Purchased
for the
LIBRARY of the
UNIVERSITY OF TORONTO from the
KATHLEEN MADILL BEQUEST
SVAZEK PRVÝ.
gmann.
I.
lAEOBII BIBnOf ÉKA. VÝBOR
PRA.C1
ELNJŠÍCH SPISOVATEL ESKOSLOVANSKÝCH. DÍL PRVÝ.
SPISY JOSEFA JUNGMANNA, SVAZEK PRVy.
V PRAZE. MÁKLADEM KNÉHKUPECT VÍ 1869.
:
I.
L.
KOBER.
JOSEFA JUNGMANNA
SEBRANÉ DROBNÉ SPISY YERSE3I
I
PROSOU.
SVAZEK
I.
V PRAZE. NÁKLADEM KNŽHKUPECTVÍ: 1869.
I.
L.
EOBEE.
P6-
5-052
ž-v. / Vedkera práva ryhrazuJe
si
Národní knhtiskárna
L.
:
I.
nakladatelstT*.
Kober v Praze.
PROSA.
o Jazyka
eské m.
(181 3, v Hlasateli
Sozmlouváni
I.)
prvni.
Daniel Adavi z Veleslavína, Cech a
)^'
Dovol Minose! a promluvím nkolik Tuším, pane! že rozprá-
eleslavina.
í^yóa^.slov
L&i) víte
s
tímto píchozím.
esky ? ech. Tobše pan!
'2/^
Nmec.
ja
mla,
chovaška, a ten byl šesky. Chvalné a potšitelné Velesl.
jest
pyl chlapes,
tyš
to
srdci
mému,
mj
milý se šíí. an vidím, kterak i do cizích zemí jazyk Vy, jakož patrno jest. Nmec jste; odkud, prosím, rodi? ech. Na, na, Pan! ja Šech je, a v Šechy narotil. Velesl. I to jste tedy celé své živobytí v cizin strávil; a kdežto milý, že vám možné nebylo, abyste se douil jazyku eskému? Cech. Ja pyl Ja šivot ne pšeš granic šesky. v Prase narotil, v Prase šiva pyl, a v Prase umšel. PraVelesl. Pro Bh! jak jest to možné: ech
mj
mj
žan
—a
—
tak nedokonale mluviti jazykem svým.
ech.
Mj
jazyk ja mlufit tobše.
1*
Pohíchu! nehrub; leda byste (ehož
Velesl.
Bfih
ostezj) k jinému se znal jazyku. ech. jazyk je nmesky. Velesl. I vím všecko; vy jste syn njakého Nmeckého emeslníka, jimž pedkové naši Poi za obydlí vykázali, aneb snad nkterého do cech vnov pišlého Nmce, a Nmci vždy mli tu vadu do sebe, že, rádi do ech se loudíce, neradi jazyku eskému zvykali; snad jste i málo s cechy obcoval? ech. Prafil fám, še s Prase sem. Je ne šatny kaféhaus v Prase, kte ja nepyl jako toma, šatny saal, kte ja ne fortansovat, theater a khostel, kte ja neunterhaltovat. Ja mám tobše tabák koušil, tobše billiard hrál, cechofal i fechtofal, a mám všecko tlal, so se šikofal na šlofk od kultur. Velesl. Odkud mnedle ta híšná jazyka svého ne-
Mj
umlost? ech. Ja šek fám, kto šest v tle, mlufit hanba.
še
mj
a topry kapat
nmesky;
a ten
tlo má, ten
šesky
jasyk je
na
Velesl. Nastojte! esky mluviti se hanbí! jazykem, v kterém veškeré království se ídí, jímž od konin do konin po celé vlasti slovo boží se káže a hlásá, jímž umní se pednášejí, a srdce eská k ctnosti a hrdinství
se vzbuzují!
tob
z
oí
i
—V
hrdlo lžeš
kroje hledí;
love!
o,
ech. Šváb nepo Šech! je,
pedk
mohl
i
tch cizozemc,
—
Ale ja Šech
potomku!
Jestližea
jak vidím, hnízdech, vyválel, však jsi ve škole lépe esky nauiti se ml; ilis do žádné nechodil?
v kafírnách, v
Nmce
ech jsi! Nmec
tneš to jetno.
a Minos k Šechy mi anveisovat. svých Odrodilý Velesl.
sob
že
že tíváb jsi?
;
ech. Še sem; snám
i
ja mlšel k ten jura všesko, a ja
fitl pan. še
seci,
moch moje pl
filosof
funt attest,
nofey ušensy, producirofat. z Koldína, kanclé výborný, neposlední zajisté jest spisovatel; což jste jeho mstských práv nebyste byl píležitost dobré eštin se nauiti. etl ? Cech. Ja uml ne šesky šíst, a ja to nepoebofal. Velesl. Co slyším? Pravda-li, že nyní v echách nkdo mže nauiti se veškeré filosofii i všem právm, jenžby esky ani ísti neuml! Neítají se tedy, jakož
jako kto jiný Veled.
s
Avšak
ml
Tu
jsem doufal, spisové tch ušlechtilých muž, kteíž statky i životy své na zvelebení jazyka svého vynakládali? Neítá se Koná, Veleuský, Hájkové a mj milý Kocín, aneb onen, jehož sláva i nás se donesla, dobromyslný Komenský? A což Veleslavína, ha! povz, ítají-li toho? Cech. pan! To je šesky fesnic! o ten lit mám Ale to prafili mi, še ten šesky ja, 80 šiv, nic neslyšel.
Mj
knišky je pletky a plato ten nmesky proti nj slato nmesky. a ten šesky pyl ne tost na couvert Velesl. Utrháš co za mého asu psáno bylo, to nebyly pletky; byli to plní bohabojnosti a umní spisové, ;
tm
!
byly drahé ctnosti kameny, jimž opravdová pobožnost zjednala utšenou a vku mému milou skvlost; byla zrna
pravdy bez plev
lichoty,
zlato
Nmci
poestných
mrav
bez tru-
za našeho asu pracovali, však nepravda i lež jest to, aby v tom svém štkavém a cljrochtavém jazyku díla vyvedli, která by ona našeho libého a zvuného jazyka jako zlato nad
sek lehkomyslnosti.
sice
vším
pedila! Ha! povz opravdu, drahn spis výborných? Nmec. Pravdu mluví píchozí bláto
vidím,
jest
pravý obraz nynjších
úsilím
mají-li
tento,
ech,
Nmci
tak
kterýž, jak
niehož
mén
!
6 neumjících, jako esky, a to prošlé skrze tvé péro písloví že nkdy na most Pražském bude Cech nevidanjši, jako jelen s zlatýma rohama, vyplnno jest Ne tak Nmci; ti by mli vašim za píklad tuto dobu. býti. Jest tomu asi 60 let, co našinci jazyk svj upím vzdlávati poali, brousíce, pilujíce, hladíce tak dlouho, až se každému ve svt jazyku v bohatství a dokonalosti
prorocké,
tém
vyrovnali mohl. V brzce vní milou zakochali se
svj,
vk i
zlatý
vašinci,
mohoucí nápodobný kvt
odrali poupat.
Nebo
již
dv
Nmcm
vykvetl, jehož
zvlášt proto, že
nésti,
štp
svévoln ze všech
století vyzouvají se ze všeho,
staré knihy pedk svých, nových nepsali; mrav, kroj, až i skoro jazyk otcovský promnili, aneb aspo zmniti usilují; slovem, pijda mezi jest n, ekl by, že ne eský to, ale z Frank a a to složený národ: velcí z Frank, sprostí z Všemu je nauíš všickni, když ne skutkem, aspo vlí radji, než jazyku pedk jich jsou Velesl. Pesta, pro pesta nahý
což
eského
jest;
spálivše
Nmc
Nmc,
Bh
!
!
me
slova tvá.
Nmec. Vidím v tob Staroecha, jednoho kteí pro jazyk svj a vlast nasazovali jmní své,
jimžto slouti
echy
z i
tch, životy
kteí národ, lampy Jednak zhasly lampy ty, pi-
byla chvála nejžádanjší,
byli strašní práv hajitelé, podiv závistných
u prosted vichru hoící. šel podiv ten v písloví a lehkost, a usnuli hajitelé práv strašní. as, Danieli! as, ten všeho dárce a zhoubce, za nímžto msta, obce, národové i svty vycházejí a zale že echovi bude cházejí napoád i to jméno eské, možné odolati osudm, brzy, brzy snad vnými pikryje
—
zavalinami. Velesl.
Ach, písný soude boží! nastojte, žo mi nelze
mn
po druhé umíti, že taková hanba potomk zahoila sladké elysejské radosti! Zajdu, kde bych nevidl picházeti nezdárník tch, i snažiti se budu, abych s vlastenci vrnými o tom, což bylo, rozmlouvaje, nad tím, což nyní jest, uskrovnil zármutku svého. Nmec. Nermu se, Danieli! není ješt posavad po všem veta. Živ jest národ ten, jehožto jazyk zcela nepošel. Stojí až po tu dobu onen štp vašinc, odraný, ostím vkol dušený, nicmén zdá se pouštti nové pupeny, silné dosti, aby ješt jednou jeho pedešlá mladost se obnovila; jen a dobrý zahradník jest ho šetrný, jenžto v sadu svém každý strmek rovnou péí pstuje.
a
a
dím, ušlechtilejší eská rodina, zdární synové povinnou k té matce lásku v prsech ijící. Ti, kde jste vy snažíce se ustali, uchopují se eského umní, a vytrhnou (butež jednosvorní !) slavnou druhdy vlast svou z písloví a posmchu okolních národ, jen jestli (a Ize-li pochybovati?) ten dobrý otec národ, král náš milostivý, k žádosti milion vrných nakloní ucha svého, a bude, jímž byl Karel i Rudolf odpoly, docela otcem Slovanm svým!
Povstává, vlasti,
Hozmlouváni druhé. Slavomil a Protiva.
Protiva. z úst
Nenadal jsem se ve sboru verejším, žeby dávno prohlášeného svtaobana tak horlivá obrana
jazyka eského se pronesla.
—
Slavomil. Svtaobana? horlivá obrana? To první od vlídnosti vaší za poklonu tím radji pijímám, že tak se radovati mohu, an jsem vám ponkud podoben; než
8
—
inu, každý má svého koníka, na njž zato druhé? sedna rád v zámezní koniny paluje. Já zajisté toho nepim, že na svém zaháleti nemohu; myslíte však, že mezi tmi dvma slovci jest njaký odpor? Prot. As takový, jako jest mezi tmito: býti a nebýti, nebo dokonce mezi milovati a nenávidti. Slav. A kterak to? prosím.
Prot.
Buto
že
v
pravd kdo svtaobauem
jest,
a ten ovšem celý svt zárove miluje, nebo ale nkterou jeho ástku za obzvláštní lásky své pedmt vyvolil, a ten svtaobanem býti patrn pestává; nýbrž bojím se, aby taková stranná láska k jedné ástce lidí snadno v nenávist ke druhé nepešla. Slav. Co se mne tkne, já o svtaobanství docela jiného jsem mínní. I mním, že se tak láska k vlasti s láskou k ostatnímu svtu, jako láska k píbuzným srovnává. O tom však jindy. s láskou k sousedm Vera tedy jsem se vám zdál horlivji rozmlouvati s tím u prosted ponmilcem? Než medle, vidoucímu vlasti nevlastenectví tak náramné, echa rodem, an všemu, jeho svaté bylo, se rouhá a posmívá, domácí což tupí, cizí chválí, tch nenávidí, od nichž žije a tyje, raožno-li, prosím, aby kdo horlivostí pojat nebyl, a nejpísnjší nevole proti synu vlasti nehodnému necítil? Prot. Možno-li vám vlastn, opravdu nevím; to jediné vím, že tudíž za horlivost svou vidti jste musil na pokání, jak odprce váš, jakož pi ptkách obyejn se dje, Já, co chladný vás obou tím pevnji na svém zstal. poslucha, snadno jsem se varoval svditi jedné neb druhé stran, a oleje do ohn líti; nýbrž toho prospchu pi tom užil jsem, že* v obapoln zahitém a tudy jako plynutjším vtipu vašem, velice jsem se kochal.
—
ddm
mn
—
9 Slav.
Pravá
jest to
moudrého povaha,
z
pošetilosti
jiných rozumného požitku nabývati. Než tenkráte neodnesl
echm
darmo. Pokud zde sedíme v tomto starým posvátném háji, povzte mi, prosím, komu z nás sám u sebe jste dal za pravdu, neb co smýšlel o tom celém rozmlouvání ? Prut. S jednou výmínkou.
jste jeho
Slav.
Pijímám
buí
ji,
jakákoli.
mne zstal
Byste poslyše Slav. Zstanu jako P)'ot.
chladný.
led.
Nemálo jsem
se divil, kterak jste zvlášt vy od hlavní vci na jinou a tiocela rozdílnou pevedl, aneb a zejmji dím, od lásky k vlasti k lásce jazyka eského se uchýlil: což mi tak smšné picházelo, jako když tam Lucianv Jupiter rozbhna se s svým mnohohrotným hromem na zapirae Boh Anaxagora, sám nevda jak, udeil do chrámu Kastora a Poluxa, kteí mu niím neublížili, ješto zatím filosof bez nejmen-
Prot.
celé to rozmlouvání
šího úrazu vyvázl. Slav.
Chrám Spartánských blíženc a Anaxagor
ovšem vci nestejné byly
kem vlastenským daleko za jaký národ
cíl
táž
;
jestliže
jest
pak mezi
nestejnost,
byli házeli. Než,
dovolte,
tož
a
vlastí
filosof
a jazy-
bychom
arci
se vás zeptám,
pebývá v Rakousích? eknete zajisté, Nmci! na týž zpsob Francii Frankm, Rusii Rusm pipíšete; zapete,
aniž
že
práv
Nože,
což
Nmci
byli?
všickni
tím
je
tito
dlá,
svou zvláštní vlast mají. aby Frankové, Rusové,
Prot. Zvláštní jich každých obec a správa. Slav. Než co, kdyby se všecky jich zem pod jedi-
nou správou národy?
byli
spojily,
zdaž by
pedce jako prvé
tolikerými
10 Prot.
Bylaby
to
jedna
obec
v
Nmcích, Ruších
a Francích záležející. Slav. Jedna, ale rozdílných národ. Každý ten národ sebou by obmezen byl, a mním, žeby nenamluvil tak Sami snadno Rusovi nkdo, že Francie jeho vlast jest. že jako nejhlavnjší svtaobané všudy Francouzové, doma jsou, neopominuli by svého Zárýnska, jakožto vlasti své, plnou hubou zvelebovati. A mnedle, tu kdeby jedna správa, jedno právo, jedno, dejme i to, náboženství pano-
a
valo,
odkud pedce
pochází V Prot.
ta patrná rozdílnost
Rozumím vám:
míníte,
mezi
tmi
národy
že jazyk jest to,
co
obmezuje národy a vlasti jejich. Než co, kdyby místní okršlek snad to byl, jejž vlastí nazýváme? Dejme tomu, žeby Francouz ve Vídni jsa zrozen a vychován, o vlast svou tázán byl mže-li, nelhaje, zapíti, že Vídean jest? umí-li nmecky, ili nic, na tom nezáleží. Neumje nmecky, vbec za Slav. Velmi mnoho. Francouze jmín bude. Prot. A co, kdyby takových Francouz bud ve Vídni, bud v okolí jejím více, až i na tisíce bylo? :
Slav. Tu by se patrn dlili, a jako jsou u nás eští a nmetí Bojemové, nápodobn by tam nmetí a francouzšti Rakušané byli; vždy však dva národové v jedné zemi. Prot. Tedy v jedné vlasti? Slav. Pokud jistou zem ástku, neboliž jisté z hor,
dol, rek a les sestávající okolí vlastí nazýváte, nepim a na ten zpsob celá naše, jakkoli prostranná máti zem jedinou bude všech národ vlastí, a pedce, že více na zemi vlastí jest (vyjímaje ty vaše svtaobany), žádný poznámo jest, pirozenost tud nepochyboval; aniž. pokud se,
mn
11 tak nazvané vlasti obehnala njakou hradbou, aneb plotem jakýmsi viditedlným opatila, tak aby jedné každé z nich vné byly vykázány meze, a ona za hodnými toho píinami menší nebo vtší býti nemohla. Prot. Vidím že, nechci-li, aby se ten led docela rozjihl, ustoupiti musím. Tedy kolik jazyk, tolik národ, zvláštní
a kolik národ, tolik vlastí? Slav. Jelikož jistá ástka dle
zem
jazyk
mén
s
svými
—
obyvateli
rozdílnými právem vlast slov Prot. echia tedy ástkou Bojemie, a v Uhích nejtrojí vlast, a co pi tom nejutšenjšího, hezky
pomatena
jest!
Smjte se do vle jinak není. O jméno se nehádáme, nýbrž o vc samu; a mním, kdyby eský národ se ponmil, aneb jakým koli jiným zpsobem pošel (ehož na vzdory nenávistníkm eským jeho duch ho cbraniž a ostez), žeby jméno echie zemi té tak málo náleželo, jakož jí náleží ono Bojemie, an v ní dávno žádných Bojv více není. Tedy- liž vera cíle tak hrub chybeno? Nebo jestliže vlasti bez národu, národu bez jazyka zvláštního pomysliti nelze, dokládám ješt jednou, že se žádný, krom kdož jazyk národu svého miluje, pravou láskou k vlasti honositi nemže. Prot. Nechci déle upírati, že jakási národu bytost Slav.
;
v jazyku jeho záleží. ona sebe zvláštnjší,
Vru
!
Slavomil
výborn
domnní
svá,
bute
obrážeti zná.
Slav. Zkoušíte mne, píteli
Vy, jsa milovník a znanové literatury, víte dobe, kterak každý ve svt národ o svém jazyku smýšlí. Znáte ono ímanv na vtírající se cizozemce neustálé nevražení. aniž teba pipomenouti vám Juvenála, an jako všech vlastenc zástupce ty Grékuly tam ne nehodn mrská; chcete starší tel
staré
i
!
12
píklad? máte
jej
na nejstarším, od
nhož památky
jsou,
národu, Hebrejském: celý zákon pln jest lásky rozpálené k vlasti a jazyku. Ale pro hledati u mrtvých, ehož u živých dosti! Frankové až pyšn rozprávjí o jazyku svého rozšíenosti a sláv; Angliané svého sílu, hojnost
a
štkavým iní, horliv jednou rukou vynálezky uení a umní francouzských dychtiv vždycky uchvacovali, avšak druhou všemu, co u nich pofraniti se chtlo, vidliek podávali, Prot. Vše to pohíchu svdí, že svt posavad nezmoudel. Ony výborné myšlénky o povšechné obci, o všea krátkost, zastávají.
Což
že ta jej nemálo
Nmci?
ti
zajisté
—
vném, zstanou tedy pkným snem Ten byly na poátku moudrý a mocný pirozenosti správce, kterýž psobí, aby ty vaše španielky a ty mé holandské tulipány, ím dále tím více, ony k ovcím, tyto k tulipánm eským podobnjší byly: kterýž vinnému ki rovn jako královskému jablku náležitý prouh zem vykázal, nás oblil, Maury dím všecko, ani dvou ve svt zrnek oernil: kterýž, písených docela sob rovných neuinil, ten správce, pravím, nedopustí, aby ta ve všech vcech panující rozobecném jazyku, o pokoji Slav.
ímž
—
!
a
manitost podivná v jednom pokolení lidském, aneb jen v jedné vlastnosti jeho lidskou mocí zrušena býti mla. Prot. Akoli sám pochybuji, žehy kdy jeden jazyk, by i jakási nadpirozená moc všechnm národm dnes v ústa vložila, dlouho se udržeti mohl, aby ho nový Babel nerozdlil: nicmén za to mám, že jak bez ujmy oné v pravd velebné a divné rozmanitosti, tak bez ujmy osobnosti své národ eský ponmiti by se mohl; nebo ani nejsubtilnjší závi*ek toho mi nedokáže, aby týž národ, promniv jazyk svj, zítra byl proto jiným, než
jej
:
13 dnes jest, národem. Jen se piznejte, že jakýsi záblesk od toho jazyka eského oko vaše zarazil, aby vám, že jeden jazyk jest jako druhý, nelze bylo pochopiti. Slav. Mohl bych vám odpovédíti, jakož odpovdl onen filosof uící, že smrt a život jedno jest, tážícímn se, pro on tedy živ jest a neumel? Pro touž píina, vece, že to jedno jest aneb tím vás odbyti, že ovšem jedno jest, jestli rže od pirození ervená aneb bílá; nicmén dívky naše by to nesoudily za jedno, aby jakoukoli rží pkná nádra svá ozdobovaly, nýbrž každá by rozvážlivé vybírala tu, která by k pleti její nejlépe se hodila. Ale odstupte šprýmy, kde rozmlouvání tak vážné místo má. Kdyby vaše filosofie kosmopolitská byla filosofií veškerého svta, ekl bych, že první jsem, který se snáším; ale dokud nejvýbornjší lidé u vzdlaných národ s všeobecnou pochvalou zpívají: ;
—
Franky budouce, budem národ, ne však
ale
Nmci.
^)
Aneb Každý národ je živ, pokavad pemilý mu jazyk zní Mateský, s ním, ach! jestost jeho hasne nejistá. ^) Dotud tuším bez hany smím páti, aby národ mj radji s druhými národy chyboval, než aby zadal neposlední slovanské jméno a bytnost svou, zadaje
milý to
ten drahý poklad
— jazyka
mnoho krve prolito rány, ledva zamelé
svého,
pro který
— Ale
od
pedk
nechtjmež odkryti té nebo kdož by mnedle z cech bez bolesti na ni pohledti mohl? Než co, kdyby to, že jest jeden jazyk jako druhý, znlo pknji než pravdivji ?
jeho
bylo.
—
*)
Gleim.
^)
Virág,
básní uherský znamenitý.
14
Zdaž každý národ nemá svého zkušeni a jako vychování
A
jazyk jako sklad veliký vší vdomosti od otce na syna, co zvláštní jedné každé rodiny bohatství pechází? Co více? jazyk jest nejvýtenjší, dle zvláštního zem prouhu, mrav, smýšlení, náklonností, a dle tisícerých každého národu rozdíl uzpsobená íilosofie, a tudy, jakož každý úinek k své píin se nese, tak on složením, zvukem a povahou svou nejjistjší a nejvrnjší obraz poátku, zobecnní, vzdlání, povahy a zpsoby samého národu pedstavuje, tak že v jednom jazyku jako celý národ žije a jej co známku vlastního ?
lidské,
a
není-li
kteráž jím
dvod
osobnosti své pronáší, jeho skoumáním sám ne-
omyln skoumán
bývá,
a jím
tak se dlí, jako se dlí
samým od
lovk
jiných
národ
od druha jiného vycho-
mže
I tedy vlastenec, nic se neohlévání a zvedení. daje na jisté záraezní filosofy, bez bázn, žehy v ouhonný
pedsudek
upadl, milovati jazyk jakýkoli národu svého, dím ješt jednou, jelikož to jistému lidu dosti praveno býti nemže, bez lásky k vlastenskému jazyku na lásku k vlasti, t. j. k národu svému pomysliti nelze; a ech tedy zárovnou smlostí zpívati mže: ano,
a
Nmci
budouce, budem národ, ne však
eši
více!
Prot. Tenkráte (mezi námi) po celém tom ledu veta! an již nejen vlastenský, ale i básnický ohe vás rozehál. Ale ti echové, co se tak trpliv jako ta rže sliná na bílo z ervena barviti dávají, aniž se bojí, žehy jsouce bílí ržemi býti pestali, a co se pi nmeckých mravech, zpsobu a tak výborn mají, že i neradi jsou, když jim kdo tch devních jejich eských pipomene, ti, pravím, echové musejí býti velmi prosaití lidé, že se citlivost jich tak náramné zmny, jakou vy v ponmení
ei
15 jejich
vidíte,
nebolela, ano
neleká; i
zdá
se,
píjemnjší jim
jakoby je zmna ta nic byla, než snad pup zmo-
tejlení její.
Slav. Vdomo jest vám, že lovk v roztrhaném kabátu všeho mluviti nesmí. Divíte se však, že ti motýlové, nebo radji brouci (tak jsem je z mládí jmenovati slýchával) lépe se mají, vyssávajíce pro sebe kvítí lun, nežli veliky, kteréž pro obec zásobu stednou pracn sbírají? Jsou to hladoleti, jichžto bohem bich jest, a jestliže ten pln, co jim do vlasti a národu? Dejte takovému sobíku jísti, a chcete-li, on vám zape nejen tak málo se víže pivlast, ale i matku a otce svého rozeným zákonem! Však on vždycky najde pknou zástru hanb své, buto pokre ramecama dí vám, že tak osud to nese, nebo konen za filosofa se vydá, jelikož mní, sluší, nižádné vlasti nemíti. Aby o své že tmlo spoluobany dbal, píbhy národu svého ítal, k tomu a jakby mnedle ítal, ano ho ani prosbou nepivedete jen jednostrann pedky své esky neumí, a v neítají hrub takoví Neže ani v sezná, echové letopis o národu svém, bojíce se, žeby dotoucíra se, jak šlechetní byli otcové jejich, vlastní svdomí jim odrodilost od nich pipomínalo, a z hrdin pošlých hubenc spílalo. Což tedy, chtí-li ujíti zjevného na sebe prstem ukazování, zbývá jim jiného, než aby se doma za Nmce vydávali, jelikož vidí, že Cechové od 1 vn kteí za dvadcet i více dávna tak zdvoilí jsou, a let mezi nimi bydlíce esky nauiti se nemohli, beze všeho smíchu snášejí: jednak tu oni zdvoilost mají jenom k cizozemcm, že nechtí uraziti práva hostinství, ale s našinci, nevím, pro by takovou útrpnost mli? Na ty celá potupa a hrdání jich slušn naléhá, že smli potupiti vlast ;
pkn
;
a
nmin nmin
Nmc,
!
16 pérka po pávích, a znající se odkudž by dávno již s ním vyštípáni byli, le že tamti, trpíce ujmu na západ, poet svj k východu rozhojniti hledí, tebas jenom žežhulemi opovrženými. Prot Aj, aj to njaký Satyr z podšívky vám hledí Smál bych se, kdyby se ty žežhule na vás sesuly, a hodn vám, jak tam Lucianu filosofové, vyzobaly a vyrvaly. svou,
žežhule!
sebírající
k stádu cizímu, a kyhající
;
!
Slav.
Kdybych jim
to
ekl nmecky,
—
esky
ne-
rozumjí, neb aspo staví se, jakoby nerozumli, bojíce se, kdyby jednou nekyhali, celý svt by zvdl, že jsou nevdné žežhule. Jednak nech pijdou, tuším, žebych jako Lucian hodného soudce nalezl. Prot. Neradil bych vám k rozepi v tento as, jelikož pro drahotu všech vcí i na spravedlnosti hrub piskoilo. Ale bez šprýmu, Slavomile! rozmlouvání naše stalo se nad nadání opravdovjší, budiž, jak pravíte, že jen potud echové zstanou echy, pokud esky mluviti budou: než, prosím, co na tom, jestliže oni Cechové jsou nebo Nmci, jenom když šastní jsou; ili mníte, žeby Nmec nemohl tak šastný býti jako ech?
mn
lépe. Nejsem Slav. O milý Protivo rozumjte co tak mdlý, abych to myslil. Já sob vážím jiného národu osvíceného, a každý ech tak pravotný bude a vyzná, že jim v umní aspo tolik, co oni sami Francouzm, dlužní jsme; kterak bych mínil, žeby proto samé, že Nmci jsou, šastni býti nemohli, ješto já sám to, co je šastné iní, umlost jejich vysoce velebím !
Nmc,
a miluji? Ale mohou-li echové, pokud to jich ponmování trvá, šastni býti, to vru jiná otázka jest. Uvažte sám a sute Pouhý ech ode všech ouad vylouen jsa, ani mizerným nádenr-im písákem býti nemže, nýbrž !
;
17
tam u Egypan ku pluhu neb šidki otc svých zakle jest, ješto zatím cizozemec nadutý v správu zemskou a prospchy její se uvazuje; aneb velkým nákladem a prací k ouadm ten klí nmecký zjednati sob musí ve školách, okovaných sice nminou, ale k tomu nejvíce hodných, aby i poslední znik vtipu eského udusily v nichž by i nejbystejší hlav za tvero i patero let nebylo možné se nauiti krom tomu nmeckému bukvai, hezky od slova k slovu, jakoby na moldánky hrál. O porozumní vci, pohíchu dbáni není žádného, a k po-
jako
!
sledu vyjde ubožák jak vsel,
vás nepivítali jako
mne,
meckým slabikáem? tisíckráte,
mateská,
že
Nmec
jen o
nco
tupjší.
Zdali
echa
Vás-li
jsem,
pouhého, s pouze uitel neujišoval jako že
nmina
má
jest
nmne
e
akoli matce mé nmeckého slova nikdy ani
na jazyk nevstoupilo? A co studia? zdaž i tam, coby se nejvíce uiti mlo, u mládeže se nepedpojímá? Tch zajisté žák eský bud pro nesnadnost dvou neznámých, z nichž jedna neuí se tak, jakby se žádalo, brzy se odstraší, a do dílny nebo na pastvu se vrátí, jestliže postudentiv se více mrzkým nebude povaleem, aneb pak všecku nesnázi zmužile peskoí, a konen buda výborným Nmcem, echem býti pestane, a k ouadm
eí
—
—
echách Nmce jest nemnoho lepší. Netrpí-li sama pi tom spravedlnost? Zdaž na tom jest dosti, že právm, takm pouze nmeckým, toliko soudce rozumí ?
v
—
ouad pouhý ech spravedlnosti bezpen nadíti se mže? Prosebný jeho list eský bud se zavrhne, bud, že žádný mu rozumti nechce, do nminy Zdaž od našich
tebas naopak pekládá, jsa podáván od Kaifáše k Pilátovi, an zatím každý škrabák nad ním fmí, že nmecl^ není. A tak ech, chce-li k svému, vol nevol právníma Jungraann.
I.
2
'
Í8
asto ekl bych
píteli,
Nmci, do rukou jelikož
soudce
opt na vtším
zjevný
N-
pozd
!
Potom každý,
a
jen
nco
nebo dobrého jitra po esku dáti kterýmž ovšem v jiném smyslu býti
hleptati zná,
aby jazyku, jemuž patnácte posledním,
nauil?
se musí,
sudí
—
umí, za oboj etnika, mže, se vydává, a tak obchází nejvyšší vli
se
—
rozkazu pi skoumání za se rozdíl mezi Nmci a tak nazvanými
Slav. iní, jedno
chv
díle
opatrného
dle
obojetníky iní?
po
a
pinucen.
Než odkud mnedle v eském míst
Prot.
mec,
nepíteli,
se vrhnouti
prací
let
pro
ale možné-li,
pedležitou zaneseném roce, naspch že echovi úsudek eský vydati
— Pravda,
ale
;
uiti se zameškal, v tom
Bh,
eský-li
—
kolik
Linakr
cíditi
—
by jej musilo, aby eský smysl z nho se vytvoil? Než nechci vás dlouho voditi po kanceláích, jichž jména samého, snad ne bez píiny, mnohý se leká, to eknu toliko,
že
mne pokaždé demokritský smích napadá, kdy-
nmecký
lístek intelligencí do ruky vezmu a tu, kterak tam neb zde pouhý Cech k dostavení se pod trestem povolán bývá, nebo veejnou dostává zprávu 'o nápadném ddictví, rozchvacování statku jeho a tisícerých vcech užitených a potebných, o nichž se celá Nmecká íše snáze doví, než práv ten, koho se týe, jelikož tuze mnoho jest od nho žádati, aby, ech jsa, noviny nmecké, jimž nerozumí, kupoval a sob vykládati dával. Což tak za právourážné uznáno jest, že samo nejvyšší ízení veejn prohlásilo, ^) že žádostivá jest, aby list intelligenci také eským jazykem se vydával: jakoby pravilo, aby se cechové stydli jeden na druhého nmecky,
koli
')
Dekret dvorský
2.
prosince léta 1801 prošlý.
19
rozumj on neb skavé
zem
Prot.
nic,
Na
kož ani sám
ten
Prospje-li to
volati a mluviti.
Pána pokynutí ?
— as
la-
nejlépe ukáže.
zpsob ech pedce šastný
co mu chybí. šastný, jakož ten
jest, jeli-
neví,
úsmch váš jej šastTak dokládá! Bohužel, že ne šastnjší! Než jaký A mže-li to, pokud celé umní div, když ne umlejší! v rukou jest? ech velmi málo zví o vydokonalém hospodáství, málo o pirození, vdomostech a jiných vcech, vzdlanému národu potebných ješto zatím Nmec nejen z tolika uených spis prospch svj bére, nýbrž všelikými spisy potebnými, co njakými rukovtmi ke i všemu umní, hojn opaten jest. I pomlouvá-li ten potom jej, že není tak správný jako lid nmecký, že není k dílnám rozmanitým a k fabrikám zpsobilý; mnedle není-li hoden úkoru jako v bajkách pravice, ana své seste levici nemotornic pedhazovala? Bláznová! kdyby lovk cviil ob bez rozdílu, což by pekáželo, aby jí levice ve všem rovna nebyla? Prot. Co se týe hospodáství, ba i jiného umní, mním, žehy v tom duchovní pastýové a uitelé školní lidu pispti mohli, an by píklad jejich více vydal, než knihovny spis nejvýbornjších. Slav. Dejme, že tomu tak jest, že veliké pohnutky mám toho píti, dejme i tomu, že slušno jest, aby duchovní také v tlesných potebách lidu dobrou radou posloužiti mohl: než, prosím, žádati-li se od nho mže, aby on všecko ve svt uml, a v tom smyslu všecko všem byl, aby píkladn štpoval, oral, vely pehlížel, snad i rozeKolik, mnedle, mezi pe vedl a rány léil? Uitelé? nimi Borových, Pavlovských a Michálk ? Nežádejmež, aby za skrovnv plat svj ješt i uení byli. Slav.
ným
býti
Nmc
:
a
—
—
2*
20 JProt.
váha, tam
Než
Vše i
dvodem
to arci
dlnost,
pilnost
to vás nejvíce tšiti
kem, jakož
nmecký
jest,
mže,
že
umní
že
umní
kde vtší
práv vzdlaným
jazy-
nejlépe do národu pi-
nmin
v umní a vzddíve a snáze prospje, než aby v svém jazyku od
chází; a myslím, že Cech uvykna lání
jest,
a zpsobilost se naklouje.
dvou set let, jakž na to sami echové naíkají, zanedbaném, vzdlávati se ml ješto snadno to každý pochopí, že snáze jest, stu knihám v cizí ei porozumti, nežli jen jednu dobrou sepsati. Slav. Že umní s jazyky do zem se vnáší, kdož pochybuje? Ale zstane-li umní to v jazyku cizím, aniž tu, myslím, mén s velkým národu zástupem se sdlí, prospívá nežli bohatství, které tam pan Stejskal za žito shrabuje a ve sklep pochovává do truhly železné tomu Vejskal, synáek otci na lejtka hledící, jen co z domu ho provodí, víka otevít pobhne, a úplnou svobodu i obh mezi lidem požitený zpsobí. Ale kdo zpsobí doma obh náramné uenosti pana Vševda? Ten umí všecky jazyky, jen ne eský uenosti pak má tolik, že neví kam s ní, nýbrž rok co rok balíky jí posílá do Lipska Židm, že mu psali kolikráte, aby pestal voziti díví do lesa, že jest tam více spisovatel nežli kupc. On však pedce neustane pracovati pro cizinu; jednak na ;
;
;
a
—
vlastence s outrpností hledí, že tak zpozdilí jsou a toho jazyka neumjí, v nmž on tak utšené vci vynáší. Nebo ve vlasti jeho jim nerozumí nižádný, a jest to pro domácí tak, jakoby on ani ueným nebyl; a o práv íci se mže, že není prorokem ve své vlasti. To na vaši první námitku; druhou dovolíte mi tak obrátiti: Snáze jest národu sto dobrých spisovatel vynésti, než celému v jiný národ se obrátiti. A vru, dejte ech&m
nm
—
;
21 co k tomu potebí, a stojím za to, že za dvadcet let divy na literatue jejich uhlédáte; kdežto onch padesáte let, za které onen našeho národu dobrodinec, že echy celé se ponmí, sliboval, již drahn minulo, a ím Tak dále, tím více jest vidti, že selhal. potrestej všech echových nenávistník, aby zkvétati jej vidli,
Bh
ím
více se nadálí záhuby jeho.
Prot. Což jest padesáte let vzhledem národu, an jako mravná osoba jest nesmrtedlný Já pravím, že za dv st, a když to ne, ovšem za tyry sta let zajisté se znmí. Nebo k tomu že pichází, vidíte sám, jestliže vás ta vlastenská láska docela neoslepila. Za posledních tidceti !
msteek
a vesnic se ponmilo jsou práv nejlidnjší, práv nejvzdlanjší, kdež obchod, umní, fabriky a hospodáství v takové dokonalosti se nacházejí, jakéž v pouze eských ledva jaký stín onde a onde jest znamenati.
okolo pomezí ua sta
let
šest
kraj
Nmc, ské,
jest
nmeckých, a
pidáte-li Prahu,
tolik
onm? —
nejmén
jest co
Sedláci, a
vtší
ti
msta
ech;
a
a
tito,
nco mšanstva
úedníky pozemkdož jsou proti
v menších
mstech;
u vtších, jak sám pravíte, za eštinu se stydí; tak že v echách jazyk eský sedlským, a to jen z ástky, nmecký naproti tomu mstským a zvedenjším jmenovati se mže. že již i pouze eští sedláci dti své piln k mají, vdouce, že jinak jim od pluhu daleko staviti se nemožno; a mstské dcerky? co platná krása, bohatství? neumjí-li nmecky, i ten chatrný bradý jimi pohrdne. Nmecký jazyk této doby jest krása, vtip, ctnost, bohatství i poctivost. To hlas sedláka
nmin
A
tm
mšana; vše nevrazí na ty pedky naše, že nebyli radji Nmci. Jelikož tedy nmina jediné jest spasení vlastenc vašich, i což jim jí nepejete, a to jim chválíte, i
22
ehož by rádi pozbyli? Však, víte-li tomu eskému Poutníku, *) nic vám pilnost vaše neprospje, protože nad to všecko dobe on pozoroval, že zem eská se Slovany jinými toliko na Moravu mezuje, a což nejbolestnjší rána eštin jest, že i novzrstající pokolení v pouhých prvé echAch nyní již v pravd nmecké jest; i jestliž tak, jakož vru jest, není do toho asu daleko, kdy se ekne: Kdež Cechové f Byli, a neni jich více! Slav. Ten eský Poutník, co tak brzy doputoval ? Tomu na potkání uhodnouti se mohlo, co jest za kra-
—
vždy jen na pomezí jezdil; a echové za to jeho k nim smýšlení, které sem tam podekna se pronesl, málo píiny mají jemu vdni býti. Div-li, že ježek v bajce posavad píchá? Že echie aspo skrze Moravu s jinými sbratenými Slovany se stýká, to má nad zemi
jana:
—
raže-li však Maar udržeti se a zkvétati cizozemci sob pedstavují, pro, chtje též, nemohl by cech ? Ale piznejme se, že, zhasne-li jméno jeho, on sám toho jest nejvtší píina. Nedá-li jemu zdvoilost jeho, aby jako Maar spolníky své nazýval pípletkami, by ovšem ho následovati v tom, aby
maarskou více,
:
než
ml
miloval jazyk svj,
která že
s
a
zachoval
pvodnost národu
ujmou jazyka za našich
dn
náramn
svého,
trpla,
toho zapírati bylo by arci o polednách slepým býti žeby ale národ náš v pravd na poepí byl, a strach šel, aby vše, co echem jest, ped námi oit nezhaslo, jak to ;
plnou hubou a s radostným srdcem pronad hrobem echie dupaje a kie: Ha! tu ležiš ! pekali jsme t hrdá sokyn! to, myslím, smšný jest triumf ped vítzstvím Od té chvíle, co do
již
jistý
volává,
lid
s
jako
—
!
^)
asopis
z
nminy
pekládaný, jehož vyšla pouze 4 ísla.
23
8
ech
nohou vkroil, v neustavném trvá zápase a tolik vždycky nepátel proti jazyku jeho i vn válilo, že, divil-li se Balbín po tolika vojbýti jen jednoho v echách obyvatele, my dnes
Bojemie
cizozemci,
doma
nách právji
diviti
se
mžeme,
že slyšeti jest
pedk
hol došlé nás od
i
nejslabší hla-
Než tak zdlouha, Pepial tedy úsudek svj teij,
slovanštiny.
sám cht, umírá národ kdož pravil, že již nmecké po nás vyrostá pokolení,
i
!
abychom my poslední echové
tak ze
svého!
srdce
žádosti
ili
mní,
byli;
ó
to
že se vypudí
—
mluvil
jazyk
neduh njaký, okováním jiného? Ta jest lovka povaha, aby ehož neumí nedbal, vidl v každém druha svého, a jako ona bezocasá liška každému radil kusým býti. Zajisté, pokud ten veliký obecného lidu zástup esky mluví, plesati nad pohbem echa jest smšno; právo-li? Tomu by tuším Nmci, kdyby jich se to jako nás týkalo, nejlépe uili. Než dkujme Bohu, že není tak zle, aby nemohlo lépe býti. Lid eský jest; panstvo, nech sob hovoí francouzsky neb chaldejsky, (rozumnjší jazyk lidu svého milují) což na tom? že lid náš, co
za
za to je má,
mén
je miluje,
jim to
moe
špatn
sebe vydávají,
ím mén
sluší,
a
když
s
—
za cizozemce, a tím od nich milován jest. Však poddanými svými skrze tlu-
Lucianem díme, v pravd tolik jest, jakoby cizím uchem slyšeli, cizíma rukama jedli, a cizích oí a nohou potebí mli, a voditi se dávali, mluví,
což,
jakoby slepí a chromí mizerná jest, což íci
s
byli.
mám
tch trefných opikách mezi kdy neumjí esky, hned páni jsou, za sedlskou mají? Ubožátka! nevdí, že
nižšími, jenž myslíce, že
eskou
e
každý jazyk obyvatel
Pakliže to slepota a chromota
—
kdež doma, sediský jest, a že sedlák jest nejpednjší, jenž by jim práv íci mohl:
tu,
zem
o
!
24 jeí okolo hlavy? Já vám dávám jísti: jste-li já, mluvte, a vám rozumím! Divno jednak, že mnohý dti své nmecky uiti rád dává ? Však i Nmci svých do ech posílají oba tedy obou jazyk potebu cítí. Než má-li ech, že se Nmec v zemi jeho rozšíil, pestati echem býti? Pro ne radji onen Nmcem? iliž, aby kam smuje, vyšlo a eklo se: Ule! nebylo z echa nic, pokud se neznmilf i bylo pravdivé cizozemc píeské jest ^) vdni nehodno sloví Prát. Kam vás nese zámezní horlivost! Zdaž jest na škodu jedno neb druhé cizozemc písloví,
Což mi
to
vy lidé jako
;
:
echm
To
kteréž jediné dovodí, že oni jazyka eského neznají? žádný za ouhonu nepoloží, že zajisté zvedenjším
echm
nmecky
se
uí
a
s
jazykem
umní nmecká sob
Slav. Není to jejich ouhona, že
neumjí esky
že
žádostí pojat
pedk,
hrdin bylo,
tolik
svt
ve
ale,
toho dobré a sláva vlasti jejich
jakž
Kdyby, mnedle, cizozemec, ta píbhy zem byl vidti ten národ, jehož kolik
vyhledává.
eské,
!
osvojují.
umjí nmecky,
získal jméno,
a
který nejsa velký veliké
samým sebou
toliko
sob
pemožen
mohl kdyby pravím piputovav k nám vidl a slyjak mnohý poctivých otc nezdárný synek nemírným veselím v divadle tleská rukama na pochvalu herci nmeckému, ^) který pijda po hostinu opovážil se toho hrubešství, praviti veejn všem vbec echm, že v boulivém asu dokázali se býti pravým národem nmeckým! býti
;
šel,
jakoby a
chatrní je
jen
slyšel,
hodným se hanbí, a
nazve; vidl a
Wieland
býti
a
za tak velebné
potomekové
nkdo ^)
Nmec
jak
v
slyšel,
mohl;
studem jak,
nových básních.
kdyby vidl
pedky
šlechetné
*)
ím
kdo
tak
echy mén echem
lekají,
když
Ifflandu v 1802.
25 jak tu soudce protokol do nminy pekláda dáti musí, nebo kraje správce jak tam v N * dležité zem pána rozkazy pouze eskému jest,
tím vtší hodnosti dochází
,
sob
lidu
nmecky
vykládá,
že to pozornost, a neví
a
kdy vše hubu že
posmch
na
jest;
otvírá,
mní
nebo jak tam
není echa duchovního, by lidu slovo Pán esky protože v echách studující za patnácte let nemá, kdeby se nauil esky, a má-li, neví že k platnosti to jest; jak Nmec kaplan s lidem se modlí, až se všecko v
N*
')
hlásal,
za bich popadá, a jak na to jeho správce druhý den do školy bží, honem nmecky uí, a když to hned nejde, všeho tak nechá, a spokojí se tisíci dchod svých: podobné vci na své oi vidl a na své kdyby ty a uši slyšel, jako my je vidíme a slyšíme den co den; kdyby vidl konen ten národ pocestným jedoucím po
tm
podobný a spojený jen místem, bez spolní záleodmnné lásky, bez vlastenectví, podobný onm tyem sochám pedstavujícím tvero národ, ješto stojí na most Pražském, zdlané od velikého mistra Prokofa, aby byly vrným obrazem cizího sob eského národu, jemuž na dovršení hanby nic neschází, než aby, k emu se i již schyluje, jako páni s poddanými, sudí deližancí žitosti,
s
bez
stranami, tak
mluvili:
—
i
duchovní uitelé
s
ó což by se pohrdlivým
lidem skrze tlumae
elem
obrátil
nebo
smíchy pukal, blahoslav sebe, že cizokrajný jest, a pospíchal by z té hrdin starých zaškoudlé krajiny, kde patrní vyjevují dkazové, jaká neest z toho bývá, když národ, znechut sob ctnost a mravy pedk svých, zanedbá i jazyka svého, a svízel doma, vn pak potupu
sob
pipraví. '')
Psáno jest
to léta 1803.
26
v
Prot. Vidím ovšem, a píti nemohu, že bud jak bud nyní aspo toho jest poteba, aby každý
ase budoucím,
mezi námi, kdož njaký ouad zastává, esky uml, ano že, jestli ne ten lidu druh, i tomu za pravdu dávám, se pirazil, kamž i úedníci náležejí, který k
Nmcm
alespo
ostatní lid
potebu
eské
literatury
cítí,
— ekl
pro úzký všech umní svazek toho íci nelze, pravím bez obmezení, literatury eské; kteráž by ale tak dokonalá býti musila, aby i ten, kdo
bych z ástky,
s
nmeckou známý
zamilovati
jest,
ji
mohl,
sama eština, byla zavržena. k jazyku láska se vštpuje, a
by mu, jako s
že však
literaturou
potracují tudíž Cechové, zachutnali, zdaž
i
jak
Nmec
ji
jinak vždy
Nebo jeu jestliže
ji
nmeckou literaturu mže, an mimo to s vel-
brzy
míti
kou nesnadností jazyka zápasiti musí ? A v pravd, chudoba literatury eské jest snad nejvtší píina, pro kterou eský jazyk tak málo milovník má. Já sice se piznávám, že o cen její nejsem posavad cele pesvden, ale mním, že, kdyby nco na ní bylo, již dávno bychom to na jev vidli. To vím, že Nmci jak samému jazyku tvrdost pro mnohé spoluzvuky, tak literatue tu náramnou chybu vystavují, že až po tu dobu ani jedné knihy eské nevyšlo, která by nco nového, výborného obsahovala. Všecko, co potud ech dobe povdl, buto v n-
meckém jazyku povdl, bud nežli
on,
samých,
jelikož již
literatura
dávno
echové sob
pevážila.
naíkají,
to
jejich
lépe
povdli Nmci i v echách naež sami to,
eskou,
Pidám
i
že zvlášt v technických
slovích
tomu tak, jakož nelze pochybovati, tu malý prospch uiní ten jazyk v umách a vdách. Od jiných ale dialekt slovanských aby sob jich zapjil, neprospje tím mnoho, protože jim ech velký nedostatek trpí.
I jestliže
27
pedce roznmti nebade. eského jest, leží klatba!
Tak
veliká,
hle,
tom,
ria
Slav. Jak toho jednou žádný nebude zapírati, a
by
zapíral,
vdomost
což
i
echm
Protiva uznává? jest
i
—
chvalitebná
i
že jazyka
co
kdož
eského
prospšná, ano co
vše do se zavírá, nevyhnutedln potebná, jestliže nemají mravy, duch, spravedlnost, štstí, až i sám národ jich zahynouti: o jazyku a literatury eské zvelebení malá
pée
bude. Že jazyk ten dosti vybroušený a zpsobný ku vzdlání všelikých umní jest, toho staí spisové zjevnými zstávají dvody, anobrž i jak našincové, tak Nmci (vyjmouce ty naše nenávistí zaslepené) nestrann ukázali. Slov, kterých mudec a umlec žádá, ovšem na mále
najde;
než, prosím, dlouho-li tomu, že v
nmin
více?
u koho jest ten nedostatek nejvtší? U toho, kdo nejmén jest známý! Potom táži se všech s jazykem eské ei milovník a zpytatel již-li všecka slova a mluvení zpsobové mezi lidem a v spisech sebráni a vbec Posléze nepochopuji, tu, kde v obchod uvedeni jsou? by se pravý nedostatek vyskytl, coby zabránilo echovi bráti slovce z jiných dialekt slovanských od jedné matky pošlých ? Ten ale kik nad množstvím spoluzvuek v našem jazyku zpozdilý jest. Má-li sem tam ech nco více jich na zaátku, zdaž za to Nmec na konci tolik, ba i více jich nenahrnuje? Zvykem nesnadnost míjí. *)
A
:
—
—
**) Co té ubohé eštin všecko vytýkají! Slyšel jsem na svoje uši, kterak jistil muž jakýsi jednak neneuený, že to sikavé latinské st a sp co st a šp vyslovení od pošlo. O výborný ^úsudek! Kdož pak ve své st a sp co st a Sp vyslovuje, Cech-li i Adelung praví, že saská libosti od Yened nabyla. Mnedle, zdaž Nmci, blíže Slovan, tím jemnji nemluví? naproti tomu Slované tím tvrdji, blíže nich? Švába, Sasíka, echa, Poláka, Rusa
Nmec?
—
ei
echv
ím
ím
Sume
e
28 Zatím dobrý spisovatel v obojím jazyku mnohým tvrdostem nenesnadn se vyhne. Jsme za Nmci této doby, ale ujdeme-liž kam, zstanouce státi? že i v tom se nám utrhá. Máme dležité spisy o národu našem, máme o slovu Pán, máme práva, máme nechci se do literatury naší pouštti na tom míst, snad toho jindy hodná píležitost bude. A již tam na východu vystoupá olovné nebe, i my obadva máme potebí varovati se veera chladného, chceme li nápotom ješt pracovati pro miláky své, vy pro ten váš vessvt, a já pro cechy své. Prot. Byl bych Slavomilovy satyry hoden, kdybych ješt nevyznal, že kdo svým vlastencm prospívá, svtu prospívá. Co více? pozoruji dle sebe patrn, že hrdání eským jazykem konen od jediné neumlosti jeho pochází; již i jeho potebu uznávám, a že mnohé nevdomé pednosti má, to cele vím vám, ješto ho vdom jste. Jednak pochybuji, aby kdy jen na prostední stupe dokonalosti se vynesl, pokud (povím otevrenji, jelikož jen
A
—
tento jej
nmý
háj
jest
svdkem
naším)
mu
hlavní závora
ta
nedá a dáti nemže. Slav. Myslíte zemské ízení ?
svírá,
a znikati
Prot.
domu
Tak
jest!
—
Nebo
panujícího žádá, aby
z
patrno,
ech
že
—
dobré slavného
Nmci
se stali; toC
by jemu snadnost správy, jednotu a sílu vlády zjednalo. Nebo, af všecko slovem uzavru, Francia pro jednotu
nepemožená.
jest
Slav. Já bych
Dvr
ei
—
zjevn
mluvil,
by
i
celý
svt za svdka
nepátely zachází pravotn: my bychom s pravdou peden jíti se štítili? irá noc by nás tu na tom mechovitém koání napadla, kdybych vyprávti ml, jak vždycky echové k sob Neechy byli, tak že, stál.
a
náš
i
s
všickni slavní z toho velkého
domu
panovníci
nemli
!
se
stejn
k
echm,
íci
se
mže,
že
padne-li jazyk
eský, echové sami tím vinni budou. Nebo, již-li kdy jednohlasn prosili zem pána o zachování jazyka svého, znáti dali, že jim milý jest? Již-Ii jim, kdy již-li jen eho požádali, odepel? Zdaž k pokynutí na prosbu svých Francie nepemovrných vždycky nebyl peochotný? ženost? Ta, myslím, v hlubin politiky zcela jiné má prvody. Jisté jest, že dialekty jazyka franského, britský, kymriský a biskaiský dosti se patrné dlí; a nezní-li mezi nimi, a pominu nmecký a jiné i potud celtický rozšíenjší. Panovali již ve svt mnohojazycí národové: sloužili také lidé jednoho jazyka. I již-li kdy slavný dvr náš pemožen? A jestli kdy s štstím nerovným bojoval, zdaž jazykové národ jeho byli tím píinou? Zdaž práv tím nestal se silnjším, že kolik národ, tolik zvláštních o est zápasník do pole uvedl ? Jaký div? všickni mu srdcem oddáni jsou, jelikož vdí, že
—
—
—
váží
sob
Konen
práv,
jsme
náboženství
a
jazyk národ svých
I
nadje, že ten Otec všeobecný, který živí lidu i živoich pokolení všeliké, i národ náš, skrze mnohá zkušení prošlý, ostíhá i dochová do budoucích. Ješt, než dom se odebereme, dovolte, abych pronesl nkolik pobožných žádostí: aby nám opt do škol a radnic jazyk náš milý uvedli, aby se mládež eštin uiti musela, neb ona žel neuí se než co musí aby všem láska k vlasti své, a svornost mezi sebou, pak našim vtší snášelivost nás a vtší chu k našemu jazyku s nebe do srdce sstoupila a každý, emuž jak náleží nerozumí, aby, jak slušno na skromného lovka, hanti a tupiti hezky varoval se té
as
!
!
echm
Nmcm
:
—
o rznéní eského (1832.
písemnílio Jazyka.
Mna. duop.)
Jestliže literatura eská, od nkterého desítiletí u prosted mnohých pekážek vznikající, životem ponkud objeveným vlastence upímn smýšlejícího obradovala nemže jinak býti, než že zpsobou a tvárností, kterou této doby na se bráti poíná, téhož vlastence mysl zarmucuje, a nadji v o svém dalším zniku a zkvétání na velikém díle udušuje. Ta smutná tvárnost její jest bezpotebné od jazyka v písm posavad užívaného odstupování, a jeho na jiné a jiné podnáeí rozdrobování. Pohlednme na nejnovjší stav literatury eské, a obojí vadu poznáme. Poítá ona sice mnohé upímné a piinlivé milovníky, :
nm
dn
dosti šastn o vyšší umní se za našich a rozliné druhy básnictví, a na sebe pozor nejednch dímajících vlastencv obrátila: ale dv sob odporné strany mezi spisovateli dalšímu zniku jejímu nemálo škoditi se vidí. Jedna sob jistou dobu minulosti, kterou zlatým vkem nazvati ráila, za nejvrchnjší a nejdokonalejší obraz všeho psáni vystavila, a nesnášeliv a urputn
pokusila
má
k tm, kteí jen o
vlas od vedoucí tam cesty se napravením a uhlazením té veliké každý nedostatek a omyl zlasilnice díti se mlo. tého jejich vku rovn tak svatým jest, jako správnost Oni všecku literaturu i ve a dokonalost jeho jazyka. v ouzké meze slohu skoro zpvích i v nevázané jediného historického tsnají, pro strach, aby se od výborných Veleslavín a Komenských neušinuli, radji nieho nepíšíce, k emu by tchto klassický jazyk nestaoval. Od nich nelze ekati, aby nám eskou logiku. se
uchylují,
by
to
i
s
Tm
ei
31 neb chrám jiných vyšších vdo* mostí kdy oteveli, nemohouce klí k tomu ve svém Veleslavínovi nalézti. Jakkoli ale tito starovrci literatura v pokroku jejím nemálo zdržují, a ji jako Niobu v nefysiku, metafysikn podali,
usilují: pedce však, kdyby ehož ovšem daleci jsou, podailo Veleslavín a Komenských v pravd dostihnouti, zapíti nelze,
pohnutedlný kámen obrátiti se jim toliko,
žeby vždy tak ješt veliký národu a literatue jeho užiNeml by eský národ spis ve tíd soustavných vd a vyššího básnictví, ale historickými a z prosta pouujícími knihami by oplývati mohl. Dobe tedy oni o zachování pesnosti a istoty jazyka se snažují, toliko v tom chybujíce, že o vyšší vzdlání jeho málo se starají. Daleko škodnjší literatue naší jest druhá strana tch, kteí od došlého nás zpsobu psáni nepotebn odstupují, anebo dokonce nová náeí v písemní jazyk uvozují. K prvním poítáme ty, kteí eskému jazyku mezi cizozemci odvykli, nebo jemu se ze staré literatury nenauili (ano mnozí více knih eských napsali než petli), neb konen zcestným hloubáním vlastním, neb ne* dorozumnými od skoumatel dobrých jazyka pronesenými slovy se zavedli. ani zvuk eského jazyka líbiti Najdou-li se, ani jeho sklad k chuti déle býti nechce. kde v nmeckém neb jiném jazyku njaké dvojsmyslné a k básnické hice schopné slovo, nebo má-li jiný který jim známý jazyk dv soujmenné neb šastn podobnosti rozlišující, nebo konen jim zdající se býti zvuné neb lahodné slovo, tu již nad chudobou a neohebností, nad tvrdostí domácího svého jazyka bdujíce jej na cizí brdo petkávají, nová slova zamyšlují, stará stahují neb natahují, samohláskami protykují, cizí smysl a zvuk jim tek pinášeli.
