Purchased for the. LIBRARY of the OF TORONTO UNIVERSITY' the. frovi KATHLEEN MADILL BEQUEST

/Cany/ma cArétld

••

Purchased for the LIBRARY of the UNIVERSITY' OF

TORONTO

frovi the

KATHLEEN MADILL BEQUEST

SEBRANÉ SPISY

Karoliny Svtlé wi.

N O V E L L Y. rozcestí.

—

DEDORA.

—

TONOUCÍ RU2E.

—

ZASNOUBENI.

V PRAZE.

NÁKLiADEM 1903.

J.

OTTY

NOVELLY OD

Karoliny Svtlé.

v PRAZE.

N Á K

Li

ADK 1

M

903.

J.

O T T Y.

/

VEŠKERA PRÁVA VYHRAZENA.

Tiskem eské

grafické spolenosti

>UNÍE«

v Praze.

ROZCESTÍ.

K.

SVÉTU:

XotcIIy.

Otarý hrab Hoín, bývalý generál

a kavalerie, kulhal,

rozilení po salon. Nejevil pi tom ani dost málo šetrnosti ku stkvostným kobercm podlahu pokrývajícím. Každý jeho pádný krok, pi nmž zabodával hl vždy zlostn do zem, zanechával na nich stopy uevyopíraje se o berli,

v

hladiteln.

Tvá oi

temn

jeho bjla

zardlá,

bílé

oboí stažené

a

a

nemocí sesláblé a zapálené, metaly pec ostré stely na mladého muže ped mramorovým krbem sedícího, na jehožto ušlechtilém oblieji spoívala v této chvíli jeho,

chmura záduraivá. Netrpliv šíáral

v eavém na roští uhlí bronzovým pohrabátkem, malým to mistrovským kusem, jakýmž b}l každý jiný sebe nepatrnjší pedmt bohatého, v salon i

rozestaveného

purpurový

z

nábytku.

nho

ržovým tvá dámy

žár,

Vylákal každým tímto kterýžto pelétal vždy

nmu

v

muže hra

s

naproti

Roztržitá mladého

kesle piln

ohnm

posukem plamenem vyšívající.

byla jeho sou-

sedce velmi píznivá. Vykouzliv rže na její lících a žár v její pohled dodával kráse její, eho se jí nedostávalo. Honosila se totiž podivuhodnou pravidelností a istotou rys, ale pi tom byl ten bílý, dokonalý obliej její zcela

4

chladný a bez výrazu. Zajisté velká to škoda; neb kdyby byl vždy ozaoval takový paprslek ohn vnitního jako ted ten žhoucí pablesk z krbu, tu by byla bývala vyšívající slena více než krásnou, byla by bývala uchvacující. Ale takto mela vzácná spanilost její po prvním pekvapení málo dojíraavého do sebe. elo úblovou hladkostí vyzrazovalo na první pohled, že za ním nikdy nezápasí vážnjší a hlubší myšlénky; nachová, pevn sevená ústa že nepropouštjí snadno žertu neb slova tveraivého, a tato pleí tak jemná a prsvitná dokazovala pelem svým neporušeným, že bývá krev znamenité krásky té málokdy rozechvna ctem opravdivým. Odv slenin byl tak písný jako její rysy. Vzrst vynikající více štíhlostí než pružností obepínaly šaty z temnohndého aksamitu, u krku a rukáv olemované stkvostnými brabantskámi krajkami. (Jerné její vlasy, trochu pedanticky podél tváe zesané skrývaly se na šíji v sííce temné, souhlasící a dodávaly fysiognomii mladé dámy s odvem zvláštního rázu svéhlavé skoro uritosti. Náležela podle všech tchto znakv asi k onm šastným tvorm, kteí vždy vdí, co chtí, a to, co chtí, také vždy provedou a dosáhnou, ponvadž jejich pání, touhy a vzdechy nezabíhají nikdy do mlhavých sfér nedostižných ideál, nýbrž obyejn zakotvují se rozumn a pohodln

jej

pd

zcela povdomé a solidní. Poklid její lišil se znan od rozilenosti obou muž. Sedla rovn v lenošce z modrého aksamitu se zlatými tísnmi, pozorn poítajíc nit na bílém hedvábném strav

mínu,

na

nmž

vyšívala

pestrý a

bohatý vnec

z

kvtin.

„Dnes ti pravím naposledy, Erichu, že tak to déle nepjde, nechceš-li mi ješt ukrátiti tch nkolik nedl

skrovn vymeného mi

života,"

vzkikl starý

hrab

hla-

sem zlostným, jemuž nebyla churavost odala onoho pánovilého a ostrého pízvaku, jímž komandoval jindy svoje pluky. Pi tchto slovech zamíil k mladému muži u krbu, ždímaje v rukou hnvivé njaký dopis, jenž dle zpsobu, jak s nim zacházel, nejspíše zavdal podnt k tomuto výbuchu. „Tvoje celý rod,"

neteQOSt vrhá již stín velmi temný na nás pokraoval s vášnivosti vzrstající, zastaviv se

ped

„až dosud ráéil

zajisté mysliti, si brabé Erich ho otec k innosti, že tak iní z chorobného ale tu to máš jen rozmaru k nespravedlnosti jej pudícího konen erné na bílém, jak o tob soudí jiní lidé, co bude o tob za krátko íkat celý svt!" A starý pán rozhrnul smakaný dopis drže jej synovi pod oi a tesa se pi tom hnvem a chorobou. Syn vrhl na osudný papír pohled roztržitý, spíše smutný než rozpaitý.

ním,

ponoukal-li

;

„Je

ti

ptadvacet

let,"

mým

horlil

starý šlechtic dále,

„jsi

jediným, posledním potomkem Hoínv, tohoto staroslavného plemene, kteréžto vždy zaujímalo nejestnjšího místa na stupních trnu Jeho Velienstva; jsi ženichem sleny povahy vznešené, ddiky jména stkvlého, pravé šlechtiny v každém ohledu," hrab se poklonil dám u krbu tak hluboce, jak tomu pipustilo loupání v jebo údech, ona pak uinila totéž povstávajíc a sedajíc více dstojné než gracíosn „a dosud váháš nastoupiti dráhu, rodinou tvou ti urenou, po které bys se zajisté dostal až na keslo ministerské neb do paláce nkterého vyslanectví, kdybys chtl užívati svých vloh a našich dležitých konnexí."

synem

—

A otec pi vypoítávání všech téchto výhod jsa uchvánovou zlostí nad synem poal opt boulivou a ob tížnou procházku svou po nádherném salon, kde svdilo vše nejen o velkém jmní, ale také o vysokém s:avu a hrdosti vkstQÍkv. Všade nad lenochy kesel a pohovek stkvla se pozlacená koruna hrabci a ti jetelové lístky, znak to IIoínv, tvoily základní myšlénku v zlaté bohaté ornamentice na temoomodr)'ch aksamitových alounech, záslonách povlaku na nábytku. u dveí a oken, jakož Na krbu, v jehožto blostkvoucích plochách byl také rodinný erb s korunou na zpsob ozdoby symetricky vydlabán, stálo množství sošek a nádobek, z nichž ovšem byla mnohá tak barokní, že urážela skoro oko hledající zde jen krásu a lahodný s jumr. Však znatel shledal se ta okamžit s výrobky skuten ínskými a japanskými a pohlížel zajisté s velkým intcrescm na tyto ošklivé bžky a podivné nádoby. Obdivoval se jim rovnž tak nadšen jako kobercm na stolech a na podlaze barev ku podiva cen

i

ohnivých a vzor velevkusných, jejichžto rodištm nebyla žádná francouzská neb anglická továina, nýbrž dílny perské.

Nic nebylo padláno neb napodobeno

v sídle

Hoínv,

ím

vše bylo ryzí jako šlechtictví jejich, vše bylo tím, na sob býti zdálo; nejmenší i nejvtší pedmt

ml

ist

aristokratickou. Každý,

kdo vstoupil do tohoto salonu, njakého zbohatlého

že je u šlechtice a nikoli u baakéra neb továrníka. Na pilíích mezi okny tpytilo byl

jist,

v dlouhých

adách rozliné náiní,

stolní podstavce, slánky,

se

peet

se

na

pihrádkách

zlaté a stíbrné poháry,

koše na ovoce a chléb

atd.,

samé

vci drahocenné, nejen co do kovu, ale i co do formy, Byl to pravý rodinný poklad a pýcha provedení a stáí. starého Hoína. Prohlížel si tuto sbírku se zvláštním uspokojením nkolikrát denn a byl by snad radji statk svých se odekl než nárok svých na ni. Byly to samé dary, které lenové panující rodiny i jito

ných vznešených rod vnovali Hoínai na památku rozliných dležitých služeb jim prokázaných neb návštv svých na tom neb ouom z jejich panství. Nkteré mezi tmito pedmty pocházely z dob velmi vzdálených, skoro bájených, jiné byly novjší, vkusu modernjšího, jen poslední nebylo

desítiletí

niím zastoupeno.

Hoín na odpoinku

Tak dlouho

byl

totiž

povážliv cliurav následkem starých ran. Syn jeho nebyl dosud nastoupil estnou dráhu svou, zásluhou jeho nebyla se tedy ješt významná

generál

a velmi

tato sbírka rozmnožila.

„Kd)bys se cítil slabým k poiniknutí úlohy své, kdybys ml vdomostí nedostatených, schopností jen prostedních, tu bych se vru nedivil liknavosti tvé," vadil se starý pán opt, zastaviv se znovu vedle syna, „ale tys odbyl právnická studia svá stkvlc, uilb se více než jsi se uiti ml a musil, každý kdo t poznal, zvstoval li v oboru diplomacie stkvlou budoucnost a pál mi soukrom k tob štstí. Ale najednou poals ochabovati a ježto jsi se ml postaviti na první stupe schod vedoucích na vrchol státnické moci a dležitosti, vyprosils si lhtu k dklaiujší píprav. A hle, více než dva roky minuly od té doby, a ty

neainils ani jediného kroku, abys se piblížil k své.nu

cíli."

Starý

pece

hrab

byl tak dojat, že

neustal v kázání.

si

musel usednout

;

ale

8

„Nemohu

ti

sice vyítati pohodlnost," pobraSoval,

když

notným douškem

ped

se byl navlažil a posilnil

vína,

jež

nim v krystalové láhvi stálo; , vidím t ustavin ležeti v knihách a slyším, že až pozd do noci studuješ, ale tuším, že ti isou nynjší tvá studia více na škodu než ku prospchu. Hovoíváš mnohdy tak spleten a roztržit, že t poslouchám neve svým uším. Vru, kdo by t tak dobe neznal jako já a nevdl, kdo jsi, snadno by se mohl domnívat, že bys na statcích sv3'ch mnohem radji sedlail než jméno rodiny své oslavil. Odpusí mi, Erichu, uráží-li

t

tato

domnnka;

odvoduje skuten

ale chování tvoje

Navykl jsi z novin, z básní a román, krátce z toho, co se nazývá moderním písemnictvím, což ale v oích rozumných osob niím není leda

obvinní

tak

bezohledné.

mén

nechutný nesmysl, tak podivné fraseologii, že voru asto neví, jak s tebou jest. Pipouštím milevždyf musí lékárník rád, že musíš takováto díla také znáti znáti i byliny jedovaté a léka choroby duševní, aby mohli umní svoje s prospchem provozovati; ale proto pece nestane se ten traviem, onen bláznem. Zamrzelo mne, jak snadno sám pozorovat, více než jednou, že se jsi mohl tmito vcmi tak opravdiv obíráš, jako by bylo jich studium vlastním úkolem tvého života a že zstavují v tob stopy tak hluboké a znané. Vzpamatuj se pec a uznej konen, že má býti pedevším snahou tvou nikoli vdní, nýbrž abys se dopídil innosti, kterážto t nauí vládnouti lidem, panovati jim a povznésti se nad n. Tof úloha šlechtice ve spolenosti lidské a pedevším úloha tvoje. Pipomínám ti ješt jednou, že jsem byl v stáí tvém již plukovníkem, ddeek tvj první attacJié pi vyslanectví více

lovk

;

v

Petrohrad a tvj

strýc kanovníkem."

Otec umlkl oekávaje odpovdi, vysvtlení a zajisté omluvy; ale syn trval i nadál nmé na míst svém. Neospravedloval se, nesliboval polepšení, nedlal otci nadjí do budoucnosti, ale tvá jeho se poád bolestnji zatemovala. Starému hrabti nezbývalo jiné úlevy než opt nová poní prostranným salonem, jejž byl dnešalho veera tolikrát v rozhorlení pemil zapomínaje zcela na svoji neuprosiDovolovala starému vojínovi telnou mnitelliu, na dnu. v poslední dobé málo kdy tak dlouhé a namáhavé procházky jako dnes. „Tvoje mlení je vru více pohodlné než zdvoilé,' vyjel konen trpce nemoha se dokati synovy odpovdi, „v tomto ohledu vrhneš se zcela po nebožce matce své. 1 ona byla proti obyeji svého pohlaví v této ne?:ativní Nedocházelo-li, co jsem ctnosti, v mlení totiž, mistryní. chtél, neb pravil, její obliby, tu nilóivala tak zaryté jako v této chvíli její pan syn. Nejvtší výbuch vášn nebyl by mne tak dopaloval. Vidím vbec v mnohých vlastnostech tvých nešastné následky vychování jejího. Býval jsem celé msíce vzdálen domova, zdržuje se u cizích dvor; byl jsi tedy zcela mkkým rukám matiným ponechán a ty jedináka tak dlouho hejkaly a hladily, až z nho všecku rázuobt a podnikavost setely. Žijíc s tebou ustaviné na i

venkov sdlila padající slunce,

i

tob

sentimentální sympatii svou pro zaviolky pod mechem, a co je

brící vodu,

nejhoršího, pro tento lid v devénkách, v jehožto

Nemžeš

stedu

si

jako ona vidt krev a pochybuji Ze jsi nejslabším velmi, zdali bys dovedl zastelit zajíce. šermíem mezi všemi mladými kavalíry, to vlm, bohužel, velmi dobe. Kdybys nebyl o poslední povodni na statku libovala.

tak

10

nasern

starého

ováka

s

nebezpeím

ped mýma oima

pozdji

kdysi

z

života

hoícího

zachránil

baráku

a

spící

dít vynesl, tu bych t považoval za bázlivce. Tím sice bohudíky nejsi, sám bych se s tím potýkal, kdo by t takto nazval, a'e pec nemáš v sob pravé rytíské žíly.

—

povinné Není v tob kavalírské rekoviiosti, nýbrž jen odvahy etnické!" Tato slova psobila pec konen na mlícího syna. Uhodil s takovou prudkostí do uhlí, že pebhlo temné aksamitové šaty jeho sousedky náhle sto svtélek, z nichž zabloudila dv do jejích oi trochu škodolib se zasvítivších. Ale víka zstala pec písn sklopena. Chladno-

krevn I

patrn

vyšívala dále.

hrab

mladý se nutil

nejevil

k poklidu.

dále

Pes

vnitního

jeho

pohnutí,

ale

mlení bylo na

nm

že nemá filosofické rovnováhy svého krásného viskteréžto poslouchalo rozepi mezi otcem a synem, to jest obvinní svého ženicha, nezmýlivši se ani jednou v potu steh. Podle pohled, které ženich nkdy plaše a jemn znáti,

á-vis,

na

ni upíral,

vyslechl tak

inné, by

bylo by se mohlo soudit, že by on byl sotva zpsobem jí tímto

pokojn jak ona výitky

byly sebe zaslouženjší. nemohl dnes nalézti

Hom

A

plísnil konce. po celý veer, pece se mu zdálo, že mu vse ješt Pipojil tedy k své mravokárné dost dtkliv nevyetl. pednášce ješt tento závrek: „Zasloužený mne to stihá trest za to, že jsem ti hovl špatn za shovívavost mou. tak dlouho. Odmnil jsi se Nedoléhal jsem na tebe, abys vstoupil do služby státní vida, jakou ti zasadila ránu smrt matina. Pozdji však považoval jsem nerozhodnost tvou za zamilovanou unylost.

Starý

syna

již

mn

IJ

poruenkyu moje pijala vystoupivši z kláštera mj, aby bydlela až do vašeho satku pod

Ušlechtilá

laskavé návrh

stechou mou, by poznala díve svt a lidi než se na vždy to, že si ona peje, abys ješt u jojích nohou njaký msíc slastn provzdychal, než se zavážeš Jeho Velienstvu. Ale shledávám každým sloužiti vedle ní dnem více, že má hrabnka Korona nejvznešenjší a nejnová úklona mezi písnjší pojmy o úkolu kavalíra" galantním poruníkem a jeho spanilou porunicí , pochopila úpln acké heslo naše „noblesse oblige". Nejen

upoutá. Mél jsem za

i

—

—

abys vykonával povinnosti svoje šlechtické, a objasuje. Kdyby byla ona synem mým, tu bych zajisté nedržel takovýto dopis v rukách. Jen Jak dtkliv si ho pec konen od slova k slovu peti. píše ministr, že je nejvyšší as, abys se konen rozhodl, chceš-Ii státu síly svoje vnovati, ili nepoznán zatakovéto nakrnti nehoden otc slavných. Nám Ministr koní svj pomenuti Ale bude bohdá poslední že

ti

ona

nebrání,

ti

je

i

pipomíná

mn

Hoínm I

!

ostrý dopis vlídným

pozváním na jeho eské panství, kamž

tri msíce k dostihm zavítá. Jest to zárove velmi laskavé pokynutí, abychom tam tvoje záležitosti konen vyale pojedu, kdyby zle, jednali. je sice velmi bylo sebe he. Moje est požaduje této obti nevyhnuteln. Oekávám, že mou snahu o budoucnost tvou uznáš a že se do této návštvy tak dalece ustálíš, abychom pišli u jeho excelence konen k žádoucímu estnému výsledku. Nežádám již na tob, abys mi dlal est.

za

mn

Mn

vdn

Erichu, ale prosím té, nedlej starému otci aspo hanbu!" Erich trhl sebou opt pi tomto vážném napomenuti, ale opt zstaly rty jeho nmé. Jen tvá jeho mluvila o

zápasu

duševním,

prudkém

a

traplivéra.

Ale

nevykl

12

žádného slibu o budoucnosti, neuííhlácholil otce nadjí, že by vyplnil, eho si od ného žádá. Starý pán

byl

se

svou

trplivostí

u

konce.

žádnou Uhodil

hlun

na stíbrný zvonek, který stál mezi mnohými drahocennými tretkami na ozdobném stolku, jenž jakoby marniv se shlížel ve velkém od podlahy až do stropu dosahujícím zrcadle. Oznámili starý generál takto služebnictvu v pedpokojích, že se hodlá ubírati do své ložnice.

Ješt nebyl jasný hlahol zvonku dozvuel a již rozasnaté záslony u dveí lokaj, drže v ruce dvouramenný stíbrný svícen s rozžehnutými svíkami. hrnul

poruenkyni, opt v kesle se zvedarukou na dobrou noc a zmizel za lokajem. Synu, jenž také uctiv povstal, dostalo se za jeho úklonu jen pozdravu velmi chladného a krátkého.

Šedý

jící,

šlechtic

pívtiv

pokynul

Mladá dáma, nazval,

byl odcházející

již

nezaujala více svého

svou do skínky z šarlatovou dykytou.

Na

nmé

toto

vyezávané v} zváni

hrabnkou Koronou jala se skládati práci

místa,

slonové

pohnul

se

kosti

a

podšité

kdosi v protjším

kteráž tam byla u zastínné

lampy hnutím za celý veer první známku samostatného života. Byla za svým rohu a pistárlá paní,

skromn

stínítkem

a

mleliv

tiše

a

pletla,

odmen

dala

tímto

pracovala jako stroj,

a ostatní

spolenost nevnovala jí také více pozornosti než ostatnímu nábytku. Byla to spolenice hrabnina, paní z Merkendorfu, vdova po njakém dstojníku, ježto ted zastávala u mladé šlechtiny estný, ne píliš zábavný úad gardedámy od té doby, co bydlela u poruníka a budou-

a

cího tchána.

;

1^

Povstala podle píkladu

ona práci svou. Erich vyjel

z

myšlének,

sveukyn do nichž

své skládajíc jako se

byl po

odchodu

otcov zasmušile zabral. „Vy již odcházíte, Korono?" tázal se hrabnky s nžnou výitkou a oním plným jasným pízvukem, který bývá odznakem jadrné povahy, „neodsuzujte mne již k samot, vždy je sotva devt hodin," Korona si sedla na tato slova tak voln, jak byla vstala, a rozbalivši znova svoje vyšívání poala chladno-

krevn

poítati

stramínové

nit,

jako

byla

ped

tím

inila.

Spolenice její jednala dle píkladu mladé velitelky. I ona si znova sedla ve svoje zákoutí u zakryté lampy, odkud vidla sice na skupení u krbu, jak toho slušnost rozpožadovala, nemohouc ale niklerakž rozumti, o

em

mlouvají snoubenci. Krich si pejel rychle dlaní elo a pohledl na nevstu svou ted nikoli ostýchav jako u pítomnosti otce, nýbrž s horoucí touhou. Chtél se patrn jen jí obírati a vše, co ho tížilo, zapomenouti. Ale nebylo mu to nic plátno. Chmura se mu usadila znova mezi oboím. Oekával patrn neli oslovení, tedy aspuú pohledu, a to pohledu velého a soucitného, jenž by ho byl pojednou vymanil z trudného rozpoloženi mysli ale ekal marn. Korona musela poítat, hedvábí vybírat

nit do jehly navlékat. „Kdybych byl mohl tušiti, že mne takto pochopíte," pravil konen z ticha, aby nevyzradil. rauoholi zkormoucené lásky se mu chvje v hlase, „nebyl bych vás zajisté obtžoval prosbou, abyste ješt neodcházela. Což jste zde

a pestré

14.

zstala jea k vli tmto mrtvým kvtm, s uimiž dnes k vli? více žárlím než kdy jindy, a ani dost málo Odpovzte mi aspo na tato otázku, Korono!"

mn

práci na stolek vedle sebe a upela velkých prhledných oí. Nebylo v nich To byla celá tak vroucn ni hloubky, ni tepla.

Korona ni stínu,

žádaná

odpovd

Zdálo

pízn

odložila

dv

na Ericha

se,

neb

své,

mu ponkud „Otec

pokraoval

její.

že

více

hrabnka vbec nikdy

nakládal

mkce

neplýtvala

dkazy

vnujíc pozornosti, oividn pekvapen a potšen.

Erich byl tím, dnes

veer

dvrn,

že odložila práci

velmi

krut

se

mnou,"

pi tom utkvlo oko

jeho skoro obdivem na té krásné díví tvái proti nmu, v níž byla každá ára tak istá, jemná, že tvoila sama sebou již pkný celek. „Nemáte pro mne s

a

a

blouznivým

slova útchy,

Korono moje?"*

„Není vám útchy mé nikterakž potebí," odvtila Korona, rovnajíc si peliv manšetu, která se jí byla ponkud pebrnula. „Lakotná!" zašeptal vášniv.

„Neporozuml jste mi," pravila beze chvní v hlase, beze zmatku, nýbrž ustavin oním chladným, odmeným zpsobem, jímž poítala stehy. „Domnívám se, že útchy mé nepotebujete, ponvadž vám dle mého vdomí nikdo nekivdí ..."

vám

„Korono!" zvolal mladý hrab polekan, , rozumím dobe, vy stojíte tedy pec na stran otce mého?"

ted

„Úpln," odvtila urit, kižujíc ruce

v

klín jako

která jsouc ve svých náhledech o jisté vci ustálená, jich mniti nehodlá.

osoba,

zcela

:

15

Erich vyskoil, procházeje se te sám tak bouliv po pokoji, jako ped tvrt hodinkou otec jeho. Tvá jeho jevila onu úzkostlivou napjatost, jíž hledíváme vstíc jakémusi rozhodnému okamžiku, jíž oekáváme njakou

ránu osudu, kteréžto nelze déle se vyhnouti. Opt musela vidti vnitrní jeho nepokoj, ale zstala ped ním sedti rovn a nepohnut jako neuprositelná sudice, a nikoli jako dívka milující „Dkuji vám za pímost vaši, Korono!" pravil kovida, že již není jiné pomoci, než aby si po tomto úvodu mínní svoje zcela upímn povdli. „Dlouho, pedlouho klamu se úmysln. Zdálo se mi v poslední dob nejednou, že se mnou nesouhlasíte, cítil jsem, že jste mým nespokojena, což jste mi ostatn dost s chováním asto projevila narážkami, jež jsem vždy naschvál peslýchal. Ale ted nesmím sám sebe déle podvádt, netoliko otec mj, i vy tedy, Korono, máte mne za syna nepemýšlela, nikdy vzdorného? Což jste ale nikdy o

nen

mn

jste

neuvážila,

zdali

mohu

také

tím

býti,

ím mne

míti

toho nikdy Jak byste mohla žádajíc si jako on, abych podnikl, jinak otci co se mi v hloubi duše protivuje? innost, kteráž k tomu elí, abych vládl lidmi a opanovav jich nad nimi se povznesl, ta innost není pro mne!" Erich z hluboká si oddychl než pokraoval „Netoužím po stkvlém postavení, nevážím si titul a nepeji si ani za mák, aby jméno moje bylo ozaováno tím, co jmenuje svt savou. Miluji volnost, poklid, samostatnost, pírodu. Nejradji bych žil tiše a skryt na statku po matce zddném. Chci, ano chci skuten, jak to otec jmenuje, sedlait. Stal bych se zajisté dobrým chcete?

neuinila pizvukovat,

Ne,

mj

jste

I

16

rádcem svých poddaných, a to jest úloha aspo tak djako vyplnní kteréhokoli místa v státní služb. Tím nechci nikterakž snížiti význam diplomacie, nahlížím

ležitá,

—

dležitost i dosah její; ale pro mne se nehodí dráha ta. Zhynul bych zajisté duševn i tlesn v mechanismu úedního života." Korona vrtla velmi urit hlavou. Byla ho vyslechla se všemi znaky stží utajené netrplivosti a dala mu do-

úpln

mluvit

patrn

jen ze šetrnosti.

„Ale já jsem

odpovdla mu

z

pevn pesvdena, vysoká,

,

sdílím

i

že byste nezhynul," v

tom

mínní poru-

níkovo, že by vám pravidelná a uritá innost velmi svdila. Nemohl byste pak maiti zdraví i asu svého, zamstná-

nepimen a dumaje nad vcmi zcela zbytenými ..." „Ale neodbytnými," vzdychl si Erich zasmušile. zotavil byste se za krátko duševn a tlesn, „. zamstnávaje se, jak sluší na muže rodu i stavu vašeho. Ano vy churavíte, neb úmysl váš, že se zahrabete na venkov mezi polodivochy, kterýžto zámr ostatn dstojn se druží k jiným stejn výstedním pomyslm, jichž schváln peslýchávám jako vy prý jisté nájezdy není niím jiným než spleenem. Tento spleen moje, ale jste ssál z onch dl, o nichž se otec váš zmínil podotýkaje, že se v nich skrývá jed, jehožto na vás úinku dosud nepovšiml. Neposlouchejte hlasu choutek jste si osobních, konejte povinnost svou bezohledn, uite, eho žádá est rodiny vaší, a za krátko bude mír ve vás kolem vás. Byronská rozervanost již beztoho není i lépe povdomo než v raod, jak vám zajisté mnohem limn, neboí vás zajímají pokroky literatury a já vaje se

.

.

.

—

tuji jejích

ctitel."

;

17

„Povianost!" pousmál se Erich trpce, klesaje opt posledaí narážku její uina svoje místo u kibu, a kterakž nepeslechl, pomíjel ji pece mlením, „povinPemýšlím od njakého asu astji než nost, pravíte?

a

kdo jiný o tomto tím

více

slovu;

nahlížím,

že

ale s

ním

ím

dále o

spojujeme

ném pemýšlím, mnohdy význam

velmi neuritý a libovolný."

„Mnohý

snad,

„pro

mne

pyšn

nikay," hodila Korona každého jiného lovka povahy není a nesmí býti pojmu uritjšího."

hlavou,

ale

i

já

pevné

pro

Zvuk jejího hlasu byl pi tchto slovech tak ledový, pronášela je tak vypínav a drazem tak zvláštaím, že cítil Erich raimovoln, jak ho chce jimi ranit. Mla-li tento úkol skuten, tož ho dosáhla úpln.

^Rate mi laskav dovoliti, abych namítl, že se mi nezdá ten pojem vás tak vytíbený, jako snad se domníváte, aspo co se týe povinností vašich ke ran," odvtil jí jsa hluboce uražen, „dokáži vám to jediným píkladem. Jsemf snoubencem vaším a mámí tedy posvátné právo na vaši laskavost a shovívavost. Bloudím-li, jak tvrdíte, nože povinností vaší, abyste mi ukázala jemn cestu k pravd, jsem-li slab, abyste mne podporovala silou citu svého, churavím-li, abyste mne obtav ošetovala ale vy, hrabnko, neiníte to ani ono, a místo vykýžen útchy mi na každý stesk srdce mého hrd odpovídáte citátem z modlitební knihy své ..." Tak nebyl Erich zajisté ješt nikdy k nevst své Její bílá tvá zahoela pi jeho slovech temnorud

mluvil.

Dloulio nenalézala vlády její svtlé modré oi zernaly. nad ohromeným jeho smlostí iarykem.

a

K.

SVTLÁ

NoTelly.

2

18

„Aj, první

hrab," poosraála veer,

to za celý

Nevdla a

jsem dosud, Nejspíše chce

sílu.

konea,

se

jehožto jste pívržencem tak nadšeným. Vždyt se tudy bludn ale jaký div!

—

hledy jen

ale tento

úsmv,

pranic neslušel, „co to slyším? že chodí muž k dívce pro pevnost tomu asi jinak osvícený náš vk, jí

modlitebních

Domnívala jsem

erpám

svoje ná-

krystalového proudu moderní žurnalistiiiy, nemohu tedy nikterakž míti vytíbených pojmuv a patiného rozhledu tedy domnívala jsem se, jak pravím, zcela kiv, že je pravý muž z

knih,

nikoli

ale

z

—

sám pravzorem

síly,

beinové,

žijíc

nmuž

jen

z

svým

výkladem

jste

pomru

k žen oaa co vlákno mízy jeho, jen ochranou jeho. Zrušil o povinnostech mých velmi nelib hrab Erichu, mívám svoje neod-

podobaje se ve svém

mohutnému kmenu, k

moje sny,

povznáší

se

ueboí i já, .* bytné sny, práv jako vy Erich zsina\ její posmch ostejši byl dýky. .

„Ted

aspo

mán

v této

hlasu vstávaje, rušil

než

sn

již

chvíli,

„velí

zcela

pojem,

co

jest,

mou," pravil skoro bez mi, abych p.tomností svou déle ne-

vašich o

tím, a její

jasný o tom

povinností

mužské Korona neodpovdla.

ped

.

síle

a mohutnosti!"

Její rty se

ješt pevnji sevely

tvá pijala náhle obyejnou snhovou

blost svou. Nezdržela

ni

jedinkým posuukem ke dveím

se ubí-

rajícího.

Ponejprv

dnes

rozcházeli

snoubenci ve

se

zjevném

hnvu. Korona nechtla vidt, jak jak

lituje

své trpkosti,

jak váhá

Ericha ji

vdomí

opustiti,

jak

to

eká

tíží,

na

19

jediné

aby

hleinati,

k nohám

jí

klesl

se

ješt jednou

vyznávaje

se,

že

zhešil.

Pímo

u prahu

poslední krok

Ona k

.

.

zastavil,

než

uinil

.

nmu

nevzhledla, on zmizel

.

.

.

Slou>ící v pedpokoji podal mladému hrab .Mi úsložn klobouk a svrchník. Domníval se, že Erich, opouštje tak záhy nevstu svou, hodlá ješt uiniti malou procházku, jakž to bývalo nkdy jeho obyejem.

mechanicky nechal se ustrojiti a rovnž tak sešel dol po širokých osvtlených schodech otcovského paláce, aniž si byl toho vdom, ocílil se na Erich

mechanicky ulici.

Jeho stísnná jim mimovoln.

Hlava jenost.

mu

mla

prsa

potebí vzduchu;

vyhovl

vela, nitro mu rozrývala hlodavá nespokosám na sebe, že se dal citlivosti u.-hvá-

Horšil se

Dlouho, celé msíce byl se bránil, aby nepišlo k podobné rozmluv, jejížto zakonení skoro tušil; poád se pemlouval, že není neshody mezi ním a nevstou, tvrdil sám sob ustavin, že jsou jedné duše, jednoho srdce. Ale od této chvíle, nebyl tento sebeklam více možným, musel zvyknouti myšlénce, že se rzní náhledy jejich v nejdležitjší otázce, týkající se jejich obapolné budoutiti.

cnosti.

První hádka! Májový to mráz; za jedinou noc spálí na sta kví. Do E-ichova srdce jakoby byla chtla náhle zavítati zima, zapudivši

z

nho

jaro první laiky.

2*

20 Jsa koisti nejtraplivjších pocit, bloudil bezúelo po ulicích. Miloval nevstu svou, s níž byl od dtinství zasnouben, s horoucností a zaslepeností první lásky, miloval v ní zárove první ženu. Vždyt mu ji byla zasnoubila nebožka matka, kterážto byla nejlepší pítelkyní matky Koroniny. Za touto píinou byla mu také pravzorem vší ctnosti a ženskosti, a pochybovat o její cen bylo by pro tolik bývalo, jako pochybovat o matin pro nho pelivosti a o bystrozraku jejím. Erich si s'ce nezapíral, že bývá Korona nkdy chladná, ale tato chladnost byla pro nho jen panenskou zdrželivostí; cítíval nkdy dosti bolestn její odmenost, ale velebil ji jako díví ostýchavost; setkával se asto s její vypínavostí a neústupností, ale v jeho oích bylo vše to nejkrásnjší ženskou pýchou. Klanl se tedy všem tmto vlastnostem velmi zbožné pes to, že býval jimi rann. Ale dnes ponejprv cítil, jak nejen v srdci rann, ale hluboce v mužské hrdosti své jest uražen, tak hluboce uražen, že dckud mu si umínil nepožádati nevsty své za odpuštní, nedá i ona na jevo, že lituje svého ponkud otepaného píkladu o stromu a betanu. Ale úmysl ten, jejž Erich v této chvíli za nezvratný, položil se mu jako mra na prsa. Bylo mu asi jako matce, když nahlíží, že musí u miláka svého vážnji zakroiti, neraá-li se státi na vždy jejím despotou. Rozum nutnosti, ale srdce jí krvácí pi jí arci mluví o nezbytné vzpomínce na písnou tvá, do které se bude muset vnutit, pi které bude muset snad dosti dlouho setrvat, než zpupnost dítka pemže. Erichova noní procházka pestala za nedlouho býti klidnou a pokojnou.

ml

v

divadle

byla

opera

dozpívána

a

dav lidu vyhruul

chrámu Mui a vlnil se hlavními tídami. Dlouhá ada ekvipáží drnela mezi obma proudy, jež po chodnících se valily. Všude bylo najednou plno a hluno. Každý spchal z divadla bud dom bud do spolenosti, rozmlouvaje s druhy svými o dojmech dnešního veera, o arovném hlase a stkvse

z

lém talentu Erich,

nov

engažované primadonny. se jako samohyb mezi

potáceje

množstvím,

od okolojdoucích mnoho štilc a nepíliš pochlebných pídavných jmen. Nejen že se nevyhýbal lidem, nýbrž

utržil

se každému jednotlivci se zvláštní virtuosností do Každý pres nho klopýtal. Nebohý Erich necítil ovšem ani štilc ani neslyšel pídavných jmen, jako ponoen v spánek námsíní, kráeje cestou svou bez cíle. Tu stril kdosi prudce do nho, odšoupl si ho z cesty, než se mohl sám uhnout, a pimákl vplítal

cesty.

ho beze všech okolk k blízkému kaudelábru. „Pardon," zaznlo to ponkud posmívav vedle nho. Mladý muž, cht si mezi ním a skupením dam spšn cestu proraziti, omlouval takto u nho násilný svj skutek. Erich napolo smáknutý ohlédl se zlobiv, kdo to tak nešetrn s ním nakládal, a v tom ho zachytil bezjeho vrah za ruku, poznávaje ho pi zái plamene

dný

plynového. Bylí jen o málo

mu

plyn,

starší

než Erich,

a nepochleboval-li

nejvýš elegantního vzezení.

„Vjí jste to, ubohý Erichu?" zvolal se srdeným smíchem. „Ješt jednou a tisíckráte pardon, drahý hrab! Byl bych vás, tuším, málem o život pipravil! eho bych byla asi ekla Juno Kose to byl dopustil?! Co by roua? Však bych se vám neml ani omlouvati. K emu se

mn

22

u všech všudy tak podivn po ulicích plahoíte, že vás má lovk ze zadu za starého šosáka? Je vám nco, Erichu, že tak smutn bloudíte sám a sám? Jste churav? A jste-li churav, co dláte v tom chladném noním vzduchu na ulici?"

„Dkuji vám, milý barone, za úastenství," Erich chladn, „nejsem ani dost málo churav." „To tak

navlas:

zní

mi svatý pokoj,

Dejte

Pánembohem svou cestou," zasmál srden, jako když hrabte oslovil.

jdte

Erich se

„Vida,

že jsem

nitra vašeho!"

rám

na své

bezdn

pustil poLled pravdivý a

zdráhajícího

Hugon Kolínský

a nepáteli psychologickým

mj

a

opt

zasmál.

chlubil se baron a položiv táhl

sebou. „Baron

žvastale,

se baron

s

I

odvtil

hrab,

si

hluboký do Erichovu ruku

hrabte bez okolk za nadarmo mezi páteli

se

nesluje

dmyslem

!

Njjste-li ale

na tle

bez odporu churav na mysli, a takový lovk má pítele a rádce více potebí, než kdokoli. Tímto pítelem a rádcem chci vám býti já s vaším dovolením i bez nho. Hodlám dnešní den skoniti skutkem churav,

zlatý

kesanským, bych

si

tož

jste

mohl aspc jednou v život svém íci,

že není ztracen jako na sta jiných.

Nebudu

mati mrzutých zraku vašich, pokoušeje se o

si

to,

pranic všíabych vás

vyléil."

Než Erichv obliej lehkým tonem pronikalo Erich

ped

déle

neodolal.

kráeje

už

Hugonovým

mrzutý.

skutené pívtivosti, že jí Nedul se více baronem Kolínským

se vléci, nýbrž opíral se ted

odporu ani kam.

bez

nebyl tolik

s

ním

dále,

dvrn nctázaje

o jeho rameno, se

ani

kudy,

23

,Mýlím-li se, i poíná se skuten nakloovati mysl drahého nenoocného uenému Hypokratovi, jenž o uzdravení jeho tak obtav se zasazuje?" zaštbetal baron, vida Erichv úsmv a cít velejší stisknutí jeho ruky na rameni svém. ,To by byl velký pokrok k lepšímu; nenif, jak Ale známo, kouzelnjšího léku nad víru a náklonnost ted beze žertu, co je vám, Erichu? Vy se mi nejevíte jako posloužiti? Mámí právo, bych jindy? Mohu vám v takto k vám mluvil; vžd}f jsem bratrancem V£ŠÍ nevsty, za krátko budeme tvoiti jednu rodinu; považuji se již ted .

.

.

nem

za

píbuzného vašeho.

Ml

jste kdesi jakousi

ptku

a hle-

dáte sekundanta? Hrál jste snad a potebujete okamžitého pády rukojemství? Vyvrtíte pyšné hlavou, jako by tyto

p

vám je, neuhodnu to, jak vidím, do smrti. Ale pokejte, již to mám, pec uhodl jsem Nkterá z milenek vašich má kapice a náležely u vás k nemožnostem. Rcete tedy sám, co

!

dopaluje vás. Tuí velmi snadná pomoc, píteli! Dejte mi plnomocenství a já vás stkvéle na ní pomstím. Za dv nedle což dím? za týden bude do mne k smrd zamilována a já jí poctiv splatím všecky rozmary a nezpsoby,

—

jimiž vás ted nudí."

„Opt vám

dkuji za pátelské snahy

vaše, milý Erich trochu sarkasticky úslužnému baronovi, „ale musím je do jednoho zamítnouti. Nepotebují sekundanta, neb nenávidím dosud souboj co pozstatek stedovké surovosti, a nikdo mne nepesvdí, že by se dala pokálená est smýti krví hanobitelovou. Nebývám nikdy vyzván, neb neurazím nikoho úmysln, a stane-li se mi to mimovoln, tu se omluvím bez okolk a falešného studu. nevšímám. Bývám-li ale sám úmysln uražen, tu si toho Jen lovk sprostý, lovk bez vychování uráží lidi bez

Ilugone,"

jen

pousmál

se

—

.

24 a sprosákv já mne na svt. Co se týe

píiny,

ne\idíin a nesluším.

Nejsou

pro

karet, ty se mi ješt tak strašné

Divím se nelíené mužm vážným, tváí opravdovou s tmito malovanými lístky.

hnasí jako kdy jindy. hrajícím

si

s

Jsou mi dkazem, že zstane i lovk dosplý a vzdlaný Ostatn považuji karban v mnolié vci do smrti díttem. za smutný následek onch dob duševního útlaku, kde nebylo mužm scházejícím se volno, aby myslili, mluvili, jednezbývala jim než hra. Abych se konen i zmínil nali o milenkách svých, na nichž mne chcete tak stkvle mstíti zasmjte se, Hugone, nebudu posmchem vaším ani dost málo uražen nemám žádných! Kavalír bez milenek, co tomu íkáte? Nedlám li vám pak hanbu? Ano, nemám žádných. Jsem ženichem a miluji nevstu svou milkovat nedovedu." „Jak jsem mohl zapomenouti, že mluvím se záícím sluncem mladé eské šlechty Erichem Hoíneml" s omlouval se mu Hugon skuten z plna hrdla pi tom se smje. „Odpuste mi nejapuost mou!" Mluvím-li o vás, tu vždy pravím, že jste se ml vlastn naroditi o nkolik století díve, než v tomto nevdném vku, kde si lidé o va-

—

;

.

.

.

.

.

—

—

— —

nemohu vám nikterakž zatajiti nepíjemctnostech nou pravdu jen zavtipkují. Vy jste ml spatiti svtla božího pod blankytným nohem Francie za oné romantické doby, když tam držela sliná Izabela Bavorská svoje povstné ^cours amour*, kde zasedajíc na stolec soudní šich

rozhodovala mezi milenci, odmujíc nžným kvítím rytíe nejzamilovanjšího, nejoddanjšího a dámy své nejposlušnjšího. Jaké pocty, jakého obdivu a vyznamenání by se vám bylo tehdáž dostalo! Všickni minstrelové, bardové a trubadurové byli by k vám chodili do školy a jméno vaše

25

by se dosud ozývalo s jmen} Wolftaraa z Ešenbacl u, Gottfrjeda ze Strassburgu atd. Kéž by se aspo jtšt obsazovalo místo rytíského strážce svatého Graala, pro teuto úkol jste vru jako stvoen. Ba mám-li zcela upímn, bea pochlebenství s vámi mluviti, tedy vzte, že jste v otch mých mnohem vtší uež všichni paladinové stedovku, kteíž zápasili o svoje princezky s draky ohnivými; neb vy

.

.

."

„Neb vy?" opakoval Erich vesele. „Neb vy vy," zajíkal se Hugon, „podivná vc, .

.

.

tid

najednou nevím, jak jsem chtl ukoniti chvaloe", jež vás tak dojímá Osudná slabost pamti! A propos, povzte mi zatím, než si opt na finále vzpomenu, kdy asi bude svatba vaše? ekám na pozvání, ale poád marn." „Mj satek s vaší sestenicí budu slaviti na podzim," odvtil Erich, „ale touto otázkou mi neuklouznete." „Na podzim, teprv na podzim!" zvolal Hugon, „pro ne ted na jae, pro ne v máji? Lidé tak sentimentální jako vy nemli by se jindy ženit než v této poetické dob, kterou si píroda sama zvolila k libánkám se zlatým svým ženichem, se sluncem. Ale pro6 nebyla svatba vaše vlastn již v loni, pro ne pedloním ? Nemýllm-li se, již na tetí rok jste s mojí sestenicí veejn zasnouben." „Ale, Hugone, což Jste vskutku tak krátké pamti, jak .

.

.

se dláte? nevíte-li již, že nám pekážel v prvních letech smutek? Vždyt Korona, vystoupivši z kláštera, za málo nedl ztratila matku i otce po sob a vrátila se tedy opt do útulku sotva opuštného. Odloživši pak smutek pijala k domluvám velebné matky návrh otce mého, aby se k nám pisthovala, by rodinu naši lépe poznala, než se s ni spojí uerozlniteln. Nechtl, aby mu byla inna výitka, že ji

26

snad proti \li vlastní k satku se mnou pemluvil. I já jsem se lekal myšlenky, že mám Koronu dkovati jen vli rodi našich a nikoli jejímu srdci; protož jsem také vyhovl pání jejímu, aby byl satek náš pozdji slaven než totiž podati ruky, až dosáhne ustanoveno, Korona chce vku, v nmž se matka její provdala. Na podzim jí bude 20 let a na den jejího narození vyprší lhta, jíž si vymínila. Za touto tudíž pohnutlivou píinou, jež svdí o nžném citu nevsty mé, jsem tak dlouho ženichem." Ilogon poal hvízdat úryvek njaké moderní árie. „Ví-li pak sestenice moje, jaký to má ve vás poklad?" po malé pestávce zkoumav se tázal hrabte. „Jiný muž zajisté by nebyl tmto pohnutlivým pekážkám tak pohnutliv vyhovl. Musím se jí na to pec jednou optat. Zanedbávám ted krásnou Koronu vaši, nejen ze staré mezi námi nesrovnalosti, neb my dva se od dtinství jaksi neale já ji ponávidíme a hádáme se vždy na potkání, važuji za píinu všech tch koš, které si od vás odnáším, kdykoli vás pozvu k njaké panické zábav. Nejspíše je na vás žárlivá jako Othello v ženském rozmnoženém vydání?" „Ale co to mluvíte, Hugone," žasl Erich, a pi tomto

mn

—

útoku na nevsta jeho dobré srdce aspo na okamžik zapomnlo hnvu svého. „Nevsta moje má sice své zvláštnosti jako každý z nás, ale žárlivosti, této nejsobetjší všech vášní, není její hrdá duše schopna. Neposkvrujte ji Nikdy by se nesnížila chtíc mne nikdy touto dminkou !

u sebe pozdržet, kdyby shledala, že mne táhne srdce jinam. Jsemt jist, že by zpozorovala každý obrat v citech mých mnohem díve neí já sám, a že by uvolnila tak jemné naši pásku, že bych byl prost všech závazk nevda ani, jak

27

se

Taktéž bych uinil

vše udalo.

Opakuji vám

já.

ješt

jednou, že se mýlíte."

Hugon

mlel,

ale

na

vrhl

opt zkoumavý

Ericha

pohled.

„Ne, není

Korona, jež mi brání,

to

abych se nevplítal

ve veselý váš kruh," pokraoval hrab s rostoucím ohnm, jediném hledejte toho vinu a pekážku. „ve ran, ve Jsem vám povinen íci úp'noa pravdu, abyste pestal pode-

mn

zívat

sestenici

svou.

Ne

jí,

ale

mn

se

protivují

tyto

mužské schze, kde lovk po pl noci neví, co mluví a co dlá, a po nichž se probouzí ráno se zkaženým žaludkem, s prázdnou tobolkou, s nechutí k životu a s nenávistí proti vlastní kehké osobnosti. Mn, milý Hugone, svdí jen vzduch istý, soulad, svtlo; proto jsem vás vždy dail koši,

kdykoli jste

ke

mn

pišel

s

pozváním.

Nedivte se

mi, píteli; jsemt vycliován matkou, kterážto byla ideálem žen.

Byl jsem jedinou

její

radostí,

dokud

žila,

nepustila

mne nikdy z oí, nikdy mne neponechala vychovateli, nikdy bujným soudruhm. Jak jsem pišel do vku, kde se pro-

mn

bouzí srdce u nás, tu ukázala dívku, kterážto kvetla mezi ržemi v zamížované zahrádce klášterní, sama jako rže, a pravila mi: „Tento andl bude jednou tvým, snaž se, abys vždy zstal hodným isté jeho duše." A lím vy-

všem tkavým touhám cíl a postavila hráz pehmatm Byla pro mne vtlenou prozetelnosti a zbožovala mne jako já ji. Ctím doposud v sob syna jejího a ve všech ženštinách spolusestry její. Jednak v této píin hledejte také mou nechut k pletichám zamilovaným; jednak nikdy jsem nepochopil, jaký by v tom spoíval pro muže triunf, kozvltézí-li nad vypoítanou zpupností njaké proslulé ketky, která si obyejn nieho vroucnji nepeje než potkla

fantasie.

28

rážky

a

zkrotí-li

dráždily a k

vzdory Demající

jiného

podmanní podncovaly.

úelo,

než

Zaslechnu-li

aby

nkdy,

svou „bonne fortun", pousmát. Jsouí mnohem více loutkami tchto sirén, které poctívají jménem milenek svých, než tyto híkami jejich. Yždyf dosáhly vlastn tyto dámy, eho chtly, jim písluší, aby se posmívaly vítzm Xetrhejte podléhajícím, což se zajisté dost asto stává. sebou, Hagone, nemíím tím nikterakž na vás, vy máte píliš dobrý ton, abyste se ímkoli vychloubal, aniž toho máte zapotebí; každý, kdo vás zná, ví, jaký jste lovk nebezpený ženským srdcím ... ale necht ane domluviti, abychom si úpln porozumli. Ze všech spoleenských pedsudkv, jimž se bezohledn podrobajeme, zdá se mi býti nejnejapnjším ten, že jaksi za povinnost pokládáme nechati pel svých cit, ba nkdy své cti, v rukou privilígovaných licomrnic, vymnivše si za to povst muž zajímavých." „Jste konen hotov?" kikl Hugon mrzuté. „Bh nám budiž všem milostiv, až se stanete jednou njakým ministrem nebo podobným, jakž si toho otec váš peje. To budou krásné zákony, jimiž obdaíte naši nebohou Vysthuji se, na mou est, okamžit z Rakouska, zemi. jakmile mne dojde zpráva, že zaujímáte njaké dležité místo ve správ zemské. Vy budete chtít z nás všech nadlat mn chv neb aspo quakerv. Dokám se toho zajisté, že zaídíte na statcích svých, jako druhý hrab Zinseudorf, njaký eský Ochranov." „Nezlobte se tak hlasit, milý barone, sice nás sebere

jak

vychloubají

se

musím

se

moji

obyejn sám

známí

u sebe

ním

hlídka co

noní buie.

nuže neobírejte se

jí

Není-li

déle;

vždjt

vám

filosofie

nemám

moje po

chuti,

nikterakž v úmyslu,

2»

Vzpomete

již radji na ona krku tak v neas. Nemohu vám ji nikterakž darovat, zaínala pro mne píliš pochlebn. Stavl jste mne nad všecky rytíe šedého stedo-

abj-ch

si

získal proselyty.

vtu, která

vku

,

.

ped

chvilkou

vám

si

uvízla v

."

pede mnou vyvinul svoje mravní zámne dokonale v tomto úsudku. Spolkl jsem prve svou vtu naschvál, abych vás neuinil píliš marnivým ale konen musím vám pec jen vzdáti est, ježto nepopirateln v£m náleží. Ano, hrab Erichu, vy jste stkvoucím sluncem nejen mezi námi, ale vbec mezi všemi mladými muži na této zemkouli. Stav vás nad paladiny „Ted, když jste

sady, potvrdil jste

;

stedovké,

mnohem z

nich,

chtl jsem tím naznaiti, že se podrobujete zkoušce, než se kdy podrobil kterýkoli

tužší

zápase o svou Dulcineu

s

ohnivými

draky a po-

vtrnými mlýny; neb vy, pravzor všech milencv, bydlíte s nevstou Bh ví jak již dlouho pod jednou stechou a

—

doposud vás nenudí. Milujete ji naopak ješt tak blouzniv, že byste sáhl každému na hrdlo, kdo o ní nepje nadšených chvalozpvv. Ale ostatn vám pec jen pochleZásluha bájené buji, pipisuji-li tento zázrak zcela vám.

aspo ponkud

také Koron, této nikdy nepodává vlnobití cit svých, leda podaí-li se ji vzor na jejím vyšívání, ochuraví-li její papoušek, neb vejde li do obrazárny svých. rodinného zámku svého mezi odlitky slavných Vimf nejen z nesíslných doJdad, ale bohužel i z vlastní zkušenosti, že vzbuzují práv takové chladné ženštiny bez vaší z

vytrvalosti

ledové

náleží

kry vytesané

bohyni,

kteráž

se

pedk

a hlubšího citu ty nejvtší vášn ..." ,Hugone," vyjel Erich nanejvýš uražen, „kdybyste nebyl bratrancem Korouiným, a kdybych neznal satyrickoo fantasie, vzletu

30

povahu, kterážto vás pudí, abyste vše, i co je vám nejsvtjšího, ustavin rozebíral a o to vtip svj si brousil, Opakuji tu bychom se dnes >ru neežeš. i jako pátelé. vám ješt jedaou, že jste zcela na omylu, hleiíte-li na Korona jako na každou jinou ženštinu. Známf pi ní jen chybu jedinou, jíž nkdy trpívám; toí její pepjatá snaha po dokonalosti. Peje si dokonalosti všude a ve všem, což není vždy tak snadné k provedení, jak se domnívá. Méli jsme práv ted za touto píinou malou hádku. Peli j ;me se o pojem pov noosti a tím jsme obi zabedli v rozmar tak špatný, že jsem si vyšel, abych si ponkud schladil krev. Pohnvali jsme se sice, bylí jsem k nevst své trpkým, ale pes to prese všecko musím pec uznat oprávnnost vaši

jejích

stává.

náhledv a ctím ji za to, že jich tak b:zohledn zaBa mluví-li z ní její úcta k právu a k dobru, tu se

cítím daleko pod ní

.

.

."

ted toho mám právo dost, abyste to vdél," rozzlobil se Hug')n zcela opravdiv. „Což skuten zamilovaností blázníte? Jen pec mjte aspo za mák rozumu a ohlédnte se ponkud po svte a po tom našem svt vbec. Všecky mladé dámy jejího stavu jsou na vlas tak dokonalé jako vaše Korona. Všecky klopí stejn oi, všecky

„Ale

stejn vzdychají, všecky se stejn usmívají, všecky se stejn na komando zardívají. Každý krok, každý posunk, každý náhled, každý Ú5udek bývá jim již od mladosti písné pedpisován, vše pi nich je podle jisté šablony pistižené, i myšlenky i city. Všechni tito nžní tvorové nosí tutéž mravní uniformu a pod ní se skrývá obyejn diblík, Tak se se teprv obeznámí ustrnulý pan manžel. s nímž stane i vám. Blouzníte o té své dokonalé nevst, vypadáte pi tom jako duch, a k tomu se piznáváte, že vás vyhnala

81

—

domu provozováním ctností svýcb! Jdte, Erichu, nebute pec v tomto ohledu dtinou a pohlížejte na vci

z

nepredpojat a chladn. Nejsem žádný svatoušek, jak víte, ale ty naše velké dámy odpuzují mie nesmírn; jejich pokrytectví se mi hnusí, jejich líená dobrota a nauená pirozenost mne dopaluje, jejich vznešenost je mi smšná, vímt co za ní obyej vzí. Jejich spolenost bývá tak milá jako vám naše soires se šampaským ... ale Erichu, jací jsme pec lidé na tomto svt, te vám káži, velebím ryzost pi žen a pravdivost, vypovídám víem licomrnicím válku a kdo ví jak budu za krátko jednat, jak nejapn budu mluvit, abych se sám ped sebou i ped

o

svtem

omluvil

.

.

mn

."

,Co znamená tento neoekávaný poiátek jeremiady?* „Ten znaaiená, upíma eeno, asi toliko: že jsou moje finance v nejstrašlivjším nepoádku. Déle prý to se mnou tímto zpsobem nepjde, tak aspo tvrdí moji vsi berou stav mj mnohem více k srdci než já sám. Ale nechci-li se státi náelníkem loupežnickým a lidi vydali na veejné silnici zákenicky pepadávat, aby svoje tobolky, jakž mohu pomry své lépe uspoádat než

itelé, kteí

mn

bohatým satkem? Toí jediný dovolený poctivý prostedek pro muže mého stavu a jména. Já, Ilugon Kolínský, a musit

kvtu vku

svého a oblíbenosti své! Není li to Ach, když si ni svoje záležitosti vzpomenu, skoro vám tu vaši snžinu závidím, vzdor tomu, že vis dokonalostí svou z domu vyhání. Má dle po:u mého zajisté njakých dvacet tisíc roních dchod, i více Vy že to nevíte? Ach, šíastný love! Vy to vdt nemusíte, oteo váš byl lepším hospolá-era ne 5 otec mj, a vy jste byl poslušiiéjšim a solilnjším syaem než jsem byl se

oženit v

tragické,

Erichu?

.

.

.

32

Kdybych nalezl njakou Koronu, kteráž by zaplatila dluhy moje, jak rád bych se dal trochu trýznit ctnostmi jejími! Totiž jen do svatby, po svatb bych si to již jaksi zaídil, aby ran výteaostí svou píliš nepekážela. Již jsem dal všem známým svým míženi, aby mne okamžit o tom zpravili, pijdou-li na stopu njaké bohaté ddice, kterou bych okouzlil neodolatelným svým zjevem. Hledejte vy tro hu, za mne, Erichu, nedlám pražádných nárok, i jen peníze chei, peníze a zas peníze. Nevst mže být teba padesát let. Bdžc, to£ velké slovo, ale neodvolám Hle! tu konen Ervinin dSm, jsme u cíle. Prosím, je vstupte pede mnou a to zcela bez ostýchání. Koho já ." pedstavím domácí dám, ten je jí vždy vítaným já.

—

.

.

.

.

.

Mezi tímto hovorem byli se pátelé totiž dostali až do hoejší ásti Nového msta, a Hugon zastavil se ped jednopatrovým domkem v Lipové ulici, jehožto neetná okna byla jasn osvtlena. Prjezd, jsa ozáen barevnou V posvítilnou se stropu visící, byl pohostinsky oteven. zadí bylo lze spatiti schody zeleným kobercem pokryté a ozdobnou míž zahradní. Vše v malé a nepatrné budov vypadalo vkusn, elegantn a pívtivé.

dm?" opakoval Erich. „Nikdy jsem neod vás tohoto jména; jest to zajisté známost zcela nová Ale nezdržujte se déle se mnou, milý barone, opozdil jste se beztoho mou vinou. Nejsem dnes v dobré míe pro spolenost." „Ervinin

slyšel

že nejste, máte se trochu vyraziti. Ruím vám tam nahoe v tch jasných oknech opt se shlejasaou svou myslí. Najdete tam skutenou zábavu,

„Práv za

to,

dáte

s

že

a ne co zábavou pouze nazýváme.'*

b3

„Nechodím

nikdy d) spoleQOsti bez ncvat} své,* Erich doléhajícímu baronovi, ale tento se nedal lak snadno odbyti, vzal-li si jednou nco do hlavy.

v}lál

se

„Všude jinde by ne,

kam

mla

vás zavésti hodlám.

výmluva platnost, jen tam j<% abych ekl, pda ne-

tato

Tam

utráln-'.'

„Jakáž

to rodina, jíí níleží

dáma, po

níž jste

poktil

dm?"

tento

„Rodina

její

je zcela

prostinká:

n"'mvlím-li se, ale dá/na ta je

—

otec byl

tiuhlá-^em,

kn'žnon."

Erich se netrpliv odvrátil. Žjrty jeho budoucího píbuzného poaly ho již nudit. Podal mu mlky ruliu na rozlouenou a chtl se spšu vzdálit; ale Hugon se nespustil podané mu ruky. „Jen ne tak zprudka," zvolal, „vždyf jsem mluvil v íši um .-ní. istou pravdu. Erviua je skutené knžnou Z ijisté sám jíte piknul naší nové prlmadonn tento pre-

—

dikát slyše

ji

zpívat."

„Toho jsem ovšem nikdy neuinil, neb neslyšel jsem naši novou primadonnu nikdy zpívat," bránil se Erich út;km baronovým snaže se nadarmo vymknouti mu svju ruku.

„Pravda! vždyí ne.hodite do divadla, co je Korona u vás v dom, ponvadž tato znamenitá dáma divadlo nená iJí, považujíc je nejspíše doposud dle klášterního podání tato tyranie musí za osidlo zlýeh duch. Pisám, Ilugon vzít konec; ted teprv to považuji z i povinnost svou zivéiti Vy že žádným vás k Ervin, abyste ponkud pookál !

.

zpsobem nepjdete? Nu dobe, nejdte pjdu zejtra já ke Koron a vytu jí K.

SVÉTI.Á

:

XoT.'lj

,

.

si

tedy,

ale

za to

všecky bichy O

na

vás páchané. Povím jí, že vás nezasluhuje, terorisuje, rmoutí, zlobí a líapucinadami z

Ted

se

ml

Hugon k odchodu,

ponvadž vás domu vyhání."

Ericli

se

ho

však

zachytil.

vru s to, abyste provedl podobný kousek," mladý hrab opravdiv, „ale doufám, že nepopustíte uzdy dovádivosti své, upozoruím-li vás, že byste mne u sestenice uvrhl v nedstojné a nepravdivé podezení, že bych si vám byl na ni stžoval." „Pro bych vás šetil, když vy mi nechcete nic, pranic k vli udlat?" kamkoli jinam, „Šel bych zajisté vám k vli nepeji dámám od divadla a nelibuji si v jejich ale ^Vy

jste

zalekl se

—

—

spolenosti." „Je to více než výmluva, je to pedsudek?" „Nikoli pedsudek, netr Im si žádných. Vážím si velmi skutených umlcv a nahlížím, jaké mají psobeni u vzdlání obecném, ale shledal jsem doposud, že bývají zvlášt

umlkyn

Kdykoli jsem se vždy jsem pi ni shledal jen manýru, nikoli skutenou vzdlanost, jen emfase, nikoli skutené nadšení. Nikdy nemla do sebe pirozenosti, vždy jen jsem pozoroval aifektaci, nikdy cit, vždy jen pathos . .• „Ejhle, jaký se to z vás stal najednou písný a bystrozraký kritik! Ale ješt více než vám, divím se podivné shod antípathií. Co pravíte vy o umlkyních, tvrdí Ervina skoro doslovn o nás šlechticích. Nemiluje nás aristokratv, my býváme v jejích veerních schzích jen jaksi trpni, a proto se k ní hrneme. Stojí na svém, že máme jen škrabošku vzdlání, málo kdy sk'itenou vzdlanost, že je ním

s

.

takovou

.

pouze

dámou

na v

divadle

roztomilé.

spolenosti

setkal,

35

véda a osvta

prostedkem, nikdy cílem,

jea

marnotratní .* bez vznešenosti bez hrdosti,

.

„Skuten

bež

že jsme pyšní

velkomyslnosti,

ctižádostiví

.

živ. „Nesnad referent náležející k erveným, který se stal jejím oraklem, ponvadž píše o ní pochvalné kritiky do novin? Nebo chce práv ty, které tak písn posuzuje, tím k sob lákat?"

mluví

z

této

„Ted

to

její

Erviny

sudkv, máte

jich

jichž neznáte,

Pes

zvolal Erich

jiný,

zas já vás prosím,

dlivjší a nestrannjší. lidi,

náhled?"

nkdo

abyste byl ponkud spraveže si prý netrpíte ped-

to,

milý mravokáre, a pomlouváte bez nejmenších rozpakv. Ervina Bé-

pec,

ženštinou, kterou znám, pi tom dobrosrdena; nehledte na mne tak podezriv, nenáleží k mým milenkám, což bych ji jinak tak chválil? Dosud nemá vbec žádnélio milence, ani takového „erveného" referenta, který píše o ní pochvalné kritiky. Nemá toho potebí, neb kdykoli vystoupí, strhne se taková boue, že bych rád toho vidl, kdo by si troufal jinak o ní psát než pochvaln. Až doposud má Ervina povst nedobytelnosti a každého veera po divadle pijímá ve svých tech malých pokojích, jimž íkáme zdvoile salonky, nejen pány ale i dámy a to dámy z dom velmi vážených. Ale samo sebou se rozumí, že nikterakž za to neruím, že by tak trvalo ..." to snad „Uvidíme tedy, kdo byl nespravedlivjší, zdali aristokrat k pvkyni, nebo ona k nmu," pravil Erich, nikoli bez pídechu sebevdomí, a následoval Ilugona potuteln se usmívajícího konen do domu oblíbené primadonny. linská je nejpirozenjší

duchaplná,

—

vn

36

Skromný byt pvkynin, když pátelé vešli, byl již niplnn hostmi. Jen pracn protlaili se prvními dvma komnatkami, v

mst

kdež

spatil

intelligencí

a

Erich

umním.

výbor toho,

nkolika starými kavalíry, kteížto

si

co

slynulo

zastoupena hráli snad právem, protektory mladých

Šlechti

byla

bez práva, na krásné duchy i nadjných talent. V posledním pokoji sedly dámy. Byly to z nejvtší ásti též umlkyn neb nadané diietantky, jejichžto rodiny

snad

i

pedsudek proti dámám od divadla, pemohly, aby se staly dcery jejich úastný j)OV'/!buzování a r
bud

nesdílely panující

neb

jej

b3ly

Tato mladá dívka,

rozená Pražka, debutovala s rozvšeobecné žádosti engažována, inila ped oiíima jásajícího obecenstva tak obrovské po kroky, že se stala za jeiiuou zimu jeho milákem. Spojovala s neobyejnými prostedky velký talent, mimo to se honosila nevšedním vzdláním a povstí dosud bezúhonnou. Nebylo tedy divu, že osoby umním a jeho zdarem se zajímající spolenosti je,'í hledaly a v ní si libovaly. Za všemi tmito píinami stal se malý domek na Novém msi, v nmž otec pvkynin míval díve v pízemí dílau a jejž si byla primadonna ted celý najala a dle poteb svých zaídila, každý vejcr od pl desáté až do jedenácté stedištm všech ku pedu spjfc'ch duch královské Prahy. Nebylo zajisté poslední jeho pedností, že uvítávala hosty Erviniaa babika, rozmilá staenka v staromšíaiiském kroji, totiž v kukli a kožíškj, že se mezi mladými elegantními pány procházelo nkolik byslrookých

hodným štstím;

byla ku

dvrn

37

dorstajích dtí, Ervinicých bratr, kteížto každou c1iví!i pooteveli dv6e z hostinských komnat do jizby rodiniíé, v nížto bylo lze spatit babiin kolovrat, velký, pískem co kída odíhnotý oechový stl, nkolik svatých obrazS, kanárka v kleci, kofata s klubkem si hrající, dtské školní kabelky atd., stí.fáži to tichého, pra-ovitého a bezúhonoého života rodiny prostinké. Babika a tyto dti to b}lo celé píbuzenstvo slavené jvkyn. Rodie Její, poádní poctiví emeslníci, nebyli Fe d(žili dceina stkvlého ustanovení. Tato vždy pítomná skromná a Zj sobná rodina dodávala veerním schzím u primadonny rázu domácího, nenuceného a dstojného, odnímajíc zárove zlým jazjkm látky k pomluvám, k timž mli, jak ee samo sebou rozumí, nejvtší chuti.

—

Práv slýchalo, posici

s

provozovala njaká mladá dívka, jak se proErviuina, na piano jakousi klasickou komvelkou obratností a s \ýrazera uznání hodným.

žákyn

Baron Hugon a jeho nahodilý prvodí zstali šetrn u dveí státi, aby vatcupením posluchastvo nevytrl ovalí.

„Tam vedle piana na tom velkém kesle sedí E'\ina Blinská," pravil Hngon Erichovi z ticha. pokoji, kam se byl tak nenapohodln uiniti, neb pianistka praveno, výborné a dámy hra její sledo-

Erich se rozhlédl dále dostal.

Mohl

hrá'a,

jak

valy

velkou

3

již

to

po

zcela

pozorností.

Nikdo

si

nepovšiml

píchozích.

Byl velký rozdíl mezi tímto prostorem, do nhož b}l Ilrgon Ericha zavedl, a stkvrlým salonem, který byl hrab asi ped pl hodinkou opustil, tak velký asi, jaký byl rozdíl mezi obma dívkami, ježto v nich hlavní místa zaujímaly.

38

Rámec

hrabnky Korony

okolo

byl

uádberný a impo-

santuí jako její krása, ale pyšný jako její pohled a chladný

jako za

úsmv

hodný

její.

sloužiti

Jen mramor, aksamit a zlato byly uznány jí.

Okolo umlkyn bylo vše bez lesku a velkoleposti, ale vkusu zvláštního. alouny, záslony i povlaky na sedadlech v

tch tech

pokojích,

kteréžto

nazývali její

hosté

jen ze dvoilosti salonky, byly z látek nejjednodušších, ale

lahodné barvitosti a uspoádání malebného. Každý nábytek, každý záhyb u záslon ml svj ráz a svj úkol, každá váza svoje místo, nic nebylo zbyteno, nic bez významu v tomto malém obydlí. Zdálo se, že vše musí práv tak být, jak to bylo, ani za vlas jinak.

Jedinými poklady byly piano zvuku mohutného, velká mistrovskou rukou malovaná krajina lesní, jež naproti na stn visela, harfa v kout a nad ní na konsole mramorové rovnž mistrovsky pracované poprsí Pavlíny Garcie, této výtené umlkyn, podle níž prý vytvoila umlkyn ješt vzácnjší a pítelkyn její, George Sandova, svou Konsuelu. Jediným luxusem, aspo v tomto na pólo ješt zimním poasí, byly velké kytice rží po všech stolcích rozestavené, jež vítaly vcházejícího pozdravem poetickým. bylo by bytu tomuto nco scházelo, byla Bez této

vn

mu nevyhnuteln potebná. Erviua Blinská zahalena v pláštík z labutího peí, který zakrýval postavu její mkkými záhyby, ležela v pohodlné leuošce. Vrátila se práv z divadla, kdež byla dnes zpívala namáhavou partii. Erich pohledl zpytav a vyzývav na dámu, o níž byl lehkomyslný Hugon s takovým enthusiasmem muvil a kte-

^39

rážto byla prý, ntzmjíc ho,

píznivcem

nepítelkyní jeho jako on ne-

Jejím,

První pohled nikterak ho neuspokojil. Hledl pekvapen a nespokojen na pvkyni jak tu nedbale na polštáích svých odpoívá, nic jinak než jakoby byla sama. Jeho pedsudek proti dámám oi divadla mocn se v

nm

ozýval. Hledal za touto nevšímavostí úmysl, za tímto zdánlivé nedbalým položením koketerii. Ale byl si umínil, že

bude spravedliv ve svém úsudku. ni, musel konen uznati, že se

Pohlížeje jeví

tedy dále na

mnohem

více sku-

tené zemdlenosti než snahy po plastinosti, v této o lenoch se opírající hlav, v tchto rukou, ježto plaší z obou stran

pes prsa se kížily. Pedstavujíc na jevišti unavenost, byla by si zajisté zcela jinak sedla. Od postavy pišel náš krit k k oblieji. Opt se cítil hrab sklamán, a to ješt více než ped tím. Krátké, z nízkého ela pehrnuté vlasy kroužily se spíše široké než v svévolných vlnách kolem pribledlé, vyhrnujíce

Nebylo v ní jediuéhD tahu, který by bjl hrabti jen vzdálen pipomenul klasinost nevstiných rys. elo i nos byly krátké, ústa více než prostedn velká, k tomu mlo vše: vlasy, plet i oi jistou plavou, neuritou barvu, kteráž zrak unavuje, fantasii nudí. Vypadala krátce tak nezajímav, tak obyejn, podobala se tak málo obrazu, jejž si byl hrab o ní uinil, slyše od Hugona, že jest pévkyu osobou v každém ohledu vynihledaje pravou kající, že se znova po komnat ohlédl, primadonnu. Domníval se, že se peslechl, když mu baron povídal, kde Ervina sedí, a již se chtl opt k nmu obrátiti, by mu ji ješt jednou ukázal, ana v tom pianistka

podlouhlé tváe.

skonila.

;

40

Hiuný

ji

odmnil

potlesk.

Dívka se poklonivši, vzdálila se, zmatena a pec blažena všeobecnou pochvalou, z kruhu dam horliv jí tleskajících. Ervina jí netleskala, ale vztáhla ruku svou po okolojdoucí, promluvivši k ní

nkolik

slov.

k dívce, ale i kdjby byl jist by je byl peslechl pekvapením. Nepravidelné rysy této tváe ped olamžiktm ješt tak nepatrné a všcduí, slily se náhle v celek tak výrazný, z toho bledého ela zapáilo tolik ducha, okolo úst pousmálo se tolik dobroty a v oku zahoelo tolik citu, že nebyl zaražený Erich s to, aby odvrátil od pvkyn 0(í. Nikdy ped tím nebyl vidl na jiné tvái zmny tak zázrané, zpsobené pouze tím, že v ní náhle oživl cit. Vše v oblieji jejím se náhle zalesklo, nabývajíc barvitosti a významu. I nad jejími bledými vlasy jako by se byl náhle Erich

slyšel

slova

neslyšel,

co

pravila

j(jí,

položil odstín zlatý.

Ted nebylo možno býti na omylu, te vynikal tento obliej nade všecky ty rumné tváe, jimiž byl obklopen, a Erich z nho vyetl vecky ty vzácné dary ducha, o nicLž se byl Hi gon zmínil. Ale nedosti na tom; Erichovi, patícímu s napjatým úžasem na tuto neoekávanou a podivuhodnou promnu, zdálo se najednou, že pevkyni zná, dávno zná. Bylo mu, jako by byl s ní množstvíkrát pohovoil a myšlenky svoje vj mnil. Tanula mu poád víc a více na mysli, jako njaká stará pítelkyn, jakási m lá družka z mládí,

dvrn

s

níž

si

hrával co hoch,

Míval

zemela vala se

za

záhy.

dtství Ervina

pirozen

s

níž

svého

mu

ji

co mladík sníval sestru,

již

.

vášnivé

.

,

miloval

pipomínala úsmvem.

Usmí-

a lib jako dít, ale zíraje na záící její

41

elo, na planoucí její oko, když spoívalo s potóšeaíra na zdárcé žákyni, vzpomnl si mim. voln na matku svou. Tak, ano prtv tak na lledívala, byla-li na nho hrdá. Eiicb vešel k pskyni z píin zcela frivoluích. Hugcn mu pravil, že si neváží šlechtic za píinou jejich nettnosti k duševním snahám, a cn jí chtl dokázat, že je mezi nimi chvaln)'ch výainek, jchž aby uznávala, ji hodlal nutiti s\ou nad ní pevahou. Chtl se s ní miti a vyzkoumati, zdali jest její duch skuten tak hluboký a opravdivý, al y ji opravoval pi'onášeti takové úsudky, a zamýšlel, shledá-li opak toho, dát jí kratinké nauení, aby budoucn bjla skromnjší. Dostavil se ke he uc-li ješitné, tedy aspo nepíliš vznešené, málo se srovnávající s jeho povahou a hle, najednou v oživly nejsvtjši upomínky z j( ho života. „Bývám skuten dojmy ovládán jako žena," zašeptal Erich hnviv. Stydl se '/a. svoje pohnutí, b}l by se zajisté tak poticlu opt vrátí', jak byl vešel, kd}by ho nebyl Hogori piáv v této chv li v al za ruku. Dámy, jež prve tvoily kruh okolo piana, po he povstaly a rozcházely se po vedlejších pokojích; Ervina zstala sama v kesle svém sedt. Poohlédla se, zdali se vše baví, a shledávaj'c nejspíše, že jí není nikde potebí, aby vyplnila mezeru, zahalila se ptvnji do pláštíku svého položivši znova hlavu sniv na lenech. Tíhoto okamžiku použil Higon, aby ji pítele svého

nm

pedstavil.

„Vedu vám hrabte Ericha Hoína, sleno," pravil umlkyni gilantn ruku, „jda k vám nalezl jsem ho na ulici zoifaUho nad dokonalostí vysokoroié a vysoko." myslné nevsty své. Odporuuji Lo soucitu vašmiu l''baje

.

,

42

Pvkyn zvedajíc voln hlava pi tomto oslovení, vrhla na Ericha rychlý pohled, pehodivši si pi tom lehkým posukem vzdorné kadee svoje na zad. Erich jí nablízku V tomto pohledu nepoznával se ponenáhlu vzpamatoval. ted ni matky ni sestry, neml pro nho nic více lahodného neb povdomého. Byl

nm

to

vbec

zvláštní pohled

;

nenalézalf

tveraivosti, ni lícomrnoáti, kterýmiž vlastnostmi se pohled ženský obyejn a krátce, vyznauje. Eríina na pohledla byste, nechtly patrné nic jiného než vidt, dobe její oi zírajíce v

mkkosti,

ni

ni

nnylosti,

ni

pím

na

a

urit

viiit,

nikoli vyzývat

zajímat a poutot.

Tak práv

na Ericha podíval muž, kd)by mu byl pedstaven býval, ale nikdy ženština jiná. Opakovala tento pohled pijímajíc jeho úklonu s oním pívtivým úsmvem, jenž ji

by

se byl

znan

mnil Na Erichov

tak dost,

jíž

Chtl se

se také

mu

ješt ona bolestná

ble-

pi Koroniných ostrých slovech. pousmáti klon se pvkyni, ale úsmv ten

byl

se

a ozdoboval.

oblieji spoívala

pokryl

uikterakž nepodail.

„Podobá nežertuje,"

pane hrab, že pítel váš aspo tenkrát nabízejíc mu rukou vedle sebe taburet

se,

pravila

violovým suknem potažený, „trpíte, jak se ran skuten, teba že jinou píinou než se jemu

aspo

zdá,

zlíbilo

mi

oznámiti."

pipomínal Erichovi hloubkou a zvuností dívku. I v jejím pízvuku neozývala ona mazlivost, jak obyejn ženštiny rády k mužm Její

opt se

hlas

více jinocha než

hovoívají, v

nm

jim projeviti útrpnost,

chtí-li

nýbrž

opravdivé

zaznlo úastenství, jakéž mívá muž k muži.

Erich,

upomí-kou

slyše

staré

s

pvkyni hovoiti, cítil se znova ovanut Pisedl k ní, ale nikoli ní dvrnosti.

;

43 byl domníval

jak se

než

jako

poznal,

ji

chceme zapoíti jakýsi zajímavý než zábavu okamžitou, dlouho nevídanému soudruhu,

boj,

z

k osob,

s

níž

nhož neoekáváme

jako k dávnoletému, nímž jsme se neoekávan

nýbrž

více

s

setkali.

„Ano, sleno, trpím," obapolné antipathie, dovedl, abych se zotavil."

jejich

Opt

se nechovala

odpovdl „baron

již nevzpomínaje na Kolínský mne k vám

Ervina jako ženština.

Neupejpala

málo pi jeho slovech, aniž jich opovržliv peslechla, neb vítzn vyslechla; pijala je tak prost a se ani

dost

pirozené, jak b}la pronesena.

„Jsem baronovi velmi povdna, že si v tomto pína mne vzpomenul," pravila prostoduše, „možná, že zde skutené najdete, ím zotavíte mysl zlozvuky života snad rozladnou. Cítíte-li, že by chmury v nitru vašem se

pad práv

zpvem,

ráda vám zazpívám. Nedbejte unavena, zpívajíc vždy pookívám. Žádáte-li si deklamace, tam práv sedí tragická Pán, jenž s ní se baví, je znamenitý naše milovnice. housliita, okouzlí vás k prosb mé velmi ochotn svou rozstoupily toho,

vypadám-li

velmi

snad

ponkud

pedstaviti nadaného improvisatora. hrou. Mohu vám Náhodou jsem dnes velmi bohatá na léky, vyberte si z nich vše, co umní podati mže, bude vám radostn i

podáno."

