Purchased for the. LiBRARY of the UNIVERSITY OF TORONTO. the. froin KATHLEEN MADILL BEQUEST

Purchased for the

LiBRARY of the

UNIVERSITY OF TORONTO froin the

KATHLEEN MADILL BEQUEST

I

PC ro

^ v

sí<^

^

^.'^^

SEIMNIÉ

SPIISV

Díl dvanáctý.

drobnjší povídky historické.

Díl IV.

v PRAZE. Nakladatelé: Kober & Markgraf (díve

J. L.

Kober).

1859.

k

DROBNJŠÍ

povídky historické od

mK M^^ tf^á, Díl tvrtý.

V PRAZE. Nakladatelé: Kober & M ar graf (díve

J.

L. Kober).

1859.

Tisk Jaroši. Pospíšila.

Vze

v nové vži. Povídka.

Xll.

(Psino roku 1836

.)

Za

letního

soumraku, na divoké

hustými kmeny stoletých

dub

medvd

v>'soké

mezi

roštím

ve

tráv.

Neválel

a

sly.

Jen

vedle se;

se

se

erné

nýbrž

šelmy

stál,

a nedsil

okem jiskrným na

dívaje, posléze

ledví šlápnul, že

velikán

a netásl

zmítání zvíecí

to

medvdu ješt

huatý

d-

koviny tá-

mladý doubec,

dvacítiletý jinoch, jako

zoufající

krvi tonul,

kolem usedlé ptactvo

tlapami hrabal, že se kolem

silo,

pod

ohromný

se však z divé rozkoše, alebrž v

a mroucí val, že

poušti,

válel se

siln

tak

na

v kecech smr-

telných ješt jednou se zatepav, bezživotný pak

celou délkou se natáhl.

hým sice,

ale

A jinoch meem,

ne dlou-

širokým a bitkým, jejž v ruce držel

zakrvácený, mrtvé

šelm bicho rozíznuv,

teplé krve do hrsti nachytil a

Vysoká postava, zdvižená, ruce

chut

z proudu

pil.

široká prsa, hlava

hrd

a nohy nad míru svalovité

stál jinoch dvacítiletý,

vítz nad medvdem.

tlesná v každém hnutí jeho se

jevila

;

po-

— tak Síla

neohrože-

—

"

~^

4 Si-

ná odvážlivost mu z erných zrak

smdé

jeho, lepotvárné sice, ale

tváe

sišela, a

a osmahlé, dlou-

kadeemi zastínné, obraz otuže-

hými, tmavými

nosti poskytovaly.

„Ty nebudeš kožich již potebovati," chechtal to mdvdobijce, a rukama po lokty obnaženýma s mrtvé šelmy kži stahovati zaal. se

na

„Blbý sty

dost

kdož

slídile!

—

vbíhati?

—

ti

Ajta,

porouel, Prokopu do cesvlíkej

opt, a

I chechtal se

—

se

je

horko

s obzvláštním zalíbením

v krvi se brodil. Tu náhle jakoby v dalekém housti zvuk lidského hlasu byl zaznl. Jinoch sebou trhnul,

a v práci své ustana dychtiv v tu stranu

sluch napnul.

„Prokope

— Prokope!'' znlo

opt

hlasitji

jinoch

hlasem

to

a zetelnji. ..Pijde

zvuným, až a

Prokop!" se to

medvdu rázem

odpovdl

kolem daleko široko rozlehlo,

hlavu

i

tlapy odsekav, aby

na rychlo od tla oddlil, skokem se vzchopil,

pijde!" pláštík

ješt jednou zkikna:

kži se

„Pijde Prokop,

Medvdinu tžkou pak jakoby lehký pes rameno pehodiv, kvapným krokem

v tu stranu

pospíchal, odkud bylo

jméno jeho za-

Vtví okolo nho se lámalo, pádnýma nohama koví praskalo. znlo.

zem

a

pod jeho

—— ^ 5 Hustina

zaala;

i

ped

^y^

—

ním brzo ídnouti

a jasniti se

octnul se na malé, kolem tlustokmeny-

mi duby obklopené pasece, kdež po jedné stran vysoká,

pímá

Veernice

skalina se ernala.

již

na obloze hoela, a luna jednou tváí k zemi se

dnem a

obracela; bylte poslední zápas mezi

ta

letní

Kouzelné polosvtlo zahalilo doubravu, a malá

nocí.

paseka tonula v stínech jako rejdišt veerních

duch.

U

skaliny, a

píkrou

otesaných

dílem

neumle

nkolik vysokých i

dílem

byla;

v jejích dutinách, pod

i

chatrná

stála

strží,

lidského

pod jedlemi ležely

dev

sotva

chatrí zavánlo

na jichžto

jedlí,

stecha toho

chýše, z

Ped

sbitá.

kmeny upevnna

tlusté

obydlí

vrchovité

paezy.

Na

nich postava jakási sedla, o níž pro nastalé šero

z povzdálí íci se nadalo, ecí. ští

Byla

se tam

vystoupil.

stem

A

práv

sotva že

uvyklým ;,Prokop

t

vítá,

i

jsi

byl?"

své

okídliv.

se zastavil.

ní

ote!"

na zemi se usadiv, kolena ,,Kde

neb zví-

zrakem temno-

nohy

ped

koist, s pokorou

loví

tento

ji

zastihnul,

v nkolika okamženích

huatou

zdali to

usadila, an jinoch z hou-

zvolal,

a

odhodiv

pítulností dle postavy jí

tázala

objímal.

se

postava

hlasem

chraptivým, jako bez všeho úastenství, na lichoceuí jinochovo se ani neohlížejíc.

—

—^ 6 ,,Dlouhochlupý

odpovdl

"

Si'

pisel

slídi

mi

jinoch slovy tichými,

„To bude

pozdvihnul.

teplá

oí

a

pro

do

rány,''

sotva

že

na zimu

tebe

pikrývka."

„A tesa

co jsem

nevíš-li,

„Prokop

medvdobijce

se, jinoch

pod jedlemi

a náhle jakoby

nco

jí

se

jí

plazil

se

nohy

Jedovatý postavy, ježto

i

s holí

klokoovou

okolo hlavy zamihlo, a jino-

hbet

chovi padla na

karatele,

odpovdl opt, mu ouzko

— „bylo

porouel?" syela postava;

ti

byla ruka

rána.

úpní pišlo za ranou maje,

—

— chtl tob v oustrety vybhnouti —

„Ale co jsem

narostla,

porouel?"

ti

daleko"

nebyl

;

Zkiknutí a žalostné

hlavu až k zemi sklopenu

jinoch

na kolenou okolo svého

mu prosebn líbaje. ousmch trhnul tváemi nyní

jinocha

podivné

nelidsky odkopnuvši

byla výšky sotva pt stevíc a tla vyzáblého, hbetu nakiveného a hlavy sehnuté, v poustevnickém, tmavém odvu. „Vsta, divá, neskrocená šelmo!" velela na to sípav jinochu. „O tebe duch nikdy státi nepovstala. I

bude. Poslouchati musíš,

hnvati jej. On je

Podkuj

se mu. Zejtra

I stalte

ped

jinoch

postavou,

pokorn

se chovati, a ne-

milostivjší, nežli jsi

již

pjdeme

kdy zasloužil.

do svta,"

medvdobijce mezi

eí

touto

otcem nazýval, jakoby tesoucí

— -~<S 7 s> se osyka

— jakoby lehká ttina, pohybovaná veer-

ním vtíkem.

Ale sotva že

poslední

slechl, shodiv se sebe tížící pouto

a zavýsknul: „Do svta!"

dcko,

jako

skoiv se zem,

za-

radostí

nerozumné zvíe.

Vyvtve se zachytil, jako veverka, a opt na trávu

spíše co

ili

sob

poínal

I

slova

bázn, poskoil

tlusté jedlové

a houpal se na ní

se povaliv, kozelce metal co laškující pes.

Otec

na

chvilku micky s hrdou,

jenž byl

úsmšnou

Mahomedán,

as jako bohatý

milosrdností pohlížel

otrokm na nkolik okamžení erstvého

povtí dopál — aby k dalším a trvanlivjším mukám síly nabyli. Potom ústa otevel. „Dkoval jsi již duchu?'' zvolal ponkud hlasitji

A

;

jinoch

ruce

ale hlas jeho podobal se

na kvap se

sepjal a prosil:

opt

hadímu sykotu.

sebrav,

„Povz

ped

otcem

Prokopu, jak

má

ducha vzývati 1" Otec poukázal k zemi. Jinoch poklekl, a ruce

kížem na prsou peloživ, hlavu skoro až k zemi naklonil. Nebyl to více jinoch medvdobijce, ani tesoucí se osyka

;

nýbrž jako na

— Otec

tichý beránek.

ob uchystaný

mu temným

klasem ped-

íkával modlitbu.

„Volám k tob, duchu mocný moje! se

— Tys

ped

velik

tebou.

a

Ty mi

mocen

zv

!

— a já

Slyš voláni

erv

plazím

posíláš a rostliny pro

— —S mne pstuješ

— a otcem

8 ©'

m

jsi

V

va

pokoe

hluboké

— celá

jich užívati.

v slova jinochova mí-

Hlasité stkáni se nyní silo.

nauil

"

Miluji otce

byl opakoval slova otco-

jeho bytost se jimi roznítila. I zdálo se,

jakoby je asto byl íkával,

sám

se dostav,

nebo ve známý proud

pedíkávání, pokraoval

nyní, bez

v modlitb. „Miluji otce

— tebou

m

ústy mi slíbeno, že

uvediž m — uvediž

i

zlobívá

i

velik,

tebe,

!

on Prokopu dán, a jeho

svta uvedeš. Ach,

do

Neposlušen bývá sice Prokop,

duchu veliký;

a uvedeš

jej

Pestal v hlasitých slovech skoro až

zem se

tys milosrden

ale

pedce do svta!" volati

dotýkaje, jen temné

z prsou vypouštl.

Posléze

i

to

tváí

a

,

úpní hluboko

utichlo,

a jinoch,

jakoby se duch jeho byl odlouil od tla, nepohnut

v tráv. Tu náhle ze

ležel

z povtí

—

se ozval a

skal, z

vysokých

jedlí,

— hlas

dutý

tžko uriti odkud i paseku vkol naplnil.

Znlo

bylo

v lidských, avšak jako neobsáhlých

ohromných slovech: „Pjdeš do svta!"

chem

to

trhlo,

se uchytil:

byl by

hlídnul, jenžto

rozhnval byl by

k

— jakž

sml

— a jino-

žeby byl vyskoil, v plesu oblohy ale

nmu mu

duchu snad ve tvá na-

nyní mluvil,

i

byl

otec výstrahu dával

do svta.

by

jej

— a ne-

— TásJ

Vtom

opt

se

9 (5)~

(S

jinoch,

a jinoch vyskoil.

otec,

jasnji

se

radostí.

„Vsta!"

velí

bylo mu, jakoby luna

I

— jakoby

sním

zem

hvzdám

k

postupovala, a obloha co zlatotkanv pláš se

—

spouštla

i

mu

duby líbeznji šumly, byliny slad-

svítila,

zapáchaly

ceji

tásl

ale

bodnutí do beder.

ucítil

zaplesal:

„Pjdu

svta !'^

do

na

a s roz-

pjatýma rukama vrhnul se shrbené postav okolo

Bylo

krku.

první obejmutí po celý život jeho;

to

lovk

poprvé co se jako syn k otci, jako

vku

pivinul. Radost byla z

v níž byl I

otci jen

nho báze

k lo-

vypudila,

k nohoum padati se nauil.

snášel otec objímání jinochovo, jakož se

chocení

ps

pod skalou,

potom vstoupil do

snášívá;

a

hrubém

rozvázav, ležící na

uzel

li-

chýše

kuse prkna, jakoby stl na dvou silných, v zemi

zadlaných kmenech upevnného,

z bochníku ži-

tného chleba lámal a se synem veeel.

Brzy na

dv

v

též

chýši na uschlém

lidské postavy ležely.

brzo

po

to

také

daleké

pou.

v tuhém

spaní síly

odpoinutí

nabývala

na

nalézala zejtejší

Mladší a silnjší byla sice také celý den

oudy po lese unavovala konati

mechu

Starší a slabší z nich

cest,

a

—

mla

;

a

na zejtí také cestu

avšak pedce bez spaní se na

kém, zavánjícím

loži

pevalovala.

mladík se stny na stnu

— tam,

I

mk-

díval se tu

kde otcovo rou-

~-?S 10 ^^ cho viselo, kde

—

samostíl jeho

stál,

zásoba

rozplameo-

a mysl jeho

suchého ovoce ležela:

kde

vala se zvdavostí, co asi zejtra v obydlích cizích uvidí.

na

Jasná luna lítostn za okno

sloužila,

pi

hlížela,

a

jakoby

jí

jakož

i

stn,

dírou ve

která

mnohými skulinami po-

libém jejím usmívání bylo jinochu,

též

tvá pohlédnouti musel, aby boue našel, jež duší jeho

na

v pohledu tom ulevení

Bedliv tedy a ostražit ucha

zmítala.

pevn

Otec

spal.

pikryvadlo, jakoby

jasnou chýší se plazil ke

stín

odstriv náramnou závoru, jenž lesní

dveím, a

zvi

naklonil.

sebe lehké plátné

I shodiv se

vchod zamezovala,

opt

jako

stín

dvemi

se protáhl, a pak velikými skoky u prosted pa-

seky se kal

octnul.

radostí,

a

Tam

steziku

pohlížel,

ducha

porouel.

skalinu,

na stromoví, na v ochranu

louce

se

s nimi

„Patnáctkrát, pamatuji

se,

že jsem

je

kati se z

patnácte zde,

ruce k nebi vztahoval a pla-

opt na a

roucha zeleného vidl, palouku let

vybíral jsem hnízda tvoje, milý dro-

když velel otec

pkné,

milostné

vás všechny opustím! lidí

pipravovati

jídlo

hvzdy, vy

síslným dívaly na plesy mé de? Mnoho

t svlémj —

—

jste i

se

zármutek

Víte-li,

kam

—a

potem

m

vy ne-

— a zejtra otec pove-

prý bydlí za lesem? Jací jsou?!''

— —

^S 11 s^

Takto jinoch mlouval, a

s

vkolím, nocí a vtrem roz-

pi posledních slovech

se výše vztyiv,

smlou zvdavostí k

psti zaal a

„Bude se Prokop

s nimi

obloze pohlížel.

radovati? Bude hop-

vtve na vtev, a medvdy

kovati s

a lišky s nimi

honiti? Ci bude se v krvi broditi?"

A

prsa jeho vysoko se dmula, žíly byly na-

pnuty; jakoby u vytržení hledl napoád k obloze a vidl

hvzdu

A

bez ustání jasn hoela. že když se

mohutné na upadl.

— Xa

hvzdy hvzda jeho

svou jasn se lesknoucí;

okolo ní pak mizely zhasínajíce, jen

opt pozorn

mkkém

ticho vešlo v prsa jeho,

do chýše dostal a oudy

mechu

natáhl, v

pevné spaní

cestu jej musel otec buditi.

3.

Tetího

jitra

po noci, kdež byl medvdobijce

Prokop od podivného otce vítanou zprávu obdržel,

opt však

dv

osoby na

v dlouhém,

jevišti se vyskytly.

hustém

lese,

alebrž

Xebylo

to

v krajin

skvostným osením pokryté, pod jasným nebes klenutím, daleko široko rozpnutým.

hory modraly,

ped

Jen k severu se

poutníky pak se krajina rovi-

nou rozvinovala, a po pravé se jim rdly v ržové

zái vycházejícího slunce vže Litomické.

— —

^S Í2 S>

Bylo

svatební

krásného

jitro

dne v nastá-

Avšak stejn nedojímala krása jeho

vajícím let.

ony dva ranní poutníky pod jasným nebes klenuStarší v

tím.

odvu

poustevnickém nieho

ne-

si

všímaje, nohy jen k rychlému kroku napínal; mladší

však v sprostém plátném boku

a sukovitou

zstával,

nebo

hl

me

šat, krátký

vzdálené vrchy, lesknoucí se

jej

na nich hrady, blízké msto, kolem zelená všecko

kouzeln

jej

;,Otce,

otce!"

role

—

vábilo.

volal každou chvíli

— „povz

— co

ervená?"

Prokopu, co se tamto

Ale otec

po

v pravici, napoád pozadu

blá

tamto

nedával pozor na

synovy otázky.

Mysl jeho zanášela se vcmi tajnými, a veškeré síly

jeho

On

byl

a

pustinou lidskou

sklánly se k pilnému jich skoumání. syna po dva dny neschodnými cestami,

tvá

hnouti již

suchopárem vedl, nechtje pijíti;

nyní však, an

možno nebylo, bez

se

s

ním na

tomu vy-

ustání pospíchal, ja-

koby se každého pozdržení strachoval. Ponejprv za

k

otci

nevidomí

šírou

v duši jeho

mlze

krajinou

jakási nelibost

nebo smyslové

poletovali,

jeho

pevný obraz

Nový svt

se

avšak bylo mu, jakoby jen v šedé

tápal, kteráž,

zmizela.

živobytí ;

zstaviti nemohouce.

Jinochu otvíral,

mu

svého

v jinochu vznikala

an po ní sáhnouti chtl, v rukou

Rozkoš a hokost duší jeho rozpalovaly.

—S

—

13

3c^

Tu náhle opt zvolal: „Otee ote !" — a slova jeho bezdky tak prudkého výrazu nabyla, že se otec z hlubokého zamyšlení protrhnul. Hubená jeho tvá podivn se píila, husté oboí !

stahovalo: ale jinoch

toho nevšímal.

si

se!" volal dále, ukázav k

se, podívej

— „Podívej

Litomicm

na prostrannou planinu.

Bylt tam bystrým zrakem

již

ped njakou

ti podivné postavy zpozoroval, jež ale po-

chvílí

jmenovati

neuml. Byli

to

Rozeznal,

ti jezdci.

že brzo všickni ti vedle sebe se hýbajíce, k nim se

pibližovali,

brzo

jakoby

že

ale

laškujíce,

opt erstv, opt zdlouhav.

okolo sebe se toili,

Ale náhle se mu zdálo, že jedna postava zrstati

poíná

i

nenadále co stela touž dále, že

I vidí

míe

s ní

že zplašený

k — k —

ženská sotva

se

je

mu zavs

mi, jakou

t

Divokým zplašený

padati

proti

dv

— pak

nim

letla.

v stejné

podoby

zstati nadarmo vynasnažují a že pak okolí naplují.

tom vzhlédnul

„To

cestou

druhé

se

ouzkostným zvukem

V

opt

zpínati se a

klesati,

již

na

nm

žene,

Spatil, postava

a

se drží.

— na

cesty

jej !" zvolal

na syna

obdail duch

bhem

k—

Prokopv.

nim se

vbhni mu do

zadrž

silou

otec

i

proti

blížil

švihlá to

se

;

krk

„ukaž

!''

nyní k pocestným

brna.

S úžasem

díval

—

14

'S

na šlechetné

jinoch

se

lehkýma nohama, vou

s

zvíe, an táhlým tlem,

pedu napnutou, hímu šumlo. Zatásl se

hlavou k

v oustrety

létající,

—

6i

nad nevídaným divadlem; ale slova otcova nebyla pouze rozkazem, alebrž i síly jeho vyzvá-

sám nevda co iní, hl odhodil, skokem náramným zvíeti

ním, a tudíž ani

rozpáhnuv,

ruce

a

rozvtenému, an kolem a

mocn

bh,

silou a tíží

k zemi je

na cestu se

svalilo.

ovšem také

ženština,

menu ledva

se

letu,

Strhnutím

ze

s

ješt ruku v celým tlem

a pádem brny vydšená a v te-

sedla vypadla, avšak

na rukou nesl v tom nebez-

ji

že bez ourazu ješt díve se

se vzchopila, než nenadálý

nevda, co

již

další jeho

že jako zdrcené

strhl,

na smrt

držící,

duch strážce byl

peném

chtlo, tak náhle

letti

na krk se zavsil, že zaraziv

ochránce.

neznámým zvíetem

hív

zem

Nebo

poíti,

ten

napoád

a okolo krku maje zapnutou,

brny

vedle

ležel,

jež

roztažená,

pod vítzem všecka se tesoucí, o povstání ani se nepokoušela. Zatím však stoupil, piti

a

kon

i

otec

Prokopv pi-

uchvátiv za uzdu, jinochu vzcho-

se velel, kterýž uposlechna a zchvácené zvíe

cele z mysli a

oí

pustiv, pozornost

svou na žen-

štinu obrátil.

Byla

to

snjší jedle,

postava švihlerostlá, jakoby nejkrá-

jakouž

kdy byl

v patnácti

letech

— —

15 S>

-(3

spatil na pouúti. Byla

to

dívka šestnáctiletá, ale

duchem jakoby od vnosti vyvolená vládkyn dalekých kolem luh. V dlouhém, až po krásou a

krásn zeleném hávu, pes ernou slovanskou

zemi se vinoucím,

njž

pehodila krátkou,

byla

sukni

s visutýma,

—

širokýma rukávama

an zdšení zmizelo, prudce rozehátou,

okem byl

s

tváí,

modrým

s

stála tu nyní device spanilá, první, kterouž

medvdobijce uvidl.

jinoch

I

stál

proti

ní,

a oko s postavy vnadné nespouštje pochopiti nemohl, odkud

byl

se

ten

nadvtrný úkaz pibral.

Nikdy nepocítná blahost pronikla duši mysle jinak, nežli že se

kým

nazýval

kolena

ped

— v té

ní

mu

krásné

duch

jeho, a ne-

— jehož

podob

se dívka.

„Tob

se v celé

podstat, aby se mi v

muž

nesluší

podivila

kleeti, alebrž okázati

pamt

dcera Slavibora

vky

na

mého ochránce. Vsta! Kdo

má podkovati

se

na

ve prach sklesnul.

„Vsta, co poínáš, jinochu statný?"

vryl obraz

veli-

objevil,

KoLitomijsi?

ckého?''

Avšak

jinoch neodpovídal.

slyšel ženštinu mluviti, a býti si

eí

byl

v srdce

lidskou,

nkdy

na

lidské

chází, ducha

akoliv poušti

e jí

Bylo

její

rozuml;

ale

mu

jakož

v hodinách, v jakových

nevyslovitelná jakási

velikého

poprvé, co

nezdála se

v nejlíbeznjší,

touha pi-

a

nejísíé

—^

postav zobrazoval: takž tek obraceti

mu

byla

mu

se

S—

16 i

zdál,

nyní sen jeho v sku-

díví

a líbezná slova

promluvením a ohlasem milostivého

cha, jakož s ním

astji na pasece, akoli

s

du-

hrzou,

byl rozmlouval.

Ale nyní se

duše jeho strachem nechvla,

nýbrž neodolateln vábena jsouc k spanilé postav,

v pohledu jejím kochati se

opovážil.

I

upel na

dívku plamenné zraky a neodpovídal.

..Jsme chudí

za

lidé

od

Šumavj^,"

,,Za poklesky mladosti, jichž

otec.

odpovdl tžko

jest

lovku, iním pokání v lesních puTo je syn mj, sleno šlechetná!"

vystíhati se stinách.

A tak

v

pravici

hrub

uzdu uhícené brny drže,

levicí

jinochovo rameno zavadil, že tento

o

jakoby z nejlíbeznjších

sn

vydšen, sebou

trhnul,

a spativ šklebící se starcovu tvá, vyskoil a s oby-

ejnou ped ním bázní ucouvnul. ,,A kamž vás vede cesta?" táže se dívka, pomocí poustevníkovou zatím opt na brnu vstoua

pajíc jíc.

„Pála

kroky synu

šlechetnému

bych, abyste pod stechu otce mého

obrátili, i

zvíeti na hrdlo poklepáva-

kdež bohatý Slavibor dcein dluh

otci oplatí."

„Bh uklonil se

vediž kroky vaše, sleno

šlechetná!"

staec; „nás volá mimo Litomice na

posvátné místo

slib

nábožný."

Šumícím vtrem pihnali se mezi tím za

nou

i

prvodí

její,

starostlivý bratr s

udseným

sluhou.

„Díky Bohu divotvornému, jenž vás ráil!" zvolal staec, zhluboka

vati

„Nešastné

žerty

vem.

Já strachy umíral!"

!

jej

zkrotil

si

oekávaje. Avšak jinoch i

odvážením života."

snad

prohlížeje, a tu

opt bez

i

díky

pohnutí

stál,

nový úkaz rytíe a sluhy pozornost

jeho vábiti mohl,

vše

úsmdivokou

Bivoj

mezi zbrojnoše pijme!" prohodil

mladý rytí, Prokopa a jakkoliv

mužný

jako jednou

brnu mou

„Otec

dvu

tší-li vás

moje," vece dívka s milostným

;,0n,

šelmu,

zacho-

oddechnuv.

si

„Podkujte se statnému jouáku, zachování

sle-

bujarý mladík se starcem,

vkol

pedce v pohledu na

spanilou

sebe zapomínal.

Po slovech bratrových okamžikem oko slenino na nm spoinulo. V tvái se dívka ponkud zardla, s plamenným zrakem jinocha se potkavši, stojícího tu jako vtlená síla, mužná, nezženi

štilá

krása.

„On musí na

to,

cích

„i

otce

nesluší se

pekážky v

na

pouti doprovázeti,"

nkomu pi

A

cestu klásti.

naším spokojí, a navraceje se

tebách postaven XII.

jsa, touto

vece

zbožných skutse zatím díkem

— aneb

památkou

2

jindy v po-

se

u nás

— —^S my

prokáže;

se

mu

18

Sa«

zavazujeme k od-

vespolek

sloužení za jeho zmužilost."

Pi a

pjala,

jako

tom byla zlatý etízek na adrech odes

konm

k jinochu se pitoivši, napoád

blahém vidní trnoucímu okolo krku, na

u

plátný

šat jej zavsila.

„Libino

—

— !"

sestro

chtl

ji

mladý jezdec

z náramné píchylnosti k sprostému jonáku pokárati

dívka

ale

;

na

nedbajíc,

ješt

kon

rukou kynula, a obrátivši

mu

milostiv

na cestu zpátení,

V Litomicích t zase uhlídám, statný mladíku— tebe, muži nábožný!'' S prvodci pak k mstu nazpt letla. „Požezvolala:

,.

i

—

hnané navrácení!" volal za nimi poustevník, a potichu

mumlaje

„Nedej, aby se

doložil:

podruhé zbláznila a

my pi

tom nebylí.

brna Musíme

ti

se ješt castji vídati."

A

nyní se k Prokopovi

napoád

kem

stoje,

s

krku

vztáhnul

sej mnut i

a

otec

ruku,

chtje

ale tím dotknutím

:

jinochu žhavou rukou byl sáhnul.

tu

ješt

ani se nehýbal, toliko jezdce zraI

stíhaje.

etízek

Ten

obrátil.

mu

jakoby

v nejtajnjší hlubinu srdce

Celý divý starce za ruku popadnul,

oima jiske

zvolal:

„Pus — to

Prokop dostal

od ducha!"

Roznícen e tváí

pozdvihl

plamennou

— co

staec živ

hl,

poprvé

ale

— tým

jinoch proti

— —^ nmu

—

19 S>

vztyil a zahiímal:

„Uho,

ale

hle

se,

a

mi na dar ducha nesáhneš!^'-

A vetchý se zdsiv,

slabec jinochova roznícení

ruku

Litomic se za ním opt

a jedovat

spustil,

s holí

krokem

mezi zuby zasípav, rychlým

ponkud cosi

stranou od

S hlavou sklonnou kráel vrný, vycviený pes.

uhýbal.

jinoch jako

Jezdci byli zmizeli.

3.

Tesklivé

šustem

bylo

ticho

na hrad.

Jen lehkým

ozývaly se kroky spchajících po dlouhé

chodb

klenuté

zvukem

temným

a

,

zaznívaly

rozkazy, udlované ve vysokých kobkách. Zbrojnoši stáli šeptajíce

chávajíce

jako

dva

ženu

— veliká,

skuením

uplakanýma oima u brány pak napínali krky

hlásníkovu

zmámenou bhati psi

prostranném náhradí, ne-

na

;

s

vrná zvíata

stesky vysílali z hradu.

—a

žalostivým

— Na hrad pán

ležel v posledním tažení.

Modlitbou

a

svátostmi

umírajících

posilnn,

u prosted svých nejvrnjších oekával sedmdesátiletý

staec poslední hodinu.

bujarý syn, starý pítel,

spodyn

stáli

vrný

Velebný knz,

hradní a

letitá

ho-

V

tom

kolem lože v malé komnat.

sluha zprávu pinesl, že nábožný muž, poustevník

— —

20

^S

Si'

s pánem by k mu spasitelnému skonání ve-

kraj, jakž prý udává,

z dalekých

rád promluvil, an

liké tajemství vysvtlili má.

S podivením hledli pítomní na sebe; umínepicházelo

rajícímu

na

kdo

mysl,

by

s

ním

mluviti chtl.

„K

duše nieho zanedbati nesmírní"

spasení

hlasem slábnoucím

promluvil

nábožný k

mému

loži

blou

komnaty píchozího

do

vpustili

I

dalekých, postavu

s

muž

z

kraj

bradou šedivou, tváí vyzá-

hbetem sehnutým

a

— ^necht, a

pistoupí."

— v chatrném

odvu

poustevnickém.

„Musím mluvil

rjtíem

s

hlasem

cizinec

zraky

pichlavými

Zvdav

s

upel

o

samot

mluviti," pro-

sípavým, a stoje u dveí,

osoby na osobu pebíhal. rytí zakalené

umírající

na postavu neznámou, a pak rukou pokynul aby se odstranily z komnaty.

mostojícím,

oci rai-

I stalo

se dle jeho žádosti.

Rychlým

krokem,

se

u nohou

ležícího,

dobal se hadu, pohledem

koist

usmrcuje.

—

se

zrakoma planoucíma,

poustevník k

nyní

piblížil

ani oka s o

nmž

svou,

loži,

nho

povst

a zastavil se

nespouštje praví, že

;

po-

pouhým

jakoby jedovatou stelou,

Ticho trvalo v komnat.

—

—

'S 31 Q'

„Co mi hradu

sléze

snésti

bosti

tajemství

muži nábožný?'^

neseš,

pán

nemoha

mluviti,

zraku

Mluv

dokud ucho

tedy,

schopné

slova

tvoje

pojmouti a mysl

uvážiti

nebo

tuším

—

;

po-

se

„Praveno, že mi

bodavého.

máš.

objeviti

jal

déle bez neli-

zde

dlouho

jasná jich

trvání

mého

nebude."

již

„Tušíš

opravdu?'^

tak

projela slabá

šíp

„Zavání už tedy blízký hrob?

prsa nemocného.

O

jen

tu

schránku masitou se

—

seber sluch a mysl

dokud já z

poustevník

zasípal

pronikav, že slova jeho jako

ní duši

nebo nesmíš ješt

—

sebe shoditi, nesmíš

hrzou nevyštvu

!

IVepamatuješ

se na Miloslavu?''

bdoval zpráv zakuklení ábelské —

„Ustup, vyslance škádlivých pekel!"

staec na

—

najíti

loži.

„Útchy

doufal jsem ve tvé

ale postava tvá je

zoufalstvím napluješ prsa v pokání zdetlelá!"

„O

mému

dvadcet plných

jsem

—

jen skuhrej

skuhrej! To je píse uchu

lahodná! To je chvíle, po které jsem žíznil

ti

žecha?

jednou

—

let

—

pohrozil.

Lip se na

S temným

to je chvíle

ili neznáš

obma rukama

trhl

zatásla;

na podušku nazpt, jakoby titi,

více

Bo-

mne podívej!"

zkiknutím

mocný; hrza jím

pomsty, kterou

zsinalou

sebou rytí ne-

hlava

mu

sklesla

strašidlo se bál spa-

tvá

si

pikrýval.

ped

„Zalízáš tný

—

ukru-

kletbou?"' jásal cizinec

znla napoád

a slova jeho

tím strašlivji,

ousmch áblv syela. „Ukrýváš se svdomím?" ped zlým Umírající ponkud se vztyil. „Píed zlým svdomím?^' optoval. — „Za an co tajený

jsem penáhlený skutek

dvacet

let

postem

a modlitbou

a

s

nahradil

—

dobrodiním,

svdomí,

umlklo

v-

pevnou vírou v boží smilování kráím k

V

nosti.

míru

stojím s

Bohem

svým svdo-

se

i

mím — chceš-li ty býti ukrutnjší tchto dvou soudc písn káravých? — Podej mi ruku

—

podej —''

mu

Ale poustevník

an

ruku,

„Co mi do tvých dvaceti

svdomí?" ekl. an ili

t

dvacet

po

na prsou? Viz tyto

tváe

poci na

zu, v parnu,

zlého

i

let

—

jsi

neprav

a do tvého

trpl,

ten ještr hladový?

—

vysmahlé

—

—

a toto ty

elo vrásko-

dlouhé

nehty,

—

všecko

a ten hrubý šat

to

vnosti, co jsem v mravtru a dešti musel snášeti, an

posilu do

na

ty jsi v zlato se

„Pro

hryzl

tuto lebku

rozcuchaný vous viz, a

let

ne-

odmrštil.

že jsem já zatím rozkoším se válel

myslíš,

vité,

že

„Mníš-li,

nm

po

ji

šastný dychtiv vztahoval, nevlídn

obláel a

vný Bh

dobrého

—

v niž

a

medem

ústa sladíval."

spravedlivou

odplatu

víme —

zadrž!"

oba

—^3 úpl nemocný

a

23 3-

—

ruce jako v k eech

ped

pou-

stevníkem prosebn sepinal. „Vyprázdnil jsem až

— podej

na dno ísi hokosti po

níž

snad sám brzo

i

mi na cestu dalekou,

bráti

mi smíením posilujícího osladu

se budeš

— podej

— odpus,

odpus,

Božechu!' nejsem, jehož

.,Já

a prosil za odpuštní

kostech

—

a

dvacet

jsi

— já

chci,

vzýval

let

abys pošel v

protož poslechni a zoufej.

ho-

Netoliko

svoje ondy jsem dvacet let bídou a strastmi trýale

znil,

tvého

i

štpu koeny jsem pomstou pod-

rýval

—

a

ta

jediná

sílila,

že

t

na

loži

Pro koho koho

jsi

v rakev

jsi

myšlénka

na pustinách

dobrodiní, slavný rytíi ?

inil

muži nábožný

— za

Hnáty tvé

pokání?

se postil a inil uloží,

m

smrtelném v zoufalství uvrhnu.

tu

— as tebou na hrad

domu Ploskovského. NeAdam, jehož jenom ddice syn mj, tob podstrený!

tomto poslední ratolest

syna — nýbrž

máš synem nazýváš, je Dít tvé je v rukou mých dvacet let v rukou mých

!

krev života tvého po

;

— mj

tek dosedne

— dít

tvoje v

syn na tvj sta-

bíd vychováno, v bíd

zahyne."

„Vrahu, loupežníku se staec umírající,

boue v otcovských i

na

lid zvolati,

i

—

bylo

lítý s

dravce

hrzou

!'

rozkiknul

hledti, an jím

prsou pozbuzená zmítala.

ale mstitelný

Chtl

duch jeho tomu zabránil.

„Ml,

jako já jsem

musel mleti, a

lehni,

Žádný nesmí pi tob státi v posledním zápasu, žádný tob pot smrtelný na tu službu já sám se tšil dvacet let! stírati, a veselou píse o tvém synu Já ti oi zatlaím pi tom zazpívám. Já ho žízní, hladem trápil trýznil službou otrockou jako zvíe bez poznání ztraBoha vjTostl na svt neplatný je kl

jakož já jsem musel

—

líhati

!

—

—

—

—

—

cen na vky!^'

„Zloeene!'^ zaiel v smrtelném chrapotu k smrti pracující rytí, a na pólo se vzchopil na

Bylo

loži.

lampy

zaplamenní

poslední

to

— strašlivé

vysokým po-

blou postavu, živého kostlivce, an s

tem na ele,

pnou na

s

rtech, s

obrácenýma, v bílém rouše se

zuiv

byl

padnouti. jícího

t

zhasínající

na zmodralou, vyzá-

podívání

oima

— „Zloeene

!'^

iel

— „kletba

pekotil.

rukou

umíra-

''

stíhej

Ale dále domluviti nemohl, nebo

držel

jakoby

chtl na toho ábla v podob lidské

stevník za prsa uchvátil

opt

ve sloup

pozdvihl,

A

jako

zaatou,

se na poslední zápas

hladový s

jej

pou-

a silnou ranou na lože tyg-r

pekelným

života

za prsa

plesem

se

smrtí.

jej

dívaje

— Prchl

život ze starce.

Teskné

ticho

Jakoby vítzným

rozložilo

okem

se

díval

opt v komnat. se

Božech ješt

—^3 na

chvíli

^

25

mrtvolu

zsinalou

—

dvée, a do komnaty pátelé.

vstoupili

!'^

šeptem

— Vtom vrzly

netrpliv ekající

Byli ponkud vášnivou rozprávku v lo-

pánov

žnici

mu

potom

;

slova z úst vyklouzla: „Dobrou noc

zaslechli;

je více zdsilo, než

ale

díve

na

ticho

nastalé

to

jednotlivé zvuky, ježto

se jim až k uchu donesly.

Ruce

rychle

na prsou kížem

hnut, jako v hlubokých modlitbách, u lože, až se piblížili pátelé.

nepo-

složiv,

stál

„Ote

poustevník

— brate

—

pane!" zvolali zdšení, spativše pána hradu bez vší

známky

obklopili

na

života

loži

ležeti,

a

hoekujíce

drahou mrtvolu.

„Odešel k Pánu,'^ vzdychnul poustevník, ná-

božn oí k nebesm pozdvihna, ..kdež orodovati ped trnem vným za nás, opuštné na zemi.

bude

Poslední požehnání

Pi byli

svým milým ústy mými

kolem lože

kož bolest každého

na

to

zbrojnoši

tváí,

a

po ze

jej

novou

znl zvonek v

pánu Ploskovskému. náhradí

vážným krokem pak

a

poklekli,

z komnaty se ubíral, aniž

chvíli

posílá!'^

tom ruce své nad pítomnými vztáhl, an

kdo zastavoval,

silou

pemohla.

kapli hradní

utírali

umírákem

a jizvami

Vousatí si

slzy

s

pokrytí

mužných

všech úst znlo zajíkav: ,.Bh

dejž lehké odpoinutí!"

jeli-

— Za

mu

:

36

^S

Den

—

—

nevstu svou k odpordly rumncem panenským. na pahorku mezi hustým kovím,

zval krajinu

inutí, a oba se

Za

vsí,

pod sladce poušti

dýchající

a jakoby

,

u

lípou, ležel

Prokop z

vidní díval se k Libý vtýrek

v zái veerní planoucím.

lesní

nebesm zahrával

— na blízku znl zvonek z hradní ka— kolem usedající ptactvo líbezn štbetalo

lupením ple i

byl

rozkošný veer, jakož bylo spanilé

to

strávil

a

medvdobijci,

a jinochu

byl

jitro,

veer pkných

pod šírým nebem, v žádném kochati se ne-

bylo jako

dnes.

dnešní den

—ty

Snad že

i

upamatování na celý

rozmanité úkazy a píhody k tomu

napomáhaly. Sladkostí

srdce stí,

nepocítnou

nikdy

jaké byl díve nepoznal.

til

mu

když

ale

dané

obrazy pouti jeho

když

na muže

hnvu

díve

i

se

hoko-

Bylt ponejprv spa-

nyní všeliké,

jeho;

1

se

svt, a ponejprv se pokochal v krásách

šírý

krajinou

rozhívalo

rozncovalo

v jinochu, avšak

i

dítky

ped

tím neví-

znova na mysl se stavly,

zpomnl, jež byl svobodn

se procházeti spatil: duše jeho v blahu se ztápla, aniž

uchytit.

vdl,

kterého

behu

se

^—

—^.9 27

pro jsem

„Ale

já musel patnácte jar v le-

BÍnách smutných

stráviti?"

bou rozmlouvati,

a

„Pro mne

vdy

an

tuto

tvá

A pro

potkávám?

poušti se

musel skrývati?

Prokopa

mezi

sluji,

On

a psti

zatínal;

—

Prokopa? se

a

medtváe

s

se neskrýval

—

dlouhé dny okolo skalnaté

dny

plakával

celé

kde býval otec? Klamal otec

Toulal se pod šírým nebem, a rado-

an

lidmi,

s

duchem

—

as

zavený v

kmen,

hranicí

se-

otec tak dlouho na

i

Prokop

nebýval;

s

lidskou vedle

— ili

duchem odsouzen?

nebyl

val

duch odsoudil tak dlouhý

obcovati,

lidské

zaal nyní sám

ši\ared v zemi zarýval.

oivo

ped

ubohý v bázni

Prokop

otcovou

holí

na

krok

z

brlohu ne-

vylízal?"

Bylo

poprvé

to

v smutném

medvdobijce, že pemýšleti zaal

Ale myšlénky jeho bez

umly I

poádku

vidl

v mysli

se

na

na tle

—

poušti,

cholata za ruku vedouce,

vsi

laskav

nezbraujíce jim vycházeti z

jinochova vroucí

poala

olovo

i

zdálo

se

škaredého opt

a hned zase pod šírým

octnul, kde byl muže z blízké

vali,

svém.

se honily; ne-

se jedna z druhé vyvinovati.

mu, jakoby trestavou ruku otce cítil

život jinocha o stavu

nebem

se

spatil, an pa-

se na

n usmí-

obydlí.

A

prsa

se dmouti, krev jakoby tekuté,

žilami v

nm

proudila.

Vzchopil se

—

— zem,

skokem

se

slunce,

mužnou

38

?S

S^-

a stoje tu v zái zapadajícího plápolajícím

okem

vtlenému hnvu se podobal. „Avšak zeptám se otce, pro mne

práv

já mám

tkem se potýkati;

mne

a kdyby na

blbý

ten

voln

s

i

pro

já

—

a

—

bda

ho zeptati

síly se

pro

sám?

Zeptám

se ho

—

dobe

jeho ruku možno v

i

—

Nemohl -liž

musel v skaliuách se

já

—

!

medvd houš

nejapný

ten

jsem dnes ráno vidl, že zastaviti,

nahotou a smu-

s

duchem zanevel

jezevec,

probíhati

moiti?

a

na pustinách bylo

dlouho

tak

postavou

bhu

když na mne zamíí! Zeptám se ho

—

bda!'^

Takto zvolal jinoch medvdobijce

;

ale slova

podobna byla spíše sápání se divoké šelmy

jeho

než hlasu lidskému, až pak tichým, nesrozumitel-

A

ným mumláním zemela. bez

chvíli

a

pohnutí

oima vypoulenýma

takž tu nyní dlouhou

s

stál,

rukama založenýma

duše

;

jeho

v krvi

se

brodila.

Temní,

nejistí

obrazové

oima. Stál na divé chtivostí

po

krvi

lesní,

a již již

toku:

tu

tlouklo

se brodí

náhle zdá

míhali

poušti, a srdce

mu

;

nyní

se

mu

mu ped v adrech

dopadl

šelmu

v erném krvavém po-

se šelma nemíti ani po-

dobu medvda, ani vlka, ani

lišky, alebrž

muže, jehož

A

nazýval otcem.

podobu

studený pot valil

;

se

mu

ele na osmahlou tvá, a ruce napí-

po

svta na silou náramnou opíral. tom z blízkých kovin

proti ní

V

—

i

bylo, jakoby

doléhala, a on se

oboru

celého

tíže

zápasu

v smrtelném

nal jako

jakési

zvuky za-

zvuky kouzelné byly, bemeno znly. A s duše jinochovy zahánjíce, temných a dsivých jakoby

obraz

ješt

protrhly,

kolkolem

Jako z dlouhého, tžkého snu

zbavily.

jej

ve

pólo

chtje se pesvditi,

zvolna se jinoch

spaní,

na prsa,

ohlížel;

na hlavu

zdali živ, a

si

sáhnul,

pak blaze opojen,

ucho v tu stranu nahýbal, odkud zvuky se

—

Neznal

Nebyla

vých.

bo

ani slova

neuml

e

to

linuly.

zvuk

pojmenovati

tako-

lidská, jak se domýšlel,

nerozuml;

a

pede opt

mu, jakoby slena Litomická

s

ne-

zdálo se

ním rozmlouvala

každý zvuk jako hlas tšícího andla v srdci se ozýval, a bylo jinochu ubohému, jakoby jim

mu

TŠem pedce rozuml. „ili

ty

a milosrdný

!

srdce mého ? lébati

chceš

semnou rozmlouváš, duchu veliký

—

a

hnv

Víš-li,

a nenávist rozptyluješ ze

na

duši v tichý

jsem

te

myslil, a

spánek, v

nmž

uko-

se na

všecko zapomíná?" Takto sepjav

mluvil jinoch hlasem tajeným, a ruce

a na

se díval,

prsa

položiv,

odkud zvukové

nepohnut v koviny

plouli.

Všecka hokost,

—S 30 S?— nm

všecka zmáhající se v jeho byla zmizela

vem

nespokojenost se sta-

chvla

toliko v sladkostech

;

se duše jeho.

A i

znli

zvukové

vábena

kovinám

táhlým, až ke

kem

hodn

noch

—

ní

ale

sedti,

díka

známý

a o

skvla

skvla

jako v se

se v

mnohem

kola se

tisícerým

kvítím jeli-

Nkolik krok ped sebou pod uzel jinoch medvdobijce mla-

—

kterýž

rameno

v

jej

že jakoby

pozoroval,

pl

arovné zái,

levici

drže

struny

ne-

nástroj

opíraje, pravicí jiný

po vršku jeho nahoru a

nástroj

Byla to musel se ji-

—

jívou

stinnou

i

rozsypáno se tpytilo zlato zapadají-

slunce.

cího

Za kovinou,

rozprostena

bujná louka;

kož po

k nim

tichu, kro-

nahnouti, nežli prohlídnul skrze lupe-

natou stnu. toící,

jinoch

se

dostoupil.

vysoká houš lísek a bezu,

dosti

déle

mocnji

pomalu a po

a takž

cítil;

ím

a

dále,

napájel, tím

se

líbezností

jich

dol

menší

tahal,

kdež

nataženy byly, ale

menší, než jakých na luku míval.

A jakž

nástrojem menším po strunách smykal, povstávaly z útroby nástroje vtšího ony zvuky milostné, jež pojaly duši jinocha medvdobijce.

dle si

šat na

A

vedle mladíka

sedla ve vysoké tráv dívka

pod jívou

soudil host

nedávno

—

z poušti pišlý, an

mysl postavu sleny Litomické na

šeném koni

uvedl.

jakž

zd-

-S Okem

31 5^.—

neodvrácenýni hledl tam jinoch ined-

Tu pravice mladíka, jenž z nástroje neznámého arozvuky vyvádl, pestala se pohybovdobijce.

se

ovívalo.

A

i

ústy

—

ucítil

slzy

rozuml,

mluvila

sebou

tu

se

státi

povdomou o

jeho

všech

stavily.

ale

zpomena

s

pod

jinocliem

slova jejich,

pedce

života jej ujišující.

náhle bolestnou ránu, jakoby urputné ucítil.

Trhnul

s

sebou,

a v roz-

otce

svého za

soumraku veerním uvidl.

se

kras

Strašlivjší

mu

rozkoší

nmž

muž,

mu

dívka

byla

slyšeti o blahu

doba nemohla se

se

nevdl,

jakoby pouhému pohybování rt poád ješt ucho naklooval, jakoby

bodnutí v bedra

šiujícím

ústa

se

bolestné

dívku Litomickou, blahostí

na

1

že

bylo,

a

zvsty Ale

tu

snížila,

mladík z lesin píchozí u srdce

akoliv tichá

Prokopovi

jemné vání

nepovdomé,

se s ním dje,

co

vyléval.

jívou, a

ml

ach,

:

bodnutí

okamžení

v tom

zvuk

okolo krku mladíkova upjavši,

rtm svým

ke

potkala

sladké

jej

když se pak dívka na pólo pozdvihla

hlavu jeho s

jakoby

zdálo,

rám bloskvlé

a

Prokopu však

a levice s nástrojem sklesla:

vati,

dosavad

nyní

kypla byl

a

zjeviti.

—a

hnusnjší po-

Duše

tu nyní

ním

domýšleti zaal, že vinou

pozbaven

byl

zstal,

ase ped oci Proud hokosti zalil opt adra nyní v krátkém

jeho ne-

ped

ježto

byly pojeho, tak

— —-^ že se

neohlížeje

na

32

Si

na starcovo škarední, nevrle

se

osopil.

;,Jdi

na

cestou svojí dále!" promluvil

sem jako dutým,

s

hla-

hrza

tváí škaredou. „S tebou

pebývá a dsný strach; ale kam bez tebe kroím, vesele se smje strom a ke, a lidi s tváí jako slunce jasnou Prokop nachází." ,.Ha,

bsné zvíe!"

zasípal otec letitý, a

tlo

jeho sehnuté jako prut se napnulo, a zraky v tvái

oboím jako dv noní bluslabá nábsné zvíe mého Ty se nyní proti pánu svému

zesinalé pod hustým

diky

se míhaly.

dobo shovívání

—

—

„Ha, !

zpouzíš?"

A zdvihla,

na

to

hl

ruka

starcova jako blesk

pak zatoila se

rozbouený ješt odpor lítil,

a

nalézaje,

zapomena se v

a prsa uchopil.

A jako

se po-

povtím. Ale

divosti,

hnvem starce

jinoch

se roz-

za

ruku

hladem rozsápaný vlk na

koist dávno hledanou, tak se na starce povaliv,

na zemi s

jej

strhnul.

medvdem

ramena

otci

Smyslové

mu

hynuli, a

jakoby

zápasil,

ruku v prsa vetchá, v slabá

zatínal.

Staec modral pod rukama

jinochovýma.

Ale opt zvuky arovné zaznly; voláním

duch

strážných

byly,

a jakoby

zarazily jinocha

rozvteného, že vymrštiv se se zem, kdež na prsou kleel,

hnvem

i

nov

se

budící

otci

roz-

koši se tesa, a

odvraceje.

tváe jakoby od

píšer}'

plnoní

— „nestav

prchni," zvolal

..Prchni,

se

Prokopu na oi!"

A

jektaje tato slova k

hustým kovinám pi-

skoil, kudyž, lupenatou ohradu proraziv, po trá-

vnaté louce k jív klopvíal, kdež

lencm ochranu

ný

—

i

Prokopa,

ty,

jen

již

tvore

— anebo

dívkou

ped

ochrate Prokopa

Mrtvé

vydšeným mi-

k nohoum a zvolal

klesnul

..Vezmi pod

:

duchu kouzel-

pojmenovati

ranami zlého

ticho rozhostilo se

umím

—

otce!'^

opt po hrad pán

Ploskovských. Umlklo stenání bdujících, a hosté, doprovodivše v Pánu zesnulého v domácí hrobku, i

pi kvasu pohebním

vjpráznivše

na dno, opt na všechny strany se

plné síše až

Bylo

rozjeli.

jakoby se z celého hradu jediný, veliký hrob byl v nmžto akoli tlem pede umrtvlí se potáceli

se pohybujíce, na mysli

stal,

zbrojnoši,

eled

i

nový

hradu pán. I

sedl

o

okamžení byl se

samot Adam Ploskovský. Xa z víru neobyejných péí vy-

trhnul, ježto po úmrtí nici

zemelého

XII.

se

otcov

uchýliv,

na

pipadly, a v lož-

zpomínáním na doby

3

—

34 S>~-

^S

stísnnému odlehcoval,

zašlé srdci

i

opt

je ža-

lostí napájel.

Tu mu

Dlouho tam sedl.

muže

opovídá,

prý

kterýž

vyjednati má, a nežli

s

sluha neznámého

ješt mladík

se

kde by hosta nenadálého pivítal: ložnice vstoupil a v

vci dležité

ním

rozmyslil,

on sám do

již

oekávání Adamova prvního

slova u prahu se zastavil.

Trhl sebou

jinoch

tu ona malá postava

pi spatení

cizince.

Stála

v rouše poustevnickém, kte-

ráž byla z nenadání na den úmrtí starého Ploskovce

na hrad se

zjevila a s umírajícím

poslední roz-

právku mla.

pedchdce

„Tys

nový hradu

zvolal

mrazení

nehody,

velitel,

ubrániti, kteréž

jej

záblotttvá lesního obyvatele

mezi stny, kde

„Bh

jsi

nábožný!^

muži

nemoha

jakémus

se

pi pohledu na vyproniklo. „Co t vrací

nás v pláci zstavil?'^

spravedlivý ídí

bh

slzí lidských,

i

vy-

odpovdl

poustejasuje tváe naše k vník tiše a vážn, divý svj vzhled co jen možná smíchu,^'

rouškou bohumilé zbožnosti piodívaje.

„Myjsme

jen slabí nástrojové v rukou jeho, a nesluší uvalovati

na hlavu lovka, co byl od vcnosti uza-

vel Bh!" „Nuž, a co

Pistup

blíže!"

jest

vle

tvá,

muži

nábožný?

— ~C9 35 „V pamt mou

S>

hodin

se sprostiti

mám ped synem

A

hradu pán

stvuje

pochoutka

;

sám

Stálo

tu

ochot sluhov,

zabránil

oud

tráví,

má

mého

z ducha

má

svých

lid,

ober-

pichází,

okeje."

n-

ješt lože v Pánu zesnulého, a u

u památníku nejmilejšího, posadil se

jakoby

cizinec v rouše

nyní

pak aby se

a

hosta,

a moudrou rozmluvou mysl

ho,

umírajícího.

nepotebuje pamlsk, jakýmiž

dny v rozkoších

jenž

vle

dle

aby sluha pokrmu a ná-

velel,

ale host

odstranil;

tvj

otec

tajemství, jehož

Ploskovský?"

k oberstvení

ka: „Tlo mé

ukryl

svého

života

m, Adame

poje pinesl

má

a prsa

v poslední Vyslechneš

—

poustevnickém a zaal vy-

pravovati.

„Tajemství

kou se

zdáti,

mé bude

jiuošské mysli tvé baj-

v-

pane, ale mládež ráda v bajky

ívá, a protož prosím

tebe,

abys

uvil v

slova

má, nebo více obsahují než pouhou smyšlenku.

V ln

skromné spokojenosti

rostí o

den

a noc,

sady a mlýn,

mu

pkné

živ byl

—

bez tžkých sta-

mladý mlyná. Role,

ddictví po

otci,

jiných

péí

nepipustily, než jak by majetnost svou ješt

zvelebil.

A

k tomu zdálo se jemu

když pojme manželku. Nebyl zemi rovné

pro

tlesnou spanilost

oudy,

dobré

srdce,

jej

pimeno

Bh

býti,

sice

na

postavil, ale zdravé,

pímá vle

a hezký

statek byly dosti vábné vci, pro

A

aty. mu,

chudá,

a nikoli statek jeho. neptal

jinoch

ale

svtském; nebo srdce

Byla statku

poklad jistjší spanilá byla

—

hvzda veerní líbeznji nesvítí, než svítilo rže by studem byla opadala, kdyby

ach!

ji

A

po

se

bylo

její

nad všeliké zemské bohatství.

její

se nemusel

!

milovala

že jej

ovšem

nž

nevstu nenalezne mezi správnými dvtaké ji nalezl I nalezl ji k blahu své-

že

báti,

oko, a

"

podle jejích tváí byl položil; a srdce její

V tom

se staec u prosted vypravování za-

Tvá

mlel.

jeho, po níž

letní

poblesk

ila,

rtové

se

ln

stevník.

Zvdav

tím jako

zpí-

se

se sklonila

—

tiše,

keovit

sepnuty,

sedl pou-

pohlížel

na

necht

v kterémžto

rušiti,

div

a soucitn

maje

Ploskovský,

ped

kmitnul,

hlava

stáhli,

ruce na

okamžení

byl

radosti

otázkou

starcovo

mladý zamlení

patrn vnitní tžký

se

boj

objevil.

však

Najednou trhnul, a

rukou

si

host

podivný

obliej petíraje v

opt

sebou

hoký

smích

vypukl. ,,

Pkn

lému," o dívce ráji

to

sluší

zaal

dále

ve

smutek

povídal.

Haha!

muži na pustinách sestár-

mluviti,

upadá,

„když u vypravování jakoby

o

ztraceném

výborný píklad skrocených

vášní lidských! Zkrátka

— Miloslava,

dívka osi-

—S 37 S^—

•

zdála

íelá,

kladem

Bo/echu, mladcinu

se

byli

budoucí

vek

outlinkv zati

ekal,

milující s netrplivostí

díiv

oltáem ruku jeho

Miioslavin

mu

že

podával,

vždy volno bylo

mluviti,

Toliko

mu

a to jediné

dom

v

kamž

byl

stvoil bez hada.

ráj

knz ped

až

dívinu.

s dívkou

docvienou

na

opatrování

nebyl

zá-

a mla-

zdržoval ho ješt, uvá-

v starosti hospodáské,

ji

útchu tety

ruku

vloží v

mlynái,

domácí,

blaženosti

ji

za

staré

v poestné

uvedl.

Bh

Ale

Božechv pán

a ve-

mladý rytí, pkné, uhlazené postavy, byl

litel,

na lov nejkrásnjší srnku svého panství dopadl,

Zena

rozkvétající totiž Miloslavu poznal.

domácího

kotvice

štstí,

svt

praví ve

ábel

na

svt,

a

o zlosti ábelské. záleželo, jak se

shodne,

ili

le Božech

zkušení;

il, že je dívka ttina

—

ne, nikoli!

i

mladému

poddaný sprosták

neshodne?

se

pesvd-

lovk

zeje

pravdivá je stará povst

že

Což

je skála

manželových,

radostí

—

rytíi s

na tom

osudem svým

S podivením

a bolestí

zpozoroval znenáhla ženich nadjný, že se k

n-

mu

pi-

dívka nemá

vyknul.

lásky

a

její líce.

s tou

Stud jakýsi,

dvry,

—

ano

Láska

I

stranní-se nacházel místo i

smutek asto zatemoval

je žárlivá,

a povst je stoustá. o rytíi zmínilo.

pítulností, jakové byl

Ztrnul

žárlivost je stooká

mladík, když se

mu

odhodlal se, jednou ranou od-

— —<S seknouti

©

38

neštstí, ježto

na silném etzi na

se

blaženou budoucnost jeho všelo.

„K ekl k

oltái

t

povedu, co nevidt, duše moje I"

pi tch

dívce, ale dívka

To nebylo radostné pekvapení

mu

zledovatla. Slzami nohy

m

„Nech „tebe jsem piti

ped

samot pokání

obliej

V

^

byl

co

péi jakoby

o

Zdlouhav

pozdvihl a

ji

akoli

t

tináctého

S tlukoucím srdcem

mu

pate

u jí

nohou

vinula.

v ubledlé tváe,

jazykem vypustil z úst jediné:

trnoucím

—A

dívka se

ma rukama tvá S

roku

od

ni

otcovskou.

hledl na ubohou, an se

ala.

úpla;

pedstou-

takovém pohnutí nebyl Božech ješt spa-

til Miloslavu,

tí?''

initi!"

— s tebou nesmím Pán k slibu vnému,

nehodná

krev

dívka máela.

jakož miluji blaženost duše své!"

miluji,

vedl

o

slovech omdlela.

— v Božechu

si

krvácejícím

dobrodinec

a

odvracela,

a

mu

z

zakryla

a

za

dlouhou

Vidl, jak

a co zaíti.

jeho jako

hrady z písku, jako

a jinochem

;

— Bylo

ní mladík,

an se od

její,

promluviti

rozpadávají.

hlasit stkáti za-

srdcem hledl za

uritý ženich

nevdl

„Ry-

náruí vytrhnuvši, ob-

nho

chvíli,

co

se zlatí snové

stvry mlhovité

dlouhé pomlení mezi dívkou

neslyšeti nic, než její vzlykání a jeho

tžké vzdechy.

—^

anebo toužíš

.,Doufás se

39

konené Božech

S— jej

opt

spatiti ?"

okem uslzeným dívky

s

nikdy!" odpovdla ona pláem uvrhnouc se na malé

zprudka,

„Nikdy! s hlasitým

klekátko,

devného

a jakoby zoufanliv ruce okolo velikého

kíže

nmž

otoila, na

se a v

„Modli

Vykupitel svta pnl.

Bohu

se

nich nešastný a sel na hrad

promluvil tam

knmu, „vám

zažertovati, kterouž já za

žert takových

nám

;

jal

tázati.

ekl že-

posilni!"

k rytíi. —

„Pane,"

se zalíbilo, s holkou

manželku

vyvolil.

Necht

krev kazí, a vám

to

ji

ne-

spraví."

„Co mi do il se rytí, a

„Kdož

tvé

mé výše

tvé dívky a do vaší

krve?" obo-

bu studem, bu hnvem manželce

nastávající

za pouhý žert?

cenila, nežli

posledy lépe, když

vám

se zapálil.

aby žerty

velí,

jen škaredou

Bude tvá

na-

místo

usmání ukážeme."

„Co

se našich

nevst týe," odpovdl smlý

„nejradši budeme,

Božech,

onu neukážete. „Jdi

a

Máme k

kládaje

:

m

hnvu

ku!" osopil se rytí,

když nám

ani

tu ani

se dost na sebe co dívati."

s

nepopouzej

jedovatým

„Tvou nevstu

již

,

mlynáí-

úsmchem

na pokoji nechám

do-

—

toho budiž jist!"

A vida

u

mladík

milující

radoval se v duchu, ne-

rytíe pevelikou náklonnost k Miloslav,

—

«

—es 40

nm

dosavad, ba snad, co v

již

ješt prudeji miloval;

Sám

brzo ukojí.

vymlouval,

nmu

domácnost

uvede a mysl

v hospodáství se

se ve

puje

a

tvá

její

její

—

ji

ve svou

na všeliké poteby

Okívaje

hodlal.

z

as

novou

takto

mysliti,

Jediný

stárek,

otcových,

všecko uchystává,

pro

vdl,

se ku-

avšak on sám jediný radostnou

strojí;

nejevil,

obrátí.

domu ješt

mlýn

pánu zadost

pilne, jak mile

pekvapiti

pítel

pro

opt

na pípravy k svatb poal

i

Miloslavu

letitý to

mysl díví

nezkušenost

u sebe nyní

hledl se pemluviti, že celá duše

i

nadjí, hned

žárlivost vznikla,

tšil se, že

i

milenina k

a

Si'

an všecko ostatní piln

se

snažilo,

uiniti, jejž vespolek milovali.

— Ve-

sele navrátil se mladík od Miloslavy, již byl, jak

se

na modlitbách utišenou a spokoje-

domníval,

nou

nalezl,

ped

mlejnicí

„Co

je

a

ti,

podal ruku stárkovi, jenž

kamenem

lavici.

Jene?"

Je

„Nevím. pod

vesele

sedl na zaprášené mi jaksi

ležel,"

na prsou, jakobych

odvce

stárek.

byl?"

„U

Miloslavy."

„Mluvil

jsi s

ní?"

„Mluvil.

„A

co ona?"

„Toho pekvapení se

ani nenadá."

„Kde

jsi

,,To

v

víni,

Ona

prsou.

—^-3 41

oi—

a

práv, co mi

je

to

ruku

ti

nepodá

—

na

leží

doufám

ješt

to

poestnost."

její

„Jenc!''

„8kare i

jak

se,

Já tvému

chceš.

t

škarední pivykl. Já

nosil

— tebe

Holka

t

a tvé štstí nosím nyní v srdci.

—

vezme ješt

to

by

smíchu

na rukou si

ne-

nejmenší v obci naší ekl, kdo

ti

ponkud v poestnost dívky omámené Ty sám mohls to již dávno vdti —

se

spoléhá.

ovšem, láska prý je já

i

my

ti

Holka

se

na

Ped sy

sebou

zdálo

prchod

v malé

si

hlasit rozmlouvala

tžký vzdech

dral

padni toliko

na mne,

ó

se

„Ale

s

nhož

ml,

z

ped

prahem.

uslyšel

obrazem ukižovaného syna jeho. hluboký,

mu, jakoby do

se

I zastavil se

tesoucíma rtoma lkala:

k Milo-

dveím pikvapil

otevíti

komnat

vnmžto

letmo

a

Ale jakž ke

záhuba vyine.

— Miloslava

utrhl se mladík,

zaala,

a za kliku bráti chtl: sáhnouti a

nevezmeš."

ty si holku

Nedaje ani odpovdi,

ohn

Ale

ve jménu všech pravím:

—a

pospíchal.

ní!

zdravé

tebe

se krev strašliv víiti

slav

do

máme ješt

okolo

všickni

oi, a protož si t nevezme

Bodejž

slepá!

ale

jemné hlaBohem,

ped

—

I

nachýhl ucho

z

ader dívích; trestu

tvého

Bože spravedlivý,

nikoli

tíže

na nevinné stvoení, jež nosím pod srdcem!"

—

— —-^ mladík

Více

42

neslyšel,

S>

nebo pronikav zkikna,

bez smysl, v mdlobách íkaje, do komnaty vra-

mu podšená dívka v oustrety vskoila.* nabyla slova starcova opt jemnjšího zvuku, nežli mu snad milo bylo, a jakoby neobyejným citem pekonán, opt se na chvíli zamlel. zil,

kdež I

„Velikého ouastenství máš v

píhod

mladíka

a dívky jeho," jal se rytí mluviti. „Znal

jsi

je?

mj?"

ili je znal otec

Poustevník zdlouhav hlavy pozdvihnul, a pronikavé oko své pichlav na jinocha upel.

„Neodpovdl bych

pane, na tuto otázku,"

ti,

ekl pak po njaké pestávce, „kdyby se nejednalo o tvou i mou blaženost a umírnní híchv lovka, jehož jsi otcem nazýval. A protož dopovdti musím píbh, abych ukojil zvdavost tvou a ukonil dávnoletý slib." prstem,'^

vypravoval host dále,

„byl se mladý rytí a pán

Božechv poupte Mi-

„Sprzujícím

loslaviny nevinnosti dotekl.

I

chtl zklamaný že-

nich dívce zloeiti; ale srdce jeho nenalezlo na ni

viny,

a

protož

a mstou dmula

se

rytíi

zloeil.

Lítostí,

prsa jeho, an bdující

poslouchal, kteráž, byvši v nezkušenosti slepena, zala,

a

svdci svému nyní

s

hanbou

ubhnouti se chystala.

svojí do

dívku

své

více picházeti pak

Ped

bolestí

za-

zaká-

svta dalekého

mužem, kterýžto

jí

— —

>&

43

S>

blaženost života vezdejšího nil,

ped

a

zoufalství,

v

pistrojiti

ddinou stála

celou

toliko

„Milovalas jej?

t

—

pomst

m

a když

med

v-

i

domnívala jsem

zaslepena z celého

srdce

oddati

byl na ústech jeho,

pelynk v

ústech a

zuby. — ;,Ale

mladík mezi

Bh

Mluv upímn, Miloslavo má!

se,

nebo

;

když mluvil

líbal."

„Med na roste

bouila.

rytíe ?"

„V okamžení mu se musím

okouzlující

že

Božech, v jehož

jí

na víru tvou v spasení zdejší

né — miluješ

mu

v skutku

zabránily.

jí

šlechetnost se žádostí po

se

kraji

dvra

hluboce v ní vštípená

„Miluješ rytíe?" ptal se

adrech

že

byl umí-

boží a vlídná slova Božechova

railost

bezbožném

Ptám

si

ubohá na

tu

na svdomí,"

mou

srdci, '^

mumlal

zeptám se ho nyní, co

doložil

na

to

rázn, „a jako

myslí vládne, zeptám se ho na roz-

marinu."

A

ponkud

rytí

mladík neohrožen

do

se

zarazil,

komnaty

když k

vstoupil.

byly tváe zklamaného ženicha, ale

v

nmu Bledé

srdci bjio

pevné pedsevzetí.

„Pane rytíi!" zaal mírn, a se deroucí,

mocn

jste tak

laskav

jsem

byl

si

a

zastavoval slíbil

jste

zlobu, z prsou

— „pane mi,

že

rytíi, byl

dívku,

již

za manželku vyvolil, na pokoji ne-

—

"

— cháte. I

'S

44

"

52'

musím vám nyní slovo hodn snažn o

navrátit, a prositi

vás, abyste se

„Co mluvíš?

postaral.^-

chtl rytí spro-

chceš?"

nevlídn

mladíka

stého

co

ni

„Nerozumím

odstrašiti.

íeci tvé!"

„Že nerozumíte?"

Božech,

zkíikl

kousaje a psti zatínaje, nkolik

na pána se jazyk váš

pes moc šil,

;

„Vaše krev

díval.

ten

vám slep

„Híšnice,

ty

kvt

prázdnou na

jsi

rukou

osmlil,

se

nevinnosti sáhnouti

zuby, mladý pane;

já

jen když med na

umím

s

blázníš o

táži,

s

oima

„že byste rád, aby Hd váš ekl:

ani

mi

upímn jí

sladce

na který

svatb?"

rytí nevinnou Miloslavu z

jste

také

nejkrásnjším celého

„Nedoufám," ekl Božech

odpus!

boha-

— O, neza-

dvetem?"

„Co

jisté

!

jiných ústech nacházím;

den ustanovíte svatbu svou

ma,

vám

he-

—

a protož se vás nyní ve vší zdvoilosti

vkolí

krev se

do tváí dere, dosvdujíc, že jste

„Pacholku, ty se osmluješ

mluviti,

pysky

je poctivjší nežli

otroci, ale

pane rytíi!"

tínejte

a

okamžik micky

to

z

— Bh

huby nechce! Ale vy

jste za-

smýšlel s holkou poctivou, a jelikož

o své lásce žvatlal, také s ní o

promluvíte.

jiskící-

Náš pan mi híchy

manželství

— ~3

45

s:-

dvete

Ale rytí kázal zástupci nemlel.

vnak

Blázen

!

v jinošské

On

mleti.

zaslepenosti

a pošetilé šlechetnosti se domníval, že se o právo

svedené dívky právem ujímati smí; zapomnl, že

svdce

její

nadál,

jeho pán jest; vyhrožoval, a než se

i

sedl ve vazb. Pána

byl urazil, pán nad

ním soudil a dívku podvodnicí nazval, neboje ani žaloby ani

písahy

bavení Božecha

z

její,

an

ddiny byla

se

hned po za-

se

Božech

ztratila.

sám za pvodce dívího neštstí prohlášen, co utrha na cti rytíské vzením platem pokutován když opt na svobod se octnul, statek svj rozprodal, a do svta se pustil za Miloslavou. i

;

—

S myslí a srdcem jeho byla se promna. Víra, dvra, milost a ský byl se z

myšlénka I

nho

vysthoval

— strašlivá

louil se

iti se nemohl,

s

;

stala

jediná

ani

tvá

ho

lid-

vedla

krajinou otcovskou, ale rozlou-

dokud prvním zážehem

níka, picházejícího ze ;

cit

pomsta.

pomsty pvodce neštstí se nedotknul.

své

strašlivá

všeliký

zem

plápolající

V odv pout-

zaslíbené, ukryl tlo

jeho byla pepadlá, vousy zarostlá, že

pátelé

nepoznali

Božecha,

putujícího

ráno

na hrad hejska rytíe.

„Ve jménu pána hradu

tohoto putoval

k hrobu Pán," promluvil k hradnímu, žitou

zprávou se navracím."

..a

s

jsem

dle-

—

— „Dvakrát se

46

-?3

(5>v.

luhy naše zelenaly, co jsme

již

starého pána pochovali,"

povdl mu

hradní, a za-

kuklený Božech jakoby žalostí pemožen

oci

si

utel, a poznamenav se znamením sv. kíže, kra-

tikou modlitbu za zemelého peíkal. k ddici jeho dovete!" „Nuže, tedy

m

Mladý rytí ješt na

k

nmu

poutník z dalekých

s tebou,

loži

spoíval,

konin

muži nábožný!" pozdravil

— Ale

mi dobrého pinášíš ?"

vešel. jej

—

když

— „Bh

rytí.

Božech místo

„Co od-

povdi krokem táhlým k loži se loudal, a octnuv se u nho, náhle a rychle levicí mladíka za prsa popadna k loži jej tak siln pitisknul, že se ani hnouti nemohl, a pravicí z ader, z roucha širokého, dýku vytrhnuv, nad jinochem

ji

vyzdviženou

držel.

a

„Ani hlasu

rt

neuklouzne ze

tvých!"

promluvil nyní nenadálý mstitel slovy šeptavými,

v tom okamžení

„sice octneš,

díve

„Vrahové ale slovo již

ped soudem

!"

chtl zdšený pán zkiknouti,

mu zemelo, rozplynuvše, an mu byl

studené ostí

„Ticho!

se

po prvním zvuku na rtech

v bolestné zaskuení se Božech obnaženou dýkou zprudka k jej

vným

nežli jsi pokání uinil!"

srdci zajel, že

noním rouchem bolestn

— tvj

nešastný ženich,

kat

stojí

s rozkoší

zasáhlo.

nad tebou!" zasípal na pána hradu po-

— —

47

'S

kterýž pod rukou

hlížeje,

S>

dýkou jeho na smrt

a

byl zblednul. „Život jsem na tuto chvíli odvážil,

nechci, abych se nadarmo enství.

Na

soudce

mj —

o

byl vydal v nebezpe-

vnosti

pokraji

piznej

se

spravedlivý

stojíš,

— mluvil

Miloslav

jsi

lásce?" „Mluvil.'-

„Slibovals

že

jí,

ji

rytíkou uiníš?^

„Sliboval."

„Víš, kdo

vnec

jí

porušil?"

„Vím."

„Byl jsem já to?" zasyel

mstitel,

ruku

ke-

ovitji v prsa rytíova zatínaje a dýku bolestnji

mu

na srdce

„Já se vina.

tiskna.

byl!" zašeptal rytí, v úzkosti smrtelné

to

„Já

„Tys

to

byl!"

to

áble

byl,

svodlivý

chu tohoto neopouštj tebe na

moje dán,

mohl bych

i

její jest veliký, její.

vky

moiti

rušiti.

Tys vtleného

musí.

vyrovnáno jest;

vstoupí.

—

i

Cos mne kivdy uinil,

— ješt S

vdomí hí-

!

Tys v ruce ale hlad

a jen dlouhými lety utiší se

Dýka moje neuiní konec tvému

tebe

a

pomstu;

zasytiti

vyhnal; mojes blaho porušil

vinil

—

na

tímto

ale

ím

loži

jsi

vdomím

život

andla

kik Léta

z ráje

budeš nyní svoje tímto

se na

smrtelném

trápení.

okamžením

Miloslav pro-

tob v

ve

a

oustrety

na nás

—

—

48

'S

Na

pamatuj.

oí-

Tu

pronásledování nemysli.

se vzchop

a pisahej!"

A

silnou,

tžké

práci obvyklou rukou mla-

ouzkostného napolo pozdvihl, ruku na nohy

díka

Ukižovaného vztáhnouti mu vou

v podob

jeho

pedíkával, chem, a že

dívky v šel

—

p

utrpl

nebude. to bloudícího

nevstu.

Jakž

— obraz

ubohé

ped oima

ji

V tmavém

dopadl.

se

Za

zdrtil}.

bratra

byly

lítost

se

to outlé

Božech u

vdným usmchem

mladíka poznala, pozdvihlo.

—

vzná-

kout, na poloshnilé

Miloslava písteší nalezla.

byla

na okamžik

mu

kroky jeho.

bolestech na svou hodinu. Sotva

ubohou poznal. Bída a

kdež

stíhati

nešastnou

zoufající

slám ekala v

vky

sbhlo mezi ním a Bože-

ztrátu pro ni byl

podob

písahu ma

outrpnost, láska a pomsta vedly

Konen ji

a

nepátelstvím

hledajícího

velikou

jenž nad hla-

neznámý svt vidl na

Sirý,

mlynáe,

jej

velel,

pnl,

rytí dokládal, že na

se nyní bylo

smící, co

i

se

jížto

veliké

a

oko

lidí

Její

tvá

se vyjasnila, když

nábožn k

její

pou-

vydal,

nebi se

„Nyní ráda zemru!" zašeptala, mi-

lovanému jinochu ruku, jak se domnívala, naposledy

Ale Bh jinak byl uzavel nad Po dlouhém trpní pozdravila se nad plodem života jejího nebe se zavelo; tisknouc.

—

jejím osudem. toliko

mrtvo

bylo

dít.

I zarmoutil

i

radoval se z toho

— —'^S

49

;

Si'

Božech; pomsta jeho bylaby nevinné dít schváa v jasné,

lila,

híchu

tiché

dob dkoval

Léta uplynula

—

mnohá

loslavu jako o sestru byl

se

savad

usadil,

se

sestrou

i

ji

ji

mu

že

Božech

léta;

v

staral;

veejn

miloval — milovala

vdl,

ale

Bohu, že

jej

toho zbavil.

Mi-

o

ddin, kdež Do-

nazýval.

Miloslava jeho

i

ruku nepodá, a

jí

se zdálo, že

leheji život snese, majíc pouze malou domácnost dobrodince

mla

byla

kdyby láskou

svého k obstarání, než

svdomí

spláceti, a hryzení

hodnou bylo uznalo. Patnácte

ji

za ne-

takto ti-

let trávili

chý pracovitý život; zarytá mysl Božechova jemností Miloslavinou obmkla, a jen s jakousi urputnou

sny

mladistvé

po

ase

spla.

I

sob

o nížto

obnoviti,

vidlt rytíe v

dnové

jeho

se

na domý-

starostech stárnouti

loha radostí jeho byla se zasmušila

trudu

as

nežby obti své do-

nesmí zaniknouti,

že

šlel,

Avšak neopominul

zpomínal.

otcinu potaji navštíviti a pohlédnutím

pomstu v

rytíe

domov a na své

rytíe, na

na

lhostejností

A

míjeli.

—u

;

nemohl

Božech

ob-

vcném jej

politovati.

Patnácté jaro cestu

se

nezvdla. jeho XII.

vydal,

o níž

Tenkráte

obleklo

veselé

pišlo

bylo

;

Božech opt na pravdy nikdy

Miloslava

bylo

sídlo

roucho.

panské v otcin

Rytí

slavil

4

svatbu

—

^S

slenou.

s bohatou

milostnou,

a

&3—

50

vidl

I

zpoinnl

Božech

ji

na

Miloslavu;

kráeti k oltái, a vidl rytíe ale

již

i

vku

postavu

vidl

ji

mužného,

a zpomenuv na sebe

objasnné,

tváe

—

slzy

proléval.

Nepovdomý jejž

posud

duši jeho

cit

pojmenovati neuml. Nebyl

odpuštní

ani mstyžádost, ani to byla,

hnv,

— touha

píbuzenstva,

s

cit

pobouil, ani milost,

nevýslovná

na

a ta jej k domovu vábila, kde

slava ekala. I nebyl to

stru

to

bratrský, nebyl

Milo-

ohe

jakýmž tenkráte tak nazvanou se-

svou obejmul, znova vzkíšená milost jinoš-

ská projala muže uzrálého a jakž tu nyní dívku v dávnoleté lítosti zkušenou a v milosti trvanlivé ;

v náruí

oištnou slzami se

zalily,

a nieho

si

i

slovy

oi

držel:

velé

jich

její

obou rty se potkaly, jediným políbením

neslibujíce,

nový a krásnjší svazek uzaveli. v satku manželském Zkrátka

—

hrady

nalézti

však pomluvám a pohoršení za-

krocení.

Chtíce

ddiny

se

bratra

a

za

poslední

byl

—

doufali ná-

za mnoholetá zkoušení a cit svých

meziti, z

sud

radostnými

vysthovati museli, kdež posestru

Božech na

lého

pána

mlýn

se prodává.

jiné

se

vydávali.

sljšel, že

stran

V rozkoši

Na cest

na panství bývaod otiny jeho

—

své zapomínaje na vše-

chen svt a zlobu jeho, tam se zakoupiti a z ovoce

—

patnáctileté pilnosti po

v i

léta

jméno

jeho

O nešastném v otin dávno

ani

blažené asy, jimiž

manželm

šení

život

Bh

že

zmnil nyní

na

Miloslav

sic

trudomyslnost

porodila;

provinil.

jeho,

vyhostila

záš

se

aby se na

umínil,

mu kdy

Na as njaký když mu cho

jej

vyslyšel

se však

nestal

a zloba

mu

skoro

z duše

rytíe za kmotra

svt

jasnou oblohu

Rytí

ne-

splácí,

Miloslava syna pinesla.

a v radosti své samého si

to

rytí Božechv.

blaženství

toho

samém ase

koene

Byly

ale také jej

tím,

oua^ten, v jakovém Božech plynul, an

v tom

nevst

a

nemluvili.

pánu zlou manželkou

byl

syna

žádný ho ne-

ženichu

vedl

ale

zmizela

co

on

nyní nebe po dlouhém zkou-

Božech nad

sice

vida,

litoval,

té

žehnalo.

Neradostný

Neplesal

krajin

zmnila,

velmi

jej

své.

již

boku manželky života no-

V

požívati ustanovil.

znal;

S>—

-S 51

Do

jeho, prositi

se vším porovnal, jež

zkalilo.

prosbu

jeho

;

nevdl, kdo

byl požádal. Nepoznal, jehož byl nešastného

uinil; nepoznal Miloslavu, ona nepoznala

svého jež

;

byl

ale

když

otec

Božech k

se

šastný ke

rytíi z

rytíi, že

dni

hosté

svdce rozešli,

radostnému sezval,

upímného srdce promluvil:

„Toho jsme se pane

všickni

byli

ped

my dva pi

patnácti

tak

lety nenadali,

nábožném

obad

"

"

—^ 53 — S>

pátelsky

pospolu

mj

oddaný, vy

Rytí

budeme,

státi

já

vrný

váš

dobrotivý pán."

podivením poslouhal.

s

„Nepamatujete se

Božech sám

zábesk

udeiv v zajizvenou

na Božecha?" ptá se

již

v tom se rytíi v pamti za-

dále, a

Ale

besklo.

/

tento pišel bleskem, jenž

ránu, novou a

zmoženou bo-

lestí ji rozjitil.

„Jakže? Tys

to,

odvážlivý nešlechetníku?!^'

a na krok ucouvna stolu se chytil,

rytí,

zvolal

aby nohy pod ním neklesly. Tak jím byla Božechova slova zatásla. Avšak

zmna

v Božechu podivná

i

dla. Zkiknutí rytíovo budilo v

se

— „Mejlíte

zesnulou zlobu.

v osob," ekl

se

—

razn; „neslovu nešlechetníkem „Znám t znám t!" iel

—

si

tropiti

jsi

m

chceš z pána

na

nezastihl

A mu

rytí, „a

tvém celé tvé smýšlení poznávám.

zvání

s

tmi

svého

—?

nm d-

v po-

Smích

Ale tenkráte

loži!"

slovy hnal se ke dveím.

Kvapn

skoil Božech do cesty.

„Takto z domu mého neodcházejte, rytíi!"

„Je

zvolal.

patnácte bolesti:

jenž

u mne

ztracených ale

já

mi uškodil,

kazm

jeho

—

ruku i

právo, let

požadovati

a náhradu

smílivou

od

vás

za všecky

podávám tomu,

k poslušnosti zavazuji se roz-

— —^S 53 t

„Kdo

žádá

e.

rytí další

abych

na

pinutit

hodláš,

platnou

písahou? Ustup

„Tebe,

muži jenž

s

—

ne-

hrál

m

Tu

vytrhl.

nábožný?" byl

m opt oe-

svého

a trestu

vatým ostnem vzteklost popudila

mohu

ti

„ili

milostive'ho

—

me

kávej!" Pitom z pošvy

Ploskovský,

kde

poslušnost,

o

mu

veleti?" petrhl

S>

jedo-

••

se

podivil

Adam

zvdavostí

rostoucí

na

povídání pozor dával, a nyní ze svého sedadla se vzchopil.

Host poustevník

vypravováním nebyl

se dosti

ulekl; rozhorlen živým

pozorn

tajemství své-

ho stežil.

odvce poustevník po malé opt pedešlé mírnosti nabyl, a mladého Ploskovce za ruku pojav, k usednutí „Ano

mne!"

když

pestávce,

a dalšímu

poslechnutí

Božech

nešastný,

zpíváno,

tráviti

pobídnul.

jej

pi

jemuž

„Já jsem

kolébce

nebylo

v pustinách. Ale divné jsou

život

dle soudu božího cesty lidské."

Nastalo krátké pomlení.

ástku

„Nejvtší slechl,

pane!"

vypravovati; dati i

musím.

zbrojnoše

na krtiny

jal se

života

mého už

„ale nejzajímavjší

— Kik pilákal,

pijel.

jsi

vy-

pak Božech poustevník dále

mj s

s

díl

rytíem

nimiž

Já se byl v

byl

teprva povílid

z mlejnice

vzácný

kmotr

hnvu rozvteném

—

—S 54 široiny uchopil

meem

ným

S>-

— vný mj

pede mnou

stál:

lezla;

na vzrstající hlomoz

lehlejší

komnat

obnaže-

nepítel

s

tak nás

ele

na-

šestinedlka v od-

i

k nám vkroila. dvemi na prahu.

z lože se vzchopila a

Ubledlá, v bílém rouše stála mezi

moje pi jejím pohledu dosáhla nej-

Rozlícenost

vyššího stupn.

„Tam a z

smyslech

híchu svého I

dobe

val jsem

nešlechetníel"

pohlédni,

na

jakoby

pomaten

„tam

;

poklekni

se vyznej!"

jsem pozoroval, že jím svdomí pi

spatení Miloslavy trhlo

^

ml

ale což

sv-

pán na

domí dbáti?

„Ha,

jesti

tady pomocnice nepravosti tvojí?"

iel rytí. „Neubhne mi tenkrát planýi, kam již ped lety s hanbou svojí patila." Tak klost

k slovm

volal rytí, ale

moje

ho

dalším

Leknutím

nepipustila.

vzte-

byla

mi

manželka v mdloby upadla; já pak široinu pozdvihnuv, po

hlav

se rozehnal. Ale

neštstí

hanebníka jsem

nelitostného

ele

moje mi v

dalšímu ubráníc, a mezi

náru tím,

se uvrhla,

co nešle-

chetník panský uprchnul, já pustiv ostrou sekeru,

k Miloslav jsem se

obrátil.

Tehdejší stav duše

mé

a ženy mojí nadarmo

bych v slovech vyobraziti

se

hrozné smsice bouivých

cit

vynasnažoval.

Té

až dosaváde ve-

—

—^S dom

8i

aneb

hnv

nejsem

Na vc

Sí-

nevíin,

musel jsem

manželku

strach,

he

zmítaly.

se pichystati, a

hoe

vlastní

tšiti,

a

bolest

jestli

mstyžádost duší mou

a

nejhorší

churavou

;

55

maje

ukrývati

jsem musel.

K veeru

oznámil

noši rytíovi k

mlýnu

se na domácí

lid

mi

eledín,

že se zbroj-

Já kázal zavíti, a moha

blíží.

spolehnouti, s klopotným

S hrzou

pacholky jsem oekával.

srdcem

spatil jsem

mezi nimi biice, nesoucího šedivou, dlouhou košili,

v níž odvésti

se, život a

ped

Miloslavu

statek odvážiti, jen abych sebe a ženu

oknem

;

stechu mou

chuti

mne odvážlivc ele. silou

se

tloukli

jsem

zbrojnoši

j'm,

aby se

Bylo

tupé

neitelnosti,

Hlasit

násiln

vedrati

nemli, vidouce okolo

na

odešli,

Za dlouhou

jež

to

den

druhý

chvíli díval

zkamenlý onch okamžení

jedno

lovka

se

boulivých cit z jednoho plakati

—a

zloeiti zaal jsem se

— ale

za nimi, nepohnut, jakoby

na míst.

u víru

I

mi vyhrožujíce.

stoje

vost

velel

druzí poutami ehtali

se pod

jsem

odhodlal jsem

nepicházej í-li v pátelském úmyslu. Jedni

vrátili,

vtší

i

;

hanbou zachoval. Nadarmo

na pevné dvée

kleli,

ml

m

planýi, dít

zmocní,

když

v druhý upadá.

brzy sob, brzo zemi a nebi

— slovem

:

strašlivá zoufanli-

chopila.

Sebe v okovech, ženu

opuštné

—

na

všecky ti brzy v rakvi,

—-^S

—

56

oi"-

brzy na popravišti jsem vidl, a jiná pomoc možná se mi nezdála, než rychlé prchnutí.

Mlýn

ele

stál zaražen,

odpoívala; já saslov>^

ouzkostný-

blaho vezdejší, k

útku jsem

moten byl okolo šestinedlky, a mi, v bázni ji

o

své

na seslablost

pobízel, zapomínaje

její

a outlost

dítte. Ale ona jako tichý, povolný beránek podrobila se žádosti

mé, a nesoucímu

levicí

v peince

zavinuté novorozeátko zavsila se na silnou pra-

A

vici.

takž

v noci

studeným

provázen

tmavé,

vtrem, domov podruhé jsem Miloslava mi umela."

opustil.

—

Nemohl

poustevník vypravovati.

dále

nejprv za celého povídání

pemohla

jej

Po-

žalost bez

ousmšk, jakové obyejn vznikaly, a po-

vší hokosti, bez všech trpkých

v trudu

i

smíchu jeho

nejprv, za dlouhý citu

ist

as,

cítil

lidskému.

„Ubohý muži! mnoho jej

srdce své otvírati se

jsi

mladý Ploskovský, „nežli

motnlém život

vytrpl,"

jsi

politoval

odlehení v osa-

nalezl!"

„Mnoho, mnoho jsem vytrpl!" oploval sta-

ec

dutým zvukem, hlavou zvolna kývaje a oi

pevn

k podlaze

slava

sklesla

upíraje.

— „V blízkém

— poslední

sílu

bjla

lese Milo-

k šastnému

útku vynaložila; pod tmavým jedlím, na ném mechu ustydly oudy její; nadarmo

studevolání

— —S 57 moje,

plá mj, bdování

;

o>

dítte

— neotevrela oí

více, a já v zoufalosti vedle ní sklesnul na zemi.

m m a

První poblesky vycházejícího slunce k života probudily;

hoe

toval ale

noci

pedešlé jsem

obnovenou hrzou

pocítil.

oí

vky

na

jejích blesk

Tmato

písahu mou.

Dít

své

vyhasl,

Bh

vidl slze mé a sly-

— v kraji vzdáleném

k ošetování, rád

k nejsprostším službám

bemenem tžkým

obtovav, co

jí

m

utéci se musel.

neklesl, jediná sílila.

Dlouho

jsem se rozhodnul, jak se

pomstiti.

nadje v pomstu

—

tváe a ruce

jsem byl z jmní na penzích uchránil. pod

op-

líbal

tmito nehty jsem

odevzdal jsem

sedlce outrpné

zuení

strach,

Tisíckráte

rukama,

hrob vyhrabal. Jediný

šel

ten

jsem jméno Miloslavino; tváe, ruce

zledovatly. ji

život

ale

Ješt jednou všechen

uvítal.

hadrech, vysekáváním

paez

se

Sám

jsem

Ze jsem

myšlénka trvalo,

V

—

nežli

chatrných

obíraje,

napadl

samot na honb Musel jsem jiné po-

jsem pvodce neštstí svého o a

pedce jsem ho

msty se dokati. se objevil.

Vdl

nezabil.

Jemu

jen jako

zlý duch jsem

jsem dobe, že pokojné chvíle

více míti nebude.

Takto

rok

dlouhý

uplynul.

Cho

rytíova

v druhých šestinedlích se svtem se rozlouila; i

novorozená dcera matka nepekala. Rytíe roz-

;

-—<3 58 Q~— kaz královský na cas k válenému tahu povolal pstování syna svého, jediné,

chv

outlé ratolesti,

svil. Tak se píhodná doba k poetí

starostlivé

mé pomsty

piblížila.

Odhodlan pekvapil jsem chvu na procházce s díttem. I velel jsem jí bez prtahu nemluvn mezi vysokou trávu odložiti, a dít moje na lokte a

vzíti

ním se v rytíské

s

Leknutí a strach zadrhly z pekvapení cizí již

sídlo

bázlivé

zpamatovati

svého

vrátiti.

e;

nežli

dít

mohla,

se

v náruí držela, a výhržka moje, že ne-

mluvnti panskému tom pronese, jakož

ublížím, slovo-li se

i

na okamžik zavázalo.

proliti;

ale

strašlivjší vnukl myšlénku.

i

syna

na

asy

Svou krev byl

na lože rytíské;

povýšiti

chtl jsem

osudu

strašlivém

o

zvdl: to vše budoucí žen ústa pevn svého

jsem umínil

skutku

o

báze ped náramným hn-

i

vem pánovým, kdyby

ovu

žen

krev rytí-

pomsty ábel

mi

Surov, pod stechou

nejchatrnjší nechal jsem hocha vyrostl, a nabaživ se nevlídného svta, s ním pak na odlehlou

pouš

jsem se uchýlil."

„A nevyzradil Adam zvdav. „Patnácte

rozumné zvíe pustinách

s

let ;

se

choval jsem

bez

medvdy

in tvj?"

lidského

zvolal

mladý

mladíka co ne-

spolku,

toliko

na

a liškami se potkával, a roz-

—S 59 um

školách rytíských

v hrob se

;

mj

Syn

domnlý

ale

všeli-

zrstal ve

otec jeho, starý ry-

a samovládce jest nyní dít

uložil,

moje statkv onoho, jenž otce a

pdou, bez

zstal nevzdlanou

jeho

kého užiteného semení.

tí,

S>~-

pronásledovníkem

byl

matky jeho."

„A

ví-liž

syn tvj, že nepochází z lože bo-

hatýrského?" tázal se opt Ploskovský.

„Ješt Ejhle, synu

aby i

t

vk

té blaženosti se

povýšena spatil v

matku

„A

i

promluvím.

tvj pichází k tob, jenž dlouhá

otec

tvj krásný

léta, celý

nmu

k

Ale brzo

neví. !

dom

odekl,

muže, kterýž

jej,

tebe ve prach zašlápnouti chtl."

Bh!

co myslíš, pro

že

syn

ti

odpoví,

muži divoký?''

„Co že mi odpoví?" zkikl poustevník, rychle „Což by mi mohl odpovdti, když

se vzchopiv. o

život

rodi

svých

vyzáblou tvá, na shrbené,

skivené tlo

kamž jsem za hrnuv

husté

ukázal?

mu

A

ta

jej

podívá,

do

na

a

obti

velikost

Což by mi mohl od-

blízkého

dlouhá léta

koví,

tuto

bemenem nedostatk

otcovské na mysli rozváží?

povdti, kdybych

když se na

uslyší,

pod

toto

hrob

boru

putovával,

ubohé

dovedl,

roz-

a

matky

mu

což by mi mohl odpovdti, kdybych

na tom míst posvátném slovo za slovem onu

písahu optoval,

jížto

jsem se

k pomst

vn

!

—-^ 60 S>— trvající

zavázal?