Tm
vnucují, a tak
bohdá
jiný,
bohatší,
libozvunjší dialekt
32 nuzného, hrubého mateského utvorují. K tomu z vtšího pistupuje neznámost jeho pravidel, která to psobí, že v užívání, zmování, odvozování a skloování slov scestn a práv opak pokraují, a tak pohoršení jazyka z
dilu
i
tená
všemožn
dovršují.
druhým, kteí konen od eského jazyka docela odcházejíce nový naprosto sob jazyk písemní tvoí, po-
K
ísti musíme nkteré z pán Moravan a ských. Byla to nadje utšená, že u šesti
Slovanv uhermilion zbrate-
ných Slovan, našeho písemního jazyka užívajících, literatura svým asem veliké a vzácné plody ponese, ve kteréž nadji nás našeho Palkovie, Tablice, Kolára, Šafáíka, Gallaše a jiných piinlivá horlivost posilovala avšak ze sladkého sna té veliké nadje nemile nás probudilo novjší na Morav i v Uhích usilování, tuto nitraninu, tamto jakousi valasko-hanacko- eskou míchaninu v písemní jazyk povýšiti. Sžel se duchu slovanskému toho samovraždného ;
úsilí!
—
Jiní národové, mající daleko rozdílnjší dialekty
nm ob
my, honosí se jediným písemním jazykem, v palladium bytnosti národní pokládajíce, jemu každou nedíme nic o Anglii, Francii, Itálii, rádi pinášejíce. Hispanii, kdež nejedni jazykové domácí všeobecné písemní své celé právo postoupili, obrame pohled svj toliko nežli
A
ei
Komu neznáma jest mnohona nejbližší nám Nmce. násobná rozlinost dialekt jejich nízké a vysoké, saské, švábské, braniborské, rakouské, bavorské, v každém kraji, v každém okolí jiné a jiné nminy, a pedce jeden
písemní jazyk všecky jakkoli od sebe se lišící šastn Bavor ne bavorsky. Šváb ne švábsky, Rakušan spojuje. ne rakousky, ale každý z nich nmecky, to jest ve vyšší Jaký tu propíše, te a vzdlává se. spisovné spch všem vbec a každému zvlášt, jaký samému jazyku
nmin
33 jejich užitek, z tolika
eku se mnohem sob než potopující
pramen
stíkajícímu
v !
jednu
—
My
velikou pak,
a vše
náeími
oni bližší, k nenabyté literatury a vzdlání obecného škod a zkáze, k žalosti všech o naše povšechné dobré upímn smýšlejících vlastenc, k nevýslovné radosti našich nepátel a jazyka slovanského hubitel, sami se roztrhujeme, slabíme a zniení konené sob pipravujeme. Pjde-li to dále, budeme míti brzo knížky v pražském, domažlickém, krkonoském, holomuckém, turanském, a kdo ví v jakém podpodnáeí, v každém
nco, ve všech
nic!
—
jazjk od 14. století až do 17. doma i vn váženým, v okolních zemích dobe známým, na Morav vbec, a na mnoze i mezi Slezany a Slováky v psáni užívaným byl. Drahé zstatky jeho dávní vzdlanosti jsou nejpevnjší a nejlepší základ nov vznikající v tchto nyní dotených vlastech literatury. Žijící jazyk dle bhu pirozeného ustaviným promnám podroben jest, kteréž promny podlé místa a okolností všude jinou tvárnost mají. Psáti, jak se kde mluví, byloby jazyk národní na nesíslné dialekty rozdrobovati. Má-li národní literatura njakou jednotu a vnitní ukonenost míti, potebí jest, aby jazyk co nástroj její na obecných a uritých pravidlech založen byl. Taková pravidla poskytuje obyejn sídelní neb jiné hlavní msto, z kterého jako ze srdce slušný mravu a mluvy zpsob do tla ostatní vlasti vychází. Pestal-li ale domácí jazyk v témž samém býti nástrojem obanského života, a jinému své právo postoupil, tu již nemá míry a pravidla, leda v samém sob a v literatue své, kterých spustí-li se, v nesíslné a záhubné novoty a zmny, i konen v mrzké barbarstvo ubíhá. Dosvduje toho prostedních latina, " Juiigmann. I.
eský
mst
vk
34 kteréž z kalu hlubokého nebylo jinak pomoci, než oupl-
ným ku
klassiuosti staroímské navrácením.
Nebude snad mezi echy školu
literaturu naši za hlavní
važoval
prvních
;
nikoho, kdo by starou jazyka písemního nepo-
rozumím pak zde netoliko
poátk nám povdomých
bh
od
18. století,
ale
celý
až do
její
obzvlášt spisy 16. vku, a mezi tmi na prvním míst Kralickou, ten poklad neocenný národu našeho, kterýž jako pramen a zákon písemního jazyka v Cechách, na Morav i v Uhích považován býti mže, a za to od moudrého jesuity Matje Štejra právem považován byl. biblí
Užili toho psaní
št
zpsobu
všickni lepší
zasloužilý Faustin Procházka,
spisovatelé,
zvlá-
písem svatýe, tomu, kdo
vydavatel
tých, tak že jeho biblí, co se jazyka Kralické nemá, její místo na vtším díle zastoupiti mže. Pilné tení biblí této ano kterékoli jiné (všecky jsou dobe esky psány, všecky sláva eského národu) jest spi-
sovatelm eským vyvšený nepisáhl, snadno cizím pokaženosti neb místné
neb
dokonce
sebe svésti a
zvuku
zbhem
praporec,
zbram
a
ku kterému kdo
podvodníkm,
to jest
jazyka materského, a pravidlm jazyk cizokrajných od písemního jazyka našeho uiniti zvláštnosti
dopustí.
Navrženo dobe smýšlejícími literatury naši pátely, aby eští spisovatelé nco od své eštiny upustili, a ke slovain i moravin piblížiti se hledli, ano, když každá strana nco pro shodu obecnou uiní snáze ob se sjednotí. Pkn! ale, ptáme se, kterak to vyvésti, aby z toho vtší zmatek nepovstal? Má se blížiti eština obma spolu náeím a radji hned všem podnáreím ? To zajisté nemožno. ili jen slovain? Kterému, prosím, podnáeí? Dejme, že jen jednomu, nitranskému, ,
—
35 Co tím jiným podnáeím zpomoženo ? Potom otázka, má-li to pibližování rozumíno býti z strany materie, t. j. užívání slov tam obyejných, jak to inil Tablic, Palkovi a jiní spisovatelé onch vlastí ? V tom se my prerádi snášíme, a ujišujeme,
jakožto nejvíce vznikajícímu.
—
že již v pravd mnohá jejich slovce u nás mšanského práva nabývají. Rozumí-li se ale zevnitní zpsoba ili forma jazyka, tu nelze pochopiti, jak by dv rozdílné zpsoby sjednoceny býti mohly. Pijímání slov jinoslovanských budiž jen stídmé náeí naše písemní obohacuje, zdokonaluje pijímání ale forem jinokrajných je ruší a zniuje, i pipravuje nás o mnohem vtší prospch, kterýž nám stará literatura eská pináší. Škoda, nám odstoupením od ní zpsobená, nemže nižádným jiným užitkem nahrazena býti. Nevstonpejž nikomu na mysl, žeby ech, užívaje písemního svého jazyka svým domácím náeím psal, Moravan pak a Slovák, chtje po esku psáti, sám jen teprve tomu se uiti musel. Jest zajisté písemní jazyk eský, jakovýž v biblických a jiných dobrých spisech se nalézá, a kterýž my sob za obraz dobrého zpsobu psáni vystavujeme, ovšem sprostému eskému bližší než moravskému a slováckému: ale i od našeho sprostého, zvlášt, máme-li ohled na rozdílné kraje eské zem, znamenit rozdílný, tak že, kdo se jemu z písem a knih nenauil, jím psáti nikoli zpsoben není; ano každý i prostonárodní spisovatel, který se tením knih dobe eských piln nezanáší, bidilem hnusným ostává a slávy dobrého spisovatele nikdy nedosáhne. Biblí Kralická v Morav povstala Komenský Žerotín Ctibor a jiní mnozí v staré literatue co hvzdy první velikosti se skvjící, Moravané byli: Tránovský Slezák; eranský,
—
—
:
,
;
,
,
.3*
^
36
Doležal, Hruškovic, Semian a mnozí píšící, i
jiní
správn esky
Morav
a Slovensku pannonskému náleží nejlepších spisovatel eskoslovanských,
Slováci.
nyní mnozí z jména v historii literatury
eské po vky skvíti se Odkud, ptáme se, tito všickni ušlechtilí Morabudou. vané a Slované nauili se tak dobe esky, že lépeji než tisícové rozených píší? Ne odjinud, než odkud ze staré ostatní ástka esky píšících našich vlastenc literatury eské, a z nových nkterých spis podlé píkladu onéno zhotovených. Odstup to od nás, abychom nejnovjší snahu o jazyk a literaturu slovenskou dobré pamti Bernoláka, a v šlépje jeho nastupujících výborných mužv hanti mli; my radji upímn z toho se tšíme, že u jednovrných bratr našich v Slovácích, v tom slovutném prvního kesanstva sídle, odkudž ono své paprsky i na eskou zemi prostíralo, konen jednou láska k národnímu jazyku a literatue domácí se probudila; divíme se rekovné mysli, stálosti a vytrvání jednoho muže, kterýž u svých krajan v nepíznivých okolnostech sám takoka literaturu zbudil a ji obšírným i na ten as velmi správným slovníkem obdaroval: s podivením a úctou hledíme na toho muže, který snad první ve své vlasti o vyšší básnictví se pokusiti sml, a hned Horacovu lyru v pvodních ódách uchopil, hned za Virgilem, Ovidem i Homerem chvaln pokraoval, a pustiv se sám o svém vesle na Svatoplukyady epické moe, nového zlatého rouna, šastn doplaval ctíme v pravd ony muže, kteí velikomyslnou podporou nové té literatury stali se dobrodinci nesmrtedlnými svého národu, jichž péi i písmo svaté jichž
ech
,
—
;
slovensky mluvící krajané jejich dlužní jsou. jejich
piinním
vydaná
i
budoucn vydávaná
Všecka
ta
díla jsou
37 obohacování literatury a nový zdroj ili pramen pro skoumatele slovanského jazyka, z nhož obzvlášt my Cechové co nejbližšího nám hojn erpati mžeme. A však kdyby pracovitý Bernolák byl eskou literaturu dkladn poznal, o její rozšiování se zasadil a podobné pomocníky a ochranitele nalezl, jist by rannjšímu a množšímu ovoci on i krajané jeho se radovali; a kdyby všecka ta díla, jejich snaženstvím spsobená, eské roucho mla, teba látka slovní táž sama zstala, jaký tu byl by pírostek literatue nám nkdy s nimi obecné za sto nalezlo by se tisíc tená, a tak by desetkráte víc užitku ten pracn štípený strom vynášel. Jejich knihy potšovaly by celé tenástvo eské i moravské, a tak odmnn jednch druhé; byl by všechnm tem jeden jazyk písemní, zásobou všech tí kmen obohacovaný, byla by jedna literatura ve všech tídách umní, snázeji vzrstati a zkvtati mohoucí; kdežto každá literatura o sob nedostatek spisovatel i nevyhnutedln trpti, a tak každá neduživti, a na vzdoru jednotlivým obtem a snažnostem vždy s chudobou, jestli ne mizinou a zkázou zápasiti musí. ó, kéž tento hlas z upímného slovanského srdce pochodící nebude hlasem volajícího na poušti! Kéž ti dobí muži vc tu pomyšlení svého za hodnou uznají, a k napravení té škody všeobecné pinesou tu velikou ob: zapení sebe! Svorností malé ,
;
tená
vci
rostou,
nesvorností veliké se rozpadují.
O klassl nontl
t literatue
eské.
(IS-JT.
Ybec
a zTlásté
Mul. asop.)
Literatura každého národu v ase prodlouženém nedobré, plody vynáší, z kterých
stejné, to jest více
mén
ony, ježto nejlepší býti se vidí,
obyejn jménem
klas-
;
38 BÍckých spisv ze nazývají. I naše
tém
tisíciletá
eská
rozmanité doby a zakusivši moci nejedné, jak od náboženství tak od správy obecné, zajisté v poátku, prostedku a konci svém rozdílná jest materií Jak dalece ona klassinou slouti, a kterak a formou. literatura, prošedši
té
chvály,
jest-li
jaká,
dovršiti
mže,
jest
otázka,
na
Jedni již kterou ne všickni jedním hlasem odpovídají. dokonalé mezi námi klassiky vidí, a dle domnní jejich Ciceron, Livi, Horaci a j. máme bez nedostatku druzí, na nkterém ze starších Ipjíce, vším což nového jest bez rozdílu pohrdají; jiní konen, podlé srdce žádosti, sebe a své prátely a kdo jich kdy pochválil za klassiky pokládají, ostatní všecky pod klassu, to jest pode vši cenu stavíce. Hodno tedy bude o klassinosti vbec i obzvláštn
vk
eské, a o dležitosti její tuto nkoliko slov pronésti, užitím k tomu ponkud, co o té vci jeden z lepších
s
spisovatel
nmeckých povdl
jest všeliké dokonalosti
^).
Nebo
poznání
sebe
poátkem.
Klassický neb klassiSaý^ jakoby tidný (pocházející od slova classis, tída), Latiníkm tré znamenalo 1) potahmo na tídy lidu Serviem Tulliem ustanovené tolik :
co
mšan
z první tídy,
nejbohatší, nejobzvláštnjší; 2)
potahmo na vojsko tolik co vojenský, bojovný: classicum canere, znamení ke shromáždní se, k tahu, k boji dáti 3) potahmo na lostvo neb koráby tolik, co lodní, korábní, na pr. classicum bellm, classici milites. My béeme slovce classicus, jak je bral Gellius (Noct. attic. XIX, 8.):
cohorte
e
*
v knize: Leipzig 1825.
Pólitz
Sprache.
illa
duntaxat antiquiore,
vel
orátorm
Das Gesammtgebiet der deutschen
39 aliquis,
quis
vel poetarara,
scriptor,
id est
classicus
non proletarius.
assiduusque
Rozumíme
je
tedy
ali-
na
spisovatele, kterýchžto hlas v
literatue tak rozsuzuje a rozhoduje, jako v mohovitjší mšané ve vcech obecních rozsuzovali a rozhodovali. Klassinost nám zna-
ím
mená umleckého
díla v svém zpsobu dokonalost, kdež formou pronikají a v jeden celek svrchovaný splývají. Mluvnická správnost a enická ozdoba nejsou k tomu dostatený v klassiném spisu pohledává se netoliko jasnost mluvy a spojená s ní istota, vlastnost a uritost výraz, ale také ukonená krása a jednota, nebo souhlasná míra a slinost všech ástek. Tato klassinost jest jakoby kvt neb radji ovoce dlouho zrostajícího štpu národní literatury. Pravý genius ovšem iní i zde výmínku; on pedbíhá vk svj a jímaje své souvké mocí neobyejnou, dává spolu budoucímu vku zákony: ale doba klassická literatury a jazyka nepovstává jedním nebo druhým spisovatelem vynikajícím, ani vzdláváním prospšným jednoho neb druhého pole literatury, na pr. básnictví, anobrž znamenitým množstvím spoluvkých, výtených, pvodních hlav, a zdailých vzdláváním všech, anebo skoro všech hlavních forem spisovatelských básnictví, prostomluvy a nictví. Takováto doba klassická teprve posvcuje národní literaturu, a spolu na budoucnost klade pevný základ veškerému duchovnímu i mravnému vzdlání a mluv bohaté. Nebo jen tenkráte, když spisové nepochybných klassikv národních ve vyšších okresech spoleenstva se ítají, ale také prostedným ano i nízkým stavm k obzvláštnímu vzdlání a ke správ i ízení duchovnímu základem jsou; jen tenkráte, když to, co práv klassiného jest v národním básnictví, v ústech zástupu obec-
se materie s
;
—
e-
40 vyuování mládeže pechází, a
v rovné zkvtající pokolení pozdvihá, nadechuje, proniká; jen tenkráte plodí se všestranná literatura národní, veliká k ní vážnost, a objevování se též literatury ve veškeré innosti národu. To pronášeli za starodávna ilekové a ímané, to v novjších asech pronášejí Italové, Španielé, Frankové, Brittové, to Nmci, Polané a Rusové.
ného
žije,
míe
u
živoucí a
Ariosto, Racine, Corneille, Shakespeare, Thomson, Pope, Schiller, Góthe, Kochanovski, Krasicki, Mickiewi, Lomonosov, Deržavin, Karamzin, Puškin a jiná slavná jména živa jsou v ústech každé vzdlanjší osoby tchto národ, a nepehledná jest moc a vzdlávání i psobení takovýchto klassik v rozvíjení dorostlých i dorostajících pokolení. V klassinost a v literaturu vbec nejvíce psobí správa obecná, náboženství, duchovní vzdlání a mravy.
Cervantes, Tasso, Petrarcha,
—
vláda, ím více, nepodporujíc vládaství luzy, obecnou svobodu vštpuje a utvrzuje, ím správou, vyleheji duch lidský pod pimenou nakládáním všech duchovních i tlesných mocí národu se pohybuje a mnohostrann vzdlává: tím rychleji rozvíjí 86 jazyk, tím dívji národní klassikové zlatý vk literatury pivodí.
Oím volnomyslnjší jest
asm
isté, ušlechtilé náboženství mluvu lidskou mocn povyšuje, a vyznamenání pravd, nadsmyslnému a netles-
nému svtu rozvíjí,
náležejících, hojnost
cele smyslného náboženství a
vd
pontí odražených v ei
nedostávajících se jazyku,
kdež národ na stupni
obadu
stojí.
Duchovní vzdlanost národu, visící od plození um a 2), má-li k dokonalení jazyka patrn pispívati, žádá,
Vda
^
schaft
;
(vdti)
uma (umti)
jest uená vdomost, scientia, Wissenjest umní, zvlášt krásné, ars, Kunst.
41 aby mezi umami obzvláštn básnictví a enictví, a mezi libomudrctví a djepiství kvetlo. Obecenská, sebe uhlazenjší mluva nestaí dosaditi vyšší síly jazykové u vystavení básnických, libomudických a djepisných pedmt. Žádný jazyk v celém okresu svém klassiným nazván býti nemže, který toliko básníky a eníky, ne pak i libomudrce a djepisce v adu svých klassik po-
vdami
Pi emž
ítá.
pozorovati slušno,
sinost jazyka tím výše stoupá, tití a epití vota, z
ohe
a
politických
z
vychází, a
strany
dj
stenc
obracejí.
klas-
z
prostedk
ži-
erpají, ím více z nadšení a lásky k vlastenské
ducha národního
eník
správ
a
více lyrití, drama-
pedmty zpvu
básníci
djv
vlastnost
že
ím
ím mnohostrannjší
národních,
a zajímavjší jsou
na kteréž djepisci zetel
vla-
Tudy a jen tudy patrno, pro Homér
pro
libomudrci ímští daleko eníkové obou národ na rovném stupni klassické dokonalosti se zjevují, a i djepisci jejich klassiností v celosti sob rovni se nalézají. To samé ukazuje se v nových asech. Itálie má své básníky a svého Guicciardina vlastních filozof a politických nepoznala. Podobným zpsobem francouzská literatura, bohatá na básníky, poítá nkteré výborné politické eníky a djepisce, ale jejich eklektické filosofii nedostává se hlubokosti, bohatství a osoblivosti. Brittové mají básníky, eníky a djepisce, jen ve filozofii jsou za Nmci. Nmci pak také honomohou svými filosofy, básníky a historiky, ano siti se i v duchovním enictví nad jiné mnohé pedí, a však v politickém enictví za Britty a Franky stojí. Na posledy mravy v klassinost mluvy národu znamenit psobí. Jsou-li mravy prosté a isté, jest i mluva výše
za
stojí
nežli epik Virgil,
eckými zstali
;
pro
ale politití
:
eník
42 a
šlechetná
istá
;
mravy
klesají-li
rozliných
v
sta-
vích spolenosti obecné, tratí mlnva svou vnitní dstoj-
by i na vtipové híky a oboj ctnosti, ukrývající zevnitnou slušností nemravnost, pebohatá byla. V urení klassinosti mimo to zetel míti náleží na vzdlanost jazyka, a na rozdíl, živ-li on i mrtev. Vzdlaný jazyk sluje ten, který v ohledu na materii a formu dokonalý jest. Co do materie takový jazyk postauje k vystavení všelikého pedmtu, k vyznamenání všelikého stavu a vztahu vzdlanosti národní, jak ve fysickém, tak rozumovém (intelnost,
pod
lektualním), krasocitném a
mravném
ohledu.
Každý
stav
každé pontí, každý cit a každé snažení vle nalézá dostatené i ouplné vyjadující slovo, pvodn jazyku tomu náleží, bud z jiného pijato, které ale dlouhým užíváním zdomácnno jest. Co do formy vzdlaný slov jazyk, když cele rozvitý jest a postaitedlný básnickým i enickým. ke všem formám prosaickým Naproti tomu známka nevzdlaného jazyka jest ta, když v nkterém, když ve více nebo každém vztahu na manedostateným a nedokonalým býti terii nebo na formu Píina toho bývá, bud že národ jazykem se nalézá. tím mluvící po všechnu dobu svého politického bytu neml píležitosti a poteby moci své duchovní svobodnji rozvinouti, anebo že se jazyku jeho nedostalo onoho postupu u vzdlání, jakovýž v každém vzdlaném jazyku znamenáme. Postup onen záleží v tom že nejprve básníci z prostedku národu povstávají, a jazyku bohatství, novoty v slovech a spojování, blahozvunosti a národnosti udílejí ; že k básníkm pipojují se liboraudrci, jimiž jazyk správnosti, uritosti a rázu vdného ve všem okresu, i bohatství nabývá že po tch následují eníci, kteí nalezenou a filosoficky spoádanou hojnou zásobu mluvy k okresm
domácího
i
obecného
života,
bu
,
,
;
43 nábožného a politického života vztahují, až na konec djevycviený a cele vzdlaný nástroj naleznou, by jeho pomocí všecky vztahy a úkazy vnitního i zevnitního národního a obecního života v živém obrazu vystavili. pisci jazyk již co
Z vyhaslých jazyk nám toliko ti dležití jsou, v kterých písemné památky, a sice z vku duchovní i politické dosplosti národu se zachovaly. Mezi tmi (ano indické
nejstarší
v
Evrop
místo
mají.
tujeme
V
známost ne vele posud vždy ješt etina a latina první
literatury
rozšíena)
spisovatelích
eckých a ímských
postupující vzdlání jich
i
výše
politické.
spa-
Zde
jsou básníci, íilosofi, eníci a djepisci, kteí všem vza klassiky platí, a kteí svou dstojnou prostotou a krásou, velikým, mnohoobsáhlým smyslem a plastickou dokonalostí ke vzdlání a dobytí podobné klassinosti
km
napotomním národm nesmírn posloužili. A ^však vzdlání klassické novjších národ není bez obzvláštnosti, Rozdílnost aniž pouhý oblesk starosvtské klassinosti.
zem,
náboženství a správy obecné dala také obvzláštní
novjšímu vzdlání, a utvrdila samostatnost jeho na vky. Proež klassikové novjší v jazycích k zlatému vku dosplých nestojí ani pod klassiky starožitnými, ráz
nad nimi, ale vedle nich v rovnosti; jelikož rozdíl a národ, ku kterýmž tito vzorní spisovatelé náležejí, šetín býti musí. Živý jazyk jmenujeme ten, kterým národ vbec mluví a píše, a který nese osud národu toho vzhledem na celé vzdlání a správu. V živém jazyku tedy vystupují klassikové, jak brzo jazyk ke všem pedmtm domácího, spoleného a obecného života, a ke všelikému ouelu vdy a umy rovn zdokonalen, a ve všelikých formách prostomluvy, básnictví i enictví vzdlán jest. Zlatý vk ani
vk
44 jazyka padá v tu dobu, když národ ve svém fysickém, rozumovém (intellektualním), krasocitelném a mravném vzdlání nejvyššího stupn dokroil, a vzdlání toho obraz v dokonalých (klassiných) formách vystavuje. Nebo jakož ku prospchu jazyka poteben jest prospch národního vzdlání: tak zase rychlý pokrok jazyka nápomocen k rychlejšímu pokroku ve vzdlání. Na to však pamatovati sluší, že klassinost v živém jazyku z jiného ohledu považována býti musí, nežli ve vyhaslém; že viíbec klassinost ona toliko v jisté míe Nebo v živém jazyku to platí, potažitá (relativní) jest. možno, že nastoupí doba, ve které literatura vyššího vzdlání a dosplosti nabude, tak aby klassikové její daleko pedili. A protož nad klassiky devních o klassinosti literatury, o rozdílných dobách a zlatém jejím vku toliko po vyhasnutí národu konený úsudek vynesen býti mže. Ve vyhaslém jazyku klassictví pokazuje se jakožto celek ukonený, ve své stupn neboli vky oddlený, stálý,' pevný, nepromnitelný v živém jazyku to samé klassictví vyjevuje se jakožto celek živou posavad psobící silou utvoený, vždy ješt ku vtší dokonalosti zrající a dospívající. eský jazyk ten zvláštní a nešastný osud ml, že po celý svého se rozvíjení as o samostatnost a jako o život zápasiti musil se dvma jinýma, latinským, svou ukonenou vzdlaností a pijatou od náboženstva dstojností
vk
:
jemu v svtle
pevahu
stojícím,
a
s
blízkých, podnikavých
nmeckým, pro politickou Tevton jemu nebezpeným.
Protož jen na krátké doby, a to ne bez násilí a necele v v
samovlád se echách zavírá
udržoval.
Ouplná
historie
také literaturu latinskou a
eská, vlastn jen ástka celku
toho,
literatury
nmeckou.
sama sebou
roz-
;
45 padává
se
poátku
na ti epochy,
z
nichž první vztahuje
se
od
literatury až do
15. století; druhá odtud až do 17ho, a poslední odtavad až na naše asy.
První epocha, obsahující nikdy dosti neocenéné statky nejstaršího básnictví, ve svém
zpsobu
z-
klassické,
nemže pro nedostatek prosaických a enických druh vlastn epochou klassickou slouti. Jazyk sám té epochy, akoli slovenštjší než kdy napotom, již nyní zastaralý a od nové eštiny znamenit rozdílný jest. Jest to peníz z istého, drahého kovu, ale se starým rázem, toho vku neberným, a píliš v malém množství, by bžnou minci zastati neb zapuditi mohl. ale
druh
na nkoliko
soužené,
ostatních jak básnických
tak
—
Druhá epocha jící
literatury ráz jazyka až
dosud trva-
ustanovila, a vzlášt poslední její polovice,
zlatým
vkem
vkem
zstalo.
obyejn
znamenitá jest plody rozlinými v poli historickém, lékaském, právnickém a zvlášt bohomluveckém ale básnictví její, co do krásy, za starším zvaná,
;
Mimo
to
tma povrenosti, hadactví,
astro-
alchemie, celou tehdáž Evropu kryjící, na plodech Jiný k dokonalosti literatury naší tehdejší rovn leží. logie,
klassické nedostatek literatura z té epochy nese ten, že pouze prostonárodní jest. Není jí to na snížení; nebo toho asu nikde v Evrop jiné literatury v národním jazyku nestávalo, krom prostonárodní, proto že všudy tehdáž vyšší nauky a vdy v latin se pednášely Aniž v sob vada jest, že prostonárodní a vzdlávaly. byla, ano každá klassická literatura také prostonárodní stranu míti povinna, má-li do života národního vcházeti
tém
ale
to
vada,
že
Odtud pošlo, ohebný,
pedce
vdné
strany
rovn potebné nemla.
jazyk eský, akoli ostatn bohatý, ani pro vyšší básnictví, ani pro filosofii a
že
46 soustavné vdy uzpsobiti a vzdlati se nemohl, bez ehož pravá klassiná doba jazyka i literatury nikoli povstati nemže. Tu vadu, jakož doteno, všecky literatury evro-
mén
nesly. Teprve v 17. stopejské na onen as více národní jazykové nad zletilým právem vzdlané la-
letí
pak i Frandomácí jazyk za kteréhož šthlavní vzdlanosti nástroj slušn vyzdvihli tiny vítziti poali, a zvlášt Italové záhy,
couzi,
Angliané a posléz
Nmci svj
;
echm
pro dosti známé okolnosti nedostalo se. Má-li tedy eská literatura s jinými evropejskými na spravedlivou váhu položena býti, nejinak to státi se mže, než do onch dob, to jest do 17. století; a tu smle íci mžeme, že tehdejší naše literatura, akoli v celku svém pravé klassinosti nedosáhla, pedce chvalitebné místo mezi sokynmi svými zasluhovala, a co do istoty jazyka mnohé jiné pesahovala. Jméno tedy zlatého vku, které podnes se udluje, zvlášt literatue za Rudolfových mezi ostatními neznamená nic jiného, než že ten stí
as
vk
vky
nejvíce
plod
vlastenské literatury vynesl, a co do
jazyka posud zákonem zstává, jelikož napotom vzdlání jeho více nepostupovalo, ale ovšem klesalo. A potud
my dobe srovnáváme
se
s
tmi, kteí na tom
ustrnuli,
než jak psali Veleslavínové, Komenští, Kocínové naši, ano jist pi všem snažení svém jich istotou a vlastností jazyka pevýšiti, ba ani dostiVšak s tmi, kteí domnívají se, hnouti mocni nejsme. že zlatý onen vk byl také vk svrchované klassinosti
abychom jinak
nepsali,
veškeré literatury, kteí mnjí, že ani nesluší o vcech psáti, o kterých se za krále Rudolfa nepsalo, kteí chyby a vady onoho vku, podobn jako jeho ctnosti, sob v zákon vystavili; kteí myslí, že nižádné jakkoli
esky
jmenované opravy bud ve zpsobu mluvení, bud ve zp-
47 sobu psáni nesluší pijmouti nad vedli a užívali,
kteí v
niem
to,
co
oni
ani o vlas od
rých uchýliti se nechtí, akoli nás dvé
st
starší
onch
zasta-
od nich a tvrdíme, že bud jest nám úsiln za píkladem jiných národ postupovati ku pedu, bud všeho tak nechati a podati se všepreplavícimu cizích literatur návalu.
dosti uchýlily,
—
s
tmi
srovnati se
let
nemžeme
Nová literatura eská jest plod nktorj-ch milovník, kteí, nepátelm na urážku, svojím nevdk, sob asto na škodu, pinášejíce drahé obti vlasti a pirozenému svému jazyku, ji až posud zachovali, jen mezi životem a smrtí, od kteréž poslední ji toliko spojená mnohých snažnost uchrániti mže. Uinili v pravd tito podnikatelé ku podivu mnoho, a v nejednom ohledu nad pedešlé vky vynikli; zásluhy jejich, jimžto mnozí nevdníci toho asu rozumti nechtjí, budoucí asové zajisté uznají a však, má-li k vyššímu životu a zniku literatura pijíti, daleko víc zbývá, než inno jest. Potebí starati se o to, aby dobrý. Bohu i vlád líbezný duch a pravý národní smysl, který velice utuchl, opt se zkísil a zmáhal; potebí nezištné, bezzávistné ouinnosti více zkušených moudrých spisovatel, a vbec mravného vyššího vzdlání, a dobyté tudy dvrnosti a podpory veejné; potebí snahy o pravou jak jednotných spis tak celé literatury klassinost, o dokonalé všeliké vdy a umy vzdlání, odkudž by napotom, jako krev ze srdce do žil tlesných, tak vdomost všeliká a vzdlanost do prostonárodní literatury vplývala, a tak literatura naše, co možné, ze života vycházela a do života národního vcházela slovem potebí nám ve všech formách poetických, prosaických i enických jak obsahem tak slohem dokonalých pvodních spis bez nedostatku, klassik klassi-
a
:
;
48
km
jinonárodnýin podobných, které, piiní-li se o to i u nás vynese. Tento bud! našich prací veliký ouel; ouel, který všecku práci, pilnost a snažení zasluhuje. Nebo od nho visí zachování toho, kterým se zveme, národu. Národ národ, svoje doba
e
(dí Pólitz), který vyvedl klassiky, mže pojíti, ale jeho zstane; na proti tomu národ nemající klassikv neslavn pochází, a rychleji mizí v proudu vk, než národ, který ve vzdlání a v své více chová, nežli
ei
zemi,
na které
Necha zem
bydlí.
ta
zmnou asv
jiným obcem vlastní bude, klassikové, kteréž nesla, až do skonání svta jmenováni budou po tom národu, který je zplodil.
O
Iteánfch
')
(1832.
akademickýcli. Mus. asop.)
Býval starý obyej pi vstupování do literního umní, nováky rozliným, nkdy vtipným a smšným Nazianský v své dvadcáté týráním. Tak píše o zpsobu, kterak za jeho asu v Athénách vítáni, uvádni, neb radji nabíráni bývali ti, kteíž tam poprvé do uení literního picházeli. Nejprve, praví on, takového nováka pozval k jídlu nkterý pítel, neb krajan neb jeden z žák sofistm oddaných, potom však jej všickni hanti poali a všelijak týrati, hned hrubšími hned tenšími šprýmy, jakož jej vzdlanjšího neb suronaposledy vedli pes námstí vjšího býti znamenali k lázním, v páru pedcházejíce, a tam kikem, posunky, zkoušeti
eho
ei
;
*)
Beán
_ neuk,
neokesaný lovk, snad od hlasu ovího
_be nazvaný; porovnej písloví: Ani be francouzského bejaune, jako becjaune,
dle jiných Gelbschnabel.
ani wie;
nm.
od
49
tluením na dvée stivše
druha a pítele
a
z
Ouel
vítali.
TO cpQovTjua) a jako
(^(TvcrsXXsiv
Obyej na
pak do lázn jej vpulázn vycházejícího již co
strachujíce, až
svobodna uinili,
ten
university v
s
umním
toho
byl okrocení mysli
podmanní nováka.
pešel v prostedním
Evrop založen, Paížskou,
vku
a podlé ní
na Pražskou a jiné. Noví žákové museli se podrobiti jistým zkouškám trplivosti, a i penžn vkoupiti se do tovarystva studentského. Na den bidellem veejn povolením professor, sešli se do jimž posluchai a novákové beáni neb bejani íkali, a kdež je smšnými obady uvádli ve spolek studentský, obyejn jednoho nkterého Snad z nich sob za cíl stelám vtipu svého oberouce. to byl tak nazvaný opat beán (abbas beanorum), o nmž u du Fresna zmínka se dje. Pi tom dána bývala i hra njaká divadelní. Píina toho zvyku byla, aby se tudy prohlášený,
nkteré
a to
kolleje
s
starší
,
novákové, jak pravíme, bost a hloupost všecku
,
okesali, ostíleli, hrusebe složili, a jako rohy sob sráželi; naež latinské výrazy: mores agrestes per beaniam relinguere, beaniam in hirco deponere, a samého toho jednání jiné jméno depositio (skládání) ukazují. Ale že puštná mládežce podobná svolooda ráda v prostopášnost pechází, není divu, že již Justinianem císaem
poslucham Const. de
otesali,
s
práv takové
híky zapovdny
jsou.
(Sec.
Pandectis.)
Podobn
v
echách
r.
1544 misti uení Pražského
tmi, kteí se tak uvás djí mezi studentstvo, vlídnji a mírnji než ped tím nakládalo, ze jména, aby se netýrali smradem shnilých a ervy prolezlých plící, ohyžováním a potíráním tvái neb jiných oud smolou tekutou, kvasnicemi neb jinými ^ JoDcrmann. vydali zvláštní rozkaz
I.
,
aby
50 neistými a hnusnými vcmi, které nechu zbuzují, a poestného muže nebo dobe zvedeného mládence uraziti mohou. (Cod. dec. phil. Fac. 11. 332.) Obraz takového uvádní akademického do studentstva zstavil nám náš krajan Pontanus (Mostský) ve svých pknou latinou psaných pedbžných cvieních (progymnasmata) vyhotoviv o tom zvláštní rozmlouvání, kteréž tuto svobodn v eštinu penesené tenám našim se podává. ,
Uvádni
(depositio).
Tch.
O, proklatý den prvního dubna Nikdy mi pamti. Což bych já tomu dni rád oi vyloupal, tolik mi pinesl vzdychání, tolik hokosti. Zajisté poznamenám jej sob ernou známkou. Hron. to hlas obráží mé uši Koho tu na blízku volati slyším! Ty-li to Téchu? Tech. Co ten chce? Hron. Zdráv bud, co dláš?
nevyjde
!
z
í
Tech.
Dom
!
se ubírám.
Hron. Postjmež trochu. váš nad tímto dnem, a na nj
Pro
vn
velmi hnpamatovati se za-
se tak
kazuješ? Téch. Proto, že jsem dnes trpl strašné vci. Hron. Aj, co pravíš! trpl strašné vci? A jaké, prosím? Skoro bych ale hádal, co to bylo. Téch. Nevíš-li, jaké návští vyvšeno bylo na vratech akademie? Hron. Písný rozkaz bidellv, kterýmž ohlásil beánm, aby o hodin dvanácté polední, kdež obyej jest, dali se najíti ke slyšení a trpní toho, což spravedlivost
a slušnost žádá.
51
mn
Tch. To samé návští, pravím, bolest a úkory mnohé zpsobilo, Hron. eknu svobodn, kterak myslím. Nic tob více než
jiným zvláštního a trpkého jist se nepihodilo.
Probh,
Téch.
jestliže
všechny, lépe jest mnedle
studentem
uinnu
býti.
takovým zpsobem pijímají neb skotákem nežli
mezkáem
A
však
s
mými
spoluškolníky
vlídnji se dalo.
Hron.
Nemyslím. Ale já myslím, ano jsem oima vidl, a sám cítil. Mne sob jako lepší vyvolili, po které by, jiných nedbajíce, hnali se svými psy lovími; a byli to psi štkaví, velmi dorážliví a kousaví. Hron. O té nehody! Tch. Když jsem vstoupil hned mne tu nkteí jménem arcibeána pozdravili, jiní vidliek, jiní fík podávali, všickni pak mne obletovali a škubali, jako ptáci sovu. Srdce mi klepalo strachem, a kormoutila se mysl ouzkostlivou péí. Musil jsem ležeti znak, natažen bez pohnutí, jako mrtvý. Téch.
zv
tém
,
Co se tob dalo ? Náiním tesaským, pilou, sekerou, oštpabradaticí pkn a podlé šry, to jest podlé tlu-
Hron.
Tch.
kou, stého provazu, jako njaké bevno k stavení tesali mne, bijíce štde hnáty, ramena, boky, ba co dím ? celé tlo. Proež jestliže mne štíhlejšího spatuješ, nežli vera a pedevírem, není divu, an jsem mnoho ztratil ve tískách ze mne odatých. Hron. V té samé díln, nyní tomu ti léta, poznal jsem já velikou bídu. ,
Tch. brada ješt
Holili
nesp
:
mn
bradu
ti
dobí
holii, ano
mi
se
myli mi hlavu studenou vodou, kterou
4*
52
mdné
z kuchyn v a nešvárné nádobce pinésti ze které jeden nezbedník, jda mi po boku, tvá
jsem sám musil
;
mi rukou svou pokropoval, a kolenama mne postrkoval. Potom esal tak tenkým hebenem, že jsem hráb to Zpomnl jsem na Poliféma, o nmž býti domníval se. Ovidius píše, že se takovým hebenem esával. O runíku, kterým mne utírali, co íci mám, ano z lázn a hebenu domysliti se snadno o jeho hladkosti a mkkosti. Hron. Co bylo dlati? trpti, nebo kdoby se opíral a bránil, neprosplo by více, než kdyby vodu v moždíi
tloukl.
Tch. I chlapci dvoupídní urouhali se mi, luskajíce mi obliej, a dávajíce štilce. Hron. Stavl-lis se, jakoby se hnval, ili prosil, aby se nad tebou smilovali? Tch. Stavl-li jsem se? nestavl, ale hnval se z toho srdce, a upímn žádal, aby pomnli, že lovk Ale ti nešlechetnici, ím jsem více jsem, ne hovado. prosil,
tím
he
dotírali,
tím
úsilnji
týrali,
nadávali,
nova okrývali. Vru zdálo se, ano jehn octlo se v stád vlk. Hron. To£ bych rád byl pi té komedii. Tch. Nebyla to komedie, byl to skipec nebo tur Falarisv. Ach, jak mne všecko bolí, tak jsem utahán, usmýkán a stluen. Ano (neslýcháno) za takové úkory a potupy jako za njaké dobrodiní nevím co jsem na
ledaeho
spílali,
štilci
z
toho na platiti musil, dkovati a pisahati, že nikdy mstíti nebudu. Kdybych nebyl pisahal, nestojím za to, že bych nkterému z pilnjších týratel mých rovným za rovné neodplatil. Co jsem živ, nic mne tak nemrzelo jako to. Hron. Co se stalo, ne ze zlé vle a nenávisti, ale
penzích
kom
53
smíchu podobného cosi
z lehkosti a pro
pomysli, že
i
stropení
jiní
stalo
nesli
se.
Odpus, a
posavad,
a po-
nesou budoucn.
Tch.
Tžko
vný. Pinesli mi
jest,
Poslyš ale klam podico radíš. soustruh dlaný, s pérem a
kalamá na
papírem, a kázali psáti. Já chtje kalamá otevíti, nemohl jsem, nebo zátka nebyla zastrena a k vyndání, anobrž vše dílo bylo z jednoho kusu, jak pravím, na soustruh uinné. Tu vyskoí jeden, a mne klepna pes prsty, ekl Pro pána krále, ten beán ješt neumí otvírati kalamáe. Všickni se poali chechtati. O, což bych rád chlapu tomu byl kyjem hlavu natel, aneb aspo tvá pstmi pohladil, tolik chutí jsem v ruce cítil. Hron. Mírn tu s tebou naloženo, ha, ha! Nevzal bych za to sto zlatých, abych se s tebou dnes nesešel. :
Ješt nco bylo
?
mnohem horšího. Povz mi to, rád uslyším. Tch. Njaký šibeniník stril mi nepatrn
Tech. Bylo a
Hron.
u kalhot psaníko, jako od matky
mn
do kapsy
poslané,
kteréž
on vytáhna pede všemi etl. Pro Pána Boha, jaký tu strhl se smích rozpustilý a nemírný od nho i ode všech tu pítomných. Hron. Co tam bylo psáno? Téch. Matka naíkala sob pro mé odjití, vyítajíc, s jakou bolestí mne rodila, kterak piln prsama pikájela, jak asto líbala pekrásné dátko, jakou mne pelivostí chovala, a jak vroucn od dtinství co mazánka svého milovala, ano jsem prý byl její srdéko, zlatoušek, holoubek, jehátko, cukroušek, sladší nežli nejsladší med; potom pidala, že spáti nemže, a každodenn potoky bIzí prolévá nad muením, které že slyšela trpti mám
54 tomto. To všecko oni posmvai vymyslili a Nic jim nad to píjemnjšího nebylo. Tu váleli se smíchy, psaní mi strkali, mne pstovali, více a více štilcovali, krátce všecek uinn jsem jako jediný štilec. Zajisté snesl jsem posmchu na zbyt a bez nedostatku, a volil bych radji umíti, nežli jej znovu trpti. áblíci, šetkové, rarášci štvali na mne ty bídníky. Kdybych byl naped vdl, že se to stane, byl bych odešel na v
uvádní
tém
napsali.
akademie, kdež takových vcí nedovolují. Hron. Pipouštím, že ve mnohých akademiích nic toho není, ale však pedce pro to uvedeno, a v obyej
mže pravd podobná nalez'^na býti píina; aniž nepim, že mnoho opuštno, mnoho mírnji konáno býti
podáno,
mže, Téch. Budu-li kdy uvedení cizímu pítomen, vlastní škodou nauen js em, kterak k nim slušno se míti. S Bohem. Hron. I ty s Bohem jdi Tchu, a poslyš!
Téch.
Co?
Hron. Cos mi povdl, toho jiným nerozprávj. Tch. Neteba tvé výstrahy.
Plívník^). (1832.
U Myslibora je lohlasn Sobna své jdouce nový pkný
Mus. asop. IV.)
kmotiko, svila posoused Nedlce, když z kostela Mysliborv míjely. Onehdy teta
plívník, milá
dm
slova ohnivý drak ') Plivnik nebo plevnilc, jinde plevel, povra bájí, že ku komu v stavení v povtí letící, o vpadne, bohatsví pinese. Pochází to slovce od jména plivný^ jina pliný nebo plenný, slovensky plnný, t. j. hojný, bohatý. Pravíme plivne žito, t. hojné na semeno.
nmž
55 Zorka na své oi vidla, kterak ohnivý drak letv povtím, rychle jako blesk na jeho dvr se snesl. To je plívník, pravila Nedlka, poznamenajíc se kížem na ele. Snadno stavti domy, a zakládati zahrady ale, odpus Pánbh, nechtla bych spáti pod tím krovem, nebo jísti jablek z toho sadu. Jde tu o spasení, ekla opt kmotra Sobna, Všecko u nho jako z vody, a jako po líhách. Jen se podívejte na jeho dobytek, kon, krávy, ovce, vše to bujné, tuné; stodola plniká i pístodolek a s obilím letos neví kam a ješt vysoký stoh Povídají, že leží poád v knihách Milá kmotiko, on vám a ví naped, co se státi má. ekne: bude déš, a déš jistý jako hodina; budejasuo, ;
;
!
a jasno co rybí oko. To nejde dobrou cestou, doložila Nedlka, on má jist plívníka. Myslibor má plívníka! šlo jako po trubách v celém sousedstvu. Tam je poklad, pro pána krále pi!
—
tajn závisti. Jiní hrozili se tak blízkého s duchem neistým sousedství, a kteí povsti o plívníku prvé nevili, nyní s podivením v pochybnosti dávali mnozí ne bez
Kdo prvních osm dní okolo domu Myslibodo pl kola na deset krok obcházel, dívaje se plachým okem na zelen barvená vrata, na istá, veliká okna, a na krytou taškami stechu mráz ale pocházel toho, kdo s samým Mysliborem se potkával toliko tomu divili se, že se tvá jeho nezmnila, i svou obyejnou barvu, bodrost a pívtivou veselost na jevo dávala. Zdálo se jim, že by ten, kdo se zlými duchy obcuje, nco strašlivého, peklem páchnoucího již v samém oblieji míti ml. Ciliž dobrý to duch, ten plívník ? tušil první soused Nadj, že neškod nikomu vyvolence své poklady se viklali.
rova
šel,
;
;
—
—
56 I osmlil se k samikému domu, a po krátkém obsýpá. Líbili se sob sám ve své rozmyšlení i v dfim vešel. srdnatosti, i pudila jej všetenost, jestli ne samého ducha, aspo poklady, o kterých slyšel, oima svýma spatiti; ano jakási nadje co blesk mysl jeho projela, kdyby Ale nic nikdež; co vídal jindy, vidl snad i on také
—
dnes; prostranný
.
dvr
do
ty
uhl,
vkol hospodáské
senníkem, a obydlí dkladn stavené, pohodlné a pro sedláka i pkné; všecko v poádku. A domácí ? Tit, myslil on, davše výhost všem stavení, chlévy, stodolu,
klnu
s
založenýma rukama a míti jedipoklad. Ano pak všickni, jako jindy, hospodyn, eládka, dti v své obyejné práci a innosti. Nad ímž, když kýváním hlavy podivení své pracem, budou sedti
nou
starost
—
s
hlídání
nmé
v}-jevoval, náhle ujat jsa za ruku, a jako ze spaní Vítám Myslibora. probuzen, vidí ped sebou státi vás sousede Nadji! Co tak ostýchav, jako cizí? Mezi Musíme spolu dobré i zlé nésti. Sousousedy sed s sousedem, íkávají, plané hrušky jísti povinen. Soused za pítele stojí, ba lepší blízký soused, než daCo byste rádi? leký pítel.
—
dvrn!
—
—
—
já bych koktal pomatený Nadj, já jsem Já nehnvejte se já slyšel Nco o plívníku a pokladech, není-li pravda ? navrhl
—
—
Myslibor.
Pravda,
odpovdl Nadj.
Pozorný na všecko Myslibor již byl zvdl, co se mluvilo ve vsi, a vzav o to radu s výborným duchovním správcem té osady, ku kterémuž, jakožto moudrý k moudrému, neobraezenou ml dvrnost, radoval se, že mu naskytla se tak dobrá píležitost ospravedlniti se u svých povrených soused, a snad i nkterého z nich pouiti.
57 Milý sousede Nadji, pravil
s
pívtivým usmíváním,
žá-
bude také žádost nkterých jiných soused našich proež, aby to rázem všecko se odbylo, seknte se s tmi, kterým v hod a v chu, a navštvte mne zítra, jest boží nedle, odpoledne, na sklenici erstvého piva. Já se ped svými sousedy a pátely niímž tajiti nechci, a svého plívníka rád všem ukáži. Zlé se neutají, a s dodost vaše ;
mžeme ped Boha
brým
S dobrým? báti!
— Tak
—
sob
ped
i
lidi.
—
Tedy jsem uhodl, a není se tu eho opakoval Nadj, odcházeje, a vrt
hlavou nad
Mysliborem, jehož zdílnosti a otevenosti dosti nadiviti se nemohl. Druhého dne u Myslibora sedli za stolem sousedé Radislav, Podiva, Svatoch, Honk a jiní, které pemluviti udalo se Nadjovi, aby, padni co padni, na ten div se podívali. Každému ísti bylo nco jiného na ele. Jedni, pochybujíce o dobrot ducha Nadjem tvrzené, se strachem pemáhaným pohledu jeho oekávali; jiní s nedovrou hledli na Myslibora, s pravdou-li se vytasí, ást závidla jemu tak náhlého ili s klamem obejde štstí a lehkého zbohatnutí; ás, a v té byl soused Nadj, tajn sob lichotila, že by snad podobné štstí Darmo chválil Myslibor i na dojíti nkdy mohlo. své pivo: nebylo žízn. Konen vida všechnch neukrocenou žádost a nestrpni odtahu, poal mluviti takto: Milí pátelé a sousedé Není mne tajno, co se o mém a dím dom v obci od nkterého asu rozpráví, že duch jakýs, jehož plívníkem jmenují, zde bez okolku Že jsem padl na lidské jazyky, nemnoho obývati má. vážím. íkávají: Chceš-li moudrým slouti, dej mimo se plouti aby pak všem ústa zavázal a zašil, muNezapírám toho, jest silby mnoho nití a plátna míti. ;
n
!
—
—
eem
;
58 ale duch ten u mne, Bobu chvála, jakýsi dobrý duch u každého rád obývá, kdo mu pístupu k sob nebrání. On nehledí k osobám, jako nespravedlivý soudce, netáhne se po bohatých, jako zisku hledatelé, ano rád iní z chudých bohaté; pináší potravu, šatstvo, pomáhá stavti domy, vzdlávati role, štpovati sady, a iní z pustin ráje. Jest to duch hospodáský, milí pátelé, vám všech;
a
nm
ode všech rovnou poctu beroucí. bohaté a plivne obilí s pomocí Tomu duchu mže každý z vás zapsati se boží plodící. bez ublížení svdomí, ano to i Bohu samému líbezno Slyšte ale výmínky a zákony, kteréž on tomu bude. klade, u koho bydleti má. První zákon jest házen bozi, z ehož vidíte, že sám Báze ta nesmí býti pouhá z Boha jest a duch dobrý. báze, anobrž plná víra, nadje a láska k tvrci nebes a zem, odhodlanost na vše, a spokojenost se vším, coby koli lovka potkalo, bud to dobré nebo zlé, pi všem Což i plátno protistejná, veselá, Bohu oddaná mysl.
známý, Pravý jest on
viti
se
Bohu
;
ne
plívník,
moe
nevypiješ.
Dj
Boha nepeválíš.
se
za híchem pokuta Varuj se híchu tedy vle boží. Odtud prý až potud; džbán vodu nosí, v patách bží. Nezvede se nco v hospodáství ? poaž se rozbije. mysli sob, že není vždycky ouroda ale také nkdy škoda, a jak praví písloví Ne vždycky rak, také nkdy žába. Jest, co tebe hnte? pomni na to, co tebe kdy tšilo, kdo vypil víno, vypij také droždí, a kdo užívati chce sladkého, musí také okusiti kyselého. Trpls ztrátu? mysli Co tam, o to hlavy nelam Pánbh dal Pánbh vzal, jméno jeho pochváleno. Neraduj se píliš ze štstí, aniž zarmucuj se z neštstí. Moudrý blázen smá,
—
,
:
:
;
,
bu
val se
jda
k
vrchu,
plakával
jda
s
vrchu.
íkávají:
:
59 Štstí když chestí, boj se neštstí. Neštstí ujde jako mrak, a bude i ped tvými vraty slunce. Všeliké emeslo svou poctu nese, a v každém stavu mnoho davu: má-li jen tvj bez psoty býti? Druhý zákon jest dvrnost ku vrchnosti, duchovní i svtské. Dej, co jest císaovo, císai, co božího Bohu, dobe a práv, neboj se císae a krále. Nestýskej si na dan a povinnosti; bez nich obec veliká, v které živeš, státi nemže. Ona tebe ochrauje, aby bezpen orati a kliditi mohl; ty k zachování a vedení jejímu napomáhati povinen jsi. Nereptej na robotu a desátky, pomysli sob, že jsou to výmínky, pod kterými tob statek sven byl a náleží ke koupi. Kdybys koupil dm, a peníze za nj placené okrajoval, zdaž by trestán nebyl co šantrok a zlodj ? To samé iníš, když robotu necele a ke škod vrchnosti Máme, odbýváš, nebo desátku utrhuješ, špatnjší dáváš. milí pátelé, my jiné roboty a desátky, které nám více ujímají než panské a knžské. Robotujeme zahálce, robotujeme hrám a rozkošem, robotujeme novým krojm a nádhernému šatstvu, robotujeme starým škodlivým zvy-
—
,
i
,
—
,
km,
neumlosti a hlouposti.
A
protož tetí, ehož žádá plívník, jest umni hospodáské. Myslí ovšem mnohý, že, ponvadž hospodaí, také hospodaiti umí. Ale není každý mistr, kdo se emeslem obírá, ne každý orá, kdo se pluhu drží. Nikdo se nedouil.
V každém emesle a umní umní hospodáské jediné do
lidé postupují
skonání svta na jednom míst státi? Nestojí, milí pátelé! Tisísové výborných hospodá pemejšlejí o tom stále, kterak by to neb ono lépe initi a vésti mohli; co den djí se nálezové ve všech tídách umní, kteréž promyslný hospodá k svému užitku obraceti se vynasnažuje. Vychámá-li naše
;
60
k zlepšení hospodáství polního vedoucí. zejí knihy Nelze ovšem sedláku, aby každou etl, ale jiné jest ísti Kdo te, dote se. Dobrá kniha všecko, jiné s potebu. jest dobrá rada v poteb, a kdo drží se moudré rady, se nedoteš, ptej se u lidí, nedojde brzo vady. O nebo písloví jest: Kdo chce vdti a znáti, musí se na to piln ptáti. emus pak se nauil, zkušuj sám. Cviení a zkušení dává umní, Nerci, že jen bohatý zku-
em
mže: mžef i chudý, toliko v své míe. Kdo má krátké nohy, drobné kroky dlej, a jakou duchnu má, tak lehni, tak se pod ní obra a sthni. Kdo na zkoušení mnoho nakládá, ten na zlatou udici ryby chytá, hledá jehly a pálí svíku; kdož pak spravuje se cizí se neutone, zkušeností, ten hraje jistého, a koupaje
šovati
nebof
di-ží
Dále
se
behu.
mj
pedpisuje
hospodáský
duch
pilnost.