„Vaše dobrotivost mne iní neskromným," odvtil Erich podivn dojat jejím zpsobem; jevilaf se mu tak zvláštn, že i on se mimovoln vymykal z koleje ob3ejnosti, zapomínaje k ní všech bžných ohhd, jež v spolenosti první setkáni se s dámou tak písné pedpisuje

4t ,chcete-li rau slsu'eu pomoci, uite, alych kojeným sám sebou."

se stal spo-

B)la to podivná prosba, Erich to teprv cítil, když uklouzla jeho rtm. Byl rád, ze se b}l Hugon práv vzdálil, hledaje si spolenosti jiné. Co by mu b)l asi ekl? Nebyl by se mu do oí vysmál za jeho d-íledtost? Co však bylo nejhorš ho, Erich odváživ se k této žádosti,

oprávnné pátele Ervininy, uvrhuje podezení, že je bud úmysln dotíravý, aneb ve zj sobcch svta zcela nezbhlý. A on jí chtl dokázati, se postavil se náhle mezi se v

je

Irab Hoín.

Tušil,

že

si

velmi zadal,

není-li

pvkyn

velmi pronikavá a skuten skromná. Skrývala-li se ale za jejím neodvislým chováním pec tajná koketerie, cítil, se poíná zaplítati v pomr, po nmž nikterak nebažil a

e

z

nhož mu

tžko

se

bude,

vymaniti,

pi známé nebudc-li

obratnosti chtít

býti

dam od naprosto

divadla,

nega-

lantním.

Než na štstí byla Ervina ta, kterouž jeho náhlá vli jeho k ní se jevící syrapathie v ní tušila, povahy to úpln samostatné a opravdivé. Ony hráze etikety, od lidí bez pirozeného citu pro slušnost vymyšlené pro osoby jim podobné, hráze ty mly pro ni tak málo dležitosti jako pro každého jiného myslícího a probuzeného proti

Byla mu povdna, že je tak neoekávan peskoil, nezanedbávaje pi tom k ní šetrnosti povinné. Ale pece pvkyn zírala šlechticovi dlouho a zpytav do tváe, než mu odpovdla. Neb3lo by dnes bývalo ponejprv, že by si byl chtl njaký ekgantní zahale zabnati

lovka.

dlouhcu chvíli, zíraýšleje si s primadonnou zahráti, sob jiným k ušlechtilé kratochvíli. Ale v Erichových tazích bylo dosud tolik nepemoženého bolo, v jeho chování tolik

i

45

dvrné

k ní vážnobti, že o ném déle nepochybovala. Propohádku jeho bytosti oním zvláštním pudem, jimž

nikala je

obdaeno

praví

jí

s

zbraní proti silnjšímu. Jest

slabší pohlaví co

neklamný pud

ten,

dokud

se

zdali

se

uritostí,

slechne-li ale

úmysln

nedá dívka pekvapili láskou, blíží

pítel

i

Pe-

nepítel.

varujícího hlasu jeho,

to se jí mstí

a v tomto tak bystrém smyslu nastane pak taková reakce, že nevidí v muži, co vidí celý

svt, a že

vidí,

eho

v

nm

není a nikdy nebylo.

Ervina nespativši ani

onen niící

marn mrou.

již

Již

v

tvá

nevrlosti vyznaující

mladém hrabti

sarkasmm,

zaniklého, neležela

ani oné

temné

svj pronaaruje, bývá píznakem života

toho, kdo život

jenž

splácela

neten

v

mu

bez rozmýšlení

lenošce, již v ní

stejnou

sedli rovn.

Pozornost a úastenství mluvily z každého tahu její tecT ku podivu výrazné, intlligencí ozáené tváe. „Toí úloha velmi tžká," pravila pemítav, „ale pokusím se pec o provedení. Jiemf zi to píliš vdná, pane hrab, že se mnou mluvíte, proti obyeji svých sourodovc, jako lovk k lovku a nikoli jako kavalír k zpvace. Takové štstí potkává mne vbec velmi zídka. asto si stžuji, že jsou lidé tak piliš sami sebou zamstnáni a sami sebou spokojeni, že jim mohu málo kdy býti zcela tím, ím bycQ jim býti chtla a mohla. U vás tedy mohu aspo dokázati, zdali neb}lo pání moje plané jen horo." vání, zdaž jsem také s to dostáti mu Erviaa nemohla dokonili. Nový host, jakýs proslulý hudební i Prahou cestující, který ji byl v dnešní opee zpívati slyšel, dal se u ní uvéáti. Ervina ho musila vítati a on zaujal místo na druhé stran pvkyn, kterážto ho patrn na nejvýš zajímala. .

.

46 Erich bjl nad míra mrzut touto výtržkou. Byl by nejradji vstal a na míst odešel, kdyby se nebyl obával, že nikoli hudebníka, nýbrž Ervinu tím urazí. Opanoval svou mrzutost z ohledu k ní. Mil ale pi tom rušitele nejzlobivjšími pohledy. Však neml k nim dlouho kdy. Ani se toho nenadal a již byl zapleten v rozmluvu, jež se byla rozpedla mezi pvkyní a novým hostem jejím. Z poátku pizvukoval jen ze zdvoilosti Ervin, drže se vt zcela obyejných, ale pvkyn obracela se k

nmu

pohledem tak bodrým, a pronesl-li nkolik významnjších slov, poslouchala tak pozorn, vnikala tak dvtipln v jeho náhledy, pivedla mnohý teprv k platcosti poznámkou vhodnou a k pokraování povzbuzující. Sala s nho jaksi pouta, daíc ho vdomím, že mže mluvit, jak a co se mu bude líbit, že bude nejen vyslyšen Tato pak myšlenka mu byla tak nová a ale i pochopen. se mu svalily celé balvany s prsou. Jazyk tak píjemná, se mu uvolnil jako mocí kouzelnou. poslouchal sám sebe s podivením. Ml Mluvil, a hle s

e

!

v

sob nahromadných

o nichž se nebyl nikdy

myšlenek,

pesvdil, jsou-li skutené jeho vlastnictvím, i zbožím jen vypjeným, dnes ponejprv je podrobil zkoušce a daila se mu stkvle. Byl pekvapen tím, co pronášel, a baven vlastními pomysly. Cít, že jej posluchaka jeho

uje,

dal se unésti

sitji a smleji.

neobyejnou

ím

živostí

dále tím více ocea

Za krátko ovládal nejen

pokraoval hovor

hla-

soused

svých, nýbrž všeobecnou rozmluvu.

Erich byl poal o opee, o níž rokoval onen nový s Ervinon, ale pešel brzo k uniní vbec. Byl mnoho vidl na cestách, jež bjl podnikl, než vstoupila Korona host

47

mnoho

do domu otce jeho,

Sím

byl etl a

nm

ješt více

byl

pe-

uzrálo v plod

samostatný, zavát}' neb sebraný z kvétin vzdálených, cizozúrodnil jeho myšlenky a vypuely z nich kvty

mýšlel.

cizí

bylo

v

pel k nmu krajných vlastní.

Hosté v pokoji shromáždní nmlkli ponenáhla a obrák hrabti poslouchali s interesem, jak vyvinuje

tivše se

theorie svoje.

Nedlal žádných

nepronášel

frásí,

skuten

žádných

paradox.

sám procítil, prozkoumal, a podával ted výsledek pemítání svého jasn a snadn posluchaim svým. Nechtl se stkvíii pozlátkem falešné výmluvnosti a chtl jen upímn vyknouti mínní svoje, poneoslniti, chávaje jiným o tom rozsudek, a vyzývaje jich, aby opraco by byl pronesl nepodstatného. Každý cítil, že se vili, chce hovorem tím sám i)Ouiti a nikoli jiných zastíniti a Co

pravil,

bylo

zaraziti,

a každý jal se

pedmt

rozmluvy.

vali

aspo

jich

jeho;

tedy

s

bylf to

toutéž

horlivostí

rozbírati

kteí náhled jeho nesdíleli, uznáoprávnnost, ocenivše velost a skromnost, I ti,

jimiž jich hájil.

Pochvalný

Mladý

se

ozýval

šlechtic vedle

spolenosti a tšil se

šumot,

pvkyn z

byl

když po

celý

mnohého dkazu

Erich

ukonil.

veer stedem nelíené

pív-

tivosti.

jste nám zpsobil velmi píjemný veer," pravila když vše k odchodu povstávalo a hrab po baronovi se pídil, aby se s ním dom vrátil. Ale Hogon nebjl k nalezení. Byl se mezi Erichovým malým triumfem odstranU do vedlejšího pokoje, kdež se po celou dobu dvma mladým herekám dvoil, písahaje jim obma, že bude-li

„Vy

Ervina,

48

nezadá než umlkyni. Neohlížeje

jednou

syt svjbody, jiné jí

se ani

dost málo po píteli, nabídl se jim za rytíe, a jsa

v této dstojnosti potvrzen, vzdálil jich

se

s

nimi vyprovázeje

dom.

Zstavil Ericha osudu beze všech rozpakv. „^ch, sleno, uem'uvte tak," odvtil Erich, „ted když

jsem domluvil a vystízlivl, zdám se sám sob velmi vypínavým. Pronesl jsem co laik ped znalci tak znamenitými soud o vcech, z nichž znám, u porovnání s nimi, ." pece jen povrchní slupku hloubku význam," pejala mu slova .. .jichžto a „ Ervioa^ „však lépe cííte než mnohý z tchto dokonalých rozebírat, co jest znalc, ktei dovedou sice velmi umní, ale nevšímají si, že jim samou dkladností uklouzl Tent tak málo lze rozebírat pravý posvátný jeho pojem jako božství samo, neb ono jest kus zlatého lemu jeho plášt, který zjtal prvnímu lovku v ruce, jak se ho zoufile zachytil, jsa z ráje vyhnán. Práv úsudek tchto uenc týká se jen slupky, formy, neb ducha umaí lze jako krásu jen citem pojmouti. Mluvil jste proto o tomto .

.

uen

pedmtu

tak pravdiv a dojemn, ponvalž žije ve vás pravdivý a krásný cif. Podívejte se, kturak se mi zarosily oi pi slovech vašich? Jste ted sám seboa trochu spokojenjš', než když jste sem vešel?" doložila napolo laskavým, napolo škádlivým zpsobem. „Jiem ted více než spokojen, jsem šíasten," zvolal skuteJn oblažen pesvdením, že se snažila splniti slovo svoje, dopomáhajíc mu nepozorovan a dmysln k tomu, aby zapeden jsa v hovor zajímavý, sám na sebe zapomnl a takto se sprostil tíže skliující mysl jeho. „Ach to je mén," opravila ho horliv, „bývámt velmi šíastna, tleská-li mi obecenstvo, a praví-li mi moji pátelé.

49 že jsem se líbila; ale spokojena jsem jen tenkráte, cltím-li

sama

v

sob,

,Naže,

vdl

že

jsem

tedy jsem

hrab, „mohu

to

svdomit

dostála úloze své."

sám sebou spokojen," živ odposmle tvrditi, neb vešel jsem k vám,

sleno, v srdci chovaje zárodek hnvá proti osob mi drahé, s níž jsme si dnes v záležitosti velmi vážné neporozumli. Nechtl jsem si ho díve z nitra vymýtiti, dokud mi nebude dáno dostiuinní. Ale ta*o píjemná hodina, zde na vašem taburetu strávená, zavála každý stín mrzutosti z mysli mé. Stal jsem se smílivým, odpouštím úpln bez výminky a uiním sám první krok k narovnání. Ted ale se táži vás, zdali jste vy spokojena se mnou? Nelitujete toho, že jste mi vnovala tolik pozornosti? Nyní již skuten nechápu, že jsem s takovou smlostí mohl vás o ni žádati, pijímaje ji jako bych ml k ní právo. Mohu se u vás jen tím omluviti, že mi bylo pi prvním pohledu na vás, jako bych vás již dávno znal. Avšak marn dosud hledám v upomínkách svých, kdy to asi bylo, když jsem vás poznal. Snad to víte vy, sleno? Nebo mají snad básuíci pravdu, tvrdíce, že ped pozemským životem pedchází jiný? Poznali jsme se snad kdesi na njaké lesklé hvzd, jakáž se práv nyní tam mezi tmi záslonami potuteln na nás usmívá?" „Nevím, jak dalece mají básníci pravdu," pousmála se Ervina hledajíc pohledem mezi záslonami okna lesklou usmítu hvzdu, ježto se podle Ericha potuteln na vala, „ale to vím, že jsme se na této planet slunení naší soustavy nikdy díve osobn nesetkali. Známí sice jméno vaše již dlouho, ale jen z djepisu naší vlasti, kde hráli Hoínové roli velmi vynikající a estnou. Vysvtlila bych

n

si

spíše vlídnou vaši K.

SVTLÁ:

Novflly.

domnnku,

že j><me se již znali, v smysl

4

50 ten,

že

snad

bhem asu

poznáme a že

blíže se

si

pak

mn

dobe porozumíme.

se zdálo, že Nesmýšlíte taktéž? I zaujímáte tento taburet vedle mne nikoli první veer, nýbrž již

po celé msíce."

„Zachovejte mi toto místeko vedle sebe, když se zdá vám, že náleží mn, slibuji vám, že si ho zasloužím," prosil Erich vele podávaje jí ruku na rozlouenou. i

„Dobe," nesmí obsadit,

zvolala vesele,

„zachovám

když vy nepijdete.

hrab Hoíne, totiž abyste mne opt jako dnes rozladn

budete-li

vás život,

to jest

nevsta

mj

svého a uechte taburet nevím nikdy, kterak bych

Ale jen

je

vám, nikdo je si vymiuji,

nco

tenkráte

navštívil,

a smuten. Bade-li se na

vaše, usmívati, tu užívejte štstí

Mne nudí štastaí lidé, nimi mluvila. Ostatn nalézají

prázdný. s

dost jiných pátel, není jim

teba mne."

„Tož budete míti hosta velmi astého," zasmušil se Erich náhle, „jsemt málo který den mysli jasné. Miluji, miluji vášniv, a tato láska mne mnohdy do krve ranívá."

„Láska že vás ranívá?" pousmála se pevkyn trochu pi tom se naklonivši k váse na pian stojící, vytáhla z ní krásnou bledou rži. „Nuže, ohledáme tedy jednou tyto strašlivé rány, setrváte li ve své ke mn. Doufám ale, že pohledná na ponkud mýma oima ironicky a

n

dve

shledáte, že nejsou hlubší než rány, které zanechává trní této

kvtiny tomu, kdo po ní vztáhne ruku. Mýlíte pane hrab, oekáváte-li, že se budu s vámi

se naprosto,

jaksi mazlit vrtochy hejkat, pijímajíc vás za hosta svého. Nejsem ani dost málo sentimentální a sentimentálnosti z duše nenávidím. Vzte, že otužuji nejen sebe, ale i pátele svoje, a tím se spravujte." a

vaše

61

Ted vypadala Ervina zas tak nápadn jako mladík dobrý a ilý, že se jí Ph-ich ani jako dám neporoael. Stiskl penze rakn její, jak by to byl uinil píteli, a ona rau stisknutí to bez nesnáze vrátila.

P
domu

mst

nm

p

pence, jimiž byly

kee

posety, jevily, že se v nich

již

pro-

bouzí míza. v

Hejno vrabc proletovalo se s nesmírným ševelem chladném ranním vzduchu, jako by se zlobili, že po ce-

stách

zahradních

již

peliv upravených,

zídka zrníka nebo drbku.

nalézají

ted tak

52

Nebyl sobil

pec

t

)

obraz zvlášt

poetický,

leobyejn dojíraav.

ale

Dávuo

na Ericha

již

nebyl

pfi-

pocítil

takového vn tního poklidu jako pi pohledá na to klidné, blavé nebo, na tu probouzející se zemi a na ty opeené kiklouny. Slídil v pokoji po nem, co by se drobiti a sezobati mohlo, ale komorník tak písné v jeho pokojích hledl poádku, že nenalezl ani dost malého zbyteku verejší svainy své. Obtoval tedy štbetající eládce velkomyslné škatulku bílých oplatek z psacího stolu svého. Opíraje se o okno, hledl usmívav na malé rváe, Ale brzo zmizeli ptáci, jaké ptky vedou o jeho dar. stromy i zahrada ped zrakem jeho a pestré obrazy, roz-

manité dojmy verejšího veera oživly v nm. Lepotvárná postava Koronina objevila se vedle intelligentní tváe primadonny a za toho rána zastínila ji zcela. Zvyk ovládl hrabte neodolatelnou svou mocí. Poal se diviti verejšímu chování svému, vyítaje si, že se podobal na vlas njakému žákovi, jenž bez rozmýšlení se poddává prvnímu dojmu.

známého již slyšel jen chváliti od Hugona, vtroplacha, neodhalil za prvního náhodného setkání beze všech okolk srdce svoje? Vera se mu zdála Ervina zcela pirozená, dnes jí vyítal výstednost, ponvadž ho byla k výstednímu si Což pvkyni,

to

poínání zavedla. Vera že zakusil Koroniny píkrosti, byla mu pívtivost její pravým balsamem, dnes pravil k sob, že byla její snaha, by vyrazila pracizího jí lovka ze špatného rozmaru, pec jen velmi odvážná. Nemla ho prý naprosto pijati, jak ho pijala, nemla s ním zacházeti, byl piblížil. jak s ním zacházela, teba se k ní Spoívalo v tom vru mnoho hrdosti a sebevdomí, spole-

dvrn

53

hati

pouze ua bystrozrak svj u posuzování

pi

zamítnoati

On

forem a ohledv.

nemla k tomu

to

práva,

fysiogaomií a

s

mužem

všech spoleenských

sml

uiniti,

jsa

první schzi

jsouc dívkou.

mužem, ale ona Jak zcela jiná byla

Korona, jak tžko vydobyti si jejího úsmvu a vlídného slova! Jak zajímavá byla tato zdrželivost! Nebohá Ervina nebyla Erichovi, když ji te s nevstou svou porovnával, ani dost nžnou, ani dost dstojnou, ani dost poutající, krátce: nebyla mu dosti ženštinou. Ach, Tento výzkum mu pišel práv vhod. to konené ml Ano nebyla dosti dívkou, vždyt si to byl vera nékolikkrát o ní pomyslil. Její povaba, její názory i výraz !

tváe pipomínal více muže než ženštinu. I postava pružná a soumrná, byla skoro tak vysoká jako postava jeho a on náležel pece mezi muže veliké. Útlé

její

její,

a

svdomí ženichovo, dlajíc mu snad jakés výitky, že bylo vera ješt jiné dve mimo Koronu pro nj na svt, oddechlo

náhle.

si

Umínil si, že nebude na pvkyni nikdy s jinéh viska hledt, a tímto zpsobem že bude také Koe

stano.

o ní

vypravovat.

bude dobrodružství jeho zajímat. Znala mla dosud tak zvláštní pojmy tuto o lidech náležejících k jiným tídám. Tšil se již dvrnou hodinu, kde podávaje jí ruku k smíení \ ile ní si zasedne, by jí povídal o Ervin. „Ervina má pravdu," pravil k sob, „Koroniuy zvláštDoufal, že

tak

málo

jiné

ji

kruhy,

ii

nosti nejsou

bych se

skuten niím

i

Ml

jiným, než trním na rži. stydti stžovati si, píchne li mne sem tam jestliže pro mne, pro mne jediného ta spanilá

zajisté

njaký trn, rže vykvétá."

54

Pes

verejší nedorozumní vstoupil Erich dnes s obydo salonu. Byl pravil Ervin, že bude smíliv a hodlal také státi k slovu. Tato smílivost ovšem nebyla práv píliš velkou zásluhou pi stavu jeho srdce. Chtl vidt jen rži a na trny zapomenout, což nevdomky

ejnou

beztoho

vlídností

již

odedávna

inil.

V

salon, kde bylo již na tabuli pistrojeno, nalezl jen Koronu, se stínem jejím, paní z Merkendorfa. Otce jeho v noci siln zachvátila pakostnice, ted práv trochu odpoíval. Snoubenci mli sami obdvat. Erich zarmoucen vyslechl lokajovu zprávu o churavosti otcov, i piblížil se uctiv a srden k nevst. „Byl jsem vera prudký, Koruno," pravil chopiv se její ruky, „oppustte mi. Jest to pocit velmi vele a skliující, pozorujeme-li, že bytost, již nade všecko milujeme, s námi je nespokojena. Ale pec pochybil jsem, oddávaje se pílišné nad tím citlivosti. jsem pedevším uvážiti, že vám jen úmysl šlechetný klade na rty slova pro

nžn

Ml

mne

bolestná."

„Neteba vám omluvy jiné, než že chybu svou uznáodvtila Korona s posnkem odpouštjící královny.

váte,"

Erich se zapálil. Vera ho byla urazila, dnes ho pokoila. Pýcha jeho, kterážto vedle ní vždy dímala, pohnula se v opt tak mocn jako vera, když ji opuTak tedy pijala jeho upímná slova, jiné odpovdi stil.

nm

proií

nemla?

s namáháním, podal jí znovu ruku, dovedl k tabuli. Ona sotva se dotkla jeho prst. Jak zcela jinak byl si Erich pedstavil toto shledání! Byl jist, že po jeho vyznání i ona velkomysln se pizná, ^e pochybila, a pak že nastane srozumní tím

Opanovav

aby

ji

jak

se

jen

obyejn

5B

vroucnjší. Tento milý sen se nejen neuskutenil, ale v Erikrom toho jeáté nepíjemné vdomí, že se zbyten ponížil, i neuritá domnnka, že snad touto

chovi se probudilo

nevasnou podajností

více pokazil, než napravil.

Korona neuinila pranieho, aby

v

nm

podezeni

to

do sebe v plné míe, co se ve svt ale, patírae-li velmi ochotn charakterem nazývá, v na to blíže, z nejvtší ásti nic jiného nevozí, než obmeSetrvávala vždy zenost úsudku, samolibost a tvrdošíjnost. pi tom, co jednou vykla, a byla by myslila, že své cti zadává, kdyby byla pi sob uznala jakousi vinu. vyvrátila.

Mla

totiž

em

Erich se nntil k hovoru ped služebnictvem, ale zábava vázla každou chvíli. Korona se jí nesastovala, poErich hodlal nechávajíc mu úpln, aby ji udržoval sám. vypravovati o Hugonovi a pak o pvkyni, byl si již v duchu sestavil velmi pikantní popis verejšího veera; ale kdykoli zaal njaký k tomu úvod, vždy peslechla Korona jeho slova. Tváila se dnes jakoby nic, naprosto nic za nestálo. Nepestala na tom, že ji byl žádal za odpuštní, chtla ho ješt potrestati za verejší jeho vzpouru, aby se mu nevrátila choutka opakovati ji.

e

Rozmlouvala ustavin se spolenicí svou o barvách mla k vyšívání potebí. Zhotovovala si povlak na nábytek do svého budoiru, a na každém sedadle ml se stkvíti obraz jiný. Tuto práci považovala te patrn pekážel, byl za hlavní života svého úkol; kdo jí v od ní považován za osobního nepítele. Práv dnes nedohedvábí, jehož

nm

stávalo se

jí

odstínu k dokonalosti

celku

zabedla do rozmaru velmi špatného, vidouc, bude v práci své njaký as zdržena.

nevyhnutelného, že

nepochybné

56

I

spolenice

ostrými slovy, rání

svené

jí

konen

nmlkla, jsouc polekána nkolika vytena vlažnost pi obsta-

v nichž jí byla

úlohy. Stará

dáma

totiž neposlala

krámu, v nmž pedpokládala Korona doucí druh hedvábí.

„Vy dorfu,"

jste ted

pravila

opominula

jistotou

do jistého onen žá-

velmi neparatliva, milá paní

hrabnka

tost za mrzutostí.

s

nevrle,

z Merken„psobíte mi tím mrzu-

se vsadit, že jste dnes opt výboru Xského spolku zpváckého které již v nedli za nepítomnosti mé

Chtla bych

zaslati peníze

za koncertní lístky, zde zanechali."

Paní z Merkendorfu pravila bojácn, že bylo práv obstarávání této záležitosti píinou, že neposlala pro hedvábí tam, kam si byla hrabnka pála, „I tento nemilý následek

hnvala

se

má

tedy pro

mne

tato

vc?"

Korona znovu. „S tšmi koncerty není pímo Ten týden jsem již po tetí tímto zpsobem

k obstání. obtžována. A pece by mohli již tito lidiky vdt, že nikdy lístku svého nepoužívám. Nesnesitelná to dotíravost! Vru nejpohodlnjší to prostedek žebroty pro tyto tak

eené

umlce." „Tímto úsudkem stavíte se ale na zvláštní stanovisko, hrabnko," pravil Erich nemile dojat. „Jsem zvyklá hledti na vše nepedpojat," odvtila. „Nepodobá se mi, že to iníte i tentokráte. Jak se má umní povznésti, rozšíiti a vlastnictvím obecným státi, budeme-li podobné spolky považovati za zbytené a innost

jejich odmítati jako dotíravost?"

„Nejen moje dobrá paní z Merkendorfu, ale i hrab Erich zasluhuje dnes ode mne dtky pro nepamtlivost," odpovdla Korona uštpan. ,Kdy, prosím, pronesla jsem,

57

že by bylo

záhodno,

aby

umní

se

rozšíilo,

stávajíc

se

obecným? Zmínila jsem se pec dle mého vnkolikrát zcela arit, jak o nm smýšlím." 8i vra nepipomínám hrabniných náhledv dosti

vlasiuictvím

domí

již

„Již

jasn." „Nepeji

umní

a

ponvadž mám

ruji,

nikdy je

za to, že

uovala Korona ženicha

vle nepodpo-

vlastní

z

lovka

znemravóuje,* po-

doktrináském, „lahodí oku, šampaské mozku. Není v oích mých více než dráždidlem. Za touto píinou nevážím si také ani dost málo onch osob, jimž je umní úkolem života. Velžou se beze všeho rozmýšlení v city, zásady a povahy vypjené, promarují as svj neplodnými híkami, naplují svt peludy nevázané obra?otvornosti, a to s takovou drzostí, jako by mly skutené podstaty, dležitosti a oprávnnosti. Protož je mi divadlo antipatické a literatura protivná ... ale musím pestati, aby mne hrab Erich opt nevinil, že ho astuji citáty z modlitební knihy v tonu

sluchu, fantasii jako ústice chuti,

své

.

jisté

.

."

Vera by byl Erich jen ozvnu nauení

zpsob klanl kišíálové

na všechen

by se

ve výrocích nevstiných

si) šel

v kláštee jí poskytnutých,

za-

a byl

ryzosti

její

povržení hodncu; ale dnes se ho tento úsudek dotkl jako nájezd osobní. „Náhledy vaše, hrabnko, spoívají naprosto na omylu," pravil dtklivji než k ní byl ješt tohoto veera mluvil, „napravíte je zajisté, budete-li o tomto pedmtu déle a mysli,

jíž

se zdála

hloubji pemítati. svt, v

zrodilo

srdci

nýbrž

se

lidském.

skutenou

i

fikce poetická

Shledáte, že jest

zárove Není

s

první

lidem

potebou

lží

umuí

bolestí,

nikterakž Život

tak staré jako

jen

všední,

touhou pochoutkou,

první

s

smující

jen

58 k ukojení poteb hmotných, aedostanje každému z nás. jiném, po néem vyšším ješt, mnozí se ohlížejí po ím by i duše napojili. Tuto touhu ukojují v umní. Umlec nelže, zobrazuje- li nám život, jaký by mohl a ml býti, nepodvádí nás, pehodí-li mu hvzdnatý plášf poesie a zapje li pi tom báj o vném ráji. Není umní peludem, hrabnko, nýbrž vštbou. Jak myslí básník v ideálech svých, kteréžto nám pedvádí herec na jevišt, malí na plátn, jichž žilobití slyšíme v hudb: tak budou jednou cítit, myslit a jednat potomci naši, ubírajíce se školou umní po dráze pokroku ..." „Výborn, hrab, klaním se vzletné vaší výmluvnosti. Skoda jen, že je ta škola, jíž nás vésti chcete, ponkud nebezpena. Rozum nám káže, abychom žili život, jaký

nem

jest,

všecky povinnosti, které

písn

nám

ukládá,

dobe

uvážili a

pak vykonávali, nech nám jsou píjemné ili nic. Pstováním však a rozšiováním poetických sn, jež, jak sám uznáváte, teprv nejvzdálenjší budoucnost snad uskutení, vyvolává se v nás ono neštastné „kdyby", které Slyšíme neustále, „byl bych štasten, se mi rovná smrti. kdyby bylo toho neb jiného, nebo jiným bych byl lovkem, kdybych stál na míst jiném." Ale lovk má býti vždy a všude, ím aby byl, mu káže svdomí; nemá teprv ekati na píjemné jemu pomry, aby se stal dokonalým. Opakuji vám ješt jednou, že piítám literatue a divadlu psobnost, jež tak škodlivá jest duši, jako lihoviny tlu.* A Korona, pronášejíc s nemalým ducha namáháním, co byla nkdy od staikého zpovdníka slyšela, pemila Ericha vítzn a škodolib, že jí opt poskytl píležitosti, aby mu povdla ur tji ješt než vera veer,

59

jak velice se jejich mravuí náhledy rzní, a jak jsoa zásady jeho proti zásadám jejím nev} tíbené. Podailo se jí

zárove, aby mu dala na srozumnou, že mu nezbývá, než aby kráel její dráhou, chce-li se dožiti její spokojenosti. Po tchto slovech vstala kvapn od dessertu a opu stila tabuli, chtíc zameziti, aby jí více neodpovídal. Umístila se jako vera v kesle svém u krbu. Tváe její hoely, z oí jí sršely jiskry a okolo rt pohrával jí úsmv zlomyslný. Pekvapený Erich pozbyl síly k odporu. Její krása nabyla náhle tolik lesku a novosti do sebe, že jej okouzlila, jakoby

ml

tušení,

mu mohla

ji

mže

že

byl tento i

címto

veer ponejprv

zpsobem

spatil.

býti spanilá.

NeByla

íci, co by se

byl píjí bylo líbilo, on bj všem svrchovaná moudrost. V této závrati nechal chudák umní šeredn propadnouti proti positivnímu rozumu. Již nebylo Erviny pro nho na svt. „Až ji takto rozechvje cit lásky, až zbarví netajená déle náklonnost ke tímto rumncem líce její. až mi klesne s tímto úsmvem do nárue " vzdychl si toužebn.

by

sahal, že je ve

mn

—

A

opojený ženich šíáraje jako vera roztržit v uhlí, nespustil zrak svých s domýslivé dívky, ježto horlící Junon se podobala, a zapomínal pi tom zcela, že se stává každou takovou zavinuou porážkou více otrokem jejím. ví jakých Ale omámení to, v nmž by se byl neb Korona hích proti zdravému rozumu dopustil, stála pro nho již opt na onom osudném stolci mravní dokonalosti, o níž byl Hugonovi blouzDÍl, netrvalo na štstí píliš dlouho. ""íiii Hledajíc njaký pedmt vedle sebe ve skínce, vzhlédla ponkud od své práce i zpozorovala jeho upený na ni pohled.

Bh

— —

'

60

„Pro tak nepohnuté na rané pohlížíte?" tázala se ho zaražen. „Což nemám k tomu práv?" zašeptal náruživ a jeho tvá naklonila se k ní, že se skoro dotýkala jejího odvu. „O tom se te nejedná. iníte mne pohledy takovými

—

skuten

nepokojnou."

„Nepokojnou? opravdu nepokojnou?" opakoval Erich zardívaje se štstím. Nikdy dosud nebyl na ní zpozoroval zvláštního za jeho pítomnosti pohnutí, a ted mu vyzradila sama, že jest jemu na blízku v nesnázích.

te

Ted,

kde

vli

hrdé, krásné duše!

s její

„Jak

pec onen vykýžený okamžik,

tedy nastal

se volné a snad proti

mám

.

.

její

zvedala panenská rouška

.

slova vaše pojmouti?"

víe dosud úpln

v

blaho své,

tázal se znova,

ne-

a plamenné jeho rty zava-

dily o její ruku.

„Prosím vás, hrab, sednte nala ho zakabonivši se, „podívejte

pomakal manšetu, klon

se

si

se,

pec rovn," napomímálem

nepedložené ke

byste

mn.

mn

byl

Domní-

vala jsem se bez toho, že mne stíháte proto tak zvláštním pohledem, ponvadž není dnes mj odv tak peliv upraven jako jindy. Pozoruji na své komorné již po delší as nepo-

piratelnou nedbalost."

odpovdl

Erich vzpímiv se tak rychle, pi vás jako jindy na vždy tak zstane."

„Upokojte se,"

že ruku její skoro odstril,

také to asi

A zamyšlen za celý

veer

Mlky mnivše

jen

,vše jest

.

.

.

elem na ímsu u krbu. Ani jednou nepozvedl hlavy.

klesl

již

trávili

snoubenci více hodin vedle sebe, vynkolik nepatrných slov, ztratila-li

tenkráte

61

Koroua jehlu, neb upustila-li nžky. Toí b}ly zárove nejvýznamnjší události ostatního veera. Pi rozchodu zdržela Korona ženicha svého ponkud a ukázala mu samolib, jak byla práce její dnes pokroila. „To je tím, že jste mne dnes nevytrhoval jako vera a jiné dny," pouovala opt Ericha, „kéž byste konen ustal ve svých se mnou debatách. Otáejí se beztoho více mén o pedmty, do nichž bud osobám našeho stavu Nám pranic není, neb které jsou jíž dávno stanovené. šlechticm je jednání a smýšlení naše po tisíceletí tak písn pedepsáno a pí tom jsou pravidla jeho tak vytíbená, že je každá hádka o nich ne-li smšná, tedy aspo

i

zbytená. koje, te-li

Mjte

si

mne

v kruzích

našich,

—

dosti

vrtochy a pochybnosti pro své ponekouíváte. Chce-

mé pítomností

ale baviti,

obraceli zetel tam,

místa

tyto

vždyt také u

—

dje hlavn u dvora. Slušno, abychom kde budeme snad jednou oba zaujímati tož mi vypravujte o tom, co se

ale

dležitá

.

.

."

Erichova ilost mla krátké trvání, obmezíla se jen na jedinké ráno, kde drobil vrabcm svoje oplatky. Sedadlo ped psacím jeho stolem stálo nadále prázdné, práce jeho dímala v sni likn a péro na kalamái. Vrátil- li se veer ze salonu do s\ého obydlí, tu si sedl do njakého kouta a tam prosnil a probdl mnohdy celou noc až do rána. Ale žádný paprsek slunení vloudivší se s jitrem do jebo pokoje nepohnul jím více, aby mu otevel okno, jako lehdáž po návštv u pvkyn. Pupence na stromech v zahrad rozvíjely se ponenáliln, pokrývajíce je zelení; v ke-

!

62

ráno pnkavy, veer slavíci; špalíry na skleobsypávaly se kvty broskvovými, ale Erich jim nevnoval jediného pohledu. Zdálo se, že nechce o jara pranieho vdt, klonil hlavu pod njakou neviditelnou tíží poád hloub a hloub k zemi . Starý hrab Hoín tšil se potajmu zamylenosti syza to, že zajist pemítá o blízké návštvu u minov, Což jiného by bylo hodno bývalo pemýšlení tak nistra.

ích

zpívali

níkách

.

.

ml

hlubokého? Korona však piítala jen sob jeho nynjší zdánlivou povolnost. Domnívala se, že ho zarazila rozhodným projevením svých zásad a vle své, a zaala si vyítati, pro již dávno nevystoupila s drazem proti nmu. Odhodlan a staten tedy kráela ted po cest zjevného odporu. Každý veer vybrala si otázku jinou, o níž vdla neb se domnívala, že Erich asi nesmýšlí, jak sluPojednávala o ní velmi šelo na kavalíra a ženicha jejího. horliv s poruníkem, kterýžto poád víc a více byl nadšen jejím

ist

šlechtickým

smýšlením,

pi

této píležitosti co

nejvýstednji na odiv stavným. Nejhlavnjšími hesly tchto zajímavých hovor byly, jak samo sebou se vyrozumívá: est, sláva, ctnost, loyalnost, povinnost, zbožnost atd. Ale jakého to podivného významu nabývaly v ústech tohoto starce a této mladé dívky, jaký to libovolný výklad jim dáván

nm

Erich neprojevil nikdy ani hlesnutím, co se v dje, jakoby pro jiného smyslu neml, sledoval hru snžných prst nevstinných, zajímaje se jejím vyšíváním ješt více než ona sama. Nikdy nebyla Korona se svým ženichem tak spokojena jako práv te.

—

63

v

Jednou veer zamíil Erich opt do svého koutka kde ted tak vytrvale po tm sedával, ale místo

ložnici,

jeho bylo

již

obsazeno.

Rozzloben rozžehl svíci. Mli za to, že nejspíše komorník použil jeho nepítomnosti, a v pohodlném kesle si hov usnul. Ale plamen voskové svíce, kterou rozhorlen pozdvihl k tvái domnlého lenocha, osvítil šibalský obliej

Hugonv. „Pišel jsem, abych se na své oi pesvdil, zdali již háv poustevnický," zvolal s obvyklým humorem, zvedaje se voln ze svého místa. ,Ervina Blinská, naše superbní Ervina, pijme vás tak výborné, baví se s \ámi výhradn po celý veer, vy ji posloucháte se záícím obliejem, a hle! zatím necháte minouti ti nedle, aniž opanosíte

kujete návštvu svou."

„Ti nedle tkali? si

Jáí myslil,

teprv minuly, že uplynuly

co jsme

se

na

povzdychl

ulici

aspo ti msíce!"

Erich.

,Vy se umíte vru stkvle ospravedlovati," zasmál Hugon, „kdyby vás Blinská slyšela, toí by jí zajisté velmi pochlebovalo. Dkujte Bohu, že umím v tomto ohledu mlet, jinak byste se od ní sotva více dokal pívtivého pohledu. Víte, kterak se o vás vyjádila, když jsem se jí ptal na její o vás úsudek? Pravila, že vy jste zajisté jakési unicum mezi námi, emuž jsem hned velmi ochotn pisvdil. Ale prosím, zazvote na svého komorníka a dejte se co nejrychleji ustrojit. Dnes musíte cht necht se mnou. Co by si Ervina pomyslila o hostech, které já k ní uvádím? Kdybyste déle s návštvou otálel, pivedl byste se

mne

u ní do velmi špatné povsti."

64 ,Odi)ustte,

Hugone,

ale z

toho

si

nedlám pražádné

svdomí."

veer skuten zpsobem velmi njakého galant homme, milý hrab, bude to zajisté dílo originální. Pedplatím okamžit sám na deset exemplá a slibuji vám vedle toho, že se o rozšíení co nejhorlivji postarám. Kdyby se jed„Vy pokraujete

rozmilýra. Pokuste se

tento

pec

o sepsání

nkoho jiného než o Ervinu, tu bych vás ponechal vybrané vaší zdvoilosti; ale nechci, jak jsem již pravil, aby vidla pohrdání v chování osoby, s kteroužto jsem já nalo o

seznámil. Za touto píinou nehnu se také z místii, pokud nepjdete se mnou. Jednu visita tam musíte ješt

ji

uinit."

„Pohrdání?"

zaznl tak prudce,

opakoval

Erich

a zvonec

v

ruce jeho

komorník bez dechu do pokoje, domnívaje se, že jednomu z obou pán pišlo náhle nanic; „pro jste mi to dávno nepišel povdt, pro jste mi to aspoii nepovdl ted hned, že by bylo lze chování moje takto si vykládati? Ale vy mluvíte obyejn o všem, jen ne o vcech, které mi jsou nanejvýš dležité, ty práv zamlujete jakoby naschvál. Na vlastn teprve se strojiti?

Vypadám

že vrazil

zcela slušn.*

„Tak vás ale s sebou vzíti nemohu, vždyf máte hndý kabát a modrou kravatu," kikl Hugon skoro zoufale, „v tomto obleku mžete jíti do klubu, neb doma v dvoiti se své nevst, ale do njaké veerní schze naprosto se nehodí, to víte ostatn tak dobe jako já. Jak ale sebon škubete, Ericha, a moje slova pocházejí z tak dobrého úmyslu! Pak ješt jednou mi vyítejte, že vám zamluji vci dležité!"

nm

65

Erich vida nezbytí, odevzdal se do svého osado a nesvé metamorfose. Hagon komandoval komorníka, jak má pána svému páska na krk avázat, jak vlasy nakadeit a jaké barvy rukaviky mu pinést. Pi tom ho ustaviné plísnil, že tak málo o hrabte dbá, i uvádl za píklad, že kdysi veer jda za hrabtem, považoval ho za njakého starého osáka, a nikoli za mlabránil se déle

dého kavalíra.

Komorník velitele svého,

se omlouval, narážeje ty

že

mu

nedovolují,

šetrn na zvláštnosti aby úad svj vykoon sám toho pál, a

nával s tou dkladností, jak by si Erich umíral dlouhou chvílí a netrplivostí vyslýchaje nekonené kázání Hugonovo o nutnosti, aby si vzal jiného krejího. Vybíraje mu totiž s komorníkem frak, nemohl žádného nalézti v celé jeho garderob, s jehožto stihem by byl aspo ponkud spokojen býval.

Erich mstil se mu za pestálou trýze, odpovídaje mu jednotlivými slabikami po celé cest k pvkyni, což pimlo Hugona k novým steskm nad podivínstvím nastá-

jen

vajícího

píbuzného.

zcela od té své ímanky nakazil," dnes Koronu, „zkameníte a zledovatíte co nevidt jako ona. Jste vzácným dokladem theorie mé, že pijímáme od jiných jen nezpsoby, málo kdy pkné jejich stránky. Pjde-li to tak napoád, udlá Korona za málo msíc z vás zajisté . ."

„Vy

jste

se

již

tak totiž tituloval

.

dle Hugonova domnní udlá, neb práv zahnuli do ulice, kde bydlela primadonna, a za málo sekund stáli ped prahem úhledného jejího domku.

Erich neslyšel

zajisté z

K.

nho

svtlí:

NaTtlljr.

již,

co

Korona

66

pohostinsky ozaujíc projezd kynula v pozadí zalétala k Lim vné s kvetoucích strom a s hora suášely se pitlumené zvuky piana, zmírajíce ve vzdáleném šelestu mladých vtví domácí zahrádky. Vše v sídle tom skromném dýchalo jakousi tichou tesklivostí, jakousi sladkou pedtuchou, která se Svítilna

dnes

i

píchozím jako hvzda, míží

náhle zmocnila

i

„Pro jsem

mysli Erichovy.

dávno

již

sem nezavítal?"

tázal

se

sám

sebe udiven, jako by se ted teprv probouzel z mnohotýdenního snu, ubíraje se po schodech, podle nichž stály ve velkých kbelíkách hojn zelenající se rostliny, mezi nimiž

kamenné postavy, „zde vane všude Zde jsem již jednou okál, zde by se

se skrývaly krásné bílé

mír, volnost, poesie.

mi bylo

zajisté

Erich suzoval,

si

i

podruhé

ulevilo."

nevzpomnl, jak nevdn byl Ervinu pose pod Koronino žezlo, nevzpomnl si, že

již

vrátiv

proto po druhé nenavštívil, aby si nemyslila, že opravdu snad mínil slova svoje, když ji žádal o spokojenost a její pátelství, zapomínal zárove, jak trpce ji byl vinil z vý-

ji

Protlail se ted tak nestednosti, neprozetelnosti atd. trpliv davem, jímž byl i dnes Ervinin byt peplnn, jako Tento veer poneby se nebyl mohl dokati spatiti ji.

on Hugona tak neten osado, jak to byl baron pedešle uinil jemu. Nevšímaje si, zdali za ním následuje, vstoupil kvapn do komnaty, kdežto sedávala Ervina u piana svého v krohu ženských hostv. chával

Hugon vyhrožoval hrabti, ponvadž zanedbal pi

horšit,

tomu sám po obydlí, tu se

celé

mu

cest vil. to

že se bude ní

zákonv

pvkyn

na

slušnosti.

nj Byl

Ale jakmile vešel do jejího

zdálo naprosto nemožno. Všecky jeho

67

pochybnosti onéiuély, a Erich si pravil, že nciorozuméuí mezi nima obma náleží k nemožnostem. Nepodivil se tedy ani dost málo, vida skuten vedle pévkyn prázdný taburet, ale zvláštní pohnutí se ho zmocOna byla dslednjší jeho, mén nilo pi tomto pohledu. promnlivá a danému slovu vrnjší. Ona ho oekávala dle slibu svého, ale on nepišel, jak byl slíbil jí, a pec ho za celý ten as nebyl blažil úsmv života. Ted teprv si byl úpln vdom své nespravedlivosti k ní a zastydl se. Na taburetu ležel Ervinin vjí a její kytka. Erich byl pesvden, že ji tam položila nikoli náhodou, nýbrž aby se nemohl nikdo jiný zmocniti místa toho. Nemýlil se. Ervina poznávajíc, kdo se to nenadále bez úklony, bez pozdravu ped ní zastavil, jakoby všecky formálnosti nebyly pro oba ustanoveny, vzala ty skuten vjí i kytku se sedátka. Neuinila to ale rychle a ostýchav, jakž by se bylo mohlo snad pedpokládat pi dkazu pozornosti tak významné, nýbrž zcela voln, že si toho mohl povšimnout každý, koho to práv zajímalo. Pi tom pohledla na Ericha s takovou klidnou vlídností, jako by tím vykonávala vc zcela pirozenou. On sám ml jednání její také za zcela pirozené. Zaujal místo sob zachované bez okolk, ba skoro bez poprávo. dkování, jako by byl ml skutené na Ale mírnost, s níž ho uvítala, a její píze tak zejm mu projevená, popudila ho zárove zpsobem jemu samému nepochopitelným. Nechtl hledati, pisedaje k ní, dlouhých

n

n

k rozmluv úvodv a hodlal hned tím zaíti, co mu hlodalo na srdci. Vždyt mu byla slíbila, že ohledá rány jeho, setrvá-li pi své k ní dve, a tato dvra, nyní, když ji opt živ vzplanula. Ale místo toho, co jí vidl, v

nm

68

vlastn íci zamýšlel, uklouzla

mu

z

úst

bezdn

otázka vy»

neuvdomlého, klidností její uraženého sebecitu. „Neublížím-li pak slen, budu-li ji i dnes zamstnápo celý veer?" Ervina ho podivn pemila, nevdouc patrn, co touto

plývající z

vati

otázkou zamýšlí.

„Nebudou vám toho

pokramusí na to teprv upozorniti, že je muž a to muž v každém ohledu povšimnutí hodný, jenž není zvyklý splývati s ostatními v jeden houf. Zapomíoalaí toho patrn.

oval

s

netrplivostí

Úsmv

ostatní

vzrstající,

tak hrdý,

že

hosté vytýkati?"

že

ji

hrab podobného nikdy nevidl*

že by ho byla Korona zpvace do smrti závidla, ho byla zahlédla, pelétl tvá Ervininu.

kdyby

„Vaše starost, pane hrab, je zcela zbytená,** úseu ubezpeovala. „Mjslím spíše, že by si každý z host mých sám ublížil, chtje mi vyítati, že ped více než padesáti svdky se zalíbením bavím se s mužem vašeho ducha a vaší povahy. Bude-li míti ale nkdo pec jakousi námitku proti rozmluv naší, ekne zajisté: „Jak jest ona neprozetelná, ukazojíc tak zejm a veejn, že ji hrab Hoín zajímá!" Vás se nikdo nedotkne! Bute tedy zcela pokojný, a se mnou bavte se, jak dlouho vás hovor mj baviti bude. Co se mne týe, tož vím naped, že bude každý váš rozhovor pro mne pouným a užiteným." jej

„Vy

sleno," zapálil se Erich do temna, ctí, že mi slova moje vnukl jiný cit, než báze ped lidskou pomluvou. Mám-li býti zcela upímný, musím se vám vyznati, že bylo cosi ve vašem uvítání, co mne neuspokojilo ..." jste ukrutná,

„dokládám

se

vám svou

69

„Zanechme pece tchto malicherností," dla pvkyn odmítavým posukem, „nemoha vit, že byste byl dnes pouze za tou píinou ke pišel, abychom se o to usnesli, jaké zavedeme o vašich návštvách ceremonie. Povzte mi radji, byl-li jste churav? Zmnil jste se znan za tch nkolik nedl, co jsem vás nevidla." „Odpovím vám k otázce otázkou: Milovala jste již?" 8

mn

Erich zprudka, jako by byl chtl v ní i v sob pedešlých jejích slov. Znovu pekvapena zvedla k nmu oi. V jeho zjevu bylo dnes cosi výtržného, eho si byla sice již povšimla, ale na takovou otázku pec nebyla pipravena. „Zapomnla jste, že jste mi dovolila, ab}ch pišel k vám, nebuduli šasten, že tak udivena na mne pohlí-

odvtil

jí

ohlušiti ohlas

žíte?" pravil jsa „Slíbila

jste

mi

.

.

rád, že

jí

také

nco

vyítati

mže.

vámi smti mluviti Než ale pijmu od vás pátelskou tu zdali víte, co je skutená, opravdová

onehdy,

mne tíží. musím vdt,

o všem, co

službu,

láska

tomu

že

budu

s

.«

Ona neodpovídala

prohlížejíc

kojn, jako za prvního veera

„Zdám

si

jej

tak

zpytav

a po-

jejich známosti.

vám, podle všeho,

dnes velmi dotíravým, uražen když poád odpovdti váhala. .Mámí tento veer rozhodné u vás neštstí, mlením svým odsuzujete mne." „Ne, toho neiním,** odporovala mu ted rychle a živ, „ale musím pi vás vždy teprv zvykati neobyejnému vdomí, že chce kdosi se ranou mluviti bez škrabošky. Vážím si pímosti vaší nade vše, proež výbuchy sebecitu vašeho mne za touto píinou neurážejí a nikdy neurazí. Vy zstanete vedle mne „vv" a já zstanu naproti vám se

velmi neobratným," vyjel

konen

70

srovnáme se nejlépe a budeme zárove míti jeden druhého skuteného požitku. Nemohu, mezi námi eeno,

„já", tak z

opatrných a zdrželivých lidí beztoho vystát. Pesvdila se nejednou, že bývá pi nich více vypoítavosti než rozvahy a více sobeckosti než útlocitu. Snad ale také jen žádné sympathie, že není ve proto nemám pro

jsem

n

stopy obezelosti, a

mn

ehož

jste

si

zajisté již povšiml.

Mluvím

jednám vždy dle vnuknutí citu, nebot mám za to, že naším nejbezpenjším a nejpoctivjším vdcem. Až

jest

dosud jsem tak vždy velmi dobe pochodila, nevímí arci, jak to asi pjde dále. Nemám vám tedy eho vyítati, jak vidíte. Ostatn praví velký jakýsi spisovatel, že bývá otevené srdce vždy spoleno i s hlavou otevenou. Tším se tedy tímto nám obma pochlebným výrokem."

te

„To byla huji,"

slova

velelaskavá,

pravil Erich jsa znova

jichž

uchvácen

její

vru

nezaslu-

zvláštní

roz-

„vy nevíte, jaké mi jimi prokazujete dobrodiní, neb netušíte, jak ídko bývám pochopen a jak asto i neuznán; tak asto, že již poínám o sob pochybovat. Sudte o vždy shovívavji než o jiném, sleno, mámí toho velmi, velmi potebí. Ale hle! opt pronáším žádost, k níž milostí,

mn

nemám

práva

.

.

.*

konen

takovýmito zbytenostmi? durdila se Ervina ted opravdu. „Pipomínám vám znova, že jsem co umlkyn ncpítelkou vší privilegovanosti a nadšenou prívrženkyní a velebitelkou volnosti. Neteba mn, by mne vázala páska pokrevní neb spoleností posvcená k njaké osobnosti, abych se zajímala jejím osudem, dokazujíc jí to slovem a skutkem. Dosti mi na tom, vyzývá-li moje úastenTázal jste se mne ped ství a zdá-li se mi jeho hodná.

„Kdy pestanete

Není-li

s

pak škoda, mait jimi asu?"

71

tím, již-li

Tuším, že mla výmínená podntu než pouhou zvdavost, protož

jsem kdy milovala?

tato otázka hlubšího

vám takó zcela upímn vyznám, že jsem lásky nikdy sama pi sob nepoznala." „To není možná! Ted teprv vidím, jak nejapn jsem se tázal. Vždyí jste obklopena velebiteli, obdivována, sama se

milována, a láska lásku budívá!" „ásten máte pravdu. Byla jsem skuten vždy obklopena tak nazvanými velebiteli, ale nemla jsem nikdy asu vyslechnouti jich až do konce a vykati, jaký uiní jejich tirády na mne dojem. Mívala jsem vždy tolik práce. Byla jsem jedinkou nadjí chudiké rodiny, která na moje vzdlání obtovala poslední svj groš. Uila jsem se tedy

tch obtí hodná. chtla dluh svj co nejdíve na s úroky A skutená staroít, opravdivá mladších bratich splatit. snaha nepipouštjí, by se lovk oddal pošetilým snm." „Hledíte-li takto na lásku, pak mi do smrti nepo-

ve dne v noci, abych dokázala, že jsem

Také jsem

i

rozumíte."

„Což vám musím znova opakovati, že mluvíte

s

oso-

bou, jejížto hlavním úkolem je divinace? Jak by se mi bez

daily moje úlohy? Porozumím vám zajisté, teba jsem nikdy sama nepocítila tch krutých ran, které vám zasazují trny rže." .,Není to více trn rže, který mne ranívá, " odvtil Erich temn, „ted bývám pibit ke kíži a hrot mi vrážen nedostauji." do srdce. Sudte sama; miluji a „Vy že nedostaujete?" podivila se Ervina nelíené; pipomínalaí si dámy jeho stavu, do jejichž spolk bývala co umlkyn asto zvána, a porovnávala ješitnou poyrcbnost jejich s hloubkou Erichovou, jevící se v každém ní

—

;

72

slov

jeho.

libost

,

Nemluví

aražená

vás

z

njakým

pepjatý útlocit? neb seberozmarem nevsty

pomíjejícím

vaši?"

postrádám snad Tuto výitku bych snesl vru bez bolesti a zármutku. Vždyf nemohu pírod pedepsat zákony, dle nichž by mne mla petvoiti ale nedostauji mravn a to ... to mne skliuje! Tato jedinou vadu lze napraviti vlí a silou ... ale já nemám krátce: nekonám žádané na sob ani vle té ani síly té „Ne, sleno,

tu

i

nejedná se o

to,

tam nkteré pednosti postavy

.

povinnosti

.

Ervinin

patrn

.

.

zdali

a ducha.

.

."

obliej vzal náhle na sebe vážný ráz. Bylaf vyznání oekávala, snad žárlivé stesky,

zcela jiné

zamilované žaloby atd.

,Co nazývá ho napjat.

hrab Hoín

povinností svou?"

tázala se

„Co jiného, než abych jako každý jiný lovk dstojn vyplnil místo svoje v spoleenstvu, abych uinil otce svého šfa^tným a nevstu svou spokojenou, totiž abych nastoupil dráhu, ježto prý rodinnou ctí mi naznaena jest? Mámí sloužiti státu jako pedkové moji a oslaviti jméno svoje vavíny, sklizenými na poli diplomatického umní. spíše se chce rozluštiti problém naší doby, jak Ale bychom vzdlali nižší tídy a pec zachovali je pi jednoduchých mravech a zvycích, aby si nevykoupily blahobytu Krátce hodil a vdní na útraty mravního zdraví svého. bych se mnohem lépe za správce statk svých než za jich pána, lépe za uitele národního než za šlechtice, jemuž bud bojišt neb hladké parkety velí est, aby si zvolil dvorských salon za jevišt innosti své."

mn

,

ale

Mluvil jste posud jen o svých povinnostech k jiným, konáte povinnosti k sob samému?" pravila

kterak

Ervina zamyšlen. „Povinnosti k

kou?

Chcete-li

sob samému? Co

zvdti,

zdali

myslíte

vzdorují

touto otáz-

klamnému

hlasu

osobních choutek, tu se mohu vru honositi, že s ním zápasím do krve. Stokrát za den pravím si: Hanba muži, který se jím vésti dá, ekaje teprv na píjemné pomry, aby psobil s láskou a chutí. Vímt, ach vímí pedehe, že má muž vždy a všude psobit, a ne podmínky prvé si klásti a rozmarn si vybírati v úkolech života. Bráním se pisám co mohu, nezasluhuji nikterakž, aby kdo mnon povrhoval.* Erich nemohl dále, byl poslední slova jaksi zoufale ze sebe vyrazil. Byla osou myšlének jeho od onoho veera, kdy je Korona tak ueuprositeln na nj uvrhla. Tlaila ho jako mra, on úpl pod jejich útlakem, cítil, že byl nespravedliv a nezasloužen na nj uvalen, ale pec je nemohl se sebe svalit. Kdykoli se o to pokusil, vždy mu zavznla jako trouba posledního soudu do duše. „Což jste nikdy nepocítil, že to zápasíte s pítelem ?"'

Bh

!

Ervina ted ohniv slova, „trpíte a nevíte, kudy z labyrintu pochybností svých, ponvadž jste si zavázal sám oi, nechávaje se bludem do kola voditi! Vždyt je práv tento hlas, jejž tak urputn v sob potlaujete, hlas povinnosti vaší, posvátný hlas sebeurení Jsme schopností nestejných, vloh a povah rozmanitých, ale tento hlas, jevící se v nás co náklonnost neb nechnt, nám teprv praví, jak se máme rozaditi, kam se postaviti, aby pišla každá vlastnost k platnosti a nezanikla nepoužitá. Vždyí vyžaduje každá bylina, každý strom jisté pdy, má-li se

jala

se

byste vyvázl

!

74

daiti a v lovku spoívají tytéž dosud nevyzpytované zákony, na nichž závisí i zdar jeho. Vždyf jest i on lánkem v tom velkém etzu bytostí. Ale bohužel že má na tisíc a tisíce myslících tvor na té naší krásné zemi mén práv než rostlina. Musí se podrobiti tupému zákonu spoleenské nutnosti. Zdaž tím netrpíme všichni? asto chodí ;

pluhem ten, v nmž zárodek velkého uence, a jiný jemuž uloženo, aby vymýšlel filosofické systémy, hodil by se mnohem lépe k njakému stroji co dlník. Ale vy, hrab, nemusíte se podrobiti tomuto spoleenskému despotismu. byste byl bohatým a osvíceným, nepoužil-li byste tchto výhod, abyste se stal skuten užiteným podle mysli své a následovn i spokojeným? Cítíte-li, že by z vás za

zas,

Na

byl lepší vzdlavatel lidu než diplomat,

nuže, odeberte se co nejrychleji na panství své. Škoda jediné hodiny, o niž byste pipravil ty, jichžto zájmm se chcete vnovati. Mluvte urit s otcem i s nevstou, povzte jim co jste povdl ted mn. Jsemt jista, že se vám poddají po krátkém boji."

Erich vrtl

smutn

„Nepoddají

se,

hlavou.

nikdy se nepoddají. velmi churav, nezmní již svých náhledv, v kláštee vychovaná, má s vlastaostmi dosud všecky pedsudky stavu a vychování se jich

.

.

stár a

nevsta moje stkvlými pec svého. Nevzdá a

."

„Ale pak

.

„Ale pak?

„Ale pak

,"

.

.

.

chotí.*

."

vám nemohu

než vás, chce-li se jící

Otec je

státi

zatajiti,

že

miluje

více

radji velkou dámou, než

sebe

oblažif-

75

Erich sebou trhl. Myšlenka že se skrývá v Korouiué nedostatek snad lásky a nžnosti, byla mu nesnesitelná. Ervina nedala mu o ní dlouho pemítati. „Neduste pece v sob hlasu, který vás tak velice konen, že vás muí jen trápí," doléhala, , pochopte k dobru vašemu. Nepodrobujte se žádné lži, byí se i odla neústupnosti

hávem povinnosti, a neskloute hlavu pod žádné jho, byt bylo sebe sladší. Podobá se skutené, jakoby se byli všichni lidé umluvili, aby v sob potlaovali každého volného vývoje; tím ale se vymýtí znenáhla každý opravdový, samostatný život, a na jeho míst vybují zrada, faleš, pokrytectví.

ím lovk nemže

se musí ped jinými vzdáváme spolenosti za

aspo

tím

býti,

Ponižující to poplatek,

zdáti.

jejž

že nás chrání. Ale vy, hrab, nebudete míti ani této omluvy, dopustíte-li se tchto hích a dáte-li se zo-

to,

—

troiti."

Erich vyskoil ze sedadla se sršícím zrakem. Tak nebyl posud ješt nikdo

s

ním mluvil, vyjímal-li

smle

vlastní

—

svdomí. „Hle, jak

se horšíte!"

pvkyn

pravila

pokojné na jeho hnv, pro jste pišel ke

hledíc zcela

s

úsmvem,

„nechtl-li jste slyšeti

mn?

pravda, Vžd} jsem vám hned povídab, že si nelibuji v sentimentálnostech, nýbrž že otazuji sebe i jiné. Povrhovala bych sebou kdybych k vám neb ke komu jinému promluvila jediného slova, smujícího k tomu, aby pouze pochlebovalo a pimlo k výroku: „Jaká to píjemná ženština!" Radji, stokrát radji snesu hnv, chladnost a lhostejné se odvrácení ode mne. Volno vám, pane hrab, opustiti mne v této chvíli,

vn,

byla-li

vám

slova

moje píliš

ostrá.

omlouvati, nýbrž nikdy se nepolepším.

Nehodlám se vám Mluvím ke každému,

76

svdomí

jak mi káže

a ne

ctím; koho nectím,

jejž

s

—

forma,

totiž

ke

každému,

tím nemluvívám."

opt sedl, ale jeho zraky dosud hoely. Ervina jako by považovala mlení jeho za znamení, aby pokraovala i pokraovala skuten opt zcela klidn, však nicmén drazn, jako by byla sama sob ekla, že se musí železo kouti, dokud je eavé. „Vaši pedkové, hrab Hoíne, zápasili staten proti Erich

se

si

tváila,

;

nevícím

i proti potlaitelm vlasti, a vydobyli si nesmrtelného jména v djinách národu svého. Byl to rod nad jiné statený, stokrát dal svj život a svoje jmní v šanc. Ted arci se již neteseme ped Turky, ale dosud máme

bojovníkv jižto

neví

zapotebí

nevícím,

proti

v rovná práva všech,

totiž

proti

proti

onm,

potlaitelm zdra-

vého rozuma, osvty, pokroku, hlavn ale proti zakoenným pedsudkm našim. Tužší jest boj proti tmto strašidlm bez hmoty a podstaty, kteréžto se nkdy skrývají v srdcích

nám

nejdražších,

i

v dnši

houfm

vlastní,

tužší

to boj

Však za to jsou ti, kdož se zúastuji v zápase tom, šlechtou doby naší, jížto neteba, by se vykázala erby a adami praotc. Kdo vynikne ve válce té, dležitjší nad jiné, toho zoveme nadšen knížetem, svobodným pánem, rytíem! Nezasloužíte si ostruh na tomto bojišti, hrab? Nechcete být pasován na rytíe tohoto neohroženého ádu? Spokojíte se jako veliká vtšina vrstevník vašich jen právy pohodln než tenkráte proti

zdivoilým

tatarskjm.

zddnými? „Na mou est,

to neuiním!" vyskoil Erich uchvácen nadšením, jež plamennými slovy jejími v vzbuzeno, a pozdvihl ruku, jako by chtl písahati, „nikdy jsem na to nepomýšlel, abych se vyhnul boji, který se

zvláštním

nm

77

mné zdá nejdležitéjšim a nejposvátnjším. Co mne posud od nho zdržovalo, nebyla nikdy báze neb pohodlnost, ale vždy jen obava, abych neporanil a nezarmoutil tch, k nimž mne víží pásky svaté. Ale ted ..." i

„Neslibujte," varovala ho.

„Pro? Nevíte

v

upímnost mou?"

„V upímnost úmyslu vašeho vím naprosto, ale dosud nevím, že jej provedete. Co jsem vám ekla ted, to víte sám již dávno a mnohem dkladnji, než jsem vám to povdti mohla. Vy se však lekáte dsledností smýšlení svého

jste

.

.

."

„Tot

opt

„.

a chcete je smíit

.

.

dob

trpl v

byste

nevdl,

nedostaoval. za

mák

—

vdno,

krutý výrok! ..." s

požadavky srdce svého. Tím

poslední, a nikoli, jak jste mi pravil, že

co jest vlastn povinností vaší, a že byste

Dvuji pevn

pevnosti vaší.

vaší pravdomluvnosti,

—

ale ani

Jste zamilován, tím je vše po-

—

ásten

také omluveno. Éiká se ovšem, že dlá láska hrdiny, jáí ale jsem dosud žádného jsem se již setkala s dosti takového hrdiny nepoznala, zamilovanými. Naopak zpozorovala jsem, že bývá vliv lásky uspávající. Ohromuje vzlet, ducha i invždy trocha nost ..."

vysvtleno

a

—

„Vy máte svítá,

a

pro

o lásce

milující

zvláštní

nepíliš

pojmy, jak ze všeho vyAle vy se kla-

pochlebné.

mete ..." Ervina ty

pojmy

se

pousmála

horlivosti,

s

níž

jí

chtl

zvláštní

vyvrátit.

„Víte-li

co,

lencm kivdím.

hrab Hoíne, pesvdte Mileráda

vás odprosím,

vy mne, že midokážete-li

mn

78 vlastním píkladem,

že

jste

nýbrž

láskou nejen neochabl,

se povznesl."

„O tom vás také co nevidt pesvdím," ubezpeoval hrd. „Ne tak zprudka, milý hrab, vždy to bohdá uvidíme!" smála se mu znova patrn potšena vzmáhající se

ji

v

nm

odhodlaností.

,Ano, uvidíme

Opt

to co

opustil Erich

livých myšlének a

nejdíve,* odvtil vzdorovit.

Hoín

zámr

Ervina, odnášeje

si

roj

bou-

v hlav. Tenkráte nepišel k tomu,

aby jí byl vyítal, co ho pi ní mrzelo, nemohl se jaksi vzpamatovati samým úžasem nad její pronikavostí. Uhodla skuten, že nikoli pochybnost, co by bylo vlastn povinností jeho, ohromila jeho energii uinivši ho zádnmivým, nýbrž snaha, aby smíil lásku se skuteným povoláním, cit se svým smýšlením, a tato neshoda že ho moila až k chorob. Za touto píinou pocítil nesmírnou vdnost k Ervin, že za vykla slovo volnost, ježto si nikdy vy-

knouti

netroufal,

i

že spojujíc je

s

povinností, podkládala

tmto dvéma slovm, vzhledem k nmu, jednoho znamu. Rovnž tak vden byl jí za to, že ho

jen vý-

vyzývala

k odporu jménem mravnosti a dstojnosti jeho vlastní. Uznával, že to nesmí s Koronou déle tak potrvati. Byl skuten nejvyšší as, aby konen pochopila, že se mu jedná o více než o provedení njaké libstky, setrvánáhledech, a žádali se, aby i ona jich vá-li pi svých

pec konen nahlédnouti, že mají pro nj cigáry, k nimž jeho pro svt vtší dležitosti než jeho

uznávala. Musila i

—

79

pipodobovala radíc mu, by se s uirai vždy oddo svého pokoje, aby jí neobtžovaly. Erich Hoín spal i tato noc velmi málo. „A což kdyby Korona pes všecky domluvy a dkazy, že bloudí, stála pec na svém?" tázal se sama sebe zne." pokojen, „pak arci Mladý hrab Hoín podnikl hned druhý den jakýsi nritjší pokus k vážnjší rozmluv s nevstou. Chtl Ervin nejen dokázati, že v má odhodlanost s láskou skuten rovnováhu, ale i jak velmi je milován. Jak by milován byl, chtl zcela tajn také trochu sám sob dokazovati. Pipomnl si, že nemá dosud o tom žádných zvláštních dkaz, s nimiž by se mohl vytasiti a pochlubiti, kdyby se opt njakému všetekovi zalíbilo, bráti vroucnost jeho milenky v pochybnost. Ale Korona pohlédla pi první narážce opt s takovou zvláštní písností na nj, že aspo pro tento veer radji umlkl, pemlouvaje se, že není dnes mysl jeho v píznivé míe, aby s ní mohl o záležitosti tak dležité pojednávati. Vlastn se obával, aby se neopakovala poslední nemilá hádka bez píznivjšího pro výsledku. Obnovil druhý i tetí den útoky svoje, ale nebyl nikdy šastnjší. Každý rozhovor zstal vždy planý, Korona neustoupila ani o krok od toho, co mla za svoje pesvdení. Erich ozbrojil se trplivostí tak velkou, jako byla zamilovanost jeho. Oekával ode dne ke dni jakési vnuknutí, jímž by našel ío pravé slovo, by jím pekonal její odpor. Oekával nkdy také jakousi náhlou v ní zmnu, kde pozná sama, co dávno znáti a uznávati mla. Ale toto ustaviné marné napjetí, daremné oekávání i každodenní malé pohromy jeho rozilovaly jej, a jeho posavadnf tichá tžkovrtochy straní!

.

.

nm

80 niyslnost ustoupila Jakémusi

horenému

nepokoji,

ím mén

proniknouti u Korony, tím více prudkosti mu pibývalo. Dosáhla konen takového stupn, že ho nevytrpla více mezi tymi zdmi. Nesníval již v ložnici, nýbrž vyjíždl a vycházel denn proti obyeji svému na mnoho hodin. mnohem mén smyslu pro rozNež letos bylo v kvétající pírodu než jiná léta. Cítil, že stojí na rozhraní života, že jde vážným zmnám vstíc, že ted asi zapone se

mu dailo

nm

Ale nahlas si pravil, že se vše Což nebyla Korona až na nkteré zvláštnosti ideálem ženské dokonalosti? Musila jím býti; co by si byl jinak poal s tímto životem ? Nejastji se stalo, že zabloudil mladý Hoin na Petín. teprv pravý jeho život.

pkn

a

lahodn vyrovná.

Býval na této rozkošné výšin obyejn sám se stráží v ernožluté budce a s opeenými zpváky v porosených keích. To ticho a ta samota kolkolem psobily na nj vždy jako lék. Sniv procházíval se pod krásnými lipami, kteréžto se v tomto poasí ješt podobaly dívkám šestnáctiletým. Stkvlat se na nich posud ona jarní zele, kterážto zdobívá pírodu jen okamžik tak krátký, jaký prodlívá mladost na lidské tvái. Více unaven pemítáním než chzí sedl si obyejn na laviku na umle nasypaném vršku ped kostelíkem, odkud je pohled tak velkolepý nejen na Prahu, ale i na poblízké Stedohoí a na Krkonoše. Ponoil se v arovný ten obraz z celé duše. Nic ho nevyrušilo z tohoto tichého nazírání, jen zdola dunl k nmu hlas mstského ruchu, jako zvuky mohutných varhan provázející vážný žalm tisíc a tisíc životv.

81

Tu se jednou cosi dotklo zjennia jeho ramene. Byl to granátový knoflík na držátku bílého hedvábného sluneníku. Erich se v podivení ohlédl, sluneník spoíval v rukou Ervininych. „Ach!" zvolal píjemn pekvapen, „jak jste sem prtáv zabloudila?''

„Tak

asi

jako vy,"

odpovdla

„chtla bych se vsadit, píinou, totiž abychom pookáli. oslovena,

tak

pívtiv,

jak byla

jsme zde za stejnou Zpívám dnes veet Va-

že

lentinu v Hugenotech, chci se tedy napojit tou

stedovkou

která se vznáší nad Pohoelcem a Hradany, tou svží krásou, již dýchá každý ker kolem nás, aby se odlesk jejich zrcadlil v mém zpvu a v mé he. Babika moje mne sem doprovodila. Vidíte tu dobrou staenku, jak se tam u kapliky modlí? Škoda, že nechodíte do divadla, jak mi baron Hugon vyzradil; musel byste mi pak íci,

romantikou, i

zdali

mn

budu

se dnes snažiti, aby

prospívá tento

zvonk

zpsob

Ale pedevším zvuky na mne od dtinství zvláštním nimi mermomocí závoditi. Xestudování.

zahlaholily v

zpvu mém

loretánských. Psobí kouzlem. Chci dnes veer s zdám se vám píliš ctižádostivou?" A Ervina zaujala místo na zelené lávce, s níž byl Erich vítaje ji povstal, tak nenucené, jako by sedala na pohovku ve svém salonku. Poslouchala pi tom s radostným napjetím hru zvonkv na vži Loretánské práv v této chvíli melodicky se ozývajících, jako by povzbuzeny slovy jejími jí dkovati chtly za laskavý obdiv. Erich hledl mlky na pvkyni, kterak dbajíc málo o to, že se jejich náhodné setkání od ídkých okolojdoucích snad považuje za umluvenou schzi, pohled svj nadšen v modravou dálku topí, jako by jeho ani vedle ní K.

SVTLÁ;

SoTclIy-

O

82 nebylo.

Denní svtlo bylo Ervin jako vbec blondinkám Erich jí nenež veerní osvtlení.

mnohem prospšnjší

mohl dnes vyítati, že

je naprosto

nehezká, jak

ne,'prv uinil. Její plet vzdorujíc líidlu,

mla

to

byl po-

ve dne velmi

nmou

perlovou barvitost, a nad pvabným úsmvem zaže jsou ústa vtší než by býti mla. k elu, že se jim obma proNos ale pojil se tak minulo, že jsou píliš krátké. Kdo se pak podíval do oí zvláštní této dívky, ten si nevzpomnl vle na tvá, jsa než je pí ženi ony byly menší jimi úpln podmann, štin milujeme a sivou barvu jejich ješt žádný básník ne-

pomínalo se snadno,

pkn

a

opcival.

K tomu i;ea kulatý klobouk s vlajícím perem na krátkých kadeích, ten dlouhý plášf, její vysoká postava již se poala Ervina zas mnit v jinocha. Nedivme se tomu více, vžd)f vine, že jen pod touto výminkou snášel Erich

—

podivný

její

vliv.

Pvkyn

si

nepovšimla,

že

ji

hrab

kriticky

roze-

díve po obzf.ru, utkvly na arovném obraze, jakéhož s Petína poskytují Hradany a bírá,

její

oi

bloudíce

Pohoelec. ^Kdykoli pohlížím na tuto smsici vží, arké, lomenic a štít," peiušila konen míení, ukazujíc na hrad

Ped mýma oima a jeho okolí, , mívám zvláštní vidní. vystupuje z ni(h ženská postava temného, blouznivého zraku, v roztrhaníim odvu purpurovém, s elem zkrváceným. Jest Tato doba má aspo to liosobnená tragédie bélohorská. pro mne zvláštní ráz ženskosti. Kdykoli o ní tu neb pemítám, vždy se v ní setkávám s tolika obtavostí, blouznivostí, pcmálileností a horoucností, jako bych nazírala do srdce ženského. I tím, že vložila doba ta tomuto slabému

Bedichu druhému žezlo do ruky, jednala jako pravá Nejste mého náhledu? Jen se ponkud rozmýšlejte, zdaliž nejednávají ženštiny pravé tak? Vyvolí li si mnohdy s krvavými obtmi vladae, klanjí se mu co králi a spasvují mu osud svj, a on jich obyejn zneužije, siteli, sobci

žena.

zradí,

král

s

a pak uprchne s poklady jejich poklady zemskými,"

„Ve vašem hlase

je

mnoho

života,

trpkosti,

jako zimní

sleno,"

zvolal

Erich.

„Nepiítejte rychle k

nmu,

jí

„tím

pravilo v této chvíli koli ale

zájmm

osobním,"

„nebohá

vlasti",

„nebohá Erwino".* to, vím Neteba, abyste

„Vim

pravila obrátíc se

Srdce moje „nebohé ženy", ni-

byste mi velmi kivdil.

mn

to opakovala, že k lásce nikdy asu nemela." Ervina se dala do smíchu. „Ted slyším já zas trpkost ve vašem hlase. Horšíte se, jak pozoruji, že jsem nepodlehla kouzlu vašeho pohlaví. Vidíte, milý hrab, a já se zas horším, zcela upímn eeno, že podléháte píliš moci pohlaví mého v osob vaší nevsty. Usnesli jsme se tuším na tom, že si promineme obapoln všecky všetené otázky, nesmíte se tedy durditi, zeptám-li se vás, jak jste se mohl se svým rozumem tak blázniv zamilovat? Je mi to skoro nepochopitelné, k víe nepodobné! Ženštinám se v tomto ohledu pranic nedivím, vždy mají, chudinky, tak málo látky k pemítání, tak málo píležitosti k innosti. by myslily pi nudném pletení, šití a hákování? O em, pro Bh, by snily? Není jim skuten pomoci, než aby se zamilovaly, chtí-li do svého jednotvárného života trochu ruchu a barvitosti vpra!

jste

Na

viti.

Miluji

„faute de mieux". Ale u vás

muž

je to zcela 6*

84

uco

jiného,

vy

mžete

život

svfij

sterým

vyplniti

zp-

sobem ..."

ím déle slenu poslouchám, skoil jí hrab citliv do ei, „ano lituji vá3 srden, sleno, že jste se pipravila a že se dosud pipravujete o nejsladší dojmy nejen mladosti, g

Slena

tím více

lituji

lituje

ale celého života.

to jen

mne,

já zas

Co

ale

jí,"

pravíte,

holá paradoxa.

nemá skutené

podstaty, jsou

Kdybyste chtla opotebiti bystrého

zraku svého, shledala byste zajisté nco zcela opaného než to, co ted s takovým zalíbením tvrdíte. Shledala byste, že nemiluje muž jen ze slabosti a ženština z dlouhé chvíle, jak vy tomu chcete, nýbrž poznala byste, že vzniká v každé pirozen se vyvinující duši znenáhla nenkrotitelná žíze po duši jiné, a tato žíze bývá tím horoucnjší, ím ušlechtilejší jest duše, z níž se tato touha prýští. Má svj pvod v tom, že chce lovk spatit ideál svj vtlený vedle sebe, aby jej mohl obejmout i smysly, nejen duchem. Zárove každý lovk, že se nejlépe šlechtí a nejlépe nzrává cítí lovkem, muž ženou a žena mužem. Tot aspo moje definice lásky. Lá-ka, sleno, není pouze požadavkem obrazotvornosti, jejž by lze bylo pemoci rozumem, ona je nám potebou duševní, dobou v našem život nevyhnutelnou k zdokonalení naší bytosti. Kdo nikdy upímn nemiloval, nebyl nikdy úpln lovkem ..." „Tot úsudek ist subjektivný ..."

kdo nikdy upímn nemiloval, nebyl a nebude „ nikdy rozhodn velkým umlcem," pokraoval hrab poád ohnivji, ,vždyt jste sama kdysi tvrdila, že pojem umní kotví jen v citu, a já vám dal za pravdu. Pohlédnte pec jednou na úspchy soudruh vašich, jichž mysli netíbí a nepovznásí cit. V jejich výtvorech není nic nadjného, nic .

.

.

86 obecenstvo jejich zstane chladno a stopu Ukážete mi snad na sebe, že posmívajíc se citu a vyhýbajíc se mo, pec již slujete umlkyní znamenitou, i že obecenstvo jásá, kdykoli se objevíte na jevišti? K tomu vám odpovím, že stojíte na prahu své dráhy, vždyt je tomu teprv asi rok, co zpíváte veejn. Dosud jste vyvinovala jen stkvlo svoje vlohy, ukázala jste neobyejné svoje prostedky, zjevila jste obecenstvu, ím vás píroda obdaila i emu jste se od mistr svých piuila. Jste velenadaná a byla jste pilná, to se také dosud uznalo. Ale tím se obecenstvo na vždy neuspokojí. Nastane as, kde si bude páti více slyšet a vidt než výtenou žaku nkterého proslulého uitele, kde bude chtít, abyste byla sama mistryní. Nasytí se dvtipné napodobitelky a bude si žádati tvrkyn samostatné. Za nedlouho bdde

zúrodujlcíbo,

jich

zavje

vítr.

vdn

volati

:

Pvodnost, pravdivost, pokrok ... a vám

povede jako dále ..."

na

sta

jiným

:

se

pak

zastavíte se a nebudete moci

kikla Ervina mimovoln pohnuta opravAle bránila se nadarmo, aby nepokranalézal v tom krutou radost pedpovídati

„Zadržte," dovostí

oval,

ei

jeho.

