Purchased for the. LIBRARY of the UNIVERSITY OF TORONTO. from the KATHLEEN MADILL BEQUEST

BAREVNÉ STEPY

m

\-^í

Purchased

for the

LIBRARY of the

UNIVERSITY OF TORONTO from the

KATHLEEN MADILL BEQUEST

JAR.

VRCHLICKY

BAREVNÉ STEPY vydaní

NÁKLADEM

DF.FINl lUNl.

J.

O FTY V PRAZE.

1908.

VEŠKERA PRÁVA VYHRAZENA.

60i'6

[|^

SEP

2 2 1966

TISKEM »UNIE< V PRAZS.

KARLU LEGEROVI s

pátelskou upomínkou.

I

V.

PROLOG,

POESIE A PROSA.

Bydlili spolu v

msta.

Peka, muž

témž

domu

v odlehlé

ulici

velkého

zavalité postavy, ramenatý,

sval

vyvinutých a otužilých prací, obýval celé pízemí. Byl pravý sosák, jemuž šlo dle otylé, dobrácké tváe zamstnání jeho k duhu a jenž po jiném obzoru nezatoužil. Pekárna, zkad ustavin vycházel teplý stuchlé mouky a peeného chleba, dech a divná konila v malý krámek s velkým, zamíženým oknem a s dvemi postranními, jichž zvonek pes den ozývati železných,

vn

se neustával.

Nad ním práv bydlil voavká. Nebyl ejný emeslník, cítil v s-ob pud vynálezce a

vn vn

obytvo-

il vždy nové, vždy jiné. Fialky a rže, reseda a karafiát, moschus a konvalinka byly mu již všední a banální. To, že práv nejvíce jsou hledané, jej nemátlo; noci strávil ve své úzké, tsné pracovn, destilloval, kombinoval, rozlišoval, míchal, cedil a vail, napínal obraznost až za hranice vkusu, jen aby nasel nový svt posud netušené. Zvláštní zálibu v tónech ostrých, pících, ,neb v opaku jich, v tónech

vn

ml

šediv unylých, natáhlých lehkou plísní pezrálých merunk nebo broskví, v tónech, jež projely ivy jako falešný tón vzatý až u kobylky houslí, neb jako ná-

.

spežení dvou naprosto sob odporujících barev. Touto stálou namáhavou prací stal se trochu nahrblým a vyzáblým, jen v jeho oích to hoelo a nos v rámci erných vlas dostal od vní, s nimiž v stálém styku byl, profil vytáhlý a ostrý. Zboží své nedodával do žádné velké továrny. Ml málo zákazník a ti nebyli jisti. Nkdy cinkl také zvonek jeho pravý to hudební tón v ustaviné banální dveí a vešla dívka, vešla inení zvonku u dveí pekárny dáma polosvta, vešel mladík jemu v mnohém podobný, prohlédli zboží a odnášeli po malých fiólkách z hezkého broušeného kišálu, flakonech tvaru benátského neb orientálního, pár kapek divných essencí, páchnoucích bizarn, v nichž se objímala duše zlatých ínských hhí s krpjí opopanaxu, v nichž výskala

silné

i

—

—

vn

ambry a nyla staropanenská duše revyzáblou takka vní velkých afrikán. Zdálo a mí, ale on se však, že kupc jeho bylo stále stále sedl nad svou prací, stále vyhledával nové do-

triumfální

sed

s

mí

jmy vní, nové kapky

zvláštní

rosy duší raffinova-

ných a po novot žíznivých. A zvonek pekav cinkal ustavin brutálnji a zdola bylo slyšeti hlomoz davu, házení penz na krám, veselý hovor tovaryš a kuchaek, smích dtí, hluk

voz

z

To

ulice,

vyvolávání

trvalo až

do

noci.

prodava, ruch, život Tu stišil se hluk prodava .

.

kupujících, jen ruch z pekárny se ozýval, bylo slyšet, jak mísí chléb, jak vytápjí pece, jak sázejí do nich pecny, jak oprašují jiné z pece vytažené a po dlažb i

míhaly stíny rozmáchnutých páží s kopisti neb lopatou. A jakoby se jitra dokati nemohli, pestali o druhé a zaínali o tvrté stejným ruchem. V tch nocích sedával sám nad knihami, nud

se

:

kvty

exotické flory, nad spoustou látek v rozkladu, nichž duchaplnou analysou neb kombinací lákal a tu slýchával, uv-znenou tam neb spící duši

z

vn

cvrk

ostrým hvizdem provázena se jak v tichu jen nesla z velkých díží pod ním podivná píse chleba ,,Jsem mana chudiny a hostie života prací stížených a unavených. Každé sousto mé svaté jest po:

tem dlníka a

slzou siroty.

Rozlívám

život,

lna zem, kynu

neb jsem

a roštu, dýchám teplem jsou zámatek, jsem maso i mléko zárove, ve rodky na fosfor pro lebku myslitele i na buky pro hostie života prací stížených a unavených!" A poslouchal tu píse a velké slzy tekly jemu po tvái a z úst jeho splývala modlitba Ó, bože, jak šastni jsou, kdo mohou všedností oblažovat svt; za jakou cenu kupují duchové vzácní svou povznešenost; jak dkuju ti, že neuinirs mne tím pekaem dole, že daFs mi okusiti opium vyvolených, by i za cenu život, roštu z

mn

:

života!"

Ale v téže pravil s

Je

sáhl rukou svou do kapsy a penízky, vážil je dlouho na dlani a

chvíli

vyal dva nuzné

bolestným as, bych

úsmvem šel

koupit

sob

chleba!

KNIHA

1

BASNE V PROSE.

!

Ú

s

p

ch.

Ochoená ejka, domácí slepice, sup hor kordito celá stupnice Rok úspchu umleckého díla v našem století. ejce se usmjeme, když nám z ruky jí a cho-

—

lerských a mystický pták

cholem potásajíc po pokoji cape. Slepici zabijeme a

O koist,

uvaíme

supu teme, jak vrhá se je

nám

dost

cizí,

ale

s

polívkou nudlovou. výše oblané na svou s

nelze

nic

proti

tomu

namítati.

Ale pták Rok, jenž

nou a

živí

se svitem

slétá

msírc

k zemi za sto let fantasii', Pa .

.

.

.

jedi)]('-

skaky

Pomsta hmoty.

váti slita

Mojžíš rozkázal, aby vehká nádrž, v které umy knzi a levité ped vykonáním obtí, se byla z k jvových zrcadel žen a dcer Israclskýcli.

mh

:

Co sti

sloužilo

druhdy marnosti ženské a prchavomlo sloužiti nyní oist, symbo-

krásy tlesné,

lické lázni

duší.

Ale nemohl se dopustit veliký zákonodárce vtší neopatrnosti. Obrazy nahých žen a dívek, jež druhdy shlížely se v kovových zrcadlech, 'utkvly pro vždy v hmot a pronásledovaly oišující se knze a levity oplzlými posunky a pósami nesmrtelných. Veliká Astarte posílala v tom nové vyzvání v boj starému Jahvemu pomsty a odíkání.

vdk

ik

i^

^

Vítzství stínu. Svtlo uznalo zase jednou za dobré pohrdati stínem. Nazývalo jej synem tmy, maskou zla, pláštm híchu, branou zatracení.

Ono bylo pouze záící duší všehomíra, zkad živné paprsky se rozlévají ekami mí^y a života on byl dít zkázy a hrobu odsouzený k symboHsování každé

—

negace. Stín dlouho mlel. Když však ohnivé šípy svtla bez milosrdí probodaly tu s tichou ironií se otázal svtla Kdo zahalil a osvžil chladem žhoucí hlavu velkého proroka svtla, umírajícího na kíži Spasitele ? Z mých pouze as skanulo na krvavou skrá jeho políbení smrti, která jest mírem a odpuštním. A pemožené svtlo ztichlo okamžit.

—

jej

^

^

^

žlutá cukránka.

Z celé své mladosti bou jako tu malikost,

nic

nemám

tak živ

ped

se-

když jsem tyletý hoch odjíždl z domu otcovského, stála na stole pi snídaní žlutá cukránka.

Pro

zrovna

že

mou

se vtiskla v

ta

pam?

cukránka plá mi v barvách kdybych vdl dnes o ní, jel nejživjší obraznosti bych pro ni teba za oceán a kdykoliv bych na ní v klopotu denní práce, a v dlouutkvl pohledem hých bezesných nocích, vždy vmyslil bych se v ten otcovský. as, kdy poprvé opouštl jsem A v pohledu na žlutou cukránku, posledního svdka zašlých dn dtství, snad bych odpustil osudu,

Mosazná prostá

ta

—

a

dm

že

zapomnl

Msíná Nevím pro

dní

tiché,

mj

trochu více osladiti

—

ale

klidné, snivé

život.

noc.

stále

pronásleduje mne vinoci ve známé kra-

msíné

jin.

Bylo to koncem ervence neb zaátkem srpna,

kdy bývají

již

ty

bílé

ozáené

noci,

kdy

celý

svt

v blost lilií, vni a lesk. Šli jsme, nevím již kdo, v kraji, nevím již kde, dlouhou, dlouhou silnicí. Po obou stranách alej štíh-

stopen

jest

v

jas,

.

topol, erných v msíném svitu a mezi nimi do dálky podobna miéné dráze nad našimi hlavami v istém azuru letní noci. A kolem do kola rovina, rovina, rovina. Ani již nevím, zda stálo obilí i bylo požato, vidím tu cestu bílou v bílém msíci s nekonen dlouhou alejí erlých

ta cesta

ných rozšumlých topol Šlo nás nkolik. Jakoby z njaké pouti, kde jsme se zdrželi dlouho do noci. Nevím se již pamatovat na tváe a postavy lidí, již sei mnou šli; vím jen, že v ele našem kráel malý mužík v erném odvu, .

oholený a

peliv

.

ustrojený, že to byl vesnický uitel

pod paždí staré housle. Dále vím, že nedaleko mne kráela dívka, že byla mladá a krásná nevím kdo byla, jak se jmenovala, nevím také co nás svedlo na té vesnické pouti, z níž mi v upomínce zbyla jen tato zpátení cesta tichou msíní zda náhoda i známost našich píbuzných? nocí nemám pro Nevím nieho, pamatuju jen chab, a že nesl

—

—

a

dvod,

dívkou jsme si rozumli. Nevím také, co se hovoilo tou dlouhou cestou mezi ernými, v stíbrojas luny stopenými, rozšumcnijakých

to

že

s

lými topoly, ale slyším posud ty hlasy a ten zvonivý smích, a zdá se mi dnes, že tenkráte ješt byla

mladost na svt. Ale urit se pamatuju, jak náhle vesnický uite^ se zastavil, jak opel oholenou bradu o svoje housle, vidím jeho pólo komickou, pólo jak zaal hráti vážnou silhouettu. jak míhala se ped námi na silnici, mezi topoly, v msíci, šosy kabátu rozhozené, ruka se smycem v triumf álném gestu, klobouk v cjHrál národní písn, unyle, toužebn... nám le

—

.

.

.

se zdálo, že mistrovskv,

nám

se zdálo, že

msíc

svítí

!.

kouzeln ji a

že

topoly zastavily svoje

šumní

a letní

noc své hluboké oddycháni. Náhle na bílé silnici rudá svtla a erné spou-

—

domky, chalupy, hospodáská stavení, tu a sty tam zaštkal pes, tu a tam otevelo se okno a cizí hlava dívala se na silnici, kudy v ele nás zpívajících kráel jako u vytržení na housle hrající, pólo komický, pólo píšerný mužík A zase všecko zaniklo, a kolem rovina a ticho a .

.

topoly a bílá msíná noc na nebi a na zemi, proa jen ty tóny houslí žalující a nyjící jako storem poletující píse touhy a lásky. Nevím, co bylo z dívky, jež kráela tenkráte po snad žije ješt, mém boku v oné vlahé noci letní zda si vzpomene, zda snad i ísti bude tyto ádky pozná... zda ucítí rovnž to kouzlo mládí a radosti?

erné

vná

—

Divná

vc

—

a vzpomíná se na

—

takové noci prožijí se jen jednou

n

usta\án

Almužna. V

anglickém parku Z***ského zámku procházela knžna. V uctivé vzdálenosti za ní kráel tuný komorník. V záhybu aleje stála staenka o berli se opírající. Oblek její byl nuzný, ale istý, tvá vrásitá, ale ušlechtilá. Byla to jedna z domácích chudých staré a svou dobroinností proslulé paní. Když knžna zahýbala do aleje, octla se ped stase

stará

Barevné stepy.

:

Dv

enkou.

staeny

stály

tu

sob. Bohatství

proti

a chudoba.

„Odpuste, Osvícenosti, že až sem vás pronásleduju," pravila chvjícím se hlasem žebrácká, „ale odjela jste z Prahy na venek díve než jsem myslila. inži máme za dvemi, a já se osmlila pijíti si pro váš obvyklý píspvek."

dobe

„Ano, máte pravdu a dobrácky knžna. ,,A šla

jste

udlala," pravila

sem pšky?" nemohu pece na dráze

jste

„Jak jinak, Osvícenosti, co od vás dostanu. Vyšla jsem z osmé." V tom bilo dvanáct na zámecké vži. projeti,

,,

Baptisto," obrátila se

níku, který stál asi

msta po

knžna k tunému komor-

pt krok

za

ní,

,,

dejte

mi dva

zlaté."

Baptista stál klidn s oholenou tunou tváí a nepohnul brvou. „Prosím vás, Baptisto, o ty dva zlaté," pravila

drazn knžna. Obliej sluhy dostal v té chvíli ráz impertinentní. si ješt bok a pravil drze: Nemám po ruce sáek Vaší Osvícenosti."

Podepel ,,

mém psacím stolku," pravila vlídn knžtak laskav a skote do zámku, pokám zde s tou paní." Chvíli bylo ticho. Knžna ekala na odpov. se Baptista usmál a pravil klidn s majestátním gestem ,,A co, kdož by se tak namálial ?" ,,Leží

na,

,,

na

bute

Konen A se

na

zase

bylo

chvíli

ticho.

Stará

loižna dívala

žebraku soucitn, jakoby chtla íci

18

:

,,Má

.

milá,

kdo

je

z

nás chudší, kdo bídnjší?" Staenka

sotva slzy potlaujíc vrávorala z parku. Baptista klidn si hladil laloch. Knžna klesla na nejbližší sedátko. pravila vzlykajíc, ,, tohle jste mi ne,, Baptisto," udlat, za tch pár krok pece stálo štstí té

ml

ubohé ženy." „Udlat, neudlat," bruel Baptista. ,,Osvícenosti již odpustí, ale nco jsem musil íci ped tou ženskou, pro jsem nemohl do zámku; pece jsem jí nemohl íci, že nemáme nieho, vskutku nieho .... ovšem," dodal, jakoby se byl odvážil píliš daleko, „mla pijít po prvním, je dnes dvacátého osmého, ale do prvního nemáme nieho." Stará knžna mlela a jen se dívala do písku ist umetené pšiny na stopy, které tam zanechala ped chvílí její „domácí chudá".

^

ti

ií

Smutný Nedlní odpoledne Jak je zabiti ? Dívám .

dopis.

.

se

chvíli

z

okna na od-

Nevím jak Okna jdou na dvr. Zadívám se tam a tu shlédnu v druhém poschodí u okna ])rocelé drama. ljší kuchyn Sedla tam žena asi padesátnice, služka, chva neb hospodyn v malebném kroji venkovském s bí-

jíždjící

a octnu

tramwaye a parníky. se

v ložnici.

—

19

I

to

nudí.

.

lou holubinkou na hlav, sedla u okna a tžce, namáhav psala. Patrn dopis njaký. ale Rozeznal jsem i velké písmo švabachové

—

nic víc.

Žena psala zdlouhav a pracn. Na chvíli zaujala mou pozornost. Obliej její v plném osvtlení obrácený byl trapn stažen. Každou chvíli

celou

ke

mn

elo

ustála v psaní zacloujíc

i

tvá hrubou, upraco-

vanou dlaní. Co dlala mezi tím? Plakala. A jak pomalu sestavovala svj smutný dopis, a zase plakala a psala pomalu a namáhav. A nkolik krok dále hluel život velkomstského nedlního odpoledne. Tramwaye peplnné hrely ulicí, a drožky se stíhaly, parníky a vlaky huely a pískaly odjíždjíce na rzná výletní místa. Snad a ona, jíž svili panstvo této ženy odjelo i domácnost, užila takto odpolední prázdn, sedla v kusám ví, co psala a chyni a psala a plakala

koáry

nkam

— Bh

pro

plakala.

Nešastná byla však zajisté. Zda psala synovi, zda choti, od kterého louena, kdož to ví. Syn anebo cho snad v

žila

od-

bavil se

té chvíli lépe nežli ona.

A

nemohl jsem se dívati déle na tu ženu s bílou holubinkou, s tma tvrdýma, upracovanýma rukama, píšící tak tžce a namáhav smutný dopis necítil jsem její neštstí, spustil známého mi obsahu jsem radji záclony a vnoil se v láze šera a snv

—

.

í;;l

j;^

20

ijL

.

Koky. Po hebenu stech, po hranách okap procházejí koky, mystické milenky noci,

se v tiché zimní noci

které tak milovah a

opvah

Gautier a Baiidelaire.

Nejsou to koky útulných krb domácích, jichž teplým pelechem jest podnožka moudrých pán neb štucel krásných paniek a jichž mkká srst leskne ne, jsou se jak hedvábí, když na slunce svítí

—

bez pánv a domov, koky živící se plenem a lupem, koky páriové, pronásledované a stíhané, rvoucí se o ohryzanou kost s potkanem a myší, zápasící o pí života s živly a s lovkem. to

koky tulaky

Po hebenu stech, po hranách okap procházejí v tiché zimní noci koky, mystické milenky noci, které tak opvali Gautier a Baudelaire. se

Hbety jejich rozježené ustavin, jakoby je rozdula vichice, rýsují se oste v záící stíbrné ploše velikého msíce, který podoben okrouhlému štítu náelníka divokých kmenv afrických zvedá se pomalu za ostrou silhouettou starých, oprejskanými prejzy pokrytých stech. Oi jejich svítí jak uhly rozžhavené, jak smaragdy a topasy, mkké pracky jich z vypelichaného sametu kladou se graciosn a jist na ostí tašek táhnoucí se kivolakou ernou linií po bled prsvitném, skoro opálovém nebi. Jdou rychle a tiše jako ve snu, míhají se skoro jako peludy, jako stíny zachycené v tmavou komoru kouzelnou svítilnou. stech, po hranách okap prov tiché zimní noci koky, mystické mi-

Tak po hebenu cházejí

se

21

Icnky noci, Baudelaire.

které

tak

milovali

a opvali

Gautier a

Ubozí tito tvorové znají celé okolí, dívají se na s ptaí perspektivy, a ten jest jim tak malý, tak titrný a smšný, že zídka jen sestupují v labyrinthy kivolakých uliek, kam je leda sláká v nejvyšší nouzi vyhublý vrabík. Znají každé okno v podkroví, dívají se do nich jak zlé svdomí skuhnami špinavých a roztrhaných, dávno bezbarvých záclon. Vdí dobe, tam za tím poítá vychrtlý Harpagon své peníze, za druhým píše dlouhovlasý bledý mladík dlouho do noci, nkdy i do svítání dlouhé pravidelné ádky na sežloutlý papír, za jiným spí ti hlaviky dtské jako jabloové kvty v jedné chudobné postýlce a za jiným vyhlídá hodn nalíená, fantasticky nakadeená

svt

hlava díví, stopujíc úzkostliv

blížící

a vzdalující se

kroky po vyšlapaných chodnících v polotmavých, sychravých a lehkou mlhou jako zasnžených ulicích. Koukají pes okap dol. Xové kroky se blíží. Darmo, vzdalují se opt a dívka vzhlíží do dálky ustavin. Nyní nové kroky, snad je to týž chodec a vrací se, bílá ruka kyne za záclonou, ve dveích zaskípne klí, hlava zmizí a na špinavé záclon rýsují se brzy jen dva neurité stíny. A starý náelník celé smeky koií zadívá se do msíce a spustí dsné, zoufalé, kosti pronikající trcmolo.

Po hebenech stech, po hranách okap procházejí v tiché zimní noci koky, mystické milenky noci, které tak milovali a opvali Gautier a Baudelaire. Divoká hudba neustává. Jako dít, které nkdo do smrti chce ulehtat, kvií a piští to v šíleném smíchu, který je zoufalým pláem zárove, nyní je to jako déš rychle za sebou padajících krpjí na rozse

22

žhavenou plotnu, nyní jakoby deset dilettant hrálo na kvint u samé kobylky zoufale njaké piccicato. A zase táhle a elegicky jako, náek za ztraceným štstím, prorocky jako vštba blízkého neštstí, dut jako volání a zaklínání neznámých duchv. A zase ten smích a chechtot protkaný jednotlivými, ínekonenc dlouhými tóny, zní to jak persiflaže dissonancí Wagnerových a pechází to v dsnou vavu, ve které roštk i dunní plechových talív. Temná zeznáváš obrána. Rozlítlo se okno v protjším štítu a v jevil se dlouhovlasý mladík, hodil s nehorázným zakletím svj zouvák do té vavy. Jediný táhlý kvik, a hluboké ticho zimní noci rozložilo se ulicemi. Okno opt skíplo, básník psal dál své nesmrtelné verše, a na ušpinné záclon vedlejšího okna rýsovaly se dále neurité rysy dvou se objímajících stínv. Tak po hebenu stech, po hranách okap procházejí se v tiché zimní noci koky, mystické milenky noci, které tak milovali a opvali Gautier i Baui

nm

delaire.

Pramen zapomenutí. Opat Fulgenc stál open o zed klášterní zahrady a díval se roztržit do dálky. Breví mu vypadl z ruky do husté nesešlapané trávy. Bylo krátce ped západem slunce. Staré stromy svží zahrady klášterní stopené v nachu bohaté záplavy ervánkové hoely jako rubínové kmeny, listí

23

smaragdy, celý sad

ml

skoro bárajské zahrady, o nichž tak hoj vypravují staré kroniky. Peletl-H asem pták neb motýl okolo, byl spíše podoben letícímu kvtu neb padající hvzd.

jich leskk)

se jak

jené vzezení njaké

n

se a záilo, vše tonulo ve vni nea pronikavosti. Byla mystická chvíle pechodu, kdy den se kloní k veeru, není již dnem a není ješt úpln veerem; chvíle, v které duše sebe více v hmotu zakletá necítí tak tíži svých pout a ví, že jest schopna míti kídla a ulett ze svta. Opat byl neobyejn smuten. Ale nebyl to smutek lidí, kteí dobrovoln svta se odíkali a v askesi hledají umrtvení poslední jiskiky vzruchu životního. Jeho smutek byl rázu zcela jiného. Byl to smutek duší prahnoucích po život, smutek, jenž chytá se posledního stébla, na by se mohla zachrániti duše tonoucí, smutek, jenž povstává z toho, že rádi bychom rozhoupali všecky zvony ader svých k velkolepému hlaholu slavícímu lásku, triumf dobra, krásu a povznesení a že nám k tomu schází jediná mož-

Vše obyejné

lesklo síly

nmž

—

zapomenouti na minulost. Opat pozvedl hlavu z hluboké dumy a zadíval bC v nachovou slávu západu. Ped ním stál muž v šat poutníkem, na hlav ml široký klobouk s obvykkiu pízdobou škeblí, v ruce berlu, po boku vak a ty-

nost

kev. raz

mu sti

ze

Postavy byl štíhlé a ušlechtilé, obliej ml výlahody a mírného umrtvení. Opat k\nu] pívtiv. Poutník se piblížil. Dlila je nyní donízká, místy povalená, hustým šípkem porootiá tklivé

klášterní

zahrady.

„Z daleka?" ptal se opat

cizince.

,,Ano,

z

daleka."'

mým snem a mou touhou dávnou namísta posvátná," pravil opat, „ale vždy mi bránily povinnosti ehole a úadu. A sotva byste vil, že co tžké bylo novicovi a bratru, je skoro nemožné opatovi. Stával jsem léta u této zdi dívaje se tam, kde cesta na obzoru se tratí, za korouhvemi a kíži poutník. Zpvy jich asto k slzám mne pohnuly, cítil jsem cosi jako perut zvedati se v adrech, ale musil jsem vždy potlaiti každý tento vzruch a cit a vrátiti se s hokostí v srdci do kláštera, jak tak jsem zaznl hlas zvonu zvoucí k nešporám. pomalu uvykal, hokost ustoupila tichému soucitu, pozdji i klidn díval jsem se na zástupy poutník táhale jedno noucích do svaté zem, pál jsem jim to pece mi utkvlo v duši." Opat se zasmušil pi tchto slovech nepozoroval upíral oi zpsobem neobyejným, ani, že poutník jakoby jimi se chtl vpíti v jeho celou bytost. Neekaje ani otázky hovoil opat dále: ,,]\Iyslil jsem si, že snad byl bych všech poutníku šastnjší, že by se mu podailo nalézti to, o blouzní celý náš vk, za ímž se na cesty daleké vydávají chudí i bohatí, mladí i staí." Oi poutníka div opata neprobodaly. Pod jich magnetickým vlivem opat dále pokraoval. Bylo mu jakoby se zpovídal vyšší bytosti a tím jakoby svaloval s duše své dávnou tíži, kterou ped tím ani dobe vysloviti s to nebyl. Mluvil klidn, tiše „Bývalo

vštíviti

A

—

;

na

em

hlasem nepatrn se zachvívajícím. „Stnme všichni touto myšlenkou. Co plavc zahynulo k vli ní v moích neznámých Co vypravují klášterní legendy a kroniky o rytíích, již vyjeli hle!

dat ten zázrak

ného

dí,

že

!

já

A

nenašli, nenašli,

a

mn

bych byl pece šastnjší

nco

taj-

." .

.

Oi poutníka svítily jak dv ohnivé hvzdy, a paprsky jich upíraly se na místo, kde pod drsným habitem bušilo neklidné srdce opatovo. „Myslím na pramen mladosti. Vím, že jest, ale kde? Vím, že se jednou najde, ale kdo bude ten šastný a pak dovede-li jej zužitkovat pro celé lidstvo? Dovede-li jej zužitkovat pro sebe? Jaká to hlubina otázek a kdo je zodpoví?" Nyní zaal mluviti poutník. i

,,A

ty

opate, že by ti pomohl a prospl kdyby tob dáno bylo jej nalézti? Pohle až na dno své duše a odpovz

myslíš,

pramen mladosti

i

Jak se mýlíš mi na jednu otázku: !

bez viny?''

Jsi

zachvl pi tchto slovech. Cítil stud jak vstoupá mu rumnec v tvá a sklopil jako pod Opat

tíží

vlády,

se

již

nechápal, hlavu.

Poutník pokraoval:

by ti a všem tob rovným byl pláten pramladosti ? Napili byste se ovšem z nho, omládli byste, ale tím by omládlo i vdomí viny, kterou jste kdy byli obtížili svoje svdomí. Ne as dlá nás starými, nýbrž vina naše, to, jsme se kdy prohešili proti lidské své dstojnosti, proti svému urení chtít dobro a být dobrým. S nápojem mladosti vzrostlo by jen toto vdomí a ta tíha viny ve vás a stav váš byl by horším ješt než dív. A los ten by stihl všecky, nebo rci, kdo z nás jest bez viny?" ,,Co

men

ím

,, Nikdo, nikdo," zalka' sám, co pak nám zbývá?"

26

hluboce

opat.

,,Ale

rci

lepší

,,V íni

prostedek a našel jsem

jej

na svých

cestách," pravil poutník. ovšem ten zázraný váš

rovnž pramen, ne vysnný pramen osvžující

hoké

víno, ale zdravé, to jediné,

mladosti jež

—

mže

to

je

toho,

uzdraviti

„Je to

kdo vinou

ztratil

to

jediné

pravé mládí duše."

Opat pozvedl oi k poutníkovi; byly veliké plamen divoké touhy. ,,Tys našel ten zázrak, a kde a kdy ?"

a

háral v nich

„Na

odvtil vyhýbav poutník. a že mohu ti podati, chceš-li jeden doušek."

tom

nezáleží,"

„Dost na tom, že a nebojíš-li

se,

mám

jej

„Nebojím, chci

!"

pravil opat.

sal poutník tlumok. Vyal z nho klokoové devo vyhloubenou íš a lil do ní z tykve, jež mu po boku visela, erný jakýsi mok. Poslední zážeh ervánk ozaoval bledou jeho tvá a marné se snažil v erném lektvaru vznítiti slabý

V tom

devnou,

již

v

odlesk barvy starého jantaru.

Vrchovatý koflík podal opatovi. ,,Co je to?" ptal se tento povznášeje íši ke ,,

Pramen

ervánek zem.

Opat

dl

zapomenutí," zhas,

rtm.

poutník.

šedivé stíny zaaly sg klásti na

vypil.

Chvíli díval se do tch šedivých stín, poutník splýval mu do nich, pak celý kraj a celé okolí, pak mu lehly na oi, na prsa, pak ješt cítil, jakoby mu

chladná ruka vybírala tížilo,

bylo

mu

mlád, usmál se

z

ader

lehko, voln i

ze

sna,

>,

pak

to,

co

jej

byl opravdu

mu

tam léta osvžen a

hlava klesla a ty

!

honily

sliny

sám stínem žin .

.

se

kol

nho

nad ním. naposled byl nehybné nedohledné dru-

a

a zmizel v jich

.

Pozd

v noci

našli

Kapky studené do vlas a vous, na mniši.

khdn

bilo,

mu bílý kvt jasmínový a na tvái nevýslovné blaženosti.

ležel

úsmv

tkvl

u zdi klášterní polekaní jej rosy jako brilianty sedly mu prsou, kde srdce druhdy ne-

^

« Vyneste

Na mém

ty

stepy!

stolku stála krásná vása.

—

Nepatrné a neopatrné dotknutí a ležela na zemi. Hrst stepu. Kiknul jsem otevenými dvemi: Vyneste ty step>\^

tom padlo oko mé na nkteré

na tech byly v

nom

rozkvetlá

z nich. Asi arabesky, na jedmandloová s odlétajícím žlu-

celistvosti

vtvika

pkné

tým motýlkem, na druhém jepice se smaragdovými kídly tkající nad rákosím, na tetím nevím už co. Bylo mi líto tch jemn malovaných obrázk, vybral jsem nkolik stípk a zavel je do psacího stolku. Ostatní se vyneslo.

Po letech poádal jsem své papíry. Ve spoust zažloutlých Hst a staromodních fotografií pišel jsem i na ty kousky z rozbité vásy, prohlížel jsem je opt a náhle shledal, že jsou to zcela banální vci, hodil

28

.

:

!

!

jsem je na zem a kikl jako druhdy otevenými dvemi Vyneste ty stepy :

i

Pak jsem se zamyslil. Jak asto klame nás poslední dobra a užitenosti! Bubliny

A

.

zásvit krásy,

snad

.

vidl, jak na vesmír z mrak strhaných nad tíš planet a vychladlou naši zem sklání se v paprscích kdosi a slyšel jsem, jak prostorem zní strašjá

livý hlas

soudu

Vyneste ty stepy

^

^*-^I^-^

29

KNIHA

II

ARABESKY A POVÍDKY

Barevné stepy.

Byla siroJiž v ústav íkali jí „Nesnesitelná". tek po zámožném venkovském šlechtici. Slušné její jmní spravoval starý bruivý notá, pítel jejího otce. On ji dal též do ústavu, bdl nad její vychováním a když jí bylo dvacet rok, odevzdal jí vše v nejlépe ším vzorném poádku: ti dvorce vše vše

dobe dobe

když

ji

s

polnostmi a

lesy,

malý zámek s velkým parkem, ošetované, práv v tom stavu, jak to bylo, po náhlé smrti rodi odsud odvezli do penpronajaté,

sionátu.

Byla jedinákem a trochu mazlíkem všech. V jádru svém dobrá stala se jen zpsobem vychování tou „nesnesitelnou", jak jí pezdly vtipné kollegyn hned druhý den pri spolené zábav. Chtla být ve he všady stedem a osou, nechtla se nikdy podrobiti celku a radji vzdorujíc usedla do kouta sama s obrázkovou knihou, pes jejíž okraj pohlížela hnviv na

skotaivý rej družek. Toto její první vystoupení rozhodlo o celé její budoucnosti v ústav. Zvykla si samotáství.

Barevi.é stepy.

!

Za to byh- uitelky nad míru s ní spokojeny. Chápala neobyejn rychle a mla výtenou pam. Pes všecku nezpsobnost a nedružnost byla jednou z

nejlepších

žaek

ústavu.

Když opouštla notá pijel pro ni ji

ústav,

nikdo

jí

nelitoval.

Starý

a bez velikých ceremonií odvezl

dom.

,Jste n^Tií paní svého jmní i své ruky, sleno Ido," pravil po cest v okamžiku, kdy po ptihodinové

jízd zaleskla se v klenutí svžích lip a buk bílým plechem pobitá stíška zámecké vížky. Staroch myslil, že ji ten pohled dojme, že voHl k své propovdí nejale jak se sklamal vhodnjší okamžik celé cesty

—

trochu ironicky a mlela zas jako ped tím. Notá myslil, že je dojata novými city na prahu nového života a že její úsmv má býti jen maskou tohoto vnitního pohnutí. Ale mýlil se. Poznal to hned, když uvádl ji do zámku, když procházel s ní pokoje, když vešli do ložnice rodi jejích, kde nad krby visely jejich podobizny. Ani se nezachvla, šla klidn dále, nechala si vše vykládat, o všem se pototéž upjaté ticho. Staec chtl, obuit. Pi

Usmála

se

obd

—

novuje staré upomínky, nkolikrát zapísti hovor vše marné, neodpovídala aneb lakonicky petrhla jeho nit, než mohl ji dále rozvinouti. Notá odevzdal jí úty za všecka léta a porouel se hojn odmnn. Odcházel však nespokojen, cítil,

že starý pítel jejího otce zasluhoval více ohled, že to vlídné slovo, ruky stisknutí neb pozvání pro budoucnost bylo by bývalo vcí jen vhodnou a

njaké

slušnou.

A pece

nebyla

nesnesitelná, nic víc.

Ida

zlá

a necitelná.

Byla jen

Nyní nastal

jí

život

ovšem

volný, ale

nevýslovn

jednotvárný. Ctla a hrála na klavír od rána do veera. Chodila parkem, nejastji sama, zídka v prvodu bývalé staré své chvy. Stal se z ní opravdivý ženský podivín. Pessimismus, k nmuž byla vždycky naklonna, ovládnul ji docela. Nebyl sice erný a sžíravý, m.l více nádechu ledové lhostejnosti ke všemu zdálo se jí, že ona je zbytená pro svt a svt že je zbytený pro ni. Zimu trávila v mst. Chodila do divadel a koncert, vyjíždla na procházky. Nebyla mrzuta neb zádumiva, byla prost klidná a lhostejná. V monolog" jejího života vpadla náhle nota posud cizí. Cosi jako láska, ona sama se tomu bránila ze všech sil své opravdu panenské bytosti. Byla na výstav a zastavila se ped jednoduchým ;

a

malým obrázkem.

Byla to zcela obyejná krajina. ním pár biz, nad tím olovné nebe. Ale vzduchu bylo v tom obrázku Zdálo se jí, že jej

Kus vesovišt,

za

!

lanou

Ale vzduch ten byl otravný. Obraz sám dlal dojem nesmírné bezútšnosti, hlubokého smutku. Koupila ho a tak seznámila se s malíem. Byl to mladý, posud neznámý muž, obyejné tváe, hlubokého ducha, hrdý nevýslovn ve své chuloká celou

duší.

dob. Jeho nedostupnost ji lákala a dráždila zárove. v úmyslu zaplatiti jeho krajinku dvojnásobn; brzy však upustila od tohoto zámru; nechtla, by jí byl díky povinován, a pak se bála, že by to ani nepijal. Uhodla opravdu povahu jeho

Mla pvodn

míc

vlastní nedostupností.

A

to

tak zaplatila obrázek u sekretáe výstavy. Byla tenkrát náhoda, že on se tu namanul. Hovorný

35

:

ml

úedník

za svou povinnost seznámiti je Chladné obou stran pak se více v mst nespatili. Odjela na svj zámek. Pišlo opt léto a s ním ty jednotvárné jí tak milé dny lektury, hry na klavír a nekonených procházek parkem. V nejdivoejší partii lesní našla jednou svého malíe. Sedl na improvisované židli a maloval kout olšiny, kterým prokmital pruh slunce, v nmž se honil celý mrak komárv a much. •Malí nepozvedl ani hlavu. Byl z%Tklý, že na venkov byl asto pozorován a že se mu leckdo díval pes rameno. Chtla se mu v>'hnout, ale bylo pozd, dívali se oba na sebe udiven. Ona zaala první.

úklony

.

—

s

.

.

—

„Pro mne zde pronásledujete?'" odpovdl on chladn. „Ani mi

,Já vás?"

ve snu

Jdu krajem za svou prací." ." ,,Park je obehnán plotem „Ten jsem pelezl."

nenapadlo.

.

„Co

.

tu chcete?"

—

maluju; však prosím, byste mne nevyrušovala, slunce nestojí jak my a hlete, jak vír much v jeho paprscích, co tu hovoíme, hodn stoil se na právo." ,,Což nevidíte

A sedl, jakoby mla dlat? Chtla

tu ani nebylo, ke své práci. Co bez pozdravu odejít, ale nco neznámého jí poutalo kroky. Sta myšlenek víilo jí v hlav, z nich vsak \ yzvídala jediná tato dvojice Myslí on, že když jsem jednou koupila jeho obrázek, že má právo vyhledávati mne a znepokojovati mne v mé samot? je to pece náhoda, nic víc než jí

i

náhoda ? Stála zde nerozhodnuta, a on pracoval

36

ustavin.

s

Náhle vstal, prohlížel obrázek ze všech lehkým úsmvem k ní se obraceje, pravil: ,,

Nechci

oloupiti

Ukázal na

váš park o

vám sml

kout; dovolte, bych

jeho co

vrátit,

stran a

nejkrásnjší

vám

náleží."

skizzu.

Chtla

ji zamítnout, on však byl brzy hotov, poobrázek mezi dv vtve nejbližšího stromu, sebral své vci a s ironickou poklonou pehoupnul se pes blízký laový plot parku.

stavil

—

„Stjte prosím na slovo, pane," volala za ním. plotem objevila se jeho kadeavá hlava. „Pejete si?"

Nad ,,

Mluviti

s

vámi."

„Zde?" „Ano, zde." ,,Pes ten plot?"

„Ano." je dlil. V ní burábyl na pohled klidný, stopoval každé její hnutí opatrn, ano úzkostliv. Ona zaala hovor. Ptala se ho po tom a onom z umleckého svta, na vci zcela lhostejné. Dalším hovorem pešli na umní, a malí se divil její znalosti nejen esthetické, nýbrž i technické stránky tohoto oboru. Mluvili tak o starých mistrech, o školách a smrech, o vkusu a mód, o pravé cen dl umleckých, tch vných a nehynoucích.

Stáli

proti

sob, jen

cela vichice dojmuv.

Ke

plot

a

On

konci však, když jeho

že našel ženu. o jaké sotva

kdy

oko vzplálo radostí, ona se zachmuila

snil,

a úsmšek ironický zhyzdil její slinou, pravidelnou tvá. pravila, ,,Je to všecko pkné, co tu mluvíme, "'

na konci,

„ale to

má

eknte

sám, co

s

tím, k

emu

to,

jaký

cíl?"

,,Toho pece umní nepotebuje," odpovídal on klidn. „Dosti na tom, že jsme v tvrí chvíli žili, opravdu žili. Nic více. A žíti mžeme tak nejen pi tvoení, nýbrž i pi požitku dl umleckých nemáte

—

na tom?" „NikoH

dosti je

—

opt

to

je

illuse.

Vy

se

jí

opíjíte.

prázdnota, jako za vším. Nestojí to za

„Ale, co

nám

zbývá," ptal se on

s

Za

ní

to, žíti."

úsmvem,

v kte-

rém dobráctví a údiv lehký pídavek ironie se stíhaly. „Kdybych to vdla," pravila ona kríc rameny, i

,,

bych

nebyla

puste

vás

zde

zdržovala.

Je

mi

líto,

od-

..."

,,Ale

mou skizzu pece si ponecháte ?" vám to dlá radost — ale eknte

,,Když

bez fráse, vyplní

umní

vaše celý život váš

opravdu, ?"

,,Pak bych nebyl umlcem, byl bych jen dilettantem." V posledních slovech bylo hodn pohrdání a trpkosti.

„A

je

možn,"

ptala

vás tak zamstnalo,

že

se

dále,

útšnost, to zoufání, které svt otroci

,,aby vaše

umní

prázdno, tu bezvypluje a jehož jsme

necítíte

to

?'

„Inu,

piznám

se

vám, že mne také

podobné myšlenky, jsme dti jednoho si snadno pomohu." „Prosím

nkdy století,

schvátí ale já

vás, jak?"

Visela na jeho rtech celým zrakem, celou svou bytostí. ,,]\Ialuju"

—

odpovídal klidn,

„nám píroda

zde

výten pomáhá. Maliiju místa pustá, bezútšná, prázdná, maluju tu melancholii pírody, tu zoufalost, která k svému neštstí je všady kol a kterou jen cítí a vyslovuje. Prací vykoupím a vysvobodím se zase.

lovk

Nudu, prázdno a

ds

krajiny

tím zabiju nudu, prázdno

i

a pírody vystihnu a

ds

bytosti

vlastní."

,,Pak jste šasten," pravila ona sklesle. ,,Ale, co

mn

zbývá

?"

neodpovídal. Shýbl se k zemi. V písku cesty nco v slunci; zvedl to, byly to barevné stepy. Kdo ví, z jaké nádoby a kdo je tam pohodil. Malí zvedl jich nkolik a díval se jimi na krajinu^.' V tom zašlo slunce za mrak, a celá krajina se za-

On

lesklo

se

smušila, ,,

Hlete," pokraoval malí,

pimhoueným

stále se dívaje

okem

skrze barevné sklo,

„hlete, jak šerý kraj plane mi nyní v kouzelném svitu. Pro obraz je to zcela nepirozené, falešné, ale jak to lahodí smyslm. fantastická krajina, ten váš park. Jaké osvtlení, jaké divné pozadí mají ty stromy! Tím je vše ržové a tímto zase bled modré, to svt z kišál neb opál.

To

Je to bizarmí, ale je to kouzelné. Nahradí mi to aspo slunce, než vyjde z mrak. Podívejte se také jedním tím sklem, uvidíte zázraky!"

ásten

A podával pes Nevdl ani, že jej jí

dále

plot

step zamodralého skla. z jeho ruky. a hovoil

nevzala

ocitnuv se ve svém

živlu.

podsta umní. Zahalí nám prázdno života a nese nás lehkým kídlem pes všecko. Ano, tak je to. Umní neb láska, nco býti musí, nebo by to bylo k zbláznní. Umní je modré, láska je ržové sklo, jímž se díváme na svt; chyte se jednoho z nich, ,,Ano, to je

aneb ješt lépe, chyte ob, a bude vám dobe. Je to ovšem illuse, jak sama pravíte, ale což není illusí cit blaha jako bídy, život jako smrt, sen jako skutenost? Vezmte si mj obrázek na památku a dovolte, bych si já vzal tyto barevné stepy. Bute zdráva a klidná, nemžete-li býti šastnou."

všecko,

Mlky podala mu pes plot ruku, která se' jí dion zmizel v pívoce chvla. Pak se odtrhla násilím kop za plotem, a ona stála ped jeho skizzou. Vlhký kout olšiny, kam vnikal plný paprsek slunení, v nmž tanil vír jepic a komár Neshledali se v život nikdy víc.

—

.

.

.

moe

V

sedla po letech dáma Ostende na behu sedmdesátiletá v pletené budce z rákosí a dívala se. vráskovité ruce majíc složené na sametové pokr>^vce, která ji halila až po bradu, na ilý a živý rej a na nekonený obzor. koupajících se, na asi

moe

Byl konec sezóny, den však neobyejn teplý a vábný. Z dálky znla hudba, smích a vzdálený hovor mísil se v tichý šum moe, které dnes jen jako ze sna oddychovalo. Stará dáma dívala se s úsmvem do svta. V její tvái byly sledy velké unavenosti. Zrak její se svezl na to v mkký žlutý písek u jejích nohou. Cos blýsklo v nm. Bare^mé stepy sklenné. Kdo ví, z jaké nádoby a kdo je tam pohodil! Pro však zachvla se staena, pro sáhla po nich tesoucí se vyzáblou rukou ?

Zvedla je zamodralé, žluté a ržové a dívala se planoucí v plné slá\ podletí. Jaký to kouA zelný obraz Jaké jiskení barev, jaká nádhera veliké slzy tekly staré paní skrz hubené prsty pes vráskovitý obliej a rty „nesnesitelné Idy" tásly se -žalným povzdechem: ,,Ano, on mel pravdu!"

na

moe

!

!

Kytice fialek.

„A podivný zjev tento opakuje se ustavin. Jako obrovská vlna valí se pokrok lovenstva ku pedu, roste, mohutní, již již cíle svého dosáhá, le náhle podivnou silou vlna jako zlomena a podata obrátí se zpt, kácí se a malomocná rozpní se u paty nebetyných skal. To je doba reakce v celých vrstvách, v celé spolenosti, která jako seslabena a malátná eká v zimniném rozechvní a ptá se ústy mudrcv a básník Co te ? Pirozeno, že tch, kdož slabí jsou, zmocují se myšlenky sebevražedné; nkdy zchvátí tento paroxismus i celé národy i celé lidstvo, jak jsem se snažil vylíiti ve svém výkladu. Ale lovenstva, které jest rovnž odvká práce v moe, neustává, z hloubi tvoí se nová vlna a možná, že my, již tak rádi všecky své nedokonalosti omlouváme lacinou frásí pechodní doby", jsme svdky vzniku nové velké vlny, která pošine kulturní rozvoj o celý vk, aby jej v nastávající pirozené reakci opt o celý vk nazpt postrila. Nastane pak ovšem otáz.

.

.

:

ln

,,

:

—

Xa

ka zbude

z

tak že menší.

ta práce? A pece není mama, néco každé té obrovské vlny pokroku lidského, reakce do budoucnosti bude vždy menší a

Ovšem my

uvyklí jDoítati

s

lety,

kdežto

na.

hodinách kosmických s vky se poítá, toho nepozorujeme. Ale vte, že tomu tak jest, a nevím, jak bych lépe vyjádil kulturní práci lidstva, než když eknu, že dlá vždy ti kroky ku pedu a dva zpt.*'

eník

pestal.

Hluboké

ticho

v sále

prováze-

dlouhý výklad jeho trvalo dále. Nikdo se nenadal, že jest konec pednášky. Tak zajímala všecky a tak byla podivn zakonena. Teprve když s úsmvem se eník uklonil, když pejel veliké elo své, nad nímž se sklánla od jedné skrán ke druhé jediná prokvtlá kade, pochopilo posluchastvo, že je konec a teprve te vybuchlo v hímavý potlesk. eník uklonil se poznovu. Trochu nejapn, ale to dodávalo zvláštní grácie celému jeho zjevu. Sestoupil s pódia a obrátil se ke dvma lenm výboru, kteí jej oekávali za stolkem, na nmž stály dv svíce a obligátní sklenice vody. Jeden mladík podával mu zimník, druhý hl a klobouk. eník pijal obé a chtl se prodrati uhkou posluchastvaj ale potlesk nepestával, spíše rostl, mísily se do nho pokiky mládeže, která zbyla mezi adou sedadel u zdí. Volali jeho jméno. Musil zpt na pódium. Cítil sám, že vyjímá se asi divn v zimníku s velikou šálou kolem krku, s holí a kloboukem v ruce. Ale co naplat, niusil jít. „Fambri! Cavaliere Fambri bravo!" znlo to jako vichice zvuk. Pánové mohli si rozmlátit dlan, dámy mávaly šátky a rukávníky, nco frenetického bylo v tom povyku. Professor Fambri stál na nejvyšším stupni pódia a jící

celý

i

!

uklánl se na všecky strany. Z neuritých tvar zimníku a šály vystupovala a rýsovala se veliká hlava jeho na tmavém pozadí sín z( ela plasticky. Pkná veliká hlava ušlechtilého profiki a výrazných tah. Byl trochu podoben známému typu starších Napoleonovcu. Byl šedesátník, holil se, ale vlas nebarvil. Jediná prokvetlá kade klenula se od pravého ucha k levému nechávajíc vystupovati ješt osteji monumentální elo. Plné tváe byly bez vrásek. Oi svtlemodré hrály ustavin po celé stupnici lesku a výrazu, tak že bylo tžko n^ poprvé zachytiti jich obyejný pravidelný lesk. Jakási sms dobráctví a ironie bojovala stále v této tvái a divák pi nejlepší vli nemohl na ráz íci, co pevládalo v povaze professorov. ale ostatek trupu S hlavou v souzvuku bylo poprsí a zvlášt nohy byly nepomrn malé. Te, když stál zde v dlouhém zimníku, nebylo to ovšem tak citelné. Professor to zcela dobe a možná dost, že divný úsmv, s kterým se do kola uklánl, ml maskovati jeho rozpaky. Konen sestoupil a dral se ke dveím. Potlesk neustával. Zvlášt dámy byly neúnavný. Když nemohly jinak, kývaly mu deštníky. V zadních adách vystupovaly na stolice. Professor ani už nedkoval, dostati se jeho snaha soustedila se pouze v tom

—

vdl

:

U

dveí nové intermezzo. Nkolik dam zaalo se oblékati v sále, ást obecenstva valící se ven roztrhla známé od známých, tak spletly se pláštíky, šály, kožíšky a rukávníky v jednu sms; ást jiná,

ze sálu.

která chtla vidti ješt professora, než odejde, vetela se mezi lavice, kde spoívala spousta vzácných tchto rekvisit a zvýšila jen babylonský v nich zmatek. Professor ocitl se ped klubkem hlasn rokujících

dam a musil se zastaviti. poslední salvy potlesku.

Z hloubi sálu znh- ješt

„Ale poj už, Nello," pravila starší dáma k bledé, v bohatý kožíšek upjaté dívce. Oslovená však se nehýbala s místa. Stála zrovna proti professorovi, vidla mu teprve te, jak se patí, do tváe. Cosi jako mdlý blesk vzalo se jí v oích a pelétlo na úblový obliej. Za tím následovalo zimniné pohnutí ruky, a než se starší dáma nadálá, strhla si dívka s ader velikou kytici parmských fialek a hodila ji professorovi. Kytice padla mu k nohám. Myshl, že upustila, zvedl ji a s dvorným úsmdívce podával. Ale tato sepjala jen malé ruky a v oku jejím leskla se prosba, které professor porozuml. S hlubokou úklonou pijal kytici, pitiskl ji ke rtm a jak mohl zmizel v tlaenici.

ji

slena náhodou

vem

ji

To tici

vše bylo skutkem vteiny. Professor sice kybystré oko a zpozoroval dobe, ale

pijal,

ml

jak prudce trhla starší dáma dívku za rukáv kým pohledem provázela tento její skutek. zamrzelo.

Po chodbách ilý

život.

a ve

vestibulu

Mnoho pán ekalo

^ s To

jajej

se nyní rozproudil zde na dámy, \bu

o pednášku, neb se už do sálu nedostali j vyvolávali ísla povoz, lokajové a služky s deštníky a plášti ekali na své panstvo a vyhlíželi je na chodb i na širokém schodišti. Professor skoil do vozu s pružností mladickou, kterou vru závidti mu mohl mladý pán z výboru, jenž jej provázel.' nestáli

koové

Sem a tam ozývaly se kritické hlasy o pednášce. „Znamenité, duchaplné, geniální!" ševelilo vzduchem. Jeden obstarožný pán s dlouhými šedivými licousy,

jenž

s

mladickou vervou délal služebného kavalíra celé

skupin mladých dvátek, nemohl zvlášt

nalézti slov

obdivu. „Slyšel jsem v Paíži mnoho veejných pednášek, ale sám Caro není ani stín našeho professora, a Caro, milé dámy, je milákem krásného pohlaví.

V Ženev

slyšel

jsem

dani Brandesa, ale rovná."

ped

Dvátka pisvdovala že jména, jež starý

lety

Kinkela a loni v Kose jim úpln vy-

vte, Fambri

a

bylo zejmo, horliv, pán vyslovoval, jim neíkala pra-

nieho. Vedle lože portýra stáli dva lenové výboru s ervenými odznaky, dávali patrn pozor na odchod obecenstva ochotn pomáhajíce radou i skutkem, kde bylo potebí. K nim pitoil se mladík krásného elegantního zevnjšku a pozdraviv je kývnutím hlavy, ptal se, jak dopadla pednáška. Znamenit," odpovídal jeden z výboru. „Pravý to foenix, ten Fambri," doploval druhý. ,,

„A kde

jste

objevih toho vzácného ptáka?" ptal

se trochu ironicky píchozí.

„Ml's poslechnout pednášku, milý San Giorgio, a byl bys jinak soudil. Fambri je podivuhodný muž. jsme šastnou chvíli, že jsme ho pozvali. Jaká to reklama pro ostatní pednášky. Msto má dnes

MU

o jednu celibritu víc."

„O se

které

do dneška nikdo nevdl," posmíval „A kdo je ten pán?"

San Giorgio.

„Cavaliere Fambri, je soukromý uenec." „Pah," vpadl San Giorgio do ei, „píteli, ty ptá-

45

Z Heidlberku ne?

ky známe.

A pro

nete na

uni-

versit, co ?"

„To se ho zeptej sám, škoda, odejel odpovídal pítel sarkasticky.

ped

chvílí,"

„Fambri udílí hodiny soukrom, uí moderním jazykm, kulturním djinám a literatue." pravil druhý výbor.

,\

doploval první. doporuil professor Pignotti, který ml sám pednášeti. Ale Pig-notti byl náhle odvolán k ministerstvu do íma, omlouval se nám a vida naše rozpaky, doporuil nás nkolika ádky Fambrimu. Ten nejlepších rodinách,

„Nám

jediný

To

""

jej

u nás,

se stalo

pánové, pravil, mže mne nahraditi. a dnes Fambri pednášel a s jakým

vera

výsledkem."' ,, Fambri pednáší o emkoliv a o pravy, dokládal pr\Tií výbor.

„A šly už

jak to možná, že takové svtlo posud

.

.

.

Ale,

moje dámy?"

„Tam práv

picházejí,

San Giorgio!"

ob

Po my,

všem bez pí-

schodišti skoro poslední sestupovaly dájichž všimli jsme si pi episod s fialkami v sále.

San Giorgio bžel jim vstíc a vyprovázel je ke koáru. Dobrý jeho rozmar, v jakém je pivítal, náhle si, že Nella nemá kytici, kterou pinesl, provázel do pednášky.

zmizel, všiml

když

dámy

,,Neekla jsem to, milý Ludvíku," pravila starší usedajíc do koáru mezitím, co mladík peliv ukrýval dívku do celé spousty kožešin a šál, „Nella mla zstat hezky doma ale to je už tak ..." Dáma si z hluboká vzdvchla

dáma

— —

„Což není

ti

dobe, Nello?"

ptal se

San Giorgio

úzkostliv. ,,Celá

oi

její

rozilena

je,"

vpadla dáma. „Což nevidíš

?"

A

vskutku oi díviny plály temným ohnm. Bledá slabým nádechem erven dodávala démonického lesku tmavým a hlubokým oím. Nepromluvila ani. zavrtla jen nedbale hlavinkou a zaboila se do podušek a kožešin koáru. „Nic plátno, Ludvíku," pokraovala starší dáma, „Nella musí ulehnouti pij k nám zítra podívat se na nás." ,,Bude to jen unavení, tetinko, do rána bude jist zas dobe. S Bohem a dobrou noc!" Zamávnul kloboukem, ob dámy kynuly mu pívtiv. Koí pobídnul kon a v brzku zmizela ekypáž v mlze podzimního veera. Mladík stál chvíli na témž míst upíraje zrak do dálky. Bud mou kytici ztratila ona je tak roztržitá a nevšímavá aneb ji zahodila, pravil k sob. Na tetí možný pípad, že ji mohla nkomu darovati, San Giorgio ani nepomyslil.

líka

se

tm

—

—

—

Nella opravdu ulehla. San Giorgio pišel druhého dne na návštvu, ale nebyl to ten starý, hovorný bratránek plný žertv a vtip, živý kalendá všech mstských událostí a klep. Vysedl dv hodiny u lože Nelly, byl malomluvný, zamlklý, v rozmaru více stís-

nném

než mrzutém.

ta kytice.

Ptáti se

Jako balvan

pímo

ležela

Nelly zdálo se

mu

mu

na srdci

malicherné,

nedstojné, tím mén mohl se ptáti tetinky. Tato ovšem nebyla také tak chápavá a Nellu samu ani ve snu nenapadlo, že by mohl San Giorgio zastaviti se nad tím, že nemla víc pi odjezdu z pednášky kytici, kterou dostala ped dvma hodinami. vzal

San Giorgio se zA-edl, když rozmluva citeln klobouk a porouel se lakonicky. ,,

Nepokáš, milý Ludvíku, ješt chvíh

tetinka, poví ..."

,,

doktor Pigri bude zde za

chvíli,

?"

vázla,

pravila

snad

,,Dkuju, tetinko, ale nemohu déle se

nám

zdržeti."

Ludvíkovi je docela jedno, matinko, na stu," podotkla s lehkým úsmvem dívka zvedajíc bledý obliej z podušek. ,,

Nello, co to zas mluvíš," horlila tetinka;^ Bože, tob se, Ludvíku, pece nebudu omlouvat, znáš už nezpsoby naší Nelly, ,až budete svojí, musíš

„Ale,

,,ale

ji

dkladn

vyléiti."

San Giorgio na to neodpovdl, stál s kloboukem v ruce uprosted pokoje a zrak jeho tkal s matky na dceru, jakoby uvažoval, stálo-li by to celé za tu práci.

Mýlíš se, maminko," pravila po chvíli Nella pomalu kladouc na každé slovo zvláštní draz, lékae, dojde-li vbec k tomu, budu musit dlati já." ,,

,,

,,

Neposlouchej, milý hochu, zas ty

její

fantasie,"

zlobila se teta.

„Ó, nikoli, matinko, žádné fantasie. Opakuji

n, lékaem budu

já,

klid-

nebo bude mi vyléiti pana San

48

.

Giorgia ze žárlivosti

—

bude-li to

vbec

státi

za tu

práci." to ei, Xello !" vykikla tetinka. San Giorgio byl jako bleskem zchvácený. Vidl

,Jaké

že Nella uhodla jeho duševní boje a co co on myslil o ní, obrátila, ona íproti nmu. Ano, jeho hlavou prolétla práv myšlenka, „bude-U to s Nellou státi za práci", a hle, ona ji práv bez obalu vyslovuje a ptá se, bude-li to státi za práci s ním! Jak podivné jsou ženy! San Giorgio se nyní stydl za svou malichernou žárlivost^ ale byl zárove píliš hrdý a proto neodpovídal. Mlky uklánl se a chtl odejíti. V tom vešel sluha, pinášeje na tácu navštívenku. Podal ji staré markýzce.

v

chvíli,

té

více, že,

,,Cavaliere

Virgilio

Fambri,"

tla

tato

pomalu.

,,Kdo je to a co chce?" ,,

Starší

pán prosí

za

pedpuštní," odpovídal

sluha.

že Nella si ani nevšimla, koho jmenoval; obrátila se apaticky ke zdi stopujíc zrakem fantastické kvty japonské tapety. ,,Milý Ludvíku," pravila markýzka, ,,bu tak laskav a pijmi toho pána místo mne, každou chvíli pijde doktor Pigri, a ío víš, musím býti pi tom Udlej mi to k vli," dodala, když váhal.

Mluvil tak

tiše,

.

„Ale

já,

tetinko,

.

neznám toho pána," namítal San

Giorgio.

„Nebude to beztoho nic, njaká sbírka, njaký dobroinný koncert, bu tak laskav ..." Kynula hlavou sluhovi,, aby odešel pro píchozího a San Giorgiovi ukazovala pi tom na dvée pijímacího

pokoje.

Nebylo vyhnutí,

Barevné stepy.

poslechl.

49

"

Souasn s ním vešel do salonu s druhé strany Cavaliere Fambri. Byl obleen v erný šat^ v dírce fraku nezbytaou ádovou stužku, v ruce nesl nco v bílý papír velmi koketn zabaleného. Pohyboval se po parketách s jistotou a elegancí.

ml

Bylo vidt, že mu není vhod, že jej místo dámy pijímá neznámý mladík. Uklonil se lehce a pra\dl

zvuným ,,

hlasem: Doufal jsem, že se mi dostane

—

cti,

pozdraviti

paní markýzku „Tetinka požádala mne, abych vás pijal, pane, jsem synovec její, markýz Ludvík San Giorgio, jsem

splnomocnn ,,

mluviti jejím

Nevadí, záležitost

jménem."

má bude

v brzku vyízena."

Fambri usedl a

San Giorgio ukázal na keslo. lehce odkašlal.

„Prosím, pane!" ,,Pi verejší mé pednášce, kterou jsem proslovil

ve prospch mstského sirotince, dostalo se mi neobyejné cti a vyznamenání."

San Giorgio si teprve vzpomnl. To tedy onen zázraný foenix, kterého vera mezi páteli provázel svými ironickými poznámkami. Nu, nevypadá práv duchapln, pomyslil si upíraje na professora pátravý zrak svj. Dostalo

se

,,

mi

té

neobyejné

cti,"

pokraoval

Fambri, ,,že mladá dáma pi odchodu mém strhla s ader svých kytici fialek a podala mi ji jaksi na znamení souhlasu s mým nepatrným úspchem. Podržel

bych

kytici

pro celý

milerád,

život,

nebo

byla by mi

nemže

vnou

býti ani

památkou vtším údlem

smrtelníka, nežli jest to vzácné štstí, ozve-li se

cizí

:

duše vstíc duši

dáma slenu

naší,

ale

pozoroval jsem, že starší

nelib nesla onen projev souhlasu. Myšlenka ta kalila mi štstí me. Ješt téhož veera jsem se vyptal, komu dkuji vzácné to vyznamenání a dnes jsem tak smlý a vracím kytici; nebo dar, jenž byl píinou nelibosti druhé osoby dárci drahé a milované, nemže býti podarovanému požehnáním." Pi tchto slovech rozpínal bílý papír, v nmž ml kytici

provázející

koketn

sepjatou.

Fialky v celé svžesti v>Tioily se a naplnily pokoj sladkodechou vní.

nco

z

bílého obalu

San Giorgio se musil usmáti. Byl dojat, chtl íci, ale Fambri nepipustil ho k slovu a pokra-

oval, drže

„Jednu

kytici

mám

v ruce

prosbu, pane markýze, aby mladá

dáma nezvdla,

že vrátil jsem její kytici, urazilo by delikátní mysl. Rate naložiti s kyticí, se slena nedozví, že jak za dobré uznáte, ale jen to

zajisté

její

a

jsem

ji

vrátil."

pravil San Giorgio. ji podržte, pane/' Nesmím," odpovídal professor, podávaje kytici San Giorgiovi, ,,byla mi podána bez souhlasu matky mladé dámy." „Ale ekl jsem vám, že mluvím jejím jménem. Tetinka nechtla vás nijak urazit, a jestli jste zpo,,,Pak ,,

zoroval

pi

ní

njaké pohnutí

nelibosti^ platilo to jen

výstednímu chování mé sestenky, nijak vaší osob," Práv mé osob to platilo, pane markýze. Odpuste, ale jsem upímný. My lidé, již svou existenci práci duševní dkujeme, jsme neobyejn jemní a citliví v tchto vcerh."' ,,

po tch slovech vstal a podával kytici San Giargiovi s nmou úklonou. Tento chvíli váhal, pak vzal kytici, ale hned ji Faiiibri

fialek

zase podával professorovi se slovy, v nichž bylo znáti stopy pohnutí. ,,Znám svou tetinku, pane, nemohla a nechtla

vás

Prosím,

uraziti.

na památku;

mn

vezmte

kytici zpt, vezmte ji uinil velikou radost už tím,

jste

že jste mne pivedl na stopu, kam se podla kytice. Vezmte ji tím spíše, ponvadž není te nejen od

vaší

ctitelky,

nýbrž

i

od jejího

—

snoubence."

to aico jiného, pane markýze," pravil Fambri usedaje. Upímnost za upímnost. Nejdíve dovolte, abych vám srden gratuloval. A pak — stáí jest ,,Aj,

,,

pedantické já

—

abych vás

opravil,

neb v

té

vci vidím

lépe." ,.A'

záležitosti

mého satku

s

Xellou?"

San Giorgio. ,,

Nikoli,

to

zcela novinkou.

vaše

zcela

je

Ale

tvrdil

jste

záležitost,

ped

a

chvílí^

divil

se

mn

je

že vaše

paní tetinka mne ani nemohla urazit a to, dovolte, není pravda, v tom vidím lépe." ,.Pane professore, znám svou tetinku." pravil po-

nkud podráždn

San Giorgio.

znám, pane markýze, svou bývalou snoubenku, skoro svou nevstu, ješt lip." ,.A

já

ml oi na vrchu hlavy. dobrý Fambri se zbláznil.

San Giorgio myslil,

že

\^

první chvíli

Tento však sedl klidn na svém kesle a držel kytici fialek s

úsmvem

v ruce.

..Máte as a chu chvíli mne vyslechnouti." ptal se San Giorgia a neekaje jeho odpovdi jak se vy-

52

patrným nádechem elegickým. Jeho jako když oteveme starý herbá, ve staré galerii díváme na zaprášené

pravovati klidn,

s

e psobila dojmem,

jako když se

portréty pedk, jako když nám v pusté, odlehlé ulici zalehne v sluch jednoduchá, ale melancholická melodie

na starém rozladném

klavíru.

Povím vám to krátce, jak jen možná krátce, Nebyl jsem vždy soukromým uencem, professorem, jak mi íkají. Vy jste mlád a sotva o tom víte, že rod Fambri patil k nejzámožnjším; malá šlechta íkalo se ovšem, ale malá šlechta byla ,,

pane markýze.

bohatá, bohatší než staí rodové, kterých jmenovati

Byl jsem i pes ten nepatrný rozdíl tijen šlechtic; pochopitelno, že jmní naše pomohlo peskoiti tuto jinak neúprosnou propast. Ale stará šlechta potebovala tenkráte penz. Neuvádím to nijak,, abych umenšovati chtl ideálnost pomru svého k mladiké hrabnce Roccaglii, ale musím to pipomenouti, nebo po onom demokratickém ryse, který jest pro naši dobu tak významný, nebylo ped ticíti lety v kruzích naší aristokracie ani stopy. Miloval jsem vele vaši paní tetinku a byli jsme asi tak daleko spolu, jako vy se slenou Nellou. Nepatrná píani

tulu

neumím.

pece

hoda nás

rozvedla."

Professor se zastavil vypravování; bylo ješt

ped tímto odstavcem te vidti, že bojuje s

svého vnit-

ním pohnutím.

—

abych v této vzpomínce tak Teresita byla velice nedvivá a žárlivá, já byl opt jako posud velice hrdý a, co už te nejsem, domýšlivý. Tenkráte byly v o masopust kostumní vneky. Odbývaly se v úzkém „Teresita

dovolte,

íkal vaší paní tet

—

mód

cerklu v jednotlivých domech, každý byl v jhiém stylu, v tom bylo provedeno vše do detail. Bylo to malebné a velice zábavné. S krojem byl vždy v souhlase druh tance i hudba, která jej provázela. V nkterých domech šli tak daleko, že i zákusky a nápoje, ale

podávané k oberstvení mezi tancem, upraveny a kredencovány byly v nádobách pesného slohu té které doby. Pi jednom takovém vneku nemohl jsem býti mne to dost zajímalo a vdl jsem, že pítomen, tím Teresit zpsobím lítost. Mne lákalo nco jiného než tanec. Byl a jsem posud vášnivý meloman. Smluvili jsme se tyi pátelé a každý týden provozovali jsme vybrané a nové hudební kusy pospolu. Místo

a

koncertu se stídalo poadem. Na neštstí padl rovneek v týž den, co náš hudební veer. Mne lákal Bach a Haendel a zvlášt tenkráte v nejvtším kvtu slá\T své záící Chopin. Obtoval jsem vneek, vyprovodil jsem Teresitu až ke vchodu domu, kde tenkráte tanili, a chvátal jsem nevšímaje si dále jejího pohnvaného obheje v náru božské hudby. Bylo to v únoru, a mrazy byly neobyejn silné. Koncert byl u pítele, který bydlel až na druhém konci msta, v pátém poschodí postranné, odlehlé, tmavé uliky. Pravil jsem, že Teresita byla nedvivá a žárlivá. Uvil byste tomu, že, místo aby vešla do tanení sín, obrátila se a pustila se za mnou ? V lehkých bálových šatech rokokového stihu s lehkým pouze kožíškem pes ramena vydala se na pou pustými ulicemi. Byla tenkráte mnohem více excentrická než vaše nevsta, která uctila kyticí fialek pednášku starého muže. Ostrý- vítr fiel ulicemi. Já ovšem ne-

kokový

vdl, rychle.

Teresita jde za mnou, šel jsem co možná Sudte sám, jak zdráva byla mladé dívce taková

že

noní promenáda. Ale

nejen že nemela na tom dost, když vešla do domu, když vyšplhala se v zimniném chvatu do pátého poschodí, když zaslechla za dvemi, ve kterých jsem zmizel, zvuky ladní rzných nástroj mohla se vrátit, a první pasáže velebného largha mohla aspo te viti, já se nemusil o niem dozvdt a mohlo býti všecko dobe. Pro v rozilení svém zstala Teresita po celé dv hodiny našeho koncertu na ledové chodb držíc se keovit zábradlí Ci je mi do dnešního dne hádankou. a schod návrat dom? snad chtla ješt stopovati Když bylo po koncertu, dala se na útk. Dopadl jsem ji v prjezdu domu zsinalou a chvjící se. Zkrátím, co následovalo. Opatil jsem koár a dovezl polomrtvou dom. Druhého dne vrátil jsem jejím rodiaž pi odchodu slovo a my se nevidli již mém ze verejší pednášky. Zprvu litoval jsem svého skutku, ale pozdji jsem

—

—

mj

m

—

tomu byl

velice rád.

Rodinu naši

stihla veliká kata-

jsme špatnými spekulacemi a úpadkem jistého bankovního domu na mizin. Já odjel do ciziny. Rána tato byla by mne stihla práv po satku, kdyby se nebyla pihodila ona událost. A pak, kdyby se i to nebylo stalo, jaký život, eknte sám, byl by mne oekával po boku takové ženy? Ani krok nebyl by jistý, oba bychom mli živé peklo na svt. Vidíte nyní, že jsem ml pravdu. Vaše tetinka chtla mne urazit, nezapomnla na to, co se stalo mezi námi. Byli jsme si posud cizinci a zstaneme jimi na dále, strofa,

byli

mj

ale

vám peju

ze

srdce Nellu a

vého štstí, pane markýze!" San Giorgio naslouchal hnutím.

Cítil,

hodn, hodn

starci s

neobyejným

jak zdravé lekce dostalo se

pra-

po-

mu náhodou

O

úst Fambriho. on byl lepší své tety, nechtl k vli kytici fialek uiniti nco podobného ? Jak isnadno mohl zabiti své štstí malicherným žárlením! Za chvíli ležel San Giorgio na kolenách ped z

Nellou a

rosil

ruky

její

slzami.

Vyznal se

a když byli sami, vypravoval strahu historii professora Fambriho. žárlivosti,

jí

ze své

jako vý-

jí

,,Ty žárlivý ošklive," smála se Nella, pozveš professora na naši svatbu."

,,za

trest

Giorgio tak uinil, ale professor nepišel, poslal jen dlouhou báse svatební v latinských hexametrech.

Pro

slepici.

Pan vrchní Kristián Taube sedl ve své ošumlé, druhdy ernou kozí potažené lenošce a strkal zarudlý, kostnými okuláry ozdobený nos hluboko do njakých sežloutlých, ped ním rozložených papír. Byl to divný pavouk tenhle pan vrchní!

V

uctivé

ped ním

vzdálenosti jen plaše pošilhuje

pes erné mížky staromodního

psacího

stolu

stál

panský mušketýr. Stál ve vojenské pose, paty k sob, ruce svislé po stranách ošumlého kabátce. Stál vzpímen hezky dlouho, pan vrchní ani neuznal za dobré pozvednouti hlavu. ráil za-

Konen

:

:

funt a pravil na to dlouhým, táhlým, velice vážným, ano písným hlasem ,,Ty cikány mi tady trpt nebude rozumí r"

—

Mušketýr ani sebou nepohnul, mlel. „Je on Tatar? Ty cikány mi tady trpt nebude, dá je vymrskat až za hranice panství. Slyšel?" Mušketýr opt sebou nehnul. „Já dám vymrskat jeho!" zahímal pan vrchní, dopálen nehybností mušketýrovou. ,,Jak

je

libo,

odpovídal mušketýr, ,Jak

milosti,"

Dubinách' zstanou." „Že zstanou, když já nechci ?" rozsápal se pan \rchní. ,,A to by bylo! Ví on, s kým mluví?" „Cikáni zstanou v Dubinách'," opakoval klidn mušketýr, „nebo Její Osvícenost ráila sama tak naje

ale

libo,

cikáni v

,

—

,

Její Osvícenost nejjasnjší paní knžna bude sama. nov zrozenému cikánti kmotrou. A proto cikáni v Dubinách' zstanou."

ídit.

,

„On ,,

se zbláznil

povídal

—

slyší!" zasípal

pan vrchní.

vle

nejjasnjší paní knžny," odmušketýr hrdinsky.

Nikoli, je to

myslí on, že si dám takhle nco namluvit ? se velice mýlí Rozumí Hned jdu na zámek a promluvím s paní knžnou. To by bylo pk-. né! Její Osvícenost Jcmotrou té luze? Kde pak to slyšel? No, myslil jsemx, že je pece chytejší, ale vidím, že je vrtané devo, mušketýre!" Já

?

„A To

!

!

—

—

Vrtané

nemohl

devo zstalo klidn na svém míst. Vrchní ani k sob pijíti. Hledal útchu v ta-

zlostí

batrce, tloukl do psacím,

stolku,

lého mušketýra

stolu,

konen

peházel všecky papíry na a zahímal na ustrnu-

vstal

já se pesvdím, rozumí? Však já se ale není-li tomu tak, bud jemu

„Však

svdím, lostiv!

Slyšel?

—

Pánbh

A te

pemi-

hajdy!"

V

útulném, po ínsku zaízeném salonku, v tom, nejkrásnjší vyhlídku do panské obory, sedla odpoledne listopadového malá spoza chmurného lenost. co

ml

hospodyni. Kníže sedl v okn, a na oko ani nevšímaje si hovoru, který hluel u stolu. Byla tam trochu pestrá spolenost: editel panství Tausch, malý, zavalitý muusmížík, fará Roštlapil, bodrý to venkovan s vavou širokou tváí, Laštovika, hluboce ponížený kantor, který jen ustavin se uklánl a omlouval, sám nevdl pro, lesmistr Fuchs, který se patrn velice nudil, byl by rád si zahrál zamilované ale nešlo to bez vyšší iniciativy. taroky

Paní

knžna dlala

pokuuje vonný doutník

vné

a

—

Kníže bagatelisoval patrn celou spolenost, hvízdal hlasit mezi hovor a díval se ostentativn do zamlžené obory. Knžna sama rozdávala aj. Slovo

ml

práv pan

fará.

nevila, Osvícenosti, jak ti cikáni drží na Pánaboha. Pišel jsem po verejšku sám na jiné náhledy a myšlenky o nich." ,,Co pak se vám pihodilo, pane farái?" ptala se s úsmvem knžna. ,,Ani

byste

„Bylo to práv na \^šccky Svate, pišel ke mné neíkal ani a ani b a položil zlatku na stl. ,To je na mši, Co chcete, pravil jsem dost oste. velebný pane, je zítra Dušiek.' Dojalo mne to. Necht si tu zlatku, pravil jsem, potebujete ji víc než já, vzpomenu vašich mrt\^ých pi spolené modlitb zítejší. Jdte s Pánembohem! ,Ó, ne,' brácikán,

— —

—

cikán,

se

nil

,vy

nevzpomnl, a pak

byste

já xchci.

—

abyste sloužil mši, a vy byste jinak nesloužil.' A Vidíte, nechal zlatku na stole a šoural se dál. nemohl jsem pi nejlepší vli zlatku mu vrátit, musil jsem ísti tu mši," doložil fará, srkaje thé.

—

tak

„Já

myslím, že to nejsou lide

pravil

zlí,"

uitel.

„Ale v lese jsou je

tam

pece

jen zbytení a nevidíme

rádi," bránil se lesmistr, ,,kam

ty zbytky jich

nkdy

ohniš a

i

zapadnou, všady

horší památky."

„Ale prosím vás, co s nimi," namítal editel Tausch, .desetkrát je vyženete a vrátí se znova, je lépe pehlédnout je, jsou tu a nejsou. Co na tom!" ,

,,Má pravdu pan pajíc

editel,"

na otoman a

se

docela pravdu, ano,

srkajíc

mohu vám

ubožákm jíti

pravou sympatii, ano ." za kmotru cikánti .

knžna

hou-

labužnicky aj,

,,má

pravila íci, že já já

mám

k

tm

jsem se odhodlala

.

,,Pan vrchní Taube," ohlašoval premovaný sluha.

Vrchní vešel, hluboce se uklánje. Nikdo si ho zstal stát pokorn u dveí, a knžna po-

nevšímal,

kraovala

:

za

,,Jíti

kmotru tomu cikánti, co

vera v Dubinách'." ,

59

se

narodilo

"

.

„šlechetný to skutek, Osvícenosti," pravil dojat fará.

„Bude zde aspo njaká zábava," podotknul

iro-

nicky lesmistr.

Kníže bubnoval flegmaticky na okno.

Vrchní Taube stál tu zkoprnlý. „Aj, náš pan vrchní," ozvala se knžna. „Osvícenosti

,Jen

.

.

zakoktal

."

—

posate

se

—

Taube pak,

víte-li

.

.

že

zítra

máme

cikánský kest, pan fará bude ktít, já budu kmotrou, nevíte ani, jak se na to tším !" slavnost

,,Vru, zvláštní to nápad, rate,

—

Osvícenosti, ale

když

„Pan vrchní nepeje cikánm." podotkl kousav fará Roštlapil. „Souhlasím

s

panem vrchním."

pravil

lesmistr,

,,my se díváme na to stízlivji."

Nevadí, Osvícenosti, nevadí." pravil editel, .,a ." náhledy teba se rozcházejí ,,

.

,,

Smííme

da," vpadla ,,

Zajisté,

jich

3

Ovšem,

.

partií

úsmvem knžna

tarok, není-li pravdo hovoru.

výborn, Osvícenosti,"

káni jsou také lidé ,,

rznost

jásal lesmistr, „ci-

." .

.

ale taroky nehrají," pravil u

okna kníže

ironicky.

Hrálo

se.

,,A jak se

jmenuje šastný otec?"

ptal se

po

chvíli

editel.

„íkají

mu

Míša."'

pravil

fará,

,,dít

bude

se

janenovati

nie

patrn po

Osvícenosti,

Její

Marii

Euge-

." .

.

Ostatní hovor zanikl v ruchu hry.

,,Co pak dlá moje kmotenka," ptala se knžna sndého pod balkonem stojícího muže, který žmole

epici v ruce, díval se nahoru.

s

výrazem neobyejné úcty k

ní

Dkuji, Osvícenosti," pravil Míša. ,,Má se dobe by ne, takové štstí ." Knžna stála na balkon, opírala se na zábradlí o heraldické lvy svého erbu a kouila papirosu. Bylo Byl vykonán slavn, nikdo ve asi pt dn po ktu. vsi nepamatoval nco takového. Cikán bylo vskutku poktno na jméno Marie Eugenie, celá tlupa byla hojn obdaena a maliká prý dostala do vínku ticet dukát. hlušíme býti spravedliví. Míša se nevtíral dále vrchnosti. Jen náhodou zahlédla jej knžna u fasolového plotu bažantnice a sama jej zavolala. Stál tu jako opaen. Byl to opravdu krásný muž silného tla, pímého vzrstu a temn erného vousu. ,,

a jak

.

.

Knžna odfukovala modré obláky cigarety a dívala se se zalíbením hned na Mísu, hned na žloutnoucí vršky strom sousední obory. ,,Šestinedlka má se také dobe. Míso?" ,,Má, docela dobe," odvtil klidn tázaný.

„Má ,,

vše,

eho

potebuje?"

Všecko, Osvícenosti."

„Ale

Míso,

vidíš,

,,Nevím, „Slepici

„Ne, popelí své

uva

nemá."

nudlema," smála se knžna. nemá, kde by jí také, chudák,

s

té

„Nuže, vezmi se

nco pece

Osvícenosti."

si

ji

práv jedna, žen slepici s

hezk}^

je

vzala."

Hle, tam u plotu tuná, chy si ji a

tedy sám.

nudlema."

Míša váhal. ,,Nu, co stojíš?" smála se knžna. ,,Smím pece dát jednu slepici Nu, tak si ji Jak jsi hloupý !" chytni a utíkej ti

!

Obratností

!

bájenou pitoil

se

Míša k fasolami

obrostlému plotu a než pt napoítal, zmizela slepice bez hlesu v jeho záadí. Knžna se smiála hlasit.

„Umíš

dobe. Míso," kiela

to

za ním, odhazujíc

zbytek své papirosy.

Míša

Bylo

již ji

to

neslyšel, byl ten tam.

jeho neštstí.

Chtl-li se dostati od zámku do lesa, musil kolem bytu vrchního. Bylo to jednopatrové, vínem obrostlé stavení. Vesniané íkali mu vbec „kvartýr". Míša musil kolem kvartýru, nebylo vyhnutí.

Ale

co,

njak

mu

darovala sama jist dokáže.

stál

proklouzne, a kdyby ne, a ta to v pípad

knžna

slepici

poteby

tedy vykraoval bez bázn. Vrchní Taube

Míša

si

mezi

dvemi

a kouil

z

dlouhé dýmky.

,,Kam pak, chlape,"

zahml

na Mísu. do Dubin" k žen." ,.A co to máš pod kabátem, holomku?" Dív, než mohl Míša odpovdít, prozradila ho slepice; tiskl ji patrn pílišnou láskou k svým a-

,,Dom,

milostpane,

,

drm. to

„Což zlodj ,,

to

neíkám," rozkikl

Sem

1

s

Dostal jsem

se vrchní, ,,co cikán,

tou slepicí." ji

od paní knžny," zaúpl nesmle

cikán.

by mohl každý zlodj

,,To

íci.

Sem

Ale Míša k svému neštstí se dal na utvrzoval jen vrchního v jeho podezení.

Chyte zlodje! Chyte

„Zlodji

s

ní!"

útk

a tím

ho," rozkikl se

vrchní co mohl.

Míša

utíkal.

„Tam cikán ukradl slepici, chyte ho, chyte ho," kiel vrchní, mávaje dlouhým troubelem dýmky. Míša utíkal. Chasa se vracela Mísou, že utíká, za ním.

dívali

se

za

s

jiní

Nkteí se zastavili a ochotní pustili se vidouce,

pole.

„Tolar dostane, kdo chlapa pivede,"

Na

A

se

to

Míša

Zaala

pustili

za

Mísou

i

ti

kiel

vrchní.

lhostejnjší.

utíkal.

divoká, zoufalá honba za

lovkem. Chasa

dvora byla silná a hbitá, k tomu nadje na tolar a dobré oko u vrchního, nad to vrozená vesnickému lidu antipatie proti cikánm, snad i závist vzniklá z kmotrovství knžny, vše tu psobilo, a chasa si pospíšila co mohla.

ze

A

Míša utíkal. Bylo mu to z prvu dost snadno. Tém aby neutek? S^^n pusty ml kídla na patách. Ale chasa, ml hezký kus nadbhnuto, brzy byla za ním. Vehnali ho do pole, odkud nedávno zemata dobývali. Pda byla jedna díra a Míša klopýtal ustavin. Zoufale tisknul slepici k adrm, ani se skoro na smr

a

cesty nedíval, jen utíkal,

utíkal,

Slyšel za sebou hlasy.

utíkal.

Ml

Ani se neohlédl.

to

udlat, byl by vidl, že není teba tak šíleného spchu, mohl ušetiti ponkud svých sil, byli ted hezký kus za ním. On se ale neohlédl a jejich kik jej klamal, myslil, že jsou mu v patách, a zdvojnásobil proto

svj

šílený

spch.

Nejlepší bžci o

em

kovská es by si o tom

smchu. To

A

Míša

K

tomu, vesnice leth za ním. pidružila se ješt uražená venoni aby nechytili cikána! Celý kraj popovídal, byli by vydáni proto za ním! tak!

jsme se

—

z

zmínili,

vnému

A

utíkal

ustavin

se

tu

...

ped ním táhl se plochý brázdami nov zoraných polí,

Kraj

do dálky, tu

vlnil

drami, kde

dobývali brambory, zrádná, klamavá to, kluzká pda utíkajícímu. Sotva dechu popadal, ped oima se mu dlala kola, v uších mu to huelo, adra divoce pracovala, pot studený perlil se mu po skráních, ^le on utíkal ustavin. Pohlédl k nebi. Bylo šedivé, jakoveliké, nehybné víko obrovby nkdo pirazil na ské rakve. Smrákalo se, sem tam spadla veliká jednodešová, jako slza do rozorané tlivá, tžká krpj

n

hlíny.

A

Míša

utíkal

ustavin.

64

Celý svt te s ním se toil. Chasa byla asi ním, slyšel dupot a ryk. Ale jen dále, tam se ernal na obzoru les, tam je doma, tam se jej druhové zastanou zítra se všecko vysvtlí a žena si dnes veer pece jen pochutná. Nedomyslil. Kruhy kol nho byly pestejší a rychleji se stídaly, cosi mu stáhlo hrdlo jako keovit, v hlav jako by mu nco prasklo, a Míša ležel ve vlhké hlín, tiskna pod sebou slepici. Ale nebylo to poslední. Ješt se vzchopil, byl hy snad ješt utíkal, kdyby byl sledoval pravý smr útku svého, ale jak byl bez smyslu, vrhl se pímo na stranu opanou v náruí svým pronásledovatelm. V tom jej uhodil do hlavy prvmí kámen. Jen to švihlo, ani bolest necítil, jen nco teplého se mu inulo bohatou stružkou pes obliej. Nesáhl ani po tom, aby nemusil pustit slepici, utíkal dále. Déš kamení a klack následoval. Míša padl na zem, tváí do hlíny. Chasa v divokém jásotu vrhla se a udupala a ušlapala jej v pravém slova smyslu již

za

.

,

,

ps

—

na

do zem. Ješt zadýchal, ješt se obrátil, když chtl pohlédnouti k nebi a vysloviti jméno své ženy a svého dítte, padla mu na tvá tžká hrouda a utlumila všecko.

Nechali

jej ležet

tam, kde padl, vyrvali jen mrtvou

pod ním a jako Brzy zaalo hust

slepici

trofej nesli

pršet, ale

ji

panu vrchnímu.

Míša

necítil již tuto

chladnou láze, tento opoždný soucit nebes, tvá jeho byla ješt chladnjší a v táboe se ho žena nedokala.

Barevné stepy.

65

Zkroušen

stál

v ínském salonku.

pan vrchní Taube druhého dne Stál hezky u dveí jako vinník,

ani nedutal, ani se neodvážil

U

okna

fará

oí

pozvednout.

dobrácká jeho tvá byla jedna vráska a ob as si zhluboka zavzdychnul. Knžna chodila po salonku v nervosním rozilení. Ano, bylo vidti slzy v jejím krásném, bledém oblieji. stál

Najednou

se

ostrým hlasem. se zachvl.

pak

„Ví-li

Roštlapil,

ped vrchním a pravila vrchnímu jist kosti, nebo

zastavila

Projel on,

že

zabil

vera lovka?"

Vrchní neodpovídal. Sklopil jen hloubji hlavu. Fará pokyvoval vážn hlavou a knžna po-

kraovala

:

a

sem pijedu, vstouhrzu. Ani vidt ho nechci, co živa budu! Rozumí?" Beze slova hluboce se uklánje odešel vrchní. „Šel,

pit

se neopováží, kdykoli

mi na oi,

Na chodb

mám

z

nho

potkal

kníže.

jej

—

Vrchní se chtl co

možná uhnouti na stranu, ale kníže se smál, zastavil se u nho, poklepal mu na rameno a pravil blahosklonn ,Je on pece jen chlapík, milý Taube, mám z n:

ho radost!"

-^^z

i^

66

í^

štdré veery pítele Onorata. Divný

to

byl

štdrý veer,

který

jsem

strávil

roku 187* v Livorn.

Den jako ba jak

i

jarní, nikde ani snhového poprašku, ten kruh vzdálených hor byl tak ist modrý, to zrcadlo moské proti nmu, a temné hbety

vzdálených ostrov rýsovaly se v ostrých fiak^vých konturách na zlaté západního nebe jako v podletních teplých veerech, kdy ujíždla ada ekypáží okolo našeho hotelu z Ardenzy ku brán mstské. Rozdíl byl v scenerii pírodní pouze ten, že beh byl dnes pustý, že kdo nemusil, nevycházel. Teprve k veeru snesla se lehká mlha nad msto i pístav a Tvedl

pd

se vítr.

Také

er

veee

a vše, co obyejn s ní o štdrý venemlo toho zvláštního slavnostního rázu, jsme my seveané uvyklí. Jedlo se po páté

souvisí,

na který

jako obyejn, dti mly sice stromek vystrojený ve vedlejším pokoji, nás dorostlých však netknul sí píjejich skotaivý rej. Sedli jsme po veei sami, a domácí knz Don Paolo pi zákuskách. Hrab sedl celý veer u lože churavé choti své, pedítaje jí (Buh ví po kolikáté j njaký svazek Alontépinových román, a gouvemantka, Francouzka, odešla z? dtmi do vedlejšího pokoje. Co si prohlížely nadlení, sedla do koutka zahlédl jsem ji pootevenými d\ emi, jak stírala si slzy patrn vzpomnla na vzdálený liš

já

;

—

domov.

Don Paolo, jindy neobyejn hovorný, byl Dvnž jakoby ho zaezal. Kouil cigaretu po cigaret a klátil

zuiv dlouhýma nohama

v

emýck,

punochách. Sutanu vyzvedl mrail se do dýmu. jících

tsn

piléha-

na kolena a

si

Nemohl jsem zamleti ,svoji nelibost nad nedostatkem pravé nálady vánoní a chroustaje oíechy, prohodil jsem nco, ím Don Paolo ve své národní hrdosti byl patrn dotknut. Jal jsem se totiž tvrditi, že my seveané jsme daleko poetitjší a že lpíme mnohem víc a houzevnatji jia zddných zvucích a obyejích, že štdrý veer bez snhu a bez tuhého mrazu není pravý štdrý veer, že již nemá celkem toho kouzla, té scenerie, toho potebného ovzduší k osvžení dojm z mládí a k vykouzlení pravé nálady vánoní. „Soudíte dle toho, co vidíte kolem sebe," pravil trochu ironicky, zahrnuje rozmachem ruky celé okolí, Co ,,ale nemžete dle toho posuzovati celý národ. zde vidíte, to jsou vánoce kosmopolitické, ale kdybyste byl zažil vánoce u mne, když jsem byl farápítel v horách, jak to dlával pravideln Onorato, pak byste mohl nco vypravovati." ,,Onorato," pravil jsem zvdav, ,, Onorato Fave, s kterým jsme veeeli v Moden?" ,,Ano, Onorato Fave, vždy jsem vám jej ped-

mj

em

stavil."

„Demokratický poslanec?" „Ano." ,,Ten s tmi dlouhými ernými kníry, hrubou, ." osmahlou tváí, schováním Berserkra .

.

duší dítte," pravil Don Paolo. ,,Protikandidát našeho hrabte ?" ,,Ano, vítz nad ním v posledních volbách."

„A

s

„Ten Garibaldian váš pítel?"

63

"

,,Ano,

mj

nejstarší pítel,"

pokraoval Don Paolo.

nyní hlete, tento demokratický poslanec, ten Berserker, ten Garibaldian, stal se skorém obtí té poesie vánoní, jejž úplný nedostatek jste nám práv horliv a trochu ukvapen vyítal/' ,,Jak to, vypravujte." ,Jak, je to trochu dlouhá historie, ale co dlat," pravil Don Paolo dolévaje si sklenici; ,,chci vám dokázat, jak i u nás je silný cit pro poesii vánoní, který, ac jsem knz, mám pouze za sesílený cit rodinného života, jenž práv v této dob probouzí se. a hlásí o své právo nehled k tomu, je-li lovk atheista neb vící. Zbytky naší mladosti jsou to, jež kouzlí tolik poesie v hod štdroveerní, a upomínka na dobu, kdy jsme ješt nco chtli a toužili, pehluší v onen den všecky trudy a všecka zklamání života skuteného. Dkazem je pítel Onorato, jemuž stal se štdrý veer osudným v pravém slova smyslu ,,A

mj

—

."

Napínáte mne neobyejn „Nuže, slyšte. Onorato Fave je mj soudruh od dtství. Jsme oba z D znal jsem jeho rodinu jako svou, chodili jsme spolu do vesnické školy a ocitli jsme se jednoho krásného dne v záí na lavicích chlapeckého semináe v Otec jeho byl pravý lombardský sedlák, trochu drsný v zevnjšku svém, ale povaha ryzí. Matka byla žena neobyejn mkká a ,,

.

.

M

.

.

.

.,

.

.

Náboženská její horlivost byla nkdy až cituplná. blouznním. Vedle horoucího kultu Madonny žila jen pro své dti a z tchto byl jediný chlapec, Onorato, Onorato byl jako já uren od rodi její miláek. pro stav knžský, byl by snad vyplnil vli svých rodi, kdyby jeden štdrý veer nebyl zrovna násilím pevrhl celý

život

jeho v koleje zcela

69

jiné.

neznáte italskou mládež. To jest ohe, to a vzlet. Byli jsme malí seminaristé, hoši mezi 9tým a 12tým rokem, ale byli jsme tenkráte všichni nadšeni pro svobodu a jednotu Itálie, které dnes, když je dobyta, sotva si ceníme. Krátce ped vánocemi stal

Vy

jest síla

jenž byl pro Onorata tak osudným. sla\Tiosm odhalena deska na dom, kde Garibaldi jednou penocoval. My se složili na vnec a poslali jej, nemohouce se sami zúastniti prvodu, slavnosmímu komitétu s pípisem horoucím a nadšeným. Byli jsme tak neprozetelní, že jsme svým jménem mluvili za celé budoucí knžstvo velké Itálie". Ale všecko se prozradí, a tak se stalo i nám. Zaala dlouhá vyšetování, jichž prbhem vás nudit nebudu; my drželi k sob jak jeden muž, a výsledek byl niím. Spirituál se nedovdl ani kdo dal podnt ke skutku, ani kdo psal onen pipiš. Celá vc usnula a myslili v tom jako hrom z cista jsme, že máme už vyhráno jasná bylo nám oznámeno, že celý seminá za trest musí zstati v klausue, že nikdo nesmí odjeti na prázdniny vánoní. se

ten pípad,

Mla

býti

,,

—

Mžete si pomysliti, kterak nás to dojalo. Nejvíce však zdrcen byl touto zprávou pítel Onorato. V poledne se jídla ani netknul, pi studiu sedl s hlavou v dlan složenou bez pohnutí a v noci ulehaje v spoleném dormitái na lože vedle mne jen vzdychal. ,,Což já," pravil ke mn, když jsem dodával mu síly a odvahy, „o mne tu nejde, ale o mou ubohou matku. Nebyla ani jediný štdrý veer bez svých ona to nepežije." dtí a beze mne A^^idl jsem, že Onorato pláe, a slyšel jsem, jak dlouho do noci se pevaloval na loži. Ráno jsem mu radil, aby došel k editeh a prosil výjimen za do-

—

:o

Zakroutil malomysln hlavou a mlel, védél to sotva pomohlo. Musím se piznati, šel k editeli a prosil za Onorata. na mne dal ale tenkráte vše bylo marné. „Nelze dlati výjimky a trest musí být píkladný nejen pro vás, nýbrž i pro budoucí generaci," pravil suše editel. Onorato nevdl o kroku, který jsem pro nj bez úspchu podniknul. Druhého dne byl ješt pi snídaní, u obda už nebyl, zmizel. Všecko pátrání po bylo marné. Já hned tušil, že Onorato prchnul, aby mohl na štdrý veer býti u své matky. Ale jak se dostane dom, byla vru otázka jiná. Zima byla neobyejn krutá, dráhy tenkráte k nám nebylo a pak Onorato neml penz. Poítal jsem a strach mne pemohl. Onorato musil uraziti šestnáct hodin, aby mohl býti pítomen veei štdroveerní. \^ypravuji dle jeho vypravování. Doma zasedali zrovna ke stolu, v tom se dala paní Livie, matka Onoratova, v plá usedavý, který nebesa pronikal a z nho znla urit jen slova: ,,Mé dít, mé ubohé dít!" Všichni lenové rodiny byli jak u vytržení. Otec se zachmuil a káral ji pro pílišnou citlivost, dokazoval, v nitru svém o tom sám nijak nebyl pesvden, ale darmo, že trest Onoratv jest zcela zasloužený paní Livie sotva nesla k ústm první lžíci polévky, hlasit vykikla a sklesla jako mrtva. Ješt že ji otec zachytil. té chvíli ozvalo se venku štkání. Pes Sambo hlásil píchod hosta, štkání se promnilo brzy v radostné vytí a skuení, bylo slyšet, jak pes poska-

volenou.

sám, že by že sám jsem

Nco

—

nm

te

a

—

V

kuje a píchozího radostn vítá. Otevely se dvée, a Onorato letl v náruí své omdlévající matky. Ješt jeden výkik, ale ten šel z hloubky, a syn matka v té chvíli zakusili radostí nadpozemských. i

11

S rukama pes prsa složenýma stál Onoratv otec Bonaventura u kamen a nemukal, i)GÍekané sestry stály kolem, ele mezi dvemi. Syn a matka plakali hlasit.

,,Nu, otec,

dali

„pustili

pece obmkit," zaal po

se

t

chvíli

." .

.

„Ne," odpovídal klidn Onorato. „Ty jsi tedy prchnul? ty jsi tajn útek'!" vykikl divoce Bonaventura a hnal se po svém synu. Ale adra matky jsou asylem bezpeným. Paní Livie se vzpímila jako lvice a tisknouc svého Onorata k srdci, zdrtila jediným pohledem hnv manželv. Hezky vítáš svého syna," pravila vzdorn štkajíc neustále, místo co bys ml tisknout jej k srdci, starat se o to, aby se pevlékl a osušil chceš ho za

—

,,

,,

—

jeho lásku trestat." Starý Bonaventura ustoupil zpt ke kamnm. Bruel nco o tch ženských, o jejich pepjatosti a citlivstkáství. Matka zatím opatila svého hocha nejlépe. Musil se pezout a pevléci, a pak teprve zaalo se veeet. Onorato sedl vedle matk}^ po celou vedržel její ruku ve své, nemluvili oba a sotva jídd se tknuli, ale co procítili, co prožili za tch pár hodin, to vyváží všecky naše pojmy o lidské blaženosti. I starý Bonaventura pestal bruet a když šli na plnoní, sotva bylo na širém božím svt lidí šastnjších. Co následovalo, pochopíte. Onorato nesml více nazpt do semináe. Starý Bonaventura se ani o to neucházel. Litoval jsem Onoratova odchodu, nebo jsem jej nejradši ze všech. Pes to zstali jsme páteli. Po absolvovaném lyceu studoval Onorato práva Jeho matka nedokala se jeho doktorátu.

ei

ml

.

Peskoím adu

Byl jsem faráem v rodišti svém let. jsem se na první plnoní. Njaký cizí pán peje prý si se mnou mluvit. \^yšel jsem trochu mrzut ven, ale hned jsem vyjasnil zachmuený obliej. Pede pítel Onorato. mnou stál

a chystal

mj

„Jak, ty zde, a dnes?" vyhrklo

každoron,"

mi

z

úst

.

.

Zstal jsem klidn. vren památce onoho štdrého veera. Co matka mi zemela, navštvuji o štdrý veer její hrob. Rok co rok. S úžasem slyším, že tys tu faráem. Zastesklo se mi po mladosti a neodolal jsem. Naše cesty a nánežádám nieho a jdu hledy se ovšem rozcházejí vidl jsem t, a to mi dostaí." opt ,,Jako

pravil

,,

—

—

Jeho hlas se chvl; byl

neobyejn

pohnut.

brate," zvolal jsem a už jsme si leželi jsem tenkráte krásný štdrý v náruí. Zstal, veer. V prostorném eledníku venkovské fary sedli jsme až do plnoní pohromad. Pi plných sklenkách ohívali jsme upomínky mladosti a tu jsem nemohl nevyzradit, co jsem podnikl u editele tenkráte ve prospch Onoratv. Pítel byl dojat, tiskl ruku a vyprovodil mne do kostela. Když jsem vcházel do sakristie, zahlédl jsem jej kleícího na hrob jeho matky. „Píteli,

Ml

mn

Takových štdrých veer zažih jsme ješt celou adu. Rok co rok ekal jsem Onorata na štdrý vedo soukromé mé s ním mladá krásná panika jeho a ješt pozdji jeho dít. To byly pravé štdré veery a jak nám ubíhaly hodiny do plnoní, lip než dnes (usmál se trpce pi tom), jak jsme oceovali to kouzlo poesie vánoní, jak jsme er, rok co rok se dostavil k

veei

farky, rozdíl jediný, že pozdji pijíždla

73

!

opravdu lidé a lidé šastní a beze všech zájm jen lásky se milující. Don Paolo zamyslil se náhle nad zhaslým douta níkem. Bylo ticho, jen z venku znl hukot svištní stále silnjšího vtru. byli z

moe

„A pak

—

pestalo?" ptal jsem se dojat.

to

to pestalo. Ta politika, aby ji das pak, já šel dlat doktorát do íma, pak jsem

„Ano, pak

A

stal vychovatelem, pak pedstaveným kongregace mariánské, své rodišt jsem od té doby nevidl. Ale s pítelem Onoratem jsme se nerozešH. Vidl jste, jak jsme spolu veeeli v Moden, jakoby nebylo nieho mezi námi. Ó, mladost jest sladká a jest mocnjší než všecko ostatní." „A navštvuje Onorato ješt po dnes hrob své

se

matky?" ptal jsem se. ,,0 tom nepochybuji," kratický hledte!"

poslanec

a

pravil

má

hlavu

Don

Paolo, ,,je demopodle toho. Avšak

Moe

bylo poseto svk oknu. spousty zakotvených lodí jen hrály tpytem, a svitem všech barev. „Co je to?" ptal jsem se udiven. „Lodníci cizích koráb slaví štdrý veer," pravil Don Paolo a sundal sametovou apku s hlavy. „Pokoj Hdem dobré vle," pravil jsem, ruku mu Obrátili jsme se

télky.

erné

podávaje.

„Ano,

a

žije

zvedaje sklenku,

v

prvodu

ó,

lepší to byl

celé

ukli jsme

náš pítel Onorato Fave," odvtil kleí ohlédl se na hodiny, rodiny své na hrob matin

„ted,"

,,

štdrý veer na mé farce si

mlky.

^

^ 74

^

!"

—

Ty knihy! Pan Cyprian Chrástecký dráhy.

V

ruce

ml

nevelký

vyšel

z

nádraží

státní

píruní kufík. Nevšímaje

ady dotrných posluhú, zaboil do vedlejší ulice.. Byl tak pohížen v myšlenky, že si ani nevšimnul, áe po boku jeho cape asi desítiletý, chud a pec ist ošacený hošík. si

Pan Chrástecký své matky.

Umela

vracel se z venkova, od pohbu na statku jeho bratra Fabiána.

(v rodin Chrásteckých si potrpli ode dávna na jména podivná, dnes už trochu komická.) Byla tam na letním byt, odsthovala se už poátkem jara z Prahy od Cypriana, s nímž sdílela pkný byt ve vlastním típatrovém dom na dolejším Novém mst. Zprvu erstvém vzduchu venkovském, pak jí bylo lépe na se to zhoršilo a nadje na uzdravení míjela oividn. Cyprian byl dvakrát volán telegraficky k loži nemocné, konen poátkem jesen zhasla sedmdesátiletá staenka tiše jako dohoívající lampika.

—

Pan Cyprian dostal statek, statné ženy a

byl nyní svým pánem. Bratr Fabián na kterém už nkolik let ve spolenosti nkolika dtí hospodail; jemu, Cypri-

anovi, pipadl pražský dm. Nešlo to ani jinak, vždy byl pan Cyprian ku mstu vázán svým úadem. Nesmxjte se. Pan Cyprian byl jen tak pro jméno, pro titul zamstnán v dopoledních hodinách v kancelái jedné pojišovací spolenosti. Co mu platili, stailo tak sotva na doutníky, pan Cyprian s tím ani vru nepoítal.

75

Bál se skoro budoucnosti. Zvykl jednotvárnému tichému životu po toku matky a mohu íci, že péi o ni vyplnila zcela všechny volné jeho hodiny. Sám sebe se v duchu tázal, jak bude te, jak zvykne té samot. Bál se dlouhých veer. Do hostince pan Cyprian nechodil nikdy. Prozradím tenái, že v prvním svém mládí býval sice lenem jednoho z onch etných, ctihodných spolk, které oživují uhasínající vlastenectví Pražské spolenosti a tší se všelijakým zvuným a poetickým jménm ale nebyl tam dlouho pan Cyprian nebyl práv hlavou nejvtipnjší, stálé vtipkování ostatních jej brzy unavilo a on pomalu se isoloval jako hlemýž ve svém domku. Ovšem, ten jeho byl típatrový, bez dluh, skoro nový, a tu se lze dobe isolovati. Ani s kollegy z kanceláe styk zvláštních pan Cyprian nepstoval. Dívali se ne sice pes rameno ale trochu cize, byl jim píhš vehkým pánem. Nemohl ani rozumti tužbám a stea

—

;

na

—

skm

tch drobných lidí. Zabrán takto v myšlenky o zpsobe budoucího

svého života, jievšímal

ním

vášnivou

chlapce,

který

Na

ulice teprv^e,

si

s

kde hoch skoro do nho vrazil, obrátil se k nmu. Poznal hned z jeho posunk, co jest asi tajné pání chlapcovo, ale musím žalovati na svého hrdinu pan vytrvalostí za

klusal.

—

rohu

—

Cyprian byl trochu opatrný a nerad zbyten vyhazoval, zamítl je lehkým, pokynem ruky. „Není teba," dodal hlasem morosním, ,,kufr je skoro prázdný." Hoch nepišel ,však do rozpak. ,,Ale prosím vás, pane Chrástecký, dejte mi ho." Pan Cyprian se zastavil. Chlapec jej tedy znal. Pan Cyprian zadíval se do jeho bleouké, drobné.

76

skoro díví tváiky s modrýma jak chrpa oima. Stáli práv pod lampou na rohu uUce. ,,Což mu ty mne znáš ?" oslovil jej podávaje

kufík. jste náš domácí pán." „Jak by ne Panu Cyprianovi to trochu zalichotilo. ,,Znáš tedy cestu k domovu, jdi." Hoch popadl s radostí kufík a klusal ped panem Cyprianem. Pan Cyprian se trochu rozmýšlel. Bylo to pirozené. On nemohl znáti všecky nájemníky svého domu, ale tito jist znali jej zvláš dti jsou všímavé a mají

—

;

dobrou

pam.

si hocha a líbil se mu. Náhle vzbudila se v vrozená jeho opatrnost. ,,A co pak dostaneš za odnesení toho kufru?" ptal se pólo vážn, pólo žertovn.

nm

odpovdl hoch skromn. mlky vedle sebe.

mi dáte,"

,,Co

chvíh

Šli

,,A to

se

Prohlížel

t

posílá

maminka na takové výdlky?"

ptal

pan Cyprian.

—

to to bych dostal, kdyby to vdla." vydláváš tedy pro sebe," ptal se pan Cyprian, ,,na mlsky, vi, aneb snad docela už kouíš ?" ,,Ne," odpovdl hoch temn. V krátké jeho odpovdi bylo však víc, ale pan Cyprian nebyl tak veliký ,,I

to

,,To

psycholog. „Co tedy dláš

Stádám „A na?" ,,

s

tmi penzi?"

ptal se

ho dále.

si."

Ticho. Dlouhé ticho. Hochovi se nechtlo s pravdou patrn ven. Pan Cyprian dále nenaléhal. Došli tak pomalu za obapolného mlení k domu pana Cyípriana. V prjezde se hoch zastavil a odevzdával

77

:

kufík. Pan Cyprian vytáhl dvoušesták, zahrál jím okázale mezi palcem a okazovákem a. pravil vážn „Hle, dostaneš ho za jiešení kufru." Oi hochovi zasvítily tmou. ,,A pidám ti ješt jeden, když mi povíš, na stádáš. Xepovíš-li mi to, nedám ti nic a povím tvé mamince, co dláš bez jejího vdomí a proti její vli/' Pan Cyprian patrn žertoval, ^.le hoch pojímal situaci tragicky. Ml, když slyšel o matce, slzy v oích a bázliv pra\dl: „Nu, kd^^ž to chcete rád bych si koupil ,Louskáka', na toho si stádám." Pan Cyprian neznal jiného louskáka, než kterým se louskají oechy. Ped jeho zrakem blýskly se ty nestvry s bizarn ezanými tyhrannými oblieji a

vdt —

s

mechovým vousem. Dít, pomyslil

a podal hochovi. pravil bera kufík.

si

—

a sáhl do

,,Tak

si

kapsy ješt pro šesták kup toho louskáka,"

Hoch radostí div neposkoil. „A ješt nco, í pak jsi?" „Sehnoutkovic." „A jmenuješ se?" „Petík."

A

už zmizel na

tmavém dvorku.

Pan Cyprian dávno zapomnl na

tuto

prostou

píhodu. Byla zima, takhle ped vánoci, venku drobn chuokna bvla zamrzlá a ostrv vítr fiel uHcemi.

melilo,

78

:

v

pokoji pana Cypriana bylo velmi

teplo a zvláštní vzduch trochu

n

píjemno

vonný a

:

hezky

zas tak útul-

domácí známá atmosféra pokoje, v kterém se po notném vyvtrání poádn zatopí. Bylo ráno asi osm hodin. Pan Cyprian nešel do úadu, byl jaksi churav, nebylo mu vlastn nic, ale vzkázal tam, že nepijde, že jest nemocen. Co mu bylo, sám nevdl, jakási tíha ulehla na, neobvyklý ;

pocit

samoty

zchvátil jej dnes

po prvé

silou

tajemnou.

Sedl

v županu na pohovce a kouil z dlouhé dýmky posrkuje horkého aje. Stará Kateina, jeho hospodyn, oprašovala malikosti na toiletním stolku. Byla sice už dávno se vším hotova, dlala však, jakoby ví co ješt zde vyžadovalo její pítomnosti]. Chtla už nkolikráte zaít, ale selhalo jí vždy; njak nevdla, jak do toho, a byla proto mrzutjší než kdy jindy. ped sebou otevenou velikou Pan Cyprian knihu. V ní byly samé rubriky a samé cifry. tená zajisté již uhodl, byla to kniha jeho nájemníkv, kam zapisoval inži. Vypouštje dlouhé kotoue dýmu obracel mrzut listy, náhle se zastavil, elo jeho se ješt více zakabonilo a pravil nevlídn

Bh

ml

„Prosím vás, Kateino, co je to za lidi, hnoutkovic? Jsou již za dv tvrtletí dlužní to

trvat

ti

—

Sedéle

nemže."

To

byla voda na mlýn staré Kateiny. „Ba že nemže, íkám to taky," odsekla oste. „Pospšte si a vyhote je na ulici, nebo snadno s-e stane, že umrou hlady, než se k tomu dostanete." Pan Cyprian pustil knihu z ruky a vyvalil oi. ,.Já

jsem tak už tch

lidí

vyházel na

ulici,

vite,

:

Kateino!" Zlobil ale srdce tvrdé

opravdu; byl

se

sice

opatrný pán,

neml.

„Inu, zdá se, že máte k tomu tenkráte dost chuti," namítala stále oste Kateina.

Cyprian znal ,,Víte,"

pravil

—

dobe Kateinu

a nezlobil se

po

mi

chvilce,

,,co

záleží

dál.

na tch

neekl bych nic, ale kdyby se aspo pár groších pišel nkdo omluvit, kdyby mi to ek', že nemže platit,

em

inu,

jsem,

— vdl

vždy mne ale

tohle

bych aspo, na znáte nešetrnost a proto jim dám

je

v^^povd." „No, tak je tedy už vyhodte!"' hartusila Kateina. ,,Cím dív, tím lip, budou to mít aspo odbyto !

— —

Omluvit, má se nkdo omluvit, ale kdo? Stará leží už dva msíce, kluk tomu málo rozumí, a holka. ta

To

pece nemže s takovou vcí k svobodnému se pece nesluší." ,

pánu'.

Kateina dávala na svobodného pána" zvláštní draz. „Jsem takový Don Juan, co?" bránil se pan Cyprian. ,Jsem starý mládenec a zstanu jím, roz,,

—

umíte!" Cilka k vám krátce by toho hnedle plný dm, kdo to jakživ slyšel, škodilo by to její povsti mladé dve jít prosit k starému mládenci, aby jim

„To

jsou

nemže,

práv

ti

nejhorší.

nesluší se to, byl

—

Neudláte to, vyhlásí vás za necitu, budou se povídat vci ješt horší, zadarmo pece nedaruje se inže hezkému dveti." Panu Cyprlanovi vyhasla dýmka. Zavel svou knihu a pravil na oko nedbale „A je to dve opravdu hezké, Kateino?"

pokal

udláte

s

inží!

to,

„Hezké, inu podle mého gusta zrovna není. Ale ona nemže."

za to

„A

co

jí

schází?"

—

ale prosím vás, ,Je chudáek celá pepadlá ta bída. Na venek to ješt dlá tak tak, ale vte, že zkusí víc, než ten nejchudší nádenník. Cilka je dobré a skromné, má hezké modré oi, škoda, te napoád uplakané. Nevím, jak to s nimi skoní, nevím, ale vánoce veselé mít nebudou." ,,A co je to vlastn za lidi, Kateino ?" ptal se po chvilce ne bez živé úasti. ,,Bída je to, pane Cypriane, holá bída. Otec byl poštovní oficiál. Umel náhle a už tenkráte nebyli bez dluhu; stará paní byla dcera z dobrého domu, vzala si nebožtíka proti vli rodiv a nedostala ani krejcaru. To víte, kde nic není, tam se špatn hospodaí. Pišly dti, na štstí všecky zemely, zbyla jen nejstarší Cilka a nejmladší Petík. Hodné dti, dobe v>'chované. Cilka za práci se nestydí, ale kde ji vzít ? Prosím vás, píchá od rána do veera, ale co to dnes vydá, ješt oi si celé pokazí. Kluk je trochu divoký, ale jak jinak, je kluk. A rádi se mají ti lidé a toho

dve

hocha mají ob, stará i mladá, nejradši. Hoch by rád studoval, ale kde pak; chudáci nemají ani do úst co se stará tak tžce roznemohla, mají všecko za-

—

stavené." ,,A co bude

z

hocha?"

prý ho na knihaství." „A pro zrovna na knihaství?" „To je tak. Hoch je blázen do knih," vykládala Kateina, „zddil prý to po otci. Je to k nevíe, co vám vyvádí, co je schopen udlat pro knihu. Stará íkávala ,Ty knihy, ty knihy, to bude jednou naše ,,Dají

:

Barevné stepy.

81

Starý oficiál všecko musil odbírat, co kde vidl, co mu do ruky padlo. Zbylo po také dost knížek. Vtšinu jich prodali hned po jeho smrti, ale jste vidti ten rámus, co dlal Petík. O každou knihu se musili s ním v (pravém slova smyslu rvát. Plakal hlasit a jednu docela roztrhal, než by ji vydal. Má to patrn v krvi. A i te, kdy se jim tak zle vede, Petík radji nejí, ale na knihy si sáhnout nedá. Tu povídala stará Budeš knihaem, ten má v ruce celý život dost knih, teba nebyly jeho Ty knihy " Kateina odešla. Pan Cyfprian zstal sám. To celé jej tak podivn dojalo. Sám nebyl sice veliký milovník knih, ne j radši njaký ten kalendá, ale šílená ta láska ke knihám v rodin ddiná ho nijak neurážela. Chodil chvíli po pokoji a zadíval se pak ven do širého svta. Bylo tam tak hodn nevlídno. Pan Cyprian pemítal. Napadla mu ta bleouká tváinka Cilky, o které Kateina vypravovala, vidl v duchu ty modré, uplakané oi, utýrané tím „pícháním", a kreslil si k tomu dál celou drobnou postaviku, plnou grácie. Podle všeho musila ta Cilka být hezké dve; hodná že je, to slyšel z úst Kateiny, a ta nerada nkoho pechválila. Myšlenky pana Cypriana se zamotávaly víc a více. Nevdl sám, jak se to stalo, zdali náladou toho zinmího dne, tou osamlostí, již dnes poprvé trapnji cítil, zaal mysliti o ženní vbec a o ženách zvláš. Posud se otázkou tou nikdy seriosn nezabýval. Necítil potebu toho a pemýšleti zvyklý práv také nebyl. Dnes mu byla však tato neobvyklá láze pemítání a sladkého snní neobyejn vítána. Zdálo se mu, že jest mu lépe, jakási pohoda se jej zmocnila, když si pedstavil, že kolem nho se vznáší istá, neštstí!'

nm

ml

:

,

!

—

!'

ml

vným

etherická bytost, plná ,nžnosti a dobré vle, plná oné sladké, tiché poesie domácnosti, která nevzrušuje, ale sniv konejsí všecky touhy a city, která aniž by sama o tom vdla, je královnou srdce a paní života našeho. Pan Cyprian si vzpomnl ne bez vý-

boun

itky na nkteré (:elkem dost nevinné extravagance svého staromládeneckého života a hnedle by se byl zardl, když srovmával s nimi v duchu tuto tichou a tak povznášející poesii domácnosti, které pravá láska je zákonem a jádrem a blahobyt ne práv nezbytným, ale velice vítaným pozlátkem. A co by mu pekáželo, aby se oženil? ovšem málo známostí, styky skoro pražádné ve spolenosti, ale pro ten jeho ideál modré oi ? Kateina by mu v ženní jist nepekážela, tio se rozumí, že by ji jak svatý odkaz po nebožce matce nechal v až do smrti, ano /Kateina by se mla pi tom ješt lépe Avšak Katein

Ml

ml

dom

.

se

s

tím

nesví, vysmála by

se

mu

.

.

beztoho.

Obd prosaicky rozptýlil tyto myšlenky a ze všeho zbyl panu Cyprianovi pevný úmysl, pomoci té rodin; jak, nevdl ješt dobe, patrn musila tu zakroit Kateina, nesmh mít smutné vánoce; odpustí jim teba celou inži a koupí ješt Petíkovi knížku s malovanými obrázky. Láska a inže, láska a knížka s malovanými obrázky! Pan Cyprian se mýlil, velice mýlil. Tak se to odbyti nedalo. Vzelo to hloub v jeho bytosti a v jeho celé povaze. Bránil se tomu jak mohl, ale darmo. Prosaickou atmosféru polední zahnala sladká siesta pi erné káv a vonném doutníku. Pan Cyprian proti obyeji svému snil zas a opt se noila ped ním graciesní postavika té Cilky s modrými, trochu unavenými zraky, plna divného kouzla. 83

tyi hodiny a pan Cyprian se rozhodl, procházku. Vidl okny, jak pomalu už lampy rozsvcují. Snhová vánice ustala a jen sem tam osamocený vloek poletoval vzduchem jako stíbrná tíse z pírka vánoního andla. Pan Cyprian oblékl zimník, otoil hrdlo pknou vlnnou šálou, vzal do ruky svou hlku s velikým stíbrným knoflíkem a sestupoval voln po schodech do Byly

ze vyjde

asi

na

prjezdu.

V šla ze

lem.

tom se mihla ped ním štíhlá díví postava. Vytmavého dvorku a jako vánek se vznášela koJak mohl pan Cyprian v šeru rozeznat, byla

prost, ale

vkusn obleena,

jednoduchý, spíš

letní

klobouek jakoby zim

sedl koketn na stoených vlas. spoust zlatých, Pes útlá, ale pkn formovaná ramena pehozen byl trochu starý veliký šátek a pod ním skr>'vala dívka njaký balík. Šla rychle a bylo vidt na chzi, jak byla ráda, že proklouzla prjezdem. Ješt se jednou otoila a pan Cyprian zahlédl dv modré oi, snivé a hluboké, až závra jej pojala. vzdoroval, v bohaté pletence

„Ano, to jest ona, to jest Cilka," pomyslil si. Byl by rád ješt jednou se podíval do její tváe, ale nešlo to, byla jak vítr ped ním. Odhodlal se a šel za ní. Ješt nikdy ve svém život nepronásledoval dívku. Byl to pro nj pocit nový, neobyejn sladký a vábivý. Její lehké nožky sotva se dotýkaly posnžené zem; pan Cyprian uil se tm nožkám nazpam, zvlášt tam ped nakupeným

snhem

pozvedla útlá bílá

ruka

šaty trochu do výše.

Pan Cyprian studoval celou postavu Cilinu. Nebyla

pkn

rostlá, a tak docela nepatrná a drobná, byla pan Cyprian si doploval dle obrysu šatu to ostatní. co dlat, aby jí v tlaeŠel ustavin za ní. nici velkých ulic stail a neztratil s oí. Dívka zaboila do uhce, vedoucí na Staré msto. Kam asi šla? Nespustil ji z oka; chvíli se zdálo, že dívka nco hledá, prohlížela domy, štíty a firmy a konen se zastavila v K ulici ped krámem

Ml

.

.

—

.

antikváským.

Pan Cyprian se nastavil také v malé vzdálenosti. Údiv jeho rostl. Dívka po krátkém váhání vešla ostýchav. Pan Cyprian postoupil k vedlejšímu kožešnickému krámu a maskován obrovským, venku vyvšeným kožichem pohlížel nyní do krámu antikváe. Skle-

nné dvée

byly dost istý a jen do póla kiklav barevnými anoncemi zakryty. Vidl tedy všecko, co vi-

dti chtl. Byl to ovšem nejdíve Cilin sladký obliej, který oaroval. Bylo vidti na stopy probdných nocí nad jehlou, víka oí byla trochu rud napuchlá, ale výraz tah byl tak jemný, tak produševnný, že se pan Cyprian zachvl. Ano, to byla ona, jak si ji byl celé dopoledne ve svých snech maloval. Vnitku odbývala se zatím jedna z onch trapných scén, jichž mrzutost a nudu nepochopí ten, kdo jich sám neprodlal. Jsou antikvái zvláštní druh lidí. Zdvoilí k tm, kdo kupují, ale tvrdí a bezohlední k ubohým, kdo jej

nm

cele

prodávají.

Takový antikvá

se

zmní obratem

ruky.

Zkuste to, kupte nco a jdte totéž za chvilku prodat a poznáte dva lidi v jednom lovku.

85

Cilka stála

ped

pultem rozvazujíc svj balík. Bylo

vidt, že nabízí knihy ke koupi. Její rty se keovit chvly. Pan Cyprian vidl, jak antikvá okem znalce prohlíží dívku a balík, a v panu Cyprianovi se zaala pnit krev pi myšlence, že by jí ten upír v lidské podob tak mu v té chvíli antikvá pipadal mohl íci nco nepíjemného nebo dokonce surového.

—

—

Antila^á otvíral knihu po knize, kroutil hlavou, prohlížel knihy a pak odstril celý balík; bylo vidt, že nechce, že takové vci nekupuje.

opt

stekla z

Cilce

modrého oka

veliká slza a plížila

Sebrala knihy a jala se balík svazovat. Pan Cyprian vidl dobe, že se pokouší nco rici, ale nešlo to. Tento zápas tch bledých, chvjících se rt byl hrozný. Jist všimnul si ho i antikvá, sáhl po knihách, odložil je stranou na nebo bez dva zlaté. pult, otevel šuple a položil ped dívku Za tolik knih! Nyní musil pan Cyprian dát dobrý pozor, aby nebyl zpozorován, než Cilka vyjde. Uskoil na protjší chodník a sotva vyšla, vrhl se do krámu jak jiestáb. Stál n^mí na témže míst, kde ona, stál tu s otevenými ústy, ale beze slova, hlušil vypadat velmi se

po bledé tvái.

ei

—

hloup. ,,Co

si

pejete?" ptal

se

antikvá.

,,Rád bych koupil njaké knihy," vyrazil ze sebe prudce pan Cyprian. Nebyl nikdy v takovém krám, vše bylo. mu tu neobvyklé, nové. ,,A jaké?"

ptal se

antikvá udiven.

Zrak pana Cypriana padl na hromadu knih, ležících stranou. Na vrchu ležel malý sešit se žlutou deskou a on etl veliký titul knížky „Louskáek" a

86

:

pod ním

,,Z knih Petra Seníže školáckou rukou hnoutka". Bylo v tom nco opravdu dojemného. Panu Cyprianu jakoby z cista jasná blesk osvítil situaci. To se ped ním v^^noila byl tedy ten louskáek celá scéna z ulice, již prodlal den po pohbu své matky. Vidl toho iperného hošíka živ ped sebou. Usmál se a ukazuje na hromadu knih pra\dl :

!

Man

naivn „Tyhle!"

„Ty všecky chcete?"

ptal se antikvá.

„Ano, všecky!"

A

neprohlížeje ani tituly ostatních sahal po nich rukou.

nedokav chvjící se ,,Ty mu jist byly si

antikvá,

,,

anebo

ukradeny tou holkou," pomyslil

je to

njaký

blázen."

Pan Cyprian ml už knihy pohromad, shrnul pes otevený papír, v kterém ležely, a chtl jíti. Ve svém rozilení nevzpomnl ani, že se u antikvá

n

za knihy platí.

„Pt zlatých padesát krejcar!" pravil s drazem antikvá. Jindy by to byla bývala pro pana Cypriana suma ale dnes beze slova hodil na stl šest zlatých, neekal ani na dodání a už letl z krámu smrem, kudy se vzdálila Cilka. Bžel ulicemi, kudy šli díve, jakoby byla musila jíti pímo domu. Bžel, až do lidí vrážel a báb na rohu kamínka s peenými kaštany div neporazil. Povedlo se mu, ze stihl Cilku práv ve chvíh, kdy vcházela do prjezdu.

—

Xy-ní ,,

sebral

Sleno!"

svou všecku odvahu.

pravil

slabým hlasem.

:

Neslyšela to a chtla dále; byl vedle ní a pravil

prosebn „Sleno

Cilko!" Obrátila se polekána.

Vidla v jeho ruce balík a zachvla se. „Sleno, odpuste, byla jste pede mnou u antikváe a zapomnla jste tyto knihy na pult znám vás a nabídl jsem se jemu, že vám je odevzdám.: Prosím, tady jsou." Stála ustavin proti nmu, on jí podával balík a byl rovnž v rozpacích. „Mýlíte se, já nic tam nezapomnla," pravila po chvíli hlasem, v nmž se chvla slza. „A pece nco, sleno Cilko, když nic, tedy jist tuto malou knížku, zde toho „Louskáka"; je to knížka vašeho bratíka a tžce by ji pohešil. Aspo

ve

známém papíe

—

—

nmá

tu

vezmte ode mne!" ,,Jsou

jsme

mu

léky.

všecky Petíkovy," pravila štkajíc, „vzaly bez jeho vdomí maminka nemla na

—

je

Ubohý hoch ..."

Chtla ješt nco íci, ale slabost a bolest ji peklesla, pan Cyprian pustil knihy na zem a chytil ji v náru. Nevdl sám, jak se to stalo, že

mohly,

v prjezde svého domu líbal a pil slzy tekoucí s tch drahých, modrých oí, že tiskl k svým tu hlavinku se zlatými vrkoi, bylo mu tak divn, tak

adrm

nevýslovn

blaze,

cítil,

že našel své štstí!

„Ty knihy!" íkala opt uzdravená paní Sehnoutková, „ty knihy!" Ale íkala to s jiným výrazem než

ped lety, když nebožtík její muž dal poslední halí na odbírání sešitových publikací. Byla Cilka šastnou paní domácí, nejšastnjší však byl Petík, mohl studovat.

Knihám

zstali však

pítelem ských knihkupc. se jich

—

vdni.

zeptejte se

I pan Cyprian stal na jeho úet u Praž-

lír

Bláznivá Bta. Bláznivá Bta byla po tetí matkou. Byl to zoufalý pohled na toho ubohého bezbranného tvora, který vydán byl zlob živlv a lidí, který stál na širém svt samojediný, a ter každého výsmchu, každé sliny, každého násilí. Bta chodila od statku ke statku, od chalupy k chalup. Chodila tak už drahná léta, nikdo nevdl,

ob

odkud

je a

Bta opela

í

je.

Nikdo ani nevdl, jak

nežebrala.

Postavila se se o futro a vycenila zuby,

jen

je stará.

mezi dvée,

dv ady

bílých

záících zub. Škoda, že nad nimi trnil ten blbý, protivný, cynický úsmv. Krásné ty zuby pamatovaly na perskou onu legendu, která vypravuje, jak Ježíš Každý šel s apoštoly kol prašivého chcíplého psa. do nho kopal, každý se ho štítil a jemu se z cesty uhýbal, ale slitovník s výitkou dl k okolojdoucím: ,,Hledte, jak krásné zuby má!" Však mimo tyto krásné zuby nebylo na ubohém stvoení nic, pranic, co by pamatovalo na lovka.

vný

o kterém

pece psáno v

uinn andl".

Byl

to

že ,,málo

bibli,

dsný

menším

jest

obraz nejvtší duše\Tií

a tlesné bídy. Spisovatel školy naturalistické by s chutí popisoval její špinavé, roztrhané prádlo, jímž drala se na po\'Tch neistá rozškrábaná ple, její culíky drsných, vždy rozcuchaných vlas, její odporné slintání.

Xa

prst<-nky

si

bláznivá

Bta

potrpla, asi šest

mla

na každé ruce, ráda s nimi koketovala, aby se blýskaly v slunci. Byly to známé olovné kroužky, jaké prodávají kramái na poutích. Kolem pasu mla uzlík na uzlíku. Když dostala krejcar neb tyrák, zavázala jej do cípu šátku neb do košile; peníze ty jí obyejn nkdo ukrad. Lidé jich

ve JÍ

vsi

jen

to

vdli

a proto

jí

penz

už nedávali, dávali

jíst.

chodila ode vsi ke vsi, nkdy si tiše pronkdy se hlasit chechtala, jindy vidli též v tichu plaící.

Tak

zpvovala, ji

Co

dlo

se v té ubohé duši! nešastná bytost byla po tetí matkou. Na štstí vždy záhy zemely první dti její, zda hladem i neduživostí, kdož to ví. A nyní se cekala

A

s

asi

tato

tetím. *

*

Ped pti msíci vrátil se \'incek Pobudv z kriminálu. Byl to praw Pobuda, ,,hdem i Bohu protivný", jak íkali ve vsi o nm. Starší lidé se pamatovali dobe, byl známý pytlák a neurvalec. Utloukl druhdy do smrti starého fota. Nemohlo prý se mu to však dokázat, aspo ne tak makav dokázat,

na

ml

90

prý nad to dobrého obhájce, jenž dokazoval nutnost sebeobrany, krátce Vincek dostal jenom patnáct let. Odsedl je a pišel dom. Každý se ho štítil. Nechtli ho nikde do práce, zstal pobudou a tulákem. Co vyžebral, to propil. V lét se vždy njak protloukl, o zimu se nestaral, v nejhorším pípad byi odhodlán, že si pomže zase tam, odkud pišel. Dnes už v tom praxi, vdl, co smí vyvést, aby byl

ml

zaopaten jen pes zimu, aby s hejícím sluníkem mohl se opt vydati do širého, veselého svta.

píkop. Za píkopem zaínala nízKolem šikou táhla se zaVinula se chudou, spráhlou obinou

\'incek ležel v

ká porostlina biz a habí. prášená silnice. vždy níž a níž a

máe

tratila se hluboko v údolí, kde z chuovocného stromoví noily se hebeny doško-

vých stech.

Msíc

yyšel.

Kolem

bylo píšerné ticho dusného, letního veera. Strhané oblaky, jakoby nevdly, mají-li se schouliti k boui neb p.e, ekaly na obzoru. A^incek ležel v píkop a díval se do údolí smrem ke vsi. Dnes nrl šastný den, trh i pár groš, které, rozumí se samo, v nejbližší šastn utopil. Bylo mu ted kanibalsky dobe, opel hlavu o lem píkopu plný mateídoušky a hovl si v celé nádhee tulácké poesie. Do kopce po ^silnici obinou šla štíhlá ženská postava. Zastavila se chvílemi. Vincek dobe ji pozoroval. Pišla blíž a hlasit si pod sebe prozpvovala.

krm

91

stála skoro ped ním. „Hej, poj sem trochu, holka!" zaznl vedle ní drsný hlas. Postava se jen zasmála a postoupila vped. „Sedni si sem ke mn!" Hlas znl mkeji. Opt se zasmála. co?" „Cí pak jsi Nic než smích. Divný smích. vypro„Kam pak jdeš tak pozd? Poj, já

Nyní

—

t

vodím."

Opt

bílé

smích.

„Tys blázen, he?" Nyní se smáli dva. Píšerné duo. Podíval se jí do obheje. V msíci záily zuby jak ada perlí.

„Zsta tady se mnou!" Opt smích — a sedla si Msíc

vedle

její

nho.

zašel za oblak.

Když opt

vyšel,

vidl

ležeti

Btu

v

píkop.

Spala. Vedle ní kleel chlap a ezal kudlou rzné ty uzlíky vtší a menší, které mla kolem pasu. ^ Msíc vidl, jak je chvatn jeden po druhém rozvazuje; šlo to ztuha, byly dobe stáhnuty tmi bílými, zdravými jaké zklamání, sem tam v nkterém krejcar, zuby. jinde jen kamínek nebo plíšek, vtšina jich byla jen tak

A

na prázdno zadrhnuta.

nco

Chlap zaklel a objemnjšího,

zajel zajel

rukou za košiU, tam nahmatal tam kudlou, vytáhl kus hadru,

92

jej zuby i nehty a v svitu msíce zableskl jeho zrakem tvrdý, kížový tolar.

roztrhal se

ped

,,^'ida,

Stril spící

ješt jsem vydlal," zahuel do vous. do kapsy u vesty a nepohledná ani na svou, zaboil do lesa.

jej

ob

Nevdl, že Bta" po prvé.

za

tento peníz vzdala se

-C^

^

,,

bláznivá

'í?

Živé obrazy. Zabloudil jsem asi po patnácti letech v malebný kout jihozápadních Cech, kde jsem strávil druhdy nkolik nejkrásnjších rok své mladosti.

Byla zrovna nedle.

Bhem

dopoledne jsem poídil své záležitosti hraMohl jsem odjeti ješt bez únavy poledním vlakem do Prahy, ale nedalo mi to. Zvláštní

v

a rychle.

kouzlo upomínky táhlo

dy zaínal jsem nulost stvých zstal.

s

se

mne k místm, odkud druhpo život a svt. Mi-

rozhlížeti

celou družinou prvních snv a tuch, mladivýbojv a klam byla mocnjší, a já

illusí,

Nepemýšlel jsem dlouho, jak

zabiti odpoledne. vynívají z vnce dumných borovic dosti rozlehlé zíceniny hradu. Tam se obyejn uchyluje v nedli odpoledne celá lepší mstská spolenost. Cesta táhne se lesem a stoupání do kopce píliš neunavuje. K tomu se nahoe epuje dobrý ležák ze skalného sklepa. Mezi troskami zdí

Asi

dv

hodiny za

mstem

93

a val jsou rozestaveny dosti primitivn, ale pi tom dost malebn stoly a laviky, kde bývala zámecká aspo bývalo kaple, je zízen obstojný kuželník to všecko tak ped patnácti lety. Uvidíme, co se

—

zmnilo.

Pokal jsem, až se uklidil hla^mí proud výletníkv, a teprve po tvrté vydal jsem se na cestu. Den byl pekrásný. Koruny strom kolébaly se v lehkém vánku, mech a tráva jen vonly, na kmenech leskly se jak zlaté krpje veliké slzy pryskyice. Šlo se to tím sladce šumícím hvozdem. Asi v pli táhlého návrší odbouje cesta vedoucí na hrad z lesa a dlužno asi na tvrt hodiny obtopružný mech. Rozptýlené vati chladivé stíny a kamení, mezi nímž se prodírají obrovsk:é kytice ostružin s ostnatými haluzemi, iní chvílemi cestu dost neschdnou. Ovšem netrvá to dlouho, ale kouzlem lesa rozmazlený chodec cítí tento náhlý pechod dvojnásob a toužebn upírá zrak do výše, kde mezi zíceninami šumjí mohutné kmeny, slibující nový chlad a nové

pkn

mkký

oberstvení. mlaAsi v pli této kamenité cesty dohonil dý muž. Byl postavy malé a zavalité. Tlustý nos sedl vyzývav mezi lesknoucími se a zdravím kypícími tváemi. Kaštanový vlas kol spánku se tlail v chumáích, knírky byly ješt bledší a bylo na nich patrné, s jak velkou námahou a s jakým velkým úsilím se povedlo majiteli jich pivésti je na boží svtlo.

m

Tžký

skipec s tlustými skly ná erné tkanici pod trudovitým elem. Oblek jeho byl zcela moderního stihu, lehký a dobe mu piléhal. U manšet pod polovykasanými rukávy kabátu i v náprsence pod hluboko vystiženou vestou svítilo cosi jako zlatý

lesknul se

94

:

Mužík

briliantové knoflíky.

zastavil se

každou

chvíli

hedvábným šátkem pot s ela, tváí šíje. Pi tom hlasn si oddychoval. Byli bychom se zcela klidn minuli. Avšak v tom a .ustavin utíral

si

i

se

mužík

zastavil a

opt

a skoro víc jen pro sebe

—

pot

si

utíraje vyrazil ze sebe

:

to je horko!" Slovo sapristi a pízvuk i posunek, jímž bylo proneseno a provázeno, zarazily. jsem hned, koho mám ped sebou. Netoužil jsem v té chvíli zrovna po spoleníku a v jednom momentu chtl jsem potlaiti první své hnutí a nechat lhostejn pejíti kol pítele z dávných studentských let. Však v tom už vyítal jsem si to trpce a káraje se v duchu z pepjatého samotáství zastoupil jsem mužíkovi cestu a nápodob, pokud jsem dovedl, jeho zpsob, pravil ,,Sapristi

m

Vdl

jisem ,,

Sapristi,

tohle

padne puma!"

Reminiscence, jak tená uhodne, z lavic studentských. Ped každou skoro hodinou, ped každým zkoušením, když professor z kapsy vytahoval osudný katalog, vzdychl si pítel Labuka hlasným Sapristi, tohle padne puma! Docílil tím asto neobyejné sensace a podle naladní pana professora zamezil nebo i nkdy urychlil své vyvolání i tu obávanou pu:

bu

,,

mu". Sotva jsem vyslovil tuto frási, ležel mi už tlustouš kolem krku nedbaje toho, že si zmaká kravatu s velkou kiklavou mašlí. Div nezadusil. Div, že vy-

m

pravil ze sebe: ,,

tu

Sapristi,

je

tohle

náhoda!"

Po krátkém vysvtlení s mé a co zde dlám, nastala ada

strany,

pro

výtek.

Pro

jsem jsem

.

nedal tak dlouho o sob vdt, pro jsem po píjezdu do msta nezavítal pímo k píteli a u nho se neubytoval. Má prostranný s vešker^^m pohodlím zaízený a je pipraven na hosty a zvláš jeho paní by ráda poznala pítele z mladých let, o nmž kda jí tolik vypravoval a který dnes v literatue by se toho byl tenkráte nadál Zacpal jsem píteli násilím ústa a obrátil rychle hovor na jiné pedmty a osoby. Šli jsme za hovoru pomalu, ano skoro jsme více stáli, než šli, a tak, než jsme dostoupili vrcholu, odkud zaznívalo v rzné smsi hlasv a zvuk rachocení kuželek, byl jsem do všech pomrv a klep mstských, dík osvdené výmluvnosti pítele Labuky, dostaten zasvcen. ,, Dovolíš pece, abych t pedstavil naší spolenosti," pravil udýchaný kolega, když jsme stáli ped první branou bývalého hradu. Vymlouval jsem se, jak jsem mohl. Namítal jsem adu let, která mne dlí od nkterých známých, rznost názor a spoleenského postavení, která bude zajisté pekážkou u jiných, nechtl jsem rušiti z obvyklé, milé zábavy, sebral jsem zkrátka všecku v^Tia-

dm

—

.

.

jen abych Labukovi dokázal, že se jeho nedlní spolenost zcela dobe obejde bez mé nepatrné osbky, dlal jsem krátce, co jsem dovedl, ale lézavost,

nešlo

to.

Byl jsem jednou

v pasti a musil jsem se

vzdáti.

Chtli jsme vkroit do bývalého nádvoí hradkdyž jásavý pokik, provázející hromadné pa-

ního,

dání kuželek, nás

zarazil.

pan berní udlal všech devt!" pravil s úsmvem Labuka, rovnaje si pocuchanou kravatu. ,,A,

96

„Pan chodem.

berní,

kdo

je

to?"

ptal

jsem se mimo-

„Ale Bože, Srbek, nevíš, t^n dlouhý Srbek, ten hloupý Srbek, jak jsme mu íkali. Z toho se ti stal podivín, však uvidíš. Ani se nediv, nebude-li se k tob hlásit nebo podkuje-li ti sotva na pozdravení. Ani s nikým nemluví, a kdyby nebylo tch kuv želek, sotva bychom ho vidli." ,,Ale v tch jest, jak se zdá, výteníkem," namítnul jsem s úsmvem. „A jakým," odpovídal Labuka. ,,Ale v, Srbek není tak hloupý, za jakého jsme ho na gymnasiu poNaopak, mám jej v podezení, že on ze važovali. všech, co nás tu z našeho stedu v žije, jediný žije opravdový, hluboký život vnitní." ,,Jak to myslíš?" optal jsem se man. „Inu, eknu ti to upímn, Srbek platí za podivína, drsného, nepístupného lovka, chceš-li, za blázna, ale Srbek te a pemýšlí o všem, má svj úsudek, s kterým se sice vždy úzkostliv tají, on jest zkrátka ve všem svj. Však lze to chápat. Zstal starým mládencem, te a studuje patrn z dlouhé chvíle. U nás, kteí máme rodiny, je to zcela nco jiného. jsem se z mládí, jak víš, literaturou dost zaJá, býval, sotva staím na noviny, které mezi snídaní v nejvtším, chvatu jen prolítnu. Obrázkové listy pak se beztoho netou, jsou pro ženu a pro dti. Ale u Srbka

úad

mst

a

to je

nco

jiného.

—

Škoda

jen, že nelze

nikomu

s

ním

vyjít"

pi kuželkách ?" ptal jsem se. „Ne, ani pi tch. Nehádá se s nikým, ale všecky porazí a vždycky vyhraje. A jak pi tom uráží své spoluhráe. Nedbale, jen tak jakoby mimochodem po,,Ani

Barevné stepy.

:

se a chytne kouli, sotva se mírn nakloní a u? s\dhne v jistém pocitu vítzství. Pak se ironicky usmje, a to je všecko." „Vždy v dob studií nebyl pece takový," pravil jsem na to, „byl to obyejný, zcela obyejný hoch, neítal, ani se mnoho neuil, vždy jen tak z nouze prošel, nikomu v cest nebyl a nikoho také nezajímal. v>^inulo?" Kdy a jak se to podivínství jen v

staví jí

nm

neodpovídal. Za hovoru jsme se vyhnuh hlavnímu vchodu a kráeli podél bývalé hradební zdi; náhle stah jsme nad vehkým prlomem okna, zpola jen zasteným velik^iii keem rozkvetlého erného bezu. Bylo odtud vidti na celou spolenost. ást sedla pi stolech, ást byla seskupena kolem kustolu prostedního toilo se vše kol dáželníku. my štíhlého vzrstu a elegantní, skoro velkomstské toilety. U kuželníku tvoil sted berní Srbek. Byla došla ada v koulení práv na nho. Ze svého úkrytu díval jsem se mu zrovna do tváe. Mla výraz bo-

Labuka

U

lestné resignace. Dlouhý, vytáhlý, sndý muž, korrektní v obleku a chování, s nevy-zpytným stínem v intelligentním oblieji zajímal mne mnohem více než

ped lety, kdy jsme sedli spolu na školských Práv se shýbal s koulí v ruce k hodu. Mumlal nco pod sebe. Více, nežli slyšel, uhádl jsem

hoch

lavicích.

slova

,Rže stolisté' Um svj tmi bav caparty,

Celakovského

mr

z

kdo vyšších

netuší, v koule, šachy, karty nejmí muži písluší.

híka

V znlo

tom vyletla koule a následovalo obvyklé to jako ironie

na slova básníkova.

všech devt.

9S

haló,

Leželo zase

„Hled, jestli pak bys poznal tam toho, co mé paní karty \Tkládá ?" ptal se ostentativn Labuka. ,,To je Styblík, adjunkt Styblík," opravoval se rychle. ,,Tvé paní?" ptal jsem se s rostoucím údivem.

„Ty šastný

love,

ty

jsi

muž Nekvasilovy Miny?"

s úsmvem, kterému jsem naprosto nerozuml. ,,HledV' dodával, tamhle si dv moje dvátka hrají v obrouky," Dlal jsem, jako bych se díval na dti pár krodále na pažitu se batolící, ale zatím jsem pozoroval Minu Labukovu. Byla to ona štíhlá kráska, tvoící sted celého kruhu pánv a dívek naproti kuželníku.

Labuka pok>^oval

hlavou

,,

k

Zmnila

se za ten

as znan,

to je pravda, ale krás-

nou zstala i posud. Nemohl jsem v duchu vit, že ona by mohla býti ženou Labukovou. Nechtl jsem v té chvíli urážeti svého pítele, byl dobrý lovk a takto dokonalý muž zajisté, ale on a Mina! Ne, to mi nešlo dobe na rozum. Rázem ocitnul jsem se v dob svých let studentských, kdy tato Mina byla osou našeho malého svta. Dcera presidenta krajského soudu. Dívka vzorné povsti, vzácné krásy, bohatého nadání a velikých aspirací umleckých ted ženou ne, to nešlo asi cestami obyejpítele Labuky nými. Pl oktávy se bláznilo za ní, a pozdji v letech universitních studií, kdy naším piinním zvána bývala na plesy Akademického spolku do Prahy, na nichž brala hojného úastenství, rozšíil se kruh jejích ctitelv a zbožovatel ješt hojnji. Ta si mohla pece vybírati. Pro tu by se byl hodil mnohem lip ruch velikého msta s jeho koncerty, divadly a zábavami, letní pobyt v módních lázních, pkné cesty v cizin, dilettantství v umní a veliká role ve spolenosti než toto zátiší malomstské, kde pan adjunkt Styblík vy-

—

99

.

kláda nedli co nedli dámám na výletech karty a pan berní Srbek hraje na podivína a je králem na kuželníku.

Avšak snad jsme tenkráte

já

i

všichni kollegové

pehánli v enthusiasmu prvního mládí, snad byla Mina Nekvasilova zjev docela všední, jen lehce zevnjškem a stavem otce svého nad okolí své vynikající, snad nezasloužila více a snad i nechtla více než tohoto Labuku, toho pítele „Sapristi", který nebyl pi veškeré Ijezúhonnosti obanské a pirozené dobrot srdce nic více než tuctový mluvka s lehkým

nádechem velkomstského dandysmu.

konen

v duchu sám, co mohla Dostala advokáta a dobrého advokáta s situovanou kanceláí a hezkou praxí, advokáta, který aspo jeho výmluvnost jej k tomu

jsem se

Ptal

více chtíti ta dívka.

pkn

svádla

—

opravovala

—

chystal se k politické kariée, který kortešoval na poslance do íšské rady, který mohl býti i purkmistrem v rodném a velitelem ostrostelc, který mohl Labuka z dumy, Básníku, básníku," vytrhl na rám mi poklepávaje, ,,poj jen dál, nektar se již pní ve džbánku, ekl jsem celé spolenosti, že jsi tady, mají opravdu radost, poj' a již táhnul mne za kabát do nádvoí hradního. Setkání a vzájemné pedstavování. Na to rychlá výmna nkolika obvyklých frásí. Brzy jsem pozoroval, že zábava patrn pírstkem cizího živlu vázne velmi povážliv. Chvíli bylo docela ticho, jen od kuželníku znly rzné výkiky nebo dti na pažitu se hlasn ozývaly. Hledl. jsem co nejvíce ztratiti se do pozadí nadarmo, spolenost jednou vyrušena nemohla pijití více v pravé tempo své obvyklé zábavy. i

mst

.

,,

.

m

—

—

Man

jsem pozoroval, že pítel Labuka ztratil náhle, jakoby ual, v pítomnosti své choti dar obvyklé výmluvnosti, byl jaksi nepokojný, roztržitý a rozpaitý. Mina bavila se polohlasn s adjunktem Styblíkem, kterému spadly karty na zem. Hádali se spolu o thematu o knedlíkách s merukami; Mina velmi zajímavém tvrdila, že jsou výborné, adjunkt odporoval, jsou prý mdlé, bez pikantnosti, docela jako láska v manželství.

—

To

naivních,

n

patrn sensaci. Nkolik zralejších dvápatrn byla nucena hráti dost tžkou úlohu dlalo nesmírn rozpaité oblieje, paní Mí-

vzbudilo

tek, která

se vtip asi

nkolik

zuby,

líbil,

pán

s

smála se hlasit ukazujíc krásné doutníky v ústech mrklo na sebe

významn, jakoby

íci chtli: „To se rozumí, Styblík vtipná hlava, nedá se zahanbiti ped tím ,, Pražákem" ano, jeden z nich, eklo se mi pozdji, že to jest okresní poeta a nerozluný pítel Styblíkv, popadal se za boky s hlasitými výkiky: „Výborn, to vtip do veselohry, dovol, píteli, bych jej sml co nejdíve je

—

na píslušném míst

Nejmén

udati!"'

líbil Labukovi, pešlapoval ustavin. Asi dvakrát chtl marn obraceti pozornost spolenosti na mou osobu, ale podailo se mi vždy dáti hovoru v pravý as jiný všeobecnjší

se vtip

Styblíkv

obrat.

Neušlo mi, že berní Srbek dlí zrakem více u našeho stolu recte u paní Miny, než u kuželníku, kde bylo vlastní pole jeho innosti. Labuka brzy se uklidil k vedlejšímu stolu, držel se sklenice a niil doutník po doutníku s houževnatostí starého kuáka. V jedné chvíli opt zábava povážliv vázla. Hrajme njakou spoleenskou hru," navrhnul ,,

adjunkt.

„Ovšednly již zde všecky," namítal mladý poštovní oficiál Želísko, který dle všeho, co jsem pozoroval, se namáhal vytlaiti Styblíka z pevné posice v pízni paní Labukové a proto z oposice vždy

marn

adjunktem polemisoval. „Dlejme rýmy!" vytasil se okresní básník. Nikdo mu ani neodpovdl. ,,Vím nco lepšího," ozval se opt pan oficiál. „Jsme tu skoro jediná uzavená spolenost. Dlejme s

živé obrazy

a stromy

—

jakékoliv,

hodn

fantastické, zíceniny

budou nám trefným pozadím

." .

.

Nedomluvil. Na tvái všech bylo vidti, jak nejapný, nešiko\Tiý to byl návrh. Paní Mina odvrátila se s opovržením od nho, páni a sleinky vymovali

významné pohledy a úsmvy, nejvíce záil adjunkt Styblík. Pan oficiál si patrn škodil a velice škodil. Co houževnatou vytrvalostí za celý den vystavl, zboil nenadále jediným skoro slovem. ,,Živé obrazy, jak to staromodní," pravil

n

posmš-

pan adjunkt. ,,Labuko, podívej

se,

je-li

ekat u hajnovny, pojedeme,"

tu

již

náš koár, má sebe paní

vyrazila ze

Mina. nejmilostivjší,

,,Jak,

z

už

dom?"

zaznlo

aspo

desíti úst.

dost

„Hotovo," vykikl kdosi u kuželníku, „bašta a Srbek to sebere, to se rozumí samo sebou." !

hrajete!" pravil nkdo jiný. opt u jiného stolu, „Hodíme si ješt sami," navrhoval opt nkdo. Srbka ani Labuky nebylo více ve spolenosti. Tento patrn pospíchal se podívat k hajnovn, je-li tam koár; Srbka jsem zahlédl, jak flegmaticky celou ,,Že

s

ním

jen

„Platit!" ozvalo se

výhru hodil do epice kluka, jenž kuželky stavl, a rychle zaboil v houš lesní, tmící se za zíceninami hlásky. Spolenost se zaala rozcházet. Vytratil jsem se co nejdíve, bylo to velmi snadné, nebo nikdo

mne

nezdržoval. Pustil

a

jsem se na

zda Bh, schváln mimo

cesty

stanul jsem u prseku, jímž rozhled do širého kraje. Nedlní

pšinky lesem. Náhle

otvíral

se

naladní

volný

leželo

mírn

na polích a nivách, stráních a

lesna-

úboích horských. Svit slunce u mých nohou, tu ostejší, tam slabší, padal mezi lupení a kreslil do mechu celé spousty krajek, kroužk tých,

se vlnících

Dole v dozrávajícím obilí po mezích pestily sukn venkovanek jako oživlé polní kvty. Na pasece pede mnou se leskly v slunci veliké kameny obepjaté ostružinou a jen polní koník roztahuje purpurová kidélka zafrel ob as nad klasy žlutých, uvadlých trav. Po cest serpentinou se vinoucí pohybovaly se trosky naší spolenosti, tmavé obleky pán tvoily erné skvrny v smavé zeleni a mstské svtlé toilety dam a erv^ené parasoly míhaly se, jak spolenost s vrchu sestupovala, pestrým meandrem kolem starých temných sosen, tvoících obrubu dosti úzké a kamenité cesty. Rozeznával jsem jednotlivé osoby; I>an adjunkt Styblík letl triumfáln naped, oficiál Želísko v nmém vzteku stínal bodláky u cesty, za tlumem mladších dívek sám s hlavou sklonnou kráel se zastavil a vytáhl notiní knížku okresní poeta. a nco si zapisoval. Patrn nový poetický motiv, kterým jist pozlobí co nejdíve všecky pražské redakce. Dole u hajnovny zahrel koár. Tam ujíždla paní ]Mína Labuková ve spolenosti zkrotlého svého chot, kterého patrn nemilovala a který domácí neštstí své a

sítí.

se šátky a

Te

103

maskoval svým bohatstvím a apatií, když ona byla pítomna, a vodopádem své výmlu\Tiosti a falešné jovikdyž se bez ní ocitl mezi lidmi. Zamyslil jsem se nad osudem, jenž pohrává s námi. Tento Labuka, jaký to býval bodrý, ilý, hluný hoch, co sliboval do budoucnosti! Jeho vnímavost byla neobyejná, pro pedmty nejvzdálenjších a nejrznjších smysl stejn bystrý a hotový. Soud jeho, nkdy excentrický, vždy byl zajímavý a pípadný. Krátce, byla to bystrá, otevená hlava, k tomu jeho veselá, družná povaha jako stvoena opanovati svt a lidi. A co je z nho ? ^Malomstský mluvka, který imponuje sotva svým volim, fanfaron, který zkrotne pi pouhém objevení se své ženy a skoro se stydí za pítele z mládí, akoliv jej, když byl s ním sám ped chvílí, v objetí svém div neumakal. A INÍína, ke které jsme ped lety pohlížeh jako k bohyni a králoMi vdku a krásy? Krásu ješt zachovala, ale vdk prchnul s mladostí. Heroina ochotnických pedstavení, nadšená interpretka slavnostních proslov, snilka poetická vydrží dnes hodinu se baviti o knedlíkách s merukami, jest panovaná k choti, nevšímavá a lhostejná k dtem, fádní jako ten celý okruh, v se pohybuje všední život tchto lidí. alnosti,

smr ml

nmž

A

Srbek

?

Záhada bavíme nedli co nedli," ozval lét to ješt jde, píroda nudu .

.

.

„Vidíte, takhle se se za mnou hlas, „v

aspo soucitn

obroubí rámcem svých vdk," pi tom vzmachem ruky ukázal na arovnou kolem krav paprscích zapadajícího slunce se usmívající, v zim, ó hrzo, hrzo, hrzo!" Byl to Srbek. \'stal s mechu, kde byl odpoíval, otevená kniha ležela tam posud. Obliej jeho nesl,

jinu,

„ale

a

se snažil usmívati, stále ten trpký ráz resignace a

smutku.

snad to není opravdu tak zlé," zaal jsem „Zdá se mi, že má venkovský život též své zajímavosti a že není tak bezútšný, jak jej patrn jen z ústupk pro mne velkomšáka lííte." Naopak, píteli, je horší, než si myslíte,'' odporoval Srbek. „Nahlédl jste jen skulinou do nho, ale pijte ;sem a usate se tu na rok, na dv léta, a ,,Nu,

jej

konejšiti.

,,

pak mžete mluvit." Jdete již do msta?" ptal jsem se berního. ,,Ano, pjdu." ,,Smím jíti s vámi ?" „Budu tomu jen povden." „A inevyruším vás z milé samoty?" ,,

„Užiji

jí

že

tolik,

mn

nkdy

hrozí až zatopiti,

milý pane." Zvedl a zastril knihu rychle do kapsy, že ani jsem neml asu podívati se, co zlatem stálo na jejím

hbet. jsme mlky lesem. ,,Labuka není šasten v manželství," zaal jsem Šli

hovor.

„Není a nebyl by s ,,Ani vy?" ptal jsem

nikdo."

urit.

pravil temn. milujete!"

,,Já

nejmén,"

,,A

pece

ji

]\línou

se

Skoro už dvacet rok ji miluji." „Prosím vás, jak se to stalo, že si vzala Labuku? pak ješt nco, jak zbohatl Labuka, toho nechápu." ,,\'ždy pece víte, že ml Labuka bohatou tetu." ,,

A

„A ddil ,,Ne

tedy?"

zrovna,

ale

dostal

její

jrnéní."

„Prosím vás, vy napínáte mou pozornost." Mluví se mnoho o tom, ale sotva kdo by vám ekl pravdu z té píiny, že jí nikdo úpln neví." „A vy ji víte?" ta vc ovšem zajímala a nasadil jsem vše, bych se pravdy domakal. ]\Il jsem skoro právo k tomu, byl jsem s Minou na polovic jako zasnouben." ,,

„M

,,Vy s

Minou?"

,a bylo by jist došlo k satku. V tom však zemela ona teta Labukova. Zanechala tak zamotaný testament, že vc pišla k soudu." „Zaínám už chápat ..."

,,Ano,

,,Ó, to

byste neuhodnul," bránil Srbek. ,,Vc byla

zcela jiná, než myslíte." ,,

Vdl

jsem vždycky,

že je

starý president ple-

ticha."

Prosím vás, musil jím být, co mu zbývalo. Jeho divná domácnost, vychování etné rodiny partika. Do toho pišla postaré dluhy. Byla to zstalost po tet Labukové. Kdo by odolal ? President svým vlivem pomohl Labukovi k ddictví." ,,

—

zabilo

vná

,,A

Labuka

si

vzal

Minu

z

uznalosti,

není-li

pravda?" „Nešlo to ješt tak rychle a hladce, jak si starý Nekvasil myslil. Labuka Minu nikdy nemiloval, akoliv se jí dvoil jako vtšina mladých lidí v mst. Zamítl zdvoile, ale urit plány presidentovy." ,,To

ml

již

ddictví v ruce

?"

Ale starý president nemohl se rozlouiti se tak snadno vzdáti svého s ,myšlenkou, že by plánu. Pak, jak jsem se dozvdl, musilo to být. Mlo to s presidentem už prasknout. Proskakovaly povsti ,,Ano.

ml

106

—

o njaké vyšetující komisi, která byl nejvtší as urovnati nemilé

„A (Labuka ,,

i

Nikoli,

pijeti

z

Prahy,

penžní

záležitosti."

nejapn

byl chycen

povolil ?"

byl chycen a dost

svým ddictvím. Všiml

se

mla

jste si

toho pohnutí, jaké

zpsobil návrh oficiála Želíska, aby se dlaly živé obrazy? Želísko je tu nedávno, nezná situaci a vyvedl ohromný nesmysl se svým návrhem. Pamatujete se bezpochyby, že u Nekvasil bývaly hluné odpolední spolenosti a zábavy. Labuka byl tam jako doma a byl dost neopatrný pi tom. Jednou se dlaly živé obrazy. Mina tenkráte v kvtu své díví krásy

—

—

—

pirozen jich stedem. Labuka Nevím již, pi kterém obraze to bylo,

byla lou

dvrnost —

políbil

obnažené

vše aranžoval. si masleny Miny.

dovolil

rám

Snad toho dokonce i obraz vyžadoval, nevím, ale faktum jest, že president, který jej s oí nespustil; pistihl jej pi skutku a ješt téhož veera po prudké, ale tiché scén soukromé oznámil celé spolenosti ohromné pekvapení: pan doktor Labuka a slena Mina byli sn^oubenci. Za trnáct dní bylo po svatb, est pán presidentova byla zachránna, ona ohlášená komise nepišla a u Labuk zaal román, jehož nudnou jednu kapitolku jste dnes prodlal." ,,Dle toho bych soudil, že byla Mina zasvcena do celé hry," prohodil jsem nedbale. „Soudím také tak. Mina po svatb se teprve ukázala v pravém svtle. Však nemluvme o tom. Vte mi, kdyby aspo byla opravdu svému choti nevrna, mlo by to smysl, ale toto prázdné, bezúelné koketování se Styblíkem, ten celý dvr parasitv okolo toho všeho nechápu, to se mi hnusí, to je všednost a .

banálnost nejhorší."

,,

pece

Dovolte, píteli/' ." milujete .

,,]\íusím.

je

jsem doiat.

pra\il

..ale

\\

ii

.

Uvažuji na všecky strany a cítím, že že to takhle všecko dopadlo. S La-

vlastn dobe,

dostala Mina aspo jmní, mže spíš hovti svým choutkám a pak Labuka si to dá líbit, k mrzutostem a scénám mezi nimi ani do opravdy nedojde. Labuka se jde vymluvit do hospody nebo na radnici, do obecní schze. Co by se mnou nebo s jiným skonilo dramatem, jest s ním pouze nudnou všední prosou, lze v tom sice dýchat ale jak, to se ne-

bukou

—

ptejte." .,A vy jste toho všeho nmým svdkem? Pro aspo nezadáte o pesazení na jiné místo?" ,,Nmým, dobe jste ekl, docela nmým, ale svdkem oitým, každodenním. Trpím nevýslovn, ale odtud nemohu, snad by mne to život stálo. ]\íusím aspo

vidt Minu. Proto chodím do

jejich banálních spolekdyž nemluví, je nevýslovn krásná a staí jediný pohled na ni. Jsem snad stejn smšný jako adjunkt Styblík neb oficiál Želísko, kteí darmo zápasí o její píze, ale jsem smšný pouze ped sebou, kdežto oni jsou smšni celému svtu."

Vte,

ností.

mn

,,A

Labuka

„Docela.

úpln

jist.

\'

je

tom

jest

se

byl by vtšinu

Nu, snad

se

,,A vy?"'

cti

jeho ženy týe,

Mina pílišná šosaka, je

zro\Tia jako byl její otec. stal

co se

být,

schopna velikého híchu,

kdyby

pi tom ?"

klidný

A mže

Labukovi by

poslancem na

asu mimo

je ne-

ženskou partikou v malém, bylo nejlépe, a na íšské rad, a lépe by mu ušel as. dopracuje."

snme

dm

k tomu pece

podotknul jsem soucitn.

lOS

,,Já

?

I^rosíni

v.ís,"

j)"avil

s

úsmvem.

,,C

lox

ék

tom je vlastn celá životní filoideál svých a z mladického blouz-

slevuje ustaviné, a v sofie

Slevovati

:

z

aby hlávka zstala celá a koza nasycena. Ale kdo to dovede? Jak se srdce pi tom ote a duše Kdyby neb\lo knili a iirácr, kdo by to sevšední!

néní.

zde vydržel ,,A

jsem

.

pohledu na krásnou tvá paní Alíny," do ei.

vjíad!

mu

„Ano, co píteli!" ,,Eh,

." .

i)okud

nepromluví,"

smutných

Stisknul

jsem

fi.^ur

mu micky

r

r

1

m

trpce

nadlá

z

doložil

nás

Srbek. milý

život,

pravici.

é r

I.

]'o úzké strm stezce hrály paprsky slunení, tkasít drobných zlatých tesoucích se mížek v chladivý stín, tvoený špalírem hustého habí a oeší.

jíce

Kdo by sestupoval se strán, vidl by nejdíve muže, strkajícího dtský vozík, pak v malé vzdálenosti holiku asi šestiletou, bhající po cest se strany na stranu, a naposled teprve mladou paní. Muž byl fádní blondýn obyejného zevnjšku. 'Jaoblieje jevily unavenost a apatii. Obleen byl módn, ale bez vkusu. Dle všeho soudil bys: menší úedník, podnikající s rodinou svou nedlní celodenní vycházku. hy

Dít ve vozíku spalo, bylo vidt jen buclatou tváiku, pes kterou ob as pejely ty chvjící se zlaté mížky tanících paprskv. Holika,

která pobíhala sem a tam, bylo bystré, ní bylo isté a úpravné. Bhala stále a trhala lísteky, tam pozvedla prázdnou budku hlemýžd, tam pestrý kamínek. Bylo vidti,

iperné dít.

že

ji

Vše na

vycházka tato tší, ale že nemže nebo nesmí pravého výrazu. Jakási plachost jako ležela na tiché její veselosti.

dáti radosti té stín

Nejzajímavjší byla mladá paní, jež kráela poelegantní bruneta výrazných ta-

slední. Velká, štíhlá,

hv

Merukový

a skorém démonického pohledu.

pel

temným nachem. Snad únavou, jež psobilo volné a pece namáhavé stoupání do kopce, spíše však rozhoením, které vrásilo její elo a které opanovati nedovedla. Zrovna jako muž obleen byl v krásné tvái

plál

bez vkusu, tak na ní všecko bylo hotový soulad. Umla se však též pohybovati v úboru svém lehce a hrav. I ten zpsob, jímž pohrávala hedvábným parasolem s bizarn toenou rukovtí, zarývajíc jím ob as do sypké hlíny neb odhrnujíc jím ne jednu všetenou haluzku do lesní cesty píUš vyhlížející, byl pln nenucenosti a grácie.

Dlouhou chvíh postupovali takto ku pedu. Chvílemi se zdálo, že panika chce nco prohoditi, pohrdavý úsmšek peletl bleskem její tvá, škubnul krásným tešovým rtem, ale ztajil se brzy v levém koutku malých, skoro až píliš malých úst. Lehce pohodila hlavou, jakoby chtla íci ,,Je to všecko marné," a zase jen mechanicky ryla sluneníkem v písku a odhrnovala haluzky habí a oešin. :

110

Horko rostlo. Cesty neubývalo. trpliv vozík. Náhle se zastavil, opel nohou vozík, vytáhl šátek a utíral si bo-

šlo k poledni.

Muž

strkal

se a zadržel

krpje

mu pes

úzké elo. prohodila panika pólo hnvn, pólo posmšn. ,,Tos mohl si na prstech spoítat, jaké dnes bude vedro." Muž neodpovdl. Byl patrn zvyklý takovým haté

„Tu máš

potu, valící se ty

tvé

vycházky,"

poznámkám, ,,Jen dostaneme-li nahoe nco kloudného k jídlu," podotkla panika hlasem jízlivjším. ,,Pivo pece dostaneme a jist i nco studeného,"

odvážil se odpovdíti

muž hlasem stísnným.

Prosím t, ty beky výletNu, ale chtl jsi tomu jakoby nebylo lepší sedti v klidu doma, doma se poádn naobdvati a odpoledne si nkam vyjíti, jako poádní lidé dlají. Tohle jsou manýry emeslník a ješt menších Nu, je to jedno, když se chceš tahati s vozíkem, tahej se s ním, já na Iru nesáhnu, to jsem ti ekla. Chceš-li si ji sám pevinout nahoe, jak ti libo ,,Bude-li

ních míst.

—

jen k

pití.

.

.

.

—

mn

—

mn

docela jedno." Muž neodpovídal dlouho. Vdl, že mlením svou ženu nejvíce potrestá. Zvedal nejradji štít apatie proti jejím výbuchm nervové podráždnosti a pemrštnosti. Svádl pi ní vše na vychování. Rozhejkaný jedináek, myshl si. Trpl, ale stal se asem apatickým. Tvá jeho pivykla docela výrazu unavenosti je to

a resignace. I

dnes byl by konsekventn dále mlel. Ale

cítil

pece sám ponkud vinným nezabezpeeného úspchu dnešní vycházky. Pak byla nedle a on ml rád aspo v nedli pokoj a veselé tváe kolem sebe. Pese

:

mohl tedy svou apatii a pravil jak to jen šlo rozmarn za svým vozíkem ,,Já za to pece. Irenko, nemohu, že nemžeme do moských lázní." Obrat tento nebyl šastn volen a muž to cítil, sotva osudnou vtu vyslovil. Malá ústa krásné Ireny zaala se škubati keovit. Stará tvá výitka ta moje chudoba, inu nemusirs si mne bráti, eknu ti to se stejnou upím-

—

—

,,

ností."

jsem to nemyslil. Irenko,"' chlácholil pece, že to byl žert." ..Pak byl velmi hloupý, mj milý; povahy delikátní nejsou vbec ani schopny takových žert." ,,Ale takhle

—

muž

..víš

Chvíli bylo

opt

ticho.

,,HIed jen," zaal opt muž, ,,jak to tší Malinku, to je svátek pro dti takový výlet, jak se probhne a jak se v ní probouzí smysl pro pírodu. To dít zná všecky kvtiny, jež u nás rostou, skoro mne

pivádí svými otázkami do rozpak. A jaký má smysl pro pkné rozhledy, pro širou, dálnou krajinu. Víš, takhle moci nkam na letní byt, to by toho tepr^-e dti užily. Když to však nejde, musíme se spo-

—

kojiti

aspo

s

nedlemi a svátky a

užiti

jich,

jak

možno." ,,A nudit se pi tom," odsekla panika, ,, nejdíve unavit vedrem a cestou a pak se zlobit v primiti\aiích restauracích a se nudit celé odpoledne v chrastí, kterému se íká les, kde je plno papír od minulé nedle a kde z každého trochu hustšího kee vyuhují vysvleené ruce neb i bosé nohy.

se

konen

bu

Fi,

dej

mi pokoj

vvcházkami."

s

tmi

tv
hloupými nedlními

:

A energicky tepala parasolem do ké trávy podél úzké lesní pšiny. Muž opt rozzlobil paní

pokraovala,

chumá

vyso-

ukryl se za štít svého mlení, tím však Irenu ješt více. Nedalo jí to a brzy neekajíc ani dalšího vyzvání k nové

replice

„A

pak, nemysli

si

trého, myslíš-li, že se v

jen, žes ekl nco tak chyMalince probouzí smysl pro

krásy pírodní. Je to jen k jejímu neštstí. Tyhle jsou jen pro lidi bohaté, našinci jsou pouze na pekážku. Prosím t jen, co má z toho taková chudinka, jen dvojnásobný klam a trpkost bezmeznou. Co mám z toho já, že mám týž cit a smysl pro pírodu a pro umní? Jen hokost. Nemžeme býti ani v divadle pedplaceni. A tak je to se vším. Chudý lovk je nejšastnjší, je-li hloupý, nemá-li smyslu pro nic, jen pro svou chudobu. Necítí ji tak. Co mám z toho, že jsem vidla jiné domácnosti než naše ? Jen trpkost,

vci

že

sama nemohu

jeho

ty

se tak zaíditi.

holých stn existuje

Kdo

nco

neví, že

jiného,

má

krom je za

a je blažený. Já ani nechci, aby Malinka mla njaké vlohy, už k emukoli, bylo by to jen její neštstí." ráj

a

Tenkrát

Nevede i

lépe.

muž

se

nemohl

již

zdržeti.

trpká a nespravedlivá, Ireno. Co chceš ? dá, že bude se nám pece nejhe, a Musím postoupit, pokej jen do nového roku,

„Jak

jsi

Bh

Pomysli jen na ty tisíce, kteí nemají ani tolik co my, a jsou spokojenjší. Všecko nemže být najednou. Já vím, tvá trpkost není docela bezdvodná, ale já nejsem tím docela vinen, vidíš pece, jak se piiuji, abych ti zpíjemnil život,"

uvidíš.

Barevné stepy.

113

„Dnešní vycházkou na píklad, ne?" odsekla

Ire-

na tvrd. ,,Ne," odvtil

muž vážn,

,,tou

A

práv

ne, ale svou

musím ješt nco íci. Jsi-li nespravedlivá ke mn, to snesu, tomu jsem za ta léta mohl zvyknouti. Byl patrn pece njaký klam v tom, že jsme se vzali. Ale to se nedá bezmeznou

trplivostí,

Ireno.

pak

ti

již napraviti. O mne se již nejedná. Jde tu o dti, jsi stejn nespravedHvá. a k Zlob se jak chceš, to jsem ti chtl íci. to víš." Paní Irena se zastavila. Hrálo to v celé její bytosti. Byl to záchvv prudký a divoký, který zaal si klestiti cestu nesrozumitelným vzlykáním. „Eh, co dti ty tvé dti, kdyby to aspo byli chlapci ale jsou to jen holky dej mi s nimi

tm

Te

—

—

—

pokoj."

Muž tenkráte neodpovídal. Stáli patrn u nejbolavjšího bodu svého pomru. On neml síly se ho dotknouti, ona uinila to jen v keovitém záchvatu bolesti, uinila to brutáln, ale tenkráte cítil on s ní a v duchu jí litoval. Proto již mlel. Teprve za dlouhou dobu pravil hlasem klidnjším: ,,Jsou lidé, kteí nemají ani tch dtí." Více spolu nepromluvili. Konen vyšplhali se na kopec. V restauraci skuten nedostali nieho než máslo a chléb nebo njaké uzenky. I pivo bylo opravdu

Dtem to ovŠem bylo jedno, jedly jako za dePo tomto skrovném oberstvení pustili se všichni do lesa. Prošli nkolik stezek a octli se u nízké zdi. Stromy kmitaly kíže &, pomníky. špatné.

set.

Šli dále. Na malé rovince na vršku byl prostý, obyejný, venkovský hbitov. Rozkládal se tu s celou

tou tichou poesií nízké, místy povalené, širokými ka-

mny pokryté zídky, pes niž se kloní melancholické vrby a smutné kee erného bezu. Sem tam stál o samot jeáb a korálky jeho zaínaly již zvolna rudnouti v slunci. Mezi prostými kíži nly veliké trsy rozkvetlého slezu. Pár slunenic kolébalo své tžké, zlaté hlavy v jakési dímotné znavenosti. Jinak obyejné kvítí. Mateídouška, afrikáni, vorlíek, chumáe macešek a karafiát v tísni slziek a rmenu a levandule. Sem tam kytice lobeku. A nezbytná, tak hoká routa. Vonlo to vše dohromady, siln a opojiv v poledním slunci. Kíže z erveného sliveneckého mramoru leskly se, jakoby byly mokré rosou neb slzami, v tráv cvrlikal koník a rozdrolenou zdí mihla se ještrka. Jinak bylo kolem ticho, slavné, až píšerné ticho nedlního poledne. Mížová vrátka hbitovní byla dokoán. Výletníky naše to lákalo vstoupiti dále. Zprvu tli mechanicky nápisy a jména na kížích a pomnících. Pak je lákal stranou u zdi hustý stín jednoho eábu. Bylo zde tak

tiše,

tak sladce, tak konejšiv. Muž nestaral pod strom. Bylo tu hezky. On

se o ženu a usednul

pohodln do vysoké trávy. Vozík s menstál u zdi. Modrá jeho nebesa byla stažena, holika spala a rdla se pod nimi jak rže. Malinka pibatoHla se s ohromnou kyticí lesního kvítí k paní Iren, která stála asi deset krok dále nad malým oteveným hrobekem. Bylo pes nj hozeno prkno. Na prkn stála malá, prostá, erná rakvika. Nic víc. Bh ví, co se dlo náhle v hloubi té hrdé, nese natáhnul

ším

dckem

—

kUdné a nespokojené duše! Stála nad tím hrobekem a krásná tvá její mnila se zvolna v masku Medusy. Ruka v dlouhé žluté rukavice škubala keovit

115

ozdobnou rukovtí moderního parasolu, zarývala jej do hbitovní hh'ny stále hloub a hloub. V koutkách tenkých rt chvlo se a škubalo to jak v kei. Ztepilá postava se zaala náhle tásti, junonická adra se zaala zvedati utajeným však srdcelomným stkaním. Déle to již nevydržela. Propukla v hlasitý, hlubokými vzlyky prorývaný plá, z jehož vln se pracn dobývala pouze nesouvislá slova: „Mj Bože mé dti mé dti takhle pijít o své dti ne ne, ty to nedopustíš,

— —

—

—

—

mj

Bože, ty to nedopustíš!" hrdá postava se schýlila k udivené Malince, která práv chtla se usaditi vedle rakviky a vázati si kytici, zpupné rty zaaly líbati bledé ílko a zlaté vlásky dítte. Potom zvolna, táhnouc dít za sebou, piblížila se tiše k muži, který posud ležel v tráv a apaticky se díval do bezedného azuru podletního nebe. Sedla vedle nho a pak zvolna, pomalu, aby náhle ho nevyrušila a snad nerozladila, sáhla po jeho ruce, skropila ji horkými slzami, co krásní její rtové šeptali v hlubokém, upímném citu po prvé snad v ži-

A

vot nebeské

slovo:

,,

Odpuštní iír

!"

^

^r

Dva obrázky

z vlaku.

I.

H \^

dv

železniním kupé

dvata.

Jela

ch.

í

II.

patrn

—

116

tídy sedla proti sob dle erných kožených

map

s obligátním zlatým Musik", pohozených na vedlejším sedadle ze školy nebo z ústavu blízko za Prahu k na letním byt meškajícím. Hezké dti, tak mezi dvanácti a patnácti lety. Starší, na pohled vážnjší ernovláska sympatického oválu, sedla klidn na svém sedadle, mladší, koketní blondýnka tupého nosíku a šelmovských oí, vrtla se, neustále šukajíc hned nco v píruní cestovní kabelce, hned na síce nad jich hlavami, kde odpoívaly jejich parasoly. Posud dívky nepromluvily. Starší prohlížela ,,

—

nkam

rodim

s

klidem

Madon

z

rám

svých vyhlížejících vkolní,

jist stokrát procestovanou, ne práv malebnou krajinu, mladší byla cele zaujata svým šukáním. Kovytáhla z kabelky dva pomerane a s usmívavým posunkem nabízela jeden své družce. Tato odmítla vážným posunem. To mladší nezarmoutilo. Položila si jeden pomeran do klína a naloupla druhý. Odhrnula bílými prstíky plátek kry a pohroužila adu

nen

zoubk do krvavého masa. Brzy se však její úsmvný obliej zakabonil a souasn bleskuletl nakousnutý pomeran oteveným oknem.

perlových

posud rychle

Dívka sáhla po druhém. Byla však již patrn rozmrzelá prvním nezdarem, druhý pomeran v pli roztržen brzy následoval svého prvního soudruha. ,,Ale, Louiso, co to dláš ?" ozvala se písným altem ernovláska, „takhle vyhazovat pomerane, to je

pece opravdu híšné!" „Eh, co, prvTií byl nahoklý

a druhý se špatné kdo by se s tím zlobil, a co by bylo híšného na tom? Ty pece nevíš snad, že jest njaký hích? dlat pece smím všecko, co chci, pokud smím a mohu. A to také budu dlat," dodala s energickým píloupal,

—

zvukem.

v tom zapískl vlak. Dvata byla na své stanici. Sebrala rychle parasoly a mapy a zmizela se stupátek jak sen. Vida, pomyslil jsem schoulen v kout sousedního, pouze poloviní píkou pepaženého coupé, to neví v hích, bude dlat vždy, co bude chtít pokud bude smt a moci. Jaká to utšená morálka Jaká vyhlídka do budoucnosti Dnes ješt trhá pomerane, za pár let bude trhat srdce sentimentálních mladíkv a ješt za pár let existence a blaho rodiny. A bude to dlat klidn, pokud nebo na to není nádlat se to s bude moci í,

dve

—

!

!

—

m

hodou paragraf. II.

Korunovaní „Vidíte,

te

jablka.

jedeme stedem našeho

ráje,"

vy-

kládal mi malý mužík oholeného oblieje a dlouhých, až na staromodní límec splývajících prokvetalých vlas, starší uitel blízké vsi, jak se mi pedstavil. ,,Není to je rovina tisíckráte milejší než ty hory, a ráj ? vte, nevím, co na nich lidé mají. Hlete, ty olše a vrby, ty dlouhé louky, ta klidná eka, tam ten malebný pívoz, samé motiv^^ pro krajináe. Hotové

Mn

obrázky!" Naklonil jsem se k okénku a pozoroval krajinu, nadšením uitele tak vylíenou. Podél eky ovšem louky se skupinami svžího stromoví, ale zvláštního pvabu jsem v kraji neshledával. Chtl jsem nco soused zahrnul mne již pece podotknouti, ale

mj 118

:

novým splavem

neumdlévající výmluvnosti. Jel já byl první jeho ob. Musil si patrn nahradit, co promeškal. jedeme stedem zahrady našeho pana faráe, divíte se, co? Jen za zelí strží pes tyi stovky, ale non plus ultra! A hlete, ty staré to je také zelí štpy, ty vypstoval všecky jeho pedchdce, to vám Jvdyby byl smysl pro výbyl ale také pomolog stavy, ani jednou by mu nebyla ušla zlatá medaile. Ale on byl ze staré školy. Idealista až bda!" Vlak zahnul po dosti vysokém náspu skuten do jakéhosi sadu v polích, beze zdi, jen s živým, místy siln potrhaným plotem fádní kustovnice. Po obou stranách se rozkládaly krásné, mohutné ovocné stromy, za nimi se zelenalo ono famosní zelí daleko, daleko. již z

své

Prahy docela sám a

Te

—

ml

1

Uitel pokraoval: ,,Faru neuvidíme, leží dále ve vsi, vlak se

jí

uhne.

Ale zde hlete, co stojí ten železniní kl s íslem, práv zde, kudy jedeme, stávala korunovaní jablo našeho nebožtíka faráe." Obrátil jsem pi slov „korunovaní jablo" tvá k mluvímu, on však neekal mé otázky a horliv již vykládal dále „Ano, jeho korunovaní jablo. zrovna drníme pes místo, kde rozkládala své mohutné koeny. To vám byl bájený strom, k neuvení, a jablka

— Te

—

non plus

ultra.

Pišel jsem do

vsi za

poduitele

a byl jsem pozván k svátku nebožtíka faráe ke stolu. Bylo tam pes dvacet cizích host, duchovních i svtských hodnostá až z Prahy, ale každý mohl na tch jablkách oi nechat. Ale, což zevnjšek chu, to vám byla chu, mandle s medem, kde pak, nedá se to krátce vyslovit. Fará se jen usmíval, když tak

—

119

:

chválili jeho zamilovaná jablka. Chudák jen záil, jakobych ho vidl! Od té doby zamiloval si strom možno-li ješt více, k nmu jen obracel své každodenní procházky, již s brevíem i jinou knihou, dal si udlati pod ním laviku a stolek, zde sedával až do slunce západu, pozoruje od prvTíího jara pokroky a rozvoj šavnatých plod budoucích. Jednou jsem se procházel na podzim s nebožtíkem po sad. Jeho jablo plna zlatorudých plod stála v celé nádhee jako rozžehnutý obrovský svícen. Byl to pohled okouzlující. Chtl jsem íci nco lichotného panu farái a prohodil jsem jen tak mimochodem, upíraje zraky ke krásnému stromu ,Vru, mohla by ta jablka zdobiti každou tabuli

a

knížecí!'

Obliej faráv zazáil, jako když jej na jako ten jeho zbožovaný strom. ,Co, knížecí, milý píteli,'

odpovdl

rozsvítí, zrov-

poklepávaje

mi na rameno, eknte radji královskou. Ano, královskou. Našeho eského krále tabuU budou zdobiti! ,

Už jsem

si to usmyslil a také to vykonám.' Vyvalil jsem udiven na faráe oi, zdálo se mi to velmi podivné, co mluví, skoro nepíetné. Než jsem se dostal k njaké námitce, pokraoval on hla-

sem ztlumeným ,To se divíte

budeme

s !

nádechem dvrnosti:

Budeme míti korunovaci, mj milý, eského korunovaného krále.

míti zase svého

Ješt letos o sv. Václave. Ale neíkejte to, pro Bh, ješt dále, je to tajemství v nejužších kruzích posud známé; já dostal vera o tom z Prahy a z Vídn najednou bezpené zprávy. To víte, jakou jsem radost ml. To by se zpívalo ,,Te deum" A tu mi tak na!

120

:

ním

Každý Cech je povinen pispti k takové sláv, což kdybys poslal koš vybraných tch jablek do Prahy na královskou tabuli? A vidíte, tato myšlenka se mi tak zalíbila, že od té doby, íkám svému stromu korunovaní jablo. Co íkáte tomu nápadu?' padlo

:

Zadíval jsem se ke stromu a ne bez pohnutí jsem

opakoval ,Ano,

vždy

je

Od

to té

korunovaní jablo, výborn,

velebnosti,

strom opravdu královský/

doby íkali jsme jabloni faráov koruno-

vaní.

nemla trvat vám ol^jeví

radost dobrého knze dlouho. ve vsi v nkolika koárech njaká komise. Za nimi veliký vz s tyemi a etzy. Slezli u žida na návsi v hospod a zaali druhý den mit. Mili tuto tra, po které jedeme. Šla zro\Tia farskou zahradou. Fará sedl na svém oblíbeném místeku, když došlo na jeho strom. Ovšem že pustil se s inženýrem práce ídícím do ei, mluvili spolu dlouho, šel jsem náhodou okolo a vidl jsem je sklonné nad plány hlavami k sob. Rokovah a brzy pešel tichý hovor v hádku. A tu náš nebožtík pan fará chybil. Poznal to teprvx pozdji, když bylo se .vším amen. Vypravoval mi to asto se slzami v oích. pravdu. Kdyby byl ty pány radji vlídné pozval A na faru k veei, kdyby jim byl dal okusiti tch zázraných jablek byU by si dah snad íci. Ale ne, on, ze srdce dobrý pán, byl hlavá a neustupa. Rozzlobil se a horlil. Z jeho stále znlo právo božské a lidské výhružn až ku plotu, kde jsem skren byl svdkem celého výstupu. tloukl holí

Ale

Jednou

se

ml

a

—

ei

Konen

121

i

:

o stl a musil íci z

tch inženýr Jen

z

práv

neslyšel, co jste

žeme

ošklivého,

vyslovil.

Tra pjde, kudy

jinak.

Pozdravil suše,

Fará

nco

ponvadž

nejstarší

vzpímil a pravil urit úcty k vašim šedinám, pane farái, jsem se

odmen

Je mi je

líto,

ale

nem-

vymena.'

a odešli.

vyvádl. Zajel si do Prahy. Xyní prosil, ale darmo. Podal i písemné ohrazení žádost. Pak zase chtl žalovat, ale právní pítel z msta mu to rozmluvil. Tu se sebral jednoho zimního jitra a odjel zase do Prahy, potom, když tam nepoídil, pustil se až do Vídn, kde byla hla\mí kancelá onoho železniního podniku. Jak mi vyprávl, slíbili mu všemožné, a s lehím srdcem vracel se dom. Ale to pekvapení! Nenašel již svého miláka jen paez trel v rozrytém pažite, obrovský kmen svalen a osekán ležel kus dále a krásné vtve smýkaly se po jinovatkou zle

i

—

stíbrné hlín. Byl to žalostný pohled! Zastal jsem ubohého kmeta sedícího na paezu. Obliej skryt v dlaních, prsty jeho valily se ru.

ml

ejem

slzy

—

a

z

úst

jeho

—

drala

se

jediná

slova:

—

,Ti

barbai ti barbai kam dali jen srdce. Takový strom!' Nemohli jsme ho dostat dom. Pozd veer teprve se nám to podailo. Stží dostali jsme kmeta do postele. Mluvil trhan, jak by fantasoval. Zstal jsem u nho. Náhle se vztyil, máchl rukou a pravil s

resignací:

,A co korunovaní jablka! K smíchu! Vždy nebude žádné korunovace. Vše rozbito a ztraceno. ekli mi to ve \^ídni. Co s jablky, pro koho by rostla a zrála K smíchu, korunovace nebude, nebude!' ?^

122

Po

té klesl

stydl za svou

ve spánek. Druhého dne, jakoby se

slabost,

krátce, o vci celé štstí se vystavní drá-

dkoval mi

více nepromluvil dlouho.

Na

Bylo by ho vždy dunní vlaku pipamatovalo na jeho korunovaní jablo. Je mu tam

hy nedokal. lépe."

Mj

soudruh dokonil patrn pohnut. Brzy opujsme si ruce stiskli. A já pemýšlel dlouho o symbolice tch korunovaních jablek v tomto

stil

Srden

vz.

eském

ráji.

^

^

^

Svatá illuse. Nedokav roztrhl jsem obálku se známou peetí a ješt na schodech pelítl jsem dost dlouhý dopis. Vše bylo tím vyízeno. Ješt dva dny bylo mého pobytu v Praze, staily práv k tomu, spoádati si vci, rozlouiti se s hrstkou pátel, s nimiž mne poutaly spolené pas

.

.

.

„literární

sny",

vymniti

peníze,

opatiti

si

atd.

dn

vidlo mne již ve vagón. Jel Jitro tetího jsem v jednom -trysku do Modeny. Zde ml jsem se zastaviti a hlásiti se v rodinném paláci hrabat M* ... o další instrukce. Abych nieho neopomenul, vyal jsem nkde na hranicích Rakouska a Itálie zmínný již dopis a proítaje jej znova. Teprve ted jsem si lépe všiml krátkého postscripta. Znlo doslovn takto ,,Až pijedete do Modeny, pihlaste se v paláci u starého Kobuly, udláte mu velikou radost, oslovíte-li ho po esku." :

123

Slovan všude bratry má," veseleji zel jsem vstíc budoucnosti. To krátké ujištní, že potším nkoho eským oslovením, dlalo mi velikou radost. Piznám se bez rozpaku, že jsem ze své vlaštiny nehoráznou trému. Byl jsem po rychlém rozhodnutí svém spolkl v pravém slova smyslu nkolik mluvnic ale vdl jsem dobe, co to znamená. etl jsem i nejednoho poetu v originále, ale vdl jsem, že teba mžete rozumti Danteovi, a nic vám to nepomže, když nerozumíte prvnímu facchinovi, kterého potebujete na nádraží. Vida, pomyslil jsem.

a

musím

se

vyznati,

že

,,

mnohem

ml

—

A

tu na prahu cesty mé ohlašuje se mi který nejen že umí esky, nýbrž i bude míti velikou radost, když ho esky oslovím. Jaký to triumf pro mne! jsem, že mi bude v Moden prodlíti snad i nkolik dn, než dojde k definitivnímu vyízení mé záležitosti jaká vyhlídka, najíti tu lovka, s kterým se lze bez obtíže dorozumti, pomocí jehož lze hrav vniknouti v neznámé dosud pomry! zatím ucho si zvykne, jazyk se oblomí a pjde to hle,

lovk,

Vdl

—

A

samo. Ale

illuse

jak

obyejn

zstávají,

ím

jsou

—

illusemi.

Nezapomenu, co

budu, toho dechu balsamické jsem vystoupil na nádraží modenském. Cítil jsem v té vni, že to jest Itálie, zem mých sn, mé touhy. Neobyejn dojat, jako v mlze chvátal jsem za davem valícím se do msta. nepatrný kufík a již jsme První facchin chytil kráeli tichými ulicemi mrtvého msta. Brzy dav se kolem nás rozptýlil, ulice byly pusté a prázdné a pi blikající zái svítilen jsem vidl, že mezi dlažbou jich

vn,

který

mne

živ

pivítal, když

mj

124

roste a zelená se tráva. Ale ta neobyejn mkká a sytá balsamická šla s námi, až jsme se zastavili po všelijakých zatákách a oklikách ped starým pochmurným palácem. S rukou tesoucí se pohnutím zatáhl jsem za zvonec. Nežli se otevelo, ml jsem asu dost zaplatiti posluhovi. Cekal jsem ješt chvíli a slyšel kroky jeho ztráceti se v odlehlé ulice. Bylo mi náhle teskno. V tom se veliká vrata otevela a já vešel do klenutého, vysokého prjezdu, ozáeného dvma lampami. Jedna z nich visela práv nad loží portýrskou. V jedné ruce vak a v druhé deštník, stál jsem ped malým okénkem. Chtl jsem zaklepati, ale v tom objevila se v hlava. Obliej úpln a bedliv oholený jen po stranách v rámci šedin dle anglického stihu, brada hladká a ostrá, nos

voln

vn

nm

kolmý a pi veškeré ostrosti linií pece jen ušlechtilý, oi pomrn malé a jiskrné, sporé šediny na skrá-

—

ních kryté sametovou, zlatem vyšívanou apkou tak se mi v okénku portýrské lože objevil starý Kobula.

—

neb kdo jiný to mohl hned jsem se mu pedstavil po esku. Ale mé ztmutí Staec se sice usmíval, usmíval, pak piložil dla k uchu zpozoroval jsem, jak bílou a peliv pstovanou ruku ml a zase se usmíval. Zakýval pak hlavou. Poznal jsem ho hned

býti

—a .

.

.

—

—

Ten smích mne dráždil. ,,Mám pece est s panem Kobulou,"

pravil

jsem

trochu netrpliv.

ei

mé, setrval Ale staec, jakoby lovil zvuky v prvotní své pose se ztrnulým úsmvem v tvái, kýval ustavin hlavou a pomalounku, jakoby z úzké

:

lahviky pouštl opatrn kapku za kapkou,

pravil po patrnými stopami štýrského podeí: ." „Ano, já jsem Kobula, rate jen mluviti dále Co jsem mluvit ? Stál jsem hezkou chvíli proti nmu, a když on se v okénku nehýbal, opakoval jsem mu celou tirádu svou po nmeku. Ale tvá jeho se zasmušila a skoro rozzloben mi odvtil ale zase

nmeku

s

.

.

ml

—

nmecky „Vždy já vám rozumím, mluvte jen esky!" Trochu rozladn zaal jsem opt svj výklad. Sotva první eská slova sjela s mých rt, rozhostil se prvotní milý úsmv na tvái starcov, kýval opt vesele hlavou, po té zmizela epika v okénku a brzy stál

on celý pede mnou.

Vidl

jsem, jak jen chytá

Nevím

ani,

odkud

vyšel.

mj

vak, jak mi k^me a osvíceném schodišti dále.

vede mne po mramorovém Ohlédl jsem se a vidl, že se usmívá ustavin.

Úsmv

ml

výraz neobyejné blaženosti. Stanuli jsme v pokoji vysokých zdí a klenutého stropu s prací štukovou. Nábytek byl staromodní a jednoduchý. Starý Kobula položil vak na veliké keslo, tmavou kozí potažené, a kynul mi, abych se ten

mj

posadil.

„Budete jist hladov," pravil opt nmecky, ,,ale o vše postaráno, ekali jsme na vás." Mezi tím, co jsem se dkoval, odhrnul staec bohat splývající záclonu alkovny, kde v šeru se skrýjest

úblem povlak záící lože. rtech odešel, ale nežli jsem shodil svrchní šat, byl tu zase provázen usmvavou staenkou. Bílý epeek sedl koketn na snhobílých, ploše sesaných vlasech, v oblieji jakoby utkvl úsmv, domácí jupka i šaty byly atlasové, ovšem už valn obnovalo

S

široké,

pohodlné,

úsmvem na

126

šené, ale šustly dost v^yzývav pi každém pohybu, dodávajíce trochu aristokratického rázu tomuto celkem píjemnému a lahodnému zjevu staenky. ,,]Moje

žena,"

pravil

italsky

starý

Kobula:

,,

od-

puste, je Vlaská a nmecky se nenauila. Je to její jediná chyba, jinak je žena dokonalá." Paní Kobulová se usmála trochu ironicky a podávala mi pátelsky ruku. Udlal jste mému muži velikou radost, pane," pravila pološeptem. ,,Pro, paniko, nejsem si vdom žádné zásluhy v té píin." co by byl dal „Jste Cech a picházíte z Cech za to, kdybych já se byla nauila esky! Ale kde ." pak, nešlo to, nešlo to ,,On vás chtl uiti ?" namítl jsem ostýchav mezi tím, co starý Kobula pomocí dvou sluh upravoval vše, eho teba bylo k veei. Paní Kobulová vrhla plachý pohled na svého manžela, jenž svým úadem majordoma v té chvíli byl píliš zamstnán, než aby mohl slyšeti, co se mluví, a podotkla hlasem ješt utlumenjším: ,,Tady to vzí, milý pane, kdyby uml sám." „A pro pak to chtl od vás ? Jak jste se mohla ,,

—

.

.

tomu piuit?" „Což já vím, chtl to a nešlo to, také dobe; vy jste jeho miláek, uvidíte. Váš pedchdce byl Švýcar, njaký pan Frank; myslíte, že s tím Kobula mluvil? I to to, nechal ho státi v prjezde i ^ vakem, a kdybych se ho nebyla já ujala, ani by ho nebyl uvedl do postele." „A co to všecko znamená?" ptal jsem se udiven. Ale paní Kobulová nemohla mi ani již odpovdti. ale

:

Stl

byl pokryt a já musil zasednouti k

Kobula usedl

proti

„Veeel omlouval se

jsem s

veei. Starý

mn. již,

ale to jsou

dobré

pohledem na svou cho a

dv

hodiny,"

,,pak takový

host!"

Po pak

té

jal

se obrátil

se

mi sám pedkládati.

Nalil

i

vína,

ke své žen.

Budeme, má drahá, hovoiti spolu esky, ty bys tomu beztoho nerozumla, jdi si jen lehnout; možno, že se zdržíme trochu déle, mám pánovi co vyprávt a on zajisté mn." Pravil to vlašsky, po té se obrátil ke mn, vlídn mne k jídlu pobízeje a vína dolévaje, ,,

i

a doložil ve své podivné ,,

Prosím

vás,

spolu a esky se nembohem spát."

nmin —

máte ženské, jsme dvacet let nenauila co s ní, a jde s Páto

Paní .Kobulová se rozlouila se mnou srden, pejíc mi dobrou noc. Postehl jsem na prahu pokoje

—

hodn ironický úsmv ale co mi zbývalo, než oddati se osudu. tento zatím byl dost píjemný: dáti se krmiti a napájeti starým Kobulou. ponvadž jsem byl dlouhou cestou zemdlen i hladov, mohl jsem aspo prozatím zcela slušn vyhovti tomuto její

A

A

požadavku. Starý Kobula jedl a pil, jakoby byl ješt neveNáš hovor se omezil zatím jen na ustaviné pobízení s jeho strany a na dkování se strany mé. Mezi tím jsem se v duchu ovšem ptal, jak to bude dál. Kobula zahvízdl do prst a lokajové, již stl pistrojili, odnesli zase mlky nádobí. Staec se podivn usmíval, pak vytáhl stíbrnou tabatrku a šupl si.

eel.

,,

Kouíte?"

ptal se usmí^-av.

:

Než jsem mohl odpc»vdti, vytáhl z náprsní kapsy v ržový hedvábný papír zabalené italské speciality a podával mi je sladce oima pomrkávaje. ,Jsoii od pana hrabte, vždycky mi nabídne, ale nekouím, já jen šupám .prosím, kute, potší já

mne

to."

Náhle povstal a šoural se k protjší stn. Stiskl péru a objevila se malá pihrádka ve zdi. Kobula vyal odtamtud láhev a se svým zvláštním úsmvem držel ,,

ji

proti svtlu.

Staré

Chianti,

milý pane, velmi staré, silné a

dobré víno, pokejte, takové jste jist ješt nepil. Vy pece nebudete líti do sebe takovou beku,"" a již odtrhoval mi od úst sklenici s obyejným erveným stolním vínem a naléval do tmavých útlých kalíšk purpurový mok zvláštní silné vn. ukli jsme si. Sotva jsem usedl, tu zkížil starý Kobula ped sebe ruce na stl a pravil zcela klidn s úsmvem nevýslovné blaženosti ,,A nyní Vypravujte, ale, prosím, po esku!" Zadíval jsem se na blaženou tvá starcovu v patrných rozpacích. Co jsem ml vypravovati ? Bude jen zaít ? Životní naše mi rozumt ? Kde a o stezky až po toto zcela nahodilé setkání byly tak rzné, tak sob cizí, že nebylo mezi nimi ani jediného bodu, kde by se dala nit rozmluvy s nouzí zavsiti a navázati. A ped námi byla celá dlouhá letní noc a Chianti ve vysoké proutím opletené láhvi mrkalo celým okem. Zaal jsem páté pes deváté. Pi pouhých zvucích eského slova "nabyl obliej starcv výrazu nhy a blaha. Bylo nco dojemného v tom, jak peliv stíhal *mou e, jak špoulil ústa, jakoby chtl napodobiti eské

em

Barevné stepy.

129

:

moje ledabylé vypravování náhle skoil otázkou „Znáte Zbraslav?" „Jak by ne, vždy je to blízko u Prahy." „Vidíte, tam jsem byl, pokejte, je to dvacet, ví, kolik ptadvacet, ne, osmnáct, pece ne je to let. Vy to tedy znáte. Ó, tam je pekrásn, pe-

slovo. s

iNIezi

nmeckou

.

krásn

.

.

Bh

..."

V hlav

a duši starcov to násiln pracovalo. jak napínaly se žíly na jeho ele, jak v oích mu to jiskilo leskem až zimniným. ,Bílé jeho prsty ve vzduchu jen se tepaly rýsujíce dle toho, jak se v pamti jeho vybavovaly dojmy a pedstavy, divné áry a kruhy. Rozvinoval, jak jsem pochopiti mohl, pede mnou celý polohopisný plán Zbraslavi a okolí. Pipadal mi jako umlec, jako básník, který z nepa-

Vidl

jsem,

myšlenky neb obrazu v hlav ped utkvlé chce zbudovati celý zapadlý svt.

trné trosky

mu

„A prosím vás, ta dlouhá k zámku, je tam ješt?"

alej

lety

topol, vedoucí

jist, zajisté!" pravil jsem. ,,Ty milé, drahé, vysoké stromy, co

,,Ó,

jsme se tam západu slunce to bylo nco arovného. Na levo eka, vite?" „Ano, eka," svdil jsem milerád. ,,V právo pole, na obzoru strán, je tam také kostelíek za zámkem?" „Ano, svatého Havla," pomáhal jsem starci, zbraslavský hbitov s pknou vyhlídkou do polí a na protjším behu Závis, pak široký rozhled mezi topolové aleje k Radotínu." tee lukami, není-li ,,A ješt jiná menší eka pravda?" vpadl mi staec vítzným hlasem do ei. *

nachodívali podveer!

Pi

.,

„Ano," dotvrzoval jsem, ,,to je Berounka, která s Mtavou kus cesty dál." ,,0, tam jsem byl šastný, velmi šastný, milý pane Ale vy nepijete, vy pranic nepijete (a zase doléval). Bože, jaké to štstí po letech mluviti s nkým> kdo to zná, kdo tam byl, kdo to vidl Je to krásný kraj Já vidl kus svta, objel jsem s pánem svým na „Novae" celý svt, ale, vte, krásnjšího koutu jsem nenašel. Ty louky jsou tak svží a místy zase tak tmavé, jako dlouhé, sametové koberce, a na jedse spojuje

!

!

!

nom míst

se

vám

zdá, že sedí zbraslavský

zámek jako

v rámeku. A rámcem tím jsou ty mohutné vtve starých topol. Zvlášt svítí-li msíc, je tam pekrásn, chtl bych ješt jednou, jedinkrát se tam procházeti (a zase doléval a pil). Odpuste starci, je to dtinské, ale chtl bych ten kraj ješt jednou vidt, jen jednou."

Oi

starcovy byly plny

slz.

Tak

dojala ho upo-

mínka. ,,A

chtl bych mluvit esky, jako tenkrát jsem se ke naklonil a pidržuje ka-

mn

uml." Pi tom líšek

s

vínem,

pravil

pam, ale t mám rád, ze

míná, nešastná

šeptem: lovk zapoprosím vás, jak se to ekne

skoro

,,

esky Já srdce, hodné rád ?" Vyhovl jsem kmetu a on opakoval po. mn :

ta

jazykem tžkým, neoblomným, kýval však pi tom jako na souhlas hlavou a slova ta si stále opakoval. Chianti ped námi dívalo se již jen poloviním okem. Staec dolil kalíšky a s pocitem nejvyššího slova.

Zikoušel

je

vyslovovati

blaha zíraje strnule ped sebe vyslovil zkomolen ale Anika. s neobyejnou nžností jméno ,,Je to hezké jméno, vite?" pravil. :

131

9*

:

„Ano, velmi hezké," odpovdl jsem s „Dávají je posud v Cechách dtem?" „Zajisté,

„A vy

dávají."

„Ne, jsem

z

?"

Prahy

jste zro\Tia z

„A do

úsmvem.

venkova, ale

Zbraslavi jste

žil

jsem dlouho v Praze."

A pro

chodil?

jste

tam

chodil?"

nkdy

„Jen tak

mi píjemná

na

výlet.

Po parníku

je to vel-

cesta.'"

„Tenkrát ješt nejezdily po ece parníky." Chvíli jsme mleli.

„A

to

jste

tam

.chodil

jen

tak,

bez jiného

vodu?" vyzvídal staec. „Ano, jen tak na procházku, vždy sám vil, že je tam velmi krásn." ,,To je pravda.

d-

jste pra-

tam velmi krásn."

Je

Staec umlkl

a za chvíli se opt napil. Zdálo se mi, ie mohu stopovat, že v hlav jeho spojují se na novo pedstavy, že starý mozek pracuje a namáhá se kombinovati a dlati njaké konkluse. Jaké, to

jsem nemohl uhodnouti. Chvíli bylo ticho. Staec kýval jako v polosnu hlavou, pak se vzmužil k divné otázce

„A

kolik, dovolte, je

„Mn,

vám

let?"

tiadvacet."

„Ano, vidíte, ped tiadvaceti Jak se to shoduje."

Láhev

s

jsem tam

byl.

Chiantim byla slepá nadobro.

„Pjdeme víte,

lety

spát," pravil starý Kobula, ,,ale vy ne-

jakou radost

jste

mi udlal, vy

132

to nevíte!"

:

A ale

nežli

bílé,

jako ztraceného s

,,

sice

ruce.

ty jeho staré

mne k sob

tiskl

s\Tia.

Pak mne pustil, vítzným úsmvem

esky,

mne

jsem se nadál, objímaly

peliv pstované

chytil se

jeden svícen a

stolu

na prahu pokoje pravil celkem správnou výslovmostí

stoje

pomalu, ale

Dobrou noc!"

A

nyní já jsem neodolal. Kouzlo rodné mluvy podmanilo mne. Volaje srden dobrou noc" vrhl jsem se na prsa starému Kobulovi. Bylo mi to tak milé, tak sladké slyšeti zde dobrou noc!" n>Tií

,,

,,

Nemohl jsem dlouho

usnouti.

Všelijaké myšlen-

ky víily mi v pestrém nelad hlavou. první delší cesty honily se

s

dojmy

ee.

Dojmy mé

podivné vevšecko byl sen a této

Chvílemi se mi zdálo, že to Kobula mi pipadal tak neobyejn podivný, že jsem zaal pochybovati o jeho zdravém rozumu. Ale to jsem sob vymluviti nemohl, že nco až dojemného bylo v té jeho lásce a oddanosti k mé rodné mluv, k tomu kraji a místu, kde patrn byl jednou starý

velice,

velice

Bh

ví,

šasten. kolikrát jsem se pevalil

s

jedné strany

na druhou na své skoro tyhranné, široké posteli. Slyšel jsem, jak hodiny bijí na blízké vži kostelní'. Padl na mne divný pocit opuštnosti v cizin, daleko, daleko domova mezi lidmi zcela neznámými, v širé jizb velikého, smutného paláce. Vidl jsem, jak plný msíc sype na bílou, parketovou podlahu svj lesk v podob oblých, stále chvjících se prsten. Tyto patrn povstaly od hoejší ásti oken, kde malé tabulky skla byly vroubeny olovnými proužky. Toto tesoucí se svtlo na podlaze

mne

znepokojovalo.

Chtl

jsem stáhnutím záclony ped alkovnou je zaplašiti, ale v témž okamžiku, co j^em se chtl nahnouti po na ozdobný knoflík za mou hlavou pipevnné, zmizely ony píšerné kruhy msíní. Nkdo a patrn se svtlem vešel do pokoje. Hlava má klesla zpt, dlal jsem, jako bych spal.

še,

Byl to starý Kobula. Byl v županu a kráel maje v ruce svícen, pomalu a tiše jako stín, postavil svtlo na zem, šel po špikách k oknu a spustil široké žaluzie a opt po špikách se ubíral k alkovn. Nemohl jsem v té chvíli otevíti oi, dlal jsem, jako bych spal, ale ml jsem pocit, že staec dívaje se na mne pláe. Za chvíli jsem pozoroval, že v pokoji zavládla úplná tma, nazvedl jsem hlavu, starce tu již nebylo.

Kdo mi

mne

poví, zda chtl jen spustiti žaluzie, by nevyrušoval ze spánku dotrný msíc ?

Druhého dne neml jsem

již

píležitosti

mluviti

Kobulou. Hned ráno mimo nadání pijel hrab a po snídaní jsme odjeli. Kobula pomáhal nám dávati vaky do koáru. Dlal vše ochotn, hbit, ale nad míru vážn. Pouze ob as mrkl na mne stranou a lehký úsmv pejel mu rty. Bylo to, jakoby chtl íci Však je dobe, my víme, co víme. se starým

:

Ujíždli jsme dlouhou rovinou smrem k SpilamKolem krajina jako ráj a podél cest samé topoly. Vzpomnl jsem na zbraslavské topoly a na starého Kobulu.

bertu.

134

,,Xu,

mluvil

vámi esky starý Kobula

s

?"

ptal

mne hrab.

se

ale tak, že já jen mluvil a on jen po Což byl on opravdu v echách?" Ovšem, byl tam ped lety; Zbraslav patí mým píbuzným ,s matiny strany, byli jsme tam jednou návštvou a náš Kobula se tam doopravdy zamilo,,

Mluvil,

slouchal. ,,

Považte, byl

val.

již

tenkrát

pes

padesát, ale byla

to jeho prv^ní láska." ,,Byl jist šasten tenkráte," podotkl jsem maje na mysli výjevy minulého veera. ,,A jak to dopadlo s

tou jeho láskou?"

,,Xijak, odjeli jsme a on pak mne provázel na cest kolem, svta na ,,Novae". Po návratu jsme si udlali žert. ekli jsme mu, že se stal v Cechách otcem. Byl to snad nejapný žert, ale nemohli jsme již bráti slovo zpt. On tomu vil a ví snad posud." ,.A neptal

chách?" Vdala ,,

se

nikdy po osudu své milenky v

se za jiného,

ekli jsme mu, bylo

má

také pravda,' jemu to dostailo, ale že ho znepokojovalo více, než jsme si pedstaviti." ,,A nepátral po nm?"

to

snad

syna, to

pvodn

Nezbylo nám, než pokraovati ve

e-

mohli

ekli jsme rakouské mariny, že jen vzdálenost brání tomu, aby ho vidl a objal. asem se na to zapomnlo ostatn byla to vc velmi lehká, starý Kobula je tak trochu pomatený a podivný. Ze všeho mu naposledy zbyla v hlajen fixní idea, že umí esky. Tu malikost jsme mu páli. Nynjší jeho žena musila býti nápadn ,,

mu,

lži,

že jest o jeho s>ia postaráno, že jest u

—

v

podobna jeho první eské lásce, nebo cení ji velice, rád by ji byl esky nauil, ovšem kdyby sám uml. Má o tom jen temné pedstavy, ale vždy se potuteln usmívá, když je o Cechách a dává si na tom záležet, že tam byl, umí nkolik slov, pece se vám

e

i

produkoval ?" „A syna svého oekává ustavin?" „Na to snad pece již zapomnl, ale kdo ví, co se dje ob as v té staré hlav." A kolem nás jen se míhaly dlouhé ady topol od Spilamberta k Vignole. Starého Kobulu jsem již nespatil. Snad je šasten ve své cizinci

illusi, že umí esky ,snad oekává hádá svého syna posavad.

a v

každém

^

Hadí muž. Dvakráte zacinkal lžikou o sklenici, aby zavolal Chtl zaplatit a odejít. Peetl již všechny noviny, celý stoh ležel ped ním na stole s deskami ervenými i tmavými, na rákosových hlkách bez nich, a ze všech zírala na nj ta dsná nuda a prázdnota, jež vždy se zmocní moderního lovka po odbytí té každodenní roboty, sklepníka.

i

jakou jest petení asopis. Sklepník patrn nedbal.

Laškoval u kredence

njakou

dívicí, která chodila denn do kavárny pro illustrované hsty z „druhé ruky"; což mu byl chvat a pospch njakého studenta, a tak náš hrdina, s

—

který pod záminkou sklenice kávy a jedné dvoukrejca-

136

rove housky chtl spolknouti pídavkem celou denní hteraturu, vyhlížel dále sklepníka, až se mu zlíbí pisklepník si myslil: ,A si eká, jíti pro jeho obol.

A

však já pijdu, až uznám beztoho mnoho neodnesu.' lip než vlastní nehty, které

to

za

dobré,

— To vdl, z

zpropitného

znal své hosty

dlouhé chvíle stoje u ku-

leníku ustavin okusoval.

A

hrdina naší rty s resignací ekal. Vytáhl již z ošuntlé tobolky svj obolus v podob dvacetníku, jímž jezdil te mechanicky po mramorové desce malého stolku. Chudák ani nevdl, že v zrcadle visícímu se obrážela bledá jeho tvá. práv proti Nebylo nic zvláštního vtom skoro fádním, plavými, dost dlouhými kuerami zarámco váném oblieji asi

ped

chvílí

nmu

ale byl pece jen literárního bohéma, celkem sympatický. Velké unavení leželo v jeho tazích i v modrých a unylých oích, nesmlost sedla v koutcích úst, která stínily slabé, bledé, spíš chmýí než vousu podobné knírky. Ostatní zevnjšek byl všední, šaty trochu ošumlé v barvách neuritých doplovaly celek. ekli byste student aneb chudý uitel hudby. Hádati na spisovatele, žijícího pouze ze svého péra, by se sotva kdo u nás odvážil. Sklepník nepicházel. Mladík patrn zvyklý tomuto chování jezdil stále dvoušestákem po mramorovém stolku. V tom padl jeho zrak na zadní stránku menšího asopisu, jenž insertovou ástí k nmu obrácen ležel na hromad ostatních svých kolleg. V kiklavém rámci stálo tam velikými literami: ,,Hadí ." muž, nejvtší zázrak našeho století ukazuje se dále nedoetl. Jen se usmál pi tom a odstril asopis. Jaké to nesmysly! Byl by lákán zvdavostí snad etl pece dále, ale v tom stál již ped ním sklepník

ticetiletého

.

137

.

o

díve apatický, tak zase nyní ml naspch, nebo z nkolika stran kavárny ozývalo se cinkání v nejrznjších tóninách.

a jak byl

Xáš hrdina zaplatil a šel. Jda kolem zrcadla potam úkosem, zmil svj zevnjšek, pejel si

díval se

rukou kadee a upravil co možno

malebn

yiél velikou

šrku pes

\'yzradil

již

to

mu

u skipce, aby vestu.

chzi ped sebou.

jsem zbývá než pokraovati. kladateli.

si

splývala

svému

na-

tajemství,

ne-

Šel k

veliké

svému nakladateli. A ml právo tam dny vyšla jeho kniha, rozepsaly asopisy všech a pes obyejné od-

Šel tedy k

Ped

jíti.

se už o ní

trnácti

smr

chylky v úsudcích ocenily vesms jeho talent, jeho aspirace, jeho umní. Známí potkávali ho na ulici s blahosklonným úsmvem, z nhož mohl vyísti Dobe, milý, tvá kniha sice nezboí svt, ale projdi si branou tichého uznání, ty nás z naší lethargie nevy:

,,

mj

burcuješ, ani

ku

nám

neublížíš."

tch

Nkteí mu

tiskli

i

ru-'

—

pár známých, jimž poslal po exempláru dvakrát k vli tomu neobdval ekli mu docela nkolik impertinencí o imitaci, o tendenci a bhví ješt s se tenkrát módní "hesla literární zabýv^ala. To by' všecko dohromady velmi hezké, ale co mlo býti korunou všeho, pan nakladatel nedával o sob ani slyšet. Xáš hrdina ekal dost dlouho, a ekal netrpliv, nebo poteboval víc než uznání penz, a když se doba ekání peklánla siln do tetího týhodne, odhodlal se k osudné návštv. Cítil, že je v právu, že se jde hlásit jen o své ale pece šel tam stísnn, a nco, co se .siln podobalo vnitnímu studu, všelo se mu na paty. Aby si dodal odvahy, šel dív na snídaní a

—

ím

—

13S

akoliv ml prvotn v úmyslu hojnji posnídati až po vyplacení honoráe. Nyní opouštje kavárnu cítil, že návštva její byla jen babskou záminkou, aby odložil a prodloužil aspo o jednu hodinu trapnou chvíli, která mu nastávala. Byl tak nesmlý, ale co plátno vždy šel jen pro to, co mu paza poslední dvoušesták,

—

na ml

tilo a

plné právo.

úsmvem

S nuceným

vstoupil do pisárny nakla-

datelovy.

Otylý muž, který

u pultu zapisuje

stál

sám chef závodu. Nezvedl

veliké knihy, byl

vy a pokraoval dále ve své faktury, a jenž

patrn

z

do

ani hla-

Njaký mladíek,

práci.

wertheimky vyplneb kavárny do-

jenž u vedlejšího stolu blíže veliké

oval

nco

ulice

be

znal našeho hrdinu, vstal od své práce a piblíživ k chefovi po špikách, šeptal mu s nejvtší šetrností nco do ucha. Pítel literatury nco zahuel, pozvedl konen hlavu a pošinuv brejle na spocené elo zadíval se na mladíka, který myslil, že se pod ním zem propadne. .,Ach, dobré jitro, dobré jitro, jdete si pro peníze nu, víte, to je tžká vc ... ty mizerné obchody .. Ta krise nikdo nic nete a kdo te, ten si knihu ješt vydluží, ale nekoupí ... a pak, víte, milý píteli, podle staroeského písloví Dobí k sob bume, pravdu sob mluvme', trochu jsem si škodil s vašimi povídakami. Nejde to, nejde Josef, dají sem ty úty ale ne, nechají je tam, nic se tím nedokáže a jen by vás to dopalovalo." .'" „Ale vždy kritika se koktal mladý spisovatel se

.

.

.

.

.

.

.

:

,

.

.

.

.

.

.

.

.

v rozpacích. Dejte mi pokoj s kritikou, jste pece spisovatelem sám. o té se již nemluví, jediná kritika je tuhle," a ,,

139

.

pi tom

do okovaných dveí své kasy, až

kopl

to

zadunlo. ,Já nechci ani všecko, zatím bych se i s ástkou ostýchav mladík. ,,]\Ij milý," pokraoval chef, drbaje se za uchem, ,, kdybych vám mohl dáti ástku, dal bych vám také všecko. Ale jsem k vám upímný ..." spokojil," namítal

Pi tom odstril nízký fauteuil, tak že cesta k wertheimce byla volná a pak nedbale, poloironickv prohodil

:

.,\'ezmte

si,

tam

co

najdete,

je

vám k

dispo-

sici."

Spisovatel nehnul se s místa. Cítil své pokoení úpln. Polootevená kasa ukazovala zoufale své prázdné nitro, jen v dolejší ásti blala se hromada njakých papír byly to patrn rukopisy spisovatel, ekající, až dojde na ada, dluhopisy slávy a blahobytu, zdroje bezetných zklamání, bída, nicota ,,\^idíte, jsou zlé asy, ale kdybyste pokal do vánoc pak bych vám, na svou est, nco mohl poslat na úet. Máme ostatn také spolu leccos vy-

—

n

.

.

.

.

rovnat vzal jste pt exemplár ných, dva k tomu v lipské vazb .

mn

.

.

dlužen,

A

.

he,

he

pes poet .

.

.

jste

bezplat-

vlastn vy

." .

.

nakladatel smál se cynicky svému vtipu. Náš hrdina, pod kterým hoela již zem, neodpovdl. Bez pozdravu vyšel z pisámy a potácel se na ulici. Zdálo se mu, že kolem hlavy mu stále nco hluí a ve, a pece byly ulice normáln tiché, ani tžké nákladní vozy nedunly po dlažb. Ale jemu se zdálo ustavin, že nkde nco v okolí huí. Když pisámu již za sebou, oddechnul si zhluboka. Šel mechanicky ulicí nahoru, nevidl dobe na cestu, ne-

ml

vdl

ani, že potkal nkolik známých, kteí ho kamarádsky pozdravovali. Jako v somnambulismu šel dále, až se octnul ve veejném sadu. Chodil alejemi a stezkami nahoru a dol jako pitomý. Sad se prázdnil,

šlo

patrn k

Ješt nkolik

poledni.

chv

s

dtskými

zstal sám, sedl na laviku proti vodotrysku a pozoroval veselou chumelenici vrabc na pokraji bassinu. Po chvíli vytáhl svou ošumlou tobolku z kapsy a poítal své jmjen to, co mu vrátil sklepník ráno v kavárn ní. od snídaní. Usmál se hoce. Vidl, že chybil, nechav Držel v ruce tyi krejto dojíti až k nejhoršímu. cary. V tom mihla se tu stará babka o berli a její zrak lakotn se zadíval na jeho otevenou dla. Babka nechápala hokou ironii, s kterou jí podal mladý lovk poloviku svého celého jmní, zašeptav více pro sebe: Žebrák žebráku!" Chtl odejít. Myslil, že si koupí nkde kus chleba nebo housku, ale v tom ho zastavila njaká starší panika a vztáhla ruku proti nmu, v které držela

vozíky bloudilo

tu,

i

ty se brzy vytratily;

Ml

,,

malé

žluté

lístky.

Prosím, chu oste. ,,

neplatil

jste

Neodpovídaje vstril

jí

za

sedadlo,"

pravila

tro-

do ruky své poslední dva

krejcary.

Pijde jen krejcar," pravila panika a chtla mu druhý vraceti. Ale on byl již o krok dále, a krejcar padl do ,,

písku.

hotov. Chodil opt ulicemi nazdabh. a také se neptal, kolik je hodin. Cítil, jen jedno, že jest se spisovatelstvím u konce. Cítil, že by nechtl ješt jednou prodlati podobné scény, jako

Byl

Nevdl

n>Tií

byla dnešní, že by neml dostatené otrlosti v boj \'idél, že stavl na písku. s nestydatostí a hloupostí. Na štstí stál v život sám. byl zodpovdný jen sob, mohl dlati, co chtl. Chytí se jiného zamstnání. Nebude nositi na prodej své city a myšlenky. Zadíval se na metae, již v dlouhém prvodu v plné výzbroji táhh "kolem.

Ale co a jak, to byla ovšem jiná otázka, již zatím rozešiti nedovedl. ]^íusil zaplatiti ješt také své paní, kde zstával v podkrovní mansard starého domu v odlehlé tvrti, musil pece také dnes veeet Na obojí to pomyslil jen mimochodem. Utkvlou jeho myšlenkou bylo stálé to pokoení, které zažil, to pomnní, že takový boj by ho oekával po celý život, kdyby vytrval v tomto zatraceném cechu nádennickém, kde se kupí s mozky a kna', kde se nadšení a dojmy pravítkem, aby za nejkrásnjší hymnu, váží a vytrysklou z duše pvcovy jak krásný rubín, se vysedmdesátpt a pul krejcaru, tedy zro\Tiá platilo tolik, co se dá za lokálku o ztraceném ratlíku nebo

mí —

uprchlém zlodji. Nevšiml si ani. že zaalo slab poprchávat. Nevšiml si, že dá\-no vyšel z nejhlunjší ásti msta a že se octnul na pedmstí. Tepr^-e hukot eky ho upozornil, že se potácí po nábeží. Zadíval se do vody. Byla tak hluboká a huela tak temn. prolétlo bleskem jeho hlavou, zapudil to však brzy

Nco

a bez zastávky

kráel

Náhle stanul

dále.

ped

velikou,

zarn ovšenou boudou. ných lamp se

dv

visela

nad

z

prkem

sbitou,

bi-

ada

bílých a pestrobarevvchodem, ve výklenku honily

opice a v mosazných kruzích houpalo se

142

nkolik

.

:

vypelichaných papoušk. Na stnách prkenné budovy byly nalepeny obrovské plakáty, ano i z plynových

plaménku

byl

nad vchodem sestaven nápis ,,H a

d

í

mu z"

Xápis plakáty byly druhém zemském Jazyku. Mladík zastavil se u boudy; líyla to tu panoráma, o které zaal ísti inserát v kavárn. Tenkrát byl ješt pln nadje, ani ve snu mu nepipadlo, že by to mohlo s ním takhle dopadnouti. Nyní, sotva že vrhnul plachý pohled na boudu, chtl jíti dále, ale v tom zarazil ho hovor dvou muž. Stáli ve výklenku budovy, jeden držel v ruce íslo novin, druhý obrovsky ervený plakát. Hádali se francouzsky, mluvili di\Tiým pízvukem. Zastavil se a naslouchal. \'yrozuml dobe, šlo. Agent, který povolal hadího muže do msta, neznal patrn místních pomrv. Uinil svá opatení, jakoby msto leželo kdesi nad Rýnem neb Mohanem. Dal natisknouti pouze nmecké plakáty a tch málo insert, co dal též do eských hst, hemžilo se nesmysly a chybami. I asopisy již se o té nešetrnosti rozepsaly. Mladík jako \Tiuknutím piblížil se k ob\-

i

o

ma mužm své

služby,

a oslovil je též francouzsky, nabízel jim jim s radostí a dobe peloží vše, co

že

budou potebovat. Dohodli se brzy, a za chvíli sedl bývalý spiv prkemié boud za stolem a pekládal do ,,milé mateštiny" obrovský plakát tohoto podivného obsahu: ,,Hadí muž, nejvtší zázrak a div našeho století, prxmími lékaskými kapacitami celého svta uznaná

sovatel

143

provádí

nejtžší gymnastická cviení na bradlech a obruích k nejvtšímu úžasu obecenstva, laikv i zasvcenc. Pružnost jeho specialita,

hrazd, na

koni,

tak veliká, že zkroutí údy a tlo své zcela dle lia vle ctných návštvník. (Jaká by to byla výhoda pro spisovatele, pomyslil si pekladatel, doje

bosti

tená

vždy vyhovt vkusu a heslm svých !) Paíži pedstavil se hadí muž všem professorm

vésti

V

kliniky a

uspoádal v divadle

,,Folies

bergres"

zvlášt-

pedstavení zcela nahý, jen pro pány, aby lékaské a gymnastické celibrity m.ohly se pesvdit, že nepracuje švindlem ani prázdnou reklamou. (Jestli pak by se sešly naše celebrity, kdybych nkde chtl pedítati své nejnovjší dílo, myslil si pekladatel; a což. ní

neobnažuji svou duši v každém díle svém zrovna jako ten kejklí své gauukové hnáty?) Hadí muž nemá zapotebí, aby se dále produkoval (kdy to mže íci o sob spisovatel ?) za ti léta své cesty po Alžíru a Rusku vydlal si již tolik, že má v svtoznámém CreditU lyonském uloženo 40.000 frank (achich!) a že dále cestuje, dlá jen. z ohledu na ctné obecenstvo, aby neušla mu píhížitost shlédnouti takovou raritu, takovou hru pírody, takový fenomenální zjev za peníz nepatrný. V kodaském ,,Tivoli" provedl ,,hadí muž" vrchol svého umní pi jásotu obecenstva a pi hudpti vojenských kapel prohnul se do zadu tak,, že hlava jeho octla se v pímé mezi poátkem jeho kostí stehenních. A všecky tyto divy lze spatiti denn o kterékoli hodin za dvacet krejcar; dti a vojsko platí polovic (V tom se hadímu muži spisovatel skoro také vyrovná, ba dává své umní ješt lacinji, nkdy jen za dobré slovo, jindy ješt za píslušné vynadání.)' ;

b

:

áe

.

.

.

144

Bylo již hezky pozd, když náš *rek dopeložil všecky inseráty a plakáty. Pokal ješt na korrekturu, poveeel s celým personálem panoramy, a to velmi dobe, a když odcházel, tu ptal se ho majitel závodu, co je mu dlužen. Byl opt v rozpacích a nechtl jmePo dlouhých eech dal si novati ástku uritou. vtisknouti njaké papíry do dlan a vyprovázen celým personálem vyšel na ulici. U nejbližší svítilny se zastavil a otevel dosud pevTi sevenou dla. Ani svým oím nevil. tyi, šest, osm zlatých, a ješt nkolik volných vstupenek. Jaké to nadlení a jak hrav vykonal tu práci .

.

.

A

bývalý spisovatel, ekatel nesmrtelnosti, obrápohledem nazpt, kde mlhou a šetil se s rem záil z pl>Tiových plaménk mihotavý obrovský nápis: ,,Hadí muž".

vdným

i>

Orthoceras. \>dro erv-encového odpoledne

leželo

na zemi

celou tíhou. Kotlina, ve které pod horami leží útulné lázeské hnízdo P**, zahalena byla v kalný závoj mlhy, ve které jen jako skvrny modraly a ernaly se spousty blízkých hvozd, tu a tam s výbžky romantických a fantastických skupin skalních. ervené stechy lázeských budov hšily se ponkud ostejšími liniemi od pozadí jednotvárného obzoru, na ob as vystupovaly veliké bílé, obrovským ržím kar-

nmž

fiolu

podobné mraky.

Bare%né stepy.

Nechtly

145

se

však

njak

10

sra-

žiti v bou, brzy opt rozplývaly se v blavé šedi páry, kterou neúprosn pralo er^-encové slunce.

—

pvodn mýtina Tak zvaný „lázeský park" byl pustý a na úpatí lesnatého hbetu skalního prázdný. Akoliv ped nkolika hodinami osvžil veliké trávníky jeho lázeský pan Franc pomocí staromodní neforemné stíkaky, za kterou vždy se hnalo pes usilovné výstražné varování guvernantek a maminek celé stádo dtí zdejší výletnické kolonie, pece nebylo nikde již stopy po svžesti a vlhkosti. Xa všem ležel prach a úpal. Na peliv upravených, na

—

pohorské zákoutí až píliš ulízaných cestách nezachrupal jiskivý písek

lázeských si

byt

pod nohou chodce. Zelené

žalusie

vesms spuštny,

hovlo

byly

vše

v sladké siest,

A pece chvíli,

jak

byla

,

.lavika pensist" obsazena i v této tak trochu posmšn kru-

obyejn. íkali

hovému sedátku kol obrovského rozložitého dubu zrovna za hlavním lázeským domem. Byl to statný chlaMetal pík, tento sukovitý pamtník dob zašlých. v okruhu svém stín tak hustý a neproniklý, že nech jinde vedro sebe vtší, zde vždy bylo milé posezení. tomu strom tu výhodu, že byl nejblíže lázeského domu, došlo se v jeho stínu z verandy k lavice

K

ml

nkolika kroky. Proto

hla^Ti staly se strom i lastarých pensist, kteí od let volili útulné lázn P**ské k letnímu pobytu. „Lavika pensist" byla stále obsazena. Ješt ped východem slunce byl tu denn šedivý lesmistr Fuchs; martialní jeho postava hodila se dobe za stafáž listnatého kolosu. Pil zde svou vodu a nedokav ohlížel se, kdy mu lázeský pan Franc, který byl zárove asi

vika oblíbeným místekem tí

145

dodá zamilované jeho noviny. O nkolik hodin pozdji dostavil se bývalý vojenský intendant Sekavec, uhlazený vždy a elegantní od hlavy až k pat. Poslední se obyejn dostavil pan rada Pimel, nejstarší z této trojice, povídavý staec, jemuž zídka kdy vtip

listonošem,

mnohá prpovídka nebo narážka, kteastoval ,,nové partaje" lázeské, kolovala od úst k ústm. Na tyto „nové partaje" ml pan rada, nejstarší obyvatel lázní, zvlášt ,,spadýno" a dovedl novým vetelcm být jedovatý a bezohledný. Ano jeho konservativnost vidl u spoleného stolu rok co rok nejradji ty staré známé tváe a setkával se na promenádách nejradji s hdmi, které mohl srden pozdravit a s nimiž mohl po pípad selhal a jehož

rou ob

as

vi

i

nevinn

—

si

zavtipkovat

—

šla

tak

daleko,

že

se

vždy nervosn zachvl, kdykoli zahrel údolíkem cizí povoz. Na štstí bývaly návštvy cizinc v P** dost ídké. Bylo známo v celém okolí, že turista, jenž nehodlá se v lázních trvale usaditi, zde nieho k oberstvení nedostane, že vaí a strojí se jen pro uritý

poet

stálých hostí, a to zrazovalo etné návštvníky poutavého okolí od zastávky v P**. Naši pensisté sedli jak obyejn sami pod košatým dubem. V úpalu slunením nehnul se ani písek ani travika. Staí pánové mleli a jen siln bafah. Lesmistr Fuchs a rada Pimel z dlouhých dýmek, intendant Sekavec z elegantní, siln nakouené penovky, patrn milého dárku z lepších dob. Modrý kou vystupoval v lehkých spirálách mezi vtve a oi starsledovaly jeho dobrodružnou pou. Ani do karet, které si nkdy hodili, se jim dnes nechtlo, ani do hovoru. Sekavec si ped chvílí postžoval na množ-

jinak

c

ství

much

ve

svém

pokoji,

lesmistrovi se zdálo,

io=»

že

;

kuchyn se zaíná kaziti, a pan rada jen záhubo val na nesnesitelné vedro. Pak utichli docela. Od dubu byla úzkou kotlinou daleká vyhlídka. Bylo vidt, jak .lázeský park" zvolna pechází v les, kterým se vine jako pentle dlouhá vozová cesta, jak stoupá a se sklání a zaniká v husté páe, ve které tonuly lesy i skály. Oblak prachu na silnici. „Zase nkoho ert nese," zahuel pan rada do vous. ,,Je to pece štstí, že tu nikdo nieho nedo,

bychom nemohou ti lidé

stane, byli

že

stále tu

V

nkdo

tu brzy v

courá

pravém stavu obležení; sedt pkn doma

dát pokoj a

si

." .

.

prachu zaleskla se kola, bylo

lze rozeznati

koár,

a netrvalo to deset minut, valil se povoz jako blyskavice

,,

lázeským parkem", aby opt

stran a

,,

vyjel na druhé nadlal zbyteného prachu", jak vždy pan

rada podotknouti neopomenul.

Pak opt bylo ticho. I mouchy visely ve vzduchu jako teky, pavouk houpal se na své síti jak opilý, a jen chvoj a klestí ob as slab zapraskaly. Náhle se mezi pensisty objevilo dvátko. Dcerka njakého skaláka" z okolí, na ošatce nesla rzné ,,

zkamenliny, nkteré dost hezké,

jiné dost

obyejné

exempláry. Zastavila se nesmle blíž laviky. Lesmistr první všiml si dítte. „To je Valentova," pravil, ,,tatíkovi nedávno skála nohu pochroumala. Pojd sem, dve!" „Ti lidé te všecko zužitkují," durdil se intendant, houby, jahody i to kamení." „Prosím vás, jen se neblamujte," pravil lesmistr; „tadyhle rada je znalec a vysmje se vám." ani mne ve snu nenapadlo," bránil ,,Já, znalec se rada Pimel. ,,

—

148

„No

n

jen nezapírejte, milý píteli," držel se state-

Fuchs; „vím dobe, že máte na svém psacím stole Ž€ tžítko, na kterém je njaká takováhle potvora to tžítko stále s sebou vozíte, a sázím, že je mátb zde tak dobe jako svj ibuk a své trepky." i Nezapírám," odpovdl Pimel. ,,Mám takové

—

,,

tžítko."

nm

za bestii?" ptal se intendant „A co je to na probíraje zkamenliny a otisky, s nimiž se dívka až

k

nmu

piblížila.

„Orthoceras," odvtil suše pan rada. ,,Je mezi tmito podobný exemplá?" Rada pelétl celou sbírku na ošatce dívin a ukázal na jeden kousek. jiný ,,Zde, ale špatný, pouhý zlomek, to jest chlapík. Nu, víš, holka," pravil obraceje se s úsmvem k dveti, ,,máš tu dohromady pknou sebranku, to je pravda." se zardlo, ale nemlo na to odpovdi. Intendant odvrátil se docela od „kamení", které ho nezajímalo, Fuchs dýmal chvíli ped sebe, pak vyal z kapsy tyrák a dal jej dveti almužnou, rada prohlížel kus po kuse a vrtl hlavou. ,,Co chceš za ten celý krám?" ptal se po chvíli. ,,Co mi dáte, milostpane," zašeptala dívka. Rada Pimel vyal tobolku a dal dívce dvoupodšesták. Shrábl si celou sbírku do klína. kovalo a brzy zmizelo za lázeskými budovami. Trojice pensist opt byla sama. Pan rada prohlížel kámen za kamenem a házel jeden po druhém do protjší skalnaté strže. „Holka je tam zítra zase na-

mj

Dve

Dve

bruel

jde,"

,,A

vy

si

je

do vous. pozejtí zas koupíte," smál se Sekavec.

149

Když došlo na orthoceras, tu se pan rada zajiž napažená jeho ruka škubla se keovit. „Jak pak nejste znalcem," zaal Fuchs, „aspo vi nám, irým ignorantm v geologii ." nic „Vzpomínky ze studentských let, pánové myslil a

.

.

.

pravil

víc,"

Patrn

.

.

pan rada prohlížeje orthoceras,

na vašem tžítku ten zatra vidíte, pam; mohl bych to slyšet desetkrát, nepodržím to v hlav," zlobil .se Sekavec, ,,

nemám „I

i

.

.

.

pro to žádnou

ten

zatra

.

.

.

orthoceras,"

parodoval

jej

pan

rada.

„Vzpomínka píjemná, hé ?" vyzvídal lesmistr. „No, zrovna píjemná nevím, jak bych to ekl,

—

—

jak naznail je to zvláštní pocit, víte, tak zvláštní, ." ne docela beze studu a pece pln vdnosti Pan rada byl patrn v rozpacích. Díval se na kámen dlouho a upen. „Tedy milostné dobrodružství," smál se Fuchs, „tím lip, s tím nám neujdete." .

.

,,To byste to špatn nazval. Ale kus hoké životní pravdy je v tom, to uvidíte, až vám to nkdy

vypovím. Mohlo by to

znít jako frivolní anekdota, ale jak pravím, ta životní zkušenost je v tom velice trpká,

po dlouhých letech vzpomínka mi sbírá hokost jazyku. Ale prosím vás, svt je takový, tak to musí být, nkdy by bez viny a hnusu nemohly ani vzniknouti zásluha neb dobro. Ale nechme takového rozjímání. Chvíle siesty naší se k nmu nejmén hodí."

že

a

i

žlu na

„Ale vaše povídka by se namítal intendant. „Není to povídka," odvtil to pravda!"

k ní

písn

dobe

hodila,"

pan rada,

„je

,Tím

lip,"

pimlouval

se lesmistr,

,,

nenávidím bez-

toho vymyšlených báchorek/' Pravda," pokraoval pan rada, „a když chcete, povím vám to, starým kamarádm. Hlete, teba na to jako na kus zpovdi starého híšníka', ale prosím vás, kdo mže za to, když svt jest jednou takový a jiný nebude. Vte, že bych to ani nkomu jinému ,,

,

nevyprávl

.

.

.

nu, ale

—

vám

"

a máchl rukou

ped

sebe.

Všichni napjat naslouchali: „To máte dnes ptapadesát, ne, šestapadesát rok. Studoval jsem v malém pohorském mst. Jsem otec byl baráník ve výz rodiny velmi chudé. na starosti devt krk. Byl chodních Cechách a jsem uren na eledína, a jen stálé domlouvání pana faráe pemohlo odpor otcv proti tomu, abych dán byl na studie. Pišel jsem tak dost pozd na gymnasium a vždy jsem vyhlížel jako malý Goháš mezi svými spolužáky. Byl jsem pi veškeré domácí nouzi zdravý a silný hoch a mohu íci, hoch nezkažený. Co se tý-kalo mých vloh, nebyly ovšem tak veliké, jak dobrý staeek fará se domýšlel, ale za to pece stály, aby nezstaly ladem za pluhem a v stáji. Ale s existencí to byla potíž. První rok to šlo ješt jakž takž. Pan fará dlal pro mne, co mohl, rodie se také utahovali

Mj

ml

—

ale prosím vás, kdybych se byl omeaž strach zoval sebe víc a hodin dával sebe víc, bylo to mé

studium pece jenom pkná kížová cesta. Tak ješt do quinty to šlo, ale ím dál, tím bylo he, až náhle, zasáhly mne rány dv, jichž jsem neoekával. Otec fará pesazen byl na zemel, a dobrodinec Na rodin ,své jiný patronát, daleko od naší vsi. nemohl jsem nieho požadovati a mj dosavadní do-

mj

mj

151

brodinec ztratil mne zcela pirozen také brzy z dozoru. Sejds s oí, sejde s mysli. Prožil jsem msíce kruté bídy a velikých duševních zápas, jichž líením vás nuditi nehodlám. V této pro mne kritické a pro celý život rozhodné dob pihodila se ona událost s tou zkamenlinou, o které chci vám ^^'pravovati. Mli jsme professora, byl velmi dobrý a fanatický geolog. Geologie není daleko v té míe na gymnasiích zavedena, jak on ji pstoval. Celý svj prázdný as strávil na vycházkách s torbou a kladívkem. Mne vc bavila a mohu íci, že jsem byl milákem professorovým. Školní sbírky nestály v tom smru za mnoho, ale v žil jeden peka a obchodník s obilím, který byl fanatickým sbratelem nejen zkamenlin, nýbrž i nejpodivnjších antiquit a rarit všeho druhu. Sbíral vše. co mu pod ruku pišlo, staré knihy a popelnice, nerosty a staré l^roje, podkovy a zbran, krátce vše, co našel a dostal, koupil a \ryzískal jakkoli. V tchto sbírkách byl jeho celý život. Rozumí se, že to vše sbíral bez kritiky a bez systému. Byl to jen „koníek" jeho, jemuž hovl s celým fanatismem své jinak uzavené a neylídnické povahy. Byl znám jako morous a podivín. Žil ve vlastním dom, dole byla pekárna, krám a sklad, kde vládla jeho žena, nahoe v prvním poschodí zstával; pl bytu a ješt více pdy byly plny jeho sbírek. Ze všeho mla jeho geologická sbírka nejvtší

mst

—

cenu. Náš professor byl to snad jediný lovk v mst, s nímž se podivín sbratel astji stýkal zasvtil ho vdecky do geologie a spoádal mu sbírku nerost a zkamenlin, již bedliv ovšem doploval a pehlížel. Professor vymohl též na starém podivínovi,

—

152

že

nám

o

tom dlouho a byla

rého

ukázal své sbírky a to celé

domu

to

tíd. Mluvilo

celá výprava

do toho

se

sta-

ulici. Celá tída shromáždila kde ekali jsme na píchod pro-

v odlehlé

se u vrat pekárny,

fessora a domácího pána. Professor pišel, ale starý podivín nepišel. Jak jsem se pozdji dovdl, musil náhle odejíti na obilní trh v M**, kde se mu naskytovala výhodná njaká koup. To ekl asi žen, zatím však, co se zdá pravd podobnjší, honil tam njakou starožitnost, o které se v poslední chvíli dozvdl. Místo domácího pána uvítal nás obstárlý krámklíe od ský jeho, muž nevlídný a nemluvný. pokojv a mlky k>Tiul professorovi, by ho s námi následoval. Prošli jsme asi ti pokoje plné starých Nebylo ani možno u všeho se zazbraní a kroj. stavovat a také náš zájem hlavn poutala sbírka mineralogická a geologická. Stála opravdu za podívanou. Všecky druhy eského siluru byly zde zastoupeny ve vzorném uspoádání. Náš professor, vidím ho v duchu podnes, s okem labužníka prohlížel sbírku a vše nám. ochotn vysvtloval. Prvodí náš domácí apaticky pi tom vyhlížel na uhci zvon obas svazkem klí druhých pokoj, jichž prohlédnutí nás ješt oekávalo. Nevím, jak se to stalo, že zstal jsem trochu

mn

Ml

pozadu a že oko mé spoinulo se zvláštní záhbou na krásném exempláru obrovského orthocerasu; tak dokonalý kus jsem posud nevidl. Díval jsem se, s jak pravou pietou vzal jej professor mezi dva prsty jej svým žákm. Pak nechal jej koloorthoceras došel až na mne. Byl jsem poslední v ad. Prohlédl jsem zbžn exemplár, který zase nastoupil zpátení cestu od kollegy ke kollegovi, až se dostal na své prvotní místo ve skíni. Celá spo-

a

demonstroval

vati,

153

lenost hnula se ke druhému skupení sbírek, já musil též postoupiti a nyní jsem se ocitl tsn vedle skín. Jen vztáhnout ruku a orthoceras byl mj. Dlaly se mi mžitky ped oima. Zdá se mi, že jsem ani jasn nemyslil v té chvíli, ano, že jsem nemyslil vbec. Cítil jsem jen, jak cizí, skoro magická moc táhne mou ruku ke skíni. Dvakrát jsem ml tolik duchapítomnosti, že jsem se o dva kroky vzdálil, jednou jsem chtl i odejíti, ale zarazil mne v tom hlas professorv. Jeho bystré oko spoinulo na mne a postehlo mou roztržitost. Vytýkal apatii a vyzýval m.ne, abych pistoupil blíže. Ocitl jsem se, vyhovuje

mn

jeho vyzvání, býti, byl to

Byla

mne

to

tsn

mj

vedle osud.

celkem

dsná

lákal ten orthoceras.

skín.

Alusilo

chvíle.

Nevím sám, pro

Pece jsem

jej

to

patrn

prodati ne-

mohl, vždy se v celém okolí nikdo sbíráním zkamenlin nezabýval, ano i kdyby se mi byla krádež podaila, byla docela bez významu pro mne. Byl bych musil beztoho zkamenlinu bedliv skrývat, abych se neprozradil, nebyl bych se s ní ani nikomu sml pochlubiti, nebo vždy by to bylo vzbudilo nemalé podezení. A celá historie mohla jen nesmírn škodit. Byla to pímo závra, co se mne zmocovalo v té chvíli. Co zde vyprávím, toho všeho jsem si v tom okamžiku nebyl vdom, cítil jsem, že jedná nkdo cizí za mne v mé bytosti. V píznivé chvilce, kdy professor vykládal žákm njaké zvláštní vzácné útvary krystal tak, že vše na jeho rtech takka viselo, sáhl jsem po orthocerasu. Krámský s klíi stál odvrácen u okna. Nikdo mne nevidl, orthoceras sklouznul tiše v rukáv a pak v mou kapsu. Ale nyní nastaly nové boje. Exemplár ten byl tak

mn

mj

154

lehkém odvu mém musil mne prozraditi, bych se byl odvážil mezi kollegy a vydal

veliký, že v

jakmile

zvdavým pohledm

v plen svj zevnjšek. To Chtl jsem exemplár vyeskamotovati za vestu, ale nenadešla k tomu píhodná chvíle. Položil jsem tedy v kapse ruku na svj lup a pitlail se ke skíni a ekal jsem. Professor zakonil svj jich

jsem

cítil

hned.

výklad a pokroil do vedlejší sín. Žáci se hrnuli za ním. Apatický náš prvodí chest klíi následoPokroil jsem zdánliv též, jako bych šel ^za val. nimi, ale pekroiti práh jizby jsem neml odvahy. Cítil jsem, že bych se prozradil v té chvíli. Nejbližšího volného okamžiku jsem použil k tomu, abych vklouzl zase zpt do prvního pokoje. Patrn nebylo v pokoji, kde professor s mými kollegy dlel, nic zvláš zajímavého, nebo brzy slyšel jsem, jak se jejich

kroky hlasy vzdalovaly. Couvl jsem až k vysoké skíni u okna a skryl se mezi ze a skí. Minula dlouhá hodina. Lovil jsem laným uchem každý stále vzdálenjší ruch. Pak bylo ticho. Návštvníci odešli patrn druhou stranou. Slyšel jsem ješt rachot klív zámku a hluné, stále se ztrácející kroky po schodech. Pak bylo docela ticho. Zatím se však soumrak rozložil jizbou, kde jsem dlel v divném stavu duševním, který bych nechtl ješt jednou prožiti. Celá šílenost a bezúelnost mého dtinského poínání zaala se mi objevovati ve svtle stále jasnjším a jasnjším. Zamotal jsem se tímto nepedloženým skutkem do pkné situace Jak se nyní dostanu odtud? Jak vysvtlím zde svou pítomnost, až mne tu najdou, i kdybych osudný orthoceras ihned vrátil na jeho místo? Co poít, co dlat? Bylo mi ím dále tím nevolnji. A pece držel jsem jako mechanicky i

e

!

155

ruku na své koisti, která mne nyní pálila na duši a svdomí. Vidl jsem propast, do které jsem slep hodil svou budoucnost i est své matky a svého jména. Nebyl jsem nic jiného než sprostý zlodj. V pokoji se zatím sešeilo. Ubíhala hodina za hodinou. Slyšel jsem je bíti z blízké vže. Sem tam ozval se zapráskl

i

z odlehlé ulice. Zahrela kola vozu, vozky, nkdo zaklel, jiný zazpíval. Mat-

ruch

bi

ky .shánly dti

tm

z

dom.

ulice

Jak jsem závidl tomu

vozkovi, jak dtem Pak se ozvala trubka veerní pošty a rozechvla ulici i mou samotu, pak ješt z nedalekých kasáren se ozvala noní obvyklá fanfára. To bylo devt hodin. Kroky v ulici doznly, a tma se rozhostila v jizb. Z ulice slab kmitaly olejové !

sem tam slabá zá svíek z protjších oken. Odvážil jsem se ze svého úkrytu. Zachvl jsem se. Každý krok sebe opatrnjší rozléhal se strašideln v pustém pokoji. Cáry starých kroj a všáky, na nichž visely, rozliné staré haraburdí na policích, vše nabývalo divných fantastických tvar. erné stíny ležely v koutech, jen v prostedku pokoje perývány matným odleskem svítilen z ulice. I v oknech protjšího domu již shasli. bylo stále nevolnji. Kdesi se ozvala myš. Tenké pronikavé zvuky. Ve starém renaissanního nábytku zatikaly „umrlí hodinky". A pak zase ticho. Cosi rozvíilo ponkud stuchlý, plísní nasycený vzduch njaká bila kídly v okna. A zase ticho, to strašné, a pece tak výmluvné ticho. Situace pciá byla zoufalá. Zdálo se mi, že kdosi stahuje hrdlo, a že musím se odtud dostati za každou cenu, teba i cenu života. Bylo asi k jedenácté, kdy jsem se docela odvážil ze svého úkrytu svítilny a

mj

Mn

dev

—

mra

mn

156

V tom bu jsem vrazil nebo jsem stril do jiné skín nevida jí, cosi vehkým teskem sjelo mi pod nohy. Rána byla veliká a nezstala sama, jednotlivé slabší nárazy jako sypajícího se kamení ješt následovaly. Pak bylo chvíli ticho. Po té jsem slyšel kroky. V té chvíli byl jsem odhodlán na všecko, pokládal jsem se za ztracena. Hledl jsem upen v tmu. Tam, kde jsem ani dveí netušil, náhle trysk' dirkou klíovou rudý svit jako jehla, bez hluku se otevely dvée, a na prahu stála žena, držící v ruce svíku a druhou si zaclánjíc oi. Nevidl jsem jí nikdy ped tím nebo si jí nevšiml, ale uhádl jsem ihned, že to byla domácí paní. Byla veliká, silná, asi tyicátnice, ne práv jemné tváe, a jal se tápati po dveích.

do

neho, ,s

ale výrazných tah a plných tvar. Stála pede mnou v bílém noním šat, šátek, který sjel jí s levého ramene, odkrýval silné páže a ást kypících ader. Stála chvíli udivena proti svítíc do oblieje. Já nebyl v okamžiku tom schopen ani slova.

mn

,,Co

tu

dláte?

—

mn

Co

tu

chcete?"

To

jediné jsem zaslechl, vše ostatní mi splývalo v jednu vavu. Nevím, co jsem zakoktal. ,,To

je

pkné,

mít vaši rodie

to

jste

hezký student,

to

budou

Na

pak to studujete?" A zase ticho. Prohlížela mne, ba probodala mne supím zrakem, bylo to, jakoby dýky bodal do z

vás radost.

mn

srdce.

„A jak jste sem pišel ? Co ? S tmi studenty, že? Dal jste se tu zavít, ale zmýlil jste se, tady není penz, to hamparátí je bez ceny, má leda cenu jen pro mého muže. Ale tady zstat nemžete, vždy ." je tu zima a jaká .

.

157

Pi tom, jakoby to teprve nyní byla zpozorovala, pitáhla si tsnji k šátek a lehce se i zachvla. Já stále nenacházel slov ani k omluv, ani k prosbám. jsem oi hluboko sklopené. Stud mnou lomcoval.

adrm

Ml

„Pojte, ptáku, do pokoje, tam zstanete do rána a pak ..." Pi tom sepjal jsem ruce. Jist se tásla v oku

mém

slza.

Ona však

ani toho nepozorovala; vehtelsky

mi k>Tiula, bych ji následoval. Šel jsem. Pouze úzká' chodbika a stáli jsme ped jinými dvemi. Otevela a byli jsme ve velikém, staromodn zaízeném, papokoji, který byl zárove ložnicí. Teplá, jako zadýchaná atmosféra a jedna rozestlaná postel nasvdovaly tomu patrn. V pokoji bylo šero, jak jsme vstoupili, byl osvícen jedin malou lampikou s erje,

trn obývaném

veným sklem pod zaernalým Mariánským obrazem zavšenou.

Domácí paní

postavila svíku na malý stolek a abych se posadil. Zstal jsem státi se zrakem sklopeným, stud a hanba zadrhovaly mi v ústech každé slovo. Ona stála proti skíživši ruce na adrech a stále se vbodala zraky v mou postavu a v mj obhej. ,,To zaínáte hezky," poala po chvíli trapného mlení, „tuze hezky, a co jste to tam vzal, ráda bych vdla, vrate to dobrovoln radji; peníze to asi sotva budou ani jaké šperky, no jen sem s tím, pa-

mi,

k>Tiula

mn

náku

." .

.

Zdrcen vyndal jsem z kapsy a podával jí osudný orthoceras. Vyvalila na mne oi, pak se dala do hlasitého smíchu. ,,Pro ten kámen jste se tam dal

15S

zavít,

bo

jdte

mi,

bu

jste

lhá

zro\Tia takový blázen, jako

a veliký chytrák, ane-

mj

muž."

Poslední slova ekla neobyejn tvrd a bezcitn. Orthoceras vzala a hodila na zem, zakutálel se k po^ steli. Já opt mlel, cítil jsem jen, jak horké slzy tekou mi pes obliej. Ona ustavin stála oí se mne nespouštjíc. „A jist, že jste k vli tomu ani neveeel, jaký jste to divný lovk!" A neekajíc na mou odpov šla ke skíni a vandala talíe, nž a vidliku, z istého ubrusu vyvalila erstv naatý chléb a vše rozložila pede mne. Bylo nco opravdu mateského v tom, jak mne obsluhovala. „A pestate již s tím pláem, jaký to nesmysl vyvésti takovou hloupost pro kus kamene, to máte ale te jezte, z tch škol a z toho uení, chudáku bude to asi vychladlé, a piva také te nemám, je ." noc, kde ho vzíti. Ale jezte peci Rozkrájela mi sama na talíi njaké zadlávané maso, ukrojila kus chleba a pak se opt zadívala na ví, nemne, jak jsem se konen pustil do jídla. vím dnes, co to bylo, co jsem jedl, ale dávno mi nic tak nepišlo k chuti, akoh ješt strach a úzkost vedly v mém nitru poslední zoufalý boj s novým zákmitem nadje. Jedl jsem asi velmi hltav, nebo stále se na mne dívala a pak s hrubým úsmvem podotkla: „Ale vy jíte, jako byste byl celý týden neve.

.

.

.

.

Bh

eel!" Piznal jsem 3e jí, že uhodla pravdu. Spráskla úžasem ruce, jialožila mi na talí i to ostatní, co zbylo, v nádob a ukrojila nový kus chleba.

Pak odešla

,a

dlala, jakoby

159

si

mne

více nevší-

:

:

malá. Já jedl dále; práv když jsem byl hotov, vidl jsem v zrcadle, které viselo nad stolem, kde jsem veeel, jak v pozadí jizby sundala šátek s ramen a plnýma nahýma rukama si upravovala vlasy. Domyshl jsem si, že chce asi ulehnout, prudce jsem vstal a vyrazil

chvatn

ze sebe

„Odpuste, pespím v

kuch\Tii,

nebudu vás déle

zdržovat."

Ale než jsem to doekl, shasla svíku na stole.. \>liký bílý stín stál tsn vedle mne a dv plné silné ruce objaly mne vášniv. Nový posud neznámý cit schvátil mou celou bytost. Hlava mi klesla v opojné závrati zpt, v tom ji však zachytily dv prudce dmoucí se vlny, a nad obliej sklánl se mi horký dech v omamném polibku. A pl vehtelsky hrub a pl dé-

monicky svdn pravila polohlasn „Neteba, byste odcházel, zstate

zde, já

tomu

chci ..."

Pan rada se zamlel na chvíli. \>tché jeho ruce pohrávaly si dosud s orthocerasern, který jediný si ponechal v ruce ze sbírky skalníkovy dcerušky. „\ldite," pravil po chvíli, nevím, co tomu ekne svtobžná morálka, ale od té doby jsem vyhráno, já dostudoval poklidn a bez starostí." „A orthoceras?" ptal se intendant. „Divil se asi velice náš archaeolog, když se vrátil a našel u postele své ženy na zemi nejkrásnjší exemplá své sbírky. Nevím, jak mu to jeho cho vysvtlila, patrn s ním mnoho okolk nenadlala." ,.A jak vy jste jej dostal?" ptal se lesmistr. „Za nkohk Jet, byl jsem již na universit, starý sbratel starožitností zemel, panika vyprodala sbírky, obchod šel špatn, byl prodán i dm, a když jsem ,,

ml

dom

:

do msta, kde jsem studoval, byla Stala se neobyejnou pobožnstkákou na stará kolena a já ztratil chu došla úední zpráva Brzy potom ji vyhledati.

po letech z

zavítal

b^-valé statné ženy vetchá babka.

m

Ustanovila mne ddicem. V její pozstalosti bylo nkohk propadlých losu a papír, jimž ona stále asi cenu pikládala, starý nebeklí, l^rejle orthoceras. a o

její

smrti.

—

Dal jsem

A opt

si

jej

na tžítko."

upra\'iti

mleli. Pan rada cítil sám, že povídka jeho psobila di\TL na posluchae, zakýval hlavou a pravil více jako pro sebe všichni

„Neumel jsem ovšem hlady, to je pravda, vyjsem to ve svt studoval jsem, to je pravda, pivedl, a ví Bh, i leccos prospšného vykonal, ale zbyl. Neml jakýsi stín z mé mladosti pece na jsem nikdy odvahy se oženiti, zstal jsem, jak víte, starým mládencem; zda toto pokání, jež jsem sám sobe takto uložil, vyváží tu cenu, za kterou jsem^ si zachránil rozhodnou morahsté." život a budoucnost, to

nkam

mn

a

A

prudce hodil orthocerasem do protjší

Pensisté

zvuky

mleh. Z dálky

blížící

se

boue.

Bylo tak dusno.

í?

Barevné stepy.

-íz

lól

i:

strže.

se ozývaly první

temné

P

e

p

i

Vzpomínka

n

a.

z jihu.

Bylo to jednou v pátek v kavárn „U sjednocené Itálie" na námstí Cavourov v Livorn, kde vypravoval proiessor Crespi tuto historii. Scházívali jsme se onu zimu pravideln po tvrté hodin a zasedali, jak nás náhoda svála, v nejzadnjším kout tmavé klenuté jizby. Bývali jsme sami

vrní stoupenci

—

vtšina host, nejvíce dstoj-jak na jihu obyejem, pod napjatými plachtami venku na nízkých židlích a roztahovala se tu hluboko do námstí i ulice sousední, asto až na pekážku hojné pasáže v tchto místech. Kik a hluk z uhce byl tak veliký, že vyhledali její

níkú,

sedala,

jsme místeko nejodlehlejší. Byh jsme celkem spolenost tichá a jen zídka vzpjaly se vlny hovoru k výši

ponkud

závratnjší, a to jist byla jen njaká asová nejvíce ovšem umlecká, která je rozeila. zasedání spolenosti naší netrvalo dlouho. Ode

otázka,

Také

ty

do šesti byla tak, aspo pro vtšinu z nás, hodina nejuritjší; jediný professor Crespi, který byl v kavárn skoro domácím hostem, zdržoval se déle. Ne pro zábavu, více k obchodním záležitostem, jak íkal žertovTi svým stykm s umleckými kruhy

vh

msta. Crespi ani professorem nebyl, íkalo se mu tak ze zvyku neb z pohodlí. Býval jím již bylo hodn dávno. Cím se lUrit zamstnával, bylo také dost tžko definovati. Jeho jméno znlo tenkráte všude, kde se jednalo o jakou-

všeobecn patrn arci nkdy, ale to

162

vc

koliv všeobecné, zvláš umlecké dležitosti, Crespi byl živým ohniskem pi všem, to bylo již podnikání

a

a

nové výstavy malíské, se jednalo o uvedení nového tenora neb nové milovnice tragické na osudná prkna

svt pedstavující,

a

šlo o aranžování pednášek vetak oblíbených. Ne že by obstarával stránku obchodní tchto podnikli naopak, ta byla mu vždy rozhodn cizí, íkal asto sám o sob, že neumí poítat, a všichni mu to vili na slovo. Ale jeho úsudek platil. On se s ním nikdy nevnucoval, ale lidé sami picházeli a vyzvídali. On nikdy jako s kathedry svého mínní nepronášel, prohodil je jen aforisticky, vtipem, ale to dmyslným dostailo. Crespi byl jaksi umleckým svdomím svého rodného msta. ,,Z jeho jedné vty lze udlati celý feuilleton," pravil mi kdysi elný spolupracovník místního listu.

ejných, v

A

té

dob

bu mu

—

eeno, akoli znal svou Respektoval veejné mínní a mlel, kde se s ním snášeti nemohl. Péra nevzal do ruky, znechutilo se mu psáti. Ne snad produkování samo, ale emeslná stránka jeho jej odrážela. V nenuceném hovoru v kavárn, na ulici, v divadle produkoval ustavin a asto již v hotové form aforismu neb okídleného epigramu. Ale psát a snad praza žádnou cenu. videln do novin psát Pamatuji se, že byl tenkráte vystaven v veliký obraz naturalistické školy, jenž budil všeobecnou sensaci. Hlasy se rozcházely a pi ohnivjší povaze jižní došlo mezi referenty elnjších list k urážkám osobním, ano i k souboji. Crespi ml být rozhodím sporu. Zvolily jej ob strany. On se však vyNevlékl z toho pólo žertem, pólo seriosní pravdou. vyslovím se o tom obraze ani ve své ložnici, když Crespi,

situaci,

pece

z

to

ke

cti

ní netžil.

—

mst

,,

163

:

košili pevlékám," pravil sardonicky se usmívaje, „tedy ve spolenosti nejintimnjší, a vy chcete, aby

si

každý pežvykoval pi erné káv? jest nejvtší mj poklad; stane se, ho však že mi nkdy vyklouzne náhodou, ]\Iusilo se vždy na nj s okliz ruky nedám nikdy." kou, lstí, pomalu a opatrn. Ale pak se jeho výrok

mé mínní

Mj

zítra

nem

soud o

vdom

roznášel rychlostí blesku mstem, koloval všude, a brzy stal se majetkem všeobecným. njaký ^ eho Crespi žil, nevím. Myslím, že kapitálek a pak výslužné jakožto bývalý vychovatel. Žil jednoduše, ale slušn.

ml

Hovor náš v onen pátek neobyejn

vázl.

Skoro

bafalo než mluvilo; najednou kdosi ze spolenosti prohodil více pro sebe odkládaje noviny ,,Tedy Bertucci pece nevystoupí."

se více

jen

„Nesmysl," odporoval

nkdo

jiný.

..Pro by ne-

vystoupil? Je to jen zbytené nabírání obecenstva. Je to jen zvláštní druh reklamy a dráždní, aby byla látka k hovoru a tím se na nového zpváka více upozornilo. Proti tomu by se mla žurnalistika ozvat." ,,Když však Bertucci nevystoupí," hájil se vytáhlý mladík, který celou debatu snad proti své vli vyvolal. ,,Je to faktum, co lze namítati proti tomu?" ,,Pak se má udati píina, pro nevystoupí," odpovídal sok jeho. ,,Když jest jednou celá vc tak daleko, týe se veškerého obecenstva a m^á mu býti dáno vysvtlení. Po msíce se o tom pánovi mluví a píše, obecenstvo se natahuje na skipec zvdavosti pan Bertucci nevystoupí a je konec. a pak bác Pro, ptám se? Neshodl se s divadelní správou aneb jsou v tom vrtochy umlecké ? Krátce, obecenstvo chce vdti píiny toho divného jednání." .

.

.

164

:

—

—

mladý jeden architekt ^IIuvící byl patrn velmi rozhorlen. Odhodil uhaslý doutník a pehazoval keovit noviny na vedlejším stolku. ,,A takový hlas, pímo fenomenální," mluvil kdosi tetí.

„A ké on

kdo ho jednou slyšel, vte, v by byl Bertucci jménem evropským

ta škola,

dob má

své

v ruce

štstí

a

nevystoupí,"

krát-

—

a podotýkal

tvrtý. „Ale co vy, Crespi, íkáte tomu, vy pece jej znáte i jeho pomry nejlépe. Pro nevystoupí ten zatracený Bertucci?" Crespi neodpovídal. Ješt více se zahalil v dým

bu

se mraí anebo svého doutriíku. Zdálo se, že Všichni dívali se na nj. Konen promluvil, doutník z úst nepustiv, zvolna a neobyejn

pemítá.

zasmušile

Ono se snadno soudí o tom, vyvy víte kdo, nebo nevystoupí-li. Umlecké vrtochy laciná fráse, milí pátelé, nic jiného. Ale koeny toho, P. T. publikum navyklo si tak lacin -íkat umlecké vrtochy, leží hloub, ony jsou takka základem cti, pánové, ano, umlecké cti." Bylo zjevno, že se professor rozhorluje; kdykoliv íkal pánové", nebyl nikdy ve své pravé míe. ,,Má pan Bertucci asi trému, to je to celé ta,,Což

—

!

stoupí-li

emu

,,

jemství,"

pravil

architekt.

Všichni pisvdovali. šíjn hlavou.

Pouze Crespi vrtl tvrdo-

,,Jest málo lehkomyslný leckým pedantm," pravil jiný

to jsou

ti

—

patí snad k

ze spolenosti,

,,a

umvte,

nejhorší."

„Neurážejte Bertucciho," pravil Crespi konejšiv. „Není to ani tréma, co jej zdržuje ped vystoupením.

vždy pece

Bože, jaká tréma,

víte všichni, že Bertucci

pichází z r^Iadridu, kde byl picadorem a vítzem pi posledních zápasech býích. A takový picador již se obecenstva tak hned nezalekne. Vidl vtší a jiné než pardon, bez urážky ta slova pronáším než

—

—

publikum provinciálního,

teba

i

pímoského msta."

,,A co jej tedy ted zaráží?" ptali se

skoro všichni

jednohlasn. Crespi

koby nerad,

opt jal

chvíli

mlel.

Pak

stáhl

oboí

a

ja-

se rozkládati:

Kdybych ekl,

že je to tréma, minul bych v^e kdybych ekl, že je to pílišná úcta k umní a zvláštní druh nedvry v talent vlastní, byl bych již blíže cíle, ale pece bych nevyerpal vc. Je to ,,

cíle docela,

docela nco jiného, milí pátelé, pocit zvláštní, pro který nemají naše slovníky ješt jména. Ani já jména toho nevynajdu ale nejpibližnji b^xh stav ten oznail jedním názvem starých fysik. Je to druh umleckého horror vacui, co se vzmáhá nkdy mla-

—

dých adept. Teba to prožiti s nimi. Teba sedti nad skoro dokoneným obrazem, kterému chybí jen poslední, snad i zbytená touche; posud šlo vše výborn, sebedvra živena pochlebným uznáváním kolleg, kteí se mezi prací obas dostavovali na drobný ranní klep, vydržela práv až do tohoto rozhodného momentu tak dva nebo ti dny ped otevením výstavy Náhle jednou zrána, když stojí malí ped obrazem, vidí, jakoby s nebe spadl, celou propast své nedostatenosti, jako slupiny s oí padá mu s duše blmo dosavadní suffisance. v tom momentu je nejpísnjším kritikem sám. První z pocit, jenž se ho zmocní, ovšem jest snaha pomoci tomu njakým virtuosu ím obratem, njakým eskamotérským kouskem mo-

165

drní

techniky,

ale

brzy

vidí,

že

to

nejde, že je tu

marná. Druhý nápad bývá pemaloval obraz ale na to není asu, výstava bude otevena zítra nebo pozítí, on má již místo zamluveno v sále výstavním a pak od obeslání výstavy závisí celá jeho hmotná existence, jeho další úspch, jeho jméno, jeho povst. Co jen dlat? Vte, vídal js'em na svých dlouhých cestách malíe v jich dílnách ped výstavou

každá

illuse

—

pímo

zoufalém. zrovna jako vydání knihy, jest hrakou proti vystoupení na divadle. V^ obou pípadech exponujete jen své dílo a sami mžete zstat doma a erta se starat o kritiku neb o nepíznivé hlasy z lna obecenstva. Noviny íst nemusíte, a mezi lidi, dokud se o vašem díle píše, také vás nikdo nevyžene. Ale jinak jest s vystoupením na divadle. Zde exposvou osobu, a to je nebezpeno. nujete v pr\aií Zde stojíte tváí v tvá nepízni, zášti, sykotu, jizlivosti, projevované tichým soucitem, který je horší než bouné vydupání. Byl jsem náhodou svdkem, že umlkyn jedna po vyhrnutí opony v plném kostumu ped figuranty a statisty klekla ped editelem a prosila ho hlasn štkajíc, aby odvolal její vystoupení aneb ji nahradil v posledním okamžiku silou jinou. A nebyla to tréma, ani skutená umlecká nedostatenost. Dívka mla školu a výbornou školu, byla zjev záící a imposantní, hlasu fenomenálního a nevystoupila. Proto necht Bertucciho a nesute o v-

ve stavu

Ale

to,

pkn

ad

—

cech, které jsou tak subtilné, že se vymykají soudu všednosti." Crespi byl patrn dojat pronášeje tato slova. Byl tak dojat, že všichni cítili, že nehájí pouze Bertucciho, nýbrž že mluví jaksi za sebe. Mohlo to dáti podnt

167

rzným domnnkám.

Crespi to cítil a sám chtl se Architekt mu pomohl. „Tane vám na mysli Pepina Bizzariova/' pravil ne docela bez ostnu jemné ironie. ,,Ano," vyhrkl ze sebe Crespi, ,,ano, ta Pepina

k

vysloviti blíže.

—

a pro bych vám to nepovdl dnes ? Je to za mnou a je to nad jiné výborný doklad k mé theorii. Zde pítel Ercole zná tu historii, nemusí poslouchat." ,,Ó,

budu

s

radostí,

nebo neznám

jí

jen mosaiku narážek znám, spojovací nit bránil se architekt zdvoile. sti,

v souvislo-

mi chybí,"

„Xu, nebudu vás dlouho zdržovati," pravil Crespi zrakem na hodiny a zapaluje si nový doutník.

zamiv

„S citovou stránkou té historie vás pokud možno ušetím, týká se jen mé osoby, a dnes v tom také vidím lip a chladnji. Xež k vci. Byl jsem ped ptadvaceti lety vychovatelem u hrabcí rodiny ^I*"^. Léto jsme trávili na venkov v podapenninské samot. Život, jak sami mžete si pedstaviti, nanejvýš jednotvárný. Jako dar nebes vítali jsme kohokoliv z msteka. Bohužel, byla to píležitost dost vzácná. Xkdy pišel venkovský léka, který byl vlastn jen zcela sprostým lazebníkem a ke svému titulu pišel jako ve snu; pravá figura ze slavné básFusinatiho. Tento dobrý muž léil vše ricinovým olejem a salepem, stále se usmíval jak idiot a na vše pikyvoval. Jak, smím se koupat, doktore?' ptala se jednou hrabnka. .X'eškodí, neškodí,' odpovídal .A což, smím jezdit na s úsmvem stereotypním.

n

—

—

—

—

,A což, mne nudí lázn, já radji se budu hodné v parku procházet.' ,Xeškodí také, docela neškodí,' a tak to šlo ustavin. Obas také pišel advokát z B., právní zástupce hra-

koni?'

.Xeškodí,

neškodí."

168

—

bte, pišel zpravidla v obchodních vcech a nerad se dal zdržeti. Domácí kaplan doploval spolenost a ten byl skoro nejzábavnjší. Byl to zrovna paprslek v té obecné nud. Tu jednou v zahrad, kde se obyejn

k veeru svaívalo, objevila se dívka. Byla Bizzariova, sestra

komorné

naší

to

Pepina

hrabnky. Pišla

ná-

hodou, a nevím, jak si dobyla rázem pízn všech. Byla arokrásná, pravý jižní typ, ale jen s lepšími jeho stránkami.

Téhož veera ješt našlo se pojítko, které Pepinu pipoutalo k úzkému kruhu našemu tsnji. Sestra její prozradila, že je Pepina zpvakou, a to bylo nco, co jsme zvlášt potebovali. Pamatuji se, že prvoií ten veer se protáhl do tí hodin do rána, že Pepina aspo ticetkrát musila .spustit ke zvukm klavíru, na nmž ji vychovatelka provázela, banální francouzský kuplet o njakých z\^oncích. Zapomnl jsem docela na velikého mistra, ale refrain ,,Sonnez cloches" zní mi ješt dnes po letech v uších. Tenkráte spala Pepina v zámku, ano zstala pak u nás po celý týden, v nmž se výlun jen hudba provozovala. \''edle onch famosních zvonk tšila se zvláš pízni zahradní árie z Fausta. Tu provázel zase na pian domácí knz. Byla to jeho favoritní opera ten „Favst", jak íkával. Vidím posud jeho obhroublou postavu, jak s klátivými posunky hlavy dával takt na oblíbených místech. Pepina byla od té doby astým hostem v zámku. Jejím zpvem aspo ze zaátku ubylo trochu jednotvárnosti v našem život, jejím zjevem pak pibylo mu rozhodn na poesii. Jedno mla Pepina, co pekvapovalo, a v se jí i hrabnka nelíené obdivovala pravý vkus. Dovedla nepatrnými drob-

—

em

nstkami úesu

a toiletty vykouzliti vždy dojem hluboký a no\T. Nejlépe jí slušely bílé šaty s lehkým vystižením na plných adrech a s voln svislými širokými rukávy, zkad vyhlížely její dlouhé, krásné,

skoro až veliké ruce. jakoby to bylo vera, když jsem jedji. nou vstoupil do zahrady pod terasou až k ece se bílé,

Vidím

táhnoucí. lehce a

Sedla graciosn na dtské houpace,

pvabn

jako

pták.

Podlouhlý obliej

tak její

mírného oválu s energickým nosem a plamenn ernýma, nyjícíma oima, ten drahý obhej neobyejné perleové blosti odrážel se skoro píšern od pozadí

zákrsk cypišových, tvoících za houpakou hustou neproniklou zed. IMla své oblíbené bílé šaty, ve vlasech bílou rži, jednou rukou držela provaz houpaky, druhou držela na purpurových ústech zadržujíc výbuchy rozpustilého smíchu. Xeijyla sama. Za ní stál mladý advokát hrabte, njaký signor Gazzotti, jak jsem se pozdji doz^^dl a pesvdil, vyjednaný lotr a niema. Byl k ní sklonn hodn hluboko a vidl jsem, jak jeho liší oko bádá v neúprosn piléhajících krajkách jejího bujného poprsí. Neslyšel jsem, co povídá, z terasy jsem jen vidl tváe a hru tahv a sval. \'idl jsem náhle, jak Pepina upírá na advokáta plamenné oko. Byl v úžas a podivení stupn nejvyššího, ústa její zstala otevena, ob ruce jí sjely a v tom již sklouzla s houpaky jia zem. Houpaka nebyla sice v letu a l^yla hodn nízká, nicvydral se Pepin z ader lehký výkik. Sedla v husté tráv jako když tam jabloového nebo jasmínového kvtu naprší. Advokát jí dosti nemotorn pomáhal, ona se smála hlasit své nehod. V tom se objevili sluhové se zákusky a na terasu vešla ostat-

nm

mén

170

spolenost. Pepina doktor Gazzotti se vmíve skupiny ostatních. Já cítil teprve te, jak tu ženu miluji, jak byla krásná v té vysoké tráv s výrazem ustrašení, podivu a veselosti v tom bledém, není celá

i

sili

výslovn kouzelném oblieji. Po erné káv opt se hrálo a zpívalo. ,.^^íte," pravil ke domácí knz libuje si na erstvém melounu, ,,víte, jakou mouchu posadil advo-

mn

kát

Gazzotti ,,

Nevím,"

hrabnce

,,A

mu

chce

býti

ejn, mlí, co

dostiv,

do hlavinky naší Pepiny?" odpovdl jsem udiven.

,,Já

—

v

mn

se

i

to

tomu eknete

pro

nápad líi)í. rozhodn nápomocna hralD, jak

ten

se

tom

zrovna

;

celkem

nelíbí a

líbí,

oby-

jsjm jen

žá-

vy." já,'"

odpovídal jsem se

stro-

jenou lhostejností. ,,\ íte,

abbé,

nápad není sám v

sob

pece odvážná

hra."

,,ale je to

,,Ale

vždy

jste

zlý,"

pokraoval

mi posud neekl," namítal jsem

netrpliv.

Ovšem že Advokát namluvil Pepin, aby šla k divadlu, že je škoda, bude-li zakopán její arokrásný hlas. Jak povídám, nápad není zlý ale pece se mi nelíbí. Pepin by se první léta ovšem nepomohlo, naopak, myslím, že by na to praskl celý její malý otcovský podíl. Ale potom, kdyby se to ,,

.

.

.

vná

—

povedlo, krásná jest a ten hlas

—

ale

škola, škola,

a dnes se kladou požadavky veliké." ]\ílel jsem ustrnutím.

pak," pokraoval knz. „Pepina je, upímn trochu stará na ten odvážný experiment." Stará?" ptal jsem se ne bez podivu.

„A

eeno, ,,

,,Inu,

ke tyryadvacítce

to

táhne,^jpj milý.

Již

.

dovolíte,

že

vím

to

lépe,

jisté

oi ovšem

vidí

vše

jinak ..."

Boue potlesku zdusila jeho další slova. Pepina odzpívala zrovoia, nevím již po kolikráte, ty ,, zvonky". Jeden hledl pedstihnouti druhého u vynášení tohoto vskutku božského hlasu. Advokát jen triumfoval. „Ah, co škola," pravil ostentativn k abbému, zaslechl patrn drobty našeho hovoru, „hlas rozhoduje, škola se sama dostaví." „A vedle hlasu krása, milý doktore," pravil dvorhrab, „a o tu je zde ve stejné míe postaráno." ,,V nejhorším pípad rok u Lampertiho v Milán to spraví," pravil advokát. „Teba se jen rozhod-

vné

n

sleno." Pepina stála opena o klavír s hlavou sklopenou, s rumncem na bledé tvái, s adry rozvlnnými. Lehce pivené oi jen sršely ohnm, kolem tsn sevených rt hrál úsmv vnitního uspokojení. Patrn se opájela touto chválou všech. Vidím je posud, jak tleskali a volali bravo a da apo. „A nyní árii z Favsta, Pepino!" rozkikl se abbé. A již sedl u klavíru a hrál. Všichni stopovali s tichým úsmvem jeho viklající se silhouettu. Hlas Pepiny se rozperlil zahradním salonkem jako vodopád. Chtla patrn ukázati jej v celém rozsahu, v celé jeho zvonivosti, síle, hloubce a výšce. Bylo to jedno opojení. adra její lítala, oi jiskily, celé tlo se chvlo jako ttina v boui. A co sladké nhy nouti,

bylo v tom hlase

A

nový

„Vy musíte

bnka

.

.

boue jásotu. má drahá!" Pepinu srden.

potlesk,

objímajíc

nová

proniknouti,

172

pravila hra-

,Jaká poesie v té dívce!" pravil hrab k advokáusmíval jizliv a sebevdom, „Božská myšlenka, jen k opee s vámi, mé dít!" volal tleskaje již zcela pesvdený abbé. tovi; tento se

pjde k divadlu," pravil kdosi za šeptem, ,, aspo já bych jí k tomu neradil." Obrátil jsem se za mnou stál náš vesnický Aeskulap. Tvá jeho byla yážna a starostlivá. ,,A pro by nešla ?" ptal jsem se. ,,V její rodin jsou souchotiny ddiné, drahý pane," pravil doktor tiše. Obrátil jsem zrak na Pepinu a usmál jsem se vštb tohoto havrana. Chtl jsem nco íci, ale v tom zase nové zvuky piana a nový zpv. Pepina zpívala známou píse neapolských plavc ,, Santa Lucia". Nemohl jsem déle to snésti a vydržeti. Zmizel jsem a vystoupil do svého pokoje. Nerozsvítil jsem ani a nechav okno otevené jsem velikými kroky jizbu. Zdola stlumen znly zvuky klavíru, zpv Pepinin, pak hovor, potlesk a volání pochvaly, cinkot šálkv a talí. Chvílemi jsem stanul u okna a díval se do teplé, vlahé, jižní noci. erné spousty hor tmly se nad vyschlým, kamenitým Panarem, úzký pruh msíce se sklánl nad vžemi vzdálené Vignoly, ostrý zvuk žabího koncertu prorýval tžký nehybný vzduch, v houštích míhaly se lucioly, jakoby tam sta chodilo s malými lampikami. a sta Myšlenky mé byly hodn zmatené nebo dlouho nemohly se skrystalisovati v jediný bod. Velo; a vlnilo se to ve divoce. První, na jsem utkvl, bylo ,,Pepina sotva

mnou

;

mj

mil

gnom

mn

vyrvati Pepinu

em

spárm

advokáta Gazzottiho. Bylo jisté, že chtl s ní spekulovati. Ale co jsem mohl já? Nejasné pedstavy mé nabývaly tvaru, když jsem si po-

173

nejlépe by bylo nabídnouti Pepin odhoa s ní pomoc k absolvování potebné a nezbytné školy pvecké. Má služba u hrabte se chýlila ke konci tímto rokem, jsem njaké úspory a poítal jsem na slušné odbytné, které bylo vyjednáno místo výslužby. Zprvu by mohla Pepina žíti z mého, pozdji dosaditi svj podíl, na ten as by to snad stailo. Jak by mla prv^ní engagement, bylo by vyhráno. Xáhle jsem se zastavil u hlavní otázky. Což to tak zabezpeené, že jsem Pepinou milován ? Snad jí ani nieho nenapadlo a já si tu zbásnil celý román. Možno. Co platí takový roztoužený pohled díví? Co se jich rozdá za jediný veer! Co jsem si to jen divného smyslil a zbájil! Ale dobrá, proto práv musím nabyti jistoty, a to co nejrychleji. Nutno mluviti s Pepinou. Co možno brzy. Teba se myslil,

že

dlan svou ruku

ml

mám

s obou stran. Radji hned. Venku zahrel koár. Vyhlédl jsem

vysloviti

z okna. Advokát Gazzotti odjíždl, vidl jsem, jak jej hrab a abbé vyprovázejí až ke koáru. Ze zahradního salonu jsem více hovoru neslyšel ani zpvu. I lampy tam hoely matnji. Mechanicky, bez uritého plánu sbhl jsem dol a zadní terasou jsem se dostal do zahrady. Byla tmavá a zamlklá. Zrovna pod kamenným vroubením terasy míhal se bílý šat. Nemýlil jsem se, byla to Pepina. ,,Jen na slovo," šeptl jsem a již stál jsem vedle ní a držel její bílou, vlhkou ruku ve své. Vidl jsem i v polosvtle, které tu panovalo, že jest neobyejn pohnuta, ano, zdálo se mi, že i pla-

kala. ,,

zotti

Považte

si,"

pravila rozhorlen, ,,ten bídák Gaz-

mi navrhoval, abych odejela hned

174

s

ním do

m-

te

sta,

pece

v noci, a

ví,

že to vím, že jest

starý

mládenec."

když se chce

,,Nu,

o vaši píští slávu

asn

.

.

."

starati

vyjelo

o

mi

z

vaši budoucnost, úst trochu ped-

a nepedložené,

jen mne ironisujte, máte k tomu úplné právo," pravila všecka rozilená. ,,Ó, já jsem nevýslovn ,,Ó,

nešastna

!"

Vzlykajíc klesla mi v náruí, cítil jsem její vonné vlasy a hedvábnou ple její úblové šíje. Sotva jsem dýchal. ,,A co hodláte poíti?" pravil jsem. Svte se radji hrabnce." ,,

,,

Nikdy ne, ne, ne," skoro vykikla Pepina. Nenikomu dlužnicí. Ó, cítím pi veškeré jejich ,,

chci býti

a vlídnosti, že jsem

laskavosti

pece

jen

sestra

její

komorné." chcete seriosn k divadlu?" ptal jsem se

,,A

za-

jíká v.

A pro

,,Ano, doopravdy.

ce

mám,

jsem.

bych nešla? Hlas pe-

to všichni uznávají, a školu

a trochu

vytrvalosti

také

.

mám

Bože, zdravá a práce se ne-

.

.

štítím."

Man

lítla

mou vzpomínka na osudné

myslí

tu

slovo vesnického lékae. Držel jsem chvjící se a rozilenou. ,,A

moc

—

pijala byste na ten

ode mne chvjícím.

?"

ptal

ji

posud v náruí

as pípravy

a studia po-

jsem se hlasem rovnž se

Neodpovdla. Pouze bouné zavinní plných ader pod krajkami bylo

na

mé

prsty stékají

dv

její

odpovdí.

Cítil

horké, plamenné

jsem, jak

slzy.

:

mj

návrh?" ptal jsem se zdrcenou a mlící. „S radostí a vdn," pravila šeptem, „Dobe, tedy pikroíme ihned k jeho vykonání. Hned zítra dám výpovd hrabti, abych mohl vám

.Xy tedy pijímáte

vida

ji

zasvtiti

celý

svj

život."

„Ó, díky vám, díky!" Plakala chvíli na mém srdci. Náhle se vzchopila, odstrila rnne veškerou silou svou a ne bez pídechu jakési romantinosti pravila hlasem jektavým a vzly-

kotem ,,

perwaným

dojdu, nebude sestry? Jinak,

—

slibte

mi

to,

pokud

cíle svého nenež pomr bratra a vte, bych musila vzíti své slovo zpt jestli mne opravdu milujete!"

Slíbíte mi, že

do

pomr

té doi3y,

náš

jiný,

Piznávám se i dnes po letech, že mne tato žádost zarazila. Mlel jsem dlouho. Jen oddycháni její, hluboké a nepravidelné, znlo tichem noním. Zdálo že slyším téci její slzy. Byl jsem pekonán. Nevím, pro stále mi tanula na mysli slova venkovského doktora o ddiné tuberkulose v celé rodin její panující. Cítil jsem hluboký soucit s tím dvetem. Necítil jsem pod svou rukou to kypré, pružné tlo. ani pod svými ústy ten vonný bouný dech jejích ader, vidl jsem jen ped sebou bytost trpící, mladou, krásnou a nevýslovn nešastnou. \''íce než jindy cítil jsem v tomto okamžiku hloubku l^udhistických theorií o nicot všeho, o tom, jaký marný a prázdný stín vnosti. I\Ij soucit byl v té jest celý život lidský chvíU triumfální písní mé bytosti. Slíbil jsem líbaje

se mi,

vi

v slzách

její

ruce, všechno.

i

Odtrhh jsme se násilím od sebe a jen mlky stiskh si ruce k další cest pro život. Odkvapila jako

176

.

pelud a kdo dnes mi dokáže, že tato svatá, nejkrásnjší chvíle mého života byla vskutku? Že nebyla jen snem mé rozohnné obraznosti ? Je pravda, že držel jsem v loktech svých to drahé záící tlo, ze

kterého v temnou letní noc se lilo celé moe svtla a Ó, stíny stín my lidé, a stín stíny naše všechno konání

vn?

,

.

Zmizela mi tedy jako pelud, jen bíK^ její ,šat podoben odlesku msínému mihnul se cypišemi a platany, jen slzy její cítil jsem na své ruce, jen vzduchem chvlo se ješt aroma její sladké pítomnosti. „Je vám horko, pane?" zavznl v tom ostrý ironický hlas vedle mne. „Chladíte se v letní noci, poeto," dodal sarkasticky, „dobrou noc a nezachladte se píliš."

Byl to hrab. Mihnul se kol jako stín se zapálenou cigaretou v ústech a než jsem mohl odpovdti, zmizel v zámku. Nevím, jak dlouho stál jsem ješt na tomto míst sám a zadumán. Nevím také, jak dostal jsem se do svého pokoje a jak se dokal jitra.

Druhého dne Pepina

dom.

Nevidli jsme jednoslabiných narážek pochopil jsem, že jsou všichni již zasvceni do našeho pomru. Dovdl jsem se, že Pepina nikdy již se v zámku neobjeví. ,,Máme toho ustaviného se

ale

více,

z

odjela

hovoru pi snídaní,

z

zpvu dost," pravila uštpan hrabnka. Koncem téhodne srovnal jsem své záležitosti upravil

definitivn

svj

pomr

x\bbé, který, jak jsem

vy

mi

s

ním

seznal,

doporuující

Barevné stepy.

z

dlouhé

dvrné

rozmlu-

pomru našemu srden list

k jakémusi

177

a

k rodin hrabécí. pál, napsal Gambertimu. Byl

12

impressario a tenkráte všemohoucí vlada kritiky skoro

Tento Gamberti ml Pepinu do pvecké školy slavného Lampertiho v Mi-

na celém poloostrov. dostati

již tolik hvzd první operní velitímto Gambertim velmi za dobré, trochu píbuzní a dobrý náš knz využitkoval

lán, odkud vyšlo

Abbé

kosti.

byli

i

byl

s

ochotou tuto píležitost, chtje pomoci Pepinamn. advokátovi Gazzottimu, Byl by to již udlal k který ,mu byl z duše protivný, tím více to udlal pro Pepinu, která si získala pednesem árie z Fausta ces

vH

lou jeho sympatii.

Nebudu

obšírn naše první setkání v Bojsme se v albergho dTtalia a veeeli jsme spolu poprvé. Bylo to nco nevýslovn krásného. Lidé kolem nás pokládali nás patrn za novomanžely. logni.

líiti

Sešli

Mluvili jsme málo. Pepina byla jaksi zaražena, snad trpla pod dojmy tchto nezvyklých událostí, Zdálo se mi, ie pokud já byl také jaksi stísnn. není pijata u Lampertiho, vše visí jaksi ve vzduchu, že vše jest dobrodružné a nepromyšlené, co podnikáme.

Sedli jsme pece dlouho pes plnoc pohromaPak jsme se rozešli dle daného slibu podavše si pouze ruce jako dva staí dobí známí se zvláštním úsmvem, ve kterém jakési furiantství ctnosti se mí-

d.

silo

pece

jen

s

trpkostí resignace.

Druhého dne ráno

vyjeli

jsme do Milána. První Nezmioval bych lovk se objeví ješt

cesta byla k onomu Gambertimu. se ani o tom, ale divný tento

jednou na jevišt této historie, a, jak já myslím, pouze v obraznosti Pepiny. Našli jsme ho v hotelu, kde ode dlouhých let jakýs pied á terre; takto

ml

urit druhé,

práv

nikde nebydlel, jezdil od jedné své oveky ke z do Bruselu, z Turina' do Nizzy, kde jeho rzné divy dobývaly sob vavínv a je-

íma

mu

penz. Obrovskou mašinu reklamy držel tento malý vychrtlý mužík ve své ruce a ídil jí trhnutím svého všemohoucího péra nebo lépe otevením aneb zavením své tobolky. Nco, co valn upomínalo na semitický pvod, jevilo se kol úzkých tahv a kolem silného orlího nosu, v peliv vyholené brad a v zadrhnutí místy až nervosním jeho koutk. i Pepin byl na první pohled odporný. Sotva pozvedl hlavu sklonnou nad kupou žurnálu snad z celé Itálie, z nichž vystihoval ervenou nebo modrou tužkou zatržené sloupce kritik a referát. Nežli jsem podati mu mohl list doporuující, pinesl sluha hotelu celé náruí telegrafických depeší. S chladným ,, dovolíte" kynul nám na pohovku a jal se keovit roztrhávati depeše. Na nkteré hned odpovídal. Trvalo to skoro hodinu, co jsme v trapném oekávání sedli, tkajíce zrakem po chmurném jednotvárném pokoji hostinském. po petení poslední depeše sáhl Gamberti k listu abbého. Pelítl ho bleskem, mezi tením upel ostrý pohled na Pepinu, pak list opt složil a zamlel' se. ,, Rate mne jiavštíviti za ti dny, dnes jest mi nemožno vyhledati Lampertiho, vidíte," ukazoval na spoustu zavazadel po pokoji rozházených, ,, odjíždím

Mn

'

Konen

do Neapole." Pi tom

již vstal a kynul nám nedbale na odChoval se jako njaký imperator. Co zbývalo ekat. Zprvu jsem si myslil, íe navštívím Lampertiho sám, pak mne to rozešlo, abych snad obejitím prostednictví Gambertiho celou vc

chod.

—

179

12*

nepokazil

a

Pepin snad

zbyteného

neudlal

ne-

pítele.

Tyto ti dny v Milán v nejistot a ekání byly velmi dlouhé a skoro trapné. Vysvtloval jsem to vždy napiatostí naší situace ped uritým rozhodnutím; dnes \idím v celku jasnji, byla to nepirozenost našeho pomru, co nás zaráželo, co nám všude pekáželo. Byl to onen podivný nesmyslný slib, který jsem- dal Pepin tenkrát v noci, v zahrad. Jaký živ dob této vot mohl nám kynouti v cizím lhty, kdybychom byli bývali vskutku tím, ím jsme milenci, nebo opravdu pece jen v duši své byli mužem a ženou. lépe ím jsme hned se mli státi Tato nepirozenost situace stávala se každou hodinou trapnjší a zamlkle oekávali jsme v nejvtším rozilení návrat Gambertiho.

nám

mst

—

—

pijel. Pijal nás chladn a odmen Z nádraží jel pímo k Lampertimu, ale všeho nadarmo. Všechna místa ve škole byla ob-

Konen

jako poprvé. dle

sazena. Jen tak mimochodem prohodil nco o honorái. Byl na naše, recte na mé pomry, pímo bá-

jený. Dle všeho Gamberti ekal, že se zaleknu výše tohoto požadavku a že se budeme pprouet. Když i pes to vidl mou vytrvalost, zaal obracet hovor, konen zazvonil na sluhu a objednal vz. \^e krátké Byl bych tuze chvíli odjíždli jsme k Lampertimu. rád býval pítomen zkoušce Pepiny, ale Gamberti se mne zbavil. S bezohledností, která skoro urážela, dal zastaviti ped kavárnou naproti škole Lampertiho; tam jsem oekávati výsledek; slavný maestro nestrpí prý, aby píbuzní svou pítomností pi zkouškách nebo produkcích vytrhovali a vyrušovali

neobyejn obratn

ml

.

.

.

180

Jako na žhavém uhlí sedl jsem v kavárn skoro prázdné. Noviny mi padaly

z

ruky, zrak stále se obra-

ke dveím. Neznám nic protivnjšího v život hež ekání, a pece není celý život sám než oekáváním sterých vcí, které nepijdou a neekáním cel

jediné, která jist se dostaví

Konen

—

smrti.

Pepina záící. Bylo to poprvé po našem setkání, kdy byla ve své pravé míe. Zpívala a líbila se. Jednání bylo krátké a obchodnicky suché. Vyplatil jsem do rukou Gambertiho celou sumu na celý rok naped, pak mlo pijít vystoupení na nkterém menším divadle provinciálním, které si Pepina sama vyvolí, zdaí-li se to, bude se dále o budoucnost Pepiny starati Gamberti, ve stádo jehož svenky se takto Pepina dostane, za nových ovšem podmínek, které se pak z obou stran uzavrou. Dkoval jsem Gambertimu za jeho služby a pímo nabízel mu jistý honorá. Odmítl jej chladn. Patrn svá dobrá procenta od Lampertiho již, v kapse. Toto setkání naše v kavárn s Gambertim bylo poslední já ho od té doby již nespatil. Zbý-valo ješt vyhledati pro Pepinu byt a zaíditi jej. To stalo se odpoledne a vyerpalo skoro všechny mé okamžité zásoby. Veer jsem se s Pepinou se

vrátih.

ml

tém

—

louil. Slíbil jsem, že

ji

astji navštívím. Tíse, která

mezi námi panovala, ustoupila náhle jakési elegii, a když jsem sedl ped odjezdem na nádraží v jejím pokojíku a ona mi dkovala za vše, co jsem pro ni uinil, tu vypukla v plá, který neml ani mezí.

„Nco

vás tíží, Pepino, co mi zatajujete. pece a eknte mi všechno. na to." Pravil jsem tak ne bez jakési obavy, puditi jsem s to nebyl.

Mám

upímná

181

Bute právo již

za-

mne podnikáte, Já vím, že nikdy na divadle nevystou-

,,Zdá se mi, že všechno, co pro

bude marné. pím.'"

Plá

její

pešel ve keovité

,,Ale

pak

dovolte,

pro

jste to

stkáni.

neekla díve? Ale

Posama nevíte dobe, co mluvíte. Jaké rrtochy tebujete klidu, moje pitomnost vám ho patrn nedodá. Xechte mne odcestovat a sama se s celou pílí oddejte studiím a uvidíte.*" ,,Ó, vy mne neznáte, jsem již taková a nebudu !

jiná

!"

stkala dále.

„A pro

byste nevystoupila

?""

Napadla mi slova vesnického doktora. „Jste snad ^nezdravá, není vám dobe?" Vyteštila na mne své veliké erné oi. Pála bych každému své zdraví, ale ne svou povahu,'" pravila klidn. ,,A z eho se tedy obviujete?" Kdybych to vdla sama. Xemám jména pro ten cit, který je vládcem celé mojí by-tosti a který, vím to urit, mne znií. Není to malomyslnost, není ,,

,,

to

strach,

je

to

spíše

jakási

\Tiitní

nepemožitelná

ped

veejností, který se mne zmocní ale v okamžiku rozhodném. Pak to zase pejde ošklivost a odpor

—

v tom okamžiku nabývá to nade mnou síly více nežli démonické." ,,\^aše to fantasie, drahá Pepino, nic jiného. Jste

práv

pobouena náhlým obratem osudu

— —

to

je

to

celé,

pak nejistota, co vás pivádí na tyto myšlenky strach ped budoucností, ale to všechno jsou vci, prodlat, prožit sám, kde které musí každý více mu nemže pomoci nikdo, ani pítel ani milenec nebo cho. Jen se vzmužte a bude vše dobe."

mén

182

:

Zavrtla smutn hlavou a byla velmi bledá v tomto okamžiku. Hlasem sotva slyšitelným a s oima sklo-

penýma

pravila

jste pedobrý, ale tím Hlete, když jsem byla v díví

,,Vy

plovati.

lepších

Šlo to

žaek.

výborn Nejen

he

pro nás poba.

škole,

uila jsem se

a já platila za jednu

z

nej-

jsem hrav postihla, emu se záhy odvážila na všelijaké že

jsme byly ueny, já bravurní kousky, které se dovolují jen

cvieným plavcm. Koncem

bhu ped

i

z

pravidla vy-

zahájením ve-

mla býti veejná zkouška. Již vzponebyla mi píjemná a nemilý tento cit ve denn a když jsem ráno v den zkoušky

likých prázdnin

mínka na

mn

rostl

ni

vidla scházeti se etné obecenstvo, nejvíce rodie a píbuzné žáky, cítila jsem v nitru svém, že zkoušku nepodstoupím. Pipadala jsem si nevýslovn smšnou v plaveckých šatech, ve kterých druhdy jako doma jsem se cítila. Bželo jen o dvojí peplavání eky, úloha, kterou jsem nestežena provedla bezpotukráte ale dnes u pítomnosti tolika lidí, kdy se jednalo o provedení uritého úkolu, od kterého konen nic nezáviselo, já to uiniti nemohla; cítila jsem, že bych si utržila posmch anebo že bych radji nalezla smrt ve vlnách. Jmenujte to, chcete-li trémou, ale je to nco jiného, nco, co nemá jména, nco, emu podléhám v nejrozhodnjších momentech svého života.

—

ad

Stála jsem bledá a zdrcena v pravil plaví

,Vám není dobe,'

svých spolužaek. ,a hlete, já

mistr,

chtl -s vámi zahájiti zkoušky, vy jste mla být mou chloubou a vzorem ostatním. Škoda, že se mi to pokazilo. Vy se chvjete, odstupte od zkoušky, bojím se, aby se vám nestala njaká nehoda mezi plavbou.' Zahanbena a pece v nitru vítzná jsem zmizela do

183

své kabiny, jako Kain prchala jsem

mne od

té

doby nespatila

z

plovárny, která

více."

Pepina se odmlela upírajíc na mríe své veliké,

erné oi.

a

,,To je nerA^osa, mé dít," pravil jsem konejšiv, v nitru nemálo pobouen touto zvstí, ,,s tou teba

bojovat, tu

teba pemoci,

A^rtla vinkou.

stále

jen chtít a

melancholicky

pjde

svou

to."

spanilou

hla-

,,Ó, vím to, vím, ped pr\Tiím pedstavením na velikém divadle bude to zrovna jako ped onou zkouškou na plovárn. \" mé duši je strašný odpor ped veejností a hrozné pohrdání davem. Zpívat v salon, kde všechny lidi znám, kde vím, jak se o smýšlí ano; ale lhostejnému davu, který tam jde ze zvdavosti, aby mne chladn soudil a urážel, tomu nitro

mn

—

své

zpvem

proto, že

odhalovati nebudu nikdy. Nebudu, prost

nemohu."

me

.,Pak odpuste, drahá Pepino," pravil jsem velikými kroky její pokoj, „je to snad zajímavá studie psychologická tato vaše antipatie ped veejností ale mla jste to íci trochu díve, te jest již pozd, te nezbývá než bojovati a pemáhati se."

—

Kladl jsem na poslední slova zvlášt písný draz. ,,A'y

tedy

již

ptala se hlasem ,,

Nelituji,

vlasy, hladce

te

litujete,

plným

co jste pro

mne

uinil?'"

zoufalství.

drahé dít." pravil jsem líbaje

nad bílým elem sesané,

jsem všechno rád

—

„nelituji,

ji

na

uinil

ale myslím, že to vše jsou jen umní samo brzo vás vzpruží

vaše podráždné nervy, že

a ukonejší, že nabudete odvahy, síly a energie."

„A vy mne

tedy neopustíte

?''

„Jak bych mohl, moje drahá

Rozlouih jsme že

si

budeme

se

tkhv

a

!"

tiše.

Slíbih

jsme

si,

dopisovati pravideln jednou za týden.

Odjel jsem do Bologn. Xajal jsem malý pokojík zabral jsem se do oblíbených studií trecentist v poesii i malb, o nichž jsem již ped lety chystal vtší dílo. Dosti brzo povedlo se mi získati nkolik soukromých hodin s malým ovšem platem, ale to stailo k existenci chudé sice, ale pece klidné a spokojené. Také jsem obnovil nkolik umleckých a literárních známostí, s nimiž styk byl mi jednak velmi vítaný, milý a jednak výhodný. Pipravoval jsem se k habilitaci na tamjší universit. Chtl jsem ísti o djinách umní ve stedovku.

na

pedmstí a

mn

Pepina byla v korrespondenci velmi správná. Ale si pomoci, se zdály její listy jaksi obchodnicky suché, málo intimní. Docela jsem pak pohešoval pi nich onen zvláštní parfum ženskosti, který jsem si práv od ní sliboval, onen paprsk poesie, který chyby gramatické i pravopisné oblévá zvláštní symi patickou mlhou. Pepina psala naopak velmi správn, skoro výjimen spráMi a nezapomnla nikdy na datum dopisu, na dámy z pravidla zapomínají. Dailo se jí dobe, aspo tak psala. O Gambertim nikdy v jejích dopisech nebylo zmínky, nikdy též o naši budoucnosti a nikdy ani stín narážky na naši poslední rozmluvu. asem nabylo u mne vrchu pe-

nemohu

mn

svdení, že to byl tenkráte jen vrtoch a že jest Pepina vyléena ze své antipatie ped veejností. Byl jsem v tom potvrzen zprávou o jejím úinkování ve dvou veejných koncertech. Mrzelo mne jen, že jsem

185

dovdti z novin tuto událost díve než z jedopisu, kde tepn^e po msíci v nedbalém postscriptu uinila zmínku o svém prvním vtším úspse musil

jího

chu veejném. Slíbil jsem Pepin, že ji v Milán navštívím, ale brzy upustil jsem od tohoto úmyslu docela. Jednak nechtl jsem ji rušiti z usilovného studia a pak hlavní vc, neml jsem nazb^i: penz. Asi koncem prvmího roku. práv v as, kdy jsem provedl svou habilitaci jakožto neplacený docent universitní, dostal jsem psaní od Gambertiho. Psal zcela obchodnicky. Konstatoval úžasný pokrok Pepinin, ale spolu kategoricky se vyslovil, že je teba ješt celého jednoho roku k dovršení studií, má-li Pepina vystoupiti na divadle prvního ádu. Spolu piložil tištný blanket podmínek, který se znova vyplnit a, co hlavní, obratem pošty novou sumou doplniti. \^'dal jsem tenkráte svou habilitaní práci tiskem. Neteba dokládat, že nejen celý honorá, nýbrž i mé nepatrné úspory bo-

ml

mj

loské

za

vyuování

privátní

pohltila

tato

ástka

A

ješt to nestailo. Nechtje sahati na podíl Pepinin chtl jsem vždy jej míti po ruce pro pípady nejhorší zadlužil jsem se. Byl to zaátek ka-

úpln.

—

—

tastrofy.

Tím

i tenkráte moje cesta do Milána Teprve pozdji jsem pocítil, že to byla veliká chyba. Mohl jsem to vyísti i z list Pepiny,

byla ovšem

odroena.

které ve

druhém roce docházely

se stejnou pravideldále tím sušší a strunjší. Já toho, zcela pohroužen ve své zamilované studie umlecké, ani tak nepozoroval, jak pozdji se mi to zetelností,

n

ale

byly

ped oi

ím

postavilo.

186

:

A opt prchl rok. Bylo to zaátkem íjna, když Pepina ukonila své studie u Lampertiho a kdy mla poprvé vystoupit. Útraty tohoto vystoupení i vše, eho k tomu teba, nesl ovšem dle smlouvy Gamberti, nicmén jsem se musil opatiti naped penzi. Pepina mi psala, že chce vystoupiti poprvé v Moden. Nebylo mi to dvakráte milé. Byla odtamtud a chtla patrn tam si dobyti prvních vavínu. Nenamítal jsem nieho, bylo také již pozd, nebo vše bylo již ujednáno, když jsem se o tom dovdl. Za mlhavého dne opustil jsem Bolognu, abych v Moden byl pítomen pr\mímu vystoupení Pepiny. Mla vystoupit druhý tedy v opee, kde poprvé na sebe den ve Faustu

—

kruh

obrátila pozornost

nejužších a tak elektrisovala

našeho dobrého abbého. Umínil jsem si, že nepjdu díve pozdraviti Pepinu až na jevišt. Chtje však nabyti pevné jistoty, že zítra vystoupí, odebral jsem se do divadelní kanceláe. Ptal jsem se po Gambertim. Myshl jsem, že se urit dostaví k debutu své odchovanky. Ku svému úžasu jsem se dovdl, že Gamberti je s novou njakou hvzdou v Bruselu, ale že naídil, aby mu o vystoupení Pepiny byla dána okamžitá zpráva telegrafická. Objednav si lístek na zítek porouel jsem se

V tom

sluha njakého hotelu a doByl jsem sice již ve dveích, ale jak šel sluha okolo mne, postehl jsem písmo na adrese. Jako pimrazen zstal jsem státi na prahu. Sotva jsem dýchal, když editel pohlédnuv do listu podával mi jej s tváí, ve které úžas a nemilé pekvapení byly více než patrný. Mechanicky sáhl jsem po list a mráz mi šel po zádech, když jsem etl tyto lakonické ádky

editeli.

ruil

editeh

vešel

list.

187

.

:

Pane

editeli,

nevystoupím zítra ani jindy. Nevystoupím vbec. Odjíždím do Livoma. Pepina Bizzariova.

Nevšímaje si editele a jeho rozpak vybhl jsem a zachytil ješt s tží posluhu. Udal mi hotel, v nmž Pepina bydlila. Musila býti doma, vlak odjíždl do Livoma o jedné a dvaceti minutách, te

na

ulici

práv

bylo

dvanáct.

Nevím, jak jsem

vrazil do pokoje a co jsem ekl Stála u krbu, ruce mla složeny na adrech a dívala se mlky ped sebe. Stál jsem proti ní beze slova. její tA^ái nejevilo se pekvapení,

spativ Pepinu.

V

etl jsem tam neobyejnou lhostejnost. Konezaala mluvit, trhan a nesouvisle

spíše

n

,,Vy již víte, že nevystoupím. Praví mi to vaše vstoupení sem, vaše oko, tahy jdete sem jako soudce, jdete mi vyítat, co jste pro mne uinil prosím, mluvte rychle, to mám odbyto ale dlejte, co dlejte, já nevystoupím. jaké vytáky ekla jsem vám to oteven v Milán ped vaším odjezdem, pro jste mi tenkráte nevil."

——

—

a

.

.

Konen

—

Jejími rty pohrávaly nervosní záchvvy jako letní blýskavice na asy po bledém, bezbarvém nebi ve-

erním. Byl jsem trochu prudký a nevybíral jsem slova. se byl jiný choval snad ješt he. Nebudu a nemohu opakovati vše, co se eklo v onen den mezi námi. Vím jen, že klesla na pohovku a odvrátila se ode mne.

Na mém míst by

,,Pepino," pravil jsem vážn, sbíraje všecku svou chladnokrevnost a pevnost, „pomr náš spoíval na

188

:

vzájemné smlouv, vy svou

tvrdošíjností

jej

sama

rušíte."

Mlela bubnujíc nervosn na okno, „Seberte se," pokraoval jsem klidn, vzmužte se, jde tu jen o pemožení antipatie, vrtoch, o choutky, umínnosti. Snad se vám nezdaí proto dobe první árie, co na tom, tolik školy máte i tolik hlasu, že neutržíte fiasko a ,,

dále to pjde lip a lip. Vy zvítzíte, Pepino, jen chtjte. Již to, že jste ze školy Lampertiho, pro vás mluví. Hlete, svolte, já napíši editeli nkolik ádek a vše bude za tvrt hodiny opt spraveno. Nevydávejte obti let, ano let z mého stanoviska vždy zaal jsem na universit k vli vám tam, kde jsem pestal ped lety za chvilkového, ryze ženského, nedstojného rozmaru."

—

—

Mlela ustavin. a

pak

se

pomalu

,,Máte

ob

Pestala bubnovati na okno

obrátila ke

právo

jakési

mn

a pravila suše

zvdti, pro nevystoupím.

Budu vysyena." nVy?

Jaký

„Ano, vím

to to

nesmyslný

žert

v této

chvíli."

urit. Gamberti mne dá vysyet."

„Gamberti, vždy tu ani není a pak, vždy

pod jeho ochranou, musí již

ze

mu

záležet

jste

na vašem úspchu

stanoviska ryze obchodního."

budu vysyena. Nuže, vzte všecko, Gamberti mne nkolikrát pronásledoval návrhy ... vy rozumíte ... já ho energicky, ano urážliv zamítla. Nedal si íci a pišel zase. Než odjel do Bruselu pvodn mne chtl vyprovázeti k mému debutu sem, ale já obávajíc se jeho nových návrh, jsem si to zakázala, rozhodn zakázala dlal mi poslední návrh ,,

Nevadí,

—

—

:

a to u Lampertiho

:

mezi zkouškou.

Dostal poliek

pede všemi — obrátil ho v kyselý žert, ekl, ze podle mých rozmar k^me mi budoucnost Xilsonky a odešel, ale zasyel mi v sluch ,\ y budete vysyena a nejen v ^Moden, nýbrž v celé Itálii, v celé Evrop, všude. Ted víte, pro jsem musila odPamatujte si to!' :

—

pro nemohu

íci,

\Tstoupit."

Mezi poslední vtou obrátila se opt k oknu. NeTo potvrdilo jí vidl do tváe. moji domnnku, tak že postoupiv k ní vzal jsem ji za ob ruce a vykikl rozhodn

chtla patrn, abych

se ,, Podívejte hlavu.

mi do oí, Pepino!" Odvrátila opt

,,Vy nemžete, protože lžete!" zvolal jsem. „Tato povídka o neslušných návrzích Gambertiho je tak zro\ma lží, jako byla ona o výstupu na plováme ped onou zkouškou."

Vzkikla hlasit a vší mocí se škubajíc železných rukou stkala beze slz ,,

Necht mne

a nedlejte

puste mne pro Boha ,,'\V jste lhala, jí

ob

ruce.

mi takového

z

mých násilí,

!"

Pepino, piznejte se!" Pustil jsem si obUej klesla na pohovku a

Zastírajíc

dutým:

pravila hlasem

,,Ano, tedy lhala, když se

vám

tak

líbí."

Klekl jsem ped ní a hladil její bílé ruce, snaže se stáhnouti je s jejího mramorového oblieje, který chvl se nervosními zá-

Bylo mi

jí

náhle

srden

líto.

chvaty.

„Já

jdte

vám

to

odpouštím, Pepino, milerád

zítra zpívat."

190

^

ale

:

Prudce vstala, až mne odstrila. Její hlas znl drsn, ale urit „Vše marno, já nevystoupím." Vstal jsem se zem a sáhnuv po klobouku postoupil jsem ke dveím. Cítil jsem, jak smšn vypadám, adra se mi sevela trpkým hoem a slzy mi vstoupaly do oí. ,,Je to vaše poslední slovo, Pepino ?" ptal jsem se

co

možná

tkliv.

n

odpovdla sotva slyšiteln, ,,Tedy s Bohem a pro vždy!" Neuinila ani kroku, aby mne zadržela. Sedla ,,

Poslední!"

na pohovce jako socha apatie a Crespi se zamlel na chvíli.

strnulosti.

Ostatní sem nepatí, Odejel jsem téhož dne téže noci jsem napsal seste Pepiny list, kde vše jsem jí vysvtlil a spolu piložil spoitelní knížku nedotknutou i nkteré cenné papíry, tvoící Pepinin malý podíl po rodiích. Byl jsem tak zkrušen a zdrcen, že mne naprosto nevzrušila zvst o nepotvrzení návrhu na mou professuru. Prodal jsem svou bibliotéku, které je mi do dnes líto, abych zaplatil nejnaléhavjší dluhy, uinné k vli umleckému vychování Pepiny a zaal jsem se soukromým vyuo,,

Vidíte, to je celá historie.

nemá do Bologn a také

to

zajímavosti.

váním od poátku."

„A Pepina?" ptal pece nkdy, a

stoupila

se

nkdo

jaké byly

ze spolenosti, její

,,

vy-

osudy další?"

Nevystoupila nikdy," odpovdl Crespi hlasem zamlklým, ,,asi po dvou letech vypukly u ní rapidn tuberkule, splnila se na ní vštba venkovského Aesku,,

191

lapá.

jak

Co však

s

tím,

bželo mi jen o

to,

posuzujíc

svého stanoviska všelijaké vrtochy omlouvám každého, v horror vacui

vím

zpvák. Možno,

íci vám,

píke a se umlc. Já aspo

nedobe jedná obecenstvo

že Bertucci jest

hercv

mužská Pepina

a

—

nic jiného, a proto nevystoupí."

Odešel zapaluje

si

dvemi nový

mezi

doutník.

Manželství a pátelství. Stál ve své díln ped obrazem skoro již hotovým. Nelze íci, že by jej byl pozoroval se zvláštním uspokojením. Naopak, výraz jeho tah byl trpký, posupn

ironický.

nmu sedl na pevrácené bedn pítel socha Martan a pokuoval klidn z dlouhé dýmPišel sem ze své vedlejší dílny byli sousedy Proti

jeho,

ky.

—

—

bund

sochaské, jak vstal, zrovna od práce na krátký hovor. Brzy však poznal, zvednout se že s pítelem dnes mnoho ei nebylo však nechtl, pokud by svou dýmku, již bohyni Nikotine vždy o desáté hodin ranní obtoval, docela nevykouil. Mda, že s pítelem dnes není mnoho, již

po

léta

jen tak v

;

mlel

—

uml

to

výborn, byl

—

i

tímto

mlením

a jen oblak dýmu a u svých kolleg proslulý obasné hluboké oddechnutí byly svdky jeho pí-

tomnosti.

Malí stupoval.

U nho

zatím

Ml

ped svým

stojanem neklidn pe-

jednou, jak íkali, svj zlý den. to bylo dost ídké, ale tím horší. zase

192

Náhle se

obrátil k bafajícímu sochai a dívaje na svj obraz, urený pro nejbližší vý-

se

ásten

zaal dlouhý sermon. Míval taková kázání ve si zpravidla odlehoval ve své tísni. Dlej co dlej „To máš, Loiso, vše marné

stavu,

zvyku, jimi

.

.

.

.

.

.

jsme epigony a to je konec. Má-li lovk vyniknout, musí být k tomu peduren, musí mít k tomu všecky dary pírody vedle nadání, které je skoro vcí veMusí mít postavu... nu tu já pece nedlejší.. mám musí nco platiti u ženských ... no to já musí míti i zvuné, plné jméno, pece neplatím .

.

.

.

.

.

,

které by samo letlo svtem, které by mlo krátce kídla. Musí pijíti na svt v as ... a ne na konci

XIX. vku, A z toho všeho já nemám nieho To mi neupeš ..." ,,Dej pokoj s tmito theoriemi," odpovdl Martan. ,,Jak zaneš s touhle písnikou, pak s Pánembohem, mj se tady dobe ..." a již vstával s bedny .

vyklepávaje dýmku svou do renaissanní vedle stojanu ležící.

„No, mám jednu kikl se malí divoce

uvedených vlastností?"

z .

.

mdné

.

„Jen

bu

upímným

.

.

mísy roz-

a ne-

budu jím sám. Cím obdaila mne píroda, špetkou toho talentu v opoždné, všemi kolejemi um-

budeš-li,

dob

vyjeté a tímto hrbem, touto mrzáckou postavou, touto ohyzdnou satyrskou tváí, touto rukou ženské? kostlivce ... co ?.. Neodpovídáš, vi? ní

—

A

.

pece všecko jde na svt ku pedu — tm jsem pece za posmšek... A jméno?... Jaká ironie Mže být mén umleckého jména než Ce-

tmi

opicemi ,

lestin

.

.

Nováek

Malí

—

he?" stál v stedu dílny s rozcynickým úšklebkem v satyrské

v okamžiku tom

taženýma rukama,

Barevné stepy.

193

13

:

:

:

jména jeho nabyla výrazu nco opravdu pitvorného karikatury kresli z humo-

tvái, která po vyslovení groteskního. Bylo

pímo v

této

postavice

ristických

man

asopis

pipomínající.

Martan stál proti nmu klidný. Znal dávmo tyto výbuchy i theorie, které je obyejn pedcházely, neodpovídal, neodporoval ani posunkem. Ml se k odchodu a jen mezi dvemi pronesl jakoby náhodou otázku ,,A

Quido, byl zde

co

Malí

spustil

již

roztažené

dnes?"

ruce

a zamumlal

zcela

klidn, ano oste „Neb^Al." ,,A

vera?"

vera, ani pedevírem." dje s ním?" ,,Což já vím hlídám jej snad?" ,,Ani

„A

co se

—

vašem pátelství ." „Kdybys nezlobil pátelstva ,,Pi

,,Nu

.

—

...

Malí ze starého

A

snad ne

.

..."

?"

místo odpovdi popošel ku veliké míse míšeského porculánu, stojící, na ozdobném

podstavci, v níž kupily se visitky a dopisy všech fora fason, hrábl do ní svou žlutou žilnatou rukou a podal Martanovi tvrtku tuhého papíru s velikými kaligraficky' provedenými ádky. Socha vzal

mát z

ruky jeho ,,

lístek

a etl polohlasn: a Quido Dubský,

Slena Milá Ortmllerova

snoubenci." Zavrtl hlavou, pak zvolal udiven ,,On se žení?" ,,Jak vidíš," odpovdl suše malí. ..A koho si bére?"

ženýr,

194

in-

„Což vím? Starám

„Ty

ji

„Jak pak? Což i

z

Prahy

o holky

se

z

celého svta?"

znáš?"

byla,

lí ironicky." „Je tedy

z

—

z Prahy? K smíchu, a kdyby bych zrovna tolik," odvtil ma-

je

vdl

venkova

." .

.

„Patrn venkovská husika, oslnila jej na njakém plese svou hloupostí, již on pokládal za nezkaženost."

„Vdls

o jeho

lásce ?"

—

Ješt to by chyblo ne, dlat mu dohazovae, k tomu jsem píliš hloupý zase já, mj hochu." „Ani tob, nejlepšímu a snad jedinému opravdovému píteli svému, se nesvil?" „Nech, prosím, tch frásí," odpovdl temn maposlal dnes ráno lí, „není na svt pátelství. A k emu také," poštou tento hadr, nic jiného. dodal sarkasticky po chvíli, ,,já pece jejich dti ko." lébati nebudu, leda strašit, ano strašit Myšlenka ta se mu patrn zalíbila, nebo si ji ,,

Mn

—

.

.

ztlumen ješt nkolikrát opakoval. Martan vidl, že je pítel vzrušen. Máchl rukou a pravil suše: ,,S Bohem, v kavárn, co?" „Nevím snad. S Bohem." Po odchodu Martanov sklesl malí na pohovku a zakryl obliej rukama. Ped ním na stolku leželo osudné oznámení satku Quidova, položil je tam Martan odcházeje. Nechtl je ani vidti. I skrze dlouhé .

.

.

prsty jeho vyzáblých rukou tancovala ta písmena; tato písmena mla pošklebují. vidl, jak se svou uritou fysiognomii. Písmena jména Dubského byla jako trochu schlíplá, elegická, jakoby je trá-

na

A

pilo

zlé

jásavá

svdomí, písmena jména jeho nevsty byla a provádla groteskní sarabandu

a šklebná

plnou vítzoslávy. Malí prudce se vzchopil, sáhl po lístku a hodil jej daleko nkam do posledního kouta své dílny mezi chaos zaprášených a pohozených studií. Potom klesl v minulou posici. Pemýšlel a vzpomínal dlouho a bolestn. Tento Dubský byl jeho vším, jeho životem. Vzpomínal na onein chladný listopadový veer ped dvaroky, kdy našel jej Dubský stojícího nkde na Františku nad huící Vltavou. Chtl práv zoufalým skokem ukoniti život plný strádání. Poínal si asi cíti

pi tom nerozhodn a neobratn,

že obrátil

k sob

pozornost kolemjdoucího mladíka. Cizinec dal se sním do hovoru, za kterého jej zatáhl k blízké lavice pod holým kaštanem. Tam ležela mapa se studiemi zoufalcowmi, již tam zanechal ped osudným pokusem.. Dubský mluvil do nho dlouho, za vedk jej pak k hojné a bohaté veei, rozjail jej vínem, vyptal se na jeho pomry a jeho adresu, na rozchodu vtiskl mu do vše to dlal tak jemti, tak deliruky desítku. kátn, s takou reservou, a tím ješt více sob naklonil plachého a citlivého umlce. Vrátil je] životu. Druhého dne pišel do jeho bytu. Zdsil se té díry, kde malí bydlel, toho lože, na kterém spal, toho okénka v podkroví, u nhož maloval. Aniž by o tom Nováek zvdl, dal za okamžit výpovd, najal mu svtlý atelier a kus po kuse mu jej zaizoval. Byl mu otcem, bratrem, pítelem i mecenášem. Tšil se jako dít z jeho nesmlých pr\-ních pokus, kteréž došly jásavého pijetí i písné kritiky odborníkv a uinil pro nj ješt víc; duchem pronikavým, který

A

196

uhádl celou sensitmií bytost umlcovu, našel mu jeho pravý smr, když kolísati se zaal, štván beztoho vrozenou a neduhem stupovanou skepsí mezi rznými hesly módy.

Bystrým okem poznal Dubský a ocenil

poklad velké poesie skrytý v nitru neúhledného hrbáka a vedl jej na cestu romantického idealismu, po-

hádkového ovzduší, kde doma.

se talent

Novákv

cítil

nej-

více

Co vše uinil pro nj tento lovk A malí vzpomínal, vzpomínal. Jak Dubský zachránil jej v druhé kritické dob jeho života: Tenkrát šlo o konkurs na vymalování plafondu jedné monumentální budovy. Nováek konkuroval a myslil, te neb nikdy !

bu

urvati

co

ml

palmu

triumfu.

Podal po dlouhých studiích,

nejlepšího a co za nejlepší pokládal.

Reali-

naladná porota nemla valn smyslu pro jeho pohádkovou symboliku, dostal jen estné uznání bez ceny. Chtl si zoufati jako ped deseti lety. Sedl tenkrát v kavárn sám a sám jen s ernými svými myšlenkami. V tom strí ped nho ospalý sklepník sticky

flegmaticky odpolední vydání pražských denník. Noze zvyku sáhne po nm, obrátí mechanicky list a náhle se zachvje a trne úžasem. Kdosi koupil jeho jen estnou zmínkou obmyšlené skizzy za ti tisíce zlatých. Nevil oím. Bžel k sekretái výstavy. Tam se jen dovdl, že noviny tenkrát nelhaly, ale nic víc. Maecena nikdo neznal. Novákovi nena-

váek

Dubský práv by to mohl

tenkrát zddil po otci velkoon. byl to Dubský, jak pozdji se dovdl. Tehdy jej zachránil podruhé. co to bylo vše proti kouzlu toho krásného, intimního života, jaký vedli spolu Dubský stavl se denn hned z rána v díln umlcov, kterou padlo, že statek,

že

býti

A

A

!

ml

197

obd

na cest do své kanceláe. Pak se vidli po v kavárn, kde strá\dli v hovoru dv, nkdy až ti hodiny. Dvakrát až tikrát v týdnu veeívali spolu. Nebylo myšlenky, kterou by si nesdlih, nebylo plánu, který by nebyli vzali na spolený petes. Dubský lepší spolezasvcoval plachého malíe do nosti, vytáhl jej do koncert i divadel, otevel mu styk se sesterskými umnami, zahrnul jej knihami asopisy, zkrátka byl jeho vychovatelem a pstoui nem. Zatopil a zaboil jej takka do onoho ovzduší, zkad erpá mysl umlcova, aniž teba o tom sama pdu jeho obraznosti nový^mi a novými ví, kypil vznty.

pomr

A se s

n3'ní

mu Dubský

dívkou neznámou,

s

tohle v>^vede bytostí

—

jde a ožení

jemu dosud

cizí,

kte-

nkolika banálních úsmv na plese nebo z nkolika frásí, z tch málo návštv k vli námluvám vykonaným. mže nyní mu býti Dubský? Vždy a stále bude mezi nimi ta cizí tvá. Jak bude s vyjevenýma rybíma oima stopovati jejich horou zná jen

z

ím

umní? Jak má ped ní vykládati své sny a vidiny, plány své duše, jež tajil zrakm profánním, v nž sml nahlédnouti jediné Dubský? Vidl jasn, že satkem Dubského s tou Milou OrtmúUerovou je zabito jejich dlouholeté, jejich bratrské pátelství. Vidl s ním v rakvi svou krásnou minulost a dsil se budoucnosti. On nemohl pochopiti lásku. nahodilých styk s modely neznal žen vnabec, jeho vada tvá mu v tom pekážely, on vidl v lásce jen to i satirské, a že dle jeho soudu tomu Dubský podlehl, že k vli tomu obtoval své pátelství, to jej bolelo. vory o

Krom

Sedl dlouho v tžkých dumách. Když podíval se na hodinky,

vidl, že

je

dávno

vstal

as

a jíti

do kavárny. Promeškal již hodinu obdu, ale bez toho by sotva mohl vzíti nco do úst. Shodil svrchní šat a oblékl se v jiný, pak ješt šel a s posunkem nejvtšího pohrdání strhl svj obraz s podstavce, kvjpnul do nho a postavil jej malbou ke zdi k ostatní

ad

'svých mrtv že více k

narozených

Jak toto uinil, Byl pochován jako tolik jeho sn a pro vždy. A divno, s myslí náhle lehkou nasadil si svj širák na husté kadee, zapálil cigaretu a vyšel uzamknuv dílnu na uhci. Ba po chvíh

vdl,

i

tiše

nmu

si

ideí.

se nevrátí.

pohvizdoval.

V

kavárn bylo jako obyejn hluno. Nováek pozdravil známé lehkým kývnutím hlavy a usedl na své oblíbené a od let vyhrazené místo v rohu okna. Ihned tu byl sklepník s ernou kávou v jedné a s šachy v druhé ruce. Tak chodilo to každodenn. Nováek odstril kávu a zaal rozestavovat figury. té chvíli byl tu socha Martan, jeho vrný každodenní spoluhrá, beze slova usedl a již byli v tom. Malí hrál neobyejn pomalu a nervosn, bylo vidt, že se pi každém tahu chvje, žlutá, žilnatá jeho ruka visela dlouho vždy nad šachovnicí s prsty roztaženými, podobna spáru fantastického chrlie ze zvtralého dómu. Za sloupcem na levo se prohánlo kolem kuleník nkolik host, vesms pátel a známých obou umlc. Herci, spisovatelé i hudební skladatelé. Byli dnes všichni neobyejn animovaní. Jejich hovor zaléhal zeteln ku hrajícím. Náhle se Nováek zastavil

V

199

a hrál k tiché zoufalosti energického Martana co možno ješt pomaleji, ba nejednou zapomínal hlásiti šach neb hnouti figurou. „Však on se Dubský dobe se svou ženitbou poradil," pravil vytáhlý divadelní komik, „ekal, ale dokal se; Milá je pece partie k závidní." ,,Nu, žurnalista,

tak

zle

to

zrovna není," odporoval známý ,,znám trochu

kíduje klidn své tágo

—

pomry." ,,Nu, a kdo to je ?" ptal se sípavým hlasem první tenor opery, který ze strachu, aby si nezkazil hlas, ani v kavárn šátek s krku neodložil. Ortmíillerová," pouil jej komik, „osmde,, Pece sát tisíc jako na zavolání." „Za šle a podvazky," dodal ironický jiný. „To jest pece jedno," bránil se herec, ,, zrovna jako za okoládu nebo stearin. Továrna jako továrna, jen když vynáší. A Ortmiiller sedí dobe a jeho spojení s cizinou! Holika vychovaná jako poup a píjemný tchán, umí žít. Šampaského je tam zrovna jako

sodovky." ,,Ale

se

„Nmci továrníci.

koliv

mn

Nmci,"

jsou

Dubskému,

že

—

tam

podotkl

oponent,

,,a

divím

zaklepal."

jsou jako ty všecky zdejší

i

venkovští

Však on si Dubský nebée Ortmíillera, aby byl milejší než jeho dcera."

,,Má pravdu," tvrdil kdosi, „Ortmiiller není zrovna vlastenec, je prost továrník, ale to bude všecko záležet na Dubském, jakou zavede si domácnost." ,,Oho, prosím," vykikl tenor, ,,to záleží vždycky na žen, jak ona chce." te,,Snad u vás," prohodil jízliv komik nor paní Nmkyni a fáma vyprávla, že domácnost

— ml

jeho

jest

ovšem,

celkem

je-li

nmecká

punocha

—

,,to

je

vždy na mužovi

." .

.

Slena Milá mu již natáhne podvazky," poškleboval se tenor. „Ne, píteh," vmísil se do hovoru žurnalista, ,,to byste neznali Dubského, to je pece povaha." „Což o Dubském z nás nikdo nepochybuje," svdil tenor a jakoby sebe omlouval, ,,ale když ty žen." ské ... je to bída „Milá Ortmúllerova je eška," prohodil mladík v amae, který dosud byl skryt za plachtou velikého ,,

.

.

žurnálu.

Proto, že byla jednou neb dvakrát na vašem akademickém, ne? To by bylo ešek k tomu teba ješt nco víc než pár plesových frásí," mínil ,,

—

herec. ,,A

jemná

jaká je takto," ptal se

jiný,

,,

vzdlaná, pí-

?"

,,Hm, trochu té francouzštiny a trochu toho piana bude a píjemná? Bože, mladost je, není-li práv ohyzdnou, vždycky píjemná již sama sebou." ,,Ona je také krásná, pánové," podotkl mladík v amae. ,,Vc gusta," odsekl suše tenor. ,,Nu je, jako jsou naše dvata, když jest jim tak mezi sedmnácti a dvaceti," pravil komik. „Ale rozmazlena bude jist a bude dlat veliké požadavky," bránil se ustavin oponující tenor, „prosím vás, jedináek a taková továrna na šle a podvazky!" Na tuto poznámku nikdo již neodpovdl, nebo práv v tom vešel Dubský do kavárny. Ze všech stran pátelé s hlasnou gratulací. Dubský hrnuli se k

—

tu jist

nmu

201

vesele dkoval,

všem

Mrskl

tisknul ruce a potásal.

okem po kout Novákov. Tento ekal

ten pohled a jakoby nic, jak bylo jeho zvykem, zlehka pikývl. Dubský se vmísil mezi hráe kuleníku a brzy ohánl se

tágem.

Byl hezký, silný muž, korrektního zevnjšku, timl dávno za sebou. Ve všem byl pravý opak Novákv. Postava skorém martialní, tvá otevená, z které šlehala bodrost a veselost, každé hnutí zrovna jako lehký knír i úes vlas i oblek prozrazovaly lovka moderního, nicmén však vzdáleného každého cítku

pemrštného dandysmu. Kouil Byly z

tyi

kavárny.

zaplatil

I

hodiny, když

partie

a oblékaje

„Zítra

jen

viržinky.

se denní hosté vytráceli

kuleníku byla sehrána. Dubský svrchník pravil k Novákovi:

pijdu k tob do

atelieru,

mám

s

tebou

co mluvit."

Tento pouze pokynul hlavou zadumán nad zajímavým a neoekávaným tahem svého protivníka.

—

spíše vrazil do Druhého dne Dubský vešel Novákovy. Pozoroval již dle chování jeho v kavárn, že mu oznámení jeho zamýšleného satku velkou radost neudlalo a celou noc vymýšlel vci, jak by pítele ochoil a znovu získal. Zastal jej pohíženého v pilné práci. Malí vytáhl ze své bohaté

dílny

zásoby jednu velmi starou skizzu krajiny mythologické, opravoval a doploval na malb s horlivostí, jakoby zítra mla býti odvedena nebo zaslána do n-

202

:

jaké výstavy.

Na kvapný

pozdrav

Dubského sotva

odpovdl. „Nu, tys mi ješt ani negratuloval, Celdo," ozval se

Dubský po krátké pause.

,,A k emu?" odpovdl zdánliv klidn malí zabrán cele ve svou práci. „Nu k mému blízkému satku, což jsi nedostal

jeho oznámení?

vera pinesla

,,Ano,

„A „A

pošta

nco

takového."

to díš tak flegmaticky?"

co mám dlat ? Jaký význam, prosím t, mže takový satek pro tebe mít ?" pravil malí. Mluvil to na oko klidné a pomalu, s patrným však podráž,,Tys zadním, skoro nervosn se zachvívaje. opaten, ano bohat, zdráv, vesel, u erta, co mže takový satek u tebe znamenat? Pro peníze se pece neženíš Ta sleinka t pece nezadrží nad njakou propastí svými za šle a podvazky papínkovy vydlanými groši ? Je to rozmar u tebe, milý, nic než rozmar a k rozmarm neteba blahopáti." Dubský jen oi vyvaloval. Pak se pemohl a

—

—

!

mj

rovnž klidn Nejdíve prosím, milý Celdo, abys o mých nastávajících píbuzných a jich pomrech mluvil trochu

pravil ,,

zdvoileji.

chceš

O mém satku mžeš

souditi prozatím jak

." .

.

taky myslím," prohodil malí mezi zuby, pohížen. ,,Ano, jak chceš, vím, že jsi v tom ohledu podivín a barbar. Ale jedno ti musím íci, že jest láska k Mile pouze potebou srdce, rozumíš, milý?" Malí šlehl po Dubském pohledem plným cynické ,,To

si

zcela ve svou práci

mn

mj

impertinence.

,,Ah

tak,

to

Dubským to „Celdo, hle

je již

nco

jiného," táslo.

pravil

ironicky.

a rozumj mi! Nekaž ty mi nejkrásnjší okamžiky mého života. trochu náhledu. Tys malí, umlec, tob jest lépe, když zstaneš svoboden, ale uvaž moji situaci. Léta jdou, co dlat,

Mj

teba vlastního krbu ..." „Bude tedy Milá Ortmúllerova tvých rheumatism? Gratuluji tob

i

,,

jest.

ošetovatelkou jí."

Be

Nezblázní mne, Celdo! to rozumn, jak to ty bouráš moje nejkrásnjší sny,"

Hle, ,,Já?"

ušklíbl

se

malí, nevzhledná pi tom od

své práce. ,,Co se ti zdá? Ože se, otevi ústav na chov dtí, na ošetování dny a rheumatism, pro mne ... já jen jedno vím" a to pravil s bolestným sebe pemáháním tžce oddychuje ,,že tvoje manželství zabije naše pátelství na dobro."

—

Vyznání toto

jej

tec a klesl bez vlády

—

pemohlo, odhodil paletu

i

št-

na pohovku.

sedl k nmu jako matka k malému díTento výbuch lásky pátelské dojal jej velice. Otoil rám kol šíje umlcovy a pohrávaje s jeho kadeemi, hovoil co možno mkce a tiše: „Jaké jsi to staré dít, Celdo Práv tomu bude Musíš být u nás naopak. Ty budeš jako náš. jako doma. Tak jsem si to myslil od první chvíle. Budeš u nás o svátcích a vždy v nedli na ob-

Dubský

tti.

—

— d—

!

—

—

v kavárn mne uvidíš jako te denn, krom toho dva- neb tikrát v týdnu, v dny, které sám si Tu budeme pak pi aji sedati, vyvolíš na veei. teba dlouho do noci v hovoru o vcech nám blízkých a drahých, o umní pedevším. A budu-li jed-

—

204

:

nou, Celdo, mít dtí, ty budeš jejich

kmotrem

a strý-

kem." „Ješt to, ne ?" vyhrkl mah' prudce vstávaje. Prosím t, nech toho, to jsou všecko krásné sny, krásné úmysly, ale skutkem nebudou." ,,A pro by ne?" ptal se Dubský rovnž vstávaje. Vždy tvou ženu ani neznám," odpovdl malí ,,

,,

pohrdav. „To jest jednoduché, poznáš „Já

„Chtl jsem šeho

ji."

nechci poznat," odvtil

ji

t

malí hrub. jménem

prosit o dvojí, Celdo,

dlouholetého pátelství.

ona 5 radostí to pijala. Ty o svatb. Je to tak pirozené.

na-

ekl

jsem to Mile a budeš naším svdkem

Ty

mj

nejstarší a nej-

Toho pece mi neodepeš ." Odepu, odepu, mj milý," pravil malí hrd a urit, pece nebudu dlati pi vlastním pohbu pítel

lepší

.

.

.

.

.

,,

,,

kostelníka

.'' .

.

,,Tys fanatik, ,,

Možno

—

Celdo

ale

ti

!"

byli pouze velcí."

,,Pak t nesmím ani s druhou prosbou obtžovat. Chtl jsem jako svatební dar dáti Mile její portrét od tebe malovaný. Udlal bys mi to k vli?" „Nemaluji každou opici, mj milý," ekl suše

malí.

To bylo již i Dubskému mnoho. Vzal klobouk a odešel, prudce bouchnuv dvemi dílny. Za dva dny byla svatba. Den ped tím dostal tento dopis od Dubského ,,Milý píteli, ekáme do pl dvanácté na prvního svdka. Rozmysli se. I kdybys nechtl do kostela, je tvj couvert pi stole stále prázdný. Pij

Nováek

205

kdy

chceš,

teba ve

své

malíské bunde,

ale jen pijd.

Tvj Quido." Nováek

hodil dopis mezi ostatní do staré porculánové mísy a nešel nikam. V den satku ani z atelieru vbec nevyšel, poslal si pro nco do blízkého hostince a maloval jako parou. \"eer ulehl již pi soumraku a ješt dlouho do noci bolestn vzdychal.

Od satku Dubského zmnil Nováek

celý

zp-

sob svého života. Stal se nevlídníkem a samotáem; neml k tomu beztoho daleko. Pestal chodit i do oblíbené kavárny, pestal hráti v šachy, dny trávil výhradn ve své díln, veery pi psacím stole. Nemaloval mnoho, spíše snil, pemýšlel nkdy i komponoval, ale jen v duchu, sotva ke skizze to pivedl a zase vc jako nezralou a nehotovou odsoudil a zniil. Zaal náhle provádti revisi svých nedokonaných obraz a zdsil se spousty zaprášeného, pomazaného plátna, která ze všech rohu dílny náhle se na nho valila jako jeho híchy v den posledního soudu. Prohlížel, oprašoval a rozlišoval. Málo co obstálo ped jeho sarkastickým, zdrcujícím úsudkem. Odsouzené skizzy a obrazy vršily se v pyramidu, vwolených se smstnalo lehce nkolik na yedlejší pohovce. Tato práce trvala nkolik dn. Nováek ji podnikal s jakýmsi horeným chvatem, sám nevdl, jakým jest mu nyní dobrodiním. Bylo to práv v dob, kdy Dubský se opíjel blahem lásky ve svých líbánkách na jezerech švýcarských. asem objevil se v díln jeho Martan, jediný. .

206

kterého sebe, a

z

koUeg

bývalých

pomáhal pi

akademie

snesl

vedle

této exekuci. Musil dlati

asto

z

obhájce mnohé pkné myšlence, mnohému originálnímu nápadu, mnohé nálad a partii krajinové, kteréž by byl Nováek ve své trpkosti bez milosti za-

Nkdy

vrhnul. dost zídka.

se

mu

nco

podailo

zachrániti,

ale

této práci zahloubal se Nováek do písných svého oboru i do studií kulturních vbec. Sedával siln pokuuje dlouho do noci. O svt se do-

Po

studií

cela nestaral.

Jednou pišel Martan a vypravoval, že jest vypsán konkurs na místo professora pi vyšším jednom uilišti pražském,

„Ty

bys, Celdo, byl

k tomu

eknu

silou nejpovolanjší,

to upímn. Jsi píotráven skepsí a sžíravinou autokritiky, tak že pochybuji, že se ješt vzmužíš ku samostatné, tvrí práci. Ale uitelem byl bys výborným." ,,Ano, možno," odvtil Nováek kdybych nebyl hrbatý." ekl to tentokrát bez sarkasmu, jen smutn, bylo to pouhé konstatování fakta. ,,To by se dalo snad obejít," vymlouval Martan; „je tu ješt nco, musíš pomýšlet, že tvé úspory za obrazy prodané na poslední výstav nebudou asi

kdybys jen chtl

zadati.

ti

liš

.

již

.

.

,,

valné." ,,Jsou

práv

u konce,"

odpovdl

flegmaticky

Nováek.

„Teba se ohlédnouti na zadní kola," pokraoval Martan. „Ta professura by byla zrovna pro tebe. Málo hodin a pece jistá opora pro budoucnost zvlášt když nemaluješ."

—

207

Malí mlel,

zahalen

v hustý

dým

své

dlouhé

dýmky.

„Smím bych

aniž

se,"

tvé

pokraoval neúnavný Martan, ovšem jméno jmenoval, tak z dálky na to ,,

poptat?"

Konen

Dlouhá pausa. se Nováek obrátil proleželé pohovce a zahuel pólo nesrozumiteln: ,, Dlej si, co chceš, ale již dej pokoj."

na

mn

Nováek ce.

Tím

vání

si

koue

Jeho úspory byly vskutku u kondivnjší byla jeho apathie k dalšímu opatonelhal.

Nyní již ani nestudoval, proválel dny a veery v díln v podivné ztrnu-

existence. celé

losti.

Nevdl, své

cesty,

že

zatím se

nevdl,

Dubský

Martan

že

vrátil

ze svatební

mu povdl

o jeho tím více se podivil, když jednoho jitra vstoupil známý agent do jeho dílny a ptal se po dvou jeho obrazech. Náhodou byl pítomen Martan.

zoufalém stavu,

Nováek elo a pak

,,Mn

vyvalil

na agenta oi, sáhl rukou na klidn:

pravil docela

se zdá, Lojso, že jich

již

nemám," pi tom

máchl rukou smrem ke kamnm, kde provádl druhdy své umlegké harakiri.

„Mn

se

však zdá, že se mýlíš, ty jsme dali Martan a obrátil se do kouta, kde

stranou," pravil

nkolik vyvolenc; ,,Zde jsou oba, ,Melusina pekvapená' i Pohební píse'." „isté zboží," bruel Nováek a obrátil se na agenta. „A vy to chcete koupit?"

stálo

v lázni

,

—

„Mám

a uritý rozkaz. Je tu njaké anbylo vera v obrazárn a prohlíželo katalogy minulých výstav. U tchto ísel se zastaglické

plný

panstvo,

208

a ptali sekretáe, jaké jsou ty obrazy a kde jsou, je vidt. On ekl, že jist asi se neprodaly a obstaral. hned dal jim mou adresu, abych obrazy odnésti k „ernému koni" a máte udati cenu." vili

Ize-li

Mám

vc

Martan poradit,

bu

se k Novákovi, chtl mu však se odvrátil mrzut a pravil:

piblížil

tento

—

„Dají, co dají tak laskav a jdi

jsou to jen skizzy. s

asi

Martane,

tím pánem."

Veer pinesl Martan Novákovi pt stovek. Tento je mechanicky zavel do stolu a neptal se již po niem. Nevdl, že to byla nastrojená hra, že obrazy koupil Dubský, aby jej zachránil ped blížící se katastrofou.

Nováek upadl po té opt do staré apatie. Pt stovek bylo za pl roku na svém sklonku a Martan s Dubským nevdli, jak vc navléknouti. Opakovati hru s cestujícím Anglianem se právem obávali, aby Nováek neerpal práv

podezení.

V

této

kritické

chvíli

zmínné již profesury. Dubský dlal, co mohl, pro Nováka. Pemohl všecky obtíže, vymohl, že byla žádost Novákova pijata

jednalo

se

o obsazení

dob konkursní a konexemi svými prok vli výtené kvalifikaci umlcov pehlédnuta jeho tlesná vada. Nováek zastril svj dekret do stolu stejn fleg-

i

po uplynulé

sadil

i

že

to,

i

maticky jako onch pt stovek. „Zázrak ješt," pravil Martan Dubskému, „že nevyhodil sluhu i s dekretem."

Barevné stepy.

209

Dva roky

minuly.

Bylo nevlídné mlhavé odpoledne pozdního dne

kdy ped domem, v nmž bydlil indtský vz pohební. Brzy po malou rakviku, pak povsili na každou

listopadového,

ženýr Dubský, zastavil

tom

snesli

stranu vozu dva nádherné vnce s bílými dlouhými stuhami, jiné pivázali nahoru na vz; pak vyšel Dubse opírala plaící, šátkem obliej ský, o jehož si zakrývající Milá, oba v smutku. Na chodníku stálo nkolik pán a dam, nejbližších známých, dál trochu divák, o které ani pi nejhorším poasí nouze nebývá. Dubský pochovával své dít. Mezi pány, poslední skoro, stál Nováek. Byl k nepoznání. Kdyby nebylo jeho tlesné vady,

rám

zmnn

kterou však vším umním krejovským, hledl maskovati, nepoznali byste ani bývalého nervosního šachistu z kouta kavárny staromstské. Vysoké podpatky a lesklý cylindr mly zv>^šovati jeho drobnou nízkou postavu, bezvadný tsn piléhající tmavý oblek zaslušel, i dlouhé vlasy byly mu stiženy. V ruce držel velikou kytici bílých rží. Po tato dv léta žil professor Nováek, jak se mu nyní íkalo, svým obvyklým samotáským zpsobem. Jen jeho zevnjšek se zmnil ,,k vli lidem a k vli škole". Jinak krom Martana s nikým styk neudržoval. Jednou, dvakrát za týden navštívil pouze oblíbenou kavárnu, ale déle se nezdržel než na partie šachu. Doma piln pracoval, ale jak již byl jeho zpsob a zvyk, málo co dokonil. Ve škole byl však pedantem až úzkostlivým k velikému podivu všech. Dubskému se vyhýbal, krom asi dvojího nahodilého setkání, které odbyto lakonickými pozdravy;

pimen

pkn

dv

byli

si

po celá

ta

dv

léta

úpln

210

cizí.

Dnes také vidl Nováek poprvé Milu, svou nenávidnou sok^Tii, která zabila, jak byl pesvden, lepší ást jeho života. Takhle si ji nikdy nepedstavoval. Vždy vidl, kdykoliv na ni v myšlenkách svých pipadl, imposantní postavu záící hrdostí a krásou, kypící zdravím a štstím, celým svtem zhrdající a deptající v prach vše, co se jí nezdá a nelíbí. Myslil vždy na Venuši srdce trhající a obracející. ví, pro si o ní sestrojil takovou pedstavu. Zatím ^ddel ji dnes plaící a v smutku. Postavy byla prostední, ale štíhlé, tvá mla bledou, ale sympatickou, plnou nálady, jako Madonny mistr pedrafaelovských. Vše na ní dýchalo neobyejnou distinkcí. Bylo vidti jemnost a ducha ve všem, zrailo se to v každém pohybu a posunku. A on si ji pedstavoval hodn banální, sebevdom šastnou. Pro? Zatím se hnul pohební vz a malý prvod známých Dubského pomalu za ním. Nkolik fiakr je sledovalo. Za mstem sedl Nováek do jednoho a jel až na hbitov. Celou cestu vidl ped sebou Milu

Bh

v smutku tak líbeznou, o rám Dubského se opírající. Nevdl, co se v nitru jeho dje, ale cítil, že se tam nco boí, jako staré utkvlé názory a pedsudky. Vzpíral a bránil se tomu

z

celé duše, ale nic

plátno, ten bledý, v smutku spanilý obliej vždy víse vynoil ze všech dum mrzutého samotáe, jako

tzn se

vyhoupne istý

vítzící

msíc zpod

závoje hustých

mraen.

Pro by mla

taková patrn mkká, dobrá a bytost stavti se mezi nj a jeho pítele ? Pro by mla ona vtlená poesie býti cizí umní, pro by nemla míti pro mysl vnímavou? Byla a stála ovšem mezi nimi, ale ne již jako mrano, nýbrž

nžná

n

211

jako lehký, svtlý a prsvitný stín, který darmo Nováek stupovati hledl v noc námitkami svého nezdolného škarohlídství. Blázínku, blázínku Koika schovala zármutkem ,,

!

své drápky do sametového kožíšku, jemství, kterému podléháš," pravil bledý obliej, který stále vidl ped brzy vrch a zdálo se mu, jakoby

to je to celé ta-

k sob. Ale ten sebou, zíral

k

ml zase nmu a

a ,,Co jsem ti udlala, že mne nenávidíš mnou opovrhuješ? Dlám šastným tvého pítele, to jest mé jediné neštstí, má jediná vina v tvých oích. Odpus mi to, já za to nemohu, že mne osud po-

pravil

stavil

:

mezi vás."

Vz

prostední aleji volšanského nechal pejíti ostatní hosty naped a sám vvdezl z vozu poslední. Kráel pomalu stromoadím. Husté spadalé hstí šustilo mu slab pod nohou. Bylo zvlhlé mlhou a jemu se zdálo, že je vlhké prolitými zde slzami. Nesmírný pocit smutku naplnil jeho celou bytost. Stará pravda o vratkosti všeho lidského postavila se ped nj v celé své píšernosti. Tam práv zahýbali s rakvikou dítte Dubského k erstvému hrobu. Hle, to bylo všecko šta ted? A kdož všecka radost jeho pítele stí, ví, kdy budou odnášeti takhle bledou tvá ženy, která oloupila jej o pítele, kdy Dubského, kdy jej sama? Na jak slabých základech zde stavíme své štstí, své hbitova.

zastavil ve veliké

Nováek

—

nadje, svj

svt? Je

to

zoufalé

a lépe

o tom

ne-

mysliti.

Sedá mlha kladla se na hroby. Byla jako závoj slabounký, postavy, pomníky a kíže jí kmitaly jen jako stínové obrázky. Svadlé listí oste vonlo a mísilo svou trpkou vni v dech erstvých ve vncích

!

a kytkách sem nanesených kvtin. To listí pravilo k tm kvtm: „Za pár hodin budete zrovna to, co jsme my te; váš lesk, barva, nádhera splynou v dešti a v mize v jednu slizkou a vlhkou hmotu plnou výitek zneužitého a promrhaného jara, plnou zoufalých stesk po lepší minulosti!" Nováek zastavil se nad slovem lepší! Jaká to illuse nad hroby! Což byla ta minulost skuten lepší? maluje ji jen tak vzdálenost a pocit, že je ta tam, že se nevrátí více ? A vzpomínal, až bude sedti zase sám ve dlouhých zimních veerech, kdy šílí vichr ulicemi a pere do oken a iní sklem svítilen, jak bude opuštn a smuten až k smrti Pak v tchto vidinách umlce samotáe bude opt lepší i tato chvále na hbitov, kde kladou v hrob dít jeho nejlepšího pítele, nebo zde stál by i stranou mezi lidmi, i

i

!

s

nimiž

jej

pojilo

nco, zde

se vznášel

ped ním

ten

bledý obliej v slzách, cosi jako vidina nemožného jakéhos štstí, cosi jako odlesk neznámé a cizí hvzdy, zbloudilé náhodou z lepších svt v atmosféru naší zoufalosti a bídy. Malí se zachvl. Snad jej pronikla ta mlha, která pomalu houstla víc a více. A my si tento sám v sob bídný život ztrpujeme malichernostmi Jaká to rafinovanost v trápení sama sebe Nedomyslil, nebo hosté již se tratili od zasypaného rvki. Nováek postoupil ku pedu. Stál náhle u Dubských. Uklonil se hluboce Mile, kynul hlavou píteli a sundav klobouk položil svou kytici bílých rží na dtský hrobeek. Stanul chvíli v zadumání, pak pose na odchod. V tom cítil, že jej kryl hlavu a nkdo bére za ruku. Byl to Dubský. Dkuji ti," splynulo mu tiše s ret. Nováek !

ml

,,

213

nemohl odpovdít pohnutím, uklonil se jen znovu Mile. V tom pedejel již fiakr Dubských. „Pojed

s

námi,"

pravil

Nemohl odepít. Mlky

Dubský. vstoupili

do vozu všickni

ti.

Koí divoce prásknul do koní a tryskem jeli do mlhy, která mezi tím zhoustla na celý hustý neproniklý píkrov. v tom prudkém V tomto energickém trhnutí pohybu vozu bylo nco \^^kupujícího a brutáln osvžného. Bylo to, jako když zoufalý hrá si ekne nad ztracenou partií: ,,Eh, co, zkusíme to ješt jednou!" si to neekli. V srdcích všech dlo se rovnž, V drnení vozu pes dlažbu mstskou tiskli si jen všichni navzájem ruce v hlubokém citu bolem stlumené radosti, že se mají, že se našli, že si budou pro budoucnost rozumti. A když stanuli ped domem Dubského, bylo skoro všem líto, že je u konce tato divoká jízda. Bylo v ní cos jako tep a vzruch života, po nmž voláme všickni, k nmuž se vracíme zase utýráni a znaveni po katastrofách nejzoufalejších.

ko,

a

^

^

Kucha

^ Matioli.

Poslední vzpomínka z jihu.

Nemohu zavít knihu svých italských vzpomínek bez nho. Vidím jej opt v nízkém okénku podzemní kuch>Ti, odkud vyrazil ob as jako buldok ze své boudy svolávaje nedbalé sluhy a kuchtíky s celým

214

.

pívalem ozdobných

,,maladetto,

epitet

birbone, por-

Emilo, Giacomo, Valerio" Tvá siln zarudlá, pil mnoho oi pi tom však jiskrné a erné, rozježené marcialní kníry, lehce prošedivlý vlas mizející nad elem s pošinutou velikou ploskou a bílou epicí, postava atletická, hru jako bych si asi pedstavoval kovadlinu Vulkánovu, svaly na rukách železné svazy, v ústech samé láni, samé nadávky v divné smsi pobožných písní a kostelních co

.

.

.

.

—

.

—

litanií. !"

„Svatá Cecilie ,,Už

to

zase

zas zašantroil ,,

Svatá Háto

.

,,

,,

to

zatracený kluku,

kam

jsi

co?"

!"

mouku, ale díve si ruce umyj, mrkev?" Svatá Doroto 1" Ješt holomek mi nepipravil artioky, kolikrát

,,

un

zhasíná,

mch,

Rychle .

.

mám Tak

Pi tom

olej,

a co

kázati?!"

ty

od rána do do každé ruky ti,

to chodilo chytil

bu

hodin ustavin.

tyi

mdné bu

pánve

o tvrdý dubový stl, o plotnu neb i o kamennou dlažbu. Takové hromobití asto si dovolil, íkal, že to osvžuje vzduch a že to dlá chu k jídlu, ,,apetisca molto, signore maestro". Pod tímto neurvalým, skoro hulvátským zevnjškem srdce dobré, nkdy až dtinské, mysl panstvu svému oddaná a pece na Vlacha až nkdy píliš otevená a pímá. asto k mému úžasu dovolil si pan Matioli více než slušelo jeho úadu; jelikož však byl pi tom jednak vtipný a jednak po odhalené katastrof pi veškeré pímosti uctivý, prošlo všecko vždy velmi hladce.

a inkl jimi

215

.

Tak jednou dovolil si s nejmladší odnoží šlechtického rodu dosti divný žert. Bylo v rodin zvykem, že když byl nkterého dítte svátek, pišel na stl ke konci tabule veliký dort, ozdobený jménem malého oslavence a erbem rodinným. Tento dort byl ovšem majetkem mladého pána, jemuž zstaveno na vli, podhti ostatní. Tu, když jednou byl svátek nejmladale šího, sedmiletého hošíka, pišel na stl dort Matioli menší a bez erbu s pouhými initiálkami. si pozd vzpomnl, aneb necenil tak vysoko mladého oslavence. Hoch se podíval na dort a dal se do pláe. Rozumí se, že ihned byl zavolán kucha.

Bu

V

okamžiku

stál

v jídeln v

—

ist snhobílé

ste, v ruce bílou epici, ve vojenské positue ale v oích mu to jen hrálo. „Porouí pan markýz?..." ,,

,,

zá.

.

udlal jste malý dort Raimundovi." Udlal, Eccellenza." Matioli,

„A pro?" „Ponvadž

je také malý ..." ,,Ah tak, po druhé udlejte vtší, zrovna tak ve-

liký

jako

„Ano,

rozuml

ostatním dtem, Eccellenza."

„A pak

myslíte,

že

jste?"

Raimund nemá erbu?"

„Má, Eccellenza." ,,Pro jste erb neudlal na dort „Neudlal."

?"

„To vím, ,pane Matioh'," podotkl hrab ,,ale pro?" „To nevím sám, Eccellenza." „Ale já vím, že to okamžit napravíte."

sticky,

„Ano,

„A

Eccellenza." napíšete do erbu

jméno jeho."

216

sarka-

Eccellenza."

„Zajisté, ,,A

pospíšíte

si."

„Letím, Eccellenza."

pl

Asi za

hodiny

mlaoukého

opt na tabuli. Na mniti nedalo. V pronho v polokruhu jméno dort

stál

rozmrech jeho se ovšem stedku byl erb a kolem

již

pána. Všichni obklopili dort

—

—

náhle

vypukh v smích a hoch v keovitý plá. Rodina mla v znaku kížem rozdlené pole, na každém kosotverci po tech erných orlech v zlatém poli. Matioli udlal na žluté ploše okoládou ne orly, nýbrž jistý druh ušlechtilých tvernožc, jimž národní humor eský pezdl študenti". Rozumí se, že byl

—

,,

kucha opt

zavolán.

Nicmén

se

hrabti

vtip

bývá u dtí v tchto

Mladý pán, jak

líbil.

letech, neslynul obzvláštní isto-

tou a míval proto asto tuhé ptky s mojí malikostí. i

s

vychovatelkou;

domácím knzem

Matioli objevil se

okamžit ve dveích ve

vojan-

ské pose.

„Porouí,

Eccellenza

„Matioli,"

pravil

." .

.

hrab

klidn,

,,

znáte

erb

naší

rodiny ..."

„K

službám,

Eccellenza."

že

bu

líbí,

Eccelenza, ale radji v heraldice."

^pece ne docela. Jste slabý v heraldice anebo v pírodopisu, mj milý." ,,Zdá

,,Jak

se,

se

„Dobrá, jdte laskav na nad portál zámecký." ,,S

radostí,

Eccellenza

217

dvr ."

.

.

a podívejte se

lip

„Dort vezmte toho

s

sebou

a

pedlejte erb

podle

." .

.

„Vynasnažím se, Eccellenza ..." „To bych prosil nebo jinak mohl bych

vám

ního také já zmýlit a dáti

povd." „Toho bych nepežil,

se prv-

místo platu

—

\t-

Eccellenza."'

„Já také ne, pane Matioli, tedy jdte

." .

.

A opt

dort putoval do kuchym. Ale toho bylo oslavenci pes píliš. Dal se do kiku, že radji chce dort, jak jest, než by ekal na pedlání erbu. Všichni souhlasili a Matioh slíbil mladému pánu ku píštímu svátku veliký dort s erbem i s korunou, dokládaje nco šeptem, co by se byl íci nahlas pece za smíchu sndli jsme dort s heraldicneosmhl. chutnal stejn jako s heraldickými kými prasátky již

i

mladému

A

—

orly.

ml

Žil jsem v jeho okolí jsem o tom. Jednou se mi zdálo, že své klením provázené litanie zpívá hlasem njak stlumeným. Zastavil jsem se v kuch>Tii a zahlédl jsem, jak si cípem snhobílé zástry utírá oi. a Rychle vstal a obrátil je opuchlé pláem ke nutil se do obvyklého láteení.

Tento Herkul

ženu.

nevdl

skoro celý rok a

mn

vám, IMatioli?" ,,}^Ircha, umela."

,,Co je

„Kdo?" „Moje žena." „Vaše žena jste

—

což vy jste byl ženat?"

„Ba, diavolo, ticet neznal mé ženy?"'

let,

218

signore,

ticet

let.

Což

„Jak pak, vždy

jste nežil

s ní."

hrab

nechce míti ženské služebnictvo, povím vám hned pro; žila tedy ve a já na ville, ale pro svých deset lir si pišla každý tvrtek, na to ,,Pan

mst

nezapomnla." „Aha, ta malá, hubená, píhovatá?" ,,

po

Ovšem

malá,

ta

hubená,

píhovatá,"

opakoval

mn. „A nebylo vám smutno dne jsem

,,Ve

si

bez ní?"

zasteskl

nejednou

„Jen ve dne?" ptal jsem se ve dne,

,,Jen

ponvadž v

„Ona, vás,

takového

..."

úsmvem.

— se na — ponvadž v noci

noci

pak prudce ze sebe v^-razil mne vždycky shodila s postele." chvíli,

s

"

zastavil

,,

obra?"

ert

ví, co dlala. Sotva jsem bum, a ležím na zemi. To víte, já nemlel. Spustil jsem rámus, ona také nemlela, nco letlo sem, nco letlo tam a konen pišel pan hrab se svícnem v jedné a s revolverem v druhé ruce. Když se to nkolikrát opakovalo, musil jsem bud já z domu, aneb aspo ona, to se rozumí, že šla ona. Dával jsem jí každý tvrtek deset lir, ale

„Ano, ona mne.

nejlépe

usnul

—

vyspal jsem se za to za dvacet. Prala v Byla hodná, obratná ženská, mla jen

mst tu

lidem.

jedinou

nectnost." ,,A

dlala

to

vždycky?

„Ba, vždycky, ale pokud jsem nebyl ve služb, nikoho to nevyrušovalo a nikomu do toho nieho nebylo." ,,A

ml

jste

ji

rád?"

219

nebyla moje žena

,,Což

Hlas Brzy po

mu

?"

Toho dne

obd

nestál za nic. zmizel Matioli do nejbližší osterie, kde lambruskem zapíjel své hoe a své upomínky. Dlouho do noci \'idl jsem jej choditi po behu v hndém jeho plášti a banditském širáku. Druhého dne zpíval zase a klel a tískal pánvemi otásal. a kuthany, až se selhal.

nm

moe

dm

Hic šunt leones.

Práv

Znáte ty obligátní návštvy novomanžel.

mysl bud z Benátek nebo z Riviery, oi plny nov^'xh obzor a vidin s vlhkým leskem zažitých polibk a prvních objetí. se

vrátili

i

Skoro byste jim závidli, kdybyste nevdli z vlastjak práv prchavý je tento pel na kídlech celé té líbánkové poesie. ní

zkušenosti,

Všednost jej brzy sete, nkdy jí pomže i vlastní neopatrnost nebo píhšná upímnost. Jeden takový pípad chci vypravovati. Zcela prost, jak mi jej v chvíli intimní povídal známý, který jest hrdinou tohoto píbhu.

Mdím

je jako dnes ped sebou ty dva mladé usmívaví, záící, plni a tužeb, plni pedtuch štstí do budoucnosti. Pišli jako ptáci na jae lidi.

sn

Oba

220

a hodiny jim ubíhaly v šveholu. Je to až úžasné, co vidí a ješt více, co nevidí na cest svatební takoví novomanželé. Byli výjimkou na severu. „Nechtli jsme na jih," vykládal on, ,,je to dnes již tak všední a banální, volili jsme radji sever. Nejsou tam tak zvyklí cestám novomanžel. A mohu íci, že nikdo na lodi ani ve vagónu ani v hotelích nezpozoroval, že jedeme po svatb. ekl jsem to hned it, jak jsme se po rozlouení s páteli octli v coupé

na

sami. Budeme vážní a hodn písni, máme vydávati své štstí v plen zvdavým oím sklepník a cestujících? dostáli jsme svému pedsevzetí. Ani byste neekli, jak jsme se dovedli zapíti ped vtíravými pohledy cizích. Teprvx, když jsme byli sami, tu jsme si padli do nárue a líbali se k zalknutí. Sotva však uvoloval vlak svj šílený let, hvízdnul a stál, byli jsme zase stará obadnost, ano až uránevíte ani, jak nás žející chladnost a lhostejnost. ta hra bavila. Vyhlíželi jsme tak tup a banáln z okna vagónu, prohlíželi si khdn ruch a vavu na každém nádraží ale sotva jsme jeli, už zalo objímání a

A

A

—

líbání

nanovo.

,,A

zstali

jste

si

dsledni?'

ptal

jsem

se

iro-

nicky. ,,Ano,

pokud

se

pamatuji,

až

na toho konduk-

téra."

,,Co bylo ,,Nic

—

s

tím konduktérem?"

pišel jednou se svou svítihiou ve

chvíli,

kdy jsme se nejmén nadali. Usmál se do vous, dlal jakoby nevidl a odešel. Ale prosím vás, tavidl všelicos ..." kový konduktér nemá ani pohlaví

—

221

na toho gymnasistu," vpadla do

,,A

paní

s

ei

mladá

lehkým zardním.

—

dovolte ..." gymnasista „Totiž gymnasista jsme mu íkali my. Byl bezdlouhé vlasy lnné a husté jako koská vousý a híva, padaly mu s obou stran unaveného ela na po,,Vida,

ml

Pisedl k nám na jedné malé stau Hanoveru," dokládal on. ,,Toho jsme trochu dráždili, bavili jsme se tím dobe celé dv hodiny. Dlal velmi hloupé obUeje, etl noviny, ale mžoural stále na nás. Ped tím se pece pes nebudeme ostýchati a tak jsme jeli sedíce proti nmu v dosti tsném objetí." „Tantalova muka pro ubohého hocha," podotkl jsem soucitn. ,,Také jsme si to pozdji vyítali. Ale lovk je tak zpilý v tchto dnech. Konen jsme byli rádi, když vystoupil. Bylo nám ho upímn líto a zstali jsme zamlklí až na píští stanici." Tak se omlouvala mladá paní. „Cítil jsem," doložil pítel jaksi na omluvu, „že se má vždy v lásce zachovati jistá míra delikátnosti." Utkvl pi tom dlouhým pohledem na své ženušce, která se stále ervenala. Zamluvilo se to brzy a znova a znova jsme si ukli na zdraví a zdar píštího života.

maštný nici

límec.

nkde

n

Zapomnl jsem dávno na tyto malichernosti. Mmimo nadání setkal jsem se jednou po-

síce míjely a

zd

v noci

s

pítelem Eduardem v kavárn. Byl na

222

:

oko pohroužen v tení njakého asopisu. Sedl jsem nmu zprvu, jakobych jej nevidl. Ale v nejbližší chvíli již jsme oba se musili k sob pihlásiti. „Jak, vy tak pozd v noci zde a sám?" sjelo mi proti

dosti indiskretn

s rt. „Ano, jak vidíte, sám. dlouhou dobu."

nco?"

„Stalo se

A

sám

již delší,

ano

hodn

vyzvídal jsem soucitn.

„To je nejhorší, mj milý." „Snad rozveden," žertoval jsem.

„H ,,

než

Nebudu

to.

Žijeme

se ptáti,

—

ale neptejte se jak."

nebojte

se,

nejsem nijak zv-

davý, také jsem píhšný skeptik, abych

viti mohl

viny a pijte

libánkovýxh ráj. Ctte si dál nocognac, jakoby mne zde ani nebylo. Roz-

umím vám

docela."

v dlouhé

trv^ání

Podal jsem mu ruku pes stl. Nepijal ji, usmál se pouze a zapaluje papirosu pravil ,,

Nevím,

pro bych

ml

ped

míti tajnosti

vámi.

Náš celý spor je hloupost, nic jiného než hloupost, ekl bych pitomost, ale dovolte, abych dodal psy.

pitomost. Vrtoch mé paní, nic jiného, vrtoch, ale nám otravuje celý život. Kdybych vdl, ." že vás s tím nudit nebudu ,, Prosím, vypravujte."

chologická

.

.

Napil se a odfoukl modravý dým cigarety. Myslím," pokraoval po krátké chvíli, ,,že první zárodek toho vztahu u Rity se datuje již z naší sva,,

tební cesty." ,,Tak?" namítl jsem ironický. ,,Ano, z naší svatební cesty,"" opakoval on smutn. ,, vám všecko. Láska a její všecky dro-

eknu

223

.

:

jsou a mají zstat vždy jakýmsi mystériem. Ani mluviti se nemá pi tom. Jedno slovo neprozetelné a nebeský pták illuse uletí, aspo pro jednoho z milujících okamžit. Nevím již, kde to bylo na té osudné cest. Krátce, abych nebyl fádní. Hezká scenerie v nkterém mst pímoském. Mli jsme pkný pokoj s balkonem v prvním poschodí, s arokrásnou vyhlídkou na moe a lod v pístavu. Vrátili jsme se tam po veei v chvíli, kdy poslední žehy západu se tavily v erné tni vod a kdy bledý msíc jako maska zvedal se nad obzor táhna dlouhé pruhy roztlueného stíbra po vlnivé hladin, Rita odhodila s grácií jen jí vrozenou svrchní šat a pouze v živtku hluboce vystiženém sedla si do velké houpací židle proti otevenému balkonu, zkad dýchal z moe teplý srpnový vánek. Její ruce byly až k pažím nahé, složila je malebn za rusou hlavu Mne pojala a zala se kolébati tak božsky lín závra. Msíc stoupal a zaínal intensivn svítit, zatopil ji celou záí. Odhodil jsem Baedekra, kde jsem stopoval plán zítejší cesty a po špikách se pikradl k ní ze zadu. Pi msíci byly její vlasy docela zlaté a zvláš ony nad šíjí krátké a kueravé chvly se jako nadechnuty -*- spíš sen, illuse vlas Zastavil jsem houpací židli a tiše pravil k ní

botiny

.

.

.

.

,,Víš,

který

polibek

platí

u

gourmand

.

v lásce

za nejsladší?"

„Jak

to

mohu vdt,"

šeptla uzardlá.

Tenhle," pravil jsem a chytiv ji za nahé páže, políbil jsem ji mezi ty vlásky na šíji, které se chvly v plném teri msíce jako tekuté zlato, jako sen, ." jako illuse vlas. Tenhle, tenhle ,,

.

.

:

,,A jak to víš ?' sjelo

jí s rt, a v tom jsem cítil, celou energií uražené ženy se vytrhla z mého objetí a couvla daleko s židlí zpt, jakoby se jí dotknul chladný plaz. „Bože, jak to vím," zablábolil jsem udiven, ,,jak

jak

to

s

vím

..."

„Patrn sám ,,Rito,

jsi

jej

již

jindy zkoušel,

jaké to podezívání

I"

zvolal

vi?"

jsem uražen.

,Jak mne mrazí," pravila po chvíli a pod touto záminkou vstala, šla a pehodila si lehkou pelerinu pefV nahé ruce vycítil jsem, že jen proto, aby nebyly více nahé pede mnou. Mleli jsme od té chvíle oba. Nco jako mrak padlo mezi nás. Já kouil cigaretu za cigaretou. Ona se houpala dále chmurná a skoro sob nepodobná. Bylo k plnoci, když jsem zavel balkon a pedstíraje

—

noní navrhoval, bychom šli spát. Neodpovídala. Sedla nehybná jako socha v houpací židli. chlad

Ne^da

co si poíti a nechtje býti surovým, jsem sám. Nemohl jsem usnout. Stále sedla nehybná, jen se mi zdálo, že se jí adra boun vlnila a že tiše plakala.. Neml jsem síly nco promluviti k své obran neb omluv, vše se mi zdálo tak hloupé, tak banální. Možná, že kdybych byl v této chvíli k) ní skoil, ji bouliv objal a zlíbal a ekl: ,.Jaké jsi to dí.l" že mohlo býti všecko dobe. Ale kdo ví! I z toho bludu mne vyvedly dny píští. Nemohu si na ni stžovati, je ve všem správná, zcela korrektní, tichá, mírná, poslušná, oddaná, ale láska ulehl

je

ta

tam, zmizela a nevrátí se víc."

Umlkl, odhodil zbytek cigarety a Po chvíli dodal

Barevné stepy.

225

sklesl

na stl.

15

„Ani narození našeho hocha nieho dál v tom nezmnilo. Je stále stejná, vidím, že trpí, a trpím taky. Je to život zoufalý, na oko vlídný a tichý, samá zdvoilost a samé ohledy vzájemné, ale láska prchla tím okamžikem, prchla a nevrátí se nikdy víc."

Musím se piznati, že paní Rita, akoliv^ jsetn neznal blíže od první své návštvy jsem' ji víckrát nespatil vzrostla v mé mysli neobyejn.

jí

—

—

Dopil jsem a podav píteli ruku dl jsem jako na rozlouenou: ,,Nemá tak docela nepravdu Bjornson se svou

„Rukavikou"." „Skoro, asto jsem

již

na

to pomyslil,"

odpovdl

pítel.

Vraceje se

pepiaté

dom

pemýšlel jsem o tomto pípadu man vzpomnl jsem na

zajisté delikátnosti a

ty staré mapy, kde staí kartografové oznaovali nápisem ,,Hic šunt leones" nezbadána a neznámá místa

souasné

topografii.

U

paní Rity

spali

tito

lvi

práv na kouzelném tom míst na šíji, v tom svdném dlku, nad nímž se chvly krátké, kueravé vláilluse vlásk. neprozetelným slovem, mohl

sky spíš jako sen, jako dil

ty lvy

a pomyslit

si

A

pítel zbu-

líbat a

mlet

své.

Ne nadarmo bylo psáno na starém kameni v zíceninách hradu ,,Ohebu", ped lety nalezeném, ,,Tace !" --^

Ml! Hic šunt leones!

—

Ubohý

pítel!

Dle pírody. Jarní prška pehnala se provázena nkolikerým zahímáním. Kolonáda velkomstské výletní restaurace náhle se naplnila hosty na kvap lijákem sehnanými, kteí jako moe obklopili erstvým prádlem pokryté stoly. Sklepníci jen lítali a hostinský, který posud mrzut rozhlížel se po zatažené obloze, blažen se nyní

na všecky strany usmíval.

U

jednoho

krajního

stolu

sedl adjunkt Lysý

pi láhvi piva. I jej sem zahnala tato jarní peháka. Sedl již 'hezky dlouho a s nuidou v 'tvái díval se do vavy kolem stále rostoucí. Tu upoutala jeho pozornost rázem panika ztepilé postavy, která s dvmi dtmi, chlapcem a holikou asi mezi 5 6 lety, pisedla k protjšímu stolu. Sama si dala syfon mali-

—

novky a dtem kávu. Lysý prohlížel si nového hosta. Byla elegantní, rostlá, slušn plná. Zvláš zajímala Lysého skvostná, s ostatním šatem skoro kontrastující úprava jejích spodních sukní, s kterými pod záminkou dešt ustavin manévrovala, tak že Lysý vidl celou stupnici okraj spodniek, hrajících opravdu hedvábím všech barev, ale zladných s vkusem nevšedním. Od spodniek svezl se jeho tázavý pohled na bílé ruce, jist práci nezvyklé, byly plné s jemnými dlky, pak

pkn

227

15*

zabloudil k poprsí a naposled k tvái. Byla klidná, oválná, smlé, tiché, hndé oi s dlouhými hedváb-

nými asami,

rty byly višové, zuby oslujícího lesku, nosík spíš tupý, v celém výrazu rýsoval se klid šastné ženy a matky. Tomu nasvdovalo i vlídné, vskutku mateské zacházení s dtmi. Jen ob as zdálo se Lysému, že nco šlehlo jí z oí jako blesk, ale ve vtebyly zas tyto tsn pimknuté a klidné, jen ob as zachvlo nco delikátními koutky úst, ale ztajilo

in

rázem pod ledem lhostejnosti. Lysý zakroutil si knír již asi po desáté a namáha\ se, se mohl, nedívati se k stolu, ale vždy zas man jeho zraky zabloudily ku záhadnému protjšku. Obrátil se celým tlem k hlavní cest promenády a díval se chvíli do bezlistých ješt korun starých kaštan. Šli kolem dva mladí páni. Jeden ml v ruce kose

dak, postavil se zrovna proti restauraci a ídil v

nm

skla.

,,Mama," ozvalo sého, ,,co to

má

se

od stolu sliné sousedky Ly-

ten pán v ruce?""

Fotografický aparát, Micinko,"" minka. ,,

,,A ,,

co

s

odpovdla ma-

ním bude dlat ?"

Fotografovat."

„A koho?" jakmile budete nezpsobné. Zachytí vás aparátu, udlá pak obrázky vaše a dá je tatínkovi, aby vidl, jak jste zde byly nezpsobné." Hoch vyskoil pi tom na židli a vzkikl ,,A tak, mne ofotografuje !"' ,,Inu, vás,

mžikem v svém

:

a

,,Ale, Adolf!'' zvolala

a také jist

Ale pak

již

t

dáma. ,Jak jsi nezpsobný, dá tvj obrázek tatínkovi.

zachytil a

uvidíš!'"

„Což pak on zná papá

?'*

prohodil

jMaminka byla chvíli na rozpacích, mohla odpovdti, pokraoval hoch: ,,Což

,,To

kde

ví,

se

,.Tam najde

Hoch

se

dív, než

my zstáváme?"

podívá do adresáe," ulici

chlapec. ale

i

odpovdla

paní.

íslo."

zamlel, jakoby o tom pemýšlel, a slezl tiše ke stolu vedle Micinky a

a usadil se dojídal tiše kávu.

s

židle

Pánové pešli

alejí,

a chvíli bylo ticho.

Adolf," pokraovala paní s lehkým úsmvem, .každý cizí lovk se dozví v adresái, kde kdo zstává, a ty, tak velký hoch, nevíš to do dneška. Kdybys se nám ztratil, ani bys nedove íci strážníkovi ulici a íslo našeho bytu." Pi tom šlehla okem k stolu protjšímu, kde Lysý sedl, ale tak nenápadn a rychle, až to Lysého zmátlo a skoro jeho ,,A'idíš, ,

tlem

projelo.

to

Bodej bych to nevdl," odpovdl chlapec s velkým sebevdomím. Bydlíme pece v Sadové tíd ,,

,,

íslo

15, v ,,

mezzaninu na levo."

Výborn,

Adolf,

to

mne

tší,

že

jsi

si

to

ko-

nené

zapamatoval. Mici," obrátila se k holice, „i ty bys mohla si to jednou pamatovat. Opakuj, co ekl Adolf."

Ale

má,

já

holika

místo

chci preclík."

odpovdi

pravila prost:

,,

Ma-

:

„Dostaneš preclík, až ekneš, kde bydlíme, ale hezky nahlas a zeteln." A zraky její opt stejným manévrem zaletly ke stolu adjunktov.

Micinka seskoila se židle a nastavujíc ruku opakovala: „Já chci preclík!"

Maminka vyala z kapsy portmonku. pi tom pohybu zpozoroval, jak koketn se

opt

jiná

vjších

—

Lysý

objevila

spodnika hedvábná, barev ješt vyzývadala dítti peníze a opakovala

„Tu máš tedy

dov tíd

—

íslo

— 15,

drazn

pamatuj si Bydlíme v Sav mezzaninu na levo. ale

:

Usmála se pi tom tak pvabn! Lysý chvatn dopil a zacinkal na íšníka.

*

líV

.

S

a

t

y

r.

Malá vzpomínka štdroveerní.

—

Pítel osud chce, že jest náhodou redaktožádá o cokohv do ísla vánoního. Odpírám zásadn. Nenávidím poesii programovou, vynucenou. Nenávidím poesii, kde podle šablony dvou, tí ísel píší se celé solistky pr\^ní ísla se zpravidla podaí, další vodnatí, poslední jsou paskvilem prvních. Ale zásady jsou zásady, a staré pátelství

—

rem.

;

je

—

staré pátelství.

Pítel naléhá,

a já

usedám a

—

vzpomínám

.

.

alespo. *

Ml

jsem sošku satyra. Dostal jsem ji od pítele sochae. Zalíbila se mi hned na první pohled, a bhem doby jsem se docela do ní zamiloval. Takový helcnský sket, pitvorn sedí na skalce, kosmatý, kozonohý s úzkou, pihrocenou bradkou, malých, jiskrných oek, plných dvtipu a lsti, širokých úst, v jichž koutkách hraje sarkastický pošklebek, s hlavou trochu hádavé a zvdav vped nachýlenou, s jednou rukou v polooblouku napiatou, huatou, žilnatou; v pst stoenou, po pedloktí chlupaté ruky leze mu pomalu, pomaliku hlemýž. Leze zvolna, leze do-

>31

!

cela triumfáln se vztýenými ržky, s budkou na zad sklonnou, jest skoro venku z ní, jak jen možno. Leze, a satyr sleduje jeho cestu po své kosmaté ruce .. Nepekáží potvrka potvrce, naopak je patmo, že nejen druh ;druha neobyejn zajímá, ba spíš, že oba se spolu híží v jakýsi nový, neobyejný poHlemýždi je ta pracka stejn líbezná, jako sacit. tyrovi to šimrání slizkého, mokvajícího stále tla na srstnaté kži. Divák vidl jakési rodící se labužni.

spojující hlemýžd se satyrem, jehož tvá byla tohoto labužnictví svrchovaným výrazem. A nejen tvá, nýbrž celý sklon hlavy, celá posa tla, celý jeho zjev. Umístil jsem sádrový odlitek hellenského sketa ovšem tenkrát velmi minianad svou bibliotékou ba asem turní a tšil jsem se mu upímné vy\'inula se jistá kolegiálnost mezi námi. Dárce, pítel socha, mohl býti s osudem svého daru spokojen. ctví,

—

—

—

—

—

trakpatrn k doplnní illuse Pítel socha svého satyra docela archaisticky, jako starou vykopaninu, jako objev práv z lna zem vytažený.

toval

Kde tam

útvar tla neb

položil

úd

hluboké stíny ano

poskytl vhodné místo, hlíny a patrné i nános

stopy její. Na nkterých partiích ader, bicha a stehen snad byl nános ten až píliš naturalistický. Nikomu nenapadlo tím se pohoršovati, bylo to tak

pirozené

Práv hlavní

její

v tomto archaistickém traktování sošky b>

pvab.

232

1

:

!

Satyr žil se mnou na drobné, pomalu rostoucí a rozmáhající se hromádce mých knih pár let. Mluvívali jsme spolu v dlouhých veerech zimních i vonných veerech letních, pi íškách aje, kdy sešlo se pár pátel na .njaké to tení", pi dýmu cigaret o dvou, nkdy dost dlouho až daleko pes plnoc. Najednou z popsaných listu zvedl se zrak k jeho pitvorné labužnické tvái a já odkládaje pécítil ro jsem ten pocit sladkého šimrání slizkého, snad posledního z tvoru po kosmaté ruce posledního z polobohu. \' jedné z takových chvil napsal jsem ony sloky v Duchu a svtu", pozdji umístné: ,

mj

,,

Ze a

ba

pímo

sítí

u

ekám

jím

eky

se

dívám do kraje

pokojn,

inspirovány

až réva uzraje,

v oné básni

jsou

tyto

verše

Mnou

ani nepohne zvuk sladké píšfaly, na kterou hraje Pan, když zdímnou úvaly a ve vlnách se shlíží slunce; mne baví hlemýž víc, jejž vidím ve tráv,

jak hýbá tykadly a leze zdlouhav, i

Byly

kdv

vosa bzuíc po

to

meruce

.

.

.

krásné doby života, které se nevrátí

ni-

víc

Neoekávaným, obratem osudu stalo se, že se mohla má dobrá matika z venkova, kde posud žila, pesthovati do Prahy. Bydleli jsme, jak pirozeno, spolu, nkde na Hoejším Pražském myslím, že v Krakovské nebo Žitné ulici.

Mst

—

233

Maminka, jako všecky maminky, byla vždy neobyejné istoty a poádku milovná a jisté jí asi od prvního se s ním seznámení nebyl mj pohanský kozonoh s hlemýždém práv nejmilejším íslem inventáe mé mládenecké domácnosti. Ale neíkala nieho. Možná, že dobou k imitované špín vykopaniny pidružil docela všední prach a pak i dým nesíslných cigaret, ped tváí posledního z poloboh pálených a obtovaných, satyr zašel ješt víc a jist pohoršoval mou maminku. Ona nevidla úmyslný archaismus sošky, vidla jen špínu, a ta její krásos€

cit urážela.

A

tak

ped

zrovna

vánocemi,

ped

blížícím

se

štdrým veerem pkn vzala hodn drsný kartá a poádný kus mýdla, postavila wSatyra nad umyvadlo a dkladné jej vymydlila a vyprala. Ovšem te byl istý a bílý jak padlý sníh, ale nebyl to více on

.

.

.

m

j

satyr.

Andersen, nezapomenutelný a jediný, má povídku, ,,Co otec dlá, dobré jest." Když jsem ji dlouho po letech pekládal, napadlo mi, že stejným právem: ,,Co matka dlá, dobré jest". Jest jist dobré, co z dobrého jde úmyslu. Mli jsme tenkrát tuze hezký štdrý veer i pes umvtého a vvdrhnutého satvra mé knihovnv. která se jmenuje

:

2^

i^

234

n.

KNIHA

A F o R

1

111.

S

M

Y.

Problém. Skoro se dopracovávám k náhledu, že na tomto býti šastni jen hdé duševn rafinovaní. Illuse a její zklamání jich nezalekne, znají to dávno;

svte mohou

mže

štstí jim lahodit, ale nepekvapí je, a ztrátu ekali, a tak zstávají klidni v svém

bolest

umle

zbudovaném svt.

Bolest. Bolest je

vtším

eníkem

než štstí. Pessimisti-

ckých verš napsal jsem celé knihy^, štstí své kdy a málo verši jsem dovedl vysloviti. Snad že v bolesti jest víc odstín, že lze hloub se v tu propast tmy a v ní se probírati s pevným

máloproto,

noiti labuž-

Štstí nás zalije jako eka, oslní, udolá, a aby bylo analysováno. Snad proto je Dantovo Peklo z .celé jeho trilogie lidstvu nejpístupnjší, a proto jest každé líení rajských slastí mdlé neb pochybené, jelikož každá analysa pravé štstí odzbrojuje a zabíjí.

nictvím.

nedovolí,

'

237

!

Tvoení. Lze tesati z celých balvan, na slepo, zcela v spolehnutí na genia svého, jako to dlal Michel Angelo. Jindy nutno zhroutit do výhn ducha svty, taviti, pelívati žhavý kov, formovat a niit rudy obratem bez umdlení, bez ochabnutí, jako to dlal Balzac. Patrn v Shakespearovi bylo obé stejnou mrou spojeno v celek, a proto jest nejvtší všech.

Kritika.

Hlavním píznakem

kritiky

moderní

jest její jed-

nostrannost. Ona stojí jen pod okny spisovatele, zachytí nco, a z toho chce sestrojiti celek. Chce odsuzovat úsmšky, co povstalo vzdechy, kantorskou moudrostí, co vzniklo v bacchantickém víru myšlenek

a

citu.

Jaká suggesce v Dantovi. se asem pi tení Danta ubrániti myvskutku byl v pekle. Jaké to umní nás, kteí nevíme v takovou illusi. Jak

Nemohu šlence,

že

v bylo teprve potom v

zbuditi

stedovku '^

233

.

Ctnost Nic;

ctnosti

nemní

a

svoboda.

tak vék\ šat a kroj

svj jako pojmy

a svobody, tchto dvou stžejných myšlenek

lidské spolenosti.

Díky, že pravé jádro jejich jest zdravé a pevné; kdyby se .mla mniti jeho slupka šatu jejich, musilo by lidstvo zahynout anebo býti v nejlepším vcí obratu havtí :nemyslících otrok ctnosti neb svobody. „ .

.

Pessimismus.

za

Hlavn nejistotu zdroj a píinu

\'

hlavní

Jiná

život záhrobním považuji celého svtobolu.

píina svtobolu.

lovk

musí míti nco, co by mohl zbožovati. Tato ušlechtilá serviljest nám vrozena. Když ztratíme Boha, zbožujeme ženu, pak pítele, pak své mrtvé a konen

Jinak nost

jest

život jeho prázdný.

sebe. Proto jsou egoisté nejšastnjší. Kdo jest velký, postaví na prázdný podstavec své modloslužby celé tak jedinou lidstvo, ale pak je teprve nešastný.

A

z

píin svtobolu

bychom zbožovati

jest

nedostatek idolu,

mohli.

239

jejž

Moderní

poesie.

moderní musí býti roven starým polyale místo prachu na foliantech svého vdní musí míti na svých dílech tpyt a kvty poesie. Básník

historm

—

tc

Poesie.

Úkol básníka stva

všecky stránky a vztahy lidtoho 'jest mladost hranolem promítajícím, by i v nejjest

vná

\'ýsledek

prozáiti.

pokud jest rznjších barvách, srdce poesie,

lidstva.

Poesie budoucnosti bude všecko, Xe jedna bytost jeden národ ale lidstvo.

—

—

ta,

ale

A

toto nestárne.

do které se vejde každý lovk, ne

Proti sebevražd. Život jest jistý a smrt nejistá tím, že mov ní pijíti i o to utrpení, kterému konen v žii tomu vot lze pivyknouti. Životu aspo zbývají nejbídnjšímu pkné sny a trochu radosti z práce, budsi jakákoliv, pokud ji mohu vykonávat, nebo se t-

hu

—

—

240

nad vykonanou. A proto bych nikdy nevolil smrt dobrovoln, nebo nevím, co by mi dala v náhradu toho, co vím a mám.

šit

lír

Obt. Žena

kojící

se mi, jako

své

kdyby

dít

s

ušpinným prsem hnusí

knz obtoval

hostii se

špinavými

prsty.

Umírání Zdá

se mi, že umírat s resignací není

hrdinstvím, nýbrž pouze výsledek

—

pražádným

situace.

Co dlat? Hlavou o zed tlouci, to by ješt bolelo, a plakat bylo by dtinské. Nejlíp zamhouit oi a umírat jak vlk Alfreda de Vigny

—

filosoficky.

Muži

a ženy.

Ženám dala píroda víc taktu k odhalení jemných stránek duše. Muž tkne se zpravidla vždy víc jen to, co jim imponuje, proto mnoho pehlédnou, jediným Štstím, co mže býti ženám nejvtším, ano i

241

BarevnS stepy.

a I

to

Co

jsou

Jen

jiní

m.

nejvtší tajemství života projde lovk sám. všichni u lože mníra jícího ? Pouzí statisté. než ti, kteí byli pi jeho narození.

Píroda s

KdykoUv mne smíí ním rozdvojí lidé.

s

a lidé.

životem píroda^ vždy

mne

Hraky.

lovk

jest jako dít, které se nespokojí s hrakou, ale také hned zvdti chce, jak ta hraka jest zdlána, jak to uvnit vypadá. Prostý lovk rozdlá hraku života prvním klamem, potom* ji chce znovu sestaviti celým životem, ale nejde to, nco vždy chybí, práv^ tento klam první illuse, a tak sestavuje a sestav^uje, až unaven ji na konec odhodí, anebo ji dále trpliv skládá, až usne a hraka mu sama ve snu vypadne z unavené ruky.

Láska v umní.

umní potebuje lásky a nhy. Jinak se stane nho titanství Michel-Angela nebo bizzarerie I

z

Poeova, nebo muednictví Baudelairovo.

242

Aforismy. Jsou myšlenky, jichž nelze vysloviti veršem, nelze dramatu, románu nebo novclly, jsou myšlenky, které se rodí práv tím, co jsou afo-

vplésti v dialog

—

rismy.

Spiridion. (G. Sand.)

Spiridion jest moderní apokalypsa. Nalezl jsem v tomto románu nco neznámého a dokonapec dávno tušeného, ono nco, co jako losti leží na dílech geni. Patrn nelze velké a základní pravdy našeho života vyslovit jinak, než mythem a symbolem.

pee

ú Glossa k poesii

Zeyera.

J.

Což plátno psáti epopeje dávno zaniklých herou, když nebije pod jejich brnním soucitné srdce k n aš m snahám, tužbám a bojm Básník obléká jen loutky v šat poesie, ale loutky zstanou loutkami pes sebe vkusnjší háv, jejž jim oblékne. i

!

Život.

Dopracovati se k onomu klidu, jenž provázel život Aurelia, k onomu výsluní, kde vše jest tiché.

Marca

243

!

jasné a pokojné, zdá se mi jediné býti cílem života dstojným. Krásné sny zmizely a zmizí každému, ale každému zbude, chce-li uvázati svj malý lun k n-

kterému jichž

z

onch mohutných sloup lovenstva,

temeni

leží

myšlenka jako aureola

svítání.

na

Lid-

ský život, jenž odchoval Marca Aurelia, Danta, Spinozu a Shakespearca, není pece tak chudý a malicherný, jak se zdá moderním pessimistm.

Geniové. Je to obyejn vlastností velikých strannými.

lidí

:

býti jedno-

Bezcharakternost. Ach, bezcharakternost lidí Jest sice zjevem kažale pro vždycky stejn uráží ? !

dodenním,

Masky. Vedle má dcera se strojí na maškarní ples. Vzbuzuje to ve staré pesvdení, že jednak chce býti vždy lovk jiným, než ím od pírody jest (rozumí se, vždy lepším, zde hezím), avšak že pud staré opi-ce v sob nikdy nezapel. A nyní mu k tomu ješt kultura napomáhá

mn

244

K

thcorii a praxi dramatu. I.

Stará truchlohra vypstila deklanianí pathos do takového rozsahu, že ubil všecko dramatické jednání, moderní technika pihlížejíc raffinerií svou pouze k jednání a dji, ubíjí hloubku myšlenkovou, bez které jest každé dílo dramatické pouhou eskamotáží. Jest velmi snadno nahlédnouti, kde asi je zlatý sted velkých dramatikv budoucnosti, ale velmi tžko jej rázem najíti.

II.

národy se nemá experimentovati," pravil cíMaxmilián Mexický. Dalo by se to skoro íci o theoriích dramatického tvoení. Dramatické experimenty lákají umlce i znalce, ale obecenstvo nechávají zpravidla chladným, obyejn chladnjším, ím jsou odvážnjší. Jistá míra konservativnosti pi tvoení dramatickém je naprosto nevyhnutelná. ,,S

sa

III.

Léta volá se u nás po sociálním eském drazajisté, dost možná, že brzy, ale matu. Dojde k jedno jest díve podmínkou nevyhnutelnou pro autory obecenstvo Zapomenout na francouzskou kuchyni i a zapomenout také trochu na sebe, nezlobit se totiž, když potom uzíme vlastní karrikatury na jevišti.

nmu

:

245

IV. lidé, kteí myslí, že Shakespeare se pežil ovšem, jsou také lidé, kteí nesnesou dívat

Jsoti

—

inu

se

na slunce, a pece Anaxagoras

bv

se

mohl

žil

jedin

proto,

slunci obdivovati.

Gocthe.

ím

déle s ním se zabývám a let pibývá, tím ustupuje mi Goethe básník ped mudrcem a myslitelem. Jeho posudky lidí a vcí jsou vždy neobyejn pípadné a vtšinou mají jistý vštecký ráz do budoucnosti. Myslím v tom smyslu, že po letech, narazíme, cítíme jejich pravdu ješt víc když na a hloub, než mohli jeho souasníci. V tom smyslu je Goethe básníkem budoucnosti par excellence, a myslím, že význam jeho poroste, jelikož je trvalý pro více

n

všecky asy.

Palivá otázka. Nikdy bych neomluvil, píše-li našinec nmecky; ctižádost nebo osobní pohnutky k tomu jsou vždy obé iré sobectví. Je to áka vtšího honoráe ztráta našeho domácího kapitálu, naší duševní síly,

—

bu

naší práce.

(Když Lad. Stroupežnický psal veselohru ,,Ti hedvábné šátky" pouze nmecky.)

246

Mezi pekládáním Danta. Dlouhou prací jsem dospl k tomu pesvdení,, jsou v ,,Ráji" místa, která jedním rázem, jednou tercinou, nkdy i jediným veršem se povznášejí jako orlími perutmi k tomu nejvyššímu, co vyklo kdy lidské slovo. A takové místo dodá síly pekladateli a proste jako zá proud nesmírné nhy a nevysvtlitelné sympatie pes celý zpv, že k vli tmto míže

stm

rád se penese tená pekladatel pes všecky Sahary scholastických rozhovor. i

27.,

I.,

1881.

Dti. Dti.

—

V smru

tom píroda sama udluje

lid-

velký dar bezstarostnosti, a skoro ekl bych, lehkomyslnosti. Je to její vitální síla, která se hlásí o slovo, a již neutlumí žádná pessimistická filosofie. Lidstvo chce žít a musí žít instinktivn a slepé, a odtud tato lehkomyslnost otc a radost matek pi stvu

nových dtech.

Literatura. \'šak dosti té literatury! kosti

ml

Kape

z

ní

mnoho ho-

kdybych neJe to práce galejnická rodiny, sotva bych vzal pera do ruky. a

špíny.

;

247

EPILOG.

KUS AUTOBIOGRAFIE.

Kus

autobiografie.

Opravdu poslední „Barevný step".

eská

Láska a

eská

Nenávist vznášely se pro-

storem. že se v chudém domku narodilo dcko. oknem domku, že nad kolébkou dcka se sklánla svtlá, bílá žena s hvzdou na ele. Poznaly, že jest to Musa a dcko že bude básníkem.

Vidly,

Vidly

Šly

též

od

té

životní.

Hoch

usmála,

eská

doby psal

ním a stopovaly jeho dráhu básn. eská Láska se

za

lyrické

Nenávist zasyela. Ale

básn

byly dobré

a zvítzily.

Jinoch psal epické básn: eská Láska je uvítala vlídn, ale eská Nenávist si ekla Nemáš na lyrice dost? Pokej, já ti to osladím!" A osladila, jak to jen umí a dovede. Muž psal dramata. eská Láska se zarazila, ale mlela shovívav, ale eská Nenávist se vzpiala ,,Tak ? :

,,

—

:

eknu

Ty nemáš

ani na lyrice, ani na epice dost ? jen jednou a pro vždy ,Tvá dramata jsou slabá,' a :

Otrávím proti tob, když to stále opakovati budu, obecenstvo, kritiku, editelství, všecko, dost uvidíš

!

mj

251

.

na já

lyrice a epice, ale dramatikem býti nesmíš, tomu nechci a toho nedovolím!"

—

A

se:

stalo

eská

A muž

všemohoucí.

jelikož

Nenávist zvítzila, nebo essaye

psal

a literární

jest

studie.

eská

Láska se tomu divila, ale mlela, eská Neekla: Básník nemá kritického ducha, všecko chválí a nikoho netrhá, je proto povrchní a mlký." návist

,,

A muž psal Hraky

ekla:

,,

pkné

trochu

i

dobrého

eská Láska eská Xcnávist

prosy.

lyrika", a

umlela tyto hraky. A muž jal se pekládati cizí básníky. eská Láska je pijala jako nco, co se samo sebou rozumí, ale eská Nenávist ekla: Nezná ani jazyk, z nichž i

,,

pekládá,

strašn nedbalý a povrchní, a co pak možné, aby toho udlal tolik a tak dobe ?"

je

vbec

je to

A muž eská eská

doekal

tento

Láska

se

v práci své padesátky.

sestavila statistiku jeho díla, ale pišla

Nenávist, kopla do ní a zasyela: Papírová pyramida A eské obecenstvo pomohlo pamfletu k sedmému vydání a nerozprodalo ani jediné vydání !

jubilejní

A

knihy básníkovy. napadlo dobrému lyriku promluviti ve tribuny politické za právo lidu.

tu

vážné

s

chvíli

eská Láska byla v duchu snad spokojena — eská Nenávist nikoliv „Ješt to ? Co chce básník nám pebírat naše z d e dlat do pohtiky Chce ale

:

?

i

privilegovaná kesla? Pokej, dáme ti! Chceš úady, ády, jsi koupen ministry a vládou! Ty, lyriku, ševe, drž se svého kopyta Vždy ani nejsi lyrik, ani epik, smía politik chceš být? dramatik už 'docela ne !

chu

—

!

.

jdi

.

.

.

—

K

ješt my Neumíš ani nmecky Uvidíš, morce, jak ti zatopíme !"

Jsme

.

.

tu

!

252

.

.

!

!

A

zatopili,

a bezohledná.

nebo

eská

Nenávist

jest

všemohoucí

—

—

Ale básník dnes již skoro kmet tiše se usmívá. Vytvoil a napsal, co dovedl, ví, že v národ dramaticky, jak

módou

je psáti,

dramata pece zloinu týe, ví, že

ním, konal

tak chudém,

jsou jeho co se jeho politického jen svou p o v i n n o s a

lí

Nechá eskou Lásku mlet se

zalknout \'

—

a

eskou

Nenávist

nenávistí

Praze, dne

29.

prosince

1906.

Jar.

2 3

Vrchlický.

OBSAH. PROLOG. POESIE A PROSA.

KNIHA

I.

BÁSNÉ A PROSA. Úspch

Sir-

13

Pomsta hmoty

13

.

Vítzství stínu

1+

Žlutá cukránka

15

Msíná

15

noc

Almužna Smutoý dopis

17

Koky

21

19

Pramen zapomenutí Vyneste

ty

23

stepy

28

KNIHA

II.

ARABESKY A POVÍDKY. Barevné stepy Kytice fialek

Pro

33 .

•

slepici

41

55

Štdré veery pítele Oronata

ó7

Ty knihy

75

Bláznivá

Bta

89

Živé obrazy

93

Pímí Dva obrázky

109 z

vlaku

Svatá illuse Hadí muž Orthoceras Pepina

116

123

136 145

162

Manželství a pátelství

192

Dle pírody Satyr

227 231

KNIHA

III.

AFORISMY.

Str.

Problém

237

Bolest

237

Tvoení

238

Kritika

238

Jaká suggesce v Dantovi Ctnost a svoboda Pessimismus

238

Jiná

239 239

píina sviobolu

239

Moderní poesie

240

Poesie

240

Proti

sebevražd

240

Obt

241

Umírání Muži a ženy

241

Sám

.

PHroda

....

.

...

242

a lidé

Hraky Láska v

242

.

.

.........

umní

Aforismy

.

Spiridion

.

Glossa k poesii

241

242

.

J.

,

243 243 243

Zeyera

Život

242

.

.

.

.

243

Geniové

244

Bezcharakternost

244

Masky

K

244

theorii a praxi

Goethe

.

245

dramatu

246

.

Paliví otázka Mezi pekládáním Danta

246

Dti

247

Literatura

247

247

EPILOG. KUS AUTOBIOGRAFIE. Kus

autobiografie

251

PG 5038 F8A17 1895 díl 60

Frida, Emil Bohuslav Souborné vydání básnických spisu

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

mmSiJY

FROM

THIS

POCKET

OF TORONTO LIBRARY

5V;

r^^^^-;- j.:h^^;^/2^ -^. i^, í^Ý^ L

.t

^

^í^ií^^i^i