Pilný hospodá hledí asu, a nejen co, ale kdy a jak píhodný as, nech konati má. Kíkáme, kdo má k na jiný neeká zas. Kovati železo, dokud horké, a když i s dtmi. Stež se zahálky se lýka dou, jíti na
emu
n
zahálka jest všeho híchu poátek. Stojatá voda zesmradí se. Proež Boha vzývej a ruku pikládej. Žádný bez práce nejí koláe, a peený holub nikomu do úst neletí. Kdo chce jádro jísti, musí skoepinu rozlouštiti. Kdo neseje, ten nevje. Pijde as, že se zeptá zima, co jsi dlal v lét. Praví moje stará knížka: Kdo Martínka asto dm, dvr, louku i ddinu svtí, husy, koury mu zaletí ;
pivede vše na mizinu.
Bod opatrný: opatrnosti nikdy nezbývá. Dobe pedu i z zadu oi míti. Kdo neprohlédá oima, prohlédne mšcem. Dobe v as jiskru uhasiti, ale pozd
z
zavíti klec, když ptáci vyletli,
a
dlati
závory,
když
61
kon
Porad
vyvedli.
ouinku
rozumem, než co uiníš;
se s
po
zlá rada.
Necha dti
ím
rození,
tvé zvykají práci.
hrneek
Zvyk
druhé pi-
jest
za nova navre, tím, až
rozbije,
se
páchne.
eládce dohlídej. íkávají: Jaký hospodá taková eládka jaký pastý, takové stádo jak veliké hodiny ukazují, tak malé se po nich spravují. Oko pán nejlépe kon vyobroí, a kde pán sám do kout nahlédá, tu ;
;
hospodáství dobe spus se na ele.
stojí
kdo však chce ve
;
psí
býti,
ale šetrný. Kdo šetí, ten má. Neutrácej víc než získáš, sic se na hlavu potískáš. Jedním zubem chléb jísti, když jest poteba. Dluh varuj se. Dluh s tebou z mísy jídá a bývá dál vždy mladší. Dluh, íká moje stará knížka, má nohy, vede do Nuzovic, a odtud na koráb, a koho ko-
Nebud marnotratný,
íká
se
:
ím
t
ráb zachvátí, nebrzo se z
Vc pjenou nem
nho
opatruj.
Za
vrátí.
ztracené
cizí
lýko eme-
zaplatíš.
Nehraji První vyhrání prohrání z kabátu.
Nestj
o
cizi.
Kdo
z
o cizí
kapsy vyhání, stoji,
a
pichází o
poslední vlastní.
Cokoli bývá zle nashromáždno, toho neužije tetí koleno. Jak pijde, tak odejde. Nebu lakomý, ale dobroinný. Lakomec žádnému dobe neiní, le, když ume, statek poberou jiní. Praví opt moje stará knížka, že lakomec moudrosti a bázn
mu se nedostává, upímnost ped lidmi zakopal a spravedlnosti oi vyloupal; víru do pytle zašil, nadji udusil, a lásku v komín usušil; kostel mu píliš vysoko; modlitba ho mrzí: pakli daleko, Pán
boží nemá, pravdy
Bh
62 by kdy ped lidmi komu pro lianbu peníz dal, hledí, aby ho prvé ujebal. íkávají: kdo 'se bojí nouze, nerad pro bh dává; a kdo rád z svého udlí, toho Pán nadlí. Neodkládej s dobrým skutkem. Za zdravého života dobe initi, po smrti asu nebude. Pomáhej sousedm, pomohou tob. Když ruka ruku myje, ob bílé budou. Mj dohrou vidi v dom i se všemi. Dobrá vle
Bh
koláe jí, zlá hlavu tepe, a ídké pivo pí. Necho mimo svj po vyražení. Kdo nemá radosti doma, jinde jí darmo hledá, a blázen, kdo jinam proto jde, což doma na zb3t má. Každý jest svého štstí strjce. Jak kdo iní, tak odplatu bére. Jak sob ustele, praví písloví,
dm
tak lehne.
—
Toto jsou tedy ty výmínky a zákony, milí pátelé, které vyplníte-li ochotn, duch hospodáský, jehož teba plívníkem nazovte, u vás se uhostí, a poklady, rozumjte požehnání boží, zdailost obilí i dobytka, a jestli toho není, aspo spokojenost a veselost mysli, chléb s solí volí, vám pinese hojn a bez nedostatku. s dobrou jiných u mne, sprostého jako vy, Z tchto poklad sedláka, nehledejte, já Bohu neustále dkuji, a vám jich z oho srdce peji a žádám. A nuže sousedé ješt sklenici na zdraví naše spolené Posluchai jeho, kteí se byli pi této mnohokráte v tvái zmnili, nemohouce jinak, nežli zdvoilost a srdenou pívtivost Mysliborovu zdvoile pijmouti, vlídn dkovali, prosíce, aby nieho jim ve zlé pokládáno nebylo, a odešli v tichosti, akoli s nestejnou myslí; nkteí smáli se své vlastní lehkovrnosti, že k tak hloupým klevetám víru piložili; jiní mrzeli se, že je Myslibor zahanbil, a jakož pravili, rozumy z nich vláel soused Nadj litoval, že ta celá vc pouhá hájka byla,
— —
!
—
!
ei
;
tém
63 a tudy jeho pkná nadje v nic se obrátila; nejmouoslovil je dejší z nich Radislav, rozcházeje se s nimi nám svého plívníka ied s usmáním: „Myálibor ukázal jest starati se, abychom i my jemu svého co nejdíve ,
:
ukázati mohli."
Druhou nedli správce duchovní ml v kostele kápovrách, kdež zvlášt úkaz létajících ohnivých drak pirozeným a patrnj-m zpsobem vysvtlil a píhodn pouil své posluchae, kterak lepší jest pravé osvícení rozumu, jemuž vk náš radovati se poíná, nežli povrivá neumlost pedešlých as, kdež astokráte zaní o
povry a naení kouzlu pi emž rodim, aby dítky do školy piln posílali, pohnutedin domlouval. Od té doby jméno plívníka v osad naší v žert pošlo, a
nevinní,
bohabojní lidé z pouhé
stíháni,
mueni
a páleni bývali;
když se na úrodu a zdaení íkávali: Co
níka? I
—
my,
dlá
tenái
plívník?
laskavý!
—
eho
jedni
Máte-li
jsme-li
druhých u vás
letos
mezi
ptali,
plív-
nouzí a nad-
bytkem uprosted, máme-li isté svdomí, dobrou, spokojenou, ani štstím ani neštstím nezviklanou mysl, íci mžeme, že v dom našem plívník obývá.
Hra v
šachy.
(1806. Hlásat. 1.)
vbec hodný jsou pozornosti jak politak uitele a správce mravnosti, ponvadž netoliko povahou lidu v úzkém spojení stojí, alebrž i touž poJestliže hry
tika, s
vahu a mravy jeho vedle jiných prostedk vzdlávají a ídí: zasluhuje, tuším, té pozornosti dvojnásobn ta hra, která mimo to i sama v sob nejušlechtilejší, a
64
nejdmyslnjší vtipu
jest,
penáramn
i
k vybroušení rozumu a zostení
prospívá.
Ta
pedmyslná,
peušlechtilá,
nebo radji všech her královna jest hra
pouující hra, Sachovní,
Kdy a kde se ta hra zaala, a kdo byl ten nadobyejného vtipu smrtedlník, kterýž stal se nálezcem jejím, o tom jsou rozmanitá mezi uenými zdání. Nejprvnjší, kteí o vynálezku jejím psali, zaznamenali, že provozena byla nejdíve od Palameda, vdce eckého ped spisovatel, bez kterého poale nejbližší tch Trojí
asv
;
vkm
nástupným dl bychom zprávy o té vojn divných a obležení nemli, Homer, zabírající se asto v nejmenší okolinosti, o té he známky nepozstavil nebo ta hra, kterou Palamedes v dlouhém toho msta obležení a sokové u Penelope se zabývali, naprosto jiná byla, v kamenných jakýchsi kuželkách ntaaoi nazvaných, záležející, ílímská hra, pod jménem ludus latrunculorum nebo duodecim scripta, neb scriptula, nebo i bissena puncta známá, mla ponkud podobu s naší hrou šachovní, nicmén pedce od ní rozdílná byla. Již sama šachovnice nebo dska jejich od naší tím se dlila, že 12 linií jednou píní (linea sacra) protažených mla, na kterých 30 sklených nebo kovových figur po patnácti proti sob toliko podlé jistých s svými králi, bud podlé kostek, pravidel se pohybovalo, tak že, kdo komu všecky figury :
bu
zajal,
vítzství došel.
V
nejobyejnjší jest, ale piIndie pišla za panování monarchy Kozroesa; inésové také hrají
Persii ta hra dotud
znávají se Peršané, že jim jich velikého
z
v šachy, a jsou v ní velice zbhlí. I oni praví, že ji z Indie povzali, a z jich poítání let jest vidti, že se to stalo jedním asem jako u Peršanv, to jest,
tém
65 v polovici
šestého
století.
Jednak
píše Fridrich
Graw,
ehož i Barrow ve své cest do íny dosvduje, že jich hra s naší nemá i nejmenší podoby, ani s strany chodu píškv, ani s strany ceny vtší moci ligur. Dcera Alexia Komnena, eckého císae, v knihách svých Alexiados, psaných v jedenáctém veku, vypravuje, kterouž nazývá zatrikion od Peršan že hra šachv ,
k
ekm O
to
,
se dostala.
pojití
hry
té
samo jméno
šach,
z
východních
které po celé
dosvduje
zemí
tém
Asii
již
znamená
mocnáe, a zde zvlášt tu nejhlavnjší všecky jiné brání. Met aneb mat jest pak tolik co újyadek, sníženi^ zmatek, odkud i u nás konec té hry ohlašujeme slovem šnchmnt, jakoby ekl, král jest v koncích. Druhá a po králi nejpednjší figura, u nás neprav královou nazvaná, jmenuje se ve východních zemích píhodnji fertz, což znamená prvního rádce, ministra. Pravd nejpodobnji jest, že ta hra jest nalezena od Hindv, toho starožitného národa a jako všeho nynjšího lidstva kmene, u nichž jméno mla aturanga, t. j. tvero sikv nebo armád; Peršané podlé nich ji nazývají atrang, Arabové atrani Španielé podlé Arab xadrang nebo al-xadres, i také axadres; Francouzov le jeu des echecs, dle arabského schek neb scheik Nmci podlé perského schah neb schach; noví Latiníci ludum scachorum; Vlachové scacchi; u a Polák po Nmcích se nazývá šachy, u Rusv šachmatnaja igra. Pišla pak ta hra do Evropy, což se pravd nejpodobnji íci mže, skrze Araby, jejichž také spisovatelé ji Indm pipisují tedy ješt ped tažením kižovník, kterým ji nejedni myln piítali. Španielé a Angliané mezi prvními se jí jako zoumyslné zanášeli, a první, krále,
7)Jádce,
figuru, kteráž
;
;
ech
;
Juiigmann.
I.
5
66 b\li z jejich národu. Zatím Vlachové Skrze spis, šachv se týkajících, je pedí. Špaiiiely pišla do Ameriky, a okolo polovice osmnáctého století uvedena jest v anglických osadách v témž dílu svta. Kdy a kterak do našich milých ech se dostala, to však nalézá se v historii Klatovské, není mi známo že již léta 1009 Oldich, kníže eské, vyzdvihv Klatovy za mésto, dal jemu do štítu šachovnici, pro výborné uniní šachovní hry, které shledal pi Klatovských nebo jak jiná památka chce, proto, že Klenový rod, z kterého Klatovka, toho msta zakladatelkyn, pocházela, šachovTolik jisto jest, že nici v svém starožitném štítu nesl. echové nehrub pozdji než jiní polednjší Evropané s hrou šachovní se seznámili. Není-li pravdivá, aspo pkná jest zpráva o vynalezení hry té, od spisovatel východních zstavená a nás vyložením na evropejské jazyky došlá. Xa poátce pátého vku sedl v Indii na trnu panství velkého mocná mladý, jménem Behiib, aneb Behram, plný ctností, ale jak to obyej u dvor, zavedený od družstva jej obkliujícího. Pišlo tedy na to, že zkažený vinou nehodných tovaryš mládenec zapomnl, že každý monarcha jest otcem lidu, že láska poddaných jest podporou trnu, a na konec že té lásky jina získati nemožno, než tím, aby se stal hodným milování. V ten as Bramin jeden, jméno jeho Nassir, DaherY syn, jinak arabsky Sissa, chtje na zábavky toliko ilému pánu otevíti oi vynalezl hru v šachy hru, v které král jest podstata všeho, avšak sám bez jiných
kteí
o ní psali,
potem
;
;
,
;
Líbila se hra i mocnái libujícímu si hriky, i dvoanm, to toliko libujícím, co se pánu líbí. Ale mladý mocná ml ilost osvícenou, a ta ilost spravila,
niehož nemže.
67 poznal ve hice výborné obsažené býti nauení. Povolav tedy vynálezce hry šachovní Bramina, takto promluvil k nmu: „Synu Daherv, poznávám, že jsi muž, v kterém obývá duch moudrosti, nebo vzáctný vynálezek tvj spolu vjražením jest i nauením. Povz medle, jakou chceš míti odplatu, a vezmeš ji." Sissa pokloniv se tváí k zemi hluboko, vece králi: „Milostivý pane já jsem spokojen s stavem svým, ale jestli za mj nálezek mám míti odplatu, tedy o tuto prosím: Kaž, milostivý pane, štde položiti na první tverhraník mé šachovnice jedno zrnko obilí. Šachovnice na šedesát tyry podobné ástky rozdlena jest, nech£ tedy od jednoho zrnka, na první položeného, každá v dvojnásob zrnek jde." Zamrzel se král, slyšev to, a rouhal se Bramiuovi v srdci svém ka: „Nežádal jsi, jako moudrý muž, ale jako blázen. Což se tob zdá, žebych tobé nco vtšího udliti nemohl, an tak málo žádáš?" Ale Bramin ujišoval, že mu dosti
že
!
konen, vidí-li se králi býti malá, aby dvojnásobné. Poruil tedy mu dáti král, ehož žádal. Ale když pišlo k potu, nalezlo se skrze takové zrnek zdvojování, že ta odplata byla by vtší nad možnost mocnáovu, i nad cenu všeho jeho království. Poet vedený od jednoho zrna šedesáte tyikrát zdvojeného
na ji
té
odplat
;
dal
pinesl tí set,
žehy k odplat poteba bylo osmdesáti mst; v každém
to,
ty
šestnácti
mst
tisíc,
mloby
tisíc a tyrmecítma obilnic; v každé obilnici sto sedmdesát tyi tisíce, sedm set dva a šedesát korcv, a v každém korci dva miliony, tisíc dv sté a sedmdesát osm zrnek, ^) a tím by teprv jedna polovice zaplacena
býti
') V potu, který se obecn uvodí, klade se na jednu míru 32,768 zrn; ale to na korec eský málo, ještoby na Vig žejdlíku pišlo toliko 11 zrnek, jichž jsme my Tia 550 napotli.
68 byla, a to
by
bu drobniké obilí,
býti musily, ješto u pr.
aneb korce nad míru vtší
jených zrn na korec eský
toliko
pldruhého milionu se vejde, kdežto všechnéch od Bramina žádaných zrnek bylo 18'",446744"073709',551615. Po uinném takovém potu vci na první pohled lehké však možnost mocnáovu, a jak dokládá Wieland, všecko obilí, co ho od poátku svta sklizeno, pevyšující, užil Brarain té píležitosti a ukázal pánu svému, kterak i možným poteba jest rozvážení, když udlují milostí. Zdaž ten dobrý Bramin Nassir svou královskou hrou krále moudejší a lepší zdlal, na to (dí Wieland) se asi
:
nedotazujme ale tolik zajisté zpsobil, že ta hra po mnohé vky byla hra zamilovaná východních knížat a mocná, i jest sem tam až podnes. Kalif Al-Amir, z Abasid šestý, hrál práv u vnit svého palác s svým milým Kuterem v šachy, když jeden z sloužících jemu zvstoval, že nepítel, kterýž drahný as msto Bagdad obležením stžoval, na tom byl msta se zmocniti. Pijdu tu chvíli, pravil Kalif, jen co Kutera do šachmat vezenu. To jednak tomu kalifu tak málo ku pochvale slouží, jako našemu Fridrichovi, který, když pro nho bojující echové nejvíce klesali v oné Blohorské bitv, od hracího stolíku (a jen v karty hrál) se vyplésti nemohl. Chvalnji zaméstknávala hra šachovní Jana Fridricha Saského, volence pesrdnaiého. Ten když v nešastné bitv u Mtihlbergu padev do rukou Karlovi V., od vojenské jeho rady španielské, pod správou ošemetného ducá Alba, na smrt odsouzen byl, práv tím asem s vévodou Ernestem z Brunsviku spoluvzném svým v šachy hrál, když mu zvstován ten ukrutný a nespravedlivý nález. Pozastaviv se na okamžení nikterak zármutku nezjevil, nýbrž
;
69 dav odpovd! co hrdina a dobrý otec, velel vévodovi Ernena kterém táhnouti bylo, dále hráti, a celou tu hru s obyejnou pozorností vesele a stejnomysln vykonal, a vyhraje tak se radoval, jakoby se nic zlého bylo nepihodilo. Velký bojovník a vítzitel asiatský Tiniur aneb Tamerlan byl také šach velmi milovný. Hrával však, jako náš Laudon, ^) toliko ve velké šachy, na stu dva a tidcíti polích, s dvma a tidcíti figurami po ob stran obyejná hra s šestnácti figurami byla mu tuze skrovná. Jmenuje historie výslovn ty, s kterými hrával; mezi nimiž byl Ala-Eddin neb Alladin tak vj-cvien, že beze všeho rozmyšlování hraje všecky jiné pokaždé pedil. Timur, jenž také v šáchách neád byl komu postoupil, pedce AUadinovi vtší v té he zpsobilost velikomysln prominul. Jednou bráuiv se jemu všemožn, k posledu nicmén pemožen jsa, zasmál se a ekl: „AUadine, vyhrals! Ty jsi mezi šachovníky tak jediný, jako Timur mezi králi." Naproti tomu sultán Mahmud Gahsni byl, praví se, v šachovní he tak nepemožitedlný, jako v vlastní he královské, kterouž hrál s východními knížaty za svého asu o koruny a zem: což jistému perskému básníkovi, jméstovi,
nem
On~ori, píležitost dalo pochlebiti
S
tisíci
knížaty král
Mahmud
jemu tmito
v šachy hraje,
Vždy jiným zpsobem mat každému Karel XU., Švédský král, jediiiou schvaloval a miloval.
z nich
zapovdv
—
verši:
daje.
všecky hry, tu
^) Tento hrával v šachy tak zízené, že v nich všeliká vojenská tažení pes eky, hory a doly atd. se pedstavují.
Nebo
jest více
zpsob
té hry.
70 Když kníže náš Oldich ^) léta 1015 po druhé za dležitými píinami do Klatov se zabrav, do domu Radoslava, primasa téhož msta, pijel a do pokoje jeho uveden byl, spatil jest stl v svtnici, na nmž u prosted šachovnice isté vymalovaná byla. I tázal se hned téhož primasa Klatovského, pro sob na tom stole dal šachovnici vymalovati? jemužto primas odpovdl ka: „Milostivý kníže, že
pedn
mstu Klatovskému
pro památku Vaši knížecí Milosti, takový štít ráil jste milostiv
a potom pro mé známé mne navštvující, kdyby pro ukrácení chvíle pohráti líbilo: kdo vyhraje, aby ten druhému pro zdraví Vaší knížecí Milosti sklenici vína aneb piva pipil." Oldich kníže se pozasmáv, téhož primasa se tázal: „Dobe-li vy tu hru znáte? chtli bydarovati se
:
komu
chom potom spolu o pár dukát v ni sehráti." Jemuž mnoho „Milostivý kníže, to by primas odpovdl bylo o pár dukát hráti, neb já jich jako Vaše knížecí Milost nemám; pokudž se tak mnoho ráíte chtíti poníKnííe sebrati, piiním se o vyhrání." žiti a se mnou na to ekl: „Velmi dobe; když bude po jídle, zkusíme spolu dvakrát neb tikrát sehráti a jestliže vy nad námi
mn
:
:
vám chceme pár dukát
dáti, a vy naproti pár sklenic vína zde pedstavíte." Primas k tomu s poestným podkováním svolil. Když bylo po jídle, poruil kníže primasovi, ihned šachové kameny pinésti, a poali Primas nepominul velmi brzy knížete zatáhnouti, hráti. a tak na knížeti hned první hru vybral. Jemuž se kníže div, zase podruhé o pár dukát k hráni pobídl, a poPrimas podruhé hraje opt zatáhl ruil naped hráti. Kníže poruil ihned tetí hru zaíti knížete, a vybral.
vyhrajete, tedy
")
Hameršmid v
Klát. Hist. na
str.
84.
71 táhnouti, a ua tu hru osm dukát vsadil, aby bylo všecko prohráno, nebo nic. Trvala tato tetí hra dobrou chvíli, nebo kníže již bedlivjší a pozornjší byl. Primas též opatrn hráti nepominul, aby knížete i po tetí obea
hrál a tch osm dukát na knížeti obdržel: a stalo se. Poruil tedy kníže ihned tch osm dukát primasovi odevzdati.
Primas
n
pijav jich s velikou vdností za podkoval. Jemužto kníže ekl: „Ne-
knížeti velmi uctivé
domnívali jsme hráti.
Tak
se,
na
mn
Jemužto primas zase ne vždycky takové štstí jednomu
ství vyhráti "
kníže,
dobe umli v šachy mé celé knížetodpovdl „Milostivý
abyste vy zde tak
byste zajisté mohli
:
hrái
slouží:
druhému zejtra svdí, kdo ví, zdaliby mn, jako nyní, tak potom štstí sloužilo? snad kdybych podruhé dnes neb zejtra hrál, hra by se tak nepošttomu
dnes,
mn
stila:
neb jsem
to
kolikráte
slýchal
i
vídal,
hráe
že první,
z kabátu (rate odpustiti) vyhání, a mšec takový potom na ruby pehání." Jemužto se kníže tu velmi pívtiv zasmáv ekl: „Musíme tedy podruhé ješt spolu pohráti, a jeden druhého z kabátu vyhnati." Od vážnosti té hry pošlo, že mnozí mezi mocnái i velký náklad na šachovnici a kamení šachové vedli. Kozru, Perský král, ml šachovnici, na kteréž jedna polovice z smaragd, druhá z hyacint byla; jiný perský mocná ml tak nákladné figury, že nejmenší z nich 3000 zlatých dinár stála. Don Juan Austria, syn Filipa IV., ml zvláštní svtnici nebo sí, jako šachovnici zízenou, kdežto na míst figur živé k tomu vyuené a ustrojené osoby se pohybovaly. Propovdl kdosi, že hra v šachy jako hra píliš pracná, jako práce píliš hravá jest ale Benjamin Franklin,
druhé, tetí vyhrání rádo potom takového
—
;
:
72
muž mnohotvárného
vtipu a uenosti a jinak
svobodným
Amerikánm
nesmrtedlný, neostýchal se mezi menšími spisy i také jeden ku pochvale té hry vydati, pevýborný, Nadpis jakož všecko jest, co z jeho péra vyplynulo. jemu dal: Morály, t. j. mravná poueni ze šachové hry; z
nhož my
zde toto klademe
Hra v šachy jest sama v sob tak dležitá, že není potebí zisku oekáváním k ní zváti proež nikdy o peníze se nehraje. Kdo k hráni uprázdniti se mže, nemá hry nad tuto nevinnjší, a úinkové její na duši hrajících jak jsou neouhonní, tak obma, vítzovi i pemoženému, prospšní býti mohou. Hra v šachy není prázdná :
Mnohé
kratochvíle.
vzáctné, v živobytí lidském
untené
ducha tudy se nabývají, aneb ssilují. Sám život lidský jest šach zpsob, kdežto zaasté nám jest o njaké místo státi, jeho dobývati, a s protivníky a soky se potýkati, a kilež nekonená rozmanitost dobrých a zlých pj^íhod panuje, jsoucích jí jako následkové opatrnosti aneb nedostatku. Ze šach se tedy uiti mžeme: Pedn Prozetedlnosti, jenž nahlížejíc v budoucnost vlastnosti
:
uvažuje všeliké skutku njakého následky nebof hrá neustále sob opakovati musí: Potáhnuli takto, jaký bude odmi prospch v tom novém míst? Kterak toho prce k mé škod užiti mže? Jak a kterými kameny táhnouti bych mohl, abych onoho zachránil a ped úto;
mj
kem
na
se
ubezpeil?
Opatrnosti, celou šachovnici neb divadlo a mající zení na to, v jakém mezi sebou srovnání všecky kameny stojí, co jedn-^m od druhých za nebezpeenství, kde a kolikerá každým ochrana,
Za druhé
jednání
:
obsahující,
kterou figuru odporník nejspíše by vzíti, kterou táhnouti, na kterou outok uiniti mohl, a kterak by oukladu jeho
73 se
vyhnouti,
aneb jeho
následky
proti
nmu
samému
obrátiti se udalo.
Za tetí: Rozváženi a Šetrnosti, abychom kvapn emuž nejlépe navykneme písným zachováním herních pravidel, u p. toho: „Kdo se dotkl kamene, netáhli.
táhni jej;
kam
jej
stavil,
tam zsta."
Zachování pak
tudy ta hra pravjším bude obrazem lidského života, a zvlášt vojny, v které, uhodiv neopatrností na zlé místo, nikdy od nepítele oekávati nesmíš, aby tob dovolil na zpátek s vojskem povyjíti a je bezpenji postaviti, anobrž veškeré následky své kvapnosti pykaje poneseš. Posléze hrou šachovní nabýváme zvyku nebýti hned malé mysli nad okamžitou podobou strastného .-^tavu vci našich, kojiti se nadéji šfastné promny a setrvati u vyhledávání prostedk Ta hra jest tak bohatá na pípadnosti, tak rozmanitá v svém chodu a peonaování, štstí v ní tak náhlým promnám podrobeno, a tak asto, po dlouhém pemýšlení, tu nalézti jest prostedk k dobyti se z nepemožitedlné nesnadnosti: že málo kdy lovk docela srdce potratí, nýbrž do poslední chvíle svým vtipem konen se brání, vždy jsa té nadje, že získá, aspo za nepozorem svého odpornlka poctiv pemžen bude. A v pravd, kdo pomyslí (k emuž hra v šachy asté podává píiny), že jistí blýskaví prospchové snadno hrdost a spolenou tovaryšku její nepozornost psobí, za kterouž druhému škodu svou sob nahratoto
proto
lepší
jest,
že
tém
bu
bu
diti nenesnadno jest, ten konen nauí se, že se neustraší okamžitým štstím svého odprce, aniž každou závadou, odpornou oumyslm svým, zbaven bývá nadje, že šastného na konec cíle dojde. S tímto hry šachovní výborním uvážením Benjamina
—
74 Franklina (ostatek jeho spisku týká sé šlechetnosti hrá) srovnává se znamenitý píklad onoho mladého Araba, který oddav se nemírn té he, a trestán jsa písn pro ni od otce svého, klee jemu pedstavoval, žehy ona také
užitená
Naež
byla.
otec,
uchlácholiv se
ponkud,
ze-
mže-li, prý, ta hra hodná býti k emu, nežli aby se ní as mail? „Mže, milý ote!" odpovdl politování hodný syn, „ta hra uí mne mnohým užiteptal se jeho
:
I
—
ným vcem." — „A medle jakým?" pravil dále otec. I ekl opt syn: „Dejme, žebych nkdy pro vlast bojovati musil, ta hra uí, kterak bych zpsobn a prospšn bojoval. Dejme, žebych na cestách mezi lotry nešastn upadl,
m
—
podlé té hry chyteji bych než jiný jim z rukou vynikl." „To se tob zdá," pravil otec, a umínil v duchu zkusiti syna Nedlouho potom poslal ho na cestu, daje mu kon a mnoho penz, aby zboží nakoupil. Když pak se odenastrojil i to otec, že tyi zákeníci vrazili na, aby ho oloupili. Syn, vida se pepadena od zlodj, zstaví jim svého kon, a chrastím odskoe schová se za blízkou ze. Nabyv pak tudy bezpenosti vykonal pedce tu cestu, a nakoupiv zboží dom se navrátil. I tázal se ho otec, zdaž se mu nieho zlého nepihodilo? '„Ba ovšem," odpovdl syn, „tyi zlodjové na mne vypadli, a bylo po veta, le že jsem sob vzpomenul na jeden prostedek, kteréhož jsem asto v šáchách byl užíval." „A co to za prostedek?" pravil otec. „Ten," ekl syn, „že jsem v nebezpeenství zákeníkm radji kon, nežli peníze a života svého postoupil, rovn jakož dlávám hraje v šachy, kdežto vždy radji koníka (rytíe) nežli královnu neb dokonce krále ztracuji." Líbila se ta odpov otci, tak že od té doby sám se také šachm nauiti umínil. bral,
—
mn
—
75 Nalezla ta výborná i
chvaloeník.
Psali,
hra záhy
mimo
již
mnoho spisovatel
a
dotcn(^, o
he
šachovní
Damianus Portugalský, Philippus Carrera Španiel, Gustav Selenus, nebo radji pod tím jménem skrytý August vévoda Brunšvický (1617), Philldor Anglian, Filip Sstamraa, Arab (v Londýn 1730). Pak Calabrois, Cuningham, Bertin, dvtipný Hyde, Freret, Jan z Salisburgn, Navarrus, kardinál Cajetanus v Komentáích k dílu sv. Tomáše Akvínského, Jeroným Vida pknou o he šachovní složil báse, kterouž Jan Kochanovský na polský jazyk peložil; jiný Polák nejmenovaný sepsal krátké o ní pojednání v knize: Listy
i
pisma rožne, kteréhož tuto
diug, Fridrich z
Graw
(v
jsem
užil
;
dále Fiel-
Lipšt 1801), Koch (Codex der
Schachspielkunst, 1813), Mauvillon (1827), a jiní mnozí. My tuto k závrku položíme krátkou báse o
he
Domimezi 1676
šachovní, kterou elegickým veršem v latin sepsal
nik
Ludovici,
jesuita
vlaský,
jenž
my prost
a 1745 rokem, a kterou
byl
živ
vyložili.
Nech pro mne každý svou se nese za libostí, Jen když se srovnává, co koná, s poestností: Mne vojna tšívá, však vojna žertovná, Již vede pouhý vtip, ne ruka bojovná.
Mé celé bojišt na stolku A k služb vojenské jsou
hracím
Na osmkrát osmero mé
A
vojsko v tvero
ad
Hned v druhém poadí ;
Dva
pole
zmeno,
po osmi zdleno.
jich
Vždy první do boje zde Za tímto prelím jsou
stojí,
šiky barvy dvojí.
pchota
bílá,
jest
vrná;
tamto erná.
vyšší stavové,
stelci mysliví a dva rytíové.
:
76
Pak tam zde hrubý S svou
tíží
slon nejapné zdvíhá kroky, vžatou, a uzavírá boky.
Než statná královna se k králi stavuje, A za celý i šik, kdy teba, bojuje.
elem odporným
Již
mí
se
vojska
ob,
k bitv as, i vyjdou proti sob. Jest rozmanitý boj i chze rozliná, Neb každý k potkání svou vlastní cestu má.
Již nastal
Upímo pchota se k bitv bére v ele, Však zpátkem nesmí jít, kdy postoupila smle; Než jestli stranou v pi ji potká nepítel, zabi jej, a jí v to místo, které ml
Mž
A
jestli
náhodou neb chvalnou
schytralostí
Kdy písek do pole se posledního Vhostí, Hned z nho pán, a jak kdy víc užitený.
Bu
stelec, nebo slon, neb rytí statený.
To písek a!e pop (tak nazvi jinak stelce), Ten píkou podává se na daleké smlce; :
A
jako na bílém vždy jeden obcuje.
Tak druhý na erném Slon
mže
Zpt, ped
By
se
poli
zdržuje.
sem a tam, však rovnou cestu títi; se, po boku mu dovoleno jíti.
ale bez trestu
ti
všickni chodili.
Bu žeby krokem Bu prázdno ped nimi: šli,
neb honem kvapili,
neb toto dobe vzte, když nco jemu v cest; Jen rytí bojovný se všudy podává,
Že nesmí žádný
jí,
A vkol udatn
strach z sebe vydává.
;
77
Ten siku žádnému, ni hradbám nevyhne A skokem v tábory se nepátelské nese. že ho proradí zlá
Jest,
Však,
vze,
dvojího
Tu, která menší jest,
si
nkdy
sám
mí
se,
odvaha, na vraha:
vyvolíš nehodu,
Neb asto vyhrá ten, kdo menší bére škodu. Co dím, jak štstí tu mní se vrtkavé. Jak strach a nadje hned tamto, hned je zde Co dím, jak dvtipn se proti sob zbrojí, Co sob za klamy, co za ouklady strojí.
Pokoutn poíhav,
Vybhne
jsa plný tajné lsti. náhle pop, a dojde koisti.
Pop dojde koisti; než bidník z nenadání Pad v ruce jinému, i sám se neubrání. Cos chtje velkého, z svých šik vyráží, A v husté vrah tmy se rytí odváží; Nešastný bojovník! nestáhl
vkol
Jest
nepítel,
i
v
se
oukladu;
pedu pas
i
v zadu.
Vrazí-li na píška kdes nepátelského,
Jest
hanebná
to
smrt,
Co zde chce královna?
když padne od nho. cí
Ta tryskem pepadne bud
zkázy žádá ona? stelce, nebo slona.
Nech pepadne, Jí,
On
A
avšak bez pomsty nebude; k ztráty náhrad, hned rytí dobude;
tiše
v sousedstvu
již
dávno oihoval,
k náhlé poteb svou pomoc tajn choval. Ted rychle z tábor se ítí plukové, A kudy jíti lze, jdou statuí rekové
78 Zde erný
Tam
A
bílý
vzn,
co
bílého,
erného
náhle sepne,
zas nepátelsky
tepn:
Kdo
zdál se padati, ten nepítele
A
léku ubhl
v
kdo léku
ten,
zbil,
nastrojil.
bitva veškerém se na bojišti strhne,
Ten, koho porazí, ten hledá, kam se vrhne. Jest outk, se a dav, a padá sedlák, pán: Již každý v srdci mní, že druhý pekonán :
Než všecko neplatno vždy bitva pjde dále. Le že kdo vyzuje, neb zajme v koist krále; ;
Neb králem
stojí
boj
Tvé štstí; padne-li, I protož
o
nho
;
a ostojí-li král,
tu
nešastn
hrál.
všem bojovníkm pée,
Jen jeho samého všech zastávají
Když strastným osudem
A
jsi
vítz nepítel
na
mee.
král puzen ubíhá,
zbraní nalihá,
Tu: Dostal! vykikne; ky^ál vehnán do šach matu! nikudy ni outku, ni zvratu. Tak bitva skonena, a tudy po he jest, Z niž jeden hanbu má, a druhý bére est.
Již není
I
79
Frant. Aug. Chateaubrianda
JS^
t
SL
± EL,
aneb
Láska dvou divoch na poušti. (Z franéiny.
V
Praze 1805.
18J2.)
Úvod. mla jindy
v Americe plnoní rozlehlou íši, Labradoru až ku Florid, a od pomoí Atlantského až k jezerm nejzadnjším Kanady horní. tyry valné eky, berouce na týchž horách poátek, dlily nesmírné ty koniny eka sv. Vavince, tratící se na východ do téhož jména zátoky; tok západní, který Burbon, padající do moí neznámých vnáší vody své od poledne k plnoci do zátoky Hudsonské, a Mešasebé, která sstoupivši od plnoci na poledne, pochovává se
Francia
vztahující se od
:
;
v zátoce
Meksikánské.
Poslední eka. bžící dále péti set mil, svlažuje rozkošnou krajinu, obyvatelstvu spojených zemí novým Ede-
nem nazývanou, jíž Francouzové zanechali toho líbznjícího Na sta jiných ek, podrobených Mešasebi, ji roztuují bahnem a zúrodují vláhami. Když se všecky ty proudy povodnmi naduly zimními, kdy bouky celá mejta les zvyvrácely napoád; shromažuje vk u veškerých pramen stromy vykoenné. On je proutím sluuje a klejuje ttím, on vysazuje kovinami a vstrká na vody dílo své. Po rozpnných vezouce se
jména Luisiana.
Zmocnivši vlnách sstupují ty vory k Mešasebi odevšad. se jich eka stará pudí je k ústí svému, pílíc nové zakládati rameno. Onde i onde povyšuje ohromného hlasu,
80 rozléhajícího
horami,
se
a vylévá
sloupení lesových a hrobových
zedmuté
pyrám.
vkol
vody
Jest to Nyl na
poušti! Jednak píjemnost v divadlech pírodních pojí se
vždycky se slávou
k
moi
sosen a
;
dech postoupati,
když prostední proud
zatím
a
dub
mrtviny, vidti na
podlé
beh,
valí
poboních prou-
plovající ostrovy z pistye
rže chvjí
se co praporeky u výši. Zelenaví hadové, volavky šeré, ržoví plamenáókové, mladí krokodýli plaví se, nahodilí poutníci, na tch kvtných korábích, a osada ta, rozestroucí zlaté plachty, jme se pistáti spky do kteréhos eky soukromného chobotu.
a lekna, jichžto žluté
vtrm
Ode vpádu Mešasebé do moe až do spojení jeho Ohiem nejneobyejnjší obrazové následují toku jeho vod. Po behu západním rozvinují se pousty nepehleds
nutedlné, jichž zelena vlny podál vidí se dmouti k nebes blankytu,
kdežto mizejí.
Na neobmezených tch
nách tkají náhodn stáda, kých. se
Nkdy
rozhostit
sebéský.
brad
tí
i
ty
tisíc
pastvi-
buvol
divo-
zubr letitý rozkálaje vlny plováním, pijde do vysoké trávy na nkterý ostrov Meša-
Po ele
jeho,
dvma plmsíci, po by bohem jej býti buípohledá na velikost vod
zdobeném
starožitné a blatnaté,
mnl
cím, jenžto spokojeným okem a na pustý nadbytek poíí svého. Takové jest divadlo na behu západním; ale mní se náhle na protivné stran a rozmanitost zpsobuje podivnou. Visíce nad tokem vod, stojíce hromadn na skalách a horách, porznu v údolích, stromové všelikého zpsobu, barvy a zápachu, smšují se, spolu zrstají, vynikají do hory, na výsost, která schvacuje pohled. Plané révy, trubae a tykve zámoské motají se u koen strom tch, vystupují na ratolesti jejich, lezou na pokrajnost vtví, sestelují s javoru na tulipy, s tulip na alkaje, psobíce
81 steré jeskyn, podloubí a sklepy. asto bloudíce ode stromu ke stromu pletiva ta, kladou se pres ramena proud, kryjíce je mosty a oblouky kvtnými. Z lna tch balsamových houští šácholan hrdý vynáší nepohnutý kužel svj zdobený ržemi bílými panuje lesu celému, nemaje soka krom palmy, ježto podlé nho zlehka zachvívá své rozsochy zelené. Množství živoich, umístných rukou stvoitele v tomto krásném ústupu, rozšiují tam podjímající pvaby života. U vchodu zhlíženém vidti podnapilé mstem hrozn medvdy, ano se potácejí na haluzích jilmových; karyb stáda koupají se v jezeru, erné veverky pohrávají v mrákot lupení posmvákové, virginití holubi, na velkost co vrabci, sletují na zardlý od jahod trávník papouškové zelení se žlutými hlavami, strakopoudi brunátní, plamenní kardynáli lezou do kotoue na cypiš vrcholích; kolibrové tpytjí se na jasmínu kvtník, a ižební hadi. sípjíce, visí dol se stromových vrcholk a houpají se na vzor pletiva z kvítí. Jestliže ticho a poklid panuje v poustách na druhé stran eky, tu naproti tomu huí a hemží se všecko: klubání ptactva do dubových, chramoštní živoicb chodících, pasoucích se, nebo louskajících zuby škoepí ovoce, jeeni vod, lehký šust, buení temné, sladké vrkání naplují ty pustiny milou a divokou jednohlasností. Avšak kdy vichice povanouc oživí veškerou tu samotu, rozehrá chvjící se tla ta všecka, všeliké ty bílé, blankytné, zelené, ržové pomísí spousty, zjedná všech barev vost, všeliký spojí šust a hluk: tu vyniká takový hmot z lna onch les, takové se vci staví ped oi, že by marná byla píle má vypisovati je tm, kdo neprošli nikdy tch prvotinných polí pírody. :
;
;
p
ma-
Jiingmann.
I.
6
•
82
Po vynalezení Mešasebé otcem Henepinem a Lasallem nešastným, první Frankové, kteí osedli Biloksa a nový Orleán, uinili smlouvu s Natchezy, národem indickým, jehožto moc strašlivá byla v onch krajinách. Bezpráví zvláštní, pomsta, láska, všeliké vášn krví skropily napotom tu zemi hostinskou. Žil mezi tmi divochy staec, nazvaný Šakta on pro svj vk, moudrost a zná;
most u vcech k živobytí náležejících, stal se milákem Ten, jako smrtedlník každý, koupil a praotcem poušt. ctnost za neštstí. Nejen lesy naplnny byly pohromami Ukován jeho, nébrž donesl jich až na pomoí franské. byv na galejích Masilských krutým bezprávím, na svobodu propuštn a pedstaven u dvora Ludvíka XIV., obcoval se všemi velikými muži vku toho slavného, byl pítomen slavnostem Versailským, Racinovým smutnohrám, pohebním slovem, byl to divoch, kteBosvetovým rému udalo se vidti lidskou spolenost na nejvyšším
eem
vrchu blesku
;
jejího.
let, navrácen jsa lnu vlasti své, požíval Jednak i tu píze nebe draze mu Šakta v ní pokoje. oslepnult staec. Mladá dcera provázela jej prodalo v pustin, jako Antigone spravovala kroky Edipovy po Cytheronu, nebo jako Malvína vodila Ossiána ke hrob-
Drahn ;
kám otcv
jeho.
Jakkoli Šakta od Francouz nicméD miloval je. Zpomínal
mnohé vytrpl
sob
bezpráví,
vždy na Fenelona,
byl, a žádal prokázati službu njakou toho ctnostného muže. Dána mu v tom píležitost hodná. Léta 1725 Francouz, jménem René puzený vášnmi a neštstím, pibral se do Luisiany. Vstoupiv po Mešasebi až k Natchezm, žádal pijat býti za vojáka od
u nhož pohostinu
krajanm
národu toho. Šakta, vyptav
se jeho a naležev
nepohnutým
83 a zasnoubil mu ženu Brzy po tom satku divocí
býti v rozmyslu, pijal jej za syna
Indiánku, strojili
Selutu nazvanou.
se do velkého lovu
bobr.
ustanoven jest radou sachera vfidcem té výpravy, že zástupové lesní velice ctili jméno jeho. Poaly se posty a modlení; žonglérové vykládali sny, tázáni jsou manitové o radu, obtovány v zápal lesy tabáné a zažženy jsou žilny jazyku kozla divokého pozorováno, zdali v plamenu teští na ohlášení vle duchv; posléze, kdy snden jest svcený pes, nastoupena cesta. René mezi nimi. Pomocí proud odporných plovají lodiky proti Mešasebi a vejdou v Ohiovo eišt. Jest podzim; nádherné Kentucké pustiny rozestrou se ped užaslým okem Franka mladého. Noci jedné, pi msíci, kdy všickni divochové spí na lodikách a indické lostvo varuje se lehkého vtíku, René, zstana sám bez spaní se Šaktou, prosí jej, by vypravil mu píhody své. Svolí kmet, a sed na zadu lodky takto pone pi jeku vod, u prosted samotiny ohromné. Šakta, jakkoli slepý,
;
Vypravování. Lovci.
Jest
na
to,
milý synu!
této poušti.
Já v
tob
osud podivný, který nás spojil vidím lovka vzdlaného, jenž
mn
se podivoil: ty ve vidíš lovka divokého, jehož svrchovaný Duch. mimo pochybu za svým úmyslem, vzdlati umínil. Nastoupivše oba dráhu života od protivných konin, ty pišel jsi odpoinout sob na míst mém a já posadil se na tvém: i musil tedy pohled náš na vci docela býti sob odporen. Kdo z obou, ty-li, i já,
6*
84
—
to vdí stavu toho získal nebo ztratil nejvíce duchové, z nichž ten, který nejmén moudrý, více má do sebe moudrosti, nežli všickni lidé pospolu.
promnou
Budoucího msíce kvtna bude sedmkrát deset snh snhy nad to, co mne na svt pinesla matka, na behu Mešasebéském. Španielé málo ped tím osadili se u zátoky Pensakoly, ale nikdo z bílých neobýval ješt v Luisian. Poítaje ledva sedmnácte listopad táhl jsem s otcem, bojovníkem Utalisem, proti Muskogulgm, mocnému ve Florid náro iu. Pirazili jsme se ke Španielm, spojencm našim, a svedena jest bitva na jedné pláni a ti
Mobilska. Areskui
na
nás.
Nepátelé
(bh
vojny) a manitové nebyli laskaví ztratil život v bitv,
mj
zvítzili; otec
Ach! že jsem a já dvakráte rann byl, zastávaje jeho. Byl bych vyvaroval se nestoupil tehdáž do krajiny duší pohrom, které mue ekaly na zemi; ale duchové naídili !
já od pobhlc až do sv. Augustina potažen byl. tomto mst, nedávno stavném od Španiel, bylo na tom, by mne odvlékli do rudních dol meksikánských, le že jeden Kastilián starý, jménem Lopéz, pohnut jsa mou mladostí a prostotou, dal mi útoišt a uvedl mne k seste své, s kterou živ byl bez manželky. To spanilé dv podjato jest srdeným citem ke mn. Od nich všemožnou péí chován jsem; dáni mi rozliní uitelé. Ale když jsem pobyl tidceti msíc v sv. Augustinu, znechtlo mi se najednou pospolitého života. Chadl jsem patrn, stávaje nepohnutý celé hodiny a pohlédaje na vrchy les odlehlých, nebo sedávaje na behu vody a dívaje se smutn toku jejímu. Vyobrazovával jsem sob
jinae a
V
luhy, skrze které
v té
ona
téci
samot. Nemoha déle
mla,
a s celou duší bloudíval
snésti touhy po navrácení se
do poušt, jednou ráno postavím se
ped
Lopéza,
odný
v své divochové roncho, drže v jedné ruce luk a šípy, a v druhé evropejský odv svleený. Vrátím jej šlechetnému ochránci, jemuž k nohoum padl jsem prolévaje potoky slzí. Dával jsem sob omrzelá jména, vinil se z nevdnosti; než naposledy „Ote mj," pravím jemu, ,,ty vidíš, ano umru, neuchopím-li se opt tkavého Indv života." Lopéz, projatý úžasem, chce mne odvrátit od tímysla mého. Pedstavil mi nebezpeenství, v které jsem se vydával, upadnouti zuovu v ruce Muskogulgm. Než vida, že hotov jsem podniknouti všecko, sám se rozplý:
vaje slzami a privina
mne ksob:
myslný synu pírody!
mj sob
kteréž Lopéz
tob
„Jdi," zvolal,
„veliko-
tu drahou svobodu
lovka,
odníti nechce.
provodil bych tebe do poušt,
kdež
Kdybych i
mn
byl mladší,
sladká
kvte
památka, a navrátil bych tebe matei tvé. Buda v lesinách pomni asem na starého Španiela, jenž t choval hostinsky, a pamatuj, aby se nesl k milování podobník svých, že první, kterés uinil, zkušení srdce lidského, zouplna bylo jemu píznivé." Lopéz dokonal s modlitbou ku kesanskému bohu, k jehož služb jsem pistoupiti zpoval se. I rozejdeme se s pláem. Neprodlela trestati mne má nevdnost. Jsa nepovdom a zabloud v lesinách zajat jsem od stádce Muskogulgv a Siminolv, jakž pedpovdl Lopéz. Poznali mne za Natcha po odvu a po peí na hlav. Sepiali mne pouty, jednak lehce pro mladost. Simaghan, pluku
mn
vdce, chtl Šakta,
vdti jméno mé;
syn Utalisa Miskovie,
hrdinám muskogulským."
Na
„Nazývám se i dím mu: kteí odjali na sta kšticí to Simaghan: Šakto, synu
Miskovie, tš se, ty budeš upálen ve veliké ddin." Odpovím jemu: „Tot dobe!" a ponu zpívati píse k smrti. Utalisa
—
86 Zajatý jakkoli, nemohl jsem první dny zdržeti se od podivu nad nepátely. Muskogulg, nebo radji Siminol,
spojenec jeho,
Chod jeho
dýše veselím,
lehký, pohled
a obratn,
a
e
láskou,
otevený a
neodjímá starcm pták na poušti míšejí své starobylé
zpvy k
no-
písním potomstva. Ženštiny, které provázely to stádce,
mou
mnoho
jeho jest líbezná a snadná. Ani vk té radostné prostoty, a na vzor sesta-
ralých
vým
spokojeností.
jasný. Mluví
mladostí laskavou útrpnost
a
osvdovaly nad
milostivou zvdavost.
Tázaly se mne o matku a o první dny života mého; chtli vdti, zdali visela kolébka má mechová na kvtné vtvi javorové, a zdali mne tam kolébali vtici, podlé hnízda písklat. Potom následovalo sto dotaz o stavu srdce mého. Ptali se, vídal-li jsem kdy ve snách bílou ia, a jestliže mi stromy v údolí soukromném šeptávaly lásku. Odpovídal jsem prost matkám, dcerám i manželkám provdaným za muže, ka: „Vy jste milostnice dnové, a noc vás miluje jako rosu. lovk povstává z lna vašeho, visí vám od prsou a rt; vy máte slova kouzeEjhle! to mi porodika, kteráž mne neuvidí více. Povídávala mi také, že panny jsou tajemné kvítí, které se nalézá na poustách." Chvála ta velmi tšila ženy; dávaly mi hojn dar všelikých pinášely mi mléka oešného, javorového cukru a saganity, kus medvdích kyt, bobrových kozí, skoepinek na okrasu a mechu na ustlání. Zpívaly, smály se se mnou a potom daly se do pláe, kdy zpodlná, kteráž uspávají bolest všelikou.
vídávala
má
;
mnly,
že
mám
býti upálen.
Noci jedné sedl jsem podlé hranice lesní s vojákem, strážním mým. Náhle zašustne odv po tráv, a osoba ženská, zakrytá odpolu, pijde sednout po boku mém. Slzy
87 a zlatý kížek blyštl se od ohnivé záe Byla pravidelné sliná, a znamenáno na oblieji jejím nco ctnostného a náruživého, ehož luznosti odolati lze nebylo. K tomu nžné vdky, ná-
jí
kanuly
za
adry
ramná jí
s
oí
jejími.
tklivost,
sjednocená se zármutkem hlubokým,
žily
v pohlede; usmívání její bylo nebeské.
Myslil jsem, že to byla panna poslední milosti; panna, jakou posílávají k vzni vojenskému, aby hrob osladila jemu. To mnje pravím zajíkavé a s pomatením, jednak „Panno ty jsi nepocházejícím ze strachu od hranice :
hodná první mého,
milosti
a jsi
uinna
poslední.
!
Bití srdce
ustati má, zle by odpovídalo bití Kterak pomísiti smrt se životem? Pílišn Bud jiný kdo šastnjší nade mne bych svtla.
které v brzce
srdce tvého. litoval
a dlouhé objímání spojuj liánu s dubem!" Vece dívka mladá: „Nejsem panna poslední milosti. Kesan-li ty?" Odpovím jí, že jsem neopustil duch chatre své. Na ta slova panna pohnula sebou nevoln. I dí mi: „Jest mi t líto, že jsi mrzký modloslužebník! Má matka udlala mne kesankou. Já se jmenuji Atala, dcera Simaghanova se zlatým náramkem, jenž vévodí pluku tomuto. Táhneme do Apalachukly, kdež ty budeš upá-
—
len."
— To
koucí
zdvihla
i
oddálila se.
Tuto Šakta pinucen byl zastaviti své vypravování; památka davem picházela na mysl jeho a dva potky slzí cedily se ze zavených jemu oí po usvadlých lícech; takto praménkové dva, ukrytí v hluboké noci podzemní, zjevují se vodami vyrinujícími ze skály. Ó synu mj praví konené, vidíš, ano Šakta] nehrub moudrý, že na slovo se bére moudrost jeho. Ach! mé milé dít, lovk, nemoha i vidti, ješt plakati mže! Mnoho dn sachemova dcera picházívala ikaždý veer !
a
: :
88 rozmlouvat se mnou u hranice. Dímota míjela oí mých, a Atala byla v mém srdci jako památka na stany otc našich.
Sedmnáctý den tažení, dobou, v které jepice povstává stoupili j^me na velikou poustu Alachovu. Obklí-
z vody,
ena
jest pahrbky, kteí, utíkajíce jedni druhých, vynášejí
zhru k oblakm mnohá pásla les vých,
šácholan a dubiny
zelené.
kopalmových, citrinoVdce vyvolá hlasit
dochod, a stádce rozhostí se u koen pahork. Mne odstranili nco dále, k jedné z tch pirozených studnic, ve Florid slovutných. Uvázán jsem ke stromu, a jeden bojovník stál netrpliv u mne na stráži. Ledva co pobudu nkteré okamžení na tom míst, zjeví se Atala u tekuté ambry studniné. „Lovce!" praví k hrdinovi
muskogulskému, „chceš-li honiti srny, já ostíhám vzn." Bojovník skákaje radostí na ta slova dcery vdcovy vztýil se na vrch pahorku a pospíchal odtud. Podivný odpor srdce lidského Já, touživší náramn povídati tajemství té, kterou jsem již miloval jako slunce, nyní zaražený a zmatený, mním že bych byl pál sob radji pedhozen býti krokodýlm vrchovišt toho, nežli tak se nacházeti samoten s Atalou. Strážná lovka z poušt byla rovn tak zkormoucena, jako vze její: ticho zavíralo ústa naše; duchové lásky odjímali nám mluvu. Konen dcera Simaghana bojovného praví s úsilím takto „Bojovníku velmi slab jsi uvázán mohl bys snadno ujíti." Na to slovo pišla odvaha do jazyku mého, i dím „Slab uvázán, ó panno!" Dále mluviti nemohl jsem. Zarazila se Atala na okamžení, potom vece: „Utec!" A odvázala mne ode stromu. Vezma pouto podávaje jí do ruky „Vezmtež opt," pravím, „vezmte!" „Nesmyslný!" dí Atala s pohnutím: „nešastníku! nevíš-li, že budeš !
!
;
:
—
—
89 upálen? Co ped se béeš? Pomnl-lis, že jsem dcera „Ach! bylo," odpovím slzav, Simaghana strašného?" „že i mne nosívala v koži bobrové na plecech matka má.
—
Mj
ml
otec
také
pknou chaloupku, pramen; ale
jely se
vodou
vlasti.
Až mne nebude
z
tisíc
více,
a srny jeho napá-
nyní bloudím bez žádný pítel nehodí trochu
trávy na tlo mé, by je ochránil
ped muchami
;
o tlo
nešastného cizozemce nepeuje nižádný."
Ta slova obmkila déš do studénky.
Slzy její padaly co che„Ach!" ekl jsem s živostí: „Kéž srdce vaše mluví jako mé! Zdali pouš není volná? zdaž není, kde by nás ukryli lesové, záhbu v zelenitém odvu jejich? Poteba-li, aby šastni byli, tolika vcí synm chatre? Ó -dívko, krašší nad první sen snoubených ó milenko osml se následovati šlépjí mých do samotiny." Takto já. Atala mi odpoví hlasem laskavým: „Mladý píteli tys se nauil jazyku bloch, snadno tob oklamati Indiánku." „Kterak!" zvolám já, „ty mne nazýváš pítelem? Ach! mž-li nebohý otrok " „Ba práv!" vece ona, sklonic se ke mn, „nebohý otrok." stící
!
!
!
Naež !"
Atalu.
—
já
—
— —
vroucn: „Necha jediné
— Vyslyšela prosbu mou
políbení ujistí jej o
—
víe
Atala. Jako vidí se kolouch od kvtu ržových lian, ježto uchvátil jazykem outlým na pohorní stráni tak jsem zstal vise ode rtou
tvé
viseti
;
milenky.
Ach mj milý synu, blahost s neštstím stýká se Kdo by myslil, aby práv to okamžení, v kterém !
úzce.
Atala dávala mi první základ milosti, vteklo dýku v prsy mé? Šediny starého Šakty, jaké bylo užasnutí vaše, ano dcera poušt pronesla slova ta: „Pkný vzni, bláznov povolila jsem tvé žádosti; ale kam nás povede vznikající náruživost? Náboženství mé na vždy od tebe mne
:
90 louí. náhle,
—
ó matko má! cos inila?" Atala utichla zamleci nevím jaké tajemství osudné, jenž vyjíti
mlo
ze rtou jejích. Slova ta pohížila mne v zoufalost tím hlubší, ím byla živjší nadje má. „I budu," zvoneuprchnu více. Uvidíš mne lám, „tak krutý jakos ty v plápolu ohn; uslyšeci lkáni tla mého budeš plna radosti." Atala, vezmouc ruce mé do rukou svých, dí ;
—
„Mladý modlái
t
mi
opravdu líto chceš tedy, Škoda, že mi není utéci Nešastný byl život matky tvé, Atalo Pro jsi s tebou mne nehodila krokodýlm na vrchovištil" V tu samu dobu krokodýli ped západem slunce poínali výti hlasit. Vece Atala: „Opusme tu ernou jeskyni." I vedu dceru Simaghanowi k patám pahrbk, psobících zátoky zelena a vztahujících se jako pedhoí Bylo ticho, spauilo, saraotno a kormoutlivo do pustiny.
abych
sob
!
jest
!
na
poušti.
!
vyplakala srdce'?
—
Boan
ozýval se na hnízd,
!
lesina rozléhala
zpvu jednohlasného kepelek, skehotu papoušk, buení zubr a ehtání kobyl siminolských. Procházka se od
naše byla tém nmá já šel Atale po boku, ona držela konec pouta, kteréž aby opt vzala ji byl donutil jsem. Nkdy jsme pelévali slzy, nkdy hledali úsmchu; brzo pohled náš k nebi pozdvižen, brzo na zemi sklopen zde ucho poslouchalo zpvu ptaího, tu tváe obráceny k zapadajícímu slunci; tu stiskali jsme sob ruce; tu prsy naše tlukoucí, tu pokojné jméno Šakty a Ataly obapoln optováno. ó první pouti lásky, konaná s Atalou na poušti! mocné jest pomnní tvé, jelikož po toliku let nešastných pohybuješ srdcem Šakty starého. Jak jest nepochopitedlné srdce, pohnuté náruživostrai! Opustiv nedávno šlechetného Lopéza vydal jsem se na :
;
;
91 všeliké nebezpeenství pro svobodu; na rychlost pohled ženy promnil mé chuti, rozmysly, myšlénky. Zapomena na vlast, na matku, chalupu a na smrt ukrutnou, která mne ekala, stal jsem se nedbalým všeho, což nebyla Atalou. Nejsa mocen pozdvihnouti se k rozvaze mužské upadnu náhle v jakési dtinství, a daleko vzdálen, abych néco inil pro sebe, poteboval jsem skoro, aby nkdojiný peoval o lože a potravu mou. Bylo tedy nadarmo, že, ano chodíme po poušti, Atala vrhnouc se k nohoum mým znovu, bych ji opustil, dotírala na mne. Ujišovalt jsem, že se sám vrátím na místo, jestli žehy ona zpovala se pivázati mne ke stromu. Pinucená povolila, nadjíc se pemluviti mne jindy. Druhého dne, který ustanovil osud života mého, stádce naše zstalo v jednom ádolí nedaleko Kuskovilly, hlavní ddiny Siminol. Tito Indové, sjednocení s Muskogulgy, dlají s nimi spolek Krécký, na slovo vzatý. Dcera krajiny palmové pišla hledati mne o plnoci. Uvedši mne do velikého boru obnovila prosbu, chtíc mne pohnouti k outku. Nedav odpovdi a vzav ruku její do ruky své, nutil jsem tu prahnoucí laku blouditi se mnou poveškerém lese. Noc byla rozkošná. Duch noci vztásal modravou kštici svou, páchnoucí líbou vní od sosen, a cítiti bylo ten slabý zápach ambrový, jejž vyzývali krokodýli spjíce pod taraaryšky inými. Msíc svítil u prosted blankytu nebe bez vady, a perlošedé jeho svtlo splývalo nad pochybným svrchem lesiny. Žádnéha nikde hmotu mimo tu nevím jakou libozvunost odlehlou, kteráž panovala v hlubokosti lesa ekl by, že duše samotiny vzdychala po celém prostoru poušt. Znamenali jsme mezi stromovím jinocha, jenž nesa v ruce pochodni podobal se duchovi jara, probíhajícímu. :
92 Byl to milenec, jdoucí na vyZhasila-li osudu svého k milenin chaloupce. panna pochodni, p^ijala chot jestli ale zastela se neBojovník, promykuje zhasí ci ji, zavrhla podávané sliby.
lesy na oživni pírody.
zvdní
;
se skrze tmy, zpíval polouhlasím slova tato:
„Pedstihnu kroky dnové na vrchu hory, abych poholubiku samotnou na vtvoví lesním. „Dám jí okolo hrdla skoípkový pásek; jsou na ti zrnka ervená pro mou lásku, ti fialová pro mou báze, ti modrá pro mou nadji. „Míla má oi hranostajové a vlasy lehké, podobné rejžovišti; ústa její jsou skoepinky ržové, obroubené lapil
nm
perlami; prsy
její
jsou jako
dv
srnky bez vady, kteréž
porodila matka jedním dnem.
„Kéž Míla zhasne pochodni tuto, kéž ústa její vylinou mrákotu rozkošnou! zúrodnil bych lno její. Nadje vlasti visela by jí od prsu plodného a já kouil bych ttinu pokoje nad synovou kolébkou. „Ach necha pedstihnu kroky dnové tam na vrchu hory, by mi bylo polapit holubiku samotnou na vtvoví na
ni
!
lesním!"
Tak zpíval mládenec; jeho zpv zkormoutil zhluboka mou iysl a mnil obliej Atalin ruce naše spojené jedna :
ve druhé se tásly. Ale vytrženi jsme divadlem jiným, nepro nás bezpenjším. Pijdeme ku hrobce dítte, sloužící za mezník dvma národm na poušti. Vystaveno bylo podlé cesty za obyejem, aby mladé ženy, jdouce k studénce, vdýchati mohly do prsou svých duši toho ne-
hmb
viátka a navrátit ji vlasti. Vidti zde v tu dobu vdané nedávno manželky, ježto žádostivé sladkého mateství pílily rtoma otevenýma ssáti do sebe duši nemluvátka, tkající, jakož domnívaly se, po kvítí. Ustouply matce pravé, která
93 snopek kukuice a kvt bílého lilium na hrobku. Skropila zemi mlékem svým, a sednouci na paži vlhkou mluvila k dítéti svému hlasem obmkeným, koucí: „Pro složila
tebe kvílím ve tvé kolébce zemní, ó mé zrozeátko Když odrostou ptáata, jest jim hledati píce, a nalézají mnoho trpkých zrn na poušti. Tys alespo neznalo slzení; tvé !
aspo srdéko
nebylo vystaveno dechu zžírajícímu lousvadnoucí v obálce, zachází se vším zápachem svým, jako ty, ó sj-nákn! se vší nevinností. Blažený, komu pojíti v kolébce ten neznal než celování
vkv. Poup,
!
a
mateiny úsmchy!"
Podmanní od srdce tmi obrazy milosti
prosto
vlastního,
pekonáni jsme na-
a mateství, ježto
non,
v
tch
okouzlených samotách, vidiny jsou následovati nás ke zmatku našemu. I nesu Atalu v náruí do hlubiny všech les, rozprávje k ní slova, kterých nadarmo hledal bych nyní na rtou svých. Polední vítr, synu mj tratí teplo, pována pes údolí ledová, a památka na lásku v srdci kmeta jest jako plamen dnové hvzdy, obražený od pokojného kruhu msícová, když zapadlo slunce, a ticho a kormutlivost vznáší se nad chaloupkami divokých. Což vyprosti mohlo Atalu, co pekaziti, aby neklesla pod pirozeností ? Nic, mimo zázrak zajisté, a zázrak ten udal se. Simaghanova dcera utekla se k Bohu kesanskému; vrhši se na zemi íkala vroucné modlitby. Od té chvíle, milý René, pojal jsem podivné smýšlení o tom náboženství, které v lesích, u prosted nedostatku všeho, co k životu náleží, obohacuje tisícerými dary dva nešastníky; o tom náboženství, které, postavíc jedinou svou moc proti proudu vystouplé náruživosti, v stavu jest odolati nejprudším náklonnostem, tu kde jim pispívá všecko, i soukromnost les, i vzdálenost lidí, i mlelivost stín. Ach což mi !
!
94 božské
picházelo to prosté,
dve,
divoké
Atala, kleící u staré, padlé sosny co u
ta
neumlá
njakého oltáe,
a obtující Bohu svému, skrze vrchole les, modlitby za modláe milenka! Oi její, pozdvižené ku hvzd noní,
stkvlé ode slzí náboženství a lásky, byly krásy Nyní zdálo mi se, jakoby k nebi letem se zdvíhala: nyní mnl jsem, ano vidím sstupovati po msíných paprscích, ano slyším na vtvoví strom ty posílává tšit vrných svých, neb když duchy, které nstanoví povolati jich k sob ; truchlil jsem nemálo, pedvídaje, že Atala mla jen krátce pobyti na zemi. Zatím ona tolik slzí prolévala, tak nešastnou býti se osvdovala, žebych snad byl svolil oddáliti se, avšak líce,
nesmrtedlné.
Bh
tu stal se
povyk po
lese vražedlný a
padli na mne. Prozrazeni jsme byli;
tyi
vdce
zbrojníci vy-
vojenský vydal
rozkaz stíhati nás.
podobná královn výteným chodem i myslí, odpovdti bojovníkm. Pohledvši na pohrdlivým okem, brala se k otci svému. Nedosáhla nieho. Zdvojena jest má stráž, utužena pouta, odlouena milenka.' Pt nocí ubhlo, a vidti A hned Apalachuklu, postavenou na poíí Chatouchy. vncovali mne kvítím, opsali tvá blankytem a ervcem, pivázali mi perly na nos i na uši a do ruky dali šikykué (nástroj hudebný). Tak ustrojený k obti vejdu do Apalachukly, pi optovaném pokikování stádce. Veta bylo po mém život, ano tu náhle slyšen jest na skoepku hmot a Miko, Atala,
nemla
za hodné
n
jíti do rady. synu mj trápení, kterým divochové muí vojenské. Missionái kesanští s nebezpeenstvím života a s laskavostí neunavenou dovedli toho u mnohých
neboli vrchní národu, káže
Ty
vzn
znáš,
!
95
národ, aby
otroctví snesitedlného užívali na
míst
stra-
Muskogulzi nepijali posud toho obyeje; veliká ohlásila se pron. Tedy, k snesení se o tu ale dležitou vc, povolal Miko sachemv. Piveden jsem na místo, kdež rokováno. Nedaleko Apalachukly, na soukromném pahrbku, vyvstává radnice. Trojí ada sloup psobí ozdobné té okrouhlíce stavení. Sloupy jsou z cypiše hlazeného a vyezávaného rostou na výsost a tlouštku a tratí se na poet, ím víc se blíží ke stedu, znamenanému pilíem jediným. Od vrchu pilíe toho podávají se oblouky z kor, kteí, sahajíce na vrchy jiných sloup, okrývají stánek ten na zpsob vjíe dnového. Sešla se rada. Padesáte starc, v nádherných bobrových pláštích, postavilo se na schodní výstupky proti vchodu do stánku vévoda sedne u prosted, drže v ruce ttinu pokoje, odpolu barvenou k vojn. Po pravici starc umístilo se padesáte žen, odných chvjícím se rouchem šlivé hranice.
ás
:
:
z
peí
labutího.
Vdcové
vojenští, majíce
tomahawk v
ruce,
pannách na hlav, ruce a prsy krvi zbrocené, stanuli po levé otcm vlasti. U sloupu prostedního hoelo svtlo První žonglér, obstoupený od osmi strážc chrárady. mových, obleený v dlouhé roucho a mající vycpanou sovu na hlav, vylije oleje kopalmového do plamene a koná slunci. Ta trojí ada starc, žen a bojovník, ti knží, ten oblak kadidla, ta ob, to všecko dodávalo té divoké rad podoby neobyejné a stkvostné. Já v okovech stojím u prosted sboru. Po obti pone mluviti Miko a pednese sprost vc, pro kterou sešla se rada.' I hodí náhrdlek modrý do sálu, na znamení toho co ekl. Vyvstav jeden bachem, ze tídy orlové, dí jim ka: „Ote Miko, sachemové, matrony, bojovníci, tveré
ob
96 tídy, orlové, bobrové, hadi a želvové
!
neméme nieho
na mravu otcovském upalme toho vzn a nerozmarujme své udatné mysli. Tot mrav bloch, co se nám navrhuje ten nemže býti než záhubný. Prohote náhrdlek ervený, ten obsahuje slova má. ekl jsem." I prohodí náhrdlek ervený do sboru. Vstávši jedna ;
!
z
žen vece:
„Milý ote orlový! vy máte mysl liší a nejapnost Uprostraním mezi mnou a mezi vámi svazku pátelství a postavíme strom pokoje. Ale promme obyeje otc svých, tu kde jsou škodliví. Živme otroky, kteí by dlali pole naše, a neposlouchejme déle úpní jenžto zkormucuje srdce matkám. Éekla jsem." Jako vidti moské vlny srážeti se v boui; jako na podzim list usvadlý vpuzen bývá od vichru; jal:o rákosí v Mešasebi hýbá se a zdvíhá pi zátop náhlé jako jelen ohromné stádo íjí v hlubin les takové zmítání a hmoty vedla rada. Sachemové, bojovníci, matrony mluvili jedni po druhých, nebo všickni vespolek. Byl spor úsudk, hlas rozdvojení, rada se rozejíti mla. K posledu opanuje starý zvyk a sneseno se na tom, abych byl upálen se vším trápením obyejným. Jedna okolnost zdržovala mé utracení: slavywst mrtvých blížila se. Obyej jest neutráceti nikoho ze zajatých ve dny zasvcené tomu velikému obadu. Sven jsem písné stráži, a mimo pochybu sachemové oddálili dceru Simaghanovu, nebo nevidl jsem jí více. Zatím zástupové na sta mil z okolí picházeli stádn Vystavena bouda podloužná v odleslavit duší svátku. hlém míst na poušti. V den jistý každá chatr vykopala želví.
vz,
;
:
ostatky
otc
svých
z
obzvláštní jich hrobky,
jsou veškeré kostlivce, v
poádku
a
zavšeny stnách
a po rodech, na
97
pedk
—
Vtrové obrána-t chvíle spády vod hueli vn, ano zatím starcové národ zavírali mezi sebou smlouvy obchodu, pokoje a spolku na kostech otc svých. Držány hry pohební, v bh, mí, kostky. panny snažují se vyvinouti sob proutek vrbový. Bradavice prsou v obecné
bouky
—
,
vtrové,
svtnici. lesy,
Dv
jich stýkají se, potkávají ústa, ruce zápasí o prut vyzdvi-
žený nad hlavami. Jich nohy sliné zaplétány, sladký dech pomšován, sluováni vlasové; napínají se, ohledují na matky, ervenají; zavzní pochvala. Žonglér vzývá Vypravuje vojny velikého zajíce Mikabova, ducha vod. proti Kitchymanytovi, bohu zlého. Povídá o prvním lovku a pkné Atahenzii, první zené, s nebe shozených, proto že ztratili nevinnost; o zkrvácené zemi od bratrobíjce; o Žuskeku bezbožném, kterýž obtoval Tahuitsara dobrého; o potop, pišlé na hlas velikého ducha; o Masoví, jenž sám jediný vyproštn jest na loce korové, o krkavci vyslaném k vynalezení zem. Dále vypravoval o pkné Endai, navrácené z krajiny duší, za sladkými zpvy manžela svého. Po tchto hrách a zpvích strojili se zjednati svým otcm hrob vný. Na behu eky Chata-Uchy vidti planý fík, jehož posvtil zvyk národ. Panny tu právaly lýené své rouchy, a vyvšely je na dech poušt, po vtvoví toho stromu starého tu vyryt jest hrob náramný. Vyšli z umrlí svtnice, zpívajíce pohební píse. Každá rodina nese nkteré posvátné ostatky, a všickni, nevyjmouc dtí, naložené mají veliké hnáty otc svých. Prvod ten slavný pijde k hrobce. Tam se spouštjí ostatky svaté, tam se rovnají u vrstvách, oddlené medvdími Vyvstává vrch hrobový, a štípen a bobrovými kožemi. jest podlé strom pláe a snu. ;
Jnogmann.
I.
7
98 Želejme lovka, synu milý!
Ti samí Indové, jichž
obyeje jsou tak pohnutedlné, ty samé ženy, které tolik mi libé prokázaly laskavosti, žádaly nyní utracení mého kikem velikým, a celí národové odkládali s odchodem, aby mli radost, vidti jinocha nešastného, trpícího muky pehrozné. V údolí jednom k plnoci, v njaké odlehlosti od hlavní ddiny, vyskytuje se temný lesík cypišový háj krve. Jde se tam skrze a chvojový, jemuž jméno zíceniny jedné ze starých památek, jenž náležívaly jakémus neznámému národu na poušti. V hlubin les prostírá se písité prostranství, na kterém obtovávali vzn vojenské. Tam mne vedou s triumfem všecko se chystá k poprav; postaven jest kl Areskui; sosny, jilmy, cypiše dlouhovké padaly pod toporem hranice vyvstává, každý diváci ustaví okol z vtvoví a kmeni stromového zamýšlí muku nkterou; jeden sob ukládá strhnouti mi kži s lebu, druhý vypáliti oi rozžatým devcem i ponu píse k smrti. „Nebojím se muk, jsa udaten, Muskoguizi! vyzývám :
;
;
;
:
vás,
pohrdaje vámi, co ženami. Otec
Miskovi,
píval
z
leb
vašich
rek
vymuíte ni jednoho vzdechnutí." Vyzvaný zpvem mým bojovník mé šípem; i dím jemu: „Dkuji ti, Za vší ochotností kat pístroje dohotoviti se ped západem slunce;
mj, slavný Utalisi nenejslavnjších ;
jeden proklál rám brate." popravy mé nemohly tázaný o radu žonmrákoty, a usmrcení
zapovdl znepokojovati duch odloženo na zítek. Ale lid nedokavý divadla, cht pohotov býti za svítání, neopustil háje krve; zažženi jsou ohové velicí a zaaty slavnosti a tance. Zatím prosten jsem na záda provazy, opiaté o krk, glér
mé
;
o ruce
a nohy
mé,
podávaly se k
devcm
zabodeným
99 do zem.
Bojovníci leželi na provazích, a nebylo mi se
pohnouti, aby neuili toho. noc, uléhá poznenáhlu zpv i ples, ervenalou toliko zái, v které vidti mykat se zde onde stíny tkajících divoch; všecko usne. A jak utichal lidu hmot, tak zrostal onen na poušti, a na povyk hlas následovalo úpní vtr po lese.
Prodlužuje
ohové
se
vydávají
Dobu
tu Indiánka mladá, která
procítila náhle v noci
svého prvorozence,
;
nebo zdálo
žádajícího
práv jí
krm
stala se matkou,
ano
slyší kvíleti
sladké.
Upev oi
se,
na nebe, kde msíc bloudil mezi oblaky, rozjímal jsem svj osud; Atala mi vidina potvorou nevdnosti. Mne, mne ano jsem zvolil hranici, než bych zanechal jí! A pedce opustiti mohla v okamžení útrpné smrti! cítil jsem, že ji miluji, že bych pro ni umel ochotn. Jest v potšení nejvyšším osten njaký, pobádající
—
—
spšn
krátké jeho chvíle: u velkých bolestech nevím co tžkého, jenž nás uspává: oi slzami umdlené, za pírodou pílí se zavíti, a dobrota Poddav se Prozetedlnosti znáti se dává i v neštstí. bezdky mámícímu spáni, jehož nkdy požívají bídníci, mám sen, že se mi odnímají pouta a že cítím toho polehení, které se stává, když po dlouhém nátisku ruka nás
užiti
naproti
tomu
jest
pomocná uprostraní
okovm lovka.
Pohnutí to smysl bylo tak živé, že otevelo víka oí mých. Pi bledé zái msíce, od nhož práv ukrádal se paprslek naskrze dva oblaky, zahlédnu velkou bílou podobu, ana, náklomo, zamstknává se po tichu s rozvazováním mé vazby. Jmu se vykiknouti, než v tom ruka poznaná na rychlost zdržela ústa má. Jediný zbýval provaz, ale ten rozpíti zdálo se nemožné bez zavazení Atala piiní celým tlem ležícího. o vojáka, na
nm
7*
;
100
nmu ruku; voják, probude se odpolu, sedne pímý-, Atala stane bez pohnutí, dívajeci se jemu; Indián mnje, že by to byl duch zboeništ, ulehne opt, a uzavra oi vzývá Manytu svého. Uzel pustí. Vstana jdu za vyprositelkyní. Avšak vkol nás, ó kolikeré nebezpeenství! Brzy v strachu jsme zavaditi o spící divochy v mrákot brzy stráž se dotazuje nás, kteréž Atala odpovídá prohlasem. Tu dtí vesk, tu štkání ps na nás po cest. Ledva co vyjdeme z toho vkolí zhoubného, rozléhá se veškeren les povykem. Zbudí se tábor, zažhou se ohové, vidti divochy s pochodnmi ode všech stran: utíkáme pádem. Když zorní záe probudila se na východu, byli jsme již daleko na poušti. Veliký duše tob vdomo, jaká byla blaženost má, nacházeti se ješt jednou v samotin k
mnným
bha
!
s
Atalou,
s
Atalou,
mou
vyprostitelkyní
;
s
Atalou, ježto
mi se oddala navky! Nedostávalo se slov jazyku mému; padev na kolena dím Simaghanovu ,,Málo jest to, co :
jest
lovk,
na prosto.
když duchové navštíví jej, tu není nic Ty jsi duch ten, tys navštívila mne, a já ale
ped
— Atala,
nemohu
mluviti
praví
úsmchera smutným: „Jest mi ovšem následovati
s
tebou."
podadouc mi ruky,
tebe, jelikož nechceš utéci beze mne. Tuto noc porušila jsem žongléra dary; opojila pálenkou tvé katany, a smla jsem odvážiti se života pro tebe, ano jsi dal život svj pro mne. Tak jest, mladý modlái," pravila hlasem,
mne zdsil, „obt odmnná bude." Atala dala mi zbroj, kterou vzala s sebou, potom obvázala mi ránu. Utírajíc ji listem papajovýra, polila ji slzami. „Tot balsám," dím jí, „který liješ do mé rány! „Bojím se radji, aby to nebyl jed," odpokterý
—
vdla
ona;
„pichází
ode
srdce.
**
Roztrhši
rouchu
101 náprsní z
složila
ji
v
klcek
,
jejž
pivázala
tkanicí
vlas svých.
Opilost, ježto dlouho trvá u divokých a jest jim jako nemoc, zbránila bez pochyby stíhati nás první dny; a jestliže hledali nás napotora, podobné, že to stalo se na západ, v tom domnní, že jsme sstoupili na Mešasebi; ale my obrali cestu ku hvzd nepohnuté, ídíce se
mechem na
dubích.
Xedlouho však, i poznali jsme, že málo získáno mým pouš rozvíjela nyní ped námi své samovyproštním tiny neobmezené. Bez zkušenosti života lesního, vyšinuli s pravé cesty a chodíce maní, kde jsme mli se octnouti v tch pustých lesinách? asto pohledná na Atalu pomnl jsem na ten starý píbh Agorv, který mi Lopéz ísti dal a který udal se na poušti Bersabské ped drahnými lety, když lidé žili za ti vky dubu. Atala udlala mi pláš z jeseového lejí, nebo byl jsem takm nahý. Ušila mi mokasíny z kže pížmového Já naproti tomu peoval plcha, ostnem svin moské. jsem o její ozdobu. Brzy vstavím jí na hlavu vnec z modrého slézu, který jsme nacházeli po cest u zpustlých hrobek indických; brzy návleku jí pásek na krk z ervených zrnek azaleových a potom usmívám se, pate na krásu její podivnou. Když se nám nahodila eka, peplavili jsme se na voru, nebo peplouli ji. Atala podepela se jednou rukou na rameno mé, a jako dv labut putující podali jsme se pes ty vody pusté. asto u velikém horku ve dne hledali jsme záslony pod mechem cedr. Všecko tém ve Florid stromoví, zvlášt pak cedroví a doubí, pikryto jest mechem bílým, spouštjícím se s vtvoví jejich až na zemi. Uvida v noci, ;
;
102
pi
msíci, na oplchlé poušt, habr osaraotlý, ve stroji takovém mnl by vidti píšeru, vlekoucí za sebou roucho dlouhé. Divadlo to nemén jest utšené ve dne; nebo hejna motýl, mušek tpytících se, kolibr, zelenavých papoušk, blankytných kavek, piletují zavšet se na to mechoví, a pedstavují s ním podobiznu blovlnélio koberce, na nmž by emeslník evropejský vykrumpoval žížaly a ptáky bleskavé.
V tch podivných hospodách, pipravených u prosted samotin duchem svrchovaným, odpoívali jsme o polednách. Když vtíkové s nebe sstoupili a chvli tím cedrem výteným: tu ten hrad povtrný, vystavený na vtvoví jeho, kolébal se lým v záclon jeho tu
ptactvem a poutnictvem usnušust vynikal od loubí toho pohnutedlného stánku; žádný z sedmi starého nevyrovnal se tmto památnostem ;
a sklepení
div vku
i
s
tisícerý
na poušti.
Každý veer rozdlávali jsme ohe veliký a stavli stánek pocestný, z kory tymi devci upevnné. Zabil-li jtíem krtku divokou, doupáka, bažanta lesního, povsili na konec hlky zaražené otáeti zvinu. Jedli jsme mech, nazvaný drštkami skalními, cukrové kry bezové a jablka májová, kteráž mají chu broskve i maliny pospolu. Oechy erné, sumách, javor poskýtali vína na stolík náš samotný. Nkdy vyšel jsem hledat mezi rákosím zrostliny, jejíž kvt, podlouhlý co kornout, obsahoval sklenku nejistjší rosy. Velebili jsme prozetcdlnost, kteráž na outlém proutku kvtiny umístila to žídlo jasné, u prosted shnilotiny bahna; jako vložila nadji do dna srdce hoem sklíeného, jako dává znik ctnosti z lna bídy života.
jsme je k dubu zapálenému,
do zemi, a zstavili
vtrm
103
Ach
!
znamenám
klidu Ataly.
vidla
inu
ím
brzy, že
jsem mýlil
se v
povrchním
dále postupovali jsme na poušti,
tím
Nkdy potrhla sebou mimo kvapn. Nkdy pepadl jsem ji,
píana
se býti smutnjší.
a ohlédla se na mne pohled vášnivý,
jejž tudíž nesla k nebi hlubokou téžkomyslností. Co mne dsilo nejvíce, bylo nevím jaké tajemství, nevím jaká myšlénka, ukrytá v hlubokosti srdce jejího, kterou jí na oích jsem znamenal. Vždy mne vábíc, vždy odhánjíc, oživujíc a udušujíc nadji mou, když jsem mnl njaký míti pístup do srdce jejího, zstavila mne tu, kde jsem byl z poátku. Kolikráte íkala mi: „Ó mj mladý milence! já t miluji,
upírá s
jako stín lesní o poledni! Ty jsi krásný, jako poušf se vším kvítím a dechem vtík. Když se nakloním k tob, drkoci ; dotkne-li se ruka má ruky tvé, mním, že umírám. Vera vítr pohnal vlas tvých do mé tvái, an jsi odpoíval na mém klínu; i mnla jsem, že cítím lehkého
duch neviditedlných. Tak jest, vidla jsem kozky na vrchu Okon, slyšela rozmluvy starc, plných dn; než ani píjemnost kzlátek, ni moudrost starc jsou tak líbezné a mocné, jako slova tvá. A nicmén, ubohý Šakto! nebudu nikdý tvou manželkou!" Neustavný odpor lásky a náboženství Atalina, oddanost její outloty a istota mrav, povahy výtenost a hlubokost cítní, vznešenost mysli u vcech velikých, jemnost v malikostech vše to z ní dlalo bytost nepochopitedlnou. Atala nemohla nad mužem ni slabé vlády dosíci: jsoucí plna náruživosti, byla plna moci; hodná tknutí
mn
:
bu
poklony,
bu
nenávisti.
Po patnácti nocích bhu kvapného vstoupili jsme na pohoí Allegany, a došli jednoho ramene Tenázu, eky do Ohia vpadající. Pomocí Ataly zdlal jsem lenek,
!
!
104 jejž
jsem
oklejoval
živicí
slívovou,
sešiv
nejprve
korá
koene. Potom vstoupivše do nho pustili jsme se po ece. Ddina Štiko, s hrobkami py rámovými a katremi poboenými, okázala se nám po levici na záhybu jednoho pedhoí; na právo míjeli jsme údolí Kéov, ukonené výhledem na vésku Joru, visící od ela hory téhož jména. Éeka, nesoucí nás, tekla mezi vysokými strminami, na
jeho vlašením jedlového
jichžto povrchu vidti bylo slunce zacházející. Tyto samotiny hluboké nebyly
zkormucovány pítomností nižádného
lovka. Uzeli jsme jen jednoho indického lovce, jenž opený o luk a nepohnutý stoje na vrchu skály vidl se býti sochou, ustavenou na horách duchovi tch pustin. Atala i já pipojili jsme ticho své k tichu scény toho svta pvodního; než najednou dcera vyhnanství pronesla tento v povtí se rozléhající hlas, plný pohnutí Zpívala o své vlasti: a zármutku. „Šastný, kdo nevidl dýmu slavnosti cizokrajné a který sedával toliko
pi radovánkách
otoé svých!
„Kdyby modrá kavka od Mešasebé pravila Nevyrovnané z Floridy: Pro kvílíš tak žalostn? není-li tu pkných tob vod a pkných stín a všelikeré pastvy, jako v lesinách tvých? Tak jest, ekla by odbhlice Nevyrovnaná ale hnízdo mé jest v jasmínu ; kdož mi ho dá? a slunce pustiny mé, je-liž tob? „Šastný, kdo nevidl dýmu slavnosti cizokrajné a který sedával toliko pi radovánkách otc svých „Putovav drahn hodin umdlený poutník sedne si smutn. Ohledá se vkol, po domích lovku pemá poutník, kdeby sklonil hlavu svou! Poutník klepá u chaloupky, složí luk za dvée, prosí o nocleh hospodá pokyne mu rukou poutník vezme luk a vrátí se do poušt ;
;
;
:
!
;
105 „Šastný,
nevidl dýmu slavnosti cizokrajné pi radovánkách otc svých
kdo
a který sedával toliko
„Pepodivné povídky, vypravované okolo ohniska, sladké výlevy srdce, dlouzí zvykové milovati, tak potební životu, vy jste naplnili dny toho, který neopustil své vlasti!
Hrob jeho doma, když mu slunce zajde; na hrobu slzy pátel a sladké, nábožné památky! „Šastný, kdo nevidl dýmu slavnosti cizokrajné a který sedával toliko pi radovánkách otc svých!" Tak zpívala Atala: nic nepekáželo náeku jejímu, mimo povlovné šumání lunu našeho po vod. Toliko zde onde optován byl od ohlasu slabého, jenž podával jej druhému slabjšímu, a ten tetímu ješt slabšímu nad nj myslil by, že duše dvou milenku, druhdy nešastných jako my, pivábené tím libozvukem tklivým, oblíbily sob lkáti poslední od nho slova na horách. Zatím samota, pítomnost neustavná pedmtu misamo neštstí rozmnožovaly lásku naši každé lého i :
,
chvíle.
Síla
poala ucházeti
Atale, a náruživost,
unavujíc
tlo, jala se svítzovati nade ctností kesanskou. prosila své matky, jejíhož stínu se zdála.
asem
tázala se mne,
a vidím-li vynikati plamen ze cen, plápolaje žádostí a
mnje
Stále
rozhnvaného udobovati slyším-li
zem.
Já,
žalostný hlas
mdlobou uchvá-
ztracena se býti v
onch
na stokráte v úmyslu jsem byl obejmouti milenku; na stokráte jí pedstavoval jsem, abychom, zdNež lavše sob stánek na poušti, tam pochovali sebe. odpírala vždycky. „Pomni," íkávala, „mladý píteli, že bojovník náleží vlasti: co jest žena slabá proti povinnostem, které jsou na tob? Budiž veliké mysli Utalisovii nerepci proti osudu srdce lovka jest jako houba íná, která ponkud pije vodu istou za jasná, avšak nabubí lesinách,
;
106 bahnem, jak brzy nebe vodu zkalilo. Sraí-li houba íci: jsem, že nebude nikdy boue, a že slunce nebude páliti nikdy?" Ó René! bojíš-li se zármutku srdce, varuj se obydlí pustého: veliké náruživosti milují samotu, a nésti je do poušt, jest zjednati jim vládu. Jsouce stížení péí a strachem, vystaveni nebezpeenství pijíti do rukou Indm nepátelským, býti pohíženi u vodách, uštknuti od had, nacházejíce trudn potravu nuznou sežráni od šelem a kam nohou díti nevdouce: nemohli jsme, zdálo nám se u vtší nalézati se nesnázi, ano jedna píhoda do-
Mnla
,
vršila tu zlobu.
Bylo sedmmecítmé slunce od odchodu našeho z dOhnivé kolo jeho nastoupilo bh svj a všecko ohlašovalo bouku. V dobu, kdy ženy indické povšují vorací berlu na chvojky a kdy papoušci utíkají se do vydutin cipiš, aby požívali chládku u prosted dne, diny.
poalo
se
kaliti
hlasové,
utichla
obecném
tichu.
rozléhaje
vyvádlo
nebe.
pouš a
Zatajili
lesy
se
po samotin
umlkly,
stanouce
všelicí
u vše-
Brzo na to hímání hromu dalekého, po tom lese vkovitém, co sám jest svt, nho rachot výtený. Bojíce se utonouti v ece,
se z
pospícháme dosíci behu a skrýti se v lese. Bylo bainaté místo. Probírali jsme se nesnadn klenutími svlakovými a skrze vinné kmeni, skrze fazoly a plazící se pletivo, v nichžto vázly nohy jako v lékách. Zem bahnitá šeptala vkol a každé chvíle blízcí byli jsme utonutí v hloubi. Nesíslné žížaly, náramní netopýi oslepovali nás, chestící hadi sykali ode všech stran, a vlci, medvdi, zubi, karkajové, tigíci, sbhše se hledat ochrany v ústupu tomto, naplovali jej rykem svým. Zatím zdvojily se tmy: mrano skleslé mísilo se
107 do stín lesních.
Náhle roztrhne se oblak, plane blesk Strhna se náramný vítr od západu, sežene v hroznou sms mrana se mrany. Nebe otvírá se ráz co ráz, a skrze rozpukliny jeho vidti jest nové nebe a plápolající krajiny; sklouje se celá lesní Zapálí hrom les onde Strašné, spanilé divadlo pousta. a onde; zážeh lítá co plamenná kštice; sloupy jisker a dýmu stíkají oblaky, ježto cbrlejí hromy své do zanícení šírého. Teskot boue a ohn, huení vtr, šumání strom, kik oblud, ryk šelem, jekot proudu, sykot blesku hasnoucího u vod, všeliký ten hmot, rozmnožený od ohlasu nebe a hor, ohlušoval poušt. Veliký duch to ví okamžení to vidl jsem jen Atalu, myslil jen ji. U koen smrku, pod který jsme vbhli, udalo mi se za chvíli za štít byl jsem jí tlem svým uchrániti jí ped litinou, sující se na nás skrze sperážené ratolesti. Sed u vod pod stromem, drže milenku svou na klín a zahívaje její nahé nohy krásné rukama rozkochanýma, byl jsem šastnjší nad mladou manželku, poprvé cítící plesati zárod v život svém. Zatím poslouchali jsme hluku boue Najednou ucítím, ano slza ukápne Atale na klín mj. „Boue," zvolám, „jest to krpje dešt tvého?" Potom, obejma srden milenku „Atalo," pravím jí, „ty tajíš nco pede mnou. Otevi mi srdce, ó kráso má! Blaze jest, když pítel nahlédne do srdce píteli! Povz mi to tajemství bolestné, které zpuješ se odkryti. Ach! vidím, ano oplakáváš vlasti!" Odpovdla na rychlost: „Synu lidský, kterak bych plakala vlasti, otec mj nebyl z krajiny „Kdož jest ten, který t postavil do dolu palmové!" Atalavece: „Prvé než matka má slzavého? Odpovz." dala u bojovníku Simaghanovi tidceti kobyl, dvadcet
kvapn
cestou klikatou.
!
!
;
!
—
:
—
—
vn
—
108 buvol,
sto
mr
oleje dubového, padesát kozí bobrových
lovka pleti bílé. Ale matka vody do tvái, a pinutila vdáti se za velikomyslného Simaghana, podobného králi a ctného od národ jako ducha. Tu matka má ekla ženichu svému: Poala jsem, zabij mne. Naež Simaghan: Chra mne duch velký skutku tak mrzkého! Já tob neueži a
mnohé
jiné zboží, poznala
mé matky
chrlila
jí
nosu ani uší proto že jsi byla upímná a že jsi neoklamala lože mého. Plod tvého života bude plod mj, a nevejdu k tob díve, ucžby odešel pták rejžový a svítil V ty doby já protrhši lno matky by msíc tináctý." své poínala jsem rsti, jsoucí hrdá co Španielka a co jakož divochyn. Matka má udlala mne kesankou Potom hlodalo jí hoe lásky, byla sama s otcem mým. a ona sstoupila do toho sklípka, kožemi vykládaného, odkavad není navrácení nikdy." ,
Takový byl píbh Atalin. „A kdožt byl otec tvj, ubohý siroteku na poušti?" ekl jsem. „Kterak ho nazývají lidé na zemi a jaké ml jméno mezi duchy?" „Nemyla jsem nikdy nohou otci svému," dí Atala; „vím
—
že živ byl s svou sestrou v sv. Augustinu, a že jeho mezi vždy vrný mé matce: Filip bylo anjely, a lidé ho nazývali Lopézem." Na ta slova zkiknu, až se rozlehlo po poušti. Hlas úžasu mého pomísil se s teskotem hromu. Pituliv Atalu k srdci svému, jako bych ji zardousiti chtl, volal jsem, zajíkaje se, po chvilkách: „ó sestro má! ó Lopézova Atala, zdšená, tázala dcero dcero dobrodince mého !" se, odkud pomatení to; než kdy zvdla, že Lopéz byl
toliko,
jm
byl
!
—
muž ušlechtilý, který mne za vlastního piv sv. Augustinu a jehož jsem opustil pro svobodu, projata jest sama pomatením a radostí. ten hostinský
jal
109
Bylot
píliš
pro naše srdce,
že
bratrská
i
píze
k lásce naší, Veškeren Ataly zápas stával se nyní neprospéšným; nadarmo pozoroval jsem, že vztáhši jednu ruku do klínu svého, pohnula sebou nadobyejn již jsem ji uchvátil, již opojoval se sladkým dechem jejím, již píjel celou kouzedlnost Pozdvih oí k nebi, k blyskotiny lásky ode rt jejích. svtlu, držel jsem nevstu v rukou svých, u prosted poušt, u pítomnosti Vného. Stroji svatební! hodný neštstí a velikosti lásky naší divoké! Nádherní lesové, jenž jste chvli všemi ratolestmi a vrchy svými, co njakými oponami a nebesy lože našeho! Sosny zanícené, jenž jste psobily pochodn k svatb naší! eky vystouplé, hory buící, hrozná a výtená pírodo což jste byly jen marné pípravy, které by oklamaly nás, a nemohly jste ukryti na okamžení do svých tajemných hrz štstí navštívila nás, pipojíc lásku svou
:
!
—
jednoho lovka! Atala slab již toliko odpírala žádostem mým, dotýkal jsem se okamžení blahosti: ano náhle nezkrocený blesk, provozený od teskotu hromu, zabrázd v hustosti mraku, naplní celý les sirou a svtlem, a rozrazí strom ped nohama našima; utíkáme zdšení. Ale úžasu! v tichu, následujícím po tom rozpuku ohromném, slyšíme zvonní. Obadva s podivením posloucháme hlasu, tak neobyejného na poušti. Na rychlost zaštkne pes opodál; potom blíží se, optuje štkot, pijde, vyje radostné u nohou našich: starý poustenník, nesa lucernu, následuje ho lesem. „Velebena budiž Prozetedlnost!" zvolal on, uhledav nás. „Již dlouho vás hledám Zvonímef obyejn v noci a v boui, bychom pivolali pocestné a za píkladem bratí našich na Alpích a Libanu, máme psy, uené hledat poutník zabloudilých v samotin. On vás
—
!
;
110 il od poátku boue a pivedl mne sera. Dobrotivý Bože kterak jsou mladí Ubohé dti co zkusily ua té poušti! Nuže, pinesl jsem medvdí kži, ta hodí se té mladé žence. Tu hle, jest drobet vína v lahvici. Budiž !
!
!
Bohu chváia ve všech skutcích jeho milosrdenství jeho a neskonená dobrota jeho." Atala již se octla u nohou knze! „Pstoune modlitby!" pravila jemu, „já jsem kesanka; nebe t seslalo k vyproštní mému." Já velice divil se pousteuníku; ta milostivost jeho zdála mi se tak vznešená nad lovka, že ve snách býti jsem se domníval. Pi zái od lucerny, kterou držel duchovní, vidl jsem kapati vodu jemu od !
jest náramné,
—
brady a hlavy nohy, ruce a obliej jeho zkrváceny byly od trní. „Starce!" zvolám k posledu, „jaké to máš srdce, „Abych se bál? tu kde lidé že se hromu nebojíš?" jsou v nebezpeenství, a já pispti mohu! Ó, to bych „Ale, zajisté byl nehodný služebník Jezu Krista!" „Mladíku!" víš-li," dím jemu, „že já nejsem kesan?" odpovdl poustenník, „tázal jsem se tebe o náboženství? Éekl-li Kristus: Pišel jsem pro toho a ne pro onoho? On trpl za židy i pohany, a vidl ve všelikém lovku svého bratra a nešastníka. Co tuto pro vás iním, málo ;
—
—
—
pomoc platnjší; ale chvála z toho nebudiž chvála naše. Co jsme my lidé, než nehodní nástrojové dobroty božské! a kdež jest vojáka tak choulostivého, anby utekl, vida svého vdce s kížem v rukou a s hlavou korunovanou trním, kráejícího ped sebou
jest; naleznete jinde
na pomoc
lovkm?"
Slova ta projala mé srdce; slzy podivení a citedlnosti kanuly mi po lícech. „Mé milé dti!" praví poustenník, „panuji v tchto lesinách malému zástupu bratí vašich divokých. Jeskyn má jest nedaleko odtud ve
111 vrchu; pojte života,
brot
ale
ohát
najdete
božské,
se ke
mn;
ukrytí;
nebo
jsou,
a
i
nenaleznete tam pohodlí za to dkovati jest do-
kterým se
i
toho nedostává."
Bolnici.
Jsou lidé spravedliví, kterých svdomí tak jest pože nelze pistoupiti k nim, aby nezdlil pokoje, který tak íkajíc dýše ze srdce a myšlínek jejich. Když klidné,
mluvil poustenník,
v prsech mých, a
cítil
jsem, že se spokojují náruživosti
sama boue na nebi vidina
jest oddana hlas jeho. Mrana dosti brzo se rozptýlila, tak že opustiti mohli jsme ústup svj. Vyšedše z lesa vstoupáme do strán vysokého vrchu. Bží pes ped námi, nesa na konci hole lucernu zhaslou. Podav Atale ruku jdu s ní za missionáem. Ohledal se asto, aby nás vidl, pate s outrpností na nouzi a mladost naši. Byl urostlosti výtené, podoby bledé a suché, tvái poVidti, že dnové jeho byli zlí, a vrásky ctivé a prosté. na ele jeho ukazovaly jizvy náruživosti udušených ode ctnosti a od lásky k Bohu i lidem. Když stoje pímý a nepohnutý rozprávl, oi jeho mírn sklopené, nos orlií, brada dlouhá, mly cos výteného v svém poklidu a jako elícího do hrobu, pro své pirozené k zemi se nesení. Kdo vidl jako já otce Aubria putujícího v samot o hlce na poušti, ten má pravý obraz kesanského poutníka na zemi. Podavše se pl hodiny po nebezpených stezkách té hory, pijdeme k jeskyni missionáov. Vstoupíme do ní skrze betanoví mokré, jenž se vinulo o skalí. Nebylo tu niehož, mimo koberec z lista papajového, nádobku na erpání vody, nkteré devné osudí, motyku, hada lovati se
112 pitomého na kamenu za stl sloužícím, konen krucifix a knihu kesanskou. Muž starých roznítil ohe ze suchého proutí: rozemlev kukuici mezi kamenama, a udlav pokrutu pekl
dn
ji
v popeli,
Když pokruta pijala od ohn pknou
tou barvu, pedložil
nám
ji
za horka, se smetankou
žlu-
oe-
šnou v javorovém okínku. Veer pivodil jasnotu, a služebník ducha velikého pobídl nás sednouti na skalí u vchodu jeskyn. Následujeme na místo, kteréž otvíralo shled nesmírný do poušt. Ostatky boue vrhly se zmatené na východ; ohové zejmutého od blesku lesa svítili ješt v odlehlosti. U koen hory celý bor zvrácen do bahna, a eky hnaly vesms odmoenou hlínu, kmeni stromové, mrtviny zví a ryby zleklé, jichžto bicha stíbrná vidino plynouti po vod. U prosted toho vábného divadla Atala vypravovala píbh náš starému duchu hory, jehož tklivé srdce pohnuto jest, a brada slzami skropena. „Dít mé!" ekl k Atale, „povinnas obtovati bolesti své Bohu, k jehožto chvále vytrpla jsi již tak mnoho; on ti pokoj navrátí. Hle jak se kouí tyto lesiny, opadají proudové, roztrhají se mrana mníš, žehy ten, který spokojuje takovou boui, !
:
nemohl
utišiti
útoišt
lepšího, dcero rozmilá.
stádcem,
zármutku v srdci šastný byl jsem
které
lovka? získati
Vyue
pravd.
dám tob za muže, když hodným bude jím Na ta slova padnu pousteuníkovi k nohoura,
Šaktu,
vaje slzy radostné,
Kmet
zdvihl
mne
ochromené ruce.
„ó ukrutníci!"
ale Atala
dobrotivé
;
tob
Není-li
dám tob chaloupku mezi býti."
prolé-
stane se bledá jako smrt.
a
tu
Atala na rychlost
zvolala ta dívka.
„Milá dcero!" pravil otec,
—
znamenáno, pochopila
usmje
se
tiše,
že
ml
neštstí.
„co jest
113 to proti tomu, co vjtrpél mj uitel božský? Jestliže ublížili, jsou to slepci ubozí, které Indové modláští naPánbh jednou osvítí. Já i je miluji více, ím Nemohl jsem ostati ve vlasti, do níž ložili se mnou. byl jsem se vrátil a kde slavná královna poctila mne, vzhlédnouc na to slabé znamení mé upímné snažnosti v rozhlašování pravdy. Vrátil jsem se opt na ty poušt, bych tu strávil ostatek života, slouže bratím a Bohu. Bude skoro tidcet let, co obývám v té samotin, a zítra dva a dvadcet, co bydlím v té skalin. Pišed na to místo nalezl jsem tkavé rodiny, jichž mravy byly divoké a živobytí bídné. Zvstoval jsem jim slovo pokoje, a mravy Kyní živi jsou pospolu v malé jich poznenáhla okrotly. obci kesanské, u koen této hory. Hlásaje jim spasení
mn
vyuoval jsem
je
he
umním
prvotným
života.
Sám, boje
do jeskyn této, kamž oni picházívají o radu. Tu vzdálený od lidí velebím Boha v ohromnosti samotin a hotuji se k smrti, kterou mi ohlašuje sešlý vk mj." Takto vypravoval staec na poušti. Zatím nmí bleskové otvírali nebesa na východ, a na oblacích k západu se býti jim
tžek pítomností,
ustranil
jsem
se
tpytlo se pospolu. Nkteré lišky, rozptýbouky, natáhše své erné tlamy ležely nade
trojí
slunce
lené
od
a slyšeti bylo šustní zrostlin, které osychajíce pozdvihovaly všudy ratolesti sklopené. Vrátíme se do sluje, kdež poustenník pipravil lžko
srázem,
na z
v
vtíku veerním
mechu cypišového Atale. oích a v hnutí té panny
;
Hluboká mdloba jevila se pohledala na otce Aubria,
jakoby mu zjeviti chtla tajemství, ale nco zdálo se jí pekážeti, bud pítomnost má, bud njaký stud, bud neprospch rady. Pozoroval jsem, že vstanouc o plnoci hledala
poustenníka;
Jaiigmann.
I.
který však,
upraviv
ií
8
lože,
vyšel
114 spatovat pknosti noci, a modlit se k Bohu na vrchu Reklt mi ráno, že jest to jeho zvyk, i v zim; ano, prý, rád vidí kolébati se vrchy oplchalých les, oblaky choditi po nebi, a slyší rád bueti vtry a proudy Sestra má tedy pinucena byla vrátiti se na v samot. Ach! pln jsa nadje vidl jsem ve lože, kdež usnula.
hory.
mdlob
Ataly toliko známky pomíjející unavenosti!
Ráno
procítiv
od
a posmvák, jenž obkliovalo jeskyni,
zpvu kardynál
hnízdících v akacii a bobkoví,
jsem utrhnout rže šácholanové, a položil jsem ji mokrou ode slz jitra nad hlavu Atale spící. Byl jsem té nadje, podlé náboženství krajiny mé, že dušika neviátka jakéhos, umelého u prsou mateiných, sstoupila na ten kvítek v jedné krpji rosy, a že blahý sen dodá ji v lno mé milenky. Potom hledaje hospodáe najdu jej, an s vykasaným odvem eká mne, sed na kmenu vkem padlé sosny. I dí mi, chci-li jíti s ním v osadu, pokud Atala spí: svolím, a dáme se na cestu. Stoupaje s hory vidl jsem duby, na kterých zdálo Poustenník vyryl tam se, že duchové vypsali tajemství. nkteré ádky. Byly to verše jednoho starého básníka, Homéra nazvaného, a nkolik prpovdí z jiného básníka, ješt mnohem staršího, jemuž jméno Šalomoun. Bylo, nevíra jaké, starožitné a tajemné srovnání mezi šel
cele
tou moudrostí
as, tmi
verši
mechem
zarostlými,
tím
poustenníkem, kterýž je psal, a tmi duby starými, ježto Jméno, stáí v hlubin poušt sloužily mu za knihy. jeho a den píští byli také zaznamenáni na jedné ttin u koen stromu. Divil jsem se kehkosti té poslední památky. Bude trvati déle než já, odpovdl mi otec, a bude vždy míti ceny více, než to málo dobra, které
sem uinil.
115 Odtud pišli jsme do hlubokého údolí, kdež jsem vidl véc prepodivnou. Byl to most pirozený, jako ten ve Virginii, o kterém snad mluviti slyšel jsi. Lidé, synu mj zvlášt z krajiny tvé, následují asto pírody, ale vyobrazení jich jsou skrovniká; ne tak píroda, když jí libo následovati dl lovka Ta prostírá mosty od vrchu jedné hory na vrch hory druhé, zavšuje chodníky v obla!
!
cích, rozlévá eky za oužlabí, vytíná hory za sloupy, za vodní kotel moe. Prošedše sklepem jediným toho mostu stavíme se u prosted jiného zázraku: nebo chodili jsme z jednoho oarování ve druhé. Byly to hrobky Indv z ddiny, Poustenník povolil jim pochovávati neboli háj smrti. mrtvých vedle obyeje dávného; a posvtil toliko místa hbitova byla rezdlena, rovn, jako pole kížem. Každá jich obecné, na toliko ástek, koliko rodin. dlala hájek pro sebe, rozdílný vedle chuti a srdce tch, kdož štípili jej. Potek vinul se bez hrkotu prostedem nazývali jej struhou pokoje. To milé útoišt duší háje
—
Zem
ás
;
uzavíno bylo na východ mostem, pod kterým jsme prošli; dva pahrbkové obmezovali je k plnoci a poledni; otvíralo se jedno na západ, kdež vyvstával velký les jedlový. Kmeni tch strom ervené, mramorované zelenem a nápodobné sloupm vysokým, psobilo nádhernou sí u toho pkného chrámu smrti. V lese onom panoval hluk slavný, podobný temnému zvuku varhan pod klenutím kesanského kostela; ale zabrav se do hlubiny
svatyn lovk slyšel toliko chvalozpvy ptactva, slavípamátku mrtvých slavnost vnou. Vyjdouce z lesa uzíme ddinu, založenou na behu Pišli jsme tam prjezera, u prosted pousty kvtné. chodem skrze šácholany a zelené doubí, obrubující jednu té
cího na
116 z tch starodávných cest, které se nalézají na poušti. Uhlédavše Indové starého pastýe na pláni, opouštli tudíž práci a sbíhali se k nmu. Jedni líbali uctiv šat, druzí podporovali kroky jeho motavé matky vyzdvihujíce dítky ukazovaly jim otce dobrého. On chod vyptával se, co se dje v osad; dával radu jednomu, káral vlídn drumluvil o žnch nastávajících, o vychování dítek, hého o potše v zármutku, a mísil Boha do všech eí svých. S tímto prvodem podáme se k jednomu kíži vel;
;
u cesty. Tu sluha Pán obyej míval Boha s osadníky veejn. „Moji milí novorozenci v Kristu !" ekl on, obrát se k zástupu, „pibyl vám bratr a sestra; a na doplnní štstí vidím, ana proze-
kému
stojícímu
vzývati
vera obilí vašeho píiny dkovati jí. Vykonejmež
tedlnost božská ušetila
dv
:
to hle jsou
tedy povinné Bohu díky, a každý mj pobožnost vroucnou, vdnost neskonenou a srdce skroušené." Potom poustenník pod šírým nebem prostými, nelíeveliké
nými slovy zástup
se
jal
modlil
konati
se s ním,
modlitbu k Bohu,
a všecken
klee u vysoké tráv. Zorní zplameovala východ rozlehlý.
záe, jevíc se v záhoí, Všecko bylo zlaté nebo rozlehlé na poušti; voda odrážela promnný nebes ohe. jakož i rozsochaté les a skalin vršky, jenž splývaly nad behy jejími. Hvzda dnová, ohlášená tolikým bleskem, vzešla naposledy z propasti svtla, a sliný paprslek její radostn zasvital na to shromáždní nevinné, ó modlitbo slavná, ó podívání rozkošné
na zástup divoch, jednmi ústy, jedním srdcem velebících stvoitele! Chrámem tu pouš, krovem šíré nebe, slunce svící chrámovou Není, není pochyby, že slyšel modlitbu tu, že tu chvíli, kdy jsme se koili, sstoupil na veškeré lesiny, nebo cítil jsem, ano picházel do srdce mého. !
Bh
117
Po té modlitb, pi které mi nedostávalo se jediné dcery Lopézovy, podali jsme se do osady, kdež vábný panoval svazek pospolitého a pirozeného života. Na konci háje cypišového staré poušt vidti bylo znikající orbu. se nade kmením poražených dub, Všudy nahrazoval strom desíti plápolu, vyrážejí dýmu mraky do hory,
Zlaté klasy kolébaly
vk.
a snop jednoroký lesy
zstavené
zdlouha ponáší se po zellelosti koání jejich. provazci dlouhými, chodí vymujíce pustinu, a soudce stanoví první ku jmní pi-ávo. Ptactvo postoupá hnízd svých, doup šelmy líté stává se chalupou. Slyšeti binkot kování a rány od sekery probuzují posledníkráte ohlas, sám umírající se stromy, útoištm svým. Bloudil jsem u vytržení mezi tmi obrazy, oslazenými pomnním na Atalu, a pedstavováním sob blaženosti, kterouž se kojiti mlo srdce mé. Divil jsem se prospchu umní nad životem divokým, vidl jsem obifci se lovka divokého na poušti, byl jsem pi snoubení prvotním lovka se zemí: an lovk tou úmluvou velikou postoupil zemi ddictví potu svého, a zem podvolila se vrn vydávati žn, chovati dti a popel lovka. V ty doby pineseno missionári dít, jež on oktil mezi jasmíny kvetoucími u žídla vod, ana zatím rakev nesena jest u prosted her a prací do smrti háje. Dva snoubenci dostali požehnání pod dubem, a potom šli jsme osadit jich do nového koutu pustiny. Pastý kráel naped. Ten malý zástup, pojda od skály ke skále za svým správcem ctihodným pedstavoval obmkenému srdci mému ta stará tažení prvotných eledí lidských, když Sem se syny svými podával se svtem pustým, následuje slunce, jenž chodili ped nimi. Chtl jsem se tázati poustenníka výborného, kterak a
pluh
Mii,
s
,
118
dti své; odpovdl mi s velikou vlídností: „Nedal jsem jim žádného zákona, nauiv je toliko milovati se vespolek, modliti se Bohu a oekávati lepšího Vidíš na života: všecky zákony svta jsou toho menší. návsi chalupu vtší nad jiné; ta slouží za kapli, kdy deštivo jest. Tam se shromažují ráno a veer chválit Pána, a kdy nejsem já pítomen, vykonává staec jeden modlitbu nebo starost jest jako mateství, jako knžství pírody. Potom rozejdou se po práci na pole, a jakkoli jmní rozdleno jest, by navykli hospodaení spolenému, nicmén obilí klade se do stodol obecných, pro zachování lásky bratrské, tyi starcové rozdlují podlé rovnosti spravuje
;
požitky práce."
Správa ta tšila mne nad míru,
a
jsem tudíž
cítil
pednost toho života stálého, mravného a pracovitého, nad onen tkavý, neprospšný a lení divoch. Ach René já nerepci proti pi-ezetedluosti, jednak vyznávám, že nepomním nikdy na tu obec evangelickou bez trpkého citu toužení. Kéž jedna chatr s Atalou Tam by konec bylo v tom kraji ušastnila život mj. bloudní mému; tam s milovanou manželkou, jsa neznám svtu, v štstí okrytém hlubinami les byl bych pošel, Na míst jako ty eky, kteréž nemají jména na poušti toho pokoje, jejž tenkráte jsem sob pedpovídati sml, v jakém zármutku strávil jsem dny své! Býti za híku ustavnou štstí, metánu na všecky behy, drahn asu vzdálenu od své vlasti, a nenalézti tam po navrácení se niehož, mimo chalupu zícenou a pátele zapomenuté !
!
v hrob: ten býti
ml
osud Šakty!
!
119
Jednání. Byl-li sen
mj
o blahosti živý, netrval
aspo
dlouho,
Užasl a procítní ekalo mne v jeskyni poustenníkov. jsem se, že Atala picházejícím nám o polednách nevyvstíc. Jakási hrza pojala mne náhle, cítil jsem, že mi usedalo srdce, a vidino mi, jakoby bobkoví šustlo
bhla
smutn na vrchu. Blíže se k jeskyni, nesml jsem volati Lopézovy dcery. Mysl má dsila se zárove bud hlasu, bud mlení, ježto následovati mlo na mé volání. Ješt více strašila mne noc, panující u vchodu skály, i dím k missionái: „Ó
ty,
jehož provodí a zsiluje
Bh,
vstup
mrákoty a navra mi Atalu!" Jak jest slabý, kým vládnou náruživosti! jak jest sílen, kdo jich prost jsa spoléhá na Boha! Byla vtší mysl v srdci víry plném kmeta, usvadlého vkem sedmdesáti šesti let, nežli ve vší mladosti prsou mých. Muž pokoje vsel do jeskyn, a já zstal vn, plný strachu. Brzy slabý zvuk, nápodobný k náeku, vyšel z hlubiny skalní a uhodil v ucho mé. Vykrikna a nalezna všecku Duchové otc mých silu, vrazím do noci jeskyn. vy jedni víte, jaké divadlo ranilo mé oi! Poustenník rozžžav pochodni z loue, držel ji tesoucí se rukou nad ložem Ataliným. Ta mladá, pkná dívka, odpolu zpodepeuá na lokti, vidina jest bledá Krpje bolestného potu blyštly se jí a rozechrauá. oi její napoly zhaslé snažily se ješt vyrážeti na ele Zaražený, jako lásku ke mn, a ústa její usmívala se. bych ohromen byl, s upenýma oima, vztaženýma rukama, rtoma odpolu otevenýma, stál jsem nepohnuté. Hluboké mlení panovalo za chvíli mezi temi osobami toho žalostdo
té
;
!
120 nebo divadla. Poustenník petrhl je první. „Tot," ekl, se „zimnice od unavení; poddejme se vli boží: smiluje nad námi." Na ta slova krev stavená vzala opt bb svj do srdce mého, a citlivostí divochovou pešel jsem na rychlost od zoufání do dvrnosti nemírné. Jednak Atala nenechala mne dlouho v ní. Pohnouc smutn hlavou znamenala nám, abychom se piblížili k loži jejímu. „Ote mj!" pravila mdlým hlasem, obrátíc se k du chovníku, „blízka jsem poslední hodinky. ÓŠakto! poslyš bez náramného zoufání tajemství, které jsem skrývala ped tebou, abych neuinila tebe nešastnjším a poslušná Nepekaziž mi znameními bolesti, ktebyla matky své. ráž by pivodila kvapn konec té chvíli, kterou mi žíti
Bb
zbývá.
Mnoho
povídati
mám, avšak podlé
ustávajícího
— podlé
nevím jaké
prsy ledva
zdvihají,
cítím,
že
bití
toho srdce
kterou ty
tíže ledové,
dosti
nemohu."
chvátati
Po mlení krátkém Atala promlouvala takto „Smutný osud mj poal tém prvé, než jsem spatila svtlo. Má matka poala mne v neštstí; s tíhotou nosila mne v život a vydala na svt s náramnými bolestmi pochybováno o mn. Chtci zachovati dny mé, uinila jsem slib zaváže vné zachovám panenství, zajíc se jménem mým, Slib nešastný, kterýž mne uvrhuje jestliže ujdu smrti. :
:
—
do hrobu „Bylo mi na šestnáctý rok, když jsem ztratila matku. Nkolik hodin ped tím, než zhasla, povolala mne k posteli. „Dcero má," pravila mi u pítomnosti jednoho missionáe, který potšoval poslední hodinky její, „dcero má! víš, jaký slib uinila jsem za tebe. Chtla-li bys, aby sklamala matka tvá? ó má Atalo! zstavuji tebe svtu nehodnému kesanky, u prosted modloslužebník,
121
kteí pronásledují Boha otce tvého a Boha mého, kterýž, dav tob dny života, zachoval té druhým zázrakem. Mé milé díté, pijmouc rouchu panenskou odekneš se toliko bídy chatre a smrtedlných náruživostí, které zarmoutily steva matky tvé Nuže, poj milenko má, poj, pisáhni na ten obraz matky spasitelovy, v rukou toho svatého knze a tvé matky umírající, že mne nezradíš pede tváí nebes. Pomni, že jsem zavázala se pro tebe, abych !
zachovala
život tvj,
trestána budeš, ale
a že nesplníš-li slov mých, ne ty tvá, jejíž duši uvržeš do muky
matka
vné." „Ó matko má! pro
jsi
tak mluvila! ó náboženství,
jednímkrátem strastí mou a štstím mým ztracuješ mne a potšuješ mne! A ty, milý a smutný ped-
jenž
mte
jsi
!
náruživosti, která
vidíš nyní,
mne
zžírá
i
co zpsobila píkrost
v
náruí
osud
smrti! ó Šakto!
našich
!
—
Pro-
pivinouc se k prším mateským, zaslíbila jsem co žádáno. Missioná vyekl nade mnou ta hrozná slova a dal mi škapulí, který mne víže na vždycky. Matka má hrozila mi klatbou, jestliže bych kdy zrušila slib svj, a poruivši mi tajiti toho nepestupitedln pohan, pronásledovník náboženství mého, skonala objímajeci mne. „Neznala jsem tenkrát nebezpenosti té písahy. Jsouc plna vroucnosti a horlivá kesanka, hrdá na krev španielskou, probíhající mé žíly, nevidla jsem vkol sebe lovka hodného mé ruky: plesala jsem, nemajeci jiného ženicha, mimo Boha matky mé, Uzela jsem tebe, mladého, pkného vzn: obmkena osudem tvým smla jsem mluviti s tebou u hranice lesu a hned pocítila lévajíc slzy a
—
—
veškeré tíže slibu svého."
To kdy ekla
Atala,
já,
zatna psti a pohledná na
122 missionáe okem hrozlivým, zvolal jsem:
„Hle!
to jest
náramn schválené Zloeená písaha, mi odnímá Atalu! Zloeený ten bh, který proti-
to náboženství tak
která
!
vuje se pirozenosti! do les?"
—
love!
knze!
co
pišel tropit
jsi
„Tebe zachránit!^' odpovdl staec strašlivým hlasem; „krotit náruživostí tvých a zbraovat ruhai, abys neuvalil hnvu nebeského na sebe! tob sluší, mladíkovi ledva na svt pišlému, toužiti bolestí svých! Kde jsou známky trápení tvého? kde snesená bezpráví? kde ctnosti tvé, kteréž by jediné ospravedlnily náek tvj? Kde jaká služba, kde dobí skutkové tvoji? Ne-
Pkn
šastníku!
nic
reptati proti
není
tvého,
nebesm! Až
než
let,
mén
u vyhnanství na horách, ústavy Prozetedlnosti potom seznáš,
strávíš diti
a ty smíš jako otec Aubri, hotov budeš sou-
náruživosti,
tidceti
;
že nejsi nic, strašlivé, jíž
a že není
kázn
nésti nezasloužilo
Blesk, který starcovi z
že nevíš nic,
tak písné, není zloby tak
by tlo porušené."
oí
vycházel, obrostlá brada
k prším, jeho slova ohromující inily Poražen jsa dstojenstvím jeho padl jej podobna Bohu. jsem k nohoum jemu, prose za odpuštní výstupku. „Synu mj!" odpovdl mi hlasem tak lahodným, že lítost jeho, která dorážela
—
vstoupila do srdce
mého
;
„synu
mj
!
ne pro sebe káral
Ach! dobe máš, pišel jsem dlat málo do nemá služebníka nehodnjšího nade les tchto, a mne. Ale synu mj! nebi, nebi zloeiti nikdy nesmíme. Odpus, jestli jsem t urazil; ale poslyšme sestry tvé. dal lovku Snad jest pomoci; nezoufejme. Šakto!
jsem
tebe.
Bh
Bh
nadji."
„Mladý píteli mj !" pevzala mluvu Atala, „tys byl zápasu mého, a pedces vidl jen nejmenší ástku;
svdkem
;!
123
ped tebou. Ano, otrok erný, skropotem horoucí písek Floridy, jest mén bídný, než byla Atala! Vzbuzujíc tebe k outku, avšak jistá smrti, kdyby se oddálil ode mne; bojíc se utéci s tebou do pouští, a pedce prahnouc po stínu lesovém a volajíc hlasem velikým pustinu. Ach kdyby bylo jen opustiti rodie, pátele, vlast; kdyby (hrozné k vyknutí) jednalo se jen o ztrátu mé duše Ale tvj stín, ó matko má byl vždy pede mnou, pedstíraje mi muky své. Slyšela jsem tvé úpní, vidla plamen pekelný zžírati tebe Noci mé byly suché a plné pístrach dni mé neutšené rosa veerní usychala padajíc na horké tlo mé rty otvírala jsem vtíkm, a vtici nedadouce mi okáni zažehali se od ohn dechu mého. Jaké trápení, vidti tebe neustavn ped oima, daleko od lidí, v hlubokých pustinách, a cítiti mezi mnou a mezi tebou hráze nepestupitedlné. Konati život svj u nohou tvých, sloužiti za otrokyni tob, strojiti obd a lože tvé v nkterém kout svta neznámém, byla by pro mne blaženost svrchovaná: blaženosti té blízka byla jsem a nemohla jí užiti! Jakou jsem zamýšlela radu jací snové vycházeli z toho smutného srdce! Nkdy, uprouc oi na tebe, u prosted poušt, jala jsem se poddávat žádostem nesmyslným, jako hodným trestu. Brzy chtla jsem býti jediný tvor s tebou žijící na svt; brzy, cítíc božství, jenž mi pekáželo ostatek tajila jsem
pující
— !
!
—
!
—
;
;
!
pála jsem, aby pošlo božství zavená v tvém náruí, metána propasti, s zíceninami Boha i svta. ríci-li smím? tu chvíli, ano pohižuje
v strašlivých zámeznostech,
kdybych jedno byla od propasti k to,
Tu
chvíli,
vnost
—
já;
—
mne, ano postaviti se jdu ped soudce neuprositedlného, to okamžení, v kterém bych poslušná byla své matky, vidím s radostí, že stráven jest od panenství život
124
—
mj a i te, v hrozném odporu, umírám litujíc, že jsem nenáležela tob!" „Dcero má!" vešel poustenník do ei, „bolest mámí tebe. Ten výstupek náruživosti, do kterého se podáváš, málo kdy pravý jest: ten ani v pirozenosti není, a jest proto mén hoden trestu ped Bohem, že radji omyl
—
ducha, nežli zlobu srdce zjevuje. Mlas varovati se zámezností, nehodných své celosti. Ale milé dít! tvá mysl klopotná pílišn zarmoutila tebe nad slibem tvým. Náboženství pravé nežádá obtí vtších nad lidské. Jeho pravé city, jeho mírné ctnosti pedí daleko city zcestné a ctnosti pepiaté domnlého hrdinství. Kdybys byla klesla, i nu! ubohá oveko zbloudilá! dobrý pastý by hledal tebe. a pivedl opt ku stádu. Pokladové žele byli otevíni tob; potok krve poteba jest k smazání chyb ped liliem; Bohu na jediné slze dosti. Upokoj se, má milá dcero! tvj stav žádá pokoje; utecme se k Bohu, on léí každé rány služebník svých. Jestli to vle jeho, jakož
se nadji, že jest, aby jsi vyšla z té nemoci, vyuím tebe pravd, a zproštna budeš svého slibu ped Bohem a konati dny své u mne, se Šaktou manželem svým." Po tch slovích starcových Atala uchvácena jest dlouhou keí, které zniknouc dávala znamení strašlivé bolesti. ,,.Jakže," pravila
pomoci!
náruživ,
s
sepiatýnia rukama,
mohla jsem
„bylo tedy
—
zproštna býti slibu svého!" „Ba mohlas, dcero má!" odpovdl otec, „a mžeš dosavad." „Pozd, pozd jest!" zvolala ona. „Ach! že mi jest umíti v okamžení tom, kdy slyším, že jsem mohla býti šastná! Kéž jsem znala díve toho svatého kmeta! Jaké bych dnes i)OŽívala radosti, s tebou, se Šaktou, s kesanem potšená, zotavená od toho muže velebného v této poušti na vždycky Ó to by pílišná
—
—
—
!
—
— 125
— „Utéš se!" dím vezma záruku štstí bude nám." — „Nikdy, nikdy!" — „Kterak dím opt. — „Ty mne boui — konce!" ekla panna; „vera — v — vina — byla jsem na tom, abych
byla blaženost!"
ubožiku; „utéš
tu
jí,
se, to
?"
pravila Atala,
nevíš
já
tys
té
slib
zrušila
tvá to
tiskl
— uvrhla
svj
Již klatba její
—
matku svou do plamenné propasti naléhala na mne; již jsem klamala Bohu, !
mj. Líbaje mé rty tesoucí ne„Pro Boha!" vdéls, ach! nevdl, že objímáš smrt!" „Hích! zvolal missioná, „milé dít! co jsi inilo?" ote mj," vece Atala s pomateným pohledem; „jednak já „Dopozkazila jen sebe a zachovala jsem matku svou." vz!" dím spšn, pln jsa zdšení, „dopovz!" „Nuže," ekla, pedvdouci slabost svou, „vzala jsem z domova " „Což?" vskoím jí domluvy s hrzou. s sebou dí otec „Jest v život mém," zvolala Atala. „Jed!" Vypadne ohe z ruky poustenníku; já omdlévaje klesnu k nešastné dívce; staec obejme obadva ramenem otcovským, a všickni tí v mrákot mísíme za chvíli vzdychání svá na tom loži srartedlném. „Zhru! zhru!" pravil brzo srdnatý poustenník, rozsvcuje lampu. „Maíme drahou chvíli: hledejme pokterýž vysvobodil život
—
— —
—
— —
—
moci,
Bh
—
nad námi!
se smiluje
—
Snad ješt
lze
—
dcero má, ó žes neekla vera!" „Ach, ote!" ekla Atala, „hledala jsem minulé noci; ale nebe na pokutu viny mé oddálilo ode mne. Jednak, všeliký prostedek byl by neplašný Indové sami,
t
t
;
povdomí
trávenin,
nevdí prostedku
proti jedu,
který
Ó Šakto su o mém úžasu, kdy ne tak náhlý ouinek byl, jakož jsem se nadálá. Láska zdvojila sílu mou; duše má nemohla tak brzy odlouiti se jsem vzala
od tebe."
I
!
126
Tu
já ne vzdycháním hlasitým pekazil jsem Atale
výstupky divochm toliko známými. po zemi, rukama lom a ramena si hryze. Otec starý s podivnou laskavostí bhal od bratra k seste, a steré shledával pomoci. Pi vší klidnosti srdce svého a tíži vku uml se initi srozumitedlným mladosti naší, a lidskost jeho výtená podávala jemu zvuk tklivjších a vroucnjších nad samu náruživost naši. Knz ten, obtovaný od tyidceti let den co den služb Boží a lidu na horách, podobal se velikému zápalu, kouícímu se stále ua výsosti ped Hospodinem. Ach! bylo nadarmo vše, cokoli snášel, aby ulevil Atalin bolesti. Unavení, hoe, jed a náruživost smrtedlnjší nade všecky jedy pospolu sjednotily se, aby odaly ten kvítek pustinám. K veeru znamení strašná se ukazovala. Mrtvost oud všech uchopila Atalu a krajnosti tla jejího poínaly stydnouti. „Dotkni se prst mých," ekla mi, „nejsou-li jako led?" Nevdl jsem co odpovdíti, a vlasy mi vstávaly hrzou; potom pravila dále: „Vera ješt, nejmilejší! za jedním dotknutím tebe celá jsem se tásla, a hle, již necítím ruky tvé ledva že slyším tvého hlasu; jeskyn ta mizí poznenáhlu vkol mne. Zpívají to ptáci ? již asi zapadá slunce Šakto svtlo jeho pkné bude na poušti, nad hrobem nýbrž
vypravující,
Válel jsem se
zuiv
—
mj
—
—
!
mým."
—
—
—
Pozorujíc Atala, že slova její rozpouštla nás ve slzy, vece: „Odpuste mi, milí pátelé! jsem tuze mdlá; snad
—
Jednak umíti tak v mládi tak najednou budu silnjší kdy srdce mé plné bylo života! Pstoune modlitby, mj se mnou strpení, neopus mne. Myslíš, že matka má spokojena bude, a že mi odpustí vinu mou?" „Dcero má!" odpovdl dobrý duchovník, prolévaje !
—
Bh
!
—
127
tesavými a ochromenými prsty „dcero od nevdomosti; vychování divoké a nedostatek umní potebného jsou zkáza
a stíraje
má! tvé
slzy
:
celé tvé neštstí pochází
nevdla
tvá;
jsi,
Potšena
svým.
že
bu
lovku tedy
nesluší vládnouti živobytím
oveko má! Pánbh tob
pustí pro nevinu srdce tvého.
Matka
od-
tvá a ten missio-
ná
nerozumný, jenž ji spravoval, byli vinnjší nad tebe, pekroili svou moc, vynutíce na tob slib nesmyslný, kteiýž nikdy platnosti neml a míti nemohl ped Bohem; oni
ale pokoj
Hospodinv budiž
s
Vy
nimi.
všickni
dáváte
jak nebezpená jest pepiatá horlivost a nedostatek svtla u vcech náboženství. Upokoj se, mé dít ten, který zkušuje ledví a srdce, bude souditi tebe podlé úmyslu tvého, jenž istý byl, a ne podié
svtu
strašlivý píklad,
;
skutku, jenž byl úhonný.
„Co se týká živobytí, jestliže hodina tvá padla, v které máš v Pánu, ach, mé milé dít! což málo ztratento svt! Byvši živa v samotin poznala tíš, ztratíc jsi hoe co, kdyby vidla psotu pospolitosti kdyby, pistavl na beh Evropy slyšela urážlivý kik bolesti, vznášející se od té staré zem, kteráž jest toliko mrtvých usnouti
;
;
popel, zapájený slzami žijících! Obyvatelé chaloupek
i
pa-
lác, všickni vespolek trpí, všickni lkají v tom údolí. Vidiny jsou královny plakati jako sprosté ženy, a užasnouti se bylo nad množstvím slz, které byly v oích král. „Litovala by lásky ? milá dcero rovn tak litovala by snu. Znáš-li srdce lovka, a mohla by sísti nestálosti tužeb jeho? Snáze by spoetla vlnobytí moské, povalené od boue. Atalo! sebe obtování, dobrodinstvo nejsou svazek vný: byl by den, kdy snad ošklivost následovala by za sytostí; co pešlo, za nic by pokladeno, nic by pozorováno nebylo, jediné neshoda chudého !
!
128 a
opovrženého
pknjší vyšli
z
Bez pochyb}',
spojení.
láska byla ona
dcero má!
muže a ženy Ráj byl zdlán jim; toho
ruky stvoitele. Dokonalí
té,
nej-
kteížto
byli nevinní
na duši i na tle srovnávali Eva stvoena byla Adamovi, Adam Ev. I jestliž nemohli oni udržeti se v tom stavu blaženém, nedím o satcích prvního kdož moci bude po nich? lidu, o tom spojení nevýmluvném, kdy sestra byla mana nesmrtedlní. se ve všem ;
—A
želkou bratru láska a píze bratrská slouily se v srdci jediném, a istota jedné z nich veliila lahodnost druhé. Všecka ta spojení skormoucena jsou; závist piplazila ;
se na oltá trávný, kde obtováno kozlátko; panovala pod stánkem Abrahamovým a na loži tom, kde arciotcové okoušeli tolika radostí, že zapomínali na smrt matek
svých.
Mlím
o klopotech hospodáství, o sváích, o vý-
itkách obapolných, o nepokoji a všech psotách tajných, Žena obnoježto bdí pod poduškou lože manželského. vuje bolesti své pokaždé, kdy matkou se stává, a vdáJaká žalost nad ztrátou, vání její dje se s pláem. novorozence, jejž matka kojíc vidí umírati na svém klínu Hory byly plné úpní; nic nepotšilo Rachele, že syn jejích nebylo více.
„Ale ekneš, že celá to byla žádost tvá, žíti v chatrné chaloupce s vyvoleným svým že jsi nehledala sladkosti manželstva, jako radji vnady onéno pošetilosti, kterou jinostvo nazývá milostí: klam, omyl, marnost, sen mysli ranné! I já, dcero má! znal jsem boui srdce; hlava ta nebyla vždycky plechatá, ani prsy ty lak poklidné vždycky, ;
jako se zdají
lovk
tob
tento den.
V mn
zkušenému: kdyby
náklonnostech neustavné svých nalézal, ím by zbuzován byl cit jeho, jsa obnoven stále; mimo pochybu, samota a milost vrovnaly by Bohu jej samému; stálý
v
129 nebo
to jsou ty
dv
potchy
lovka ustává a nikdy mého pedmtu. Vždy srdce
netýkají
jsou
sebe,
se
vn Svrchovaného.
nemiluje a
dv ty
úpln dlouho stráneky,
Ale daše téhož sa-
kterými
dv
stráneky uiniti mohou
život dosti nesnesitedlný.
Posléze dcero má!
veliká jest
to
vada lovka,
že
ve snách o blahosti zapomíná na tu kehkost smrti spoJest nám dokonati, jest nám jené s pirozením jeho. rozlouenu býti. Díveji, pozdji, bud jakákoli blahost tvá, bylo by tomu oblieji krásnému promniti se v tu jednotvárnou zpsobu, kterou hrob dává rodin Adamov; ani Šaktovo oko nepoznalo by mezi sestrami hroboLáska nevztahuje vlády své na ervy rakevní. vými. Což dím, ó marnost nad marností! co mluvím o moci pátelství na zemi Chceš, má milá dcero, vdti vztažení jeho? Kdyby lovk nkterý se vrátil na svtlo nkolik
t
!
po smrti, pochybuji, aby uvidín byl s radostí od samých tch, kteí prolili nejvíce slz na památku jeho; tak brzo lovk pichází v uové spolky! tak snadno na se bére jiné navyklosti! tak pirozená jest jemu nestálost! takou malikostí jest život náš, i v srdci pátel! Dkuj radji dobrot božské, milá dcero, že tak
let
brzo vytrhuje
tebe z toho dolu strašného, a povolává do sídla blaženosti, kteréž nikdy nebude konce." Jako poslední záe dnová utšuje vtry a prostírá pokoj na nebi zkrášeném, tak starcova slova poklidná utišila náruživosti zbouené u vnitku mé milenky. Zdála se mysliti jediné na bolest mou a na prostedky, jimiž by snesitedlnou uinila svou mi ztrátu. Brzy pravila, žeby umela šastná, kdybych pipovdl neplakati jí; brzy mluvila o matce, o vlasti mé, a hledla vytrhnouti mne z bolesti pítomné, vzbuzujíc ve jiné památky;
mn
Jungmann.
I,
9
130 napomínala mne k trplivosti a k ctnosti. „Ty nebudeš povždy nešastný," ekla mi; „zkašnje-li t dnes nebe, jest to proto, abys více ml lítost nad neštstím svých bratí. Srdce, milý Šakto podobá se onm stromm, kteí nevydávají na loví rány balsámu, leda žeby ocel ranila je samy." Takto ekši obrátila se k missionái, hledajíc oblehení u nho, kteréž zjednala; a tak odmnn potšujíc a potšována jsouc, pijímala a dávala slovo života na loži smrti. Poustenník, ím nešastnjšími byli jsme, tím více namáhal pilnost svou; jeho staré kosti okívaly teplem milosti a poád, upravuje léky, rozsvcuje ohe, obnovuje stláni, držel podivné o Bohu a blahosti spravedlivých. Maje pochodni náboženství v ruce, zdál se pedcházeti Atalu k hrobu a zjevovati jí divné tajemství jeho. Celá jeskyn plna byla velikosti té smrti kesanské, a duchové nebeští, mimo pochybu, pozorovali toho divadla, v kterém náboženství samojediné zápasilo s láskou, mladostí a smrtí. Zvítzilo to náboženství božské, a znáti bylo triumf jeho po svatém zármutku, jenž následoval v srdcích našich za prvním náruživosti klopotem. Okolo plnoci Atala vidina jest obžívati k optování modlitby, kterou jí pedíkal duchovník u lože. Brzy potom podadouc mi ruku, hlasem ledva slyšitedlným pravila „Synu Utalisv, pamatuješ-li tu první noc, kdy jsi mne držel za pannu poUmlkla; slední milosti? Ó divné tušení osudu našeho!" potom dí: „Když si pomyslím, že t opustiti mám na vždycky, srdce mé usiluje ožiti tak náramn, že pro milost velikou cítím do sebe moci státi se nesmrtedlnon. Ale Bože! sta se vle tvá." Utichši opt !
mn
ei
:
—
tém
131 za chvíli pravila dále: „Nyní zbývá, bych té prosila za odpuštní té žalosti, kterou jsem ti zpsobila. Trápila
jsem t svou hrdostí a svéhlavostí. Šakto trochu prsti, nasypané na tlo mé, brzy postaví svty mezi mnou a mezi tebou, a sprostí tebe na vždy bemene neštstí mého." „Mne za odpuštní!" dím jí, pohížený v slzách, „zdaž nezpsobil jsem já tob všeho neštstí?" jjPí* teli mj," pravila ona, vejdouc mi do mluvy, „tys mne ušastnil velice a kdyby mi bylo ješt jednou živu býti, volila bych radji tu blahost milovati tebe chvíli u vyhnanství nešastném, nežli celé živobytí stráviti pokojn !
—
:
ve své vlasti."
Tuto
zatajil se hlas Ataly:
stínové
smrti kladli se
neho
vkol oí
a úst jejích; bludné prsty se týkati mluvila pošepmo s duchy neviditedlnými. Brzo
chtly; na to usilovala, akoli nadarmo, odvázati s krku malý kížek; i prosila mne sníti jej a ekla mi: „Když jsem mluvila s tebou poprvé u hranice, vidl jsi tento kížek blyštti se proti ohni na prsech mých to jest celé jmní ;
tvj a mj, poslal jej mé matce, když jsem se narodila. Pijmi tedy to ddictví ode mne, brate! chovej je na památku neštstí mého. Uteeš se k tomu Bohu nešastných v strasti života, a daruješ snad Atalino.
Lopéz,
otec
t
Šakto! mám na poslední prosbu! naše nemohlo než krátké býti na zemi, ale po tomto život jest život delší, ó jak trpké bylo pedcházím by, rozlouiti se s tebou na vždycky! já dnes toliko, a budu ekati tebe v království nebeském. Jestlis miloval mne, mladý modlái, dej se vyuiti náboženství kesanskému, které zachystá spojení naše u Uinilo ped tebou veliký zázrak to náboženství nosti. slzu milence své.
Píteli,
spojení
t
v-
9*
132 božské, jelikož schopnou udlalo mne, opustiti tebe bez zoufanlivé žalosti, v které bych umela sice. Nicmén Šakto, nechci od tebe, než slovo prosté;
dobe
vím, co
písahy. Snad by slib ten rozdloval tebe od nkteré ženy šfastnjší nade mne bude-li která milovati, jako Atala? Ó matko má, odpus své zbloudilé dcei Padám opt do mdloby a ujímám ti, ó Bože, myšlení, které náleží jedinému tob!" Proklán jsa bolestí a úpje, jakoby se rozskoiti bylo mému srdci, slíbil jsem Atale pijíti jednou víru kesanskou. To vida poustenník zdvihl se s nadšeným pohledem, a vztáhna ruce ke sklepení jeskyn: „Pispj," zvolal, „pispj veliký Bože!" To propovdv poklekne vedle lože s vroucností, tichý jsa, jako v hlubokém rozjímání. Jeho píkladem, co njakou mocí nadpirozenou, uchvácený vrhu se já na kolena a skloním hlavu k nohoum Ataliným. Strašlivé ticho panovalo mezi námi za chvíli, potom muž výborný, pohledv na dívku, náhle pronesl ta slova: „Jdi, duše spanilá, spoj se s stvoitelem svým!" Atala skonala. Tuto Šakta podruhé u vypravování pinucen byl stanouti. Slzy ho polily a hlas jeho vydával toliko petržená slova. Šachem slepý otevel adra a vytáhna kížek Atalin: „Tuhle," pravil, „jest ten základ protivenství! Ó René, ó synu mj! ty jej vidíš, já nevidím více! Povz mi, za tolik let nezmnilo-li se zlato jeho? Znáti-li na slzy mé? Poznal-li by to místo, které ta svatá dívka líbávala ústy svými? A co Šakta, není posud kesanem? Jaké píiny dležité politiky a vlasti držely jej dosavád v bludu otcv jeho? Nebude meškati déle. Volá mne ze zem: kdy míníš sstoupiti do hrobu, že nespluješ slova daného? ó zem, nebudeš mne ekati dlouho! to jest žádati
!
—
!
—
—
nm
—
—
t
133 Jen co
knz
nadji
se
píbh
svj.
zmladí vodou tuto hlavu býti s Atalou. Ale
spojenu
hoem
šedivou,
necha skoním
Poheb. Nepokusím
se dostává
duši
K tomu
vzdechnutí. ;
René
ó
se,
která uchvátila
!
vypisovati
tob
zoufalost,
mou, když Atala vydala poslední více by náleželo teplosti, než mi
musily by zavené tyto
oi
otevíti se slunci,
aby žádaly potu od nho slzí vylitých na svtle jeho. Ano, tento msíc, svítící tu dobu nad hlavami našimi, ustane prvé objasovati samotiny Kentucké Ohio, nesoucí tu chvíli luny naše, staví prvé bh vod svých, než slzy mé ustanou téci pro Atalu. Celé dva dny byl jsem neitedlen domlouvání poustenníkova. Píleje ukrotiti žalost mou ten výborný muž neužíval marných dvod zemských; spokojoval se íkati mn: „Synu mj, to jest vle Boží!" a pivinoval k sob. Nevil bych nikdy, bych toho byl sám nezkusil, že tolik jest potšení v tak mále slov oddaného kesana. ;
m
Laskavost, léení,
nezmnná
trplivost starého sluhy
Hospodinova pekonaly posléze mou urputnou bolest. Stydl jsem se za slzy, které on vyléval pro mne. Ote! pravím jemu, tot píliš; nechat náruživosti jinochovy nekormoutí déle pokoje dn tvých. Dovol, odnesa ostatky své milenky pochovám je v nkterém kout pousnažím se sty, a budu-li odsouzen k živobytí delšímu, hoden býti té svatby vné, kteráž mi slíbena od Ataly. Pi tom nenadálém navrácení mysli mé ten dobrý otec tetelil se radostí; i zvolal: „Ó tvrce, ó Bože mj, dokonej dílo své navra pokoj té duši strápené a nezstav
a
:
"
134
mu po tom neštstí niehož, krom prospšné a pokorné památky Muž spravedlivý odepel mi toho, aby mi vydal tlo !
mé
milenky ale pedstavil mi, že povolá osady a pochová dceru Lopézovu se vší úpravou kesanskou ehož já opt zbraoval jsem, ka: „Neštstí a ctnost Ataly neznámé byly ped lidmi; necha hrob její, vykopaný soukrom rukou tvou a rukou mou, sdluje tu mrákotu." Umluveno, bychom zjitra, když vycházeti bude zorní záe, zahrabali Atalu pod obloukem mostu pirozeného, u vchodu do háje smrti. Ustanoveno, že ztrávíme noc tu na modlitbách u tla té svtice. K veeru pinesli jsme ostatky vzácné k jednomu jeskyn otvoru, hledícímu na plnoc. Poustenník zaobalil ji do evropejského plátna, pedeného od své matky to bylo jediné zboží, kteréž mu pozstávalo ze staré vlasti, Atala a od dávna schovával je k pohebu vlastnímu. ležela na tráv citlivek pohorních; nohy, ruce, hlava, ramena a ástka prsou jejích odkryty byly. Ve vlasech vidti jí kvítek šácholanu svadlý; týž, který jsem položil na postel panenky, bych uinil plodnou ji! Rtové její, na vzor poupte z rže, utržené pede dvma jitrami, zdáli se prahnouti a usmívati se. Na lících blostkvoucích vidti jí nkteré modravé žilky; krásné oi byly zaveny, nohy spojeny mravn a ruce alabastrové držely u srdce ebenový kížek; škapulí osudný slibu neštastného byl na krku jejím. Zdála se oarována býti od Nevidl anjela zármutku a ode sna neviny a hrobu. jsem nic nebeštjšího a nevdomý, že ta panna požívala svtla, vzal by ji za sochu usnulého panenství. Duchovník neustal modle se celou noc; já tiše sedl u hlav pohebního lžka mé Ataly. Kolikráte, když spala, ;
;
;
—
;
135 choval jsem na klín tu hlavu utšenou! kolikráte, pik ní, poslouchal a chytal dýchání její! Ale nyní nevyšlo dechu z tch prsou nepohnutých, a darmo ekal Ina
jsem probuzení
její
krásy.
Msíc pjoval
své bledé pochodn k tomu bdní Vyšelt o plnoci, jako bílá panna, která se bére plakati nad rakví družky své. Brzo rozšíil po lese to velké tajemství tžkomyslnosti, kteréž tak rád povídá
smutnému.
behm
vkovitému doubí a stovkým jezera. asem duchovník optoval starou notou nkolika verš starého básníe, nazvaného Joba, prav:
lovk
kvt
podat bývá, a
utíká jako
dává svtlo zbdovanému a život
tm, kteíž
vychází jako
a
stín a netrvá.
Pro
Bh
jsou ducha truchlivého?
Tak
zpíval staec. Hlas jeho vážný a
léhal se po tichu
poušt.
ponkud
Jméno Boží
a
libý roz-
jméno hrobu eky. Vrkání
odráželo se od hlasu všelikého lesiny i Virginických holub, chestní spádu eky v horách, cinkání zvoneku na pocestné pidávalo se k tomu zpvu pohebnímu; a zdálo se, jakoby v háji smrti odlehlý
kr
zemelých odpovídal hlasu poustenníkovu. Mezi tím záplava zlatá povstala na východ. Krahujci ozývali se na skalách a kuny vracovaly se do doupat jilmových; to bylo znamením k Atalinu pohebu. Vložil jsem tlo její na plece, poustenuík pedcházel s rýem: poneme sstoupati se skály na skálu; starost a smrt zdržovaly kroeje naše. Uhlédaje psa, který nás
vyslídil v lese
vyznaoval kštice
a který nyní, skákaje radostí, jinou nám dal jsem se do pláe. asto dlouhá
cestu,
Atalina,
chvná vtíky
ranními,
okrývala
tvái
!
136
mou
asto, ustávaje pod bemenem, do mechu a sedl k ní pro nabytí nové síly. Posléze pijdeme k místu, vyznamenanému od mé bolesti sejdeme pod klobouk mostový, ó synu mj Bylo tu podívati se na mladého divocha a starého poustenníka kesanského, obadva na kolenou kleící proti sob na poušti a rjyící hrob rukama ubohé dívce, jejíž tlo prosteno bylo podlé nich ve vyschlém výmolu eky. Dokonavše dílo penesli jsme tu krásu do lžka jejího z hlíny. Ach, což jiné strojil jsem pro ní lžko Vezma potom trochu prsti do ruky a zachovávaje ticho strašlivé, upel jsem posledníkrát oi své na obliej Atalin; na to sypal jsem tu starovkou zemi na elo osmnáctijaré. Vidl jsem znenáhla mizeti podobu své milenky a vdky její skrývati se pod rouchu vnosti: ješt vyhledaly ponkud prsy její ze zem erné, jako strmí lilium bílé z temné hlíny. „Lopéze!" zvolal jsem potom, „pohle, syn tvj pochovává sestru svou!" a tak zahrabal jsem Atalu zemí sna. Vrátíme se do jeskyn, a tu zjevím missionái úmysl, že se usadím u nho. Svatý muž, znaje ku podivu srdce lovka, vyskoumal mysl mou a podvod mé bolesti. I dí mi: „Sakto Utalissovii, pokud žila Atala, mluvil jsem tob, bys zstal na té poušti; ale nyní jest osud tvj, ty náležíš vlasti. Vr mi, synu! bolest není vná; dívji, pozdji nachází konec svj, proto že srdce lovka konené jest; a tot jedna z velikých bd našich, že nám není dlouho býti nešastnými. Navra se k Mešasebi, jdi potšovat své matky, kteráž t eká každý den a má potebu tvé pomoci. Dej se vyuiti náboženství tvé milé Ataly, když píhodno bude tob, a pamatuj, žes jí pislíbil býti ctnostným a kesanem. Já tu bdíti složil
co zlatou rouškou;
jsem
ji
;
!
—
zmnn
—
137
pjdou
s
—
Bh
duše Jdi, synu mj na tvého starého pítele v horách tebou do poušt."
bndu nad hrobem tvé milenky a
sestry tvé.
!
pamt
lovka skalního vážnost jeho hluboká jeho moudrost, i poslechl jsem. Hned zjitra opustil jsem hostitele estného, jenžto tiskna mne k srdci svému dával mi radu poslední, své poslední požehnání a poslední slzy své. Šel jsem okolo hrobu Atalina. Podivil jsem se, vida malý kíž, postavený nad nebožkou, jako vidti bývá stže korábu utonulého. Soudil jsem, že poustenník modlil se u hrobu v noci. Ta známka pátelství a nábožnosti starcovy pivedla mne k hojnému pelévání slzí! Projala mne tužba, otevíti ješt jednou ten rov a podívati se konen na milenku mou ale strach jakýs nábožný zabránil mi. Sednu na zemi kyprou, do kteréž se již zarýval erv, hledaje prchodu ku koisti své. Založiv loket na kolena, hlavu podpíraje rukou, zstal jsem pohížený v trpkých myšlénkách, ó René tuto jsem prvníkráte opravdov rozjímal marnost našich a pevelikou marnost úmysl našich. O synu mj! kdož jest, aby neuinil rozjímání toho? já jsem jelen zšedivlý od zimy; vk mj rovná se vku vrány. A vru po tolikých letech, kteráž odpoívají na hlav mé, po tak dloiihé zkušenosti života neznám lovka, jenž by oklamán nebyl snem blaženosti: neznám srdce, ježto by nemlo rány tajné: srdce nejjasnjšíj na pohled, podobá se studnici na poušti Alachne: svrchek zdá se býti tichý a istý, ale nahlédneš-li do dna pokojného, uzíš ohromného krokodýla, jejž chová studnice u vodách svých. Taková byla slova
u mne
;
byla veliká,
;
!
dn
!
Uvidv žalosti,
takto
vzjíti
i
slunce na tom míst kik pelikánv, hotovím
zajíti
druhý den, jak uslyšán
Odtud, co od cíle njase opustiti ten hrob posvátný. kého vyšel jsem, chtje se dáti dráhou ctnosti. Tikrát volal jsem duši Atalinu; tikráte duch poušt odpovídal na hlas mj pod obloukem pohebním. Pozdravil jsem potom jitní záe a pozoroval opodál na pohorní stezce, ano poustenník kráí k chaloupce nešastníka jednoho. Padna na kolena a co nejvroucnji obejma hrob, volám hlasit: „Odpoívej v pokoji v této cizin, ó dívko penešfastná Na odplatu za milost, za vyhnanství a za podstoupenou smrt opuštna budeš i od Šakty!" Potom !
—
dcerou Lopézovou a vytrhl ze samotiny té, zstaviv u koen nádherné památky pírody památku ješt spanilejší, nizounký hrob ctnosti. prolévaje potoky
slzí
rozžehnal jsem se
s
Zavírka. Šakta Utalissovic, Natcha rodem, vyjevil tento píRenéovi Evropanu. Otcové podali ho synm, a já, poutník do dalekých zemí, povdl jsem vrn tob teVidl jsem v té vypravili mi Indové. nái, co o povsti mnoho vcí obraz lidu lovího a lidu role dla-
bh
nm
:
jícího
umni
;
první zákonodárství pospolitosti, nebezpenost nea horlení nábožného ; s druhé strany svtlo, snáše-
pravého ducha evanjelického; zápas náruživosti a ctnosti v srdci bezelstném, posléze svítzení náboženstva nad citem nejurputnjším a nad hrzou nejstrašlilivost a
vjší
— nad
milostí a smrtí.
vypravil ten píbh, vidl mi se velmi užitený a docela pkný, proto že on piinil k nmu kvt poušt, pvab chalupy a prostotu u vypsání bolesti, jakou že zachoval jsem nepochlebuji
Když mi Siminol jeden
:
139
sob.
Než jednu
vdti vc
zbývalo
mn! Na
dotaz,
mn
odpovdíti co se dalo s otcem Aubriem, nemohl Mlo to býti tajno vždycky mne i tebe, tenižádný. nái, le že Prozetedlnost všeídící vyjevila mi, ehož
jsem hledal.
Poslyš, co se dalo.
poií
Mešasebéské, jenž dlá na polenové Francie, žádal jsem vidti na plStavím se na noci druhý div té krajiny, spád Niagary. blízce toho spádu, v staré zemi Irokez, když jednoho ana sedí pod jitra, podávaje se planinou, vidím ženu, stromem, držíc mrtvé dít na klínu. Obmken jsa tím divadlem pojdu tiše k mladé matce, a slyším ji íci: „Kdybys zstal u nás. milý synáku, jak milostn by napínala luk ruka tvá Piamenem silným uchvátil bys medvda zuivého a pedstihl by na vrchu hory losa nejtak brzy rychlejšího bhem svým. Bílý hranostaji skalní ušlý do krajiny duší Jak tam uživíš se ? Není tam otce, aby krmil t lovem; bude ti zima a žádný duch nedá tob koze, aby se pikryl. Ó musím já snažiti se, bych pišla zpívat písní a prsu podávat tob." Po této modlitb, obyejné na poušti, ta matka mladá zpívala hlasem tesavým kolébala dcko na klínu, sklápla rty jeho mlékem mateským a vynakládala na mrtvého všecku tu péi, která mívá se o živé. Zena ta chtla sušiti tlo dítte svého na vtvoví stromu, podlé z\'yku Indv, by potom do hrobu otcv Poala tudíž ten obad laskavý a nábožný je vnesla. svlekši dít a dmychavši za chvíli do ústek jeho pravila: „Duše dátka mého! dušinko spanilá! otec tvj stvoil tebe na rtou mých pocelováním: ach! mé rty Potom odnemají moci dáti tob zrození podruhé!" kryvši své prsy pitiskla k nim posledníkráte ty ostatky Procházeje
dne
pkné meze
!
!
!
—
;
—
140 studené, kteréž byly by obživly od teploty srdce mateského, le že zanechal sob dchnutí, co udlaje
Bh
života.
Vstanouc hledá oima na poušti, okrášené od záe stromu, na jehož vtví zavsila by syna svého. Vyvolila javor erven kvetoucí, obvšen^' apiovým vncovím, jenž vydychovalo zápachy nejsladší. Jednou rukou sehnouc vtev spodní, druhou položí tam dít. Vrátí se zhru vypuštná ratolest, vznesouc s sebou ty svleky neviny, ukryté v listí vonném. Ó jakt tklivý ten obyej indický! Ve svém hrobu povtrném, ta tla proniknutá podstatou nadpovtrnou, obalená do vník zelena a kvtu, oerstvená od rosy, balsamovaná dchem vtík, kolébaná od nich na též vtvi, na které slavík vystavl hnízdo a slyšeti dává zpv žalobný; ta tla tak vystavená ztracují všelikou ohyzdnost hrobovou. Jestliž to obal nkteré dívky mladé, jejž povsila milencova ruka na devo smrti; jsou-li to ostatky dítte, kteréž matka položila do píbytku písklátek: zdvojuje se ten pvab. Strome amerikánský, nesoucí mrtviny na vtvoví svém, jež oddaluješ od byt lidských a bližší psobíš obytu božského, odpoíval jsem u vytržení pod stínem tvým Výtený obraz tvj ukazoval mi strom ctnosti Jeho koání roste v prachu jitní,
!
!
svta
tohoto, vrchol tratí se ve hvzdné obloze a ratojeho jsou stupn jediné, po kterých lovku, putujícímu na této poušti, udá se vstoupati od zem k nebesm. lesti
Nyní matka, položivši dít na strom, vytrhla sob a povsila ji mezi lupení, an zatím dech jitenky kolébal v posledním spaní dátko, kteréž ruka matina mnohdykráte uspávala tu samu chvíli, na kolébce mechové. V tom okamžení jdu pímo k žen, a vloživ jí na hlavu ruce své vydám tikrát hlas bolesti. Potom,
kade vlas
141 vzali jsme každý vtviku a odhánli vkol tla dckého. Ale varováno se ode-
nemluvíce uieho,
hmyz
bzející
jejíž hnízdo bylo na blízce a která piuškubovat vlas dckých, chtjíc ustlati mkeji mladým svým. Indiánka pravila jí „Holubiko nejsi-li duše synáka mého uletla, jsi bez pochyby máti, hledající, z eho by upravila kolébku. Vezmi tch vlas, jichžto já mýti nebudu více u vod Eskvinské; vezmi, ustel holoubátkm; kéž velký duch je zachová tob!" Zatím matka plakala radostí, vidouc vlídnost cizozemcovu. To když konáme, pijde mládec a dí: „Dcero
hnati holubici,
létala
:
I
dít naše, nezstaneme tu déle, odejdeme prvním sluncem." Jemuž já: „Brachu!" pravím, „peji ti modrého nebe, mnoho srn, bobrového plášt a nadje; nejsi tedy z té poušt?" „Nejsem," odpovdl, „my jsme vysthovanci a jdeme hledat domova jiného." To povdv bojovník sklopil hlavu k prším, a koncem luka svého srážel hlaviky kvítkm. Vida, že slzy budou pod tím píbhem, i mlel jsem. Žena savši syna se stromu, dala ho nésti manželu. Pohledali na dít a usmívali se; bylo to, jakoby plakali. I dím: „Dovolíte-li, abych vám rozžehl svtlo noci té?" „Nemáme žádné katre," odpovdl bojovník; „chcete-li s námi, budem noclehovati u spádu." „Velmi rád," ekl jsem a šli jsme pospolu. Pijdeme brzy na zábeh spádu, jenž ohlašoval se Setulina! sejmi s
—
—
—
—
hrozným jekotem. Psobí jej eka Niagara, pocházející z jezera Eryé a uvrhující se do jezera Ontaria. Pímá výsost jeho obsahuje 114 stevíc. Od jezera Eryé až k Sautu eka potíká stálým padajíc srázem, a u samého spádu ne tak ekou jest jako moem, jehož proudy davem trou se v rozšklebený otvor propasti. Spád dlí se ve
142
dv ramena a skivuje se v podkovu. Mezi dvma spády podává se ostrov, podemlený ve spodu a se vším stromovím visící nad smsí vod. Spousta eky, srážejíc se na poledne, oblí se u válec ohromný, pak se šíí co prostradlo snžné a pste se na slunci všelikými barvami. ást k východu padající sstoupá do mrákoty strašlivé; ekl by ramenem je býti potopy. Duhy oblouné kíží se nad propastí vody, tepouce skálu otásanou, obrážejí se pnavými víry, jenžto vynikají nad lesy, jako dým zanícení šírého. Boroví, oeší plané, skalí tesané v podoby strašidel ozdobují to divadlo. Orlové, pitažení proudem vtr, snášejí se kolujíc na svrchek hlubiny, a kvikaové zavšujíc se ohonem dlouhým na konec sehnutých vtví lapají v propasti mrtviny medvd a los. Zatím, když s potchou, pomíšenou se strachem, spatuji ten zázrak. Indická s manželem oddálí se ode mne. Hledám jich, vstoapaje proti ece nade spád, a naleznu je v míst hodném k jejich žalosti: leželi na tráv se starci, u lovích kostí, zaobalených ve zvíecí koze. Užaslý nade vším, co jsem vidl za nkoliko hodin, I praví sednu k té žence, ka jí: „Což to sestro?" ;
—
mi:
„Brate!
to jest
zem
vlasti;
toto json kosti
našich, jenž nás provázejí do samotiny."
dím
já,
„pivedeni
jste
— „A
do takového neštstí!"
otcv
kterak,"
— Dcera
odpovdla: „My jsme
ostatkové Natchez. Po té velké porážce, kterou Francouzi poteli národ náš, mstíce Setulina
bratr svých, bratí naši utekší vítz nalezli útoišt u Šikas, soused našich. Tam jsme pobyli drahný as v pokoji; ale ped sedmi msíci blochov Virginití uvázali se v zem naše, pravíce dány je býti jim od jednoho krále evropejského. Pozdvihli jsme oí k nebi, a pojavše popele otc svých dali se jinou cestou poušt.
143 Porodila jsem v tažení, žalosti otrávilo i
a
byvši
zkaženo mléiío
mé dít." To kouc
utírala
oi
si
mé od vlasy;
splakal jsem též.
Potom dím brzo: „Sestro má! velebme ducha kého,
vše se koná
dle
vle
jeho;
bídníci
veli-
nebudou
dnými vždycky, a jesti místo, kdež nebudou plakati
Kdybych
bí-
více.
blochm,
se nebál míti jazyk lehký, jako jest
t, slyšela-lis kdy o Šaktovi Natchezu?" Tu Indická pohlédnouc na mne praví: „Kdož ti povdl o Šaktovi Natchezu?" I dím: „Ten jest mudec!" Naež Indická: „Vypravím," dí, „tob, co mi vdomo, proto že jsi odhánl mouchy od tla syna mého, a že jsi mluvil dobe o duchu velikém. Jsem dcera dcery Renéovy, jejž Šakta pijal ya svého. Šakta, jenž stal se tázal bych se
—
kesanem,
a René
dd mj
zahynuli v bitv."
„lovk
vždycky kráí od jedné bolesti do druhé," pravím sklon se. „Mohla bys mi tedy zprávu dáti i o otci Aubrím?" sTen nebyl šastnjší nad Šaktu," vece Indická. „Slyšeli jsme, že Širokové, nepátelé Francouz, pronikli až do osady, jsouce tam vedeni zvonekem, na který se zvonilo ku pispní pocestným. Otec Aubri uchrániti mohl se; ale nechtl opustiti svých dítek v neštstí, a zstal pi nich zudatuje mysl jich ke smrti píkladem sv>m. Upálen jest s trápením velikým nemohli od nho vymuiti slova proti Bohu a vlasti jeho. Neustál celé umuení své modliti se za katany a jeviti
—
;
útrpnost nad ostatními
obtmi vkol
sebe.
—
„Nkolik let po navrácení Šakta, uslyšev o neštstí pstouna modlitby, šel sebrat popele jeho i Ataly své. Prošed pouš stavil se na míst, kde byla osada ale ledva že poznal ji. Jezero vylilo se a pustina stala se bahništm ;
144 neschodným. Most pirozený oboiv se zasul hrob Atalin i s hájem smrti. „Šakta dlouho bloudil v tch místech navštívil jeskyni poustenníka, již našel plnou trní a malinoví, v kterém la napájela koloucha svého posadil se na skálu stráže mrtvé, kdež nevidl nieho, krom nkolika per upadlých Zatím kdy plakal potichu, pileza ptáku tudy letícímu. krotký had missionáv otoí se mu vkol nohy. Pohlazoval a zahíval v záadí svém toho pítele starého, Hledav kterýž sám jediný pozstal v tom zboeništi. darmo hrobu poustenníkova a snaživ se marn, odkryti Atalin, jal se odcházeti z toho místa, ana tu vybhši z jeskyn lanka skáe ped ním ku kíži osady velkému, kdežto stanula. Kíž odpolu vodou okroužen byl; devo jeho mechovaté a zpukelé, a pták z poušt kolébal se Šakta soudil, že lan vdná rád na tom starém pni. Podryv kámen uvedla jej ku hrobu hospodáe svého. Nepochyboval, že u kíže našel ostatky muže a ženy. :
;
knze
a panny, jež tu pochovali rozptýlení zem a zaobaliv medvdími kožemi vrátil se pouští zpt, nesa zbytky vzácné, jenž chestly mu na plecech jako toul smrti. V noci položil
to byly kosti
Vyav
osadníci.
je ze
sob pod hlavu, a ml sny obemenný pišel k Natchezm.
je
tob
kosti ty,
s
o lásce a ctnosti.
Tak
Cizozemce, tuto vidti
kostmi Šakty samého!"
To když vypovdla Indická, vstav já pojdu k tm ostatkm svatým, a vrhna se k nim zstanu leže za chvíli v tichosti; potom kvap od nich krokem velikým volám hlasit: „Tak pochází na svt vše, co dobrého, ctnostného a
citlivého bylo
bolestné,
a
vný
!
love
!
jehož životem neštstí,
zármutek mysli!
tys míjející sen,
bytností
zdání
smutek ducha
!
145 Tyto myšlénky pemítány jsou u mne celou noc na Zábehu spádu, na njž jsem se díval pi msíci. Ráno
na úsvit hostitelé moji opustili mne, tíhnouce dále pustimanželky zavíraly Mladí bojovníci pedcházeli tažení; onino ostatky svaté, tyto novorozené své nesouce. Starcové kráeli zdlouha u prosted, mezi pedky a potomky svými, mezi tmi, jichž nebylo více, a mezi tmi, jichž nebylo dosavad, mezi památkou a nadjí, mezi vlastí ztracenou a vlastí budoucí. Ó, jaké slzy skormucují samotinu, když se tak opouští zem otcovská, a když vidti s vrchu hory vyhnanství posledníkráte ten krvek, pod kterým lovk býval ukájen, a ten potok u chaloupky, nou.
,
tekoucí truchliv pustou krajinou vlasti
Indové nešastní, jež vidl jsem blouditi v poustách nového svta, s popelem otcv vašich! Vy, ježto chovali jste mne hostinsky v bíd své já bych nemohl dnes tolika uiniti vám, nebo bloudím jako vy, jsa híkou lidem a mén šastným vyhnancem, že nemám s sebou !
kostí
otc
svých.
bh
lina,
Areskui, vojny; srovnej azalea coccinea. Kardinál,
Kanadský
s
menšíma rohama.
ka, Quikhatsch,
ecké
Azalea, rostKarib, los Kvtník, rostlina, floride. Kvia^riq.
pták indický.
carcajoii, Bieberfresser, gulo luscun.
obuv indický. Pannách, zbra pták, Flamming, Phoenicopterus.
jistá
divoch.
Mokasíny,
Plamenáek,
Posmváek, drozd dlouhonosý, moqyeur. Saganita, jídlo z mouky. Šachem, staec, rádce u Ind. Šácholau, rostlina, magnolia. Sakta, znanícná hlas libozvuný. Tomahawk, zbra divoch. Truba, rostlina, dendron tulipijera Widd. Žonglér, knz indický.
JungmanD.
I.
10
lirio-
146
Spolky Ktídmoísti. Tchto asv, když v umních a vdách promyslných lovenstvo obohatily a denn oboha-
tolikeré nálezky cují,
kde všech živl
snému
upotebují
síly
užitku a pohodlí
se,
aby více k tle-
lovka, toho pána nad podlunním
kde obávati se již bylo, že reálním vzdlání udušeno a zahubeno bude, každému pravému lovenstva milovníku píjemno býti musí nejnovji povstalá snaha a pée o vc nejen tvorstvem, piinily,
umním
všecko
tlu a
zdraví,
svobodného
formální
ale
užívání
i
duši
dležitou,
velice
týkající
Bohem nám daného rozumu
se
a ušle-
lovka
mravnosti. Myslíme snahu vykoeniti a uvésti stídmost v pirozené její právo. V Americkém soustátí, té veliké díln promyslu, kde koalnictví nad míru bylo se vzmohlo, povstaly ped 20 lety první spolky stídmosti, jichž úel a závazek byl, aby lenové opilství, zvlášt pak pití koalky, varovali se pod trestem vylouení ze spolku. Rozmohou-li se, jakož
chující
opilství,
nadje, všeobecn, bude opilec tam tak neobyejný úkaz, jako tele o dvou hlavách neb jiná potvora z mezí
jest
pírody i
Brzo v Anglianech, Francouzích toho píkladu následováno. V Ruském Polšt, kde promyslem židovským opilství sob bylo vyzdvihlo, moudrým zákonodárstvím panovystoupilá.
Nmcích
trn
vání jeho
konec udlán,
emesel a pluhu tírá
sob oi
z
Halie a Moravy 'J
Viz
a
koalení Židé nuceni poíná stízvti a
se chytati, chlap
dlouhovkého ^)
eskou Velu
1845.
.
pro-
do mravní oprava a vznikají
obžerství. Dostala se
ta spasitedlná
jsou
61.
i
147 tam z
spolky
chvalitebné
pesvdení svat
A
ke
což naše milá vlast
obyejv
stídmosti
ne
z
mody,
ale
se zavazujíce.
eská?
ta-li,jen vždy škod-
bude? Nikoli. Již i k nám prostírá se to žádané blahovští. Jmenovit v hlavním mst poínají vznikati podobné spolky v té tíd lidu, v které jindy nejeden v pití nemírném blaženosti hledával. Že pak nadíti se jest dobrého odtud prospchu, ruí Nebo zvyk, jak za to jejich pi tom moudré poínání. písloví praví, jest druhé pirození, a píroda velikých ných
cizích následovati
Proež spolkové ti chvály hodní jsou iníce rozdíl mezi opojnými nápoji pití sice koalky pro velikou její škodlivost hned cele zamezují, mírné však pití piva a asem nco vína nezbraují. Pejí sob potebného posilnní a obveselení, ale nezbedné žádosti v uzdu pojímají ^a neestnému opilství meze
skok
v tom,
nemiluje.
že
ukládají.
Tak
Bh
jest,
ne užívání mírné a místné toho, co dobrý
ku posile a zdraví poskytuje lovku, vání se dary jeho jest záhubné a híšné.
ale
peplo-
Víno, praví
písloví, není vinno, že se lidé ožírají, a jen z nemírných
nestídmých blázny iní. Mezi peplnním a hladem neb žízní stojí u prosted sytost, jako stídmost mezi obžerstností a hladomoením neb skoupostí k sob samému v jídle a pití. Poslední S krajícem v ruce ješt nikdo nectností není se báti. neumel, ale peplnním mnozí pošli. Jsou pak mnohé stupn mezi obma tmi krajnostmi, aniž pak každé i nejmenší odchýlení ode stedu s písnými stoiky za veliký hích klademe, anobrž s Horácem mezi vtším a menším a
uchýlením rozdíl iníme. Dobe staí znamenali, že vinný kmen trojí hrozen nese: jeden veselosti, druhý opilství,
148
My pro krátkost stanovíme jen dva a opilosti, kterážto poslední až k šílenství vzrstá a nkdy úmrtím se koní. První stupe, totiž veselost poestná i rozumná, bez vady jest, an moudrý Syrach praví, že víno stvoeno jest k obveselení lovka; pravého ale opilství ohavnost sama v oi bije, když na opilce pohledném. A protož Lacedémonové dti své schváln opíjeli otroky, aby pohledem na tetí bláznovství.
stupn
veselosti
:
n
od
opilství odstrašovali.
Úinky srovnávajíce.
nm
hnvu
že
dí,
toho híchu jiní jinak líí, v hlavní vci se Šalomoun v píslovích sumovn o
božího popuzuje, mysl odcizuje, k chlípnosti statek rozptyluje, k vzteklosti a sváru vzbu-
rozncuje,
Prostosrden mladý Cyrus u Xenofonta
zuje.
dda
zpilé hosti
aby dovodil, že jim Sakas íšník jedu prilíval. Vidl prý jsem vás, že jste i rozumu i vší síly pozbyli, a co njací šaškové sob poínali. Nebo nejprve toho jste se vy staí lidé sami dopouštli, ehož a
ani
opisuje,
nám mladým pacholatm initi nedopouštíte. Neb jste vesms kieli, jeden lépe než druhý, a žádný
všickni
Potom jste jeden druhému nic nemohl rozumti. jste jeden druhého a potvorn zpívali, a nemohli dobe slyšeti a na to pozor míti, jak kdo z vás bud aneb škared zpívá, avšak jste se všickni písahali, že každý z vás nejpknji zpíval. K tomu také z vás
velmi
smšn
a
pkn
každý
z
vás o svém rekovství
a rytíství velmi
velebn
Naposledy pak když jste vstali, tu jste ani na nohách státi nemohli, nerci-li aby jste pkn, poádn a ozdobné mli tancovati. A tak jste hned všecku pamt potratili, že jsi ty ddku na to zapomenul, abys králem byl, i tvoji hosté na to nepamatovali, abys ty jejich pánem byl a oni tvoji poddaní. A tu jsem já teprv tomu vypravoval.
:
149
porozuml
z
toho, jak jste
v tom rovnou svobodu,
svobodn
mluvil,
sob
aby
kdy a cokoli
tehdáž poínali, že máte
pi vašem
každý nikdy úst
shledání
Neb
chce.
jste
nezaveli a nemleli.
Rýmovník
starý takto
vyjaduje se o
opilství:
Obyeje tyto kdo vidí, nejsú než opilých lidí. Jeden zpívá, druhý pláe, tetí výská, tvrtý skáe, pátý sotva sedí, šestý co, beran hledí, sedmý íká pátee, osmý laje od kurvy matee, devátý s každým bojuje, desátý hned frejuje, jedenáctý užera se bude spáti. dvanáctý nebude na žádného dbáti, a jestli pak ješt který víc, ten nedlá dobrého nic. kteí na pijanstvo pochvalné ody to v opaném smyslu inili, od Anakreona až do posledního skladae pijácké písn peji ByliC
skládali,
i
ale
básníci,
tm, le
rád, že je Plato ze své republiky vyhostil. Poctivji
tom Palingenius, uvedem v pekladu. se
v
Ó mrzká
hích
na
z
umu emu,
opilosti,
všech: k
se tebou váží?
kteréhož
tuto
ml
nkoliko verš
smrti, ó krmitelko
ach,
lovcká
srdce pohádáš,
Ukrutné sváry a bitvy
ty zplozuješ, rádas cezené krví; skrz tebe tajnost
se pronosí; ty jazyk rozpouštíš, ni stydu.
Pry
jenž pošetilce iní.
bázn
ty neznáš
mor
je hanebný, Špinavjší nikde není vc,
bídníci,
varujte,
tu
nikde hovadnjší nad opilce zvíe nalézti. Kvas, co nedávno žral, ven dáví, páchaje vínem: bídn motá se a asto padá, hlavu sob neb oudy obráží, bleptá i mluví bez smyslu na prosto
:
150 pak co
mluvil, co dlal, když temno a šum z hlavy vyspí, a když vzejde mu jasno, to sám pvridce zamítá, sám rumní se za to, chtje rád, by se nestalo nikdy.
A
kdo vylíit mže, kolik neduhv a
bolestí
nápoj bezmírný ožralci a jídlo pivádí? Odtud se proudí svraby a hnusné vedování, zlá i horeka, hnízdící se v rukou a nohou dna; odtud oí krvavost, tesení tla, sraradéni dechu, zkáza zub a žaludku slaJ)ost, a smrt nenadálá. Více lidí zchází ožralstvím než mee ostím.
ase pkná mizne majetnost: nábytkem hrdlo lakotné,
Dej k tomu, že v brzkém statky,
a
z
domy
ztráví s
bohatého chudý ožralstvím se stane bídák.
Básník náš
kdyby za našeho zajisté
mnohem
ped oima ml vlastn opilství vku živ byl a úinky páleného
—
vínem; poznal,
strašlivjší obraz byl by maloval.
To ješt mimochodem pipomeneme, že opilost není pouhý a jednoduchý úinek v sebe pijatého opojného nápoje, ponvadž mnohý maliko se napiv již pomaten v hlav, jiný leda množstvím nápoje šumu se dopije. Jest tedy opilost znásoba ili produkt dvou initel síly nápojové, a to v pomru rovném, pak síly pijanovy, a sice v poméru obráceném. A tu mže povstati otázka kasuistická, kde vtší provinní, toho-li, kdo málem, ili
kdo mnohem dostoupil stejné opilosti V My do rozešení toho se nepustíme, a krátce o rozdílném lidí smýšlení o naší vci dotkneme. Jako všecko ve svte nalézá své pátely a nepátely, tako i uvádné spolky stídmosti. Již nad tím se zdržují toho,
nkteí,
že to
stva, jelikož
opt nové spolky, nové jednoty, no\á bratrjim vše, co spolku jméno nebo podobu nese,
151 tím
již
samým podezelé, Avšak co
se vidí.
Neni-li
k
i
záleží
na jménu,
nebezpené
jestliže
vc
býti
dobrá?
když deset, dvadcet v jednom hostinci
to spolek,
stolu zasedne, a
obci škodlivé a
spolen
pije
pes meze
tiché veselo-
spolek stane se nebezpeným, když se umluví, aby veselíce se pospolu nápoje mírn užívali? lovkolibec raduje se takovým jednotám, odstraujícím jednu z hlavních pekážek lidskému blahu na svt. sti
?
a
týž-li
Kesanský
uitel dává jim rád své požehnání, že jeden nejohavnjších hích ze spolenosti lidské vypuzují. Sami pijanové, z omráení svého se vyspavše, proklínají krmu, opilství, bolení hlavy, slabost a neschopnost ku z
práci,
akoli,
nákladník a
novou žádost vzbuzuje, páchání téhož híchu vrací. hledí k tomu stateník a správce jeho,
že ukojení žádosti
opt k Podeziv
rádi se
krmá,
bojíce se
ujmy na dchodech.
milují zajisté opilství, ale milují užitek z
Zde
nho
Ne-
plynoucí.
se jen o to jedná, co snesitedlnjší jest, schodek na dchodu nkterých osob, ili na zdraví, jmní a mravnosti množství lidu. Moudrý a lidu milovný pán nebude na rozpacích, co voliti má, a slušnjší nalezne cesty k dobývání ušlých mu tudy dchodv. Aniž pak odstranním pálenky a uvedením mírného pití chmelného nápoje mnoho ztratí; nebo stídmý piják tím více beze škody jeho požívati mže, dle písloví aby dlouho pil, pí mén. Nejsem tak zbhlý v chemii a lékaství, abych rozsoudil, kteí pravdu mají, ti kdož tvrdí, že pivo nižádné potravy tlu lidskému neposkytuje, ih ti, kteí je mezi potravní vci poítají. Snad by poslední toto mínní tím se ponkud osvdovalo, že, jak zkušenost uí, pijáci piva neb tak nazvaní pivodusové pi džbánku ne mnoho o jídlo dbají. Ale že koalka nesytí, nébrž jen na as :
152 síly
to
nervové napíná a
každému vdomo.
tuží,
aby potom tím více ochably,
^)
Budiž tedy snaha uaše, pitele koalky od prudkého toho nápoje k mírnému piva pití pivykati. Odbyt koalky ovšem bude menší, a ona jen co lék v apatekách neb k jiným potebám v nemnohých vinopalnách pipravována bude, za to ale vzmohou se pivováry, a to tím více,
ím
spravedlivjší a lacinjší piva vystavovati budou. Hospo-
dáství tím v celosti nic neubude, a by z poátku ubylo, na jiný zpsob se nahradí. Opilství jestli ne jako sám svt, aspo tak staré jest jako potopa, a první datum od otce Noenia poíná. Jest to škodná bylina v každé se koenící a bujnDkaz toho divochové a polodivochové vŠech díl jící. svta opojné nápoje milující; dkaz sami na vyšším stupni vzdlání stojící národové starého i nového vku, u nichž u všechnch opilec nebylo nic neobyejného dkaz i mnohé
asem
pd
;
umním
a
vdami výtené
hlavy
filosofické a básnické,
o nichž by íci se mohlo, co o výborném Katonu
eeno,
asto šlechetnost podpaloval vínem. Jest to vada, kteráž odpuštní vzájemn prositi a dáti povinna, ale která práv pro velikou k ní náklonnost lidského pokože
pro rozšíení nesmírné pozornost na se vzbuzuje a snahy úsilnjší žádá, má-li kdy z života lidského vylení a
mezena
býti.
Nelze uriti, do kterého stupn opilosti medovina bradaté pedky vznášívala. Že opilstvím nehrub slynuli, s potšením zavíráme z mlení o tom zahraniných spiso')
uných
Viz o následcích z pití koalky v knížce: „Sbírka pozábavných spis pro rolníka a emeslníka, íslo první."
i
V Znojm spolk
1844.
nalézti.
Výborný
to spisek,
kdež
i
pravidla
stídmých
153
vrn
všecky jejich ostatní vady a hojn vyliua ze slov našeho Kosmasa, který zejména chválí mírnost, stídmost a zdrželivost jejich. Že to neiní z lásky vlastenské, patrno odtud, že chyby jejich, jako nedržení manželstva, zejm vytýká, akoli pravd povatel,
jících,
dobno,
že
nkterých
to
poslední jen u bohatších a rozkošnjších
své místo
Tím nechceme
mlo.
žeby opilství dokoná neznali. nichž hojné pití ke zdvoilosti a k dobrému zvedení náleželo ^), a nescházela nikdy schopnost a chu piuiti se všemu módnímu, zlému i dobrému; ale práv to samé iní nám nadji, že i dobrý ten obyej pití stídmého ochotné pijmou a upovšechnl. Odloží-li také cizojmennou piksla a dýmku, o kteréž slavný otec ech a družina jeho pranic nevdli, pak pomocí nálezku nesmrtedlného Jennera a obecního národního vzdlání a promyslu uvidí budoucí vkové národ pkný, zdravý, mravný a zámožný, od Krkonošu až po Šumavu kvetoucí.
Mli
také vždy
tvrditi,
sousedy,
u
tém
echm
Pídavek.
Nmci
jsou národ systematický. Uený Lichtenberg, by nkterý Angliš jej v tom nepedešel, sebral k systému opilství 103 mluvení zpsoby ve spisovní nma 55 v dolnosaské, kterými opilost ve svých rozliných stupních se vyjaduje. Já zetel maje k zachování všeho, co jest eské, a v duchu pedvídaje, že u nás boje
se,
in
Immensa cupiditas potuš, jam confesso vitio, ideoque ^J magis libero illam gentem infestat. Nec ad voluptatem tantum haec Thracica libido est, sed in parte comitatio, et pane disciplinae. Bardai.
:
154 z obyeje vyjdou, pokud ío možné lovku v mokré tvrti nebývajícímu. Jsme v tom daleko za Nmci, leda že mne má neznámost mýlí, a nkdo jiný najdavíce než já výraz palmu jim z ruky vytrhne. s
opilstvím
poal jsem
i
pojmenování jeho rozliná
je sbírati,
SpÚBoby mluveni.
3) podnapilý, 4) pod7) upilý, 8) upitý, 9) zpilý, 10) zpitý, 11) podpilý, 12) podpitý, 13) opojený, 14) dobe napojený, 15) ožraly, 16) užralý, 17)ochmelený, 18)zchme1) Jest napilý,
napitý, 5) opilý,
2) napitý,
6) opitý,
zmáený (u vín atd.), 20) zmáchaný, 21) zbryndaný, 22) zdrhnutý, 23) chycený, 24) stelený, 25) trklý, 26) natrklý, 27) ochlastaný, 28) ochlastalý, 29) na mol opilý, 30) jak noc zpitý, 31) na žmoch zpilý, 32) má lený, 19)
má opici, 34) má rouš (lépe s Poláky a Rusy 35) má klín v hlav, 36) má dost, 37) má macha, 38) má mucu, 39) má muek, 40) má houbici, 41) má pivku, 42) má v hlav, 43) má tžkou hlavu, 44) má hlavu pod víchem, 45) má nabito, 46) jest hotov, 47) je pod stolem, 48) je zpilý do nmoty, 49) je blahoslaven, 50) jest pry, 51) chytil opici, 52) bede vínem, 53) zmokl pod stechou, 54) zmokl ano nepršelo, 55) promokl, 56) umoklý od vína, 57) vínem peplnný, 58) vínem naplnný, 59) vínem pemožený, 60) vínem obtížený, 61) vína plný, 62) nahnul si, 63) pihnul si, 64) nahlédl hluboko do sklenice (do džbánku, do korbele atd.), 65) pebral se pitím, 66) pepil se vínem, 67) motá se pitím, 68) potácí se, 69) vrávorá, 70) nemže na nohou špiku, 33)
má
šum),
71) rozešlo jej víno, 72) víno mu hlavu 73) vidí dv slunce, 74) nalíval, 75) dolíval, 76)
státi,
zbilo,
štde
155 pil,
79) 81)
77) pílišn pil, 78) až do dna vyvážil konvici, s kvasnicemi vyžral, 80) velikou sklenici vysušil, hrnb žral, 82) nalil do sebe, 83) hluché trunky
dlal,
Vel.,
podkouii,
84) hlavu pitím podebral, 85) hlavu pitím 86) pil až se mu hlava toí, 87) pil až do
závratu.
Trojí zpíiNob. (Z fianinvj
Jak hodný milování byl ten národ Athénský! Jak mne okouzluje um jeho, jak jeho nálezy mysli Pravdu kryjí milou pod vtipných píkrovy hájek.
mn
a
se nemýlím, Jist divadlo, na nmž hrdinám z asu dávnobylého, Jich vášním a mravm znovu jakby ožívati dáno.
Nejlepší ale jich nález bylo,
Píklad ten ctí národové, jeho následujíce Podnes. Lépe divadlo uí nežli kniha tlustá. Bída lichým
rozumm,
jichž písnost zatracuje hry
Když vzniklo prvé to plém nelidské, Píroda dobrotivá jemu dáti zapomnla srdce. Jedna z nejvtších rozkoš na divadle Athénském
Tháliiny.
Ve he
byla slavné nejlepší
mšany vncem
Ozdobovat za ctnost a veejnou ctíti je poctou. Dív než Melpomene vysokém na koturnu se nesla Eschylovým ležením, byla odplata dána milencm. Kdo v roce tom pro kochanku svou byl skutku dokázal Nejpknjšího, kdo cit dal dvod a lásky Nžnjší, toho veškero vnena uzelo ecko. Každá své vlastní vci tam zastávala kráska, Zásluhy vypravujíc svého zmilelého kochánka. Písaze po pkné, že v zpsobu zstane ádném
156 Ni slova nepronosíc, eníkem ježto by páchlo, Bez všeho nadsazení; což ženským neku milenkám,
Ba právním i samým zástupcm dosti nesnadno. Zpor takový šfastných ve volné Grécii dítek Nám zachován, a co vím, bylo to v dobu Eudama vládce. Ped eky rozkochané spolu ti pedstoapily krásky, Egle mladá, a Teóna libá, Apamiska i smutná. Tu krasoumci davem etí na divadlo pibhli, Aže jinak mnohomluvní byli, pede v plkole sedše niehož nemluvíc poslouchali tiše a vážn. Svým se synem ve zlatém Venus oblaku šetila sváru. Egle mladá poala, prostá dcera pírody Egle, Ježto hlasem jemným a lahodným kouzlila lícem Každého sluch i zrak, v každé hned velnula srdce.
Te
Egle.
Hermotimos slov mj roditel; ten z mládí život svj Obtoval Musám, uení a darm ducha krásným, Jichžto mocí kouzedlnou mrav se zlahoduje lidský. Po cti netouže a hodnostech, soukromné i se svou Žil rodiaou. Nechtl dcei manžela dáti jinéhO; Le kdo v pízni bohv jako on s uením by obíral Se pkným, kdo by ve spanilých nejlibji popsat Mohl verších, oživit na plátn a opti loutnou Málo ješitných tch pvabv, nebe jichž mi popálo. Mj milenec byl Lygdamon. Um jeho, vyznati dlužno, nauky prázden, dobrou ml pírodu matku. Dvtipný, skromný, zdvoilý bez pokloování,
A
Správn vždycky mluvil, teba nemluvil umle nikdy. Pravda, nevycviený u vdách, ale v nich se i poznal. Šlechtila pak jeho srdce milost a Grácie dvtip.
157
Uml I
jen milovat, v milování
Úmysl, odnít
sám
ale
mistrem
mj, pojma tyranský chtl pedmt duchu mému militký,
mne jemu piuil. Když
otec
A mne
choval smutnou šastnému jakému malíi, Jenžto by verše dlal dobré, a znal se ve hudb, ó, jak z mých tehdáž se oí slzy prýštily horké. Roditelé nad námi mají moc a vládu panovnou.
Jsou bozi nám práv, Pravda, umírala jsem, Lygdamon odtud šel, Skrýše hledal daleké,
vlastním jelikožto plozencm. však umírala oddan celkem. zoufání a studu pln jsa.
by ho
mé
zraky zíti nemohly.
Šestimsíná lhta byla pislíbena vbec
Námluvcm.
Oni pak slzy jen, jen mohli bolesti Doba blížící se mi vtšila horkost. Lygdamon, ach kochaný mne smutnou na vždy opustil. V tesknostech jsem žála, mající za náhradu býti. Dvadceti díla sokv se k soudu naposledy sešla. Skrz cenu jichžto velých na tisícero povstalo hádek. Já, ani jich nevidouc, jsem rozhodnouti nemohla.
Mé
malovat.
!
Harpagu
jal se otec dar piznati, Harpagu slavných Schopností u vdách, ale téže tvrdosti a pýchy. Slíbena jest mu vrnost má, jeho jsem mla býti.
Pijde krokem velikým a v prospchu zaklepe otrok Od ruky neznámé obraz nesa. Tu zraky každý Obrátil na to plátno. To já byla: zdálo se, jakbych Tam žila a mluvila, vzdychajíc od srdce milostí;
Mé oi
a
tvá má mou nžnou
hlásily lásku.
Umlství tu nejevno, spíše že píroda, ekl by. Píroda ozdobená; na plátn v souzvuku sladkém Duch, tlo, ob bylo. S temným tam jasnota nžná Splývala se stínem, jako zíti, kdy slunce vysílá Do hustých své ohn lesv a zlatí pole, louky.
;
158 divil se a vystavovat chtl rád cosi Harpag, Všichni pak ostatní mleli spolkem se divíce
Velmi
Ký lovk,
dí
Hermotimos, nebo lépji ký
bh
Tak vznešené zinil umlství z vlohy k následování, Svou vrnost dcera má komu as bude dlužná konen? Lydamon, aj, se jeví a praví jemu: Má ona jesti! Láska malíem jest, obraz ten dílo jest lásky, V mé ona jej srdce vryla, vedla na plátn mi kystka. Každé umlství poddáno její moci božské Z ní bere všecko život. Pak nžným loutn pi ladné Lydamon ozval se hlasem a zvuky lib vydával. Myslil by lovk, že slyší pti chóry nebesné.
On
zpíval jako Orfej,
on maloval jak Apelles.
Tu
zarydal Harpag; tajená ve tvái posupné Dýchala mu vzteklost, a v oích mu vzhárala litých.
Náhle kopí uchopiv chtl kláti. I uzela hroznou Já dobu, an vzteku obtovat šel zrádn milenka, An jedním osudy dvou smrt mla koniti rázem. Lygdamon uhlédal to, nelekna se, tou i rukou sám, Pod níž loutna libým rokotem naše kouzlila srdce, Soumila uchvátil, porazil, pak prosta ho pustil.
Sute nyní, zdali zasloužil tím odplatu lásky; Aspo, bych jemu já své oddala srdce, dovolte. Tak byla enila Egle. Amor ji chválil a ves lid
Rumnci se zardla kráska, Zatleskal do rukou. svého zmilelého potom hocba líbila více.
A
Ted! vstala dívka Teóna.
U
ní ani líce
ni ústa
ueného. Vidouce ji dýchali soudci Hned veselím. Ona usmvajíc se povídala píbh Neznaly nic
z
mén
dlouhých a jiného i rozmru verších, Svj v Jež po dvou dvakráte nohách vede Grácie pkná;
Jak je
i
chór ecký, sama jak je
i
píroda
líbí.
; ;
159
T
e ó
n
Všechnm známý vám On
a.
jest
Agaton;
je milostník Nireje krasší.
Sotva pchýím jemu se spe brada; Hlas jeho tenký, pohled Venušiu Ple jeho bílá rdí se rumncem Vlasy jak Fébovy dlouhé a zlaté. Když jsem dospla, jej jsem zvolila. Však jen krásou nezajal duše mé. Jestliže pknost on Parisovu, Achillovo má milenec mj. Jednou u veer ve lunku malém Vedle ostrova mezi Cykladami Má teta se a já kochaly plavbou. Tu koráb veliký z Lydie piploul. Kapitán zbojník v okolí jezdil Hledaje krasavic svého pro pána. Na nevím co zlíbilo se jemu,
Rám
mn
mne slinou dosti. Nedbaje tety mé ulapil hned mne, Odnesa lehko pry jako vrabce, A koist Satrapu prodati chvátal. S povykem strašným, seveným srdcem Má teta dobrá pistála na beh íci prvému, kdož by se nahodil,
Nalezalf on
Že Teóna
Z Lydie
její jest
odnesena,
že plavec, zbojník
moský,
Kvt mj
Satrapu prodati chvátal. Snad myslíte, že Agaton tehdáž
Plái
tvá mou maloval, pi zvuku varita?
se oddal,
Ztrátu zpíval
160
By mne
vyprostil, uchopil se
Nemaje však
ím
Úfaje do své
zpsoby nžné
Díví
zbran;
ni sluhu živiti,
na hlavu posadil, Vzal náplecník, ženskou sukni, Pod zástru pak bitké oruží;
A
ústroj
potom pokusiti
jal se o hrdinství
Ku Meandra behu
,
v bárce plavecké. Pro svj pvab, pro své líce Jmín za oveku z toho ovince, Kam mne prodali; kdy na zem stoupil. Se mnou zaven hned do Serailu. Žádná, co živa, tvrtku blaženstva Dívka necítila, jakové pojalo Duši mou šastnou, když ve Serailu U boku svého jsem eka vidla,
Mocna jsoucí odmniti se mu Tak spanilého skutku hrdinstva. Já ho za manžela sob zvolila. Jediní bohové pítomni byli Tak náhlému spojení našemu,
An žádného knze tam nebylo. A jakož mžete myslit sob, Snadno se Když jest
obejít jesti se sluhou,
lovk
na oích pánu.
Na veer
Satrap láskou vznícen Bez všech okolk v komoru vstoupil, Nžných vyjevil svých žádostí. On se domýšlel k hašení ohn
Jednu Podivil
Tím
dívinu toliko. když nalezl dv. pravil on, ta vaše družka
najíti
pak
lip,
se,
161
Spolky mne tší. Je mi též po chuti. spokojím; vy neevujte. Dokonav tento krátký rozkaz,
Ob
K nmuž
on pipojil též lákání,
Jal se opravdu slib plniti svj.
Já se o mého tásla Agatona: ramenem statným Ale mj v tom Za kštici ho chopil, vytasil zbra svou, Vyznal se mužem, ta slova mu ka: „Pojdme my tí z domu, kaž ty otevít,
ek
A
svým
rci
lidem nechodit z místa.
My k ece pjdem
na lodi vstoupit; Já oko nikdež s tebe nespustím. Ni posunku, prosím, od tebe. ni ceku. Za malé znamení, za mžik jediný Tebe rozpoltím a hodím do eky." Satrap náš byl bázliv dosti, Zachoval tehdy se cele poslušným. Ve strachu lovk lahoden bývá, My vzali jej v lun, se do Rek plavili. Tam jeho vítz dal ho na výkup. Veliký výkup v zlaté a stíbe. To vno bylo mé, to peníz vdovský. Vyznejte, že víc
uml
konati,
Než byl vykonal Lygdamon umný,
A
že bych litujíc byla nešastna.
Kdyby
byl toliko mne hledl malovat na mé osudy skládati písn. Hlas libý a živý, veselost dvy prostosrdená, A vrozená lehkost, jakovou pednášela povsí, Líbily se všechnm. Líbezné vypravování Více platí než vc. Se smíchem pochvalu dáno.
A
Jnnginann.
I.
11
162
Te
smutná
Plá
ten by4 vnadný,
slzavým Apamis vystoupila pláem, jí \1ce dodávaje krásy. Ji zhlédnouc ekové vážný hned ukázali pohled. A kdy mluvit poala, k ní všecka pilnula srdce. Nešastnou Apamis jim svou pedkládala lásku. Míry ani dlouhé ani píliš užívala krátké, Dvakrát šest syllab dala šestinohého do verše. Jichž sada rychle bží, a lichá noha volnji kráí. Tímto chodem dávné se pohýbaly vážné koturny. s
Apamis.
Hvzda krutá, den pod kterou jsem spatila, V Amathunt se zrodit mi pec dopustila, V té vlasti peblahé, kde, jakž povídají, Kolébka líbezné rodiky Milkovy Od Rozkoší se nesla na zpnných vlnách. Tam zrodila se pro svta blahost; však ne pro mou Zákon její istý a pocta jí vzdaná Vždy dobroinná jest služebníkm jejím: Nebo její zákon je zákon pírody. Písnost tuhá poskvi'nila žertvenník její. Jsou bozi milostivi, kruti však jich žreci.
Nevrna byvši, tak libo chtivým Dny dívka má skonit ve hloubi
V
které
s
novot, té
vody.
kolébkou druhdy ploula Cynthia.
Le žeby milovník nkterý utonul za ni. Zda možno zákon kdy vynaleztí tak krutý? Ach, potebí-li uzdy trestní tak tuhé Ušlechtilému srdci, by stálé bylo?
A
jestližeC,
koist slabosti se stanouc.
Ostavila záletníka dívka nkterá,
163 Zlo jest to veiké, ale topit-li hned se má? Cythéro nžná, mé radosti píino 1 mého neštstí, které takou snahou Jsem sloužila s pkným Bathyllem, jenžto byl Srdcem tak upímný, a tak jemný duší, Tebe dokládat smím se já co svdkyn, Jak milovala jsem, zdaž mla kdy potebu. By láska má stálost brala svou od strachu, Óistý a nejkrašší a nejsladší svazek Z ilých našich srdcí dlal srdce jediné. Bathyll i já dýchali jsme tím ohnm samým,
Kterýmžto plála druhdy dobrá ta bohyn. Nastoupajíc svj slunce bh po obloze I jej skonávajíc na lásku zelo naši;
Povdomá
noc, jaká
byla nžnost moje.
lovk
nehodný lásky mé. Zrádný umem, chmurný elem, surový zrakem, Láskou otráven ke býti jest vidin, Arénorax,
mn
Ne však nžen: což znáti jevn dával on. evniv jsa jen, k závisti podlé jen zrozen Jed svj vylil, ernou zbudiv mi pomluvu.
Ó
vy klevetníci! vy naší zemi potvory, Pekla synové, ach, všickni tam se vrate zas! Proti lest takou si lež vymyslila, Že mj milovník býti mohl jí oklamán. Ouklad nevinnost potlail. Nerozvinu Vám ukryté erného outku osnovy. Mé srdce citlivé nemž se tím bavit, / Milence, ach, píliš plné, jehož želí. Já darmo útoišt jsem k bohyni brala, Vidouc se posléz zrádn být odsouzenu Ke skonení mých dn mladých i bídy mé
mn
11*
:
164
V moských
vodách, v kterých Venns svt uzela. to místo popravy, Národ celý slzami kropil mé šlépje,
Mne
vedli
na hrozné
A mne
plakal pohnut jsa neplatným
An od
Bathylla
mého
byl podán mi
hoem, list.
osudný veškeren mj stav zmnil. list drahý nad smrt vidin mi hroznji. zdáno, že v temnost klesám vné noci, Když jsem v rozeveném zahlédla ta slova: „Já za t umírám; kéž jsi nevrnou byla." Tak se stalo. Cht on zachránit mj život
Ten Ten
list
Mn
Do vln uvrh' se. Zalkali smutkem lidé. V tvé náruí, ó smrti má touho jediná, A má povinnosti jediná! jsem chvátala; !
Za ním ukrutní však mi jíti bránili, Stehouc mne; neštstí mla jsem, být
živu.
Na svtlo podvodníka pišla nepravost erná, a odkryta pozd. On dle zákonv Byl pokutován.
Mou
ztrátu?
Mj
Než mž-li
pkný
trest
mi nahradit
Bathyll již jest mrtev!
Nyní picházím laskaví k vám soudcové. Kéž dotkne mé lkáni, smrtelná pée má Srdcí vašich; kéž obdržím aspo na vás Pro mou bolestnou ránu pílepek malý. Milému mému v temnotách jeho smrti Prisudte odmnu, které smrt hodná jest. Na Styxovém potšen necha bude behu, Polovika an jeho zde nezná útchy, Nechat tesoucí a klesající má ruka Pon dobrotou opt vašich posilnna, Ped vámi nápis píše ten na hrob jeho „Atheané a já milého vncujem."
1G5
Když byla promluvila
A
mlnvily slzy dále
slova
ta,
lkaním se zamlkla,
Byli pohnuti soudci.
její.
K Egli prvé sklonni s pknou se smáli Teónou. Neznám, vítzství kdo vzal, komu odplata dána. Vám, milení druhové, vnována ode mne ta povst. nám ve spisu mudec. Já se na vás spouštím, vy nyní jste mi Areopagem. Uriti te(J na samých jest vás, komu odmnu dáte. Jižto jeden vetchý zachoval
Rozepe mezi
písmeny.
eština, písmena y,
')
i.
eština. Styte se jednou takového škorpení a hryob písmena jedné abecedy a jako oudové jednoho slavného sboru, sestry, dvojata, ba ve dvou zpsobách jediná osoba. ^) Pism. y. A pro vtírá se v mé dobyté právo ta haldecká hláska, a namlouvá si mé vrné manžely. Pi$m. i. Nikoli, ale ty násiln uvázala se v mé právo; nebo, ponvadž mezi námi literami od pírody ustanoveno jest mnohomužstvo, zvukové c, s, z, aby vdla, jsou moji jako tvoji manželé. zení se vespolek, jsouce
tém
')
Rozmluva
tato, v roce
stavuje spor onoho
dobný.
Mže
ona
1«20 povstalá, pod žertem
ped-
asu
dosti dležitý, nyní ledva k víe posloužiti památkou a doložením toho, jakou a pro pravdu váleno, díve než sob obec-
pravd njší prchod zjednala. Píklad Luciana podobnou rozepi mezi (Jar vypisujícího necha pvodci rozmluvy pítomné záštizbrojí proti
tou bude. -)
Dle Adelunga forma
litery
ij
z
dvojného
i
{ij)
povstala.
166 Písm. y. To nepravda, že jest neobraezené mnohoi mé Hlete, naposledy by mužstvo mezi námi. nejvrnjší chot r, h, ch, k odmluviti chtla! A což nemá paní dosti na svých zženilých íslicích , , , 2, vypravotila? které sob konen na Pism. i. Já vypravotila ? 5 té kivdy Že já z prvopoátku šastná bez tebe a jediná byla v eském písmé vládkyn, toho dvod nepohnut stojí v nejstarší památce, Libušiných Snmích, ano ty, nevím odkud z ecka pibravši se a na mé místo vedravši, pomalu mne z písma jako ježek lišku z doupte vytiskla, až pak rozumnjší úpjící ke staBeneš a Petr echové Jan a po rému právu aspo ponkud dopomohli. Ale nemla jsem
mn
mn
!
mn
nm
pokoje,
jsoucí
obvinna
z jakéhosi
kacíství,
mne pravovrci, tebou oslepeni, nemoude nebylo Steyerova Žáka, snad bys mne již a slavného sboru,
myslím
z
abecedy
tak že se
štítili.
byla z
Kdyby
úadu
eské, docela vy-
mne potlaené, a jakvždy o uznané od nho právo mé statn se zasadil. Tys dlouho nestydla se i samému Veleslavínovi jakýmis kouzly oi zaslepovati, aby v tob nevím jaké znamení pravovérné církve lpti domníval se, a neznamenal cizoložstva tvého s tmi, kteréž nyní na pomstu šišláky nazýváš, kteí ale tob druhdy pkni bývali, že ty, tvrdá a hrubá jsoucí, k nim se nikoli nehodíš, jakož i nehodíš se ke zvukm c, .s, z, potud píchla.
koli
Ten dobrý
Husv
Jesuita ujal se
nepítel,
a
mým, pokud mou mkkou, tenkou povahu chovají, budouce jen tenkráte hrubších, nejemných mrav, když jim podlé A tak ty sama hrubá i jiné hrutebe státi se nahodí, bými iníš. Než pro ty, jestliže k eské abeced náležíš, sama jediná cizím jménem se pyšníc, slovouc po ecku v\i)iXov, jakoby se eská písmena stydla, anoby spíše za
!
167 to žahavé
mená
jméuo wiXov stydti
tolik co nahé, plechaté,
Písm.
Ó
se
mla,
což u nás zna-
holé.
písmeno Plantovo a ne ten poctivý zvuk t, což on dloupísmenem, aneb zprosta viselcem nazývá. Ty chatrná
Neb
y.
ty sucholupé, špatné
tys to zajisté
hým
jedniek
hlásko, sotva za deset
stojící, víš-li pak, že já jsouc tebe na ten zpsob tyidcekrát ušlechtilejší a platnjší Že mne grammatikové nazvali xpiXov, to není na potupu, ale ke chvále tehdáž, když jako samoženka, chci íci sa-mohláska svobodná a sobvolná stojím bez pídechu, s kterým jinak byla bych latinské Vau; a tak vidíš ve mužatka bojovnou, ano Rekové i vojáky lehkozbrojné \pif.ov nazývají. Mne, že dušná jsem a pi tle, lovk ovšem plným hrdlem, jakoby širokou branou pronášeti musí tebe naproti tomu, že tenká, vyzáblá, vychrtlá jsi, súženým hrdlem, jako kozími vratcí propouští. To jest ta hrubost, kterou
u
Rek platím
tyry
sta,
!
mn
mn
:
ty mi hrub spíláš, následujíc v tom grammatik, kteí nevdouce píhodnjšího jména tak mne na zda bh nazvali, neb radji eckého jména, akoli u Rek jinou
mn
ponechali, mže býti z nedouenosti, dobromyslné k uitelm svým šetrnosti. Ale ty rýpavá, nepokojná sestro, slyš konen, co tob pravím. Vím já dobe, že ty ke zvukm c, s, z právo máš jako já, ale abys vdla, já ti jich nepostoupím, a to
mám
zpsobu,
mže
býti z
proto,
že
nechci.
hodní, dstojní
nacházím. který platí
pro
]\Ine
ujímají
se
blahorodní.
velecti-
kalendáích své zástupníky Pro mne bojuje starý zvyk silným ramenem, za druhou pírodu a táhne za šestero speží; páni;
já
i
v
mne opírá se pohodlnost neústupn zastávající svého mne zastává vzbuzená proti nehodné sokyni váše
místa;
a šlechetná hrdost, neznající smíení.
Ty
bláznice, majíc
168
pod praporcem nenávidné novotárství, obtížnost nového uení, mozolné grammatikáství a podobnou rotu, nadji skládáš do lidského rozumu, té malichernosti, kterouž nejmenší váše v tu chvíli pobojuje a pekoná. Pomni
komu
mnedle,
z
nás padnouti,
na tob
pijíti musí, ustup
dobrovoln, a pak nadj se mého pátelství. Pism. i (pro sebe)- Nastojte, eho jsem se bála, neubála jsem se. Ach, toho pokolení lidského Chlubí se rozumem, ano zatím zvykem, pohodlím, hlupstvím, ziskem, vášnmi nesíslnými se spravuje, jakoby mén rozumu mlo, než leckteré mezi námi písmeno. Tak tuto zpují se initi mi spravedlnost dílem z marnosti, aby sami toliko moudrými zdáli se býti. dílem ze závisti, aby moudrým býti nezdál se kdo jiný, dílem z hrdosti, tím což jiní nalezli, zprosta opovrhujíce, dílem ze zášti k osobám Jest i mnohý ne opravu tu nepatrnou pedkládajícím. tak pravdy jako zisku milovník, kterýž pro domnnou na svém prodejném literním zboží ujmu té malé zmny !
ástka
bu
hloupých, že pochopiti nea lenivých, že ji chápati nechtjí, píliš mohutného, drží se radji zvyku, toho tyrana, ach u nhož, jak praví básník, rozsu jest mluvení i pravidlo Ostatní
se bojí.
mohou,
bu lhostejných
!
i
zákon!
To tedy jsou ti tvoji bojovníci, hrdá sestro mne od mého, tebou samou uznaného práva odra-
(Nahlas.)
Tmi
!
Já však ziti hodláš, slibujíc mi draze koupené pátelství ješt nadji mám, že rozum lidský nad podlými vášnmi, mého pirozeného nad hlupstvím a leností zvítzí, a Nebo mže-li lovk práva a spravedlnosti dopomže. rozumný opravdu býti nepítelem nevinného písmena? !
mn
Plsm. y. Všem to ke smíchu, že ty, mizerné písmeno, lidskému rozumu meze a pravidla stanoviti se opovažuješ.
169 Avšak nejsi tak nevinna, jak se dláš. Akoli nejnepatrnjší mezi všemi literami pravoslavné naší abecedy, nic-
mén
a nelibost v literatue psobíš, oko tenáovo mne, píjemné okrouhlosti a oblíbené zpsoby literu oekávalo, ty z nedojipky svou velikou
matenici
ješto tam, kde
sucholupou, vy tenenou, pichlavou postavou je urážíš, a jako ostrým hrotem raníš a bodeš, tak že nejeden laskavý tená uleka a zhroziv se tebe, celou knihou, jako žežavým uhlem pod stl anebo pod lavici hodí, písahaje, nevzíti napotom nikdy více eské knihy do rukou, a stžuje sob, že pro ty veliké novoty té zpotvoené eštin nerozumí. A tak ty, nešastnice, dješ se, chtíc nechtíc, literatury vlastenské pekážou i záhubou. Neku nieho o tom, že spisovatelm, zvlášt básníkm, v letu zdailé myšlenky stavuješ a je, chtí-li na tebe zetel svj obrátiti, jako z brku vyrážíš ale toho mlením pominouti nemohu, co jsi ped nedávným asem ve školách triviálních stropila. Tvj tehdáž náelní zástupce T * *, mne sob zlehiv, tebe se zvukem c skládati poal, a mimo to starému g právo mšanské vzíti osmliv se, nastrkoval tebe dolem prodlouženou a jotera po cizozemsku nazvanou, a kde tebe dlouhé poteba bylo, jakýs chochol ili bláznový ubek tob nad hlavu stavl, a tak, mne ze dvéí vypuzuje, jen tebe a opt tebe uvádl. A mnedle, co tím získal ? Nesvornost uvedl mezi staré i nové slabikáe, tak že mezi nimi povstala vojna nemenší oné, kterouž u Svifta staro- a novovké knihy ku pohoršení všemu uenému svtu svedly. Takovés ty stropila rznice. Školy byly plny hluku, žáci bouili se, uitelé, nevdouce sob rady, nkteí ty nesvorné a boulivé slabikáe eské haed na prosto z uiliš vinné nevinné vyhazovali, nmeckých svornjších povolávajíce, jiní hlasit a úpnliv. ;
170 jako v bajce žáby, o pomoc volali, až poslán jest k zarozsudce, stavení zmáhajícího se neádu pevný paez pravím, statný a moudrý, kterýž všecky hned nové slabikáe do klatby dal, a starým vítzství zjednal i místo navrátil. To všecko dalo se, bídnice, tebou a pro tebe, a tak ty toliko zlého bylas píina a pvodkyn. ,
Pism.
i.
Kolik tu slov, toik urážek, nepravdy a ne-
Mám-li já podobnou neostojím; radji
spravedlnosti.
a
práva jsouc,
a
déle
v
tob
kivdu
snášeti,
než
takto
bojovati.
Ale
jestli
njaká šetrnost pravdy, a hnv, a pokojn se mnou o té
jiskra sesterské lásky
odlož všecku kyselost
zbrojí váliti, sestro,
chci z pole ustoupiti
a
Pehlednme spolen naše práva i mapátel 5ky se porovnavše již napotora každá na svém pestávejme a sestersky spolu živy bume.
véci porozmluv. jetky,
a
Pism. y. Odstup od svého novotní, nepekážej ratue, nestžuj písma i grammatiky mimo to nevelmi libé, potom mluv.
lite-
echm
slabá, abych mla stžovati jako ty dýchám a životu se raduji. Ale grammatiku já ovšem usnaduji, jakož tob nestranná naše svdkyn Analogie pisvdí. Snáze zajisté pravidlo bez výminky nežli s výminkou v mysli Ty máš své zvuky >% h, ch, k, já své ff, , ž, chovati. í, c, c, ostatní nám obma spolené.
Pism.
písmo,
i.
Jsem já píliš
ve kterém
mimo
Pism. y. Výborné,
to
pkn!
Nedávno
jsi
zvuk svj
c
nám obma vyznala, ted, rakem zpátky jdouc, sob osobuješ. Sama nevíš, jaké právo k nmu máš.
za spolený celý
Pism. stihneš,
i.
mj
Jestli ty si
jej
zvuk
všecek,
c v
kde slovích
cizích
já nežehrám
;
ale v
za-
eských
171 slovech nenajdeš, aby od své pirozené mkkosti odstoupilo, a ta že docela náleží, již Pelcl uznával. ^) Pism. y. Ale neuznává toho vrný zastupitel * * ský, kterýž, pro mne potýkaje se staten, všecky
mn
mj
mé odporníky Pism,.
i.
z
pole vybil
a na hanebný
Ten dobrý tvj ochránce
outk obrátil. se peludem
šálil
liter psaných a ne zvuk hledti netoliko nahoru ale také dol, nejen k vyššímu zvuku c, ale i k nižším zvuk a /, odkudž zvuk c pochá«í; bylo mu povážiti obdobu koncovek tvrdých a mkkých u jmen i sloves; bylo avšak nesluší nám písmenm mluvnicky spisovati, nébrž radji po vli býti grammatikm, a zvlášt onomu, jejž i tvj ten zastavatel za náelníka všech grammatik
zrakovým,
pozoruje
Bylo
slyšených.
zpsoby
mu nad
to
km
—
vystavovati se neváhá. y. Mohl i onen slavný granimatik poblouditi. od poátku návodu až do té doby nikdo neml sluchu, aby rozdíl mezi tmi zvuky a mkkost tvého c znamenal ? Pism. i. Ou, ba, znamenali mnozí, ano i v nevelikém zbytku došlých nás ze starého vku památek nalézají se rukopisy co nejsprávnji psané, nejinak než jakoby je kdo podlé analogického pravopisu nyní zhotovil. Pravda mže býti dlouho tajena, ale vždy jednou na jevo vyjde. Pism. y. Budiž tak, jak pravíš; já však na svém zstanu a majetku svého, v jehož držení jsem, nikdy neustoupím všemi zajisté zbroji se opírati, na tebe stelami jizlivými luiti, a své vrné ochránce k zahubení tebe všemožn pohádati budu, Alcheronta movebo. Než bych tob povolila, radji, co nejhoršího jest, ponesu a samé literatury zkázou okryji se a pohbím.
Pism.
A což
;
^)
V pedmluv ke grammatice eské.
172 CeStina. Ne tak, milé Ypsilon, ale jsouce ob dv abecední ástice a pod mou správou služebnice lovka, nemudrujte výše než vám písluší, a stjte tam, kde vás postaviti on za dobré uzná. Sám lovk poddán jest z ástky zvyku, z ástky rozumu. Jemu zstaveno budiž, zvykem-li i rozumem spravovati se ráí; akoli že i zvyku nkdy šetiti rozumem jest.
Herman
a Dorota.
(Z GOthe.)
Kalilo Osud
„Tak jsem nikdy co
Vždy Mním
se zdá, jako
a
živ
pe.
útrpnost.
nevidl trh
msto by vymelo
!
i
ulice
Pes
pusté!
padesáte
že z bydlitelv tu našich nepozstalo všechnch. zvdavost co dlá; i bží a harcuje každý Vyhnanc nebohých tažení cht zíti žalostné. K hrázi pak až, kam jdou, hodná jest pedce hodinka.
Hle,
Te
o poledni bží, když nejvíc parno a prašno. Což bych z místa nešel pro podívání se na outk Nešastný dobrého lidu, jenž nábyteek svj Vychvátiv kraj zárénský, žel, pouštje krásný, Táhne sem, a šastným ourodné tamtudy koutem Oužlabiny vinuté do cizin se kvapn ubírá. Udlalas výborn, ženo, žes laskav synka Vyslala, plátna by kus vetchého, i nápoje, jídla
!
173 Dal trochn tm nebohým; neb véc jest dáti majetných. Jak ten hoch jezdí jak bére ti v uzdu ty hebce nový vypadá i vozík; tyi mohli by voln V sed, a k tomu ješt svj ml vozka by kozlík. Sám tenkráte vyjel, šlo to pak vkol rohu lehce!" Takto, na námstí sed ve prjezde pohodln, Rozprávl ku paní hospodský u Lva zlatého. !
Pkn nm
Hospodyn k tomu odpovdouc „Ote,
to
tak
ekla rozumn:
obnošené jsem poslala plátno neáda;
K ledemu pede
se hodí, a není za peníze je dosta,
Když jeho potebuješ.
Jednak dnes ráda mnohý jsem
dala kus, což mohla, košil jako povlak;
I lepší
Neb
se praví o mladých i starých, že doista nazí jdou. Zdaž ale odpustíš? že také i zloupena jest tvá Armara; ten župan indickým zdobný kvtováním Tenkým podsazený flanelem z tenkého i ajku Poslala jsem; jet" stár a vetech, již pak z mody vyšlý."
Než na to výborný usmáv se otec pravil, a ka: „Pozbudu pedce neád toho mého župánku ze ajku; Látka to indická, takové zase dostati nelze. Pravda že jsem nenosil jej víc. Te lovk aby vždy !
Ve svrchníku
A
v
bot
chodil neb v pekeši, kamkoli vyjde, veždy; mají výhost pantofle i apka."
„Ejhle! tu" ekla paní,
„vracují se lidé zase nazpt,
Jenž tažení ubohému se dívali, již je konec snad. Pohle, jak zaprášeni jsou, jak tváe se jim rdí V rozpalu každý pak šátkem s Cela pot si utírá. Tof bych pro takové odekla se v horku divadlo Trpt a jí! vru, mám na povídání toho dosti." !
;
174
A „as
povahou zas takto otec jí odvce správný: takový ke žním takovým se ne asto hodívá, I pivezem obilí tak, jak seno již se pivezlo, Za sucha; jasnoC jest, po celém nebi nikde mraínka A chládkem vje líbezným od východu vtík,
Na Dá
s
stálé -li
to
poasí
Bh
!
Žito pezrálo skorém již
zítra,
hned
z
úsvity,
poneme
žatvu."
Tak kdy mluvil, vkol se zatím všudy zástupy lidstva Zmáhaly, ježto po námstí v tu chvíli domv šly. Navracoval se také nazpátek s dcerkami svými Zámožný soused, ze druhé strany rychle jedoucí K svému novému domu, první mezi kupci ve msté, V svém voze otvoeném, jenž v Landav sliné dlán byl. Ulice obživly;
i
bylo
msteko
to lidné,
Fabrik tam všelikých jako obchodu píleno snažn.
Tak bylo jest sedlo v prjezde dv to dovrné Nad jdoucím kochajíc se lidem propovmi mnohými. K posledu hospodyn dstojná takto praví, kouc: „Ejhle, pichází k nám kazatel, s ním jde spolu soused Líkárník: tito nám povdí vše, cožkoli venku Spatili, a
emu
dívati se
Vlídn nyní dva
ti
nehrubé je mílo."
pišli a pozdraveni dali páru,
K
nim pak na devné lavice v prjezdu si sedli, Prach s obuvi tepajíce a šátkem chlad si vanouce. Tu kdy se pozdravili vesms, první se mluvi jal Líkárník, a takto pravil, bez mála mrzut jsa: „Tak vru jest lovk! a jeden je druhého ne lepší; Zevluje rád,
teba
neštéstí bližního-li potká!
Všecko se na plápol dívat hrne, škodn horoucí, Všecko na odsouzence, chudinku, kdy k poprav na smrt
;
175
útrpn vedou, I chodí dobrých by vyhnancv Bídu vidl každý, uemníc, že snad ho podobný v ten as, buto budoucn. Potkati mže osud Jej
bu
K
neztrpení lehkost ta; a
pede
jest
lovku
vlastní."
Odpovdl mu fará na to výborný a rozumný, Ozdoba byl on msta, jinoch jsa blížeji mužství, Ten znal dobe život, znal potebu posluchav svých. Výtenou i božích písem cenu oupln cítil. Jenžto osud lidu odsloují i tajnotu mysli; Nejlepší z svtských vdomá jemu též byla písma Tento pravil: „Nehaním, je-li bez škody, podntu nikdy. lovku jejž kolivk dobrá dala píroda máti; Neb se ne vždy rozum
mž
bý, s to astji bývá Náklonnost taková šastná neobrann pudící. Byt zvdavost popudem nepovábila lovka mocným, Mnedle! zkusil-li by on, svtskými jaké mezi vcmi Srovnání krásné? Neb má prv touhu novosti, Pak potom ustavnou prohlídá k prospchu pílí, Posléz dobra hledí, odkudž hodnost mu a vzáctnost. Lehká prvodtai mysl jest mu z mládí radostným, Ježto nebezpenost skrývá jemu, zdrav a rychle Jizvy bolesti maí, jakž jí bylo jedno minouti. Chvalnýf arci to muž, jemuž um se ve vku dalším Rozvážný napotom z veselé té rozvine mysli, Jenž v štstí jako v neštstí dje snažn a vroucn Od nho povstává pak i dobro, i náhrada ztráty."^
Vlídn paní
^eknte
tu netrplivá hned pone domácí: nám, což jste vidli, to slyšet chceme rádi.*
„Z tžka,^ pravil na to líkárník, dkladn „Tak brzy rozveselím se po tom, co mi zí
se ozvav, se
udalo.
176 kdo perozmanitou vypravi mocen oupln bídu! ješt do luk jsme Došli nebo tu táhlo se jich se pahorku k pahorku Nepehlédnutedln, a málo i poznati možno. I
Již zdálí uvidíno je prach, než ;
Když
Tu
ale
pes
píné
dolinu
veliká byla tíse a dav
Ješt vidt nebohých
jsme cesty
chze
i
i
dostihli,
vozby.
bylo žel tudy míjeti dosti.
mohl každý, co bolestná outku trpkost, I co radost citu, když se život tak kvapn zachrání. Smutno na nábyteek pohled bylo tak mnoholiný, Poznat
i
dm
ukrývá, a jemuxto Svá domu pán správný píhodná místa vykázal V potebu pedhotoviv vše je v potebu, všecko k užitku.
Jejž blahozásobený
;
Na
všelikých kolesách a vozích ted všecko to vézti
Rzno
vidt
Skínka na
složené, a
sítku leží,
vid
vše v
vlnná opt
outku náhlém. houn;
tuto
V mouné
díži poduška, tu zas na zrcadle je plachta. Ach! a nebezpenost, jako nám, bude dvadceti let to,
Tenkrát v ohni se dalo, pamt vši lovku bére, Žet se chytá chatrnstek, a pak, co drahého, nechává. Tak tu také peujíce lidé nepovážliv vezli Chátru vcí, dobytek pro nemnoho obtžujíce: Prkna, stará osudí a beky, posádku i kurník. Na zpsob takový ženy s dtmi tu vláely uzly, Nše a putny nesouc, div dýchaly, s vcmi lichými;
S posledním lovk, co svého,
Tak
se
bezdky louí.
po prašné putoval ten dav lidu cest. Vše v nepoádku a zmatku. Jeden s slabšími hovádky Zdloužeji chtl, a snažn druhý pospíchati pílil. Stal se tu kik od dítek a žen, jenž pišly do tsna, A váni tu i tamto hovad, mezi tím skolení ps, A náek churavých a starých, co u výši na tžkém jest
"
:
177
Peplnném
voze na peinách klátíce se vezli. Jednak vyšinula obvýšné do kraje cesty Zašlo kolo škehotem, i svrh' do píkopu vz se Peklopený, a zvahem dalekým se poítilo lidstvo, S ohromným kiením až do pole, pede ale šastn. Pozdji truhly hrkem se vyítily blíž vozu padnouc. Ten, kdo pada je vidl, vru, to tu chvíli nadál se Pod váhou skíní a polic na padr je nalézti. Takto ležel vz rozkotaný, a nikdo nebyl, by
Pispl; jdouce jedouce
druzí
mimo
míjeli
spšn.
Na
sebe jedno pamtlivi a zachváceni proudem. My pispíšili tam a nalezli churavce a starce, Jenž doma trudn život trvající by v loži nesli,
Pochromené na zemi vzdychající a bdující. V úpalu slunce a pod chumelem prachu, div že
nezalkli."
Pak na to hospodský outrpné a lidsky se ozval „Kéž pak najde a oberství nebohé lidi Herman. Já jich nechci vid, zí na žalost je bolestno.
mn
Hned
první zprávou tak velké pohnuti bídy
my hivniku honem jim z nadbytu, aspo nkolik by okálo samým pak uleheno nám Již ale o smutném nemluvme tom obrazu více, Poslali
Jich
Neb
A
;
jest.
strach velmi brzo vloudí na srdce se lidská
mn
než pohroma, pée. dáleji, do chladu jizby, Tam nikdá nesvítí slunce, neproheje vedro silnou; a maminka nalit nám pjde butelka Ze ti a osmidesátého, by ty trampoty zašly. Nelze tu píti, huí okolo skleniek tudy mouchy. Vešli do jizby potom, radujíce všickni se chládku, protivící se
víc,
Vejdte pak do domu k nám
Ze
Jungmanii.
I.
l!á
.>
:
17d
Peliv matka hned
výborné víno a isté láhevce hlazené jim nesla na tácu na lesklém S ímany názelenými pravé to íše na renské Takto sedíc to tré obklíilo leskavohladkou, Okrouhlou a hndou tabuli, s silnými trnožmi.
V
!
;
—
Cinkaly hospodského tudíž a faráovy sklenky; Jedno tetí, zamyšlen jsa, nepohnut ješt držel svou. Vyzval hospodský tak jej slovy pívtivými:
„Píme tedy z veselá, pane sousede! ješt milostn Chránil neštstí nás Bh, i budoucn ochrání, od hrozného že ohn, líeb kdo neuznává, Jímž nás tak tuze potrestal, te vždycky tšil nás,
Bh
Vždycky choval nejinak, než jakž oko ve hlav lovk Piln chová stkvostné, nad všecky mu oudy milejší. Zdaž-li by nás napotom nechránil a nám nepomáhal? teprve, co mže, v nebezpenosti je vidno. Msto-li to zdárné, jež ted skrz mšany pilné Ledva dobyl z popela, a jemužto i hojn požehnal, Zas by hubit ml, a všecku v nive obrátiti snažnost?"
Neb
Vlídn fará na to výborný a laskav eknul: víe a tak smýšlejte i stále; To v štstí bezpena iní i rozumná, ve strasti Nejkrašší potchu dává i nadje sladkost." ^
Stále trvejte u
Odpovdl ,.Ó,
Když k Vždycky Však se Státi
se
zase hospodský
rozvážn a
mužn
podivem vítal jsem Rénovy proudy, nmu opt jsem se po obchodu jezd piblížil! mi byl veliký, a ducha vždy i smysly mi nadchnul; domysliti nelze bylo, by libý jeho zábeh ml hrází tak rychle držím proti Frankm,
kolikrát
s
:
179 Obhájnou široký výmol jeho býti pekážkou. Tak hle píroda nás, tak nás i našinci udatní Obraují, tak Pán; i kdož by bláznov zoufal? Umdleni již jsou valitelé, vše k míru se chýlí. Kéž by také, kdy ta žádoucí se kona bude slavnost, V chrámu našem, a zvon zahuí i varhany hlasn, A hluná vznešené Te deum nám zvstuje trouba, Kéž by také Herman mj, dstojný pane, ped vás Rozmyslný stoupil se svou k oltái nevstou. A šastné radovánky, budoucí v konin každé, hodem napotom staly mé se radosti domácí! I Však penerad to vidím, že mi tak ten mládec ochotn Vždy po domácku se má, z domu pak rozvlán a tžce Málo chuti v jest, by se pede mezi lidmi ukázal. Což pak víc, štítí všeho on se s dvaty spolku, I veselých tanc, jimž každá ráda je mládež."
—
mn
nm
ekl
Uslyšán opodál je koní dus, dupotem, uslyšán i rachot je koáru. Jenž pivaliv se klopotn nyní v prjezdu zahímal.
An
a poslouchal.
se jevil
Terpsichore. Herman.
Když slinspanilý te syn do svtnice stoupil. okem kazatel za chvíli pebystrým, Pohledal Pozoroval jeho jednání i zpsobu všecku Skoumatele smyslem, jenž snadno z ohledu hádá;
na
Pak usmáv
„love,
se pra\il
vyt se
jemu tak slovy
mníte
dvivými
celý! té mysli ochotné
12*
180 ni té ve tvái živosti. a vesel jest povrat váš; znamenám, dary že jste Rozdílel nuzným, a dostal u nich požehnáni."
Vás nevidl jsem ješt,
il
A poklidn na to slovy odvce syn zmužilými: „Chvaln-li jsem jednal, to nevím ale srdce naprosto Tak mi dla velelo, jako te tuto zouplna dím vám ; Dlouho, matinko, pebíraly vy hledajíc a volíce Zdlouha veteš; a také uzlík jen pozd hotov byl. Víno na vz i pivo píliš se peliv kladlo. Když posléz jsem z brány vyjev se na silnici dostal, Mšanstvo zpátkera se pibíralo s dtmi mnohými vstíc; již dál byli vystéhovanci. I s ženami Spšn poínaje sob i jel jsem k vesnici rychle, Kdežto, povídali mi, že mají dnes oddech a nocleh. A kdy po silnici tamto nové tak svou jedu cestou. mi Z0Í6 se udá, z kmenoví notného dlán byl; ;
mn
Vz
Dva
vysocí volové a statní jej byli táhli. Podlé nich švárná pospšn kráela dívka, Podloužným spravující prutem ta dobytata valná, Zdržovala i pohádala je, i správn je vedla. Když mne tu pak zahlidla pijíždti, stoupila mírn a ekla: „„Ne tak nám bývalo veždy Blíž ke
kom
K
na cestách tchto vidíte. cizím bych žádala dárku, by zhostil se chudého. dohání. ZJe hle na slám Slehši nedávno, leží bohatá majitelkyn statku, Jižto s tím potahem jsem já vychválla tliotnon.
náeku, jak dnes nás Ješt není mj zvyk, na Jejž on asto nerad dá, Nouze mluvi jednak mé
Zdloužeji následujcra
A
;
stíži6
oducsla život svj.
ubohé zrozoátko nažíké; jen málo budou na pomoc moci dáli našinci,
Ted
tu drží na rukou
:
181
By
pak
Našli
je,
i
v nejbližší jsme vesnici,
a
Máte-li snad,
Tu
jste toho
oddechu míst,
že bojím se, že již jsou odjeli dále.
eho neteba vám z
okolí,
od plátna, a
jestli
poudlte milostiv nuzným.""
Tak ona; tehdy zdvihla mdlá od slámy se zhru Šestinedlka a na mne vzííala; já ale ekl jsem: „„Vpravd lidem dobrým duch asto vnuká to nebeský, By, na jejich co bratry eká, byli bídy itedlni; Takto mi, tu hle, matinka dala již v pedcitu této Strasti vaší uzlík, by nahá se pikryla nouze."" Rozvázav pak uzel vyndám i ochotn podám jí Prostradlo s košilí, a župan spolu otce milého. Dkovala mi, radostn pravíc „ „Neví tomu šastný, Že se djí posavad v svt zázraky; v bíd jenom zná Prst ruky Hospodina dobré k dobrému vedoucí lovky. Co skrze vás dje nám, dje vám to samotným."" :
Tu
s
potchou omaká
všeliké omladnice plátno,
Zvláš ale pod županem z flanelu podšívku mkounkou. „„Kvapme,"" praví jí panna, „„ku vesnici, kamžto obec již Dospla, a kdež odpoinouc dnes zstati hodlá; Tam pipravím rychle vci dcké všecky na prosto."" Pozdravila mne zase, a vzdávala díky srdené Pohnavší voly; vz šel ku pedu. Já ale ješt Meškaje dlím a držím kon; pišla na srdce mi rozpá, Hnáti-li spšnými ml bych do vesnice komi. Rozdat tam lidu jídla, i té hned dívin všecko Dáti samé, by to ostatním rozdílela moude. Rozmyslím se tudíž v svém srdci a lehko pojevší Tím za vozem dostihnu ji skro, a rychle pravím jí „„Dobrá dívko, ne jedno samého mi nandala plátna Matka na vz, by nahá z ruky mé piodíla se nouze,
;
182 k tomu též a nápoje erstvé. mne zde v truhlici dosti. Já pak úmysl mám i také dát tob ty dárky V tvou ruku, tak vyplním mi daný nejlepji rozkaz Tyt podlíš jich s rozmyslem, mne by náhoda vedla."" Éekla zas na to dívka: „„I rozdám snažn a vrn Všecky ty dárky, kdo nejchudší, ten okeje jimi.""
Nébrž
jídla dala
Jest toho ve vozní u
Tak
pravila.
I
otevru tudíž já truhlici vozní,
Vyndaje uzeniny tžké a vyndaje pecny, I piva láhve a vína, i dám jí všecko na prosto, Rád bych byl dal víc, ale již byla truhlice prázdná. To vše k nohoum naložíc omladnici odjede dívka Dáleji: já zase k mstu podám rychlými se komi." Hned, jak byl dokonal Herman, jme se takto hovorný Soused íci, a dí: „Ó šastný, kdožkoli v ty dny Outku a zmatení ve svém domu živ je samotný, A k boku manželka mu nepilnula teskliv s dtmi! Šastna se te cítím já dnes bych pro mnoho nechtl ;
Otcem Již
slouti
jsem též
a o druzi
bý
a o dítky starostliv. na outk, a všecko
pomnl sám asto
Což lepšího složil, i etz i staré ty peníze Od mé matky nebožky; není nic ješt prodáno. Zstalo by ovšem mnoho zpátky, co tžko se jedná. I bylinek tch a shledaných všesnažn koínk Bych penerad pozbyl, teba že cena jich je nevelká. Zstane-li však provízor doma, já smle pjdu. Když zachovám hotovost a sám sebe, tu vše, co mého, Jest zachováno; jeden lovk nejsnadnji ujde." „Sousede,"
odpovdl
„Nesmýšlím nikoliv jako
na to zas vy,
dkladn mu Herman:
ani tu
mluvu chválím.
183 Dstojn}--li to muž, kdo v neštstí jako štstí Jen sebe sám vždy hledí, se jinými neumje sdílet Žel a radost, a není od srdce mu pohnutu býti? Já dnes radše bych ustanovil než jindy ženi se. Ochranného mnohá má ted muže potebu dívka Dobrá, má ženy muž veselé, když strast mu nastává.''
Usmívav
otec na to dí
Tak moudrých
mi
jsi
t slyším rád! do dneška pemáio."
jemu: „Tak
slov prohodil
Vejde však dobrá v tom hned jemu do mluvy matka: pravdu, synu, díš my starší v tom dali píklad. Neb dva my, já i otec, veselých jsme se nevzali ve dnech, Nás doba pesmutná manželskou slouila vazbou. vím dobe to, práv že ped tím Pondlním jitrem Byl ten ohe hrozný, co v popel naše msto obrátil Dvadceti již tomu let nedle jak dnes byla tehdáž, Parný as, náramn suchý, vody nemnoho v mst. Všecken lid. ve svátením se procházeje šatstvu, Na vsi zašel po pití sem tam do hospod a mlýn. I vznítí ta ohe se na konci msta, a zážeh ,,Ba
;
—
—
:
Ulice r}"chle chytil,
hoely
povtí sám plod sob;
obilím po žatv pehojným, Ulice pak hoely s námstím k posledu otcv lehnul popelem, popelem lehl tento také zde. I
stodoly
s
;
Dm
Málo jenom zachránno. Noc tu na onpoe já jsem Smutnou ped mstem byla trávila, truhly, podušl-y ráno Y stráži majíc; pede k posledu usnu. a pak kdy
m
Chlad probudí, jenžto ped vzeštím slunce padává. Dým uvidím, žeaví, zdi zpustlé stát' a komíny. Seveno srdce moje; však když vycházelo slunce Pknji než jindá, tu novou il odvahu duch mj.
184 seberouc se bžím. Bylo, jak by dohánlo zí mne Pohoelišté domu, a jestli mi zstaly slípky Pemilené nebo ješt byla jsem mysu dtinské. Když tak pes zboeništ domu a dvorce polézám Ješt se kouících, a vidím tu spoustu obydlí, Se strany pijda druhé prohlédals pohoelišté, ti zaien v chlív, na byly ješt tiející Klády a rum, hovada však nikdež nelze najíti. Tak jsme stáli my, já zde, ty tam, rozpán a smutn. Rozboenaf byla zed naše, jenž oddíleia dvorce. A kdy stojíme, tu ty mne potom za rukus jal a eknul: „„Což tu, Liduško, dláš? jdi pry! nohy sob popálíš; Ješt je sut horký, silnjší mé boty smahnou."" Pak jsi potom pozdvih' mne a odnesl do dvora sem k vám. Ješt tu vyklenutý prjezd domu státi pozstal, Jak tu stojí dosavad; to ze všeho zstalo jedno. Zde€ pod ním posadil jsi m, líbaje, bránila jsem se. Ty však laskav jsi mné pravil slovy znamenitými: náš pohoel. Zsta tu, pomoz mi ho stav, „„Aj, Pak zase já pomohu stavt za to roditelm tvým."" Já ti však nerozumla, až pak k otci jsi matku Poslal, a smlouva na kvap veselé byla zavena svatby. Ješt poloushoelé podnes mám v pamti kládí, Ješt vidím spanilé tenkrát to slunce vycházet; Dal mi onen byl manžela den, asové dali první Tehdejší pusté té zkázy porod mi mladosti. chválím, mj Hermane, v isté A proto Žef myslíš na družku i ty v dobu, jak tato, smutnou, A smíš namlouvat si ve vojn a na zboeništi." I
;
K
nm
dm
dve
t
Odpovdl „Tak smýšlet
na
to rychle
otec,
a
cíle
pravil
ka:
jest chvalno, a všecko je pravda, matinko,
185 Cos tuto vypravila; v ten zpsob všecko se dalo. Všakf ale lép jest lép. Nebo ne každého to potká, Svou by zaíti musel z prvu živnost všecku a bytnost. Neb jako my a jiní se nemá tak trápiti každý. Ó šastný, komu matka otec svj zstavují Již blahozásobený, a jejž on zdárn vykrásí! Všecko poátkem tžko, a nejtžší z všeho živnost. Rozmanité lovk má poteby, všecko je denn Dražší; viz tedy on, by penz víc sob vyzískal. Tak já nadji mám v tebe, Hermane, že£ mi co nejdív Tvá do domu s pkným se vnem nevsta vynajde; Muž statný též zámožné, mním, dívky hoden jest. Vdk to také bývá, když s žádoucí spolu ženkou V nších a truhlách požitený dojde t pínos. Darmo není to, že uaspoujíc skrze let mnoho matka Pro dceru plátno chová z bytedlné píze a tenké; Darmo není, že stíbro dadí jí kmotry u poct, Do spoitelny otec vzácné klade ze zlata mince; Slušn má jednou takovými statky a dárky Obveselit mládence, již on si pede všemi vybral. Ješt i více povím, jak bývá žence to mílo. Když v kuchyni s vlastním orudím i v jizb se pozná, A svj v ložnici má, i svj má na stole ústroj. Rád bych jen se vnem bohatým nevstu uhlídal; Neb nuzné pede muž jen k posledu lehce si váží, A za služku ji má, že co služka se pibrala s uzlem. Zstane vždy kiv muž; vroucí doba lásky pomíjí. Obradoval bys, Hermane mj, i ty velmi starost mou, Jestliže bys do domu brzo nevstiku pivedl mi
dm
Hned
tu ze sousedstva z
Možný muž
domu
ten jest, a obchod
naproti tam zeleného, i
fabriky jej vždy
Možnjšího iní; nebo kdež by kupec nevyzískal?
186
Tí I
tch bude
dcery jen tam jsou, a
Snoubena
nejstarší
tu tetí posavad dosta,
a
snad ne na dlouze. nyníka neváhal vzí, jako odnesl já si matinku/'
Kdybych
byl jako ty, toi bych do
Jedno
dve
to
Dí na
ta úsilná syn tak slova otcovi
„V pravd Sousedovu Hráli na
asto
všecko bohatství.
nich vím že je; než tu druhou lze
z
to byl, jak váš, si
vzíti.
námstí u
I
my
mj byli
studnice v
mírn:
úmysl, jednu tu dívku
pospolu rostli, pedešlé,
dob
jsem zastal jich pq,d chlapc divokostí. dávno to jest, i drží se dvata vtší K posledu slušn doma, plašších varujíce se híek. Dobe že jsou zvdny, to jisto je asto i já jsem Ze známosti staré dle vaší tam vle chodíval. Nikdy však radova se v jich neudalo mi spolku. Vždy njakou mly do mne hanu, tu bylo snáše, Hned dlouhý že kabát jest mj, hned barva že sprostá, Sukno hrubé, hlavy piholení jako kadee špatné. K posledu jsem též úmysl ml zárovn se iinti Se krabíky, co vždycky mají tam v nedli schzky, Obvéšení polohedbávným tím v lít capartem. Ješt to jsem však záhy vidl, za blázna že byl jsem. Tím uražen cit mj i hrdost: než hloubji to mne Rozbolelo, když úmysl mj tak neznaly dobrý, K nim chovaný vbec, k nejmladší zvláštnji Mince. Byl jsem o velkonoci tam u nich naposledy ješt V tom ve kabátu novém, co visí te v armae horní, Obleen a kadeen cele byv jako tam ti jonáci. Vejdu, i chechtaly se já však toho na sebe nevztáh'. Minka, ta hrála klavír, a otec poslouchaje zpívat Svých dcerušek byl tam v své práv libostce a vli. i
Již však
;
mn
;
187
Ledaemus nerozuml
jsem, co v
tch
bylo písních;
Jednak zhusta Pamínu slyšet bylo, zhusta Tamína. Já chtl pedce také prohodit nco Jak byly v konci, Táži se v textu lecos, a po tch Paraín, Tamínu. !
Všickni utichli a se usmívali; až tu otec dí: „„Píteli, pravda-li jest, on zná jenom Adama, Evu."" Nezdržel ihned nikdo se, nahlas dívky se smály,
Nahlas smáli se chlapci, starý sám za bicho bral se. Já pustil pro hanbu klobouk, oni vedli ty chechty Yšickni poád, jak dlouho potom zpíváno a hráno. Pak mrzutý s potupou jsem spšn domv se navrátil. V armaru skrýti kabát a kadeky pobourati prsty Jal se, i ustanovil pes práh k nim více nejíti. Já nechybil; pouhá jest v nich marnost a neláska, A jmenují, prý, až posavad mne ješt Tamíno."
Odvce matka na Hermane na
to
„I
:
nemáš tak dlouho se horši
dti, nebo jen dti jsou spolu všechny. Minka jest dobrá, byla pak na laskavá vždycky; Ješt onehda se ptala na tebe. vzít'!" by jsi ty
t Tu
Odvce
syn
rozpán
ml
„Nevím, pro tak tuze v mysli nechtl bych víc, kde celý svt,
:
Ta mrzutost
mn
Ji u klavíru
vidt" a jejích poslouchati písní."
Než popudil
se
tkví,
otec,
a tak slovy dí
hnvivými:
„Špatné jsem doekal se radosti! i to byla vždycky Má mluva, kdys ke koním a rolím jen ukazoval chu. Co pacholek muže jedno dlá blabozásobeného, To ty dláš, a otci zatím jest bez syna býti, An by se pede jemu ke cti také v mšanstvu ukázal. Záhy hned prázdnou nadjí mne šálila matka,
188
ís
Když maje
a
psá a
ui
se ve škole, nikdy
Neprospls co jiní, a sedl nejzadnji vždycky. Ovšem! to bývá, kdy k žádné neplane ke cti
V
nm
mysli jinoch, a není žádost v
mj
stoupati výše.
jako já o t, pe lil, poslal dav ui, jako já tebe dal jsem, Do školy Víc, vru, bych než hospodským byl u Lva zlatého." Ó,
kdyby byl
m
o
mne
otec,
Vstav na to syn mírný, ke dveím blížil se mleky, Zdlouha i bez šustu; však otec roznícen i dále Vhlas mu ulál a volal: „Jen jdi! znám svéhlavo já t! Jdi statku spravovat napotom, a neteba láti; Však nepomysli na to, snad by dvu nkdy mi selskou Za nevstu pivedl opovážliv do domu, troupa! Dlouho již jsem živ, bych znal jak s lidmi zacházet, Znal vyhovt pánm i paním, aby všickni odešli Spokojení, a znal se k cizím jak míti ochotn; druhdy nevsta Však za to k posledu má i se ke Tak zachovat a za práce mnohé dá náhradu sladkou; Má mi také zahrá na klavíru, a z obyvatelstva Nejhezí kdo a nejlepší, rád u mne se scházet, Jak tamto v nedli u souseda." Na kliku syn v tom Lehce pitiskne a tak v tichu ven ze svtnice vyjde.
mn
Thalia. Mšanstvo.
Takto
byl vyhnul syn mírný
domluv píkré,
poal, dí zpsobu dále: „Nelze, nemá-li toho lovk, bude od nho vzíti; Z tžká kdy vroucí naplní se ta srdce mi žádost.
Avšak otec
v takovém, co
189
By To
syn otci se nepodobal, ale byl jeho lepší. byla by špatná domu správa i msta, by každý Jak zachovat tak i obnovova jich vždycky nepílil, I lepši, jak as to uí neb jak cizozemstvo! Mnedle, není co hib lovk, by z pdy vyrostal, A kde výrost, tu na míst také ihned zase uhnil! Vždy pak jest na domu hned zná, kdo te jeho pánem, Rovn jak o mstské lze je u vchodu souditi správ. Kde vže na zboení a zdi, kde píkopy blátem Zapnny, kde i ulice jsou plny naskrze bláta, Kde z dlažení kámen se vytkne a zstane vyten,
Kde
hnije
Bez
platnosti
bevno a eká:
dm
na novou pede podporu dlouho
špatná v tom správa je míst. Neb, leda že v píklad bude ádu a istoty vrchnost, Snadnot nešvárným mšanstvo navykne lenostem, Tak jako žebrák své odránce uvykne chodecké. A proto jsem žádal, by nkam se do svta Herman
Skro
vydal, a vidl Straspurk aspo nebo Frankfurt sliný Manheim, jenž pímo a stavín jest. Neb kdo ta msta vidl veliká a ist poádná, Ten krási bude též i malé své msto rodinné. Nechválí-li u nás pespolník opravených bran A vže pknoblé i kostela obnoveného? Dlažbu také velebí i kryté vodu trouby vedoucí, Rozdlené, jak zisk, jak bezpenost toho žádá. By, kdy vypukne ohe, jemu hned se brániti mohlo. Zdaž to všecko po tom hrozném neuvedlo se ohni? Šestkrát nad stavením maje ouad pochvalu sob Získal jsem mšan dobrých, ano díky srdené. Co smyslil, to i piln konal jsem, k konci pivádl, Když co poestnými neukoneno zstalo mu?mi. Takto povstala chu v každém a zmobla se radním.
A
pkn
190
te
Všickni se
snažují,
Stavti, ježto by k
a novou
již
uzaveno cestu
nás piblížila valné. Však toho já se bojím, že ne tak bude jednati mládež, Jedni, ti jen na stroj marný a zábavu myslí; Jsou i druzí, jenž vždycky depí, peciválci, za kamny. Aj, takový,
silnici
se bojím,
mi že na
Odvce dobrá hned na „Vždycky
jsi
to
vky zstane Herman."
cho
nespravedliv k synu,
i
matka rozumná: ote,
a takto zajisté
Dobra, jehožto hledáš, nejmí vyplní se ti žádost. Nelzef nám dle svého dtí pevrátiti smyslu; Tak, jak nám dal, milovat je a míti musíme, Co nejlép je chovat, pak nech jak možno, daí se. Jsou dary rozliné, i každý má svoje vlastní, Jimi tží, a protož ve svém jen zpsobu každý Nenechám já Hermanu láti. Jest dobr a šasten. Vím, že hoden toho jest, jejž jednou dostane, statku;
Bh
Hospodait výborn, sedláku i mšanu za vzor Jist bude, v rad pak, pedzvídám, též ne poslední. Každý den však lá a han, tím všecku mu srdce Odjímáš bodrost, jako dnes uinils to chudince." ekla, i hned za synem ze svtnice v pospchu vyšla, Chtíc jej nkde nalézti, a pak slovy láskyplnými Chlácholit; an syn výborný pln zasluhoval to.
Opt
usmáním, jak náhle odešla: ženy jsou, a práv co dcka! Všecko to rádo dlá po své libosti a vli. Však je potom napoád jen chval a jim se umílej. Vždy starodávní prpovd pede zstane pravdou: Ten kráí nazpt, kdož ku pedu nejde. I tak jest." otec dí
„Pedce podivný
s
lid
!
191
Odpovdl ua to líkárník rozvážliv: „Rád to Pipouštím, pane sousede, též i vždycky po lepším Sám hled, a, novo jsouc, snad jestliže nedraho píliš Avšak platno-li jest, kdy nemáš k tomu dkladu hojn, inným bý i vše chtít lepšiti, venku i uvnit? Obmezea
až píliš
mšan, jemu
nelze dosíci
vždy pedce mšec jeho slab jest, Poteba pak veliká; tak vždycky pekážku nachází. Sám chtl jsem všelicos, než ale kdo nebál by se útrat Na zmny pílišné, ted zvláš, an nikdo ne bezpe Dávno by již mj v novomodském byl kroji smál se, Dávno v prostranném by se rozmru svítila okna; Však kdo po kupci to mže dla, jenž, krom bohatství, Má své cesty, po nichž lepší vc dostati možno. Jen pohledme na dm, tam naproti, jak se vynáší Nádhern v zeleném poli ta štukatra blostná! Dobra, kteréž
i
zná;
dm
Okna
kterak, veliká co zrcadla, tabulmi se lesknou,
Ostatní
A pede
domy námstské co ve stínu se nikde tu pknjších nestálo po
temní.
ohni
Jak líkárna u Anjela, neb jak tento zlatý Lev. Tak i celém v okolí má zahrada bývala slavná. Každý, kdož tudy šel, díval na žebráky kamenné Skrz laoví se rudé, i na ty trpaslíky barevné. Než, komu jsem v spanilé kdy nalíval jeskyni kávu Arci stojí zaprášena ted, ba i odpoly v sutku Velmi se ten radoval nad svtlem barvit lesklým Pknoadých skoepin. Zraky sám znalec oslepenými Díval se s podivem na koraly a krušce olovné. V jizb se též s rovným podivem dívávali malb, V zahrad vystrojení kde baví s paními se páni, Konci jenom prst kvítí draži druh podadoucí. Kdož by si jen toho tedl povšimnul! Já mrzutostí
—
—
;
192 ilídko docházím tam; ted
má bý
všecko pochutná,
Jakž oni to jmenují, bílé lati, též i sedátka; Všecko je prosto a hladko, ni ezby ni pozlacování Nechtí víc; nejdráže cizí ted ze všeho díví. Nuž, byl bych povolen zjedna nco sob nového,
Pokraova Každý však
se
asem,
zmova
teba astji svrchky;
nejmenším hýbati
se bojí
ádem;
Neb kdo by práci nyní dlníkm byl v stavu dáti. Ondyno pišla mi chu, bych andla Michala jednou Opt dal, jenž mou líkárnu mi vyznamenává, Pozlati, i se drakem u nohou mu se hrozn vinoucím; Však vyrudlého nechám, jak
E
u
t
Matka
jest;
e
r
p
cena odstrašila mne.
e.
syn.
i
Takto se rozhovorem mužové pozabývali. Matka pedn na náspi U domu, kdež obyejn sedal na sedadle kamenném. Pak nenalezši ho tam šla hned do konírny se dívat, Zdaž-li kon, spanilé hebce, snad sám by poklízel, Híbata, jež koupiv do rukou žádnému nedával. Oslovený pacholek pravil: „On do zahrady odšel." Tu dvory prostranné oboje probhla ca rychlost, Stáje dobytka minouc s srubenými stodolmi Stoupila v sad k mstským až hradbám se vztahující, Prošla coK% radujíc se, že bujn všecko tu rostlo. Rovnala tyky, kteráž tžké podpíraly vtví Pošla zatím mileného hledat syna,
pkn
Jabloiíové a hrušek náklad ratolesti nesoucí;
ZLírala jdouc se
zelí
housccky zdumatlého
;
193
Hospodyn Tehdy na
správná neiní kroku nikdy nadarmo.
kraj dlouhé byla zahrady došla, kde lesní
Opletalo chladník lilium; nenalezla tu synka Rovn jakož posavad nezhlídla ho v zahrad nikde;
Avšak vrátka jenom byla pivena, jež za besídkoa lásky byl obzvláštní prolomil skrz hradbu obecnou
Z
Nkdy
proslavený
mšanský
správce, jejich
dd.
Takž i suchý pikop za mstem pešla pohodln, Kdež vinohrad blahoohrazený hned u cesty veejné Obvýšn vstoupal, povrchem ke slunci obrácen. Kráela též i na ten, nalitým radující se hroznm, Jížto se pod hustým sotvínko skrývali listím. Prostední vysoké chlad stinný dávaly odry. Kdežto se po stupních vystoupalo zhru kammenných Rozvšený cinifál do vnitku zíti a muškát. Podlé nich zvláštní velikosti z ervena modré, Vše schváln štpené, hostiim v zákusky budoucí Ostatní ale vrch zmatkem kryly rozsazené ke S menšími hrozny, z nichž chutné víno pochází. šla skrz vinohrad radujíc podzimku se naped slavnému asu, v nmž ves kraj jásaje vkol Sbírá hrozny, a mest šlapaný ve voznici vlívá. Rozkošné veer ohn planou a v šíi a dáli Stelba hrocha; tak nejpknjší sbírka slaví se. Cítila však nepokoj, po dvojím i trojím kdy volání Na syna sám se jenom množený jí navracel ohlas, Jenžto byl od mstských se vží štbetav ozýval. Nikdy ho nehledala; neb nikdá nevzdaloval se Od domu, le by o tom jí ekl, aby nejmla pée milující má, nebo náhody zlé se nebála. Doufala ješt ale, vždy že jej ta nalezne na cest; To proto, že dolní jako horní dvéka vininá Jnapmaiia. 13
Tak
A
O
].
;
194
Tehdy nyní se pes pole dále plochou širokou pokrývalo stráni. Vždycky po vlastní ješt chodíc zemi, ráda i šíji opt vlastní a slavn se žito vlající, Ježto celém po rolí ve zlaté se kolíbalo síle. Kráela polmi poád, kudy vedla ji stezka pomezní, Hrušku majíc na oích velikou, kterážto na chlumci Stála, polím mezník ke statku jejímu patícím. Nikdo nemohl povdíÉ, kdo ji štípil; v šíi a dáli Stála otevena. Postila, ježto
Zí
Zí
ji
Pod
ní
Hlídali
A
z
bylo v okolí, ovocem pak též byla slavná. se v polednách radovávali obdu ženci,
pak dobytek zde v hustém stínu pasáci, zde hrubého stála sedátka. i kamene
drnu
Matka nemýlila se, zde sedel poklidné její syn; Byl podepen na loket, a do kraje zírati zdál se Tam ke horám, a sedl maje pry odvráceno líce. Zdlouha se piblížíc ona lehce ho po pleci dotkla. Piychle se obrátil; tu vidí slzy, an
mu
roní se.
m
náhle," „Máti milá!" dí pekvapený, „napadáte Utra slzy na rues mládec peušlechtilocitný. „Jak synu? ty pláeš?" pravila s podivem jemu matka, Tak tebe ja neznám! toho jsem nespatila nikdy! ekni, co tob na srdci leží? co sedíš tu samotný Pod touto hruškou? co z oí slzy tob vyráží?"
V tom sebrav se jinoch k matei své takto se ozval: „V pravd, nemá ani srdce; a hru mdná jemu jesti, Ten, kdo nyní honného lidu tžkosti necítí, Ten v hlav smyslu nemá, kdož jak svoje o blaho vlastní V tchto ve dnech smutných, tak i o blaho vlasti ncpeliv. Co jsem dnes spatil, co slyšel, to mi pohnulo srdce;
195
Ted pak jsem
na kraj se podívat, plodné prostíraje chlnmce. Zíral jsem na zlaté obilí, ke snopm se klonící. A stromu plod hojný, jenž nápl ovocnici vští. Ach, ale jest blízko nepítel! Nás vlny Renské Obhajují jednak, však což vlny neb hory mocny Hroznému proti národu, jenž jako boue se blíží! Neb ze všech konc volají oni starce i mládež; Ku pedu pak se valí násiln a nestrachuj se Ni smrti jich množství; za plukem pluk stále hrnou se. Acb, našinec doma zstati smí? a snad se nadíti, Ze bude šasten ují jediný všezkáze hrozící? Máti milá, to pravím vám, mne dnešního mrzí dne, Že jsem byl vymluven, když k vojsku vybírali ondy Mšany. Pravda, že jsem jediný syn, jest i majetnost Nám veliká, i zajisté dležitá naše živnost. Zdaž mi není však lépeji u pedu odporovat tam Na hranicích, než zde oekávati bídu a chlapství. povídá mj, a v útrob prsní Jist to duch Odvaha ve a touha, abych jen pro blaho vlasti Živ jsa i umra jiným dal hodný od sebe píklad. V pravd, by všecka naší se mládeže slouila síla Na hranicích, a to umluvená nepoda se cizincm, ó, jisto, žeby nikdy nestoupili ve spanilou zem. Nikdy plod našima ped oma netrávili zemských, Rozkazujíce mužm, ženy uchvacujíce a dívky. Hlete, matinko, že ve hlubokém mi uzaveno srdci Skro a hned to ini, co pravé se mi zdá i rozumné. Ne vždy volí ten nejlepší, kdo dlouho pemýšlel. Hledte, nenavrátím já více se již k domu Odsud Cestou chci pímou do msta, a dáti vojínm a srdce své, nejdražší vlasti na službu. Jenž
tu vyšel spanilý
ped námi
leží
e
mn mn
!
Rám
13*
196
Nech pak ekne Tchto prsou mi Odtušila
s
otec,
žádná že snad ctimilovnost i že výše netoužím!"
neobživuje,
povahou dobrá jemu má a rozumná, picházely snadno: jí
vi
Tiše roníc slzy, neb
tob
a ve tvé dalo se mysli, nemluvíš k své matce, jakož jsi vždycky mluvíval, Pímo a otvoen, nepravíš, eho tvá duše žádá. Jestli by nkdo tetí tebe uslyšel, on by jist „Aj, synu, což to v
Že
t
nad míru šlechetný. Podvedený slovy tvými a významnými i emi. Já však jen t haním, nebo hled!, já lépeji znám t. Ukrýváš své srdce, jiné cele máš ty myšlénky. Vím to zajisté, že t buben nevolá ani trouba, Chválil a úmysl
Že
nebažíš, v
tvj
velebil
montue by
se
ped
dívkami blýskal.
a
Tvé povolání jest, ty statný jsi a hodný. Hospodait doma dobe a tiše zdlávati polnost. ekni mi upímn, k rozmyslu t co k tomu vedlo?"
Vážn pravil jí syn: „Mýlíte se máti, není den Jak den. Dozrává mládec v své dob ke mužství, Lépe i dozrává k skutkm v tichu, než v hluku šumném Živobytí divokého, kteréž ke zkáze jinostvn. Jakkoli tich jsem byl, nicmén mi v útrob srdce Kostlo si zošklivujíc všeliké nepravosti a kivdy, A vci dobe umím smyslem rozeznávati svtské. Práce také nohy mé i rám posílila mocn. Všecko to, cítím, pravda že jest, a na tom mohu státi. Právem pede mne, matinko, haníte, a jste mne dopadly Jen T plpravd, ano v poloviním petvaování; Neb, vyznám-li, nebezpenost blízká nevolá mne Z otcovského domu, ani mysl vysoká mne nabádá,
;
197
Bych pomoen
byl vlasti a stal se nepíteli strašliv
Jen pouhá slova jsem mluvil a ped vámi ukrýva Se snažoval svj cit, jímž mi v tle srdce se proucí. Tak tedy necht i vy mne matinko! že v útrob marnou Touhu chovám, mj i život marn pomíjí. Neb já dobe to vím, že jeden sám vždycky škodí si, Když za jiné se vydá a každý k celku nepílí."
a
mn
„Jen pokrauj," tak ekla jemu na to matka rozumná. „Nejvtší jako nejmenší to všecko mi vyprav. Prudí jsou mužové, jen vždycky ku posledu myslí. Snadno i odvádí je prudké z cesty pekážka; Než žena, ta schopnjší jest prostedky nalézti, Moude okolku hledíc jak nejlép cíle by došla. Éekni mi všecko tedy, pro tak náramn se pohnul. Jak tebe jsem nespatila nikdy, a krev se ti bouí, A proti vli z oí valné slzy tob hrnou se?"
Tehdy jinoch
Hlasn
dobrj- oddal se bolesti a plái,
matky a rozilený ekl: „Pravda, že se mne dnes slovo otcovo dotklo bolestn, An ho nezasloužil jsem nikdá, dnes jako jindy, Ctí rodie Nikdo vždycky bylo nejmileji. Moudejším nezdál mi se nad ty a opatrnjším. Jenž mi život dali a v temném ase vedli dtinstva. I mnoho spolníkm pi hrách jsem astji trpl, Když zlým skutkem mou dobrou zpláceli vli; asto i jim jsem rád urážku i rány promíjel; Jestli však kdy smáli se otcovi, anto ve svátek Slušn krokem vážným k domu z kostela byl se ubíral Smáli se pentli na apce, aneb kvtnému župánku, Jejž tak statné nosil, jecž tepruva dnes darován byl: plakal na prsou své
mn
mn
:
198
Tehdy mi
ps
se strašn zatínala; u vzteku hrozném ítil jsem se na a je bil, si poínaje slep, Nevda kam, s krvavým že nosem tu beívali smlci, Sotva mohouce ují ukrutné šláp a rázu. Takto vyrostal jsem, peniuobo trp od otce, Jenžto, na míst jiných, byl mne slovy asto nabíral,
n
a
Když mrzutosti plný Já pak místo
druh
v
dra od
sezení se navrátil,
jeho falše a vady zažíval,
asto vám mne líto bylo, neb jsem mnoho snášel, Dobrodiní rodi v mysli ct vždycky srden, Statku pispáeti
nám
se stále vyuasnažujících,
Sob
na ujmu samým, aby jen dti jich mly více. Než samo jen spoení statk, aby pozd požíval, Ach! nedlá štstí, nedlá jeho kupa na kup. se koni. Neb za polem pole, jakkoli jím trata Stárne otec, stárnou i s ním synové den ode dne
pkn
Bez potchy všeliké denní, ve starosti o zítek. Jen pohlete matinko a eknte, jak spanile zde Líchy leží bohaté, dole vinnioe, zahrady pkné, Se stodolou chlévy, sliná v poádku majetnost! Však zadu tam pozím-li na dm, kdež ve hlavinách se Nám to okénko jeví od tam na steše jizby, I vzpomním-li na as, kolikrát jsem lny msíné Zdál v noci, neb kolikrát ranního slunce paprsk Ve spáni jen málo hodin maje dosti posilku. Ach, tu zdá mi se bý samotou jak svtnice, tak dvr, Zahrada i spanilé pole, jenž ty chlumce pokrývá, Všecko vidí mi se pusto, neb ach, já bez druže bydlím.''
m
Tehdy mu odvce zas dobrá na to matka rozumn „Víc ty vésti, synu, druž v ložnici sob nežádáš. Tvá aby noc pknou života stala tob se plí.
199 Volnji pak denní
Tob
a nutkali
vlastnji práci konával,
i
má. Domlouvali my jsme skro t, bys nevstu si vybral.
Nežli otec žádá to
i
Avšak známo mi jest a nyní mi to srdce povídá, nepijde pravá doba lovku, jestli na dob Dívka pravá neukáže se, zstane v dáli vybírka, Nejvíc pak tu iní. nepravou snad vybrati, báze. Mám-li ti íci, synu, jak myslím, tys vyvolil již, Neb jsi na srdci rann, citliv, než jindy, jsi více. Zrovna to ekni jenom, neb již to praví i duch Tamto u vyhnanství jest dívka ta, již vyvolil jsi." Jestli
mn
mj
„Máti milá, ekly jste!" pravil na „Jest ona to
Ješt
dnes,
Váleném
!
druzi jestli
dom
ji
odtáhne-li a snad na
to živ její syn, nemožno pivésti
vky
zmizne
zmtení a smutném se sthování, Darmo, matinko, potom bohatá mi daí se majetnost Ped zraky; úrodná jsou darmo mi léta budoucí, Ba zvyklý bude dra mn zahrada odporovat se, Ach, ani matina láska nemž potšit mne hubnce. Rozvazuje vše vazby jiné tam, kde svoje váže v
i
Láska, to já cítím, nejenom pak dívka opouští Otce i matku svou, za mužem když pojde nevsta, "Rovn i tak mládec nedbá víc otce a matky, Pry když svou milenou uzí odcházeti dívku. Nuž tedy, kam vede zoufání, tam dejte mi jíti. Neb slova vykl otec rozsudná; jeho b}' mým Více nemže domem, kdy milou onu dívku vylouí, Jižto dom jediné já ze všech vésti si žádám."
dm
Odvce pak na rnest jemu má dobrá i rozumná: „Pede jako skály stojí dva muži pak naproti sob!
200 Urputný a hrdý druh ke druhu nechce se blíži, Ni k dobrému slovu jazykem sám dívji hnouti. Ješt, pravím ti synu, v mém jest živa nadje srdci, ŽeC ji otec zasnoubí, jestli že dobra i hodná. Nech chudá, jakkoli on se chudé rozhodn byl odekl. Neb mnoho nkdy mluví ve svém on zpsobu prudkém. Což nikdá neplní, a co nechtl, pak to pipouští, Však žádá dobrého slova, toho žádali pak smí. Neb je otec! Též vím, že hnv jeho skro po jídle. Prudeji když hovoí a cizí myšlénky zamítá, Neznamená mnoho víno budí v veškeru mocnost Násilného vení a nedá jemu dvodu šeti, Jejžto jiní pronesou, i slyší sebe jen vždy samého; Avšak piblíží se veer, jeho rozmluvy hlasné S pátely, konce zatím se dostídavše, umlknou. Dobrotivjší jest vím, když mine podnapilost jej, Pak též kivdu jiným innou on živ pocítí.
nm
;
osmlme se hned, se chutí co se pone, daí Poteba nám pátel tam pospolu ješt sedících. Dstojný pak nám obzvlášt pomže duchovník." Pojd!
Tak
pravila v rychlosti a táhla, vstávši se sídla,
Též syna, jenž voln sledoval.
Co pedsevzali,
te
Pak sestupujíce
vážnou rozjímali myslí.
Polyhymnia. Svétoobané.
Tí oni pohromad sedli vždy ješt mluvíce, Líkárník a fará u hospodského ode Lva. Vždycky pak rozmlouvání to samé b}lo ješt.
se,
:
201
Dkazy
an sem a tam na vše strany dlouho se Tehdy duchovní pán tak ekl ušlechtilomysln
„Odporovat vám nechci,
vedly.
vím, že státi o lepší
i
lovku
píslušno; však v pravd stále po vyšším On dychtí, co vid; novot aspo stále pilen jest. Nejdte však daleko píliš nebo k tmto citm nám, Štípila píroda chu pi starém zstávati vrn, I z toho míti radost, emu každý dlouho pivyknul. Dobrj stav každý, hdyž pirozený a rozumrý. Má veliké lovk žádosti a potebu skrovnou. Jest pak osud omezen, jsou též dny krátký srartedlných. Já nehaním muže, jenž neklidn a inné, prohánn, Dálku moí hlubokých i vše svta dráhy projíždí, Odvážník pilný, a tší nabytému se zisku. Jenžto kolem nho se hromadí i kolem jeho rodných; Jest ale ten mi také velevzácen, jenžto pokojný Obchází zddná mšan kroky plka tichými. Jak doba rozliná jemu káže, dlá role on své, Každý rok nemní mu se pda, a nevztahuje strom Kvapn haluz k nebi te sazený, kvty hojn okrášen, Míti musí on trplivost, a míti i istý. Vždy stejný a pokojný smysl a rozum blahoprímý. Neb jen málo semen svuje zemi, matce živící, Málo jenom zvíat vychovává s rozmnožováním, Oužitek an jediný sám vládne celou jeho myslí. Šastný jest, komu tak spravené dala píroda srdce. On nás všecky krmí. A mšanu msta malého Sláva, kterýž polní s mstskou zná louiti živnost. Ouzkostný nadav jej jak vesníka netíží, !
mnohožádostných mšan též nehnte pée, po nádherném a skvostném, málo mohouce, Vždycky jenom dychtí, ženy pak jich zvlášt a dcerky.
Jej
Jižto
202
A 1
proto pak mírnou synovu blahoslavte vy snažnost, druzi, již vyvolí
on sob, stejn myslící."
Takto mluvil. Se synem tu pojednou vstoupila matka, za ruku pivedouc a ped chot postavující. „Ote," mu dí, „jak asto my dva hovoívali o dni, Jenžto radostný nám ml svítati, an by konen Nás Herman potšil, manželku sob volivší. sem a tam rozmýšleli, hned to, hned ono dve Jednou dáti chtjíce jemu, v rozmluv rodické. Ejhle nyní nastal ten den, nebe te mu nevstu Jej
My
Poslalo a zjevilo, rozhodlalo
My
te
se
tenkrát íkávali vždycky, nech
mu
a
srdce.
vyvolí sám.
Zdaž jsi nežádal ješt prvé, aby bode a živ Lásku k dívce poil? Doba, jíž jsme žádali, pišla. On ji poil, ba i již vyvolil, rozhodna se mužn: Dívka ona hle to jest, ta cizí, co ho potkala ráno. Dej mu ji, anto jinak se zaíká cho kdy pojíti."
ekl Mého
pak syn:
to
„Mj
ote, tu dejte mi! isto a jisto vám dcera hodná."
srdce bylo zvolení; bude
Vyvstal pak rychle duchovní Nepromluvil nic otec. slovo takto pejal: „Jediný jen jesti okamžik, Jenž život ustanoví i celé zde lovka štstí. Neb po rad dlouhé pede každý rozmysl jest jen Skutkem okamžiku, jen moudrý uchopí se pravého. Vždycky nebezpeno v volení ono neb toto vedle citu. íst jest Herman, i znám jej, Rozvažovat na Z mládi po tom neb onom ruky uevztahoval on; Co chtl, pimeno vždy bylo; toho pevn držel se. Nuž se nedste ni divte, že vám se ukázalo jednou,
A
zm
!
:
203 I pravda, tento že úkaz podoben žádosti vaší, již v srdci mli jste, Však žádost temná i to, což žádáme, pokrývá: Ve vlastních podobách se jeví dary s hry chodící. Nuž tedy, dbejte o dívku, kteráž dobrému, milému, Rozmyslnému ilou poprvé duši pohnula synku. Šastný, kdož první milenou hned dívku pojímá. Touha mu nejsladší neumírá v srdci potajmo V pravd vidím to na nm, jeho již rozhodnut osud On stálý: odeknete dívky mu této, bojím se, Že nejpknjší v smutném bytu léta minou mu."
Co
jste si žádali dlouho.
Mé
jest.
Hned na to líkárník rozvážliv takto se ozval, Dlouho bylo slovo již ve rtech mu na poskoku stálo: „Pedce i tenkrát jen prostední cestu vyvolme! Zdlouhav pospíchej Augusta to císae heslo. Rád, kdy milému mohu proukázatí sousedu službu, Svým skrovným rozumem k oužitku mu pispéti chvátám; Zvláš toho pak, by jí ^edl starší, má potebu mládež. A proto jíti dovolte mi ven; chci skoumati dívku, Tam se na ni, kde bydlí a známa je, optati obce. Mne žádný tak snadno nepodvede; vím cenu já slov." !
Odpovdl
na
to
syn zase hned slovy kídloletými
„Dojdte tam a ptejte se, sousede. Já ale bych pál, S vámi duchovní pán by také nalézal se ve spolku. Dvou tak výborných je mužv ueomylno svdectví, ó mj ote! není pobhlice, vzte, ta dívka Žádná, ježto snad v zemi dobrodružn se toulá, Zaplétajíc jinocha v svá nezkušeného osidla.
Nic toho
;
ukrutná všekazící zádava vojny, svt a mnohá vyvrátila pevná
Ježto hubí ves
204
Z základu
již stavení, ubohou též zahnala dívku. Zdaž z vysokého muži rodu neplahoí se ve bíd? Kníže prchá zakryté, v vyhnanství zíme i krále. Ach! tak ona, svých od sester, dobroušek a vlastní
Zem vypovdná
zde jiným, své bídy nepomníc, bez pomoci vždy je predce pomocná. Nouze a strast veliká se kolem nás po svt šíí; Zdažli nemž z toho neštstí vzniknouti i štstí, pak v nárui nevsty, nébrž choti vrné Vojna pinésti radost, jako vám ke radosti požár byl?"
Pispívá, a
i
Mn
Dí mu otec na to, ústa svá významn otevev: „Jak se ti, synku, jazyk rozvázal, jenžto ti v ústech Léta vzel dlouhá, a jenom tak nuzn se hýbal.
Dnes Vfili
musím zakusi, každému co otci pílišn povolná
to
hrozívá,
že urputné vždycky
Matka synov hoví, a i každý volkuje soused. Když nco jest, co se otce aneb co se manžela Já ale vám všechnm nikolivk nezprotivím se; Což
to
i
plátno? vidím
Dojdte tam
Dce
se ptát a
do domu; když
Takto otec.
naped již pivete mi
nic,
tu vzdory,
ve jménu
nech pustí
z
týká.
tam plá.
Pán
mysli tu dívku."
S veselou ozval syn hnedky
se tváí: dnes dostane vám se nevsta, Jak jí muž žádá, jemuž um živé v útrob moudrý. Dobrá dívka také bude šastna, smím se nadíti, I z toho mi též dkovat, že matku i otce Zase nalezne ve vás, jako si peje dít rozumné. Déle však váha nebudem, kon pístroje hnedky Pátele ven povezu, kde se na stopu pijde milence.
„Ješt
ped veerem
vn
Tam muže sob samým
i
rozumné zstav mysli
205 íditi se chci, to vám písahám, cele tím, co usoudí. dív, než bude mou, ni okem nespatiti holky."
A
Tak
A
vyšel,
anto druzí všelicos rozmýšleli
spolkem na
rues
rozmlouvali o
vci
Herman pospíchal do konírny, kdež Klidn stojíce kvapem istého požívali
moude vážné.
kon
bujní
ovsa.
Též sena nejlepší seeného za horka na louce. Spšn tudíž lesklé vdíl on jim v ústa udidlo. postíbrnných emeny pak do pesek upiav A dlouhé široké jim obma uzdy upevniv Do dvora je hned z chlíva vyvedl, volný kde koák vypravil z podklny, za oj jím rejduje lehko. k váhám napotom istými provázky
Pkn
již
Vz
Odmen
Kepkou lehce koní táhnoucích sílu zapáhli. Vzal bi Herman i sedl, s rachotem pak zastavil Když
u vrat.
pátel v prostranná vmístilo sídla. Spšn koár rachotil za sebou nechávaje dlažbu, Zed za sebou mstskou zanechávaje i vže bílé. Takto ku povdomé se blížil silnici Herman se dvé
Kepe,
aniž váhal, brž
Když pak
A
byl
ped
vži vesnickou
se již
vzhru dol
zejm
jel.
uhlídal
stromy obsazené na blízku chaloupky ležící, rychlonohé zadržet v své mysli umínil.
Te kon
Stínu mrakem vážným obsten tuto od vznešených Po mnoho již století se na míst onom koenících,
Byl zelený oupor pažití prostrann porostlý, Ped vsí, sedlákm blízkému i k rozkoši mstu. Pod stromy vyhlubená se nacházela mlce studánka, K ní schody vedly dol, kdež zíti sedátka kamenná Postavená vkol zdroje, jenž tam živ se prýštil,
lip,
;
206 istý, obdlaný zídkou, erpadlo pohodlné. Herman kon tomto v stínu a chládku Též i koár podržel To zjednav ta slova vykl: „Sstupte milí, a nyní tam dojdte, by zkusili jste, Jestliže dívka také ruky hodná, kterouž chci podat jí. i nic nepovíte nového Já sice tak myslím, Bych jen sám já jednati mohl, šel bych hbit do vsi, Málem slov by dušenka milá rozhodla osud mj. VyÉ poznáte ji hned mezi všechnmi snadno jinými. Neb se ztžka jiná podobou jí dívka vyrovná. Obleku ješt ale znamení istého povím vám. Neb jí ervenavý klenuté prsy dvíhne kyrýsek, ovíjen, a erná jí šnrovaka piléhá Tsn; košilný lem v okruží jsa švárn nabírán Obkliuje bradu jí kulatou istotn a prost. Bodro jeví se její sliná hlava v dob vajené; Jsou vrkoe pleteny mnohokrát o stíbrný jehly. Kdež se kyrys koní, modrá hned sukn se ásní A v lehké chzi blahodobuá hlezna omítá. To však ješt pravím, výslovn i vás o to žádám, S ní nemluvte samou, ani pro jdete znáti nedejte. Nébrž ptejte druhých se a slyšte, co vypravují vám; Zprávu majíce, jakáž spokojit otce i matku, Vrate se ke mn, potom pomyslíme, co dále poíti. Tak to, když jsme jeli, jsem sob po cest vymyslil." Ustanovil
mn
Pkn
mž
Na
to dva oni hned se ubírali ke vsi. domích i sadech se hemžilo množství Vyhnancv, vedle vozu vz se na návsi poádal. Dávali píci muži voucímu dobytku i kostvu, Ženské na kovinách k sušení rozstírali prádlo, Šplechtáním u potka vodou kratochvílily dítky.
Domluvil on.
Kde
v stodolách
i
;
:
:
207 Skrz vozy, skrz dobytek, skrze dav lidu tak se tlaíce Vyzvdai poslaní v právo i v levo zírali vkol. Jestli by vyznaené obraz té uzeli dívky Avšak nikde se jim spanilá neukázala panna. Stal se tu dav hned silnjší. U voz byla váda Urputných mužských, mezi nž se pimísily ženské Kiklavé. Tehdy starec kroky sem vážnými se blížil Rychle; tudíž pak kik svádný utišil se lajících. Když ticho jim kázal, jim i písn otecky vyhrážel. „Ješt-li nás," pravil on, „neštstí dosti nedotklo, Tak že posléze bychom sebe umli trp a snášet Vespolek, každý skutkv by neodmoval svých?
a
Šastný nesvorným bývá. Zdali vás kdy konen Stras nauí jednou s bratrem se nehádati více? Pejte si místa na cizí a zdlte se tím, co
pd
Máte,
lidí
dobrých smilování byste nalezli."
Takto mluvil ten muž. Tu všichni umlkli, a svorn ádali jak vozy tak dobytek, jím smíeni opt. To slyše a klidnou rozsudce cizího duchovní Mysl znamenav pistoupil, i dí jemu ta slova vážná: „Ote! to pravda, kdy lid v šastné žije dob ze zem Tihna pokrm, ana otvírá své lno mu štdré, Obnovujíc dary žádoucí po rocích a msících. Všecko samo jde, a nejmoudejší sám je si každý, Sob i nejlepší se druhem druh svorn obývá, Muž nejmoudejší co jiný a ne více je vážen Neb vše, co se stává, jde svou, jako od sebe, chzí Tiše; ale zvyklé života když cesty zatrhne Nouze a oboí, zahubí sady a zcupe setby, Manžely odlouí od dvrného cbydlí, Vlíkne je pry, by v den jako noc vždy bloudili teskn ;
dm
208
Tu
muže piln potom nejmoudejšího hledáme, výborná on pak ne nadarmo pronáší.
A slova eknte
ote,
zajisté že jste vy
soudce
mužv tch
Bloudících, ano mysli jejich pokojíte na rychlost?
jako bych tu vidl z nejstarších jednoho vdcv, bludné poušti vyobcované pluky moude vedoucích, Zdá mi se, s kým hovoím, bud Jozue bý nebo Mojžíš," Jest,
V
Odpovdl s písným pohledem na to soudce povážný: as náš se vyrovná, „Nejidším opravdu Jež svtské i svaté pipomíná písmo djinné. Neb kdo za tchto duv živ byl koli, bu vera neb dnes, Ten byl již roky živ; takovým dje všecko davem se, na hlav stáí Málo-li pomním zpt, šedivé Zdá se ležef, má ješt jará jest jakkoli síla, Ó! my jiní v pravd k tomu se pirovnávati smíme, V dob jemuž nuzné se ukázal ve kri horoucím Pán Bh, v oblaku nám se také on a ohni ukázal."
asm
mn
A
Když pak te zas ješt fará na to dále mluvií chtl, kteraké muž a lid ml píhody vyptati žádal,
mu
v tom do ucha slovy druh tajnými pošeptal: soudcem dál a hovor pipravte na dívku; Já ale pjdu kolem ji hledat, zase pak se navrátím, I pisvdil jemu kývna duchovník, Jak ji naleznu."
Rychle
„Ikiluvte
A
se
zydatel stodoly,
ke
i
K
zahrady piln prohlídal.
1
i
o.
Když se duchovní pán pak soudce cizího otázal, Jak mnoho snášeli již, jak dávno vyhnáni od obce. ekl na to muž: „Nejsou krátké naše strasti obecné;
;
!
209
Neb my všechnéch
let hroznou jbiiie vypíjeli hokost, nejpékujší nám nadje zhasla.
Hroznéji,
že
Kdož by
zapírat chtl,
vysoko
že
mu
plesalo srdce,
A
v hrudi volnjší hned istji pulsy mu tloukly, Když první ousvt toho slunce nového vycházel, Kdyžt o právu slyšet bylo lovka, všechnm obecném, O svobod vroucné a o té rovnosti chvalebné V dob oné doufal každj', že živ bude sob Zdála se vazba tríia, co nejedny svírala zem, Již drželo v ruce sobectví a zahálka niemná. Zdaž zraku národové neobrátili v zádav tch K hlavnímu svta mstu, kterým ono již bylo dávno. A spanilé to jméno nyní nejhodnji neslo? Jména-li zvéstitel prvních peblahého poselství Menší tch byla, ježto umístno jest mezi hvzdy? lovku pak každému duch, i mluva zdaž-li nerostla?"
dn
„MyC
nejprv, jako
sousedov rozpáleni živ.
Povstala vojna, a ozbrojených se
K nám Což
blížili
Frankv
tahové, a pátelství se pinášeti zdali.
pinášeli, neb duše jim byla nadchnuta všechnm; Utšený pak strom svobody všude sázeli chutn. Všem vlastnost slibujíce i vlastní všem panování. Plesala tím velice mládež, radoval se starý vk, i
Tance
se
Skro
Frankm tak mužv nejprv svým
Mysli
vedly kolem novojtostaveného praporce.
bylo
získati
zvítézujícím
bodrým postupováním, Srdce potom ženštin povabem pemohoucn milostným. Sám i zdál lehkým mnohožádné vojny se nátisk. Neb zakrývala nadje nám ped oma budoucnost, Do znova otvoených vábíc naše pohledy pi-ostor. .lungmanD.
f.
11
210 „Ó jak jest to radostný as, když v tanci otáí S nevstou se ženich v blízkého satku nadání! Byl však onen spanilejší as, kdy, co nejvyššího Zná lovk, blízké bylo nám a vidino dosažné. Rozvázán každému jazyk i'ozprávli hlasn :
Starci,
muži, jinoši citu a vznešené plni mysli.
O pednost panování „Než nebe se zkalilo brzy. Válil rod zkazilý a nehodný zjednati dobro. Druh druha usmrcoval, i utiskali sousedy klidné, Bratry nové, i v}'Sílali k nim svou lzu sobeckou, I kvasili velicí mezi námi a loupili hrab, Loupili a kvasili i do nejmenšího malicí. Jen peujíce, by nezbylo nic od dneška na zejtek. Náramná byla nouze, a zrostal den co den útisk, Nikdo nedoslechl náku; byli oni té doby pány. Tehdy jala vzteklost i toho, kdož mysli pokojné; Každý jen dychtil, jak všecku by pomstil urážku, A dvakrát zklamané hokou jak nadje ztrátu. Ke stran Grermánv posléz se obrátilo štstí. Pospšným od nás pochodem Frank na zpt utíkal. Ach, tu teprv smutný jsme osud byli cítili vojny! Velké jest duše vítzitel, neb zdá se alespo, A pekonav napotom, co svého, lovka šetí, Když k oužitku nm jest nábytkem slouže mu denn; Zákona však nezná utka, kdy se jen smrti brání, A všeliké tráví bez rozpaku dobro na rychlost. Pak jeho mysl rozpálena jest, a v srdci probouzí Ukrutnou zlobu zoufání. Již nic mu svatého Divá jeho žádost Více není; loujú to všecko. Násilná ctným jsouci ženám zdéje z rozkoše hrzu.
!
!
211 Smrt všude jedno Ukrutn, krvi rád
a poslední chvíle užívá rád též kvíli a lkáni.
vidí,
jsa,
i
„Tehdy nyní zápal vzteklý uchopil se našincv Pomstiti za ztracené a statn chrániti zbytku. zbrani sáhl každý váben spchem utkajících, bledavou tváí a zraku strašivého plachostí. Tak neustále nyní zvonu váleného hlahol znl, i nebezpenost zuivý neuhášela zápal. Všecka nyní na rues ve zbroj rolnictva pokojná Píprava se zmnila; s kosy krev, tu i krápla s Bez šetrnosti padal nepítel, bez smilování.
Ke
A
An
Soptila tu vzteklost
Kéž bych
lovka
i
slabost
víc v
vidlí,
potutedln bojácná.
mrzkém tom zmatku neuzel
Xa vzteklá píjemnjší jest zvíata pohled. Nemluviž o svobod, jako sám by se íditi uml Všecko tudíž rozpuštno jest, kdy se hradba odejme, Zlé, jež byl hluboko zákon do kouta zaliánl." „Ó muži výborný!" jemu odvce vážn duchovník, na lovka nevete, vám proto nelze je láti,
„Jestli
An
zloby již jste vytrpli dost od pustoty lidské! Vsak když na smutné pohlednete na dny ty zpátky,
Sám vj^znáte, že též dobré Zstává v lidském mnoho
Le
že
lovka
asto. dobroty ukryto srdci. budí a nouze pohádá jste uhlédali
nebezpenost ji býti jiným za boha nebo anjela
strážce."
Odpovdl na „Moude vy mi
to s usmáním jemu soudce nehanný: pipomínáte, jako v dom po ohni Se pipomínává pohoelcovi truchlícímu Na zlato a stíbro ztopené, v rumu rzno ležící. ,
14*
;
212 Málo toho v pravd, však
i málo to jest drahocenné; Zchudlý chutné kutá vlastník a nálezu rád jest, Tak já rád veselou obracím mysl k nemnohu dobrých Skutkv, jež posavad zachovává ješt mi pam. Vyznávám, že vidl jsem já se nepátele míi
Msto
chtjící vysvobodit, já lásku
i
pátel,
Lásku vidl rodiv i dtí na se bráti nemožnost; Jak se mužem stal náhle jinoch, jak zmladnuli opt Starci a jak jinochem se v náhle ukázalo dít. Též i slabé pohlaví ono, jakž obyejn pravíme, Objevilo ducha pítomnost, ba i sílu rekovnou. Tak pede vším jen in spanilý ten ješt pipomním. Jejž smle dívka u nás, výborná panna, dovedla. S holaty ježto sama v velkém byla zstala statku Neb mužové spolkem byli též na nepítele táhli, Náhle ono stavení rozbhlá chátra pepadla Loupeživá, a tudíž se v svtnici vedrala ženských. Uzeli tam panny tvárnost peslin urostlé, Holata líbezná, nazval by spíše je dtmi.
Podjala je sveepá žádost, že se bez citu ítí Na hlouek zdšený i na dívku tu mysli hrdinské.
Tehdy
vytrhši hned z nich jednomu od boku šavli Sekla ho násiln, svalený že krváceje zheknul. Pak ranami zmužilými udatn vyprostila dívky. Ješt ala tvero loupežník, ti však uprchli. Pevn uzamkši dvr, na pomoc tak ve zbroji zdála."
Tehdy duchovní pán uslyšev té pochvalu dívky. Nadji tu pro pítele hned v své mysli pojímal, I
kde se
V outku
octla,
tudíž vyptávati byl
tom smutném
zdali
te
si
umínil,
se s lidmi nachází?
;
:;
!
213 AvšíOk líkárník pistoupil
k nim
Ubéhanj', a potrhna faráem, dí ran
„Pedee
tu na rychlost,
pošepmo
jsem Podlé popsání tedy pojte a vizte ji oóma Vezmte soudce také, abychom ji vj-šetili dále." Když se poohlédli, zmizel od nich soudce tu chvíli Odvolaný, nebo lid moudré jeho byl rady žádal, tu dívku mezi sty jinjoh posléze našel !
Tehdy fará se za líkárníkem rychle ubíral Ke skulin hradby, kdež tento mu chyte okázal, A ka: „Vidíte-li dívku? onu hle, co dít oblací,
Dobe Již
znáín vetchý kartun, jako cejšku tu modrou,
Herman
To Neb
Dary rozdala dobe. jí v uzlu pinesl. patrná znamení, i ostatní všecka hodí se jí cervenavý klenuté prsy dvihne kyrýsek,
Pkn Tsn
ovíjen, ;
a
erná
jí
Šnrovacka piléhá švárn nabírán
košilný lem v okruží jsa
Obkliuje bradu jí kulatou istotné a prosté*, Bodro jeví se její sliná hlava v dob vajené, Jsou vi-koe pleteny mnohokrát o stíbrný jehly;
A
že sedí, spanilou my pedee vidíme urostlost, Sukni také modrou veleásnou od šnrovaky Faldy mnobjíni dolv k blahodobným vláti se hleznm. to jest. Nuže pojme a zvídati také dobrá, ctnostná a dívka domácná."
Bez pochyby že Jestli
hleme,
Opt ekl mu fará ji skoumaje oma sedící: „V pravd mi divno není, že mládce zažehla milostí:
Ped
zkušeného muže zraky snadno drží ona prbu. ten, komu tvá slinou dala píroda matka Taf všude jej chválí a není on nikde cizincem. Každý blízko je rád a každý dlíti si žádá. Jestliže pívtivost toliko k jeho tvái se louí.
Šastný
"
214 Dívka, ujišuji vás, taková mládenci se našla, Ješto stkvostn
Vrn
mu
dny budoucí,
obveselí života
ženskou v každé jemu dob pomocná. A v tlu tak sliném istá duše jist obývá, Zdá i mladost se jará šastné pipovídati stáí." silou
Tehdy
se líkárník na to zas rozvážliv ozval:
„asto klamává lesk! nevím já snadno površku: Neb jsem pravdu oné prpovdi astji poznal:
Na kvap hned žádnému nev,
že by prvé as jen ujistí,
leda
Prostici byl strávil soli: neb tebe
s
ním
K tob se on jak má a jaké mezi vámi je družství. A proto my dobrých u lidí se ohlednme nejprv, Jimžto holka
ta známa, o ní
pak zprávu dadí nám."
mu
fará, jda za ním: „Chválím též já tu pozornost: uenamlouváme, jiným namlouvati trudno." I šli pímo potom statnému naproti soudci, Jenž po svých se pracech te v ulici semto ubíral. A k nmu hned moudrý se obrátil takto duchovník:
Dí
Sob
eknte, my v blízké té zahrad spatili Tam hle sedící pod jabloní, an dít obláí ,.
dívku,
V obnošený kartun, jejž dostala bez pochj'by v dar. Nám se její zpsob líbil zdá býti se hodná — eknte nám, co víte my ptáme se v ohledu chvalném. :
•,
Když pak soudce
Odpovdl: „Tu O spanilém inu
zahrad
ji
zhledl,
tom, jejž panna dovedla udatná
—
sebe i svojat ochraovavši byla ta! hned znáti na ní; jest od rodu statná,
Šavli chopivši a
To
tudíž pistoupiv k
znáte; pedešle co vypravoval jsem
Však dobrá jak
jí
silná;
píbuzníka starého
: :
;
21Ó Dochovala smrti, an ho žalost utrápila posléz Nad nehodou vlastních ddin i msteka celého. Též i bolesti nemén tichou ona snášela myslí
Nad
ztrátou ženicha zmilelého; jinoch to šlechetný ohni prvém vysoké myšlénky snažit se o estnou Zvolnost sám do Paíže pošed, nesl záhubu hroznou
V
Neb tam jak doma on proti kivd a svévoli válil." Tak ekl soudce. Obadva se louili, díky iníce.
Vyma
duchovní minci zlatou (neb stíbro prvé
již
Ped
nkterou hodinou milosrdn všecko porozdal. Když byl vyhnanov smutné tahy míjeti uzel), Soudci podal ji a takto pravil: „Rozdlte peníz ten Nuznjším mezi vámi, a ra Bh žehnati dárku!" Odtahoval se však ten muž, nic nechtje vzíti. ,.My jsme," pravil, „nco pedce penz, nco šatstva unesli Doufáme pak, než bude ztráveno, díve se vrátit"
Odpovdl
jemu minci nikdo nemešká dávati, nikdo Bráti se nezpuje, co mu dobré srdce podává!
„Tchto
Nikdo
tu fará, do ruky vtisknuv
dnv
neví,
co
a
pokojn
drží,
bude dlouho-li míti;
Nikdo, cizí zdali dlouho jemu procházeti zem Vzdálenu od zahrad a rolí jej vrn živících." „Ajta!" pravil na to líkárník, veda sob ochotn: „Bych já vzal l)yl k sob peníze, ty všecky by ml jste, Drobné jak veliké: neb jsou mezi vámi potební Jist mnozí: však bez daru pede neodejdete, aspo Vli vidouc, skutek že za vlí zpátky ostává."
a
To
ka
vytáhl za
nmž
pythk, hy\t
pkn
vyšíván.
veždy tabák byl sob schovával. otevra dlil; nebo tam nkolik bylo dýmek.
Ves kožený, v
Zdobn
emen
;
;
2Í6 „Dar to malý," pipojil. Jemu pak na to soudce praví zas: „Vždycky tabák dobrý, píjemný jesti pocestným." Pak na to líkárník svj jal se chváliti knaster. Avšak i)ry ho fará odtáhl. Od soudce odešli. „Pospíchejme!" pravil muž vhlasný, „oekává S ouzkostí mládec, by slyšel veselé to poselství." Sedše pospšn o vi^z mládence podepena našli Pod lípou. Bujní kopytem koni deptali trávník On je na uzd držel stoje tiše a zíraje ped se Y myšlénkách ani neznamenal pak díveji pátel, Až volali zdálí znamení mu dadouce radostná. .Tižf opodál hovoi líkárník kvapné poínal. Pikroili však blíž. I ujav ruku mládce duchovník Rychle mu dí, vzav od úst slovo líkárníkovi, a ka: _ Sláva ti, ó mládene! tvoje zraky a tvoje srdce Vrné dobe jsou zvolily! Blaze tob i dnižce Tvé mladosti. Ta hodná tebe proto pojdiž a obraf Vz, abychom na konec tam vesnice skro dojevše Hnedky požádali jí a dom tu dušinku povezli." ;
Avšak mládec Poslovu
e
stál
a slyšel bez zjevný radosti
veselosti plnou a
nebesky znjící.
ka: „My
rychlou sem jeli jízdou, pojedem a zahanbeni zpátkem ekám, mne nedvra, pée, pochybnost,
Zastenal on hluboko, A snad zdloidia
dom
Neb
hle, když tu Všecko napadlo, co jen milující stsuje srdce. Myslíte, když i)ijdeme jen, hned dívka že pjde S námi, že po bohati jsme, chudá ona po svt bloudí? Pozdvíhá chudoba, kdy nevinná. Dívka na mále Pestává, inná se vidí; tak jesti její svt.
Myslíte, takové že krásy a
zpsoby ženská
217 Mohla vyrsti, by nikdy dobrého nevábila mládce? uzavela srdce milosti? A proto nálile nejezdme tam; neb snad bychom odtud S hanbou zdlouha domv obrátili. Já se obávám, Myslíte, dosavad že
Že
njaký mládec tím srdcem vládne, zadána Jest nika již statná, a jinému pislíbila vrnost. Ach! já s svým potazem ped ní budu státi zahanben.'" Tehdy fará jeho k utšení
již otvoil ústa. vpadnul spolník jemu rychle hovorný: „Ped asy arci bychom takovou byli nejmli tžkost. Když každá vlastním byla vc jednána bhem svým. Rodiové synovi správnou nevstu vyhlídli Pak nejprv zavolán pítel dvrné domácí; Ten napotom k rodim zvolené poslán jsa nevsty
Le
ei
do
•,
Xámluví, v odvu slušném, obyejn po jídle, Ve svátek byl navštívil nevstina otce, Mšana hodného, rozmlouvaje díve obecn, Pak rozmlouvání sem a tam rozvádje chyte. Po dlouhých oklikách posléz i o dcei zmínka Chvalná i chvalná o domu, odkud šlo poselství.
Moudí snadno domyslili se; Vle jejich na nies, mohl i
Sám
i
posel se domyslil se vjjáditi dále,
ani koš mrzutý nebyl, an se zavrhlo podání.
Však když se zdailo, vždy potom námluvce prvým Hostem v dom u každiké u veselky domácí.
1)}I
vdn.
Co
živi manželové takoví pomnívali raka zpsobná spojitelk}Ti jich byla svazku. Než pak te to všecko, jakož i jiné zvjky dobré,
í
každý namlouvá
sob jenom sám;
Pestalo
již,
Nech
také tedy koš rukama vlastníma
i
Když bude snad mu podán, a stj
si
si vezme, zahanben u dívky.
;
218
„Bu Na
jak
bu!" ekl
slova ta všecka, již
„Sám
já
Jížto
se
Dobré
dále jinoch, jenž sotva pozor i
pjdu a sám uslyším z dvuji, žen jak kdy
jest a
By mlo bý
rozumné to
ml
ustanovil se na mysli:
vše,
úst dívky osud svj, se
dvoval
muž.
co praví ona, vím to.
pedce
naposled}*,
Rád uvidím erných tch oí
ješt jedenkrát
ten pohled
upímný
^
k srdci, to tílko a tu hru Ješt také uvidím, jež obemklo by rám to rádo Ješt ta ústa i rád uvidím, jichž bosk jeden a slib Ušastní mne a odkaz zamoutí. Avšak opuste mne, neekejte a béte se nazpt K otci a matce dom, aby se pesvdili vámi, Že se nemýlil syn, že hoden jest dívky šlechetné. Tak tedy puste mne! pšinou já pímo po chlumci Tam ke hrušce naší a po vinnici sejda dolv mám Blíže dom. Kéž roztomilou i radostn a spšn Tam pivedu! Snad možno, že poplížím se samotný Tou stezkou a nikdy vesel na ni více nepjdu." Nelze-li
pak tisknouti
ji
vn
To
ka
vn
duchovnímu hned otž v ruce pánu odevzdal,
Jenž ji rozumn ujal pnav
Ty však
prodlévals prozetelný sousede a
„Píteli! rád
svuji
Ncli ruka ta
zpsobná otž
vám
ka:
duchem i vší myslí, Však tlo, kosti tuším tak dobe opateny nejsou. Když otže svtské osobí ruka sob duchovní." Tys k tomu pak moudrý usmál se farái, a ekl jsi: „Sednte jen smle a s tlem duši bez strachu svte. duši
s
mn
A
již
dávno je
vésti,
zraky ty cvieny voli obrat vždycky prozorn.
219 Bývali
my
Prvodím
v Strasburce také
vz
íditi zvyklí,
jsa mladého barona; kdežto co den
Prjezdem hluným vedený
rachotíval ode
vz
mne
Silnici na prašnou až tam ku palouku a lípám, Skrz valný lidu hluk, jenž den procházkami tráví."
Odpoly utšený vstoupil na kolesnici soused, sedl, as kdo jako k chytrému se odskoku chystá. Cválali rychle dom oové, po konírn bažíce. Oblak ale prachu pod kopyty hmotnými vlnil se. Dloulio jinoch stál ješt a prach vystoupati spatil.
A
A
prach spatil uléhati
E
;
tak stál dlouho zamyšlen.
r
a
t
o.
Dorota.
kdo svtem putuje, kdy na slunce, západu díve, zetel obrátí posledn, na rychloniizící, Ve kovinách temných napotom neb v ouboi skalní Zí podobiznu jeho; kamž on koli oma pohledne, Spšn peden vstoupí a barvami krásn se míhá: Takto se Hermanu líbezná dvy míhala tvánost Tiše kolem, k obilí stezkou pak zdála se jíti. On z divného se ze sna vytrl a zdlouha ol)rátil Jak,
Svj
K
vesnici, opt pak podivil se neb aj, jemu opt Pišla vstíc vysoká spanilé té postava dívky. Dívá se s pozorem; i není podobizna to prázdná. Jest dva, džbán velký a malý za držadla nesoucí. Každý z nich v jedné ruce; kráela ke zdroji byste. V ústety jí jda radostn, její pohled mu dodával ;
220 Síly a mysli,
ji
zadivenou tak oslovil a
ka:
„V práci-li zas tebe, výborná ó dívko, nacházím? Ráda pomocná lidem je vodou oberstviti pílíš.
ekni Anto
pro sama
mi,
ty
k daleké studánce picházíš,
pokojí se vodou, již vesnice dává?
jiní
Ovšem že
tato jest zvláštní moci a
Jist nemocné
té ji neseš,
k
chuti líbá.
co jsi chránila
vni."
Pozdravení dobrá hned vlídné mu oddala dívka, kouc: „Tak nahrazenou již mám zde ke studni tu cestu, An nalézám dobrého, kterýž nám tak mnoho poskytl.
Neb
je na dárce pohled jako dar sám potšitedlný. Pojte, pohlednte sám, kdo vaší štdrosti požívá. Díky tiché pijmouc tch, jenž oberstveni vámi. Avšak byste hned zvdli, pro semto picházím Já vody erpat, kdež istý neustavné tee zdroj,
eknu
to vám, že lidé nepozorní zmoutili všecku
Ve
vodu, šlapajíc
s voly ve zdroji, jenžto všecka mytím též Zašpinili koryta, zaneistili všecky i studny. Každý jen na sebe myslí, jak potebu blízkou By spokojil hned rychle, nemyslí pak na budoucnost."
vsi
s
koni
Nápoj bydlitelm dává, tak
ekla Po
a
s
prvodcem k
i
i
nízké sestoupila studni
stupních širokých, oba tam spolu sedli na zídku
U zdroje. Nahnula pak se ona, aby erpala; ihned Džbán uchopiv též on vedle nahnul se a erjial. Uzeli obraženou podobu svou v niodni nebeském Míhati, a skloniliC se a pozdravili se v zrcadle.
„Dejže mi píti," pravil bodrý jinoch; i dala džbán mu, Pospolu pak sedli dvrn, na nádoby jsouce
Openi.
Tehdy potom
dva opt
píteli ekla:
221 ^
Povez, jak nalézám zde tebe,
Od
místa,
kde prvé
t
pro
bez vozu, dále
jsem uzela? Jak
jsi
pišel sem?"
Díval se k zemi on rozmýšleje-, pak zraky Pozdvihl zhru, a jí do oí laskavé pozíral
tise
S utišeným pokojem jí však rozprávt o lásce Nelze nijak mu bylo z zraku jí nesvítila láska, Jasný jedno rozum, veleje slova vésti rozumná. Rychle se pak sebrav tak odvce dívce: „Já ti povím mé díté, a na tvou eknu otázku: Skrz tebe jsem já semto pišel! na bych to zapíral? Já sice šastn živu se svými milými rodimi, a statek rád pomáhám, Jimž spravovat jich Syn jediný, mnohonásobné pak jsou naše práce: Já pole zastávám a otec doma hospodaí nám Pilné, celek v inné zachovává matka živosti. Však snad seznala ty jsi také, jak velmi eládka Hospodyni zde z nevry, tam ze svévole trápí. ;
:
dvni
dm
Vždycky méni
A
proto dávný
ji
nutí a za
as
již
máti
Ježto nejen by nikou, ale
Místo
její
vrn
jednu druhou chybu si
jí
i
bráti.
žádala dívky.
pomáhala srdcem,
dcery, již liohužel, postrádala záhy.
Když jsem dnes u vozu spatil tebe, bodroobratnou, Oudy zdravosti plné uvidl, též rám mohutné. Když slova tvá uslyšel moudrá, zstal zaražen jsem, Pospíšil
pak hned k
rodim
tebe chvále cizinku
Zásluhy podlé tvé. Ale te já sem jdu ti íci Žádost jich jako mou. Odpus, že zajíkavé dím to."
„Nic se neostýchejte," mu dí ona, „všecko mi íci, neurážíte mne, i já to vdné pijímám.
Vy
Zrovna
to
eknte
jen,
slovo to polekat
mne nemže,
—
;
222
Vy mne
najímáte na službu pro otce a matku,
Bych zastávala vám vrn blahozachovaný clm, i pak hodnou doufáte nalézti dveku, 'Ve surového i smyslu. K práci zpsobnou, též Pedložení krátké; bude má odpov i krátká.
mn
mé
Já jdu
s
vámi následujíc, kam osud mne volá mj. mj dluh; k svojatm omladnici opt
Jest zaplacen
Jsem
tu pivedla, její zachování mílo je
Již jich
pohromad
všechnm;
nejvíce, druzí se vynajdou.
Všickni za jisto mají, že domv se v krátce navrátí: Tak se vždycky kojí vyhnanci i neklamu já se Marn, po té smutné smutná doba nastane ješt: ;
Rozpojena svta vazba; spojit ji nemže nic opt Než, co pijde na nás, nejvyšší k posledu nouze! Kdjž se v dom živi hodného lovka službou Výborné ped oma paní mohu, ráda iním to Keb putující dívka je veždy povésti pochybné. Já jdu s vámi, co jedno našim ty džbány odevzdám, Tch dobrých i lidí požehnání sob vyžádám. Pojte! vid je musíte, i též pijmouti mé od nich."
Uslyšel on
V
s
potchou hotovost
rozpaku, ml-íi by
Však Vésti
ji
necha
dom
jí
v omylu prozatím
a teprv o
tu dívky ochotné
tou chvílí vj-znati pravdu;
její
jemu zdálo
se nejlép,
se ucházeti lásku.
Ach! a zlatý ten kroužek ulilídl na dvin prstu; Tehdy nechal ji mluvit poslouchaje piln, co ekla.
e:
„Navrame se, každý Takto n}iií pak dloužila Dívku haní, kteráž u studny dlouho prodlévá; A pede pak tam, kdež se pramen ine, lib se žvatlá."
223
Tak
vstali a spolkem jednou ohlédli se ješt Zpét na pramen istý, sladká oba podjala touha.
Mlky potom vzavší do rukou oba džbány za ouclia Zhru šla po stupních, Herman pak dívku provázel. Jednoho džbánu na ní žádal, by bím ulehil. „Necht," mu dí ona; „lép se nosí tak tíhota rovná. Pán, co budoucn poroueti má, ten nech mi neslouží. Nehletež na píliš opravdov, jak by nejist}' byl osud! Žena záhy služiž pro své povolání:
m
Mj
Neb
sloužíc toliko panování dojde
konen,
Jak zaslouženy vlády, paní v domu náležející. Slouží svým rodim dcera, slouží bratrovi sestra, A všecken po život pro jiné sem tam chozením a D\iháním, nošením, chystáním
vn
baví
se.
tomu zvykne, že cesta nižádná Jí odporná není, v noci pak jako ve dne je rovno. Nikdy že práce malá, neb tenká jehla není jí, Zouplna že sebe zapomenouc živa jedno jiným jest! Neb jako matka všech tch má ona potebu ctností. Když kojenec ji budí v nemoci, krmi žádaje od ní Oslablé, tak jí pipojí se pée k bolestem. Dvadcet v spolku muž nesneslo by tíže podobné. Nést' jí pak nemají, nébrž uznávati vdn." I
blaze
jí,
jestliž
s vdcem po boku ski'z zahradu pišla mlat stodoly, kdež šestinedlku ležící Zastala, dcerky také veselé, ona dvata, ježto
Takto mluvíc
Až na
Druhdy
mužn,
obrazy krásy nevinné. dítkama vstoupil i soudce, V každé jedno drže v nice, ty zti'acené v davu on te Matce pivedl, bželi celova jí hnedky radostn. v}q)rostila
Vstoupili a v
jednom
s
ty
dvma
;;
224 Pak
O
ješt
se bratru tšit, druhu, jejž byli neznali
potom k Dorot pátelsky
Pošlí
žádali
cliléb
ji,
o jablka, a
ji
píti
Tehdy podávala džbány kolem. Šestinedlka
pila
Všickni oerstvili
s
dcerami, pil
se,
i
chválili
Nakyslá, erstvá a zdravá byla
pozdravujíce,
pede
vším.
Pily dítky
i
chutn
k posledu soudce, pak vodu stkvostnou. i
lovku
píti.
Tehdy tu jim pravila s vážným dva pohledem a kouc: ^Dues to, lidiky, tuším je naposledy, vám že podávám Džbán k ústm a vodou vyprahlé navlažuji rty: Když však vás napotom v ase horkém nápoj oerství, Když istý uhasí zdroj žíze v chládku sedícím. také a na mou pátelskou pomnte službu, Ne pro píbuznost konanou jako víceji z lásky. Dobro, co vy mn prokázali, v mé bude pamti vné. Louím já se neáda sice, v té dob druhým však Každý více tžek než k rozkoši všickni konen
Na mne
;
není brzo návratu, rozptýlit se nmsíme.
Jestli
Mládenec aj tuto jest, jenž dárky ty obtoval nám, Ten dtský oblek jako hojnou zásobu jídla. Tento pišed mne najal, bych já v jeho sloužila dom Výborným rodim bohatým. Neodepela jsem to Neb slouží všude dívka, i tžko by jí bylo v dom Poíi na zahálce sed a sloužit dávati sob.
Pjdu
s ním ráda vidí mi se býti rozumný. budou rodie, jako jest pak slušno majetným. tšte se míle se mjte, milá i)ntelkyné
tedy
Takž
i
Dobe
;
;
Svému rozencovi, jenžto na vás tak zdravé se dívá, Když jej k svým pituUte prsm v tom rubku barevném,
Pomnte Jenž
i
na mládence, jehož ten dobroty dar
také
m,
vašinku, šatit a živit chce
jest,
budoucn.
"
;:
225 Již ^
muži výborný," tak ekla obrácena k soudci: vy dék, ve mnohé že píhod byl jste mi otcem."
Mjte
Klekši
Pohnut Tys
ped
dobrou posléz ona šestiuedlku ta plaíc dvu žehnala šepmo.
líbala ji;
Hermanu eknul: domosprávcm slušno poísti,
ale soudce zatím chvalný tak
„Píteli! vás k dobrým
Jižto hospodait' s notným lidem usilují vždy. Neb jsem asto vidl, skot a brav že se pi skoumá, lovka pak, jenž všecka chová dobra, jestliže správný, Všecka hubí a ruší, když sob neprav poíná. Jedno berou tak na zdabh a na náhodu v svj Pozd potom pykajíc, že se tak rozmyslili kvapné Však vy tuším tomu lép rozumíte, vybravše si dívku Hodnou sob i svým rodim ke služb domácí. Važte si jí! dokavad bude v dom ta hospodait" vám,
mn
dm
Sestry nepoliešíte, aniž dcery matka
—
otec váš.
Pišlo zatím nkolik píbuzných koutnice blízkých ní s ledaíms, lepší jí píbytek ohlašujíce. A slyšeli dívin rozmysl, i žehnali mládce Dobro tušíce a obzvláštní myšlénky majíce. Neb tak jedna druhé k uchu íkaly tajn a bžn „Jestli bude z toho pána ženich, ta schována je dobe." Herman ujav ji potom za ruku jí takto pravil, ka: „Pojme; nebo den se schyluje, msteko podál jest." S živjším hovorem ženy te objímaly dívku. Táhl ji jinoch, vzkazující ješt ])Ozdravování. Tehdy dti s kikem a náramným chvátaly pláem Dívku za sukni, druhé nechtíc se spustiti matky; Než ženy jedna druhá jim íkaly rozkazujíce: „Tiše, dti! ona pjde do msta a k vám se navi'átí JuDgmanu. I. 15
K
:
226 již vám byl onehdy bratíek ho okol cukráe pinášel. uvidíte s pozlacenými penízky."
S cukroviuou dobrou,
áp
Objednal, když
Zas brzo
ji
Pak dvu I
^
Herman
pustily dítky a
objímáním
plachetkám
i
M
e
1
z
dáli
p o
ra
Herman
Tak dva
sotva uvedl
ji
kjnoucím.
e
n
e.
a Dorota.
se proti naklonénénm ubírali slunci, boukou, v hlubokých se skrývalo mracnách, Z zákrovu pak brzy tu brzy tam žeavými paprsky Pedtušení nosné metalo v pole osvcování. „Kéž nám nepinese," pravil on, „snad boue hrozící Kroupy aneb lijavec silný! neb žen je pekrásná.'* A s potchou vysoké, vlnobitné zhlíželi žito Ježto vzrstu jejich vysokého dosáhalo klasmi. ekla potom svému prvodci a píteli dívka „Dobrounký! vy jemuž lepší nejblíže povinna ti
Ježto, hrozíc
Svj jsem
mnohým v poli vyhnancm eknte vy nni pede A rodie mne znáti naute, kterýmžto budoucn
Boue
osud a pítulek, anto
hrozí
Sloužiti
mám
!
z
toho srdce;
Páno\i, kdož ho zná,
Neb na
em
Povztež mi
Odpovdl
i
mže
vším
vyhovti snadno
což jemu dležitjší,
on strnulé peven ustanovil se ve mysli. získám otce i matku.'*
tedy, jak
na to pak mládec dobrý a rozumný:
„O dvo výborná,
Že
in,
šírém
se na mysl
dobrá, jak velmi
rodiv
ty
t
chválím,
našich nejprvuéji tážeš
!
227
Neb jsem darmo posud snažoval se sloužiti otci, Hospodaiv nejinak, než jak by to mé bylo vlastní, Ráno veer byv jak o rolí tak o vinnici peéliv.
Máte
jsem spokojil, ta toho znala vážiti sob, Nejvýbornjší ona v tob i dívku nalezne, Hospodyní kdy budeš, jakobys o své mla péci. Všakže otec ne i tak; ponkud ten lesku milovný. Dobrá dívko, nemysli, že jsem snad bez citu, chladný,
Tob
cizí
že tudíž já svého tak odhalil otce.
pisahám, takové slovo te že svobodn ponejprv Vstoupilo mj na jazyk nezvyklý žvatlati darmo. T}' však dvrnost* dvo všecku ze srdce mi vábíš. Y živobytí njaké dobrý otec ozdoby žádá, Zevnitních znamení žádá jak lásky tak úcty. On by snad s horším služebníkem zaspokojil se. Jenž by užil toho, zstana pak na dol)rého nelaskav." I
ekla
radostné na
to,
spolu též kroky cest po temné
Rychlejší zdvojujíc velelehkým pohybováním:
„Jistou nadji mám, oba snadno že uspokojím je: Neb matein smysl jest jakoby vlastní moje bytnost. Ozdobu zevnitní jsem pak hned poznala v mládi. Sousedov naši francouzští nmoho dávali jindy
zdvoilost: byla mšanu tak jako šlecht obecná, Též sedláku také každý svojatm ji porouel. Tehdy u nás obyejn dti u veer jako ráno Poklonním nízkým, slušným ruky pocelováním Pozdravili rodiv, zpsobn i za dne si vedli. Cožkoli já tedy vím, emu jsem Inied z mládi uvykla, A co mi srdce velí, rodim to ráda prokáži. te pouí a poví, jak k tob se míti, Však kdo Ans jich syn jediný a Itudoucn také velitel mj."
Na
:
m
15*
;
;
:
;
228
Tak
V
pravila,
když pod hruškou
msíc
náplni lesk' se
Noc
spanilé
byli
práv
k zemi
se
ssílaje
octli.
svtlo
byla, poslední cele zakryty slunce paprsky.
Odporné
ležely proti
sob ped
nimi spousty
Zejmji, jasno co ve dne, a temné jak v noci stíny. Rád pak pívtivou uslyšel ve stínu otázku Výteného stromu Herman, na milém jemu míst. Kdež slzy dnes jeho pro slinou \7hnankyni tekly. Když si pak odpoinouc ponkud byli u stromu sedli, ekl jí láskyplný mládec za ruku v tom ujav ji „Nech ti to srdce poví, jím ve všem se svobodn." Dále mluvi nesml, doba jakkoli píziva nadšla. Odkazu bál se, na prstu pak ach! ten kroužek ucítil. Trápící znamení; sedli tedy tiše a mlky. Dívka protrhla však mlení, kouc: „Ó, co je sladká Ta spanilá lna, rovná se i jasnot denní. Zejm v mst vidím domy i dvory, tamto i okno
e
V
lomenici, skoro žeC bych
„Co zde
mohla tabulky
poítat'."
na to zdrželivý jí odvce mládec, nhožto nyní tebe pímo uvádím od svtnice mé, tam ve steše, okno.
vidíš,"
„Jest byt náš, do
— jest
Okno
to-
Snad že nyní bude tvým; udláme promnu v dom. Nám, co vidíš, obilí, k zítejší ke žni dozrává. V tomto si odpoinouce budem obdvati stínu. Již tu
dol pes
vinnici a
pes zahradu
sejdem.
k nám tžká od západu boue se blíží S blýskáním a libé pluolúní zakryje temnem.
Neb
hle
Vstávší tehdy
V
dol valným
se ubírali žitem
pole otcovské, radujíce se jasnot noní skre se pak ke vinohradu octli a stoupili ve mrak."
Pes
229 Takto ji pes mnohoíselué vedl desky kamenné, z hrubá jen kladené za stupn sloužily v odi. Kráela zdloulia dol, ruku na plece vdci kladouci, An kmitavým svtlem skrze listí zírala lna, Jež
Dív než zstavila ve tmách, mrakem ukryta, Peliv podpíral mládec dvu, povšenou na,
párek.
ta, nepovdomá tch cest i nerovnoty stupv, Potkla se v chzi, zachrapla noha, ona k pádu se chýlí. Kvapn jinoch ruku dmyslný hned vztáhna, milenku
Než
Zhiii chopí a drží; ona pak na sklesla po lehku, Hru se obou se hrudí i s lícem potkalo líce. Tak stál mramorové podoben soše, nepituliv jí Toužeji, brž, vlí písnou, se zpíraje tíži, Cítil I
A
bím
její
spanilé
i
teplotu srdce,
balsam duše te na rtou svých v oddychování. s pocitem mužným vznešenou nesl dívky hrdinnost.
Avšak ona zatajivši bolest, žertovn mu ekla: „To znamená mrzutost, íká, kdo v rozpaku bývá, Když do domu jdoucím noha ped prahem u vchodu chrupne. Lepšího v pravd znamení bych žádala sob! trochu, bys rodiv s Služku chromou že vedeš, vybra
Pokejmež
hanním se si neumje
nepotkal. lepší."
Urania. Nadje.
Músy, vy ježto pravé býváte milosti pomocný, Cestou až dosavad mládence dobrého jste vedly,
A ped
námluvami k hrudi ješt mu dívku pitiskly. Líbezného satek mi pomozte skoniti páru.
230 Jenž nad jich štstím se dlá, rozdlte ten oblak. eknte však nejprv, co nyní v dom se udává.
Matka netrplivá po tetí te pišla do jizby, Kdež mužové sedli, odkudž vystoupla nedávno. Vypravující o bouce a zamraení se msíce. Noc že nebezpená, tak dlouho že nejde dom syn. Pátely pak hanla, že, nerozprávvše se dívkou,
Od
syna,
bez námluv, se hned rozlouili rychle.
pak
„Aj, nedlej
Trestal otec;
horším!"
zlé
„my ekáme
jí
takto ne\Tlý
také sami, jak to vypadne."
Tehdy, pokojn sed, promluvil k nim, ujav slovo, soused: to v takové nepokojné chvíli inívám
„Vždycky za Díky nebožci Chlapci
tatíkovi,
koen mi
Já nauil se
vší že netrplivosti
že nezstalo ni vlaseníka. jako žádn}' v jistot mudec."
\ytrh',
eka
fará, „kterakým bhem on to dokázal." neb pamatovat muž sob to každý," ekl opt soused. „V nedli kdysi, ješt chlapec, jsem, Zdáti netrplivý, oekával chtiv koára. Jenž nás ml pod lípami tam k studánce dovézti. Dlouho nejel-, já erstv bhal sem a tam co lasika Pes schody zhru dol, ke a hned zase k oknu. Já se celý tepetal, ruce mi tmly, já stoly drápal, Já i dupal nohama, k hotovému i plái nabíral. Na vše se muž díval mírný, ale k posledu, když jsem Durdil se píliš, tu pojav za ruku mne pokojn K oknu dovedl a mluvil ke slova tahle povážná:
„eknte,"
„Rád
dí
mu
to povím,
dvem
„„Naproti
jest,
a
mn
zavena
dnes, truhláova dílna.
;:
231
tu bude hýbati se struh a pilka Zítra oteve ji Takto pak od rána praciají až k víceru pihi. Však pamatuj na to, pijde ?e jitro budoucn jedenkrát, An bude se všemi tam tovaryšmi se hýbati mistr •,
Odmujíc I
ti
rakev, hotovíc
i
pinesou odtamtud ochotn
ji
piln a slin. '
tu chýži prkennou,
Jež nás, ti'plivého netiT)livého uzamkne,
A
stechu
tížící
brzo velmi je urena nésti."" \'idl ve své se to stávati mysli,
Hned jsem všecko Prkna
\-idl spojená, hotovit ernidlo
vidl
jsem-,
Pak sed triiliv oekával u okna koáru. Jestli lidé ekajíc bhají te nkdy pohybn A všelijak se duí, tu pijde rakev mi na pam. Dí usmáv
se
'^
fará: „Pohnutliv jest smrti obraz,
Moudrému však ne strašidlem, zbožnému ne koncem. Xeb k životu prvního pudí a uí jeho jednat,
A di'uhu ke spasení v zámutcích nadji Obma se stává životem. Neprav otec
sílí.
váš
Rozilenému tok ukazoval smrt ve smi-ti chlapci. Radše ukažme mladým cenu, co blaho dosplo, stáí, Pak i starci mladost; z vného nech okndiu vezmou Potšení, a život životem nech takto se koní."
Avšak dvée se otvoily. V tom pár se ukázal Výtený; podivem jala pátele, otce i máte Zpsoba nevsty mládenco\^T zpsobu rovná. I samy dvée zdály se bý k pijetí podob ouzké Tak A-ysokých, spolu jižto nyní vystoupili na práh. Herman svým ji uvedl rodim slovj^ rychloletými „Ejhle! tu dívka," pravil,
Ote
milý! laskav
ji
„jak
jí
žádáte vy sob.
pijmte, zasluhuje
to,
:
232
A
hued vyptávejte na všecko, hodnu se býti." Na stranu spšn potom veda výborného faráe Dí jemu: „Dstojný pane! rychle mi v nouzi pomozte, Rozvážíc uzel, an jeho rozvážu já se užásám. Neb já dívky nenamlouval za nevstu, i myslí, Služka že jest; utee, zmíníme-li náhle o satku. Však hned rozhodnuto! dél ona zstati nesmí vy matinko se
By
jí
jste hospodjTii v ní seznali
bu
Ve bludu
tom, jako já i nejistoty nesnesu déle. ukažte i tu svou moudrost, jižto my ctíme." Obrátil se tudíž výborný k spolku duchovní, Avšak, žel zarmoucena již duše dívina slovmi
Spšn
!
dobrém ale smyslu pronášel: „Jsem tomu rád, mé dít, vidím to radostn, že syn má Otcovu chu, jenž svým to asem byl zejm ukázal, Nejkrašší brával jen k tanci, naposledy pak vzal Otce, jež on vesele, v
Nejkrašší
Neb
i
dom
si
paní; byla jest to matinka.
nevsty, jakouž vyvolí kdo si, hnedky je znáti, Cíhože muž ducha jest a jak mnoho sám sebe váží. Však k rozmyslu vy též mly potebu jen asu málo? Neb se vidí, že následova jeho tžko ne píliš." z
Zbžné
U
to jen
Herman
zaslechl,
jemu tásly
se
oudy
vnit, a ticho pak ve celém bylo spolku najednou.
Než dva výtená slovy ousmšnými takými Jakž
jí
Stála tu
Jak
zdálo
se,
horšena, a v duše dotknuta hloubi,
rumncem
politá,
letavým od
zdržela však
ekla
pede
líce
do
šíje
se a sebrala smysl}.
starému potom netající do celka bolesti vru! mne nepipravil syn. Zpsob vážného když mšana v otci mi líil.
„Ku
pijetí takovému,
:
233
ped vámi, vzdlaným mi státi je pánem, Jenž moude, dle osob, s každým jistotn zachází. Zdá se ale, s chudinou dost outrpnosti nemáte. Ježto nyní na práh vstoupá, vám sloužiti volná; njiií tak v úsmchu hokém, Sic neukázali by Že daleká od vás jako od syna podstata má jest. Ovšem s uzlíkem že malým a chudá že picházím V blahozásobený žitele bezpeny inící; Víni, že
mn
dm
Znám
celý i stav ten jasn ponímám, mne hned takovjTni tu ousmchy týra, trpkost nazpt mne z prahu takoka zahání?" ale já se,
Hodno-li Jichž
to,
S ouzkostí Herman velebnému píteli kýval, to kroiv jako prostedník blud zahnati pílil. Spšn pistoupil mudec. Vida dívky potichlou On mrzutost a bolest tajenou, slz krpje v okách, Xe hned rozplésti zmatení v své mysli umínil, Nébrž radše její dél ješt skoumati srdce. A protož on slovy jí tak zkoušebnými domlouval „Jist nedobes to rozvážila dívko cizinná, Když u cizího se tak slouži rozmyslila kvapn. stoupiti rozkazujících; Co znamená pán v Ustanovit na celý rok osud ruky jedno podání, A slib ten jediný napotom mnoho snášeti váže. Xejsou nejtžší v službách chody unavující, Nejsou pot hoký, nebo vné nádava práce; Neb se sluhou dlný snažuje se stejn svobodník; Avšak pán trp nevrlost, kdy neprav hanívá. Neb kdy tu tak, tu jinak sám v sob na rozpaku, žádá. A k tomu pradkost ješt paní, ano snadno hnvá se,
By v
dm
Pak surová
Tžko
i
svévolná
nezpsoba
je to snášet a konat k
dítek:
tomu ješt povinnost
;
234
Hned bez meškání, ani pak mrzutosti ukáza. Ty k tomu zpixsobná nezdáš se, an otce nevinný Tak tebe žert urazil, vždy však obyejno to bývá
že
Škádliti,
Dtkliv
se jinoch jí
dívku svobodnou."
Jeho
tak mluvil on.
Nezdržela tu
Mocn,
líbí,
e
tuze cítila dívka;
se déle, její cit vyskytoval se
hru
tesknou vzdechla srden. horké slzy hojn ronící: „Nikdy neví lovk moudrý v zámutku radi cht, Jak slovo málo jeho chladné ducha osvobodit Od bolu, jenžto se nám vysokJTn nebe soudem ukládá. Vy jste šastni a bodi, i jak že by vás urazil šprým! Než churavý, kdy se lehce ho dotkne, bolestn to cítí. Nic mi plátno není, bych i se petváeti mohla. se ukáže hned, co by pozdji jen mi bolesti Pimnožilo, v trávící tajn i vehnalo bídu. Puste opt pry! nesmím v tom zstati dom: Pjdu hledat svojiny strastné, již opustila já jsem
nadvíhnouc
i
Pak na
to
ekla
tudíž,
mž
A
m
V neštstí, sama sob volíc, což zdálo se lepší. Pevn umínno jest; a protož mohu vyznati vám te, Cožby v srdci jinak bj-lo mém se skrývalo léta. Ten ousmch otcv hluboko mne ranil, ne žo tak snad Pyšná i Nébrž v
citlivá jsem,
srdci že
jak nepístojno je služce, mládenci vznikla opravdu
mém k
Sklonnost, jenž \')iirostitelem mi dnes se ukázal.
Neb hned Stále
pr^míkrát,
mi v mysli
silnici byl mne opustil. pomnla jsem na tu dívku
kdy na
tkvíl;
i
Šastnou, jižto chová ve svém snad srdci nevstu, když jsem ho u studny nalezla, tu pohledu tak jsem Radovala se jeho, jako byl by zjevil se nebešan Ráda i pošla za ním, když za služku mne najímal.
A
235 Srdce mi ovšem lahodilo, upímné to vyznám, Sem po cest, že snad by mi jej bylo nkdy zaslouži, Bych domu potebnou uini se podporou mohla. ale te teprve cítím, do jaké dala jsem se Já tu nebezpenosti, na blízce tichého miláka Bydleti, te cítím, jak vzdálena dívka chudobná. By nejhodnjší byla, od jinochxi bohatjších. Všecko to vám jsem ekla jenom, byste znali srdce
Ach!
Z náhody uražené, jež píina této žalosti. Neb mla jsem se nadíti, tiché žádosti kr}jíci, Že by skro pivedl do domu on sob nevstu; Ó, jak bych
Šastn
napotom
tajné já snesla bolesti!
nyní jsem vystražena,
i
šastné tajemství
Z teskných vjšlo prsou, pokavad zlo Tak povédíno budiž. A nyní v tom
m
to jest leitelné.
dom nemže
Nic drže, kde trvám plna jsouc úzkosti a hanby. Náklonnost smle \7znavsi i tu áku nemoudrou. Nic mi nezháni ani noc nízkými se mrany Zastroucí, ani
Nezháni
Boue
hrom
hrochající, jejžto
slyšíme,
vn násilné se sráží. To jsem již trpla všecko
líjavec, jenž
ani hluná.
Outku na smutném, rychlých na blízku nepátel. Do svta pjdu nyní opt, zachvácena vírem Jsouc asu a zvyklá již dávno opouštti všecko. Mjte se dobe! nezstanu déleji; jest veta po všem."
dvem
Tak pravila, ke nazpt se rychle berouci S uzlíkem dosavad pod paždí, jejžto pinesla. Matka však rukama uchvátila obma dívku Kol tla ji vezmouc, a hlasn divíc se a žasnouc
ekla: „Co Já
t
to
znamená? k
emu
jsou ty
pláe daremné?
nepustmi pry; vždys pak syna mého nevsta."
:
236 s nevolí stoje naproti a hled na plá Díviny, ta slova jim mrzutá hned promluvil, a ka: „Tehdy za nejvyšší hovní mi se dostalo posléz. Ke dne že závrku se mi vc dje nejnemilejší. Nic mi protivnjšího není jako ženské pláe, Vášnplní kikové konajíc úsiln to zmatkem, Což by trochem rozumu vykonat se udalo pohodln. Na to poínání divné je mi tžko se déle Skonete vy si to; já do postele pjdu." Dívati. Hned se i obrátil v pospch a do ložnice kráel, Kdež jemu manželské lože stálo, i kde v noci líhal.
Avšak otec
ale syn zadržel, pak dí jemu takto prosebn . „Ote, nepospíchejte, aniž se hnvejte na dívku: Neb jen já jediný na' celém tom zmatku vinen jsem, Jejž pítel zveliil svým ješt petvaováním. Mluvte velebníe! sveno bylo vám co ode mne. Nemnožtež mrzutost jako ouzkost, skonete radše Vc tu, nebo bych vás nectil tak velmi budoucn, Jej
An
zloradost místo spanilé moudrosti jevíte."
Odvce dstojný
s
usmáním takto duchovník:
„I kteraká chytrost krásné to vj^ábiti
Vyznání Zdaž ti
té z
dušce a
pée
nám
to
„Líto
nebu
jiný by
Herman a ekl slzí
ti
Neb dokonává mé
jí
mohla
otevít,
tudíž rozkoš nepovstala
Mluv tedy sám! neb naže Vystoupil tedy
srdéko
ml
i
slast?
to
vyjasnit?"
ta slova vlídná:
ani krátké této bolesti.
co žádám, i tvoje štstí. Já ne za služku cizí výtené dívky najímat K studni pišel nébrž bych tvé mohl žádati lásky. Ach, ale báznplné zraky mé sklonnosti nemohly Srdce tvého vidt, pátelství spatily jedno, ;
a,
: !
237
Když Jen
ze zrcadla pokojného zdroje pozdravilas mne.
t dom
Te je
celé
mn
pivésti, to 'již
mi iníš! Ó
bu
pl
vítána
bylo štstí.
srden!"
—
Se hlubokým pocitem na mládce pohlížela dívka, Objata pak nebránila se jeho pocelování. milovníkm toužícím slib je radostný
Ježto
Šastného
života, jež
konce
vidí se nemíti.
Ostatním pak vysvtlil hned všecko duchovník. Avšak dívka srden milá pistoupila k otci, Sklánla se, ruku odtaženou jemu líbala, kouci „Z mysli vypustíte právem slzy, ježto prvé jsem '
Pekvapená
lila
od
žele,
te
liji
v ohni radosti.
odpuste onen mi pocit, odpuste i tento. Dejte i do štstí vepravi se, ca nov mi páno První pak mrzutost, jíž já zmatená vinu nesla. O,
Bu
též poslední!
K vrné
Objal hned
Dvrná,
K emu
vám
se zavázala služka,
služb a láskyplné, dcera vám
a
ji
ji
prokáže."
i matka pak ruku dívky
otec zatajiv slzy; imšla
srden
ji
líbala,
Vezmouc tásla rukou; tak
stály tu
ob
plaíce.
Pak na to rychle fará uchopiv, dobrý a rozumný, Nejprv otce ruku, stáhl oddavací jemu prsten, (Zdlouha jenom, neb pevn na silném on vzel oudu,) Vzav i potom matin prsten dti snoubil a eknul: „Ješt jedenkrát kroužky zlaté tyto ureny bute Pevn upíti svazek, cele by podobal se pn^ému. Tento jinoch hlubokou láskou jest k dívce proniknut, Dívka ta vyznává, že jinoch jí rovn je žádán. Vás tedy zasnubuji zde a žehnám k dob budoucí, Vli obou maje v tom rodiv a pítele svdka." •
238 I hned se sklánl, požehnání jim peje, soused. Však kdy duchovní pán se pot(?m jal vt5'kati kroužek Dívce na prst, i druhý uvidl, tomu div se, prsten, Jejžto i peliv byl znamenal již u zdroje Herman, Pívtivém žertem jí hned na to oslovil a ka: „Jak? po druhé ty se snoubíš? a první se ženich snad Nepihodí k oltái a nám oddavky zakáže!"
ekla mu
dívka na to „O, nechtež této památce obtovat! vele zasluhuje to dobroušek, Jenž mi ji v rozchodu dal, víc pak se domv nenavrátil. Všecko vidl naped, kdy ilá k zvolnosti ho láska. Když žádost v zmnné ouinn pomáhati vlád Pohnala jej do Paíže, žalá kdež na ekal a smrt. „„Bu tu zdráva,"" pravil. „„Já pjdu, všecko se hýbá na zemi jednou, i zdá se, že všecko se rzní. Zákony základní pevných vlád rozpadají se. Od dávného maj etnika louí se majetnost. Od pátel pítel, louí od lásky se láska. Zstavuji zde tebe kde t opt nkdy naleznu Kdo ví? rozmluva ta snad jest mezi námi poslední. Dobe praví, lovk na zemi ze jedno cizincem, Chvíli
:
m
Te
;
Více cizincem
te
—
než jindá stalte se každý.
Poklady se sthují, a není naše pda ta více. Stíbro, zlato se topí z nádob vetchých a posvátných, Svt se ruší blahoutvoený, jako ml bj- pojíti Ve sms a noc, na se obnovenou pak zpsobu bráti. Srdce-li mi zachováš, najdem-li i druhdy se opt Na ssutinách svta, pak tvory jist stanem se novými, Celkem petvoení, osud prostí a svobodní. Neb takové kdo dny pekal, co ho poutati mže! Všakže, nemá-li to bý, abydíom kdy z poliromy této
239
Šastn
vynikše, s radostí se objímali opt,
Ó, tedy
mj
obraz zachovej vždy na srdci tanoucí,
Bys rovnou myslí neštstí nesla i Jestli nový tebe byt a nové svazy Cožkoli
ist
tob osud
nkdy
pivábí,
pipraví, toho ráda požívej.
miluj milujícího,
Yšak
štstí.
bu vdná
dobrému,
potom jen lehce nohou postav se pohybnou; Neb pro ztrátu novou dvojité pojmou t bolesti.
Bu
ti
i
svat sice
Než jako dobra
den; života však více nevaž
si
jiného, a dobro je všecko omylno.""
Takto šlechetn mluvil, nezje^^l pak nikdy se více. Všecko jsem ztratila, i na výstrahu myslila asto, na ni též myslím, an zde znova mi láska Pnpra\Tije štstí, spanilou i mi nadji chystá. Odpus \ýboruý píteli, že t držící Já drkotám! Tak plavci vidí se, kdy ke behu pistál, Ze nejpevnjší pod ním vždy se zem kolísá."
Te
pkn
mn
To kouc, nastrila vedle sebe prsteny dívka. Tehdy ženich s mužným pocitem jí odpovdl tak: „Tím tedy stálejší pi povšechném bu kolotání Xáš spoj, dívko milá! setrvejme a držme, Pevn se držme a pevn i pknou statku majetnost.
lovk v ase nestálém nesmýšleje stále Rozmnožitel psoty jest, a ji dále a dáleji šíí. Kdo však pevn se ustano^i, svta sám je si tvrcem. Neslušno jest nám to strašné pohybování Dáleji vésti a tak sem tam kolota se na m}sli. Naše to jest! tak pravme a tak toho brániti hleme! Neb posavad vždy ti národové chválí se udatní. Jenž pro zákon a Bh, štstí rodiv, žen a dítek Neb
Válili
a.
spolu se protivivše nepíteli, klesli.
240 Tys moje; a co nyní moje, jest než jindy mojejší. Nechci chovat' toho zkormoucen a požívati pecliv, Brž udaten a silen. Zahrozí-li nám vrah obecný ci budoucn, sama mne ty vystroj, bra ty podej
Te
mi.
dm
ostarán je tebou se mil}Tni rodicmi, Ó, tedy se protiví tato hru nepíteli bezpe. A kdyby každý tak myslil, tu by povstala síla Yím-li, že
Naproti
síle,
a všecky pokoj by oblažoval nás.
O B S
^
H. stránka
O jazyku eském O rzuní eského písemního jazyka O klassiuosti v literatue vbec a zvlášt eské O beáních akademických
.......
Plívnik Hra v šachy Atala, aneb láska dvou divoch na poušti Frant. Aug. Chateaubrianda)
Spolky stídmostí Tróji zpsob (z franiny) Rozepe mezi písmeuy Herman a Dorota (z Gothe)
(z
...
3
30 37 48 54 ^3
fVaniny '
•
79 146 15ó 165 172
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
'^^ -^
DO NOT REMOVE FROM
OF TORONTO
J75A15 1869 sv.l
POCKET
LIBRARY
Josef Jakub Sebrané drobné spisy
J-Lingmann, -^°
THIS