Erich

pvkyni následky

její

chladnosti,

chyby, krátce: zastrašiti

vytýkati

jí

budoucí

její

ji.

„Vaše pýcha bude pak zhoubou vaší. Vy chcete všelio umoivši v sob každé nžnjší hnutí jako slabost, a hle! trest vám kráí v záptí. Život se pestane ponenáhlu proudit úlohami vašimi, po-

jen dosíci pomocí intelligence,

zbudete nadšení a vzletu. Vy to poznáte a budete se dvojnásob piln uit, ale nadarmo. Uražené zneuznané srdce vaše se vám pomstí, že jste je nechala zakrnt, schopnosti

vaše

vám

selhou,

nejsouce souladn vyvinuté,

a ten

86

hrdý duch, jemuž jste vše obtovala, seschne, ponvadž nebyl navlažen slzami bolu a blaha. Rozdrobí se v samé dtem." pestré trosky, v kamenci, které se jen zalíbí „Hrab, vy jste vru nemilosrdný," zvolala pvkyn

—

dojetím, „chcete provésti hypothesi neohlížeje se, šetíte pravdy. Budu se muset dnes veer vflmi senebrati, abych nepodlehla vlivu nepátelské vštby vaší zapomenu jí do smrti. Mrazí mne v kostech a krev ve

bledá zdali

;

mn

tuhne hrzou, pomním-li, že by byla taková budoucmne skuten možná. Což ale jest jen láska k jednotlivci citem jedin oprávnným a plodným? Neníliž lásky rozsáhlejší? Což nesmí lovk, nesmí umlec hledati tžišt v íši jiné, v íši vtší než v tom malinkém nost u

srdci milencov? Jsem pvkyní a provozujíc umní své, dotýkám se nejjemnjších strun v lidském nite; kdo mne slyšel,

vrací

pístupnjší jiných

se

z

divadla

dom

neli lepší,

nžnjším myšlénkám. Zdaž

a jinými

lépe

sebe,

snad,

než

aspo mkí,

takto nešlechtím

kdybych jen vý-

hradn lnula k jednomu z poslucha svých? Mjšlénka, že psobím na své rodáky, iní mn povolání moje ješt dražším, miluji celé obecenstvo svoje, a tento cit povznese mne zajisté výše a dovede mne zajisté dále, než chudiká

sobecká láska k muži jedinému!" „Kdo z nás má pravdu, sleno, zdali vy, i já, o tom vás pouí budoucnost. Pál bych si velmi, abych byl, aspoii vzhledem k vám, špatným proi okem. Stojím na tom, že to, co jmenujeme v užším smyslu láskou, základem jest naší lidskosti, koenem a jádrem všech cit, predpravou k tomu velkému vážaému životu, kde hraje každý z nás roli více mén dležitou. Opakuji ješt jednou, kdo nemiloval

tvora

jediného

z

celétio

srdce,

tak

hodn,

hodn

87

schopen skutené obtivosti pio k vli dobré voci nevasnou pedmt zábavy. Zpozoroval nkolikkráte, že mluví slena o své vlasti s hrdostí

bolestn,

ten

není

že

veškerenstvo. Odpusme mi horlivost a zvolme si jiný

jsem

již

Anglianky

." .

.

vtší ješt velostí pe? vysokopanský úsmv Pan hrab Hofn ráí nejspíše býti — kosmcaby nemusil býti cechem? Jest to pro jí ho excel-

,Ale

s

vašnostia. politou,

zajisté cit velmi pokoující, že se zrodil v zemi tak nepatrné, v nových djinách tak nevýznamné? Rzníme so, jak vidím, v každém pojmu o lásce. Vybralat jsem si totiž za heslo slova eského básníka, jenž se tam dole u šumné Vltavy narodd. Pravili: „ím menší moje vlast, tím vtší

lenci

láska k ní."

Zdá

se

hraditi

vroucností,

vnitrní

pomry. Ale

pedmt

i

mn,

eho

jí

že

musím nebohé

odpírají

ted já prosím,

doposud

abychom

si

vynai zvolili jiný

vlasti

5.evnjší

panu hrabti zcela píjemný. eská š echta mívá z nejvtší ásti o vlastenectví zvláštní náhledy, jichž oprávnnosti rozebírat nebudeme, neb nabádali jsme se pro dnešek již dost. Js(;mt vru celá churava z vašich zlých slov, hrab. Vytrhnte mne z tradorayslnosti, v niž jste mne uvrhl a sdlte mn, v.% šíaitn pokrai^ujete ve vlastní emancipaci. Naklouje se nevsta vaše ponkud k moderním vašim názorm? Kdy již se odeberete na venkov co reformátor?" další rozmluvy. Vidím, že není

„Kojím se pevnou nadjí, že se to stane v dob nejzardl se Erich, „nechci ale nic prenáhliti. Povaha nevsty mé jest píliš ryzí, pesvdeni její kofení píliš hluboko, aby jí bylo lze za nkolik dní za jiné je vymniti. K tomu jest potebí asu, a toho jí také ponechám," bližší,"

A

Erich jakoby se byl obával, aby Erviua zas nepenjaké neuprositelné „pak," jež by mu vrtalo opt nkolik dní mozkem, poal jí do podrobná líiti Koronu nesla

pod záminkou, aby hloubji vnikla do tohoto vzácného a velezajímavého charakteru.

Pohyblivá umlkyn poslouchala ho na poátku trochu Zdálo se jí, že mluví píliš patheticky, by mohl býti zcela pravdivým. Ale brzo se nechala uchvátiti jeho skuten poetickými kresbami, kteréžto by byly zajisté ozdobily každý román. Nemohla se nasytit poslouchání, již babika ukonivši modlitbu, zdaleka jí pokynula, že

nedviv.

a

jest

iS

navrátiti se

dom.

Obzvlášt dobe podaily se Erichovy popisy, jak co v prvodu matky navštvoval nevstu v kláštee. Dýchaly romantikou. Erviua vidla skuten ped sebou ty dlouhé temné chodby, po nichž se míhaly postavy ernými závoji zahalené, slyšela pitlumený zpv jeptišek na krucht, vstoupila s ním do pološeré hovorny, kde hoela vná lampa ped obrazem svaté Panny, a srdce její mocnji

jinoch

pi tomto vypravování, jako tenkráte srdce jeho, když zavrzly erné dubové dvée, a v nich se objevilo dít, krásné jako ta svtice na obraze ped kmitavou lampou, a voln se piblížilo k mladíkovi, podávajíc istým jeho rtm isté elo svoje tlouklo

.

Ale blažený tento místo jejich.

nost.

hrobní

kde

as

.

.

pominul,

abatyše

zastupovala

matino v hovorn. Hroby zívaly mezi nimi a láskou Mateské pítelkyn jejich odebraly se ob na vŽenich odnášel od nevsty kvtiny, jimiž zdobil nákámen matky své, a chodil se modlit do krypty, spánek spali rodie její.

vný

89

Pak nastaly veery u krbu klášterní strávnice stala se

bohyn. Nepodávala mu

v

hrd

více

dom

jeho otce. Z mladé

kvetoucí panna,

ela k

z

pocelování, aniž

andla s ním

mluvívala hlasem slzami pidušeným, nýbrž poala ženicha zkoumati, zdali je rytíem tak stateným jako pedkové jeho, o nichž vypravovala rodinná kronika ,Tato Korona je více než rží. to je poklad," zvolala Ervina, vytrhujíc Ericha každou chvíli, „jaká to postava plna poede a originálnosti, jako by náležela jinému vku, jinému druhu lidí. Skoda, že mne babika již upozoruje, že jest as jíti na zkoušku, jinak byste musil dlouho .

.

.

mn

o ní povídat."

„Uiním to podruhé," ubezpeoval ji Erich brd na výs'edek svj co poety. „Ted pochopuji vaši vášnivou náklonnost a nediu'm se jí ani dost málo," projevila pvkyn opouštjíc místo Erichem vrškem dol do stromoadí „ješt více ale pochopuji šetrnost vaši k ní, kterou jsem považovala ponkud za milostnou neodhodlanost, ježto nepísluší muži, jedná-li se o jeho úkol životní. Objasnil jste mi ted zcela její povahu; jest to jeden z tch iharakter, s nimiž se setkáváme v stedovku, obzvlášt za asu rozbroj náboženských, neústupný, horoucí, neobtující nikdy pesvdení svoje citu, podrobující se jen tomu, co uznává sám za pravdu. Díve se rodily v echách takové ženy a stav váš byl na bosvoje a

kráejíc

babice

v ústrety,

s

n

hatší než šlechta jiných zemí.

Ted

ale

vymelo

toto statné

Kéž by v Koron zas obživlo I já radím ted k nejvtší šetrnosti, hrab! Jsemt skoro jista, že by, domnívajíc se, že ve vás nenalézá, co hledá, byla s to, aby vzdala se lásky své a vstoupila do kláštera. Kéž bych ji

plém.

1

90

mohla poznat,

osobn

jaké

to

studiora!

odprosila, že jsem

jí

Skuten

bych

v myšlénkách kivdila.

ji

ráda

Uite

Hoíae. Pravím „prozatím,** novými ideami se vloudím i já do jejího boudoiru. Co tomu íkáte?" ,J^em o tom pevn pesvden," tvrdil Erich nadšením jejím pro nevstu jeho, nebo lépe eeno, pro dítko jeho fantasie, sám nadšen, „ze všech moderních myš ének budete vy se jí pak zajisté zdáti mjšléakou nejzajímavjší ..." to

prozatím

za mne,

ponvadž doufám,

že

hrabá

s

Téhož dopoledne sedla hrabnka Korona u prosted okna velkého salonu Horíuova paláce. Vedle ní ni lesklém kruhu houpal se pestrý papoušek. Podivno! Tento žvastálek dovedl, eho nedovedl Erich, zastavil totiž každou chvíli pohybování vyšívajících její prst a vyvolal na její pohrdlivé rty nejen úsmv, nýbrž drsným svým pokikováním na okolojdoucí vylákal jí i hlaOdmovala ho za duchaplné pezdívky, jimiž sitý smích. štde astoval je i ji samu, pravideln velkými kusy cukru. Erich vybízel Koronu denn, aby si pec jedaou dále za Prahu, by užili spolen prvního úsmvu jara, s ním vyjela, ale ona vrtívala pokaždé velmi povržliv hlavou. Píroda b}la mladé hrabnce tak lhostejná jako umní. Pijala a podržela nejen náhledy v kJáštee béžié, ale setrvala pi každém návyku tam panujícím. Mlívali tedy ního

i

ráda, a zahovoilali, inila to, jak Již víme, vždy ponkud z vysoká a pouliv, tak asi jak mluvívala velebná matka

podízenými jí sestrami, a tyto zas se sírávnicemi. Zamstnávala se nejradji njakou runí prací, pedevším ale s

91

vyšíváním, v

nmž

byla mystryní jako skoro všecky v klá-

štee vychované dámy. Stinný pokoj jí byl milejší než les, v nmž nevidla pražádných krás, ale za to tím více hrz, jako pavouky, housenky a brou'ny. Její keslo jí šlo nad všecky drnové a mechové lávky, plamen z krbu nad ervánky, její papoušek nad slavíky a skivánky, a rozhled po salon bohat zaízeném nad nejkrásnjší rozhledy B

Alp.

Ted na jae sice také vyjíždla, ale to jen se spolenicí svou o polednách do Stromovky, kdež se ped tabulí sjíždla šlechta. Tam prošla bezový hájek, aby ukázala vkus jarní své toiletty, prohlídla si kritickým okem obleky jiných dam, promluvila nkolik slov s tou neb onou pítelkou a odjela zase spokojen do Prahy; její klobouk dosud vždy nejnovjší fn^inu a její ša*y nejmodernjší stih.

ml

Tímto výletem konala povinnost, nikoli zábavu; bylo by se o tom mluvilo, kdyby se nebyla aspo nkdy ukázala, a Korona nechtla být nikterakž vinna z výstednosti. Za touto píinou nebyla by se také zekla cesty po svatb, akoli se jí po tajmu nemálo bála. Kdykoli Erich o cest takové mluviti poal, vzdych'a si zhluboka. On její vzdychnuti piítal ranné díví ostýchavosti a umlkl okamžité. Nutušil, že ji nikterakž neraní, Hory, rybníky a kvtiny, které vyšívala,

hem

lépe než

fy,

které vidlvala.

Na

nýbrž jen líbily

se

jí

jejím straraínu

nudí.

mnobylo

isté a trvanlivé. Lupení nesežloutlo, potoky nezamrzaly, kvty neuvadly. Její jehla po soukromém náhledu jejím byla mnohem vtší umlkyní než píroda sama; k emu se tedy k vli pírod namáhati? Arci móda a zpsob velely, a tu nemívala Korona eho namítati, teba jindy velmi ráda opravovala a odporovala. Tyto vše

tak

jasné,

92

dva tyrany lovenstva civilisovaného uznávala v každém ohledu za vodítka a nikdy si na nestžovala, necht jí bývaly velmi asto dosti nepohodlnými, jMm jedin piná-

n

šela obti. Utichl-li papoušek, tu vyšívala hrabnka zas velmi piln, jako by si chtla nahraditi ztracený as. myslívala krásná Korona, pojíc steh ku stehu ? se obírala asi mysl té mladé sleny, kteráž volajíc

Na

ím

ženicha slovem,

písn k poádku, vytrhl-li ji njakým vroucným mla tolik shovívavosti k svému papoušku? vru snadnou

vcí, vylíiti myšlenkový proces podobných neb Korona není nikterakž originálem, nýbrž typem velmi zhusta se objevujícím. Však se pec o tom pokusíme. Za jejím úblavým elem pohybovalo se voln jakési moe mlhavé s pravidelným pílivem a odlivem. Nikdy nerozrývaly blesky, málo kdy jen vichry, bezbarevnou tuto

Není

této

to

dámy a dam

jí

;

hladinu, v níž se nikdy nezrcadlil

blankyt poesie,

nikdy slunený samostatné a volné. Sem tam vyníval

z

pedsudek

zakoenlý

oživoval

nhož

to skálopevný,

pablesk této

mlhy

již

ne-

ba ani

myšlénky

kamenitý

ostrvek,

genia,

v hloubce mysli, okolo

se zvolna valil ten mdlý a volný proud nezralých nevyvinutých pojm, kivých náhled. První místo mezi tmito skalisky zaujímala, jak samo sebou se rozumí, slenina osobní dležitost v lidské spolenosti. Mla sebe ponkud za bod, kolem nhož se otáel neli práv celý svt, tedy pec aspo hezká jeho ástka. V zátiší srdce svého mla dávno již vyjednáno, že vším zpsobem náleží k nejdokonalejším tvorm, jimiž jest obydlena naše hvzda. Pro a jakým právem si to myslila? ideí,

93

O jaké dvody opírala pesvdení tak jisté a smlé ? O žádný jiný dvod než ten, že byla Koronou. Dostaovalo úplné vdomí mysliti si o sob, že jest jakési phenomen, jí základ tom piítala všecky výhody osudem

a na

skytnnté

—

Nenít ovšem, jak jež takto

osob

cen

pouze vlastní již

aniž

smýšlí,

praveno, naše

jedinou,

podati lep'íícb

své žádá,

po-

jí

své a zásluze.

hrabnka

nemže pro dvod. Zeptejte jež

jedinou, úctu, se

již

všech

tchto dam, kteréžto

se v spolenostech vypínají, žádajíce prvního místa i prvního hlasu, zdali se mohou vytasiti právy na obecnou pozornost a vážnost, s podstatnjšími než Korona naše? Nezbývá nám, premýfilíme-li o tom úkazu, než abychom považovali aroganci za organickou vadu a tím si

se uspokojili.

Vše tedy,

co

se vlastní

osoby

její

týkalo,

bylo Eri-

chov nevst prvním na svt zájmem, vše mlo pro ni váhu a význam. Vstávajíc vzpomnla si pedevším, jakou udlá toilettu. Obtovala jí vždy více hodin, íkajíc s dležitou

tváí,

že

obtuje tento

as

,

representaci"

osoby

Pak šla do kostela, ale lépe eeno, pak udlala Pánu Bohu visitu; neb v této mlké mysli nebylo stínu horou-

své.

cnosti,

které vyžaduje pravá pobožnost. Vrátivši se ze mše o svém vyšívání, volila vzory, barvy atd.

dom, pemýšlela

mezi tím se bavila se svým papouškem, a ostatní as, kde se ani

hrála,

nestrojila,

vnovala

Každý

—

ani

nemodlila,

ani

s

papouškem

si

ne-

svému ženichovi.

zajisté uzná,

jaký to byl závidní hodný ženich,

Nebyla-li dležitjšími

vcmi zamstnána,

nm

tu

se

tedy

pemítání jevilo ženichem ; ale její o Tento šíastný snoubenec byl Erich jakousi zvláštnost. obírala

svým

94

HoÍD,

ale

Erich Hoín.

mnohdy nevypadal

Ml

v

myšlénkách jejích jako zevnjšek, jeho zp-

sice jeho hlas, jeho

mnohdy toho zas neml, byl to Erich, a nkdy Erich nebyl, krátce ženichv obraz b^l postaven v nejhustší mlze v hlav jejf, tak neuriiých b)l obr) sv. Korona nevšímala si tohoto podivného úkazu, nebyla vbec bystrou pozorovatelkou a ješt mén pronikavou ps}chologistkon. Co jí bylo vlastn do tváe, do hovoru, do postavy jejího ženicha? Tot byly jí pec jen vedlejší vci. Ona myslívala dále i výše, ji zajímaly pi pedírky u jeho fraku. Vidívala v nich pentliky devším všech barev, odznaky všech kížk a ád, jichž je snad na svt. Tch ale nevidla tak neurit jako podobu jeho, nýbrž zcela zejm, bez tch si ho myslet nemohla. Jak si hrává milenka v myšlénkách ženichovými, s kadeemi tak si Koroiia ve svých snech hrávala s tmiio pestrými stužkami, mnívala v nich, poádala je dle významu a hodnoty, pidávala a ubírala jim dle rozmaiu, bavíc se pi tom velmi dobe. Sníc takto slyšela zárove jak jí íkají „excelencí", pak „osvícenosti", „paní vyslankyn", atd., ale to neslyšela opt jen mlhav, nýbrž zcela urit, tak urit, že bylali sama v pokoji, povstanouc udlala hlubokou úklonu neviditelné osob, jež tak píjemn oslovením svým sluchu jejího polehtala. Zdálo se jí pi tom, že kráí ozáenými galeriemi njakého královského neb císaského mla pednost zámku, nkde na Sekvao neb na pede všemi dámami, vcházela a vycházela o njaké slavnosti dvorní vždy ped nimi ze dveí, nestála u pítomnosti Jejich Velienstev, nýbrž mla právo se posaditi a žádala-li si vladaka zahráti si whist s dvorními dámami, nejdíve k ní, aby jí tu pistoupila nejvyšší hofmistry soby, ale

to

zas

nm

—

Nv,

n

96 oznámila, že ona jest první mezi vyvolenými k tomu šlechtinami. V takovýchto obrazech nalézala Korona vrchol pozemské slávy, jiné neuznávala, nechápala. O jiné nebyla slyšela co dít v rodin své, o jiné neslýchala vypravovati v kláštee, kdež ji byly dvory líeny co jakási podhradí nebeská a rodiny panující co zastupitelé božské moci a spravedlivosti na zemi. Nebyla by nikdy vila, kdo by ji byl tvrdil, že nalézá v život jiuém spokojenost a blaho, byla by myslila, že mluví jako liška o hroznech. Když ale Erich takto mluvil, ped nímž byla pece tato vábivá perspektiva v celém rozsahu otevena, který jen poteboval po všech

tchto pokladech vztáhnouti ruky, aby si je pivlastnil, ta ho považovala vždy za duševn churavého, a to následkem nepimeného vychování, v emž ji otec jeho vždy ješt potvrzoval. Hnvala se na nho, že neumí draznji potlaovati tchto vidin. Obzvlášt ted, když byl zdánliv vrtochy svoje aspo ásten pemohl, mla ho pouze za rozmazleného jedináka, jemuž velmi prospívá, ukáže-li se mu nkdy metlika. Byla jista, že se jeho spleen rozplyne pi prvním zablesknutí se hvzdiky na jeho kabát. Erich nedocházel sice, jak vidno, srozumní u nevsty své, ale jinak si nemohl páti milenky mén ho obtžující. Korona si byla jista krá^y své a ta se Jí zdála nejvtší pedností ženštin} mélaí moc její za podmanitelnou. Že by se mohl Erich koit jiné ženštin, to mla naprosto za nemožné, zahrát si s ní, jak to bylo mezi mladými kavalíry módou snad ale Korona ješt nikdy o tom nepemýšlela, práv, že n ní náležela tato vc k nemožnostem. Za touto píinou nerauívala ho nikdy žárlivostí, to( bylo ;

—

—

96

skuten,

a

z jiné

jak Erich Hugonovi tvrdil, pod píiny, než tvrdíval.

dstojností,

její

si nevšímala nikdy muž jiných, nikoli, že pouze Ericha, nechtíc nikoho krom nho vidt,

Ona sama milovala

nýbrž ze skutené chladaosti a netenosti. Jí se zdál muž jako muž, to jest šlechtic jako šlechtic; neb jiného bez toho sotva za muže by uznávala. pouze jeho Ctila v rod, jeho jmní a stkvlé vyhlídky co jediné vlastnosti úctu a povšimnutí zasluhující. V tomto ohledu upokojoval ji Erich úpln, pro by se byla tedy ohlížela, zdali s jiným více sympatisuje? V kláštee jí íkali, že náleží Erich Hoín mezi nejpednjší partie v celé zemi, jež jí budou ostatní

nm

zajisté závidti, a více Ztrávil-li

si

nežádala.

Erich vedle ní hodiny stanovené od ní k oba-

polné zábav, zásoboval-li

ji

onmi módními

naplují elegantní dámy své pokoje, a za pravdu, pak bývala úpln spokojena, si

nežádala

Zbyteno zajisté, abychom nyní ješt Korona ženicha svého pec milovala? Myslíme obyejn, že dovede každý

tretkami, jimiž

dával-li jí ve si

se tázali,

cítit,

ze zkušenosti, že nedovede každý z nás myslit,

a

pec

a

se

všem více.

zdali

víme

tomu

každý uí, jsa potebami životními neuprositeln k pemítání puzen. Cit ale nebývá ani pstován, srdce lidské ponechává se na mnoze jen pírod jako semeno v pdé, Miliony zárodk vypuí z ader matky jeden vyvine se v kvt a snad stý teprv kvt dospje v plod. Duše naše podléhají týmž zákonm. Miliony probouzejí se k životu, tisícátá kvete, ale v kolikáté teprv dospje cit v plod, v lásku zúrodující,

by v ní

klíilo.

zem,

tisíce

nový

z

sotva

život budící a rozsévající?

97

Koroaiuo srdce bylo jeu zárodek srdce, Erichova velá láska zahívala je

marn,

nebylo v

nm

sily

životní,

—

Lokaj perosil zábava hrabninu s papouškem. Ohlašoval barona Kolínského. Korona svraštila elo. Smýšlela o svém bratranci asi tak jako on sám o ní, to jest nepíliš pízniv. Jeho ustaviné vtipy a narážky unavovaly loudavou mysl její, musila pemýšleti, jak by jich od sebe odvracela a mu je splácela, a krásná Korona milovala, jak víme, pede vším pohodli Krom toho neoyl ani dost málo proniknut dokonalostí její a posmíval se jí do oí pro její pemrštné nároky na vážnost a úctu jiných. Neimponovala mu ani krásou svou on se byl kráse ženské tak mnoho již nakoil, že byl v tomto ohledu úpln pesycen, ani vznešeným svým poklidem; vdl, že nevyplývá z nitra harmonického, nýbrž z mlkosti citu, ani mravokárnými nájezdy; byl jist, že se jim uívá nazpamt. Divil se EriI

—

—

chovi,

že

že je vz,hledem k ní tak

uznává

nkdy sám

za

povinnost

sebe,

zdali

se v život, po sob poutala vle matek.

by

zaslepen, a zlobíval se

spatovati se

byli

v tito

ní

dva

na,

Tázal

ideál. lidé,

se

setkavše

kdyby je nebyla od mládí Porovnávaje povahy jejich, odpovdl si vždy, že by nebyli mli jeden pro druhého jediného pohledu. Smál se mnohdy ze srdce této „svobodné lásce" ohlédli,

jejich.

„Bude mi vítaným,"

odpovdla hrabnka

sloužícímu

nucené, nenalezalaí v rychlosti žádné píiny, aby mohla vzkázat, že dnes nikoho nepijímá.

mu

byla

„Oipusíte, spanilá sestenice !" volal baron již na praho, netaje ironického úsmchu nad patrnou její mrzutostí zjevem jeho vzbuzenou, „že vám lovk tak nedoK.

SVK.TLA:

NoTtlly.

<

98

Ale nenalézaje konaly jiko já vnucuje spolenost svou. Ericha v jeho pokoji, domníval jsem se, že ho nikde jiinstéji nenaleznu než u rozkošných nožek vašich. totiž vyzradil, že je u nich zamilované diskretní pítel jeho místeko. Vidím ale, že jsem se tenkráte zmýlil. Není ho zde, leda skryla-li jste ho snad v rychlosti, slyšíc, že vcházím, abych vám ho neodvedl neb nesvedl? Nemáte pojm tak vznešených jako já o vás. ibohu7el o níte ale zcela dobe, hlídajíc jej opatrn. Bylo by vru škoda, kdyby vzala jeho ctnost jakousi pohromu. Je tak dobe vychován, tak poslušen, ten rozmilý Erich \sS,š!" „Hrabe Hoín mne dopoledne nikdy nenavštvuje," odvtila Korona co možná úsen, „podivno, že vám indiskretní prel váš nesvil, že jsem si vyhradila tento as pro sebe." svému pa„A tentD vyhrazený sob as vnujete pouškovi? Jaké to roztomilé zvíátko, odíkává jen, co jste mu díve pedíkala, což je zajisté v oích vašich neocevelmi vzletného nitelnou vlastností? Vru, Erich má v soka u vás, divím se, že s ním nežárlí. Ale nekabote se tak, vznešená tetko, nikdy bych si neodpustil, kdybych byl píinou nejslabší stopy pedasné njaké vrásky na ele Nechci vás dlouho nuditi, vímt, že bloudívají myvašem. šlenky vaše po vyšších dráhách než myšlénky moje, i že je vám prostota moje dýmem v oích. Hlel samou zlostí, nejspíše nad ní, upustila jste ted ctihodné vyšívání svoje, na nmž prucujote chvaln známou vytrvalostí Penelopinou. Dovolte, abych je zdvihl a vám je co nejuctivji opt podal. Z i kolik let je hodláte ukoniti? Ach, opt nové vrásky ? Již rúlím. Prosím, rate Erichovi vyíditi, že jsem ho velmi horliv hledal."

Mj

mn

mn

—

nm

99

„To uídí

odbývala Korona bratrance se vší Ale tím si špatn poradila, Hugon chtl se skuten vzdálit; však vida, jak povržliv hlavou hometá, zstal dila a jak jizlivé pohledy stranou po baven její zlostí. Ba pitáhl si sedadlo ješt blíže k ní a rozmlouvati, jako by ho byla svou poíal s ní tak poznámkou o sloužícím k dalšímu a živjšímu hovoru vypíkrostí

slonžící!"

svou.

nm

dvrn

bídla. \f!*»

„Ano,

sladká

tetko,

sloužící poví Erichovi,

bude

tomu,

že jsem zde byl

co jsem zde vlastn chtl,"

jak :

sama

chcete,

mu

ale vy

zaštébetal škodolib,

povíte,

vida,

že

nad jeho neodbytností zardívá, „nahlížím, že by to bjlo skuten pro vás velmi urážlivé neb bolestné, kdybych odešel, nezpraviv vás o úelu návštvy své. Poslyšte tedy, drahá sestenice, vímC, že se vám zavdím, povím-li vám vše zevrubn, neb daray milují detaily. V našich salonech panoval tuto zimu velmi utšený ruch, což zajisté vdti neráíte, neb považujete vše, co svtem páchne, jako nebožtík Šalamoun, za marnost a ducha trápení. Naše dámy medisovat, pezapomnly zpívajíce a hrajíce na piano bíraly se radji a pilnji v notách než ve ctnostech a nese zlostí

—

ctnostech

zraku?

bližních

svých.

A

co bylo

píinou

tohoto

Slena Ervina Blinská, naše primadonna.

dáma umí

lidi

zá-

Tato

dle libosti rozplakat a rozesmát, povznést a

zniit, oslnit a rozechvt, jako pravá kouzelnice.

Kdybyste

rozboila byste zajisté, aby b}la upálena. Vládne všemi myslemi, všemi srdci, a tomu se chtly naše dámy od ní nauiti. Usilovná vle jejich neminula se Zazpívají-li ted Ervininou manýrou, hrneme s výsledkem. Za tyto nepopiratelné zásluhy má býti se jim k nohám. chodila do divadla,

slena

odmnna.

Usnesli jsme se na tom,

že

jí

bude ku 7*

100

koui

letosaí saisony

kterážto

si

vyzpívala

podána jakási památka. ti no to

zpsobem ti

Kuéžaa

píspvky u dam a pijde co nevidti k vám. Já zas rám u pán. Za touto píinou zašel jsem tedy dnes k chovi

.

.

N.,

sbírá

velebitele,

sbí-

Eri-

."

Korona

vyslechla

Mecenášství nenáleželo,

bratrance dle

ní,

s

nmou

rozhorleností.

nikterakž k

povinnostem

šlechtice. ,

Erich nepispje ani já,"

„Co

se

týe

vás,

odpovdla

krátce.

knžnou, ale pokud by mi osobn odpovdl."

to si vyjednejte s

týe Ericha, dovolte, „Uspote si další u nho poptávky i druhé ruím vám za to, že nepispje ani haléem." se

„Vaše Velienstvo si poíná, jako by ráila kasou budoucího manžela."

vru

již

cesty;

ted vládnouti

Nejde mi „Prosím, ušette mne svými poznirakami. o almužnu pro tu komediantku, ale Erich nepispje

ze zásady."

,Miuvím-li o Vašnostech, tvrdívám obyejn, že se ráíte honositi náhledy tak pokroilými, že by dlaly est pedkm našim za asu kižáckých válek, a hle! posoudil jsem vás tak trefa, že sám nad sebou žasnu. Na štstí není úlohou mojí, abych je opravil. Herkulova tato práce pipadá Erichovi, jemuž víc a více závidím los kynoucí mu po boku vašem. On &i vám tedy také poví, jaká to osoba komediantka, a zdali se jí co do vzdlání tak snadno ta vyrovná mnohá dáma vysokorodá."

—

„Prosím barona snažn, aby si zvolil pro chvalozpvy podobného druhu místnost jinou. Spojí-li ješt jednou jméno této osoby s jménem ženicha mého, opustím oka-

101

teuto

nižité

salon.

Erich

jí

uejen nezuá,

nýbrž nebude

ji

nikdy znáti."

chtít

„Hle, jak

umí ctnostná sestrenice moje

lháti,

jedná-li

Ale opovržlivé výmluvy vaše nejsou vám pranic platný, neb vzte, že jsem já to byl, já, baron Hagon Kolínský, jenž Ericha k té komediantce zavedl. Jem tím nyní tak hrd, jako že jsem vašim píbuzným. Erich vám to nikoli nepoteboval zamleti ze šetrnosti ke mn, když se vám zmínil o této návštv. Byl bych se rád podrobil každému trestá, který byla za to uložila, a snad ted ješt uložíte, pobyste važujíc mne za zhoubce jeho nevinnosti, za hada v ráji lásky vaší, za svdce ženicha tak výten a tak pracné se

o provedení

jí

jistého

úkola.

—

mn

vyhlídaného."

A pvkyni za to,

zlomyslný Hugoa pokládaje zapírání její, že by Erich znal, za neobratnou pouze výmluvu, maje bezpen že oddaný ženich dávno velitelce své se vyznal ze

svých návštv u

umlkyn, poal Koron

onen veer, kde ho na

ulici

do podrobná

potkal, považuje ho

líiti

pi plynu

šosáka. Aby ji úplné pesvdil, opakoval jí beze všech okolku všecky svoje tehdáž o ní pronesené úsudky, ale pipojil s toutéž vrností dithyramby ženichovy. Ku konci se pochlubil i tím, že zdráhajícího se hrabte po druhé k pvkyni unesl. i

za starého

Korona zkamenla touto neoekávanou zvstí. Dlouho mluví, poslouchala barona, nemohouc pochopiti, že o by se týkalo skuten Ericha. Ale zde nebylo žádného nedorozumnní. Hugon tenkráte uevtipkoval, podával jí dkaz píliš uritých i pesvdojících, že je vše, oo t(fí pronáší, hoká pravda.

em

102

Kdyby bývala,

byl

Hugou

vypraviti

drive ukonil, nebyla by zajisté

sebe jediného štstím. Pokoušeje ze

slova;

ale

s to

žvástavost

jeho byla jejím ji se zvláštní rozkoší, ponechal jí baron k z tavení dostateného asu. K tomu byla tvá její v této chvíli nepohnutjší, abychom íci nemuseli, prázdnjší, než jindy, což se jí vždy pihodilo, peraýšlela-li o emsi s napjetím a namáháním. Hugon tedy ani netušil, co to vyvedl. Vida ji tak pokojnou, byl v íom potvrzen, že skuten vše ví a že si již netroufl tvrditi opak toho, co pravil. Ale pokraoval pec, používaje kotéto vhodné píležitosti, aby jí jednou povdl, co ho již dlouho do duše pálilo.

nen

Tžko poal

popsati,

co

se

dlo

pi

v

Koron. Y jejím nitn pvkyni zná, sta-

první jeho zmínce, že Erich hovati mrak, který houstl, rostl a tvrdl, se

rozloživ se jak okolo srdce jejího. Mla pevný úmysl, že Erichovi nikdy, nikdy neodpustí, že nebude okamžiku v jeho život, kde by jejím piinním toho nepykal, eho se dopustil práv v dob, když byla tak jista, že ho ovládají dstojnjší myšlénky, když se domnívala, že je na vždy vítznou.

kruný

Erich navštvoval bez jejího

vdomí

—

zpvaku!

a

Korona si nechtla naschvál vzpomenouti, jí to ted pipadnouti musilo, kolikrát byl Erich zapedl hovor takovým zpsobem, aby se jí zmíniti mohl o nové známosti své; rovnž si nechtla pipomenouti, že nechtíala jiného slyšeti než ro jí bývalo píjemné, že mu pedpisovala písn látku hovoru, že nemívala ani dost málo šetrnosti a ohledu pro to, co zajímalo jeho. Nechtla uznati žádné polehující okolnosti ... on jí zamlel vc tak dležitou a významnou, on byl trestuhodným vinníkem

im

konen

Hugon

umlkl, a pánovitá Koronii ponížila se

k petváce. Pousmála se na bratrance, aby ho nadále klamala o svých citech, potvrzujíc bo v domnnce, že vše

skuten

zná, ale že zapírala ze svéhlavosti.

tenáky

moje, že hodlala p)šná Kobez výslechu, a pouze poch}bu íc bezvýrainené oddanosti jeho, již petrhnouti každou mezi nimi pásku? Ale lidé, jejichžto pýcha má takové koeny jako pýcha milé naší hrabnky, jednají mnohdy ku podivu „nepyša". Oitatn bylo Koron než vystoupila z kláštera, aby se vydala na trnitou pouC životem, poskytnuto mnohé dobré pokynutí. Mezi jiným bylo jí praveno, aby prozeteln pesvého budoucího manžela, tím že hlížela jisté fantasie

Snad

se obávají

.ona ženicha

upevní

eklo ješt

vliv

se

jí,

odsouditi

svj že

i

v

dom

njaké hi"íky pro ukrácení

slušno vaditi mezi

sbírky zbraní, touto

moc svou

i

v

rodin jeho.

mívá muž vedle pravé sourodé lásky

pedmty

dýmek

bezbožnou

atd.

módou,

dlouhé luxusu, jako

nkdy kteréž

na piklad do ovšem rameny nad jakáž pomoc? zstala pec

Krilo

ale

chvíle,

se

velmi ncposvátným

faktem, které se nikterakž zapriii nepouena, aby se nedalo. Vychovanka musila býti o stalo závadou domácího jejího štstí a vnitiní spokoje-

nm

neb eholním dámám šlo pedevším o to. aby si svrenkyué zachovaly povst taktuplných manželek, rozumných družek; tím získal ústav jejich a dvia k nim se šíili. Však nápadníci umli také oceniti Bl3ny od nich vychované, a rolie hodlajíce syna oženiti, dávali jim rozhodnou pednost ped jinými, jinde vychovanými. Na tato dobe mínná naueni vzpomnla si hrabnka Korona v této významu plné hodin. Nejen její marnost. nosti,

jejich

104

ženský pud jí pravil, je-li zpvaka Erichovi híkou, jí bývalo mluveno, že jist zaujímá v mysli jeho misto velmi podízené. Nenahlíželaf, ví-li, že by byl s to, žertovati s nejsvtjšími city, provozovati njakou parodii lásky, ponížiti se ke lži u njaké osoby bez zásad a mravní ceny, že by mu tím více kivdila nežli pedpokládajíc nevrnost srdce, opravdovou náklonnost k jiné, k níž ho snad vábila vtší spíznnost duševní. Nepomyslila, že by byl v posledním pípad sice vinen, ale pi tom nešfasten, a za touto píinou soucitu hoden, ježto by v prvním pípad niím jiným nebyl než hejskem, jenž drze šlape nohama vlastní i bližního dstojnost. Zárove zdálo se hrabnce pec jen k víe nepodob.oé, že by se byl Hugon ped ní o zpvace zmínil, kdyby byl vdl o Jaké pletce mezi ní a Erichem. Byla jista, že by netoliko píbuznou svou nikdy nebyl tímto zpsobem zejm urazil, ale že by byl krom toho píteli spíše nápomocným býval u skrývání a zapírání takového pomru. Ale Hugon mluvil o primadoné zcela vážn a uctivé jakož o osob, jižto musí z Erichových popis znáti. Nebyl by zajisté pedpokládal, že jí bude ženich vypravovati o hrdince njakých lehkomysloých dobrodružství. Jistota, že byl Erich pouze neposlušným a neupímným, ale nikoli tak vinným, jak se byla v prvním okamžiku domnívala, poala se jí poád uritji vnuale

i

o jakýchž

covati.

zášti.

Pes to vše nemohla se Korona pec ubrániti Nech byl pomr Erichv k zpvace

necht

navštvoval

nesmírné jakýkoli,

neb jen k vybídnutí tohoto blázna, Hugona: jedna vc byla pec nepopiratelná, totiž, že není Erich v té míe jejím otrokem, jak si to byla vždy myslila. To jediné ji tcd znepokojoji

z

vlastního pudu,

105

to jediné

válo,

písn

mu

prominouti

aemohla,

za to musela ho

pokutovati.

Tyto myšlénky za nekoneného vypravování Hngonova dnes

ponejprv

byly doposud

vány,

ale

rychlosti blesku v hlav její se kižujíce, neuspoádány a zprávou tak dležitou rozer-

pec

v ní

uzrával jakýsi plán,

dle

ted jednati poala.

„Ta komediantka zrak?* tázala

se

je

tedy

—

ihned

jakýsi

zá-

uštpan.

„Ano zázrak v každém Je velmi fádní blondýnkou, oživne a unese posluchae."

Tím by

všeho

dle

nhož

ohledu, jen

dokud

ne co do krásy.

nezpívá,

ale

zpívajíc

snad každou jinou ženštinu na dobro Koronu popudil touto poznámkou. Zdálo se Erich vnuje jakousi pozornost ženštin nehezké, pobyl

uspokojil, ale jí,

že

smívá se moci krásy, posmívá se

její

kráse.

„Nahrazuje ale tento nedostatek tím, že není ani dost málo koketní; chová se ke všem mužm stejn vlídn a stejn lhostejn. Nežádá si nikterakž, aby se jí lovk dvoil." „K tomu náleží, dle mínní vašeho, asi nesmírné sebezapení, není-li pravda? Ale musím se vyznati, že dnes ponejprv toho lituji, že do divadla nechodím." „Li'ujete toho k vli Blinské?" „Nemohu zatajiti, že jste mne uinil zvdavou. Vždyí je

to první ženština, již

„A zárove chcete-li

tento

—

chválíte.'*

pípad,

kde nenadsazuji.

do divadla,

Ale ne-

obávajíc se, že byste musela pykati v oistci, tedy pijmte pozvání do

jíti

hích

první

jaké spolenosti,

kde zpívá,

aneb pozvete

ji

na

za

n-

njakoti

106

soirée.

Bez toho byla

již

skoro u všech velkých rodin na-

šich pozvána.*^

Skoro u všech, ale pece ne u všech, neodolatelný Nejsem, bohudíky! jediná, kterážto se dosud opírá neslušné mode zavádéjící do našich salon lidi nízkého rodu, špatného vychování, nemotorných a hrubých zpsob, aby nás pobavili svým talentem. Zdá se mi to velmi nedstojné, že se dáváme jimi baviti, teba jsme jim za namáhání to mimo zásluhu zaplatili." „Vy jste pec nenapravitelná, Korono," rozmrzel se ted Hugon tak velice, že sestenice s podivením se do nho zakoukala; nemlat ho takové opravdovosti ani za schopna. „Jaké to pstujete v sob náhledy, jak pepjat si to poínáte, v jaké si to libujete výstednosti V Vyt zapomínáte I já jsem naprosto, že žijeme v devatenáctém století. šlechticem a hrdým na jraéoo svoje a stav svj; ale proto nejsem pece slepým, bych nevidl vady naše a neuznával ve vrstvách jiných, co uznání hodno. Takové smýšlení, jaké jest vaše, nevede k niemu, naopak obklopuje nás ínskou zdí, a v/buzDJe v nižších tídách domnní dosti oprávnné, že jsme se pežili. A kdo tím vinen? Vy a vám podobní. Ted vane jiný duch než ped temi stoletími, avšak . nechtl jsem se s vámi hádat o otázkách veejných, chtl jsem se pouze zmínit, jaký má vaše jednání vliv na soukromé pomry vaše. Erich je hoch vzácný, vy nevíte ani, máte. nesdílím jeho náhledy, se jim na co na mnoze posmívám, pec jsou v theorii velmi pkné a na,

bratrance.

I

.

nm

A

.

a

Miluje vás jako blázen, žije jen ve vás, ale nevdkem a nejste mu ani dost málo, ím Odporujete mu z pánovitostí a svébyste mu býti mla. vole ve všech vcech jemu dležitých a posvátných a hleskrz poctivé.

vy

mu

splácíte

107

dít na vše brejlemi zastaralých a zpozdilých pedsudk. Ale já vás varuji, Korono; Erich je idealista. Doiud vidí ve vás jen andla, a láska jeho mní všecky chyby vaše v ctnosti; ale béda, kdybyste jej nkdy na to upozornila, jaká propast vás dlí. Lidé jeho rázu bývají velmi nebezpeni. V jeho srdci by pak nastala taková zmna, že by okamžité vás opustil shledav, že nejste tou, za kterou vás oosud ml." „Jak vám to sluší, hráti si na mravokárce, výtený strýkuj* smála se Korona, opanovavši jen s nejvtším pemáháním hnv na nepovolaného kazatele, „ale jestli že jste vy mi co bratranec povinen pravdou, tož jsem vám já co sestrenice povinna poslušností; že? Nuže cbci tedy býti vás poslušnou, pokroím s duchem asu a oblažím Ericha dle zásluh jeho. Jsteli spokojen slavným slibem tim?" „Tento výsmch za slova tak upímná není abych píliš dstojný." použil oblíbeného výrazu vašeho ,^, ~„Neposmívala jsem se, nýbrž mluvila zcela opravdov; tak šeredné mínní, ale jak vám to dokázat! Vy máte o že slyšíte z každého slova mého zaznívati lež, potutelnost, neb jinou krásnou vc. Ach, již vím, co uiním, abych vás pesvdila, jak hluboký dojem uinila na mne pednáška vaše, i že jste se nadarmo nenamáhal. Než se odebere poa ruQÍk do lázní, dá na rozlouenou soirée a slena Blinská obdrží ode mne zvací lístek. Víte-li ted

—

—

—

mn

.

v

.

.

.

.

.

mou upímnost?"

„Skutené?" zvolal Hugon, „ne! toho bych nebyl nikdy oekával! Také tomu díve neuvím, dokud zde neuvidím Bélinskou. Mais íi donc! tato nedvra v slovo šlechtiny vašich písných zásad, by nás oba píliš zahan-

108 bovala. kázání,

Vím vám tedy, krásná tetko, a téším se, a vás nudilo, pec njaké ponese ovoce."

že

moje

„Ano, ponese ovoce, na to spoléhejte, strýka," opakovala obojetn; „ale kterak se vám také ubrániti? Vy jste tak pronikavý znatel lidí a obzvlášt ženských, že jste tch pravých strun." hned se dotknul ve „Vy jste píliš laskavá," uklonil se Hugon sestenici, samolib se pousmáv nikdy ješt mu nebyla ekla cosi tak pochlebného. „Ale drahá tetko, nenabyl jsem si této zku-

mn

;

šenosti

zdarma!

krát oklamán,

Musím

se

vám

stokrát podveden,

že jsem byl stonež jsem tak dalece do-

vyznati,

spl. Ted arci není více možno, aby se mi to stalo . ." Dole v prjezde zazvonno dvakrát, to je zajisté Erich Byl to skutené Erich. Sloužící mu ekl, že jej baron Kolinský oekává v salon, a Erich vešel rychle, procházkou zahát, rozmluvou s Ervinou osvžen a pedevším potšen pohledem na Koronu, již byl málo ped tím pvkyni tak zidealisoval, že v této chvilce vidl v ní ješt více .

.

ideál než

kdy

.

jindy.

Podal baronovi ruku a piblížil se rychle k nevst, která ponejprv snad, co ji znal, nevj sívala. Od té doby, co byla opuštné vyšívání z ruky bratrancovy pijala, nebyla ješt uinila stehu, což tu bez odporu slušno vaditi mezi zázraky. „Dkuji vám za návštvu, milý Hugone," zvolal hrab, živ líbaje nevstinu ruku, „jest píinou, že vidím Koronu dnes o celé dv hodiny díve než obyejn." „Vaše slova mne sprosfují bemene," odpovdl baron, „vyítal jsem si práv, že sestenici svou píliš dlouho obtžuji. Ted arci si odpouštím toto provinní, vida, že jsem vám prokázal službu. Abych však nezneužil shovívft-

109

povím vám ted, kdy je má pítomnost více než zbytenou, rychle, co mne k vám pivedlo. Snad jste již slyše), že se sestavil výbor dam a kavalír, kteíž hodlají poctíti slenu Blinskou pkným darem za píjemné hodiny nám všem tuto zimu zpsobené? Bylo mi uloženo, abych vás vybídl k píspvku. Knžna N. pijde ke Koroc za

vosti její,

toutéž

píinou."

Korona pozorovala oste tvá ženichovu, ani jediného tahu se v ní nezmnilo, když se baron zmínil o zpvace. Oiíi Ecichovy zstaly s týmž zalíbením upeny na ruce její, jež dosud ve svých rukou držel. neslyšel jsem o tom dosud nieho. Ale úmysl, slenu Blinskou, se mi velmi líbí. Neznám ji sice jako umlkyni, hodiny divadelní zasvtil jsem nevst své a ona si nepeje, abychom je jinde trávili než doma; však

„Ne,

poctíti

poznal jsem ji vaším prostednictvím co dívku horující nejen pro umní, ale pro všecky vyšší zájmy. Ted práv jsem se s ní náhodou na procházce sešel. Smím Koron povdti, co bylo pemetem rozmluvy naší? Vyslechne milostivji než obyejn?"

m

Jeho oko utkvlo ostýchav na že o

mu konen

poskytla

píležitosti,

ní.

by

Dkoval náhod, mohl

zmíniti

se

Ervín. „Kdybyste mi byl

spíše

linská osobou tak zajímavou,"

ekl,

že je tato

slena Be-

odpovdla mu Koena

klidn, „nebyla bych zajisté ekala na poslední naši abych ji k nám pozvala."

zcela

soirée,

Erich hledl na ni s nejvtším úžasem. On prosil jako aby mu dovolila, o Ervín se zmíniti, a ona mluvila o pozvání! Nebylo v tom omylu jakéhosi?

za milost,

110

Hngoa ho libé,

mu samobude slena Bélinská podovedl sesíenici tak zajímavé vylíit. Ko-

vytrhl z jeho podivení vypravuje

že to je zásluhou jeho,

že

zvána, on že ji rona neodporovala. „Jaký štastný se

to udál u vás obrat, který jsem ostatn vždy oekával," zvolal Erich nanejvýš potšen. Je-li kdo schopen smíiti vás s uméoíra, seznámiti vás s jeho významem a úkolem, je to zajisté Ervina Bélinská. Pojala svoje povolání tak ist a vznešen, že si zajisté okamžité

porozumíte." „Ano, i já myslím, že si porozumíme," rona poád s tímtéž zvláštním klidným a razem.

„Prosím

liv,

vás,

štastní snoubenci,"

— nepochopoval

nikterakž, že je

zvolal

odvtila Kovlídným vý-

baron netrp-

svdkem

scény dle-

významu, „odložte tyto výlevy citu, dokud neodejdu. A vy, hrab, povzte mi radji, mnoholi mám za vás na subskripní listinu zapsati." „Napište tam, mnoholi chcete, mnoholi vám bude potebí " odbýval ho blažený Erich, rovnž tak netrplivé, žitého vážného

Neml ted jiné myšlénky, než neoekávanou píjemnou zmnu nevsty své. „Jaký to štastný lovék!" spráskl Hugon ruce nad listinou, jíž byl zatím na stl vyložil," on sn.í dáti co chce a mnoholi chce. A pokladník mj hoekuje pi každé stovce, kterou si beru mimoádn z kasy. Ach, Korono, jakou jste vy pec necitelnou píbuznou! Víte, jak to se mnou dopadává a ješt jste nevybrala z kruhu svých známých njakou railionáku za manželku, sob za sestenici! Nevynajdete-li ji v bhu tohoto roku, rozdlí se vitelé o statky moje a nezbude než dvr v Šumav, jak byl osloven.

mn

mn

111

skromné to ddictví po tet, na které jsem dle opatrného závtu na štstí žádných dluh dlati nesml. Tam sám medvbodu honit lišky a medvdy, až se stanu dem." „Co ekne této raetamorfose Praha a její krásky?"

jejího

—

posmívala se

mu Korona.

„Kojím se pochlebnou nadjí, že budou vesms chodit Ale neuiníte skuten nieho, abyste od spolusester svých odvrátila tento žal? Budte milosrdná, tetko, neli mn, tedy aspo jiným k vli.* v smutku.

pimluvím se u šlechtiny z X. Panství mezi nejvtší v echách. Ze je dáma ta trochu šilhavá, na tom vám snad nezáleží?" „Chcete-li,

její

náleží

„Dokonce ne, sliná sestenko, jen se za mne co nejdív pimluvte. Projím vás, co je ta krása a ta mladost, s nimiž nat^lají lidé tolik hluku? Kvéty velmi rychle pomljejí'í. Ale stj, je to šlecht na dokonalá? Pak prosím, ani

slova

o

mn.

Radji pjdu do Šumavy potýnat

se

než bych se chtl takto sprostit véri el svých. Ze všech metel tohoto svta je zajisté nejstrašlivjší žena „bez vady".

medvdy,

—

A Hugon

sebral

kvapn

listiny svoje a odcházeje,

klonil se sestrenici s nejvážnjší

po-

tváí a nejvybranjší ga-

lanter.i.

tomto výstupu odbývala se u hrabte roku soirée, kde se celá šlechta ješt jednou sešla než se rozjela na léto do lázní, na cesty, neb na svoje statky.

Málo

Hoína

dní

poslední

po

téhož

112

bychom chtli podotknouti, veer stkvl starý palác Hoínv v zái byl davem zvdavých obstonpen, že se

Bylo by zajisté zbyteno, že se v slavnostní tisíce

plamen,

táhla

nepetržená

že

ada

zdobil, nýbrž že se

ekvipáží

nejen

celou

konila teprv ve vedlejších

tídou, ulicích

již i

že

úprava salon došla zaslouženého uznání hostv a velkolepost jejich vzbuzovala obdiv a ásten i závist jejich. Toí se rozumlo u bohatých Hoínv vždy samo. Erich nebyl dnes s to, spustiti oí od nevsty své, nikdy ješt nebyla se mu zdála tak nadpozemsky krásnou. Tenkráte ale nevidl, jak obyejn zraky láskou nadšenými. Korona byla dnes skuten oslující. Stkvostné

šaty

magicky blost

z

damašku

bledožlutého

vyvyšovaly

vlas, které byly jako obyejn hladce podél tváe zesané a na šíji v síce spoutané. Siíka ta byla ale dnes z nití zlatých a dukáty propletena. Bohatý šperk z dukát rozliných velikosií a ráz pokrýval jí krk a ramena.

Každá dala

její

pleti a

temnost

jiná takto ozdobená

její

dáma

byla by snad vypa-

smšn, tedy aspo velmi nevkusn pod touto tíží; ale Koron slušelo to zlato, jakoby bylo ná-

neli

drahou k osobnosti

její.

peníz

jaksi

Tajemn

zrádný svit tchto ražených sympateticky s leskem jejích oí, v nichž bylo dnes také cosi tajemn zrádného. Práv tato tžká nádhera, tento pyšný blesk byly pimeny velkoleželo

pojil

se

leposti jejího zjevu.

Korona vykonávala úlohu domácí dámy s onou gransi získala nemálo obdivovatel a obdivovatelek ve svém kruhu. Pravilo se o ní vbec, že je rozená nejvyšší hofmistry n. Myslívala si potajmu totéž. dezzou, jížto

113

Z umlc byla pozvána jen vidl v tom vyznamenání pro ni. Korona z

jí

i

ostatních

jemu tím dokázati, umleckých sil.

že

Ervina Blinská.

Domníval jí

nestaví po

se,

že

Erich chce

bok žádnou

Tch nkolik dní, kteréž minuly mezi setkáním se Ervinou na Petín a opovzenou besedou, ztrávil hrab Erich více v nebi než na zemi. Všecky jeho pochybnosti se rozprchaly v pouhou mlhu. Jak trpce si ted vyítal, že se mu v poslední dob zdálo, jakoby Korona nebyla vždy tím, za ji považovala matka jeho, zvolivši mu ji za prvodkyni životem, za ji byl sám posud ml. Ano Korona bjla skuten tím andlem, k nmuž mu byla ukázala umírající matka kouc: „Snaž se, abys jí zstal vždy hodným.* Co mu nkdy pi ní pekáželo, s ím se spáteliti nemohl, to nevzelo v ní, to jí bylo cizí, spoívajíc jedin ve vychování jejím. Pravil si, že býval tyranem, a trávil ted, aby svou chybu napravil, více asu na kolenou ped nevstou jako sfynx se usmívající, než v njakém jiném pohodlnjším a rozumjším postavení. Její úmysl, pozvati Ervinu do salonu dosud neposkvrnného spoleností pvodu tak nízkého a uiniti to lístkem vlastnoruním, zdál se mu skutené hrdinským. Podlé tohoto znamenitého inu soudil, že z ní zajisté bude ješt pochode osvty. s

Ale nejvíc tšil se Erich na to, co asi ekne Erviua. pomyslila, obdrževši zvací lístek? Ted aspo nabxla pesvdení, že nebyl Erich pepjat líil nevstu, vidla sama^ že se poíná Korona vzdávati pedsudk svých. Ale ne dost na tom, ted poznala zárove, že nevsta dbá jebo slov, že se chce spáteliti s náliledy jeho, že není on ponléhajícím, nýbrž ona povolnou, ted aspo vdla, že on je

Co

si

K.

SVtÍTLÁ:

NoTellj.

8

114

pece milován, pes

její

„pak", kierým

mu

zkazila tehdáž

celou noc!

Nemohl se ani dokati, aby Korona na pvkyni. Vžd}t musila že po boku takové bytosti, piti, se ped ním dlouhá dráha blaha, šími

ržemi Chtl vidti hezky .

.

vidl, jaký dojem uiní na první pohled pochotakové ženy rozprostírá

posypaná

nejrozkošnj-

.

z

blízka

pekvapení Ervinino, až

Koronu. Toho triumfu se nechtl a nemohl zíci. Bylaí ho pokoila svými pochybnostmi o Koron, svými prognostiky, ted chtl on zas pokoiti ji ji pokoiti? A ím? KoroQinon krásou? A pro? Erich nemohl nikterakž pochopit, jaká mu to prolítla mozkem podivná myšlénka? Vždyt se na vlas podobalo, jakoby se chtl vychloubati svým štstím, a to zpsobem nikoli nžným. Co mu na tom záleželo, že se posmívala Ervina lásce, že mla o ní pojem tak nízký? Co mu bylo do toho, že nechtla nikoho milovat, radíc každému, aby si ze choval volné srdce? Zastydl se trochu, že chtl vítzství svoje stavti na odiv, ale zstalo jen pi studu. Postavil se pece za sedadlo své nevsty, kterážto trnila v kruhu nejvznešenjších dam dnešní spolenosti, obírajíc se s nimi, jak to píslušelo hostitelce. Ervina se jí musila pedstafiti a nesmlo mu ujíti ani jediné hnutí její pi spatení tolika

spatí

.

.

.

—

;

vnad, tolika lepostí a vznešeností

jeho Korony!

Bylo to sice zcela proti etiket, že se nevnoval spolenosti celé, nýbrž zdánliv výhradn jen nevst, ale Korona, jindy tak neuprositelná vzhledem k takovýmto pestupkm, neupozornila ho dnes na tento hích. Ba jednou, když se na chvilku od ní vzdálil, aby zdvihl jedné z dam

115

upuštný

šátek, prosila ho, aby neodcházel od ní, že si peje, aby jí zstal na blízku. V tom vidél Erich opt nový a výmluvný dkaz, že se víc a více k nmu kloní. Práv když ukazovala rafika na velkých bronzových hodinách v hlavním salón hodinu, která byla slen Bélinské urena, aby se dostavila, pirachotil po všech skvlých ekvipážích host vznešených ped palác Horínv skromný fiakr a ta, ježto byla pozvána, aby vznešenou spolenost bavila, vstoupila do hrabcího domu bez prvodce, bez gardedámy. Již jí ovšem nepsobilo žádných rozpak, vejíti do domu cizího, kdež se musila mnohdy sama uvésti a pedstaviti. Bylaí tomu uvykla za tch nkolik msíc, co

veejné vystupovala. Erich ji spatil, jak vstoupila do prvního z pokojv, které tvoily dloubou osvtlenou adu, ukonenou salónem, v prodlévala hrabnka. Aby ho Ervina hned neza-

nmž

uhnul se ponkud za pilí, ped nímž stálo Koronino keslo. Byl nesmírn zvdav, sama-li pozná jeho nevstu, jejíž obraz, jak se domníval, tak jí nakreslil. hlédla,

vrn

Ale a

ím

více se k

nmu

blížila Ervina,

kráejíc voln se spole-

klidn nádhernými prostory, pi tom klanjíc

nenucené v právo a v levo, tím více zapomínal, pro vlastn pozoruje, a pohlížel na ni k vli ní. Ervina byla v dnešní veer velmi jednoduše ustrojena, jsouc si velmi dobe vdoma, že by projevila málo taktu, kdyby zvolila ze své garderoby njaký drahý odév, v nmž se objevovala na jevišti a jenž by se byl snad vyrovnal skvlým toiletám pítomných dam. Její vlasy zdobil vnec z erstvého modravého šeíku, velmi malebn uvitý, šaty její, téžo modrošedé, nžné barvy jako kvtiny v kadeích, byly z krepu, a neuritá jemná nosti

ji

116

štastn s útlými odstíny Jinak nemela Ervina ani té nejmenší ozdoby, ani nejmenšího šperku. V rnkou držela jen sešitek not a velkou kytku z bílých zvonk hyacintových. Pvabná jednoduchost, elegance a skromnost, vyznaující odv její, jevila se také v každém její hnutí a kroku,

barvitost její

pi tom

souhlasila velmi

jejich

a vlas.

pleti

ale mluvilo jakési ušlechtilé

sebevdomí

z

každého

jejího taliu.

Erich nemohl ted sám sebe pochopiti, že so mu zpzdála více mladíkem než dívkou. Ten rythmus v posuncích, ta jistota pi vší prostot, ta pívtivá klidnost bez nevasné poníženosti, rozpaité vypínavosti a samé vlastnosti, kterých vždy tak hledané originálnosti nerad pohešoval pi dívkách jejího stavu, ty shledával najednou všecky u ní soustedné. Piznal se v této chvíli, pekvapen jakoby ji vidl ted ponejprv, že si pedstavoval pravou umlkyni vždy tak, jak se ped ním v této chvíli objevila Ervina Bélinská, již obkliovala dnes jakási zvláštní záe jarní poesie, vanoucí z kvtin v jejích kadeích, v její roce, i z jcjíao pohledu. Pistoupivši k vnci dam, jichž stedem byla Korona, zastavila se ponkud a její oi pelítly rychle hrdé to shromáždní. Utkvly okamžit na mladé hrabnce, poznala ji

vaka kdy

—

hned. nebyla

Vdla, si

ji

že je krásná,

pedstavila.

Její

ale tak

zrakové,

neobyejn

spanilou

v nichž se družilo

a nadšený obdiv, vypravovali o tom výmluvností. Ale tento její pohled, jímž se koila Koronin slinosti, byl tak oslující a ozáil ji samu tak zvláštním kouzlem, že zapomnl Erich naprosto, aby

píjemné pekvapení s

uchvacující

tím

zpyšnl,

tak pochlebný.

že

V

skládá

Ervina

kráse

této chvíli zdála se

jeho nevsty tribut krásnou.

mu ona sama

117 ano, i vedle hrabnky byla Ervina Blinská dnes postavou velezajímavou, pozornost vzbuznjtcí, nebyla jí nikterakž folií, jak se byl domníval, ani jejím doplkem, jak byl oekával, nýbrž cosi zcela opaného, pvodního, poutajícího, ehož Erich v tomto úžasu ani pojmenovati nedovedl. Ale to bylo jisté: chtl triumfovat nad Ervinou a ji zarazit, kdežto zatím triumfovala nevdomky ona nad ním.

Auo,

Ervina skuten byla hrabnkou dojata; vidla nejen slinost nýbrž i všecky krásné vlastnosti, jimiž ji byl Erich ozdobil, i zárove ideál ušlechtilého muže, jehožto vzácnou povahu dle zásluhy oceovala. Poklonila se tedy mladé hrabnce tak hluboce, jak se zijisté ješt žádné ženštin neuklonila, a dkovala jí pi tom nkolika vybranými slovy, že pozvavši ji, aby pispla k zábav, dovolila jí spolenosti své. její

Napjat oekával Erich hrabéninu odpovd. Dala na

neobyejn

sebe ruku,

má

za jisté

píležitost

dlouho

ale

ml,

poznati

ekati.

Doufal,

jak

že jí poví, ji

Vždyt

védél,

podá jí snad ona se tší, že že dovedou dámy že

i

povdti nlžestojícím tolik pívtivého a ímž ú nieho nezadávají, což je k niemu

jejího stavu tivého,

licho-

neza-

vazuje. I myslil,

ped ním

že ho to

Korona nechala

daka

klame

zlý

sen, vida a slyše,

co se

provozuje.

zpvaku ped

vasalku, kterážto pišla, aby

jí

jako vlapovinný hold jediným slovem,

sebou

státi

složila

hluboké úcty; nepovstala, neodpovdla ni pokývla pouze ledov hlavou, jakoby tím ekla: vždyt je dobe. Naež se ohlédla po své spolenici, jež patrn již

ekala na

její

pokynutí.

118

„Paní

z

chladností s nejvtší „vykažte slen píslušné dejte posloužiti ajem, pak nám po-

Merkendorfu, "

pravila

a úseností, jakéž byla schopna, jí

místo.

slouží

Nejdív nám

ona zpvem."

A

ekajíc,

sotva

ní vzdálí,

až se Ervina

obrátila se k

dámám

na nkolik

krok

od

vedle ní sedícím.

do našich salón „nechtla jsem pipraviti hosty hrabte Hoína o zábavu jim obvyklou. Jedin proto podrobila jsem se této nemilé mi nutnosti. Však rozmýšlela jsem se skuten, nemám-li uiniti podle píkladu vévodkyn z Kentu, kterážto, pozvavši ku všeobecné žádosti, tuším, že Schróderovou neb Pas-ovou, piano od ostatní spolenosti hedbávnou šrou oddlila, aby dokázala šetrnost k hostm svým a stavu jejich, zpvace kam náleží." pak Šlechtiny, takto osloveny, v prvním okamžení zápasily s patrným pekvapením. Nejinak mluvívaly sice velmi zhusta mezi sebou, ale veejn v hovoru svém šetily pece Starší dámy však ocenily Koroninn bezvíce opatrnosti. ohlednost okamžit a pidaly se ochotn k mladé své stoupenkyni. Mladší jsouce vedeny k vtší již šetrnosti k jiným vrstvám, hryzly si rty nad anekdotou o vévodkyni z Kentu. V zákrytu srdcí svých i ony pály zpvace její dnešní postreni, jen že z jiné píiny než matky jejich. Jejich brati, ženichové, manželé se Bélinské tolik obdivovali a vynášeli ji tak vysoko, že se z toho tšily spativše ji také poníženu a pokoenu v pítomnosti jejích obdivovatelv. Ani jedna tedy z tch dam, kteréž Ervino osobn

„Móda

umlce,"

si

ted žádá,

abychom

zvali

pravila hlasit, aby byla všude slyšána,

—

znaly,

ji

k

sob

zvaly a v

dom

svém jinak vlídn a zdvo-

119

ile její,

ní

s

zacházely, tváíce se

ped svtem

co protektorky

aui jedna z nich nepiblížila se dnes k divann,

byla spolenice tam sedla tak

hrabnina pvkyni

kdež místo vykázala. Ervina

osamnlá, jako by ji ne hedbávná šra, nýbrž hradba nebetyná dlila od ostatní spolenosti. Koronino uvítání bylo Ervin tak neoekávané, že takka omráilo. Mechanicky následovala spolenici hrabninu.

ji

Ale vzpamatovala se do

tváe

zbarvivši

jí

Krev jí vstoupila prudce Každá žilka i ramena.

brzo.

nachem

šíj

v ní se rozechvla, jak nabývala víc a více jistoty, že není vyhoštní ze spolenosti jen náhodné, nýbrž že má

její

býti

skutenou

a

úmyslnou pro

ni

urážkou. Již chtla vstáti

ranné hrdosti bez pozdravu odejíti z místa, kde se s ní tak nedstojn zacházelo. Však zarazila se vrhajíc pohled plný opovržení na mladou hrabnku a mžikem zapomnla na úmysl svj. a poslouchajíc jen své

Zahlídlat za ní Ericha.

Napolo zakryt pilíem 88

obma

rukama lenochu

stál

vzpímen

za Koronou drže jakoby náhle

jejího fauteailu,

uchvácen závratí byl se ho zachytil jakožto opory. Obliej jeho byl v té chvíli tak zmnn, že ho jen stží poznávala. Svdil o strašlivém zápasu duševním, tak že Ervina již vstávajíc k odchodu opt polekána klesla na místo svoje. Pochopila! ihned, že zahanbení uinné její osob mlo snad ješt více uraziti jeho. Pedešlý výstup, jehožto byl on než

svdkem

nejbližším, týkal se zajisté

mnohem

více jeho

jí.

vrátila Ervin úpln rovnováhu. Zstala sedt umínivši si, když pohledla na bo-

Tato myšlénka led zcela klidn

120 že aspo niím uerozmnoží nesnází jeho. akoli hoela dychtivostí dáti Koron dtklivou lekci. Dlouho stál Erich jako zkamenlý za nevstou, kte-

lestný jeho boj,

rážto

klamajíc

se

jeho

zdánlivým

poklidem,

jelikož

ne-

mohla obliej jeho vidti, soudila, žet na dobro pokoen. Vždjf se nebyl jediným hlesnutím opel jejímu jednání! Osmlena jeho nepohnutostí a dlouhým mlením projevovala ted

beze

vší

zdrženlivosti

svoje vyznání víry.

Nale-

posluchaek nadšeného ohlasu a úplného srozumní. Podncována její h chválou, puzena svou pánozalat stále u svých

povahou, opojena domnlým vítzstvím, ukázala se jakou byla a jak smýšlela. Chtíc pijíti s Erichem jednou ke konci, roztrhla tedy odhodlan tu tajemnou roušku, pod níž on tušil a miloval andla melt ji poznat a konen uznat. Oaa nehodlala poddati se jemu, nýbrž on se musil poddati jí, mlaf jeho pedpojatosti práv dost. Kdyby byla Korona k Erichovým nohám mrtva sklesla, zajisté by ho nebylo neštstí to více ohromilo, jako výjev pedešlý a co ted slyšel. Tedy rozhodnuta byla hádanka její bytosti, závoj tak sladce ji zahalující rozedrán a jádro bytosti její leželo ped ním. Strnul, jako kdyby ji byl náhle spatil v rakvi. Vždy v této chvíli ped ním skuten a na vždy umela. Konen vystoupil ze svého zákrytu a nic se neohlížeje ni na tázavé oblieje hostv, ni že Korona hrozné za ním metala pohledy, ubíral se voln a vážn salónem, kráeje k místu, kde sedla Ervina. Pvkyn se zachvla, vidouc, že se k ní blíží, a bylo jako by na svém ele cítila ty stely nenávisti a pojí, smchu, sršící na ni z tolika oí. Jediný neobratný posunk, jediné mimovolaé uzardní, a Erich propadl neuprositelvitou

konen,

;

121

nému soudu a ona s ním. Pedešlá scéna, svdící až dosud jen o smýšlení pepjat aristokratickém sliné hostitelky, když se Erich k zpvace blížil, náhle nab}la v oích spolenosti jiného významu. Ervina si byla úplné vdoma choulostivého poítavení svého a dnes ponejprv snažila se býti mimo divadlo tak výtenou herekou jako na jeviš. Tvá její zstala pes vnitní pohnutí tak jasná jako úsmv, jímž hrabte uvítala. „Dovolte, abjch vám podal rám a vás ihned doprovodil dím," oslovil ji Erich bezzvuii. „Pjdu, až zazpívám, a pak odejdu sama. Nevšímejte pane hrab, žádám si toho co vzácného dkazu si mne, pátelství vašeho." Pronášejíc tato slova hlasem

hrab

jí

k

vli

skuten

se

rozechvným

aby otevela

bázní,

nekompromitoval,

Ervina svoje noty pebírajíc se v nich se zdánlivou ochoUkázala na tou, jakoby se jí byl ptal, co zpívati hodlá? jistou stránku, jakoby mu naznaovala píse a pi tom se mu poklonila, dávajíc jemu i jiným tímto zpsobem na jevo, že jest jejich hovor ukonen, že se obmezoval jedin na tnto otázku. Chovala se pi tom tak pirozen, že byla celá spolenost o tom pesvdena, že se jí domácí syn na jiného uetázal, než co bude zpívati. Jen Koroua poznala z Erichovy tváe, že se jednalo o nco jiného mezi nimi, i zalekla se jí jako ped tím Ervina, jen že z jiné píiny. „Ustupuji jediné proto, že si toho žádáte co dkazu oddanosti k vám. Jest mi však líto, že jste zamítla jediného zadostuinní, jediného to osvdení úcty mé, které mi v této chvíli lze vám podat," odvtil Erich a vzdálil se tak voln, jak byl k ní pistoupil.

mó

12B Nevrátil se pak na staré místo svoje; nevšímaje

ostatních zmizel.

—

Ale nebyla Korona Erich se zpvakou o

jedinou,

nem

jež

jiném

že

tušila,

než o písni.

si již

jednal Byl to

Hugon. Zaslechnuv od ostatních, jak se

donn

hned pochopil,

zachovala,

tenkráte jen posmívala, Myslil,

že

projevivši

prohlíží a pehlíží

hrabnka ku prima-

že se

chu,

sestenici,

jemu

i

ženichovi

k sob pozvat. a zatím pelstila

ji

ona jeho, hrajíc si na povolnou. Smála se mu te zajisté jako Erichovi, že jí šli na lep, uvaivše, že se naklouje k jakémusi pokroku. A on se byl ped ní chlubil, že již nebývá nikdy oklamán a podveden. Jaká to blamage Hugon si písahal, že se jí stkvla pomstí. Nevidl v této

k tomu píležitosti, než že si sedl tak horlivé, jakoby si za nejvtší est býti dnes kavalírem jejím. Tím zpsobil takové

chvíli

lepší

k Ervin, a bavil pokládal,

ji

že zapomnly dámy na zmizelého Ericha, který jim beztoho nikdy nedvoíval. Ale za to uml to Hcgon. tím lépe. Nebylo snad deset dam v celém tom vznešeném vnci aristokratických krásek, které by si nebyly pály roztomilého a elegantního Hugona za spoleníka, nejen pro dnešní veer ale i pro celý život. Dnes ovšem se na všecky ctitelky jeho rozhnvaly, poaly vespolek zlomysln tvrditi, že si hodlá lehkomyslný baron vzíti zpvaku, spekuluje na její znamenitý hlas, aby mu pomohl zaplatiti dluhy. Umínily si vespolek velmi pevn, že se od dnešního dne žádná z nich na nho ani nepodívá, a£ prý zstane si tedy pi pvkyni, když jich dnes pro ni zapomíná. Korona pozorujíc Hugonovu hru a poznávajíc úmysl v ní skrytý, dala rychle znamení, aby Ervina zazpívala.

pohnutí, se

123

Prve

chtla

ji

mohla

nechávajíc

ponížiti,

dosti urychliti její

Od

té

chvíle,

nepromluviv,

byla

co

se

ji

zpv, aby

ekati,

se

jí

Erich,

odstranil

ted

pak

ne-

co nejdív zbavila. ani slova k uí

hrabnka koistí podivného nepokoje,

se ovšem sama sob nevyznala. Vdla, že dal hrab, pohrešaje syna, po všech koutech hledati, ale dosud marn. Každou minutou vzrstala její mocn potlaovaná zlost a úzkost. V hrdé dívce poala miraovolné z

nhož

starý

obava, že snad šla pec tuze daleko; ale pýcha vzdorovala všeliké bázni. Jak se mohla Korona dopustit chyby, jak se mýlit? Vždyt to bylo naprosto nemožné. vznikati

její

Což neužívala svého práva ukazujíc Erichovi, jaké postavení v spolenosti, jíž náležel, zaujímá osoba, o níž si troufal mluviti s takovým interesem, již nazýval originálem, talentem,

chovi

jíž

híkou,

pisoudil tot

i

geniálnost!

bylo jisté,

byla

Pvkyn

mu

ním

nebyla Eri-

nebezpenj-

neboí spoléhal na její úsudek., na její povahu, mla patrný vliv. Sokyni byla by se Korona vysmála, proti jakž se domnívala, byla by mívala sto zbraní, od té té by ho byla odvrátila sterým zpsobem, vzbuzujíc v mravný cit, odvolávajíc se k jeho cti, psobíc na jeho obrazotvornost, pehlížejíc a trpíc ji v nejhorším pípad tak dlouho, až by se jí byl sám nasytil. Ale co mohla proti osob, ku kteréžto ho vedla úcta, která se nedopustila žádného poklesku, žádných si nežádala práv, která ho zajímala svými schopnostmi a poutala svým duchem? Tu musila uiniti smšnou a v jeho pítomnosti rozdrtiti, aby vidl, že v oích jejích a vrstevník jeho není niím jiným, než ervem nehodným pozornosti jeho i pozornosti jejich. Nech se tedy trochu hnval romantický Erich, že tak energicky vystoupila proti tomuto novému a snad nej-

ším,

na

—

nm

—

124

nebezpenjšímu vrtochu jeho; byla pec jista, že se za krátko kajícn navrátí a pak se bude hnvati ona. Již mu nehodlala nic, pranic prominouti.

—

Ervina zpívala

dnes

lépe

chtla Erichovi

než jindy,

dokázati, že není ani dost málo dojata. Ale Erichovi k vli

nemusila se pemáhati.

V posledním pokoji, který jsa širokými schody se zahradou spojen, dnes sám byl v zahradu promnn, sedl Erich. Byl zakryt kvetoucím rostlinstvem a stíbrné zvuky Erviniua hlasu vnikaly k nmu jako do hrobu píse pohební. Opvala smrt nejblaženjšího snu jeho mladosti.

Nkdy se ohlížel Erich pitom, myslil, že vše to není pravda, co zažil ped tmi nkolika minutami, které se mu zdály vností. Ale co ho tedy zahnalo do této zelené skrýše? pro nemohl vstáti? pro ho bolel svit plynových

vn

plamen zastínných kvtinami? pro ho bolela tchto kvtin, vzdálený šumot besedujících? pro lahoda tchto istých zvuk hlasu dívího, které slyšel jako mlhou? Jaké to bylo v nm strašlivé prázdno, jakoby mu byla píšerná i

bolest pojednou vyrvala srdce, duši,

Tu k

nmu

pamí,

cit?

kdosi pisedl chopiv se obou jeho rukou.

Byl to Hugon.

Doprovodiv Ervinu po

áru

—k

jeho

smlé

zpvu

velmi

zdvoile

ke ko-

novému pohoršení celého salóau, vrátil se baron do spolenosti, aby se pobavil dojmem, který tu zpsobilo jednání. Ale ohlížeje se po Erichovi, aby se ho

ním spokojen, pohešil ho. Starý hrab že Ericha více než hodinu darmo hledají. Hugon neslyšel proud výitek, které mrzutý staec pro nho dodal za píinou jeho chování se k pvkyni; zeptal,

zdali byl

mu rozhorlen

s

pravil,

126

domyslil se, jak to asi s Erichem dopadá, státi a kázati, vydal se na cestu za synem.

Hledal i

v

val

zahrad, st.iach,

ho a

že

všude

ím se

ve

všech

salónech,

i

nechav otce

v

jeho

déle ho hledal, tím více se ho s

Erichem

obydlí

zmoco-

dje nco kromobyejného.

Konen

po dlouhém namáhavém pátrání vyslídil jej, kde nebyl dosud nikdo hledal, ponvadž se považoval pokoj byjinstvem naplnný jen za prchod do zahrady nejsa k pohodlnému odpoinutí host upraven.

mu

Baron chtl zapoíti vtipem, bledou tvá.

ale

umlkl rychle, pohledná

v

„Jak to vypadáte, milý hrab!" zvolal dobro
jehož

dámy

dnes

kruzích

zažila,

novákem,

a zajisté

ne

není to první postreni, poslední.

myslí dosud, že náleží komediantka do

Ty vysokorodé síky kostelní.

již v koáre, prosila mne Ervina ješt jednou se sepjatýma rukama, abych vám Koronu v kažiém ohledu omluvil. Zpozorovala, že jste se hnval, a vzkazuje vám, že by to téžce nesla, kdyby pro ni vzniklo sebe menší nedorozumní mezi vaší nevstou a vámi. Pro jste nezstal v salón? Byl byste vidl, jak zahanbila taktem svým všecky ty kokety, které jí odpustit nemohou, že je v oích muž stokrát zajímavjší než ony, pes to že nemá sáhodlouhý rodokmen. Vida, vida, nebohý hrab, ješt nejste manželem a již jste se obeznámil s oním diblíkem, o nmž jsem se vám kdysi zmínil. Sedí v každém ženském srdci,

Sedíc

126 ale

jich skrývá, jak se podobá, deset. Jak vše nastrojeno ..."

