Pitrchased for the. LIBRARY of the UNIVERSITY OF TORONTO. the. frovi KATHLEEN MADILL BEQUEST

(YllIKL PG

5038

irr^.

Pitrchased for the

LIBRARY of the

UNIVERSITY OF TORONTO frovi the

KATHLEEN MADILL BEQUEST

SEBRANÉ SPISY

Karoliny Svtlé X.

ZE STARÉ PRAHY ŠKAPULÍ. - DRAMA

ZBOENÉHO DOMU.

V PRAZE.

NÁKLiADEM igoi.

J.

OTTY.

ZE STARÉ PRAHY OD

Karoliny Svtlé

v PRAZE.

NÁKLxADEM 1900.

J.

O T TY.

\'ekf'r;í

|ir:iva

wliin/cii:i.

^JéTrary f(

MAR 2

8 1968

TISKIÍM »nNIE« V PRAZE.

Manželm Náprstkovym! s

našimi

ženskou otázkou souvisí,

útulek

Po více než tvrtstoletí národními zájmy a poil

Vii-í

Žel,

iiji

s

nalézá

vše,

co

stechou. že

nemohu svnu velou

piojeviti,

než posvcujíc

nai]

tím uznalost plat-

sl
ádky

tlictné Vaší pauiátce.

K. S

šle-

SKAPU LÍR,

Hraotn vyjel nádherný koár v Dlouhé tíd z domu velkoprmyslníka Hrazana. *) Mll promovaný koí tuhý kus práce, než svoje bujn se vzpínající spežení štastné Za to byl ale okídlei prjezdu zatoil do stedu ulice. ným jeho tryskem tém bleskovou rychlostí unesen do stín nároží a zákoutí tsných uliek na Staromstské námstí ústících, kdež hrkot povozu brzo pohlcen lomozem tam obyejným. V onch dnech, to jest na poátku záí 1813, byl však ruch ten ješt znan zvýšen jak pochody rozmanitých oddlení vojska, tak množstvím estafet v nejvtším spchu zde se kižujících. Pinášívaly stále nové zprávy z bojišt nejen úa'1m a vysokým hodnostám, nýbrž i osobnostem

soukromým, zejména kupcm, kteí, jak samo se rozumí, v zájmu svých obchod dychtili co nejdíve zvdti o každém obratu oné osudné války, jež zahalovala skoro celou evropDovolila jsem si firmu na poátku našeho století po mst známou takto pcktiti, neb uvádjíc ji pravým jménem, nebyla bych smla dotknouti se nkterých jejích pomr s touže [>ímostí, jak si toho prbh dje žádal. *)

velice

10

skou pevninu asami svého krvavého praporu tak zpupné vztyenélio Napoleonem I., jemuž byl konen i jeho tchán, císa rakouský František I. vypovdl válku. Dosud byl tento mocná zachoval písncu neutralitu, jsa jak Prusku tak Rusku stejn pátelsky naklonn, ale pece si pál, aby Napoleon jako manžel jeho dcery Marie Louisy na trnu žádal si na nm, aby mu byly francouzském se udržel. vráceny Krajina, Chorvátsko, Dalmácie, Gorice, Terst a Však Napoleon se zdráhal Istrie roku 1803 mu uzmuté.

Le

vydati jediné píd tchto zemí. Rovnž tak nepohnutým a neústupným zstával na kongresu, jenž byl tohoto roku svolán do Prahy, kdež od 18. ervence až do 10. srpna o podmínkách míru tak žádoucího pojednáváno. Dal se na mocná rakouský zastupovati knížetem Metternichem, pruský král Vilémem Humboldtem, potomním slavným filologem, ruský car baronem z Anstetten. Za Napoleona jednal hrab Narbonne a maršálek Caulaincourt. Když veškeré rokování se ukázalo marným, ímž Raiíousko donuceno k válce, s hrdostí mezi pražským obecen stvem k tomu se poukazovalo, že v generalit, jíž sveno vedení celé armády spojeného vojska tí íší, šlechta eská tak etn zastoupena a nejdležitjší hodnosti na ni vzneseny. Zejména s údivem poukazováno k pomrnému mládí šlechtic tch. Tak na píklad jmenován generalissimem armády kníže Karel Švarzenberg teprve 421etý, náelníkem generálního štábu 471etý Vácslav hrab Rodecký, podmaršálkem Ferdinand hrab z Bubna, ítající 45 rok. Ze tí hrabat Kinských bylo jednomu 47, druhému 45 a teOstatních starších generál ze tímu dokonce jen 37 let. slavných dávných rodin eských byla ješt celá ada. Hrab Jan z Klenového byl taktéž jmenován podmaršálkem.

nm

11

ješt jímal hrab Kolovrat Libšteiuský,

Zvláštní pozornost

velmistr strakonických Johanit, a Jan Kolovrat Krakovský.

Jak zahýbal koár ze dvora na ulici, pozdvihla se jednoho z oken pízemních opatrn zelená záclona pohled kolem jdoucím do útárny obchodu zamezující; vážná tvá u

stárnoucího

jakou

se

muže

v

nm

se zamihla,

ale

s

touž rychlostí,

byla objevila, zase zmizela.

Sklesnul Jan Sychravý, knih vedoucí v dom u Hrazan, jako žhavým prutem železa dotknutý zase zpt na svoje obv)klé sídlo u psacího stolu, kde záležitosti firmy jeho jiéi svené již déle než po ti desítiletí spravoval. Bylt stl ten, plný pihrádek a šuplátek, postaven mezi ob zamížovaná okna útárny, v jejímžto každém rohu se ernala veliká skrín na knihy obchodní, vedle nichž po obou stranách byly pokladny ohromné velikosti kovovými sponami ke zdi a podlaze upevnné, což dodávalo místnosti té rázu nejen zasmušilého, nýbrž žaláního.

tém

Jan Sychravý toho však nikdy nepocitoval, ba nebyl nikde tak šastným jako za svými mížemi mezi tmi ponurými skínmi, rakvím se podobajícími. Neml od dtinství až do dnešního dne jiné snahy, než aby se svému principálovi, jak se tehdáž pedstaveným obchod íkávalo, v nmž zbožoval svého dobrodince, v každém ohledu zachoval. Málo který minul den, kdy vcházeje do útárny by si nebyl i)ipomenul onoho smutného jitra lednového, kdež jako desítiletý hošík, tesa se na všech údech zimou a žalem svého otce, jenž býval u Hrazan skladníkem, 1)0 pohbu dopližil se k tomuto stolu, u nhož sedával tehdáž pán domu sám, osobn obchod svj. Byla mu zoufalá jeho matka uložila, aby se mu co nejponíženji za vše podr

íd

12

co

koval,

nebožtíku jejich

byl

v

živiteli

as

jeho nemoci

dobrého uinil.

nmu

Pan principál k

se obrátil,

pemiv

jej

písným,

Ale hoch ped ním svých pláem nesklopil, nýbrž s nelíenou velostí k

zkoumavým pobledom.

nmu

opuchlých oí zbožné je povznášel.

„Zstaneš

vyknul pán po krátkém rozmýšlení

tu,"

úsen.

neve svým smyslm. Ale byl dobe k své matce jen proto, aby jí zvstoval, žádnou starost míti nemusí, žeí u Hrazan

Sirotek se zachvl slyšel.

že o

Vrátil se

nj

pijat za

Od

již

un. té chvíle srostl

Vuoval

Jan Sychravý

každému tam

s

domem Hrazanovým

na

vznesenému úkolu takovou vzornou jiéí, takovou neúmornou pílí, svému pánovi projevoval takovou hlubokou úctu, ostatním lenm rodiny tak velikou oddanost, že se jeho jednání a konái,í lidé nokdy mnohdy až fanatismu podobalo. íkávali o nkdy s úsmškem, že kdyby toho nadešla pos údivem, teba, snad že by byl s to pánovu spokojenost životem zaNemýlili se píliš; kdo z nich by byl zasvcen platiti. býval do tajných djin jeho srdce, snad by byl shledal, že v jedno.

se

s

nm

okamžiku si ji vykoupil, aniž ml kdo o tom nej menšího tušení, cenou pro Ješt mnohem vtší. Jak by se tedy nebylo vrného služebníka, jenž se stal asem hlavním sloupem obchodu, žhavostí rozpálenélio železa dotklo, když stopuje tajn za svou záclonou odjíždv jistém

jící

koár,

shledal,

opt sama svého, je]í,

a

že

v

nm

sedí

mladá paní Hrazanová

chladnokrevného, málomluvnélio tcliána sedátko naproti uí, na nž se umístoval man/tl

že zase

vedle

prázdno?

13

nynjší pan principál k píkladu otce, di)radédcka co den v kteiémkoli j)oéasí na svou vinici do Koší, k níž lnuli Hra/anové jako nkterý rod rytíský k ddinému sídlu svému. Bylo to prý jedinou vášní jeho, jak jej staí d\rní pátelé jeho rádi škádlívali, ovšem nebyla-li na blízku jeho chof, objemná to dáma, rovnž tak ve svých náhledech setrvaná, v chování svém škrobená, ke všem krom vlastní osoby lhostejná jako její soudruh pro život ten, jemuž byla ruku svou podala z téže pohnutky, z jaké on si její žádal, to jest k vli velkému obapolnému jmní. Ona jediná z domácích nikdy ho na vinici neprovázela, jsouc nevelkou pítelknu pírody a tudíž podobných výlet. Libovala si jen ve mst, hlavn ve své Vjjí/dival

deka

a snad

i

kterouž ídila pispním hospodyn, jíž byl i)odízen celý pluk služek, s nepodajnou písností každou odchylku od stanovených a dlouholetým zvykem posvcených zákon neuprositeln odmítající. Uznávala pro své vzpružení po dopolední námaze odpoinek odpolední za nevyhnutelný, málo toho dbajíc, že léka neunavoval jí dokazovati, že vda u osob jejího ústrojí a zpsobu života

domácnosti,

rozhodn k

Chovala v sob tak skrovnou úctu jako lásky k pvabm pírody. I pova veškeré jeho výstrahy stálé procházky z ohled

jej odsuzuje.

výrokm vdy

žovala

pes

zdravotních za irou zahálivost, u paní a dívek rozhodn neslušnou, a nevycházela nikam jinam le do kostela, nebo

aby si odbyla povinnou jakousi gratulaci u píbuzných i svým postavením a bohatstvím slynoucích. známýcli v S jinými lidmi vbec nieho nemívala. Jak v ohledu tom smýšlí mladá choí jediného syna jejiho Kvidana. !ibuje-li si Selena v týchž zásadách a zvycích, v ženských kruzích staroraéštauakých s \íce mén

mst

14

písností tenkrát panujících, na to nikdy si nevzpomnla. Ostatn by nebyla ani dost málo o tom pochybovala, i kdyby se byla myšlenka ta v mozku jejím zakmitla. Jak by se byla mohla po boku jejím, pod stálým vlivem její osob-

pod stechou Hrazanovou vyvinouti jakási osoba výstední, pívrženkyn to vtší volnosti v myšlení a chování, než bývalo tam v obyeji! A pec hnutí takové poalo se poád uritji ozývati ve vzdlanjších vrstvách obecenstva pražského následkem onch velkých spoleenských pevrat, pedcházejících ve Francii nynjší válku, jejichžto otes byl tak mocný, že zasáhl celý myslící svt. Stará paní Hrazaovšem se nepoítala, ni manžel její, ni její syn. !!Ová k Bývalo u Hrazan vcí vyjednanou, že dti teba již nženilé a provdané, dokud žijí jejich rodie a domem vládnou, nejsou nikterak svéprávné a v té míe samostatné, že by jim nepíslušela slepá do jejich vle oddanost, najejicli mínní. prostá poslušnost Dosud se tam nebyl ješt nikdy ozval jakýsi proti ustanovení tomu odpor jako tu i tam v rodinách jiných, nosti,

nmu

vi

jej, i komu z nich se nelíbilo, k vli potomkm, aby jim bylo lze s nimi týmž zpsobem vládnouti. Nepstovali nynjší páni Hrazanové otec i syn jiných upomínek, než jak se byli jejich otcové vyšinuli z dlník na emeslníky, z tch na prmyslníky a velkoobchodníky, a nebylo se mezi nimi udrželo jiné tradice, než že se u nich druhdy u kotlá íkávalo, a že se znal jejich praddeek v díln perlíkem s takovou horlivostí ohánti, že ohlušoval svými ranami celé sousedstvo, což bylo vždy s hluným smíchem pipomenuto. Neoddávali se žádným jiným touhám do budoucnosti, než aby se jim podailo prhhpni n^-n skoupiti ješt více hutí a zíditi ješt více železáren, než

šetívali

15

dosud mli, vbec, aby se vše s podobuýrn štstím pod starým krovem rodinného jejich domu dlo nadále. ten, jsa ped asem sídlem šlechtiPozbyl však ckým, jejž byl schudlý majitel nucen za každou cenu prodati, již docela pvodní své tvánosti. Z pední jeho ásti

jich

dm

požadavkm obchodním uzpsobené

nud

zírala všednost

v celé

nezmnn

zbytek zadní ásti, nízké to stavení, za skladišt používané, poskytující i v podrobnostech svých pohled zajímavý a oku lahodící. Stálo uprosted bývalé zahrady, z níž zbylo jen nkolik proídlých ad starých jasan, v jejímžto nejzazším kout se ernala starožitná kašna, jež podávala dkaz, jak umní milovuým byl pedchdce nynjších domácích pán, pro nž byla nepovšimnutýni svdkem doby, kam pamf jejich v netené samolibosti nikdy zasáhnouti se nesnažila. Co jim své

;

záleželo na

ale

za

to

zstal

nkolika zvtralých kamenech a kdy

je dal

kdo

narovnati? II.

A

dnes nebyla ni pošta ni nkterá estafeta pinesla cosi zvlášt znepokojujícího, pece si optl knihvedoucí starostlivé hlavu o pravici, na niž si byl zasedaje ku práci dle tehdejšího šetrného obyeje každého písae navlékl pes rukáv kabátu až po loket pouzdro z voskového plátna. Tázal se sama sebe opt a opét, pro se Kvido vyjíždk na vinici ted tak vytrvale straní, jak horliv se jich byl druhdy úastnil? Byl to pouhý nahodilý jen rozmar bez hlubší pohnutky? poal se na vinici vedle otce nuditi, maje leho pedantických napomenutí v obcl.bdu až po klk, jak dával poád astéjí a uritéji

firm Hrazanov

i

16

nm

na jevo, ovsem jen za jeho zády? Neb vzmáhala se v lhostejnost k mladé jeho paní? Knihvednucí sebou trhl. Ne, ne, tato domnnka, tolikrát se mu vnucující, nemohla býti pravdou. Kdožkoli mladou Hrazanovou poznal, ihned ji vadil mezi první krásky Prahy, tehdáž v ohledu tom zvlášt proslulé. Podobalo se, že byla matka její pro ni zvolila v romantickém duchu své doby jméno Selena v tajemném pesvdení, že se v ni asi vtlí, jak také skuten se stalo, nejlíbeznjší paprsek msíce. Nebylo lze pomysliti si przranjší pleti, vzdušnjší postavy, milostnjšího pohledu. Vždyf uchvátila i Kvidona, toho zkušeného znatele díví krásy, takovou mocí, že si byl troufal ohlásiti rodim, s jinou nevstou že k oltái

a

vdl, že je tím velice popudí. nepistoupí, Byla se totiž nejmladší sestra pán principálova, Louisa, provdala do Krkonoš za ovdovlého továrníka, jehož jedi ným díttem byla Selena, kteráž v ní nalezla a také milovala matku druhou. Ped nedávném zemela Louisa, krátce Jmenoval švakra Seleniným porunikem, ni i manžel. neb byl se vždy zajímal jako zvnlý otec jeho o jeho podnik, který svého asu vlastn k domluv jejich zarazil Za tou píinou si byl i on pál, aby pijala Louisa, když i jemu ovdovl a o její ruku se ucházel, jeho nabídnuti, bylo dobe povdorao, že teba továrník byl výteným obchodníkem, pec má zárove povsí chladného nevlídníka Bylo tedy zcela pirozeno, že se Selena po jeho smrti sthovala do Prahy k rodin nevlastního ujce, kterouž však pestala v dom tšiti, když se jí poal syn klant. Mli pro nj vyhlédnuté nevsty jiné, bohatší, z rodin vynikajících, neb bylo se ukázalo, že není továrna nikterak mapo

a

17

jetkem Sclcniným, jak se dosud myslilo, nýbrž že bratr nebožtíkv meškaje kdesi v cizin, má na ní tak velikou hotovost, že pesahuje polovici ceny její. Zstalo Selenc sice ješt jmní znané, ale nikterak takové, na jaké moh! initi nároky jediný syn jednoho z nejvtších a nejbohatšícli pražských velkoobchodník Ale nadarmo mu to uvádli rodie na panit, tvrdil, že má dosti pro oba, obzvlášt když jej Sychravý, v ohledu podobném vždy tak skromný a zdrželivý, tenkráte s neobyejnou horlivostí v úmyslu tom podporoval a i rodim jeho pi každé píležitosti dokázati se snažil, že si nemohou do svého domu páti lepší, pimenjší nevsty. Nezbývalo rodim než synovi vyhovti, neb obávali se pi umínné povaze jedináka, jednak jimi utiskovaného, jednak zase rozmazleného, jakéhosi výstedního kousku, kdyby jeho nejvelejšímu pání, které dosud projevil, se nadále a do opravdy vzpouzeli. Kdožkoli jej spatil jako novomanžela po jejím boku, na to písahal, že láska jeho k ní potrvá takovým pesvdujícím zpsobem ji dával na jevo. I podobalo se Sychravému, nikdy ješt že nespoívalo štstí rodiny Hrazanovy na pevnjších základech Jak nebýti na to hrdým, ovšem jen v nejtajnjší hloubi srdce svého, že on vlastn byl hlavním strjcem základ tch ped dlouhými již lety Netajila se Selena, jak ráda je v Praze^ již ji nauila matka milovat, jak se chce v každém ohledu zavditi manželu, jenž jí etl každé pání s ela, nose ji na rukách. Nkdy ji sice zaráželo, že jeví svi°ij cit tak prudce a bezohledn, ale ihned se zase vzpamatovala, líbezn na se pousmála a pak písn se kárávala za svou nedotklivost. Ale najednou se zachvl v celém Rakousku veškerý veejný i rodinný život. Taktéž se stalo u lírazan. Válený

n

vn,

.

SVTLÁ

Škapalfr.

2

.

.

18

svých obtí. Bylt vydán záptí náhlé klesnutí hodnoty penz, které byly v obhu. Mnozí lidé se stali takka pes jedinou noc žebráky, mnozí pozbyli s jmním zárove i rozumu.

ruch po tolik patent,

jenž

let trvající žádal si

ml

v

Sychravý byl dávno takový obrat pedvídal snaže se, jak daleko mu bylo možno, aspo nejzhoubnjší následky od firmy odvrátiti. Také se mu to bylo podailo. Závod Hrazanv byl z tch, jež, ránu tu velice pociovaly, pec nejmén jí byly dotknuty. Obchod se bral obvyklými cestami dále, netrpl žádnou stávkou, jak jinde se dlo.

a

A

mla

tedy firma u pirovnání s jinými všecku píspokojena, že pro ni ve zmatcích tch vše podosti dobe dopadlo, pec tak se nestalo. Starý pán rozhovoil, to sice nahlédl a nejednou se o tom ale tím hlubší dojem událost ta byla uinila na Kvidona, toho lehkokrevného Kvidona, jenž si byl dosud obchodu jen tenkráte všímal, když nebylo vyhnutí, a to vždy jen

inu

býti

mrn

vdn

mladý jeho pán a budoucí ddic, nikdy pilnji a dkladnji.

jako

vždy a ve všem milákem Štstny, povždy zstane, zstati musí, nevlastn povinen za to mu ruiti. Vdomí, že osud s ním neuinil i tenkráte výjimky, že byl se sty a sty jiných lidí do téhož víru stržen, ho nejen hntlo, ale i tak tuze uráželo a pokoovalo, že z toho ochuravl.

Cít

ml

se

dosud

za to, že tak pemítaje o tom, kdo asi

tém

Po mnoho dní nejedl a nespal, uzavíraje se na celé hodiny, ba na celé noci do pokoje, který si dal ve starém uprosted zahrady stavení jako pisárnu svou soukromou na rychlo upraviti.

19

Tam dumával o své nehod, poítaje a opt poítaje, jak velká byla ztráta firmy, a neklamou-11 jej otec i knihvedoucí, tvrdí-li, že není jí obchod nikterak podlomen. Pi jeho nezkušenosti, ba nevdomosti a dosavadní povrchnosti bylo to však trudné poítání, jímž se ped ním pomry ješt více pomátly než objasnily, až konen nevdl, na skuten stojí Pišlo za píinou tou k výstupm velmi nemilým mezi ním a otcem, jenž nadarmo mu dokazoval, že vše asem se vyrovná; s touž nepívtivostí pijímal i domluvy matiny, konen i manželiny. Zapovídal si každou útchu, chtje prý poznati pravdu, a kdo si pál pivésti hlodaly, stával se jej na jiné myšlenky, než které na mu více a více nepíjemným, až v poal vidti ne-

em

nm nm

pítele. se

Takové spory asto se opakující mly za následek, že Kvido mnohý den ani v rodinném kruhu neobjevoval,

a veeíval sám. Selena se bála více a více k vzbudila jeho nevle. On jí obavy že

obdval

svém

jí

nmu té

vstoupiti,

by ne-

nevymlouval, po boku

nepohešoval.

Nejvíce ze všech zajisté se rmoutil Sychravý nad synem domácím. Pro jeho zkumný zrak již nebylo pochyby, že se

nynjším podivínstvím skrývá ješt jiného než žal nad ztrátou zlomku jmní svého, tušil, že se v asi probouzí onen démon, jenž více mén ovládal jeho pedky, pud každého z nich ovšem rychle a bezpen ku pedu, totiž ono cliladné sobectví, ped nímž mizí každý zájem cizí, ona žhavá žíze po majetku, kteráž nezná jiného cíle. Dosud se byl domníval, že mladého muže, jenž mu na oích vyrstal pln bujného veselí, temná ta nemoc mine, a on to byl, on, který Selené, kdykoli píležitost k tomu se naza jeho

nm

2*

•20

vychvaloval stkvlé jeho vlastnosti, kteréž ovšem vidl, až lekajíc se z poátku jeho živé všecky sám na pánovité letory, jí uvykla a v ní shledávala jen pekypující vyzpytojunáckou svévoli a sama všemožné ctnosti na vala, v emž ovšem jí nemálo napomáhal jeho pkný zeskytla,

nm

nm

vnjšek. Bylt Kvido Hrazau nepopirateln, jak tehdáž se íkávalo, dokonalý „galanthomme". Sychravému rodinná povaha Hrazanova dobe byla povdomá, pec netušil, jak velice se byla u Kvidona rozechvla, jak asto mu ted vstupuje na mysl, že si vzal vlastn ženu beze jmní, neb jaké to bylo jmní: polovic továrny v horách, na niž nesml ped tyiadvacátým rokem své choti sáhnouti? A kdyby ji i byl sml prodati; kdo kupoval ted, kdy byl každý podnik danmi petížen, továrnu, v níž mohl býti jen na polovic pánem? Castji a astji si pipomínal vli rodiv, k bohatým nevstám mu

A

ml

zámo/né píbuzenstvo ze Kdyby byl poukazujících. strany ženiny, o mnoho-li snadnji a bezstarostnji byl by neštstí svoje snášel Nebyl vždy s to, aby holvost, již pi !

myšlence

té pociíoval,

v

sob

potlail a nedal

Solen

nm

výraznji na jeve, že mu u ní cosi vadl. Pozorovala již mladá paní, tázal se Sychravý sama sebe znova, že líe jí Kvidona jako vzor, byl nadsazoval? piítala jeho nynjší chování, zmnu v jeho povaze k povelu starého pána? skutené nemoci, jak inil celý Dosud nepozoroval Sychravý v tch nkolika tvrthodinách, které proti ní v poledne a veer u rodinného stolu trávíval, žádné znanjší pi ní zmny. Byla ke všem a také k manželu stejn i)ívtiva a ochotna; ale pec se mu zdálo, že je její postava ješt útlejší, její pohled ješt snivjší, její tvá ješt przranjší, než když prá'i domu toho pesice,

i

ale tím

dm

21

tišší

Snad

nemlo

hlubšího významu. Bývala vždy mladé paniky jejího vku. Nenák tm, kteí, jak se íká, nosí svoje srdce každému

kroila.

to

a zamyšlenjší než

ležela

na dlani vstíc. Ale nebyl klid ten jen strojený, nevelela pýcha, cit uražený v sob jen potlaiti a ped jinými,

jí

hlavn však ped manželem skrýti?

III.

Sychravý

se znova zadumal. Nebyl dnes s to, aby do práce se pustil. Stále v mysli vzrušené sledoval koár dojíždjící na vinici. Byl by se chtl o ví co zasaditi, že tchán po celý as jízdy nepromluví jediného Považovali u Hrazan podobné zaryté slova k Selené. mlení za zvláštní vznešenost. Neuleví se nebohé díve, až se jí podaí mu upláchnouti mezi ty smaragdové clony révové, kdež se za dnešního slunného odpoledne zajisté tpytily hrozny jako chomáe ametyst, topas a granát. Zdálo se mu, že spanilý ten obraz ped sebou vidí. Trávívala rodina druhdy vždy celou nedli v Košíích, a na nho bývala vznesena úloha pomáhati slenám domácím pi obsluze u stolu, což se tehdáž ješt tak snadno služebným osobám neponechávalo jako ted. Bývalaí pro dcery jakýmsi estným obadem, v nmž všemožné vyznamenati se snažily, taktéž pro jejich píruího.

obvyklé

bh

Sleny Hrazanovy si Sychravého vždy velmi jako pomocníka chválívaly. Tak vkusn upraviti tabuli ped domem ve stínu stovkých oech nebyl dosud nikdo z pedchdc jeho dokázal. Jaké pestré kytice, jehlancm se podobající, dovedl k úkolu tomu naezati a mezi košíky s ovocem,

22 které vždy

sám naesal, rozestaviti, jak mezi nimi k plats vábným j)eivem sli narai vlastnorun

nosti pivésti mísy

slavnostn vždy bouchaly zátky, když on nlio oceovaly zrunost, již vyvinoval, krájel li bažanta, krtu neb jinou drbež. Postavil-li je pak na tabuli, tož každý host myslil, že jsou celé, nožem ješt netknuté, tak opatrn uml jimi vyrobeným, jak

je z vinných láhví dobýval! Nejvíce však u

vládnouti.

Za

odmnu

dovednosti

té

mu obyejn

bývalo

dovo-

sleny po svain na jejich procházkách provázeti a na cest zpátení do Prahy, byla-li pšky podniknuta, sloužiti jim za ochrance. Nová, to píina k blaživé hrdosti. si to dosti asto jako strannictví vyítával, pec si nemohl pomoci, že býval nejradji slen Louise k rukám. Byla nejen aspo v oích jeho nejslinjší z dcerek doma cích, ale vedle toho beze stopy Hrazanovské vypínavosti. leno

A

Netajila se tím

ped

ním,

že jak on

jí

nejradji ze

všecli

ona zas že každou službu nejradji od nho pijímá, nevyjímaje ani nejbohatší synky kupecké, kteí pijíždívali na vinici za bratrem jejím, nynjším to principálem tehdáž, již oženilým^ aby si tam zahráli v kuželky i stelbou do tere se pobavili. Jen jemu svovala vždy svj šál a sluneník, jen jemu kvtiny, kterých si nasbírala, aby si jimi slouží,

doma

ozdobila

svj

šicí

stolek.

Býval

v pocitu

patrnosti pedností tou více zahanben než

jí

své ne-

povznesen.

Ale najednou poaly v pisárnách mezi soudruhy koloslechy, kteréž v jeho prsou zarážely dech života. Tvrdilo se, že ten stárnoucí nepohledný továrník z Krkonoš, jenž- pijede-li do Prahy s panem principálem vždy tak dlouho a naléhav rokuje, od nhož bývá tak rád vídán za píinou svých schopností obchodnických, jemuž poskyvati

23 tuje

pi

jako by

jeho

podnicích

tak

upímné

byl vlastní jeho syn, že

to

a promyšlené

nepíjemný

ovdovv nedávno má namíeno na Louis jenž starších dcer dlouho se neptal,

jehož jim stanovil, ostatních,

rady,

lovk

ten

a že starý pán,

líbí-li se

jim nápadník,

mén

chce-li se jí

ješt se bude tázati Louisy než do hor za vdovcem, jenž byl jeho

oblíbencem.

Což bylo skuten možno, aby Louisa kdy pestala ve svých bílých šatech, se slunným svým úsmvem poletovati na vinici, jejímžto strážným andlem vždy se mu býti podobala, že by ji chtl otec donutiti k svazku s mužem, k nmuž ji srdce její nevábilo, ba jenž jí byl protiven, prohodila? jak jednou ped ním

dvrn

Sychravý si zakryl oi, jako by byl mohl tím v sob zastíniti obraz urputn se mu vnucující. Ale nedal se mu zapuditi, bylo mu nejkrutjší okamžik života jeho ješt jednou protrpti. Kdysi za pekrásnélio nedlního veera s kytkou Louisinou v ruce a její blankytný šál na ramen sledoval spolenost, kteráž majíc ji v ele, se chtla s vrcholku vinice v západu slunce pokochati, tu byl najednou zastaven principálem, jenž veda se pátelsky s továrníkem, dnes zcela mimoádn taktéž za ostatními se ubíral.

—

„Tyto trety odevzdejte zde panu továrníkovi," pravil tak tvrd, jak ješt nikdy ho nebyl oslovil, „neteba, abyste se i nkdy jindy s nimi nosil." \í

nmu

Všechen

zdrcen,

jako by se byl jakési svatokrádeže

dopustil, uinil Sychravý,

jak

mu

bylo veleno, a bez díkfi

jako od njakého lokaje pijal továrník od na které mu odato veškeré právo.

nho

„ony trety",

24

Ale majitelce,

když aby

se jí

chtl továrník nejspíše

ohlásil,

piblížiti

s

nimi jejich

jen jemu že otec dovo-

aby se jimi honosil, nebylo jí mezi spoleností. I otec prý byla ješt ped po ní poptával a ohlížel, málo okamžiky mezi ostatními, a nikomu nebylo lze povdti, pro a kam se od nich tak náhle uchýlila. Vyslovena tu a tam domnnka, že ji snad žíhalo slunce píliš do oí, že se vrátila dom, aby jeho bleskm se vyhnula. Bylyt pítelkyním jejím, jak otci ohlásily, prý již po delší dobu její zardlé oi nápadný. V sochu promnn zíral Sychravý za spoleností, ale sotva se zatoila výše, odkud nebylo již zvdavým hledm lze k nmu dostehnouti, již se rozklenula vedle nho moliutná houšf malinová, zralým ovocem posetá, a ubledlá Louisa se v rámci jejím objevila nic nedbajíc, že trnité vtve uchají její vlasy, trhají na ní odv, rozdírají její luje,

se

marn

útlé,

a

chvjící se ruce.

Vidla, co se dje, uhodla vše a sem se ukryla. Snažila se na nj se pousmáti, ale každý tah její tváe se tomu vzpouzel, pi tom jí padaly s oí slzy jako bohatý hrách. „Kde jest moje kytice a mj šál, rytíi vy zrádný?" nutila se do žertu. „Jak jste mohl jinému odevzdati, co bylo jen vám, slyšíte, jen vám sveno?" Dloulio, nekonen dlouho nebyl Sychravý s to slen odpovdti. Podobalo se, jako by byl rozkaz principálv srdce v umrtvil. Nebylo slyšeti, než jeho keovit urychlený dech. Konen se mu vydralo z prsou sotva srozumiteln: „Odpusfte, ale ml jsem za povinnost tak uiniti, když prý hodlá pan otec rukám, jimž pedmty vám náležející mi odevzdati ká^al, více a dražšHio sviti než

nm

.

.

.

25 a každý rozkaz jeho jest a

zstane pro mne svatým

zá-

konem." Ozval se ston, jako

liledá-li

úkrytu, aby tam dokonala

.

.

v

la

houštin

postelená

.

opt tolik sil a odvahy, že mu bylo lze Louisy již mu na blízku nebylo, ale trávník vedle kee malinového byl jeho ovocem skropen jako rudými slzami. 1 zdálo se jeho trýznné duši, že ty purpurové perly, které s vtvi spršely, když se na svém útku jimi Když

nalezl

rozhlédnouti

prodírala, ze

srdce

se,

jsou skuten krpje kanuly, a rudá stopa

které

krve,

uikdy

ta

jí

ped

pi tom ním

ne-

zmizela.

Nespchal za Louisou. Vždy se chtl dobrodinci svému odmniti, že se nad jeho sirobou slitoval a mu dopá', aby pod jeho stechou se stal mužem i)octivým a užiteným. Ted nastal k tomu vhodný okamžik jak by byl mohl .

.

.

mu teba initi? Zstal Sychravý sám sob vrným. Zdaž

se rozmýšleti,

co

musilo

vlastní

nejen

by ho nebylo

svdomí, nýbrž i Louisa odsouditi, otcov vli? Což mohla býti šastnou,

kdyby se byl protivil kdyby jí byl odepel pro všechen život svého požehnání? Po celou dobu uplynuvší mezi oním veerem na vinici a nynjškem, byl se Sychravý posiloval tmito dvody, tše se. že nejen dokázal sám povinnosti své dostáti, nýbrž i Louise se zachovati. Dal se principálem poslati kamsi na venek za záležitostmi obchodními, když svatba její se všemožnou okázalostí v Týn se slavila, a petrval tam i odjezd novomanžel. Navštívila-li Lonisa Prahu, vždy hledl jí se vyhnouti, což ona inívala s touž opatrností. nikdy

A

nikoho po ní se netázal, pec tomu nkdy neušel zaslechnouti, jak bídn vypadá, jak se manžel její stává poád

26

podivnjším, jak lásku její vele

jí

žije

jedin

své nevlastní dcerušce, kteráž

splácí.

ped

sebou vidl v spanilou patrná Louisina pée, v jejíchž slovech tak asto sledoval ozvnu jejích myšlenek, tu jež ji pronášeti slýchal, ted teprve ozývaly se v a tam pochybnosti trudné, a on se tázal, zdali se na Louise neprohešil nut ji tenkráte, aby mu pomáhala spláceti dluh vdnosti, a ted se piiuje, aby se stala milovaná odchovankyn chotí Kvidonovou, o nmž si ovšem byl dosud namlouval, žet mladým mužem nade všecky ostatní vynikajícím a jenž snad se chystal pipraviti jí tentýž los,

Ted

ženu

teprve,

co

na

rozkvetlé,

dít

níž

to

byla

tak

nm

jako otec její zvnlé choti své. Kvidovi se neAle ne, ne, nebylo ješt prohráno mohlo dosud jiného vyítati, než že se svému dojetí nad utrpnými ztrátami píliš oddával. Ochuravl ze svých vrtoch, to byl celý jeho hích. Ml-li se vzpružií, k pravé, l)lodné innosti se vzchopit, bylo nutno dokázati mu nejen slovy, že se dá v obchod vše zase napraviti, nýbrž do!

svditi mu

to

i

skutky.

Sychravý vztyil hlavu, a jeho oi se zaleskly vzácným Nemohl déle na to patiti, co se dlo, u nho ohnm. rausil zakroiti rázn a urit. Musil principál pijati návrh, již nkolikrát uinil, jsa ale jejž mu byl za jiných pokaždé jím odmrštn. Tehdáž mu ovšem na tom nesešlo, nechtl jiného dokázati než svou horlivost pro zájmy obchodu, ted však se tak státi nesmlo, neb bželo o cosi dleži-

pomr

tjšího.

Pál si Sychravý, aby se firma Ilrazanova u eráru ucházela o dodáváni jistých druh zboží, v jehož výrob veledíhiy její železáské pedevším vynikaly. Ale pi dosa-

27

vadním stkvlém odbytu mezi soukromníky neml principál nikdy k tomu chuti, vjmlouvaje se vždy, že v závodech všude práce beztoho již nazbyt a firm jeho že vtšího obratu

zboží

pro

tu

nikoli

chvíli

nutn

potebí.

Hlavní

l)íina odporu toho spoívala však v staré mesiánské jeho hrdosti. Bylo by jej ponižovalo, ucházeti se na vyšších místech o protekci pi podobných píležitostech nevyhnutelnou, ješt více však nutnost podrobiti svoje zboží dobro-

nm

kterých komisí a pokorn pijati jejich o Ale pi nynjším stavu vci nemohlo býti o podobných malicherných námitkách již ei. Musil principál dát dovolení, aby Sychravý si vzal vc tu na starost, a mu poskytnouti volnost a prostedky, aby ji mohl zdárn provésti. Až pozná Kvido nejen možnost, nýbrž jistotu brzkého, zvýšeného výdlku, jak by se pak ze svých vidin nevymanil? A pesvdí- li se o stálosti zisku toho, jak by nenabyl dívjší nálady a s ní všecky píjemné vlastnosti, jimiž se choti své jindy zamlouval? Jak pedevším by se pak s bývalou nžností k ní nevrátil, nahrazuje jí desateronásobn, eho te po tolik již nedl postrádala? Sychravý si z hluboká vzdychl a s lehím srdcem, se svžejší myslí než po drahný již as, zahloubal se do svých út.

tch

zdání

úsudky.

IV.

Sotva se zastavil

koár

kami starého knihvedoucibo rozprostírající se od silni

až na

heben vysoiny,

se svou ženou,

-e

v

vele provázený myšlenkošíské vinice, znaných rozmrech po stráni tak

ped míží

údolí vládnoucí, již tu byl zahradník

aby panstvu

pí

slézání pomáhali.

28 Starý pán neohlížeje se po své snaše, ubíral se obadné, jak bylo zvykem jeho, krok za krokem k domu, ped jehož vchodem na velikém tpytným pískem posypaném prostranství, nádhernou skupinou prastarých oech stí nném, byla již zahradníková, nkdejší to panská staré pauí Ilrazanové, pipravila stl ku svain. Modralo se na stíbrolesklém damašku, jímž byl pokryt, kávové náiní z pravého míšeského purculáim velice v kruhu zámožného obanstva oblíbené od té doby, co byl dvr ríi kousky obtoval znanou ást stíbrného stolního náiní váleným potebám, sám pevahou podobného pi tabulích svých používaje. Stál kávový stl dosud na témžo místo jako v oné dob, kdy se byli Louisa Sychravý, sledujíce se pohledy plnými plaché lásky za letních nedlí tak rádi a obratn pi posluze host kolem nho shromáždných otáeli. i

Taktéž

bez jediného

slova

pijímal tchán

po

každé

velým erným mokem, který mu nev ta rovnž vždy mlky, jen s lehkým dvorným sklonem hlavy pokoflík s

dávala.

Sychravý se nebyl

Neml

starý pán

ni ukzí málo dychtiv zvdti, co se za tím úblovým jejím elem dje. Nevidl tedy, jak dumu sleduje zlaté runy, které na ubruse kreslily paprsky slunení mezi hustými korunami strom probleskující, ni že ji musila zahradníková poicjždé posukem upozorniti, ml-li milostpán dopito, a konen význaniným po-

jízdou ni ted co íci,

mýlil.

nejsa

nikdy

jí

ani

do^t

kašláváním, že jest již dnes se svou obyejnou porcí hotov, jinak l)y snad ó hrzo hrzouci mu hýla nalila ješt jednou. teprve oživla a rozpait se rozhlížejíc poIsynula zahradníkovi opodál stojícímu, aliy ptistounil blíže.

—

Te

!

29

Vyliovl

na stl, jejž žena ohromnou, stkvostn vykládanou šachovnici, naež na chladný pokyn i ze strany jiána s neohrabanou ostýchavostí proti nmu se umístil, aby se s ním pustil v každodenní jejich boj, již po celou jejíiTiu

jeho

co

nejrychleji

adu

let

trvající.

pozvání,

postaviv

uklízeti se

jala,

Bylo to pana principála stálo nemalou práci, než zasvtil zahradníka v nejpístupnjší tajnosti této hry, ale bylo mu potebí partnera povždy mu k službám hotového a zárove svého estného úkolu náležit si vdomého a zan vdného, pedevším však jeho pi he zvláštnosti vždy zstával zahradník pes jeho pilný uctiv šetícího. návod napoád v poátcích vzeti, pec nepozbýval s ním trplivosti, emuž jeho známí nejednou se obdivovali. Avšak naskytovali se mezi nimi takoví všetekové, kteí ovšem

A

i

jen stranou a na

dostatené jest

hlavní

zapenou

nadání

tvrditi

zahradníkovo

píinou pízn,

jíž

si

troufali,

pro

že

práv

ne-

tuto královskou hru

bývá poctn, že nestojí mu na základ jeho

jeho pán o nic tak málo, jako aby se pouení vyvinul z nho sourodý sok.

Selena pozorujíc, že se tchán její více a více do oba jí vedle sebe zajisté ted ješt mén l)Ostrádá než ped tím, voln ze svého sedadla se zvedala. Ohlížela se pi tom, jako by te teprve nabývala o tom jasného vdomí, kde zeje, a mdlý její pohled nabyl náhle lesku. Nejspíše to sama mimodk pocítila a si pipomnla, co by tomu ekl tchán, kdyby náhodou se ohlédl, zajisté že by v tom spatil neslušnost, neb bojácn ihned zase oi sklopila. Váhav na to obešla nkolikrát prostranství pod oechy a týmž lhostejným zpsobem, jako by jí bylo jedno, líbené hry zabírá

kam

ji

náhoda na procházku zavede, zatoila

se

na jednu

80 z

cest

peliv upravených mezi vinnými

špalíry,

na které

jese hojnji než jindy zavsila poklady svých kam v útvaru hrozn, v nichž se tpytila stkvostná byla

lepoštáva

zrovna jak si to byl Sychravý ve své zatemnlé pisárn pedstavoval. Ale jakmile postoupila tak daleko, že mohla pedpokládati, te že je zakryta u stolu meškajícím, již bylo u ní po netenosti, po roztržitosti, a tak radostn, jak rozproživotní

v odstínech

nejvábivjších,

stírá ptáe, jemuž se podailo své zlaté kleci uniknouti, perut svou, tak rozepjala svou náru vzduchu, slunci, volnosti vstíc. letmo spla ted vped ku hebenu vinice, kdež se vypínal veliký gloriet celému okolí vévodící na pahrbku umle nasypaném, kolem nhož se vinula jako blavá stuha mezi temným drnem, jímž byl obložen, hado-

Tém

takové pahorky, jimž pro podobu vršky lilemýždí se íkávalo, tehdáž velice oblíbeny, pedevším v zahradách výše položených pro vyhlídku po okolí, jíž bylo s nich lze voln a bez ná-

vitá s

stezka.

Bývaly

domkem hlemýždím

mahy se tšiti. Nkolika pružnými kroky byla Selena houpla se pes jeho práh a pitáhnuvši

u glorietu,

pe-

odpoívadlo mezi dvée, kdež jsouc ped úpalem slunce chránna, mla na všecky strany volný pohled, volala hlasem, touhou, lítostí a zárove rozkoší se chvjícím: „Konen! konen!"

ním zárove

malé

prsa mocn oddyjasný kolem sebe vzduch barvostkvoucí obraz toho nevyrovnaného

Peloživši zbožné ruce chující ssála do sebe ten

a s

si

kižem pes

mkký

pražského okolí, tenkráte ješt nepetínaného nudnými arami železnic, nezastaveného nevkusnými budovami továrními a nebohými domky dlnickými. Vlnily se ped ní v modravém vroubeni vzdálených hvozd, plných upomínek na staro-

31

eské

hrdinství a dávné legendy o prvním rozbesku národní osvty, veselé sady, role požehnaná, stinné hájky kolkolem po všech svazích až dol k Vltav, kteráž v zlat sklánjícího se slunce žhavou náruí objímala základy té svat Prahy, kdež bylo nadjn rozkvetlo a pedasn uvadlo Hle! staré zadumcivé toho svdky, tu tolik žárné slávy. \'yšehrad, tam Hradany a zde na té výšin, obestené mlžinami nejtajemnjších bájí, poslední stopy Dvína. Kam díve pohlednouti? emu díve žehnati? Dlouho tak sedla mladá žena v nmém zanícení, ale najednou znova náru rozpjala. Zasýlala nadšený pozdrav tenkráte jen do nejbližšího svého okolí, k jednomu z protjších pahork, kde se míhalo mezi zelení útulné stavení na vky památné, neb hostívalo vyslance nebes samých. Byla to Bertramka, jíž Selena s tak vášnivým nadšením kynula, kdež se stal kusem života jeden z nejmohutnjších záchvv lidského genia, kdež stvoil Mozart „Don Juana". Dnes, jako již tolik a tolikrát, co sem zavítala, dko-

tam naproti tm vážným stínm starých strom, tm kolem nich kovinám, tm záhonm mezi nimi oplývajícím leskem kvtinovým, že se v ovzduší jejich zrodilo tolik krásy, že mohl neocenitelnými stkvosty jejími

vala

šelestícím

podlen

býti ten celý širošírý svt. Ach nikoli jen ten nynýbrž každé to lidské pokolení, které ješt na k vdomí se probudí a k blahému dospje poznání, že jedin z krásy vytryskujc zdroj pravého života, jen ona že jest jeho povolanou tvrkyní, jeho oprávnnou strážkyní,

nm

njší,

v ní

jedin

že kotví a

zárove

vrcholí,

každý jiný u

nho

základ že jest lichý a pomíjející.

Jak ale dkovala pedevším vždy jemu. tomu velikánu, jemuž se podailo dozkouraati se cesty k ráji lidstva a zla-

32

tým klíem

svélio

umní mu

dokázati,

že

není

ped

jeho brána nikterak neuprositeln uzavena, jak tak

smrtelník

otevel

trudn

každý,

v

se

domnívá,

nmž

nýbrž že možno,

není jen

ním

mnohý

aby

si

ji

licomrná hravost, nýbrž

srdce isté, po svtle a lásce skuten prahnoucí. V nálad té vzrušené zabloudil na rty Seleniny

tém

nevdomky jeden z nesmrtelných nápv mistra jí zbožovaného. Na poátku bzuela píse svou tak zticha, jako ta velka opodál, která v tráv obletovala modré kvty nkochvastavc, nemohouc se rozhodnouti, kterému z nich piblížiti svým toužným políbením a za odmnu si od nho odnésti, co v nitru svém choval nejlika se

má nejdíve

sladšího.

Ale znenáhla nabýval

zvuel

mlé

své

v plné

výšky

síle

její

v tichu

pvabného

toho

hlas živosti, výrazu,

podzimního odpoledne ú-traní,

snivou

až zaz

osa-

dálku tkliv

rozeclivívající.

Pcškoda,

že se

jí

nedostávalo posluchae

Honosila

hlasem nejen nevšedn lahodným, ale i vzácn vyškoleným. Byla zdárnou žakou své macechy, která chtíc zapomenouti, že byla obtována otcem i milencem, a se povznésti nad tak mnohou svízel domácí, pudem šíastným so uchoi)ila nejjistjšího a zárove nejdstojnjšího k tomu l)rostodku, totiž každé i)ríležitosti, aby svoje kusé vzdlání doplnila. V ohledu tom jí píU osud. Ve farnosti, k níž náležela manželova továrna, psobil knz velice osvícený. horliv každý pokrok novovké vdy sledující. Stal se ji se

vdcem. rádcem Ve starém víísnickém uiteli seznala zase hudebníka, jenž byl, jak za jeho doby tak mnohý z jeho souilriili, skuteným umlcem. Jeho dmyslným návodem a na zái

33 klade vlastního nadání, které i kdyby byli rodie v ní seznali, nikdy by jí nebyli dovolili výše je vypstovati než

k prostrednosti, sloužící pouze úkolm zábavii}''m, stala se Louisa velmi dobrou pianistkou. Ale Selena vyspla vedle ní pes svou mladost brzo na mistryni. Zpívala doma v kostele pi mši a veškeí pátelé a milovníci vážné hudby z celclio okolí se tam za píinou vzácného toho požitku sjíždívíili.

Ale dobe,

že

nemla

dnes žádného posluchae,

byla

Najednou se zarazila, pervala svou píse, jen ješt nkolik zvul< záchvvu pukající by

jej

zajisté velice zarmoutila.

struny se podobajících vydralo se

jí

a sahajíc

prsou,

z

si

jako by tam byla pocítila bolesí proniStál tam v kout spinet, kavou, obrátila se do glorietu. sem z pražského bytu rovnž jako odpoívadlo vypovzený. S hlasitým pláem ped ním na kolena se uvrhla a dlouho, dlouho opírala o jeho klávesy elo, za nímž patrné nejtrudnjší myšlenky mezi sebou zápasily. Jak nemla plakali! Vždyí jen zde v tom osidém zátiší, kamž krom ní nikdo z domácích nikdy nezavítal, smla si zazpívati, zahráti, dole v mst, v bytu rodinném, pod stechou manželovou ji to bylo zakázáno nebyl to zákaz, když tvrdíval Kvido poád nevrleji a nevrleji, že hra na piano není u nho jiného než bezúelný, neskromný jakýsi šramot, nepojí-li se k tanci, a zpv vyzývavé obtžování lidí? Opakoval to tak dlouho, že jí konen nezbývalo, než stesk tch si povšimnouti a trýzn nadzmínné jej sprostiti, obzvlášt, když ni tchán, náhledm ni tchyn jediným slvkem nieho proti jeho nenamítali, ba dle jistých jejich pi tom pohled a úsmv

zpiudka k

srdci,

.

.

.

i

dosti

jasn

K. SVÉTI.Á

souditi se dulo, ikipuli

že se se

synem úpln shodují.

34

A Selena si utírala oi. Hledla se upokojiti. Vždyt tšivala hudba nejen te, co ona dlela v dom, nýbrž vždy jindy skrovné tam i^ízni, nebyla tedy v chování tom zvláštní proti ní nevlídnost. Stkvostné piano zlatem a perletí vykládané jen proto zakoupeno, ponvadž, jak tchyn asto opakovala, se ted obecn uznávalo za nutnou ozdobu každého bytu zámožnjší rodiny a nejvhodnjším v protjškem knihovny, rovnž tak bohat zhotovené, v jejichžto pihrádkách aby se stkvla v nejdražší vazb díla spisovatel tehdáž nejoblíbenjších, móda s touž uritostí velela. Nebohá knihovna! Pohlížívalo se na ni a na piano tak jako u Hrazan ješt na mnohých jiných místech v té královské Praze, se

nm

kdež se týmž

davem

jmním

honosili, touž hrdostí

nad tím všedním

vypínali.

Pi

vzpomínce na kniiiovnu Selena však znova zaštkala Podobalo se jí, žeí ležela elem na spinetu. kalich odíkání jc-št není dopit, že nejtrpí nápoj se pro ni teprv v mýlila se, byla to jen popipravuje. dráždná v ní mysl, která ji takto znepokojovala? Prošla v duchu výstup verejšího veera. Když se byli všichni po veei vzdálili, a jen ona samojediná u lampy s knihou v ruce se obmeškávala, domnívajíc se, že manžel dávno již odpoívá v nynjší své poustevn, najednou se ped ní objevil. A pro? Pro nic jiného, než aby jí co sejdraznjí opakoval, že mu jest pohled na ženštinu s knihou v ruce zrovna tak nepíjemný, jako vidí-li ji u piana stápti zrak do not. Nechtla jej dohnati obranou k výrokm ješt drsnjším a mlky odloživši knihu ^do ložnice své ihned se odebrala. Ale jakou to mla noc! Uosud trpla jen skoro sama sob na zapenou, hledla vše omluviti, ospravedlniti, co bolestn sejí dotýkalo, vzývala v sob a již

zas

nm

nm,

i

35

upomínku na svou macechu, pedstavovala si, jak dstojn svj los vedle podivínského manžela, jenž jiného nebyl a býti nechtl, než obratným prmyslníkem; ale v této noci udala se s ní veliká závažná promna. Co pociovala

snášela

ted, nebyla jako jindy jen bolest, zaburácelo v jejím nitru, když muž od knihy ji zapuzoval, co na vlas odboji a vzdoru se podobalo. Pro ni nemlo tedy býti nieto na svt, než pitomé konání bezúelných povinností, pedevším nikoli slovo v kni/e uzavené, jež v její duši by bylo mohlo vyklíiti v samostatnou myšlenku a v život jejím v plodný in?

bh

„Jak pro

pjde

se ranou dál?" zašeptala pospiaetu a upírajíc zrak tázav otevenýrai dvemi do dálky, jako by se byla mohla odpovdi dopátrati tam v tch lehounkých výparech, které na obzoru vystupovaly, chystajíce se nastávajícím veerem kra-

zdvihujíc

jinu

hlavu

to

ze

radle

przranými rouškami

dni více chudnu,

co

obestíti. „Vždyf ode dne ke nevidt bude celému svtu zjevno, že

nejsem ted jiného než bídná žebrácká, jež každému a všude na obtíž. Není již pro mne a snad i pro nikoho z domácích tajnosti, že mne pestal Kvido milovati, a pec si nejsem žádného proti nmu híchu vdoma, i bylo by

jest

zajisté

každému tžko

z

nho mne

obviniti.

Ovšem

tvrdí

jeho rodina, že mysl jeho zatemnna nehodami v obchodu, a léka slibuje brzké vyjasnní, jakmile se mu podaí na zapomenouti ale nevím tomu, aspo co mne se týe. Po tom, jak se mnou v poslední dob nakládá, nelze doufati, že se kdy opt stanu jeho milenkou a dvrnicí, v pravd jeho ženou!"

—

n

A slzy,

Selena

nad

nž

si zakryla tvá, po níž se jí hrnuly proudem duše ženina trpích nezná.

3*

36

„Pro ješt na dále si zapírati," pokraovala ve své hoké samomluv, „že se mi stává nynjší život mj naprosto nesnesitelný, pro na dále sobe vyítati, že se mi více a více stýská v dom manželov, kde jsem pec obklo•

pena vším, co mysl ženskou jinak uspokojuje a tšívá, že bych byla radji chudá, na vlastní výživu odkázána než stále nucena slyšeti, že jedinou pimenou inností paní mého stavu jest práce taková, nad jejíž zbyteností k smrti se hanbivám. Kdo, ach, kdo mi poví, co mou skutenou povinností: zdali dále v zájmu domácího míru mlky vše snášeti, neb pomýšleti na zmnu v zájmu vlastní dstojnosti? Ale ke komu se utéci? Nemám nikde a v nikom ni rádce, ni pítele. Snad by knihvedoucí mi mohl povdti, co mi initi dlužno, podobá se mi, že on jediný ze všech, mezi nimiž žiji, by byl s to pochopiti tyto kruté ve oko jeho se zvláštním boje a je ešiti. Nkdy tkví na asto jsem již pozorovala, že ctí mou macechu výrazem. ona si ho vážíjako svtici. Znal ji od dtinství Zajisté ale pro práv nikdy, ale vala jako celý ostatní dum se mi nezmiovala?" nikdy o Jak by se byl Sychravý ve své pošmurné útárn potšil, kdyby jej bylo proniklo pouhé jen o tom tušení, myšlenky kižují a v jakém s kým se v této chvíli jeho

mn

mn

i

—

nm

se setkávají bodu.

Ale

v

tom Selena sebou

ostré zapísknutí.

zahradníkovy

oechy

Volávnl

hlídaské

trhla,

takto

i)íšíalky

ozvalo se totiž zdola

starý pán prostednictvím

na snachu,

váliala-li

pod

se dostaviti.

Rychle si usušila líce, aby na nich nebyla patrná nejmenší zrádná stopa slz prolitých, a hotovila se k spšnému z glorietu odchodu. Ale pcse všechen kvap nemohla pec

37

aby nebyla lichotiv rukou pejela klávesy spinetu, nebyla dnes výjimen dotkla. jehož „Odpust, že jsem t zanedbala," pi tom tkliv prosila. „Vynahradím tob i sob píšt- vše. Ó, jak se mohu jen stroji ohlížeti po píteli a rádci, když pec márn tebe, ty to a za nepohodlný jako tak já družný a odstrený, hdem mj každý ukonejšiti nejlépe znáš Ty odsouzený. mlení k odolati,

se

bol

." .

.

žena spchala pímo po nejpíkejším svahu ku tchánu. Uvítal ji sice mlky, bez výitek, ale pec jen s písným pohledem. Bylo již zapraženo a její vinou ekal koár plných deset minut pes obvyklou lhtu k odjezdu stanovenou, což nebylo starému panu principálu firmy Hrazanovy, uritým jednáním všude co nejchvalnji známému, niktej-ak vcí tak malichernou, jak leckomu jinému mén spoleenským svým významem proniknutému.

A mladá

vinice

Stará paní Hrazanová, ješt chladnjší ve svém chování odmenjší ve svém jednání než její manžel, projevovala pi dnešní veei takovou náladu, již nebylo lze u pirovnání s obyejným stavem její m\sli jinak nazvati, než naprosto vzrušenou. Dvakrát sáhla na píklad po lžíci, než se odhodlala pustiti se jako ostatní do své polévky, a ješt

kteráž tchdáž ješt pi žádné ádoé nišfanské veei scházeti nesmla, a tikrát odložila svj ubrousek dosud svinutý, než s nho smekla vyšívanou pásku, upevnivši si jej ko-

nen

k pr-.m zastreným.

zlatým

spinadlem,

v

nm

k úkolu

tomu

38 1

nemohl

si

tedy ani manžel

pi

své upjatosti ne-

vší

významných píznak pobouenosti a si nepomysliti, že asi v dob, kdy se domníval, že velitelka jeho domu tak klidn vyspává na kvtované pohovce své ložnice, jako jindy, s ní asi se dlo, ne-li cosi podivuhodného, tedy aspo cosi naprosto kromobyejného. takových

povšimnout!

Bylo sice u opatrného kupce pro uvarování každé možnosti ukvapeného úsudku pravidlem i v soukromí rodinném vždy vykati, až byl nkým jiným zpraven o té které události, než se piznal, že si jí byl sám již povšimnul, ale tenkráte se pec jen odhodlal uiniti výjimku a projeviti, než byl na to upozorni, že se u choti jakési zvláštní

zmny

dopátral.

„Bylo k manželce

dp.es s

jak náleží

pkn

na

vinici,"

obrátil se

lehkým pi tom zakašláním.

Ale nedokal se žádného projevu úasti u ní. Naopak ješt hloubji svraštné elo k prsm, ímž ubrousek dle pedpisu pldruhého lokte široký a dlouhý jí splynul až pes klín, podobaje se více píkrovu než pedmtu urenému, aby chránil její šaty ped možnými, u ní však aaprosto nemožnými skva^nami. sklopila jen

„Užil jsem pldne toho jak náleží," pán znova. „A jak tys se tu mla?"

ozval se starý

a

mohl vším právem Opt se nedokal odpovdi, oekávati, že choí jeho vzácnou a tak zídka jí osvdenou šetrnost dle zasloužení ocení. Opakoval svou otázku nikoli již dychtiv, nýbrž skoro znepokojen.

„Nechtj

to

ani

„A pro ne?"

vdti,"

konen

ze sebe vypravila.

59

„Ponvadž nczdravo pi

pec na

mn

vidti,

že

i

jídle se

Vždy

zlobiti.

já se rozmýšlím za

musíš

píinou

tou

poveeeti." pán zavrtv povážliv hlavou, rozlilédl se po kolem stolu shromáždných, zdali je snad nkdo z nich s to záhadu tu mu rozešiti, ale nedošel cíle. Selena byla odpldne jako on z domu vzdálena, Sychravý pohlížel na velitelku pi vší své skromnosti tak napjat, že bylo znáti, jak málo je i on zasvcen do vci, která ji na tak podráždila, a Kvido nevnoval podle nynjšího zvyku svému okolí nejmenší pozornosti, jsa za to tím horlivji Starý

Oitatnícli

nm

zahloubán

v párání

krásné

tuné koroptve,

již

si

bezohledn z kuchyn pinésti, než byla mísa tou ješt pro všecky na stl postavena. zcela

byl dal s

peení

„Jen vyp-avuj, co se ti pihodilo, uvidíš, že se zlobiti nebudu," sliboval pan Ilrazan senior s pohledem na pana Hrazana juniora, jímž patrn íci chtl: „Nezlobím-li se tu nad tím divadlem, jak by mohlo popuditi, cokoli mi povíš." Stará pani mu asi porozumla, neb s dlouhým vzdechem se mu dostalo konen žádaného a žádoucího objasnní: „Sotva tvrt hodinky jsem dímala," jala se takovým pízvukem vypravovati, jako by podávala manželu zprávu o jakémsi pokuse loupežné na ní vraždy, „zaklepáno na

m

moje dvée."

ímsi tak zvláštním, v dom neobvyklým, údivem opt hlavou zavrtl. „Pišla mne klinice burcovati ovšem ve vší uctivosti a zárove s nemalým strachem, co tomu asi budu íkati Byl

že

i

dj

ten

starý pán

s

a nezaleknu-li se snad,

ovala

že

kdesi na blízku

stará paní dosti spokojena

s

dojmem

hoí,"

na

pokra-

psobeným.

40

„Ale když jsem

o

slyšela, se jedná, více ješt jsem se kdyby byla pišla se zvstí, že nkde Oznamovala mi, abych ti to zkrátka povdla, že chytlo. se k nám dostavily ti cizí dámy, které si žádají proti každému mezi slušnými lidmi obyeji, pes všecky její omluvy a výmluvy, že je pipustiti nemohu, aby je neodkladn ke dovedla, že se jim jedná o pedležitou vc, I nezbývalo jí konen, nechtla-li, aby se ke samy dodraly, než je zavésti do návštvny, aby tam na mne ekaly, a mn, abych se v nedbalkách k nim odebrala. Jen si považ, ani jediné z nich jsem neznala a manžely

mn

než

podivila,

mn

mn

jejich jen

A

dle doslechu."

stará paní jmenovala ti z nejproslulejších pražských

léka. „A eho pronesl

si

práv u nás pály paniky tchto celebrit?" píke, pohlížeje jako tak mnozí jeho

starý pán

na osobnosti uené, nad dav obecenstva vdním svým nepopirateln vynikající, s jistou nedovrnou domýšlipimícháno zrnko neuvdomlé vostí, k níž bylo snad závisti, že se jim podailo bez pokladnic plných tolar „Ke konsultaci získati si úcty a váhy svých spolu<jban. nebyl žádný z jejich slovutných ])án choí pozván, aby byly snad za vhodné uznaly pro tu se zastaviti, jakou píinu mla tedy vzácná pítomnost jejich v našem dom?"

vrstevníci

i

n

„Píinu

skoro neslýchanou."

„Nuže?" „Ani nevím,

zda-li

jen to na mysli

na

jsem

aby

co

prospch ranných, kteí

se

naléhají,

vše,

z

byl

to

si

co

jedna za druhou pamatovala,

rukáv sypaly, náležit urit mi utkvlo, že zdejší

a všecky najednou

nejdíve sem po

páni doktoi zaízen spolek ve té nešastné bitv

41

nkolika nepatrných vítzutrpla prý krutou zase ztrátu, poád ve vtším potu a hroznjším stavu dovážejí. Nemocnice prý nilcde již nestaí, musí se ukládati do klášter a úadních místností, ale i ty budou co nejdíve peplnny. Mj ty bože, pi

u DrážcTan, kde naše vojska po stvích

eech zatásl mnou ponejprv strach, aby se ten hrozný Bonaparte nedostal až do té naší Prahy." „Ovšem že se dostane, a to co nevidt, ímž pijdeme o poslední náš groš," rozkikl se Kvido, opustiv na chvíli „Nevím, tvrdili se, že my také nkdy svou koroptev. nad ním vyhráváme, není pravda, my mu jen stále a stále podléháme. Kde pak se mohou naši vojevdci s ním miti! Ale nejen že prohráváme, jest nám ješt živiti krom našeho

jejich

bh

Rus

nám pivalilo k šedesáti jak jsem slyšel z pramene spolehlivého Všichni jsou pidleni k Švarzenbcrgovi. Vyjedí nás. Nic nám neschází, než aby se sem ješt nahrnuli ti Francouzi a nám zapálili nad hlavami Prahu, jak zaví

tisícm,

pálili

co cizího vojska. z

Pruska padesát

se k

tisíc,

Moskvu."

„Rate

dovoliti, mladý pane, Moskvu si zapálili tehdáž Rusové sami nad hlavami, aby nepítele písteší zbavili

a tím z msta vypudili," troufal si namítati Sychravý, jehož rakouské vlastenectví velice trplo zlehováním vojenských spojené armády. schopností „To se jen tak povídá," odporoval mu Kvido, „aby se ostatní ped Napoleonem stydti nemusili. Stojí pi dábel sám. Moreau na píklad byl nejslavnjším generálem francouzské republiky, jeho jediného uznával za soka sourodého, i použil vší moci své, aby jej zahnal do Ameriky. A ejhle, co Moreau- ovi bylo plátno, že se odtamtud bh ví jakými oklikami zase vrátil, že byl jeho nepátely ote-

vdc

nm

42

venou náruí

pivítán, co

konen

jeho

úada

zde

v

Praze

pak car sám za poboníka zvolil? Na bojišti, práv když sedl vedle cara na koni, utrhla mu dlová koule ob nohy, a Napoleon takto náhle sproštn nejnebezpenjšího soupee. Dnes sem došla zpráva, že zemel v Lounech. Bude pevezen do Petrohradu, mám vše z jisté ruky. Pak mi ješt odporujte, že není Napoleon spolen se zl3'mi duchy, když se vše, ale vše vždy k jeho s

našimi

generály

a

že

si

jej

prospchu obrátí." Nešastný osud generála Moreaua uinil na Sychravého nejhlubší dojem. Bylo vbec známo, že se svými vdomostmi svým bystrozrakem vyrovná Napoleonovi, který v nm vidl skuten soka podle toho, jak krut jej pronásledoval. i

I

na starého pána uinila zpráva ta jistý dojem, bylo generála toho oekávalo. „Prosím vás, zanechte svých novinek a poslyšte,

se

mnoho od

ad

o

jedná," velela stará paní rozhorlen, že se manželova pozornost jinam obrací. „Mají býti co nese ted v první

vidt zaízeny veliké veejné kuchyn, aby se marodm ihned dostalo jakéhosi posilnní, než se ješt po na místa jim urená rozvezou. Již zítra se zane prý stavti na Staromstském námstí u sochy Panny Marie ohromný

mst

zdný krb, jenž na rychlo bude pokryt stechou šindelovou. Podobné krby budou neprodlen postaveny i v ostatních ástech msta. Paní všech léka budou tam stídav vaiti. Ale ponvadž je jich pro tak velikou vc pec ien pomrn v Praze málo, jezdí okolo, aby si získaly co nejvíce pomocnic a to pomocnic platných a schopných, které se stanou zárove leny spolku paní a dívek pražských, jenž si vezme vbec ošetení a zaopatování voják ranných na starost. A tu prý si ty bláhové ženštiny vzpomnly v první ade

43

na mne, ponvadž sluji prý po celé Praze jako hospodyn a kuchaka, a oekávají od mé schopnosti a obtavosti všemožné divy, jen si pomysli. Nevdla jsem, mám li se Po celý den nevím jim vysmáti, neb se do nich pustiti. hlava stojí, a ted se mám ješt vydati doma, kde na na veejnou ulici a vait a strojit pro lidi zcela mi ne-

mn

známé,

bh

ví

jaké."

Selena slyšíc o dámách, jež tchyni navštívily za úkolem tak lidumilným, byla dychtiv upela na ni zrak a zasmušile jej ted odvrátHa. Pi žádné píležitosti neopomenula si stará paní stžovati, jaký balvan práce a starosti na ní spoívá, ale kd3koli jí snacha svoje pispní nabídla, byla odbyta

jako dít, které se hlásí, že chce skály lámati, a poslána k svému vyšívacímu rámci. Starý pán se mlky zamyslil. Patrn oekával vypravování mnohem hroznjší. Bylo ovšem pravda, že se transporty ranných úžasn množily, rovnž pravda, že jak se

vci mly, nemohl jinak než nutnost podobného

spolku

uznávati, ale jako zarytému konservativci protivoval se

mu

každý veejný ruch, k nmuž nebyl dán podnt od samých úad, teba jeho oprávnnost jako ted nahlížel. Vše podobné, teba to byly snahy dobroinné, zdálo se mu aspo v jistém ohledu

„A

„Tém cho(

pehmatem. tm odpovdias?"

co paním

totéž,

sebevdom,

„totiž

dobnou žádostí ke

konen

co jsem pravila ted,"

mn

že nechápu, kterak se obrátiti,

a to

se ozval.

oznamovala

práv

mohou

s

mu po-

proto, že jim

moje domácí pomry neznámé. Ale ponvadž jsem si chtla jednou pro vždy z této strany vy koupiti pokoj, sáhla jsem do svého váku, v nmž jsem mla práv nco zlatých penz, a odevzdala jsem jim je, nejsou,

jak

vidím,

44

aby

mne najaly

za

si

pimenjší," „Dobe jsi „A

uinila," pikývl

myslíš,

ty

zvolala stará paní

jak já jsem

pi tom

se

ale

jsem

že s

pro

pronésti

manžel spokojen.

jich

skuten

zbavila?"

„Mýlíš

se,

Vzaly peníze za osobu mou, ale abych jim dojista poslala Selenu."

tchyn

k souinnosti, zakiknutí, pokárání,

místo sebe nenabídla obávajíc

míe vždy náhled i jiání,

jichž se ji led v si

žádanému

zaplanula. Již nkolikrát chtla se

dámám onmla,

vždy zas

jí

ní

zmýlila.

tvá

ji

se

úkolu na

novým záchvatem nevle.

zas usilovaly,

Selenina tázati,

pomocnici,

se

hojnjší dostávalo, troufaUili jež nebylo ješt v rodinné rad

schváleno. Ale nikdy dosud nesnáš-^la útlaku toho tak tipce

jako v

té o chvíli.

hlásiti

neosmluje,

svtjší

její

Kvido

Rdla co se

se

snma ped sebou,

pece ped

že

ní vznášelo

í-e

k tomu

jako nej-

povinnost.

pemil

svou cho£

s

vysoká.

„Jaká lo dotravost," svdil své matce, „chtíti paní Nechí si ty z našeho domu získati za kuchaky vojenské. paní doktorové ostatn dlají, co jim libo, ale nech nezanášejí volné zásady, k nimž se hlásí, do rodin, jejichž heslem jest a povždy zstane slušnost."

„Ty bys mi tedy nedovolil, abych ku spolku tomu kdyby se jeho zakladatelky pi vtším návalu práce ješt jednou o mne hlásily?" Selena ostýchav ze pistoupila,

sebe vypravila.

Kvido

svraštil

elo ješt

více.

se

moje žena práv v té chvíli, kdy jsem vyjádil, jak na innost spolku toho pohlížím?" hnvivé

jí

odpovdl.

„Tak

se táže

45

Ale Selena nebyla

svému stísnnému již

tou,

jíž

byla ješt vera.

Pustila

srdci dnes poiitjprv na vinici uzdu, a hle,

nedalo utišiti a zkrotiti jako jindy. „Dovol, milý Kvidonc," promluvila uritji a hlasitji

se jí

t

upozornila, že se spolek, jenž kdy jindy, „abych zaizuje, pro innost sob uloženou vymyká každému bžnému v ohledu tom pravidlo, že dlužno, abychom soudili zcela jinak, než bychom vším právem o innosti jeho

než se

len

jindy uiniti smli. Dovolává se pomoci nás žen pro vojsko, bez nhož to vojsko, které za nás bojuje, trpí a umírá ., bychom propadli sveepému nepíteli." .

.

„Seleno!" užasl Kvido Ale mladá žena, v té chvíli stokrát krásnjší v žáru opravdového citu než s obyejn)'m trpným výrazem v jemných tazích, nedala se jím nikterak mýliti. „Veliký jest rozdíl mezi mnou a paní tchyní mou," „Ona povinnost svou životní stkvlo vyhorovala dále, konala a vru neskromno chtíti jí na základ jejích zásluh o rodinu její ukládati povinnost novou, tenkráte pro jiné. Ale já dosud na svt tom nieho nev} konala, zahálela jsem, dobrotou a shovívavostí vaší rozmazlena nezdá náleželo konen se osvditi místo ní?" se ti, že by „Krásné si to dáváš sama vysvdení," ušklíbl se Kvido, bledna hnvem. „Bohužel, že mi jiného nezbývá, než piznati se k své dosavadní zbytenosti, a kterak mne ode dne více a více

—

mn

pokouje."

„A výstedností

se

nám

tedy

chceš

tob, jak sama

dkovati

za

tu

ráíš?" „Mám pouze za to, že, když zde nechce nikdo piabych sloužila aspo pustiti, abych sloužila domácnosti, naši dobrotu a ochotu k

to nazývati

46

na krátkou dobu tam, kdež toho žádá palivá okamžitá poteba." Z oí Kvidových vyšlehl blesk. „Hle, paní matko," chvjícím se hlasem obrátil se k staré paní, která taktéž všecka strnulá snaše naslouchala, „konen se pesvdíte, jak byste byla dobe uinila, kdybyste byla svou nevstu vedle sebe náležit zamstnávala. Chce sloužiti mermomocí jinde, jak slyšíte, ponvadž prý v

dom

manželov „Dokud jsem

sloužiti nesmí.''

já v dom tom paní, nevytrpím zde žádné druhé paní vedle sebe, to oba si zapamatujte," oznamovala stará paní synovi suše s obojetným pohledem na nevstu, jíž píchlo u srdce. Již vdla Selena, že jest zas jednou v nejlepších úmyslech svých zneuznána a odstrena. Starý pán neíkal nieho, byl se svou chotí opt spokojen. Jak ona nehodlala v niem nevst ustoupiti, tak nehodlal on žádné svoje právo na syna penésti. Další prbli rozmluvy o spolek se otáející ho nezajímal. Byla se jeho rodina z povinnosti k nmu hojn vykoupila, což pro bylo dosti. Opev si hlavu o lenoch kesla, zaal klímati.

„Neráila jste Kvidonovi rozumti,", znova se chopila Selena slova vzdor šípm, kteréž z oí manželových a tchyniných na ni se sypaly, „jak by mohl na to pomýšleti, povýšila na estné místo hospodyn vedle sebe? abyste Vždyí bych sama tomu nejhorlivji se bránila, cítím, že toho v žádném ohledu hodná nejsem. Ale za to bych tím

m

naléhavji prosila, když práv ted k tomu píležitost vhodná kHuice dosud sama, mezi mne a ji rozdliti a jí jiné zamstnání vykázati ráila „.

se naskytuje, abyste práci, již konala

47

dom

svém nikým pedepisovati," odvchladnou jízlivostí jako ped tím, „ale ostatn nechí si paní dcera nemyslí, že nevím, co má za lubem. Chce tu dlati služku, aby jí lidé hodn Ale litovali a mne za mou panovanost notn pomluvili. tak chytrá jako mladá Ilrazanová je ta stará také, holenku, teba neumí francouzsky, na piano brnkati a k tomu si

„Nedám

tila

v

si

stará paní

touže

s

zakokrhati."

Selena hlasité zaštkala nad potmšilým tím naknutím rovnž tak bolestným jak urážlivým. Ale více ješt Kvuio dobe vdl, kterak smýšlí, pec že ji zabolelo, jediným slovem se jí nezastal. Naopak, když k se aby ji pec ospravedlnil, tu se obrátila, vzývajíc jej zamihla v pohledu, jejž na ni upel, jiskra téže škodolibosti jako v matin. Patrné vele souhlasil se zpsobem, jímž byla tchyn volala nevstu k poádku. Ale na tom nebylo ješt dosti.

pro

ni

a

nmu

nm,

„Doufám," paní matce

pronesl

mé naposled

k domácím opravám

a

se

strojenou

„dnes návrhy ukvapenost uiníš

vážností, žes

ublížila spozdilými jakýmisi

že

jí

svou

za

zadost." se mu zahledla nechtj musil ped nebyl jen chorobný rozmar,

Selena

že

chtj

tváe takovým výrazem,

do ní

sklopiti

zrak.

Ne, to

již

nevrla jen podráždnost,

ni

která ze slov jeho vyznívala, v tvái jeho se zrcadlila, bylo to horšího! bylo to více Schválnost to byla, zlomyslnost ... a ona byla ženou muže ach ješté více . .

.

.

.

.

.

.

.

toho.

Hlava se jí zatoila, srdce znáním tím, ale nedala se svými

v

ní se

city

zastavilo

podmaniti.

nad poZ píin

48

ist

osobních

nesml

se spor ten

A

na všech údech

neutšenému výstupu políbivši jí

mlky

se

chvla,

pec

ruku, jako by byla jí

.

vstala,

,

ní se

.

aby tomu

k

staré i^aní,

skuten

považovala

b}l konec, piblížila se

za povinnost poskytnouti

k vli

dále vésti,

nezateraní mír domácí ani na jedinou hodiiiu

zadostuinui, Kvidouem na ní

žádané.

Ale za to se Sychravý déle rozhoenosti své nebránil, ponejprv co sedl u stolu veleváženého pana principála, upustil svou vidliku a hned na to svj nž, aniž uznal za nutné žádati za blahosklonné prominutí této neobratnosti, což mlo za následek, že oi celé rodiny Ilrazanovy krom s nelíeným úžasem utkvly. Seleniných na Již nemohl Sychravý o tom pochybovati, žeí Louisina schovanka, dcera jejího srdce, její lásky, rozhodn neštastnou vedle muže, jehož pro ni voliti pomáhal pod stechou, kamž byla hlavn piinním jeho zavedena. Kdo ví, zdali by se nebyl talí za píborem sthoval, kdyby si nebyl v as na to vzpomnl, co si v p.šerí pisárny dnes odpoledne byl umínil a co vykonati se stalo dle jeho pesvdení ted již nejnaléhavjší nutností. A knihvcdoucí nejen že onen všete-ný cinkot pod stl se kutálejícího píboru jedním slovem neomluvil, vidti musil, že jím byl pan principál velice nemilým zp-

nm

a

dímoty vyrušen, šel ješt dále a k novému ustrnutí kroužku rodinného zavadil o vc pímo obchodní, kteréž bývaly nejen z jídelny vyloueny, nýbrž dle dosud velmi písn zachovávaného pravidla k vyízení vyhrazeny jim pisárny a útárna. „Práv mi pipadá, vysocectný pane principále," promluvil jako by byl býval zcela ve svém právu a nového sobem

celého

z

49

nedopouštl poklesku proti ádu domácímu, „zdali by nebylo záhodno, když ten pražský ženský svt hodlá svou úast pro naše vojsko krásnými iny osvditi, nemla-li by je následovati i naše firma." so

Starý pán zkamenl. „Jak to myslíte?" konen se otázal, jako by sluchu

svému nevil. „Mysiim aby

dob

firma Hrazanova

se

hlásila v

tžké

té

samovolné dani válené, smím-Ii tak íci, což by neopomenulo uiniti ve vyšších kruzích dojem zajisté píznivý, neb pohádalo by to jiné taktéž

k jakési

obti,

k

k následování."

„Pro

hlásiti

hodil starý pán

se

k

mrzut

nemu, emu

beztoho neujdeme?"

hlavou.

„Ano, neujdeme jí, ale pihlásíme-li se k ní dobrovoln, tož možná, že by se dávka ta nejen úpln kryla, ale že by z ni vyplynul pro nás takový prospch, že by t)ho celý obchod náš velmi blahodjn pocítil." Syn na otce mlky pohlédl. Neuhodl ani ten ani onen dosud, kam Sychravý vlastn míí, ale Kvido slyše o blahodjnéni vlivu na celý obchod tolio, co má za luhem, zaal se o jeho návrh zajímati. Starý pán však nepestal odmítav se chovati. Chtíval míti v rodinném kruhu, jak pravíval, se starostmi obchodními svatý pokoj a horšil se zcela do pravdy, že se byl knihvedoucí se svou záležitostí zde vytasil.

„I když se, jak pevn doufám, vše k dobrému naší íše obrátí," vykládal Sychravý horliv dále, „bude Rakousko pec jen ješt nuceno setrvati drahnou dobu ve stavu váleném, než každá sporná otázka se vyídí, to jest 'zásobovati se nadál vojenskými potebami, starati se o jejich K.

SVTLÁ

Škspolí.

4

50

zdárnou aby byl

nj z

výrobu

ohled,

vlastního

jest

A

atd.

kdo bude

pi dodáváni poteb tch než

ten,

popudu

jenž se

neekal,

odhodlal k

pedevším právo, pední brán na

míti

v

ad

až

na

obtem

dojde, za

stát,

nýbrž jehož

obanem?" Proti

vému

všemu oekávání pochopil Kvido

již,

o Sychra-

se jedná.

„Vy jste podle všeho pec jen ten nejstkvostnjší pod sluncem lovíek," zvolal, a jeho mrzoutství ustoupilo rukou obrácením nálad velmi veselé, „vidte, chcete, abychom se stali erárními dodavateli? Ach, že jste si díve na to nevzpomnl! Co již mohlo býti vykonáno, napraveno, k emu nutno te teprve se odhodlati! Tak, jen tak by se mohl poškozený náš obchod zase zotaviti a asem snad i znovu rozkvésti. Ano, odbytu vtšího, stálého, zarueného odbytu jest nám potebí a nelze si páti pro naše zboží spolehlivjšílio odbratele než je náš stát." Starý pán nesvdil Sychravému ovšem tak živ a bezjako jeho syn. Nevzdal se dosud jediného pedsudku svého oproti navrženému dodavatelství; ale vida Kvidona po tak drahném ase zas jednou v dobré míe, usmívavého a ilého, pozbyl ke každé vážnjší námitce chuti a pidal se konen taktéž k nrmu.

výminen

bude dosti, ohlásíme-li teba hned na jsme hotovi pijati do našeho donu dmuži na tak dlouho, dokud bude toho poKvido a vstávaje na odpoinek se chystal,

„Myslíte,

že

míst,

že

vyšším stojníka

s desíti

tebí?" tázal se „Vzhledem k nynjším pomrm zajisté," mínil Sychravý, nemálo rozradostnn, že se mu jeho plán nad každé oekávání vydail, „vždyf mžeme stoupati. Taktéž bude snad k našemu prospchu, ohlásíme-li, že jsme ochotni pi-

51

jati

pro kterou prý so nedostává místa. Mastil se vedlejší. Ale slyšme, jak o tom

jízdu,

i

dá vhodné rozšíiti kolnou soudí náš mladý pán."

„Váš mladý pán nebude o té vci nilcdy jinalc souditi, mentore neocenitelný," zachechtal se Kvido tíiU' upímn, že nejen jeho rodie, ale i sklíená Selena s uznalostí na knihvedoucího pohledli. než

vy,

„Dknji vám,"

zašeptala, když Sychravý odnášeje svoje

dnem muvjídtí'n urené,

sedadlo od stolu na místo mezi k ní se piblížil

Sychravý

se

zastavil,

skem teplým, zlatým. Byla již

co

poznal,

se

s

slova ho byla

její

to

první

Louisou na

projela ble-

rozhodn blahá u

vinici

chvíle,

kee malinového

rozešel.

mn,

„Ne vy vati,"

jevíte tolik

pozbyla!" Zostra k

„Mn

mladá paní,

ale

mn

jest

vám

se

dko-

spšné, „a to proto, že trplivosti a rozumu. Kéž byste jich nikdy ne-

odvtil

jí

taktéž

nmu

zticha

a

vzhlédla.

tedy, nejmladší, nejnezkušenjší z celého

domu,

úlohu nejtžší," vyítala mu živ. „Ráda vru bych slyšela, kterak se rozlouíte s ostatními a co jim schválíte, obzvlášt Kvidonovi. Avšak budte ubezpeen, že budu o napomenutí vašem bedlivé pemýšleti, hlavn však o tom, jaký platí mezi lidmi pec jen zákon. Nebyla jsem dosud s to, toho se dozkoumati." ukládáte

A

Sychravý zstal ped ní zaražen. byl svdkem již nejednoho nemilého rodinného výstupu, pec nezastihl nikdy cítil, že se v jejích oích, co ted na nj z nich vyšlehlo

—

v ní

vzmáhá odboj. 4*

52 I snažil

vším

se

drazem

vzpamatovati a neváhal dlouho

odvtiti

jí

poctivé své mysli.

„Zákonem pro \šecky asy platným zstane, aby se nedotýkal nikdo práv jiného, nýbrž opatrnji jich šetil, než co uvykl považovati za práva svoje vlastní." Mladá paní sklopila zamyšlen oi, a Sychravý se všechen zahanben od ní odvrátil, spchaje do svého pokoje, kde žádoucího poklidu po hodinách tak pohnutých však nenalezl. Trpce se v tajnosti duše své sama sebe tázal, je-li on skuten oprávnn udíleti podobná nauení, on, s úmyslem nejlepším v život jiný a tím srdce nad jiné šlechetné do krve poranil, on, jenž zasáhl tak nešastn i v život té bytosti, která byla srdci tomu

jenž zasáhl ovšem

tak drahou

„Ó noci

té

.

.

.

moudrosti," nepestával si pod rouškami dlouhé opakovati, „mén v tob ješt ceny

ty lidská

vné

než v uvadlé tráv polní."

VI.

Spolek paní a dívek pražských, jenž se sestoupil, aby možnosti psobil v k úlev ranného vojska, poínal si velmi rázn, staten a obtav. Chvála jeho se ozývala se všech stran, nikdo by se nebyl nadál takových úspch, jimiž rau bylo lze již za nejkratší dobu se honositi. Neekalo se nikde, ani v rodinách nejbohatších a nejváženjších, teprve na vyzvání výboru na kvap se sestoupivšího, všude bud matka neb dcery samy ku spolku se

mst

dle

pihlásily,

tžší

uvazujíce

se

z

vlastního

a jim nejneobvyklejší práce.

popudu asto

i

v nej-

Nejneohroženjší dámy

53

lékam, bojácnjší pidržovaly se krb, na nichž nikdy nevyhasly, výmluvné a smlé se vydávaly po aby sbíraly potraviny, cupaninu a jiné ulicícli na pouí, každý užitené a pro jejich úkoly dleuté dárky. ml tam svou dstojnou zastupitelku, vynikající v pozorováno, jen Hrazanovský nájak v obecenstvu ležel k tm vzácným výjimkám, že se žádná z jeho paní nesúastovala inn a veejn lidumilného onoho hnutí, Nikde nebyly jako jímž byly uchváceny veškeré vrstvy. pomahatelky spateny. Tchyn spravovala, jak lidé o to zvlášt se zajímající br/.o íC dopídili, svou d imácnost s touž odmenou chladjen o málo krok opodál za ností jako vždy jindy, samým nárožím ulice se odehrávalo hrozné divadlo za divadlem, kdykoli vedle sochy Panny Marie na Staromstském pomáhaly

ohn

Tém

mst dm

vdn

a

se zastavil vedle zdného krbu šindelovou stechou krytého jeden z onch selských povoz, plachtou zastených, bolestné sténání, zoufalý ryk, z jehož úkrytu se vydíralo neb úpnlivé pomoci se dovolávání. A takových povoz se ted ode dne ke dni množilo zárove se zprávami málo utšenými, spojenému vojsku zídka prospšnými. Na mladou paní nebylo nutno dlouho se dotazovati. Sklánla se jako jindy u okna rodinného pokoje nad svým mahagonovým rámcem, na nmž mla ted práv veliký kus fialového aksamitu natažený. Snad tím byl vinen z nho stín, že se zdála tvá její vždy málo barvená, ted skoro

námstí

duchovíte hledá.

drahocennou tu látku pomocí své dovedné kvty liliovými. Zhotovovala Selena nový povlak pro nábytek v návštvn, který byl od Kvidona náhle od onoho veera, kdy o její Pokrývala

jehly stíbrolesklými a zlatostkvoucími

6i

vstoupení do spolku se jednalo, pres stísnéné pomry, ua které si tak rád stžoval, za nevylinutln nutný prohlášen, a k nmuž byla jeho matka se vzácnou u ní horlivostí sama veškeré poteby obstarala. Trpké to byly hodiny, které trávila Selena u této práce. Cítila velmi asto, kterak se k ní z ulice vznáší pohled toho kterého kolemjdoucího, z nhož vyítala netajenou výtku, že si zde marniv pohrává, že práv ona schází v tom samaritánském sboru žen, který nejsa ovšem

asovému

v jeho krutosti se opel, aspo hrozné toho následky umírniti. Více však' ješt než pohledy ty samé hlodala na ní otázka poád neodbytnji se jí vnucující, zdali jí pec jen nezasluhuje? Pravila si ovšem, že manžel i jeho rodie rozhodn se tomu brání, aby nevstupovala do ad len onoho dobroinného spolku, uznávajíce takové veejné psobení ženy s její dstojností se nesrovnávající. Ale což nesmýšlela ona jinak? A nebylo pak její povinností zapovdí té ze všech iiechí z toho pojde mrzutost ješt nemilejší sil se ojjíti, než za onoho veera, kdy tchyn o pozvání dam k úkolu tomu poprvé se zmínila? Jak daleko sahalo právo její rodiny nad jejím smýšlením a konáním? A bodavji než kdy díve vnucovala se jí otázka, jak se to mlo s lidským s

to,

by proudu

všemožn

se

snaží

i

právem vbec? Sychravý byl onehdy tvrdil, že právo jednotlivce nesmí rušiv dotknouti práva jiného, nechala mu jeho náhled ráda platiti, ale jak to dopadlo tam, kde se zakuklila v libovli? Velela i tu povinnost mlky se podrobiti tm. jež byl zákon nad tu kterou osobu postavil, teba b>la pesvdena, že jsou v kivd? Nebylo ani tenkráte žádného odvoláni? Ach, kde byla její druhá matka, aby se nikdy

55

ona asto ted tak schovanku co její a usilovn o tom pemýšlela, pomru tžkých útlakem pod taktéž velice hntlo. Vždyt to Selena poznávala a poteprve Ted trpívala. rodinných

jí

povdla, kterak

byla

se zachovati, zajisté že

i

ted teprve chápala mladistvé tekavosti ní zaplanulo s uritostí tím vý-

rozumla tak mnohému jejímu vzdechu, byla v tak mnohé dtklivé slovo, které peslechla, ted za to

ped

znamnjší. Jak ráda by byla

^

Sychravým znova o vcech tomu nedošlo. Skoro se k tch se rozhovoila, ale nikdy Melt aspo vždy vyhýbá. schváln se jí podobalo, že jí kdynáramn naspch, aby se zas dostal do své útárny, prilis ovsem se emuž setkávala, koli se s ním v jídeln zájmu firmy zamysli nedivila, vždyt jí bylo známo, co v

aspo

se

musil, jakmile stará pani a provádí. Ale pec by nebyl aby každý se zdvihl znamení, dáno ímž od stolu vstávala, svoji židli na náleodnášeti rychle tak jejímu, píkladu k se piblík to s Selena žité jí místo, že než byla

nmu

žiti,

již

dávno zmizel ve dveích.

co mu chce, nejsa již naladn k pobylo jejich poslední? Ale pro jako dobnému rozjímání dovolil ji napomenouti, toz mel jednou byl si Když ne*^ jejichž zápokraovati, aby ped ní rozvinul zásady, na Tušil

klad

skuten,

byl se

mohlo

k tomu oprávnn. Vždyt mu tajno, jak je osielá ... ach ty

cítil

býti již

pece

mj

ne-

bože,

jak duševn opuštná.

ted obvykle spinet v glorietu nebyl s to podati jí kdy tehdáž, kamž vinici, na Vždyt práv cestou jiného mostu než kamenný, ted jeho

A již útchy

nemla Praha

ješt

tvrtému zasvcený, jezdívalo se do Kosir pes Malou Stranu a Újezd. Ale práv v tchto ástech

zakladateli Karlu

56

msta vztyovaly se na každém vtším prostranství ony stinky sesterské soustrasti, které ji tak zajímaly. Vidívala kolem nich se kupiti ženské postavy a zahlédla vedle povozu s rannými jejich obtavé šlechetné výkony. I vrhla se pak zpt na damaškové polštáe koáru, kdež sedával tchán i ted vedle ní tak upjatý a nmý jako jindy, rozpranic kromobyejného nehlížeje se, jako by se v dlo, a byla by nejradji pozbyla smysl. Mocn tajila však svoje slzy, jimž teprve v útulku svém na výšin dopávala volného, tím horoucnjšího proudu. Ach, ze všech stran šklebilo se utrpení tak hrozné, všude

mst

neodkladné pomoci se dovolávající, každý i ten nejchudší, nejnepatrnjší lovk podával ranným bratrm i ruVj i

srdce, snaže se jim dle možnosti a schopnosti nadlehiti,

jen ona tak neinila, uiniti

nesmla

.

.

.

Skuten nesmla? myšlenky k této palivé pochybk této neodbytné hlodavé otázce. Po trudných zprávách o nezdaru armády spojených vojsk na blízkýcli zahraniních bojištích, z nichž nejhloubji obyvatelstva pražského se dotkla ztracená bitva u Dráždan, Stále se vracely její

nosti,

psobila zvst ze všecli stran se potvrzující o koneném velkolepém vítzství u Lipska jako elektrická rána sklíené duše rázem osvžující a povznášející. Podobalo se, jako by byla s každého Pražana spadla mra. Všecky tváe se vyjasnily a hlavy k prsm starostliv schýlené vzpímily. Veliké davy rozradostnného lidstva kolovaly živ n)ezi sebou rokujíce o pedležité události té po všech ulicích. Obchody zstávaly z nejvtší ásti zaveny jako Kostely byly od rána do veera peo velikých svátcích. plnny a v domácnostech se poádaly hostiny podle pomr

57

hostitel tu skrovné a prostinké, tam zas slavné a stkvostné, všude ale s toutéž pekypující v srdcích radostí. I u Hrazan bylo veer po veejném prohlášení vítzství

na všech rozích pilepeném celé personále nakvap pozváno k veei, jež pes to dopadla velice bohat. Dali starj' pán pinésti celou adu temnozelených pavuinami obtoených láhví, které opatrn stežíval jen pro nejvtší slavnosti v nejhlubším oddlení svého vinního sklepa, mezi dobrými známými vším právem nejlepší povsti požívajícího.

Stará

splo

oívdila

paní

umní kuchaské

zase jednou,

na jakou výši vy-

v její proslulé kucliyni, a to v

míe

svrchované, že byl Sychravý ješt mezi tabulí svými kolegy vyzván, aby nejen panu principálovi, nýbrž i jí vzdal ve jménu jejich dík nejhlubší, což také zpsobem ob strany stejn uspokojujícím uinil. Záil pi tom nad šastným obratem veejných záležitostí takovým blahem, tak

že

i

Selena

konen

zas jednou

jasn kolem

sebe pohlížela

v jistot blízkého stálého míru.

píjemné té nálady mezi novém záchvatu nynjší své rozmarnosti úspchy spojených vojsk v pochybnost uvádti Jediný

stolujícími.

a

ím

dále

Kvido

tím

dojem

rušil

Zalíbilo

se

mu

rozhodnji

v

tvrditi,

že

v

dob

nejkratší,

Bonapart opt pánem situace. Svéhlavý, bezohledný, násilný Korsikán nalézal v bezohledném, svéhlavém a pánovitém ddici firmy Hrazanovy pres to, že on byl vlastn hlavní píinou všech onch nešastných patent finanních, jejichž následky tak tžce snášel, dnes ješt nadšenjšího obdivovatele než kdy jindy. „Jaký to geniální duch, tenhle Napoleon," poal znova svj chvalozpv, když se byli staí páni za komptoiristy snad

již

zítra,

se

uslyší,

že se stal

58

Pi tom si zapálil ohromnou stíbrem kovanou moské pny, jichž míval tehdáž každý švihák

vzdálili.

dýmku

z

sbírku jak

Ale

inu

etnou

taktéž

tak drahocennou.

aby

místo

jídelnu

byl

jako

opustil,

jindy

po

tomto hrdinském

odebíraje se do svého pokoje,

natáhl se znova do kesla.

Sychravý

tvái

tolik

chystal taktéž

se

pi tom zrakem

vyzývavého,

soudí uhy,

bojechtivého,

Pro se zde obmeškával? Pro Komu to platilo, co zamýšlel? Komu

za

ale

o syna domácího, se zarazil.

tak

Bylo

že se ho

zpupn

zavadiv v jeho

poal

báti.

se rozhlížel?

mohlo jinému platiti, než Selené, kteráž se piln pletouc hedvábný sáek tchánovi na drobné, toužebn oekávala, až zstane konen jako za jiných veer zase sama u družné lampy v sousedství drahých jí knih, za ní ve skíni nakupených.

sklonnou

to

hlavou,

Ale bohužel!

Nemohla

se toho

dnes dokati.

Nepro-

jevoval k odchodu nejmenší chuti, tím vtší však, jak nejen

konen i ona pozorovala, pustiti se do hádky. Sychravý neodcházel Tváil se, jako by ješt jednou procital proklamaci na stole ležící, již bylo msto k obyvatelstvu vydalo, zvstujíc mu stkvlé vítzství spojených vojsk nad armádou francouzského císae u Lipska. Sychravý, ale

Pi tom

hledl mladé paní se piblížiti, aby jí pošeptal ,.Jen rozumn, jen trpliv." Ale nenaskytovalo se mu k tomu žádné píležitosti, neb Selena ani jednou nevzhlédla. Pemítala mezi tím, co nebyl manžel s to nalézti ve svém umínném chvalozpvu na Napoleona konce, má-li mu nechati i dnes jako te obyejn vše platiti, neb lionen v zájmu dobré vci a vlastní dstojnosti pec Jen

jako onehdy:

:

:

59

se ozvati,

aby nemyslil, že smí

vi

ní

pravdu

mu libo, udeiti v tvá. odpovdla mu konen na jeden výrok s chladnou uritosti

již

nadobro,

kdykoli 1

o

nm

z

nadšených jeho

„Nelze mi s tebou souhlasiti, neb veškeré stkvlé stránky ducha nynjšího císae Francouz blednou pede mnou, vzpomenu-li si na ty neskonalé hrzy, které uvalil na miliony nevinných lidí z pouhé jen panovanosti. Neb za jakým jiným úelem zapoal kruté to krve prolévání, než chtje ^e státi svta toho panovníkem nejvtším?" Oba muži sebou trhli. Knihvedoucí se zalekl její smlosti, manžel nad ní se rozhorlil. Bylo to ponejprv, co si troufala takovým zpsobeni proti nmu se postaviti. Ko-

nen

se jí

ušklíbl

„Podle všeho nenalézá muž, v nmž celý svt uznává jednoho ze svých nejznamenitjších velikán duševních, milosti v oích tvých!" „V oích mých není velikým, teba tak celý svt jej nazýval."

—

„A pro ne, dovoleno-li se otázati?" „Ponvadž není šlechetným."

—

„Jak hj se o

nm ml ,Kdo

nešíastným pohrdáním tvým, kdyby

vdomost." ví,

cházelo jen od

Kvido

asi cítil

zdali

pec jen nezamrzelo, teba potak nepatrné, jakou jsem já."

by ho

osbky

do tak hlasitého a dlouhotrvajícího smíchu, v ústech. Sjchravý ochotn k nmu se pitoil, aby ji znova zapálil, doufiije patrn, že se mu pi tom podaí jakýmsi vhodným ž'rtem jeho myšlenky jinam obrátiti. Ale nestalo se tak. Kvido se nepestával hlun Selené smáti. že

mu

se dal

uhasla tím

dýmka

60

„Vím sice již dávno, že jest i moje puiii chof zdárnou dcerou své pramáti Evy slavné pamti, totiž ženštinou od hlavy až k pat, a tedy na svoje pednosti nemálo hrdou, ale že jest sama sebou tak zaujatou, jak ve výroku tom jeviti se ráí, pec za možné jsem neml." Ale Selena se nedala jeho k ní nezdvoilostí mýliti, Neucouvla ped ním tak citliv jako jindy. opakovala, „neb „A. pec stojím na výroku tom," úsudku, jest ten veliký práv, co se týée ženského o hrdina Napoleon I. neskonale nedotklivým." „A tys to byla, neuí-li pravda, již dal o tom schváln

nm

zpraviti?"

leží,

znova Kvido se zachechtal.

„Tak ovšem neuinil, ale každému, komuž na tom lze o tom se pesvditi." Žíly na ele Kvidonov náhle nabhly. „Dosti tch šprým," zahuel velitelsky.

Opt mu vzduchu

ležící

zá-

Podobalo se, že vít/.ství ve b}lo jaksi opojilo, elila svému soupei nezasloužen se podrobiti porážce, jak se

nepovolila. i

udatn, nechtíc

ji

bylo v poslední dobé

obyejn

by

stalo,

jej

udržela v dobré

míe. „Nepronáším na

„narážím jen Staelku,

svta, kloniti

z

první

žádných to,

co

šprým,"

vbec známo,

spisovatelku

nejen

odvtila totiž,

Francie,

mu vážn, že dal paní

nýbrž

celého

Paíže vypovdti, ponvadž jí bylo nemožno pose mu, jak tomu byl od svých pochlebník zvyklý."

„Tot pouhý klep, na nmž není jediného slova pravdy," „Napoleon a taková osoba! Co je to se Kvido. ženská spisovatelka? Nic jinélio než netvor. Zajisté neví Napoleon, že tato dámika je na svt." zlobil

61

„Ncbjlu jsem ovšem svdiiyní zápas téchto ,dvou obr', jak se záležitost ta uvádla obyejn v zahraniních asopisech, kamž vliv Bonapartv ješt nebyl zasáhl," pokrila Selena zlehka ramenoma.

„A jak

jsi

k nim pišla?"

S nelíeným hledla.

mladá žena do manžela

úžasem

se

za-

„Vždyt pece víš, že docházejí pes zmatky válené dosud dosti pravideln otce tvého, jenž mi je pak k poádání a ukládání svuje. Divím se, že jsi práv zajímavý spor ten v nich pehlédl."

Dodatkem

však Kvidona ješt více dopálila než Bylt ode dávna velmi liknavým tenáem, nebral ani ted, kdež pec každý po novinách se pídil, nkterý list rád do ruky, na to knihu, jejížto etba by byla vyžadovala ješt více asu a pozornosti. Jen s velikou obtíží bylo se jí v líbánkách podailo pímti jej k tomu, aby si peetl nkterou báse i povídku, která se jí zamlouvala tím, že ta a tam jejich pomr v ní se tím

vším pedcházejícím.

zrcadlil a za ,

odtušil,

voval

o

Vz,

že

píinou

tou

i

u

nho

milosti docházela.

ráilo náhle zapomenouti," nevrle jí „že jsem se nikdy rád tímto zpsobem nepipra-

Lituji,

to,

tak

že se

co

ti

má kupec

nejdražšího,

to jest o

ani v budoucnosti uiniti nehodlám,

svj as. teba to

pichází snad ted do módy. Ostatn se divím, že otec své praktinosti podobné

vci odebírá a

pi

že jest píliš útlo-

citným, než aby je knihkupcm, již mu je vtírají, posýlal zpt. Ale ukazuje se, že již nanejvýš nutno, aby se tu stala jakási oprava, pedevším však nutno k tomu pihlédnouti,

jakým rukám

je

svuje."

62

Selena do temna se zardéla, tak nešetroým Kvido jen ješt nikdy k ní se neosvdil.

pec

S)chravý odložil všechen polekán svou proklamaci, se pec jen do hovoru vmísiti, necht to je mladému pánovi vhod i nevhod. Ale Selena mu nedopála asu se rozhodnouti, zprudka ze svého sídla vyskoila. I

nevda, nemá- li

„Tu hle," zvolala, „ihned se pesvd, jakým rukám tvj svoje asopisy svuje." Pi tom se zatoila ke knihovn za ní postavené a otevela sklenné její dvée zelenými hedvábnými asami zastené do koán. Panoval otec

v ní

skuten

prozrazující.

vzorný poádek a soulad, ihned ženskou ruku „Nechí mi naídí teba o plnoci, abych mu

pinesla to které íslo bud francouzských,

nmeckých

novin,

anglických neb

neteba mi jiného než do nkteré

pihrádky sáhnouti a mu sebevdomí.

je

podati,"

dodala

této

nikoli bez

„Nejedná se mi o to, jak s tímto potištným papírem nakládáš; nemá pro mne, ni pro koho jiného v dom tom nejmenší ceny," hrd ji odbýval. „Pro bh, nehovo tak, Kvidone," prosila ho se spjatýma rukama, „Vždyí jsou tyto noviny naše djiny souasné, jichž poznání má práv ted ohromnou dležitost pro každého, ano, pro každého z nás." Ale Kvido hodil znova urputn hlavou. nejedná, nýbrž o cosi pro mne a celý dležitjšího," drsn na ni vyjel. „Nemohu a nechci ti již déle tajiti, že se velmi povážliv mníš, že se stáváš denn mén ženskou, to jest mén píjemnou, a nelze mi to v jiném hledati než ve vlivu, jejž má na tebe etba.

„O

náš

dm

to se ted

63

Mluvíváš o vcech, jimž nerozumíš, rozumti nemžeš, s

uminností velmi odpornou a

nepimeuou

stojíš

k náhledm

nevy plým, ba škodlivým."

V Selen ji

se vzpírala

veškerá pýcha.

potlaiti.

Již

nebyla

m

s

to

slyšel roko„Kdy," zvolala, „povz mi, kdy jsi vcech, kterých jsem nechápala, kterých jsem obhájiti nedovedla?" „Prosím, žádné nevasné citlivstkáství," vztáhl proti ní ruku. „Co ti te pravím, ponvadž se mi k tomu práv píležitost namanula, ml jsem ti již dávno povdti, a jest to nejen mou povinností, ale i mým svatým právem, abych tak konen uinil. Slyš tedy a dobe si to zapamatuj, že nejsou osou tvého života ani zde ty knihy v této skíni, ani tam ty noty na pianu, ani ty rytiny vedle nich v deskách, do nichž se tak asto zahledíváš, nýbrž tam u okna ten rámec, na nmž práce pipravena, ty košíky s klubky, jehelníkem, nžkami a co k nmu ješt jiného náleží. Kolem tchto se mají tvoje myšlenky a snahy otáeti, tam ta vda, již ti dlužno pstovati, a to umní, jemuž ti volno se zasvtiti, tam, tam jediný tvj úkol života, k nmuž pro tebe estno se znáti. Vybídl jsem t, abys se pustila do vyšívání povlaku pro nábytek naší návštvny hlavn proto, abych se pesvdil, nepohbila-lis veškerý svj vkus v onch snech o vyšším', ozývajících se v onch pitomých plodech tak zvané svtové poesie, pro nž jevíš tolik zbožné úcty a která t více a více pipravuje o veškeru nkdejší prostomilost, podajnost a skromnost, jíž jsi si mne vlastn dobyla. Nejsi, ba nejsi již, jakás bývala, a proto nezbývá, než tob vstíc také se m-

vati o

pedmt

nem

,

mn

niti,

nehodláš-li nabýti

konen

lepšího rozumu.''

6é

A Kvido povstal pibližuje se voln knihovn, utkvl jeho pohled s krutou záští. Selena od ní

ped ním

na

niž

ucouvla.

„Vidím, že mi jiného nezbývá, než odejíti," zamumlala hlasem slzami tlumeným, „nechci ti dále poskytovati píabys na mne útoil nezaslouženými výitkami, ležitosti, kterých ti vyvraceti nebudu. Nemám a nikdy jiné zbran proti tob míti nechci, než vdomí, že mi kivdíš."

Le

její

pokora jím nepohnula, jí, aby se vzdálila.

neml

pro

samém prahu

náhle

se

ni

slova

mírného, nebránil Ale

neodešla,

ohlédla a jediným

Nebyla

na

skokem byla

nho.

odtamtud skípot podezelý. dobýti klíek ze zámku u jejích

se mýlila, zaslechnuvši

skuten mu však tak

Snažil se Kvido

dveí, což se byl

zastavila,

zas u knihovny vedle

rychle

daiti nechtlo, jak

si

myslil a pál.

„Co

to

„Což

to

tu

dláš?" kikla. ledov

nevidíš?"

odtušil,

aniž

si

dal

pe-

kážeti.

„K emu odstrauješ klí ze dveí knihovny?" „Abych jej odnesl." „A pro?" „Ponvadž otevírá brány do svt, po nichž žádné

ádné žen

nic býti nemá." „Není možná, abys tak uinil a o jedinou radost mne

pipravil."

„Kolikrát ti mám opakovati, že nesmí žádná hodná žena jiné radosti znáti než zálibu mužovu a domácí povinnosti?"

„Kdy

o jiného jsi

mne

dbáti

vidl?"

65

„Skuten?

tomu

Kolik

co jsi na piklad vší ženského spolku, jenž se

dní,

mocí vstoupiti chtéla do onoho

mn,

nejen

ale

i

rodim mým

„K híchu tomu ráda nejdelší

všemi

mezi

budu,

paními zámožných ty, kteí chráníce

krvácejí,

trpí,

piznávám, jakož

se

smrti toho litovati

nesmla pro

umírají

.

.

.

tak protivil?"

ach,

že já

dom

tém

jsem

nás svými

že do své samojediná

i

nieho uiniti

za nás jak se za to nenávidím!"" životy

Vyznáním tím vášniv provolaným zaburácel hnv.

v

Kvido-

novi dosud nepocíténý

„Hle zbjnici!" kikl neznaje se více. „S jak smlým se zná ku vzpoue své proti všemu, co pod krovem tím starým za ctno-t a poestnost považováno. Touží pimknouti se k houfu bláznivých pobhlic, které používají

elem

in

lidumilných

za

kukli

prostopášností

tajn pi nich

Ano, odnáším tento klí, ponvadž se mi nechce déle míti vedle sebe ženu mužatku, která mudruje ve smšné domýšlivosti o svta toho prbhu, nýbrž skromnou, rodin své oddanou pracovnici. Nežádám si na ní ni ducha, Ale eho dosud nebylo, ted ni vdní, nýbrž poslušnost. bude, býti musí. Písn se hodlám ode dneška pidržovati pravidla mezi lidem bžného, že pes a žena jsou ureny, aby hlídali dm. Toulají-li se jinde, že do nich nic není. Vezmi si z toho co chceš, ty hospodyn, jež se v myšlenkách svých potuluješ po všech svta koninách."

páchaných

A se

!

Kvido, jenž konen vzdorovati

pec

mu potuteln

vytrhnouti,

hlun

se vyítil

jen dokázal klíek, jenž v zámku otoiti a pak jídelny, v níž zstavil Selenu

zdál, z

Sychravého zápasícího se závratí nad výstupem tak neslýchaným. Takový byl tedy ten muž, jehož

zkamenlou K.

SVTLÁ:

a

škspalí.

•

66

schovance Louisiu

zvolil!

Netroufal

bi

oí k

ní

pozdvih-

nouti.

Dlouho panovalo v jídeln hrobové ticho, z nhož pouze vyznívalo cvakání kyvadla u velikých nástnných hodin na pilíi mezi okny, pedstavujících zemkouli, již držel v rukou pozlacený Saturnus. Konen se ozvala Selena, ale kdyby Sychravý nebyl vdl, že ona to k nmu mluví, že to nemže nikdo jiný býti než ona, nebyl by n kdy uvil, že to slyší její hlas. „Vy j te byl svdkem, kterak Kvido Hrazan potupil a kam až chce stlaiti," dralo se jí z prsou tžce

m

m

pracujících.

Sychravý smutn pokynul hlavou. „A budete i svdkem, kterak mu na jelio pohanni odpovím." S tmito slovy smekla si s ruky s\j prsten snubní. „Toí prsten, který mi nastril ped oltáem, kdež písahal, že bude po celý život ochráncem mým láskyplným, zatím z nho uinil první lánek okov petžkých, nevížících. Je-li snesitelných, neodvolateln prý k nmu tomu tak, tož toho však od této chvíle neuznávám, nechí postaví celý svt. Prolamuji okovy ty, trhám se proti každý svazek k r.ému mé poutající s vdomím dobrým a se svdomím istým." Pronesla vše již s výrazem úpln pevným. Sychravý byl tak dojat, že nenalrzl tenkráte odvahy k ní volati: „Jen rozumn, mladá paní, jen trpliv!" Volnji, však ješté draznji pokraovala: „Pestávám býti od okamžiku toho chotí Kvidoiia Ilra-

m

mn

zana,

jenž

abych

mu

v

chce ve mué ubiti ducha, zašlápnouti srdce, jeho pohodlí nepekážela, jenž za touže pí-

67

abych b)lu veillo noho tvorem myslí íma donýbrž tupým, bezcitnýin jen strojem jeho linovlo. Vás, jenž jste jeho pítelem a jak nejednou jste dal na jevo pítelem mým, žádám, abyste jej o tomto mém úmyslu co nejdíve zpravil a vše další nevyhnuteln z toho plynoucí Nechci s nikým jiným než s vámi o tom s ním umluvil. jednati, co nastati mu«í." A prsten, jímž ted vší silou na zemi ped nj mrštila, zastkvl se mu zvun práv n nohou, jako by se mu byl chtl ukázati, naež se voln dále kutálel až k samé

inou

neclu-e,

brým, i

knihovn. Než se nebohý knihvedoucí vzpamatoval, nebylo již mladé ženy v jídeln. Nezbývalo mu, než prsten zdvihnouti a zastrili, aby nebyl zítra pi úklidu nkterou ze služek nalezen a ilo nepravých rukou odevzdán, ímž mohl vzniknouti nový zmatek, nové zlo a snad neštstí nenapravitelné. Potácel se Sychravý s petžkým srdcem do svého pokoje. Kdo by mu byl ek), že slavný den šíastné bitvy u Lipska bude míti v dom mu tak drahém a jím tak ctném dohru tak neoekávané osudnou!

VII.

Selena se neodebrala na lžko. Velikými kroky nepe-

miti

mdle osvtlenou noním kalianliliového na stíbrném stonku rozvitého. Bezdn na utkvly její oi, kdykoli jí bylo kolem nho jíti. Zdaž by Kvido, od nhož jej dostala darem, zapaluje jej ponejprv >ám no j^jím tnilettním stolku, byl ml za možné, že jí I ude jednou svítiti v postávala

cem

z

svou' ložnici

mléného

skla v

podob kvtu

nm

5*

m hodin? Zdaž by

dobiié

považovala,

kamž

s

že

takovou

len

z

byla

rodiny

dvrou

se

takto k ui mluvili, takto

pedevším ona, sama za možné její zbožované pitounky,

byla

i

chýlila,

by byl kdy

s to,

jednati? Hlava se jí zakolotala pi myšlence té, pravila si pak, je- li pec jen skuteností, co práv prožila, zdali nebyl výstup s klíem jiného, než jakýmd peludem, vyvolaným obavou trapnou, že jak jí bylo vzííáti se hudby, tak že jí asi souzeno odíci se svých knih, do nhož se byla již tehdáž na vinid zapletla a z nhož vymaniti se jí nepodailo v rozilení dnešního veera? Ale ne, nebyl to žádný sen, ten výjev ped knihovnou, a za žádnou cenu by nebyla chtla, aby se ukázalo býti peludem, co na to ped Sychravým uinila a promluvila. Cítila v hlubinách srdce svého, že již není s to ke Kvidonovi se vrátili a mu odpustiti ím se svými krutými slovy, svým inem potmšilým byl prohešil nejen na ní, nýbrž na lidskosti vbec, upírnje jí, pro nic jiného než že byla ženou jeho, právo na nejdražší klenot každého lovka, na duševDÍ pokrok. Ne, již jí nebylo možno déle po boku muže takových náhled a zásad životem kráeti, snad to uznával i on sám, snad proto výstup ten schváln vyvolal, snad mu pijde svým vzkazem, Sychravému sveným, práv vstíc. Vždyí po tom, co od nho slyšela, se byl zejm piznal, že se city jeho k ní zmnily, a nemohla míti nejmenší pochybnosti, že není v jeho duši ji« ani stopy dívjší pro ni lásky. Dávno si snad již byl ekl, k emu si s

ni

i

—

vzájemn pekážeti

a se muiti když dorozumní se stává nemožné? Ale kdo ví, teba mu pijde její návrh vhod, snad se

více a více

mu pec

jen

ope

a to

jediné

proto,

že pochází od

ní

a

6y nikoli pvodn od nlio, snad se mu zprotiví i proto, že by byl nucen, kdy))y od nebo se odlouila, vzdáti se správy nad jejím jmním. Považoval je sice, jak nejednou byl probodli, za zcela nepatrné, ale jak jej byla v poslední dob poznala, tož se nemolila vzdáti dminky, že uiní vše, aby se mu z rukou nevymklo. Selena se zachvla, cítila, jakým to jde novým urážkám a ústrUm vstíc jakou boui jjroti ní pozdviline, jak proíi ní popudí veškeré dosavadní pátele, bude li chtíti osud svj od osudu jeho oddliti, vidla, kterak propadává nezasloužené han, trpkému pokárání, neuprositelnénm odsouzení všech lidi, že pestávajíc býti s manželem jedné mysli, chce jíti cestou svou ale pes to pec pedsevzetí

ani chvíli se neviklalo. Opakovala si opt a oi)t, že má naléhavjších povinností na svt tom, než býti híkou rozmar nepíetného lovka, že jí 1)31 život' k jinému darován, než aby jej promarnila, a že mu jen tenkráte do-

její

nedá- li se niím jiným vésti než pesvdením svým nejsvtjšíra. Vrátí se na venek do rodišt svého a bude tam, ím bývala pstounka její, strážným duchem chudiny, na niž smla ted jen z daleka a pro její cit velmi nedostaten pamatovati. Selena stanula náhle ve své roztržité po ložnici pouti. Žasla sama nad sebou. Jak bylo v její hlav vše hotovo, ví jak spoádáno, ujednáno, jako by byla dlouho a asto o možnosti dnešního výjevu pemýšlela. Ted tejirve poznávala, jak dlouho již po tajmu trpí, jak dlouho se to v ní kvasí, jak dlouho kuje nevdomky její spoutaný duch, její zkormoucené srdce plííché plány k vymanní a osvobození svému. Ponejprv dnes ji byl zval Kvido odbojnicí. Kdyby byl vdl, co v ní se dje, tož by byl asi v novém stojí,

bh

70

záchvatu liiivu usoudil, že jt byla nejen jemu, nýbrž sama sob na zapenou dávno, že jí byla ode dne toho, kdy ped státi zstal, ní prolioilil první nespravedlivé slovo a pi

nm

neoiivolávajc ho.

Poalo

se

mdle

Selena ješt na odpoinutí

svítati.

si

nevzpomnla.

Dm

probouzel.

se

Kiiyby byla

mn

sama sebou

za-

mstnána bývala, zajisté by byla pozorovala, že se tak dje dnes neob,\ejn brzo a se zvláštním hlukem a šramotem. Pejela si unaven lukcu bledé vlhké elo a urila si

svoje

chování.

Sjchravý neurovná z

rodiny

deln

ní

i)o

Nehodlala její

tázati,

pi

s

pokoj

svj

Kvidonem,

opustiti,

a bude-li

dokud

se kdosi

chtla dát svou nepítomnost v jíNebude a-i pohešena. Trpce pi

omluviti churavostí.

myšlence

té

se

pousmála.

„Nejsem pro vás niím," zašeptala, „jak stále dokáse mi snažíte, nuže, necht to platiti, až Sychravý promluví, a dopejte mi jediného štstí, které s vámi o jste s to mi podati, dovolte, abych vám smla již povždy zati

mn

niím

zstati."

Neoekávala mladá žena knihvedoucího jista,

že

že

bude

na

rozšafností

konen

tak brzo

Byla

uiní u Kvidona všemožné pokusy míru a smíru, všecky

strany a všemi smry svou obvyklou aby nedošlo k zjevné roztržce, a

vjjednávati,

co nejdkladnji s ní. Selena zatásla hlavou, jako by jej již ped sebou státi vidla a mluviti slyšela. Netušil, jak b}la od té chvíle, co si patili naposledy tváí v tvá, uzrála, jak jasný a uritý se stal její rozhled v pomrech vlastních, jak nezvratné stanovisko byla náhle zaujala rodin a veejnosti vstíc.

71 jí vele oddanolio dvete, utšeného rozjímání. Nedivila se, že shledává lžko panino ješt netknuté, že jest již ustrojena bez pomoci její. Byla taktéž vzrušena a rozilena.

Piíciiod pauské, ipenieho,

vyrušil

ji

z

tolio

málo

jak se jala živé vypravovati, píchodem vojska, které Uhodla Selena, že to bylo asi v dom ubytováno. mužstvo to, kteréž firma Hrazanova k rad knihvedoucího vyžádala k opatení, aby dokázavši takto nepopisi byla rateln vlasteneckou obtavost, pozornost vyšších kruh k sob obrátila a pízn v jisté záležitosti naped si poa

to,

bylo

jistila.

„Jen si považte, milostivá paní," zvstovala Lízinka vštcka dojatá, „poslali k nám deset kozák s plukovníkem v ele. Je to prý njaký kníže, jmenuje se Sergej Nikolajevi Lidkov. Toho si vzal pan knihvedoucí sám na starost. Byl totiž nedávno v nkteré bitv tžce rann a bude míti ješt dloulio veliké šetrnosti zapotebí. Naši páni jsou k nmu velmi zdvoilí, ale mají s ním kíž, umí málo slov nmecky, mluví jen rusky a francouzsky a jim to zase s frantinou nejde. Jen s panem knihvedoucím se ješt jakž takž dO' rozumívá." Živ si Selena pipomnla, s jakou nelibostí ji vidíval manžel s francouzskou knihou v ruce, jak asto nazýval její zálibu v jazyku tom módní affektací a na ni se oboíva', dala-li mu na srozumnou, jak je škoda, že on sám jazyk ten zanedbává, pipravuje se tím o mnohý požitek, který by mu bývalo lze erpati z jeho literatury. Na to, kterak by se mu mohl jednou v té míe nutný státi jako dnes, ovšem si nevzpomnla a on zajisté ješt mén. Ale pes hoký pocit pi myšlence té v ní se zmáhající pelétl pec jen slabý úsmv její rty. Pedstavila si kon-ersaci

72

Sychravého

s

plukovníkem

v

jeho

kupecké

klopvtavé

úpravy

ložnice,

nepestala

frantin. Líziiika,

štbetati.

pouštjíc

Velice

si

se

do

chválila

ty

prosté

ko/,áky,

a

bylo

tžko se dorozumt, teba mluvili eí, eské velice podobnou. Výmluvnji hovoili však skutky, a již mli celý i

s

nimi

dm

svou ochotou získaný. Nejen že nedlali svým píchodem nejmenší nepíjemnosti, jali se ihned pomáhati, kde se jim píležitost k tomu naskytla Koí nesml do maštale vkroiti, pevzali vedle starostí o svoje kon i péi o kon domácí, nádvorníkovi odejmuli košt a sami zametali prjezd, ve devníku se postavili ke špalku a štípali díví, až z nho jiskry lítaly, jeden z nich dokonce si hodil putnu na rameno a než se toho kuchyská nadala, mla ve štoudvi plno vody. Pi tom neustále si zpívali a

jak krásn, jak dojemn! mezi nimi veselí, ti starší

Ale ovšem nebyli prý všichni poínali vážnji. Jak spatili dti podomkovy, dali se dva z nich dokonce do pláe. Vzpomnli si na vlastní dti, jež jim bylo doma zstaviti. Pan kníže, na každého tuze pívtiv pi>hlíží, také se nkdy man mezi hovorem zamy:líYá. Má prý doma matku velice churavou, o níž se mu nedostává již po delší dobu žádné zprávy. Svil prý knihvedoucirau, že oekává nejsi

a

horší.

Bezdn

se

jala

mladá paní panské pozornji na-

cizího dstojníka, jenž byl povinsvou vojenskou donucen opustiti matku nebezpen churavou. Dosti možná, že neml mimo ni otce ni sourozence, že jen ona jediná upímn jej milovala a ztratí-li ji, ŽQ ztratí vše, co k svtu jej víže. slouchati. ností

Zželelo se

jí

73

„Ale ne, neztratí," pravila si Selena zádumiv, „jsou mužští v ohledu tom šastnjší nás žen; zbývá jim po všech ztrátácli u doinácíiio krbu jejich veejná povinnost, jež k sob je volá, poutá a jich život vypluje, kdežto my rodinnou láskou pozbýváme všeiio ostatního a zstáváme v pravd osielé." Selena

služka

skuten neopouštla

oznamujíc

churaví.

jí,

Lí/.inka se

že je

tomu

svého pokoje. Když pišla na stole, vzkázala, že nedivila, bylo to na ní i)atrné.

obéd

Tak uinila nkolik dní po sob, uznali za nutné pesvditi se o

aniž

rodie

jejím

stavu

jejího

muže

zdravotním,

což bylo Selené ovšem velmi vítané. Ale bylo se jí pokaždé zasmušile pousmáti, uvážila-li podle toho, v jaké lásce

u

nicli

stojí.

se v rohu své pohovky znavená, zlomená. Llodavými myšlenkami trái)ená, hledla se posilniti budouc-

Choulíc

nosti vstíc. z rána ozvalo se lehké zaklepání na dvée. „Smím?'' zvolal Sychravý, když se mu nedostávalo žádného vyzvání, aby vstoupil.

Jednou

Selena

Nebyla

s

to

se si

zachvla

píiny, než která

jí

oekávání tžkého okamžiku. navštívili z jiné ji chtl

v

pedstaviti, stále

že by

na mysli tanula.

„Dále!" vzdychla skoro nesrozumiteln. „Jen rozumn,

bh ped

trplivost," ní

prosebn

mjte pro pi emž spjal

mladá paní. jen rozumn,

prosil knihvedoucí vcházeje,

ruce.

mn

„Nepišel jste ke pro jiného než za píinou toho mi velepovdoniéhu napomenutí?" citliv proti nmu se vztyila.

74 „etici vás

jen

velice

pedevším

darební,

upozorniti, že jsme

prchliví

tvorové,

a

že

my muži pec se

nkdy

do-

pouštíme skutku který bychom za tvrt hodiny chtli ." celým jmníní,*ba životem zpt koupiti „Tedy jste se sem dostavil pec jen jako návladní jeho a nikoli jako zástupce mj." „Ne, ne, nejsem tu jako návladní kohokoli z našich domácích. Neclií se ten, kdo z nich proti vám se prohešil, sám o nápravu postará; picházím pouze jako orodovník. Zajisté vám panská povdla, koho v dom hostíme, a snad také, že s hostem tím nejsme s to se dorozumti, jak by bylo žáiioucno. Nenechávejte ho odpykávati, ím na vás se ,

.

.

provinili jiní."

„Jak

to

myslíte?"

„Kníže je churav, má zapotebí vyražení, zábavy, ale k úloze takové bych vás vyzvati si netroufal, kdyby práv tcd jej nebyla zasáhla zpráva velice neblahá, pro nj osudná,"

,

„Snad nezemela jeho matka?" zvolala Selena živ. Panská mi povídala, jak teskliv si jí prý pipomíná "

„Ano, dopsáno mu z Ruska, žeí matka, již nade vše v Pánu. Mla jste vidti, jik se silný, statený ten muž zachvl, když mu byla od^wzdána s dopisem zárove skínka s posledním jejím pozdravem a odkazem. Zaslala mu s požehnáním svým škapuL, který po celý život kolem krku nosila, jejž taktéž po matce zddila jako starou rodinnou památku. Chtl jsem se, vida jeho bol, jeho slzy, rychle vzdáliti^ ale on mne zadržel, poznal jsem, že v trudné ^ hodin jest mu soucitu mého snad potebí jest ranou svou tak seslaben." miloval,

—

„Nebohý syni" vzdychla

si

Selena,

75

„Ano, jest tuze nebohý," svétiil jí Sychravý celý šastný, že se mu podailo vzbuditi v takové míe její „Ale budete-li chtíti, ihned jeho hoe se umírní." úast. „Jak to?« „Vy jediná jste s to pivésti jej na jiné myšlenky, neb vy jediná jste s to s ním jasn a urit se dorozumti. Vždyf víte, jak tchán a manžel váš frantinu lámou, jak strašliv i já v ní se V3jaduji, akoli je mi bžnjší tou velmi pluin, vedle toho než jim. Vy však mluvíte jste vzdlána, schopna na muže tak vzdlaného, jako je plukovník, psobiti, v žalu jeho jej potšovati, z nho jej

eí

vyvésti. ,

Myslím,

tou

I

že

tchyn vaše si

Selena

píinou neukazuje

se s

nad ním

Kvidonem

ustrnula

cosi

a

udlali,

pravila: že se za

a nikoli že je churava. Prosím vás,

ji pohnouti, aby pišla toho nešastného lovka ponkud povyrazit.' A když ona cosi takového pronese, když ona s nkým cítí, to již má svou Ovšem kdyby to nebyl kníže a vedle toho tak bováhu. hatý, jak jeho lidé vypravují, nejevila by s ním takovou lítost. Nebudte tvrdší než ona a necht svj hnv stranou aspo tak dlouho, dokud bude míli ten cizinec útchy potebí a zstane u nás v dom."

podívejte se k ní a hledte

Selena sklopila hlavu.

Konen

pronesla

vážn:

„Dostavím se." „Ach, jak jste rozumná!" zaplesal Sychravý. Jak rád si to vždycky opakuji, že nad vás není. ohlásit, že budete s námi obdvati."

A nevykav

„Vždyí

spchám

další odpovdi její, odkvapil Sychravý svenci pln dobré nadje v brzké jeho utišení pln dobré nadje na utišení celého domu vbec a jisté osudné rozepe zvlášt.

k svému i

76

Vlil.

Firma Hrazanova hosta tak urozeného,

spatovala

pkn

veliké

jak

dokázali,

velice

si

váží

vyššího místa i)íikázaného, v

emž

clitíc

jí z

vyznamenání,

urila

pron

vedle

dvou

pohodln zaízených komnat svj nejstkvostnjší pokoj pohostinský. Byla jizba ta pýchou pedevším staré a

paní, podle jejíhož udání se dala zaíditi.

Stny pokrývaly

alouny zlatem vzorkované, po nichž byly rozsety ohromné kytice rží všecli barev. Nábytek ze deva ebenového, potažený blcdožlutým damaškem taktéž pestrými kyticemi rží protkaným, stál na pozlacených drápech supích. S oken se vlnily záslony téže látky a vzoru.

v

dom

mšfanském

se jevil pepych doplnn ohromnými

Všude

vzácný. Celek byl

zrcadly a obrazy v rámcích taktéž ebenových se zlatou ozdobou. Plukovník, jenž, jak Lízinka byla své velitelce oznámila, velice celému domu se zamlouval svou rytískou dvorností, již po prvním uvítání žádal, hy nebyl považován za hosta, nýbrž za lena rodiny a mu vykázáno ve stedu jejím místo u stolu, sedl se svými hostiteli práv u snídaní, když jej došla ona zdrcující zvst. jako list na vte se I strhl k sob rukou prudkou tesoucí skínku, již jeden z kozák mu podával, jako poslední dar matin. Od té chvíle nebyl ješt ani jednou své z ní i)Ovznesl, nevda v chvílích tch patrn, kde že jest a co s ním se dje, stápje svoje liledy do odkazu matina s takovou horoueností, jako by se byl mohl dopátrati myšlenek, jimiž jej provázela odesílajíc mu

hlavy

77

Škapulir, o nmž se byl knihvedoueí Selené zmínil, nebyl žádným stkvostem, l>a ani pedmtem cenným; pozstával ponze L okrouhlého kousliu pevn uhnteného temného pižma v zlatém obrouku, do nhož hyl s obou stran

jej.

vyhloubán svatý obraz Plaše,

skoro

zpsobem

prostým,

neumlým.

rodina Hrazanova na jenž spíše se stupoval než tišil, a ostý-

bojácn

pohlížela

jeho hluboký žal, chav mezi sebou se railila, má-li jej konen pec jen upozorniti, že od samého rána nieho nepožil a zeje opodál stl již dávno k obdu kryt, neb nadál jej jtonechati nmé jeho bolesti, vykati, až z ní sám se probere, a zatím z jeho blízkosti se radji vytratiti.

V tom však uinil knihvedoucí tmto rozpakm konec, Zaslechl totiž v pedpokoji tiše a uctivé dvée. Seleniny kroky. Jíž byl myslil, že nedostojí slovu svému,

otevev

pemožena trapnými upomínkami, želem se setkati. že

nebude

s

to

s

man-

ihned se zarazila. Nebylo jí vru divu. pohled na vojína opásaného kordem, na jehož kožiše se tpytil stkvostný ád vedle ádu, jemuž se vlnil temný vous pes prsa skoro až k samému pasu, jehož Vešla,

Bylt

ale

to zvláštní

by si byl zajisté každý malí, chtje zobraziti mužskou hrdinskou statenost, za vzor voM, kterak až do hlubin duše vzrušen dumá s ženskou citlivostí nad památkou tak prostinkou, ovšem nade vše mu posvátnou, již tímá v tesoucích se rukách a to tou mrou, že pozbyl vdomí

tém

vlastní své osobností a celého

okolí.

nikdy díve nepoznaný. Nebyla to nad jeho osudem, nýbrž velá, hluboká úcta, jakéž ješt nebyla k nikomu pocítila. Selenu uchvátil

ní soustrast s ním,

cit

ni lítost

78

Jaké

to bjlo asi srdce, které tak trucliliti dovedlo! povaha, že se k zármutku tomu tak zjevné znal! vbec lovk, jenž se nestydl za svou lásku to k matce, k ^labé to žen, která v život tolika a tolika jiných nebyla niím! „Promine-li p;ik kníže Lidkov osob zcela mu neznámé, že slyšíc o hrozné ztrát, kteráž jej potkala, se dostavila, ^^y J6J poprosila, by jí dovolil s ním trucliliti?" ostýchavé

Jaká Jaký

to

muž

se

to

vedle

ubo

ozvalo.

mimovoln dámu laskav mu Kníže

cizí

pozdvihl

Vida ped sebou hledl se vzpamatonebyl s to ve zmatku a

hlavu.

domlouvající,

Chystal se k odpovdi, ale pekvapeni svém ji nalézti. Nikdy ješt nebyla Selena své soujmenovkyni, stíny noní svým chvjným svitem zapuzující, tak podobna jako kdy stála bledá, dojatá, se zrakem zav okamžiku tom, slzeným ped mladým RuS(m, jenž konen náhle s kesla vati.

se

vjmrštiv

se

jí

poklonil,

by

jako

vzdával jakési krá-

lovn est. „Snad tak smím uiniti, neb

v bolesti tak veliké jako

novákem.

Ztratila j?em dvakráte matku, jednou rodnou a pak i pstounku, kteráž mi ji v každém ohledu nahrazovala," pokraovala Selena vší svou lahodou opt v nejistší frantin, mezi tím, co Sychravý ke knížeti pistoupiv mu pošeptal, že ho pišla uvítat mladá paní domu, jež pro chorobu dosud tak uiniti nemohla. „Avšak nepicházím, abych vás zárove probilo, byte „Naopak, z hloubi hledl zapomenouti," kvapn dodala. srdce k vám volám: vzpomínejte, stále vzpomínejte a upomínka na zvnlou, na její lásku a dobrotu zstaniž vám po celý život nevyerpatelným zdrojem útcchy a blaha."

je vaše, nejsem

nikterak

79

Staí páni pohlédli se vzácnou u nich zálibou na nej'ž se bylo podailo pispli jim zdárné v nemalých

vstu,

nesnázích,

nen

a

plukovník

dalece se zotavil,

tak

že

byl ko-

zase slova schopen.

„Odpusíte, ach odpuste, že se vám jevím tak slabým a chabým," žádal, vypravuje každé slovo namáhav z prsou jsem ped nedávném n noho „Ale bj dosud stísnných. 1

vytrpl, mnoho pozbyl krve, proto mne vidíte tak 7 nieného neštstím pro mne ovšem krutým, ale nikoli nepedvídaným.

Ubezpeuji milostivou

A

kníže

paní, že

mimovoln

nebývám jindy tak zbablým."

zavadil pohledem o

ády

prsa v tak

hojném potu mu zdobíc.

„Budeme považovati za z>láštní dl-az pízn, není-li pravda, pane knihvedoncí," obrátila se k Sychravému, ,oddá-li se kníže ped námi tonin, co slabostí nazývá, zaho\oí-li Vy jste, jak jste mi pedevším zvolen za jeho tlumoníka a zpravodaje, pijmtež laskav za svého pomocníka v estném úkolu si

o své drahé zesnulé zcela od srdce.

pravil,

tom,

m

je-li

totiž

kníže

tím spokojen."

s

Oba muži ovšem ihned co nejochotnji pisvdili, a Sychravý se podivil té mladé panice, jak obratn toho dovedla od ostatních zctla nenápadn se odlouiti, pidávajíc se k nmu. Ješt více se jí však podivil, když lehkým, obratným

zpsobem na

to knížete žádala, aby ji doprona níž se stkvly všecky poklady stíbrného a zlatého náiní stolního, které skín u Ilrazan v sob chovaly a jejichž obsah jich byl hoden.

vodil k tabuli,

Nebyl plukovník se

jí,

s

to

odolati vyzvání

tak líbeznému,

rovnž mu nebylo možno vzpiiati když na talí jeho mu položila vždy vlastnorun

umístiv se po pravici

její,

80

nkolik vybraiijTh kousk, když podala jeho kalíšek Sychra, vému, aby jej naplnil vínem, naež mu díve neustoupila dokud jí ncpipil na další zdar spojených vojsk, na brzké uskutenní míru, na štstí a spokojenost všech národ, což také uinil

s

elem

více a více se vyjasujícím.

nm

tém

stále a s hlavou se obda sklopenou. Byl se dal knížeti jako vážn onemocnlý pedstaviti ihned pi jeho píchodu, aby byl sproštn jej baviti, a také se ted v každém ohledu tak tváil. Temn povznesl k choti své zrak, nevidl ji nikdy takovou, nevidl, vlastn nechtíval vidti, jak bohaté jsou její schopnosti, jak neodolatelný duševní její pvab. Jen nkdy, když pedl tajné sny, že po smrti otcov se vzdá obchodu, že si zakoupí panství a s ním šlechtictví, bylo mu velice milé vdomí, nebohatou pec takovou, jíž jsou spože si zvolil chot leenské formy bžné a kteráž bude zajisté vynikati jakožto

Kvido úastnil

a

hradní paní. Ale práv v této chvíli pednost ta jej urážela. Mrzelo jej, že nebylo zbytí, že musila býti k hostu povolána, aby, jak rodie jeho uznávali, se necítil v jejich dom píliš osamlým a nezatoužil po jiném, kde by se mu naskytovala zábavnjší spolenost Nejen že nelitoval své onehdejší k ní krutosti, byl by zajisté svoje jednání opakoval, kdyby se mu byla k tomu píležitost naskytla, a snad by byl o možnosti takové i pemi' al, kdyby i jemu nebylo na tom nanejvýš záleželo, knížete si nakloniti, jako hosta uspokojiti

jako pímluvího pi jisté záležitosti si získati. Smutn pozoroval Sychravý, že se nesnažil ani jednou choti se piblížiti, aby ji hledl usmíiti, tžce mu spoívala na srdci úloha mu Selenou svená. Nahlížela asi, že dosud k ní nebyla doba, ale jakž potom, až se ukáže a

nutnost

pec

jen se

jí

podrobiti!

81

rozumn, jen rozumn, mladá paniko!" pošeptal pi rozchodu významným pohledem k nmu „Mjte trplivost, dokud tu budeme míti toho ohrátila. vzácného i vám zajisté milého hosta. Co by si o firm „Jen

Selené, když se

se dopátral, co u nás se kuje?" tedy vzhledem k hostu opt trplivost, ale pes to se pec jen kníže brzo dopátral, že není v domácích pomrech jeho hostitel vše v poádku.

naší pomyslil,

Selena

kdyby

slíbila

IX. Dostavila se u knížete následlcem vzbouení mysli

zpráv jej

pi

úmrtí jeho matky prudká horeka. Léka uril, aby, dokud se jeho ivy neuliší, ne-

jej došlé o

navštívivší

opouštl pokoje a nejvtšího dl)al klidu. První dny se zamstnával kníže svými záležitostmi, uspoádal písemnosti, jež na pochodech pišly do nepoádku, zaslal do vlasti nutné dopisy atd. Ale konen byl s tím vším hotov a ponkud uchvácen nudou v hodinách naízeného mu odpoinku. Uvedl tím svého vrného ošetovatele v nemalé rozpaky, neb vyžádal si na nm, aby navštívil mladou paní s prosbou, by mu ráila zapjiti nkteré francouzské knihy, a to takové, které se jí zvlášt zamlouvají. Poznává prý z její krásné ušlechtilé frantiny, že se od njakého ledab}lélio uitele, nýbrž že ji jí nepiuila erpala ze samého zdroje, ze spis nejpednjších duch národa toho. Dobrý Sychravý byl vším spíše než diplomatem. Odpovdl v nemalém zmatku, že mladá paní do knihovny nemže, a když se tomu plukovník velice podivil, rad, aby K.

SVTLÁ

:

Škapnli

G

82

na pomoc zámeník,

je-li klí od ní ztracen, bylo klí ten není nikterak ztracen, nýbrž že se nachází v rukou pana manžela, jenž není práv pítomen. Odcestoval prý na venek, aby tam prohlížel svoje hut.

se vzal

mu

se piznati,

Kníže

se do

že

Sychravého pln údivu zahledl.

„Jestií takový v zemi vaší mrav,"

jen pán

domu má právo

otázal se ho,

„že

podívati se do knihovny rodinné,

kdy mu libo, a nikoli také paní? Jest povinna vždy teprve o klí k ní u nho se hlasití a on oprávnn odnésti si jej, když se vzdálí teba na dobu delší?" Knihvedoucímu vyvstával pot na ele pi otázce té neoekávané, nad jinou choulostivé. Kterak hostu odpovdti, aby se nestalo, eho se obával, totiž aby nepišel aspo ásti pravdy na stopu? Ale když kníže otázku svou draznji než ped tím opakoval, neváhal v zájmu dobré povsti mladého principála si zalhati poprvé v život svém vdom a uvrhnouti stín na humannost všech pražských manžel. „Tak jest," tvrdil nesmle. Le v té samé chvíli obešla jej hrza, co ekne kníže, když ješt nkoho jiného na vc tu se optá, kteráž se ho zdála zvlášt zajímati, jestliže se na ni

—

nedejž

bh

—

teba ihned ted lékae práv vcházejícího? Doktor byl se Ale nedošlo k podobnému hovoru. zdravotním stavem plukovníkovým tak spokojen, že mu nejen dovolil, ale naléhav naídil, aby ješt téhož dne, jenž byl zvlášt slunný, si vyjel na erstvý vzduch, navrhuje zárove, že uiní nejlépe, súastní-li se jízdy starého pána na vinici košískou, jehož každodenní odpolední tam výlety optá,

mu

byly

povdomý.

I panovalo nad usnesením tím nemalé potšení mezi hostem a hostiteli u obda, a s hrdjším ješt hmotem než kdy jindy vyjíždll dnes z prjezdu Hrazanovského domu nejpohodlnjší jejich koár. V tichém plesu, že se vše šíastn Sychravý vedle blev jeho prospch obrátilo, sedl v dého plukovníka proti starému pánovi a jeho snaše nemén

nm

bledé než ruský patient.

mst

zavésti hovor. hluk pouliní nebylo lze v než aby každý v koáe se bavil vlastními myšlenkami, což pišlo knížeti práv vhod.

Pro

I

nezbývalo,

Již se byl Sergej vymanil z nejkrutjší omámenosti, do níž jej byla uvrhla smrt matina, již byl s to vnovati pozornost jinému než té krvácející rán v nitru svém.

Bysteji tedy než se stávalo u obda a veee, k nimž Selena mla za povinnost k vli nmu se dostavovati, ji pebhl pokaždé mráz, když pekroila práh svého pokoje, bytost, kteráž si jal se pozorovati tu mladou proti byla získala, jak v duchu si pravíval, nehynoucích o nj zásluh nžností, s níž k nmu v prvním nejprudším záchvatu jeho bolu se byla zachovala.

a

nmu

a

mezi nimi domácí dostaten poznal, dní, že nemohl míti nejmenší o tom pochybnosti, kterak nad svoje okolí v každém ohledu vyniká. A práv jí byl pístup do knihovny domácí, jíž snad ona jediná byla s to s úspchem použiti, práv jí byl teprve tehdáž volný, když taková byla vle manželova, toho naJiž byl svoje

teprve

trávil

dutého

mén

nkolik

všedního získal jeho

Kníže co byl

lovka, pízn.

nevdl

jenž z celého

domu

si

byl

nej-

dosud, jaký si má utvoiti soud o tom, Byl skuten zde takový obyej,

seznal a slyšel.

6*

84

mezi tídami zámožnými ? Ci jednalo se pouze o jakýsi zvyk rodinný bez lilubšiho významu a dosahu? Nebyla literatura jen v tomto dom dle zásluhy ocenna, nýbrž dalo se tak i všude jinde? Zdálo se mu, že nenalézají mezi domácími jiné otázky žádoucího ohlasu než praktické i bylo tomu jinak a on jim kivdil, nemoha se s nimi zas dostatek dorozumti? Jaká to útcha, když mezi sedla mladá paní, vše nabylo jiné barvy, jinélio významu, ihned cítil, že bude pochopen, ihned sám chápal, co kolem nho se mluvilo, a co jednalo.

—

n

Ale ím dále ted skryté a šetrn stopoval její tvá plnou ducha a citu, tím více jej dojímal zamlžený její pohled, její skoro przraná bledost, zadumané, stále sklonné její celo. I pipomenul si bezdn, jak plaše hlas její vždy u stolu se ozývá, jako by se lekala jeho vlastního zvuku, žádajíc icolem ní pítomné za odpuštní, že si troufá

vbec

se ozývati

jak bud,

nevidí

.

milovanou ... a urité pravdy.

.

.

ní

v

nemohl

milující.

Teprve když

se

se

nikterak I

zbaviti

ped

ped

zaplanulo

koár ped

dminky,

sebou

vinicí

ženu

že

bud

šastnou,

ním tušení dosti

zastavil,

vyjel kníže

Mrzel se, že se jím dal uchvátiti, domnítím snad svoje spoleníky pec jen ponkud

ze svélio snní.

vaje

že

se,

urazil.

jemný

I

snažil

se

dle

možnosti,

ten dojem, jestli se jich byl

Pijal se

vší

i)ivtivostí,

jíž

v

nich

seslabiti

skuten vynikal,

nepí-

zmocnil.

rám

starého

pána, aby se jím dal jako patient jemu svený dovésti ke kávovému stolu, který byla zahradníková, na kvap zvláštním poslem o vzácné té návštv zpravená, dle možnosti vkusn pipravila.

85

Opakuje stále, že si vabné nepedstavoval, Jak zasedl

ve

stínu

starých

letní

je

to

tecT

sídlo

nikterak tak

p-

ve skutenosti shledává,

oech, tvrd,

že

si

nebyl ješt

domov opustil, tak mile hovl jako zde, neb jsou prý stromy ty rovnž tak mohutné a vonné jako ony, jež

nikde, co

nmž

se byl zrodil. Zárove uznával obklopují zámek, v za svou povinnost vyprázdniti každý šálek kávy, již bílé ruce mladé paní nalévati mu neunavovaly. I cítil se Sychravý konen nucena jeho pílišnou v ohledu tom ochotu obmeziti a mu pipomenouti, že léka pana knížete ješt všech rozilujících nápoj varoval. Pipomenutí to vyneslo mu však velmi písný pohled jeho pana principála. Zdálo se mu irou nezdvoilostí, již se snažil rychle zakrýti návrhem, aby Selena, jak bylo již díve umluveno, doprovodila knížete nahoru do glorietu, kamž byla k úelu tomu dopravena hojnost vj braných zá-

kusek a vín, o jichž odbyt se tam ml Sychravý s vtším ohledem postarati, než byl jevil pi káv. Selena ovšem ihned pisvdila tchánovi, jenž nemoha se své partie šachu ani v den tak slavnostní odíci, si žádal, aby šla jeho malá spolenost naped, že ji bude následovati, až si dostaten odpoine. Nedala si to dvakrát naíditi. Hoela nedokavostí ukázati knížeti místo, jež se jí zdálo dosud nejkrásnjším ua svt tom. Lehkým krokem, jako by byla se sebe stásla hrozné jakési bemeno, stoupala ped ním výše a výše tou milou obvyklou cestou, kdež jí bývalo vždy tak volno, jako by ji byla vedla do nebe samého. Ó vždyí to bylo nebe, skutené to nebe, které ji tam nahoe oekávalo, kterého že již nikdy nespatí se byla v minulých proplakaných nocech pevn domnívala, s nímž se byla již horoucn v duchu

86 s jediným pravým štstím, chou manželovou setkala.

louila jako

s

nímž

se

pod ste-

Kníže Sergej již nebyl s to odtrhnouti od ní pohledu. a ilou ji ješt nevidl. Ale poslední stopa všeho, co na ní bylo dosud nuceného a zdrženlivého, s ní spadla, když dostoupivši výše vinice, najednou mu kázala, aby

Tak živou

se

ohlédl.

Vyhovl

a

jí

výkik nelíeného pekvapení mu pi tom

uklouzl.

mu

opodál ve stíbrochvlé mlze podzimta povstná královská Praha, Hradany korunovaná, bleskotavou Vltavou opásaná, jejichžto sto vží strmlo k bledomodró obloze jalio stožáry lodní zlatými kíži proti zlým nehodám posvcené z moe peste se vlnících stech, ohraniená vncem pahork dosud vítzn se zelenajících, kdež mezi zahradami, osamlými dvorci a vinohrady tu a tam vážn pohlížel starý kostelík, jako by byl chtél výstražn diváku pipomenouti pomíjejícnost vší té krásy a veleby. Objevila se

ního

odpldne náhle

„Chtl bych se o bh bloud zrakem zaníceným

ví

co zasaditi," zvolal plukovník

dloulio

po okolí, než se odhodlal

vzrušenému svému citu slova, „že podobným obrazem, jaký ukazujete, milostivá paní, Evropa snad

propjiti

mn

již

se nehonosí."

mnohý obchodní pítel mého kíž na kíž," svdila mu zapomínajíc jako on vnitní svoje hoe nad arovným

„Tak aspo tchána, Selena,

obrazem

jenž

ped

ji

tvrdil

již

procestoval

nimi se stkvoucím.

vám zdá, není-li pravda, vznešené, tam k tomu ústraní a dozvíte-li

„Vše, co zde vidíte, se spanilé, se,

co

ale pohlednete-li

v houští

jeho se

87 tož snad mi pisvdíte, že vidíte nejzajímavjší koutek zem, jejž vám spatiti lze." „Jak to myslíte?" kníže pekvapen se otázal. „Stavení v té mrákot starých strom je Bertramka." „Bertramka?" optoval váhav po ní nevda, kterak

skrývá,

si

slovo to vyložiti.

„Ano, Bertramka!" zvolala s nadšenou radostí. „Ale jako by celý svt vdti musil, kdo že tam prodléval a jakým to darem božského ducha svého nás smrtelníky obšíastnil. Možná, že na tu dalekou vaši Rus ješt ani nedoletlo jméno tvrce nejvznešenjšího díla hudebního ,Dou Juana', jméno Mozartovo." já

vru dlám,

Místo odpovdi zaal kníže s pohledem tak blouznivým, jako byl její, polohlasem notovati nápv z opery té, a Selena vklouznuvši rychle do glorietu, jala se ho na spinetu provázeti.

Sychravý více a více spokojen

prbhem

výletu upra-

ped

glorietem mísy, jež tam byla zahradníková pinesla, a otevel tenkráte bez obavy, že by rozilující nápoj knížeti škoditi mohl, láhev se šampaským, voval na stolku

aby hudebníci ukonivše,

si

mohli ke

cti

slavného mistra

pipiti.

Ale oni

si

málo všímali jeho píprav.

„Z vašeho prvodu jde na jevo, že jste pravá umlkyn," prohodil kníže vážné, když byli zakonili, a ona dtskou veselostí po drahný as nepoznanou tleskala s jemu i sob. „Xevím, náhle než

se

skuten cosi „Nemla jsem

umíra-li

zamyslivši.

pstounku svou

a

podstatného,"

dla

nikdy jiných uitel starého vesnického kantora. Není

u mne snad chvály hod no, le že miluji a vždy vášniv jsem milovala hudbu." A vábným hnutím ruky upozornila jej na cekajícího Sychravého, jemuž konen kišálové poháry odali Pipili sob i jemu s úsmvem plným nevinného uspokojení. „Jak se tším, až mi zahrajete u vás doma," piznával „na tom pkném velkém stroji, který se mezi tím kníže, jsem u vás zahlédl." Knihvedoucí rozpait zakašlal. Temný mrak peletl náhle elo mladé paní. dole v mst nehrávám," zajíkala „Já již nikdy se vyhýbajíc se schváln slovu „doma", což Sychravý velmi bolestn pocítil. „Jaký to hích zanedbati schopnost tak znamenitou," .

.

.

kníže zprudka, „což neuznáváte, že tím ubližujete celému svému okolí? Mnoho-li požitku byste byla s to mu poskytnouti, jak asto potšiti a vyjasniti mysl trudem všedního života zkormoucenou." „Nehraji k vli Kvidovi," omlouvala se Selena tlumeným hlasem. „Jeho nervstvo je již po delší dobu, jak snad i vám známo, velice podráždno následky jakési nevyjel

hody

v

obchod."

oích jeho stálo psáno písmem sosáku bezcitnému a rozmarnému asi osud ve své slepot pipoutal." „Ale zde na té výši nepekážím nikomu, zde si ulevuji, kdykoli je tchán tak laskav a sem zavede," oznamoSergej se odmlel, ale v

neomylným: „k jakému

to

t

m

vala

mu srden. trapn

píliš

vám

„Neuráži-li

tento

váš sluch a pejete-li

starý, si

nebohý spinet

toho vbec,

zahraji

ráda."

A

nevykavši jeho vyzvání

zasedla

znova ku

stroji.

89 Nezalirála \šak Sergeji, jenž proti ní sldesl na odpo-

ívadlo, L

kus,

mu

které jež

Sycliravý

byl

rychle

žádný

prjšoupi,

V nálad nynjší nevyhovoval

znala.

jí

ani

jeden z nich. Pustila za to své vlastní fantasii rzdu. asto tak inívala, ale nikdy se jí to nebylo ješt tak stkvle

podailo jako práv Oblétané zvuky

ted. jí

znenáhla se jí podobalo, že nový život, pedtucha toho, daí-li

se

jí

svírajícího, až

krásky

v

vymknouti se bude volnou,

mnoho

dní již neslyšenými, svého poboueného, vane kolem ní jiný vzduch, jejž si hodlala vydobýti, poz pont sobectví ji tak krut tak zcela svou, jako ty sedmi-

draliými

hlasy to tesklivýnii a vášnivými

nitra

zlatých paprscích slunce, tak sladce tam v

tráv

—

Ale chmura nad nimi se náhle spustila vzpomínka na Kvidona. Byl skuten kdyoi srdci jejímu potebným, prožila opravdu veery, kdy o samot plakávala, že tak dlouho k ní se nevrací, a projela-li ji pi tom dmiuka, že te snad obmeškává u jiné, krásnjší jí, cítila se tím nešastnou ? Ó jak se ted rdla nad pocity, které s takovým nevdkem jí splácel, jak se hnvala na to svoje žíznivé srdce, které si troufal odkopnouti, ponvadž jej znudilo, toužíc po více než po dtinské he. Nebyl, ím se jí býti zdál, když mu ruku svou podávala, život její po boku jeho byl omylem, nemli si nikdy co íci, co sviti, nekráeli nikdy jednou stopou, ba myšlenky jejich se vždy se usmívající.

dvrn

rozcházely, jejich duše vždy se podobaly

obma pólm zem,

jedno splynouti. Jen shoda je svedla, mladost k sob je vábila, nikdy v jiravd Nutno, aby si to konen povdli, ped se nemilovali. svtem to projevili, dále sami sob i jemu nelhali. které nejsou

pomr

s

to

se sblížiti,

v

90

Jak asto

cítila,

že

odumírá a hyne

.

.

.

smlo, musilo

tak býti? Nebylo jí jiné pomoci než páchati na své duši vraždu jen proto, že se jinému v zpupné rozmarnosti tak zachtlo? Ne, taková nebyla, nemohla býti vle pírody, kteráž

každému tvoru

stejný rozvoj

svému

a vrcholení.

usoudila stejnou platnost, Povinností její na minulost za-

pomenouti a hlasití se k budoucnosti, kovou velebnou opravdivostí vznášeti v

dálce ty svaté

Náhle

dosti!"

se

vším,

ped

sebou s tavidla, jak tam

co

í

s

kláves

v

prudkém

plukovník dutým k

zvolal

„Probh, nepokraujte! v kterém pláe taková k boji

se

Hradany.

se jí svezly prsty

„Dosti,

již

to jsou

zoufalost?

v nich

nás

nám pekáží

ní

leknutí.

hlasem.

slcladby,

í

to je srdce,

Jaké

v

nich vyzvání

to

moí. pokouje,

co

nám

pravém Dosti, dosti, sice vám zde na oích pelomím svj kord a stanu se sbhem. Uprchnu za tím sladkým hlasem volnosti, jež tóny vašimi tak mocné k sob mne vábí, a zapomenu, že nejsem dosud jiného a dlouho ješt jiného býti nesmím než zlatem premovaným otrokem povolání svého krvavého, hnusného, kletého, raá-li vyniknouti nedá, co smyslu slova toho?

konen

vzejíti

státi

se lidmi v

—

slunce její

nám všem."

Selena byla k smrti dojata výbuchem tím nenadálým, tak zejm o dosavadní chorobné podráždnosti jeho, taktéž Sychravý. Nevstoupilo jim na mysl žádné slovo vhodné a pesvdivé, aby jím byli plukovníka, rukama

svdícím

tvá

si

zakrývajícího,

Konen

utišili.

vzpamatoval sám zašeptav nkolik slov na omluvu svého rozechvní a dal se Sychravému vyvésti z glorietu na erstvý vzduch. se

91

Selena

jej

„Jest

jeho

následovala umístivši se plná hluboké sou-

nho

na bezové sedátko. mi nepochopitelno," zahovonla k

strasti vedle

zase

líce

živji

se zbarvily,

„že jste

nmu,

pi

tak

když velké

jak tlesné tak duševní se stal vojínem?" „Což jsem váni práv ted nepravil, že se cítím otrokem ..Tisíce a své vojenské povinnosti?" zádumiv jí odvtil. tisíce ruských bratr vytáhlo proti nepíteli, nebylo mé ruky mezi nimi potebí k zahnání jeho, nebylo mi nutno rozrývati si duši strašnými obrazy válenými pi každém kroku té nekonené pouti z bojišt na bojišt se mi vnucujícími. Ml jsem dosti penz, dosti vysokých pi-átel na vykoupení se z roboty té ze všech nejhroznjší. Ale uvažoval jsem, že vpádem Francouz do otiny mé konen snad prolomena ta ínská zed, od svta ostatního, pokroilejšího, šastnjšího nás dlící a že tedy nejsvétjším úkolem každého poctivého Rusa ze všech sil k tomu se piiniti, aby prchod ten nebyl nejen znova zasypán, nýbrž stále rozšiován, aby se jím konen pihrnula našemu zanedbanému, uhntenému lidu aspo ást tch poklad, jež napomáhají jiným národm k dstojnému, šastnému životu, a nebyl jsem s to rozmýšleti se déle. Nalezl jsem díky bohu dosti v sob síly zvítziti nad nevýslovným svým odporem proti stavu svému nynjšímu, ubrániti se všem lákavým obrazm tichého, duševn plodného života v nkterém vesnickém zákoutí, prosbám matky nade vše mi drahé, kterou že i odolati nikdy již nespatím, i vrátíra-li se ze své výpravy, jsem citlivosti

vdl." „Tedy

i

vy sníte o novém život," vzdychla si Selena, aby neuhodl, co v ní se dje, a zticha

ale ihned

se opravila,

domluvila

:

92

nastakiát hrdinou osvdil, kíže a hvzdy na vašich prsou, pec zstane pedsevzetí, za kterýmž jste opustil vlast a máti, aspo v mých oích inem vaším nejrekovnjším."

„Nechf

jak

J3te

výmluvn

A

její

se

hlásají

ve válce ty

tváe zahoely jako

Sychravý si nebyl vzduch pro stav povážliv ochladil. že se

I

uinil

dosud

ervánky na západ.

ty

pana knížete

zdravotní

tak starý pán.

milé své šachovnice a nestíživ

Byl se si

poznámku,

pronésti

troufal

koinn

velmi

již

odtrhnul

od

vystoupiti až ke glorietu,

což již dávno se nebylo stalo, zval k odchodu.

Avšak vida na stolku všecky lahdky tém netknuté jednu láhev vína naatou, nikoli však dopitou, dal do Sychravého, jenž prý opt tak špatným hostitelem osvdil, jako dole pod oechy.

a jen se se

Kníže

jej

hledl ovšem všemožn

pi dojmech tak mocn té na nj se hrnoucích pán pec jen s ním se se tedy kníže k

ze všech

nebyl

s

nesmíil,

mladé paní, aby

rám podaného znan udýchanému,

Ale Selena

vyviniti,

tvrd, že

stran na rozkošné to

mu

vyhovti,

napoád ji

bublaje.

svedl ke

nepijala,

výšin

ale starý

Obrátil

koáru.

poukazujíc

mu

aby jemu službu tu proNevdla, co se to najednou s ní dje. Projel ji kázal. totiž tak podivný pocit, jako by chtéjíc se sprostiti starých, tžkých pout, se chystala navléci si nové, pijímajíc podk tchánovi

poru knížecího hosta.

93

X.

pi

Starý pán byl

dnešní

veei neobyejn dobe

na-

ladn. Taktéž Kvido, Jenž se práv ze své cesty vrátil, maje té nudy na osamlých hutích jako obyejn i tenkráte brzy dost, ba více ješt než jindy, vzpomnl-li si na bohatýrského Rusa, jehož baviti pipadlo jeho paní. „Zase následek jejího mudrlantství," nevrle pak za„Kdyby neumla Selena francouzsky, nebyl bych huel. nucen trpti, aby se starala o jeho zábavu. Však kdyby mi nešlo o to, abychom se stali dodavateli ..." A že se touha ta vyplní, o tom nebylo skoro již pochybnosti, proto ty jasné tváe otce i syna i knihvedoucílio.

Bylt jim že

totiž

Sychravý, než ke stolu zasedli, oznámil, nmž se vyzývá, aby zadala k vyšcenníky a zárove udala lhtu, kdy by

došel tirmu pipiš, v

šímu místu byla

s

to ty

svoje

které výrobky dodati.

u mne na jisto postaveno, že podle dotaz tch bude uinna u nás dosti znaná objednávka," pro„Již

hodil

ukázal

je

Sychravý

nanejvýš

prospšným;

potšen,

„stane-li

že

jeho

se tak, tož

návrh se

nám budou

byl

útraty

ubytovací brzo nahrazeny." „Myslím, že se tak hned nestane, nebot jsou velmi znané," odporoval mu Kvido. „Páni kozáci mají kapitální Ostatn jedná se chuí a jejich hundelaté ryzky taktéž. býti konen i vyrovnán schodek zpsobený oním nemilosrdným patentem. Nesmím si na ani vzpomenouti, aby se mi hlava nezatoila. Ale má-li se tak státi, bezpen nutno, abych já sám vci té zostra si povšimnul a si ji vzal na starost."

o více

v

Má

naší kase

94

Sychravý sebou trhl pi poznámce tak urážlivé, pán nad ní nelib hlavou zavrtl, ale Kvido se tím

i

starý

nedal

másti.

„Udlám pro úady pedbžný rozpoet sám," pokraoval hodiv hlavou, kterýžto posunk mu jindy velmi slurozletlo vlasy svou peliv zachovanou rukou klenutým elem zase v moderní kade, „kakadu" zvanou, skroutil, ale te pi zatemnlém jeho pohledu a mrzut ohrnutých rtech již málo pvabu mu dodával. „Peji si, aby vše, eho mi bude pi tom potebí, mi bylo hned zítra asn ráno zasláno do mého pokoje," pánovit zakonil. „A na žádosti té zstanete státi, mladý pane, i kdybych vás snažn prosil, abyste ji odvolal?" bolestn se ho Sychravý dotazoval. „Ovšem že!" pousmál se mu Kvido pohrdliv. „Nerad, tuze nerad dávám knihy obchodní z ruky," vyznával se Sychravý, „teba to bylo do rukou vašich." šíval,

nad

když

pkn

„A pro,

smím-li se tázati?"

„Což vám není povdomá povra mezi obchodníky, že není dobe, putují-li knihy jejich z místnosti do místnosti? Mají zstati pokojn tam, kam byly z poátku postaveny. Snadno se pak cosi nemilého v závod tom pihodí, kdež se jim nepeje náležitého pokoje. Což byste si je nemohl prohlédnouti v útárn?" „A to vy, ten vyhlášený knihvedoucí náš, jehož moudrosti se každý klaní, picházíte s takovými babskými prpovídkami?" chechtal se Kvido. „Ne, nechce se mi do ráíte. Vzte, té vaší pisárny, kamž tak milostiv zváti že chci tentokráte poítati sám bez dohledu a vyrušení, dle pohodlí a chuti, kdy a jak se mi líbí."

mn

m

95

Sychravý pokril truchliv ramenoma, ohližeje se na pána, jako by se chtl u iilio doprositi pomoci. Ale otec byl synovým nynjším chováním již tak pestrašen, že si netroufal proti žádnému z jeho vrtoch jako jindy rázn a dkladn se ozvati. Byl vlastn rád, že se mu konené jednou opravdu chce do jakési vážné práce a že pi ní zstati hodlá, což ovšem se dosud ješt nebylo stalo. Dlal tedy, jako by rozhovoru vedle sebe již nevnoval žádné pozornosti, pebíraje se ve svých zápiskách. starého

„Je-li

dom, kde

pravda,

co

naši

lidé

ted kraluji, straší,

tvrdí,

bude

že

totiž

skuten

ve starém

zle,"

škádlil

Kvido knihvedoucího dále. „Dostaue-li jakýsi v tom zboeništi zakletý duch na knihy zálusk, nestojím pak za nic."

A

znova

se rozesmál,

až se to v pokoji rozléhalo.

S povzdechem Sychravý konen slíbil, že se stane vše, jak toho si peje. Bylt syn domu toho rozumnjšímu jednání poád mén pístupen. I otec to podle všeho taktéž pozoroval a nejspíše si uminoval, že nechá vše bžeti, dokud se obrat k lepšímu sám nedostaví. Ale teskliv se tázal Sychravý, dostaví-li se skuten, nad jeho nevlídnou svéhlavostí hnvu již Selen nezazlil, že nechce o žádném s ním smíru slyšeti, prchajíc ped ním, kdykoli se osmlil ve vhodné jakési chvilce o strunu tu choulostivou zavaditi. Skoro se mu zdálo, že by mél jednati v ohledu tom jako starý pán a nechati vcem jejich prbh. Což nebylo možná, že by zakroením pro manžela smílivým ješt více na Selen se prohešil, než když se snažil umožniti její s ním sríatek, jenž se mu podobal býti tak vhodným, nad každý jiný pro oba pimeným ? a v té chvíli spravedlivého

—

96

„Když

panu knížeti Praha z vinice tak velice zapán mezi veeí slova, chtje se svému hostu po onom firmu došlém dopisu ješt více než dosud zavditi, „tož by mu bylo snad milo blíže s ní se sezná-

líbila,"

se

ujal se starý

miti?"

„Ach, zajisté," pisvdil mu kníže živ, „avšak má li státi, nutno, aby k tomu došlo dosti brzo. Podobá se mi podle všeho, že pluk asi tak dlouho zde se neobmešká, jak jsem se domníval," dodal tišeji, skoro zasmušile, sklopiv pi tom oi. I Selena sklopila oi, a její tvá ješt více zbledla) než když proti manželu ku stolu zasedla.

tak se

mj

Všichni pítomní,

krom

nji svoje povozy,

ní,

pijali zprávu tu

s

hlasitým

Kvido mu nabízeli co nejochotaby mohl co nejdíve zapoíti pout tu.

politováním, a starý pán

i

„Sychravý mže pana knížete doprovázeti, kdykoli si toho páti bude," pi tom se ozval Kvido, „uváži se za jeho nepítomnosti vždy v jeho úkol."

„K tmto projíždkám však Sychravý sám nedostaí," rozhodoval starý pán, ^ ví jen o Praze a jejích památnostech, co od jiných slyšel, v je asi velmi málo spolehlivého. Nutno, aby Selena vždy si vyjela zárove, má-li míti pan kníže z toho jakýsi zisk."

em

Kvidon uvrhl na otce hnvivý pohled, jehož však

opt

si

tento

všimnouti neráil.

„Zná mladá paní naše," objasoval knížeti, který jen stží zatajoval svoje potšení nad usnesením jeho, „všecky památnosti našeho msta dopodrobna. Nejednou jsem se o tom pesvdil, tázaje se jí na to a ono. Pouila se o nich ze spis, které vtlil knihkupec, jemuž jsem svil

tém

97 sestavení kniliovnv, když se jednalo o

mým, mezi Pravdu sluhy,

že

mluvil ta

se

satek

její se

synem

Nemám pi tom žádné zásluhy." pán, neml pi tom žádné zámonografií v nmeckém jazyku

ostatní knihy.

starý

hrstka

eských mstecli, hradech, kostelích pojednávající, ty poeských král a tu a tam nkolik drobt z djin píležitostn psaných dostaly do rodinné o

pisy korunovací starých

nm

knihovny. Nebylo v ni ducha vlasteneckého, ni vdomí národního, úkazy to ovšem ješt pevzácné mezi tehdejším z eské krve bohatým kupectvem, s nímž i Ilrazanové,

a

ped

pošlí,

mluvy,

málo

rozhodn

velmi

ješt eši horliv vždy

dle

desítiletími

a

zvláštností

mezi

Nmce

a se

adili.

„Tedy zase Selena, poád a ve všem jen Selena," zamumlal Kvido s rostoucí žárlivostí, vypouštje si pi tom zlost na nevinných svých rukavikách, jež pod stolem drtil a trhal. „Což se nemusí tomu cizinci zrovna podobati, když se tu matka, tu zas otec k ní obracejí, jako by jen ona z

celého

K byl

domu

cosi podstatného

tomu všemu

vysmál,

táhnoucí,

si

vidl-li v její

do

nhož

se

vdla

a

umla?"

pipomenul, jak asto se ruce spis k živlu eskému

náhle

vždy se zvláštní

horlivostí

jí

se

zahlou-

bávala.

„Nechápu, kterak

zemel

t mže

zajímati,"

ten který král, kde byl pochován,

i ona bitva. Dle mého náhledu neplodnjší zvdavosti."

ta

nemže

vyítal

jí,

„kdy

kde

se odehrála

býti

zbytenjší,

A hle, ted opt se ukázalo, že jak nebyla pochybila, pstujíc frantinu prese všechen odpor jeho, tak že byla dobe uinila, obeznamujíc se stou krásnou Prahou, takoka dtským pudem k tomu vábena. Jak se jí zdála velebnou K.

SVTLÁ

•

Škapulí.

7

98

krvavé zái své minulosti, jak vznešený ten národ, tak hrdinsky umíral za to, co za pravdu uznával. jak jí ho bylo líto, jak nad ním truchlívala! Ted hjnul Avšak hynul skuten? Byla smrt jeho již nezvratné

v

té

který

.

.

zpeetna? Mnohdy

.

že tomu tak není, naopak vlastn že nikdy skuten ne zemel, že tu byl napoád ve skromné smutné tichosti se skrývaje, oekávající vlídného pokynu, aby se vzchopil, pátelského povzbuzení, aby se taktéž slovem ozval. Nebyla Selena s to na podobné otázky najíti sama odpovdi, a nemla kolem sobe nikoho, jenž by byl ochoten a schopen býval jí je ku spokojenosti její ešiti. Zmiovala-li se o nkteré z nich Sychravému, tož jí odvtíval vždy urit: „Není již žádného eského národa, Praha je celá nmecká a tch nkolik venkovan nic neplatí. Nebude dlouho trvat a i z nich bude každý umt a mluvit nmecky. Ostatn to byl tuze hodný a rozšafný národ ten eský, je škoda, že mu bylo souzeno ustoupiti jinému." Kvido byl tak rozilen tímto novým vítzstvím své choti, že nebyl s to u stolu setrvati, až i ostatní od veee vstanou. Vytratil se pi první vhodné píležitosti. Ale utíkaje se do svého pokoje ve starém dom, kdež hodlal v píštích dnech vší svou hypochondrickou umínností starati v obchodních knihách nebohému Sychravému dosud bezvýminen svených, aby si sestavil v íslicích neomylných, jaký zisk oekává závod, stanou-li se skuten Hrazauové dodavateli vládními, vyrušil se každou chvíli z myšlenek tch nadjných opakuje si: „Ted budu mleti, abych nieho nepokazil, ale vše, vše jí splatím, té bledninaté

Selené se zdálo,

že se znova hýbe a okívá,

99

snáce, až bude ten zdivoilý kozák z domu, její pispní se stane zbytené a ona se zase dostane bezprostedné pod mj palec. Pak jí teprve dokáži, kdo jest a bude pro všecky asy zde a kdekoli jinde nad ní pánem."

XI.

Mezi tím co Kvido hrabaje se v knihách, které mu s krvavým srdcem pec jen vydal, si maloval manželskou budoucnost svou barvami tak líbeznými, uvazovala se Selena ve svj úkol vdcovský. Knihvedoucím provázena vyjíždívala s knížetem každé dopoledne, a cílem jejich bývalo vždy nkteré místo druhdy proslulé, kolem nhož spchali Pražané te lhostejn, nemajíce již o tom tušení, ím druhdy bylo a jakou úlohu hrálo nejen v djinách jejich msta a zem, nýbrž mnohdy v djinách celého vzdlaného svta. Kníže jí naslouchával s touž velostí, jakou k nmu mluvívala. Každý ten stovký chrám, ten nádherný palác, ta pošmurná vž, ta osamlá prostranství travou zarstající, oživovaly ped ním jejími výklady tou mrou, že mluvívaly k nmu vlastním svým jazykem, svujíce mu \šecky svoje zniené sny, kruté osudy, v krvi utonulé nadje. Ale kterak si vysvtliti, že v tom pustnoucím boícím se svt, kamž ji s tak zbožnou úctou sledoval, tak asto jako ona vidíval ve zmaru a zániku jakési tajemné zárodky a vznty k obrození se hotovující, jiskry z nenadání z rumu jeho vyšlehující, nový život vstící? Bylo to zajisté tím, že pi slovech jejích stále srdcem zalétal do otiny, již byl opustil, vida z její mrtvé prsti taktéž šlehati jiskry, taktéž byl Sychravý

7*

ICO

konen snad úrodnou a spasnou, že kterak prese všecky rznosti obou tch zemí, pes rozdíl v tak mnohých vážných a dležitých v nich smrech poc jen se vyskytovalo tolik píznak neomylných, že jsou sbrateuy duchem a citem, že v nich domovem tentýž horoucí vzlet k pravd, jímž se stala jedua z nich již ve pueti novou setbu, poznával,

svt

velikou, a druhá, ó

zajisté

velikou

se

stane.

neml

Sergej o tom již pochyby,

K emu

by byl jinak svj

me

krví zbarvil? I

zabledíval se pak pln

kyn, která

znala tak

nmého

mocn

dojatí do své

prvod-

zavládnouti jako ješt nikdo

dímalo jako tušení, jako touha jako snaha plachá, najednou se stávalo pesvdením ne '.vratným, cílem vší innosti jeho. Rozvinovaly pokaždé pi jejich rozmluvách tytéž city jako se v když ji na vinici ponejprv hráti slyšel, kde uchvácen vášnivým páním, aby se stala svoboda údlem všech, aby se stejnou povinností b}io uštdeno každému stejné právo všude, kde lidé myslí a cítí, byl by nejradji uprchnul svému povolání, jež bylo se srdcem jeho v odporu tak krutém. Jak se rausil pemlouvati, aby vytrval, kord zstal po boku jeho a on dále kráel stopou krvavou vzkíšení všech nájeho duší, že co v ní dosud

ostýchavá,

nm

rod

vstíc.

Kolikrát lekaje se své záliby v tchto vyjížkách, netaje si, jaké se v nich skrývá pro nebezpeí, v nkteré bezesné hodin noní se odhodlal, že až pro Sychravý zastaví, oznamuje mu, že mladá paní jej oekává, jí vzkáže s prosbou, aby mu odpustila, že pro práce náhle mu uložené se spolenosti její dnes tšiti nemže. Ale kdykoli otvíral k tomu rty, již nebyl s to krutá ta slova se

z i)ich

vynutiti a

pokaždé sama sebe zas uchlácholil, praviv

lOi

„Což nemám proto, že jsem se zasvtil uhntenému svému národu, právo na jediný prášek osobního štstí: pokochali se v kišfulovém srdci a nabýti tím nezvratného pesvdení, že ideál mezi námi je možný, že jsem jej sám

si:

poznal

v nejstkvlejší vznešenosti jeho ve vzácné té

A práv

jí

dostal

se

muž

žen!

Sergej nikdy nedomyslil, pedstavil-li si Selenu v podruží .

.

."

Var jej pokaždé polil, Hrazana mladšího. Doznával

ale pi tom vždy s potchou, dosud nezstavil svazek jejich na istém ele jejím žádné stopy. Ale zstane tak pro vždy? Odolá jeho neblahému vlivu odkázaná pouze sama na sebe? Nebylo povinností toho, kdo jedin snad ze všech lidí jí dle zásluhy oceoval, ji na to upozorniti, ped tím varovati? Nabídnouti jí v tom svoje pispní? Ale mohl, sml tak uiniti, aby tím snad zárove nezviklal poslední špetku jejího míru? „ó svte ty bludný," zaskípal pak zuby, „zdali pak Pose lidstvu jednou podaí pevrácenost tvou pemoci? slední kapku krve vycedím, aby tak se stalo." Zstalo tedy pi v^jíždkách. Nebyl s to se jich odíci. Jak bývala Selena spanilá, stanula-li ped ním ozáena magickým svitem nkterého umle malovaného okna kostelního i v pítmí smlé klenby jakéhosi sivélio paláce, opakujíc mu povsti míst tch prodchnuté vší poesií tu dsnou,

že

doby,

tu milostnou,

z

níž

vykvetly.

I

tázal se

pak

s

novým

údivem, kde že se vzala v bytosti tak útlé, svým okolím zneuznané, v snahách svých duševních nikým nepovzbuzené, poukázané jen na hrstku knih nahodile sestavených, k nimž nemla ani volného pístupu, kde že v ní se vzalo tolik pronikavosti, soudnosti a ušlechtilosti?

Byl

se

na

hrad knžek,

ni

o

penesl duch onch slavných na V}šemu byla s takovou milostuostí po-

nichž

102 kolébajíc se s ním pi tom v lunku na stíbrem pnících vlnách Vlavských pod skalou temnou, pochmurné k obloze strmící, staré hluboké báji tak podobnou? Náležela k témuž plemeni vštky jako Libuše, dcera Kroková, vídala,

se

a její sestry

A

?

kníže, místo aby byl kouzla takových

okamžik

se

vystíhal a vzdaloval, víc a více se zapádal v jeho pvab, již na to pomysliti nechtje, že mu jest nevyhnuteln souzeno konen jednou z nho procitnouti. Obešel-li

jej

ale

pec nkdy

stín

nutnosti

této,

tož

obtí takové tžkomyslnosti, jako když mu byl odevzdán poslední odkaz matin, její škapulí. Tenkrát joj vyrval drápm hoe jeho andl. Kde meškal ale ted andl ten, jenž jej penese pes bczcdno této bocítil,

lesti

že

stává

se

neúprosné?

V tžkém zadumání a dlouho v

pohled tak Klonila se z

dlela

Selena

zámecké zahrad, opená nevystihle s

ním

do

dojímavý

na

o

s

knížetem dlouho

odkud je ást Hradan.

zábradlí,

zadní

zelených hlubin Jeleních píkop, neumlkající stkáni Brusky jako

nichž se ozývalo temné,

žalozpv nad tím, co se bylo dlo šerými zdmi, nad nimiž se podobalo, že se vypíná chrám sv. Víta jako vznešená záruka míru a lásky, hrzami tmi zrazená a pro vždy znesvcená. Ani on ani ona nebyli s to odtrhnouti zraku od tch hmotných, pošmurných vží, v jejichžto tmavých kobkách byl výkvt panstva eského pro odboj odsouzený strávil ped hromadnou svou popravou roku 1621 poslední dny

neukrotitelný

nahoe

za

vášnivý

tmi

života.

gedii

Byla Selena práv knížeti dopovdla, co jí bylo o traBlohorské známo, a on bloud zachmueným zrakem

108

po zbytcích bývalého státního vzení, tázal se patrn v duchu svém, jakých výstup srdcelomných tam mezi odsouzenci a jejich rodinami odehraných byly svdky, byla-li ve všech vždy táž síla pesvdení, již jevili v posledních svých okamžicích zpsobem všem potomkm na všecky asy nezapomenutelným? byly pec jen chvíle, kdy toho želeli, že za to, co za pravdu uznávali, dali v šanc život a s ním

i

rodinu

milovanou,

vznešené postavení spoleenské,

stkvélé

jmní, budoucnost slavnou? „O osudech vaší zem neurité tušení, ozval

se

krajanm, honosí,

a

konen

tvrdím-li,

eších Kdybych o

ml jsem dosud jen nejasné, jsem se tšil vychování velmi pelivému," plukovník; „i nekivdím zajisté svým

více

že

i

ti,

kdož

nevdí než

já,

znaným vzdláním

se

když jsem do Prahy

pibyl. se nebyl obíral církevní historií, kteráž vždy lákala, sotva bych se byl kdesi jinde doetl o uení a upálení Husa a Jeronýma. Avšak ml jsem píležitost seznati, že dstojníci vaši nevdí o nás mnohem více než my

m

o vás; krom nékolka anekdot o našem Petru Velikém jest jim z našich djin i)raniálo známo. Není-li to ale smutné, když dva rodní brati si jsou úplnými cizinci, kdežto s osobami, 3 nimiž nejsou v žádném svazku píbuzenském, žijí v dobrém pátelství a v jazycích jejich se dorozumívají?" Selena sklonila hlavu. Vyslovil, co jí bylo na tchto vycházkách více než jednou myslí prolétlo. Mlky pokynula svým spoleníkm, aby se ubírali za ní hloubji do zahrady, kteráž byla za Rudolfa 11. považována za nejkrásnjší v celé Evrop, kde kvetly první tulipány z Carihradu sem vyslancem rakouským pivezené. Jese se jí byla letos dotkla rukou neobyejné milostnou. Ješt bledly celé spousty posledních msíních rží na záhonech zimostrázem vroube-

lOi

nýcli,

dech

vítajíce pícliozí

vtr

ohledn

sladkou vní, ješt neb\l žádný drsný

strom lupenaté jejich Chvly se dosud smáeny

svál se

stkvosty a je bez-

v puipuru a zlat dlouhá stromoadí. na posmch poletovala mezi nimi vesele cvrlikajíce celá hejna stehlík, ížk, stinad, sýkorek, závodící co do pestrosti s jich klenbami, nad nimiž se tpytila v paprsku prvního noního mrazu, jako koruna v zái démantové, plna tichého majestátu stecha letohrádku královny Anny. roznesl.

na

vtvích splétajících Jako by blížící se zim

se

v

mohutná,

Oko Sergejovo utkvlo na mistrovském tom vebním tím

s

nadšeným údivem,

ale

díle

sta-

proud jeho m_\šlenek pljnul

nevyrušen dále. „Jsouce bratry

poznati,

mli bychom pec hledti

se podporovati a sjednotiti,"

sblížiti,

konen

se

jiokraoval

„Ale jak je to možná, kd_\ž ani vy, jakožto dcera národa, jenž uvázav se ped vky v úlohu svtovou, se stal tím, kterak ji provedl, hodným prvenství mezi Slovany, a já, syn vtve te nejpednjší co do významu, pro jmní a poet hlav svých, nejsme s to svoje myšlenky vymniti než })omocí cizí nám obma mluvy. A cizím jazykem mluví se nejen u vás v i)alácích a rodinách vzdlanc, nýbrž i u nás tak se dje. Zde v Cechách tam u nás na Rusi se ozývá mluva národní jen mezi nižšími vrstvami spoleenskými a služebnictvem. My sice se za jazyk svj mateský nehanbíme, jak se déje u vás, není u nás takovou Popelkou jako zde mezi echy, ale jest jí pece. Té váhy a dležitosti, jakým se tší národní jazyk v jiných vlastech, u nás se mu nedostává." s

rostoucí horlivostí.

milostivá paní,

i

—

103 ríibyli mezi hovorem tím k foutáuu, druhdy jako výkon znamenité ceny umlecké proslavenému, nad nímž strmla mohutná socha Herkulova s napfažon)'m kyjem.

Jindy by byla Selena zastavujíc se u nho zajisté se snivou potchou naslouchala, jak zpvn kanou slzné krpje jinovatky bledými i)aprsky slunce roztavené s podstavce sochy

do zatemnlé pod

ní

hladiny vodní, a

zádumiv

sledovala,

kterak i)n každém tom mírném otesu se zachvje nkterý ten zažloutlý sem zavátý list, jako by se bál o poslední okamžik svého uvadlého života; snad by byla pocítila

ozvnu

v nitru vlastním. Ale zápal knížete tom, jak jest v její otéiné, jejížto nkdejší velikost a dležitost více a více z jeho o nich zmínek nahlížeti poala, jazyk mateský Popelkou, dotknul se jejího u Hrazan srdce bitkostí ostré zbran. Vždy b\la v eština ješt mén než Popelkou, byla tam zbytenou a pro i

a

plachou toho zmínka jeho

o

dom

svou zbytenost opovrženou o rokyní. Jak se zlobívali otec syn, byla-li jim od mstského úadu vedle nmecké vy-

i

hlášky zaslána i eská, což se obyejn stávalo, když o nkterou pirážku k daním se jednalo, jak nazývali tento slabý projev k rovnoprávnosti elící zbyteným plýtváním penz poplatuictva, jak bývali mezi zrícenci obchodu jejich postrkováni eši! Uedníci z vesnic ryze eských již se tam dávno ani nepi límali, a písn k tomu se pihlíželo, aby každý znova pijatý byl nminy dobe znalý. Jak se stydívali oba páni za svoje eské jméno, jak nevrle hlásávali, zapomínajíce úpln na praddeka kotláe, jenž svou pilností a dovedností byl hlavním zakladatelem velkého rodinného bohatství a o nmž bylo mezi starými sousedy dosud známo, že nmecky neuml, že pes eský zvuk jména svého jsou pec jea vlastn pvodem svým Nmci.

106

A

jako

tchán

a

a jednal ten celý

mla

manžel,

živel

více

mén

urputn

smýšlel

v Praze, jak dalece

Jen emeslnictvo zachovávalo slovanský svj ráz. i vždy tak spravedlivý Sychravý eský v Praze za pekonaný a nmecký za jedin k vlád

píležitost jej poznati.

neuvdomle než Což neml ten dobrý,

spíše

tak

zámožný kupecký svt z

pesvdení

oprávnný? „Tak nesmí déle zstati," dl kníže znova. „Nastala nová doba ve Francii, nastane všude jinde, konen i u nás. Pestaneme si íkati, jak mezi soudruhy smutn jsme uvykli ,bdnyje Slavjane'. Tisíce a tisíce z nás prolévají poctiv a obtiv krev svou, aby vyprostili Rusko z rukou uchvatitele, nemže nás minouti odmna. I vyžádáme si, aby byla otina na dále sproštna všeho, co i jinak ji hnte, tíží a vývoji jejímu pekáží. Lépe se postaráme o národ svj než naši pedchdci, kteí nebyli ješt s to pochopiti význam vlastenectví. Jak piln hodlám choditi v ohledu tom k Francouzm do školy! Vždyt jen za píinou tou, opakuji to opt. si odpouštím, že jsem nezstal v klidu svého venkovského zátiší vedle své matky a svých knih, že se úastním všech hrz této píšerné války." Sychravý polekan

pi tom

jej

zatáhl za rukáv kožichu,

opatrn

nemela slova ta žádného nepovolaného svdka. Ale zahrada byla liduprázdna jako vždy se rozhlížeje,

zdali

ve všední den. Slyšel knihvedoucí od osob dobe zpravených, že jsou ruští dstojníci nejen doma, ale i za hranicemi písn steženi, že pes zmatky války nkteí mezi

nimi konají

?lužby

o všem, co se jim

vyzvdaské mezi

soudruhy,

v chování a jednání jejich

zprávy do Petrohradu.

zasýlajíce

nelíbí, tajné

107

„Co na mne tak úzkostliv pohlížíte, píteli Sychravý, jako byste nad mou hlavou vidl vznášeti se takový mec. jaký se zaíal do šíje tch smlých Blohorc?" obrátil se k nmu kníže poukud netrpliv. „Nebojte se, nehodlám je následovati, nepomýšlím aspo pro tu chvíli na vzpouru žádnou, spíše na cosi velmi mírného, ba veselého na

—

slavnost."

Když slyšela Selena knížete tak rozhodn o svém dalším postupu do Francie mluviti, byl se v ní zatajil dech. Zmínkou o slavnosti okívala. Podle toho byl odchod jeho ješt vzdálený tuze, tuze vzdálený. Možná, že bude, než k nmu dojde, prohlášeno jakési dlouhé pímí, což jej znova k Praze upoutá, snad i mír. Pomry byly tecT tak promnlivé, nemožné se stávalo rukou obracením možným. „Ano, na slavnost," opakoval kníže vážn, když i Selena tázav k nmu pohled obrátila. „Odhodlal jsem se po delším zralém uvážení, že se pokusím o slavnost, již dám na poest .

.

.

Pražan, kteí nám

Rusm

tolik vlídnosti prokázali,

že

jsme

mezi nimi jako doma cítili. Ale v pravd to bude slavnost hlubšího významu, první to krok ku sbratení našich obou národ, krok ovšem jen nesmlý, opatrný. Nezstane však bohdá posledním. Mezi mým mužstvem jsou znamenití zpváci, písn naše národní ve sboru pednesené musí uchvátiti každého, v nmž kousek citu poctivého. nedám si vymluviti, že se ješt úpln nevytratil ze srdcí i vašich ponméilc, teba se zdají proti lidu vlastnímu z ocele. se všichni

Možná

dost,

Vaší pomocí,

že se silnji ozve,

než

nám

ted lze se nadíti.

získám jakousi prostrannou veejnou místnost, opovím stkvly banket, k nmuž pozvu, koho z hodnostá uríte, a moji hoši jim pi zazpívají. Co tomu íkají moji velectní prvodí?" milý Sychravý,

mn

nm

108

Sychravý ihned velmi horliv pisvdil. Jak mohly zásluhy firmy lépe býti na vyšších místech ocenny, než pi píležitosti té, kdy její host tak vysokého rodu a vynikajícího

ve

zpsobem

svém vojšt postavení tak velkolepým.

„Vru, nemožno

cosi

se

vhodnjšího

naše rodáky poctil a potšil,"

Praze

chtél

zavditi

vymysliti,

si

pisvdila konen

i

abyste Selena,

jí selhal, nebyla s to dále mluviti. Plukovník se k ní kvapn piblížil. „Co je vám, milostivá paní?" polekan se jí otázal. „Pro Bh, vždyí vidím slzy ve vašich oích." „Nevšímejte si mého dtinství," prosila ho a pi tom se mu chtla z cesty uhnouti, ale on jí nepropustil. „Mjte mne za dotravce, ale musím musím vdti, pro slzíte," stál starostliv na svém. „ó vysmjte se mi, hodn se mi vysmjte, a vy, Sychravý, taktéž," nutila se do žertu, „vždyt jsem neslzela z jiné píiny, uež že pi té krásné, významné, mnohoslibné slavnosti nebudu pítomna." „Jak to?" užasl Sergej. „Vždyt jste pi ní první osobou, ím by byla bez vás? Vy, vlastn vy, milostivá paní, jste její pvodkyní, tvrkyní, vy jste myšlenku k ní ve vyvolala. Kd)by nebylo vás, kdo jiný by mne byl o zdejších l)omrech tak pesvdiv zpravil, kdo na to pivedl, jaký úkol zde pináleží, kdo poukázal k mé povinnosti? Vy, jediná vy! Ale povzte mi pec, pro pochybujete, že na slavnost tu se dostavíte, pro?" A kníže v té chvíli nezapel, žet synem volné stepi. Z'ly na ele mu povážliv nabíhaly. „Co bycli zasluhovala za rozmazlenost svou!" vzdychla si Selena, pozorujíc jeho rozilení. „Vždyt ani nevím, jestli

ale

hlas

.

—

.

.

—

mn

mn

109

dmince nemýlím Ale zdá se mi, že si nebude Kvido páti, abych oné zábavy se úastnila. Bývá, jak jsem vám již napovdla, dosti dráždiv následkem jakési ztráty v obcliodu, na niž není s to zapomenouti. Nerad vidívá. opouštím-li k vli zábav dm." Sergej se zaervenal, jako když jej krví poleje, taktéž Sychravý, jemuž se zdálo, že je kníže ve chvíli té navlas podoben tomu kovovému obru tam nahoe nad fontánou. Byl by se chtl zárove o bh ví co zasaditi, že kdyby vládl lakovým kyjem jako obr ten a mladý pan principál mu stál na blízku, že by to asi zle dopadalo. Kníže si povšiml, s jakou hrzou spoleníci jeho na pohlížejí, a nutil se opt do klidu. „Zdali milostivá paní myslí, že by pan Hrazan mladší si nepál, aby se objevila pi slavnosti mnou poádané, tož se úmyslu toiio na všechen zpsob vzdám," prohodil se se ve své

.

.

.

.

strojenou chladností.

„Chraniž bh," skoil mu Sychravý kvapn do ei. „Tím byste oba pány principály velice zarmoutil. Až uslyší, se jedná, budou vele se slavností tou na poest naší Prahy souhlasiti, a zajisté se oba se ctnými paními man-

o

i

želkami

na

pozvání k ní dostaví. Ale co mi dáte, jasnosti," prerval si najednou sám proud svých slov, „povím-li vám o šastném nápadu, jenž mi ted práv šlehl mozkem? Pijmete a uskuteníte li jej, tož bude zbyteno, aby mladý pán udlil své choti dovoleni úastiti se slavnosti. Bude se samo sebou rozumti, aby se na ní objevila." „Rychle, rychle povzte, co šastného se vám vzhledem k mým plánm v hlav zrodilo," dychtiv na kníže dovašnostino

léhal. I

Selena

s

napjetím naslouchala, co pronese.

110

s

„Nevolte pro slavnost místnost domácí."

veejnou,

„Ale vždyf to není možná, potebuji k nkolik vedlejších, kde je ve vašem

a ješt

ní

spokojte se

velikou

dom

sí

máte?"

„Ovšem, že je máme, jen že o nich vdti neráíte. Snad jste si ale pece povšiml starožitného stavení za dvorem, uprosted zbytku veliké druhdy zahrady, o nmž znalci tvrdí, že je velice památné. Používáme ho za skladišt, ale ped sto lety sloužila stavba ta velmocnému panstvu, jemuž náležela,

V

k jeho besedám.

hojn hodovalo

klenutých prostranných síních jeho se

piln tanívalo a pi nejedné slavnosti

a

tam prý pozván celý kvt šlechty zdejší. Skladišt by snadno vyprázdniti, prozatím do jiné ásti domu peložiti a vnitek jeho hrav pomocí aloun, záclon, draperií a jak se podobné vci ješt jinak nazývají, tak vyzdobiti, že vašim pánm hostm nebude lze pknjších byl

se

dalo

sál bálových „Vy

jste

si

pedstaviti."

pravý arodj,"

vaje knihvedoucímu

„A co zahrad

více,"

ob

zvolal kníže

nadšen, podá-

ruce.

pokraoval Sychravý

s

rostoucí horlivostí,

zpv

vašeho mužstva zcela jinak, než pod stropem sebe vyšším nkteréiio z našich veejných sál. Budou moci vaši lidé zpívati venku, nebude-li v ten as práv píliš zima, ale co oni vlastn si dlají z naší Jsou zcela jinému mrazu zvyklí. zimy, není-li pravda? Ostatn se mže prostranství ped domem upraviti jako zapáliti hranice díví, ovšem se vší malý tábor a na opatrností, kolem níž by mezi zpvem zasedli a se háli, „v

se

rozhlaholí

nm

jako

na

zuan

svých

zvýšen."

pochodech,

ímž

by byl dojem

slavnosti

111

Nebyl kníže s to déle se zdržeti padl Sychravému kolem krku. Souhlasil v každém ohledu s jeho návrhem, obdivuje se vynalézavosti, neoekávan vyvinoval.

již

pi

píležitosti

té

tak zcela

Avšak ješt vdénji než v zámecké zahrad u fontánu druhdy tak proslaveného, ted zapomenutého, byl plán Sychravého pijat u obda od obou pán principál. Starý pán zapomínaje na svou obadnou zdlouhavost, ihned sestavovati listinu host, které bude nutno pozvati, mezi uimiž byli ovšem zvlášt etn zastoupeni hodnostái, jimž pisuzoval rozhodný vliv na záležitosti dodavatelské, kdežto u Kvidona bylo v té chvíli již vyjednáno, že onen schodek nešfastným finanním patentem zpsobený

jal

se

zajisté

bude zacelen. Vždyt bude celé

msto

povídati a nejednomu se bude zdáti, jako

nové, v jichž

dom

Budou

se

mla

odbývati,

pec

o slavnosti

by

té

mli Hraza-

jen jakousi o ni

jim chtíti mnohé z pozvaných osobností zavdiiiti a zhola nemožno, aby se jim za tou píinou tolik objednávek neposkytlo, co jich budou žádati Již vidél nejen, že se jmní Hrazan zas zaokrouhluje, nýbrž i rozmnožuje, vzrstá a to v týchž rozmrech jako v asech pedešlých, že se stává pro udržování závodu jeho skoro pílišné a nutno jinak je uložiti, totiž zakoupiti z nadbytku jeho panství. zásluhu.

se

—

Ano,

mu

koupí

si

panství a

odmnu

aniž za to požádá,

udlí

se

vi

obtavosti osvdené vojáku spojených armád a pohostinství poskytnutého jeho dstojníkm. Již vidl, kterak se mu leskne na prsou zlatý kíž. Za takových nadjí do budoucnosti bylo by, jak sám

sob

šlechtictví

za

pravil,

velmi

jeho

nepimeno

a

nevasno bývalo nepi-

112

mhouiti oí vzbledem k

tm

stálým vyjížkám, které kníže

Avšak neopomenul nikdy v duchu si opakovati, že dojde již co nejdíve k tomu, kde Selené náležit oplatí, že se ráí ted stále tváiti, jako by ho na svt nebylo. Nemohl ani pochopiti, kde se vzala v žen, která aspo v jeho oích nieho nemla, taková odvaha, jako by mu byla pinesla tch dvakrát sto tisíc zlatých, na které mohl initi nároky. Pistoupiti k ní a jí to vyísti, k tomu se pec jen neodve spoleností jelio paní a knihvedoucího konal.

Zbylo po onom výstupu s klíem v vdomí, jemuž nebyl s to se ubrániti, že se hodlal.

nm

pec

v ní bylo

jen co^i

mlo rozhodný a to nikterak píznivý vliv na její pro city, a že se v ní neozývá nejmenší chuti vliv ten v sob pemoci. O tom, co byla Sychravému pro svila, neml ovšem ješt ani zdání. dlo, co

A

v

sob

si

pemýšleti,

pi banketu nosti,

tedy

potlaí,

pevn umioval, že každé hnutí žárlivosti pec se jal ve své poustevn napjat o tom

kterak se

zaídí,

to

aby Selena nebyla povinna

teba ji byl kníže u jeho pítomsama sebou rozumla a jeho svolení

objeviti,

jako by se

vc

k tomu nebylo potebí, prosil, aby se uvázala v úkol domácí paní, aniž i jí vstoupilo na mysl vyžádati si k tomu díve manželova souhlasu. Le tím mén pomýšlel na rozhodný odpor, ím urinikterakž

tji poznával, jak

ochotn bývalo pozvání jeho hosta k

slav-

„na poest Pražan" od osobností nejvýše v mst postavených pijato, a jak napjat se již ted obírnjí veškeré vrstvy obecenstva pípravami k ní, které byly sveny rukám odborník osvdených, již promovali na útraty knížete staré v zahrad stavení dle možnosti v cosi vzácn spanilého, pekvapujícího. nosti

113

XII.

dm

Hrazaiiv zpráva, Jako liromová rána stihla tedy práv z Vidné po štafet hlavni velitelství došla a knižeti ihned se doriuMla, že se má neodkladn se svým plukem chystati k pochodu pimo na Paii. Zmatek byl nevýslovný. Sychravý, jemuž byl dozor znien. Netroufal si ani nad pípravami sven, byl vstoupiti ke knížeti, aby se ho optal, dá-li slavnost odíci a má-li tedy poslati pracovníky dom, neb je pohnati k nejvtšímu spchu, myslí-li kníže, že vyzíská ped svým odchodem pec ješt dosti asu, aby mohla býti odbývána, o^šem nikoli již s tím leskem a v tch rozmrech, jak bylo ureno. Kníže jej z nesnází tch náhle vytrhl. Objevil se sám uprosted ruchu a hluku na míst stavby a pevným hlasem, klidným zpsobem, jako by velel na bojišti, naídil pracovníkm, aby pokraovali v díle zapoatém, a Sychravému, aby dal vše vykonati, co se do pti dní ješt vykonati dá, a podle toho pozmniti i pozvání. Zárove žádal, aby jej u hostitel jeho omluvil, jelikož nutno, aby nastupuje službu se ubytoval na blízku hlavního velitelství, totiž na Malé Stran, by byl v pípad zvláštního rozkazu ihned po ruce a sám s to okamžit nutný dotaz uiniti. Sychravý se smutným srdcem mu naslouchal. Poínal si kníže se skutenou odhodlaností, ale pi tom podobal se více duchu z hrobu povstalému než smrtelníku zdravému a silnému, jenž se hotovuje táhnouti do boje. Le nebyl s to mu namítati, co neustále na rty se mu dralo, že není, jež

byla

tém

K.

SVTLÁ

škapnlí.

8

114 jak vidno, nikterak tak zotaven, aby se mohl odvážiti na pochod tak dlouhý a namáhavý, že dlužno, aby na to pedstavené upozornil, svého života schváln neniil vdl, jaké by se mu asi dostalo odpovdi. Již ueml ped sebou vlídného soudruha domácího zpsob uhlazených, nýbrž písného, neústupného vojáka, jenž neml jiného na mysli,

—

než povinnost^ jíž se byl zasvtil. A jak knihvedouci ped knížetem, tak zdšen stanula Selena zas ped ním, když k lí se vydal se svou smutnou novinou. Dlouho nevila svým smyslm, že to, co jí zvstuje, je pravdou, že to mže a smí pravdou býti. I ona vdla, že by každá domluva, aby hledl dle možnosti pochod svj odložiti, byla i ze strany její u nho marná. Než tomu se nedivila jako knihvedouci, že Sergej nakvap domov svj nynjší opouští, porozumla mu. Uhodla, že vida nezbytí odchodu jim obma chce to kruté, dsné loueni usnadniti, a odvykaje její spolenosti ji uiti, aby Jak by nebyl uhodl, co v ní se dje? i ona jemu odvykala. Což i ona nevdla, jak to stojí s ním? Dosud se ovšem k tomu nebyla nikdy urit piznala, ale te minula náhle doba klam a vytáek, když skutenost tak neuprositeln

k

ní promluvila.

A

jako kdež

v

strastiplných

tch dnech pedcházejících

tak trávila hodinu za hodinou sama schoulená ve svém kesle pi spuštných záclonách v pítmí své ložnice, zírajíc plna hrzy do té erné propasti u nohou její se otevírající, jež se chystala pohltiti Sergeje a ji s ním zárove. Co se bylo s ní dlo od té chvíle, co k vyzvání Sy-

onen,

s

ním

se

poznala,

chravého jsouc sama bez útchy, pec s útchou v srdci nmu se odebrala? Mla jí zloeiti, že ji pipravila

k

115

možného u

neb

blahoefiti okolo níž cítila, že se bude veškeré její myšlení a cítní až do posledního dechu jejího otáeti? Hešila tím zoufalým žalem, že Sergej Prahu na vždy opouští? Hešila, pejíc si, aby žal ten stále se stupuje, rozsápal konen srdce v prsou o

stopy

poslední

jako jediné

hvzd,

která

ní

klidu,

jí

v život jejím vzešla,

ji

aby na vždy se zakrvácelo ? pozdvihla svou pravou ruku voln, skoro slavnostn až k oím. Pablesk trpkého úsmvu jí pak bloudil kolem ubledlych rt. Ano, bylo tomu skuten tak. Vidla ji sproštnu snubního prstenu, jejž jí byl Kvido v nešíastném okamžiku nastril. Zahodivši jej pelomila tím tžký jí

štkající,

Nkdy

etz

šíji

její

svírající,

ruce

i

duši její poutající,

jehožto

byl ten zrádný žlutý kroužek prvním lánkem, a co pi tom padalo velmi tžce na váhu, byla tak uinila ped svdkem

porobenství svého svila, odevzdal tomu, kdož byl svého u ní práva tak zlomysln zneuznal, a mu oznámil, že se považuje za volnou. Ano, byla svou, nepopirateln svou aspo v úkrytu svého

osvdeným, jemuž zárove znak aby

jej

uštvaného svdomí. Selena nevdla, kdy a jak se ze své ztrnulosti probrala, poslal-li k ní Sychravý, i tchyn, i Kvido sám, žet as k slavnostnímu veeru se pipraviti, neb stalo-li se tak vlastním neuvdomlým vnuknutím, ale v uritou k tomu hodinu stála ped svými skínmi, stanovujíc panské, co z nich má vybrati, do eho ji ustrojiti, ím ji ozdobiti. Když vešla do síní besedních, jež co nejstkvleji upraviti se bylo pes krátkost k tomu asu pec jen Sychravému znamenit podailo, Selena s knížetem poprvé zas se setkala po kruté zvsti, že mu jest neodvolateln opustiti k smrti ubledlí do Prahu, hledli si dlouhou dobu

nm

8*

.

116

oí

a

nm

volaly jejich

k smrti ubledlí

od

sebe se odvrátili,

kam

je

úady.

Kníže jako hostitel si stoupl ke dveím sálu. kdež jako obou vedlejších po celé délce byly postaveny bohat obsazené tabule, Selena ku vchodu nádherné komnaty, urené unaveným dámám za útulek, plné vonných kvtin, krásných v

soch a ohromných zrcadel ve zlatých rámcích, ped nimiž na stolkách ozdobných bylo rozloženo na sta tretek a híek k toilett dam potebných. Drahocenné piano zaujímalo její sted. nebyl Kvido knížetem k tomu vyzván, pece se postavil vedle své choti, aby s ní sdílel est veera. Záil hrdostí. Práv byl došel firmu pipiš, že se zboží, k jehož dodání byla s vyššího místa vyzvána, v cen jím nabízené až na nkteré nepatrné srážky pijímá. Veškeré chmury bývalé tzkomyslnosti jeho se rozptylovaly, ustoujiivše obranejluznjším. Již se vidl na vlastním zámku, nad jehož vchodem se stkvl veliký erb nových šlechtic Hrazan, jak tam vítá s kížem na prsou tímtéž zpsobem jako ted kníže svoje hosty. Tak velkolepým snad pec jen nikoli. Musil

A

zm

míti

ohromné jmní, že vynaložil na jediný veer tisíce. Pi tom zavadil jeho pohled každou Selenu. Vypadala tak vznešen ve svém stkvoucím

kníže

zábav vnovaný chvíli o

se okolí,

jako by

již

byla ted šlechtinou, bez jeho zásluhy

vno

neobnášelo nikterak jen pl továrny, nýbrž ohromný palác, ímž se cítil tak zaražen, že nevdl, kterak ji potrestati za neslýchanou tuto smlost. Nevidla ho, neSelena netušila, co v se dje. všímala si ho vbec. Neoceovala tedy, že jest jeho vídeííský frak z nejjemnjšího fialového sukna, posázen knoflíky z pravého zlata, že jeho krátké, erné hedvábné spodky a dlouhé a

piinní

a její

nm

117

taktéž erné hedvábné punochy jsou z dílen francouzských prese všecky zákony, takové dopravy písn zakazující, že se lesknou na zlatých peskách jeho korduanových stevíc skutené ametysty. Za to si toho všimly tím horlivji jiné osobnosti. Nestail Kvido pijímati úklony od svých známých,

jak

vkusn se pro Hrazanv dm

n

byl vystrojil.

byl za slavnostní ten

veer

tak

tsn

obstoupen, že pijíždjící ekvipáže, v nichž se dostavovalo postavením, jmním a duchem vyvše, co v nikalo, jen zcela voln a s velikou obtíží se pohybovaly mezi zvdavými, hluné povykujícími davy celou ulici zabírajícími. Poskytoval ale také pohled skuten pekvapující.

mst

tém

A

se nebesedovalo, nebylo v ní pec by nebylo vysýlalo do hvzdné, neobyejn vlahé podzimní noci paprsek oslujícího jasu. Za rovnž bohat osvtleným prjezdem, kdež tvoili kozáci dvma adami špalír, každý se záící pochodní v ruce, vypínala se zahradní budova v rozkošuý chrám promnná, na nmž byly sloupy a klenby a každá význanjší okrasa jak zevn tak uvnit vroubeny svtluškami v podob ržic démantových, jejichž tpyt odrážeje se v sálech od purpurového hedvábného nábytku a záclon psobil dojmem pímo úchvatným. Bylt jak mezi diváky na ulici tak mezi hostmi uvnit domu jen jediný o tom hlas, že cosi podobného nebylo

v

pední ásti domu

jednoho

okna.

které

u soukromník vídáno, leda pi velikých dvorních a všude se ozýval stesk, že jest již knížeti opustiti Prahu, kdež za tu krátkou dobu, co v ní meškal, pec si byl dobyl lidumilným chováním svým velé pízn mezi všemi vrstvami obecenstva, Rusm vbec velice v Praze nikdy

slavnostech

srden

naklonného.

118

I s

mužstvem u Hrazan ubytovaným sousedé neradi

Bylií je tak rádi pozorovali, když na dvoe svoje nízké koníky zaplétali, jim pi tom zpívali a s nimi laško-

se louili.

vali,

jako by to jejich brati

byli,

když pak na

n

se vy-

houpli a více na nich ležíce než sedíce, kopí v náruí, uli-

tém

neslyšitelné letli, neb nemli koní okovaKaždou chvíli vycházel ted njaký vousá v chundelaté epici z prjezdu a oznámiv okolostojícím známým, že jest

cemi

ných.

odchod jejich již na zítejší ráno stanoven, utíral si hbetem chlupaté ruky zaslzené oi a dkuje za bratrství poceloval se bh ví kolikrát po sob s nov nabytými pátely

eskými

slibuje

si

s

nimi pro všecky

asy

laskavou

pamt.

„Vy nám prý zazpíváte?" tázáno ze všech stran a radostn k otázce té kozáci svdili. Zanou prý zpívati, až spolenost k tabuli zasedne. Sami se tšili na výkony svoje, vdli, že z nich budou míti est. Provedli zkoušku ped proslulými hudebníky, které dal kníže k tomu úkolu vyzvati a všichni byli jejich sbory uneseni,

všichni jen tleskali

a chválili.

Tak

se stalo

i

ted.

Bylt

to

velice

šastný a

poetický nápad toho dobrého, jinak vždy tak

v

pravd

prosaického knihvedoucího umístiti sbory do zahrady kolem hoící hranice, jak zpívávali doma na vesnicích uprosted stepi kvetoucí, jak ted v táboe na pochodech. Nebylo za píinou tou pi nich nieho nuceného, strojeného, hlaholily písn kozácké pod klenbou starých jasan, jež zstávala schváln neosvtlená, jen plamenem z hranice prozáená, vší pvodní svou silou a dojímavostí do sklenných dveí sál, jako by se proudily pímo ze srdce té daleké Rusi prese všecky ty vysoké hory, širé eky, nedozírné planiny, ji od kraje e-

119

ského dlící, jsouce prvním pozdravem sesterským, jenž odtamtud k ní se nesl a i do srdce jejího zalátal. „Zstane posledním?" tázal se Sergej v duchu svém s pohledem významným na Selenu, kteráž stejnou myšlenkou prochvná pes tabuli je dlící s týmž výrazem na nj zrak si byla pevn umínila, že tak po celý veer svj upela, neuiní. Starý pán netleskal Rusm, jeho jediného nenadchnuly jejich zpvy. Melt jiného na mysli. Byl by se rád dopatil Sychravého, ale kynul mu stále nadarmo, aby k nmu pistoupil. Vždyt nevdl Sychravý v pravém smyslu slova, kde mu hlava stojí, byl ve všech koutech, bdl nad každým byla zosobnna sice nejtajnjší, neja nade vším. V mén zajímavá, ale beze všeho odporu nejdležitjší pružina

a

nm

celé slavnosti.

„Jen aí se nestane žádné neštstí," pošeptal

mu

prin-

když se mu konen podailo kolem nho spchajícího štastn za ruku zachytiti, pi tom mu ukázal, jak povážliv se ta která lampa na stn naklouje, jak padají venku všude z pochodní na zemi kusy hoící smly, jak nedbale ji kozáci svými ohromnými botami zašlapávají, a na více jiných velmi závažných vcí, z nichž hrozilo dle jeho náhledu nemalé nebezpeí celému domu a všem v cipál,

nm

shromáždným, „Neraíž se pan

principál

zbyten

strachovati," krotil

svého pedstaveného, „zajisté že se nic nestane, dohlíží se všude s nejvtší obezelostí. Co vás znepokojuje, jsou samé jen malikosti. Dležitjší vci konají se kolem nás, na píklad ted práv jsem zaslechl, jak pan mstský hejtman naši slavnost chválí. Má mladý pán zlatý

knihvedoucí

kíž

jistý."

120

Starý pán zapomul nad tímto píjemným proroctvím na svoje strašáky. Ale nebohému Sychravému psobilo zatím vypuknutí zcela jiného požáru, než jakého on se obával, tím vtších starostí, proto ml pro jeho stesky výjimen dnes tak málo pozornosti. Opovídal se mu plamenem, jenž te pokaždé vytryskl z temných hled knížete, kdykoli zavadily o mladou paní, což se stávalo poád astji a vášnivji. Lekal se toho a pec se tomu nemohl podiviti. Byla Selena vru okouzlující v erných krajkových svých šatech s dlouhými šrami perel kolem šíje ovinutými, s perlovým náelkem, jímž byly spoutány bledozlaté Její vlasy. Ozdobilaí se schváln svatebním šperkem své pstounky, pro niž byly perly ty znaily proudy slz. Pro ni byly v té chvíli obra-

ponkud

zem tch balo,

jí

slz,

kterých roniti

v srdci v

kameny

nesmla a jež, jak promovaly.

se

jí

podo-

se

„Bohu díky, že se musí dáti již zítra na pochod," vzdychl si Sychravý, kdykoli jeho poctivé oi hledaly knížete, jenž se byl zdvihl obcházeje stoly, aby každému z hostí cosi zdvoilého a píjemného povdl, dkuje se mu za a zárove jménem svých rodák za laskavost, jíž mezi Pražany doznali. Ale nejen od Sychravého, nýbrž od mnohých jiných z pítomných hostí byl pi obchzce té se živou úastí sledován, a každý pronášel tu tajn, tu hlasit tentýž o úsudek, totiž zet od hlavy až k pat zjevem v pravd knížecím, reky starých hrdinských dob živ pipomínajícím. Než on se necítil ve chvíli té ni bohatým, ni knížetem, nýbrž chudším a bídnjším než nkterý ten žebrák, jenž venku ekal, až mu služebnictvo ze zbytk tabule také ke každému sml pistou[)iti, jen jakési sousto uštdí

návštvu byli

nm

—

121 té jediné, vedle níž mu byli všichni lidé niím, k ní pistoupiti netroufal, aby neprozradil, co v se dje. Bylté se chystal k mnohému nadšenému pípitku, z nichž

k

ní,

nm

si

ml platiti první jí, té nejstkvostnjší perle mezi ženami, druhý lidu ruskému, jenž bývá považován za divoký a jemuž pec takové písn z prsou vykvétají, že sebe necitelnjšímu lovku, jenž man je zaslechne, slza do oí se dere, ale neshledavai v sob dosti k tomu rovnováhy mysli. Omlouvaje se, že by pi píležitosti té svou chatrnou nminou nestail, vybídl svého poboníka, aby se uvázal v estný úkol ten místo nho jemuž tento, pocházeje z provincií Baltických, stkvle dostál. Unesl hosty výmluvností svou a pipil obzvlášt mladé paní tak dojemn, že všecky pítomné k sob strhl, a Selena nestaila se dkovati za všecky projevy sympatie více se

jí

za

píinou

tou

mén upímn mínné, Ale konen se

dostávaly.

které

ozval

Sergej pec.

„Kéž by nkterá z dam nás potšila zazpívajíc nám na rozlouenou za odpov na písn naše píse eskou,"

—

zvolal.

Nastalo na okamžik ticho, pak se dámy pousmály. Nebýti jinak, kníže žertoval. Což nevdl, že se v Praze písn eské nezpívaly? Ano, zazpívati mu cosi po

mohlo

—

když nemohl s nminou nikam, k tomu byla z nich leckterá ochotna, ale esky, no, to holou nemožností. Snad se kníže peekl.

italsku,

Kníže pistoupil ke Kvidovi, jenž se k nmu ihned co jej nemálo, že si ho nebyl dosud ni jediným pohledem, ni jediným slovem povšiml. „Doprovodie mne k paní choti," žádal jej úsen. „Vímí, že jsouc na venkov zrozena, zná a zpívá eské nejvlídnji obrátil. Mrzelo

122

písn národní. Hodlám ji prositi, aby nám nkterou zazpíMoji lidé mají výtený sluch a pamí hudební. Budou tam v zahrad piln naslouchati, píse její si pamatovati, na pochodu si ji opakovati, a kdož z nich s vlastí se setká, zazpívá ji pak i dtem. Mže se takto státi mezi ruským a eským národem páskou, nad niž nelze si pedstaviti vala.

pirozenjší a krásnjší." Kvidova tvá se zakabonila. Co to ten kníže žvatlal? Byla to šlechtice hodná? Neml ho takových pošetilostí, takového irého nesmyslu ani za schopna. Ale více než jeho slova, jichž dosah nebyl ovšem s to mlkou myslí svou miti, mrzelo jej, že se zmioval o Selen. Selena a poád Selena Ne, tenkráte se nepoddá, nevyhoví, sta se co sta. „Všeho ostatního, jasný kníže, si na žádejte, jen toho nikoli!" odvtil, dležit pi tom svraštiv elo. „Nedovolím, aby moje žena ped tak velkou spoleností vyVždyt máme zde tém veškeru elitu naší Prahy stoupila. shromáždnu. Dovolil jsem vzhledem k vám v poslední dob leccos, co bych nebyl nikdy dovolil a co také nikdy již za jakýchkoli okolností nedovolím. Ne, pane kníže, moje žena

e

!

mn

ted zpívati nesmí, považuji takové vystoupení za honosivost,

vychloubavost a tudíž za nepimené a neslušné." Ale náhle umlkl a zstal ped knížetem s ústy polootevenými, na dobro zkamenlý státi. Od piana v salonu dámském umístného zavznly akordy mistrovskou rukou mu vylákané, pedpovídající tm, kdož jim naslouchati se hotovili, zvláštní umleckou pochoutku, a tch bylo, co se nacházelo mezi spoleností

skutených hudebník I

hudby milovník.

a

dámském salonu a užasl rovnž nepíjemn, ba tvá jeho zaplanula

kníže se ohlédl po

jako Kvido, teba

mén

123

takovým výrazem,

že

bylo

možno pímo blaženým

jej

na-

zvati.

Byla to Selena,

kteráž se nad pianem sklánla,

chy-

Kvidonem rozmlouvati, poznala ihned, se mezi nimi asi jedná. Bylt kníže hodlaje slavnost poádati, ihned o tom se zmínil, že si peje, aby i ona pi ní zazpívala a to esky. Podle tváe stajíc se

patrn ku zpvu. Zahledla knížete

s

o

manželovy soudila, že vyslovoval ted asi totéž pání, a pevn že Kvido knížeti tenkráte žádným zpsobem nepovolí, troufala si choulostivou tu otázku jedním rázem sama ešiti. Bude ovšem zuiti, snad ji urazí pede všemi, ale zdaž ji mohlo ješt hroznjšího dnes potkati, než co ji nevyhnuteln za málo okamžik oekávalo? Ano, rozlouí se se Sergejem tak, jak si toho pál a od ní oekával, jak byla povinna mu navždy s bohem dáti. Selena poala zpívati, a ticho hrobové se znenáhla rozhostilo v síních ped málo chvílemi plných vavy a hluku. Málo kdo ze známých Hrazanovského domu vdl, že mladá jeho paní se zná v hudb, a kdož to vdl, neml o tom tušení, že stojí v umní tom na takové výši. Ostatn nikdy ješt nezpívala a nehrála s takovým vzletem, nikdy s takovou

pesvdena,

dokonalostí.

Sama

to cítila a byla si

dobe vdoma,

že v té

vítzné zpvace jen málo kdo poznával tu unylou, vždy zamlklou a jak mnozí tvrdili, i zdlouhavou Selenu. Ale nebyl to jen její pednes, jenž docházel mezi znateli všeobecného uznání, nýbrž i písn, které zpívala a sama si provázela. Byly tak krásné, nové a pi tom se doplovaly tak slastn s tmi, jež se byly práv v zahrad rozlehaly, že se asto podobalo, jako by byly z téže mysli vytryskly, v téže duši se zrodily, a pec jaká v nich rozkošná pvodnost! Jen nkterým se zdály povdomé, ale netroufali

124

si s

tím se vytasiti. Ne, to nemohly býti písn eské! Bylit

tedy mnozí mezi hostmi, kteí se nemohli dokati, až k mladé paní se protlaí, aby o tom nabyli jistoty. Ale jaký to udivený šumot znova

mezi spoleností

rozproudil, když Selena zakonivší za pravé

boue

se

potlesku

oznámila tazatelm, že to nebyly nikterak písn italské, které jim práv pednášela, jak tu a tam byl kdosi zcela ui'ité tvrdil, že nepocházely od žádného velenadanélio, dosud neznámého umlce, ni od jakéhosi málo známého mistra, nýbrž že o skladatelích jejich nikdo nejmenšího neví, že to byly skuten písn eského lidu, které ve svém vesnickém rodišti na polích a v eledníku zpívati slýchala, si zapamatovala a sama k provozování si upravila.

Avšak dojem písní byl tím znan seslaben. Již se tak jako ješt ped málo minutami, ba nkteré osoby se patrn hnvaly samy na sebe, že byly zálibu svou tak živ projevily, cizí pvod z nich vytušily, neznajíce eský, nelíbily,

jiní

zase na Selenu, že

si

troufala

vcmi

tak všedními po-

spolenost tak vybranou a vynikající. Tof se rozumí, že mnozí se prohlásili a tch byla vtšina, že vdli, že slyší cosi zcela obyejného, otepaného, ale k vli zpvace, jež tomu vdechla tolik poesie, toho prý nedávali na jevo. Náhle se ozval z vní u dohoívající hranice opt sbor, nebyl již žádný na programu a za to se mlo, že kozáci dozpívali. Avšak oni se znova sami o sob bez pokynu baviti

a

a povelu sestoupili, opakujíce ted nápvy písní, které se byly práv v sále u piana ozývaly, s pekvapující vrností, ovšem s textem volným, na rychlo umluveným. A lile, nezpívali dlouho sami,

Rusm sloce,

v až

zahrad se

obecenstvo venku

notovati,

rozvinul

zpv

zpvák po celé

ped domem zaalo pibývalo

ulici,

pi každé

doznívaje až na

120

Staromstském

námstí

ve

vží, jež

zajisté naslouchaly

tm

povdomým

vky

tak

a

pec

jeho starých mlelivých údivem a pohnutím zvukm dávno již jim cizím, po celé

stínu s

neslýchaným.

Kníže stál napoád jako ohromen. Mohlo-li se mu výmluvujsí odpovdi na jeho pokus v^huditi vzájemnost bratrskou mezi národem, jemuž náležel, a tím lidem, jehož hlasy se tak družn mísily do zpvu jeho mužstva, jež bylo nápvy ty teprve ped málo okamžiky od Seleny zachytilo? Více než kdy jindy se mu zdála v této chvíli potomkyní tch národních vštky z kmene liibušina. Mohl-li si pak odnésti dojmu spanilejšího, významnjšího? dostati

Kvido

nanejvýš popuzen, že Selena bez jeho troufala, tož zaslechnuv, jaké písn byla zpívala, pozbýval veškerého ladu. Chtl k ní spchati Byl-li

dovolení

a

veejn

již

zazpívati

ji

si

za to vyplísniti,

se sebe svaliti

vši

spoluvinu

na tom, že co pocházelo z chatrí a jen do nich náleželo, si troufala penésti do tchto síní, mezi takovou spolenost, avšak kníže položil mu ruku s tak chladnou rozhodností na rameno, že poznával nejen že jeho úmysl tuší, ale odváží-li se k nmu, že bude zle. Bylt ten divoch, jak jej nazývati nepestával, skuten s to v poslední chvíli svého zde pobytu provésti jakousi nepíjemnou s ním scénu, neb aspo pronésti o úsudek nepíznivý ped nkterou z pítomných zde vysoce postavených osobností, jehož následkem by byla mohla leckterá jeho nadje utrpti. Nezbývalo mu než nutiti se do zdvoilého úsmvu a odebrati se, jako by nebyl jiného zamýšlel, ku stolkm, kdež si byla vážnjší ást spolenosti zasedla ke kartám, kdežto mladší se pustili pi zvuku piana do víivého tance.

nm

126

Mezi tímto nmým, ale významným výstupem, jenž však byl pozornosti Selenin ušel, vystoupila do pedsín. Oekávala ji tam panská, pehodivši jí temný kožich s kapou hlavu kryjící. Zárove jí podala skínku naplnnou stíbrnými penzi s pohledem na Prahu. Bylaf to odmna, již byl kníže každému ze zpval uril, žádaje knihvedoucího, aby je mladá paní vlastnorun rozdala. Mli za tou píinou vejíti k ní, ale ona dala pednost sama k nim vystoupiti. Již jí bylo v místnostech besedních až k udušení nevolno.

n

pivádí, obPoznavše, co mladou paní domu mezi ji kozáci s nadšeným provoláním „urá", a každý z nich se tlail, aby políbil asy jejího plášt. Jako by byli vdli, kterak se jí nejlépe za její dar podkují, ihned se hotovili jednu z písní opakovati, již byli od ní zaslechli. Nevešla zpt do sálu, aby jí naslouchala, nedostávalo noní se jí k tomu v této chvíli již dostatené síly. vzduch ji oberstvoval, pr. a se jí znenáhla uvolovala, hlava pestala teštiti. Uchýlila se stranou mezi stromy do pozadí zahrady, jehož tiché píšeí bylo ob as ostrým zamíila jakýmsi zábleskem z hranice osvtleno. do nejtajemnjšího jejího zákoutí, v jehož stínech se kmitala velká rudá hvzda. Byla to svítilna vznášející se nad starou, zapomenutou studní, obrostlou houštím erného bezu, na nmž se tpytilo v matných jejích paprscích ovoce pezralé jako kytice drahých granát. si vzpomnla, že chodíval praddeek rodiny klopili

Le

Bezdn

Bezdn

sám k studni

té

erpat vody pro

ponvadž nechtl, aby

docházejíce

žíznivé svoje tovaryše, si

práci své obraeškali. Bylo to podobno

které

byla

poznala,

a zajisté

pro ni sami, se pi pedku tch Hrazan,

nikterak jen lichou povstí.

127

n

se vrátiti v té chvíli, kdy mla Sergeji Ne, nemožno mezi naposledy pohlédnouti v tvá a u pítomnosti jejich mu pro vždy s bohem dáti. Zdaž by vlastn neuinila nejlépe vzdáti Což nebylo možno, aby prese se každého s ním louení?

všecko její usilování a se pemáhání pec jen si pi tom nezachovala nutného klidu dus'evního, prozradivši teba sebe nepatrnjším hnutím, co v ní se dje? Možná dost, že již tak se stalo. Jak temn byl na ni pohlížel Sychravý, když

nho

skínkou naplnnou stíbráky, se u nho za dnešního veera nkolikrát setkala, ba i na vyjíždkách jejich spolených Málo jí samé byl nkdy s týmž výrazem na ni pohledl. ovšem na tom záleželo, kterak by se o ní pak soudilo, kolem

se

a

s

ted ubírala se

podobným pohledem byla

bjla

se

svtem

hotova,

ale

tím více by

jí

byl ze všech

kdyby byla na tom, jenž

ji

bylo zabolelo, nejdražším,

lidí

s dojmem nemilým, vyítaje jí svým pekypujícím nejen ze sebe ter nejapných vtip a zlomyslných poznámek, ale že jeho

poznala,

že

od ní odchází

v duchu, že uinila citem

i

takto ponížila.

Umiúovala si opírajíc se mdle o drolící se zdivo kašny, nepozorovan do domu a zticha se vkrade do svého pokoje. Sychravému, tomu podivínskému Sychravému, jehož záhadné pohledy jí nechtly z hlavy, uloží mimochodem, aby ji u každého omluvil náhlou churavostí, kdož po ní ptáti se bude, zejména knížeti. Zdaž bude pak s ní spokojen? že se vrátí

Hle, tu byl jako na zavolání. Nové zaplápolání hranice ho ukázalo opodál mezi ernými kmeny. Hledal ji nejspíše a zoiv ji u staré studn skropenou jako stopou krvavou záí ervené nad ní hvzdy, obracel se k ní zajisté s napomenutím, aby neprodlévala v chladu noním.

jí

128

—

Ale nepicházel sám Selena so zadržela ledového kamení, aby neklesla blahým leknutím, oekáváním. Kníže jej provázel.

„Nevím, jakým zakázati, abych se

s

to

vši

mocí

hrozným

právem mi chce pan knihvedoucí

vámi, milostivá paní.

be povdomo, ze všech osob si vážím, ped svým odchodem

Jíž,

jak

mu

do-

zde shromáždných nejvíce nerozžehnal," promluvil k ní

hlasem rozilením a nevolí se tesoucím, pibližuje se studni, a ted nekropila ervená nad ní svítilna jen její elo stopou krvavou, nýbrž i elo jeho. „i pejete si toho snad sama? Naídila jste mu, aby vás zapel, prcháte pede mnou, nechcete, abych vám dal s bohem?"

mn

„A

s

takovou

domnnkou

picházíte se se mnou louit?" schýlila knížete výbuchem na vylomený stupen studn.

zaštkala Selena tak zoufale,

nohám

tím ke svým

že

„Odpuste, vždyt nevím, co mluvím, co konám," prosil a poprvé dnes se uchopil její ruky, tiskna ji ke svým horoucím rtm. „Snad bych pozbyl rozumu, kdybych si stále neopakoval, že táhnouce na Paíž, kdež má býti prý podepsán mír, jsme se ocítili na prahu onch kýžených dob, o nichž tak asto jsme rozmlouvali, kde se bude každý lovk cítiti v plném krásném smyslu slova toho lovkem. Ale dosti, dosti, nezbývá mi více asu, než otázati se vás, zdali potom, co za dnešní noci jsme seznali, víte tak jako já v budoucnost našich obou národ, v stejnou jich ." budoucnost? .

.

A kníže povoluje konen jejím prosbám vstal a pustiv ruku s hlubokým povzdechem pokraoval, málo si všímaje odmítavých posuk knihvedoucího, jenž asi uhodl,

její

co

dopovdti

tak velice je dychtiv.

129

„Vím, že nejste šastnou, že slastnou býti nemžete, od prvního poliledu, který jsem na vašeho manžela uvrhl. Kdybyste se cítila šastnou tam pod onou stechou, mezi onmi lidmi, již nežijí jinému než svým choutkám osobním, svrchovan sobeckým, páchala byste vlastn k nebi volající h.ch, takový skoro hích, jakého bych já se dopouštl, kdyby h jsa nucen vésti svoje mužstvo do boje, to jest k zálvonité vražd hromadné, pravil, že se cítím v povolání tom šastným. Xepovím vám, ím jste se mi stala za dobu, co jste se na cest mé chmurné objevila, smutno, kdybyste to dávno nevdla, a neradno pro mne pozbýti v hodin té poslední zbytek sil. Ale za to vás zapísahám tím dtklivji, abyste si zapamatovala a nikdy ani okamžik z mysli nepouštla, že náležím vedle svého úkolu vám, jedin vám Budete-li jich míti potebí, dejte s^-dcem a duší svou mi o tom zprávu, prikvapím odkudkoli a vše pak opustím krom vás. Jsem o tom pesvden, že jak já pelomím po vykonané úloze svj me, abych jej nikdy, nikdy již nevytasil ani k obran vlastní, tak rozhodn že petrhnete i všecky pásky, až dospjete k poznání, že jen to požehnáno, co láskou posvceno, ve všem ostatním že šalba a lež. Pišel jsem za vámi nejen pro poslední pozdrav, nýbrž pedevším, abyste mi slíbila, že poznání tomu brániti se .

.

.

w

nebudete."

Nebyla Selena s to vyknouti, že k poznání tomu již dospla, pítomnost Sychravého toho nedopouštla, ale nebránila se již, když se znova jejích rukou uchopil, vtisknuv do nich pedmt, jejž byl díve polibky nejvášnivjšími pokryl. Bylt to škapulí, který pi jejich prvním se setkání u nho spatila a jejž, jak vidla, od té doby na srdci nosil. K.

SVTLÁ:

áktpnli.

9

130 „Hle, tu nejdražší moje památka," pravil k ní pi tom hlasem, prudkým mysli pohnutím tlumeným. „Spoívá v ní poslední dech mroucí matky. Odevzdávám ji vám, abyste mi však víte kdy. Stane-li se tak, pak vzte, že se ji zaslala

—

bude zde

zem

mj

ta

honositi

lovkem

prvodce skuten

tím,

v

pravd

za

se

šíastným.

vydává a

Je-li

za

jej

dodával tišeji netuše, že tím spouští na prsa Sychravého onen kyj Herkulv, jehož se byl tento onehdy v zámecké zahrad pro mladého svého principála obával, „totiž pítelem vaším upímným, vám oddaným, zajisté úkol ten na sebe vezme a stane se rád prostedníkem mezi námi." A kníže smeknuv s chvjící se ruky Seleniny, jíž byla škapulí ke rtm povznesla, perlovou, obtoil si ji kolem ruky, kdež za kožešinou rukávu opatrn ji ukryl. Než se mohla vzpamatovati, k jedinému slovu se odhodlati, zmizel zase v temnu tak neoekávan, jak byl z nho k ní považuji,"

šru

vystoupil.

Selena náhle se vzchopila. Chtla za ním zavolati jejedinké jen slovo ... ale Sychravý drsným hnutím ji za rameno uchopiv tomu zabránil. „Okamžit mi odevzdejte ten nešíastný škapulí," zasípal, chtje jí ho mocí vyrvati. „Stanu se k pání jeho prostedníkem mezi vámi a to ihned, ješt než na pochod se vydá. Odevzdám mu jej a pi tom mu ohlásím, že hodláte zstati svým povinnostem do skonání vrnou, dj se co dj." A jak Selena v té chvíli nepoznávala Sychravého rozilením se tetelícího, násilného skutku bez ostychu se dopouštjícího, tak nepoznával i on ji, tu nžnou posestrynu luny, jak tak rád ji jmenoval. Z oí jí sršely blesky, rty se jí chvly a takovou silou, jako by se byla náhle promnila v muže, daleko od sebe jej odstrila. dinké,

131

„Nedovolávejte se žádných povinností mých, vy ukrutníku zbloudilý," zvolala, málo toho dbajíc, kam až dolétne ozvna jejich slov, „vy, jenž víte nejlépe, jak urputn v konání jich bylo vždv bránno z píin nejpotmšilejších, vy, ped nímž ten, jenž za mého manžela platí, zejm se vyslovil, že nechce míti ve jiného, než podnož své libovle, loutku, která by si se svým povoláním zahrávala, duši svoji nejen zapírala, nýbrž sama zašlapávala, aby nebyl z bžných zvyk svých vyrušován, aby sám nemusil býti mužem celým, hrdým, šlechetným. Neuznávám po svých zde zkušenostech již jiné povinnosti, než milovati toho, kdož

mn

mn

m

miluje, a dokázati

on

to

mu to tak smle a bezohledn, jak práv v té chvíli uinil. Vždyí cítím a jsem pesvdena, že každou hodinou po boku jeho ztrávenou, jeho bych se

vznešenou duší napájena,

Knihvedoucí

ml

který

aby

ji

stala lepší,

daru

s

se

blízek mdloby.

cítil

A

v nešíastné zápletce té zase ruku,

knížetem svedl

.

.

on to byl, on pišel k ní,

on,

.

„To vše nemáte ze své hlavy," zahoekoval. taková pevrácenost u ženštiny bez návodu možná.

má dobe,

spletly

vás

ty kleté spisy

Byl zcela ve svém právu a že vám chtl k nim pístup

»Tak abych „že ve

života

"

hodnjší

jej

i

se

mu

nahoe

v

knihovn.

dost málo nedivím,

stížiti."

vy se domníváte, že jsem svtlo života spatila,

pak v temnotách

mn

již

„Není Kvido

zahoekovala i ona, aby ve ran zas smutn

trávila,"

se probudilo srdce, jen

mn

ztrouchnivlo, že se ve pohnulo vdomí mých lidských práv jen proto, abych je v adrech svých neten umakala? Vy také nemáte jiných starostí, než abych v niem a niím 9*

.

132 nerušila pohodlí svého okolí?

jak ve vás se klamala." „Sklamala jste se tedy ve

kikl

se

knihvcdouci zoufale.

Jak špatn jsem vás znala,

mn „Ml

jako já ve vás!"" rozjsem vás za zdárnou

odchovankyni nebožky pstounky, která ani chvíli se nerozpakovala podati ruku manželu otcem jí vyhlédnutému, jsouc vle jeho poslušná, jak na dít hodné se sluší,

a

.

.

snad jinou lásku v srdci chovala." „A jaká bjla její odmna?" zaplakala Selena vášniv. „Otec jí neoceoval, nemiloval, hledal v ní, co by byl ve stech jiných dívek nalezl, ádnou pouze správkyni domu, pro její jemný cit, její spanilé snahy, pro vše to, ím by

mj

byla jiného srdenjšího muže zajisté žádného porozumní. Kolikrát když

oblažila,

neml

jsem dospla

praotec

a

mn

drsn se zachoval, což tížeji ješt snášela než ke jeho urputnost k ní samé, mne varovala, abych nikdy z pohnutek pouze rozumových neb jen k domluv píbuzných se nevdávala! Jak trpce vzpomnla pi tom toho, jenž nesnad také ji se stejnou horoucpijal její velou lásku, ností miloval, jen proto, jak se domnívala, že jí nebyl co do jmní roven. Snad ve vrtochu tom spozdilém vid doO jak jsem ho nenávidla, když mi jako konce i ctnost. dívce dospívající román svého mládí svila, a pro nejvtší lásky jsouc hodná byla odsouzena .život bez lásky tráviti. Ted teprve, co sama opravdu miluji, jsem si vdoma, že jsem nebyla nikdy s to celé srdce její vyplniti onen bluda v híšné své zpupnosti, ji a jí nahraditi, chtje býti ve vlastních 0(nch mravním velikánem, oloupil." i

a

1

o

V Sychravém že

se

zastavilo srdce.

Dlouho nebyl

s

to

hlav mu huelo mlýnské kolo, div nepozbyl rozumu. Tak pojímala schovanka Louisina jeho

voln vydychnouti

a v

133

obét, tak svfi.j

posuzovala nebožka sama!

ji

rozhodn uešíastnou

život

a

to

Byla tedy po celý vinou

pedevším

Bylté skuten tím pepjatcem, jeho? vidla? jehož Selena v

nenávisti

—

hodným,

rm

„Marné tedy bylo

vše, co

jsem pro mír a spokojenost z hluboká, i pi-

domu Hrazanovského uinil," vzdychl si bylo mu pi tom bemeno tžkých deseti

let

náhle se stal

kmetem.

A

Selena stesk takový nepochopovala,

ni nj vhodnou

pec mu

dala

odpovd

„Nevíra, co jste ješt pro

dm

ten uinil

mimo

to, že

zde otrokem své práce a že na sebe, nýbrž jen na svoje chlebodárce.

nikdy Ale chcete-li mi

mám rodin Hrazanov

tutéž projevovati

jste

se stal

dokázati,

že

i

já

nemyslíte

oddanost jako vy, jsouc k ní pipoutána svazky mnohem dležitjšími, z nichž jeden bývá považován za nejsvtjší mezi všemi ostatními, tož ješt jednou vám pravím, že na darmo se namáháte. Minuly doby nevolnictví, Francie lidstvo z nich Vj koupila krví svou, aby nikdy již se nevrátily. Vždyt jste slýchal Sergeje na našich vyjížJkách nejednou vcech tch mluviti, kterak nemá vroucnjší touhy než napomáhati národu svému, aby tak daleko dospl, by si byl vdom svých okov v pokroku jeho mu pekážejících a žádostiv si je uvolniti? Uznejte pece oprávnnost jeho snah a snažte se taktéž kráeti ve šlépjích ducha asového. 1 vy chtjte volnosti, to jest pispti skutky svými k tomu, aby se šíila spravedlnost mezi námi, druh druha pe-tal na základ zastaralých bludných pedsudk utiskovati a mu zastupovati cestu k lepší, jasnjší budoucnosti, jak hodláte ted uiniti u mue."

134

mn

„eho si budete ješt na žádati?" zhrozil se Sychravý potáceje se z jednoho strašlivého pekvapení do druhého. Ach tyto knihy, tyto knihy! „Nebudu si nikdy jiného na vás žádati, než abyste zstal pravým pítelem mým," vážn mu odpovdla na jeho horování, „a za to vám .slibuji, že bez vašeho vdomí nieho nepodniknu, a, ach odpusíte mi výtku tu, jste se u mne neosvdil práv jako obezelý rádce. Vypravoval jste

mi

tolik

o

pednostech Kvidonových, když po smrti

domu k vám jsem

se dostala, že jsem znenáhla všecky na shledávala. Vím, že tak se stalo z nejlepšího úmyslu; chtl jste, abych si ho oblíbila, abych s ním šíastnou byla, pod stechou Hrazanovskou si libovala jako

otce svého do

nm

vy, ale nedopadlo to

co odpouštti,

ni

k

mému dobrému

co vyítati, ni

— nemáte

mne obviovati,

mi tedy spíše co

napravovati.'

Sychravý si zakryl oi, každé slovo její bylo prou dýkou, neb ted se piznati musil, že obsahovalo istou pravdu. Ale co teprve by mu byla asi ekla, kdyby vdla vše? Ze ten bluda a pepjatec tak rozhodn odsouzený stojí

ped

ní?

„Prozatím iním dost, ba daleko nad síly svoje, mleti, hodlára-li ke všemu, eho jsem zde byl svdkem to naprosto odsuzuji," vypravil konen s keovitou námahou ze sebe a nenadsazovil. Úmluva mezi chotí mladého jeho principála a knížetem píila se jeho nejsvtjším zásadám, všem jeho pojmm o právu a poestnosti a nejvtší pro obtí nepiiniti se ihned, aby se uskutenní její stalo pro všecky asy a pípady nemožné. Ostatn ale byl, jak práv slyšel a také cítil, již tolik v nejlepším

—

a

135

úmyslu

zkazil, že si netroufal

zakroiti,

kde

mu

slíbila,

rozhodnji

že bez jeho

aspo v té chvíli vdomí nieho zá-

važného nepodnikoe, by ji snad nedohnal k jakési krajnosti. „Peji si ale, abyste to nebožce povdla, až se k ní modliti budete jsemt jist, že obt mou tenkráte zajisté uzná a dle zásluhy ocení," dodal prchaje s hlasitým vzlykáním od staré studn, s jejíž výše padal te i na jeho šediny dlouhý krvavý paprsek.

—

XIII.

„Bohu díky, že máme ty Rusy konen z domu a že dostaneme co nevidt zase do našeho starého proudu," Sedl výjimen prohodil starý pán druhý den u veee. v jednom ze zadních pokoj, neb v pedních se horliv po slavnosti uklízelo, u stolu se synem a knihvedoucím. Chof se byla již na odpoinek odebrala po verejším reji, jak pravila, a Selena churavostí se omluvivši, neukázala se po se

celý den.

„Ale stálo to nepohodlí, co s nimi jsme zakusili, pec jen za to," namítal Kvido, jenž byl dnes opt neobyejn dobe naladn. „Obrátili jsme svým pohostinstvím k sob skuten pozornost úad, uznáno, že nutno všemožn se nám za vlasteneckou naši obtavost na vzájem zavditi a objednávka stíhá ted již objednávku. Nevím ani, jak všem vhodn a v as vyhovíme. Zásoby již znan se ztenily. Kéž by byly ve starém místnosti zase vyklizeny, aby se mohlo z venku zboží hojnji a rychleji pivážeti. Stane Postaráte se tak co nevidt. Sychravý, není-li pravda?

dom

se o to!"

136

„Pracovalo se všude dnes velmi piln," odvtil knihvedoucí zdlouhavým hlasem mladému principálovi, s nímž že dnes zamnil svou úlohu, skoro se zdálo. Jak býval jindy on horlivý a ilý, vše v obchodu pedvídaje a uruje, tak si poínal dnes syn domácí, jemuž nebylo ješt na mysl vstoupilo po choti své se optati. Nenávidný plukovník se svými dlouhými vousy, hrdýma oima a tpytnými ády byl šastn z domu, co jej mohlo jiného vzhledem k ní zajímati? „Nebudu míti díve pokoje," vyznával starý pán, „dokud nebude poslední tíska jak v dome tak na dvoe odklizena. Zdá se mi poád, že cítím, kterak cosi doutná. Nebylo by vru divu, kdyby tomu tak bylo, vždy byl starý po celou noc jako v plameni, všude samé lat jako sirky suché a na nich lampa vedle lampy od zem až na stechu. Všude to praskalo a se jiskilo, až z toho šla pravá hrza. Neml jste knížeti vyhovovati, Sychravý, když objednával tak stkvlé osvtlení, a k nebezpeí dtklivji poukázati. Ti zpropadení jeho kozáci však nahnali nejvíce strachu. Zacházeli se svými pochodnmi, jako by nevidli, co v rukách drží, chovali se vbec nikoli jako v mst, kdež stavení vedle stavení, nýbrž jako na nkteré Když si rozdlali ohe práv ped okny té té své poušti. staré vetché naší chatre, z níž jste udlali chrám, tu jsem nevdl, co si poíti mám-li se do toho vložiti a tomu zabrániti, i ponechati vše nadále prozetelnosti. Krátce vidl jsem po celou noc vše v ohni a slyšel jsem ve snu, jak zvoní v Týn i na radnici na poplach." „Vy byste tomu byl dal, tatínku, kdyby se byl ten váš sen o požáru dnes v noci vyplnil," zvolal Kvido své-

dm

mn

:

voln:

„Vždy jsem

si

vzal

vera práv ped

slavností

137 z posledních v útárn pokladuiní knihy když Sychravý kamsi odbhl a ji nechal na chvíli otevenu, což se mu snad v život ponejprv stalo. Je dnes ješt tak ospalý a zmatený po probdlé noci, že si ani nepovšiml, co mu schází. Inu^ zvykl v poslední dob ovšem mezerám v pihrádkách a šuplících, není se mu vlastn co z

psacího stoiu

let,

diviti."

Sychravý ze sídla svého polekan vyskoil. „Skutené, mladý pane, neráíte žertovati? Vzal jste mi opravdu nkteré z knih a to práv ty nejdležitjší potajmu z útárny? Ale není to možno! Vždyí jste pece musil míti na mysli, kdyby se opravdu cosi pihodilo, teba jen planý poplach, pi nmž by byli nepovolaní lidé do vašeho pokoje se nahrnuli pod záminkou, že chtjí pomáhati, mnoho-li mohli poškoditi neb kamsi pohoditi Jaký zmatek by byl pak tím pro celý náš obchod a to na drahný as všemi smry povstal!" „Tys pec jen lovk lehkomyslný, Kvidonel" zlobil se starý pán. „Vzíti z útárny knihy a ani úetnímu, ani principálovi nic o tom iieíci! Kde ml Sychravý svoje knihy hledati, když by bylo skuten k jakési nehod došlo?" Nedomluvil, pekvapen k oknm se ohlédl a ostatní s ním. Rozjasnilo se v nich jaksi, ale nebyl to msíc nad pražskými krovy vycházející, jak v první chvíli se jim zdálo, nýbrž vnikala k nim zá ostejší, rudjší, poád více se stupující a zapalující, z níž se zaalo ziie áhla jiskiti. Zárove bylo cítiti takový dým, jaký se vaíil vera z pochodní kozáckých, jen že kolem oken se zdvihal, houstl, zá dusil, vše kolkolem znenáhla zatemoval, až z nho vyšlehl smrem od starého domu znenadání mohutný pla!

menný

sloup.

138

V tom

stupoval zmatený hluk po celém stavení vavu, a najednou se vítila

se

se rozléhající v nevypsatelnou

do pokoje stará paní kruté ze svého odpoinku vyplašená, prostovlasá, s ní všecky služky bez dechu, lomíce rukama a za nimi se valil ze všech stran pavý, omamubledá,

kou. „Hoí, hoí!" kiely, co „Hoí, hoí I" opakováno

jící

na

ulici,

povídal

:

zrovna

všude, a

uhodilo se jak to

nich síly bylo.

zahrad, na dvoe, dole tomu volání odna poplach na radnici a na vži Týnské byl starý pán pestrašen neopatrností

dsný

tak,

v

v

hlas úzkostlivému

kozákv Na

dnešní noci neustále ve svých snách videi a slyšel. toto hrozné vyzvání spchaly ze sousedních ulic ohromné davy lidstva k místu ohnm ohroženému, nikterak však aby byli jako ted pouze neinnými diváky, nýbrž aby sil pomáhali hasit. Podomci a nádvorníci od starého pána vždy k opatrnosti napomínaní, na takový pípad

ze všech

pipravení a dobe vyškolení, strhli v nejvtším kvapu ebíky a smolné koše, jež v nejelegantnjších domech vždy pod stropem prjezdu zavšeny byly, a kdož jim stáli neji

se

blíže,

rychle

jich

uchopili,

obratn

v šiky se seadili,

tvoíce k nejbližším kašnám dlouhé, pevn spojené etzy. Podávali si v závratném víru koše vodou naplnné, pijímali vyprázdnné, aby je s týmž spchem zase naplnili a touž cestou

dále

hodnou odvahou,

dopravili, silou

snažíce se

s

ohnm

s

podivu-

a vytrvalostí zápasiti, raá'o se ohlí-

poet

byl tehdáž ovšem nimi se rozdlily. Hle, již pirachotily jako bouka, a strážcové jich dávajíce se v nejvtším spchu od hlavy až k pat vodou žejíce,

ješt

až by pijely

stíkaky,

velice skrovný, a o

politi,

pustili

se

tžký

jichž

jich úkol

s

do své nebezpené práce.

Povzbuzeni vo-

139

laním lidu od verejška ješt rozileného, poínali si s takovoQ jistotou a smlostí, jako by byli naped vdli, že dorážející vše dobe dopadnouti prese všecky hrzy na musí, a každý z nich že si odnese jen vdný údiv a pochvalu a nikoli rány kruté, snad dokonce smrtelné. Jedni mezi nimi jali se chrániti pední ást budovy dosud ohnm nedotknutou, pouze jen v dým zahalenou, a druzí se ítili se svými nástroji k zadnímu stavení, krbu to ohn, kdež v pízemí se byl vzal a po latích ješt neodstranných, na nichž byly zavšeny ty bezpoetné tpytné démanty, vera každého diváka v nadšení uvádjící, vyplazil v podob sta a sta bleskem sršících had na heben stechy, kdež se svily v jedno hrozné klubko divoce mezi

n

sebou zápasíce, až konen vzplanuly v chochol rudozlatých vlajících per a fábcr k erné nmé obloze, hrzokrásným svitem celé okolí ozaujíce. Sychravý se po nikom z pítomných neohlédl. Nevidl, že starý pán trval bez hnutí na svém míst od prvního pokiku, že jeho tušení se vyplnilo, jako na všech údech ohromený, a že jeho choí nadarmo pláem a nákem ze ztrnulosti té jej probuditi se snaží. Melt jen na mysli svoje knihy v Kvidonov pokoji a jak a jestliže vbec se k nim dostane. Zmizel ve dveích jako stín. Kviilo osvdil se v té chvíli ím býval vždy, rozhodným totiž sobcem. Místo aby byl Sychravého následoval, se snažil do pokoje svého první vniknouti, knihy, o nichž vdl, kde leží, shledati a s ním je odnésti, vjel si do vlas a jal se tak hrozným zpsobem hoekovati, jako kdyby byl dra již v prach a popel obrácen a se zemí srovnán býval.

„Jsem ztracen!

pi tom

Jsem ztracen!"

pokoj na všecky strany

s

kiel

neustále

me

náruživým chvatem, po-

140

rážeje

bezohledn všechen Lábytek pi tom

v

cest

se

mu

naskytDJící, smítaje se stolu bez rozmýšlení talíe, sklenice,

mísy

a

tak

Ani

dále.

mu nenapadlo

poohlédnouti se po

starých rodiích, dodávati jim zmužilosti, poraditi se co uiniti

dlužno,

pejí-ii

dm

si

opustiti

a kdesi

s

nimi,

v sou-

neb radji kamsi do pízemí do ohnivzdorných místností, k nimž náležela v pední útárna, se utéci a tam vykati, jakých rozmr požár nabude. Uinila tak Selena na jeho míst. Pohížena v bolest svou byla ve svém pokoji první pov, k ohlašující neštstí peslechla. Ale sotva nabyla o tom jistoty, co se dje, pikvapila mezi ostatní zapomínajíc na vše, co mezi ní a rodinou manželovou se bjlo nakupilo. Její první pohled pátral peovala. po starých pánech, její první starost, aby o Vdla, že syn zajisté tak neuinil a že v nich samých jest asi málo síly k samostatnému rozhodnutí a jednání. liohužel bylo tomu tak, jak se domnívala. Necbt jim navrhovala sebe laskavji cokoli, starý pán mlel zaryt na každé slovo, a jeho cho vrtla s touž umínností hlavou. Nechtli se patrn k tomu piznati, ale Selena zasvcená v jich smýšlení vdla, co asi v EÍch se dje, totiž že mají-li nábytek, o tolik pijíti o svj velký a nádherný v uloženého, jim na jejich zdraví stkvost a bohatství v a dalším život pramálo pak záleženo, že se od toho, do

sedstvu písteší hledati,

nkteré

z

ad

n

nm

dm nm

eho

se

s

neodlouí,

celou

duší vžili

dokud

a

v

nenahlédnou,

em že

je

umíti pro

doufali,

díve

n

úplné

vše

ztraceno.

Ale co to?

pavého koue.

se ozývalo pede dvemi bdování, do nich se pivalily kotoue erného

Znova

znova se rozletly

a

141

Kvido si toho nepovšiml ve lirozuém rozilení, ni staí páni ve ztrnulosti své. Jen Selena zdšen ke vchodu pokoje se ohlédla, jaké to nové neštstí se Ic nim hrne, zahalené v dusný mrak dýmu.

Kikla. Dopravovali zízenci obchodu do pokoje cosi na ebiku položeného, zaernalého. Bylo to tlo lidské, v nmž s hrzou nevýslovnou poznávala Sychravého,

Ale hledla se vší silou opanovati. Kynula nosim, co nejopatrnji položili na nkolik sedadel, která v nejvtší rychlosti k tomu úkolu srazila, uchopila láhev s vodou, jež jako zázrakem ped ádním Kvidonovým celá na kredenci se zachovala, naež k nmu, chvjíc se na všech údech, se piblížila.

aby

ebík

Zmaten

a nesouvisle vypravovali

mezi tím nosii,

že

chtl knihvedoucí dostati do pokoje mladého pána, a)e hoící trám práv ped ním se stropu spadnuvší mu za-

se

mezil cestu i)opáliv

jej.

Selena klesla v hrozném žalu vedle

Kvido a

si

Dlouho umývala skrán ranného, že tak iní marn. Nepocítivši

více,

potu, již myslila,

jako ve snu, láhev

s

ebiku

že je

po všem.

že vedle nádoby

s

ale

pevn únavn

konen

zdálo se

jí

více

v nich žádného te-

Konen

si

pipomnla

vodou zahledla nedopitou

vínem.

Ohlédla se po ní, nebyla se mýlila, stála Dala si ji podati a opatrné ji nachýlivši seveným jeho rtm, poala je voln sice, ale nenavlažovati. Nenamáhala se nadarmo. Sychravý

tam skuten. k

na kolena.

toho nepovšiml, jsa jen sám sebou zamstnán.

sebou pohnul.

„Bohudíky, on žije!" radostné zvolala.

142

„Co na tom, že žije," rozkikl se Kvido v novém záchvatu zuivosti, „když mi nepinesl moje knihy Nechal je uhoeti ten zbablec a mne uinil tím žebrákem pro celý život. Pro Jednal tím proti své povinje pjoval? nosti a já to tecI odnáším. Jak se ted shledám se svými požadavky? Kdo mi uví, že jest mi dlužen, když se mu nebudu moci knihami svými vykázati? Jsem znien, ochuzen, jsem žebrák, a to jeho vinou! Kdo mi dá kousek chleba? ó dejte, dobí lidé, kousek chleba Kvidu Hrazanovi, jenž ted již nebude bydliti ve velikém svém dom, nýbrž na stupních kostelních, jenž nebude vyjíždti se svými blouši, nýbrž prositi o almužnu." !

mn

A se v

Kvido praštil sebou hrozných keích.

v celé

své délce na zemi svíjeje

Ted zas Selena spchala k nmu, ponechávajíc péi knihvedoucího prozatím nosim Ale nebyla u nho mnoho platná, nepodailo se jí jej vzkísiti tmi skrovnými o

Kvido se z keí nekdyž Sychravý s napjetím všech svóho trýznného tla na nj volal:

pomckami, prohrál sil

a

jimiž v té chvíli vládla.

tedy

neslyšel,

„Vždyt knihy neshoely, mám je zde, dal jsem pod hlavu, když mne sem odnášeli."

si

je

položiti

XIV. Díky rychlé a obezivé pomoci

Hrazanov na

obraezil se požár v

dom

místnosti, kdež se byla odbývala verejší noci

ona osudná slavnost. Nebylo pochyby, že vypukl ohe následkem neopatrnosti. Nejspíše se dostal pec jen oharek

143 z hranice pod lešení se svítilnami, po všech stnách domu až na stechu se rozprostírající, kdež po celý den volné bez povšimnutí doutnaje k veeru se rozplamenil a tak záhubn

šíil.

Z chrámu

tak spanilého, tak všeobecný údiv vzbuzu-

erné

jícího zbyly jen

rozvaliny.

Kvido o tom všem nezvdl. Potácel se stále v horece. Zdali se z ní na nkolik okamžik probral, nebylo z úst jeho jiného slyšeti než: „Jsem žebrákem. Dobí lidé, smilujte se nade mnou."

Když minulo nkolik dní a stav nemocného se nemnil, poali lékai nad ním povážliv kroutiti hlavou. Konen pošeptal jeden z nich Sychravému, jenž za to ku podivu rychle se zotavoval, a jemuž taktéž poskytoval své pomoci: „Podobá

se mi,

že se váš

mladý pán

již

nikdy k jas-

nému vdomí neprobere. Ostatn pozoruji na nm již po delší dobu zatemnní mysli. Onen finanní patent mu pec

V jedinákách takového vychování, jakého jemu se dostalo, bývá málokdy pevný koen. Sdlte vše co možná šetrn jeho rodim a zejména jeho choti. Zdá se

jen tuze ublížil.

náramn

obávám, aby také neochuraZa píinou tou nutno, abyste se co nejdíve ohledli po jakémsi ádném ošetovateli, aby nemocný v záchvatu nkterého peludu neublížil sob a jiným."

býti

vla. Je tak

dojata. Skoro se

útlá.

Selena nebyla od oné noci svého manžela ješt ani na okamžik opustila. Dychtíc, aby zvdla, co léka soudí o stavu obou churavých, byla se ted nepozorovan do pokoje Sychravého vkradla. Zaslechla poslední lékaovu vtu.

„Neteba pravila k

hledat

nmu, když

ošetovatele se

léka byl

pro

Kvidona

vzdálil.

"

smutn

:

144

„Jak

to

myslíte?"

oi jako palivé

zajíkal se Sychravj', a jeho vpadlé

šípy zabodaly se do utrápené

tváe mladé

paní.

„Budu jej ošetovati Zas se Sychravý do se

.

.

.

ní

sama." zahledl

i

tenkráte

mysle,

že

peslechl.

„Práv jsem obdržel pipiš od pana knížete," zamumlal skoro nesrozumiteln. „Táže se, jak se máme, a peje si, abych mu brzo odpovdl. Co mu mám napsati?" Selenou zalomcoval mráz a podrazil jí nálile nohy. Padla vedle lože na kolena, zarývajíc tvá do podušek nemocného. Dlouho

to

Konen

k

se

než

trvalo,

nmu

byla

zase

nahnula a jejím

s

to

se

vzchopiti.

promodralým

rtm

uklouzlo

„Zdaž by mi mohl kdo viti, kdybych odsud ted odešla, odjinud, a to práv, když tam budou míti nejvíce potebí?' Sychravému se zalil zrak. Ted zas on nebyl s to prože neodejdu také jednou

.

.

m

.

mluviti.

„Rozmyslete si to dobe," zašeptal po dlouhé pomlce, zde na vás tžký, petžký úkol, a jinde ..." Zachvla se Selena jako list na vte a teprve druhý na to den byla s to mu dopovdti, k emu se jí v oné

„eká

nedostávalo

chvíli

sil.

„Vždyt jsem si vždy na to stžovala, že se mi zde nedostává vážné povinnosti te se mi naskýtaje, je tedy

—

vše tím v

„A

poádku."

co škapulí?"

tázal se

Sychravý mroucím hlasem.

Proste ho mým jménem, až vám bude možno mu psáti, svou pamf." aby mi ponechal škapulí ... na ,

vnou

145

Nezaplakala Selena

pi

slovech tch, ale tím bolestnji

zaplakal nad ní knihvedoucí. „Jest na vás pec jen znáti, že jste uenkyní nebožky Louisy," zajikal se políbiv její ledovou ruku, „a pro všecky Hrazanv nikdo tak asy vcí dokázanou, že se o

poctiv nepostaral jako

A

se

srdce

toho

—

dm

já, starý

vrného

svalil

sluha jeho." se

pesvdením

tím

na vždy tžký kámen.

Rok konala Selena službu svou u blbce. Kvidv duch zstal zatemnn následkem onoho leknutí pi požáru. Probral-li se k vtší jasnosti mysli, tož bjl ješt více k politonež

vání

ve

své

duševní

otrnulosti,

nemoha

se

nikterak

pedstavy, žef pro všecky asy žebrákem. Jednou, kdy byl opt srdcelomným zpsobem nad ztraceným svým blahobytem plakal, upadl v tžkou mdlobu. Usnul v ní navždy. Po vypršení smutku pijel si kníže Sergej Nikolajevi Lidkov, aby si Selenu odvezl do vlasti jakožto chot nade vše milovanou. Manželé si vele páli, aby je Sychravý provázel. Ale on se nemohl odhodlati opustiti Prahu, svou útárnu, staré pány, Dlouhou tídu vbec, zvlášt pak kozbaviti

šískou

vinici,

kamž

kochaje se

vyjíždl,

nyní

tam

místo

Seleny

s

v bolnosladkých

principálem

si

upomínkách na

Louis, zvnlý svj ideál, schovanku její jako dceru vlastní jí i jemu drahou, jejího šlechetného chot a vše, co s tím souviselo.

A

a

si

K.

novomanžel obšírných dlouho a dlouho. Cekal celé

byl Sychravý vyprosil od

astých zpráv, ekal na SVTLÁ-

Škaijulí.

n

10

146

msíce,

konen

zaletly k

toho byla

z

Byli píliš štstím

opojeni,

nmu, nepatrnému

asem

i

léta.

Co

než aby byli

s

nimi se

dlo?

myšlenky jejich

to starci?

dozvdl,

že kníže pibyv na svj kdež byl po svém návratu z Francie zavedl mnoho blahonosných oprav, práv za píinou jejich byl jako nebezpený novotá obžalován a i s chotí svou do Sibie

teprve

se

statek,

odvezen. Proslýchalo se prý, že náležel k tajnému spolku „Bdnyje Slavjane", jenž skládal veliké nadje v opravy, jež po válkách francouzských zavedeny budou, jehož všichni lenové byli roku 1819. však jati, do vyhnanství zavezeni a rozptýleni jako buii v nejodlehlejších koutech Ruské íše. Hloubaje jednou smutnji než kdy jindy u svého starého stolu v útárn vzení tak podobné, co na povsti té asi pravdivého, byl vyrušen neznámým pánem dle výslov-

Pišel k nmu, aby mu prý odevzdal památku na vzdálené pátele. Než se ho mohl peptati, kdo

nosti cizincem.

že je, již se vzdálil.

Když schránku ped nj postavenou otevel, nalezl v ní Avšak nebyl dobe mu povdomý pedmt škapulí.

—

ádkem.

Nejspíše se nechtl posel obtžovati tak choulostivou vcí, jakou by byl býval za stávajísebe kratší dopis provinilce politického. cích I nedozvdl se Sychravý nikdy více a bližšího o osu-

provázen jediným

pomr

dech milovaných tch vypovzenou, ale byl o tom pesvden, že mu jest škapulí zaslán jako poslední pozdrav dvou duší šlechetných, jimž bylo popáno spolen žíti a trpti v zájmu zákona vného pokroku, jenž v nich nalezl vyznavae tak opravdivé a nadšené.

147

Škapulí sddil od Sychravého mj otec, jenž mu byl znám jako velý pítel Rusv. Bylt jako on téhož asu úetním bohatého kupeckého domu, když meškalo ruské vojsko v Praze, a vložen na nj jeho princii)á]em tentýž úkol jako na Sychravého, totiž aby dstojníky u jeho rodiny ubytované po msté provázel a s pomry jeho obe-

znamoval. Uinili na mladého tehdáž muže svými zpsoby rytískými, svými zásadami lidumilnými, svou vzácnou vzdlaností dojem nehynoucí, rovnž jako prosté mužstvo svou ochotou, skromností a dobráckou srdeností. Vždy rozhodn se vzpíral všem povstem nepíznivým, o nich tu a tsm kolujícím, na píklad že požívali lojových svíek, že se vzájemn kolébali v neckách, takto se uspávajíce a tak dále.

„Nikdy

nic podobného jsem nevidl a byl jsem pec mezi nimi," odbýval rozhorlen každého jich hance, trvaje až do nejvyššího svého stáí pi svém k nim pátelství. Dojem, který Rusové uinili, byl tak mocný, že se mu zdála z juchty tak píjemnou, pipomínajíc mu tyto milé hosty, že choval až do své smrti pes stálý protest mé matky, jíž byla zas velice protivná, ve svém prádelníku veliký tverec této kže, který si b}l dal k úkolu tomu od nich darovati.

poád

na

vn

My

dti braly

tuto

originelní

památku asto

zvdav

do ruky vybízejíce otce, aby nám zas jednou o Ruších cosi vypravoval, což velmi rád iníval. I slyšeli jsme pak bh ví po kolikráte, avšak vždy se stejnou napjatostí o tch stkvlých vyjíždkách na saních, které Rusové meškajíce v Praze jako spojenci naši ve válkách proti Napoleonovi I. dle svého zpsobu po poádávali, o tch závratných

mst

10*

148 dostihách, jež ve Stromovce na vzácných svých koních podni-

kdež býval velkokníže Konstantin na svém arabském vraníku vždy vítzem, o znamenitých tabulích, které dávali na poest dam pražských, kdež jim tyto dovoliti musily, aby jim pipíjeli z jejich stevíc, ímž bývaly psobeny mnohé nesnáze, než tomu dámy uvykly, a na to se pipravily, zastrivše si do kapes u šat stevíce úhledné, dosud nenošené. Konen o tch pedstaveních vznešenou spolenosti ochotník ve prospch ranných voják provozovaných, které pro nedostatek místností vhodných všude vojskem peplnných se odbývaly na pdách kláštera svaté Anežky na Františku, kdež na jistém neodstranitelném mandlu vždy v nejlepším humoru se umísovali luští generálové platíce svoje „povýšená sídla", jak to jmenovali zlatými dukáty. Škapulí konen pešel do rukou mých, a nalézá se ted v Náprstkov prmyslovém museu. kávali,

DRAMA ZBOENÉHO DOMU.

JNa výšin za kostelem svatého Ignáce až ke Karlovu a odtamtud po sklonku vrchu až k Vyšehradu a k Podskalí byl druhdy rozset

Ve druhém

znaný poet zahrad s letními píbytky. našeho vku, kde nemly dobroinné

desítiletí

ústavy, jako nemocnice, blázinec a tak dále, ješt tak veli-

kého rozmru jako

zahrady ty na mnoze pravým palácm. Náležely z nejvtší ásti bohatým penžníkm, kteí tu trávili letní msíce, nepohrešujíce v této villegiatue vedle pvabu pírody pohodlí mstského. Tehdy pekvapoval každého okolojdoucího letohrádek, stojící na malém umlém pahrbku uprosted nejvtší a nejstinnjší z tchto zahrad. Rozhled s ploché jeho stechy, ozdobené nad prelím štítem v polovypuklé práci zamníte umlecké ceny, byl úchvatný. Obsahoval nejen celou Prahu

malým parkm

ted,

podobaly

se

a letní v nich sídla

i krajinu na kolik mil do okolí. Starý domovník, jediný to netený strážce domu, dovolil každému zvdavému volný pístup. Stavení bylo však nejen neobývané, ale i úpln spustlé a jako naschvál vnované zlob povtí. Mramorové plochy

ale

vn

domu byly rozpukány, sochaská práce rozdrolena, a roztluenými okny ml vítr zcela volný prchod dovnit stavení, kde také nemilosrdn ádíval. Za boulivých nocí

152 a otvíral Dásilu dvée, pi emž trhával se stn vetchých aloun a zatásal celou budovou tak nemilosrdn, že spadávaly sochy s podstavc a malta se strop. Déšf a tající sníh prosakujíce stechou, smývaly mistrovské malby na obmítce a splakovaly zlato s íms a rámc zrcadel do zdí zasazených, dávno již zatemnlých psobením slunce a vlhkosti. Ale i v tomto úpadku inil letohrádek ješt dojem mocný a psobil snad ješt dojemnji než za doby slávy Kdo jednou spatil tuto ítící se budovu v temné, své. vlhké a zdivoilé zahrad, kde byly stezky travou zarostlé, bílé sochy nad vodomety plísní bronzované, kde se podobaly rybníky zeleným nepohnutým kalužinám, kde tvoilo stromoadí všude neproniknutelnou houštinu, ten nevypustil oživl za dne p:obraz onen více z mysli, a zajisté v šmurného, když se ho zmocnila náhle zádumivost neb bozavíral

cáry

nm

—

a pak se mu zdálo, že vidí, nad vchodem nápis na pólo setený, který peísti, ve kterém však tušil tajný, hrozný

lestná jakási pochybnost

jak se vznáší

mu

nelze

smysl

.

.

.

Brzo však nezstalo stop ni po zahrad ni po stavení. Vlastník zemel v cizin bez ddicv, letohrad dán do prodeje dobroinným ústavem, jemuž pipadl odkazem. Koupil zahradu k svému jej jistý prmyslník, který uspoádal závodu. Letohrad byl pi této píležitosti tak zohaven, že nebylo možno jej více poznati. Vysekány staré stromy v zahrad i na místech, kde ani dost málo nepekážely, sochy roztlueny a použity k dlažb dvorku, který se rozprostíral za stavením na míst rozkošného lesíku, a trávníky prov písišt. Nikdo se více neohlédl po míst nkdy tak zajímavém a po celé Praze povstném.

dm

mnny

i

153 Událost, za jejížto píinou opustil vlastník sídlo tak krásné, ponechav je bez útrpnosti zkáze, pobouila svého

asu naše msto. Ted však vymizela z pamti lidské, nezstavivši po sob více památky než jevišt její. Tyto ádky jsou snad poslední její ozvnou.

Ticátého ervence roku 1815 leskla se okua letohrádku prve popsaného nejen v zái zapadajícího za Petí-

nem

slunce,

ale

i

v

ohni sta a sta

plamen

svící

voskových.

Všecky prostory krásné budovy byly dnes slavnostn osvtleny a ozdobeny. Baron Brodina, vlastník její, slavil rozeniny jediné své dcery Ismeny plesem maškarním. Sotva se položil soumrak mlhou rumaou na smaragdové výšiny radlické, pihrel koár za koárem k pozlacené míži zahradní, podobající se provedením svým jemnému dílu krajkáskému. Nejrozmanitjší postavy poaly plniti prostranství ped letohradem, kde tvoily ržové a oranžové stromy na aksamitovém trávníku nejvonnjší hájek, rosený velikým vodotryskem, jehožto blavé prameny se vznášely jako vlhké závoje nad kvetoucími vrcholky stromu. Pestrý prvod maškar hrnul se tímto spanilým lesíkem do taneních sál v pízemí, k nimž vedlo nkolik širokých schod. Poslední z nich tvoil podlahu galerie, kferá bžela okolo celého stavení, jsouc z každé strany domu se zahradou spojena schody podobnými onm v prelí, jen že mén ozdobnými. Sloupy štíhlé jako palmy vyrstaly z mramorového stupn a spojovaly svoje bílá ramena nad vyso-

"

154

kými dvemi a okny sál v lehkou klenbu. Vlákna kvtio vinula se kolem nich a pokrývajíce pilíe a steny této sliné chodby hustou sítí, visela se stropu jako živá opona, jíž voln kolébal veerní vtík, sypaje s ní kvty k nohám vcházejících host. Byl to pohled fantastický na ten ozáený zámek! Okna jeho metala sterá tajemná svtla do stín zahrady, v níž se náhle objevil jako pelud stkvoucí se dav zakuklenc. Osvítil modravé sousvtlí letní noci tpytem zlatého vyšívání, leskem

drahého kamení,

oživil

její

hluboký klid šu-

stním hedvábných pláší, váním závoj a dlouhýcii per, než zmizel v proudech plamen, které se prýštily ze sál Tóny její podivn se snoubily s neuris vlnami hudby. tými vzdálenými zvuky usíoajíclho msta. Sály byly rámcem nádherným okolo nádherné spolenosti. Krajkové draperie, lesní zele, zlaté tísn, vnce erstvých kvtin, kištálové lustry, stíbrné kandelábry spojovaly se svorn, aby vyvýšily dojem tohoto obydlí, které bjlo zaízeno s pepychem skoro královským. Bylí to ples, z

jakého Praha posud nevidla v

dom

soukromníka.

Kostumy host byly sice nevšedn bohatý a obzvlášt obleky ženské malebný a drahocenný, ale pec se nevyrovnala žádná maškara dám v obleku podobném tomu, v nmž malují umlci obyejn Lenoru, ideál Tassv. Její dlouhé šaty ze šarlatového aksamitu byly tžký vyšíváním z dobrých perel, malá korunka z nejistších briliant zdobila její hlavu, s níž splýval až na zemi závoj posetý brilianty jako velikými

hvzdami.

Silné pletence

šr

perlo-

vých vinuly se jí okolo pasu a visely jí až k nohám. Obracela k sob právem všeobecnou pozornost, byla zjevem v každém ohledu oslujícím.

155

Vedle buffetu, který byl zaízen s týmže vkusným pepychem jako vše ostatní v dom tom, sedlo nkolik mužJejich místo ských maškar pohodln a vesele vedle sebe. bylo od tanení sín oddleno jen sloupoadím. Vidli vše, co se tam dje, a pi tom jim bylo možno hovti si pi

vybrané tabuli: mli tedy dvojí pochoutku. Rozebírali vše, osoby i jídla, okem zkušeným, jazykem ostrým, vtipem ne vždy uhlazeným. „Tato Lenora, jež psobí v sále tolik povyku, není jiná než dcera domácí," pravil jeden mezi nimi, který jsa pestrojen za kapucína, b,l nejhovornjším a nejjízlivjším v tomto malém hlouku, a pi tom pokynul sloužícímu, aby mu naplnil, zajisté již po desáté, kalich opt vyprázdnný. „Jen dcera milionáova a nevsta knížecí mže míti takový Jsou tak vešperk. Vizte ty perly, které vroubí její šaty liké jako zrnka bohatého hrachu a mezi jejími diamanty jest i nejnepatrnjší kamínek solitérem." !

Celá spolenost poala ceniti odv zajímavé maškary a pojíc kus ke kusu, sítala sumu tak bájen velikou, že se jí skoro zalekla. Bylo to celé jmní.

„A tam

ten turecký pasa," pokraoval kapucín, „jemuž pasem rukovti dýk, ohromnými rubíny a safíry ." vykládané, je na všechen zpsob Brodina sám se tpytí za

.

„Prosím," ozval

se

Brodina pisthovalcem neb pochází

Spolenost

.

,je baron staroeské?"

plavec vedle kapucína, ze šlechty

mu odpovdla homerickým

smíchem.

Praze a ješt se takto tážete, milý píteli?" smál se kapucín, až se s ním sedadlo prohýbalo. „Slušno vadit mezi zázraky, že vám ješt nikdo nesdlil, jak to dopadá se šlechtictvím našeho štdrého „Již jste celý týden v

:

156

hostitele.

Lidé jsou

mn

pec

jinak velmi ochotni v tomto vzhledu.

abych vám rychle odpovdl na otázku vaši, byste se neuvrhnul, opakuje ji nkomu jinému, po druhé v njaké rozpaky. Vzte tedy," pipojil tišeji, klon se k uchu svého udiveného posluchae, ,že picestoval váš zlatý baron z Krkonoš do Prahy s uzlíkem jako tkalcovský tovaryš. Najal si kdesi krám na zádech nkolik let hlady. Na štstí pro nastaly a umíral v války s Francouzem a tím množství poteb pro naše vojsko, jak se samo sebou rozumí, i plátna. I Brodina vyprodal svj celý krámek a obdržel nové zakázky. Je to liška podhledal, co v vzelo. Osvdil šitá, nikdo by nebyl v náhle nevšední vlohy kupecké a zvláštní obratnost, dovážel pece vždy k nejvtší s velikým výdlkem, svoje zboží, spokojenosti objednatelv. Jeho dvtip rostl s rozmrem Stykem se vznešenými osobnostmi, s nimiž jeho obchodu. ho ted svádly okolnosti, nabyl brzo brusu a hladkosti. Manévroval tak šastn, že se stal za krátkou dobu nejhlavnjším dodavaem pro Cechy a zárove nesmírným boháem. Obdržel brzo ád za známé a neznámé zásluhy, na jehož základ se ucházel o šlechtictví, kterého si také šíastn vydobyl." „Brodina náleží tedy také mezi dítky Ststniny, na Z prachu nepatrnosti vykteré je doba naše tak bohatá. švihnul se na výši netušenou a závidní hodnou. Zajisté to je muž zvláštní, že se mu podailo na ní se udržeti každý toho nedovedl," mínil plavec. „Ano, je to muž zvláštní, smlý a vytrvalý, který se neleká žádného prostedku, aby dosáhl svého cíle. Snadno si pomyslíte, že se vyskytlo konkurent dost, kteí chtli Brodina však hrál nkolikrát o svoje celé s ním závoditi.

Pisednte ke

blíže,

—

nm

nm

a

nm

157

jmóní, aby je zniil. Dodával svoje zboží daleko pod cenou, aby nemohl nikdo vedle nho vyniknouti, s nímž by se byl

dom

Tím pivedl mnoho zdejších musel dliti o zisk. Mezi jiným zniil úpln prastarou pražskou firmu ,Falkenberg a synové', jejichžto osud vzbudil všeobecnou Starý pán umel hanbou nad bankerotem, choí soustrast. jeho pijala kdesi na venkov místo klínice, a Brodina uchlácholil veejné mínní jen tím, že se ujal jejich dvou syn. Dal je peliv dovzdlati, vykázal jim místa ve svém komptoiru, platí jim stkvle a nakládá s nimi s velikou k úpadku.

šetrností."

ásten napravuje vinu svou." „Obecenstvo mu také jíž odpustilo, ale mladí Falkcnbergové neodpustí mu asi nikdy. Jsou to povahy hrdé, zakládají si na starém jménu, jako by pocházeli z krve šlechtické; nezapomenou dojista, že on je pvodcem jejich pádu, ho nkdy velmi temnými pohledy. Ale jinak to jsou veselí hoši, kteí rádi žijí, obzvlášt mladší z nich, Arnošt, je chlapík nad míru vtipný a duchaplný: strávil jsem s ním nejednu hlunou noc. Musím vám ho pedstavit; divím se, blázní, a to vším Zeiištiny se po že tu ješt není. právem. Je to však svdce chladný, ale proto tím nebezjiném, než aby si podpenjší. Jeho mysl stojí na manil nkolik lehkovrných srdcí. Je velmi ctižádostiv, jak aspoú zdá. Baron udlal z nho svého sekretáe se a svil mu stavbu tohoto letohrádku. Co mu íkáte? Ano, máte dobe, je ozdobou našeho msta, i znalci ho prohlásili za mistrovský kus. Arnošt kreslil k nmu plán a zaídil vše také vnit. Brodina dal sídlo vystavti, aby peVrátila se teprv ped nkolika msíci kvapil svou dceru. ze švýcarského ústavu, kde ji otec ponechával ješt, když „Tím a<5po

mí

nm

nem

mn

158

bylo vychování její již byl mohl poskytnouti

ukoneno. Byl píliš zamstnán, aby

mladé slen patiné ochrany. Je vdovcem ..." „Kdybych já byl Brodinou," pravila maškara jiná, Tím by vše „zasnoubil bych dceru svou tomu Arnoštovi. jedním rázem spravil a napravil." „Brodina a dát dceru svou služebníkovi!" usmál se kapucín. „Radji by ji vidl v rakvi vzdor své veliké lásce k ní. Snil od jejího dtinství o zeti vznešeném, a tento sen se mu tak bájen šíastn vyplnil jako vše ostatní." totiž

—

„Je to tedy pravda, zeji provdá za knížete Vilimova?" „Ano, tento bál je jaksi pedehrou svatebních slav-

Po bitv u Lipska," obrátil se kapucín znovu k plavci, „promnil Brodina svj v lazaret jako každý jiný dobrý vlastenec. Mezi rannými, jimž poskytl písteší a ošetování, byl také mladý ruský dstojník, kníže Yilimov. Když ností.

dm

byl kníže vyléen, navštívil hostitele svého, aby se

mu d-

koval. Brodina ho pijal ve své ložnici, což nepipisuji však

Tam visel nad jeho postelí obraz mladé pirozené velikosti. Kníže zastavil se ped obrazem jako ohromen, a když nabyl konené vlády nad sebou, písahal, že by od dívky té neupustil, kdyby byla více než vidinou umlcovou. Baron se usmál prav, že to vidí podobiznu jediné dcery jeho Ismeny. Na to opakoval ohnivý kníže svj návrh ve vší opravdivosti, a Brodina poslal na rychlo pro dceru do Švýcarska. Knížeti se zdála ješt spanilejší ve skutenosti než na obraze, a otec jí ho pedstavil nikterak náhod.

dámy

v

jako jejího ženicha." „Tuším, že jí nemusel tuze domlouvati; znám knížete, je to muž krásný, statený a zpsob hladkých," prohodil plavec.

159

„Nu nevím, nevím, zdali je se ženichem tak spokojena jako otec její," kril kapucín ramenoma. ,Jsem u Brodin nkolikrát do téhodue zván, vidívám Israenu astji a slýji mluviti. Mám trochu zkušenosti a dvtipu pi posuzování povah a pomríi, ta dívka však mi nevypadá jako Když chtl Brodina, šCastná nevsta. Ale jak také jinak aby smýšlela jako on a na svt hledla jeho oima, si ji nechat doma pod svým dozorem. Tím, že ji dal do Švýcarska, ponvadž tam jsou nejdražší a nejvyhlášenjší pensionáty, dopustil se veliké zpozdilosti, která se bude,

chám

!

ml

tuším, na

ném

mstít.

Jak

si

má rozumt vychovanka

nej-

volnjší zem, kde nemají šlechty, uenkyn encyklopedist, která umí Rousseaua, Voltairea a tak dále z pamti, s náelníkem tatarským, neb jiného není tento kníže ruský dle náhledu mého, hraje na piano a mluví po fraucouzsku a po anglicku; zpozoroval jsem to dle nejednoho výroku. Jsem vru velmi zvdav, kterak se konen shodnou, tato ,citoyenne', která sní o rovnosti a svobod a blouzní o prá

a

vch

lidských, jako

uitelé její, a tento asiatský despota, nýbrž jen svoje duše', z nichž smí poslat nkolik do nebe neb do oistce, aniž mu proto kdo zkiví vlasu. Myslím, že se dokáme co nevidt rozmilého pikantního skandálku neb tragédie a la Žoíie z Wolfenbuttelu, k nimž je tato bálová noc dstojnou ouverturou. Každý to bude Brodinovi pát ze srdce má tolik závistuík, kolik známých. Jest jako každý parvenu nesmírn citliv pro veejnou hanbu." Po této vštb, pronesené domácím pítelem takovým tónem, jako by ho ani skandálek v rodin Brodinov píliš nepohnval, a pijaté od ostatních host týraže kestanským zpsobem, hledali všichni zrakové „Lenoru" ve víru bálu.

jenž nezná

lidí,

,

—

160

Pohybovala se živ mezi hosty a pro každého, kdo na cest její, mla slovo škádlivé a na každé Mila vždy tak trefn a oslovení tveraivou odpovd. mrštila šíp vtipu svého vždy tak obratn, že chtl každý více slyšet z tchto duchaplných rt, které se jí tpytily jako korále pod ernou krajkou škrabošky. Celé komonstvo obdivovatel obojího pohlaví provázelo ji jako kralovánu. Však bylat ona také královnou plesu nejen podle poklad, které zdobily její odv, ale také dle postavy. Žádný vzrst v celém sále nebyl tak majestátní jako vzrst její, žádné kadee nesplývaly v takovém bohatství po blejších plecech jako prsténce jejích svtlorusých vlas po královské její šíji, a žádné oi nezáily svdnji larvou než temní ohniví její zrakové. Mezi osobami, které provázely maškaru, v niž tušil templá. Neopustil kapucín domácí dceru, byl v první ji ani okamžik; všude, kde se objevila, stála jeho vysoká postava vedle ní. Sledoval každé hnutí její se žárlivou nase

naskytl

ad

pjatostí, a

da

obdivu

každým nadšen skládaná naplo-

jí

Jak se nkdo mezi ni a nho a oko jeho pi tom hrozebn zaplanulo. Ohledl se vždy tak urputn, jako by chtl nejen nepíjemného mu vetelce, ale celý ten dav kolem ní utratiti jedem svých oí, aby nevidla jiného než jeho. Odstoupili-li pak hosté, zaraženi jeho pohledem, zval je zas posukem pánovitým, aby návala ho nejen patrnou dívce

dvrnji

hrdostí, ale

piblížil,

hned

i

záští.

se postavil

dále dámu v šarlatových šatech, skládajíce jí obdiv svj jako povinný tribut. Zaznla-li hudba, odvedl on v ady tancujících; odpoívala-li, stál za ji vždy jen jejím sedadlem a klonil se k ní, že se ústa jeho skoro dotýkala závoje hvzdného na hlav její. Tato neodbytná sledovali

161

despotická blízkost poala však mladou dámu patrn obtžovati, obracela zrak astji k hodinám, jako by se chtla pesvditi, jak dlouho jí bude ješt snášet tato muka a oko její letlo sálem, hledajíc skoro úzkostliv, kudy by

mu

nepozorovan uklouzla.

asi

Konen

se jí poštstil úmysl.

Templá

vztáhl ruku

po sklenici ledové vody, již nosili k oberstvení hostv, a odvrátil se, aby ji Mezi tím vstoupla dívka vypil jedním hltavým douškem. rychle za pilí, který ji zakryl jeho oím, a když ji poal

sloužící po

sále

v opanou stranu hledat, vyklouzla nejbližšími dvemi ven na galerii, utíkajíc se na nejtemnjší konec do

templá zadní

ásti.

její

Ohledla se nkolikrát polekan, zdali není pronásledována, a když vidla, že je sama, že se žádné jiné kroky neozývají za ni v sloupoadí, prochvívaném opojujícím této jižní noci: strhla si prudkým hnutím škrabošku tváe. Byla to tvá krásná a bledá jako ten msíc, který plul voln vlahým nad ní vzduchem, jejž prosákal stíbrnými jiskrami.

dechem •

s

„Jakým blahem

t

trhám

s

tváe

své,

abych do sebe

vssála erstvého vzduchu," zvolala, z hluboká

petváky je

k

s

otevený

nmuž

si

oddychujíc.

ernou škrabošku abych dýchala na vždy pravdou. Co

„Takovým blahem strhnu

za hodinu

duše své, zápas, krvavý

se již

tolik

nedl

boj

snižuji

tu

proti

—

mukám

pokrytství,

ze strachu jen o

jeho

drahý život."

A

dívka objala vášniv bílým

se opírala, a pitiskla K.

SVTLÁ

:

k

nmu

Drama zbocnébo doma.

ramenem

sloup, o který

svoje horoucí elo. li

162

„Kdybycli se posud rozm3'šlela, zdali mám podniknouti krok odvážný, abycb zachovala dstojnost svou sama ped sebou: dnes bycb se pro nezvratn rozhodla. Není, není jiného vybednutí nežli vzpoura. Ni otec, ni ten druhý, na nhož vzpomínám jen s hrzou, nechtjí rozumt mému

mlenlivému

odporu,

a

pozdvihnu-li

hlasu

svého,

abycli

uritji o tom, co se dje ve mn, tu v jejich oích, že mi pomoci není... pinutí mne, budu-li se zdráhat, všemi prostedky dovolenými. A co není dovoleno otci a ženichu uraženému? Celý svt se pidá k jejich stran a bude chladn na to hledt, povleknou-li mne bez milosrdenství k oltái, jeden na základ svých práv otcovských, druhý na základ mého penáhleného slibu. Nikdo, nikdo mi nepispje ku pomoci, zahanben hanbou mou, že se mne smí muž proti vli mé zmocnit jako koisti, ni uražen urážkou, kterou nechá na jediné dcei páchat otec nejmilovanjší, po nmž se obracelo moje srdce od mluvila

draznji

a

dtinství jako k pravzoru dobroty a spravedlnosti. Když mne k sob povolal, snila jsem o tom, že si konen sladce pohovím na prsou jeho a že \ skutek uvedu vše krásné a dobré, co jsem si pisvojila uením a pemýšlením. Byla

mi dovolí, abych aspo ásti jeho jmní pojiným ku prospchu, jemu ke cti a sob k útše. Ale v nive se rozpadly všechny plány, které jsem osnovala, pebírajíc se v onch posvátných knihách, jež plamennými slovy o to se zasazují, aby získána byla opt úcta božským zákonm pírody a lidé mezi sebou aby jednali jako dti otce jediného. Chladn se usmívá otec mj tomu, co nazývá blouznním nezkušené dívky, a slovy laskavými odstrkuje mne od sebe do nárui muže mi protivného, ponvadž je tento muž knížetem, Když t ó, ote mj

jsem

jista, že

užila

—

!

163

lidé,

vinili

zastávala

sama

s

mluvíce o tob, horkými slzami

z

—

této vášni za

obt

.

.

pílišné hrdosti a já se t nenadálá jsem se, že padnu

."

A

dívka zaštkavši pitiskla znova tvá k mramoiu. jako by byla od nho spíše slitování se nadálá, než od toho, jehož tak trpce obviovala, zvouc ho svatým jménem otcovským. Její stesky tvoily podivnou protivu s tou klidnou nocí, která sniv spoívala nad zahradou. Vše oddychovalo tak tiše kolem ní, ty stromy, ta tráva, ty kvtiny v ní rozseté, které obracely dímajíce svoje líka k msíci, jako kdjž se obrací duše spícího dvete nevdomky k obrazu tajn milovaného. Hluk plesu zazníval v tu stranu jen jako šumot jez dole u Vltavy; nepehlušil ani šustní listu zvadlého, spadl-li vedle ní se stromu. Stíbrná msíní mlha mnila vrcholek vodotrysku nad ržemi a oranžemi v korunu opálovou, a ozvna jeho vodstva zmírala vedle dívky jako ohlas milostné písn. Dlouho stála Ismena, vinouc se plaíc k sloupu; kovzhlédla a dopála tomu raíruplnému obrazu i)ed sebou, aby se jí vloudil do duše jako balšám hojící. Rozilení její ustoupilo bolesti. „S bohem," šeptala, kloníc se do zahrady, jako by

nen

chtla každou podrobnost její vtisknout v pamf, „s bobud, ty jevišt blaha mého, ty první pásko mezi našimi srdci! Neuhlídám t díve, až probojuji dlouhou adu trpkých temných dn. Když jsem se vrátila po letech opt do vlasti, otec mne ponejprv do tebe uvedl, zahrado spanilá, u ukázav mi tento dm, který chováš jako stkvost v zeleném ,Toto sídlo jsem dal vystavt svém, dl: a upravit pro tebe, Israeno.' Okouzlena pohledem na své si

hem

ln

11*

164

jsem do této budovy, kde lahodil soumer alounv a útvar i nejmenšího nábytku mému pekvapenému oku jako sladká hudba uchu, kde se na mne usmívaly malby nejmilejších mi mistr se stn, kde jsem nalezla na stolcích a pihrádkách básníky nejdražší: a srdce moje pohnulo se nevýslovným blahem. Poznávala jsem každým krokem více, že ten, jenž místnosti „Toto tyto upravil pro mne, neznaje mne pochopil mne. zvolala jsem, jsouc sídlo nezaídila žádná najatá ruka," jista, že vysloví otec bud jméno svoje neb jméno muže, jehož pravici položil den ped tím do ruky mé, na/ývaje „Mýlíš se," odvtil z krátká, „jest to jej ženichem mým. jeden ze služebník mých, jenž má smysl a dovednost pro takové híky, jemuž jsem naídil, aby t pekvapil," Zstala jsem ohromena vdomím, že to není budoucí manžel mj, jenž vnikl, puzen tajemnou sympathií, tak hluboce v nitro moje, a jméno toho služebníka, jež otec tak pohrdliv vyslovil, zaplanulo pede mnou jasnji než jméno ženichovo v lesku knížecí koruny. Vtev ržová, odznak to umlcv, vinula se kolem nho, a moje duše kochala se neustále v jejím libodechu. Vše, eho jsem se dotkla, na si libovala mysl má, volalo mi utkvl pohled mj, v toto jméno zpt do srdce. Tam to bylo u té houštiny kvetoucího jasmínu, který kryje postranní dvíka v rohu zahradním, co se ponejprv pede mnou objevil, když jsem za ranního úsvitu po zahrad bloudila, lekajíc se budoucnosti po boku muže, s nímž jsem se každým dnem mén shodovala. Vdla jsem okamžit, že to on, i kdyby mi to nebyl ekl. Omlouval svou pítomnost v hodinu tak neobyejnou: žo bdí posud nad dílem svým. Od toho dne ." setkávala jsem se s ním astji vlastnictví vešla

komnat,

bnrva

em

em

.

.

165

mladé dívky se úplné vyjasnila, a tichá blažedojmutím. ji jako ervánky na líce ubledlá ním „Od toho požehnaného dne setkávala jsem se s blouzasto" na tchto ranních procházkách," opakovala nitra mého. niv, „a on dotýkal se rukou mistra strun Jaký to duch, druhým! a tím... ním mezi rozdíl to Jaký On mne osloval a unášel, tento povzdlanost, vdní! kouzelné fantasie své, a já s ním kídlech na divný muž, vdl, že jsem letla všemi ráji. Než jsem se zpamatovala, jeho, než jsem byla nemohlo, býti jinak jeho. Vždjt to ani Znal každý záhyb srdce mého, každý rozmar vidéíl

Tvá

nost položila se

mne mého vkusu zázranou pedtuchou lásky. svém, jak nosí básník zpvy své, naped

Nosil

mne

v nitru

jako sladké odlouivše se jako tajemství, než nabudou tvaru a podstaty, jako paprsek druhé jeho Já' od nho. Stála jsem ped ním býti." jiného nechci jiného nejsem jeho mysli z

.

.

.

.

.

v duši

.

zapomnla na vše, na dívka sepjala tajemné rachovzdálené Neslyšela tom. rozjímání sebe, v že nedojel ke si, nevšimla cení koáru okolo zahradní zdi, rohu, kam nedaleko zastavil se že nýbrž míži jako ostatní, „on" ponejprv ukázala, pipomínajíc si, že se jí tam byl který kryl poobjevil, vystoupiv za keem jasmínovým, pohnut

A

ruce,

i

stranní ve zdi dvíka.

Koár

se zastavil za zdí

a

muž

v

erném dominu

vy-

dvíek, hled na svoje hodinky. nezbývá „Pijeli jsme o tvrt hodiny díve, Filipe; kozašeptal píjemné," píliš nám "nežli ekat, což není o plnoci práv vstoupím že komorné, jsem „Pravil ímu bych snad zbydo pokoje; kdybych pišel dív, polekal

hnul se

ten

z

tu zpozdilou dívku;

myslila

by,

že

to

nkdo

jiný.

166

Je bez toho plna zb}ten}'ch úzkostí o svou velitelku, již zbožuje jako njakou svtici. Pesvdím se mezi ekáním ješt jednou, niám-li všecky potebné mi vci. Zde jsou peníze, tu lístek legitimaní, potebný nám v brán, a zde konen klíek zahradní, i druhý k schdkm ve zdi

skrytým, v

které vedou ze zahrady

„Nejen komorná, což potká-

pímo

k ní, vše je tedy

poádku."

nejlepším

li

„Potká

té li

nkdo mne

v

ale

i

já se o vás strachuji,

brate;

na tvé cest?"

zahrad, jsem zabloudilá maškara,

která hledá noní chlad; ])ekvapí-Ii mne však na schodech, což velmi víe nepodobno, ponvadž tam tudy nikdo nechodí krom sleny: eknu, že chodím za komornou."

„Pro se odvažuješ k ní? Mohla by pijít se svou služkou beze všeho nebezpeí sama sem ke koáru." „Což

ale

skuten

nechápeš,

pro

si

chci pro ni zajít?

Dosud jsem se s ní scházel v ranních hodinách jen v zahrad, chci však jednou být po tajmu v jejím pokoji. Stál jsem tedy na svém, že pijdu dnes sám pro ni z nžné pelivosti pro její osobu, což ji vylákalo slzy do oí. Kdyby dlal starý mnoho okolk, mám aspo v rukou mohutnou zbra, již mi nikdo nevyrve." „Na tuto píinu bych nebyl vru pipadl. Ale ty

pec

na vše, Arnošte; tvoje chladnokrevnost a obepodivuhodná, ty neznáš ni zmatk ni rozpak. Jestliže se vc nezdaí, nebude to skuten tvou vinou, plán je obratn a prozeteln osnován. Porozuml-li jsem ti dobe, zavezeme Ismenu a komornou její do V., kde ji bude matka naše oekávati s vlastním povozem, aby ji Za ti hodiny jsme tam i nazpt, a ráno n sebe skryla. myslíš

zivost je

167

se objevíme v z

Ismena

koinptoiru jako nic,

venkova dopisy,

a ty

mstskou poštou do

ti

bude zasýlat

postaráš, aby pišly otci jejímu

se

by se domníval, že se skrývá psáti, aby ji sprostil navrátit nemže. závazku s knížetem, díve že se k Odjedef kníže na všechen zpsob na })rvní zprávu, že nevsta ped ním uprchlá, a otec jí dá zajisté brzo vdt, Uciuí vše, aby že ji k žádnému satku již nutit nebude. zakryl její smlý krok, na to se mžeme spolehnout neb známe ho. Bude konen i rád, vyskytne-li se za njaký as ženich jako ty, neb postaráme se o to, aby vniklo leccos o slenin výstednosti mezi obecenstvo, vid? Jen zdali Ismena v poslední chvíli necouvne pi myšlence, že pej dou ze svého pokoje do tohoto koáru, stane se z nevsty knížete milenkou kupeckého mládence ..." v

Praze,

není-li

ruky,

pravda?

Bude mu

nmu

—

„Ml!"

zakikl

ho

Arnošt,

jako

by

ho

byl

bodl.

„A jakou to máš podivnou choutku pipomínati sob mn ustavin naše ponížení, naši hanbu? Nevíš, že nesu osud i

náš jako kletbu, která mi nedá ve dne v noci pokoje, srdce moje otravujíc, ztrpujíc mysl mou, že si nkdy sám pipadám zlý jako dábel ? Prodal bych duši svou, kdybych vdl, jak povznesu opt naše jméno, a všecka lidskost ode mne odstupuje, když pomním, že by mi te, kde jsem na nejbezpenjší k tomu cest, nkdo z nenadání pekážel. Pro mi neukazuješ radji do vyjasnné budoucnosti, abys mne povzbudil k vtší ješt ilosti? Opakuj mi radji, že nám dopomže dcera škdce našeho k staré sláv, jméno Falkenberg že zkvete jeho jmním bleskem dosud neví-

daným,

a

naším, neb

pochybuj

!

jméno jeho

že zanikne ve spojení s jménem nemá ddic krom Ismeny. O Ismen však neJest to jedna z tch žen, které se nazývají oby-

168

cjn

ponvadž neznají pekážek, jedná-li se nkteré vidiny romantického jejich mozku. Nauila se celým knihovnám nazpamt, ale nemá o tom tušení, co to je život skutený, pravý svt a lidé v nm. Klaní se pravd, pírod, kráse a podobným vcem, jest velmi hrdinskými,

o provedení

nespokojena, a a

že jest dcera milionáova,

opovrhuje

jmním

pedsudky spoleenskými, ví slep v ctnost, v poctivost dobro. Taková ženština nejde sice každému na lep, ale

dostane do osidel a dovede ji upoutat, ten jí mže Neleká se ani popravišt. Jsem pesvden, že by tato Tsmena za mne umela nejen beze stesku, ale s blahem. Žasne jako nad zázrakem, že ji znám jako sama sebe, což piítá tajemné spíznnosti duševní, a pec má tento zázrak velmi pirozenou píinu, s níž se arci nepoclilubím, Nabyl jóem znalosti její abych nepozbyl své ideální záe. povííhy, pedítaje baronovi po njaký as, kdy ho sklio-

kdo

být

ji

jist.

pec muž nepedložený,

mu

zaslané.

Jaký

tento opatrný kupec;

podal

vala choroba oní, její dopisy z ústavu je to

mi beze všeho rozmýšlení klí k srdci dcery své! Pebíral jsem se v tom dívím srdénku jako v njaké knize, obsah jeho mne zajímal a poutal, a brzo jsem ho znal skoro nazpamt. Nkdy jsem sice zíval pi poetických tirádách jejích, nkdy jsem se smál její naivnosti, ale když jsem pišel k místm, která dýchala vroucností, obti vostí, touhou po porozumní a vzletem blouznivým, zamyslíval jsem se a poplán, jehož uskutenní jsme blízcí. znenálila uzrál ve Když chtl baron vystavti dcei sídlo, hlásil jsem se rychle, že stavbu íditi budu. Byl jsem pijat, a nadje moje mne Mluvil jsem k ní tímto kamením, než mne nezklamala. znala, a vloudil jsem se jí do mysli, než mne zoila. Kníže mi chvíli arci velmi pekážel svými neoekávanými námlu-

mn

169

valili,

však urychlil postup véci. Cítila se brzo nešíastnou. žalostné pochj bnosti pedstoupil jsem

V takovém okamžiku ped ni. Ural jsem

si

na krásného

ducha a zvítzil jsem

u ní brzo nad surovým a pod pokostem svého šlechtického vychování nevdomým vojákem. Sotva poznala svou lásku

ke mn, chtla se z ní otci okamžit vyznati. Uchlácholil jsem ji jen s tží, mluv jí o krvavé pomst knížete, která by mne zajisté neminula. Pod touto záštitou získal jsem ji pro tento velmi pohodlný pro mne plán, kde nemám jiné prá: e, než abych ji s tebou dopravil k matce naší, bychom nebyli nuceni jinou osobu zasvcovati ve své tajemství. Ostatní vybojuje Ismena sama, jako pravá femrae forte."

„Nebohá Ismena!"

„Pro

jí

lituješ,

vžd\í se

dje

vše

i

dle

vle

její."

„Jakou bude mít odmnu za svou lásku? Ty, Arnošte, máš stkvlé vlastnosti, ate sám jsi pravil, že vypráhlo srdce vidíš v ní jen protvoje hlodající zpomínkou na náš osud stedek k cíli; jak jí asi bude, když se jí otevrou oi:" :

„A.ch neboj se o ni! Její illuse jest tak veliká a tak

mocna, že zstane na vždy slepou vzhledem ke mn. Její láska je zcela neobyejná, nikdy jsem se s takovou nesetkal, a ty víš, že mám v tomto vzhledu znanou zkušenost. Nepoítá nikdy, dává vždy plnýma rukama, nežádá si nieho, poslouchá pokorn jako dít, nezkoumá, obdivuje a modli se jen. Myslil jsem na poátku, že se mi stane stálost její jednotvárnou, ale její cit vždy stejný v jádru svém mní pec denn podobu svou a posud mne ješt neunavil. Dostavil jsem se vždy ke schzkám s ochotou, jíž jsem se sám mnohdy podivil. Co ji znám, nepomyslil jsem na jinou, pomr ten dostail mé fantasii, a nejspíše

170

zstanu

jí

ponvadž

vren,

si

toho

nepovažujíc

nežádá,

mne

za otroka od té chvíle, kde jsem vyslovil slovo láska. si pát bude jejím boha, a ten Vidí ve více? Ale pozoruji, že je již as. est tvého domu, Brodino, bude za okamžik v rukou Falkenberg, dcera tvá již

mn

eká, aby

se

bh

stala

;

mže

nevsty knížete milenkou kupeckého

z

mládence!"

A Arnošt se jízliv zasmál, skoiv s koáru. Ohledl než stril klíek do dvíek, zdali ho nikdo nešpehuje. Ulice však byla úpln prázdna, nkolik zahradních zdí se zde sbíhalo, nebylo vrat a oken, odkud by ho bylo mohlo stíhat zvdavé oko. Lehce a tiše vklouzl do stinné zahrady,

se,

volaje na bratra vítzné

Ismena

„Na shledanou!"

se vytrhla náhle ze svého

do zahrady, zdálo se nového plíží stín.

jí,

snní, nahýbajíc

že vidí, jak se okolo

kee

se

jasmí-

„Tof snad již on," zašeptala, položivši si rychle ruku na srdce, které jí v adrech prudce zabuchalo, ale polekan sebou trhla; vedle ní ozval se hlas hnvivý, ka: to zas ženský rozmar; otec dává tob ke cti více a ty se vzdaluješ, abys o samot snila, hledám než tvrt hodiny ve všech sálech."

„Jaký

t

ples,

Byl to templá, který takto promluvil k Ismen.

Ismena

se

po

nm

neohlédla, ale

zachvla

se

od hlavy

až k pat, když k ní blíže pistoupil. „Již nkolikrát jsem knížete za to žádala, aby mi nepravila s výsostí, neopouštjíc pohledem místo, kde

tykal," se

jí

dosud

byl zakmitl .

.

."

onen

stín,

„nemá k tomu žádných práv

—

171

„K k

emu mám

dvrnému

tedy práv?"

vyjel kníže vášnivé,

oslovení, ne k ruky stisknutí, ne k poliberá

smjí moje

„ne

—

nkdy

dotknouti prst vašich, a pi tom již se tváíte, jako by se jich bylo dotklo eavé železo. Zacházíte-li se mnou úmysln s touto cliladností, abyste i)odncovala lásku mou, tož dosahujete svého cíle úpln; však upozoruji vás, že hrajete se mnou hru velmi odvážnou. Když tak proti stojíte jako socha z ledu, mním se uvnit v tygra a usmrtil, ba usmrtil bych každélio, pro njž byste mla velejší pohled a slastnjší ú-mv. Ne-

sotva že se

rty

mn

dejž

bh,

Ismeuo, aby to byl jiný než otec váš, zaplatil by

štstí svoje životem, na to se spoléhejte. Pivlekl bych ho

na

vám k nohám,

a vy byste byla nucena hledt, jak se nevýslovných mukách, jak krvácí vaší vinou, jak zápasí se smrtí, podléhaje jí, a pi tom bych na volal, že vy jste vražednicí jeho, aby se trhající jeho zrak s nenávisti od vás odvrátil a ústa jeho místo poslední modlitby šeptala kletbu ..." svijí

v

Ismena ho poslouchala

s

nmou

dál a dále

s

ošklivosti netajenou.

dn ped ním

hrzou, couvajíc bez-

„Couvejte, ach couvejte jen pede mnou!" smál se kníže trpce. „Není vzdálen den, kdy vám bude zanechati tchto vzdor, kdy bude povinností vaší, abyste se mi jtiblížila, med majíc na rtech, a poslušná jsouc mých rozkaz, konala vli mou bez reptání, neb budu pak pánem vaším a žena je v rukou manželových slabou jen ttinou; musí se podat, nechce-li zlomena býti."

Ismena snoubenci

oí

prudce a hrd jako kníže, zatemnými, hrozebnými pohledy, z obou

se vztyila tak

mili

sršely blesky.

se

172

„Ano, zlomím t,

hrdá ženo, nepodáš-li se mi dopovolná a laskavá, jak t vidívám k otci tvému, budu t nosit na rukou. Vše, vše, na si zpomene mysl nejrozmarnjší, bude tvoje, žádná sultánka nebude míti tolik otrok} , tolik poklad jako ty v paláci svém. Zanesu t zlatem, drahými látkami, všemi lahdkami celého svta dám obsadit tvj stl, a tvoji poddaní ti budou sloužit na kolenou, jak toho zasluhuje krása tvoje; neb ty jsi krásna, Ismeno, jako andl nebo zloduch, sám to nevím. Nkdy mi zi)ívá nebe v prsou, zahlednu li ." t, a jindy zas v nich zazuí peklo

brovoln;

ale

ty

budeš-li ke

mn

mn

A

kníže se piblížil

Ona

se

mu znovu

.

Ismen, chtje s

.

se chopili

ruky

její

nevolí uhnula.

„Mlte," pravila hlasem chvjícím se hnvem, „mlte, slova vaše mne urážejí, jsou divoká jako mysl vaše a nešetrná jako vaše zpsoby. Pro jste chodil sem za mnou vda, že hledám samotu V" „Tvoje díví ostýchavost

t

zavádí,

dcero moje," za-

znlo chladn a písn mezi pobouené hlasy mladého páru, „tak nesmíš mluviti k muži, jemuž budeš za málo nedl náležeti."

Byl to onen tureckj' pasa, jehožto stkvostným za pasem zbraním se byl kapucín ped tím obdivoval a který takto oslovil dívku. Byl zasnoubencm nepozorovan se piblížil, následuje knížete z daleka, a zaslechl celý hovor jejich. „Totéž jsem pravil Ismen práv ted, ale ona nedbá „muí slov, stžoval si kníže budoucímu tchánovi, Dnes prchá pede mnou stále pýchou a svéhlavostí. celý veer; však víte, jak dlouho jste ji se mnou marn

mých mne

173

Odcházím nkdy od uí jako šílenec, nevím, jakými ." barvami si mám malovat budoucnost naši hledal.

.

.

„Nejutkvlejšími, milý kníže. Nepikládejte tomu žádné dležitosti, že

si

zahrává Ismena na rozlouenou nkdy na se, že jí její hrdé pohledy a posuky

amazonku, a piznejte velmi

dobe

sluší

— jiného

si

bez toho nežádá"

Ismena se zachytila pi slovech otcových opt mramorového sloupu, k nmuž pitiskla svou tvá planoucí

hnvem

a studem. Ale knížete slova ta

patrn

„Máte pravdu,"

pousmál se spokojen, jako amazonka, ml jsem jí

uchlácholila.

„Ismeu

to

poíná-li si to díve povdti, snad by se byla spíše nabažila této role. Nesmíte mi všuk zazlívati, že jsem se stal ponkud netrplivým a na ni vám žaloval; vždyí znáte mou lásku k ní. Prtní pohled na obraz její roznítil v prsou mých oheií, který mne bude užírati, dokud se nestanu pánem jejího osudu. Žádám si tak málo od ní, nechci ted jiného, než aby mne trpla u nohou svých, daíc mne nkdy pívtivým pohledem, velejším slovem, slibem to do budoucnosti. Pipravuji jí život královny v otin své, bude paní tisíc

sluší,

které nebudou míti jiného úkolu, než aby vyhovly každému jejímu rozmaru. Sotva jsem zpozoroval, že lne duší,

k tomuto letohradu náklonností tak pepjatou, jako by to byl živý jakýsi tvor; již jsem dal rozkaz, aby byl podobný vystavn na jednom z jižních panství mých. Než se vrátíme ze svatební cesty, bude stavba dokonána. Chtl jsem vás prosit, abyste mi povdl, ke kterému staviteli

zde

se

mám

obrátiti pro plán."

„Plán k tomuto domu nekreslil žádný od mého sekretáe," odvtil baron temn.

stavitel,

pochází

174

„Od toho vypínavého

mladého muže, kterého jsem u vás v pokoji pi práci zastihl? Pozdravuje mne sotva, setkám-li se s ním. Tím dvornji se klaní komorné mé nevsty a snad i komorným jiným; aspo se tak po-

nkdy

dobá.

Vidl jsem ho

hovoru

s

v poslední

dob

nkolikrát

v

dvrném

tou hezkou Svýcarkou."

„Milkuje s panskými," prohodil baron pohrdliv a „ale mezi tím se ohlíží, jak mi praveno, po bohatých ddikách, aby mu pomohly povznést firmu ,Falkenberg'; toí nejhrdjší jeho sen, jiných milostnjších nezná." trpce,

„Nu pejme mu tedy, aby nkterá pekaova neb ezníkova dcerka co nevidt jeho vzletné tužby uskutenila, aby mohl ve vlastním krám hrozinky vážit! Tak byste se ho nejlépe sprostil. Nepochopuji vbec, pro takového nadutého hejska ve svém dom trpíte s chutí bych ho biem odsud odehnal, kdybyste tomu dovolil. Ale, Ismeno, vy se chvjete v noním chladu jako list a pec se nemáte k odchodu; zdá se, že chcete zúmysln se rozstonati, abyste mi pidala muk! ..." ;

Ismena

se dala

kam

knížetem mléky odvésti do sálu,

je baron následoval, pozoruje dceru pohledem nespokojeným a starostlivým; dala se jím bez odporu pojmout do nárui a unésti

do

povolností,

vichice tiskl

ji

kvapíku.

Kníže potšen

pevn k prsm

a toil se

její s

ní

náhlou v

zá-

chvatu vášn, jako by byl chtl v ní i v sob duši k smrti uštvati. Ismena se nezdráhala, ale když ji konen dovedl k sedadlu, zstala v jeho loktech ležet, tžce oddychujíc, na pólo omráena. I

volat o

zalekl se její slabosti a spouštje

pomoc; ona ho však zdržela

všech svých

sil.

s

ji na sedadlo, chtl nejvtším napínáním

175

„Zotavím se brzo zašeptala mi popáno pl hodinky oddechu. Hodlám se beztoho pestrojiti; každý již ví, kdo skrývá se za Tassovou Lenorou. Až se vrátím, nepozná mne však nikdo ani vy," doložila, snažíc se, aby v jejím hlase zaznlo po„Neznepokojujte otce!"

zas, bude-li

.

nkud

.

.

více pívtivosti.

Kníže nevidl, co

ji

to stojí,

slyšel jen velejší

zvuk

jejích slov.

„A poznám-li?" tázal se náhle rozohnn, a jeho rám chtlo ovinouti okolo jejího pasu, což se mu však nepodailo. „Vsadím se, že nepoznáte," pokraovala týmž tónem, ale pi tom se chvl její hlas. „A poznám-li pec?" doléhal kníže, opojen její vzácnou vlídností. „Pak uríte, jaké se musím podrobiti pokut za chloubu se

svou." „Zaplatíte každou?" šeptal kníže

s

jiskícím se zrakem.

„Každou."

A Tsmena, pronášejíc tento slib, který zatásl knížetem jako elektrická rána, zmizela mezi davem maškar. Vešla, vrávorajíc, do toalety dám, jako by tam chtla opraviti nco na odvu svém, ale odtamtud vykradla se zadními dvemi na vnitní chodbu domu, vedoucí k bytu otcovu i k jejímu. Byla jen slabé osvtlena a zcela tichá, zde neml v této chvíli nikdo ze služebnictva ízení. „Pan Arnošt vás již dlouho oekává," šeptala jí kostojíc u vchodu do jejích komnat a zavírajíc za ní rychle dvée pedpokoje; „pochyboval, že pijdete, když morná,

jste tak

dlouho meškala."

176

mn

vykikla dívka tak hlasit, prst na rty naslouchajíc, zdali se neozývají na chodb kroky njaké zvdavé služky, již by byl mohl tento výkik pilákati. „Oii o

že

položila

pochyboval?"

komorná polekan

Ale na chodb oddechlo si opt.

panovalo

úplné

ticho,

a

vrné

dve

mn

pochyboval?" vzkikla Ismena znovu, pedpokojem, kde zstavila komornou na stráži, vstoupila do své komnaty a tam mladému muži v dominu v otevenou se uvrhla náru.

„Tys o

když

letíc

„Nediv se mi a odpusí!" omlouval se, líbaje její ka„Láska tvoje je pokladem tak velikým, že nemohu mnohdy ani ehápati, že jest moje na vky. Ty dcera pána ." mého, dcera milionáe a já

dee.

.

„Kdy rvala

konen

.

neuslyším více

mu Ismena vášniv

e;

tato krutá slova,"

„rci,

kdy

jsi

se ve

pe-

mn

s pedpojatostí, kdy s podlým smýšlením, kdy s pýchou zpozdilou, že takto ke mluvíš? Co mi je po tvém stavu, po mém jmní, že mi jich stále pipomínáš? Políbila bych nadšen ruku žebrácky, v níž bych vidla ženu nad jiné šlechetnou, a zjevn bych ukázala královn svoje opovržení, kdybych poznala, že toho zasluhuje; ctím jen lovka v lovku, nic jiného více. Pamatuj si to konen, bolí me, mám-li ti to stále opakovati. A vedle toho se mi ješt vyznáváš, že jsi o pochyboval? Ach, Arnošte, dnes teprv vím, že je láska moje pec jen stokrát vtší než láska tvoje, já o tob nepochybovala nikdy ani jediného okamžiku, a pec bylo proneseno ped chvílí strašlivé pede mnou obvinní, vši pýchu mou pobuující, a ti kladu na vzdor všemu osud svj v drahé ruce ..."

setkal

mn

mn

dvrn

177

„Což jsem

ti

to stokrát nepravil, že nezasluhuji štstí,

které mi sesýlá nebe v

ped

horující dívkou,

tob?" pravil mladý muž, klekaje oi bloudily s nelíeným ob-

a jeho

postav, která vyvýšena bohatým fantastickým zajisté nebyla ješt nikdy zdála tak arokrásnou. „Co ti mohli jiní o ran vypravovat, co bys dávno ode mne samého nevdla? Vždyf jsem se ti nejednou vyznal ze všech blud, které jsem spáchal na své náruživé pouti po ideálu, jenž ke po drahném hledání, po dlouholeté marné touze teprv sestoupil v tob? Nepravil jsem ti, skládaje ti zpovd svou, že mi budeš mít poád co odpouštt, ponvadž zstanu vždy pod tebou, vždy daNejen leko za tebou? Kdo však se tob vyrovná, Ismeno mn, ale i jiným jsi vzorem nedostižným. Nenít více na svt ." povahy tak veliké ni lásky schopné tolikerých obtí „Obtí, pravíš? A kde jsou ty obti? Jdu za tebou, divem po

odvem,

její

se

mu

mn

!

.

za

mužem, jehož

nhož

ze všech

muž

.

nejvíc miluji, nejvíce ctím,

vlohy, po jehož boku inný, záslužný. Pracuji jen o blahu svém, že t následuji, a pi tom konám svou povinnost. Ano, konám jen svou povinnost, že prchám ped tímto mužem, který mi ukazuje za jediný cíl života los odalisky,

vedle

povedu život

zužitkuji

nejlépe

svoje

tichý,

jenž mi slibuje za odmnu mé lásky stkvosty a otroky. Ach, Arnošte, já nepochybuji o tob, neb první pochybnost by mne usmrtila, nemohla bjch ji tak chladn a neten Ty nevíš, jak je duše moje zakotvena vyslovit jako ty. v tob! Kdybys ji chtl odtrhnouti od sebe, zakrvácela by Kdybys mne chtl zstaviti osudu, zanikla se bez pomoci. bych zoufale ..." Ne, nejsem tak nesobecký, „Já t zstaviti osudu? abych byl s to tak uiniti. Pravím, že nesobecký; neb vímí, K.

8TTLÁ: Drama

tboFeného domn.

12

178 že t oekávají veliké boje, hnv otcv, kivé suad úsudky svta, ponvadž jsi se uchopila ruky mé, a já se jí pec držím a nechci se vzdát blaha pracovat za tebe, starat se o tebe a poznat nebe v lásce tvé. Ba peji si, aby otec na vždy na tebe se rozhnval, dvée domu svého ped tebou uzamkl, t vyhostil nejen ze srdce, ale z lna bohatství tvého, abys nenáležela než a na vky jen mn." i

mn

nejvtšího štstí ozáil tahy mladé dívky, pomladíka u nohou svých s nevýslovnou láskou, a pýchou. Ale najednou peletl stín její elo.

Zásvit Jilížela

dvrou

na

„Ješt není vyhráno, dokud jsme pod touto stechou," „slyšela jsem dnes hrozby vzpomínce. strašlivé, krev ve stydne pi pouhé na Jaké to štstí, že jsem t uposlechla, tajíc otci svou lásku sice. nenák tob. Toto tajemnstkáství hnusilo se vidla jsem v sob lháku a pokrytkyni, domnívala jsem se, že by otcova láska vše vyrovnala bez strašlivé pro mne nutnosti raniti jeho srdce vzpourou zjevnou; ale mýlila jsem pravila úzkostliv se ohlížejíc;

n

mn

mn

mj

Otec vidí v mém satku s knížetem vrchol slávy blaha mého, nikdy neupustí od nho dobrovoln, a žehravost knížete nemohu ani opakovati, ím mi vy." hrožoval dnes se.

své

a

.

.

.

.

.

k odchodu, než t poheší a bude! Zavolej komornou svou, aby ti pehodila plaší pes tvj odv! Máš dobe, že ji béeš s sebou. Prese vši oddanost k tob mohla by se pec jen stát zrádkyní naší. Podlehla by zajisté brzo bud výhržkám neb ." slibm. Matka má t oekává s otevenou náruí

„Mjme

po

tob

píditi

se tedy rychle

se

.

„Jen naše?"

tvoje

matka,

Arnošte?

pro

jsi

.

neekl matka

179

Ismena nepokraovala-, na dvée u pedpokojc ozývalo

Mladý pár

se lehké klepání.

„Pan otec chvilku,

je tu,"

která se zdála

nkolik promlnviti

se zalekl.

šeptala

obma

klícní

dírkou komorná za ^,chce s vámi jen

vností,

slov."

Arnošt zbledl, zatínaje zuby, ale Ismena nepozbyla chladnokrevnosti. Ohledla se rychle a otevela ped Arnoštem kvapn malá tapetní dvíka.

„Zde je moje garderoba, tam jsi jist. Otec nemiluje kázání. Náš odjezd neprodlouží se ani o tvrt hodiny, a bude tím bezpenjší." dlouhých

S tmito slovy zavela dvíka skrýše, do níž se Arnošt po krátkém rozmýšlení uvrhnul a odkud mohl slyšet každé slovo, které se vedle v pokoji proneslo. Otoila klí a schovala ho za

adry.

Baron vešel a Ismena mu šla klidn vstíc. Pišoupla mu uctiv sedadlo ke stolu, o njž se opíral. Baron si sedl mlky, sal si s hlavy turban, utel si s ela pot, uvolnil si pás, vytáhl za ním zastrené zbran, pekrásné to dýky, položil je na stl, a mezi tím upíral zkoumavý pohled na dceru, ka: „Pohešil jsem t dnešní veer již po druhé po boku ženicha tvého a slyše od nho, že jsi se vzdálila, abys mnila masku, chtl jsem použit tohoto okamžiku, abych s

tebou promluvil."

Ismena

se poklonila.

Chtl jsem t jen upozorniti, knížetem tuze daleko. Poslouchal jsem tím na galerii hovor váš a žasl jsem nad tvou urput-

„Nezdržím

že jde tvoje hra

ped

t

dlouho.

s

12*

180

skuten uražen tvou stálou cliladností. aby pomýšlel na roztržku, ale obávám se, abys v nezstavila trpkost, která by ti niobia pozdji, až budeš jebo manželkou, mnobou bodinu zkaliti. Nebudu ti dlat výitek a výklad, Israeno; dnes však žádám si, abys mi slíbila, že svoje nepimené cbování na všecben zpsob zmníš." noáti.

On

Miluje

t

je

Již

píliš,

nm

Ismena zardla

emu

se,

otec

ji

podeziv mil. Mobla mu

nebodlala? Její mysl píila se lži v posledním okamžiku. Posud byla jen mlela, ale nebyla slíbit,

ješt s

dostáti

nepravdivost,

vyslovila

necbtla

se

s

rozlouiti

ní

otcem.

„Moje cbladuost ke knížeti není hrou, drabý ote," konen, „dala jsem ti nkolikrát urit na jevo, že není ve velejšího pro citu, ale tys mi nechtl

pravila

mn

nikdy rozumti.'

rozumti, ponvadž jsem nepítelem pravil baron poád týmž tonem úseným ale mírným, jímž ji byl oslovil, pi tom však na„Jest to bývaly ostré oi jeho ponenáhlu vtšího ohn. úkolem každé ženy, aby se stala manželkou a matkou,

„Nechtl jsem

všeho

ti

citlivstkáství,*

dosáhne-li jistého stái, vedl jsem

do

tebe

k

a

je dnes dvacet let.

:

nemžeš

si

více

„A pec si peji více, ote, nedbajíc hnvu muže svého milovat." „Tato

ke

tob

zamilovaného rozumnou."

smrti

chceš-li slouti

chci

a

knížeti.

Ped-

muže rodu vznešeného, krásného, mladého,

ti

slova

nemají

tvého,

—

smyslu v ústech tvých vzhledem

píjemných zpsob Za výrokem tvým neskrývá se než své-

Opakuji,

tob oddaný.

páti,

že je vznešený,

181

hlavost. Jsouf dcery

rod

mu

panujících, které by

s

radostí

podaly ruku svou."

Ismena neodpovdla, stanula

mlky ped

otcem klopíc

zrak k zemi. Takto byli již nkolikrát spolu hovoili a nikdy nepišli k výsledku, pohybovali se v kruhu, octnuli se vždy na témže míst, z nhož byli vyšli.

Brodina hledl dlouho zamyšlen na dceru, i on vdl, kroku ku pedu. Byl si však nejspíše umínil, že bude míti trplivost, aby pišel k žádoucímu cíli, neb nut se do klidnosti, poal znova. že neudlal žádného

„Ty mlíš, abys mi opakovat nemusela starou a nudnou píse svou, že knížete nemiluješ?" „Uhodl jsi," odvtila smutn; „nechci se s tebou více hádati o jeho vlastnostech a pednostech, o tch se nikdy neshodneme, neb zíráme

na

se stanovisk píliš rozdílnj'ch, a citm mým nechceš popáti žádného hlasu. Smješ se mi, pravím-li ti, že poslouchám chladn jeho slova, že nezastavují ve žádných stop, že nepeji hodinám kídel, je-li vzdálen, a že si nežádám plna touhy, aby zastavilo

mn

svj bh, dlí-li vedle mne. Nikoli, není v tomto muži, bych se obdivovala, eho bych se bála, co by mne znepokojovalo, emu bych se klanla hrozím se pouze jeho divokosti a prázdnoty duševní." slunce

emu

—

„A stí!"

takových pocitech hledáš rukojemství svého štjí baron do ei; „takové opojení, jakéž jsi mi líila, mže t uchvátiti u muže nejobyejnjšího." v

skoil

práv

„To není možná, ote!"

zvolala

Ismena

s

blouznivým

zápalem. „Ten cit, o nmž jsem ti podala obraz mdlý a nepatrný, jest svatý hlas srdce našeho, které nám zvstuje,

182

Kdyby on nás šálil, na že jsme blízci štstí nejvtšímu. bycliom mohli spoléhati? Tomu rozumu, který se splete, zabloudí-li krpj krve v bludišti mozkovém do nepravé žilky? tomu duchu, jehožto zrcadlo zkalí prudké pohnutí,

obraz

že podává místo

souladn)'ch

nestvry hrozné?

Je-

nás je neporušitelný a protož nejpodstatnjší, nejdležitjší života iaitel, ba jediný, pravdivý jeho základ. Ne, ote, ten nemže býti lovkem obyejným, k nmuž nás vábí zídlo cit, srdce všemi silami, a zdá-li se i jiným chybný, tot ješt není dkazem jeho nedokonalosti. Komu jsou povdomý runy nebeské, tuší, ano je pesvden o bytosti velikého slunce, kde nevidí oko nezkušené než mlhavou na noní obloze jiskru. A co mi medle do úsudk jiných? Moje láska je mým svtem, mým svdomím a zásvou konem, podle hloubky vytrvalosti a síly její ctnost, a slávou mou nejvtší je milovánu býti. Necht si je proklatcem, svtem uštvaným, já volám pak zvoleuec pec s Abelardovou Heloisou: Jsemf brda, ukazují-li lidé prstem' na mne a praví-li: Hle, tof milenka jeho!" diný

cit

v

mím

mj

„Ty miluješ!"

pravil

baron

ledov,

ale

pi tom

se

tásla ruka jeho. pozdvihnuvši

odvtila,

„Miluji,"

svj zrak k otcov,

vnitním pohnutím ubledlé tvái. „Yíš, co

vykla?"

ted

jsi

dovou uritostí,

ale jeho

Ismena setkala

se

s

tázal se

ruka se tásla pohledem, v

baron

s

touže

le-

poád znanji.

nmž

se

divn

mísila

bolest, vztek, zahanbení.

„Ped svého

—

chvílí

miluješ

jsi

tedy

mi dokázala,

že

nemiluješ ženicha se beze studu

jiuého a piznávajíc

Ib3

a

k tomuto citu, vykla jsi, že nevsta nevrná, žena nemravná

ostychu

slušná,

jsi

dcera nepo"

nejsem," odpovdla Ismena s pyšným sebe„Nikdy jsem nelhala knížeti lásku, nikdy jsem tebe neklamala svými city. Známí se však k chyb veliké, k povolnosti nevasné v nejdležitjším okamžiku svého života. Z lásky k tob a z úcty pro tvou vli uinila jsem Ale slib penáhlený, jehož jsem litovala za málo hodin. jediné slovo nepedložené nemže rozhodovati nad celým životem, setrvání v omyle nesmí býti ctností; nýbrž povinností naší jest, abychom vidouce, že jsme se dostali z neopatrnosti na nezcestí, se zastavili, abychom neklesli do propasti a tam nestrhli jiných. Jedná-li se o to, že bychom písahou lehkomyslnou neštstí uvalili nejen na sebe, ale na jiné, a ze lži uinili vládkyni našeho života, dlužno se vymknouti z tuliých forem zákonitosti bžné a vrátiti pravd za každou cenu žezlo její."

„Tím

vdomím.

i

Baron sedl v lenošce tiše chvla již jen ruka, nýbrž i

a

nm,

ale ted se

mu

ne-

a jeho

oi

za-

zsinalé rty,

haloval jako závoj.

„lovk

je zrozen, aby byl šasten a aby rozšioval na této rajské zemi," pokraovala dívka, unesena myšlénkou, že smí konen mluvit k otci a bez zdrželivosti; „žádá-li si blaha, žádá si jen, co mu náleží. si podíl štstí svého od tebe, jehožto I já, otce, žádám rukám svil bh osud mj. Mámf svaté k tomu právo, neb cítím, že zkvetu po boku vyvolence svého, že ponese mj duch steré ovoce, že budu vedle nho pýchou tvou, blahem jeho, podporou jiným. Zaniknu, zstaueš-li nepohnutým, zneužiješ-li moci své a veštveš-li mne v náru ji-

štstí

pím

184

Bezectná bych byla, otce, kdybych se svými city, svými náhledy, se svým pesvdením stala se z bázu ped tebou chotí muže, jehož si nevážím. Zdálo by se mi pak, že mne nevyhnuteln stihne kletba nebes, ponvadž jsem se vdomky rouhala nejposvátnjším stanovám pírody a drzou rukou zniila kvt bytosti své." uého. se

„Jaký

to

duch

z

tebe vane,

dít nešíastné!" zvolal

baron, zpitomlý vyznáním dceiným; taková slova nebyla „Ty obracíš pravdu na rub nikdy zazvonila v jeho nitru.

rozum nohama. Jaký to jed ssála mladá duše kvtin, které jí byly podány, aby z nich erpala revoluce ..." vdomost a sílu? Z tebe mluví vzpoura a

šlapeš

tvoje

z

—

„Ano, ote, já jsem revoluce, já trhám pásky lživé, kácím bžky nepravé, bráním se povinnostem pevráceným,

n

do krve. Dám se zváti žádám si práv srdce a bojuji za nespravedlností bezectnou, pohrdám všemi výhodanii života, stojím jen o vlastní úctu a chci žít ne dle zákon svta, nýbrž dle zákon božích, do nitra mi vepsaných písmem

vznešeným ..." Závoj se svezl s hlavy dívky, když takto mluvila, koruna padla na zemi a bez pouta vlnily se jí vlasy po ramenou a po šíji. K tomu její plamenné šaty, plamenné tváe, oi, slova, ten výraz blouznivosti, zoufání, lásky a

—

ano, byla to revoluce, co stála ped nadje v tazích ohromeným otcem, který byl tak brd na dceru svou, že

chtl vnutit diadém knížecí jako jediný šperk hodný její a najednou slyšel od ní slova, pi nichžto zledojeho pyšná krev. Vidl, že je hotova váliti vatla v za to, co nazývala právy srdce s ním a s celým svtem svého, že se nebojí ni hnvu jeho ni hanby veejné.

jí

hlavy,

nm

185

„Což nevíš, že pohlcuje revoluce déti své, že "takto mluvíš?" kikl baron. „Zvstuji ti, že ten muž, který s tebou milkoval za mými zády, véda, že jsi nevstou jiného, je zradí, jak jsi zradila ty svoje sliby," hanebník, který „Ote, když kupuješ svoje zboží a je prodáváš, dlej kdo jim nedostojí! si smlouvy a nazvi toho uepoctivcem, Jest to v moci každého lovka, aby splnil takový slib, neb lze mu naped vypoítati a pedvídati rozumem svým Ale niluvíš-li o duších lidských, hledej jitoho možnost. ných pravidel k posouzení jich ceny, jsou jakosti jiné než výrobky tvého prmyslu. Náležejí tomu, kdo jim vdechl život, a v této íši nemže lovk nieho, tu si ponechal sám. lovk nevymí oblakm jejich pouf po nebesích, nepodváže vtrm jejich peroti, neobrátí bli vodstva k zídlm a nezastaví vlnobití cit rozkazem. Ješt jednou ti opakuji, že jsem chybila, když jsem svolila, abys mne zasnoubil knížeti, než jsem zkoušela srdce svoje; ale vím, že neheším, a kdyby mne všecky zákonníky svta odsuzovaly, roším-li tento svazek, v nmž pedvíflám svou i ženichovu zkázu Ote, nedohánj mne k zoufalosti, nech mne jít za srdcem mým, pijmi za syna, jehož ti pivedu já, nebudu a nemohu žíti bez nho. Povz knížeti, co jsem a dej mu za náhradu celé jmní moje!" ti povdla ted,

t

bh

.

A

.

.

Ismena klesla na

Icolena

kla

slovo

oblieje

a

ped otcem

a chtla se

urputn vymknrl. Jak vy„jmní", vymizel každý jemnjší tah z jeho

chopir jeho rukou, ale on otec,

který

jí

je

káral

ustoupil úplné kupci, který

starostliv

chladn

dceru bloudící, zájmy ped

hájí svoje

útoky jiného, jenž ho chce v nich zkrátit. „Jmní tvoje?" zasmál se tvrd, „kde máš jaké, je tak štde rozdáváš?"

že

:

186

Ismena pozdvihla hlavu s kolenou jeho, promrazeua podivným tonem. Hnv otcv ji nebyl tak polekal jako tato jízlivost. Zdálo se jí, že ji odluuje každým slovem takto proneseným více a více od svého srdce. „Ty pravíš: ,Já clici,' pravíš: ,Já vli svou vykonám s tebou i bez tebe," tím však se stavíš samostatn do svta a pestáváš býti díttem mi podrobeným a poslušným, které je jedno se ranou. Jako dcera vli mou plnící byla jsi ddikou mou; jako žena, která kráí zpupn proti mysli a rad mé cestou svou, nemáš nieho. Zákon je na stran tímto

otcv uražených vzdorným ovoce hrzou ted, kde

a praví, že nejsou povinni zstaviti snaživosti své.

Co na mne

hledíš

s

dtem

takovou

se bude díti podle vle tvé? Já t k satku knížetem po vyznání tvém již nutit nemohu a nebudu, aby váše tvá nevtiskla skvrnu jménu mému, nechci býti laciným divadlem tomuto svtu, který slídí, kde by nalezl na slabého místa. Nebudu se déle protivovati satku tvému s jiným vida, že jsi ke vší výstednosti pipravena; však jednu výjimku si kladu: Ty opustíš s ním vlast, nechci vás míti na blízku, lidem na oích. Usadíš se s ním, kde založím vám budoucnost dle stavu jeho, nezti pikáži, stavím t nouzi, ale více neuiním nikdy pro tebe. Jak nazveš ped svtem jiného muže ženichem svým než toho, jehož jsem pro tebe vyvolil, od té chvíle pestaneš býti díttem mým, vzdavši se práva na lásku a jmní moje to ti písahám tak svat, jako jsi písahala mn, že se nevzdáš milence svého." „Ote, ote, zadrž!" úpla Ismena, kleíc poád u nojest na vždy se hou jeho. „Je to hrozné slovo, že s

mn

—

vzdáti tvé lásky

ponech!"

—

mn

vše ostatní

si

podrž, jen

ji

aspo mi

h

187

tomto srdci, z nho. nebudeš již odpoívati na pudu vasne ani tenzaslepeném vyobcovala v ísi se" sama ze námluvy svoje zarazil slyše, káte kdvby milánek tvj te bude, on on ano, On, bohatou nels 'více ddikou ucímla mne bude pokutovati za to, cos nezbytn ? '" jsem ho více že to On V mne bude pokutovat za bez sebe, Ismena zvolala svt?" n,ilov;ia než vše na ponvadž opustí, „on že mne uraz nou pýchou a láskou, zda sám, ho se Optej zlata? sem pozbvla nkolik hrstí ne mne, a pesvdíš se ^ahai^

Ne,

.

.

.

.

norp.-ácea

starosti o

kdy nejšlechetnjšímu muzi jemuz ak velice ivy nespraved a tvrdý náleželo ženské srdce, ote ke skrýši Arnosto e Ismena se vzchopila, letla ruky, vyvedla ho jeho chopíc otevela ji a vášniv se jsi

kivdil

"'i ^''^

%'yš

slyšel,

z

eho t

mj: odpovz mu

otec

vinil

^^^ÍŠiSvrrJka;ymklasevolnzru^ když ii

stál

ped baronem hled mu

pn tom

tvan v tvá, a

zasáhl pohled jeho ... náhle, Ismena

onmla

zrak s"j tak nepohnut, náhle v kámen obrátila.

^"Arnošt

nesklopil

na

„.„-..qK nan ruce ji sklesly, upn a a pohledem jako by se byla jeho ^

i ^ „« v jeho po •

oí ped pánem svým,

je oMU\

a ^^,^-^^^^0 spoívalo tolik vyzývavého sahaje si "^j;^ J^^« svého zraku nho baron od mu toho, jehoz ^J^ náhle uštknutí, poznávaje

hledu

.

tam

byl pocítil

dcera pedvedla jako syna. Slyšel

neievU

voi

jsem

pi tom

nad

vše,"

však

ni

chopil

^

se

rozpak

nepodaeným úmyslem;

Arnošt ni

^

konené^

slova,

bázn, nybrz jen ne-

ale

hlasem jeho

pece

183

pronikalo vítzné uspokojení, že nepíteli aspo jednu zasadil ránu, odloudiv mu srdce dceino a pipraviv ho o d-

vru k ní; mohu ješt

„a jsem toniu rád, že

hled

vcem

na dno, Nezapírám nikterak, že jsem pijímal lásku, kterou mne slena s nevšední velikomyslností daila; ale neml jsem pi tom nikdy úmysl odciziti ji otci a pipraviti ji o jeho píze. Vracím a doufám, že uzná i ona i pan baron, jí tedy slovo její " že jednám jako pravý muž „Šlechetné úmysly vaše picházejí ponkud pozd," zvolal starý baron se zlostí, již nedovedl více utlumiti; „jako poctivý muž neml jste práh tohoto pokoje nikdy pekroovatil" „Mžete se na to spolehnouti, že to bylo dnes ponejprv," odvtil Arnošt posmévav; „slibuji vám, že se tím nikde nepochlubím však jen tenkráte dostojím tomuto slovu, nebudu-li dohnán urážlivým se mnou nakládáním, abych vám splácel stejnou mrou a tohoto pípadu použil k obran své ..." Baron zbledl jako smrt pi této výhržce, vrhnul pohled plný trpkých výitek na dceru, která dala beze vší rozvahy est svou jeho do rukou takového lovka. Stála posud na témže míst, kde se byl Arnošt spustil její ruky, a hledla na vyteštnýma oima, s pootevenými ústy. v

as

ted

vpruviti vše v kolej svou.

;

i

nepovím-li vám, za vás po„však nemohu odolati, abych vám nevyslovil díky svoje za lekci, kterou jste dal této blouznilce. Považuje svt za díví pensionát, domnívajíc se, že odmní vncem tu, která složí nejpohuutlivjší v idylu. Pesvdil jste se o tom nejlépe sám. Utvoila -si zvláštní theorii o povinnostech, které máme k srdci svému, a o prá-

„Šetím

jen dcery své,

važuji," pravil Brodina;

nm

189

vecb jelio; theorie ta zdála se jí býti božákým jakýmsi jebožto hlas považovala za neklamný. Ted aspo jak to dopadává s jeho božstvím nablídne, díky vám, i s ideály, jimž chtla obtovati vše. Vidí, jaké má ceny bez tch .nókolika hrstí zlata'. Doufám, že po této zkušenosti, nejcitlivjším to trestu její pemrštnosti, nezbloudí již s dráhy zdravého rozumu a že již zapomnla, že kdy znala Arnošta Falkenberga." „Pi vší své úct k ní nepeji si nieho vroucnji," odvtil Arnošt s íznou ironií. „Prosím, rate mi íci, kudy se mám vzdálit?" „Kudy jste vešel!" odvtil baron pyšn, nevšímaje si více, že v této otázce spoívala nová hrozba. Arnošt se uklonil baronovi i slen a obrátil se ke dveím, které se otvíraly na schdky ve zdi, jimiž se byl

vdcem,

—

sem

dostal; ale než ješt k

nim

došel, zastavil

ho strašný

výkik baronv. Ohledl se

bezdn,

ním náhle

promnn

a ted stál on

nemoha oí odtrhnouti od hrozného

v sochu,

divadla, které se

ped

objevilo.

Isniena se opírala jednou rukou o stl, a druhá držela

rukov

dýky,

v srdci jejím,

již

byl baron

kam

jej

ped

sebe položil.

Hrot vzel

zarazila rychlostí "myšlenkovou, než

mohl otec tušiti úmysl její. „Co to tropíš, nešíastné dít?"

volal Brodina, vrhaje

na ni. .Revoluce pohlcuje dti svoje 1" zašeptala Israena a umírajíc klesla na prsa zoufalého otce se

.

.

.

190

ním již

Baron Brodina odsthoval se po plese tomto maškarknížetem Vilimovem do jeho otiuy. Cechy ho nikdy nespatily. Po jeho smrti pipadlo celé jmní jeho s

dobroinným ústavm. Falkenbergové zmizeli ješt

této

noci z

neslyšel o nich více mluviti. Zanikli oba v

šich venkovských

msteek

jako

—

msta. Nikdo nkterém z na-

kupetí mládenci.

eskému tenástvu doporuujeme

SPISY

^

..^

^_

SOFIE PODLIPSKÉ. naší Karoliny Svtlé zstavila ve svých zvlášt v románových skladbách vzácný odkaz, jenž každé jemn cítící duši bude vždy zdrojem nejušlechtilejšího osvžení a povzbuzení. \'e svých velkých románech pronáší

Zví^nélá sestra

spisecli a

vzácné myšlenky o ženském osudu a celé ženské vedle napínavého dje nabývají díla tato obzvláštkaždého tenáe. ního významu pro každou tenáku Podlipská

otázce,

ímž

i

»í(»

román

Z

Osud a nadání. =^=^==^==^ NalŽOVSký ^=== Romány S.

Píklady

Sofie Podlipské vyšlo:

Druhé vydání. 496

str.

skv. váz. 3

kr.

Druhé vydání.

zl.

50

8".

Za Za

2

zl.

50 kr.

zl.

80

Podlipské lze také odbírati v seš. po

15

skv. váz, 2

S.

•A'

•!(•

zl.

361 stran. 80 kr.

8°.

i

kr.

kr.

Podlipské ženské spisy vychovaielské:

oboru vychovacího

z

60

225

str. 8".

kr.

Zlomky zkušenosti v sebevýchovám'. žená cena 60

rozmru

Veškerá tato

33

díla jsou

172

str.

8".

Sní-

kr.

Podobi zna Sofie Podlipské, v

Snížená cena

na

jemném kídovém papíe

50 ctm. za 50

na sklad

Nakladatelství

J.

Karlovo nám.

v

kr.

každém knihkupectví.

Otty .

34.

v Praze,

SEBRANÉ SPISY ^Z_ KAROLINY SVTLÉ po 15

vycházejí v sešitech 1

60

zl.

kr.

poštovní zásilkou.

s

i

Pedplatné na 10 sešit

kr.

Ve svazcích dosud vyšlo: I.

Kf-íž

S

í^°i'"án.

u potoka.

titulní

^=^=^=====: Brožovaný 2

zl.

40

Brož. III.

I

20

zl.

=

kr.,

S

skv. váz. 2

Vesnický román. — —

V Kantrice r^^^=^^^= VI.

skvostn

kr.,

královna, zapomenutý S I

váz.

illustr.

20

zl.

pražský

váz.

I

I

zl.

90

Pod starými krovy,

píbh.

V. Olivy.

illustr.

10 kr.

zl.

titulní

kr.,

a. Brázdy.

skv. váz. 2

Brož. 10 kr.

zl.

kr.,

skvost.

zl.,

skvost.

50 kr.

zl.

^ podhorského váz.

titulní

Pražský obrázek. Za 60

CernV Petíek. —

JY

A. Brázdy.

illustr.

kr.

Zvoneková

II.

50

zl.

i

zákoutí.

Za

i

kr.

^""^y ^

pražského života,

v

se-

šitech po 15 kr.

VII.NemodleneC. Doporuujeme

Povídky

Povídka

v

sešitech po 15 kr.

dále následující spisy Karoliny Svtlé: 329 str. 8« eleg. úpravy. Za 2 zl.,

a nOVelly.

skv. váz. 3

Lama

a jeho díté.

mistrovic Katinka.

Z

zl.

(Salonní

— Spolenice. — Cikánka. — — O krejikov Anežce.

Vzpomínky. literárního soukromí. —

162

bibl. sv. ig.)

Skalák.

str.

—

Za

Purk-

1 zl.,

skv. váz. I zl. 80 kr. Vzpomínky paní Svtlé jsou dílem významným, obsahujíce mimo zajímavé podrobnosti ze života Nmcové, Podlipské, Zapové, Hálka a j. i spisovatelino krédo a dvody jejího tvoení.

Díla tato jsou na

sklad v každém knihkupectví.

Nakladatelství

J.

Otty v Praze,

Karlovo námstí ís. 34

n.

)

Muzak ová J ohana Rottova Sebrané spisy Karoliny (

,

5038

Svtlé 18Q9 sv.lO

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY