nelíbí se okusiti švestek?" pipojila zmaten, zapýivši se znova pi jeho pohledu a aby si nepovšiml jejího dojmutí, nahnula k nmu vtev. On vztáhl voln ruku a utrhl si švestku; ale nedal ji k ústm, upustil ji na zem. Tu najednou dívku pohladil' po tvái. ,,Vi, Aniko, že budeš má?" zašeptal. Ona neodpovdla, ale zahálo se jí u srdce a z oí ,,
se
padaly slzy jako stíbro. Nemá láska jazyka, a pec mluví; Stachýnek vdl, co vdti si pál. Druhý den vzkázal pan Cyprián panu Vácslavovi, by ho na slovíko navštívil.
jí
Pan šel,
že
A^ácslav
nemže
neml
sice
pan Cyprián
práv
pokdy, ale když
z postele,
sly-
an po cest do
119
Prahy opt lámání do noiiou dostal, nechal všeho a spchal v záste a s dJátem v ruce k nmu. „Kdybyste mi nebyl zkázal, že stnte, nebyl bych k
vám
ani pišel," pra\'il; „tolik práce dnes
se nehnvejte, poprosím-li vás, byste
co
mn
mám.
Protož
mi rychle povdl,
chcete."
vdt
si to tedy piiejete n^chle, povím vám že chci dceru vaši Anikn pro svého bratrovce Stachýnka. Biide odvod a my bychme neradi, aby ho od-
,,Když
rychle,
vedli, byla by ho škoda," odpovdl pan C\T)rián bez dlouhých pemluv a omluv trochu zostra; byl dopálen, že pan Vácslav tak pospíchal, žo si ani nesedl. Paní Cypriánová zadlávala práv na buchty; zaslechnouc však tonto hovor, rozválela tsto honem na koláe, skoila si pro mazání a strila je zerstva do
trouby.
Na tuto novinu si pan Vácslav pece koženou lenošku k posteli pítelov pišoupl, a jeho obliej nabyl vážnjvýrazu.
šího
se mi jak náleží líbil," odpovdl za pak ale ten hoch také nco dkladného ? To víte, nerad bych zet živil." „Kdyby to bylo takové, tu bych s vámi o ani nemlu\l," odpovdl pan Cyprián uražen, a ukázal mu bez dalších odklad pár stevíc z modrého hedbáví dracomiem vyšívaných, které byl Stachýnek tet da-
„Rod váš by
chvíli
;
„umí-li
nm
rem pinesl. Pan Vácslav
si je jak se patí znaleckým okem ze všech stran prohlédnul. ,,Jako od cukráe," pronesl konen uspokojen svj úsudek; „cosi takového zde nikdo nedokáže, a pece zde
120
máme vší
šikovné mistry.
Na
to se
vás ani neptám,
není-li
pi
svták a tulák, jak to asto bývá; takové nemli nikdy v rodu, a on se snad za n-
šikovnosti
nešvary
jste
jaký ten rok nez\Thl."
Pan Cypxián chtl práv o bratrovcov zachovalosti dlouhou chvaloe míti v tom se ale již pihrnula Cypriánka S' kolái, mužští si podali mlky ruce a bylo po námluvách. ;
:
Pan Vácslav nemohl
ale jísti;
pinesl koláe
Anice
dom.
o
Dve
tušilo hned, se jedná, když si pan Cyprián ve všední den a v hodinu tak neobyejnou pro otce poslal, a honem se dala do uklízení a smýení; chtla mít vše jako v zrcadle.
„Hle, tu
koláe!" pravil pan Vácslav vcházeje a
za-
plakal.
Anika se
se
zarazila.
,,Pro pláete, tatínku?" ptala
ho celá podšená. „Neohlížej se na mne, starého lovka, a jez!" odto koláe z tvých námluv, chtjí t mít
povdl. „Jsou
pro toho mladého Rottenberga, aby ho nevzali na vojnu. Mám vám dát domek pipsat a být u vás z milosti." „Ne, tatínku, to se nestane!" rozhorlila se Anika; nám váš pipsat, musíte v pece zstat pánem do smrti. Nebude-li s tím Stachýnek s])okojen tedy 'si ho radji nevezmu." A tcd plakala zas dcera.
dm
,,dáte-li
si
—
pesvdiv se zno\ai o její upímnosti, ješt téhož dne pro Stachýnka a uvedl s ním
Pan Vácslav poslal
nm
všecko do poádku.
121
Cypriánová nebyla nadarmo koláe pekla a Anika nebyla nadaiTno smýila. Hocli se ani více do Prahy ne"píští
vrátil;
Anika
mén
hluku,
nedli nili
slavila ale
za
již
svatbu než sestra. Bylo sice
jinou to
první ohiášku.
více
veselosti.
Svatebníci tanili
bez výtržky až do bílého rána, a kdo vidl Aniku v zeleném vnci, tomu, co živ byl, nevyšla více z pamti. Všichni pátelé z obojí strany byli se k svatb dostavili, jen Johanka nebyla pišla nemže prý svatby vystát, byla po družbovi, ji zvoucím, vzkázala. Anice, sestru poád co sestru milovala a ctila a nic špatného o ní nevila, spadl pece kámen se srdce, když se k veselce nedostavila. Byla se vším právem obávala, že by nkterý z host, její pítomností zastrašen, odešel, boje se, by mu neuarovala. Pl [msteka bylo pevn pesvdeno, že sedá paní Johanka každou noc s tak dobrou myslí na košt, vy;
a
jíždjíc
na
nm
komínem
k
hodm arodjným,
jako se-
dává jiná žena do koáru, aby jela na služby boží. Kdyby nel)yl ped málo jen lety zákon vyšel, že se nemají arodjnice víc upalovat, nikoho by nebylo celé vkolí tak rádo na hranici spatilo jako ji, a žádná by nebyla tak rychle souzena bývala, jako ona. Že irbala vždy hvzdy s nebe, to by jí byli lidé snad pece ješt odpustili ale ona uarovala kravám, že dojily krev, a kom, že zdechali, a chodila v noci na lidi a dusila je. Nebylo to prý za jinou píinou, že dlala, jakoby bohái opovrhovala a chudým a nešastným pála, nežli ;
122
že
(si
lest
chtla takto mysli ise
jí
získati
a
dvru
zbuditi; ale tato
špatn daila, každý vdl, na
em
s ní
jest.
Nestarala se pranic o lidi, a pec hned zvdla, potkalo-li nkoho neštstí. Vyhoelo-li nkde stavení, ona byla první, která nebohým pohoelcm peiny, šaty a potravu zaslala; pišel-li nkdo o statek neb chalupu, ona první nabídla mu peníze, by si mohl znovu vystavti, a muž inesml k její štdrosti ani muknout, a Marjánka musila bez námitky všecky špejchary otevíti. Ale lidé, domnívajíce ise, jak již praveno, že její dary vtším dílem njaké' izlé kouzlo v sob mají, odmítli nkdy dosti hrub a nešetrn její pomoc a spláceli její útrpnost urážkami; ona na to ale málo dbala, a vysk^"tla-li se zas nkde njaká meboda, opt se objevila s plnýma rukama. Díve ise bylo píbuzenstvo vždy v nedli odpoledne po službách božích u pana Cypriána shromažovalo. Ted pan ale, 'CO ustavin postonával, navštvoval ho jen Vácslav; mladší pátelé, milující hovor, táhli se k Stachýnkovi. Anika byla nemálo na to hrdá, že její muž takové za hlavu rodiny považován byl, vážnosti požíval a a nedlala si nic z toho, musila-li pak celý pondlek po hostech tak etných mýt a uklízet. Stach-iTiek byl jebystrou hlavu a den z nejmladších v rodin, ale rozšafné srdce a následovn o všem dobré náhledy. Pina radu a uposlechl-li ho, vždy dobe šel-li nkdo k pochodil, lidé si to pamatovali, a brzo nepodnikl nikdo v msteku cosi dležitjšího, by o tom nebyl díve s ním pohovoil. Pi tom zstal ale skromný a podržel svj píjemný zpsob. Uml se tak dalece v lidi vpravit, že si konen
tém
ml
nmu
123
k velkému podivení všech, kdož ji znali, i paní Johanku ochoil. Byl ji co švakr po svatb navštívil a vymohl na ní neslýchanou vc, totiž že též ona bude v nedli mezi pátele chodit, by s nimi o moudirch a prospšných vcech njakou hodinu pohovoila. Anika hýla celá hez sebe radostí nad touto zprávou a doufala v nejlepší následky; ale co se, nebohá, nad ni naplakala, než se zas trochu do ní \'pravila, hyla za ta léta jejím
zpsobm
již
odvykla.
Každý, kdo paní Johanku dobe neznal, byl by na dobro myslil, že to má muže a nikoli ženštinu ped sebou tak byla v lesní samot zvlila, a ted byla ješt mén domluv pístupna než kdy jindy. Piklusala obyejn na koni neosedlaném, na nmž jako muž sedávala, v zim v lét mla pes sebe pehozený mužský pláš a na hlav vydrovku. Anika se vždycky zapýila jako ohe, když sestra vstoupivši do sednice, pláš a epici do njakého kouta odhodila a s ostíhanou hlavou se objevila. Bylo jí to nemálo hanba, nebo každý na to ukazoval co na nestydatost k nebi volající. Ženština bez vlas! vždy mly jen zlodjky a jiné z vzení propuštné lehkomyslníce ostíhané vlasy a ski-ý'valy se s nimi úzkostliv; a ona je nosila ješt na odiv! „Až posud jsem si vlasy stíhala, že mne to mrzelo s nimi se plésti," odpovdla Anice, když se tato ko-
nen
upozorniti ji na tuto neslušnost; „ale naschvál. Chci se, ano chci se úmysln podobat tulakám a cikánkám, od nichž se s ošklivostí odvracujete. S onmi pimikami, jimž se tak pobožn klaníte, proto že mají mužové jejich v skíních pyUe tolar. ted
odhodlala
vám
to
uiním
tm
124
nechci mít nic stejného. V mých oích jsou tyto mnohem vtší híšnice, n-ež ony, przníC je hích zatvrzelosti a pýchy. Chodí si jako pávyí v dykyt a damašku, obtáejí si hrdla etzy zlatými a v msteku pláe sto matek, protože ne-
mají svá nemluvátka do
Když zaala
eho
zavinouti."
Anika
vždy odmlela; od dívjška, že s ní pestává každá a pojednání, pijde-li na takové myšlenky. Cím více by byl chtl lovk mhivit k dobrému, tím víc se rozpálila a hned se rozkikla, teba to na veejném rynku bylo, že jsou všichni ti, kteí se honosí statky vezdejšími, služebníci Báloví, pro nž se peklo již vytápí, a pro nuzné že již již chystá Hospodin roucha bloskvoucí a stinná místeka na pravici své, kde jim nebude více ani lanti
vdlat ješt
takto,
tu
se
e
ani žízniti.
Ženštiny zasedávaly obyejn okolo kamen a posloubud co si muži vnjravovali, neb rokovaly tiše o domácích ^záležitostech a také nkdy trochu o záležitostech svých soused a sousedek; ale paní Johan jakoby nebylo pranic po ženských bývalo, hrnula se hned mezi mužské za stl, a ješt ani nesedla a již byla s nimi v hádce, v níž mívala obyejn vrch. Co ona mezi pátele chodila, neminula ani jedna nedle bez ptky, a nejvtší rozepe nkdy se shlukly obyejn stran náboženství a rodu. Každá z pítomných, jedno velké píbuzenstvo tvoících rodin, chtla býti nejstarší, nejzasloužilejší a hlavn nejnábožnjší. Druhé zas na odpor se stavly, v^mášejíce pvod svj vlastní až do nebe všickni byli prchliví, zhorka nakvašeni, nikdo nechtl povolit, a než se toho kdo nadál, býval ohe chaly,
;
na steše.
125
Stachýnek musil své židle jich
nkdy staten
bránit,
svých. Ale ješt
mnohem
boženská:
neukrotily
tu
he
by
erb
šlechticové nepoužili co zbraní k hájení
hrdí
bývalo, povstala-li hádka náz jeho strany.
žádné prosby
Všiclini, jak Rottenbergové tak Radošínové atd., znali bylo mnoho vcí písmo nazpamt; ale pece jim v ušlo, jichž si byla paní Johanka povšimla a které, spojivši se s antikristem Melicharem, s nímž skoro vždy souhlasila, dle zpsobu svého vykládala.
nm
Tu
se nesahávalo více po židlicích, nýbrž po nožích
a zavírácích.
bhli se
Nkdy
vztekle,
se všichni najednou rozbouili a rozea skryti v houští íhali s nabitými ru-
nicemi jedni na druhé.
Leckdys zafiela rána neb nuž tichým se pátelé od Stachýnka veer
vtím, když vali,
a leckdys bylo slyšeti zkiknutí,
noním
dom
po-
ubírá-
leckdys ležel ten
neb onen z píbuzenstva mnoho nedl v íposteli, aniž v msteku vyzkoumati mohli, na jakou to nemoc stn. Ale nikdo se nikdy pravdy nedopátral; i dti mlely, teba kr\'avé obvazky dobe zahlídly, ony již pochopily, že se tu jedná o rodinnou est. i
Celé toto pokrevenstvo stálo proti
svtu
jako jeden
muž. Dotknul-li se kdo kteréhokoli lánku, vždy to zatáslo celým i-etzom jeden za všecky a všickni za jednoho nikdy nedovolili, by se nkdo cizí mezi pletl, vždy si ;
;
n
urovnali své záležitosti sami. Jejich
vešla v písloví a vyítá se jim vždyf prý bývá prchlivost dobrých lidí
prchlivost
až posud; ale
—
píznakem. K.
SVTLÁ;
Z rodinných podáni.
9
126
Paní Johanka sama hodila jednou oknem kudlu za jedním z Willkom, který jí Adamitek spílal. On utekl dom, dal si ránu zavázat, nabil si flintu a íhal na ni v lese, kudy jíti musila; vehnal jí tolik brok do ramena, že nemohla mnoho nedl rukou hnouti. Ale sotva jí bylo lépe, již pišla zase k Stachýnkovi a pela se se svým protivníkem, jakoby se nebylo nikdy nic mezi nimi pihodilo.
Lidé o nich íkávali, že jsou prý jako
ti
staí ry-
o nichž kroniky v^T)ravují. Hned se pozd^'ihli, hned chtli zápasit, nikoho se nebáli než svého svdomí, nitíi,
koho nad sebou neuznávali než boha, est jim byla nad bohatství a vdomosti nad veškeré statky. Podivní to co oni byli lidé všichni dohromady a od každého ctní jako ta vymeli, již se takoví nerodí, vnuci jejich
—
pleva, jižto vítr zanese,
Ale
u
i
nietafysické
Stach-vmka, a to s
kam
se
mu práv
;
zachce.
otázky rozlušovaly se v nedli
úspchem nemalým.
Lidé znající jejich všestranné vdomosti, obraceli se v záhadných takových pípadech vždy jen k nim. V tomto ohledu byl ale Melichar s paní Johanou uznané autority a jejich rozhodnutí mla nepopiratelné platnosti, neb co oni petu o tajnostech pírodních, to nepeti nikdo. Mezi jiným se jednou pihodilo, že spadl jakýsi mlynáský do vody, jeho soudruh, jménem Tlapal, jej v^^táhl a kísil. Tu pistoupil k v erv^ené apce muž, držící knihu v ruce, v níž betl, a pravil mu „Co dláš, špatn dláš," a na to zmizel. Ten jistý Tlapal se toliu nemálo zalekl, domýšleli se hned, že je to vodník. Slyšel sice od nkterých, že vodníka není; ale jiní zas tvrdili, že ho byli na své oi
nmu
:
127
když šel v zeleném kabát, ráno levého šosu neustále voda kapala, do masných krám pro maso. Jiní ho byli zas zpozorovali, když vyvšoval modré a er\-ené pentle z vody, aby dti k sob prilákaJ; zas jiní ho byli zahlídli na njaké zkivené vrb sedícího a zasmušile do msíce zírajícího. Nejvíce ale strašili milého Tlapala rybái; svilif mu že se nesnaží nikdy živého z vody vytáhve vší nouti, vodník by je tam pr<' vtáhl sám z pomsty, že jej spatili, ^klnohý prý ho \idl,
asn
z jehožto
dve,
o duši
pipravili.
Tlapal si nevdl tedy již jiné rady, naž že pišel v nedli k Stachýnkovi, kde celému shromáždní své obávání pednesl. To bylo nco pro pana Melichara a jeho a vrátivše spojenku. Oba si bželi pro své knihy se s nimi, dali se hned do hloubání, zdali nkde njaké místo v nich na vodníka se vztahuje. Ti dni a ti noci zstali ve své dležité zkoumání pohrouženi, sotva eho požívajíce, až se konen paní
dom
Johan podailo v jednom prastarém po pann Katein
zddném a vc nalézti
o stvoení
svta jednajícím
spisu následující
Bh
stvoil mezi jinými duchy tiiké Dvína, ducha a Levína, ducha vodního; ale nepiknul mu úphi nad lovkem moci. Pamatuje-li se tonoucí a pomyslí-li si: „Leríne, Levine, pusf Kristovou drahou kr\'í vykoupenou duši !" musí ji onen Uiké pro tentokrát pustit. Sdlili tedy toto zaíkání mhTiáskému. aby ho použil, kdyby jej ten vodní duch pec jen k sob do hloubky táhl, což by bvio pi jeho emesle dosti snadné bývalo; ale on necht celý svj život v úzkostech ztráviti, zanechal m^Tiáství a uil se hniíiství. skalního,
9*
128
Aniku to nemálo Liápilo, že je sestra tak nedbalou hospodyní a netenou manželkou. Byla jako na trní po celé ty ti dni, co se Johanka u ní v knihách hrabala, nepomýšlejíc ani, že je mimo ješt nco jiného na svt. Vdla sice, že ji nebudou ve dvoe pohešovati, že nepiloží k niemu ruky; ale myslila pece, že by nemla k vli lidem tak dlouho pry zstávati. Ale paní Johanka ji odbyla velmi zkrátka, kouc, že by si radji ruku uala, než by lidem nco k vli udlala.
n
O hospodáství ani z práce jiných
;
se
sice pranic nestarala,
nežila aíe
k tomu byla bratrskými zásadami píliš
prosáklá.
Penechavši muži své
vno
úpln, byla si od nho si vzdlávala vlastní
jen kus pole a kozu vyžádala; pole
rukou
a(
Žila
sama
kozu
si
jen
z
sklidila a
obstarávala sama.
sama
toho
obilí,
sama
vymlátila, a jen z toho mléka, ja-
které
si
byla
zasela,
he
kého jí koza poskytovala. Odbývala se než žebrácká v míst, kde i eládka hojností oplývala, nedotýkajíc se úzkostliv toho, co bylo mužovo, krom zbudilo-li njaké neštstí soucit její, nebo tu jeho zásob také nešetila.
,,Nepochopuji, jak v takovém
podotkla Anika sestina pole, na
pec
nepoádku
jednou ostýchav, jdouc nmž sama vláela.
mžeš," práv okolo
žíti
„A já zas tvj poádek pochopit nemohu; ty nežiješ pro nic jiného než pro své egyptské hrnce," odpovdla Johanka, narážejíc na sestinu zvláštní oblíbenost v domácí úprav a kuchaení.
129
muže to iním pro radost a pohodlí zaplakala Anika citliv, „a tak to má dlat žena, která svého muže ráda má, jinak se pro-
„Co iním, svého,"
každá hešuje."
která svého muže ráda nemá, ta to zas dlá a jedná-li jinak, také se prohešuje," odpovdla paní Johanka zcela pokojn. Najednou ale pustivši oprat, obrátila se prudce k seste. poád „Kdybyste se mi jen tou svou láskou k nevychloubalv, vy ženy," pravila triíce. „Což máte-li je rády, nehovíte samy sob, hovíce jim? Nebyly-li byste na nejvýš nešastny, kdybyste je musily od sebe odhánt, jejich pání si nevšímat, kdybyste je nesmly milovat? Vra, tof velká zásluha, iním-li to, co ráda iním Ty pijdeš za to do nebe, Anriko, žes milovala Stachýnka a pomyšlení jsi mu udlala. Jakás to ctnostná žena, že majíc srdce plné lásky k nmu, nemyslelas na jiného. To stojí již za to, bys tím se chlubila." A Johanka hlasit se smjíc, vrátila se opt k svým ,,A
jako
já,
mužm
.
.
bránám. A nebohá nouti
;
Anika nmsila tenkráte jako vždy umlknedovedlaf seste odpovídati, zaala-li takovou.
Jednoho veera sedla Johanka, jako obyejn, u hliodlehlé své komoe a tla. Ale byla dnes roztržitjší než jindy, a oi obracely se jí více k otevi^enému oknu, jímž vnikal silný, pi^skyicí prodchnutý lesní vzduch, než na listy pergamenové, ped
nného kahanu v
ní rozložené.
130
Byla
to
temná
bouku
noc,
Od zatažené oblohy odrážely
ln
ohromná
chovající. strašidla
nad ním as od asu pi žloutly Všude mrtvé mlení, ve dvoe i v pírod; jen
obrysy
lesa,
blesk.
zaplanul-li
smrk
vrcholky šující,
ve svém
ge jako
že
ise
to
boue
prochvívalo jako duchovitý šepot, ohlapibližuje.
Paní Johanka najednou vstala a pistoupila k oknu; tento tžký vzduch, tato noc, ozáená tichými l)lesky,
nmá
budily v ní
patrn
upomínky, nebo hlub;)ký po-
tesklivé
vzdech se jí vydral z prsou. Tu jakoby bylo cosi v
zašramotilo. Ohlédla
se lhostejn, myslíc, že se
ní pikradla; ale byl
to
nepochybn
jen
komoe koka za
Opt
klam smysl, nespatila nieho.
pozoniost k boulivé obloze,
hadovité cesty blesk okem zádumivým. Tu se šramot opakoval. Ale tenkráte se více neklamala; bylof to v skutku v komoe, a to práv vedle ní v té velké, celou stnu zajímající almae. Paní Johanka naslouchala pozorn a napnut. Zdálo se jí, že slyší jako urychlený dech, slabé zacinknuti zbran nebylo více pochybnosti ... v almae se nkdo skrýval snad zlodj ale co mohl ten u ní chtíti ? Vždy bylo známo, že ni penz ni klenot u sebe nepechovává, a špejchary a komory byly na protjší stran obrátila
.
.
.
sledujíc
.
.
.
.
.
.
stavení.
míc
prostoru ji ode dveí dByla v celém stavení sama; eládka spala v chlévích, muž její u svých milák, vraník. Byli-li zlodji ádit dle libosti nejv skutku v dom, mohli v spíše ml lovk v almae se skrývající úel, zameziti, by ona, zaslechnouc povyk, nemohla o pomoc volati
Pemýšlela okamžik,
lící.
nm
.
.
.,
.
.
131
Paní Johanka pestala najednou délku komory mit, odhodlala se jinak, a odvrátivši se rychle od okna, pistoupila k almae a rozevela dvée do koán. Nebyhi se mýlila. Ped ní objevil se náhle muž ve tvá jeho byla hustými, vojenském roztrhaném od^'u temnými vousy zarostlá, a oci jeho se ješt divoeji svíza pasem zastrené. tily nežli nože, ježto Paní Johanka ped strašným zjevem neucouvla, ale zbledla jako stna, a peloživši nice kížem pes prsa, ;
ml
mila muže a
nevyzpytatelným pohledem, v
uspokojení
divn
mísily
Okamžit ho poznala
.
nmž
se
záš
.
byl to Hynek. jeho nezai-azilo její náhlé se objevení; vystoupil ze své skrýše, pikroil voln ke dveím a zamkl je tak jako okno. Ona mu v tom nepekážela ni jediným hnutím. .
.
.
Ani
„Ty se
vyrovnali ale
pro picházím,"
víš,
pímo ped oi
se
!"
pravil
konen
a
zasta^'^l
bychom svj úet
ní; „chystej se,
rychle
Tato slova pronesl se zdánlivou chladností,
mu pi tom
zalily krví.
dávno vyrovnán," odpovdla ona náruživ „tys nme nechtl za sestni uznati, tys nechtl se mnou pod jednou st-echou bydliti, a já ti k tomu dopomohla Hospodin sám usmíval se k spravedlivé pomst mé I" Nerouhej se," zkikl on, „a neposkvruj lží poslední své okamžiky; nebo ješt v tuto hodinu státi budeš ped tím, jehož vzýváš, a on již pemýšlí, jak pokutovati bude híchy tvé. Slvoiv nás, praxnl Jedno budete, jedno zamýšlíte, jedno vykonáte; a tys svévohi roztrhla pásku tuto a zahoehis v svtské vášni k blbci, a mne, toužícího po tob, odstrilas. A když jsi ^^dla, že tebou opovrhuji. ,,Ten
—
,,
:
132
m
dala zákenicky pepadnouti a poruila jsi, by katané tvoji odvlékli do cizí zem, kde jsem skípaje zuby, musil se koit modlám cizím, kde jsem život svj tisíckráte proklel. Žil jsem jen proto, abych se ti pomstit mohl; neodejdeme odsud, ani ty, zrádná Jezabel, ani já." Johanka klesla na kolena a vztáhla ruce k nebi, ne jako odsouzená, nýbrž jakoby byla vrcholu veškeré lidtu
m
jsi
ské blaženosti dostoupila. bij !" volala s pohledem záícím vnitní blahodíve mi ješt jednou opakuj híchy, jakých !" jsem se na tob dopustila „Ty se mi chceš ješt posmívat?" volal Hynek zuiv. ,,Za to, že jsem t více miloval než Booz Ruth neb Jakub
„Bij,
„ale
stí;
Rachelku, více než pikázání Hospodinovo, které dí Neboh pede mnouj; a já jsem se klanl v slepé :
budeš míti lásce
ped bohem tob." zno\'u; slyším zástupy vidím zlaté brány ráje ped miloval, H^^lku smrti, kde
alleluja!" zvolala
,,Alleluja,
serafín, hrajících na harfy
sebou ot)e^^ené
.
.
.
Tys
:
mne
,,
!
hokost tvá? Bij, pravím, bij!" Hynkovi klesl nž z ruky Druhý den hledali paní Johanku nadarmo .
zmizela.
Dv
tetiny
msteka
.
byly
pesvdeny,
— že
si
byla pro
jemuž byla za živa duši svou zapsala. msíc po zmizení ženy obdržel Antonín velký nmecký pipiš, v nmž se mu ohlašovalo, že byl ni
pišel
ten,
Za nkolik
Hynek Holada, voják jeho chycen a
—
iVjafcý
zastelen.
as na
to
milosti krále pruského, co
— —
po^adali
si
lidé,
že
se
sbh
objevuje
hrozné strašidlo v podob prostovlasé, polonahé, vyzáblé ženy, krvavým šátkem máchající,
ve
vkolních
lesích
133
a zvstovali z
mnoho
toho
as
zlého; taková postava se prý
ukazo\'ala, ml-li vyfouknouti mor vždy za staiých neb njaká krutá vojna.
— —
Anika
z njaké pouti. Den byl parný, cesta ješt dlouhá. Odpoívala tedy u studánky, kterou si byla v lese vyhledala; vdla o ní ješt od té doby, co sem se sestrou na jahody chodívala.
Jednou se
vi^acela
dom
Jak si tam na mkkém mechu hoví, zaslechne najednou kroky, a k studánce blížila se ženština, sotva pokryta, jíž vlasy co sníh bílé divoce okolo oblieje stály, spadajíce v rozcuchaných chumáích na nahé plece.
Aniino
první hnutí byla hrza, dnihé soucit
šastným tvorem; tu vzhlédne pena, že se v studánce ješt zrcadlí a Anika vzkikne
—
mla
takové bodavé, te byla Johanka. Anika zapomíná na zení a padne jí plaíc okolo krku.
—
„Co
jsi
s ne-
jakoby pekvajiný obraz vedle jejího hlasit. Jen jediná osoba arci již strhané oi, a tato osoba ženština,
nám
to
otce,
sestru
jsme
myslili, že jsi
jsi
její
hnusné vze-
udlala, nešastnice?" volá.
opustila,
a pro? ekni
jen:
„^luže,
pro? My
dávno mrtva."
krev toho, který mne více miloval než piboží?" tázala se s hrozným, srdce rozrývajícím úsmvem Johanka, ukazujíc jí nkolik zkrvácených hadr, které v ruce držela. Anika myslila, že blábolí, a chtla její pozornost od ošklivých cáríi odvrátiti; ale Johanka slova ta ustavin opakovala, tisknouc hadry k ústm, až Anika v chod její myšlenek vešla a konen se jí zeptala, kdo „Vidíš
kázání
ji
tak miloval.
134
Tu slyšela v nesouvislých, sotva srozumitelných úryvromán tohoto pochybeného a ve svých zárodcích tak neobyejného a krásného života slyšela ponejprv o nešastném nedorozumní mezi onmi dvma zbožujícími se tvory, o jejich prohešení ,se proti sob, o jejich smících
:
konen o jejich blahu, když jen pro sebe v pomezních lesích jDloudili, v slujích se skrývali a bylinami a zví se živili, až byl Hynek co pytlák lapen, zastelen. co sbh poznán, souzen a Když Johance pišlo vypravovati o Hynkov násilné smrti, uhasla v ní opt slab plápolající jiskra rozumu; divoce vyskoila, a než se sestra opt zpamatovala, byla zas v lese zmizela. Anika, babika má, pišla polomrtvá z pouti dom a vypravovala s velými slzami, s kým se byla tak neeni! a útku., a žijíce
—
oekávan Muž
setkala. její,
nanejvýš dojat osudem nešastné švakrové,
})rohledati a prosil je, kdyby ženštinu zastihli, by šetrn s ní zacházeli a nm hnedJ o ní vdomost dali. Ale snahy tyto byly marné. Johanku bylo sice ješt nkolikráte sem i tam vidti, však nikdo nebyl s to, aby ji zastavil divoce prchala undkly o ní i tyto ped každou lidskou podobou. zvsti úpln. Babice nedostalo se útchy, že kosti sestiny ve svcené zemi odpoívají. Zdálo se, že ona výstední žena, nesrovnávající se od nejútlejšího mládí v niem s náhl?dy spolenosti, píící se v každém ohledu jejím stanovám, bažící po uskutenní nemožných, jejím zásadám a pedsudkm se protivujících ideál, i tím posledním pohrdala, co jí poskytnouti chtla, že pohrdala i hrobem ve stedu tch, jimž
dal
les
nkolika hajnými
potulující se
tam
;
Konen
135
dala tolikero pohoršení a jimiž zase naoi)ak tak nelíené opovrhovala. Babika nevypravovala dtem svým o této teté, která byla za skvrnu svého pohlaví a rodiny své považována sv. Jana Nepomuckého nad všecky nedala preca žádné dít takto poktíti, ze samého strachu, aby se po tet ne\Thlo a nepokojného, boulivého jejího ducha nezddilo. Jak veliké bylo tedy její ustrnutí, když obdržela z Prahy zprávu, že dal nejmilejší s^^l J3Jí, neznaje její povru ni smutný tetin životopis, svou první dcerušku
a proklínána. svaté,
pes
CtJla
to ale
na jméno Johanka poktíti. Snad stojí psáno, že ada duch nepokojných a nespokojených, se svtem bolestn zápasících, za nedostižitelnými
ideály
dávajících, l)istky,
jimž
neustáL' so honících a lidem pohoršení íkali díve arodjnice a ted emanci-
nesmí v rodin
tvé vymíti,
^\|/^
"^^
babiko dobrá
?
PURKMISTROVIC KATYNKA.
IN ikdy, vru nikdy ješt neml Vencovický pan purkmistr tak pknou z Prahy vlásenku jako tu, kterou mu byla práv te poslice pivezla. Aspo tak tvrdili všiclmi jeho domácí, za jejichž nelíeného obdivu ji zkoušel ped tím velkým zrcadlem v parádním pokoji, které byl dal nebožce choti svatebním darem; v celých Vencovicích již nebylo nic tak krásného a skvostného; na jeho zlatém rámci sedl páv umle vycpaný s chvostem hrd až do stropu rozloženým. Jak se pak nemli lidé tomu divit, že se zachtlo paní purkmistrové v tak mladém vku zemíti a se vší nádherou tou se rozlouiti? Jediná Katynka nepibhla, aby se na pana otce podívala a jeho vlásence s ostatními podivila a ji pochválila. Nemlaf pro pravou slušnost ješt náležitého smyslu, byl již svrchovaný k tomu as; ženichové o petrž k purkmistrovm vzkazovali. Ale pím purkmistr každého dosud odbýval; žáchié místo se mu pro ni nelíbilo. jNIlt ji žádat, alty ji leckams samojedinou, nemohl nikdo na a leckomus zahodil. Mezitím co pan purkmistr v zrcadle se zhlížel, pokrývala Katynka vetlle ve v;'lké taflované jídeln ke sva-
a
nm
140
in
stl. Kolikrát ji byla již panna Majdalena napomenula, aby pi tom tak pespíliš šálky a lžikami neinkala, dokazujíc jí, jak nepimeno pro dívku jejího stavu a rodu dlati pi každém kroku svém takový hmot. Ne jí sice pokaždé svatosvat slibovala, že si dá zajisté lépe na sebe pozor, ale hned ve dnihé na to chvíli byla již zase v povtí, skákala jako híb, lovk ji slyšel na sta krok se smát.
To vdl jen bh, po kom se Katynka vrhla. Pan panna teta, jichžto píklad mla od dtinství stále na oích byli, jak ani jinak být nemohlo, ve všem tak moudi, povážliví, dokonali dvakrát se rozmýšleli, než udlali rychlejší krok, pronesli zbytené slovíko, a nebožka paní matka její bývala tepní^a chudák jako pna. Neml to asi pec nikdo jiný na svdomí, než ten pan Dominik. otec a
;
Jakmile pisednul vedle ní ke stolu,
již
ji
musil podráždit,
svými zbrklými emi, podivínskými nápady, bezbožnými svými vrtochy, kteréž v nezkušené hlavice jí strašíce v té míe pak v ní znepokojovaly mladovi krev, že mla v žilách jako samou rtu. Kdo by byl ekl, že lovk tak letitý nemá ješt lepšího povážení, a sám ze sebe uhodl, že pan Dominik vlastním pán purkmistrovým bratrem. Jaká to zela mezi nimi propast! Zdaž ale mohla panna Majdalena ne na ni upozornit a jí naídit, aby slov pokrevního strýce nedbala poškádlit, již se vytasíval se
si nevážila? Ne, nebyla panna Majdalena
a jich
a
s to, aby tak uinila, mívala tisícerou k tomu chu. Bylo by se jí zdálo, že se tím rouhá i bohu na nebi i rodim ve hrob, mluvíc proti bratrovi, a že musí z toho pojit pro celou rodinu zlo. Rovnž nemožno jí bylo promluvit s panem Domini-
141
kem
stranou a požádat jej, aby vždy uvážil, že mluví k dítti, které ješt nemá ze svta rozum. Nebylo s panem Dominikem do cista žádné ei, nikdo nikdy na nic nevymohl a nevyprosil, ba byla pesvdena, že práv od té chvíle, kdyby jej byla požádala, aby byl ve svých s netí hovorech opatrnjším, nejneslýchanjší by si v^miýšlel s ní rozmluvy. StávaK se bohužel rok od roku divnjším a svévolnjším, a od té doby, co pronesl ped panem dkanem, že mu jde tvá nad ty, do nichž pánbh duši dal, poctivjší, upímnjší že prý nad lovka, veškeré pozbyla nadje, že na spasitelnjší se dá cestu. Nemohl se jí zajisté nikdo divit, jestliže rozechvna a rozhoena tako-
nm
nmá
zv
vými výroky pohanstvím páchnoucími mnohdy si J)omyslila, ovšem že vždy jen v nejlihibší duše své tajnosti, zdaliž je pan Dominik pece jen skuten jejím bratrem, a nebyl-li snad paní matce její nkterou zlou, na ctnosti její žárlivou arodjnicí podstren, narodiv se vlastn ancikristem! Spokojeným úsmvem svdil pan purkmistr svým domácím do zrcadla, že mu skuten ješt žádná vlásenka, co jich ml od svého nastolení, tak pkn a významn ke
—
tvái neslušela, jako ta dnešní. Skládajíc se ze sta a sta z nichž byla jedna navlas, ale na vlásek tak umle zakroucena a malounká jako druhá, ohromnému se podobala na jeho hlav vodopádu, uprosted jehož blostných eících se vlnek tvá jeho rozkvétala jako
peliv pudrovaných kadeí,
pivoiika.
mli ti, kdož všem rýpalm navzdor na takového purkmistra že nemají široko daleko, že i purkmistr pražský by se schovat musil, kdyby Vencovický vedle nho se objevil v zeleném svém fraku ržov vyšívaném, bambusku ze zlatou bambulí v rukou, na bílých O, pravdu
svém
K.
stáli,
SVTLÁ:
Z rodinných podáni.
10
142
jako z másla prstech zlatý prsten na prstenu, a na
klobouek tírohý stíbrem premovaný. Však
si
hlav
budou mít
nm
jeho ctitelé o zítra zas co povídat, až ho spatí kráejícího v celé své hrdosti a sláv úadní co hla\Ti obce prvního za baldachýnem nad velebnou svátostí konšely mstskými neseným, a zajisté eknou i letos, že nikdež v celých echách purkmistr procesí o božím tle tak nezdobí, jako on ve Vencovicích. Ovšem Zahradští prohodí asi nco zcela jiného dle starého zlého zvyku svého, ale pan purkmistr nemíval v obyeji dbáti a úsudkv lidí, kteí nieho nemli, ani statk, ani penz, ani úadv, lidí to tak bídn jako oni se živících prací rukou svých, potem vlastním zalévanou, poloviních to žebrák a otrok. Dá-
eí
val na sob
dle
práva a povinnosti
patin
záležet.
Více ješt než kdy jindy litovávala panna ilagdalena vždy o božím tle, že jí nelze slovutného pana bratra postavit na piškotový dort, jejž obyejn u velké svátky k vínu na stl chystala. V ,,gale" vypadal zrovna, ale zrovna jako z cukru.
Bylo panu purkmistrovi dobe povdomo, jakým jest pro Vencovice pokladem. Velmi asto o tom rozjímal a mužem obzvláštním nad každého jiného dary ducha a 'tla povzneseným se cítíval. Mnohdy když do vdomí toho se zahloubal, nebylo mu ani vhod, byl-li pannou Majdalenou jako práv te volán ke stolu. Napomínala ho jemn sice, ale velmi dtkliv, aby si nenechal kávu vyichnout, že pak nebude k niemu, a cukrové k ní preclíky, vychladnou-li, že rovnž za mnoho nestojí. Pekla totiž vždy ke svain takové preclíky, které se musí jísti teplé z trouby; jak dost málo vychladly, již pozbyly píjenmé své kehkosti.
143
A
pan purkmistr dobe vdl, pec od zrcadla se ovšem, když rozjímal o vcech mén dležitých a závažných než o pednostech vlastní své osoby, nikdy dlouho neváhal vyhovt pozvání takovému a pochutnati si jak patí na výkonech sestiných, pro které byla zas ona široko daleko na slovo vzata. Bylt píliš proniknut povinností udržeti skvostnou svou osobu pi síle duševní i tlesné, aby mu v nkterém rozhodném okamžiku neselhala pi hájení starého dobrého poádku ve mst, na njž Zahradští každou chvíli potmšile doráželi. Vru týmž byli ve svazku obce Vencovické, ím byl pan Dominik ve kruhu své rodiny. Jen malou tvrt hodinku mli do msta ze své osady, položené mezi samými zahradami, po nichž se jmenovala; sadastvím a zelenástvím výhrachi se živili, a pec ani jediné ze svých vyhlášených kdoulových jablek, jedinou ze svých jako psti velkých cibulí do msta na trh nepinášeli. Vše, co se jim udailo, zlomysln vždy na vz naložili a ujíždli s tím ku Praze. Kdo chtl mít ve Vencovicích kousek kenu, sti'oužek esneku, musil si jej pstovat bud sám v zahrádce své, nebo pro nj si dojíti osobn do Zahrad, tam vzít za vdk tím, co mu uštdili, a každý to
ncliuul. Jindy
chrast
dvojnásobn jim
zaplatit.
kde jen mohli Vencovickým skutky potutelnými a zlehujícími; a pro? že mli jednou do roka u nich ve robotu. Uloženo jim ode dávna, aby se dostavili ve Vencovicích vždy odi)oledne pi-ed božím tlem každý z nich s vlastním košttem, aby msto ve všech ulicích a zákoutích poádn zametli a smetí odvezli, což se jim zdálo vrcholem hanby a pokoení. HnMstili se Zahradští
emi mst
dom
vali se
na to tak
velice, že
lovk nevdoucí
jaJc
so
10*
vci
144
by mohl málem se domnívat, že byli jejich pedkové samými rytískými pány a nikoli jen tím, ím byli mají, byl oni,
chudikými chalupníky.
Ovšem
že mívali všude, kamkoli v okolí pišli, z té
náramný smích, hlavn však ve Vencovicích samých. Smálo se jim tam každé dít, když ve svatveer slavnostní na námstí se pihrnuli, z radnice stíkaku vytáhli a u kašny vodou ji naplnivše dali se do kropení, mesvé roboty
teni a odvážení smetí. Proto tak usilovali, aby jim byla robota slevena, obtžujíce rok co rok z jara, když se protivný jim den blížil, slavnou mstskou radu suplikami, aby jim dovoleno bylo z potupy své, jak to nazývali, se vykoupit bud poplatkem roním neb ástkou penz najednou složenou. Ale pak purkmistr jim udlal na každou takovou jejich supliku vždy vlastnorun velký a tuný kíž inkoustem a posýlal jim ji nazpt drábem, což je ovšem jako oheíi pálilo, nebo dával jim tím na srozumnou, že považuje žádost jejich za poloviní buiství. Jak to ve Ven-
covicích zavedli moudí a povážliví pedkové, tak to mlo za jeho vlády zstat; asto se tázával páníi radních, zdali celá budova toho nepocítí, vyloupne-li se kdesi jediný jen kámen ze zdi její? A takovým kamenem povolujícím, trvání chrámu obecního blaha a míru ohrožujícím, byl v jeho
oích
a dle jeho
pesvdení
pek, každá sebe prostší
odsoudil každého, kdož
každý sebe nepatrnjší ústuv dosavadní správ. Ihned v rad zamýšlel neb navrhl, za
zmna ji
novotáe nebezpeného mstu jeho péi svenému. Jeho láska ke starému poádku, jeho nepovolnost, šlo-li o jeho zachování a obhájení, byla vlastn základem jeho slávy; tmto zásadám dkoval pedevším svou oblíbenost ve m-
145
st, klidn a spokojen spal každý dobe smýšlející oban pod perutmi otcovské jeho ostražitosti. Snad by byl pan purkmistr pece milostivjším k Zahradským býval vzhledem k poplatku, k nmuž se uvoliti hodlali, kdyby nebyl od pana dkana vdl, že byla Zahradským potupná tato robota uložena za pokutu proto, že se kdysi pidržovali zapovzené jakési víiy nad míru bludné prý a pevrácené. Nevzdali se jí díve, až sám císa jim vzkázal, že budou ze svých píbytk vyhnáni, neohlásili do týdnu na dkanství, že od ní upouštjí a budoucn ve všem církve katolické se pidrží. Nezasluhovali za takovou zarytost pokutováni býti až do posledního kolena? Nestojí psáno, že za híchy otc dti pykat mají? Nejednal pan purkmistr k nim zcela spravedliv, nechtje jim v niem povolit? Ba že jednal spravedliv, nebo proskakovala ve Vencovicích povst, že kdyby pan dkan osteji k nim pihlédnouti chtl, nmohé by shledal, za by jim patila robotil ješt zcela jhiá. Chovali prý dosud v tajnosti mnoho starých knih o té bludné víe, které na zapenou si pjovali, a o nichž ve skrytosti mezi sebou uuidrovali. Ale pan dkan byl pán velmi mírumilo\Tiý, nerad s lidmi neuctivými jednal, proež nechával Zahradských, íkaje pann ilajdalen, kdykoli mezi nimi o tom byla že, pravda-li vše, co o nich se vypravuje, svou zpupnost a všetenost ducha jednou na sob shlt?dají a pak jich litovat budou. Mínil tím asi poslední soud. Konen nemohl pan purkmistr u zrcadla déle mysl svou uzavíti pravd mocnji a mocnji na nj dorážející, že vyichlá káva nestojí za nic, rovnž jako preclíky cu-
e,
krové, vyrhladnou-li. té
znenáhla v
I
chystal se pod nátlakem myšlénky
pesvdení
dospívající vláscnku s hlavy se-
146
jmout a do škatule vedle pro dnes ponoiti, tu však mu pozdvižená ku hlav ruka opt sklesla a úsmv s tváe mu zmizel, ustoupiv hluboké vážnosti. Man ped vnitním jeho zrakem zaplaaiul obraz, oživla upomínka. Vidl v duchu, kterak onehdy pi hostin o krtinách u pana sládka taktéž nová a zvlášt ke slavnosti té z Prahy objednaná vlásenka panu lékárníku s hlavy do plného ped ním talíe raí polévky nad míra zrádn a úskon se svezla, což jej tak dojalo, že od tabule dom utekl, nechtje se již nikterak mezi hosti navrátit, pan sládek sám tikrát po sob pro nj došel. Nepedpokládal ovšem pan purkmistr u sebe možnost pípadu takového, neb lékárník a purkmistr tof vc dvojí, rozdíl tak makavý, že jej i každá vlásenka poznat a uznat musila. Ale spravoval se nejen u vcech adních, nýbrž i ve všech záležitostech domácích svou velechvalnou opatrtentokráte. Umínil si konen, ností; zvítzila v i nech tomu íká pan Dominik u svainy cokoliv, že si podrží svou novou vlásenku na hlav, aby ji patin prozkoumal, by mu zítra o procesí, kdež mu bude tolikrát pokleknout a zas povstat, nevyvedla njaký pohoršlivý kousek. Kývaje hlavou v právo v levo, v ped i nazad, aby jí pišel na všecky možné potmšilé choutky a zbujné spády v ní se skrývající, a to s tváí takovou, jako by pedsedal vedle na radnici pi výslechu nkterého prohnanélio zatvrzelého zloince, zamýšlejícího milostivý soud uskoky svými splésti a pomásti, snaže se nevidt pana Dominika, jenž se naproti nmu u stolu nad svým šálkem usmíval jako satanáš, prázdnil pan purkmistr pi svain voln sice, ale nad míru vytrvale talí s preclíky ped ním postavený, dokazuje seste pesvdÍA', že neutrply nikterak jeho ob-
a
nm
147
meškáním
se
ped
zrcadlem, ktei^ýmž poznáním
tvá
její
ješt buclatjší a ervenjší než tvá jeho se zaskvla záí nejvnitrnjší, nejutšenjší spokojenosti. Však vdla panna Majdalena, co dlá, že se vdávat a jinému muži hospodait nechtla než bratrovi. Kdož jiný by byl její vlastnosti a schopnosti ocenil takovým dmyslem jako on? Nech si pošlo v kuchyni másla, cukru, mandlí atd. cokoli, on nikdy na to se netázal, nežádaje si jiného, než aby to, co mu na stl dá, bylo co nejchutnjší a rozmanité, a panna Majdalena zas jiného si nežádala, než aby mohla tvoivosti své kuchaské, jediné lo vášni, jíž kdy poznala a podléhala, vždy dle viuiknulí a touhy popustit uzdu. Musila se lUivyhnuteln státi s bratrem nerozluitelnou pro život.
Dokud
žil starý pan purkmistr, donutil ji nkoliním jela podívat se k ženichm, kteí nui byli vzkázali, aby si i)Mšel s paniu)u dcei-ou prohlédnout je samé a jejich živnosti ale sotva panna Majdiilcna nkam vkroila, již zas nuisil dát pan otec zapi^Umoul a sní dom
krát,
aby
s
;
ujíždt. Xikdež nemli takové sklepy, pdy, potravniTcy, takové zásoby plátna, prádla a pein, nikdež lakovou kuch^-ni s dvma krby a nesíslnými troubami jako doma, nikdež by nebyla mohla krmiti krocany chlebem a pivem, kuata ženiHkou, telátka mlékem, nikdež by nebyla mla krue kuchaku, kuchyskou a k nim ješt starou Pepinu, která celý den jiného iie'dlala numo ištní mdného mídobí, aby se stále lesklo jako zlato. Nemohl pec pan otec od ní žádat, aby se snížila do nn'sta, kde by se byla musila obmezit, hospodait, vše a vážit, zvyklá jsouc hráli vždy jen z ])Iného. Pestal dcei konen ke satku domlouvat, když mu starší syn a budoucí držitel rodinného
mit
148
nm
ddit jeho dstojnost domu, jenž ml zárove po v obci, oznámil, že si vezme jen tenkráte Efrozinku sou-
dom
sedovic, kterou mu byl za nevstu vylilídl, zstane-li V vše tak, jak to po smrti paní matky zavedeno bylo, totiž budou-li pann seste ponechány ode všeho klíe a neob-
mezená v kuchyni
vru
vláda.
to jen pomysliti, co z toho utrhaní udlali; jedna byla ve o tom e, že se Efrozinka jen proto již do roka od purkmistr na hbitov odsthovala, ponvadž snésti nemohla, kterak si manžel ve všem více sestry váží než' jí, chtje, aby mu ona místo choti vlastní hospodaila. Jako by nebyla Efrozinka ihned
Hroznof
na
mst
lidé
po námluvách, když ješt nevdla, jak se jí v novém domov líbit a dait bude, již vší barvy pozbyla, chodíc po dom se sklopenou hlavou jako ve snách. Každý lovk jen ponkud soudný na ní ihned poznati musil, že na její bleounké tvái spoívá tušení jakéhosi neblahého osudu, které také bohužel se vyplnilo. Práv když Katynka oka poprvé na svt otevela, matika její mladinká k vnému je
zavela spánku.
Vdla Efrozinka zajisté, že smrt za pasem nosí, jinak by nebyla vedle manžela jako z vajíka vyloupnutého v tom velkém krásném dom vedle samé radnice, v nmž ji udlal paní, v tch nádhern zízených pokojích tak -zamyšlen a bled sedávala, lekajíc se, kdykoli nkdo z nenadání vešel, jako by stále oekávala, že se jí ve dveích objeví jakési strašidlo. Nebýti veselou a míti ve svých skíních na celé žejdlíky zlatých etz, perel a prsten, míti ve svých jarmarách tolik hedvábných šat, že se jí ani zavíti nedaly, mimo to nejpednjšího a nejkrásnjšího muže v celém mst a píbuzenstvo tak pevzácné, v tom nemohlo jiného býti nežli
149
pesvdení
hlodavé, že vši tu slávu nastoupila jenom na s tím vším ji bude co nevidt opt se
málo jiedl, že i'ozlouit.
Kdož by nebyl nad
ní
zaplakal, vida
ji
tak
ndadou
a slinou v rakvi ležet na bílé atlasové, zlatem vyšívané podušce ye svatebních šatech modiých jako blankyt ne-
pkn
slušely. Ale paní jí pi oddavkách tak konšelova to hned tenkrát povídala, když ji v nich u oltáe stát vidla, že tu asi dlouho trávu šlapat nebude; která nevsta prý sáhne po této bai^v, již ve svém duchu ví, že má iebe za krátko jisté. Celé msto v den pohbu se pihrnulo, aby Efrozinku ke Jirobu doprovodilo. Každý, kdo jen ponkud mohl, pinesl jí kytku neb vnec; mnozí si došli pro kvtiny až na hodinu cesty, aby co pkného a vonného na rakev jí položit .a pod ní do hrobu podestlat. Jediný pan Dominik mezi funusníky se neobjevil, on jediný z celého píbuzenstva nepistoupil k její rakvi, aby s ní pro tento život se rozlouil, on jediný jí nedaroval ani kvtinku na poslední její cestu, a pece byly práv v jeho zahrad všecky rže v nejpknjším kvtu, a Efrozinka niu byla pomohla je nasázet a zalévat. .Tako bratr se sestrou spolu rostli, více býval od dtinství s Efrozinkou než s pannou Majdalenou. Tenkráte poprvé pišla tvrdost srdce jeho na jevo, dosud si nebyl nikdo na nj stžoval. Vlastn jej lidé ani hrub neznali, vyrostl v odlouenosti a o samot. Churavl ani síly ani schopnosti; rodie od narození, nebylo myslili, ze ho nevychovají, ponechávali mu tedy ve všem vli, dlal vždy jen to, co sám chtl. ^lálokdo ze známých na neduživého chlapce se zeptal, bývalo na rodiích znát, že
beský, Jcteré
mh
vnm
150
se nad jeho zakrnlostí a neouhledností rmoutí a za ni hanbí. Posýlávala jej paní matka jeho s chvou vždy jen za na slunéko se vyhívat, kde nebyl nikomu na oích. Táhlf se tam divoký sad ke starým polozboeným mstským hradbám, mezi nimiž trela erná hmotná vž. Potok sadem ,se ploužil, ztráceje se opodál v kovinách. Uvykl Dominik v sad, tak že jinde ani být nechtl. Sedti u té staré vže, pohlížeti do potoka kolem ní se loudajícího, naslouchati ptákm ve ko"vanách hnízdícím, pozorovat ještrky míhající se leskem lepokam mezi rozvalinami, kloniti se nad nkterou na výsluní kvtinou, to bývalo jeho jedinou prací a zábavou. Efrozinka sousedovic proklouznuvši plotem bezem zarostlým, sady jejich otcv dlícím, sedávala tam vedle nho, dívajíc se na to, na on se díval, tšíc se tomu, co jej tšilo, a pemýšlejíc, jak by jej vše, koukne, bavilo. Jejím to b^v^o návrhem, že si s ní zaal dlat okolo vže zalirádku, do níž snesli vše, co v sad bylo nejpknjšího, že ji od roku k roku rozšiovali, až celý sad v zahradu promnili. A hle, Dominik se zaal pi práci té sbírat, perostl Efrozinku, a již neuzdvihla ona vtší tíž, nýbrž on. Rodie postarali se stále co pstomu s radostí o semínka a sazenice, aby vat a zalévat, když v tom nalézal takové zalíbení a zahradniení mu šlo k duhu zahrada byla stále jen jediný kvt, bylo to ku podivu, jak umly ty dv dti rostlinám vyhovt k emu ruku piložily, ihned se ujalo, vypuelo, rozkvetlo. Dominik v zahrad své rží, byly to EfroNejvíc zininy nejmilejší kvtiny. Natáhl je i po vži, a hl'e, udaily se na tom kamení, pnouce se až na samé cimbuí. Když býval jich as, stála jako v ohni, samé ržové a ervené z ní šlehaly plaménky. Prese všecky cestiky udlal
dm
na
ml
;
ml
151 z nich loubí; kdo na nicli poprvé se octnul, myslil, že je nebe nad ním vyklenuto z.^ samých rží; kvetly tam až na podzim. Všichni z okolí slavíci, jako by si byli ekli, k nim se pisthovali, a dokud rže kvetly, dotud
tém
jim
zpívali.
Jakmile postíbila první jinovatka v zahrad trávníky, Dominik s Efrozinkou choulostivé rostliny do vže, ua práh nasypali zrní, a ptáci za kvtinami se sthovali. Bývalo ve vži okolo vájioc skoro jako v máji v zahrad, samá zele, puky, poupata, šveholení, šelestní, zobkování; tak kráu tam bývalo, že Dominik a Efrozinka rodie svoje požádali, aby jiní dovolili tam spolu bydlit. To bylo smíchu mezi domácími tu i tam, když se svou prosbou se vytasili rodie nemohli jim ani odpovdti. Tžce nesli oba výsmch ten, avšak ekli si, že jakmile poA^rostou, odnesli
;
spolen tam
se usadí,
nech
se
tomu pak smje kdokoliv.
Ale pišlo jim to jinak. Jednou veer, když Efrozinka zase plotem vedle do ržové zahrádky proklouznouti chtla, zdržela ji matka a nazvala ji „panno dcero". Ano, ,, panno dcero" ji nazvala, upozorujíc ji, že zítra bude šestnáctý rozenin jejích den. „Nesluší se, aby panna dcera s chlapci si hrála a je navštvovala, když má ped svatbou," dodala matka. Efrozinka se slovm usmála, myslila, že matka, jsouc dnes obzvlášt v dobré míe s ní žertuje. Ale nežertovala. Dávno byli oba sousedé mezi sebou vyjednali, že si starší pmi purkmistrv syn, jenž bude držitelem rodinného domu a nástupcem jeho v hodnosti úadní, vezme Efrozinku, pro niž otec nastádáno plné ešato dukát. Vera, když šli spolu z požehnání, ekl pan purkirdstr sousedovi za slovo, na to si podali ruce, a svatba ustanovena za šest nedl. Nezponuil si otec zeptat se Efrozinky, zdali
tm
ml
152
spokojena s ženichem jí ureným rozumlo se to u nho samo, že bude nejen spokojena, ale celá blažena, až uslyší, že pjde s nejstatenjším a nejbohatším z celých Vencovic mladíkem k oltái, a že z ní bude asem paní purkmistrová.
je
;
Proež i kdyby si byl na to zpomnl, pece by se jí nebyl optal, jiebof by se mu bylo zdálo, že by otázkou takovou o jejím zdravém rozumu pochyboval. Efrozinka zstala ped matkou jako stna, slyšíc, že svatbou a s kým. Nemohla sebou ani hnout, ani promluvit, musila ji matka vzíti pod paždí a odvésti do komory, kdež mla pro ni pipravenou výbavu. Byly tam peiny a štky plátna až do stropu vyrovnány, a v kout hedvábným šátkem pikryto stálo plné dukát ešeto. Avšak místo podkování dala se dcera nad dukáty do takového pláe, jakoby v tu chvíli zah^mouti mla, naež od matky z komory utekla, jakoby tam bylo místo podlahy eavé železo bývalo. Nedivila se matka dcei, vždy byla ro\mž tak usedav plakala uslyševši, že se má navždy s otcovským domem rozlouit; myslila, že se dcera do zejtí ze své tesklivosti vyspí. Ale Efrozinka sklesnuvši ve svém pokojíku na lože neusnula, ležela tam jako mrtvá, a z oí se jí inuly bez petržení slzy dvma potoky, a to tak hojn, jako kdyby jich mla v srdci nevyerpatelnou studánku. Jak vše v se utišilo a ulehlo, vyskoila z postele a daleko z okna se vyhýbala. Vidla pes plot do zahrádky Dominikovy; asto picházíval v této dob ku plotu, aby k ní mluvil do okna. Leskla se jeho zahrádka ped ní v msíku plna sladké známé plna sladké známé písn, ale neozýval se v ní dnes ani známý krok, ani známý hlas neozval se v ní,
má skuten ped
dom
vn,
;
153
a
od oné doby noc co noc až do svítání z okna se vyhýby si nebyla pomyslila, že ,,on" na to zapomene, co mezi sebou si udlali, že mu to jest jedno, co bala. Ne, nikdy s ní
díti
se
má.
Rodim neustálý enost
její
tesklivý
jak náleží se líbily,
plá dcein, bledosst a sklívždy svdily o dobrém,
mravném
jejím vychování. Obzvlášt matka by se byla náza dceru hanbila, kdyby se byla se smíchem a, veselostí z domova chyst-ala, pijímajíc bez zdrželivosti a stydlivosti návštvy ženichovy, slušívala Efrozinku vždy napomenout, aby ped ženichem vcházejícím povstala a se uklonila, když ji poctívá poklonou a pozdravem, a jí pošeptati, aby se ho tázala, kterak so má vzácná jeho rodina, pan otec, panna sestra a pan bratr? Ale byla matka obyejn nucena uiniti tak sama. Peasto nebylo slyšet pro vzlykání Efrozinino ani uctivé díky ženichovy za laskavou poptávku a odpovd den co den stálou, že bohu chvála pan otec se má dobe, panna
ramn
sestra taktéž, ale
pana bratra Dominika že
spustil divný jeho vrtoch, jenž tak totiž
uzaven ve vži, nikoho prý
man k
na
sob
se
dosud ne-
nj
pišel. Jsa nepouští, nikam
z ní nevychází, jakoby se hotovoval stát se
tam poustev-
níkem. Zdálo se vru víc a více, že cosi podobného obmýšlí, neb po celý as, co bydlela Efrozinka u purkmistr, nikomu se neukázal, ani jednou s mladou švakrovou se nesešel, ani u stolu, ani v dom, ba ani v zahrádce se neobjevoval, a ona, což bylo všem ku podivu, do ní také ani jednou nevkroila. Teprva když byla již v zemi, poal ze své skrýše opt vylézat. Ale jak to probh vypadal! Vousy mu dosahovaly až pes pás, vlasy nad elem svraštlým
154
kroutily jako ržky, oi mu svítily v dlkách plny na míst lící ml dya vpadlé hroby, a rty mu pekypovaly žluí pi každém slov. ^Mladík chorý, jehož každý ješt za chlapce považoval, promnil se za tu dobu, co ho nebylo vidt, ve starce vetchého, sotva vlastní ho poznávali píbuzní. Nejvíce nápadno bylo každému, že poal se
mu
jedu,
lidem vyítati Iživost, falešnost, úkladnost, vše, co
n
vdl
nejhoršího, jakoby byl v té své vži bh ví jak hrozna ných osud doznal. Kdo nm pišel v cestu, toho uštknul
aspo
pohledem, nemohl-li
jej
píchnout a tnout slovem;
pedevším míval vždy namíeno na nebohého po Efrozince sirotka.
poala
Ale Katynka sotva žvatlati a bhati se nauila, strýci projevovat zvláštní náklonnost,
každému
ne-
pochopitelnou; smávala se mu, když se ho panna Majdalena nejvíce hrozívala, a pouštl-li svému nezbednému jazyku nejsmleji uzdu, pošeptala jí vždy chlácholiv do ucha „Jen se na pana strýce nehnvejte, však on to tak zle nemyslí, jak dlá a povídá." Že to prý zle nemyslil! Pro tedy prodal ihned po smrti otcov ten velký dvr, jenž mu ddictvím pipadl, k hanb celé rodiny, v jejíž držení byl pes sto let? Pro sám se pochlubil, že peníze za nj utržené zakopal? Kdo
mohl
dvátku nevinnému
nm
íci, že tak uinil, aby po nezstalo, kdyby ho smrt náhle uchvátila, a neti nic z toho nepipadlo, co bylo nkdy jeho? Jak jenom na ni pohledl, již na sta zlých cit z oí mu šlehalo; a pec byla matce své tak podobna, a kdo znal Efrozinku co dít, ihned poznal potkávaje Kat^mku, že to musí býti dcera její. Mla matiny erné oi s tmi dlouhými hedvábnými tu nic
asami, matina malá ržová ústa, matin bílý táhlý krk, celá to byla ona, nkdejší družka a pítelka jeho, která
i55
vyhovt, že dokud kolem nho dlela, nikdo tušení, jaký to zlý duch v jeho srdci pebývá. Ani jednou o tom se nezmínil, jak bývala k nmu
mu znala tak neml o tom
dobrou, mírnou, dcei, jak rád si
trplivou,
ani jednou
neiekl
iK'vdiiík
matkou její hrával. Xkdy pišla pann Majdalen chu zpomenout mu na to, aby jej zahanbila, ale kdo ^^, s jakou odpovdí by se byl ve své nynjší zdivoilosti i ped Katynkou vytasil; nechávala ho tedy radji beztoho se jí nkdy zdálo, že chce v tom dítti jaksi s
;
híšným svým ped ní rozjímáním o vcech a vných. U dnešní svainy upíral pan Dominik tak dlouho pohled svj úsmšný a jizlivý na vlásenku pán purkmistrovu, až Katynka k ní zrak svj také obrátila. Pohlížejíc dlouho a zamyšlen na otce, hlavou kývajícího a pod bemenem vlásenky se potícího, k otázce rovnž všetené jak nepimené se osmlila. „Pro, pane ote, si pokrýváte hlavu vcí tak obtížnou? byste si chodit okolo hlavy tak pohodln jako tuhle strýek." Pan purkmistr zakašlal, jak míval v obyeji, když se duši otrávit
asných
Ml
nm
zmáhala zlost, a panna Majdalena celá se zapálila. nebylo o lom pochybnosti, netee ix)ala se chytat nákaza. „Co to, že lovk neslyší z tvých úst než samou pevrácenost?" písn Katynce odpovdla s pohledem ješt písnjším na pana Dominika. „Dvakrát jednou ež; než promluvíš, aspo jednou si pemysli, co íci hodláš. Jen uvaž a si pedstav, kterak by páni sousedé na otce tvého pohlíželi, kdyby se mezi nimi naji'dnou objevil bez v
Již
m,
vlásenky."
166
by tomu byli rádi," mínila Katynka nedadouc by pak chodili bez vlásenek. Možno dost, že na to jen ekají, aby pan otec zaal, by se mohli nepkného toho na hlavách zakuklení sprostit." ,,Snad
se másti; „také
„Což zvracel,
si
co
pana otce tvého za purkmistra zvolili, aby pedkové naši zavádli? asto dost, slyšela, že oekávají za vlády jeho pravý
slavní
tuším, již jsi toho opak, totiž že jeho
dobré
asy
piinním
se
nám
vrátí ty staré
..."
,,Kde nosíval pan purkmistr Yencovický místo hedvábného županu a pomouené vlásenky na hlav pílbu," skoil pan Dominik seste do ei, „a na tle brnní, které ani v noci neodkládal, nebo tikráte za noc s lože se zdvihal a sednuv na kon msto naše objíždl od brány ke brán, aby sám se pesvdil, zdali je vše v poádku.
Jakmile cosi nebezpeného mstu blížit se vidl, ihned na radnici spchával pro prapor a na hradbách jej zarážeje pi spoluobanm na krev a víru svou písáhával, s ním že stojí, s ním že padne."
nm
Katynce se zajiskily oi, líbilo se jí patrn strýcovo líení nkdejší statenosti purkmistr Vencovických dost možno, že si v duchu pi tom pála, aby to bylo dosud, jak bývalo tenkráte; nepedložena byla k tomu dosti. Ale pan purkmistr ted ješt dtklivji zakašlal a panna Majdalena ješt více se zapálila než ped chvílí pi prostoeké Katynin poznámce. Oba poznávali, že nechce pan Dominik vlastn asi jiného než staršího bratra píchat, a to nejspíše proto, že ráno o chvilenku déle než ostatní na loži se obmeškává, aby si. odpoinul od starostí verejších; že si dal proraziti z domu svého vedle do radnice dvée, ;
157
Katynka mezi pldnem nco na zub za ním pinésti ím by se pi obtížném úadování posilnil; že pijda dom hned zas nepadne na njaké úadní listiny, aby je prozkoumal, nýbrž žádostiv jsa a potebuje zotavení, obyejn si pisedne k oknu poítaje, mnoho-li bdí dole na námstí se shýbne pro stíbrný ped kostelem tolar ku dlažb etízkem pipevnný pro obveselení mysli na blízku bydlících hodnostá mstských a církevních. Každé dít ve mst, ba i v okolí vdlo, že mají ve Vencovicích tolar na etízku, a pece na to nejen pespolní, ale i domácí stále zapomínali, dychtiv v pirozené všem lidem po penzích žádostivosti po tolaru se shýbajíce, jenž z nenadání mezi kamením u nohou se jim zatpytil. Kdož by se jim nebyl smál, když zahanbeni pak hlavu pozdvihli a se rozhlíželi, zdali je nikdo nevidl? Nelze vru pomyslit si zábavu nevimijší ale ani té, jak ze všeho šlo na jevo, pan Dominik bratru starostmi úadními stýranému nepál. „Ci mají se nám snad vrátit ony asy;" pokraoval, a jeho erné šttinaté vlasy se mu v oích panny Majdaleny pi tom nad elem ježily jako koruna ábelská, „kdy jsme mli tam naproti nad vchodem do kostela místo panny Marie velikánský ze zlata kalich? kdy nechodili lidé ani na mši, ani ku zpovdi kdy místo pijímání rozdávali knží chleba lidem a podávali jim vína; kdy umly ženské lépe latinsky než ted náš pan dkan a léi>e bibli vykládaly než papež, jenž tehdáž schváln eskou zem navštívil, aby o tom se pesvdil ? kdy si íkávali lidé brate a s estro, a všichni obané mívali vespolek jen jedinou pokladnu, z níž dostiival každý, co pro sebe poteboval; kdy každý stejn pracoval, a ve nebylo ani žebráka, nj starce opuštného, ani sirotka nezaopateného?"
mohla,
;
;
mst
K.
SVÉTLÁ
:
z rodinných podáni.
1
158
Zase zajiskily se Katynce erné její oi dobe, že nevidla panna Majdalena, u níž bylo ted náhle zjištno, co pan dkan asto již tvrdíval, a co ona nikdy pipustit nechtla. Stál totiž pan dkan na tom, že pan Dominik v té staré vži nalezl njaké kacíské knihy podobného asi obsahu jako ony, které Zahradští na zapenou mezi sebou chovali a si pjovali, a že v tajnosti ke bludné víe v nich hlásané pistoupil, jinak že by nemohl mluvit, co mluvívá. ;
to
„Prosím vás, pane brate, již pestaiite!" zvolala kopanna Majdalena na všech údech se chvjíc, „abych vám do oí tu ped tím díttem íci nemusila, co ve vašich slovech shledávám,"
nen
Ale pan Dominik nedal ješt pokoje a rýpal dále. ,,Ci snad si pejete, aby se nám vrátily ony doby, kdy chodívaly panny Vencovické o Jií studn istit a kvtinami je vnit, aby v nich po celý rok voda zdravá zstala? Jen uvažte, jak s nimi pak bývalo zle, shluklo-li se nad mstem njaké krupobití. Sbhli se lidé, a kde njakou dostali, ukamenovali ji, že její vinou byla zniena úroda. Picházelo tím prý na jevo, že nkterá z nich uinila milenci podvodný slib a falešné mu dala políbení, zaež celá krajina potrestána, byla za tch dobrých starých kde taková úkladná licomrnice svoje kejkle provozovala. Nerate se tak pespíliš pýit, nejmilejší panno sestro, na vás moje slova nepadají, nejen mn, ale celému svtu
as
jest
že vám byl od jakživa kus máslonež nejsladší od hocha polibek."
dobe povdomo,
vého tsta
milejší,
Katynka se nechtla smáti neslušnému pana strýce ví, že nechtla, vážila si panny tety dle vtipkování, zasloužení; kousala se do jazyka, do rt, div že jí ne-
bh
159
okrvácely, aby se smát ncniusila, ale konen ji to pece pemohlo, vypukla ve hlasitý smích. „Jen ty se smj," ušklíbl se na ni strýc; „za to ne-
bude o tob nikdo íkat, že radji rozinky pebíráš a mandle krájíš, než s hochy miliskuješ. .Jediný prst po pann tet nemáš. Ty zas jednou celénm mstu zjevn dokážeš, že ty panenky v hedvábných škatulkách vyhejkané jsou ze všech nejhorší." A pan Dominik zakoukal se do netee tak jedovat, jako by se již ani dokat nemohl, aby se stalo, co o ní prorokoval. Panna Majdalena mla pec jen dobe, smýšlel s Katynkou ješt mén upímn než s kterýmkoli jiným, zcela
mu
bratr
se
cizím
lovkem,
a
s
matkou
její
vyrostl jako
sestrou.
„Však ne!" smála se mu Katynka, co panna j\lajdavšecka ješt rozechvna jeho dívjším na její osobu útokem, v sob nenalézala síly, aby tomuto nanejvýš pohoršlivému hovoru konec uinila. Pan purkmistr je také neokikl, opt jsa zabrán do zpytování úskoných rozmar své vlásenky, znova kývaje v právo v levo, v p;'d a nazad. ,,Kdo bude chtít spoítat, s mnoha-li hochy za tetinými zády laškovat budeš, než k oltái pistoupíš, ten chudák asi se napoítá," vzdychl si pokrytecky pan Dolena,
minik, ,,
Škoda, strýku, že vy
vdla mu
Ka^nika
s
je
poítat nehodláte," odpo-
novým výbuchem
veselosti;
nevi-
dívala, jak již praveno, v jeho slovích nikdy jiného než
rozmarný žert. „Možno dost, že se do toho pustím sám, abych je všechny poznal a až jim vyteš zrak, mohl je obejíti a jich se otázat: A to jste, vy blondkov, iicvilli, že vás purk11*
160
K milování bývá mnohý mnohé holice vhod vezme obyejn tím za vdk, koho má práv
misirovic sleinka napálí? ;
nejpohodlnji po ruce ale když jí pijde chu ke vdavkám, tu chce taková bohatá a krásná panenka k sob zas jen krásného a bohatého panáka, a málo jí na tom záleží, má-li ve hlav mozek i seno, v tle srdce nebo kus skály, jen mže-li s ním dlat hodnou parádu a vedle nho velkou paní, aby ostatní dvata pi pouhé zpomínce na ni závistí pukla. Kdo, pánové, z vás shledá u ženské nco jiného, tomu dám do poslední špetky vše, co mám, slovo s to, ruku na to." Kdož ví, jak dlouho ješt by byl pan Dominik pokraoval ve svém pošetilém kázání, kdyby se nebylo ozývalo v dálce jakési temné hluení, zmatený kik a volání. Pan purkmistr zbledl ve své lenošce jako jeho vlásenka, která zavdala podnt ku pedešlé rozmluv, zejména v pedveer tak velkého svátku naprosto nepimené. Leknutím se mu myšlénky tak spletly, že se domníval, ku mstu že se blíží nepítel, ímž ovšem nikdo jiný vinen nebyl než pan Dominik svými lehkovážnými pohádkami o starých asech. Ml za to, že obané spchají k jeho domu, aby brnní upnuli, na klavu mu pílbu dali a posadivše jej na kon s ním uhánli na hradby mstské, kdež na budou chtít, aby pi zaražené tam korouhvi písahal, s ní že stojí, s ní že padne. pamia Majdalena také velice se zalekla záhadného toho víc a více zrstajícího na ulici lomozu, pece nepozbyla své rozvahy a duchapítomnosti, kteráž u ohništ ji vyznaujíc znamenit k tomu pispla, že se z ní stala tak znamenitá kuchaka. Zavolala starou Pepinu z kuchyn, a když tato na prahu jídelny v patiné uctivosti se objevila, ;
—
na
nm
A
161
poruila
jí,
aby
šla
dol
iia
námstí
se podívat, jaký se
niehož nic v mst rámus. „I to jsou, ponížen ruiku líbám, jen Zahradští," oznamovala Pepina; „práv jsem byla u kašny, kde si zaali pouštt ke kropení vodu do stíkaky, než se dají do to strhl z
meteni." „Jen Zahradští!"
„A ti msto?!"
horlen. celé
si
panna Majdalena rozdlati takový povyk, vystrašit
podivila se
troufají
povyk nedlají," vysvtlovala Pepina; „to nám, každý s košttem místo pušky v náruí." Kat\nka sklopila mlky hlavinku, již se jí nechtlo do tveraení s panem strýcem. Bývalo jí Zahradských od dtinství líto, když v ten den piirházeli do msta, kdež pokikoval domnívaje se, že má právo každý uliník na je zlehovat. Pan otec jim ovšem lál tvrd, že jim jiného nepatí pro jejich nkdejší kacíství a dosavadní zpupnost ,,Oni
ten
se jim lidé tak smjí, že pitáhli jako vojsko k
n
a náklonnost krýpalství; proež si netroufala mluviti v jich prospch a za orodovat, když ohlašoval, že jim pošle jejich suplikaci znova drábem nazpt, ale tím velejší si
n
sama v tajomlouvala ze všeho, co Vencovickým na vzdory dlávali, pravíc si, že kdyby byla ona ze Zahrad a mla bratra nebo dokonce otce, jenž by musil do msta se dostavovat, aby je zametal, zrovna jak oni že by si poínala. Ani proto na se nehnvala, že jsou prý tajní kacíi. Nelekala se kacíství; slýchala od dtinství, že pan strýc Dominik je také tajným kacíem, a co dlal vlastn zlého? Nikdy na jiného neshledala, nežli že osteji knenui pihlížel a osteji, totiž nmohem zábavnji o tom troufala míti s nimi soustrast, tím horlivji je
nosti srdce svého
n
nm
162
pojednával než ostatní. Nepiznávala se k tomu ani sama sob, ale když nkdy pan strýc pío churavost nebo vrtoch
vže nkolik dní nevylézal, zastesklo se jí notn po tom jeho kacíství mezi otcem a tetou v lenoškách svých bud podimujících neb se radících, co bude dnes k veei a zítra k obdu. Jednou, když dv plné nedle ke stolu nepicházel, poalo se jí znenáhla zdáti, že by se jí bez nho snad ani doma již nelíbilo.
jakýsi z
„Bodej by se jim lidé nesmáli," chechtal se pan Dominik; ,,vychloubávají se pi každé píležitosti, že otcové jejich táhli se Žižkou do boje proti císam nmeckým a ted oni místo na hrady ženou útokem na Yencovická smetišt; kdyby ti chlapíci stáli za jediný šupec tabáku, zdali
by
—
Nedopovdl pan Dominik, vykikl u vzácném a neobvyklém souzvuku s ostatními jedním hlasem. Mohutný proud vody stikl z námstí oteveným za panem purkmistrem oknem do jídelny a odrážeje se od jeho vlásenky zalil na stole kde co bylo, preclíky, konve s kávou, šálky, damaškový ubrus atd.
Opt to byla panna Majdalena, která první se zpamatovavši letla na pomoc panu purkmistrovi napolo zalklému, zoufale se bránícímu potoku s vlásenky po ele, po tvái, po celém župane se mu inoucímu. Vssála a pouštla vodu nešastná jeho vlásenka jako houba. bylo schváln !" zkikl lapaje s obtíží vzduch ke slovu, a odstriv sestru takovým tryskem letl k oknu, že se všem z toho dlaly až mžitky ped oima. Trvalo to vždy dlouho, než se pan purkmistr do opravdy rozzlobil, ale pak bývalo také zle, každý ped ním se tásl. ,,To
každému
163 dráb, jenž si myslil, že maje špinku ,a pouta pod mocí, nikoho bát se nemusí. „Kdo z vás se to opovážil, vy selské tam dole ornáty, potupiti dm, sídlo to hlavy obce, skutkem hanebným?" zahíml z okna podobaje se pi tom navlas tonm kamennému dole na kašn delfínu, jenž pouštl do ní
i
mj
nozdrama vodu. ,,Ten se asi pizná," ušklíbl se pan Dominik, jenž nebyl svoje místo u stolu opustil. Nehodlal snad ani na smrtelné posteli dát pichlavému jazyku svému pokoj. Ale zmýlil se. S námstí se ozA^al náhle do pokoje k zatopenému stolu hlas jasný a pevný, volající hrd !" „Já to byl, Jonáš ze Zahrad Chvíli panovalo dole na námstí a nahoe v pokoji hrobové ticho nad smlostí a neohrožeností tak neslýchanou. I pan Dominik nad ní zaražen pohlížeje k oknu, jímž k se doneslo slovo tak neoekávané. Ale hned zas perval nový výbuch spravedlivé zuivosti uražené hlavy obce mlení úžasuplné. „Chopte se toho lotra!" zkikl pan purkmistr ochraptlý rozilením a nenadálou lázní studenou. „Chopte se ho a v tu chvíli mi jej odvedte s oí do radnice a tam jej usadte do špinky. škoda, že máme zítra svátek, hned z rána bych byl s ním zavedl protokol a kížem spoutaného do Prahy jej poslal k soudu císaskému co buie zjevného proti vrchnosti." Byl by ho mohl pan purkmistr ovšem za jeho zloin ped tváí tisíc spáchaný dát ihned spoutat, nemusil ekat na protokol; ale dráb nebyl doma, jsa poslán panem purkmistrem do krajského msta na zejtí pro soudek mlnického vína, odkud se teprve ráno vrátili.
onml
nmu
Vná
svdk
ml
164
Byla pouta
spchem
stará rezavá,
vládnout a na vyklouzl, než on.
neuml
vzn
jimi nikdo jiný s pro-
je upevnit,
aby
z nich ne-
již tam stojím ped tím soudem císaským!" okna tentýž rázný a jarý hlas, „abych mohl praž-
,,Kéž
volal do
pánm
konen zvstovat, jak spravedlnost ve Vencovicích vypadá. Rychleji a bezpenji bych se ped nj nedostal a slyšení se nedovolal, než cestou úadní a na útraty obecní." Tato nová nejneslýchanjší ze všech opovážlivostí, vyským
hrožovati
hlav msta a posmívat
se
jí
ped
tváí celé
pana purkmistra znova tak penáramn dojala, že by se snad byl u okna zvrátil, kdyby ho nebyla panna Majdalena zachytila, odvedla a na odpoívadlo posadila. Pepin naízeno, aby spchala pipravit teplou na nohy láze s popelem, která mu mla stáhnouti krev z hlavy, a Katynka poslána do tetina pokoje pro celou adu lahviek s kapkami, obce,
jimiž
mla
tírat.
Od
otci s tetou stídav skrán a žíly u rukou naposledního obležení msta nebylo u purkmistr takového zmatku a povyku jako tento veer. Ale na štstí se pan purkmistr za krátko zase ták zotavil, že si žádal pl zadlávaného kuátka na posilnnou, ímž vylákal pann iMajdalen pravý jásot. To se rozumí, že mu bylo v dob nejkratší vyhovno, a panna Majdalena doufajíc, že se bude tento potšitelný symptom vracejícího se zdraví bhem noci snad ješt astji objevovat, usnesla se s Pepinou, že zstanou mu na blízku. Panna Majdalena se umístila do velké vedle bratrova lože lenošky mkce a pohodln vycpané, v níž se obyejn po trochu prospal, a Pepina se schoulila vedle ní na stoliku. Pan Dominik osvdil zase jednou hodn kiklav
obd
165
bezcitnosl srdce svého; dávno již se byl z jídelny vytratil, nedav bratrovi jediným jen slovem svou soustrast
a
rozhoenost nad urážkou celého domu a píbuzenstvu na jevo, nesnázi v se pispli skutkem laskavým
uinnou
uchvácenéum nejspravedlivjším hnvem a rozilením. I s Katynkou nebyla panna Majdalena spokojena; jindy jsouc tak iperná a obratná, ted u lože otcova tak roztržit a zmaten si poínala, že jí tam byla vic na pekážku než ku prospchu. Pipisujíc ale její zmatenost pílišné jen o otce starostlivosti bez výitky ji poslala spát. Nezdráhala se Katynka dlouho a uposlechla.
poprvé dnes, co se octla Kat^aika sama ve mla usnouti bez pohádek a povídek jak vychovala neji byla vychovala, božku matku její, s níž k purkmistrovm se pisthovala. Bylo
to
svém
pokojíku, co staré Pepiny, která
Avšak Kat^Tika na Pepininy pohádky dnes ani nezpomnla, nedsila se, že bude po colou noc sama; pistoupila volným krokem k oknu, odkud vidla jako nebožka matka její práv do pán Dominikovy zahrádky, jen že s jiné strany. Práv byla zahrádka zase v plném kvtu jako tehdáž, když se byla stala matka její nevstou, jako tehdáž, když mla rok na to poheb, a pan Dominik jedinou jí z ní rži do rakve nepinesl, mu je pomohla všecky
a
a
mu
ona byla vlastn na zahrádku zponmla, by se byl sotva do ní bez ní pustil, jsa na duchu. tehdáž tak slab na tle
vysázet a zalívat,
a
i
166
Pemítav upírala Katyiika zrak na msíc, jenž práv vycházel proti ní nad vží podivínského strýce, a tak starostliv se do nho zahledla, jakohy z pívtivé, usmívavé tváe jeho vyísti chtla dobrou pátelskou jakousi radu.
Mla
Ka^aika
skuten
starost velkou, pi-vní oprav-
divou to starost, již kdy pocítila, a byla tuze žádostivá dobré pátelské rady; snad doufala, že k ní se snese po stíbrných perutch spanilého toho noního poutníka a dávného všech mladých srdcí dvrníka a tšitele. Nechtl jí ze hlavy ten Jonáš Zahradský, jenž se dopustil výtržnosti tak velké, skuten neslýchané v djinách Vencovických, aby, jak pravil, se dostal k vyšetování do Prahy a mohl u soudu, kamž neml co poddaný pístupu, kde by mu nebyli pijali žádnou proti vrchnosti stížnost, žalovat na otce jejího, že za tolik let odmítal žádost uctivou a oprávnnou osady, o niž míti dle povinnosti své tak dobrou a poctivou péi jako o všecky ostatní do jeho moci odevzdané. Ze strachu o otce troufala si dnes Katynka jednání jeho dle citu a rozumu posuzovat, poád víc a více pi tom se lekajíc toho, co pro nj nemilého ze svéhlavého jeho záští na Zahradské pojíti mohlo. On ovšem tvrdíval, že úad úadu nikdy kivdu dát nesmí poddanému vstíc, a ješt ted, když kuátkem se posiloval, Jonáši se smál, co v Praze si vyžaluje, stoje na svém, že každé jeho proti slovo za utrhaství platit bude, ímž na mnoho let do chládku se pipraví co bui usvdený; ale Katynka nebyla tak pokojná jako on a teta. Pedn ji hluboce zarmucovalo, že k vli neústupnosti otce jejího vlastního kdosi se vrhal do neštstí, a za druhé byla mnoho o tom slýchala, jaká to vtipná hlava ten Jonáš ze Zahrad. Chodíval ve VenJcovicích do školy, kdež po celý
ml
nmu
167
as
nlade všecky mstské synky vynikal. Pan purkmistr se nemohl ubránit podi^'u, kdykoli njaká nová suplika ze Zahrad ho došla, jak ji zixá Jonáš, neb dle doslechu bývalí on jejím skladatelem, napsat a postavit zrovna jako mstský jeho písa; jak se nemla Katyuka tedy obávat, že lovk tak obratný a odvážný, jenž se utekl ku prostedku tak zoufalému, aby se dostal tam, kam dostat se musil, aby stará pe jeho obce došla ne-li vyízení, tedy aspo u pán slyšení asi dobe ví, co v Praze mluvit a udat, aby se piblížil kcíli svému uvci, jíž se patrn obtovati hodlal. škoda, že nebyl doma dráb; byla by po Jonáši vzkázala, aby otce pi výslechu nedráždil a v Praze na nj nic nežaloval; za to že otce požádá sama, aby to s tou robotou njak milostiv spravil a s ním do Prahy k soudu zárove poslal lístek, v nmž by pánm oznase provinní moval, že si nežádá, aby byl za jeho na trestán. Byla si Katynka na otci vyprosila, že jí koupí na zimu kožich sobolový, erveným aksamitem potažený; nechtít, odpustili Jonáši a smíí-li se se bude jej už na
—
nm
Vná
nm
nm
Zahradskými.
Avšak
vznm
konen
s radostí
si
vzpumnla, že nemusí
nmu
poslat dráb vyjednávat, že mže k teba ihned Pepinu proraženými do radnice dvemi, k nimž klí ležel vždy ve stroužce nad nimi, aby se s ním pan purkmistr zbyten nosit a obtžovat nemusil. Jak dobe by bylo bývalo, kdyby byla mohla s Jonášem vyjednávat ješt bhem této noci kdož ví, zdali si to otec nerozmyslí a nebude-li chtít s ním zavésti protokol již hned zítra po službách božích. Ale výš a výše vystupoval msíek nad vží, probudiv všecky v zahrad rže a slavíky, sladší a sladší vn, s
práv
;
168
sladší a sladší
zpv naploval
se neobjevovala; podobalo se,
pokojík Katynin, a Pepina že si ji teta asi pec jen
do rána u sebe podrží. Ka^aika si vzdychla byla by mla celou tu nemilou záležitost tak ráda již v poádku, zdálo se jí, že nenabude ani pravé chuti ku spaní ani k jídlu ani k veselosti své obyejné, dokud nebude vdt, jak bude s Jonášem a ;
dá-li
si
íci.
emu jí bylo ekat na Pepinu, která snad bude míti proti posýlce její na sta námitek, vždy se mohla vydati ke špince sama. Bylo jí povdomo, ve které ásti radnice se nachází, dostala se onehdy až k ní, jdouc z kanceláe od otce, jemuž byla pinesla šálek polévky, a chtjíc si prohlédnouti všecky ty staré po chodbách malby, pi emž ji provázel dráb vypravuje jí, co o každé vdl. Octla se s ním pi tom nad sráznými u zdi schdky do hloubky se toícími, v níž scházelo nkolik stup. ,,Tam máme te prozatím špinku," vysvtloval dráb ukazuje do tmavého ve schodech otvoru „zboila se nám naše stará na dvoe, a než se opraví, zavíráme každého zde do toho sklípku pod schody, v nichž jsme vylomili nkolik stup, aby do nho šlo s hry trochu svtla a vzduchu. Jen arodjník, jenž se zná promniti ve ptáka neb veverku, tímto okénkem se dostane." Umínila si Katynka, že se vydá do radnice sama, avšak srdéko v ní pece jen pi myšlénce té ponkud zabuchalo. Nikdež ješt v noci sama nebyla. Což potká-li v tch dlouhých, temných, dsných chodbách njakého zlého ducha? Snad v noci tak posvátné zlí duchové lidi dobré vle a istého svdomí strašit nesmli; ostatn tvrdíval pan strýc pokaždé, když o tom se zaal hovor, že strašidel není, Ale ostatn k
;
169 jej prý byli dávno v té staré pusté jeho vži Ale co asi bude Pepina íkat a provozovat, když se pece konen vrátí a neshledá se v pokojíku se svou svenkou? Strhne-li povyk a bude-li ji s pannou tetou hledat, nuže, tu se vymluví, že si byla za rosy v zahrádce pro sedmero ženské kvítí, pro rži, lilii, violku, sedmikrásu, rozmarinu, šalvj a maruli na vnec takový, jaký má mít každá šlechetná panna o božím tle na ruce, aby nadále ve šlechetnosti prospívala. Vždy tam mla beztoho na-
jinak
by
uškrtili.
míeno. Nerozmýšlela se Katynka déle, vzala se stolu hoící kahanec, udlala nad ním kíž, pokropila samu sebe svcenou vodou z kropenky, kterou mla nad ložem viset pod obrazem své patronky, a vykradla se ve vší tichosti ze dveí, chráníc plamének na kahanci opatrn frtuškem. Snažila se nic nevidt, nic neslyšet, nic nepozorovat, než nevrzají-li kdesi dvée, není-li jí na stop teta nebo stará Pepina, nedovolujíc si jiné myšlénky, než aby se jí podnik její vydail. Bez dechu sioe, ale šastn se dostala ku dví-
kám proraženým do radnice, šastn se domakala klíe nad nimi ve stroužce, šastn si otevela dvée do starožitné budovy, kdež jí už nebylo tolik ostražitosti pi každém kroku teba, nebo nei)ebýval v ní než dráb pro víno poslaný, a nebylo v ní tedy tuto noc živé duše
Avšak za
to byly
chodby
otcovském, a tiché spšné
mnohem temnjší
krom nežli
Jonáše.
v
dom
kroky budily v nich ohlas tajemnému šepotu, tlumeným vzdechm se podobající a vnikl-li tu a lam do nich paprsek msíce oknem úzkým zamížovaným, zamihly se na zdech postavy chystajíce se zdánliv cestu jí zastoupit nebo ji provázet; vdla, že to její
;
jsou jen stíny, které
ji
škádlí a
mámí,
ale pi^ece se jich
170
dsila, pece ped nimi ryclileji a rychleji ubíhala, pec byla tak ráda, jako kdyby jí nkdo panství byl daroval, když konen ii onch jistých schdk se octnuvši toho byla jista, že jí na blízku dlí lovk, teba to byl úhlavní rodiny její nepítel. Zarazila se pi této myšlénce. teprva, když po-
Te
kahanec na hoejší stupe schod, vidla ped sebou otvor do špinky ernající se jako vchod do podsvtí, jímž s Jonášem promluvit hodlala, vstoupila jí na mysl otázka, zdali s ním bude jednání vbec možno, nezstane-li ze zásady tak nesmiitelným jako její otec, co asi jí odpoví, a zdali ji neurazí njakým lehkým a hanlivým slovem ? stavivši
Ale
nech
ji
urazí,
nech
ji
pošle
s
nepoízenou na-
zpt, aspo ji bude provázet vdomí, že podnikla, co za povinnost svou uznala. Pokleknuvši u otvoru zavolala do nho chvjícím se, nesmlým hlasem Jonáši Zahradský, ozvi se osob, která s tebou nuln !" a ve prospch tvj mluvit si peje Nikdo se neozval dole ve sklípku tak dmysln pro poteby špinky upraveném snad tam Jonáš usnul, snad se schváln prohlásit nechtl. Dvakrát, tikrát, bezpotukrát Katynka svou žádost opakovala, poád naléhavji a úpnlivji, aniž se jí dostalo nejmenší odpovdi, a již se zvevrátila s pesvdením, dala, aby se s nepoízenou že bude Jonáš všemožn v Praze otci její škodit a chtít tu najednou zdšen zkikla. do nesnází ho pipravit Dobe, že se nebyla ješt kahance na novo uchopila, byla by jej leknutím zajisté upustila. Pokraje otvoru zachytily se najednou dv ruce, za rukama se objevila hlava, po hlav tlo, kteréž obratným vyšinutím, jakoby v sob kostí ,,
;
dom
—
171
nemlo, stál
ped Katynkon pkný jako obraz.
ze hlubiny špinky se vymrštilo, a
najednou mladík
„Než
se
dám
s
štíhlý,
vysoký,
osobou, kteráž
do ei, musím vidti, stojí-li za po kahanci posvítil si Katynce
si
to,"
žádá se mnou mluvit, usmál se, a sáhnuv
ped ním zmaten a zake zdi couvající tak pímo do tváe, že nech dlala co dlala, do oí se mu podívat musila, le by svoje byla rychle pán bouila. Ale na to si nezpomnla pekvapením, úžasem, dojmutíin. hanben
ti dva lidé podívavše se jeden druhéiuu do oí pohledem se zachytili a drželi, a to pohledem tak podiveným, jakoby jeden pate druhému do duše náhle ped sebou zel kraj blažený, pespanilý, o nmž dosud
Mladí
tak pe\Ti
neml pvab
nmž
o nikdy vypravovat neslyšel, jehož uchvacoval, omamoval, opojoval v míe takové, že celý ostatní nad ním zapomínal svt. ví, jak dlouho ped sebou stáli na tch špinavých nad špinkou schodech, na té velké temné chodb staré radnice v zapomenutí náhlém, záhadném, sladkém, než oba najednou z hluboká si vzdychnuvše rukou si pejeli pres zrak vlhký, oslnný, okouzlený, jakoby se byli chtli oba najednou o tom pesvdit, mají-li to jen pelud ped sebou, nebo jeli to, co vidí, pravdou skutenou, pešfastnou. tušení,
jej
Bh
mn
„eho na si žádáš, panno, a kde jsi se tu v iré noci samojediná vzala?" zašeptal konen Jonáš tak tiše, jakoby se byl pec jen bál, že zvukem hlasitjším, ráznjším zjevení to sliné ped ním se rozplyne. Nikdo, jak ted plaše a skronm ped Katynkou stál, nv*byl by ekl, že se ped chvilkou odvážil na skok, jímž si mohl roztíštit
Iilavu,
kdyby se
inu
nebyl podail.
172
Ale Katynka nebyla schopna odpovdi držíc si obma rukama srdce nechala ho otázku jeho tak asto opakovat, jak byla ona díve svoje vyzvání k nmu do špinky volala. Nevyítal jí, že mu je tak dlouho na slovo její ekat; drže dosud kahan v ruce svítil si na ni s novým záivým pohledem, bylo na patrno, že kdyby se svt pod ním a nad ním boil, on že by oi svoje od ní peoe neodtrhl. Konen Katynka 'mu pravila, tykajíc mu tak mimovoln jako on jí ;
nm
i
„Pišla jsem t požádat, abys u císaského soudu v Praze nežaloval na pana purkmistra." Nebyla by nijak ekla „n a otce mého"; bála se, aby od ní neodstoupil a znovu se neponoil, slyše komu náleží, do erného jícnu vedle nho, a to pro ni navždy. „A pro ty práv za nj oroduješ?" tázal se jí svrašLiv ponkud elo. vyslala," za„Sloužím u dcery jeho, která k tob jíkala se Katynka, zardívajíc se nad svou nevinnou lží až po vlasy; „žádá t, abys jí to k vli udlal; za to ti slibuje, že vše k dobrému obrátí, jak co se týe roboty, tak
m
v Praze." Katynka náhle se byla
ped
chvílí
se
zamlela a zbledla tak náramn, jak
rdla.
spšn
to dím v Praze," vypravila ze sebe a váš„ty do Prahy nesmíš, ty již se nevrátíš zde vedle tam, nepustím nikam, bezpenou do té díry; nepustím odtud cestou vyvedu!" „To se stát nesmí," odvtil hoch, aie jeho tvá zaplanula pi upímném tomto horlení, vyzrazujícím, že dívce
„Co
niv;
t
t
t
nm
na záleží; „slíbili jsem sousedm svat, že se dostanu stj co stj k soudu, kdež o naší hanb k pánm promlu-
173 z ní je požádám, nech si za to se co jim libo; nejde to jinou cestou než tou, kterou jsem nastoupil." „Vždyt se ti dokládám, že to pjde cestou jinou!" zvolala Katynka, spínajíc ped ním prosebn bílé ruce.
vím a za vyproštní
mnou uiní
„Slibuje ti moje panna slena svou pímluvu a pomoc u otce svého, zavážeš-li se jí, že tvou vinou nic nemilého z Prahy jej nestihne. Neoslyš ji, Jonáši, dej se mnou odtud vyprovodit; povedu t naším domem a zahradou, aniž kdo o tom zví, a budoš-li se držet potoka, ve vší tajnosti do Zahrad se dostaneš. Skryj se tam njaký den a povz pátelýni svým, pro. Nedojde-li t do týdnu odpov, že máte po robot, a ty že za svj skutek trestán nebudeš, pak si dlej co budeš chtít, v niem již moje slena bránit ti nebude, jde jen o jediný týden lhty!"
Jonáš se zamyslil. „Slýchám ovšem, že dcerka purkmistra Vencovického jest jiná než píbuzenstvo její, chválí lidé pi ní srdce útrpné, povahu laskavou bez pýchy a upejpavosti zpanštilé, avšak proto bych jí pece ješt po vli nebyl; svolím-li k tomu, co mi ve jménu její navrhuješ, uiním tak jen jsi tob k vli, a to z vdnosti, že sama v noci ke se odvážila, že takovou máš starost šlechetnou o lovka
mn
cizího."
Katynka div že radostí nekikla, avšak opanovavši se nejslastnjším Jonáši dkovala, berouc mu pi tom dychtiv kahanec z ruky, aby pedcházejíc joj na cestu mu svítila a postavou svou ped každým nenadálým setkáním jej kryla.
jen
úsmvem svým
Ale
již
pi prvních
krocích náhle se zarazila. „Zdali
pak víš o bezpeném útulku, kdež, až K.
SVTLÁ:
Z rodinných podáni.
t
poheší
zítra
1^
ráno
174
ve špince a
na Jonáši
t
hledati budou,
by
t
nenalezli?" úzkostliv
va^z vídala.
On pokynul. „Máme v naší osad
skrýš, kterou ješt nikdo nevykolem ní bh ví co císaských a duchovních komisa se prohánlo, v níž mnohý poctivý, neohrožený, božskou pravdou nadchnutý uitel, pro njž už byla uchystána hranice, strávil celé msíce." pátral,
a
pec
jen pravda, co o tajném kacíství ale Katynka si tím ted hlavu netrudila; vždy vidla, že jsou pi Jonáši samé dobré jen myšlénky a skutky, což zejm dokazoval chtje se za est obce své sám dát pánm pražským v šanc. Znova kahanec opatrn frtochem zastiujíc Jonáše pedcházela, pi každém šustu se zasta\'ujíc, zachvívajíc Bylo
to
asi
Zahradských se povídalo,
naslouchajíc; ale dostala se s ním ro\mž tak šastn špinky, jak byla k ní dorazila. Ani otcovském na nic nebezpeného, její v radnici ani v zámry ohrožujícího nepišla, všude panovalo totéž hluješt klid, jako když se byla vydala boké ticho, týž na svou pou, z níž že v prvodu se vrátí, ovšem se nebyla se,
a
nepozorovan ze
dom
nmý
nadálá. Nikdo
ji
dosud nepohešil, nikdo
ji
po
dom
ne-
hledal.
Ale teprva v zahrad pana strýce pod jeho kvetoucími, se pnoucími loubírai, pod nimiž lovk se domníval, že jest nebe nad ním vyklenuto nikoli blankytem a hvzdami, nýbrž samými jen ržemi, srdce v ní opt voln a radostn si poskoilo; mlif nejhorší za sebou. Vlastn mli již všecko nebezpeí za sebou, nebo kdož by ji byl ted volal a hledal, tomu by se byla ze zahrady ozvala, a musil jí uvit, že si tam je pro kvtiny
nad každou cestikou
175
na vnec k zejtejšímu procesí,
východem
které, jak to býti
má,
ped
pi
podezelém jakémsi šramotu ihned couvnout mezi stromoví a doplížit se k potoku, jehož bublání bylo již z daleka slyšet. Šeptala mu to plna blaženosti, a on nenalézal slova, aby se jí dkoval za vše, co pro nj podnikla a mu projevovala. Vyšším se mu zdála tvorem ta lepá dívka, kteráž jako jeho andl strážce neohrožen pro nj se vydala do tmy vzení, pinášejíc mu svobodu, slibujíc mu smír, která ped ním ted se vznášela v zái msíné oblétána tou slunce
sladkou
trhá,
vní ržovou,
Myslila, že
mlí
a Jonáši
zas bylo lze
tím sladkým slaviím
jen z opatrnosti, a
v tichosti se dostali k potoku, jenž se ní státi vdcem, a kdež jim bylo se
zpvem.
zamlela
mu ml
se také; ted místo
rozejíti.
aby se rozlouili; ale místo toho, zrovna jakoby se byli umluvili a pišedše do zahrady jiného nebyli mli úkolu, sedli si vedle sebe do trávy pod starou vrbu, kteráž si v tekutém stíbru potoku dlouhé vtve svoje koupala. I z vtví její šla a lesk, i z vody vycházel lesk a zpv. Slavná to byla dnes noc, každý stín se skvl, v každém vtru zavání byl nápv, a co bylo teprva lesku a zpvu v tch dvou mladých duších vedle sebe v kouzlu její rozkvétajících Celý ráj by se byl tím dal na novo Zastavili se,
vn
!
stvoit.
Katynka sniv k vod se nahnula, a zas nebyl Jonáš aby odtrhl od ní pohled ztmícený, nadšený. „Co se to asi v tom potoku tak líbezné smje?" tázala se hlasem pitlumeným. „Naše Pepina íkává, že to tam laškuje za jasných nocí vodník s mladou ženou a Cosi opodál zavolalo jemn, jemíiounce. Byla to jen kepelka, která ze sna se ozývala kdesi v osení.
s to,
—
r2»
176
„A o hvzdách zas naše Pepina íkává, že to jsou slzy svaté panny, jež vyronila z radosti, když se jí Jezulátko narodilo. je dal na nebe, aby nám svítily v noci,
Bh
synovi jeho jednorozenému na památku."
A Katynka opírajíc si hlavu o pe vrby pozvedla oí k obloze probleskující chvlým její lupením, s nhož skanulo nkolik krpjí rosy jí do rozpoutaných noní tou chzí kadeí. Tpytily se jí v nich jako ty hvzdy nad ní, o nichž vypravovala Jonáši, že se zrodily z blaha srdce mateského, a on ji samu pi tom nazýval v srdci svém rozkochaném svatou pannou, v níž jeho života spása. „Nkolik jen krok s tebou jsem šel," ekl jí horoucím, ,,co to jest, že se mi zdá, od narození že chodím a jsem?" Katynka se usmála; ''e
i
jí
„A dme už
práv
citem tebou
Jonáš vyslovoval, zdálo
ted také.
byla-li
nic
totéž, co
s s
na
to
poslední moje s tebou cesta, vz, že tšit nebude," pokraoval s velostí
svt
?!zrstající.
Katynka sklopila hluboce dojata oi; totéž
chvlo v okamžiku tom v
se
jí
za-
srdci co doz\^ik jeho slov. Jedno
jen v nich bylo smýšlení. „Kdyby mi bylo dopáno
s
tebou mluvit a chodit don
co den, hodinu co hodinu, se vším', oo na srdci mám, oo ve hlav si vyzpomenu, tob se svovat, pak bych si na bohu po smrti ani žádného již nebe nežádal, mohl by si
mne
za
to
vypovdti, kam by chtl,
se
zpomínkou tak
bla-
ženou v duši."
Vtík noní oblak lístk.
zakolébav
ržemi
zavál
k
vrb
celý
177
„Ty se máš ovšem blaze v bohatém dom, vidím na tob hedvábí zlato, ale sloužíš pece jen cizím lidem; v chaloupce mé jest chudoba, ale tam bych já sloužil zas tob v upímnosti a lásce." i
Vn
opojivá s tím ržovým oblakem pod vrbu zavanula, Katynce se z ní roztoila hlava; a v opojení tom zapomnla nadobro tetino napomínání, co u pan.ny její rodu a stavu jest slušno a spsobno, i odpovídala Jonáši dle
pravdy a svdomí bez ostýchání a zmatku „Mám se teprva blaze od té chvíle, co s tebou sem do zahrady jsem vstoupila." Nepodivil se ani dost málo, k emu se mu to piznává, jakoby se nohyl ajii jiného slova od ní nadál, jakoby nebyla mohla ani nco jiného pronésti. ,,Dostojí-!i tvoje panna slena slibu mi tebou uinnému, udlám ši z javoru, jejž mi vloni u studn v zahrádce naší vítr zvrátil, stl a truhlu; pod lípu mladou, kterou místo javoru ke studni jsem vsadil, sbiju pro dva laviku a všecky pšinky k našemu domku kvtinami obroubím, aby se k nám chodilo. Než bude stl hotov, truhla pobita a pomalována, kvtiny se ujmou, lípa zkošatí, vid, že pak pijdeš k nám se podívat, a že mi upímn povíš, jak se ti u nás líbí?" Ted se zas Kat\mka ani dost málo návrhu jeho nepodivila, jakoby se byl také sám sebou rozuml. „A poprosili t moje stará matka, která má vlasy jako stíbro a jiného již dlat nemže než za nme se modlit, abys u nás zstala Nedopovdl, polekan oba se vzchopili. Zatemnilo se náhle ped nimi, stín vstoupil mezi a msíc, a ze stínu
pkn
—
—
n
toho zazníval k nim jizlivý smích.
178
budou tomu asi zítra ve VencoAricích íkat, až Katynka purkniistro'\dc s hochem o plnoci na ržích?" chechtal se nad nimi pan Dominik. Byl to jeho stín, který Jonáše a Katynku tak nevasn vyplašil v nejdležitjší a nejlíbeznjší rozmluv, jakou lze ,,Co
se roznese, že byla
Ml
zvyk v noci po své zahrad bloudit, jako pomyslit. ní hledal ztracený jakýsi poklad. Nevdla o tom Katynka, jinak by se byla mla zajisté lépe na pozoru. si
by v
.Tonáš
mimovoln
která prý také byla
s
se
ohlédl
po dcei purkmistrov, jako on s Katynkou,
hochem v ržích
na blízku a pozoruje, že jest zrak neznámého stále zlomysln zabodnut do tváe jeho prvodkyn, zprudka vyskoil mnohem více dojat domnním ale nevida nikoho
v
nm
se zmáhajícím, nežli že jest vyzrazen.
„Ty
nejsi dívka služebná?" zvolal pln bolestné, trpké
výitky.
„Za dívku služebnou se ti tedy slena purkmistrovic vydává?" mnul si pan Dominik zlomysln ruce. „Nevyítej abys byl beze strachu ped pán purkmistroa k ní bez zdlouhavé ostýchavosti, když s ní pi nežli že jsou ty msíku laskáš. Inu, což je moje stálá panenky z hedvábných škatulek ze všech nejhorší; a jak se tomu zde ta malá hadice ješt dnes bránila, lovk nejí
to; chtla,
vou
holí,
e,
zkušený by jí byl snad na její nevinnou tvá uvil, že si ješt na chlapce nezponmla. Vidíš, jak je to dobe, ty kvítko potutelné, že se tvému vhlasnému otci ješt nepodailo pearovati nám ty staré dobré asy? Tloukly by zajisté k vli tob co den ve Vencovicích kroupy." si nevšímala, mla jenom na zachmuen, pohledem smutným
Kat^mka strýcových slov Jonáši oi, jenž
ped
ní stál
179
me,
myšlének a cit, Dominik povídá. „Co na tom," pravila mu konen mkce, „že nejsem dívkou služebnou? Proto pece stojím ke každému slovu, které jsem k tob dnešní noci promluvila. Jen pomni, zdali bys byl se mnou šel a mi vil, kdybych ti byla objevila, í jsem?" „Nikdy!" zkikl Jonáš tak prudce, že- pan Dominik ped ním ucouvl, pozoruje ted mladé lidi s posmívavou zvdavostí hezky z daleka. „Nuže, zklamu nme tedy nevi! Chtla-li jsem provést, co jsem provedla, nesmls vdt, kdo mým jest otcem, Jonáši, což mohou dti za rodie, že ode mne víc a více se odvracuješ? Hnváš se na mne skuten a nehodláš mi již o tom zpráv dát, až bude stl tvj hotov a truhla nová pobita? Nikdy nepoznám starou matku tvou? nedovolíš, aby i za mne se pomodlila, vzývajíc Boha, aby ti dal štstí? i se snad lekáš, co víš, kdo jsem, nevsty otcem vyddné, zavržené, která by k vám pišla s prázdnýma rukama, na niž bys musil dlouho pracovat, než by se ona s tebou pracovat nauila?"
ji
takléž neslyše v návalu teiiiiiých
co pan
Jonáši se vydralo místo odpovdi takové blažené zaplesání z prsou, že i pan Dominik nad ním se zarazil. Aspo se pestal smáti. Náruživ rozepjal mladík náru proti dívce, ale ihned zas ruoe spustil.
t k srdci svému, které na vky vkv pijmeš nebo zavrhneš. Volna ode mne odejdi, tak volna, jak jsi ke se sklonila v dobrot a útrpnosti neskonalé; nepipoutám t k sob jediným políbením, neobtížím tvou mysl zpomínkou na jediné objetí." A Jonáš sklesl ped pannou na kolena. „Ne,
je tvoje,
nepi tisknu
necht
je
mn
180
Pan Dominik pestal si mnout ruce, za to si nmul oi, jakoby tomu, r,o vidí, vit nemohl, oekávaje, že se z toho všeho musí vyloupnout nco zcela jiného. „Kéž jest na blízku kostel, abych s tebou do nho vešla a ped oltáem každé svoje slovo ti opakovat mohla!" blouzniv Katynka zvolala, vidouc ve zdrželivosti Jonášov neslyší nedvru dosud nepemoženou. „Ale což nás odevšad? a není každá jeho krpj vody posvcena jeho láskou?" A Katynka ulomila s vrby proutek a namoivši jej v potoku sebe i Jonáše jím pokropila, naež proutek rozdlivši na dv stejné polovice jednu jemu podala, druhou k ústm pitiskla. totéž právo, jako bych ti byla prsten „Ted máš ke snubní ped knzem na prst nastrila; sama jsem se s tebyl naším svdkem. Jen bou zasnoubila, a zde strýc za to vás prosím, strýku," obrátila se ku strnulému panu Dominiku, „abyste o tom, co zde ped vámi se udalo, nikomu nieho neíkal, dokud já sama vše otci neohlásím a neobjasním. Hodlám tak uinit zítra, až se vrátím z požehnání. Vím, že mne neoslyšíte; dobe mi známo, že ví pro rád ped lidmi dlal nejste tak zlý, jak byste se zajisté vše až do asu v tajnosti zachováte a pak pi co pomocník a rádce státi budete." „Tof se rozumí, že nejsem tak zlý, jak se dlám," znát, svdil potmšile strýc neti; „vždy musíte na jakou mám z té vaší pevzácné lásky radost. Jsem i ctnostné pann nevst a vznešenému panu ženichu ke službám, kdykoli se budou chtít pro ni bud s nkým tetím neb mezi sebou soudit; ochotn pokaždé se dostavím, a kdyby to bylo jako dnes o plnoci."
bh
mn
mj
bh
mn
mn
181
Milenci málo dbali jeho výsmchu, možno, že opt ani co praví. Jonáš pitiskl proutek Katynkou mu podaný tak zbožn ke rtm jako ona, naež na její pokynutí voln a váhav zmizel za vrbou ve koví hustém a vysokém, jímž potok od starých hradeb spchal k jeho rodišti. „Nechtl bych snísti, cos si nadrobila,'" zasípal pan Dominik vedle Kat^Tiky, pohlížející s nepolmutostí sochy kamenné k místu, kde pohltilo Jonáše temno ochranné houštiny. Místo výsmchu byl náhle pln kyselosti. „Je vidt, že jste pi-ece jen jakživ nikoho opravdu rád neml," odpovtlla mu Katynka se zrakem zaroseným, byste vdl, že nebude nic tžko za Jonáše ,, jinak snášet." neslyšeli,
mn
Pan Dominik
vit
vyvalil na ni oi, jakoby sluchu
svému
nemohl.
,,Jak že se jmenuje tenhle tvj galan, který práv od tebe odchází?" zostra se jí tázal. ,.Xemám galana," mírn Katynka strýci se opela. „Ten mladík, jenž ted ode mne odešel, jest, jak dobe víte, ženich, a prosím, abyste jej nikdy jinak pede mnou nepojmenoval. Poktn jest na jméno Jonáš a ze Zahrad pochází; od dtinství o slýchám samé vci, které se mi líbily. Vždy jsem si pála seznati jej, pi-easto v myšlénkách s ním se obírala ale dnešní noci poprvé jsem ho spatila." Ted stál zase pan Dominik jako socha kamenná ped neteí, nechávaje ji poprvé snad v život bez Wtržky vy-
mj
nm —
mluvit. ,, Zalekla jsem se slyšíc jeho hrozby na námstí, tušíc, že jest na vše odhodlán, došla jsem si ku špince, abych s ním se domluvila," objasovala Katynka panu Dominikovi i
182
svdkem. „Slibovala jsem mu, že vše sama do poádku uvedu, aby upustil od svého úmyslu, poslat na otce mého z Prahy nco nemilého. Svolil mi, pi emž jsem poznala, že máme oba jedno smýšlení, jedno srdce, a že s nikým jiným na svt být nemohu nežli s ním, dj se co dj." Zas neodpovdl strýc úšklebkem obvyklým, nýbrž pohledem temným, hrozebným, ba divokým. Dlo se v patrn cosi obzvláštního pi jejím líení, kterak se u ní láska bleskem vzala, bleskem jí otásla, bleskem jí do hlubin duše se zaryla stopou plamennou, nezhladitelnou. „Ješt jednou, než se rozejdeme, vás tedy prosím, strýku," dodala srden ídíc kroky k východu zahrádky, kamž mimovoln ji následoval, a kde za sloupem u vrátek dohoíval kahanec, jejž tam byla skryla, vstoupivši do ní s Jonášem, „abyste ped asem nikomu neprojevil, kdo Jonáše ze špinky pustil. Chci teprva s otcem o všem promluvit odpoledne, abych mu po verejším hnvu nezkazila obd, na který se o boží tlo vždy obzvlášt tšívá. Co bych za to dala, kdybych vdla, že si píliš k srdci nepipustí mou lásku k Jonáši, jehož ze všech lidí !" zajisté nejvíc nenávidí, a to zcela nespravedliv „Jen jdi a nepovídej," odbýval ji pan Dominik s ledovou úseností; „nebojím se ani dost málo, že by bratr purkmistr kdy obdu pohodln neužil a nezažil, protože bys ty se chtla do opravdy do Zahrad sthovat. Ale tím jistji myslím, že bude mít na kolik dní chu zkaženou, si žádati bude za až se Jonáš s tím vytasí, eho na to, aby o tom pomlel, o s tebou pi msíku si po-
výjev, jehož byl
nm
tém
em
nm
vídal." Kat>,Tika
zahoela ve tvái jako
krev.
183
„Strýku nic
si
z toho
1"
kikla
nedlám
hnviv, „na mne a nikdy
si
dlat nebudu,
íkejte cokoli, ale za to ne-
strpím na Jonáše ani jediné špatné slovo od vás. Musí-li to práv býti, umím i já tnout lidi do živého zrovna jako !" také kapka vaší krve vy, jest ve „Však máš v žilách ješt krev jinou, která nikdy nepipustí, abys pi Jonáši setrvala, která t k jinému zapudí, !" s nímž budeš moci dlat parádu a vedle nho velkou paní vykikl pan Dominik vášniv. Ale vida, s jakým úžasem patí Katynka na skutené jeho rozechvní, mocn se hledl umímit. „Dlej si, co chceš," pokril porržliv ramenoma, na tom záleží málo, ale hlas se mu dosud tásl; s kým milkuješ a zstaneš-li pi jednom nebo vystídáš-li všechny bnchy z msta, a zaveze-li t konen otec pro ochlazení horkého srdce kamsi do kláštera." „Však by mne tam Jonáš dlouho nensf^hal." zvolala Katynka plna nadšené pesvdenosti „kamkoli mne otec zaveze a kdežkoli mne ped ním uvzní, odevšad mn*^ osvobodí, a by mne dal uprosted zem pikovat k železnému sloupu. Jest Jonáš sice jen robotníkcm opovrženým, mocn mne vábila. avšak jeho mysl rytíská vždy k Duši svou zajisté dá za tu, jíž slíbil lásku, a s celým svtem se pustí do boje pro ni. Není dle vzor s^vTik Vencovických rozmazleným zbablcem, jenž z pohodlí a ze strachu, že by s rodinou svou se pohnval a tím pišel o svoje dobré u ní bydlo, všecky svaté city v sob zapírá."
mn
„mn
;
nmu
Chtla Katpika ješt mnoho dodat, ale najednou se vidla samotnou na cestice ržemi vyklenuté, kde byla její nebožka matka tak ráda a asto se soudruhem mladosti své se procházela, slibujíc si s
ním pi tom,
posthují spolu do vže, z níž šlehalo
práv
že se zas na sta
184
kvetoucích
plaménk k
Pan Dominik již
ted
nebi rannímu, jako ony se rdícímu. netee tak náhle, jakoby jej byla slovem do živého fala.
utekl od
njakým svým
Katynka nechtla otci obd svátení zkazit, ale zkazil pec, jen že bez viny její. Pibyli totiž v noci z nenadání do Vencovic dragoni, mající v ele velitele mladého, samé zlato, aby si na své cest do Prahy njaký den tam odpoinuli. Pan velitel, jak se na slušelo a patilo, obje\ál se ráno v kostele a pidal se o procesí k panu purkmistro\á co hodnostá vojenský, vykrauje si vedle nho hrd a usmívav po kvtinách, které družiky ped panem dkanem, velebnou svátost pod erveným baldachýnem nesoucím, z košík se
mu
svých hojn sypaly. Nepovšimli si lidé, že dnes pan purkmistr nemá novou vlásenku, pohlížejíce více na švarného velitele po boku jeho, než na dstojnou jeho osobnost, a mladý vojín zas nevidl nikoho jiného než purkmistrovic Katynku kráející ped ním v prvodu bíle odných družic s vnekem na ruce ze sedmera ženského kvítí, v nmž mla zastr-ený vrbový proutek, 'se kterého nespouštla pohled sklopený. Neodpovídala družkám tázajícím se jí, co ta vrba dnes ve vnci jejím znamená, než líbezným tajenmým úsmvem avšak co zpozorovaly, že ten krásný dstojník, jenž spadl do msta jako s nebe, jenom na ní oi má a jen tam pi obadech se otáí, kde byla ona, zaaly si brzo žárliv šeptat, v tom vrbovém proutku že asi je skryta tajemná
185
mužské srdce k té, jež ví, na kterém a kterou dobu a hodinu jej ulomit. Pan purkmistr pozval po procesí pana velitele k sob na lžíci polévky, což on bez zdráhání s patrnou radostí pijal. Ka^aika stojíc vedle otce neíkala niohož, poád majíc oi na svém proutku. Jak vidli lidé oba hodnostáe s pannou ve vratech domu purkmistrovského zmizeti, udrozptýlivši se rychlostí lala se na celém námstí jedna blesku po všech vedlejších ulikách, že pan velitel bez jistoty dnes od purkmistr neodjede. A také se nemýlili. Dlal to po celý obd zrovna tak jako o procesí, pohlcoval Kat^arku svými žhoucími zraky tak vytrvale, jak ona svj vrbový proutek, jejž si byla ted za pás zastrila, a s nímž se zdála být nerozluitelnou. Pan puikmitr vida, jak švarný velitel hoí, rozplýval se blažeností. Takového si pál od jakživa zet pro jedinou dceru svou, jen takový se nui zdál hodným jeho stavu, rodu, povsti a slávy, jen protože na takového nápadníka ekal, nechtlo se mu pro ni líbit žádné místo ani ve Vencovicích ani v okolí. V hrdé závrati, že dosáhl, prahl, poslal k šípku drába, jenž vrátiv se šastn po s vínem, si jej dal od obda do kuchyn zavolat, kdež mu oznamoval v nejvtším ustrnutí, že nenniže ve špince za jeho nei)ít()nmosti tam prý dopravenéiio a slavnostn mu opovzeného nikterak najíti, nejspíše že asi upláchl. Oboiv se na udiveného vykonavatele spravedlivosti úadní, že na jeho zprávy je zítra asu dost, odebral se v nejvtším kvapu zas ke stolu, kde panna Majdalena práv nakrajovala onen piškotový dort, na si tak toužebn pála vidt místo cukrového andílka jednou slovulného
jakási síla pitahující
míst
e,
em
vzn
nmž
186
pana bratra ve svátení gale. Významn pokynul dcei za myšlené, aby vzácnému hostu ku píkusku nalila vína na které byl dal tak vhodn z krajského msta pinést, zrovna jakoby byl tušení, co se díti bude. Ale otec Katynce velmi dtklivým hlasem poruil, aby vzácnému hostu pipila na brzké shledání, pece kalíšek s vínem nejen bez pípitku mu podala, nýbrž ani o nj rtoma nezavadila. Pan velitel nedopustil, aby jí to otec ješt jednou naídil, ubezpeuje ho, že hrdosti a zdrželivosti dcer^' jeho ješt více si váží než její krásy a pvabnosti. Avšak osmloval prý se kojiti nadjí, že až za tyry nedle opt ve Vencovicích na zpátení z Prahy cest se zastaví, to, co jí pan otec jeího jménem pák sdli, milostivji snad pijme než dnešní rozkaz jeho. Katynka zbledla pi tchto slovech závažných jako bílý krajkový šátek, jejž v ruce držela; panna Aíajdalena se zapýila, jakoby to byla ona, jíž chtl švarný vojín za tyry nedle cosi vzkázat, a pan purkmistr si s ním na jeho slib nadšen ukl a pihnul zas ukl a pihnul, a to tak dlouho a neúnavn, až oba ve tváích planuli jako sluníko pi západu na noc bouku zvstující, až se poali objímat a hubikovat, až eládka pi stole sloužící do kucháme zprávu pinesla, že má panna sleinka dnes a za tyry nedle že bude dojista svatba. Avšak: astji nastávající tchán s nastávajícím zek sob se naklonili, aby se pocelovali a si ukli, tím ideji se nalézali a tím horoucnjší mli po sob touhu, až v dychtivosti po vzájemném obejmutí, které se jim konikterak již daiti nechtlo, se stolu ubrus a sklenice strhli, k nimž, chtjíce vše zas co nejochotnji sami do poádku uvésti, pod stl se dostali, kdež pan purk-
led chlazeného,
ml
si
a
—
pípov
ím
tm
nen
187
mistr kleknuv na kus roztíštné láhve s hrozným zaúpním ležeti zstal. Pan velitel sice bez úrazu zas povstal, ale potácel se tak povážliv, že hrozila všemu v jídeln nábytku od nho zkáza; i svila jej panna Majdalena kodrábovi nakvap zavolanému, aby jej do hostince dopravil, kam by se sám byl sotva dostal. Smutn stála Kat^mka vedle otce na loži tžce oddychujícího a bolestn kvílejícího nepodailo se jí, co byla zamýšlela, nemohla s ním v takovém stavu promluvit, jej podráždit a polmvat, svujíc se mu se svou láskou k buii ze špinky upláchlému. Vždy léka s apatykáem, které pozvala, o tom rokovali, nemají-li panna Majdalena k mu pustit žilou. Oba pánové Kat^mku byli zcela vážn a uctiv oslovili a pozdravili co pannu nevstu zpráva z kuchyn se dostala již do msta a ona pedvídala, že asi po celém okolí kolovat bude. Co si asi Jonáš pomyslí, zaletí-li tyto liché pošetilé slechy až do jeho úkrytu. Pan Dominik se odstranil od tabule dnes jako vera, churavého bratra ani si nevšímaje, nemaje pro polekanou pannu Majdalenu slova útchy. S podivným výrazem ve tvái byl se k obdu dostavil. Hojnjší než jindy naskytovala se mu dnes látka ke vtipkování, nájezdm a narážkám jizlivým, ale nedbal o to, co kolem nho se mluví a dje, vlastními se myšlénkami obíraje. Jen když Katynka odepela pípitek otcem na ní žá-
nen
;
úad
;
daný rozhodn, napnut, tajn
s ji
dstojností panenskou, mrskl po ní okem pozoruje a omluv její naslouchaje. Ale tom ve skrytosti proutek vrbový, jehož
vida, kterak
pi
význam
jemu povdom, k srdci piipovdhi, za nj k boji
se,
byl jen
jak byla
pipravena jsouc vzdáti
tiskne, hotovujíc s
celým svtem,
se všeho za svtm h\sku, bohatství.
188
svtské ského
:
cti
a slávy, lidské úcty, snad
i
požehnání otcov-
zbledl ješt víc, a jeho pohled nabyl oné hrozivé
divokosti, jíž byl
v noci
ne
pekvapil.
Dnešního veera nebloudil jako vera po zahrad, jako
a
by v ní hledal jakýsi poklad ztracený, byla tak vlaha a jasná, tak vonná a zvuná jako verejší. Zalezl do své poustevny ve vži, kde se skril do nejtemnjšího, nejneútulnjšího koutku. Trval tam bez hnutí, bez zamstnání, tvá rukama si zakrývaje, a tžký vzdech za vzdechem se mu dral z prsou, v nichž burácela asi boue krutá, neodbytná, neukojitelná. Nebyla to zajisté asi první, které ve svém útulku zakusil a pestál. zatopil šeré zádumivé nitro vže jasný proud otevely se dvée mezi rostlinami kolem nich v bohatých vncích se upínajícími, a v nich se objevila v paprsku msíním útlá díví postava.
Tu
stíbra,
Pan Dominik vyjel ze svého dumání, vyteštným okem na spanilý zjev zíraje, jakoby vidl ducha a nikoli Ka^nku, která nikdy ješt matce své tak podobna nebyla jako v okamžiku tomto, když pátrav a starostliv, jak mívala Ef rozinka v obyeji, po strýci se rozhlížela, jenž nedával žádného znamení své pítomnosti.
jí
„Ach, jste tu tedy pec !" vzdychla si vypátravši koschoulenou jeho ve stínu postavu. „Nezazlete mi, probh, že až sem, kde ješt nikdy jsem nebyla, kam ninepozval, se dotírám ale dodala jsem si kdy jste k tomu smlosti, pipomínajíc si verejší váš slib, že jsa svdkem mého zasnoubení s Jonášem pi nás stát budete a ve všem dobe a laskav nám poradíte. Jen si považte, plno již jest msto povsti, že jsem mla o dnešním
nen
m
;
obd
189
s
oním nestídmým, neskromným vojákem pípovd; jak bude, až se dostane pohádka ta k nmu?" „Jak mu asi bude? A na to se tážeš mne?" zamruel
asi Jonáši
jedovat. „Vždy jste prý jedna jen duše, jedno musíš to tedy vdt nejlépe sama. Ostatn jest Jonáš, jaks dnešní noci tvrdila, lovk prý tak dokonalý, že nelze k jiného pirovnat; není to rozmailý zbablec jako muži ostatní, jen on zná v pravd milovat a zasluhuje, aby byl milován, nebude tedy vit, co staré báby po okolí strýc
srdce,
nmu
roznesou. Ci máš o tom svém rytíi pece njakou pochybnost, neb již se ti takovým nezdá jako tam pod vrbou, cos vidla toho zlatého vojáka?" Katynka se zasmála poprvé te zas od verejška tím svým bezstarostným veselým smíchem, za njž bývala tak asto od tety kárána.
svt
„Nikdo zajisté na tak podivné vci si nevymýšlí jako vy, strýku; já a mít zalíbení v tom zlatém vojáku a o Jonáši njakou pochybnost! Mám jen o to starost, aby o mne píliš se nestrachoval, domnívaje se podle tchto slech, že je se mnou snad zle, a že mne otec týrá nut mne do nemožného. Chtla jsem vás prosit, až pjdete zítra ráno zase trochu se projít k potoku, abyste se pi tom do Zahrad podíval. Nebude to nikomu divno, vždy si tam tak asto chodíváte pro semínka a sazeniky, snadno
neho
s
njakou záminkou Jonášova domku
se
matce jeho pošeptejte, aby
syn
staré
nepipouštl „A na to se jí
uslyší,
syn za
si
doptáte, a pak to,
co
o
nm
." .
.
mám
to si žádat, jestli
ti
také otázat, mnoho-li bude její tvou est ped lidmi ponechá?
Rád uslyším, jak ti ji vycení ten tvj rytí bez úhony tomu se vyplatilo, že se dal pes jeden veer do špinky K.
SVTLÁ:
Z rodinných podáni.
lí^
190
zavít; jen kdo mu donesl, že slena purkmistrova tam statené a hezké hochy dlouho o samot vzdychat nenechává, že je vodívá do zahrádky ržové !" checlital se pan Dominik tak podivn, až z toho šel strach. Nechtl se mu jeho obyejný posmch dnes vydait, musil se do nho nutit.
Kat^Tika si vzdychla nad strýcem nenapravitelným, nepozbyla trplivosti pravíc si jako vždy jindy, že za svj zlý jazyk nemže a nikdy nic tak zle nemyslí, jak ví z jakého zídla tajemto dlá, kteréž pesvdení ného od dtinství erpala. ,,Tší-li vás na tak nepkné vci nkoho se ptát, nemohu vám v tom bránit," odvtila s bolestnou výitkou; „avšak nemusíte povdti, co jste u Jonáše poídil. ale
bh
mn
Vím bezpen, že stojí pi mn jako já pi nm, a že mne tak smutný osud nestihne jako nebožku mou matku. Neopustí mne Jonáš, jako byla ona opuštna tím, jejž
m
jinému, nezahynu hanbou vlastn mla ráda; neponechá a žalem jako chudák ona." Pan Dominik pi její slovech ve svém koutku se zdvihal; nevnikala až k nmu zá msíce, matn jen bylo osvtleno zákoutí jeho, nevidla tedy Kat^mka, kterak se mu pi zmínce o její matce a její smutné smrti vlasy zježily nad elem, na nmž mu vyvstávaly velké krpje potu.
„Však vy, strýku, zajisté také nechcete, abych ve své nejkrásnjší mladosti vzala za své jako ona; nevím a nikdy neuvím, že všecky lidi nenávidíte a mne zvláš, jak panna teta mne ubezpeuje; jak by to mohlo býti pravda? Každé kvítko v zahrádce své zalíváte, a nechal byste Mdské srdce uvadnout, zaniknout bez vláhy útrpnosti
191
své? Zajisté
si
to
rozmyslíte a prosbu
mou
neoslyšíte;
pomocí nezajdu jako moje matka nešastná. Od verejška teprva se jí už nedivím, že do roka zemela hoem nad svou zklamanou láskou." Zas vyvstaly panu Dominikovi vlasy nad zpoceným elem. „Kdo ti pravil, že zemela tvoje matka hoem lásky sklamané?" tázal se dívky hlasem trhavým, hrobovým, jemuž sotva bylo rozumt. „Pepina mi to dnes veer svila, když mne tak hoce plakati vidla, že nme otec chce dát tomuto cizímu vojáku." „Ta stará nezbednice ti asi toho nalhala, aby z tebe lehkovrné všeteky, jež ani mrtvé ve hrobech odpoívat ne, ne, vaší
nenecháváš, hodn stíbrák vylákala." „Pepina nechtívá na dam žádných, také mi v niem nikdy neselže, spíše málo mluvívá než mnoho, spíše ubírá než pidává. A pro všetených mi spíláte, že jsem se jí na svou matku poptala? Což nemá dít práva a povinnosti, aby se zajímalo o osudy rodi? Vždy dosud Pepina podobné otázky moje odmítala a nezjevila mi dnes ostatn na moje doléhání jiného, nežli že to nebyl otec, jejž mla vlastn matka ráda, nýbrž nkdo jiný, ale nepovdla mi ani jeho jméno, ani zdali byl zdejší neb odjinud, zdali jej v mladosti znala nebo sešla-li se s ním neoekávan a kvapn, tak asi jako já s Jonášem; když jí prý rodie ohlásili, že jí mého otce za ženicha vyhlídli, aby ku svatb se pipravila, doufala pevm, že se ten, jemuž pála, zjevn k ní a ku své lásce znáti bude, že nestrpí, aby jiný nevstou ji zval a k sob odvedl. Ale on se jí od té chvíle neozval jediným již slovem, prý pedehe vdl, co s ní se dje a díti má tváe se, jako
mn
mj
a
13*
192
by
ani nebylo
jí
na svt. Snad byl takový, jak
jste
Jonáše míti chtl, snad byl tomu rád, že se vdává, nabaživ se jí."
chvílí
ped mu
se mi opovaž tato slova opakovat, a co se ti za stane!" zahml pan Dominik na ne žasnoucí, nechápající náhlé prudké rozilení strýce, jenž každého odsuzoval, o každém nejhoršího se domníval a najednou se ujímal tak vášniv cizího lovka.
„Ješt jednou
uvidíš,
n
„Vždy nechci nikomu sáhnout na est a svdomí," omlouvala se zaražen; „možno dost, že ml jiné dvody, poctivjší, pro od matky mé tak náhle se odvrátil, ale tvrdost srdce je
nesdlil.
pece
jen byla
pi
nm
penáramná,
konen nezvratn poznala, že mu že mu snad nikdy na ní nezáleželo,
Když
na ní nezáleží,
nestojí za jediný vzkaz,
pání a provdala
A Katynka
se se
—
že jí pranic že mu
rodi
za jediné slovo, vy^Dlnila v zemi."
ale do roka byla
dala
pi
tesklivé
této
upomínce do
pláe usedavého. Pan Dominik nechal ji dlouho plakat, než ze sebe nejvtším pemáháním vypra\'il, nejsa si pi tom ve tvái ani podoben: ,,A když mu tvoje matka tak pála, jak Pepina povídá, pro on jí tedy nestál za jediný vzkaz a slovo? Snad na to ekal; není každý tak smlý a drzý jako ten zlatý tvj voják. Snad si netroufal jí íci ,b u m o u', když byl tvj otec vtším pánem, vedle nhož mohla dlat paní, když nebyl mezi lidmi vhlasným a v obci slavným; snad se jen proto neobjevoval, nechtje jí s
:
štstí kazit a shledávaje, že jest vedle ženicha, kterého jí rodie dávají, málo krásným a vznešeným; snad prahl v slzách a zoufalosti jako ona po zpomenutí její, snad
193
iiiiiítal
i
oii
liuiili;Hi
a bolestí, iiazýwijc
kou, vražednicí svou
A panu
Dominikovi selhal
pranic drsného, tvrdého, ba jený plá, tlumené stkáni.
Katynka
cov
hovoil
vosti
v
nmž
se to v
nebylu
nm
již
jako uta-
nevdla dnes naprosto, co o podivínství strýped chvílí byv pln sršící zášti a jizlited tak mkce jako dít, sklánje pi tom
pomyslit
si
hlas,
chvlo
ziádkvuí, lliá-
ji
—
;
hlavu hluboce k pi-sm, v nichž to mocnji a mocnji pracovalo, jakoby se v nich byly chtly všecky vnitnosti na rub obrátit a petvoit. I vzniklo v ní domnní, zdali snad neznal muže matkou její tak vroucn milovaného v mládí svém, že tak vele o nj se zasazuje. .Možno dost, že je to takové, jak pravíte," pisvdila, aby jej námitkou znovu nepodráždila „vždy by byl Jonáš s to, aby totéž vyvedl a ke se již nehlásil ze skromnosti srdce. Proež jsem ted ješt v noci na vás pišla poprosit vás,, abyste k došel pro uvarování nešastných zmatk a nedorozumní, a ekl mu, že bych celé Vencovice spíše pozdvihla, než jeho se vzdala, a kdyby otec neslevil a s jiným do kostela na oddavky mne zavlekl, že uškrtím se u samého oltáe svatebním závojem." Pan Dominik se vzchopil a najednou stál ped pekvapenou neteí vzpímen, bled jako nebožtík, pohlížeje na ni, jak nikdy ješt na nikoho jej pohlížet nevidla. Ješt nm to burácelo v prsou, ješt mu to trhalo tváí, ale na ele mu spoíval mír, v oích jasnost. „To bys tedy ty udlala?" tázal se jí s týmž bol,
;
mn
nmu
mn
ným pízvukem, dotknul.
,,Pri)r
který se
neudlala
jí
byl
totéž
ped
chvílí
tak
podivn
Ivoj matka? .Nechtla
si
194
prý u milence zadat; a a n jiných k horšit;
pro
vli ty
pro
nmu?
ty se nebojíš zadat
si
u
nho
Nechtla prý rodinu syou
se nebojíš pohoršit otce
po-
svého a pohor-
šení dát celému svtu? Což nepoznáváš, že hájíš každým skutkem a -slovem svým 'toho, jejž zoveš zrádcem, vrahem matiným? Cítil, ó v, dívko, že ho nemiluje tou pravou láskou, jinak by se byla pustila do boje jako ty. Ale ne, nechci všecku vinu s nho snímat a na ni uvalovat; bylf on nejspíše takovým rozmazleným zbablcem, jak jsi vera pravila, jenž oekával, že se mu štstí samo do nárue uvrhnout musí, snad i v bylo více lu-dosti a svéhlavosti než pravé lásky, a proto byli oba tak nešaslnými. Avšak zanechme toho rozjímání až na podruhé a povz mi radji, zdali se pamatuješ, co jsem tomu hochovi sliboval, jenž najde v srdci dívím zrnko lásky upímné? Že mu dám do poslední špetky, co mám. Mám toho mnoho, víc než si kdo myslí, a to vše bude Jonášovo, shledám-li, že zasluhuje, co jsi za nj podniknout a vy!" trpt se chystala A pan Dominik odšoupnuv omámenou Katynku s cesty vyítil se ze dveí vže bez holi, bez epice, a když zpamatovavši se ponkud za ním do zahrady spchala, vidla jej zacházet u potoka do kovin; bžel sjcuten rovnou
nm
do
Zahrad. u Jonáše v zahrádce studni a vedle ní mladou lípu!" volala za ním, aby stavení hledat a po ptát se nemusit, naež se uvrhla pod vrbu, kde vera s Jonášem sedla, a líbala v závratu blouznivé radosti její svislé vtve, její pe; vdla, že jí ho sti'ýr ješt dnes sem pivede. cestou
,,Mají
nm
195
Pan Dominik se skuten dlouho nerozhlížcl po domku Jonášov, hned jej poznal podle studn v zahrádce, vedle níž se vypínal štíhlý vysoký strom. Vida pes plot, že se pod stromem cosi erná, nevešel do sednice, nýbrž rovnou cestou ke studni namíil. Byl tam skuten Jonáš, jenž poznávaje svdka své verejší úmluvy s purkmistrovic dcerou,
zprudka
mu
pišel vstíc.
,,Vím již všecko!" zvolal. ,,Mla vera ješt pípovd; otec je do ženicha zamilován jako ženich do ní; ale ona mu pipít nechtla, naež otec sklesnuv na zem tžce
ochuravl." Pan Dominik nechal Jonáše se svou starou pokitelností pi tom, že purkmistr síím z hnvu nad dcerou. „Když to již víš, nebudu ti ovšem tajit, že to u nás dopadá dosti povážliv," pokril ramonnma: nevím, kterak to vše skoní." Jonáš celý zbledl. „Mj bože!" zahoekoval. ,,Kéž bych molil vše to, co na ni se pivalilo, vzít na sebe; kéž bych mohl ped ní pokleknout a ji žádat, aby nadál vytrvala! Ale kdyby otec lásku naši zaplatil snad smrtí, co jí pak íci, za ji prosit a kterak jí domlouvat, aby splnila vznešený svj ,,
slib?"
A Jonáš vylálmuv ze záadí proutek vrbový tiskl k ústm. „Inu, abych ti celou pravdu povdl,' dveti není práv blaze," lhal pan Dominik jakoby to z knihy etl; „neslyší než samé výitky na svou tvrdoiilavost ženich,
jej
;
jejž
jí
otec dává, není také
práv
ošklivý, jak
pi tom samé zlato, a na koni Nevím vru, co by dlala a zdali by slyšel,
jsi
zajisté
sedí jako za stolem. se otci
tivk
bránila.
196
kdyby se ti nebyla tak tuze zarekla. Netrhej sebou, dosud stojí na tom, co s tebou si vyjednala, a nemusíš se práv bát, že ti pijde, jak povídala, do domu is prázdnýma rukama. Tázal jsem se schváln na to jmní matino jí musí otec vydat, pinesla mu nebožka plné ešeto dukát." Jonáš vyjel, jako kdyby jej byl bodl. Kdybyste nebyl Katyniným píbuzným," ekl, maje pi tom zuby hnvem seveny, „a tudíž pro mne mužem nad jiné vzácným, povdl bych vám do oí, že jste lovk zlého srdce, jsa s to, abyste v takové tžké chvíli, kdy ekám od vás útchu a radu, mluvil mi o dukátech její." „Dá ti je otec rád všecky, upustíš-li mu za to od ;
,,
dcery v dobrot." „Jste skuten takový, jak jsem ekl, že mne dým slovem svým víc muíte?" „Jak živ jsem takového nevdníka nepoznal !
kaž-
Uka-
mn
za na všecky strany samé jen výhody, a ty to spíláš. Nechceš dukáty ani bez Katynky ani s ní, nuže neber je, vždyf t k tomu nikdo nutit nemže, a ostatn t stále ujišuji, že si t vezme, teba se jí snad vera zuji
ti
ten zlatý voják pi slunci lépe zalíbil než ty, jejž ze špinky vytáhla pi msíku." Jonáš pustil proutek do písku, a kdyby se nebyl u studn zachytil, snad by byl leknutím a dojmutím na zemi sklesl. Dlouho to trvalo, než se zpamatoval, než moh! zase srozumiteln promluvit, a pan Dominik ho nechal se trápit, nepošeptal mu, že na nj Katynka u vrby eká, aby mu ekla, jak on jí jest stále nade vše milý a ten zlatý voják protivný. „Poznal jste na ní," tázal se pana Dominika konen tak voln a truchliv, jak mluvíváme v tžké smrtelné ne-
197
moci,
mn?
,,že
by onomu urozenému nápadníku více pála než
Myslíte, že se
jí
láska ke
vnm
nm
tak rychle a nena-
dále ze srdce vytratila, jak se vzala? ba že to snad ani láska nebyla, nýbrž taková jen závra, která mladou nezkušenou dívku mimovoln pekvapila, uchvátila?
Prosím vás, svte mi, co o tom víte, abych ji propustil, a ona do nieho z pílišné svdomitosti se íienutila. Mám mít robotu jednou do roka a vzpouzím se proti ní všemi silami, hotov jsem kr\i svou z ní se v^^koupit, tak mne mrzí a pokouje; a na tu, kterou miluji nade vše, bych ml uvalit robotu každodenní? Hrozno bývá tlu spoutanému, uvznnému, a,le nade vše hrozno, je-li duše a srdce v zajetí, a tam, kde noní lásky v manželství, úpí duše v doživotních okovech. Co jiného ostatn slibujeme láskou nežli štstí, samé isté svrchované štstí, a co bych lásky k ní mlo pro ni pojit nejejí snad píliš brzo; v hrdé penáhlenosti cít se hodným srdce šlechetné dívky, jak bych mohl váhat vrátit jí je, poznala-li, že jest jiný skvostu toho hodnjší?! Ó eknte jí, snažn vás za to prosím, nech vsi nemyslí, že bude proto ve hnvu proti ní Do nejdelší smrti zajisté jí dkovat a žehnat nepestanu za tu pesladkou hodinu, kdy plna útrpnosti ke se sklonila! Kdykoli mne potebovat bude, vždy najde ke služb hotova." A Jonáš zakryl si oi rukama, aby strýc dívky milené, s níž se v duchu louil, nevidl, kterak se mu hrnou do nich slzy. Ale pan Dominik, vren zlomyslným sv^m zpsobm, se nad ním ješt nesmiloval, ješt ho nechal se soužit, jen že si pejel také oi hl>etem ruky, než mu
já
jí
slíbil,
kdyby
z
mé
štstí? Pijal jsem srdce
mn
mn
m
poradil.
198
myslím, nejlépe, domluvíš-li se s ní o tom sám, ji ted v ržích, než k tob jsem se vydal. Obmešká se tam asi, dokud msíek nezajde a slavíci zpívat nepestanou." ,,B'ide,
a to Imed.
Zahledl jsem
Jonáš panu Dominiku
smutn pisvdil,
že bude nejpan Dominik potuteln pro sebe se usmívaje, jaké blažené tam na nj eká pekvapení a opojné uvítání, tak z nenadání k odchodu se obrátil, jak byl do zahrady vešel. Jonáš zamíil k vrb, avšak pan Dominik místo nazpt do své poustevny pímo lépe ihned s milenkou se domluvit, a
nmu
domu bratrovu. Vrazil k bez šetrnosti a rozvážení do ložnice, ani na pozdní hodinu, ani na jeho chorobu
k
nedbaje.
Na štstí pan purkmistr nespal nebyla to však porouchaná jeho noha a vící hlava, které spáti mu nedaly; radil se s pannou Majdalenou starostliv o vcech neoekávaných, nad míru mrzutých. Vrátil se totiž dráb z hostince, kam byl pana dstojníka dopravil, s novinou tajn mu pošeptanou služebníkem, jehož péi pána jeho odevzdal, že není pánova ani jediná zlatá nit na jeho kroji, vše že je židovo, a toužebn že eká, až ho njaký bohatý tchán z nemilosrdných jeho rukou vykoupí. ;
„Ten nás omámil !" naíkala panaa Majdalena. ,,Vru nevím, zdali se kdy odvážím na ulici každý kluk nás bude zlehovat, každá baba na nás ukazovat, že se ke Katynce hlásil ženich lakový!" ;
nemže," zamruel pan Doním ani pipit. Ale chcete-li,
,,Na holku nikdo nic íci
.vždy si nechtla aby byl všem zbyteným minik;
o
,
prostedku."
s
eem
jedním rázem konec,
víui
199
Bratr a sestra plni úžasu na pana Dominika pohlíželi, jednou na zachování rodinné cti a povsti záleží; aiikdy ješt k nim nebyl tak vážn a rozšafn pro-
že
mu pece
mluvil.
„Pijal jsem syna,"' oznamoval jim zkiútka, „jemuž mám, do poslední špetky dám. Nezakopal jsem si
vše, co
svj dvr, jak jste se domýšleli, dohi-e jsem si lidé platili. Mám tolik; na úroky, dobe mi za nahospodaeno, že si mohu ihned zase dvr nazpt koupit ])eníze za.
n
je uložil
dm s píslušným k nmu mn Katynku dát pro ddice mého,
a vedle toho zaplatit zde ten
hospodástvím. Chcete-li
i
také dobe, jenže pak neuvidíte ode Tsetropím si z vás blázny, nechlubím se
dobré, ncchcete-li,
mne
krejcaru.
ním,
co nemám." A pan Dominik odkvapil do své vže, odkud pinesl za malou chvíli v každé ruce pytel kožený plný tolar,
dvma
a zas odkvapiv vracel se s až jej pan purkmistr se sestrou se
tak neunavoval,
že
mu na
koženými pytlíky a
snažn slovo
prosit zaali,
ví
;
zas,
aby
nebylo pytle
v ložnici již kam postavit. „Dáte mi tedy Katynku pro toho, jejž za syna jsem pijal, a dále mi ji, teba to byl Jonáš ze Zahrad?" tázal se.
,,To se rozumí, že dáme, jak bychom vám ji nedali, když o ni íkáte," svdili mu oba celí zmámení tím velkým bohatstvím okolo nich, považujíce jeho zmínku o Jonášovi za obyejné jen škádlení, jehož v nejvážnjších dobách zanechat nemže. Ale dovdv se, že si pan Dominik Katynku pece jon pro Jonáše namluvil, jehož že ze špinky vysvobodil pi tom se i»oclilubil, dlal pan purkmistr tuze zle a pajina i
200
Majdalena také ale když si chtl pan Dominik svoje pytle zas do vže odnášeti, umlkli, zaali jej krotit a pestali ;
—
Jonáši se bránit. To byl povyk po Vencovicích, když se rozneslo, že pan Dominik nejen Jonáše ze špinky pustil, ale i za syna pijal, nevda již, kterak by píbuzné svoje hodn pozlobil
avšak pravé nastalo bouení, když bylo zjištno, že ekl pro Jonáše o Katynku, a že mu ji pan purkmistr dáti musí. Nabádali se lidé, co v tom všem asi vzí, a jak se to mohlo až se mnozí z toho i rozstonali. Taková skvlá slavná svatba, jako pan Dominik netei vystrojil, nebyla ješt ve Vencovicích vidna, on však pi ní nebyl, uzavel se v ten den opt do své vže. Tepi-va když se setmlo a purkmistrv zaplanul v zái sta a sta svtel, a pešastný ženich, jenž vypadal v kroji mstském jako kníže, s krásnou a blaženou svou nevstou zahájil ples, vylezl z ní a urvav v zahrad plnou náru rží rozbhl se nejistým krokem s nimi ke hbitovu. Teprva za svítání, když bylo v dom všude již ticho a stát,
dm
klidno, se vrátil.
Kdo by byl Jonášovi prorokoval, když s obcí Vencovickou se soudil a hlav její schváln do okna stíkl, aby se dostal do Prahy k soudu, že on sám jednou hlavou obce té se stane? Za císae Josefa II. byl Jonáš ze Zahrad ve Vencovicích purkjnistrem, a dosud tam na jeho panování pamatují, a pejí si, aby jim ze hrobu vstal a znova msto spravovati se jal; tenkráte prý byly ve Vencovicích ty pravé staré dobré asy.
'^<5^^^
OBSAH. .strana
Nkolik arch
z
rodinné kroniky
Ješt nkolik archu
z
rodinnó kroniky
Piirktnistovic Katynka
5 51
137
^
SPISY
^===:
GABRIELY PREISSOVÉ KORUTANSKE POVÍDKY 182 stran. Za Skvostn váz
MLÁDÍ A JINÉ NOVELLY. 305 stran. Za Skvostn váz
2
»
4*
K »
3-60 5*40
Sedm.ro povídek.
210 stran. Za Skvostn váz
OBRÁZKY BEZ RÁMU.
-
—
z:z:::zz::
-
POKOSENÉ PA V ÚINY.
320 stran. Za
K
Povídky.
K
260
»
4-40
z::z:zz
.
Váz
K
110
»
1-50
PRVNÍ OBRÁZKY ZE SLOVÁCKA. Povídky. Dva svazky o 649 Váz. 2 sv
str.
.
.
.
'.
zmítané HALUZE 388 stran. Za Váz. ...
>
2-80 3-60
Novelly a povídky.
K »
•
ES FIEL EIN STERN.
OTTY
KARLOVO NÁMSTÍ
.
—
2 2-60
Erzáklungtn.
Autor. Ubersetzung von Franz
NAKLADATELSTVÍ J.
K
Fará
V PRAZE 34.
K
2'
-^==
ESKÉMU TENÁSTVU DOPORUUJEME
-
-SPISY-
SOFIE PODLIPSKÉ. •yvnlá
sestra naší
KAROLINY SVTLÉ
zstavila ve svých spisech a zvlášt
v románových skladbách vzácný odkaz, jenž každé
jemn
cítící
vždy zdrojem nejušlechtilejšího osvžení a povzbuzení. Ve svých
mánech pronáší SOFIE ženské
otázce,
ímž
duši
bude
velkých
ro-
PODLIPSKA
vedle
vzácné myšlenky o ženském osudu a celé napínavého dje nabývají díla tato obzvláštního
významu pro každou tenáku
i
každého tenáe.
Z
ROMÁN
SOFIE PODLIPSKÉ vyšlo:
OSUD A NADÁNÍ.
Druhé vydání. 496 Za 5 K, skvostn vázané 7 K,
8°.
NALŽOVSKÝ. Za K
3'60,
Druhé vydání. 361 skvostn vázané K 5'ó0.
ROMÁNY
Sofie
v sešitech po
Podlipské
lze
stran
stran 8".
také odbirati
JO haléích.
SOFIE PODLIPSKÉ
ŽENSKÉ SPISY VYCHOVATELSKÉ:
PÍKLADY Z OBORU VYCHOVACÍHO. — 225 stran 8°. Snížená cena K 1-20, ZLOMKY ZKUŠENOSTÍ V SEBEVYCHOVÁNÍ. 172 stran S° Snížená cena K 1-20. PODOBIZNA SOFIE PODLIPSKÉ, na jemném
33X50 ctm
kídovaném papíe v rozmru za 1 K.
Veškerá tato díla jsou na sklad v každém knihkupectví, zejména v
Nakladatelstvu.
OTTYv
Filiálka ve
Praze, Karlovo
Vídni
I.,
Gluckgasse
3.
námstí
34.
PG 5038 M8 189Q SV.23
.Tohana (Rottova) Sebrané spisy Karoliny
^uí^aková,,
Svtlé
DO NOT REMOVE CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKET PLEASE
UNIVERSITY
OF TORONTO
LIBRARY