Koronino srdce

chyte bylo

„Ano, jak chyte bylo vše nastrojeno!" vyjel Erich náruživ, že baron mimovoln ucouvnul, „ta, k niž jsem se modlil jako k svtici, lháka jest a plna pokrytství. Chtla mne ponížiti i uraziti a potmšile mne ukolébala lžemi, aby se jí to podailo. Mže býti spokojena pletichy své, jsem pokoen v hloubi duše s úspchem že jsem se jí kdy klanl. Byla-li žárlivá, jakž pravíte, pro nepokutovala pouze mne, pro postavila na praný nebohou nevinnou dívku, jejížto dnešní postreni bude zejtra nejzanovinkou? Však ne, Hugone, ona nebyla jímavjší v žárlivá, na to se spolehnte vdla píliš dobe, v jaké míe jsem otrokem jejím. Byla pesvdena, že by bylo jediné pání její dostailo, abych se navždy od Erviny vzdálil ale já vám povím, pro tak jednala, nic nedbajíc zlé srdce!" cti své a cti mé: ponvadž má žena ta ,Vy nadsazujete v tomto pípad jako vždy jindy, Erichu, není vám dáno hledti na vci nepedpojat, a tot velkou chybou," krotil Hugon pítele; „Korona jest tak málo ženou ideální jako ženou zlou. Jest to, jak jsem již jednou k velkému vám pohoršení povídal, dívka jako každá jiná. Má všecky chyby vychování a stavu svého, ne více, ne mén. Vám je ptadvacet let a ona je krásná jako arodjnice, proto jste se k ní modlil. Matka vaše vám ji Jiné píiny, klant se jí, zvolila, proto vám byla drahá. pi sám Báb jste neml. Je to však ostatn dobe, že vám proten zrak nebudete aspo tak strašliv pod pantoflem, jak jsem se obával. Avšak vy nejste nikterakž v tomto pípad bez viny, nikdo se nehodil mén za uitele a vdce této povahy než vy. Zkazil jste ji svým modlátak

—

mst

;

;

—

!

;

—

127

Podvedl jste její ásudek o vlastní její cen a mluvil nepochopitelnou. Vy máte kídla, k ní napoád ona jen nohy, jsou to sice velmi hezké nožky, ale pec jen nohy, jimiž umí pouze chodit. Budeteli chtít ustavin jen lítat a nikdy po zemi kráet, jako devét desetin lovenstva, kteréžto nazýváme za to rozumnými lidmi, tož zstane vždy na sto mil pod a za vámi. „Dobe, ach, dobe máte, já mám kídla, ona nemá žádných, já mám srdce, ona nemá žádného, já mám svdomí, lásku, soucit, ona jich nezná; my si nejsme podobni, my nejsme pro sebe stvoeni," bouil Erich a rozilenost jeho vzrstala; „ona se klamala ve mn. já v ní Nejdív mi pravila ona, že nejsem jí hoden, ted jí to pravím já. Laská naše byla klamem. Dlouho jsem lhal sám sob a podvádl vlastní srdce; dávno již se mi svítá. Ale ted by byl další sebeklam zbablostí, vyrvu si ji ze srdce, zmizím z cesty jejího života vrátím jí svobodu není hodná lásky mé. bože! jak strašlivá to myšlénka projela moje celé tlo šípem eavým. Dovete mne, Hugone, rychle do mého pokoje, neopovrhujete-li píliš zaslepeným bláznem, který se zove Erich Hoín. Ach, vy jste vše pedpovídal, vy jste mne varoval, ale já slaboch se ml za obra proti vám pošlete mi lékae, musí mne prohlásit za nemoc. ného musí mi naíditi náhlou zmnu vzduchu Odejdu na venkov, odtamtud budu Korou psáti, že je pro mén než mrtvolou, tu bych ješt milomne mrtvolou val . musí sama roztrhnosti ped svtem pásku naši chci jí šetit do poslední chvíle." V Hugonovi snad ponejprv, co se pamatoval, zarazil se proud ei. Nevdl, co by zoufalému Erichovi ekl, aby ho ješt více nepopudil a neporanil. Nedovoluje si stvím.

eí

jste

!

—

—

Mj

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

128 dalších námitek,

vyvedl tedy klesajícího

hrabte

z

pokoje,

po schodech do zahrady, a zahradou vedlejším vchodem do jeho obydlí. Neopustil ho díve, až ležel pítel v posteli, již mn byl sám odestlal. Pak spchal do salóau, hledaje velmi hlua lékae. Tvrdil, že nalezl Ericha ležícího kdesi v mrákotách. Tím se vysvtlilo tajemné jeho zmizení tm, kteí ho pohešovali. Spolenost se rozprchla na tuto zprávu a starý hrab spchal s lékaem k svému jedinákovi polekán a obmken myšlénkou, že by ho mohl snad ztratit. Erich se nemusel petvaovat; byl skuten churav, a léka obávaje se pí mladém muži hlavniky, která práv v této dob v Praze dosti zhusta se vyškytala, etných obtí vyžadujíc, naídil z vlastního popudu nejrychlejší zmnu v povtí a spšný odjezd na njaké panství mezi hory a lesy. Nadarmo ekala Korona celou noc i celé ráno, že bude k Erichovi povolána . Odpidne u tabule slyšela od starého hrabte Hoína, že syn jeho už odjel. Nerozlouil prý se s ní, obávaje se, aby jí nesdlil zárodek nákazy, vézela-li v skuten nebezpená jakási nemoc. Korona odpovdla bez promny v tvái a hlase zcela .

.

nm

že je ženichovi za tuto šetrnost velmi povdna. Ale již se nedotkla jídel, v emž zas otec, koící se jí jako málo ped tím syn, nový vidl dkaz nžné a ušlechtilé mysli její.

vážn,

—

Týden po besed u hrabat

eru u

Hoín

svého piana pebírajíc se dnes, na divadle, v njaké nové partitue.

sedla Ervina k vekde nevystupovala

129

Vedle

v

jizb sedla babika u kolovrátku.

Dvée

byly

ted pooteveny, aby Ervina, nemajíc hostí v salónku, byla blíže rodiny své. Dti byly ješt ve školách.

Umlkyn únavn tžká až se

jí

babika vnuka,

studovala

podaila. jí

svdomité,

velmi

zkoušela

ne-

místa, opakujíc je neuprositeln tak dlouho,

Neopouštla

konen

pozbyla.

ji

trplivost

Vrtíc

hlavou

pi nad

tom, tím,

ale

že

ježto zpívala jindy nejtžší partie z listu, dnes tak

neobyejn tžko chápe, a snad piítajíc toho píina vrení kolovratu a neustálému trilkování kanárka, jenž nad kolovrátkem v kleci šveholil, zavela zpolehounka dvée,

pvkyn

nebyla déle vytrhována. Ale Ervina nepicházela dnes k žádoucíma výsledku. Necht dlala co dlala, nemli hlas její obyejné pražnosti. ani dost málo nechraptila, nehlaholil pec tak vítzn, jak tomu byla zvykla nejen ona ale i ta dobrá

aby

A

staenka

ve

vedlejším

svj

tento úkaz na

—

pokoji,

kolovrat

ježto i

svádla

neobyejný

na kanárka.

toto poznání jedin píinou, že zpívala zlomkovitji, roztržitji, až konen zcela amlkla. Ruce se jí svezly s piana do klina, a oi následovaly rukou. je sepnula sklopivši pohled. Umlkla nad zpvnými klávesami a ticho se rozhostilo po pívtivé komnat proháté a ozáené veerním sluncem, jež jí spuštnými záslonami napliiovalo zlatým sousvtlím. Ervina klesla v hluboké snní, z nhož nebyla niím vyrašena. Jen nkdy opadl na kvtinovém stolka vedle ní njaký list z purpurového kalicha kamelie neb z blostných ader rže. Pokojem pak jakoby byl zavanul vzdech a strany u piana se sympatheticky zachvly jako lítostí pohnuty tímto tichým louením se s životem.

Snad bylo

Ervina

poád

Bezdn

K.

STÉTLÍ: NoTelIy.

9

130

Nepemýšlela však Ervina o úloze tanuly na

mysli

své, jiné

než výstupy nové a stkvlé role

obrazy

—

jí

pe-

besed u Hoín.

mítala o

že se stala osoba druhý den, ale až dosud nejrozmanitjší klevety a anekdoty, vzpomínala v té chvíli jen na Ericha, jehož nebyla od té doby spatila.

Nebylo v

její

osou,

o

ní zálti ni rozhorlenosti,

niž

se

otáely

netoliko

Jeho chování v onen veer bylo na Ervinu uinilo dojem nevyhladitelný. Nemohla ho zapomenouti, jak k ní

pikroil bledý hnvem,

že taková urážka na ní spáchána, celým tím zpupným shromáždním jediné možné zadostuinéní. Erviua byla zvykla pochlebenství galantnosti, obaivu; ale mél-li se jí kdo z nejnadšenjších ctitel skuten zastati ve vážn jakési záležito-ti neb jí prokázati službu dležitiší než nésti v bálové síni za ní Stála najejí šál: tu se vždy každý zcela tiše odstranil. jednou sama, celý ten kruh zajímavých rytí i.e rozprchal.

nabízeje

jí

ped

že se takto obyejn zacházívá s dívkami povolání a nermoutila se tedy pro vci zcela obyejné. Hledla vždy na svt a jeho pomry nepedpojaté

Vdlat,

jejího

a co možná rozumné, nedlajíc si nikdy nemožných illusí. Tím vtší moci uchvátilo ji neoekávané osvdení se Erichovo. Zvláštní kouzlo spoívá pro ženštinu v tom, osvdí-li

muž také vzhledem k ní co muž, to jest co pirozený ochránce slabosti její a zástupce i)roti bezpráví na ní páchanému. Tím se stane v oích jejích jakýmsi hrdinou, jemuž zstane za jeho rekovnost až do smrti vdnou. Nikdy za to neklesne muž snadnji v oích jejích a nikdy nebývá rychleji a bezbolestnji zapomenut, jako projeví-li v jakémsi rozhodném pípad bázlivost fysickou neb mravní. se

I

131

Pak navždy raezen

je

zlomena moc jeho nad srdcem, jímž neob-

vládl.

Pvkyn odtrhnouti zajiáté

již

nemohla dnes myšlénky svoje od Ericha ani prošla onen o>udnv výstup opt v duchu, po desáté. Se žádným mužem nebyla se ješt a

dlouho obírala. Slyšela vkol povídati, že churaví. Byla by ráda k nmu poslala, ale netroufala si to uiniti, aby v tom lidé jeho nevidli dotíravost, a pece si zas vyítala svou ostýchavDSt jako nevdk. Od Higona, ji každodenn, jako vždy jindy navštvujícího nemohla se nic bližšího dozvdti. Zahaloval se v jakési dležité a velmi tajemné mlení, kdykoli bylo Erichovo jméno ped ním vysloveno. Nkdy se jrsice zdálo, že jí chce nco zvláštního sdlit, picházíval veer, vdl-li, že není v divadle zamstnána, díve než ostatní navštvovatel její; ale nev}bedl ze samých velmi obšírných a prozetelných úvodv. Nevdl patrn jak do toho, aby jí povdl, eho si pál, byl by si snad žádal, aby mu pišla Vitíc, ona vsak se vystihala všech bližších otázek. Ale ješt trudnjší než Erichova nemoc bylo jí vdomí, že se má hrab spojiti s osobou zcela mu nepodobnou, ježto se mohla v mnohém ohledu nazvati jeho protivou. Znala píliš dobré svt, než aby nebyla pedvídala následky takovéhoto súatku pro mladého hrabte. Setkala se již nejednou s mladým mužem nadšen ku pedu spjícím, jenž se stal po boku nesourodé mu duchem manželky zu krátko lovkem zcela všedním. Aby zakryl pád tak

svj, poal pak láti každému svobodnjšímu hnutí, by se že couvá z pesvdení. Ervina byla jista, že oekává Ericha tentýž los vedle Korony, kteráž zajisté, opírajíc se co manželka o svoje posvátná práva, neustane

podubalo,

9*

132

úplué nevzdá. Maži dovevydobývají pevnosti, obracejí msta v prach a popel atd., ale nejurputnjší mezi nimi dá se ve jménu domácího míru zakiknouti a odstoupí konen z jevišt veejného života do zátiší rodinného, jeli taková libost jeho milostivé choti.

v boji zapoatém, dou sice vzdorovat

„On

je

dokud

se

jí

šikm nepátelským,

ztracen,"

ztracen, škoda ho na

vzdychla

vky. Ted

si

„bez pomoci ješt vzpouzí, ješt

Ervina,

sice se

ale i to se konen podá. Jak ji umí zamilován, jakž by nepodlehl? z popisu jeho musila bych ji pokládati za akéhos vyššího tvora. Tato Korona stane se jeho ženou, unese ho k njakému dvoru, pinutí ho, aby pijal místo pochlebující její marnosti, moc a vliv tímto zpsobem vydobytý budou konen lahoditi jeho ctižádosti a za nkolik let bude z nho takový hladký, zpupný panák, jakých je na sta. Zakrní, zakrní v suchoparu sobecké její lásky. Ale

neshodou v jich smýšlení,

trpí

Je na smrt omlouvat, a

—

beru osud jeho tak píliš k srdci? Není bohužel prvním ani posledním, který takto zanikne, v nmž zvítzí váše nad smýšlením. Proto pjde duch asu pec ku pedu, teba ho hrab HoÍQ více nenásledoval. Vždyí je pec jaro, teba omrzlo na tisíce kvt, a nepostrádá noní obloha ani dost málo ze své svaté záe, teba s ní spadla sem tam njaká démantová jiskra. Pjdem ku pedu, hrab Erichu, i bez vás, a budeme se pec ješt tšit co

si

ani

z

dosti

stkvíti

A

hvzd

a z dosti

Ervina povznesla hlavu

vyšlehl pohrdlivý blesk. stila

kvt, teba

jste

vy kvésti a se

pestal."

se z

Pejela

novu do studování.

pyšn vzhru si

a

z

oí

jí

rukou rychle tvá a pu-

Ib3

A

hle! pohrdání

zamilovaDým Erichem

Ted

vrátilo jejímu

ted nemusela jedno místo vždy nkolikrát zkoušeti, než je dovedla. Vítzné zaala svoje árie a vítzn je provedla a skonila.

hlasu zvuku a jasnosti.

Odloživši sešit,

z

nhož

se více nemýlila,

zpívala, a hledajíc jiný,

v

nmž

spatila babiku mezi dvemi s obyejným komonstvem svým. k( tata se jí tela k nohám a psík na ni vyskakoval mla notnou práci, aby se mazánkm svým ubránila^ by ji neporazili. Odhánjíc a chlácholíc je v jednom ukazovala vnuce z daleka hladounkou navštívenku. Ervina se ponkud zakabonila. ,Vždyf jsem služce ekla, že ted nemohu nikoho pijmout Kdo si peje se ranou mluvit, necht se dostaví veer," odpovdla na babiiia posnnék.

chtla

nkolik

stránek

opakovati,

Dv

;

!

„Ta dáma

nemže veer

omlouvala se babika,

pijít,*

babiek ráda každému tebou dležité pojednání. Snad

která by byla po zvyku všech dobrých

vyhovla, „praví, že mi s bys ... nu nevím, ... ale myslím

.

.

."

Ervina chtla na svém státi, ale v tom utkvly oi na lístku, který ji byla staenka za hovoru až k pianu pinesla, položivši jej ped ní na notový pulpit. etla:

její

." „La comtesse Korona K „Co to znamená?" podivila se Ervina .

.

v duchu, „co pyšná dáma, že se nechce dát odbýt? jaké to mže mít se mnou dležité jednání? Ach, práv, jak jsem to jen mohla zapomenout! Vždyí mi ješt nezaplatila za mj zpv! Pichází sama se mzdou, aby mne znovu ponížila? Však se jí toho dnes nepodaí jako tehdáz, dnes ." nemám koho šetiti, dnes jsem v dom svém

mi chce

ta

.

.

134

A

aby dámu k ní pustila. svou, spokojena, že se jí tak dobe podaila vyslanecká úloha. Ale mla opt nemalé opletáni, než se dostala ze salónku. Koíata velmi bavilo, brousit si drápky o kroucené u sedadel tísn a než houn koberec zdál se tam psíkovi mnohem jeho za kamny vedle v pokoji. Musela dlouho škemrat a lichotit, než zvíátka uposlechla, následujíce ji. Za nkolik okamžik otevely se dvée naproti jizb a vchodem pro hosti ureným vstoupila Korona k umlkyni, majíc obliej hustým závojem zastený. Ervina zstala u piana sedt a nevstala díve, až stála hrabnka nkolik minut na prahu. Ale déle nevydržela hráti si na nepohostinskou.

Ervina pokynula

Staenka

se odstranila

babice,

s

eládkou

mkí

„Vítejte mi, hrabnko," pravila a povstavši udlala nkolik krok v ústrety. Oslovila hrabnku sice chladn, ale pec s onou zdvoilostí, kteráž bývá druhou piroze-

lovka skuten vzdlaného. Trpl by zajisté, jsa nucen, aby se jí odekl, více než ten, jehož by se následky toho dotkly. Pi tom pišoupla šlechtin lenošku k svému místa u piana. Mla za jisté, že si hrabnka ani nesedne, nýbrž že pidávajíc jí položí kamsi njaký šperk neb njaké peníze, k daru svému nkolik urážlivých slov jakožto podkování a již se chystala k dtklivé odpovdi. Ale za její zpv ností

;

hrabnka

aspo

v

klesla

radle

na poskytnuté

sedadlo

tuto chvíli, ani dost málo chuti k

a

nejevila,

njakému

své-

volnému inu. Odhrnula závoj a Ervina ucouvla spativši ten obliej, jenž jí byl na mysli utkvl co ideál písné krásy. Kam se

podl

s

nho

pohrdlivý

úsmv, kam

jeho pyšný klid,

kam

135

onen nádech mladosti a istoty, okouzlajícím jeho krásu ?

vyznaující

zpsobem

tak

Tvá hrabnina její

linie

byla stažena, plef zatemnlá, ty nžné oi tkaly nepokojný a výrazu prázdny Vše na zjevu jejím svdilo o nejvtším

rozervané,

místa na místo. duše nelad.

s

Ervina si netroufala znova ji osloviti. Jsouc sanguinická jako vždy, myslila si nkolik okamžik, že snad hrabnka pišla, aby chování svoje u ní omluvila.

Tkavý

pohled Koronin se

že v tomto tak

váhav

konen

pracujícím

šlénka tak uritá, aby mohla o ní

ustálil.

mozku

Zdálo

se,

vyvinula se mypromluviti.

urit

Hrab

Erich Hoín se musí vrátit k povinnostem svým," vypravila pracn ze sebe, zabodnuvši pi tom pohled jízliv do pvkyn, „slyšela jste?" ,

Ervina

týe

slyšela, ale

nevila svým uším,

co

slyší,

že se

jí.

Neodpovídala, úvodu.

ekajíc na objasnní

„Nenavrátí-li se

vinnostem

bnka

svým,

hrab Hoín

budete

toho

v

pykat

tohoto zvláštního

dob i

vy,"

nejkratší k podoložila

hra-

se vzrstající urputností,

opt na

ni pohledla zrakem ustrnulým. Cože povinnostmi hrabte Hoína? „Hrabnina slova jsou mí naprosto nesrozumitelná," pokrila pvkyn rameny, umístivši se naproti Koron na Erichv violový taburet, „prosím o výklad.' „Prosím, zanechte petváky pro divadlo!" Ervina se prudce vztýila, ale opanovala se v téže

Ervina

bylo

jí

chvíli.

initi

s

136

„Dávám hrabnce slovo cti, že jí nerozumím," pravila možná klidn, „a zárove jí pipomínám spoleenské pravidlo, kteréž velí, aby lovk bezúhonný na slovo to lovku bezúhonnému bez dalších pochybností uvil." Korona sklopila oi a okolo úst jí to trhlo záští, že musela ona pijmout napomenutí od pvkyn, i že se tato co

do jedné ady mluvíc o bezúhonnosti. mladší mi zaslal dnes odpldne dopis,* pravila po delší pestávce, v níž se byla snažila pemoci dojem Ervininých slov a nabyti k další rozmluv potebné „sdlil mi v nm, že hodlá na vždy žíti na jí rozvahy statcích svých, vzdávaje se úpln dráhy diplomatické." A vyknuvši tato slova klesla Korona hlavou ua lenoch, jakoby jí pemítání o tom, co byla pronesla, psobilo závrat. A také skuten mla závrat nebohá hrabnka. Stoupala, stoupala, hmatala kolem sebe, ohlížela se, ale všude do prázdna. Zkušenost její selhávala, zásady její opouštly ji, názory a pojmy její se kácely. „Vskutku?* zaradovala se Ervina, že provede Erich dávný svj úmysl, a to práv, když o jeho statenosti ješt ped chvilkou pochybovala. „Hle, dokládáte se svou ctí, že nevíte, se jedná," zvolala Korona oživnu -'ši nenávistí, ,ale jazyk váš je poctivjší než srdce vaše. Nemžete zatajiti, že se tšíte z tohoto kroku, k nmuž jste hrabte pemluvila, abyste ho

stavla

s

ní

„Hrab Hoín

;

o

odcizila

rodin jeho."

Ervina se pousmála

míc

hrabnku

s

pohrdlivou sou-

strastí.

„Nevím skuten, hraboko, jak bych vám odpovdla na toto obvinní. Budiž prominuto rozilenosti vaší, již ak málo pochopuji, jako tuto obžalobu. Zasvcujete mne

137

nemohu mínní

vám tedy zdáti Jsem toho náhledu, že se hrab Hoín nikterakž neodcizuje rodin své, volí-li sob úkol náklonnostem svým pimenjší, než sama

rodinné záležitosti své,

v

neskromnou, projevím-li o nich

službu státní.

Smíí

bením na nové dráze

mu

se

svoje.

otce zajisté za krátko své.

A

pkným pso-

vy následujíc ho co chof na

." venek ho tam nikdy následovat nebudu," zapálila se Korona do temna. „Že ne? A pro ne? Což se hodláte vzpouzeti nejvelejším jeho tužbám? Chcete ho odporem donutiti, aby nastoupil cestu, po níž by se ubíral jen s nechutí? Ne, hrabnko, ted nejste upímná, tvrdíte, eho nikdy nevykonáte. Hrab Hoín má náhledy tak krásné, zámry tak ušlechtilé; provede-li svoje plány, bude mu blahoeiti na Blahobyt jeho poddaných a mravné jich povznesta lidí. to heslem jeho. Zdaž si mohl zvoliti pknjšího?" sení „A vy si troufáte tvrditi, že jste nebyla ni rádkyní,

milý

.

.

„Já

—

ni dvrnicí jeho, vykládajíc pede mnou dopodrobna plán jeho života?" vyjela Korona s urážlivým posmchem. „Tím jsem skuten nikdy nebyla v smyslu tom. který tmto úkolm podkládá snad hrabnka," odvtila Ervina .ženich její hovoil se mnou nkdy s chladností ledovou, o vcech vážnjších, než si obyejn volíváme za látku spoleenské rozmluvy; sdílel mi svoje náhledy, a já se jím dávala ráda pouiti. I on pijímal z mých náhled, co se mu zdálo pijetí hodno. Rady mé, hrabnko, nemíval nikdy potebí, ni mé dvry." ,Ah, tedy pochlebenstvím jste ho dostala do osidel?" zvolala Korona nanejvýš popuzena Ervininou chladností, kteroužto vlastností hrabnka sama jindy tak ráda inipo-

198

novala a šetrnosti.

jíž

úpln pozbyla s poslední stopou jako všem nevytíbeným povahám: událost je vymkne z kolejí a ony se

v této chvíli

Délo

se

jí

nepedvídaná obyejn pak v té míe uchvátiti, nenalézajíce v sob ni síly mravné ni podpory rozumu, že se stanou sami sob k nepoznání nepodobné. Kdo by byl o pyšné i jiným až hrabnce kdy ekl, že navštíví pvkyní? Kdo se mohl doSnad mysliti, že se bude u ní chovat tímto zpsobem? jediný Hugon. první

jí

dají

skuten

„Použila jste

velmi

pokraovala

ušlechtilých

prostedk

opovržením. „Tedy hovíc jeho pošetilostem, hejkajíc jeho libstky, svedla jste jej, toho ctnostného Ericha? ... ale nepišla jsem k vám, Ješt neví abych vás napravila, to ponechávám osudu nikdo, pro uprchl Erich na venek, ani otec jeho nemá toho šetím churavého starce, tušení o tom, co se dje Kdyby se jednalo pouze o mou osobu, syn nezasluhuje nikdy bych se nebyla ponížila navštíviti vás, ale zde se poznájedná o est rodiny jeho ... o est rodiny mé

k dosažení svého

cíle,"

sršíc

.

.

.

a

;

.

.

.

.

vejte

konen,

co

vám

.

.

initi slušno."

A Koronina hlava klesla opt na lenoch. Nikdy v celém svém život nebyla tolik myslila, nikdy takovou duševní innost nevyvinula. „Kdyby nebyla hrabnka nanejvýš rozilena," poala Ervina chladn, však opt bez hnvu a bez rozpak, „tu by zajisté pochopila, jak kivdila v této chvíli nejen ale i sob. Pedstavte si pec jednou muže svedeného, hrabnko! Nemusíte-li se smáti mizerné postav ped vámi se objevující? Zdali pak by stál takový slaboch za jedinou myšlénku, za jediný pohled? A hrabnka Korona by mne žádala, abyeh jí lavrátila taksvouto loutka ? Myslím, že by

mn

139

nikdy více

šlechtina

stojnosti, než

kdyby

Znám

pjují jako vjí!

rodinné

neublížila

cti

a vlastní

d-

mužem, jehož si ženštiny hrabte Hoína krátký jen as,

se spojila s

mn

ho pedstavil jedmálo jen nedl. Baron Kolinsky noho veera, náhodou setkav se s ním na ulici, kdež prý bloudil následkem malého s vámi nedorozomni. Patrný na zármutek vzbudil mou útrpnost, chování jeho mou Není mnoho šlechtic jemu úctu, zásady jeho mj obdiv. Byla jsem tím velmi hrdá, že i hrab u spolerovných.

nm

nosti

mé

že se o vás,

liboval,

si

mnou

mnou

že se

i bezprávn

právem

mluvíval o tom, co

hrabnko,

již

zcela jinak zachází, než se

zacházívá

dívkami

s

mu

miluje více

než

s

svou.

svt

—

Jakými

líil,

zádumivým, zklamán

duši

povolání,

jak oceoval vaši povahu! Býval nkdy poznávaje rozdíly v smýšlení vašem, ale nechtjte, aby byl že je vyrovnáte láskou svou

barvami vás doufal,

mého

nejdražšího na

.

!

—

."

.

„On je pec pocti\jší než vy," odpovdla Korona íznou ironií, „co eknete asi tomu, povím-li vám, že mi

Erich v dopisu svém bez obalu ohlašuje, vy že jste jedinou píinou naší roztržky!" píinou roztržky?" zašeptala Ervina jako „Já u vidní. „Ano vy, sleno vznešená," smála se Korona. .Divíte se tomu sama, není-li pravda, pipomínajíc si vlastní cenu? Ponvadž jsem prý v dom otce jeho s vámi nenakládala nadle zásluhy, vidí dsledný pan ženich pi jednou hejno chyb a prosí mne, abychom si vrátili vzájemn svobodu. Než vás znal, líbával mi Erich nohy, nazývaje mne svticí; ted, ted najednou vyítá mi zlé srdce

—

.

,

.

mn

mj

a hrozí se

mé povahy

.

.

.

Nechce

rai

do smrti

odpustiti,

140

vám i jemu ukázala, kam náležíte, jaká vás to dl hráz od ostatní spolenosti, od nho Byla bych shovívav pehlédla, kdyby si byl z vás udlal pedmt vždyf vím, že muži bez takovýchto híek nikdy zábavy nejsou. Ale uvésti vás do domu, kde jsem byla já již paní, Že jsem

vná

!

;

mluviti o vás

co

o

osob

jakési

dležitosti,

o

osob mi

hovoiti o vás, kterážto pláete a se smjete na rozkaz obecenstva, kterouž mže houf uliník vypískat a zniit, jež se dáváte ped celým svtem na jevišti od každého objímat, to jest veejn zhanobit . ." Ervina vyskoila jako hadem uštknutá. Její tváe byly siné jako píkrov a z jejích oí šlehaly plameny. Vzpímila se a hrabnce, polekané tímto vášnivým a hrozebným

rovné,

.

hnutím se zdálo, že pvkyn roste, roste, až se hlava její dotýká stropu. „Dobe, že mi pipomínáte, my dv že si nejsme rovny, abych déle nepojednávala s vámi co sob rovnou," zavolala Ervina hlasem mohutným, ^ano, dobe máte, nás dv dlí hráz, již nejen spolenost, aie píroda sama mezi jste nás postavila, aby nás svt nepovažoval za jedno. vy, to z vás udlali lidé. Kdybyste nebyla hrabnkou, tož by se každý smál vaší obmezenosti a zdsil by se vašeho sobectví. Vy nejste niím, pranicím, nebo vám schází vše, láska, útrpnost, skromnost, nadšení, dobrota, vše, co lovka vyznauje. Já však, hrabnko, náležím do jiného pásma Zbožn, piln a vytrvale bytostí, nebo mám vli a úel. pstovala jsem v sob vlohy, jimiž mne píroda obdaila. jsem, tím jsem sama sebou, vlastní zásluhou svou.

ím

ím

Býti

umlkyní

jest, býti desetkráte

ženou.

Umlkyn uv-

uitelkou a vdkyní pohlaví svého, ona vás vzdlává, vy ženy ostatní, ona vás povznáší i po-

domlá

a

svdomitá

je

141

nnje, ona vás zasvcaje v úkol váš. Zastávajíc úad tak dležitý, smí se vymknouti z malicherné upejpavosti, celý svét ji udluje k tomu dovolení. Obejmutí muže na jevišti ani neposkvruje, neb pedstoupivši ped jí nezahanbuje, obecenstvo,

jest

zrcadlem,

v

nmž

se odrážejí

všecky city

na odiv, i ty, které opatrn skrývá sama ped sebou. Talentem svým stává se nástrojem a prostedkem k poznání i k povzbuzení pravdy, a pravda stojí výše než všecky ty zákony vaší zmrzaelé, bžné mravností, a musí výše státi, neb ona jest vrcholem a korunou života našeho. Talentem svým bourá smlou rukou podstavec ctností vylhaných, zobrazujíc je, staví je na praný, ale zárove umývá oltá poskvrnného ideálu nejvelejšími svými slzami, oživuje ho zvuky srdce plamen obtní celý její život svého a zapaluje na Umlkyn nesmí žíti nikdy sob, vždy jen jest tou obtí. a mjšlénky jejího

pohlaví,

ty,

staví

—

nm

— Vy

které

opovrhujete, že mne neznáte, že chápat jsem, ale já vámi opovrhuji, že vás znám, že vás prohlížím až na dno bytostí vaší, Yy nebudete nikdy manželkou poctivou v oích mých, teba byl satek váš zákonem posvcen, neb vám je láska mužova jen podnoží,

jiným.

nemžete,

mnou

ím

níž saháte po cíli jiném, vy chcete býti mocnou, bohatou, vznešenou, vy chcete býti pouze velkou dámou, honosící se Abyste dosáhla, tituly manželovými, a nikoli láskou jeho. eho chcete, proto potlaujete v ženichu svém sebecit, Víte, samostatnost, nutíte ho na bezcestí, kde snad zahyne kdo tak miluje, maje jen prospch na mysli? Milostnice, chot nad štstí ale nikoli chot rozšafná, jíž jde štstí vlastní. Ano, hrabnko, dobe jste povdla, my dv si nes

!

jsme rovny, neb vaše

—

ctnosti."

híchy

svoje

nevymnila by Ervina

za

142

Korona hledla nepohnut, pitom na dívku. Zdálo se jako ve snu, že nabývají Erichovy peludy a vrtocby najednou tla i hlavy a že oživují v pvkyni. Takový cit, takovou váše nebyla posud na nikom poznala, byl to cit jiný a pýcha jiná, než co posud takto nazývala. Z pvkyn zazníval k ní náhle jiný svt pojm, názor, zásad, o jehožto existenci nemívá. a tušení, jemuž se posmívala co vidin, mluvil-li ji Erich o ném. Chtla Ervinu ohromiti a zatím sedla ohromena ped touto mocn a boha nadanou jí

bytostí, která hájila v

sob pírodu zneuznanou

všedností a zpozdilostí.

Korona

vystoupí-li jako

žalobnice.

A

si

a sní/enou byla pislíbila jiný eff' kt,

se tttelila

hnvem, nevdla

pec, co a jak má odpovdni, aby zpvaku uchvátila pesvdujíc ji o její nicot a splácejíc jí stejnou mrou. Ervi la sama ji vytrhla z tt chto nesnází. „Odpusíte místo dnes,

již

mé

prchlivosti,"

pravila

klesajíc

opt na

já omlouvám bezohlednost, jíž jste mne podruhé a to v mém vlastní-n urazila. Chci

svoje,

„i

dom

mi v hnvu jen a bez píiny v} ítala. Vy jste z nás dvou slabší, nezkušenjší, to jsem nemla nikdy zapomenouti. Ohlašuji vám tedy, že nemám pražádných nárokv na hrabte Hoína, že nen*, eho byste mu odpouštla; ale mla byste ho za mnoho, za velmi mnoho odprosit. Uite to, žádám vás za to snažn jsemt nejen jista, že vše promine, ale i že se nemže dokat od vás smíli«ého slovíka. Opakuji vám, že vás miluje láskou bezpíkladnou, že nehájil nikdy ve sokyni vaši, nýbrž dívku potupenou v jeho dom a jeho vinou. Vdl, že bych se nebyla k pozvání vašemu nikdy dostavila, kdyby byl líil pravou vaši povahu a skutené náhledy vaše. Ale on mi vás pop.isoval co vzor ženskosti, šlechtické a šlezapomenouti,

co jste

;

mn

mn

14S

chetué vznešenosti, ideální hrdosti, a já k vám pišla, abych se vám s ním zárove klanla, Spole>inte na to, že nebylo pro nikdy jiné ženštiny na svt a že jí dosud není. Miluje pou^e vás. Neubezpeuji vás tím jen proto, abych ukonila tento nemilý mezi námi výstop, nýbrž že jsem o tom skuten pesvdena, že b}ch chtla písahati na pravdu slov svých." ,Tedy písahejte," vyjela Korona z oné omámenosti, v niž ji byla Ervina svou neoeká.anou obranou uvrhla, odpustím." „pak mu snad dslednost, hrabnko! prvé jste mne vadila „Jaká mezi ztracené tvory, a te chcete založiti na písaze mé se mi písaha píí, pec svou budoucnost? Ale bud si^ ji uiním, upokojím-li vás tímto zpsobem." Korona nedbala na tuto novou námitka, na toto optné napomenutí; odhákovala rychle hodinky svoje z pasu, vedle nichž visel na etízku medaillon rubíny obsazený mezi mnohými moderi írai nejapnými drobotinami ze zlata a z emailu. Byla již unavena nezvyklým, rozilujícím bojem,

—

)

a

zviklána ve svém

k tomu

pesvilení,

že

jak jednala,

Ervininých

dobe

jed-

takový uchvacující výraz pravdy, že se chopila tohoto nenadálého prostedku, aby se nemusela úpln s nepoízenou a zahanbena vrátiti. Tváila se, jakoby písaze jí navržené piítala rozhodné dležitosti. „Písahejte mi," pravila otvírajíc medaillon, „nejen že vám Erich nikdy niím nebyl, nýbrž také že se mn uhnete na vždy z cesty." Ervina se znova pousmála hrdé šlechtin, která v každém ohledu ped ní propadávala, kde mla osvditi vzn«šené smýšlení, nžný cit a dokonalé vychováni. nala;

všen,u

zaznívali

z

slov

144 Položila pohrdliv

njaký

prsty na medaillon,

v

nmž

tušila

svcený pozstatek, a otevela rty slibu; v tom ale pohlédla pozornji na

svatý obraz neb

k žádanému od ni pedmt jí podávaný. Zarazila se pi tom, její ústa se opt sevela, její tvá se zardla a oi její zarosivše se náhle nespustily se medaillonu Ted hrozebn se vztyila ped ní Korona, plna ne.

návisti,

ale

pec

„Písahejte,

s

.

.

vítzným napjetím. že se uhnete Erichovi

na vždy

cesty,"

z

opakovala tvrd, škodolib, neuprositeln.

Ervin

sklesly rnce

s

medaillonu, zavrávorala na svém

sedadle, jako jatá náhlou závratí; ale

oi

její

se

pec

ne-

odvrátily ... od obrazu Erichova,

Korona vyskoila

divoce,

etzu,

jej

daillon

V

jejích

z

tazích mísil

jakoby byla výhrou. „Myslila

zoufala

jsem,

jedním rázem

strhla

si

me-

pvkyni opovržliv k nohám. se podivn vztek a jisté uspokojení, nad porážkou a zárove pleaala nad

hodíc

že

jste

sluncem, ale pecenila jsem vás

komediantkou pod tomto bídném umní,"

nejvtší i

v

hrabnka. Než se Ervina vzpamatovala, byla Korona dávno zmizela. zasípala

sil

a

vdomí

sebrala,

panství po matce zddné, uzado svých pokoj. Nevycházel, nevyjíždl, nepipouštl k sob žádných cizích tváí krom lékae. Jak zcela jinak byl si pedstavil návrat svj do tchto míst oplývajících pro nho posvátnými upomínkami

Když Erich pibyl na

vel

se

!

—

U5 Zde utšenou, jenž

mu

bylo, kde prožil po boku matky své mladost než ho vydala smrtí svou v moc písného otce, tak málo porozuml. V pokoji tom byl senai^odil; to

onom, kde byly záslony dosud spuštné a vše pokryto rouškami smutenými, byla zemela. Y této vlídné, k rannímu slunci obrácené komnat, s tím hezkým arkýkem bydlela jednou Koena co malé dvátko po celé prázdniny a on sám zaléval každodenné kvtiny, které byl v sklenníku pro ni vybral a sem pinesl. Tam dole, v tom stoletém stromoadí byl se s matkou každodenn procházel pi západu slunce, dlaje s ní plány, jichž uskutenní se nedokala. Od pohbu jejího, když ji byli odtud odvezli do rodinné krypty, nebyl sem zavítal. Byl si umínil, že se sem nenavrátí, dokud se nevyplní aspo jedno z nejvroucnjších pání jejích, dokud nebude spojen s Koronou. Zde chtl s ní ztráviti iíbánky svoje Nejen sám, ale i oloupen, a te byl zde sám, a jak sám v

.

.

!

znien Korona zasadila

zrazen,

.

.

.

mladému Hoínovi

nejhlubší

ránu.

milujícímu srdci, dokázala mu, že není jeho lásky hodná. Potáceje se v bezsenných nocech po rodném zámku svém z komnaty do komnaty, z chodby do chodby jako kletý duch bez úelu a cíle, tázal se Erich plný trapného podezeni, jak to asi vypadá v srdcích jiných, když sáhla tato mladá dívka nad jiné zbožn vychovaná, osudem hejkaná, vznešeným smyšlením se honosící pi prvním protivenství, s nímž se setkala, beze všech rozpak k prostedku nejkrutjšímu, by si je odstranila z cesty? již

lze

zasadí

K emu evnivost, K.

i

se

ml

muž

zlomyslnost

SVTLÁ:

XoTelly.

za

modlit,

v

co

vit,

elem andlským?

skrývala-li se

Kde

hledat

lU

146

krása? Který to lhá a je žena dána muži za andla strážce? Zajisté, že byli ti pravými dábly, co skuten trpli, nikdy lásky a blaha nepoznali, nikdy duševnemli, na nichž se svt a lidé skuten proních nevinnost,

blázen

klaraala-li

vymyslil

mladost

smšnou

báji,

a

že

vdc

hešili.

Hugon se osvdil co zkušený pozorovatel varuje Koronu ped povahou Erii^hovou. Pedvídal, co se v díti bude, neopanuje-li sestenice svou svéhlavost a objeví- li se jednou ženichovi z nenadání v celé prose sobecké své

nm

mysli.

Erich zavrhoval ted urputn každou polehující okolHugonv výrok, že by byla každá jiná dívka, žárlíc a bojíc se o nadvládu v srdci ženichov, tak jednala jako hrabnka mstíc se domnlé sokyni a milenci, jakž soudila se viklajícímu, výrok ten popuzoval ho pokaždé nevýslovn, kdykoli si vzpomnl. Což dostaila Erichu Hoinovi každá jiná dívka? Byl on jako každý jiný muž? Pro se práv on spokojiti se všedností, kdež pec horlivji než každý jiný o svém ušlechténí pracoval? Obyejnému muži, jenž vídá v evnivosti znak a dkaz lásky, bylo by hrabuino chování po prvním hnvu snad lichotilo, byl by snad ji omluvil prudkostí jejích cit. Ale i Erich nehledal a nepijímal žáduého ospravedlnní, žádné omluvy jednání tak prostého vší velkomyslnosti, ješitnost jeho neplmlouvala se u nho za Koronu. Naopak, vdomí, že on byl podntem skutku tak naskrz nepkného, bylo mu nad míru trudné. Ale nejbolestnji nesl Koroninu nedvru po jeho upímném vyznání: jak se byl s pvkyní seznámil, co pi ní nalezl a oceoval. Ona brala jeho slovo, to jest, nost,

na

ml

147

jeho est v jiochjbnost,

est

by byl

a on

nrael

na cest a za

její.

Na Ervinu chvíle,

kde v

pak, že

jej

vid!

Nkdy

osudem zvolený.

b\ly sice

Žehnal

jí

bezdným prostednictvím svým ped neštstím, ped satkem tak nerovným; ale

ovládaia ho jen

Obraz

ani vzpomenout.

nástroj

zachránila

nevýslovným

obyejn

nesml

si

ní

hokost

proti ní.

pvkyn

spojený s tolika nesnesitelnými dojmy splynul v hrabti s nimi v jedno, zapuzoval jej, kdykoli V tomto trpkém rozpoložení duševse ped ním objevil. ním byl by tak rád aspo ásten na ni svalil vinu toho, co se bylo pihodilo, jen kdyby byl vdl, jakým zpsobem. Kdykoli se o to pokusil a nelze zapírati, že se to stávalo ku podivu asto vždy toho musel zase zanechati. Nadšený a úctyplný pohled, který byla vchá-

—

—

upela na hrabnku, zstal mu nezapomenutelným. Nemohl pochopiti, že Koroua setkavši se s ním okamžit zejíc

zámr,

se nespustila svých

ným obdivem

a oddaností.

jsouc

Za

to

odzbrojena toliko zjevoích jeho pravou

byla v

barbarkou.

Duševní

stav

mladého

Iloi-ína

hrozný. Zdsil se ted lásky, a tázal se jist,

své,

duše.

sama

sebe,

rovnou cestou

že

že

mu

Jindy

zvolila

zas

v

byl

po

níž byl tak

z

mnoho nedl krut vyplašen,

kom že by ho byla zavedla? Byl do propasti. Reptával proti matce

nevst

odprošoval

protivu

posvátný

a

nikoli

doplnk

stín.

Zajisté

její

by mu byla uspoila tuto ránu, kdyby byla k umu byla by zbystila její zrak. Ješt v

Koronu prohlédla, a jemn,

šetrn byla by

odstranila. Zoufaleji než jindy želel ted ztráty

lá$ka

žila,

as mu ji

byla by z

cesty

matky drahé. 10*

148

Kde

byla,

mohl

aby

položiti

jí

na

srdce

tžkou hlavu

svou?

A

za všecky tyto obti nezbývalo

býval milován.

ve,

lásky schopna,

že je

mén

oituplný,

že miluje,

Ted teprv

obrazotvornosti své, poctivý

milující

muž dávno

mu

ani

Korona ho nemilovala

Ne,

již

a

na

—

že

okamžik;

pouze loutkou by byl mén tak íci mén

byl

nahlížel,

smirae-li

vdl,

jisto

vdomí,

ani

co

že

—

oceovala jen

jeho jméno, jeho jmní a stkvélé vyhlídky. Jeho osoba byla vcí jen vedlejší, jeho srdce niím.

jí

Rozhoen

opovrhoval sám sebou, že byl tak dlouho To byl tedy ten úinek lásky, tohoto citu, jehož b}l obhájcem tak horlivým, jemuž piítal tolik blahého vlivu na tvoení povahy?

úmysln

slepým.

mu

nebyla Ervina povdla, že bloudí, odvášni své? Pedvídala její konec i úinek. Jak se jí byl ale za toto pokynutí odsloužil? Za to, že tvrdila, láska že uspává a ochabuje, zvstoval jí totéž, bude-li se vyhýbati tomuto citu. Pronesl svou vštbu tenkráte s takovou opravdivostí, že Ervina mocn dojata zbledla. Jak se te asi tšila z pohromy jeho dávno pedvídané

Ale což

dávaje

se

slep

tak

I

Toto

vzpomínání

stálé

na Ervinu,

a

a vždy co nejrychleji potlaené, bylo však stím.

Pipomínaje

mimovoln

si

zdravou povahu, poal

Nechtl zstat nikterakž za

závoditi.

se tedy ze všech

tuto jarou,

mu nepíjemné Erichovým št-

sil

oné neinné,

ní,

s

ní

a opíral

umrtvující bolesti, která

asto uchvacuje a nií povahy, v nichž pevládá cit. Chtl nejen sob, ale že povoliv jednou snad píliš jí dokázati, i

srdci svému, proto

ješt není slabochem.

149

Pestal konen s noními procházkami po osamélém zámku, kde obíraje se svými upomínkami ssál z nich jedu pro duši i pro tlo, radji jal se již o tom pemýšleti, co bude dále. Krátká tato doba utrpení byla již psobila na jeho

mkkou

píliš

mysl utuživši

že byl o celá léta

átku žíti

naší

miluji

nim

—

si

zádumiv

toho

si

neíkal jako na po

„Miluji volnost, proež chc proež chci žíti na venkov píinou chci býti otcem poddaných

myšlénky

jeho

rozmru, braly

Povšiml

Ted

pírodu,

a za touto "

ji.

známosti:

miluji

lidi,

svých; i

s

voln;

sestárnul.

se ted

nabývajíce

uritosti,

stálost

ponkud jiným smrem. Nabyl

—

rozvahy, neposlouchal ted jen pítele

srdce, ale

i

více

rádce

—

rozumu.

Konen

Koron

Erich

psal,

vysvtliv

zcela oprav-

jí

div píinu náhlého svého odjezdu. Pravil jí, že je satek pokaždé lží a podvodem trestuhodným, spojují-li se jen statky a nikoli srdce snoubenc v svazek nerozluitelný. Takovéto hlížeje

nechtl

lži

konen,

mezi nimi,

že

a prosil

svtem pomr

se

mla

jejich,

ji

dopustiti.

Vrátil

jí

pravdu, stžovala-li

zárove,

její si

aby roztrhla

slovo, na-

na neshodu

sama

vymlouvajíc se na kteroukoli

ped slabou

jeho stránku.

Dosud však neml hrab ani odpovdi její vlastní rukou psané ani vzkazu ústního, zdali je návrh jeho pijat a

uskutenn.

Kdyby nebyl Koron

zaslal psaní této záleposlem, aby jí pišlo jisté do rukou, tu by byl pochyboval, zdali jí bylo poštou odevzdáno. Z otcových pípis, obsahujících starostlivé poptávky po stavu zdraví synova a stesky na zdraví vlastní, žitosti

se

týkající vlastním

vysvítalo, že je

mladá hrabnka dosud

v

dom

poruníkové

150

a že

nemá budoucí

její

tchán tušení o tom,

že se

jedná

o roztržku mezi snoubenci.

Co znamenalo zábadné toto mlení? Pemýšlela Koroua tak dlouho o tom, jak by roztržku mezí nimi ped zatásl úmysl jeho zpupnou její svtem odvodnila? myslí, a hledala snad v duchu cestu, jak by se mu piblížila, jak by došla smíru?

i

Jak potom, kdyby Korona slibovala, snad i prosila? se chtla zmnit, kdyby byla posud více jen tvrdoCož kdyby ho ubezpeošíjnosti povolovala než zlé vli? vala, že odstriv ji od srdce svého vydá ji zlému andlu, že zanikne pak úpln?

Kdyby

Bože, co potom ? Jaké vybednutí z tohoto bludišt nových pochybnosti? Byl pak skuten povinen znova viti a snad i znova milovati ? Ne, milovati již nemohl, tento klamný cit se mu na vždy zprotivil, již nebylo v pdy, kde by se byl mohl ujmouti, jsa jednou tak krut Ale mohl-li pak a se všemi koeny ze srdce mu vyrván!

nm

sral-li zamítnouti duši

vždy

zatratiti

k

bludm

oslyšeti plaící lásku a na mysl otvírající se pravd?

kající,

tmito možnostmi, z nichž byla zajedna strašlivjší druhé, obdržel hrab Hoín nenadále dopis od Hugona Kolínského. Kolísaje se mezi

jisté

Pijal dopis jen váhav, nemoha se ubrániti pohnutí prudkému. Neml od barona žádných zpráv od onoho slavnostního veera. Drže jeho ádky v rnkou vzpomnl si na jejich poslední rozmluvu, a ona se ped Prožil ním objevila se všemi truchlivými podrobnostmi. v nkolika trapných minutách onen strašlivý veer ješt velmi

jednou.

151

psal veselý svták? Pro ho vyrušoval neupevnného, rozrývaje rány, o nichž Chtél ho politovédél, že nemohou býti ješt zaceleny V vati? -Chtl se mu posmívati? K tomu ml pi vší preuáhlenosti píliš dobré srdce. Oznamoval mu, že se již odebírá do Šumavy? Nebo nalezl pec konen ddiku, z

Ale pokoje

pro

rau

dosud

millionáku, jeho

vitel

spasitelku?

Erich otevel konen dopis a poal ísti. Nebylo lehkou úlohou peísti list, psaný Hugonem posmívali se všem pravidlm. Hrabe jej etl voln a roztržité, jako když odb.vvárae nemilou nám práci, k níž nás popohání více svdomí než chuí; ale ím dále zíral na nedbalé a neurité ádky baronovy, tím napnuteji hledlo na jeho oko, tím více bledla jeho tvá. ;

n

Peetl psaní a položiv je stranou hledl dlouho sebe do prázdna; pak se ho chopil znova a peetl je

ped opt

od slova k ílovn, jakoby se byl domuínal, že není a nemže b.vti pravdou, co z nho vyetl. Dopis neodolatelného barona, tohoto miláka pražských vznešených i nevznesených dam, znl: »

Drahy hrab!

Kdybyste Vy nebyl Vy a já kdybych nebyl já, tu bych vru nevdl, jak do tohoto dopisu, a pec nejsem, Jakž snad ze zkušenosti víte, ani bojácný, ani neobratný, ani píliš citlivý.

Vám

Vaše filosofie, jíž jsem se vždy tak ovšem nikdy se nesnažívaje, abych se stal Vaším následovníkem, pak doufám, že odložíte psaní moje s tímtéž pro mne citera, s nímž jste zlomil pee, Neselže-li

srden

obdivoval,

152

nosíval-li

jste

nadál shovívavým pítelem mým. Hovalnjším stoicismem, nežli jakého skuten vydobyl, pak arci nevíra, jak mezi

že zstanete

totiž

jste

snad

si

se

i

ale

uspoádáme

dosti dležitou záležitost, v jejížto píobtžuji touto šerednou škrabanicí. Tším se sice mnohým, od celého svta uznaným pednostem, ale kaligrafie a graramatika bývaly vždy slabou mojí stránkou, Peji si od srdce, což mi mnozí vykládali za genialnost. abyste i Vy tedy hledl s tohoto stanoviska na nedostatky významného dokumentu, jejž držíte v této chvíli v rukou. Pedevším Vás ale žádám upímn za odpuštní, že Budu totiž se musím dotknouti bolavého u Vás místa.

sebou

in

s

Vás

Vámi

skuten

mluviti

o své

sestenici

Koron.

Vímt, že jste

ji

emuž

jsem se nemálo divíval, jakž se Ale Vy snad dosud pamatujete, a emuž se divím ješt. jste lovk celý, a nikoli takový obojživelník jako našinec, který nedovede ani milovat ani nenávidt, ponvadž se mu ale na úvod tak dlouhý, který k tomu nedostává sil Vás nadarmo napíná a mne zbyten jen nudí? Dovolte, abych zapoal bez dalších okolk o tom, co mi leží na miloval,

—

srdci.

dní po Vašem útku šel jsem k veeru naErvinu Blinskou, nehrála v tento veer, pijímala Ubíraje se k pvtedy hosti svoje díve než obyejn. kyni spatím na rohu ulice známou ekvipáži, nahlédnu do ní blíže a zoím slastnou tvá paní z Markendorfo. Práv se jí chci tázati po velitelce, tu se pižene tato sama z domu Ervinina jako pravá vichice. Nepoznala mne díve, až jsem se jí pedstavil. ,Rímanka" byla v této chvíli tak rozilena, že zapomnla zakabonit se na mne i naídit mi, abych jí šel z oí. Použil jsem tedy svého práva co bra-

Nkolik

vštívit

153

dlala vznešená hrabnka a hoe zvdavostí, co „komediantky", vklouzl jsem za ní do koí^áru. Plá, Ale co jsem to vidl a slyšel, milý Erichu vše, ím i dámy mén dokonalé vzlykání, kee, krátce než sestenice moje jevívají svou nespokojenost s tímto tranec u

—

!

a jeho mužskými obyvateli. Skonení této nepíliš zábavné produkce byla obžaloba, že je primadonna Vaší milenkou. Smál jsem se od srdce obrazotvornosti své spanilé tetky a dal jsem jí na srozumnenou, že jest toto obvinní Ale ona stála na svém vypradosti neobratnou omluvou. vujíc mi po anglicku, aby tomu Merkendorfová neporozumla, že jste jí dnešní ráno psal, i jaký byl obsah obdrženého od Vás dopisu. Spchala k pvkyni, aby jí vytla, že je píinou roztržky mezi Vámi, a vyzvala ji taktem v poslední dob u ní tak chvaln známým, aby Váni opt Dámy mly výstup velmi ukázala na dráhu povinnosti. prudký, jehož bližším vypsáním nebyl jsem poctn; ale Korona si pála štstí, že mla v sob tolik hrdinnosti, že potlaivši svou pýchu k návštv té se ponížila. Pesvdila se prý o tom, že udláte z Erviny svou chof. Vymlouval jsem jí i tuto romantickou vidinu dle Vímf, že jste prese své liberální zásady šlechmožnosti. ticem od hlavy až k páté, i že jste nepestával pohlížeti na Blinskou s jistým pedsudkem, byt i jste chválil její pednosti. Je Vám píliš „sans fagon", píliš dítkem z lidu. Každý z Vás je vychovaucem jiného svta, které stojí posud píke proti sob. Dojdou ve Vás sotva smíru, k tomu jste Vy oba píliš svéhlaví. Ale Korona peslechla moje dvody dýšíc pomstou. Celému svtu chtla dokázati, jak mi pravila, že jí po Vás nikdy nic nebylo. Stala se prý nevstou

svtem

—

164

vle rodi svých; poznávajíc Vás blíže nahlísob nehodíte. To chce dokázati i Vám, a za provdati. tou píinou hodlá se co nejdíve Snžina se promnila v sopku, vše v ní i kolem ní se chvje. Ted byste zajisté již nepoznal té odmené, nudné Vaší jen

žela,

z

že se

k

—

Korony. Zdali pak uvíte, že je již nalezen ženich, jehož hodlá oblažiti rukou svou a svými dchody, aby jí pomohl ukonejšiti rozplakanou její ješitnost, již nazývá rodinnou svou ctí?

A

uvíte-li,

pak pec neuhodnete,

kdo je šastným

tímto snoubencem, a kdybyste hádal až do soudného dne. Jak byste mohl uhodnouti, i kdybyste byl Oedipem, že je tímto milákem osudu smrtelník tak nedokonalý jako sloha

Váš Hugon?!

Co íkáte této neslýchané zvsti? Nestrnul jste nad Žádný z eckých básník nevymyslil na svoje hrdiny fátum tak mstivé, o to bych se chtl s Vámi hoed vsadit, akoli jste je etl a prostudoval, a já jen o nich slýchal. Ona a ímankal já! Hugon a ní?

—

—

mj

Ale pestate se divili, zlatý Erichu, a já se pestanu kižovati nad touto úšklebnou a potmšilou shodou náhod. Prosím, tte dále, abychom pišli ku konci.

Moje úloha jest ješt vtší a tžší, než se Vám snad Korona chce sice zaplatiti dluhy moje, ale za to musím více vykonati než z ní uiniti baronku Kolínskou. zdá.

Musím se tváiti, jako bych ji miloval, jakoby byla dávno mnou lomcovala híšná k ní láska, již zrádn sdílela!

již

Vy,

dobrý hrab, jste se náhodou

uprchl jste na venek

.

.

.

všeho

dopátral a

15B

Deuvil, jak je tato mdlá a [ohodlná plodná u vymýšleni tohoto románu, s jakou dovedností jej provádí. A to jest tatáž Korona, která povrhovala tak nesmírn vŠ3mi herci a hlavn herekami Ona je pedí na mou est všecky, i ty nejslavnjší. Chová se tak obratn, že se všude již mluví, co se s ní dje, otec Váš již znan se na mne kaboní, kdykoli k Vám pijdu Každý Vás lituje. Dámy mluví o Vás jen se slzami v oích, každá z nich by si pokládala za nejslastKaždý zatranjší úlohu, kd} byste ji pijal za tšitelku. cuje Koronu a mne, že iiepeniáháme váše tak uczákouitou. Celý svt ted tvrdí obyejným dmyslem svým, že byl onen výstup s ErvÍDOU u Vás v besed následek K roniny evnivosti, pamatuji se, jak jsem se tehdáž pvkyni dvoil, když ji Korona vyobcovala ze svatyn spolenosti, vykazujíc ji místeko v kout mizi služebnictvem. Tím jsem

Vy

byste zajisté

fantasie teJ

.

.

.

prý Koronu dohnal,

aby uinila rozhodných

krok

k zru-

Vámi atd. Ale tomuto románu schází doposud poslední kapitola a komedie té pátý akt. Vy, hrab, rozhodnete, má-li se oboje šení svazku mezi

.

.

.

.

.

dokonit.

Vy víte, jak jsem o Koron vždy smýšlel. Nesetkali jsme se ani jednou, abychom se nebyli vzájemn obsypávali parfumovaným hrubstvíni. Neklamali jsme tím svt, nýbrž chovali jsme se tak dle vnuknuti citu. Doufám, že jste o tom pesvden, hrab Hoíne, i že mne nikdy neposkvrníte dminkou, jakoby byl snad plán k nadzmínnému románu vznikl v mozku mém následkem penžitých rozpak. K tomu mne ostatn píliš dobe znáte. Cest vyji ani nálezu provedeni náleží jedin Koron. Ona neliodlá odstoupiti; nebo pi každém našem tklivém téte á-téie i

mn

156

opakuje mi, že hraji v tomto draraato velmi podízenou jen Ona drží všecky nitky sama v rukou a dává mi na

úlohu.

srozumnou,

nevdla svit. jiných

že

Nechci .

.

mne

si

zvolila

proto za hrdinu,

žádném lepším, jemuž by

o

býti

li

poslušným,

tu

se

že

ponvadž

mohla bezohledn prý najde

dosti

.

Kdyby nebylo jistých ranních návštv, které neopovzeny vcházívají ke a jichž nemohu dáti pi nejlepší vli vyhodit, tu byste nebyl zajisté nikdy obdržel pipiš podobného obsahu, Korona by se mohla ohlédnout po jiuém nástroji rasty, po jiném ochránci rodinné své cti a osobní dstojnosti, ale rozumjte mi a politujte mne. 1

mn

—

Ko" osud mj píliš k srdci pochopujeme. My mluvíme tutéž mluvu, my se v citech svých nikdy klamat nebudeme, my aspo jsme si rovni. Ona nemá žádného srdce, a já jsem srdce ml-li jsem kdy jaké. svoje dávno promarnil

Konen

rona a

já,

my

si

ale neberte

!

se

—

dotyce Koroniny dokonalosti, tu Snad bude z jistého Petruccia za vzor. druhá Katuška. obratnou

Co

se

—

hodlám vzíti Korony rukou

si

Opakuji Vám ale ješt jednou, milý hrab, že se rozvšecky tyto plány v nive na jediné slovo Vaše. Pokyte já vypovím, oddán v osud svj, válku liškám

padnou

—

medvdm

šumavským. Nebude mne to vru státi velkého namáhání, abych zapomnl na hrdou ímanku, ted zlostí opt o deset procent je krásnjší. Prosím Vás ale pec, abyste ml trochu soucitu s viteli

a

a

Svého

Hugona."

167

„Konec!" vzkikl Erich trhaje dopis baronv na sta kusv, „její roka ješi velá od polibk mých sahá již po ruce jiné, aby mne znova ranila? Ona sama spchá do náruí muže, který ji nemiluje a nectí, jehož ona nenávidí a A ona si si neváží, jen abjch vidl, že jsem zapomenut? tronfá pi tom mluviti o rodinné své cti a vlastní dstojnosti? A tento satek bude se nazývati satkem zákonitým? Vymazána budiž žena ta z pamti mé na vždy, je bez citu a beze studu; zapomenuta nechí jsou léta, kde byla bodem, okolo nhož se otáely všecky áky moje. Cit nebyl niím než horekou mladosti, podncovanou krásou její; mi'oval jsem socho. Více ceny nemá te v oích mých dívka, již jsem nazýval nevstou. Podrž si ji, si ji za dluhy svoje, otroku zhejilosti své Hugone.

mj

vym

neníí hodná lepšího losu!

—

—

Erich odepsal baronovi okamžit pevnou rukou, že rau peje štstí ke konenému narovnání jeho pomr. Bylo by se mu zdálo podlostí, páti mu štstí k satku stejn poženicha. O Koron se nezmioval jenižujícímu nevstu diným slovem. Tímto novým nepkným skutkem zanikla památka její nejen v jelio srdci, ale i v pamti jeho. Láska i

mu te jen nelibým snem. Podivil se, že se oddával takové trudnomyslnosti. Ted, co ji znal úpln, byla ztropila pohanbil se za duševní boje, které v vaha tak mlká, beze vší vyšší ceny. Erich neml stání mezi tsnými zdmi starého zámku, když byl dopis odeslal. Nemyslil na novozasnoubence, ale Zdál se mu, ím déle o tím více na jejich satek. pemýšlel, tím více urážkou lovenstva, peinem proti mravnosti, naploval ho hoi-em, opovržením a studem. To k ní zdála se

nm

nm

byl

satek

šlechtický

!

Zdali pak bylo cosi podobného v

ji-

158

ných stavech možno neb slýcháno? Nemusila se i píroda spolenost nad takovýmto manželstvím ze svozardlti bodné vle uzaveným mezi slenou všeobecn ctnou pro povahu svou a mezi šlechticem, jehožto pednosti duševní b)ly od každého uznány? Hugon vynikal mezi svými i

vrstevníky nejen svévolí, ale i dvtipem, vzdláním a srdcem, a on práv se ted tak ponížil. Cím by byl mohl býti,

kdyby

pes

chtl

byl

Ted

!

vdl

teprv

Erich, jak

si

ho

vážil

jeho lehkomyslnost.

Mladý Hoín zamíil do lipového stromoadí vroubíkde se jindy s matkou procházíval

cího cestu do zámku, v

hodinách

veerních,

jež

zahalovalo

zacházející

slunce

mlhou nacho\ou. Procházel se tam tak dlouho krokem rozileným, až stíbil první úsvit vže zámecké, zbytky to doby dávné a temné. „Chtl jsem pomáhati upevnit základy spoleenstva," pravil sám k sob v tiché samomluv, „ale ted si nemohu déle zapíti,

boí kryt a krov že poíná hniti. Cit mne vábil posud jen k lidu, který se mi

že se

mj

pro právo

zdál

zjevn postren osudem, jemu jen chtl jsem vnovati

svých

sil

a

státi

se

jeho vzdlavatelem.

Ale

ted

—

táži

se

zdali vessama sebe: kdo má více zapotebí snahy mé nian, který nevdomý pec dosud šetí zákon pírody, této dobrotivé matky a uitelky, anebo jeho páni, kteí da-

a

Na sta, ano na sta jest mezi námi Hugon, kteí považují hejení za slávu jedinou; na sta Koron, které obtují vše osobní ješitnosti. Co bude ale teprv z potomk jejich tímto smrem vychovaných? A pak se divíme, klesá-li stav náš, jindy tak mocný, dležitý, rodící nejvtší muže, ubývá-li mu sil a perstají-li ho stavy jiné co do významu a vlivu? Což jsem se o tom nepeleko od stopy její zabloudili?

159

sviiil, že již pekonávají divadelní hereky dámy naše co do smýšlení a povahy?" Erich se rozechvl citem zvláštním, dosud nepozna-

tmto vážným myšlenkám. Nikdy ho to pec byl asto o tom pemítal, že usýchá ratolest na strom spoleenstva, z níž vyrostl, již

ným, oddávaje

se

nebylo dojalo a

pravé ta

zalívali pedkové jeho tolikrát krvi svou, a jiné mladší že puely, že zelenaly se a že poaly hrd kvésti. Což nebylo možno, aby zahradník as, vida samé suché na ní listí a nikde, nikde nadjného mlází, napáhna kosu svou, uíal ji, aby nestínila a nepekážela ovoci dozrávajícímu na vtvích jiných? Což nebyl již uinil k tomu pokusy v dobách rozliných? Netrpli nic nahnilého, nic mrtvého v sadech svých. Což nekolovalo již v této ratolesti skuten žádné zdravé mízy?" „Však se o tom brzo pesvdím, je to svatou, nejsvtjší povinností mou," zvolal Ericli, vypínaje hlavu hrdé vzhru k hvzdám na ranní obloze blednoucím „Posmivav jednou pravil, Hugone, že mne nazýváte sluncem jsi ctnosti mezi vámi, že ve vidíte Zinsendorfa nynjšího vku, jenž prý založí nový Ochranov. Snad jste se nezmýlili, pedvídajíce mne reformátorem a to reformátorem vaším. Vám, ano vám je ho více potebí, vy, pánové, než vašim poddaným. Vy rozhazujete nejen své hmotné ddictví, ale i ddictví dávnovkých zásluh otcovských; vy se vzdáváte lehkomysln výsady své býti vdci lidu, a on se od vás za to poád více odvracuje a všímá si poád mén hlasu vašeho, až zapomene úpln na vás. Co dláte se svým jmním, s mocí svou a vlivem? Jak používáte této mohutné páky? Ach, stydím se za vás, stydím se, že náležím s vámi k jedné rodin, že jsem ped svtem roven vám. Ale pi-

mn

mn

160

sahám tam

tm vným

hvzdám, že se aspo o to pokuvám prstem varujícím, ua stojíme stráni, kam nás zavedla vaše

sím, abych vás probudil, a ukáži

jak nebezpené to Márrif jméno staré i neposkvrnné, nejneprozetelnost. lepší vli, a co mi schází, abych podnikl s výsledkem úlohu a úctu získám si skutky tu, toho si ješt vydobudu. svými. Moje touha, žiti skryt na statcích svých, byla sobeckou jen choutkou. Zapouu missi tiše a skromn, bez hluku založím malou obec svou, a její zdar bude mojí pýchou, mojí slávou." Mnoho dní neobíral se hrab Hoín niím jiným než podobnými zámry a více mén uritými plány o budoucnosti. Tu ho povolala z nenadání telegrafická zpráva do lázní, kamž se byl otec jeho mezi tím odebral. Koupele v mineráln vod rozilovaly píliš churavého starce, byl ješt slabší, než se býti zdál. Mimo to obdržel od své poruenky, jíž se byl vždy tak upímn obdivoval, dopis, v uémž mu strunými slovy ohlašovala, srdce její že se naklonilo baronu Kolínskému a jeho že hodlá tedy poctíti rukou svou. Zárove mu dkovala za to, že jeho ostražitost ji prve se svtem a jeho pomry obeznámila, než jí bylo s hrabtem Erichem se na vždy spojiti; pedešel prý tím neslýchanému neštstí. Tato zpráva zhoršila znan stav starého šlechtice, ochuravl velmi povážliv. Erich se vydal okamžit na cestii do lázní, ale naOtec se sice zotavil pohlelezl takoka jen umírajícího. dem na nj a tšil se jeho klidnosti pi ztrát nevsty nad jiné dokonalé, ale jeho zdraví nezlepšilo se na dlouho. Erich se nehnul od jeho postele, zapomínal, že míval otce Dokazoval vždy jen soudcem písným a nikdy pítelem.

Dvru

161

obtavostí a trplivostí nevyrovnanou, jak mu je povden za ten slabý a poslední pablesk nynjší jeho pívtivosti.

„Mn vzdychl

si

se

návštvy u ministra nebude nic," cít, že každým dnem „nebude mi dopráno, abych t vidl nastouzdá, z naší

starý

více slábne,

hrab zádumiv,

pedkové tvoji ote; již jsem na odvtil Erich vážn.

piti

dráhu, na níž se

,Ty

se mýlíš,

tolikrát oslavili." ní

uinil první kroky,"

„Skuten?"

zaradoval se starec, „pro jsi mi toho u ministra sám? Na jste se ustanovili? Vypravuj mi vše zevrubné. Hlásil jsi se k njakému vyslanectví?"

dosud

tajil?

Byl

em

jsi

„Nedal jsem

se

nikam pipsati," odpovdl

sím zstati zcela volným a sáhl

cíle.

Pedevším

se

syn,

„mu-

úpln pánem svým, abych

musím

snažiti,

aby nebylo

v

do-

život

mém

okamžiku, kde bych nedokázal, že považuji za úkol pravého šlechtice, aby byl mužem nad jiné šlechetným, vynikajícím povahou, vdním i inností prospšnou. Hodlám osvditi, že se šlechta ješt nepežila." Churavý kmet porozuml jen napolo. Ale slyše syna mluviti s takovým zápalem a vzletem o stavu svém, byl o jeho budoucnosti zcela upokojen. Již vdl, že se neztratí.

Starý

hrab Hoín umel

málo dní po satku

poruenky

náruí synov, baronem Kolínským.

za krátko v své

s

Erich byl hluboce dojat touto novou ztrátou, již byl pedvídal, ale tak záhy neoekával. Neoddával se však neplodné zádumivosi. sice

K.

ST£tLÍ: NoTtUj.

11

162

Byl ted sám pánem velkých statk, které byly ale naskrz spravovány duchem starým, loudavým a neplodným. Umínil si, že pedkem uvede vse v lepši poádek ve vlastním dom, než se pustí dále za svými novými zámry, které pstoval v duchu se zvláštní zbožností. Již ml plán živoia urit a nezvratn ped sebou, pokaždé když pemýšlel o nm, písahal sám sob, že se nedá niím odstrašiti

od provedení.

Svolal svoje úednictvo a radil se s ním o nejpednjších opravách ve správ panství; svolal obany a tázal se jich na nejcitlivjší nedostatky v život jejich se vyskytující. Každé pání, každé mínní došlo slechu a uvážení. Zárove povolal hrab mie, luebník), muže v polním hospodáství zbhlé a dal si od nich pedložiti plány ku školám lesnickým, rolnickým, rozmlouval s nimi o záložnách a továrnách, silnicích a jiných vcech prospšných, jichž se dodlala doba naše. Bavil se s nimi až pozd do noci, pijímaje pouení a pouuje sám. Když je propustil, pak prozkoumal jejich výkazy, poítal a mil po nich. Pedložil-li jim pak svoje návrhy, museli tito znalci obyejné se vyznati, že nemá hral sice dkladnjších v tom oboru vdomostí, ale že nahrazuje dmyslem, co mu schází zkušenosti. lepší

Obyejn

prošla jeho myšlénka, jsouc za nej-

uznána.

Není úkolem naším, bychom sledovali Ericha krok za krokem, tenákám mým dostaí zajisté, povím-li jim, že namáhání jeho nezstalo dlouho bez výsledku. Již za nkolik msíc bralo vše kolem nho na sebe tvánost jasnou a nadjnou, slibující v blízké budoucnosti ovoce blahé. Ale tvá tvrce nového tohoto života zstala uprosted té setby nadjné bledá a temná. Spatil-li jakýsi znaný úspch, tu

163

vždy ua nkolik minut vyjasnil a rozveselil, ale málo potom opt umlkl a zasmušil se. Každý, kdo mu žil ted na blízku, maje píležiiost seznati vzácné vlastnosti a ušlechtilou povahu mladého hrabte, lekal se toho, jak špatné vypadá, a obával se nemoci. Radéno mu, aby méué pracoval, mén se staral, ale Erich pokril vždy mrzut ramenoma, mluvil-li mu kdo o jeho vzezení a léka domácí hledl poád povážlivji na stálou napjatost mladého hraasi dje, bte. Tušil, co se v Vždyí vdl, že se mu provdala nevsta za jiného. Za touto píinou poínal si se

nm

velmi

také

šetrn;

ale

dlouho

pohledu na žlout-

nesnesl

tvá mladého muže, na hubnoucí

noucí

jeho postavu a roz-

mar dráždivý. Jak pilítnou první vlaštovky, musí pan nejspíše do Karlových

rob

jaterní/

onom

vala po

nevrle

nemohu

se

Ple£

pravíval Erichovi v

tak rozhodném pro

„Tenkráte vás

hrab

Var.

svdí

hrab

do

lázní,

o vznikající cho-

zim, kterážto následo-

nho

jae.

neuposlechnu, doktore," vrtíval ,mámí plné ruce práce, jak vidíte,

zajisté

hlavou,

sám sebou

mazlit.

Vaše jaterní

choroba není

bez toho nic jiného než vidina." Doktor peslechl zdvoile vidinu, doufaje, že kami pijdou povolnjší myšlénky.

s

vlaštov-

Jednou se probudil Erich díve než jindy. Na njakém vzdáleném dvorci ml se zkoušeti dležitý hospodáský stroj, chtl býti zkoušce pítomen. Vstal spšn a neekaje na komorníka rozhrnul si sám záslonu u okna a zaal se strojit.

Okno

šlo do zahrady, v níž bylo již lze spatiti první šlépje mladého jara. Na trávníkách idlaly se všude proliny, vtve na keích obsypávaly se hndými p-

ostýchavé

li*

164

penci a houf

vrabc peletoval

se

s

ohromným lomozem

okolo stavení.

Erich pohlížeje roztržit oknem zarazil se náhle. Tento obraz byl již jednou vidl, pipomínal si jej velmi dobe, neml nie zvlášt poetického a dojemného do sebe.

a

nm

Totéž blavé nebe, a na probouzející se zemi, puící

ráno, když vstal

Vše

stálo

kee

bledé

slunce,

ano

líbá

a stromy spatil tenkráte

osvžen první návštvou u Erviny.

náhle

živ ped ním, nevyjímajíc ani onu velkomysln

škatuli s bílými oplatkami, jíž byl tenkráte tak

obtoval vrabcm;

hlun

a venkovští vrabci si dnes zrovna tak poínali jako tehdáž vrabci pražští.

Rok,

celý

dlouhý rok

uplynul

mezi

tmito

dvma

okamžiky. Erich zamyšlen opel lilavu na okno. Ponejprv dnes pemýšlel nepedpojat o minulosti, a z této smsice zklamaných nadjí a nadjných výboj pousmála se na nho Ervina. Objevila se a

ped ním v celé své ped ním státi.

zstala vyítav

žádným mudrováním

zapudili,

zajímavé zvláštnosti,

Tenkráte se nedala a Erich se dnes ani o to

nepokusil. „Jestli pak na mne již dokonce zapomnla?" tázal se uchvácen upomínkou na milé hodiny v její spolenosti ztrávené, ,ach dávno bude taburet mj obsazen, a lovkem vdnjším než jsem byl já. Pro jsem se nechal tak rychle zapomenouti? Pro jsem se po ten celý dlouhý rok k ní nehlásil? Ponvadž jsem hypochondrický perarštnec, který byl zahanben, že mívala astji pravdu než já, a mám-li ted konen k sob zcela upímn mluviti, zahanben, protože

165

zpvaka, k níž jsem se piblížil jen s pedsudkem nepíznivým, tvor stokrát vznešenjší a ušlechtilejší než vysokorodá moje nevsta. Nemohl jsem jí to nikterakž odpustit, což bylo vru velmi dtinské." Erich si vzdychl pohroužeje se do tchto upomínek celý den se jich nemohl jaksi zbavit. Ale pes to byl dnes mnohem ilejší než kdy jindy, pozbývaly! zpomínky tyto vší trpkosti. Již se ted nebránil, pistoupil-li obraz Erviny byla

k

nmu,

a nepovšiml

si

toho, že se to stávalo

poád astji

a uritji.

aby mne Ervina považovala déle za nejednou, když si živji než obyejn „zajisté že ted odvrací opovržliv hlavu, vyslovl-li kdo jméno moje ped ní, a že si pomyslí: „Ari„Ne,

nechci,

vdníka," pravil na ni vzpomnl; stokrat je

pec

si

aristokrat."

Uinila v tch nkolika hodi-

nách naší známosti tolik pro mne, že zasluhuje, abych jí dokázal, že aspo na ni pamatuji. Poznala za málo okamžik mou povahu lépe než všichni ostatní lidé, s nimiž jsem žil léta, a ze všech ocenila mne ona jediná úplné. Jak mi bývalo mílo v její spolenosti, jak se mi uvolnil vždy jazyk i myšlénky, byl jsem jiným lovkem sed na violovém taburetu u jejího piana. Ach, není nad pátelství, jakou má hojivou ruku, jak vážný a pec lahodný hlas, jak pekvapující dmysl! Co je vedle nho elektrika lásky? Pátelství má všecky její slasti, bez jejích muk a nedsledností. Ervina je zajisté jen proto dokonalou pítelkou, že nikdy lásky nepoznala. Ne, nehnvá se na mne, není Pochopila zajisté i ted, co se ve délo to možná! i dje po klamu tak strašlivém. Byla vždy mnohem spravedlivjší ke mn, než já k ní. Hudu, ba musím jí co nejdíve psáti"

mn

166

Erich byl dosad všecky divadelní zprávy skoro úzkostliv pehledl, nechtíval o ní ani ísti. Ranívalo ho, poíkal-li se s jejím

jménem,

ted

si

poal

konen

zas všímati re-

ferát.

Ale podivno, pohešoval zmínku o všech novinách. Jiná

Co

se

dlo?

dáma

slen Blínské

ve

zpívala první partie v operách.

Erich se podíval rychle na divadelní ceduli, Ervina? Primadonna nebyla churava, ale

zdali nechuraví

na dovolené. Tato zpráva dotkla se drázdivého a chorobného Ericha nanejvýš nemile. Byl nad ní mnoho nedl v rozmaru tak špatném a popudlivém. že byl sám sob bemenem. Již vidl i on, že není jeho jaterní nemoc vidinou lékaovou. Z nho se vyvinoval poádný v každém ohledu hypochondr. Odjela, a to práv, když se k ní chtl znova piblíErich obvioval pvkyni tak trpce, jako by byla mohla úmysl tento tušiti, i jako by byl ml po dlouhém svém mlení k této výitce právo. žiti.

Což byla ale Ervina již ze svta, když byla na dovolené? Vždyt mohl pátrati, kde teJ mešká. Erich byl se v prvním okamžiku zalekl, že zpívá Ervina kdesi pohostinsku na engagement, ale na štstí si vzpomnl, jak si na tom zakládala, že zpívá rodákm svým. Zapomínaje tenkráte pousmáti se vlasteneckému dnovinách, tinství umlkyn, poal se pebírati v starých aby se doetl, kam byla Ervina odjela. Po dlouhém hledání nalezl konen, že byla pvkyné povolána do Karlových Var, aby tam koncertovala. Nkolik suverénních kuížat hodlalo zavítati do tchto lázní a Ervina byla s nkolika jinými umlci vyzvána, aby se postarala o jejich zábavu.

167

Erich

se

zamyslil.

Chodil

celý

týden

se

sklopenou

hlavou.

„Milý doktore," pravil jednou k lékai u obda, „vlaštovky štbetají již dlouho pod stechou nad mým oknem; jste dosud tohoto náhledu, že musím do lázní?" „Více než kdj jindy, pane hrabe," odvtil léka hor-

mnohem temnjší když jsem se ponejprv o nutnosti láíní zmínil. Pan hrabe musí tohoto léta do Karlových Var, uechceli ztrávit zimu velmi bídnou. Každý den šest pohár tamjší vody, dlouhé procházky v okolí a duševní prázdniny vrátí vašnosti zajisté za nkolik nedl lepší barvu, lepší chu£ a lepší rozmar. Ráil jste se v poslední dob píliš namáhati, ale zotavíte se tam zajisté zas úpln." „Myslíte?* pousmál se Erich.

liv, a

„kruhy okolo

tvá

vysmáhlejší

oí

než

vašich

jsou ted

tenkráte,

beh

Karlovy Vary vystupují z hlubokého koryta od která umývá základy jejich, a táhnou se až na vrcholky lesnatých kopc, v jichž stínu vyrostly, stavše se tak proslulými po celém svt, že jsou cizinci nazývány „Malou Paíži". Domy tohoto msteka nad jiné zajímavjšího a romantitjšího jsou vtsnány v proryvy skalnaté úžlabiny, neb visí smle nad strmými stránmi. Jsou skoro vesms bez dvor, nemají tyto kde se rozprostírat. Za to se pnou tím velkolepji vzhru, podobají so z nejvtší ásti pavlahé Teplé,

lácm.

168

Uvnit panuje

nejdokonalejší istota,

blounké kamenné

pedsín mramorem

vykládané, okna se zelenými žaluziemi, za nimiž vlají krajkové záslony, pavlány plné kvtin chránné ped sluncem stany peste pruhovanými, v pízemí stkvlé krámy naplnné všemi výrobky našeho luxusu, vším tím se honosí, nic neschází k celku než zahrádky. Ale ty nahrazuje zde v plné míe les. schody,

—

Les je v Karlových Varech všude, kam pohlédneš, se na tebe pousmje, tu zakabouí, v jakém jsi práv rozmaru. Všude lze s ním se setkati. Vroubí kolonádu u zídla, stíní mstek klenoucí se pes Teplou, zakrývá ony píkré do skály vytesané schdky, ježto spojují údolí s výšinami a jež nazval známý turista takovou zvláštností tchto lázní jako gondoly v Benátkách.

tam

Jest

msícv

vcí všeobecn známoa, v Karlových

Varech

že se

hemží

sms

za letních

náosmáhlí námoníci., vlastníci plantáží z nitra obou Indií, Romani, Madari, Arménové v kroji národním, nmetí šosáci, bankéi, radové, pastorové, popi, rabínové potkávají se neustále u zídel, na staré a nové louce, kde jsou nejhlavnjší promenády, a srovnávají se zde ku podivu dobe. Zdá se, jakoby byl každý lázeský host se sebe svlékl domácí svoje pedsudky, tak ochotn a vlídn si zde poíná.

rodv. Etherické

nejpestejší

všech

ladies,

Ráno je u zídel ruch nejvtší, odpldue rozprchají hosté po zábavných místech. Hadba skuten pkná provází hlaholy všech náeí. I pražský továrník a kupec, tento druhdy prototyp odnárodílce, vzpomene si, že se kdysi nauil od chvy esky a mile rozpráví zde se svými krajany v tomto jazyku. Nikoli ale proto, že by byl odse

169

písahal zde svoje bludy, nýbrž že je viti v

nmeckých

lázních

ped

mlunež némecky.*)

to „distingué",

cizinci jinak

Hlavní var, povstný „šprudl" je také nejvíce navštnho poskytuje pi deštivém poasí píjemnou procházku s utšenou vyhlídkou na Teplou okolo se vinoucí i na blizouuké lesnaté vrchy. I ti šastní smrtelníci, kteí v lázních meškají jen pro zábavu, a nikoli za píinou nemoci, doprovázejí ráno choré pátely svoje k zídlm, aby slyšeli hudbu, vidli toiletty a o vycházkách odpoledních se známými se poradili. Tam pomloujsou dámy nejvíce pozorovány, obdivovány a vány, tam vidí, pozorují a pomlouvají samy nejvíce. Ervina byla sice v Karlových Varech, ale dosud nebyla ješt zpívala. Její vznešené posluchacstvo, za jakýchsi dležitých diplomatických pekážek, váhalo dosud s píjezdem. Pvkyn nebyla zde sama, nýbrž pivezla si sem celou svou rodinu. Babika trochu postonávala a dtem bylo také jednou za as erstvého vzduchu potebí. Nemohla nikoho z milých svých doma zstaviti. Ervina chodívala se staenkou každé ráno sama k varu. vován. Dlouhé sloupoví kolem

—

Ta

pestrost, živost a originálnost,

zajímala a bavila

umleckou mysl

gŽivot lázeský,"

s

níž

se

tam setkávala,

její.

pravila procházejíc se jednou

z

babikou jako obyejn mezi sloupoadím u varu, pece v mnohém ohledu ideál života. Ted jsme mezi s

rána „je

nej-

spoleností, vidíme celou adu proslulých osob, nimi se pobaviti, a hle, nkolik jen krok tam mstek zanese nás ve vlhké lno lesa, kde nám je

vybranjší lze

pes

nám

*)

mnoho

s

Piponiínánie. /. práce se

zmnilo.

la

byla

|)s;iii;i v.

iSS-k

Od

lii

doby

170

volno sníti tak dlouho o samot, až se v nás zas ozve touha po lidech, kteí jsou zde mnohem zdvoilejší, úslužnjší a rozmilejší než doma. Jen pohledni, babiko, tam k varu, jak jeden druhému ustupuje, jak svdomit se adí jeden za druhého, nepodávaje svj pohár díve nabrace, dokud na nho nedojde. Kníže zachovává tatáž pravidla jako oban venkovský, a dáli venkovan boháovi pednost, iní to zde jen z ochoty a nikoli z nutnosti neb podlézaNeníli pohled píjemný na tuto rovnost? Rozdíly vosti. stavu vyrovná laskavost a vlídnost. Krom toho nevidíi zde nikdy žebráka, zapomínáš skoro, že je chudoby na svt i bídy a všeho, co bývá její pvodem a následkem. Msto si opatuje chudinu svou a netrpí, aby obtžovala obecenstvo. Vidouc jen samé vystr.'jené lidi. mžeš se tedy kochati v myšlénce, že panuje všude jen blahobyt. Mimo to nepipomíná ti nikdy poheb krátkost života našeho, nikdy t nezasmuší zvuky hran. Podlehne-li kteiý nemocný zde chorob své, tu jej odnesou asn z rána tam nahoru na ten malebný hbitov, a ervánky jsou mu pochodnmi smuteními a lesní šumot písní pohebnou. Pohešíme-li pak

zesnulého v kruhu známých svých, domníváme se obyejn, že odejel nerozlouiv se s námi, aby nám uspoil chvíle tesklivé. I ti lidé v skladech, jakoby prodávali vci svoje

ne ze zisku, nýbrž jen ze zábavy, tak vesele stojí na jich prahu." „I ty. Ervinko, jsi zde mnohem veselejší,* odpovdla staenka pohlížejíc se zalíbením na švitoící vnuku, „bývala jsi v poslední dob v Praze nkdy velmi zamyšlena." „Ano," pravila Ervina, a její elo pelétl stín, „pozorovala jsem sama, že jsem nebyla jako jindy, a pec jsem nevdla, pro jsem tak rozladna. Ale bylo to nej-

171

Vždyf jsem vždy nkolikrát za týden zpízkoušky, podobala jsem se vru nkdy štvané zvi. Pan editel myslil pouze na to, aby divadlo naplnil, na moje zdraví se neohlížel. Však kdjby nebyl dostal shry pokynutí, aby mne na nkolik nedl propustil z vazby, vzhledem k tomu, že potebí mám zopišla tavení, nebyl by to zajisté uinil. Tato cesta spíše

unavení.

vala,

k tomu

práv

vhod."

neustálé

mn

„Obávám máhati jako

v

se,

že se zde

budeš

musit

rovnž tak

Praze, jen až se sjedou vznešení

babika starostlivá, „nedají penz. Ale já ti povím, pro

mínila

ti

zajisté

ti

na-

hosté,"

zaháleti

za

piš'a tato cesta do Není to nikterakž k vli tvému zdraví, lázní práv vhod. nýbrž abys nám všem mohla udlati radost. Utratíme ti, co si tak namáhav vyzpíváš. Živobytí je zde tak drahé." „Nemluv tak, babiko, nechceš-li mne pohnvati," odvtila Ervina vyítav, „mohuliž pak si pipraviti vtší radost nežli poskytujíc vám trochu zábavy? Dti jsou tak tolik potšení, chudáci, a já bych mla pilné, dlají pi nich skrbliti? A což ty, babiko? Což mi není tvoje zdraví niím? Vynaložilas na mne svoje poslední, a ted bys ani nedovolila, abych se trochu s tebou mazlila? Do ale smrti tob nezaplatím, cos kdy pro mne uinila, lemluvme déle o takovýchto vcech. Ty víš, že se v tomto .** ohledu nikdy neshodneme „Tvj dluh je dávno zapraven. Tys již desetkrát více Nikdy by jiro rodinu svou uinila než ona kdy pro tebe. nebyli vlastní rodie tolik na dti vynaložili jako ty. Byli pamatovati by pamatovali na stará léta. Ale ty na nechceš, pravíš, že se nikdy nevdáš, zamítáš nejstkvlejší návrhy a myslíš jen na budoucnost bratr svých. Nekaboú tolik

ti

mn

—

.

.

u

172 se tak, Ervinko, vždyt již o

tom mlím, že by

si

t

mohly

všecky dcery a sestry za píklad. Podívej se radji tam v právo na toho pána ve smutku. Stojí práv u orkestru zná a hledí již nkolik minut stále na tebe. Nejspíš z Prahy. Ale kam jsem dala oi, vždyt ho znám i já. Jest to ten hrab, jemuž se provdala nevsta za veselého barona Kolínského. Pomoz mi pec, jak se jmenuje, vždyt jsi s ním velmi živ hovoívala, pišel-li nkdy k nám jak je ted bledý a hubený!" vzít

t

.

.

.

ob

zrady Babika pohlížela soucitn na domnlou nevstiny, ale Ervina odvrátila rychle hlavu, poznavši skuten hrabte Hoína. Patrný ji uchvátil nepokoj, nevdla, kterou se má dáti stranou a úzkostliv slídila pohledem po kolonád, kudy by nejrychleji upláchla, ale marn. Již stál Erich ped ní, zíraje na ni se starou radostnou d-

vrou. „Poslali mne sem pro zdraví, sleno," oslovil ji tak vele, Jakoby se byli vera teprv na Petín rozešli, „nepochybuji, že ho zde naleznu, shledávaje se zde s vámi."

Ervina se

mu

zdvoile

poklonila,

potlaivši

mocn

svoje nesnáze. „I já nepochybuji o uzdravení pana hrabte," svdila mu velmi hladce, ale také velmi chladn; „zdejší zídla jsou v každém ohledu divotvorná."

Erich se dosti

jasn

ale

od

i

ní,

mu neporozumla? Nebyl se oekává uzdravení nejen od zídel od bohatých poklad jejího srdce a jejího zarazil.

Což

vyjádil, že

chtl ted teprv dle zásluhy cceuit? Co znamenala uhlazená a cizí úklona pímé jindy a si'deué Erviny ? ducha,

jež

173

rád zapomnl, že jsme se nevidéli sleno, mi to velmi krut pipomínáte zmnou v chování svém," pravil jí smutn. „Pan hrabe mi kivdí, mluví li u mne o zmn," odpovdla mu opt s onou zevnjší lhostejnou zdvoilostí,

„Byl

bych

déle než rok,

tak

ale vy,

Nevidl, s jakým násilím taji posud pi ní neznal zmatek a pohnutí. „Piznávám se, že jsem byl velmi bezohledným k vám," poal hrab po krátké pestávce, kde se hledl mocn vpravit do pvkyn, aby pemohl, co mu pi ní vadilo, „ano, byl jsem velmi nevdným, že jsem se tak dlouho zachováváte píze svou po všem, co netázal, zdali se udalo, i že jsem vám o sob nepodával žádných zpráv, vda, že by vás zajímaly. Ale doufal jsem vždy, ba byl jsem pesvden, že mi vše prominete, vzpomenete-li si, pro jsem tak uiniti nemohl.* vždy až píliš šetrn, „Pan hrab choval se ke což jsem také vždy uznávala. Nezasluhovalaf jsfm nikdy

již

mn

mn

ani

desátí'

díl

jeho

laskavosti,"

vece

zpvaka kvapn,

nezmníc pi tom posavadního tónu svého. Znova se jí podíval vyítav do tváe. V

hlase

i

v ta-

spoívalo cosi nuceného, což mu pec konen neušlo. Tato lhostejnost nemla pvodu svého v srdci jejím, byla strojená a úmyslná, tím byl jist; ale proto neprohlížel pec ješt píinu její. Nevda, co si mysliti o tomto neoekávaném uvítání, omražen až v hloubi duše chladností její, kráel hrab Horin vedle umlkyu k varu, kam zamíila, aby naplnila zích jejích

babice vyprázdnný pohár, Erviua nerušila toto nepíjemné mezi nimi mlení po celé cest ani jediným slovem.

174

pvkyn podala pohár jedpouštjí uádoby po holích do velého pramenu. Erich uinil bezdky totéž. Jakoby z lastury vyrstala b}lina z perlí, s vítzným rozkvétala šumotem a zabdujíc nad krátkým snem o kráse své v tisíc diamantových slzí se rozplakala, tak vytryskovala vaící voda z otvoru v mramorovém vodometu zídla a zapnivši se zpvn rozpršela se vždy v tisíce kapek, padajíc nazpt do leštného koryta, v nmž se zvedala a klesala rytmem tak zádumivým, jako když zatlue srdce, Tiše pikroili k zídlu a

uomu

z

dvat,

kterážto

plné marné touhy.

Dve

konající

úad

Karlovarské

rusalky,

vrátilo za

malý okamžik plné poháry. Ervina podala jeden z nich staen, Erich nesl svj mechanicky k ústm. „Na zdar," pravila Ervina se starým páteským pízvukem, pipomínajícím hrabti violový taburet. Srdce se zpronevilo. Vidouc, že zapoíná kru, musila jí patrn mu páti štstí, uemohlaí jinak. Ale tmito povdomými zvuky dojala ted hrabte nepíjemnji, než kdyby byla pokraovala dívjším zpsobem. Ped chvíli taková odmenost, a najednou opt pablesk taré pívtivosti! Nezuamenalo-li to asi tolik, jako že je i Ervina rozmarnou? Erich však neml ani dost málo chuti, aby se byl chtl pokusiti o rozluštní nové hádanky. Pišel do lázní, aby se zotavil, a nikoli, aby se znova napínal a muil. Poklonil se tedy pvkyni za její pání tak zdvoile a chladn, jako ona ped tím jemu, dkoval a porouel se jí v jednom. Nebyl s to, aby déle u ní zstal a s ní rozmlouval neten a bezvýznamn jako s každou jinou i

osobou.

175

Ale

te

teprv,

stála vedle ného,

je

ježto shledal,

že tato

tak iiei)odobDa k oné,

Erviiia, jíž

kteráž

díve

zual

—

ted teprv vdl, maoholi byl od ní a na niž se tšil oekával. Její pátelství mu mlo hfi lékem pro dávné rány a posilou k novým skutkm. Ted b\lo arci po všem Erich si sáhl zmužile do prsou a rozmákl tam to bodláí, co v nich náhle bujeti poalo ... ,0 jeden klam Nezstane bohužel posledním!" pravil více, což na tom! .

si

.

.

trpce.

Rychle kráel hrab k východu z kolonády, ubíraje pes mstek smrem k svému bytu. Ale než se vzdálil, ohlédl se mimovoln ješt jednou, jakoby se byl chtl se

pesvditi, že byl mluvil skuten s Ervinou. Ona stála ješt na témž míst u zídla, kde se byl tak náhle od ní odlouil, a sledovala zamyšlen hru vystikujícího a odtékajícího varu. Bylo to náhodou, že se

práv

v této

chvíli ohlédla a to

práv

i

ona

v stranu jeho?

pohledy se setkaly a pohroužily se dlouhou do sebe. Oba se ale jedním rázem od sebe odvrátili, oba se zardli, jakoby pekvapeni tím, s ím Jejich

chvíli

zkoumav

se setkali.

„Co se to dje?" zašeptala Ervina zavrávoravši, jakoby bylo náhlé zemtesení pdu pod jejíma nohama rozkolébalo. Popadši babiku nic zlého netušící za ruku obrátila se s ní bez dalších výklad k domovu, nedbajíc aui dost málo námitek udivené staenky, že jest jí dle rozkazu lékaova ješt dva poháry vypít. „Jen pec povz, co to tropíš?" kižovala se dobrá ta žena uhánjíc s vnukou jedním tryskem, jakoby za nimi msto hoelo, „co se ti tak náhle stalo? Lekla

mn

jsi

se

neho?"

176

Ervina mlíc kynula hlavou. „A eho? Vždyt je bílý den." sebe," uklouzlo pvkyni mimovoln, když bez beze stopy rumnu na tváích, pes to, že tak rychle bžela, doma na první sedadlo klesla, které se jí

„Sama

dechu,

naskytlo.

Babika

tím vyrozumla,

že náhle pišlo

vnuce

zle,

odkvapila starostliv, aby jí co nejrychleji obstarala njaký aj. Ervina nepohnula sebou do jejího návratu zírajíc zatemnlým pohledem do prázdna. Ale jak vešla babika do pokoje, dala se do srdeného s kouícím se koflíkem a

smíchu. „Již

mn

lék z ruky a

nic není, vylila

jej

pranic,"

oknem

zvolala berouc babice na prázdné prostranství

ped domem, „bývám

dtinská, to je vše. Však já tomu odvyknu. Pesvd se sama, jak jsem zdráva." A Ervina bžela k pianu a zazpívala co nejbrillantnji svou nejtžší árii. „Co se to dje?" tázal se i Erich uhánje s toutéž rychlostí jako Ervina k svému obydlí, strkaje starou virtuosností do lidí, tak že podivn za ním se ohlíželi. Myslili zajisté, že mu vstoupila minerální voda k hlav, jak se to stává nkterým pacientm zvlášt dráždivým. Ale dal sob odpovd mnohem mén uspokojivou než Ervina babice. Nemohl si nikterakž vysvtliti, co se dje, a pec se nco patrn dlo, kolem nho i v nm. Až doposud byli se s Ervinon vídali beze zmatku a rozcházeli s

nímž

se

se

bez

setkávali,

svou nespokojenost.

nepokoje. ale

rovnž

Netajili

tak

si

ovšem

pímo

zalíbení,

projevovali

si

177

Dnes ozýval rušil

a

cházel.

to

bylo ponejprv jinak. Jakýsi podivný cizí tón nimi, nebyl to žádný zlozvuk, ale pec

mezi

se

mail z

eho

staroa

harmonii.

vznikl?

—

Co znamenal, odkud

i)i-

byl tak nespokojen a rozladn neoekávaným zajisté svého setkání s Ervinou, že by byl zapomnl obdvat, kdyby mu nebyl sloužící obd z hostince pinesl. Domníval se, že hodlá hrdb, jsa ranní vycházkou mu byl léka naídil, aby nebyl unaveu, doma zstat,

Erich

výsledkem

a

nikdy sám a vždy ve spolenosti stoloval. Hrab pemýšlel, pemýšlel s hypoiíhondrickou \y trvaVše se toilo lostí ted ho vyznaující, ale bez úspchu. o jedinou otázku: co stojí mezi Ervinou a mnou? Jak zapomnl hrab Erich na obd, tak by byl zapomnl na odpolední procházku. Ale komorník mu pipomenul, že pan doktor písné naídil, aby se pan hrab ráno i odpldne vždy po dvou celých hodinách procházel, Erich dlal nejdíve jako by neslyšel, ale když sloužící uctiv sice, ale neaprositeln stál na svém, podávaje mu již asi po desáté klobouk a hl, tu mu konen vzal mrzat tyto vci z ruky a odešel, aby se zbavil nudného napomínání. neNeml dnes k procházce ani dost málo chuti, znal dosud zdejšího okolí. Byl teprv vera veer pijel a první cesta jeho byla Ic zídln; domníval se právem, že se tam nejsnadnji s Ervinou setká. B}1 by si ted mnohem radji rovnal svj psací stl; nebo hodlal prese vše zákazy domácího Aeskulapa i zde Oddal se sice napilné pokraovati v pracích a studiích dji, že ztráví svj as ve spolenosti živjší než byly knihy jeho, ale b}l si píliš mnoho pipovídal. Osud v po-

a

K.

9VÉI1.Á:

Novell).

12

178

dob

jeho

bližních

mu patrn

nepál,

mu klam

chyf-tal

po klamu.

podobnými nepíliš veselými myšlenkami,

Obíraje se

mu naskjtla, v} hýopatrné proudm lidí hrnoucích se na oblíbená a elegantní místa zábavná. Cesta ta zavedla ho brzo do lesa, který byl v tnto stranu hustší a divoejší než jinde. Proplétala se pvabnou houštinou rozmanitými oklikami a vedla poutníka nepozorovan a pohodln poád výš, až na hbet vysoké lesnaté strán. Erich vycházeje proti vfili své a v rozpoložení duševním doeti mrzutém, dal se brzo upoutati touto osamlou pšinkou, vroubenou velkými kš'icemi kapradí, nad nímž se objíu.a'y stromy tak tsn, že kráel u velebném soudal se Erich první cestou, kterážto se

baje

se

pi tom

Sem tam

se rozstoupily mohutné kmeny jako aby poskytovaly chodci modravé rozkošné perspektivy do údolí u nohou jeho, z nhož vlál dým z varu jako bílá korouhev míru. Hrab Hoín zastavil se každou chvíli. Krajina zajímala ho poád víc a více, její vážný ráz souhlasil s jeho myslí, její písná krása byla práv podle jeho vkusu. V tichém nazírání její leposti, její zvláštnosti, její významuplné fysiognoraie pozbýval ponenáhlu napjatosti a pošmournosti své. Mysl jeho odvráti\ši se od malichernosti života, poala se kolébati na mkkých perutích jakési tiché me-

mraku. z

ochoty,

lancholie bez trpkosti a bolu.

,Zlozvnky života vyrovnávají se

ruí tvém, pírodo

pravil

sám k sob,

ku

peiu

a vyhýbaje

vzrstajícím

zalíbením

broukm

mravencm

na

vné

a

zákony

pec nejsnadnji

svatá,"

vné

v ná-

kráeje

se

opatrné jeho cestu kižujícím. „Patíme-li

tvé krásy, tu

se

i

nám

se

vrací ztra-

179

cena krása do duše. Pomocí tvou se zde zotavím mi zapotebí pomoci jiných!" Tito

„jiní"

byla

Evina.

Erich

pronášeje

nebude

;

slova

ta,

vzdával se jí, avšak ntmohl se pi tom ubrániti bcdnutí n srdce. Kdo by mu byl ekl, že nalézaje Ervicu v téže skcro chvíli se s ní opt rozejde?

Zanášeje se zámry, jak si rczdlí den, aby vyhovl lékai i sob, totiž svému zdraví i své touze po uritém a vážném zamstnání, dostal se na vr.hol výšiny a zárove na pokraj lesa. i

Ped

zamyšleným cestovatelem otevela se náhle slunná zvonk, slziek, motýl a bzuících vel.

paseka, plná

Erich se zastavil.

ped ním stín

náhle se

a mléelivost

Ta

jasnost, pestrost a tichá živost

rozprostírající,

lesní

nedojala

ho

píjemn,

hodila se lépe k jeho nálad.

Ne-

vida žádné jiné pšinky, kterážto by ho dále lesem vedla, chtl se opt vrátit tou, ježto lio byla tak vlídn až sem

dovedla; vadlem.

ale

najednou

stanul

zaražen

neoekávaným

di-

Rozhlížeje se po lese spatil nkolik jen krok opodál malou spolenost, již b)lo skupení silných kmen ped ním dosud zakrývalo. Dva dorstající hoši a malé dvátko bhali ochoti é sem tam. pokrývajíce práv pažif snhovým ubrusem. Staenka v prostém odvu nakrajovala ohromnou bábovku a rovnala buchty a koláe na talíe a vedle ní opatrovala vyseká díví postava lihový plamínek, nnd nímž se leskl samo\ar. Jednalo se patrn o njakou veselou svainu pod zelení. Erich vzfamatovav se, chtl se rychle vzdáliti ale ne;

uinil to dosti

spšné

a obratné. Již b}l zablídnut a poznán. .2*

180 Štíhlá

kuchaka,

„Jen dál, jen hlas

a její

jemné ucho zaslechlo jeho kroky jménem. milý hrab," pobízela ho Ervina,

Jejížto

ve chmerku, zavolala

na

dál,

zaznl tak

vesele a pátelsky,

jejích ranního setkání bývalo,

„picházíte

jakoby

práv

v

nebylo

as, za

nkolik minut bude káva vaena, a já chci od vás slyšeti, že jste nikdy lepší nepil. Bibiko, dti! to£ hrab Erich Hoín, vykažte mu njaké pohodlné místeko mezi sebou. Uinila bych tO sama, ale voda již syí, bude se mi za malý okamžik vait." Babika uposlechla s onou pohostinskou ochotou, jež staeny eské vyznauje. Mela beztoho jakousi tajnou náklonnost k tomuto „chudákovi" v smutku, jemuž se provdala nevsta za vtroplacha Pokynula, a oba výrostkové, hezcí chlapci, dvíata as patnáciiletá, udlali hrabti co nejrychleji místa mezi sebou Posadili ho pod krásnou neokleštnou sosnu, jejížto vtve tvoily nad improvisovauou tabulí nejrozkošnjší baldachýn.

Erich zaujal ustanovené roztržit

nkolik

frází,

mu

prohodiv

místo,

jimiž projevoval

vdnost

pi tom svou za

pozvání.

Nevdl,

jak se

mu

samot, najednou

dge,

že,

jsa

ped

chvilkou sám

obklopen tolika pívtivými tváemi, kteréžto se všecky na nho usmívaly, jakoby se ho tázaly, co by mu mohly asi uiniti k vli? „Udlali jsme si, jak vidíte, o dva mdíce díve prázdniny," volala Ervina od svého krbu, ohívajíc tam te smetanu k hotové již káv. „Obdrževši pozvání do Karlových Var vidla jsem v tom pokynutí osudu, abych vymanila tu tkavou havt zde okolo vás na njaký as ze školního skipce Unesla jsem si ji do tohoto lesního v

lesní

je

181

zákoutí, abych sejí

pec jednou do S}t0:ti nabažila. Bývám Ale te nám náhle peje vše, a já

tak málo mezi svými.

eho jsem tak dlouho pohešovala. Nejen že poasí arokrásné, ale i milostivé posluchastvo váhá Jsemt totiž sem povolána, s píjezdem od týdne k týdnu. abych zpívala samým kráhira a princm. Pejte mi pec daí." štstí, hrab, že se mi vše tak

si

nahráznji,

je

pkn

Mla

dobe, že Erichovi pedíkávala,

jakoby byla

tušila,

Byie nejen

že

by

to byl jinak

pekvapen

tímto

co

sotva

optným

jí

íci má,

vdl.

shledáním,

ale

ješt více jej naplnila podivením tato nová promna pi Ervin, již tak málo pochopoval jako pedešle; byla ted v rozmaru tak ržovém, ba dovádivém, že nezstal dlouho nmým. Osvdila dnes znova staré svoje umní vyprostiti ho z pout zasmušilé snivosti. Unesla ho br^o proudem pekypujíciliO svého ducha a neodolatelné veselosti, probuducha a živost. divši tím i v

nm

„Pojdte sem, dti!" komandovala Erviua jsouc v této chvíli pedevším pelivou hospodyní. „Ty, Helenko, roznášej šálky, nejdív zajdi s nimi k hrabti, neb on jest hostem Ty, Bedichu, nabízej peivo, ale prvé si uízni hodný snt a odhánj s nho mouchy; a ty, Arnošte, vezmi tato láhev a jdi tam k studánce pro erstvou vodo."

naším.

Dti vylítly ze svých míst na zavolání sestino jako motýlové, když je vyplašíš z kalicha kvtiny, a než Ervina domluvila, byly všecky rozkazy její na puntík vyplnny. Arnošt bžel asi Erichovi se sloužilo jako sultánovi. k studánce, aby ml poád erstvou vodu ke káv, Bedich mu odhánl co nejhorlivji mouchy, a malá desetkrát

Helenka naplovala talí ustaviné peivem.

Babika mu

182

mezi

tím

poád

pilívala

každou

chvíli

kávy,

aby

prý zstala

teplou.

Erviniaa roiiina by lavérným její odleskem. Dti vyse srdenost^ a pirozeucstí, a babika byla poioraa a s'arjstliva k jiným práv jako nejstarší

znaovaly tak

vnuka

její.

poátku chovaly se dti sice trochu ostýchav k hrabti. Nebyl si jich nikdy povšiml, když jind) sestru jejich navštvoval, jsa tenkráte více sám sebou zamstnán než vcmi zevnjšími. Ale poznávajíce ted s neomylným instinktem dtským, že to mezi limi nesedí pouzj host, ale i pítel, staly se za krátko zcela dvrnými a hovornými. Z

Obzvlášt bratí poali pohlížeti na hrabte

s

jistým

nadšením. Jeho hladké a pec nenucené zpsoby, jeho V} braná a pec pirozená mluva, jeho pívtivá vážnost prozrazovala i jim, že on není jen kavalírem, nýbrž že se honosí vedle svého predikátu titulem vzdlance. V jejich mladých prsou probouzela se znenáhla ona uctivá k náklonaost, kterážto poutává tak asto mladíky dobe vychované k vynikajícím, z nichž si tvoívají tak rádi i

nmu

mužm

vzory.

Erich okusil kávy a prísahil, že nikdy v celém svt Tím prohlásil Ervinu zárove za nejlepší kuchaku. Ni dkaz, že jí nepochlebuje, vypil tyi velké

lepší nepil.

šálky.

svt

Ervina se zardla, jako by umlkyní, dokazuje jí to

vody. Tímto

ocenním

jejích

jí

byl ekl, že je první ve

zárove nevyvratnými d-

vloh získal

si

rodiny, kterážto v ní vidla pravzor všech

Všichni

souhlasili

s

hrabtem,

že

nikdo

lipln srdce její

možoých více

ctností.

tak dobrou

183

kávu vait neumí, a rozmlouváno o tom, aby jí byl podán dkaz všeobecného uznáni. Helena vyskoila a vrátila se brzo nesouc si svj kulatý slamný klobouk plný kvtin. Uvila z nich rychle p*kný vonný vnec, hrab ho Ervin podal, a babika jej upevnila mezi ty svése vhodnou volné vlny jejích v.as, K závrku byla od bratr vybídnuta k další spasitelné innosti. Po této významné slavnosti navrhla se hra a vážný, pro blepou bábu. Jeho návrh odmený Erich hlasoval zdál se všem tak genialný, že by málem byl i hrab vncem poctn býval. Ta pkná mkká pažit jakoby byla pro tuto hru zvlášt zde vyrostla. Erich složil s Helenkou rychle ubrus, babika urovnala šálky a sklenice opatrn do svého košíku, aby se nestalo žádného neštstí, Arnošt vymil, kudy se bhati bude, a hra zaala. Všichni se snažili, aby osvdili svou obratnost, ale Ervina vynikala mezi mal/m hloukem. Ona bhala rychleji než bratí, ba než Erich. Nebyla za celé pldne slepou nejvtší práci, aby bábou ani jednou, si dávali všichni

eí

—

a

ji

chytili

a pokoili.

Erich se míhajícími, z

až

honil

za

v

sob,

až

se

mu

ronil

po:

nohou

šaty okolo

bílými

neml dechu

se

mu

ela, až mu tepající v žilách kiev div hlavu nerozpolAle namáhal se vždy marn, vždy mu uklouzla, když

tila.

te, ted že ji zastoupil cestu, ted, ted že nebude vdt, kudy kam. Ervina se vznášela nad stébly trávy, jichž se lehké nohy její sotva dotýkaly, jako víla tohoto lesa. Její šaty, její kadee, pentle bílého je iho pasu plápolaly za ní voln byl nejjistjší,

již

a vesele

ve

vzduchu,

tvoíce

v

bhu

za

ní

jako

kídla.

184 Utíkajíc kiela a sraála šetila hlasu svého.

V

se,

uedbajíc

ani dost

málo,

aby

„Já se nikým chytit nedám, nedám, tak posmívavého, vyzývavého a šotkovitého, že se Erich vždy dopálil. Byl by v této chvíli kdo ví co za to dal, kdyby ji byl mohl lapnout za ty vlající stužky, ji zadržet a tak hlasit a vítzné kiknout jako ona: „A pec vás držím, držím, držím!" jejím volání:

nedám,"

spoíva'o

cosi

Erich se patrn zlobil, že se mu tento zámr podaiti nechtl; Ervina to pozorovala a smála se mu jen tím více. Šípy bez hrotu lítaly sem tam a rozjaeným výletníkm znenáhla se zdálo, že se s nimi smje celá píroda, to slunce dohoívající tam nad ernými horami, kteréžto se poínaly pokrývati veerní mlhou, ty chudobky v tráv i ta zlatá oblaka tam na planoucí veerní obloze.

Erich prožil

si

nepipomínal,

odpldne

tak jasného

že

a

by byl

od svého dtinství Vymýšlel steré

veselého.

a když poala Ervina trilkovat njakou polku, aby dokázala, že neochraptla, tu se nedal dlouho od Helenky pobízet a tanil nejen s ní, ale i také s hochy. Kdyby nebyly vycházející hvzdy i babika tvrdily, že je as, aby se pomýšlelo na návrat, zajisté že by si nebyl nikdo z ostatních na to vzpomnl. pošetilosti,

Babika rozdrobia nedojedené peivo zvíátkm lesním> rozdlila pinesené nádobí na stejné díly a každý se chopil své ásti tohoto bemene. Erich prosil tak dlouho a tak

upímn skínku

o se

paží lituje

svj

podíl,

pi

že

mu svila babika konené

lžikami, již hrab hrd tom, že je tak lehká a malá.

stíbrnými

nesl

pod

185

,Kdo

z

nás povede se daes

bratí tlaíce bez

se

s

tebou, Ervino?"

k seste, každý se chtl

s

ní

volali

vésti.

Ale Erich rozhodl tuto rozepi zkrátka, odstril hochy a odkázal je babice a Helence. On sám si

okolk

položil Ervininu

ruku ua rameno.

Naše spolenost hnula se šinkou,

jíž

se

hlun

ku

byl Erich mezi ni dostal.

pedu toutéž pDti pokraovaly

rozmluv tšíce se z pldne tak vesele ztráveného zásluhou nového pítele a dílajíce pi tom plány, kára zavedou zejtra a kam pozejtí hrabte Ericha, který se jim byl ohlásil jako stálý spoleník na všecky výlety. u veselé

Erich a Ervina byli poslední v prvodu. Bylo l/.e oeže ponou za veera tak poetického zajisté velezajímavý hovor. Vždyt byli ješt ped chvilkou opt tak jako jindy spolu štbetali. Ale sotva kráeli sami vedle sebe po úzké lesní stezce, mleli tak zaryt a škroben jako nkdy nynjší baronka Kolínská, když vyšívala u pítomnosti ženichov. kávati,

dvrn

Poslouchali oba se stejnou napjatostí ty staré tajemné zvuky, ohlasy a šramoty, jimiž se ozývá les

pitlumené v tuto

hodinu

Konen jeho se píliš

?

nemohl Erich déle snes

bujn

i

toto

mlení.

Krev

rozproudila. Potlail svou hrdost ura-

ženou Ervininou ranní cbladností, a tázal se

jí z

ticha,

ale

dra/.n „Co se to ted znova postavilo mezi nás?" Neoilpovdla, ale Erich cítil, jak se pi té otázce její ruka na jeho rameni zachvla. „Co se to opt mezi nás postavilo?" doléhal prudeji, , jakou to provozujete hru?"

186

„Jakou hru?" zvolala citliv. Za okamžik

váhav

a

ale zašeptala

nesmle:

„Smím-li pak mluvit pravdu?"

„Co jsem vtil

zavinil,

že se

mne slena

takto táže?''

od-

píke.

„Nože tedy, budu mluvit zcela upímn," zvolala popuzena jeho tónem, „horším se na vás, že jsem se jednou vám k vli bláhov chovala, a tato nemilá upom uka vtírá se mezi vás a mne, kdykoliv vám ted patím tváí v tvá." „Mluvíte v pohádkách," namítal Erich nevda skuten, kam ted míí. „Prosím, hrab?, jen ne tuto nemístnou šetrnost!** zvolala pvkyn hnviv, „pokoru e mne více než si pedsta-

mžele. Pro dláte, jako byste nevdl, co se udalo bironkou Kolínskou?^ mezi mnou a Erich pemýšlel. Byl se upímn snažil, aby zapomnl vše, co mlo jaký vztah ke Koron, tedy také Hugonv dopis, tik že se t:d skuten již nepamatoval, co mu psal Uvádje si nyní s namáháním jeho ádky na o E''vÍQ. pamt, domníval se arci, jakoby se byl baron skuten zmínil o njakém nemilém výstupu mezi hrabnkou a umlOpakoval kyní, ale to bylo také vše, co si pipomínal. Ervin, že pranic neví o tomto píbhu a vyknul slova svoje s onou vážuju uritostí, která nepipouští dalších viti

.

.

.

uimilek.

Ervina se zamlela, kloníc hlavu tak hluboce k prsm, zaplavily kadee celou tvá. „Baronka Kolínská uštknula vás tedy ješt jednou pýchou svou?-* vyzvídal Erich, chtje konen proniknouti píinu záhadného jejího chováníže

jí

187

„Vy tedy skuten

nic nevíte?" vzdychla si Ervina uspokojením, „kéž bych to byla díve vdla, sob uspoila mnohou nepíjemnou hodinu. Nedlám si z toho nic, pranic, jak baronka Kolínská a osoby jejího druhu o smýšlejí, ale tím více by mne mrzelo, kdybyste vy mne byl považoval jemn eeno za

patrným byla bych s

mn

—

—

kokettu."

— já

vás? Žádám si vysvtlení a bednu iejší." „Objasním vám vše, vždyt vám musím dáti náhradu za to, že jsem se dnes ráno u zídla za touto píinou na vás mraíila. Ale rozhodnte sám, hrab Horíne, zdali nebylo postavení moje k vám velmi podivné a pokou-

„Za kokettu

zatím tmou

jící

.

.

poád

.«

Erich napnut poslouchaje uvolnil kroku. „Neotevru ale staré rány, budu-li mluvi'i o vaší nék^jší nevst?" Vyknuvši tato slova pohlédla Ervina významn a zpjtav na svého prvodího. ,Toho 68 nebojte!" pravil Erich zcela klidn, „tato

dáma mne

více nezajímá."

Ervina byla u konce se svými výmluvami; nezbývalo jí, než aby se díla dle slibu svého do vypravování. Poala tedy hrabti líiti, jakým zj»sobera se Korona u ní uvedla i

z

eho ,.

.

vinila.

ji .

Ona mae

urazila,

lého mezi vámi sporu,"

považujíc

pokraovala

mne

za

píinu

pvkyn, „a její. Povdla

vznik-

já

pe-

jsem jí na toto obvinní šetiti hrdosti zcela bezohledn, co si o ní myslím. Ale sotva mi uklouzla prudká slova, již jsem jich poala litovati, snažíc se, abych dojem jejich v hrabnce nmírnila. Pemlouvala jsem ji, aby vám uinila njiký krok v óstrety, ale ona pochybujíc stala

1^8

upímnosti mé stála konen na tom, abych jí dotvrdila písahou, že se vám na vždy uhnu z cesty, kdykoli nás svede náhoda. Chtla j>em této žádosti vyhovti, abych o

." vám i sob mír, tu „Tu?" opakoval Erirh dychtiv.

zjednala

.

,

„Tu," vypravovala Ervina dále, ale tud

máháním

a

spchem,

„tu

s

patrným na-

odhákuje hrabnka njaký me-

Domnívala jsem pasu svého a podává mi jej. chová njaký svatý obraz co upomínku na klášter, a již na kladu prsty, abych vyslovila slib ode mne žádaný; najednou utkví oko moje uritji na pedmtu mi podobiznu vaši podávaném a já spatím v medaillunu hledl jste na mne z tohoto obrázku práv týmž výrazem, v první veer jako enkráte, když pisedávaje si ke naší známosti, pravil jste: „Uite, abych byl sám s sebou Byla jsem tak pekvapena touto upomínkou spokojen." v okamžiku, když jsem se zavázati chtla vnou k osudu vašemu lhostejností, že jsem náhle onmla. Bylo mi, jakoby si hrabnka ode mne žádala, abych si vlastní rukou pohbila pítele. Nemohla jsem rychle dost nabCti rovnováhy; ale než jsem se vzpamatovala, vyskoila hodíc mi daillon od se,

nm

že v

—

.

.

mn

podobiznu

vaši

pesvdena lována

.

.

odešla, jsouc pevn opovržliv pod nohy zamichování mého, že jsem do vás .

.

.

—

dle

."

Vzdor soumraku vidl Erich pec, jak

tvá studem

zapálila,

jak

se

oi

její

se

naplnily

Evvinina

hnvivými

slzami.

Podivný cit uchvátil hrabte, byl nanejvýš rann studtm vzniklým pi pouhé vzpomínce, že by ho mohla Ervina milovati. Na všecky vedlejší okolnosti za-

tímto

pomínal.

189

„Te

se

arci

chování vašemu ani dost málo

vdomí upímn, že

skliovalo-li vás „lituji

toho

abyste se

jí

nedivím,

odpovdl bodav, hrabnina p .pudlivost,

tak ponižující,"

nedovolila

byla mohla velmi obšírn a

mn

dkluiné

—

zaruiti,

doufám ale. nikdy nic nebylo a nebude že jste snad tuto chybu ptc písemn napravila?" hlava. Nemla Ericha Erviaa pozdvihla voln k že

vám po

nmu

schopna v temnosti jako ani

za

takového

nájezdu!

ty svatojanské

Jeho oi jiskily se v kapradí na cest

mušky

jejich.

„Nechtla jsem mne sám

vžd)t jste

vás

uraziti, pane hrab, abych vám povelela pravdu,"

nikterakž

vyzval,

omlouvala se, žasnouc nad tímto neoekávaným hnvem, „doufám, že vám toto osvdení dostaí. Ale zanechme pec tohoto hovoru, který nemá te bez toho již žádné jiuém než o vrtochách dležitosti, a rozmlouvejme o hrabnky Korooy." jiuém, ale žádný hovor nechtl Rozmlouvali o Oba zstali rozladni po celou ostatní se jim více daiti. ást ce£ty. Nemli ani nejmenšího pohledu pro vnady jarní noci, planoucí nad nimi kídloma postíbenýma vycházejícím msícem, tpytícími se hvzdami a rosou, prodchnutou snem tisíce kvt. Obi byli rádi, když se konen zastavili na zámeckém vrchu ped domkem Blínskými obývaným. Dti i babika louily se velmi srden s hrabtem, pipomínajíce mu jeho slib, že se zúastní i nadál v jejich procházkách. Neslyšeli, jak nucené jim te odpovídá. „Smím vás dá'e o>lovovatí, sleno, svede-li nás náhoda nejen v lesním, ale i u zídel mezi množstvím?* ledov tázal se Erich pvkyn, kd)ž jí dával dobrou noc.

nem

nem

ln

190

„Jaká to otázka?" „Není nikterakž zbyter a. Což kdyby se baronka Kolínská jakousi zlomyslnou náhodou dovdla, že jsme se zde setkali a že se ran nevyhýbáte?"* Ervina zstala ped Erichem dlcuto stáli, jako by vyzkoumati chtla, ký to z nho mluví podivný duch. Ale setkala se s pohledem tak záhadným, že nepronesla odpovdi na rtech již jí spoívající. Beze slov zmizela v

dom. Obyejné

cviívala se Efvina o veerních hodinách, Dnes ale ekalo sousednevy trhoval denní ruch. stvo nadarmo, až zazní její mohutný hlas, jemuž vždy naslouchalo s takovou potchou. U primadonny zstalo ticho. Za to hoela za oknem, z nhož jindy vj cházely písn jejf, až do svítání lampa a obrysy Ervininy postavy kreslily se vždy v uritých dobách na bílých záclonách, jakoby se byla celou noc po pokoji procházelo.

když

jí

Kdo

asi

by

byl Erichovi prorokoval,

ledne tak vesele na pasece tanit,

že ztráví

vida

jej

veer

odpo-

tak ne-

píjemný? „Jak jsem se to choval?" vyítal si, nabyv chladnjší krve, „hádal jsem se s Ervinou, vadil jsem se s ní, k vli obtžována a podezía pro? Protože byvši

mn

sob,

vána, chtla nejen

míru? Jak

pad?

Co

za

že

to,

žádám,

si

si

ale

i

mn

zjednati

jí

trochu

jinak poínat v onom choulostivém píted asi o mém rozhorlení myslí? Má zajisté

iním neskromné nároky na

íiby

konen

mla

šlo

její

píze,

že

si

moje pátelství nad všecky ostatní ohledy,

191

že chci, aby mne ^ždy zvláštním zpsobem vyznamenávala, hejkala, ne-li snad ... i milovala?" B>lo to Erich se skoro 7alekl vysloviv tuto vtu. ponejpiv, co se ped ním objevila zcela urit možnost jiného pomru me?! ním apvkjnf, než pouze pšátelského. Pi roztržce s Koronou byla se sice tato m}šlénka ped ním zakmitla, ale jen co následek nevstiny evnivosti a Hugonových výklad. Tonul tenkráte u víru boulivých pocit a nevnoval jí nižádné pozornosti. Chtl i tcd tuto myšlenku zaplašiti, ale neustoupila, musel se k ní bezdn

vždy zas vrátiti. Bylo to lim, že ho dráždila novostí a zvláštností jako jakýsi pekvapující výzkum? Rozpádaje ji mimo\oln zabral se Erich v podivnou snivost, která to nebjla bez

pvabu. Bez odporu bylo by spoívalo cosi Ervinin lásce, eho postrádala každá jirá, Vždjt byla tak neobyejná, tak zcela jiná než všecky ženštiny, které íual, které kdy vídal, byla by zajisté zcela jin&k milovala. Ale vždjt ona mih váti nechtla, snad že ani milovati netajemného v

umla! J

—

Vytrhl se

z

tohoto nebezpeného pemítání jen násiln Jeho zklamané srdce

a vzpamatovav se pousmál se trpce.

—

Nová láska a Ervina po jejím vyznání, jak malicherná Jak se dnes se jí zdá náklonnost mezi mužem a enou! veer hanbla a rdéla, div že neplakala pi pouhé vzpomínce, že o ní Korona pedpokládala, jen pedpokládala zvláštní k nmu píchylnost. Jak ochotn jí chtla písahat, že se ho odíká na vždy, že s ním nebude nikdy více jednit, Vž(i)í mluvit, že mu již nedopeje jediného poli ledu tomuto slibu již skoro dostála, když ráno u zídla, kde a

snní

o lásce, o nové to lásce!

pedmtem

tohoto

citu

.

.

.

192

k ní jako

s

s

takovou dtiaskou radostí pikvapil, hovoila cizincem!

s

ním

„Vidím, že jsem mnohem churavjší než jsem se domníval; má jateraí choroba psobí mi již záchvaty bláznovství," pravil si Erich vzhledem k toma, že se mu rodí v hlav pomysly tak pošetilé.

Vru,

byl

zamiloval do

by to

pkný

dámy od

úvod k jeho

divadla.

d lu,

Snil o tom,

kdyby

se

že bezúhon-

ným chováním dá píklad svým mladým soudruhm r.ebyl by takovouto penáhleností již naped pozbyl všeho vlivu? Milkovati naprosto neuml; byl by tedy miloval, a miluje upoutal se sitkem, satkem to v každém oliledu nedstojným, aspo ped tmi, na kteréžto psobiti hodlal. ;

to zaátek pro reformátora, zastoupiti si sám cestu k cíli, svázati si ruce, státi se pedmtem posmchu ne li útrpného soucitu tch, ježto vlivem a vlí svou petvoiti

Krásný

zamýšlel.

Erieh se zasmál srden, vzal knihu do ruky, ale peetl sotva pl stránky a již ji zas odložil. Nemohl pozornost nikterakž k obsahu upoutati. Zapoal dopis svému hospodáskému radoNi, napsal as ti ádky a mu.-el i dopisu zanechati; co psal, neralof smyslu a souvislosti, Ulehl tedy, zkoušel usnouti, ale byl dosti unaven procházkou, pec nenalezl poklidu. Vstal znova, nyní již naíkaje na vodu minerální, že mu psobí píliš na nervy. Reptal proti lékai, že ho poslal do lázní; vždjt tušil, že mu nebudou dlati dobe. Suad kdyby mu byl uril jiné, ale práv Karlovy Vary! Vypil šumící prášek, ulehl opt, ale i po šumivce a se vším brojením proti neopatrnému lékai vidél Ervinu poád ped sebou, jak lítá po pasece v bílých šatech s vlajícím pasem, vnec z lesních kvtin na hlav.

a

Í9'ó

Ustavin slyšel její smích zvuky loretánské, které prý od dtinství tak tuze milovala, vidl ji na Petín oblitou záí jarního slunce a vlastní veselostí, sedl vedle ní na viološtbetalo, vtipvém taburetu u piana, kde se to tak který pomohl on pro

mu

pipomínající

ni

uvit.

stíbrné

pkn

kovalo, blouznilo. že nebudu mít díve pokoje, dokud neErvinou zcela opravdov a pím," pravil si Erich vstávaje, aby si zamíchal druhý šumící prášek, Jsem tak sesláblý, že jse ii se stal pravzorem melancholika. To je jistou vc!, že jsem se dnes veer na zpátení cest ku podivu hloup choval. Nevím vru, ím to je, že se dávám v pítomnosti té Erviny každým rozmarem sebe pošetilejším hned uchvátit a unést. I dnes psobila tak podivn na mne, že bych jí nemohl zazlíri, kdyby mne považovala doposud za toho vzdychajícího seladona, jímž jsem se jí býti Ona ješt neví, jaká to promna ziál, když mne seznali. udala; byl bych mnohem lépe udlal, kdybych se ve živjt svj uspoádal, než si hráti jí byl sdlil, jak jsem „Ženský obliej mne více jako školák na slepou bábu. neopojí, nevbásním do nho po druhé všecky možné ctnosti, nedám více citm sebou zahráti, je veta po lásce v srdci „Již vidím,

promluvím

s

mn

mém

1"

A

Erich

lásky,

nemohl

aby

sprostil

jsa se

pesvden,

dminky, že by ji smšných jí pocit. Bylo

ji

vkv

na vky Ervinou pohovoil, snad hodlal obtžovati

že se vzdal

dokati rána, by

s

nm

cosi nevyrovnav ného, neustáleného, co si nižádným zpsobem rozhodnouti nechtl. a vysvtliti nedovedl, a snad také vysvtliti

výlevy

—

Sotva se poalo z

lože, K.

svítati, již

vyskoil

hrab

Erich

spchaje ku zidlir.

8TÉTLÁ

NoTelly

13

Hoín

194

Pes

ranní hodinu bylo v msteku již všude živo a každého domu vyklouzlo vždy nkolik postav v dlouhých teplých pláslích a svrchnících. Nesouce si poháry svoje a majíce na prsou pipnuté kruhy s rufikami v podob hodin, na nichž poítali poet vypitých, ubírali se v etných skupeninách k zídlm, kde již na ekaly kvtináky s víky plnými nejrozkošnjších až z Dráždan sem zasýlaných kvtin. Erich se nepidružil k nikomu, byl po ce^t nkolikráte hovornými cizinci osloven a k zábav vyzván. Spchal k varu slíd po babiin kulatém epci s holubikou, jejž nechtla odložiti, aby se nepodobalo, že plno.

Z

n

a

zpyšnla vnuoinou

epec

slávou.

babiku

zalezl Erich

štastn po k átkéra hlenebylo vedle ní vysoké postavy Er^iniiiy. Daes provázela Helenka staenu. Erich nepipisoval tento pípad náhod, nýbrž jedin tomu, že se mu poíná Ervina vyhýbati. a

dání mezi množstvím,

ale

„Necht se mne nebojí," pousmál se Erich hrd, „neuvedu znovu hrdost svou a svj rozum v pochybnost. Necht zví, že jsem ji sice zde vyhledal, abych se s ní nkolik hodin píjemn pobavil, ale od zábavy že jest aspc u mne ještt nesmírn daleko k lásce. I necháme-li stranou všecky pedsudky a všecky oprávnné požadavky mého stavu, tož i Ervina musí nahlédnouti, že b}ch byl hotovým bláznem, kdyby(;h se chtl znova vzdáti ženštin bez srdce, jejížto bžkem je chladný rozum." Babika mu pišla vlídn vstíc pijímajíc trochu vá-

hav

ruku, již jí hrab srden podával. Ale svoje nesnáze brzo pemohla, že s ní zachází tak velký pán, jako by mu byla rovna, a poala mu vypravovati, jak se dti mrzí, že

196

se dues z nebe jen leje, a z výletu že tedy nic nebude. Erich se pekvapen ohlédl a tcd teprv zpozoroval, že skutené siln prší i že promokl až na kži. Ale tyto vci byly mu píliš nezajímavý, aby se byl déle jimi obmeškal. Chtl vdti, pro Ervina nepišla, a pec se toho nemohl

dopátrati.

Procházel se se

o

že

se

nosti hostinských,

ani

nelrpliv vedle staenky po

pec konen o tom zmíní; všem zm ovala, o cen jejich bytu,

doufaje,

o špatné

drahé

strav,

kolonád,

babika

ale

nestoud-

o

Ervin

však o

muk. Ach,

Ervina

pomyslil

vila,'

si

zakázala, aby se nenapravitelný Erich

jí

mnou

o

mrae

se

nemlu-

ní

poád

víc

a vle.

Konen

dopila

by

mli

Erich se bonil.

babika svj poet pohár

rodinou posnídat, když hoši dnes pec jednu radost.

Ericha, aby šel

Vidl

v

s

z

a zvala

výletu nic není,

chtl vyjasniti ale hned zas se tomto srdeném pozvání opt úkok.

již

;

zaka-

„Vida, jak dobe jsem byl vera veer uhodl! Ervina nechce se mnou veejn setkati, abych neublížil její povsti, ale soukrom by si snad dala z dlouhé chvíle ode mne zde dvoiti," pravil si v duchu s novou horkostí, dobe vdl, jak velice jí aspo v tomto ohledu kivdí. Pijal však pec pozvání a veda hopkující Helenku, vešel k Blíuským hrd a hlun, jakž nebývalo nikdy jeho obyejem. Ke všem cbiátil se díve, pro každého ml pozdrav a ruky podání, i psíka pohladil, který na s radostným štkotem vyskoil, vida, že se dli se

a

dvrn

13*

196

k

iiérau

tulí

ml

pro vše

;

díve pohledu uež chtl vidti

E rvi nu.

Konen nebylo.

so

dobrého jitra, podezení.

—

nemohl déle

tváiti,

jako by

jí v

pokoji

tedy k ní, aby ji popál lhostejn a tím vykázal meze každému marnému v ní

Piblížil

se

Ale Erviua sedíc ve výklenku okna v pravém lese vonných kvtin, mezi nimiž švitoil kanárek, nepivítala hrabte ani dost málo jako vítzka, ba ani jako dívka, kterážto oekává od muže dvoení neb vbec více než obyejnou pozornost. Vypadala jaksi sklíen tohoto rána, oi její byly kalné, jiko by byla málo spala, a tváe sem tara zardlé, jakoby byla nejen bdla, ale plakala. Byla dnes ješt mén hezká než obyejn. Mimo to se byla ustrojila dj vatovaného županu velmi pohodlného sice, a i

z rána tak sychravého, ale zahaloval postavu její zpsobem velmi nemilebným. Erich nalezl pravý opak toho, co oekával; a pec nebyl spokojen. Ted ho zase hntlo, žo nebyla E vina s babikou umluvena, že ho neoekávala a že ne3pchala aspo, aby se pevlékla,

zajisté velmi teplého

když

jej ,

vidla vcházeti.

Zajisté

oí ani

mužem." „Pišel

jste,

se ho Ervina

cht

a

vost,

nho.

jí

mn

k vli že se nemusí namá„domnívá se nejspíše^ že nemám ni Nejsem jí niím, nejsem snad v její oích

si

vyítal ni vkusu.

hati,"

myslí,

znova,

abyste se

hledíc

mu

opt

se

mnou povadli?"

do zamraené

tváe.

tázala

Její slova

zníti žertovn, ale pronikela jimi jistá ú^kostlijakoby se byla opravdu obávala nové pikrosti cd

Bázlivost v tomto

odzbrojila

ponkud

„Pišel jsem,

lovka

pohledá vždy tak

bojechtivého Ericha. abych se vás zeptal,

bode planoucím mne nepo-

zdali

odpovdl

ticha, aby ho ostatní neslyšeli, „Co to zas znamená?" podivila se Ervina. Ncpekvapovalat pouze ona Ericha svou nynjší promnlivostí. I ona vždy onoho Ericha, jímž býval. nepoznávala v »Mluvil jsem k vám vera, než jsme se rozlouili, tak spleten, že ve vás zajisté vznikla domnnka, jakobych se ." lhostejným na vás horšil, ponvadž jsem vám Ervina se dala do srdeného smíchu; ale smích ten trval tak dlouho, že by se bylo mohlo skoro souditi, jakoby pemáhala jakési nesnáze pod rouškou jeho. „Již vidím, milý hrab," odpovdla, když se byla do nasmála, „že nám neuí pomoci, než abychom si sytosti podali vzájemaé reversy úedn potvrzené, že neskrýváme týkajících se svobody úskonýcb v sob žádných Jinak nepestaneme jeden druhého nudit. srdcí našich. Upokojte se zcela, pane hrab," doložila vážnji. „Dovedu asu svého lépe používati, než abycli o tom pemýšlela, zdali jsem uinila na nkoho dojem hlubší než pouze umeknte lecký, a jak by z nho marnost moje koistila. mi pec,* dodala skoro smutn, .,co se to s uámi dje, Vždy jsme ješt že si oba tak malichern poínáme? nepromluvili rozumného slova, a vidíme se zde již po tetí. Obíráme se otázkami tak dtinskými, jalíoby nám

važujete za

dotíravého,"

jí

z

nm

—

.

.

zámi

obma

bylo

teprv

patnácte

let.

Polepšme

se

ji?,

hrab

Erichu!"

skutené. Erich vida, jak zcela nenucené poíná, že se k néniu chová jako starý dobrý

Polepšili se

Ervina

si

198

který neiní požadavk jiných, než aby mu byla splácena dvra a upímnost stejnou mrou, odprosil pvkyni v duchu zcela skroušen za všecky kivé úsudky, které byl ve svém nitru od verejška o ni opt pronesl. Nemchl se zstal. PosQÍdal tedy u Blinských a odhodlati, by již ted z teplé pátelské atmosféry tohoto domova odešel mezi chladné stny bytu svého, neb do

pítel,

—

nudných prostor njakého hostince. „Prosím vás, necht mne zde," prosil babiku. „Je mi, jakobych byl doma, jakob)cb byl také trochu vnukem vaším, babiko. Dovolíte- li mi pak, abych vás sml vždy tak

Bedich?" Babika pokynula srden, k tomu

nazývati jako Arnošt a

že

svoluje

mile-

ráda, ale co se týkalo druhého punktu, tu místo odpovdi pohlédla významn k Ervin, jakoby byla chtla hrabti

naznaiti, tedy

kdo

vlastn domácí psní. Erich musil svou pvkyni. pro nás zajisté velkou ctí, chceli pan hrab obmeškat," odpovdla E^vina tak chladn, jest zde

cht necht opakovati prosbu „Bude

to

mezi námi se jako když ho vera u varu uvítala. Ale snad že zpozorovala, jak Erich sebou trhl, nebo že rozhodla sama u sebe slovm jinak, opravila se rychle, pipojivši k ledovým tak neodolatelnou, že pro ni hrab krátké s pívtivostí její váhání zapomeunl ,Ano, hrab Erichu, zstate mezi námi, budeme se nesmíte všichni tomu tšit Ale jednu vám kladu výminku se považovati za hosta, nýbrž musíte se vpravit do našeho domácího poádku. Dti, k práci!" volala, „hrab Hoín

tm

:

:

nechce,

abychom tohoto pldne promarnili."

Hoši vstali od snídaní a chopivše se svých knih poodešli do vedlejšího pokoje; Helenka pisedla s njakou

199

kresbou k jednomu oknu, a Ervina umístivši se opt u druhého vedle kvtin a kanárka, otevela jaké velké desky, z

opatrn

nichž vytáhla

velmi jí

zbožn

zapjený

starý

zažloutlý sešit not.

Jala se

hrabti, že je to vzácný jakéhosi starého slavného hu-

opisovati, sdlivši

je

raínuskript

debníka. „Chceteli úpln k nám náležeti, milý hrab, tu se zamstnávati," pravila k Erichovi, když musíte i vy si k ní pitáhl sedadlo, aby s ni mohl pohodln hovoiti; „nechci, abyste dával dtem špatný píklad. Vzte, že je zahálka mezi námi považována za nejvtší hích. je vám šlechticm sláva, tím je nám práce; tak nám aspo kázal otec náš. Práce je naší ctí a hrdostí. Opakuji ted, jsouc bra'rm svým otcem i matkou v jedné osob, že

ním

ím

jejich samostatnost a dstojnost. Každý otrokem, neb se jím za krátko stane, teba byl millionaem. Neznaje útchy práce, hledá slasti a rozkoše v ukojení všech choutek a zabedne tím v nevolnictví vášni. Práce ale nás vymauje z okov všech, hmotných duševních, ona jest nejen podmínkou naší svobody, ale i celé naší budoucnosti. My v ní kotvíme, žijeme z ní, a ona se stává životem naším. Já aspo bych byla velmi nešíastna, kdybych musila pestati uiti se, namáhati se a snažiti se, závisí

na

zahale

krátce

A

—

pracovati."

Ervina

souhlasí,

iti

práci

jest

a jeli

inem,

neekajíc, s

ní

položila

zdali

srozumn,

Erich

také

s

zdali to hodlá

ped nho nkolik arch

rejsovadlo a pravítko, ukázavši mu,

jak je

její

theorií

hned osvd-

silného papíru,

má

vylinkovat,

by mohla na nich psáti noty. Deštivý den bývá od lázeských hostv obyejn velmi zle uvítán, ale dnes pršelo od rána do veera proudem.

200

procházce neb zábav mimo dm, pec jako jediný jen okamžik. Zstal pes obd, jakoby se to samo sebou rozumlo, a když bylo již po veei, ješt se mu nechtlo odsud. jakýsi Již nebylo pranic cizího mezi ním a Ervinou lahodný vtík byl všecky chmury a mlhy doista zavál. I se županem se byl Erich smíil, slyše od babiky, zeje vlastn majetkem jejím. Byla vnuku do nho vnutila, pozorujíc ráno, že jaksi chorobn vypadá, i vyžádala si od ní za dkaz lásky, aby ho nevymnila za odv lehí a úhlednjší, v nmž by mohla snadno nastydnouti. Dobrá ta paní slyšíc vnuku celou noc po ložnici pecházeti, pipomenula výjev u varu, odkud s ní musila tak náhle si verejší uprchnouti, a obávala se skutené nemoci miláka svého. Ale Ervina prohlásila vše, cokoli babika o této vci pronášela, za pouhý sebeklam, skákala jí mezi tímto vypravováním poád do ei, rozhorlivši se konen opravdu, jako kdyby byla staena dležité tajemství ví jaké vyzradila, mluvíc o bezsenné její noci. Erichovi se líbilo ted vše, a vše se mu zdálo rozmilé a zajímavé, i tato malá hádka mezi vnukou a babikou. Ten útulný pokoj s vyhlídkou na lesnaté hory, nad nimiž se vznášely husté vlhké závoje, jakoby byly chtly toto milé zákoutí odlouiti od celého ostatního svta, stal se pro po dlouhé jeho duševní samot ideálem všech pokojv. Babika hospodaila ve vhlasných lázních, zcela jak tomu byla v Praze v Lípové ulici zvykla. Tím ovšem 'podobal se skuten domovu a nikoli obydlí na as jen najatému, jež chladn a neten zstaví obyvatelé za málo dní jiným. Všude se usmívaly velké kytice polních a lesních kvtin, ježto Helenka pravideln z procházek pinášela, ani

pomyšlení o njaké

a Erichovi minul tento den

;

bh

dom

201

n

kamen

hrály

si

koky,

ježto

neohiély déti

rovnž jako

Praze zanechati, u nohou dobré staenky spal psík, a mezi tmito nevinnými obrazy domácího poklidu klonily se mladistvé tváe nad knihami, kresbami, notami, z nichž si dobývaly základv védomostí, jimiž mly jednou pispívati k stavb nového vku; jaký div, že zde bylo Erichovi tak volno?

kanárka

v

„V takovémto doraé jsem se ml naroditi," pomyslil „mezi bratry a sestrami vyrsti, zápasiti s životem a vytrvalostí svízele jeho pemáhati pak bych byl šastnjším býval než v otcovském paláci, kde jsem ztrávil jinošství tak osamle a kde byly uvaleny povinnosti tak tžké na bedra moje." si,

:

Erich nemohl odolati, aby se nepodíval na Ervinu, jak by jí to asi slušelo, kdyby byla nejen sestrou Arnosestrou jeho. Pravil si, že štovou a Bedichovo, nýbrž maje takovouto sestru nebyl by niehož jiného poteboval, ani lásky ani pátelství, ona že by mu byla nahradila vše. Jak se starala o ty „své dti," jak obezele je vedla, jak obtav jim poskjtovala všech možných prostredkv, aby se vzdlaly, aby se jednou stály užitenými údy lovi

enstva.

dtem budete zítra opt tak stkvlým jako dnes, pnk se smíte zase s babikou k snídaní dostavit," pravila Ervina škádliv prohlížejíc okem mistryn práci Erichem ji odvedenou. „Slíbíteli

píkladem

konen, dom.

Uhodla váhajícího

mi, že

pilnosti

co

bylo

íci

teba,

aby vypravila

202

Druhý den linkoval hrab Erich Hoín tak horliv notový papír k poteb sleny Erviny Bélínské, jakoby si byl chtl snídaní svoje hmotnou prací zasloužiti. Dnes

ale

nesedla Ervina naproti

nmu, mlat

tolik

jiných prací než opisování svého manuskriptu. Dávala nejdív bratím, pak seste lekce na piano, pak opravovala

naež njakou báse, potom

Arnošta odíkávajícího k seste, aby prohlédla její hákování, a již si Erich oddechl, domnívaje se, že konen vykonala svou uitelskou úlohu, však tu si poala najednou uvazovati babiin velký bílý frtoch. Ilelenin výkres,

jí

Ted

již

se

vyslýchala

se vrátila

opt

Erich nemohl zdržeti.

ta maškaráda?" zvolal netrpliv, vida, Ervina uklouznouti do temného kumbálku vedle pokoje, jejž byla praktická babika pes všecky protesty domácí paní v kuchyni petvoila.

„Co znamená

že hodlá

„To znamená, vance

s

že budete

dnes

v

poledne

jísti

—

lí-

jahodami."

„Snad je nechcete sama pdci? Nejsemf zajisté proti tomu, aby se ženština zamstnávala pracemi pohlaví svému píslušnými; ale u vás je to nco jiného. Ráíte si dnes vbec libovati v rozliných rolích. Že dláte ze sebe gouvernantku, kantorku, to bych vám ješt prominul, ale kdy-

—

byste si chtla krom toho ješt hráti na kuchaku bych vám bez ostýchání do oí ekl, že to považují za

tu

—

affektaci."

„Uite

Pro toto slovo nevzdám se zamilovanou jejich pochoutku." A již byla Erdna za babikou v kuchyni, kdež poalo v krátce rozpálené máslo pronikav syeti, jakoby

potšení,

zcela dle libosti.

pipraviti

dtem

203 se Erichovi

všeten

za to vysmívalo, že b}l lak

z

krátká

odbyt.

Erich byl velmi uražen a umínil si pevn, že se neho byla babická zvláš na dotkne ani jediného lívance, pozvala. Byl se téšil na njakou zajímavou rozmluvu, vdl toho tolik, co by byl té nevdné Ervin rád sdlil, a ona ho zanechávala beze všech okolk pi jeho práci, jakoby bylo skuten úkolem jeho života linkování notového papíru. Mimo to vše zdálo se mu, že spoívalo ve zvuku její odpovdi opt cosi vyyývavého, bylí to týž výraz, jímž ho na pasece vybízela, aby ji chytil. Bylsli slova že ho nebude považovati za hosta, nýbrž za druha její, domácího takto mínna, to( se jí hodlal brzo podkovati za est, že jej jmenovala údem rodiny. Ale když Ervina o polednách misu s osudnými lívanci na stl postavila a na okno pohlednouc, pravila: ,|Podívejte se pec, hrab Erichu, jak zas prší Ale jsem tomu skoro ráda, aspo se s vámi za toto odpldue jednou do

a

n

!

vyhovoím,* to se vsadil okamžit s hochy, kdo více lívanc sní, a zprovodil jich skoro celý tucet ze svta. Nebylo to práv nejpimenjší pípravou k osvdení oratorických schopností od vypravovatele poradovasytá

\šak Erich nicmén dostál dnes úloze této pec mnohem lépe než tenkráte na Petín, kde se vplétal romanopiscm do emesla, povídaje Ervin o své nevst a

ných;

své lásce k

ní.

Zasedaje odpldne konen vedle pvkyn k tomuto vvkýženému rozhovoru, poal vypravování od svého útku na venek, po nmž následoval pak Hugonv dopis a Korouin satek. Nezamlel svoje duševní boje, ani jak hluboce se cítil ranným; ale Ervina opt bystrého pozorující

204

vidla pece,

že ho

te

již

jen bolí klam a nikoli

ztráta

nevstina.

Pesvdila

nmž ho že te

se,

že vystízlivl Erich

úpln

z

opojení,

udržovala úcta k památce matin, a posuzuje svj cit zcela chladn a spravedliv. Ale Erich nezdržel se dlouho u baronky Kolíaské. Nezajímala ho skuten již ani dost málo; pešel tedy brzo k svému probuzení i k novým svým podnikm. v

tak dlouho

Ervina poslouchala, jak jen ona poslouchati dovedla. ,Šel jsem tedy konen dle vašeho návodu za hlasem sebeurení," pravil jí mezi jiným, „a nebyl jsem zklamán. Byl bych zajisté velmi mizerným diplomatem býval, se schází navší snahou, abych se zavdil rodin své. prosto obratnost duševní, podajnost karakteru a mnoho jiných nevyhnutelných k tomuto úkolu vlastností, jichž bych si snad ani nebyl chtl pisvojiti. Dosud jsem spokojen na nové dráze své. Jsem skuten dobrý co hospodá, lesník, národní uitel ..." i

Mn

mi,

pec „uitel lidu"," opravovala vyítav, „vy sebou vidíte jen lid, národnost tohot) lidu je vám zcela lhostejnou. Jal jste se vzdlávati lid eský, ale práv tak ochotn peoval byste zajisté í o lid francouzský nebo vlašský. Mrav a echv není vám svtjší než mrav národu jiného. Vy osvcujete lid eský, ale oni pec a pohešují úsmvu otcovské shovívavosti, zvukv láskyplného srdce i všeho ostatního, z eho je utkána páska pokrevní spíznnosti." „íkejte

ped

e

e

„Máte pravdu; lidu

lid je

francouzského jako

sice té doby,

mi

lidu

skuten

jako slovanského;

lid,

vážím

nedokám

si

se

kdy budou všickni národové národem jediným

205 že doba taková pijde, že pijíti musí, a dachu vítám a jdu ji v ústrety inem." ,1 já vítám z ceYho srdce dobu tu, kdy bude

ale vímC, v

ji

považovati ale z

doby

obhu

lovka té,

jíti

nesmí.

ne?-

dra

te

lovk

vzdechy; pouze názvy se dokati nechci, ta nikdy pi-

za bratra, a toužím po ní kdyby nirod a rodina byly

vyšlými, doby té

již

tisíci

Vždy bude lovk citlivý více milovati domov a matku svou více než matku jiného. Ale

cizí

nehádejme se o cit kterýkoli, vždy víme ze zkušenosti, že v tomto ohledu se nikdy neshodnemj," „J-ite na omylu, sleno!" perušil jí Edch rychle e. „Ted se zajisté náhledy naše shodnou. Pijal jsem mnoho od vás, shledav, že máte pro sebe pravdu. Dokud jsem ml za to, že je mou povinností, bych nevsta svou bezohledné miloval, dokud jsem se oddával slep této náklonnosti, byl jsem skuten bez energie. Ale Oíl té doby, co náležím zas úpln sob, jako bych byl okál, vyrosil a nabyl síly, peUál jsem štastn pechod, který mívá vliv veledležitý na náš celý duševny život. Málokterý lovk se mu ubrání, jako ujde jen málokteré dít osypkám. Mfiohý arci nevzpamatuje se a zstane do smrti slabým a chorým, podlehne tomuto obratu jako nemluvn božci; ale kdo jej štastn pemže, ten je pak zdravjší a jaejší než lovk jiný, jemuž mdlá pirozenost uspoila tato muka." Nejsem ani dost málo pekvapena, že jste se konen dal na víru mou, kterážto je ostatn více mén vrou Všech rozumných lidí," odpovdla mu Ervina; ale pi tom dlala k notám, ježto mezi tímto hovorem opt opisovala náhle samé h místo kížk; „te pojímáte tento porozamlali jsem vám dobe. cit co pathologický proces, .

.

.

206

doufám. Ano, láska není niím jiným než nemocí, která se jeví zvýšenou inností fantasie a drážlivostí nerv, s tmito nechutí k práci, zemdlením podnikavosti atd. symptomy jsem já se aspo vždy sf.tkala u lidí tímto citem zaujatých. Láska mívá sice vedle toho svoje poetické mo-

jakž

—

menty, jež umní zvuje a opvá, mívá svou tragickou jíž nás uchvacuje, mívá svou nhu, jíž nás dojímá Tším se tomu, že jste již tento ale totéž má i šílenost. psychoh gický pechod šastn pestál. To chorobné srdce ." vaše mohlo iílu vaši na vždy ochromiti že neduhu tomu nejen I Erich se prý z toho tšil,

—

sílu,

.

.

tenkráte, ale i na vždy unikl, což nkolikrát velkým drazem opakoval. Pi tom nicmén dlal poád kivjší linie na papíe, jakoby ani nevid), co dlá. každou chvíli se mýlil v jich potu, a roztržitostí tou zkaz 1 množství archv.

Konen má,

stal

trkna do

se tak

nho

neobratným,

že shodil se stelu kala-

pravítkem.

^Na tuto ránu pikvapila celá rodina, nevdouc, co se dje, a babika spráskla ruce nad erným po jizb se valícím potkem. Ervina se hlasit smála a Erich omlouvaje se stokrát u staré paní z erného peinu svého, vzal rychle klobouk. Utekl u všeobecném zmatku povstalém rznícími se náhledy, jak by se dalo to erné moe nejsnadnji vysušiti, aby nezanechalo po sob stopy. Tento pípad vyplnil skoro celý veer, steré se podnikly pokusy, ale všecky bez úplného výsledku, snad práv proto, že se každý do toho pletl. Tu b}la se svými praktickými zkušenostmi služka, kterážto se dovolávala slytu zas hoši, jižto se chtli stkvíti svými luebnými šení, vdomostmi, radíce babice brzo to brzo jiné, tu byla i

Helenka,

kteráž

si

žádala

co budoccí

hospodyn,

aby

107

došlo

o

této

Ale uegalantní bratí

jala

se

mínní

její

i

žení.

šmisetky

raditi její

sprostila.

citrónovou

nž nkolikráte

Dvátko

dležité vci se

šíávu,

níž

o

dokonale

se rozpálilo,

patiného pová-

nešelrn vysmáli,

jí

vdla,

že

kd}ž byla

inkoustových kanék

pak hoce rozplakalo.

Uteklo se v této spravedlivé lítosti k Ervin, kterážto Opisovala, pi jediná se této boulivé debaty nezúastnila. soumraku a hluku kolem ní, dosud piln u stolu, jenž se stal

jevištm události tak významné.

pi

Musila svou

rozumla, a pi

tom

a bolestným,

cizím

dvakrát opakovati, než jí Er\ina posetkala se u sestry s pohledem tak že zapomnla nad ním rychle svou

žalost.

Odstrivši

zprudka od Erviny

noty,

padla

krku, tážíc se jí polekána, neala-li babika jen pravdu, když tvrdila, že je nemocna?

jí

okolo

vera pec

,Mn

není pranic!" znla úsená a netrplivá odna láskj plnou otázku dévátka mileného, a Ervina snažila se proti svému objeji, aby se vyprostila z tsného objeti malé sestry, v nmž se jindy pec tak ráda kc-

povd

chávala.

„Ty nemluvíš ted pravdu, slyším to na tvém hlase," s neústupností oprávnného miláka, „nechorobná, pak Nezapírej ti ublížil hrab Erich.

doléhula Helenka jsi-li

mi to! Ted teprv

—

že jsi dnes odpoledne nkojak jste zde u tohoto í;tolu spolu hovoili. Vidím velmi dobe na tebe, tam z místa svého u druhého okna." „Ty se mýlíš, Helenko," pra\ila Ervina konen ale teJ již bez netrplivosti i bez znaku vnitrního pohnutí, a ím dále mluvila tím více nabývala klidu; „ím by mne likráte zbledla,

."

se pamatuji,

208

hrab Erich urazil ? Což se nechová k nám všem vždy stejn vlídn, ochotn a zdvoile? Zbledla-li jsem skuten za jeho vypravování, jakž si prý pozorovala, nestalo se to nikoli z huévu neb z mrzutosti, nýbrž spíše z jakéhosi píjemného pohnutí. Saad jsi slyšela, že mi hrab dkoval za jakousi dobroa radu ped njakým asem jemu udlenou? Tšilo mne, že mu prospla, a že si uraíail i nadál se dle ní spravovati. Byla jsem tomu velmi ráda, že jsem si ho zavdila pokynutím dosti dležitým. Zajisté, že by i tebe dojímalo, kdybys slyšela, že máš jakési zásluhy byl

o pítele, jehož

si

nad

jiné vážíš?"

E''vina pronesla poslední slova s

úsmvem,

znamu Helenka neporozumla; jinak by urpokojen vzdálila.

jehožto výsotva tak

se byla

„Co

chci, co jen ješt chci?" zašeptala Ervina popohléduouc na místo, kde sedával Erich, „vždyÉ jde vše podle nejvelejšího pání mého. Oo dobojoval a za krátko se uzdraví úpln. Jest to se ranou již tak daleko, že i déti si všímají, jak bývám ted dtinskou?"

šmurn

Hrab

B

Erich Hoín stal se za krátko denním u hostem. Cítil, že okívá v kruhu této milé domácnosti, a vyznal se z toho pímo Ervin za nkolik dní v její spolenosti ztrávtných. linskych

nm

Byly to pouze Karlovy Vary, jež osvdovaly na moc svtoznámou, tak že do týdne stal se z melancholika sanguinik, nevzpomínající ani na minulost ani na budoucnost, žijící jen píjemné pítomnosti?

svou

209

Tímto jednoducliým vyznáním bylo také vše pojednou odbyto a vyjednáno. Ervina vdla, že nepronáší hrab žádných frásí, ubezpeuje ji, že mu po dívjší jeho samot a osielosti potebí jest práv takovýchto klidných, utšených a pec povzbuzujících okamžik, jichž zažívá v rodin její; jemu pak bylo povdomo, že se smí k takovéto žádosti osmliti a svolení pijati, ponvadž neznala Ervina malicherných ohled. Byla-li si vdoma istého a dobrého úkolu, tu si Zcela lhostejné jí bylo, zdali nevšímala lidských úsudk. hrabte a tlachaji-li si všímají pražští její známí návštvy o nich, a byla by se zajisté hnvala, kdyby byl chtl Erich ze šetrnosti k ní na klevety se ohlížeti a ideji picházeti, než

mn

bylo píjemno.

Ervina pijímala hrabte s vlídností vždy stejnou, nebylo ni jediného dne, aby mu nebyla povdla, jak velice se tší z jeho kvetoucího vzezení i z jeho nynjší ilosti duševní. Ale od té doby, co byl Erich kalamá se stolu shodil, mla její vlídnost do sebe cosi jemu neproniknutelZdálo se mu ného, pozbylat své kištálové prhlednosti. ted mnohdy, že se za ní cosi skrývá, ehož mu nebylo lze vypátrati, ba ani z ásti postihnouti, aby si to mohl objasnit. A pec byl o jsoucnosti tohoto záhadného neho pesvden. Ale Erich ovšem si tím hlavu píliš nermoutil, setkávaje se s Ervininým úsmvem, který nai vždy psobil jako pablesk jarního slunce na zem vymannou z objetí zimy. Jaká to vláha míru prýštila se na z laskavých jejích oí. Zapomínal na všecliy boly, rány, svízele a vichice života, zahalila-li jej v sladké jejich proudy. Ervina nedlala ted nikdy více ped ním pedantku, kantorku ni kuchaku, vyhýbala se skoro úzkostliv všemu, K.

STfiTUl:

NoTelly.

14

210 co by byl mohl

opt

nazvati affektací neb vyzývavostí, nikdy

nkdy pojeho pání a provozujíc svou vlastni jen vli. Odbývala si uební hodiny s dtmi než pišel ráno od zídel. Ale za to mu neekla ani jednou více „na shledanou." Její pozvání v první veer, který s rodinou její ztrávil, bylo a zstalo jediným, jímž se mohl íirab ted nezaslechl více onoho škádlivého tónu, jímž bo

pouzela protivujíc

se

honositi.

Erich si toho dobe povšiml, že jeho návštvy sice pohostinsky pijímá, ale že ho k nim nikdy nevybízí. Však ted, maje pi vtší spokojeností vnitní také spánek pokojnjší a sladší, usnul obyejn mezi svými noními monology a zaspával je na dobro. Pipomnl-li si ráno pec, z eho byl Ervinu za noního ticha vinil, tu se pemlouval, že nenavštvuje vlastn ani ji, nýbrž jen babiku a dti, ty že ho vlastn osvžují a tší humorem a naivností svou. Však nejspíš za touto píinou nemohl se ráno dosti rychle k nim dostati. deštivých dnech konen opt nastalo poasí. Bylo lze pokraovati v procházkách, jichžto všichni jíž bolestn pohešovali.

Po nkolika

pkné slunené

Naše malá spolenost chtla ale konati delší výlety najala si tedy nkolik mezk, kteížto hrají v Karlovarských zábavách velkou a dležitou roli. Užívá se jich k jízd, i do lehkých vozík se zapahují, a v této hornaté krajin jsou mnohem bezpenjší clidci než kon. Obzvlášt dámy si jich velmi váží pro jejich spolehlivost a pokojnou povahu proež všude lze setkati se s tlupami krotkých amazonek houpajících se hrdé v bezpených sedlech na širokých hbetech šedých ušák. i

do

okolí;

;

211

Tímto zpsobem blízká místa: nikající

navštívili

Audlský

Blinských

Erichem po-

s

hrad, Hans Heiliug, Loket atd. vy-

bud vnadami pírodními, krásným položeoíra neb upomínkami.

liistorickými

Ponechávaje babiin vo/,ík obyejn hochm i najatému vdci, vedl Erich Erv iiina mezka sám opatrn za lími, uzdu, sleduje s ní budto bh Ohe vinoucí se ježto se rovnají švýcarským krajinám, ne-lí co do velkoleposti, tedy zajisté co do rozmanitosti a spanilosti, nebo stoupaje s ní na vrcholky hor, odkud byl nejširší po kraji

ú

rozhled.

Bylo

li

to

kouzlem

poasí,

krásného

píinou

vrátivšího se zdraví, neb za jinou

blahým pocitem

— na

dlouhých

tchto procházkách adila se Erichovi hodina k hodin jako Všecky si v šperku drahocenném stkvostná perla k perle. byly zdánliv podobny, a pec b}la kažlá jinou, tvoíc sama pro sebe moment významný, jehožto stopa utkvla na vždy v m}sli jeho. Ervina je prodchnula vsí pvabností své bytosti, vtisknuvši jim ráz nepomljitelný. Když se ped málo dny po drahném opt ase shledali, tehdy si pomyslil Erich žalostn, že ona již tou Ervinou není, jejížto obraz stkvly a dojemný nosil v m}sli; a ted opt mínil, že je desetkrát více Ervinou než kdy jindy. Nemiaul dea, aby ho ueb)la pekvapila njakou novou vlastností, ne byla konen, ponejprv navštívil, maje

uchvátila citem, neoslnila

dmyslem. Ted mu

ím

když

v

se

mu

úmyslu

s

býti ní se

Ml nkdy za to, se k nmu v její Erich ale takové

vdl,

zdála,

miti;

ji

vídal v

ní

matku

že se jejich duse v jedno

postav. že jo Ervina

hojnosti

bohatá

klenot nebyl

se

i

sestru svou.

duchem do

snášejíce

slily,

ní

i

srdcem;

pec 14*

nadál,

212 žasl nad tímto bohatstvím vloh, ježto skrývala zevnéjškem jedooduchým, prostorailým. Jediné slovo z jeho úst, a již padaly z jejích rt samé drahokamy, v nichž spoívaly myšlénky plné blesku, tajemné hloubky a ceny vznešené,

které

nadšen

sbíral, jediný

sypalo srdce její nejvonnjší,

vzdech

z

jeho prsou, a

nejslastnjší

kvty na

již

mu

cestu,

aby nad mkkostí jejich zapomnl, že na ní strmlo kdy kamení trním obrostlé a kry ledové promradvší mu duši. Vše se dlo pec tak pirozen a prosté, že se Erich domníval, jinak že to ani býti nemže a nesmí. Vždyf byl k Ervin pišel, aby ho vyléila; ona mu to byla slíbila v první hodin jich seznámení se, že ho uiní spokojena samým sebou, a za to ji te poctíval jménem nejestnjším, jímžto lze lovku daiti lovka. Nazýval ji pítelkyní a chtl jí býti pítelem nejvrnjším, nejpoddanjším nejen do smrti, ale i dále ješt až do nejšeejších mlh vnosti. Pro pátelství to vil Erich v nesmrtelnost, v jiný ješt život, jenž vždy znova vykvétá, tíbí se blahem rostoucím, citem vždy širším, a rozplyne se konen v tom zlatém svatém etheru, z jehožto lna se peilí démantové prameny hvzd, sluncí a msíc vesmír ozaujících, naplujících jej vnými harmoniemi od vky vkv Ervina vidla vše, pozorovala vše a vnímala vše, piodívajíc, co si takto pisvojila, hned rouchem tak pvodním a vábivým, že bylo Erichovi, jakoby vše dvakrát vidl a dvojnásobn toho požíval. Posledn sivý stín upomínky na ony veery osvtlené ohnm z krbu a severní záí Koroniny krásy, veery, v nichž byl pes mladistvou lásku svou tolik trpl a tak málo nalézal útchy, uhasí na vždy v tchto blankytných dnech, kde ho zahívaly paprsky dvou sluncí linoucí se na nho jedny s nebes bán, druhé z my.

—

.

.

213

slícího

dacha lidského.

Pvkyné

tázala ?e neustále

a

Erich

Nedala zahloubal v neplodné snní, a kteréž ona tak rozhodn

musil odpovídati, porovnávati, zkoumati jako ona.

mu v

nikdy

nmž

si

asu, aby jindy tak

se

byl

liboval,

nenávidla.

K žádosti její vypravoval jí o tch srých hradech, horách, bylinách a kamenech na cest jejich se vyskytnuvších, o tch hvzdách nad nimi vycházejících, o tch pírodních silách neviditeln okclo nich psobících, tolik zajímavého, že se sám sob podivil, z jakých to zapomenutých neb skrytých dol pamti tyto vdomosti váží. Vše oživlo okolo nho, on pronikal tajemství tohoto života, jakoby se jemu byly staly nebe i zem przranými. Mnohdy se hnval, že není ta bá nad ním vyšší, ta píroda ješt rozsáhlejší, aby se mohl povznésti tak vysoko, jak cítil v sob k tomu síly a moci. Byl by se chtl tam ocítiti, kde ješt nikdo nebyl, tam sáhnouti, kam ješt žádná nedosáhla ruka, aby byl mohl podati Ervin cosi netušeného, nevýslovného, ješt nedotknutého, snad péro z kídel asu, neb nejvzdálenjších, kvítko budoucnosti rodící se z vln neb as^o nkolik zrnek semene, z nhož vyklíil ráj, aby si ho mohla sama zasít a dle vkusu svého vypstovat. Rozblouznil li se Erich takto, pak nastaly nkdy chvíle, vzpouzeti proti tichému jménu kde se poalo cosi v pítelkyn. Jeho srdce ho nazývalo zcela potajmu pokrytcem a zašeptalo mu pro Ervinu jméno jiné, kteréžto neplynulo tak klidn a ze rt, ježto ale za to mocnji zatáslo nitrem, pohled a prsa naplovalo ohnm, mozkem zavíilo a zalomcovalo zámky uzavírajícími svatyué Ale jasný, bezúhonný její v nejhlubších útrobách jeho. smích zlatými zvuky svými vrátil hrabti okamžit zas vi-

vk

nm

dvrn

214

klající

nm

se v

kteréžto se nikdy klopily, ní

tu

se

pohnutí,

rovnováhu.

Koukl-li

ped pohledem

jeho

se Ervin do oí, zmaten k zemi ne-

i zmatek jeho. Nikdy nevídal na náhodou zcela sami uprosted lesn,

rozprcbal

zstali-li

se úzkostliv, zdali nikdo nepichází, aby ji nesnáze spoívající pro dívku v myšlénce, že je s mužským kdesi sama. Ale také nikdy nepozoroval na ní, že by tchto okamžik osamlých vyhledávala. Její elo se nezachmurilo jako elo jeho, musel-li od ní odejíti; a setkal-li se s ní opt, nespatil nikdy okolo jejích úst stopu tkl'vé oné touhy, která naplovala bytost jeho, byl-li od ní vzdálen. Vždy jen planula na oslunných výšinách myšlének, a pokoušel-li se Erich o to, by ji zavedl do bludišt cit, tu mu vymkla jemn ruku ped horoucím jejich prahem. Erich se shledal u ní každého dne s tímtéž klidným, laskavým pohledem, ale nkdy se pec podobalo, zamihla jako rcelcvá brána ped n'm nedože se v bytn uzavená, za níž skrývala u nepátelské žárlivosti stkvosty sladší ješt a drahocennjší než ty, které mu podávala, a tyto poklady náležely vlastn vším právem jemu, on byl jich pánem Ervina pekypovala na tchto vyjíždkách vždy bujarostí a veselostí, ale zaznl-li vedle ní drsný hlahol tamjší nminy v ústech njakého okolojdoucího venkovana, tu pozornost její obrácená k Erichovým slovm ochabla náhle a ona se zasmušila vždy na více hodin. „Jen pohlédnte na tyto nebohé lili kolem vás, poslyšte pec jejich hovor," upozorovala Ervina hrabte, „jak jo vše zakrnlé a nevyvinuté. Trpí dosud proce em odnárodnnf, je tomu již na sta let, co se ponmuje. Všiml jste si tch tupých tvái?

neohlížela sprostil

nm

.

a

.

.

216

K takovýmto otázkám mlíval hrab vždy neten. Stesky její nad pounienýra lidem- ho nedojímaly. Pipisoval neprobuzenost lidu tamjšího jiným píinám a mrzel se na Ervinu, že ho pipravovala vlasteneckými tmito vidinami o tolik utšených okamžik. V každém jiném pípad

se domluvili,

i

o lásce se byli sjednotili, prohlašujíce

jak víme, velmi svorn za nemoc duševní; jen tu stáli dosavad píke proti sob. On si zakládal na svtovém obzoru svém a ona zas lnula s horoucí touhou k té malé hroud na povrchu zemském, kde ji byla matka kolébala,

ji

fed,

a jazyk,

nmž

v

se

byla

piuila první

písni,

zdál

se

jí

nejkrásnjším na svt. nezapomínala

jako

Ale

vrtochy, tak nezapomínal si

na

svoje

národní

na povinnosti, jichž

života svého. Každý den chtl o nich Ervinon, ale nikdy toho neuinil, zvláštní mu

byl pibral k úkolu

promluviti v

Ervina

hrab Hoín

tom

s

bránil pocit. Ale

ho každý den

vdomí,

že

jí

cosi

zamluje,

tížilo

více.

Jednou, když sedli vedle sebe na travnaté stráni lesem obroubené na vrcLu tíkížkovém, nejvyšším to vrcholku v okolí Karlovarském, kamž se byli vydali, aby za veera jasného, následujícího po odpldni boulivém, pozorovali západ slunce; tu mla Ervinina tvá výraz tak

pemltavý, že by

s

ni

Její

se

mu

zdál tento okamžik nad jiné vhodnjší,

o svých úmyslech porozprávl.

oi

byly jako pitaveny k slunci podobajícímu se

ohromné rži [)lamenné, sklané. ící se k hradb mraen divné nakupených nad Rudohoím, tímto sídlem steré bídy a skvrnou na íze humannosti, jížto se Evropa v této chvíli

tak

hrd

vykrášlila.

216 co jsme zde vyslovili; myšlénky probuzené pohledem ca slunce, kteréž klesalo do hrobu neuprositeln ped ním se otvírajícího, jako když propadává lidské štstí osudu neodvratnému; hluboký vzdech uklouzl jejím rtm. „Nedopovdl jsem ješté, mluv k vám o nynjším svém psobení," pravil Erich, pisedaje do trávy bl!že k nohám Ervininým, a zrak jeho následoval mechanicky smr zraku jejího, by se také na chvilku zahloubal do velebného divadla ped ním, „nezmínil jsem se tuším o tom, že pibylo životní úloze mé rozmru od té doby, co jsem vás nevidl." Ervina se zachvla pi tomto úvodu k stínu na obliOci její eji jejím polnžil se ješt jeden, ješt temnjší. utkvly ješt napjatji na sluuci, které se blížilo poád víc a více ke chmurné zdi, již vítr, opíraje se ted náhle o ni, petvooval v obludu s ohromnými fialovými, krví pruhovanými kídly, íhající dychtiv na lup. „Až doposud jsem se obíral vždy jen osudem vrstev nižších, srdce moje mi vykázalo místo na stran slabších. Ale satek barona Kolínského, posmívaje se pi vší zákonitosti pec každému mravnímu pojmu, zatásl mnou tak mocn, pripomnl-li jsem si všecky dsledky jeho, že jsem se náhle tázal, která strana potebuje nutnji rádce a vzdlavatele? Tázal jsem se s citem nevýslovn truchlivým: jsou potomci onch slavných vojevdc, -státník a hrdin naplujících stedovk vítzným hlaholem svých jmen? Jak vládnou posavadní mocí svou? Jak používají výsad svých?" Ervina sepiala ruce pevn v Hín, jakoby ji byla projela prudká bolest, již všemožn potlaiti chtla. Neodvrá-

Snad

snad

ji

si

myslila Ervina totéž,

zajímaly jiné

;

ím

•217

tila

ani

okamžik oí svých

od

královny svtla,

nraírající

mnila posledními pohledy svými vkolí

která

v kraj

a-

rovný, kde procdilo v potocích zlato tekuté, kde byly hory z opál, z amethyst a safír, kde mli lidé v chýžkách rubínová okna, kde rostlo na stromích smaragdové listí, Vždyf bylo kde pršely s nebe samé, samé jen rže srdce její podobno tomuto dohoívajíclmu na nebi slunci, .

srdce

její,

jež pohlíželo

.

.

toužebn pi posledních paprscích bájený kraj

zacházejícího blaha svého ješté jednou na ten

rže s nebe, kde se proudilo zlato, než opouštlo na vždy, propadajíc osudu chmurnému, nému se odíkání „Nuže?" pravila Ervina bázzvun, když Erich umlkl taktéž uchvácen jsa tím velkolepým obrazem a netuše, jaký má pro Ervinu význam. „Uhodnete, jaké so mi dostalo odpovdi; vždyí znáte Byl jsem jí tak dojat a pokoen, ty, o nichž ted mluvím. jakobych byl cosi zcela mi nepovdomého shledal. Umínil jsem si, že to tak nadál zstati ne.^mi. Výsledek bezsenných mých nocí byl, že jsem poznal, ím jsem povinen tm, kteížto jsou druhou rodinou mojí, s nimiž pocházím úmysl, že jim budu z kmene jednoho. Pevný uzrál ve vnovati síly svoje. Vzdal jsem se všech svých romantických lá-ky, kde pršely

v-

je

.

.

.

mn

ln

tužeb, pochopil jsem, že by bylo štstí idylické v pírody poddaných mých jen choutkou sobeckou, a moje stranní se svta nesmyslem a chybou neprorainutelnou. Dosud jsem nemohl ješt nic rozhodného podniknouti. Ale jakmile se úpln zotavím, vstoupím mezi mladé soudruhy, a pokusím se o to, abych v nich vzbudil myšlénky vážnjší, dstojnjší, pro náš stav prospšnjší a plodnjší pro celek, než jakých u nich jsem dosud poznal. Jest to snad i

218

oích vašich úloha velmi odvážná; ale praví mi vnitní jemuž nasloachati jste moe nauila, že proniknu. Jediný lovk mže dobrou vli a vytrvalostí velmi mnoho; vždy petvoili jednotlivci ideou nadšení tvánost pli svta, založili i zrušili státy, pro by se nepodailo Erichovi Hov

hlas,

ínovi, aby založil prozatím malou jen obec rozšiující se znenáhla na zákiadé mravní podstaty své, a mající za úlohu, aby probudila v šlechtici vdomí, že jest úkolem jeho dosud, by se postavil v elo pokroku dle dávného práva a povinnosti své?" „Nezdá se mi, že je k tomuto úkolu potebí zvláštních práv a výsad zddných," odpovdla Ervina chladn, ..snad by dostailo, kdybyste své pátele na to upozornil, jaké mají povinnosti co lidé?" ,Vy zapomínáte, že se musí každý vývoj díti voln a postupn,

má-li míti trvání a prospchu,"

odvtil Erich když byl pln ohn a vzletu, s takovýmto napomenutím; „budeme-li si poínoti jinak, Pravíte-li: tož nás pohlí labyrint zátiubných následk. „,k emu titul zddných,"" tu musíte i íci: ^ ^k emu jmní i statk zdéduých?"" Pravíte-li: „„k emu výsad,"" tu se musíte i ptáti: „„k emu bohatství?"" Vždy je i ono výsadou a v našem vku nejmocnjší. Kam by nás ale vedly rozmrzen, že se potkává te,

takovéto krajnosti?" „Nehoršte se, žertu,

se v

hrab Erichu," nutila se Ervina do „vždyt jsem nestudovala práva jako vy a neobirám

vysokou politikou, abych mohla jednou s výsledkem panské komce neb v snmovn poslanc eniti, jakž to

jisté

ln

vy uiniti hodláte, vzdávaje se idylického štstí v obankou velké tisícileté republiky, ktesice také korun knižecícn a šlechtických,

pírody. Jsemí rážto rozdává

219 lupení, a tu každý lístek vavínový, musí desetkrát býti zaslouženo. Sláva otcova neprospje dítti a na zásluhy jeho nebée se ohledu žádného, ba jsou rau jen výitkou nepekoná-li je zásluhami vlastními Každý hledí na svt se stanoviska svého, pane hrab; protož odpusme si vzájemn, urážírae-li se náhledy odpornými. Ale na jednu vc musím vás upozorniti. Uznávaje nepirozené rozdíly stav, zamítáte ale

jen

každé

z

prostého

poup ržové

—

pirozených rozdíl národních. Díve když jste byl jen svtoob5anem, bylo to pochopitelné; ale ted, když se cítíte

pedevším

šlechticem, ted

vám musím

opakovati, že to ne-

dsledné." „Vy mi te ponejprv, co vás znám, nerozumíte," hájil se Erich nemile dojat jejím „pane hrab", kteréhož výrazu nebyl slyšel cd prvního setkání se u zídil, „nejde mi o to, aby byly zachovány rozdíly stav, nýbrž, chci pouze, aby ti, kteí se tší pednostem spoleenským, také jich užívali k prospchu spoleenstva. Ne, sleno, nechci nikterakž obnoviti neb upevniti \i> lajírí se pedsudky, nýbrž jen povzbuditi k lepším názorm." Ted teprv se odvrátila Ervina od slunce klidn se zakrvácf jícího v píkrovech veerních, a Erich vidl, že jí spoívají nachové pab'esky jeho jako líidlo na lících k smrti uhlellych pod tímto podvodným rumncem. „Hle ledy se pec vyplnilo tušení moje, že vám bude láska vaše záhubná?" prnila nezapírajíc mu již. jaký to žal jí pláe v prsou, .doufala jsem, že budete hráti roli vtší a krásnjší, než jste i ted obral. Nepochybuji o ušlechtilosti vašich

leko za tím, cestou jinou,

eho

snah, ale co ted initi chcete, je da-

jsem právem od vás oekávala, pjdete než jste jíti chtl, když jsem vás poznala.

220

Však neklaníme rona vám miloval

ví

tuto

se bez

e ublížila,

sobeckou

trestá

než

božství

a ješitnou

Tato Ko-

JživémD.

kdy nahlédnete. bytost,

Dokud

samosatné proudní života, innost a statenost, si ji konen raoca vytrhl ze srdce, tu v

a

nm

jste

jste

zarážela ve vás

když oše-

metn

zanechala stopu pýchy své. Nebyl jste pouze urazen co lovk jednáním jejím, nýbrž pedevším co šlechtic; ona ve vás probudila skutkem svým podlým onu záhubnou hrdost, jíž uspávala dosud šlechetné srdce vaše. Neklamala

nikdy ve vás, hrab Hoíne, proež vím i dnes, že snaha lidumilná, jak se domníváte, nýbrž mnohem více pýcha stava vašeho, jež vám velí ze vší sily psobiti k tomu, aby vrstevníci vaši pestali páchati híšných blud. Nebof poklesky tyto následky svými podkopávají onen zpupný pe, z nhož jste s nimi spolen vyrostl a ted náhle vidíte rodinu druhou v nich a již nikoli v lidstvu celém jako jindy. Ach tato všední žena, snížila obzor váš, ona zúžila již jste tak slep miloval, obor myšlének vašich, ona obmezila tlukot srdce vašeho Drive, ach díve náležel jste nám všem, ted jen svým, již vidím, že budete poád víc a více lásky ubírat tm, k nimž jste lnul citem tak zbožným, když jsem ponejprv s vámi se setkala neopakujte tento hnvivý pohled, již mlím, jen jednu mi dovolte ješt poznámku. Chcete-li vzkísiti staré podání o šlecht'ckém bohatýrství a šlechetnosti, tož si aspo zárove pipomete, s jakou obtavostí milovala druhdy eská šlechta vlast svou, s Jakou láskou pstovala jazyk svj, jak si zakládala na dávnovkých mravech svých. Postavte se aspo i v tomto ohledu v elo a znejte se k tmto povinnostem nad jiné pro nás všecky posváti ným Nenamítejte mi nieho, hrab Hoíne, neplísnte

jsem to

se

není pouze

—

.

,

.

.

.

.

.

.

221

mne

za

slova

voím

.

píliš

pímá, promite mi

naposledy dnes,

nejspíše .

co

s

vámi

tak

vždyí je to zde ho-

je,

dvrn

."

zalekl se Erich opravdivého tónu, se dje?" jímž pronášela toto louení, mžikem zapomínaje skuten popudilo a vše, co ho bylo v pedešlém hovoru jejím

„Co

dojalo.

se

„Moje vznešené obecenstvo již pijelo," dí Erviua ntitíc do poklidu, „nechtla jsem rodin své pokaziti

mocn

tento

krásný

den,

poslední,

který

zde

se

s

ní

veselím,

zamlela, že budu míti zejtra první zkoušky. Koncerty budou následovati ráz na ráz a po poslední pro

protož jsem

jí

dukci musím okamžit odjeti." Erichovo srdce jakoby b}l stiskl

železný

Od

dráp.

zejtejška tedy mla Ervina náležeti tomu nevdnému množství, a on musel zstat opt sám a sám. A tuto zvst sdlila mu tak chladn, jen tak mimochodem? neml za Erichovi se dlo jako všem štastným lidem možné, že by se mohlo v jeho osude cosi zmnit, a najednou klesal z výsluní opt do tmy siroby duševní. Bez Erviny bylo všude, všude tma. „Lituji vás," bylo vše, co konen ze sebe vypravil. Vlastn chtl ale íci: „Politujte mne." :

^Pro mne

litujete,

hrab Hoíne?"

„Že se musíte podrobiti opt kruté robot," pravil, mysle pi tom ustavin více na sebe než na ni. „Co nazýváte robotou?" „Že musíte zpívat, každému zpívat." „Aristokrate!" pokárala pvkyn hrabte, vyknuvši toto slovo zvlášt trpkým výrazem, málo se hodícím k leh„to kému tónu, jímž se te snažila rozmluvu dále vést ,

222

práv

jest zas,

každému, kdo

co si

mne

musím zpívat mnohého neza-

tší, že mohu, ba že

toho peje.

Tím

se stal z

zasvcenec Vše tedy se má obraezit, pehradit, lakotu mit a vážit, aby se nedostalo ani o nkolik mizerných kapek více tm, jižto nenáležejí mezi vyvolence

svceijce již vše

osudu?"

„A

jejichžto

mený

ueobmezený

po

lakotuých

odmuje,"

potlesk zajisté za vše vás

kapkách

ne-

doložil Erich

velmi rozilen.

Ervioa neodpovdla více, vstala rychle ze svého místa majíc se k odchodu. „Smím vás prosit, abyste doprovodil mou rodinu do prvního koncertu?" pravila, aby zakryla rozladní ped píbuznými svými, kteí zatím, když s hrabtem hovoila, v

malé

cházeli

restauraci na zpátení cestu se posilnivše pijim ted v ústrety, „vždyt jste mne ješt neslyšel

zpívat!"

„í

to

mne nikdy

vinou?" vyjel Erich za hodná,

abyste

opt citliv, „nemla jste doma zazpívala, akoli

mu

jsem vás o to množstvíkrát snažn prosil." „Vj svtlila jsem vám zdánlivou tuto neochotu tím, že nedovedu i)ranic ped jednotlivcem, jeho osobnost stojí píliš urit pede mnou a pekáží mi. Ale velké obecenstvo rozprchá se pede mnou v pouhý jen pojem, stojím ped ním voln a bez nejmenších nesnází." „Nuže, sleno, jsem aristokratem, jak jste ped chvilkou sama podotknouti ráila^" odvtil Erich v nejvtší trpkosti; „poslouchal bych vás se skutenou rozkoší, kdybyste zpísamotnému, ale zpívále-li pro všecky zasvcence vala nezasvcef ce, tu by mne netšilo poslouchati zpv váš. Neuinil by na mne pražádného dojmu. Již vidíte, že ne-

dvrn

mn

i

223

jsem k napravení,

umuí,

až

v

i

držím

se výsad svých

až

i

v

republice

svatyni pátelství."

oi vykly

„Což to nes výslovnou bolestí: Ohlédla se, neopakovala slov tih. Práv opouštjíc vrch, ješt jednou po umírajícím slunci. zavanul poslední romnný jeho dech nad eraomodrým horstvem oblak, vznášejícím se nad horstvem pozemským Chlad a šero jako náhrobek jeho velkolepý a pošmurný. Ervina se zachvla, jakoby byla nor rozhostilo se náhle. Ervininy

vím?"

ale

ústa její

a studenost až do jejího srdce vnikla.

„Už je po všem," pravila, odvrátivši zamlžený zrak od zatemnlého západu. Slzela jen nad pohbeným dnem?

Zneužili

jsme

meškajíce

šich,

Nedopustíme

ína.

již

nkolikráte trplivosti

se

tenáek

na-

hrabte Ericha Hotenkráte tohoto híchu a nehodláme

pi duševních

bojích

nikterakž jim popisovati každé hnutí jelo mysli za celou noc, která následovala po Ervinin ohlášení, že nastala doba, kde jí jest znova se podrobili všem požadavkm povolání svího.

kde

OzQámíme jim pouze výsledek tchto

hrab Hoíu, potomek

mla

to

rodu,

jehožto

stará

chvil,

sláva

nm

znova vykvésti, zápasil s Erichem, vychovancem devi.tenáctého století, který se zoufale bránil, aby se štstí jeho nerozkotalo o pedsudek. v

vru

slabochem a bláznem," chtl z falešného snnd studu déle zapírati, co se ve mne dje i dlo. Prohešil jsem se ,

pravil

Musil si

bych

konen,

se

„kd.Nb^ch

zváti

si

224 jednou, klamaje se úmysln v citech svých; neuiním toho po druhé. Tato sympatie, prosáklá hnvivými a evnivými pocity, která mne od první chvíle k Ervinš vábila, její podivná moc nade mnou, jíž jsem se nadarmo bránil, rozhodný vliv její nejen na moje jednání, ale i na moje myšlénky tenkráte již, kde jsem ji sotva znal, plynul z lásky neuvdomlé. Miluji Ervinu, a ted ponejprv v život svém miluji ; neb tento cit budí ve všecky lepší schopnosti, neuspokojuje mne pouze, nýbrž povznáší mne. Do Korony jsem byl jen zamilován, krása její mne k ní poutala a rodinná povinnost. Po boku Erviny vím teprv, co je pravé blaho a skutená spokojenost; proež se také nespustím již

mn

drahé ruky její, nevydám ji svtu. Nechí se mi vysmjí moji soudruzi, nechí je mi satek s pvkyní v první dob pekážkou v smru mém; za krátko se vše vyrovná a blahý se objeví úspch tohoto spojení. Ervina je rozenou šlechtinou; upustí-li k vli od jistých názory, následk to jejího prvního vychování, pak zahanbí všecky knžny chováním svým. Ona jim teprv ukáže, jak mají nosit svoje koruny. Nemohu si zvoliti choti dstojnjší a pro plány svoje pomocnici dmyslnjší. Než jí ale povím, co jsem si ted povdl sám, musím vdt, zdali je s to milovat zdálo se mi sice nkolikráte, že zaznívá v jejím hlase ozvna cit vroucnýcj, ale kdož ví, zdali to nebyl jen ohlas cit mých. Nestojím však ani o její pátelství, ani o její náklonnost, ani o její úctu chci míti lásku opravdovou, vášnivou lásku chci být konen milován, jak miluji sám, chci žít, nikoli živoit. Nepenáhlím se za

mn

—

;

.

touto

píinou

se

líbí

s

.

.

což kdyby mne vyslyšela, ponvadž moje spoleenské postavení? Ale ne, ne, pry takovou sprostou myšlénkou! toho se mi není báti pi jí

.

.

.

225

Ervin

—

ne smýšlení

její,

ale její srdce

podrobím písné

zkoušce."

Ervina nebyla hrabti nadarmo vytla vliv Koronin na jeho povahu. Již nevil jako jindy bez zkoušky, nemiloval bez podmínky a nedal se unésti citem velkomyslným. Bylo po blouznivém zápalu mladosti. Když se Erich druhého dne ráno k Blinským dostavil, skuten nenalézal Erviny vedle kvtin u okna. Byla již na zkoušce. Místo její zstalo prázdné skoro celý den. Pišla teprv k veeru dom, zkoušky ke koncertu šly prý jaksi zdlouhav. Neobmeškala se ale mezi rodinou, spchala hned zas do svého pokoje, aby si pipravila svou zejtejší toilottu. Erich s ní nemohl vymnit jediného slova.

Druhý den uplynul hlavní ke koncertu

Ervina pak pijela

taktéž.

zkoušku,

mla dom,

dopoledne pevlekla

se ve svém pokoji a odjela opt k produkci, ani neobdvavši s rodinou. Nemlaí na to kdy, na jejích šatech muselo se nutn cosi mnit. Erich na ni dlouho ekal, ale nedokal se jí. Po koncert vzala ji vévodkyn D ská s sebou k tabuli. Vrátila se teprv

v noci.

Tak

nkolik dní po sob.

to šlo

njaká spolenost neb

Nebyl-li

koncert,

kde musila Ervina hosti bavit talentem svým, jímž zde docházela nadšeného uznání. Její jméno bylo ted ve všech ústech, kudy šla, tam stoupali lidé na prsty, aby spatili nadjnou umlkyni, jíž pochvaln tleskalo každodenn tolik rukou, v nichž spoíval ásten osud Evropy. Divili se pak, když poznali v ní onu jednoduše ustrojenou dívku skrovné jen krásy a prostých zpsob, již vídali u varu v spolebyla zas

K.

STÍÍTLA

:

NoT«U-

.

soirée,

16

'226

staeuy

nosti

v

že jde prý

iti,

poloveDkovskéra odvu. Nemohli ani uvsvtové povsti a sláv vstíc, jak znatelé

tvrdili.

Erich vídal Erviuu vždy jen na okamžik mlhou gázu» a krepu ji zahalujících, a zaslechl její hlas jen mezi šustotem jejích atlasových šat kvtinami ozdobených a jejího zlatem vyšívaného vjíe, odcházela-li kvapn pokojem, v nmž byl ješt ped málo dny tak horliv vedle ní linkoval notový papír. krajek

Ani pomyšlení ted o hovoru,

tím

mén

o hovoru vý-

znamném, nad celým životem rozhodujícím, a pec vdla Ervina, že Erich na ni ekává; což musela pijímati každé pozvání? Vždyt se mohla po koncert vymluvit na unavenost a spchat dom k nmu! .

.

.

na sob znáti netrplivost a evnivost k Belinskýra jako vždy jindy. Psával jako jindy svoje dopisy na Ervinin psacím stolku, vyslýchal hochy místo ní, kreslíval s Helenkou; ale každým dnem zdála se mu babická žvástavjší, Helenka upejpavjší a hoši rozpustilejší. Poal i toho nebohého kanárka nenávidt, a dupnul rozhorlen na psíka, kdykoli se k nmu chtl piblížiti. Vše mu pipadalo najednou tak všední, nudné a nesnesitelné, že se divil, jak mohl v tomto tsném pokojíku, v tak nepohodlném okolí tolik hodin ztrávit. Ted teprv nahlídl, jak málo ím mu byla tato domácnost, jíž pipisoval tolik vlivu na svoje zotavení. Nebyly to tyto klidné, prosté, neobvyklé pomry, jež na tak blaze psobily, nýbrž Ervina, jedin Ervina.

Erich nedával

jej

užírající a chodil

„Nechám pravil

si

vše

pokaždé

jíti

bhem

svým a nepjdu

pi odchodu,

„takto

jí

uvidím

vstíc," nejlépe,

227

ranoho-li

výzuamu mámt

jmem takovým

jako ona

v jejím

živote,

zdali

jsem

ji

zá-

mn."

Blinských

byli tomu zvykli, že náležela Ervina vždy jiným než rodin své; po prvním tedy žalu, že je tecI po výletech v spolenosti její, nestžovali si na její nepítomnost. Vítali ji se srdeností tím vetší, ím déle byla vzdáleni. inili to i ted, vítajíce ji pokaždé bouí radostnou, ukázala-li se ve dveích. Ale za njaký as pozoroval brzo ten brzo onen, že si poíná Erviua ted mnohem mén srdece. Objímala sice dti s toutéž ve-

více

písn

políbení bylo ted více prudkosti než nžTázajíc se bratr na jpjich práce napomínala je více než drazn, a posuzovala jejich pokusy n^ nohem

mén

shovívav než jindy. O babiku starala

ale v jejím

lostí,

nosti.

se sice stejn otázkách po jpjím zdraví bylo cosi napjatého, eho si dobrá stnenka dobe povšimla. Dti pozorujíce babiinu tvá a zamyšlené v ní vrásky, vytasily se sem tam se svými stížnostmi nad domnlou promnou sestinou a zaplakaly si nkdy u pítomnosti Erichov, že ji ttd již neuspokojují jako díve, jsou nyní ješt bedlivjší jejích slov. Po dních tak slastných nastala ted u Blinských doba

horliv,

ale v její

a

neobyejn

trudná.

^Jen aí se nám Ei-vinka nerozstn," opakovala staenka, aby vnuku milovanou omluvila; „ekla jsem to hned, jak jsme sem pijeli, že jí nedají nadarmo tolik penz. Vdla jsem, že se bude mu^et uotu za namáhat; ale že ji budou tak štvát, jak to iní ted, to bych pec nebyla ekla. Není to pak žádný div, je-li nkdy mén veselé mysli, než bývala. Je to perný kus chleba

L

—

býti

zpvakou I" 16*

228

Takovýmito slovy bodala vždy Ericha a pimrazila k jeho rtm prosbu, již chtl k ní vznésti, aby mn zjednala u vnuky tvrt hodiny slechu. Ervina zpívala za peníze, musela vydlávat, musela být po vli tomuto zevlujícímu davu, který ji poslouchal jen z dlouhé chvíle, jsa vždy pipraven, aby ji pi první falešné not vypískal pes její oblíbenost i její talent; ona ran musela dkovati za každý jeho potlesk, opakovati a zas opakovati, byla li taková milostivá vle jeho, i kdyby byla unavením klesla. Všecky tyto myšlénky dozíraly Ericha jako samé osobní urážky, jako obžaloby proti Ervin. Nebyl by ji mohl jíti poslouchat

za

mnoho! Vídal ted jen

v jejím povolání a hledíval na

její

tu

stinnou

stránku

mnohdy jako bajejížto každému slovu

úkol

ronka Kolínská. Byl pokoen, že ta, naslouchal s takovou úctou, závisí od rozmaru nkolika hejsk, a hnval se, že i ona to nenablíží. Babická neomlouvala vnuku jen na prázdno chorobou; vypadala ted za tch nkolik dní, co opt zpívala, skuten velmi špatn. Její oi se jaksi zvtšily, a eho pozbyly do bodrosti, toho nabyly do lesku. Pijímaly t€d rázu tkavého a tesklivého, zcela jim cizího, vyhýbajíce se pohledu Erichovu mnohdy až nápadn. Ale ústa její zapírala hrd každou slabost duševní i tlesnou.

pvkyn

„Mn povídala zdráva, v živlu

nikdy tak volno nebylo, jako práv ted," odstaen stále na její olázky; „jsem nejen úpln ale úpln spokojena. Vžd}t jsem nyní teprv svém. Dokud jsem nezpívala, žila jsem zde jen í

napolo."

Takováto slova byla pro Ericha samé dýky jedem napuštné. Zpitomél, když je ponejprv pronesla, mysle, že

229

nepeslechl se, opakovala je v omyl jakýsi. Ty dny pro nj plné tichého blaha nebyly ted pro ui pranicím, jak tvrdila? Tenkráte tedy, když spolu cestovali tou kvetoucí pírodou, daíce jeden druhého tím, co mli v sob nejkrásnjšího, to£ nežila? Když zraky jeho visely na jejích rtech a f n oHvoval jejím dechem, tu nebyla ve svém živlu? Tedy lhala a petváela se nejspíše, když tak šíastn vypadala jako on, a podvádla ho úmysla, když pohlížela na zrakoma, z nichž záila nejslastnjší spokojenost, když setkaly se jejich myšlénky v luzném souhlase? Ted si vzpomnl Erich na ten záhadný výraz, který se zárodek toho, objevil kdys v jejím pohledu, a tušil v co jej ted tak nenadále ohromovalo. Nebylo to ale jen jednou, jak již praveno, co zaslechl takováto nemilosrdná slova, zaslechl je po druhé, po tetí, pokaždé když Ervinu spatil, jen že v sterých promnách, vždy v jiném rouše ale smys' jejich zstal vždy tentýž Chtl si objasniti, co se to s Ervinou asi dfje, ale schopnosti jeho byly omráeny, vypovídaly mu službu, kdykoli chtl pemýšleli o sob i osudu svém. Klam v první lá^ce byl nitro jeho pobouil, však z oné boue rodil se lovk jiný, statenjší; než tento nový klam užíral koeny bytosti jeho, Erich jim hynul. Ale což to bylo již vyjednáno, že se klamal znova, stokrát než ponejprv? Erich to doposud chápati nemohl a nechtl „Musím odjeti," pravil si den co deu, „doma budu o všem klidnji pemýšleti, a pak se mi vše objeví v pravém svtle. Zde jsem píliš roztržit k tomu a stranný ..." se snad peslechl. Ale bohužel

píliš zhusta, aby b^l mohl

viti

nm

—

.

he

.

.

.

.

.

230

—

ale neodjíždl. Tak sice mluvíval s sebou Ted neodcházel veer nikdy díve od Blinských, dokud se nevrátila Ervina. Každý den doufá', dnes snad

bude jinou, aspo lou dobrotivou pítelkou, jíž bývala, nemze-li a nechce-Ii ho milovat. Ervina picházívala dom, majíc vždy lorený rumn na lících, rumn to uspože

kojené samolibosti, jak se Erich vzdychaje domníval. Nese jinak mezi svou rodinu, než s plnou náruí kvtin a vnc, jichž vítzn dtem na obdiv podávala. vracela

Erich

prvním

pak vždy na

si

jich setkání se,

to

totiž

vzpomnl, co mu že

jí

pravila

pi

jde vlastni uznání nad

uznání obecenstva i nad všecky kytice a vnce s boulivým jásotem k nohám jí vržené. A te se poala tmito dkazy neustálé obecenstva pízn tak nápadn vynášeti?!

babiko, tento náramek!

„Hle,

mi

jej

upevnila,

M

a zde

tuto

jehlici

Vévodkyn mi

St

zapíchla

.

.

ská

velko-

vlastnorun do vlas, pravíc mi pi tom, že knéžna jsem ji pednášením národních písní pohnula až k slzám. byl hozen hned, jak jsem se objeTento velký vnec vila, a zde tyto kytice pršely na mne se všech stran po Ku konci byla jsem ptkrát, ne, sedmkrát velké mé ani. .

.

.

mn

vyvolána."

kvapem

a s tpytícíma Kochala se ve svých triumfech, zahloubala se do nich, opakovala je, a mluvíc o nich, neslyšela a nevidla nic jiného kolem sebe.

Vypravujíc takto

se

s

náruživým

oima, nemohla Ervina

Erich

se

nalézti

konce.

pak vzdálil nepozorovan. Chtl

jít

dom,

ale

Zstal obyejn sedt kdesi ím bylo Ervin na njaké lavici a tam oekával ráno. umní? Všude a ve všem lež a šalba, lež a zas jen lež! nenalézal cesty k bytu

své.Tiu.

—

281

Ervina byla k

Erichovi

ustavin vybran zdvoilá.

Dbala v krátkých a bezvýznamných rozmluvách jesté více na slova jeho než jindy. Otáela mnohdy výroky jeho sem lio asto, jak myslil to a jiné. Podailo-li však obrátiti jich v mysl nepíznivý, ta se zasvítila Ujná radost v oích jejích. Erich si musel konené i íci, chyb, i že se tší, dože snad vyhledává úmysln na njaké slabosti pátrá-li se na Toto poznání, v nmž ho vše poád víc a více potvrzovalo, omámilo Ericha úpln. Netázal se nyní sebe samého, co by in. ti ml, aby nnikl tomuto zoufalému stavu duševnímu, do nhož poád víc a více zabedal; nebot nyní z nho vyváznouti a se uzdraviti nechtl. Vždyt ho neoekávala ted žádná Ervina více u brány nov vydobytého zdraví, nového života, jako tehdáž; upomínka na ni ho více nesllila a nepodncovala. Potácel se meclianicky k B-

a tam, tázajíc se

se

jí

nm

nm

.

.

.

linským a odtamtud zas dom, oekávaje poád ehos, co však se neobjevovalo a co nepicházelo. Na jeho stole ležely houfy dopis z panství, které nezodpovídal, písemnosti, které nepotvrzoval podpisem, plány nové, pro které nemíval ted ani pohledu. Odhodil s posmchem psaní svých plnomocník napomínajících ho, aby se pec ráil pro to Co mu bylo ted po neb ono rozhodnouti, že vše vázne. lidech a jejich zájmech, když vdél, že nestojí za nic, pra za nic? Že í on nemá ani dost málo mravní ceny, dávaje herece, kokett privilegované, sebou zahrávati, opovrhovati, nemaje tolik síly, aby jí uprchl? Jednou nepicházela Ervina déle ješt než obyejn, byla v tento den jen zkouška a nikoli koncert, po nmž unášívaly velké dámy skoro pokaždé do svých kruh. ji Ale zkouška se nejspíše prodloužila za píinou, že ped-

a

232 cházela velkou produkci, ježto mla druhého dne oslaviti Tak aspo z tch Výsostí zde meškajících.

jmeniny jedné

sed s babikou sám v pokojíku polosi myslil Erich, temném; dti nebyly doma, vyšly si za krásného veera kamsi na procházku. Babika pemýšlela mlky u kamen, kde sedávala ze proti ní v nejtemnjším zvyku i v let, a Erich snil

nm

Koneo

dnes se byl ponkud vzchopil, umíniv si churavjší a neštastnjŠí stokrát, pec, že zejtra odjede, než sem byl pišel. Všeho byl zde pozbyl, chtl si aspo

koutku.

a

zachovati dstojnost svou

ped

tou,

o níž již

vdl,

že je

bez srdce a poctivosti. Jeho antipathie k ženštinám jejího povolání byla varujícím hlasem, jejž lehkomysln peslechl, Ted za to pykal, že nebyl tehdáž uprchl, kde cítil, vstoupiv

k

ní,

v ní i

jakou to podivnou mocí jej cos k ní táhne, kde vidl pi ranní zái rodící se v ném lásky matku

sestru

.

.

.

Erich vyskoil

pi vzpomínce na

tento veer,

kde se

mu

zdála zosobnnou prostomilostí, chtl utéci z tchto prostor pamatujících ho každou podrobností na hodiny ješt

sladších tch, jichž zažil na violovém taburetu; ale místo ke dveím dostal se k Ervininu sedadlu u okna, kde sedávala, z póla zahalena bílými záslonami, tolik tolikrát vedle nho. Vrhl sebou na toto místo opírajíc hlavu o lenoch, kde spoívala obyejn hlava její, vzhlédla li od práce, aby slovm jeho pozornji naslouchati mohla, a hnv jeho proti ní rozplynul se jako sníh na slunci pi myšlénce, že jí nikdy více nespatí. Louil se s ní v duchu a dkoval jí za to krátké klamné štstí, kterého mu poskytla a jehož v ní pozbýval na vždy. Ztrativ Koronu ztratil jen krásnou ženu, ztráta to snadno nahraditelná;

—

23B dávaje Erviii ted s bohem, tu se louil s vlastní duší, vlastním srdcem, se svým vlastním životem. Koronou byl okamžit povrhl pesvd(^iv se oividn o její povaze, byl ale s

soudcem neuprositelným a lekal se myšlénky smíení; Ervinu omlouval a ospravedloval posavad, a vida, nechtl vidt a vit. Vždjt se byl sám sob vyznal fed teprv, že miluje opravdov, protož také odpouštl. V tom se ozývaly kroky v pedsíni a Ervina vešla.

jí

ale

—

Nepicbázelaí ale sama, kapelník, jenž ídil hudební podByl to již niknutí, v nmž se zúastovala, ji provázel. obstarožný vážný muž, Ervinin skutený pítel a první její uitel v hudb. Jeho schválením byla do Karlových Var povolána pes pletichy jiných pvky jména již známjšího,

psobení delšího a protekce

vyšší.

Upozoroval babiku vnuce dnes

rychle vstávající, by rozžehla lampu, že pišlo

nemohl samotnu dom pustit. dobe," ozval se Ervinin hlas neobyejnou píkrostí, se pi tchto slovích tásl, „byla to mdloba pouze horkem povstalá. Jakmile jsem pišla na erstvý vzduch, bylo mi okamžit lepe, jak sám dosvditi mžete. Nevím vru, pane kapelníku, na dláte tolik hluku s pípadem tak nepatrným? Vždy se zrovna

pi zkoušce ,Ale

tak

již

že ji

zle,

je

mi

zas zcela

a

tváíte,

jakoby

jednou

zpvaka.

kolikráte,

to

bylo

cosi

neslýchaného,

omdlí-li

vám

Myslím, že se vám to pihodilo již na budte na to pipraven, že není tento pípad

posledním ve vaší praxi." „Neberte tuto nehodu tak zlehka," pravil jí kapelník, ježto zatím odkvapila polekauá babika do vedlejšího pokoje vnuce pro teplý pláštík, nebo Ervina se chvla bud zimou, bud rozilením; „já a«po v ní vidím znak churavosti velmi vážné, kterou ve váti stoi)uji, co zde zpívá^'

234

Znám

vás lépe,

dít

první

zkoušky,

nikoli v hlase

milé, než se znáte sama.

vašem

—

tenf

Pozoruji od se

vyvinuje

—

ale pilným a svdomitým cvikem každodenn stkvleji ve vašem pednesu jakousi ocbablost. Nepojímáte, co zpíváte, tak origioáln, jak jsem vždy právem od vás oekával, znaje vaše vlohy. Stala jste se lepší pvkyní od lé doby, co jsem vás neslyšel, ale co umlkyn jste nepokroila. Obecenstvo jsouc oslnno vašimi skuteu neobyejnými prostedky, nevšímá si arci toho, co mne poíná znepokojovat, a kdyby si toho povšimlo pec, zajisté že by vám odpustilo k vli stlbrozvuku vašich tón ale tím není nám obma tuším poslouženo. Nehnvejte se na sta;

—

rého p.tele, sleuo Blinská; uznávám vaší pilnost, ale vy pedáváte býti geniální ..." Ervina ueopela se ni jediným slovem tomuto úsudku, zakrývajíc si rukama tvá, jakoby pravdivost toho, co jí pravil, uznávala a nad tím si zoufala. Kapelník se vzdálil, jsa provázen babikou vyptávající se ho úzkostliv na po-

vnuiny náhlé choroby. Erich se vztýil vítzn za oponou, ježto až dosud ho zavíila radost pi slovech hudebzakrývala. Krutá v níkových. Nemohl nechat minout píležitosti tak vhodné, pravdu, když ji varoval ped aby Ervin nedokázal, že její pýchou. Jeho proroctví se tedy na ní pec vyplnilo, a drobnosti

nm

ml

vlastní

výsmch

již

se

Objevil se náhle

na

ní mstil.

ped pvkyní.

„Co jsem vám zvstoval, vy hrdý duchu, vy srdce bez zvolal, „hle, jak došlo na slova moje od vás s posmchem pijatá a s opovržením! Ochabujete, ano ochabujete, ponvadž se chcete vyrvat z nárue pírody, Tof z pásma lidstva, že chcete býti více než lovkem. soucitu?"

2'ób

c9 se vára ted tak stkvle mstí, tato láska vámi tnpená a zavržená ..." Ervina vyjela k smrti polekána jeho nenadálým zjevem. Podobala se mrtvole bledostí. Ale sebrala brzo smysl svých a pochopila, že slyšel Erich vše. Z pohledu jejího vysršela na nho divoká bolest, zoufalost. „Ochabuji, ano ochabuji, tšte se z toho! Ale tolik sil budu míti, abych vás nenávidla, vy rniteli mého míru, lupii mých vloh, zhoubce mé rodiny, jí^ jste zavraždil opatrovatelku, usmrtiv ve umlkyni. Proklínám chvíli, kdy jsem k vám promluvila první slevo pátelláska,

vn

mn

ské!"

A

Ervina se zachytila blízkého nábytku, aby neupadla,

že znova obestírají

cítíc,

mdloby

výkik pikvapila babika

z

její

vní

a

vdomí. Na Erichv zaala vnuku kísiti

])rolévajíc slzy bolestné. Erich utekl s peklem v nitro, Bál se, aby zajak vidl, že Ervina prociíuje z mrákot. hlídnouc ho znova neomdlela. Celou noc bloudil v lese jako

šílenec.

ml najednou klí k podivnému jejímu chovysvtlení jejích chyb a všech nepochopitelných promn. U vyvinutí jejích schopností nastala jakási zastávka, a ona ji pipisovala, jak vysvítalo z jejích slov, ponáhlené jeho vštb, na niž ji ted sám nemilosrdn upamatoval. Podle všeho ji pronásledovala jeho slova tenkráte na Petín v bezdaé evnivosti vyknutá, jak vidl, že pohrdává citem, jejž on stavl tak vysoko, a ona se nemohla sprostiti jejich dojmu. Dala se jimi uchvátit, jakž bývá u lidí obrazotvornosti živé a popudlivé, a cítila na sob pi sanguinické mysli své za krátko všecky znaky ji pedpovídané a talentu jejímu zhoubué. Tak tedy

vání

i

236 Její

zjevná

nenávist lozrývala

mu

Byla

duši.

tvrdá

zimniním rozechvní; ale práv takovéto nestežené momenty bývají zrádci opravdových pocit. Vidl v sob ted zloince opovržení hodslova svoje arci vyrazila

ze sebe v

Jak ho byla Ervina tšila, podporovala, posilovala nejmalátnjší dob jeho života; kdyby nebylo bývalo jejího prostednictví, kam asi by byl zabedl, kde asi by byl utonul! A za to jí zakroil cestu, jal vlohy její v okovy výrokem zlomyslným! Což skuten netušila, co jej k onomu výroku prim'o? Kam se podl náhle její dvtip, že doposud neuhodla, jaký to cit poktil jménem pátelství? Jen jedna hvzda ozaovala mu tuto strašlivou noc: vdomí, že se v Ervin neklamal, maje ji za tvora nad jiné ušlechtilého. Nezkalená upomínka na ni mla mu zstati na vždy klenotem nedotknutým, klenotem posvátné ceny. To bylo mnoho, pro nho velmi mnoho po po chybnostech tak strašlivých. „Pjdu jí s cesty na vždy, vidí ve zhoubce a dala mi s bohem kletbou svojí. Ale pec mi bránit nemže, abych nemiloval. na ni nevzpomínal, ji Ted to smím aspo uinit, aniž bych musil sám sehou opovrhovati. V tomto vdomí je celý ráj útchy ..." A Erich, hled takto ukonejšiti duševny v sob zápas, zahloubil se do nejneschdnjší houštiny lesa ného. v

vné

mn

vn

vn

.

.

.

Babika dopravila Ervinu do ložnice. Nikdy ješt nevnuku v takovém politování hodném stavu; nebylo žilky, ježto by se nebyla chvla. Ale pi tom sedla

vidla v ní

Ervina

v

nepohnutosti

sochy na

odpoívadle

a

zírala

do

287

prázdna tak tup,

chem pikvapila od zídel dom.

když setkavši se s EriNyní však se neomlou-

vala détinskostí, ústa její zstala

pevn zamena. Nemla

ni

jako tenkráte,

pro pelivost, jakouž

vn

Nkolik

nmé

nepokoj, ni citu a uznalosti ošetovala.

ji

dlouhých hodin trvala

nevšímajíc

pitomosti,

si,

Konen

na horoucí hlavu. její

babiin

slechu ni vidu pro

že odhodila

hnutí bylo,

se

že

zpvaka

v této

staenka klade led

jí

poala probouzeti a první ji pánovit pitáhla

obklad a

k sob.

„Vyítají

bezzvuným zaniknu. vidt."

a

mi,

ochabuji,"

že

asto perývaným,

Ervina klesá,

pravila „ale

nepadne.

ale

štkajíc

hlasem

bud jista, že neUzdravím se co ne-

Babika odpovdla opt proudem slz. Byla by tak ráda vila, že mluví pravdu, ale nemohla, vidouc ji ped sebou bledou, zlomenou, napolo umírající. „Ty ješt

nevíš, že

vala Ervina hlasem,

v

nejsem ted niím více."

nmž

zápolilo sto bolestí,

zbývám všeho: pvodnosti, tvoivosti, svžesti,

eho více než h'asu svého umní mne zrádn opouští

a své zbhlosti. a

Já

pec hrd

pokrao„ano po-

nemám

ni-

Vznešený duch sahala po nej-

luznjším vnci j-ho!"

A

Ervina zalkala, jak babika ješt nikoho zalkati vyjmouc vlastní srdce, když plakala n mar jedi-

neslyšela,

ného syna, jejího

„Co

t

tak

tknuvši se rtoma f'-'

to

otce.

náhle

zniilo?"

vnuina

zašeptala

tepajícího

úzkostliv

do-

ela.

Erv'niny ruce se svezly s krku staré paní, byly ji objaly, když se k ní k políbeni naklonila. Zsinala

bezdn

238 upét tak strašliv,

že sáhla

babika

rycLle pro

kapky na

stole.

„Co mne

zniilo?^ opakovala Ervina duchovíte, tvá, kterážto se vtírá mezi mne a mého genia, ježto ho odstrkuje žárlivou pánovitostí od boku mého, posmívajíc se mi škodolib, vzpínám-li ruce za prchající jeho perutí a volám-li jej nazpt vší touhou svou. Zniila mne, chtíc ab}ch tesknila jen po ní, v ní nalézala blaha jediného, a toto blaho aby b}lo ted mým „což jiného

to

uež

ta

." mou ctí a slávou nejvyšší Babika chmatla Ervine opt na buchající tepny. Myslila, že se jedná o jakýsi horený sen, jenž ji znepokojuje a muí. „Snad na tu tvá zapomeaeš, budeš li hodn pevn

cílem,

.

chtít/'

chlácholila

.

ji.

„Což nechci?" kikla Ervina, „což jsi ani ty nevidla, že se o to do krve zasazuji? Myslíš i ty, pes svoje šediny a zkušenosti

své,

že

je za

úsmvem

vždy veselost,

Ty tedy ani tušiti nedovedeš, co jsem vytrpla v dob poslední, kde jsi mne vidla naproti sob sedli klidnou na oko a šastnou? Smála jsem se, nahlas jsem se smála, ale uvni jsem se rvala s tím zlým duchem svým, íhajícím, aby mne oloupil o to, co stavím v život nejvýš, ješt stokrát výš než život sám umleckou svou est. Ach, proklínala jsem jej, mnohdy za laškováním spokojenost?

jsem

mu

zas

mrzce

lichotila,

zdánliv

se

mu

podávajíc,

myslila jsem, že bude milosrdujším, shledali, že jsem po-

volnjší; ale nadarmo, vše bylo vždy nadarmo! Nehnul se ode mne zloduch ten, a výsmch jeho zažehl mi duši práv snad v tom okamžiku, kde jsem vás všecky rozesmála vtipem. Nemohla jsem mu uniknouti zpsobem žádným, ni

pýchou! Od mne neopouští ani na okakaždou mjšléuko moji a nenalezue-li v ní sebe, tu ji posmívavé perve a vypudí ji z pamti mé, že nezstane po ní stopy. Klade se mi jako mlhu na oi, lstí,

ni

pokorou,

ui

mžifc, vplétá se v

vezmu-li

noty do ruky,

a prohání

je

ped mýma oima

mi v nich obraz jtho. Mámí-li pak pedstoupiti ped obecenstvo, tu mi naleje zlomysln do žil olova a obtížené srdce moje nenalézá více pízvuku pravdy, nevznáší se k té výši pvodnosti, jíž jsem jindy Nedovedu ted niehož více, co unášívala posluchae své. by nedovedlo na sta jiných. Všednost s ela mého hanbou se idícibo stírá úškkbné znak, ze jsem umlkyní. Zloeím té chvíli, kdy jsem jej ponejprv spatila, kdy jsem se k nmu obrátila uchvácena zl}'m kouzlem, jímž dýchala jeho osobnost, kdy se zdála ošemetná slova jeho hudbou nejsladší ..." „O kcni to mluvíš?" zarazila se babika; „zdálo se v divném reji, neobjeví-li se

mn

mi, že blouzníš v

tžkém

suu o

njakém duchu,

však ttd

.* mi podobá, že si stžuješ na njakého muže „Ano, je to muž, tento zlý duch, njž si stžuji," zaplakala Ervina zahanben; pomáhej mi proti nmu, vždyí jsi prý také milovala, když ti bylo dvacet let, víš teiiy, co se ted ve dje. Je po mé sí!e, po mé rozvaze, co se mi zdá, že užírá tatáž zmije srdc-^ jeho, kte-

se

.

.

m

mn

rážto ssaje ze se

mne

odekl na vždy

život,

co tuším, že

mu

selhal slib, jímž

milování, jsa v první lásce své zklamán.

niné, že se musím spokojit libodeihem tohoto citu, nesmím vztáhnout práhnoucí ruce své po sladkých jeho

Opakuj že

hroznech, abych se v nich opojila okusivši nejvyššího štstí pozemského opakuj mi neustále, že to být nesmí, a vra tím aspo jedinou kapku bývalé statenosti, mizernou .

mn

.

.

240 trošku ukdejšího poklidu, abych setrvala ped ním, kdyby pišel, by se znova pokochal v pohrom mé. Vždyf je hanba moje i hanbou tvou, nevydávej mne v jeho po-

jen

smch

.

,"

.

,Jaks ale mohla nakloniti srdce svého lovku, jehožto potmšilost ti byla povdomá?" vrtla babická hnviv hlavou, popuzena jsouc myšlénkou, že je vnuka híkou snad njakého hejska bez citu a svdomí. „Ach, kéž bych pi poznala potmšilosti," vzdychla si Ervina, „tu bych byla okamžit hotova nejen s ním, ale i sama s sebou, Vysvitá-li z hovoru mého, že je ošemetníkem, tu mne považuj za hanebnou lháko, za šílenou nešastnici, kterážto neví, co mluví. Kolikrát jsem zaklínala osud, aby mi popál aspo úlevy té, bych nalezla pi chyby, špatné stránky neb slabosti byla bych spasena bývala, naviácena nejen sob, ale i povolání svému, i vám, jichž živím tímto povoláním. Ale nikdy jsem se nemohla dopátrati stínu jakéhosi na tomto podivném lovku, jsem ho na hledala urputností zoufalou. Vdla jsem, že bych pestálá v té chvíli na myslit, kdy bych jej ctíti pestala. Ale se neshodujeme v nkterých otázkách, a práv v nejdležitjších, pec si ho musím vážiti, vždyt je

nm

nm

;

a

nm

a

pi

nm

poctivost a velkomyslnost."

Staenka hledla posavad nedviv na bledou vnuku, kterážto se vrhla nazpt na polštáe svého lože zakrývajíc si

v nich

tvá.

Jojí

prostá

mysl

trhajíc

rukou tesoucí

se

nemohla

ped

se

nikterakž

odhadovala Ervina bolestí roušku ze svého zápasícího

vpraviti v to bludišt cit, ježto

ní

srdce.

jsi

si

„Nechápu t, milé dít," pravila nesmle, „ped tím stžovala na uskoky muže, jehož miluješ, a ted zas

2tl

blouzuíš o jeho šlechetné jiovaze, na níž yrý není po." skvrny „Což je na Erichov povaze poskvrny?" vyjela Ervina opt odhodivši si s ela obklad, který babika práv byla kdy shledala chybu? starobtliv obnovila, „jakou jsi na Jmenuj rai ji, rychle mi ji jmenuj, dám ti za ni pl života svého ..." ?" strnula stará paní pole„Erich, hrab Erich kána, spínajíc race, „ten je tedy vrahem tvým a já ho hejkala jako bratry tvoje a téšila jsem se, kdykoli pe.

,

nm

.

kroil náš práh

.

.

.

.

."

„Když pekroil Erich zde náš

práh,

bylo

již

roz-

hodnuto," pravila Ervina rychle bolestn dojata výitkou, již uinila staena sob a Erichovi. „Tys nemohla nic zamezit, nic urychlit. Od první chvíle, co jsem jej spatila, náležel stavu, jemuž jsem nepla byl mi milý nad jiné. pro jeho netenost k zájmm vyšším a pýchu sobeckou. Však brzo jsem poznala, že není vzdlání jeho lesklým jen pakostem jabo u jiných, zásady jeho spoívaly mu nejen

a

Jednou, když jsem byla, nezasluon ped celým aristokratickým svtem v dorn otce svého shromáždným, nabídl se komediantce za rytíe a v této chvíli si podrobil moje srdce na vždy." Ervininy ocM vzplanuly pi této vzpomínce, zážeh rumný pelítl její ubledlou tvá vraceje jí na okamžik b;irvu Náruživ pitiskla babiinu ruku k ústm, bvlo života. aby nkomu dkovala za tuto slastnou, jí milou potebou,

na rtech, ale hojíc toho,

i

v srdci.

pokoena,

tu

upomínku. „Byla jsem zvykla obdivu jeho soudruh, blouznivému vyznáni jejih lásky," pokraovala živé, ,ale ti, jižto mi oblažuiící

k.

SVÉTLÁ; SoTelly.

lí^

242

chtli za kulisami písahat vnou vrnost, znali mne málo kdy u pítomnosti svých matek a sester. Jiní zas choulostiví, co se týe veejnosti, zvstovali pi každém vlídném slov, které jsem s nimi vymnila, brzkou a jistou moji porážku, bavíce o ní již naped svoje pátely . Ale na zatemuji mysl tvou tmito stíny v povolání mém? Krátce: hrab Horín byl prvním, který ctil ve nejen umlkyni, ale i ženu, a tím se stal prvním v mých oích mužem. Až posud bylo celé pohlaví jeho [>ro mne jen hmotou, málo mne zajímající; ale on se od ní odlouil, postavil se v popedí a zastíniv vítzn každého jiného, nade všecky. Od té doby zstal ped vznesl se nad vnitrním zrakem mým státi na povýšeném tomto míst, a myšlénka na nho poznenáhla splynula ve s každým

mén

.

.

mn

n

mn

krásným a velkým pojmem. Vzpomínka ta byla píinou zamyšlenosti, již jste mi asto vyítali, než jsme se odebrali sem. Tšila jsem se z této cesty, myslilaí jsem, že zapomenu pro nové dojmy na staré, tšila jsem se i tomu, že mne zdánlivé zapomínal; a tu jsem se s ním opt setkala!"

Opt

zbledla Ervina, ale pánovit kynula babice, aby neobtžovala svými léky. „Od té chvíle,* pokraovala opt, „poal krvavý zápas mj. Patíc mu ponejprv zas do oí vdla jsem, že jest obdiv a úcta moje láskou. Nejdíve jsem ho chtla zapuditi chladností; ale tento prostedek byl píliš pro mne krutý, nesnesla jsem, by mne zneuznával maje mne za rozmarnou. Nechala jsem tedy petváky. Pravila jsem si, že užiji tch nkolik okamžik nenadálého štstí, jichž mi dopál osud jinak závistiv nás dlící v podob rozdíl

již

ji

—

našich

stav a náhled; snad

že

kvetla

i

v srdci

mém

243

bláhová nadje

;

však

strašliv se na

mn

mstila shovíva-

Poznala jsem vystoupivši zde ponejprv ped obecenstvo, že ztrácím sebe samu. Vyplovalo se na mn, ím jsem strašívala jeho, vidouc ho v okovech duševn nesourodé rau lásky, již stásti nechtl z pílišné svdoraitosti, pestala jsem býti „já" byla jsem jen „on* a pochopila jsem náhle, že mne tento cit pohltí, uepodaí-li se mi, bych jej vykoenila z nitra svého. Jak pohrdliv pijímala jsem jindy dkazy spokojenosti obecenstva a jak ú/íkostlivé ekala jsem te, kde jsem cítila, že nedostauji svým úlohám, na první jeho potlesk Jak dychtiv jsem ttd poítala vnce a kytky mi hozené, jak vzácná mi byla ted každá z nich kvtina, jak vítané každé slovo pochvaly i od osob, jimž bych se byla jindy do oí vysmála, kdyby mne byly chtly ubezpeovati, že byly se mnou spokojeny ..." vost

3

vlastním srdcem.

;

i

Ervin

selhal

hlas v slzách.

zpovdí pešla

Rozdráždnost

její

byla

hlubokou a mrtvou tesklivost. Již nemla sil k náruživým výkikm. „Jak se vše ukoní, jak vše dopadne?" zalomila babika rukama a znova jí vyhrkly trpké slzy z oí. Neoplakávala pouze Erviau, ale í osud bratr a sestry na ni závislých. Zkormoucen si kladla otázku: „Co bude z nás všech, zaniknou-li Ervininy vlohy na dobro v této pošetilé za této trudné

lásce,

v

prestane-li zpívat?"

„Toho se neds, babiko," odvtila Erviua vysokomysln, uhodla, co se dje v staré paní. „Již je vše ukoneno a vyjednáno. Uinila jsem dnes veer v boui hoe svého, co jsem mla jíž dávno uiniti zpsobem jemnjším. Ale již se stalo, a já jsem tomu ráda, aspo je konec jedním rázem, bez dlouhých bolestných okolkv a výmluv. 16*

244

Odehnala jsem Ericha od sebe slovy, kterých jeho hrdost Téšil-li se skuten tomu, že zajisté nikdy nezapomene. podléhám citu svému, a spatil-li v tom vzácný triumf, že mne pekvapila láska, a to práv láska k nmu, tož jsem mu aspo dokázala, že nehodlám zstat otrokyní její. Netuší-li však posud, co se ve mné dlo, pestane býti pítelem mým, utrživ nezasloužené iiany. Na všechen zpsob naposledy Ale poslyš dále. mluvili jsme dnes spolu Zejtra zpívám opt, bude to koncert stkvly, a na mém Dnes zejtejším úspchu závisi tvánost naší budoucnosti. mne nech ješt kvílit, nejsemt žádnou svtici, která klade 8 usraívavou tváí hlavu na špalek; zejtra však seberu všecky svoje síly. Chci zpívat dobe, ale potlesk mne nebude másti. Ervina sama bude soudit primadonan Blinskou. Neuspokojím se planými vavíny. Nebudu-li sama sebou spokojena, pak jsem vystoupila naposledy co pvkyn. Zruším kontrakt svj a stanu se uitelkou hudby. Podaí se mi zajisté, bych nadál rodinu svou slušn svou pilností v tomto oboru uživila. Zbyteno, abys se strachovala o budoucnost „našich dtí.* nebudu i nadál znáti vtší slasti než pracovati pro n. Arci prázdniny pak nebudeme moci trávit v Karlových Varech ..."

—

.

.

.

i

Ervina se

smutn pousmála

a

utela

si

slzy, stisknuvši

srdené babice ruku, kterou jí podávala beze slov, jsouc néma pohnutím nad silou Ervininou, ani v této chvili se nezapírající.

„A Erich?" ostýchav tázala se po dlouhém mlení. Podobalo se, že jí taue ješt jiné rozhodnutí této otázky na mysli, než aby se stala Ervina uitelkou hudby odeknuvši se

umlecké

své dráhy.

245

Horín," odvtila Ervina písn; tušila, kam otázkou míí, „hrab Hoín nabyl zde Zasvtil se vážné zdraví a vstoupí ted teprv do svta. úloze, rodinné takka povinnosti, jejížto zdar mu leží na srdci jako jeho est. Provede ji, se síly jeho staí, neb jest mužem celým, to jest otrokem svého smýšlení a slib svých nejen tch, jež iní veejn, ale i jiných, v zákrytu Nevzdá se svého úkolu, jako se i já srdce vyknutých. nikdy nevzdám, co považnji za dobré a šlechetné. Vyznala

„Hrab

babika

asi

touto

k nmuž se nebudu kdybys zamýšlejíc moje blaho Mla jsi moje vyznání za následek zimniného vidní; ejhle, považuj je i nadál za pelud, který vznikl i zanikl za tuto noc v rozboueném mozku mém. zúplna zapomnl, že Chci, aby hrab Hoín co nejdíve musíš býti v tom náje Blinských na svt, a ty pomocna." Dobrá babika neodpovídala více. Snad mla o tomto posledním pání svoje náhledy, snad si my.slila podle leckterých znak v Erichov chování, jichž si ted teprv pipomínala, že by povinnost jeho nevyluovala satek z náklonnosti; vždyt by to nebylo ponejprv bývalo, kdyby byl pojal hrab za chot nadanou umlkyni; krátce: pestala o této záležitosti dále rokovati. Udlala vnuce kížek, poopravila jí polštáe pod hlavou a konen ponechala ji

jsem

se

ti

v

této

nikdy více vyzraditi je chtla.

nikdy,

noci

znáti,

tajemství,

z

i

i

mn

samot.

Po noci krut probojované spatil Erich ráno na to smutným potšením, že se pilepují všude na roby velké cedule ohlašující slavný koncert, se spolupsobením sleny se

246

Blinské. Tedy aspo nebyla tak churava, jak se byl domníval po verejším jejím rozilení, ani tak ochablá, jak jí to byl kapelník vera vyítal; jinak by se byla sotva podrobila povinnosti pedstoupiti ped obecenstvo, ježto dnes inilo zvláštní nároky na umleckou pochoutku.

Hrab Hoín dal již vera, než odešel k Blinským, rozkazy k odjezdu. Komorník mu oznámil, že je vše pipraveno, koár již objednán, vaky již naped poslány i na panství zpráva dána, kdy se pan hrab vrátí, aby nalezl své pokoje v poádku. Erich vyslechl tuto zprávu s podivným citera. Byl tedy již vyobcován z místa, kam byl pibyl hledaje zdraví, kde byl nalezl ráj a odkud prchal jako z oistce! Vše bylo již odbyto, ochotný sluha byl pánovi uspoil každou práci a každou starost; ale jedna zbývala Erichovi pec ješt, již nemohl dáti za sebe vykonat; rausil se rozlouiti s Ervininou rodinou. To( se samo rozumí, že mu nepipadlo vejíti ješt jednou do domu, od jehožto prahu byl odehnán skoro s kletbou; ale nemohl pec odjeti, aby nebyl dal s bohem babice i dtem, u nicbžto se byl vždy setkal s tolika náklonností skutenou. Napsal dopsal,

eho

v

dopis

srdený

celé

rodia spolený; když ho

peetl pak ješt jednou a znova zas. Nemnil ninm, ale pec se nemohl odhodlat, aby jej zaslal.

Zdálo se mu, dokud jej drží v rukou, že ješt není všemu konec. Bylo mu to nesmírn bolestné, že se smí louit se všemi, jen s Ervinou že nesmí vymnit slovo smíru. Odjíždl, louil se, na vky snad se s ní rozcházel, a musil ji opustiti zanechav v srdci nejmilovanjším místo obrazu svého temný stín.

247

Ne, tak odjeti

mu

nalézti pokoje,

kdyby

jen zdaleka spatiti.

pec nemožno Zdálo se mu, svj pykal, že by nemohl nikdy nemobl aspo ješt jednou teba

bylo

že by toho po celý život ji

Poád

I

ji

ml ped

oiraa,

jak

mu

Tento strašlivý dojem nemohl si pec odnésti, musil ji ješt jednou vidti jinou, musil! Ale jak se k ní piblížit, aby nebyl od ní vidn, by znova v ní nestropil boui verejší? zoufale

vyítá zhoubný jeho

vliv.

Umínil si po dlouhých nesnázích a bojích, že pjde Bylo mu to myšlénkou skoro nesnesitelnou, do koncertu. vidt Ervinu na jevišti, jak je terem tolika všetených pohled, tolika píznivých a nepíznivých, zlomyslných a opravdových poznámek, byl by se nejradji rval s tím celým množstvím, než aby mezi ním stál, poslouchaje za peníze Ale tu, již by byl tak rád pitiskl k srdci jakožto svou, uhasnouti v této chvíli nebylo mu pomoci; musila v každá záš a každá evnivost, že mu jest se o ni rozdliti s tolika lidmi, jižto si koupili za nkolik groš právo žá-

nm

dati

si

na

ní zábavy.

v hodinách odpoledních v místProstranné stavení, v nmž se nachází, tvoí podkovu otevenou k nejživjší promenád na „staré louce" a opírá se ze zadu o lesnatou výšinu perývanou romantickými stezkami, které vedou až do samého

Koncert odbýval

nostech

eského

se

sálu.

msteka. Nejstkvlejší spolenost poctila koncert dnes návštzahrnujíc každý koutek velkého a bohat ozdobeného Erich nevnoval svému okolí ani jediného pohledu, sálu. skriv se v nejtemnjším rohu. Stkvoucí se toiletty dam zajímaly ho tak málo jako ty erné zástupy diplomat a vou,

248

státník, jichž byla skoro každá zetiié uékolik sem vyslala k vážnému pojednání na tomto nikoli náhodném sjezdu. Erich nejen nevidl obecenstva, ale neslyšel ani ouvertury, byla tak mistrn provozována jako následující kusy, v nichž umlci obeznamujíce shromáždní s tmito skladbami, osvdili se co skutení misti.

a

Tu najednou se rozlehla po síni boue potlesku a jasný paprsek náhle osvítil Erichovi jevišt až doposud pro zahalené v píkrov a pohbené v mlení hrobové. Ervina tam stála uprosted té vichice nadšení se všech stran

ji

vítajícího.

Erichovy oi zapálené

koby

vidl,

zúžila,

mla z

vn

nechtly

tenkráte na pasece,

Pipomínala

odv?

Ale

ím

jí

vidt,

zabodaly se do ní, jaPrsa jeho se než ji.

podobné tm, které vnec erstvý jejž pomohl tenkráte

v bílé šaty

že hlavu její zdobí

i

práv jaký

lesních kvtin,

uviti.

v

odna

že je

bdním

jiného

byl ten,

jasné pldne volivši dnes tento byly tyto hodiny! Užila na sta takových si

toto

kruhu své rodiny, nevdla,

ím

byly tehdáž churavému

jeho srdci.

Když pistoupila více do popedí k pianu, vidl Erich, že spoívá dosud na tvái její tatáž bledost,

již

se

pokryla

vera veer pi jeho

jinak nepozoroval na ní žádného pohnutí více

byla pevná, se

pestal o

posuky

její

ni

volné a

tvá

tu

teprv

strašlivá

zjevu. Její

zcela klidná.

Ale

chze Erich

báti.

se po obecenstvu, jež ji tak pochlebn neohlédla se po tom, kdož ji na pian provázet, zamítla noty jí podané. Poklonila se vážn, ale nepohlédnuvši na ten pestrý dav ped ní, nýbrž upírajíc oi

Nerozhlížela

vítalo,

ml

vzhru, jakoby vzývá a njakou tajemnou mocnost a koila

249 se ped jejím ucviditelným oltáem. Erich uetušil, že rozhodovala v této chvíli nad svým osudem zasedajíc sama nad sebou k sondu co soudkyn písná a neuprositelná.

Poala

zpívat.

Erich byl asto od znatel slyšel a v referátech etl, že je Ervina co umlkyn zjevem zcela zvláštním, nad jiné pvodním a zajímavým. Pravívalo se o ní, že její methoda je bezúhonná a pednes mistrný. Erich nepochyboval o pravdivosti tchto úsudk, nebo znal jejího ducha, její svdomité stndie a její lásku k umní. Pes to prese všecko neml ale pec tušení o tom, co jest její zpv. Nedivil se více, že se stala za rok skoro proslulou, ale divil se, že není stokrát proslulejší, že ji nezovou již ted první umlkyní na svt. Zaslechnuv první tóny tohoto mohutného a nade vše sympathickéko hlasu trnul, promniv se v sochu. Tchto zvuk plných citu, tohoto plesu, tohoto úpní vášn nebyl schopen žádný druhý hlas, neb žádný neplynul z prsou tak istých, tak nadšených. Erich znal árii, již zpívala dnes Ervina, a pec se mu zdálo, že ji nezná, vybrala si z ní cosi zcela jiného než všecky pedchdkyn její, pebásnila ji dle my li své, a pec v ní šetila písné intence skladatelovy. Pro nezasvcence zpívala jednoduše, snadno pochopiteln, jasn, ale znatel žasl nad obtížemi, jichž si svévolné nakupila, i nad snadností, jíž je pemáhala. Vždyí zkoušela svoje schopnosti, chtla vdt, eho se mže sama od sebe nadíti. Vše se jí dailo tak snadn a pirozen, jako kdyby si byla jen hrála, a pec byla ve všem nejvtší uritost, jistota, poklid vzlot. Každým taktem odzpívaným zvítzila nad jakousi pekážkou, vydobyla si neho, podrobila si nco. i

250

vítzení dodávalo zpvu jejímu brzo jiného byla lkala, žalovala, plakala, poznenáhlu vystoupila ale z tsného kruhu pocit osobních a obrátila se k tomu, co planulo kolem ní, nad ní. Ted spoívala pro Ericha v každém jejím pechodu, v každém zvuku celá a toto

stálé

Na poátku

rázu.

raetafysika srdce.

Unášela ho na výšiny, kde ješt nikdy

nebyl, ani tenkráte, když spolu cestovali na zemi, procházejíce se

kam

pi tom

všemi nebesy,

se nebyl nikdy

ješt

a uvrhla ho do propasti, ani ted ne, když o ní

potopil,

pochyboval. Bylo mu pi jejím zpvu, jakoby vidl, kterak se rodí lidská duše z chaosu pošmurn se vlnícího, byl svdkem jejího prvního zápasu se svtem, s osudem i s vlastní bytostí. Bloudil s ní, zoufal a krvácel s ní, až se kos ní vznesl na duhových perutích ideálu k oné skryté veliin, již nazývá vící bohem, umlec ne-

nen vné

koneností. Ervina odstoupila provázena novým orkánem obdivu, a pro Ericha nastala opt tma. Jen tam, kudy byla odešla a kudy se vrátit mla, zstala pro nho hvzdná stopa. Zíraje na tyto hvzdy cestu její znaící, peslechl opt vše ostatní. Vše se mu zdálo mdlé, tupé, malicherné, co nebylo Ervinou. Druhé a poslední íslo, jež Ervina zpívala, byly písn národní.

Duše se stala te lovkem, z chaosu vyplynula rfiznotvárná zem a zapla sterými hrdly. Jen umlkyni Ervininy vzdlanosti bylo možné vniknouti takovou uritostí a hloubkou do povahy každého lidu a znázorniti ji v pednesu jeho nápv. Zpívala písn skotské a Ericha zahalovala náhle mlha, skrze niž slyšel hrkot vodopád, vrhajících se s temných

251

skalisek do propasti. SI} šel i žalostné zvuky harfy slepého barda, jehožto kroky ídil jemný hlas dívky, jejížto vlasy se podobaly paprskm msíným. Zpívala domky maloruské, a okolo Ericha se rozvlnila náhle step jako moe zelené,

nekonené jako lidské,

a

ta pouší vodní,

nad

stepí

mrana pták

táhla

neobmezené jako myšlénky

mlky

lesklá

oblaka a

šumn

Jakou to zvst jim svoval mladý kozák cválající na nízkém koníku tím travnatým lesem, upíraje na sokolí svj pos touhou hled? Zpívala písn ecké a safírová bá se zastkvla nad temná

putujících za jarem.

n

hlavou Erichovou. Oko jeho bloudilo po velkolepých zíceninách obrostlých ržemi a vavínem, na nichž pásl pastý brav, vyluzuje z píšily své nápvy, podle nichž tancovaly jindy nymfy a faunové vedle v tom lese olivovém na behu

jasnookého

moe

.

.

.

Závrek uinila písnmi eskými. Erich se opel na zed pi tchto

prostých

zvucích, chvjících se ze srdce, které je tak valo.

Nevdl,

kterak se

mu dje,

že se

mu

známých

vroucn

milo-

vykradla

pi

A pec

nebyl plakal, když ztratil nevstu matkou mu zasnoubenou, když mu zanikl nejkrásnjší sen jeho mladosti, neplakal, když mu položili otce do krypty; neb slzy nepísluší muži. Tento lid, jehožto písn ho ted oblétaly jako zlaté zvuky, jako vonné kvty, jako požehnání matino, jako poslední prosba milenina, tento lid tak zajímavý svými osudy, cit tak istých, vloh tak nadjných, dacha tak bodrého, povahy tak bezúhonné, zanich slza z oka.

klepal dnes ponejprv na srdce jeho a hlas pokrevenství se v

nm

probudil,

a hlaholem

odpovdl mocným láskyplným výkikem,

jehc rozlítly se brány jeho

dokoán.

Nebylo

252 více hrází mezi

Ponejprv

cítil

hrdého, ale bylo spojeno

a otinou,

Horío,

potomek

i

s

plemene eského, jehožto jméno okamžiky djin tohoto ná-

si

hrdostí,

s

tímto lidem a za tento

on to uiniti okamžiku.

jak

I

chové

mezi bratrem a bratry. potomek plemene

že je nejen

nejslavnjšími

Pipomenul

roda. s

synem

hrab

lid,

že

že

za

poínaje

hodlal,

krváceli

otcové

jeho

myslívali a jednávali,

od tohoto

posvátného

pipomenul si s pohnutím, že považovali staí eza miláky boží, za vštce Ervina byla

—

pvce

dstojnou nástupnicí jejich. Mezi cizinci, v krajin odná rodilé, probudila ho mocí zpvu svého a vrátila nevrného syna otio.

Kytka za kytkou letla k nohám pvkyn, nadšeni dosama sebe pekonala. Dámy si

sáhlo vrcholu, Ervina byla utíraly

oi, muži

tleskali,

pítel, kapelníl^, který že ochabuje, že

jí

pestává

nejvíce ale tleskal Erviniu starý byl

vera

pravil,

že pozbyla vzletu,

býti geniální.

Když pedstoupila ped obecenstvo, aby se naposledy, po desáté snad podkovala za nekonený potlesk, položil kapelník k jejím nohám na pódium svží zelený vnec, který byl dal na rychlo venku uvit, slyše s potchou, jak se byl v Ervin zmýlil. Ervina nechala všecky ostatní ležet a od jiných sbírat, jen po tom se nahnula rychle, byl jen z kapradí, a hrdý blesk radosti jí vyšlehl ze z:islzeného oka, když jej pitiskla k ústm. Nikdo netušil, jak jí byl drahý a jaký ml pro ni význam. Více nechtl Erich vidt. Tento vnec podávaný jí cizí rukou a od ní tak vítzn k ústm pitisknutý vzrostl ped ním v nedobytnou hráz, za níž zmizela Erviua pro nho ted teprv na vky.

a

253

Protlail se a aby se vyhnul

davy

lidu,

proudm

který se vyhraul

rozbiliají<"ím

se

z

východv,

na všecky strany,

zacházky pustil se po lesnaté za ním výšin k domovu. Posvátný klid obestírajíoi ho brzo na osamlé stezce, po níž kráel, unúrnil v ponkud onu plamennou evnivost, která se ho byla zmocnila pi pohledu na Ervinino umlecké vítzství a na její z nho radost. Zvláštní ho ovanula ted mkkost „Ne, tak se s ní nerozžehnám,' pravil si. „není dost na tom, že teí vím, že jsem jí neublížil vštbou svcu, nýbrž ona musí vdt, jaký to nový svt ve vzkísila. Xcchí odnese aspo uspokojivcu upomínku, že se ve dlo dle pání jejího. Její zpv uinil ze mne národovce. obešel slavení a nedbaje

nm

mn

mn

Budu

psáti, než odjedu." jí to Ervina nepijala ekvipáži, která ji mla dom dopravit, nepijala dnes žádného pozvání. Vždy musila pedevším ekající babiku zpraviti o výsledku kruté své zkoušky. Uklouzla svým vznešeným píznivcm zadními dvíky

a zahalivši se v bílý vlnný svj pláš, jenž kapou jí hlavu zakrýval, podobala se dámám spchajícím z veerních lázní

dom. Každý

se jí šetrné uhnul z cesty. ona se dala stinnou pšinou, kroužící se za budovou spanilými oklikami po sklonku vrohn do msta. Kráela rychle ku pedu tisknouc vnec kapelaíkv pevn pod pláštm k srdci co výboj velestkvostný. Tšila se svému dnešnímu úspchu, radovala se z vítzství vloh svých nad srdcem, plesajíc, že nemusí opustiti dráho jí tak milou. Nebyla vyhoštna z chrámu umní, nýbrž znovu pijata a novými právy obdaena. I

254

Ale rových,

ím tišeji zmíral den vkol ní v stínech purpuím tajemnji šuml veer ve vrcholcích strom:

napjaté v ní struny a unavena vírem pedešlou bouí potlesku rozechvna, klesala do nárue mocn na ni se hrnoucí zádumivosti. Bránila se dosti všem nebezpeným upomínkám, ale

povolovaly

tím více

vlastních cit,

pec

práv onch

v této hodin obyvýlet, kde se ryzí povaha jeho vždy ped ní zatpytila jako diamant, kde se potápla s rozkoší v zlaté proudy jeho myšlének, Nebylo, ba nebylo, co by se vyrovnalo blahu této duševní vzájemnosti, kde se doplovali, povznášeli, oblažovali. Mla do srbe všecky slasti lásky, všecku útchu pátelství, všecku blouznivost vášn Ervina si vzdychla a vzdech ten zavznl jako plá.

musila

ejn

si

s

vzpomenouti,

Erichem

.

.

se

vracela

že z

.

Bezdn

uvolnila krok svých, nechtlo se jí najednou ku pedu, nechtlo se jí dom, nechtlo se jí nazpt do tohoto svta, v nmž si byla dnes znova vydobyla estného obanství. Vera by byla dala pl života tomu, kdo by jí byl povdl, že není ztracena povolání svému, a ted najednou se jí zdálo vše tak bezvýznamné, tak marné. Vše pro ni pozbylo lesku a vábivosti, budoucnost ped ní zmrtvla, zkamenla, zdálo se jí, že pro ni nevykvete je-

diné

rže

již.

Náhle scházelo jejímu životu vše, slunce, podnt, úkol, Byla by se chtla promnit v takovou bíza, jakáž osa. se tam opodál opírala o mladý smrk zahalujíc ho svými zelenými kadeemi, jakoby se mu chtla státi štítem a ozdobou v jednom. Závidla jí z celého srdce svého Tok slzí se vyinul konen z jejích oí a ulevil stís-

nžn .

nným

jejím

prsm. Louila

.

.

se se vsím, co bylo krásného,

255 poetického, slastného v život jejím, vždyí se byla na vždy rozlouila s Erichem. A jak se byla s ním rozlouila! zapudila ho od sebe jako zlého ducha Trpce, svého, aby jí nepekážel v její žni slávy „Jen sláva tedy?" zaplakala hoce, „a nikdy více než ." trošku té mizerné slávy? V tom se zarazila. Byly zaznly kroky. Utírajíc si

nevdn

,

.

zakalené

.

.

.

oi vidla skuten,

že

nkdo

jí

stojí

naproti.

Vzkikla,

kápa se jí svezla s hlavy a Erich jí hledl do bledé tváe, do zaslzených oí. On se zotavil díve z pekvapení nad tímto nenadálým setkáním. Byl se obeznámil s myšlénkou, že k ní ješt jednou promluví, teba jen perem, než se s ní na vždy rozejde.

„Ervino," pravil jí hlasem chvjícím se v nejvtším „nelekejte se náhody nás svádjící a neprchejte pede mnou. Nepronesu, ach, nepenesu více slov penáhlených, ježto mne stály to nejdražší, co jsem kdy ml: píze vaši. Vezte, tenkráte, když jsem vám tak nemilosrdn vyhrožoval, budete-li se na vždy vyhýbati citu, lásce se posmívajíc a vyvinujíc v sob v hrdé jednostrannosti jen dary ducha svého, tenkráte, vzte, že mluvila ze mne žárlivost. Poal jsem nahlížeti vznešenou cenu vaši a toužiti sám po vaší lásce. teprv jsem si vdom všech tchto v sob zápas a jich píin, te, kde jsa opt prost všech vazeb volné a všestrann o nich pemýšlím. Odpusíte mi, Ervino, vždyí zstala evnivá vštba má bez následk pro vás; nejen vy, ale i já jsem se dnes o tom pesvdil. Slyšel jsem vás ted zpívat a vím, že zstanete na vždy mezi prvními hvzdami na nebi umleckém. Ale chci pykat za svj hích, vždyí jsem vás znepokojoval po tolik pohnutí,

Te

m-

25tí

síc

— odstraním

se

na vždy

z

cesty vaší ... a

—

pec jsem

neb vás, nebyl nikdy tak šfasten jako po boku vašem Eivino, jsem jedin miloval ..." sklopené oi svoje, doErvina pozdvihla voln k

nmu

posud z nich padaly velké krpje. „Ale není dost na híchu starém, i novou vinu musíte ješt prominouti," pokraoval Erich poád blouznivji. „Chtl jsem, poznávaje svou velkou k vám lásku, vás k sob sklonit, žádal jsem si, abyste mne milovala jako žena obyejná, chtl jsem, abyste se stala chotí mou. Vy ale stojíte nad námi všemi, vy náležíte k tvorm vyšším, vyslaným na tento svt, aby blažili, probouzeli, povznášeli nejen jednoho mezi námi, nýbrž nás všechny. Poznal jsem vaši velebnou úlohu dnes sám na sob, vzkísila jste ve echa, nový svt, probudila jste zpvem svým ve nauila jste mne milovat lid mj, který se dnes ponejprv pede ranou objevil v pravé podob své, když mne oblétaly vaše zvuky, v nichž spoívalo jeho srdce, jeho duše Ona myšlénka moje byla tak pošetilá a zrádná, jako kdybych si byl pál, aby svítilo slunce jen samému. Kdo by vás chtl strhnouti s nebe, ten by oloupil celý svt. Vy máte jinou úlohu než milovat muže . Vykonejte ji, Ervino, já vám v ní již pekážet nebudu. Ach, kéž byste byla šíastua na té své výši ..." Ervin klesly ruce, vénec z nich vypadl na zem. Uchvacující zákmit blažené nadje pelítl její tvá pi horoucích slovech Erichových. Erich toho nevidl, sklonil se k zemi, aby zdvihl vénec upuštný. „Tys, ano tys tou hrází, mne dlící od blaha mého, tys sokem mým jediným, nenávidným a pec nevinným," pravil hrab s temným pohledem na vnec, „dejte

mn

mn

mn

.

mn

.

vn

.

.

.

257

aspo jednu náhradu, Ervino, jednu útchu na mou smutnou osamlou cestu; povzte mi, že byste byla vy mí

i

mne

milovala, kdybyste byla zasvtila život

ženy jiné. V tomto byla byste že

mne

si

mn

svj

vdomí bych se do smrti život svj? Nkdy

svila

vážíte

nad muže jiné;

lásce jako

kochal. Rcete, se

mn

zdálo,

jsem se? Ach družku svou, jako

nemýlil

Ervino, nebyl by muž více ctil bych byl já ctil vás. Váš talent by se mi byl zdál šlechtictvím nejstkvlejším a harfa vaše erbem nad jiný vznešeným." Nadjná záe uhasla znenáhla na lících Erviuíných, oko její se opt zatemnilo. Ale hlava její se nesklonila. Pevué. urit, tiše, zaznla slova její. „Ve není hnvu ni zášti proti vám. Odpustte vy mn, že jsem se dala uchvátit rozileuostí, a ranila vás nezasloužen tvrdými slovy. Nikdo nezavinil mdlobu mou; ve samé byla píina ochabnutí mého; však doufám pevn, že jsem ji na vždy pemohla. Dobe jste vidl, pozoroval-li jste, že si vás vážím nad n.uže jiné; ale i kdybych vás k smrti milovala, hrab Hoíne, pec bych nepija a nikdy srdce, v nmž mi je zapotebí erbu i šlechtictví ..." nikdy,

mn

a

mn

„Poád

a ve všem

tato

híšná pýcha!"

zvolal Erich

náruživ. nikdy bych nepijala ruky toho, jenž by mi netýchž práv jako žen jiné, který by chtl, abych se petvoila jemu k vli, zapomínajíc na svou minulost i budoucnost. Což byste spojil jméno svoje s jménem bezúhonným otce mého, jak byste to byl uinil s Jménem rodinným hrabnky Korony? Dovolil byste, bych se znala nadál k tomu, co nazýváte sám šlechtictvím mým, „.

.

.

pál po boku svém

K.

SVÍ5TLÁ

:

NoT.lly.

17

258

smla bych co chot vaše zpívat, jak jsem zpívala dues? Pijal byste skuten harfu mou do erbu svého jako šlechtické odznaky bývalé své nevsty?"

Opt s

zableskla

nadje

tajná

nevýslovnou úzkostí

oích

v

jejích

Ericha

hrab odpovdl

Ale

pozorujících.

píke: radostn obtuje muži zájmy jeho."

„Milující žena se takto netáže, vše a splyne v jedno se

Trpký

a pyšný

úsmv

pelítl

tvá umlkyn.

„Jakž ale, považuje-li žena zájmy svoje za rovnž tak posvátné jako muž? Uznáte-li vy, hrab Hoíne, za svou povinnost

pamtlivým otc svých, dsledným a spravedlivým,

býti

chcete-li býti

musíte uznati, povinností i

tu

že je

pedk

Erviny Blinské, aby nezapomínala slavných

tch velkých umlcv,

všech svého

a

erpajíc

Držíte-li vy se tož

mi

zazlít

z

jejich

pevn

genia

hesla

nemžete,

svých,

duchem obohatila ducha

jichž

se

stala

nechci-li

vzdáti

se

ím

tím,

rodu svého, jež

sluje

jest.

,est"

hesla

:

rodu

„innost". Jméno moje nabude pilností snad místa tak estného jako vaše v djinách veejných; a já jména svého mám zapomenouti pro jiné, vetíti se mám v kruh, kde by bylo vnou jen výitkou, kde by se uštpan posmívali prostoduché dceí z lidn, kam by nesmli brati moji, dti otce a svého, ježto sluje:

mou

v djinách

umní

mn

matky mé se mnou vstoupiti? Mohl byste mne skuten ctíti, kdybych byla mén vdnou k rodin své a k stavu svémo,

mén

hrdou než

o dstojnost osobní peující? a chcete-Ii

vy,

Jsemí,

v níž prvním zákonem nepovznáší než zásluha vlastní.

staré republiky, platí a

hrab Hoíne?

jak :

víte,

mén

obankou

rovnost, kde ne-

Jejími posvátnými

259

stanovami hodlám se spravovati tak svdomit, jako brab vše jim podrobuji jako on!'^ Hoín pravidly stavu svého

—

Erich neml více odpovdi, uhodl konen. Prudký zápas jevil se v jeho tazích. Pochopil, že se stane Ervina jeho, dovolí-li, aby smla nadál psobili jako umlkyn. Bylo by to však možné pi zámrech jeho? .

.

.

Propast zírala mezi uima; kdo z nich obou ji ml vyplniti láskou, vzdávaje se pí tom minulosti i bndoacnosti své? Kdo z nich to sml uiniti?

Ervin chtl

Slyše ponejprv o

te

mil

se s ní

a poznal,

velká jako hrdost šlechticova.

se Erich

s

ní

miti;

hrdost umlkyn tak Ale která byla šlechetnjší,

že

je

oprávnnjší, istší?

Každý

nich hájil výsady svoje,

z

života svého

Dlouho

.

.

položiv za

n

blaho

.

stáli

mlky

proti

sob

.

.

.

Konen

vztáhla

Ervina voln ruku po vnci v rukou jeho. S tváí odvrácenou jí ho podal, ale podal jí ho pec!

—

Porozumli

si

.

.

.

„Vyknu-li vlast," zašeptal Erich, „tu odpoví srdce moje vždy Ervina ... to je vše, co od tebe odnáším vše, co ti dáti mohu." „Nežádám si více," odvétita se vznešeným úsmvem. Když Erich vzhlédl, byla již splynula v jedno s mlhou veerní ... ale hvzdnou zstavila po sob stopu na vždy .

v srdci jeho.

.

.

—

*

*

Ervina Blinská nenavrátila se z Karlových Var již do Prahy. Pijala velmi estné pozvání k umlecké cest. 17*

260 Zpívajíc pohostinsko ve všech velkých

svt

slávu

mstech rozšiuje po

eského umní.

Hrab Erich Hoín jest stedem nejvzdlanjších mladých kavalír. Každý si ho váží pro jeho neobyejné vdomosti a humánní zásady, jež všude a ve všem osvduje. Svými vlastnostmi vydobil si již ted znamenitého vlivu, jenž denn roste. Praví se, že vystoupí v píštím snmu co eník nové strany v šlecht eské, rozhodn vlastenecky smýšlející.

D

EROR A

ÍI

—

Edyno ale dnes jsi na dobro nesnezahuel Rorauald, skládaje s posukera netrplivým archy rukopis ped ním ležící. Edyna pozdvihla hlavu s úsmévera, Bylt tak tveraivý jako pohled, který pi tom opírala na mladého muže, jenž sedl patrn velmi rozmrzen naproti ní u pilíového stolku, postaveného mezi dvma velikými okny prostranné jídelny, zastÍDnými ze zahrady mohutnými kaštany. Dvé roztomilých dlk objevilo se pi tom na její tvái, jíž jiného se vyítati nemohlo, než žet snad píliš okrouhlá a plná, snad píliš živ ržová. „Dosud projevovalas pednášce, již o vkolních pamtnostech jsem si upravil, pec aspo jakýs takýs interes," Romuald vyítav pokraoval, „ale co víš, že jsem „V-/dpuf,

sitelná,"

ní hotov a že ji mám co nejdíve v pískovické eské besed pedítati, co tušíš, jak velice mi na tom záleží, pedítati ji díve soukrom zpríznné mi osob a býti od ní upozornn na možné v ní nejasnosti a nesrovnas

losti,

než

všemožn nemáš a

s

se

ní

vystoupím

snažíš

míti nechceš,

ped

dokázati

než pro

kruh, od chvíle té pro jiného smyslu pantofle, které vyšíváš."

širší

mi,

—

že

26 i

Mladá dívka nahlas

patin

zasmála,

se

bavena

velice

rozhorleností svého vis-á-vis.

„Musím

holenku,

si,

s

nimi

popíliti,"

škádliv

mu

skuten

pro samý s nimi spch a kvap mnoho asu k myšlenkám jiným. Vždyf má náš pan fará již za týden svátek, a jsouc bývalou jeho žakou nemohu se pec k ke gratulaci dostavit bez dárku. Divím se, že to nahlédnouti stále se zdráháš. Což se ti ale pantofle moje ani dost málo nelibí, že co na nich pracuji tak hnviv na pošilháváš? Ci žárlíš, že nejsou velice hrdá, vzor na nich se mi pro tebe? Jseraf na zdá rovnž vkusný jak pvodní." „Jest asi tak pvodoi a vkusný, jako byly vzory na pernatých pláštích náelník indiánských, jimiž se pyšnívali jakožto dary od svých žen, seznamujíce se s prvními namítala,

mi

„nezbývá

nmu

n

objevovateli

ného

z

Ameriky.

n

Osud

mne milostiv ušet podob-

tvé ruky presentu!"

„Hle, jak se mi

mstíš.

že

nevnuji

pozornosti,

dosti

úcty a zbožnosti tvým

zboelým hradm, vetchým kostelíkm,

zažloutlým misálm,

ztrouchnivlým

pergamenm

atd., je-

jichžto popisy pískovické obecenstvo baviti hodláš."

„Kéž

bys

se

a liítia zažloutlých,

peuji t,

snížila

lépe

všimnouti

si

tch kostel

a

hrad

že bys nalezla v okrasách,

rozsetých, jako

kvtin po

louce, jako

po

tch misál

starých!

Ubez-

nich

tak

hust

nebi,

tolik

hvzd po

vhodného materiálu pro jehlu, že by lovk zdravých smysl jako na píklad já oi polekan odvrátit nemusil, setkávaje se náhodou s umleckými jejími výkony. Hle, na dkaz toho, co tvrdím, tam nad kredencí ten obraz rukou tvou zhotovený, tuto keovit skroucenou arabesku ze zrní kávového a rýžového, z hebíku, pepe, všehochuti a cukru

265

malovaného, a tu zas na psacím tom stolku tžítko s krajinou vyšívanou lidskými vlasy všech barev a vedle na víku kytici z rybích šupin schránky na listovní obálky Kdy vše to doplníš deskami na dopisy, na nich se zaskví ornament z hebínk kohoutích, drápk holubích, pavoucích nožek, muších kidélek, slepicích zobák a myších zoubk?!" Edyna tak velice smáti se rausila, že zstala bez dechu na lenochu svého sedadla ležet „A zde u krbu hrozné to stínítko," horoval Romuald dále, „tato pastýka s tváí ze samých strakatých steh a perliek sestavenou, jako by si byla práv odbyla neštovice, pasoucí stádo jehat, podobajících se vycpaným podnožkám, nad nimiž se kupí oblaka tžká a sivá jako mouné pytle, zdaž to není pohled k zbláznní? Ó, dívky, pro urujete podobné pedmty pátelm svým za dary a chtíce jim je uiniti významnými prací rukou svých, se nenauíte poádn kreslit a malovat? Pro nepekvapujete pátely a píbuzné obrazy skuten jména toho zasluhujícími, které by pak hledalo oko jejich v chvíli špatného rozmaru, aby pohledem na se osvžili a píjemnjší nabyli nálady duševní? Pro je dsíte podobnými karrikaturami, výrstky to fantasie jemn eeno dtinné, nevysjílé a nevj tíbené? Ale ovšem, kresba a malba stojí práci, vyžaduje \y,\\ a studium a tomu vy nerady se podrobujete; hravá povrchnost píznakem každé innosti vaší. Nejedná se vám pi prácech tch o jiného, než abyste si jimi zapudily co nejpohodlnji dlouhou chvíli. Což ale iienahlížíte. že zpsobem tak bezúelným se zamstnávajíce vlastn zahálíte? Ba ješt, že takto niíte v sob a jiných jemnjší cit pro krásu, pohbíváte svj vkus, pede vším však, že se okrádáte o nenahraditelné poklady užite-

—

n

he

I

266

vdní

ného

a vzdlání, jichž by

promarnném

ím

dobyti,

si

vám

ase tom

bylo lze v

pipravujete

celé

své

okolí

prospch to duševní, který byste mu jinak poskytovaly každým s ním stykem." o neocenitelnou výhodu, o

Rumnec

na

lících

Edyniných

mnil

se

karmín,

v

pohlcuje sraavé v nich dlky.

„Já že ni

hraji,

si

já že zahálím,

vytrvalosti pro práci

raualda.

pi

mn

že není píle

durdila

na Ro-

se

dnes k nevystání, nikoli já. Jediný kousek

kousek šatstva ni kmotina ni mého nedomu toho, vše stíhám a šiji vlastnorun, pi nemám jiné pomocnice krom naší panské." „A myslíš skutené, že taková pilnost, taková pi-

prádla,

pijde

em

„Tys

opravdivou?"

jediný

z

inlivost jest

pimena

a chvalitebná u

sleny

vna

tak

Edyno? Není to spíše hích než cnost, když dáma tvých pomr, dáma to zámožná, nedopeje jiným výdlku tak skrovoukého, plynoucího z prací tch, neposkytne-li jej radji nuzným a chudým dlnicím, bohatého,

jako

je

tvoje,

dychtiv na ekajícím? Úspora taková v domácnostech bohatých jest smšná! A ostatn, mže-li pak býti almužny dstojnjší, podpory vhodnjší a mén pokoující nad poskytnutou práci? Bohatých dam povinností, Edyno, jestií vnovati se úkolm pro vyšší život lidský dležitým, nevyhnutelným a snažiti se, aby se stal život ten vyšší znenáhla životem všech, životem celého národa. Proež se state, vy dámy vznešené, šiitelkami umní, pstitelkami literatury a chranitelkami nejobtivjšími, nejhorlivjšími a nejnadšenjšími všech zájm kulturních lidstva! Když se budete úloze té posvátné, povinnosti té nad jiné naléhavé na dále v hrdé zpozdilosti vyhýbati, pak pak není ovšem jiné pomoci, než dáti literaturu a umní do .

.

.

267

—

švadlenám a kuchakám z povollní. Nepronáším pi sám bh žádný vtip nevasný, nýbrž mluvím s pesvdením. Vždyt nalézaly a nalézají posud až ua pramálo ochrany to

estných výjimek všecky naše snahy jen ohlasu velého, opravdivého a platného ve vrstvách našich nejnižších, nejchudších, dámy naše bohaté mly a mají dosud praskrovných zásluh o národa našeho vzkíšení, rozkvt, pokrok a budoucnost blaženjší, pramálo nárok na vdnost pokolení budoucích."

A Romuald vyskoiv náhle ze svého sídla, jal se po jídeln zprudka pecházet Karmín na tvái Edynin ustoupil lehýnké bledosti. .

asto

ji

trpkým

byl Rumuald podobn plísnil, ale nikdy drazem, s touto mravní opravdivostí.

s

s

tímto

tímto

bolestným dojmutím. Netroufala si pokraovati u vyšívání onch osudných pantofli pro svátek pana faráe urených, které mu vlastn byly zavdaly hlavní k mravokárnému kázání tomu podnt. Zmaten sáhla po zelenavém potištném aršíku na stole pohozeném, který mechanicky propichovala, aby svoje nesnáze zakryla. Najednou Romuald ped stolkem se zastavil. Edyna nepozdvila k nmu hlavy, „S bohem," pravil hlasem pitlumeným, „omluv mne Šel bych sám pro dnešní veer u laskavé kmotry naší oznámit jí, že odjíždím do pískovické besedy, kde je dnes ochotnické pedstavení; avšak jest v kuchyni zamstnána a vírat, že nemá ráda, bývá-lí v svatyni té nkým nepo!

volaným navštívena a vyrušena."

„Ty odjíždíš?" myslné.

ozvala

se

Edyna

nedviv

a málo-

268

„Ano, odjíždím," drsné odtušil Romuald, hledaje pi tom klobouk a rukavice. „Bude toho kmotra velice litovati chystala ti dnes k veei kapouna s jakousi zvláštní omákou, na niž nemálo jest hrdá," z novu dívka ostýchav hlesla. „Pro se tak namáhá?" Romuald s°bou trhnul. „Ví pec kmotra ode dávna, že nejsem žádný labužník, že pozve-li mne k sob na prázdniny, jiného pod její útulnou stechou a u pohostinského krbu jejího nehledám než pátelskou výmnu myšlenkovou, dvrný hovor, poroz-

—

—

umní bez eho

krátce vše se cítí

nelze nikde

i

eho lovk

to,

doma

i

ve své

ve

svt

postrádá,

rodin cizincem, co mu

." objednat a za žádné bohatství koupit svou práci, která se jí byla s klína svezla na koberec k nohám jejím. Chtla tímto hnutím zakryti Romualdoví slzu, která jí man do oí vstoupila pi jeho slovech plných truchlivé výitky. Avšak roztrpený mladík nevidl v posuku jejím jiného než nedokavost, obírati se na novo prací mu odpornou, nevážnost k jeho pání, vzdorovitost proti jeho náhledm a bez dalších slov spchal s chladným, nmým jen pozdravem ke dveím.

Edyna

si

.

.

se sklonila rychle pro

Edyna hodila svévoln za ním hlavou, doufala, že úmysl svj nesplní, avšak za málo minut slyšela na písitém prostranství pod kaštany ped zámkem veselé kon zaehtání. Z prudká vyskoila a stíníc si ped paprsky slunce k západu se chýlícího oi, vyhnula se z okna. V skutku Romuald odjíždl pec, již sedl v sedle. Slyše okno nad sebou otvírati, vzhlédl trudn a mrzut k dívce ozáeré zlatem letního veera a kvetoucí svou mladostí.

269

Museli

se

Romuald velmi na Edynn hnvati,

dokázal, od ní uprchnouti

:

tak

pvabná

e

toho

byla v této chvíli.

Bodnuv kon, jenž s nim mžikem zmizel v houštin zámek obkliující, jíž se kroužila cesta do blízkých Piskovic, zvolal k ní na rozlouenou tvým pantoílím!'' „Mnoho zdaru

malého parku,

—

Tedy

skuten! Neprovozoval žádný

nechtl Neukazovaly hodiny nad pohovkou na sedmou, vracel se, kde se prostíralo u sleny Pracheúovy, kmotry to obou mladých lidiek, neuprositeln a neodvolateln k veei. Vyrostlií Edyna a Romuald vedle sebe v dom sleny Pracheovy. Oba záhy ztratili rodi svých, s nimiž byla slena žila ve velém, pátelském pomru. Ujala se svých

ji

odjel

jen podráždit,

pozlobit,

dopálit,

jak

žert,

jindy iníval.

a

osielých

kestenc jako

nejlaskavjší

matka.

Edyn

po-

skytovalat ovšem jen ochranu a péi, byla dívka po svých

rodiích znané zddila jmní, ale Romuald, jenž byl synem venkovského nemajetného lékae, studoval na její útraty, a pkný, rozsáhlý její statek, na nmž trávila s Edynou pipadnouti jemu. Sluléto i zimu, ml po její smrti žebnictvo nkdy mezi sebou si šeptalo, že má jejich milostivá slena se svými chovanci asi jist svoje plány mla-li je, ped nikým se s nimi neprojevovala, a na mladých lidech nebylo taktéž patrno, že by o nich vdli a s nimi snad souhlasili. Chovali se k sob, jak to bývá velmi zhusta obyejem mezi bratrem a sestrou pokrevní, to jest bez velikých ohled a okolk. Povdli si vždy pravdu bez obalu, hádali se nkterý den na potkání, vysmáli

270 se sobe, kdykoli

se

jim

vhodná k tomu naskytla píležibez ostychu na sebe kikli

a pišlo-li to do tuhého,

tost,

a dapli, až se to daleko široko rozléhalo.

Nedotýkali se tedy vých

v

a

ji

že

srdci

Edynin,

ekl dnes

útk Romualdv Mrzelo

mnohem

ji

více

pouze,

strun píliš tkliže

jej

nepíjemného

provedl než

ona

jemu, což bývalo jindy naopak. Zapomnla nad tím plaché svoje dojmutí a náhlý zmatek pi jeho k ní výtce o tom, si jisté dámy poínají a jak nevšímav se jak zachovávají k vci národní. Opomenuvši mu za jeho pítomnosti opponovati, uinila ted tak aspo sama pro sebe. „Ten Romuald jest pec jen rýpal nenapravitelný/ zabroukala polohlasit, odšpulivši pi tom ústa jako díté svéhlavé a rozmazlené, „jediný den nemže mi dát pokoje, každou chvíli nco jiného na mne si vymýšlí Dnes chce,

nepimen

aby se ze mne stala malíka, vera mne plísnil, že se zdráhám, hráti s ochotníky pi jejich pedstaveních divadelních, pedevírem co nejtrpeji mi vyítal, že nemám své knihovny a že si nevážím básníkv, které vždy povznáší nad veškeré smrtelníky, obzvlášt pak nad osoby mého rázu. Nechf si mluví, co chce, jsem si pec vdoma, že i já mám cenu a význam ve svt, teba nikoli v oích jeho. Nevím vru, k emu bych konala, co se mi nelíbí a mne nebaví a pro bych se tm básníkm klanla, když mne v dílech jejich nic nezajímá a nepoutá? Ne, nebude mi Romuald rozkazovat, kterak mám smýšlet, cítit a jednat, bohu díky, mámí také svj rozum a umím si zrovna tak hlavu postavit jako on sám!" opt A Edyna sáhla mezi svou samomluvou po onom zelenavém aršíku, který byla ped odjezdem Romualdovým tak nemilosrdn propichovala, a zaala znovu

bezdn

271

svou roztržitou s ním liru. Ted teprv si povšimla, že to drží v rukou divadelní ceduli, zvoucí k dnešnímu pedstavení, k témuž pedstavení, kam Romuald práv ted tak lstiv

opouštje

cválal,

zvláštní její

na omáku

ji,

kmotru

i

kmotina kapouna

a

co nejzrádnji.

Pelétla ceduli divadelní jediným pohledem. Dávalat se dnes v Pískovicich ve prospch chudé školní mládeže neúmorná, po všech vlastech známá „Deborah". Úloha titulní byla v rukou sleny Idy Skalské.

Edyna upustila zamyšlen ceduli na podlahu. Tedy Ida Skalská hrála dnes Deboru. Ida

Skalská,

ohnivá brunetka, již splýval havraní vlas ve dvou mohutIda Skalská, o jejížto hrdé ných pletencích až k patám Ida pohledy a svdné úsmvy všichni mužové se hádali Skalská, již potkula onehdy procházejíc se s Romualdem po silnici, sedící na koni, na nmž tak malebn se vyjímala ve svém vlajícím rouše jezdeckém, že mu uklouzlo pání, aby se dala slena ta takto modelovat, táž Ida Vru, nemohla býti Skalská hrála tedy titulní úlohu v lepších rukou, tžko si pedstaviti zpsobilejší representantku krásné, íášnivé oné židovky. Bude se Romuald ovšem jinak baviti pi slaviím klokotu její lásky, pi vichici jejího hnvu, pi burácení jejího uraženého citu, pi zoufalých výkicích jejího krvácejícího srdce, pi temných blescích její nenávisti, než pi he jisté jehly, obklopen jsa barbarskými jejími výtvory, tváí v tvá s jistou pastýkou, která si práv prý odbyla neštovice, pasoucí stádo jebat vycpaným podnožkám na vlas se podobajících ta

;

;

!

A Edyna když

jí

byl

tak hla^sit se

Romuald veškeré

zasmála jako její

preíny

ped

hodinou,

proti

dobrému

272 vyítal, ale nezalilaholil smícli tea pec jen tak jasn ped tím z prsou jejích. V tom vešla slena Pracheova, mohutný svazek klí

"vkusu

jako

nesouc, následována služkou se stohem taiii- v náruí. Bylo

na minutu sedm hodin, doba

to

veee.

slena Pracheova, nechf šla kamnikdy jinak, než jak ted vcházela do své jídelny, to jest majíc hlavu zahalenou do velikého erného krajkového závoje pod bradou zavázaného. Nikdy o tom Neobjevovala

se

koli a ke komukoli,

pro s ním jest tak na prosto nerozluvyhýbalaf se s velikou obratností všem otázkám, k tomu elícím, aby na ní se vyzvdlo, zdali jej nosí z pouLé jen záliby i aby se uchránila ped uastuzením. Nebylo tomu tedy divu, že závoj ten byl pro veškeré okolí její obklopen jakousi tajemn romantickou záí a že ml povst. Kolovaloí po celém kraji, že slena Prachei svou ova obdrževši jakožto mladá dívka zprávu, že se byl práv zasnoubil onen z peetných nápadník jejích, jemuž hodlala dáti ped ostatními pednost, tém svoje zlatokadeavé erným tím šlojiem pokryla jako symbolem svého smutku, své opuštnosti a svého vného se odíkání klamného snu lásky pozemské. se

nezmiovala,

itelna,

skuten jakýmsi odznakem, sleny Pracheové kdy zápasištm krutých bol a trud lásky zklamané, nezstavilo nkdejší ono Byl-li

krajkový ten závoj

že bývalo srdce

utrpení duševní v zjevu

ven

dámy

ve svém hospodáství

té

ilé,

po celý den neuna-

zamstnané, tváe vždy pokojné

273 a spokojené, nehrozily-li

práv

jejím polnostem živelní ja-

pohromy, pražádných jiných patrných stop Mohla se slena Pracheova dosud vdáti, kdyby byla chtla, mla na vzdor svým padesáti letm ješt ženich na vybrání, neb byla nejen bohatá, ale pi tom dosud zevnjšku velmi píjemného; avšak již po celá ti desítiletí neplatily vzdechy její jinému, než že bud málo i mnoho prš', nenesia se její touha k jinému, než aby mla ve svých sadech nejvzácnjší druhy ovoce, ve svých za bradách nejkrásnjší kviiuy a zeleniny, ve svém dvoe první z jara housata, kuata, jehóata atd.. již po celá ti desítiletí nepráhlo srdce její po jiném, než aby bylo její máslo uznáno za nejlepší, její smetana za nejsladší, kési

i

obilí za nejtžší, její seno za nejšavnatjší, nedychtila po vítzstvích jiných, než býti prohlášenu za královnu na každé rolnické výstav v kraji, co se jí také vždy podailo. Mlat zvláštní šuplík v onom psacím stole, Edyninou umlostí tak vkusnými pracemi obohaceném, kdež ukládala svoje pochvalné diplomy a medalie ze všech možných kov, jimiž bývala poctna nejrozmanitjšími spolky, uznávajícími rolnictví, zelenáitví, její zásluhy nehynoucí o zvelebení velaství, sadaství atd. v krajin pískovické. V dom jejím nebylo jiné knihy, jiného asopisu, než smru výše naznaeného. Edyna, jak nám známo, jich nepohešovala, nejmilejší, ba jedinou její zábavou byla skuten ona inná zahálka, i zahálivá innost, jak to Romuald nazýval, ona snivá hra s perlikami, zlatými nitmi, pestrobarevnými ženilkami a vlnou, která má rovnž tolik zastanc jak odprc, rovnž tolik obdivovatel jako hanc, do níž její

Edyna tím tvrdošíjuji se zabírávala, ím horlivji vívjí Romuald proti ní brojil a ji odsuzoval. K.

RTfTI.A-

NoTol-y.

a

18

hn-

274

Pekvapen po jídeln ova Edyny se otázala:

se

rozhlížejíc,

slena Prache-

„Ty hlasem se smješ a jsi ta sama?" „Smji se Romualdovi," odvtila Edyna, kráejíc své

kmote

v ústrety, „projevuje

„Kde

kuchaka

za

nkdy

náhledy tak zvláštní

." .

.

práv dnes neopozdí? Již nese mnou kapouna. Moje omáka ke cti Romualdov ale?

je

Snad

se

schváln komponovaná nesmí dlouho státi, jinak se srazí," „Budeme, drahá kmotiko, dnes samy veeeti,*' oznamovala Edyna své pstounce ponkud rozpait a položivši ruku svou na její rameno, vedla ji dnes místo Romualda ke stolu, který byla služka mezi tlm po-

dvrn

kryla a vším

práv

potebným

opatila.

„Romuald

se

ti

omlouvá,

ted odjel do Pískovic."

„Do Pískovic?" slena Pracheova znovu se podivilr, „vždytu obda o úmyslu tom jediným slovem se nezmioval?"

ponkud zardla, ale hbit odpovdla, sklápi tom velmi horliv ze svého ubrousku vjí, kmote proti ní na pohovce sedící do oí podívat

Edyna

se

dajíc si však

aby se

nemusila:

„Zpomnl si teprve ped chvilkou, že tam dnes ochotnické pedstavení, tuším, že ve prospch chudé školní mládeže, a nechtl asi pi podobné píležitosti scházet. To víš, kmotiko, že mu beseda jaksi k srdci pirostla, vždyf jest jedním z jejích zakladatelv, jeho usilováním vstoupila vlastn v život. Chystá se, že tam bude co nevidt pednášet

o

památkách našeho kraje."

Slena Pracheova kývala vlídn hlavou. „Vím to, vím!" svdila své schovance, upírajíc ua ni se zvláštním láskyplným významem svoje dosud pkné oi, „má náš Romuald pi všem dobrém rád ruku. Ne-

275

práv píliš na pilno v hospodáství, pojedu tebon na pednášku jeho. Zdali pak ale nezapomene položiti do pokladny besední také dnes hivnu ode mne? Prosím t, milé dít, zeptej se ho zítra na to a uspoádej bndu-li mít s

s

ním

záležitost ta

:

to

víš,

že

mám

hlavu

poád kdo

ví

kde; to bh sud, co ío je, že mi té polní a domácí práce rok co rok pibývá. Ale be si pec více, Edyno, což ti moje omáka ani dost málo nechutná? Hled, zde pkný kousek, kídlo. Jen se nezdráhej, však ty je pemžeš, musíš dnes jíst i za Romualda škoda, vru, že odjel, myslím, že by mu bylo chutnalo. Ale o pak jsme to práv mluvily? O tom pískovickém pedstavení, \id? Kéž by mly ty nebohé školní dti dnes hodn plno. Povtí je krásné, sousedstvo k hojné návšts zvoucí, zdali pak je i kus krásný, aby lidi tak lákal jako povtí?"

— —

em

Edyna pokrila nosejkem. „Kus dnes provozovaný je sice dosti lákavý, za to v oích mých, ani dost málo krásný," pravila s vysoká. „Vidla jsem jej onehdy v Praze, když jsem byla u poruníka návštvou. Nelíbil se mi hlavn pro povahu nepirozenou své rekyn Dabory, po níž kus jest nazván. Na poátku miluje, totiž ta Deborah, mladíka ale,

aspo

jménem Josef

co nejveleji, ale když následkem jakéhosi nedorozumní, o nmž nebudu dlouho šíiti slov, abych t, dobrá kraotiko, píliš neunavila, jinou dívko pojímá za chot, uvrhuje

na

smrtelnou záší."

Slena Pracheóova závoj; podobalo se, že

jí

uvolnila

si

ponkud svj erný

pekáží. uvrhuje krutou jaksi

záší, proklíná jej „Ale nejen, že na na hbitov, v jehožto kostelíku se dává práv v oné dob oddávat, a volá na mstu nebeskou takovým

v

noci

18*

276

mn

pi tom krev hrzou stydla, div že ve mi vlasy vzhru nevstávaly. Rci sama, kraotiko, zdali možno, aby dívka tak cítila a jednala jako ona Deborah, stíhající kletbou nejstrašnjší toho, jenž se jí zdál ješt ped málo dny nejvelejšího milování hodným?" Slena Pracheuova místo odpovdi jen si odkašlala, se byl veerem v jíuvolujíc si ješt více závoj svj,

zpsobem, že

a

deln

již

píjemný chládek

velmi

Edyna

si

toho

ale

v

rozložil.

kritickém

zápalu

svém

píliš

nepovšimla, deklamujíc živ dále: „Hle, takoví jsou ti básníci! K vli effektu obtují nejen pravdu, ale i pravdpodobnost, nejde jim o jiného

než o potlesk, est a slávu. Nerozilovala bych se k vli té vci, málo mi celkem na ní záleží, kdyby mne uedopalovalo, že ten náš uený Romuald práv v onch lidech, tch básnících a spisovatelích, vidí smrtelníky zcela jiného druhu, než jsme my, osoby to vyšších ducha dar, vštce pírodou samou povolané za naše uitele a vychovatele. Jest beze žertu pesvden, že tou v lidských prsou jako v knihách otevených, a žádá si na každém, jenž se chce

aby jejich díla študoval, by vlastnímu nitru ozáenému, jak tvrdívá, svitem jejich poetického dmyslu jako kouzelnou svítilnou, poznal, eho jsou schopni jeho bližní, eho je schopen sám. Ale nech si mluví Romuald o básnické pronikavosli, co mluví, já si jeho úsudek vnutit nedám; mámí bohu díky také svj rozum, na vzdor tomu, že by mi ho rád upel. Jestli že zane rozmluvu o dnešním kuse, na krev s ním hádat se budu, že nikdy nebylo v ženských adrech srdce tak krut nespravedlivé, tak cituprázdné a sobecké jako v oné Deboe. Neznám ženy, která by muže dosud jako honositi

titulem

pozorumv svému

vzdlance,

211 ideál zbožovaného jen proto plna palivé nenávisti zavrhla jako zloince nejvtšího že ji milovati pestal ..." „Neodsuzuj, co nepoznalas, a. nerozumuj o tom, k emu se ti zkušenosti nedostává!" pervala slena Pracheova Edyn náhle a písn Edyna všecka se zapálila. Nikdy ješt, ani když bývala díttem, nebyla jí péstounka podobným napomenula zpsobem. Již se chystala k odpovdi dosti citlivé, avšak zapomnla na ni plna plachého úžasu, na kmotiku zírajíc. B\la upustila vidliku a oi její tkvly výra-

—

e.

bezdn

zem tak pošmurným

a

zádumivým

ve

vrcholcích kaštan,

na nichž každý listek se podobal v posledním slunce žáru roztavenému zlatu, že zbledla Edyna pi pohledu na ni jako ona. Co to tak man pišlo na kmotiku. vždy tak dobromyslnou, jaký to temný pelud se to náble ped vnitním jejím zrakem zakmitl? Slena Pracheova netrvala však dlouho ve dumných myšlenkách tak z nenadání ji pekvapivších. Snažila se je stásti a jim se vymaniti. Obracejíc se k zaražené své zkoušela jako kestnce, pravila jí chlácholiv, pi obyejn se pousmáti: „Nevidla jsem ovšem kus, o nmž práv rokujeme, a nelze mi tedy rozhodnouti, jak dalece máš pravdu, že dopustil spisovatel omylv povahopisných a kde se v použil barev píliš kiklavých k vylíení svých hrdinv. Avšak troufám si pec a to na vzdor nespokojené tvé tvái tvrditi, že ta jeho Deborali nikterak pepjat necítí a nikterak repirozen nejedná. Nevyjíždj, Edyno, a dojez radji svoje kídlo, jinak vstaneš hladovjší od veee, než k ní pisedlas. Žádné srdce ženské, které není úp'n bez ceny a tudíž bez pýchy šlechetué, nesnáší nezasloužené

tém

em

nm

278

nmu

aspo v hlubinách vlastpostreni, aniž by se proti ního nitra nezpouzelo a stejným je nesplácelo pohrdáním. Dobe, dobe, andílka, vždyt jsem o tom pesvdena, že je srdéko tvoje prázdné vší mstivosti, že se cítíš býti velkomyslnjší, než tvrdím, že jsou spolusestry naše! Ale nechme pec konen té Debory; povz mi radj, kdo z našich známých dnes v divadle psobí." „Myslím, že hraje mstský listovní, pak pokladník ze záložny, lékárník, doktorovic Mina a hlavní úloha jest v rukou Idy Skalské.* Slena Pracheova odstrila prudkým hnutím talí svj daleko od sebe. „Idy Skalské, naší sousedky?" kikla pízvukem zoufalým. „Dcera té vypoítavé, nesvdomité kokety, která v každém ohledu po matce se vrhla, jest mezi dnešními mezi diváky?" herci a Romuald Plna leknutí odstrila i Edyna talí svj daleko od sebe. Kapoun kmotiin ml na vzdor své tak pvodn komponované omáce rozhodné neštstí. Romuald mu potmšile uprchnul a dámy na dobro na zapomínaly, ne-

tém

—

chávajíce jej vychladnouti.

Zápasilat sleua Pracheova, jindy tak mírná a vždy plná dnchapítomnosti již po druhé za dnešní veer s jakýmsi prudkým dojmutíra, a Edyna znovu plna nmého úžasu do ní se zahledla. Nikdy ješt ji nevidla tak roz-

hnvanou. to nehoda, že se Romnald práv dnes do tch vydal!" hoekovala slena Pracheova, div že nelomila pi tom rukama; „ale já toho jsem vinna, pro jsem ho dávno ped rodinou tou nevarovala, vždyt jsem

„Jaká

Pískovic

pec

vždy pedvídala,

že

díve nebo pozdji

s

ní setkati

279 musí. Ale i ty, Edyno, nejsi bez viny, bude-li dnešní veer pro Romualda neblahé jakési následky: se

míti

pro

ma dala odejeti? Vždy pec jindy tak rád doma se obmeškává, netýráš-li jej píliš: byl by zajisté i dnes ochotn mezi námi zstal, kd}bys jej byla za to požádala. Kdo ví, zdalis jej ale práv nkterým svým svéhlavým vrtochera, na které letošní prázdniny více než jindy trpfváš, zkáze jeho vstíc nevyštvala. Ty ale ani nevíš, jaká je to rodina, tihle Skalských, vše, vše na nich je falešné, licomrné sobecké, lživé. Jsou svými vlastními bžky a peníze jsou božstvím jejich nejsvrchovanjší ra. Jak by chtl Romnald se Skalskými vstoupiti v pomr jakýsi, teba jen pátelský, pestane jsi

mým

synem mžeš mu to pi píležitosti vyíditi." Hlava s Edynou se toila. Jak mohla kmotika pronášeti o Skalských soud tak píkrý, vždyf nebyla s nimi v nižádném spojení? Za tch celých patnácte let, co byla býti

Edyna

.

.

.

dom,

a

dnes po prvé si} sela, že je zná, a sousedy, nikdy s nimi se nescházela jako s ostatními rodinami, jejímu statku na blízku bydlícími. Jak tedy vdla, které jsou jejich chyby? Jindy pec na slechy a klepy pranic nedávala, rozhodn od sebe vždy je odmítojíc. Bývala snad druhdy s rodinou tou v bližším styku? i byla dokonce matka Idina, již nazvala s takovou trpkou rozhodností vypoítavou, nesvdoraitou koketou, ped lety její sokyní?! Byla to tedy snad pec pravda, co nkdy kolem sebe tichým hlasem šeptati slýchala, že nenosí kmotika svj erný krajkový závoj nikterakž k ochran proti nastuzení, k emu mla ovšem na svých špejcharech a pdách, ve svých sklepích a stodolách dosti píležitosti, nýbrž že si do nho hlavu svou zahaluje na památku žaluplné hodiny byli

v jejím

jejími

nejbližšími

.

.

.

280

odíkání nnceného, pokoujícího? s

zrazeného,

Bylat

mlat jako ona Deborah

svou scénu hbitovní?

,

.

ta

skuten odznakem

níž b}la nerozluitelna,

temná ronška, vdovství srdce

život

v

svém také

.

Slena Pracheova nedopála však kestitce své mnoho asu, aby dminlíy svoje dále rozpádala a z nich na vzdor své antipathii proti

opt

se

básníkm zosnovala román. Chopivši klí, kvapn od veee povstala.

svého svazku

dnes se šafáem se uiaditi, máme-li vypravila hlasem dosud nejistým pracn ze sebe, „pak pjdu ihned na odpoinek. Jsem dnes unavenjší než jindy, neb mnoho po polích jsem se nachodila. Také musím zahradníkovi ješt naíditi, aby sesal u sklenník ty žluté blumy s aiianasovou píchutí. Hodlám je zítra zavaiti, bojím se, aby nepezrály. Ty „Jest

mi ješt

zítra brát otavu

zajisté

ale

jdeš-li

dom,"

Bude

ješt spát nepjdeš.

se trochu za chládku

ti

to

zdrávo,

pro-

po parku; nebylas dnes jist

pokoje, nemýlím-li se." než Edyna toho se nadálá, zmizela slena Prache* nova ve dveích, aniž jí byla podala ruku na dobrou noc, ani

z

A

aniž se

jí

byla v

elo

políbila

schovankou svou veer

.

.

.

Bylo

se rozešla bez

dnes

ponejprv, co srdenosti, kvapn

a roztržit.

Dlouho sedla Edyna jako omámena sama v jídeln, se rozhosfoval soumrak poád temnjší; konen povstala i ona. Zdálo se jí že zaznívalo v napomenutí kmotin, aby se šla ješt trochu po parku projít, pání, že má na Romaaldv návrat ekati a neodkladn mu sdliti, kterak jeho druhá matka o Skalských smýšlí. Pravila si, že pání to musí býti pro ni rozkazem. Ostatn nebylo vyplnní jeho práv s velikou obti spov

níž

281

jeno.

Pískovice

byly jen

pfil

hodinky od zámku vzdáleny

obyejné všecky vedlejší scény se škrtaly, netrvala tara nikdy dlouho. Do jedenácti hodin nanejdéle mohl býti Romuald nazpt a díve nechodila bez toho nikdy spát. a

pedstavení ochotnická,

ston,

v

nichž

„Pjdu Romualdovi naproti, eho mu vdti teba, aby

mu ihned ce kmotiku uerczhn

povím

a si

umíuila si Eilyna, zahalujíc se pi tom do svého zazvonila na panskou, prvodkyni to její na veerních procházkách. val,"

plaidu;

Ale panská se krát po

sob

nedostavovala,

a

Edyna ješt nkolislenu Pracheovu že nebudou míti dámy

zazvonila. Nejspíše vidla

do ložnice odcházeti a domnívajíc se, dnes již služeb jejích potebí, poodešla

kamsi

svými

za

záležitostmi.

„Nuže, pjdu tedy klouznuvši ze zámku.

Noc byla

teplá a jasná,

pod sladkodechon po

níž

se

byl

Od

klenbou

i

dtinství na ohrožena jako selská se v

dob

rozhodla

kráelo starých

se

—

Edyna, vy-

Edyné pemile

se to

strom

Romuald na útk

dal

štastnými pantoflem

bála

sama,"

touže

ped

cestou,

jejími ne-

urenými venkov vychována, byla Edyna

za dar panu farái

.

.

.

ne-

dívka a jsouc bez povrivosti, netak pozdní sama v parku. Ostata byl východ jeho stežen myslivnou a ntbylo

park oplocen, v krajin slyšet o nebezpených tulácích. Její osamlá noní procházka Romualdovi v ústrety byla pro ni tedy jen povážlivá z ohledu slušnosti.

22 „Mnže-li pak sestra váhati jíti bratrovi svému vstíc, když se jedná pron o vc pedležitou?" konejšila svoje svdomí, „a mže-li pak býti pro Romualda co dležitjšího nad píze pstounky tak prelaskavé, jíž by mohl snadno pozbyti jediným neipatrným v3'rokem neb skutkem nerozvážným? Zdaž není v takovém pípad povinností mou nevšímati si pražádných jiných ohled než prospchu jeho?" A Edyna vdychujíc s rozkoší erstvý vzduch noní, vždy schváln zavadila o svislé ratolesti strom, aby jí schladily elo, pokropivše je rosou. Mla z toho radost, pakli

se

pi tom

jí

hodn vzdorn

zapletly

propustit

ji

z

do

kadeí

vazby

své.

a zdráhaly-li

Mimovoln

se stá-

hvzdném šeru letní noci, oblétána stesepty a vzdechy jejími. Podobaly se jí ty

vala se poetkou v

rými tajnými

býti rameny rusalek za dne ve kmenech strom dímajících, kteréž objímajíce ji, toužily k sob ji upoutati. Nejspíše chtly, by se stala jejich družkou a skrývajíc se s nimi ve dne ped všeteným žárem slunce a neskromným zrakem lidským ve vystlané mechem dutin nkteré staleté sosny, s nimi pak za nocí msíních pi šumu vtru okolo studánek lesních tanila, odná jako

vétve

ze stíbrné mlhy, poseté perlami noní rosy, na kadeích tpytný diadem z mušek svatojanských, na vrcholku s bludikou vesele plápolající. Ale dojmy dnešního veera byly pec jen píliš mocny, zvítzily za krátko nad blouznivou náladou mysli její, nad níž by byl Romuald zajisté nanejvýš žasnul, a nabyly v ní

ony v roucho

brzo s

úpln

vrchu.

Znenáhla pestala Edyna cítiti se rusalkou a hráti si vlhkými vtvemi. Zahnala z houštiny, v níž byla skotaila.

283

na cestu, po níž kráela tak vážn, jak jen na slenu se slušelo.

Hluboko pi tom

se zamyslila.

„Neníf pochybnosti," pravila si, „kmotika jednou do opravdy milovalo. Kdo by si to byl o ní pomyslil? Nikdy jsem tomu nevila, když si lidé pede mnou o tom povídali. Považovala jsem ji za píliš moudrou k tomu a vznešenou. Ten erný její závoj znaí tedy pec jen žal a odíkání? Se zvláštním pocitem budu ode dneška na pohlížet! Jaké to ale pec jen je, když se lovk zami-

Píjemné i

nepíjemné? Snad velice nepíjemné, tom dožije tolika smutného a trapného jako kmotika, že na to pak po celý ž'vot svj zapomenouti nemže? Snad ale pec jen také nkdy píjemné, když se do toho lidé tak stemhlav ženou? Jestliže se kmotina obava vyplní, bude mi to moci aspo Romuald luje?

když

se

lovk pi

povdt." Edyna se pousmála,

zevrubné

pi tom

ale jakýsi

cizí

nikoli

píjemný

ji

Snad to byl následek noního chladu, neb zavinovala se pevnji do svého plaidu. „Poíná si kmotra vru, jako by bylo vcí již hotovou, že Romuald, jakmile zoí Idu na jevišti, do ní zaobešel pocit.

milovat se musí

.

.

."

pocit u Edyny pi myšlence té se opakoval. Nepocházel asi pec jen z chladu mezi stromy vanoucího, neb náhle shodila se sebe plaid, povsivši si jej na rameno.

Nepíjemný onen

,To by tak ješt

scházelo, aby pak nechtl o jiném jiném mluvit než o ní," zvolala prudce. „Necht si pec jen stokrát radji zafilosofuje o povinnostech vlasteneckých a zájmech národních, stokrát radji a( si chválí slyšet a o

284

umlecká, stokrát radji af si káže o svých starých hradech a zažloustých misálech ..." ta která díla

Ale

pro

by Edyna

o

tch

než o mladé a krásné opomenula naprosto odvodniti, slyšela

hradech

starých

žloutlých misálech najednou stokrát radji

a

Romualda

slen Id

za-

mluviti

Skalské,

to

si

„Ale jaké si to vzala ta dobrá kmotiéka strašáky do hlavy, že by se mohl Romuald tak z niehož nic zamilovat?" tázala se znovu sama sebe po nkolika minutách spšné chze, neb byla najednou urychlila svj urychliti svoje krok, jako by byla chtla a mohla tím setkáni s Romualdem. „Vždyí zná Romuald Idn, vidli jsme ji onehdy v nedli, když jsme se spolu po silnici procházeli, oekávajíce pana faráe, jenž ml k nám pijít k obdu. Pohledl Romuald sice na smlou jezdkyni velmi pozorn, ale dobe, tuze dobe se pamatuji, že nebylo znáti. „Tato dáma by se mla dáti jiného dojmutí na na koni svém modelovat, bylo by to skupení plné, podivuhodné harmonie," dl a dále již o ní se nezmínil. Podobná pání pronáší však napoád. Tu jej nadchnou dti na louce vnce vinoucí, jindy zas dívky trávu žnoucí, neb hoši vedoucí svoje spežení veer k rybníku, ba jednou ho žebrácká na stupních kostela schoulená velice zaui stará jala. Každou chvíli cosi vidí, co se mu zdá pedmtem vhodAch, ným pro šttec malíe, dláto sochae, péro básníka tu již je myslivna, pro tam tak pozd ješt svitl?" skuten ješt v myslivn u vchodu parku, Svítili ozáená její okna rud mezi kovím na Edynu se zaleskla. „Nejspíše tam ekají na Romualda," objasovala si Edyna bdní v myslivn, „oznámil jim, že odjíždí, nechali u parku vrata otevena, a ted je musí stežit. Jaký to i

nm

.

.

.

285

píjemný dojem iní objevení

svtýlek útulných pro Rolidech bývá pouze mualda. Jeho zalíbení ve vcech umlecké, patil dnes veer na onu Idu také jen zrakem v

iré

uprosted

noci

lesa!

se takových

Hle,

zas

pedmt

i

... ale jakž uchvátila-Ii jej práv jakožto umlce, výkonem svým?l Ne, neuchvátila, jestiC Romuald píliš opravdivý. než aby se dal zaujati pouhou hrou sebe dokonalejší, nech se pec kmotika tak pes píliš o nj

umlce to jest

dosud se dvoil? Ješt Mnohý, pemnohý již se ozval stesk mezi našimi damami, že se k nim chová tak odmen a roztržit ješt žádná mu netrefila do noty!" nebojí! Které z vkolních krásek

ani jedné!

Edyna

—

poskoila jako laka. Podobalo se skcro, z radosti, že Romualdovi žádná dívka do noty trefit neniže a že toho zajisté nedokáže ani Ida na vzdor svému umní. Skoky tmi byla se myslivn znané piblížila. Psi ji cítili, ale nezaštkali, jen radostn zasi

uinila

že tak

kueli

:

poznali

ji.

a naslouchala do dálky. Nic nerušilo dosud hluboké ticho noní. Romuald se ješt domovu neblížil. Kde tak dlouho se obmeškal? Doufala Edyna, že se s ním u myslivny zajisté setká. Zastavila

se

jej vyhlížeti nahoe pod dubem," umiovala si, znepokojena dlouhým otálením jeho, a znovu zaboila do houští. Táhlo se vzhiuu po stráni za myslivnou, na jejímžto vrcholku rozkládal obrovský dub mohutné panohy nad sedátkem povstným rozhledem, který poskytovalo odsud diváku po celé krajin.

„Budu

ponkud

,

Uvidím Romualda

hati a uslyším dusot

již

kon

z

daleka na bíl silnici se mísnad ješt díve, než jej

jeho,

286

spatím," slibovala si, proplítajíc se pracn mezi omšenými skalinsmi po stráni mezi kovím povalenými. Ale nadarmo namáhala Edyna nahoe pod dubem zrak i sluch, po Roraualdovi nebylo ješt nikde stopy. Na darmo sledovala kivclaký smr cesty do msteka vedoucí, nic na její oste mezi temnícími se Inkami naznaené se nehýbalo, nadarmo napínala sluch do dálky: nezaslechla nieho, co by se bylo podobalo zacinknutí podkovy o kemeny silnice, zaehtání koskému i švihnutí bie, slyšela dosti urité hodiny na vžích pískovických bíti a štkot ps ve vkolních v hluboký spánek pohížených

áe

a

dvorcích.

Nevdla Edyna, co si pomysliti. Nikdy ješt nebyl Romnald, úastniv se v msteku jakési veerní zábavy, tam nocoval, aniž by to nebyl díve doma ohlásil. Špatné poasí ho nezdržovalo, snad se mu nepihodilo cosi neblahého? Bylt tak odvážný, provádl se svým konm rád krkolomné kousky; snad pohrdaje dnes jako obyejn mstkem pes íku

u Pískovic se klenoucím, uinil jakýsi snad se svezl s kon a leží v nkterém píkop bez pomoci snad dokonce Edyna vyskoila ze sedátka, tesouc se jako osyka ped obrazem náhle z noních mlh ped ní se vynoivším, a srdce její sevela pi tom ruka ledová, zastavujíc bujný jeho tlukot. „Není možno, aby mne tak nemilosrdn trestal!" konen hlasit zaplakala, a Romuald stál najednou ped ní v pravé své podob nezkroucené rozmarnými jejími vrtochy, v plné zái své ryzé, nadšené, upímné povahy! „Ne, nebe nedopustí, aby se mu pihodilo jakési neštstí! Bídnou náhodou nesmí zaniknouti, co vysoko nad jiné

osudný skok

.

.

.

.

.

,

.

bh

.

.

287

vyniká, co stvoeno jiným k útše a spáse. Takové srdce srdce to ploo obtavosti a dobroty, spasí, ach

jako jeho,

Uajicn v této trudné hodin toho doznávám, na sta lidi svými skvosty. Což raél kdy jinou ctižádost, jinou snahu, než obdait, vzdlat, osvítit? Co by bylo z jiných, co ze mne, kdyby jeho slova padala na kyprou pdu? Ale pro pro s jiným u mne se nese mu tedy stále vzpouzím, setkává než s odporem svéhlavým ? Jestit to diblík vzdorovitosti dtinné, jenž mne k tomu ponouká, dopaluje mne, vidímli, že vedle mne se obírá vcmi ješt jinými, pozornost: snad probh že jim vnuje tutéž jako Ba, že ? nechci býti zájmem jeho prvním a jediným Ale zda nejsem té chci, proto ho tak trápím a škádlím. Deboe podobna v pocitu tom evnivém, nešlechetném? Ne, nejsem, nechci jí býti podobna, nenávidím ji. Necht se jen Rorauald šfastn k nám vrátí a dokáží toho, každého Najde pak zajisté vedle mne, jeho slova si budu vážit. vyítal jak smutn a trpce pi odchodu eho

mn

.

—

.

.

—

mn

objednat ni si koupit, výmnu rozhovor, pátelské porozumní, to touží a co jsem mu zpozdile dosud odevše to, po pírala. Ach, kéž se jen vrátí zdráv, necht si pak koná mojí to bude Zdali se nevrátí a mluví, co mu mílo! smrtí, neb já jedin, já jsem ho vyštvala zkáze jeho

mu

svt ni si myšlenkovou, dvrný nelze ve

em

—

áe

silnice Tam na bílé Ach, co to vidím vstíc kmitá se konen erný bod! Pohybuje se smrem k parku nechal kou v mst, jest to jeho postava, jeho chze konen, konen pichází pšky ... on to jest ... on .

.

.

.

.

.

.

.

,

.

on! se

.

.

.

.

.

.

."

A Edyna plesajíc jako malé dít, letla jako okídlena strán. Za nkolik minut byla u myslivny a stála u po-

otevených vrat parku. Blížil se k ním skuten rychlým krokem muž vysoké postavy, štíhlého vzrstu. Jen málo ješt krok a Edyna mu stála tváí v tvá Ponejprv v život jejím šla na ni mdloba pohnutím. „Cože? Vždyt to je naše milostivá sleinka?" ozval e k ní náhle hlas domnlého Romualda Nebyl to Rorauald, nýbrž myslivec, jenž vcházeje do parku, ped ní plu pekvapení se b}l zastavil. Edyna myslila nejinak, než že ted opravdu omdlí leknutím nad svým omylem. Ale hledla vší moci se sebrati a svou pítomnost zde odvodniti; neb myslivec ne.

.

.

pestával ji pln podivení miti, nemoha se domysliti, co zde tak pozd hledá. „Ano, já to jsem," z ticha odvtila, ,a jsem! ráda, že s vámi zde se setkávám. Vsadila jsem se s kmotikou, že

pjdu

zcela

jsem toho,

svdit,

jak

kdyby

vážnosti.

Ale

sama v noci parkem až k myslivn a také sám vidíte, dokázala. Mžete jí to dose vás

na to tázala,

odkud pak jdete

vy,

pochybujíc o

mé

pane myslivce,

od-

tak

pozd?" „Jdu „Ano, hráli

tam možná?"

Pískovic, byl jsem

z

„V divadle?! v

Je-li

divadle. Šel jsem se

v divadle.*

tam také podívat, když

pro ty chudé dti."

„Jak vše dopadlo? Dobe? Nestala se tam njaká nehoda? Neslyšel jste, že by byl nkdo pišel k úrazu?!"

a

o

„Nic se nestalo, bylo náramn plno. Celé sousedstvo se sjelo." „A kterak se vám líbil kus?" „Líbil se mi a ostatním také, jen ..."

život.

.Jen?"

—

Šlo vskutku

289

na to si lidé stžovali a i mne to mrzelo, že která dávala tu Debora, trochu píliš po

„Jen

se ta sleinka,

pansku npejpala." „Ach! tedy se nelíbila?

Nebyla bych si to myslila! potlesku?" „Jen tolik, co býti muselo, aby jí to nepišlo pišli líto, že má za svou ochotu tak málo uznání. Rate se na to optat schválné našeho mladého pána, lépe než já vašnosti vše vyloží. Byl tam také." „Vidl jste jej na svoje oi? Skuten? Kde ale je? Pichází za vámi, i je snad již naped?" „Není naped, trvám, že dnes ani již se nevrátí. Aspo jsem vidl, kterak si sedal k njakému obstarožnímu pánovi do koáru, ujíždje s ním v jinou stranu, než sem k nám. Také jsem jej cestou za sebou

Skuten

se nelíbila?

Nemla

dom

necítil."

Kámen radost

ji

se svalil se srdce Edynina,

naplnila.

Romuald

Ale kdo byl ten pán,

s

nikdy nepocítná

byl tedy nejen živ ale

nímž

byl ujel v jinou

i

zdráv.

stranu než

k domovu.

Nemohl

to

nikdo jiný býti

než pískovický pan purk-

mistr, pítel to jeho zesnulého otce,

pknou

jenž

ml

za

mstem

Kdykoliv s Romualdem se sešel, nikdy se ho spustit nechtl. Stalo se zajisté tak i dnes. Pozval ho asi k sob na noc, aby si s ním zas jednou do sytá zahovoil. Ale co na tom, co na všem ostatním, jen když byl Romuald zdráv a Ida ped ním se neobjevovala, ozáena talentem, záí to stokrát nai její krásu pro nevillu

se zahradou.

bezpenjší Záhadné opojení náhle Edyuy se zmocnilo, nevdla, jak se dostala zas do zámku nazpt, zda-li šla opt sama !

K.

8TtTI.it

NoT*Uy.

19

290

neb ni5slivcem jsouc doprovázena, nevdla, kterak se to dostala do svého pokoje, kde uvrhnuvši se na lože, podlehla konen svému rozilení a unavení. Usnula okamžit.

Byla by Edyna

asi zaspala

nejen snídaní, nýbrž

i

obd,

kdyby nebyla náhle prudká ruka odstranila snhové u postele záslony,

pustivši na její

její

víka plný proud ranního

slunce.

Slena Pracheova to byla, která ji tak beze okolk probudila. Tvá její byla pi tom zrovna tak a hrozivá, jako když vera s ní se rozlouila.

všech bledá

„Tento dopisek svdí sice tob," pravila k Edyn avšak poznavši písmo, troufala jsem si ti sama a snad uznáš, že jsem pi vejej re zpeetiti. ei píliš ernými barvami nemalovala, lícíc ti vlastnosti V poledne na tom se usneseme, co odpovjisté rodiny. te asu k takové, kdy kotel s biu-' diti, nemám mami, vlš s tmi s píchutí ananasovou, o nichž jsem se jest kuchaka ti již vera zmínila, jest práv na ohni, a naše hodná, pec v podobných pípadech na ni se nespoléhám. Ale neboj se! Teba ho již drží ve spárech svých, proto pec není ješt jejich."

temným hlasem,

úad

a

Berouc kmote v spchu a hnvu odkvapivší dychtiv na obálce písmo z ruky, peslechla Edyna, zoivši Romualdovo, poslední její slova. Málo vru scházelo a byla by dopis pitiskla k srdci. Zapýrivši se, nepodala se hnutí tomu mysli rozradostnné, že drží v rukou svých dkaz neklamný, že Romuald vera nepišel k nižádnému úrazu. dopis

291

že jest zdráv ba

i

vesel,

jak dle rázu

písma jeho souditi

se dalo.

Napjat

jala se ísti:

„Její spanilorayslnosti,

Pede vším žádám, abys mn tiky a u sebe samé rozhešení, tinou hodinu dom nedostavil dnes

ani

titi.

Bezpen

zítra,

slen Edyn

a

se

že

nikterak a nikým pohešen; zavaruje ovoce a dokonává letošní žn, a ty .

.

nehodlám ani

ba po celý tento týden již k vám vrávšak doufám, že mi prominuto bude, neb

nebudu u vás pantofle

N.

milostiv vymohla u kmože jsem se vera v pa-

— —

kmotika dokonáváš

.

K

píkladu vašemu zasvtili jsem já týden ten jakémusi pilnému, dležitému úkolu, dal jsem se získati od pana Skalského, souseda našeho, jakožto „maitre ar' k jeho

—

sleu

i

dcei.

slena Ida Skalská, totiž vera co Deborah, zcela proti oekávání obecenstva jen „succes estime" a i za ten dkovala hlavn imposantnímu svému zjevu. Byla mdlá a odmená až neuviteln. Považuji za {)íinu

Miat

poloviního nezdaru jejího, žet aristokratkou v ušlechtilém smyslu slova toho: vzácná hrdost, skvostný útlocit jí nedovoluje, aby ped cizími se oddala rozechvní srdce teba jen líenému. Náhled ten pronesl jsem k obstarožnímu pánovi, jenž vida mne hru rekyn dramatu pozorn stopovati, vedle mne pisednul, tázaje se mne na moje o talentu jejím mínní. Potšen úsudkem mým, vyznal se mi býti otcem krásné tragédky bez tragického zápalu, tvrd, že dovolí své dcei jen tenkráte ješt jednou v úloze té vystoupiti a to v Kavkov píští stedu k témuž dobroinnému úkolu, 19*

292

—

že svolím býti po tu dobu jejím rádcem a vdcem. Nepopustil díve, až dobyv si u choti a dcery souhlasu pívtivého, mne vnutil do svého koáru a na Skalsko

jest-li

zavezl. se jako zázrakem náhle ve stedu romíru mi sympathického vytíbený vkus, poetická mysl hledí na mne z každého zde pedmtu, a není oboru umní, v nmž by aspo jeden její len nebyl diletantem. Voln mohu si zde zahovoiti o všem, co mne zajímá, pesvden jsa, že nevzbudím tím ni podiv, ni neliaost, nýbrž že pedmt mého hovoru zajímá zárove a stejnou mrou celý kruh rodinný. Jaké to utšené vdomí!

Octnul jsem

diny

smru nad

;

Dnej odpldne zanu se svou žakou studovati. Snad mi podaí pohnouti ji, aby dopála Deboe své více výrazu, hloubky a barvivosti, aby se její výkon umlecký se

vyrovnal zjevu jejímu unášejícímu. Ve stedu si pijedu pro Vás. Oddávám se totiž blahé nadji, že budou do té doby pantofle i žn štastn odbyty a že mi neodepete podiviti se žace schopné i dovednému jejímu uiteli,

Vašemu Romualdovi." lístek Romualdv, a pec Již dávno doetla Edyna nebyla ješt s nho pozdvihla oí. Mezi tením byly se líce a elo její znenáhla pokryly barvou liliovou. Ale najednou je peletí žárný stín a ruce pustily pohrdliv dopis na podlahu. Tedy práv v steskuplných onch chvílích, kde byla vera tak hoce pod dubem plakala, nemohouc se návratu Romualdova dokati, práv v oné hodin, kde se byla on

293 tak zoufale strachovala a chvla, jel v nejlepší míre s Idou k jejímu domu, zavazuje se, že jí dopomže k vtším ješt triumfm, než slavívala svou krásou, již nazýval pímo

úchvatnou Ale nech( .

.

.

se netší na její úspchy; nieho nepoídí u takové žaky, a kdyby ml ješt stokrát více dobré vle na pravou cestu, ona, Edyna, ta zapomenutá, jí ukázati

odstrená, nedokonalá Edyna mu to zvstovala! Jak jen se mohl tak v Id mýliti, domnívaje

se, že jí

nedovoluje pemrštný prý útlocit vyniknouti v úloze, pro kterou se zdála býti stvoenou? Bysteji žena ženu prohlíží a posuzuje než muž; ac znala Edyna Idu jen zdaleka velmi

povrchn, pec by se byla vého rozilení o kdo ví co

pvabná

ani

v

okamžiku tom vášni-

Romualdem

vsaditi, že to není

vzácná zdrženlivost, jež jí se povznésti, nýbrž chladnost srdce, že za hledy nedímají nikterak hlubiny nžného

ostýchavost ani

brání na jevišti jejími

chtla s

svdnými

nýbrž poušt domnívavosti a samolibosti. Jsouc, jak pstounka tvrdila, obratnou vychovankou obratné matky, lákala jej asi k sob škraboškou všeho toho, co vidla, že mu jest milé a drahé, a on se dal od ní pilákat prvním pokynem, prvním úsmvem. Kdo ví, jak dlouho již mla na uéj namíeno snad nebylo ono setkání na silnici, kde citu,

:

jakožto araazonka kolem

nho

letla,

pouhou jen náhodou

Zajisté však nebylo náhodou, že její otec v divadle k si

pisedl.

Slep

jí

vil

i

ani na mysl otázati se, kolik

Skalsku ozývá' i so

slyší,

tinu statku, jehož

ml

—

nmu

okolí jejímu, a nevstoupilo

tch medových

náleží býti,

jemu a

jak

všude

slov,

mu

která na

kmoddicem!

kolik vlastn

zuimo,

on se dal bez odporu a obrany chytit úlisnicí, on, On jehož považovala za obrnného proti všem podobným ná-

294

vi

strahám, za tak vážného a dstojného jejíma pohlaví... O nebyla by ji zpráva, že pro charavost vrátit se nemže, tak zdrtila jako poznání slabosti srdce jeho, poznání, že zavadiv o první osidla úkladn nastrojená, stemhlav do nich padne! Tento úraz jeho byl pro ni bolestnjší než kterýkoli jiný Edyna spráskla polekan ruce. Jaká to myšlenka zlá ji to maa duší zažehla? Ach, byla rovnž tak erná jako ty, které se hrnuly v hrozná slova odny Deboe z úst, když jako zlý duch mezi hroby bloudila, pi každém kroku kletbu rozsévajíc, každým svým dechnutím metlu boží svo-

dom

na

.

lávajíc

byl

ji

na toho, jenž práv

Romuald kdy

.

s

uinil, že

.

jinou se zasnuboval? Ale co

mu pála

zlého, tušíc, že jiné

ira jí byl, jaká mla na práva skutená neb domnlá? Nikdy pro ni nebyl více než soudruhem mladosti její, sama ho vyštvala tvrdošíjnou svou neochotou onomu osudnému setkání s Idou vstíc, a když u této nalézal, eho mu ona dosud vždy posmívav odepírala, porozumní a vzájemnost duševní, byla by mu málem radji za to pála choroby a úrazu kdo by jí dívce se blíží? Podvedl a zradil ji?

.

byl

ped

schopna!

.

.

hodinou ekl, že jest takové ošemetnosti bezcitné ..

A Edyna

rukama tvá, pes níž se prounejtrpího. Tedy byla ona Deborah pec jen více než peludem pcpjatého mozku básníka potleskuchtivého, po effektu divadelním bažícího? Vidli on skuten hloubji, než dosud pedstaviti si mohla, do záhyb duše, o nichž nemla až do té chvíle ani zdání ? „Ne, ne, já aspo jí podobna nejsem a nebudu," zvolala náruživ; „dokáži, že mám více síly než jiné ženy a si

zakryla

dily slzy žalu a studu

296

Romuald. Když mu jest vcí tak snadnou od nás se odlouiti, když za jediný veer do rodiny iplné cítí volným mu cizí tak dvrné se vžil, že se v jejím a uspokojeným, jako prý ješt nikdy a nikde, když jen oželím ho ona se mu zdá býti hodnou syrapathie jeho i já. Nikdy nesmí poznati ni on ni kdo jiný, co vera jsem se dlo hrdosti srdce v sob shledala a co dnes ve svého svat to písahám!" A Edyna umyla si uplakané oi ržovou vodou a upraSlena Pracheova vila si vlasy a odv co nejpelivji. se dostavila s podivením na ni pohlížela, když do jídelny ponkud sice bledá a s unaveným výrazem v oích, ale se více dstojnosti než

ln .

mn

svým obyejným úsmvem. „Co hodláš Romualdovi odepsati?"

obd,

po

když byla

panská,

uklidivši

.

.

.

.

.

tázala se

Edyny

stl, z jídelny

se

odstrauila.

lepší

v

„Co jiného, než že mu ob pejeme na Skalsku zábavy?" odvtila Edyua hlasem úplo pevným. „Jakže?' žasla kmotra, nevíc svému sluchu. ,Pro bychom se netšily, když konen nalezl,

míe

tak hojné,

eho

nej-

a

to

dosud u jiných dosti trpce postrá-

jak z dopisu jeho vysvítá?" „Ale což zapomínáš, jaká to je rodina, do níž zabloudil? Znám ji, bohužel, zeji znám: samá v ní lež, licomrnost a chtivost. A konen, kdyby toho všeho nebylo, což hodláš Romualda bez zápasu ponechati jiné?" kikla slena Pracheova všecka bez sebe, mimovoln prozrazujíc, že mla pec jen se svými chovanci tajné plány a jakého asi byly druhu. Edyna se vztyila, až do nejtajnjšího nitra svého ranna a opt se jí vyhrnul proud slz z oí. dal,

296

„Což byl Romuald kdy mým, že se divíš, kterak ho Jen se pec pamatuj, boje ponechávat jiné?

mohu bez kmotiko, a

zdali

mezi

jest

mže

svazek bratrský, takový, jaký býval a mnou, pekážeti svazku ji-

Romualdera

nému!"

,K emu tedy tyto slzy, když ti je Romuald ným?" neuprositeln kmotra namítala.

lhostej-

nm

vidím mi Romuald proto lhostejným, že v Což je lhostejným tob, že není synem tvým vlastním, nýbrž jen díttem tvé pée a starosti?" „Však bude té starosti a péi brzo konec, jak jsem ti již vera pravila, kdyby Romuald vstoupil se Skalskými v bližší jakýsi styk, k emož má, jak se podobá, tisíceroa chul"

„Což

je

jen bratra?

„A

ty bys byla

jen proto, že se

mu

skuten líbí,

s

to,

lásku

co se nelíbí

svou

tob?

mu

odníti

Netušíš ani, myslit mla,

jak by mne to uinilo nešastnou, kdybych si že je v každé i nejlepší žen, že jest i v tob zárodek mstivého žárlivého srdce oné Debory, o níž jsme se vera tak živ rozhovoily." „Mysli si, co chceš, a já zas budu jednat, jak se zachce," odvtila kmotra s takovou píkrou úseností, že

mn

Edyna již zas rozplakala a to tak lítostiv, že slena Pracheova chápati zaala, co asi v ní se odehrává. Zamlela se a uvolujíc si svj závoj, upela na slzící dívku pohled tak pošmurný, jaký byla vera pi veei upírala do vrcholk kaštan, posledním odsvitem slunce ozáených. se

„Piš Romualdovi, co za vhodné uznáš!" pronesla ko-

nen

po dlouhém

vážném pomlení;

než žádati tebe, abys neinila na tlaku mravního u

vci

té.

„ale

nemohu

mne žádného

Ostatn bude snad

jinak,

dalšího nánejlépe, ne-

297 ji na dobro mezi sebou odpoívat, dokud RoojUild mezi nás se nevrátí. Avšak to mu oznam pec, že s ním na ono pedstavení do Kavkova nižádným zpsobem neVždyt vlastn ani pojedu: ty se chovej dle své libosti! Bartolomje, jeti nemohu, i kdybych hned chtla, máme as k podzimní setb jest zde. Na posevcích za parkem budeme letos síti žita a prostední dny v témdni bývají k tomu nejpíhodnjší. Zaaeme práv ve stedu. Nejsem-li u toho, nezaryjí orái dosti hluboko do zem, a zrno pak

cháme-li

nemá dostatené vláhy." Edyna pisvdila kmoíe mlky,

že bude nejlépe, neRomualdovi díve, dokud on sám mezi nimi se neobjeví. Jak kmotra jídelnu opustila, vzdalujíc se za svou prací domácí, pisedla k psacímu stolku a odepsala Romualdovi, jak následuje, chytajíc pi tom opatrn slzy

promluví

opt

z

li

o

oí

jí

krápající do kapesního šátku.

„Nejskvostnjší pobratime! Gratuluji slen Id Skaíské co nejveleji k jejímu verejšímu „succs estime". Jestií mi dkazem, že vše to, co mi o jejím jemném vkusu sdluješ, na pravd spoívá. Citu vytíbenému a ušlechtilému každá výstednost se protivuje: jak by se jí neprotivovalo pedstavovati osobnost, v níž podal básník karikaturu mstivé žárlivé ženy? Jak velice se lidem tm pochlebuje, tvrdí-li se o nich, že tou v lidských prsou jako v otevených knihách!

„succs estime* však i tob. Pan pouzdro na brejle. Milou mi povinností zhotoviti mu na rychlo jedno do zásoby, aby nepišel po druhé bude k návrhu tvému ozdobeno oním ornádo nesnází. Gratuluji k jejímu

fará

ztratil

si

A

298

raentem z holubích drápk, slepicích zobák, pavoucích nožek, myších zoubk atd. atd., pec vím, že by ti psobilo veliké hoe, vidoucímu mne tak barbarsky zamstnanou; proež gratuluji i tob k „succs estime" sleny Idy. Nevím, zdali ti známo, že bylo nebo bude Bartolomje, doby to u nás prý nejpíhodujší k zimní setb, jak kmotika mi vykládá. Chce práv ve steda síti žito na posevcích za parkem, a práv ve steda hodlám k panu farái, jeuž má ve tvrtek svátek, se svými dary se dostavit. Lituji, hoce lituji, a dobrá kmotika taktéž, že nám z výše uvedených podstatných píin nemožno obdivovati se tvé Galathee,. ó Pygmalione!"

Tvoje nejpednjší ctitelka Edyna.*

Dámy

dostály své

úmluv. Scházejíce

se o uprchlíkovi.

Hovor

pouze o vci jim

obma

jejich

otáel

lhostejné

;

se

se,

nezmiovaly

ponkud nucené

tím pilnji

však obí-

raly se jím jejich myšlenky.

Edyna na

jisto oekávala, že co nevidt pilítne zas od Romualda, v nmž bude usilovati, aby s ním jely do Kavkova, obdivovat se zázrakm, kterých docílil návodem svým esthetickýra u své krásné žaky. Ale Romuald neopakoval svoje pozvání a nepsal dámám vbec. Pinášíval posel poštovní do zámku jen dopisy bez významu, jež Edyna vždy mrzut stranou odhodila, odkládajíc na odpov na neurito.

lístek

n

Odkládala Edyna ted na nic kdy, by jí bylo

a

vbec velmi

vše

na neurito,

tžko

bývalo

nemla

povdti,

299

sebou a na vlastn eká. Nedlala na místo pecházejíc. Ani pantofle nedohotovila, musila jí je panská s oí odnésti Pouzdro na brejle, a ve svém pokojíku sama dodlati. taktéž za dar panu farái urené, o nmž se byla Romualdovi ve svém dopise zmínila, ani nezaala: psala si do Praby pro hotové. Místo toho dala se do pistihování bílých šat pro posvícenský ples koupených. Sotva ale poala látku k ozdob uchystanou vroubiti, již vše zas odhodila

ped

jakou to má práci nieho, nepokojn

a tvrdíc,

že

jí

z

mí3ta

psobí rachocení

stroje nesnesitelné bolení

k vdov po vesnickém uiteli, která šila pro lidi. Na to pisedla ke svým skíním, aby v nich uklízela. Ponoila se do hlubin šuplat, jichž se nebyla již dávno dotkla, a pišla tam na vci úpln zapomenuté: na desky s kresbami, s básnmi, se slohovými úlohami a s pamtními vtami ozdobn opsanými atd. Živ a pohnut pipomínala si pi jejich pohledu doby, kde byla vše to byla na vždy ta tam, ta léta dtství vnípracovala mavého! Pozorovala, že to, emu tehdy se byla nauila, zanedbávajíc svoje k tomu nadáni již zapomnla,

hlavy,

zaslala

šaty

—

tém

a necviivši v nutném k tomu svou.

Poznání

to,

ped nkolika

že

stojí

smru

ni

pam

ni scliopnost

vlastn ted na stupni

nižším

konen

tak rozmrzelo, že hodila kresby i sešity zase zpt do skíní, uzamknuvši je na dvojí západ, jako by byla tím chtla uza-nknouti i nemilé my-

než

lety,

ji

šlenky ty, aby se k ní nemohly dostati a ji obtžovati. Místo toho pustila se do rovnání svých knh, lecjaks v pihrádkách knihovny zastrených mezi spisy pstouukou se zálibou tenými. Byly to samé dary od Romualda k významným v roce dobám, které nedbale od nho pijímajíc, pohledu zapomenutí vnovala. Postavujíc po bžném na

n

800 je ponejprv, díla,

co byly jejím vlastoictvím,

spisovatele

jich je tolik.

zahloubala

vedle

spisovatele,

Otevela na zda

se

do jejího

svazek, a to takovou

bh

do ad, dílo vedle

pekvapena, že sem tam nkterou a

byla

obsahu. Ale odložila vždy jako by vazba jeho

rychlostí,

zase

byla

bývala žhavým železem. Co to najednou s knihami se obíjí, že touc, zásadám vždy hlásaným a tadíž zadává, a se vším starým vzdorem svým

rala? Zdálo se své dstojnosti

„Ani v jedné té knize není, co by uspokojovalo, vše jen planý výmysl

zvolávala:

mne

bavilo,

zahálivých a pepjatých hlav po sláv bažících. Skoda maiti tímto zpsobem as," A knihovna sotva srovnána a sestavena, zstala taktéž uzamena. Nikdy, nikdy ješt nebyl se Edyn as vlekl tím olovným, nesnesiteln zdlouhavým krokem jako ted. Co poutalo,

byl

Romuald na Skalsku,

noci pespati, vše se

jí

zdálo sejí, že dni nelze

protivovalo. Nejen, že

ji

pekati

ani

nudila každá

nýbrž i každá zábava. Jen s hrzou pomýšlela na návštvy, které jí bylo v sousedstvu vykonati, a zavítal li njaký do zámku host, nebývalo ji nikdy možno nalézti, rausila se slena Pracheova o jeho zábavu vždy zcela sama postarati. Prchávalaf Edyna pi takových píležitostech vždy do parku pod dub na stráni nad myslivnou. Celé hodiny pohlížela nepohnut odtamtud na cestu kroužící se do msteka mezi Inkami, na tu cestu, po níž se ml Romuald v onen veer osudného pedstavení vrátiti, kde marn po slídila, strach a lítost v srdci, kde marn den co den, hodinu za hodinou, posla od nho ekala Což vymizely Romualdovi skuten v dob tak krátké z pamti domov, pstounka... i družka jeho dtství? Dbal své druhé matky a sestry své již tak málo, že si ani více práce,

nm

.

.

301

nebádal, pochlubiti se

ped

nirai

s

Idou, uspokojiv se

s

je-

zápornou v ohledu tom odpovdí? Ovládala Ida již na dobro každou minutu jeho asu, každé hnutí jeho mysli, každý záchvv jeho srdce? Nezbývalo v jeho duši pro svt pohrdání? ostatní než zapomínání Nemohl ted již nikdo Edyu vyítati, že jsou její líce píliš okrouhlá a ržová, zúžila se její sliná tvá a zbledla jako lupen narcisový za tch nkolik dní Romualdovy nepítomnosti. Slena Pracheova si toho asi dobe povšimla; neb kdykoli ji zahledla, pokaždé upela na ni onen jistý, dlouhý, pošmurný pohled, poopravujíe si pi tom závoj. Steda, ziraniným nepokojem oekávaná, dostavila se bez žádoucí o Romualdovi zprávy. Jíž nemohlo býti o tom nejmenší pochybaosti, že vzí v sítích Idiuých. I slena jich

.

.

.

.

.

.

Pracheova byla dnes bezpen oekávala nkolik vlídných a zdvoilých od

nho ádk,

vyslovujících politováni

jeho

nad tím, že mu nebyla dovolila, aby pro ni a Edy nu pijel, by je do divadla zavezl, pedevším však, že jí v nich urí, kdy hodlá svou návštvu na Skalsku ukoniti. Tvá její jevila výmluvn spravedlivý její nad tím hnv, že mají „jistí lidé" Romudlda nejen ve svých „spárech", nýbrž že on se cítí v nich patrn tak dobe, že se mu z nich ani nechce.

Eam mla Eiyna nekonenému torna dni uniknouti, když polednem poslední v ní jiskra nadje uhasla, že jí pinese žádoucí o Romualdovi zvs? Trplo ji to dnes ješt mén než dny pedešlé v jídeln, kde jí každý kus nábytku pipomínal hodiny s ním strávené mohly se státi pro ni i pro nj zdrojem nej.

.

.

Ted istšího blaha nebyla to vina jeho, že se nestaly to cítila, že jsou nejen nenahraditeln ztraceny, ale že nikdy .

,

.

!

302

nm

sob a na Pravé dnes tomu byl týden, co mu nechtla ani dovoliti, aby jí peetl svou pednášku, jí bylaí to ruka vlastní, která byl tolikrát za to prosil jí zasadila onu hlubokou ránu, v srdci jí krvácející již

se nevrátí, aby napraviti mohla, co na

byla zhešila

.

.

.

a

.

,

.

.

.

.

S neteností stroje obrátila i dnes svoje kroky opt k dubu, pod njž sklesla bez vlády, beze smyslu. Vše ji bolelo, pohled na krajinu, na nebe, na les, na hory v dálce, na tpytné okliky eky k nim spchající, na vše, co se jí zdálo jindy tak pvabné a spanilé

tém

.

Zoufale

si

.

.

zakryla rukama tvá.

„Jak jen budu žíti bez nho?" zaúpla v tajnosti duše ^bez nadje, že k nám zavítá, u nás se obmešká? se budu tšit, pestanou-li ony veselé mezi námi potyky a na myslit, nebudu-li moci mysliti na, ponvadž v tom bude hích? ím, pro bh, vyplním ten život svj, když on z nho vymizí? Schopnosti svoje schváln jsem otupla, hlava moje bez vdomostí a srdce bez oltáe! Ach, národe, zdali pak si budu smt troufat žíti tob ," a v tob pec jen jemu? své,

.

.

.

Na

—

.

—

.

Nevidla, že kdosi po stráni vzhru k dubu stoupá» kroky k ní se blížící, najednou byla ruka její uchvácena rukou jinou. neslyšela

Nelekla se náhlého toho dotknutí, nebyla tím ani pekvapena. Lhostejn ruce s tváí si odstrivši, vzhledla. Ale poznávajíc píchozího, vzkikla pec. Bylté to Romuald.

On

si

sám bled a

nevšiml jejího dojetí, smrtelné dojat.

její bledosti,

jsa

303

„Vyobcuješ

i

ty

mne

ze

nebadu-íi chtít vidt tvýma otázal se

srdce svého jako pestounka,

oima?" chvjícím

se

hlasem

jí.

Edyna nebyla

s

to

mu odpovdti. Mlky mu

pone-

chala ruce svoje, které v rukou jeho znenáhla zledovatly. jí nahrnula k srdci. veer pec „Pijíždím, abych vás pemluvil, byste jen do divadla doprovodily, teba jste mi to onehdy odepely," pokraoval Romnald a tváí mu to bolestn trhalo, „Vda z tvého dopisu, že bude pestounka asi na polích za parkem, schváln jsem s cesty vozové vyboil, abych u ní Ale kterak jsem byl uvítán! se zastavil s prosbou svou. Pravila mi pestounka nejhorší vci o rodin Skalských, tvrdíc, že nikdo nezná její licorarnost a vypoítavost tak A pece jsem byl tak srden pohoštn a objako ona! ." sypán dkazy nelíené dvry a vážnosti Edyna zkoušela vymaniti ruce svoje, ale nedostávalo se jí k tomu sil. „Nejvíce však mne zabolelo, když mi dala pestounka cítit, že píinou vlídného toho u Skalských pijetí jest pouze moje jmní, to jest její jmní, které mi jednou náležeti má. Ne, není tomu tak, jak se domnívá, kivdí lidem šlechetným. Vidla by mne rodina ta ve svém stedu rovnž tak ráda jako te, kdybych byl jakýmsi jen studentíkem pouze na pilnost svou odkázaným, bez jiné v život podNejsou moji noví pátelé ke pory než síly vlastní. vidí pimjen proto plni laskavé pozornosti, že ve vyšší jimi eného a snad vítaného nápadníka své dcery vládne duch !" Edyniny ruce se vymkly keovitým trhnutím z vazby Romualdovy. Ped jejíma oima udlala se náhle tma.

Všecka krev se

m

.

.

mn

mn .

.

.

•

"

304

[f:;rn

^ ;

'

-i-^^^^--

"

zdálo se jí, že to stojí v noci na hbitov ožebraena, promrazena svou opuštností, a srdce v ní mocn zabuchalo, v záchvvu náruživém proti své chudob se bouíc. Ne, nebyla to ona, byla to Deborah, která, vztyujíc se, bledá jako duch zkázy mezi hroby, v nichž mládí její i štstí a nadje navždy pochovány, se chystala za to k odvet. Jak to volalo k ní? Ránu za ránu, šlápnutí za šlápnutí msta jediným lékem lásky zavržené?! Romuald nepovšiml si rozechvní družky své, neml tušení o kruté její závrati, když sám nápadníkem Idiným I

.

.

.

se jmenoval.

štstí mohu ihned jak Skalským kivdila.

,Na zati,

se vrátím, že

nemám niehož,

pstounce

Sdlím

i

sob

sám

doká-

jim, jakmile ted k

protože jsem se

s

nim

pstouukou

navždy rozlouil. Jsemí jist, že budou svoje pozvání, abych u nich pobyl až do konce letošních prázdnin, s touže pívtivostí opakovati, s jakou mi je pednesli práv ted, než

jsem od nich k vám odjíždl. Ale co ti je, Edyno? vždy se teseš jako na strom list!'' „Nevšímej si mne!" odvtila Edyna hlasem mroucím mladíkovi, navzdor svému pohnutí starostliv ji pozorujícímu; „není mi nic, jsemt jen popuzená jako ty kmotinou nepochopitelnou nešetrností k tob. Ale slyš," pravila hlasitji a do tváe jí šlehl najeduou žhavý plamen ze srdce krut avšak staten bojpjícího, záštiplný Deboin stín daleko od sebe zapuzujícího, „bude-li ti pec jen potebí jmní, abys pátelství Skalských si zachoval, laskav si, prosím t za to snažn, pipome, že mám já, sestra tvoje, jmní dosti znané pjím ti je dám ti je ach pijmi je již ted ode mne! Nepotebuji penz svých k emu bych jich potebovala?" .

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

305

Romuald pohnut do Edyny se zahledl. „Tys andl, Edyno!" pravil k ní konen. si

práv od

tebe zasloužil tolik

nžné

,ím

jsem

Pkuji

soustrasti?

vele za tvoje nabídnutí velkomyslné! I kdyby toho bylo potebí, nemohl a nesml bych je pijati, neb co neti

vidt volit

rozhodnuta .

.

bude

i

tvoje

budoucnost

.

.

budeš

.

."

„Nebudu, nebudu! Nemluv mi o mé budoucnosti! Nesi na svt nic jiného než nkde v pírod stinný klidný jakýs koutek Málem by byla Edyna vykla, co na rtech se jí vznášelo, byla by dodala „pro svj hrob". Nevýslovný smutek se jí zmocnil, opanovav veškerý ostatní trpký a vášnivý v ní pocit. I zdálo se jí znova, že se spouští noc na její víka.. peji

.

ne, nebyla

to noc,

.

.

nýbrž

pstounin erný

závoj,

okamžiku tom na její kadeavou hlavu. že bude i ona s ním nerozluitelnou pro

tila,

jenž se

Ach,

snesl v

celý

cí-

život

svj jako dobrá péstounka její, že ani ona nikdy nezapomene. Spolu budou žíti, spolu truchliti a plakati v samot a v osielosti

.

.

„Nemluv tak, Edyno!" odporoval jí Romuald. „Ty jsi stvoena pro život šastný a bohatý. Ba budeš šíastna po boku muže duchem bohatého, hodného srdcem srdce tvého, které, ach odpus, Edyno, ted v hodin trapné této zkoušky teprve v celé jeho žárné ryzosti poznávám.

Pro

dosud

je

nmu

trním a náledím, nedopávajíc ran k pístupu? Nejspíše jsi myslila, že nejsem hoden, poznati jeho klenoty, neb asto považuje t za bezcílnou, jsem t urážel v zaslepenosti zpozdilé, nepochopitelné. Odpus neb kdo ví, zdali kdy ješt se uhlídáme! V kmotin dom aspo zfyisté to nebude. Postavím se na všechen zpsob na zarovnávala's

I

K.

STTLÁ:

HOTtUy.

20

b06

nohy,

svých

vdomostí

nepochybuji, že Uhlídá pstounka, že nejsou peníze základem všeho, pedevším však se pesvdí, že u lidí povahy a vzdlání Skalských platí nade povaha a vzdlání.* vše Odkvapil roztržit, popuzen. vlastní

záhy

použiji

pimeného

postavení

si

a

dobudu.

—

Navždy ? Ovšem, že navždy!

Pro by se byl k ní vracel, když u jiné nalézal v míe nejhojnjší, eho vždy marn u ní se doprošoval? Prohrála svj život, ba prohrála ho svévoln. Na koho mohla naíkati? Jedin na sebe, na svoje zpupné, dtinské, ješitné srdce, které nechtlo vzdorupln žádného soupee v srdci jeho vytrpti, žádného ani ne

—

sám

ideál

.

.

.

Edyna ani nenaíkala. Nepohnutostí sochy zstala na sedátku pod dubem jako pímrazena, necítíc, nemyslíc. Jen nkdy zaslechla, jak strom soucitn k ní haluze svoje nahýbaje, teskliv zašuml, a veliká slza jí pak skanula po tvái na ruce, v klín sepjaté. Slena Pracheova Edyny nepohešovala.

Mlaf s Romualdem prudký mnohem nepíjemnji a závažuji,

výstup, jenž se

skonil

než se nadálá. Ranili se oba až do krve. Zavela se po jeho boulivém odchodu do svého pokoje a nechtla nikoho z domácích vidt. Zdálo se jí, že byla dnes podruhé v život svém oklamána, po-

druhé zrazena. Teprve když nastala noc a

s ní chlad, Edyna se zdvihla. mimovoln toutéž cestou strání dol k rayslivn kudy byla práv dnes ped týradnem tak nadjn sletla,

—

Pustila se

domnívajíc se, že se to kmitá Romualdova postava na bílé

cest mezi ernajícími

se lukami.

Jako

ped týmdnem,

za-

307 se i dnes n pooteveDvcli vrat parku nedaleko myslivny i dnes jasn ozáené, jako by její obyvatelé opt na nkoho milého ekali. Opírajíc se o v trudném za-

stavila

n

pomnní, najednou sebou trhla práv jako ped týmdnem picházeli cestou zas muž vysoký a štíhlý jako Romuald.

opt

Bylté to

Uctiv ped

myslivec.

ní se zastaviv, pozdravil

kovým, jakoby byl býval na

míst

i

dnes

„Odkud

s

ní

tak

to

ji

zpsobem

ta-

pipraven, že se na témže

sejde.

pozd?" Edyna

vidouc, že na oslovení její

mdle

se

ho

otázala,

eká.

„ZKavkova, sleinko, mli jsme tam

msíní

naši

schzi

lesnickou."

„Z Kavkova?" vzdychla

si

Edyna, dychtila

i

obávala

se více slyšeti.

„Hrají tam dnes zase ochotníci naši ve prospch chudé tamjší mládeže, jak sleinka zajisté ví. Nešel jsem sice do divadla, maje svoje ízení, ale praveno mi, že to dopadlo asi zrovna tak jako rainnlou stedu u nás v Pískovicích. Deborah na jevišti tak tuze po pansku zas se upejkaždý chválil její krásu, pec nikomu ve své pala, že I tenkráte tleskali jí lidé jen ze úloze líbit se nechtla. slušnosti. Však sleince asi náš mladý pán vše dopodrobna zde v tomto lístku vypisuje. Náhodou sešli jsme se pravé u divadla. Žádal mne, abych se obmeškal, a pi svitu lucerny nartal na aršík ze zápisek vytržený nkolik ádek, prose mne, bych vám je co nejdíve odevzdal." Jediným skokem byla Edyna u myslivny a etla pi zái jejích pívtivých oken, vítající vracejícího se hospo-

a

dáe

:

20*

„Pstounka vidla pec jen dále než já, bláhový Sdlil jsem svým hostitelm mou s ní roztržku, dslednosti pro mne z ní plynoucí, a hle, tváe jejich se zatemnily, pohledy zchladly a pozvání, ab}ch po pedstavení s nimi zstaven jsem na Skalsko se vrátil, nebylo opakováno zstal osudu! Ó Edyno! Pokládal jsem dosud za nemožné, že láska k umní by mohla zneužívána býti za lákadlo, vzdlání za škrabošku k dosažení zájm zištných! Pevn jsem vil, že se k tmto svátostem hlásí srdce jen nejistší... a tam, kde rozbíjí poesie stánek svj, žet nejen krásy, nýbrž i dobra jak jsem poa pravdy domov nejvlastnjší, nejstálejší .

.

.

koen,

pesvdení svém nejdražším byla na jevišti opt mdlá

v

.

.

zviklán

— jako

Ida

nemže

.

býti ni tepla ni svtla,

lhá

hrdliv od

odvracují,

se

kdež

ohn

nevní elo

.

.

její

není.

.

duše

Musy

.

.

.

po-

sebe spanilejší,

ním nerodí myšlenka spanilá, S Bohem, Edyno, nikdy nezapomenu, co's chtla pro mne uiniti. Ach, neml jsem tušení, že máš srdce, ach jaké to srdce, .. takové srdce, o nmž vždy jsem snil! Odpusí, jestli že jsem ti kdy ukivdil, a bud šíastnjší, než nešastný Tvj Romuald!" se za

pakli

Dvée u ložnice sleny Prachenové zadunly náhle nárazem ran tak pánovitých, že se konen otevely. Edyna do

nich se uvrhla.

„Co

stalo?"

se

ti

lekla se

pstounka, sedíc u lampy

zasmušilém pemítání. Nevdla, co v prsou Edyniných: zdali to plá i ples? Bylo to obojí své

v

I

se

to

ozývá

300

„On

ueštasten

je

Edyna, padajíc

do podržela

—

Deborah

a

proto

nárue

jí

jsem já

fastna," volala tvá, „ach ta jen pravda!"

a líbajíc její

konen pec

Sotva se poalo druhé ráno svítati, již dala slena Prachenova zapábnouti. Opustivši k velikému podivení všech domácích svou setbu a ponechávajíc výjimen šafái, aby bdl na jejím míst nad orái, sedla si do svého koáru Romualda, a jela hledat Nehledala dlouho. Nalezla chovance v hostinci kavkovském, kde byl stráSedl u okna pemýšleje, jakou by Lavil noc trudnou. stoupil dráhu, aby mohl co nejrychleji svj úmysl provésti Ped jeho dkladným vzdláním a žíti z ovoce své píle. a bohatými všestrannými vdomostmi otevíraly se cesty nejestnjší. Mobl si voliti. Této práce sprostila ho slena Prachenova. Objevivši se náhle ve dveích, pojala ho beze slov za ruku a odkam? snadno se domysli'i. vedla

—

.

.

.

Neteba kratší

dob

zajisté

dodati, že se

jí její

tajné plány v nej-

co nejskvleji vydaily.

Na slavných oddavkách svých blažených kestnc ozáených láskou a nadjí nejsladší, objevila se slena Prachenova ponejprv zas po dlouhých letech na dkaz, žeí bez svého erného krajs osudem svým úpln smíena kového závoje. Na míst jeho zdobilt její hlavu bílý blon-

—

dový

epeek

s

pknou

plnou rží.

tonoucí rže.

v

malebném rozklenutí skupiny nkolika vkovitých habr, vzácné to ozdoby parku na pvaby pírodní bohatého, jejichžto hust spletené vtve jeu tu a tam propouštly žhavé šípy poledního slunce, kreslíce na travnatou pod nimi prostoru pohyblivou zlatou míž, odpoívala Oldiška na mechovém sedátko. Majíc mladou, slinou hlavu svou, s níž splývalo skvostné bohatství zlatokaštanových pletenc daleko pes pás štíhlé postavy, radle o drsný peú stromu opreuou, nepohnut zírala na temnou hladinu hlubokého potoka, mezi houštinami rákosí a vrboví se proudícího, jehož vlny lkaly nkolik krok opodál její nohou jakousi dumnou, jednotvárnou

píse.

Sem v

se

utíkávala

Oldiška,

když jako

dnes

zámku zvonec vrátného oznamoval píjezd host,

utíkávala, pak-li bylo srdce její

sera se

peplnno hoem,

nžn

ped zrakem

nahoe

aby skryla svou truchli-

rodiny své, tak ji milující, vou tvá a žádným vzdechem, žádnou slzou nevyzradila po-

trpké tajemství zranné své duše. Ješt nikdy nebyla pocítila stud a lítost tak palivou jako v ticlié této hodin, v té sladké, lesní samot, a zoufale si zakryla obma rukama tvá. nižující,

A"ím

se provinila?

314

ím zilo

bím

uvalila

nkterou

tak

tžké ua

srdce svoje, že je hro-

chvíli rozdrtiti?

Stará to pohádka,

tak

stará

snad, jak

ženské srdce

vbec. Milovalaí vší silou a dvrou první lásky, vším zápalem nadšené duše, vší hloubkou šlechetné povahy mladého muže, jenž se jí zdál ozáen vzácnými dary ducha vytíbeného, pravzorem mužné dokonalosti. Obdivovala se mu, klanla se mu, modlila se k nmu. S jakým blahem byla by obtovala v jeho zájmu život svj, a on Nechtl Rudolf jiného, než píjemn se bavit; láska tak krásné a vynikající dívky mu lahodila, byl vše svoje umní vynaložil dobyti si jí, a když cítil, že mu neodolateln náleží, znudila jej, a on se jal zkoušeti povstné svoje štstí u krásky jiné, kdež pedéítával prý Oldišiny dopisy s posmívavým pathosem, jak píliš ochotná pítelkyn byla jí sdlila. Opuštna, zavržena, zrazena, na praný postavena, o každou upomínku svatou a sladkou oloupena, sama sob úctu vypovídajíc, že byla tak lehkovrná, samu .

sebe

nenávidíc,

že bývala

.

.

tak zaslepena, nejneštastnjším,

nejbídnjším tvorem pod sluncem v okamžiku tom se býti cítila.

Nevyítala Rudolfovi, že se jeho srdce obrátilo k jiné, sob, že jej nedovedla upoutati. Ale to ji tížilo, to ji pokoovalo, to nejvíce a nejpallivji ji bolelo, že jí nebylo' lze mu vnovati ani stín uctivé vzpomínky pro jeho krutou bezohlednost k ryzému, zbožnému citu jejímu. Musila vší mocí v sob vzývati lásku svou k rodin, kteráž nemla dosud tušení o jejích útrapách, ped níž se byla se svým citem skrývala, neb nehledí vála nikdy na Rudolfa marnotratností slynoucího okem píznivým, nepoheba, vyítávala jen

315

sujíc jej,

když ustal ve svých

návštvách, aby v

pec

tlaila temné, hrozné, híšné, ale, ach,

pání dímati sen vcného zapomenutí

ve vlhkém

úpnliv jako

toka, jenž tak žalostn a

její

sob

po-

tak pirozené

lu

muené

po-

srdce

u noh jejích plakal. bože, s ní plakal až do krve ? Což, Bylyt Oldišce mezi trpkým tím rozjímáním ruce s tváe do klína sklesly, kdež keovit se spjaly, a její zrak utkvl

mj

nmé

beznadjnosti opt na hladin vodní. její uhaslé oko nabylo živosti a její bledá tvá barvy? se klamala v rozechvní horenatém? Nemihala se na blostném rozpnní nkolika vln o beh se odrážejících veliká stopa krvavá, jako rána v bí-

v

Ale co tam ted vidla, že

i

adrech se smrtí zápasících? Ne, ne, pece to nebyla stopa krvavá, ta rudá na vod skvrna^ nýbrž práv rozkvetlá, nachová rže, s dvma plnými poupaty, již nesl proud práv smrem k ní, kdež mezi tmavým lupením zlatohvzdného, práv odkvtajícího blatcuchu

lých

se zachytila.

Oldiška dychtiv k od

rže

vod

nahnutá nebyla

s

to,

pohled

odtrhnouti.

Jak krásný, purpurový ten kvt do vody se dostal? rže ta zlým vtrem s kee mateského uchvácena a byla odtud nelítostným jeho dechem do vody zanesena? odervána rukou lehkomyslnou, kteráž, pohrávajíc si jí nkolik okamžik,^ na to roztržit i svévoln do vody ji

Byla

i

upustila, nedbajíc již

ped

híky,

tím tak

mocn ;k

Ano, tak

to bylo

nejútlejší

lai)ínek

!

jejížto lesk a spanilost ji byla

sobe vábila? Vždyt se nehnul na stromích

a dole

v

tráv

ani

nejslabší

ani

stébelko.

316

Urvána byla rže a pak s pohrdáním odhozena do vody, kdež k nebohé spolutrpitelce ješt neštastnjší, znienjší, povrženjší snad tajemnou jakousi pitažlivostí se dostala. Bleskem tonoucí rži, jejích,

vyskoila Oldiška, chtjíc ale

dotíravá

a než se sprostila

vtev byla

se nahnouti pro

do vlas svého lupenatého pouta, jiná již se zapletla

ruka po rži se vztahovala.

Oldiška couvla tak prudce zpt na svoje sedátko, jako kdyby se jí byl náhle do prsou ponoil hrot jedem napuštný nejostejší dýky.

Zamstnána vyprostiti svoje pletence, nebyla si povšimla, kterak mezi stíbrolesklým vrbovím byl vystoupil mladý, vysoký muž, soucitn jako ona k rži se nachyluje. Jak

se

nemla zdsit

zjevu tohol

Vždyí to byl Viktor, nerozluitelný to soudruh Rudolfv, jenž tak neoekávan ped ní stál. I on couvl, spativ ji, jako náhle šípem ostrým dotknutý, a jeho mužná tvá se pi tom pokryla rumncem skoro dívím. s mdlobou záDlouho stál Viktor ped dívkou pasící v rozpaitém, trapném onmní.

tém

Ó bylat Oldiška vždy pesvdena, ale ve chvíli té nabyla o tom nezvratné jistoty, že je jemu ze všech lidí nejlépe povdomo, jak málo si Rudolf lásky její kdy vážil, jakým to výsmchem ji odmnil. Dosud se jí bylo vždy štastn podailo ze salonu uklouznouti, když dal Viktor návštvu svou ohlásiti, což se v poslední dob bylo až ku podivu asto opakovalo, a ted mu stála zcela neoekávan tváí v tvá. Vyhnutí bylo nemožné, útk nejen nepimený,

ale

i

smšný.

317

Cítila jako hosta

sevené

v v

rty

zmatku svém,

dom rodi nebyly

s

to

pro

že jest

svých

urážlivé,

nevítala,

vypustiti

ale

pozdravu

její

že

ho

pevn

sebe jedno-

duššího a bžnjšího, I

konen

podailo se

a statuji

Viktorovi

pemoci, než ubohé

svoje

nesnáze díve

dívce.

odmnn

za živý svj soucit „Hle, jak skvle jsem pro vše, co vidím zlomeného a svévoln znieného na cest své!" vypravil konen s lehkou, atšak nanejvýš úctyplnou

poklonou zajíkav ze sebe.

Ona mu klonu jeho pokrauje hlasem, jemuž

nevrátila. se

snažil

On

si

toho nepovšiml,

dodati vtší pevnosti:

„Bylo mi praveno nahoe v zámku, kam jsem se doabych se ped svým odjezdem se ctnou vaší rodinou rozlouil, že se slena ráila kamsi odebrati na delší procházku, jejížto cíl nebyl k mé velké lítosti nikomu povdom, abych byl mohl za ní spchati a i s ni se rozžehnat." stavil,

Oldiška se mu chtla za jeho pozornost dkovati, ale nebylo jí to dosud možno. „Velice rozladn touto nemilou náhodou, vracel jsem se dom, sleduje pvabné klikatiny tohoto potoka; tu byly oi moje náhle pitaženy zde touto rží kteráž, jakoby byla náhle s nebe spadla, na vod se objevila. I zželelo se mi její mladé, sotva rozkvetlé krásy, a uffínil jsem si, že jí nedám smutn v živlu jí nepátelském utonouti, ale kdykoli pro ni jsem se nahnul, vždy proud žárliv mi ji unášel, a teprve zde úmysl se mi zdail." Zas nebyla siná Oldrišina ústa s to najíti vhodné pro

bezdn

mj

okamžik ten

slovo.

318

Viktor se nezdál býti uraženým vytrvalou její zamlklostí. Vrhaje rychlý, zpytavý pohled na její jako bílý mramor ubledlou a zkamenlou tvá, na její napolo pimhouené, zardlé oi, jal se mluviti dále, opatrn stásaje s rže, štastn vylovené, tžké kapky vody:

„Jak jsem šasten, že jsem úmyslu svého dosáhl. Bude ta tšiti libodechera a krásou svou na psacím mém stole, kamž do nejvkusnjší své vázy si ji postavím tak dlouho, jak se mi podaí péí jí život, nepirozen bujnou rukou zkrácený, zachovati. Jak nenávidím ruky té, kteráž do vody nedbale ji mrštila, když si jí byla dostatek po-

m

rže

hrála."

Byla to bílá

ruka

správce, kteráž zvyklá

cími

si

zakoketovat,

s

Louisv, hezké to dcery zámeckého

mladými pány zámek navštvují-

zaháliv po parku

se

procházejíc,

Chtjíc jeho pozornost k sob obrátiti, rychle urvala první na záhonech letos rozkvetlou rži a hodila ji do potoka od nho ji dlícího. Ale zamyšlený Viktor zahlédl jen nebohou licomrné této hry a pvodkyni její na protjším behu vody 'vyzývav se vznášející nevidl. Viktora spatila.

ob

Nevrle uvolnila

konen

Louisa svých krok, pouštjíc

ním nic není, což ostatn podobných dávno vdla. Bylt Viktor znám, že nevidívá, i vidti nechce, co se mu nejhezího schváln i náhodou do cesty stavlo. I^nemohl nikdo pochopiti, že on, vždy tak vážný a usedlý, jest pítelem mladého muže. jehož lehký, okázalý zpsob byl rovnž tak asto od rozumných lidí kárán, jak býval od osob stejných s ním náhled a zásad vynášen a obdivován. se v jinou stranu. Již vidla, že s

od družek

jí

819

Prudký záchvv celou postava vyzradil

konen

míru neobratn volena, a jeho soucit

zlomené tonoucí rže taktný

mu

Oldišiuu

probíhající

Viktorovi, že látka jeho hovoru byla nad

zi pomrm,

— jemn

s

osudem lehkomysln

eeno

které, jak dívka asi

—

nanejvýš

dobe vdla,

bez-

byly

lépe známy, než komukoli jinému.

Zahanben tímto poznáním opt zmaten onml, ztrativ nadobro nit k veškeré další s ní rozmluv. Jeho zejmý zmatek pravil Oldišce výmluvnji než veškera slova jeho, že ji nechtl svou narážkou na neštastný a nezasloužený osud rže tonoucí nikterak zahanbiti a uraziti, nýbrž že byla jeho soustrast s kvtinou pohozenou bezdná, upímná a nelíená, u muže ponkud neobyejná. Vzpamatovala se, vidouc ho ped sebou studem se rdícího, uhodnuvši, co asi v se dje, a jaké výitky si co muž útlocitný a vysoce vzdlaný, za jakého byl obecn ctn a jí zuám, asi v duchu iní, že nebyl ní v své opatrnjším. „Vy mluvíte o odjezdu a louení," pravila mu svým

a

nm

vi

mkkým, lahodným hlasem, hluboce nás hodláte skuten opustiti?"

ei

srdce jímajícím, „což

„Ano," odvtil, netroufaje si k ní pozdvihnouti oi, dosud nanejvýš nešasten pedešlou konversaní nemotorností svou, „hodlám do téhodne vlast naši opustiti." „Na dlouho?" bezmyšlenkovit Oldiška se ho otázala, hovíc nikoli zvdavosti, nýbrž jen pouhé zdvoilosti. „Snad na dlouho," vzdychl si mladý muž zádumiv. „A za jakým úkolem budete cestovat? Vytknul jste si jakýsi vdecký cíl pro nás všecky zajímavý a plodný?" Oldiška mechanicky v otázkách pokraovala, pemítajíc pi

320

tom, kterak hovor s pítelem vraha svého štstí by co nejrychleji ukonila, aniž by slušnosti tím zadala. Viktor dlouhou chvíli neodpovídal. Bylt k ní kopohled sv.j opt pozdvihl, ji záhadným pro ni

me

nen

zpsobem.

„Mát cesta moje úkol nad míru sobecký," zticha a bolestn pronášel, pi tom náhle zbledl, v každém tahu se promniv.

Pekvapen kterak

si

okem zejmé jeho

dívka

vyložiti

o nj zavadila. Nevdla dojmutí. Bysteji než dosudi

na

pohlédla. Jak málo byl než kdy díve v tvái Rudolfovi podoben.

s

tímto výrazem

Ješt tišeji, ješt bolnji dodal: „Odjíždím zapomnl ..."

Bezdn,

jako úmluvou

bylo po dlouhou dobu lostný

šum vody

o

.

.

.

abych

sklopili

oba hlavu, a zas ne-

jiného slyšeti,

než jednotvárný, ža-

beh

se odrážející.

„Zapomenouti," vzdychla si Oldiška. Vstoupilo jí slovo na rty, aniž vdla jak, a vykla je opt, nevdouc, že tak iní. „Myslíte, že možno zapomenouti ... a pi tom to

žíti

.

.

.?"

Zalekla se své neopatrnosti. Jak jen mohla uiniti podobný dotaz? Což nemusil Viktor okamžit uhodnouti, kam jím elí?

Avšak vanula opravdovost,

k

nmu

z

každého jeho slova taková neklamná proti vli její poala probouzeti

že se v ní

jakási

jí

velmi nemilá, avšak nepotlaitelná

„Hodlám se o možnost takovou zamumlal temn.

ze všech

sil

dvra.

pokusiti,"

321

,A

tém v

povíte mi pak, zdali se vám to podailo?" zašeptala s dtinnon ostýchavostí v tazích, se slzami

neslyšiteln

oích. „Dovolíte mi, abych tak

uinil?" zašeptal

i

on ostý-

chav, ba skoro bázliv. „Prosím vás snažn za tuto službu," žádala jej, zkoušejíc úsmv, ale místo toho skanuly jí slzy, dosud statn zadržené, po lících

na hedvábnou stužku,

pas

její

obepí-

nající.

„Jak rád vám vyhovím I" zvolal Viktor vášniv, ,Jak rád vám sdlím, že se mi šastn podailo vypuditi z mysli žhavé vdomí, že veškeré moje pátelství nebylo s to uiniti z nejmilejšího mi soudruha, jehož nadání jsem se vždy

blouzniv obdivoval, muže zásad pevných, estných."

Nemohlo koho

asi

býti

pochybnosti

Nevdla,

míní.

pro

tesoucí

se Oldišku,

závratí náhlou uchvácena,

na Viktora se horšiti, nebo mu býti tak nenadálé, netušené a pímé.

povdna

má-li

za vyznání

Jen jediný okamžik se jí zdálo, že se musí pozdvihped dalším projevem Viktorových mípomru, nní o píteli jeho, o nynjším jeho k hnutí to v ní zakyplo jen avšak jak již praveno nouti a uprchnouti

nmu

—

—

Nechtl jí podati poháru To jí bylo již patrno.

jediný okamžik. hojícího léku.

s

pelykem, nýbrž

Viktor tedy znal ralkost povahy pítelovy^ nestál

nm,

pi

neodsuzoval jí a nesmál se jí pohrdliv, jak se byla vždy domnívala, s ostatními jeho soudruhy. Veliký balvan se jí poznáním tím svalil s prsou. Osmlen jejím mlením, pokraoval Viktor se vzrstající dtklivostí K.

SVTLÁ:

Not«11t-

21

322

„Chci dále zapomenouti na nejspanilejší sen jinošství na sen líbezný o blahém setkání se s duší díví, témuž ideálu jako já se klanéjící, pravdu života tímtéž úsilím jako já hledající, aby každému svému konání vtiskla peet její vznešenou. Ano, chci zapuditi sen nedostižný, touhu nevyplnitelnou po duši díví, jíž by byla láska její svtem celým, 7a jehožto hranicemi by pro ni leželo pouhé, temné, prázdné nic." A Viktorv hlas náhle zanikl ve vzdechu hlubokém. Oldišiny líce zahoely. Jak podobný byl mladistvý jeho sen snu jejímu vlastnímu, v jehožto vyplnní byla po boko Rudolfovu tak svého,

pevn^

doufala.

O, již se nedivila, že se Viktor

nesmje bludu

srdce

naopak pesvdena, že ho nejen pochopuje a omlouvá, ba podobalof se jí skoro, že jí za ten blud

jejího

bylat

;

nejen

ale

lituje,

A

v pocitu

i

ctí.

tom

vdném

pozdvihla k

nmu

zamlžený

zrak,

„O, nezoufejte útrpnosti.

„eho

si

pec!" napomínala

dosud

jste nedosáhl,

jej plna dosáhnete

nžné zajisté.

Nejsou sice po svt zhusta rozseta srdce díví podobná tomu, po nmž se vám stýská, snad budete musit dosti dlouho a vytrvale hledat, avšak ješt jednou vás žádám, abyste nepozbyl trplivosti a mysli, vždyt jste ješt tak mlád leží celý život v zlatém slunci nadje ped vámi!" Ale Viktor nebyl domluvou tou ni osvžen, ni potšen. stál ped dívkou, napnut a soucitn jej po-

—

tém

Nm

zorující.

„Vy mi neodpovídáte,"

jemn mu

vyítala.

32y

ped

Stále trval

ní

v

trudném mlení, a místo nadje,

nm

vzbuzovala, víc a více temná beznadjnost kolem jeho úst se uhosíovala. „Nepropustím vás díve," se soustrastnou výhružkou

již

v

Oldiška

jej

ubezpeovala, „dokud mi

po-

že se

neslíbíte,

kusíte znovu a co nejusilovnji o hledání a vypátrání onoho

kýženého vámi skvostu." Již nemyslila dívka na klam a bol svj, mlaí jen smysly pro stesk a marnou touhu jeho. ješt pohádati k nadji a vybízeti k vy„Budete

m

zádumiv opt

trvalosti,"

slova se

„pak-li se

ujal,

vám

vyznám, že onen kýžený skvost, ono srdce plné blouznivé obtavosti a svaté oddanosti, plné sladkého zápalu a neNalezl jsem skonalé milostaosti již dávno jsem nalezl je však v zakletí duše jiné, sobecké, se zrádným obrazem ve svatyni jeho . Nepravému se klanlo božství v tom, jehož milovalo, a najednou se octlo osamlé, zranné, zkrvácené, pod píkrjvem nezhojitelného zármutku, v jehožto erných stínech snad hodlá nadobro pro vždy zaniknouti." Oldišina hlava klesla tak tžce na kmen stromu, jako když sem byla se usadila, než tonoucí rži spatila. Zpitomla. ,ó, litujte mne, že necítím ruku svobodnu, dotknouti náhrady mu pose srdce toho, je oživiti a zachrániti .

.

.

.

.

.

.

eho

.

útchy mu poskytnouti za to, vytrplo, a muednictví jeho svatému zbožn se pokloniti A zas onml, nemoha dojrantím dále mluviti. dati za

to,

pozbylo,

.

Oldišinýra srdcem tak vzkikla. Prudce zameziti,

si

co se v

Všecka omámena

mocn

to

div že

trhlo,

co ." .

ne-

nm sáhla, jakoby byla mohla a chtla nechtla. nm dje. Ale nemohla a

po

.

cítila,

kterak ledová

kra

,

.

nuceného od21*

324

íkání kolem

nho

praská, jak

mrtvé zkamenlosti

z

své

prociuje, jak chce opt žíti, toažiti, štstí ztraceného znovu se domáhati, jak chce opt doufati, viti, oblažovati a ach! oblažovati a tím nejvyšší blažeností ano, oblažovati .

—

dosíci

.

,

.

.

Viktor pozoroval její rozechvní, jeho zazáily. Uinil ostýchav,

nejistotu,

její

nedviv

k

.

a

oi

nkolik krok

blíže.

ní

odcházeje od vás, ze rt vašich drahých nadjeplné na shledanou?" zticha v nevýslovném opojení se „Uslyším,

jí

tázal.

Ona váhala dlouhou chvíli,

že

se

již

chvíli

chtl Viktor,

s

odpovdí, tak dlouhou

zdrcen

mlením

jejím ne-

ústupným, vzdálit. Ale tu najednou vztáhla ruku a vzala z ruky jeho rži, dosud zvlhlou slzami potoka, v nmž jí nechtl dáti utonouti.

Zastrila

si ji za pás. Viktor zlehka vzkiknuv, sklesl k týkaje se ústy lemu bílého roucha jejího

A

nohám .

.

jejím, do-

.

Uhodly laskavé moje tenáky, že se stala Viktorova úelem, jejž si byl vytknul, zbytenou? Domyslily se, že vydávaje se na podzim k jarním nivám Itálie, neodjíždl sám ? ceiía za

vn

ZASNOUBENI.

Noc se halí v závoje poád hustší, tžší, neproZbytenými zdají se pozdnímu chodci býti vid sluch, zvlhlá tráva pohlcuje šust jeho krok, zrak jeho neprorazí stny mlh. iVlží.

niknutelnjší. i

Nikde ni zákmitu svtla, ni ohlasu zvuku. Podobá se noc ta oné erné noci, z níž se zrodil chaos, která snad opt nastane, až píroda se unaví v nádherném bleskotavém kolobhu svém. Jo to hrza, která jímá pi pedstav té srdce pozdního chodce a zastavuje neslyšitelné kroky jeho? Zdá se mu, že již padá v jícen oné záhady, již oznauje lovk slovem „nic" ? Váhá, nekráí dále. Zaraihla se

skanulo

skuten

mu

ped oima pobouená

to

lna

krev?

i

planoucí rubín? Zas krpj podobná se zamihotala, jako když skápne tekutý safír a za nedlouho vedle nho zahoí topas.

Co

se to

Chystá

cosi

do

noci jako

dje?

se tato

tpytné hvzdy,

píkladu praraáti své zroditi stíbrný plamen msíce, zárodky?

noc

vlasatice

jehož jsou jiskry ty

po

žhavé,

328

Krpje se chvjí,

ty

horeaat

více a více

se tepotajíce,

se prodlužují,

volnji a volnji

až se z nich

stávají

dlouhé barevné paprsky, které matn ozauji své okolí. Vynikají z peste malovaných oken kaple, znenáhla se v obrysech neuritých nad nimi se osvtlující, jejížto klene a pod ní stejnou neuritostí splývá hrob s hrobem v hmotu jedinou pod pokrývkou trávy operlené, kvtin porosených, ratolestí slzavých. Zachvívá se pozdní chodec pi náhlém tom prjevu malého života temné té noci. Zadržuje se jednoho z hbitova, do jehož vrátek byl vklouzl, jakoby náležel do sboru duch, již zde provozují plnoní své reje.

bá

kíž

Snad k nim náleží. Zákmit oken vyzrazuje, v roušky

erné jako

že

rubáš, jako

postava

píkrov

jeho z

rakve,

zahalena a není

daleko do plnoci.

Ale nikoli. Trhla sebou postava ern zahalená prudkostí, kteráž pochází ze srdce dosud tepajícího, živého, se životem zápasícího.

Nkolika kvapnými nejistými kroky ocítila se u vchodu dvée opt prudkým a penáhleným posukem

kaple, jejížto

otevela. Široký

pruh

rudožlutého

svtla

pi tom

se

vydral

tajemn ^ozáeného nitra malého chrámku na hbitov, promniv, kam dosáhl, veškeré rosné perly na stéblech trávy a listí kvtinka strom náhle v roje nejjasnjších diamantv. Zárove dotknul se postavy, kteráž rychle a bojácn jako záchvv zlého svdomí do kaple se vloudila. Bylatto postava díví, od hlavy až k pat v hluboký smutek odná, nadmíru ztepilá. z

329

jako

Zas se opela ted o ktitelaici vedle vchodu tak mdle ped tím o kíž. Pi tom tak hluboce hlavu na prsa

s ela pehrnutý se spustil na její tvá tžce oddychující. Vsak jakoby se byla dotknutím té hebké látky lící jejích vzpamatovala, pehodila si ted rychle závoj opt s tváe a pyšn se vztýivši, pibližovala se volnými a odmenými kroky ku stedu kostelíka, kdež na katafalku ern zasteném stála rakev erným aksamitem potažená, stíbrnými hvzdami posetá, obklopena stem voskových svící, stem kvetoucím strmk bílých rží. V rakvi té pod smutením baldachýnem, taktéž stíbrnými hvzdami posetém, ležela v bílém svatebním rouše mladá dívka. Bohatá myrtová koruna zdobila její elo a v rukách držela napolo rozkvetlou lilii, mén blostnou útlých prst jejích, a zlatý kíž. Temné hedvábné vlny jejích dlouhých hustých vlas líbaly lem jejích šat atlasových, drahými krajkami ozdobených. Odpoívala tu mezi ržemi a svtly slena Jaroslava

sklonila, že závoj

a prsa

ze Zlonic,

ddika zámku

téhož jména, jediná dcera ovdo-

byla po krátké nemoci k nevýslovnému jejímu žalu na vždy rozlouila Ze šetrnosti k paní té nešíastné, hoem ochuravlé a napolo šílící, domácí ve vší tajnosti za noní doby nebožku ze zámku sem dopravili a zítra ráno mla býti ve vší tichosti pochována v rodinné pod kaplí krypt. Zpytav, s dsnou dychtivostí a ostrostí bitvy bloudil po tvái zesnulé zrak dívky ve smutek odné, a její elo

vlé své matky,

s

níž

se

se svraštilo.

Zajisté jsou

tváe tah pravidelnjších a krásnjších,

než byla tvá mrtvoly,

"ale

málo tak pvabných duševním

330

svým výrazem; a ten výraz duše nebyla ani smrt

s

myslící,

erná dáma

nadšené rakou svou.

jasné,

to setíti žárlivoa, vše zninjící

zhluboka si vzdychla, že se vzdech jako ston, a její ruce zoufale si vjely do skvost zlatých vlas, pod závojem smutením se ten v pusté kapli

tak

ozval

lesknoucích.

Co

jí

byly platný ty skvoucí se proudy jejich, tolikrát oi její v tolika básních k brouše-

velebené, co ty krásné

ným safírm pirovnané,

co její vzrst ohebnjší nad lomrtvola v rukách držela, dokud nezanikla úpln v rysech jejích ona jiskra vyššího života, vyššího nadání, vyšší snahy, jíž tak ošemetn nad ní v »jeho* srdci

dyhu

lilie,

již

zvítzila.

ó jak Jak

se

se

klanl

obdivoval

Zdence, než seznal Jaroslavu

jí,

její

kráse,

jak

asto

tušila

i

.

cítila,

.

.

že

chce 'splynouti ze rt slovo lásky, slovo navždy vížící. vstoupila Jaroslava, vidl Ale od té chvíle, co mezi v žen jen duši; kouzlo jejího zjevu, pvab jejího úsmvu,

mu

lesk její spanilosti,

niím, niím, jak

n

soumrnost pravil,

vedle

jejích

mysli

forem se mu jevily básnicky naladné,

z níž se prýštil vzletnými slovy proud poesie, vedle srdce zanícenéhofideálem. „A práv v nm, v tom nevdníku se musilo zpozdilé srdce 'mé ^k neodtržení zakotviti," znova dívka si vzdychla. „Zdali pak budu kdy s to odpustiti mu, že k vli ní povrhl slenou Zdenkou z^Miletic, uznanou to královnou všech ples, nejskvostnjší ^okrasou všech salon?" Í^Úsmv chladný a obojetný pejel hadí mrštností sliné tahy Zdeniny, a její oko v píšerné vítzosláv zaplanulo. Mohla odpustiti, neb dostaten ho pokutovala za pein jeho na ní spáchaný.

331

pipomínala

1

si

vnadná Zdenka

s

uovým škodolibým

úsmvem, jak meškajíc s Milanem a nkolika jinými známými v práv minulých nedlícii jako host na Zlonickém zámku, za krásného jitra s ním jako náhodou v zahrad zámecké sama se setkala. Maje plnou duši nenávidného jí obrazu, patrn každým dnem, co mu na blízku meškal, hloubji v jeho srdce se vrývajícího, dal se se Zdenkou o Jaroslav do hovoru, chvále sesterskou její k ní lásku,

pítelkyn tak nadšen prý splácela. „Cítím se velmi bohatou pokladem tím," byla mu odpovdla, a pi jeho slovech rozedírala tygice žárlivosti její srdce drápy svými, „a to tím více, že vím: poklad

již jí

Jaroslavina srdce zstane navždy mým.* „Jak to myslíte?" napjat vyzvídal.

„Nikdy

úkladn

skvosty lásky

o

zakoušela, pocítil

,Rád soka

—

jiným dliti se nebudu,"

muka, která ve

chvíli té

on.

i

vím,

pravil na to, stalo

její s

tvrdila dychtíc, aby táž

že

si

nezvolí

nemohlo by pítele...?"

„ale

jiné

pítelkyn," zajikav že by se vám do-

se státi,

Jak nenucené, jak vesele se byla dovedla Zdenka zaKdo by byl hádal, že v té chvíli celé smáti jeho slovm !

peklo hoe, zášti a mstivosti v ní soptí. „Toho se nebojím," zvolala. „A pro ne? Máte'^srdce Jaroslavino za neschopné lásky k muži?" „Nikoli, ale jsem jista, že pi ti dni nevytvá a pak se ke

mn

ní

— —

nikdy déle než velostí zdvojná-

vrátí

sobenou." j|(?(i

,Tak vratkých cit

stem?"

jest srdce, kteréž nazýváte skvo-

332

„Shledala jsem

mfižm

vi mn

skvostným

vždy

je

—

." .

.

„Pokraujte, sleno!" ,A mužm jsem vždy pála,

pevn

držav

že to, co se

jim mezi prsty

domnívali

vymklo, odletvši jako zlatý motýl." „A to se nejednou stalo ?" „Vy jste velmi zvdav, pane Milane!" „Chci jen vdti, kolikrát jste zstala vítzkou." tak

ve své

„Podobá nejkratší

se mi,

obrátilo

se

že

míti,

—

nesíslnkrát

srdce

;

,

.

.

se

Vždy

v

dob

od smrtelného Nechtla^^^ ^nechce

Jaroslavino

k ideálm svým nesmrtelným. vnovati život svj krásný a nadjný nízké služb kolem krbu domácího, zájmm pohodlí manželova. Vyšším úkolm život svj posvtila, národ a jeho umní, jest to souhvzdí, jemuž se klaní, jež jedin hodno její zbožné úcty a lásky obtavé." „Ale jakýrato právem," s líeným", leknutím dodala, „zpovídám se vám za pítelkyni svou? Zdali by mi prominula, že jsem práv vás nechala nahlédnouti tak hluboce do srdce jejího, odhalujíc ped vámi pravý smr smýšlení jejího? Domnívám se, že si nepeje býti prohlednuta, uhodnuta, poznána. Co svila mn, nemla jsem já nikomu jinému sviti. Mooho bych za to dala, kdybyste si chtl nepovšimnout mých slov a nadobro jich zapomenout." Slíbil jí, že takj^uiní, petváce, snaže se ^ její ctitele

prý

ve

odníti

jí

ností v

trapnou

nem

domnnku,!

na pítelkyni

že

pílišnou k

se prohešila;

nmu dvr-

ale byl

pi tom

bledý jako smrt. Pevn' mu' vzel v prsou jedovatý šíp, který do nich byla úkladn vrazila, pesvdujíc jej, že je Jaroslava pravé lásky neschopna, duše vysokomyslné a hrdé,

•^H3

bažíc po jiném štstí, po jiných úkolech, než po blahu rodinném. Ješt téhož veera dal Milan Zlonickému zámku s bohem, odjíždje nakvap, jak loue se s domácí paní, tvrdil, za dležitými, neodkladnými záležitostmi Rozžehnal se pouze s matkou Jaroslavinou nevykávaje navzdor jejím domluvám, až dcera se vrátí od staré uitelky, již byla šla navštívit slyšíc, že povážliv ochuravla. Jak bolestn užasla Jaroslava, neshledávajíc se s Milanem po návratu svém. Slyšela ji Zdenka celou noc ve vedlejším pokoji pecházet, vzdechy a plá svj tlumit. S jakým to zadostuianím probdla s ní tuto noc! Jak jí pála tyto zoufalé hodiny! Což nebyla probojovala rovnž tak kruté chvíle, když se Milan poal od ní odvraceti, což neprokvílela také celé noci, po veerech, za nichž Milan jiného nevidl než Jaroslavu zpívající pi klavíru jakousi národní píse, neb pednášející na novou skladbu nkterého z eských skladatnl! A což pinesla-li svoje zápisky a ukázala-h mu kresbu krajiny, kterou se byla spolenost zámecká se zvláštním zalíbením procházela a již on prohlásil za pvabnjší kterékoli jiné, neb etla-li mu báseu, jež prý pod tužkou její vznikla, když si pipomnla nkterou jeho mjšlenku onehdy man pronesenou Jaroslava soužila se v domnní, že odvolala Milana

nm

!

tak náhle povinnost lásky jiné, v emž ji Zdenka obratn a lstiv potvrzovala, podávajíc jí plné hrsti vhodných d-

vod,

usouzená

až

život

.

konen

Zuivá hlavnika

vstala. .

.

ulehla,

ztrávila

do

aby

tí

nikdy

dn

již

nepo-

mladý

ten

ool

Ó kéž by již víko rakve krylo nenávidnou tu tvá, do níž se znal tak zanícen zahledti, nevida jiné mimo ni kolem sebe . .! Pro jí nechali tak dlouho vystavenu? Stále váhali s pohbem, nešastná matka nechtla si .

dít jen spí, zdráhala se ji vyPoruila, že se nesmí víko rakve nad ní upevniti, vchod do krypty za ní uzavíti, uraiovala si zpsobem srdce rozrývajícím, že dnem i nocí v kapli bdíti bude oekávajíc dceino z mrtvých vstání. Potajmu, kryti pláštm temné té noci, když klesla stará ta paní v tžký spánek, podléhajíc konen své mdlob, dát vymluviti, že drahé její dati.

unesli

dceru.

jí

Léka

se

postaral o prostedek

smysly unavené matky tak dloaho ve bude po všem.

—

uspávající,

vazb

jenž

ml

držeti, až v kapli

A

Zdenka šeptajíc s ulehenýma prsoma: „po všem" jako vojín po tuhé vyhrané bitv, zakryla si tvá, klesajíc na klekátko vedle katafalku, kdež v stíbrné kropence nalézala

se

k pohbu její

palmová

posvtili, na

Tu

ratolest,

urená,

aby smuteníci, až na poslední cestu

se sejdou, zesnulou rosou z ní

vky

s

ní

takto se rozžehnavše.

jakoby jakási duchovitá ozvna opakovala její hrozné, bezcitné: „po všem*. Zdence zledovatlo srdce pi vánku neslyšitelném tchto slov, ji oblétajících. I podobalo se jí, že slova ta neplatí pítelkyni mrtvé, životu a osudu jejímu, nýbrž že v ozvn spoívá vštba nad jejím srdcem, nad její láskou, nad Jejími nadjemi pronesená. Povrivý strach podmanil si konen tuto tvrdou, chladnou neúprosnou mysl. Ted si teprv byla vdoma, Jaký zdálo se Zdence,

tém

335 to odvážný pro pohlaví svoje podnikla krok, opustiti za iré noci pohostinnou stechu a vydati se saraojediná hei prvodu a ochrany do kaple hbitovem obklíené, kamž

zesnulou pítelkyni odnesli, ponechávajíce ji stráži hrobníka a kostelníka, které ale nebyla nikde zoila. Chtla vidti sokyni bezbrannou, všemi znaky smrti obklopenou, chtla ji vidti nad vchodem do krypty rodinné již otevené a pipravené, aby ji pojala do svého tmavého, dusného lna, z nhož nebylo návratu na oslnný láskou povrch zem, posetý kvty milosti a blaha, které ted vypuí jen pro Zdenka. Ano, jen pro Zdenku vypuí, aby si z nich uvila vnec lásky pro svoje hrdé, krásné elo, kteréž ped nikým skloniti nehodlala, než ped ním, tím zrádným, nevrným a pec tak vášnivé milovaným mužem, jemuž vše odpouštla, ím na ní se provinil, v náruživé touze, sladké nadji, žo se byli

k ní vrátí.

Ach, vrátí se k

ní,

pijde, zajisté pijde

.

.

.

Zdenka

vzhlédla osvžena, posilnna touto myšlenkou a v tom šené vzkiikla. byl!

Již tu

Nad zesnulé a

rakví se klonila z

zd-

jejích

rt znova

tvá

nepohnutjší tváe vánkem duchovitým

bledší,

zašelestilo

:

„Po všem."

On

to

byl,

slovo to osudné

Milan,

jenžto

stál

vzdechem zoufalým

vedle rakve, jemuž z

se

úst vydralo.

Ale bledší než on, bledší, než mrtvola zírala Zdenka na toho. Jehož byla vášní tak horoucí v duchu k sob volala, nemohouc od ného odtrhnouti vyteštný zrak. ,Jest po všem," pravil pln divoké bolesti ku Zdence se obraceje, jakoby (o bylo zcela pirozené, že se s ní zde

336

„Dnes ráno jsem se toho doetl, že zlomena tato nad jiné spanilá a istá. Bera noviny do ruky, omdlévaje setkal jsem se s úmrtním listem ddiky zámku Zlonického. Sebral jsem veškeré svoje síly pod ranou tou ze všech nejkrutjší a použil jsem jich, abych se dostal na místo, než bude ješt pozd." Zdenka vztáhla proti nmu prudce ruku, jakoby se chtla brániti rán té ze všech nejkrutjší, již byl zase on na ni namíil, ale Milan nepochopil významu pohnutí setkává.

tém

lilie

jejího.

„Ted

ne, ted

zvolal. „Pozdji jednou mi budete okamžiky. Ted bych toho nesnesl... mi jest snášeti pohled a vdomí, že tolik

ne!'

líiti poslední svaté její

mj

bože! a pec nadání a rozmilosti, v bytosti té andlské soustedné, zaniklo navždy. Zniena jest jediná opravdová láska moje. ó, nezstavuje Jaroslava po sob ve vlasti, již dobroty,

Všecky pedila duchem, ten svt, když ona již nekvete. Pozbyl všeho lesku, promniv se v pouhé nic." Zdeniny prsty poaly horenat škubati stíbrné tísn, vroubící píkrov na katafalku. „Stíhá pokuta píliš krutá, ba neslýchaná, že jsem ji opustil rozžárlen, slyše od vás, že žádný muž není s to tkavou mysl její upoutati," zahoekoval Milan. „Já bláhový za to na ni zanevel, chtje ji trestati hnvivou Jakým to právem chladností svou. Což nemla pravdu? jsem chtl obmezovati její cit? Což jí byl nkterý muž hoden? Byl jsem jí hoden já? Jakou vlastností jsem chtl initi nároky na její srdce? Hluboce vždy pod ní jsem se potácel. Pravdu mla, že pohrdávala muži, že pohrdávala ranou, že s námi si jen hrála, nechtíc se dáti nikým z nás tak velice milovala,

stoupenkyn

povahou a zajímavostí.

m

!

Pouští je

337

lásky;

upoutati k nevolnictví všední se

hvzdou duše

obracela, neb

ta

k

hvzdám

duše

její

Kdyby mlhy nepobychom ji vidli nad

byla.

vné

spanilosti krývaly oblohu, v zái hlavami svými sladce a vznešen planouti.'

V mezku Zdenin

divoce to kolotalo, každá jeho

zlomkovit zaúpná mla pro „Po všem, po všem." Milan, nahnuv jednu snulé, zahloubal

než

ped

se

pi

z

ni

tentýž

voskových

plápolající

strašný

vta

dozvuk

svíek k tvái zežíznivji ješt

jen zái

tím do klidné Jaroslaviny tváe.

vru

nebohé matce diviti, že si nechtla takový výra', vnitního života spoíval dosud v každém jejím tahu. Podobalo se skuten, že spí, nikoli však spánkem vným. Nebylo se

dceru,

dát V} rváti

Nepovšiml

si

Milan

v

novém záchvatu vášnivého hoe,

na její nehty jako kdyby dosnd v ní kroužil teplý krev se nebyla v srdci jejím zastavila

že kapají z voskové svíce veliké žhavé slzy

rumnué

a hladké,

proud a

života

navždy.

Najednou sal si Milan prsten z ruky. „Nepustím té do vné tmy, kam spcháš, bez památky na mne. Následoval bych t tam bez vle tvé, kdyby nebylo bratr a sester, jimž j^em povinen býti otcem i matkou. Nebyl jsem hodeo, abych si v život nastril prsten osudy naše spojující, ale dOjjej mi a^po, abych, nastriv ti kruh ten zlatý na drahou mrtvou ruku tvou, ti smél povdti, že nikdy jiné ruky nepodám, že zasnubuje se s tebou pi tom s-e zasvrcuji všem onm velebným myšlenbám, pro které jsi Milun se zarazil. K.

SVTLÁ

;

XoToUy.

žila

a lásky k

muži zná'i nechtla." 22

338

Byla ruka ta

skuten mrtva?

dráždných jeho smysl, že se mu zachvla pi jeho se jí dotknutí ?

jakoby se b}la

tžce klesla Zdenka opt na klerukama tvá ped oima jeho se

Nespozoroval, jak kátko, zakrývajíc

Byl to jen klam pozdálo,

si

—

mocn

poaly dlati mžitky a srdce jeho

zabušilo.

jen zdání i skutenost, že její prsty se jeho? Chtla ho mrtvá nevsta za sebou stáhnouti do krypty, jejížto jícen tam opodál se na nj píšern šklebil, i . . . Bože Nesml domysliti, aby radost ho neusmrtila.

Bylo to

opt

snažily zadržeti

mj

!

.

.

,

svícnu a naklouje ji znova a to tvái snoubenkyn své, te schváln pouštl bledé kapky vosku na její prsty, na její hrdlo, na její skrán.

Vytrhl

svíku

ze

zcela z blízka k bledé

Ne, nebyl to klam. Již nebyly tváe její tak voskov jako když byl na ni uvrhl prní pohled, již nebyly její rty tak zamodralé, ba pootevely se ponkud, jakoby na nich rozkvétati chtl úsmv . bílé,

.

.

nadjí a obavou, že vše, co vidí, jest jen peludem mozku horenatého, uchopil se Milan jednoho z pramen jejích vlas a zavadiv jím o plamen svíky, tak že poal vydávati vni pismahlou a pronikavou, piNapolo

blížil jej

výpar

z

šílený

k ústm jejím a nechal ji vdechovati pavý ten vlas, o nmž ta a tam byl slýchal tvrditi, že kísí

ve mdlobách se potácející.

A její

rty

hle,

a

ruku jeho.

víka ruka

se s

jí

ted

prstenem

skuten zachvla nastreným

tak jako

keovit

tiskla

339

,Ona

ona žije!" zajásal Milan neslyše pád Zdenklekátka na dlažbu kostelní a uchopiv se kropenky máel vodou z ní Jarbslavino elo.

ina

žije,

téla s

Tu oi její voln se pootevely, vely ranny ostrým svitem svíek. „Ži)e,

skuten

pomoci!" rozkikl v

Milan se tedy ji

z

opt

se za-

moje láska ji vzkísila, rychle ku Milan na Zdenku.

Ale Zdenka ho neslyšela; mrákotách.

vynášeje

ihned

žije,

se

nárue jako matka

ale

uchopil

smysly

její

ponoeny byly

sám Jaroslavy a pojav ji do s ní z íše Moraniny

svoje dít, prchal

kaple.

Na východ mdle se poalo svítati. Ranní vtík di* maje v keích na hbitov se probouzel a jal se rozptylovati noní m hy. Zanášel k mladému páru \ni kvtin, toužebn rodicímu se svtlu vstíc kalichy své otvírajících. Jeho svží dech ovívaje elo Jaroslavino. jejížto hlava unyle odpoívala na rameni Milanov,

probudil

v

ní

nadobro

jiskru života.

„Jaký to krásný sen,** zašeptala a obtáejíc svoje dosud tak slabé rám kolem jeho šije, znova pozbyla vdomí. Ale byl kterásklonila

spánek posilující a nikoli mdloba, hlavu tak tžce nii prsa jejího vzkisitele. Vymanila se z jeho pout na svém loži, kdež nad ní se klonila šíastuá matka a ženich ješt blaženójší, neb spativši jej zašeptala znova: „Jaký to pekrásný sen." to

jen

její

Jak dlouho to trvalo, než uvila, že se to na ni usmívá sladká skutenost, že sen lásky její se vyjevuje a k nejlíbeznjšímu dovršení dospívá. 22*

340

t

„Nikoli smríí jednoa, smrtí desaterou bych si nebyla ješt píliš draze vykoupila," vážn pravila k Milanovi, když po jejím úplném uzdravení s nejvtším pohnutím jí sdlil, kterak se byla do jeho nárue dostala se snubním

od

nho

prstenem na ruce.

^

OBSAH. strana

Rozcestí

1

Deborah

261

Tonoucí

rže

Zasnoubení

311

325

/

v

^rcPDic l^u

I

^^

=^

5pÍ5rr) l^aroliQy ^L^štlé!

=

Poprsí

yíaroliny

=

^étlé

od JS Vla, znamenité dílo portrétové.

Skvostná a dstojná \'ýzdoba

každé eské sín, Výška 50

ctm.,

šíka 30 cdn.

místností spolkovvch a

DD'^;TÍ T\lf /'^CXT V rKElVilJiNi L>EÍN I

•

Bílý odlitek 10 K, bronzovaný odlitek 12 obal 3 K.

j.

K.

Bedna a

^ocíoóijna yíaroliny kCtlé. Skvostná heliogravuia v rozmru 50X'O cm. Nejlepší portrét K. Svtlé. CENA 6 K. V nádherném moderním rámci 16 K. Fotogravura malá na kartonu 50X66 cm. Prémijní cena

—

—

K

Objednati

lze

1-20.

v každém knihkupectví.

nakladatelství Karlovo námstí

i.

34

==

J.

OTTY v PRAZE, FILIÁLKA ve Vídni

VII.,

Burggasse 79.

^

^

KNIHY ZEN.

SOFIE PCDLIPSKA: Zvnlá

sestra Karoliny Svtlé zstavila ve svých spisech a zvlášt v románových skladbách vzácný odkaz, jenž každé jemn cítící duš bude vždy zdrojem nejušlechtilejšího osvžení a povzbuzení.

OSUD A NADÁNÍ. Román. Druhé vyd. 5 K, skvostn vázané 6 80 h.

PÍKLADY

K

NALŽOVSKÝ. Román. Druhé vydání 3 K 60 h, skvostn vázané 5 K 40 h.

Z

VACÍHO. cena 1 K

OBORU VYCHO

225 stran. 20 h.

8".

Sniž

ZLOMKY ZKUŠENOSTI V BEVYCHOVÁNÍ. Snížená cena

1

SE-

72 stran.

K.

«.EnSKA BIBLIOTÉKA. Sborník literárních prací umleckých, ženského bytí a ženské otázky se týkajících. Rediguje T. NOVÁKOVÁ.

—

L Elena Maróthy-Soltészová, PROTI PROUDU. Román. Ze venštiny pevedla Vilma Sokolová. S podob, spisovatelky. 592 Brožov. 5 K 60 h, skv. váz. 7 K 60 h.

slostr.

II. Karolina Svtlá. Z LITERÁRNÍHO SOUKROMÍ. Vzpomínky. S podob, spisovatelky. 162 str. Brož. 2 K, skvostn vázané 3 K 20 h.

OSAMLÁ

III. Neera, S podob, spisovatelky.

DUŠE. Z

pel. Marie Kalasová.

italského

114 str. Brož. K 60 h, skv. váz. 3 K 20 h. ŽENA A ŽIVOT. Ti povídky. S podob, spisovatelky, 165 str. Brož. 2 K 20 h, skv. váz. 3 K 80 h. V. Oliv Schreinerová, VOJÍN PETR HALKET V ZEMI MASHON IV.

Z angliiny peložila 103

str.

1

Anna eháková,

Brož. za

VI. Maryje

1

K

a

úvodem opatila Lona. S podob,

20 h, skv. váz. 2

Konopnicka,

K

NOVELLY.

Maternová. 260 stran. Brožované za 2

K

spisovatelky

80 h.

S polského peložila Pavla 20 h. 60 h, skv. váz. 4

K

GABR. PREISSOYÁ: KORUTANSKÉ POVÍDKY. 2

Za

K, skv. váz. 4 K.

MLÁDÍ A JINÉ NOVELLY. Za 3 K 60 h, skv. váz. 5 K 40 h.

EL.

OBRÁZKY BEZ RÁM. Povídky. Za K 10 h, skv. váz. 1 K 50 h. POROSENÉ PAVUINY.Novelly. 1

Za

2

K 60 h,

skv. váz. 4

K 40 h.

KRASNOHCRSKA:

ZE ŠUMAVY. Básn. II. rozmn. vydání. Za 2 PVEC VOLNOSTI. Dramatická báse. 40 h.

K, skv. váz. 3

K

60 h.

^EPiSKÝ SVT. a dívek. Redaktorka T. NOv eleg. vazb po 8 K 40 h. Bohatý obsah, dležitý pro každou vzdlanou ešku.

vnovaný zájmm eských paní VÁKOVÁ. S illustracemi. Ti roníky List

^iry^V^

•

•kp"'"

^f

.

r^;

PO

Muzaková, Johana ''Rottova) Sebrané ??DÍsy Karoliny

M8 18Q9 SV.2 1

Svtlé

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY