Piirchased for the
LIBRARY of the
UNIVERSITY OF TORONTO from the
KATHLEEN MADILL BEQUEST
.^
**
^^^B
JIÍnAHEN V
^
[ANOSnC TRACIDIEoPÉTIDÉDSIViCH
1910
PE^^L PLACEK NAKLAOATEL«rrvÍ
=
KRAL.VINOHRACY.
HRA národního DIVADLA V PRAZE. ZADÁVÁ SPOLEK SPlSOVATEL „MÁJ" V PRAZE. PRÁVO -
-
PEKLADU VYHRAZUJE
SI
AUTOR. VÝ-
ZDOBA A OBÁLKA MILOŠE JIRÁNKA. TISKEM ANT. REISE NA KR.
Sd3S
VYŠEHRAD.
TOMU SLOVENSKU, TM JANOŠÍKOVÝM REQIMENTM,
JEŽ
VOLNOST NARODA SE BIJÍ, ZA SVOBODU JEHO A ZA
VRAVDUVNÉMTUTO HRU "POSVCUJE AUTOR.
OSOBY. Jura Janošík
/.
JEDNÁNÍ. (V LIPTO VÉ). V
(Stará selská jizba. na ní mrtvá
pratío^pec a
V
dvée do sin.
JJltHPSÍKOVA
postel,
levo
matka. Je pikryta
starou halenou).
1.
U
(Je veer.
SOUSED:
mrtvé kleí
Pán
Bh
OTEC, starý SEDKA).
dal,
Bh
Pán
A
SOUSED
vzal,
a
SOU-
budiž svaté Jeho
jako že ona tebe, starý, mla za muže jméno pochváleno ona ted na nebesích má v tomto údolí náku a bídy, tak zastánce svého Pána Jezukrista, spasitele našeho, který oistí nás ode všech hích a do království svého pijmouti ráí, abychom tam s vyvolenými božími se radovali po všechny asy a tšili se z toho, že trápení naše dovedlo nás mezi andly. !
i
OTEC (nkolikrát zazvlykne). SOUSED A ty. Pán Bh :
náš,
pijmi tedy
služebnici
vrnou, vrnou manželku a matku, Evu Janošíkovu na milost svou ty, ote náš, který nad námi v nebesích pebýváš posvt se svaté jméno tvé, pijd svaté království svoji
—
—
tvé,
bud
vle
svatá
tvá jako v nebesích
dole, chléb náš vezdejší
dej
nám tžké
tak
i
u nás tady
nám na každý den a odpust my odpouštíme vinníkm svým
viny naše, jakož i a neuvod nás v pokušení, ale na
vky
zbav nás od zlého
—
VŠICHNI Amen :
SOUSEDKA A :
podívejte se
!
Krev
se
jí
znovu ukázala
na ústech!
SOUSED To ona vždy za chvíli se tak ukáže. Oti OTEC (tesa se): Pán Bh dal — SOUSED Pán Bh vzal Budiž svaté jméno Jeho poji
:
:
chváleno
!
í
OTEC
Ale pro
jsi mi to udlala, moje nikdy neublížil! ublížil-li jsem pece nkdy v prchlivosti své, pro Krista Ježíše mi odpust Aby mi už u srdce leheji bylo pro tebe, kterou bože, co že tu ztrácím jak javor listí na zimu. Bože bude ted se mnou? Kdo že mi pomže nést jho života? Je tžké a není nikoho. Syn jediný na školách, Pánu Bohu ty tu ležíš mrtvá, chladná zaslíbený, také nejde a nejde. ted teprve vidím, co jsi chudro, vya taká chudá trpla ! Mamo! Tata je smutný pro tebe! Evo, což se nevzpamatuješ ? Pomozte mi, hdé, ji zvednout, chtla se po(Zmaten). Pomozte sadit, a já nemám už za vrabce síly chtla se posadit! zvednout mi ji
(hladí mrtvou)
Bh
holubiko?
:
že jsem
ví,
A
ti
!
—
A
A
!
—
—
—
!
SOUSEDKA Necht ticho ležet SOUSED Ano — neumela — ale ji
:
:
Jairova
.
.
!
Spí spí
.
.
—
.
Jako
dveka
.
OTEC Je SOUSED
mrtva
:
Ale
:
VŠICHNI
!
ty
(Dává
se
do pláe).
sám vzkísíš
jednou
ji
—
ote
náš
.
.
.
se modlí).
(tiše
SOUSED: Amen!
(Vstane).
OTEC (za ním). SOUSEDKA Tak
—
ted si sednte taky k peci, af nepekážíte Musím ješt trochu zamést. Jdte, starý, jdte Mám ješt práci s úklidem, :
!
SOUSED (otci): Pojd teda, pojd! OTEC (plativ) A na isté prádlo SOUSEDKA Jen se nestarejte SOUSED (zpívá s oleem u pece) :
nezapomete
!
:
:
Zpome že
SI
ked není
8
si
ty,
o
popel taky ty prídeš
tob
tvá
love, aj
ped
to
na
to,
bíato,
sud Krista Pána,
výmluva žádná.
Keby nebe
za peníze byio,
bohá
mnoho by tam ale je
OTEC
bydlilo,
—
nebe za peníze není tam bohá chudobnému rovný.
(plativ): Dejte mi trochu vody!
SOUSED: Kam
jenom jsme
ji
dali?
Kde
džbán?
je
SOUSEDKA (donáší ho) Tady Chcete kousek chleba Pán Bh záplat A ty, souchleba dones OTEC :
:
I
?
!
ti
!
sede, ukroj
!
také!
si
SOUSED: Nemám
hladu!
kam
([J^ieví,
bochník položil).
SOUSEDKA Položte ho na stl (Vausa). OTEC A Jura nejde Oj, mamo, snad už t ani neuvidí! do Trnavy jste mu poslali SOUSED A OTEC Už ped tymi dny SOUSED Ubohý chlapec Jak mu bylo, když se to do!
:
!
:
?
list
:
:
!
:
zvdl
!
OTEC: Mla
SOUSED
:
ho toHk ráda!
Vždy
to
bylo
její
jediné
dít
!
Vidím ho ped ^sebou. Jaký on býval vždycky
Ze
ho na knžství dávali být opora v hospodáství!
hchý chasník
!
jste
OTEC To
mama chtla
SOUSED:
Nechtla, aby
:
se
!
na panském
Jura Janošík. silný a
pece
Jaká to mohla
del.
(Tivére
zavrznou).
OTEC A te jde SOUSEDKA: Ne, :
!
Anka!
to je
II.
(PE^DEŠLÍ. A^KA).
ANKA:
Dej
Pán
Bh
dobrý
veer!
(Jde
k mrtvé, po-
klekne, pokižuje se).
SOUSED
:
Pán
Bh
daj
!
Pro
jdeš tak
pozd ?
ANKA
Je vysoké, hezká, vášnivé oi):
(zvolna se obrátí.
Nemohla jsem dnve když mne
pustily,
pro trochu
kvítí,
Sleinka nechtly mne
!
A
pustit.
ted,
do zahrádky a na louku jsem skoila, aby tu nebylo tolik smutno.
SOUSEDKA A :
pro
t
sleinka nechtly
pustit ?
ANKA
(šeplav): erti mli zase na dvoe svatbu. Pán pohádal se ráno s paní pro mladého, pro Sandora.
SOUSEDKA lostiv
(bázliv):
On
se vrátil?
Bh
nám bud mi-
!
OTEC:
Mladý pán
jsou tu?
ANKA A
Starý hrocelý den už na dvoe hromoval sleinka Milka ani na moval zase doma. Chudák chodbu jsme nesmly Taký rámus oni oba tropili :
!
—
—
!
SOUSED:
Divný
život!
ANKA A
to on zase, panák nijaký, zase nco vyvedl! Sleinka celý den jen pláou a naíkají. Ptám se jí: Sleona jen odpovídá Co že je váni ? inko, neplate Sandor zatím v maštali kií Ten Sandor Ten Sandor líbilo by a nadává a dráby honí z kouta v kout: Hej ted se vám u starého lenošit ? Ale za mne nebudete nikam do už tu zstanu u vás a proženu vás, lenoši Sedmihrad nepjdu a nikam už na vojnu! Ale tady se :
A
!
!
!
A
—
!
!
mnou
užijete dost
jí
OTEC
:
jí
nikdy k niemu.
—
SOUSED:
A
A
A jak biem švihne, už nkoho raní —
!
Nehodil se
nepidá
cti
A
zemanský
stav cti ztratit
Zemanskému
stavu
nemže, ponvadž
už nemá. (Pausa).
OTEC
:
A
já
musím
jít
prosit
k nim o poheb
!
(Nová
pausa).
SOUSEDKA: A nesáhl.
Už
(K mužským).
se ješt za
10
už abych zase bžela
já
ješt na peci ukUd!
celé
Inu tam,
humna podívat
dom!
Anka,
msíce tam nikdo rukou Musím kde žena schází
ti
.
.
SOUSED
Nebudete toho mít mnoho. Bhali vám v tom
:
odpoledne panské kon.
SOUSEDKA: A kdo je pásl? SOUSED Nevím. Ale pošlapali :
na
jít
abych
n.
mn
kdyby vyhánl!
jen
kon
SOUSEDKA A to oni :
Nu
s
Pánem Bohem
SOUSED všechno
I
:
já
slož na
SOUSEDKA
!
nohy
Ale už jsem
starý,
drábi ješt schváln je tam zaženou (Kleine u mrtvé a polarizuje se).
pjdu Dobru noc vli boží. (Obejmou !
(u
dkladn. Chtl jsem
rež
sloužily.
ANKY,
která
—
A
!
ty,
kamaráde, už
se s otcem).
dává
koítí
na stl): Aj
voavé jsi vzala ? V komoe je také velký nepoádek tam uklidit A s Pánem Bohem (Odejde). nezapome SOUSED: S Bohem, Anka! (Odejde).
—
i
ANKA:
!
!
Dobru noc! 111.
(OTEC. AV^KA).
ANKA A
vy, pojdte mi ted trochu pomoci ! Stoupnte tady k peci a pomozte mi to trochu urovnat! (Leze na pec.) to jste tu tak spali ? Ehe ! prádlo už je celé špinavé. Tu máte, dejte to na lavici ! (Podává ranec prádla). :
si
A
A
A
OTEC:
kdo
ml
to
ANKA: A tu je OTEC A halena ANKA: Spravím
i
:
a
dám vám
OTEC:
ANKA
Jsi
potom.
ji
trochu
A
dnes tu zstanu celou noc
do poádku.
hodná, Anka!
Dobe, dobe
:
neupustíte
to
vyprat?
zmakaný širák! celá dravá
!
! Jen dejte pozor, at to všechno Položte to vedle ! (Po chvíli.) kdy dojde Jura?
A
OTEC Snad ani nepijde. Je sem tak daleko ANKA: A on už kázat by mohl? OTEC Ale mama se už toho nedoká :
i
:
.
.
.
//
ANKA
Tu
:
ruce tesou
OTEC:
máte
Dejte
!
dol
to
!
A
vám
cože se
tolik
?
Jen podej, podej!
ANKA (po chvilce) OTEC:
Byl
ANKA A OTEC:
1
pkný
býval taký
já
ANKA A
povídali
OTEC To
je jeho
slušet
u oltáe
hoch.
Bojím se ho.
silný jako býk.
:
mu to bude
Myslím, jak
:
vždycky
to
—
ale dávno.
hdé, že on se ani za panáka nehodí. vc. ANKA Jak on doma vám pomáhal Když vzal pluh do ruky, zem sama se naped obracela. Žádný šuhaj není :
:
si
!
:
tak silný jako on
A
!
když se
tenkrát,
hebci
panští
spla-
A
za chvilku Jak on se jim najednou do cesty postavil bouch a bác už ležel hebec na cest a Jura na nm. ale když vstali, byl hebec ješt se nepestali rvát malému chlapci ho dali a on do maštale jak oveka šili
!
!
!
!
A
—
—
;
ho dovedl.
OTEC
(dívá
byste byli
ANKA
muž
na
Pán
ni):
Bh
—
mi odpust
:
ANKA
!
vy
O
pak zvedne zástru a zaškytne) ; co se ješt mraíš ?
(zlostn):
máte
ale
a žena
(stojí,
OTEC A Tu
se
Takého
starého
A
(Je slyšet ránu.)
haraburdí
vám
už
cosi
/
je
tu 'plno!
vypadlo
OTEC (vci v nárui) A co že to je ? ANKA: A rámusu to plnou jizbu nadlá. Co je OTEC (zvolna): Valaška! (Zvolna ji zvedne.) Moje :
|
to? valaška!
ANKA A
tžká
OTEC
Ale když jsem byl ralád, zaji v rukou) nejednou nad hlavou {^ostaví ji ^e dveím).
:
je
!
(váží
toil jsem
jí
ANKA:
Boly asy!
dneska jist
:
!
celí diví
— —a
Lidé jdou z^ práce. Drábi byli byl-li mladý Sandor na poli
Má takové divné oi, jako ještrka ... a sem a tam. Sousedé sem jdou 12
—
poád
jimi cnžourá
IV.
VT SOUSED.
(PEDEŠLÍ.
SOUSEDE žují
jdou k mrtvé,
(vejdou,
tam k^el^nou a poki-
se).
Bh dobrý veer Bh daj PRVNÍ SOUSED: A Pán Bh t potš! DRUHÝ SOUSED: Byla to hodná žena! PRVNÍ SOUSED
OTEC
s
T>VE).
ŠUHAJ.
Pán
:
(podává ruku): Pán
TETÍ SOUSED: A
dobe
CTVRTY SOUSED; bdování
ani
PATY SOUSED dete
aspo
OTEC SUHAJ
robotit
.
.
se
jí
Žádného
bude spát!
pláe už
neuslyší,
ani
.
(rozkroí dva
se
—
(pikývl hlavou).
a podává ruku):
A
nebu-
(Pausa).
Kmote, máte dnes veer vám ekl.
:
Ale na vky
nemže.
tebou být
náku,
!
se k
nám
pijít najíst.
Povídali tatíek, abych
DVCE: A veer,
Anka
ANKA
(s
DVE: ANKA
k nám také máte dojít. (U Tos ty donesla to kvítí ?
pece,
zvdav)
:
Já
!
pece.)
Dobrý
Byl dneska Sandor na
poli ?
Byl a bil!
On
:
DVCE
!
:
už celý den ráno kiel a nadával. Nechce prý starému být na vojn, povídal dráb
Jurena.
ANKA:
DVCE
Nadlal tam dluh :
Maryna
dostala
a pak utekl.
od
nho
po zádech (sklopí oi)
a já taky
ANKA:
Ukaž!
DVCE
(stoupne na lavici)
ANKA jak
:
Jaj,
od tabaky
bože
!
A
:
už to
Podívej se
máš celé modré a opuchlé
!
13
DRUHÝ SOUSED: A
kdy že teprve bude poheb?
OTEC: Pjdu teprve prosit! TVRTÝ SOUSED: A kde
máš Juru?
OTEC Pijde teprve. Cekáme ho už celý den. PÁTÝ SOUSED: Kdo mu psal Hstek? OTEC Toí — Anka Sám tomu nauil :
ji
!
:
—
A
PRVNÍ SOUSED:
co ty, Anka na dvoe, že mladý piletl jako jestáb?
nebylo
dnes nic
ANKA A což já vím Bylo zle — a ješt bude DVCE A tu se podívejte, jak mne uhodil Celá záda bolí. A pro nic za nic. Obracím trávu a on najednou jako dívá se na mne a pak spustí A pro ert doletí, zastaví — a smje A já dlala dobe, že to dláš špatn poádn. A pi tom se dívá a dívá — ANKA pece) — jako ještrka — ?
:
!
:
se,
:
se.
?
(s
DVCE
:
:
Aj
!
Obrátím se a on
mrait, potvoro hloupá
hned
A
?
:
Co
ty se
už pere a bije
!
budeš na mne
A
jak kikneš,
bije víc
ŠOHAJ
A
(u okna):
PÁTÝ SOUSED:
drábi jsou tu!!
Co
že by tu chtli?
To
oni jdou pro
Martina, pro Hasíka, nebyl na panském.
DRUHÝ SOUSED: Ba nejdou! Jdou vzteklí — Pán Bh nám bud milostiv
Od
sem!
rána
V.
(PEDEŠLÍ. DVA DRÁBI.) PRVNÍ DRÁB: mad! A co že
Dobrý veer! Ah! za besedu?
je to tu
DRUHÝ DRÁB:
A
nevysedávali po
OTEC
šli
za pecí!
je
pohro-
Panímáma umela?
dom
radji Hej, starý!
vyspat!
(vystoupí).
DRUHÝ DRÁB: 14
Kdybyste se
ddin
Panstvo
Máš
jít
$
námi! Pán
ti
nco
chce.
DRUHY SOUSED: A co že udlal? DRUHÝ DRÁB: Asi tolik, co ty dnes
A
neudlal.
pjde
proto
PÁTÝ SOUSED: na robotu
s
na
Nic
poli.
námi.
Vždyt
je
tu
Kam
mrtvá!
by chodil
?
DRUHÝ DRÁB
(surov): práce také neudlala
— mám
Nu
OTEC A kam že já mám DRÁB S námi Pán nco OTEC Mám tu mrtvou ženu
já jiknsit?
Mnoho
jít ?
:
chce.
ti
!
:
—
:
PRVNÍ DRÁB:
Slyšeli jsme!
OTEC A ekám syna. DRUHÝ DRÁB: Co je nám po tom? OTEC A co jsem zlého udlal, nevím. DRUHÝ DRÁB: Však zadarmo t na dereš :
:
DVCE
Strýku, nechodle, budou vás
:
—
DRUHÝ DRÁB: A jste zbledli
!
co ty kiíš táhni! He, co? Ted Ale na poli poslouchat se vám nechce ? Aha, Dokud drába vidí, rád se lenoch stydí. A vy
kamarádi ! ted nedláte starý,
kde?
by
utekla
ti
nedají!
palicema
bít
nic,
pranic.
A
kde že
Doma? Mrtvou !
Cheche
!
A
jsi
hlídal?
jsi
kolik dní už
víš,
dneska
byl
A
das
jsi
ví,
zase,
byla-H
pánu dlužen
?
Dvacet, dvacet dní
PRVNÍ DRÁB:
A
OTEC
Milostiví páni
(klekne)
:
víš,
co's
ješt dlužen? !
Prosím vás,
já
za nic ne-
mohu. Vždyf by už bylo všechno ve stavení shnilo a já poctiv všechno oddlám. Jen dnes mne nebijte
DRUHY DRÁB
—
útují dlužen!
to
To
:
To
všechno ekni
bude pkná noc! není
také
A
zadarmo
si
nahoe
!
—
Páni dnes
za synovy studie jsi chtt ze syna pána mít! ty
i
Vidíš, co toho máš! Hybaj!
(Mruení
v zástupu.)
15
A
PRVNÍ DRÁB:
kdo že tu porouí? Všichni ven! Ješt mruet budou selští medvdi na vás dojde! Ven, povídám! ty na zámek pojd DRÁB (strká OTCE):
jeden
druhým
za
Však
i
!
A
DRUHÝ
a nebrkej mi
PRVNÍ DRÁB Sandor
je tu
ROBOTNÍCÍ
dvetem):
(za šuhajem a
Dom
jdte!
Bojte se ho
!
(zvolna vycházejí).
A
DRUHÝ DRÁB
ráno na panské! (Obrátí (v smíchu): ráno na do prázdné jizby a volá smrem k mrtvé) panské (Odejde.)
se
:
A
!
VI.
ANKA
(po chvíli zvolna sleze s pece, bázliv se ohlédne náhle odskoí do komory V pravo. DelŠí chvíli je Chvílemi jako vzlyk, slyšet šramot, k^erý dlá uklízejíc. vzdychnutí nebo zabzuení poátku njaké písn. Jinak úplné
a pak
ticho
.
—
.
.)
Víí.
(ANKA. JANOŠÍK.) (Otevrou
dvée, v nich erná postava.)
se
JANOŠÍK komory)
ANKA
—
Anka
:
studentském obleku, vejde, rozhlédne se): Nu, což tu nikoho není? (Nahlédne do
(ve
Dobrý veer!
!
komory)
(z
mu podává
ruce).
JANOŠÍK:
Nu,
Janošík
:
já
:
(sklopí hlavu)
JANOŠÍK padne na Í6
(rozbhne
kolekci-
—
—
Juro
!
(Vyjde a radostn
sám!
ANKA: Konen! JANOŠÍK A mamika
ANKA
!
:
se
—
co
je s ní ?
Podívej se
k
mrtvé,
Delší pausa).
!
(Ukáže k
dlouho
na
posteli).
ni zírá,
pak
JANOŠÍK Mamiko
moje
:
už
vky
zavely
ANKA
Já jsem
?
?
!
tu,
Což vám oi na
váš Jura
já,
že
se
!
!
{poíná usedav
JANOŠÍK
!
Mamko moje A Mamiko (Hladí ji).
mne nepoznáte
plakat).
Kdybyste aspo slovíko promluvila Celou cestu už tším se na to, že vám aspoi trochu ulevím už tím, že vám pijdu! (Skloní hlavu.) Anka, pojo sem! !
:
(Prost).
Kdy
ANKA
(l^lekne)
JANOŠÍK:
ANKA:
—
se to stalo?
Na
:
dnes v noci.
Dlouho trpla?
Ne, Janošík,
To
netrpla!
Tak najednou
který jsme ekali.
byl
ten
potom pišlo
to
na
konec,
— ráno —
ke tetí hodin.
JANOŠÍK:
Stonaly dlouho?
ANKA:
Pes dva msíce. Ale psát jsme ti Tatíek to zakázali. Ona sama tomu nechtla, ze studií
to nesmli. abys chodil
dom.
JANOŠÍK: Mamko! Mamiko
moje!
(Delší pausa.)
JANOŠÍK
Pro
:
mne
tak daleko posílaly, abych vám nemohl ? pro jste se mne bály do smrti nedochoval ? jaké ubohé
jste
A
ped smrtí ulehit volat dom, abych vás ani
jsou vaše
oi
!
A
(V
slzách.) Je jí vzlyká, k^ev utírá, po chvíli vstane, jsou tatíek ?
ANKA
JANOŠÍK a
chce
—
(zvolna
se
:
A
A
co za krev usadilo se vám to na ústech ? (Sedí u mrtvé, trochu tu plno, plniko
zajíkav)
už jsem
modlit)
tu
Ote
:
Sli
tedy náš,
!
ANKA
na zámek
skoro sám.
jenž
jsi
ním.)
s
na
.
.
A
kde
.
(Pokižuje nebesích
.
se .
.
(vzlykr^e)
ANKA
(lítostiv)
:
JANOŠÍK: Ote svaté
jméno tvé na
nepla
Juro,
vky
.
ote v nebesích, posví se Anka modli se já už neumím!
náš
náš, .
.
—
—
17
ANKA
:
Ne, modli
ale ticho
se,
—
Za mamiku
!
sám
ty
se musíš pomodlit!
JANOŠÍK: Ale
teJ neumím, neumím!
já
—
a
(Venku ozve
se
Ale nepovolím v modlitbu
.
.
pomodlím
.)
nkolik
JANOŠÍK: Co to? ANKA To pastý žene JANOŠÍK (vstal, dlouho
ANKA
:
Byly
JANOŠÍK:
Jctn
statek
:
(Rozhodne se.) pomodlím (Pohíží se
se,
!
—
práskání biem.)
•
dom
dívá se na mrtvou, osušuje
oi).
si
hodná mamika, Juro
to
Byly!
dve
ANKA: Mly
mne už jako tolik ráda. Vzpomínáš, jsme si tam ješt ped ní hrávali ped domkem, já vždycky jenom s vámi chlapci pohromad ? jak
JANOŠÍK
(trochu se usmje).
ANKA: A
jsem
co
kamarád
pro tvých
naplakala
se
mne za vlasy škubali a do bláta JANOŠÍK (týž úsmv) Anka ? (Jde k nQ ANKA Musím jít ješt do komory poklidit hlouposti, jak
rvali ?
:
:
JANOŠÍK
:
—
Nu
bž
!
(Dívá
nkolikrát jizbou, stane znova u tatíek odešli dávno?
A ANKA
(z
komory):
je ti?
JANOŠÍK
ANKA
:
:
Nic
Sedni
JANOŠÍK: A ANKA Ty :
!
tedy bylo v
JANOŠÍK nieho
si
kdo že Zítra
poádku
chvílí.
nechci už plakat
pkn ti
na
za
lavici a
Pak pejde
ni. i
ruku jí
!
—
co
ped
ní.)
Ale
(Vyjde.)
(Postaví se
políbí.)
nepekážej
pekáží?
zanou
chodit
sousedé.
Aby
to tu
!
(u komory):
Anka, nevzkázaly
mn
mamika
?
ANKA 18
—
Ped
se
mrtvé,
:
Ne, oni nemehly už ani
mluvit, tak byla seslábíá.
JANOŠÍK
ANKA
:
A
pomáhala tady každý den ?
ty's
Když mne ze zámku pustili. Ale dnes jsem tu dlouho nebyla. Mladý Sandor pijel z Prešpurka a tak tam u nás bylo všecko hoe nohama. Musela jsem být se sle:
—
inkou až do veera posloucháš
JANOŠÍK:
ANKA:
A
A
Byh.
JANOŠÍK
sousedé tu
A
(hladí ji):
nkdy
knžství
.
Ale
.
.
ty
mne
ne-
jako
byli?
již
i
Pán
Bh
tam
v
ti
.
.
to
Trnav
mne nco
by
Nevyrostl jsem pro
!
ANKA:
se
snad ješt dojdou
Kolikrát jsem
dívka.
bála
?
svíralo.
n
.
Dám
istý ubrus!
zaplaf!
Jsi
hodná
na tebe vzpomnl To knžství To !
!
Stýskalo se ti?
A
JANOŠÍK
po horách nejvíce Anka, tam není tolik : lidé nejsou ti, co u nás. Kdyby les, jako tu u nás. byly mamika napsaly pede dvma msíci, byl bych pijel hned. Vždyf jsem byl už na skoku sem
ANKA
!
A
(pekvapen) Juro A' Chytlo mne !
:
JANOŠÍK
he
to nkdy u prsou než drak ve snách. já nemohl jsem se ani hnout. Všichni mi íkali, že jsem hloupý selský synek a bylo do pláe. ví, že jsem si nkdy chtl už rozbít hlavu !
:
A
mn
Bh
ANKA
:
JANOŠÍK ní
:
mamika
to slyší
ped kdyby slyšela, ekl bych to nemožno žít bez domova Miluji ho víc než svj proto pánem nebudu nikdy
Mn
A ANKA
—
Janošík :
Neslyší, a
i
!
život.
:
Ale mamika
t
zaslíbily
A
nemly to dlat Ne, pánem nebudu nikdy. JANOŠÍK Když už musím být knzem, budu jím. Ale dole na Pováží mezi sedláky nepjdu, a nedají-li mne sem do hor tu doma zstanu (Objal ANKU nevdomky.) ANKA Chtla bych se poád na tebe dívat :
!
—
1
:
JANOŠÍK: Aj
já
na tebe!
19
ANKA
pro
Juro,
:
JANOŠÍK: Ty
ty
—
(Hladí
?
Takhle jako
ji.)
hích
JANOŠÍK
.
.
^
se
ty
!
upen)
Ne, Janošík,
:
A
když
došel, pivítej
ní.)
k nmu, nžn)
to
— by —
.
—
(pustí ji
nemže. Dívá
i
—
dom
doma
(Nakloní
!
na íebe poslal
(zadívá se na ni nepivítal, když jsem
ANKA (pivine se byl
hodná!
sama istá a
m.ne nikdo
mne
Bh
asi
se
—
bílé
Pán
mamika, když byla mladá. Ty tvoje oi Pkné je máš, tam. Ty líce na mne dívaly
vypadaly
Poád
to
—
ANKU,
na
se
zmaten
se rozhlédne,
pak
k^.esne
chce se usmát,
na
lavici
u pece
rukama oi.)
a zaste
si
ANKA
(stojí
nehybn uprosted
jizby).
Vílí.
(JANOŠÍK. iLCIK
(vejde,
klekne u mrtvé, pokižuje Janošík
mu
(podává
vidíš
abych
líto,
—
nepišel
ANKA
(se
ILCIK
A
:
JANOŠÍK
ale
hned vstane)
Aj
ruku):
:
tebe, llík
t
ILCIK: Vidl jsem by mi
se,
Bh,
Pozdrav Pán
JANOŠÍK
ANKA. ILÍK.)
te jsi
shory jít kolem našeho pole a bylo hned nepozdravil a nepivítal. Nu v dobrý as
—
.
.
.
vzpamatovala a utekla do komory). co že
jsi
Dívám
:
tolik
smutný
?
se na tebe a vidím, že už nejsi chlapec,
ale chlap.
ILCIK
:
Však
JANOŠÍK
musí
ILCIK
:
A
z tebe
nevidt chlapce. (Pisedne.)
Rosteme, rosteme
:
sklonit
i
.
.
!
lovk
pece jist se ti stýskalo! JANOŠÍK: Ba že není. (Pausa.) ILCIK A ješt jinak tu neveselo. :
20
už hlavu ve dveích
.
— Ale tady není
veselo.
JANOŠÍK ILCIK
(lhostejn)
Páni
:
JANOŠÍK
?
A
:
co že zase dlají
Nu, jen vyprávj
:
?
Smutno vyprávt !
dveím
(Vstal a jde ^e
ko-
mory, tam se ope.)
ote mój, ak je ten svt zmotaný Co ubohý poddaný! Už ani lovkem není. Jen se zeptej Anky, aj ona ti to potvrdí,^ jaké zlé jsou te u nás asy, a dokud tu bude starý se Sandorem, lip nebude. Staré Lajzové vzali Pavla na vojnu. íkali ti už? ILCIK: Bože
o
vytrpí,
moj,
1
vytrpí
A pro? Protože A pro Ci má se
drába Jurenu jednou na zem povalil. nechat chlap bít pro to, že kosa špatn píišel i starý bere a nechává strnisko delší než jindy ? a nadával a Pavel div že ho už kosou neposekal. hned I na slám už šetí pán, a naše ho chytli a odvedli. sláma je tak dlouhá, že nám už i do jizby stechou kape ?
A
A
—
JANOŠÍK ILCIK
:
(stoji
Hej
u dveí; zdá
—
ILCIK
že neposlouchá).
a jsou tu ješt lidé, kteí povídají, tohle
všechno musí být. Janošík, zle na celém
A
že
JANOŠÍK
se,
je-li
u nás v
Liptov
zle
—
je
svt?
(po chvíli): Nevím.
Gemerské. Jim nevede se prý lip. chlapy do koáru si zapahá a tak když chce, jednoho po druhém na dereš na pole jezdí. klade a išpáni musí bít. tlue i ženy a dti. je to po zákonu božím?
A
je
:
Pišel chlap
tam
A
JANOŠÍK ILCIK
z
nkde hrab,
A
A
(mlí).
Vypravovali tuhle u nás staeek o tom, jak achnehty trhala, v mraze vodou je polétická paní vala, zabíjela a v krvi jejich se koupala, až se to dovdli císa pán což už císa pán nejsou na živu a nedovdí se, co se tady dje ? :
dvatm
—
JANOŠÍK
(pokroí nkolik k^ok k nmu). huncúti všechno do koze seberou
ILCIK Vždy oni nám Vezmou si Jana Turka, :
posadí
ped
stl
a
už
I
zanou 2/
A
—
Však jsem ho ani co že ty jsi pána nepozdravil ? Pána Boha nevidíš a pece pozdravuješ nevidl Ale tvj pán a ted hybaj Však pán není Pán každou nedli na robotu k nmu a bozkaj mu ruku JANOŠÍK: Jan Turko?
— A
!
Bh
!
—
!
A
!
ILCIK
A
:
A
—
Lajz
Pavel
jak
ten
má
se
na
doma všechno odpoívá; nezaseto, nic neroste. soused nebylo, stará už by dávno pošla hladem
JANOŠÍK tu
mohU
ANKA:
Anka, kde
!
Jaj,
—
bože
:
Pust
JANOŠÍK:
ANKA
:
mne
A
—
Nevím :
:
kdyby
?
(Chytne
ji.)
máš mamiku
tu
kde jsou tatíek?
JANOŠÍK Ty
ANKA
vojn ?
Už by
kde jsou tatíek?
jsou tatíek
Vždyf
!
A
Juro!
JANOŠÍK: Co kiíš?
ANKA
A
(náhle, prudko):
být
—
Nevím
nevím
víš .
Víš
!
Nevím
.
.
.
.
.
—
kde .
.
byh
.
.
jsou
JANOŠÍK: Povz!
ANKA
(šeptem)
:
Oni
JANOŠÍK: Kdo? ILÍK: Drábi! Hej, JANOŠÍK (užasle):
A ANKA ILCIK A ?
:
Už
.
je to tu!
Drábi tu byH
—
JANOŠÍK
(divoce):
jist neudlají!
.
Dnes
.
i
A
co chtli?
—
:
:
nho ILÍK: Pokej!
drábi
?
A
Anka, co že
.
na dereš hodili a biH Ilík?
—
Robotu prý zameškali JANOŠÍK Odrobotím jim to sám
22
?
!
ted možná, že ho
:
ANKA
slyšíš?
.
Dneska že tu byli pro jsi mi to hned neekla ? nevím Já nevím
pro jméno boží mluv
chtli
tu
!
Ó —
tatíek
.
.
dnes
—
to
.
Pojd, Ilík,
pjdem
pro
IX.
(PEDEŠLÍ. (Je
Do
DRABI.)
hlas venku -- pak
hukot
slyšet
TI
ticho^.
DRABUV
toho ozve se ostrý
Njaký vz
hlas: Jdte Dvée se otevrou, v nich objeví se ti huncúti! drdbi, nesou polouhitého .) k P^ci na lavici
drkotá
.
.
.
—
dom,
OTCE
první DRAB
Bylo
:
DRUHÝ DRÁB
:
PRVNÍ DRÁB: TRETI DRÁB
Ale
na tebe,
1
!
je dost laciné
!
jen
mnoho na nho
ticet palic nesnesl
proto
Nalijte na
:
oteve oi
pece
to
Aby
pece ješt
nho
panáku
!
.
.
!
?
je živ.
vody Snad ješt dnes Jdou dobe studie ? Máš !
Jen škoda, že's nepišel díve.
Byl bys
to
odnesl za starého.
JANOŠÍK (pevn): Byl! DRUHÝ DRÁB: To k vli tob dostal! JANOŠÍK (pezírá ho): K vli mn! PRVNÍ DRÁB: A ostatní pro robotu! JANOŠÍK (zvolna) Však mamka byly :
mohli tatíek
jít
každý den do práce
TETÍ DRÁB: Staráme A kdo že se DRUHÝ DRÁB Pán
JANOŠÍK:
se
o
my
nemocná.
Jak
?
o to?
to stará?
:
se JANOŠÍK TETÍ DRÁB: Kým? JANOŠÍK: Mnou! :
Však by
TETÍ DRÁB JANOŠÍK
:
:
Ty
lANOSÍK Syn TRETI DRÁB
—
:
co
—
nejsi sedlák
.
.
.
Ani knz ...
TETÍ DRÁB: A sousedé,
zameškané už nahradilo
se
co že tedy jsi? a tady vidím utlueného otce
Tady
:
okny
ti
dívají.
už
—
nikdo
nepomže
—
Jdte dom, chaso
ani !
i
mám
na vás mladého pivést?
selejší
!
v
^
JANOŠÍK
A
:
DRABA
—
otec
to
bude ve-
—
kesanské
—
za krk)
víš ty,
pak
kesfanský mrav ps jakýchsi, duše ? Podívej se (chytne
toto
je
niit
kteí ,musí
—
Hej
!
podívej
se
:
tu
jsou
mamika,
tu
že urážíš pána boha? (Pustí ho.)
TETÍ DRÁB: A co já mohu za pána? JANOŠÍK: A pán pro nechá dnes bít? ILCÍK
Protože je pán
:
TETÍ DRÁB: A ILClK
!
ty jeho chlap!
A
co ty tu robíš?
A
mohu být, páni, kde chci u kamaráda. Víš, že ticet paHc snesu vždycky. Lehnu si potom a neSvlékni ho, Janošík, položíme ho musím aspo na robotu ty, Anka, sko honem pro vodu a plátna nana pec! Fi Dívej se, jak ho rozšlehali trhej Jsem
:
tu
!
A
!
!
JANOŠÍK (ohátí se ^e dráhrr.) Co ješt chcete ? DRÁBl (s úsmvem) Nic, pranic. JANOŠÍK: Pak odejdte! DRUHÝ DRÁB: Však už jdeme! (U dveí.) Cheche! :
:
Ale bude
tu
dnes veselo
TRETl DRAB JANOŠÍK (nad
:
Oh, vy
selské hbety, tohle vás vzpamatuje
Tafko, musel jsem se proto ílík, vezmi ho, už doma honem vylez na pec! (Zastaví se, uvidí ty, , Anka, u dveí, zatne psti a vyrazí ze sebe dušený, ale zoufalý ev.)
k a
vám
vrátit ?
ubitým)
Tafko
!
:
Jura je
!
DRA BY DRÁBI
(rázem se
ztratí.
Po
chvilce je slyšet
za dvemi
jejich smích).
JANOŠÍK
(v téže póse): ílík, zavi! (T)elší pausa.)
[LCIK
ANKA 24
pod pecí). (nahoe drží hlaVu
(stojí
JANOŠÍK
(ustrašena, stále
ubitého mezi rukama). ješt zírá ^u dveím).
X.
(ILÍKOVA MATKA.) JANOŠÍK:
Anka, trochu vody!
Napijte se
?
!
!
:
:
mukách
Ne-
Tafko, napijte se!
Naklo mu hlavu ILCÍK A rukama hýbej mu sem a tam Ti mu zdá se JANOŠÍK: Ano ILCIK jen mu dávej studené na tlo, chcete
— pekelných —
.
Dýše už dobe ?
daHl
.
.
at
tch dobe
neshoí v
bude dobe. Však
a
já to
i
znám.
JANOŠÍK:
ANKA
:
Podej mi njaký runík
Aj
JANO$IK
:
mu
hlavu
Tatko
Ze jste za knzem neuvidí
A
!
mne ?
Ješt
!
vy
Já jsem to Jura
Drábi chodí po
!
—
/
ILCÍK
Nepjdu
:
MATKA: bys
nco
ILCIK
Pojd
vyvést.
A
:
oi
zavíráte
(vsune hlavu do dveí)
—
ddin
Znáte
aj
Sandor
s
:
llík, pojd
nimi
službu u kamaráda
tu
Máš
spát!
kdo
!
mne mne
váš Jura
mám
dom
A
Tafko, to vás pro Mamika už
!
znovu
ted
—
MATKA ILÍKOVA dom v
neslyší
byl dlužen?
studie
bili?
I
zavaž
t te
divokou krev.
—
Moh
bude doma opatrovat?
kdo že ted pjde spát
?
—
Nestarejte
se
o mne!
MATKA: JANOŠÍK
ANKA vázat
!
ILCIK
Tak
Dobru noc
— Janošík!
(Odejde.)
!
JANOŠÍKA)
A
:
ted
tady ješt za-
a ted nech ho spát
Hlavu mu trochu podepete
:
Však
A
:
ANKA
:
noc, tedy
(nahoe u
ANKA: ILCIK
Dobru
:
hej
namo
Skoím
— si
si
už jsme udlali!
druhé runíky
dom
pro
n
!
(Odejde.)
25
XI.
(JANOŠÍK. ILÍK.)
JANOŠÍK tí
(padne vedle
a jen tžce ža-
ruce sepne
otce,
zdychne).
ILCIK (pejde
nkolikrát svtnicí).
JANOŠÍK
(zaúpí): Moje hlava! ozve se ješt bolestnjší vzdychnutí.)
JANOŠÍK Ti
mu
ILCIK
ti
tatko,
tiše,
mu
(u mrtvé)
A
ILCIK:
(Chvíli
1
:
se,
sleze.)
A Bh
sám
už ani
ví,
slzí
není
ji!
pechází).
(stojí,
uprosted jizby
(najednou
srazí a
se
dívají se
na
obliej V oblieji).
sebe, zrak ^ zraku,
JANOŠÍKA
(chytne
eká, pak
znovu pechází).
kdybys zaplakal, nevzbudíš
JANOŠÍK
ILÍK
tiše
(Spee
hlava!
dali
(pechází, zastaví
JANOŠÍK
OBA
Jen
:
dali,
Moje
za odv)
upnmn JANOŠÍK: Nu?
Ty, Janošík,
:
povz
!
ILCIK
:
Ale
JANOŠÍK: ILCIK
:
z upímnosti srdce
(pevn)
ILCIK (kýone
JANOŠÍK
povíš
?
Povím.
lovka ?
Je hích zabít
JANOŠÍK
—
:
Je
hlavou)
(zmaten)
:
!
A
lovk mstí ? Hm. (Chytne sám ILÍKA.) :
když se
A když
se mstí?
Ty JANOŠÍK: ILCIK
:
ILCIK
:
:
pece
:
A
V
Ty
už skoro knz.
Zabíjet se nesmí!
Ale oko za
JANOŠÍK ILCIK
jsi
To Pán
oko, zub za zub
!
—
jaký že ten nový testament :
dal Kristus
Pán
Bh
I
?
vdt
zakázal!
to také
pikázal
Ale v novém ne
starém testamente.
JANOŠÍK Ten
to musíš
?
!
ILIK
Však
:
JANOŠÍK
ILÍK
JANOŠÍK ILCIK
co
(Dívají se na sebe
!
.
.
.)
tím chceš?
s
ty víš!
Nic nevím!
(divoce):
Jsme oba
:
A
(prudce):
Však
:
kesfany nejsou
oni
chlapci
silní
JANOŠÍK: Kam? ILÍK: Do hor! JANOŠÍK (bouliv):
Pojcíme k nim
!
i
Hejl (Pausa.)
Nkdo už k nim jít musí. už toho nevydržím. Je tam Uhorík aj Hárala s Hrajnohou. Slyšel jsi už o nich všechno ? Nedávno vypálili v Krupin zemanovi dvr, víš, co íkali lidé ? Dobe ILCIK (vášniv a pesvdiv)
A
já
tak
!
—
rátanie
i
A
ILCIK
—A
A
:
ty
ekl
to
A
—
JANOŠÍK pod stromy,
nimi mluvil?
mi cestu a vyptali se na všechno. že oni nejsou zlodji, ani lupii, ale
—
jací
!
honem
ILCIK
Svobodni jak
Však
stolicích.
ptáci a
Zvoleni
ve
i
už
lítají
nco
bojí se jich.
tuhle kdosi
i
žert
a tu Jura vykikl
:
na
poli stropil.
Uhorík
!
Drábi
Uhorík
je tu
lehli !
—
A
už utíkali kdo chyt kámen, za dráby a tak jsme je hnali až do vesnice.
tu oni jen se zdvihli,
JANOŠÍK: i
s
Hej
:
A
:
chlapci
po všech našich o nich vdí a
ILCIK:
jsi
Zaskoili
Uhorík
zbojníky.
A
—
(Zahrozí psti.) Ber pane ty dan však pijde minulý týden byli aj tady u nás
JANOŠÍK:
A
:
:
A
páni?
Dali dráby na dereš a našvihat jim poruili.
páni mají z
chlapc
(OTEC JANOŠÍK To :
ILCIK
!
Ale
strach.
na peci tžilo zasténá
bude noc
!
A
.
.
.)
proto jsem se vrátil
—
dom ?
(znovu pechází po svtnici zastaví se u Valašky, potžk^vá ji, pak jí i nad hlavou zamává.) kde se to
A
tu vzalo?
27
JANOŠÍK: Ukaž! To ILCIK
je otcovská valaška!
Jen naostit bylo by teba
:
JANOŠÍK:
Je tžká.
O, pro mne Ale pro tebe JANOŠÍK Dej sem Zrovna do mé ruky Ráz a dva!
ILCIK
!
:
!
:
!
ILCIK Vezmem si JANOŠÍK: Do hor? :
ILCIK
(vášniv)
:
Poj J
Uteeme
!
k nim
JANOŠÍK (po chvíli) Ne, Ilík Já ILÍK3 A pro? JANOŠÍK: Musím otce opatrovat! !
:
ILCÍK
Však
:
JANOŠÍK
je tu
nesmím
—
1
Anka!
A mamika — (Polohlasem)
:
nebudu nikdy
jí.)
sebou
s
ji
(Zatoí
!
!
leda až budu musit
Ah
!
Ale pak
!
Zbojníkem
—
XII.
(JANOŠÍK. ILÍK. ANKA.)
ANKA
(zavírajíc
chodí po
vsi.
pomalu dvée): Chlapci, drábi poád Lidé povídají, že bude boží soud,
ILCIK (skoí
oknu)
k.
:
A
kdo
to tu šel za
tebou
JANOŠÍK (tsn u nho): He! (Postaví se Sander Sandor jizby a posmšn dívá se Ven) !
:
?
doprosted
—
!
Snad
A
on myslí, že každá roba je pro nho! (Tsn u ní.) Anka, kdyby na t Sandor jen prstem sáhl, ekneš mi to! U evangelia písahej, že mi to ekneš! se
mu
líbíš?
ANKA; Ano JANOŠÍK
—
eknu!
(dlouho se na ni dívá).
ANKA
(máí
ILCIK
A
zatím runíky).
nemá odvahy íci nikdo Sandor i drábi. jim to neekne, až jim valaška po zádech bude tancovat! znovu chytí si robotníka a znovu bijí a on trpí a modlí :
všade je rázem ticho
!
jim, že jsou potvory pekelné, starý,
A
28
I^ikdo
A
—A
Uhoríka s kamarády je málo I po stech z ddiny do ddiny a s role na roli, nikdo ani kousek luky už nemá, ani kus políka, co by tam konopí zašil hlad v zim kus chleba nedá z panské stodoly smjí jen vrabci brát nebude lip a nebude! (Opel se o dvée.) se a modlí se a
Ve
trpí.
spišské honí nás
A
!
A
A
!
ANKA ILCIK
podšen
tom
(o
JANOŠÍK: Co Juro,
JANOŠÍK:
ANKA
:
ILCIK
bože
I
je?
Kriste Pane, tatíku! .
Ilík,
:
.
Tak
.
(ani se nehne)
—
A
:
voze
JANOŠÍK
Tatíku, což
:
se
mu
ruce chvjí
.
.
.
vody podej
Na hnojném ILCIK
—
honem sem poj!
Umírá
JANOŠÍK
Jaj
:
zasmje).
(se
ANKA:
na peci oykikne)
na ?
A
tu
—
mám
jak
víš,
ty sis nevšiml
—
ti
ale já
ho pivezli ano
být sirotek sám
?
?
kdo se ti o to stará ? Svlec nebudeš Staré a nové evangelium ? Oko za oko a zub za zub Vezmi valašku a pojd mezi chlapce Co tam ješt na peci hledáš ? Sebe naposled ? 1 tebe pidej, aby tob vezou jednou takhle, zstaneš-li a Pán tenkrát mohl nkdo zatlait oi Ale já to nebudu Nebudu S bohem, Janošík, s bohem (Chce odejít.) :
kabát, už
Sirota
nesirota
knzem
!
!
Bh
1
!
!
!
XIII.
(Ji je tma
tí
jizb a všude
je ticho.)
ILCIK (dá se znovu do strašného smíchu). (Z dálky J^ totiž slyšet tluení na vrata a ostrý hlas DRABU: ^áno na panské! T^áno na panské!) ILCIK {po každém tom výkiku otoí se po JANOSIKO VI a dá
se
do smíchu)
:
Pozor, nové evangelium jde
{Kroky dráhu
JANOŠÍK
(na peci pustil
se blíži
OTCOVU
.
.
1
.)
hlavu z rukou.)
29
ANKA
(úzkostliv hledí dol).
ILCIK
Už
:
JANOŠÍK ILCIK
—
jdou
už jdou
skoí
(náhle
nahnul
(se
{Hlas venku u Súkup .
.
a
.
.
—
JlNKA
Te
:
za ním).
jsou
Banár
u
a rány do
.
.
.
Tedf
Vrat.)
.
ANKA
{zdšené) zapomínej, že jsem
:
JANOŠÍK
.
pece
poítd) na panské!
^áno
:
s
Janošík,
Juro
tu
já
—
—
—
—
nedej se svést,
tvoje
—
Anka
—
ne-
{mávne jenom rukou).
{Ji je znovu ticho. Kroeje se piblížily. Je slyšet, jak osi ti osoby se zastavily: U^jaký tlumený hovor a smích. tyi surové údery venku do vrat a smích : ^áno 'Pak na panské!)
—
JANOŠÍK
(se vzpímil, hromov) uchytí Valašku do ruky-)
Nepjdeme
:
!
{Jí na ráz
{Ticho venku. 'Pak znovu šepot a smích a rány a výkik: T^áno na panské!)
JANOŠÍK
Nepjdeme!
(vztekle):
ILCIK (dá se do veselého nepjdeme a to kiel
—
ANKA
(chytla
Juro
vzpamatuj se
—
—
na pravd boží
JANOŠÍK ILCIK
:
už
:
A
ILCIK
:
t
Chytnou
ILCIK (nadšen)
JANOŠÍK Ty 30
Juro,
mj
!
nepomže
!
Už
v tom
jsi
!
Pojd,
pjdeme
!
Ješt nejdu!
JANOŠÍK: Ale :
Juro,
mamku, všechny už
samotnu mne
ted musíme utéci
JANOŠÍK:
otce,
jsem chtl
:
ILCIK
tu
za ruku): tu
Jen tebe
:
ani svatý
ti
JANOŠÍK Že
Máš
máš
(vroucn)
A
:
JANOŠÍKA !
A
smíchu) kdyby sám Sandor (dupe zuiv) nepjdeme
a zavrou do klády
dnve musí :
Hej
ani já
!
!
pijít!
Nedáme
se
Ilík, podej
mi ruku
!
Ka-ma-rá-de
!
ILIK
(prudce ho obejme)
Tvj
:
Po vsi jak jdou dveím a ope se o n.) tu
!
Slyšíš ?
ANKA jméno
—
{prosebn,
JANOŠÍK Už
je
:
a pusf je
Pust je
!
zoufale)
pozd
—
Hej
!
—
Ne
!
povídám
!
Ale už
!
už jsou tu
Juro
Juro,
:
vky
na
—
Ilík
!
jsou
{Letí
k.e
— pro Kristovo — pust ode dven
{Rozkroí
se.)
XIV.
{"PEDEŠLÍ. ŠANDOR. T>RABL {"Dvée
ŠANDOR
se otevrou.
{za ním
T>RABI
ti
LID.)
Nkolik louí hoí.) vejdou dovnit.
Nkolik
postav ješt za nimi.)
ŠANDOR: Kde JANOŠÍK:
je ten
knz?
drzý
Tady!
ŠANDOR: A!
JNKU.)
A
panenka sem chodí do peleše lotrovské tu náš Ilík Zase divoíš ? Cheche starý známý Podívejme se na vzácnou spolenost {Postoupí k JANOSIKO VI) kdo pjde ráno na panské? se
schovávat
?
—
{Uvidí
—
Sem
A
!
!
!
!
A
JANOŠÍK:
Nikdo!
ŠANDOR
{tsn
JANOŠÍK
{jde
puje.) Ci
mrtva
—
Kdo pjde ráno na panské? Nikdo {ŠANT>OR ustunmu) k na panské ? He ? Otec mrtev, matka
u nho):
tsn
:
kdo má jít kdo pjde na panské
ŠANDOR
(se zastavil): :
:
Což pak
?
Ty!
JANOŠÍK (se zasmje) Ne ILÍK: Ani já ne!
ŠANDOR
!
!
je pokousal vzteklý
JANOŠÍK {mávne valaškou) Opovažte DRABI {ani se nehnou). JANOŠÍK {chodí za ŠANT>OREM) :
víš,
co
je to
kesanská duše ?
A
ty
—
:
pes
?
Svažte je
se
A
a ty
ty
—
—
a ty
—
co
ty,
víš,
31
co
je to otec
láska ?
A
dej
pozor
si
ty
A
a matka? a ty
—
—
—
ty
—
víš
co je to synovská
—
jen biješ a biješ a zavíráš
ty,
DRABI {uiní pár krok Vped). JANOŠÍK Ani se nehnte {Chytne ŠANT>ORA :
-^
krk') živ,
t
kdo
DRÁBÍv
za odsud
!
l*^clo
Když
™i ^u otce zabil?
—
sanuje
{vrhli se
na
ted odejdeš
kdo?
JANOŠÍKA).
/
JAr^OSIK
{srazí jednoho
na
druhého,
i
padne
tetího
ILCÍK).
ŠANDOR
{stojí
bledý a tese
JANOŠÍK: Kdo t
—
dvr
sanuje?
shoí kdo ni tady {ukáže na jím o zem.) roka
ti
to
ANKU)
ILCIK
A
:
JANOŠÍK mamiko
Já
—
Janošík!
—
udlá ?
A
až
Janošík Já ani rukou mi nesáhni
ti
do
A
na {Mrští
!
!
Zab ho! úsen) Ne {Klekne.) S bohem, Hej mój {Pokižuje se.) S bohem, tatíku co že ho šetíš?
{obrátí se,
:
!
—
!
!
byl
otec
se).
dobrý,
já
musím
by
zbojník
{Svsí hlavu.)
!
Knzem ,už „neS bohem, Anka, nezapomínej na mne budu a nemohu být! {Rozmáchne se proti 'DRABUM, ty Ilík, za mnou kteí se znovu vrhli na nho.) Puste pojd Pojd za mnou! kamaÍLCÍK {skoro Vesele, s rozpaženou náruí) Jdu !
!
A
!
ráde
—
JANOŠÍK: A do hor! ILÍK:, Do hor! JANOŠÍK {pak OBA)
:
A
na zboj
!
Hluk ^ poplach ve vsi. {sama k^eí a hoce pláe
{%)yrazí Ven.
ANKA
.
{Opona.)
32
—
:
za tebou
.
Na
Záe .)
zboj
!
svtel
Na .
.
zboj .
JEDNÁNÍ. (LES.)
II.
Mezi stromy njaká
(pozdní odpoledne.
postava.
Nové
Ticho.
ostré zbojnické zahvízdnutí.
Ozve
se
Na
to
hvízdnutí.
havrana zakrákat.)
slyšet
I.
{GARAJ. HRAJNOHA.)
GARAJ GARAJ a slez hej
kamaráde {T)ívá se
!
Hraj noha
:
tetí).
Nedlej už tedy
!
{Havran ozve
se zastaví.):
No
:
—
Garaj
!
Konen
že
jsou ostatní?
Dojdou za
HRAJNOHA
pod jedním
hloupostí
se znovu.)
1
(se stromu)
Kde
najdeš!
GARAJ
Hej
!
vzhru.)
{chodí od stromu ^e stromu,
—
HRAJNOHA mne
pak zahvízdá po
se znovu.)
Ej,
:
dol
GARAJ No
—
{dívá se po stromech
{Havran ozve
Zdrželi se trochu.
clivíli.
—
{sleze
ironicky)
:
Bohu dušu
—
a
mne
dukáty
GARAJ {vesele): Nedáme! HRAJNOHA: A co že jste Byla to smutná varta tady
GARAJ
:
z hory ze
A
HRAJNOHA tam
Vlána tabáku ?
my
deva :
se
tam celý den
ekali zatím na panské chlapy.
—
váleli?
Ani baba nepejde
!
Mli
jít
ale nepišli.
Skoil jsem
nezakiikla.
Je
i
tu
naproti
dnes
do hory.
smutno.
GARAJ Ale ne vy faji mi všechen HRAJNOHA: A kde zstal Uhorík? GARAJ O je! Dal se na levo horama —
Máš
Ale
ani
trochu
:
:
Má
tam zase
nco
HRAJNOHA:
.
.
Oho!
šel
do Kremnice.
.
Nco
veselého?
33
GARAJ Snad. Jen aby nám to Hárala zase nepokazil. Vždycky njaká dveka mu do toho vleze a na ráz zapomene na vartu a na všechno. Zpropadené ženské Ty :
!
i
do hrobu ho pivedou
HRAJNOHA: A když GARAJ To je písniek
si
tak Putnoka pibere!
!
Ale ert aby pi tom
:
Víš, že nás
pedevírem
HRAJNOHA: Kdo? GARAJ Drábi A už krkem
—
s
i
pistolemi
ale vydral se
HRAJNOHA
:
pistole
i
!
:
hnali jsme je
Ty
Detv
chtli na
!
mu
—
pichystali.
si
Vlek
spal
!
—
honit?
Ale
pro-
už jednoho pod a utekl. {Sbírá díví na ohe.) držel
ddinách
na
chlapci
už
o
nás
zpívají
GARAJ:
Slyšel's?
HRAJNOHA: Ale neumím povdt. GARAJ o nás a o Janošíkovi ? HRAJNOHA: To — hej! — GARAJ Však on to Putnok jist donese. Má :
:
prý za
Tkovem njakou dvici.
A
pknou
—
HRAJNOHA;
to
nebyla
njaká krmárka
Jen
aby
-
povídal Hárala.
—
hehehe
GARAJ toho slyší
:
Ale
vybrali jsme
jí
to tenkrát,
co ona
— Když ted na vzpomenu bylo — a jdu skoro kolem — a ona — Gajdošík hraje — Hárala tancuje
tancovala
to
si
!
ní
(smje
se
Širokým
.
.
úsmvem)
Jura je na hoi,
—
Jano je v komori a ty naša šenkereko tancuj
GARAJ: Máš
HRAJNOHA 34
kesadlo :
si
s
Aj hubku
po
voli
sebou? !
s
Haralou
plný pytel nevidí,
^
.
HRAJNOHA
:
{Rozdlávají ohe.)
ne-
GARAJ
Fi
:
házej trochu
(Dýmá
Je to mokré jakési.
!
roští,
HRAJNOHA:
aby
Však
do
Vy-
roŠtí.)
moc nekouilo
to
tu ani
noha nepejde!
II.
(PEDEŠLÍ. UHORÍK.)
UHORCIK (starší už „chlapec") chlapci Ohe rozdláváte ?
Pán
:
Bh
dej
štstí,
!
HRAJNOHA A :
ty
už
jsi
tu ?
GARAJ A co že to neseš za ptáka UHORCIK O, to je nco moc vzácného — (Ukazuje.) HRAJNOHA: Tetev! UHORCIK Pkný kus — co ? A pták hloupý skoro do ?
:
!
:
:
mi
ruky
mne
si
Lehl jsem
vlezl.
sedl a
kií
a
si
—
kií
pod strom a on zrovna nade jak išpán
njaký
GARAJ A co že ty, kmote, posloucháš te HRAJNOHA: Chechel Zadarmo jist ne! :
.
.
.
tetevy
UHORÍK: A co jestU zadarmo? HRAJNOHA Tož pro dnešek GARAJ A pkn tokají, pkn ? UHORCIK Tak silno a vesele (Shrnou se ^ HRAJNOHA: Byl's ve Lhot? UHORÍK: Kde ve Lhot? Ješt dále! V
?
!
:
:
:
!
prodával jsem
vera
pkná
:
byla.
Dva
Kremnici
turkyni.
HRAJNOHA: Hodn
UHORÍK
ohni.)
bylo?
ji
Pán
pytle.
Starý Weiss
—
ji
Bh
—
kde urostla ale když jsem mu dukát
ví,
koupil, a
na koupi pidal povdl mi, co jsem zrovna chtl. Ale kamarádi ješt o všem nevdí. Možná že jsem turkyni a dukát dal zadarmo, a možná že
—
GARAJ
:
Kolik jich bude
UHORÍK:
?
Asi dvacet!
35
HRAjNOHA: To
bude parná práce!
GARAJ: A
samí hajduši?
UHORÍK:
Spíše husai!
GARAJ
{vyskoí a tleská do První cifrovaný kabát musí být Pana krále snad ?
UHORÍK
(usmívaje se)
vyvedl
noho, co's to
!
A
koho že povezou ?
Však uvidíme
:
Husai!
Husai!
dlaní):
mj
—A
!
ty,
Hraj-
?
HRAJNOHA: A co já? GARAJ Hloupost njakou asi HRAJNOHA: Co? O bab vypravují? :
UHORÍK rovec
{ve smíchu)
Bože
:
ty
Jsi
!
pkný
Su-
zbojník.
a nic jiného
jsi
HRAjNOHA:
Však
(Leze na strom.)
to zasloužila!
UHORÍK:
Potká babu v lese. Šla bosky. Dá ji dukát, aby si koupila boty. Ale kdež pak baba, aby se s dukátem bosá. rozlouila! Strí ho do kapsy a jde z jarmarku zas už na paeze sedí a na babu si huncút tu on hned se ptá. No, Hrajnoha, kde že má boty ? eká. je
—
—
—
A
—
A
to
tak
?
HRAjNOHA
(se
UHORÍK A kde
nic tu nic
kvkou
aj
GARAJ:
stromu)
baba nic
:
Víš, co
!
jí
:
No
hej
—
dukát
udlal
?
Na
schová,
si
boso
která
kohout
by
—
Chachacha!
a
proto,
to
t
že
t
nemají rády
erný jsi jak chtla co tam zas dláš nahoe? !
HRAJNOHA
UHORÍK 36
boty
ale
okoval pod-
hebíky
HRAJNOHA {na vtvi surov se smje). UHORÍK: A hned mla boty! Máš ty spadeno,
ji
:
:
smola,
Koukám po kamarádech
Nu, chlapci
—
a
kde
na baby njak
—
.
.
.
vid
?
Však
stapatý
{Pausa.)
je Janošík ?
jak
GARAJ
S Ilíkem
:
chvílemi ani nestál
UHORCIK
.
.
kamsi
se
O
zatoulali.
nás
jako
by
.
Ale kamaráda lepšího bys nenašel Býval dobrý kapitán, ale on je lepší. hned jak dobhl k nám prvú noc, na oích jsem mu to vidl, že on bude nejlepším ze zbojník. Síly má jak medvd Tuhle vykreslil mi na skálu celou trenanskou a rozumu všade a o všem ví. Takhle mi to nakreslil. Tu stolici. máš, brate, povídá Trenín. Tu Hlava, tu Bystice, tu ZiHna. Tu máš Lopeník, tu Homolku, tu Veternou Holu. kde jaký kastel, kde jaká ddina, všechno namaluje. jaký má být. kapitán, jakého mít Nu, kamarád jsem
!
:
A
já
—
!
A
—
A
—
A
musíme
GARAj
Chtl bych být jednou takým, jsem jenom hloupý sedlák.
jako on
:
UHORCIK Ale HRAjNOHA (se :
—
ale
patíš mezi nás jedenáct stromu)
:
Už
jdou
!
Slyšíte ?
(Je slyšet
gajdy, výskot a zpiv.)
HRAJNOHA: A
A
ženskou mají
Ej
juch
—
PUTNOK
!
s
ti
chlapi
sebou
—
Hárala a Putnok! si zpívají! cigánku jakousi. Poslouchejte
(Slezl.) (v dálce):
A
já
mam
Marinu,
ervenu ak maHnu. Ja ked já k ní veer pridem pikryje
Ona ma
ma
—
perinú. (Výskot.)
perinú,
já ju zas haiinú,
aby ludé neíkali, jej chodím za
že
Zuzu sme už
inu.
dáme
jí
jí
aj
aj
— juch
!)
vydali,
—
eše máme Marinu ked sme
(Ej
krávu
peinu
.
.
dali, .
37
!
!
HRAJNOHA Už
celý rok
:
vidl
!
Musíme
Kai
jsem tam Chochochocho Slíbil
GARAJ:
njaké
zas
jsem
cigán
neslyšel a nena Polhoru zavést. nemohu žádný sehnat.
zastavit
frtoch
a
a
Chochol III.
(PEDEŠLÍ. PUTNOK. QAJDOŠÍK. HÁRALA. CIGANKA.)
HÁRALA
—
cigánkou
(s
I^rku se drží).
^o/e/7í
PUTNOK (kytku za širákem GAJDOŠÍK (hrá na dudy).
—
zpíúá
UHORCIK
A
co
HÁRALA
:
:
Vítejte chlapci
To
Putnok, zpívej je (Zatleská .
.
,
PUTNOK
je
— si
!
si
.
.
to
.).
sem vedete ?
A
moje žena (Všichni se smjí.) ty, Gajdošík, hraj Ped na— asi ty, !
a
:
a taní.)
(podupává
si)
Ped
:
naší je
—
zahrádeka tmná, trnná
trnná, trnná,
HRAJNOHA (taní proti HARALOVI). PUTNOK (zpívá): A v ní roste rozmarina fialka
Kdo
—
ervená! ji
trhal?
Moje
—
milá
celá uplakaná.
A
pro pláeš
a narikáš
—
moja znejmilejší?
Vezmi
šátek a uti sa
—
budeš najhodnjší!
HRAJNOHA A kde je šátek, Háralo HÁRALA: A má cigán jako já — šátek? HRAJNOHA: Ale Putnok má! :
38
?
^
!
!
!
!
CIGANKA A jaký pkný, vyšívaný HÁRALA: Putnok, dej mi ho! PUTNOK: Nesmím! CIGÁNKA Mn ho dej PUTNOK (zavrtí hlavou). HÁRALA: Dukát dám za nj! PUTNOK Je od Kaenky. A takový já HÁRALA: Tak ho nech (Cigánce) :
:
z ruky
:
si
potebuješ
!
(Pohladí
!
CIGANKA mi takový?
HÁRALA
ho rukama za hlavu)
(chytne
:
Kamarádi, dejme
Kdo
Koho nejdív se
:
!
UHORÍK HÁRALA (Obejme
—
Nu
:
Nejdnv Uhorík! Všechno ti uhodne mamy neml. !
HRAJNOHA: A
V
ji
ve
:
jsi
hádej
—
Uhorík
uhodla,
aj
—
dej
si
že jsem ani
se tedy narodil?
.A hned ženskou
(cigánce)
Semanín
CIGANKA si
pro-
—
já
jsem
—
pišel
!
UHORCIK co
eho
z
Ty
jsem se nenarodil
íá
:
GAJDOSCIK ?
—
má hvzdiko
Mn
!
HÁRALA
vidU
konopným
Chachacha!
HÁRALA:
na svt
s
ji.)
VŠICHNI: hádat
(Smích.)
mlte
—
Nu
:
!
nejdív
ožení
tak už
(cigánce)
!
na strom povsí?
nejdív ožení
:
Ale koupíš
:
hádat!
si
ume
nejdíve
Kdo se HRAJNOHA Kdo vazem
ne-
ji.)
—
HRAJNOHA: GAJDOŠÍK HRAJNOHA:
nedám.
Však ho
:
:
Ne
dvoe
:
Nu
hádej
s !
sebou
A
!
(Smích.)
kde
my
jsme se už
já.
To
byla sestra,
?
—
to
jsem nebyla
nechali.
39
!
!
!
UHORCIK:
CIGANKA
Byla hezí než
A
:
co je
!
!
!
ty.
mn
do toho
Dej dukát, povím
?
všechno
HÁRALA UHORÍK
Jaký dukát
:
—
Dám
:
CIGANKA:
Když
udlat? (^Pokižuje UHORCIK Pak ekneš
CIGANKA
!
V
Krista pána
vnm. Mám
ti
ti
aj
vnš ? kížky
to
nemusí
všechno
být
pravda,
co
Ukaž ruku Co ti mám íci naposled návštvou ? Pro tam chodíš druhé už tam nelez! Víš, co tam na tebe eká?
kde že
Po
jen hádej
chceš,
nedávej
se.)
:
A
Nieho
?
(se zašklebí)
!
:
byl
jsi
HRAJNOHA (na cigánkou zakráká). CIGANKA (se lekne). HRAJNOHA: Nu — co se tolik lekáš?
? ?
To kamarádm
tak zpívají!
PUTNOK: A ted hádej mn! Ticho, chlapci! CIGANKA Což ty Ukaž druhou ruku Pro :
i
!
hezký a tak málo se ženským
HÁRALA
Vždy
:
!
ti
:
GARAJ Nu :
PUTNOK dv
:
už za ní nepjdu
!
nenamluvil?
I
pak aspo písniku na
Písniku, písniku
A
tak
on ani milovat neumí.
PUTNOK: A je tob nco do toho? HÁRALA: A kdybych Kaenku byl
PUTNOK A
jsi
líbíš ?
Než
t
ní slož
složíš jednu,
má
Hárala
potom omrzí, písniky dlat. Jiný pi nich tancuje a pod okénkem miluje ženské.
GARAI: Nu
to
—
—
nu!
PUTNOK Jenom moje cigáneka CIGANKA Však nlutujem Pro :
!
:
a možná, že budeš šfasten.
Nezapome 40
na
to.
Ale
—
ta
mna
lutuje
tebe havran nezakváká musíš v pravý as utéci
(Tiívá se na nho.)
!
!
HÁRALA
! !!
.
Oho, holubiko moje, nevrkej mi
:
(vesele): A ty pust mne! HÁRALA Nepustím Pohádej mn ješt GARAJ A mn :
i
!
HÁRALA: Ne — dnve mn! CIGÁNKA Jsi mi to pkný chlap Ale bh sám kdybych t nebyla pi :
tebou
HÁRALA A :
GAJDOSCIK VŠICHNI
se
trnná, trnná
:
moja
LOVI,
HÁRALA
VŠICHNI
(se
CIGÁNKA
.
PUTNOK
— —
a narikáš
šátek a uti sa naj hodnjší
budeš
.
Naproti nim
naj milejší?
Vezmi
.
hraje).
pro pláeš
:
Haralu ráda
.
a
HRAJNOHOU).
PUTNOK A
má !
CIGANKOU tani.
(s
na nho.)
cigány rád Gajdošík, a co že Zahej znova. Ped na-aši
ležíš ?
(smje
se
tanci vidla, nebyla
mne
má
Hárala
(podupávají)
HÁRALA
pust
se všici, cigánka
ohn
ty už zase u
s
A —
šla.
Obrate
:
CDívá
!
ví,
GARAJ
jednou
!
:
s
tolik
—
CIGÁNKA
bych
.
!
HARA-
(T*odává šátek
CIGANCE.)
smjí).
(na ráz schová
šálely
za adra).
IV.
(PEDEŠLÍ VLEK.)
VLEK
(pibíhá)
:
Chlapci,
chlapci
—
po celé hoe vás
hledám
UHORCIK A :
zalepeny
což nás ani slyšet není
?
Cím
to
máš
uši
?
VLEK A :
pro dláte
UHORCÍK: To
HÁRALA:
takový
hmot ?
Hárala!
Ba ne
—
to
Gajdošík! 41
!
!
!
.
GAJDOŠIK Ne — to Putnok zpívá PUTNOK (Vlkovi): A ty — co :
.
.
jsi
Honí
udýchán?
celý
t?
VLEK cigánka
—
Nehoní
:
dobrou zprávu nesu. Ale co
tu
chce
?
HÁRALA
Nech
:
ji
být
To
!
je
a bez svtla
—
CIGÁNKA
(odchází mezi stromy).
VLEK —
ale
moje žena
!
Bez oltáe
moje žena
—
než pijde Janošík, af již to všichni Tož tak už radji ekáme. Dnes veer pojede tu horou baron Revay.
víte
:
af
UHORÍK:
VLEK VLEK
—
který?
Ze
šfávniky u Suan.
Hej
—
:
GARAJ:
Hej
lede
:
s
ten?
pt
ním
hajduch,
paní,
knz
a koí.
Jede na Zvoleí.
HRAJNOHA stálo
to za to
VLEK
:
:
:
Ale ted
GARAJ Nemám UHORCIK Ale :
:
už
pistol
bude
to
za
stát
na podzim. Ale ne-
to.
Veze
peníze.
už skoro ani groše. pozor
nabitou nosí.
A
na hajduchy.
dejte
Loni o nás ješt
opatrnjší.
nho
Byli jsme tam u nkolik ovcí
stráže
Jsou už ted
nevdli. Ale ted každý
tolik
aby se
postavily.
Piduste
trochu oheí
GAJDOŠÍK: A kdo HÁRALA: Já! HRAJNOHA: Aj —
PUTNOK
já!
pjde
na stráž?
(Leze znova na strom.)
Jeden staí.
:
UHORIK
že
Pokejte Dole úvozem asi nepojedou. Ale Takoví páni mívají všelijaké nápady. Což chce-li cesta hoe není mocí mermo zlámat pán kolo nebo vaz? ert
ví
:
!
!
A
42
!
!
—
Hej
také lepší.
!
!
!!!
oba
pistole
si
nabijte
!
A
!
!
pak jen zna-
mení dejte
A
GARAJ:
já
VLEK A UHORCÍK
poletím první!
hajduchm
:
zrovna po hlavách
Spíš po koních. Hledte jim vpadnout do uzd a pak srazte chlapa valaškou :
VLEK: A
zahaste ohe! (HRAJNOHA zakráká.) UHORCIK i Dost asu A ty, Hraj noho, nekrákej tolik lovk potom neví, to ty nebo havran. na strom !
jsi-li
!
HRAJNOHA vtvi, bude to
:
—
Aj, kmote jist havran!
budu-li já jednou viset na (Sleze.) Já jdu tedy nahoru?
HÁRALA (stojí u cigánky). UHORÍK: A co ty, Háralo? Jdi HÁRALA (bere cigánku) Však už :
GARAJ: No
—
bude
tohle
HRAJNOHA: Pjdu
radji
UHORÍK
Ty
:
Ne, ne
!
VLEK
Potkal jsem
:
tam zrovna také veselý z
bez
a míchali
ji
s
nimi!
nahoru
Nemají Pedešlou zimu loupali kru otrubami, jen aby hladem neumeli.
PUTNOK
A
tch
otrub nem,li
prý všechno penz a páni musí prý draho vše rodila všeho dost
UHORCIK
VLEK mysleli
!
:
—
:
:
GARAJ
:
Není prý Jako by pole ne-
nás nebylo,
ani
Turka by nevy-
hlad
co bude
s
tetevem
Oškubej ho zatím
Však už Michalík
UHORÍK:
platit.
Jen když to mají na koho svést
Mám
:
dlá Turek.
to
Však kdyby
GARAJ A UHORÍK
pry).
z Hontu.
život.
u nás skoro
:
!
CIGANKOU
s
vera dva sedláky
GARAJ A :
jdeme
varta! (Smích.) s
jdi
HRAJNOHA (HÁRALA
tedy k dolejší cest!
Hej, chlapci
—
?
!
jde.
A
plný pytel toho nese
ticho!
43
!
!
!
!!
!
v.
{PEDEŠLÍ MICHALÍK.) MICHALÍK (zvolna a vážn): A pozdrav
Pán Bh,
páni kamarádi!
VŠICHNI
ohn
u
(se sesedli
MICHALÍK
a mlí),
A
Hm. Hm. co pak je vám, že jste tak stichli ? Co je vám, holoubci, co ? Hlad máte hlad máte ? co bude dlat Hárala dole u cesty ? (sundává pytel)
—
A
UHORÍK: A
— myslel —
co by dlal
MICHALÍK: A
A A A
:
bude!
hlídat
cigánata robit! (Smích.) já tady toho máte zase plný pytel. (Rozvazuje ho.) Sl. kdo že by si vzpomnl na sl ? Michalík. Paprika kdo že by si na papriku vzpomnl?
PUTNOK:
Michalík...
MICHALÍK
—
sl
ano Michalík. (zvolna se ohlédne) Nu bys na to jist zapomnl. Takové mladé, divoké hlavy ty tak na cigánku nezapomenou, ale na papriku a na nová hubka a nové kesadlo. kdo že by si ...
na
to
Ty
—
:
A
!
:
A
vzpomnl?
VŠICHNI
:
Michalík
podívejte
Michalík
O
:
!
To
kus chleba
MICHALÍK: A
UHORÍK:
!
!
ano: Michalík
(I^ozdlává pytel
!
VŠICHNI
A mn
!
—
MICHALÍK: Nu
a tu se ješt
Dej mi kus slaniny ! kus chleba a kus slaniny
jsou poklady
Á co
mne vy
jste
donesli?
Podívej se! Garaj už
MICHALÍK:
—
docela.)
Hm. Pkný
pták!
to
Nic vám nedám!
škube!
Ale
to
ti
jist piletl
až na nos
UHORÍK A co by na nos Do mn zapomnl donést Fajku novou !
:
huby
!
A
víš,
co
?
MICHALÍK: Škubej, Garaj
44
Však
ti
stará
zapekaka taky staí!
jsi
—
!
!
:
!
ostatní /;ec//' neí)o pokuují). (Tcusa.) MÍCHALCIK Chlapci, v trenanské je chlap
UHORCIK bronivé
.
.
:
—
vidl erta
!
!
a ten prý
takového erta, rohy jak z vola že nemel kopyt a byl
Jen
:
zeman
to
z
Do-
.
(Ticho.)
MÍCHALCIK
A
:
po vín se mi
stýská,
chlapci, ani ne-
víte jak
VLEK
Však pokej,
:
dostaneš
jednou
Mám
!
ho
na
Královej Holi celou beici.
GAR AJ A snad Revay ho vzal na cestu MICHALÍK Co Revay Jaký Revay Pojede PUTNOK Však proto Hárala hlídá. si
i
:
?
?
:
?
tudy
?
:
MÍCHALCIK i
Abyste mu šel nkdo pomoci Ten jednou od ženských shoí a Révaye bylo by škoda :
!
—
GAJDOSCIK
PUTNOK
(zaíná si liše pehrávat na gajdy). nho, pozpvuje si): Umrem, umrem, ale neviem kedy, a ked umrem, ležat budem
(u
—
já zpievat budem režucha, režucha,
takto aj
si
—
nemá dieva kožucha ani ho mat nebude dokad za nepude
mn
VI.
(PEDEŠLÍ. JANOŠÍK. ILÍK.
JDAMÍK. TÍ
ROBOTNÍCI.) (Z
UHORÍK (Ti
dálky ozve
se zahvízdnutí.)
(odpoví).
postavy objeví se mezi stromy -- jsou
SEDLACI.
Vstoupí,
pokloní se
uctiv a
to staí, s
shrbení
k^esfanským:
Pochválen bud Ježíš Kristus !)
45
!
!
!
!
!
! !
—
ZBOJNICI: Na vky
amen!
(Vtom okamžiku vstoupí JANOŠÍK, ILÍK a ADAMCÍK. Jako každý z chlapc i oni mají valašku, pistol za opaskem „vygombikovaným", širák, halinu, gat, dole eménky od
kopc
JANOŠÍK mli
A
:
celý týden,
Bh
tož,
chlapci, dobrý
vidli ? Pán tabák jsi nezapomnl
ILÍK:
A
pozdrav
Aj
:
Uhoríku
co
Pán
ty,
!
A
?
Aj
!
Jak že jste se co jste dlali a
Michalíku
tebe,
?
tebe, Ilík
A
JANOŠÍK:
t
veer
se nevidli
co jsme pozdrav,
Na
VLEK
stáhnuté.)
Bh, Vlku!
!
Garaj,
jak
Pkného
máš?
se
ko-
houta škubeš
GARAJ
A
:
kde
jste
chodili ?
Tak
dlouho
jsme
vás
ekali
Až u moravské strany jsme byli, až pod Javorníkem za Bysticí. I na Moravu jsme zašli. Ale zdá se na lazech bídný mi, že to tam není lepší než u nás. tam mají život
JANOŠÍK
:
A
ADAMCÍK
:
GAJDOSCIK
Aj u
nás,
A
co že
:
JANOŠÍK: Malý
na Javorin jsme byli jste
vidU
s
kopc ?
—A
MichalKrivál a vás pod nimi! íku, máš dost co jíst? Dej tady staekm nco, budou hladovi
MICHALCÍK Mnoho toho nemám. Kus chleba a slaniny. JANOŠÍK (vesele): A co bys chtl víc? MICHALCÍK: Kus divoké husy! ADAMCÍK Až potkáš bílou, zeptej se na ni MICHALCÍK (jde k robotníkm). ROBOTNÍCI (podkují a zajdou trochu do lesa). JANOŠÍK Chlapci, a te dohromady — a potom, ca :
:
:
Pán
46
Bh
dá!
!
ILCÍK
Však nejsme ješt
:
A
JANOŠÍK:
UHORCIK
!
všichni
kdo schází? Hárala!
Kde
Hárala?
je
Leží u dolejší cesty a Hrajnoha ju hoejší. Donesl Vlek, že dnes horou pojede Revay ze Sfávniky. :
JANOŠÍK Až
za
:
chvíli.
Potkali jsme je za druhou horou,
spravují kolo, polámalo se jim.
UHORÍK
(chce zahvízdat).
JANOŠÍK Ale nech je na svt ? MICHALCIK To nového,
vart
:
že
:
ani dukátu,
ím
ani vína a že
dti
svoje
!
Tož
—
co nového na
nemají
horní chlapci
Michalík nebude
mt
už
za chvíli
krmit.
A kdo za to mže? ADAMÍK: A což, Michalíku,
JANOŠÍK:
bude-H
tu za chvíli
sud
vína?
MICHALÍK:
Mají ho
s
nebe, že páni takové preser^ty
JANOŠÍK
:
Však
vého v gemerské
PUTNOK
se nestarej
—
sebou opravdu? s sebou berou I
!
peníze budou
!
Co
Zaplaf
je
no-
?
Nic zvláštního. Povídali mi lidé na ddinách, že ted mužští jsou njak divocí. Chytili tam drába v noci, v kolomazi vyváleli a peím posypali. pohorelického zemana v lese živáni prý obstoupli, div že jim z rukou utekl. tak byl pobitý, že i dneska z toho leží. :
A
A
JANOŠÍK: Kdo
PUTNOK
:
JANOŠÍK:
VLEK jsou
a
:
že je to?
Vypravovali mi to chlapci u statk.
A
zabít že chtli?
Však
aj
pi Kysúci
z moravské strany.
mlýnské kolo rukama se
zem pod
zarazil.
toulají se
A
njací
takoví.
tyi
mezi nimi chlap, který prý Pobyli týden a pak jako když
nimi slehne.
JANOŠÍK: Hm.
A
co dlali?
47
!
!
VLEK:
—
Zbíjeli
JANOŠÍK: Kde
VLEK
Práv
:
!
a kde se dalo.
se dalo?
Což
sedláku kradli?
i
sedláci mi to vypravovali
Pak musíme dát na pány bratry pozor. Na išpána v lesích si nikdo hrát nebude a nesmí! Aspo kde ty jsi byl, dokud tu budeme my a já Janošík.
JANOŠÍK
:
A
Garaj
?
GARAJ V
trenanské
:
JANOŠÍK:
GARAJ
stolici
pi Váhu jsem bhal.
Nic nového?
Nic. Na Beckov utloukli ert ví, co udlali. dláky palicemi. tom. Nic chytrého by to nebylo. :
A
JANOŠÍK: Hm. (Usmje se.) A Trenín už íkají o nás, pro mne rostly
VLEK ?
víte-li,
chlapci, že na
a pro vás,
že už vy-
hruškách konopný provaz
—
í-
v Kremnici.
JANOŠÍK: nich
tch
na
:
i
se-
Neptal jsem se po
hrušky na Zvolesku.
UHORIK A kají
pedevírem dva
A
A
co že by?
—
A
což jsme takhle teprve rok (v smíchu)
ADAMÍK A :
VLEK —
:
rádi
by nás už vidli na
pohromad
že prý panským sádlem provazy namažou.
aby se zbojníkovi tžko umíralo Jao nás o jedenácti ješt povídají? Ze takých chlapc potebovali by ted císa pán do vojny na Turka, ti že by už nco pomohli :
jen
nošík, a víš,
co
JANOŠÍK:
Hej
!
aj
—
do vojny?
ILIK A my nemáme vojny ? GARAJ: A Turk není také dost? :
UHORÍK lejší
pálí
48
—
na rok, na dv šel bych Ale Však hej jsou tu lesy mitam poád rok za rokem! než celé Uhersko dole. Co že tam uvidíš? Slunko do tebe celý den, tráva suchá a nijaká, voda líná a
toulat se
:
!
!
Mn
!
!
:
!
—
a pak se máš najednou mezi behama co by se on tam bál? Nerozebhnout a honit Turka. Až pod Trenín došel, bojí se. Ale u nás bál se vždycky
shnilá valí se
A
!
A
i
mu
co jsme u nás už nemohl. bez nás pan císa neodpustí.
dále
GARAJ
Ale co my
:
tu
dláme,
možná,
to
mu
neodpustili, to
že zas
nám
pan císa neodpustí.
ILCIK
:
A
—
císa
ADAMCIK A
—
to je naše hora
naše stolice jsou naše stolice
:
VLEK A
necísa
nebe nad námi komu že patí ?
:
GAJDOSCIK: Pánu bohu, ptákm JANOŠÍK: Když nezabiješ!
UHORCIK
Bývalo zákonem
:
že kdo se vraždy
A
JANOŠÍK:
i
nám.
za mne.
toho
dopustí,
aj
A
tak se to íkalo
že jednoducho
odbijeme.
Kdo
se vraždy
vraždil bys podruhé.
Ne!
od nás vyhnán bude a všech jedenáct na zapomene dopustí,
nho
!
UHORÍK
VLEK
:
JANOŠÍK
Tak
:
1
Dobré
Kamarádi
!
A
je to
!
jak tohle
mže
být zákonem.
?
že nejsme ani gemerští, ani urovavští jsme kamarádi, brati, páni zbojníci pro tam ty (ukáže na rohotníky) a že to povídám já, Janošík, ted sesednte se, páni po Uhoríkovi váš kapitán. brati, bude zase soud. Michalík, zavolej jich sem! živáni
—
:
Proto,
—
že
ale
— A
MICHALÍK JANOŠÍK
:
A
(jde pro rohotníky).
vy hdé, odpovídejte jen boží pravdu VII.
TRI ROBOTNÍCI hledí
JANOŠÍK: Vím dobe
(postavili
se
phd ZBOJNÍKY
—
pímo a pevn). slyšeli.
—
již
všechno, ale chci, aby to jdete?
i
kamarádi
Odkud
49
!
první SEDLÁK: Z JANOŠÍK:
A
kam
Hontu.
se ubíráte?
PRVNÍ SEDLÁK: Do JANOŠÍK:
A
pro
svta jdeme! svta?
jdete do
PRVNÍ SEDLÁK: Utíkáme ped JANOŠÍK A jak se jmenuje tvj PRVNÍ SEDLÁK: Andrej Bella. :
JANOŠÍK:
A
je
pány.
pán
?
tvj pán?
i
DRUHÝ SEDLÁK:
I mj. dlá Andrej Bella? JANOŠÍK: PRVNÍ SEDLÁK To dlá Minulé zimy proto, že žena na zámek poklízet nešla, ale nemocné dít doma opatrovala, v teskutém mrazu do klády ukovat ji dal a mne na osla posadit a vodou mne polévat, já ješt všechno petrpl
A
co že
:
:
—
ale
žena zemela.
JANOŠÍK
:
Slyšíte,
kamarádi
?
A
co že
tob udlal Andrej
Bella?
DRUHY SEDLÁK Od :
A
rána do noci robotou
mne
sužuje.
všechno proto, že jsem jednou na den svého patrona sousedy u sebe pohostil, pi emž oni trochu mli „v epici" a ráno na panské nešli. Rozhnval se tenkrát na mne a od té doby všechen hnj ze dvora musím odvážet já. kolikrát pojedu, nenapíše a je noc krávy už nikam nemohou a já musím ješt dvakrát jet. svatém Martin z domu mne vyhnal a drába s dvekou mi tam dal, dokud prý se jim ve dvoe bývání nespraví. letos pluh s kravou tahat mi dal a sám biem popohánl. (Usedne. Pausa.) to
A
—
;
O
A
JANOŠÍK:
A
co že
tob udlal
—
Andrej Bella?
—
Pivedte ho až sem
TRETI SEDLÁK
GARAJ
:
Ukaž
JANOŠÍK: 50
!
(hluchý a slepý a vyrnoený v oblieji).
(Obrátí
tvá
SEDLÁKOVU k ostatním).
Je hluchý a slepý, páni brati!
!
!
!
.
DRUHY SEDLÁK: Aj smysl pomatených! UHORÍK: to udlal Andrej Bella DRUHÝ SEDLÁK: On sám tak ho zmrzail! mu
!!
.
?
I
se
!
Podívejte
na ruce
VLEK
:
JANOŠÍK
VLEK
:
Oho
!
A
:
Ti
Podívejte se jen
Nehty vytrhány
!
mu na záda (Pausa.) ezali mu z nich emeny zvolna). Sedl jsem (natáhne krk
podívejte se
loti
!
—
!
—
TETÍ SEDLÁK u dveí ... A on —
^
do
mn
.
.
.
(vyrazí) kop'
.
.
(Zaklepe
!
hlavou.)
DRUHÝ SEDLÁK: A mana do
on
tenkrát vyskoil a srazil ze-
bláta.
TRETI SEDLÁK
(zasmje
smíchem
se strašným
—
prsty
roztáhne a se strhaným obliejem „zírá" koleni).
VLEK do ruky
JANOŠÍK A te vy,
Á
trestán.
Andrej
:
Bella
pišel, Janošík
VLEK
?
!
A
toho že nezabiješ, kdyby
A
SEDLÁKM.)
soudím tady já, i kdo ? (K vy sami, eknte, jak má být Andrej Bella pozde to písahám, bude tak potrestán. :
—
Zeptej se jen toho zde ne oni dva zdraví ješt :
JANOŠÍK Kdyby
on
:
VLEK A :
JANOŠÍK:
VLEK A
:
já
Ne,
soudil,
vždy jen dle
Nebudu
má
ten
soudit
—
zahynul by celý svt
nho
budu
soudit
budeš soudit podle nás!
ty !
—
Co pán
každého, kdo který káže lidu o
nenávidím
knze, Nenávidím
i
ti
bžet ?
a toho že bys nechal
s
to
pán
nimi jde
vné
Nenávidím ho. Nenávidím
!
He
!
!
boží, které není.
lásce
A
u všech chlapa, který pány pozdravuje. i Zapomenu-li se, nebudu šetit ani bratra, bude-li neušetím ani knze s pánem sedl za jedním stolem u oltáe, bude-h pán sedt v první lavici svatých
!
!
A
.
JANOŠÍK
Ale
zabít, zabít
.
nesmíš!
5/
!
VLEK: A JANOŠÍK
VLEK
!
!
!
!
budu-li chtt, zabiju!
nmu) Vlku nmu) Aj já
(pokroí hroziv k
(postavil se proti
JANOŠÍK
(ope
je silnjší?
Za
VLEK
!
:
rukama do jeho pasu)
se
!
:
A
:
Itdo z nás
pase pojd
Zkusme
:
JANOŠÍK
VLEK
(ho chytne).
(ope
JANOŠÍK
se v zem).
na
nho
zadívá a pak ruku na ráme Vím, že máš prudko u krev, ale kamaráde nezapomínej se Víš že i tebe, jako všechny chlapce -- mám rád a že s vámi jsem živ a umírám pro vás a pro tam ty a pro svobodnku naši na horách. Rozumíš mi ?
položí)
Vlku, nezapomínej
:
—
VLEK rozuml
?
má
eknte,
:
že ty
Pak
právo jak
ZBOJNÍCI
se
—
(sklopí hlavu)
A
JANOŠÍK diný
(náhle se
má
1
Což
:
jsem.
lovk,
dobrý
jsi
!
hluchý
Jak bych ne-
?
také vím
se tedy mírni a poslouchej toho, se mstít!
A
být Andrej
(vstali,
kdo^ je-
SEDLÁKM)
te
vy
(k Bella potrestán
širáky v rukou).
SEDLACÍ (usedli a PRVNÍ SEDLÁK :
chvilku se radí).
Ud-
Andrej Bella má mnoho dluh.
nho žebráka! JANOŠÍK: Vlku, slyšíš? lejte z
PRVNÍ SEDLÁK: O
žních zapalte
mu
stodoly a
Rozežete mu dobytek na horách do všech tových
—
a je to tak
—
dobe
DRUHÝ SEDLÁK
(pevn):
PRVNÍ SEDLÁK
Pak tedy
:
Ano
JANOŠÍK 52
.
:
.
a
?
—
klny.
stran
i
ddinu
utekou
a neušette na Ružomberk.
.
Slyšeli jste, kamarádi ?
sv-
—
zapalte
jednoho stavení. Ztratí se lidé odtamtud jich nevyženou
A
Michale
ty
Soud
se koní.
—
!
!
!
MICHALCÍK
UHORÍK: A MICHALCÍK JANOŠÍK A mluvili
jste
peníz).
nyní jdete
s
bohem!
(podal jim sebrané peníze).
nkdo
bude-li vás
:
že
zdržoval,
eknte
.
.
JANOŠÍK pátelé,
—
u dveí
.
(vztekle)
as
již
jenom,
Janošíkem
s
TETÍ SEDLÁK (chylá JANOŠÍKA za kabát) jsem
Každý
V ruce obchází zbojníky.
(se širákem
tam vhodí njaký
!.
!
—
a on
mne
Andrej Bella
:
.
.
Sedl
.
.
kop
.
Ale jdte nyní rychle, S bohem
!
pokroil a pes horu tžká je cesta.
S bohem!
SEDLÁCI
(odešli).
VIII. (Chvíli je ticho.
GARAJ:
pak
je slyšet prásknutí
bie
v lese.)
Ale co to?
JANOŠÍK:
Hárala
UHORÍK: JANOŠÍK stole
A
A
:
je propásl!
Révay
je tu!
pozor, chlapci
!
Nechodte na ránu
!
A
pi-
ven (Hvízdot proletí vzduchem.)
JANOŠÍK po koních
nám
Trochu pozd. Háralo
:
Garaj neutekou !
VŠICHNI
—
!
V
nelef tak rychle
pry
(zatím v právo
!
právo Garaj
bžte
—
!
a
hned
Vždjrf
se scény).
IX.
(Za (Rána.
V
záptí druhá a
JANOŠÍK:
GARAJ
:
Nepospíchat!
Kamará
—
!
scénou.)
tetí.)
A
za skálu
sko!
(Rána.)
53
!
JANOŠÍK mn, Ilík!
:
Hote je po hoe (HvízdoL ^ána.)
UHORÍK: ILCIK
JANOŠÍK
Žete
!
!
Sem
ke
pomoz!
Janošík,
Chlapci
:
Nepusfte jich
!
na levo
je
Bohu
(oste):
dušu
!
a
Nové výkiky.) (Nový
(Hluk-
mn
dukáty!
hvízdot.)
HRAJNOHA
(krdkd V
K
JANOŠÍK: se
!
Rychle! Rychle! Michalíka zavolejte
UHORÍK:
Hej
Novd
Smích.
lese.
ohni
rdna).
ním! Nezdržujte
s
strýce!
X.
RÉVAY
(ZBOJNÍCI.
UHORÍK
{pindsí
MICHALÍK:
—
záhybe
QARAJE
Rychle
—
prohlíží
S PANÍ. HAJDUCL)
—
pak
(Za scénou ješt njaký
JANOŠÍK
na ramenou.)
hahnu dol!
:
!
!
nad zabitým.) Garaj tolik na ne bžel?
UHORCIK
Pro
!
pok Ucho
hluk, výkiky*
(pibhne) Garaj Garaj (Zuiv.) Vedte je sem Je
obrací.
(Nkolikrát jím
zavrtí hlavou.)
jen
jsi
!
A
pt
JANOŠÍK
:
!
(divoce):
HRAJNOHA JANOŠÍK
(žene
(letí
k
Kdo
že
Tady ho máš!
A
zastelil
ne?
A
stromu si
54
to
!
?
ty?
A
nkdo
A ty.
Ale
pt
ryim) ?
:
!
neposlechl
Už ho nevzbudíš Vybhl koních a on vzal ho rovnou do hlavy.
.
.)
oi
už
jich
.
v sloup (Skldní se
?
Pro
najednou
jsi
po
který, který?
HAJDUK ped sebou.) A
(Tsn kdo že
A
kdo že to byl z vás, který ho kdo že to byl ? u nich.)
A
to
byl?
Ty? Ne? Ty? Taky
—
ty? ty ne Nikdo? Hraj noho, na vartu k nim
z vás rozmyslí.
Uvažte je ke do rána at Nebo vám všem kíže na elo !
!
A
!!
!
každý poznal. na buk vás povsím!
aby
vypálím,
po druhé
vás
—
HRAJNOHA (odejde). ILÍK (s GAJDOŠÍKEM
A
vedou
—
pak
chytnu-li vás
"RÉVAYE,
za ním
PANI).
JANOŠÍK
A
:
RÉVAY: A
A
JANOŠÍK:
RÉVAY:
právo k tomu!
jaké že právo?
To, které na živány
A
JANOŠÍK:
kde
víš ty.
jsi,
že tak mluvíš nad zabitým
jsi,
PANI (kleká): Prosím JANOŠÍK (ji zvedne) jíte-li
se,
víš,
ty,
já vás,
S
:
platí!
baron Révay? Víš
kde
ušette nás!
ženami nevyjednáváme.
A
:
pro
U
!
A
Ci že
toho
mnou
—
mé pohanní!
Ale do rána budu o tom pohanní uvažovat než císa bude pán
:
Nejsi mi zrovna z milosrdných
trestat,
?
milost královská je se
:
a pamatuj, Janošík, že císa bude mstít
já
bo-
Ale
Janošíka?
najednou chvješ
se
máš mnoho na svdomí? Nemám. Ale
JANOŠÍK
A
—
jsi ?
(slabým hlasem):
JANOŠÍK
kde
ty,
lovkem?
paní, o život, nebojte se, živány nejsme.
RÉVAY RÉVAY
ho
tu se dívej, pane, zabili
mli
budu
nepouštj
trestat
jich
díve s
já.
oí!
!
A
Hej, Putnok, na vartu k nim Není, pane, jenom jedna 1
—
spravedlnost
RÉVAY
Ale
:
JANOŠÍK:
A
je
jeden
jedenáct
bh
a jeden císa
horních chlapc!
Nezapome
to
do rána dobe spoítat. Pak sútujeme.
RÉVAY HÁRALA
(se
JANOŠÍK
(písn):
(s
"PANÍ je
odveden).
zatím piloudal pod stromy).
A
ty,
Háralo
—
sem
pojdf!
Kdo
špatn varloval?
55
!
HÁRALA
(klopí zrak).
JANOŠÍK:
A
UHORCIK
pro?
Vzal
:
Ale
to dovolovat.
!
cigánku s sebou jsme tak veselí
si
byli
A
Neml
!
jsem
mu
te tu máš ped sebou m.rtvého kamaráda cigánka ted utíká a kam? ho ted nahradí? Povdt, kde jsou chlapci a jaký hezký hoch je Hárala Checheche Dej si kéky ostíhat, at t ani ert nepozná Háralo (Chytne ho každou vartu ode dneška máš ty Vždyf poádek kolem k^k^-)^ Podívej se, co jsi udlal ekl jsem to hned první den, kdy jsem mezi musí být vás pišel, že mezi zlodje a lupie nepjdu, ale že jdu dovedou mstít k tm, kdož se
JANOŠÍK
A
kdo
:
!
A
ti
!
A
!
!
!
!
—
zahmí
JANOŠÍK: Ale
—
co to?
ILCIK (rozbhne
se
ADAMÍK
,
.
tom
(V
do
dv
.
rány v
lese.)
lesa).
Honili jsme s Vlkem knze Ré(pibíhá) pistol v ruce. Utekl mi do houští a Vlek se :
Ml
vayova. pustil za ním.
JANOŠÍK: Knz
ADAMÍK: A
s
pistolí
v ruce?
on ho ted zabil!
JANOŠÍK: Vlek?
ADAMÍK
:
Postavil se
Stelí pány nepojedeš tam leží knz mrtev a už s
!
ÍLÍK
(pichází
JANOŠÍK to
udlal
s
nmu
proti
knz
a
kií
a
stelil on.
:
A
Však už bác
Už
VLKEM).
(neobyejn písn, chladn)
:
Vlku
—
pro's
?
VLEK: JANOŠÍK
Protože knzi pistol do ruky nepatí!
A
:
patí-li,
nepatí-li
:
jak
zní
náš
Uhorík ?
UHORCIK Kdo :
56
!
se neprobudí ...
se vraždy dopustí,
bude vyhnán
zákon,
—
!
!
!
!
!
!
!
JANOŠÍK — a všech jedenáct na nho zapomene. Kdo t varoval? Kdo t prosil, abys se mírnil? Má se nci, že :
knze
horní chlapci honí
že
tást,
A
zv? A
jako lesní
až se polepšíš, pak se vrat ! tebe nezabili i
mají se lidé
každého zabijí ? Jdi Ale do té doby dej si
na potkání
horní chlapci
—
dobrý pozor, aby
VLEK
Však
:
jednou
zabijí
A já umru VLEK A snad se
JANOŠÍK hor
dol ? Už
poctivost
kamarádi jednou v zavolat
!
Už neuví
se nevrátíš
—
jsi
!
nikdy nikdo a na shledanou
ti
tebe
nechceš jako
:
s
i
jako poctivý chlap
:
!
— I
!
mé koži, vzpome si S bohem (Odejde.)
na
poctivý chlap
vrátit
zbojník a na zbojnickou
—
Hej
s
bohem
tedy,
octneš
Janošík,
ty,
se
a
nezapome mne
—
jsem dnes chudší
mne
!
JANOŠÍK
(klekne u mrtvého)
o dva kamarády.
OSTATNÍ JANOŠÍK
:
I
ty
bud
(klekli vedle
A
s
:
Garaj
bohem a na shledanou
JANOŠÍKA). mu zasadíme
do hlav jedliku
!
(Smekne
širák')
VŠICHNI
(smekli a tiše zpívají) Boly asy, boly, ale sa minuly a po malej chvíli minieme sa
A
:
ked
sa
— minieme —
— i
my
minie sa krajina,
ako by odpadol vrštok z rozmarína.
A
—
ked sa minieme minie sa celý svt, ako by odpadol s ervenej rže kvt
(Opona.)
57
!
///.
JEDNÁNÍ. (NA STRÁNI.) Nkolik
(Paseko.
buk
starých
Balvany za
V levo.
nimi.
X)ýhled do k^aje.) I.
(JANOŠÍK. PUTNOK.)
JANOŠÍK
(s
PUTNOK ti
msíce
PUTNOKEM sedí na
(s
.
.
JANOŠÍK
skále).
hlavou do dlaní openou)
:
Nepsala
mi
už
.
(drží psaní
v ruce)
Ale
:
te aspo
lístek je
pkný.
PUTNOK: Peti JANOŠÍK
mi ho!
—
Moj
mn
milý zbojníku kebys tu u Páv má svoje peí, královna koteba len chvileku nebe a já, mój najmilejší, tebe. Když runu, Pán ten sem byla v tvrdém spaní, slyšela jsem hlas naíkání proto sem byl tak známý, ako by to byl tvj samý rychle po tob se jen dívala, ale sem t nevidla a velice jsem se zamútila. Ale sem si hned myslela, když nemohu s tebú mluviti, tak ti mosím pár ádek napsati a tvé srdénko bude plesati. Ty, mj nejmilejší, nevíš, jak ty v mém srdci ležíš. Zdálo se této noci, že okolo tob a já rostli dv ervené rže, které se nemož rozvinut (^ausa.) na tebe, moj najmilejší, nemožem zapomt. Kdy jsi tam byl naposled?
(te)
bol
:
!
Bh
—
—
mn
;
mn
—
PUTNOK: Ped týdnem. JANOŠÍK A te si stžuješ, Má t njak ráda
že
:
PUTNOK
(po
chvíli)
:
A
58
i
papír
—
ty
mám pi sob JANOŠÍK: A co mám psát? PUTNOK: Nu — však víš! Oívko
.
ti
.
.
.
ti
msíce
napíšeš
i
—
nepsala
mn
?
—
lístek ?
!!
JANOŠÍK:
A
PUTNOK:
Napiš tedy teba: Moje milá!
JANOŠÍK Aj :
PUTNOK
jsou hloupé.
písniku bychom mohli pipsat
tvoji
Neumím
:
Už
?
JANOŠÍK
(te): Moje milá!
PUTNOK
(vesele):
JANOŠÍK: Nu
Moje!
—
však
(zkoumav)
JANOŠÍK
(za okamžik)
kdy
PUTNOK
:
.
.
Anka ?
dlá
Janošík, co
Nevím
:
.
tam byl naposled?
jsi
JANOŠÍK: Ped pl
tvoje!
A
PUTNOK
PUTNOK: A
Všechny
žádné pkné.
ted zrovna
napsal
jsi
!!
vdl?
bych
jak
!
rokem.
Mají to ta dvata s námi kíž. Já kdybych mohl, chodil bych každý den pod okénko. Ale takhle se :
A
touláš a touláš a ani asu nemáš. milá zatím vadne, až uvadne. Nebo pijde všelijaký galán a vezme mi ji. co že by to bylo se zbojnickém za svatbu ? Pán jsem i peníze nkdy mívám a pak s bohem, ženo moje Hárala má pravdu, že se ženskými takhle nic pro nás není, že nejlépe pomilovat a utéci to že je pro nás. Ale milovat Kaenku, Anku
A
—
—
—
.
JANOŠÍK
PUTNOK
:
:
JANOŠÍK:
PUTNOK: JANOŠÍK
:
A
pro
Protože
A I
já
A
co
co
já
vím
Aj Hárala
JANOSIK
To
tu
?
dvici opravdu
rád
budeme dlat? ? Smutno je mi pi tom
—
pro Garaje.
je
te
smutný
jakýsi.
Nu
(Pausa.)
—
a co tedy
?
PUTNOK Nebo ne
:
!
ne?
PUTNOK: napíšeme
.
o tom mluvíš
mám
ty?
A
.
!
A
(chvíli pemýšlí): Napiš teba Posílám
vazadla koupila a na
:
teba ti
nic!
dukát,
mne nezapomnla
!
A
Nebo
abys dost
!
si
A
ne-'
pod" dost
59
!
JANOŠÍK
úsmvem)
(s
máš v hlav plno jcík pán njaký .
PUTNOK: A
.
je to
hrozn hloupé
dveti máš
psát,
:
písniek
dukát pošleš
.
vím
já
:
PUTNOK:
A
co ty bys napsal?
JANOŠÍK Což pleskat
:
když
a
Nu,
Mnoho by
?
A
vidíš.
toho také nebylo
mám
já
jako
stará
baba
!
stále
?
v
A
JANOŠÍK
A což,
;
Putnok, smím
i
já
dukát na podvazadla
pidat ?
PUTNOK
Pidej, povím od koho
:
JANOŠÍK
dívá se po
(vstal,
PUTNOK: A
Janošík,
ty,
A
PUTNOK:
Povídali chlapci
—
(dají se
mít radost
stráni).
pro?
JANOŠÍK: Ven
OBA
Bude
!
máš Anku opravdu rád?
JANOŠÍK:
PUTNOK:
je
—
tím!
s
že bys to ani
pak do
JANOŠÍK (vážn) rám.) Mám —
nedove!
tichého smíchu).
A
snad nedovedu (Položí ruku na o ni. Je hejhezí ze všech dvat, nebof jsem ješt žádné nemiloval mamiku ve smrti mi dochovala je to moje jediná láska ale. nevím o ní mnoho, skoro nic. Kdyby však Sandor jednou na ni sáhl budu ohnivjší než Hárala. Tenkrát bych i zabít dovedl :
!
rád a bojím se
ji
—
— !
—
—
—
PUTNOK
(zamyšlen)
JANOŠÍK
(zmaten)
A
—
:
:
Ubohá Anka,
to není láska
Nerozumím tomu všemu dohromady
!
cigánkami se líbat a s nimi léhat, také se mi nechce. Ten, kdo na zboj chce, od ženy se niemu nepiuí. Nes
potebuje
jí.
(Zahvízdnutí V dálce.)
JANOŠÍK: 60
Holá
—
hej!
!
!
!
II.
(PEDEŠLÍ UHORIK. HRAJNOHA. DURICA. MUCHA.) JANOŠÍK Ze
vás vítám, kamarádi
:
UHORÍK: JANOŠÍK
:
Ješt
tu všichni
Ješt ne
HRAJNOHA A :
A
co
!
nejsou?
Jak to dopadá
?
dobe
:
JANOŠÍK
—
Mucho ? Pkný
Durico a
ty,
je,
pkný
život zbojnický?
DURICA
Dostaneme-li všechny (ramenatý chlap) na voze mají, bude hezí. :
ty
du-
káty, co jich
UHORÍK A
byla to zábava k popukání. Jsou ti vozy,
:
—
pt koí, tináct huv každém dva páry silných koní po stran. sar, dva naped, jeden vzadu, ostatní každý karabinu v ruce^ Cekali jsme na ne v „ertov Durico Byl jsi vždy takový lump, šenku" pod horou. jako tam dole? Sednem si za stl a pije a pije, jako nnenechá. krmá div oi na jaký Kuba Chlasták. Za chvíli už se oba tady s Muchou objímají a zpívají. tu oni i do rvaky Povídám S ožraly u stolu nesedím
pkn
A
—A
!
nm
A
A
!
:
mne
se dali a vyhodili
DURICA:
A
—
je povídám Hraj nohovi: Hej, kamaráde už byl za Uhoríkem pede dvemi venku pkn? Dojedou, zarazí husai jeli a horem pádem do lesa popili jsme si i s nimi. vozy a rovnou do šenku. Nu Ej povídám Kde že prý je Janošík ? oni poád tak se báH, vidt to na u erta! Karty tam hraje! je-H prý on tak silný chlap? Je! ponich bylo! vz prý chytne i s koma, do výšky zdvihne vídám
A
A
—
:
— He strýce — chmelený! — Mucha už
—
!
!
ozývají se
se svaUl
tedy, na záda
vz
lezu.
mn —
—
—
— A
A
—
a obrátí
!
—
—
to
si
To
ho naložím a hajdy nejde, strýce
nejde!
Ne
—
!
to
—
—
s
njaký
naseberu ho husarama ven a na ty's
pod stl
—
hrnou se všichni ke vždy ty, hloupý
nejde,
61
!
co vezem' Pokižoval jsem se
chlape,
dukáty
ani nevíš, !
z vozu. Klátí se on, klátí,
i
!
Dukáty vezem', kremnické
!
pobožn a tahám kmocháka pes kolo mi upadne. Shýbnu
—
a zdvihám ho, husai se smjí cheche táhl Je to u prvního vozu, se,
—
zákolníek vyi pravé zadní kolo
já
!
(Smje
!!
!
se.)
UHORÍK: JANOŠÍK:
MUCHA
—
Nu
A
chlapík!
koHk že toho vezou?
Deset beden na každém voze
:
PUTNOK
:
Janošík, co
HRAJNOHA:
s
budeme dlat ?
tím
Hej, však toho regimenty potebují!
JANOŠÍK: Co
za regimenty?
HRAJNOHA:
Tvoje regimenty
Ci's toho ješt neslyšel? že Janošík má svoje regimenty v horách. do už prý regimentu, že patí každý, kdo nám pomáhá. samí Janošíci jsou toho dva plniké regimenty !
Povídaji,
A
—
JANOŠÍK
:
Hej
stolicemi zahýbali
—
Ale na kži?
víte-Ii,
Už
— kdyby
jich bylo jen sto
sko
bychom
od Váhu do Tater bylo by veselo páni bratí, že po dukátech pijdou nám už husary berou.
jim hajduci nestaí,
pohromad
do vzduchu dejte vz pekot
první ránu
a
koních
Jinak
A
!
tedy, af jsme vždycky všichni bijte
!
A
!
Pozor
A pistple naA Durico, po si
!
ty,
a do cesty
III.
^PEDEŠLI. ILÍK. ADAMÍK. GAJDOŠÍK. MICHALÍK.)
ADAMÍK
ILÍK,
(picházejí z dola).
GAJDOŠÍK, MICHALÍK JANOŠÍK: ILCIK
:
A
ty.
Ilík,
Díval jsem
se
kde s
(s
jsi
hory
hora).
byl?
po
nich.
Už
cest.
ADAMÍK: A 62
já
kámen do úvozu
svalil!
jsou
v naší
!
!
!!
!
ILÍK: A jaký hmot to dlalo! JANOŠÍK: Hárala ješt leží na skále? ILClK
:
smje
tam a
Stojí
jANOSIK
se.
—
Hoj
—
A
pak bude veselá práce ty Ilík nebouchalo nám to tam vždycky tikrát? Hej, tedy, kamarádi, do zálohy a všichni na ráz potom vystelit husary utíkat necht Hej, Uhorík Hej Dej mi pozor :
—
!
A
!
!
1
na Haralu, je ted njak píliš divoký
PUTNOK VŠICHNI
(nabíjí
(se
si
a zpívá)
zvolna a
tiše
:
dom
Husar, pojd Bér na vojnu
.
.
.
ztrácejí).
IV.
(CIGÁN. CIGANKA.) (Setmlo
se
ponkud. Všade
Dv postavy
ticho.
objevily se
za balvanem.)
CIGÁN Který je to Janošík ? CIGANKA Ten vysoký — v :
:
CIGÁN:
A
erveném dolománi
ten starý?
CIGANKA: To je on — Uhorík. CIGÁN Ten, který to zbuntoval ? CIGANKA: Ten! CIGÁN Kolik je jich te na poet ? Bylo jich málo. CIGANKA Zas jenom jedenáct. Dva noví mezi nimi. :
:
:
CIGÁN:
Schovej se! Mohli by nás uvidt!
CIGANKA: A rému Weissovi
CIGÁN
:
Má
táto!
On pjde
Ke
sta-
mu nco povdí
—
do Kremnice?
?
tam
jít.
A
tam
už
Uhoríkovi.
CIGANKA
:
Táto
—
nezapomete potom na mne
63
!
CIGÁN
:
špurka.
Aj Ferku
A
s
—
byla?
to
jsi
CÍGÁNKA CIGÁN:
Není ho
A
!
bych zapomnl ? Pjdeš se mnou do Presi vezmeš a kon vám koupím.
Jak
kterým
!
!
Už
hle!
tu.
zmizeli!
Pak ticho. Na to prudká Rána a druhá .)
(Zahvízdnutí.
CIGÁN Ti CÍGÁNKA: :
berou njak zkrátka
to
A
husai nestílejí?
CIGÁN: Co
to? (Hluk.)
CÍGÁNKA:
Slyšíš?
—
(Nová rána
CIGÁN: Ale
salva a pokik-
.
.
pak dlouhé
ticho.)
co to je?
(Hromový smích z dálky.)
CIGÁN
:
Ti chlapi se vzdali bez boje
CÍGÁNKA zuby a oni
CIGÁN
:
Mysleh
:
—
že Janošík
páni,
Pojme pry
Vracejí
!
vám to sluší! Ale jednoho jedinký mady shání jeden
CÍGÁNKA: (Z
— Táto —
dálky J^
slyšet
se.
nesou.
vyláme
si
na tom
Oh,
A
holoubci, jak husary ted dohro-
pojdte! (Utekou v levo.)
hovor a smích a smích a hovor
.
.
.)
V.
(VŠICHNI
MICHALÍK
(s
z výstupu
GAJDOŠÍKEM
III.)
nesou ranného
HA-
RALU).
JANOŠÍK Nu (smje 64
(radostn): se)
kamaráde
Haialo !
!
Vždyí
to
není tak zlé!
!
!
!
!!
!
MICKALIK
(skládá nkolik karabin na zem) Je to dobré pro nás
}ANOSIK
Kulka jen
:
:
Vždyf takový
škrábla.
Checheche slavný regi-
Nu ?
ment mohl
jsi
HÁRALA
(vztáhne ruku a pohladí JANOŠÍKA) Janošík nebylo trochu prudcí ? co s tím budeme dlat ?
— pro
to
JANOŠÍK To
:
on
A
:
vydaH kola
—
kde jsou husai
Husai
:
?
.
.
HÁRALA
1
Nu Ale
:
?
Garaj
vždycky
chtíval
.
Pasou se jak ovce. I karabiny a šavle Hraj noha ted jim tancuje do-
A
tak se polekali.
odzemek
vykurýroval.
dovede
to
jejich ocih-ovaný kabát
JANOŠÍK
t
Tebe dáme Michalíkovi, aby
:
HÁRALA
!
A
jak
víš,
rozbit ty jediný
—
co
ta
rána
Stojí to za škrábnutí ?
?
byla
hrozná
I
Jako když hrom
bouchne
JANOŠÍK
:
Checheche Chlapci Kamarádi Hej, Uhoríku !
UHORCIK Nu :
což neíkal jsem
Pkná
!
a lehká práce
v
/
JANOŠÍK
!
?
mzda
a královská v
—
!
Spravte kolo a Durica s Muchou af to zavezou všechno na vrch ! pak se uradíme, kudy že pojedeme. Na Liptov je daleko. Musíme to složit k regimentm (Smje se.) co ty tu neseš ? :
A
A
Pkné plátno, samá anglia. JANOŠÍK Dobré bude Husary zažete ILCIK
—
:
:
do hory do jeskyn rozežete po kopci, dobí (Práskání bi. Bhání sem a tam.) !
pustíme je teprve ráno.
budou regimentm
JANOŠÍK
(u
!
Kon
HÁRALY):
Kamaráde,
je
to veselý
A
den
I
Rám
Lepší už snad ani nepijde co t bolí nejvíce ? ? Donesou kvasnice a do týdne budeš zdráv. Víš, že ode dneška naše regimenty budou chodit ve zlat? Už ho páni neuvidí Za ti dny rozkutálí se mezi sedláky. u své karabiny ml jsi cosi polámáno vezmi si novou šavli nechceš? víš-li, že už leckde zaínají na vlastní pst? !
!
—
A
!
A A
65
!
!!!
!
Na Zvolesku
celá vesnice vyhnala pána a dráby zbila. v Gemerské rostou prý živáni jako houby po dešti (PoAle Janošíkovy regimenty nikdo nezkrotí hrdav.) Ziváni Mám dva, za msíc budu mít tyi a než pijde zima Pán bud nám s vojsky se budeme bít. Ale pak všem a Slovensku milostiv (blouzniv) Ne, nedáme se
A
!
—
!
—
HÁRALA
Bh
:
JANOŠÍK
(pevn)
nás všechny
povsí
!
:
A
Kií po mstech, že Nás jedenáct a ty ostatní oni je všechny povsí!
nepovolíme
Nás všechny
!
!
A
A
kolik že jich je, nikdo neví. (Rychle.) Bratíka, Brabce, Kovalovského, Javoríka, Turaka, yavreka, Kovalíka, Andrije, Satoru, Mlynáríka, Huníka, Sušalku, Plavíka, D^ešaka,^ Pivovaríka, Sutku, Sikoru,
—
ty všechny Zubra, Mísu Žáka, ^andora Kupu na Morav Zupicu, Valiáka, Holoubka hehehe a co já na všechny vzpomenu ? Ty všechny oni povsí
Matje
—
A zkusí! A
—
!
A
za mne prý sto dukát dají. já tisíc tomu, kdo mi dokáže, že neprav jednám. Hej u nás je svoboda a ne na je pravda a zákon když jsem na knze studoval, íkalo mi kastelech Hej Každý že je žebrákem vlastní vinou. to i písmo svaté když byl národ vyvolený národem žebrák, pišel Josue
Af to pidám u mne
—
!
—
A
!
:
A
a pišli
i
Aj
králové a pomohli z bídy.
já
budu
bít Fili-
do obilí jejich. Hej slovenský Hd nebude trpt a dokud Janošík bude živ, bda tomu, kdo umru4i já, Pán by ješt ze zad emeny chtl mu ezat! af miluje mj lid a pošle mu nové horní chlapce Hej, Hrajnoho, co dlají husai?
štínské a pustím
lišky
—
!
A
Bh
!
HRAJNOHA: JANOŠfK:
A
—
Sedí, slova nepromluví. Fi! Jaké baby!
kdo u nich vartou?
HRAJNOHA: JANOŠÍK:
A
Adamík. Vyprovote
HRAJNOHA JANOŠÍK 66
je
pár ran za nimi dejte, af
:
kus
lesem
poádn
a
pak
je pusfte.
utíkají!
(pry).
Hej
— a co že budem dlat
s
angliou, chlapci ?
!
!
!
MICHALÍK
—
Ej co
:
!
!
;
Janošík
Ohe
!
!
rozdláme a
si
poveselíme se
JANOŠÍK
A
:
tož hej
najíme a poveselíme se
A
!
Nejdíve se Je to nejlepší rada pak pi rozumu a ne z ukvape-
nosti se
rozhodneme.
ILCIK
Ne, radji zpívej
:
JANOŠÍK
A
:
HÁRALA
tož
Gajdošík,
ty,
Ne,
:
!
—
—
—
llík
hraj
necht mne
!
A
tu
ty.
tancovat pojd
Háralo, budeš spát
A
!
zpívejte,
?
chlapci,
zpívejte
JANOŠÍK Tož
zpívejte, chlapci!
:
VŠICHNI:
Necht
žijí
naše regimenty!
Urá! Urá! (O-ýstrely a výskot)
HÁRALA: A sluneko už zašlo! PUTNOK (za ním ostatní): Sadaj, slnko, sadaj, sadaj
— za zelenu ak nebudeš — stiahnem
— —
horu sadaf, sadaf ta za nohu
ej
ej
Sadaj, slnko, sadaj, sadaj ej
za ker malinový
—
—
povedz dobrý veer, veer
mojmu
MICHALÍK VŠICHNI
:
frajerovi
(nosí Víno).
Ej juch
PUTNOK: A HRAJNOHA: JANOŠÍK: A VŠICHNI: To
!
(Ohe
je
rozdlán a
ted pijme na zdraví! Necíi žije tetí regiment!
kremnické dukáty! hej! (Smích.)
HRAJNOHA (GAJDOŠÍKOVI) A :
A HRAJNOHA: A GAJDOSCIK
každý den cigáne
!
!
:
hofí.)
ted tu mou!
kdo tob, erte a skokane, bude
hrát ?
(Hodí dukát.) Nedostaneš ho Za týden už jich jist nebude Tož spust,
(Zane
hraj!
!
tanit odzemek.)
67
!
GAJDOSCÍK nepoláme
!
A
OSTATNÍ
A
:
!
!! ! !
!
!
jen se podívejte na blázna
do kruhu a
(postavili se
!
Div
!
si
nohy
nemusím
já ani hrát
GAJDOŠÍK
!
(pizvukuje)
tleskají).
:
Hopsá, chlapci, od zem Kdo ty kozy požene? já bych ty kozy hnal,
—
A
ale
HRAJNOHA ostatní
som
sa
vlka
bál.
(taní kolem ohn).
(znovu tleskají a zpívají).
—
v
Ctyry kozy, paty cap kdo vyskoí, ten je chlap a já bych byl vyskoil, ale sam sa potoil
JANOŠÍK
A
:
HRAJNOHA ostatní
podejte
mu
valašku
že,
tob
koza a loj koza na dudy lojík na zuby
:
hoj že,
mn
že já
nemžem'
(vyskoí a kií) zatepeme celou krmou. Ej
Durica a
68
:
:
A
:
—
MICHALÍK: A
:
moj,
mn
HRAJNOHA
VŠICHNI JANOŠÍK Hvzdiky
baa
Hoj
HÁRALA A
JANOŠÍK
!
(znovu tleskají a zpívají).
a
:
Dobe, Hraj noho
(taní odzemek a mává valaškou).
Tob
ILCIK
!
s
Však budeš moci!
páni jacís
Študenti jdou
A pak
juch
tu se podívejte,
Mucha
tebou, Hrajnoho
kdo
k
to
nám
jde!
se vracejí s
nimi. Studenti
!
Studenti
!
—
bude to dnes krásná noc. Hej, kamarádi už vyšly a všade je tak ticho
!
!
VI.
DVA
(ZBOJNÍCI.
ZBOJNÍCI
Vítáme vás
:
PRVNÍ STUDENT:
A
chlapci.
kde že
STUDENTI.)
(Podávají ruce píchozím.)
1
my
I
páni horní
vidíme,
vás
rádi
je Janošík?
DRUHÝ STUDENT (u JANOŠÍKA) Bh Což mne nepoznáváš ?
:
t
Pozdrav
Pán
I
JANOŠÍK
A
ty's
pišel?
Podvlaíku ! (Padnou schváln vyhledal? Až sem
(dívá se)
mne
tu
Pán
Bh t
:
Ale kdyby mne
nebyl bych se
JANOŠÍK:
A
pece
A
:
dláme
stelbu
—
JANOŠÍK
:
Sednme
:
jste
1
je tichá jako hrob.
neslyšeH?
Neslyšeli.
Ale koist jsme
A
co ty
—
už
knzem
budeš
vidli.
?
S podzima.
Nu
—
pak nám dnes musíš kázání udlat 1
všichni a trochu zatím pojezme.
si
chlapci
ti
!
STUDENT: JANOŠÍK
tuhle
dost hluku
Ale hora
DRUHÝ STUDENT: Kamaráde
mnou
za
tebou shledal
s
tu
DRUHÝ STUDENT JANOŠÍK:
do náruí.)
jsi
za to pozdraví
DRUHÝ STUDENT: nechytili,
si
Kam
jste dali
kon, Durico ?
URICA: JANOŠÍK
A
ty,
Ke
stromu uvázali.
Ty, Mucho, vezmi si jídlo a na vartu k nim Podvlaíku, vypravuj, co že dlají študenti ? :
DRUHÝ STUDENT: s
námi.
Máme
nového
Ej,
chlape, ledajako
rechtora,
mnoho
bije a
to
dopadá
poád
jen
A
bassama teremtete po madarsky mluví a co, nikdo neví. Ted si ješt smyslil, že nás ani na prázdniny dom nesamí divní lidé, povídá pustí. Jsou ted tam u vás a nejdivnjší ten Janošík. Ješt že to prý není mj žák!
—
MICHALÍK
—
(rozdává chléb a slaninu).
69
!
JANOŠÍK
Cheche
:
!
!
!
Má
! !
mnoho zbytených
DRUHÝ STUDENT: A
!
starostí
na laviku, na níž jsi sedával a na hory se díval? íkáme ji ted Janošíkv ertv sedánek stl a on pektil to na vzpony'náš
—
ZBOJNÍCI
(se
JANOŠÍK
(obrátil se
ty? Daleko
jsi
smjí).
PRVNÍMU
k
DRUHÝ STUDENT: já.
A
studentovi):
co
písm svatém?
pokroil v
Ó, myslím, že
zná lépe než
je
Leží v tom celý den.
JANOŠÍK uslyší,
ILCIK
Nu,
:
chlapci,
musíte
nám
zakázat.
he
než Turci. Slova kesanského leda od Hraj nohy njaké sakrování.
tu žijeme
Vždy už lovk ne-
Ale kostelíek máme pkný
:
A jak vymalovaný! ADAMÍK: Okénka istá a jasná. UHORÍK: A Pána Boha zrovna nad sebou! ADAMCIK A tam svíiky a vnou lampiku
JANOŠÍK:
i
:
GAJDOŠÍK:
Aj varhany!
DRUHÝ STUDENT:
A
JANOŠÍK:
DRUHÝ STUDENT Njaké
:
chlapisko
(tiše)
:
nevidt!
by se
ti!
jsem ho vera na už šestý den.
Trenín.
nm
Reknou-li
také jednou o
mn
njaké
:
?
DRUHY STUDENT O tob neeknou JANOŠÍK
:
lemi zdá, že lidé
Chvílemi, ale
ho za ruku)
(chytil
O, nevím, nevím i
!
Tak
:
se mi,
Odpust mi brate,
chví-
v tom svatém mém pomáhání ubohým a pona nás zapomenou a nás chytat pomohou. jenom chvílemi pipadá mi to nicotné .
—
DRUHÝ STUDENT: 70
oltá, oltá
nelíbil
Vidl
chlapisko klátí se na
JANOŠÍK
níženým
Jenom
kdybys vidl,
—
Vanitas vanitatum vanitas
.
—
.
!
ÍANOSIK
!
Et
:
!
omnia
vanitas
—
!
Ale
kaž
nem
o
epším, brate
ZBOJNÍCI
(se sesedli,
HÁRALA
opel hlavu o ruku).
VIL
DRUHÝ STUDENT Pán
ZBOJNICI
:
STUDENT
Až
na
na
(vystoupil
Ježíš Kristus
vky
vk —
balvan)
:
Pochválen
amen
A
a rozmýšlí se) já, pátelé moji, budu vám kázati na text písma svatého o povolání Davida na vojnu. ,,I ekl David Saulovi Nechf se neleká srdce lovka pro Goliáše služebník tvj pjde a bude se bíti s ním. Ale Saul ekl Davidovi Nebudeš moci jíti proti Filištýnskému tomuto, abys se potýkal s ním, nebo mládnecek jsi, on pak jest muž bojovný od mladosti své. Odpovdl David Saulovi Služebník tvj pastýem byl stáda otce svého, a když picházel lev nebo medvd a bral dobyte ze stáda otce svého já dostihal jsem ho a bil jej a vydíral jsem je z hrdla jeho. Pakli se na mne oboil, tedy ujma ho za elist, bil jsem jej, až jsem ho i zabil." (stoji chvíli
:
:
;
:
:
—
na rozpacích.) vru, pátelé nevím, jak zaít. Jsme tu v takém nezvyklém kostelíku, kde se snad ani nehodí po knžsku kázat. jak bych mohl k vám jenom po knžsku mluvit? Necht mne tedy rozprávt o tom, co srdce moje cítí. Ne, nechce se mi mluvit k vám jako k vesnickým dtem, Nebyl David silným, otužilým mužem, když šel proti Goliášovi a pece ho porazil. to proto, že pevn vil, že bojuje za est národa svého, který nepátelé jenom uráželi.
(Stojí
A
:
A
—
A
vojskm israelským a tupili je a posmívali se nebylo nikoho, kdo by jim obrm odpovdl. Bál se jich všechen lid, sklopil hlavu a mlel a mlel Stejn jako dnes Stojí tu všechen lid, hlavu sklání a mlí a mlí. nepátelé jeho chodí zatím od domu a týrají a berou otcm dti, rodie dtem, ženichm nevsty Stáli oni proti
jim.
A
.
—
.
.
!
A
dm
7/
!
nevst
!
A
není, kdo by pišel ped Hospodina pokud nás zkoušeti budeš ? a jsou tu pece mnozí, kdož vydírali ovci z hrdla Hle medvdova i z dráp vlích! jsou tu pece mnozí, kdož
a
a ekl
—
ženicha.
Již dosti
:
—
!
Až
A
za uchvatitely stáda a bili je, až je i zabili! Ale kde jsou, když jedná se o uchvatitele lovka ? Kde jsou, když svobodnka naše, rozmarínový vneek celého národa se nám bere a do prachu šlape?
rozbíhali
se
(0'ášniv.) Hej
A cože je Bh dal? Ci
!
tuto se dívejte
A
ped
námi ? Království svta. komu že je nedal je nám všem? kdo že je uchvátil? Ti, kteí nám ted panují a kralují patí všechno hej, zemanm hej, hrabatm a chudobnému lovku, Slovákovi nic pranic? Jto
A
—
—
—
— —
—
—
tm
(Vášnivji.) Hej tuto se dívejte cože je to pod námi v šeruj> Buiny a hory a háje. dal? Ci nedal je nám všem? Ci komu že je Pán edcl on pi stvoení svta ty nebudeš patit než panu Révayovi a zemanu benickému ? Hej zemanm a pánm dal on všechno pod moc a svoji spravedlnost?
A A
Bh :
Hej
—
tuto se dívejte
I
A
cože je to pod námi ? Pole a ddiny. Komu patí pole ? zase dal je Ci že ddinám ? Nepatí, kamaráde Pán
Bh
;
jenom
A
pánm? Pán
Bh
zákon a spravedlnost lidskou, když tento Pán dopouští, aby celé naše Slovensko tak trplo od Spiše do Prešpurka, ne-li dábel sám? kdo že to vše rozdlil tak, jak je on chodí s karabáem od ddiny k ddin a žene pána bere pán karabá do za pánem, aby roboty nepolevoval. ruky a honí išpány a berou išpáni karabá do ruky zná tedy
jaké
tento
nám teba? Nezná.
A
Bh
—
A
—
A
—
v tmné zakarabáem uí nás znát svobodnku naši ? hrádce kvíteko opuštné. Ale cože bych mluvil dlouhou a
e
(Rozhlédne se.) Vy jste sl zem Jestliže sl zmaena bude, ím pak bude osoleno ? Tak ekl Kristus Pán uedlníkm. tak povídám ted já vám: Vy jste sl zem, vy, !
A
72
!
!
A
chlapci.
horní
Bh
Pán
!
!!
vám, horní chlapci, požehne)
(Sestoupe)
ZBOJNÍCI si
Amen
:
(Dlouhou
!
chtiíli
sedí
pak
tiše,
teprve
oddychnou.)
JANOŠÍK jsme
A Pán Bh požehnej tob, brate A za ta pkná slova dkujeme i
:
toho!
(Stojí
tisíckrát
ti
1
nehnut.)
UHORÍK
já
I
:
ILCÍK (sal
širák)
HÁRALA: máš
Potebovali
!
ti
:
dkuji
(Podává ruku.)
!
A chudému studentu Pozdrav
Já, já první!
aj
na knížku dejte
t Bh,
kde
brate,
širák?
STUDENT
(smekne)
HÁRALA
Skoro
ÍLCIK
:
A
:
jsi
ji
Dukát (hází do
:
dlá
co
tvoje rána ?
zahojil
Širáka) a ruku
mi podej
STUDENT (musí podat ruku). PUTNOK: Dukát — a ruku! HRAJNOHA Dukát — a nezapomeií :
GAJDOŠCIK: zdravuj
A
na nás
do Tarchové mamku mi po-
pijdeš-li
!
JANOŠÍK A ty, obma A poádné :
!
nezapomenou
Durico lokty
—
—
na kabát angliu jim
od buká do buká
(O"
A
:
tu se dívejte
:
je
Nejsou!
ADAMÍK: A :
to
—
to je
druh o druha).
— chlapci — kde — nejsou Mošovce
To bude
jak to
UHORCIK Dvr Vidím
nás
dálce najednou zasvitne to požárem.)
UHORCIK To
URICA:
nam
At na
1
STUDENT (pistoupil k JANOŠÍKOVI). OBA (zvolna se obejmou a pak stojí open JANOŠÍK
!
—
to je ?
to
?
Blatnice!
krásn chytlo! hoí
se
ty
stran.
Jsou to MoSovce.
docela dobe.
73
!!
!
JANOŠÍK A jak to roste a roste Kdož Vlek prsty. Ubohý chlapec Kde se asi
ví,
!
:
ADAMCIK
Tvoje regimenty ho vždycky
:
JANOŠÍK: Moje regimenty! Už prý mám regimenty Janošík. na okamžik, kdy
STUDENT: JANOŠÍK
—
dám
aby pi tom nevyprahla
mstili
Podvlaík? ekají na pány.
všichni jen prý šli
Ale o
—
zemi, o zemi se bojím
a aby se na ní
potom ne-
!
STUDENT
oh
ti
rádi uvidí. už,
povel, aby se sebrah a
myslím.
si
já
A
jsi
I
by dobré bylo!
to
1
I
:
já
Slyšel
nemá-li v tom
toulá
!
a
boj
A
poteba.
:
a
Ale pamatuj, že zem, kde není a nebylo u nás je toho svdomí, nestojí za nic.
A
proto já tak mluvil
(V
dálce zni
MUCHA
(pibíhá bez rozhánjí zemanu stáda.
JANOŠÍK
beení oocí a
hrav.)
dechu) Janošík, chlapci z Hája prý to mají hnát? :
Kam
(vesele) Af to ženou na Borisov a na Plosku a pak po Lubochni dol Moje regimenty už zaínají pracovat Pán dej, aby sl zem nebyla zmaena Ty, Uhorík, znáš cestu. ted ku pedu, páni brati budou-H Jedte naped a nezdržujte se, až budete u cíle Pjdeš nás honit, uslyšíte Jdu ped vámi i za vámi :
!
Bh
!
A
!
i
s
námi, Podvlaíku
STUDENT: JANOŠÍK: na mne
A
!
!
?
Sejdeme ted dol a pak jdeme hoe Turcem.
Pak
s
bohem! (Obejmou S bohem
se.)
A
nezapome
(Políbí se.)
!
ŠTUDENTI: S bohem! S bohem! (Odcházejí.) JANOŠÍK (širák ^ ruce, zírá za nimi. Temná objevila
chceš
se
za ním.)
:
Kdo
tu ?
Ty
—
postava
Vlku ? Co
tu
?
VLEK
Jdu pro tebe Byl jsem ped temi dny v Liptov. Potebují t tam. S Ánkou je zle!
74
:
!
.
JANOŠÍK
VLEK
(chytne ho za ruku, klidn)
—
Bude
:
JANOŠÍK
VLEK
.
náhle za hrdlo.)
.
je ?
.
(Chvíle ticha.)
by to bylo možno? Nelžeš?
Jak
Co
:
Nevím.
(krátce):
VLEK
vdávat
Za koho?
(udiven):
JANOŠÍK:
—
prý se
VLKA
(Chytne
(temn): Ne!
JANOŠÍK
Ale jak by to bylo možno ? (Stojí delší chvíli bez hnutí.) Pjdeš potom se mnou? Pojdi Zatím mu(Volá) síme kamarády doprovodit Ku pedu, chlapci :
—
!
Nezdržujme
se
Ku pedu
!
(Bie
JANOŠÍK
A
hrahává v dálce
Ale
.
.
.
—
1
se
(Njaká
prudko hne.)
Pak
—
.
.
postava
roz-
.
.
.
— —
—
.
z dáli:
je slyšet
hoe
tenký -^rpéÍD hájom chodník •
•
.
,
Hej,
hoe
-)
/
JANOŠÍK .
díví
—
háj, dole háj
Ticho
nechyjtí
Úplná tma. Buení krav Sumot lidských hlas .) Ze se vdávat bude ? by to by lo možno? (Znova
delší pausa. v
zapráskají.)
hora
af
doutnající
jak
!
na témž míst. Pak
(stojí stále
ohe,
zahaste
:
.
.
(se
Tma
zarazí, .
.
(Opona
poslouchá,
hlavou
pikývne
.
.
.)
tiše
a velmi zvolna dol.)
75
!
IV.
JEDNANÍ. (V LIPTOV.) I.
ú podoeer.
{Selskd jizba
rádka
— DVICE. jak
SUHAJ co že
:
jsi
Však
:
:
Nálada
ob
Však jsem
a kama-
být já?
A
tak smutný ?
ne,
ty,
A
že šijeme.
vidíš,
mám
jiNKA
dívá se od pece na chmurná, dusná.)
A
DVICE
sedí
stolu
co že jste, dvice, dnes také nijaká?
smutná, jaká že
SUHAJ
U
SUHAJ
vyšívají.
si
^
Mám
když je kamarádka snad se usmívat?
nic takového neekl.
DVICE A —
nech nás tedy s pokojem Bez toho sotva frtoch už mám celý rozže chvilku lovk na to urve. což jsi toho nevidl ? trhaný :
SUHAJ
:
Koupíš
DVICE ANKA:
ANKA: A prý už
ddin
jiný
Povídali
:
doma. Mají z
:
si
!
Nechci kupovaného
;
!
—
Ty
—
Anka ?
No?
DVICE SUHAJ
!
A
nho
o
Ilíkovi,
strach, že
ho
že už
nkde
pl
roku nebyl
drapli!
kdež byl
Líí na n, kde mohou. Rychtái po
vsích mají
od pana císae naízeno, aby horních chlapc do nepouštli. Minule ukázal prý se jeden z nich i
—
v Bílém Potoku na Orav a už prý ho mli v rukou ale on vzteklík jakýsi se jim nedal a ješt išpánovi hlavu rozbil.
DVICE A ANKA Hej —
išpáni jsou z toho celí divocí
:
:
DVICE: SUHAJ: na tlo.
76
a
kdyby mohh Janošíkovi na kži
Kriste Pane,
Vypálil prý
A
když
je
Anka, vždy by ho
njakým vojákm
potom znovu
chytli,
a
I
ubili!
drábm
znamení
na javor je povsili.
!
!
ANKA A
dobe
:
abys
nenastaví,
!
!
!
udlali
Když lovk
I
A
upadla.
podívej
!
!!
!
nohy
jde, div že
se
Už
!
!
jdou
zase
kolem
SUHAJ To
oni hlídají
:
DVICE SUHAJ
—
Nu
:
Však bych
:
(Schová se pod okno.)
!
by horní chlapec nebyl
z tebe
t
ani rád mít
nemohl
DVICE A mn
bys se zase lépe
SUHAJ
A
:
líbil
šla ty bys se mnou na Dumbír i^ smíchu) a z Dumbíru na Zvolen a ze Zvolen na Gemerskou a z Gemerské na Novohrad ? Týden být v Oravské a za týden už až kdesi u moravských hranic? než nadejde zase zima, proženou je páni dkladn :
A
ANKA
Bože
:
—
—
bože
co oni
snhu
za
letos
budou
robit ?
ŠUHAJ: jim
bud
Utekou na Polanu za Detvu.
A
Bh
tam Pán
milostiv
ANKA
(odhodí vyšívání)
:
A
co ty tu
poád
zpíváš
po-
Nevidím t ráda Naposled jsi ty nejlepší chlapec, že celý den jenom na panském se deš, dráby posloucháš a tady za kamarádkou chodíš ? Ježíši Hlava div mi z toho nepraskne. on ješt pijde a srdce
hební
jakousi
!
!
— Mj
A
otravuje
.
.
.
ŠUHAJ:
Nu. Anka
ANKA
Nemluv
:
SUHAJ
(dvici)
DVICE: SUHAJ
A
Anka, nezlob
SUHAJ
(stojí chvíli)
nemla
(nevrle)
ráda
ty
uší.)
na
Neposlouchám
mne
se zlobíš
t
?
a utee do komory).
—
ŠUHAJ Hubiku :
si
1
(se sebere
jen
i
nemám co hledat. Pjdu dom. Ale, mne Víí, že ti ublížit nedovedu
tu
se na
ANKA
DVICE
co
Velice.
Pak
:
:
—I
{Zacpe
!
:
:
Pán
Bh
ví,
nechtl jsem nic íci
Jdi už tedy radji
tedy
!
Kdybych
t
—
í
pece
1
77
!
!
!
DVICE: Ne — dnes SUHAJ A pro by ne DVICE: ŠUHAJ
—
.
Bil
Ale
dávno!
to je tak
(se
mu vyde)
A
:
ty nejsi celý chlapec
SUHAJ
A
:
DVICE
jsem se pro pérko od tebe
.
objal).
(ji
DVICE Ne
.
—
zítra je
ted
mne
ani neudržíS
!
Jdi
!
I
sobotnka
—
Ne, nechod pod okénko nechod (Jde ke ven, on už jde pry (Obrátí se a dupne.)
:
komoe.) Pojd
SUHAJ
!
ne!
?
:
s devíti chlapci
!
!
!
(zave za
sebou).
II.
(ANKA
—
DVICE.)
DVICE:
A
No, Anka, pojd ven! už se nezlob! Vždyf nemohu za to, že on je tolik hloupý a že povídá a
já
neví co
ANKA A :
on snad se tím opravdu chtl
chlubit, že je
taký hodný
DVICE ANKA nho
(tiše)
Však
:
!
A
o živánech a co prý na v
Janošík je hodnjší chlapec
Janošík ! (T)á zástru na oi.) Kde kdo mne pro jenom sužuje jak ho nkdo pipomene, už vypravuje :
v
DVICE ANKA
:
n eká. A já abych jen poslouchala!
Anka, nehnvej
se tolik
už pijde, ke kamnm sedne a povídá, povídá Ten povídá nám neutee ! Ale pak už si s ním páni pohovoí! kdo ho živého pivede, st dukát prý dostane. Njakého pána prý v lese chytili, ráno ke stromu uvázali a bili. co já mohu za to? Pro oni bijí oni na zámku i na poli ? pro nedají nám chvíH pokoje? .
.
dráb
I
:
—
—
.
A
—
—
DVICE: 7S
Anka,
dv
— Á
to oni
musí!
A
!
ANKA: A
!
kdo musí?
DVICE:
Drábi.
ANKA A
pro
DVICE:
To
:
!
páni musí ?
už tak
—
—
ANKA A
on býval docela hodný chlapec. Až ten nešastný rok, ten den, kdy mu tafku utloukli Na kolenou jsem kleela, jen aby na to zapomnl. Ale nemohl a :
!
utekl!
DVICE: A ANKA: A
nepla, Anka!
jak neplakat?
DVICE: A ANKA: Pl
on dlouho už
A
roku.
nebyl?
tu
ted ho chytnou!
DVICE: Ne, nechytnou! ANKA Zmátne bez kamaráda
—
a já
nemohu
znamení dát!
DVICE: ANKA
:
Ilík kdyby
Ten
DVICE mu
pijde
se,
:
mu
—
(Vláe.)
ním pišel!
doma
nebyl celý rok
Nemže
:
s
pijít.
On
prý Janošíka svedl, a to
páni neodpustí!
ANKA
—
Ale jej nechytnou ! Ne nedostanou ho ! Jen v horách, v horách af ho Panna Maria opatruje a chrání Kamarádko má, vždyf už jsem z toho celá nemocná. Matka muí mne tím každý den. on nejde a nejde Sandor chodí každou noc naší ulikou. Ani vyjít nemžeš. když jdu na zámek bžím jako srna. Ješt dobe, že ráno on dlouho a mnoho spí. veer že mne sleinka díve pustí pro jsem si Janošík, duše má zamilovala? (CJ^zIyf^d.) :
—
A
A
—
—
A
!
A
—
—
t
DVICE ANKA
:
Anka, vzpamatuj
se
(pláe).
DVICE:
Anka! Vzpamatuj
se!
Mamika
jdou!
79
!
!
!
!
!
!
!
!
III.
(PEDEŠLÉ. MATKA
Anina.)
dvata MATKA motykou) DVICE: Pán Bh daj, teta! MATKA (zajde do komory. Vrátí se) Mám hlad. (s
Dobrý veer,
:
Mléko
:
kam
jsi
dala?
ANKA Venku — na ohnisku MATKA (zajde do sín, vrátí A co že to šijete a
je
:
usedne na
se,
lavici
k P^^
?
jí.)
DVICE MATKA ANKA:
MATKA
:
(s
Anka
Já frtoch spravuji a
hokým úsmvem)
:
Do
Ne! Pro vás ho šiju! Pro mne ? Což myslíš,
že
:
vezme ? Ted už
je
šátek vyšívá.
výbavy
si
?
mn
starou
nkdo
konec
stará! DVICE: Však ješt nejste než ty už budu (Usmje MATKA Ale opuštná Anku máte DVICE A tak také nejste A Ale hospodáe nemáme MATKA (po tolik
starší
:
se.)
!
!
:
chvíli)
:
ted
!
bychom ho potfebovah
ANKA: A na? MATKA: Hm —
pro tebe!
ANKA To už zas zanete MATKA A ekám, kdy budeš DVICE A tetika, netrapte ?
:
:
:
až dost jí
!
Podívejte se na ni
!
mít trochu rozumu ji
!
Má
Každou
toho chudák dost,
chvíli
pláe
—
a
Ty
ješt pidáváte
MATKA E — tomu ty nerozumíš. Já vím, co mluvím. ANKA: A já vím, pro to mluvíte! Ale mám-H tohle :
šít
na výbavu, roztrhám to na kusy
DVICE: 80
Anka, nebud
tak náhlá!
!
ANKA všechno
Však bys
:
stále
byla
nemám
ANKA:
budete-li mi to
n()
:
A dve A
co ty
!
si
myslíš,
si
Samka
ráda?
Nemáte Poád mne (písn) Ponvadž 1
MATKA
A
!
ponesou
:
t
ty
i
!
pipomínat, uteu vámi
MATKA: A kam? ANKA Kam mne oi MATKA (jde znovu ^ že
byla
!
:
trápíte! to
musí být
Ty
!
musíš vzít! v
v
DVICE: Anka, ANKA: A mám MATKA (nžn):
pro's mi toneekla? Samka z Poruby? také život otrávit?
ti
Však
to
ti
nikdo nedlá!
(Tausa.)
MATKA
(pechází z jizby
DVICE tu
tžko u
(se
zvedla)
o J^omoru).
S bohem, Anka
:
ANKA: A
je!
DVICE:
Nevydržela bych toho!
ANKA
Jdu
dom.
je
Nechod pry!
(smutn):
DVICE
!
vás!
:
Ne
A
—
já
musím!
pjdu radji
S bohem
!
!
S bohem,
teta! (Odejde.)
MATKA ANKA:
(z
komory):
S bohem!
S bohem! IV.
(MATKA. ANKA.)
MATKA (vyjde na chvíli ven). ANKA (rychle odloží práci a dívaje
ol^nem ven. Najednou
Pane bože, Sandor prudko obrátí) Už (Chytne vyšívání a poioží ped sebe hlavu v
se
MATKA
:
(se Vrací)
—
:
V
je
!
tu
zas
dlan ope.)
chlév není poklizeno 81
!
ANKA (krátce): Bude! MATKA A nádobí není
!
!
!
!
!
všechno umyto
:
ANKA: Bude! MATKA: Ale
!
!
!
na každý den!
to je
ANKA A co mohu dlat Pro na nme MATKA A kií se takhle na mamu ? ?
:
tolik hartusíte ?
:
ANKA:
Ne! Ale
MATKA nebudeš-li
já
mne
ted jinak neumím!
— mn
neumíš-li
Umíš-li,
:
poslouchat
—
jsi
jedno
je to
ztracena
Dve,
!
!
Ale
víš,
co
povídám? Pro boha, mj už jednou rozum a podvol se mn! Což bych ti mohla ublížit? Vždyf jsem tvoje matka, na loktech jsem t chovala, celou vychovala a pro tebe jen se nevdávala mohla jsem když už jsi podobná byla, u oltáe jsem se za tebe modlívala, abys lepší život mla, než jsem mla já. Službu na zámku jsem ti vy-
—
prosila
!
A
mn
—
ANKA A tam to zaalo On tu byl ped chvílí zas MATKA A mne zase na cest z roboty chytil ANKA: A co vám íkal? MATKA To nepovím. Stydím se to opakovat ANKA (klidn): Oho! MATKA (prudce) Anka, a to se nesmí ANKA A nestane A kdyby mne do ruky dostat chtl, :
!
:
ti
:
stát
:
!
:
stránek na krk
si
uvážu a hen
!
—
v
komoe mne
MATKA Tož bud moje ANKA Ale vaší rady nepotebujeme MATKA: A co bys lepšího dlala? Obsím se ANKA (sedne, MATKA (laskav): díveko moje
najdete
!
:
:
tiše)
:
Jaj,
poád ekáš na dostaneš
ANKA 82
Janošíka?
Vždyf ho
!
:
Na
hory
s
ním uteu
A
co ty
nemžeš
a ne-
drahá!
dostat
!
!
!
MATKA: A
!!
sama do záhuby ho strhneš! Všade se na jaká by to byla svatba se zbojníkem? Domova nemá, dtí nepohýká, nic mu nepjití, než nebe nad ním a šibenice. než on dojde Sandor doletí a
nho
A
chystají.
—
A
snad
i
dráby pošle
ANKA:
.
.
.
!
Nechf jen pošle!
MATKA A
t
A
vezmou z mužských nehne Ale kdybys mla muže Nešel on by za tebou, protože by jen tak nesml :
oni mi
!
ANKA A tož mám MATKA Je to poádný
Samka
za
jít
:
t
ANKA A :
i v chalup udlá rukou prý bude nosit
t
Na
chránit a opatrovat. a bude povídal .
?
lovk, poádek
:
—
—
protože nesmí.
se ani jeden,
.
.
biem
po ase
bít
MATKA: A kdyby bil! U nho aspoí budeš! ANKA {lítostiv) Mamko, pro to Pán Bh na mne poslal ? :
MATKA (hladí ji): Protože ANKA {náhle prudce) A pro
jsi
Nemám
vás
Samka,
ani Janošíka
už ráda
A
(prosebn)
I
:
ráda
{zadupe.)
Anka
!
Ani
mn
lichotíte ?
svt,
nikoho na
Vzlykne a rozbhne
(
!
nechodte za mnou (Utee.)
MATKA
Nemám
!
sirota!
se tolik ke
:
nemohu
vyplakat se
(Sepne ruce,
stojí
.
ani
dveím.)
se k.e
.
.)
V.
(U
dveí
MATKA
(se obrátí
ŠANDOR pro
(MATKA. SANDOR.)^ šramot. 'Pak zvolna vejde SANDOR.)
:
a
stojí jaJ^o
Dobrý veer
vbitá v zemi).
("Položí
!
hl
na stl.) Víš pece,
jdu
MATKA
(neodpovídá).
ŠANDOR: A
MATKA
:
co je tedy?
Sama nevím
.
.
.
83
!
SANDOR:
MATKA:
Sama Nevím... Jak to?
SANDOR:
MATKA
Ci
!
.
nevíš?
se snad neptala? {Ušklíbne se.)
jsi
íkala, že se radji obsí
:
SANDOR:
Což ovšem neudlá! Pak
to
tedy musíme brzo
A dnes by byla zrovna noc na to Starý odejel {Chytne MA TKU za ruku.) A co ten živán — nechodí sem?
ukonit
!
!
MATKA:
Nechodí!
SANDOR:
Kdyby
MATKA:
Nechodí!
SANDOR:
MATKA:
.
chodil!
jsem
Slíbil
.
ti
pece
deset
dukát?!
Vím...
SANDOR: A
MATKA:
ona neposlouchá?
Nechce!
SANDOR: Pro?
MATKA Má :
SANDOR
A
holoubka.
Nepustím on kdo je to?
MATKA:
Má
ženicha! Holubika našla si ted si snad myslí, že mi hned ze svých jestábích dráp.
tohle je dobré.
uletí?
A
ženicha.
(zpupn): ji
tak
A
Sedlák z Poruby.
SANDOR: z
Poruby?
Hm
.
.
(Rozhlíží
.
A
se.)
kde
máš dceru?
MATKA: SANDOR
Utekla. :
Snad ne pede mnou
?
Ml
bych
Drábi ekají venku, byl by tanec. Ale poád se mi do toho nechce. Nu dvacet dukát dám. Za vraty na ni ekat budou svítáním ješt ji máš doma
si
tu
na
pokat.
ni
MATKA
(stojí,
SANDOR (smje
84
se)
tisíc
chutí
to veselý
— — — a ped stará
dívá se v zem).
Ci chceš víc ? Nevím, stojí-li to vlastn za dva dny v týdnu do zimy ti odpíšeme ? :
I
to
!
!
!
MATKA
(neodpovídá).
SANDOR i :
Uvidíme
—
(Tsn
u
jenom pro ženicha rozmyslela? Sandor nedal se ženskými nikdy co chtl, to ml! Sandor je tvj pán! Dnes jelte to bude! už
ty
si
(sepiala ruce)
SANDOR
!
A
a ní.)
MATKA
se,
jsi
Ale pamatuj
!
odbýt
!
Milostivý pane
:
1
Cekat nebudeme uráí kdyby tak ted náhodou pišla Checheche Drapnu ji díve nebo pozdji a mžeš (Rozhlédne se). Vždy ani ta chajda se pro jí to vyídit ni nehodí u mne jist jí bude lip (Zasmje se a odejde). holí po prstech)
(Šlehne ji
až se panstvu rozmyslet !
!
:
A
—
!
!
A
!
!
VI.
(MATKA— ANKA).
MATKA už je
nehnut u dveí) Chvála bohu, že pece jen Hdí (Vybhne ven a duAnka {G" síni) On tu byl zase
(stojí chvíli
pry
Bojí se
!
šeným hlasem volá)
:
!
:
!
ANKA (pohrdav Ve dveích): Sandor? MATKA Dve — a te(J už musíš
svoHt k tomu, co
:
já pro
tebe
chci
!
Musíš
ekla
!
z Poruby je tvj ženich. Dlal, jako ale proto
pece
ANKA: A
MATKA
:
co
mu
jsem
to,
že
Samko
by ho nepekvapovalo,
jen dostal strach.
mám
tedy dlat?
Dnes musíš
utéci.
Smál
se,
že prý pijde ješt
jednou
ANKA:
Utéci
MATKA A :
—
Samkem?
se
v Porube se schováš.
A
do práce
on
te
—
dokavad ne-
ráno doprovodí.
ANKA: A MATKA:
pozítí zase? I
pozítí!
budeš jeho ženou.
A
Ted
celý týden musí být!
tak
to
ANKA (vážn) Jen pro Sandora MATKA A pro tebe A je už :
:
!
svrchovaný
as 85
!
!
!
!
VIL
("PEDEŠLÉ. S AMKO
—
SAMKO).
(statný chasnik, stojí ve dveích)
Ježíš Kristus!
MATKA
(radostn)
Ted
práv o tob
jsme
Na
:
veky
—
amen
:
Pochválen Pán
A
!
vítej
nám
mluvili a na tebe ekali!
SAMKO:
ANKA
:
Dobrý veer, Anka! Pán Bh daj
SAMKO: A ruky nepodáš? ANKA: Když chceš!
SAMKO A
—
:
že
jsi
taká uplakaná
?
Kdo t
to zase zlobil
mamika?
MATKA SAMKO
Zlobila
:
Však
:
nco
donesl
ného
plátna.
!
:
—
a
To
zlobit
nepestanu
zlobení je jist dobré
Mamice kus buchty Nu — je pkné ?
MATKA: A
SAMKO MATKA:
mnoho
také
a tob,
!
A
tu
jsem
Anka, kus pk-
hebké!
jak
je cizí plátno
Nu, Anka, podívej se!
ANKA: Však vidím odsad! SAMKO: ty bílé kížky uprosted? ANKA: ty! i
I
I
SAMKO (vesele): ANKA (trochu se
Když
tu
žádných není?
usmje, ^e
stolu zajde
a plátno do ruky
vezme).
SAMKO:
Líbí se ti?
ANKA Pkné (znovu MATKA A buchtu :
se trochu
usmje).
si schovám. Tu máš Anka, kousek. Zaplaf Pán Bh, Samku, jsi poádný lovk ted jdu do chléva poklidit (Mrkne na ženicha a odejde). :
!
!
86
A
!
!
Vílí.
(ANKA—SAMKO).
ANKA SAMKO
(jí :
buchtu Jako
—
vyprskne najednou)
ANKA; A kdo že by nebyl! SAMKO A ted mi ekni, Anka, :
jsem
:
A
hoké
je to
I
ty
i
ekni
pro ? Udlal
nco ?
ti
ANKA (mírn): Však že nic. SAMKO i jsem protivný? ANKA {podívá se na nho a neodpovídá). víš,
tolik
ti
:
SAMKO: Mluv — jsem ANKA: Pust mne! SAMKO: Ne, ekni: jsi!
ANKA
protivný?
ti
a já
pjdu pry!
(po chvíli): Nejsi!
SAMKO: A že t mám ANKA: Nevím.
SAMKO
:
Anka, pojd
si
o tom?
rád, víš
sednout
Nechod poád po jizb!
!
ANKA: K tob na lavici? SAMKO: Ano! ANKA: A co mi povíš? SAMKO: Pojd sem!
ANKA (zvolna sedá) Povz tedy SAMKO (vroucn) Kdyby mn byl si
:
nkdo nkdy ekl, my dva mohli bychom být spolu, mít svatbu, dukát bych mu byl dal za to hezké slovo. A když se mi po:
že
nejprv poštstilo
dobe
!
Anka,
t na rukou nosit ANKA: ekly. SAMKO: A ty,
ANKA
:
promluviti
jak
Zatím
t mám budu
—
tvou
s
mamikou,
rád, to
ekla
ti
ti
už
bylo mi tak
nepovím
—
ale že
mamika?
co povídáš? nic.
(Pausa.
—
'Venku najednou
nco
hrkne),
ANKA
(se
ulekla a vyskoí).
87
!
SAMKO A :
ANKA:
cože se bojíš ?
Však už
To
!
manická v
SAMKO: Nebojím! ANKA: A kdyby mne nkdo chtl bít? SAMKO: A kdo? ANKA: Tak ledakdo — dal bys mne? :
Ruku bych mu i
vím
—
:
A
Sandor ?
ale co dál
ANKA:
Chodí
své).
oi — po
chvíli)
Mn
ubližorat?
byl?
co že zase
dlá ?
Líbíš se
mu,
to
?
každý den veer a eká, kdybych jen chytili, abych ani kiet nemohla!
tu
mne
vyšla ven, aby
ruku do
perazil
ANKA: A kdyby to pán SAMKO: Který? ANKA: Náš — mladý!
SAMKO
robí.
nkoho?
bojíš se
SAMKO
nco
se nebojím.
SAMKO (zadívá se na ni a vezme její ANKA (dívá se dlouho na nho, odvrátí Samko,
síni
:
!
!
SAMKO!
Ale nedostanou t! Ty mne budeš bránit ? SAMKO: Ano — budu.
ANKA
:
ANKA A :
SAMKO:
jenom tak bych dovedla
já
ekni:
tvou ženou! (Chytne
ANKA (zvolna) Tvou — že — nou SAMKO (divoce): Budeš jí? :
ANKA:
SAMKO
Již
jsem
ti
býti tvou ji).
!
ekla!
dnes taková njaká chladná a pece divoká, moje holubiko! Ale pijde as, že i ty zavrkáš. Jaké to máš krásné oi Podívej se jimi na mne Nu, pro se nedíváš ? Rád bych vdl, máš-li opravdu erné :
Jsi
!
ANKA Ješt SAMKO Ale :
:
88
!
jsi
se
do nich nepodíval
vím, že jsou
erné
!
?
Anka, podívej
se
!
!
ANKA A :
SAMKO:
!
!
!
!
budeš na mne hodný muž ?
Budu!
ANKA Biem švihat nebudeš SAMKO Nebudu (Vášniv). Anka, nebudu, nebudu nikdy Pán Bh by mi to neodpustil Tož se už obraf Obrat se ke mn A kam se to poád díváš (chce jí ná?
:
!
:
1
!
!
co pláeš?
silím hlavu obrátit) a
ANKA:
Pláu už
celý den!
IX.
^PEDEŠLÍ. MATKji).
MATKA
(radostn)
:
Nu,
Pán Bh, že
zaplaf
jsi
se už
rozmyslela
ANKA:
Však ješt ne
(^ívá
docela!
pozorn na
se
ženicha).
SAMKO (vesele) Však jsem íkal erné máš, ANKA (trochu se pousmje). MATKA: A už se setmlo! Anka, pjdeš? ANKA Když to musí být — pjdu SAMKO (radostn): Se mnou? :
erné
:
:
MATKA: dnes
i
Ano.
dráby
Mladý ze zámku nechce
SAMKO: Af jen pijdou! (U Anky)ANKA: Ty mne budeš chránit?
MATKA A na :
aspo
dát pokoje a
hrozil
ekáte ? Jdte už radji
Nedostanou te!
!
U
tebe bude
v bezpeí!
SAMKO
:
Ano
—
pjdeme po humnech. A za Váhem Pojd tedy, pjdeme
už nás nikdo hledat nebude
ANKA: Mám
SAMKO Jen co se rozbhneš, ANKA (sklopila hlavu). :
I
!
nohy jako z olova
.
pak
.
.
již to
pjde
89
!
!
!
SAMKO: Pojcíme tedy! ANKA: Svážu nco s si
MATKA A :
SAMKO:
sebou
ráno na zámek
!
dove
ji
Dovedu! Jenom už pojdme!
ANKA (smutn): A co tolik SAMKO Však že nebojím
pospícháš? Snad se nebojíš?
Ale bezpeí
Ci
!
:
pijde
je
bezpeí
!
(Pak.
si
rukou elo pejede). ekat, až on
budeme
?
ANKA
(podšen):
(Ze sín je
A
on
je tu! Slyšíš?
dvéfe se otevrou).
slyšet k^oeje,
X.
DRUHÝ DRAB.) SANDOR Konen tedy doma A tu se podívejme Holubika není sama. A šohaj — holoubek pi ní A co že (PEDEŠLÍ. ŠANDOR.
v
:
!
!
?
!
To
že je pan ženich?
SAMKO (pevn): Ano — já! ŠANDOR (ironicky): Slíbila
to
ti
už?
SAMKO: Slíbila! ŠANDOR: Že bude tvou ženou? SAMKO: Ano! ŠANDOR: Ale u oltáe jste spolu nebyli? SAMKO: Pjdeme! ŠANDOR: A kdy — to bych rád vdl! SAMKO: Co nejdíve! ŠANDOR To je brzo A hle hle Kišasoka !
:
hehe
! Jen se dravý pták ? Však
sestika
tolik
!
t
pknou kamarádku
—
stále víc a více
SAMKO: 90
!
!
Poád stejná ? neupejpej Vybrala zkrotíme už si
Ale nesahej na
ni!
!
pknou
!
O,
moja
Poád si
to
líbíš
—
jako
slena se mi
!
!
SANDOR Pan ženich
—
A—
svatba
A
kdo to Hm. bude tedy co nejdíve
(pesvdiv
a pokorn)
:
kií?
tolik
Uvidíme
?
Milostivý pane, to
—
ženich
její
SANDOR
:
Opravdu
MATKA
A
?
Mne
neekla díve? Co?
jsi
co jsi mi to, stará arodjnice, za nos vodila?
Nevodila, Dnes teprve je to hotovo
:
v
SANDOR jsem
!
(zvolna se otoí): !
MATKA je
!
(vášniv)
:
—
Ne
I
dnes to není skoneno
!
Ješt
tu já
ANKA
(dívá se na
SAMKO: A já! SANDOR: Ty? Ty
SAMKO
—
robotníku?
Je to moje žena
:
SANDOR
SAMKO
SAMKA).
:
Tvoje žena!?
Nebude
:
SANDOR: A SAMKO: Já!
SANDOR
A kdož
ví,
nebude-li dnes moje?!
I
kdo tomu pekáží?
—
ty, robotníku ? Samko z Poruby! Ty ? Hehe Nemysli si, že t neznám a že nevím o tvých spádech. té zahrádce nebudeš zahradníkem. Ale ty už se ti pekazí. Ticho Ani slova Nebo zavolám dráby, stojí za dvemi. (Matce.) ^ty jsi myslela, že mladý pán nabízí ti dukáty jenom tak? Ci si myslíš, že mladý pán bude sem docházet jen tak ? Do selské jizby plné smradu ? He že se snad Uvidí hned, co Sandor budu lidí bát ? len af se hnou Sandorovi je ted všechno jedno dovede, jak je prožene Chce-li on tvou dceru mít, musí ji mít a dostane ji Dnes ješt dnes Což jsem njaký pes, abych jen k vratm chodil a dom neodnesl než ohryzanou kost ? ty (Samkovi) a ty, pane ženichu, cože stojí tvá nevsta pána? Trochu strachu ? Ba ne Trochu penz ? Ani groše Pán že nemá práva nad vámi ? Kudy že se jde k Porube ? :
V
!
!
A
!
A
!
!
—
A
!
!
!
A
!
SAMKO
!
—
(divoce a zoufale):
áble! 9/
!
SANDOR SAMKO:
MATKA stivý
pane
Kudy se (u nho, zuiv) S bohem, Anka! (Vybhne :
(vrhla se
(Líhá
!
ŠANDOROVI
mu
jde k Porube ? ven.)
k nohám):
Jaj,
milo-
ru^u.)
SANDOR odkopne) Hej, Jureno DRÁB (vstoupí do jizhy). DRUHÝ v SANDOR Vezmte tu starou babu (ji
:
:
ANKA
! !
a zavete
ji
nkam
(chce utéci).
SANDOR
MATKA
A
chytne):
(ji
(ve
dveích
zsta!
ty tu
se brání).
SANDOR A nebude-!i hned mlet,
však
:
víš,
jak se to
dlá
(Pausa.)
SANDOR (v smíchu): A ted ANKA: Nenávidím t! SANDOR Tím lip Hoj
jsme tu sami! Bojíš se
mne?
Takové galánky jsem ješt ! ! snad ze zlosti a vzteku i škrábat a kousat budeš ? Hoj ! Srdce div mi radostí n,evýská Stojíš vru za trochu toho rámusu a zítejšího povídání. Ba vru Co utíkáš ? Už mi neuteeš na zámek se mnou pjdeš (Stojí a smje se.) Utíkáš ? Je to marno :
neml
!
A
!
!
A
!
!
i
ANKA: Kdyby tu byl Janošík! SANDOR Neboj se, nepijde Už prý ho chytili A kdyby !
:
pišel, jsem tu já
ANKA
I
A
já,
jenom
!
s
tebou,
s
tebou
pohromad
(zoufale vzikne).
SANDOR
(ji honí) Ne, je to krásná hra Utíkej, myško, (Chytil ji Hej Dnes ješt budeš se mnou v ráji Celé království nebeské za jeden poa drzí.) Aachacha libek! Nedáš? celé peklo za tvé objetí! Cože? (Zave.)
utíkej
!
:
!
!
!
!
A
ANKA
(se
SANDOR
mu (za
vyrve a
dveím).
ní).
(X) tom okamžiku je
92
letí J^e
nkolik temných úder venku a hlasy.)
slyšet
!
SANDOR
A
(se zarazí,
provazy vemte
hned Volá)
ale
(Dvée
!
!
!
se rozletí,
:
A
!
mn
ke
ZBOJNICÍ
pojcíte
v nich.)
XI.
(SANDOR. ANKA. JANOŠÍK, ILÍK, VLEK,
ADAMÍK) JANOŠÍK: Tu k.
ranou
(Jedinou
je!
srazí
ŠANDORA
zemi.)
ANKA
(vítzn)
Nechytli ho
:
JANOŠÍK Anka :
SANDOR
(Chytne
!
Podržte ho, chlapci!
—
ILCIK Hej, Suidore zapomnl ? :
(ve dveích)
JANOŠÍK Nech
DORA
—
SANDOR Což ADAMÍK: A :
VLEK: A
na nás
—
!
Zdrželi jsme se dva dny pišel v as. (Na ŠAN-
chtl?
tu
dovnit).
budu živánovi odpovídat ?
hned
dlá
v selské jizb?
dráby bere?
i
(Sandorovi): Pleteš se mi stále do cesty! :
JANOŠÍK:
ji
JANOŠÍK: Samko
SANDOR
Nevím, co bych
?
Více, než myslíš!
Vyhnat
dal
—
(posmšn)
JANOŠÍK: Anka
SANDOR
jsi
drábi už jsou svázáni
cože pán
SANDOR Tob :
Což pak
ADAMÍKEM vbhnou
(s
JANOŠÍK
chacha!
pece jsem
ale proto
hromov.) Co's
VLEK
ANKA
A
:
jich tak
:
v horách
Juro
(chce vstát).
JANOŠÍK:
VLEK
!
ji.)
:
—
:
i
se
jaký Její
je
to
ml
s
tebou spoleného
Anka, kde
jsou
mamika?
Samkem. Samko?
ženich
pravda?
Tady pede mnou
to íkali.
A utéci
s
ním chtla!
93
!
!
!
JANOŠÍK
—
Anka,
ANKA
!
!
!
A
(vztekle):
!
kdo
!
na to ptá?
se febe
!
Ticho!
pravda?
je to
pak vykfik^e)
(odvrátí se,
:
Je
—
Ale
!
já to
my-
slela jinak
JANOŠÍK
Máš pravdu Na zbojnická mamo (mime) Pemýšlel jsem o tom cestou sem a je to Dobe ješt, že jsem t jenom ml rád a nikdy ú
pravda
!
nieho
!
:
ekat dveti
!
nesliboval
ANKA:
Ne, Janošík, tak
JANOŠÍK
ANKA
nebylo!
to
(klidn a chladn)
(po chvilce)
:
Už
:
Slíbila
nevím.
jsi
mu
to ?
se
mi ze všeho
Hlava
motala
JANOŠÍK
ANKA
VLEK ANKA pohrozil.
odvlekl
Pak
:
Ne
:
je
To
!
(srazí
mamo
všechno
všechno udlal on zde, tu Sandor
ŠANDORA
na kolena).
Mamiku
:
A
—
dnes
ale já
kde mohl strašil a na konec i dráby do zámku mne odvléci chtl a byl by v, já za nic za nic nemohu, Janošík i
—
nemchi;
JANOŠÍK
ANKA
:
:
Ale
slib je
slib
Dala na polovic
JANOŠÍK
(smutn): Dala!
koho
mla ekat?
jsi
se vrátit
to
—
I
Dala
A —
Janošíkovi
zbojnický život,
tžký
ho
jsi
je
—
!
není život
?
!
pravda:
Na
možno nkdy
ani
to
Kdo
tu ?
XII.
(PEDEŠLÍ. HRAJNOHA.)
HRAjNOHA
V
Kremnici
po tob
(udýchán):
Uhoríka
!
volal
JANOŠÍK: Kdy
HRAJNOHA 94
Utíkám za tebou, Janošík! Než umel, kolem lámali
chytili a
:
to
bylo?
Hned
druhý den,
co jsme vozy opustili
!
JANOŠÍK: Pak
HRAJNOHA
!
!!!
!
v tom muslla být zrada!
Cigán
:
!!
svdí
jakýsi prý
plém
na
nho
a žid!
A
Kamarádi, co ted dlat ? co je JANOŠÍK s námi, Anka ? Konec, konec všemu I to muselo pijít (Lidsky.) Nosil jsem t v srdci se svou nadjí na to, že všem pomohu. Ale ted vidím, že jsem se klamal. Myslil jsem, že poctivým zbojnictvím dobudu svt a vidím, že svt dlá, co my nechceme. Myslil jsem, že trocha lásky mohla by mi asem hlavu vzkísit, ale ani té trochy nebude :
Psí
1
i
ANKA
(vášniv)
Nepjdu
:
JANOŠÍK Pjdeš :
ANKA:
za Samka,
Slovo se
rušit
nepjdu
nesmí
Nemiluji ho!
JANOŠÍK: To
ANKA
1
Však
:
vc!
už je ted všechno tvoje to
ti
íkám, že
eká
dívej na naho, jak
A
svobodit pijdou ty že mne nedá, sáhne-li na mne on šel, jako ovce ze stáje takového muže ? !
já
vinna
nejsem
Tu
!
se
eká, kdy už ho ze zámku vyho snad pustíš ? Sliboval Samko, a
—
—
šel
!
i
on kihl Jak bych mohla
ale sotva
:
Jdi
jít
za
!
JANOŠÍK
Ale za mne jít také nemžeš pjdu! JANOŠÍK (písn) Dalas slovo a slovo se rušit nesmí Je vidt, že's mne nemilovala, kolik jsi mohla. Cekat jsi mla
ANKA:
:
—
Šla bych
:
ANKA: A
ty
pi
JANOŠÍK
A
kdybych deset
roku
jsi
!
nebyl!
íu
nepišel, moje láska dopo nich hory penášet. po takové lásce se mi stýskalo Ne po té, která hebké líce hledá, rty pro políbení a teplou postel na noc to by mi nestailo Nejsem z tch, kdož by jenom po ton>hle toužili Ale mít nkde a kdekoliv na svt srdce, srdce vrné, které stejn s mým
vedla by
:
let
A
i
!
—
!
!
!
ve štstí se mnou se raduje a v bíd a nouz: za mne se modlí, dovedl bych se za tím rozebhnout na sám konec
bije,
svta srdce
!
—
A pjdu Nemám úpln milujícího !
!
—
otce,
nemám matky
—
ani
95
ANKA
(padla na lavici a vzlyká).
JANOŠÍK Ilík
Garaj
:
Aj
!
ty,
Uhoríkem
s
Adamík
!
A
ty,
A
—
jsou mrtvi
se na nás se všech stran
potisknou
vojska
!!!
!
!
Hrajnoho eknete
A
!
a vojska,
ke mn, Vlku —
Sem
!
ty,
(Podají si ruce.) to všem kamaráde Než se ped zimou rozejdeme, naposled si zahýíme a popijeme pak vzhru Na Polhore se sejdeme a zataníme si do svta Pes Tatry pejdeme a na Polsko se dáme I ztratíme se z Polska až na Rus z Rus kdož ví kam ? bude to lhostejno Sl zem se neztratí nikde I Ach Myslím, že všade na svt jsou nešastní lidé. Vrhneme se mezi a tam, kde ke vzpoue budou hotovi, položíme i my své životy. Ale než odejdeme !
:
A
!
!
A
!
Mn n —
!
VLEK
!
—
na
(ukazuje
jANOSIK
—
—
A
(zuiv)
ŠANDORA): Co
Co
udlám
ním udláš?
s
t
do pekelné nechvješ? Musíš to mít njak otrlou duši Po druhé t potkávám a nikdy neml jsem z toho radosti! Nejsi ty trochu na svt zbytený? Tak se mi zdá nemyslíš, že snad já bych ti ml uhnout s cesty, abys ty mohl být dále po svém živ ? Oho Ustanovil jsem zákon pro horní chlapce, ale dnes, dnes ho poruším sám Než odejdeme než se roztu to pravím louíme, páni bratí, palte kastely a dvory, zahýbejte regimenty a rozvlníme celou zem Na Gemerské a na spišské pak valaškou málo nás uvidli. Rozebhneme se mezi n. když bijte v právo i v levo! šetit nikoho nebudeme Af se už honit budou, do ela jim palte a mezi oi :
smoly málo by bylo
I
A
s
ním
Hodit
!
ty se ani
!
A
!
!
!
A
!
—
:
!
A
A
A
!
!
niemný pry S bohem Anka
zblázní a oslepnou z toho, že nevidí a necítí, jak
a holomský život zavládl na
odtud
!
I
od
tebe,
kterou
svt jsem
!
A
ted vzhru a
ztratil
!
S bohem
VLEK
(drží
ŠANDORA): A
JANOŠÍK: Vezmi
si
ho!
co
(Krátké
s
ním udláš?
gesto.)
A
zab
ho!
(Vyrazí ze dveí.)
ANKA (za ním) 96
:
Janošík ! Juro
!
(Vybhne do tmy.) Juro
!
Juro
!!
ILÍK
A
ty,
ADAMÍKEM:
s
Vlku,
si
HRAJNOHA modli se volání a
{srazí
{Zasmje
!
rychle!
Jen
Rychle za ním!
pospš! {Utekou.)
ŠANDORA
na zem)
Hej, škapo,
:
a utee. Je slyšet JÍNCINO úzkostlivé krákaní a smích.)
se
H%/lJNOHOVO
XIII.
{ŠJNDOR. VLEK.)
SANDOR
VLEK
SANDOR
VLEK A
{zase vstal a
{srazí ho
{zpupn)
{divoce)
:
Vzpurn dívá
na kolena) :
A
Je
:
A
se
kolem
sebe.)
když se modlíš, klekni
co bych klekal a modlil se
tedy k ertu
—
Hej
?
skákej a
to
a mává valaškou.) Hni se ! Ci t mám zabít jako ovci ? Boj se boha a mne skákej Nebudeš už otravovat a marnit lidské duše Hej se
!
utíkej
jako
myš
!
{Smje
!
se
!
—
!
a to se o kalena a !
Neuteeš Neuteeš Chachacha surov se smje. Honba zaíná .) !
!
!
.
{Ope
se
.
{Opona.)
97
! ! :
:
JEDNÁNÍ.
v.
!
!
(NA POL-
(I.)
HOE). V právo pec, na ní v hadrech zamotaná leží zadu dv ol^énka Ven, ped nimi Široký stl, pece dvée do sín). kolem dubové lavice.
(Stará J^rma.
BABA. v
U I.
(HRAJNOHA. PUTNOK. BABA. KAJ.)
PUTNOK
(vchází,
prozpvuje si) Husarka jeho pišla pro
nho. (Zatne Valašku do
trámu).
HRAJNOHA OBA:
dom
(za ním): Husar, poj beru na vojnu!
—
—
Beru, budu brat
škoda na stokrát!
HRAJNOHA: Šenkéko, vína nalej PUTNOK: Haj, což tu nikoho není?
HRAJNOHA PUTNOK (si
{vybhne
ven).
pohvizduje a
Ze sín
podupkává.
je slyšet
díví výkik)'
HRAJNOHA Jen pojd, pojd dívej,
(ve dveích) !
Putnok? Jak jsme
PUTNOK A ím :
HRAJNOHA: A
PUTNOK
A
kdo že by nám posluhoval
(zpívá)
ji
jizby).
A
tu se
dlouho už nevidh
dále je hezí.
poád milouká
Kao Kao !
.
.
.
Kateino. Kao poviem ti volao kupil bych si ižmy, ele
98
:
C^áhne dveku do
nemám
za
o
!
?
po-
!
!
!
HRAJNOHA A vína
dones
:
mé
než
Kao!
Af
!
je tu veselo
{Chce
pece a
pdu
BABA
{umazaná dnve peníze
HRAJNOHA klíe dej
BABA
:
mne
vítr
bala a
ne krapku
!
Radji
více
do základ
to
—
u
—
!
BAB)
pece,
:
Hospodyn,
jsou tu páni
!
ert
stn!
krdkaoe)]
Páni!
starý
Hej, babo, slez
spát
Af
Páni!
{hodí jí je) Tu máš, satanáši ti valaškou záda zvalchuju :
A
!
ukáží
honem
Nebo
!
—
Nu
páni
vítr
mne
páni
podíoukl
Nehuhnj
HRAJNOHA
—
{'^ahá
podfoukl,
PUTNOK: mohu
Kao
:
lavici
—
Hej na
jdi
ni)
od sklepa
dejte mi klíe
s
A
!
Rozházíme
!
!
ji chytit).
PUTNOK {také za KACA {vyskoí na PUTNOK:
!
{utíká
.
Nemožu
!
.
se
hned hnout,
Byla jsem na
k.líe).
poli,
hra-
-
po-
.
a dej klíe!
za
KAOU
ven):
Hej
ti
BABA:
A
kolik že vás
PUTNOK: Což BABA Padesát :
já !
bude?
vím?
Teba
Kde by
se
padesát! vás vzalo
?
Vždycky
vás
bylo jen jedenáct!
PUTNOK: A z
Bezna
BABA Nebyli PUTNOK Ti :
:
Babo, nespi ven Nebo dupává). !
s
tebou,
Jidáši,
dvanáct!
— A
cigáni
byli tu ?
!
ti
už ti msíce.
mli ješt dovést ! Hej {"Uani) nebudeš. Seber radji hadry a hajdy tu pec rozsypeme ! {Znovu si hvízdá a po-
Už
by
se
!
spát
99
!
!
11.
{PEDEŠLÍ. HÁRALA.)
PUTNOK
úsmvem)
{zejm
Bh
PUTNOK: Dobe
HÁRALA
—
ale
:
to
i
HARALU ve dveích)
nemoci Putnok
po daj,
už je
—
vyzáhlý,
{Padnou
!
PUTNOK Michalík,
se
šastným
kolem
k''k^-)
ti?
Docela {Smje se.) Ruka trochu ješt bolí pejde. Chlapci, chlapci jak vy to zpíváte! Sandora kdo zabil? Vlek i Janošík? !
—
Vlek.
:
starý
A
o terhelském zemanu jsi neslyšel ? hodný Michalík, na strom ho povsil a
Gajdošík na gajdy celou noc mu
hrál!
HÁRALA: A já pi tom nebyl! PUTNOK Už nám zaínají rozumt :
Už
si
A
{T)vm.)
bylo.
:
daj zdraví, Háralo
Pán
:
náhle a uvidí
(se obrátí
A Pán Bh HÁRALA
nás nepomáhají
drábm
!
Všade dobe nám
To
honit.
od
té
doby,
— chacha!
co kremnické dukáty se rozebhly mezi regimenty
HÁRALA: A u Hlavy vojskem prý vás honiH? PUTNOK: Koho že honiH? Než nás dobhli, my
už byli všade v Nitranské a dlali poádek v Bežanech. drábi je nás plno! Sotva kikneš: Horní chlapci jsou tu! znamenaných jsme do sklep^ lezou a páni do prosa. chytili a Durica všel.
A
hoe
—
Pt
HÁRALA A :
žrala
do
kosti.
já
Ale
pi tom nebyl tuhle
chytnu, jen to kmitlo a
hoe
síni.)
HÁRALA: Kdo je to? HRAJNOHA: Háralo, Pán Bh :
Pán
Bh
daj
!
A
neznáš ?
KAA: ÍOO
Jsi
Zažrala se mi rána, za-
ven, ven mezi vás
{Smích v
HÁRALA
!
— sotva Vlek dobhl — valašku
taký bledý! Háralo!
zdraví!
co
ty,
Kao
—
už
mne
!
!
!
HÁRALA A vzpomínáš, KACA
:
—
Nu
—
Hej
!
jak jsme tu naposled tancovali
:
HRAJNOHA:
!
!
a já
napijte
se
s
tebou!
A
!
je
nám
veseleji
rádi
mít
?
A —
!
pusfte mne, erti
HÁRALA (Dívá
Ale už
chytne):
(ji
se
nebudeme!
do oí).
se jí
KACA (Uše) Vzpomínala jsem. HÁRALA (najednou vášniv políbí): :
ji
HRAJNOHA:
Zase
stará
ta
Kao!
krev?
HÁRALA (irpce): Ale povychladlá jaksi! KACA (utekla, BABA na peci se protahuje). PUTNOK A tu se podívejme na erta starého HÁRALA (vyskoil na lavici) Kišasoka moje, :
:
líhneš?
Hehe! Lezou už ven? Tu
vejcích sedí
!
To
:
draích
ona hajduky chce vysedt
PUTNOK: Každý HRAJNOHA: — BABA: Kdyby smjí).
šarkány
(Smích).
HRAJNOHA
se
se podívejte, na
Hej
ti
—
fúsisko
na metr!
pandur kropenatý jazyk shnil, živáne
chytnou
t
a do
niemný. (VŠICHNI klády
vsadí šarkáni
kropenatí
VŠICHNI
smjí).
(se
HÁRALA A :
lají!
tebe do nebe vezmou a
andlíkem ud-
(Smích).
HRAJNOHA: Ne HÁRALA: A co
—
ona ertu
telata dojit
bude!
by telata? Staré baby! (Smích). III.
(PETiEŠLÍ. QAJTíOŠÍK. MICHALÍK). GAJDOSCIK A to je mi pkná správa Valašky dev, ale varta žádná !
:
HRAJNOHA:
Pán
Bh
ve
hlídá!
Wí
!
GAJDOSCIK Pkná varta MICHALCIK {u. pece s oima :
!
vyvalenýma) babiko, krasavice moje!
chytli? Hej,
jste to
—
BABA (zamruí si MICHALÍK: A Ale
Háralo!
ty,
GAJDOSCIK: veera
a do
i
to
—
Jak je ti?
se napiješ a u
rže na
tvái budou!
A
:
co za
ábla
Msíc
jsem
t
pejde!
Na
tu je víno!
Daj nám Pán
GAJDOSCIK
A
bolí?
Vína
HRA.NOHA: A VŠICHNI:
:
a ulehne).
nevidl. Bolí rána ješt
HÁRALA:
!
!
Bh
povídám
si
zatancuješ
—
zdraví, páni brati!
zdraví!
na
:
mne
("Pijí).
vnou
slávu
trhelského
zemana,
VŠICHNI
(v smíchu)
:
Nechí
MICHALÍK: A
povídám
VŠICHNI: Nech
žije!
já:
HÁRALA: A Kaenka! HRAJNOHA (utíká znovu
HÁRALA
A
:
ty,
žije
Nechí
do sín):
Michalík, jak
žije
Už
Michalík!
letím pro ni!
dopadá naše hospo-
dáství ?
A
MICHALCIK:
já vím? Penz, že jimi Váh zastavíš! Dobytka máš, že mu rovno není a jídla a pití co dostaneš Už ti nedle vatry nerozdláváme, po ddinách a vezmeš jíme a v krmách u silnice pijeme a hýíme, aby nás kde všichni jsou rádi, kde jsme a Pán ví, kdo vidl (Uhodí na stl). tak je mi dobe, že se na zimu i ožením !
!
A
Bh
!
GAJDOSCIK v MICHALCIK
Hej
:
^
tvoje
!
A
kde
jim zaplatím
!
:
ti
—
GAJDOŠÍK: to
polámané
102
!
—
to
bude njaké zemanství
"V
Zenika moje nedají,
co
Víno sem Jaj,
bože,
ti I
—
patí
A
ty,
eknu
—
—
všechno je
jen ekni
— hned
Gajdosíku, spust
kdybych mohl
hrát!
Ale
mám
!
!
HÁRALA: A deme na
to
nemohl
to
tos
!
!:
Vždyf
opravit?
!!
tu
nebu-
tyi dny ekat
GAJDOCSIK
A
:
poád na
jsem
!:
ml
kdy jsem
na
to
as? Ode
tí
dn
marši, ani chvilku jsem se nezastavil.
HÁRALA: A
byl?
kdes'
GAJDOSCIK Hoe,
Kamaráda muzikanta
až za Oravou.
:
navštívit
HRAJNOHA
vrací a zpívá)
(se
A
(vesele,
sa ty neumyješ vody bojíš?
i
sa
se
smíchem)
Ao voda
zašubraná,
dvoíš?
telko
si
Preo
KACA
Kao
ty,
o
—
bych sa vody bála mi cetka.
je
Nabrala som tyry vedra, vytekla mi šecka
HRAJNOHA biku
!
A
chytne,
(ji
vyhodí)
Ej
:
juch!
MICHALCIK
:
máme pkné
Pijme, kamarádi,
GAJDOCSIK: To
je divné,
:
hospodáství!
A
(ukazuje prstem ven) Cigáni jdou Cigáni jdou
:
Huhú
!
A
tož se dí-
I
!
VŠICHNI
hu-
Kamarádi, pijme, nežli zima pijde! Brrr tož na ráz jako by smrt z toho lízala.
HRAJNOHA vejte
Kao,
napij se
(vesele): Cigáni! Cigáni!
IV.
(PEDEŠLÍ. ILIK,
ADAMÍK— VLEK. CIGÁNL - PAVEL.)
(RÓM MICHALÍK: A
pozdrav vás Pán
ILCIK
:
(ve dveích)
A
pedem
Bh,
cigáni!
mne, páni bratí
103
!
GAJDOŠIK ILÍK: Aj
HÁRALA
A
!!
Ilík
Háralo!
vítej.
mezi chlapy
vítej
ty,
I
:
Bh,
Pozdrav Pán
:
tebe!
!
!
(Obejmou
!
se.)
PUTNOK: A Vlek!
HÁRALA
Vlku
:
!
:
tob
zase stýskalo
(^Podojí
—
HRAJNOHA Nu
vítej,
ruce.)
si
kamaráde, už se mi po
vítej,
I
VLEK A mn
po vás po všech
:
—
Hej
!
a dnes
bude
tedy veselo?
CIGÁNÍ
(seslaní a pecházejí na zad pod
Poslední
ol^énl^a.
cigán nese velký cymhál).
ILÍK:
A
ted mi dejte napít!
HRAJNOHA: A ILCIK
:
KACA
A
:
A
(zpívají)
kde
GAJDOŠÍK ILCIK
:
—
Kao
(Chce
!
ji
obejmout.)
(nese víno): Jen pomalu, pomalu, af to
VŠICHNI ILCIK
hned skoíme zas do sklepa!
Kaenko
A
:
:
ty
Kao
co
si
teiko
je Janošík,
nerozliješ!
ušubraná,
dvoíš?
že tu ješt není
?
Šel prý až pod Tatry do Pribiliny.
cigánm
ADAMCIK
A
pít dejte
(nese jim víno)
:
Hej
pijte,
erti
HÁRALA (ukazuje na pec) Tam máte satanáše (Smích.) ROM (zvedl sklenici vínem) Na zdraví všech (Hodí ADAMCIK A primasi, nezapome na tu mou :
s
!
:
ty,
:
!
dukát.)
ILCIK
:
A
mou
!
(Hodí také
HRAJNOHA A mn :
peníz.)
na odzemek
nezapome
!
také peníz.)
GAJDOSCIK
:
A
ty.
Háralo,
sko
si
a zadupej
HÁRALA: Hned bych dal íci! A HRAJNOHA: A já pomohu! si
ti
104
snad dám!
(Hodí
!
A
GAJDOSCIK:
PUTNOK
! !
Hej
:
co
Což
!
dlá
!!
!!
tvoje galánka,
!
Putnok?
—
vím ? Když jsem mezi vámi Vína, vína trochu mi dejte, než se já
nepamatuji se dobe nám srdce na dobro rozdovádí. !
CIGÁNI
(zaínají
MÍCHALCIK
VLEK A
nkdo
:
GAJDOŠÍK:
VLEK KACA
ladil).
Hrajnoho, nalévej sám!
:
aby na
A Kaenku tu nech
sám!
Jdi tedy
Kao, pojd se mnou A pjdu Roztrhali byste mne
:
:
!
stráž šel
!
tu
(Zasmje
!
se
a utee.)
ILCIK
VLKEM)
(za
PUTNOK ILCIK
:
(zpívá)
A
:
:
Jen
nám Pán
daj
ADAMCIK A vnou
Bh slávu
:
MÍCHALCIK
se,
brate,
nezapome
!
(Smích.)
Pijme, brati, pijme víno zdraví
—
(smekne, za ním
chlapci
ostatní)
:
A
Janoškovi své
svaté požehnání
ADAMÍK: A
tu jdou poslední!
V.
(PEDEŠLÍ. URICA, MUCHA.)
DURICA
—
Hej
:
už všichni
jste
MUCHA A
pohromad
?
máte všichni takovou galánku jako Vlek ? pede dvemi. jak on to dovede Jist až od
:
Sedí
s
ní
lesa to slyšet
!
A
!
(Smích.)
ILCIK (podává
sklenku)
:
Tu
máš, brate
HRAJNOHA (uricovi): Napij se MUCHA: tvoje! PUTNOK A na mou galánku GAJDOŠÍK: A na moji šibenici! HRAJNOHA: na moji nevstu!
víc!
Na mé
zdraví!
I
:
I
105
!
ILIK A DURICA
kde
:
ert
:
!
Cheche ertem pral
s
!
Vypravo-
a zbojník už je jim jedno
ADAMClK A
erti
:
jednou
!
jste byli ?
jak prý Hrajnoha se jednou
ILCIK
:
Poslouchali sedláky v trhu.
:
vali,
! !
a zbojníci
spálí
zemany ješt ne-
!
MUCHA
To
:
VSIjCHNI
hej
Nech
!
(pipíjejí a
ze Železného
A
!
žijí
naše regimenty
za druhým)
volají jeden
Targo
Aj Paprik
!
!
Aj
!
Tomáš
:
Koaík
s
Kom-
Sáryšan a lUenkár Aj Tisko Aj Kysel Aj Rukavica Kobelárský! Aj Kotila! Aj Matušický Pero Aj erný Jura
paníkem
!
!
!
!
!
!
Aj Aj
!
MICHALCIK
Chlapci, dali bubnovat po mstech, že kdo
:
nás prozradí, dostane už
GAJDOŠÍK:
PUTNOK A :
si
vybraH
proti
HÁRALA: CIGÁNI
500 dukát
!
Hej, chtli by? židé a páni už prý se sbuntovali a vojáky
nám!
Af jenom
(spustili
je pošlou!
na ráz „sedlakou") Pásel Janko krávy a Anika pávy
MUCHOU): Ej — juch! (Tancují spolu.) HRAJNOHA (s HARALOU) Ej — juch (Tana proti DURICA
(s
!
:
prvému páru.)
CIGÁNI
(hrají znovu)
:
—
Janíkova kráva zašlapila páva.
CHLAPCI
(podupávají a
GAJDOŠÍK CIGÁNI
(s
smjí
se).
MICHALÍKEM
(pokraují):
Páva nejmladšího péra nejdražšího
106
zaínají tancoval).
—
!!
!
:
TANÍCÍ:
—
Ej
MICHALÍK Co
! !
:
!
juch! :
A
po tlam ho seber
pahky
Drží on
v ruce, jak
jehlu
BABA ILCIK
!
!
CRómovi dopálen)
za hru na cymbál?
to je
dvice
!
:
:
Bodejž vás Pikryjte
ji,
tancem erti
s
i
a
nám do
vzali
toho nebruí
URICA (^Muchovi) A ty A ted nco nového, páni kamarádi ADAMÍK: Sem, Putnok, zpívat pojd! lip
:
ILCIK
VŠICHNI
Nová písnika ? Nová ?
:
ADAMÍK: Pozor dejte
RÓM
cifruj
:
I
A
Poslouchejte! (T^ohvizduje
(naladí
si
ty,
a
primasi,
a nohama
ji
chytíš!
plete.)
housle).
si
PUTNOK
(nkolikrát tancoval a zpívá)
zabruí,
si
pak
zane jako by
:
Letí, letí roj
pres mej milej
dvo!
Sedne na okénko, zafuká na skalko sa,
stroj
CIGÁNI
milá, stroj
(zaínají už pehrávat).
PUTNOK
(pokrauje): Stojí u dveí,
volá
:
Otevi
Otevi
mé
NKTEÍ
mn,
milá
holubnko
sivá
—
potšení!
z CHLAPC
(zaali zpívat a tanit).
PUTNOK Já neotevrem,
inamka mi brání. Ze nejsi hoden, šohajíku švarný mé potšení
mn
CIGÁNI
(hrají
už
všechno,
—
cymbál huí).
107
!
CHLAPCI
!
!
!!
!
!
!
!
(taní, ruce za hlavou).
PUTNOK:
—
KeJ nejsem hoden zstávaj s bohem Vyber já
CÍGANI ILCÍK:
si,
— moja
možešli
najmilejší
—
nmožem
si
(opakují první sloku).
A
Putnok!
žije
ADAMÍK: A jeho písnika! hvízdá). URICA ROM (opravuje kontráše). GAJDOSCIK A ted se zase napijme, chlapci (si ji
:
HRAJNOHA MICHALÍK ILCIK
:
A
ted
HRAJNOHA
(letí
!
Víno sem
do sín).
(luská
nco
si
prsty)
:
Letí, letí roj
lepšího
(postaví víno
na stl)
:
A
ted
si,
chlapci,
už nalévejte sami
ADAMCIK A :
ted tu
mou od moravské
VŠICHNI (chytli se kolem CIGÁNI (tiše pihrávají).
CHLAPCI
strany
^r^u, stojí do kfuhu).
(táhlou notou):
Tikrát sem sa zaríkala se šohajkem hovoit a ked pišel pod okénko
—
išla
Daj ^a
sem mu
mn, tej
—
otvorit.
milá,
penocovat
tvojí postýlce
Sak já ti ju nezašpiním, sem v tenkej košulce
já
(T)o
108
toho
zahuí
náhle
výstel a
strašný
ženský výkik)
!!!
!!
!
VI.
VLEK
a postelený objeví {Rve valašku ze dveí.)
{vyjevený
pandui
Chlapci,
!
ve
se
dveích)
{na peci) A tu to máte, živáni vzteklí {Smje se.) HÁRALA {rychle k VLKOVÍ, za ním ILÍK). PUTNOK (u cigán) Už se sem ženou
BABA
:
!
letí :
HRAJNOHA
much! Pak honem ven! {Vy-
Je jich jako
:
razí ven a utee.)
PUTNOK €7*
S bohem, kamarádi {Za HRAJNOHOU. záptí padnou dv rány. Je slyšet smích a Hrajnohovo !
:
zakrákání.)
DURICA
{Muchovi)
MUCHA: A ILÍK
(Dvée
oi
dvée
braí
jed!
zabité! Nepusf jich!
Bijte,
Chlapci, pomozte
:
HÁRALA ILÍK
jen mezi
A
rukávy.
{venku): Nedejte se!
ADAMÍK: ILCIK
Vysoukej
:
:
Stel
:
se
Nepust Stel
!
vylomí
jich !
!
Pomoc
1
A
{"Rána.
V
nich
{Hluk u rány.)
!
jen po
Za
hlav
bij
ní nová.)
objeví
se
klubko
VOJÁKU
a zbojník.)
VOJÁCI
:
Vzdejte se
ADAMÍK
!
{ve dveích): Stelte a bijte!
GAJDOŠÍK: Kde je moje MICHALÍK: Kamaráde! GAjDOSCIK S :
se
mezi zápasící
ILCIK
s
bohem
!
pistol?
{T^odá
mu
Oho ruce
— a pak vrhnou
holýma rukama^
{vrazí dovnit)
:
Vlku, sem
poj J
VLEK
{sám u dveí, ostatní v síni nebo uvnit) : Ne {Srazí prvního pandura. Rozpáhne se a chce srazit druhého, ale padne zalit k^ví k zemi.)
109
!
ILCÍK {rozmáchne
mu
na
Hej
!
!
rám a
!
na pandura,
se
svážou ho)
pt
ale
mne
Pusfte
:
!
Loti
jich !
! !
zavsí
Pusfte
se
mne
{Pláe Vztekem.)
!
DSTOJNÍK
{kií do sín):
HÁRALA {a
prahu dveí)
Svažte je! Vzdejte se! Ja
!
—
no
—
šik
{Vadne
!
mrtev k zemi.)
PANDUI
{vrazili
DSTOJNÍK {Ze sín je
hluk
o.
{v
Už
máme?
Kolik jich
síni):
nikdo?
výkiky zajatých a plá dveky.)
slyšet
DSTOJNÍK:
NKDO
dovnit).
{za nimi):
—
Nevím, ne
vím!
MUCHA
{ve)
Zab mne
:
stále
ješt
radji
URICA: Psi! Psi! Psi uherští! AD AMCIK {svázaný u dveí) Letí, :
ILCIK
{Tam
boue.)
{dva vojáky ^<^^ sebou)
ADAMÍK:
DSTOJNÍK: HLAS {v síni)
A
!
shodí vojáky ^^ sebe. Ale už je svázán
KoHk :
umírá!
Odvlete
:
!)
je zajatých?
Celkem sedm
Vlek
dstojník
letí roj Ilík, s bohem S bohem, kamaráde
Hárala je zabit!
ILCIK {zave a
ILÍK:
:
je
do klny a držte
je potichu
•
A
co s vámi, cigáni ? Byla pkn^ hlavní tu není. zábava ? co ty, arodjnice ? Co jich tu trpíš ? Po koHkáté už jsou u tebe? Pijdeme už astji k tob, astji dveku dovedte, at to umyje Nesmíme ztratit an okamžik
Ten
A
—A
!
KACA
(strkána vojáky
DSTOJNÍK E S
tou nic
hadr.
no
!
A
usedav
!
vyhodte
Tu krev Honem —
není
Honem
opláchni
—
Vzlyká).
ven a zavete nkam utete Tam leží u kamen trochu to vodou (Vojákovi) vy páni cigáni všechno od repetice Hrajte :
!
!
tu
ji
!
!
—
A
!
!
a pehrávejte
na
Do
!
toho
—
rychle
!
A
te
honem
hru a schovejte se A kdo se íhu dám vysázet Uti ( Vojákovi)
a na
sin
desát ran
A
! !
!
nádobí
— A
odneste!
vy
—
všichni
mi hne, pa-
!
to
:
poádn
!
(Odejde, voják
hrajte!
za ním).
BABA
ROM
{dá
do smíchu)
se
Hrajte
:
pak zaklepe na housle. Hraje „Boleráz". pak pestanou všichni, jak by ual. Primas svsí hlavu, ale hned se Vzpamatuje). Znova, dti Nu a tož dávejte (ladí,
ladí,
A
—
!
Mám pozor erta starého ten cymbál to nepoznáte ? !
!
A
Uhod do
poád vru
co se hraje
íkat,
za
starého
toho Ci toho nedovedeš ? Uhod jednou Jsi ty njaký muzikant Tak t a zarazí se). !
!
—
!
!
!
kozla
Poádn
?
Ci
stojí
Ješt {Zvedne hlavu !
VII.
{U
oteveného okénka
stojí
JANOŠÍK.
úpln
Je
^/í/ní/.)
JANOŠÍK: A co se zlobíš, Róme? CIGÁNI {stojí, smyce v rukou se jim tesou). JANOŠÍK A chlapci tu ješt nejsou ? tyem stnám :
a pejde).
hraješ? {T)á se do veselého smíchu
BABA
(dá
se
do uštpaného smíchu):
Pišel! Pišel!
A
už je v pasti
CIGÁNI
{stojí
jak zkamenlí).
JANOŠÍK {vchází) BABA: tob JANOŠÍK A cože
:
I
.
:
mn, být!
.
A jste
než chasa dojde
—
BABA
:
Kdybys
JANOŠÍK:
A
Pán
Bh
daj zdraví
!
I
tob,
stará!
.
!
hrát pestali ?
{Hodí
peníze).
Hejte zatím jenom
Za
chvíli
tu
musí
se radji pomodlil
za koho?
—
Slez radji a vína dej!
///
! !
!
BABA
Pán
!
Róme
lichý je
V
?
ohe
nemocna. (Kií).
jsem
Hej, vína
došel
—
JANOŠÍK: Nu ji,
—
Nemohu
:
doneste
a vy chlapci hejte! tichý ohe Javorovej hoi
hoí
—
dnes
mn.
ve
i
Jsem na
Tu mou! Znáš hoí
.
svt
.
.
sám
Ten
—
a
mi tak dobe!
CIGÁN hlas
!
(Kývá
PAVEL
RÓM
—
si
A
tu!
PAVEL
zpívej,
máš
pkný
hlavou).
(podívá se Róma). hrát).
:
V
Javorovej hoi
ohe
tichý
JANOŠÍK
:
[zatím):
PAVEL:
Tak
A
—
pri
JANOŠÍK:
V
boží.
A
—
tichý
ohe
hoí
.
.
.
zbojník Ale Garaj
Bylo nás jedenáct.
pravd
hoí.
tak
tom ohníku,
jedenáct
kách).
Pavle,
ty,
(pikývne a hned zane
jsou na
Tu?
(pehraje na houslích).
JANOŠÍK: Tu
byli to
a Uherík už hodní chlapci. (€^ myšlén-
Kremnici ho kolem lámali
.
.
.
PAVEL: Dvanáctý Janošek porubaný všecek.
JANOŠÍK
(se usmívá).
PAVEL: Kamarádi moji nenechá jte tu
mn
JANOŠÍK
1
pod šibenicí Róme, nechám! Nezapome na mne a pijd! Pijdeš?
RÓM
(živ)
(pikývl)
PAVEL
:
:
Ale
Pnjdu
já,
i
!
(^oncY):
Pod
lipkú zelenu
tam mne pochovajte
112
zahrát
si
!
!
JANOŠÍK
{mkce)
Hej aby
:
!! !
!
mnou
nade
ptáci
zpívali ?
(Pausa.) Ne, Róme, už se spolu neuvidíme Zítra už budu možná v Polsku Jen co se s kamarády potším a rozlouím. Myslím, že pjdou se mnou Ale {Dívá se jí do tváe.) Co že je ti ? Ty's plakala ? !
!
—
!
KACA BABA
{pivine se
{úzkostliv)
JANOŠÍK
KACA
a pláe).
t?
bila
{náhle vzkikne a utee).
ÍANOSIK
{udiven smje).
(se
CIGÁNI
(stojí,
(Nový hluk
upen
a dívají se
(stojí
JANOŠÍK
na babu a na cigány).
zírá
(Z kuchyn
—
JANOŠÍK To :
:
na nho).
je slyšet náhle binkot Šavle.)
pak na ráz skoí po valašce a poslouchá.) kolem
tedy
!
oken
v
{na babu):
ad
HAJDUCl.) Zrada Kdo !
{zvedl prsty k písaze)
JANOŠÍK BABA.
!
Janošík
:
Což ona
:
BABA
ROM
Kao
ven a nebre
Jdi
:
KACA
nmu
k.
—
Pi
:
v
stojí
PANDURI
a
zradil ?
Kristu Ježíši, já ne
Ty?!
Pomodli se radji
!
Je jich ticet a ty sám
!
(Pausa.) VIII.
DSTOJNÍK JANOŠÍK:
t,
Jaké spravedlnosti?
DSTOJNÍK JANOŠÍK
Jménem zákona, vyzývám zbra a vzdal se spravedlnosti
{vchází):
Janošík, abys mi vydal
:
Té, která
t
již
Odsoudila-li mne,
DSTOJNÍK
odsoudila
nemám
s
ní co jednat
máš všechno mamo Hla, okolo! rozum a nevzpírej se dveí sekery a v oblouku pistole :
Vydej
se,
!
!
Mj
113
,
!
JANOŠÍK
!
!
{rozpáhne
DSTOJNÍK: Už
A
JANOŠÍK!
—
Putnok!
Slobodenka moja!
sa nenavrátí!
kamarádi moji! Hrajnoha! Hárala!
DSTOJNÍK: JANOŠÍK:
se).
Práv ped
chvílí
Vlek!
jsme je schytali!
Nelži!
DSTOJNÍK A dva :
znich
zabiti
i
Stavli se
!
zbyten
na odpor
JANOŠÍK
Ale živého, živého Zabiti I Tož zabte i mne nedostanete! Ci chceš mne svázat? Za? Za to, že však po právu jsem zbíjel. Za to, že jsem zbíjel ? Hej Však už toho bylo pojsem pánm na strach byl ? Hej teba! Ci za to, že se moje regimenty hýbaly? Hej! Byla by to písnika Tu máš, svaž !
:
mne
—
!
1
!
DSTOJNÍK
(ustupuje).
JANOŠÍK: Nechceš?
A
svtnice).
DSTOJNÍK DSTOJNÍK:
(Náhle skoí do rohu
vrhají
oknm
a ke
dveím!
dovnit).
na mne!
Na mne
jediného!
živého, živého musíme ho dostat! (€j'rhne
€^ záptí
ped.
hajduci
se?
Všichni k
(velí):
VOJÁCI (hrnou se JANOŠÍK: A ted se v
Bojíš
ted pojdte
se
leží
na zemi sražen valaškou. U^oví
JANOSIKJl,
na
k^erý
ustupuje
^e
kamnm).
DSTOJNÍK: JANOŠÍK: máchne
se
JANOŠÍK ted všichni
Vzdej se!
Hej, živého, živého
—
mne
dostat musíte!
(napáhne valašku a hlavu jako býk skloní). dvemi ven (T^ozežene se k útoku).
Nepuste ho! Hej, baby, baby! Držte ho
a srazte k zemi
114
A
!
DSTOJNÍK: VOJÁCI
(Roz-
všichni ustupují).
(proudem
vrhli se
na
JANOŠÍKJ).
!
JANOŠÍK
(rozdává
rány)
Hej
:
—
toí
—
hej
(Klubko
!
zápasících ítí se znovu k peci).
BABA s
Podsypte mu hrachu hrachem sletí s pece). :
JANOŠÍK
(vrhli se
JANOŠÍK
(zaúpí,
.
.
Podsypte
mu
hrachu
!
(Ošatkct
(upadne).
PANDUI Chvíle
!
.
Svažte mne,
na nho). znovu se Vydere ven -- zastaví se. odhodí valašku a vyste rukávy. Zuivé)
Pak kati
!
(a stojí
úžasn
klidný).
k^áí k rimu a váže mu ruce) A led, Janošík, víš, kam jdeme ? Do Mikuláša k soudu JANOŠÍK (skoní hlavu) : Až na konec svta teba Co
dstojník
(zvolna
:
1
!
mi na tom záleží
?
(Opona).
115
JEDNÁNÍ. II (POD ŠIBENICÍ
v.
{Mírné návrší nad mstem.
—
kem
V
lešení
pod
Na
ní.
Na
nm
nm
šibenice s ostrým há-
I^at,
jeho
pomocníci.
—
dálce je vidt tatranské hory. 7*od lešením a kolem leŠeni
plno
lidu,
CIGÁNI, VOJÁCI, dlající poádek kol&m soudZ msta slyšet zvuk umíráku. Lidé se kižují, nkteí padli na kalena).
covské tribuny.
DSTOJNÍK v zad lid
!
Místo
:
Ustupte pece {K vojákm) Zatlate to místo udlejte ( Vojáci znova zatlaují :
!
—
!
stranou).
{Prvod pichází na
scénu: naped lovk s kížem, pak bubnuje se. knz, ada voják JANOŠÍK! T^ak íVú rukou i na nohou má železná pouta. Je úžasn zmoený a vyhublý, vlasy v nepoádku padají mu do oblieje,
—
—
tlo jedna jizvá po pestálém muení tlo kwJ^ Špinavá režná
SOUCOVE VOJÁCI
{usadili se
{rozestavili se
—
chze
Vratká
—
košile).
na povýšeném míst). do tverce).
{Signál trubkou).
PRVNÍ SOUDCE
{když se lid utišil) Jménem vznešeného pána našeho, krále a císae vykonává se tu soud nad vdcem zbojník Janošíkem a to soud písný a spravedlivý ! Jest pak žalován Janošík z mnohých zloin a tžkých, jichž úastná byla i jeho družina, nad níž ortely již vykonány Ilík, protože ^dvory vypaloval, obšen a s ním stejnou smrtí pokutován i Durica. Adamík a Mucha odsouzeni k doživotnímu vzení, Gajdošík a Michalík cestou zvláštní milosti odsouzeni k dvacetileté práci v dolech, Há-
—
:
rala a
//6
Vlek
zabiti
pi
srážce.
:
!
!
Nad obžalovaným
Janošíkem rozsudek
vynesen
již
jest
—
bude vykonán, neodpoví-li ješt ted obžalovaný k otázkám, jež mu pi útrpném dotazování kladeny byly. Byv dotaa
i
—
zován ohnm a muením na skipci neodpovdl. Bude tedy uinn ješt poslední pokus. Zanme, pánové
(Nový
DRUHÝ SOUDCE
:
neodpovdl, kladou
se
JANOŠÍK
signál bubny).
otázky,
Janošíku,
(ani se nepohne.
na
nž
Rozumíš mi
naposled.
ti
zraky jako
Jeho
jsi
dosud
?
by nieho
nevidly).
DRUHÝ SOUDCE:
Pepadal jsi pány, olupoval je, zámky všel pány nkteré jsi zabil. k všemu tomu?
a dvory jim zapaloval, dráby
Piznáváš se
JANOŠÍK
i
(ironicky se usmje).
—
DRUHÝ SOUDCE:
Tvoje mlení je doznáním. Katvých bylo prý jedenáct, ale pomocník neítáno. Soud však ví jenom o nkterých. Kdo jsou ostatní a jak slují? Prozrad je a na trestu se ti uleví!
marád
JANOŠÍK
(mlO.
DRUHY SOUDCE
Ponvadž
nechceš jich jmenovat, na kterou jsi dosud odpovd dlužen: Kdo byli tví hlavní pomahai ve stolici liptavské, turanské, gemerské, zvoleské a trenanské? a tvj život je zachránn! Jmenuj jenom pt osob
bue
asi
:
zbytená otázka
následující,
—
JANOŠÍK
(dívá se
upen
na soudce
—
pak skloní hlavu.
Nic).
DRUHÝ SOUDCE:
Ponvadž do
tvých rukou dostala se
poklad panských, ptáme se t naposled po míst, kde ty vci uschovány jsou. Neodpovíš-li ani k této otázce, nemám, na bych se t ptal
i
ást
—
státního pokladu a
a tvj
mladý
JANOŠÍK
mnoho
z
život je ztracen
(jako by se rozhlížel,
SOUDCOVÉ
(sestrili
pak
se ironicky
hlavy dohromady,
^ubny
usmje). zavíí).
117
!
! !!
PRVNÍ SOUDCE: Jménem
Jeho milosti, krále a císae vyhlašuje se tímto rozsudek nad obžalovaným našeho Janošíkem Ponvadž obžalovaný Jura Janošík ani v útrpném dotazování ani konen pod šibenicí nikoho ze svých druh jmenovati nechtl, ve svém vzdoru pede všemi setrval a ani místo, kde uloupené poklady má, vyzraditi nechtl ponvadž dále obžalovaný vinen jest i s druhy svými, již f)Otrestanými, mnohými tžkými zloiny, dopustiv se žhástva, odsuzuje se k trestu smrti. (Zaupiství ano i vraždy víení bubn a hlahol trub). Aby pak trest ten lišil se pro výstrahu všem od trest jiných, odsuzuje se Janošík na ten živý za žebro na levém boku na hák budiž povšen trest Ortel budiž pak vykonán bez prodlení! a po smrti tvrcen
—
:
—
—
:
1
(Umíráek znova
zazní.
Kat a jeho holomci
sestupují
.
.
.).
II.
RÓM
{prodere se
SOUT)CM
k
a klekne): Velkomožm'
pánové
SOUDCE: Co
ROM: mne
oslyšet.
chceš, cigáne?
mu to a schváln sem pišel a nerate Rád bych mu ješt pod šibenicí zahrál jsem
Slíbil
SOUDCOVÉ (se usmjí). DRUHÝ SOUDCE (posmšn): ješt zatanil
Snad
aby
si
naposled
?
PRVNÍ SOUDCE
:
Budiž
!
Ta
milost se
mu mže
ješt
popát
DRUHÝ SOUDCE
(cigánovi)
:
Coi
myslíš, že se
ti
vbec
hne?
DSTOJNÍK v
(k
lidu):
Rozestupte
se!
A
vy,
cigáni,
ped
RÓM
(ped
Janošík, znáš
KAT 118
JANOŠÍKEM,
stojí
mne ješt?
(rozvazuje Janošíkovi ruce).
zpíma, po vojensku):
!
JANOŠÍK
RÓM
:
pandui
(stojí
bez hnutí).
o
jsi mne na Polhoe prosil, než te kamarádi picházíme ti zahrát naposled.
Vzpomínáš, chytli ? Já a
Janošík
ruce a
(po chvíU vztáhne
podá pravou CIQA-
NOVÍ).
RÓM
Ale kterou? Ale kterou
(zoufale):
JANOŠÍK
(nakloní
—
RÓM
hrát?
šeptá).
se,
vyjeven) Do tance ? (Soudcm). (obrátí se Velkomožní pánové, on opravdu píse do tance chce Necháte ho tanit kol šibenice ? (mluví chvíli s kamarády, pak zaklepe na housle). :
!
ROM
CIGÁNI (hrají „Letí, letí, roj"). JANOŠÍK (chvílí stojí, pak úsmv ozáí mu zane
hlava
se
do taktu
RÓM (zvedl housle
-
tváe
a
ký^
vpadne prudkou mezihrou a hraje znova
„Letí, letí rojí")
JANOŠÍK
{zane tanit. ZprVu nkolik zmatených krok, pak zvolna do taktu .) (pechází v rychlejší tempo nové písn). .
.
RÓM
JANOŠÍK kolem
nad
(ruce
RÓM
podupává a taní druhé kolo
(zaíná „odzemek")'
JANOŠÍK
RÓM
(jen chvíli se zarazí,
(chvíli
hybn
ped
RÓM
ale
pak hned tanÍ
stojí
ješt taní, pak Vyskoí do výŠky a ne^
cigány).
(nakloní se k
PAVEL
(zpívá):
PAVLOVI).
Kamarádi
moji,
mn
nenechajíc Pod lipkú zeleno pochovajte! tam (v houslích koní Šíleným jásotem a pláem. a duní, druhé housle jen jen vzlykají. . .) tu
ROM
dále).
(pechází ve zbsilé tempo ardáše).
JANOŠÍK
hmí
hlavou,
šibenice).
mn
Cymbál
119
JANOŠÍK
!
!
(bez hlesu
kl^^ k
:
!
zemi, ale hned se vzpimuje).
(Ticho.)
SOUDCOVÉ (sestupuji). KAT (pichází, váže JANOŠÍKOVI znní umíráku
KNZ svého
JANOŠÍK :
svatá církev nabízí
(dívá se
ruce
na zad a za
lešení).
Janošík, bucleš-ii se ze svých
:
litovati,
pevn)
zvolna vede na
ti
hích
poslední
káti a života
útchu
k horám. Pak skloní hlavu a ekne
Nelituji a nechci
III.
(Je
pozorovat zvláštní ruch mezi zástupy. zvuk trouby .) .
Z
dálky
SOUDCOVÉ (znova séstrili hlavy dohromady).. DSTOJNÍK (presentuje). CÍSASKÝ KURÝR: Jménem Jeho VeHenstva tento
list!
(Podává
—
tte
psaní.)
PRVNÍ SOUDCE
DRUHÝ
slyšet je
.
(je
roztrhne).
SOUDCE:/pn7i/íz7, pak hlavou zakývá).
(Okamžik
PRVNÍ SOUDCE
napjetí a ticha.)
(slavnostn)
:
Jeho Milost, vznešený král
náš a panovník, císa Karel VI. na pímluvu nkterých pán, kteí mli sHtování se životem t^m, Janošík, udluje ti ale pod jednou podmínkou co sliboval císai za tebe tvj obhájce zeman Burian - že postavíš mu do vojny proti Turku tyi regimenty voják, jako ty jsi sám ! Svoluješ-li a uiníš-li to, máš pardon
milost a chce šetit duše tvé,
že
splníš,
míti a tresty se
ti
prominou!
Odpovz!
JANOŠÍK (stojí a dívá se k horám). PRVNÍ SOUDCE: Velebný ote, aby
KNZ
:
Janošík,
chra svou 120
vyzvete odsouzence,
odpovdl duši!
sám císa dává
ti
milost
-
odpovz a
za-
JANOŠÍK (stojí nehnut na lešení a zírá první SOUDCE: Janošík, naposled se t k.
horám).
ptám, co od-
povíš 1
JANOŠÍK
(stojí,
vídá vztekle):
stojí,
KE
najednou
STE
MA
se
podívá
UPEKLI,
dol
a odpo-
TEDA MA
ZEDZTE (A pak s výkikem vzpoury roztáhne náru I k horám a koní zaváním, k^eré se nedá popsat. Je to ev ranného vlka a ev lovka, H^W padá v nicotu .) !
.
KAT
(a holomci srazili
ho na kolena.
.
Bubny znovu
se
ozvou).
OSTRÝ HLAS
(v
zástupu):
Jdte dom, baby,
umírá chlap!
(Opona).
KONEC.
tady
:
OPRA VY: Na Na
str.
9 ádka ti Hlava místo Hlava. básniky ti
37,
37, poslední ádka 2 odstavce místo: že jej chodím chodím . . str.
.
.
Na
str.
Tak
Na
si
str.
39,-^ .
.
.
Na
str.
3
1
.
.
46, 5
ádka ti . ti
:
.
.
49, .
.
Pak
:
:
Ze Sfávniky
kw^ stáhnuté),
46, 15 . ti: tam není lepší než
str.
rovltí
jáj
si
.
.
místo
.
u
.
.
.
místo
:
Ze
.
str. .
HÁRALA
:
že
:
.
v
42,
šfávniky u
Na Na
8 ádka ti
.
,
.
20 . ti:
.
.
.
ani
.
místo
kopc
tam není lépe než
.
stáhnuté). .
.
místo
.
moravští
.
.
.
místo:
ani uva-
OD TÉHOŽ AUTORA VYŠLO NAŠÍM NÁKLADEM: PRVNÍ DEŠT. Tragikomedie o 4 djstvích. S obálkou V. H. Brunnera. Hra dosáhla estné zmínky s autorovým „Theseem" na Vinohradském divadle. Cena 2 K. Jnt Macek píše v „Rozhledu" ro. ís. 13. z 28. kvtna 1910: „V list, vydávaném týmž nóikladatelem, v jehož náI.
kladu vyšla Mahenova hra, je riskantní psát kritiku jak lehko se ekne, že je reklamou. Ale nepíši reklamy. Nekoním obvyklým tte, kupujte napsaným mezi ádky. Jen tolik, že ctím risiko nakladatelovo vydávat dnes drama plné bolestných otázek nitra lidského, s nervosní psycho;
:
!
moderních lidí, drama beze šlágr a sensací, drama boj, oisty a bloudní mládí postaveného v tvá proti sta." rému svtu povrchních požitk logií
.
Ped JIÍ
tím
vyšlo
MAHEN
:
posmrtné
vydání
.
.
brožury
Nárys ideový a esthetický.
Jlrtuše drtila: -
Cena 20
h.
v
F. X. Salda píše v „Novin" r. lil. seš. 13. z 13. kvtna 1910, na str. 416: „Studie Drtilova o díle p. Mahenov zstala torsem a tcík vydává ji také pietn p. Plaek i tak potvrzuje knížka ta, co jsem ekl nedávno na tomto míst o bystrosti a soudnosti zemelého mladého kritika a oživuje ;
z jeho ztráty".
lítost
Leda
(Dr. Ed. Lederer)
:
BJÓRNSTJERNE BJÓRNSON.
Obšírná studie. Cena 80
hal.
Objednávky vyizuje každé knihkupectví, jakož Nakladatelství
i
Pemysla Plaka, Praha-Kr. Vinohrady, Kollárova
ul.
19.
PG 5038 M35J3 1910
Mahen, Ji?í JánoSík
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