— Co

mladý pane, mohl

bysi mi,

odpovdti?!" podsil

„Já?!"

se

Adam,

a

s

hrzou od

starce odskoil, kterýž jakoby tou posledm' otáz-

kou nad živobytím a smrtí byl rozhodnouti chtl, k mladíku

drazným hlasem

planoucím okem a

s

pikroil.

„Ano, ty!" zvolal strašlivý

host.

„Rytí Plo-

skovský byl pánem mlynáe Božecha; rytí Plo-

skovský zkazil moje a Miloslavino nebe na zemi; jej

a rod jeho zastihla pomsta má,

smrtelného v zoufalstí vehnal

do

jej

jsem z lože

nárui

smrti

—

a tys jediné dít moje, tys krev má!"

A

tesoucí-se ramena vztáhl

staec, jehož hlas v

dcké

proti

a po jehož vyzáblých lících horké

pízrakem, od

jakoby

mladík,

ale

nho

a

s

ped

pronikavým

tváe

jinochu

stkáni se byl promnil,

slzy kanuly:

šeredným, hrzoplným

zkiknutím

obma rukama

si

odvrátil

se

zahalil.

„Synu!" zvolal staec, plný touh)^, by se toužil nadarmo

mu

dít v náru uvrhlo. Ale

„Hade v rouše posvátném

!

Lstivý lhái, starý

podvodnice!" osopil se náhle Ploskovský, a s

viv

jiskícími

zraky,

Božechovi pokroil.

zapálenými

chlapce nastrojenou pohádkou váš-li se,

tváemi

„Domníváš-li se, že postrašíš?

hnproti

m

co

domní-

abych dvacetiletou milost a péi otcov-

— —^ 61 skou, ježto

m

S>

od veku, co jsem mysliti

a

cítiti

poal, na hrad tomto provázela, za pouhou páru, za prázdný sen považoval

váde vdti, nebyl bych

vdného

?

Neml

ml

vodník

naše s

jak

srdce

syna na srdci dobrotivého otce tlue?

vdnost

a všecka moje píchylnost, moje

byla by

bych dosa-

zkusiti,

m

—

—

a láska

k muži nehodnému poutala? Tys pod-

Bh

anebo tys

uložil!

sám klamné hlasy v prsa lhá, anebo nebe samo

lstivý

nejsvtjším na

zemi

hiku

citem

Slova tvá jsou smyšlená,

bu

provodilo.

ze zpozdilosti,

bu

z nešlechetnosti!" I ztrnul se,

na celém tle, a tesa neoekávaných slov, semusel. Zraky jeho, íkaje v sloup

poustevník

aby nepadl pod

dadla se uchopiti

obráceny,

„Pro

s

tíží

hrzou

upíraly se na jinocha.

nádobo ?"

vetchá

teseš,

se

rytí dále, starce za rameno uchopiv.

v tob svdomí? v zámyslu Mluv, kdo

krok

Lituješ

na

podvodnickém jsi

— kdo

t

el

nenadále

staec,

uskoil; „neburcuj

m

svých, ježto

hrad

nastrojil

„Zpátky, nedotýkej se a

mj

se jsi

uinil?

?''

m,

jako

mluvil

„Ozývá

chlape!" zasydivý

od

mladíka

ze sna, jímžto jsem se po

dlouhá léta mezi hokostí a bídou

sílíval

!

Nemluv,

nehle na mne, dokud se nepesvdím, že jsem neprav vidl a neprav slyšel, co se mi v osob

~3 a

tvojí zjevilo,

bych o

ze

co

stny hradu

S2~

rt

tvých vyploulo;

lebku

sestárlou

sice

63

tohoto,

roztísknouti

abych se k jinému životu

Krev moje pra-

mi sny se potýkal. Synu, synu!

men

jest života tvého!

novorozeným

v oné toto

t,

srdce

blahu v

plakaly nad tebou

tyto

oi

zalívaly

Tato

žalosti.

lno

ped

„Psemi

t

nešastné

mstitelové

usídlily,

rytí rozlícený,

a

"

tebou sklánjí

z hradu vyštvati dám,"

ješt

,jjediné-li slovo

vypustíš

A jedin

!

matky,

oudy otce

kolena,

tato

o

oboil se

svém otcov-

svému

šatu, kte-

rýž jsem vždycky v uctivosti míval, máš co kovati,

že

t

hlava,

odekly se potšení otcovských, aby

spravedliví

z úst

a

slzami

noci

tvého, nyní se

ství

oi

Tyto

slze radosti,

strašlivé

co

rok s marný-

jakém jsem dvacet

probudil, než v

jinak

musel

t

d-

pacholky svými z bran hradu tohoto

vymrskati nedám!

Na památku

otce svého, jehož

jsem co muže nábožného, poctivého a lidumilého ctil

a miloval, zaklínám se

jeho déle trpti nebudu!

ti,

že zprzování jména

Vzchop

se,

a

pry

se

odeber!"

„Prokope,

mj

Prokope

!"

volal

staec pro-

nikav a na kolenou za jinochem po zemí

se

plazil.

Ale on

jej

odkopl a z komnaty odcházel, aby

na zbrojnoše zkiknul.

~S 63 — (Si^

Jako blesk

had

stoil

se

staec

a

bolestí,

jako

pak vzchopiv, jednou rukou za hlavu

se

se uchytil, druhou

si

ránu držel, a

chvíli

pomatený ped sebe

vý,

na

smyslech

Pak

se v náramný, divoký smích dal.

podivné se zpíily a ústa se

„Tohoto

dne

nenadal!" iel.

— takového „áble,

— Ale

ješt

náhodou,

jako

zahrával!

mu

tys

jako dipohlížel.

Tváe

jeho

zpnila.

jsem se

pivítání

mistrn

s duší

mou

ješt živa

živ je Božech,

pomsta!!"

A

kvapil

slepý,

z

komnaty

dvíkami, Jež tajným prchodem vedly do kaple, a z kaple otevené na náhradí se do-

malými

stav,

z hradu

zmizel

,

byl

co

Adam

zatím

do

ložnice s eledí se navrátil, aby podvodníka v rou-

še poustevnickém zabavil.

Na

konci vesnice Ploskovic, kteráž pod hra-

dem pán Ploskovských v utšeném mezi

stromovím nasazená

horku ouhledný domek

mi jinými

jako kníže nad vše-

chatrnjšími chýšemi.

knou blostí se

voerven

stál,

byly

leskly,

dvée

omalovány,

oudolí jako

na malém pa-

ležela,

Stny

jeho

p-

a okraj oken tma-

nade

dvemi

pak,

—-^ po

oken,

okolo

v

Asi deset

stály

stínu

jichžto

pední stran

celé

husté bohaté réví.

ným domkem

64 S>—

dv

staré,

ve

že

vidti,

nebo

se

lípy,

obyvatelm na pohov drnové se-

dva mužští, oba ješt

poutá,

ouhled-

kmenovité

dátko se nacházelo, a na tom sedly

na nich

zelenalo se

krok ped

vku

dv

jinošského.

osoby,

bylo

I

sob

svazek pátelství k

je

dvrnost v jich veškerém

hnutí,

tvái a slovech jevila; pedce však se

i

za-

píti nedalo, že starší nad mladším jakéhosi líbe-

zného práva uitelského užívá.

kop,

Bylt to mladík z pustin, medvdobijce Proa povstný po celém kraji hudec Blažej,

k nmuž cha

o

ped hnvem

byl jinoch

se

pomoc

utekl.

A

on

lému zouplna popál. Podivil

átku nerozumnosti a

otce

Bože-

nešastn zanedba-

ji i

podsil se na za-

nezkušenosti v lesích od-

rostlého mladíka, ale zpozorovav bystrý jeho vtip

a jasnou mysl, kteréž ani potela, o

lesní

ani

ponauení jeho

z pokladu

lesní

samota zcela ne-

temnost nezatemnila, starati

vlastních

s radostí

se zaal, a cokoliv

mu

vdomostí a zkušeností po-

ískytnouti mohl, milerád uinil.

Práv val.

s

ním opt o stvoení svta rozmlou-

mu,

I povídal

Duch, jakž celého

svta

mu

jakže ne veliký a strašlivý

otec na pustinách nalhal,

jest,

alebrž

jak

pánem

jedna jediná, na

všecko z nieho

nic,

andlích

bes, o

pouhou

Vypravoval

a uspoádala.

lovku

a

zem

stvoení

o ;

ale

Bh,

byla stvoila

vlí,

a ne-

nemile

zpozoro-

slovm

jeho ne-

že se pozornost jinochova k

val,

vný

moudrá bytost,

a

dobrotivá

nejvýš

obrací.

V

hlubokém zamyšlení sedl

sbíhala;

se

však se nehoršil.

Tento

mysl

se

totiž

Vdl, má-li

že s mla-

se zdivoilá

dobrém prostedku, jímžpivábil. Houslí svých

nho

vedle

jež

uchopil,

hry

do

vzhru

trhnul,

zpíily; „Ach,

na sedátku

le-

jsem

pro

jsi

se

m

jinoch sebou

jeho v smíchu

zalilo.

sem zas piaroval," ekl,

do

nyní

nejspanilejší

laskav

tváe

oko slzou se

ale

A

veselé se dal.

pohlédnul, a

na divého Prokopa jen všecko ušklíbá?

„kde se

krásnjších

kvtina

kvetla

luk zatoulal,

a na

mne

se

smála.''

„Byla

to

snad

oknem rostou?" Xll.

bez

jemné zvuky zaínaje ze strun vyluzovati,

znenáhla

kdež

o

k pozornosti opt

jej

Já

vdl

zjemniti, a

^y

se

musí,

zacházeti

outle

žely, a

sebe.

co Blažej povídá.

slyšeli,

díkem

tu Prokop,

V

tváe mu krev oi tajným plápolem se jiskily. Ne-

ped

pestání hled jen

ptal

rže, jakové se

mladý

tuto

hudec,

5

pod jen

mým aby

—

"

— rozprávku stvoil

na

—

„Ach,

vc

jinou

já

hnouti!"

m

„Ty

n

všeho se

rád

—

pijíti

— jeden

silnjšímu

slabší

kdo

vzchopil.

k

A liti

s ní

než dru-

ustupuje, a z tohoto stavu

a

„Ty

a

ní se

Panna,

by

to

i

Prokopa neopustí

Blažej, jakž

nemohl, v duchu

vj^sosti

postavil?" zvolal jinoch

oima

miluješ Prokopa;

a

tu smí jen po-

i

cíl

stojí."

se osmlil a odvážlivcem

planoucíma

s

na

na jednom stupni

kdjbych

co,

ní dostati,

pustinou.

mén má

dráti se do jiných.

slenou Litomickou;

vdobijce,

domek bych

na cest zachránil, pravíš, nazývala

jsi

skokem vedle

se

a íci: ten

bude mj. Lidé na zemi nízko a vy-

svého nebezpeno jest

„Ale

ruku vztá-

„Nemže všechnm lidem domek mj jest ouhledný,

soko jsou rozstaveni

mýšleti,

sml

Vidíš,

nemže každý

se

tvj uinil

mladík do proudu íci;

Prokop ubohý

ale

kterouž

Bh

jejž cesta okolo vede, se libí; proto

a mnohému,

hý,

Bh

že je

mu

Blažej.

dostati.

ten

„I také ty

obrátil.

zarmucuješ, a sebe nepotšíš," do-

mu

mlouval

5>

vím,

ti

nebo stvoil," vskoil „jen kdyby na

66

e3

vedlo

med-

se sedátka se

ty

mu

povíš, jak

plamenem nebo

ani síla ani

chu."

touhy jinochovy schvá-

pedce

z odvážlivosti jeho

radoval, ale slovy jej nepotšil.

se

-

—S „Obra oí

k jinému

svycli

na

svatb.

bohaté

Vezmu kvítk

dost jiných a roztomilých

„Já nechci žádné

n,

vece

kvítku,'-

„potš se jinými dívkami, Prokope. Dnes

vlídné; hraji

^—

(>7

sebou

a nevrle

Tam

sebou.

s

nalezneš.'-

zvolal mladík urput-

-^

trhnul.

—

Ale tys nepející

jiné!

t

...Já

chci tu jedinou.

Prokopu zabrauješ

—

Pro-

kop je nešastuý."

A

váše

divá se ho zmocnila. Jako bez lid-

ských smysl, nebo co nerozumné, svéhlavé

dcko

zemi se uvrhna, zaal plakati a trávu

trhati.

na

Outrpn nad ním

V želka.

ped

Blažej ruce sepnul.

tom vyšla z domu Božena, Blažejova manI

skvla

oknem,

o

se

a patrným ízením stávši

žena

tato

níž byl Blažej

povstnému

práv

jako

rže

nedávno promluvil,

božím v blahý satek se dohudci,

sama jsouc vyhlášená

zpvaka, život jeho krásila ve spolku s umním. Bylo to podivné dvé manžel. Jich povst znla po celé krajin, jist

i

A smysln se

Da

kde

ukázal

Blažej si

poínajícího

milostn,

žádala

a

jaká slavnost udala,

se

oba k ní byli pozváni.

a

manžela,

nyní

mladíka, ne-

žena pak outlocitná usmála

;

potšiti

aby

Božen

do

jej

péi na sebe

svtnice

muž neznámý ekal, od domu pišlý.

vzavši,

vkroil,

kdež

zadu, zahrádkou

do

S

68

Malá a

nízká, jako

starovká stavení vbec,

svtnice hudce Blažeje,

byla

ale

veškerý náby-

tek lesknul se v ní tak píjemnou istotou, a tak

pohodln v

pkn

i

uspoádán

byl,

že vstupujícímu

domácnost radostnji

skrovnou

tuto

srdce

se

pi vchodu do skvostn peplnných

pohnulo, než

komnat bohatýr.

U dveí ekal

na Blažeje muž,

Byla

manželka povdla. siln

žného

rolníka.

cizince

vlídn pozdravil a

neznámý radosti,

Blažej

nmž letitá

byla

po-

povsiv housle na stnu, uvítal.

jal se ho muž pál dokati se té tváí ve tvá podíval. Bodejž

hudec Blažej?*'

ty

„Já

tázati.

abych se

ti

dávno

šastná hodina, v

byla

o

skrovná,

znamenaných tváí, v odvu zámo-

stava,

„Jsi

to

níž

si

tebe

poprvé pozdra-

vuji!" ,^Co

jesti

žádost

tvoje,

ote?"

zeptal

se

vlídný Blažej.

„Povst

odpovdl

mi

tvou

v tžké píhod.

tob neznámý ujal

vychválila,''

— K tob se mladík — jakž mi eeno — a

išt cele

pátelsky se

šlechetnost

„a k ní tedy beru své outo-

cizinec,

nešastného."

uchýlil,

tys

—S jsem

„Píijal

ho

Hlažej, ,.neiiiajícího,

ubohému

jsem

potšil.

IJh

od

byl

—

^^

(>9

stechu

pod

kam by

svou,"

dí

hlavy položil; a lásku

z jakéž co živ se nebyl

daroval,

uvedl v ruce mé, aby zachránn

jej

dalšího

jež

ukrutenství,

bylo

cely

vk

nUadosti jeho zniilo."

„Nešastn On

stály

hvzdy pi

jeho narození!

se obtí trestu spravedlivého, na

stal

smíení

vin otcových." ..Ty jej

znáš?"

,.Znám.

A

chu,

o

rozumu a

spšného

vlohami svými jako drahý mramor,

s

v prachu povalený, býti se mi

posud

umlá

ruka

,.Dejž

i

aby se

Blažejv neznámý

doložil

bh

Bh,

Prokopova neštstí, a

utiskování

sám,

bývalý

stevník,

k

a

honosil.

z

n-

té

••

zmny

host,

hoden stal!"

a na to celý pí-

nehody domnlého otce

panské v krátkých,

ných slovech vyprávl.

nho; mlyná

msta mluvily z

vidí,

sochu nejkrásnjší utvoí, ja-

kovými se prý ecký národ

jeho

co o jeho du-

srdci smýšlíš, a zda-Ii se pro-

rozvinutí do schopností jeho lze nadíti?"

„Mladík

hož

zvdl,

rád bych

A

nebo

byl

cizinec

Ploskovický,

nieho nevynechal,

soucitu mohl povzbuditi.

ale jadr-

zkušenost, utrpení a po-

cíni

Božech

Božech pouhy

Blažeje

„A^eliké

e;

panský nežli

uvohiji

se

nyní

lehí váhu

na

pak

— nebo

má

hích

položiti,

zrozených

;

ale

nad vinu rytíovu, nad pomstu

moje,

ernou

okazuje

dokonil

neštstí,"

pomsta

a bídu k podrobenosti

slze

moji

mé

bjla

hoe

nad

moje

bylo

vtší

,.a

svou

nevdk

duši

vlastní

krve, a tajným, nezpytatelným ízením, prstem

a metlou

boží vidí se mi býti zatvrzelost synov-

Krev Ploskovc vytrpla za hích otcv,

ská.

a já na

hrob

Miloslavy své se pomomodlím, aby

se spokojila pomstou patnáctiletého trápení, a ne-

zloeila manželu, jenž nyní práva pirozenosti v starý

hodlá

tvou pomoc,

poádek

píteli

uvést.

A

v tom

spoléhám

Blažeji,

ty

;

se na

pom-

žeš nahraditi statky mladíku oloupenému, v nichž se nehodný kochá dvadcet let."

Dlouhou

chvíli

stál

Božech

pouhý podvodník?

práva Prokopova pokusiti?

mu

v myšlén-

Blažej

ale

na slova starcova neodpovídaje.

kách,

dosažení

— Má-li A

cíle nastoupiti?

—

Byl-li

se o zastání

jakou cestu k jisté-

—

„Pán od vnosti," promluvil posléze smyslí odhodlanou, protrhl snosti

„zdá

se,

dávnoletých zableskla

vyvolil

vin a

m,

abych

hích, aby

nevinnost,

v temnotách skrývati musela.

rouška

v ja-

se

až podnes

vím,

starý muži,

ježto I

se

-S slovm

S—

71

budu se

tvýrn, a dle nich

Xedej

íditi.

Bh,

abych je iilamná nalezl!"

Oba

pak

nevycházejíce

poíti,

slovy

tajnými

na

oi

umluvili

se,

Božen

ani

co ani

Prokopu.

8.

V

Blažejov

svtnici

sedl opt

manželka hlásuíkova

žena,

skovských.

Byla

to

na

postava,

host, letitá

hrad pán

Plo-

jakých

mál©

se

v stavu nižším nachází, a jakási uhlazenost

sob

a slov,

strojivost

u

ní

zp-

neobyejná v stáí vysokém patrn dosvdovaly, že za mlad-

ano

i

hojn byla mezi lidem vzácnjším penež bývala, mezi jakýž ji pozdji buto všemožná láska, aneb nezpytateiní osudov byli pivedli. Obleena byla v smutku, a tichý trud jejích nebo ani tváí dobe se srovnával s odvem jeden ani druhý nebyla vc líená. Mnoho doších

let

;

brého

byla

žena v

skovského zkusila,

i

dom zesnulého starého Plomlat dkladnou píinu po

smrti jeho truchliti, akoli

pána

všeho

chvou

dobrého

se ona

nadíti

i

mohla,

za nynjšího

nebo

jeho

bývala.

Nyní v úhledné svtnici u Blažeje sedla. Sní se tu nacházel jediný hospodá, dobromyslný hudec.

— —^S Božena

„Paní

mnou

se

ním

S>

ekla

mluvil?"

vy

jste milá ochota

schváln

tomu

cas pokati.

nezašla?

Te

vám

To

pan

Na

spolehne.

Alžbkvli

ke

mn

mohlo

na

delší

beztoho ruce plny díla má-

asi

poádá, a na vás se

sama, paní

jste si

nebo nový pán obyejn

rád

„Mohu-liž

žena.

rád

posloužit?"

;,Aj,

te;

nco

mi ekla, že byste

odpovdl Blažej. „Snad

to!-'

si

72

hospodáství

i

Adam

s

nov

mnohou vcí

pstitelku mladosti své on

nikdy nezapomene.--

„To máte dobe, milý Blažeji! Pedobrá dupanáek."

še je náš ušlechtilý

„Živý obraz nebožtíka pána,"

doložil Blažej,

oka od ženy neodvraceje^ „celá jeho krev. Xeníliž

Alžbto?"

pravda, paní

„Živý obraz," jnalému

podivení

chva, nemohoucí

optovala

se

že

ubrániti,

pi tch slovech tak pronikav se

pochlubiti,

coby žilo,

jsem

že

mu k

ourazu

když

mu

vnost

všeho

na tle

sotva

i

na

ni

pohlížel.

peliv na

ronímu

Blažej

„Mohu

odstranila,

duši bylo slou-

paní

matka

na

odešla."

„Ba vru

mžete chlubiti; pknou povinnost na svenci svém úpln jste as vykonávala, nebo se vám pée pkn zdaila. Tím bolestnji však musí se nás to, co vrných podtím

se

""

sech

an

dotýkati,

daiíých,

se v

tutch posledních a-

roztrušuje, jakoby pan

povst

den byl krve

rytí

Adam

neho-

Ploskovskýcb."

Žena hlásníkova

s

podivením hledla na Bla-

žeje.

.,Roztrušuje se povst,'- jal se tento dále mlu-

viti— „že mladý náš rytí není ze štpu rytív Ploskovských,

rukou zrádnou vštípená

lest,

„To

lež!"

je

bohaprázdná

lež

!

.,0

joval

ji

—

Já pana Adama od nosila

tom jsme všickni

lista zacpali

vaší

bylo

Povídá

státi

se,

že

že jste

,

— upoko-

na

utrham

by se také pi

mohlo

mlo

to

let nejoutlej-

pesvdeni"

matko, záležeti bude, abychom

— akoli

,.je

—

„a práv

povstný hudec,

;

pravý kmen

zkikla bývalá chva;

opatrn na rukou

ších

ani

alebrž planá rato-

vás, milá

necudná

vší opatrnosti

byla zklamána.

dít nebožtíka pána velikou

jahodu na levé lopatce?" „Spasiteli

a vyskoila ze Blažeji? let

na

nebesích!"

zdsila

„Kdo vám

židle.

Živá duše o

o

tom neví, a

se

žena,

tom povdl,

pes

dvacet

o tom nikdo se mnou nemluvil!"

„Tedy pan Adam tku

to

pirozené znamení v sku-

má?" „Nemaje! Kdo vám

te?"

bdovala žena,

to

nalhal? Co obmýšlí-

kteráž, že tajemství své po tak

— —^ dlouhý

as dobe

74

Sí

schované

má, se

domnívajíc,

nenadálým peptáváním všecka se pomátla.

Mnohými otázkami

konen

pak Blažej ženu

do takové tísn pivedl, že dílem z

lítosti

hnvu,

z

dílem

zaala, a žádné odpovdi více

plakati

dáti

nemohla.

„Tedy

pipouštíte,

Adam

že pan

není pravý

syn nebožtíka Plosko vského?"

— nepipouštím!"

„Nepipouštím! „Nuže, tedy

také tomuto

to

dvée

doložil hudec,

svdku zapete

1^'

otevel, a do komnaty vešel

Božech.

Žena

den zpomnl, kdež nutil

nosti

a

dít

a kostlivé ruce k

m

:

ji

však na

byl mladého Ploskovce vy-

jí

odevzdal; když

cizí

na mysl uvedl

„Neite

když

arci již neznala;

jej

tu tesoucí-se

obma mužm

nešastnou!

všeliké okol-

jí

na kolena padla, napínajíc,

Zamlte

to

úpla:

dávnoleté

tajemství!"

„Jakže?" matko milá

,

podivil

soudce vstoupiti

se

Blažej.

„A vy

híchem ped tvá

s tím

—a

nevinnou

krev

byste,

vného

déle

v bíd

a nouzi nechati chtla?*'

„Ale což a Blažej

mám

initi ?"

bdovala ubohá chva,

opt dvée otevel

do komnaty vpustil.

a jinocha

Prokopa

—

—

75

^?S

S^í'

prospch tohoto jonáka ústa oteekl pitom. „Pohlednte na, a na pasi uvete podobu Pioskovských z mladého vku. On jesti vám svené, vám odcizené dít „V^ blahy

víti!"

m

rytíské

A

" I

žena

stará

ruce

sepnuvši,

uslzenvm

s

okem neodvrácen hledla na statného medvObrazy z

dobijce.

haly se

jí

ím

ma, a

déle

zen byl v

z lesa

síni

ped

seslablýma oi-

nenadále se vysky-

jahodu

na

ml

lopatce

se

pánv

jinoch

Pioskovských

ke

dbyl.

muži vespolek, coby poali, aby

ubohý Prokop obojího ouasten

brzo

že vidí ze-

nebylo pochybnosti, žeby on pravým

:

I umlouvali

stará

jí,

sebou, jakž vyobra-

rytíské v podob mládenecké.

velikou

dicem jména a statku

se

ped

živji zdálo se

Ploskovského

snulého

I

minulých vystoupaly a mí-

na jinocha

hledla, tím

tlého

let

v temném zásvitu

stal,

a

chva

všemu pisvdujíc jen slzy vylévala,

radostné

nad neoekávaným návratem pra-

pána a umenšením své viny, brzo žalostné

vého

ped

nastávajícím soudem.

Ale jinoch

medvdobijce

niž

mužové

teli

hradu Ploskovského,

vážiti

prospchy, jakéž

pem ve

neznal

ceny,

pro

nyní v odpor se pouštli proti drži-

neuml na mysli rozmu neoekávaným vstui

stav rytíský nastávaly.

— —-3 „Nyní

budeš

nmu

hudec,

a

plápol,

Prokop

jehož

nm

v

znala

tato

se

v

slenu Litomi-

milosti

rád

A

v

jiskru

Litomická

slova

šlehající

jinoch:

„Ano!

rytíském

hrad,

zkikl

pánem na

býti

bude-li s ním dívka

promluvil

její!"

poslouchal.

doutnající

uchvácen

jím

chce

Si"

vidti

moci

ckou, a pokochati

k

76

bydleti."

9.

Pán Litomický

mu

Král i

nad životem I stáli

nad celým krajem.

soudil

právo dal do rukou

byl

ped

i

nad

jmním

vkolního.

lidu

ním dva muži, staec vyzáblý

a rozkvétající jinoch, tetí osobu majíce po boku, letitou ženu.

„Uite

spravedlnost, pane!'^ mluvil k

nmu

staec, „a dle moudrosti své vinu napravte, kte-

nemže, kdo ji bjl zpáchaL MuAdama rytíe Ploskovského ze statk vypovdti a jinocha tohoto ve hrad otcovský uvésti, z nhož jej byla vypudila pomsta." rouž

síte

napraviti

tak

„A ozval

v

se

srdci,

do

nazvaného

mimo do

kterýž

Litomic

to

toho

ho

chci

vidti

jinoch,

paliv

nastoupil.

i

dvu

nemoha plamen sžíral,

co

tvou

!"

utajiti

byl cestu

-^S

^~

77

8udí trnul podivením,

známých,

domníval

i

nmu zahnala;

nost k

se

chvu, kterouž pítele vídal

byl

celou

:

nejoutlejšího,^^

poznav

i

šíle-

ženu

starou

vymypodvodník považoval.

Adama ekl

s

žalobníkv

pouhé

ani

ne-

lidí

je

vc za umluvenou, dobe

„Já však znám

,,a

že

astji na hrad zemelého

šlenou báchorku hanebných

vku

žádosti

poátku,

vyslyšev ale vypravování bý-

mlynáe Božecha

valého

slyše

z

Ploskovského

písným

udání,

ani

od

pohledem,

pirozené

znamení na tle mladíkov nepostaí práva podz nichžto

vrátiti,

vných

let.

se šlechetný

Dkaz

muž tší od dá-

platných dostavte, anebo u

v-

zení za své odbojné podvodnictví pykati budete.''

„Vzení?" zkiknul jest

ta

jinoch medvdobijce.

„To

tmavá, smutná skrýš, jak nw pítel Bla-

žej

vypravoval, kde na studené zemi hadi a žá-

by

okolo

lovku

tla

vzení! Já se patnácte kvétající jaro

—

i

Já nechci do

se otáejí? let

z

vzení

díval

na roz-

nebudu déle po radostech jeho

Jdi si do vzení sám!" Pán Litomický v hnvu se zmáhajícím

kvíleti!

dl

na jinocha,

napoád

an tu

hlasitji

s

zvuícím

vech, jakáž nebyl zvyklý

n

a náhle

noši do

sín

na

ele,

vstoupili.

hle-

tváí uzardlou, hlasem

nmu

v slo-

zavolal

hmot-

mluvil k

slyšeti.

I

a v okamžiku blízcí zbroj-

—

—S „Chopte

vže

78 S>

tchto

se

lidí,'^

velel

jim,

,.a

do

uvrhnte!"

je

ele

houf štvaných

jako

ps

poslušných

na pítomné žalobníky se rozehnala. „Veliký duch

outok

uinil; jemu

savad po lesích

km je

jej

se

ale

bylo,

Ale

odešel.

strach

hladových

rozpálila, jako

jakoby do-

jím

vítzn

z bo-

nezatásl jako

ped

vlk,

ped

alebrž

krvechtivost

stádem lišek a jezevc.

„Veliký duch vás uchovej!*' zahímal a

stma zaatýma že

mee

jí

Bylo

nacházely kdež toliko outo-

šelem byl uvykl a vždy

litých

hromadou

krok ucouvli.

se na jinocha, v pustinách vyrostlého,

co

poprvé, lidský

zástupu tomu se po-

proti

vesms na

všickni

že

stavil,

uchovej!" zahíímal Pro-

vás

odhodlan

kop, a tak

proti

eledi se

s

p-

postavil, nedbaje,

po boku visely.

„Chopte

se

zadupal

jich!"

a

cele

práv

jako-

pán;

znova se na pítomné hrnula. „Pojdi,

by se mezi

pojdi!"'

s lesními

dotírající

ma dva

iel

divými

jinoch, a

zvíaty do boje pouštl,

zástup se uvrhnul, silnýma ruka-

zbrojnoše za prsa uchvátil a tak prudce

zem

jimi

o

žeti

zstali,

uhodil, že

a

s

hlavou roztíštnou le-

proud krve

z obražených

jim hned z nosu a úst se vyvalil.

prsou

— —S

7Í> Si

Ostatní jako poplašená

hrza na

zv

„Neináte-Ii

me?"

Byla

odskoili.

jinocha njedvilobijce nyní se

dívati.

„Mám-li vás

soptil rytí.

pseini dát poštvati?'^

V

mee

rukou eledi hned se

ilý a v

své

lesní

blýskaly.

iel

„Chrate se Prokopal" vzteklosti

jinoch zdivo-

nim

proti

vy-

se

pnul.

„Smiluj se, pane!" volal starý Božech, a stará

Ploskovského

z hradu

žena

uvrhnouc,

s

rukama

sepnutýma

na

kolena

hlasit

se

naíkati

zaala.

„Zmocnte

by

zase pán, „a

A

po

se

ckni

na

rozené své

se odbojných podvodník,"

tch

i

slovech

jinocha

pokikem

vši-

on, dílem z

pi-

velikým

s

hrnuli.

Ale

neohroženosti, dílem že

v rukou cizích nebyl ješt poznal, tký

me

ježto

se

velel

mrtvi v ruce vaše padli!"

z pošvy vytrhna,

mu pes ramena

ukrývaje, s krátkou

a

úinek

tlustou

visela,

ocelí

po

me

sám svj krámedvdinou,

levici

ponkud

svou, skokem

hla-

dového vlka, zrovna do prosted eledi se vrhnul a první ranou padlo v štít

opt jednoho

huatou

sloužila,

ale

srst

me

probodl.

zvíecí,

kteráž

Nkolik ran jinochu za

jeho, sotva z prsou

prvního až po jilec zakrvácený vytažen,

jinému do žeber

zajel.

již

muže

opt

— — I povstal

i

nebjla

plnoci

šlivé

všimnul,

ele

opt

po

honil,

ve

kterýž

d-

Litomických. Takové odvážli-

se

rozprchla se

Si-

ryk náramný a zmatenice

tu

zmocnila se

sivá vosti

80

?S

poslušná ješt síni,

jakoby

kdo

aniž

z

ji

dokala;

duch stra-

Božecha

ní

si

chvu

za ruku

jinoch s

hoícíma

zmatku tom,

popadna, ze dveí vyklouzl. ,,Duch vás uchvátí!"

iel

zrakoma u prosted sín stoje; ele klela, ranní úpli, a pán Litomický v smrtelném trnutí

vci mjsliti: an se tu náhle dvée otevely, a hlukem nich slena domácí vstoupila. t mám!" zajásal Prokop, a rychle

nevda, co

stál,

o

u postranní komnaty

pivábená do „Ha, tu

—

jakož k dívce pikroiv, mocn ji levicí ovinul byl vidl hudce Blažeje manželku zpvaku ob-

Ale tím ovinutím

jímati.

panny milostné

—

— jediným

dotknutím-se

zmizela, jakoby ranou kouzel-

nou, všecka divost z mysli a srdce jinochova se

mu

nula,

dívka ušlechtilá

písným pohledem

s

;

a když

podivením z nárui vi-

jej

kárajíc:

on, jakoby

na poušti byl hlas velikého ducha zaslechl, jímž jej

patnácte

let

otec

tesoucí-se k nohoum

Božech mámil, krotký, ano

dívím se

ponížil,

zbra

svou upustiv.

Ale pád

její

na kamennou podlahu byl he-

slem pro nkteré zbrojnoše, kteí na silného jinocha

—

—^

81 S> a

trpí po-

byla

kvapným

padše, živého jej nyní svázali, delší

mst

by

uschovávajíce, nežli

jej

zavraždním bývala.

vže!"

kázal pán, a jinoch,

spanilou

dívku smysly muje

„Nejníže sním do toliko

v pohledu

na

ztopené, nechal se odvésti s

rukama svázanýma.

10.

V pkné své komnat sedla Libina, slena Litomická, a velmi umle rytískou pásku vyAvšak zamyslila

šívala.

touto krásnou prací, že

se

ruka

tak s

zstala, a pann, ani se nehýbající, šívání nespouštjící, posléze

dv

hluboce

jehlou ai»i

mezi

tiše

ležeti

oka

s

vy-

velké slzy ukáply,

tak že jimi dvou drahých perel na skvostné pásce

pibylo.

V

tom se polehku na dvée zaklepalo, a do

komnaty

s

uctivou

Libina, akoli

poklonou vešel hudec Blažej.

v prvním okamžení nelib vytržena,

pedce hned tvá pívtiv

povyjasnila, píchozího

poznavši.

co

„Co mi nesete?" ptala se, a jakoby stranou hledati mla, šátkem si oi utela. „Své ponížené služby, ušlechtilá sleno!" hudec, pozorným okem dívku stíhaje.

odpovdl Xll.

6

—

"

—^S „I

pál bych

82

m

aby

si,

Sž'

byla dobrá

hodina pi-

vedla."

njakou žádost?"

,.Máte

„Mladý náš pán vzkazuje

slen

ušlechtilé

—

vám!"

„Dkuji

odpov,

mu

dala

patrno

z nížto

úctu svou

dívka rychle

málo

jak

bylo,

za

na

jí

vzkázaní mladého Ploskovského záleží.

„Od njakých krátkých ho o

že jej

Blažej

mluvil

chápe,-'

as

dále,

vcech vdomost mu teskno bývá mezi zdmi zlé svdomí z nich honilo."

rozliných

také o té

„Slyšel jste sice

ucho

zasmušilost se ,,a

lidé,

jižto

vypravují,

mají,

domácími, jakoby

Nemohu

báchorce?

své nakloniti k prosbám, jakovými

mladý Ploskovský k zisku milostnému

pedce

outrpnost

mi

mrzutou

péi

duši

jeho, jakáž

pomyslím-li

jímá, jej

stíhá;

m

le na

povstí

povstalou

snad znepokojuje."

„Bude

léta

pešlá za

važovati, k jeho-li

„Soud?

K

—

Otec

soudu nedostává se

v strachu

prchli,

pkný

škod soud

mj

jen

dkaz,

jinocha

sen muset po-

rozhodne." o

a

trestu

sami

jediného

v

mluví.

žalobníci síti

ne-

chavše."

„A vník?^

nemá-liž

tu

jinoch

žádných

orodo-

~^S 88 „O má,

mj

nebude

„On platné

byl

a

nilý

by

s

«e

ubrániti

ponkud

dívka

nemohouc.

„Otec

ním bez spravedlnosti nakládati.

snad

ale

pímluvy

veliké

je-li

odpovdla

zajisté!'^

rozpait, zardrií

oí

od

1

pohnutí

sleno,

vás, milostivá

se nadje.

Obraz váš, zdálo

„Vy

se,

v celé bytosti jeho zpsobil;

v skutku z lože bohatýrského, statný to

"^

spa-

i

byl ženich po boku ušlechtilé nevsty." jste

dnes mysli velmi veselé

!

— Avšak svj

já nevím o možnosti, že by bohatýrský rod

dokázal."

„Ale což

kdyby

mohl

Nechtla

dokázati?

byste mu, sleno milostivá, pomocnou

rukou pi-

spli ?"

„Já nesmím vli otcov se i

protiviti

—

by

srdce rádo pomohlo." I

poznával hudec opatrný, že u Libiny

svého nedospje, své

a

protož v jinou

cíle

léky

stranu

nastrojil.

Pod komnatou sleny Litomické nacházela se svtnice starého hradního. vítaný, hodlal

u

nho pes

Blažej, všude host

noc pobyti.

Omluvil

návštvu svou opozdním-se v Litomicích u starého Mareše

toho

ani

veždy rád hosta veselého

nebylo

A

ale

,

on

íše po

hovor pijákv až do plSmysly dobrosrdeuého starce

íši plnila se na stole noci se prodloužil.

potebí astoval.

;

;

v

—^ 84 — 6i^

poaly

—

se másti

oi mlhou

—

po dtinsku žvatlal

na hrad skoro

„A

kdež

vcech, jež byly

tajnostmi.

pak

divoké

to

zeptal se host,

váte,"

se zatahovaly, jazyk

žvatlal o

i

mezi vaším lidem ádilo

zvíe

lesní

— jakž

cho-

dny tak vztekle

,Jež tuty

tom povst po-

o

vídá ?"

„Ach,

šelma je hluboko schována, a tak

ta

brzo na svtlo dal,

aby

tžkým

ji

zkrotili!"

„Je

jazykem.

pán

katm

odpovídal

hradní

by

nevyleze, leda

na dobro

ji

silná klec,

to

kam jsem

ji

zavel."

„Musím

bych toho

piznati, že

se

rád uvidl, jenž se o tak velikou „I je

to

zejtra

ti

A

to

zaal

která chodba, které silné kleci i

po

— dnes

Mám

ho ukáži.

na

je již

dvée a

Až

— ale

slovy popisovati,

které

schody k

té

vedou; Blažej pak piln pozor dávaje

klíích se

ohlížel,

až

oi

i

se

starci

mu

mu sklesla a rty ješt nkolik zvuk vydavše, spaním sklíené hovorno

svtnicí hradního.

ce

pozd

klíe od klece."

tu

obšírn3'mi

jazyk pomalu ztuhnul,

Tak

lovka

pokusil."

v lidské podob!

pekelný drak

nazejtí, milý Blažeji

vc

nacházelo

se

nebylo

však

žvatlavému

zavíraly, hlava

nesrozumitelných se zavely. této

noci

— pod

Tam, v tmavé, skalnaté hloubvzení,

a na vlhkém

kamení

—

— ležel

85 Q'

-S

v nem Prokop okovy

jinoch na pu-

Kstížený,

stinách vyrostlý.

V

rozísnutí

hnvem

Náhle pak opt

dychtíce.

i

trhal

duše jeho

a bolestí, a smyslové jeho

v dalekostech,

létali

val hnvem

pláem

ležel jinoch,

neitelnosti

tuhé

zhrocena byla

dívím obraze

po

vyskoil jinoch a za-

vazby

—

a

opt

s hlasitým

jako bez vlády hodil sebou na kamennou

podlahu.

Takto

vzení. jej

množství

za

ležel

chestot

Posléze

z omámenosti

hodin

klí

v tmavém

a vrzání

zámku pi

probudily. Pozdvihl hlavu, a

ervenavém svtle noní lampy spatil stojícího mezi dvemi hudce Blažeje. I zkikl radostí, a jakoby úkazu náhlému vnul.

mu

zakázal, a pouta

bou z chladného

„Uvidím

nevil, na krok ucou-

mu sejmuv dívku ?^^

dobe posud

— tšil

tvá díví." A tše jej

povyku dlati

vlékl jej za se-

klenutí.

jej

takto,

tázal

„Jakos dennici

vídal,

potichu

chodbami hradu Litomického.

se jinoch,

nepochopující.

hudec.

na poušti nejkrásnji záiti tebe

—

promluvil

spanilou

co se s ním dje,

„Uvidíš"

ani

na

Ale Blažej

se

usmje

se na

ním

kradl

s

86

?3

í55-

11.

U pusté

prosted rozlehlých, starovkých les, na pasece,

toišt

nkolik devných, nuzných

stálo

ped

chýší, v uichžto

bouí,

a

alebrž vespolek

mezi

kolem

tím

v kole pod šírým nebem,

sedli

ramenatých,

uazených tváí

deštm ou-

Litomickém.

pod vetchými stechami,

Ale nyní neukrývali se

a

vtrem

mívali uhlíi povstní po kraji

svalovitých

tl

smsice otrhaných a pobhlík, eládky ve všech strastech a mnohých ležela

i

nepravostech otužené.

U

prosted nich vidti bylo starého Božecha.

„A pro bychom šeli?"

ozval

sám

,,A chce-li on

a

nám

ve

se

utiskování jeho déle sná-

tom

sboru

jinak v plné

mchy

své

I co je do toho holobrádka!

nách se je dílo

—

vískavý.

sáhnouti dovolí.

Na mkkých pei-

metly na sprostý

a

váleti

áblovo

hlas

uhlí páliti, a chléb náš teniti,

i

vem

si

zlý duch

lid

vymýšleti

Adama

Plo-

sko vského!^^ „Nejlépe všem zapáliti,

aby

podívali!"

si

tm vysokonos3'ra nco cpavého

oci proteli a

zabruel hlas

dobe poroueti

jiný.

na nás z nízká se

„Má

dovede jako jiného

lebka mi tak

— psti

také, a sáhne-li kdo na mne, dovedu ho

mám

ubiti."-

"

~<S

87

Si—

^Nu, hlavní lebka a hlavní jakési ruce musí Václave!"

býti VHude,

„Tu nám

njší.

zlého vybrali

ozval

A je-li

menší.

si

se

tetí

hlas

mír-

bží, abychom z dvojího

ale o to

vychovanec tohoto

muže v skutku vtev štpu Ploskovského, jenž se nám nelíbiti zaíná

—

ei

Váša

m

— skoil

„Ivan

i

starý

Božech, ukázav pitom

muže v

kole sedící.

zná*'

,,Ti se

mu

nyní do

na dva

zajisté

letité

na nehody

nkdejšího mlynáe pamatují, a já se na blaženost své

duše

mých v

zakleji,

patrné

není-li

dkazy

o

dosti,

abyste

dle

slov

rodu mého vychovance

vili." „Nenatrháme-li postelí,

kopiv

mechu do

místo

pomžeme,'^ uinil opt uhlí námitku^

statku

a

si

když tvému jonáku k Ploskovskému hradu

„za utlaeného

rád

ruku k rvace pozdvihnu

—

ovšemže se nadji, že pak utlaený opt na mne psti nezatne." ,,On vás jako bratry, jako ratolístky jednoho

ale

stromu

jeho jest z

nho

Avšak

bude!"

chovati

mkký

zkikl

Božech.

vosk a jemná bíza,

utvoiti, co

i

lovku rozumnému

netoliko že dosazením pravého

..Srdce

nechá se napadne.

pána v sta-

moc píslušnou sob sami hojné blaženosti vy svtu dkaz dáte, že se veejnému poádku podrobujete a svému panstvu práva

tek a

pipravíte:

i

— -—© 88

Q'

a takž budou o vás po

hájíte;

eských

vlastech

jakož o lidu nejvrnjším ješt po mnoha letech mluviti!"

,,Mžeš

se

nám

zaklítl,

že odchovanec tvj

pravý syn nebožtíka Ploskovského

te

jest?^' zvolalo

nkolik hlas, a celý sbor se vzchopil. ;jJá se

zakleji!"

„Nuž, tedy

opt

mu

krucifix pineste!" ozvaly se

hlasy, a uhlí jeden bral se v nejbližší chýši.

„Starého

erta ptám se

já,

je-li

ten kluk

z plemene Ploskovského, nebo není!" mumlal mezi

zuby;

„jen

když se lépe najím a

Šelma

napiji.

jako šelma, kdo mi na krku sedí."

Pedce však kýsi

tentýž

uhlí brzo

kíž pinesl, jenžto snad

jako v zapomenutí

na chatrné

již

devný

ja-

mnoha

let

od

stn

visel,

nežli

se k tak dležitému výjevu hodil, jakýž nyní nastával.

Všickni pítomní v tom sboru podivném hla-

vy

obnažili,

aneb kde epice nebylo, ruce

Starý Božech

stál

pak u prosted

s

sepjali.

hlavou

od-

kíž drže v levici, ti prsty ruky pravé v bok Ukižovaného položil, a hlasem zvunýrii krytou, a

skládal písahu:

„A

oddechu

a

nenalezne tlo moje do skcv

—a

má na vky «vdomí hryzem jedovatým z místa na nání,

ani

pokoje

duše

m

zlé

místo po-

—

—S 89 vná a

haní, a

muka

otvírají,

není-li jisté

S> mi

vychovanec mj, Prokop, syn nyní, a k

jest v

Bh

lého rytíe Ploskovského.

m

každým krokem

se

a neklamné udání moje, že

m

Pán

zesnu-

vidl,

slyší

i

dobrému konci mi pomže!"

„Zdráv budiž pravý pán Ploskovský!" zavznlo nyní z úst všech pítomných, a na hlasité to zvolání

ozval se hluk náhle na paseku se de-

roucího zástupu zbrojného.

„Zdráv budiž pán Ploskovský!'^ znlo

i

heslo

Božech mu hbit vstíc pospíchal.

jeho, a

Ze

zástupu ti osoby vystoupili, hudec Bla-

žej, jinoch

medvdobijce a rytí v úplném brnní

postava sice

nevelká,

ale

složitá,

—

oud

silných

a hrozného vzezení.

„Aj, pan Chlumskýl

— zdráv bu

udatný!'^

zkikli uhlíi, jižto znali šlechtu z celého vkolí

a pan Chlumský

s

usmáním velké své

—

zuby

bílé

vycenil.

Znám o

nm

byl

vbec

roznášela se od

i

s

as

Povst

eledí svou.

dávných, že panstvu

nepeje, a nemaje než malý ale silný hrad, lou-

pežn

z bohatství cizího ubírá, zato však

vždy k službám ochotn se propjuje, z koisti své poskytuje.

U nho

práva Prokopova podpory lezše, se

i

chudin co

mže

byli nyní zástupci

hledali,

i

šastn

sborem jeho k inu spchali.

ji

na-

—

90

-'S

„A

takž

vidíte,

že

i

nám

Podívejte se

—

A

I

se

nechce pánu vašemu,

vzácný a povstný hudec pivádí.

na!"

bu

o

pomst

tvá

„Neslibuje-li

mluvil dále.

sob svených

mj, pán Ploskovský!"

pán

veškerý zástup

únavn

takž

pirozeného práva se

dopáti

tuto

zdráv

—„a

me

jeho milost a celé tlo udatnost, aby uhájil?

nyní Božech

se

jal

shluklé luzy mluviti

i

šlechtický

ujímá, jakéhož

kteréhož

milí!"

vidíte,

k zástupu uhlív

(ol^

zavýskal

po

starci,

ne-

své pracujícím, a zbrojný zástup

Chlumského zbraní zainkal. Jinoch medvdobijce

vné usmívání, avšak

co

cele pochopiti nemohl.

pi tomto výjevu

stál

jakou pouhém vidní; v tvái se

Byli

jevilo

patrnji prohlídala; na ramenou veliká

medvdí

mužné Sbor

skro-

v slušný rytíský

jej

šat oblekli, jímžto spanilá statnost

jeho

mu

se

vkol vlastn dlo,

srst visela, což

oud

jeho tím

mu však pedce nemálo k výrazu

pispívalo.

síly

uhlív

i

slouené

s

ním luzy

s oblíbe-

ním na jinocha patil.

„Zdráv z plného

bu — !"

chtl

hrdla vykiknouti

;

jeden

mezi

nimi

avšak dosavad ješt

nevdl, jak pána nového pojmenovati. „Adamem Ploskovským jej nejmenujme, abychom ho na ekl Božech.

léta uplynulá

nemuseli

pipomínati,"

— —^S ^A Prokopem

9i S>

jsi jej

na ktu nepojmenoval,^

hudec; „jakýmž tedy názvem

doložil

pro-

lidu jej

hlásiti?"

„Aj, k

emu

me?" ozval chován,

k svým

nám

dal bor. a protož

jej

A

jméno

se o pouhé

se hlas mezi uhlíi.

nejdíve do

prohozená slova

boru

nám

zalíbila

„Zdráv

lala ústa veškerá:

hádati bude-

.^V boru je vy-

i

Dalibor

se zástupu,

bu

—

pichází

sluj

i

l^^

zvo-

Dalibor

Plo-

sko vskv!~

13.

Hodinu plnoní oznamoval hlásník na hrad, kdež dosaváde sezení své ml jinoch, eený

Adam

Ploskovský. Ale zvuky rohu

zpvu

ního

tásly

hlas ponoc-

i

noní

petrženou

se

tichostí,

a srdce hlásníkovo pitom pukalo. Mnoholetá druž-

ka jeho, vrná žena, pracovala k Nezdržev v skrovný

opt

steném

U

lože

stolku stály

a

mezi

chvíli

venku se

jejího,

dv

na

bašt,

muž práv vy-

tesklivý

se byla umírající

tmi obrazem umueného

kaple, s

—

ani

píbytek hned

kdež

navrátil,

zpovídala.

se

svj

smrti.

na malém,

bíle

pro-

voskové svíce z hradní

lesknul

se

Spasitele.

mosazný kíž Vedle

nho

le-

— schránka

zela

se

Si'

svatým

knze

domácího

kniha

—

92

'^

olejem

a

modlitební

a zpovdníka, starce ve-

lebného, sedícího vedle postele.

past^T

I držel

duchovní ruce sepjaty a mo-

nad ženou slábnoucí,

se

dlil

božnými, a hlas

zvuky

zaváté

s výsostí

i

slovy ná-

ji

po tiché svtnici jako

Tváe ženy

na nich se rozkládal.

— brzy

nepokoj dsivý

ale

tšil

nebeských.

— mír vný

vyjasovaly se Zato

jeho

znl

jako dech

jizlivých pecí, brzy jako fiení ledových

tetí

mraz

—

osobou lomcoval, ježto nestejnými kroky po

komnat

pebíhala.

tvái

mu

brzo

krev

— Byl

Adam. Na

mladý

to

brzo smrtelný pot vyvstával, v srdci

klokotem vela.

Hnv,

mu

nadje

žalost,

a zoufalost jím potásaly. Náhle se u lože již již

hasnoucí

ženy

zastavil.

Oi

jeho jako

šípy

jí

probodaly, a s rtoma tesoucíma-se zvolal:

„Mluv pravdu, prokletá kejklíko, anebo i

s

hanebnou

lží

do pekla srazím

t

— mluv pravdu —

a vyznej, že jsem pravý Ploskovský!"

A cem ^,

žena z mrákot smrtelných,

vným

Zaklínám se

jako soud-

probuzena, vzchopila se k odpovdí:

ped Bohem vným,

skovský!'' a bez sebe sklesla

a pastý velebný

i

již

jí

oi

že nejsi Plo-

nazpt na poduška,

zatlail.

S pehrozným kikem utíkal jinoch zavel se v ložnici vlastní, jakoby

z

komnaty

se brániti

ml ped

houfem pronásledujících

noních,

a

na

lože.

až

jej

nesvleen

takto beze

I ležel

jej

duch pl-

uvrhl se jako v mdlobách

smysl nkolik

hodin,

pomatený po hrad ryk z tuhé

podivný,

nevlády probudil. Vyskoil a letl k oknu.

práv

Slunce

z dalekých

modrých

hor

se

vyvinovalo. Celá východní obloha hoela jako ve-

vností pochode. Adam

od

liká

okna pohle-

z

dnul na náhradí, kdež v ranním soumraku veliké 1)ylo

mužstva hemžení.

Na bašt znla po

létal se

hrad

—

trouba,

binkot zbran roz-

do ložnice k

Adamovi vyd-

šený zbrojnoš pibhl.

„Pane!

jinoch,

s

tebou

ele Za

s

s

i

nepítelem!'^

jemuž se zdálo, že ho z domu

me

hánjí; a popadna mezi

hradu se zmocnil!"

lstivý nepítel

pekla

^,Do

piplazil,

temností byl

odvážlivci

a

na

zvolav

šejícího pastuchy,

hned

dýkou

vy-

strážníka

strážníka, skoliv,

ké do hradu

vpuštn nežli se

Božech

se starý

k hradní brance

picházejícího a potravu z blízkých

i

již

hnal zoufauliv

se

svou.

ranních

nkolika

ven

zasoptil

již

po

hlasem

zemi

denn

dvor pináTam ale

byl do hradu.

povyk

strhnul, ostrou

soudruhy zatím venku ekající tavpustil.

—

—

6i'

zdšené a pomatené eledi Adamov

Ale zdálo

94

^S

jakoby

se,

pluky

celé

byly hrad ztekly,

a takž sama zmocnní-se hradu nepíteli usnad-

Pan Adam, sebhna mezi

nila.

ni,

darmo k od-

poru nabízel -- bylo, jakoby je sám strach

A

rozhánl.

až pak

nji,

ryk

hradí

biem

na bašt znla trouba poád ouzkosti

tam

umlkla, a na pod-

leknutím

zástup

picházejících

Chlumských

a bojovné jich rohy zaznly.

„Vzdej

Adama, a

se!"

tentýž

zvolal

nyní

na jinocha

hlas

pi denním

zábesku postavu

poznal, jenžto se byla otcem jeho jmenovala.

„Vra plily!"

se

zaiel

ocel jeho

káži

Ale zdvihnul,

t

zachvátí

se

vztyiv

dívati.

meem

medvdí kži,

Ale

me-

a s

se mí-

hradu pán.

— vzdej se!"

volal

na

n-

„Já pán

silnou postavou.

—

zaho me!" Adam na krok uskoiv, me opt poa v hnvu zoufanlivém oima jiske, se vyjektal:

—

podvodu?"

nocha se rozehnal. se

tlustou

zrádn vy-

meem.

ervánkách jako blesk

modrajícíma

chytrého

a

ped ním nový

„Duch

mužn

rtoma

ní

ranních

hajícím, stál

tob

t

al po

zaala se v

em, pi

ho,

v temnosti, ježto jinoch

I bylo podivno boji

Mladík, v

velmi

tsn

„Tys tedy

nástroj

a k novým ránám na

umní rytíském

na odprce

dotíral;

ji-

nastalému

vycviený, ten

však

f

—S 95

3>^-

na rány byste pozor dávaje, jako mrštná

poád skomo pedu pozadu na statného šermíe me mu v ledví zarazil.

šelma, ránám brzo z

nou,

tepaje,

až

i

lesní

se uhýbal, brzo stra-

i

Ani hlasu

ne výpusti v,

bývalý

sklesl

Adam

Ploskovský. Proud krásné mladé krve vyvalil se

mu na odv, jakoby

a

dosavad

jinoch s

na pustinách vychovaný,

medvdem

lesním

hltavými ústy chtl

roztrhna,

Ale v tom a

odhodila,

s

jej

píti

byl zápasil,

odv

v bsnosti své uvrhl se na tlo, a

ped

kikem

lásky

propuknutí

pomstou.

otcovské,

vychovanec ale

Lesní

se

na

Bylo

to

vrhnul

ustupující s

nesrozumitelným pokiknutím vyskoiv, a

mei svém

nm

mocnou ranou ruka mužská

pronikavým

stydnoucí jinochovo tlo šedivý Božech. poslední

na

z potoku krve.

se rozehnav^ nyní, celý se

divokým,

opt

po

tesa v ná-

ramné vzteklosti, oima jako zniujícími blesky po bývalém otci stílel. Po náhradí znlo binení a

volání

:

„Zdráv

bu

me,

zvuky

pán

Dalibor,

trub

Ploskov-

— a váleným hlukem tímto krev rozzuopt po krvi eného ješt více se bouila, až

ský!"

i

touže, s

meem

padnouti chtl na samého starce,

jenž ho byl od velého,

erveného pramene

odtrhnul.

Ale v tom náhle na blízku zvuky zaznly jemné,

líbezné, žalující

i

chláchobcí

zvuky, a

— ji-

—S 96 — (5i-

noch rozvzteklený se padnul, se

lest

zarazil,

me

mu

z

ruky vy-

celá jeho bytost nenadále v sladkou bo-

promnila

—

bylo se

i

na

jako

dívati

na zkrotlého beránka.

Zvuky zelného

umlkly, a jinoch jako

hlavu

pozdvihna,

hudce

ze

sna kou-

Blažeje spatil

vedle sebe stojícího, a s okem zaroseným na prsa

mu

sklesl.

„Zdráv lal

zástup

Vzešlé

bu po

Dalibor, pán Ploskovský!" zvo-

náhradí,

slunce

i

se

dívalo

vedl jinocha do hradu.

pes hradby na

pak

Božecha, an samojediný pod šírým nebem

starce

keovit

sedl, mrtvého syna

v nárui

svíraje.

13.

Veliká

vykrášlena

sí na hrad Ploskovském

hodovní

zpsobem. Vnce alouny vlály

nevídaným

byla

strakatého kvítí visely na sloupích,

po stnách, a nazad povýšené stálo sedadlo

knými nebesy. strojených obce,

i

vedle

rolník,

zbrojnoš

krunýích. silné

A sí

Na

postavy,

nho

byla plna lidu, starších

a

ve

stál

lesknoucích

pak vidti

skvostném z jedné

p-

každé jednotlivé

z

panoš v

sedadle

s

sváten vyse

bylo jinocha

odvu rytíském;

strany

rytí pohledu

—

^S 97

zmužilého,

povstný Chlumský, v pak velebný

strany

z druhé

S>—

a zpovdínk.

Vedle

úplnffm

kniet,

brnní;

knz

domácí

byl se rozhlášený hu-

nich

dec Bla/ej a starý Božech postavil, kterýžto po-

shromáždní zasmušile

slední v celém

Rytí

Chlumský na

obci

jinocha

cího

pána, v krátkých

hodách

vyrostlého za budou-

slovech o podivných

povdv.

jeho

dosvditi,

jeho

pustinách

k zemi hledl.

shromáždné

prohlašoval

pí-

Starý Božech musel slova

opt písahu

složiv

v ruce du-

chovního pastýe, a tentýž velebný otec pak sám prohlásil,

co

chva v poslední ddinému zjistila.

byla nebožka

dince bývalému pánu tak

j,A

se

tedy

radujte,"

ješt rytí Chlumský k nebe pravého pána z rodu

tolest

lidu

doložil

ho-

posléze

pítomnému, „že vám

zachovalo, a podvrženou ra-

Ploskovského

Jakoukoli

zlomilo.

dobrou nadji kdo z vás kdy v pána svého skládal, jesti

v tohoto mládence

dvrn

kyprá pda, kdežto

uzraje ovine.

a

blahodárn

Dvujte

Ploskovského,

dnes

v

sím

pak

nho

okolo

spasitelného

vás

všech

se

tedy, a milujte Dalibora

pána

jakož

Jeho srdce

složte.

všeho

veliké veselí ustrojí,

nového

—

on vám n-

kdež budete moci

kolik íší za zdraví jeho vyprázdniti."-'

Slova

povstného

ného nového Xll.

pána,

i

rytíe,

pohled

na

state-

pítomnost velebného zpo7

—^S

98

vkolí za pravého služe-

vdníka, jenž v celém bníka

poslední

zehál

a

náš!"

rozvázal,

ústa

bu

zvlášt ale snad

velké

že

vkol

pomyšlení

— me

kleknouti

dlitb velebného

jednohlasné:

svj

knze

milostivý

pán

to jinochu,

jako

ozvalo.

síni

rytí Chlumský kázal na

citu a

krev tak ro-

se

Ploskovský,

Dalibor

— po

A

—

byl

všechnm pítomným

slib

„Zdráv

bez

rozhlášen

božího

S>—

hledícímu, po-

sebe

mo-

obnažil, a po krátké

tikráte

ocelí

jej

na ramena

udeiv ekl: „Ve jménu božím, ve jménu králov, ve jménu rytístva jej,

„A

„Zdráv tovali

opásej a nos

bu

Dalibor, pán Ploskov-

k zástupu divák

se obrátiv.

Dalibor, pán Ploskovský!"

op-

druhém

pak

a jeden

mu

po

ruce

políbili,

se

drali

aneb se

aspo

jeho dotkli.

mužm

snad stupu

nyní

bu

aby

Jinoch co

dále,

rolníci,

jinochu,

šat

Zdráv

nyní:

ský!" zvolal

k

— povsta, me

jakž tomu káže rytíe povinnost!"

nevdl, jej

pozlobil,

aby se

naež

i

již

i

dje

bylby

— se

hrnul, na prostrané

odebral a veselí

se

veškerý zástup jako proud

úzkým prlivem deroucích ples chystal.

napadá,

kdyby hudec Blažej byl nebyl zá-

pokynul, oddal;

co se s ním najednou

obklopujícím

se

vln

ze

dveí se

pedhradí spchaje, kdežto se

— bylo brzo

I

debník

jívou bylo se

honu provozujících, a okolo otáely se

kole,

blízkých

ku

se

toili

dívati se

i

podívat

na

mrštné oudy,

Opodál

i

i

nového

na

a na

to

S

nimi

a radost byla

jonáci,

statní

schváln

pána.

ilé toení-

to

hopkování vej-

mladík.

skajících

na

na

dvat

pišly

byly

jež se

také

se rozveselených

hosté

v dosti hodném

nich,

však ty

do

brzo vystrojené dívky z vesnic

dalekých,

i

plesu,

pro-

tvero hu-

skonou jako

a

veselou

posadilo,

pkném

na tom

hlutno

Pod košatou

stranství.

^~

99

'S

na

starší,

pd

okem

nádoby, z nichžto

plné

sedli

trávnaté

radostným

se

a

leželi

pohlížejíce

kolem

jim

do hlinných

devných žbán nalívalo. A dobrý žitný chléb sousto erstvé zviny jim k lepšímu pelévání

hrdla sloužily.

A

celý

hovorem,

hrad ozýval se podivným šumotem,

kikem

a

se k úplné smsici

íkové jících

dovádiví, i

ležících

po se

hudebními

zvuk

zvuky;

však

co

ješt nedostávalo, klu-

náhradí a mezi kupami stohoníce

,

povykem

svým do-

plovali.

Najednou pak zmnožilo se volání a výskání, hra tanení umlkla

v divém

—

avšak nástroje znly jako

plesu, v zvucích nesrozumitelných.

pán picházel mezi

hodující

lid,

a

Hradu

dvata

vy-

100

pes druhé, na prstech, aby spadobe si prohhdla, nebo byla každá

pínala se, jedno nilého jinocha

babice

matce

neb

libora

dobe

Sám na

vostí

staré slíbila, že

pana Da-

jí

vypodobní.

jinoch

dívky

zvda-

podivením a radostnou

s

pohlížel

tolik

;

vábných postav

nevdlo, tch pánem se

nebyl ješt spatil najednou, a oko jeho

kam

díve

se

tancem

rozehátých

utkvti na

ped vzácným

i

Temná rouška, hrad mu jako

tváích.

zardívajících

kde

a

obrátiti

posud všeliké jednání na nyní

náhle

se

protrhla,

tvá dívky Litomické opt na svou pustinu mladý

rolník

Trhalo

to

mohl

byl

jím

—

zasvitla.

se

navrátil,

ale

to

vábilo,

Blažej ho .,Tys

se

„Ba neuil!'' bokým. stinách

akoli

,,Jen toiti,

srdce

co

otáel.

lidu,

vašich

prahne,

t

jenž

zastenal jinoch

nich

Násiln

ústa jeho,

šeptala

medvd umím

a radostí

po

hudba

jako kouzlem

zadržel.

neuil,'^

„a v posmch bysi dal se

obejmouti.

an

taneníky pimísil,

též mezi

mocnou rukou

tomu

kdyby jako

vela, lid

slunce,

rád by byl

dívku v tanci

krev jeho

aby se

I

až

zastírala,

jako z mlhy

a,

na

opt skonou zaala a mladý v radostném víru ped ním se jej

ježto

s

nyní

hoem

ctí."

hlu-

se v lesních pu-

odíci se musím, jako

lesní

potok

;

—3

Si—

101

prahnouti jsem vídal po letním

O bda, kdo

de.stl.

IMokopa tak zka/ill"

mumlal

1

písahy mezi zuby, a hu-

strašlivé

dec pelivý z hluného spolku

odvedl.

jej

Vdl,

samot srdce jelio nejjenuiji zmkne. starý Avšak nehledali oni jediní samotu; sám a sám tíožech byl bez lidského spolku že o

i

—

a

byli

po-

kleel

tuto

v hradní kapli u rakve, na niž

kleel

pána Ploskovského.

bývalého

ložili

hoké

vyvrácen

slzy ležel

jako

na pustém

vinu

na

sebe

Zabitím

vyléval. i

koen pomsty

svt ukládal

i

dítte

jediného

jeho, a nyní teprv,

se vida o

—

I

samot, všecku se velmi ža-

modlil

lostn.

V

pivádl Blažej Dalibora do kaple, rozmluv s Bohem jej uiti chtje. Ale mysl jinochova byla jako pobouená hladina jezerní nejmenším dotknutím se z vlnila. A tvá jeho tom

temným

plamenem

když

zahoela,

tu

starého

svého muitele z poušti uvidl.

— anebo

,.Prchni, prchni

t

duch zachvátil"

zvolal, neznaje dstojnost místa posvátného, a jako

bsný

vrhnul

se

po

starci.

Ten uskoil na dru-

hou stranu za rakev. Bylo jakoby oekával, že zabitý syn k pomoci

„Trýzniti

vazbu

—

mu pispje.

muiti

zavírati -- a

Prokopa

medvda,

lesní

—

v temnou

šelmu z

nho

— —•es 103

—

dlati

uml

se

sápal

jsi!"

se

jinoch nedbaje na

Blažejovu, a vytihna mec, rovným kro-

domluvu

kem chtl máry

stály

s^^

na starce vyítit. Ale v cest

se s

násiln pohnul,

jinoch

mu

rakví Adamovou, a ty se nyní, jak

kamennou podlahu

s

rachotem dutým na

zvrátily.

Se strašlivým kikem

utíkal

staec Božech

z kaple.

14.

Litomický pln trudn3'ch myšle'nek pecházel po své komnat. Okídlená povst byla Slavibor

mu k

uším novinu o dobytí

donesla;

i

vc

krajský,

nového

ml

Písným

své

byl

—

vyšetovati

krveprolití;

v hodností

nebo

bez

— ale

statky zemské

hradu Ploskovského

nyní, co králem ustanovený sudí

a duše jeho bála se

obnaženého krev

lidskou

tak

s

jsou

se

udržel.

nade

všecky

téci!" promluvil

sám

hlubokým povzdechem. „Sít podvodník

hust

spleteny,

hromy vyváznouti zbrojnoš

byl

mee

cenil.

„Avšak nyní musí krev

k sob

dosavad

až

mi

—

a

šeptají:

není žádného smíení!"

že

jim

nelze bez po-

duchové

mých

S divým

naším vrahem

pobitých

!

—es pohledl

I

kdežto

tí

jeho

S

v šiky stavly.

V

hrad Ploskovský.

— na

velké

nimi

strojil

se Slavibor na

chvíli

vstoupili

do komnaty

k pánu Litomickému rytí Chlumský,

skovský a hudec

„Co

náhradí,

odnci sousedních ry-

i

tom ale hiásník píchod host

malé

oznámil, a po

Sí

okncrn

nato

zástupy

se

103

knz

Plo-

Blažej.

hledáte

v Litomicích?"

Slavibor, rozpáliv se

pi

pivítal

je

jejich pohledu.

„Mluvme pokojn a rozumn, pane Slaviodvce zvuným hlasem Chlumský, neostýchav až k samému pánu domácímu pikroiv.

bore,"

„Zda Bh,

píteli

„Ruka

Nesmím

Litomický!-' krví páchne,

va.še

k pátelskému

ji

„Hahaha! psti v jiné

Nesmoil-li

víru!

zpraven o píhodách

jak

živ

pi poslední pí-

ani jediného jelena jste asi

Ale jak vidím, jste

nikdy nezastelil!

Chlumský

pane,

jste,

než jako já

krvi,

hod, na mou

rytíi

uvítání pijmouti."

na

dobe nám to

již

Ploskovicích, a

slov ušetí.''

„V slova

teprv

díve v in

„A náš,

pane

to,

já

pane

sit. „Metla

Chlumský,

nastanou

—

nedoufejte!

ježto

jste

Nyní

penáhlen

se pustili, nežli jste mluvili."

vám

pravím, že nebyl penáhlený

Pán

in

Chlumský hlanikdy penáhlen nepadá. Pod-

Slavibore!"

ozval

se

"

"-S vrženec na

Ploskovicích

ve statku rytíském „Netopte

S^—

104

—

dosti dlouho

památku

mi

kochal se

zemelých,

an

jets

vražednicky života nevinného šetiti neumli."

a

„I tedy

nad

sudí

do toho boží blesk

mníváte,

že

A

!

vy, pane

Litomickým, dosavad se doAdam pravá vtev domu pan-

krajem byl

ského?"

„Mám

chyte nastrojenému podvodu viti?"

„Vte mým

pastý

duchovní

nyní

na

oltání

svátost

šedinám, vzácný pane!"

jal

„Nebožka chva

mluviti.

vyznání své

pijala,

že byl

syn v Pánu zesnulého starého Ploskovského

samou v nejoutlejším stáí

cizí a jí

„A zeptal

v Litomicích

nyní

co

se

konen

zm

o pravdivosti

vati.

„Já vás ped soud královské

„V

mže

Ale

vaše

cký, nyní

zalíbila,

býti,

a

vaši, i

protož

ku žádá."

pane

dkaodporo-

Milosti odkáži!"

Milost

ani

nezpo-

Chlumský z plného

hrad

našich

i

v srdci svého

vyhoví.

Slavibore

myslí, že by ji

déle

otcovská milost, pane

v potebách

vidl dceru

mu

sedí již v

„Dalibor

hrdla. lidu.

vci královská

naší

pohledáváte?**

nového Ploskovského

ani nezhorší," zasmál se

dít

podvržen.^-

nemoha

Slavibor,

se

s ní

—

LitomiDalibor

a dívka

se

bylo vesele živa

od vás našimi ústy za manžel-

— —S 105

S^

Rytí Litoniéncký pi tchto

temn

zahoel, a tváe jeho

nm

na

puknouti,

v

že

vidti,

daleko

ský!" ekl. „Ale mýlíte drzé

že

hanobení

snášeti budu, jakož

úty

skládati

pane

Chlum-

toho-li jste

domnní,

sahá,

se,

rodu

zlehka se usmál.

svého

poslouchal.

— za ono

mírností

tou

s

jsem až posud

vém pánu Ploskovském budete

na dstojnost sudího

otce, posléze

,,Smlost vaše

bylo

hokou odpovd chce vy-

jakoby více

ale

zetel bral než na

hnvem

slovech

rozpálily. I

.se

vaše o no-

lži

Za

tyto králi

bych já vás musel

trestati.^-

„Pane Litomický!" rozkikl a

pst

jeho siln se v rukovt

se

mee

Chlumský

zaala;

ale

v tom hudec Blažej, aby dalšímu vypuknutí zabránil, rychle

pejal

ec

a promluvil k Slaviborovl,

že teba snad sama slena Libina v srdci njakou

k panu Daliborovi chová, a žeby

náklonnost

dobrotivému slušelo, dceino blaho v satku

nochem šlechetným „Libina

se

upevniti.

nesmí nazvati dcerou Slavibora

Litomickéhit," zvolal

tu sudí královský, „jediné-li

okamžení v myšlénkách u

A ty, smlý Víš-li,

té lesní

stvrj' ztráví

hudbai, lépe bys byl uinil a

vlastní se postaral, šel.

že

t

otci s ji-

!

—

o blaho

kdybys mi na oi byl nepi-

zabavím, nežli král nad nynj-

—

106

'^

S5—

ším držitelem statku Ploskovského rozhodne? Tys

mu dvée

vzení mého otevel."

z

Nadarmo

se výroku tomu

Hnvem

Ploskovský

protivil.

ský

a posléze

roznítil,

chtl, akoli

pišel;

k

ten

i

knz

se byl siidí králov-

rytíe loupežného uvzniti

i

nmu

Chlumský

ale

Chlumský

i

se

jako právem posla byl

mu prvodím

listem

královským prokázal.

msíce!" chechtal

„Platí na ti slze

z

oí

kání uinil za slabosti, k jakýmžto

svt

mu

abych po-

m

zkažený

zavedl."

A •

až

se,

íma,

„Pojedu do

kapaly.

Slavibor nemohl

Ale Chlumský se

smál, když byl

mických

s

na

ruku vztáhnouti.

mu opt

z plného

hrdla

duchovním pastýem z bran Lito-

smál se, když k jinochu na horoucn ekajícímu vešel a odposmál se, když Slaviborovu mu povdl, vyjel,

i

Ploskovicích

vd

i

manželce hudcov

Smál

se,

ale

o

zajetí

Blažejov zvstoval.

smích jeho byl jen povrchní rou-

cho, pod nímž se

i

hnvy

i

chytré jeho zámysly

skrývaly.

„Libinu

musím k

srdci

pivinouti,"

se jinoch divý, „jakož jiný okolo

objímá

—

anebo

zaklínal

mne dívku svou

nesmí žádný radovati se z lásky,

dokud já v marném toužení umírám!"

~S

107 &.•'—

„Vrate mi man/ela!" úpla zpvaka, man— „on pro vás na sebe na mne

želka Blažejova

i

zapomnl; vy jej nyní v pamti mjte!' A Chlumskv smál se opt avšak

on

;

nyní samoten

nochu

i

a oba museli

—a

k nim

Mluvil

žen

radou

slova

i

mohl nezkušenému jino-

jenž

stál,

lkající

tu

jeho

pispt!,

poslouchati.

vysokými

jeho

oci

pomocí

a

smích

i

okny se

zalíbením po nedalekých dvorcích se toily, z nichž

po budoucí lta hodlal bráti užitky.

15.

V ne-

Byla výroní slavnost v Litomicích.

dlních šatech do chrámu

Pán. Dnes

davost vábila.

hlášená

k

této

stavil,

Mla

zpvaka,

slavnosti

akoli

Chrám

jej

byl

i

mšané

se

brali

je tam

zpívati,

manžela

a

jejího

hudce po-

mezi

vazb peplnn, nebo se

stolicím

zv-

i

rytí Slavibor byl

až dosavad ve

sešlo, a

zpsobem nepetrženou adou

pkným

pobožnost

i

tam dnes paní Božena, roz-

rolník bylo k pobožnosti až k

hojným potem

ti

táhli

držel. i

množství

dosti

divným

se ode

dveí

u velkého oltáe, kdež rodina

Slaviborova sedla.

Nábožný

zpv

ba znla rozkošná.

nebesm,

a hud-

Veškeré shromáždní

s duší

vznášel se k

-~S roztouženou

108 (55—

Knz

v modlitbách.

trvalo

velebný,

sedmdesátiletý staec, podával nyní kiíž k líbání,

a nejvzácnjší osoby z blízkých

nho

lem

s

hlubok^^mi poklonami.

za otcem

Libina

vracela, náhle

páže chopily, a pojednou se octnuvše — draly se

Náramný boží

s

s ní

mezi

když

ale

mužské

silné

ji

slena

také

bratrem k líbání;

a

opt

se k sedadlu

sedadel šly koI šla

adou rolník

drahou koistí ke dveím.

povstal povyk. Slavlbor na služby

zapomena strašliv zkiknul a jako rozka-

cený lev

ítil se

jako

níci,

smlým lupiem; ped mužem dvu

snadno se rozstupujíce, jako cestu zamezovali

na celé umlkla

avšak

za

vlny

otci

shromáždní

slitina

stíhajícímu.

— zpv

rol-

unášejícím

a pevná skála I

padl

se petrhl

strach

a

hudba

— ženské zaaly kieti — nastala tlaenice

a strkání,

a

žádný vlastn nevdl, co se bylo

Zmužilejší jeden na druhého hledli, slyšíce

stalo.

mezi tou smsicí podivných hlas pokik Slavibo-

rv: „Dcera má — Ale jakž se

pedce

i

dít moje!"

všecko mocí ke

dveím

nikdo ze svatyn dostati se nemohl.

hrnulo,

U vcho-

du byla se tlupa rolník nahrnula, naschvál deroucím se

z

jinocha, jenž tíe, jako stili

—

ti

chrámu cestu zamezující.

dvu

k obran za ním se hrnoucího, pak na

Jediného

v silných rukou unášel, a ry-

kon

byli

pu-

blízko stojící se vymrštivše,

-^s

109

sy—

m-

obklopeni jezdeckou eledí, prázdným skoro

— Dívka

stem ujíždli z brány.

ve mdlobách ležela

v jinochov nárui.

Ale

mezi

v chrám

tím

panoval,

i

,

co

stra.šlivý

zmatek

dole

nahoe, na choru, divná scéna

se zaala.

Polekáni hrnuli se hudci a zpváci k zábradlí

kolem vysoké

dje:

dole

kruchty, aby pohledli, co

zpvaka

se

Božena jediná nespchala

tam zvdav, alebrž manžela uchopíc

táhla jej

ke dveím.

„Co jest? co poínáš?"

tázal se

pekvapený

Blažej.

„Dole jsou pátelé naši," s

tváí vítznou

unáší, a

zpvaka —

odpovdla

..Dalibor

si

tob ve zmatku tom voln bude

rychle

nevstu

prchnouti,

jak jsme vespolek umluvili."

„Zaslepená!" odtrhna.

„A

domníváš? Já s

toliko jinocha

!

A

potlaeného se

ujal;

— se

híchem ve spolku neNevina moje sama ped svtem se omyje."

neutením chrámu

stojím

zhrozil se hudec, od ženy se

toho kroku zlolajícího že použiji, se

nešastná,

zklamaná

manželka

nadarmo

mluvila slova lásky, nadarmo slzela, nadarmo ru-

kama

lomila;

zbožný Blažej nechtl spasení svého

z tak bohaprázdného pramene nabyti.

-^

110 by

16.

V divokém

zanícení

komnat na

po

Dalibor

smysl

potácel se jinoch

Ploskovicích

— nebo

byl

co živ poprvé vína okusil. Ubledlá, trnoucí ukrý-

ped

vala se

ním v kout Libina

zardlýma. Ale zdivoilý vzdor

zoufanlivému

ji

oima pláem

s

pedce

na

postihnul a

dívku

zdráhání-se

násiln

k prsoum pivinul. Byl to zápas podivný'. V tom zaznla trouba na bašt. Zvuk

její

byl

kvapný, pronikavý a nenadálou jakousi udá-

lost

obyvatelm zvstoval. Dalibor koist sladkou

nepouštje, pozdvihl.

toliko

Tu

rozpálených tváí a sršících

„Holá, nech

nyní

pichází

hochu!" zkikl,

holubice,

^a naosti pazoury. Sokolové se

ický

a s ním

sletují!

zástupové

pro tvou nevstu."

„A nem

je

oí

náhle Chlumský vrazil do dveí.

Litom-

jeho;

jde

si

^

duch zachvátí!"

rozlítil

se jinoch ví-

a milostí vroucí.

„Poj div za

jakož jsem

Ped

— pojdi"

zvolal

sebou vleká

zv

plašil

—

na

,,poj,

to,

a je

Chlumského rozplašíme,

po lesích."

hradem ozvala se

trouba. Hlasatel su-

dího Slavibora pijel s vyzváním

i

žádal ve

jménu

královské Milosti vydání dcery Libiny, postoupení

zbran a

odložení

hradu,

vzdání- se

na

milost

královu.

pak?" chechtal se hinotné Chluniský.

„Slyšíš-li

„Nic za

sateli

—

nic!"

chce

Dalibor

pán

jektal

hla-

Libinu

z obou

se

Ploskovský

— žádný hrad — tšiti — Prokop byl

odpov. „Žádnou

dlouho v pustinách!"

dosti

„Zabte je!"

ele —

ského

dále na svou a Chlura-

volal

..zabte

tak statnými rolníky v

a Dalibor na vás ne-

je,

nezapomnl,

na vás

zapomene, jakž

když

Litomickém chrám

jste byli.

Zabte je!"

A V

ele

vyslanec

dobala

se

tžkému

blesk a hrom pohubiti má.

odpovd za ním

k plukm Litomickým.

Slavibor, a

mranu,

letnímu

jen jen

tvá

jeho po-

z jehož

se vysypati a

lna

vkolní

Stál jako vtlená písnost, a

lid

mlky

z hradu Ploskovského poslouchal.

„Rozuml

I

vrátil se

jejich stál rytí

stojící,

jsi?"

a

oi

zaal pak po

chvíli

k

osob

zahoely pomstou

jeho

již

již vypukající.

„Rozuml," odpovdla osoba hlasem temným.

„Ui

jen

outok

na

hradby,

uzavírající

v sob hích; já se tajným prchodem do hradu vkradu s nkolika silnými. Xapravím, co jsem v slepé

mstižádosti

zlého

provinil,

že dalšímu zlému zabráním.^'

tím

alespo,

—

'S

113 o>~-

Byla pak osoba, jež tu maný v nadji své Božech; a života vlastního,

Nastal

krajinu.

na hradby

outok

Jako

stoje

nad zíceninou

jiného chtl ve prach strhnouti.

i

fiení

volání,

strašlivé

mluvila, starý, zkla-

šíp

Ploskovské.

— lomoz

Bylo

dsil celou

vzteklivci draly se zástupy na

hradby

a zoufanliv odporovaly zástupy na hradbách. Slavibor a syn jeho jako divem všude byli pítomni, ale

i

Chlumský Ale

a Dalibor po

boku všechnm

lítali.

dobývajících byla vtší nežli vzdorují-

síla

množství obklopilo pevné hradby se všech

cích, a

stran.

„Libinu na ostí kopí tvých svrhnu," tu

Chlumský na Slavibora,

„jestli

zkikl

v okamžení ne-

odtrhneš od hradu!"

„Ha, jinoch,

neuiníš, vlku hladový!" zaval za ním

to

vtšího pokladu neznaje nad slenu Litomi-

ckou, a vztekle rytíe v plném brnní okolo pasu uchopiv,

snáramnou

silou daleko

pes hradby jej vyhodil,

že sám hrobu toho nalezl, jímž byl hrozil Libin.

Venku

i

u vnit mezi eledí bojovnou hlasité

zdšení se ozvalo. ského,

prudký

i

ze

šíp

Vykikna

sbor Slaviborových

pomstiti; ale je

pedešel.

za bok se popadna, sklesl Dalibor.

i

Vtom ise

A strašliv zaiela ele Chlum-

chtla pána na divém jinochu

i

deroucích

povyk

vítz zrádn

ele

loupežnou podsil.

ze vnit hradu

—^

113 ©-

17.

V staroslavné vst

sbh

Praze byl veliký

lidu.

Po-

roznášela se po ulicích, že znamenité lupie,

vrahy, podvodníky— nejhorší lidstva povrhel

vezou, a jimi jako novou

vž

— pi-

zasvtí, jež byla za

pevné vzení vedle hradu královského, nad jelením

píkopem, nedávno dostavena. Zvdavost lidská tím více pak zrstala, an zlosynové, jak se pravilo,

aneb

aspo

jich

Zástup

vádl. Byli i

náelník z rodu panského pocházel.

odnc to

dávno oekávané posléze pi-

ti mužové. Mladíka,

duševní bolestí

i

tlesnými strastmi zemdleného, ubledlého, a na

tžké rán

nejkrásnjších, jehož oi

svdkové

muž v

postonávajícího, podpíral

nevinnosti.

Za

jasn kolem

nimi vlekl se

nou svšenou, tváí zasmušilou,

s

letech

pohlížely jako

staec

s

bla-

oima napoád

k zemi obrácenýma. Byl to Dalibor, Blažej a Božech, Litomický k soudu královskému pivádl.

jež sudí

On sám jeho

patrn

jel se

synem za odnci,

a na tvái

ísti bylo bolest otcovu pro ztracenou,

nedávno pochovanou dcerou. Veliký dav byl kolem toho prvodu, a steré

oi

upíraly se s jiným a jiným

silnými okovy stížené; 8

ale

pocitem na muže

jedna osoba, ženština

tváí sesinalou, nejvrnji držela se vedle

c. Oi Xll.

její

od jednoho mezi

odn-

zajatými ani se na

8

—^S okamžik neodvrátily

etz.

jeho

A

Byla

— jiného

to

zpvaka

zámky a

silné

nic

nevidla, jiného

povstného hudce

nežli

nic neslyšela,

©—

114

inkot

a

Božena.

závory zarachotily

tlusté

zrak

nato brzy za muži jatými, odlouivše je od

zvdavých

i

soucitných divák.

Tesklivá temnost

obestela ubohé, a samota obklopila

je.

Bolestn bylo na jinocha, nedávno ješt po lesních hustinách

nyní na

kamenném

bujn

rostoucího, se dívati, an tu

sedadle, v silném klenutí, sedl,

v myšlénkách napoád tak potopen, že zvrácena.

Bylt

slyšel,

ani

na hlad

Celá bytost jeho byla

nepomýšlel.

ani na bolest

že Libin ve hrob

a touha jeho nyní jen po studeném tom míila. Nemluvil a nestýskal

si

ustlali,

vném

loži

— nemyslil posléze,

ale co bezživotná, masitá socha trávil hodiny.

Pišel den královského soudu. Lid se byl opt

etným potem na ho

shromáždil,

povedou.

velikém

Ale mnohý mezi

nenadal se výstupu, jakýž jevil.

žena

Nebo s

dvoe hradu

královské-

ped soudce tím etným zástupem se tu ped diváky ob-

ekající až kdy jaté

z davu nejtsnjšího prodrala se náhle

kikem

hlasitým

— roucho

an po dlažb nohama bosýma k

na

ní

div

odncm

vlálo,

bžela,

vedoucím z vzení Blažeje. Nedbala na rány

muž

necitelných, ani na hrubé pezdívky, ale jako blesk

muže drahého

objala, a s

usedavým pláem a

s

po-

—S

115

Q—

mateným sraíchem objímala tlo jeho

smáela okovy.

slzami

a

Jeho,

vroucn obejmuK a se tak

pevn

n

aby se na

Hlasit plakal

„Necht ti

odtrhli a dále s

jejich

a

,

oni

zástup divák.

s nimi

t

zpvaku

ženu

vznm

od

manžela

kráeli.

ochra!-^

na

volal

ni

ješt Blažej;

Jakoby

života byli odtrhli, s pronikavém

nazpt

nesmli

se

tentýž obor nesboil.

ale ona již slov jeho neslyšela.

ene

ji

od ko-

zkiknutím

se potácela, ve mdlobách klesala, až

tvrdé kamení upadla

Zástup

ji

lásky drželi

je!" volaly ženské na zbrojnoše, ale

posledn ranami

..Bh

tváe

manžel

v nárui, jakoby obor celého svta

spoíval na ramenou pustiti,

vné

políbením

s

líbala

i

Také'

ji

—

i

na

a nikdy více nevstala.

obklopil, ale

duše

její

byla již vyle-

tla ze slabé schránky tlesné a vznášela se okolo drahého muže, an se pamatoval

chodu zajatých

mst

jako

strážník nad

s ní

útrpné ruce obíraly.

Mnohý

samu ženu

u pí-

nyní, že tu

se

i

po nkolik dní nato semotam po

žebrotou

vznmi

vidl,

zpívati

ujišoval, že

zela, pinášejíc hudebníku potravu, Tišeji to

vypadalo

tu

noch, jatý pán Ploskovský stál

ky

ped

A

i

a

královský

denn pichákytky a peníze.

dobu na soudní ili

síni.

Ji-

vlastn Ploskovický,

královskými soudcemi

neodpovídal.

již

—

sudí nemohli

stál, ale

na

na otáz-

zanevíti

—

•

—

—

>S 116 ^-

patrna byla tlesná slabost jeho, a co byli o píhodách jeho zvdli, pedce tolik dvry a soucitu v nich zbudilo, žeby radji prostedk jemných se

uchopili

byli

nežli

aby

písných,

ei

k

jej

pivedli.

sluhové odvedli

Právní

do

jej

vedlejší ko-

mnaty, a vyslýchání hudce Blažeje zaalo.

kováž

jej

byla popudila pispti nešastnému od-

chovanci na poušti. jeho

radostni

a

vy-

I

slov jeho nejistjší láska lidská, ja-

ze

svítala

I

poznávali sudí pravdu slov

ukázali

se,

sliboval, jinochu

an

jazyk rozvázati.

Mle

stál

opt

Dalibor na soudní

Ne-

síni.

dbal na domluvy muž nejen spravedlivých, ale mysl jeho tonula v bezednu erné i srdených; zasmušilosti. Posléze umlkly otázky

hle,

slova

jakoby šeptavé

vné

soudc

a

ti-

Ale v tom ná-

cho nastalo po prostranné kobce.

vtrných duch, jako

hlasy

dvry a útchy, na blízku zavnli. A jinoch sebou trhnul;

milosti,

hudební zvukové

bylo, jakoby nová, oživující jiskra byla v prsa jeho

i

Po tváích

padla.

podzimní dal se

jasný do

páže objaly

jeho

paprslek

pláe.

V

tom

jej

— na srdci Blažejov

eí, dlouho mu vyhrnul.

jako

úsmchu

po

krajin

peletl

laskavé

—

mužské

spoíval, a proud

zatajených, rostoucí

silou

z úst

se

—

"

-^S byl starý

1

ml

nyní

ped

„Dlouhá

S)

Božech pedvolán.

Udání svoje

jinochem optovati.

na poušti jsem

léta

staec vypravovati, u hluného

117

svta

pamt

„a

kolotání,

zaal

trávil,''

moje

nedlela více

ducha svého

alebrž

pouze k modlitbám jsem obracel, abych duši

híchv

vírem

uchránil.

Tu

pistoupil

svdce

ped pe-

kelný v postav neznámého jinocha v tichou skrýši

omámil pamt a ducha mého, že jsem mou, prosil, uvil úpnlivým slovm jeho, jimiž abych mu k statkm Ploskovským pomohl. Zlai

m

tými sliby duši

krev tekla pro

Avšak

Avšak byl

plazil

nebné

lži

Zaval k

se svta.

—

dále

pod

mluviti

oima

— nevinná

vina padla na duši mou.

Odíkám

Nebo

nemohl.

se ho

— Prokop

—

jinoch,

jeho vyrostl, písnosti jeho

ped

medvdobijce, slyše nyní ha-

starcovy, divé bsnosti v pazoury upadl.

jako šelma krvožíznivá a skokem náhlým

starci

a za

jíti

a

a jako zvíe nerozumné v prachu se

zkusil,

ním

zaslepil podvodník

nho

nechci s ní

neznám ho jenž

mou

piskoiv, stak náramnou

prsa jej popadl a vetché

silou

oudy

za chtán

mu smá-

knul, že se v mnoholeté pomst zatvrzelý a zkažený,

nerozumné

hlasy vydav, bez sebe na po-

dlahu skácel, a krev

když

mu nosem

i

byli právní sluhové jinocha od

ústy vybhla,

nho

odtrhli.

—S

118

18.

V pak

vži

r.ové

na

jinoch

znenáhla

Sedl

zvaný.

nad

pustinách

píkopem sedl

jelením

—

povy^šeny

ve vži, a

stav urozený

na

vyrostly,

pozdji

lid

na-

Dalibor

nm

po

ji

Daliborkou

pojmenoval.

Sudím na

uzdálo

smyslech

jinocha,

,

krvi

co

toužícího,

dcho-

královským pipadl3^

V píkop

vidti,

borovi.

Jediný

mátka

po

sice

na

spoleník

upímném zaátku

asu uily útchu v

podivením

jeho

se

jakýchž

Dali-

housle, pa-

byly

mu

v rukou jeho

—

a ty

dnv uvznného.

I lid

slouchával pod

houslím,

ale

mluviti

pustotu

byly

Mrtvým

Blažeji.

nástrojem,

délkou

dnové

jednotvární

ubíhali

vlívaly

km

klenb, z níž bylo okrou-

nevelké

nízké,

oknem v zelenou houš strom po jelením

hlým

s

po

,

v levné vazb. Statkj^ Ploskovské k

držeti

dm

prospšno

se

pomateného

do

a

zpívati

vží podivným zvuté

doby nebývalo po

vší vlasti slyšeti.

Zbožný Blažej ale hoe svoje zanesl v danebo zbocizinu. Mysl jeho utišila se žnost umlcova všelikou bolest vezdejší pemáhá.

lekou

—

iStatný

Beneda, aneb:

Založení proboštství Vyšehradského.

Historická povídka z jedenáctého století.

(Psáno roku 1830.)

í

Pražané bujní!

milovní!

vlasli

veleslavný

Vyšehrad

míst, kdež

—

— dovíte

jaro-

Nebývalo slavném, jak naší,

to

píinou

jakou

se,

to

Pražským, navštvujete

se

v prsou citných bolest

dovíte

apoštolm Petrovi

vlasli

Vy, jinochové

na pedrahém onom vrných rek eských kolkolem

stínové

se

vznášejí, budíce

svat.

i

mstm

k

tichoproudné, putujíce

tování

též

co z oudolí polabských, a co od kolébky Vltavy

a Pavlovi

po vše dlouhé

dn

za

v šedé dávnovkosti

;

vky

;

Pán, byl!

bylyf doby po

korun

asem

ale

rozhostilo

upama-

tak na vrchu tom

našich nacházíte

než

sladké

zasvcený, založen

kdež na Vyšehrad, co na

vala blahodjná živost

i

tamní chrám

její,

sídlí-

zmizela, a jako

po zstatcích bývalé

se

slávy smutné ticho.

Kráíte-li po levém

behu

lin Vyšehradské, kterážto vystupuje,

strmti

Vltavy, spatíte

z vln

hluboké zde

nizounké jenom

moudrý Pemysl své

založil

sídlo,

zdi;

—

na

ska-

eky píkro tu byl vele-

byv za vojvodu

e-

ského vyhlášen. I

rostlo

knížetem;

a rozmáhalo se sídlo toto

nebof

vysoké

hradu

píhodné každým

položení,

lesinami na polední obroubené, a krásné vu, a

kolem Vltavy na zrstající Prahu

s

svlostarými

nho

na Vlta-

a vznikající

ná-

rod

upevnil

knížecí; sti i

té

—

a

držitelm

bylo

podívání,

Nekla

a

divili

každý

Nezamysl,

Rozšíil

milé.

slavný

potomek ozdobil

se skvostnosti, pohodlnosti a

píchozí z blízkých

dalekých

a

vlastí,

a divili se

cizincové hnízdící se v Cechách, nespativše

vého v krajích svých.

Ale polední

po veleslavném Vyšehrad krále

eského,

založené

teprva

rozlil

se

panování prvního Velkého

Vratislava, syna Betislava

bohat nadané

a

tako-

nic

blesk jako za

dm

pevno-

;

nov

bylof to slunce,

proboštství

jímž nové svtlo vzešlo nad Vyšehradem mnohovládným.

Jak se to dlo, tuto hrnul jsem šírou tmu

vizte.

vk

stavl nkolik obraz, Vám,

maje však již

z mládí

žádostí

i

na

to

vyhubiti hledli.

rukou roz-

milí krajané

!

k potšení

zetel, jak bych toho dovedl, abyste

do outlých prsou

naseli,

— Mladistvou

dávných, a vyal z ní a vy-

koukol

ale

syn

svých

sím

zhoubných vášní

s

slušných

koenem

I

I

1.

Bylo psalo

tisící

to

tyiadvacátého

a osmdesáté

devatenáctého roku

když

srpna,

se

Pán,

narození

po

léto

panování knížete Vratislava,

an neobyejný hluk a ples se rozléhal po lidnaté

Sjíždlo

Praze.

se

totiž

kraj udatné

ze všech

k velikému sedání, kteréž

rytístvo

kníže

strojil

Vratislav jako radovánky ze šastného se navrácení

více

z boje,

knžny slavila

ale

ješt

ke

dcery

své,

v onen

den

cti

Jitky spanilotvárné, kterážto

památku svého narození.

Vkol msta

cekaly

tisíce

lidí

na vznešené

píchozí, vysokým hlasem je vítajíce, a s

komonstvem k hradbám

bohatým

jako široký proud jíce,

kdežto hosté,

až

mysl

námstí

eskou

odnci

s

domácími

Pražskými,

a

se

a

dívalo

piblížili,

již

oudm

u

to

pohovli, a doIVa velikém

jevili.

tsném

venkovský se

rozohnlým

vlídností a

zvuným zpvem

potkávali

se

k hospodám je doprováze-

nápojem povzbuzeni jsouce, brou

kdykoliv

po

množství

lid

sob

s

a

cizí

mšany soudilo

-—S o

kteréž

pípravách,

Však

konaly.

134 (sy—

i

zde k zejtejšímu

se

dnu

ve staveních bylo velké pohybo-

vání, nebo urovnávalo a uklízelo se jako

k boží-

byly plny pée, jak by zejtra

mu hodu; matky

dcerušky nejkrásnji vyšoily; žoldnéové, zbrojnošové

panoši

a

krunýe

istili

,

mee

pílby,

a štíty; opatovali oe, až mimo nadání pikvapil

veer, kterýžto rozhaliv tmavý svj pláš, všemu chystání konec uinil.

Krátká byla však tenkráte noc. vzdáleném, šedém pur

—

aj

movní,

!

východ

tu již vrzaly

než

a

ke

dni

a

Ledva na

první rozezáil se purotvíraly se

slavnému

dvée

v plné kráse vyploulo na modro nebeské, bradlí okolo kolbišt,

do-

slunce

vítané

již

zá-

v prosted velikého námstí

pipraveného, nesíslnými zástupy bylo obklopeno. I

množilo se

zvdavých divák každou ho-

dinou, a nezstalo místa na domech, pohodlného

ku

postání,

kde by se

jich nebylo rozhostilo.

okna k oknu, a po celých

tém

staveních,

Od

Vra-

námstí nov založených, visely alouny a mnohobarevné kytky u podivném a rozmanitém poádku; do oken ale se byli rozložili

tislavem kolkolem

zámožní

mšané

a

úedníci,

jim

po

boku

cti-

hodné manželky, mezi nimi pak pehlídaly outlé krásolící

podívání.

dcerky,

po

ulicích

stojícím

k milému

— —S U

125

6^.-

radního domu, jejž

ped

byl

sedmi

lety

nákladn vyvedl, a vží novou, krásnjší, než kdy Nekla na Vyšehrad vystavl, ozdobil, kníže

bylo

a

pro vznešenou totiž

pavlánii ueliystáno,

tré

rodinu knížecí, pro

zemské

dvoeníny vzácné, pro vladyky a

lopoty,

paní

pro

a

spanilorostlé

dvy. I

byly pavlány nádhern okrášleny

z veliké

;

výsky až na zem vlály koberce drahým kovem a kamením peumle protkávané, na nichžto se ranní slunce bleskem obráželo, carokrásný pohled

Ped

psobíc.

pavlány byla

postavena

umlé

pro sudí dnešního sedání a pro knížecího dvora;

dom

u protjších

kázáno místo pro rytíe, boje

V

stivé.

šíku od velkých

bojovnické, a v délku na sto

a

pevn v

silné,

ale

zemi

zadlané

v šumném

ale bylo

potýkání

nho

vy-

žádo-

pavlán až k krok, táhlo se

bišt pískem hust posypané, okolo

bradlím

sedadla

hudebníky

stáji

kol-

ale stálo

zábradlí,

shromáždní

za na

zátisíce

divák.

Ledva zahuela na vží domu radního sedmá se zaalo rytístvo sjíždti tu bylo

hodina, již

vidti

;

Pražanm, an za

velebnosti

hrdiny,

s

;

tu bylo

nimiž

zábradlí táhnou muži plni

hledti jinochm horoucím na

dalekosáhlá

na kolbišt; a bylo

zírati

povst

dvenkám

vstupovala

na jonáky

na jonáky jako v jarní ozdob mladé duby

silné,

krásné.

Zahuela hodina osmá, i

poalo se

ství

od

množilo se hluku,

lidu a

Z

vysoko

veliké

neb se

a

množilo

brány

klenuté

se

— Vratislav.

blížil

knížecího

a za nimi kráeli

a hudci, jichžto

zvuná

hra po ulicích se

Za

rozléhala.

veliké

stíbrné

vítzi

na

jede

nimi

míse

mladý panoš, nesa na

tžký, zlatý etz,

dnešním sedání;

štítonoš, po

po

levé

odmnu

mu

knížecí

pravé korouhevník, a za nimi vážným,

usedlým krokem

hlasatelové,

editelové

a

staí

kolem nich pak nkolik jezdc.

Oddlení

dlalo

toto

neústupného

lidstva

vyhrne

I

nimi

hýbá,

odnc,

vystoupilo

pištci

shromáždné množmoe pede bouí

šest

hradu

sudí,

horem

spodu

tmavého

a

jako se

hýbati,

se

po

zatím

prchod davem

oddlení druhému a tetímu. druhé

šest

odnc,

a za

nejpednjší zemští vladykové, piodni rou-

chem nejslavnjším, za tmito pak mladí knžicové

s

velebnými pstouny.

Nyní

ale

zvdavým. sklepení,

žek

nové

Jako vyjevil

mladé

však

leskem

istá

ohnm

otevelo se divadlo

hvzdy se

knžny,

na

zrakm

veerním modrém

sbor kvetoucích dívek, dru-

Jitky

spanilotvárné,

pevyšovala sleny, jako

která

dennice

vyniká mezi sestrami na nesmírném

—

— — Byla

nebi.

fS

127 S>

dva

to

šestnáctiletá,

liliový

kvt

istoty a nevinnosti panenské. Nehnuto

stalo

dosaváíle

srdce

její

že v onom

stáí v prsou

a žádného

dosaváde

ohnm

milosti,

díviných

nepoznala

z-

akoli

vznikává,

již

muže, jemužby,

puzena citem vlastním, byla chtla darovati ruku,

akoliv

se o

pokoušel.

ale

bylo

vezdy volno

nebo

byla

drahým

Jí

vrhnouti;

mnohý syn kmene vznešeného

ni

knížete a matky jí

pokladem

Byla však

i

a zaotce

niem píkoí

v

Svatavy, kteí

neiníce laskav

voliti

s ní zacházeli.

milenkou národu,

který s ple-

sem na lepou knžnu pohlížel, kteráž dnes, bloskvlé elo majíc skvostnou elenkou ovneno,

a

ržovým hávem, na nmž

drahé, stíbrné

kvítky prokvetaly, oudy velekrásné priodny, s do-

brotivým

úsmchem mu

Za

kynula.

jejím sbo-

rem kráelo komonstvo knžny manželky, Svatavy Polské;

nák,

nich pak jel

nejspanilejší

Na

c

kolem

to

silných

vychází oddlení tetí. Dvanácte

odn-

jako košatí bukové ze zaátku jdou,

bohat ozdobení panošové, nesouce

pak

znamení

vladaského

drahou

šlechetných jo-

kvt panic eských.

za nimi

tžký me,

ád

zlaté

dstojenství:

žezlo,

korunu, a íšské

veliký

totiž,

na purpurovém polštái kopí,

kteréž byl Vra-

— —^S tislav

sedmdesátého devátého u Flan-

tisícího

leta

deheimu

©•

128

bojovnou rukou odal, a vlí

Rudolfovi

navždy pi

Jindichovou

veejné

sebou

nositi

krok

vystoupil Vratislav,

ped

slavnosti

sml. Za tmito panoši

dvma

na

mnoho

toliko

pacho-

látkama rodu panského doprovázen, která k jeho

služb

—u

odchována

byla

slušné

vzdálenosti

se ostatní úedníci a sluhové knížecí, se

vyvalili

všelikou družinou u velikém množství.

eský, muž 45 let, pln velebné dkráí krokem pozvolným, krokem kní-

Kníže stojnosti,

žecím k ohrad, stupy

vém tle na

kovti

mu

mu

plyne

hrdinných

ný, mocné

knížecí

pohlíží

na

ady

a zá-

skvostný ornát, pod ornátem

prsou leskne se

rám

klobouk,

pod

stíbrný kru-

na mužné pat drní

a

Hlavu

ostruha.

mu

spoívá na stíbrné ru-

jeho

mee,

širokéko

stíbrná

ohniv

a

shromáždného. Po vysokém zdra-

lidstva

ním

vhlasnou

pikrýrá

rozkládají se u veli-

kých kotouích kaštanové vlasy, a kulatou bradu krášlí vláda trpl,

mu

takovétéž

veletížná,

Ani

vousy.

strasti,

leta,

ani

v mladosti vy-

jichž

skutkové, jimiž jméno jeho po vlasti ve-

ni

v cizin

lebeno

a

nebylo

na tvái

na

ni

veleznámo

viditelné,

nic

bylo

ní neusadilo, vyjme-Ii se jediná,

na vysokém ele.

— nic

zvláštního

se

mu mu

hluboká vráska

— —^

189

S>

Mžikem se tedy naplnily pavlány; knížecí odncové obklopivše vchod do ohrady, inili, aby ge svobodn vjíždti a vyjíždti mohlo. Hlasn znly trouby a píšaly hudc, hmotri rozléhal se dusot

o,

hlun šuml

a

Tu

divák.

na jehožto

prsou

umlkla

jeho

tím

volal nyní

kolbišt

e

koho

ohyzdná vina

a

ád pi

volno

zde

a

—

„koho

našeho

hanba

hodlá:

skutkem potvrdiž

eského, zlomiv

knžn, Na

hlasatel,

pro-

I

utišil.

nm

potebný, nebo

vyzvati

rod a stav"

tedy

tedy

uvádí,

na

— tak

do-

rod

a stav

na komž nelpí

na potomky živoucí, je-

i

jméno isté a lesklé jako

tasiti

svého

ernal, a kynu-

velkým písmem na skvlém perga-

sbor rytístva

hož

orel

hudba a hluk se

mene zaznamenanou ve

hovor netrplivých

vyjeti.

„Nuže, konával

eský

se

komu

též,

(o

sedadla

se

zaátek sedání

povdl

a

mezi

povstal

vyjediž

na

mee

blesk, který

bojišt,

novým

a

dalekosáhlou povst udatenství kopí

svrhnuv

a

ke

soka,

cti

Jitce milostné!" to

vystoupili

editelové,

aby

ohledali

kolbišt, a poznavše nelstn a pravideln, všecko

že urovnáno a pichystáno, navrátili se ke

svým

sedadlm. Mezi hlaholem z

Kíova XI!.

na

trub

a

ohradu, a proti

bubn

nmu

vyjel

Jarek

Vzata, syn 9

— Tasv, vdce štít svých k

vojska znamenitý. Oba postavivše ohledu, vzali do silných rukou

ce a zmužile proti

devce jako

pemožen

až

mecích,

ale

hnali;

aniž se

po dlouhých

udatným

bojem

dev-

rozdrtily se

ttiny,

spšn

a proto sáhli

kolci;

pohnuli

sob

krunýi

na tvrdém

6i~

130

kS

Jarek

z kolbišt vjjel.

Ratibo,

statený

boulivý

jako

tedy

se

Dostavil

Vznatovi vítznému

proti

tžké

a

vichr

proti

v bok založiv,

kopí

nmu

se rozehnal.

—

se ranou Vzata, zatásl se však také Ratibo bodem Vznatovým tak, že obma padly

Zalekl

devce

z tesoucích se rukou.

na

se

Setkali

to

Braník,

bratr Ratiborv,

potom pemohl Mrázek Havraský slovutného Dobrohosta, kterémuž íkali obecn Vajtinar, a více jiných bohatýr sob hrdinsky poínalo k radostnému podívání s

Krotibojem

lidu a

Dlouhodvorským

;

k potšení knížete ; mezi nimi

ale

zvláštn

Lanek z Borovna, kolec pe výborný, vyjev na ohradu, lehkým skokem skoil s oe bujného,

vynikl

vyzval

ostatní

mohl Víta ze z

Kovan

síle

kepkými

vyrazil

pe-

vladyku Slava

a jiné dva. Podivilo se tu ovšem všecko

a zmužilosti

piknouti

slovy na souboj, a

Tí Dvor, pemohl

etz

me

takové,

zlatý—

hrdina

aj

jiný,

!

a již

chtli sudí jemu

vtom mu ale

z ruky

— hrdina

unavené

neznámý.

— — <S Darmo

131 S>

pohlíželo

na

rytístvo

tít

darmo v jeho lesklém brnní a v jeho

stav

hledalo

darmo

po

njaké

množství

veliké

pasu

jeho

hádaly

známosti,

dívky na milence,

odv

bylt znak jeho nevídaný,

vítzv,

statné po-

cizokrajní, a

pes

vysoce sklenutý kruný plynul pás barvy ržové,

barvy

jakouž

takové,

tvárné Jitky

skvlo

Neušla však ušlo

i

vou

jevila

ninskou se

i

ho neznala.

nikomu; ne-

a zpytateli pilnému,

znalci

znamenitého

ped

se

ohebností

pemohl,

kolce

snholesklou brnu,

se na

rytístvu

vc

tvái milostné, když rytí, bar-

ve

opásaný,

její

a vyšvihuuv

knžna

podivná

tato

pohnutí Jitcino

kteréž

jedin roucho spanilo-

se

ale ani

;

se

obrátil

ní uklonil,

k

a

boji

s

dvoe-

a ukloniv

novému

se

chystal.

Vyjel tedy proti

tv,

i

setkal

se

s

nmu

Vncerad,

bratr

Vzna-

Hadina a zápasil

udatný

ním

Ryneš z Jilnic, ale nikomu z nich nevyneznámým sokem vítzství. S nevídanou umlostí se cizinec zatáel, a vládl oštpem

s

ním

kvetlo nad

meem, mu byl

a máchal

rýby

se

ovšem

chvála

úsmchy tístvo

z

až tu nikoho více nebylo, kte-

na odpor

postavil.

pavlán,

a

Zaznla mu

dívek

krasolících

a

kotl;

ale

obklíila úzkými

etzy

divoká mrzutost,

i

zvuk

ježto se vidlo

trub

pemoženo

—

bojovné

cizincem.

ry-

— -^S „A nikdo mému vítzi?" I vyítil

S2

zastenou tvá nezná-

neodhalil

vousatých veškerého rytístva

nami vznikl se

jinoši?

—

nový bojo-

bohatýrského

sboru

„Beneda! Beíieda!" šumlo

vník.

lid

zvdaví

ptáte se mne,

ze

se

133

rt

ode

to

mezi paními a pan-

;

tveraivý šeptot, shromáždný ku pedu, a sám Vratislav se hnul

libý,

tlail

zvdavostí na

zlatoskvoucím

stolci

tikrát kolem

;

kolbišt jel Beneda, místa jako nechávaje odprci i

asu

k oddechu, spanilému

diviti

oblíbenému

ostruhou

uzdou a hlavu

— Hrd,

rekovi.

boky polechtán, v po-

v plné

divném poskoku se

poznovu se

tím

sedl na bujném vraníku,

s ušlechtilou ozdobností

kterýžto

mezí

a bylo a

a hraje

zpínal,

pyšn

si

s

opnlou

dlouhou

napínaje,

hívou

potásal.

Beneda,

jinoch,

jehožto

tvá

zakvétala ja-

rem ptadvacáí3'm, byl vysokorostlého tla a silné oudy vložil v modrokalené, ocelové brnní; hlavu byl

si

pikryl

takovou

pipnul dlouhá péra;

pasem

barvj^

zelené,

Byla

to

a

štpné poup rozvíjející.

pak plece

široké

kterou

žecím pavlánu nejspanilejší

tislavova,

pílbou, a na pílbu

též

byla

sob

okrášlil si

dva

na kní-

vyvolila.

dcera knížete Kunráda, bratra Vra-

sestenice první,

— Vbec

Jitcina,

jarní

bylo

krásou

bylo známo,

a

to

z

rže

plností

se

že se Beneda

—

—

133

•:2

v službu

a milost

a protož

ofUlal,

její

i

nikomu tikráte

dalekopovstný,

hrdina

ktlyž

podivilo,

Si'

pemiv, nízko ped Libnou se uklonil — dva velmi zardia ~ a ukloniv se, spchem oe boje žádostivého obrátil a proti cizinci

ohradu až

se

se postavil.

hrd zvuným eský

sem

zince statný!

a

nových,

kopí

..Podejte

vybrati

panoši!" hlásá hla-

rek

— „a

vol ty,

ci-

ono hrotu nejostejšího."

si

Ohniv padla slova tato v duši cizincovu, pekypla ohnm; po nejslabším kopí

duše

spšn Jak

mrana

tak

blesk se ale oba

obrátili,

proti

V

sebe,

devce

až

se

roztíštily,

zahýbalo brnní. Jako již

sob

hrotnjší oštpy zase

letí.

s

rozmnožena hrdiny

zatajil se

poínající;

bujarostí

a

obtžkaná bouí do

upíralo všecko zraky

celém sboru

zvdavostí

rovn sob vou

vrazili

zvun

recích

v rukou držíce

nou

žene proti Benedovi.

bodem penáramným

na

se

si,

nebenosných

potkávají:

rachotíce

až

namiv

sáhne, a

se na horách

dech a

setkali

i

reka Benedy

se

již,

zatásl

a hromo-

se

hrdina

neznámý na udýchaném oi, že se zaal až káceti. Mnohohlasné ..Ach!" — výraz neoekávané o pekvapující píhody ozvalo se mezi množ-

—

stvím bišt.

divák, a zaletlo

Zahoel

tu

s

pavlán na

zlostí cizinec a

šíré kol-

zahoel studem;

—

—^ spšn

a

„Hoj,

—

ruku

„dol

a

komu

oba

tedy

k ránám

tžkým.

vlánech

a

prsa v plnjší

hybují

mee,

Dlouho

již

co

i

a

s

obou

tlo

trvá

dmula se

i

jako

se

na sebe

na recích po-

blesky

kižují se

velikém námstí rozléhají

me

kruný

a

a v plece a v prsa

lebku. boj;

i

postupuje

jednak

ten,

honí se dlouho po zdupané ohrad,

i

síla

trpí,

koby nová do rek

citem

srdcem tlukoucím

semo bodmo

již

dalekém,

pevn kovanou

jednak onen,

mý

an

oudové;

všechni a po

až

Stejným

oblouk,

muže,

se rány, padající v

a v

—

S podivnou spšností

dotírají.

mee

všecko na pa-

tu

planoucím na hrdiny hled;

zrakem

Libnou?

hledly na

se

a zasa-

napnuli

písek,

se tlail a srážel ku

lid

Vratislav,

jim

elu

dol v rozplamenném pedu; vstal

se

sklonilo

oekávání;

s

hnulo

1

o,

opnných

s

pevné nohy v kyprý

a Jitka

bojem

proti

mezi námi boj rozhodne, komu padnout,

Sletli

i

elo

sestup!

ruce, nohu proti noze napni,

proti

zvítziti!"

Beneda,

zvolal

cizince!"

ty

a pak

divše

ohniv pone

a

dotírati.

rozpálený

nastav,

me

se vzchoziv vytasí

na odprce

již

134 S>

zase

o

umdlévá a ramena

klesají;

ale

tom neví rozdychtná duše. Ja-

nho znova

byla vjela boj,

síla,

pone zná-

že až krokem zpáte-

—^ ním

Sí^---

hrdina neznámý; ustupuje, ale na

ustupuje

každé

185

hnutí svého

odprce

nadále spojil Beneda

pilný zetel má.

veškeru

cizincovi nesoucí; než

záhubu

sílu

Ne-

v jednu ránu,

však liším okem

tento nepítele svého pozoroval, a v tom, co

byl

onen

s

vrhnul

výšky rozehnav sebou

ho vší mocí a tisknul ho

sáhnul

krev,

za masitá

Tu

a upustiv

tíhrané

po

po

nm

se

žene,

lejtka^

trhnul jím k

sob

k prsoum, až se rek dalekopovstný

pozad v písek kácí.

velá

me,

k zemi, k jeho nohoum, a popadna

se

v ubohém

rozbouila

v hanebném

pádu

a vzchopiv

dýce,

se,

me, celým

tlem kvapí na lstivého nepítele; ale ten již díve maje zbra za sebe odhozenou rozpáhl nyní mocná ramena, a oekával Benedu jako k milému, pátelskému obejmutí. Úžasem sklesla ruka Benedovi, ale úžas tento padl také

svta na Rozkacen

ctižádostivou duši hodil

tíží

pemoženého

celého hrdiny.

dýkou v hluboký písek, vztekem

tžkou pst, jíž, až lebka echce, uhodil, a skokem hrozným vyšvihnuv

stisknul ruku v

do

ela

se na

se

k,

hluboce

hodl a divokým

jej

spchem

dlouhýma ostruhama poz ohrady

letí.

:

—

<S i3(j s^..^

2.

Pesel

erná

V od

den, a po

jejž ale

hrad

na

Boleslavi,

se rozvalovala

druhdy

starožitném,

nákladn vystaveném, biskup Jaromír nyní v držení ml, sedl

bratrovraha

v tmavé

síni

Byla

neda.

krajinách

noc.

Boleslava

miláek bftuie

dalekopovstný Be-

jeho,

v prsou

jeho, kterážto jej

vy-

hnala ze sedadla k skoku silnému, a honila kro-

cejem rek ohlas

spšným

po dlouhé

zastavil a hlavou

smutn

síni.

Najednou se

potásal, a zvolal,

že

ale

se

po stnách ozýval:

„Sasík, Sasík tedy vítz!

—

— já

a já

pod

ním v prachu hanebném!"

A ohniv sprásknul ruce, ale ramena mu mrtv sklesla, a hlasem mírnjším žaluje dále „O té blahosti! té sladké nadje! — Andle mj, Libno nejspanilejší! zvítziti ve tvém jménu jesti

tvé

zvítziti

tikráte;

divotvorné,

a

ale oddati

padnouti

—

do milosti

se

padnouti

Sasí-

—

kem?! o tch muk, té bolesti nezná ani nejernjší peklo!" Zachvla se pod ním kolena, a pekonán sklesl na širokou lavici, hlavu sklonil na studený kruný a

zabral

se

do

hlubokých

myšlének. Zloba se mstou je osnovaly,

a oužeji

—

'S

137 S^.'—

a ou/eji obkliujíce tkaninou svou hrdinu zasmušilého,

vyvádly ped ním hnusné

plodily a

a stra-

V

tom pišel vchodem, po ^oticku

klenutým,

panoš,

nesa lampu tiknotovou, a po-

staviv

na

obrazy.

šlivé

a

ji

stl

opt ke dveím. ..Zsta!"

podivn vykládaný,

dubový,

pemiv

pozorným okem

pána svého, ubíral se

ho

zastavil

ped

sebe hled, jakoby cit

na Sasíka

vyvalil.

jednou!"

mocí v

jako

vému I

odjel,

již již

stále

nacházel prchod,

—

„Zsta!

— .a

nm

poznovu

se

vypravuj mi hroznou, aby

doložil s kyselostí

k

všecko

strašli-

pobouilo.

boji

poal panoš

„Po

okem jiskícím

jeho rozbouený zhoubným proudem

jímžby se

ješt

probíraje se

velitel,

z hlubokého zamyšlení, avšak

takto:

celém sboru

pane

rozlítla

Mezi bohatýry

!

na

pavlánech

se nevle, jak jsi

bojovnými

hluné

povstal

šuraný

hovor,

a sudí

tuším byli na rozpacích, co se o tom boji

má

Než však

držeti.

mohl; nebo

cizinec

sám

jim z toho po-

k,

vyšvihnuv se zase na

celému shromáždní. Pak zdvihnul pílbu

s

upocené

a užasl! cizince, a

byl

líce

Bylo co

hlavy. ale,

se

krásným

Aj

!

jak

vru! pkné

potom

dlo,

ohnm

šveholení,

sbor

tu utichl

a divné to na

podívání.

zbarvil

pokynul

hledí a sejmul

;

oko

Boj

mu

modré

-—^S)

jako

po

charpa radostné

polní

mu

se

šíji

S2—

138

a barevnjší vousky

mu dobe

nosu.

Ale sotva že jsem se

a

pomysli

již,

vem

zaali

si

staí

jako

vítali

pane!

si,

již

nás otáelo,

po

se

kade

roztáhlo

cizokrajné barvy, slušely k

pyšnému

na

podívati,

mohl

se s naším Vratisla-

známí. Ale

a

jazykem tím záhorním,

to

Tas

soused, a já rozmrzev se

mluvou našich

!

—

skuivou

tou

obrátil

svou ryzku a klusám za tebou, aniž vím, co dál se dlo.

Než

zaslechl,

že

pijel

!

po ulicích jsem ješt

hrab Vipert, Sasík bohatý, že stem žoldné, že hospodou jest

se

asi

však, pane to

''

u zlaté

Siln potásl v tom Beneda hlavou, znova v myšlénkách se,

se

hrabaje

;

panoš domnívaje

ale

že pravdu nemluví, uleknul se a utichl. Netrvalo

mlení,

nebo

však

dlouho

rytí

vzchopiv se

po

panošem se postaviv zaal se

„A

kdo,

mluv

ty,

zlatý povsil kolem krku

to

síni

a

smutné

blízko

ped

ptáti:

etz

Boku? kdo mu na prsa, záskok

i

ouhon

plodící?"

„Aj,"

odpovdl Boek, „etz dosaváde chová

Vyšehradský mi

Vávra,

klenotník.

Nepijal ho

který pozdji piklusal

Sasík

bohatý, nýbrž,

žádal,

aby na

ctí

té

— povídal

— nepijal

ho

nehodná se oznámiv,

den tetí, jako poslední vší sla-

—io rozhodl

vnosti,

a

odmnou ..Jak

ce, BÍvá,

tou kráHÍti

a rukou

a

tedy!" zvolal

v

zase

Boka

boji

Ha

adrech

se v

se

tu

—

ozval

„Nemožno, nemožno a postaviti se

bouilo.

— „Avšak

vážím

svojí

proto

pomsta

má-

i

strašná

mezi

mi

válí.

hlas

cti-

znien!

muže vstouto

v

nm

za-

bda tob! bda, ousko-

udatnost tvou

erná,

cti:

nuže

v prachu

strašlivý

nim!" tak

proti

ný cizince! a bych

Ha!

jeho. Již vidí se

se

již

žádosti, a bolestí a zlobou stojí rek tu

piti,

vi-

nový plamen a nový zá-

a

vzteklém,

ach!

mec

opel.

jedno sedání?

zase,

mysl rozdychnul

Beneda nazpt kro-

se

sáhl po boku, kde

pravou

— ješt

slušno ozdobou

kruný."

si

podivil

levicí se o

„Jak

komu

nový,

boj

— ?!"

^—

139

jako

jako

noci

hrzy

jako

ctil,

si

tvá,

budiž

podoba,

tžká

jako hana má!!" I zplodila

strašnou,

noc dlouhá v

tžkou

pomstu

budoucí osud byl labyrint,

že

do

tak

nho

dovi možno, a že

tak

;

nm

pomstu ernou,

než však také hrdiny

ouzce

s ní

se pustiti

v jeden setkán bylo jen

Bene-

jenom jemu bylo dáno, do

nho

odhodlan kráeti, jak ho vidíme na druhý

veer pes most

Boleslavský

uhánti k Vyšehradu.

tichou

krajinou

— Po dvanácté

padlo kladivo

ve

sídlo

rozmanité

veliký

vjíždl v ono

kráel

Táhlým krokem

radosti.

hudby zvuk, cinkot

odkud

okrouhlému,

tžké na

když

vysoké Neklance,

zvon

k sálu

S>—

140

-iS

íší a

hluný hovor znl; kde kolem

stol

mnoho šlechty sedlo, kde

velkých

se rozveselení

hosté probíhali, a kde se v krásném kole horoucí

jinochové zatáeli se spanilými

do výklenku

pokojným

okem na

dvami. Povzdálí

okna postavil se Beneda,

širokého to

rozliné pohybování, kolo-

tání a radování se dívaje.

ovšem v

Tichost byla

— nepišla

—

iíadrech jeho

však

s

tichem dešt,

Jaký sprchává v den jara

z

mrákfi šedých.

•

Neb

jak vlnka, jenž

Hromoblesky, ráz a

beh milokvtný

líbá;

a kížem, kolem,

ráz,

Jakby ve zážehu planul celý svt se

slily

na

a utišivše se, zstavily jizvy v roz-

tískaných prsou na vky.

Bolestn mistrné

pohlížel

stavení,

jeho, a tušení

koby vného. byl,

vedle

nikdy

vkoenilo

—

I hledí

neml po

vlády

tíž,

nho

Vipert,

na

Svatava.

v srdci

zírati

usadil

druhé

v duši

se

rozložila

knížecím

shodiv

stny a na

na skvostné

a truchlost

se

již

—

citnéra,

Vyšehradu stole,

za

kníže

pak

jasla-

nímž se Vratislav,

stran

cho

—<S Sedlo tam

141

Betislavem, mladým knížetem,

s

mnoho jiných bohatýr,

sedla

i

tam

také spa-

Jitka a mezi krásnou družinou Libéna

nilotvárná

— Hrnul

nejspanilejší.

knžny

nebo

—

oí

zpozorovav

pospíšil

to,

cem klokotným v tu ubírati, a oekával postranného

sbor

za

—

a Beneda

tesoucí se nohou a

si

stranu, ji

sleen

—

s

srd-

kady se bylo Libné ctverhraným

sloupeni

hlasem

milostné

klenutí.

;,KnžnoI" pokory, an

te

se v.šak

se chystaly k odchodu

zastavil

okolo

tu

ji

sloupu, aniž toho byla pozoro-

lehounkým krokem kráela.

vala,

..Pro veliký

bázliv

se

Bh!

co to?"

knžna,

lekla se

k družkám,

pitulíc

velké

kteréžto

svíce nesouce, s ní kráely. I

vystoupil tu tedy Beneda, a na kolena

skloniv

prosebným

a

okem, poal v

tato

na

dvu

svou

se

pohlídaje

slova:

„Odpus, velevládkyn má! odpus, a pro-

mi

nešastnému,

hešiv, v

chu

boji

an

proti

sklonn ješt opovažuje

tvé a milosti

dosáhnouti

a neznámou.

Odpus

mou

velemoci tvé se pro-

padna hanebném,

tížící!

— Jen

v pra-

se

krásy

výsluní

na

pou

dalekou

vinu mi, vinu na smrt

duši

jednou ješt dovoliž mi podívat

se

v nebeské oko tvé!

na

tvá

spanilou

posily

nyní

na

—

arolibý

jednou

úsméch

ješt a

vyvo

papršlek

— ~^S

m na vky

Mezi

ped

Benedo

ty

— Pro

pro

su?

statný

pak

v krásném

ne

ty

v jaká

!

t verejší

zejtra

zejtra soku vítzi to odplatiž, a

na

blízku.

— Te

se

Nemls

kole?

chrabrý Benedo!

ale

hovoíš

to

u slavného kva-

nebyl

jsi

k plesu rozkošnému? Mrzela Aj,

potšila

uleknutí,

sebou sklonného reka:

^Aj,

slova?

Libna zpamatovala,

tžkém

tvá po

mne za-

ješt, než

od tebe zapudí vina má.^

ale byla

se

tím

a vj^jasnivši takto

— jednou

andlské!

dobroty

vrhneš, než

S>—

143

zase

jesti

pak

chuti

nehoda

boj,

zsta nám spán-

libým

posilniž

?

kem."

„O Beneda

zastav,

knžno

Libnu

dále

„Co,

ti

dám

sadím

ního

;

úsmchem dva

více

zejtra

slov;

zejtra

pohovoíš "

zadržuje jen

^jediné

se ty

i

kázati?''

pravila

—

„zejtra

šlechetná

k tob blízko pomnohými slovy — :

—

a jako lehký vtík za letsi odpoi! veera se kolem kvítk zakolébá a zas dále

spje: tak dobrotou

zaletla Libna,

rozveselená,

ko, nechavši

zdržoval, vjel,

mi

chceš

reku!

ty

milostným

dnes

—

spchající

!^-

—^

slovo

s

kráso vládna

ale

Benedu

o

jakoby

zstal zdrcen

i

s

plesem a pirozenou

družkami na tiché lž-

samot, aniž

smrtící

státi.

blesk

Nebohý!

ji

byl tento

byl do

ml

nho

on ctve-

—S posmch

a novou

mu

chtlo, tlouklo

jakoby krev v

líce

na plamennou

nic

dlouhou

za

žebry;

širokými

mu horká se mu vyva-

se

slila

slza

nemyslil

i

nemluvil

a

pak strašliv po roz-

až

dobu,

Jakoby vyskoiti

pod

tžká

ale

tvá,

Libénino za

škádlení

chtla,

jediná,

^

lila

—

hanu.

srdce

ho

zaslepiti

s>

a hravé

nevinnost

racivou

trpký

143

zabouila:

lehlé síni jeho ústa

„Co jsou muka vaše, hladoví katané? nemoci

jsi

mrzké

han ?

muže!

—

divoce

a

slabý

podlahu

o

jí

nástroji!

že

straš, touto usmrtíš

oceli!"

volal

dále,

kamennou, až se zajiskilo

—

„ty

pravice

má

v tverhraníku zstala

brázda

strašlivjší,

A

malicherný

Slovo jest hroznjší,

hana pomsta nejernjší!" tak

a že tak

smýšlel,

cítil,

spatila

nmž

Praha na druhý den pi novém sedání, na

knžic Betislav zaátek si

poínal,

vítzství

co

proti

boku a po ostrohrané dýce žena,

po

a hluboká

devaterá smrti!

jsi

Onmi dcko

I

Ha, ty

se

mršt

co

nejlítjší,

nebo

šestý

z rukou

staten

uinil, a také

rytí

teprva

udatných.

Byl

mu to

vydral

rytí

na

vraném oi, v erné brnní jako ukován; žádný pás

mu

nevisel

pes erný kruný; ernou

žádný nekryl chochol, znaku nou

bohatýrského,

zakryt

;

— jak

aniž

proto ale

na

štítu bylo

že byl rouškou

zakuklenec

svrhl

lebku

vidti

er-

Be-

-—<S 144 ^.^^ tislava, odtihl

—

Benedu

i

an

tuto záclonu, a panstvo poznalo

již již

kývá na VHperta skvostným

brnním dnes zdobeného; nebo vysoký v krásných

houpal

chochol

se

mu

na lebce

obloucích

krunýi

a na

kované,

stíbrem

—

zlat protlouka-

ném visel pás mu, jako vnec z nejplnjších rží. Komo jeho, skvlý jako padlý sníh, nesl háv

sedlem

a pod

sedlo

drahým kamením pe-

plnný, a hlavu dlouhohívoii zdobilo a

byla

a

den,

Cech a Sasík

tu

Stál

noci

z

i

proti

hrza

mu peí

vysoké.

sob, jako noc taková,

že

se

ouzkostn dech v celém shromáždní zatajil nebo tžkým, pádným krokem pejíždl Beneda ;

chystal.

boji

zatím

se

co

ohradu,

k

nými

zraky

vzali

tžké devce

proti

sob

vidí,

an

a již

Jak

se

již

vichrem vztekotnýiu

skokem

se

dráze kopí odhodiv

rán Vipertov výšky,

vu rázn

hlasn na

až

udeil,

se

tak

kovaná pílba a pod pílbou hlava a

—

sten

I

kácí

hledí a

pouští

se

uhnuv,

pitoil a pravici ocelem obtžka-

nou vyhodiv do nesmírné

tásly.

skoku

stejn zapále-

se uleklo ale lidstvo, kdyžto

Beneda v prosted

mu

v mnohém

pohlížejí

sebe, a dosti na se pohledvše,

na

ženou.

a podivným

k boku

Vipert

Ale oba

s

Vipert

ho ní

v hla-

stíbrem

pamt

za-

oštp a mrákotou obe-

oe; Beneda

ale odhrnul

boulivým hlasem za ubohým volá:

erné

—

—-^ ouskok

„Lstivý

vná

Hana, hana

145

S^-

hanou

hanu

lstí,

tob!

splácím!

hana lomu, kdokolivk

—

obcuje a zápasí!!" s tebou Tak domluviv krokem váhavým jede z ohrady, anž na to s podivením a pekvapením celá Praha hledí ale

—

ješt v

tu

hlavní

msto,

hodinu a

louí se

krajinu,

opustiv s

je

eskou

dalekopovstný

rek

opouští

pešed

a

mnohou

vlastí.

3.

Hodnovrní kronikái tak

rozlítil,

mohl

že

mu

to

za

se

jiným Benedu svých

pak,

ním

že

se

pospíšilo;

k vyplnní stíhati

spšn

Vra-

náramn se jako

na

kon

než však, jak

prchlivosti

rozkazu

dovolilo.

se

bylo stalo,

nehnulo,

Takovýmto

aniž

zeman

nejvýš rozbouen, zapísáhl

chováním na

se kníže,

zpamatovav

aby

aslji pi jeho

již

rjiístvo

až

rozkázal,

slovy

a jeho

dlouhou chvíli slova ne-

za

ani

promluviti,

z omráení,

vsedalo a

vypravují, že se

Benedovým

cineni

tislav

vnou

mstou pronásledovati bude

reka uprchlého.

A pro se medle hanním Vipertovým? letopisu XII.

tehdejších

cítil

Vratislav uražena po-

Nahlédnte,

as,

krajané!

eho

a snad, .

10

jste

do žá-

— se

dostivi,

Helmreichv,

žící,

však

Bylt

Vipert

svém

krajinu

,

jak

v nynjších

statky

jiné

tyto

nás

tito

nebo vnuk

byl jeho

dd. Zddil

jména prvním,

Vipertovi, toho

ku kteréžto brzo posléz

—

štpu královskélo;

veliký Wolf,

Vipert po otci

Balsamsko

Q*—

dovíte.

— kmen

ujišují

-& 146

Braniboích lepipojil

kraje

;

než

popustiv, uvázal

jiným

Ponvadž

ale tehda celá

se v hrabství

Groiské.

nmecká íše

v stálém trvala rozbroji a rzni-

cích,

Vipert

vždy

však

se

byl

vší

svou mocí

Jindichv: byl sousedm, zpikl3'm proti císai Sasíkm, nevítaným a nebezpeným hostem a pro;

zpozorovav

tož,

to

dosti

brzo,

samovlád dvou svých dvoenín, til

k Vratislavovi,

heimské

^'>^

s

odporuil statky a

sám

se obrá-

nímž se byl v bitv Fladen-

seznámil.

Jaký obraz statenosti mužské Vratislav kdy v duši choval, takový spatil ve Vipertu jako tikrát výtenjší, k jakému však cíli vítz Vipert pospíchal,

u toho vidl se

mu

Vratislav již státi;

a tak jsouce oba hrdinové pro jednu aniž

bylo

mnoho teba,

stali

se

vc

bojující,

opravdovými

pátely. * Jesti

známo, že Vratislav již od roku 1075 ua Jindichovu bojovné pluky do íše zasílal anebo sám v bitvu vedl. Bitva u Fladenheimu strhla se mezi Rudolfem a Jindichem na den svatého Chrisosloma léta Pán 1080. žádost

—S

147

S>—

Jeda tedy do Cech, piln poal

o

to

V^ipert

svému užitku zavdil

Vrati-

mysliti,

jak by

slava

také Jindicha, aby v nejistých dnech ze

i

k

si

dvou stran pevné

tk

dosáhl.

nebo

Zeby

podpory a

by Vratislav se pomocí i

ml

dobrou nadji,

znal velikého ducha Vratislavova,

strany potebu Jindichovu, a

se

svých sta-

hajitele

toho dovedl,

proti

uvolil císai

proež

doufal,

penžitou

kdy-

bojovnou

i

poboueným Italm pispti

Jindich, maje v pamti, jak

druhé

s

i

,

žeby

díve eský

již

kníže mezi jeho stranou vynikal, také královskou

nezpoval korunou

Ml rovn

však

i

se

mu

odmniti.

chyte za

zachovati dobrou vli

to,

kterýmžto se bylo asto Vratislavu nebudiž

nám

s

žeby

eského

si

musel

bohatýrstva,

íditi

:

a

proež

podivením, kteí teme, že Vipert

sebrav se po rán, kterouž ho byl Beneda omrá-

petváenou

il, s takovou

ohebností

est

a

se

jméno

kvapení vati,

uml

s

takovou

jaká by

a ozdob.

své

i

mírností

v okolnosti nenadálé obratností

uhlazenou

a

hoditi,

a

toto

divákovi

nynjšímu Frankovi

byla

pro

pe-

nepíjemné

vymlouke

cti

148

-~«<3

4.

Na

cest, kterou se jede z Kladska do Hii-

zdna, stála léta 1086

hospodina". Bylt

krma, nazvána „u dobrého

as v tchto kra-

onch

za

to

neobyejný úkaz a

jinách ovšem

pohodlí, a protož

jist málo který pocestný opominul navštívit „do-

brého hospodina''. BV.

Pihodilo se

Jana Ktitele

u nízkých dveí ony

krmy

bylo stejn obleeno,

a

havicemi, se s

které

pod

volnými rukávy

ženým pasem

;

;

zastavilo.

koleny

vysokých

do

krátký

piodíval

boky pak mli

na pasu

Šest jich

nohy širokými no-

sice

tlo

ostatní

tratily,

na den

tedy, že

nadeeného sedm jezdc

léta

opásané ko-

tžký me,

visel

bot

kabát

a hlavu

ernovlasou jim kryla nízká chlupatá epice, vší jiné

okrasy prázdná.

sob odv kratší,

be

Sedmý

z lepšího sukna;

ale s

piléhal;

vtší

pes

pilností

kabát

ale

jezdec

ml

na

kabát jeho byl ješt

vytvoený, a velmi do-

mu

visel pás barevný,

a jeho epice byla spsobile pistihnuta a

dvma

perama ozdobena.

jezdec

šatem od ostatních se stavem od nich

ochotn na

Ale jak dlil, liší;

se

tak

nebo

již

bylo

tento

též znáti, že

se zdálo, že druzí

jeho slova pozor mli, kdyžto

vivše mezi sebou hovoili a se

radili,

zasta-

mlo-li

by

— —

149 S>

>'^

se dále jeti ili zstati.

sob

spodina^'-

svtnice, kde

proež kon opa-

a

velké,

pivítal, a

nízké

ale

muž

hospodský,

je

ješt sukovitý,

hrub

do

se

tivše, brali

„u dobrého ho-

umínili

I

oddechnouti,

špinavé

a

již

letitý,

na

jim

postaviv

otesaný, velkou nádobu medoviny, ptal

kam by

odkud a Bylo

se,

jeli?

oddlení eských posl

to

ale

stl,

od

krále

Vratislava k svatu Boleslavu, králi Polskému, kte-

díve Kladsko

réžto

pán a vlastní

opustivši, nežli

vyslanec, také díve k „dobrému hospodinu" dojelo a si

pod jeho stechou ostatní družinu oekávat

umínilo.

se brzo vespolek, že ho-

domluvili

I

spodský,

také

a proež

bu

Cech, že

krajany

dnes

ím

déle

obsluhuje,

u medoviny

sedli,

bu

že ho-

tím více se jim jazyky rozvazovaly,

spodský vypraviv sám podivný svj osud, který jej

byl z vlasti vyhostil, piln

vyptával

—

povídalo

i

se,

a

také

se

ím

tím více bylo k povídání. Nejvíce a nejastji

Zvstil,

mezi se

onen

ostatními

dovdl

ních

šest

totiž,

jinak

vedl

ale

jsme

jehožto

v pti pedešlých letech a sice: jak

léta

e

a s ním

1081

po

po tetí

i

celé

na jae

zkušený

zprvu

vidli zdobeného.

hospodský ponejprv

zbrojnoš po druhé

ostatních

déle se mluvilo,

hned

Od nho i

ostat-

píbhy

Evrop zbhlé, kníže Vratislav

150

ech

ti sta

pertovou

Betislavem

s

do

poslal

plukové

jak se

1084

vystavili

ímských

sám,

zbrojnoš

a praporec

eský

onmi

dlouhou

a

— jak

navrátilo

mezi

také

vrnou

za

se

— — chovali jak pomoc

se jich ale také léta

pt

toliko

Zvstil,

totiž

a jak

— jak

správou Vi-

na

jenom devt, a ze šedesáti Viper-

z tí set

tových

udatn tam

eští

nejprvnjší dobyli zdí

na hradby

a pod

císai

Itálie

službu,

z mládí ve školách býval, nyní pisákem I poslouchalo

všecko,

jej

on

devíti byl,

aniž

si

a

že

stal.

byl kdo,

že nový host do svtnice pibyl, povšimnul,

mimo

hospodského, který dle dávného zvyku astji se po

byl

dveích

mu

Pedloživ stati,

ve

ohlížel

pak, co

zase na

a

také

velel a

si

své staré

místo

krajan svých a

spolku

hosta

eho se

pivítal.

bylo

uchýlil,

do-

aby

z úst Zvstilových

ješt mnohé noviny se dovdl. jak

Byl práv Zvstil v nejlepším vdce Vipert, navrátiv se do

spanilotvárnou

Jitku

tom radovánky

—

„Aj,

spodský

ty

do

kdo

byl

liké

Praze

sl vchal.^^

manželku

za

vypravování^

Cech,

—

jaké

pojal

pi

jak posléz Vipert

moudrý Zvstile!" vskoil mu ho-

ei, „zadrž

onen Vipert? kráíval,

drobet, a

— Dokud o

Vipertu

povz

také,

já jsem po venic

jsem

ne-

— -—19 151 S>

pouoval

ho

Zvstil,

—

zaschlý nietloviriou erstvou proplákriuv

jícen

—

povídám

,,jak

ješt

liška

své doup. povídej

za

to

ty

jsi

eskými

mezi vrchy

Vávro mrzutý!

hni ty sebou,

ty

nám,

ta

!

as

tvých

— Avšak

vím — Nemla

rád

ti

byl nerozdílná pravice

jeho dobrého pítele!"

druhý

mezi

smích

se

strhl

I i

Vávru, aby povídal.

nutil

„Jdte na kl

s tím

„Ach,

jen

víme,"

co

jsem,

svým povídáním," odbýval'

dobe jako

je Vávra; „víte to tak

„ekl

a jeden

ostatními,

dotíral

já."

na

zase Zvstil;

že nic nevíme! a protož

ty,

co víš»

ješt pežvykuj!"

„Hospodá

na

doráželi

náš,

ostatní,

tvj krajan, a neustali,

vovat, co hned o píjezdu

co o sedání

vdl —

také neví!"

to

zaal vypra-

až

Vipertov na zapenou,

zkrátka,

jsem v pede-

co

šlých listech vyohvazú,

„Nu, a když ho tak

mj

rytí

soe

—

tmito slovy skonil povídaku svou jak

za Benedou

na tebe

nespustili, rozlítil,

a jeho

u sebe

rozhnval, a jak

kníže

se

:

tu

ten

také

statky pobral. se

ti

jist

žádná

I

!

vykl

pomyslím

nenavrátí

práce

i

—

a

—

—

„tu víte,

že

se,

až

srazil-'

se

mu

kletba tu

sám

a tedy pro

myslím

tak,

—

153 ío2—

'S

a odevzdav se

do

vle

otáel jsem se po

boží,

jiné služb."

„ekni kráte

se

jsi

Zvstil,

pak to

mi,

uštpan

vázel jeho otázku;

posmch ale

spšn

na

celého

sboru

se

židlicích

pro-

jakby usekl, umlkli vši-

udeením zaraženi

ckni nenadálým na stl

a

po koli-

!

na známou nestálost Vávrovu

a veselý

narážeje,

Vávro pobhlíku

po služb otáel?'^ odtušil na to

obrátivše,

jsouce,

koukali

do

druhého kouta, odkud rána byla pišla.

Sedl tam

zprvu jezdci ani

píchozí, jehož

nebyli zpozorovali, který ale nyní íši, vyprázniv ji

silným douškem, tak

že se až petrhla i

nit

prudce

na stl

postavil,

veškerého smíchu, a proež

také všickni na kazitele obecné rozkoše pilnji

Bylt

pohlíželi.

to

muž nejmén osmaticet

let starý,

anebo byla starost a utrpení tak hluboce a znale jeho

ohe,

na

tvá

zoraly.

Z erných oí

pohlíželi,

odní ješt

a hovor,

I i

jakousi co

ádu

ped

rytíského,

poal mezi

mu

nevýslovnou

mají

poznali, že

šlechtické a

panoš.

že

nevdli

opoutáni

plál

onch, kteí

a pral tak prudce do

zaíti,

uctivostí

kdyžto

nimi sedí

a

jiskrný

zvdav

byl

podle

muž krve pijel

bez

zbrojnoši a pisákem šeptot

divné hádání, kdoby to asi byl, až tu

nenadále mrzutý Vávra všecko na svtlo vyvedl;

nebo

byla

mu tvánost

za stolem sedícího velmi

^

153

S"cr

do ocí padla, a hnulo se vše v jeho pamtí a nu-

dobu onu nazpt pivésti, v které

se,

tilo

mu

vidl. Zablesklo se

poznal

v cizinci, v hostu

a poznav

vyskoil

jej

strhl,

hosta,

radostn

„A mj

!

— svého

ka

Tas

to

— Neznáš

nejsi-li

!

vedle

postavil

sedící

se

ped

a

pane

nmu:

k

ty

bývalého pána,

až

s lavice,

a skokem jediným

sebou

byl

ji

v hlav, a pi blesku tom

již

to

ty,

rytíi

Vávru

více

svého

tvá

otvírají

se ústa, po-

na

rytí píchozí

sluhu,

vrného?"

„V

jaká

slova

to

matený pacholku!" zamrail se

zvuvým

hlasem plným a

slední vyletl zvuk, již

rt

ale sotva ze

;

Vávra

s

utšenou

po-

jistotou

odpovídá a na bratry zbrojnoše volá:

„Ha,

tvj,

hlas

to

pane

kon

tak

!

jsi

zahml, když jsem

s

ponejprv

na hrad otcovský.

a

z Boleslavi

proež

brati!

bu

— tu

s

mj

a

pozdravili;

to

Beneda?''

podivením

s

tebou

Tys

ale

to,

Bohem,

s

z úst.

uctivosti

I

vyjelo

poali

ped

všem

v tom

—

se

všickni

hrdinou

daleko-

otevrou

Alexius

a

ule-

se

klanti, a hnali se blíže, aby ho

svtnice vstoupí žina.

mne

pán, tu vizte reka Benedu!"

mžikem v slušné

povstným

na

jeda

Bohem, službo Alexova,

„Benedu?— knutím

spadl,

dvée,

ostatní

slušn a

do

jeho dru-

— —-S Byl

z

oí

muž v

to

nm

tlo a na

154 S>

bitvách

oudy ješt

požíravý ohe,

svítal

takovétéž vlasy ježily se též vousy

sestaraly,

který

a

odpornjší

tím

oboím

že pod zrzavým

byl, proto

skoro

silou a bujarostí hrály;

zanícen ležel;

mu na hlav,

a takové-

zatáely se do dvou plkol pod orliím

nosem. Do Cech a do Prahy pišel se svým bý-

valým pánem, hrabtem Vipertem, kterýžto zasnoubiv se

z Itálie,

a

poruil.

Naež vdcem eského

jej,

eských pluk

navrátiv se s pozstatky svých a

Vratislavu od-

s Jitkou,

vojska

uinn,

1086, když Vratislav posléz za krále koru-

léta

novaný vypraviti chtl do Polska posly, vyslanství na se vzal do

a

,

Hnzdna

Beneda byl

tak se pihodilo

v

samé

té

vstoupil,

krm

,

cest

že se na

zastavil, do

níž

anž po smrti královny Pol-

ské, v jejíž službu se byl po odjezdu z vlasti oddal,

z

Hnzdna

se vypravil

a

po

dobrodružství

jezdil.

Ledva však a zbrojnoše se, co

by

své

bylo poznati, že konejšívala.

I

mnívaje

že

svtnice

vkroil

dlo, hlasem, na

ho matka

nmž

lehce

zpvem esk^^m

mu to; ale Beneda, vdce eský echa uctiv a

poví

se

ne-

dodle

nemalým podivením a uražením an zlostným okem na pohlíží, a strhna po-

zásluh vidí,

do

v takém pohybování uzel, ptal

zde

se

se,

Alexius

uvítá,

s

— ~?c) 155

zbrojnošm po provazích

smích

tinésily

:^í

.se

ohlí-

pacholkm

dnouti káží', a rozkázav to divícím se

k Beiiedovi tmito slovy se obrátí: „fSárn

tyr,

nárn v

jsi

zrádo

pas vebhl,

skvrno boha-

velebnosti královské! Hlediž, jak se

nyní vyvineš!"

„Ha!

—

Beneda

modly

cizí

dno

„ty

pacholku!''

se

rozpálil

hnusného

sboru

nepravosti

!

— Alšovi —

cizokrajné nádobo! tuto vezmíž, tím se vyvinu!'^

náramnou po

a bleskem vytasiv mec, silou

mu

jakž

a vyhnul

v Cechách íkali

— se

však tento rán,

se

káže zbrojnošm na Benedu

ovšem

mee

mžiknutím

dosaváde

na

odskoil

;

obnaživ

mec,

Blýskaly se

dotírati.

v každé psti, ale psti

rozpacích

mly;

obrátiti

žene

a

trvaly,

kamby

se k seci

než však nejposlušnjší svého

pá-

na mezi družinou nyní se na reka sesypali, ktek odporu

rýžto

a

na

nepohodlném

tžké rány do nepátel

zasílal,

stoje

stvím jsa obklopen, poddati se musel.

nyní

dalekopovstný,

hrdina

spoutané, jako

sloup;

neznal jiné kládati,

ho

blaženosti.

když se

posadivše,

s

ním

a

stál

tu

maje

takovým nakládáním, ta-

mimo

petrhla, a

A

nazad

ruce

kovouto píhodou násiln se v žádosti

míst,

pedce, množ-

Voln ti

nm

pavuina

neml

ni

jiné

cti-

žádosti,

nechal sebou na-

zbrojnošové, na kíi

nazpt do Kladska

pustili;

co za-

—

—

,^ 156 s)~

bodem,

Alexius

tím

rameno

rozryl,

odnci

s ostatními

mu Beneda

jímž

byl levé

zemdlený „u dobrého hospodina^ hodlal pokati, až by se druzí

navrátili.

Kladsko

krmy

nkolik hodin od

leželo jen

vzdáleno, a proto se zdála zbrojnošm, kteí Be-

nedu mezi sebou

vedouce,

dlouhá

velmi

cesta

mstu

k

pospíchali,

když se slunce

býti,

již

za

les potáplo a krásné zlato po oblouku rozlívalo. Když pak ale

vrchole okolních

jasném nebes již

zmizel, a kolem

záblesk

tento

i

nich se ro-

viny v šedé veerní roucho zaínaly

pak

nimi

modránkách

na

a když ješt

ped

stavení

že

usnesli,

vat

z pravé

cesty

ji

zbloudili;

práv

vidouce

a

pijíždli,

Pohnavše tedy koní

umínili.

se octli ve veliké

hradily

žádných

vží,

dráhu, kteráž se ve vysoké

v lese, ku kterémuž

si

brzo

dosaváde

za

hvzdy,

sebou nevidli: tu se lehce na tom

znalou

posud tratí,

žádných

oblékati,

vyskakovat

doubrav.

vysoké, erné, k tichým

a

tráv

penoco-

unavených,

— Na

zaátku

nebesm

strmící

podivn utvoenj% že se rozmanit dlily jako v ulice a sklepení, psobíce mezi tím vtší místa a jeskyn. Na jejich vkostaré skaliny,

tak

i

stny a to

rozkládaly

všecko

rozlévalo

staré

psobilo

také

duby své

ovšem

jakousi

vtve,

velké

krásný pohled, ale

tajnou

ouzkost

v

okolí.

—

157

<9

Zde

si

ním

uzdy,

tedy

umínili zbrojnoHOvé, popustivše ko-

aby

pekati

pásti,

roztáhli

vezdy

dvou

mohli

se

volné

v bujné

travé

vládu staré noci; a položivše Be-

nedu mezi sebe, po

—

'ci

oddavše

chladné

se

po

se

spaní,

zemi,

mezi

ímž

bylo tetímu míti hlídku.

Jak ale odpoíval náš rek dalekopovstný? Mže-li plavec moudrý, když na pustém

moi

nho

okolo

se vztekají,

a v celé jistotu

všickni

živlové v hrozné bitv

odpoívati?— Benedovi zuila v prsou

duši

boue

hanebnými

Nemohl

vzteklá!

pouty

jej

pochopiti

všemožné

tížící;

chtl sám sob dokázati a se pesvditi, že vše jen pízrak a šalebné jen mámení;

hoel

duši

valiv se z

—

to

v jeho

bolu, zlosti a msty plamen, který vyouzkých ader, by byl celý svt uvedl

v zkázu. Dlouho na

nho

nešlo spaní,

až posléz,

potýkáním, jízdou a vnitní bouí pemožen, klesnul do tmavého objetí spánku.

O

em

covala a

s

ím

vyvádla

i

ve

spaní.

liných bíce;

duše

byla

Vznášeli

se

snu se

až

ped

krátkou dobou pra-

do unavení zabývala:

dále,

tím

se

pachtila

se

mu,

to

ve

kolem Benedy snové v roz-

na

škle-

ve vzdálené

vlasti

postavách a hnusnou tváí se zdálo

i

že jeda

povdomou drahou k slavnému Vyšehradu, nenadále spatil, an

nkolik jezdc, starou babu mezi

-S

vedoucích, touž cestou pietl ním se ubírá.

sebou

Kiela

ulekaná žena,

pi

se

158 (5i~

tom

pomoc

o

pitvoíc,

a/>

hrozn

a

volajíc

Beneda, pihnav

ji

k tomu a jezdce jako hejno ovec

rozplašiv,

se

vy-

svobodil.

Tu zatoila se žena plesem a jiskícím okem na svého osvoboditele pohlednuvši, poala se smíchem, pi nmž jí bylo vidti bezzubé dásn, ,

takto mluviti:

„Devatero

nu

!

zapla

to

ti

— avšak stará Liduše t

sluhm

pikáže, aby

Liduše"

— zachechtala také

práva,

se voda

statný sy-

—

žena dále

se

oblaka jdou

snoubí,

svým

O! stará

chovali a hlídali.

;^iná

vládne, a také dává rozkazy

ohnm

s

božstvo,

se také postará, a

!

po

také

a hned

zemi,

a tíže plyne v povtí, a mezi tím moji milánkové

vedou skonou a provádjí hudbu, až se plesem potem krvavým

skaliny

lichotí se to

„V, platiti,

se

jí

jsi

scvrklá

pro

mniti tomu, kdo

oi

a

plní

holeku! že 00

potí.

V,

holenku!"

ti

ni ji

stará Liduše

se

zdvihá,

plápolají.

mže mže

—

také odtaké od-

osvobodil."

„Na omylu vzíš nejhrubším, pakli

najednou z prudká

uinil, že se

—

hrzou na

k Benedovi, který se

žena

an

dívá,

a boky

dále

,

babo

slabá

myslíš, že zde na

!

na omylu

odmnu e-

:

— 'S kám.

Zádo^it pu

Sí-

159

mi sílu dala, že

toliko

cti

vrahy tvé rozplašil!" odtuší

— Tedy

.,Tak!

jenom

vatou

dám

;

splním."

na

se

také

ti

Tuto ruku na

cti,

ti

to

požitky

její

mj

mrou

ji

ti

a

mj

za-

cti?"

ovoce.

její

že

!

pa-

vrcho-

slovo

ti

domluvíc mžikem zrstá, a bére

obrovskou

erné

podobu,

zrak

vtrem, ze

já

máš, holoubku

— A tak

po

— ^Hehehel

dám

Jsem

Beiieda.

to

žádost

šklebila 86 baba vráskovitá.

cholíku! dám já

na

jí

vylétají

ruky Benedovy a tiskne všecky

žíly byly

se rek

hrzou tese

ji,

vlasy a

blesky,

mu

až

proniknuty, a

se se

bolestí krutou

drží

a sebou trhá,

honí

uchopí

pevn, až

ji

piemž

unaven

a upocen se probudí.

V>Taziv že se

mu

se

tžkého

z

nejsou ruce

tedy vzchopil

a

pi msíku, jenž svtlo

okolí

se

o

rozléval

hl

Nenadále slova

ze

a

podivení

ped

,

nho

tak

sebe

zad

uvázány se

mrák

z

sebou

ernou

ile

;

ohlížel,

až

šedých po

uvidl

státi

kotníky zakuklenou

dlouhou,

taženým krkem na

ani

pln

Beneda,

sna, shledal

na

zažloutlé

v tmavý šat až po an

více

— Liduši,

podepírá a

s

na-

se dívá.

hrozn pekvapen nemohl

vydati;

ale

za

to

spustila

Liduše „Snilo se ti

známosti

ti

naší

—

uvedla jsem poátek zase v pamt; aspo

lib, holoubku?

—S 160 Si— tak jej vyobrazivši, jak v

pravd

aniž jsi to

byl,

zeteln vidl!" „Ha, ty pekel nejernjších vyplivku!' roz-

Beneda

se

vzteklil

— Ale

sledky?"

e,

tváí pejala

— „to

jsou

mu

Liduše

tvého

—a

miláku

Na jae

mládí

Nedržela jsem

?

svého

v takou dobu, v které moci, u kteréž

robiti ci

— avšak

za

hrozila i

adra

se

nám

!

— Co

ti

pak

slovo ?

—

mnou seznámil, mne již padala, nebo to bylo

se

která na

—

jesti

vtší se pod-

velevláda Lidušina se kon-

i

mou

to jsi

mezi hrdinami vynikal, za

hatýr a

se

jsi

mne nehody, a padaje mne rozdrtit osvobodiv

p-

nezbudíš svých

stoun, které jsem ledva ukonejšila schází,

ná-

kárající

kouc:

„Pomalu! pomalu!

ti

slibu

potmšile

s

prací co jinoch bujarý

to

dvat

lepých

po tob rozplamenila, za

to jsi

Kam

milákem.

knížat stal

outlinká

jsi

se bo-

medle

touhu ješt napínal? Napínáš a napínáš, až praskne žilka po žilce, nitka po nitce, až se kaz do duše

do života.

— Pro

dostane

a

pro

opustil militku?"

jsi

„Ha,

ty

schránko

opouštl Prahu?

jsi

strašných

klam!

míníš

ty mne pamtí svou usmrtit?" zvolal Beneda.

duše

—

„I

holoubku!"

—

„což pak myslíš, že

nejmenší?

—

Víš-li

posmívá

pak,

jak

mu vášn

se

to

jsi

dále tvé

Li-

chyba

pišel dnes do

—^ mého zde

okolí?

t,

dobe

synu,

Sa-

161

— Jenom žádost — nebo — aby v cizích krajích t

vením na tebe hledli, k tomu

Polanm o

o

jsi

co

knížete,

vzdálené

stech

co

vyzradil,

zámyslu

o

stavu

co

jsi jsi

okolno-

a

vdl. Ale donesla

vlasti

k uchu Vratislavovu,

pivedla, že

vlád eské,

jsi

chlolelá Závist s Klevetami na

t

znám

s podi-

ry-

to

hubených plecech mstou

a za to kníže neustal

pronásledovati."

Bouliv žena

chtl

se

rozhovoená,

nad

holí

žhavým okem na nho

Beneda

tu

ozvati,

hlavou

ale

zatoivši,

pohlédla, a zlostn ho za-

„Za zuby drž jazyk, dcko! když tvá matka mluví!" Však hned zase zmizel ostrokikla:

—

hraný

i

vy-

tento zvuk, a s oušklebnou pívtivostí

tvá

jasnivši

promnivši

oulisnnu

v mírnost

a

nelíbezný hlas, mluvila takto dále:

„Nepipomínajíc

dobrému

podotknu,

akoliv bysi sám

se v

nehledal.

tob

brého

— ekni

hospodina"

sob

snad nehodu

pak

ozývalo, an jsi tak

rozkládalo,

chetné Xll.

tím hodláš

nádoby!"

tvj

zbrojnoš

t

dosíci? ty

rozsápal

svou co

neprozeteln u -do-

poínal, a co se v

když bývalý

eho

proti

mi, holoubku!

pikroiv za reka dalekopovstného .,A

se

jsi

prohešil, jedno jenom ješt

vlastnímu

v tom

ím

jiného,

se

tob

k tob

vyhlásil?*'

tepe nešle-

Beneda 11

—

.,že

mí

— —^S

mezi nepátel}^

stojícímu

Piyc se

pochybil? s

163

6^'

pedstíráš, v

klid,

tebou mi není co rokovati

hrza

mu

jsem

" !

!

Liduše na Benedu okem, z

I pohlédla

v duši

em

mezi dábly ohyzdo!

ty

nhož

a chvíli pomlevši, po-

sršela,

ala, na každé slovo váhu a ráz vkládajíc:

„Tob

není

v celé

pírod

šíré

— Aj,

rokovati?

hlavo vhlasná! a kdo pak

moudrá,

hlavo

ranou

se

povdl,

byl

že

b}'

ty ti

božstva

jsi

daru nejskvostnjšího, mnohotvárného rozumu, co žiješ

dnal,

a co

jsi

t

—

že

vtší

jsi

—

A

pekelným

hluboce v duši Benedovi zaryti

Liduše nemívá zvyk z co jednou zaala,

to

i

nevdku k

S tajnou výhržkou Benedovi, již

aby za

obrátivši;

ale

ní

chtla jsem

cíli

te mám

ousmchem každé

jakoby

mluvila

ústa,

moci podro-

o tebe peujíc,

své velemoci ozdobiti, a

kliditi?"

šklebivši

sob jedin samovládu

v

ti,

matka

Jako

korunou

pry

kdo

vysvtlí,

hledajícímu

ben?

myslil a co jsi mluvil a co jsi je-

nepoužil?

slovo

mlo: „Ale si

se

stará

co dlati, nobrž

dovede."

takto

skonivši, velela

kráel, sama k odchodu se

Beneda zstal

státi

zamraen.

Domlouvá mu staena, kouc: „Což již

se

roz-

ti

život

žádnou není útchou?" ,,Co

hanbou co

mže k životu poutati, když mi vnou prvodkyní jest poskvrnn?"

mne

t

„Ani když

zase na stupe

a dstoj-

cti

nosti povýším?'-

,,Kam

mnou

„Piiodím

„A

ím

mne

lze

ti

aby

povýšiti,

povést se

nekrácela?-'

rouchem nejskvlejšími"

ji

odv

cím hodláš oistiti

umyti

jí

ernoerný?

její

— Novou

tvá zakalenou?

lstí

a no-

vým podvodem?!'^ „Ceká na

tebe blahost a

láska

pátelství touží."

tob

i

i

„Není ve

mn

zvuku, hlásícího se

hlasem temným,

koších!"

jemná rozkoš;

po

po

roz-

nedvrným odpovdl

Beneda.

„Znal „Ila,

jsi

Libnu

— ?"

ty jedu plná oukladnice

!

co mi novoa

ranou dráždíš jizvu, kterou jsem po šest hojil?" nic o

rozhorlil

znova Beneda.

let

marn

..Nemluv mi

Libn!" ..Aj,

l

se

synu! nebudiž tak

má dosavade v

nevdným.

„O, pekelná svodnice! mluv, pro skou, mluv, co víš o

..Poj se

hustého,

erného

obrátila lesa.

moc ábel-

knžn?"

mnou, a

Tak dokonujíc

Militka

mysli!"

pak se

ti

a

to

vjjevím!"

chvátala

dále

— do

-^S „Vstahl"

fc.

s:—

164 za

zvolal

Beneda

ní

pospíchaje

mu

stromovím a kovinami, mezi nimiž se

zakusila v

jsi

kteréž jsi

mn ;

ale

se ho ptala,

a

—

!"

než mohl

neznámých;

ale

sliby,

pro peklo, jež

i

Tenkráte jsem ješt

Dohonil

an se

ji,

práv

dále k ní promluviti, již slušno, své

jak

zdali,

vcnou pou

na

byl

uinila,

— usta!

rozžala

tvého hlasu poslušen zastavila

Liduše,

pro strachy, jichž

hodin našeho seznámení, pro

mi tenkráte

jsi

ve

— „ustan!

míhala

již zacházejíc,

do

poslal

na

prvodce

ti

tmavých

krajin

Benedova,

slova

spaní trvají dobrém, aby zejtra

mohli

ve

že

rozhlásiti,

že Beneda se na nepíteli nemohutném nemstí a pikázala, aby

ušklíbla,

se

jen

nemluvil, a tak

více

Sama kráela vysokou

travou

položila,

njší jako cestu

mu

co

tím,

mu

sotva pozoruje, že

ila.

se

a

a zpívá:

an

prudce

najednou

podivn se

kam

na

zpomnla, rozplamenný,

let

zastavili

svíjí

u je-

irá tma se

probírá se rek z myšlének

vidí Liduši,

hází,

ní,

pohodl-

Podle ní kráel Beneda,

hluboce sklenuté, v které I

ped

rostliny,

vypravovala, pomatený, a

byla z minulých

skyn

sklánly se

iníce.

byla

nerušil.

naped, a tmavý

dlouhý šat se dalece za ní vlekl, a

ernou hl

slova

ni

snmy duch plnoních

—

kol

sebe

a

sebou

a

to-

probrav se

v povtí vrtí

a

holí

skuí

165

'S „Vzlmru,

;

!

!

tíze

!

vzh&ru le živle!

dolil,

dolu te.

erstv mé

volání

plle, sluhové zlosti

mé

se bojte,

pekla duchové!"

A

pod

se

nimi

poala

zem plnoním

ti-

chem obestená tásti, a každý kámen a každý strom poal se hýbati a praskati, a vkolní skaliny se

otvíraly.

sebe pláš

— Silnji zatoila še Liduše, a kol povtí

do

roztáhnouc, hlasem proni-

kajícím zvolala:

„Za mne, vete! za

mne

kol

A

hrza

spéš,

a služ a

hraj

mne béž!"

hromobitná obklopila

krajinu

ode

všech stran; valy, jako kdy stádo rozdráždných

lv

aneb

tisíckráte

hladových po

ty;^r

rážejíce, tisíckráte množili

kaný rek a

ve, vichr a boue

skalinách a starých dubech se ob-

soudil,

že

hrzu.

na

—

každou

Stál

tu ule-

chvíli

celý

svta spadne a jej rozdrtí; ale Liduši nebylo ješt ustati, plamennýma oima, hlavu daleko vypnouc a kolem a kížem nad ní holí šermujíc obor

a

tíží

jako

až

klesajíc,

nahlížela

do

jeskyn,

!

~S v

©— moské poalo

vlny a páry

jako

nížto

166

:

!

se

to

zmítati.

opt vzchopila dalekých les zakikla:

JVajednou

zným

do

se

a hlasem

hro-

„Ped mne, ohni! ped mne plyn! vzhru, dol te se vi!"

A

jako kdy Etna obtéžkaná nenadále pukne

a ohnivý a

zalilo

tok ze sebe vychrluje, tak se bleskem

zasypalo

a v plápolu

boue.

ohnm

okolí;

zem,

tásla

se

Z jeskyn

plála

skahna,

a v plamenu

vala

vyletovala rudá ramena daleko

se vztahující, paní svou a reka dalekopovstného

jako jich

ba

vítajíce,

i

vítzným káže

pohltiti

dále

hrozíce, ale

vládkyn

zpvem

„Dosti, tíže! dosti,

vtre

dosti,

ohni!

v skrýše spjte,

vné

v skrýše

Mokro

mokro

,

pij

mi te,

kvap mi k

ve

a

Rázem hrza mové

zašli,

a

!

dílu,

e!" umlkla;

píjemné

blesky

ticho

zhasly, hro-

opanovalo krajinu,

a libostny zásvit se kolem piAlek

msíce

blunce.

Liljý

ale

rozlil,

klidný jako pa-

stkvoucí se jako o poledni

i

vtérek prohánl

skaliny ke skalin roznášel

vtvím

se

líbeznou

a od a šu-

víjni

znl jako hlas dalekých jeskyn irá tma, prchající jako slabý mráek ped svtlem ranním, a míhaly se tam jako podivná smsice slabounké páry, a sklálistím,

stil

harf.

I

daly

a vystupovaly, a dlily

se,

sno

a šustot ten

zmizela z

Ale

vysvitlo.

a bledne, a mžikem

že v

vidí,

zefyrových z

hoí, a íiádra

každé

jakoby

hají,

ržové

žebro

dva

luh

a

tam

se

oko nebeské

vysvitnul

zajiskilo,

na

rekovi

napíná,

kloníc:

ramena a ko!

—

ale

v tom

i

otvírá,

tvái,

se

zaplesá

djnou, a ramena

tu

—

mu

a pozná jeho. se

a

ho

— oko

jí

zdvihá

oblouku

a

již

po

k nmu Bleneda, a rozpáhne

z hloubky

dotkla

a otáí se a hle-

radostí

celým tlem,

zvolá

krajin

vysoko se vydmula, a

slastí

Libno má!"

jako

zjevuje,

hlavu zlat zkadeenou

labuové v krásném

páže

se

jí

adra

zdvi-

mlo, an

rajských

z

dá po dálce daleké, a nalezne Ples

mu

se

prasknouti

nebo

a

nejjaejší obyvatel, a že zdvihá,

až tam ja-

zái, vznášejíc se na perutech

spanilá

nadvtrných

se,

zalekl se Beneda, a tese se

celou duší

své

„Milen-

duše:

skokem chtl k

ní:

než

Liduše holí svou aro-

sklesla,

oi

se

mu

žata-

—

—S

168

S>'

mu

tíží,

a celý klesá a padá do trávy vysoké, slyše

je-

kolena se pod

hují,

nom ješt

chvjí, hlava se

iiírn

devaterý ohlas smíchu baby kouzelnice.

5.

Xa

velikém

komnat

nmž

skvostné

krásná jíc

její

hrad sedla

sídelním

hrabnka

leželo

šití

malého

u

Jitka

u okna

;

ve své

stolku,

stála

na

Libna,

okem pozorliv^-m probíhapede hradem rozprostenou

sestenice,

dalekou krajinu

a krásným jitrem ze sna se budící.

Brzo hledla na eku, jak podle paty hradu

vysokého ba

svj, mnohou parou šedivý tok zatáí; se kolem švihlého, zeleného proutí

zase jak

vine, jak se

v planinu trávnatou rozšiuje, a nebo

v ticho vysok^^ch, tmavolistých olšin se schovává.

Te

se obrátila

dva

knížecí na blízké mla-

dé háje a lesíky, a na temjší ve dálce doubra-

vy a nad

bory, a na vesnice a

n

mstská

sídla,

ježto

až pak zraky

temena svá vypínala;

z-

na dalekých horách vzeti, nemohouce pro-

staly

hlédnouti dále,

nemohouce

poznati, co se

dje za

nimi v milých Cechách. I

za dlouhou

touhou rozhála se

chvíli jí

tam

adra,

hledla,

a zoužil se

a jenom jí

dech,

;

:

modré jakoby

a oko

tedy

se

obrátila

Uvidla na v

znavši

k

Jitce,

mnat

divadla toho a na veejnou

k hradu

která

.silnici,

kc bylo chtlo slzou zaliti

od

brzo

ní

nm

cizince,

a petrhla

zraky

vede,

poutníka

své otoila.

ne blížícího, a po-

v

promluvila

slova

tato

mlení dosaváde po ko-

tak

kouc: mne nešálí,

trvající,

„Oko-li

vidím

cizího poutníka

cestou se ubírajícího k našemu hradu!"

„Poutník

na

to

k našemu hradu?" promluvila

cizí

Jitka pozdvihnouc hlavy od

—

šití

,.a

snad

A

snad

dokonce z Cech?-

„Domníváš se

to také, Jitko,

opravdu?

dokonce z Prahy pichází?" ho

_,,Dej

bude-li

zavolati,

ubírati,"

odpovdla

fejmež;

snad

dále

chtít

sestenice hrabnka.

tenkráte

dostane

se

„Dou-

nám zprávy

se

libomilé ze vzdálených vlastí."

„Již

se zatáí

již

poade

pravuje Libna,

z

veejné cesty"

— dívá se na bán tyných — kráí k bránám zastavil

již

šn

odskoivši

od

—

z okna hledící

„te

vyse

vží nebe-

našich

našim."

pivinula

okna,

—

se

— A sphrabnce

k prsoum a zvolala ,.

Jitko!

prázdné telná!

—

Jitko!

a liché,

není-li

tedy nás

O, jen jedinké

tenkráte

dojde

tušení

mé

zpráva potši-

slovo jisté po dlouhých

--^3

a jedinkým

tak letech,

na mne

170

S^.-—

slovem

tím

novou krásou,

novou

zasmje se

vnadou

veškerá

píroda!"

A svou

sotva tak domluvila, pospíšila vyjeviti vli

služce,

letla

v kobce vedlejší se

zdržující,

aby

pes sí velikou k pedhradí, a tam panošm a zbrojnošm rozkázala, aby

totiž

stojícím

piln na

zetel

to

mli, kdy se

branou objeví, a pak

mezi

poutník

hned k hrabnce

i

jej

pi-

vedli.

Netrvalo

dležitosti silnj',

na

— nebo

mu

již

odstranila.

chvíli

ale

s

stál

cizinec

a

—

komnaty

zbledla, jak do

zalila,

a zase hned

vstoupil, tak že se zdálo,

jakoby trval na rozpacích, jak

sob ped vzne-

šeným panstvem poínati má. Díve k bohatýrstvu

snad tak blízko

nalezl,

jíž

se

poutnické

široké

vysmahlou ode slunce tváí, která

ješt tmavji krví

byl ve spanilé

ped

njaké Bylt to muž

Jitka se byla v

vysokorostlý, v dlouhé

roucho odný, se

a

dlouho,

to

Libnou samotnou

Libn tu

z nenadání

byl

nenadal.

bu

nepišel

nikdy

— anebo

osobu známou

Roztržitost jeho

a pekvapení ješt rostlo, an pozoroval, že se na

nho dva

m

ani

petrhl

šlechetná

zrak ticho,

paky uvádí, a

s

pepozorným okem

nho

pustiti

které vždy jen jal se

mluviti:

nemohouc

;

dívá, tak-

a

proež

ješt více na roz-

— ~'^ „Velela

jsi,

171

sleno

ho

nechavši

tedy

naež

krajana,

také

ped

nás

hluného svta,

— Ale

tmito

prtoku, a ne-

la

dokoniti, pivítala

arn

co

jej

panošm svým, aby t se

zastavujícího

,

Libni

doložila:

„Rozkázala jsem žádali

ušlechtilá!"

e

eskými nabyla

slovy

S5-

Vzdáleny

pedstoupil.

nám

aniž však proto

po-

branách, bys

v našich

jsme

od

se po jeho

hlasu stýská: ale není srdci dáno, aby odloueno

od si

po

nezatoužilo

vlasti,

co

dcko

hrávalo!

milých

„O, devateré díky tob, díš

krajinách, kde

— Picházíš

z

jitro

pod stechu vlastenskou!"

!

mne uvá-

jež

zvolal

„Ano, sleno ušlechtilá! picházím Labe a Vltava své vlny ženou!'* .,A snad

Cech ?'^ poutník.

—

z krajin, jimiž

dokonce z Prahy?" zeptala se rychle

Libna.

„Ped Libušina

trnácti dny vyšel

sídla,

jsem ze slavného

odhodlav se na dalekou cestu za

bratrem, jejž byl podivný osud v Lipsku

usadil.^

„Tedy z Prahy, milý poutníku?" ptá se

dva

sliná

— „byl

jsi

opt

tam také pi slavném ko-

runování?" „Byl,

ze všech

dvo

milostivá!

kraj na

tisíce,

na slávu nevídanou; den hlas,

a

vidli

— Bylo

ale slyšeli

jsme

tam obyvatel

žádostivých

jsme

vespolek

pohledti

vesms

jeden

je-

smysl,

že scházel kvítek nejspanilejší ve vnci té slávy

nádherné."

„A

co mohlo chybti

bohatými vladyky?^' ptá se

jinoch

se

„Ptej

pi takovém dnu mezi podivením Líbena.

s

horoucích,

dáno

jimžto

znáti velekrásu, a ptej se dívek, které znaly

sebou perlu nejdražší, bohatec

dítek,

ptej

se

a

starce

mezi se

ptej

sprosák jedním hlasem zvolá:

i

Nevidli jsme Libnu!'^

„love

—

!

veliký

pro

Tušení, uleknutí a strach okolo

m

na svá, a tiskne

k

prsm

Bh

kdo

!

jsi ?

mne otáí rame-

studeným!"

—

pe-

kvapená tak domluvivši, spchá do vedlejší komnaty,

kde

se

átkem svým stoupily nyní

poznal pertovu.

v

ní

hrabnka sestenice

zabývala, a vyvolala

ob

;

s ji

novorozeven. I vy-

ale ledva spatil poutník Jitku,

Vratislavovu

dceru

— Uleknutím

a

choti

— Vi-

zdrcen ucouvnul, a zalkal

hlasem silným a pronikavým:

„Náhodo! krut iiinc

zavádíš?"

mne

dívati

Nedívej

se

Nepohlížej

mne v pouš

—

O

ty

nade mnou panující! kam

Liduše

!

Liduše!

tak

jsi

se nedala v dílnu svou stobarevnou!

žhavým tím okem na mne, Jitko! okem tím na mne, Libno! jímž jsi dlouholetou

zahnala!"

— —S poutníku!

..Muži!

mu hrabnka,

S

173

— kdo

boulivýnu

jsi ?'^

praví k

n-

tmito slovy, jímž ne-

rozumla, podšena jsouc.

,..Já

t

neznámí'^

„Ty mne neznáš? Dcera nezná muže, po jehož život se krut otec shání ? Manželka nezná

muže,

jehož manžel nenávidí?

knžno! neznáš

—

„Spravedlivé

bn jí

všecku krev

aby

ji

svrchní si

do

k

tvá nepodobnu

byl

šest

aby

ji

a

i

bolestí

odprosil, dílem

Libn,

se sebe a nepravé

roucho

nesrozumi-

klesati a padati

Zahoela plesem

dílem

pomohl, skoil

ped knžnou, nebo

a

poala

hlas,

náruí.

Benedova,

duše

zadrhlo, a bylo

zastavilo, tak že jen

temny vydavši

sestenici

Xeznáš,

zkíikla Jitka, ale Li-

nebe!''

bylo prudké uleknutí ducha

telný,

—

Benedu!?'^

shodiv

široké

vousy, jimiž

uinil, a stál tu zase rek

ne více v bujarosti jinošské

pešlých

rok mu

—

bylo hluboce ráz

—

mužský v líce vydlabalo nic však mén proto pedce co obraz muže usedlého a vnadou zdobeného takovou, na níž každá

dva

zalíbení nalézá.

Pootevela Libna oko modré, a dívá se ve

tvá rek

Benedovu, lítostí,

nadji

že

ale

snad

kyne

mu

rukou;

i

zalkal tu

opt marnou v sob choval

:

„Knžno! Libno! nech

jen jedenkráte mi

ješt pohlédnouti do blankytu oka svého! Jeden-

ubohému

krate jen daruj ješt

nmž

šest

a se

soužil.

sepnou

a

svrhnou

So-

174

-->?S

dlouhých

slovo milostné, po

jar a let

a

—a

Jedenkráte jen

vzdychal

zim

a

pak

pijdou

mou v pouta tsná pak a mou s trnu všech žádostí v žalá

pravici duši

;

tmavý, vcný, trapnj'!"

Ale nestalo

se,

co dalekopovstný

rek

oe-

nadje Libnina se vzala v sladkou jistotu, a proež utšeným, tichým vzhledem upokojila dávno oekávaného, a upokojila jej hrabnka, kterážto zárove cítila Touha

kával.

a

i

s

milenou sestenicí.

V

milostném, arolibém

toku

nebo

asu

uplynula jim první okamžení;

uprchlého

zmny

a

délka

doba pítomná nedala na všelijaké

a okolnosti

peHvý

zetel

ale

míti,

toliko

citem sbor tento malý ídila.

A

byla

rozkoš v duši

blahost budoucí, akoliv se

vla ve

trpká povinnost:

Benedov s nadjí na mu ješt v cestu sta-

navrátit

vlasti vyniknouti milostí

se totiž do Cech,

královskou a novým,

slavným inem mezi bohatýry, a v njž

sebe pláš dobrodružství, Jitka

mu

ale slibovala, že Vipert

v Budišín zdržoval, a byli

s

shoditi

se

byl

v hovoru rozmanitém o

v hodnosti veleznámých

se

zahahl.

— který se práv

kterýmžto prý astji se

nm zmínili — dstojností

svou toho u královského tchána dobude, že i

tak

pedk

i

v statky

zase bude uveden.

—^S

Díkem hnutý Bencda

ústm

k

tisknul:

^—

175

milostivou ruku Jitiíiu

dvée otevely hrab

se nenadále

tu

a do komnaty vstoupil

— Vipeit.

na okamžení spativ

cizince,

byla dávno z mysli zmizela se vzchopiv, postavil

Zarazil se

podoba

jehož

mužn ped

se

nkdejšího

neoe-

soka. Jitka -- pivítavši manžela, jenž tak

kávan

pikvapil

»ršely ze

— jménem

zrak

ho

Blesky

ohlásila.

pi

Vipertovych

inu

Beneda spšné

ale

;

slovích

„To

:

rek Beneda!" ale hned jakoby se byl zpamatoval, pohledl

na

a

na Jitku a na Libnii,

úst a ocí rozlil se

mu

skými slovy pozdravil hrdinu

Povdli mu pak vdti bylo z událostí hnuly, prosebným

slavu

obrátiti.

Znal

vdl,

že

opakovali, co

nm teba

a píhod, které by

ale Vipert

a

by tžko

jej

po-

Benedu slovem k Vrati-

se za

a než Beneda, mysl a

a

kolem

a

úsmch. a páteldrahn nevídaného.

vlídný

lépe,

vli královu bylo

pímluvy své

s

ním

o

se

nežli

ženy

této

vci,

porovnati.

Libninu ode-

Nechtje

ale

píti, aniž

však sám sebe v Cechách do podezení

njakého

uvésti, a

nebo

si

píteli

docela Vratislava roz-

hnvati, domlouval Benedovi slovy hladkými, aby se

zatím

do

Míšn

k biskupovi Bennovi

obrátil,

a tam ekal, až ho nebo on nebo Vratislav zavolá.

Že nebylo možno okolnostem vyhovti,

spokojili

se

slibem

a

poteb

jinak

takovýmto všickni,

—

176 S)—

>'^

jimž na šastném skonení Benedovy nesnáze zá-

nkolika

po

a

leželo,

louiv se

Odpuste, v práci

koli

dnech

vidli

jinoši

poaté

vlastimilovní

pakli

!

a

trvanlivý

an roz-

jej,

k Míšni pospíchá.

s nimi a opustiv hrad,

a-

si,

nyní

horoucí,

—

Nau vypravování pohovti a polehiti míním. lezl jsem v prachu dávnovkém, a vytrhl tak zkáze jej,

veliký

jakýsi

že

ním,

jesti

to

pergamenu,

kus

list

z

onch

dob vlasti naší, do

kterých Vás povídkou touto zavádím. a

živji

v

nm

muž srdce

krátce

a

s

nevyobrazil prostého

jakýsi

ním

vnitní

také

cit

které

nelíených

toho

nedá,

i

dovedl,

abych

onch istých pramen

vypravování

z první ruky a z jistých, dal.

Zdali bych

djství,

slov

a

a bych

nevím;

popisuje,

pedce mi listu,

snad

sieji

oistiv

a

nemalým podivením a potše-

shledal jsem s

Vám

as nepo-

Opraviv tedy, kde toho novjší našeho ma-

teského,

jazyka urovnání žádalo, a za-

milého

tmlejší vyjádení a zastaralé významy nynjšími vyjasniv,

tu

jej

k osvtlení jeho List

jméno

tento

kladu,

a nkolik

ješt

slov

pipojuji.

—

zasílatele,

nemýlím-li

vkem

zašlé,

se,

neb

mi nelze

dobe peísti

—

:

—^S

eský, který se u vojšt

psal Zderad, slavný pán

nacházel, jež

erbské

aby

byl

se v tyto

dosažené

a do Lužice, vypravil,

od císae Jindicha lenem

kraje,

msta nkterá

uvázal,

vystavl; proež

znova ku,

Míšn

pevné,

tvrzi

hradu

a ode

se

pracovalo.

tohoto

1087 do

roku

král Vratislav

do

krajiny,

6y—

177

k veleslavnému Vyšehradu

Z

této

na Uvozd-

s listem

krajiny tedy

spšný

posel

takovýmto,

zn-

tehdáž

letl

a nebo

osadil

také

i

v tento smysl

jícím

„Nebes požehnání a rozmnožení slávy a zemí

nejslavnjšímu

Vratislavu,

peje

králi

Hvozdek, jak jesti

tém

nými

kázal. Milosti královská!

jsi

opaten a muži

a

obsazen;

srdnatými

jsme mnoho od

Vera

museli nátisk.

srotili

sedy,

a

když jsme,

ve Kylebech tržka

se

okolo

dvaceti

tu strhla

Vncerada vzaté.

a

Koleby všecky

potm

zbíti

syny

se

od

tak, i

sou-

Míšn,

až

našich

pohbili jsme

Tasovy

na

slovo

poalo, kázal Betislav a Koleb

zapáliti a roz-

rozdliv bojovníky na dva houfy

se na západ; jel Xll.

svítati

trpti

nás pepadli, a po-

mezi nimiž

Vzatu,

Ale jakž

boiti, a

jsou

velká

padlo,

s okolními

navracujíce

nocovali,

udat-

a

Nmc

se Kylebští, zapo-

menuvše na nedávnou porážku,

ty

eskému,

a vzkazuje vladyka Zderad.

však první houf

obrátil

pede druhým 12

— — jako v polou

kému

asi

o

dlouho

polední,

nemohl

se

nmu

až pak k

koist rozlinou;

pro

pepraviti,

65'

a když pijel k jednomu veli-

míle,

potoku,

178

<S

sám

dojel Betislav, a rozkázav aby dále se jelo,

váei

ale s námi,

a nejznamenitjšími

nco

u potoka, a poobdvav mnohými z nás koupati.

stal

s

jsme

Bránili

Vltava

není

A

okázalo

se

tu

tch

než

pihotovivše

tomu ti

se

bránili;

jezdci

naši

jinoši

vrch,

poali jich kdež,

z kterýchž vyskoivše

za

nimi,

toho,

outk

oddali,

a

my nad

zvítzili.

Zahynul

slovutný

a

z Kícova,

z nás

bratí Braník

a

jsme

a vidouce, že

bez šiku až

stíhati

bohpomozi!

Nmci

obrátili

smlí než moudí,

byly

zálohy,

mnoho našich

ano veliká se strhla bitka, až se

bili;

neme-

jsme zbrojí na se;

se

však neslyšeli

utíkají,

za jeden

to

rady.

i

ukázavše se

více

rozehnali

že

mu

nebylo

se

myslíce žeby vsko-

brali

dvacet jízdných

opt, a

se

kouce,

ovšem,

strojiti,

mezi nás, a

chtli

poal

dvacet jízdných;

asi

n

jsme se na

škali

iti

tomu

Ohe, však

ani

z-

rytíi,

málo,

po-

Nmci

na

nimi,

ac velmi

krvav

vdce

Alexius,

Ratibo

i

Ryneš z Jelenic

Slav, a

a

pak Jarek

Krotiboj

Dlouho-

dvorský a mnoho jiných.

Nepadni a králi

mj

!

na

mne Tvého

pipomínajícího, že

hnvu dva

tíž,

pane

muži, osy-

—^

Su-

179

paní jizvami, k Bohu jedinému pisahajíce vyjevili,

že

Tvj vdce

nedou.

Byla

našeho

srazil,

do zadu

si

„Padls,

dou

!'^

—

Alexius

pemožen

padl,

hrza

prý

z jeho

a sraziv jej

vdce

meem vkol

a

Be-

jsa

ran, jimiž

cestu

klest, zvolal: kterého

zhanl, Cechem Bene-

jsi

a vyvolav to zmizel, aniž s jiným bojuje,

aniž vídán byl kde jinde.

Dáno v Hvozdku ve stedu po apoštol Petra u Pavla,

Na

slavnosti svat.

Pán

léta

veliké rovin, na níž za

1087."

dn

našich sídlo

podivného náboženství, nevídaného poádku, jakož i

znamenitého obchodu,

asu

onoho

trvaje

ložil,

dešlém

oddlení

tábor

tento,

a byl

dosti

stál

Vratislav, král

ješt ve

králv

a

válce,

zmínil.

byl

vdce

o níž

celý^

podle

a

po

se

daleko

široko

píkopem opaten

U

prosted

ped

stanem

ekaž-

mnohých jiných místech byly

rozestaveny stráže, kteréž se

rozmnožovaly.

se po-

nho. v zemi zaražen, ale a

byl

jsem se v pe-

pevnou hradbou obehnán. stan,

stojí,

eský, táborem

Táhl

vkoV

ský praporec, ped ním dého

Ochranov

totiž

asem noním ješt

— ~^ V

krajin

celé

bylo na

a

bral

—k

eskému

výrové

dnes

až

se

to

asné

piblížilo, jak

a

jak

pozoroval,

ne-

k tomu pizvuko-

jak

se

hrzou

zatím

bylo

hvzdy po nebi jak chladný ranní vtík již proaž tu blízkým, šumným hlaholem

zhasínaly a

fukoval

Byl ale tak

usnulou krajinou rozléhalo

Aniž

již

Pijíždl jak vidti

nepozoroval, jak

houkali

kulich

devaterou. jitro

—a

táboru. ani

silnji

hudebným svým hlasem val,

Jakubu v tmavé noci

pímo

se

v myšlénkách zahrabán, že

práv

pocestný

se jakýsi jezdec hnal.

Míšn spch

zídka

víme jist, že na dru-

to

sv. Filipu a

lesem vkolním od

SS-

velmi

se

mén

okázal; nic však

hou sobotu po jako

180

okolí;

menší

ze pletenice svých myšlének se

protrhl, a

pozor-

A uvidl muž z pravé

ným, ostrým okem vkol sebe pohhzel.

ped

krok

sebou na nemnoho

sbor

cesty se uchylujících, ale nemohl pro šero ranní

dobe ješt poznati, až

prohlédnouti,

tedy

aniž

osobu

onu

pak ona sama hlasem ouzkostHvým

na mj

a pronikajícím volati

„Pomoz, synu

!

poala: veliká nade

mnou dnes

vládne noc nepátelská!-

Piletl tedy jezdec

poznal

starou

nesáhl po

mei,

lhostejnost takovou

baba

blíže

a

Liduši, nevydal ale slova za ni a

aby

jí

pispl.

A vidouc

opuštná, naíká

si

mu

znova, pipomíná mu, co

"

:

—

S^—

^3 181

nho

kdy pro

ji

hlasem

— to

Kdybych

!

se

na

byl onen jezdec

prislibu-

—

zakiiíl

hlasem rázným, ale volným

silným,

..Není mi více

va

odmny mu

byla uinila, nové

Beneda

ale

jíc;

:

tebou co jednati, ženo Iha-

s

v tebe

déle

této pouti potkali.

vil, nebyli bychom Nás oba vyšší vedou

mocnosti, a vedou nás každého cestou jinou.

budu

Ne-

jim pekážeti!"

Liduše ale ouzkostí smrtelnou sklíena a msti-

zuiv

pirozenou rozdychtna

vostí

nedu oboila,

a oko se

jí

se

a

zapálilo,

na Be-

ústa

se

jí

zapnila, a rozumem pomateným a slovem divoce

mu

rozvztekleným poala

prorokovati, až se ledový

mráz po reku dalekopovstném „Ha!

sám

rozložil

slepý chlape! a ty hodláš

slepý,

ty

cestou, sám putovati dráhou, na niž t vládkyn svedla? O, naše cesty byly

jíti

—

nová oužeji

spleteny, aniž je kdo rozlouí!

kráel

já chtla, tam jsi

ty;

asto bývala po vli. Já vsta, ty

jsi

jsme se nahráli

posledn

si

mj

byl ;

spolu

A

již

—

já

1

Kam ti

jsem

naopak

byla zasnoubená ne-

milovaný ženich. Ale dosti

dnes budeme

posledy! Ha! slyš! scházejí,

ti

však

míti

svatbu

!

dnes

povedeme skonou, dnes najiž

hudba poíná,

již se

hosté

tak dál a dále, jako šílená již byla by

poínala

;

zbrojnoši

se

si

zatím ale daleko z cesty

~S

a

že Beneda,

uhnuli, tak

nerozumli, jenom

také

ím

které

št

183 oc-—

dál tím víc

mysle a pod

vda

se

prvodí

hlaholy zaslýchal,

Zstal

tratily.

na jednom míst

dlouho

sebe

tomu ostatní

slabé

státi,

ale je-

zamraen

do

hled, až pak ani ne-

sebe

ostruhou pohodnuv oe, dále krokem zdlou-

havým

se ubíral.

Slunce vystupovalo za dalekými horami, ale

Benedovi se

jakoby se bylo v krvi umý-

zdálo,

valo; lesové, jimiž

jel,

jako

pták

ozval,

byl

ného

srdéka, a z celého

to

diný, a hlas ten padl

a

podsil

se^

ta vidí

a

se který

jen ouzkostný výraz stísn-

na

okoli vál jen hlas je-

duši jezdcovu tíží smrtící.

podšen

obrátil

oi svém,

se na

v dálce u velikých les hoeti hranici

Plameny

vysokou.

se dívali, lu-

písn pohební; kde

pení šustlo

I

na

smutn

široké

menama svýma semotam

a dlouhé

šlehaly

ra-

a pnuly se do nesmír-

né výšky, a padaly zase nízko, a zas se vztahovaly jako že

a jako po lající,

se

nm

i

zdálo

rekovi,

se

hledící a sahající a

na

nho

vo-

do srdce, až se po všech oudech stude-

ným

uleknutím

stáhl

na

ho ke

Benedovi;

tom Liduši sebou se zmítající

hrza devaterým svým hryzem zaala

a

mu

proti

v plápolu

vidí

zatásl,

a

uleknutím

takovým

krátko uzdu svému hebci, a pobídnuv

skokm

velikým uhánl, až sebe

i

silného

; ;

—

?S

^'-

183

vraníka do potu vysokého unavil, a u první stráže

v táboe Vratislavov

zastavil.

„Tedy reka dalekopovstného tislav

jané

milostí

zase Vra-

již

obdail?" ptáte

svou

se,

milí

kra-

!

Mnl navrací

bylby

se

královskou

se

že jede mezi krajany, a ne-

vlasti,

nadál,

rouchem

vlí

ubohý také, že

do

že

mu nad

se

mrano,

roztahuje

ním se v pešlých

letech

tmavým

hlavou

jež byl

sám chová-

na jasno

své oblohy

vyvedl.

Až

po

tuto

nona, pokoušeje

chvíli

se

byl se zdržoval u

astým

listetn

Ben-

hnvu

ukrotiti

svého krále; sám hospodá jeho, velebný staec, Vratislava, aby ve

napomínal 1

prý

Vipert

ale

hnvu svém

ustál,

se byl u tchána svého pimlouval

všecko piinní, krále

rytíem

s

smíiti, bylo

na zmar. Odevzdal se tedy do nezmnitelné vle osadu, a

k

pouti

oekával milostného

do

dávno

mu svtlo mlo vzejíti

dne, jímž

nevídané Prahy

tak toho milost a povinnost k

Libn

a

rozbouil,

nejednou

se

proti

zamrzel

obyeji tak snížena.

a

V

takovém

požadovala, vida

citu se

se

zase

penáhiil skutkem, neposlouchaje hlasu opatrnosti a

íd

nebo s

se

jedin puzením

z pedešlého

listu

nepátelskými sousedy

své pirozené

vášn

Zderadova vysvítá, se

spustil

na

že

krajany,

—

-—^ 184 pi tom

akoli

nmuž

ným

a chlubným

Ale nepozor-

poínáním pi pádu nepítele

ped

piodná,

rouchem i

si

znova povst

se

Alexius,

byl

pomstou zahoel.

byl

byla

zámr

jediný jeho

proti

svého

^^

nm,

o

Vratislava

ošklivým

Cech

do

také k Vipertovi do Sas pibrala. Byl ale Ale-

jsem

jak

xius,

kterýžto

se

ho tím více

si

se

dovou

mu

smrtí, jež

bu,

jakkoliv to

více

kdo utrpí

aby

mysliti,

vedl

nm

pi

pítel,

pevnji a

vr-

byl setrval.

Ro-

byla rukou Bene-

pišla, na reka povstného, a umínil zka-

ziti jej,

tom

tedy

ím

vážil,

nji v dobách tžkých zezlil

Vipertv

zmínil,

již

tenata

na

sebe

tak

vábn

pi

neohlížeje se, zda-li

Poal však

ili nic.

podezení

i

na

neuvalil, a

a ouhledn

strojená,

to

vyže

musel Beneda do nich vbhnouti a padnouti. Vypravil

totiž

listy

jako od Vratislava k Benedovi,

do

tábora, doloživ, že ho milostiv

a pozval ho

na

pivítá, a slibuje mu, že

pihodilo, abjí^

se

mu,

na

mil,

zet,

listy,

rychlého

trem do tábora. že musí

s

vlastní

zásluhy,

milého

uinilo. Dostav

ješt

pro

i

a všeliké jiné

pímluvu

to,

co se mezi nimi

zapomene a piln toho pamtliv bude,

I

i

mužnost,

pro

dobré

vhlasnost vlasti,

hrabte Viperta,

i

pro

zadost

vsednul Beneda v tu hodinu

oe

a spchal o závod

zastavil

s

v-

u první stráže a ozná-

králem rokovati.

:

—^S Nkolik

mu kon

pístojících

S^—

žoldné

opatili, a jiní zase,

královskému Vidí

širokou

185

tu

ulici

piskoilo, aby

aby táborem k stanu

doprovodili.

jej

Beneda

ady

psobících;

vojsko po skupeních,

velikých

porzn,

jiné tak, jiné jinak

se zamstnávajících; ale nedlouho byl

sbory vousatých

stan, jako

nich a mezi nimi

okolo

ješt skrze

holobradých vojín kráel, a tu

i

se potkal s Rodivojem, vladykou slovutným, s nímž

byl v nejtužším trval pátelství, dokud chodívával

po veliké Praze. Ale nepoznal Rodivoj hned Benedu, jehož

léta,

co

;

tel

dávný pihlásil,

„U píteli ?

bes?

se

hrozn petvá-

nevidli,

k

ale ledva že pozdraviv ho

ila

všech div!

— As kterým

Pro

živý

nmu

pí-

se

tu zvolal s podivením

Bh!

Benedo!

deštm

jsi

Benedo!

nám

tys

to,

spadl s ne-

"a

co tu hledáš

by se ho v prvním pekvapení ješt mnoho

byl ptal,

než zpozoroval, že spolujdoucí zbrojnoši poslouchají pil

a

jiní

mimojdoucí se zastavuji: proež cho-

se ho za ruku

a

táhl,

akoliv se zpujícího,

za sebou do blízkého stanu, poruiv provoditelm, aby se na svá místa

odebrali, což oni také,

cových slov poslušní

jsouce, uinili.

ale

jméno Beneda v pamti,

a

opakovali

a kdo reka dalekopovstného neznal, ptal

nm,

a kdo ho znal, vypravoval o

vd-

Zstalo jim

nm,

si

je,

se po

a za tvrt

— -^S hodiny

Beneda

vdlo

186

tém

se

po celém táboe, že se

navrátil; také bylo

ucha

nebo

vidti vojáky kolem

i

bu

stanu Rodivojova choditi,

a

S^-

nakloující.

nho

do

— Zatím

nahlídající

Rodivoj

ale

pítele svého zase obejmul a ješt jednou se

sem vedlo

co by ho

ptal,

?

„Picházím ku

odpovdl mu Beneda

králi!"

slovem vážným a jistým, ale se srdcem tlukoucím.

„U všech všudy !'' poprvé

nežli

—

Ne já

štní máš tys

— do

však,

tábora

?

mám

jisté,

jímž

list,

— tebe — máš, poji— love, pro Bh! ?

od krále Vratislava

list

?

na omylu, na hrozném, strašlivém omylu!"

„Nu,

viz

tu

tedy,

neda mrzut vytahuje vodní.

Rodivoj

te,

a

nevící!" promluvil Bea

podávaje

ím

nho hledí, tím více vrtí peta list Benedovi jej podá a sem, nedvru budícím, k nmu „Nevím, co tento jest

ti

o

tom

mysliti,

ped týdnem stálosti

pr-

list

a

ím

déle

hlavou,

až

pak

starostlivým hlapraví:

co souditi

dodán,

jménem

královskou potvrzen a ujištn, ale Vratislava

mu

te

dále

do

do

Rodivoji

mýlíš,

se

ty

pojištní

!

pospícháš?'^

si

sob, jímž mne zove do tábora."

král zase k

„Do

Rodivoj ješt více

v život tak hoko, Benedo

ti

smrti pro sladko

Mám

„Jak? statný!

mne

— „což

náruí

že do

podivil se

mužné, a

!

i

— List peetí

— a nebo nebo

není

není

do

—

— nho

— vteru,

víry

hnviv

velmi

o

zase doneslo,

187

?g;

oí

když jsme na radu se

tob

sešli,

mu

Nevím, co se

mluvil.

rozhnval se

i

-

a

v boui

za-

této

pisáhl se znova."

nema

,,Ml a

víru mou,

zakikl ho Beneda. „Co mi tu mluvíš,

eský rai

král

nema

rozum mj,"

em

na tom pravdy, o

i

nesmím tomu viti! Jak by mohl mi

dáti

velebné své slovo, a

je literou, zas je zrušiti, a

s

ním

ujistiv

vli svou

i

a dstojnost vladaskou?"

dvra

„Dejme tomu, že tvá jesti

nebude

neklamná:

pravdivá,

pedce

to

se

díve pozorlivym, vzdáleným krokem k tislavov se

a nahlédnouti

piblížiti,

že

škodou,

duši

Vra-

ní

okem

do

liším, ale jistým a neomylným, co se v ní dje.

Protož setrvejž

až zatím já

tu,

„Nikoli, Rodivoji!"

—

rozhnval se Beneda

—

„neznals ty Benedu svého tedy, a neznáš ho, pakli myslíš^

ped

že

se jinak

Vratislava

nepravý,

nežli

postaví

mne snad

krokem neohroženým

—a

kdyby jeho hnv, a

rozdrtil,

a

kdyby osud, vezdy

nepátelský, poslední ranou na mne se oboil!"

Vida tedy Rodivoj, že

s

Benedou nieho ne-

svede, doprovázel jej ku králi, kterýžto

skvostném

stanu

u

stolu

sebe

hledl,

až

maje

práv ve rameno

dla podepenu. Tiše mrzut sebou hnul, když

o stolec a hlavu v širokou

ped

sedl,

— —

^S 188

mu komorník

Vít

žádá, aby

Beneda

pedpuštn

S5-

že

ped

Milost

jeho

jménem

rytí

ohlašoval,

královskou

byl.

Stává

se

asto,

že

hnvu

nepátelích v

o

prchlivém hanliv a hroziv

mluvíme;

dostaví-Ii

se ale nenadále sami, zarážíme se na první oka-

mžení

zapomínáme,

a

a asto

i

ím

jsme ve

zlosti hrozili,

dlo s Vratislavem. Spíše byl by oekával povst o zhoubném pobouení

nyní

Benedu;

chách, nežli

inem, kde teba

zaražen

státi,

dvry

druhdy z

tvé

si

:

zstal pál,

a nízko se ukloniv, v tato mluviti se jal:

promi

milosti

mužn

Ce-

slovem

když rytí, jemuž tak málo

„Králi nejjasnjší! se

se v

v tžkých,

uml

si

se

král snad

poradil, a

si

bylo, pomoci

ped nho pedstoupiv slova mužným hlasem který

a

proež,

a

zapletených okolnostech lehce i

Tak

k nnrnému se chování nutíme.

tvé

poínal;

odvážlivost muži,

tšíval

a

promi, že

v zái zase

ve blízko tvé blahodjné se odvažuje, že se zase do vlasti své

navracuje, aby pro ni práci a ne-

snáze podstoupiv, život dokonal pro od

let nejoutlejších ctil

vlast, již byl

a miloval, a jejíž

služb

se

od mladosti jaré oddal, od niž však tak brzo osu-

dem krutjším, než kdy koho I stal

stíhal, bjl

se mezi takovouto dlouhou

slav Vratislavem, to jest knížetem a

odlouen

eí

!"

Vrati-

mužem, ja-

kýmž

vezdy

se

iny

rekovi

býti

vytýkaje

pemáhala

jak

se,

pichází. Veliký tu se boj v duši a jednak

prudkými slovy

ukázal, a podivil

do

tábora

Benedov

strhl,

strana Libnina stranu vlast-

ních jeho vášní, jednak tato onu. Ale dlouho ne-

mohl snášeti trpkých se

eí

Vratislavových

;

i

bránil

jazykem ostrohraným, spoléhaje a odvolávaje

se na pozvání a na

Vratislav

si

list

prvodní. Než však také

poínal, jakoby se v

vzteklic rozložil, a popudil ho

V

nechvaiitebnému. zjevil

mu

nm

byl

hnusném, škaredém svtle se

nyní Beneda, jako proti velebnosti krá-

lovské neslýchanou drzostí se prohešující. I v

povst

vil

a

zlolající,

nešlechetnosti

rek

v dobu

tu,

dalekopovstný

stem,

o

nmž

vil

žeby každé

schopen

u pítomnosti jeho se opovážil

an

sbor

k slovm a k inu

b3i,

honositi se

li-

se Vratislavovi nikdy ani nezdálo.

na

Oboil se tedy

hlasem silným, a zvolal z hlu-

bokosti duše, od reka s ošklivostí se odvracujíc

—

že se Benedovi chrám blaženosti v krásných obrazích

ho

vytvoený mžikem

již

tsn objaly —

v

tato

srutil,

„Ha, ty plode z lože nectného mnoholetá ohavo šeho, nové I

milost

a tušení

!

ty

zem

naší

tak se vkrádáš do království na-

rznice a novou zkázu sebou pinášeje!"

vypukla

k

!

hrza

a

slova:

váše Benedova novým

Libn

ji

tokem, ale

byla zbavila hluku šumného.

—

— Spšn

190 S>

'S

mee

po rukovti svého

vytrhnul

sáhna, rázem jej

nejzadnjšího

do

a

;

kouta

stanu

„O, ty slunce dalekoskvlé! nejmocnjší!

slovanských

—

Tam

kmen

ty král!

smýšlíš

tak

Bene-

o

me

mj, jediné mé bohatství, moc má! Žádné do mne není klamné lsti,

dovi? jediná

leží

Na

žádné nevry!

život a

na smrt jsem se ho-

ve tvou milost oddati, ve tvé svatosvaté

dlal

vuje

!

však

— jejž

hnvu

neukrotil

svém

alebrž král, v ohni

sem

bji

setrvaje,

Vratislavova

káže komorní-

silný

hovor

se

Benedy

— aby

pilákal

zincem

d-

'^

slovo

Tím kovi

jím

ka:

vrhnul,

velitele s ci-

chopil.

Ml

se k tomu také Vít, ale rek dalekopovstný, miostíž,

strný

me,

postavil;

se

nedv

si

ostrý

poal

kie,

mnohým

komorníkovým

laje

—

i

pobízení

povstného, mi ranami

Vítovo,

na jej

pošvy, na odpor

a

na reka.

naíkaje, až

me

odnci

i

—

ne-

Za-

hlukem a voláním

naplnil,

kteí vidouce

píkaz pána své-

slyšíce

a neznajíce

se oboili, až

Be-

Bránil se

krále lehce poranil.

ryným

a

stan

potebu Vratislavovu a ho

z

dotírati

jinak pomoci

tím se byl

za bok, a na boku za

ocel

byl také Vratislav

ale již

zdvihl a

tedy Beneda,

moha

ho

uchopil

a vytrhnuv

i

reka

daleko-

mnohými, tžký-

poranivše, pemohli.

—^3 Obklíen jwa ho

opustila

ním krut

mu

neskonalá vstoupila

adra,

v

mu

na tvá bojem upocenou se

tesoucím

se,

všecka

po

smrtící,

me,

a s

menad

léta

neobmezená,

bolest veliká,

a

panující,

pustil

ujíti,

váše,

i

hrzou

kolkolem

již

a vida, že nemožno více

em

o>—

191

až

velé

slze

vyvalily, a hlasem

umdlévajícím, ale pronikavým zvolal

na Vratislava:

„O, ty muži

velevládný!

va svá, slova královská

vnce

do

lupen

!

?

tvých

plnou krásou

vého všecka

léta

Nic

!

nezstavil,

hlavou

vlády

na

ským, pusté

až

Cech

se

kraje

pevná v popel a budou

si

že

setkati se

zasadil.

:

pak

sídel

až

Až

mlékem se

ani

se

e-

skalnatý

zasednou

si

eských

píbh

padla,

tento,

na

naši potomci

a nebudou

se

v níž nejednou snad bylo

Vratislavu s Benedou!^'

Tak domluviv nama,

zabée,

rozpadne

povídati

zem

vykonav.

kojívati

nevy-

meem

ani

Vyšehrad tvj trní, až se Praha

erné rumy bývalých diviti,

Nic tako-

I

libozpvný jazyk v pusto-

minulosti

nmž

vrch, na

jsi

slavná díla

v Cechách nebude nemluvn

vky

širokosáhlé

tvé

vného

nic tak

!

slo-

zásluh velikých, jenž se

bude zelenat!

vedla

tak mi plníš

— O to nový, libovonný

kteréž

mu

klesl, jsa

Všebor,

proklán

loví

dvma

ra-

královský, byl

— ~^

:

192 S> 8.

Smrt reka Benedy byla první píina zaloVyšehradského;

proboštství

žení

po

Vratislav

všech

okolností

k prvodnímu jeviti

—

hého

—

však

událost

pišel, nemohl

listu

jak Beneda

tu,

ješt nikdo vy-

svého penáhleného skutku oželel, a ubo-

hrdinu,

dráhu

nebo akoli boui a po osvtlení

utišené vnitní

jehož

duše se na nepravou

veliká

akoli tlo mrtvé poctiv

pustila, litoval;

a nákladn v chrámu Pán v Míšni pohrbiti dal pedce za píinou usmrcení hrdiny mezi ním

a bratrem Jaromírem, Pražským

mnohé

mo

—

byly

tžce,

došla, a

ponvadž od

obma

mezi

se

biskupem,

jak zná-

nesl toho

pán

let

a

ale stesk jeho

;

nmu

povst

o

zabití

dávných, ba od jakživa

nejvyššími hlavami

rznice trvaly,

ství

potuluje

když k

hlasit,

—

rytí jemu oblíbený z vlasti

že

vylouen po cizin vypuknul

Nebo Beneda

nevole.

milákem biskupovým, a

byl

milostivý

totiž

pastý

eského královz

duchovenstva

nejdstojnjší hledal píinu k novým nesvornostem: uchopil se události

štm raje

spravedlnosti,

,

s

ním se na

nedbal

nic

hnvu

setrval,

Vratislavu

i

krále

Benedou, a pod pláz

slovem

inu

ohavného

ká-

rozhnvav se domlouvání, ve svém

rozhnval

bratrské a

s

i

,

a

skutkem

mnoho na vzdor in. Ano

jej i

jevil,

ve slu-

—

193 6y

(S

pekážky mu

žbách božích

mše svaté

králem

sloužiti

— knéžím

Htrojil,

ped

a jinak a ji-

nedovolil,

nak kaplany královské sužoval. Bylo

svým

i

to

k papeži

velmi

králi

lépe

pomoci,

se

to

mlo.

brániti

a neveda jak

posly

sob

íma

do

Urbanovi toho jména Druhému, tžkost

mu oznamuje

svou jakby

líto,

vypravil

a spolu

napraviti a na

Poradil

též dovolení, aby

si

mu

o

radu

další

ho

as

žádaje,

tomu za-

otec svatý, dávaje

mu

jako pro rod královský chrám

nový vystavl, kterýby, prost všeho poslušenství biskupa,

toliko

ímskému

papeži

a soudu

jeho

byl podroben.

Ledva že se poslové k novému slavnému

tislav

a

sám nanosiv na

asem

brzkým

tým

apoštolm

dílo

to

navrátili, již

dvanácte

koš

kamení,

na obdiv celé Praze chrám svaPetrovi a Pavlovi

tamjšího kancléem

bošta

kázal Vra-

stavení základy dlati,

kanovník a kaplan k

svým

nmu

vyvedl; uinil,

pipojil

a

pro-

poet kostel

velmi bohaté obdail.

9.

V

ten den,

kdy Joannes, kardinál Tesalský,

a Petr, probošt Svatojirský, chrám

šehrad bena,

xn.

svtili,

vjíždla

navracující

se

do

mst

z hradu

Pán

na Vy-

Pražských Lí-

Vipertova,

13

blízko

:

~® od Budešína,

a z

A

povstného.

Míšn

hradu, a dívá

a slyší

mezi

pes

most,

na množství

se

devný

dlouhý, dívá

k Vyše-

se

tam spcha-

lidu

a hledí na mohutné, nevídané tam stavení,

zpv

a radost

a hlas sboru shromáždného, a slyší

slavný,

tím

jako

panenských, oko

k vysokému nebi,

pohnutá zašeptala

chounkým „Tak po

s

zvon:

vítzný hlahol

rozdychla v prsou

se

pozdvihla

jasné

od hrobu reka daleko-

jak se bere

nad Vltavou vystavený

jícího,

s^—

194

poklidem

a nad

andl

míru

hlasem

ti-

:

celé Praze

ti

slaví,

Benedo

!

vcnou

památku!" Ctyry nedle na

to

zírala zase

kde Vyšehrad slavný lesklé pínal, ale zírala

hož pro hnouti.

a

A

pamt

míž

nebylo

toliko

oknem, z

lze daleko se

tu,

vy-

nna-

dlouho tak u okna ouzkého, a duší

stála

potápla ve hluboké

svou

losti: tu pišla,

tyše

tam ouzkým

hustou

v krajinu

bán k oblakm

moe

minu-

krokem tichým, zdlouhavým aba-

Svatojirského a pivinula Libnu, nevstu nebeskou, ramenem na mo-

kláštera

dceru

svou,

dlitb

uschlým k srdci druhdy také planoucímu,

a hlavu nízko sklonivši, jako tšitel z kraj nad-

vtrcých promluvila k

„Bouí modlitba."

li

vír

ní takto

svta

v prsou, útchu

dá

ti

Poslední pohanka. Romantická povst z dávQO?kosti eské.

(Psáno roku

1833.)

"

U rostlá

Šumavy, léta 1010. Veškera krajina postarovkým lesem. Nebenosné jedlí, košaté

duby,

hustá

a

dolech.

koviska, vysoká tráva posvátné

Ticho

po

horách

v liduprázdném okolí.

Nezná krajina lomoz pracujících mšan, zpvy ženc a pastý; nezná stechy lidské, nezná ni cesty motykou a rýem vzdlané. Píroda sama, vná ta tvoitelka rušitelkyn, ta knžna nei

zmožítelná

vévodí

tu

plnou,

neobmezenou mírou

a krásou. Letní den.

Na

nebes modrojasném oblouku

kosv zpv, klobání dudk, kmen, padání vtví — du-

žhavé slunce. Po lesích

kik

sojky, lámání se

sot koní a

hovor

šesti

jezdc. Picházejí od

n-

meckých pomezí. První jezdec. „Zlopovstným Cernobohem se ti

dokládám, sladký pane

mj

—

Druhý jezdec. „Aj, ty pohanský stepe! Aby Morana vysypala v ernou svoji noc, nezdailý vyznavai Krista! Brzo-li pak zapomenou

t

—

198

?S)

Si'

kadee

šediny tvoje, žes na

— pi hrobech

jinošské

sypával popel?"

Prvni jezdec. „Nepetrhuj mi ec, pokažený zárodku! tebe

i

nebo

se

Raráškem zapísáhnu, že borovici povsím, aby

ti

na nejvyšší

sebe

nám bylo jasnji se ohlednouti v povdti o schodnjších cestách." Teti a tvrtý jezdec. hou z místa. Pot cele'

stádo

hebc

se s nich plaviti

„Naše valí,

a pánu

okoh'

kon

nemo-

žeby se v

nm

mohlo. Proklatá necesta!''

krok naped bemenem zastavil;

Šestého jezdce nese o nkolik

o.

zchvácený

se

s

krk a hívy k zemi naklonil. Jezdec pro-

hlavu, cituje z

kon

Nyní

hlubokých myšle'nek. Nadarmo umdlece'ho

Z

ostruhou bodá.

místa se nehýbá.

„Ubohé zvíe! Nehodou obtžkaný prtahu!" vzdechne si jezdec. „Opt den pozdji do milené, ouzkostí

Slízá s

sevené Prahy!"

oe;

ostatní

dlají rychlým skokem

taktéž.

Den

se

tmavomodrou

kloní

ku

Šumavu.

konci.

Slunce

Zlaté paprsky

ubíhá za líbají

celo

nejvyšších jedlí; dlouzí stínové rozkládají se po nižších

vtvích

a

kídloma,

zahalen

veer na

celé

uzdu,

stehou

kovinaté ve

okolí.

jich

šedé

zemi.

roucho,

Ticholetýma spouští

se

Jezdcové popouštjí koním

na pastv a sami se rozho-

— —S gfují

v bujné

travé.

pée

o svého

kon.

Jinoch

vých

zbaven jest

vdce

malého sboru.

plamenného

zraku, zdra-

Jesti

to

oud. Jazykem mluví doÚzké nohavice Nmc, vysoké, tžké boty, a krátký, hust knoflíky bujarých

tváí,

ale jeví cizinu.

hrub

kabát

posetý

rodním krojem to

S5

Jediný jinoch

štíhlého zrostu,

mácím, šat jich

199

se dlí mezi oblíbeným, ná-

jezdc,

pti

ostatních

mužných

zbrojnoš. Boruta mezi nimi nejstarší. Stíbrný

jest

jeho

vn

zatíná

vitá

lípa,

vráskovité elo, pst se ale perukovt pádného mee. Tlo, vkov

vlas,

lhostejn

parno

snáší

i

vrným ramenem

mladistvá jíva,

mráz;

duše,

se otáí kolem

jinocha pána.

„Slaounký mj veliteli, na sluhu nemra. Vím, že se duše tvá potu-

Boruta.

vrného luje

se

Vyšehradu,

u

touhy

tvé

bolest

tu

ti

na

—

mne pak svdomí hryže, že jsem poblouzením spchu tvého prodloužil. Zbav se však tvái

tnidných myšlének. s

Na

medovinou.

Slyšte

nás,

volní,

Hoj,

zdar velicí

hoši

!

podejte mi láhev

eských kraj!

našich

Na zmar

ne-

Praha! prosta

bu

lesové!

pátel!-'

Zbrojnoši.

„Zdráva

bu

vrah!"'

Tu

je

láhev; po-

ješt petéká. Zejtra

—

nespluím-li

Boruta. „Posilni slední sice, ale

se,

pane!

—S 300 — Si'

mne

slovo,

nech

zejtra

nezajde

ostíhati jako neistého psa

nad námi

—

le na hrad

slunce,

Berkov budeme."

vdce

Jinoch zprahlá

vzdechem roztahuje

Duch jeho

zemi.

Nevoln

neodpovídá.

Hbou medovinou a

ústa

myšlének. Praha se

domy a vže,

statné

mu

staví

ušlechtilý,

ochlazuje

bolestným po-

oudy na

potápí v

se

s

chladnoucí

hlubin rmutných

na

ok

pracovitý

proudná Vltava, nebetyný knížete

Veliké

se napluje, hanobí, klesá mocí nepátel

ohn

proudové krve a

válejí

se

široko-

lid,

stol

— ;

její

všecko

nesmírní

po sídle

eské

slávy; v doupti domácím uhnizuje se cizí drak.

Povzdechy jinocha

e

v jeho

vdce jsou hlasitjší. BouNa kvap se zem se

mysli a prsou.

vzchopil.

Vdce. „Zante písn, zalomozte zbraní^ aby se zaplašila duše mé ouzkost. Boruto, Boruto jestli jsi mne vyvábil z úzkých stn mého vzení, I

abych

touhou

stinách,

se dokládám

anebo

po

Praze zahynul v mrtvých pu-

památkou svého nábožného knížete otce

me

!

— radji opt

v dálce v tuhé vazb,

po jilec v nepokojných prsou."

Boruta. „Pane, viz! vousy moje zblely v poctivosti a

pravd.

A m

knížecím týnem, aby

pjde, do tváe

mn

naplil

za

n

pikovají

ped

každý, kdožkoli kolem

jako nectnému lhái,

jestli

— t

zejtra

201

'S

61

—

nedovedu k Berkovi. Hoj, hoši

píse, jakou

!

zanete

pozdravíme hradu jeho

pozdálí

již

bá!" Tu

se na blízku ozývají cizí hlasové.

píse. Jezdcové žasnou. stot

kroej. Z

erné oko

oblieji

ps

a šu-

uhá-

vousatí; v kulatém,

to ;

etná

Hluná

tlupa

koví štkot

houští vystupuje

lovc. Muži

tých

V

sndém

na dlouhých, tmavých vlasech

nízké epice; prostý, plátný kabát a široké nohavice na tle; pás rozdílné barvy; chestivý na plecích

toul

jící

dalekosáhlý oštp anebo Jednomu na ramenou krváce-

v rukou

;

prudkomrštný

luk.

medvd, jinému na

V dou se

plecích zubatý kanec.

ele zástupu Horboj, jinoch velikán. Bradotýká ela nejvyššího hebce, pravicí

objímá dvoustoletý dub.

Sbory se potkaly plamennýma zrakoma. Dlouhé mlení.

Horboj.

„Zem

i

nebe se tesou hromovládcem

Perunem!^'

Vdce jezdc. „Dým mocný je Bh kesan!"

je pravice

Horboj. „Ha! zrada, bratí

!

Perunova;

Obklopeny naše

výhržka naším bohm. Chystejte páže; hojnou pineseni obt Luticím!" Vdce. „Zpátky, zaslepení modlái! U velikém sad boh vašich tvrce našeho je vám

tiché

stánky,

i

—

"

— i

nám

tuto

volno sedati.

202 S>

-S

Kdož

jenž byl vkostarou

jest,

sob

pustinu úzkými mezníkj^

„Starého

Horboj.

vtev rozkládá zde na tovida

ratolesti

pokolení

ohradil?"

zdravá

jediná,

Sv-

úctu všeosvcujícího

Tajemství rozprostelo kol-

své.

kolem nich tuhou roušku, a kdokolivk z cizinc drzí

rukou

ji

v temnostech

roztrhnouti

jejich!

osmlí,

se

Bohové

i

ní služebník vrných." Vdce. „Pomatený neznabohu! v jaká se to osmluješ se

Boruta.

Nehoda nás bludno na

nás

v

pokoji!

nepolezem v

Srdce naše

tajná vaše doupata.

v pustinách;

vodí

schodnjší, knížete

cestu

chrá-

slova

mnou —

„Odejdtež

touží po Praze,

bu

držán

slyšeli slib náš,

i

dovete

národu

vdk

bude vám odmnou." Horboj.

„Ha,

národu? Myslíš

k

hancm

ha!

ty nás,

spravedlivých

boh? My

to

jméno,

to

a náš jazyk libozvuký,

za

mi

Našich naší

okrasu

Cech

staroslavné jméno

píse bohumilou, máte

s

ná-

nehodnou. Kníže jsem já tu sám.

poslouchají

tyto

lesy

rozkaz.

I

vy se

vli pokoíte."

Sbor lovc. „Pjdete lid

jsme národ

obyej, mrav, záko-

samostatný, prostý vašich

n. Jen

jakého

jakého knížete,

moudrá hlavo, pipoísti

nad vámi rozhodne."

s

námi, až co vešken

— Jezdcové

tasí

dílem se staví okolo

srší

k,

sedají na

vdce. Jinochovi

se

hnvem

plameny.

odpor!

Žádných

Ilorboj.

nm

mee. Dílem

Ze zrak

zapalují tváe.

zadávíme

203 52—

!S

I'otem

i

silou

Bohové udlují mohutné páže sy-

vás.

svým.^^

Rázem se otoil k dubu. ulomil sukovitý kmen, kmen to tlouštky mužského ramene, a jakoby tískou nad hlavou jím zatoil. Hustolisté vtví za-

šumlo vtrem jako hluk boulivého vichru anebo huení divých vod. Jezdcové se zarazí. Kon se spínají, fri, tepou pdu. Pohané vydávají ryky; psové hrabou

slintají,

k

Obapolné

jejich štkají,

hotovení

se

boji.

„Slovem

Boruta. nostmi služeb

Pohané 8

v zemi.

obdivem

ným u

lovci žasnou.

sti,

na starce.

—

Zraky

Staec

jejich

je tajným,

—

upírají se

všemoc-

„Vdce, knížecí pane mj, vy statní kam se zahrne nadje vla-

pomyslete,

padneme-li

hnvy

Ratislava a taj^

nich slovem zaklíná.

Boruta. bratí

velikého

erné Morany zaklínám vás

svoje na

zde v malicherném

boji? Udržte

uzd!"

S rozprostenýma rukama stojí staec mezi sbory. Násiln jich udržeti chce jako dvou

obma proti

sob

ženoucích

proud.

Hlas jeho slavné

—

"

—

hímání a zase vztyena.

tvá

pirozené

mnot

i

Q

dtinská

a prsa jeho.

sbory

mezi

stojí

prosba.

Postava je

paprskové vycházející luny po-

První

hVají elo,

204

"S

•

Jakoby vidní nadpolirouženými v te-

stinných vtví. Ticho z obojí strany. Tou-

žebné ekání. Jinoch velikán mluví v tajná slova k lovcm.

Boruta spíná

ped

jinochem pánem ruce.

Horboj. „Podej mi pravici, cizince diž

na mi

sice

telsky

t

zn

!

Mír bu-

mysl naše pro veliké slovo Ratislava. Nedámoc, propustiti tebe na svobodu

ale

pá-

;

zvu ve sbor našich knží. Bez bá-

pipoj se k nám."

Vdce. „Umyslové

me mj

Boruta,

„A

se na vrnost a

hy mé.

—

—

blesk

drtící

vám

jestli sílu,

Naklo

moji jsou

složte

se,

pevná skála,

teba spoléhati nadji ve mne slutedy

i

knížecí pane

mj,

s libostí

k pátelskému pozvání. Kaž mi vytrhnouti jazyk, co nástroj zrady, neobrátím-li

neznaboh mysl nám

ku spáse."

Vdcové s rostoucí

Libý

jinoši

dvrou veer.

ruku v ruce.

Vní

dný vtérek zahrává

vtérku Šustot

lahodí

lupen

Lovci a jezdci

mezi sebou. Jediný, etný sbor. zapáchající vzduch. Chlatisícerým

deninni

parnem

lupenem. ztrápené

Vanot tvái.

lahodí naslouchajícímu uchu. Sti-

— proudové

brotkaní

a

luny

neschodnou.

Btupu

ješt nedotknutou

205 6>—

es

osvtlují spojenému vÁ-

nohama snad nikdy

lidskýma cestu

mezi vkovitými stromy

kehkou kovinou.

Plnoc nad

prostranným

nad

oudolím,

sí-

dlem posledních pohan eských. Kolkolem erné,

píkré skaliny, na skalinách smutný pohled erného

O skalinu openy osamlé devná, nízká. Okna široká,

boru.

Stavení

též vchod; žádných

Ped

dveí k zamknutí.

pedsí; na dubových,

šemi

chýše.

takový

neotesaných

chýslou-

pích malé stíšky.

V

u

zadní

mechu a

lesní

trávy

prostradlo

;

.

chýši

stny prosteno mkkého na mechu isté, lnné

lžku tom vdce

jinoch v tra-

tušení a ekání; jezdcové okolo

pném

kojném snu. úvalu kolik

na

;

Zbra

jim

pobrána.

pivedeni, v odlehlé

pohan jakoby na

hovoí anebo se pozorn po

Kon,

stáji.

stráži.

nho

Ped

s

v po-

tží do

chýší

n-

Mezi sebou anebo

cizincích,

bohm

se

rouhajících, ohlížejí.

Tu

vítr

sladké zvuky pináší. Jsou

to

zpvy

ženského sboru. Po tiché krajin plynou jako na jezeru hejno labutí. Teskný a sladký, slavný a

žný

jesti

to

nápv.

Jinochovi

se

plní

adra

nco

— —es 306 Vzchopí

slovem kouzelnic. Strážní

pohané

jako v zemi

S^'

se, vystoupí z chýše.

hlavu sklonnou,

na kolenou,

tu

zarytou.

Voln kráí

jinoch za ca-

Pohané nevidí uprchajícího

v-

zn, pohrouženi jsouce ve písné modlitb. Cesta vede jinocha podle skaliny. Noha

vadí

rovábnými

hlasy.

koviny, o roztáhlé

o svalená kameniska, o husté

koeny,

Po nebi se honí mrana. Vítr je Luna se dobou jenom sporým svtlem

o drn.

rozplašuje.

dívá na tichou zem. Círá v hustinách tma.

Tu najednou visutá a ležatá

vedle

skaliska.

Tlem

arovábným hlaholm.

jinoch vadí, duší zapolétá k

nho

a nad ním píkrá,

Zpv

hlasitji zní.

Ped

zrakoma, z dálky dvamecítma krok, veliký pla-

men v

okrouhlé,

erném

tverhranu,

oltái mstivé Morany.

ném

rouše

služebnic.

stupních

Plamen

vysoké jeskyni.

ohromném

Ped

rozprostena

na

to

na

posvátném

oltáem knžka, v erpo

Kolem devt

zemi.

Vzadu, tváí ku knžce, kolkolem na dvanáctero

dívek

prostovlasých,

s

ru-

kama na prosbu pevn sepnutýma, na kolenou; zraky mají obráceny na plamen a na knžku.

U náctá.

prosted

nich

stojí

Svatana,

Živá socha. Bledá na smrt.

vu jako

na ob. Ruce kížem na

V

dívka tibílém

prsou,

od-

oi po-

zdviženy k tmavému stropu jeskyn. Kolem skal-

natých

stn kleí knzi. Obnažené

mee

podle

—^S mdné

ních,

zemi, v dlani

207

Sa-

trouby

ped

nimi.

ukrytý

obliej.

Rárn

Ani

na tvrdé

sluhové

boh

nesmjí pozdvihnouti ela. Volá se k mocné, krutovládné Moran. Plnoní vítr v krajina zpvy

bda, kdo

zanáší;

se

z

Bohové

S úžasem

staví

se

jeho

upeni

noch. Zrakové

slouchajících neza-

lidí

ryje tváí v prach.

trestají

ped

rouhavou mysl.

vdce

jeskyni

jako v tajnou

ji-

dílnu

nadvtrných duch.

Tu náhle

se

hranu

rozbouí.

olizují

všecky

plamen

na posvátném tver-

Žhaví jazykové,

ctyry

saní

žíhadla,

stny erného oltáe;

kli-

katá ramena, ohniví hadové, kotoui se po skal-

natém

sklepení.

knžká

se

Sbor dvanáctera

vzchopí,

píse

se

dv

leká,

se

Dívka

petrhuje.

v obtném rouše mezi dvanácterem pévky, Svatana, spouští zraky; zraky se zavsí u temného vchodu otvor,

obtnice,

v plné zái

pobouené stojí

tam

zkiknutí,

tinácté

pronikavé

hnutí se

stup, mocné

plameny

vdce

osvtlují

jinoch.

Dívky

bleskorychlé

prodrání se

seb-

davem knž-

iných služebnic, horoucí padnutí v jinochovu nátu a okaru, náhlé sklesnutí k jeho nohoum

—

mžik

jest jedno.

Sbor bohoslužebný se zmítá jako

bouených

vln;

huí

Jako vlna jeícího

pna

roz-

moe.

—S 208 Q— Knzka. „Zrada! Zneucta vných boh! Noha cizí ve svatyni mstivé Morany!*' Služebnice. ..Bda! bda!" Sbor knzi. „Krví se smje poskvrna boh! Lutice pijí ernou krev zrádc!" V pravicích se jim blýskají meové; levice

mdné

drží

trouby.

Meové

jinochu vdci, z trub

se

nesou na

prsa

vylévá hromový hlahol.

se

Svatana se vzchopí. Leporostlým tlem kryje

Panenská adra jsou hiad-

prsa jinochu vdci.

bami

me,

ostí hrozících

proti

zraky dvé pla-

noucích pochodní. Rtové se ouzkostí tesou, ústa jektají

nesrozumitelným zvukem.

Knézka. „Svatano!" „Zpátky!

Svatana.

—

Zpátky

krvežíznivý

draku!"

Sbor pvkyií. „Svatano, slyš!" Svatana.

zrak

ze

vašich, smrt

huba, smrt životu

stojí

rozpjatou

vdci, jí

zrodí

lují

náruí

jiskrné

oko

páže.

Záhuba

bije

obrátí

mládce

nesnesitelné

ouzkostných prsou.

ta z

se

ji

blaho

dechem panenského

vzdychne a klesá

—

po boku vašem. Zá-

mému!"

Dívka vyrazí slova

S

Mlte!

„Ustupte!

,

rychle

tváe

studu.

dvanácteru

k jinochu

protkne, v duši se

Opt

se

rozpa-

i

bledne,

dívek v nachýlené

—^ Kné/J

209 S^.—

vdce

na

sahají

noní kem trubic pivábení

Zvenku,

jinocha.

to

hlu-

jako planoucí

moe

lemností derou se zástupy; jsouté

Budí

ervánky

den.

se

pohané.

na vzdáleném východ. Dlouhými prouhami vají se po

oudolí

tekou po rozlehlém

vysokých horách,

eských pohan.

rozlí-

Nejspanilejší

jitro.

Obydlí Domorada, nejstaršího z národu. Upro-

sted nezamknuté svtnice stíbrovlasý dd. Hlava jeho sklonna co padlý

Podle

sníh;

tlo

nho dv

zralý

klas;

bohm

zetlelá,

oboí

a vousy

oblíbená

lípa.

ženy sousedky, znamenité rodem.

Mezi nimi na lehadle dívka Svatana. Líce jsou

ržová

slzí

se skrápjí.

poupata

;

paprskem

Usmch

nevýslovného, v koenech blaha.

i

úsmchu

slza

jsou rozeiiátka

rozncujícího

duše

Po vnadných oudech,

od

její

a rosou

se

leposklenutých

ramen až na malounké kotníky plyne tenká, zelenou

páskou v pehyby

sebraná

sukn

kými rukávy. Loktem se opírá dívka hadlo,

hlavu

s

dlouhými

pletenci

o

se širo-

mkké

le-

tmavoskvoucích

vlas sklání na malou hebkou dla. Domorad. „Trápení lidskému na úlevu

dali

za soudruha bozi dobrotiví jazyk. Promluv, dcero XII.

1^

-^S 310 má

Zdíleuím a

!

dvrou

©~

se poslední tvrdá

skoe-

pina 8 bolestí tvých odloupá."

Ženy. „Jaro se opt

Morana

na tváích tvých.

rozvíjí

vrných

vysl5^šela volání

služebnic."

Dívka zpovolna zrak pozdvihne a na sbor

„Morana?" optuje

se kolkolem dívá.

a vrtí

tiše

„Bohyn milostivjší uzdravila, ote, Mne uzdravila blahodárná — Lada."

dceru

hlavou. tvou.

Dívka takto znjší

nežli

ržových

Re

promluvila.

ke.

na panenská adra. Sousedky

ným pohledem na

Neády

ví

její

s

bolestným, outrp-

dívku, na starce, na sebe hledí.

dívinu

vyznání.

sehnuté starcovy

šije,

„Cizince

znám

—

stála jsem

duše moje

okolo

ní tato slova:

odedávna;

již

vidla jsem

Pamatujete se na radovánky pi

jarní slavnosti spanilé

družek

rám

tváí svou se dotýká tváe

jemná domluva vyvábí z

ho ve snách!

rukou

Kostlivou

pohladí staec dívku; dívka otoí bílé

jeho;

jest líbe-

vtérku v libovonném kvtu Zardné tváe se jí stydliv kloní

vanot

Lady?

V

kole blorouchých

ped oltáem bohyn

byla cista jako peroutka jejích

milosti;

holou-

bátek, tlo moje erstvo jako v ústech jejích roz-

Zpv mj

kvetlá

rže.

žných;

o blaho

dlívá.

lásky

vystoupal z iiader pobo-

srdce mladé se rádo mo-

Horoucn jsem hledla k nebesm

a

na

~S

bohyn

bohyn zraky

se

dost.

Obliej

ústa

se otvírají k podivnému zvstu,

mho

vyklouzne do

mé

se okolo

petají

blesk

blesku,

rai

se rozncuje leknutí a ra-

v prsou

prsa,

—

sluneního

nabývají

upadá v

6i

Tu najednou

lepotváriiou sochu. oživují;

211

úsmch, rže z nich bohyn te-

se stahuje v líbezný

klínu, holoubátka

hlavy.

V

zanícení

m

minou

smyslové. Beze slova se vracím s družkami k ple-

Duch

su.

vedou

nevolné

nevešlo

chrámu cha,

zem.

bloudí

v

mé

po

krajinách neznámých, nohy

Pišla tichá noc,

tance.

Tžký Ržemi

srdce.

spanilé Lady.

sen

ticho

byla

ale

m

do

ovnena

so-

uvedl

ržemi obesteny stny, ržemi posypána I obráží se plá mj o posvátné zdi; želím

ztraceného poklidu.

„Náhle plynou

nohoum.

Z

oblaka

zastírají

bohyn

kolem

,

chrámové

pozdvihují

klenutí,

m

k jejím

oblak vychází neznámý jinoch, krásný

jakoby jinoch

spanilé

Lady

;

krásnjší nežli

ji-

nochové údolí našeho. arovné jeho usmívání pudí

zármutek z mé duše, neznámá rozkoš okidluje

mé kroky; na lostná bohyn

srdci

jeho zapomínám

nás poutá

hoe,

ržovými vnci.

mi-

Sen

ale zmizel, s ním zmizela

rozkoš, a žhavá toliko

ranných

prsou. Kvíleli a plakali

touha zstala v jste

nad vadnoucí dívkou,

rana je

zlá

— Lada

mi

volali k

Moran

— Mo-

seslala pomoc. Jinocha

—

— vidla ve

jsem

212

^(3

S>

jinocha vidla v obtnici

snách,

mstivé Morany!"

Jasný den, pod

bohm

zasvcené

nejstarších a

šírým

U

nebem.

vkovité',

Hluné shromáždní knží,

lípy.

nejpednjších z národu.

U

prosted

nich jezdcové s

vdcem. Vzadu kolkolem peesté

zástupy lidstva,

muž

ejný

i

žen,

jinoch a

dívek.

Ve-

soud.

„Smle

Boruta. práva.

Krajina

meze svého Vyše-

se pouštíte za

podrobena

je

tato

hradskému, a kdokoliv

stolci

editele jeho

pánem na-

voln se procházeti mže po zemích jeho. Nerozumného medvda nebo lenivého jezevce mžete stíhati lukem a fenou; nám jsou ruce zývá,

i

nohy volné jako vám."

Sbor knéíí. „S vámi je drzost. Vyzvdav k našim stánkm. S vámi kráívala

kradli jste se

od

jakživa

loupež

vrných vyznava Boruta.

v tichý píbytek

štít

to

hromovládce^

protivník rozdrtí jako tti-

—

Hrubý však omyl zaslepuje Kjiné služb jsou odhodláni zrakové naši,

na rukou dítte! nežli

záhuba

„Ha! ha! Mocný

jehož blesky se o

vás.

a

Pertina."

abychom

slídili

po doupatech, které zubatým

hryzem cas porouchá. Na

jiné

dílo

jsou pichy-

—S 213 sepáže

stána

rou

Bh

ne/M je rozrážení modly, kte-

naše,

bleskem zachvátí."

Nkteí

„Rouhai

knéii.

rouhá! 8mrt budiž jemu

smrt!

Cizinec

se

I"

Boruta. „Zadržte, nesmyslní boicí vlastního blaha! lip

;

Sedával

otec

mj

posvcetivch

u

také

slouchával jsem také o výrocích pohanských.

S velikým Ratislavem, jehož moc

se

rozrazila

rukou Vyšehradského Boleslava, prchli jsme v Otec

mj

uvedla

až po

Moranu

tlapal v

temnostech

Vesna v jasný den pravé

lesy.

;

mne

Neznali

víry.

jste velikého Ratislava?"

Po celém shromáždní hluboké

Domorad. „Co

ticho.

jinoch bráníval jsem posvá-

tné háje po boku knížete Ratislava.-'

Boruta. dáš

u

„A

sboru,

nectíš lépe jeho

památku? Se-

vli

knížete svého

jenž

neplní, padlého pro

poslední

spásu jeho? „Kdokoliv pijde

k vám slovem mým, bratí, uvítán budiž co bratr.-' S tmi slovy se na vždy uzavela vhlasná jeho ústa."

Po celém shromáždní šumný Knzi. „Svoboden jsi.^^ Jiní.

„V okovech

založena jest

roušku

rozhalí,

katé drápy!"

na

hovor.

potrvá. Celého

tajemství.

Tasanm

kmene spása

Kdokoliv

tuhou

odevzdán budiž v

tu kli-

-^S 214 6i~ Boruta. „Ha, zrádcové pobratené krve

Zaslepenci

pístupu

domníváte

!

potáhne v tchto

dnech vašimi pustinami? Praha, celá

tžkým meem

na

na zúmyslnou

mee;

hnou po pedu dilé,

vraždu, na plenní statk,

Vešken

knížete.

záptupové, pátelé naši, tá-

po

Poheší

zadu.

nás poblou-

vdce, po nmžto se obrací pepadnou vás, zahladí a chýše nad budou

hledati

nadje

i

stená

sbor. Déle nemožno

Jaromíra

ouzkost a bolest

kraj se chápe

zem

Boleslava Chrabrého a pol-

ských jeho nenasycených patiti

našimi

doupatm?

svým

náš

zástup

mrtvoly

že

se,

k híšným

zamezíte

Myslíte, že jediný

pod

Kdo

I

aby vražednou vztáhl na nás ruku?

se opováží,

lidu,

mrtvolami zapálí." Horboj

velikán

trvá

posud v strašlivém

až

mlení. Duch jeho zatopen je strašlivou Svatanu,

Vidí

šlének.

lásky;

vidí,

cizích

vem

boh se

vidí,

do

—

boue

se

pozdvihuje se v pyšném

náruí klesá

mu dmou

Rázem

my-

horoucí

an jinochu neznámému, jinochu

—

strašlivým

vysoko sklenutá prsa.

koma, jedem kalenými ce.

tísní

své

an láskou jeho, láskou nejprvnjšího

v národu povrhá jeho srdci;

dívku tajné

vyine

šípy, s

proráží jinocha

hnZra-

vd-

kamenného sedadla.

Horboj. „Cernoboh mi usteliž ve tmavé své íši,

budu-li

déle poslouchati

marných

slov!

Jak

—S 215 — 3'

dlouho

nad

zrádným tvrdila

dou?

vc

váda o

tu

butle

námi

slunce

Ze

?

k poklidným

loudali

s úmyslem stechám našim, do-

nevídaná drzost jinochova.

báchorky! Odkud

Lživé

Šumavy? Tam

bu

„Zrádcm

Lid.

Sbor váš jeda obracel

Krista.

nevrné Praze; oi

se zády k

Mírná

vdce

za ruku.

Boruta. „Hoj, pane, Jinoch

rukou

bezživotný,

tvá,

bdní po

hanská

snáší i

mže

se

slyš!-'

co se kolkolem dje. Stojí ja-

neví,

Ubledlá jest jeho

Praha

po nás!'^

slídily

smrti"

mysl, nalíený poklid opouští Borutu.

Chopí jinocha

sklivé

Ze ku Praze jeZ erné

medle?

dosavád netrpli bohové vla-

až

písteší

stenští

ko

jasnou jako vysoké

cizincové

se

celou

lidskou

sestavený

stroj.

—

vyhaslé jeho oko

te-

noc je tžké. Dívka po-

se jako viditeln

Svatana,

knížecí

zbaviti

podivných,

stol

ped oima a

láska

jeho.

—

ne-

stsujících myšlé-

nek. Boruta jím potásá.

Vdce. „Co Boruta.

dráždného

žene

se

o

sebou

k boku,

mne, pane, jako

Slyš

lva.

Neznabozi mluví Jinoch

jest?-'

„Slyš

a

hlas

potom

zahímej

roz-

sám.

smrti."

náramn kde

Pravice jeho

trhne.

visívá

me

;

prázdného pasu uchopí. Zvolá vdce:

v

hnvu

se

—

"

—

216 S>

^^

„O

smrti?

—

hnvu mému

—a

opovažuje

se

„Postav hnévu svému pevné mez-

Horboj. níky!

Nám

jesti

kých

bs

omámil

se

V

mezi národem.

nenského

komu?! Kdo

pro jsi

hnvati. Kouzly divo-

mjsl

dívky nejvzácnjší

pomámení smysl zapomíná pa-

studu;

cizinci,

ských, sluhovi divokých

boh

rušiteli

bs padá

v

vlasten-

objetí.

Zhou-

ba tob!" Lid.

„Smrt jemu pro Svatanu

!"

Domorad. „Ustate!'^ Velebný

staec se vzchopí,

šiji

nakivenou

ztyí, tváe jakoby sluncem oslonné k

zvuná

Hlas jeho

obrátí.

trouba

zástupm

andl,

volajíc

híšníky k poslednímu soudu.

Domorad. jako

klásky

kterýs

„Lide,

na

poli

jehož

jsem vidl zrstati

a kvtinky na lukách;

mne vidl šedivti v

poctivosti a

lide,

pravd

—

mého hlasu Jinoch cizinec není sluha divokých bs; Svatana byla zastena milostnou

slyš

!

Ladou. Svatana vidla jinocha ve snách. Svatana miluje cizince."

Náramné

pohnutí mezi

shromáždným

Úžas, pohlížení na jinocha vdce. dlí. Stíbrovlasého Doniorada

Horboj.

morada!

lid

lidem.

Zástupové se

poslouchá

s

úctou.

„Ha, neposlouchejte sesláblého Do-

Hlásáf

on o naší hanb. Cizinec okou-

~(3 317 Sbalil

zem

any, dokud

mámení

a nepomine

starce,

i

Hlas jeho

Svabs.''

jeho ni

nevypije krev divokých

ozývá co boue po vysokých

se

horách. Lid. „Velebný

Domorad

jest okouzlen;

škdci

jeho záhuba bu!*'

Vdce. „Nuže

tedy,

veliký!

K dílu

abych

dospl spásy

mne,

lide

vkosti

vodiž

pomoz, Bože

národu

má

— pomoz,

eského. Slyš

i

na tebe až posud metala Praha svého

a mocností

vírou

mn

ty

pohroužený v temnostech bludné dávno-

— hnvy

u konání

ty

slavnému vedla cesta

Boha

slibuji

ti

bohm

milých

služeb

tvým

—

—

volnost

dopro-

mne ku Praze." Nkteí. „Slyšte ho!"

Horboj. „Perune! zates hromonosnýra mra-

kem

rozdr slova cizincova hrzorodným telide! kam se obrací nadje tvá?

a

skem! Lide,

Na dvra

vyznavai

splnili

kého

to

vytknouti

Bh.

tvoje

se

zakládá?

Kdy nám

jaBoha ukižovaného? cizinec k nmu, aniž se

Boha? Volá

mže

z rukou

našich. Slabý jesti jeho

Naši nás chránili a chrániti budou až

Sbor

slibu

—A

knéíi.

„Sláva

bohm

navky!"

vlastenským!

jejím zrádcm!" Domorad. ..Zaslepen jsi, lide! Jinoch cizinec není z kmene Cech. Cizí jest jeho šat. Otcové

Záhuba

—

"

—

-'S

318

"

Sí'

se na otcech naších.

jeho neprovinili

— Mluv,

ji-

nochu, kdo jsi?"

„Zrádce

Horboj. lide.

Zneuctil

nejspanilejší,

lena

mu

—

jest

neposlouchej

Morany,

tajnosti

ho,

dívka

okouzlil

omániil velebného starce!''

Hluný

kik. „Srnrt jemu!"

Borutu

pojímá

nevýslovná ouzkost.

Na

ko-

se vrhá, ruce rozprostírá. Nevýslovná lítost

petrhuje takto

e:

„Mocí

skítku zaklínám vás

vašich

— roz-

pes prahy vaše; mou hlavu položte Moran na obt — jinocha pána mi chrate — odmní kníže Vyšehradský — Horboj. „Utracen budiž tvj kníže, my ho neznáme. Otcové jeho byli otc našich kati. My

koš

nevycházej

zde vévodíme sami, vláda

i

národ ouzce spojeni.

Já za každou duši ze sboru tohoto krev a ohe sám a sám a oni všickni za mne tlo a duch. :

Hájíme

boh

svých; bozi ochrání

„Bozi

Lid.

jsou

nás!''

mocni! Dávají

sílu trestati

zradu.

Chýše Domoradova. Velebný

dd

stojí

u pro-

sted svtnice; ruce na prsou kížem položeny má. Postava jeho jest obrazem žalosti. Oci slzavé upírá tech

o

drahou Svatanu. Dívka spoívá v lok-

vrné eládky. Bledá

je.

Slzami jsou opuchlé

— —

rumnec

spanilé tváe,

Z ader

dem. tostné

'?9

se

219

o^

spláknut 8ilným jich prou-

hluboké vzdechy a

vyvinují

lí-

Neposlouchá dívka starostlivé do-

stkáni.

mlouvání a tšení vrných

žen. Klesá k

nohoum

velebného dda. Rukama, jako liliovými kleštmi, se na kolenou starce.

zavšuje

Srátaná. „Ote!

bolestí,

matinou,

zavazuji

Svatanu.

Národ

hrozí

mi

která

t

nad

tížila

— neopouštj záhubou — slovo tvé

popelnicí

tebe

jest mocné v národu, zabraniž úmrtí mému."

Outrpn

Domorad stíbrovlasou hlavou.

vrtí

mu

pomoci dítti

Neví jak

Bolestí

srdce

svému.

Sklání

k

Dívka usedav pláe. Praví:

srdci.

^,Co

mne

puká.

nmu,

se k

zdvihá je a pivinuje

patnácté jaro uvedlo v

ady

naších

panen, zatemnili se dnové života mého. Dítky la-

kvtnaté

škovaly

po

dívky

jinochy

dleli

s

na

nich

sladké

kvty

iti

jimi

si

veselé s

na

tu

kolem

lip

lásky,

mn

roušku,

starých

rozvíjely

jediné nebylo dáno

mladistvé elo.

A

provádly

zrakové

tance,

libostí — kolkolem

pokryty zraku mému.

temnou

louce,

hle,

se

vn-

Hustou mlhou ležely jinoch cizí roztrhuje

blaho krajin nadvtrných se

mne usmívá, duše okívá

—

vy ale

nelidští

podkopáváte štstí mého strom."

Domorad. ,,Bohové mocí svou."

jsou milostivi; zastíní

t

"

— miluješ

mi

se

—

6^~

„Bohové mi

Svatana.

chem

220

^íS

:

poslali jinocha, jino-

Ote! ty mne mne obdail pízní — v tžko-

zjevila jejich milost.

národ

mých volal pišla — pioby

o spásu k

stech

te

Moran

—

spása mi

chtl, co vlastní

rozbourati

rukou vystavl? Oznam lásku mou —bez jinocha se zastaví života

pro,

mého proud—

šlechetný' jest jinoch

—

o proby klesnouti ml v erné lnoMorany ?" Domorad. „Zrada, zneuctní boh — Nevolali Svatana. „Zneuctní a zrada? o pomoc nemocné dívce? Jakž jí mohli do-

—

jste

bí bozi jinak seslati? Ukrutností zneucuje národ sám vli mocných boh.'^ Domorad. „Mluvil jsem k nmu, dcero moje ;

ale slova

má

rozváli

vtrové jako suché, podzim-

ní listí."

„O

Svatana. promluvím,

e

tedy nech,

a

já

tvoje byla led, slova

k jeho

má

srdci

je roz-

pálí jako blesk."

Domorad. „Pomysli, žes panna, dcero má!" Dívka se zachvje; outlokmený

chvje klesají.

dechnutím Dlaní

„Cítím,

si

mrazivého

že

panna jsem;

dd

takto se

Kolena

obliej zakrývá. Hlasit

upadnul na hlavu mou

Velebný

ke

vtru.

jí

pláe

hnv Lady tžko

1"

sahá

po ní tesoucíma se ru-

kama, pitahuje dívku k pukajícímu

srdci.

Promluví:

— —

231

-es

^

Si'

milostnou Ladu. Sejme s tebe

„Pros

tíž,

na

jinochu zapomeneš, a blaho bude s tebou.

Scatana. „Nikdy, nikdy, ote! neochráníš-li

mi jinocha!-'

Pronikavým kikem

to

vyrazí z prsou.

Tsné

Síaec neodpovídá, dlouho neodpovídá. Svatan se bouí v srdci krev. Rázem se starci vyvine. Ubledlé tváe se jí roznOuílé prsty se cují plamenem zoufalého hnvu. se

jí

je

okolo starce.

ovíjí

ps;

zatínají v

Radujte

lidském

mn

tedy, ty

syn

Zlobohu! u

—

vných

napnuta,

boh.

jest

Morano

celá

je

ty

slito-

Lado

na smrt."

páže

vztahuje

zanícené

i

kochati se v trápení

má usouzena

duše

slov

se

je

k pomoc pispj, outrpný

milostná

se,

Velebný staec Hrozí

ruka

Svtovidových nepebývá

Rozkoš vaše

ukrutná!

i

Slovo za slovem se hrne z úst:

vztyena „Nuže

vání.

noha

dívky a

k nebesm.

bojí

se

hnvu

Služky chvátají uchlácholit ubohou

Svatanu.

Svatana leporostlým

šlének.

tlem na

Oko

její

zasloupeno v zemi,

zamknuta, v oudech

ani hnulí.

le-

ústa

pevn

Ani žal ani vzdechy

nevyluzují se z prsou. Kolem ní rostlivé jich

mkkém

v zatemnlém bezdnu trudných my-

hadle, duší

vrné

služky. Sta-

pohledy se obracejí na dívku velitelkyni.

—

— S 222

:

©'

Dívka služka. „Líbo-li tob, Svatano drahá, neboli píse o kvtorouché Vesn

—

zazpíváme

zpvy

radji

Druhá drahá!

lun?^

poslechneš o tiché dívka.

zrak,

„Pozvedni

Svatano

služebnice tvoje provodí plesy, jako

ped

hájem milostné Lady." Svatana mlí. Jako ustydlá

chém hrob

leží

již

mrtvola v

zasmušilá dívka. Bolestná

ti-

pée

rozmáhá se ve služkách. Hlasem tichým, jednosvornym, jakoby dcery matku, prosí

„Zapu

zármutek

Rázem vynoí zamyšlení.

koma

bledé

velitelkyni svou

mladého srdce!"

se dívka z prohlubin trudného

Povstane, jakoby u vidní stíhá

zra-

užaslé dívky. Pokyne, a sbor poslušný se

straní.

hadlo

z

Samotná zstane sklesne.

Svatana,

Nový proud

slzí

i

se

opt na levyleje pes

líce.

První

soumrak. Pepódivnou vášní zanícená

dívka o samot. Rychlým krokem pechází po

ti-

ché svtnici. Nový život obíhá v jejích žilách. nadjí se opt Duch se zanáší myšlénkou opt bledne její tvá; adra se jí ervená dmou jako vlny na poboueném jezeru. Mluví;

—

i

hlas

její jest

ho úmyslu.

peven jako vyknutí nezmnitelné-

—

—S 223 „Sta že

mne

na

se

—

se tedy!

S>

Vím, že propadnu soudu, národu. \árod ale

kletba

svalí

vyvracuje blahost mou

— bu

z hltajícího víru, anebo

i

s ní

tedy vychvátit

ji

i

se pochovati v jeden

milostná, pispj mi!~ Do svtnice vkroil Lubor, nejstarší

hrob. Byla-lis mi, Lado,

ekla.

Nevelká

sluha.

Tvái^ je

sndá

smutek hryže

na

to

úsmch

Vchodem jeho

Má

milostivé

Lady.

rozezáí

se

za

ho

nmu

Rychle k její

..Bozi

vrný

pánov.

radost na tvái

za posla

pistoupí.

S po-

hbitost.

Svaiana. -Jako píteli jsem

Lubor.

dom

znamení,

dobré

divením hledí sluha na

plno

vidí žloutnouti

krátkých,

slov

je

až na smrt oddaný sluha v

Svatany.

Vný

Celo

vytrpných trampot, na

díle

Lubor

žitništ.

vidti.

vnitnostech.

vysokého stáí. Po sedmdesáte

bohaté ale,

ní

na jeho

vrásk; znak díle

ale složitá, kostnatá postava.

to,

nikdy na

;

ti

pála veždy."

tvou milost vidli."

Scatana. ..V tžké nemoci byla jsem

ti

od-

danou služkou." Lubor. „Nebesa pojala modlení

ekne

mé.^'

výrazn; zvukem nesrozumitelným se rt:

to

sklouzne ale

„Byloby Svatana.

lépe,

by na

„Vdné

k služb nabízelo."

mn

srdce

zrstala tráva." tvoje se

mi asto

—^ 224 S^— nerad

sluha

Starý

Jakoby

poslouchá.

vdnosti

chválu o své

okamžitý záblesk rudého po-

žáru peletí po tvái jeho. Oko zasvítí na dívka.

Lubor.

Vrný

„Co

jsem tvj

Dívka se

Svatano?

porouela,

bys

—

sluha."

dvuje

v sluhu vrného

;

za ruku

chopí a dlouhou chvíli s ním rokuje tajn.

jej

Ticliá, smutná noc. Velebný dd, stíbrovlasý Domorad na lžku. Slabé svtlo mrakem zastené luny padá oknem v pokojnou kobku a rozlévá se

po stnách, po

Mír

U

je

lžku

a

postav velebného kmeta.

na tvái jeho; spánek umenšil

lžka, sklonna nad starcem,

erném

hém,

mocn

je

Veliké

tají.

slzy

bolesti jeho;

žena v dlou-

knžka

odvu, jakoby

Hluboké vzdechy se

Morany.

stojí

jí

mstivé

derou z ader,

kanou

po

jí

tvái.

Mluví hlasem prozetelností a boletmi dušeným:

,,Rám Svtovidovo

konati budeš bez

kterouž

života,

Svatana je nešastná

mže

—

odpus

svtlých se brzo

U

— ubohá

ubohé

—

tebe na pouti

nevrné

dcery.

Svatana jinak ne-

Svatan

—

v krajinách

brzo uvidíme opt."

sluha

širokém muž ve tmavém boh. Pod rouchem ukrývá

mee. epice

hluboko na ele stlaená za-

dveí

rouchu jako ostré

podporuj

stojí

,

—^

S^—

2íi5

stiuje zasmušilou tvá. Duch jeho noí se v šedou minulost.

Dnové mladosti

Prochází

se

dn

hlubokých

,

zahání z

nochem k

se

rozlehlých.

mu na oi. Za onch

nemusejí se vyznavai Peruna skrývati v le-

sních je

staví

v krajinách

nmu

—

úvalech

dávnovkých

svou

lásku.

Vle

sklání s duší horoucí.

—

mocn

teprv

Vidí se sluha

Drahuší,

vidí

vk

pozdjší

;

sídel.

ji-

Dívka se

národu je roz-

pevn skované lánky etze. Drahuše zvolena je k službám mocné Morany; služka musí na okrasu zachovati vné panenství. Nadarmo volá jinoch k lidu trhuje

jakoby

ocelového

vení se výroku

n. Drahuše

národnímu

zaslíbena je

v divokou

jití

mu. že ho netrestá xa

blaze

smilování;

o

zoufalost.

nemilosrdnému národu. brodí se jeho

me

v

V

a

vli

Moran. Láska

proti-

bohy-

mstivé

se roz-

Vysmáti se chce jinoch posledním, tajném objetí

adrech

milostné Drahuše

—

lno Morany. Tžce trestávají bohosvdomím jakoby šípem v prsou tkvícím porann — prchá z vlasti v krutém na mrtvé poušti, po hluném svt, v tiché

dívka

letí

v

vé vinu. Jinoch

vn

—

;

boji,

hledá

chýši

úlevy

—

nadarmo.

Ani

vinu

svou

vyznati,

ani

ruku

na

sebe

vztáhnouti nedopustí

bohové.

Padesáte

let

honí

ho

let

hryže

msta

boh

XII.

Lutice,

padesáte

na koenech života jeho svdomí. Poje strašlivá!

—

Nyní je sluhou v 15

dom

mocného Domorada. Ponkud chce umenšiti viny sve'

tíž.

Velikým slibem se zaváže, službami až

— dívce

na smrt vrnými oddati se dívce tan.

Svatana k

strážce. rovi

zrstá

Svatana

se

to

zdá

—

Lubor

nmu

býti

o

— oboí

k zemi

žen

se

nm.

Prsa jeho stísn-

chvilku

tratí

V

žal.

hustých vou-

nesrozumitelný ohlas tchto slov:

„Netrap sežere

zdlouhav po

se

u Domoradova lžka otáí.

sech se

rany.

na

Lubo-

oko pod nimi na chvilku

stahují,

obráceno,

—

boh, sproštní po-

volání

zemských muk. Tušení v na

pomoc volá

Sva-

pelivý

jest její

srdce,

ženo

Nám obma

— Mn

brzo je

Dosti

slabá!

lno erné Mo-

se otvírá

jest vítáno!^'

Vzdechne a

s hlavou svšenou krokem odvážným za ernorouchou služkou Morany kráí.

Zraizejí

v temnostech noních.

erné, bouí obtžkané mrano nad oudolím pohan. a

Vichr se

skuí

opírá

o

hustý

vysokým skaliskem.

mezi

ohromného, tmavošedého kamení prostrannosti.

ny dvée. tma.

U

U

U

prosted

jesti sluj

nevelké

vchodu železnou závorou zastre-

dveí

nm jinoch,

Ve

sluji

irá

naházeno lesního

me-

ostražití hlídai.

Podle skalnaté stny

chu, na

kolkolem bor

vdce jezdc,

a Boruta,

vrný

—

:

—^

337 S>

Oba jsou oddleni od soudruh, oba po-

sluha.

zbaveni

svobody.

Starce nelze odlouiti od jino-

cha páua. Žalostné vzdechy, hnvivá slova, slova zouodrážejí

falosti

ouzkost

telná

se

hoe

nesnesitelné

o

nmou

lomcuje

skalinu. Nevyslovi-

duší nešastného jinocha;

svírá prsa starcova.

Upí jinoch:

„Neznám vda,

že

hájení

národu

ce

— pro

byla

1

—

svého

smrti

takové

vých vlk

spáse

vlasti,

ochranu vladaského

pro

O slavno národu

nasaditi

—

—

tee ráda

vlasti

krev knížecí.

jeho

perutech nej-

bude nastoupiti boj krutý. Pro za-

blaženost

spásu

Na

jsem ku

pospíchal

mi

v prospch

dlivý

strachu smrti!

touhy

velejší

zadávenu

ale

by

psobiti za živa

— vznešenji — Neznám

život!

zaslepených

Bože! jakáž

je

stol-

krev, a

býti

ale

pro

strachu

hejnem dra-

neznaboh

— sprave-

vina leží na rodu našem,

to

že nás takto stíhá ruka tvá!'^ Jinoch

to

hoem pemožen tváe

zvolav,

Tžko

do mechu zarývá.

je umírati mládci,

tžko

zahynouti mládci smrtí neslavnou.

Boruta

nemže

Proudové horkých

poslouchati

slzí

valí se

Jakoby vrný pes

leze

pána. Objímá

pláe

jej

a

náek

mu

k nohoum

po

jinocha.

letité

tvái.

zoufanlivého

—

— ^jOdpus,

338

^S

2)>

nepozornému sluhovi!"

veliteli,

Nehnvá

se na

vrného

sluhu^ ale soucitem starce prchá z prsou

mladých

neodpovídá.

Jinoch

jemnjší

zoufalost,

n

v

bolest

vstupuje.

Hojné

3lzy skrápjí suchý mech, Boruta mluví dále:

„Nechtj mne, pane, ped

vem

svým.

Umru

—

svobodu tvou

Na

se

k starému ských

píteli,

;

zabiti

hn-

vjkoupím

krví

k

tiskne

k tesoucím se ústm.

vzchopí a k Borutovi jakoby se nakloní. Mírnjší je-

otci,

dvou

výlevy

jako

splývá

bratr-

srdcí.

Jinoch.

hubu

asem

—

smji vinu svou!"

krví

smáí a ponkud

rozmluva

jich

tebe

kvap saliá po rukou jinocha. Lítostnými

slzami je

Jinoch

pro

byla

„Nejsme to

mn

chtjž

ve

výhost

dal.'-

vinou tvou uvrženi v zá-

ruka neuprositelných osud. Ne-

nadji zbuzovati,

jížto

jsem

již

Boruta. „Jedna pomoc nám dosaváde zbývá.

Oznámím

tvé jméno, pane

;

snad že jako blesk ne-

znaboh}^ zpráva ta zatese."

Jinoch.

„Zatese,

mstu povzbudí. Neslyšel kou

o knížatech

lébce

— Nech

jsi,

i

veškerou jich

po-

jak se pouhou zmín-

Vyšehradských bouili? O, nech

osudu volného kroku

tím!

ale

Polána

— vím, vládu

že Prahu více nespa-

svou

Pemyslovc — nezmže-li

založiti

se

v ko-

národ

bez

:

—

229 S^

-S

vdce

knížecího

—

Lkáni

Jinochovo

ruty jakoby

vyknutí

ostrý

padne

tak

báze

pánova.

Bo-

sluhy

srdce

Nemožností

zdá se

mu

Nové

dvry

ho

k tmto

bytost a rozpálí

jeho

zanítí

—

dm>'

|)ronikíí

niec.

Polanu a

o

padne

v porobu

bolestn, jako knížecí jeho

plamen

—

:

slovm

„Nemže Bh

bezvinného

naši nevyleje nadar-

mj

Nadji mj, pane

mo.

lovka

stíhati

písností, a krev

s takovou

Nadje

!

rodí

víru,

a víra je roditelka pomoci/"

ekne ve

to,

Dvée

vora.

tmavou

sluj

podivno

a

U

teskným

s

vchodu

stojí

Jinocha rozpálí ho k ,.Pišli

na nebesích lin

tušením

žena v

bách Morany, za

ní

jíniá

se o skalnaté stnj'

vdce

obráží. Polekáni vzchopí se

Boruta,

tžká zázáe padá otvorem

a na dveích zarachotí

se otvírají, rudá

erném

muž

s

jinoch

ke

hledí

sluha

rouše, jako v služ-

hoící pochodní v ruce.

smrtelná hrza.

I

hnv

i

bol

slovm. Zkikne jste

—

dravci

za živa

pro obt svou? Bh je mne nedostanete ze ska-

tchto!'^

Boruta

Zvolá

s

vrný

se postaví

ped

jinocha pána.

myslí odhodlanou:

„Zkáza veškerý váš kmen zachvátí Jboh vašich pestane

I

i

dveím.

— vztáhnete-li

— služba

ruku na

ji-

:

—

<9

— obt

služka

6í—

Znám t

nocha, mého pána.

rany

S30

svou

— tys

Mo-

mstivé

picházíš

ohledati

—

zpátky!"

Žena tmavorouchá postupuje v sluj. Sluha za ní dvée zavírá. Zena se chvje po celém síla ji opouští. tle. K velikému inu pichází

—

Bázliv

neznámého

stíhá

jí

dveích,

koma

okem

nejistým

Borutu, pohlednutím na sluhu

sklopenýma zra-

nabývá zmužilosti a se

svého

vypustí hlasem tichým z tesoucích se

rt

nejsem služka Morany."

,jJá

Jinoch i

po

ohledá

se

Boruta

i

sebou

Oba žasnou

trhnou.

oba zvolají:

„Kdo

jsi?''

Žena. „Nešastná Svaana jsem."

ekne, dem

o

bázní

a

erný

krok se piblíží a slabostí a stuklesá.

Jinoch

pochytí

ji

šat se svine dívce s hlavy, a s

pekvapením,

se

sladkým

strnutím

v náru. radostným

vdce

hledí

Svatan ve tvá. Zrakové její se tpytí jako hvzdy, zasvcené isté Lad, díví rám

jinoch

se otáí okolo jinocha. se jinoch teplý

V

krásné

dech,

vanot z krajiny

jeho tváe. Šeptá dívka hlasem ,,Já

t

té

vazb

dotýká

zboueným srdcem panenských ader;

miluji,

cizince

rajské,

spanilý"

ohnlou hlavu na rameno

dotýká se

andlského zpvu:

—

jinochovo.

a sklání

roz-

"

—<9 331 Vdce. „Kdo

jsi,

postavo

spanilá? Nejsi-li

nejsi-li

dobrý duch, po-

mámení smysl,

pouhé slaný z

S2—

kraj nadpozemských

?"

Planoucím okem pobíhá po neznámé dívce,

—

a slad-

krev?

Objímá

po vnadné tvái, po leporostlých oudech

ká touha se mu rozncuje v prsou. Svatana. ,.Boun takto

Ruku

duch

mámení?"

takto pouhé

tiskne pode dmoucí se pa-

jinochovu

nenská adra

— celá se pitulí k mládci. Mluví dále

.,Svatana je

dva

šestnácti jar.

Svatana

:

má

viupímné srdce, Svatana t miluje. dla t ve snách, dobí bohové t poslali k její spáse. Pro mne prý t ale rozvtení vlci odhodlali erné Moran na obt? Svatana by bez

Dávno

tebe zhasla. Svatana

„Osvobodí Boruta.

—

t

? "

polednice — Bh

t

osvobodí."

vykikne

„O pak

již

jsi

jinoch.

duch dobrý

naprav,

— šastná

acká vyznavako

Peruna, rozkošné dít Ladino!"

Svatana

ouzkostn

kyne,

naež

milosti.

Odv

k mlení

rychlými, utajenými slovy hovoí: „Lsti

knžky

mne

nauila

Moraniny,

jsem na sebe a

s

bohyn

akoli jiným zakázaný, hodila

vrnou

svojí duší

—

— S 232 6y— Okáže na sluhu opodál

s

pochodní

se k

Boruty

jinocha

obracejí.

Dívka spchá se slovy dále:

,,

pené

—

k

tvojí

brzkou

mocné,

jí

jakoby

obtí svou, a

otevrou

mne poteba, promluviti pivádla k tob. Dvée se

se

opt.

Slovo

pekážky bude nám

bez

knžky

odejíti,

je

a nebu-

—" Slova

8e

nebez-

nastoupila

Slovem petváeným promluvila jsem

stráži,

otevely

de-li

vrným Luborom

s

dílo.

s

i

stojícího,

nmu dvrn

zrakové

tísní

v ústech

jí

váznou;

zlým

vdomím

dech.

Vfidce. „Co pak? Mluv, dvo libostná!^^ Lubor „Pak nám pomohou mee. Dva jsou pede dvemi, my tady tyi/^

Promluví,

pistoupí

a

ukazuje pod rouchem

ukrytou zbra.

Radostnou nadjí se rozjasují tváe jinochu i

Borutovi.

blízkého

se

Nová krev

úmrtí,

zakotvuje

prolévá se žilami. Obrazy

strašidla hnusná,

prchají;

v duši

víra v blahodárnou budoucnost. Ji-

noch rozhárán pohledem a

eí

milostné Svatany,

zanícen kvapnou nadjí v brzkou svobodu, radostí

ruce spíná; okamžikem

zapomíná na víru a rod.

Zástna neznámosti mezi ním a dívkou postavená se shrnuje, mocným ramenem pohanku k tlukoucímu srdci

vine, volá:

—S 233 Q— ,,Spá.so

—a jící

^

tesou-

rtove rozncují na

Svatany obapolnou

rtech

cích-se

—

dobrotivým ncbern seslaná!

horcí jeho

doutna-

Jiskru,

v mladistvých prsou, v jasný, vysoký Boruta

k zasmušilému

obrací

se

plápol.

Luboru.

Rukou mu upímn potásá. Tajnými, ale radostnými slovy k nmu hovoí. Nemluvný Lubor neodpovídá.

Vdce horoucím

vrné svdkyn, posud

rozkoš

a

jinoch

jí

dívka

v úzkém,

Svatana

Slzy, nevýslovné to blahosti

objejmutí.

se po díviných

vinou

neznámá posejpá

jí

tváích;

ržo-

líce

vým kvtem. Svatana. „Cizí

boh

a

—

pod velikj-m nebem

státi

milovaný muži! Zrádkyní

národu stanu se pro tebe;

vrn

vaný jinochu! zstaneš-li

Vdce. „Po boku tvém?

—i

mluvila

bys

—

osielá budu

— drahý, neskonale — Tys

o

ha, mocnosti nebeské

matka

— Ty

ty

se rozlouiti s tímto

krvavým ouvalem?"

Svatana. „Jak? nadíti

A

ty jsi se

mohl? Svatana nemá

brotivou

Ladou

svobod té my-

neho

nežli tebe

poslán, pro sebe

!

bysi chtla

šlénky, dívko, nejsi

!

milo-

po boku mém?^'

t

— tys mocí

jiného jí

do-

její

za-

chrání. Otce, otce dobrého, družky, domov, krajinu

opouštím pro tebe, sladký ukrutnice, milost mi velí,

a

— tob

to

s

podivením jest?"

to

—

—

334 5^

'?3

Vdce. „S podivením blahostným

dvo

tok slzí žalných, zjevila

se

jsi

!

Jako duch strážný

života

pedemnou blaženjší

se

otvírá

líbezná

v temnostech

Zastaviž

!

mého

píští

—

;

jasn

s

tebou

jím pjdu, s jistou záštitou!"

Jinoch to mluví z pohnutého srdce. Nenadálý

osudu

pevrat

nepíznivého,

obraznost

vznesená

vnady díviny, po-

mu

vyvodí

slova.

Dívka

je

ráda poslouchá. Praví:

„Já

kam

ty

tvou,

záštitou

mojí!

nás povede dnešní noc, neptám

dou kroky tvoje

;

blaho ale bude

Nevím se,

—o V

kéž by

to

Po boku

vn!"

bylo

milostném zanícení takto vzdechne

dnou ješt

se

Sva-

s milující

tanou, dokud kráeti bude po boku tvém.

tvém

sice,

kam ve-

a je-

k jinochu pivine. Jinoch, dívinou

lepostí a láskou jakoby

okovy k nepetrhnutí pe-

vnými opoután, dívku rozpálenou ješt úžeji k po-

tšenému

srdci pivine, k

medovým rtm

se

opt

skloní a zašeptá:

^jVn!*^' Kolkolem

Veliká lesní pustina.

hledná tma.

erná mrana,

tmavokídlých

krkavc

v letu

šumném,

nad vrcholem nebesáhlých sosen. rozvírají

obtžkaný

irá, nepro-

jakoby nesíslná hejna táhnou

Žhavé blesky

jejich klín, z klínu, z

plamen-

—^ 235 brány, vychází

iié to

S>'~-

huení hrom a

po skalinách tisícerým ohlasem. štjí se z

erného mrana,

bovém vtví, anebo

šustí v

po lesin,

suchém, spadlém lupení. po

neschodné

tmavé,

Bojí se pochodní objasniti hustou

cest.

ouhající

koeny

v temnostech sky jenom se okolo

shromadné kamení.

a

nemluví ani slova.

;

osvtlují

chodc.

cestu,

Jsou

meem

se

za ním.

a

vrný

ohání

Rám

v široké,

erné

ble-

huení hrom ozývá si

vdce

oddechující

Jinoch a dívka

dráhu.

pevn

držáno je pod paždím

boui pohodln zavinutá

celá postava proti

jeho;

Chvátají

Kivolaké

Boruta. Lubor klopýtá zpedu,

— klestí

její

kovinu,

milostná Svatana, na

to

smrt oddaný Lubor, voln

jezdc

spou-

vadí vširokolistém, du-

Ctyry osoby chvátají

šesti

letí

Tžké kapky

roucho, ouzkostn se tiskne k

nochovu boku. Za nimi

s

obnaženon

ocelí

ji-

pelivý

Boruta.

váni hrom

ze všech stran. Blesky se sy-

pou, vichice láme pustou lesinu.

,.Bda!

Svaíajia.

Prudký

boh

Pomsta

lijavec.

stíhá

kroky

naše.-'

Vdce.

..Nebesa ochraují pevnou dvru.*'

Svatana. „Nedojdeme

cíle

!

Bda nám

!''

Jinoch povzbuzuje tesklivou Svatanu. Silným

hlasem volá na Lubora. Sluha odpovídá: „Držte se

krok

mvch!''

—

"

—^S

336

„Perun

Boruta.

S2'

posvtiž

ti

zatmlé

na

cest!" Lubor. „Po desátý rok zanášel jsem do

Znám

pustiny zármutek svj.

této

kry,

strom podle

místo podle strom. Bleskové jsou blahodjní."

se

srdce

muž

bázn

oko jeho

;

zraky

—

klesají

Jediný Lubor kráí

;

stydne a

— bda!

Lubor. „Ješt deset tero

hlavami

Bázliv toí

hledá jen cestu v noních

temnostech. Dívka se tese

„Nohy moje

nad

leká.

se

zrakové k nebesm.

jich

bez

I

moe

Ohnivé

Oblaka se boí. utíkajících.

opt

hoí. Lká:

Mlha mi

zastírá

krocej— vidím

už pa-

dub." jinde

starých

Jsou

kroky.

Cestovníci zastavují

dub,

nevídaných velikán,

vk.

Kmenové,

u

patera

svdk

to pra-

letorosti a

jsou neproniklá stecha. Mokro

ji

lupeny jejich

neprorazí.

Sucho

tverým ramenem mužským neobsáhlých tl; tla vydutá, zubama dravého

je kolkolem

asu

to

šedých,

vytesaná skrýše.

Blesk a rána lévá

a

se

!

— S ela

okamžitého

deštm

proniká

k pateru dub.

ve mdlobách, ubledlá.

nou podle

ní.

Boruta skládá

Náek ze

nejvyšší sosny roz-

plápolu záe, tmou, houštím

Svatana

leží

Jinoch polekaný na kolejeho

svého

ji i

probuzuje nadarmo.

pánova

šatu

mkké,

— —<S teplé pro dívku

837

Lubor,

lu/ko.

znamením svatého sady,

toucí jim

bujné

Pracovitý jich

stádo,

tichounké

surových.

chýše

a

jsou

honba,

divoká

zv, me

dravá

lesní,

národ

život

Polní ouroda, kve-

pokoje.

podíváním rozkošnjším, nežli

hustina

rozpro-

svdkové šedé dávno-

slovanští,

vkosti, nejsou krvožízniví. je

zemi

iia

bohm.

sten, volá k dobrotivým

Kmenové

SS

zábava

boj,

Kmenové

slovanští jsou míru-

pohany eské

utiskují pro víru ot-

milovní.

Poslední

covskou. Zbaveni jsou starých, pirozených práv,

domova, statku zahlazených

i

pevné

jetra se na

koeny má

toho rozdráždí k

nho to

nesmí se

Bda,

;

kdokoli

v okamžiku

rutí

to

obluda.

Zpvavým Ce-

dívati ani

noc

jasný den

;

Trestu

propadlého

v krvozapáchlé

smrtí

soudm

lno Morany.

pláe u bodrých, kochajících Slovan;

lidské krve jest roditelem

v život smrt

pomst

pozsta-

srdci

nenávist.

matka bázn a zármutku.

uvádí tmavá

Proud

V

tráva.

záhubná smrt.

Smrt! -- Hnusná

chm

rodinách,

horlivostí Kristových slu-

žebník, vyrstá vysoká lých

Na etných

života.

pepjatou

je

pozemském jim

jednou

se toliko

vítaný

host:

v

boji

— S

238 S> domov, pro

bratra, pro

dítky, pro

pro ženu, pro

vlast, pro panovníka.

Druhá plnoc pechází nad oudolím eských pohan. Perun nepotásá více hromorodnými mra-

boue mlí. Ku

ky, bleskové jeho se nezapalují;

krásnému

jitru

hotoví se utichlá noc;

po horách

a dolech honí se erství vtrové, nebesa se odívají

v tmavomodré

roucho,

protkané

stotisícem

lesknoucích se hvzd.

Mír se snáší v povtí, skalinách jen

— na

v srdcích

jinocha

cizího

na lesinách, na

leží

celém pohanském ouvale, teskno poslední

dobu

outrpnost jim svírá prsa.

Kme-

obyvatel.

—

Cekají

nové slovanští nejsou krvežízniví.

Hnv,

povzbuzen slovem prudkého Horboje,

umírá v duších

ctitel

Peruna, v uších jim zní

prosba velebného Domorada. Milují starce, jeho velebí. Úmrtím jinocha bojí

nejkrásnjší

celého

národu

tesknosti a ouzkostem,

i

se,

okrasu.

rozmáhá

je.

i

dceru

že ztroskotají

Noc

peje

Jediný Horboj

hoí po záhub jinocha. Jesti mu cizinec nepestupným kamenem na dráze k milostí spanilé Svatany a bu sám z ní ustoupiti, bu kámen roztískati musí. V úplné zbroji pehání se po

—

stavení jako nepokojný

plnoní

duch. Mluví:

—'•S 239

6^

—

„Bute jenom, bute nebesa! Shodní to souzvukové k písni mého hnvu. Vím, že nezbrauješ,

obt, pichystanou

nechceš

držeti

chceš,

tob

Milá

nikoliv!

boh,

uctou

milá nad

—

mému

výroku

hromovládce,

pomsta

zrádcemi

za-

ani

Moran

— ne-

nad

zne-

tob

oblíbeného

národu!*'

Pobouení živl umlkne; Horboj mnosti

noní.

na

do

lid

Zbuzuje

sluhy,

do te-

letí

ohradníky;

tichých ješt obydlí. Jednotlivé

volá hlasy,

odpovídá utichlým pošumný hovor ozývá se plápolavé pochodn hemží se po úvale. i

vtím, Sbor

shluklý

smolných

pichází

ke skalnaté

objasují

pochodní

hrza

Leknutí zatese sborem,

Dvée, vené, do

muž,

v krvi

sluje.

Strašné,

otevenou

íší

tu

zde

Lid.

celém

vypáceny;

úvale

pevn

stráže,

dvé silných

divadlo!

pazouratých

etném vzení

prázdné

Jakoby

Tasan

uza-

ped

zaráží

se

zástupu.

hnviv

„Bohové hledli roztíštili

pístup.

pojímá diváky.

tonoucí u vchodu do

bolestné

dech v Horboji, v

Bleskem

po

jediné

koán

Zážehy

sluji.

neschodný

na výrok náš.

cizince jinocha

;

Tíhlav

zachvátil neplatné stráže!'-

Jiný. „Milá je Svatana

bohm! Lada peje

milostné dívce; zprostila milence záhuby."

:

~<2 240 6>— Horbojv kik

je zarazí. Hlas jeho je

Oi

vzteku.

rozkaceného

rtové

planou,

výraz

slintají.

Slova jeho jsou: ..Nerouhejte

Nezbute pí-

pomatenci!

se,

sného hromovládce poznovu! Tu, pohlednte sem! Jesti to

boh?

ruka

blesk?

jesti to

Ruka

lidská,

ruka Cernobohein vedená^ ozbrojená ostrou zbodala ale

vrnou

Uzaveni

stráž.

ješt vtší zrada vyvedla

Vešken sbor žalostné

zdálí

ku

temnotou

vem

tlaí

prvodce kroky.

;

Nový

úpní. skalnaté

v prostoru!"

sluji.

rozlehne se ve

sbor

se

jejich

valí

noní

Shromáždným da-

velebný Domorad.

se

služebné

Náek

je

— Rázem

trne.

ocelí,

tu byli zrádcové,

Plá

jest jeho

dívky a ženy provázejí jeho se ozývá

i

optuje

mnoho-

kráte v skalinách. Zní:

jjBda nám

!

Svatana není doma

— Svatanu,

velitelkyni naši, nelze nalézti!"

Nový úžas rozlétá se po etných sborech. Outrpn obrací se zrakové po lkajícím starci, opuštném otci. Jediný Horboj, jakoby hladový, po koisti prahnoucí vlk, zavyje vztekle

„Co že pravíte? Svatana že není doma? že nelze

Dána

ji

nalézti

to,

cizinci,

zbra, zbraní

jest jim

Zvolá

—a—

a

zabiti

zrádcové

—

ušli ?

naši bratí!"

hrza sesype v adra veškerého zákam Horboj, hlava jejich narážím

stupu. Bojí se uviti,

—

o>—

341

'S

Brzo jakoby první ohlas daleké boue roz-

hlun:

léhá se po oudolí

„Svatana zolvírala cizincm vazbu; 8vatana uprchlá s jinochem cizím!"

Smýšlení národu se dlí; ástka za

ástka

politování posílá. Otec, velebný

ní kletbu,

staec Do-

svou s pláem k nebesm volá. Od zástupu k zástupu tká, zradu nebezpeí na oi staví, srdce k pomst roz-

morad, o dceru Horboj i

paluje,

Tu

zuí.

rám

káže.

ozbrojiti

se pivádí

vdce

tvero jezdc, od

jinocha

až dosaváde oddlených. S podivením obrací se zra-

kové

jejich po

ních tmách

nevídaném divadle; na etné, v no-

se míhající svtla, na

a sestavené tlupy, na

Poslouchají nesrozumitelný hlahol

Pejí sob, aby zrakové uši jejich

podivn ozáené

zvdavost rozmanitých obliej. jich

hlasité volání.

i

byli

ohnivé

šípy

;

pak hluboká, vše pohlcující propast.

Obklopí je množství; Horboj se táže:

„Mluvte,

zda

sluhové

zlopáchavé

jste jinocha nevidli, jehož

První jezdec. chnivlýchl

držíš-Ii

,,Aj,

ty

koist

samovolnosti,

nazýváte pánem?"

hlavo svoji

mrav v tak

sprá-

chatrné

vazb, žeby se s ní zrakové naši potkati mohli?" Druhý jezdec. „Vera jsme pospolu volali k nebes pánu, aby bleskem osvtlil mozky vaše; dnes

to

>.ll.

iníme každý zvlášt." IG

!

— S 342 — 5é-

Hnvy

ustate!

„Utrhai,

Lid.

za-

naše

dáví vás."

První jezdec zpívá: „Hrozili nám zajekové,

Zajekové hrdiny

—

ha, ha ha!"

Teti jezdec. „Co chcete slovem rozumným!" Horboj. „Kdo jest

Prvni jezdec.

kdyby

žebys,

od

nás? Mluvte

vdce váš?"

„Jméno jeho

je tak vysoké,

se snížilo k uším tvým, ohluchnul,

jako híšník pi výroku posledního soudu."

tvrtý jezdec. „Aj, proby se zamleti mlo, nám snad k blahu poslouží? Sbor tento rozvtený neví, na kom se v zaslepenosti své

co pánu

i

uvážiti

aniž

provinil,

co se až posud

mže

tíži

nevhodn

viny své. Odhalme,

skrývalo,

a

v prachu

se povine zneucta dstojnosti knížecí." Lid.

„Odhalte roušku se jména svého

Blaho bude

První jezdec. „Radji sob jazyk co zrady ukousni a pokušitelm

Vrn

vdce!

s poslušn3'mi!"

do

tváe

nástroj

vyplivni

chovej tajnosti pána svého."

tvrtý

jezdec.

slepenci

v hojném

nám nehodn

vyjevím a za dobrý

.,Já je

následek životem se doložím

!

zástupu!

odlouili, jest

Slyšte to tedy, zaJinoch,

jehož

jste

Oldich, bratr Jaro-

míra, knížete Vyšehradského."

— —S jezdcové

Ostatní

mluvícího

soudruha,

pohlížejí,

na

Lid

na

na

sebe

zvdav

na pohany

zlou náhodu proklínají.

i

krátkých

se zamlí.

—

Jen „Kníže?

po

na

škaredí

se

díle

díle

pekvapením

sboru.

hradsky?" i

díle

pohanský

celém

íi43 S>

Ticho po

Oldich?

dobách

se

— Vyšez

jednch

druhých úst ozývá.

„Kníže Oldich?" optuje

ným prudký Horboj, mi zaráží, jakoby z

tvrtý

nám

nechtli

sebe v ze-

Oldich!

„Kníže

zrzavého

—

Oslepili

Boleslava, a pánové

naši

stádem, ježby pastý nevidomý vo-

býti

Ustoupil Boleslav s otcovského stolce a

díval.

na

chý Jaromír a hladovým

ných

dechem zataje-

ped

vystoupal strašlivý duch.

ní

jezdec,

Poláci

s

a oci vyvalené

Polákm

hodech.

Chrabrý,

král

se zahnízdil, a

byla

Zradou

lid

to

uinil

Vršovcíi

Polský,

do

ti-

Domácím rznivcm jakoby zpráva o tu-

dosednul.

zem

Boleslav

vpád, v Praze

a kníže, jakoby se strachoval

malomocn ukrutVyšehrad obležen,

kouzelníka, díval se od té doby

nostem

cizím.

Jaromír

statení muži rozptýleni,

nepátelm

odolati

lák v Cechách statku.

síla

nemže.

za

drahný

A

rozražená spojeným tak hospodaí

as

jako

Po-

na vlastním

pede utiskovaní z hanUž má ruce a hnáty tlo, znova ozbrojené, jenom hlava ješt

Mezi tím se

livého spaní probouzí. proti nepíteli

na

ale

~^ v

schází,

nižto

244

oi

—

dvra

by se

mohla. Velicí

složiti

d-

a dstojní nevidí nad sebou rádi, leda vtšího a

Oldicha

stojnjšího.

nová

nadje, zdá

jich

píiny,

—

meckého prý

spodáe

poslán jest

Oldichv ve stelb muž,

sešlý

poslán

a chytrostí, vedl

jej

vám,

!

že

následk

se

—

víte,

ho-

je

za

známý

erné hory

?

o

koho

tom

povídati

se

aby Oldi-

vdlo

—

Boruta, z mládí a honu,

domu

nástupníka

Nmce,

aby knížete z vazby

Jak se

To

zadržel.

se Polákovi

aby

nemusel, popíchnul pana

I

n-

eských panovník

Zachtlo

zlatochtivého.

pomoci?

nebo

odedávna u

neosoil Polák Boleslav u

jej

cha u vzení

z jaké

,

Jindicha, za ernými lesy. Byl

Pemyslovského, a žádného báti

ví

z náklonnosti

!

vzel

jak se na rod

živ,

dokud

Bože

Oldich

císae

tam

sluší,

dostane novou

Cernoboh

váš

nedej

jestli,

na zkušenou

opt

že

se,

Oldich —

pohromu.

Ale

tedy, z rodu knížecího!

jak ale

to

a

uitel

svtem

se zlatem

vyvedl. I vy-

neteba. Blaze

mezi sebou máte, a jakých

z dalšího

anebo

zadržování

z oka-

mžitého propuštní nadíti mžete. Já domluvil, vy konejte !"

Jezdec

dokonil, a slovy jeho

mínní shromáždného hlásiti

koí

se.

rozdlilo

se

Neumí sbor proVdomí spáchaného nad knížetem pílidstva.

a jeho outk, odpor

kesan

a

rod

pohan-

—^ ád,

Kkych

Ži45 6)->~-

pronásleJování

dje

a

Horboj,

báze zahosuje živel

tento

jiskra, rychlého

i

jedné

z

z druhé strany obkliují mysl

i

utrpení

a

pamt

jejich,

v srdcích.

se

zástupu, všeoživující

celého

pevného jest úmyslu. Mezi vy-

výhod

pravováním jezdce tkají myšlénky jeho po nebo nehod,

která

chova outku hrozí; Poslední

stíhá.

na-

Jediný

údolí

pohanskému z Oldi-

nkdy jenom

však:

slova jezdcova

„vy konejte!" rázn

mu

šastného nálezu poskytne.

budeme

„Konati

hnvány

býváte

I

—

Zlobivé víly, ježto roz-

slibem nesplnným,

chové noní, kteíž obletujete slyšte hlasu mého, a není-li protivte

se

vy du-

a

tiché údolí naše,

k spáse nález

znamením patrným

!

vy

mj —

— Uprchlý Oldich

musí opt padnouti v naši moc!" Takto pítel

zabouí ohnivý

všeho,

ukrotitelný

co

na

škodu

v pronásledování

jinoch,

národu toho,

co

ouhlavní

ne-

a

ne-

bije,

mu

stojí

na

cestách vlastních.

Jezdcové se obdivují neoekávané sluchu svému

oumysl

nedvují.

Horbojv.

Lid váhá

svoliti

zpráv; v prudký

Zlobivé víly a duchové

noní

neodpovídají, neprotiví se.

Domorad vystoupí a volá pronikavým, lestných prsou vystupujícím hlasem:

z bo-

!

—-&

jinocha

„Nestopujte

spásu

hožto

déle

ohnm

jinošstva

Necht

dostihnouti

—

246

Si'

cizince!

zaslepený

—

péi

zkušenji

i

mám,

— slyš

Horboj

Oldicha Prahy

!

zvyk nm. Mocná je

ceti

zlým, co jsme nevdomi, dle dávných jistotu

s

ním naše

nevdné

spáchali

na

~

Slovem Svatany

záštita!

pedce

a

nežli

mne

Nebude splá-

pro

svou,

o je-

Lide,

ach, té

milované, zbloudilé dívky!

—

nám Vyšehradský kníže, milostností její nakloní se nám záhy snad osvobozená Praha! Nehrte zoumysln viny své pro

ni

a lásku

její

nakloní se

do plné míry!"

„Vhlasný

Lid.

je

Domorad

náš,

moudrá jsou

slova jeho! Nestopujme jinocha cizince

tvrtý jezdec. vašemi

donáší

vazb

vaší

shlédnul

Bh

i

ten

—

!^^

„Pravda-li tomu, co se

— není-li

slovy

vám!

blaze

nám

Oldich více ve

Milosrdnj^ náš

Bh

vás a ostihal kroky našeho pána.

na

povede

i

k milosrdenství

srdce

jeho

tžkou !" pomst nakloní ho

a nakloní je vám, pykajícím vinu

Horboj. víra

naší

zbytku jsem,

as co

„K

víe

ukrutenství a

odporná!

se ve

mne

— Národe!

poslední ty

šastnjších! mluv,

drahých,

zdali

spoléháš, neodvrátil všeliké

nebezpeí ode tichých

obydlí tvých ? Mluv, zdali,

co

mne vdcem nazýváš, dobí

pi

podnikání po boku

nestáli

mém? Musím

bohové

jinocha ci-

:

míti

ziiice

i

chtl byli

V

?

hubitele

he

tím

spíše,

tíia

hrozí pohromou.

bysi

se

mrav

a

nám jeho moc

nho dvovati boh svých ? Kdy v

ochráncové jeho víry našemi pátely

?

Roz-

pome

se

na hroby otc a matek svých, a

kdy se

lid

odvrácený od

knám?

pak

Zdali

jinochu

i

cizinci

pouhý k outku nástroj

nežli

msta jeho na

ni

bychom

z

les dávno nás

i

s

asu

letu!

ukrývajících

I

asu, vyhrnouti mli bohové

— záhuba

eká

na

Oldicha!'^

takto slovy rozpaluje,

shromáždní. Volá

„Záhuba

mstiví

celým zástupem se

nás, nedostihnera-Ii

Ráznými

k orlímu

nejvzácnjší národu okrasa

Vzhru, dokud nám pejí a

mla

rozvtiti

zahubená

Svedená,

dívka více

Zdali se po-

?

nevyleje nejdív? Ha, jediná ta

myšlenka by nás

bohové

rci,

starých naklonil

Ci nadji ve Svatami skládáš? Lide za-

slepený! platí

obyej

bouí Horboj

lid

hrozí

nám!

dostihnouti

Vzhru, dokud pejí

Oldicha

I"

Sbor ozbrojený u stavení starce Domorada. Velikých,

stoposledných

ps

mezi

ním.

Roucho

uprchlé Svatany a nevrného Lubora pedstírá se jich

ostrému

kách toí,

ichu.

vtí

;

Psové se v podivných

štkot

okli-

jejich hlasit se rozléhá.

S>—

~~-S 248 Sluha

je

a slovem

znaineuíin

V

pohání.

ry-

chlém skoku ženou se nerozumní zrádcové upr-

ku

chlých její

skalnaté

svšenou,

k zemi

a s hlavou

zdi,

frkáním ubíhají z ní dále

tratí

;

kamenné

zarejdí mezi

sluji,

s

astým

se do hustého lesa.

Sbor celý chvatn za nimi pospíchá.

„Vrn

Horhoj.

držme

se

stopy

jejich

—

vedou nás dobe!"

A

již

sboru lomoz, kik,

ozbrojeného

není

zbra v

pochodn,

pohanském

ouvale

slyšeti, již

není ho vidti.

Od východu mlhy

Sivé dolin.

pilétají chladní ranní

horách

po

Nejprvnjší, plamenné

vrcholky ohromných

nou

vtérkové.

spouštjí

trhají a

se

pablesky

do

objasují

dub. Soumrak proniká

husti-

lesní.

Pochodn semotam

pohanského

létající

zhasínají.

Zástup

sboru,

vzdálí

svatojanské

muškj^,

a

táhne

cesta

se

jako

zpovolna

neunaven

za stopami dívky Svatany, jinocha Oldicha a Jich

vrných sluh. Ostroichí Neustálé

psi

štkání.

zastavují

Horboj

se

u hustého

picválá.

Na

trní

trní.

visí

ástka roztrhnutého roucha uprchlé Svatany. Radostn,

vítzn

okazuje

prudký Horboj znamení

— šastného

249

'S

stopování

6^

—

brzkého

a

upr-

postihnutí

chlých. Volá:

,,Duchové brzo ukáže

cíl

Rozlehlá,

ped oima onde

se

travou,

našich

nám krok!"

planá

krajina.

pejí

ranní

nerodn>'m

posetá

U

výšce

nad

slunce.

po

Jasné

keem. modrém

všeoblažujícího

odívá se zele-

i

njším

šatem;

vonný

zápach,

z

polních

veselé

van, na kovin

Po

jezeru, pluje

usmívá se po zemi; jasnjší

noní boui. Dechem okívá kraj. Tráva ke

strašné

slunce

kamením,

rozepjatý nebes oblouk.

ní

po tichém, jitro

zde

porostlá

niva,

tamto zastínná jednotlivým

oblouce, jakoby

Daleko, neobsáhle

rozkládající

jinde

nám

Jitenka

!

se

ozývá

posedajících

vtérek

zanáší

bylin

štbotání ski-

pnkav

a po ka-

mení poletujících strnad. Spanilý kolkolem

úsmch

k novému dni probuzeného svta.

U Na

prosted rozlehlé krajiny nevelký pahorek.

pahorku lidská kupa.

Na

namáháním a bdním zemdlený s

vyhaslým okem dívka

na prsou jinocha, tlo Opodál sedí zasmušilý z kovu

hlava

;

její

její

nho

sklonna

jest

seveno v jeho náruí.

sluha.

zhotovená podoba,

zemi sedí jakoby jinoch, vedle

ni

Tvá smutek

jeho, ni

umle

radost

jí

:

— nehýbá.

Oko

jeho

2o0 SV-—

?S1

upeno ku pozdálnym,

krajinu

obrubujícím lesm. S druhé strany šedivec

djným

s

na-

pohledem. Poletají zrakové jeho ku blíza vystavené na vrchu tvrzi. Promluví

kému vrchu

„Jist, jako

že mi Boruta íkají,

znám Roz-

vž

podle skal-

erná

vodv dm.

Arci že!

brány

— zraduj

se,

tisíc

krok,

bezpeí jsme pede

dravci,

kteíž nám,

prokláti

onch

lesích."

naté

tchto

a v

butež,

Bwka. „Nastup síly;

!

— Ješt

hrozili

sám

cestu

osudm

domu, Svatanu zanech mi nebesa

jeho

pane

v

nkolik

k pátelskému zlým.

Ubraly

nestaím tob, a prodlévání pi-

náší smrt."

„Smrt

Jinoch.

ano

mi,

smrt, pakli se

na krok oddálím od boku tvého

!

nás pokrývá obloha, jeden bude nás

„Šastná,

Dívka.

kdo

bude z mladého jara, kdo

s

s

kdy

Jako jedna že

tebou

nositi kraj.'^

se

tebou tšiti

radovati se

bude

zim! Mezi náma stojí závistný duch; vysychá proud žil mých — slabá jsem dále kráeti s tebou. Zanech mne — na svobod jsi." Svatano, nehle Jinoch. „Pro blaho lásky v tuhé

—

takových

eí

!

Statenost by jimi zmalomocnla."

Boruta se odvrací.

Nemže

sky mladých srdcí; neslušno

mluvu pána

i

nému Luboru.

oblíbené dívky.

mu

poslouchati steposlouchati roz-

Pisedne k nemluv-

— Dícka.

251

'S

„Sladká,

S^

cítím

— musí

to,

smrt

býti

v náruí lásky." Jinoch. „Sladší je život v náruí lásky. Nedrahá, mysl

rudiž, duše

Pohledniž do mého oka milost

— moje

tichém

kraji,

z kraje

i

svoji

— vrná

hnusnými obrazy.

tob

z

nho

vysvitá

tvoje blaho! Pohledniž po jasném,

i

po laskavém nebi

— blaho

se usmívá

nebe."

Dívka. „Oko moje obtaženo mlhou, nepostihne kolkolem blaha. Duše ale zírá v tmavou budoucnost

—a

Hrob

hrob.

tmách tch se mi udává vidti

ve

mj

to

pknými kvty

O

!

posyp

jinochu

jej,

zlatý,

vonných rží nasyp okolo hlavy

;

Jinoch. „Dívko, drahá Svatano!

nermu

!"

zou-

duši mou."

falostí

Takto žaluje uprchlá z otcovského domu Svatana; takto

budí

ale

ji

tší nadje plný Oldich. Rázem je rozpravy hlasité volání.

z tiché

Lubor

a Boruta je budí.

Bystrým okem zdáleným lesm.

dívají se

Z les

vrní sluhové k po-

se vyhrne

etný

zástup.

Leknutí pojímá sluhy. Volá Lubor:

„Tot

velikán ITorboj!"

Dívka. Jinoch,

zraku!

„Bda nám!" „Dálka

Marným

t

lekáním

klame,

muži

oslablého

kalíš jistotu naši."

;

— S 253 6>— Lubor. „Horboj velikán

.Xubor

Dívka.

to jest!*'

ostrovidy

je

Bda

sokol!

nam !"

a

Jinoch. „Nuže tedy, obsype,

mužné jsou nám

nás nové nebezpeí

v pážích bitké

páže,

mee!" Zvolá

tesoucí

,

mu

v pravici se

v náruí

dívku

se

„Slabý je poet náš

Boruta.

seve

leskne obnažená ocel.

honícím

proti

chrtm. Vzhru, pane! k rychlému kroku. Jediný

Rozvodv

týn poskytne jistoty."

„Zachra, lásko moje, života svého. Naleznou-li mne tady na smrt seslablou nebuDicka.

—

dou

krok

dále

stíliati

Díví plá, ného sluhy, síle.

hnv

Krev jeho

nebezpeí, pobízení

bolest rozlítí jinocha

a

Bda vám — bda

budou !

zasoptí

vkové na

Knížecím k lesm.

hnvem

Me

Svatanu svírá v mohutné páže a

sevenou

utíká

vr-

k nové

se klokotá.

„Pamatovati

Takto

tvých!"

vlastní

tento'

hrozím

den!

vám !"

hodí Borutovi, s

koistí

pevn

kvapným krokem k Rozvodovu

týnu.

Hora vysoká. Ze

trojí

strany, na

východu a na poledni nepístupná sráz.

Pod skalinou ve tmavé

západ, od

skalina,

propasti

píkrá

to

huí prudký

— -~<2 253 potok.

Na

táhlou

planinou.

5;,

plnoci sestupuje hora Jfluboky

píkop dlá z

vyvedený

splývá

i

jenom,

lidskou

rukou

horu

strany

této

roz-

s

a

na

hoe panský týn nepístupnými. Jesti to týn Rozvodv; prastaré, vtším dílem devné stavení. Ctverhrané klády ohromné

pepevn

nou stny. dle

Jediná

tehdejšího

niska

kamenná zpsobu; dvojí

obma

drobného,

dosti

vystavená

jest, totiž

hli-

nejetnjší

týnu

hradba

ze, mezi

vj'hnaná

lejím a

velikosti,

psobí

spojené,

sebe

podle

pak nasypáno kame-

písku

hašeného vápna.

a

vkm

vzdorující slitina. Pevnát to, Do hradu pes hluboký píkop vede

de-

vný most s mostu se kráí do skalnaté brány. U brány stojí ohromná vž, týna celého pevná ochrana. U vnit týnu nachází se rozliných od;

kobek

dlení,

ložnice, jizba.

rých pro

mrav pána,

a

síní:

Všecko jednak po prostu slovanských,

i

s

ale

hostinec, dle sta-

pohodlno

ním zde pebý-

eládku.

Vládyka Rozvoda velké sice postavy,

na jsou

jednak

vladyku Rozvodu,

vající sluhy a

eledník,

stáje,

zavalité,

je

oud

tlusté

tyicet ale

let.

Muž

ne-

náramných. Rame-

kmeny na

stoletém

dub;

krok jeho pádný, rána železné stoupy. Hlas jeho rochtavý; tváe hrubé, hustými a tmavými vousy zarostlé

;

oko žhavé, skoro pichlavé. Rozvoda jest

—

:

—

S54

'S

jako

—

kdy se

ostražitá,

lec

šeredná,

povrchu

želva;

veliká

obálce;

S)'

blíží

v hrubé

nebezpeí,

sebou trhne a v hrubou obálku se ukrývá. Snad-

nji jest

dotknouti

inasatého

tla

Rozvodová vnitku,

se

nežli

jeho.

Rozprava mezi vladykou a Oldichem. Kní-

pehání se

žecí jinoch

úhl

po

síni

jako nestálý, ze

Zrakoma ohniv stílí po píkorném Rozvodoví; tajný hnv pní se mu v prsou. Vládce týnu stojí podepen o sloup; ruce

všech

pes

rt zdlouhav listí.

ale,

pati

vítr.

v širokém

kíž. Slova

mu

nohy jsou

kapají z vousatých

na podzim se strom

suché

jako

pasu,

Mluví

mj dm

„Není

Na

toící

lhostejn

odpoívají postaveny

se

a

skalinách

si

milý Oldichu

—

—

se

lýtkách

do

záspy

pipraven na takový odpor. hnáty protlukou z kraje se dá

postaví

stehna,

jsou

lebkami se drží pevný

tlo,

—

z kraje

píkop zasy-

mužská

lýtka,

na

—

nad

lebka

prsa,

— ^L

štít

Netrpliv pekazí mu

jinoch další

e.

Na-

kvašení jeho jeví se v tchto slovech:

„Na štíty

štíty

kameny

se sházejí

a

deva, a pode

se rozrážejí ohnivé lebky šílenc!

ty Rozvoda, kratochvil s

o

nmžto

mi

Ci nejsi

že

vypravovali,

pro

rozkaceným kancem zápasí? Není

na týn silných pstí, není ostrých

me

a

tu

šíp?"

— -—'3 355

Rozvoda

chvíli

S>

neodpovídá; zrakové jeho nuí

úsmchu. Pak

po jinochu a rtové se šklebí k

mu

otevrou, a

„Zdali

chu? Aj,

tato

týn

v

tu

z nich vyklouznou

slova

se

:

silných pstí, pane Oldi-

neznáš povídaky o Rozvodoví

ty tuším

a jeho eledi!'^

Nohy

Promluvil.

Ruka

donesou.

—

hlavou povznese

u

roh

spustí, a

dvou prst,

rázem,

jakoby

tlo k stolu

vytáhne,

nad

opt

blesk,

drtící to

dubové

stolu,

odletí

pohnou a

se

zovlna z pasu

se

se

prkno tlouštky

to

tenká, lehounká tíska.

—

Rozvoda se zaechtá a lhostejn „Takové psti tu na týn márae'^ Oldich. o

náramné

ném

„Slýchával

síle

veškerého

vdného

pouhé

rodu

vašeho, o

Pro

krásná

tvojí

pána,

zachovati

dí.

jsem,

Bivoji a jeho potomcích.

an se statenosti

—

stat-

práv te,

ale

píležitost

pro

dcko,

udává

nyní tvoje malo-

myslnost?'*

Rozvoda.

mého

,.Lidu

Dm

dravcm venkovským. tžko

sice

lidské

vncm

obd

podívej

— tady

noze

A

vítaný.

slabé je

pístupno, ty

hejno proti

vetché

hnízdo,

smolným

šelmy venku

—

ale

jen se

k oknu se postav, milý Oldichu

ty šelmy zdají se, že

Oldich

je

skoro

Zrak peletí týnské

vcem dobe

bezvoln zdi

k oknu

a na rovinu

—

rozumjí.", pistoupí.

ped píkopy

—^S 356

©^~-

Poet

padne. Rozvalený tam sbor pohan.

na

dv

sté

a

z

jednak

tu

pají

dovlékají.

Jednak

veliké hemžení.

;

zem

vykopané

jich as

jámy ko-

tu

náspy vjvodí;

prosté

na blízku stromy porážejí a za náspy

Vtví

se oseká, hrubé klády se do vý-

Na

šky postavují. Plno tady lejí, provaz.

roz-

liných místech ohn. Mezi zástupy vidti velikána, onde rozkazy dávajícího, ponoukajícího, po-

zde

vdce

máhajícího. Velikán to

Rozvoda.

—z

hrubé lešení?

Tamto

niky.

je

radostné jich

dým

to je

byl

nikoli,

pane v

šelmy

šklebení

dom

ruce;

i

A

Uškvait

—

„Usta!

leká

outoku

dlouhé léto

vidíš

to

mou

duši!

—

tam, hle!

Nikoli,

se, upáliti,

za-

otcovském nemám chuti veliké!" takových

vodo, vládyko. Cechu se

— na

pozoruji.

Oldichu!

trudných

jimi

splítají

—

pozdraviti smol-

mají

ábel pryskyicí omazal.

tu

Oldich. déle

nás

té

z píepálených borovic, schváln jako-

by je

dusiti

Horboj.

šibenice v levo

;,Z té

!

pry

zmužilost.

žháství

i

Bh!

Zivt

bájí s

tmi ernými

Hbitné

tu jsou

ostražit

obma dravcm

chci

nevolím

Roz-

poslouchati!

obrazy,

na

odolají. s

týn Celé

hradeb tvých

odporovat."

Rozvoda. „Celé, dlouhé zrak,

pane

Oldichu!

Celé dlouhé léto

!

abys

— Bh ?

nemýln

Šastné poízení

!

ti

objasni

prohlédnul!

Nech žravé

— —^ 357 diaky

ty

nás

tu

oí

— jen

hradby

na

dm

cíli

je,

Ml

Nu, jen ne-li ta-

pstí

roztískati

Zde ale, nadje že-

pivádí.

a musí-li

!

—

býti

to

pro

Rozvoda že eského vla-

bys pomysliti,

ale

nežli

je,

tlouci

je

na mou duši

vtší poklad

život

!

mj,

lebky

nasadím; na hru

život

život nemívá.

dyky

k

to

Chceš-li

neplodná.

tvj

a

vraty, stráví

hlad

co

také,

hnáty

když

Oldichu, zde

pane

nenasytný

se nadál sklep

perážeti

a

ped mými

dní

—

Vímt

návštvy.

kové

o

osrn jejich

erta

oi!

otvírej

do

jen

bratr

61

život

pohan-

ského výiodka!"

Pádná jeho tena,

tudiž

i

lhostejnost

ei

ponkud rozv-

je

jeho hbitjší proud. Ale knížecí

jinoch se slovy znova nakvasí.

„Jak

to

vladyko?

myslíš,

— nežli

život po-

hanského výrodka?^^

Optuje Rozvodová slova a zrakem plamen-

ným

ho

Z

stíhá.

vladyky

se

ale již

opt

slova

pouze u volném rozmyslu vinou.

„Jak že

to

mže

býti

nežli

pobhlice

vem knížecím Xll.

pohanka,

t

niž

Vydejme

Oldich.

„Stj, se

erta, což

temného? Já že více platím

na tom

pivlekl, a pro její stíhají.

myslím, pane kníže?

ti

kterous

bez

ji,

a po

mi

do

týna

pochyby bratránkové

všem bude strachu."

velemoudrý dokládám,

vladyko!

hrzy 17

že

Hnvtší

—

—S t

míra

358

S>-'

na

pomyslíš-li

zasype,

mladé

vydání

pohanky. Milostnou Svatanu, spásu moji, holubici vydati v drápy hladových jestáb? Sebe i tebe pochovám pod zboeným týnera, nežli bych knížecí své jméno pokálel zradou a nevdkem. Pe-

v Boha

vnou nadji

skládám, on doprovodí nás

k jistému blahu !'^ Doekne, k Rozvodoví

se zády obrátí a

tavení mysli po síni pebíhá.

v

ním

za

dívá.

brzo

oboí, hlavou.

To

se

Pevn

Na

ale

okamžení celo

opt

úmyslu svého

k zo-

Vladyka se dtkli-

mu

se

vyjasní.

stahuje

Pohodí

držeti se zavírá.

rozmluva mezi knížetem Oldichem

jest

a vladykou Rozvodou.

Zazní

pede týnem

píchod posla pohana

i

hlas tuího rohu. Hlásá

zove poslechnouti

cizince a dívku

Jinocha

uprchlou

jej.

požadují

Rozvodv dm. Kepkými slovy odpovídá Oldich poslovi. Posádku na týn ohniv k boji pobízí; výmluvpohané; hrozí rozkotati

ností

knížecího

budoucnost, jim

vdku

jí

na

oci

staví

krásnou

odplatu jich statenosti. Blaho vlasti

na srdce klade. Hlasitým

pokikem

zaslibují se

mužové mla-

dému, odvážlivému hrdinovi; chystají

mee,

šípy,

!

—^

—

259

Si-

luišt a oštpy. Rozvotla potžkává všedrtící Zatoí jím nad hlavou, a jakoby skuení

mlat.

vtr

v skalní sluji zahvízdne železná zbra. Most zdvižený, na bránu pilehly. Za vraty

pi

Na vži uchystáno koš hradb nakladeno dev pokud jich poskytuje pekvapený týn. Oldich poádá pípravy k odporu; hospodá domu stojí tiše na nátýní. Ruce jeho spoívají v širokém pasu, záda na stn, oi pobíhají po chvatné eledi. na s

to

—

na

„Ach,

Svafana.

Jakou

kláda.

dvojí

kamením,

rozkoš

vy

muži

divocí,

ukrutní!

máte, napínati na sebe smrtící

zbra!" Jinoch. „Pro tebe

Hodnas kruté see, prsou,

hodnas

Svafana. že

hodná, by

in

napínáme, blaho moje

ji

krvavé

lebky, proteknutých

hrdinských, drahý poklade!'^

„Já že hodná takových boj? já

meem

poklesali bratí, pátelé

by oštpem proklán byl

ty?— Strachem

—

zahynu,

nežli bude po boji."

Jinoch.

musím,

„Doufej,

rozplašiti

duše

mrano,

má! nežli

zasloužiti tebe

bude na obloze

naší slunce svítali."

Svafana. tím

!

— nám

„Na

obloze

nebude nikdy

— O,

naší? svítati

!

já to cí-

Zkoušela jen

—

360

^S

Lada

dívino;

srdce

z boje

s

ranou

oi-

—

dívka

byla

slabá,

vyšla

vn na

Ta bude

nezhojitelnou!

jejím život zžírati!"

Žalostná padne jinochu okolo krku a ouzkost-

n

se

mu

to

venku zavzní zvuky Dívka bledne.

táhlé, daleko se nesoucí.

Jinoch. je

Z

k srdci pivine.

zvuky

trub,

„Nelekej

k radostnému

se,

plesu,

živote

mj

k

pro

boji

Pozvání

!

milostnou

Svatanu."

Mezi dvemi se vyjeví vrný Boruta. Dlouhé,

vroucí

rty

Svatany

políbení

—

vrným

a za sluhou

t

„Nebesa

vtiská jinoch na tesoucí se

„Nebesa

—

t

chrate!"

—

optuje zajikavým

volá

ubíhá.

chrate!"

hlasem milostná dívka, za jinochem se rozbíhá kolena

ká

;

se

— po

jí

chvjí

nátýní

— klesá.

spchá

K

jinoch

dívka slovy mroucími: „Nebesa

Krutý outok týn.

spodáv

volá

t

chrate!"

smrtné

luky a

mlat,

nadarmo

kamení, nadarmo jich

žene

hnvem

a neukroceným

darmo zuí na zdech knížecí napínají

se dovlé-

—

za

ním

pohan eských na Rozvodv

Hejno hladových dravc

ným kikem

oknu

—

jinoch,

se s

na

náram-

zdi.

Na-

nadarmo se

mee, nadarmo

drtí

ho-

se sype na dobyvatele

maká

drtící

kláda: Oldich

— nemže stupu

nestaí šípy pohané

ztékají

nových,

hradbu,

ne-

v prsa zá-

zasílati

Rozvodv

Kde

etnjšímu.

ninohetn

nedrtí,

bojovník

vyvoditi

lilasein

posádka

oetná

^~

261

C

kamení

mlat klad

a

není na hrade zásoba.

Ohromné ské

seker;

cích

po

Horboj

velikán

stojí

na zásypu, na

náramným štítem hrozí vyna slab chránnou ze; Oldi-

se již

švihnouti

boících kladiv a rozrážejí-

to

zasten

mrtvolách;

cha

ozývají se rány na velké týn-

již

brán, rány

ranného nesou do zdech,

strach se rozlétá

týna,

nátýní a napluje

po

prsa

neetné

posádky.

Avšak objeví

Vítr

nou její

me, vici

chce

opírá v široké,

se

podobou

—

adra

klokotem. ale

V

tžká

jenom

se

outlými

smrtelné

dmou

pravici

ocel

napíná

oudy

— arodj-

roucho

bílé

mezi obránci týnu.

objeví se

znamení

ubledlá,

teštné

kým

náhle, jakoby z ledvin hory vystouplá,

na hradbách dívka, pohanka Svatana.

se

tíží

a

se

leskne obnažený

jí

slabé

dívka

rám

k zemi

;

le-

sebe

— zahnati

stely,

zachrániti

ped

záhubné

Tvá

hrzy; oi vyklesají opt prud-

outoišt drahého milánka. Nemluví

—

strachem

se

jí

tesou rtové;

pohledem zaráží pohany, píchodem svým zastaví krutv outok.

—

Horboj velikán je rozkácený lev, pozbavený

svého mládte. Záhubou hrozí vztek jeho

—

okolním

mu

tu

aj,

a s poslední, všezachvacující silou se po

U

hání.

zraky

úžasu

velikém

na

svoje

zástup

vdce

upírá

prchlou

nm

roz-

pohanský

Svatanu, veškerý jeho

zraky svoje po veleznámé dívce;

obrací

ramena

na okamžení

tvorm

zahlédnouti odlouené lvice,

atého

díla

plesu,

všecken

poklesnou,

Okamžik

ustávají.

rozvtený

—

od

šastn

a

ve divokém

po-

na

Horboj

okazuje

dívku a volá:

„Vzhru! bohové nám

A

s

daleko se nesoucím voláním,

divokých tur,

Nová hrza zástupu,

jakoby

její se

nepátel hraný

vaním

zdi.

žene proti

otvírají

dívku

proti

hmotnéraa

družkám dtinských

— zvukové

Každý ale krok její jest do prsou pohan. Patrno je

me

i

her.

v divokém volání

umírají.

— patrna

to

sype se pobratený Svatan sbor

poznovu na Rozvodový

týnu

tamto, vizte,

naší krásný cíl!"

práce

Ústa

pejí!

ostro-

dobytí

Svatany záhuba.

.,Ustate! Cernoboh snámi provádí zlou hru

necht

me

po boku,

šíp v

toulech

—

'^

Volá Horboj na bojechtivý zástup a ode zdí jej

odhání.

Dlí

se zástupu mysl.

slušen pána, jednak

i

Jednak

je

blaha vlastního hledí.

po-

„Vzhru! hbit do brány nám zrádce!'^

smí

Ozvou se pohané z

Ne-

„Bda

vám,

kdožkoli

krpj

Svatan, kdožkoli

Abychom jsme

vlásek

sete

s

hlavy

proleje drahé její krve!

zachovali nejdražší poklad svj, opustili

tiché údolí

jestábových, jest

veliké ástí; hejno jich

mee.

pozdvihuje sekery a

proti

za

milosti

—

pozdvihnouti

—

abych vyrval holubici z

vyzval

mn!

tujte slovo

mé

a na hradby!

ujíti

dráp

Kdo proti ní, vztež tedy a op-

jsem vás!

Dívka

ta

—

slovem — Svatana

je tajná

bohyn

a jako že proti ní

ruky

ozbrojené

—

Lutic

mstivých

nesmím

hrzou

zaíkám dívku anebo k srdci pivinouti, anebo v lno Moran klesnouti musím!" Zvolá, okem horoucím se po Svatan ohlíží hnvem a bolestí pemožen, zbra odvrhá, silným se

!

—

krokem ve dálce

zmizí.

Zklamaní zástupové ode

týna se vzdalují.

Ticho je po zdech Rozvodová týnu. Posádka

anebo

rány

sob pevazuje, anebo vdným sob oddychuje, anebo dalších

k nebi pohledem

rozkaz eká, anebo

han

se za odtáhlýmí zástupy po-

dívá.

Svatana, pirostlá.

dva

Srdce

její

ouzkostná,

hmotn

jakoby na zdech

tlue;

nový proud

—

— krve

rozlévá

se

horko

roz-

jí

lampy, jsou nepo-

patu odcházejících dobyvatel

pohan

neodvrátí se, dokud sbor táboru,

dv

hoící

hnut zakotveny na

S>

v žilách, nové

jí

tváe. Oi,

paluje

264

'S

;

dokud se v

nm

nedostihne svého

k odpoinutí,

nerozhostí

nové rad, novým pípravám. Hlubokým, hlasitým

vzdechem kové

odlehí tu

sob panenská adra,

k nebesm

se

úsmchu

a tok

obrátí,

radostných

se jako

pajících

i

dv

rozleje

slzí

vymkne me, a

tvái, z pravice outlé se pojí

pablesk

zra-

vdného se

jí

ob

po

ruce

drahé sponky na hbit vystou-

klesajících prsou. Ústa se otvírají, a slova

z nich vycházejí jednotlivá, slova v nejhlubší duši

zrozená: „Lado

nad námi

U

—

— bohyn

slzy moje

erné, vysoké

vže

jsou rozpáleny jeho zrak a

na jeho krev, a krev

Ruka tvoje byla plá tob dkuje!'^

milostná

— mj

!

Rozvoda. Bojem

stojí

Bojem rozpn-

líce.

rozpnná

v tle

masatém

hledá vrochtavém oddychování úlevy. Všecek po-

depen na železný svj

mlat.

po drahé koisti, Svatanu

stíhá.

kroky do týna

obrací.

Zarazí se dívka. jeho

není

Svatana

Zvolá vladyka: „Stj!"

Pozná Rozvodu. Vzezení

líbezno patnáctiletým

však,

co

Okem, planoucím Hne sebou dívka,

zachránn

oím je

panenským.

drahý

jinoch,

—

:

— nezná

;

::

265

?5

nezná

leknutí,

S5-

Ptá

strachu.

vladyky

se

potichu

bys rád, pane? Mluv, abych nemeškala

,,Co

vzácném hostu tvém."

ohlednouti se po

vladyka krokem zdlouhavým, pád-

se

Blíží

Uuka

ným.

vlee

lhostejné

Zane

na dívce spoívá.

domu otcovského?"

,,Tys tedy uprchlá z

Probodne

otázka dutklivá. Zbledne

dívku

Vyznání

tvá.

z kroku

se

jí

na ní

nedovoleného

Táže se Rozvoda dále

patrno.

pohanko,

,,A víš-li,

dala ze

skrýší vašich

devatero

hrom!

—

s

—

kým

jsi

na outk

se

do kterých aby udeilo

koho

víš-Ii,

jsi

vyrvala smrti?"

nezastiuj elo takovými

„Ach, milý muži,

mraky

Oko pronikav

mlat.

jazyk

S kým a koho ? Táže-li se láska, komu mocnou bohyní? S jinochem bylo mi

!

je zaslíbena

dum,

otcovský

opustiti

kteréhož

mi poslala

mi-

lostná Lada."

„ábel aby Lada

Pro

!

vystaví

tvoji

tebe

mn

si

bratránkové

tvoje

Lada pro nás dívce

rouhání-se

se

mocné

tvoji

na

nechat rozmetati

Pro

sáhnouti

po

tvoje

dm

tebe

krku;

nám má

zásob?"

dech. Jednak

bohyni,

nás

zahání

je

Lada?

jiných v

tají

Pro tebe

a

mám

jiný tvoje

chtjí

V

Ladu!

nebezpeenství;

uvrhnuto

ji

neslýchané

jednak nebezpeí, do

;

:

vdomí

nhož miláek

uvržen, jednak

poklesku

Slova Rozvodová jsou pronesena

tíží.

ji

hryzoucí

hlasem hrubým, zarážejícím všelikou odpovd na

Zane

rtech díviných.

vladyka dále:

nedobe o mílánka postarala, ubhlice V jeho náruí nebudeš nikdy odpoívati. Tamto, ped našemi zdmi se hotoví tvj ženich „Lada se

ti

!

—

as!

ho

aby Hoch,

nímžto

s

narovnej

—

!

—

tam jsi

patíš,

bláto

utekla, a

jemuž

pohanské!

Bh

mysl

hoch náš je nad tebe tak vznešený,

ped

rohatým kníže-

Rozplamení se dívka. Tichá

je ovce, a blaho

Perun

jako

ponížený

váš

tem pekla."

s ní mluviti

panna

mírnými slovy. divoký

je

Nehodn

krabuj.

Rázn

ale

dotknutá slova její

se

ržových úst „Usta, muži surový! Jenom stáí jsem ctila jakž mne tomu byli uili rozvinují z

—

jsem

nelíbezná

Jsi-li

však

soudcem neušlo to

jeho

tvoje

že

slova poslouchala pokojn.

ty boh mocných soudcem? Jsi-li mým? mého rodu, mého srdce? Tys — zraku mému — tys milánka mého sluha

slovm

se

tu

koíte;

vámi rodem nejvznešenjší, je

tvoje

—

a

nech

dcera

on

mezi

Domoradova

nejšlechetnjšího stromu letorost. Zvyklá jsem

vídati

hádati.

muže

mn

Chceš-Ii

ke služb, ne však

ješt

nco,

nežli

s

hrubým

se

se

milánka

:

—es zeptám,

mnou

zdali

díví

Celá

ino

— abyste

jeho,

postava

vztyena,

je

zapáleny panenským

jednali

se

nco, pane, mluv!"

hnvem;

zvýšena.

oi, bodavé

Užasne vladyka; dív-

prsa.

neo?'^ na okamžik vli jeho peOkamžik ale a novým plamenem se po-

,,chceš-li

—

kotí.

duše jeho

tajmo

pevnou

Zuby

Úmysl jeho stane

rozbouí.

O krok

skalinou.

dívce.

piblíží

se vycení,

ústa

—

..Chci

ského bodláí!

chci

na

1

pohan-

letorostko

!^^

jsou pronikavá, odporná.

Dívka

Panenská pýcha pemáhá však

leknutí,

a horoucí tícím

ty

!

otevrou

z nich posléze

— Tebe poslati chci k bratránkm

Slova jeho se lekne.

nco

se

noha jeho

se

se

oteveny zstanou. Vypadne

chvíli

o

Si

— chceš-li

v Rozvodový

dýky

k

vle

to

tak nelidsky

Tváe

267

vede k šastnému

láska

okem,

jisté

to

hrdým

a rychlým,

vladyku,

nálezu.

znamení povrhavosti, pak

Smr-

ope

krokem

se

do

týna pospíchá.

Svatana sluhové

dívku k

vpustiti

jeho spíná

ped

zastupují

rány.

nadarmo

cestu. Nechtjí,

rannémn

Odpoinutí

milostná

jinocha milánka.

ložnicí

dívce

Svatana

prosebné

Pevazují se

knížeti.

jest

mu

outlé

vydává

potebí.

ped

slova,

Dva

nesmjí

Nadarmo

muži

nadarmo

ruce,

pí-

—& 268 ^— kazem

muž „Ty

Dívka.

a

Ty

vrný!

ui,

rozraziti

Boruta.

mj outrpnost s ouzkostí mj smilování, dobrý

abych mohla promluviti

s

mou, muži,

pánem."

Vrný

sluha

„Pij

pozdji, panno spanilá, pozdji, sladká

Dívka

se

v náru pánovu."

slzí.

devná

Veliká,

Oknem

krí ramenama.

t

holubice! pustím

sí. Vysoké, okrouhlé okno.

stojí

samoten, v tuhém zamlení.

na vzdálené,

echami

jeho

posledním

nebeského

pohroužena

pableskové

zlatoskvoucí

vinou

padajícího slunce; u okna

s

chce: nepo-

mysl.

vrný

Vystoupí

sluho

srdce

ledová jich

hnuta jest

je

Oi

jeho jsou

úsmchem

upeny

louícího se

tlesa ozáené hory. Mysl

v mrakošedé

žovém svtle planoucí

za-

starý Lubor. Stojí

minulosti.

V r-

krajina byla jeho mladost,

zatemnlá veerní dobou sí

jest jeho stáí.

Ale

jakoby nadje, že se zatemnlé jeho stáí brzkou

dobou

objasní,

Mraivá

jeho

v srdci jeho

usnn'vá

tvá jest

jest

áka

se

na

z vysokých

hor.

obrazem tichého zármutku; v brzké ulehení a vyvo-

bození z zemskvch okov.

,,Brzo te opt spatím, v prvním jae zavraždný kvte! A ve slunení tvé zái bude

vcnou

mi snadnji snášeti

Tak povzdychá. Oko

boh

kletby

tíž."

se k nebi obrací.

Pichází kvapn Svatana, milá sluhovi velitelkyn.

Krásné

rdjících

se

jsou uplakány,

oci

tváích

úsmch

na

uvadlý; bolest je v outlých

prsou. Zvolá dívka:

..Kam se

zlý

—

že

se

ty o

ve

pro

„O

mých

slzí

samojedinou

se

sluha

—

Cili

již

poínáš?'*

píina

jich

jsou!

dobí

Bojím

bohové,

se,

poínáte pomstou svou

^Bozi jsou písni.

Lubor.

osud

Myslil,

tvj.

blahosti.

netrestejtež

stíhati

Lubore? Tys

smla na

se mi ukrýváš?'^

loktech

žalosti mluviti

milý

žalovati

..Neskrývá

kocháš

Dívka.

kdož

bych

tys jediný, a

Liihor.

i

ukrýváš,

mi

kterémuž

jediný,

Krut

že

m

I"

soudí

iny

lovka.'^

Ubohou Svatanu

jsi,

že

padnouti Byla-li

poleje proud slzí.

bohyní

ml

vedena

Moran,

jsi

i

moc

tvého prchnutí."

její

k outku

a bez

mocná bohyn, an

tomu, bude

Pravila

,,Xepla, velitelkyn drahá!

Lubor.

s

nhož

t

s tím,

býti

kterýž

nemžeš.

pobídla ku kroeji

tebou po všechny

kroky

—

:

—

^S

270

s)

Dívka. „Nebude, ach nebude! Mocnou byla

ach, tady

zde ale

hrad,

tento

—

íhá na ubohou dívku záhuba!" se

Starý sluha

ponkud

na

až

opatrovnicí

sice

se

Oivo jeho, celá

podiví.

Hlas

roznítí.

tvá vtší

nabývá

jeho

ráznosti.

íhá záhuba? Ped oima tvého milánka, k nmužto tady, jak se mi vidí, všecko s pokorou se má?" „Tady že na

Bázliv blízko

tebe

ruku

za

jej

pochytí a ouzkost-

mu

ným, polotajeným hlasem do ucha

jjHospodá Trhne rovná,

to

k sluhovi na

ohlíží slabá dívka;

se

pistoupí,

m

Luborem.

elo

vráskovité

šeptá:

našemu sboru vydati

tým

Shrbené

hodlá."

se

Zvolá

povznese.

nastarý

sluha

„Rám

mn

Perunovo pi zrádce!

nešlechetný

vede

mužských, ramen mých; ješt vštít,

to

slovy

zanícení

Zejme

Po

!

tu

toho nedo-

dvou ramen

tu pro tebe, panno,

prsa má!"

Zvolá

vrhá

stj

Ješt

se v

se

sluha v dávno

nepocítném

nad obyej rychlými a prudkými.

adrech díviných nadje,

starému

padesáti

milostnou

starý

sluhovi,

jakoby

letech ponejprv

pannu

držeti

ranním a sladkým

cítí

a plaící

na prsa.

staec, jak jest

v náruí.

okamžikem

otci,

Blahým po-

roztaje

v

nm

—

—S asách zavsí

kra; na dlouhých, šedivých mu veliká slza. Sedmdesáte let

se

bohy

milosrdnými

na zemi ponechán, ochráncem

ubohé

nyní

stává se

Sž-

srdce

okolo

tvrdá

2,7 \

!

mu

k Svatan, jsou

dívky.

Slova, promluvena

neomylnou, vlastní vštbou.

„Ano, pro tebe zemíti, sladká velitelkyn

ty ubohá na tebe

musím

nesmíš více v otcovské

eká

oudolí

—

tam

nezkrotitelná Morana. Životem se

zrádnému hospodái!"

protiviti

Promluví Lubor, a ticho nastoupí

opt v

staré,

dlouhá léta uzavené srdce.

Vstupuje po

utichlé

do

Lekne

podlaze.

tvrdé

kostn

sín Rozvoda. Krok železný

síni,

se

Luboru

k starému

mlat

jeho

jeho šumí

zvuí

dívka pohanka; se

pitulí.

po ouz-

Zajiskí

zrakem vladyka a pevným hlasem káže: ..Poj se mnou, pohanko!" Dívka.

;,S

tebou

kdy

dle tebe íditi

týn

jiného

pána

cesta moje, aniž

nebývala

se bude krok

uznávám, a

i

mj. Na tomto tob velí vle

jeho."

Vypuká ve Svatan panenský hnv a pemáhá jednak díví strach. Pravicí levici i

napahuje

proti

pevn Lubora

se drží,

Rozvodoví. Ochranu hledá

porouí. Nepohne se vladyka. Zvolá:

,,ábla

ty

pánem

tady

Dm

zamilovaná

víš,

kdo

hrdliko,

í vle

a

sluje,

zde

platívá!

mj, a já jsem starostlivý o svou stechu hospodá. Záhy se o pravd pesvdíš." je

Hlas jeho toku se

rt

— bedlivý

„Dej pozor

pohanská

rozmáhá, slova u rychlejším

se

splývají.

a

kvtino,

pozor na moje kroky,

svoje

nich

dle

urovnej*

Honem semnou, lako ubhlá!" Lubor. „Pane! zapomínej, že

ele

snad

vyvol slov slušnjších.

moje pokladem

slovu

hrubému;

pána mocnjšího

jest

Tvoje

dívkou rozmlouváš.

s o útlou

uvykla

Ne-

velitelkyn tebe, a nikoli

hotova poslouchati surovosti tvé ohlas."

Rozvoda. „Nesmyslný pacholku!" Lubor. „Tvoji smyslové rozísnuti jsou. Jazrak

sný je

mj,

mj,

a zdravý

Kam

bysi chtl s

Rozvoda. „S Takto

vému

si

muži

odporu

pannu tlem

a zkušený rozum

pannou odejít?" ní

a

vladyka

i

s

tebou do žhavého pekla!"

odpovídají. Rozpalují se

k novému

i

dv

i

protiví

sluhovi

Rozvoda. „ábel se ale

a

zhynou

násilí.

Starý

Rozvoda po

zakrývá;

zraky metá. Sluha se

týnu,

je

a umí rozhodnouti mezi vrností a nevrou.

smrtící

vladykovu úmyslu;

hnvem rozhostil

zdravá

ní

k noLubor

zahrozí.

ve zdech mého

tla mého

oudy!

—

—^ tch knze

se

pakli

bez

je

vás

—

Sí-

rušitel pokoje iiesprostím. Zaženu

Zaženu

a bez kuridla, bez vody!

zmetku,

tebe,

273

i

tvou

paní,

tuto

ha ha

—

zaženu vás vlastním kouzlem, touto pravicí a tímto

dobrým mlatem!"

Dlouhým krokem k Svatan pirukou ji uchvátit hodlá. Kvapzástna staví se mezi vladyku a Sva-

Zarochtá.

padne, a rjchlou

njší

ale

tanu starý Lubor. Diváka se uchyluje za ochránce sluhu; sluha rozprostírá vkovité proti vladykovi páže a slovy odhodlanými volá: ,,Zpátky,

pomatený

Umí se ješt mé ješt nesvadly k boji

vladyko!

napnouti pravice moje; žíly

spravedlivému!" „Hoj, ty proklatý

o

výrodku

— malicherný

erve

Rií

Nohy

estí

vladyka.

podlahu

a nad hlavou zašumí

pannu

dívka.

zmužilostí.

tvým,

jsou-li

rozkroí

a

pevn

drtící mlat.

Nebezpené okamžení

ozbrojí

Zvolá dívka:

hospodái!

;,Usta,

se

pravice vysoko se povznese

zasadí;

Piskoí

pohanských ne-

•' I

také

vle

Povolná toho,

jsem

slovm

jemuž jsem se na

outku svila." ..Neplatí

podává. XII.

Je

vle nemocných, když se vle

zaslepen milenec tvj

;

18

jim léku jeho ne-

—

—^ by

a

platí,

se

byl

i

hradským knížetem

Tak na

S74 S> desetkrát

Rozvoda. Neustane dívka. Zkikne

to

„Hrubé, kamenné platí,

tvojí

i

ním promluviti musím!"

s

Na kvap sín

ubíhá.

jeho

krok

ekne

to

spch,

ale starý

v cestu; Rozvodoví

— uprchne,

sluhy;

oudy

o

za-

hrozí

a

mu

Lubor se vadí

ze

Dlouhý

vladyka.

ní

díviny

stopu

pohlcuje

krokem

a letavým

Rozežene se po

její

staviti

:

vle jeho nejeho spoádám —

mysli

já své kroky ale dle slov

a protož

Vyše-

narodil

!^^

tlo

vrhne

starého

zmizí Svatana.

nadýmá adra vášnivého vladyky. muž ochránce Lubora, a mršt-

Vzteklost

Levicí uchvátí silný

nou jeho rukou

Avšak

již

nemže

tu

pravice;

hlavou,

stojí

staec

po

starý sluha proti

síni.

svému odprci;

sletí

padne na vladyku hnv. Pozdvihne železný

dol

Prasknutí

rovu.

se

potácí

vladyka rozbhnouti se po uprchlé dívce.

Náramný se

opt

zkiknutí

—

mlat

zahvízdne

mu nad

a zastihne starou lebku Lubostíknutí

kosti,

a mrtvola tu

leží

mozku,

na

temné

necitelné

po-

dlaze.

Zatese zelná

ta

vladykou.

to

sí, s

nho

spadne,

neznámá hrza, na nho kých

kanc

a

Náramný hnv, kou-

medvd

se

avšak valí.

i

V

zbrocená jeho

nová

tíž,

krvi divo-

zbra

—

—ts 275 ^y— zhanobena nyní krví lovka.

mu

mlat z ruky; mrazem se

Tu a

železný

za ním lomoz.

Uleknut ohledá se Rozveerním soumraku síni. Luk kaní leb památka to po pra-

po temné pi

voda

—

a

toul, jelení

otci,

mu

Klesá

prolamuje hbet.

slavném

zavšená v

Bivoji,

památka povstná

na

leží

na sloup

síni

—

mno-

zemi, spadlá s

holetého kolíku.

mu praotc duch, a povra

Zastraší se vladyka. Hrozí utíká

zastrašený

utíká

mu

Skrovná

ranný

U

tvá.

vrný

svdomí

ulevuje, hoví;

kobka.

Oldich.

obraz.

bolest;

duše jeho

Oudm

seslablým

ducha napíná, unavuje. Do Prahy vlastenských

krajin

rodu svého stesk

;

— zatásati

cem

otcovským, a jinochova

slze

se

pevným Vyšehradem,

vidí

proudí

bídu, slyší

po

vzdechy derou se mu

ná-

a slyší nepátel ukrutnou

vidí

vládu

mu

devná

nohou jinocha, na dubové

Oldichova

je

myšlének,

Vidí

to,

knížecí jinoch,

Boruta.

Umenšena schopna

Nízká

ložnice. loži

Ubledlá jeho

zalétá.

a

za patou.

Na mkkém stolici,

potomek,

z

stol-

duše žalem zahoí,

ubledlých

lících,

hlasité

tísnných prsou.

Boruta pozdvihuje hlavu, až dosaváde sklo-

nnou

na

široké

dlani;

pozdvihuje,

a zpovolna

—

-^

376

—

61^

se po jinochu pánu otáí. Vstává.

pibližuje k Potkají

Na

prstech se

Starostliv sklání se k jinochu.

loži.

zrakové

se

pána

i

Tiskne

sluhy.

jinoch starci ruku. Promluví:

„Zsta Praha mi

leží

Sluha

s

!

ena

sluha

to

obstojíme."

slovem tichým

ukonejšiti doufá.

duše;

nehodou

pomoci.

Mlky

jeho

bovou

Prahu poruiž pod ochranu všemo-

i

starost

neschopen

mne

na srdci."

dvrou pevn

ekne svou

Boruto! Netíží

ouzkosti svírají duši mou.

peliv pána pikrývá.

;,Sebe

houcího

vrný

— jiné

tlesn

bolesti

i

sedti,

—

pánovu

i

Zármutkem

stížen

je

spustí se

sklí-

pán, sluha

opt na du-

stolici.

Veer

skrovné kobce tmavé

po

stíny roz-

metá. Pichází domácí sluha, pináší z kovu litou

svtlošku. je z

U

prosted stropu

malých kroužk

devného zadlán etz. Na etz

blyštící se

povsí sluha hoící svtlošku a opatrným krokem

opt po

odchází.

stole,

Záe

židlici,

zažloutlá rozlévá se po kobce,

loži,

po jinochu a

starci.

Ticho

hluboké.

Do koán dvée.

se

otevrou

Chvatným krokem

Svatana;

ode

u lože sklesá.

s

hlukem

objeví

dveí v kobku

se

i

na

kvapem prahu

postoupí a seslablá

—

—-'5 277 ^'

Boruta

Nechtj

„V^zchop

svou

bolestí

Mluví k

hlasem tšícím

Pi

zpo volna do náruí svírá.

se!

zármutek pánv."

dvojiti

sluha

ní

vzchop

panno!

se,

a dívku

vstávání podporuje

Svatanu.

Vzchopí

se

okem na tvái

—

její

Neobjasuje se

tvá

jinocha;

tuhém „Pro

tvoje?

oko

Zvolá dívka

Mluvil on

Vyjasní

se

s

—

o

tvá

tob

—

mé

V

cizích

ústech

to

i

vle

— ?" Slzy vstu-

s

—

hospodáem vladyCo

mluvil s tebou?"

dívina. .Zajiká se radostn

Odpoví:

hlas.

„Neptej se na hrozná

v pamti

jejím.

knížecí.

Odpoví potichu jinoch:

tebou?

v pobouených prsou

pivítání

po

se

ouzkostí.

s rostoucí

„Nemluvil jsem

—

k laskavému neobrací

rozkázal hospodái

jsi

spoívá

drahé tvái hledá út-

mstivé Morany! tedy

strach

— Tedy

slov

ale

duše

její

leží jinoch

pují do milostných ocí.

kou.

V ale

jeho

mlení

tu

celá

milánka.

chy.

V

Nepozoruje

dívka.

Oko

sluhových.

nebo

ta slova.

Zniena

jsou

nedal

pvodu

jim.

tys

byla jen zlého srdce neškodný,

nemocný zvuk. Velebena budiž milostivá Lada!" „Nemluv mi o své Lad, o svých modlách! Nenávidím je; lích.

Prokláti

pomsta má!"

hnv mj

spoívá na

jejich ctite-

jsou vyznavai Peruna; zasáhne

je

—

"

~?c; 278

charpy zakvetají na

zrak,

soucíma

rukama

se

ohe

Zhasíná

Svatana.

Bledne

Si'

medových

chytá

se

milostných

Te-

rtech.

dívka

šedivého

nohy nžné udržují tlo.

sluhy, sotva že

Prudce je rozata láska v mladistvém srdci Svatany

;

srdcem

rozata mysl. Nábožnou, vroucí

i

v otcovské bohy rozdechnuta

vírou

víe založena

na pevné

láska,

A

i

rozlouiti

v mocné

bohy.

víra

své blahosti pozbavena

této

dají bozi tžké dívka

s

Jinoch

boh

i

jich.

to

sevených

úzce

pro

víra její,

nhož opuštna

Zhrozí se

leknutí

lehuje; jsout z

ní

doufání

bloudí

rouhavými slovy se dotýká mocných

ctitel

teprva

chvíli

spoívá

její.

milenec,

krajinou,

zstane pi

láskou;

Na víe

šastnjší budoucnost

cizí

v dívce

— vyvrácena Svatanina — uklá— vyvolencm zkoušky mže se

Vyvrácena Svatanina láska.

je

díví blaženost.

dívka.

Po dlouhé

svému nkolika slovy od-

slova

nezvuná,

prsou,

vycházející

schránky

ze

žalosti

a bázn.

„Co že

tím

oi i

pravíš, jinochu

—

—

?

Pane, tys velmi,

tžce nemocen „Neuvádjž mi na mysl nemoc. Vzpomenustaví se mi také pvodové slabosti mé na

velmi

—

a nerad bych nad nimi pronesl soud,

tys jedna ze spolku jejich."

nebo

—

:

-—^ 279 Strašlivá

vých, jimiž

jí

pro dívku z úst jinocho-

slova

to

nedávno

35'

zaslíbeno

V takových slovech nenalézá se

domu,

z otcovského

vidí

krajan;

vidí

se

v jehožto ústech Smrtelná z prsou.

již

kletbou

stíhanou

nepebývá sladké

pojme ouzkost,

ji

vnef.

Uprchlou

pro drahého mládence,

býti

to

milování

milosti ohlas.

slovo lásky.

hoký plá

jí

vypukne

Bduje

„Bohové

blesky

metejte

strašní!

— okolo

svoje

hlavu

mou

erná

rouška^ zakrývající až dosaváde zrak

Lado, Lado

na

mne, aby se docela rozptýlila

milostná,

bohyn

ukrutná

!

mj.

zdaliž tak

se vyjevují tebou vdechnutí snové? O, kéž bych

nikdy

neopouštla

byla

matin

hrob

srdce

a

otcovské!"

„Lépe

bylo by arci

kdyby se bylo nemuselo

v

tuto

státi

dobu nám všem,

tak!"

Odpoví jinoch knížecí hlasem

polotajeným,

aniž oka po dívce obrátí. Hluboké vzdechnutí vy-

stoupá z tísnného srdce, zraky se upírají na strop.

Dlouhé, trapné I

jiskra milosti živel.

mlení ze všech

stran.

rozdechne se ve Svatan novým plamenem

—

hlavní

Rozdechne se a

ten

duše

a života jejího

s nezraožitelnou silou

ji

uvádí

k drahému jinochu. Klesá dívka na kolena u lože inilánka.

LTchopí jeho ruku,

Plamenná ústa

volají:

smáí

slzami a

líbá.

:

:

—S „Nemohu

—

280 ^^

ii

mne k tob

roztrhnouti okovy, jimiž

pipoutala milost, nevýslovný kouzelnice má, zdali

duše

se

nem

nikoli víru

ve

mn

Láska moje obrala tvou;

jenom

ach,

Neptala

!

ped

tvoje

Peru-

boh

tvoje chválu zpívají

ústa

sklání, zdali

neznámých.

kolena

se

pro by

tvoje láska zírala

pro

Lady,

ctitelkyni

jinocha,

tebe

si

ne ctitelkyni

milosti tvé?'^

Úpí dva. zdvihuje

Pikroí k

žalostnou

a

vrný

ní

tší

Po-

Boruta.

srdenými

mírnými,

slovy

„Upokoj

se,

panno

nechtj se poddávati ža-

;

—

Hle, jako že si vážím šedin svých doložiti se ti mohu poestností svou, že ti pán ješt oddán, že ti nedovolí ublížit. Víra tvoje ta losti.

!

i

arci

—

Svtovid váš mi do ledvin pohledne,

kovou hokostí mi kážkou

nehnvej

je se,

vaší

to

íci jest

milosti.

panno

!

nemožno bylo vytrhnouti

jest

koenem jej

a

;

blud

pe-

jest

—

není

ale

života tvého,

nemu

ja-

s

tvoje

Víra tvoje blud

— blud

tak úzce snad spojen s

— víra

aby

šlechetnj-

šímu uiniti místa?"

Neodpovídá dívka. Jakoby výrok smrti poslouchá.

Pevn

levici

na srdce

chce pechvatný krve bh. jsou

koeny

«luha dále

Cítí,

tiskne, zastaviti

že úzce spojeny

života jejího a otcovské víry.

Mluví

"

S>—

-~^S 281

„Ze

se pravé nyní na tebe oko pánovo ne-

— Potš

usmívá?

:

Nemocen

panno!

se,

pán,

je

duše jeho zkormoucena, že tu

nehodou zadržán,

a že zdržením jeho zklamáno na

as

veškeré vlasti

doufání."

„Veškeré vlasti?" Ptá

se

dívka,

otázka

a

zdlouhavým ze rt vychází.

zvukem

táhlým,

Xepochopuje dívka,

Pomalu se

rozváti jsou její smyslové.

sbírají

pi

podivných slovech vrného Boruty. Odpoví sluha

„Veškeré

„Ze

i

vlasti a

veškerého národu."

veškerého národu?

— A v koho tu skládá

veškerý národ svou nadji?"

„V

syna domu knížecího, domu vladaského.

Rozloženi jsou nepátelé po krajinách našich, ou-

rodnjších jsou

skrovné

nežli

obydlí

skvostnjší,

loupky, a stesk a

vaše nežli

náek

rozmetáni

údolí:

prosté

vaše

cha-

rozléhá se z hrdel bratí

naších, jako z hrdel rozplašených ovcí, nemajících

pastýe, jenž by je ochránil

ped

dávícími vlky.

Ahle!

tuto jim

ho vedu

—

se

nebo

se

tam bjl zadržán

lstí,

i

lstí

z cizích krajin ho

zdržuje krutá nehoda. Zatím se rozmáhá

utiskovaných rolník,

náek

mšan —

loži

hne a vzchopí

se.

Ubledlou

ho

bdování

„Usta, usta, pekelný zpvale!'' Zv^olá pobouený jinoch a mocn na

vedu

— tu

sebou

tvá peletí

—es 382 rumnec, oko

slabý

—

6i^

se okamžikem zajiskí.

Dále

zvolá:

„Slova tvoje padají co hoící

na duši mou. Zlý duch

olej

ti

káže

smola, vaící oživiti

obraz,

jehož pouhý nástin z mysli

všemocn vyháním.

O, moje nešastná Praho!

zhanobená

vlasti,

—

uti-

skovaný národe!"

Dokoní, a pekonán náhlým zanícením opt na lžko sklesne. Obliejem se do mkké podušky zarývá.

Tu

náhle, jakoby vyploulá z hlubokého jezera

Svatana.

zamyšlení, vyrazí slova,

Odhodlána jsou

její

zvuky pevné. Ptá se Boruty:

„A

myslíš-li,

že

by opravdu roztála mysl

bratr tvých, kdyby se jim velo postavil pán?" „Zahynouti volím neestnou smrtí, nestane-lí

mu stateský hd? Jen kdy-

se z bojácného beránka zuící lev, dáš-li

ného vdce. Aj, což neznám

bychme

se odtud mohli

ba!

se

ta

zacelí

dostati;

pánova rána

—

na dobro, nežli se dostaneme

k Slavošovským vodám."

Hoí její

zrakové Svatany. Krásný plamen zažehá

tváe, rozlívá proudy své po

ským adrm.

šíji

ská adra, veliký boj

rozrývá

díví srdce, boj

mezi horoucí láskou a velikou myslí. jest.

až k panen-

Rychlo a vysoko dmou se panen-

Pistoupí k

loži.

— Rozhodnuto

"

3i~

--<S 283

má

duše

lnula

t

obtžuji luješ ? ale o

t

anebo jak

,,I*anc,

rých neznám, drahý

vcném

u

otázkou:

— Nechci ní — ach !

nazývají

divotvore, k

ty

—

svazku

Miluje.š-li

lidé,

naposledy

8vatanu?

vyžebrati

u

vdomí

posilní slabou

to

tebe

kte-

nmužto pi-

milost,

— Mivdti pi od-

chodu dívku."

Mluví hlasem silným

v medovou

však rozlívá se

síla

;

vzdechy slaviími na-

sladkost, a se

k jinochu.

kloní se dívka

„Jednou mi jenom ješt opakuj,

miluješ-li

dívku Svatanu?" dívá se jinoch s podivením

I

postav rozloženo

celé její

tváích

mu

kvete

hívá

se ledová,

Neví

ale,

jak

ráj, s

je

na

oí

t

aby

V jeho

svítá nebe

si

e.

Po

Na

— roz-

trudnost.

vyložiti slova dívina.

byl

pi odchodu? Nedej hospodá vladyka

—

milostném zanícení sklání se

chu ješt

lásky.

vyjasuje erná jinochova

.,Co mi pravíš o slabosti

Bh,

na dívku.

blaho

níže,

a

dva k

jino-

outlými prsty zastavuje další

Zašeptá líbezn:

„Opakuj mi ješt jednou, zdali miluješ dívku

Svatanu?"

A

jinochovo

dívky se otoí.

rám

se

pozdvihne

a

kolem

— „A památka

kdybys tvoje

i

Si—

284

'S

mla

zmizeti

bude

jako krásný sen,

vný

mém

v srdci

míti

chrám."

Promluví a dívku kloní.

Tvá

tsn

obejme a k

sob

na-

vadí o tvá, setkají se rtové, sladké,

horoucí políbení promluví o pravdivém citu milence jinocha. I slzou zakalené oko promluví taktéž. I

vymkne

Postava

její

se dívka z objetí drahého jinocha.

oslnna záí

celá jakoby povznesena,

Slova se vinou rychlo

nadpirozenou.

planoucím

tokem z medových úst: „Vzhlédni

na mne, milostivá bohyn!

dvrou;

se odevzdala dívka s plnou její

nadje. Vediž kroky moje, kroky upímné

telkyn

své,

Zvolá Svatana.

Na

krátce

lpí

milostné

oko

Odvrátí se napotom dív-

na drahém jinochu.

ka,

vrného Borutu za ruku pojme opouštjí skrovnou

sluha

cti-

Lado milostná!"

její

i

Tob

v tob potrvá

kobku,

—a

mizí

dívka

zrakm

jinochovým.

Svatana. „Odhodlám se pro spásu vaši; na

žádanou cestu uvedu jinocha, tvého pána, akoli nevíra,

zda vtší vinou se nedám v kletbu svého

národu."

Boruia.

chtla

— ?"

„Cože

pravíš,

panno?

—

Ty

bysi

"

;

-—<S 285 S5— Svaíana.

„Vypraviti

k prchlému Horboji, a navrátili

v osamlé chýše

tem tvým dobyli tanu,

postoupali

se

k bratrm,

chci

na

vyprositi

— anebo

nm, aby

aby se s kníže-

a v udatném

k Praze

boji

víe své svobody; mne pak, ubohou 8vaaby postavili na písný, veejný soud." „Panno

Boruta.

panno

drahá,

nešastná!

zdali nevíš, v jaké nebezpeí se vydáváš?"

Svatana.

poíná

„Blahosti

láska jeho

nespoívá na

bohu cizímu ;

mé

nejkrásnjší

kvty

erv. Pán tvj nemiluje bohy mé

obzírati

dívce, ježto se nekloní

život ale dívky

založen jest na víe

otc. Nemluv mi o tom a nech mne konati."

Po

Po pli rozplývá

nátýní.

msíce,

tichého

po

vysokým stavením.

ných

Ve tmavém

hybují se svtla, hýbá se sbor

márách dykou

nese,

„Pro

sluho, co je

na

hrzu biujících Lutic to ? Ach mého Lubora

—

!

erných devech

Xa

— —

— nemilosrdná

!

Zvdavým krokem a uvidí

stínu po-

Blíží se.

zabitého.

rozloženého

]Morano

lidu.

k hrobu provází sbor Lubora vla-

Svatana.

vrný

se stíbrný lesk

pli nasypáno stín, psobe-

se

pitoí k tichému sboru

roztíštnou starého sluhy lebku.

Hrza

—

— S 286 ji

pojímá; zachvje

S>

se dívka, jako

outlá

kvtina

po dechu ledovém. Zadržeti musí ubohou ochotný Boruta.

Sluha domácí.

hnvu,

„Protivil se

neznaboh pánovu

padl zlostí hospodáovou."

i

Svatana. „Pry,

íná tady

pry

o

msta

strašiti

z

domu

— po-

tohoto

boh! Nelidský pán

tu,

sluhové!"

nelidští

Zvolá hlasem bázn, a teskn se k Borutovi pivine. Odchází s ní

mi

dvu

vrný

sluha,

i

slovy

upímný-

nešastnou tší.

„Pozbav

panno drahá, ošklivých obraz.

se,

V as boj neuvidíš leda krev, stesk. Na odpoinutí poj; spánek

neuslyšíš

ulehí

smyslm

tvým, a svtlem mírnjším posvítí nám na

emu

se nyní s

Slovem odhodlaným „Není

mj

to den,

hrzou díváme."

dva

Zastaví

leda

kroky.

Vzchopí

se

zmužile.

dí:

déle bytu

mého v

dom

tomto;

duch

nom pomnla jsem na

Na okamžik jevrného sluhu, na pr-

vodce

mých. Pevný jest úmysl

poletuje

už mezi bratími.

radostí a žalostí

mj. Neptám se, zdaž hodno pro lid váš vydati se pomst do rukou; ale on, jemuž se zasnoubila duše má, on lásky

nkdy ekne: „Hodná

knížecí"

vtrných

krajin

—a k

duch

nmu

mj

byla Svatana

skloní

smíený. Ty,

se z nad-

vrný

muži,

—

— moje

kroky

nyní

387 S>

'S

mi

Praví

provodíš.

duch,

že

spchu poteba."

osvícená tíramenou svtloškou.

sí,

Veliká 1

krbu rozdlán

sklenutém

ve

Rudou záí naplnna sí. dubový

U

stl.

U

na

stolu

vysoký plameo.

prosted sín dlouhý, široké

hmotný

židli

vladj^ka Rozvoda. Oudy jeho jako rozvržené, nohy

pod stolem, ramena daleko po íše.

doviny plná vicích,

hluk

;

s

la-

medovinou, u kon-

Žádný

eládka.

domácí

— žádný ples

v rukou rae-

Kolem nho, na dubových

u petékajících nádob

ve a cíše

stole,

ale

po

síni

v starostech se obracují zraky

po pánu.

„Abyste

Rozvoda.

Rozsvte den!

Noc

zem

sta

neposlušní

svtel

a

!

je

psi!

den,

je šereda!"

Jektá. stížený.

oslepli,

— ti

mi svtel

Jazyk jeho

Hlava klesá,

jest neohybný,

stolu se

dotýká,

medovinou i

opt

rá-

povznáší. Udusiti

hodlá

vladyka

svdomí pobouené Mocné tíž.

vraždou. Svaliti chce se sebe smrtící

zahání hnusné obrazy, stavící se

mu

na rozpále-

nou mysl, na rozjitené oi. Trhne sebou, se kolem

nho

celý sbor.

kotví v odlehlý kout.

Oi

se

mu

i

vydsí

vyvalí a za-

—

!

388 S>

„Do Já

t

to,

lež!

jizlivého pekla

neznám.

Já neznám

Zaií

ábelská lebko Lež

iíeii jsi ?

žádnou.'^

vladyka.

Silná

jeho

tžká

vznese a mrští sebou, a zaletí

s tebou,

— První — druhá —

pravice

se

po-

íše, plná medoviny,

v odlehlý kout.

Vstupuje do sín sluha. Zvstuje:

„Pohanská dívka chtjí, pane

— do

starý knížecí sluha z týnu

i

tábora

Neslyší ho vladyka. dálky, ruka se

„Peklo

t

opt

k pohanm."

Oi

jeho

upeny

jsou do

blízké nádoby chápe.

pohltiž

!

Pry

s

vámi

— nechci vás

vidti!" Soptí

snadnému

Rozvoda a oudy jeho

se sbírají

k ne-

Lekne se sluha zvstovatel

povstání.

a rychle ze sín ubíhá. Vladyka se ale kácí a po

neobvyklé pitb

smysl zbavený eledi

do rukoa

upadá. Vlekou ho na lžko.

Tichý

vodovým

veer

po

dalekém

Tesklivo

t3'nem.

je

okolí

ped Roz-

mezi

zdmi

týnu,

hnvivo ped ním, v táboe pohan. Na zemi nalámaných vtví, rozštípaného díví. Hoící seraotam ohové. Podle nich rozložení v podivných kupách pohané.

U

prosted mezi statnými joná-

ky nejstatnjší Horbojj

rozloženi jsou valné jeho

— --^S 889

£3

oudy po chladiiein trávníku. íiý

vdce

v tuliem

Trvá bojem umdle-

mlí

mlení;

okolo

nho

ve-

škerý sbor.

Zabývá

vým týnem

se mysl prchleho Ilorboje s Rozvodo-

a

s

pobývající na

se duch jeho do minulosti

košné

a

týn dvou. vidí

pvabné poup, a

dítko,

pannu, rozkvetlou rži.

vým plamenem

láska

Rozežírá i

v srdci

cizího jinocha

bujarém.

— hnvem

nm

— touha Svatanu

Vidí se

v

se

mu

roz-

milostnou

vidí

Vidí Svatanu

bol.

na hradbách nepátelského týna paluje

Zatápí

Svatanu,

se

no-

opt za-

v nárui

zatásají mohutné

oudy.

Povstane

táboe šumot.

po

poslaný hlasatel na

Rozvodv

Posel pichází,

týn se vrací. Není

odpovd na jeho tvái, není ve slovech: „Hrubým odporem kázal mne odbyti hospodá. Nevydá dceru našeho údolí, nevydá nevrného

radostná

sluhu,

nevydá cizince."

Lomcuje

hnv

velikán s chladné

prchlým Horbojem. Vztyí se

zem.

mne, nebesa, rozpjatá nad námi a hvzdnatém oblouku a naplnná bžky strážnými! Zasypte hlavu mou jakoby pramen nemužného „Slyšte

smýšlení^ nástroj

v kámen

neplatných

promte slov;

a

jakoby

bohové strážní,

opuste mne po budoucí veškeré dny XII.

mj

jazyk vy,

:

nevmetám-11

19

—

—

>Z3

s

plamen do

Jitenou

890

S>

týna, mezi

vaše utrhae,

mezi vaše zrádce!"

Zvolá jinoch velikán prudkými slovy v irou noc, a

veškerý sbor

dokládá jedním hlasem

se

po vdci.

;;

Pibývá

noci.

Poznova budí se hluk po

boe pohanském. Pihání

se

tá-

k jinochu Horboji,

v mlení, zamyšlení hrozném rozloženému opt na zemi. Pihání se s hlukem

Tak

volají

sterá

pobratený zástup.

i

„Svatana mezi námi!

Svatana mezi námi!"

ústa,

probuzují

Vyvalí jinoch hltav ohnivý zrak,

a

Horboje.

ped

ním,

u prosted pobrateného zástupu, ozáeni jasnou lunou

stojí

dívka Svatana,

podle Svatany šedivý

sluha, uprchlý z pohanské vazby. Stojí

dívka,

v noci chladné,

stojí

širokým

okamžik

rouchem

—a

chránna

slabá skloní se

k zemi, k nohoum vdce Horboje. Bleskem vzchopí se jarý jinoch, rozproste mohutné rám, a v náru

mu

klesá dívka milosti jeho, milosti dávné a tajné.

Poprvé spoívá dívka na mládeneckých

bouí se srdce, ohe se rozmáhá v srdci a hlav.

Ouzkostn

prolívá

prsou;

ohe

se

zajiká se dívka:

„Smilování!— Milost mjte Svatanou!"

žilami,

s

ubohou, slabou

;

:

— „Milosti

29 í (sy—

roditele se

bude tob hlava

Pa-

plná míra, dcvo spanilá!

tobé

mátkou svého

'S

má

dokládám!

ti

— záštitou

ruka má!''

i

Zvolá vysokým hlasem blahostný jinoch, a dívku, nejdražší koist, v nevolí

více

povstalé

i

ejný

muM.

soud,

i

Horboj.

„Postaviti dlužno dívku na ve-

poslechnouti výroku

soudc!"

„Tlo

statek

budou podle

státi

snm,

Louí

Ne k

moje, jméno,

Na váhu

ní.

iny

a

musí

je

položiti

až bude vážiti vinu dívky zaslepené, cizím

klamem svedené

!"

se Svatana milostná s Borutou

sluhovi,

V outlé její

k

se

kloní

píteli

pi tob, vrný

love —

Svatanino ve dálce zstavíš, duch

poletovati za tebou a

—

mu, že ráda

odcházející k

bude

že silná byla Svatana

petrhne

sluhovi na prsa.

!

její

za pánem! O, pozdravuj

—

bratrm; ekni mu, že

Hlasité stkáni

vrnému

dívka.

tato slova

„Bozi dobí stújtež

ekni

vrným.

spanilá

ruce leží vkovitá ruka Boruty, v slad-

kých ústech zní

Lo!

k srdci tiskne

i

krásn

Sbor jinochu. „Nasadíme pro Svatanu ochorám!'^ hlavu

Sbor

Tlo

svírá

pravdy,

sn.

z jinošskych

tn

náruí se

spustiti

jí

—

slova.

Ruce jeho

^'

Vrhne

se

se povznesou,

—

:

— ob

skloní

392

-(9

©

dívinu hlavu, oko slzavé se po-

na

k hvzdnatému

zdvihne

"

a

nebi,

vystoupí

z úst

kojitelné

„Bh dívko

tebe,

zmuž

a milost jeho pobývej

zmuž

panno,

se,

velmi boletstné

se

!

— vyrvi

Vytrhni,

nás

i

osvtiž

s tebou,

— Avšak

panno hrdinská!

milostná,

a

bude snad

to

ze srdce

z mysli,

i

a jinochu jinému postup obojí v nich trn!"

Trhne sebou Svatana. Okem zajiskí, a z kvap-

ných úst

vyletí:

„Já že jinému? Šedivý muži nikdy nemiloval?

A

— Já

že jinému

— což —

rychlou rukou odpíná pásku

kolem leporostlého

tla

pak

jsi

— páskou

je

?'^

pepjat šat

—

a rozní-

cená vnutí pásku sluhovi do rukou.

„To vezmi na památku, na závaz vrnosti

mé

pánu tvému. Nikdo z jinoch našich neodepne

pásku

moji.

— Oldichu

svcena

milost moje;

chrániti

dobí bohové

ped nebezpeím

Tichýma kídloma

nohou,

zde

ranného

erný

roztažená

noc

Ticho

po

je

budou klín

mé

!

na Rozsíních,

jinocha, knížete Oldicha.

po

U jeho

stolici domácí sluha, zstavený vrného Boruty k poteb pánov^

na nízké

pelivostí

— jemu navždy za-

— Morany

vodov týn spoívá. ložnici

toliko

-—<S 293 Uindleii je sluha

tichou

kem

S>—

pracným dnem. Ve spaní klesá

Chrapot jeho se odráží táhlým zvu-

nocí.

devných stnách

po

Probuzen z krátkého spánku

Nespí Oldich.

petžkými

neveliké kobky.

sny. Obírá se duše jeho s Prahou. Tíží

tesklivost ile citného jinocha.

podle

nesou

sluhy

Vzchopí se z

ho nohy k okrouhlému

tká

Podepírá se v jeho výklenku; oko

rozprosteném se

tu

skalnatou

pod okny délkou

branou, s

1

po nátýní,

šíkou

ernou vží a

lože,

oknu.

s

svojí

ochran-

nými zdmi. na

Stojí

muži,

bedlivé

zdech

dv

stráže.

Podepírají

postavy se

lidské,

dva

postavy na

dlouhé kopí, hlavou obráceny do dálky, k pohan-

skému

táboru.

jejich k

Dobami zanáší noní

kroky

vítr

okrouhlému oknu, k uším Oldicha.

Vrzají

u

pádných

Temným zvukem

zalehá

ve brán vrat veeje. opt za nimi tžká klá-

da; z prchodu, stínem zasteného, vychází muž-

ská podoba, zatáí kolem

zamuje

skvlou lunou umlklá sluhu

u lože

vže

do vnitnosti týnu.

Borutu. sluhu.

Podiví

zem se,

;

a mocným krokem Jasnát pod stíbro-

pozná knížecí jinoch

obrátí

a

budí

spícího

Vzchopuje se z tvrdého sna opatro-

vník knížecí.

Oldich. „Kdož tob tady lžko vykázal?'*

"

—^

— Ah! — odpus, pane, — Lžko mi tady vykázala

„Lžko?

Sluha.

zpropadené ospalost

S>—

294

zívání!

— místo

to

tvj Boruta, pane

starý

knížecí.

Musel jsem rozkaz obojích býti poslušen." Olich, „A pro ti Boruta svého místa

po-

pouštl?-^

„Pro?

Sluha.

nepochybn

I nu,

Oldich. ;,Já že poslal Borutu

„Do

Sluha.

A

proto,

že

pohanm."

poslal k

jsi jej

tábora

holkou

s

i

— ?" pohankou.

dobes, pane, uinil."

Podšený poslouchá jinoch slovm; plodem ospalosti

mluvícího sluhu.

Neví darmo

lekají sluch. Vyraziti

hých

ospalosti

volna

otvírají

okov se

okáže se pozorn rutovo.

Kvapn

,,Kde hrožuji

jsi

tob

„Polož žecí

k

byl,

u

mu jeví,

dvée.

—

pane

i

zpolebka

tlo Bo-

knížecí jinoch pikroí.

Hnvem

Boruto?

opatrovnice! jak

tu

Šedivá

otvorem, za lebkou

nmu

a na-

chce sluhu pán z tu-

hrotnými slovy

ložnice

— pravdu! se,

se

kde

— pro si to

jsi

knížecím vy-

byl?"

milý

Bh

!

Aj ty kní-

— Povstání pokro —

hledíš pána!

není milánek rány tvé, pane;

Takto se vyhýbá Boruta prvnímu proudu pá-

novy

prchlosti.

Chra

Za ramena

uchopí jinoch starce.

mé ránu, ránu nezhojitelnou, nakažlivou všemu vkolí Kde jsi byl ?" ;,

se,

abys nezaal milosti

!

;

-S „Pus vytásati

295 S>—

Z vrného

se ramena!

plynou

pravdivá;

slova

Boruty neteba

voln ze

sta-

rých rt, nesou-Ií zprávu medovou. Polož se polož

Uvádí jinocha jinoch,

zrakem

Boruta

domácího

jinocha

i

na

Sklání se seslably

lože.

neustále

sluhovi míí. Posílá

po

na odpoinutí, spravuje

sluhu

chápe

isvtlošku,

v

ale,

se!"

se nízké stolice, staví

sedne.

k hla-

ji

Dí:

„Svatanu jsem dovedl k bratrm pohanm!"

Trhne sebou

Opatrný sluha ruku vztá-

jinoch.

hne a pána zdržuje. Odmrští

hnviv

Oldich ruku

sluhovu.

„Licomrný

sluho! ošemetný zrádce!"

Nedopustí Boruta domluviti jinochu. Povstane, a

8

vážností

vrného rádce Oldichu na oi

,,Muselo se prosila,

mysl! pela.

Dívka tak sama vyvolila

!

— statná to — dala se v ob I

!

chtl bys

ty,

rob pohanské?

na tebe eká, touží

státi

bych doprovodil kroky

moje duše

nežli

se

Slova jeho nabývají spchu, výrazu.

staví.

— nestalo

její

dívina.

pro lásku,

Ziva

k táboru.

Bh

jí

napraviž

mocn

se

Ajta, pane Oldichu!

Praha

vlast na tebe volá, národ po

se

z Rozvodová týnu?"

za-

pane, jeviti ducha menšího,

dobe

,

že

nám

volná

tob cesta

—

^

'S 3Í)6

—

Zamlí se jinoch knížecí. Láska k milostné Svatan, povinnost panická, a vroucí touha popovinnost knížecí, dlí v

vlasti,

vsloužit

nm

srdce.

Obdivuje se dívce, zatracuje vlastní nehodu, tší

pemáhá

se svobodou, bolestn

Z

pobouených prsou

vzdechy.

podává

—S

mu

outrpným okem, tšitelným slovem

^jMilost její

bude postoupati za tebou, a

tebe jako

podle

vrné

své lásky posílá

státi

Závazem památku; tob za-

duch strážce. tuto

ti

na vky."

její

Tiskne jinoch i

milost.

šedivý Boruta Svataninu pásku.

bude

dáno srdce

jinošskou

vynikají tžké', hluboké po-

vrnému

sluhovi ruku;

drahý dar na planoucí ústa.

tiskne

Zvolá slovy po-

znova eznienými: ,,

Vcná

i

milost má,

i

vdk mj, Bh!"

dívko šle-

chetná! Milostivý je nad námi

A

opt pásku na

rty

pitiská, a slzící oko

zakrývá.

Budí se oblaky

skvostného vstává na

Po

den.

prorážejí

Na východ, tmavomodrými prouhy, záe to ze

zlatoleské

náelníku spanilé Jiteny.

Rozvodov týn

i

ped

nátýní, v shluklém zástupu,

u prosted

zástupu

zasmušilý hospodá.

po

Život po-

jeho

branou.

všecka posádka;

knížecím

boku Oldicha

—

Do koán otevena nek, v rovinu

ped

S>—

397

-S

vidti na ve-

je brána;

Pokojn tamo

zdemi.

rozsta-

vený sbor pohan. Oldich.

„Tlo

touha moje, nežli

nezdrží

bolesti.

ducha;

— S Bohem

hospodái, nezapomenu na

vati krev, pro spásu moji

Pichází mužové brány kráejí. Hlasatel

v

drží,

pravici

knížecí

tebe

S Bohem pobute, vrní mužové

nilnjší

je

pobu, vrný milostí.

draze budu cho-

;

prolitou."

z pohanského

ped

nimi.

me

obnažený

v

tábora.

Do

Zelenou

letorost

levici.

Velikán

vážným pohledem statných pt jinoch jemu po boku. Blíží se mužové

Horboj postoupá za ním

s

;

k posádce, hospodái, knížecímu jinochu. Klade hlasatel obnažený

me

na zemi* Ze-

lenou letorost povznese nad hlavou a zvolá:

„Mír mezi námi, vyznavai ských,

a

mezi vámi,

sluhami

budiž pro dívku Svatanu

boh

vlasten-

boha cizího

— mee

naše

!

vám

Mír slu-

žební pro dívku Svatanu!"

Postoupí Horboj.

Zamraenou tvá

okazuje

zástupu. Slova jsou ohlas ukrocené hrdosti a

mu-

žného snášení.

„Slovem dívky Svatany podává se šehradský, zprostil

a

— jak

sto

Prahu jsi

me svoji

poznal

do služby,

hubi. Jsou

— z dobré,

ti,

dokud to

mee

silné oceli."

jsi

Vyne-

vrné,

—^ 298 Rozeheje

se srdce knížeti

k bratrskému spolku,

„Vítejte mi

Nebude

heslem.

provinili

nadarmo,

Oldicha;

knížete

pro

stoupíte

co

Oldichu zprávou

Pokroí.

vítanou.

blížíte

S^—

nevdoucí.

Než

s

dobrým se

cokoliv

pod-

zapomenuto pak,

mluvte, co

dlá mi-

lostná Svatana?"

Plamenný bojovu tvá;

blesk, okamžitý

hnv,

osvítí

Hor-

oko se zajiskí, ráznji vyletí slova:

,,Co se tážeš po dívce?"

Silnou pravici tlaí pak na

zbouené srdce;

umoiti chce, rozmáknouti ozývajícího se ještra,

násiln jenom spoutaného láskou k Svatan a zaslíbením

knížete

dívky.

Škaredý odvrací se velikán od

jinocha,

hlasem hlubokým, jednozvukým

odpovídají ústa:

„K soudu odvádjí myšlení,

hlediž

kou potebu. pro

ni

dívku

—

bozi

milostiví

Ty však se dej na jiné máš prý toho velivcí jiných

že k dobrému!

sešlou,

—

Odmny

z boje navrátí.

nejvtší

— musím

Nehnvá

se

jí

nepislibuj, kdo ví, kdo se

Na mne eká doma

koist

ale tžce, trpce dobyti!"

Oldich

na

bujarého

pohana.

S úžasem outrpností poznává kouzelnou na statném hrdinovi lásky moc. V dobré nadji louí se opt s Rozvodovým týnem. i

!

—-^ 399 „Nepjdou mužové aby

jejich,

zastavuje

slovy

hnát

tebou? Skoda

s

lito

pouhé palivo."

zpráchriiveli jako

tu

Tmito

Š>~-

Oldichovy

Ilorboj

kroky. Hlas jeho ráznosti nabývá

i

hrdosti.

Mluví

jedním tokem dále:

„Zavázal

dm tento,

jsem

nevydavše Svatanu.

mne

raá-li

—

se

bohm

Splniti slib

boh píze

opustiti

rukou

opt

naši tady nový, pevný

dm,

ela!

Vlastní

kroíme kraj eských mez uzavíno

popelem

an jste podruhé odepeli

položiti

žádostem,

tento musím, ne-

Nemrate

a milost.

jiný

bratí

postaví

a nežli navždy

pe-

— tak pevn mezi námi

— rozlehnou se tady opt

kách nová

mým

po nových kob-

veselí."

Leknou

mužové domácí;

se

bojí se

Oldich

nového rozporu.

Vypuknou

z

Rozvody penáhlená slova: a eládky tvé rozléhati

„Proklínání tebe

bude po tchto kobkách

— po

kách, dokavad já na živu jsem,

áble pím

!

každou jiskru

— proudem

krve

tvoji

já,

Bivojv potomek.

proudem

krve zato-

!"

Oldich. „Nech hnvu, Jiný týn,

se

tchto starých kob-

a

poslyš,

vladyko

postavený blíže knížecího hradu podám

tob, Rozvodo!"

Rozvoda. „Xechciho! Nech ji

— pijde

teba as, kde rád

si

stechu svo-

se pod ni ukryješ

— S 300 Tento týn

— ha, ty

— !

o^'

dome

milý pevný

a dokud hnáty moje v kloubech

mj,

ty jsi

!

prahu tvého

sedí,

se nezpustím."

„Ale mrtev upustíš?" zvolá pohanský velioí jeho bije ohe ve zrak vladykv.

kán, a z

„Vím, že

Luborv mlatem

mrtvoly miluješ, ty slavný sluho vrahu.

Ty

volá o pomstu.

stín

železným —

ajta

!

umle

vládneš

postav se mi, vladyko

Nechceš-li za živa z hradu, mrtvý pjdeš

— anebo

zabiješ Horboje, abysi ho slibu zprostil!"

Do pl

kola

le, do

pl

rovnou

zemí,

stojí

stojí

silné

e-

po nátýní Rozvodová

pohan. Mezi

sbor

štíty

v

nimi,

v kole,

levicích, stojí

Horboj

velikán a sukovitý Rozvoda. Kníže Oldich soudí

nad bojem, rozhodujícím

dvou

muž

mysl ka-

mennou.

Nese pravice pohanova tžké kladivo; vladykovo zatáí mlatem železným. boj

po Rozvodoví

— na

štít

pohanv padne

Blesk a ráz a rána — na

zazvuí tžké

kladivo.

štítu

Tesklivé sboru kolem ekání. strany. Volají

že-

vladykov

Rozhoní se kroky, rozviklají

páže; zapálí se srdce, zapotí elo statným

ob

rám

toí se Hor-

nadchází Rozvoda Horbojovi.

,

Blesk a ráz a rána lezný mlat.

I

ob

na pána.

odprcm.

Rozkiknou

Kik —

se

a racho-

~S zbran,

cení

301 oc^—

iiáz a rána za rázem a za ranou.

—

Kyne Oldich sbory utichnou mrtvé mlení. Zené Rozvoda Ilorbojc; prchá pohan, prchá ;

letmo;

mrští

a stranou

letí

sebou,

stela

pozdvižené

prudká,

kladivo

na

mu

stranu,

z pravice,

a v ledvinách se vladykovi zaboí. Zavyje vladyka, mlatu

nadarmo pozvedá; nohy

erný krve

ústy vyvalí se

klesají, a

Se sklopeným zrakem táhne

ele

vladyky. Zasmušile hledí jinoch Oldich

ním sbor pohan.

K Berkov

nosem,

proud.

padlého

—

hradu vede

tiše

za

vrný

je

Boruta.

Nazpt

se neotáí oko žádné.

Jakoby z otvoru

ohnivé hory vystoupá na vrchu za sborem

rudý požár. Bivojovo staré

sídlo

erno-

u velikém, u vy-

sokém plamenu. Slavná

to

vody; smutná

pochode ku pohbu vladyky Rozto

na cestu osvoboditelm

vlasti

Blahostný po lidnaté Praze den. Ples a

nad vítzným zahnáním Polan. listím a

slova.

I

vdky

Ozdobené domy

vtvím. Po domích veselé tváe, radostná

Po

ch, ady

ulicích

žen,

etné sbory muž. zástupy

kupy

jino-

dívek. Volání, hovor a písn.

—

—

'S

:

302 S>

Sedí na prostranném námstí plamenozraký,

medoústý jinoch, oblíbený pvec Pražanm. Varito

zvuné v rukou umlých. Kolem pvce rozstaveno všechnch zraky obrápeesté kolo poslucha ceny na jarého pvce, sluchy upevnny na slad;

kých jeho písních a zvucích dítky

plného

slova

zpvcova.

srdce

V

rozvuky ze strun

a

Z

varita.

ohnivé

hloubí duše,

mysli,

vystoupají

úzkém svazku provází

je ca-

varita.

Jinoch zpívá:

„Na Berkov týn, Podala

Ruce

V

si

bojechtivé

dom

muž

ti sta

k svazku pevnému.

srdci plane láska, sliby

Krví zatopíme skvrnu Vlasti

kamenném,

ruce,

na rtech

vlasti,

Polanem zlým trápené!"

Opakuje slova zpvcova celý kolkolem Zvolá hlasem vysokým: „Krví zatopíme skvrnu Vlasti

vlasti,

Polanem zlým trápené!"

Zpívá jinoch dále: „Dují vtry,

huí

voda,

Rozvalena po krajinách noc.

Tichým krokem táhnou sbory,

Od Berkova domu táhnou Duchové

mstitelní

ku Praze.

sbor.

—

—S 303 V

6Ž'

ele rek táhne Oldich,

Prahy

lidu npása,

víra,

Týn, mst

a vísek nadje.

Otevrou se hroby vrah,

Poianm!"

Chystají se lože

Sbor opáí: „Otevrou se hroby vrah,

Polanm!"

Chystají se lože

Pévec.

„Vrný „Kdo

muži

!

—

Poslyš pastucho

pl

tu bloudí o

Pejte míru v

!"

noci?

tiché noci.

Trápí chýše dlouhý

den.''

Boruta tu bloudí. Poslechni!

Zajdou muka za

Mír se

vrátí s

^Jaké zprávy?"

Vyže

stádo,

dn

dnem

—

dlouhých, i

nocí.

„Blahé zprávy!

vrný

muži.

Ovce blorouné ze

stájí!"

Šedé mrano nebe

kryje.

Lunu

—

kryje bledolící;

Ve tmách zorních táhne pastý Od Petína k tiché Praze, Podle

beh

šumné eky,

Mutnoproudné Vltavy. Znáte sponu obou

beh?

Ajta, most a valná

vže!

—^ 304 — 5é^

vže, stráže pevná, Mocná brána stojí na behu. „Vzhru vzný! Pastý tady,

Stojí

Otevi nm mostní bránu!"

etz,

Zarachotí pádný

Otvírá se brána pevná,

prchod po most.

Ajta, volný

dvacet

muž,

Silných pstí, ostrých

me.

Skoí na most

Uschovaných temnem zoe

Ped

zrakoma vzného!

Zaleknou se vzný,

eským

padnou

stráže.

meem

Polané."

Sbor. ,,

eským

padnou

meem

Polané!"

Jinoch.

huí

voda.

mutná

eka

„Dují vtry,

ervená

se

Krví vrahu zvodnna.

Ti Ti

sta

muž

sta

muž,

Bouí

po most! ostrých

me.

letem po Praze!

„Jaké

heslo?''

Tvoje?" Vyrazí

—

Polák!

— ech jsem! — „Chop se mee!" se,

uleknou

se.

Pomateni padnou, hynou

Vlády

— „Padni! —

chtiví

Polané."

:

—

es

305

^c^

—

Sbor. ;,Pomateni padnou, hynou,

Vlády

chtiví Polané.''

Jinoch.

„V

ztatoleskle, drahé roucho

Obléká se nové

jitro.

Pozdravení pošle Praze

V

ržolibém usmání.

Jásá Praha nad svou spásou,

Na

mrtvolách

Nové

vrah

krutých

blaho zakládá.

Sláva reku Oldichovi,

Rekm Jasno

jeho, statným stojí

bratrm^

slunce nad Prahou!

Zakvete zas Praha slavná,

Vdná A

Praha, Praha radostnál"

sbor tu kolkolem blaho své hlásá hlasem

vysokým ,,

Zakvete zas Praha slavná,

Vdná

Praha, Praha radostná!"

Léta 1013. Podzim se dotýká

zem.

Stude-

njší vtrové rozhazují a zanášejí zažloutlé spadané

s

Otvírá slední XII.

listí,

vysokých vtví. íši

úsmch

svou stín milovný veer. umírajícího

Po-

dne, zlatí pableskové,

20

—^S 306

(ož—

prastarého

ovncují vrchole

lesa;

pes

zanikají

vrchole na velikou paseku. Stojí tu na pláni dvanáctero

poklidných rolník. Valný

obydlí

chýší,

potok valí proudy svoje z temného lesa po pasece,

kolem skromných

kmen

lesní stojí

pravovících,

znamení

tu

opt v

ušlapaná pšina;

obydlí a tratí

behu vede

Podle

hustinu.

se

dubových

z

hrubý,

sestavený kíž.

Pichází pšinou od plnoci ženská postava. její se vlekou k osamlému sídlu na pro-

Kroky to

Zastavují se u kíže.

pasece.

stranné

dívka, lepotvárná; avšak uvadlý je

lící,

ohe erného

vyhaslý

oka;

Stihlá je

kvt

živý

jejích

to

zá-

rmutek, patrné utrpení. Upí dívka slovy mroucími:

—

„Kdy

ach,

kdy

míra, bohové ukrutní?

nemilosrdná

pojmeš,

hutná Lado

!

se

naplní

Morano?

života;

bratry

vašeho

— Slabá,

takové-li dary chystáváš

—

svým? Poznati jinocha milence lásky,

hnvu

Kdy mne oištnou ve rám

opustit

otce,

nemo-

vyvolencm a

odíci

ochránce,

se

opustit

— kletbu jejich sob na slabé tým. — odpornému; vyznavae boh se jinému vložiti

Zaslíbiti

domácích vyhnati

vzenu a

býti

s vlastní

zaplakati

z

do boje pro bohy cizí!

obce

vinou

pokrevní,

s

otcem

Vypo-

šedivým

se toulati po cizích krajinách;

nad hrobem otcovým, a nikde nedosíci

:

~S útchy

úlevy, nikde

ustanete

©'—

807

Mocní, strašní bohové

I

pekonanou

dívku,

stíhati

I

kdy

bolestí?!"

zapláe dívka. Kolena blounké rám chytá, otáí

Zalká,

tesou,

!

se se

pod

ní

kolem

kíže, urndlené oudy sklesnou ve mdlobách podle

znamení

v.šeblažícího

Probudí

v uárui

se

outrpné

chýše na rozlehlé

Zraky

míru.

ubledlá k

dívka

novému

životu

ženy,

obyvatelkyn

pláni.

Trhne sebou u vyjevení.

to

prosté

neznámé tvái, po ne-

se zpovolna toí po

známém míst. Vystoupí z prsou tsných otázka „Kde to jsem?" Žena. „V kesanských rukou, nebohé dít Xení-li Odpoi sob, dve milé, odpoi! pravda, že slabostí nemžeš dále? Xožky tak

—

oullé

—

stou!

I

trním,

nabhlé dalekou ce-

smle u nás, panenko; a blouopuštna^ nebo nevdomá po naší ddin —

díš-li i

a rozedrané

pobu

jen

zstaniž u nás podle volnosti." Sladko

týkají ta tíže

se

ucha na

i

srdená

slabém

proudem horkých

„Matko ka,

i

I"

toužebn,

slova ženy

neznámé do-

duše díviny. Rozhívá se olovná srdci,

slzí,

zvolá

s

dvrn

žal

rozlévá se hojným

a dívce ulehuje.

hlasitým

pláem

se vine k

ubledlá dív-

dobrodjné žen.

— dva

Sedí

>^

308

zarmoucená pod šírým

u prahu sprosté chýše.

chová

nžné

dáky.

V

Na

klín,

nebem,

ped zrakoma ženy hospo-

rozeátko, jedinácka

tichém spánku je pohrouženo nemluvn.

Opodál

žena matka. Pracovité

stojí

se

podepírají

na puící

S".^~-

široký

o

letorost

vý plod svj, opt

její

ruce

bok, oko obrací s libostí

svého domácího blaha, na zdrai

pobíhá po smutné jeho

chv.

Piblíží se žena a promluví:

„Pro

se

mladé oko tvoje jasn nedívá do

svta? Pro se neusmívají ústa tvoje na nebe? Chce se Dvce, pro jsi sob tak zastesklo? domovu? Nu, vždy jsi ubohá pravila, že ti po žádného nemáš domovu; u mne zstaneš. — StýBudiž Bohu porueno! Bh ská se ti po otci?

—

—

dal

i

vzal."

Procitne dívka z trudného zamyšlení. Pohle-

na ženu,

dne

ale

pohled

svdkem,

není

že po-

chopuje slov upímných. Mluví žena sedlka dále

„Ci se

ti

t

snad láska

zardívají

jsi tak

nemluvná? —Tedy hoch

— Umel t

Holka, holka, ti

leží

ubohý?

opustil,

žen.

Ústa nemohou

srdci

— Vrtíš hla-

podvodník?"

Jiskrné dívino oko na okamžik soucitné

— Tváe pro — na

panenko?

trápí,

— opt blednou?

nu, nepla, nepla! vou ? neumel? Tedy

•

se

spoine na

lítostí

otevíti

—S

309 ío>—

k slovm, slabé jenom

uje

„Tedy

kesanko rodice

ziv je milánek?

Což

!

hlavy nedosvd-

„Mne

Aj, nu

neuila matka

tedy

doufej,

modliti se

k boží

tajený žel z díviných prsou.

neposlouchají

peplnný

krutý, slzami

Odvrácen

etí.

té

Xemodlíváš se ?"

?

Vypukne

tvé

pohnutí

otázku.

je sluch

bohy neznám,

ani

bohové

Osud pi mém poboh mých volání mému; milostiví!

byl setkán

rodiku."

Spráskne žena sedlka ruce. S úžasem,

s

hr-

zou dívá se na mladou raodláku, na první, kterýž vidí obraz, hnusnými barvami v

pamt

jí

vští-

pený uitelem kesanským.

„Nešastná osobo! Tys tedy pohanka? Zaslepená, zatvrzelá služebnice svodného pekla

Zkikne lvice,

a jakoby

bojácná

o

plod

?'^

svj

pikvapí se matka k pohanské dívce, uchvátí

robátko,

uj

—

i

starostliv pitiská k srdci.

mi práh

\"

..Nepekra-

volá na zlekanou dívku a v chýší

se zavírá. Stojí dívka

bez

pohnutí, krásná, lepotvárná

socha u chýše.

žena opt ped chýší. Dechem smrti tvá ubohé dívky, osamlé na širovládném svt. Oi má potaženy mlhou, nepohnut

Dívka

je potažena

i

— —

310

dálku

—

<S

ve

zasloupeny

hvzda nadje tam

";

s:-

ve

Žádná

dálku.

cizí

nesvítá. — Outrpnost

se

rodí

v srdci ženy hospodáky. Táhlým krokem se

blíží

k pohance.

„Kam

vždy ovce

je mi

pod mou

opus bludy

oni opouštjí, oni

t

Boha

men

znáti

— odekni

odíkají

se

nauím, a

je

to

se

dvce

zlaté,

já

i

boh

nevyvážný pra-

nho se každý mže napiti. ped ním to dvrn odhalíš,

I já,

!

Ach,

Jiného

také tebe.

blahosti, z

co na srdci,

mže

Slova trpká

stechou posekej.

nesmrtelné duše tvé, poblouzená

líto

Opus,

!

stvoení?

hodláš, ubohé

mi odpus, a

— my

Máš-li

on po-

všickni

tu

mne sežírá zármutek ale volala jsem k Bohu milosrdnému, a rozehnána byla jest boue nade mnou. O pokusiž jsme v trampotách,

postaveni

i

;

se

k Bohu se

uprositi — pokusiž se o modlitbu — mému k rodice — sepni ruce — modli

— nech —

se

I

modli se se

mnou

—

'^

Mluví žena chvatným proudem, útrpné slzy smáejí obliej letním sluncem osmahl}-. Silnou rukou objímá dívku;

na kolena padne

kleknouti nutí, ruce

jakoby dítti sepíná.

ji

„Modli se semnou, dít královno

!

vcný

Opakuje

smysl,

dva

s

živote,

hlasitým

i

ji

po-

— Nebes milosrdenství —

zlaté, modli!

matko

pláem, bez pamti, beze

pohanská neznámou

jí

modlitbu:

"

„Nebes královno! matko milosrdenství

— pohledni

„

na

mne sklíenou, postavenou

v trápení tžkém, nesmírném

mne

.,— na

ném

—

—

•

v trápení nesmír-

postavenou

—" „Naklo

mn

se ke

nebes ozdobo! Nech

a

pímluvou

milostí a

zakusím,

mne

co

svojí,

oblaží,

co mi síly dodá, bych bez reptání vytrvala v ou-

pozemském. Vyslyš mne, Maria!-

dolí

,,Slyš

mne, Maria!"

Opáí

a dokonává s nejvroucnjším výrazem,

mladá

roznícenou

s duší

sepnuté, ruku

skne na bolestná adra. Kleí podle Skloní se k dívce outrpná žena,

jakoby

Sedí zamyšlena

boj

a

,

krutý

otcovskou

lesa.

ti-

žena sedlka.

do nárui pojrae

ten

mladá pohanka na pahorku Zanáší

odpor

vírou

veliký

mezi

— zanáší

Spoívá blostné elo na zarážejí

i

ní

nešastnou dceru.

vlastní,

vedle hustého

Ruce pevn

pohanka.

v ruce nerozluiteln zatknuté,

v travnatou zemi.

srdce

panenskou bol

svého láskou

svj samotám.

outlé dlani,

zrakové se

Nevidí, neslyší

dva,

dje kolem, v oboru svta skuteného; probíhá, srovnává duše její vnitní svj svt. Náhle, po koneném tžkého boje skonení, vzchopí se. co se

!

—

312

^S

^cr

vztyí celou postavu;

rám

jakoby k nadvtrnému

objetí.

i

oko

zajiskí

slova

,

se

k

nebesm

vztahuje,

Krví se zaleje tvá,

tokem rychlým

linou

z krásných úst:

„Nuže, tedy vy na mne pohledntež,

veliká,

milosrdná nebesa! není-li pouhý klam, cokoli po-

vky

o vás

dvrn

povídá.

vzývaná

— nebo

ty

kesan

han a

našinci

vdomá

mi orodovnice

nou! Silná je duše ni

osud

!

—

tu vizte

Lado, po

Maria

,

dvu

nepo-

,

nešast-

avšak silnjší doléhá na

její,

moc. Okažte mi cestu, kterou bych kráeti

mla, abych anebo seznala nebludnou

svoji

ve vás, bohj^ vlastenské, anebo k tob se

dvru

obrátila,

Maria mocnjší!'^

„Svatano!" zvolá hlas.

tu

Trhne sebou dívka

známý

velikán.

vých

ocí,

Muž

i

za ní rázný mužský obrátí se.

Ped

osmahlých tváí. Hrubý, rozedraný šat

kže — pevný

medvdí

bedrách

podivu

a

díviny

s

to

;

surová po

pláš;

—

bázlivém

t

oko mé!"

tušení

pohledem jeho.

dávno žádaný

pedce

ne-

v ruce

poutnika to hl kmen takž ped zrakoma neznámý velikán. V leknutí,

dlouhý, sukovitý tu stojí

ní

hmotných oud, pronikadivých vlas, rozcuchaných vous, to

cíle

našla

!

— ty

:

potkávají

— „Svatano,

se pohledy milosti

mé

obsahu mého vzdychání

noha moje, pedce

t

postihlo

I

— —es 313

s>

Takto zaznívá pronikavým hlasem z úst ci-

Odhodí velikou tžkou hl, rozproste ra-

zince.

mena, krokem

— skokem

hltavým chvátá k dívce

pohance, a klesá u jejích nohou. Vine se v prachu,

rozbouenou

mže

ve

radostí

a lká; objímá

i

líbá outlé

Trne po celém tle Svatana, ne-

díviny nohy.

se z místa pohnouti.

Smrtelná hrzo!

„Horboji!

Jsi ty

to,

Hor-

boji?"

Volá dívka tesoucíma se rtoma, a muž

kán povznese oudy své je,

s

ped Svatauou zrak šlehá.

na rychlo

i

ohe

z jeho

„Ano, jsem Horboj

;

zem

travnaté

v k

trojnásobn nyní blažený

i

rám

velikém plesu zvolá,

vztáhne, zaslíbenou srdci

pitisknouti

ucouvne.

Outlá

má!"

po dívce ohni-

sob ped Zdsí

lety

chce.

její

Divoký

postaví.

Horboj, an jsem tebe nalezl, nevsto

U

veli-

a narovná

ruka

brání

milenku

se

Svatana

se

obejmutí

Horboj ovu.

„Chra

se,

pomatený

love!

Petrhal

as

úvazek, jímžto nás byla poteba spojila."

Horboj.

„Nemže as

srdce tvoje zaslíbilo. slibem,

hoce

dokud

živ jsem, nezrušitelným

zasloužil."

emu

petrhati,

se mi

Tys moje slovem vlastním, ;

já pak tebe

— 314

-~-?3

5).

Scalana. „1 já jsem pinesla tvé lásce, zá-

hubnému požáru tomuto, veliké obti." Horboj. „Že obti? Trestuhodný

tžké

zápal

udusiti,

an

se zaslíbila

jsi

svojí

vin

mn, hodnému

pak pro tebe krev bratr

k

cizinci

mla

jsi,

tebe muži;

já

odlehiti

proléval, vlastní život

petrpl! Písný

nasadil, ti léta strastiplné pouti

soud vyobcoval tebe z domácích krajin, nežli

nám

bylo

try vedl na slovo tvé, na

Milostivého

ochranného

,

se

do nhožto jsem bra-

navrátiti z boje,

tvj

mn

pebývání

uinný

slib.

chtl

nám

Vyšehradský Oldich popáti ve svých krajinách;

Roze-

pro nás nebylo postání, kde zrada íhala. šli

moje

kdož

bratí,

se

nebyl

nebylo

blaho

kosti

složil

s nimi,

pustil

u Prahy;

jsem se za

te-

bou, ježto jsi byla s otcem ušla vyobcována. Cizí

krajinou,

jsem

se

mravy, nepátelskou vírou

odpornými honil

po

ti

dlouhá

snášel, nesnáze a odpory.

mráz duše

je

trápíval;

pevn

zarytý,

jen

tvj

tvj

spanilý

útchou, byl hvzdou Slitovalo se

ná, dali

vodící.

bohm smíeným;

— mezi

léta.

Protivenství

Parno moilo

mé

obraz,

obraz

Tebe tebe

oudy,

v hloubí byl

mn,

mi

mám!

nyní

milost-

tebe a lásku moji nenahrnou více

pekážek!" Volá

prudký

velikán;

všecka

bytost

zanícena, všecka rozmáhajícím se plamenem

jeho

po-

— —^ vznešená

jcst.

Leká

bojí

nemže kvty zatknouti v pdu

cizí.

podali

své, života svého

losti

Oldichu

uuje

je

Sí'

se dívka
se prchléfiíu Ilorboji

zasvcena

její

nadji,

Poteba

lúska.

as

mysl mou, a mezi nás po-

nepestupnou ze. Jinému bohu

má

duše

po-

ji

a nesmím pobyti s tebou, vyznavai

Peruna! Rozjasnil stavil

mi-

a ouskoku.

lsti

„Nemohu

— tvoje

Bojácn se

315

klaní se

jsou nepraví!''

pronáší ochrannou tuto lež.

Zhrozí

výrokem dívky mysl pohana. „Hrzoplodící

Lutice!

nedejtež,

bylo zaslechlo ucho mé. Svatano

!

A

bysi byla zradila víru otcovskou?

—

ších?

vám ješt

bute

Proklaté

dílo síla

pekazím.

mých

žil

aby dobe

8vatano

!

ty že

v tchto chý-

schrán!

podvodu

Já

Nevyschla tíletým trápením a

bujarost

vle mé. Vy-

chvátím tebe, poslední lidu mého šlechetnou letorost,

ze záhubného víru, a uvedu v kraje poklidné,

by se stanovila mysl tvá!

kem rychlým

Se mnou musíš kro-

kráeti."

Chápe se dívky a jímá ji v mohutnou náru. Volá polekaná Svatana, kik Její ouzkostný zaletá s pahorku k lesm, zaletá k chýším. Pekvapí,

z

les

pemohou a chýší.

velikána prchlého

Nadarmo

trhá

mužné psti

náramnými oudy

— Horboj v pevné

mu

kypí

Svatanu.

sí.

rolník.

Syí hnvem

slinou,

ústa

;

jedem

zrak a dech jeho

stíhá

rukama dívka pohanka.

vžatém Vyšehrad. Skvostná Oldich kníže tlem v síni na zlatoskvoucí na

duchem, trudným

stolici,

cím

vazb

— Lomí

V Praze

316 S^—-

<S

hrad v

Jaromír,

zamyšlením, na kníže-

Vzdychá tam knížecí

Lyse.

pozbavený

daru

zraku,

snjšího, bratrem Oldichem. Zžírá

Vyšehradského.

—

nebes

erv

srdci

knížete

kletbo

rod

korun

a žezlu, matko slzí a stesk!

Zatápí

vladaských,

ponoukavé vidí vábící

Povstane,

má syna

hlasy

lítosti

Strašlivá

na ty

neskrocená žádosti po

Oldichv krokem zpáte-

se duch

ným ve prohlube

bratr

nejkrá-

uplynulých

lstivých,

tí

lesk knížecího roucha, stol

pobouí se

proti

Slyší tu

let.

ouskocných svodník;

mírnému

Pemysl.

bratrovi, jí-

jedné matky, káže ho vrhnouti v temnotu

vcnou. Postoupá

zpomínáním ješt hloubji v jemný

minulosti proud. Vidí

chrabrým upímných

okov

sproštnu;

v jich

osamlém

Prahu naplnnou nepátely; srdcí svazkem vidí ji opt

vidí

údolí

se

ve

spolku

s

pohany,

a sebe v nesnázích

;

vidí

~C9 na

dn

tmavé minulosti

líbezného

Z

úsniéchu.

bleskem arovným; tany.

Cítí

hrad

317

&~

jarý,

jesti

Oldich ve hluném Vyše-

osamlost

nevýslovná touha je denním hostem v prsou

;

— Lásko, ty živle — pro spanilé kvty

prosté

kládáš

chýše,

blahosti,

studno ža-

spise ve stínu

své

hrad panských

než

ve zái

rodí

po Vyšehrad.

roz-

?

Hluk se tých rolník velikána.

zívá

hloubky svítá

a

obraz milostné Sva-

to

knížecích. losti!

krásný obraz, plný

temnosti

U

Osm ramena-

pivádí na soud knížecí spoutaného

prosted

veliké

svtnice

— pichá-

sem náhrada k utlaeným a pomsta k

povstníkm

—

stojí

Oldich.

soudce

zlo-

Otevrou se

ústa knížecí:

;,Kohož

podrobujete

tu

spravedlnosti

mojí

a výroku mému?''

hlunépohbena jest.

Rolník. „Ztracená je ves naše oku

ho

svta,

v klín hustých les

ochranu dívce, pohíchu! nezna-

Dala ves naše

božce, pohance. Ale mysl díví je

ice

z borovic

kolem

cestu dává se dívka,

Kristov. Tu

neznaboh

ji

naší i

zalíbení

však náhle

pohan,

mkká

ddiny;

tato

na

prysky-

pravou

nachází v

uení

divá šelma, také

pepadl a násiln

unésti chtl.

:

— S 318 Q— volala

A

že jednak

že

jsme

dívka o pomoc, a museli

1

báze

ho, pane kníže,

dívku na nás lehla, jednak

o

výslovn

tomu pohan

brániti.

chtl,

tvj

na

Odvolával se

stavíme.

soud

na vý-

rok tvj." radost

plodivé

Tušení,

v prsou

Okem

knížete.

báze,

i

stídá

dychtivým pátrá

tváích spoutaného pohana po

lených, zarostlých

známce povdomé; pomáhá pamti jeho mnými zamraený pohan „Nepoznáš mne;

zmoené tvái muže, žeti

nepátely

jména

tvé.

Oldich.

nehledej

známých

stop po

Svatanin

milánku! Stojí tu

a milostí tvou Horboj."

„Zda-li

— Horboje,

zastíniti

chtl pízní svou? Tys

našich ?

A

ona dívka

Ztrápená

že jistota?

tvá bujarého Horboje?

—

?

Mluv,

píbytku

mezi

nebes

jehož

tato

jsem

opt v

krajích

muži,

jediným

slovem, zprávou radostnou zakoupíš

vné,

slovy te-

jehožto mec pomáhal poráZnámjší bude tob zvuk

šastný

jeho,

ped soudem

se

v opá-

sob

vyvolenými!

zásluhy

Mluv,

Horboji! Je to Svatana?"

Trudnji zamraí se elo spoutaného velikána.

se

Zrakové jeho se obracejí

pohledm

k zemi, vyhýbají

knížecím. Ústa se neotvírají.

—S 319 6i— Rolník. „Jineiíuje

eil jménu

dívka

se

blahoslavil je

i

Svatana.

Zlo-

cest

pohan po celé

z naší pustiny."

„A

Oldich.

takž tedy za zprávu tuto vysy-

pejž radost nejkrásnjších rolníci,

Boruto

na

i

Rychlého

I

dlete nohy,

dar

svých na vás, vrní

zatvrzely Ilorboji!

tebe,

dej

—

pánovi osedlali

vrní sluhové, na cestu ke

Vzhru,

oe

;

vsi,

okíztra-

cené v hustvch lesinách!"

Xa

prostranné pláni, u potoka, u kíže.

z dvanáctera chýší na kolenou

V

víry.

mezi

kole

stíbrovlasý

staec,

nimi

ped znamením

Ženy svaté

klecí Svatana, podle ni

poustevník

z blízkých

les,

duchovní pastý malé osádky na prostranné

pláni.

Sepnuty jsou ruce nábožného starce, sepnuty i

Svatany

ruce

stoupá sbor

rt

ze

ženský,

i

ucí

Rtové nevdomí zalétá. ,,

syn a

ruce

žen. Horlivé modlení

bohumilého sluhy, modlí se se

modlitbám

opakují

slova,

vyním

mladá pohanka. duch

do

Bh

otec,

dálky

Konci poustevník modlení:

—

a

Bh

takž

nám pomáhej

jenom v hlubokém zamyšlení,

na kolenou

Bh

duch svatý, amen."

Vstávají ženy rolnice, vstává

tana

s

trvá.

i

staec. Sva-

beze smyslu

—

—

320 S>

'&

Zena. „Ajta! jaký blesk Jiná.

;,

Blesk

to

j

me!

mezi stromovím?"

to

Pomoz Bože!"

Teti. „Jezdcové se derou lesní hustinou."

kikem pohanka z myšle'nek. Rychle se vzchopí, oi plamenné k lesm obrací. Stojí nepohnut. Lesina ídne sbor jezdc na paseku vyletí. Tryskem k osamlé ddin. Lesk a záe svítá z odvu a ze zbran. V pedu jede Vytrhne

se

—

krásný jinoch.

Zkikne Svatana. Sletí jinoch s

ze

rt

plyne

Zpovolna otvírá

skem

zapálí

dychuje.

šepce:

;

Na

„Mj

Svatana.

Bledne,

ubledlá

se kácí.

oe bujného, chytá dívku do mu blahostné: „Svatano !" oi Svatana. Tvá

náruí,

se ble-

v srdci a hlav nový život se rozprsa klesne jinochu dívka milostná

Oldichu!"

„Ti dlouhá

léta

trápila

se duše

moje po tob, drahý milánku!"

Oldich.

„Ti smutná

léta

zrstala

touha

moje po tob, drahá milenko!" Svatana.

„Nezbavíš opt dívku svou života

jasného? Neopustíš dívku

Oldich.

svoji,

Oldichu?"

„Nikdy více neopustí tebe Oldich

I

— ~ee

321

sí'

Slavný po celé Praze den. Poslední letorost

domu pohanského pijímá svatý kest.

slavného

S

podivením

rouchem opt,

Praha na spanilou, skvostným

zírá

nebeských

s

dvu,

ozdohenou

jakoby pišlou

krajíi

na

vtlenou

Pláe

svtici.

radostí.

Skloní

k nové

se

a jmenuje kleící

ped

dcei

velebný

biskup,

sebou dívku: „Boženu!"

Pokroí kníže Oldich a zardlou pannu za ruku pojme. Postaví se ped shromáždný lid a volá:

„Viz,

vrný, panovnici

lide

Zkikne

lid

— zkikne

Božena!"

i:

„Živ

Oldich!" obráží

„Božena,

svou!''

bu knžna bu kníže Oldich!" —

silným hlasem: „Živa

se

zvun

po skle-

nutém strop vysokého chrámu.

Radování svatba

se

ném

sínci

je

po celé Praze tvero Toliko

knížecí.

vžatého

a vzdychání.

Na

Vyšehradu

studené

dní.

v osamlém,

Slaví

kamen-

ozývá se úpní

podlaze

leží

rozklá-

pe-

cené

oudy velikána Horboje. Nesmírný žal

trhal

života jeho silné žíly; pouhá kostnatá hra-

nice

tu

slyšeti XII.

bujarý

svta.

hrdina.

Nechce

vidti,

Tvái má zarytou v zemi; 21

nechce zoufal-

átví

— zúmyslný

hlad

rozrývá jeho steva, jeho

ledví.

knžna nad jeho mrtvolou; eský panovník. — velikého svta! pro blahost-

Zaslzí outlocitná polituje

ných

prudkého muže

Lásko,

bytosti

dar

svých

nesypeš

stezky zemských poutník?

-^>ž^3^-

stejnou

mrou

na

Branibori y Cechách. Vypravování ze staroeských

píbh.

(Psáno roku 1847.)

!

Hluboká na

ské

Otakar

sv.

vérné

—

Rufa

1278,

r.

zástupy

své

uvedl, aby

svého

práva

kdyžto

Vnému

a soudci

nevrné

i

kterouž dostalo království

byla rána,

den

Morav

na

uhájil.

hrdinský

ekrál

budiž to žalováno

vražedné

do

bitvy

uzaveno

Jinak ale bylo

od vnosti, a vítzný pokik rozlehl se po stran císae Rudolfa.

Otakara

velikého

Klesnutím národu.

zem

Osielá

nastal

i

se rejdištm

stala

eského

pád

domácích ne-

spokojenc a vnadidlem po koisti bažících cizinc. Nikdy neotásla, ba nepevrátila

se tak rub

na ruby skrze

zahynutí panovníka, jako po smrti Otakarov.

Ddic leté

a nástupce

pachole

oekávati. a odevzdati

;

trnu, Václav Druhý, byl sedminedalo se tedy žádné pomoci

z té strany

Vdova královna chtla

mu

u Rudolfa

jí

porunictví nad synem

nad zemí; jinak

ale smýšlel

i

hledati

prozatím správu

vtší poet pán,

jizto

ne-

vili Rudolfovi, za pramen všech nehod v zemi eské jej

považujíce.

lovna

s

Protivili

se

císaem uzavela,

markrabte braniborského,

tedy smlouv, kterouž krá-

a pidrželi

Otakarova

se

tím

spíše Oty,

sestence, an jim

Rudolf nemilými slovy sty

nov

vojska

sebraného

lenil

a vraziv

ložil.

eské

nco

málo

zaal, tento

hroziti

jezdc k pomoci

ozbrojených

zem

Avšak

se postavil.

Cech

do

vojsko

ale

se

tymi

pitáhl a sám v i

elo

Rudolf ne-

Kutné Hory polem se po-

blíže

u Kolína a takž dlilo jenom

stálo

mly

zástupy, ježto

zase dvoje

ješt

jednou bitvou píští stav osielého království rozhodnouti.

Nepišlo

v

he

nejisté

eho

této

bitv zoufalé

zem

co

ztratily,

nemly.

ješt

dle kteréž

vou

k

ale

obma

;

mly, anebo aby dobývaly,

již

tedy mezi nima úmluva,

se

stala

I

poruenství nad mladým Václavem na

pt

na

též

býti

i

se sprá-

píštích let markrabti Otovi pipadlo;

císai Rudolfovi ale dána jest náhradou za

Morava

mly

stranám zdálo

prospšnji, aby se pokojn smluvily, než aby

se býti

patero

a dti

let,

zasnoubeny

válené

dtmi Otakarovými,

s

útraty

Rudolf a Jitka

jeho

s

Anežkou

a Václavem.

Ale

tato

úmluva nepinesla zemi žádaného ulevení.

Za posledních totiž

vením

všech

aby svých jimžto

statk.

druhdy

a

Rudolfem

se zaali nyní o to pokoušeti,

Ti

opt

majetností

zastavené

nabyli

královské

;

pak,

jiní

statky

Otakar

pobral, pozdvihovali hlasu, o navrácení tohoto zboží lajíce,

a jelikož

požadování

spory,

povstati.

Ale

dlouhému

správce

ty

sváry,

vo-

všemu podobnému

nemohl a nechtl:

tení,

práv

Otovi

zem

nový

vyhovti

rozliné

byli

eští trestáni vypovzením a zba-

bývalých

byl

mezi Otakarem

nešváru

nkteí pánové

musely

z toho

nájezdy a krvavé potržky

všeobecné rznice zdály se býti

kalištm,

kdež

mohl pohodln

lovili.

Alespo

ze všech inft jeho

mšce

hacení

vlastního

hledl,

aby se v Praze

veškerého

království,

roztáel.

opanoval

I

že byl zisk a obo-

vysvítá,

hlavní jeho

pevn jako

rozehnal posud hojný a bohatý

lovny,

kteráž

a do

syna

zrostu

svého v

ní

nm

na

se

jeho

nebof

koisf; bohaté,

Na

vládnouti.

to

krá-

sedti

v Praze

paní

všeho

viak se

svým

zboží jako vlastního ná-

bytku, ano opovážil se také chrám a obránce

pánem

i

dvr vdovy

obsadil Ota celý hrad královský lidem

neohlédaje a zmocnil

vlastn jako

pitom

se

hradu,

mela

ze srdce

pavouk nitky své

uiniv

a

snažení. Proto

usadil a odtud,

hladový

msto

a

cíl

ale

nejen

mnozí

byly

že

Pražané

pepadnouti

Víta

sv.

Pi tom

zavražditi.

nalezl arci velikou

samého

poklady

zde ukryli

byli

kostela

jmní

své,

doufajíce, že tady nejjistjší ochrany naleznou.

zdsila

I

du

nae

Praha

se

veliké

býti

nemohlo,

veejné

sbhy

z hradu

královského,

dv

žádná

léta

tak

obt ve

konala,

všechny

zvonní

umlklo.

a

podncovalo Ota

ale

;

bohaprázdného

rozhoení,

povstalo

nenávist,

vyhnal pak sice,

a v

násilí

knžstvo, jakož

že od

i

i

boží

li-

i

ji-

dly

se

služebníky

tch dob po

celé

svatyni hlavního chrámu se ne-

boží

služby

pestaly,

ano

všeliké

i

Vdova královna, zbavena byvši nejdíve svého komonstva, svých

svobody

ze i

v truchlivé

pítomnost

ješt

úedník

oželeti,

její

dýchala,

a

služebník, musela pak

i

osobní

dtmi svými život jako pouhý vsamot trávili. Konen ale zdála se a

s

v Praze Otovi

nebezpenou

dýchala u prosted

lidu,

— vždy

pak

kterýž velikého

manžela

oplakával

jejílio

nco

podniknouti mohl!

síce

ledna

prospch

ve

snadno

a

— musela

její

ddicem kráPrahu opustit a na pevný hrad Bezdz nechati lovství se odvézti. Bylo to v mrazivé noci ped 26. dnem ma dti

Pán

léta

1279,

s

i

kdyžto královnu Kunhutu

na

Pražských

z bran

její

tedy

voze

sprostém

vezli,

kterýž byl obklopen od cizích pacholk.

Nehodné šastného

hokostí;

do

nelidské

toto

naplnilo

srdce

uinili

i

mladého

Ota

nakládání

a

krále

snm

i

matkou

s

rodinou

ne-

velikou

mužných hlas, aby

a pozdvihli

panovníka

s

pán eských z

vazby

propustil,

nazpt uvedl a v pirozených právech po-

Prahy

nechal. Sliboval

pak

svému

slovu

i

si i

hrdého,

hledla

as

sice

Ota

vyplnní

uiniti,

slibu

svého

dostáli.

vdov

Ale a

to

den po dni odkládaje projevil patrn, že nechce

ale

z ní

po

Otakarov, se

stala

mezi tím

vyváznouti.

jež

byla

i

konen

živého

Za tou píinou vyžadovala

ase malé vyjížky do

do Prahy, až

ducha

tuhá vazba nesnesitelnou,

Hradišt, na

Mlník

syna svého na Bezdzi v ru-

kou vznitel zanechavši na Moravu

odjela a tam

pomoci

hledala.

Avšak vydati,

odvezl uchýliv

eho

Ota,

na

aby snad nemusel ozbrojeným rukoura

nm

královského se

do

svých

žaloby a prosby pacholíka

do

vymoci

Kladska,

nemohli,

sám

pak

Branibor, vyslal na své místo do

Cech Ebrharda, biskupa braniborského, aby v nich vládl jako pán.

Za náramné

tímto

novým správcem

leko

rozšíenými

as

Otakarových.

eský

lid

jako

Tito

bi

vou hrzu, že se

jeho

muk,

i až

pihrnulo se nyní

eské

povstmi o pokladech

zem

za

hladoví pibhlíci padli pak na

metla;

dovolovali

a vraždy

roznesli

a

a páchajíce loupeže

niborského

zem

rozliných dobrodruhu, vábených da-

množství

nebranný

lovk

si

všeliké násilí,

po krajích tako-

pouhého jména bra-

brandenburského dsil jako pekla a všech na

to

dvtipné hlavy

i

rozliné písniky

skládaly.

Zatím se psalo

již

léto

Pán

1280.

1.

Bylo u prosted dnu zapadalo slunce.

roeské

parném

a po

lesnatých vršinách sta-

Rakovnické

župy

asu

letního

Na

vrcholky

se

leskly

hustého stromoví a pod vtvemi zaalo se smrá-

Na

kati.

hork

devné,

dosti rozlehlé stavení, majíc

venkovského

podobu

silnou ohradou z

d

temenu jednoho z nižších pa-

širokém

stálo

nm to

sedly

muž

tu chvíli

šedesáti

asi

pohledu a statené

vého

vlasy a husté

Odv

híIé.

vousy

rolnickému;

jeho

ívalo

tolik

ale

k

lesní

osoby.

samot

jinému trávil.

ješt zdra-

ale

jenom dlouhé

byly

již

prost

a

zkušenosti a moudrosti,

nemu

v ohra-

;

vraty stály

ku podivu podobal

se

v tvái muže tohoto spo-

každý na první pohled za v

dv

let,

postavy;

vypadal

jeho

odvu

hyl

ped

Pod jasany bylo drnové sedá-

dva staré jasany. Byl

obehnáno

jsouc

a

velká vrata, a

se nacházela

tko a na

dvorce

hrubých netesaných klad

lovka

stvoen,

Vedle

že

ho mohl

držeti,

než

kterýž

aby život

nho sedla

mladá,

:

— dívka.

spanilá

rukávy;

prostinky, zelená

byl

kazajecka

bílá

ni

vše

ale

odv

její

I

suknika a pes

^—

331

<S

tla vyvýšené. Barva tváí

jejího

vlasy

vranní

visely

mysl a

jí

stálé

pedu

po

plných

usmívání,

panenskou

cistou

širokými

jejích byla sice

prosted tím ohni-

oci její jen jen jí

Okolo

pletencích.

pohrávalo

ale u

to

erné

vji prokvetlá. ných

za

osmahlá,

trochu

He

ouhledné, isté a krásou

bylo

i

hrály a ha-

na zad v

malinových

sil-

rt

prozrazujíc veselou

duši.

Staec hledl dol do trávnatého údolí, kteréž práv pod jeho nohama leželo, a nespouštl oka

ani

tjšího vedla,

s

lesa

na

slunení a

pšinky,

ouzké jako

nmž

hád

se

osamlé

paprsky

kterážto houštím pro-

vinula

padaly

osvtlovaly každý

k pahorku

a

stavení strmlo. Poslední

ke

zrovna a

v

stranu

tu

každou vtev;

ale

starcovo oko nemohlo piedce postihnouti, co tou-

—

Dívka sedla u peslice a hležebn hledalo. dla si tenounké nitky; ale chvílemi pokukovala po

starci.

Ten

si

konen

vzdychl a položil hlavu

na dla své pravice, kterouž byl opel Dívka tom

to

tiše

vstala a odešla

okamženích

se

nou na ouzkých si

zase

o koleno.

a zastavila veténko. Po-

zpozorovala

do

vrátila,

listech

stavení.

V

nkolika

nesouc kniha psa-

pergamenových.

I

usedla

zase a zaala pak libozvuným hlasejn takto ísti

33i

— Toho

,,

na zvláštní pímluvu arci-

roku

Mohucského uinili jsou knížata íšská

biskupa

nmeckým

Rudolfa hrabte Habsburského byl k volení

aniž

mu

akoliv Otakar

toho

povolán

eský,

král

Otakar,

práva slušelo. I nesl toho

dle

žalostn

velmi

císaem,

i

všickni

vrní pátelé

jeho, poctiví Cechové; ale nepátelé jeho, jakých

ml

mezi pány eskými

duch vždy

zlý

šívá

moci

protivníci

uzd

nost na

A k

když

držela,

obeslal,

Pánu Bohu na-

ti

se radovali

veškeré

král

aby se

v

tito

srdci svém.

pány

poradil, má-li

poddanost uiniti, jakož na

císai

hrab Habsburský,

bývalý

—

kteráž jich prostopáš-

královské,

napotom

snmu

— nebo

koukol mezi pšenici

nm

kterýž

a

rytíe

volenému požadoval

druhdy

byl

njaké asy živ pi jeho dvoe: tu ovšem pozdvihli hlas svých tajní nepátelé moci královaby král neinil poslušenství císai,

ské, radíce,

jemuž aby

pi

on

král

svého

hlasu

volení

v Nmcích,

i

to

bojovnému

nýbrž

nedal,

byl králem v Cechách a císa

Otakarovi

císaem

na

pamt

pedkové jejich, císae nkdy od pomezí království eského od-

uvádjíce,

kterak jsou Cechové,

hánli."

Te

uinila dívka

ku a hodila hlavu

zas

okem po pozvedl

a

ve

tení malou pestáv-

starci.

sedl

Ten byl mezi tu

tím

pímo pozorn

:

—es 333 :si—

-

díví

slova

!

„Tak

poslouchaje.

promluvil

jest!"

nyní hlubokým hlasem. „Ješt je slyším, ty moudré rady, jak

o

v nepátelství

aby

pracovali,

to

císaem

s

krále

velikého

nhož poše-

uvedli, od

napravení bujné a pyšné moci své oekávali

tilci

Zatím

otž na hlavu

sami

hodili

si

vlekou

a

nyní bemeno, jehož zbýti nemohou."

,,Mám

ísti

dále?'^

potšena, že se v

„ti já

jen,

a

vím,

to

zaala zase „

—

ráda

tla,

i

smýšlel

Ale toho

Ctibor,

s

slova:

a

kterýž byl

a

hlasem

pro statenost

A lovk

vidí

Není tam,

upímn

svým i

srdce

se

mi

pátelství držel s Rudolfem

a zvlášt

i

ml

svého

e

býti

ku

A

toho

a znal

vedený po-

v

králi

potebné,

císaem

ve

podle roz-

a

rozum káže

tato

abysi

jemu

žádná hanba pokoiti se

kde

tento

zkušenost

života lidského.

pány a uinil

Zajisté

pokoil.

také

vcí svtských,

mezi

dívka

dvoe královlovk, jehož

pi

byl

eskými

byl nejšlechetnjší.

mnohých pípadech vstal

asu

králem a pánem

umu svého

A

zdailost ducha vzat na slovo, jako-

pro

bh

vci

jiné

takto

by rod jeho

dobe

mou mysl na

bysi

máš-li z toho radost."

ském a mezi pány jméno bylo

se dívka, vidouc

ti!" ekl tento. „Tys dobrá duše,

jen,

Cti

upnula.

ptala

nová živost probouzí.

starci

se

vyššímu a

poteba

— —-^ 334

A

vcí.

všech

odpor initi?

jakž

:

S>

mohl bysi Rudolfovi

niedle

jakým prospchem?

s

s

jakým ná-

sledkem? Síly tvoje jsou zemdleny a rozdvojeny, a budeš-li chtít s císaem válku vésti, kdož mu na trn pomohli,

mu

zajisté

v

i

boji

záhubu naši pitáhnou. Nepravím anebo

bál

starosti

o tebe,

aby se

ti

mluvil

Ctibor,

ale

bž

tvá

jeho

a

Ctiborov

hnv;

skryj

a já

posmch njaký. poslouchal

král

starosti

— Takto

slova

žlu

rozncovali

se

ped

jeho Aj,

jeho.

Jsi-li tak bázliv,

ním,

abych nevidl

zmohla

se

veliká

abjs nespatil

A

tvou! lítost

v srdci

šlechetný

i

opt a povýšeným hlasem ozval Kivdu mi iníš, králi a pane mj že

:

!

abys nevídal tvái mou,

zapuzuješ,

toho zajisté. Není vždy

lahodné;

také hokých.

dvma

lety

korunu

ale

eí

ponoukají, jsi

a

léka

podle

ty

i

poznáš

dobrý, jenž podává

neduhu musí udlovati

Zpomeniž na

radil,

císaskou,

podávala,

pykal

jakobych se

mám

povstal

se takto

podle

pispjí a na

pi pouhém pomyšlení na císae chvješ

se

tedy

léky

sebe; ale

moudrá! zvolal Otakar.

ty hlavo

m

o

nestal

a pánové

s nelibotí,

že

ml

to,

to,

jak jsem

já sám

jediný,

kterouž

ti

ti

abysi

knížata

ped pijal

nmecká

opovrhnuv mou radou uinil

jsi

tchto, kteí tebe nyní k neposlušnosti

a povrhnul a pykáš

jsi

posud

korunou.

inu

Dosti

svého,

a

brzo

budeš

— —^3 335 jednou

toho

i

co

pykati,

uiníš.

Bh t

koniv

odešel, a od té

osvtiž

S>

!

mé

proti

—A

dnešní

ec

takto

rad

svou do-

nevidlo v Cechách

chvíle

oko lidské tváí jeho.

A

opt

Dívka na

vše dalo se léta po narození Spasi-

to

1273."

tele

pestala, položila ruce

a ekala,

klín

také léka, kterýž

hoké

pestávce;

krátké

po

staec

až

s

léky podává,^'

knihou

—

,,Tys

ekl

tento

proníluví.

ale dobrý ouinek.

;,mají

Já ti rozumím. Ráda bys mi vyhnanství ulehila vdomím, že je nezasluhuji, protož byla také psána tato povídaka a vylíena takovou osoby

mé

pochvalou, a v skutku

každém

njší

lék v

chlím

sám nad sebou,

bych v

sob

zem eské lovství

kterážto

tém ta

nebylo.

mla

písteší

umenšuje poet což

ti,

dívka a padla

mu

„Aj,

netru-

jen kdyby

Ale bídný osud našeho krá-

jiné

na

—

dít mé!

rozhouje dny mé, jsi

Ale já

a cokoli potebuji, nalezl

v tob,

a

nevinnost nejmoc-

je

protivenství.

asy

pustých

dn milý

a žalost vídati,

nad tebou,

nežli

horách

ve skry-

život

maiti:

mých." ote,

napadá?" zvolala

okolo krku a zlíbala ústa jeho.

„Což nejsem po boku tvém šastná? Mohu-liž míti

krásnjšího hradu,

hory, a krásnjších

nežli

aloun,

jsou nežli

tyto

vysoké

je bujný trá-

— ~^^ 336 ^

já

mám

šastné

A

Ah

v údolí?

tamto

vnik

oci.

— podívej

podívej

se,

v skutku míhala se

nyní

pi ubývajícím

denním svtle mužská postava jako erný po

Byl

stráni.

to

í

Tamto jde náš Chotoun!"

Chotoun, bývalý Ctiborv

stín

vrný

soudruh

na rytíských výpravách a pisák v po-

kojných

komnatách.

Pádnými

k lesnímu píbytku a Byl siln

pahorku. padesáti

let,

dostoupil

rostlý,

kroky brzo

pospíchal

na

temeno

ramenatý muž, sotva

odvu, v dlouhé vlnné

v prostém

sukni, kteráž byla okolo života

emenem

širokým

Po boku ml me a v ruce oštp, pi lezení na vrch také jako o hl

stažena.

o kte-

rýž se

opíral.

Celé jeho

vzezení

jevilo zdraví, sílu

a velikou

odvážlivost.

bu

„Pochválen

hlasem

silným byl

vstal

a

a

Ježíš

políbil

vlídn

mu

Kristus!"

Ctiborovi

na

ekl nyní

ruku,

pivítanou

kterýž pravicí

potásl.

„Amen!"

odpovdl

jménu Pán! Byl jsem

již

staec.

„Vítej

nám ve

u velikých starostech."

„Já pohánl hnáty dost piln," odvce Chotoun jina,

;

j^ale

aby se

projíti.

Bh

zem eská není za tchto dn kramohl po ní lovk beze všeho omeškání to

napraviž!"

;,Jaké zprávy neseš?" ptal se ho Ctibor.

—es 337 „Bídné,

pane!"

zprávy,

zlé

— vzdychnul

„Kudy jsem kráel, kam ucho

Chotonn.

vidl jsem jen je,

h'^

v tchto

metla

v tch

cizácích,

Jsem jen náek. Zle

slyšel

bídu,

Té/ká

pane!

zle,

si

nastril,

echy

dorostla na

liladových Brandebur-

cích!"

„Aby

Bh

je

když

to

štstí

lovka

se

se

pozorným

ale

;

mezi

prohodil

mi

íká

jmefio zaslechnu.

písloví ješt

to

to

žlu

rozlévá,

že

dlá ne-

se,

na eských paních

neosvdilo.

Ký

zmatenec

radu, aby toho dlouhého Ota za správce

dal jim

zem

zatratil!"

„Vždy

polohlasit.

Ctibor

pijali?

Chtivost jeho po statcích je dávno

má tunou

známá, a nyní

mšec

píležitost

na-

plovati."

„Inu!"

ve

své

dobe, císai

ekl Chotoun, „pánové

moudrosti,

když

po

že

navlekou

to

nešastné

bitv

myslili

kdo

snad jak

ví

osielou

zemi

ve správu nedají, jakož prý chtla uiniti

vdova královna;

oblíbili

si

tedy

toho

dlouhého

Brandeburka a udlali kozla zahradníkem.'*

„A ti

milí

co

hosté

tedy

dlají

ti

naši noví správcové,

z braniborských

kout?"

ptal

se

staec sedaje zase pod jasan.

„Od té chvíle, co Ota odjel a správu zem svému biskupovi postoupil, hospodaí jako vlci mezi stádem ovcí," odpovídal Chotoun vedle CtiXll.

23

— —^S

338

S5-

zem

divných

a

páchají

bóra se posadiv. „Nahriiulo se do

dobrodruh, a

vyjíždjí

ti

loupeže, drancují, plení,

z vesnic,

utíkají

a inohou-li

s

za štstí.

to

kraje, an leží jako

mi

oh, srdce

uchránili,

vidl jsem celé

I

parným sluncem vyhoelé ou-

lupi

když

puká,

zohavená

tla,

lidská

mám

na

vražednou

silnici

—

pomysliti!

rukou

cizích

hlad.'^

„Jdi,

milé dít!''

jdi,

ekl

nyní Ctibor k dív-

„a podívej se, abychme dostali

Chotoun

asi

je

hladový."

vci

outlá dívka ty hrozné

hned!"

„Hned,

pro

to

anebo zhryzená tou potvorou, kterouž na-

zýváme

ji

otec

pro

pedce všecko ješt jednou

veei

uslyším.

vypravovati.

také

to

do

A

stavení.

I

tato,

rozumjíc,

„Ale já proto Chotoun bude muset

posílá.

Aby

zrovna

vyhledám."

k veei.

slyšela.

veerního mléka,

plný krajá snutí

nco

Vlastn nechtl, aby

prohodila

mu žbáneek

nesu

na

život

Mrtvá tla nalezl jsem na veejné

hory.

ce,

nahý

sebou krávu nebo ovci do les za-

pokládají

hnati,

krajin

kde co dostihnou. Rolníci

aby

jen

do

ale nežíznil,

ze a

pi-

sklepu;

máme

nco k

zakou-

lehkými kroeji odešla

Ctibor se vzchopil a

zaal

semtam živ pecházeti. „Ubohý, ubohý národe!" sitými

slovy.

„Jaká

mluvil

pitom hla-

jest asi míra tžkostí, která

— na

se

tebe

pán

oltá

aby

tvých,

mohu

kéž

za

tebe

pkn

za

sta

a na

draného

radostných

kl

chatrný

n

„Ale „Ah,

toho

ídili?

jako obét na I''

živou duši! muselo

s

tch

tváí

lovk

výsostí,

na

Já

pohledti!

mezi

štpy našeho

ze-

kdybych

ale mohl, dal

bych

upáliti."

což

poínají

„Co

nyní Ctibor.

svj

„Na mou

království;

se rád pro

podle

tam odnkud

tisíce

jsem jen

se život

dosti

mysli pí-

tvé a na

umíti, kdyby mohl potom

hrobem,

tak

plamenové tvých

mohl uiniti!" dokládal Cho-

to

toun velmi srdené. to

budou prsou

na prahu tvého spasení zhasnouti

položit, a

„Ba, kdo by

by se

rány

písmem v pamti

hlubokým O,

A

uvalí?

je.sté

stech tvých a krvavé štích

Sí~

339

<3

mn

jsi

naši

slyšel o

pánové?"

ptal

se

eských rytíích?"

že jim ruka Boží hlavu

se zdá,

Chotoun, mrzut elo zamraiv. „Jeden druhému neví; nkteí se chy-

pomátla!"

tají

vzdychl

si

také cizinc, sedí a vedou

stech,

druzí

rotí

nábhy

i

se

pak proti

na statky

s

nimi na hradech a v

bitvu

cizím

muž

ný zmatek, a nikdo není ho

s

vlastními

lupim

m-

krajany;

a iní potom

domácích. Je všeobecživota

neb

zboží své-

jist."

„Svtlo

nebeské!"

zvolal

ruce

sprásknuv.

„Což pak

žalosti

Ctibor

u veliké

není jediného

— kterýžby

muže,

cího

vtru na

chna

útrpnost,

n

vlny postavil a hlasem huízkiikl? Což pak zmizela vše-

všechno právo, rozletla

zhynulo

mužnost

se všechna

340 Si—

v tomto nešastném zmateni

se

mezi

skalina

jako

^eS

ze

srdcí

nad hlavami lidu? Oh,

bdíti

casove

onch, kteí mají jsou

to

nešastní

zlí,

!«

S tmi

slovy

uvrhnul

plný

se

bolesti

opt

na drnové sedátko, a poslouchal ješt dlouho vypravování Chotouna, kterýž byl v minul3'^ch tech

vcí pesvdil

všech

o stavu

peslechl. Mezi

ei,

ku Praze

krajinu až

dnech celou

tím

v

chách

lidské

tžkou

cestou una-

sluhovi lépe chutnala, než lib páchnoucí

tolik

^

v

onch

mísy

aby se

pinesla dívka skrovnou ve-

kteráž ale poctivému a

venému

prošel,

a povsti

lidí,

skrze jichžto zlomyslnost v Ce-

slzí teklo.

2.

V dcera lil

do

ostatní

pevném spaní velké

devné

eledíny

Jediný Ctibor

hou,

odpoívala

již

Ctiborova

na mechovém lžku, a Chotoun se uchý-

nebo

a

jizby

soudruhy

ili

ratejny,

osamlého

mezi života.

procházel se ješt pod šírou oblosrdce

jeho

bylo

peplnno

prud-

— kými

tak že

city,

Mí

ií)

(oi— ulehnouti

iicdioIiI

odpoinku

a

hledati.

m

„Oni

jsem

^jenžto

nenávidli/vlastní

povznesl;

se

m,

oni

mn

proti

—

a já

odešel

svho

poutával, syna

—o

jsem; a pedce zase

n

mezi

pudí,

abych pozdvihnul to

se

—

vím

emu

výši

všecko,

to

svoje

srdce

u vyhnanství,

odtrhnul jsem ode všeho, k

ej

8obé,

pomlouvali

brojili,

moudrých hlav mi pezdli

vím!

sám k

mluvil

z nízkosti k jich

silou

je sladký oby-

oplakal jsem, zchudnul

m

bláhové srdce! piedce

m

po tolika letech

hlasu svého po

to

žene,

to

snad že

iveii;

bude pedce posléz k platnosti!— Smím-li pak mezi

ale

nesml? zemelo, jakož

nimi

okázati?

kotcm

a já vejdu mezi

lid

A

pro bych

svým, slovo jeho

skoro jako cizinec,

každý jiný uiniti mže, jehož srdce ješt

neumelo

a pramen

neuiním

nic

k vli

sob

národ

a

myšlének nevyschnul.

k svému

vyhledávati

zedranou

tam, jako jsem

dlouhého

prospchu, ;

zemi

ale

na

ped samým

Pitom utkvlo stranu

zase

Otakar odešel

budu

míti

nic

zohavený

mysli, a promluvím

králem mluvíval."

oko jeho toužebn

lesa,

Vždy

nebudu

za nímžto

na

onu

cesta k staro-

slavné Praze vedla.

Náhle

se

mu

zdálo,

jakoby

hustinou lesa

paprsky njakého plamenu peskakovaly, a tomu

—^ nemálo

se

pozorn do

Do ruky

oh

popocházelo

chutnala jim

stvá lesní

tráva. —

a

vesnického

lidu,

to

kterýž

ped

nkolik

na

er-

zástup sbhlé chudiny

nemilosrdnými

mil z kraje utí-

chýše, stodoly a stáje opustil, jen aby

život

bytku

odpoíval.

lidí

nkolik krav, a jak se touto pozdní dobou

i

Byl

braniborskými

kaje, své

holý

houštím dále,

vedle nkolika

podivný zástup

podobalo,

lupii

nmžto

potok protékal a na

nho

poala ped

se

na okraji skrovného palouku, jejž

octnul

plápolajících

Okolo

ho na

a k uším jeho donášely

Pozorn kráel

se jednotlivé hlasy.

lesní

a již

dlouho,

tuze

I nešel

si

zavel za sebou

po stráni do lesa.

pustil se

ním ohnívá záe množiti až se

a pipnul

vzal okovanou hl,

píbytek a

tichý

pustin

této

stavení, do své jizby,

me

hebu

sundal s velikého

v

mohl

pohledávati? I rozhodnul se

co

najednou, vešel

bok.

oi'

Kdož

podivil.

hodinou

a touto

—

342

uchránil.

Co mohli nešastníci z ná-

svého sebrati,

ovšem

to

sebrali,

a chtli

outku nuznému obdu

se v tchto pustinách ukrýti. Celý den na

dlali nyní pípravy k

ztrávivše,

a spolu

veei.

bezuchý

hrnec,

zbhlosti^

aby

voda

i

Jedni

mli beznohý

ale

neškodilo jich

pikládali

vela,

do

to

okolo

kteréž

kotlík, jiní

kuchyské nich piln na ohe, pak ernou mouku

zavaovali a nehebkou, ale sytnou kaši

strojili.

—

—

343 s>

fS

Ctibor

stromy

silnými

tak

mohl celý zástup pehlednouti a roz-

že

blízko,

za

nyní

stál

právky jeho vyslechnouti.

^Vás rolník

tedy

až do prachu?" ptal se

vypálili

hladový

leže

biše

na

bradu o dlan

a

opíraje.

„Já nemaje

na

vybhl jenom v košili," ekl druhý, sob jiného odvu, nežli roztrhané

plátné nohavice a

my

„Ale což a když

mena;

nešlo,

to

si

z lebky

—

mu

z níž

když

lokte lezly.

ješt

se mohli

jsme

mohli

Bože mi híchy odpus!

oi bych

my

ubohé ženy a

ty

ale

košili,

chlapíci,

nohy na ra-

vzíti

dvata! na

si

vytrhnul.

brániti,

Zatra

to

Dv

.

.

.

zpomenu,

jsme

našli

šaty byly s nich strhané, bezpochyby

probodané,

asi ti nebo se té ábelské slot bránily tyry skoily na outku ped panenskými przni-

že

teli

;

do živého plamenu."

„Umuený kaši

chajíc

pak jsou

ti

Ježíši!''

bylaby

málem

Brandeburci

se žena, a mí-

zdsila

„Což

kotlík skácela.

opravdu

takoví

pekel-

níci?" „I to je jim, jakoby

oechy

louskali,''

se jiný rolník. „Ti nemají žádného

kázaní boží, tady ale

to

jsou u nich babské pohádky.

v dolejších krajích,

my

ozval

svdomí, a pi-

vy

jste

Vy

ješt šastni;

tam okolo samé Prahy, okolo

jich

hla-

"S a

vního hnízda,

344 S^'—

se zdráv z místa nehnu, stojí-li

tam jaká vesnice, abyste v

A kde

potlouká, to

leze,

a v pytlích

zstává. Já jsem

to

proti

rychle kolena,

svršek tla

halen,

trhané to

velo

Nohy

vstal.

zlí

a

s

hnvu

svého,

po

rukou vzel v ponahou. „Oh,

celou

ekl potom, „a nebe

dokud

mluvíval,

ml

okázati,

pikryty jen

byly

jednou

levici

asové!"'

stavidla

pastý

jeho

tomu ješt

všem

mluvil dále, a jakoby se chtl

pán!'*

jsou

duše potkali!

ní živé

pedce nkdo mezi zpustlými chatremi nemá na sob kusá hadru; v rohožkách anebo vší na sebe z rokytí zástru,

se

jako

ote-

náš duchovní

mu brandeburské psti

lebku neroztloukly.'.,Bože

rozeátko

bojácn k prsoum

nás tedy ješt sám andl

tm vrahm nesmli

uklouzli.

piblížiti

rukou Pán

bdovala

nedopouštj!*"'

své

Bh

!

Ale

ke

matko!"

dv

roztomilé

prý tuze kiely, když to

mn

ozvala

temným hlasem, „luák holubice kídlama tlue, když hodili

„To jsme

ostíhal, že

by se také

selkám udlil."

žena

Mn

outlé

Já bych jim okázala, jakých

eským

„Milá zlatá

Pán

žena,

vinouc.

chlapci jako ípa."

nám

se jí

dti do

za

ní jiná

neptá,

zda-li

se

mláata dáví. ohn, protože

truhly rozbíjeli.

A

byli

—

—S 345 8 hrzou náramnou

píhod

šlivé

svatb

radostných

o

rozprávla.

krtinách

byly na smrt bledé, oci ztrhané.

její

Jenom

,,

zoualostí otuplá jsouc o stra-

i

tak chladné mluvila, jakoby o své

nebo

Tváe

posluchai na xenu^ kteráž

pohlíželi

žalostí

6>

lidicky!" ozval se nyní

nezoufejte,

všeobecným steskem a hoekováním

mezi

hmotné

„Toto

postavy.

puštní božího

nadjeme,

a

pouhé

je

dje

všecko

zkoušení.

Nežli

všemu konec. Jenom až

bude

lovk

se z do-

se

se náš

slavný král navrátí.^

„Co

mu

zas

to

sousede?"

mluvíš,

se

podivil

jiný rolník. „Myslíš ty opravdu, žeby se náš

nebožtík

král, náš slavný

vrátit?''

A

za

hned

Otakar mohl ješt nahrnuly

ním

se

i

z jiných

úst podobné otázky.

my nemžeme, kam bychme

„Takž jakož

zaal

rádi,"

mže

král

i

vk lovku našeho v

kam

náš,

mezi

zabitý, a jakož

závist

zas onen vykládati, „tak ne-

nato

není

pracuje

více

aby mohli

zatím podle chuti

tmách,

eské zemi

i

tak a ješt

nepívá,

On

nkdy lo-

pánové drží krále

ve

aby ho

srdce pohání.

mezi velkými, a takoví

hospodaiti.

jenom rozkieli;

opt

jej

námi sprostými

všickui

král

ale

nikdo

pátelé

náš se

Ze v

bitvé

padl,

to

není tak nešastný,

opustili,

a protož

pijde

svými vrnými, nežli se na-

"

"

—

—

346 o^

<9

vlky, kteí nás

djeme, a vyžene hladové

nynko

dáví.

„Bh

dej,

te nkteí jiní i

abychme se toho dokali!"

„Jako jsme se tuhle kaše dokali," s upímným povzdechnutím, a chtiv

hned

zvolali

hlasové. doložili

poaly

ruce jejich po kotlíku sahati.

Ctibor hledl

na

tiše

toto

jeho bylo sklíeno náramnou

mezi nešastný ustanoviti.

žalostí.

aby snad

Starost,

Rád by

byl

nemohl se na mysli

ale

lid vešel,

divadlo, a srdce

nevasn

obydlí

své neprozradil, zdržovala ješt kroky jeho. Tiše byl

jakož

m,

pišel, navracel

se tedy prozatím do-

a zaslechl pak opodál polohlasité zvuky ná-

božné písn:

Byla

to

„Svatý

Václave,

Patrone

eské zem!

veerní

modlitba

—

nešastného

zástupu,

jenžto se po dalekých lesích ukrýval.

3.

Na

horách

ležela

ješt ranní mlha, kdyžto

Ctibor 8 Chotounem zase pod jasany sedl a

nému lovku noní píhodu „Žalost pravil

nad

konen.

lidem

vr-

vypravoval.

naším užere mi srdce,'^

„Vlastníma

oima

spatil jsem

— -~-^ 347 S> 8Íín

bohaprázdných musí

Oh,

chají.

„Aj,

tedy

to

to

ježto hc v zemi pá-

býti do nebe volající hospo-

bych

a já

dáství,

neád, taiv

rád

ui,

asy

omlouvají

na

pane!" zvolal Chotoun

pedce nkoho

velmi horliv. „Snad že hlas tvj probudí, a

zkikl

a

vstal

lovka.

Te je

dobrá

rada vzácná vc, nech pichází odkudkoli. Vzchop

kam

se tedy, pane! a postav se,

„A

co

pone

zatím

patíš."

ponavrhnul

Eliška?"

Ctibor.

„Je pravda!-' udeil

se Chotoun

do

hlavy.

„Ta zde nebude chtít zstati. Ale u živého Boha! zde nemohu také zstati. Jakž bych

pane, já

mohl moci

myšlénku,

snésti

jako

na

že

slabé lodi do

jsi

mé

bez

zboueného

po-

vlnobití

vyjel?"

„A já bych se mla spokojiti vdouc otce v nebezpeenství?" ozvala se nyní Eliška, jež byla za nimi rozmluvu peslechla a pak blíže pistoupila.

.,Já

bych

mla doma

zstati a v le-

nivé pohodlnosti zatím nkolikráte po Dežli

bych

zvdla,

co

sob

otcv jazyk

umíti,

nebo

me

dokázal?"

„Co zde dláš?" polohnvivý.

ptal se otec

polopekvapený,

—

— S 348 „Poslouchala

S>^

odpovdla

jsem,"

dívka hla-

vu ponkud svsíc. Potom sepnula ruce a pistoupila k otci s nevýslovn sladkým úsmvem. „Eliško!" domlouval

„Ano, pološeptem;

m,

pokárej „ale

potom

jí

Ctibor.

se

ekla

toho,"

zasluhuji

tš, potom budu já

zpsob dobrých otc, míti ped svým díttem tajnosti? Poni si co poni, já t ani na chvíli z oí nepustím. Vzchop se, já pjdu s tebou do Prahy." „Do Prahy? co ti napadá!" tebe kárati.

„Nco nežli

Je-liž

to

moudrého a jsem díve

by vám rozumným

rozbesklo.

torn

dále,

mužm

Poslechni, drahý a

berouc

s tím

ote!" mluvila

za ruku vedle

jej

m

hotova,

v hlav se bylo švi-

nho

si

máš rád, není-liž pravda? Ale„Ty tu nechceš spo máš o mne strach, protože v té samot s dvma nebo temi vrnými eledíny usedla.

nechati;

bez tebe;

a já

m

mám tebe mžeš

protož

ráda a nechci živa býti

viti, že všechno ui-

ním, abych u tebe zstala.

Ci se bojíš, že jsem

tak slabá, že bych tu cestu nevydržela? Anebo že

by

to dívce neslušelo,

kdyby se do svta vydala?"

„O neslušnosti nemže býti e,'' promluvil otec; „vždy by na tebe otcovské oko hledlo; ale pouhé oko t nemže ped útokem zlých lidí chrániti a tvoje mladost ..."

-—
nyní rozumím

hlavou

kráte

—

zvolala dívka nkoli-

!''

kdyby

„Ale což,

pokyvujíc.

Kdyby

odpadla?

starost

s

neprovázela

té

tato

dcera,

nýbrž syn?"^

„Jak to?" „Nev>'pravoval

jsi

jednou

nii

velikém

o

vdci, jemuž dal ecký císa oi vyloupali, a kte-

svt

pak dcera v odvu mužském Ty ovšem nejsi slepý, toho potebí; já se mohu proto pedce

není ale také

šatu obleknout, a mladého kluka

pak nikdo ne-

réhož

po

dila?

si

vo-

do mužského

všimne."

„Moje drahé,

silný

z toho

mé,

hlas

motách

zstal

meškati?

nho plá

štstí

pohádá?

to

A

také

eskému

mluvil

dále,

..že

již

posud

v

poušti

jen

této lid

m

k nížto sice

v tchto

nemohu;

duše

moje

chvíle,

co se

od

její

udržel,

pohlednouti, kterýž

bez

poutník

déle

až podnes

proto

skutku

t

bych

té

a bída rozhostily, a jen

ochromovala

„V

Ml

bych jako

život rozehrál se nyní ve starci.

na

její.

na pou,

ale ty jsi vrostla v srdce

;

v divých pustinách.

poletuje k lidu

u

srdce

tebe

se

vydati

úmyslu zrazovati

a bez

vdce

elo

a líbal

bysi chtla s otcem jej

zvolal Ctibor a se-

zlaté dít!''

vel dívku v náru

ped

báze

o tvé

A

nový

peruti." ,,l

zdá

Bh

sa-

se mi,"

spravedlivý

abych zde mohl vrahy svými na-

— —23 350 hý

život

mu

jeho

On

se

tší nadjí, že se

já

pak se chytím sladkého klamu

Hlemež

roznítil.

cesta

Srdce

a

vztáhl

nyní

abych smysl

tlue

moje

srdce

i

ohniv," do-

k Elišce

ruce

m

že

pomyslím-li,

„a

tounovi,

nebožtík

tedy jen, abychme se na

vypravili.

kládal

Cho-

i

bude z jedné

dtinská láska, z druhé vrná oddanost

strany

dvra

roste

provázeti,

na tchto výšinách." Nato se zaali až

žaloby

navrátí;

tohoto, a použiju hlasu jeho, lidu

jsem

I neslyšel

ukrývá.

nadarmo. král

S>

jako jedle

se

vespolek radit a umlouvat,

konen vrný

se

a zmáhá

služebník podle

vle

Cti-

borovy na cestu k rolnickému zástupu vypravil. Tato z rozdílných držela tit,

práv

an k

ní z

radu, co

konin smetená hromada

má

zaíti a

kam

se obrá-

hustého lesa Chotoun pistoupil.

„Pochváleno

budiž

jméno

svým zvuným hlasem, díve

Pán!'^

zvolal

kdo

nežli si ho byl

povšimnul.

„Až na vky

vkv!"

odpovídali rolníci ze

zvyku a teprva potom se ponkud zdšeni želi.

Spativše

a slyšíce z úst

sebe všecku

„Vítám pení,

jižto

ale

lovka

ve

sprostém

ohlí-

odvu

jeho jazyk mateský, shodili

nedvru

a

zvdav

ho

se

obklopili.

vás, pátelé a brati v stejném utrjste

pišli

útoišt

hledajíce v tichém

— —-S kouteku

351

o>-

ubohého

našeho

království!" promluvil

k ním Chotoun, niaje z prvnjších

let

poteby jazyk

dosti

„Zvdli jsme

o vás, a lítostí

pohnuti

služby

akoliv,

své,

nemžeme,

vám požehnej

sladké

vyznati,

Chotoun

pomoc oplase chy-

víry

nebo

obalu mi

„musíte mi upí-

tady

se

ukryti,

bez

zkrátka:

brati v stejném

a

dále,

hodláte-li

as

jenom na

pátelé

ale,

mluvil

utrpení,'-

slem

pomoci

že od nich snad všechna bída odstoupí.

„Pedevším

mn

mrou

tou

!

a každou

nkteí

hned

zvolali

tajíce,

vám pátelské

nabízíme

bohužel

dle rozliné

jakou srdce žádá."

Bh

„I tiž!-^

obrousený.

povdti,

jste do této pustiny

anebo

usaditi

ješt s

dále

odejíti,

jakým oumy-

utekli?"

Oudové strakatého zástupu zaali

oima

na sebe

zda-li

by mli

neznámému lovku dvovati; nkteí

sestrili

jakoby

pohlížeti,

se

radili,

na chvilku hlavy k hlavám; posléz nejstarší

a jak

mezi nimi utrpení,

za

se

zdálo,

„Píteli

mluviti.

kteréhož

uchem,

jako ty nás neznáš již

^

beztoho zlí

i

brate

pohoršiti,

bychme zastihli,

se

kterýž

neznáme,

lhali,

nebo

snad pro naše híchy

asové

se

v stejném

a škrábal

mluvil, „kteréhož

neradi

jal

nejzámožnjší

ekl

lovka

nechtje

puštním božím

a

neznáme,"

k nim jako posel boží jsou nás

posud

ale

do-

a ty mluvíš

— —<9 slovy lahodnými

me

snad

že s námi jednáš

me,

abych-

našemu,

slovu

my tob dvuje-

i

podle

také,

ani jinam obrátiti

uviti

pravdivé, jakož

jest

bychme

tam

ani

však

Chceš-li

nemohli.

kteréž

5^

ale neradi

;

napotoni

se

353

pravdy:

tedy

vz,

útoišt v lesích, nemajíce lepšího ve svých ddinách. Jak dlouho zde zstaneme, kdož to mže vdti? Nemže-liž Bh ve svém hledáme

že

hnvu

A

ty

kdož

cizí

lupie

do tchto krajin vehnati?

i

kámen na kamen pod opustili, abychme Pro bychme se tedy navraco-

komu

ví,

z nás

stechami zstane, kteréž jsme uchránili?

život

vali?"

moude

„Velmi

ném

„A

vážností.

mu

se

líbí,

mluvíš, píteli a

odpovídal

utrpení!"

mu

brate v

Chotoun

stej-

s velikou

protož myslím, aby zde zstal, ko-

a

komu

se nelíbí, aby odešel.

K

obo-

jímu nahazuje se dobrá píležitost. Neslyšeli jste,

že se náš veliký král navrátí?*'„Slyšeli, slyšeh!"

zaznlo ze mnoha

úst na-

jednou.

„On

se navrátí, a potom se napraví všickni

neádové," zvstoval bída a klopocení, zdírají!

Nebo

povstanou

královi a všeho lidu, a

a ospalí se

Chotoun,

kteréž

tuty

„potom pestane

asy

mužové,

zemi

eskou

vrní pátelé

zkiknou hlasem vysokým,

probudí a zbablí

se

otuží a málo-

-~-^ nabudou

myslní

zelenatí, a

zlatí

353

^c

—

smlosti.

A

klasové

budou

budou opt

role se

povtím,

vlá(i

a tuná stáda budou laškovati na luinách, a stechy

budou

bude

veselý

pijímati

ohe

ivé písn,

kdy

povst

asové sedmkráte šastnjší,

vešken

a

o nich

pjde svt bude je

svým, a z úst do

tch asech,

o

budou

otcové

jindy, a

synm

vyspravovati

státi

budou zaznívati tvera-

pažite

a budou

bývali

nežli

ohništi

kolem budou

praskati, a

hrnce, a na

plné

na

a

pocestných,

úst

nazývati požehnané.'-

Bh

„Pán

je

raiž

dáti!"

obrazem takových blažeností

ným

se valily

nkteí

a jenom liké

štstí ani

„Jenom

vás

nyní

mluvil Chotoun zas dále.

nemyslili,

a pispti

veliké

opásati

nám všem

když

takto

krokem nahoru ku .MI.

vtru,

do

nežli

vy

život

akoliv jednou krá-

služby

bedra svá,

stého spasení, nech se

A

mluvíme

že

k muži, kterýž déle

eskému

strojí

ji-

pátelé a brati v stejném

se!''

chudobný a osamlý vede, lovství

;

hlavou, jakoby v tak ve-

vrtli

doufejte,

pak

„Abyste

rozníceni

celí

radostí již slze po tváích,

viti nemohli.

zmužte

utrpení, a

uvedu

samou

nkteí,

zvolali

konával. Ten se

hl

vzíti

do ruky

Kdo oekává bére za mnou!"

k pomoci.

domluvil,

se

ubíral

stráni. Rolníci byli

ji-

volným

pekvapeni;

C3

—

354 S)—

-íS

mu ješt

jedni

jenom

jiní

ale

pozorn

následose ohlé-

nkde njaký ouskok neíhá. Cliokroej naped a po-

zdali

dajíce,

docela nevili,

kroky jeho,

hned

vali

toun ale popošel nkolik Ctiborovi:

šeptal

zdá

,,

jsem

Jiskru

do

nich

hodil;

Na

a v plamen vyšlehne.

že chytne

mi,

se

první pokus je toho dost!"

Dstojná,

dcery jeho

Plni

dojal.

brzy

kávané

osoby.

ty

A

spanilost

hledli

podivení

kolem

dobe uspoádané hospopodivné, v pustinách neoe-

Ctibor mluvil k nim

mu

kteráž

sloužívala, a

je

ale

na

dáství,

pe-

Ctiborova

mrou, jakož

tou

brzy na osamlé,

mluvností,

postava

ctihodná

rolníky

kvapila

jindy jako

onou vý-

ohnivé

blesky

kterouž jen spojený, zlomyslnj- od-

por nepátel kazíval. Prostá mysl rolník zanítila se jeho slovy,

nebo mysl nešastného

sebe pijímá;

I

initi

slíbili

podle

slov

pevnou víru skládajíce v brzké šastné píští. Brzo

vení.

Nkteí svá, a

shromáždil

se

celý zástup okolo

Nejstaršímu ze svých

odevzdal

co

mkký

tenké rokytí, ježto každým va-

je

nutím vtru se ohýbá. jeho,

je

v umlých rukou každou podobu na

vosk, jenž

správu

Ctibor

z rolník jiní

ztratiti,

slíbili

nad

ale

svou

domácností.

pistavti po stráni obydlí

opt, nejchudší jinde

sta-

vrných tí eledín

totiž,

kteí nemli

vždy ješt

nco

již

získati

— —es 355 mohli,

odhodlali

slova

Ctiborova,

asu Tam

dostaviti

doufali

S)

probhnouti

se

se

Prahy

do

hlásati

krajiny,

dvru

vzbuzovati

a

k jistému

houfem sebraným.

s

náhrady za nynjší bídu

nalézti.

N-

kolik set ozbrojených rukou mohlo již néco poídit.

4.

Od Zderazu dol k hradbám

asu

Pražského táhla se toho

pedmstí nevelká

osada, jsoucí

chudlé hnízdo

bez jistého

lidu

se tenkráte v Praze veliký

Jednoho

pl

poet podobného

zbrojnoš

a

se

postavil

kola zrovna v prosted osady.

Provázel

ti holomky, kteí zde šibenici stavli. dlouho

lidu

živo.

v tch místech zá-

objevil se

jitra

braniborských

stup

msta

vtším dílem vyvýdlku, a ponvadž

poád

nacházel, bylo tu skoro

starého

podobou jakéhosi

I

do totiž

netrvalo

a již stál okolo nich strakatý zástup ze-

vlujících

bídák. Ale nejblíže odvážila se hubená

mužská

postava,

nýbrž

pro

dala.

byla

i

Hlava

kteráž

neobyejný její

byla

totiž

nkdy ervená; te

zbývalo

nic

nejen šat

jí

pro

svou osobu,

každému do oí papikryta karkulí, jež ale ze vší slávy

ne-

jiného než rolnika, na kterou však

niajetník zvláštní

péi

nakládal,

nebo

se

leskla,

—es 356 Si— jakoby byla práv koupena.

Menší

se míti o šat ostatní, tak že

mu

zajky na zádech kusy visely

starosti

zdál

ze strakaté ka-

a rukávama

lokte

Také na kalhotech byla ervená nohavice

lezly.

žlutá, jinak-li

nežli

delší

se

mohlo

potem, pra-

zašpinným hadrm toto jméno piknouti. Ostatn mohl tento podivný lovk míti sotva tyicet let, akoli se podle vysmahlých tváí a vráskovitého ela o mnoho chem,

deštm

a

býti

zdál.

starším

mastnotou

Jenom oi

jeho

mly

posud

živost mladickou.

Když pišel k braniborským odncm tak blízmohli dlouhým devcem dosáhnouti, zastavil se a podepev ob ruce do boku usadil se na bobeek a zaal se hlasit chechtati. „Hi, hi, hi!" mluvil pitom podivn lámanou nminou. ;,To bude hezká houpaka! Co pak musí lovk umt, aby se na ni dostal?" „Ty nepotebuješ nic více umt, nežli umíš,'^ odpovdl Ludk, zrzavý vdce zbrojnoš, „a já ti udlám teba radost, že t nejprvnjšího zako,

že jej

houpám."

„Pkn ekl

otrhanec.

jsme

tak

jako

jistí

lítají."

dkuji,

chtivé,

j^My

velikomyslná hloupé

eské

moudrosti," palice

abychme hned všeho

ptákové,

kteí

k nám

ne-

okoušeli,

pes mezník

— ^-^S 357

S3'

„Budeš mleti, hladový pse?" okikl a zaštkej

jej

Bra-

dobe na tyto tyry sloupy, svým druhm, aby vdli, co zna-

„Podívej

nibor.

to

se

menají."

Otrhanec

nedal

na

to

odpovdi,

žádné

ale

zaal v skutku štkati, a vyceniv na odnce zuby, bžel tvermo k zástupu, kterýž nevda, co se dje, v

svj se

chechtání vypuknul.

hlasité

„Chyte lid,

zkikl

ho!-'

vdce

a dupal zlostí nohama,

zástup

slovm

posmívá.

jeho

braniborský na

nebo

nkolika skoky za otrhancem, a ten

ním;

ale jako slídní psové

byli

do

vrazili

že byli

vida, že ho

rovnýma nohama mezi diváky.

pronásledují, skoil

Braniboí

myslil,

Zbrojnoši

v patách za

a ten se rozprchnuv nechal

lidu,

nešastníka uchvátit.

„Pomozte,

kiet.

kesanské!" zaal ubohý

duše

„Pomyslete, že

Já dával pokrm

odvádjí vašeho pastýe.

vaší veselosti, a

sám jsem pi

tom zhubenl; já stehl vaši moudrost, a sám jsem pi tom pozbyl své kapky rozumu. Pomozte nežli I

nás

jednoho

divák

druhém na houpaku povsí!"

po

Hlasit vyrážel nekvapil

ze

sebe

ale

zástup

mu na pomoc. Nkteí

hledli

zvdavé, co se bude nikdo

hrožovali;

ale

nešastníka

zastal.

dít;

tato

jiní

slova;

reptali,

druzí vy-

neuinil kroku, aby se byl

— „Zpamatujte

se,

udatní

mu-

•

—

'S

žové,"

obrátil

nebude

dílo

menem

358

tento

se

S>'

—

nyní k Braniborm,

požehnané!

„to

Krev moje zapáchá se-

bídy a všelikých neestí, z toho

vám ne-

zroste zlatá ouroda!"

t

„Však my

povsíme, že

krpj

Ludk;

krve ne ukápne," ušklebil se zrzavý

nom

ani

ti

„je-

abysi ve výšce trochu vyvtral."

jsem tuze lehký,

.,Já

„A

mítal nešastník.

zmaíte-li

odpovídání,

mn

budete

odnese vítr!" na-

míti

v království

nadarmo tžké

eském kvt

moudrosti."

„Mn

zdá,"

se

zvolal

mu lnný

blázny? Dejte

kiel te chycený

z plného hrdla,

obojek."

„Ne, ne!"

a strach a veselá sitý

m

vdce, „chlap chce

míti za

dlat ješt šašky anebo nás

mysl jeho splynuly skoro v hla-

plá, ,Já nechci zahynouti jako pes! Povste Já míval vždy svobodnou vli

bez obojku!

pi slovech On by

jek.

a

m

inech svých, já nechci žádný obotlail, a já bych neml ani po smrti

pokoje."

Ale braniborští honci nedbali na slova jeho a na

na

vzdor

hrdlo.

všemu cloumání

a jako pytel plev stoupil s

hodili

mu

provaz

Jeden z holorak popadl pak nešastníka ním k

pes rameno

šibenici, a

jej

pehodiv pi-

pomocníci jeho vztaho-

— —^ 359 po

váli

jen veselou hru

V tom

Si'

ohavn

ruce

néiu

!

se šklebíce, jakoby

si

tropili.

mužský hlas. „Ve jménu zemské správy a obecního poádku Ustaiitel"' s

se ozval na blízku silný

Byl

ale

Stál

tu

na své pouti ku brá-

sluhou

nám mst Pražských tu dje.

pibližoval

spatil, co se

a

ješt ve sprostém

z poušti,

kroji

pln své pirozené dstojnosti, a protož

všeobecný zetel na sebe ,,Kdo

jsi,

práv

Ctibor z les, kterýž se

to

vrným

dcerou a

i

vdce

nesmyslný bídníku?'^ zikl

Branibor,

.,že

vstupovati,

v jichžto

opovažuješ

se

hned

obrátil.

rukou

mužm

právo

do

nad

cesty

životem

a nad smrtí spoívá?"

„Kdybysi

byl

v stavu

význam

jména eského pojmouti, ekl bych a zahanben

odešel

bysi

vda, že

poctivého

ti,

kdo jsem,

se

výhržek

nebojím," odpovídal Ctibor. „Neptej se tedy a po-

vz

královský

radji sám, co tento bývalý sluha

zavinil, že

„Jdi

ho chceš trestati na hrdle?"

svou

cestou,

odbojníkul"

„anebo

zrzavý Branibor;

t

rozpálil

se

uiním spoleníkem

tohoto nestoudného šaška." „I u

všech

Chotoun, kterýž

rohatých ábl!" nmeckým slovm

záka oupln sice nerozuml, pedce vání

jeho

poznal.

..Pane,

mám

zvolal

nyní

sápavého ciale

jíti

vyhrožo-

a tomu ho-

—

6i-

,,

však

kteí

byli

mezi

porouel otrhance

na

spativ,

nabyl,

pevn

tuze

jakož

Ti

nedrželi; ne-

v nebezpených

se

nové odhodlanosti.

stává,

cku

sílu

z rukou,

okavše-

I sebral

sebou vyletl pocho-

svou, a škubnuv

pm

a zmizel.

ho-

drželi.

sotva to ucítiv a nenadálého ochránce

ale,

mženích

svou

Ludk

pozornost na Ctibora

svou

tím

a koist

šastník

láj

dílo!"

nešastného

Vykonejte své

obrátili

vrazil zase mezi zástup divák Omámeni hledli holomkové na sebe,

vypukla v hlasitý smích.

„Ha, zloeený šaškái!"

vdce odnc, „však a pro dnešek

si

ty

na Ctibora

ztrátu nahradím.

zase nevylítne,

ukázav; sice

„ale

zrzavý

rozpálil se

m^m rukoum

neujdeš,

Holá!

se toho šedivého odbojníka!" porouel

hm

život

zapomene?"

loinkm,

a

—

360

hubu zacpati, že pro celý svj

lorakovi

ec

es

chopte

svým

slu-

a

vám

dlejte,

dám vás na krkaví hody

mezi nebe a zemi povsiti!'^ Vztekle hrnuli se holomci na starce ti,

tjTy kroky museli

Chotoun skoil

me

z pošvy

kvapn ped

zaal

;

se náhle zastaviti,

ale

na

nebo

Ctibora, a vytrhnuv

tak prudce okolo sebe sekati,

že nebylo

bezbranným pacholkm radno povin-

nost svou

vykonati.

Zrzavý Branibor náramným

vztekem zblednul a poruil nyní zbrojnošm, aby

— —

se Chotouna zmocnili

nho

na

naež

;

Ctibor

byl

oštpy a mei

statenému bránní

poranili,

že

musel

v

uchyloval

se

mezi

tím

k Zderazskému zástupu a tento

s

tito

se shrnuli a navzdor

ruku jeho tak nout.

361 S>

e3

tak

na

bídou

pi

duši tak malomyslný, že se

s

i

pomoc;

volal o

znuzovatly,

Ctibor je zaklínal všeobecným

uvádl

slze

dcery jeho

bylo

i

na

leskotu branibor-

nemohl.

utrpením lidu

ale volání jeho,

:

nadarmo,

uchvátily ruce braniborských

jjTedy pomoz 8 výsostí

ale lid

e-

jim na mysl povinnost, aby se zmužili

a jeden druhému pispívali

a

dcerou

tle

ské zbran k žádnému odporu odhodlati

ského,

upad-

zajetí

a

úpní

brzo

jej

lupi.

Bože všemohoucí, jenžto

ty,

svých tak

dlouho

na

híchy

hledíš,

a vrahy naše trestati váháš!" zvolal nyní Ctibor

hlasem vysokým, „pomoz a nedej mi

ty,

soudce spravedlivý,

pi prvních kroejích

nouti! Opatruj

pouti

mé zahy-

ubohé dít mé!''

„Pry s nimi, pry!" sápal se vdce Brambor; „okažte všem tem povtrnou cestu na vnost." Jako hladoví

boi

starce k

lesní dravci vlekli nyní Brani-

poprav

an

:

tu

náhle

z

hluného,

se hýbajícího množství divák tžký kámen vyletl a braniborského odnce tak ve tvá uhodil, že tento hned s pronikavým ki-

nepokojné

i

—es 363 kem

A

se

potáceje

zenii

!5>~-

proudem

jen sypati, tak že

svobození

jejichž

vy-

v nebezpe-

zaalo,

házeti

pokropil.

se kamení jen

k vli

ty osoby,

i

vlastn

se

krve

zaalo

po tomto prvním hození

enství byly. První ranou do nepátel protrhla se ostýchavost utlaovaných bídák;

sms hlas

te

svých, tak že se

po dalekém prostranství rozléhal

hradeb mstských na bujné a

vysokým hlasem

Byl

ušlechtilý

to

jeli

tyi

povyk

an tu náhle od

ryzce rytí pijíždl

porouel.

pokoj

mladík v braniborském bohatém

odní, a celá postava

ním

strašlivý

:

zdaleka

již

pozdvihli ve-

i

mla

cosi

rekovského.

Za

pavezníci.

.,Co se tu

dje?" zkikl

hlasem vysokým,

zrovna k zástupu svých krajan piraziv. Holomci náhle pekvapeni okazovali na zrzavého „Víš-li, lal

jakou cenu

Ctibor, „tedy

má

Ludka.

krev nevinná," zvo-

pomoz, pane, a nedej zahynouti

osobám, kteréž jinou

vinu nemají,

nežli

že

ne-

mohly na zloeenou prostopášnost hledti."

S podivením

pohlížel jinoch

hlas v srdci jeho mluvil ve

lovka.

na starce, a jemný

prospch neobyejného kterýž jako

pohledl také na mladíka,

1

ve mdlobách vedle starce na zemi a v pacholcích

rukou sné

ležel,

tváe

hnutím.

I

a outlost

jeho obrájtil

vku

naplnila

?e

nyní

jakož

mu ke

i

jemnost krá-

prsa

svým

velkým

po-

prvodím

—S 363 aby

a velel jim,

svou ochranu

ty

z

lidi

rukou

holomk pod

Potom se otoil k vdci bra-

vzali.

niborskému. „Znáš

S2"—

m?"

hrd

ho

ptal se

hlavou

pohodiv.

„Jakž

bych

urozeného

neznal

miláka našeho pána?" zamumlal zvednouti

tvého

Ebrharda,

jest,

„Taková

království,

osvíceného

Ludk, „aby na a

tyto

postrach všech

rouha

správce

bui, pi

všech

hradbách

nežli

já,

„Stavu jeho

kterýžto

sluší ale

prostedk mezi

k

s

patrným opovrháním.

špatn, užívati takovýchto

lidem,

beztoho

zvolal

eského je arci vdti, co jí prozde teprva njaký den

tedy lépe

meškám," ekl Adalbert

již

zrovna

království

déle v zemi, a musí

hotou

to-

Ebrharda," oznamo-

šibenice stála."

..Pan

píteli!"

katovské pípravy?"

vle vhlasného správce

jest

nespokojenc

ji-

ptá se tebe tedy, co to všecko

K emu

zde znamená?

spje,

po-

vysoce jasného vévody Oty a ne

..to

mstských

oí

miláek našeho pána," odpovídal

„Tento

val

tento

netroufaje.

si

noch,

hoto

Adalberta,

kterýž je hladem a na-

smrti

stížený.

nyní na Ctibora, „a

div, jakož mi tvá tvoje

Pistup sem,

povz

prav-

slibuje, co jsi provinil?"

„Pane, jmenuješ-11 vinou, že jsem chtl hájiti

nevinného,

tedy jsem

nco

provinil a podro-

—

— bím se

vrn,

ekl

Ctibor

vážn

jeho

srdce

slova

že

m

„Cesta

pronikla.

nmžto

o

z dávných

tito

as

spoleník

Bh

„A

oslaviž

ne!"

krokem zase pikradl a nyní na

mu ješt

okolo krku vi-

ješt jednou takový obojek

mi

tahle stará hlava

nemá-li

našeho

z druhé strany otrhanec, jenžto

se

táhlým

provaz okazoval, kterýž sel.

lovka

muži

vím, že je duše

mi ješt jednou takový obojek na krk

hodí!" ozval se byl

mými spoleníky

s

šastného krále, jehož památku

„A

líbezn

nikomu neškodná, druhdy

šašek a domácí

oblíbený

d-

tak

i

jinochovo

pivedla

veselá,

poctivá,

tichá,

a pitom

práv když

od Vyšehradu sem, lapili,

S>-

nebude-li milost tvoje vtší, nežli

trestu,

vina má,"

364

-S

pamt

bez

darují,

díry.

Ano,

jsem Kojata, druhdy veselé ptáe, kteréž z kráruky

lovské

umlo,

zcvrknul a

„A

co

chytili?"

jsi,

blázne,

veselou

písniku

že

uinil,

t

tito

muži

ho Adalbert v dobrém rozmaru.

ptal se

„Byl

houpaku

jsem

tak

pošetilý,

že jsem jim tuhle

odpovdl otrhanec. tento lovk?" ptal se Adal-

nechválil,"

„Co

provinil

bert zrzavého

„Vedl si

a mnohou

jídalo

mu brandeburským parnem mozeek jazejek zdevnl."

nežli

posmch

tu

Branibora.

potupné

ei

z jeho ustanovení,"

o

pánu

ekl

a ztrhnul

tento.

—

365 Si-—

^S

„I vyplivni zvolal

padu

púíK'

a eriiefslník jejího

chtje

bezpochyby

m

bych se

že

myslil,

zkoušce a chtél

se

,,bál

bezpochyby,

ale

postáti,

jsem

mezi

tele

holomci

bert Ctibora,

mne,

toliko

sluhu,

lovk

zpytav oí

i

chtl

musel

že

plnitel

pošetilého zastavazkusiti."

pravdu?'^ ptal se Adals

nho

nespouštje.

mé ubohé dít, svému

nemusel

odpovzél staec, „a ne-

pravdu,"

„Cistou

žebych byl

houpaku pedce

popadnouti, chtl-Ii

„Mluví tento

mho

již

bych

tuze nedrželi, šastné tak

upláchl,

tím

rozkaz

osvícených

se,

ukázal

ten ná-

lehký, a žebych

tuze

mé

když

k první

že

mu

a chtl

dostati,

pad vymluviti; já pak domnívaje

k první zkoušce

deva

sílu

hodil

lovk," pitom

nemoudrý

Tento

houpakou,

tedy pro kratochvíli dáti za-

mohl závrat

z toho

nešastného ná-

dle

ustaruovení

její,

na Ctibora,

Iháním nenahnil!"

ti

nazval

Ebíhardovo

zkusiti,

houpat.

aby

jazyk,

„Já

Kojata.

mého

nelidskému

vrného

ob-

vzteku

tovati."

„Pry

odtud,

mladý rytí na

bez

Ludka

prodlení!"

a jeho pomocníky.

by svatá pravda nebyla, co vují,

pry

odtud!

zemi trpti. Ty ti

jsi

zkikl

tito

nyní

,,I

kdy-

nešastní vypra-

já nebudu takový soud v této

na svobod, starce, a mže-li

kus bídného stíbra za vystálé nesnáze

njaké

—

—S 366 úlevy zjednati

každá

jako

— vezmi

S^c"

je

!

tak ze srdce páno,

ti

pomoc,

píští

budeš

kterou

hledati

u Adalberta Braniborského." S tmito slovy hodil

mu váek

do

rukou,

jenž

zástupu,

byl

se

tom

ale

k

nho další

na-

cest.

ješt jednou na pa-

oko jeho

padlo

okolo

kon

hrnul, šibenice zvrátit, pohodl

V

Zderazskému

dovoliv

a

zvdav

opt smysl nabyv, v náerné zraky na statespoívaje starcov ruí kterýž

cholíka,

ného

ochránce

nyní

hledem zmaten v uzardlé

potkav se ale s jeho po-

upínal, je

zase

sklopil

tvái, stydliv

a

cít

plamen

na prsou otcových

se

ukrýval.

„Pisám mumlal

Bh!

to

je podivné

sám pro

Adalbert

stvoení!" za-

sebe, a oci jeho spo-

inuly ješt jedenkráte na mladinké postav. Potom zalehtal

kon

ostruhou k rychlému poskoku

a letl k Vyšehradu.

Za

jeho zády

a v malé

chvíli

houpaky na

kieU

válely

zatím sbhlí zástupové, se

zemi. I byly

sloupy

které se o

n dlily, a množství

jakoby

byly svaté ostatky.

to

braniborské

hned sekery po ruce, dralo se o

tíšky,

—S 367 „Mj

ubohý

novi, kterýž si

ovazoval,

„Jen

poznamenal brzo

ty jsi

pííteli!

krvav!"

stopu

naší

Si~

promluvil Ctibor k Chotou-

sed pasem rannou piemž mu Kojata pomáiial. na

zemi

kdyby vyrostla

každé kapky

z

tm

na záhubu

ruku

jedo-

pekelníkm!" odpo-

vatá

bylina

vídal

Chotoun hlasem trochu sesláblym, nebo

byla

ztráta

krve

všechny nadarmo

!

„Ale

zemdlila. I

pi

nejlepší

vli nemohl jsem

do masa brandeburskeho hluboko zajeti;

by

jej

vytekly

tak

alespo

na dnešek pamatovali."

byli

„Lépe, že se vtší krveprolití nestalo," ekl

my ped prahem

Ctibor;

„snadno bychme

razu,

sklesnouti

a

i

byli

pišli

není

vc

k oupotši-

telná."

„Sklesnouti není také za prahem nic potšitelného,"

nohu

již

Tak," mluvil dodlávaje,

dále,

,.te bych

To

ml

drželi.

vk

moudejšího ..."

zdí,

kanižto

ji

pádem

podvrtne.

nad tím ješt njaké

je nejlepší

Tato krátká rozmluva

ských

si

obvazek na ruce Chotounov

zaíkání nic

„Buto má lovk

ozval se nyní Kojata.

zlomenou, anebo

se

lík,

dla

když neví lo-

se

mstpíhod

blízko

byl Ctibor po zlé

— na

Zderaze

368 sy-

>(C)

spoleníky

svými

se

Pro

uchýlil.

mdlobu Chotounovu nemohli hned do msta, a tak zde

až

odpoívali,

zatím

vrný

si

sluha

ránu

opatil.

Podivnými

naplovala se prsa Ctiborovi,

city

když byl zase

tak

blízko

msta

u

dvora královského

druhdy u

život

,

v

nmžto

vedl

a

pi

nejhlavnjších veejných záležitostech veliký podíl míval.

vidl v duchu minulé dny eské slávy,

I

a nyní stála

v erném

ped ním Praha

rouše, a tisíce nešastných sirotk pla-

kalo v jejím

srdce jeho;

ln.

zlé znamení.

íkali

jí

nyní

byla

si

mužský

dlouhý, v bokách jí

místa,

oekávání pronikalo k nmuž dychtiv

nešastná píhoda, a

jej

— Vedle

jakž

slušel

Tesklivé

nebo u

putoval, potkala

bátek

jako opuštná vdova

:

nho sedla

Z

Miroslav.

odv

pistihla,

to

bylo

anebo

Eliška vlastních

šat

temnozelený,

a

erveným pasem pepnutý kadobe k zažloutlým nohavicím

k malé, erné, kožešinou lemované epici. Vlasy mla tak krátce pistihnué, že jí v kustých kadeích jenom na týl padaly. Mladá dívka byla i

po smrtném zdšení do

hlubokých myšlének za-

brána a obírala se v duchu

s

mladým rytíským

ochráncem.

Obvazek na Chotounov a Kojata stál nyní

ped

rán

Ctiborem,

byl

hotov,

hled mu be-

„Kdyby nemla hlava

dliv do tváe.

sob," promluvil

stíbra na

hlasem, „ekl bych, že jsem

kde by

nesml

byl

ti

pace

bez

nejsou

ze

pokuty

tvoje tolik

konen ji

polotichvm

na místech,

vídal

nikdo o brandeburské hou-

ovšem,

Ale

mluviti.

asové

skály, nýbrž utíkají tak prudce, že

skrze prsty proklouznou,

i

kdybys

ti

držel nevím

je

jak pevn."

„Dkuji

ti

nám as

ohlíduouti."

„Pokej ješt, brate v neštstí, a neodchánežli mi s oí blmo nestrhneš," zdržoval

zej, jej

pozoruji, že také

musíme po hospod

a že se

utíká,

za moudré pipomenutí," ekl Cti..práv

bor vstávaje;

d-

Kojata hlasem skoro dtinsky prosebným,

vrn na

pitom

m

„Ty

pohlédaje.

znáš, je-li

pravda?" jsem

„Nebyl-li o

tob

8

na

omylu, když jsem

„Xebyl

jsi,

m,

pohádku

i

„A ped a

hlava!

jsi

pes;

nikdy

Ty

jsi

muž

ty! já

to,

t

pod stíbriiou bradou." nyní

pjdeš,*-

ním u své

celé

zkikueš nepátelm XII.

Neslyšel

Veliký, ale nešastný

Ctiborovi?

mu pezdl: Moudrá poznal

hladový domácí

jako já tebe znám. o

„Jsem

nebyl!" zaplesal otrhanec.

Kojata, poctivý žertotepec,

znáš

prvé

braniborským rytíem mluvil...*'

ekl

Ctibor

dstojnosti,

mým

do

a

vztyil se

„nyní

ucha

2Á

:

pjdeš On jest

—S 370 Q— tady, vj

povzenec, kterýž druhdy

bojoval;

drosti

mou-

proti vaší

pojte a chopte se

ho, je

lovk

bezbranný!"

Mlky

stál

ty

m

tch

po

nho

a hledl na

slovech

ped

ním Kojata

vypoulenýma oima.

,,Ne,

ne

—

neznáš, a já neznám tebe," promluvil ko-

nen

skoro

plativým hlasem a vrtl neohrožený

„Ctibor,

hlavou.

krále, nemluvil

pítel

žalostn

nešastného

by takto k lovku, kterýž jediný

prospch hlasu pozdvihoval, když ostatní na nho soili; nemluvil by takto k nešastnému Kojatovi, jemuž z minulých dn veselých nic v jeho

nezstalo nežli rozedraný šat a smutné,

ale

vrné

a

chopil

srdce."

„Odpus, to nemyslil;

dvry,

píteli!"

Ctibor

zvolal

šaška Otakarova za ruku.

bývalého

ale

práv

a

asové

bídní

utrpná

„Zle jsem

jsou rodiové ne-

nesnáze

podráždila

srdce mé."

„Mn

je milejší, že

ti

moje nesnáz hlavu ne-

ekl Kojata s radostným usmíváním; „nebo kdybysi byl na mne se svou bývalou mou-

podráždila,"

drostí hledl, byl bysi poznal, že je

mezi veeje

strkati, a já

bych

„Nechme nemilých zpomínek,

vdl

Ctibor,

laciné

hospod."

„a mžeš-li,

neradno prsty

te visel na houpace." povz

píteli!"

odpo-

mi o bezpené,

— -—(9 371 S>

as

v Praze velmi drahé „To jsou za naAich ekl Kojata. „Kdybych ale vdl, po jakém bezpeí toužíš, a že bysi k svému pozorovzácnosti,"

za

vání pijal

t nkam

bych

„Nech

vdk

s

malým hnízdekem, tedy

dovedl."

sebe

je

ekl

menší,"

„jen

Ctibor,

ist

hlavu když budeme moci pokojn a žiti. O jakém však mluvíš pozorování?"

odpovdl

„Aha, ty mi ješt nevíš?*'

„Anebo

hý.

dru-

Kojatv kazajka? Však

myslíš, hlavo moudrá, že je

rozum

již

on

dobe, pro

ví

polo-

tak sedraný jako jeho

Ctiborovo srdce

picházíš

Ale

!

nemusel

;

v,

mi

to

by

znáti

kdybych

ml

rolnikou na rozdání: ty bysi dostal nej-

epice s pknjší. Bojím tilostí

na

že

se, bojím,

cestu a že se s

jsi

lítostí

se vydal s pošenavrátíš.

Praha

není jako bývala."

„Tím míti,

lip,"

ekl

jakož bývala.

Ctibor horlivji;

Pak by nebyla

prospšná. Avšak zde není cech takových;

asu

ei

ukaž nám hospodu,

„nechci

vésti

ji

moje

cesta o

v-

a mžeme

bezpen odpoinouti a sluha mj své rány hledti. „Poj tedy, poj, vzácný poutnice!"' pobízel "^"^

ho Kojata,

malého do

„dovedu

sice, ale

nho

neklobne.

t

do jistého hnízdeka, do

istého a tichého, a protož také

krvavým zobákem Uvedu vás k dobré hospodyni, jenom

žádný sokol svým

—

—

372

>S

Si-

nebo mívá a-

že s ní budete muset míti strpení ;

sem

—

bolení hlavy."

S tmi slovy vedl bývalý královský šašek eského pána do msta. Hned za hradbami zahnuli do ouzké

domku,

šímu

uliky a

brali se až

k nejzadnj-

nízkému,

chatrnému

stavení.

Mi-

nouce tmavou pedsí, podle níž dv, ti zpustlé

komory dostali

na malý dvoreek, a tam se

stály, pišli

zase ke dveím, kdež museli klepati.

„Otevi, Markytko, neboj se!" zvolal Koj ata, a v nkolika

jim

dívka

dvacítiletá

zjevení;

okamženích zachrastila závora. Asi otevela.

suchá

štíhlá,

postava,

deln utvoených tváí a

V

celém

pohlednutí

krásy a budily outrpnosti.

a jako

Stála v malé hlédajíc žádného

na

dnoho

síni,

ani

druhého

a ekla s bolestným chází!'^ hosti

za

Pak

pravi-

modrých oí.

známky bývalé

se

lovka

k jakési tiché

sváten a

urovnaný.

na

tiše

píchozí po-

slovem nevítala.

pousmáním

naped

Jen

potásla

pohledla,

:

s je-

hlavou

„Ješt nepi-

do jizby. Kojata vedl své

ní.

Jizba,

prostranná,

podivu

šla

zvláštní

bji sprostý, chudinký, ale

její

neobyejn istý

to

bledých,

slabých,

jevily

citlivého

Odv

Bylo

do

níž

dvma

spoádaná.

vešli,

byla

malými Chatrný

nízká,

ale

dosti

okny osvtlená a ku nábytek

byl

arci

—S 373 — 6i'

starší

jeho

nežli

a srovnaný.

majetníkové,

hledem pekvapeni.

kýms

pozoroval, neinil

to

s

ja-

nežli

se

židle

radostným úsmchem.

i

zatím zemdleným

,,Pohovte

nco k

také

Kojata

zmínky a snášel dubové

žádné

ale

ist umytý

ale

zdálo se, že jsou píchozí tím po-

I

oberstvení

„Nahlídnu alespo,

oudm,

vyskytne," ekl

aby se v kuchyni

pitom.

naší

n-

jaké pípravy uinily."

Bh!" odpovdl

„Pro živý

jsme

že

píteli,

do

padli

tvého

Ctibor.

„Myslíš,

domu jako

hla-

dové kobylky? Míšek náš není ješt prázdný."

„Mj

odpovdl

také není,"

Kojata, „akoli

bych ho nechtl bezedným jezerem nazvati. Slu-

néko nemetá dlávalo

ješt

za

nho

do

již

nebožtíka;

kapsy,

které

nepotebuje, a pro

zlatých paprsk, jako

svou

vyšuká vždy

ale Kojata

mu

se

sám mnoho

otevrou;

ubohou sestru dote se

vždy njaké almužny."

„To likou

je tvoje sestra?" ptala se Eliška s ve-

outrpností

na

dívku

hledíc,

staré

kolébce

do kouta k prázdné,

která

si

usedla

byla a

ji

houpala, jakoby v ní dít leželo.

„Ano,

dl

to je

moje ubohá Markyta,'- odpov-

Kojata polohlasit. „Dobré

dít;

že

všímati;

ji

na

nkdy

dve,

jako pouhé si

nesmíte

býti

vrnj-

hlava bolívá, toho

dalekém

svt nemže

—

"

—

374

(3

S>

— Markytko,"

oddanjšího stvoení.

sího a

obrátil

se potom k dívce a mluvil nad míru vlídn, „ne-

chtla bysi nahlédnouti,

neho

poslouchala,

pes

peklonila

v

zdali

k šaškovi.

stoupila

dít

ní

tento, vzal

.

.

potom

?^

má

zlatá

Markytko!"

rukama za hlavu a po-

ale,

že snad zejíra nebo

zvolala

dej

pkné povtí

a šastnou ce-

peletlo

dívka, a lehynké usmání

„Ješt máme pt stíbrných, za dá mnoho dobrých obd pipravit." S tmi šla ze dveí, host si ani nevšímajíc.

tvá

pi-

."

.

„Bh mu stu!"

obma

ji

na elo. „Možno

ji

a

„On tedy ješt nepijde

„Dnes ješt nemže,

pozejtí

kolébku, jakoby

spí,

nesmle.

ptala se tiše a

ekl

dnes ohništ

poskytne? Dostali jsme hosti."

Dívka se

líbil

nám

zdali

její.

to

se

slovy

„Svtice boží!" vzdychla nyní Eliška polohlasit a sepnula ruce. „Ta ubohá je „I

není!"

nebo porozuml, obrátil

ukrývaje

bolení to

Kojata rychle

slze, ježto

hlavy, a z toho ale

obtžovati, ochotu.

jí

nic

ba

."

.

do

ei,

co chtla íci; ale hned se také

mu chtly

„Ona mívá, jak jsem

hrknouti.

Na

vpadl

.

se

lihnou

již

z

oí vy-

pravil, jen

divné

nápady.

nedbejte; ona vás nebude

vždy

najdete

u ní

niím

nejpelivjší

— .

-Koho k

pak

hlasem

Ctibor

—^ 375

„Ba," ekl

zvyku

vného

oekává?" ptal se „Zdá se to býti osoba,

ubohá

ta

outrpnyiii.

myšlénky

se veškeré

iiížlo

šašek

na

5>

a

její

schylují."

se

posadil

podle

dá-

nohy peložil

podlahu;

holou

kížem pod sebe, a hotovil se k vypravování. ^S vámi vespolek mohu o té vci mluviti; vám mohu do rukou dáti pochode, abyste píbh Markyty mé v pravém svtle spatili. Není v nm nic nelidského, a kdo nemá v prsou kus chladného olova, nebude ji odsuzovati. Ty alespo, pane, podle své moudrosti nebudeš a

panno

ty,

srdce

aby

své,

nho

do

po

neuzaveš

ušlechtilá,

lidské

ní

plivati,

pevné

tak

slitování

vejíti

nemohlo."

mže se utéci k oucastenství mj nepítel," ekla Eliška.

„Nešastný

kdyby byl mému, Jakž pak teprva i

„Osoba, žebnicí,

vskoil po

."

.

;,

.

.

kteráž

bude tvou nejvrnjší slu-

není-liž pravda,

Kojata

jí

podlaze

^Ach,

ty

skálu

se

do

uchopil

bysi

srdce

moje ušlechtilá panno?"

ei, ruku

mohla jejího

a

pišoupnuv se k

její

snad

a

zaal

svou

svaliti;

ji

milostností

ty

bysi

ní

líbati.

tu

mohla

panenským zjevením svým snad bolení hlavy zaplašiti ty bysi mohla mou ubohou dívku z kalu bolestí jejích povynesti, a takž korunu života mého ;

i

:

— ^S pozvednouti;

mj,

život

S5—

376

nebo ona

svt mj, dech mj,

je

snažení moje, myšlénka moje, ona je-

diná

—

tch

slovech

obé

dlan zstal

na

nemám

zemi

celé

ruku

pustil

chvíli s

pehnutým tlem

sedti. Hosté jeho pohnuli se velikou vili

k

nmu

A

žádného."

po

a skloniv hlavu na

její

zaal

slova útchy, a on

lítostí

i

tiše

mlu-

posléze takto

vypravovati

„Otec jen jako v jiných tak

,

i

matka

pkné

kteí

pošetilé,

nevidli že

v hrob, já sám dýchal

leželi

veda život k obveselení

rakvi,

šaškovo

srdce

po

také

toužilo

,

bylo

jež

lásce.

Jenom

dvoru královského

když jsem mohl z hluku

do

domova uklouznouti, opadla bolest prsou mých; nebo tam jsem nalezl osobu, kteráž byla tichého

mé a v jejížto lásce založen mj. Byla to sestra Markyta, jediné,

živa v lásce i

život

drahé ddictví po rodiích. mládí

její,

lovk

vn

a blaženi

pošetilý

byli

I

stál

ale

pstoval jsem outlé

dnové

naši,

a

jakož

myslil jsem, že bude štstí naše

Tu odešel nešastný Otakar k otcm svým, a lesk domu jeho zatml se noní tmou, trvati.

braniborským

násilím

rozptý^lil

konin

se

dvr

jeho

vrní sluhové. Já si vynašel tichou skrýši, kdežto jsem chtl se sestrou hlavu bezpen uložiti. Zbytky a jako plevy do všech

rozletli se

i

z minulých

dn mly

nás

hájiti

ped

prvním ne-

—^S

377

jsem,

pozdji, myslil

(lostatkcin,

k

emu

se

mi

ale

na dlouho nechtlo

Kojatovi ruce

S^— najde

rozum

a

se

nco,

I

vedlo

postai!!.

na zaátku vedle jednoduchých

zaalo

a

postáti

štstí

mn

se ke

dívím

se v srdci

toiti.

blázna

—

Mar-

letm, kdežto prý aby se

dovolením,

nežli

my

ní jiné srdce ukrylo

zády

mezera dlává, kterouž

jakási

nelze jinak zaceliti

starého

onm

kyta dospla mezi tím k

žádostí;

u

sprostí

íkáme

o ta-

kových dvatech, že se jim chce lásky. skytl

se

lovk,

také

tu

kdybych nechtl hladkých tváí

ohebného jazyka.

znla

sladce mluviti, a pitom )

z písma

je byl ítal i

složila

^^m

ml

po jehož

v

nho

I

uml

mu vila,

Dívka

dvru —

veškerou

bláznovské potšení, že nalezla

boku

mohla

já byl na pouti života

tom se do hrobu jako panská

píze

utšen

;

a já

lovka, kdybych

kráeti,

nešastn

položil.

také

slova jeho, jakoby

svatého.

svou

na-

lháti,

byl mladý, švarný,

pipustit, že

a

I

bych

musel

a

do

klopýtnul a po-

Ale radost moje byla

brzy utekla

— utekla

za ha-

nebným zrádcem, kterýž Marky tu nenadále opustil

a

zmizel,

Co jsme

se

jakoby

ho

naekali,

a hledání bylo nadarmo.

hnv

byla

nahlodali

vnost !

—

Já se nauil

a mstyžádost narodily se v srdci

pichovaly

m

jako jedovatá

háata

pohltila.

ale

ekání

proklínati,

mém

— já

a pooblekl

-

—<S

378 oí—

zase tyhle své staré poctivé šaty

všech kout,

kde bych

tel

a

se

iievrníka vyslídil;

do ale

všecko bylo nadarmo. Markyta mezi tím plakala, se

štítila

dne

božího

—

a já

jí

musel všechen

poklad bratrské lásky okazovati, jen abych ubo-

hou žebraku ale

konen

ped

zoufáním uchránil. Když

vrána piletla, tu jsem

utichuje bolest srdce jejího,

hlava bolet. ale

ubohé

Brzy na

dve

otec navrátí.

své;

šaty

nebo

všeho toho, co

že

jí

poznal, že

zaíná poheb;

tichý

myslí poád, že leží vránin dá-

rek v kolébce, a že

vrny

ale

mli jsme

to

knám

mi

jej

musí ostíhati, až se ne-

Já od jsou

té

doby nesložil bývalé

nejpohodlnjší

asem

pokrývka

v prsou burácí.

S pa-

brky

veselé mysli své pouštím se mezi hluk lid-

ský,

a

kteráž

semotam naleznu ješt milosrdnou ruku, k vli vrnému sluhovi nešastného krále

do kapsy sáhne."

Tím dokonil Kojata své vypravování, kteréž hosté jeho s velikým ouastenstvím poslouchali.

6.

Na hrad Pražském, ve skvostné královské komnat, pecházel prudkým krokem Ebrhard, správce království eského, na

míst Oty bráni-

— —

379

<S

borského, kterýž byl

g>

dom

a ovinec

odejel

jemníku Mviil, aby nemusel žaloby Ebrhard

chat.

byl

písného

muž,

složitý

silný,

ná-

poslou-

lidu

pohledu, tvrdé, prudké mysli a odvážlivého, bojechtivého srdce.

samé roucho

I

jeho, jsoucí voleno

dílem podle bohatého kroje svtského, dílem podle

vtší

duchovního, jevilo

jenských

vykládaném

zalíbení ve

v tichém

nežli

stole

vcech vo-

Xa

pastýováuí.

viáš malovanými písmeny ozdobený, ale po visely také rozliné

Oi muže ohnm a v celé hnutí mysli.

holobrádek

moje,

in

k? —

a

se

mee, luišt leskly

tohoto

se

nyní

se

temným

veliké po-

sám k sob. -Pijel

mluvil

proto

stnách

a touly.

postav okazovalo se

„Jak že?~

tento

pkn

z drahého díví ležel sice bre-

Cech, aby kazil

do

díla

nepovolaným zástupcem tch bídá-

Slýchal jsem o zženštilém srdci jeho,

pokojn na

lože nevrhnu!

nemužnou mkkost

jeho.

spravovae krok svých

!

Já

ale,

nezaplaším-11 tu

nestrpím

Pod mou

žádného

pravicí

zahy-

nuli

medvdi, tedy zardousím také takového mo-

týla.

—

ili

ho

poslal

Ota

s

tajnými

Ah! nemusel bych markrabího myslil, že se

mu

znechutím, když

znáti,

rozkazy? kdybych

Cechm hodn

ztuha provaz na krku stáhnu. Ci bylo jeho zloupení chrámu sv. Víta, násilné pobrání posvátných i

svtských poklad v

síních kostelních, jeho za-

—

380 s:—

-S

tknutí královny a pravého

ddice koruny, rozpla-

— bylo

veni královského dvoru

toto

vše

nco

bo-

habojnjšího, prospšnjšího a potebnjšího nežli

veškeré jednání moje?"

Z

kvapn

kterýž

kem

do

vytrhnul jej

rozjímání

tohoto

Adalbert,

dvée otevev neohroženým kro-

komnaty vešel a sklonním hlavy Ebr-

harda pozdravil. „Sluha mi oznámil, že tvoje Milost

semnou

mluviti

meškal jsem

ekl pitom.

žádá,"

zvdl,

abych

tedy,

mi

co

„Neráíš

zdliti."

Pímý

hlas a pohled

zemského ješt uzdu

popustil;

aby

Adalbertovi,

na sedadle

ale

se

vážn

jinochv popudil správce

chut

byl

umírnil

se

více, a

posadil, a

by

hnvu svému

ješt,

sám

nmu

se umístil.

„Mladý pán projíždl dnes Pražské ptal se ho po

pokynul

proti

okolí

?'^

malé pestávce.

„Mladý pán pijel do Cech," odpovídal mládenec, „aby poznal zemi, o nížto po celém tak podivné

tedy divno,

svt

báchorky panují. Milosti tvé nebude

když

i

okolí Prahy, jakož hlavy ce-

lého království, prohledám a poznati se snažím." ,,

Nemám

co

namítati

proti

tvé

zvdavosti,

dokud se v uritých mezech zdržuje," ekl Ebrhard.

,,Jakž

ji

mám

ale nésti,

nedovolenými skutky rozkazy

když se osmluje

mé

rušiti?"

—^ „Aha I"

381

Si—

mládenec, „stžozal

prohodil

nkterý niema mezi tvými pacholky?^ „Ve služb urozeného markrabte

mou správou

již

a pod

niema,- ekl správce

žádný

není

si

zem. „Tím

he

pana

pro

odpovdl že niemný

Adalbert.

slil,

sluha

bohaprázdné konati

niemníka

že

Otu a ješt

he

pro

„Až posud jsem mybez tvého vdomí skutky

tebe,"

se osmlil;

vida však

nyní,

ochranu béeš, musím se do-

pod

pedce podle tvého rozkazu." „Tak jest I" ekl Ebrhard hlasem vážným. „Mezi mými služebníky nenalézá se nikdo^ jenž by jména mého zle užíval, a protož nemíchej se, mýšleti, že jednal

píšt

mladíku,

na

mj

„To

uiním,

prospšné

lidu

do

žádnému, kdož se bude

díla

rozkaz odvolávati."

a

bude-li

bohabojné

dílo

odpovdl

spravedlivé,"

aneb zas

Adalbert mírným zpsobem; „nikdy ale neztrpím

vci

nespravedlivé a násilné, jako se dnes

mýma oima ..Ty

je

ztrpíš,

panáku!" zkikl Ebrhard sedadla.

„Pi

naší správy a zvlášt v této zemi je

vždy

a vzchopil

stavu

ped

konaly.-'

se

prudce

se

svého

více písnosti nežli mírnosti poteba."

„O ekl

to se

pora, jak chceš,

jinoch a bez

bázn

s

rozumem svým,"

se proti

nmu

postavil;

;

—

383 Q^~-

'S

„ale

nadarmo, že budu dlati slepého

doufáš

to

vle

a hluchého pacholka

„Jak?

mé?"

proti

tvé!"

osmluješ

se

ty

vli svou

opírati

„Nevíš, jaká

Ebrhard.

zahorlil

moc

mi dána, a jaké právo v mých rukou spoívá?"

„Vím," dosvdil jinoch neohrožen, „a ne-

budu

dokud nesáhnou pes

ztenovati,

je

áru

jak mile se ale tak nelidských nesmysl dopustí, jako

v

bylo

ln

postavení

mírného lidu

.

„Ml!" zakikl „Nejsem dati,

sice

ti

povím

sted luzy rotit

a

."

Ebrhard a

jej

outy

z

zlostí dupnul.

in svých sklá-

že musí takováto metla u pro-

nemá-Ii

státi,

jakož také

zbrojiti,

mla díve

„To

.

povinen

ale,

ti

u bran mstských,

šibenice .

svým

se

proti

již

inívá."

pánm

uiniti, nežli jste jí v žilách

všechen tuk vysušili," prohodil šlechetný Branibor pólo

mrzut. „Ha,

„ty

svou ti

se

odbojníku!"

opovažuješ

rozhnval

nepokojnou

Chra se, abych píze daroval!"

ochranu?

Ota svou

„A

co by uinila

zapomnla?" ale z oí mu „To žaláe,"

ptal

se

Milost

Adalbert

zvdl

odpovdl

tvá,

pod

kdyby na

slovem

v temnostech

Ebrhrad.

bráti

nezapomnl, že

šlehaly jiskry šlechetného

bysi

Ebrhard,

se

luzu

to

tichým,

hnvu. hlubokého

„Nic nespoléhej

na

—S 383 Q'— svj

rod,

u\á je

nieho

ouplná, a já nebudu

se oumyslu a

mému

cíli

ti

zpsobu."

odpuštní

ale vracím

ti

vle

i

co by

trpti,

píilo. Dnešní kousek

odpouštím, že je první toho

„Já

Moc

na milost markrabte.

nic

tvoje, abysi

v-

dl, že já tob nikdy neodpustím!"

rozhorlil se

nyní Adalbert ve

„Pímo

vdl to

eho

jsi,

nejlepší,

co

>

lovech

mám

se jsi

hlasitých.

po-

od tebe nadíti, a to jest

mohl uiniti;

za

to

mou, že budu všechny kroky tvoje chny zámysly a iny tvoje

pásti a

vz

i

stíhati,

vlí vše-

všemu zlému

brániti."

Po tch slovech cházel

;

Ebrhard

ale

se

a

obrátil

kvapn

od-

puzen svou pirozenou prud-

volal na stráže. Tu se mládenec již na samém prahu zastavil, kvapn opt zavel a zastril dvée malou závorkou. Ebrhard hledl s podivením na toto smlé poínání a pro náramný hnv nemohl hned slova najíti mlky, ale s tváí

kostí

;

do tmavá uzardlou pohlížel na mládence. I

v Adalbertovi pnila se

žným krokem lal:

blížil

se nyní

hnvem

krev.

Mu-

k Ebrhardovi a zvo-

„Jakže, Milosti? Chceš ty se mnou jako se

svým sluhou nakládati?" tom snad zoroval

me

ani nechtíc

a

viselo.

obrátil

se

a

ruka jeho hrála pi-

na mei.

kvapn

„Zpátky!" zkikl

Ebrhard ke

zdi,

to

zpo-

kdež více

ale jinoch a vkro-

"

—

384 S?—

'&

il

mu

do

skupe

rytí

„My

cesty.

Tvoje

vyjednávati.

nemáme

dva

zbra

je boží

toho se drž a nesahej do

!

co

slovo,

meem pane bi-

emesla poctivých

!

„Ha, bídný chlape!" zuil Ebrhard. „Násilí

v me'm píbytku?"

„V

markrab vykázal, ekl mláderadím, initi píšt podle smyslu ti Nejsem nerozumné dcko ani zlo-

píbytku,

abysi,ml péi

„A

nec.

tchto

myslný

Já

že

s

jiného

v

odbojník,

nco

cítím

ti

tebou srdci

kdybych nyní vztáhl

sklesl, i

já

slov.

kterýž

nešastnou zemi!"

o

nátisky

všeliké

takto

pravici: tak sklesnou

když se

tvoje,

rozprávím.

svém, a jako bysi

jim s mužností

svou zprotivím."

Po

tchto

slovech opustil Adalbert správce

zemského. Srdce jeho bylo šlechetným rozhorlením a velikou lidu

chtl

žalostí

náramn

nad

zoumyslným utlaováním

poboueno.

V

okamžení

prvním

sednouti a psáti markrabímu, aby na místo

Ebrharda jiného muže dosadil anebo aby sám do

Cech pišel a veejné správy se rozvažování

díve

i

smýšlení

dokonalou

píbhy

ustanovil

zprávu

lidu

se

ale

ujal.

na

Po dalším

tom,

že bude

skoumati, aby mohl Otovi

podati.

I

pebíhal

dnešního dne, ježto podaly

na mysli

píinu k rosi zpomnl

zepi mezi ním a Ebrhardem, a takž

— —-^

starce a na jeho

vysvobozeného

na

také

arci

385 S>

mladého spoleníka. veliká žádost, ty

Oiii byli nevinným

vdl,

rád

pvodem

osobou v království,

s nejvyšší

spo

nm

v

povstala

I

poznati.

pro koho

si

i

lidi

lépe

jeho zporu

bylby tedy ale-

Ebrhardem nepá-

s

telství uinil.

Rozhodnutí jeho bylo rychlé. Vybral sprostého

zbrojnoše,

hodn

oí

do

tvá

jehož

ho

zvolil

braniborské

museli

jižto

a

vtlail

mu

se

mezi

si

šat

široký

klobouk

eskými

žoldnéi,

si

služby

nejpoctivjší

lovka,

konati,

vidla. Ten

býti

ml po mst doprovázeti, a kdyby bylo poml býti jeho tlumoníkem, ponvadž on

tebí,

sám jen málo

eským jazykem

co

rozprávl.

7.

Po

okolí

Pražském rozkládal se

Pod

Zderaz

dorazil.

nkolik

oh ješt

ze

a kolem

nich

kupách nuzná

luza.

nosti,

šírým

XII.

že

budou

veerní na

nebem praskalo

tu

sloup zvrácené spravedl-

povalovala

Nkteí

vaivo ve špinavých nádobách, nadje,

již

prvodím

soumrak, kdyžto Adalbert se svým

moci

krutý

v podivných

se

dohlíželi jiní

spali

hlad

35

na bídné nemajíce

ukojit,

jiní

—

— zase

na

íhali

neprávem

„Co dlají

Sí'

píležitost,

veei

o

386

'S

ti

aby

se j)rávem nebo

jinými rozdlili.

s

pod šírým nebem ?'^ tázal

lidé

se Adalbert svého vykladae. „Držejí

tu

njakou

slavnost?"

„Ano,

zemi

bídy,"

slavnost

odpovdl

„To

tento.

domov, jejich stecha a kuchyn. Holou

je jejich

za

mají

podušku a noní oblohou se pi-

krývají."

„To

msta

není

aby

možná,

ped oima

hlavního

taková nouze bydlela?" zvolal Adalbert.

„Možná nebo nemožná," pokril jeho soudruh ramenama; „ale pravda je to, jakž obadva

poj

Jen

vidíme.

dále,

snad uvidíš ješt

pane!

více."

že mohl od tohoto smut-

Adalbert byl rád,

ného

divadla

cem

konen

spatil

vení

tyku

kusem

snad

i

chlapíci,

devném

na jednom

chvoje.

„Zde budou

zbrojnoš.

nimi

s

svým prvod-

a kráeje za

odejít,

„To

zámožnjší

kterýmž

bídáci,

kách

zvíme, kteréž hledáme."

stavení a zrovna

valil

se

jizby.

mezi

pod ptá-

S tmi slovy vešel Naproti nim vy-

náramný puch. Adalbert nejsa podob-

nému vypaování i

do

nco nco o

leckde

prsty uvázne, a možná, že zde také

do

sta-

krma," ekl

je

sprostých

krem

zvyklý,

zaal

hned couvati; ale žoldné ho uchvátil pod paždí,

— —

387

'S

mu

jako by

ku!"

byl

stsná

ovcí

roven.

krmái,

a potom

leno budiž jméno

hostm.

se obrátil k

Pán!

ekl k nim rázn

Nco to

ku

,,Pochvá-

Dobrého zdraví, pátelé!"

a sedl

do

si

kouta ke stolu,

byl ješt prázdné místo zahlídnul.

Píchodem

mezi hostmi kra-

stalo se

jejich

pomlení, a všechnch zraky upely se na

tiké lidi,

„dobrých

mnoho v ouzkeni ovín. žíznivých!" ekl na

se

ty

nhož

bratí-

dál,

útoišt

ízného,

u

poj

jen

,,I

hezky hlasit;

pntoiu

prohodil

63

kterýchž tu nikdo neznal.

krmái!"

„Milosrdný hostmi

—

a

nám

bysi

nkdo

zvolal

mezi

—

Kojatv „nechtl do krbu kus loue striti, abychme si to

do huby vidli?

byl

hlas

Nkdo

nco

by rád ješt

povídal,

aby tuze velké sousto nechytil, mohl

ale bojí se,

by se jím teba udávit."

Krmá to

osvítil

uinil

podle

kupy

host,

ped

líích

nelib

páchnoucí

chleb,

žádosti, a

té

brzy na

adivý plamen smolné loue podivné

dílem

nimiž dílem na sýr

otluené žbány

jakou tekutinou

stály,

kteráž

devných

jako

a s

pivem anebo

mla

ta-

prs erný

n-

jako medovina

chutnati.

Kojata

vstal a

píchozí lépe ve stavil

ale

kradl

se okolo krbu, chtje

tvái postihnouti; pitom se po-

sám do plné záe,

a podle podivného

— —^ poznal

šatu

388

Sí^

Adalbert. I dal rychle soudruhu

ho

svému uknutím znamení, že to jeden z tch, které hledají, sám ale sklonil hlavu tak hluboko, že ho pro

klobouku nikdo poznati nemohl.

stín širokého

jyZdaleka,

zaal se jich te Kok samému stolu dostoupiv. zdaleka, abychme nebyli cestou pátelé?"

jata vyptávati, až

„Ne

tak

bídu hvízdati slyšeli,"

leník

s

velikým

odpovdl Adalbertv „Až

povzdechnutím.

spo-

posud

sloužili jsme pánu Okoskému; od verejška nemá ale sám kusá dobré zdi, protože se pánm Braniborm zalíbilo nkolik nedl je obléhati, posléz jich dobyti a zboiti. Budeme tedy hledt, abychme si zejtra nového pána vynašli, je-li tu

jinak dobré psti ješt zapotebí."

„I

což

je o

ekl

potebu!"

Kojata.

dv

kdyby na každou potebu také hned ruce vyrostly, aby jich náš

hezký poet

v

ní

což

pranic

ekl bývalý neslyšel,

ubohý pán pedce

našel, až se navrátí."

„Jaký pán?" „Aj,

„Jen

ochotné

optal se žoldné.

tvá

je

nezstane,

dravé ešeto, že

hlava co

ti

do

uší

padne ?"

šašek. „ili jsi v skutku ješt o tom

že se náš

nešastný nebožtík král na-

vrátí?"

„Tak?" zachechtal

se

také babským báchorkám?"

žoldné.

„Víš

ty

—^ 389 — 6i

„Tu zaazené vníka

máte!"

to

ozval

se

na druhem konci

jizby hlas, jenžto z úst bývalého bojo-

„Tu vám

pocházel.

povídá

to

lovk,

kte-

A

vám

rýž také vojenskému emeslu rozumí.

pravím ješt to je

mrtvo,

je

já

to je

mrtvo,

asy, kde se lovk sám potom arodjnou mastí pomazal a zase ty asy nejsou více na svt. A záty duše roztomilá Pán Bh má te

rozsekal, obživnul, ?

jinou

co

tam na vky.

to

zraky

jednou,

i

!

A

dlati."

po

Cechách

v bídných

nežli

práci,

tch

slovech podíval se

zázraky

eník

do

žbánu.

„Ale jak nebyl?" rukou,

namítal

totiž

pod veer borova

pak,

s

když král ani mrtev

píteli,

tomu

proti

Chotoun, kterýž

lovk si

s

obvázanou

hned první

den

Kojatou vyšel, abj- ve prospch Cti-

zámyslu

mezi nízkou

nasbíral. ,.Jak, píteli,

tídou

lidu

hlasy

když nešastný pán šastn

na živu zstal?" „Ale, bojovník,

duše

roztomilá

tmato svýma oima krev

lila?

!^^

rozhorlil

byl ostrým kopím proboden

ml

sedmnácte ran."

,,Sedmnácte ran?" podivil se

„Sedmnácte, ví,

starý

vidl, jak se z drahého tla

Ve znaku

a na ostatních oudech

„a kdo

se

.Jakž mohl na živ zstati, když jsem

ne-li

víc!"

nkdo u

stolu.

optoval bojovník;

co ostré kopí umí a jak se

mee

za-

—

^S

ten

rývají,

vám

390

Si'

— lovk

mže-li

poví,

pi

tolika

ranách zstati na živu."

„Já bych ekl, že nemže!" ozval se Adal-

bertv soudruh, „akoli jsou píklady, že lovk z vtšího potu ran se vykísá. Ale o nebožtí-

i

kovi králi nedá se bohužel nic takového mysliti."

„Nedá, duše roztomilá!" dosvdil zase první; ,ja

jsem

jakkoliv

m

tší

takového

nebožtíkovi králi nedá se nic

Já

mysliti.

duši vypustil.

kobych vám

neml?

vlekne

byl

bližšími bojovníky

as

Ten

na

bitv

Morav

statený pán krvavou cestu

nejhustších

se

— byl

lev

ad:

poli

to

žádný

krále, a

na-

mnohý do vnosti. Když jako

štstí už záda okazovati,

nás hezký uzel, a sám král

ped námi

bu

—

vrhli

anebo!

žert,

bu

jsme se je

do

poraziti

udatn

zahynouti.

duše roztomilé!

Rakušan

a zmatek do nich pivésti anebo

Nebyl

pe-

vždycky mezi nej-

pi osob samého

nám zaalo na tom

eský

My-

kabátu na

býval jsem pavezníkem

stával

jiný

jako

vlepil?

roztomilé, neštstí

v nešastné

jsme

oí

lepšího

lezl

vrhli

své oi,

tyto

za tyiadvacet hodin, že ho ne-

Za onch

Bohunky.

rytíe

hrubou lež do

mé duše

O,

lovka

poznáte.

vidl na

to

Nu, co na mne koukáte, ja-

jsem jaktživ kus

že

slíte,

tle

O

mínní.

stejného

když

nepoteboval,

dotvrzení

tvého

pedce, že jsou dva zkušení bojovníci

—^5 bylo okolo

zaplácnouti

vra/dní, a když

jakobych

Simuch, jenom

ješt jako

iiÚM

snadn

tak

391

si

na

zpomenu,

to

zubatých

hejno

Bylo

nedali.

vlk

že

je

mi vždycky,

kteí

vidl,

z hladu mezi sebou trhají. Ale našich byla

malá hrstka, a krupobití ran

tomu

proti

bylo

tžko

se

jenom

stel a pi tom

dešti

obstáti.

se

strašlivé

to

A

pedce snad

—

navzdor všem nehodám, jakýchž toho nešastného

eské

dne

zrad, to

víte

ten

beztoho,

—

utekl

vojsko

kterouž

jak

nešastnému

že

zakusilo,

navzdor

nevrný

Milota

s

povídám,

bhu

celé

zástupy

velikými

duše bitvy

byli

byl hned od

mu

kteí i

sto

mezi

velnice

nom

bychme snad ochránili,

bojišti

Ale

upadl.

tch šelem

to

byl

obklopen a od svých,

pomáhati chtli, odtržen

dvacet,

jich

rány

pole

celého království! Otakar se nemohl vzcho-

pád piti,

k

z

—

navzdor

roztomilé,

pedce povst jména eského na kdyby nebyl pod králem

hanebné

zpáchal

padesát

pobili,

—

bylo

a když jsme

hned

námi a okolo nás, jako když vyrojí.

jsi

Ha

tenkráte

zasáhla, již

el, a pedce

ty moje dobrá

rozdávala,

ml

to

cas,

bylo

a

jinýxh se celá

praviko! jaké koho

jsi

je-

aby duši Bohu porou-

všecko

jenom

do

vtru

mlácenol"

Povýšeným hlasem pronesl vypravovatel zpomínku, a chtje

tuto

svou žalost spláknouti, jakož.

—

—

392 Q'

-S

k dalšímu vypravování

i

hezky hluboko

se 8

nho

nemyslete

když

chvíli,

bych

„že

všemohoucí

každý

duše

zacal

roztomilé,"

opt

dlali

mu

jak

toho,

mluviti,

Jiní

chlubil.

dle

Bh

—

sám pede všemi jeho me jste mli vidti!

vné

blesky

se leskly jako

ped ním

švihalo to

nho, jakoby si od samé pjil! A tvá jeho mli cestu

nespustili

síly nadlil, a král

ha, me' duše roztomilé,

Ty

podíval

navlažiti,

Ostatní

oddechnul,

hloup

snad

se

si,

byl

si

— nu,

ješt více

Jako

hrdlo

žbánu.

ani oka.

;,Ale

po

do

jste

okazujíce, a hlas

vj^-

vidti — ty

oi!

hvzdy

slunce a

svému

lidu

hml,

jeho

a kolem

kosu

byl

smrti

že

pi tom

nejdivjším hluku každé srdce pronikal. Ale toho

mu

dne nepomohlo

žádné udatenství, žádná mysl

rekovská,

a jakož

kdyby

skály chytal,

se

nemohl

král se

íkáme,

již

na

kon

dravých krkavc shlukli se a

když na

mu

již

okolo

na

—

Jako hejno

rakouští pacholci,

— srdce

mi puká,

pouhému psu

královského

opustí,

ním ulomí

dostati.

roztomilé

zpomenu! jako

štstí s

krku,

hodili

a vlekli to

pomazané tlo po holé zemi za sebou."

Ani ale

to

provaz

drahé,

by

duše

pomyslete,

koho

ona se

lovka

nebylo jist mezi hostmi, kterýž

dávno o smrti velikého krále byl

toto

nové

vypravování

pohnulo

nevdl;

opt

srdce

~S všech

Si—

393

pítomných, jakoby

vesms

vydali

o

nehod poprvé

té

pronikavý kik,

jakoby

slyšeli.

I

teprva

nyní nad smrtí milovaného krále bdovati

skuení

Podivné

zaínali.

v peplnné

huelo

jizb. „Proklaté

Bh

které

ruce,

Do

pustily!

pekla

všemohoucí

s

se

tmi

toho

vysvobo ped zahynutím

ubohé

a podobné

mu

!

Ale

což tam

byly pomohly?" Tyto

a vykikování

otázky

vrahy!

nešastného pána a nás

osvtiž

nebyly žádné ruce, aby

zloinu do-

proklatými

vycházely

od

zbouených host.

mu

„Moje duše roztomilá!" ekl pavezník k svésousedu, na ruku mu poklepávaje, a bu že zpomínkou pemožen, anebo nápo-

byl bolestnou

jem k outrpnosti jektavýra

:

naklonn,

„Moje duše

nici je

snadn

vídati,

které

s

velikou

se

nedají

všemohoucí, jehož lépe

ví,

m

pro

mluvil hlasem trochu

roztomilá,

pi žbánu

moudrostí o vyvésti.

jméno

a skle-

vcech

A m

po-

Bh

chválím a kterýž nej-

na nás takovou metlu posílá

—a

do nahá svlee a nebeské brány pedemnou zave jestli jsme jeden jako druhý onoho dne :

neuinili,

co

lovk

uiniti

obklopeni, pemoženi, zajati

k

nebi o

dti,

jak

pomoc

volajíce

takového

mže!

—

Ale

museli jsme

pána,

my

byli

a zuby skípajíce,

jemužto

na se

to

hle-

králové

—^

^~

394

a knížata dvoívali, najednou sprostí pacholci zne-

dokati se nemohouce, až

uctívali, a

hladovém vzteku zvolna

hlav mu

roztloukli.

A

— aby ho Bh meno — jmenovali

rytí

!

prý

slíznul

a

když se pán, vida že není

pomoci, v poctivé

jiné

nebožtík

prý ho

zahladil

tedy o hlavu

i

všecko jeho ple-

Emrberk,

jej

víte!

to

podával, pitoil se

zajetí

jednou

si

—

ve svém

jej

drahou pílbici na

oloupí,

nco pi

dvoe,

—

nebyl pítel žertu

—

zkrátit

jeho

bratr

našem

dal

zlomyslný

tento

padouch, kterýž se byl místo rytíské školy snad

nkde ten

mezi holomky

váleným zpsobm nauil,

pitoil k pánovi a vrazil

se

jakž je v ruce držel, do jej

memi,

mu

kopí svoje,

potom zbodali

Jiní

a takž vypustil pán ducha nerytísky

zohaven, takž

jej

a pohnul

nad jeho

a

týla.

se

zkrvácené

nalezl

sám císa, jeho nepítel, neštstím,

tlo

oloupené

a

že

zaplakal

vlastním

pláštm

krm

po tomto

—

pikryl.''

Veliké ticho panovalo

vypravování.

Byl

hoe

ramného veškerou

a

zemi,

to

jako

nesmírné

zvlášt

ale

v celé

pozstatek onoho nábolesti,

Prahu

kteráž

byla

sklíila,

když

do Cech první zpráva o smrti Otakarov

Ale po a ekl

:

chvíli

zvedl

zase

„To

všecko

vím,

upírám, co

oi

tvoje vidly.

Chotoun píteli,

Tys

ale

hlasu

pilítla.

svého

a nieho

ne-

nevidl krále

-—^3 395

nevidl

Bhiiít,

Touto

lovk

se

popel

smlou

s

otázkou se pavezník

ernou

ponkud má

jak se huba otvírá, když

ekl pak mrzut.

lhát,"

jeho

mohl uzdraviti, jak

Ci vidl jsi to také?"

padnouti.

,,Já nevím,

zarazil.

jak

—

nevíš, jak se

vazbu

v tajnou

ale

jsi,

ponuchal;

prstí

^

..To

jsem nevidl,

myslím ..."

mu Choei, „tu nebží o to, co si myslíš, to, co jsi skuten a v pravd vidl, anebo co skuten jesf. A protož pravím netob, ale vám všem, pátele a brati:

„Aj, moje duše roztomilá!^' skoil

toun rychle do ale o spíše, toliko

i

slavný král náš nezahynul, nýbrž chová se v temaž

nostech,

pijde

na svtlo a

staupiti

hodina, lid

oupí v tžkostech.

nyní

kde bude

svj zase ili je

moci

oblažiti,

nkdo

tu

vy-

kterýž

mezi

námi, kdož by nepál, aby se navrátil, že o tom tak siln pochybujete?" ,J který

darebák by

prudký hlas u jetlnoho znali jsou.

nepál!" ozval se

„Vždy

jsme po-

mezi asy,- které bývaly a které

již

rozdíl

A

kdyby nebylo

nadarmo

to

stolu.

o

to,

že

by

tšil: já bych se vší chutí

se

lovk

vil, že

se

nebožtík navrátí."

„A rukou

což

dáti,

kdybych že

se

ti,

píteli,

navrátí?

mohl

jistotu do

dobe mi rozumj!

že

navrátí,

se

vrný k

^~

když

pátelé

ho

neopustí; dal bysi

jeho

lid

--Z3 396

a

pedevším

víe

pistoupiti

svému?"

srdci

„Jakž bych nedal!" odpovdl onen. bych

chtl

si

po

rozumu

„Leda

Ale jak

šlapati.

mi

dáš tu jistotu?"

„To jsem

vru sám

žádostiv," ozval se mezi

zase bývalý pavezník.

to

„To bych

také

vdl!"

rád

zvolalo potom

nkolik hlas najednou.

A ale

zaal

na

vždy jen polojasnými

mužích i

Chotoun

mluviti,

slovy

o

znamenitých

kteí se k osvobození krále a bývalého v zemi

k navrácení

široce a dalece,

to

ádu

chystají,

podporu všech upímných a spravedlivých spoléhajíce. sliby a

I

rozncoval

nadjí v blažené

lidu

na

Cech

mysl jejich lahodn3'mi

asy

budoucí

;

odvolával

pitom na eskou udatnost, na vždy prokázanou vrnost panovníkm, jakož nemén na

se

veliké

iny

nešastného

krále,

kterýž

nechtje

slávu a blaho vlády své dáti zatemnit, hrdinskou

smrt

pro

a sliboval,

rozšíí: až

svj národ utrpl, mluvil tak dlouho že píšt ouplné svtlo v této vci i

se

konen

zaklínati zaali, že

všickni

vespolek hlasit

krev a život nasadí, aby králi

na svobodu pomohli.

— „Nebude-li

(Si'

niím jiným

moci

se

—

397

<S

vyplatit,"

neuvidíme.''

8.

Jasn

msíc

svítil

stoje

v ouplku nad Vy-

šehradem, když Kojata a Chotoun z

„Aha,

ukázav

dostali

msíc,

na

„ale

abychme

pospíšiti,

zloin

zavrou.

by

strach,

doma msta. Bylo

kdybychme

tonuli,

si

Celé dnešní ro-

v jakém by naši se

nedostali

do

to trochu dlouhé cviení. Ale ovšem,

žák

z takových

za

Musíme

nevítaného.

brandeburských

lidé

vyšli.

do brány nežli tu dílnu

pišli

kování

nestálo

krmy

jsme spoleníka," ekl Kojata,

je

tžko najednou

mistry a

mu-

drce dlati." „Inu, k tomu, co vlastn chceme,"' odpovídal

„není také

Chotoun,

V

Ostatn, pítelíku,

užitenjší. který

líto,

že a

velikých

mudrc

potebí.

takových pípadech bývá kus chytlavého srdce

jsem

dnes v

jsi si

mohl

to

není-li

ztrávil,

první

tob asu

já jsem rád,

veer vybhnouti

hubu trochu

obrousiti,

nic nezpomohlo."

„Ahá! níci,

hned

kamen

na Pražském

teba

krm

ty

když své

to

dláš jako mastikái

umní

a

dryáekl

provozovati zaínají,"

oni

ruky kdo padni

„Padni jim do

zas Kojata.

každém, a co

na

se cvií

—

nepodaí na

se

jednom, podaí se na druhém."

Takto

kroky

rozmlouvajíce

ke brán;

až

nemalému

rychlými

se

piblížili

tady shledali k

ale

svému

zaveno.

leknutí, že je

„To je také jedno z tch krásných ustanobrandeburských," ekl Kojata

vení

lovk

zvonek zacinkati nesmí; klekání. Byloby

ubohé

„že v naši

rostlivým hlasem,

vru

mrzut

sta-

Praze

ani

kdy

ani neví,

je

potebí, aby letl do hnízda

se slepicemi."

„Snad abychme

zatloukli,'^

ponavrhnul Cho-

toun.

„Ne,

ne,"

nezbude s tím

dnešek

pro

hoejším

držeti,

již

ve

svých

celou

mn

a

tomu

se vytlue.

se

Nám

tamhle

nežli

jiného,

mn

se

noc pod šírým se

zdá, že

se

že dostaneme spoleníky

zdá,

trampotách,"

ekl

v nesnázi kolem se ohlédaje

dv

tlue,

posmívá, jak ty své tváe nafukuje!"

nám

„A

nic

poutníkem

nebem rozprávku

„v brandebur-

Kojata^

prohodil

ském evangelium nestojí: Kdo oteve, nýbrž: Kdo tlue, tomu

postavy

picházeti

Chotoun,

cestou

zahlídl.

Byl

který

od Zderazu to

Adalbert

a jeho tlumoník. Tito dva ubírali se

volným kroejem ku brán.

—S

ekl,

pane,

jsem,

;,Co

teba bychme nohy mli když

noš k mládenci^

dejme na

as.

proklouzli

skulinou."

u

S>—

399

že

dohoníme,

je

z olova?'', pravil zbroj-

se

„Jen

pibližovali.

si

dva chlapíci nejsou myši, aby

Ti

A

v malé

octnuli se

chvíli

nich.

„Ah,

pkn

Nesete

dostí!

pánové z Okoe!" zvolal Ko-

jsou

to

„Nu

jata.

vítáme,

tovaryšové

našich ra-

sebou podušky? Nemáte-li jiného

s

noclehu, v Praze ho dnes nedostanete."

hubený blázen, a dláš málo

,,Tys

mu emeslu,

že

ani

odbyl

jej

Adalbertv prvodce;

stati,"

se

mnou

Na

a to

ozval

„to

do-

poj

piu." brán a zaal jilcem na postranní dvíka bouiti. „Kdo se

pistoupil

mee

tžkého to?-'

nemu

své-

cti

nevíš, jak se do brány

se

ku

za nimi po

nmeku

mrzutý hlas

bedlivého strážníka.

„Dobrý známý!" „a

není-li

nco

odpovídal zbrojnoš venku,

na tom, tedy

dost

poj

a já

blíže,

ti

pošeptám."

„Nedlej u vnit,

„sice

šašky,

chlape!"

pejedu hubu, že

ti

ekl ji

zbrojnoš

do

nejdelší

smrti neoteveš."

^I ty nevypláchnutý sude hlouposti!"

na

to

me

ti

Adalbertv

my

zejtra

prvodí.

zvolal

„Nechceš-li, abych-

hubu pejeli, tedy poj a nastr

— uši,

a

nco

nich

do

—

400

^ZS

S'

co

plivnu,

hned ruce

ti

—

Anebo zavolej branného rychle!" „Itot jsem pedce ertv, " zamumlal stráž-

rozváže.

„kdo

ník,

slovy

se

venku

to

ku

pistoupil

tak

naparuje!"

brance a odšoupnul

S tmi za

ní

okeniku z malého, mížovaného okna.

železnou

;,Kdo jste?" ptal se nevrle. ;,Píej

co se

se,

máš

ptáti,"

odpovdl

zbroj-

noš venku.

„Jaké heslo?" zabruel

Nyní

nahnul

se

k samému okénku a

V

okamžení na

kované

lezem

Adalbertv tlumoník až

pošeptal

zarachotila

to

strážník.

mu nco

do ucha.

tžká závora a

že-

dvée zavrznuly v zaprášených

veejích.

„Nu žoldné

a

hlete, te-li

pojte, pátelé, pojte!" obrátil se nyní

k spoleníkm. do

„Ovinec

nho šastn

zej tra o kožich, dnes

je

vám ho už nestáhnou."

Chotoun a Kojata se nedali dlouho

Vidli,

že

nejsou

a toto poznání

radosti.

Nemluvíce

pobízeti.

spolenosti

Okoskych

nedlalo jim

tuze veliké

ve

odnc,

oteven;

vklouznete. Nepijde-

prošli

bránu a pospíchali do

msta.

„Zstaneme

vašimi

dlužníky,"

promluvil

k nim potom Kojata, když pišli k prvním stavením;

„nebo bez vás

byli

bychme ješt tvrdji

—S pospali,

ne/li

mžeme

to

S>—

401

v ovinci

se ale bezpochyby rozejdeme;

Te

udlat.

vy potáhnete snad

my se pustíme tuhle ulikou." práv tudy k ece a dáme se odpovdl braniborský žoldné. „Vy

tamhle k mostu a ,.My jdeme

pevézt,"

mžete kus cesty vyprovodit, a my to vezmem za zplacení dluhu, akoli vám také pokati mžeme; nebo doufáme, je jste poctiví dluž-

nás

níci/'

jako

mžeš

se

to

kteí

lidé,

Jsme

spolehnout.

se za

ele

cízopanskou

dávají a zatím

ponkud

ekl Chotoun

jsme,"

..To ,.na

poctiví

pán

domácích kukli

nevrle;

tak

nosí.

vy-

Nemjte

mi za zlé." neostýchej se!"

„I

„My

jednáme

odpovdl

rádi s lidmi, jižto

si

zase žoldné.

pravou hlavu

na krk nasadí, a také se podle toho ídíme." ,,Tak?" stejný o

ekl Chotoun.

My

obyej.

nichžto

..Nu, to

jednáme

také

zevnitního

podle

máme

rádi

roucha

s

tedy lidmi,

víme,

jak

u vnit vypadají." Další

rozmlouvání jejich

ným povykem, ku kteréž

práv

jenžto

pekazilo se tem-

z té strany picházel,

je cesta vedla. I zastavili se

vespolek

a bedliv poslouchali.

„To

bude

hraka

burských host, pi Xll.

nížto

našich

milých

brande-

snad nkterému našinci

26

—^S zuby

zmocnilo

S>— Kojata.

prohodil

drkotají,"

se

403

ostatních

I

podobné tušení, a protož pospíchali

k

místu, kdežto mohli vysvtlení této

I

pibhli z ouzké

na

ulice

nmžto stará kovárna váovým obydlím stála.

s

vci

nabyti.

šíré prostranství,

ucazenou dílnou

i

s

na ko-

Tady byl podivný sbh lidu. Vtší zástup okolo samého stavení a nkolik men-

hemžil se

celém

po

roztroušeno

bylo

ších

prostranství.

Mezi vtším houfem inela zbra, potom padal}'^ rány na dvée, spolu drnela okna a z jednoho nízké

rohu

Suchá stecha

šlehal plamen.

dílny

zmizela v jeho požíravém chtánu jako troud. obyvatelé

Okolní

zdšení,

vidouce

se arci v

sbíhali

že

ale,

kousky páše, poznali

svoje

také,

hrozném

braniborská

rota

tu

by teba

že

krvavé lebky a petlucené hnáty odnesli, kdyby chtli

kovárnu

hájiti,

a zatínali

psti

odhodlati.

Strach

vbec

;

ale

a protož

k

kleli,

smlému inu

ped

zlými

kieli

nemohli se

Branibory

byl již

tuze veliký.

Tím živji hýbalo a v samém

Zvení

se to zatím okolo kovárny

stavení. tropili

hosté z hrozného divadla

si zlí

jen bohaprázdný smích,

i

stáli

aby se nemohl nikdo k stavení tloukli

jen

tu

u velikém kole,

piblížiti,

a u vnit

se jich soudruhové s lidem domácím. Bylo

—

—

403 S>

'S

tam

nkolik

t/ká noní

po

tiaticeti

husté

byla

obnažená,

tak

spchem

tžký,

dral

se

pes

ven,

sotva

upnutých nohavicích,

stny

strhnutý

práh

noního

Braniboi

sotva do-

tváe jeho náramným vztese dral s bosýma nohama,

domu

asu

pro

kterouž

držel

pevn

nesl, pólo vlekl,

V

aby

klenot

jeho,

vrazili.

na lebky

i

mladou

se

ženu,

silnou levicí a pólo z

mu

ji

plamen

tom okamžení, když se

mu

domu

nepohltil.

podailo noní

lupie až na práh domu svého vytisknouti,

ped

nebe

šíré

i

nejdražší

nhož

koist

mec jeho padal strašliv na zbra klestil zlých host mu cestu pod chránil

— tak

mec

svého, do

A i

let,

chomáe; krk

jako

v pravici

své

Moravan

veda, strašUvé

tyle

zdivoilé;

b)'li

zápas

jeho

polou košilí pikrytá,

se

postava

prsa

v širokých,

v ruce na

ková,

širokém

a zarostlá

kem

sám

i

mli

ti

vztekle

Dlouhé, tmavé vlasy jeho házely se

je proklínal.

mu

tam

krvavý

Branibom'

s

dotírali

ramenatá

vysoká,

Jiskra,

tmi

a

Byl

vrahy.

jenžto

tovaryš;

statných

kladiva

octnuli

kovárnou Adalbert a jeho druhové.

„Ve jménu markrabte, našeho pána!" zkikl tu mládenec silným hlasem; je?''

A

také

me

..co

se

pi tch slovech zablesknul v pravici. Spoleník jeho

zde

to

d-

mu již mu chut

se

stál

po boku. Chotoun skípal zuby, že byl

od

rána

—-^

404 Si'— pobízel, aby hledli uklou-

porann, a Kojata ho znouti,

dokud se

Na

zkiknutí Adalbertovo

Braniboi kaziti se

nechá bez modin uinit.

ío

po

hlase,

ovšem

se

obrátili

jim

kterýž

náhle

tak

dílo

osmloval.

„Kdo

to

zde kváká

drancovníky, a

nkteí

pokroili

Tím

nadálému odprci.

ozval se

?''

nabyl

i

vdce

hned

mezi

proti

ne-

ponkud

Jiskra

volnjšího místa a prosekal se až pod šíré nebe,

akoli tím

mnoho nezískal

;

nebo neml

záda a padl tedy v nové nebezpeenství. to okolo

nho

v divém chomái

prvodce zaali po tlech rány rozdávati, a

tito

;

kryta

I

víilo

Adalbert a jeho

braniborskj^ch

tžké

mrou

splá-

nelenili stejnou

ceti.

Chotoun ale bhal zatím mezi houfy divák kiel: „Nestjte na zahálce! Nenechte si stechy páliti a mlýnské kameny na krk uvazovati. Zatnte psti, vždy jsou snad ješt eské a

a dovedou ty braniborské lebky rozraziti!"

„Kousejte! kousejte,

mou

!"

nežli

pobízel

je

Kojata.

nežli

vám zuby

„Škrábejte,

vám nehty oežou!'' Ale množství váhalo a omlouvalo

ostré

železo

když

lovka

jiní

vylá-

škubejte,

rukama popadati oceleni

pes

!

prsty

„Tžko

se.

Tžko

škrábati,

tlukou!"

odvážlivjší nebo zoufaiilivjší pibhli

— Ale pedce

•—S 405 S>— se zbraní,

s

ali na Braníborv

dotírat

ohni pítrž

jelikož

bželo,

initi,

;

oštpem

o

za-

i

také

odvážili

stechy

vlastní

celém pro-

po

pi nmžto se noní

lu-

posléz na outék dáti museli.

ovšem

bylo tu

I

nade

se

jíní jirn

stranství hrozné tísnní,

piové

s

notným obuškem,

konen

takž nastalo

a

tam

se starým niecem,

tu

nebo palcátem, onde jen

povykování.

strašlivé

vše jiné

ozývalo se bolestné váni

Ten

u prosted prostranství

Jiskry.

stál

nho

na

cha kovárny jeho

a

svítila

ale

kováe

—

ste-

on

držel

zlosti

nebyl

v nárui mrtvé tlo ženy své.

V poltil,

neslyšel

i

když

se

roj

prchnul a když

njaké outoišt ztrátu

šatem

ocel

její

smrtné

mu

oima hledl na piodné

necítil

až teprva

nho

roz-

svj skvostný poklad

strašliv

lehounce

Potom sebou

její,

poznal hroznou

hledati, tu teprva

ztuhly, srdce

hlavu roz-

zkiknutí,

krve

Branibor okolo

chtl pro

svou. I zkiknul

okamžik

lenýma

své

vražedný

nevidl proud

její- ztrnutí,

nyní,

boje a ve

ji

krutého

tísni

pozoroval, že

(oíiž

—

ruce

mu

na

zledovatlo, a vypouspanilé,

a krví

toliko

noním

zbarvené

tlo.

prudce trhnul.

ale

„Marto! moje Marto!" zaal kieti; „otevi

oi — usmj muž, jenž

t

se

!

— tvj

Jiskra

na rukou nosil!

t

volá

— tvj

Marto, Marto!

co

—S 406 — s>

je

O zloeená

ti?

Moje Marto!

—

A nesmírnou

mu

padlo

nho

vedle

se

svalil

zloeená ruka!

bolestí sklesly

bemeno

drahé

—

chvíle!

moje ubohá, drahá Marto!'' pod ním kolena,

z náruí,

sám

on

a

na zem. Mrákoty zastely

jeho mužnou mysl.

„Co pak

Kdo

dobrému

se pihodilo tomu

to?"

je

ozval

se

lovku?

houfem

mezi

hlas

lidu,

jenžto se hned okolo nešastníka nahrnul.

„Neznáš mladý

Jiskru?"

mistra

tovaryš a dlník

v jednom plamenu

na

prohodil

z kovárny,

stojíc již již sypati se

to

nyní

kteráž

zaala.

„Neznáš moravského kováe?'' nejsem

„Já

v této

stran naší milé Prahy

hrub

povdom, a nikdy jsem nevidl/' ekl letitý muž dstojné

tohoto

lovka

postavy, jenžto

se byl prve tázal.

„Proto,

k

proto!

mistrovi;

nemohl k

—

astji

i

se

uinil

zaklel,

se

a

neinil

chtl

takovou dodrat

se

obíralo již tolik

lidí,

že

ani pistoupit, a protož odpovídal

na otázky: Jak udala?

tovaryš

ale s tím

nmu

bysi

sice

zabruel

otázku,"

a

to

vbec

ta celá

píhoda byla

tím ochotnji, an

takž

hnvu

svému

si

pi tom

ponkud

ulehil.

„Toho dne ráno," vypravoval tovaryš, mistr

Jiskra

u

kovadliny a

hledl

si

piln

„stál díla

— an

svého,

brandeburský

z nenadání

tu

ped kovárnou

koni

V—

407

<S

se

rytí

Za ním

zastaví.

na

pišlo

nkolik zbrojnoš. „Holá, kovái!" zvolal rytí 8

kon^ „ukovej mému Jiskra

pál

všem v uších zaznlo,

a

mohl Braniborm

na

vídá?"

zeptal

„Jdi,

na ku

to

z

shoupnul se

až

kovadlinu,

to

v duchu, aby je

si

hlavu

pustit.

„Co po-

potom tovaryše, kterýž trochu a ten se

podívej

nkde

toho

tak

se

nmecky rozuml,

na

kladivo

pustil

a

vraníkovi podkovu!"

eské

mu vysvtlil rytíovu žádost. mu na zvíe, kteréž bezmaštale

prohodil

ukradl!'-

mumlaje, a tovaryš šel a pistoupil

mistr

koni.

„Jsi ty mistr?" ptal se ho Branibor.

„Nejsem," ekl

„Tedy

táhni

tento.

nazpt

mezi trusky!"

a lehni

zkikl Branibor. „Ci myslíš, nedomounný poma-

hai,

že své šlechetné zvíe

nedosplým rukoum

svím?" „Holá, ty pane zevlovlai a miste lenochu!" volal ti

dále

dám

do

do

kovárny.

výhn

„Hni

dýmat,

až

se, ti

hni se!

Nebo

sedne plamen na

stechu." Jiskra vyložit

si

dal

rytíovo

a vyšel z kovárny.

bystrýma oima.

požadování

Jda

mil

krátce

Branibora

— zevluješ

,,Co

jakoby

rytí,

nepotebuji

na mne?'-' osopil se na ného pímého pohledu ostýchal. „Já

pomoci. Tuhle se podívej

tvé

Mému

!

Pidlej mu novou hezky

podkova.

upadla

koni

se

Q—

408

'S

erstv.^*

mlel

Jiskra

bedliv

a pinášela se

a dal

V

pozoroval.

misku

Sotva

rytí

bral

ji

ji

dvrn

práce

rytí ho

;

mladá kováka

pišla

manželovi

nasnídal.

piboil,

do

se

tom

aby

polívky,

pivní zahlídl,

se k ní

již

za bradu a mluvil k

ní

slova lichotná, jimž ale poctivá žena nerozumla.

Tu

nechal

Jiskra

na

a stril jím

pitoil

kování,

Rytí

stranu.

k rytíi

se

se zapálil a sáhl

po mei. Jiskra napáhl ruku.

„Nech

tu

zkikl pi tom.

hraku v pošv, sladký pane!" „Na takové tíšky jsou moje

ruce tuze neohrabané

—

neumíš-li se k

a

eských emeslník poestuji

ped

nestav

jich

stavení

lomka okovati." Po plochou

krok

dlaní

do

slovech že

stehna,

se

klisnu u ho-

si

plácnul

kon

odskoil a nkolik

od kovárny utekl.

„Ha, žuješ?"

ty nestydatý robotníku

rozkikl se rytí

ale neohroženost

tí

tovaryš hrnoucích

pivedla

jej

i

— ty

chtl na

kováovy

tírati; i

a dej

tch

ženám

chovati, tedy

se

se opova-

mistra

do-

postavy, jakož

honem

brzy na jinou myšlénku.

pes I

práh,

zaskípal

— zubuini,

do

me

hodil

—

.smíchu.

Si—

5 4í)9

pošvy

do

„Však já se

ješt podívám a zkusím, jak drmoiil polohlasit,

iijí!"

kteréhož

zatím

zbrojnoši

ostruhou a

a

vztekem

dal se

na

ti

holubiku

tu

tve drápy uchrá-

ji

se na

pochytili,

polektal

ho

dále bez podkovy.

jel

Zbrojnoši nuiinlali a odcházejíce za

vaným pánem

kon,

vyšvihnul

rozhn-

na kovárnu oima, z kte-

pohlíželi

rých zlé proroctví koukalo.

tichého

rytí

se

pacholk

a nejpevnji

leží

braniborský

a pepadl

cizozemské

této

V

tento-

„A v

ln

kým

kovárnu.

v

pi-

hltavých

Strašlivý

následek se

nyní

svoje

vy-

jevil

lidstva."

dokonil

takové

tovaryš

otázku

dom

provádí

ského

lidu?

Prahy?"

nejsou

žádné

uinil.

muž,

—

poctivého

se

vci

bohaprázdné

královské

povzdechnutím starý

tropí

odpoívá,

—

naší

prvnjší

hra

smysl

plá-

houfem

s

prostopášnosti

ped oima shromáždného pravování.

Pod

práv když umdlený dlník

veera,

v prvnhn spaní kradl

také toto proroctví.

vyjevilo se

I

štm

páchají

kterýž byl nej-

„Taková svévole se

mšana? Tak

híšná

tady se životem a statkem

Mstiteli

na

ruce, ježto

konávaly a ohnivým

se

zvolal s hlubo-

e-

vnosti! což pak tu by zde tvj ouad vy-

meem

tu

neest

potíraly?''

—^ 410 Si'— milý

,,Aj,

starý maži!" ozval se hlas mezi

shluklým lidem. „Což nejsi z eského království, že

tomu

se

divíš?

Neslyšel

,,

Anebo

žaludek

jsi

nemžeme

ruce spoutali, že jich

že

se

nám

jiný,

Jak nám

nemžeme

na nohou

vlastn," prohodil

vypláchli,

ješt, jak

pozvednouti?"

udržeti?"

„O híšná na

zvolal

tady

malomocnosti! zoumyslné otroení!" staec. „Nestydíte se? Nebojíte se

to

pod šírým

nebem,

ježto

samy sebe ve

byste

mli

dje

—

krk

na

nž

pod

eské krve

nho

smrt

se

ješt

vás

vám tedy více

udeli, protože tak

— protože

kladete

kdežto

zavrhujete,

Dobe

již

ani

týrali,

bojácn

krpje

nemáte."

„Pomalu, okolo

kdyby

a

na vás proboí,

se

prach

vypínati?

týl

dobe,

kdyby vás

že

pomalu,

starý

zaali

kazateli!"

v houfu brueti. „Tak zle ješt není.

Jen dokejme asu;, však ono seto pelomí...."

„A padne vám hnáty!"

doložil

na hlavu

silný hlas.

má dobe! Stydti se a ped nebem, že zde necháváte. palicemi

Jenom kdo

do se

Houfem nich,

na nežli

máte

sami

postaví

ped

sebou

takové hanebnosti páchat! ty

brandeburské

nás

obome, však ono

šlechetný,

petlue vám muž

a

„Tento ctihodný

se

vlky!

všechny rozsápají. to

do

pjde; kde šiku!"

—

je

Tak

—S 411 Q— mluvil Chotoun a pistoupil k Ctiborovi, kterýž se

hlukem z tichého

náramnýiti

byl,

Ale

další

se

pihodilo,

i

mezi

totiž

oi

otevel

mrákot,

jiném míst povstával. Mistr

na

protrhnul

te

rozmlouvání ukonilo se

toto

kikem, kterýž Jiskra

písteší vylá-

mezi sbhle množství pimísil.

kaný, také

a zpomenul

co

si,

svých

ze

tím

bylo

se

pozvednul zase tlo své drahé Marty

jako dít milou hraku, a dal se žalostí poznovu

náku, až pak náram lým vztekem rozlícený

do

všechnu

bolest

vrahm

a

a

„Ale

mrcha

lovství

to

—

pod

ubohá Marto

Ne

všechny si

trpí

jednoho

plemeno nezahyne

rukama vyhubit."

budu

z

—

vítr,

se

nestarej ní

celé

I

krá-

tch cizák,

tebe pozvedl

stíhat

udlám

nepoložím

déš a

—

bude o

že

z toho

stechou,

nech

jako

vraždu stonásob-

tuto

zloeenou ruku na

emeslo

— a

zpsobem nevynahradím.

pomstu,

rozprávt.

všechny,

hlavu

nek

udusil

vysokým

sápal se hlasem

moje

se,

který svou

krvavé

sob

dobu v

ochromnou

ruce

nepomstím a

se

vystrojím

ti

ale

krátkou

tisíceronásobným

Nestarej já

mi

scepenífu!"

^jestliže

ným,

na

zloeiti zaal.

—

a

—

vraždit,

a neukryju

tlo na odpoi-

parno a zimu, dokud

— a kdybych je ml vlastníma

— —^ „To budeš vái!'

ozval

mít

se

upadnou ruce,

412

nežli

S>

mnoho

hlas

kovat, milý ko-

co

množstvím;

mezi

bude

!

„to

ti

hotovo."

dílo

„Kdybjxh byl slaboch jako ty," zkikl „nebo kdybych páchnul leností jako tvoji

mistr,

bych

jsem

ješt

ped

lidmi,

uškrtí,

ztrátu utrpl

lidské

nebo až

hlavou

zajíc.

dlouho lik

podob, ti

otce a

zapálí!

a schovej se

vý

neklesám

a

,

Já

i

a

klesl

a pošel,

zasluhoval.

Ale já

lovka,

poctivého

nezoufám

— já

ty budeš také jinak

paez v nad

opravdu

také

kus

tu nejvtší

Však

bych umdlel

snad

tovaryšové,

jakož

se

ti

,

teba

byl

ješt postavím

zpívati,

až

bázn

bez

nejsi-li

pouhý

ženu zabijou a dít

matku zardousí a stechu

Zatím

jdi

a zalez

do díry

se svou chasou jako bídný bázli-

ale

budu tak dlouho

bhati a tak

nkoho probudím a tojich by na ty zloeené cizí

kieti, až pedce

pstí seberu, co

lebky stailo!"

„Ten muž mluví dobe," prohodil nyní Cti„To bude ostrý nástroj k na-

bor k Chotounovi.

šemu zámyslu a horlivý pracovník pi nastávaMusíme ho hned opoutati a v tom díle.

jícím

ohni utužiti." I

nemohl

chtl se k již

mu pitoil

nmu

piblížiti,

ale

v tu

chvíli

oumysl svj vyvésti; nebo se k Kojata a pravil:

„Pane,

snad

n-

bude

—

413

i3

b.--—

prospšné, abysi pomyslil, pod stechu.

K

dlouho,

nesmíme

ale

že

inusíirie

tomu tlosluiemc

to

nám neubhne; budeme

kvasí, a

pak

bochníky

dlati.^-

moci

,,Co jest? co se pihodilo?-

jda

ptal

vy-

to

tsta

z toho

tady

se

zejtka se

do

tvoje

jestli

Co

moudrost jinak neurí. Poj, pane! stalo,

ne sice na

hosti,

zanedbati,

jich

ješt

(liies

hned

se Ctibor

s Chotounem ochotn za bývalýín šaškem. „Divná píhoda," pravil tento vyvádje své

i

hluného

z

hosti

dnešního

jitra

era známé

zástupu.

známou tvá,

a

uvidíš od

pane,

brate, od ve-

ty,

kabáty. Byla tu malá maškara, a

náhlé

je na

prostranství,

te

S tmi slovy uvedl

svleení."

se udlalo šíré

„Ty,

kdež

dv

nalezli

osoby

ve zbrojnošském odvu, sedící na zemi.

Byl žil

totiž

ránu

do

to

Adalbert a jeho prvodí. První utr-

v prudkém

ela;

hoji

na štstí

jen že mládence omráila,

braniborskou

s

eledí

však hluboká,

nebyla

a že ho musel zbroj-

noš z tísn vyvésti, potom k nejbližší zdi na zem posadit a rychle

mu

pane! .... nezlob se leda

nebude,

škrábne;

vidl,

ránu zavázati. „Nelekej se,

stroupek,

pitom; „nic jako když

Ale

bych

!"

malý

já to znám.

mluvil

rád

sedti

kdybys

mohl

zstat

mohl

hned

odpoinouti

kdybysis

—

to,

nebo

z toho

koka pane, ležeti,

máme ješt

"

—S 414 S^— kus cesty, a kolem se roj

vzteká jako poplašený

to

Pokej, nco

sršán.

mi napadá; já se po-

dívám, zdali naše tovar5'še najdu

zde

jsi

ve stínu

ho

nechal

I

— zde

t

si

sedti a vbhl

musíš

srdenství vypadá.

zase

starosti,

mezi

„Brate,"

lid

promluvil

eské milonevíš, jak ješt uvíš. My nejak

okázati,

Ty nám

sice tuze

avšak ty

se prvé zdálo;

nemj

nikdo nevšimne."

a hledal, až dopadl Kojatu.

knmu, „te

;

jsme, co se býti zdáme."

„To

ekl

víra,"

nohy

vzal

abysi

snadno by

ti

„a

Kojata,

na ramena,

mohli v hoící

kovárn

jako

vycenichali, že smrdíš

radil

nežli

t

bych

ti,

poznají;

ustlati,

kdyby

holomek toho dlou-

héhp Oty."

love,"

,,Milý

namítal

jsem Cech, poctivý Cech

„Ovšem, také na

ekl Kojata;

ovšem,"

dušuješ

to

;

zase zbrojnoš,

jinak by

ti

to

prohodit;

chuti

mohlo

o

tvé

by

upímnosti vypadnouti,

„proto

se

živá duše ne-

vila. Prosím t, poctivý Cechu, nech nedostal

,Já

— m,

tady

abych

slovíko

že je strakatá,

a ta by našemu lidu nechutnala."

„Moje upímnost bys bysi

ji

je

istá,

jednobarevná,

prohlídnul jako skalnatý potok,

chtl,

brate!"

odpovídal

zase

jen

že

kdy-

zbrojnoš.

;

— ^Cili

v,

mi

dotírali,

nezbylo,

v,

tady na tu cizozem-

kdyby se

jen

— kdyby

že je nás

by

až

nechalo

nosili,

ml jen te mnoho

kde

sob

rozprávti

tom nebo

o

svém tovaryšovi povdti

„Jdte jata.

nho

si

dovedu

„Ty

si

ho ale musiš

máš mozek

hrýzt;

co

páni

to

mi

te nechci mám nco

ale

;

— já

ti

— poj semnou

i

a po-

ukrátit.''

pi nás

ukrátit,"

abych

z kaše a srdce z

Ko-

ho

bez vás

,.nechceš-li,

;

odbýval

cestou,"

as

„Já

zbrojnoš prudce

kdyby

nho

..."

svou

jen

—

dlati

v tom osielém králov-

o

dívej se na

slámy

ani

jakou na

ském dom, kteí zubami skípáme o

To

až z toho kusy lítaly?

já bych do ní mlátil,

nemusel našinec sukni

povsí

Q—

415

že jsme

nevidl,

jsi

skou eláílku

-,'3

ekl

ekl, že

ti

kamene, že

jsi

še-

redný nevdník.^' „I ty

ostrohubá

„Snad nebudeš že

jsi

volný

tu

brán se žoldnéem prchod zpsobil?" ve

„Já nejsem tak

zvolal

poctivosti!"

službiku tak

hladový

draze

ale

mj

ml

jsi

velmi horliv. tovaryš

—

krejí,

„Já vám

dnes ráno

se houpati?"

nám

promluvil a

pláš svých zásluh každý píštipek zbrojnoš

Kojata. poítati,

—

abych

nic

pamatuj

na

ekl

sbíral,"

neudlal se

:

ne-

— —-^ 416 „Byl

jsi

m

tmi holomky, kteí

mezi

ty

mi kosti chrastly?^'

až

popadli,

S>

se Kojata

ptal

a nemálo se zamrail.

„Na

dám jindy odpovd," ekl Adalbertv prvodce, „teba to pláclo, až ti tvá zabrní.

to

A

ti

jak

mi zdá,

se

dobe udlal, kdyby tvým pátelm

mj

— ano,

tovaryš, a leží

kži

skou

ti

byl by

mj

tovaryš

nebyl pomohl na nohy ani jen

ano,

koukej!

nynko ranný,

byl

to

zde Qp-

že

bránil. ^^

„Brandeburský rytí?"

„Poj

a

podívej

šaška za sebou,

divil

se Kojata.

ekl druhý

se,"

a

táhl

kterýž se déle nezpouzel a jen

cosi bruel.

když

Ale

nabyl

pesvdení,

že

je

•

to

vskutku mladý rytí, kterýž ho byl ráno z rukou jistého zahynutí vysvobodil, tu požádal jen o

honem zas mezi

ztrpení, vrátil se

hnal Chotouna, chtje se padl také Ctibora. hodilo, a

ti

se

I

s

ním poradit, a tu na-

povdl

jim, co se bylo

ovšem nemálo

„Nu, co myslíš, pane?" jata.

„Tys

cnosti

— máme

stechu,

nežli

vypravit?

a že

si

v

nyní velitelem

malé

aby se-

houf,

pi-

divili.

ptal se

mé

potom Ko-

chatrné

domá-

toho mladého Branibora vzíti pod

mu

Zdá

se,

nenasadíme

bude že štíra

lze

se

pohodln

dom

se

po své krvi nezdail

do hnízda."

i

—

„Ovšem," ekl

Ctibor

krátkém rozmy-

po

„orio je veliké opatrnosti potebí,

šlení,

tvou stechou co

^—

417

'&

neuvidí

posud

se

Ostatn

déje,

myslím,

lovk,

i

ukrývá se

že

by

bylo

nic

jinoch

dobe

mezi tou eledí; a kdyby

v našich

mládenec

ten

je

ale pod

nebezpeného;

míti

prsou.

šlechetný

takového

pítele

zapá-

nešlechetností

i

pedce moudrost hledti si jeho pátelství, aby nám jinak škoditi nemohl. Ped ale vk lety byl bych arci toto nauení zatratil oblomil tvrdou hlavu, a obecní nebezpeí je tuze veliké, abychme si mli snad ješt více nepátel chal:

radila

by

;

Jdmež

dlati.

I

šli

tedy.

nmu

tedy a chovejme se k

sky, jakož on se k

— „Ale."

prohodil nyní Chotoun,

„pro

vychází

v zakuklení,

slídil?

A mn

se zdá, že po nás pase.

den alespo hned v

krm

jakoby

nás

po

nahlížeti,"

Opášeme

nic nevypátrají.

vadž není rána

zlá.

denec snadno do

an se jen

he

celá

tebe

oima

ekl

chtli

jak sám pravíš,

jitra

ubohý

„však

Ctibor,

muže

pod tvou stechou

píteli

.

pon-

a

v tom

^7

mlá-

zstati,

nenechá

— tys

a pozbudeš skrze nás všeho pohodlí

XII.

stílel,

nám

se opatrností,

píhoda jinak zatoiti

lituji,

Ten je-

prsty a pod žebra nahlídnoutl."

nech je

„I

nem

po

a pak se oba na nás všeli, jakoby

mermomocí pod

lid-

nám zachoval."

;

Já nej-

nebo

418

S5~

doma ješt

mimo nás nalezneš

hosta,

kterého

ses také dozajista nenadal."

„Koho?"

ptal se Kojata.

„Já ho neznám, a on mi nepovdl, co obnáší. Pišel s veerem a zdá se býti pod tvou stechou velmi povdomý.''

„Povdomý?''

divil

„Mladý?

se zase Kojata.

Starý?" „Mladý,'^

ekl

zdá mi

ale

vati;

Ctibor.

se,

že je

„Nechci nic prorokoto

lovk,

kteréhož

dávno oekáváte."

„Marky tin

.

.

.

?"

zvolal

Kojata

nad

míru

dnes

dje?

pekvapen.

„Tak

se podobá."

„Soudce na výsostech! Co se

Nehnvej

se,

likém pohnutí dále

nebo

jsi

to

pane!'^ mluvil poctivý šašek u ve-

— „však se — tuhle

moudrá hlava

nebudeš

hnvati,

jsme na míst

—

ranný mládenec ale nyní dovol, abych ješt ped tebou cestu svými podešvy umetl — vždy snad beze mne do hnízda doletíte? Já poletím naped. Nemáme daleko.'^ A po tch slovech se u velikém pohnutí obrátil a zanechav Ctibora s Chotounem u rantu je

5

i

ného mládence letl k blízkému domovu.

—^

419

S>—

9.

Když

se

veer, bylo

ulici,

kde

bylo ticho v svtnici, kde

ho-

blížil

Kojata pebýval,

i

sté jeho, Ctibor s Eliškou, a

sedli.

Prvnjší dva

byli

v

ticho

nešastná Markytka

zabráni

do hlubokých

myšlének a poslední hledla ua prázdnou kolíbku.

V

tom se klepalo z vencí na dvée, a sice

tak, jako

když

ráno

Kojata

s

hostmi

práv

picházel.

Skoro nevdomky a jen jako ze zvyku zvedla se Markyta a šla otevít.

ped

ní

mladý

lovk

tváí po parném

A

když otevela,

v selském odvu,

uprášen

slunci,

a

s

stál

osmahlou

unaven, jako

by z daleké cesty picházel.

A

sotva

ji

spatil, roztáhnul

ruce

a

chtl

zkiknouti: „Markyto!" ale pro prudké tluení srdce

nemohl ze sebe slova

vypraviti,

mlky,

slzami, a on hledl

oi

se

mu

zalily

ale s velikou toužebností

po dívce. I tato

ale ekla: ale dej

hledla na ..Dobré jitro

pozor,

a

se

nho upenýma oima, pak Poj, my se už vyspali; !

maliké nezbudí!"

—a

s

tmi

slovy se obrátila dávajíc píchozímu znamení, aby sel za

ní.

Ale pohled

a

slova její pronikly píchozího

v hlubinách duše jeho,

i

zdsil se a ztrnul, a srdce

— —^S 420 ped

jeho,

ješt

chvílí

S>

prudce

by

bylo

bijící,

málem zledovatlo. ,.Markyto! moje Markyto!" zvolal nyní tesoucími se ústy. „Duše moje! posekej a promluv! Uvítej

svého

huje!''

I fchytil

tváe,

on

zaslu-

toho

pi tch slovech za ruku a hledl soumrak dovoloval, tak dychtiv áo

pokud

jí,

—

jina

Viktorina ji

v ní

jakoby

své

spasení

duše

vyhle-

dával.

Dívka se nechala na

nho

oudy pebhl. již

Potom ekla:

Družika

scházejí.

za ruku, ale hledla

vzíti

mu poznovu mráz všechny

tak studen, že

plete

,.

Jen poj, hosté se

vnce

a já

mám

sukni

pipravenou." „Milostivé nebe!'' zvolal nyní píchozí s veli-

kou

bolestí.

as

moji

nejmenší

anebo

„Co se tvá tak

pramen

vyschnul

nemá

A

s ní rozpráví?"

kteráž

kytou,

k

nmu,

mení,

velice,

památky bývalé

hlubšího dna, že

vracela.

dje? Zmnil

to

A

se

že

aby se

tiše

ten krátký

její

té

ani

ní

podoby nezstalo

?

pamti až do

—

nej-

dost malého poznání,

kdo

velice stísnn

kráel za Mar-

nyní rychlyníi

kroky do jizby

když vešla pes práh,

položila

na

prst

obrátila se

na ústa, dávajíc

mu

choval, šla po prstech

radostn zasmála.

lébce a tam

se

zastavil se u

samvch dveí

za»

zna-

ku ko-

Píchozí ale

a hledl na ni s hro-

—

zným

mu

tušením

na

niysl,

—S

431 S>

ím

dále,

;

tím jasnji picházelo

v jakém stavu se rozum

div

í

na-

chází, a žalost jeho byla náramná.

Nyní zpozoroval ve svtnici.

1

obrátil

ale také

Ctibora s Eliškou

se tedy k nim a

ekl:

.,Po-

Pán! Není doma hospodá? Kojatv, kterýž po delším ase

chváleno budiž jméno

Já jsem

pítel

opt pes

práh

pichází

jeho

a

zmnu

velikou

tady pozoruje." ,,Tedy

zmnu

pokej, až se Kojata navrátí

snad vysvtlí,"

ti

odpovdl

a

jsme teprva odedneška pod jeho stechou a

umíme žádné zprávy podati." „Žádné zprávy?- opakoval píchozí stoupiv blíže doložil tichým hlasem:

mi ani o stavu jsem-li

tak

zchvácen,

rozeznati

dívky nic

této

utrpením

vlastním

že

— anebo

je

lovku

cizímu, akoli

nejvrnjší pítel?" nejvrnjší

A

toho dívka

jí

má

cestou

nemocná,

jsem

na

nevím,

dlouhou

v skutku dívka

chová jako k

hled

pak pi-

;

„A nemžete

nemohu zdraví od choroby

mn

její

ne-

povdti? Já nebo

že se ke

„Její

tu

„My

Ctibor.

optoval

pítel?*'

bystrýma oima.

„To

je

Ctibor,

velké

dkazy ? má pesvdení,

slovo.

že

jsi

ve všem vrnost zachoval?" ,jNeporušenou,"

liv.

odpovdl

,,A s tím ujištním

píchozí velmi hor-

jsem také od

ní odešel."

— —-^ 422 „Tedy budeš bych v tob

ekl

Ctibor

svdomí,

lehejší

mít

nežli

podle stavu této dívky vyhledával,"

„Bh

vážn.

hospodáovi rušenou

S>

vrnost

abys

dej,

nebo

dokázati,

on

neví

jaksi

tvou

nepo-

to

jest:

jsi-li

—

myslím a kterýž

ten, kteréhož si

mohl také

to

ve

byl tuto dívku

si

oblíbil."

„Ten jsem, ano!" ekl píchozí. „Jsem Vikv

kterýž

torin,

dívce

této

Musel jsem na

jak praví stará píse.

k

moje vracelo

ale myšlení

jít,

se

dívce a toužení moje neslo

této

nebe

vezdejší

chu pes hory a doly;

nalezl,

cas ode-

každou

m

chvíli

sem v du-

v duchu byl jsem u ní

každý den."

„Tedy hle, abys

jí

staec písným hlasem; se,

v

nevdla,

a

vysvtlil,

tato

pamti;

mysli a

její

nebo v oích

to

vysvtlil,"

„nebo ona

o

odpovdl tom, zdá

nevdomost uinila hle, abys

to

i

pustinu

hospodái

jeho spadla míra pátelství

tvého velice."

A Viktorin kyt

i

chtl k

se obrátil po

ní promluvit;

tch

slovech k

Mar-

ale ona kynula,

aby

si

na podlahu, pehnula se

pes

kolébku a zaala

temným hlasem písniku

zpí-

pomlel, klekla

vati,

jakoby chtla dít uspat.

poznovu cítil

a

A

Viktorin ztrnul

rozpomenuv se na minulé asy, po-

velikou žalost, a pisednuv k nešastné dívce,

—^ 483

e^—

zaal k ní líbeznými slovy mluviti na poátku ani neposlouchala, a když k nmu obrátila, jakoby chtla pozor ;

na

A

pouhé zvuky poslouchá.

jen

konen

se

ona

ho

konen

dávati, bylo

smyslu slov jeho nechápe a že

patrno, že

ní

ale

pro velikou

lítost

Viktorin

mluviti

pestal

skloniv

a

tž-

kou hlavu na dlan, zstal tak v hlubokém mlení sedti. Ctibor

I

mlel

zabral se zase do myšlé-

a

nek, a když zhynul poslední úsvit letního

jenž

až

byl

ploval,

posud jizbu

vzchopila

Eliška, ježto byla za deo

se

celou

domácnost

svítila

kahánec a jala se skrovnou

vovati.

I

veera,

poloviním šerem na-

poznala,

rozdlala

ohe, roz-

veei

pipra-

byla s ní hotova, ale Chotoun a Kojata

se ješt nevraceli.

Sám

Ctibor

zaal

jaksi

peliv

hlavou potásati.

„Jen aby hodil

starostlivým

Viktorinovi

k sob

je nebylo nic zlého potkalo!" pro-

:

hlasem,

umlknul

a

„Braniborská

všech stran a z

kam kráí.

Je

pehlídne

síly

sám

nastavena se

lovk

bude

snadno,

také potebí, aby se

inilo s velkou opatrností, dokud

njaké

po

se

v duchu

svrchovaný as, aby se vy-

hledávalo pomoci; ale to

ohlédnuv jen

jsou

osidla

horlivosti

arci

ale

doložil

pohromad.

— Te

by

není

alespo

tu mohli být

nazpátek," ekl pak zase k Elišce.

již

,jA Chotoun

— 'S by

ml

na

—

424

Si-

zvlášt pomysliti

to

,

ranná ruka

jeho

bude potebovat odpoinutí."

„Já myslím, že se šastn tjí," ekla Eliška, „a že jim bude

Ty bys mohl

nati.

jsi

„Na mne

nemysli

staec.

stých

opravách

snad

potebnji,

vtší ti."

nežli

ote

.

zajisté

.

.

to

kteréž

chává,"

toužením

Zdá

není- li

krm

jeho

chutna-

v takovém zamy-

anebo

spí

neví, co se

kolem dje.

„Bh

dej,

byla tichost mysli a nikoli pouhé zemdlení,

t

vedle nešastné dívky tak spoívati ne-

ekl staec poloviním na mladé, statné „Bylo by škoda

ní nahnilé

té

hlasem, a

postav

pkné

s

velkým za-

kdyby

jádro vzelo."

Ale vnitním

ped

oi jeho

šupiny,

nepokojem

popouzen vyšel ze

svtnice a pešel dvoreek, aby se pi

Nvtle

tento

se býti

srdce

žalost

ji-

Bude

mladý lovk,

tento

k míse zasednul. a

po

na pokrm.

k Viktorinovi, ale zpozoroval, že

buto sed

spoívaly líbením.

tlesní posilou," odpo-

se živí

mdloba oud, bude mu

vzí, že

šlení

v

pojíst,

nezpomene

aby

host,

I pistoupil

mladík

a

cest,

daleké

s

„Tlo mé

neoekávaný

aby

snad

vráchut-

hladový."

vdl

po

ale

brzo

veee

a

stavením

pátele nespatil, které

ohlédnul, již

zdali

msíním by

skoro netrpliv

nkde oe-

kával. Ale sotva že vyšel pod šíré nebe, zaslechl

—

425

vo;

5^

temný hlahol mnohých hlas a mezi provolávám'.

tím pronikavé

poznal, /e se na blízku veliký

I

sbh

lidu déje.

,.Zavi za mnou, milé dít!" ekl na tiv

to

vrá-

se k dcei, „a nepouštj nikoho, dokud se ne-

bude známé

Já se podívám jen k nej-

klepati.

A

stavením."

bližším

poptávky

piše na

až

z ulice,

nedávaje

kovárna hoela,

kde

její

ven

prostranství, kde Jiskrová

nové

zloinství

Branibor

hospodáovi

spatil, pátele své nalezl a

o

novém

povdl.

hostu

Skoro bez svého

pst

na

pospíchal

Klišce

žádných odpovdí,

již

dechu piletl Kojata ke dveím

domova, a hlasitji

jeho

nežli

kdy jindy dala

obyejné znamení. Eliška mu otevela.

..Jak?

ty ušlechtilá

hvzdo?"

zvolal šašek,

mu otvírá. „Ty sama vybíháš, abysi osvítila cesty mé? Kde je — host? kde je ten lovk, o nmžto mi práv tvj otec povdl?" poznav kdo

„Mluvil

jsi

již

tedy

se dívka místo odpovdi.

s

„A

otcem?" zaradovala kde pak

jsi

ho za-

nechal?"

„Jde v patách za mnou," ekl Kojata pospíchaje

do

kvapnjším

svtnice.

„Nemj

starosti."

A

co nej-

krokem vešel pes práh a pi svtle

hoícího kahánce nalezl v skutku lovka, po

nmž

— ~^

426 S>

se byl nadarmo dlouho shánl,

a

njž

pro

byla

Markyta bolení hlavy dostala. Dívka tu sedla ješt u kolébky a pevn

hospodáe

cházejícího

a hluboké

byl ale silným tluením

se

Viktorin

spala;

ze

pi-

poloviní dímoty

své

sklíenosti ducha protrhnul,

vzchopil

i

se a stál nyní u prosted jizby, an se Kojata mezi

dvemi objevil. „O mj brate!

mj

otcovský píteli!" zvolal

píchozí mládenec velmi živ, sotva že hospodáe

vele obejmout;

uvidl,

a chtl

rychle

ustoupil a vztáhl

Viktorin k

ho

ruku,

A

tlu pikroit.

ale

Kojata

mu nemohl

aby

srdce jeho pohnulo

se velikým hnvem, akoli nebylo od pirozenosti

aby

takové,

bylo

hnv

a zlobu krmilo, a

tváe

zahoely krví a hlas jeho se tásl, když zaal

jeho

mluviti.

„Co pravil

k

umu a mocht Myslíš

love,

chceš,

nmu. „Máš tak rozežraný

do

tak

mou stechou?'^

pod

mlhu na roz-

velikou

ved

na

srdci,

že mi sa-

vbíháš a pomstu moji vybízíš?

ruky

opravdu,

že

neumím

tíži

tvého provinní

ocenit a míru pokuty vymyslit?"

,,Usta, Kojato!" do

ei,

„abysi

skoil

nelitoval

mu

Viktorin

do mého srdce vypouštíš. Já znám

svého

— je-liž

to

vážn

jedovatých stel, které tíži

provinní

jaké provinní, že jsem musel

—

—

427

'S

as

na

m

ale nikdy jnern se nenadal,

odejít;

vrný

mohl

S>

služebník

žeby

krále proto

velikého

pokutovati, že Jsem dít jeho, dít slavného Ota-

kara, tu nadji celého národu, do vazby sprovodil

a sebe

sám

„Co

oi

valiv i

ušima

oima

pravd

blíže,

Viktorinovych

statený mladík

jeho obracely se,

a vy-

jakoby se chtl

pistoupil

o

Ale

zem vyhostil." love?^ zkikl Kojata,

eské

z

pravíš,

jakoby

slov

pesvdit. oi

hned neodpovídal;

po Elišce, kteráž vešla,

se

byl

že

litoval,

již

tolik

i

zdálo

ped nezná-

mou osobou povdl. „Mluv,

žej

po

se

jejich a

které pod

tváích, ty

všechno

a prospchu

ekl?"

to

jsi

dotazoval se tedy

šašek u velikém

tebas

lézáš; nimi

co

bývalý

zase

je

eské

vím

neznal,

tajemství

zem jako

jí

..Neohlí-

pohnutí.

mou stechou napedce mžeš ped

odhaliti,

co

se

škody

znám barvu sám sob. Co jest tedy, dotýká

;

já

raluv!^

„Aj!" ani

toho

ten

as

ekl

Viktorin,

nejmenšího

zdržoval?

„co se ptáš, jako bysi

neml, kde jsem se jsem vám to dal zká-

zdání

Vždy

nežli jsem Prahu opustil, proto že nezbývalo asu, abych vám to byl pišel sám oznámit."

zati,

„Nám? slova.''

A

co to bylo?

My

neslyšeli o

tom

ani

— slova?"

v Ani

pedce

-es

podivil

se

„Já

Viktorin.

matku, aby vám pinesla moje po-

žádal

mn

abyste ve

zdravení,

428 S>—

vili

a navrácení moje

pevn oekávali!"

jsi

nám

matka

„Tvoje

„Bu

Kojata.

ekl

nevyídila,"

nic

sama

vedla

náek, že

kam

neví,

se zatoulal, anebo nás nevlídn odbyla, že

t

nehlídá."

„Moje matka?"

mládenec u velkém

zvolal

ustrnutí.

„Ano,

a-

kterou nazýváš matkou,

ta žena,

koli spíše

krahujec holuby vysedí, nežli ona tebe

porodila,"

dokládal Kojata.

vonlo, že

sám

„Ono

nikdy ne-

to

jí

pro ?

docházel. Ale

to

ví

rarášek, její pirozený bratranec.^'

„A

já

své duše nyní

k nám

jsi

že

jsem

„A vy

Viktorin.

slíte,

pedce

ji

kladl

jsem

se

tak jí

to

prosil!

Jako oblažení

na srdce!" zabdoval

tedy nevíte? vy snad

—

vám zpronevil

že

myjsem

Markytu opustil?"

„Tu a naše

se

sestru, která

zmizení

podívej,

myšlení

jaké

ješt pevn

musí

býti

omluviti neštstí,

zmínil o dítti

následky

mlo!'' ekl

nad

Kojata

spala.

míru

tvé i

„A píina veliká,

které nás potkalo.

tvého

aby mohla

Co

nešastného Otakara?"

odejití

ukázal na

jsi

se to

—s

nho picházím!" odpovdl

práce od

j^Ze

^'—

429

mládenec šeptaje, až k

uchu Kojalovi se

Mainéiiiu

nakloniv.

„Cože

zkrikl tento jako u vytr/ení.

pravíš?'^

Ale v tom se

ozvalo

dvée,

na

klepání

hlasité

že nemohl mládenec odpovdti.

«To a

toil

pán!

je

nevda,

se

obírat

nebo

Eliška

hnula

a ekl:

což

ucho

si

se,

radji

s

jednoho

sama

se jí

cestu

není práce

to

mou ubohou Markytu

kdyby

jsi

novinami

když zaskoil

ušlechtilá!

na

také

nyní

jako

déle s Viktorineia

se

Teprva

vybhnout,

dohlédnouti,

moje

alespo

má-li

otevít.

chtíc

Ra

bych

rozhosti

jít

„Pokej, panno

pro tebe.

laskav

jsou pátelé!'^ zkrikl Kojata,

to

se

pál.

snad

Ty

probudila,

ale,

píteli!

jindy iníval, a piprav se napojiti,

srdce

—

aby spadl kámen druhé

je

beztoho

již....«

Ale

nemohl domluviti. Nové klepání ho vo-

Skokem letl ven, a za chvíli na to vrátil zbrojnoše, se opt, uvádje Ctibora, Chotouna Adalberta. kterýž podporoval ranného

lalo.

i

—^ 430 10.

Pozvolna

chodem

Kojatv píbytek

osob

odpoívaly na

Dívky

v malé vedlejší

Markyta

;

naplnil.

istém

chatrném, ale

komoe

pí-

byl

kterýž

utichl zase hluk,

tolikera

již

loži

spala,

tiše

a Eliška byla by se po nábožné modlitb také ráda v utšené sny zabrala, to tím spíše

podaí,

mysli tanulo

—

se

to

an

poátku,

se

nco píjemného

jí

Adalbertv obraz

totiž

nechtlo jaksi

že

doufala,

i

Ulekla

daiti.

se

když v ranném zbrojnoši

ale

;

jí

na ono

ovšem na

šlechetného

panice a vysvoboditele poznala; ale toto uleknutí

konen

pešlo

v jakési rozkošné

zvdt,

dlalo ješt nepokoj, že nemohla pestrojení

vyznamenává

také na lože a ten

jí

to

jí

co jeho

nepokojem

s tím

;

pocítní a ra-

nho, a jenom

že je tak blízko u

dování,

šla

nedal bezpochyby tak sna-

dno usnouti; alespo nevdla o jiné píin, pro by jí bylo srdéko nepokojn tlouklo. Rannému Adalbertovi upravil Kojata poležení

v jednom kout

sadil se vedle

pekati.

Ostatní

poinek, nebo i

mli

nho

jizby,

mužové

byli

a

prvodce jeho po-

na podlahu, chtje takto noc nemyslili

vesms

ješt vespolek co

u

ješt na od-

velikém

mluviti.

pohnutí,

~S

dvoreek vyzvdaó

na

„ Jdénie

S>—

431

žádný zakuklený

nám

tam

,

nebude hledt,"

ústech

po

poneptrao k hostm svým, mrštív pioima po braniborském zbrojnoši, ..Tam hoí hvzdy nad námi, a ty nás nezradí."

ekl Kojata tom jen

A

pátelé

uinili

podle

slov jeho

a

vyšli

ven a poali polohlasitou rozprávku.

mn

a bez

ostýchání,"

„Tento

rinovi.

ctihodný

„Mluv upízaal hospodá k Viktomuž je Ctibor, vrný

služebník nebožtíka krále, a navštívil Prahu, aby

piinil hlavy

pravice

i

své

ku

našeho

spasení

království."

„Ctibor, ptal

se byl

moudrá hlava íkali?"

jemuž také

se Viktorin

velmi

horliv

— „a

samou moudrostí bez mála

by

kterýž

o hlavu

pi-

pravil?"

dosvdoval

„Anoi ten!" jsi o

Kojata.

„Slýchal

nm, ptáku?" „Kdož by nebyl slýchal v eské zemi nebo

alespo v Praze

o

muži,

kterýž musel jako

huanec z vlastního domova

sláv eského

„Nechme

„Neteba

odejíti,

že

chtl

vy-

ku

krále raditi!" toho,

mladý

love!" ekl

Ctibor.

nyní o minulosti rozprávt, kdežto pí-

tomnost všechen náš zetel požaduje.

náš hospodá od tebe žádá, milý

Povz,

píteli!**

co

~S „Ano, poni

vdl,

však, pane,

vz

tedy

ložiti,

ve jménu božím

již

pak

obrátil se

jata,

^—

432

ekl Ko-

!•'

ješt k Ctiborovi: „Abysi

ale

na jakou váhu slova jeho po-

lovk, jesv-

ješt, že je v skutku

mužto jsem svil nejdražší svj poklad na

t, jakož

sám

ty prvé

jsi

Když jsme

zasloužil.

znamenal. Já

již

lovka,

chválím jakož poctivého

do

brandeburské

hrad královském tvá ei

a šel a dal se na

falešností,

proto,

jakož posud

zprávy

jisté

o

a

,

aby získal

svoje

jako

z dálí

pes

„Nech,

ani

píteli,

hodil Ctibor.

„Nu

jen

dostával ježto

k nmužto jsem ale

nesml.

páchnouti

máme dílo ped ku pedu?"

že

tedy vypravuj,

hnvem

Prahy, abych

cos mi povinen!"

„Nech

Viktorinovi.

srdce novým šel z

to

žalostného zpomínání!"

„Nevíš-li,

bou, kteréž velí hledti

Kojata

i

—a

asy!"

zlé

to

dvry

dítti svého nebožtíka pána, nosil,

prašivý

vylíil

pevn vím! abych

bych byl rád na rukou

Ach, byly

ho

se poznali, nechal oblomiti

vli svou, služby

ti

toho také

a on

se

vidl,

že

jsi

se-

ekl naše

vespolek

rozpálí! Mluv, jak jsi

již

pro-

pi-

tak s námi

falešn nezabral."

„To

víte

„že dlouhý hodlá

beztoho,"

as

o

tom

zaal na

to

Viktorin,

povst proskakovala, že

markrab Ota vdovu královnu písn

držeti,

— —^ 433 až

S>

také všeho koinonstva pozbavil

ji

he

ješt

s ní

a

nadíti,

my

nemohli jsme

naložiti

kteí

vrní,

dokonce

již

ponvadž nám

srdce

tom

píi

ve vlastním

dom

ale jednoho

dne mezi naším lidem

že

ji

chlapíky;

pidán,

krvácelo,

pouhé

co

díttem

Mimo nadání pone se v hrad mlu-

snášeti.

Prahy povezem, a náš

z

k tomu

bíral

nikdo

nejblíže,

svým outlym

musela královská paní se

viti,

že by

se

oekávati,

horšího

nic

ale

nich

u

Ijyli

již

;

iiernohi

sniel,

hejtman vy-

samé

cizozemce,

ml

jenom jediný domácí

drsnaté

k nim

býti

aby byl jako nejbližším služebníkem sa-

mé královny a jejího sirotka. I ztrnul jsem, slyše co má ty drahé osoby potkati, a prosil jsem o tu službu hejtnjana; já mu namluvil, že nemže bedlivjšího strážce,

— Bh

jsem otci

mému kivdu,

mrou

nežli já jsern,

mi odpus!

spláceti,

i

že

že chci

velebil

Lest moje se

bezpochyby

jsem

podaila;

to,

nalézti;

lhal

nebožfík

král

vdov

jeho

stejnou

jsem Branibora jakožto

spravedlivého opravce všech lovství a zavazoval

uinil

vcí

sebe nejvíce

eském krávcné úsluze.

v

k

pisplo k tomu

že jsem díve celý

as

pilný po-

zor dával, abych pravé smýšlení své na jevo ne-

vždy jenom jako jeden z onch se okazo-

dal a val,

kteí

dobrovoln a

burskou službu XII.

pijali,

s

aby

velkou

mli

chutí

ím 2Š

brandehrdlo

na-

— — m

Zvolili

plnit.

434

-S

S>

abych

tedy,

osob samé královny

byl

dílem

abych kroky

jejich

dílem

když by bylo potebí,

ledne v nkolika hodinách, a ješt

mli jsme

Mn

odejet.

stailo

vám povdla, pro Prahu

náhle

mladého

volá. I odcházel

trpliv

svého

krále

jsem z Prahy

mj

porozumí a odpustí

pítel

—

s

myšlénkou,

tou

a nenadal jsem se,

slovech

a podal Kojatovi

se

Viktorin

ruku,

je

žalostn za-

kterouž

mu

tento

Po malé pestávce vypravoval dále

„Byl sychravý, chladný veer v msíci

když jsme

že

že se ve-

a

smutn shledáme!"

Pi tch stiskl.

snášeti

nazpt po-

moje drahá Markyta

i

teprva po dvou letech zas uvidím,

spolek tak

Já

opouštím.

a že nás nový rozkaz Oty brzo zase

že mi otcovský

asu,

požádat, aby

ji

že nebudou eští pánové takové

myslil tenkráte,

vzdálení

ped veerem

sotva tolik

že jsem mohl k matce doskoit a

vele

To

též vyzradil.

rozhodlo se na písný rozkaz Oty odpo-

všecko

mlel

pi

nejblíže

a mladého Václava,

abych jim posluhoval, stehl, a

:

vyjeli z

královského

listopadu,

hradu. Královna

sedla na hrubém voze na otepech slámy, Otakarv syn ležel jí na klín a plakal; já sedl na druhém konci vozu, a vedle mne žena,

kteráž

mla

býti

stará,

komornou,

a zrádkyní vdovy královské.

Okolo

mrzutá

spolenicí

nás klusalo

— — dvacet

jezdc

s

-
435

S5'

obnaženou

padat

a

tisknout

je

slovech se Viktorin zase

ti mužové mleli to

s

svdka

se

moje

žebra

po-

kousat,

ne-

—A

po

zamlel, a ostatní

ním v hluboké

poprvé, co o tom

tého

za

v hlasitý plá vypuknout."

chtl-Ii jsem

tch

rt

do

a

Srdce

zbraní.

bylo jako rozštípeno, já hc musel

nešastném

žalosti. Bylo veeru od oi-

vypravovati slyšeli.

„Aj, pánové a pátelé! což pak se scházíte

do

nmé

rady?" ozval se najednou blízko nich

Adalbertv tlumoník, jenž stil

a zvdavostí

nco ped „Do

ponvadž se uší,

ním

tajiti,

nmé

domácí

chtli

že

potichu z jizby vykroil.

odpovdl

nikoli,"

mluviti,

byl spícího pána opu-

mrzutostí,

opatrnost

je

šeptem

i

Kojata;

matka prospchu,

aby nepadla

kdež by mohla jako semeno

slova zlé

„ale

uíme

naše do

zrady vy-

rsti. "

„Velmi

moude

odpovdl

zbrojnoš;

dotknouti,

že

k prospchu

jakož

promluvíno, pane hospodái!" „ale já

nkdy

ti

musím ješt po-

opatrnost a chytrost

rovnž také trocha dvry nemže. A mžete-li Viktorina

bývá,

asem

škoditi

v rad

míti,

nevím,

pro

byste k ní také Bohuše

nepipustili."

„Jak?'' zeptal se Kojata tohoto mladíka?"

rychle.

„Ty znáš

"

—^S

—

436

51^

„Abych ho neznal!" usmál se zbrojnoš. a se „Arci jsme se již na dv léta nevidli jen ale na mne podívá a ekne, zdaž na mé ;

tvái nic známého

nevidí!'^

„Pisámbh!" ekl Viktorin v nkolika okamu byl pi msíním svtle osteji

mženích, kdjž

do tváe nahlédl.

„Je

Bohuš,

to

s

kterým jsem

na královském hrad v brandeburské služb val.

stá-

Tenkráte byl duše poctivá."

„Dkuji za

ekl Bohuš. „Já

tenkráte,''

to

nemám obyej smýšlení svoje svlékati jako had kži na jae, a barva moje, teba se na rozliném svtle rozlin

leskla,

pedce vždycky

je

stejná."

„Ale co

jsi

cizí

Zderaze?"

hledal dnes na

se Kojata netrpliv.

„A pro

kukle a k tomu ješt

„Toho ve své

s

jsi

lovkem

lovku zoroval

v

nebo má se

oit

cizí

je

,

nezdárný

outrpnost s

o nepráví

eským

bílý

— chceš-li

pokud jsem zpo-

zem

brandeburské,

královstvím a chtl

pesvditi,

že se páše od jeho krajan. raz.

A

syn

.

..To je

erných dravc viti.

kukli

.^• .

moudrý ho-

horlivosti ušeti,

spodái!" vskoil mu Bohuš do ei. havran mezi hejnem

ptal

stril hlavu do

o

nmžto

Proto

šel

slyšel,

na Zde-

—S 437 — (5i-

„A

se Ctibor.

ptal

míra toho nepráví posud

ješt nove na

rnohlo

se o tom

pe-

snad vidt,

je-li

píinou chtl

za jakou

svditi?"

..CMíll

jenom

po kraj, aby se

nasypat?"

to

„Já nejsem, pane, jeho dvrník, a provázel proto, abych mu vysvtlil, cema

jsem ho jenom

odpovdl

by neporozuml,"

zpsobem

nco

k jeho

všecko

vdt,

vz,

tedy

—

povdl

chvále

z hlavních píin, že

žes

jsme

uctivjším

zbrojnoš

..Také jsem

posud rozprávl.

nežli

sám

ty

byl jedna

dnes na

se

již

pane,

a chceš-li,

pou

vy-

dali."

„Já?"

podivil se Ctibor.

„Nic jinak

;

i

nevdli

jsme, kde

bychme

t

jinde nežli na Zderaze hledali.-'

„A rého

co

chtl

by

muže, jehož

mladý

nezná,

cizozemec jehož

od sta-

toliko

jednou

spatil?'^

„To ncMni," kril Bohuš rameny. „Každy lovk mívá kus tajnosti; možná, že máš ty sám

nco

v nejzadnjším uzlu svých zámysl, co bysi

nerad každému na nos povsil, ku

vku

píkladu lo-

jako já jsem.^"

„A

kdož

je

tvj pán?"

ptal se

Ctibor dy-

chtiv. ..Brandeburský

„My mu íkáme

rytí,"

odpovdl

rytí Adalbert,

a

kdo

zbrojnoš.

má

tro-

—

—^ 438 chu tencí

slyšel

uši,

52'

dotvrzovati,

samého pana Oty, ba nkteí

tma dvma njaké íhali.

vám

Já býti,

do

duše, jak

sám

Vy

!

—a

akoli bych

ml

poctivá

povídá, kterého jsme prokleli,

ten

že se mezi katy královské vdovy a

samocht dral

lo-

nechcete

býval jedenkráte

kterýž

rady,

Avšak což mluvím

vili.

a svou upímnost vykládám

vka

miláek že mezi

mohl bych

radou

tou

ale

mu

abyste

je

ouzké pátelství vy-

velmi

nevím,

to

že

povídají,

jejího

nyní tu mezi vámi v

právo se ho

ptáti

rad

dítte stojí,

Jak sem pi-

:

cházíš a kde ses tady vzal?"

ozval se Kojata horliv. „Snad nevzí v brandeburské hazuce? Ze je mezi svými? že piletl eský pták do eského

„Ty?''

proto, že

hnízda ? tvou

Na

soudní

bude

se ho ptej, až

to

stolicí;

te

ale

je

státi

ped

hostem u mne

jako ty."

mám

„Jen že já v teplém

v kout holé jizby a on

ustláno!"

srdci

prohodil

Bohuš kysele^

„Nu, jak se tvé moudrosti líbí! A nepotebujete-li na hrad Pražském žádných pátel: také dobe, budu alespo bez

„Nemluv Viktorin.

tak hoce, Bohuši!" ozval se nyní

„Moje noha

na zemi eské, a

slyšel,

starosti."

ale

uí m,

že

stojí

co tu

teprva

íígíí

den

zaKS

jsem

v tom

ase vidl

není

radno

lovku

na

— —

439

(S

;

Sí

první

pohled viti, když se jedná o

Jsi-li

ale

lovk

vci

veliké'.

"

bývalý

„To mžete zkoušeti!" dal se zbrojnoš pólo

mrzut

do

lovk

míti

je-li

„Já

smíchu.

k tomu

by mohla

máknouti

kem i

vlastnosti dostati;

hnvem

k tomu ale srdce potebí, které puká

nad útisky, jimiž je je-li

nevím, jaké

musí, má-li se do vaší rady

hlavy

na

ty

potebí,

vám

tedy

:

dv

pemýšlí,

která

jak

kobylky jednou ranou za-

ty hladové

dostanete

eské sklíeno

království

je

mohu

podati, a

kteréž

ruce,

lebky vytasiti, ježto se

te

nádav-

dovedou

me

pansky

ped

nima vypínají a rády by je do želez ukovaly.'* se

naklonila

I

dobrém

pátel a po

mu konen mysl uvážení

vzali

Ctibor spoléhal nejvíce na obecný

nco

8

ním

i

Chotoun

vrtl

byli s

hlavou

K nmu

i

pomoc

v tchto

obecní,

hrozném

neádu vcí

díl

našich

pán

by mohli zase

;

ale

pán

u

chtje Kojata

Bohuš hledati.

uloviti,

jim

koisti;

svoje

obyejn nad

rznicích,

veejných

bohaté

Ctibor

bránil

prospch jde

prospch

a

lid,

Viktorin.

pánm nevím," „Vlastní

do rady.

podniknouti

ním jednoho mínní;

a chtl

se klonil

„Já mínní.

zem

k ulehení

spojených

jej

nalézá

tu

v tom veliký

myslejí, že

co jim Otakar pistihnul.

— —^S A

mj

na

440 Q'

hlas nedají už docela

nieho

já

;

jim

byl odjakživa jako trn ve chtivém srdci." ,,A

zmže,

znuzovaný

nuzák, kteí

nedvují.

už pranic

si

vídám na své vlastní oi, a pošel bych

to

musím na

že

zlostí,

páni

ale

k ádnému inu ne-

lid

a jeden brandeburský oštp zaplaší deset

hladových

Vždy nkdy

myslím," navrhoval Bohuš, „že

zas

já

vysíleny,

se

Kdyby se zmu-

hledti.

to

tedy by dostal

sebrali,

nižší lid

i

žilosti."

„A kládal

vydal také

se

já

však

Douía-li

pan

mžeme strany nadjn

že se

..Té

,,Nám

kteréž

sil,

a

nech

to

do-

své moudrosti,

podle

Ctibor

také na

budu

spolehnouti,

lid

i

z té

pomoci oekávati."

oekávej,

love!" ekl

mladý

pomoc

pijde

proto na cestu,"

„abych vyhledal pomoc u pán.

Viktorin,

vrného

z pevného,

nyní

rozdrobené

jsou

panské

když jsou mužné. Pokejte

rozmetené

a

nebo

Ctibor.

spojení

obecní

jen,

leží,

sílj^,

jen

až pijdou zá-

stupy z kraj, kteréž mají Praze pomáhati."

„Jen jediná Icteré
Již

aby

starost,"

jsme jim

po

krajích

alespo

nepišli

fuze

brzo^

ekl Chotoun. „A dali

uiniti, myslím,

dlouho

zejtra,

to

toulati.

vím."

to

podle

je

má

slib,

že se nebu-

Nco

jich

pijde

—5

S>—

441

„Nu/e a tedy pijdou," zvolal Ctibor, „dokud mohou nohy za sebou vláeti. Kdybychme to ješt

odkládali hali.

Má-li

déle,

co

se

dj

se rychle

se

ti,

moudrá

hlavo, líbí,"

ješt Bohuš; „ale podotknouti musím, zástupy

pedce

pišly, že budete

kama na

;

sice

udu-

samým rozvažováním!"

síme skutek

„Jak

by sem ani nedokul-

snad

díti,

železného ježka

jen

ekl na

by

i

to

tvoje

holýma ru-

dotírati.

Dej pozor, co

až je

takoka ranní

jsem ekl.''

ješt

rokovali

1

úsvit

pi

déle,

tajnostech zastihl.

11.

Adalbert

zatím

tiše

spal.

sice dosti hluboká, ale nikoli

Rána jeho byla

nebezpená, a dobe'

studenou vodou, pelivé obvázání,

vymytí položení

zpsobilo,

a

zvlášt že

mladická

ušlechtilý

krev

nachází;

okamžení

teprva

co se bylo minulý

krátké

veer

mkké všecko

spaní procitnul,

bolesti, ba skoro ani žádné mdloby

prvním

to

mládenec, když pak na

úsvit z dlouhého a pevného

V

—

ani

necítil.

hrub nevdl, kde se rozmyšlení mu vyjevilo, udalo.

-—es 442 6^

—

„U koho to jsme?" ptal se svého prvodce, nebo byli v jizb samotni. „U poctivých Cech, pane," ekl Bohuš; „jen že

nemohou pro tíse tchto

ti

as

lep-

šího poležení poskytnouti."

„Také by ho snad

neposkytli,

kdyby vdli,

kdo jsem," ekl Adalbert.

„To vím,"

již

vdí,

odpovdl

to jest

tak dalece, jak to

sám

zbrojnoš.

m

„A pedce

pod svou stechu pijali?"

ptal se rytí.

vzácného

„Jako

ptáka

z hejna

hladových

ekl Bohuš. „Promi, pane, že mi cha mé eské krve tak nepozorn ústy dravc,"

tro-

pro-

skoila."

„Však máš dobe," ekl Adalbert

mu

„Dle

zatemnilo.

žádné

a zkusil, není jiná

píse

zpívala.

dostati jinou

a

elo se

jsem vera vidl

co

píiny, aby se v Cechách

Ale pisám

Bh!

ty vci musí milákem naPo tch slovech vstal a zaal

podobu, sice

šeho pána slouti!' se

toho,

nechci

oblékat.

„Alespo Brandeburci

dost malého uleveni mohli by páni

eským hbetm

prohodil Bohuš,

„sice jim

pomáhaje

a

plícím

níládenci

dopáti,"

pi oblékání;

padnou pod rukama všecky bez dechu,

a pak nebudou

míti milostiví páni

ani

koho

týrati."

— —

-?S

443

dobe!'' pravil Adalbert. „Ale kdež

j,Dol)re,

pak jsou obyvatelé, kde abych

S>

je

hospodá domu

tohoto,

mu za hostinské písteší podkoval

?

Spí

to jesté všecko ?"

„Nebylo

kdyby

by divu,

si

hodné

jednou

dlouho odpoinuli," odpovédél prvodce. „Ale ho-

spodá

ostatní obyvatelé

i

odešli již

po práci."

„Tak asné?" „Co

má

se

A

vstávati.

musí

daiti,

ranními

s

na dnešní chzi jejich

ervánky

záleží.

Možná,

hrad uslyšíme. Ostatn mám ti ješt od našich hospodá uctivé pozdravení vyídit, a že se dvují, že budeš tak dobe pane, že

o

ní

meem

jazykem jako o jich

prospch

„A

také na

vládnouti,

když se

bude

jednati."

kdo jsou vlastn

ti

hospodái?"

ptal se

Adalbert.

„Jak?" u veer tak

divil

silnou

„Byly zraky tvoje

Bohuš.

se

mázdrou poteny, že

jsi

svoje

známé ze Zderazu nepoznal?" „Tedy skuten u nich?

„Až na

jednoho,'-

A

odešli všichni?"

usmál se zbrojnoš. „Xebo

vlastn na jednu."

„Na

jednu?"

divcem

.

.

.

."

se

ptal

^Tedy jsem se neklamal

?

Adalbert

zvdav.

Onen pacholík se še-

—

—

444

'S

S)-^

ekl Bohuš.

„Byla

(lívka/^

V tom

se klepalo zlehýnka na

dvée, a když

k nim Bohuš popošel, otevely se zpovolna a mezi nimi ukázala se Elišina hlava.

ranný

„Bude-li

ekla pološeptem ,.Mám

o

co potebovati, pihlaste se,"

ješt za prahem.

dívka, stojící

peovati, nežli se otec

to

hospodá

a

navrátí."

poj

,.Aj,

zbrojnoš.

jen dále, ušlechtilá

panno!*'

„Pítomnost osoby tvé bude

ekl

nejlepší lík

na ránu mého pána a vzácného soudruha." misku dobré polívky?"

„Chceš, pane, snad

samého Adalberta.

ptala se na to dívka

jsem

otci,

ráda

alespo

njak

že

obstarám,

ji

malou

dost

ástku našeho dluhu

splatila."

Mladý Branibor

oi

„Slíbila

sama bych také

a

ale

hned neodpovídal, nebo

jeho hledly dychtiv na dívku.

jen v prostém spanilost

odvu

zdobila

ji

Ona

tu stála

ubohé Markyty, ale vlastní

více, nežli

by

to

bylo uinilo

roucho knížecí. I

pistoupil

k

ní

mládenec

kýmsi sladkým vením srdce

mluv mi slila

ten,

o

dluhu, dívko spanilá!

do

nhož

ekl:

leda

s ja-

„'Se-

bys

my-

u tebe já za ten nejskrovnjší

dkaz pée

tvé upadnu.

mže-li

tak

se

a

blíže

svého

Verejší moje

úsluha,

rytíská povinnost nazývati, je

—S 445 bohat nahruxoria že jsem

4:^'—

kde/Jo vidím,

(íinto okain/eníiii,

eskou

iiejspuiiilejší

rži

ourazein

píetl

ochránil.'^ pil tch slovech zaervenala. „Xcmiuv o mn, pane!" ekla s oima sklopenýma, y^a mém život nic nezáleží; ale tys

Eliška

He

ochránil

drahou

v tchto

zlých

hlavu

otce

asech

lidu

Ale což mluvím

spti.

má

kterýž

tebou o

s

a

muže

ta

pro-

prospchu

li
nohama tvých krajan

duši vy-

milo sluchu tvému a žalost

eského

pod

To není

pustit?

mého,

našemu velmi

srdce nenajde nusteka v srdci hrariiljorském."

„O, nemysli

dvo

to,

umí

eské

nebo braniborské

jména svého

vlastní

;

nohou

nevázané,

a jakž

bte

se

pevn vím,

V

páchají.

hluboké

naíká

rány, a na

tm

poboiti,

nátiskm,

od Branibor, jako

konin sbhlé eládky,

dvo

nimiž

že

cítím

zem

tvoje

ušlechtilá!

otcovská

zmar pichází;

také

aby

že uiním,

co

všech vcí

k napravení dospl."

bude

rukou k

bez védomí našeho markra-

mi,

pod

prstu

pouze

všech

je

est

ve prach zašlápnouti

vlastní

kdybych podal jediného od

a

já pak bych musel

svdomí svého

které se tady ne tak

mla-

zvolal

..Právo a ne-

ruce.

rozeznati každé poctivé srdce,

práví

a pokoj

spanilá!"

Elišin

dý rytí a sáhl po

možno,

ti

však

slibuji,

truchlivý

stav

—23 446 Sí~ „Amen, dejž

Hospodin, já jsem svdek,"

to

prohodil na to Bohuš.

mžeš dobré,

spoléhati,

mžeš

„Na

slova

panice

tohoto

panno ušlechtilá! a uznáš-li za

je také otci vyídit

není-liž pravda,

;

pane ?" mžeš,''

,,To

ho

dobe neznám, jako jeho

ství,

pítele na

ekl mladý

Branibor.

uvazuji

mu v

Nemá-li

dcei.

nho

„Dkuji

„My

ti,

to

ve

pane,

vci,"

spravedlivé

uchováme

zajisté

„Akoli rukojem-

to

žádného

hrad Pražském, bude tam

dokud nebudu museti z pátel

se

jiného

mne,

míti

vykroit."

jménu jeho všech ekla Eliška srden. v pamti .... ale te 1

nesmíme také na tvou ránu zapomenouti!"

„O bert.

tu se nestarej,

„Ta

dvo

se brzo zacelí,

nepropukla, kterouž by

tch slovech zmaten oi

bodejž

he

za ní

A

pi

pohledl na ni tak toužebn, že dívka sklopila.

rad z vezdejšího ráje vyvádím, pravil,

by jiná

bylo hojiti!"

„Pane!" ekl nyní Bohuš,

jsi

ekl Adal-

spanilá!"

na hrad se

všecko na nohou: tedy Beztoho myslím,

navrátit,

„já

t

sice ne-

ale chceš-11,

nežli

jak

tam bude

máme svrchovaný as.

že již neproklouzneme,

aby

si

nás nepovšimli."

„Chceš, pane, Eliška.

již

odejíti?"

ptala

se rychle

—S 447 J— „Musím," ekl Adalbert; svlékl falešnou šupinu a

abych

proto,

„již

pravé jádro své okázal.

Uchovej pro mne místeka v paméti své, drahá. aj,

kdybych

vati,

vti

vždy

vida!

ješté

nevím,

ani

v duchu

chtél

s

t

jak

.

.

jmeno-

porozprá-

tebou

!••

„Jmenuj mne Eliškou ..A

mého

pána

ty

zvuk

chceš-li ten cizozemský

Vojtchem,

mu

budeš-li

svit," «koil do

toho tlumoník,

rozlouil

i

nebo

vrátili

ubíral

ne-

pekti ho

slyšeti,

nco

v myšlénkách

chtít

mladého rytíe, aby se se posléze

... ."

Adalbertem,

i

se

po

zase

hrdlil

A

do hradu.

ten

boku svého

prvodce úzkou ulikou k ece, kdežto

se

chtli

na

behu

dáti peplavit.

Bylo panoval z toho,

hluný ponvadž se

Tu bylo v samém hodlné hnali

msta,

se

zde

vedle

asto také

bou, sotva že

správa

si

Sem

íhali,

udice

strhla spali

ln

položení.

stála

tu

toho

co

mnoho chudiny zdržovalo.

mli

místa, bylo to

íkaje

tedy pro bídáky dost pozanášeli,

jim

voda

co žebrotou se-

pinese.

a k vli

udice,

krvavá tito

ráno, ale

To pocházelo hlavn

život.

dosti prostranného

tady

;

asn

ješt

sice

již

ptka.

malé

Když

Tady blici

nepršelo,

nuzáci, staí, mladí mezi sehrst

hrub

slámy pod tlem. Obecní ani

nevšímala,

ponvadž

— -~-e9

448

Si

nemohla; noví pánové

tomu pomoci

na

bídnou

ponvadž z ní žádného zisku láj vytžiti nemohli, a takž mli s nimi nejvtší kíž jenom pívozníci, proto že si mnohý lovk nehledli,

také

cesty na most zašel,

radji kus

nechal u pívozu uši i

od

by se byl obklopiti,

kikem si roztrhnouti a snad nebo pomoc dáti nemohl skoro

pronikavým

srdce

nežli

zbe

nuzné

té

poraniti;

nikdo. Bída byla všeobecná.

Adalbert

ztrnul,

když se k tomu hlunému

Hladovci

vypadlýma

množství

dostali.

otrhanci s

hubenýma rukama bželi jim

s

již

oima,

mnoho

krok

naproti;

vlasy,

mužové se zarostlými tváemi, polonahé všecko to kielo, všecko prosilo.

dti

byly

tu

ženy

—a

„Proklatý pravil

love! kam

Adalbert

jsi

s

rozcuchanými

m

to

k svému

pošeptmo

zavedl?'^

prvodci,

a rozdával v právo v levo drobné peníze.

„Chtl okázati,

ti

Prahu také z

této

strany

pane!" odpovídal zbrojnoš též pošeptmo.

„Škoda, byli

jsem

že

jsme

bychme

hubených

sem vera veer nedorazili, pi zái nkolika

ten obrázek snad

ohník

vidli.

—

I

pjdeš-li pak, pija-

vice!" rozkikl se potom na kluka, jenžto se

na

ruku

takoka zavsil a pro

boží o snídani

prosil.

I

shodil

mu

milosrdenství

ho na zemi, vzal

Adalberta rychle za ruku a skoil

s

ním na nej-

"

-—~-

„Je,

lo.

bližší

ekl k pívozníku.

píteli!"

„A

jsme brzo na druhé stran.^ Ten zatnáchnul veslem a

lo

He hnula od kraje.

1 bylo

a hodil

jej

uinilo

to

padalo

za

stelila prudce do proudu,

že

štstí,

nebo odmrštný

kluk

sehnul

nkolik Jiných,

„Co chtjí

ti

pro,

ani

a v okamžení

vody jako pravé

to

kamen

po

se

nm, nevdouce

lodí; po

na

to

krupobití.

lidé?" ptal se Adalbert

ponkud

pohoršen.

„To chrtlé

trochu

te

„Oni mají

mi

bezpochyby

je

vížle

na

to

že

ješt

ti

leckde

anebo o

to,

na

povaluje;

se

lodi.

„Pi tch kusech

zahalil

devný

katina

lidu

msto,

z

nebesm

odpovdl spíš

je

plavec.

„To

nouze o hrnec

do

plášt

a stál nyní

Brzo hledl v levo na královský

a rozložené

na dlouhý

XU.

je

na pokoji nechali,"

co by se dalo do hrnce."

Adalbert

hrad

ekl Bohuš.

!

te

mlky

že jsem to vy-

se hodný hrnec žebrácké polívky

„I což je o devo," ee

lo

k pívozníkovi.

deva mohl by uvaiti

to,

setásl,"

hned právo po ruce. To jediné

s podivením,

doložil

za

zostra

pod

ním

most, po

msto, brzo

Menší

nmžto

se již stra-

hemžiti zaínala, brzo dále na Staré

nhož

veliký

pohlížel,

poet vží mlky k ranním

jakoby

chtl

íci:

29

Dejte,

a

--^S 450 6^^—

radostn

brzo

mezi svými

zvony zaznjí, ježto

zdmí chováme. „Z vencí je

posud

naši Prahu,

pravda?" promluvil nyní Bohuš

je-liž

hezké podívání

na

tu

k rytíovi. „Ped nkolika málo lety bylo také jejím veselé pohlední na život, jenžto se v

ln

Vezmm

rozkládal.

Vltavy

—

se

nosii,

ml3'ny

zrovna

behy pro

drvoštpové

hluní

Te

zpívaly!

klapou,

asy

—

a

tu

ty

jakoby se

prázdným žaludkem do hrobu.

valy to rozkošné

naší

vyra-

tam vory a prameny,

zbožím,

tam

veselí

vlekly s

Lod

bývala podívaná!

to

lod

žení,

píklad jen

na

Ach, bý-

za nebožtíka pána, jemuž

hanebná mstivost nkolika nadutých hlav na Mo-

rav

krvavý hrob ustlala."

„Však prohodil

ony se vám

Adalbert,

asy

ty

zase

navrátí,''

jenom polohlasit, jakoby

ale

tomu sám docela nevil. „Jen abychme se vzdychl

si

toho

taktéž Bohuš. „Já

my dva

mám

dokali!"

trochu tenkou

víru."

Zatím zrovna v

pijíždli

tch

k levému

místech, kde

behu,

chtl pívozník

an

tu

s lodí

piraziti, shon lidu se okázal.

„Zase žebrota?*'

divil

se Adalbert.

„To bude nco zajímavjšího," ekl Bohuš, a když pijeli trochu blíže, tu spatili, že tam

—^S pt

plavci

do

pivázaných

6y—

151

svleených, za nóliy k

iiaha

tl

lidských

z

vody

sob kte-

vytáhli,

se podobalo, již nkolik dní v hlubinách

réž, jak ležely.

„To

je

biandeburská koupel!''

mezi houfem

lidu.

tm katm

„Aby

se tomu

srdce

zase

jen

;

„Pekelný trapii!^

Bohuše

a popadnuv

tuto

jim

vlekl

ruku,

íkaje

ho

..Pekelný trapici

vybral

!

schváln, abych nemohl ani kroku

cestu

aby mi ohavnost

uinit,

jiní

rozhorlil se nyní Adalbert,

za

násiln z houfu divák.

oci

posvítil!"

jinak, jiní opt vzdychali a hrub smáli nebo bída byla kamennou krou potáhla.

Jiní kleli

jsi

nkteí

volali

ert

vaší

nynjší správy na

nelezla?"

„Mže

býti,"

mumlal Bohuš mezi zoby sám

pro sebe, a bral se pak rychlými kroceji

ku pe-

du, aby pišli co nejdíve do hradu.

Avšak

nedostali

byl nikdo nevšimnul;

na

n

nebo

ekali;

pistoupil

vrátný

oše, kteí

tu

se již do vnit, aby spíše

jich

tam

sotva že vkroili do brány,

a klíník,

stáli

si

se podobalo, že

na

pokývnul

stráži,

na

zLroj-

a obrátil se

pak

ku píchozím. ..Jeden

mezi

vámi

nazývá

se Bohuš, je-li

promluvil pi prvodci po klobouku, aby mu pohledl do tváe.

pravda?^

tom a sáhl Adalbertovu

—^ „Co

ty

„Ano, ano,

ptáku?"

to,

hry

veerní

t

„Co znamenají Adalbert

velmi

vrátný.

Ze prý

musíš

si

pi tom

podruhé jinou

nepoznali."

frašky?"

ty

ozval se nyní

„Nestav

nevrle.

vy-

si

pánm

toulky, abys našim

To

kazil?

hlavu vypjit, aby

se

ušklebil

se na tebe.

pamatuji

cházíš rád na

veselé

ozval se tento rychle.

jest?^^

„Jsi

453 S>—

nám do

se

cesty!"

„Pomalu,

kyplo

mu

po

též

širokém

prohlídnouti;

ale

aby

pomalu,

brachu,

ekl vrátný

!"

nepe-

ti

velkou chladností, a sáhl

s

klobouce, chtje

Adalbert

si

ho lépe

ruku

odmrštil

jeho

a pokroil ku pedu.

„Stj!"

zahml

za

strážníkm, aby se ho „Zpátky,

hlasem

slepí

vysokým;

kdo by chtl „Jakže, nyní také

blázni!"

„a

zastaviti

vrátný

a

velel

te rytí mee mého,

zvolal

neuiti ostí

kroky mé!"

pomatený

vrátný.

ním

chopili.

tuláku?'

„Chceš

pana hejtmana? Seberte

rozhorlil

se protiviti

je,

hoši,

a

se

rozkazm hote oba

do chladu."

„Mj tosti,"

pak rozum,

píteli,

abys

neml mrzu-

poal nyní Bohuš velmi živ

„To není zbrojnoš jako

zbrojnoš,

rozkládati.

a mohl

by

ti

— —^3 453 striti

oech

do huby,

;

S>

ml

bys

že

na

nm

do

smrti co louskati."

Ale rozkládání jeho nic nepomáhalo

porouel zase strážrnkm, aby oba

nvadž

se

kamž

hluk na dvoe,

kou

vrátný a po-

ztrhnul se veliký

vzdáti nechtli,

tito

;

zajali,

mezi

se byli všickni

hád-

dostali.

„Jaké

chování?-'

to

písný, mužský

zaznl náhle vedle

Pocházel od

hlas.

stupce

Oty

braniborského,

kterýž

jako

bedlivý

správce

.,Milosti!" odpovídal

klonou,

„máme

tu

domu

obcházel a nyní

dvr

vrátný

vysel.

hlubokou

s

po-

dva tuláky, na kteréž mi pan

hejtman Walberk íhati poruil,

v noci kdesi v

zá-

Ebrharda,

ochránce

a

hned ranní hodinou celý hrad malými, poboními dvíkami na

samého

pana

od

nich

mst

do díla

an

pletli,

mu

dnes

místo co

mli

se

být na hrad. Jednoho z nich poznal."

S rostoucím mrakem na ele Ebrhard zprávu vrátného,

obrátil

obžalovaných, a okamžit ulehlo vivé podivení, s

obnaženým

smle na nho

nebo

meem

žaláe."

mu ve tvá hn-

poznal Adalberta, a s

pohlížel,

obvázanou

kterýž tu

hlavou stoje

jakoby ho k ptce vyzýval.

obma stranama mlení „Odvete oba pacholky do

Chvíli trvalo mezi

pak ekl Ebrhard:

poslouchal pan

potom zraky po

—S

Q

4.54

— práva svého!"

j,Ha, jen se opovaž, przniteli

vbhla mu všechna

zkikl mládenec, a bleskem

ku

tváí a vstoupila

do

krev

jižto se

nho

na

aby

biici,

kteréž se

meem

nmu

„Zpátky,

strážníkm,

se

„eknte

zrak,

mu krvav

I švihal

peno k

hrnuli.

protel

si

hlav.

brán

slabé rákosí!" volal dále,

díve svému vydá rozkazy,

nežli

odplatí.^-

okolo sebe,

blíže pistoupiti

;

že bylo nebez-

prudkým po-

ale

hybováním popustil obvazek na rán,

pobouená a

city

za celé

vem

rozpálená krev

elo

i

tváe

jitro

zase

z ní

te

rozlinými

velikým

hn-

vyrazila a polila

jeho.

„Ušeti

se,

pane!"

zvolal

nyní

sám Bohuš

v nadji, že se šlechetnému mládenci žádné pí-

koí

státi

nemže,

i

uchvátil jej pozadu,

šímu zápasu zabránil, a v okamžení jinoch v jeho ;,

Uite,

aby dal-

na

to

ležel

nárui jako ve mdlobách. jak jsem pravil!" porouel ješt

jednou Ebrhard a odcházel.

„Pane,

„Vždy

odvolej!"

kiel

za

ním

Bohuš.

je to šlechetný rytí Adalbert!"

Ale správce království eského zmizel v malých dvíkách, jakoby

tch

slov neslyšel.

S 455 SV-

IS.

V

samu hodinu

tu

bjlo veliké hemžení

byli

zvdavci

byli

o

dílem

z blízkých

jiného

v oumyslu, než

aby

se

Tu

jich

stálo

spáleništ koukaly.

hromad

a

strkajíce

tam

tajného;

bráFi

I

za

hlavy

byly

docela

na

jenom

pt,

sob

k

zaslechli,

nco

byly však osoby, ježto mely

to

kteí

ulic,

Branibor

nové prostopášnosti to

nco

vzdálených

i

lidu

Dílem

na prostranství okolo spálené kovárny.

po-

šest

vypravovaly

zase houfec ku

se jich valil

také

pibíhalo

bránu, a z vencí jich

po hejnech, tak že braniborští strážníci již s po-

nedvrou

divením a

na

do-

hledli a chuti

to

stávali ty houfy rozptylovati.

Nejochotnji a skoro si

mezi

tím

zde a brzo tam, ncovali.

u

jenž

ale,

tla manželky své

na vlastních rukou prozatím hbitov odnesl,

poínali

posedle ti

byli

brzo

všudy jaksi domlouvali a roz-

Mistr jejich

mrtvého

jako

tovaryši;

ale Jiskroví

stál

do

byl

ztrávil

celou noc a pak

je

kaple na blízký

nyní v hlubokých myšlénkách

na Zderaze u prosted velkého a hluného množství

dina

na

lidu,

kteréž vypadalo,

ze všech

tom

míst

dr

jakoby

se byla chu-

zedraného království eského

sehnala.

Byli

to

mužové,

starci

—

—

45G

-^tS

(oi^

a mladíci, také ženy a dívky nescházely; jedni

v odvu

byli

a sestry,

A

u prosted

strakatiny nacházela se menší tlupa

njšího;

tu bylo

a Jiskru,

rina

ale

svazkem jako brati

nedostatkem.

totiž

v mstském,

druzí

rolnicke'm,

spojeni jedním

všickni byli

této

lidu

vybra-

vidt Ctibora, Chotouna,

Vikto-

a

horliv

rozprávli

ti

s

jinými

pomoc

rokujíce vespolek, jak by se nalezla

proti

braniborským nátiskm. Jenom Jiskra mlel; ten

ml

vlastní myšlénky,

pocházely

mst;

celo

z horoucí

jeho

a

byly hrozné,

ty

bylo

nebo

krvavé po-

po

toužebnosti

svraštlé a oboí

pitom

siln stažené.

V hlasité

tom se ozvalo se strany, kde

krma

pokikování.

„Ulinte boky a rozevete adu!" jata a klestil cestu

dvma mužm,

kiel Ko-

kteí za ním

„Pichází kazatelna! Není dosti asto kropená;

hrubý stl pinášeli.

svcená, akoliv byla

arci

ale

stála,

vícím

samu

ádnému

duším a

mla

jakoby

službu,

kazateli

uiní ta

požehnané bradlem.

Ustupte!"

A

když se dostal na

s páteli, dal

stl na zem

vymrštil se na chvíli

nj

kol a kolem,

nahoru.

a

místo,

postaviti a I

se

stál

njakou

hledlo k

také

Ctibor

v okamžení

ohlížel se

množství

zvdav vzhru; nkteí

kde

nmu

smáli a ptali

-—^ 457 se:

„Jaký

ml

na

to

je

sob opt

Posléze

tovaryA?"

prepodivný

provaze

m

znáte

mé

schodnou

i

neznáte, cestu

znáte, budete zajisté

udlán

a

bute

zbuiiit,

v jednch

a

zaal

„Pátelé

mluviti:

takto

okovech,

jižto

otevite uši a vydlabte

vdt,

z jakého

mn

ei

m kteí m

Kteí

svým.

k srdcím

a jaké zvuky ve

neznáte,

ruka-

nkolikrát

Kojata

povýšeným hlasem

na jednom

nebo

zcdraný šat královského šaška.

zatleskal

ma, chtje všeobecnou pozornost

pak

—

kovu jsem

spoívají;

tak laskaví a poptejte se jiných,

máte-li mi viti. Abyste ale všickni

zvdli, pro

jsme se tak hojným potem

—

to

jinak

už vlastní srdce

sletli

nebo

a hladový žaludek nepovdly,

žádného

výkladu

— tedy

uite

jestli

vám

rány a mozoly že

nepotebujete

mezi

sebou

ti-

cho, aby ani slovo na pustou zemi nepadlo a jako

neourodné nezahynulo. místo

mé

a bude

vám

Vystoupí

lovk

na

tuhle

povídati pohádku, z kteréž

poznáte, že to není jenom ta vrchovatá míra va-

šeho

utrpení,

vydrancované píbytky,

stodoly, pusté pole, lest,

to

hnv

a žalost,

že není všecko,

hladové žaludky, jež

co

popálené bída,

bo-

užírá vaše vnitnosti

každého

—

z vás popichuje

íká love pomoz si, a nehle se založenýma rukama, jak ti hrob vykopávají! Ano, pátelé! poví vám lovk ten historii, že vám srdce a

:

~s

458

^—

zvolají:

oi zavlhnou a psti Jenom na n! na ty

pána, v

nmžto naše veškerá nadje spoívá! Je

a

ztrne

to

lovk

pravdomluvný,

znají,

kteí vydají za

mn,

píteli!'^

mu nho na

bude

kterýž

k množství.

nebo bude

našeho

trýznitele

a mnozí

nho

v Praze

ho

svdectví. Pistup ke

se nyní Kojata

obrátil

ruku, a mládenec

novi a podával

mžení vedle

zatnou a ústa

se

.,Tento

stole.

k Viktoriv oka-

stál

lovk,

jest

k vám mluviti!" doložil pak zase „Mjte všechny smysly pohromad, Otakarov,

povídati o dítti

o sirotku

Václavovi.'^

Po tch slovech skoil

dol

a mezi

množ-

stvím povstalo divné huení.

„O Kdo

Otakarov?"

dítti

se

ptal

lovk

jeden

dru-

tom

ubohém?

Ale když pozvedl Viktorin hlavu

na zna-

„Aj,

hého. je

ví

ten

o

to?"

že

mení,

což

rozhlížel:

chce mluviti,

tu

a když

množství umlklo a

vkol sebe hledlo pozorn se

na ústa jeho. „Milí pátelé!" o

zaal na

vcech, kteréž mi srdce

tož nevím, jak

dovedu

e

i

to.

„Mám

povídati

jícen stahují, a prouiniti.

Picházím od

našeho mladého pána a pináším vám pozdravení jeho a

mám

k srdci vašemu

On pláe v daleké

položiti

prosby jeho.

cizin, vzdychá po vás u ve-

—

—^ 459 tou/em' a doufá,

likern

S5

že

pijdou ruce vaše

inu

oa pomoc."

„Mluv,

mluv!

hlas netrpliv, kovati,

a

jest?"

co

takž

krátkému všecko

A

zavanuti

Viktorin olevíel

opt

vtru;

hned

zase

mlení.

ústa a jal se mluviti.

nebude

z vás

jenom jako

v hlubokém

trvalo

zase

zíístupu

se podobalo

huivého

a

utichlo

„Žádného

v celém

povstalo

sumnc huení. Ale ono

nkolik

zvolalo

poali nedokavce oki-

ale jiní

zajisté

že

tajno,

nynjší správce království eského, strýc nebožtíka krále nebo co je

„Dovol, píteli!"

hlasem

Chotoun.

mluvíš

o

že

posud

je

králi

.

.

.

."

ozval

Otakarovi!

na

pod

se

..Xemluv o

Ci-li

jenom

živu a

ním

silným

nebožtíkovi,

když

nevíš

opravdu,

nkde

v zajetí

držán?'

„Co praví terí lovk?" zvolalo nkolik hlas po té otázce. .,Ze je Otakar na živu? Tedy by to bylo pedce pravda?" „Svatá pravda!" dokládali nkteí

jiní.

„Jsou

toho oití svdkové!^'

„To není pravda!" jiní

hlas; „já vidl na své

„Ml! mlte!

ticho!*'

hlas. „To se okáže!

nám

zahímal mezi

tento

lovk

My

to

zase

oi Otakara mrtvého!" kielo nyní množství chceme nyní

slyšeti,

od mladého krále pináší."

co

—S A

©—

460

když se uinilo

konen

píedobe,

že

se praví,

zajetí

zpsobu

pisahati, a pro-

to

ho nazval nebožtíkem

jsem

tož

avyak nemohu na

;

vím sice

veliký Otakar neza-

že

od svých nepátel držán v taj-

hynul, ale že je

ném

nové po-

zas

„Já

mlení, mluvil Viktorin takto dále:

mluvení.

Je-li

obyejného

dle

skuten

ale

na

živu

a vyjde zas jedenkráte na svtlo, tedy bude tím

vtší

když

radost

vrný

jakož na jednou,

naše a tím vtší že jsme

uvidí,

lid

písluší.

že bezpochyby

tu

odvézti kázal, a že

nehodnou vazbu

milost jeho,

Dokládám tedy ješt

všickni

jakže

víte,

Ota

mladým královivdova pozdji nemohouc

Brandeburský vdovu královnu

cem

také

k dítti jeho zachovali,

se

i

s

aniž kde jaké pomoci

snésti,

z pevného hradu

pro sebe a syna svého nalézti,

Bezdzi na Moravu uprchlá a Václava v rukou svých strážník zanechala. lezne pomoci u

svazek

s

svého, ale

pán

pány eskými, a i

celé království

tel vysvobodí. Já viti; já

dal

za

to

Ona

doufala, že na-

moravskj^ch,

nepítele,

vejde

nejen

ve

syna

z rukou jeho trýzni-

vím, já

mohu

se dodral kjejí osob, já se jejího

že

pak že

až jsem

o

tom mlu-

zapel a vybrandeburské

náhoní oklamal. Ale královna poznala brzo vrného služebníka,

kterýž

všeho komonstva,

i

jí

zstal samojediný ze

mluvívala semnou,

nebo

roz-

!

-—<S 461 mluva ulehuje její

stísiiiiéinu

zámysly a musel je

—

Si

poznal

a já

wrdci,

ona by se

schváliti; ale

navzdor tomu všerau nebyla snad odvážila uprch-

kdybych nebyl

nouti,

syna jejího noží.

sliboval

obtovati,

Avšak

arci,

my

se oba v

až

Hejtman

více nenavrátila.

na Bezdzi mé pomst nej-

zuil, já se vztekal, jakoby byla

tunjší koist

upláchla,

stavl jsem

i

bych chtl na samého Václava ruce v hlubinách duše své otesu

když na

jakobych chtl

bych byl z

krve láze

vlastní

já

ješt

se omluvil,

Ale

na

nebo propouštl

z ruky

pachole

hlída jeho k

duch

ale

O plnoci

pustit.

z

bylo

nmu,

Bezdzi

pokaždé,

musel

dlati,

a

dál a dál

dosti;

Hejtman

zkusiti.

dostal

museli

to

nové po-

nechtl pan strvc

posazeno tak

kdybych

nebylo

královnu dle rozkazu

stran Václava, kteréhož

královské

vztáhnouti;

upravil,

tom

nového leknutí

tíži

samého Oty na procházky,

ruení

Já

jako

drahé tlo zohaviti, pro kteréž

to

je byl mohl spasiti.

ml

se,

ješt

se

zpomenu!

chvíli

tu

za

potech sklamali na Mlník,

projíždky

i

duši

pravicí a pod-

Královna použila dovolené se

a

život

jeho

býti

jsme do

jako

šlo

— nikdo

sedlati,

vozu,

já

prvod

nevdl

kam,

krom brandeburského rytíe, kterýž byl schváln na hrad

pijel,

aby

byla hrozná noc

!

tu

Já

výpravu

ídil.

myslil, že se

Pátelé,

to

mi srdce roz-

— —

463

x5

5>

pukne. Ubohé, opuštné pachole plakalo, a

íc mi

tu

chvíli

táslo

se

bázní — a

sirotka tšiti; já se musel mraiti,

slídit.

ky

abych pozorné

nebo akoli byla iioní temnost byly mohly tenké uši vypedce by A když se zaala obloha prvními erván-

hlídae oklamal, veliká,

já

nevnesml

zardívati,

chodu,

a

m

poznal

jsem,

když nám

že jedeme proti výprvní

slunce

své paprsky

tváe usnulého Václava, jakoby byl zlatou záí politý,

poslalo, padly zrovna do

vypadal,

lak že

a moje srdce naplnilo se nadjí,

nebo jsem

to

považoval za boží znamení. Ale pohíchu, až po-

savad nenaplnilo se moje doufání! zeni

nkolik mil

zaveni

;

vypadali

a tam byli již naschvál

jako

nemohl jsem

lesní

nalézti,

pívtivého

s

královským

jsem

to

slíbiti

Já

díttem

m

poctivé

hrad kteí

tváe nemohl

slova

samého

ve-

byli

lidé vybráni,

kusá

šelmy;

jsem zaslechnouti, tak že pepadati zaala.

My

za hranice a na pevném

ouzkost

již

dostal ostré píkazy, abych

písn

nakládal,

a potaji ješt Bohu

i

musel

dekovati,

že

mých rukou, nebo jsem doufal, že mu pedce njaké pohodlí upravím. Ale nadje opt sklamala nemohl jsem mu nieho upraviti, nieho zjednati; oba jsme bylí písn

dal pacholíka do

m

hlídáni a trpli všeho

;

nedostatek,

jakoby sprosté zlosyny

ve

vazb

nic jinak než drželi.

Srdce

:

vám

moje pukalo a puká po-

piikno žalostí, jako

vám

když

savad,

mnohdy

povím,

mladý

že

náš

král

že

jsem

pokrmu nedostal,

teplého

ani

:

musel nešastného pacholíka asto v náruí držeti^ jen aby se zahrál,

oškubaném

šate

znjšího žebráka,

jakoby

a

prchod

inilo

starém,

nejnu-

zamlel,

Viktorin

hnvu

i

ale

kiku

do

náhle

se

dalo

žalu

svt

svému.

Jedni

královské dít, druzí proklínali jeho katy,

litovali

celém

a po

nho

okolo

byl

nemá na celém

kterýž

kamž by hlavu položil." Po tch slovech se množství

ve

dít

že ho nechali

a

chodit,

prostranství

huelo

to

jako

vlny

rozvodnného proudu. Ale po ^Ticho,

ticho

—

viti!"

a

zaaly zase

chvíli !

ten dobrý

Viktorin

se

lovk

opt

hlasy

jiné

kieti

chce ješt mlu-

zmužil, otevel ústa

a jal se povýšeným hlasem takto dále mluviti

„Ano,

vému

drazí pátelé!

ddici

koruny

Otakara,

velikého choditi,

na zlat

svého,

na

ílržán

Ale

od

vlastního

dti, já

nemohl

míra

dje

—u

lidu

ve

mé

spravedli-

jedinému

ml

a líhati

strýce

petekla

to

—

by

na rukou

srdci,

konen

nemohl na

kterýž

jídati

tak se

eské

sjnu

ve zlatohlavu

prosted

svého

—

lidu

ten je

špín a v hladu! trplivosti

I

Já

utrpení nevinného dítte déle hletu

žalost

vlastního

srdce

déle

—

464 6^—

-'íS)

snášeti;

vzchopil jsem se a ustanovil na mysli,

i

tch

že uteku do Cech, abych vidl, zdali tam o

vdí.

nátiscích

pátelé!

Odvážil jsem

S nebezpeenstvím

na

to

krk,

drazí

vykradl jsem

života

—

avšak

ped

sebou

otevený hrob vidl, já bych se byl do

nho

se z pevného a siln

sob? Kdybych

co bych mluvil o

uvrhnul,

vždy

steženého hradu byl

Otaka-

tu jednalo o spasení

se

rova sirotka!

V ze a

pusté

v

m

pacholíka

lovského

neschodných cestách, bá-

Otovi

jsem

na

se

že

eskou pdu,

te

krá-

stav

se

mým outkem

smutné Prahy a stojím huji

pochopové dostihnou,

myšlénku v hlav,

trapnou

stal

po

noci,

že

srdci,

zhorší

—

vkradl se do

mezi vámi, a vzta-

k vám ruce ve jménu utiskovaného Václava,

vašeho budoucího pána, a volám: Pomozte!

mozte

hlasy,

ddice našeho království že je

po-

!

Pozdvihnte

to

syn pána,

mstskému mátku jeho i

do-

a

ozbrojte

ruce,

a

vydají

na svobodu. Pomyslete,

kterýž

venkovskému

veškerou

lásku svoji

lidu daroval.

Pro pa-

— osvobote Václava — tím osvobodíte

sami sebe!^' ;,Osvobodíme!

množství

okolo

ostatní zástupy.

osvobodíme!"

nho, a po

nm

kielo

nyní

hulákaly

také

—

— ^Ale jak se

?2

465

S5'

osvobodíme? a jak sebe?**

jej

ptali

nkteí.

„Poženem

tlueme jim

se na

n,"

cizozemské

ty

^po-

odpovídali druzí;

nám Václava

palice, jestli

nevydají."

vždy nemáme, ím bychme

,,Ale

„Holýma rukama

namítali zas diuzí.

je

tloukli!^

tžko

sahati

do ohn.'-

„Nu rukama

zahyte jako

tedy

mee

jejich

pouhým

a

kutích!"

podrtíme

holýma

kikem

svalíme

kamenné hradby."

jejich

A

mezi

elo a

co se takto ve všech houfech,

tím,

mezi domácím

venkovským lidem hovoilo, ki-

i

rokovali

proklínalo,

také

pátelé

více,

k nimž byl

„Já

Ctibor, i

nadání

proti

nevím, z

na loupež;

„A bude

ale

te

je

se

jiných

váhati a

vc

nám sehnaly zde neudržíme, nebo

..Houfy se

uživili,

nemají-li vycházeti

ktomu!"

doložil

Kojata, „a to

v.

Já myslím,

hnedle k snídani,

tebas mli

to

mi

na krvavých talíích."

XII.

a

jsou rozpáleni ..."

pohánka, hnali

Kojata

nesmíme

že

dlouho je

hladoví

hlavní

abychme

—

eho by

ne menší horlivostí

Viktorín piskoil.

myslím,

si

s

Chotoun,

odkládati," pravil Ctibor.

jísti

baby na

„My

odvážlivci.

sápali se jiní

30

—^ 466 „V ekl

S5—

prvním ohni daívá se arci

vc

nejlépe,'-

Viktorin; „jen jestli také v Praze chytne a se

co

vzejme,

my

tady za branou rozsíváme. Tento

houf bude však se svými mlaty, vidlemi a holemi

na hrad

nadarmo

nezdvihne-li se celá

dorážeti,

aby

Praha najednou,

se ty

zdsily a snad uletly

kobylky rázem

cizí

anebo

do

pstí

našich

upadly."

„O Prahu dávno

svrbí

njak

nebo

že

ochladila;

až

jen

to

vypukne.

Co

miste Jiskro?"

myslíš,

„Já?" lým

ekl Kojata. „Tu by se ráda poškrábala

nestarám,"

se

dla,

odpovdl ková

pohledem.

„Ze

je

s

divým,

zasmuši-

každého

škoda

slova;

že bude lépe kladivem na ty brandeburské lebky nežli

tlouci,

za padesát

k nim se

za nížto

ulomí,

prosebn

kladiv, z nichžto

a neukryjou-li

se,

lip

ruk, z nichžto každá deset

A

jakž tak

mluvil

Já ruím

vrahové snad ukryjou;

naši

tím

mluviti.

každé kus hradby

;

tedy

vrah

ze

ruím

za

sto

zardousí."

srdce, v

nmžto

se

pomsta vaila, rozlehl se hluk od brány, a v malé chvíli

na

ková,

to

bylo

vidti

Brandeburcích zpívajíce,

ramen

veliký

zástup

samých

kteí dílem výskajíce, dílem píse o zlých

nesli

nebo jimi v

tžká svoje kladiva na povtí toili.

—S A

za nimi se

rozliného

467 Si-— nepehledná strakatina

valila

mstského,

lidu

zv-

pouhých

dílem

davc, dílem však takových, kteí by rádi byli pi njaké tenici s Branibory mli podílu. A tento i

houf rozmnožoval

an

pak

zali,

z

samé brány

se od

msta

sami

bránu

osadili

te

Jiskra

,.Ha!"

zvolal

Moji

zpustlé

jdou

dlníci

zaháleti

vinici

budou! Bušení jejich

bude

lebkách

Martu

vítzové

a jako

se hrnuli.

naplnn, když poznal, kdo je?

tím hojnji,

kovái braniborské stážníky pepadli, svá-

tu

—a

!

to

nebudou

zajisté

na

Mart

ne-

na

kladiv

umrlci

bradeburských

pro

mou

budou

jí

písní

stechy

hoící

životem „Slyšíte

k vli mé

a Již

novým pichází.

drahou svítit

hrobu. Pojte, tovaryši z krvavé kovárny!"

pak

dále

ustrojíme

smutnní a I

bžel

i

veselý

si

zub

v celém

píchozím

skípání."

shromáždní

ostatním

na stl a zaal

ješt jednou na

vám

kieti:

Kojata

a

„Uvete

mysl celou

Brandeburci

zatnte psti, zazpívejte

Pjdeme

ada

již

si

otese a svatý Václav zase za námi!

„pojte,

aby pestalo v Cechách

den,

nové a veliké pohnutí,

kterou

naproti,

do

kiel

stalo

se

vyskoil zase si

tedy honem

bídy a neestí,

naložili

píse, až vyjede, a

— se

potom obloha

hrte se

na vrahy eského království^

—

468 S^.—

<S

aby se

dnové, jaké jsme za Otakara mí-

vrátili

vali."

„Pojte, pojte!'^ volal na jiné stran Cho„Pro Otakara a jeho nevinného sirotka!"

toun.

A

malou

za

valilo

se celé množství

mrano k mstské brán

jako hromové

povyk

chvíli

rosléhal

celém

se po

okolí.

a hrozný

Bylo

to

vt-

ším dílem strašlivé proklínání Branibor a volání o pomstu.

13.

Vysoko a to

svítilo

zrovna

jakoby

vypadalo,

mraveništ zbouilo lidé

zatím

vystoupilo

na ten nevídaný shon

všeho

stáí

a

se

palivé

bylo velikánské

po ulicích se

;

stavu

to

jen hemžilo,

kíž na kíž,

bhali

dol, nahoru, nebo nikdo

slunce

po Praze, kdež

dobe nevdl,

co se

vlastn dje. „Sedláci jdou na nás! zavírejte domy, uklíšpižírny!"

zejte

volal

na

jedné

stran

houf

ženských. „I kdo

kiiely

jiné.

vám nasypal

tu hloupost do kotrby!''

„Ti jdou na Brandeburky, a pipraví

jim krvavou láze."

„Na Brandeburky?" ných

hrdel.

;,Hoj,

to

je

nkolik

ozvalo

se

dobrá!

jenom

na

ji-

n

I

— -S a

sob

sami

shýbali se po

lidé,

co

po

ulici,

a houf

bosé

jakoby se

pitom,

povážlivjší

ale

mládeže

mlo

jíti

na

nevdouce ovšem

osoby,

znamená, trnuly, ustupovaly do

to

in-

to

stavení.

zder! Na Brandeburky! Ven!"

skákal a vejskal

hody;

mu, když nepi tch slovech

kamenech a v okamžení na

zas jinde

volali

A

zvoniti!"

ela okna pkného „Ven,

cizozemský

takový

Zazvote

mu!

I*osvite

smíme

jeden

také

bydlí

tuhle

hltoun!

469 o>

dom

a za-

lidé,

kteí

mykaly dvée „Hohó!"

„Co

strojili.

sekeru

však za nimi zas

volali

šarvátce a dávno

po

prahli

zalízáte

ruky

do

—

jako myši?

ven

!

pomsty se

den

na

nebo

Ven z pelechu! vám zapálíme

hnízdo nad hlavou!"

mjte

„Pátelé, druzí.

„Vždy

..Že nevíte?"

pitáhli

a

aby

vedoviuu

s

jiní.

udeili ty

s nimi,

království

zejtra

kládal jiný

smíchu.

aby

sklepali

rytíové pitáhli

„A

kieli

zástupové,

svdomí,

povážení!'*

napomínali zase

nevíme, co se dje!" ..Ze

všech konin

na brandeburské

cizozemské

pazoury,

kteí nemohou déle na

eského hledti!"

pitáhne sám nebožtík král!" do-

dležitou tváí, až se

mu

dali jiní

do

-—^ 470

S)'—

n

první. „Co se smjete?" osopil se na nebožtík? jsem ekl Však vy jste mi „Snad že rozumli, a víte pokaždé, o kom se mluví, když se v tchto bídných asech o nebožtíkovi rozpráví. Zní-li

vám

zevrubn jméno

to

„Tedy

jiní.

v

té

„Je Otakar ješt živ?"

Zejtra ho zde máme.

!

oštpy,

povsti njaké jádro?"

„Živ a zdráv!" kieli žehnej

abyste

se,

strojte

do cesty házeti."

trní

je opravdu

zas

ptali se

mee,

Bruste

ho zejtra pivítali.

kdyby mu chtli

k smíchu: tedy doložte

ale

Otakara a chystejte

druzí.

„Bh mu

po-

Te jenom na Brande-

burky!"

A mst,

peletovaly

tak

jako by je

ta

tedy

i

beh

do starých

Vtším

všech

po

stalo se arci

nevdla nechtla tu chvíli vby mla náhle rozvodnný proud zase

udeilo, ale

šiti.

ei

nejpodivnjší

zbouení na sluch mstské rady

také, že podobné

dti, jak

ty

vítr roznášel. I

veejných zatím

vtsnati a shluknutí lidu

pála

dílem i

si

co

zti-

sama napravení

domácích vcí,

vycekati,

tiše

také

i

ustanovila

se z toho

hluku

vy kvasí. Hlavní

klubko bouivého shluknutí valilo se

ale zatím rychle

ku pedu a zamilo zrovna na

královský

hrad;

tehdejších

neestí.

nebo tam byl koen všech Aby mlo však jistou cestu,

—

—^ nho

oú

se

odtrhnul

a pustil

se z brány

a podle

beku

a

hlunému

to

statným

aby

množství

vže,

zmocnil

se

nco nebezpeného ucítila pejíti zabránila. Také se

tovaryšm šastn povedlo; pepadli

strážníky,

se

nežli

krátkém

ulikami ku behu

ouzkytni

stráž

kovái

svými

se

Jiskra

k mostu,

tam

by

nežli

471 ^'

eho

tito

odporu,

lidem

vlastním

a jakoby nic táhlo jich hned nkolik dále k

mstu, aby

šímu I

volný se

i

vž

tam

Men-

opanovali.

mostní

byl

nyní

prchod velikému množství uinn,

ježto

pišla

ta

po

nadali, zajali je

vž

obsadili

hrnulo

za

kteí

jovníky,

a dle své

rukou

do

jejich,

Ctiborem se byli

zkušenosti

a takž

za jinými

i

starými bo-

okamžit k zástupu pidali jiným

také hned všelijaké

rady udlovali a na krvavý taneek se tšili. Pozdji pihrnuli se za tímto množstvím noví houfové

brány

s

Chotounem, kterýž se byl u Zderazské zástupem

menším

s

a pustiv se na Staré

na

veliký

rynk,

msto

ulicích.

asy

na tuné benost!

tunv

hodina

ke kotcm, pak

hlásal

vysvobození!

po

dol

svolával

lid

lidnatých

Zpomete

si

za Otakara a pozorujte naši hu-

Opásejte

vk

oddlil

ostatních

vysokým hlasem

nieho se neostýchaje. „Vzhru, Pražané!-' „Bije

od

bedra,

klestte

aby se

cestu,

zase navrátil! Vaše nouze volá

!

Ddic

.^^»G)

našeho

volá!

království

mého

za

a

ním

na vrazích, na

na

hubitelích

houfové

a

totéž

nový

eho

nadje,

krámy,

zavírali

aby se

za

od-

nev-

se od píštích hodin nadíti.

Kojata a Viktorin bhali ale zatím po a shánli

také

arci

se

emeslníci

strach;

prodavai

kládali nádobí a

douce ješt,

se

do

jiných

sto

poslouchali a chytali

také

ale dostávali

naší

Mee

pichází!

volalo

pitom hluku zastavovali

hrdel, a

hubené

chodí,

se

na Brandeburky! Slá-

dochází a pomsta

jejich

rukou!*'

jiní

království,

eské zem! Vzhru

milé

va

Zedraný

Pomstte

ruce spíná a volá:

škdcích

^~

473

mst

Ctiborovy peníze, co mohli dostati,

nasytil

lid

z

kraj pišlý

a vyhladovlý,

jinak sice bjio se co strachovati, že padne zoufale

tku

mu

na vše, co již

te

zástupem

pijde na oi, jakož se

pihodilo,

zlému

pokušení

tak dávno

již

v sku-

odolati nemohli a pe-

kaské krámy pepadali, aby

em

i

že bídáci jdouce s velikým

dali

žaludku, po

toužil.

„Nebdujte pro nkolik bídných bochník!" pi tom. „Do brandeburských mošen uteklo

volali

vám

jich

už

víc,

vých eských

dím Ale

nou

a tyhle jdou alespo do pocti-

rukou,

lebky

mlátil,

kteréž budou za

aby

utekli,

oloupeným nezdálo se

píinou

i

nemyslili

to

vaším

odkud pilezli!" to

už jinak,

být dostatenežli

že

se

— —-S

473

(55'

bídoá luza jen proto sbíhá, aby drancovala.

A

to

mátlo mnohýiíi hlavy.

Zatím

pitrhli

ale

první

samým zdem hradu bránu zavenou nebo povst až k

lidu

•

byla

bránu

a

ství

ped

dále

dít.

hradními

Nkteí dychtiv

již

povalili

po

hejtmanovi.

velikém prostran-

ekajíce, co

se

bude

zvláštní rokování a hle-

vedli

po

bez

se

zdmi

vidouce

hemžení zaveli

hradnímu po

bouení

o velikém

podivné

se

rozstavili

ovsem

a shledali

strážníci

zprávu

uinili

zástupové

dli

a

dolítla,

Menšího msta

ulicích

A

nahoru

jíž

shluklého

houfové

královském

sídle;

jiní

pdu

na holou

starosti

ale

a hovli

utrmáceným oudm. Ctibor

1

te

do

hnalo

Nkteí

rady.

na

nkolik

a

hrad

byli

outokem,

ekalo,

až jim z

hlavn

proto,

že

zkušenjších sestoupilo mínní, aby se

toho

jíní

zas

radili,

aby se

msta ješt pomoc pijde, a to nemli ani žebík ku zlezání

zbran k boeni,

hradeb,

ani

poslední

navržení zastával obzvlášt Ctibor,

mohl se jakési nenadálé výprava

pedce

bázn

ani

steliva.

zbaviti,

Toto i

ne-

aby celá

nešastn nevypadla, nebo se mu te ponkud pekvapenou býti vidla, akoli

vedle všech okolností ani jinak býti nemohla.

Zatím však

svolal

muže, kteí

ozbrojeni, v první zástup nejblíže

byli nejlépe

ku hradu a ve-

—

474

>S

lel

jim

n

vypadli.

pohotov, kdyby

býti

Mezi

chudiny

shluklé

se

nebo

nesl;

svými

zárove

myslil,

A

všeliké meškání

ale

si

za

že

s

tou

velmi

nejvtším dílem

bude moci okamžit

bránu

na

tovaryši

svou nakrmiti.

snad Braniboi na

zástupem byl ovšem také

tímto

kterýž

mistr Jiskra,

hoíce

Sí-

udeiti a pomstu

píinou

povstalo také

brzo mezi množstvem divné reptání.

„Na

mluvili

chleba,

ani

Pro

stojíme

tu

oken?"

Pánu Bohu

hledíce

nkteí. „Z toho nám

peené holoub

ani

hrdla

do

do

skýva

nepadne.

nešturmujeme?"

„Cím pak?"

namítali druzí.

„Pstmi? i se nám

chcete skrze hradby prohryzti? Cekejte, až

opatejí zbra."

„A

nám

dají tedy

zatím

jíst!''

kieli zas

„Bídu mohli jsme louskat po vesnicích, ne-

jiní.

museli jsme se hnáti do Prahy." I kvasilo

se to

poád

jakož pi

víc a víc,

takovém znuzovatlém, se všech konin sehnaném, nedokavém houfu ani jinak až

konen

to

A

na

jiné

i

býti

nemohlo,

k hlasitému kiku propuklo.

stran

zmáhaly se

zase

divné

na jatky

neve-

pochybnosti.

„Kdož dou

!

jestli

ví, jestli

nás jenom

nesedneme na krvavé vjiky!'' bru-

eli nkteí, a Ctiborovi se klíilo pi tom srdce;

—^^

on

si

il,

a

podniknutí jinak na mysli vytvo-

byl celé

te

se mu, hned po prvním kroeji,

že je nebude moci tak

V pem,

tu

lovk

obratný

se

ulevilo

A

utiší.

zdálo,

provésti.

tom pirazil ale Chotoun

a

jeho

cy—

475

tísni

tento s lidem

novým zástu-

s

nebo

jeho,

doufal,

že

promluví a nepokoj

sotva že Chotoun poznal, jaký duch

vkol zmáhá, tu

vešel mezi nejhustjší klubko

malomyslných a pozvedl hlasu. „Pipravte

v jednom

pátelé

se,

uhodíme na hnízdo, upelešil

kde

vyhnav domácí holuby.

Z

toho neklesejte

To

poetí svta a bude až do skonání, sebou žádná brána neoteve,

my

je

to

neml

v skutku máme.

kejte a otvírejte ústa!

ovšem takové, štbetat; a oni tujte

ale

ni

musí.

vedlo již lidu židovskému,

dobýval Jericha, a

kož

bývalo od

že se

že

nemže

nám pomohou. Jen

a

Vždy když

pátel za zdmi, ja-

Ano,

Pátele

jsou tam

sama

za kterou sedí ne-

pátelská eládka. Uhodit se na že se tak

Brzo

cizozemský jestáb

se

na mysli, že jsou brány zaveny!

víte,

utrpení'.'^

„Uchystejte ramena a otužte mysl.

zvolal.

ano, jen kou-

máme na hrad,

o nich

my na

každý vrabec

n

spoléháme

se tedy zmužte

!

Pama-

na mladého krále a na úrodné žn, kteréž

nastanou, až ty brandeburské kobylky vytisknem."

—S 476 — (oi^

Ale všechna výmluvnost Chotounova nebyla

posluchae tak

by tenkrát

rozehála,

jakož

to

uinily ctyry plné vozy všelijaké potravy, kterouž nyní Kojata

s

Viktorinem

hlého lidu pivezli. Byly dílem arci

novým houfem sbvci dílem koupené —

s

i

to

násilím pobrané, jakž

veliká

to

po-

teba kázala. Vesele zavejsklo celé množství a sypalo se

voz, jako by sem

okolo

inou

bylo jenom za tou pí-

pitáhlo.

„Aj, tedy jim

„a

Ctibor;

a

dejte,

to

my hleme

se

a

zatím,

bíky a dobrou zbra. Nebude-li

utiší!"

ekl

seženeme žejinak,

musíme

udeiti na obec."

A sta,

rvali se o

po mase, livu i

eho

bylo

do

m-

nuzáci

ale

dol

v skutku hnul se pak houf

aby sehnal,

potebí,

potravu; jedni sahali po chleb, druzí

jiní

bhati a

po

mouce,

ohn

a zaali

rozdlávati,

i

hned po pa-

nebo

byl Kojata

nkolik kotl pivezl. Ale mezi

co by

stela

divný hluk

tím,

co takto

z luku

tropila,

ped

nedonesla,

hradem, strakatina

bylo živo také na

Ebrhard se na zaátku ovšem skoro

však z hradní bašty, jaký

to

lid

lidu

hrad. Pan ulekl,

vkol

vida

se rozlo-

ekal ješt, co bude poínati; potom oboí a velel skoro s opovržením, aby se žil,

zdálí

ale stáhl

vypravil

~eS odnc,

zástup

vran

oi~

477

kterýž by to hejno krkavých ha-

zaplašil.

Bylo

poledne

jíž

zemi.

Zdálo

poal

se nyní

vtík Za Petínem

smítati.

náramné

a

že musí

se,

bouka

pohybovati a se

lidu

svému. „Ted

ve stínu zahnati."

Zástup se hnul,

ale pohlížel jaksi starostlivé

po nebesích. Brána se otevela, most

pes nj

a

spatil,

a

;

hluboko

ních viselo i

s

el, a se

zaal I

stal

;

velikým

s

do

ruky

nad

jako

kikem

padly

na

hluno ze etzu utržený zaskuel poalo

býti

zahímalo, a v nkolika okamže-

Petínem a hned

mrano

ohnivýma oima; vítr

Stra-

když je

a popošel ku

A

nad celou Prahou

pták

me

vzal

strany, ale tu chvíli

také nad nimi vítr a

tovaryši,

poheb mé Marty!" zvopedu; ostatní

hoši! na

oima

se hnuli za ním.

ob

spustil,

zavsil krátké kladivo.

„Vzhru,

sebe

a

se

vzchopil si

zajiskil

lal,

svými

Jiskra se

se

odnci.

se vyhrnuli braniborští

šliv zkikl

a k boku

tínnílo

A v skutku zem prach

vyvstávaly šedivé obláky.

„Ven!" porouel Ebrhard

mžete

je

parno

pijíti.

porážel

lid

i

i

nad hradem,

jako ohromný

erný

blýskalo se, hrom hu-

a vyvracel

stromy a pak

sypati lijavec.

byla

vkol tma

a boj

ped hradem pe-

Braniboi bželi do svého hnízda jako zrna-

— —^S 478 tení,

jenom ást se

ale

S>

jich

tam

vrátila,

nebo

Ebrhard velel bránu zavíti, aby se v tom hroz-

ném zmatku

i

mst,

eského

množství

u veliké

hrze

nám! Nebe

A

jiný lid do hradu nevetel.

po

se rozutíkali

lidu

jakož

uinilo

na

kteréž

,

vše

prchajíc a zalézajíc volalo

je

s

ostatní

shluklé

i

strany :

„Bda

Brandeburky! To je metla na

Cechy! Hospodine pomiluj! Utíkejte!"

A

pobouením

nenadálým

tímto

kýchž toho

léta

živl, ja-

nkolik zemi eskou potkalo, roz-

k ulehení

tíštila se výprava, kterouž byl Ctibor

všeobecných tžkostí byl podniknul.

zmalomyslnla,

a

nebo na mnohých zniena.

A

ské ješt

lid

si

krajích

místech

myslil, že

snášeti,

ale netroufal

po

a

musí

znovu

si

byla

i

bemeno

trpl jeho

*

zoufali,

nadjná úroda tíže

pomysliti na pomoc.

*

Celá Praha

branibor-

a bdoval,

zem eská pede konené

Jak

zproštna byla, známo vidouc

velkou

tak

bídu

svornosti a zasazujíc víc

a

jest

se

rozmnožovalo

víc

z

domácí,

Panstvo

nabývalo mezi

sebou

konené osvobození

vlasti,

v zemi, o

tchto zlých host

djepisu.

odpornou.

Braniborim

stranu

Ku konenému vítzství nad Otou rozhodn pisplo zakroení krále Rudolfa, kterýž obávaje va,

mu

ustanoveného

ješt vtší moci nenabyl, vojensky do Cech;

Ota

snad o Václa-

se

za zet, aby ho Ota

neumoil

nepochybn

stvem eským. za a

Potom svolán snm, na

vladae

skutené

na

míst svém

nejvyššího komorníka království

všickni

cizinci

a kdožby

z

zem

pímí

nmž

s

pan-

Ota uznal

biskupa

Tobiáše

eského Dpolta

z Ri-

1281 vymohlo panstvo na Otovi,

Rokii

senberka.

1280

sám do

též

pišel a dne 25, listopadu pinucen byl k

pak

a

vtrhnul na podzim roku

ve

nich

zem

tech dnech ze dle

aby

se vyklidili,

toho rozkazu se nezachoval,

aby

byl trestán jako jiný lupi, zlodj neb výbojník. Mladého

Václava propustil Ota ze

na a

onom

hodn

si

snmu

zajetí teprv

pislíbil,

že

za to zaplatit dal.

to

roku 1283,

již

a

byl

roku 1281 uiní,

Obsah. Str.

Vze

v nové vži

.

1

Statný Beneda

119

Poslední pohanka

195

Braniboi v echách

323

Tyl, Josef Kajetán

PG 5038

Sebrané Spisy

T9

1857 djl 12

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY