Purchased for the. library of the UNIVERSITY OF TORONTO. from. the KATHLEEN MADILL BEQUEST

Purchased for the library of the

UNIVERSITY OF TORONTO from the

KATHLEEN MADILL BEQUEST

SEBRANÉ SPISY í§8 e KAJ.

má.

Díl šestý.

DROBNJŠÍ POVÍDKY NOVOVKÉ.

Díl

I.

SžžC^$&&5z*š£ž!?*<-

V PRAZE. Nakladatel:

J.

1858.

L.

Kober.

DROBNÉJŠÍ

POVÍDKY

NOVOVKÉ od

J)0)§*

KM*

tTOWi*

Díl první.

V PRAZE. Nakladatel:

J.

1858.

L.

Kober.

Tisk Jaroši. Pospíšila.

Hový

rok,

Novela.

VI.

(Psáno roku 1843.)

Xa pádné

hodinách kladivo

dominikánského

kláštera

ti

na

tvrti

tmavá noc držela rozlehlé msto v tuhém a mrazivý

vtík

vymetal

z hospod se hrnoucí

V

pohodlném

ulice,

bilo

Studená,

dvanáct.

zahánje

objetí,

veselou,

eládku do kaváren. kouteku podobného,

cikorii

pevarujíího ústavu sedli ti mladíci ve skvostném rozmaru. Do jedenácté byli vespolek poslední veer starého roku pi cínových žbánekách svtili;

a

vyprázdnivše

tam

hezkou

adu

hrubého

steliva, utekli se posléz do zbrojnice, kdež s outlejší, ale

nemén nebezpenou

Již

stálo

patnácte

kavárníkov, kterým se

na dno

podíval — a ješt

díváním

a

zbraní zahrávati poali.

punových

skoumáním

byl

sklenic

na tabulce

rozmarný

trojlístek

nezdálo se, žeby šlechetné

s tímto

tekutiny

byli

u konce. hravá ruka to bratíkové, jakoby je vesms žákové schváln byla svedla nebeským mlékem napájených Mus. Novotný, nejByli

náhody

—

~@ mezi

mladší

široce

trochu

— malá,

ninii

kadeemi

sými

6^—

4

postavika

outlá

opeenou

zazrzavle

a

nastihnutými ústy a zamodralýma

oí

brýlema, za nimiž dvé jiskrných

emesla svého

byl

sem na

kritickou

má

na tvái vidti

—

lovíek

ohn

do

strí

dával

a

co vedle toho

po

—

a tak

menším

sebe

v

mnoho-li

bylo,

syrový smrek,

jako

— a-

si

druhý z nich. Janov-

mu každým,

že

pleti,

pohnutím krve se

zasedal;

stolici

se toilo

pitom

mladík, jemné, skoro ženské

ský, vytáhlý

prhledné

zen

lyrický básník a

nebylo dosti známo;

tropil,

ru-

s

bradou,

obíral se

malováním podobi-

domech

mohovitých

zvláštních

sob když

hodiny vkreslení; tetí soudruh, nejstarší a nejusedlejší, byl divadelní herec.

pisovati je

když a

onch

nastreným znakem ji

rozpíil nebo

širokých tváí, kteréž prosté srdenosti. Ale

natáhl,

když ústa rozevel

zuby vy šklebil, když oi vyvalil

mhouil: pak veselí,

a

jeho po-

tžko, leda by se eklo, že byla beze

všeho výrazu, jedna bývají

Ráz tváe

jej

lovk

obskakovali se

diblíci

musel smáti

pi-

anebo

nesmrtelného

chtj nechtj.

Byl oblíbený komik.

Novotnému o

se byla toho dne podaila

snivbdivých oích, komika

lení

diváci

nkolikráte

v kapse honorár za

byli

vyvolali

svj

,

báse

dnes rozvese-

Janovský

poslední portrét

ml

—a

to

—& vc

byla

nejhlavnjší.

o

Si-

Herec nemohl astovati,

ponvadž bylo den ped gáží; Novotný nemohl platiti, ponvadž si ani nakladatel básní, ani redaktor asopisu netroufal dáti i

a

musel tedy Janovský

svj honorár punem Nyní zahuela

s

mu nco

sklenici

hrdla

ji

Však

se

vže

dvanáctá. zvolal Novotný, pl-

pozvednuv a jako pouhou vodu do

pohrobiv.

ml

poušti

roz ídit.

..Requiescat in páce!"

nou

anticipando:

krkavcem na

býti

„Te mu

dávno bradou

již

umírákem.

zvoní

vzhru

položit

—

starý niema."

„A pro, Václave?" ústm pikládaje,

zvolna k

vav

srkaje.

ptal se komik, sklenici

a

velý

nápoj pochutná-

..Proto že je starý? Myslíš,

brachu

—

že bude v novem lip?..Kdybysi

hlavu

nco

z kulis vystril,

dále

skutený svt

ekl Xo..vdl bysi, že ta stará mizérie dlouho nemže. Všecko se chystá k novému, krá-

abysi

nosem

votný

—

trvati

snému

o

životu.

Sprostota musí

sutinách hrubé modly

její

zavadil,"

vyhynouti,

a

na

rozepne šlechetná mysl

své mohutné peruti a povznese královskou hlavu. í;

„A pak budeme" slovy

„pak

—

rozkikl

a vroucím nápojem rozilený

budeme —

u

se

horlivými

Janovský

—

— -—£

S—

6

—

pokojn u cínových žbáneck sedati." vskoil mu komik do ei, po hodném doušku si pomlaskávaje. ..Recte habes,

žbáneck

sezení o

a bez

my

Johanýsku!"

soudruha na rameno

votný,

nho

byli

jsme

skutk

je kvintesencí

No-

..Práv

to

našich

hychme pouzí peeiválkové. Oh

velicí

svtoborné

dotvrdil to

uhodiv.

—

pi piv! Tam

návrhy,

kteréž

—

vcnými

—

naše

se rodí

návrhy

zstávají." namítal

no!-

..Xo,

ne

zprudka!

tak

píšt nestríme kové

mu Janovsky—

My dláme kapes;

ruce do

dost

—

—

..jenom

také

a

hlouposti, ta-

ei!" Novotný byl by snad odpovdl

všech tí

— ale zetel

ke dveím, kdežto ka-

obrátil se náhle

várník nevítaného hosta peskoval.

„To by se mi ješt nedostávalo,"

hulákal

tam svým jadrným a dnes také trochu navlaženým

jazykem

—

..abych se

ml

sotva

že

stydíte

se?

plnoci!'

myslíte, že

o

mám

otevenou až do

se žebráckou

—a

bhat

po

ulicích.

NeCi

pro vás dovolení nechat kavárnu bílého

rána?"

Host, kteréhož kavárník takto

šedesátník

eládkou

nový rok pes práh kro í.

zlobiti,

— vytáhlá

a

dobrosrdecnjší tváí na

vyzáblá

vítal,

postava

byl s

asi

nej-

svt. V tenounkém po-

kre

pelavém kabát u dveí se

makaje, hledl

ným

okem

na

prosebným,

tiše

hospodáe,

a

a epici v rukou

ponkud

zakale-

vyslechnuv jeho

novoroní kázaní, ekl jektavýma rtoma

nevlídné

Bh — Potom

Pán

polohlasit: ..Zapla

se chá-

!*

pal kliky.

..Xa

mou

Pohoalský

Garrickv!"

..Duchu se

chudáka

na

Janovský.

zvolal

duši!-

..Tot

z Divotvorného klobouku!"

ušklebiv

zvolal

—

komik,

vesele

Klicperovu

..jakoby

nejživotnjšímu výtvoru byl za vzorek sloužil! Já

mám

chu

s

ním skle-

..Stane se, Johanýsku, stane se!"

potšil ho

tisícerou

niku pune

na lepší známost

vyprázdniti."

básník, a obrátiv se s ..He! pane

zvolal:

neráí

Pohoalský! pane kolego!

ho

volání

bázliv, pólo

otoil,

týká, ili

nadjn

kývaje.

vajec

„Tu

nic,

nevda a

dobie, zdali

upel zraky

na rusovlasého

..Jen blíže, blíže!"

rinko!

—

se blíže pistoupiti?"

Žebravý host se se

uzardlou tváí ke dveím,

kritika.

zvolal tento, na

je dost místa pro tvrtého.

— skleniku

svejcetem!

—i

pólo

líbí

nuzáka He! Mase

bez

?*'

..Zapla Pán Bh!" ekl host, zdlouhavým krokem se pikrádaje, a nejistým okem brzo na

— —

—

!

<S 8 S>

na žasnoucího kavárníka

zvoucího mladíka, brzo pohlížeje.

tot se musím

..I

vdl,

své vykrmené

ník,

„Což pak ráíte,

umuení

Novotný,

pane

kdybych

žebych

myslíte,

bát na tle

„Práv

honem

vší

s tím

—

že

ale

je

vy

—a

živá,

mezi

již

starosti.

paltó — toho — sedený ka-

tato živá bída

musíme

šesti

si

jí

zlatá

všímati;

— pak

by

dušinko!

—

prkénkami

Honem,

c:

punem. Pan Pohoalský musí nový

rok vesele zaíti.

..Zapla Pán

vem,

ním

ml?"

prosím

kdyby ležela bylo po

hrozil

byl

vyšívaného

místo

cizozemského a neforemného pytle

,.0,

—

žebravé

toto

na hubu, pane brindopale!" ..Anebo

kritik.

horším,

semotam otáeje.

bíško

znát?"

..Pozor

mu

hned za nos, abych

vzíti

zdali bdím anebo spím!" ozval se kavár-

v nmžto

c;

Bh, se

pánové!" ekl tento

radost,

ale

i

žalost

s

úsmjevila.

„Jsem v hluboké pokoe povden, milostiví pánové jestli se ale ráí pro nešastného lovka

— dobrého —a

nco pití

udlati, bylo by

.,— njaké milejší!

e

mn

místo drahého

novoroní nadlení na penzích

Concedo, píteli písnikái

a

pejal

mu

Novotný, „a za tou píinou obrátíme se tuhle

—

—

9

-3

S>

k našemu klenotníku, pokladníku a tajnému opatrovníku našich

Pi

dchod." na Janovského

tom okázal

potom po-

;

klepal na prázdnou sesli, na nížto se nuzák

nen

anebo

arci hlavy,

hosté

Ostatní

posadil.

trojlístku smáli:

se

divnému poínání veselého

sob

rovného soudruha.

nkolika okamženích kouila sklenice

stihlá

i

..Jen

sám

!

ní

bídák

ob-

v

hrsti,

chvíli

ml

nebo

mnouti,

tím dol, pane kolego!"

s

sklenici pozvednuv, vylil

hrdla.

šku

ním

prsty

vtrem zkehlé.

ostrým

a

zaal ruce

si

ped

se

punce na lakovaném

plamenného

8 dtinskou rozkoší sáhl po ma rukama držel ji takto hezkou tácku.

a potom

pijal

ten se ale nedal mýliti, a

chudáka mezi sebe jako

V

ko-

i

pi tom

sestrkovali

zahívá.

..To

— ješt

plku

He,

mj

— a malý

ekl komik, zbytek

z ní

do

Marou-

obratný

pidánek, aby z toho

byla celá."

..Zapla Pán

Bh!"

oddechl

zák, ze sklenice asi na prst upiv

Bh!

—

to

je

kouzelná

vodika

na

si

— ale

nu-

to

— ..zapla

Pán

škoda

—

škoda!" ..Jaká škoda? votný.

„Xe snad

— eho trochu

škoda?" té

kteráž vešla v pevný svazek

s

Xoomáky,

ptal se

citrónové

prudkým arakem,

akoliv se

Jen

rozplývavý cukr pokoušel?

o ni také

—

dol!"

s ní

„Zapla Pán Bh!"

„Pisám

Apelles, Rafael

a

Brandl!"

ozval

se nyní Janovsky, kterýž byl až posud s nuzáka

oí

nespustil

— „ta

hlava a ne jiná

nevyrovnaný Lazar!

ukni

s

mj

— hotový —

!

udlám na

ním

t

Nebesa

vystavení furore.

rušené postav,

Já

uchovejtež

píštím

v nepo-

— pí!

osudem seslaný vzore

si!"

„Zapla Pán Bh!"' dkoval na prst upiv.

doložil

s

opt

a

host

povzdechem:

..Škoda

—

škoda!"

„Ale per deos infernales!

—jaká pak

škoda,

vetchý vzdychale?" ptal se Novotný. ..Ze si

nemohu

vzít trochu té

arodjné

vo-

diky dom." „Ahá!"

prohodil

komik.

bezpochychy Bachusa

ctívá

kam pak

„I

Bachusa zlatou

je ke

mn

Btunku by

zaínají

prstíky

myslíte,

„Pan

nej radji

jemnost

Pohoalský doma." pane!

cesta tuze obtížná; to

zahálo.

kehnouti

—

— pro

— ale mou

Já vím, že

pi tom

jí

te

vném

píchání."

„Co pak votný, a

povd

je

to

narovnával

za si

Btunku?" brejle,

všemi smysly pojmouti.

ptal se

Xo-

jakoby chtl

od-

..Jakého

valoru?

?

—£

11

— anebo

lehkokídlá píse?

jarní,

Snad

eleg-ie?

pana

3— zimní, plativá

Pohoalského

vzácná

paní

manželka?" ..Manželka?

—a

pana Pohoralského?"

oi

se nuzák, s podivením jjl

to by v tom

po

byl šlak zašitý

Kdo pak

!

ptal

otáeje,

trojlístku

je ten

pán? Já ho neznám?do smíchu.

Trojlístek se dal

lovíek!

..Skvostný

mu

Ale k mudrctví

Touha nevinnost!

mnoho

schází ješt

—

— nezná

ani svého vlastního jména/'

nebudete

..Xaposledy votný, „že jste

roních

ekl No-

vedet,"

ani

o které

se po vý-

— já dlal

písniky,"

dlal písniky,

trzích lidé rvali?"

..Já

že?

zaal nuzák,

— nu,

ano, ano

a v bledou vyzáblou

záblesk jakési radosti. „Ale

jakž pak vy

milý, zlatý pane,

víte?"

to

„To vdí

mj

tvá skoil mu

celé

Cechy!

— vždy

je to

na bílém a tištno v Hradci Králové.

erné

Xení-liž

pravda, páni kolegové a

A druzí

dva

dali se

do smíchu, na

dosvdení

hlavou kývajíce. ..Ale jakž

pak by

vdly?" divil vyjevení. „Vždy pak Cechy

mých

písní

nechtlo-

to

se

—

se

bylo,

aby

nuzák jako až

posud

doložil s

o

mn u

celé

blahém

nikomu do

názvukem

tru-

doj e mný in

bych

kdyby nebylo mé Btunky. ješt

..a

;

je nebyl ani slyšel

— leda

ze svého vlast-

ního bruení."

Btuška

„Ta vaše

tedy

zpívá?-

ozval se

Janovský, ze svého malíského pohlížení se protrhnuv.

—a

..Oh!

odpovdl

jak!-

starý

s

mladi-

ckým plamenem. „Snad hezky pronikav manželská dueta?" ..Ale moji drazí s

tím manželstvím?

pánové

Btuška

— co

je

to

máte poád

moje vlastní a je-

diná dcera."

„To není pravda!" ekl Xovotný

vyprázdnnou

ty milý

,,I

to

má

Bože

krátce,

práv

na stl postaviv.

sklenici !

já

budu pece

vdt,

je-li

dcera?"

máte

..Vy

poínal.

—

ti

dcery!"

dokazoval Xovotný,

njak neobratn „Pánové, má Pohoalský

jemužto jazyk

již

služby

konati

ti dcery, nebo

nemá?..Má.

má!" optovali druzí dva jedním hrdlem.

Kdo pak vám to ekl?" „No Klicpera." „Kdo je ten pán? — já ho jaktživ nevidl," ekl nuzák. mn ..Pánové, nesmjte se zaíná být ouzko Ví Bh, já mám jenom jedinou ..I

uchovej Bože

!

—

—

!

dceru."

—

"

— hodnou —

pochyby hezkou a

.,Bez

pravda?"

„Mžeme

Janovský.

ptal se

—

"

"

"

není-li

udlati

s ní

známost?" „Ne, ne!"

vyrazil

..Má holka nestojí za

známost dlali. druhé .,

..Já

—a — se

ti

to

náctileté

Za

sebe

ze

aby

to,

jedno

Není

dve —

„Prosím

— ješt

h!

..Tím

ale

divu

není zcela osmnáct

Mezi sedmnácti

nejvtší nebezpeenství.

—

mu komik

o ni bojíš!" vpadl

vidím na nose.

takoví pánové

hezká

není

bojácn.

starý

s ní

a

a

do

za

ei.

— osmu

osmnácti je

He, Maroušku!

Semhle

ješt skleniku." .,Zapla Pán

„Škoda „Prosím

Bh!

jen, že

již

mi jde hlava kolem

má Btuška

ponížen —

její

zrzavé vlasy

—

—

hlavika se leskne

jako havraní peí na slunci."

„Takto by ješt prošla

zakrnlá —

-

..Prosím, to

rovnjší a

— kdyby nebyla trochu

:

ji

štíhlejší

„Vždy

neznáte

!

Jedle

—

ale trochu šilhá

nemže

být

—

„Kdo vám to povídal? Oka její jsou dv hvzdy, kteréž nad ržemi a liliemi do traplivé noci stáí mého utšen svítí."

— —

>& 14 S>

Btunka!" zvolal nyní komik. „Píte, pánové! Piukni si, šastný tatíku!" „Zapla Pán Bh!" „Vivat Btunka!" kiel nyní celý trojlístek, „Vivat

z plného hrdla se chechtaje, že

chudé krasotinky

V nejnižším

domku na Františku

elí jeho

hledí

vlastních

obyvatel

nepadne

do

— v tomto

na vetchých nohou nízké sednici

tak lacino obraz

dostal.

úzké

tak

krom

že

oí

žádnému do

rok

celý

— celé pr-

uliky,

zastreném, skreném stojícím písteší, a sice

hoel grošový knot

s

a

již

v úzké,

lojovou odív-

kou v plechovém, starém svícne. Mžikavé svtlo jeho padalo na mnoholetý, kulatý stl, na nkolik židlí s

nici

a

postele

porouchanými lenochy, na rozviklanou šat-

oteny a

na

dv

na

klavír,

nkolik

po

ouzké,

chatrné

zažloutlé zdi

visících

obraz beze vší ceny. Nejpvabnjší pedmt v nábytku, jejž

a všeho lesku

byl

dravý

kémsi ladném poádku veteší

hrubou

as

zbavil, kterýž stál

dávnovkém

tomto

podivn tu

— mezi

touto

sedla mladá, spanilá dívka a košili.

již

ohryzal

pece v

ale

ja-

chudou

šila

piln

Nyní vstala a zaala

Pi tom semotam kách, v nichžto nimiž

malých

zraky po

toužebné

ani

arci

dv

ale

rozštípána

do rukou dýchati.

si

popocházejíe, vysýlala chvilkami

krejcarová

polínka

Zima

toila

ležela.

se

vc

velmi vítaná:

ale

poala ješt

na píští hodinu, a

na

drobno

po

sednici,

kamýnkáeh bylby

a malý plamýnek v prázdných tu býval

kamýn-

plechových

jiskry se nelesklo, pod

dívka

zpomnla

více

do

rukou

dýchati.

Výraz mladistvých, zimou trochu zamodralých tváí jejích byla s

dtinná nevinnost, spojená

obyejnou pohlaví ženskému

lehynký závoj jakési sné oko

jenom

duvtipností;

starostlivosti

zatemoval ja-

její.

Nyní

venku hodiny.

bily

Temn

doznívaly

rány tmavou nocí k nízkému stavení. tvrti

,,Ti

v

nížto

kot srdce množilo se nevrací. ne, ne!

na

jednu!"

vzdychla

každé udeení hodinového kladiva

—

Jestli se

— toho

se

;

.ti tvrti na jednu

mu nco

nesmím

a sepnouc ruce položila piblížila

k oknu,

a

zlého

ležela

tak

tlu-

i

—a

ješt

pihodilo

—

báti!" doložila bázliv, je

na

odhrnuvši

prsa.

Potom se

vetchou

z bývalé zástrky, hledla do úzké

však

dívka,

hustá, neprohledná

ulice.

záclonu

Venku

tma, že

se

~3 divka

nepoízenou od okna

s

krokem zase po

mluvila dívka

sama k so-

oi k nízkému

stropu po-

noci!-'

úzkostí

s rostoucí

zdvihujíc

— ..musela-lis

zbuditi?

Tebas bychme

dom

caru v

nebo jsme

nemli

krejcaru doma

nemli,

8 kým

.

.

co

mluví?

to

milé nebe

—

s

kým

piskoila k oknu

I

mi

dobré srdce

pak to

!

to

to

je

V

tom

a hlavu

zaalo venku

ani

tak

— a ješt

pichází do

otcv

hlas.

pichází?"

na

hledla zase pod záclonou do tmavé

Dve

dáti

slíbili

— ale teba bychme mn by nebylo pece

to? — kdo

Ty

?

odpoledne

púltolaru

límce

Hokyn má

ouzko jako nyní.

ani krej-

také míti nebudeme,

to

za

a

králích

naší ulice

novém roce

o

posledního

dali

peníze o tech

poká....

myšlénku v jeho hlav

tu

—a

za otcovu podrážku,

ale

obrátila, a rychlejším

sednici pecházeti zaala.

„Nešastná

b,

16 Še-

nco

ze

položíc,

noci.

na okno

klepati.

poslouchalo.

„He, moje poupátko!" ozval se pólo jektavý

na

hlas tko

ulici

— poj, a

—

..nehajáš? Poj, moje holoubáotevi mi náš zlatoskvlý palác u

..Milostivé

b — „tot práví

\

nebe!"

ekla dívka sama k so-

v skutku otcv hlas

!

Ale jak

to

roz-

!

Potom vzala rychle svícen

dvée u domu

otevít.

se stolu a

bžela

!

Rezivý zámek zavrznul, a do úzké pedsín vklopýtnul

nuzák

starý

z kavárny,

z obou stran svými nejnovjšími

malíem

a komikem.

okolo

a

sklo,

úst

mladým

Ale ve tvái jeho byla se

zmna

mezitím podivná

podporován

pátely,

Oko jeho

stala.

mu

pohrávalo

se

le-

bezstarostné

usmívání.

„Dobré

jitro

a šastný nový rok, moje

hvz-

— „a ekni

z hlu-

diko!" zaal jektavým jazykem bokosti duše své:

Zapla Pán Bh!"

..Milosrdný Bože!" zvolala dívka, s rozmno-

ženým strachem brzy na otce, brzy na jeho neznámé prvodce pohlížejíc. „Co se ti stalo, tatínku?"

A

v tesoucí ruce svícen

hostm na

„Nelekejte

ský povážlivji

se,

panno

bylo

,:

pozdním

poal nyní Janov-

— buto

že

nhož

ostrým novo-

povtím, anebo pohledem na vzácnou

spanilost dívky vystízlivl

Jesti to

svítila

mluviti, nežli se dle místa, z

picházeli, nadíti

roním

držíc,

cestu.

— ..nelekejte

se,

panno

!

nepatrná a dnešní noci velmi pirozená

píhoda, jež pana otce potkala a nám, jakož dobré

znamení na píští rok, takovou milostenku na oi uvedla." „Slyšíš ho,

Btunko?

jejž byli mezitím posadili.

VI.

„To

je

do

:;

zasmál se nyní

sednice

ptáek— je-li

a

dovedli

na

starý, židli

pravda? Ten zpívá

2

—

!

—

<S 18 S>

No sednte

písniky!

zlaté

zavdk.

Jedlika

Starý

zlatou

vodikou

chtla

moje

to

— he,

uctit

nemže

he!

Btunka nco

pijmte

pánové,

si,

vás

kdyby nám

ale

zazpívati

— he,

he

kru

roku jako pi

byste slavili píští nového

tou

arci

andlském."

ote!"

..Ale,

„Co pak

prosila dívka.

na-

ti

padá?**

panu

..O.

znal, uchopil

-Mn dívka

s

svatá

je

—

kamna

za

—

.,a

zkehlými

klávesnici tancovati."

ekl mladý malí

pravda,"

kamnech.

máme

Tuhle

!

— zazpí-

roku!*'

úsmvem

dobe po

a ohlížel se po

pomoc

dávno

již

by zamrzly tóny v hrdle," zdráhala se

polobolestným

..To

výborného!**

by dívku

za ruce. ..Pojte, pojte

ji

prsty nedá se

dová

a jako

nám nco k novému

vejte

nco

napadá

otci

ozval se Janovský,

„Ale to bude snadná

zásobu

pt

pokrm pro hla-

a

bude

minut

zde

jako

v lázni."

S tmi

kamnm,

slovy

sedl

si

dívku

piskoil

opustiv,

ke

na bobek, zaal do nich rozští-

pána polínka nakládati, a

v kapsách

hledal

kus

papíru na podpálení.

..Myslím,

jenž

byl posud

lehlé sídlo

brachu!*4

ozval

se

nyní

komik,

okem zpytavým a zkušeným od-

chudoby proskoumal

—

„myslím, abysi

—

—

<S 19 6*

umní

na

jinde

a snad

oi

—

zavíti, nežli aby

— anebo

Zejtra

otvírati.

také den

bude

panna Btunka bude také

bude moci ústa

výborného topie praknejmilejší

nejprospšnjší, když se do postole do-

i

—a

stane

úad

a

Panu Jedlikovi

zaal.

tikovati

mla

radši,

když

k vli nám

vlastn dnes

již

je

;c

dobe, Konopásku!" zvolal Ja..dnes je také opt vyskoiv jeden a bude to pkný, radostný den

„To máš novský, se den,

—

zem

—

onch okamžení, ježto z hojnosti nebeských poklad na nuznou zemi padávají, aby se hodn hluboko v srdce pamt lidskou zaryly. Dovolíte nám, z

i

píteli,

abychme vás dnes ješt jednou

„Zapla Pán Bh!

;í

mu

týlo narovnati, ježto

jektal

navštívili l u

nut

starý,

se

jako stéblo pod zralým

klasem poád se ohýbalo. „Moje paláce nezavrou se nikdy

dovede

upímným pátelm vás

a zlatohlavu

poctit,

— he,

—a

jakoby

princezna moje

chodila

v hedbáví

he!"

„Ale tatínku!" prosila dívka. „Pomysli pak takoví

pánové —

a

naše

naše nepatrná spolenost

chudé

— jaké

hospodáství

— —

zábavy mohli by

zde nalézti?" „Knížecí,

moje

beruško

Tys malá arodjnice a ráj

— zapla

Pán Bh!"

!

— knížecí,

vykouzlíš

nám

he, he!

z poušti

—

"

—

"

20 S>

«s

„Tedy pitom zstane, rozkošná Btunko ?" ekl Janovský, ochotn okolo dívky se otáeje. „Zejtra jsme

máte nás

hostmi

vašimi

tu jako

na

koni.

— okolo

To bude

dvou hodin

život, že

budou

sami andlé radostí taniti.

„Jak se

ekla dívka

líbí,''

poklonou.

a poloviní

pátely otce

mého

zábavy

nemohu."

slíbiti

„Dkuji

pkn,

s

budu

..Já

vážnou tváí

vždy

hotova,

akoliv jim

pivítati,

dkuji!"

žádné

Janovský,

zvolal

poklonu za poklonou ezaje a celý jako na vinách se houpaje. „Ujišuji vás, že „

— na

muže a

Františku,

ve

budeme

spolenosti

— „ani

lejšího

jako

„Ne-

— obrátil se k dívNco

nezpsobné zvdavosti. nás

vábí

—

poctivého

spanilé dcery jeho," doložil komik.

strachujte se žádné dotíravosti"

ce

živi

k vašemu panu

otci

ušlechti-

—a

to

tím

více od té chvíle, co víme, že je strážníkem tak

vzácného klenotu." ..Zapla s

oima

již

Pán Bh!"

mumlal

zapadlýma, a hned na

starý

to

nuzák

ozvalo se po

sednici zdravé chrupání.

Dobrodružní pátelé octnuli se mezi tím zase

na

ulici.

ekl „Co íkáš

„IVo, ty fabrikante lidských pošetilc!"

Janovský, komika pod paždí uchopiv.

!

té

holce? Povídej

— dá

val?

Konopásek še

mu

— mluv!

Co

tady vyzpyto-

jsi

se co dlati? he?"

z rukou,

neodpovdl, nýbrž vyniknuvpoal se toiti a vkol ohlížeti,

ale

pokud tomu tmavá noc dovolovala. ..Aha! rozumím Vážnostem a

novsky.

..Prohlížíme

Myslíme, že

zbloudili.

zici

nabu

..Ale tak

pak

barev

rušiteli

a

sám ješt nevím, co a nerad

mj

musí. to mi šeptá

levo

ka..já

o celé té noci souditi,

hloupým kouskem zadá

dlati

tajný

diblík,

a jako

rtu semotam

ale

ono

.

.

.

to

..Xaposledy v

do smíchu

ele ;

tob

nepokojn

lovk

mohl

rejditi

— jako

znítily

zane,

—

se nesmrtelný

hezounké oi

láska íká!"

pi tom

trochu

v po-

v právo

písu vyjádil."

tuniny ono sladké a nevýslovné nebásnická

dlati

kterýž

se válí. Nevím, co to je

nedá pokoje!

skladatel národní

— ano zdali

v prsou mých

krociti,

ne-

geniální

dobných pípadech, kdyžto nevím, nebo

zejtra

za cestu?"

ekl komik;

rozumu,

mám nco

tady

se

státi

plátna!"

bych nový rok

— Ze

al.

bude

to

zaal zase Ja-

abychme

okolí,

se

mu

házelo,

ale

a

toužení,

dal

se

B-

jemuž

Janovský

samému srdéko

na tvái byl by mu

sirku rozsvítit, jak

mu

hoela.

22

*^g

..Xe.

o>~

zanecháme pro

to

do myšlének zapadaje.

ekl komik, mnohem více

tebe,"

..Mne

baví

Pohoalský!"

starý

..Stjte!" ozvalo se v tom

ped

nimi,

an se

okolo rohu zahýbali, silné zkiknutí.

„Kdo to?" „Hlas volajícího ve tmách plnoních,

vaším

nad

fajícího

dlouhým

zatím —

a mrznoucího, an jste vy „

—

z toho

zkehli!"

napolo

si,

Václave,

milý

komik.

nedlej.

temnost je tvé zamilované slunéko, zná, jakobys urobil,

nad

Snad

byl sázel.

ji

ím

—

u

doložil

nic

zou-

zastaveníkem

a dlažba

jsi

za nkolik dní ve

..Ale

Plnoní

zatím

Kvtech

t

nco ruce

spráskneme a rozum z koleje vylomíme." kouta,"

se mezi tím Musa tvoje do ekl Janovský, „tedy hle, abysi jiné

dátko

brzo

..A nedostala-li

ku

kestu pinesl. Zej tra alespo

— bude

musíš na Semíka vyskoiti

V jiných lopocení

—

ulicích

práv

tím

zaínalo

v úzké ulice,

nebesky."

již

novoroní

samým chodem, jakož

posledním dnem starého

tak

se

to

roku

do níž okna

smutn hledla, jakoby

pestalo.

bylo

— Jenom

píbytku Jedlikova o

novrozených na-

— — djích minulé ulice ani

bylo

23 3>

nic

nevdla

-- jenom

všecko

ticho.

Xový rok

noci

ješt

-?9

nechávaje

nevšímal,

závojem mlhovitého

jitra

dlouho

ji

v

té

si jí

šedým

pod

dímati.

Slabinký zábesk mladého dne padal v cha-

Btunka z libého a nad obyej dlouhého spaní se probudivši, rovnýma nohama z pod lehynké pikrývky vyklouzla do vlnné sukýnky vjela, hrubý šátek na sebe hotrnou sednicku, an

,

pak na

dila a

tek

tecí sirky nahmatavši, zby-

stole

tenouké svíky

V

rozsvítila.

nkolika okamženích zplápolal veselý pla-

mýnek v kulatých kamínkách. ješt

Starý

a

se

k

otci,

šeptal ze spaní:

pla Pán Bh." tváe jeho. dlici.

prstech, aby

ho

ne-

plnjší novo-

nezaplašila, piblížila se dívka k posteli,

sklonivši

práv

Xa

snad lahodnjší, nadje

zbudila, a

roní sny

spal.

—

Blahý

políbila

jej

na

celo.

On

—

za-

-Moje

princezno

úsmv

ozaoval vybledlé

Potom pikroila dívka létavým krokem k žina níž to svleené šaty otcovy ležely, a sávest,

vyndala

hnuvši

po

penz.

Radostn hledla na plnou dla. kdežto

mezi I

mdnou

z

ní

hrst

drobných

veteší také bílé hlavy prokukovaly.

vrtla podivením

svou

vlastní

kadeovou

hla-

vinkou, a radostné pomyšlení, že bude moci dnes

— —S dobry

otci

den

kvapn

dechot

24 S> rozehálo

uiniti,

se

položila peníze na

bez lenochu

židli

vodou

s

Umyla

stály.

Pozorn

stl a desítník dala na stranu; kdežto na staré, vi-

potom se uchýlila do kouta, klavé

nežli

více.

ji

rozpalujících kamen.

erná hlinná mísa a hrnek piesala — potom pi-

se,

stavila

k ohni hrnek vody. hodila na hlavu velký

vlnný

šátek, vzala s chatrné police druhý menší

hrneek, se

stolu desítník, piložila

kousek polínka

do dychavých kamen, po prstech vykradla se pak

ze sednice a pozorn za sebou zavela.

Vesele

praskalo

jedlové

díví,

jakoby

se

radovalo, že zase jedenkráte nemilosrdnou tyranz nuzného

ku. zimu,

praskalo

pudí;

Jedlika

Pak

a

procitnul.

vstal,

a

zaal

starým

lahodilo

hnízda

poctivých

dusí

vy-

huelo, až jeho plesem starý I

vzchopil se a hledl vkol. se

oudm

8íící-se

oblékati.

teplo

—

Btunku I vrtl hlavou, nebo byl spaní. V tom padly oi

jeho: volal na

dívka se ale neozývala.

ješt jako v polovicném

penz na stole, a tímto podíváním, mu všechny smyslové. Sepnul povdn k nebesm oci pozvednuv, zaal

jeho na hrst

zdálo se, vrátili se

ruce a

ranní písniku zpívati.

Konen ila pozorn

u

stolu,

zarachotil

pes

zvolala:

zámek

práh.

..Dobré

Vidouc jitro,

a

Btunka ale

kro-

starého již

tatínku !"

— pak

"

—S

25

Sí~

"

—

hrneek smetany na kamna

postavila rychle

a vle-

tla mu do náruí. novy rok,

..šastný

okolo krku jeho

ruce

mu

na ústa

milý

ekla,

tatínku!"

vinouc, a

dlouhé políbení

„Xového roku nemohu

tisknouc.

nic

ti

jiného dáti, nežli své srdce s celou jeho dtinskou

láskou."

..Zapla Pán

Bh.u ekl

starý,

u velkém po-

hnutí rozkošnou dívku k srdci tiskna dost

veliké

bohatství.

Všecko

—

ostatní

je mi

..to

poruíme

Pánu Bohu. Ont náš vcn moudrý a milostivý hospodá i nedá zahynouti tomu, kdo se k nmu

—

s

dvrou

utíká."

„Alespo

dvru

tvou

prvního

pravda?" ekla dívka, a z

hbit zase ku vidím, tvou

kamnm

píštího roku pevnou

dne

nesklamal,

milý

—

tatínku

objetí jeho se

není-li

vymknuvši,

piskoila. „Požehnali', jak

tžkou noní

pout,

k vli kreré jsem

na zaátku plakala, že mi pak u práce oi cházely

— ach,

jak ráda bych ješt jednou

prst mla, abych vydlala

—

..Xech toho, nech, milé dít

pla Pán starý.

a

za

to,

—a

ekni: za-

co poctiv dovedeš!"

ekl

„Já velebím Pána za vše, co na mne sesýlá,

vím

zbudil,

Bh!

petolik

pevn, že abych se

on

sám

— ponejprv,

pouhý žebrák pod pláš

cizích

myšlénku

ve

co živ jsem

mn

— jako

dobrodinc utekl

—

— —~3 „Mj hý,

— ubohý

drahý

„Ml, ml!

26 o> ote!"

m — vždy nejsem

nelituj

Také

dokud tebe mám, dušinko!

nemyslil,

na tebe

ale

—a

Leckde jsem

žehnalo.

nebe jen

arci

mou po-

cestu

škaredých tváí

—a

nadje moje klemusím dobrý nový rok

a nelaskavých slov utržil sala; ale pomyšlení, že

ubo-

jsem na sebe

ti

zpsobiti, ježtos po celý starý tak dtinsky o

peovala

—

to

m

vždy zase

mne

Pomalu

pohánlo.

kapaly dáreky, vyhlídka na radostný den nebyla

ješt lidi

ti

veliká

— až

uvedla, kteí

„Vidla

— no,

—a

ješt

je

navštíví, u

r

vždy

mezi

Byli to

ujali.

uvidím;

ozvala

dávajíc na smetanu, která se

„Ze

Pán

ruka

pátelsk}

jsi

dva

vidla?"

dnes

nás

m

mladí pánové

roztomilí

z nich, tuším,

že

konen

mne se

slíbili?-

se

práv

nebo

slíbili,

dívka,

pozor

vaiti zaala.

se otec, knoflíky u vesty

divil

—

Bože to musíme tedy popece uctili. u „To bude tžká vc, milý tatínku!" ekla B-

zapínaje.

,.Ty milý

myslili,

abychme

tunka,

sypajíc lot mleté

je

kávy do hrnku, v

nmž

voda kloktala.

V

malé

dle sebe

u

chvíli stolu.

na

to

Ped

sedli otec nimi

i

dcera ve-

vydychovala silná

káva z chatrného nádobíka svou líbeznou vni. Starý

držel

v obou rukou zamodralý majolikový

—

"

—

<9 27 o>

šáleek

s

otlueným krajem

vidti, jak vzácného

pla Pán Bh!* každém

tvá

„Jen

mu

jeho

se

po

rajskou

dopíjel.

ekla Btunka

tatínku!"

nm „Za-

tém

z úst

leskla

když druhý šáleek pí,

bylo na

sebou hosta má.

vykluzovalo

polknutí, a

blažeností,

mám

1

ped

posilující

srkal

a

nápoj s takovou libostí do sebe, že

—

,.já

tu

ješt tetí šáleek pro tebe." „Ne, ne

— zapla

odpovdl

toho dosti,"

tlo

oplývá, netouží

Pán otec.

po

Bh!

dít— již

zlaté

„Když duše

kvasu.

radostí

Ach, mé

dobré

— nám

poíná rok nový tak pkn, že mi všechno utrpení minulých z pamti vylétá. Hle jen, moje dušinko, abychme dnes hosty své njak S takovouto šávou pražených zrnek piuctili. dít

— naše a —

jmou tuším zavdk ti isté šáleky,

nemj

„I

starosti,

tatínku

u chudoby hodovati, musejí jim nemohoucí ruka

milá sousedka

její

jevili.

Zvlášt

to,

ta

podoba z mysli

ty

oi

— ta

ped oima

celá

zavdk

tím, co

poskytne." oni

také

uinjí;

dalece o hody ne-

aby své dobré srdce pro-

ten jeden

mi

pjí

— chtjí-li pánové

vzíti

„Zapla Pán Bh! — to nebo myslím, že jim ani tak bží, jako spíše o

!

ti

— dve

vyjíti

tvánost

!

já

nechce.

— všecko

nevím,

Ten

hlas

co

—

mi tancuje

a kus po kuse vyrstá z toho postava

—

&—

28

*9

osoby, kteráž by nyní snad

jisté

— tys

práv

ne-

byla ješt mezi poetem poutníku v tomto slzavém údolí,

matka

a

hvzda

Ach,

svítiti.

kapelním

tenkráte

dobrá

ta

tvoje,

blazí

ti

mistrem

zaala mi nadjná

duše,

oí svých

teprva leskem krásných

jako

— Já

asové!

herecké

byl

spolenosti,

vádla. Bylo

asu v Karlovaích své kousky proto pkné živobytí. Mysl byla ješt

mladá, peruti

její

ježto letního

lehké, pohyblivé a vysoko létavé.

Já nechodil po zemi.

ale vznášel se po

oblacích:

veškerý svt tonul okolo mne ve svtle ržovém.

Já

snil

že

se

o

zlatých

léta

píští

hradech budoucnosti a myslil, jiným

nemohou, než jak jsem il.

— Jednou

z rána.

rozkošné, libodeché

louku

do

boru,

V

.

si .

jitro

okem na mne podívati je sám v duchu vytvo-

ješt

se vidím

— já

si

.

.

.

bylo to

vyšel za velikou

jímžto se pískem sypané stezky

hlav srdci zvuela mi nová píse a prvodem zaznívaly pi ní líbezné souzvuky. Ale náhle perušilo je pronikavé úpní; vedle pšinky stál otrhaný pacholík a plakal. Ruce ml ped sebou sepnuté na prsou, oi jeho tkvly na mn, jakoby se mne již ani spustit nechtly, ústa

vinuly.

i

m

jeho se hýbala, jakoby ale slova z nich

k

nmu. Xebyl

byla chtla

nemohl vypraviti. hezký,

pvabnost. jakovouž

a

dti

neml

I

prositi

—

pistoupil jsem

onu

dtinskou

v outlinkém rozkvtu

—& lovka bezdky dovlé tváe,

29

jímají;

—

nách pohnulo.

—

rodie?

z oka,

ale

z celé skroušené

dobrosrdenosti,

tolik

&~

Cí

Tatínek

mi

se

jsi?

v

srdce

— Žádného. —

hlubi-

Xemáš

maminka zemeli... Slova

i

m

jeho probodla

že

vyhla-

z té

postavy vysvítalo

jako

me;

ostrý

na svého otce a matku, ježto

již

zpomnl

já

také v chladné

zemi dímali."

Po tch slovech Bolnosladký

úsmv

jeho sklopily se k zemi.

as

ponkud zamlel. mu okolo úst, a oi

se starý

pohrával

Zabral

v duchu

se

Po malé pestávce

minulých.

se

jal

do dále

vypravovati. ..Hošík

nebo oi

mé nepochybn

pohnutí

jeho

mn

spoinuly na

pozoroval,

outrpn

tak

a spolu tak prosebn, že jsem nemohl proskakující

srdce

ze

semnou? ale

dáti,

v prsou udržeti.

hlas

ptal

jsem se

tatínka

ho.

nahradím.

ti

svou do holá ostíhanou hlavou chvíle

otcem.

uinil

mým

Byl

,

když

jíti

nemohu

ti

— Hošík zakýval — a já byl od té

dobrý klouek,

to

Davidem

— Chceš

Matinku

na

mne

Bh

a

ho

chvílemi

trampoty života doléhati zaaly."

„A

co

se

z

nho

stalo?"

ptala

se

dívka,

když starý poznovu se zamlel, jakoby v duchu byl zase do

onch

as

kratiký nástin podával.

zaletl,

z nichžto

nyní

—& 30 &— „Co o

nm

optoval

stalo?"

Ml

plné.

nho

jsem ho

kus

rok u sebe,

asi

své a lánek

duše

oí

z

—

uinil jsem

tla svého

mi podala matka tvoje ruku k dávno to

pi

v pouta nezlomitelná.

divadle

uváže

skoro pro každého, kdo se

Dvoje

dolehnou na mysl, obraznost schlípí

troje starosti

kídla, a

— tu

žádanému

satku. Neštstí je

i

„Já

otec.

Zmizel mi

léta neslyšel.

v srdcí a v pamti mé zstalo místecko jeho

ale

z

nho

se z

dávná

pda,

umlecké sím

z níž

v libovonnv kvt,

„Aj, zlatý tatínku!-

4

neml píiny,

ekla

pozvednouti

vzejíti

má

nebo zkamení."

ta zbahnatí

dívka,

žalobu

r tys

pece

na mou ma-

tinku?" ..Xe,

kvapn

ne, to

a živ.

jsem neml!"

„Matka

tvoje

odpovdl staec moje Musa,

byla

byla moje slastiplodná bohyn, pramen blaženosti

mé

.

ale byla

.

.

pece

— žena.

Ona nemohla Je-

níka mého vystáti. Srdce lidské je pepodivná po-

hádka teln,

z ásti

;

jako

mu

— jasn

rozumíš

otevená

kniha

a srozumi-

ped

leží

ást je zahalena temnotou, dlej, pece k tomu nepijdeš, abys a druhá

i

tebou,

dlej

na

co

mohla

nezkalenyma oima hledti. Dobrá, mírná, laskavá byla

matka tvá

— ale

nemohlo pilnouti srdce trn,

nebo

k

mému ubohému

její.

Nejevila

vidla, že mi byl

hoch

Jeníku

to sice

vedle

ní

pado

—m duše násilí

aby

zastíti,

dvanácte

let;

jednání z

mé

ale

se

se nedá tak

rouškou neproble-

tou nejpevnjší

i

skoval. Jeník zatím vyrstal

mnohé

si

píze — ta

— ten

a odpor v srdci

nedá vynutit,

inila

materská

náchylnost,

ale

mn

ke

a z lásky

vrostl, ;

^~~

31

— bylo

mu

deset,

asi

asné utrpení a pak otcovské srdce jeho

potáhlo

strany

tak je-

mnými strunkami, že pi každém sebe menším dotknutí drsnatých prst bolestn se zachvlo. On dlal, co matce na ocích vidl; ale nebyl v stavu jediné usmání

roní

— my

trovníka,

jakož

asi

Tys byla tehdáž

získati.

nemohli míti vrnjšího tebe opabyl

mj

S vrnou, skoro

Jeník.

bych ekl zvíecí vytrvalostí nehnul se od

dnem

nocí bylo nejmilejší místo jeho u tvé ko-

i

— žádná

lébky

tebe,

chva

by

nebyla

namáhání vy-

držela, jaké pacholík rád podstupoval

;

a

—

pece

pece mu zstalo matino srdce zaveno. Já dostal tehdáž místo u Brnnského divadla. IVa cest za svým novým povoláním pijeli jsme nice

ves-

do

Malá churavost pldruhého dne na míst se

na moravských hranicích.

matky tvé dále na

spod

nutila

m

a když jsme

zdržeti,

se

cestu

tetí

smáený

prosil,

že

m

nebylo

vypraviti,

po Jeníku památky

slzami

den vstávali,

lístek,

opouští

—

majíce

v celé

ho-

a na loži jeho ležel

v nmžto

— abych

m za

se o

odpuštní

nho

nesta-

!

ral

— že

musí

domácích i

odejíti,

roztržek,

aby nebyl déle pramenem nového

našel

že

—

otce

matku."

Bolestn dokonil staec povídání

mu

sklesla k

své, hlava

prsoum a duch jeho zanesl se opt

v minulé doby. ..A od té chvíle jsi

šel?" ptala se

Starý

Btunka

zavrtl hlavou. oddechnuv.

hluboko

si

snad se

mu vede

lip,

nm,

o

nesly-

tatínku,

po krátkém pomlení.

— ..Ani

ekl

slova!-

Bh

zapla Pán

,,Ale

mu

než by se

mne

bylo u

Otec vševdoucí vede cesty naše nejlépe.

vedlo.

Zapla Pán Bh!" $

Veselomyslný

vém pes

rv

umlc

trojlístek

roce ve známé vinárn. poledne.

sedl

o

no-

Bylo hezky daleko

Skoro všickni dnešní ctitelov da-

révoplodného boha byli pohodlný stánek jeho

opustili,

pospíchajíce k libpáchnoucím

voroního obda;

toliko

pátelský

mísám no-

trojlist

hovl

si

ješt v malém, teplém pokojíku pi plných sklenicích.

Tehdáž

nebyla

to

ale

rozpalující

šáva

Zernoseckých hrozn, co je zde tak dlouho poutalo,

nýbrž malebné vypravování

oblíbeného

ko-

— —

33 6*

<9

mika, jímžto se mysl

"

i

srdce druhých sladce na-

plovaly.

umní

velebného

dech

..Ani

arodjnou

více svou

když byl vyvstávající trudnou zpomínku ských

erstvým douškem

let

milá komedie

m

mezi kulisami

státi,

netšila.

spláchnul

Nechtlo

ani své malé

Tentam byl osloující

lesk,

Jakž

mladý jsem

nmžto

bezdušní

zervanec v miniatue, rána v mladých

Konen ..Pokej

lyrický,

!

„dív

—

brejlí,

budu z tvé

„Bravo! malí.

...Já

svtlujících VI.

—

quasi-

hotový ro-

byl

tato

mladými zebrami

dn

sotva minu-

proud výpravky jeho pítel

blíží

již

katastrofa

:

napiti,

udlej!"'

aby

i

bez Lan-

a

ponvadž

muset udlati cyklus romancí

to

na

lešení,

provádli.

mojí

musím v bázni Boží

že se

historie

již

••

u zarazil

se

celou

akoli tehdáž morová

lebkách a pod

ale

své

mi žádné slovo neuklouzlo. Vidím

gerových

odbývati.

jsem

chování

vám

ta

ani

bájené uná-

hledl

ješt tak se nehnízdila, jako za lých.

mi

druhdy

kejkly

lidé

Tak zkormoutilo nevlídné matky dtinskou mysl: já

dtin-

..ani

plátnou boudu a prkenné

divadlo jako na

na

byl.

z :

se

role

jenžto

moji obraznost naploval a v kraje šel.

m

neovíval

mocí,* jal se onen mluviti,

—

zvolal do toho pítel

k tomu pivsím nkolik vintek a vy-

obrázk

— vc

udlá

furore.*

3

— ..Blázni byli,

„Nevíte

nic

34 52—

<9

kordy mli!"

odpovdl

moudejšího co dlati?

—a

komik.

nebo mi

chcete vypravování ušetiti?" ..I

podívejme se na toho

pan Johannes, že

„Myslí

mu

kde se

—

má sám

soudruh.

sám právo

a

šaškáství použil,

v život co nahodí?

Ale já

ti

po-

-

..Nepovídej

malí.

zakrnlého, sucho-

dlouhovlasý

k výtvorm svého

aby

najaté,

vídám

zvolal

skrblíka!"

párného

„My mu

nic

—a

okikl ho

poslouchej!"

slíbíme, že ani zbla ze života jeho

nepoužijeme

—a

bré uznáme.

—

pak udláme pece, co za dobrate komiku, povídej,

Povídej,

a nedej se od každého blovouska vytrhovati."

„Konen Otec

My

mj

zaal

padla hodina,"

— „kteráž

vypravovati

dostal

mému

místo

tedy komik cíl

vytknula.

u Brnnského

divadla.

utrpení

se vydali in corpore na cestu.

Tehdáž nebyly

ješt dostavníky, v kterýchž by poutníci bez našpikovaných

mšc

byli

outoišt

tedy najal vlastní píležitost, a se,

jako v arše

veejnou

silnici.

Noemov Mou

všickni

celé

kdežto jsme

na

patro

dva

otec

pustili

pohromad, na

my dkovali

nejbližší velké vesnici

po jedno

jsme

quasi-maticku pepadla však

náhle jakási churavost, a

jsme v

nalézali;

s tou

Bohu, že

pohodlnou hospodu,

nevídan vysokou, dny

poutnické

nalezli,

stánky své

—s 35 ®— Co svt svtem

rozbiti mohli.

podivné žerty

o

protože

mluviti,

vcném

se

fraškáe

pouhého

života

to

hospody starého

direktora

náhoda

tropí

stojí,

ízení a osudu nechci

pivedla milá náhoda do

tehdáž

týká;

—

panák

samé

té

maásk,

a

tmi rozvtvila se dráha mého života. — My pijeli pod veer na místo, a za nkolik hodin svolával po vesnici drnivý buben zvdavé diváky a mezi

na komedii

o

kdyžto

chal,

,

šprýmovném

vrném Já byl

podobných umleckých pedstaveních slý-

o

sice

o

pimprleti.

zlém doktoru Faustovi a

služebníku jeho

a

padla

oni

oudy našich spoleností dobrá nase

panákách

po

tváiti

druhému mezi sebou posmívati zaali; hra

— Cesta

vznesla;

ale

posud

pravá, živá

—já s ;

mi

kteráž

pedmty na

srdci

v náru uvrhnul.

panáky

vidti,

bez vyprošení

trochu

— nebo

na

a s

mysli

pacholickou

Stará

zrostla

po-

rozplašily du-

bych se byl zase znova

chutí životu

medii

,

mého

ducha

byla

nové. nevídané

mlhu

sivou ležela

touhu

— vlastní,

jeden

vycpanými mužíky byla pro mne egyptskou

s

misterií.

m

nevidl

nic takového

jsem

a

žádost, ko-

v neskonenou

jsem

paní quasi-matka nebyla dovolila

vdl,

žeby

— pokradmo

vetel jsem se do šenkovny, kterážto se toho ve-

era

v chrámek Thaliin byla petvoila.

dj,

odhodlal jsem

se

na všecko.

Dj

Držela

se co

mne

—*9

36

vsak nadje, že

všecko

vypadne, jelikož

si

byla

asn

paní

&~ šastn,

bez

mrzutosti

matka cestou unavená

ulehla."

vám

„ Abych

Lichtenbergu, Jean-Paule, Saphire,

novjší, kde

mn,

dokud mi poslední

krpj

pamt

a

nevyprahne padne.

sedly sousedé

jiní

rozlinými

nimi

a

— pak

krve

v žilách

prach se neroz-

vesnické

:

rychtá,

na dvou dlouhých

lavi-

promíchaní

arci

osadníci,

jakož

ženštinami,

kmotry

!

na nejlepších židlích ho-

honorace

mlyná, za

kantor,

tety a

v popel

— V první ad

spodského

cích

a

nej-

—

sám veera zstane

ze sebe to nedovedu. Dojem toho

ve

— pomoz

ty náš

i

který humo- a satyristo

jsi

když

jak mi bylo,

popisoval,

jsem do sednice vešel a se poohlídnul

matky, ženy,

jsou

dvata, výrstkové,

a nej-

záze na kamnech nedosplá drbež. Takový parter bylo

mi

nco zbrusu

díve oi kteréž

okolo

nového

— já

nevdl, kam na vc,

a když jsem je upnul

obrátit,

mne

..tátrum t;

nemohl jsem

íkali,

živou mocí se domysliti, co se na ní objeví.

nen

se vyhrnula mezi

dvma

—a

nýma postranicema ervená oponka se

zaala. Byl

lovaný les

ponocný zvedali

— nad

troubil,

a

to

papírový, ale

ním

hmlo

dosti

a

napínajíce

komedie

dobe ma-

blýskalo se

—

— diváci

se

hodiny bily dvanáct

tiskli,

Ko-

šmolkou omode-

krky,

aby

všecko

S

Vystoupil Faust, zapsal se erta, kterýž

spatili.

ohnm

mezi

3'

piletv, bruel

huhal, až male

a

dti plakat zaínaly. Potom pihopkoval pimprle

—

a hledaje pána, prohazoval žerty, až se diváci za

bicha

Já

popadali.

s

nho

ani oka nespustil: jeho

obratnost, jeho dovádivost, jeho

mne

bytost dojala

nmžto

se

bu

pohnutím

figurku blíže

jimižto se celá hra

vbec

I

je

jiným

ped

nco

blížil,

zmnila

panáku!

panákového

závistivá ruka,

za

i

piložila jim k tomu

Jenom když jsem

se

— No,

scéna.

statná,

mn

po

se

pi-

jen

dál.

odná

venkovsku

že

k rodin

anebo

bylo

poznali,

náležím,

paní quasi-matka tlalo

já dál,

Buto

žena

byli majet-

nemluvných a netrávících herc pirozeným

pudem lidí

jen

ženský hlas. a paní

kývala na mne velmi laskav. níci

divadla

vnit odehnala

uši.

ozval se proti

principálka,

svatyní chrá-

zachtlo se hýbavou

ale ze

odhrnovati;

ji

pokaždé

ješt

klukm

k misterm

fortnou

prohlížeti a

podivnou

na tajná péra.

jsem se k prostradlu, kteréž mezi

aktu, pikradl

viselo.

tu

pi slze

Sotva bylo po prvním

ídila.

divadlem a stnou jako opona

touto

smíchem

anebo

nahlídnouti

a

— celá jeho divadlo,

jiné

Já hoel žádostí poznati

prolévaly.

mu

šprýmy

kdy

více. nežli

;

slovem

k posluze

— já

byl

umním spíznných

dvce, které ve

držela,

stánku

nco

si

moje

vyžva-

bezživotných

;

—*é umlc mli

laskav

tak

Sl~

38

mým

pijat, jakoby

slovem

Já vsak byl také hned jako doma

oživnouti.

panák

poblízku nevídaných

zmna

stala se

v

mé

celé bytosti. Pimperlátko zdálo se mi býti soudruh

z

onch as,

kdyžto jsem ješt

kách a pastvištích se prohánl

v

po lu-

košili

—a

doktor Faust

kýval na mne hlavou, jakoby dávno cekaného pítele

pozdravoval."

ješt kouzelnji

..Ale

mne pepodivnou

otoili

Starý

jejich.

direktor

statné,

ramenaté tlo

nosem

visely

ležela

vcným

mu

tu jiskrné

oci

Hlas jeho

byl

vážn

znl

španlského a jazyk

líbezné jícího

mi,

dila

a

tváí.

krále,

brzo

vrel raráška mi.

bylo

veer ku dávno

byl

a

mohlo,

mne pohešila

brzo

nebo

—

a

jakoby vsi

když

m

pro-

ovívaly

mé. ozýva-

— slovem

klekání

bylo

nevídaný práh pravého

Já zapomnl

mrano

ohebný:

tlamy rohatého

z

zvonku z rodinné

majíc

.

zapáleny.

doktora

a

dobrodružného

stáhnouti

—

Pod notným

ohn

veselé

zvuný

jadrný,

domova pekroil.

mnou

dva

jako

se druhdy

matku, na

voják

táborem rajská spokojenost

mn.

jakobych

hndou

diblíci

a editelové

vysloužilý

byl

z úst

hlasy

mladí

ti

tvrcové

husté kníry, a po celém oblieji

vyplazujícího

ke

mluvil

s

nežli

sítí

hromobití,

kdyby

— já

na

paní

ježto se

byla

se

quasi-

nade probu-

zstal celou hodinu po

"

—

«9 39 62«—

komedii ješt po produkci

Tu si

—

u

starého

se vypravovatel

sklenici a

kejklíe, a

druhy

ponkud zamlel

veer

— dolil

pil.

..Aha!" zvolal rusovlasý

kritik,

píkladem

—

hlavnjší

fundament dramatického

in

za jeho

— ten nejstavení! — te

umlecká pestávka

je

.,to

se pivalí hlavní eífekt."

máš

..To

pítel komik mysliti

nemohu;

te

pijde,

naež

— na

—

bez pohnutí po-

pijde puntík, kdežto se náhle

veer

pelomila cesta má. Druhý tedy vsedl jsem tajn spatil

ekl

dobe, rozbíravý Václave!"

— .,te

aby

m

vozík editele

po komedii

z hospody nikdo ne-

panák

a zajel

sním

do toulavého života."

„Šastnou cestu!" zkikl básník a pozdvihnuv sklenici,

pipíjel uprchlému píteli.

..A co

ekl svému pstounu?"

jsi

ptal se

malí. ..Tomu jsem napsal lísteek, plný vroucích slov,

ilo

jakž

—

mi

je

dtinské srdce napovdti sta-

a od té chvíle jsem ho nevidl.

se zatím hezká

hromada

let;

já byl

Poboila

vrným

po-

mocníkem nového pstouna, panákové tancovali a toili se pod mými prsty, a sleny a knžny rozprávly mými

ústy, že byla rozkoš poslouchati;

pak nás nemilosrdná tyranka

s

kosou rozvedla,

— panák

spolenosti

ze

dostal

se

já

nyní

quasi-matku

zlatou

želícka jsem

la

od

— nevím,

to

vždy

—

uvidíme

asem

ale

;

dobrého man-

punc. byla-li

to

devných

— a tak dále,

tom povídati

o

a jejího

chvíle nevidl.

té

byl-li

mysl, podivné zpomínky, no,

dobrých

zase mezi zlé živé panáky

jakož by dlouho bylo

mou

.3—

40

-cS

ve-

Teprva to

rozpálená

se-budící touhy

—

za nkolik málo hodin se

rozhodne. u

Ve skrovné

na Františku bylo vše-

sednici

cko u nejvtším poádku. Chudoba ovšem nedala se

utajiti

na

chatrné, mnoholeté

:

deva

leskem ebenového

arci

do sklené

všecko

skín pi

a

líbezné

pokryti,

hlinné

a

pohodlí. stálo

vkouzliti;

ale

pi všem nedo-

vší nouzi panovalo zde dnes jakési

Všecko

bylo

pkn

uklizeno,

v okojemném rozmru, a z plechových

kamínek rozlévalo se kolem tak lahodné že

vešlému pes

se

se

nádobí nedalo se ovšem jako drahokové

polici

statku

náadí nedalo

práh

zdálo, jakoby

teplo,

v dech

prvního jarního dne vcházel.

Stl, kryt.

ponkud

Jediný

lepších,

a

viklavý,

poslední

blal se na

nm

byl

upevnn

a

ubrus, pozstatek

po-

as

jako stíbrotkaný aloun

na

kdežto

oltái,

se

mla

konati

slavnost

nej-

radostnjší.

Xa

ubrusu pyšnilo se

pt

ckú, každý skoro jiné formy. se Btuška, snažíc dílu

se

vypjené náiní již

chatrné

sedl u

wí

— fantasoval.

a

hly divé poskoky a

bhy

chudého

mistra

kapelního

z tetího

a

zpote-

starého,

pece dobe

jen drnkavého, ale proto

naladného klavíru

šále-

v ouhlední poádek uvésti.

..Zapla Pán Búh

bováním

dosti

toufarových

Okolo nich otáela

Chvilkami

v tichounký

nápv,

sb-

a z úst

tmi

vykluzovaly

do-

bami polohlasá slova oblíbené písn.

V tom

se pootevely

dvée soukenými okrajky

a otvorem prolezla ženská hlava

obité,

kousek z nizozemské školy malíské. byl veliký, kídlatý

— mistrný

Vlastn

epec na hlav domácí

velitelky a panovnice

to

paní,

starovkého domku, jenžto

bývalého kapelního mistra ukrýval. Starý pestal fantasovati.

Bylo mu, jakoby

ho v líbezném teplouku jarního slunce náhle byl

nkdo se,

a

ledovými

rampouchy posypal.

zaal nohama

klonu za poklonou

sekati.

se od stolu a tonoucí

vladaku Tato

jaksi ale

šramotit,

jakoby

vzchopil

I

chtl

po-

Také Btunka hnula

v nesnázích zaala domácí

pomaten proklouzla

vítati.

zatím

dvemi

a

ne-

odpovídajíc na vítání, ohlížela se po sednici, sti-

—

—

~-

lela

koiíma oima

nkolikkráte

si

kamínkách

po

potom

šíiupla.

a po

stole,

klepla na pikslu

si

a hledla bystré na dívku.

Byla

to

malá, hubená postava,

špiaté brady,

tváí,

V

vých oí.

celé

bytosti

potmšilé pirozenosti,

okazovala,

by úsmv

a kteráž,

pece

v útrobách

ráz

nedá v srdci

pohled

dve vzniknouti,

upímném

vyznaen

byl

její

jejíž

vráskovitých

nosu a leskna-

zažloutlého

i

kyselost

hokost

a

ukrývá.

k vám se pisthoval veselý nový rok,

..Aj!

jak pozoruji!"

konen

zaala

sem slova ze sebe

pronikavým hla-

jakoby

nutkati,

po

nepíteli

— vyfintno šálek — hostina —

jedovatými šípy házela. ..Teplounko

kafíko

—

—

prosteno

pt

—

to se musím piznati, pi muzice starý takový nový rok si nechám líbiti." „Zapla Pán Bh!" ekl srdený hudebník. ..Máte pravdu, milá paní! dobe nám nový rok

pán

zaíná, a

dá-li nebe, také se tak

..Žádný by

mžete viti."

si

ekla

kem. ..Alespo bych ,.0

to

více

to

nemjte

nepál

stará o

s

jedovatým

že na

to

názvu-

své nepišla."

starosti,

vážená

mácí!" promluvila nyní Btunka. šimi dlužníky,

skoní." nezlí já, to mi

vzí nám

tak

..Ze

hluboko

paní

do-

jsme va-

v pamti,

jediným odpúldnem nezapomenem, kdežto

—S 43 63— poslední obtovati musíme, chtíce nkolik dobrých

pátel a píznivc otcových ..Je-li

možná? Má

Na,

pro pak

Pro

asy

tyto poslední

výmluvy!

nalezne vždycky pomoci znivce a pátele dno! Budou

bez pátel, jako jsme

i

to

—

pátelé

— he.

he

—

platit

té

chce,

má pívci na

— takové ptáky

!

dvat

známe. kteí se u mladých vati

kdo

a zvlášt kdo

Ale vsak já vidím

!

strpení

na nás bolestn dolehly."

daremné

..Ah,

—

mjte ješt jenom malé

;

za

nezaplatjí?"

„To uiníme sami posud inili

nevdla.

mu nepomohou? Pro pak

pak

nj alespo inži

pátele

otec ani

jako pátelé a píznivci

tedy

se

pan

to jsem

a píznivce? Vida. vida!

neokáží?

uctili,"

tedy

kávou asto-

dávají."

„Paní domácí u l

„Prosím vás, panenko

necht hnvu! 3Ine pítel,

jsem

astovat,

to já

mli

jste prostít

spodáství

ješt scházelo

že

se

necht kabonní ela,

!

lidi

— a mj

syna. ili myslíte, se

dáte

znát! Je-li kdo vás

syn pro

pohodln

ji

šíkou se na

koho

chcete-li

mne

budu na

mého

a pro to

vaše

ho-

I to

by mi

dubové

židlice

suchou hubou dívati? !•

Po tch slovech uchopila a

;

ke

stolu

ní umístila.

se

pistavivši,

celou

svou

— —~es V

tom se zaklepalo na dvée, a díve ješt

se ve skrovné

nežli

44 s>

polohlasé: Vejdte!

sednice ze rt Btušiných rozlehlo,

všickni ti pátelé umlci.

vstoupili

pes práh sedl

rozmar

Veselý

na tvái žáka Apellesova, jakýsi tajný a sladkobolný

úsmv

Musy

—a

houpal se okolo

rt miláka

v blahém

rozplývání-se

pocitu proskakovalo z piklopujících-se

stenavého básníka.

Xa všech tech

veselé

nmém

ale

,

oí

sladce

jevilo se víno

jiným zpsobem. Pitom nebylo však ani za vlas

na nich pozorovati, bohu

že by

se

snad pílišn

byli

hrozn klanli; ostré novoroní jich plameny ponkud vyhasilo.

sladkých

povtí

bylo

„Šastný nový rok!"

ozval

ilený Janovský, a pitoiv se

kabátem

šosým chopil

nebo

i

se nejvíce roz-

svým

se

ržov

k dívce

„Sob ho nepotebujem vit znamením a tajnému

za ruku.

ji

je-li co

musí se nám po celý píští rok dobe

vám

...Já

Btuška bych

široko-

se-zardívající,

s

ale,

to

peji

z celého

páti, tušení,

vésti."

srdce, c:

ekla

lehkým, panenským pousmáním. „Pála abyste

mli

pouhé znamení. Ta se

toho dají

lepší

rozlin

jistotu

nežli

vyložiti!"

..Šastný nový rok!" promluvil komik podávaje ruku starému kapelnímu mistrovi, a

oi

jeho

spoinuly zpytav na tvái jeho. ..Všeliký nelibo-

—

— & 45 zvuk trampot a

5>

Bh!- ekl

..Zapla Pán

kým pousmáním. by

a sladká

starostí budiž zapuzen,

harmonie zemského blaha ozývej

arci neškodilo

mn

ve

bolnoslad-

s

harmonie

..Trochu ;

se okolo vás."

starý

je

ale ta nic

dost,

jí

mne

okolo

nevynáší."

„Šastný nový rok!"

ozval

se

ruso-

také

vlasý veršotepec a lhostejn pokroiv, podal ruku staré domácí vladace.

— o!"

„O

ervánky

a líbezné

jektav ze sebe,

vyrazila draice radosti

rozlily

host

ích, po nichžto pi vkroení se byla rozložila.

vzácných pán,-

..Mnoho doložila

pro

cti i

se

po tvá-

jí

jakási kyselost

mne od tak asi pt-

neopominula

krát se uklonit.

-Vzácní jsme, básník

to

ekl zase

pravda, "

je

alespo nebyl

..já

;

osm

již asi

v tiché

let

svatyni tchto stn."

..Jak?"

obrátili

jeho.

—

..Ty

..Co

pak

jsi

..Já

míval

tady

jsi

tu

se

te

po

nm

známý?"

ptal

jeden.

se

dlával?" prohodil druhý. to

potšení se

ušlechtilé panicky do

synákem

školy aneb ješt

školu chodit." prohlásil se mladík. nilí

soudruhové

tuhle té

radši

..Byli

to

za

spa-

dnové panické nevázanosti!" ..I

ty

drak ruce.

mj

Bože!" sepnul nyní starý domácí

..Kam

pak jsem dala oi,

že

jsem

—

—

-

~S

46

:

S>~

mladébo pána hned nepoznala! se

hezky zmnil

m

„To nila

— tak

pl

ale

To vám býval

Bez

mu

ustání jela

jí

,.

poád ješt

pokušitel,

panno

mého Ferdácka. No,

života

bude mít radost, až

zm-

hezky

u

vrtla stará krkem,

o!-'

stejný dovádílek.

Btuško,

se také

panická

líbezn kvetoucí

—

„O

tší;

Pán

Ale ovsem!

—

ten

povím, že jste tady."

huba

:

povsila

se

na ru-

sovláska jako hladová pijavka. Janovský ale vedl zatím hovor

s

Musa drama-

rozkošnou Btuškou,

tická bavila se s

Musou

hudební.

Najednou zavznlo v uších malíových z rozprávky staré fantí"

—a

..A co

vladaky:

domácí

bledolící

„On

po ní

se

ze

vypravil

jinoch

sebe

tomu íká Btunka?"

Byly

to

vlastn zlomky

vedené roz-

potají

mluvy, jen že trochu hlasit vypadly.

Leknutím byl by Janovský skoro láhev sladkého punce vytahoval.

tunka?

—

kterouž

upustil,

Kdo On byt

byl

až

krásné oko, a touto koše až do

ze zadní kapsy

—a

za

ten

do dnešního

úst jejích

krátký cas od

odpldne v

sladkou studní

bezedná panenského

B-

íká

co

sám rád nco z

uslyšel, tak hluboce padl

verejší plnoci

práv

se to fantí?

rajské

srdce,

její

roz-

z jehož

milostných tenat

nco

zaslechl

„A „I

co tomu

to

íká. Upejpá

—

Jen se ptáku

tím ale myslí:

dve

mladé

co

pomysliti,

jakoby písnice nerozumla

se,

tu

íká Btunka?"

mžete

si

A

nemohl.

více vyváznouti

o fantní!

tváiky

mi neulítneš; moje

Rusovlasec hledl na

za-

;

však ty

tepetej,

jsou dobré lákadlo.-

ni,

napoád

brejle

si

urovnávaje; potom se dal do smíchu.

„Je

pravda ?" ptal se Janovský, od ela

to

až pod krk plamenem krve chrastily

a v ruce

zalitý,

cukrem sypané suchary,

mu

ježto žárlivostí

drmolil.

„Na

se ptáte?" prohodila dívka s

úsmchem. „Je

tu

e

o

nkom,

jenžto prý

nevinným vás

se po

fantí."

„Neposlouchejte,

a to

pesvdte

dívka trochu pohoršené,

svj

pocit líbezným

„Ostatn,

nkdo

po

ústa

co lidská

se vlastníma

žvatlají,

oima," prohodila na akoliv

úsmvem

nelibý

nacházíte-liž to tak nemožné,

mn,

jak se

vám

„To ne!"

zkikl

bn

hlavu k

nakloniv,

vám

se musí celý

ní

svt

praviti

zapálený „to

koiti,

tento

zahaliti chtla.

je

zlíbilo,

mladík,

vc

pod

—

aby se fantil?"

touže-

pirozená,

vaší

vládou

~?9 48 by

muselo

okovy

nositi

veškeré

—

rádo

naše

pohlaví

sladké

•

pkn

„Xe. ne,

Sž~~

dkuji

Nejsem žádná

!

ty-

ranka, abych okolo sebe otroky vídala!" zavrtla

dívka svou rozkošnou

mžete

tolik

rouž teprva asi

„Mimo

hlavinkou.

to,

jak

moci nepatrné dívce pipisovati, ktepo druhé vidíte

všem všudy

ve

a

tvrt hodiny znáte?" ..Pravá krása dojme v prvním okamžiku tak

neodolatelnou

že

silou,

úinek na vcné asy

v srdci uvízne a dalšího vyšetování nepotebuje." -Rozkládejte

své krasovdné

zásady

ped

ušima, kteréž rády lichotivé pochlebování poslouchají; ani

o

my to,

zde na Františku nestaráme se o krásu,

uvait.

Chcete-li

daleko jsem já

—

v tom

jsme

rádi,

když

umíme trochu dobré

eknou, že

milí hosté naši

kávy

My

co se o ní soudí.

pane,

vy.

umní

jak

okusiti,

dospla,

rate

se

u honem posadit S tmi slovy uinila ped ním lehynkou po-

klonu a vzavši

ek

z

kamínek

cisty

polévaný hrne-

se smetanou, poukázala ke stolu.

První krok

její

projel

jako elektrická jiskra

vyschlým tlem domácí vladaky. mení k dávno ekané dásní se

šávou

Bylo

z pálených zrníek.

jako na drátku, pátrajíc

oima

to

zna-

klapavých

šarvátce jejích I

otoila se

lesknavýma, kde

—o by pro

hubenou postavu

svou

Pitom

postihla.

©~—

49

njaké

klapaky: „Ah

— panna

fíko na

— líbezná vn — rame

stole

Xemohouc

dit."

koka dit,

devné

je hotova

ml

nieho

neetným nábytkem skoila jako mrštná

vypátrati,

nevšímajíc, že ostatní v jakési

na sebe

i

Jenom

z místa

ne-

pohlížejí.

ureného zapuzeny mládenec .

brejle,

hezky

smlou dobyvatelku cizích Potom ji uknul po zadu prstem

sedadel

zstal

pokojný,

zostra

se

podíval.

na

židli,

nedbale-rozmarný veršotepec posa-

si

snázi na ni

— ka-

se posa-

ke stolu a rozložila se na dubovou se

nížto

Btuska

mezi

ale

zbyteného sedadla

sedadlo

z ní zvuelo, jako z

to

a

popošoupnuv

na

do ra-

mena. ..Xechtla byste, vážená paniko, ješt jednou

na nožky se vzchopiti ko ržový milého

vnec

—

a

abyehme všickni ja-

okolo oltáe pátelství sedli

—

Ferdáka mezi nás pivésti? Tím teprva kvtu a všehochuti do omáky naší

hodila byste

rozmluvy.

Já

touhou

se

zase jednou spatil

—a

rozplývám,

tu stejnou žádost, abyste vtviku domu svého odešla."

ných

..Oh

—

oh

—

abych

ho

na tváích všech pítompro tu milostnou

mnoho pochvaly

—

nezaslou-

žené pochvaly." šklebila se domácí na pólo se vzchopivši;

Yl

..nevím ale

—mj

Ferdáek nebude doma." 4

—

— „Je

síni

u je donia,

neomylného

stotou

vedl

—

50 S>

>&

ujišoval

pod páží ke dveím.

ji

—

to

rusovlasec

ji

zvednuv

kritika, a

„Prvé

ji-

ze židle,

ji

nkdo po Rate

šel

krok mého drahého pítele.

byl

u se jen za ním podívati.

S tmi za

slovy

vystril ze dveí

ji

a

zastril

ní závorku.

vyhnal jsem

..I

—

potom k ostatním

ducha nešváru," hodujte

..nyní

v pokoji a bázni Boží

—a

a

hlete, aby

obrátil se

veselte se

vám káva

ne vy stydla."

Ve tvái všech pítomných tlo

a

v podivných

stín

všem podivno, a

k tomu

posýlal,

Xovotný

že

omrzelou,

jednak se

stídalo se

podobách.

ješt

sedmou

pro

nezvanou osobu

protivnou,

opt

sv-

Jednak bylo

všickni

domácí vládkyni tak neobyejným

divili,

že starou

zpsobem

z po-

koje vypravil.

„Ale co pak

komik

mluviti,

rozprávky

s

tropíš,

z dlouhé

otcem

Václave!" a,

Btušiným

vytržen.

ti

já

se

mi

vedlo

nyní

„Myslíš

ubohý herec do klepet upadne?"

„Dnes ..a

se

v žurnále iníš,

tu míti právo roztahovati se, jako

když

jal

jak se zdálo, dležité

jsem ctí

celý

je

nový

rok,

Cí

ekl rusovlasec

zdárný vnuk moudré svou rok,

dokládala,

jak

první

že

se

jeho

—

báby, kteráž jí

den

vždycky ztrávila.

"

"

—S Já musím

S>—

51

nkolik

dnes

kousk

hloupých

vy-

vstil"

„K tomu

nemusel na nový rok ekati!"

jsi

prohodil Janovsky,

tkem

mysle, že

vtipným prou-

ho

švihnul.

„To vím,"

odpovdl

básník,

brejle postrkávaje.

„Ale já se

mesla

mám

Já

plést.

to

rád,

lhostejn

nechtl do

ti

si

e-

ním

když každý

zvláštním vyniká/-'

„Ale u všech všudy!" ozval se zase komik

—

co pak jsme tady, aby chrne vaše nechutné žerty 5,

poslouchali?"

„To

nejsme,

rusovlasec,

s

kabátu se loupaje. do divadla

—

již

nám

tomu

ekl

Johanýsku!"

cíli

z vrchního

a konci chodíme

když se rodí frašky."

neteba,

tuším,

komik;

prohodil zase

pletou se „

„K

— zvlášt

„K tomu vadla,"

kamaráde

pamtihodnou chladností

do toho lidé

i

—

do

chodit

„nebo

íak

di-

vidím,

v píbytku starého, poctivého kapelního

mistra," doložil básník. „Lidé,

dali

—

kteréž

bychme na prknech vyhvíz-

..Bravo, bravo!"

dal se

Janovský do

tleskání.

„První scénu improvizujete dobe."

„Zapla Pán Bh!" usmíval staec. ..Mládí

se

dobrosrdený

mže zadovádt — mládí je

šastné."

!

Btunka

k;

jenom

hledla

si

stolu,

chvilkami

kávy, smetany a šál-

zabloudila

oka

pod

její

polosklopenýma brvami na veselé zápasníky.

V tom

zaala na dveích

klika rachotit.

„Piano!" zkikl rusovlasec hlasem poloduse-

ným

rukama

,

na

vše

strany

kývaje.

..Piano

První znamení! Opona se vyhrnuje!"

Na

klice

a

šramotit

ml

to

zaalo

bubnovat.

tvá plnou

silnji rachotit

Starý

Bh"

nesnází, hledl s jednoho na dru-

ke dveím, opt se zastavil

hého, chtl

— potom

..Zapla Pán

—a

stál

smsné rozpacitosti. Btunka hledla prosebnýma oima s hosta na hosta; v tch

tu živý

ale

obraz

zaala

konc

se

dovádivost

hejno diblík.

nyní

On

se

— co

pak

ze všech hrálo

celé

skril, toil na pat, pode-

pel ob ruce do bok, a smál tváe krví nabíhaly.

„No?

teprva

Zvlášt v Xovotném

ozývati.

je

se potají, až

to?"

ozval

se

mu

venku

hvízdavý hlas domácího draka.

..Zavené dvée!" odpovídal Novotný, vyhledav nejtenší

fistuli,

a

pikradl se hezky blízko

až ke prahu. ..Ale ,.

k

emu

zavené?

To znamená:

— co

Ncfštrkej nos,

nekadí. Rozumíte, nejlaskavjší?-

to

znamená?"

kde se pro

nj

žertm nerozumím!-

„Xe, takovým se

opt

vylouená

vladaka,

domácí

tesavého hlasu bylo na

ní

dvée

skrze

i

opka epejí. vždy to nejsou žádné

ozvala a

podle

poznati,

že se jako ..I

laskavjší!"

moje nej-

žerty,

Xovotný

jí

skrze

dírku

„Svou neskonenou láskou k vašemu

v zámku.

— tou

Ferdáckovi se

odpovídal

tajemnou sympatií našich srdcí

vám dokládám,

nestydatý

že to nejsou žádné žerty.-

vy mého Ferdácka na pokoji

..Xechte

šibale

—

vy

lehkovážný

—

vy

nesmyslní-

—

ku a otevte; nebo vám ty dvée roztluku!" Pitom zaala nemilosrdn na mnoholetá prkna bubnovat.

Btunka hledla hosta

i

chystala se

žen

dotíravé

sec postavil

plna

otevela;

se

jí

nesnází

pistoupiti ke

již

do

ale

cesty,

s

rozvtený

ob

hosta

na

dveím, aby

ruce

ruso vlaproti

ní

roztáhnuv.

„Hlete pitom tak musela;

..nebo,

a rád bych

scénu

s

si

vy svých hrnek," promluvil kní

hlasit, že

již

žena za dvemi

to

jak vidím, je

plný

to

slyšeti

kapitální kafícko,

šálek nalezl, až tady svou

jedovatou saní odbudu."

..Panno

prahem. Xedopalte

Btunko!-

„Slyšíte?

m

!

Já

kviela

ku

nyní

— abyste

— Slyšíte — Zejtra ?

baba

za

otevela!

mi zaplatíte

— já

inži

Baním

vás

rozpustilci — bodejž

dlat

to je.

držet

.spolky

do

toho

Já vám povím, co

!

blázna z domácích pánu!"

si

Pitom udeila ješt

tak siln pstí do dveí,

že se celé zatásly, a hned na

napoád pezdívkami

jak

takovými

s

to

bylo

sebe

okolo

slyšeti,

ji

metajíc,

do

svého píbytku se žejbruje.

padá

..Opona

—

jednání!"

prvního

dveím sklánje. Potom pil

do te

ke

—

stolu.

jiného

— a

domácí

se

tónu

byl

hostinu

a

vzchopil

Dlejte,

zpívati.

alespo

ucho

v bázni Boží lidicky,

r Jste

dával.

ke

pistou-

a

dlej-

mluvil jakoby zde

usedneme!"

si

Xovotný,

zanme

..A nyní

—

komedie

konec

prohodil

již

sám

v po-

ádku— Tato otázka týkala se komika a starého hu-

debníka

:

protož

pi

i

ní

oi

druhého poskakovaly. Staec pítel Johanýsek ale

vdl

arci,

jeho

s

jednoho na

mu dobe nerozuml; kam slova jeho bijí;

nemohl nic odpovdti. ..Jak z

dále

mluviti

pražádné ílivým

zaal tedy zase

vidím,"

uzdy

jako

všeho

—

..nemáš

schopnosti

scénám

bez tebe. jak

ani

v skuteném

k vážným

— nás do

rusovlasec,

rozmyslu a povážení utrhlý,

toho

milý

rolím

a

živote

pohnu-

novoroní pítel neví

— dovol

tedy.

abych zde

bu

nápovdu anebo

tetí osobu zasta^

abychme

stou plativou dramou brzo ku konci dobhli."

„Co hodláš poíti?" ptal se ho pítel konemoha se vnitního pohnutí docpla zmocniti.

mik,

..Dovol!" zakýval se obrátil k starému.

bych vám rád

šáva

dobe

chutnala."

z pražených zrnek

..Xebojte

býti

neml kmínek

staec

u kabátu

—

nebudu

— nemusel

— jen

když

to

to

byl

ptal se

d-

teba nalezený synáek!-'

„Co pak tinský

podal

se lesk-

ješt jednou tak

synáka?

jednou

z vlastních beder

milý, dobrý,

pak

alebrž v krátkosti se vás

plýtvati,

jste

roci,

temn

vám vystydne

že

se,

emi

pravicí, a

docela usedneme,

Bh!"

..Zapla Pán

táži:

si

aby vám

sladidla,

noucí

marnými

Novotný

soudruhu novoroní

váženy

vysoce

na

— ..Xežli

obma rukama

sahaje

tom se toily

mnou dje?"

se to se ,

oi

a

podivn

prsty

jeho

po

si

s

knoflíkách

krout; pi

Xovotného na dceru,

potom sklouzly na komika a opt na rusovlasého

vyptavae

— a zaleskly se

Hlas jeho se chvl o

em

bylo

nebo plá.

—

—a

dvma

okolo úst

velikými slzami.

mu nco

hrálo,

tžko rozhodnouti, zdali to úsmv „Btunko zlaté dít! co pak ten

pán myslí? Povídala

—

jsi

mu nco?"

—

56 o>~-

-xS

ne

..Xe,

místo dívky.

— starý

..Z

otce!"'

malinových

odpovídal Novotný

rt

spanilé vaší dce-

rušky — proto se nemusíte zardívati, rozkošeplodný andílku! — od panny Btunky nedostal jsem žá-

dné zprávy; znám ale romantické píhody našeho Johanýska, pítomného komika, a vím, že co ne-

esaný. rozcuchaný, oškubaný pacholík milosrdenstvím

jistého

našel,

ho zase

-

ztratil.

povídal?

domu

kapelní mistrové

staec, jako

šeptal

jednoho na druhého pohlédaje

rukama po dívce ti

jisté

••

..Bétunko!" s

mistra otcovského

kapelního

nemilosrdenstvím

a

sahaje.

Spím-li

pak

a

„Víš-li

— anebo

u vyjevení

tesoucíma-se pak, se

co

mi

jsem

zaíná

dlouhý sen vyjevovati?"

Mezi nadjí a bázní upnul pak oi na komika,

i

hybovaly, stály

chtl ani

mu dv Avšak

i

mluviti,

ale

rtové jeho se jen po-

zvuku nevypouštjíce,

a

v oích

velké slzy.

v oblíbeném žáku veselé Musy dly

se vci, jenž nijak v obor cit nepatily, jakovéž

obyejn

v divácích

a

posluchaích

zbuzoval.

Srdce jeho pracovalo hlasitým klepotem a veškerá duše jeho byla splynula v nadji na jediný píští okamžik.

„Xeklame-li

m

jakýsi tajný, jako po dlou-

hých letech ze dímoty probuzený hlas

;í

— jal se

-

—

mluviti

mn

ve

—

vaším chováním

—a

..

pivádl

marného

v noci

dnes

ztratil-li jste

novoroní

vy,

obratným

píteli náš,"

..Ztratil,

kdežto byla cestující

vsi.

—

svj rozbila zapla Pán Bh!"

od

ztratil,

Musa

vyjektal

staec.

to ..

ec ku

jazykem

pimprlátek plátný chrám

mezi

tušení,

podobou,

vaší

u

rusovlasec

— ..kluka ve

konci

hrakou

..nejsem-li

povstalého

—

onch

ho

tedy jste

as

hnte ruce

a

již

zase

našel

lovku.

povyrostlém

padnte

na prsa

si

v pítomném,

Roztá-

— sice vám káva

vystydne!" I

chtl ješt

podobnými,

ohlušit pohnutí, ježto

v

nm

žertovnými

bezdky

kdyžto nyní starý kapelní mistr s

hlasitým vykiknutím

jiného

slyšeti

pla Pán Bh!"

sob

nedávajíce, a: ..Drahý

do

a

rt

—

klesli,

nic

optované: ..Za-

nežli

ote!" Chtl pohnutí své s

jazyku, nechtl

Honem

posadil

skloniv hlavu nízko až k

samému

a vázl

se ke stolu, a

mladý komik

náruí

žertem zahnati: ale žert nechtl ze

slovy

se ozývalo,

mu

ve chtánu.

šálku, aby nebylo vidt, že

mu

za brejlema

nco

mokvá, zaal honem kávu svou míchati.

„Pisám Bh!" shledání

—

ale fiat!

šeptal

— jen

Nový rok poíná dobe."

mezi

tím.

..Podivné

když je veselé shledání.

— —

58

<S

©<

Rusovlasý veršotepec sedl mojediný u

a káva

stolu,

lohivá, cernoskvlá,

—

dlouho sa-

ale

ta libpáchnoucí, mi-

ušlechtilá

tekutina vystydla

Kdož niedle zemrozenou lahdku, an srdce

skoro ve všech ostatních šálekách.

mohl

líti

do sebe

rajskou rozkoší petékalo

ruky tím

a

neustále:

zaznívalo

svítily

dv

se

— Tu

?

pláe

objímání,

tisknutí,

spanilé

vlnila

nevdl

dání;

denní svtlo

hlavu

a

ale,

skrovné

po

jakými

poluskoval

—

díví oi.

se rozkoš

opatiti;

mezi

a

Zapla Pán Bh!

Janovsky se pehánl

v prsou jeho

bylo vyptávání,

a smíchu,

sednici;

z podivného shle-

slovy

ervenal

prchod na

jí

se

v povtí

rukou

prstami,

sklánl

tedy,

máchaje.

Jediný Novotný hledl v

cit

ných

chladnou

srdeních

žil

do

Ostatn vzelo v nosti cosi

ších

pi

i

pihrádek vší

pocit šašky

tropícího

svou

,

;

vždy

každé uknutí rozložiti!

básnické

všem radostem odporného,

samojediný kávu

v sob

a musel

zvláštních

nm

boui rozvln-

rovnováhu podržeti;

emesla

byl kritik svého

této

z

schop-

nejjemnj-

protož míchal a srkal

mermomocí

vše

hnutí

zalívaje.

Konen

ale trvalo

mu

to

tuze

dlouho,

musel vedle proudu obecného plesu sedti. chtlo se

mu

s

ním také plynouti.

I

co

za-

— —

*9 59 6>

„Lidicky!" ozval se tedy, všechny pítomné

po

ad

se

shledali;

„te zapla Pán

probíhaje,

mohli

byste

nemén

jiní

i

poctiví

usednouti

svým vymiti, aby

a pravidelné kroky radostem

vám

Búh, že jste ale

již

si

Naše

postaili.

lidé

rozkošná hospodyka musí beztoho vychladlý obsah

hrnek

tchto

vedlo, když

pítomnému,

jsi

a nyní se-radujícímu

Ctu

mu

dl, co

to

beztoho

t

všecko

noc a sklenice

— mezi

ohívati

velmi

asem

tím

Johanýsku, povdti,

bys nám,

mohl

jak

se

ti

ctihodnému,

hudebnímu mistru upláchl.

na oích, potkalo,

v-

že by již rád

pune k novému

novoroní

vás

nežli

životu

k

a

p-

nivé íši blaha svedly." ,,Ano,

ano,

chci

to

staec. r Zapla Pán Bh, vovat, milý synu. Sedni pátko

!

Pospš

vdti!" zaradoval se to nám musíš vyprasi!

dceruško

si,

Dlej,

moje

abysi

nic

!

pou-

nepe-

slechla."

A adrech

dívka nedala se napomínati. to

jí

hrálo,

dílkové dovádli bratra,

na

vidla

;

nhož

ním zpomínal

—

i

Vesele

shledala

praskal

panenských

radost otcovu,

byl staec

se všude co blízko

V

jakoby tam nejoutlejší an-

s

v

nm

pipoutaným

ohe

nalezla

bolestným rozile-

muže, jímžto

pochlubiti mohla.

ernoopt kou-

v kamínkách,

skvlý mok pražených zrnek zaal

se

— 60 a kolem stolu sedlo

iiti,

pt

osob,

radostí

s

na

tvái, s radostí v tle.

Bh — zapla

„Zapla Pán právl staec, zvedaje.

Pán Bh!" roz-

nábožnou vdností po-

oci své s

dnem

„Tolik blahosti jedním

nezasloužil

jsem za všechny trampoty života svého. Xu, posynu mj, jak se ti vedlo?" ekl komik, hebce peeny suchar do

vídej, povídej,

.Jnu,"

kávy lámaje, obycejno

„vedlo

se

kde

bývá,

kde se noc za dnem

asn

když jsem

jakož

mi,

slunce

Ze mi

honí.

ráno do vozu

na vždy od tebe zavézti ml, pomínati.

se

hnulo

to

m m

a

mým

a sklonil

zalétaje.

v nejnižších

jsem

plakal

„ Po-

hlubinách.

dvojnásobn, vda,

byl dobrý syn opustil."

„Já plakal nechali

noví

a

také,

Jenom

plakati.

pozvedl, pozoroval jsem,

pohlížejí.

na

neteba pi-

ti

dosvdil staec,

as

minulých

srdcem

Plakal jsem,

oi

m

probudí

..Ba zarmoutil se velice,"

v myšlénkách do

pro

bije,

kterýž

lezl,

to

svt

teskno,

bylo

do kouta,

se

na

hrom

— te bude ísti mj — a snad se zarmoutí — myslil jsem u Te

hlavu na prsa. lístek

jsem

Stisknul

to

a

svítí

srdci,

Xech

pravila

natá editelka

a

ho,

že na

moji

mne soucitn

se vyplácel to

k své

herc

pstounové

když jsem chvilkami

mu odlehí

manželské polovici tl—

v truhle uzavenvch.

Však

pestane,

on

až jen

žena mela pravdu.

rmutku

duch mj,

a

jasnila,

dvé dobrých

panáky

mj

lidí.

se svou

erná

protrhav

dobrá

krajina se roz-

vyšlo,

k jasné

prodral se

.

—A

vyjde.

slunce

81111100

zá-

osidla

Bylo

utsenosti.

to

starý vládce nad ohebnými

vrnou

spolenicí: a jich ochotní,

dobromyslní poddaní zdáli se mi býti náhle nale-

dtinských

soudruhy

zenými

jen temné

a

her.

Brzy jsem byl mezi kdybych vám

si

s

neviv

napadl,

jakých

..A

ec

nadlalo

radostí

To nebylo

klapalo.

pítele

m

— já

se,

pološeptem

že je nikomu bylo

k

oima

to

byl

mrštné,

na

celý

toilo a hubou

Jemu jsem

píteli.

zvdl

on

pi tom jsem ncvyzradí.

mi

mi

bych se

pouhé toení a klapání;

co hntlo,

tajnostech, a

mému

podívati

Bh!" ekl staec

když mi v rukou

díval,

kdykoli

opuštný pstoun

komikovi ruku.

rychlonohé pimprle!

byla

mi

já nemohl vybhnouti a laskav na mne usmívá !•

..Zapla Pán

den

když

Faustovi.

a

se

a tiskl

jako

vysmáli,

rozprávky

jaké

vypravovati,

mi

tanuly.

nimi držíval. Jak žalostn posíýskal jsem

doktoru

jestli

ml

mysli

nmými umlci

tmito

doma. Já vím, že byste se mi

jsem

nichžto

o

chudé zpomínky na

to

povídal,

mých vdomím. vli jemnému hlasu o

všech

se tesil tím

K

jednohlasým

usnesením

editele

-

62 i

editelky uloženo, abych za princezny a zami-

lované holky rozmluvy držel;

i

pimprle na prknech nevyskytlo toho

uvidl kotrmelce

t

a

pimprle,

pozor,

Ach

:

— nechal

miluji!

starý

principál

nco

takového

jsem ale

mj

jsem si

nebo

klapati

mé po-

konec vsí

metati, bylo

místo

a

zornosti,

dokud se

sotva

botickama

zaslechl

diblíka

šlo to, ;

nejmilejší rytíi,

princezku

neroztluceš

— Mj

nos!

kdykoli jsem

vrtl arci hlavou,

k velikému

já

Dej

íci:

slavného

obveselení

nevdl ale, co omyl vystíhal. Jakž

posluchacstva prohodil;

poíti,

abych se podobných bylo napadlo, že by

by

zalíbení nacházel

náku s

o

mu

skoro nemluvný kluk

v pohyblivém, žertyrodivém pa-

A

?

ním

tichý,

pece tomu jinak samot nechali, již

nebylo. tanil,

Jak mile

m

dovádl, hop-

koval, toil se a mlel klapavou hubou, jakoby do

nho

lidská duše

ve výšce

s

vymyšlený

nejumleji slova,

Prsty moje

byla vjela.

šrkami,

dráty a hedbávnými a

stroj,

z úst

mu

hrály

jako sršeia

jako bych byl vlastn všechny vtipy roz-

pustilého

pimperlete

mženích byl jsem jiný kluk

vymyslil.

celý jiný

—

..Fuit

in

nobis

,

to

se

V

takových

lovk, anebo rozumí!"

okacelý

prohodil

kritický veršotepec, do tetího šálku cukr dávaje.

..Byly

to

doby svatého zanícení, vštitelové a ped-

— —*9 chdcové

píštího

63 S>

Rozumíme!

umlectví.

Jen

dále!"

„V takovém bych

hmíti^ já

m

že

stalo,

okamžení byl

to

mohlo

neslyšel

jednou starý

i

mne

okolo

—a

tak se také

stará

pepadli,

jsem provádl z brusu novou scénu mezi

an

vrným

služebníkem prostopášného Don Juana, jeho dra-

hým

a mezi rohatým hostem z pla-

pimprlátkem,

noucího pekla, pustilce

mi

se

nežli

Já

pi tom notn

se

tu

náhle

mnou

za

„Dobrá, dobrá, Johanýsku!" ozvalo. chvala samého principála, kterýž

družkou manželských lostí

i

Byla

m

umleckých

erta

hlasité: to

po-

byl se svou

radostí a ža-

poslouchal.

„Nkdo od

zapotil,

hloup-taškáského

povedlo,

an se

obulíkovat,

by byl rád híšného roz-

kterýž

odnesl.

z vás nebude snad viti, že by tichý,

pirozenosti

schopnosti

trochu

ostýchavý

k provádní

veselých

hoch a

njaké

žertovných

kousk, anebo kratceji, ke komice míti mohl; ale mohu ujistit, že se meze oboru hereckého

já vás

dle stavu duše

vždycky neídí, a že nejeden herec

dlouhá léta v nejistot a na omylu vzí, k jakým a vci hraje, kteréž nemže. Pouhá náklonnost a zalíbení nepostaují k umleckému vyvedení úlohy, a pouhou chutí dá se mnohý na nepravé cesty

rolím by

se nejlépe hodil,

nikdy vyvésti

:

dkaz

Nejpatrnjší

louditi.

Tu

hostinských.

sích divadel do

toho míváte na hrách

se pouštívají

lidé

od nejprvnj-

vcí, kteréž doma dle svého po-

stavení a úsudku

editelstva nikdy do rukou ne-

dostanou, a k nimžto se

vlastn také nikdy ne-

Takž naopak máte zase herce, kteí práv

hodí.

takové charakter}" nejlépe utváejí, jimžto dle pi-

rozených duševních vlastností svých ani za

mák

se nepodobají.

„Já od

té

jsem

chvíle stal

výhradním

se

panovníkem v oboru komiky, samovládcem a pá-

nem našeho

nám

pimprlete

beztoho

principála

jehož

,

ale scházel hlásek pro

Principálka

rozpouštla

treperendách,

a

žena toulavého

byla

frašky

vzdychání, zvlášt an

nejnepatrnjší

nebo

njaký as v

te

panenka

nesnázi, jako

kého divadla první

zpvaka

kový nešastník

mže

dojíti,

a

mže

si

ve

své

opuštná

vadivá hospod-

k milostné-

nejmenší, akoli ne

mezi vycpanými

pimprle, hlásek jako

v starých

nejradji

se

rozkošná jakož

pimprlete,

Te

zamilované princezky.

ská. Principálv jícen nehodil se také

mu

obstárlého

obtžovaly.

trochu

již

umlci, klapavý ml. I byli jsme

když direktoru velupláchne.

Ale ta-

k žurnálm pro útchu nesnázi

do

všech

úhl

svta lákavé pozvání a zlatoleské sliby poslati a ze všech úhl svta sletí a shrne se mu zp-

— — mže

vaek, že brati

—

jsme

si

že

mli

65 S*

pece aspo jednu

tebas by

pravím

49

jí

z nich vy-

Kde

nenahradil.

ztrátu cele

ale my pomocnic nabrati? — pozorujete, pravím to právem, nebo my? — i

jsem byl od

starého editele

manželské polo-

i

vice jeho považován za tvora, kteréhož jim

pée

nebe seslalo, aby velikou ást

o

samo

dokonalý

stav celé spolenosti a všech pedstavení na svá

bedra pevzal;

— kde

jsme tedy mli nkoho na-

pomohl? A vjnám živnost se daila. živiti jsme pece nkoho mohli Píjmy nebyly sice veliké ponvadž jsme ale svým lenm ješt menší gáže platili, tedy nám byl z nouze

kterýž by

lézti,

:

;

nco

vždycky

zbývalo.

— asopisy

nemohly po-

moci; ale náhoda nebo osudové byli píznivjší.—

Jednoho dne pijeli jsme do malého ...Jak

msteka — "

se jmenovalo?" tázal se Xovotný. lho-

stejn z tobolky olvko vytáhnuv, jakoby zapsati chtl. zdálo, že

...Jméno

musím vdti, aby

jsem z neistých

pramen

si

se

nco ne-

erpal, až budu

jednou tvj nekrolog psáti." ..Postav

smrtí

odpovdl

onoho hnízda se

v

nm

anebo YI.

tam jen hodn

velké

N

a nkolik

mermomocí mou k spisovatelské sláv pijíti. Na jménu

puntík,"

te

vylíhlo.

spíše

komik,

..chceš-li

na tom, co

nezáleží, ale spíše I

roztomilé

msteko,

poadí nízkých

domek,

bylo

nkolik

to

5

~®

q~—

66

obehnaných zelenými

sady,

rohatého

sestavených

a

nco námstí mlo. Na

že se u prosted nich

tak,

nacházelo, co podobu prostoru

tomto

byla

práv komedie na provaze, když jsme do hospody Komedie, komedianti, turecký

zajeli.

byly samé vci, které

m tajným

umleckou

sob

sympatií k

na

jich arci dosti zhusta

šeho

vnadou vábilo jaca.

nco pi

vždy bylo

ale

:

—a

to

to

Potkávali jsme

lákaly.

vcné

—

buben

kouzlem, jakousi

pouti spolku

m

nich, co

na-

novou

byla osoba rozkošného ba-

nemeškal jsem tedy také tenkráte a vy-

I

bhnuv na námstí, vedral jsem adu shromáždné mládeže.

se v nejprvnjší

Zkušenost je matka moudrosti, a protož mi to

tenkráte pomohlo,

i

cestujících.

Já

si

hož mi ani jedno

Práv

se toil

to

dlouhý,

ramnými

mu

kníry,

mrsknutí nohou

na provaze

udržeti

nemohlo.

poínal.

pantalony

široké

A

jak

v rukou

— anebo

,

n-

když jsem

rozesýlati

okolo kostnatých nohou, jako

v rovnováze

z

osmahlý chlapík

plachty okolo dvou stžni.

náramným obuchem

peasto

v potu tvái

ujíti

principál,

strany

vyzáblý,

a bílé

byl

se

umlc

nyní místeko,

vyhlídl

zvdavé zraky na vše Byl

že jsem

na ty krkolomné kousky

díval

s

ná-

šlehaly

napolo svinuté tu

stál,

kterýž

skákaly

ho

s

tím

ml

nohy kril

a roztahoval, potom obuch odhodil a jako smysly

~S pominulý po nataženém

všecko

to

bylo

®~

67

myslní diváci nemohli

kozelce

provaze

strašlivodivé

se

dost

metal:

a dobro-

podívání,

vynadivit, jak

to

pouhý lovk, bez pomoci šotka, vyvésti múze.

„Já však neupínal zraky vostí

svém

se

po

ty

nejtžší

Ale všecko pimprle s

principálu

zvda-

a

nejnebezpenjší kousky vyvádl. byl

jsem

!

mj

Já byl podobných umleckých spolk

Rád bych

a tak

desetkrát vidl, a

již

kousky

oblíbenou figurou

—

zemi pitvoil, jakoby

na

to

vyvádl

nespokojen.

dlej

takovou

s

na nho, jako spíše na malého bajaca, kterýž

takové

také.

byl na ni zkikl

— najednou

:

Tak

to

ale upoutala

se

moje

zstala na

nm

také

pozornost na nový úkaz, a vzeti. „Principal

totiž

dvátko.

Bylo

jednou na

oi

Ta

to

uvedl

nyní

prepodivné

strahatá, portikami

tílko

—

zjevení.

lemovaná suknika, ten

to

—

bytosti její

praviti se zdálo:

mne!"

—

to outlé,

ohe-

erné plamenné oko u prosted

na smrt bledých a spanilých tváí mné, po vší

Komu

pišlo, tomu nevyšlo více z pamti.

ervený, cetkami vyšívaný živtek bné

malé

kola

do

— jakési

taje-

rozprostené kouzlo, ježto

..Pohlednte na

mne

a

politujte

všecko spojovalo se u ní v tak podivný,

ale dojímavý obraz, že

Já nehledl na

to,

mou

celou

duši

naplnil.

jak se na zemi kroutila, kojí;

—

—é 68 &— zelce dlala,

rukou

po

v duši mou, a surové

— já

chodila

umní: jenom

z jejího

postava

nevidl nic se

vtiskala

její

nakládání principálovo

s ní

—

jeho klení a pošuchování.

..Dávno sedl jsem

u svých

již

rodi. Matka

byla mezi tím dohrou svainu objednala.

nechtlo to

ani sousto

chutnati.

Mn

Já vidl poád ješt

tmavé oko mladé kejklíky. Matka chtla

co mi schází.

Mluvil

Já

jsem

povdl,

jí

Tam nmžto

na dvr.

na

cházel — a

„Co

stálo

;

ptal

je ti?"

—

Ona zavrtla

tiše

jsem se ješt jednou,

nejjemnjší hlas, který jsem jen na-

,Mám jí

hlad,"

ekla

ona, ale tak potichu, že

sotva porozuml.

..Hlad?..Co

se na-

mohl.

lézti

jsem

kolnou u vo-

kanuly po tváích.

má ubohá?"

ti,

hlavou. — ..Co

vybrav ten

jí

dvce pod

kejklív nábytek

chatrný

slze

je

ubohé

princezn.

Já vyšel potom

Stará direktorka kývala hlavou.

zu,

vdí,

co jsem byl spatil.

jako o zaklené

holce

o

ale

pak

ti

— Mne

nedal otec nic jíst?

..Otec? já ..Ten velký

„To není ..Ale

projelo jako

to

nemám žádného hubený muž?"

mj

pece

u

otec."

o tebe

peuje.

c;

otce."

meem.

—

— m m

„On

emu

du,

živí,

;

>3 69 6>

neškaredí

a

uí:

—

dnes

když

se,

dove-

nechtlo se mi nic

ale

daiti."

„Xepla, nepla, ubohá!" ekl jsem pojav ji

za ruku, „a pokej tady; já

S tmi

slovy

se mi bylo

pinesu." jí,

co

stalo.

nkolika okamženích

..V

nco

ti

bžel jsem k matce a povdl

jsem opt pod

stál

kolnou, v ruce drže talí se zbytky naší svainy.

seznámení

„Naše

— ale

velmi prosaické

v

nm

její

— to po

Já

oko, jež

vdností pozvedla;

stydlavou

tváe,

erné

veliké,

nichžto

zdáti

pro svou osobu nalézal

mnoho básnického.

tenkráte

oko

by se vám

mohlo já

já

vidl jen

vidl jen

ervánek

lehynký

mn

ke

se

ty bledé

pelétal se

n-

kdo vyskytnul, kterýž srdeného úastenství

s ní

já vidl jen

to

radostné pohnutí

její,

že

zjevoval.

proti

dne.

Byl

„Ona

jedla

sob,

a já

V to

tom se pan

— já

ale

tak jsme

držel talí;

bych byl tak

za námi strašlivé klení ozvalo.

principál, kterýž

ani

svým oím viti

nechtl, vida svou nezvedenou žaku, jak starosti hoví, majíc trpkou

jdeš

do

vozu?"

stáli

až do soudného

stál

porouel

pokutu jí

snášeti.

svým

si

bez

7

,P-

chraplavým

jícnem a napáhl pi tom karabá, jímžto bezpo-

chyby uení svému vtšího drazu dodával. Dívka

— —

70

<9

Si-

nýbrž hbit se otoivši, za mne

ale neuposlechla,

ml

Pan principál karabá okolo mého tílka

se schovala.

vidl na nose, a kdo

oud

mých ubohých

ví,

—

to

by se bylo k

co

stalo,

chu svj jsem mu

velikou

otoiti

ustrnutí

kdyby v tom okamžení

jako varovné volání andla strážného hlas matky

mé, respektive paní editelky ve vší nebyl zazvuel.

dstojnosti

zvuel hezky, když

ten

si

dala

komandantka našeho strakatého spolku na

paní práci

A

V

!

tom ohledu byla

Chtán

dokonalosti pivedla.

brueti,

fieti,

hmíti a

k pravé umlecké

to její

šípati

mohl

—a

hrceti, syeti,

všecko

od

to

jemného piana až k pronikavému fortissimu; jenom pro mladé, zamilované princezky nemohla již tónu

v tomto svém pirozeném byla arci

vc,

„Abych

nalézti

nástroji

—a

to

kterou jsme nejbolestnji pohešovali.

povídku svou vedle zavádivého

ale

píkladu anglických povídká na dlouhé sáhy ne-

oznámím

rozpedl,

klí

a naše editelka

svých

poutí vili,

v krátkosti, že

a že

pustil,

byli

nám

kteráž

principál kej-

z dávnoletých

umleckých

se brzo smlu-

staí známí, že

divotvorec na provaze dívku

prý

mu

jen

žlu dlala

pe-

a diváky

odhánla.

„A náš

s

tak se rozmnožil koující

utšenou nadjí, že jsme

representantku

pro

zamilované

umlecký

konen

sbor

nalezli

princezky.

To

— ™?S bylo

oi

tajné

71 S>

hned jak mi duchaplné

moje,

tušení

naší Hedviky ponejprv zasvítily; to byla hla-

vní myšlénka jeho, jak

Já

pišlo.

mrkání.

mého starého a manželské polovice

to

obma

jim

mile

podivné

dve

na oi

poznal dle jich obapolného na sebe

Mimo

to

mj

si

starý s obzvláštní obli-

bou své našedivlé kníry bedlivji prohlídnul

natíral,

pak

a

ji

když

si

Hedviku

na znamení své mi-

losti pohladil."

„Pedevším ale musíme vdt, vika svému novému životu íkat," editelka

—

,.a jestli

nekoupili."

tli

—

zdání o tom, co arci o

co bude

jsme místo zajíce

Ubohé

to je

dve

komedie

s

tom slýchalo a na cestách

Hed-

prohlásila se

koku vpy-

nemlo ale ani panáky! Bylo s

bývalým prin-

cipálem bylo se nejednou pihodilo, že vrazili na místa, i

jichžto

krasochutn vybroušení obyvatelé

se svými bosými rodinami

klavé kejkly na provaze

ale

mezi tichá

umlecká

cum pimprle ubohá Hedvika nesmla nikdy

pedstavení

mli:

a

své groše mezi ki-

in

theatro

rozdliti ani kro-

kem do šenkovny páchnouti, v jejížto nkterém kout tureckým bubnem vyhlášený Horia a Gloska své

loupežnické

vždy jako

na

truhle

cipálovo

kousky provádl.

strážný

sedti

,

spoívalo.

pes

v

nížto

To

Ona

na voze nebo celé

nám

musela

vlastn

bohatství

vypravovala

prin-

tak

— jakoby

skroušen,

—

<3 72 6* bylo

ío

jinak

ani

ne-

býti

mohlo."

„Uvidíme, co ekne, až nás uhlídá!" prohodil

náš editel

pesvdil,

úsmchem.

libostným

s

Myslil totiž na

aby se pak o tom co nejdíve

první produkcí;

ustanovil

hned

dáti

druhy den jedno

prospch

z nejskvostnjších pedstavení a sice ve

mu pan pedstavený

domácí chudiny, aby žádné

by osadníci

vydání

tolikeré

sob

pochoutky hned po

„Mému hrál-Ii

chtje teba

obtížnosti nedlal,

za

vc

nemálo dležitou,

nily se tedy znamenité

celou

nezáleželo,

spolenost

na

o

a

tu

ml

On

jednou pro chudé, nebo pro sebe.

vždy njaký tolárek v záloze, o

umlecké

dvoje

nesnesli.

práv na tom

starému

obce

namítati, že

se jednalo

zkoušení Hedviky.

i-

pípravy. Já musel pustit

povtí, vyklepat

erstvé

obleky, prohlednout každou portiku, spravit kaž-

dou dírku.

mohouc

Hedvika k

pochopiti,

vozíme. Otázky

její

patrnji etlo se

jí

a co se bude

cezku

do

Ponkud

dít.

ruky

stála

emu

pitom vedle mne, ne-

panák

tolik

nebyly sice

veliké,

na ocích, že

A

když jsem

vložil,

se zarazila,

neví, jí

nevdla

pak

se

s

co se

nkterou co

tím

dje prin-

s ní poíti.

podívala

zas na loutku, a dala se do smíchu.

sebou

ale

na

mne,

—

"

1

>c<

„Vlastn

ml

bych

^~—

'-i

nkterému básníku do

nejzajímavjších barev sáhnouti, an se obraz

pokouším.

Celá

Brzo

jako tajným kouzlem.

vrchu,

báchorky ješt z nejoutlejších

as

zinku,

opt vidl jsem

zase tak prostinká,

—

vdomostí

ných

tak hlubokých cit

pece

a

—

de

povoláni všecko iti!

1

vyjel

-

zažiti,

kem

si

ozval

dle

na

srdce,

mezi

se

vy vrtohlaví,

to

mou-

svých

dlouhonosí

jako

byste

byli

krátkých

lokt

m-

se nafukujete,

jižto

obmeze-

tak

patisk Gothovy Mignpny."

„I bodejž do vás, cuchálkové,

Ostatn byla

a zakýval velmi

kritiky,

„Njaký

hlavou.

zavodní

outlou

tak jemného

„Rozumíme, rozumíme!" rusovlasý pstitel

mi

nížto

o

sí svou roz-

rybáka.

nemluvná,

tak

mne

v uších

v ní

kteráž tenounkou stíbrnou

aby ulovila mladého

táí,

Hedvicin

se mi zdála býti za-

klenou pannou na sklenném

znívaly; brzy

o

dojímala

bytost

její

„Vy nemžete nieho pejedeným žalud-

komik.

abyste pánovit, jako s

nezastenali:

A

tu již

mli!"

nitku

na sukni

„Ach,

dvou

z nich míti

nco

mže

samorostlá,

býti

nkdy práv

ty milý

osob,

zvláštního

již

—

to

jsme

kritiky

nemže

žádná

žádná z nich ne-

pvodní.

tak povážliv, jako

zasvcenci v mystériích

Bože!

jenom jednu stejnou

pozorujete-li

Vy

si

poínáte

bychme my ne-

moude

se tváili,

—

—

74 5>

*9

že kritiku

chtíce dokazovati,

po kritice opisujete,

ponvadž se v nich všude nkolik: aneb, ale a ponvadž nachází! I dejte si svaty pokoj. Ne-

—

starejte

ale požívejte

..Te

e

otoil komik ..sice

!••

nechme krasovdecké rozepe,"

ale

svou zase do tónu

zabloudíme do labyrintu,

pleteme.

by nový rok sestárnul.

leda

devných zrovna u

nikdo

ped

V

zastínil.

na

pouhé

vru

ad

podlaze

zdi, toho si nevšímajíc, jestli

nebo

šlápnul

ale

židlí,

to

v první

Stálo

Sedla

na dívku pohledt.

to.

ne

jenom

,

na

se nevy-

Podívejme

pohlednme na

se radji hned na komedii, anebo

Hedviku, jak se na komedii dívá.

za

povídavého,

nhož

z

na

sice

ni

kdo

aby se

hledíc,

to

a

nepostavil a podívání na hru

ní

celé bytosti její zdál se

pevrat

:

tušený

svt

chvla

se ústa.

jakoby se

jí

díti

nikdy nevídaný,

jí

ne-

všeobecný ale

dávno

rdly se tváe, Všecko majíc za skutenou pravdu,

otvíral,

lpla na dji

s

usmání hrálo

jí

hoely

veškerou

jí

oci,

duší;

ale

sladkojemné

okolo rt, když zamilovaná prin-

cezna milostn vzdychala, a trudomyslná vážnost ležela

jí

když

na tvái,

mj

kousky provádl.

A

auditorium

se již skoro

bylo

pimprle

dávno bylo

již

své veselé

po he, slavné

vytratilo

:

Hedvika

sedla ješt ve svém koutku, jakoby v duchu dále hrála, anebo se v jezero vidných výjev ale

— —

>® 75 6>

ješt jednou ponoovala.

umleckého

našeho

linami

stny

My

na

hledli sku-

ni

chrámeku,

jehožto

z malovaného plátna sestávaly.

když pak do svatyn

..A

když ony

vstoupila,

tohoto

chrámeku

prince, loupežníky, princezky

tajemné podoby nyní pokojn

a jiné

cích viseti

nevýslovn pobouily

veškerou duši její tak tu visely nyní tak

svorn a

nebyly ani pohnuly.

šrky

hovala

na hebíbyly

vidla, ty tajemné podoby, ježto

I

tise,

Ony

jakoby se jakživy

ruky a pota-

brala je do

s nimi,

a drátky jejich, a mluvila

tém

!

práv Radostn otvírali oi hubu oba pedpíových umlc, a od té chvíle vstoupila

a vedla

hovor,

celý

jak

zaslechla.

stavení

jej

byla

i

Hedvika pikynutím dvou zkušených hlav co nový

len ve

spolek ídících

sil

našeho ústavu.

„Jakási bujarost mladistvá vešla pijetím po-

dvete

divného

stavení naše.

nejen v naši rodinu, ale

Já ovšem zabýval

a rodie to trpli, jiného zisku

dvete

nehledajíce

,

leda

v

i

ped-

se s ní nejvíce, z pijatého cizího

aby

u veer

hezky

jemným hlasem své princezky odíkávala. Já ji uil ísti a psáti, nebo neznala ani písmena; ale

duch

ležící

a

její

byl jako peourodná,

na sím ekající

pda;

padlo, vyklíilo se a vyrazilo do

nou rychlostí."

jenom cokoli do

kvtu

s

ladem

nho

arodj-

..Aha!" prohodil Novotný, dle obyeje svého

posoupuuv a potom poloudlaní

brejle si

zub

chrupavý

suchar

drtily.

Silvana

vylupuje;

se

kterýž

n

o

dvtipných

si

bude;

státi

my

pochoutku vybíravou

ený

jsme

kritikou. to,

komik

V

mluviti.

takto

pohyblivé

vybídnutý

tahy

chvíli ústa

pes

dlaní

nho

zavela. Potom celo

si

tady

kapoope-

zaal jemnji

si

vrásky

díve vy-

musel nyní péro od nejcitelnj-

novelisty a nejbystejšího

pjiti, kdybych

—

náhle

mu na a lehce

:

„Já bych

kresliti,

kteráž

nežli

hned

umístila se

oddechnul,

peletv, jakoby

setíti chtl,

pravovati

líiti

dáti

nezaal

tváe jeho

náhle jakási jemnotrudná vážnost,

šího

si

— Povídej, co

až

pirození,

zobák ledabylo prohodí."

Ale

s

nm

interpretací,

zde

Johanýsku, a nehle na

vídej,

pozorn

proto

bezprostední posluchai, a nechceme zit

z polodivé

umlkyn."

Btunka pozornýma oima na

..Xech

kdo

Mignona

..Aha!

komika

povídavého

poslouchal, že utkvívala.

ústech

dobrých

k nevystání!" rozhnval se Janov-

..Ale tys

ský,

—

vys vleká,

se

kejklíky vzejde duchaplná

po

dv ady

pesoustnuv. v jichžto nitru

to jest:

ml

stav

kdybych

pozorovatele

dusí našich

ml

jak jsme zpovolna k

vy-

dobe vy-

sebe a Hedviku vy-

sob

se klonili, jak

se jarobujné

až

i

vtve

naší mladosti pomalu splítaly,

kvt

v jedinou,

plnou korunu splynuly.

rozkošn pokojný

..Bylt to

život,

který jsme

njakého

tenkráte jako svobodná, koující rodina

pronárodu

Na

vedli.

zmnu

budoucnost a na

stavu

hrub pomyšlení; ale osud byl dle nesklonitelné vle své jinak uzavel a poslal nám v osob na mizinu pišlého divadelního enašeho

nebylo

svého zástupce

ditele

Našli jsme ho

dlníka.

a

na cest. Ležel vedle cesty na drnu, maje nad hlavou

zelený

baldachin

husté

lípy

a pod hlavou malý tlumok se svou

Bylo

ností strený.

to

ale krupobití

pekrásný

as

onch as, žn — hereckým

v let, za

to

prosaickým lidem ouroda a

lenostem

prostený,

celou majet-

a nouze nastávají.

k pehlížení snop,

když spoJesti

jetele a sena,

ale velmi truchlivý k prodávání lístk

na komedii.

Léto je vlastn prubírna vší herecké náklonnosti;

nkolik

kdo

prázdném

tch

divadle,

žitoplodných

pi

prázdné

msíc

u

vn

škaredé

kapse,

tvái hospodského, mezi denním hromadním dlu-

h,

u

vném

slibování

jistého

splacení,

v roz-

trhaných botách, posledních nankynových nohavicích

a

sedeném

fracku

jednou pedrží

:

ten

nesklonitelné chuti je

s

ouzkými

rukávy

pestál rigorosum

své k svatému

takový bídák v lidské

jenom

z ohledu

umní, anebo

spolenosti, že

mu

již

— —~&

78 s*

ped nosem

všechny dvée dalekém

svt

chrámu

Thálie.

jiného

nic

zaveli

— a že

nezbývá,

nežli

mu na brána

„Podobné asy, jakož druhé vydání sedmera hubených krav Putifarových, uchvátily také spo-

ezníka, drn

lenost milého

jsme vedle cesty na zuby nehty

bránil

rozmarm

proti

proti

hladu

a

židovské pomocníky

a

vypjoval

nedostatku,

— dokud

co bylo,

se židovským

svdomím

kesanskými

ctnostmi,

s

zastavoval, prodával;

mu

když

on se místo edi-

provádní her jen šastné

a místo zdailého

nových dluh na

dlání

zaala

se ho

starati

a jen

starati"

mluviti —

,,k

— ..Máš-li se

— zaal emu

jícn?

Starej ty se

ta filosofie

zaala

se

kde

co ješt bylo

a

velmi

se staráš

o tolik

hrdel,

musel:

starosti míti

chytati.

filosofie

sám k sob

A

nábhm

nahoty

spolku svého jenom pouhým krmitelem jeho

stal,

ád

Dlouho byl se

ale tuze dlouho trvalo a

to již

tele

si,

muže, kterého

nalezli.

všem i

kesanské duše

hledal

to jest:

sám

o

tu

po-

již

moude o tolik

sebe

:; !

—

mu pozvolna líbiti. Uložil, z eho sám pro sebe nco

vytžiti mohl, a chystal se hlavní kousek

filosofie

své vyvésti. ..Jednou

dnem, když

dom

z

pozd veer

ml

— bylo

to

týdní gáže vypláceti

práv pede

— vracel se

pívtivé hospdky. Sklenice piva v hlav,

— —~- & 79 hvzdiky na nebi, vkol a vkol tak

jasné tváí,

6*

teplounký vtýrek okolo

básnicky lahodno

:

celá

duše jeho byla mkkounká."

—

by se

to

srden

nám

k sob,

sáni

do zejtka napadne. c;

asn

když se na druhý den

—a

asn, nebo

bylo tuze

jeho okny poínaly sotva

lenjší

pravil

povzdychnuv. ..Nu, jak se Pánu Bohu

si

..A

budil

mráku na

ani

jitro,

jechalo!"

to

Uvidíme, co

líbí.

pkné

bude

..Zejtra

nebi

pnkavy

stromoví rozplývalo

erných nákresech:

pro-

cvrkati a vzdá-

ješt

se

ráno

v zahradách pod

v nejistých

tu vystril filosofický editel

hlavu z okna, ohlédnul se na vše strany, a shledal opt, že

by se

svém shledání zaal

dobe

to

tkami slávy své naplnný

po

prstech

otevel,

by se dvou

a

to

na

se

dobe

hodin

A

v tomto

tlumok na záda, sešel

schod, potichu dvée u

se jal

jechalo.

se rychle oblékati, vzal zby-

to

jechalo.

z rána

jako

domu

v pravd zkoušeti, zdali

A

hle

podle

mému veeru. Tu mu poala

!

jechal takto od

šrky filosofie

až k saraditi,

že

by neškodilo zemdleným nohoum popáti malého

odpoinku drnu,

— tak

mnoho

jsme ho

mil

nalezli vedle cesty

na

od opuštného chrámu Thaliina

a služebník jeho. „Již ani nevím, jak se

sedl

s

námi pátý

lovk

u

to

stalo

veee.

—

ale

veer

— ..Byl

a

novy

to

&

SO

pomocník

—

mého

principála

byl

spoleník

a

bývalý

to

otce

samostatný

ezníek.

editel

že

..Sotva

zaal

vymknul,

—a

vati

,o

byl

již

jinými

konený

jednch

z vazeb

se

výsledek

spolu velké papírové opony

starostí

mozek svj naplotoho

lepili,

jsme

že

byl,

barvy teli a po-

tom nové dekorace malovali. Srdce mé bylo plno

oekávání. ..Mezitím se vytasil

mne

psal role pro

s

malou veselohrou, vy-

a pro Hedviku

— a ve

dnech mli jsme první produkci. To byl

vn

kroej k chrámu vého

divadla

mladé Thálie.

jsem

dostal

na

se

trnácti

mj

druhý

Z panáko-

prkna,

kteréž

pedstavují svt a celou jeho mizérii.

..Mn hlouplí

srdení anebo pi-

nejlépe

daili

se

Hedvice

kluci,

slušely

milovnice, a mezi námi stával

sochatá. stará

nejlépe

cituplné

ezníek

jako raz-

jablo mezi outlými polními zvonky,

a hrával zatvrzelé otce nebo zamilované plesnivce.

A

takto

komedie

jsme

provozovali s

živými umlci, majíce censtvo, a Apollo

snažení.

osudu

lo

se

stídav

vycpanými panáky

i

Xajednou jinou

mu,

as

na zeteli rozmanité obe-

Merkur

jsme

požehnávali

uzdálo

ale

komedii že

dlouhý

a zvláštní hry se

s

až

námi

se

zahráti.

posud

našemu

pánovitému

samé

Xelíbi-

veselo-

— •—•

hry dávali

&

— jednou

81 S>

chtl také

ino-

plativou

hru vidti.

bruivého

„Plný zvláštního,

rozmaru byl

mumlavého

a

veera

principál jednoho

potšení

k nevýslovnému

vák

otec

totiž

hubu

otvírajících

di-

erta pedstavoval, kterýž Fausta odnáší

—

a druhého dne ráno ležel studený na prk/i. Mrtvi-

petrhla

byla

ce ství

na

všech ostatních byla

bez

sly.

vítz-

dalších

se nenadálý pevrat. s

Hedvikou jsme

bývalý editel chodil

Byl

vyživiti

stal

litchy, já

a

plakali

všech jeho

nit

dramatického umní, a v život nás

poli

s

Vdova

srden

novými zámy-

mnohem snadnji spolenost nejvycvienjších panák, nežli se

pesvdil,

že je

houf sebe neumlejších komediant, sbhnul sosti

pání svého

a

dávných

zámr

s

vý-

svých, a byl

by rád dosáhl ouplné vlády nad našemi princeznami a celým

To byla první zaal na ovdovlou principalku

jejich

distance, z nížto

komonstvem.

ohnivými

kulemi

házeti.

sklíena,

zaala

brzo

Tato,

a

lítostí

kapitulovati

starostí

a svou

do-

zámyslm posavadního pomocníka tolik pokrmu, že se mu záhy skromné pání, býti vladaem vycpaných umlc, opt brovolností

znechutilo.

a místo

podala

Býti

groš

najednou zase YI.

pánem znova herecké spolenosti

pijímati dvacetníky, zdálo

prospšnjší

—

a

to

byla

6

se

mu

druhá

— —3

hnal útokem na pevnost se po-

z nížto

distance,

83 S>

dávající.

..V

vé

—

krátkém

ase

nebo

vlastn

a

nebožtíku

vynesly

šetivé

a

—

nová

z rozliných

z

penz

polovici

spolenost

lechtivých

pelivému

jež

,

jeho

komedie

tyto

herecká

Staré jméno

pana Zvoiinského.

v elo

komedie panáko-

zrostla z

pod

své

firmou

ostýchal se

píin novému

podnikání

postavit.

..Mn pišla

tato

zmna

vhod. Bylo mi skoro

a od njakého asu tlaily mne úzké meze stavu mého bolestn. Duch mj zaal po-

dvacet

let

letovati a rád

kterou

by se byl jinou cestou

vycpaní

mužíkové

kráeli.

v nové spolenosti okres komika i

pustil,

m

k tušenému

cíli

vedla

jsem byl od Hedviky odtržen.

nžnou ..Je

než

pipadl mi

a já byl

šastný

nešastný. Šastný, že jsem náhle na cest

kteráž

s

—

I

stál,

— nešastný,

Nebo

co

ml

že

šašek

milovnicí dlati? to

vbec

nesmysl, když se mladý he-

v tom zpsobu každému nadje plnému žáku usmvavé Thálie nebo uslzené Melpomeny krvav psanou výstrahu dal.

rec láskou obírá, a já bych

aby se Eviných dnoho celé

mladíka,

své

píští

dívku upnul

dcer kterýž do

pro

vtru

— a zvlášt

Já poznal neje-

chránili.

celý

hodil,

život

zakrnl,

že své srdce na

byla-li též

hereka. Roz-

—

obyejn

koše lásky bývají

ký

jed, jímžto

je

denní spolu

muka

až

strany sladotupují.

Tu

maení drahého asu, pírostek

— vším

potom

zanícení,

splaskne

docela

ob svou

pobývání, škádlení z tetí strany,

uváznutí v dluzích

vném

u

pro

mysl

veškerou

žárlivosti,

starostí,

SS—

83

>&

tím

hoí duše

najednou

ochabuje,

—

k útše

a

plná

sklenice

kyne.

„Mladý herec u malé spolenosti

je

vždy nešastný, když na lásku pomyslí; prv

v

komik

srdci

umlc

—

vázne? nezná,

mu

když

sentimetální

skoro

což temilovnice

Kdo pohyblivý život koujících neinže k této vci ani míry na-

—

srdce mé bylo tehdáž jako svt já je tenkráte ješt neuml devaterým zámkem zamknouti; ale pi vší své dobrot snášel jsem pece pekelné trápení,

lézti.

Já byl dobrák

prchod

pro celý

kdykoliv

první

;

milovník,

Hedviku zamilovaným své ruku okolo

ní

žvavý

okem

chnu komiku, vzdalující

vše,

m

proklínal

jsem vše-

dv-

od milovaného

já proklínal uprchlého direktora, kterýž

z tichosti

panákové komedie

cokoli

jsem se

nohou

na

otoil.

„V takových okamženích ete;

vtroplach,

hodil anebo dle úlohy

na

mne

vytrhnul, já proklínal

divadlo

kroilo, a

dal z vtšího dílu do pláe.

potom

—& 84 &— „Hedvika

Ona

stála

tom

o

cích-se okolo ní vášní

náruživosti

lidské

pevn vil,

že

;

hrubá

outlejší nežli je

ani

arci

slova

ona byla osnována z látky zem, a protož se jí také Já

nedotkly.

mi

se

srdce

to

jího

vdl

žádnými

její

—

já

pleti-

a pece jsem poád v muíme, sotva že se lesk oka jeode mne odvrátil. Já byl strašn zamilovaný

chami, uskoky a úklady neodtrhne byl

nevdla.

nevinná u prosted kolotají-

a

cista

:

šprymista.

„Najednou se

rozmarný osud.

vpletl do toho

za i Nová firma nebyla ezníkovi novým štítem nacházeli ho vitelov z bývalých bylo as. Pokud mohl uplácel, jiným upíral nic platná;

—

to

mrzuté

ped ouady

se

blýskání, stará jeho

spolenice se mrzela, ušetený kapitálek se tenil, nastaly rozepe a vády

vyšel

si

—a

na procházku,

s

jsme se

nežli

asn

milý pan editel jednou

nadali,

ráno zase

ranekem na zádech

—

a

více

nepišel. to sbhlo všecko na bývalou prinmého pimprlete. Ta umívala ovšem s vycpanými panáky se otáeti, s hospodským smlouvati,

„Nyní se

cipálku

zvdavé diváky na

komedii pobízeti: ale proti na-

broušeným a vybroušeným

komediant

nemohla

u prosted palivého

nápadm samohybných

vystaiti.

K

léta — lidem

tomu se

to

bylo

vidlo býti

-

-~<9 85 s>—

mnohem píjemnjší a pole.

nežli

se

jsme

moje

byla v zoufalství

hubené

nenávidl

vejdlky.

celou

prales

a

já

s

si

nemohl

jí

sloul.

pstounka

Stará

pomoci.

eládku,

Hedvikou v samotu ame-

A

zahrabal.

mé arovným poutem ke he Já

tanení

v nízký

komediantskou

tu

a byl bych se nejradji

rických

louky

prohlížeti

asy chrámem umleckým

Mli Já

po horkém dnu

si

zabedniti

dáti

kterýž pro ty

sál,

zasednouti

k plnému žbánku. nebo

do stínu

pece

srdce

bylo

umní

a k

pipnuto!

nemohl pomysliti, jak bych bez divadla živ

býti mohl.

tom se vyskytl pomocník

..V

jemuž

rec,

neobcoval,

totiž

sám pro

nevycházel, se,

mezi

te

—

maje

Ten

najednou za rádce, ujal se

s

ase

mladý

zaáteník z poslední

a provozovali od

skrovným

ale

jsme

vyjeli

a

naše

—

henimi

Bylt

živ

sám

spoleenských hojnou

odmnu

nám

postavil

se

netušenou obeze-

osamotnlé editelské spolenice

tkém vyjeli

s

nepomlou-

nepil,

neutrácel.

za všelikou ztrátu

soudruhy

v úct celého obecenstva.

lostí

obstárlý

sebe, konaje -svou povinnost, maje

sob náhradu

rozkoší

—

Podivín pezdívali. On

nedlužil

nereptal,

val,

v

ostatní

on,

stará

—a

v krá-

Hedvika,

—

takto

já,

jsme

štace na blízký panský zámek,

tch

as

vybraným

jen malé

híky ped

obecenstvem.

Ostatní

— —<9

86 S>

spolenost, jsouc propuštna, rozjela se do všech

úhl

svta. ..Bylo

veselé

to

živobytí,

stálé putování

to

z místa na místo. Slatina, náš novy editel

— my

ho tak nazývali, proto že nás byl

pvodn

zpsobu

byl dávno oblí-

pivedl

života

— Slatina

ktomu

benou myšlénku svou ve skutek uvedl a hledl

nám

adu dn

vykouzlit dlouhou

Sám

ších.

volení ke

vydobyl, vyprosil,

co

nejpíjemnj-

vybhal všude do-

he, sám propjil k tomu cíli uinnou sám peoval o pohodlné a staral se o nevinnou zábava. Byli

sbírku drobných divadel,

písteší

jsme jedna rodina, jedno srdce. ..Jediný já snad nestál

Xemohl jsem

st.

báze, kteráž Hedviku abych o role

jí

s

m

oí mohl

jsem na pravém mí-

pemoci jakousi neustálou

pokaždé popadla, sotva že jsem

pustil, a

býti

nevýslovnou touhou puzen,

poád

po boku, dral jsem se

— milovník."

Rusovlasý veršotepec byl dlouho mlel, piln prolévaje

krk

horkým punem, kterýž byla

tunka mezi vypravováním chutn

upravila;

Bnyní

se dal ale rozpustile do hlasitého chechtotu.

„Nás Johanýsek — milovníky!" blebtal jazykem peasto ovlaženým, brejle si urovnávaje, aby se na dobe podíval. ..O vy nesmrtelní dramatikové, jižto jste

mu

v tomto jeho milovnictví

—

—& rukou

do

snad

8? 6*

padli, neobrátili

v hrob

se

jste

bradou dolu, abyste ty nestvry nevidli?"

se

..že

odpovdl

se mrtví obraceli, nevím,"

.„Jestli

komik, tenounkou ale

nit

živí

veršotepcova vtipu dále veda;

když jsem co milovník

otáeli,

rukama v povtí šermoval nebo jako Meluzina skuhral, na to se

ze

dobe

Já

pamatuji.

svévoln na planý vybíhám;

že jinak nemohu, že jsem jako v

to cítil

ale

já

sám,

myslil,

arodjném

kole

pikován. ..Pi tom všem užil jsem pece od našich poslucha velikého shovní. Cas po ase musel jsem pece komickou roli hráti, a to je vždy po-

nkud

se

mnou

ml

ale

kteréž

pi mém

nádavkem.

Konen

smíilo. Nelibost,

milovnictví zakusili, brali jako

jsem pece jakož obt rozhnvané Thálie

padnouti. ..Byli

jsme v roztomilém zámeku.

Panstvo

Pan správce nám dovolil v psestaviti nkolik španlských stn,

bylo na cestách.

kném

sále

zastíti

je

nkolika

kusy

malovaných

a mezi tím provozovati komedii.

nkolik níci,

lavic.

jejich

byl

bylo

Vypasení a hubení ješt karabá-

milostpaniky

nkolik mladých hejsk si

pláten,

Poslucha

správcv syn na

pastý, kantor, sládek a

a

urozené

z hlavního ferie

mlyná

dcerušky,

msta, které

pivedl, duchovní s

rozlinými pí-

~S vsky

—

kritické,

tabuli

bylo

to

naše

auditorium;

tehdáž

ale

nebo vlastn rozpustilé, po dlouhé polední

Všemu

rozhoupané auditorium.

Hejskové z

msta

zaátek a

inili

Jedin Hedviky hlunjší pochvalou,

dovali.

tím

&~

88

ušetili,

ím

se vysmáli.

ostatní

ano

sekun-

zasejpali

ji

posmchem

více nás

vyprovázeli.

„Já se tásl hnvem.

Slatina

nedouk se tásl hnvem. u

Jalové kiky jalových dotkly. Ale já se

oima

„Podívej se na toho dudka, jak prohodil

tí!"

domácí

panáek

práv

kterýžto jsem

vci své

jen

se

vedle

ozval se na

emu

ten dudek,

dlám

že

jak

divit,

takového

hastroše

dnes

roztomilá

ta státi

inže!"

to jiný."

„Ten hastroš byl jsem ruška

moje

jednu

vymáznul,

hlavního

Já byl

myslil,

nejlépe."

„Je Beruška

krou-

cele hlasit, a ten

kroutivý dudek padal na mne. já,

usmíval.

se

ho nikdy ne-

msta

že

já,

ta roztomilá

Já bych mu byl

Hedvika.

by

odnesl.

ji

byl

s

sebou

To všecko bylo

pouhé preludium k rozkošem,

Be-

s chutí

až

do

ale jen

teprva

na

rozevely

ze

kteréž

mne ekaly. „Sotva

bylo

po

he,

tu

se

sálu naše plátné postranice a houfem vrazili do

svatyn našich

umleckých

tajností

panákové

— —

89 §*

<3

z

—

a romsta. Syn správcv pede všemi naped Obsypali ji co nestydat

vnou cestou k Hedvice.

nžnou kvtinu; zaali

mlsní brouci

žertovati

—

a náelník jejich osmlil se

vzíti ji

za ruku, zdrá-

—a

již již

natahoval krk,

havou k sob pivinouti aby

políbil.

ji

mn

.,Ve

Hlava mi

petrhla všechna

se

šla kolem,

mžitek, ruka

ped oima

mi pozvedla, jako bych

se

me

na pravé rameno plamenný

opt

a

s

po vázli vost.

mi tancovalo

upnul

si

tisíc

byl

— a sletla a

pl

já inu byl nestydaté referáty a

ne-

hlasitým

plácnutím

zasáhla

tvá

hlavy domácího panáka. „Stalo se

vasné

;

mlsání jedním penízem zaplatil.

„Co

zbouení host, lamentace naší

našich

staré,

prosby Slatinový

lidí,

— ten hluk a zmatek, zd-

dlo

se potom

šení

—

ního pozorování popsati.

Bylo

bez smysl.

to

to

všecko nemohu z vlast-

Já

byl,

poprvé

v pravd

v život

jsem prudkou vášní uchvácen takového dopustil.

Byl

nícení, že

jsem

ale také

mne všecko

té prosaické

eeno,

mém, co násilí se

v tak zimniném za-

míjelo, co

bylo následkem

— facky.

„Teprva ráno, když zaalo Boží slunéko jakýmsi mížovaným oknem na mne hledti, poznal jsem, že sedím

— uvznn.

—g 90 &~ ..Slunéko zlaté na modré obloze, kolem hráni stromového

listí,

zpv

ptaí

—a

za

já

mížemi,

na mou vru, milý Novotný, takové postavení bych ti

jedenkráte pál, pak

spo njakého

profanum vulgus!"

yfldi

punem

pec

deemi

prohodil

veršote-

„Ty se nech doma se svou týe kritického rozbírání. Tys

zahrávaje.

si

jeden

nemohouce

se

onch

z

v

sami

slepých

sob

obmezenosti

již

božstvím

nadchnutý

pvec

povtím

napájí

kteí

míry na básní-

hned se domýšlejí,

ve své

že

lapá,

hluchých,

a

nalézti

ka,

vtí

tvoje verše ale-

rozehátý, poloblažen dlouhými ka-

moudrostí, co

také

mly

by

základu a podstaty."

a

plody do

své

povtí

v pozase

posýlá."

—

ten je lapá znám v puni," ekl komik, ..punem je napájí, ale místo co by je ml v puni také utopiti, posýlá je do svta, na pevnou zem, do knhkupeckých sklad k jisté-

„Jednoho

mu

práchni vní."

..Moude hlavou

—

..a

jsi to

znamenal," zakýval rusovlasec

kdybys

stál

na prknech, snad by

byl jednou zasloužený applaus utržil.

rukama

i

nohama pracovat,

Tam

ale

si

musíš

nežli se co ozve, co

by se jen zdáleí njakému potlesku podobalo." ..Zapla Pán s

Bh!"

hlavou sklopenou

—

zamumlal starý kapelník

a pro tu chvíli byla to jeho

—

s^-

-S 91

slova poslední,

nebo v tom okamžení pevn

usnul.

pun

a ne-

Teplá svtnice, velá káva, páchnoucí

obyejné pohnutí mysli musel

pírod

da

byly

pemohly,

jej

že

zaplatit.

..Odpuste, pánové!" prosila Btunka, slabost

otcovu pozorujíc. „Jesti toho dnes tuze mnoho na

muže

obstárlého

dávno bez radostí spoleen-

a

ských živoucího."

„Necht

pokojn

ho

ekl Novotný,

spáti,"

„a nekazte radost našemu panu Johanesovi. Jesti to

sladké, veliké

svého — lovka

vdomí, darem

..Protos ty tak

pi tvých

blažen

„Ty

doložil komik.

nadáním ducha

a

ukonejšiti." ;t velikosti své!

dobe, jak lehounko se

víš

verších usne.

vdom

Vru, mohly by

se z nich

universální pilulky pro spaní dlati."

„Kdybych a prodávání

mým

vdl,

byl

bysi

že

pomocníkem

pi

— pro ne

dryáníka nedá se taková živnost

?

dlání Ale bez

zaíti. i:

„Dáte-li pak trochu pokoje?" ozval se nyní

Janovský, chtje pestávky otcovým usnutím na-

pochyby

bez

stalé

nežli

k

nemu

k pouhému slov maení.

jeho a zapálené tváe na

„Náš

starý

dozajista

On

ty

papá

to

utopil se

nejmilejší

požívá nyní nového

jinému

použiti,

Lesknoucí se oko

aspo

okazovaly.

ve snách, kteréž

podoby života,

na a

—

mu

oi uvádjí. nedkoval by

—

Sí-

93

-3

vám hrub, kdybyste ho

ráj jeho

z kvetoucích

vytrhli." ..To

mik,

nemáme

také

v úmyslu!"

od

stolu

povstav, chopil se židle

zvolna

a

své a odnesl

ji

rého papínka v

mi

usednm

si

arovném

pl

do

pítele

lahodného

kamnm.

ke

blíže

—

zvolal

..Nechme sta-

sn,

kole zlatých

mluvil

—

své

kamna.

nazvaného

vulgo

stavil židlici její vedle

a

dále,

nkdy

zajímati, a

Co

potkalo, co jej

kdyby

chny, a

nového roku

„Ahá

to

by zajalo nás vše-

chtlo z vašich úst splynouti,

to

pi

sladší

hudb

radostný svátek

stráviti."

— rozumíte?"

ani

se

ale jej

stechu pivedlo,

nemohli bychme

stolu

pána

jindy uši své.

tuto

píb-

— ony

mohou jenom pro ty oteve

hy nebudu nyní vypravovati

pod

pi-

povzte mi nco

ra

ze života svého, nebo našeho tatínka. Své

starého

a sa-

kola tuhle okolo vrného,

Pojte, rozkošná Btunko!"

našeho

ko-

nehýbaje.

veršotepec, od

prohodil

— „Z nho

kousek bývalého milovníka,

t.

j.

vylézá ješt

divadelního hrdi-

Já bych nebyl v stavu nco tak pkného z úst vypraviti, a kdybych vaší milostnosti sebe menší

ny.

poklonku uiniti ml."

„Jen toho jsi

ve

svém

dvorných

víc,

jen víc!"

zvíecím

posuk

ekl komik. „Dneska

humoru;

to

se

jako od vycvieného

nkolik

medvda

—

—*Š — Je vám

dokáme. dále

roztomilá hrst nehlazeného

má jazyk punem umytý," mlu-

pacholátka, když vil

to

S>—

93

k Btunce,

-lízavý jako

etzu

na

pes

a hladký jako naježený ježek. u

^Ale tak pak držte by

u

rozhorlil se

!

žná tichým hlasem

své si

jednou jazyk za zunutil se

mo-

co

ale

aby starého nezbudil.

mluviti,

rozumy

„Chcete-li

se na prkna, a ty

již

Janovský;

nabrušovati

— postav

vlez do asopisu.

Tady

ty ale

není místa k vašim pošetilým šarvátkám."

„Pro Boha vás prosím, rozkošná Btunko!"

—

ekl komik píse,

a

se

..již

okolo nás vznášejí.

matince. Otec

neml

asto na

smílivé

zaíkání

vám bez pochyby povdl, že jsem milákem — nu, Bh

mladou ni

co

její

— eknte mi na p. nco o své

štstí býti jejím

toho

napraviž

honem sednte a zante svou

zvukové

nerozumnost!

—

pozdji

jsem

dnem

života

zpomínal, a nejkrásnjším

svého bylbych

si

rád

njakou zprávu

o ní koupil.

Ale, co vidím? Dotknul jsem se struny bolestné?

Odpuste svému polobratru upímnou otázku; já nenadal, že je památka na zemelou ve vás

se

ješt tak živoucí/' n

Na zemelou?"

chým, a

oko

výrazem.

— ^Kdož

její

ptala

se

spoinulo na ví,

je-li

dívka hlasem

nm

zemelá."

s

ti-

podivným

™3 vaše?"

..Matka .,Tedy na

polobratr

se

podivil

její.

živ? Není možná !"

Ale dívka

mu

nedávala odpovdi. Micky po-

—a

kývala jen hlavou se

94 3>—

dv

velké

zaleskly

slzy

co ranní rosa na bohatých asách.

jí

od svého dobrého manžela

,,A vzdálena

—

a své skvostné dcery?"

„Co

se

— Anebo

ješt neslyšel?

želství

— je

tomu divíte?

tak neslýchaného?

— Já

povdti a bez uzardní nebo my jsme bez viny Já matku

domí.

..Ani

—

a tiché jest naše

sv-

neznala ?"

podivil

díví polobratr

se

možná? Jakým

to

b-

se to udalo?"

.,co

ností,

týe manželských

se

Ubohý

otec

nebo jakž by

zprávy,

díttem

mluviti ?

mu pece mnohé škádlivá

vanost,

tak

obrazu

té

o

a

odpovídala dívka,

materských povin-

pirozeným mezi obyejným lidem

ale

vadelním.

dila

nco

takovém man-

vám to mohu smle oí vám hledti

„Dosti nepirozeným arci,"

s

o

ani neznala."

znova. ..Ale jakž pak je

hem

do

u divadla

to

jste

nedal mi sice o tom byl mohl o

— ale slovo,

délkou

jsem

smutné vci

jisté

vin matin

asu

proklouzlo

a co on zamlel, vyzra-

zlomyslnost že

di-

a

stojazyká

konen nabvla."

dosti

pomloujasného

"

—

„Neostýchejte se

odhrte roušku

jinak,

„Milý pane!" pohledem.

„ekl mik.

ped

víže pouto svatého

..ježto

ným

&—

95

<9

;

zdráhala

komik,

mžete-li

a

dívka

se

m—

mžete-li."

nechci

prosil

tohoto obrazu."

s

.Ušette

jsem,

...Jinak

námi," pátelství,

pro

s

proseb-

omlouval se ko-

všechnu blaženost

na-

aby se vašemu srdci snad njaká

šeho shledání, bolest uinila.'"'

neml patero smysl svých do úhl svta roztroušeno, u prohodil rusovlasý

„Kdybysi všech

pohodln na

kritik,

pnutých ..kdyby.-i

židli

biše

na

okolo

podobných

otáeje,

sebe

ochrom-

nápad,

nešastných

místo

vtip a jiných

lých

houpaje a palce se-

se

rukou

neestí

trochu

zdravého soudu ze své lebky vytáhnouti usiloval:

nemoil bysi pannu daremným vyptáváním, a

dl

bysi na

její

panu manželu svému utekla." „Milý

první pohled,

ozval

píteli!"

a rychle povstav, ..nezapomínej

,

co

milostná

že

se

komik

v-

matická

vážnji,

pistoupil nevrle k Novotnému, a

ped kým

své

nešetrnosti

vykládáš. í;

Tento ale pozvedl hlavu a hezky dlouho

okem nápoji.

mil.

Oi

se

mu

leskly

po

jej

horkém

!

-

™& 96 63— „Co

napadá tvou moudrost?"

to

konen. „Je

ho

zeptal

—a

pravda nešetrností?

se

jsem

já nešetrnjší, nežli ty, jenžto jsi z vlastních úst

pítomné panny

A

pozbyla

Ztratil

se

lesk její spanilosti?

—

líbeznosti?

panna

tím

a otec její tuze starý,

mladý amoroso více

Btunka rže,

a

opustilo.

je proto

kdyby

—

pece bylo

ji

Nemj

mi

deset

za

puno

s

tžkou hlavou sedadlo

svém svrchním kabát, že

musím pravdu ..Jaké

to

vivýma oima.

své,

„ale na

kvte,

libodechý dále,

a opu-

ohlížel

mn

se

po

leží kletba,

mluviti."

dláš hlouposti?"

Janovský, a stáhnuv

kalil

veritas

a kvetoucí

krkavích matek

zlé,

slunení paprsku díví krásy!" mluvil stiv

zpvace

mladé

hvzda

záící

její

mladá,

tuze

její

In

zalíbil?

své?

kvt

Opadal

že se

a

rt vy-

ze

milostnosti

matka

byla

že

mn

chtl, co

slyšeti

bhlo?

oboí,

..Pišel jsi

se

nyní

nm

hn-

proto,

abys

ozval

stílel po

sem snad

proud istých rozkoší?" ..In

oblékaje.

puno

veritas!"

..Proto

jektal Xovotný,

kabát

dlám místo, abyste se hodn vybrodit. Já mám své když se zane ve mn chu po

vám

mohli v tom proudu vlastní rozkoše, a

nich rozléhat, uteku, aby se mi

S tmi slovy zdálo, že ho

bral se ke

jiní

do nich nepletli."

dveím,

akoliv ge

nohy stranou odnášeti chtly.

— —<3 „Necht „Tak

tním.

ho,

je

97 S>

necht

ho! a kynul komik osta-

když se

vždycky,

mu zane mo-

zek paiti. Však on nalezne cestu, na kterou ho pudí duch. u

Klobouk brejle

maje

zkiva na

hluboko

ela stlaený, kížem v širokých

do

ruce

nose,

nov

rukávech peložené, klopýtal Novotný

— co

vlastn

šel ?

myslil.

Spolhal

mu se

Na

bylo do toho ?

na pirozený pud a

na-

Kam

padlým snhem, napoád pro sebe mumlaje. to

ne-

dv-

oval živoucímu v sob duchu punovému. Kratiký den novoroní byl se již uložil na chladné, rampouchy a ledem vystlané lžko. Po ulicích bylo tma.

tak vzácné,

jako

konen

odpadlý lupínek

hluné Bylo

Punem ostýchání

byl

Šastn

ale dostal se

z pátelského

trojlístku

— kavárny. to

jak náleží hezky domácí hnízdeko.

rozehátý

kritik

vdl,

svému hovoru otže

práv pi

chuti,

s tímto

že

tu

mže bez A on

popustit.

diblíkem

kousky vyvádt. VI.

vlekl,

lesknavého kovu v pu-

trusky

stých prázdných šachtách.

do

onch kou-

Jasné lampy byly v

msta, kudy rusovlasý veršovec nohy

tech

7

rozpustilé

— Yešel

hovaka

Boubelatá poslu-

kavárník

On

nevšímaje

ale

..Dobrý

:

úsmvu,

ani

si

ani

nejzadnjšího kouta

do

se

usadil

e-

pošupoval

nkolika stol ozývalo se

pozdravování, se

známý.

usmívala,

— od

5^-

98

jako starý

se

pikou veer!"

-í3

svým humorem. To bylo ono místeko, ona tajemná svatyn,

kdežto rusovlasý jinoch boulivé

vlny

kde svou náramnou bolest

kojíval,

duše své

ili rozpadnutí

srdce svého konejšíval a kritické soudy své brou-

— brousek nalézal v do-

Léky, ukonejšení a

síval.

brém spravedlivém puni. tetici

chtl tady

dnes

také

I

hledati.

Sedl

struny zavznly.

Byla

kteráž tu

tém

v rukou

žen-

u prosted kavárny

stojíc

kytara

to

k vli nkolika krejcarm Byla Tato

to

hezky

hubenost,

votem

pošlou

a

a veškeré

zplozená z

postavy

zích,

v tom

valý

šperk

toho,

Byla

ern

nho její

hubená postava.

ale

dle

zdání

bídou

,

veselým

setela

s

ži-

tváí

kvt spanilosti, tak v tch bledožlutých

planoucím,

ženských

jemuž poznání

to

zpívala.

velká,

jen bedlivjší skoumatel

j

huivého

u prosted

až pak náhle tou smsicí divných hlasu

šumotu,

štiny,

tiše

blahoplodnou

tuto

že ta-

vpadlém oku bý-

vnad toto ušlo,

vypátral. dojal

její

Avšak zjev.

hluboká temná tžkomyslnost, ledová

ži-

— —3

99 6*

votem povrhavost, tichá zoufalost, ježto jako nastrená larva z tváí jejích hledla.

Zevnitek

prostý tmavý šat,

její,

vyšoval neobyejnou

Nyní

její

zpv — ty

zpívala. I její

ješt

vy-

postavu.

podivné zvuky

musely na posluchae jako arovná sí padnouti.

Byly

zbytky hlasu stíbrného. Jenom chvílemi

to

zavznlo

mezi

chroptivým

zrnko ryzé, ale

skami hlasu

tón ješt

proudem

proniklo sluch

to

srdce.

i

umla zpvaka

svého

I tru-

tak hospo-

—

daiti, umla je tak do svta posýlati ohebn, uhlazen a rozmanit vykládati, že se byl host hosta chut zeptal: Jak sem bloudila ta osoba?" To cítil každý, že sem ;7

—

šastná nepatí,

ku kterémuž

stav,

Zpívala.

velý

nápoj

není

že ji

by zane-

kavárnách

po

byla píroda vyvnovala.

— Novotný

ped

žebrota

tak

sebou

pozdvihl

státi,

oí

a

nechal domácí

nechal

dve

vedle sebe sedti.

Ženština

dozpívala

a

šla

sbírat jednotlivé dárky, jichžto jí

pak

okolo

stolu

uštditi umle-

host byl uzavel. I inila to s japokoenou ostýchavostí, kteráž dokazovala,

cký smysl kousi

že se na

Nyní svého

této

pouti

stála

stíhal

ješt dlouho nepohybuje.

u Novotného. Ten byl z koufceku

kroky

v rozpáleném mozku

její

a

namáhal

se

ustáliti

jakousi podobu, ježto se

mu

— —49

100 S>

ped oima v nejistých mlhách míhala. Nyní pozvedl zrak svých k tm ubledlým tváím, k tomu divoživému, jako v zimniném zanícení záícímu oku,

každým okamžikem zrstalo v

a

pesvdení,

že tu podobu

nkde vidl

již

nm

— ale

docela jinak, docela v jiných okolnostech.

Polohlasým

rt

šeptem

ostýchavé:

notový

zpvace

vyklouzlo

..Prosím!"

ruka

a

list.

„Vy Novotný,

jste se,

milá paniko, u

v kapse u vesty

k ní zbytených

promluvil

dvou

po

stíbrných grošíkách lov, „vy jste se zpívati neuila,

snad otázkou obtžuji;

to

nu,

sob,

provádti

duch

ných

nepíjemnou

ale jakýsi vnitní hlas

lovku možno

obyvatelm srdce rejdy

vás

že

zlé,

asi proto

výživu nachá-

—

bezpochyby zkusila asto sama na

jste

že není

ložiti.

nyní tuto

abyste

Nemjte mi za

zela?

ze

nastavovala

lidského,

—a

donutil

protiviti

když v

jeden

m, vám

se tajným

nm

z takových tuto

zanou arotaj-

otázku

ped-

í:

Mezi tím byl šastn dva otené stíbriáky ulovil.

I

odpovd

držel je mezi prsty, a zdál se

ekati, jakoby slova

tickou silou zliti.

mla

Zpvaka

stíbro ale

na

nemla

jenom na

zpvaina magnelist

se

notový pikou-

k odpovdi;

oi

— —~>3 101 6* její

sklouzly

s

mladíkových

úst

na

prsty

jeho,

ekajíce, brzo-Ii vítanou koist vypustí.

..Mn

paniko!"

milá

jest,

„jakobyehom se

dále,

„Nevím, kde

bych byla

zpvaka

omlouvala se

Novotný

mluvil

nkde

byli

již

vidli."

toho štstí užila,-

tónem

nejistým,

oima

s

sklopenýma. „Aj,

nemluvte u mne

byla kdy náhoda opravdu

štstí,

o

mn

jinak-li

vás

v oustrety uvedla.

Ale já bych se pokládal za šastného,

kdybych

mohl mlhovitou

nížto se

roušku

za

proniknouti,

mi upamatování na váš obraz ukrývá."

domnnky, drahý pane!

..Zbavte se té

jsem

se sotva kdy vidli:

zde

pracizí

a

My cele

neznámá."

„A pece, pece!"

zvolal

piv se ze svého sedadla a pojav.

„Cím

vystupuje

déle

mi

vám

oí

do

Novotný,

zpvaku

pravici

hledím, tím patrnji

ona podoba,

z nich

vzcho-

za

v které

jsem

vás byl nejdíve poznal." ..Mejlíte

se!

mejlíte se!"

omlouvala se ci-

zinka jaksi bojácn.

..My se nevidli nikdy, a ne-

budem

vidti.

se

také

již

vila

prosebn

dále,

kdež byla zpívala. žel,

a mohl by

si

a

Zejtra

m,

zase opustím. Nezdržujte

oi

její

bohdá

Prahu

drahý pane!" mluzalétaly

na

místo,

„Ceká na mne churavý manmyslit

—

u

—

—S

vám kladu

..Ne snad že

sebe Novotný;

ím

102 S> osidla?" vyrazil ze

ale hned,

cítil

neslušným. —

že byl vyjel

..Odpuste,

mladé krvi a starému punci

drahá

by

ale což

;

s

n-

panicko,

mohl

si

vás manžel mysliti?-

V

ponkud mužská

velká, vytáhlá

Sehnuté

neduhu.

hubené ruce,

nepokojn

osoba.

Byl

žluté

tváe,

týlo,

klesavá

stmi vzchopila

kolena

mu skutená

léta

sestaralosti

nebo

místech, pohlížela,

živý obraz

to

oi,

vpadlé

takovými

s

to

tžko

muž

celou

á-

letitý,

uriti, zda-li

tlesný neduh na

byly

—

Byl

postava.

se

jen že bylo na první potkání

dobu

tch

tom okamžení povstala na

zpvaka

kam

tuto

po-

podstatu jeho

vtlaily. I

tle,

vzchopil

na

se

íkaje co živoucí smrt.

ramenou

kostnatých

visel

mu

— Xa

chatrný

modrý pláš, jako na devné tyce, a na pravém lokte ležel mu ženský zimní pláštík, jejž byla

zpvaka

shodila,

když vzala kytaru do ruky.

Sotva že se byl churavec utrhla

k

se

zpvaka

od

na

židli

Xovotného

a

pohnul, pospíšila

nmu. .,Pokej

tónem

ješt,

dojemným.

Ruce byly štdré,"

pokej!" musím ješt

Karle,

„Já

doložila šeptem.

prosila

ho

zazpívati.

™3

©~~

103

„Chceš, abych tady skonal?"' zabruel muž mezi zuby,

a

hromo-

oboí na podobu

stáhnul

vého mraku. „Ale, milý Karle ..Ty víš. co

ma,

s

!••

t

jsem

prosil

— se slzavýma oi-

tlukoucím srdcem prosil," mumlal

hluný

tleskot

pekazil

ale

další

muž

dále;

jeho skuhrání.

Veselá tlupa okolo nejvtšího stolu vyzývala

zpvaku

k novému

koncertu.

kytary, on sklesl na

koby

ho

tyto

ozvalo se ze všech hrdel,

nošený pláš, vzal zmizel

s ní

Tiše

Ale

vyskoil, ja-

churavec

zvuky ostrou dýkou byly

a hodiv rychle na

totiž

chopila

se

židli.

..Bravo! bravo!"

když byla skonila.

Ona

zpvaku

projely,

akoli

teplý,

již

ob-

za ruku a spšnými kroky

ji

z kavárny.

a rychle brali se obadva

temnými

uli-

Ruka její spoívala v ruce jeho. kterážto chvla vnitním pohnutím. Muži bylo, jakoby

cemi.

se

mu v patách

zlý duch

kráel a kroky jeho popo-

hánl; nemelte oddechu, až

msta

octnuli a

se byli

v jiné tvrti

na blízku jim vrata sprostjší ho-

spody kynula.

V lun a

tohoto stanoviska chudších povozníkú

nemajetných pocestník

a nízké

komrce

s

—

t.

chudobnou

j.

v malé,

postelí,

ouzké

zedeným

—

—

104 &•


stoiem a

temi starými židlemi uinili zastávku.

s

Byli ve svém píbytku.

Zpvaka mosazném

Muž sedl na ný,

tenkou svíku v nízkém

rozsvítila

svícnu. židli

— unavený, vášnmi uštva-

byl chladný vítr peruti své ale

Venku

chorobou sklíený, na smrt umdlený.

na ele

stál

vaka k nmu

mu

tváe jeho

o

otíral:

Zp-

pot u velikých perlích.

pistoupila,

a utírala

mu pelivou

rukou palivé elo.

má

..O její.

líbal

strážce ho,

mj

vzdychl muž a pojav ruku

Beato!" a

ji !

k bouícímu

tiskl

neutracuj

odpus nekonené

pokoj!

m

vášni

mé

hnvu

své-

— brzo budeš

míti

•

,.Co to zase mluvíš, Karle l u

ka

-Andle

srdci.

proudem

slovy nejlíbeznjšími.

Co mluvíš

duši tvou?

..Jaká

prosila

zpvalekají

strašidla

o pokoji? Xejsem-li pokojná,

když jsem u tebe?" jsi!"

..Jsi,

ruku okolo tla

-Svtice

je

ruším

zvolal jejího,

muž

vášniv,

a

položil

hlavu na

její

vždy pokojná vedle híšníka.

ovinuv prsa.

Ale já

pokoj tvj Podezívá mysl moje shání mraky na oblohu tvou, již beztoho váše má byla !

zakalila

—

••

..Xech toho, nech, Karle u l

vaka

do

ei; „vždy

vpadla

mu zp-

nejsme dti, abychme se

— —

zoumysln

vespolek léta

<9 105 S*

a

škádlili

mladistvých vášní uplynula

Svodná

trápili.

— jako lesk a kvt

arovném kole svém oima stízlivýma a drží nhož na nás pée a starost

vybledl a opadal, kterýž je v držel; život hledí na nás

v ruce

zrcadlo, z

Máme

pohlíží.

Máme

si

zbytek

dtinskou vášní zvtšovati?

je

který jsme z víru

síly,

máme

ješt

uchvátili,

cela

v nive uvésti

a

?

svých

pak v rumu jako

ležeti

bleskem roztržené sloupy, které jinak hly leda v

dn

marnou nesvorností do-

jej

státi

nemo-

pevném kruhu, jenžto se okolo temena

jejich otáel?'..

Odpus, odpus, andle mj!" zápalu

zimnicního

letem

unesen,

zvolal

..a

muž

nepokládej

mi žárlivou péci mou za hích. Tys jediná kotvice

mého

života

tomnost

i

v tob spoívá

!

budoucnost.

temné pouti

dn

nemohl bych

bych

Kdybych

dvra v mou pítebe ml ztratit na

nastávajících, nemohl bych postáti,

pokraovati

—

ale

v hrob

musel

hledati odpoinutí."

„Karle! Karle, upokoj se!" ..Xe,

mn

ve

není pokoje!

dina jezerní, šlehaná a vichru.

Já

je hla-

pohánná dechem vcného

se o tebe bojím, já se tesu;

jsem vtší ouzkostí, nežli když lících

má

duše

kvetly

!

Ach

,

vždy

rže mi

zmítán

na

tvých

musíš

roz-

-

— umti

!

106 Sž—

<3

Což by ze mne

mne

bylo. kdybys! ode

Zlomená vtev, zavátý

odvrátila?

se

každý

jejž

list,

rozšlápne!"

Náhlý, prudký další

e.

Zstalt

kašel pekazil

dusivý

a

mu

zdšené

skoro bez sebe v rukou

zpvaky.

Bh,

živý

..Pro se,

upokoj se

mlouvala Beata, steli;

i

se,

ušeti

prosila

a do-

zpamatuj

Karle!

— poj,

se!"

polož

snažila se dovésti

muže k po-

nkolikaletý neduh jeho držel

ale

dových klepetech, a zdál se

v hla-

jej

míti chu, rozbourati

budovu kehkého tla. Krev se

mu

vyvalila ústy

a nosem.

V smrtelné ouzkosti

vykikla zpvaka.

—a

se klepalo

na dvée

z tmavého

síce do komrky

Ont zpvaky, chém

nebyl

zrak

hovoru.

v rozpálené lebce na

Vtom

to

její

spustil

podivné

s

pítrž uinil v

Namáhav tkvly oi té

strastiplné

odcházela, když byla s

za dvemi: zabesklo se

mu

vešel

— Novotný.

svých

když byl muž

i

jejich

konen

v okamžení na

ti-

jeho

postav, a když

prvodcem svým

najednou v rusovlasé.,

punovou parou naplnné kotrb. ..Te sit, že se

to

mám!" zkikl najednou

kolem všickni hosté

vyskoil, vtisknul

si

ohlíželi

tak ;

hla-

potom

klobouk ješt hloub do ela ?

~S za

pospíchal

a

pokud hlavu

jen

to

3—

107

spšnýma nohama, mohl pro závaží, ježto mu

odešlými tak uiniti

tížilo. ->;;-

Radostnji

vypadalo

píbyteku

vném

mezi

to

tím ve skro-

Zaplapánbuh.

starého

Bla-

sedl ješt v tichém spánku kamínek byla se ale rozhostila

žený kapelní mistr

u stolu;

blíže

Btunka, po jedné

stran majíc Janovského, po

druhé komika.

..Bývala

abych

„Pohánla snad

dílem

oblíbená otce

to

oddala

se

mého

trochu

i

ale

ím

hlasu, dílem

jeho

divadlo pomysliti:

z vlastního života otásalo a vy-

zdálo

vracovalo zamilovanou myšlénku;

že a

mne

postavil

by jedinou

„A mik.

u prosted

radost

nebezpenou hru

srdce plno

mla

tím více opadá-

chu, tím silnji pomíjel jeho úmysl.

Smutné zkušení že by

nadje

jsem dorstala,

více

hodina picházela, kdežbych byla

blíže

opravdov na vala

dívka.

k tomu dílem pirozená náklonnost,

jej

v njaké zaopatení;

ím

mého myšlénka,

vypravovala

divadlu.-

sázel.

a

se

záhubného

útchu svou v

Mysl jeho byla

mu, víru,

nejistou

seslábla

—

bázn."

nebylo

se

emu

diviti,"

..Zkušenosti otce vašeho

pi

promluvil

ko-

divadle nebyly

—& tuším

toho

S>—

108

zpsobu, aby byl

a blahou nadjí poslední poklad

moe

dvrou

pevnou

s

svj na boulivé

poslal."

„Mj ekla dívka

nho

ztrpl mnoho

otec

—

nestála

..a

já

to

pravda,

je

tt

že jsem tehdáž vedle

lituji,

v letech,

—

abych

byla

mohla

býti

Davidem v jeho zármutku." „Nejbolestnjší rána lované

manželky

— ?"

musela

ptal

býti

ztráta mi-

se její polobratr co

možná šetrn. „Je-liž pravda?" Ona pokývala tiše hlavou. Nastalo krátké pomlení. Potom se jala zase mluviti:

—

..Abyste

z dlím

našel

vám

upokojení, odvážím se na to

události, co mi povdomo. Doufám, že to iním pátelm domu našeho nebo otce svho, a že nebudete smysl slov mých

a

o

té

—

nijak obracovati."

Oba muži mného

soucitu

ujistili ji i

ješt jednou svého upí-

hlubokého mlení

— a ona

zaala

vypravovati: ..Cokoliv života otce

se

mi

o

té

mého k sluchu

chvy mé;

nejsmutnjší

dob

ze

doneslo, pochází z úst

rt samého otce ovšem málo se ped ním také stavím, jakobych nieho nevdla, obávajíc se, abych ho letité

kdy co

sklouzlo,

ze

a já

ješt více nezarmoutila, kdyby pozoroval, že více vím, nežli on mi zdliti za dobré uznal.

A

hled

— —~ es vinu matinu,

utajit

mla,

sestru

pede mnou

to

i

s>

ml

zmínku

ní

o

tají,

že jsem

ku p. ješt dnes

a stane-li se, jako

by

že

ráno,

109

jmenuje

uiniti^

mne, akoliv jsem tehdáž ješt ani na svt nebyla, a vždy jen mne, jakoby i sám na vše ostatní

chtl

jen ve

mn

„A

zapomenouti

svou

lásku

v skutku," ozval se Janovský, „já bych

nebo vpadla mu

také jinak neuinil,

„Prosím," slíbili

všecku

a

soustediti."

jste

mi, že

mlky

mám-li vypravovati

.

.

tak roztomi

ei

do

m

u .

.

.

Btunka, „pi-

vyslechnete, a protož,

."

„Již jsem jako pna," ujišoval Janovský,

naež ona

dále vypravovala:

„Matka moje nejhrdjší

název

—

smím-li to drahé jméno, ten

pohlaví

kteráž jiného práva ke

m na

že

šírý

svt

ženského

mn

si

postavila

— matka

maje byla

Xebyla

tuze mladá, když se o ni otec pokoušel. to

bezpochyby

také

láska, co

osob,

dáti

nezískala než toho,

mladou

zpvaku

—

spíše v náru oblíbeného kapelního mistra uvedlo prosby, dobe promyšlená spekulace, obyej, okolnosti, dívá.

a

nebo

Snad v

nm

a záštitu na píští její

nevdlo

cokoliv

nic

dva

jiného

doufala

jen

umlecké dráze o

hlase, kterýž

na stav nebo jmní, milence

a

lidi

svá-

jistou

podporu

nalézti

— srdce

neohlédaje se

muže jen

proto

—

—

110 s>

<S

nm

káže, že v

voliti

druhou polovici bytosti své

nalézá." ,.Aj aj !"

usmál se komik dobrosrdeon, a po-

dívce výmluvné.

hrozil

..Podívejme

se,

sestika hezky rozvazuje!

roztomilá

má

jak

— A jako

by

mluvila ze zkušenosti!"

„Nepokoušejte,

srden

vážn.

i

oponu

žert

s

pane!"

milý

djin

odhaliti,

na kteréž v celé Pra-

iním to iním dobe ale

ze ješt ani oko nepohledlo. tajnou

dívka

prosila

..Já se neodhodlala pro pouhý

dvrou,

že

—

s

jakousi

žertovati

pi tom nemohu." „Comicus taceat

in ecclesia

vlasatý kritikus, kdyby ho nebyl prohodil

potom

komik, zasadiv se

„Jen povídejte

mé

lichotn

ale

Již

!

—ekl již

by náš odvedl/-

sám sob malý poliek; k dívce

jsem jako

není šaškova epice

!

pun

s

obrátiv,

doložil:

pna — a

srdce

rolnikou, aby snad nic

nepojalo."

„Domnnky jala

své o matce uvádím jen proto,-

se dívka zase vypravovati

omluvy pozdjších krok že

i

njaké

nezkušená dívka do srdce ženského hloubji

nahlédnouti

K

— „abych

jejích nalezla, a myslím,

mže,

nežli

nejbystejší oko mužské.

tomu alespo, tuším, sám se piznáte, že mezi

otcem

mým

a

matkou

nikdy ona sladká, svatá

—s sympatie

s>—

111

na kteréž jediné veškerá

nepanovala,

blaženost stavu manželského se zakládá. í:

Komik

mlky

pokyvoval

sklopenou, a dívka

„Xejprvnjší

léta

uplynula jim bez obzvláštní

píhody, vyjmu-li leda rýž mohl

Vás

mluviti!

a života.

Toho

píšt

snad

vedla

— Otec

asu

obyejný

mj

.

to, .

.

že

ale

vlastní

syna pozbyli, kteo

tom nesmím

hvzda

do

již

svta

Brnnského divadla. zpvák, jehož neslavné píští zvstoval. Nešastný každým novým a k tomu vzácným byl u

pibyl tam mladý

hlas

otec, jenžto

ponkud

hlavou

mluvila dále.

se

úkazem v íši hudební hned celý okouzliti dal, zahoel brzo vášnivou pízní k mladému zpvái

ku, byl

mu vždy

ochotný, a zval

po ruce, vždy radou

ho

i

službou

k sob jako nejzkušenjšího

pítele, jako vlastního syna.

„Xemohlo arci jinak býti, nežli že první zpvák s první zpvakou mnoho co dlati míval. On byl mladý, a na mládí své dosti svtem otelý, ohebný, výmluvný. slabší s

prý k jeho libstkám

sob pokoovati. Setkání-se jeho pvabnou zpvakou muselo se ho elek-

pohlaví

mladou,

tricky dotknouti, a

nemohl

Patilo

když seznal manžela

jejího,

jinak, nežli s plnou zbraní svodlivosti své

na manželku jeho útokem

hnáti.

— —

113

<9

S>

..Srdce lidské je prý posud nerozluštná po-

hádka

—

prý

je

že zavzní, když první

muž

neznly.

jejího byly

a

neml

aby

ubrániti,

Mj

snad

práv

bez

hlubšího

citu

a

mé

k matce

mnohem

ona

a

struny

na sob, co

to

byl

to

hodina,

její

tajemné

otec byl

harfa,

Snad

druhu, kterýžto se

toho

se nemohla

nastrojená

nechce.

snad padla teprva

piblížil;

ženštinu

divn

tak

lovk

i

srdce

starší

—

by mladou

vyššího

vzdlání

bylo mohlo vábiti. .,Mezi otce

jiné

vra

v srdce

proto

že

i

neraohl

si

celým

s

hned k

nco

nkomu

slabosti

by mu kdo nepítelem

sám každého

celým

d-

On vil celému svtu, svtem dobe smýšlel,

pomysliti, že

býti mohl, proto že

vlastn

nesklonitelná, nevyvratná

i

lidské.

sám

anebo

ctnosti

mého patila

srdcem,

miloval. Pilnouti to

bylo u

nho

obyejného. ..Tak se

mu dlo

i

samou píze, pro samou

s

novým zpvákem, a pro

dvru

nevidl, že mladý

svdce zatím povst domácnosti jeho kalí a pozemské blaženosti jeho koeny podkopává. Celé msto již o tom mluvilo, spoluoudové divadla zaali na nj s ou-

smchem pohlížeti;

on ale

bní náklonnosti, a byl

..Toho

brosrdený

asu

mlúsmch za dkaz oso-

šastný v nešastné domnnce.

spatila jsem svtla božího. Do-

otec považoval

každý pírstek rodi-

— ny za nový úvazek teprv nenalezlo

k jeho svého

srdcí

ani

toto

rajském

—a

nyní

ml

ale

spadnouti s nebe

spadnutí muselo jej tím bolestnji

potkati, jelikož to bylo

o

manželských

nejmenší podezení cestu

to

Xajednou

srdci.

—a

113 G>~—

<3

svt

v

poprvé, co ze svého

život

opravdivý,

snní klamu

ale

plný se probudil. ..Bylo

mi

jsem zstala

sotva

bez

nco pes

matky

Mladý zpvák byl se svta a tato vzala

—

a

trnácte

otec

mj

pustil s první s

sebou

i

dní,

bez

an

choti.

zpvakou

do

prvorozenou dceru

svou, dítko asi dvou- nebo tíleté, zpáchavši takto

vinu dvojí.

„Veliký byl arci pokik, kterýž touto událostí

v ji

mst

povstal,

i

nenašlo se snad úst, kteréž by

zpsobu svého njak vyprávly ást otce litovala, ást jej kárala, posmívala. O všem tom ale otec

nebyly vedle

a vykládaly.

ást nic

se

mu

i

nevdl. Potopen v

zoufanlivé bolesti nepozo-

vkol nho dje, a sklíen náramnou bázní ped všelikou tváí lidskou, považoval každého za larvu, za nížto klam a zrada

roval první dobu, co se jsa

íhají.

V tichém,

sedl skoro bez nyní jeho

ale tím hlubším a

ustání

svt, jeho

u mé

život.

žravjším hoi

kolébky

VI.

se

zahíval

byl

Ani hudba, jejímžto

svatým dechem pece od poetí koen bytosti jeho

— to

— ani

ta

mu 8

i

vrcholek

neposkyto-

—

—S vála

v prvním

domnnka,

vnm se

že

potebné

návalu

žalosti

Pomalu vznikla

tváemi

114 6*

na témže míst

nemže

déle zdržeti

;

i

útchy.

mu na

a upevnila se

mysli

a mezi týmiž

hledl

gement, a odešel z msta, kdežto

se

jiné

enga-

byl

chrám

blaženosti jeho poboil.

„Ale duch jeho nemohl se

již probrati z

kteréž byly oblohu života jeho zastely

k novému

cesta jeho

stanovisku byla

neustavného

poátkem

nemohl

Dlouho

putování.

chmur,

— a první nalézti

oddechu. Nevýslovný pohánl ho nepokoj. se

mnou od

k

divadla

Jezdil

tlesné

divadlu, starosti o

poteby nemluvnte ponechávaje obstarožné žen,

mu

kteráž

byla

oddána, že byl jednou

životem

synu jejímu do sboru pomohl

opuštna od

—a

Za

vlastní matky.

to

že jsem

m

byla

stežila jako

vlastní oko.

„Mezi tím potkaly

V

tnjší píhody.

a

ale otce

tsných okovech

nechu k

kási

ochablost

bylo

pece druhdy ástkou

dbával se

— a nemoha

lého divadla

— klesal

horším spolenostem byl

k poteb.

Zde

se

nyní

ubohý

moje

mého ješt smu-

jeho

držela ho japovolání,

ježto

Zane-

jeho života.

se udržeti u vtšího, stá-

k malým cestujícím

— až

i

konen

ani

i

sebe

tam ne-

Náhoda nás vedla skrze Prahu.

konen

rozstonal. Štstí jeho byla

chva, moje pstounka.

Skrblila, jak

—& mohla

prodávala dokud co bylo

;

,

— až

i

doprodala,

ponkud pookál.

a otec ;

s~

115

Nemocí byla

nitá

promna

sto

pohánl,

se v jeho duchu stala

utichnul.

I umínil

tváemi nový

a mezi cizími

se o hodiny ke cviení v

si

tady

hudb

a ve

se

mu

„Jako dnech živi

zpvu. Teh-

zlaté

sny

o

i

za-

zemi vyvolené a rajských

m zpomínky

v klášterní osamlosti.

lásku otce svého

vrn

na tento as.

My

byli

Já neznala nic nežli

mateskou pelivost chvy, Zponenáhla zaalo

a

u nás vytrvala.

se ale štstí zády k

nám

mnou tžkomyslností a

Mkký

opouštla

obraceti, otce

duch jeho byl uchvácen

živost a síla,

bolestí.

—

daiti.

oblétají

kteráž

zstati

Ucházel

život zaíti.

dáž tu nebylo ješt tak rozliných ústav

alo

zname-

nepokoj, kterýž ho z místa na mí-

;

tichou, je-

srdce jeho sklíeno tajnou

od jakživa.

stal se

pouhým díttem

a neschopným k dalšímu vyuování. Jenom jedna, druhá platilo,

nepatrná hodina

..Toho

asu

zbývala, kde se málo

odešla

také moje druhá matka

smrtí

zahalila se obloha naší

na vnost,

a

domácnosti

dvojitou

ruce,

mu

a také málo požadovalo.

ježto

až

její

Ubyly nám

chmurou.

posud

íkaje

hlavní

skrovném okresu našem vedly, a jich neunavenost, jich

bedlivost

správu

dv ve

jich zkušenost,

nedala

se

mou

— —


116 s>

mladostí a dobrou vlí dosadit. Já byla na štstí

vku

ktomu

dospla, že jsem alespo prací ru-

kou svých k obživ pispívati mohla. inila jsem,

Bh

sec moje síly byly;

ví!

jsem

kde

noci,

báze

nezmizela o

dnové

.My

se uskrovnili,

denního

šetrnosti

ba

pece

ale

asto

ani

tak

života

veliké,

že

co bylo jen možná;

jsou

pi

i

vší

ale

skromné

asem nedostatek as nieho, pitom toliko na mn. Tu

jsme

Otec nezískal poslední

trpli.

churavl, všecko

ovšem

ubohý si

nestaili, proto

píští den.

poteby

se

nastavovala

I

šití?

budoucnost,

o

kam pak staí

ale

výdlek rukou ženských pi

spoívalo

stávalo, že

truchliv

otec

ruce moje nestaily,

dom

hlavu lámaje, odkud by co

dávali

jsme,

mohli

avšak

;

pinesl.

I

eho jsme jen ponkud letošní zima nemla ohledu na bez

chnu naši uskrovnlost. naše

a

že

v koutku sedával, nadarmo probýti

vše-

Každým dnem zrstaly

starosti.

„Vera jsme mleli

;

sedli jsme v studené svtnici. já

Oba

nechtla otce utšujícím domlou-

váním

z jakéhosi

sedla

se

polosnní

skehlými

prsty

buditi;

a

jehla

sama jsem mi

padala

z ruky.

„Najednou otec povstane a radostí se usmívá.

„Nezoufej,

s

jakousi tajnou

milé

dít,"

praví

— —3 mn,

ke

-dnes

bu

!

vím

já

muset do noci sedat, oi

si

Bylo

mi,

za lesknavou bludikou, kteráž

ho

na

jej

ale zmizí

zanechá.

zanu

..Co hodláš poíti ?"

..Co

pak

sice vodí,

chvíli

ješt u vtší nesnázi

ptáti.

Bh —

hledla okem lítostným.

ltal

v temnostech a

den roku, poslední

Pán

pevné nadje."

na

..Já

jakoby

poslední

— zapla

Nebudeš

o pomoci. kazit,

je

zkoušení

hodina

117 6*

se ho starostliv

napadlo tak dobrého?"

ti

zrodilo."

mne otec, „to je Pán Bh! že se ve mn Pitom sahal po svém klobouce. Venku

bylo

dávno

..Ml, neptej se," odbýval

moje tajemství

již

se tak

pozd

— zapla

tma, já

ubírá.

ohebnou,

doma nebylo

jsem tedy

na

šlí

—a

nemohla

kam

pochopiti,

Xouze dlá však mysl kehkou, ani

tuze dlouho,

krejcaru;

kam

nedotírala

se vydati

zamý-

— poznali otce mého." vná chvála, že se to všecko

tak jste

„A Bohu

bychom se ekl komik hlasem nejsrdenjším a

jinak

hodilo,

sešli!"

sice

nevím,

jak

tak byli

tiskl

dívce ruku, jenž byla po slovech posledních hla-

vu

sklopila

víte o své

a

ponkud

se

zamlela.

nemilými otázkami doléhám, snadno myslíte, víte o

že

ní?"

..Což

ale

matce? odpuste, že na vás ješt tak

m

osudy

její

se

ale

nemálo zajímají;

doco

— —

«g lis s>

..Otec

ji

„nikdy se po

ekla dívka, nám ne-

považuje za mrtvou," ní nepoptával,

a jinak se

dostalo zprávy žádné."

Bh!"

..Zapla Pán probouzeje

mistr,

se

ozval

nyní kapelní

se

konen

spánku,

z libého

a hledl kolem sebe, jakoby se byl po dlouhém

ase

a z dalekých krajin vrátil a tiché své obydlí

poznati nemohl.

Zvenku potásal palivý

vítr

vetchými oke-

nicemi, a hustý sníh posejpal cestu. Pusto, mrtvo

bylo

okolo

pod jeho

chatrného domku na Františku, ale osnženou skoápkou, mezi skrovnými

stnami starého kapelního mistra bylo hlucho a bouivo

— ale

dv

— ne

sice

isté, dobré, šlechetné

duše držely tam radostný ples.

Pátelé

byli odešli

— starý

sedl nyní ve své

lenošce u kamínek, ježto posledními, slabými dechy

dnešní

svj

život

projevovaly.

plna radosti, plna vdnosti.

S hlavou sklopenou

mu

hledl k zemi, a okolo úst

Duše jeho byla hrálo malé usmí-

Myslil na minulý den, na minulý

vání.

na píští den a na píští

Btunka sedla u

nápv

rok,

potom

rok.

klavíru

starého muzikanta,

a

a

hrála oblíbený

známé,

by

i

trochu

—&

Q—

119

drnkavé zvuky jeho zaznívaly jim krásnji,

slabé,

an se oba tou myšlénkou

nábytek

dávnoletý

tšili,

nástroj prodati, jakož

se

že nebudou muset

domácnosti

tiché

poslední

milovaný

.

asv

již

stra-

chovali.

se

jal

..Vidíš."

nyní

starý

mluviti,

..já

ti

vera povídal, že mám dobrou nadej Víra má mne neošidila — zapla Pán Bh!" „Vždy já nepochybovala. odpovdla dívka u klavíru. ..Již co dobrá kesanka musela jsem i.

;

v brzkou pomoc doufati, akoli jsem se nenadálá, že by doufání vyplnilo.

mé

mrou

tak záhy a takovou

se

Dejž jenom dobrotivé nebe, aby se no-

voroní nadje naše neporušily!"

V

nkdo na

tom zaal

rachotit,

domovních dveích

naleznuv je zaveny, otoil se hlasit

a

mumlaje, a bouil na okenici. ..Kdo to?"

povd

ptala se dívka,

..Krkavec na poušti/-

mužský, a Btunka ..a

zvdav

na od-

ekajíc. ozval

hledám pro hladové potravu.

Johanýsek

— respective

„Nedávno odešel!"

mému oknu

venku hlas

se

poznala rusovlasého básníka,

Je

tu

ješt vás

všeobecný šašek?" odpovídala

dívka

k sa-

pistoupivši.

Novotný

nco

mumlal.

Nezdála

se

mu

zpráva tuze píjemná. Potom se zase ozval:

tato

—

—
pak,

..Jakž

120 53-— milostná

nco

stupným uiniti? Vjelo mi aby mi

strach,

dnes

to

ekla dívka

snhu

zaal;

do rukou jako lehký

„Copak

pihodilo se

Xo-

vklouzl jí

padl

mí."

pozdnímu hostu do svtnice ..I

pedsín

do

otevít.

promluvil

..bláznivá noc, a já

vám pihodilo?"

se

bžela

a

bláznivá noc,"

votný, když byl plný

a otepávati se

mám

do srdce a

do rána nezkamenlo."

to

..Hned, hned!"

„Je

— ne-

hostitelko

laskav práh dveí svých pí-

chtla byste mi

nco

ptala se dívka,

svítíc.

kulhavého," ekl

tento,

..emu bych rád na nohy pomohl; nemohu k tomu ale dobe rukama. Dobrý veer, miláku Hudb-

—

mv s

uklonil se

nkolika

k Btunce.

na

to

starému a pijav díky jeho

-Zapla Pán Bh", mluvil zase dále ..Abych se vám upímn vyzpovídal,

—

milostná hostitelko, ale nesmíte

o

tom tuze hla-

sit mluvit, picházím za vaším polobratrem, aby hnul svým

život,

vákem, nebo

praví

jsou okamžení v lidském

padesátkrát

tištný

ješt

a

dosti

nevycezený SchilJer Jsou okamžení v lidském životu.

Kdež prázdná kapsa

A

— takové

chuti

pjit máme

okamžení,

tenkráte náhodou

i

blíž

nám

u pátel

moje

jest

než jindy,

—

rozkošná,

pikvailo

na mne, a chtje pomoc jiným

— —<S

musím nyní sám bez pomoci

hledati,

A

121 S>

se obrátí ?"

neekl zpropadený frašká, kam

domov. !Vesmíme

n Mluvil o

—

zoufati.

ale

my zv-

i

dti, co vás potkalo, že tak neobyejnou hodinou

ješt jednou do

nco

naší

poušti

o pomoci, jižto pro jiné

,,Pravím,*

dosvdil

;

bylo místa nebo

asu

vám píhodu

ale

picházíte? hledáte?

ruso vlasec,

k vypravování, by

ne, byl

.

tenám jako

rozdlují,

nkolik vaše nice!

porcí.

podati, lékárníci

A

pece by

to

bych

adu

a

po-

noci

je

míru prášku

na

nco

pro

snad bylo

vy milostné poupátko z umlecké kvt-

uši,

Je

o

historie

to

nešastné zpvace."

„O nešastné zpvace ? a podivným

podivila

zachvla se „O prosím, povzte, co vám dnešní nenadále ješt na oi pivedl. Týká a

kdyby

paskvil na

to

na veery jistou

a

povdl

všechny novelisty, kteí nevdouce jak vídek

Pravíte

1'

tušením

tu

šastné, a

se dívka,

adra veer se

to

její.

tak

ne-

najdete u nešastných nejvelejšího

soucitu."

,,Nu pila,

,

aby

pokladníka volte,

vás

zpropadeného dnes

abych

u

do

rána

zvdavost

netrá-

šaška, alias našeho dnešního již

beztoho

tichého

oltáe

nenajdu, tedy vaší

do-

domácnosti

trochu pookál; za náhradu vás budu nudit krá-

tkou

historií.

í;

— —&

122 3>

Xato se pohodln jako doma roztáhl na Starý ani necekaje ze své lenošky oka

hledla

a dívka

spustil,

s

židli.

nho

ne-

netrpliv, aby své

již

vypravování zaal.

tomu

..Budou

dv

lahodnjších

V Turnov

si

našeho

království

krajin

jsem nalezl krom zábav,

okolí poskytovalo,

nilé

jsem

co

léta,

vyjel

nkolik pátel, ježto byl osud do nej-

navštívit

spa-

v nmžto

Thaliin chrám,

i

uhnízdil.

jichžto

vnmladé bohyni pisluhovaly koující knzi. lovku v Praze rozenému byla to pravá pochouAž posud

tka. i

míhal

se

mi

toliko

dle

pravých

nepravých popis jakýtaký obraz venkovských

divadel

na mysli,

výtvory

putujících

dti.

kával

Abych

se

nyní jsem

umlc

ml

na

— mnoho

vám piznal

gigantské

oima

vlastníma

hle-

jsem neoe-

všechny skoro nástiny podobných spole-

:

ností jsou jen proto zhotoveny, aby nám smšnou,

ernou a bolestnou stránku bídných koovník kiklav vypodobnily. Já se tšil na první veer více, nežli

Veer

veselohry

Já

a

Hráli

mezi

jakýsi tím

quodlibet

poskytli

se chystal k satyrickým

s celou

žáky je

na novou tragedii na prknech zdejších.

pišel.

zásobou

vtipných

bohorozených

kehek

a

Mus

slabosti

— dv

výjezdm,

prskavek vrhnouti,

bližního

malé

nco zpvavého.

jsou

já se

na

chtl

popoutní

nebo lovk mu vítaným

—& — ale

terem úsmchu stalo, nadje moje

S>—

123

ze všeho toho se nic

..Spolenost byla skrovná

musel

hled

jsem vyznati

ale

:

že

.

kousi samostatnou

dal

patrn naznaené

ponkud šedivl

ja-

i

—a

mizérii, a shle-

snažení.

v nejlepším roz-

já

oekáváním píštího kusu

jenom

kterýž

,

vyknuté

veselohe

po

..Bylo

maru

Já oekával i

pouzí

mají vli

že jim to jde jako na

a

sílu,

A to m tšilo.

na první ponejsou

to

nádenníci ve svatyni Thaliin, že

šrce.

ne-

sklapla.

Ml

a ernal.

jsem strach. Bylo

oznámeno tetí jednání Rossiniho

Othella.

Pravá

Tu

sedla

malikost. Prášek pro spaní.

„Konen

vyhrnula

se

Desdemona, harfa vedle

ní,

opona.

mráz

projel šení. to

bylo na

a byl

Byl

to

její

byla mohla zpívati

jako

U nás ;

z duše

by ona Desdemona ne-

ale to vás ubezpeuji, že

umlkyn

tak nedojala, jako tato koující,

chrám zasvcených Bylo

ale hlas

híka, vycházel

na zdejších prknech žádná

vaka.

tu-

hlas vyzpívaný,

tvrtnot pozorovati;

první

v moci

ústa.

vy cvikovaný.

pedsíni

Mne

To byl pohled, plný smrtelného

!

Pak otevela

tento byl

Te

hlava na harf.

otevela oko a upnula je k plátným sufitám.

však na

ní

v

této

m

osob

takoka jenom na

se potloukající

zp-

také vidt, že se byla

jindy v jiných okresech pohybovala.

—

—

49 124 g*

neskonenou

„Jakousi

na celá

dokud

stit,

Ajbp

nho

u

zlomk

na

neulehla

Xový úkaz

Othello.

bolestí byla ochvívá-

pedstava, a já nemohl oka

její

nad nímžto jsem

,

zvuku;

tmito sutinami vyvádl

ale

zpvák, jemuž byla

sice

na

do hrdla nalila, kterýž

ale

Temná

když

vadélka. tak

nebyl

stíbro

to

a

zoufalost

žíící

oddechl zhlu-

si

Vybhl jsem

ztopila.

Zdali

tchto

hra

mne,

jako

pojala

mnohý vy-

píroda stíbra

dýka jeho v nevinné krvi isté

se

Desdemony

sáhl.

hrou jeho, a já

vanula

boka,

žasnul.

tmito tískami,

i

nežli

více,

umleckou rukou bolest

spu-

s ní

vystoupil

to

nebylo v jícnu nic více nežli nkolik

bývalého

hlášený

Na

lože.

to

z nízkého

dvou

diváky

jiné

i

nevím,

že

ale

di-

jsem

nebyl na omylu, uznávaje hru jejich za hlubokou, z nejtajnjšího bohužel! toho

veera

vycházející

nitra

nabyl

brzkého

dozpíval:

dkazu.

tom

o

,

Ubohý

zpvu

místo

jsem, Othello

vystoupla

hrdlem jeho krev. „Celé

msto mlo

né píhod.

Zpvák

i

úastenství v

zpvaka

stali

nešast-

této

se

pedmtem

obecné zábavy. Byli manželé, nebo se za

to ale-

spo

vydávali, a

lestí

zasáhla. I zajímali nás nyní svými osobami

protož je tato rána stejnou bo-

rovnž

tak,

umním

pekvapili.

jako

nás

Od

byli prvního

nich

veera svým

samých nebylo

ale

— —«®

125

možno njakých zpráv

S>

dostati;

ohrazeni

žili

ti-

chou samotou, straníce se každého spolku lidského i

pi

nehod. Ani

této

nosti

tch,

leda

pirazili,

že

podati,

nedávno z ciziny k nim

oba

byli

zpvák manželku

a že

lenové spole-

editel, ani

nám njakých odpovdí

nemohli

svou jako pravý

mouenín Benátský hlídá. Jediný obstárlý, obnošený, svtem otelý herec, kterýž tu laskavé

ped

otce hrával, byl prý je oba

vdl.

o nich

svt

v

lety

nalezl, a tudy

u vtšího stálého divadla

Nmcích nco více

že tehdáž oba v divadelním

Jistil,

velké furore dlali, a chtl dotvrzovati, že '

manželé nejsou, nebo tenkráte alespo prý o nich povst, že byla jiného a že

ji

zpvaka

zpvák manželu

nebyli.

odvedl."

S napnutou zvdavostí poslouchala dívka rý otec, ani oka

s úst

cnost

krvav

„A

sta-

vlastní

dm

jejich po-

byla rána, jež byla vlastní jejich domá-

to

;

i

povídatelových nespouštjíce.

To byly píbhy, jež byly tkaly

Sla

manželkou

porouchala.

co se

dlo

s

nimi dále?" ptala se dívka

nepokojn tlukoucím. „To vlastn nevím," ekl Novotný;

se srdcem

dobrého se jim však odjel,

a od té chvíle

va k uším, až odešel.

dnes

Napadl jsem

asi

do

nepletlo

nepišlo mi

o

..mnoho

cesty.

Já

nich ani slo-

veer, kdyžto jsem od vás ji

v

kavárn

— odpuste

roz-

—

—9

126 S>

svtských pošetilostí poklesk se zpovídám rozprávím a ze svých nalezl jsem je oba v kavárn, kdež ona íkaje že-

košná, že

brotou

pohánlo

zpváka

nebylo

by

Kdyby

bylo

již

je tu

holá,

bída,

to

stín,

— ženské

a kdyby

trplivosti,

po tom stínu památky.

ani

Johanýsek na mysl;

v kapse zbytený

gáži, a proto

Je

pouhý

penz, bylo by snad ješt pomoci,

tu mi padl pítel

mívá

on

dvacetník, dnes

dostal

jsem také hned až k vám za ním

aby

pospíchal,

za ní

až za tichý práh nynj-

dobroty

její

snad

m

nco

nazval,

ji

stopoval.

jejího

svtla

nkdy

sob

jsem

tak, že

hotová bída, ze nebylo

—

pud v

písteší

rejdišti

o

Zvdavost anebo jak bych ne-

zpívala.

sklonitelný

šího

vámi

s

mn

snad

do

nco

rána

jiného

nenapadlo."

„A vaka?" boue

jak

se jmenuje

ptala se dívka, v

vaše podivná

jejížto

zp-

poád vtší

duši

se zmáhala.

„I ty

svatá

nevinnosti!" zvolal

svého sedadla vstávaje. s jistotou? Je-li

nám

tato

o ní

tedy se

Jinak

ji

..Kdo pak

Novotný ze

to

mže

íci

co pravdivého na povsti, kterouž

pede dvma lety starý herec dotvrzoval, ped svtem pravým jménem neblýská. jmenuje zpvák svou Beatou."

..Beatou?" zkikl starý kapelní mistr,

vit ruce na prsou spínaje, „Beatou?:-

keo-

—S

127

6>—

..Beatou?" zašeptala dívka polohlasit, a

vé se

rto-

chvli.

jí

Matka

nazývala se také Beatou.

její

*

*

T

Y enku se ješt chumelilo. Jen slabý pablesk ze

snhu vysoko

Chadvíka nepatrného domku na Františku opt

trná

napadlého

se

táhl

ulicí.

se otvírala.

„Bh brzo

hudebník pláštík

a uvediž je zase

provázej kroky tvé,

šastn

do tichého píbytku!^

dcei

své,

zahalena

kteráž

starý

práv pes práh

Xovotným

s

žehnal

v obnošený zimní

stupovala. ,,Dejž to

duše

zích

Bh!"

zašeptala dívka, a v nesná-

pevn

své

se

ruku zavsivši, pobízela

Nebylo

ma to

jí

jej

nedávnému

i

budící

v

pokojn do-

jitra

srdce stály v plamenu. Bylot

poprvé za celého života, co

pišla,

na

k rychlým kroejm.

možno píštího

vykati. Mysl

píteli

ní tu

k sluchu zpráva

jí

nejbolestnjší,

ale

i

nej-

sladší památku.

Kdo byla ona zpvaka?

— To

rozhodnouti, a sice brzy rozhodnouti. arci

krom

byla

pece

života její

nic

matka!

co

dkovati

— byla

jí,

muselo

se

Xemla

—

ale

jestli ji

jí

vždy

svíravé

—

—

128

-<£,

6**

tušení neklamalo.

Ta sama matka byla ovšem

bemeno

dn

— byla

uvalila to

míti,

trpkých

na

dobrého

pece matka

ale

otce

že by byla

ráda k vli

jedinému spoinutí na jejím srdci na

Rusovlasý pítel pohodlí, vší obsluhy.

a

již

celou

mi-

zapomnla.

nulost

této

ni

matku

zobrazovala dívka vždy tak spanilými,

si

tak lahodnými barvami,

v

na

i

—a

její

tžké byla

Po kdyžto

noci

bych

posloužiti!"

myšlénka

i

ulicích s

mluvil o nedostatku všeho

— „Snad

jí

mohla já

pomyslila

dívka,

ta z úst venku.

zaínal

novoroní hluk

již

tichnouti,

ochotným a neobyejné výjevy milujícím

pítelem a prvodcem ku vzdálené hospod

sp-

chala.

Obyvatelm

komrky

chatrné

nebylo by ani

ve snách napadlo, že dnes ješt návštvu dostanou, a také

rád na

si jí

pouš

nepáli

;

alespo zpvák byl by

kde by

zaletl,

nebyl lidské tváe

spatil.

Zemdlen a pece jako na vlnách poboueného ani leko,

moe

ležel

pohnouti,

a

na

loži;

pece

ho

v kraje neznámé,

nedvry,

bez bázn,

On chtl

pudilo

pry

— da-

kde by mohl bydleti bez bez

se jim nabídnul s pomocí,

pijmouti.

tlem nemohl íkaje to

státi

trápení.

on a

Novotný byl

se ale

zpoval

klesnouti

bez

ji

cizí

— — jenom

podpory

jenom Beata

mla pi nm vytrvati, pláštm ochrany své za-

Beata

mla

ho

mla

jenom Beata

stíti,

65—

129

eS

poslední vzechnutí jeho

slyšeti.

Magickými okovy

Oni

opnul.

se

svt

jeden bez druhého obstáti

mry

as

byl

na

byli

dv

tato

srdce

tak postavili,

mrav

a zákony, všechen dávnoletý zvyk a

že sami v

byli tak porušili a zniili,

svt

nm

v

a

utvoiti

že

Veškeré po-

nemohl.

nový

sob nový hledati

život

museli.

Beata milovala, milovati,

ského srdce k

nmu

musela pak svdce svého

i

musela celou

duší,

veškerou

upnouti

se

:

žen-

silou

nemla-li jako

podatá sosna, jako zlomená kvtina se zvrátiti a v prachu zhynouti. Ona byla nejsvtjší svazky života lidského

v

— manželskou

a

pošetilé zaslepenosti ztrhala:

vitou silou

musela

ponoiti

zakotviti,

svtem

A hém

a

on?

— On

bylo

— byla

YJ.

k vli

v

ji

to

miloval

pouhého

nm

sknutí onoho svtla, dívá

tedy

s

keo-

jakouto

v srdce toho muže

nmuž

byla

celým

pohrdla ?

poletování

poup

se

mateskou lásku

skuten;

motýla

poznání Beaty

z

po dlou-

poupte první

na

zable-

ježto nás po celý život vo-

první jiskra onoho plamene, kte-

9

— — rýž

nás

po

—

<9 130 S>

zahívá,

celý život

a

pálí

v popel

zniuje.

O

lásce nedá se

plete hlava

láskou,

Láska

jakováž je se

íše,

její

dobe

pestává

v srdci;

království —

láska

pvodní

své

dle

rodí a umírá její

rozumovati, a kde se

tam

do lásky,

to

to

její

býti

bytosti.

jediné

tichý

jest

domov,

osamlý háj a tajemné loubí. Krom srdce nemá vlasti; všude jinde je cizinkou a nájemnicí.

její

to

Rozumem nedá se nikdy láska miti; kdo to nemže, ten nikdy nemiloval on se nekoupal vtom arovném,

—

pochopiti

jest:

vn

mladém plamenu když

ji

pak

je

lovk

v jakovém duše

náru

láska ve svou

Pak nese létavý

rozkoší,

rád,

tone,

pojme.

ím

ho

druhý

obtíží,

pouhý sen, pouhé mrknutí, lehké usmání,

mráek

na ele jeho

—

všecko je dru-

hému drahým zákonem, svatým snažením a cílem, k nmužto s odvážením svého života prai

Láska

cuje.

je velemocná,

vše odvažující... ale kdož

zná

nco Takž

jejího

kou.

niehož ji

se

nehrozící,

zná? Veliký houf

jiného.

byl a

zstal

pomr

Beaty a manžela

obyejnému svtu nerozluštitelnou pohádA pece nebylo nic pirozenjšího, nežli

že oba tak a nejinak vedle sebe

stáli!

—

S>—

<9 131

Avšak

pozvolna,

kvt

všechen škeré

pouto

lásky pozemské

Domnlý planoucích

a

vystou-

již

trávený jako u víru

Život,

zpv

namáhavý

vášní,

všeliké

svlíká.

manžel Beatin nemohl

na prkna.

kde ve-

opadává,

praská

lidských

srdcí

se-vlekou-

onch kraj, kde

svtské své erné roucho

utrpení

piti

krokem bídou

k temné fortn

piblížili se

círa,

vcn

pirozené

a

nachýlení podkopaly prsa jeho a prolomily v nich

hnízdo

hluboké

tžkému

trudu a zoufanlivé bo-

Jako ve smrtelných

lesti.

keech všel

na Beatu, užírajícím plamenem každý

se nyní

žárlivosti ostíhaje

krok.

její

Fortuna,

tato

slepá,

rozmar

divných

plná

vladaka v íši náhody, nebyla jim cesty posypala kvítím tak hust,

inívá, vedli

rého

mén v

ln

vku

jako u své

všeho pohodlí,

na

jak ale zaala

sice

život

dokud je

síla

buja-

hlavních

cestách

tato

je

síla

slepot jiným

Byli

toho zasluhujícím.

umní

opouštti,

držela;

museli se

uhýbati na vedlejší stezky, a tu se družily s nimi starosti,

hladové

sestry

v skutku tragický osud usedlých

herc

—

nedostatku.

onch milák

vcn

Mus, jimžto na poetí dráhy všecko te

— na

konci ale nic, nežli

trní,

Trefil

otelých,

zletilých,

je

ne-

mladých

ržov kv-

nezbude.

©~

-~<3 132

Veškerá budoucnost obou záležela nyní liko

to-

na rumech bývalého umlectví, anebo vlastn

hlasu Beatina.

On sám, napoád churavý, nemohl k

ada

nieho pidati; v rukou trhla

se musel

opovrhla,

bylby

žebrácké,

a nebo

od

co neplatným

jím byla,

zbytek

pra-

ní

jeho spoívala

Kdyby se byla nyní

jejích.

— kdyby

dn

píštích

nho odbemenem

mošny a

chopiti

holi

bídného života zanésti

tam, odkud se ješt nikdo nevrátil.

—

On to cítil a to byl onen jedovatý koeny života jeho hltavji užíral,

jenžto

veškeré

jiné

v prsou

druhdy

nehody

—a

udržovalo

napoád jako u zimniném

bytost

Umdlen,

mrce

vysílen

na sprostém

ležel

v novoroní

kým vlnným tem.

byly

Oi

upeny ke

a

lesknoucí stropu

v osamlé ko-

nyní

sama tiše

sedla

vedle

—

mu

chrapotem.

vel-

jen prsa jeho

klopo-

leskem skleným,

se

— temné,

chlené oddychování dralo se

„Já nechci

jeho

—

pikrývkou silným

teplou

jeho,

zápalu.

zahalena posledním

noci

šátkem. Ležel

pracovala pod

celou

Beata ho byla pikryla

loži.

svým teplým pláštíkem,

nho

vdomí

hryzoucí

toto

pyšných

had, nežli

hluboké a zryz hrdla

sípavým

,

o

tch mámících,

vých svdcích nieho

slyšeti,"

o

tch

šáli-

jal se nyní pólo-

—

!

~S hlasit mluviti,

bude mi

..ty

133 S>

jediná vytrvejž u

pomoci potebí!"

cizí

zpvaka omloulovk šle-

..Mladý ten muž," navrhla

vav, „zdá chetný,

se

v skutku

ale

kdyby mohl

a

— a ne-

mne

odlevy

zjednati

pro by chrne

našim, nevím,

býti

strastem

lidomilou ruku jeho

odmrštili?"

ím

„Proto že se jen zdá,

dl zpvák to

po

vlk,

zahalený rounem

stopách

pouhý dým

tvoje

vášnivosti.

...Je

beráním, jenžto

slídí

— nepouštj

písahy

veškeré

Xejsou-li

našich.

odpov-

není!"

výbuchem obyejné

s

ho

pes

více

tento

práh." ..Ale milý Karle!"

po-

..my

prosila Beata,

tebujeme pomoci." pravda!" zvolal

..To není

plamenem zardly

mžeš je

nevyvážný,

a

dn

— kdybysi m milovala Prudce

ješt nkolik razil,

kdyby

obrátil se

slov u

mu

tob

z kterého

bídných

je

zpvák

hubené

V

sama pomoci.

tch nkolik la

se

k

svém

tváe

,.Ty

kterýž

napojiti

mohla

— kdybysi

cht-

bys

mých u

ní

zády,

i

byl by snad

rozhorlení ze sebe vy-

nebyl

proud

mu

z nich už

nic více vypraviti nemohl,

lomné zaskuhrání.

temným

leží poklad,

jímžto se

náhle celá

a

jeho.

ústa tak

krve

zatopil,

zaplavila,

než

že

srdce-

— —^ Beata

Ale smrtelný

znala

již

prsou

do

šíp

134

G*

7

Y

jejích.

Bylt to y dšena vzchozvuk!

tento

pila se.

..Karle!"

vykikla

nmu,

hbit nahnula se k

skytoval

k

jí

tom

jeho byla

se

polita

k

ní

I

piskoila ke

obrátil

oi

barvou smrti,

sil

ml

to

— tvá ztrhány

krk

bradu,

rty,

zase

se

— bylo

napnutí veškerých

zkikla Beata na

..Milosrdný Bože!" tímto obrazem,

židli

šastníka,

On

jeho

do

krví zalité.

zdšena kou

píin

vrátila

zpvák

obráceny —

v sloup

a jako

svtla.

nízký svícen,

keovité

poslední,

erná

žádaného

ale

chopivši

V

loži.

pátrajíc po

a stel-

Slabý paprslek tenounké svíky nepo-

chrapotu.

stolu a

duše

z hlubiny

hodivši,

aby

vrhla

stav

ale tu ležel,

se

jeho

nevda

—a

zdvihne,

silou

to

již,

bylo

zem vedle ne-

na

a lépe

blíže

ohledala.

co se s ním dje.

Smutné proroctví léka, ješt jednou

smrt

a svícen rychle na blíz-

již

jestli

po

že nebude možno

mu

se

krev

— takovou — zachovati tetí

jej

na živ. I

krát ani

;

k

volala ho ješt jménem ale

zvuk

tento nedonikl

duši jeho.

odrazil se

—o

Jako vlna

mrtvolu.

o

— jednou,

již

ani

dva-

k sluchu,

necitelnou

skalinu

—

—

•& 135 S>

V

nkolika

okamženích

Novotný

práh

Btunkou,

s

a

mdlobami

an jako

šastnou,

na

ne-

ženu

nalezli

spjata,

pes

vešel

to

ješt

vedle

smrtelného lože kleela.

Beata nevidla, co se okolo

bna jen ohybnému

stroji,

ní

Podo-

dje.

umlých

kterýžto se v

rukou snadno poddá, stála nyní u prosted skrovné

komrky.

Živo

bylo

okolo

Rusovlasý host

ní.

byl pobouil domácí služebnictvo,

pro

nešastného

zpváka;

z Františku obletovala

v jemném

ratolístkou

ji

shánje pomoc

outloperá

holubika

co posel boží se zelenou

zobáku;

štné ženy prochvíval nyní

ale

toliko

prsama opu-

jeden

cit,

pocit

osamlosti, a krutá, užírající bolest rozkládala se

v duši

její.

I byla

krotká v této

nek vedený ku

okolo ní

na ji

ni

krvavé

Ani íkajíc nepozorovala, že byla

lidé

šátek a pláštík hodila, a že

z hostince

na

byla jako ve snách.

ulici

Co

Novotný stran nešastného zpváka

nevdla.

sebou

líbilo.

cizí

Ona

s

pomocným neb outrpným rukoum

Btunka vlnný

nyní

obti, a nechala

se

co

jednati,

své bolesti jako berá-

vyvedli.

byl

mezi tím

obstaral, o

Jí se nyní zdálo, že jde velikým

tom

temným

;;

—

Sž—

-S 136

hbitovem,

lampy, mžikající ješt

a

vidly se

ulicích,

jí

tmavých

po

pochodnmi

býti

okolo stu-

deného hrobu.

Xa

Františku oekával je starý

Tichá duše jeho, kteráž byla radosti jasnými

výšinami

Zaplapánbh.

dnes na

perutech

proletovala

se

— ta

se

houpala nyní na vlnách nejistoty a teskného tu-

mu

Dávno, dávno zacelená rána zaala

šení.

propukávati,

jizvou

žalostné

a

pod

zpomínky znly

v duši jeho jako trudná pohební píse. I stál

u okna a poslouchal,

ale

pi každém

po

všech

eho

se

kdo pichází

jestli

šustotu na ztichlé ulici

Oekával nco

oudech.

Jednou nebo

nadíti.

zachvl

kratinké,

mimo

letící

syknutí, a

mném hnízd mkkého

že by v

nm

a

srdce jeho

teplé,

— v tom

byl celý

svt

i

Ono

pi tom

a s

to ale

jen

umelo hned v je-

kdež jen láska penocovati mohla. jemné, tak hebké

zasyel

dvakráte

v prsou jeho ještr starého hnvu; bylo

se

nevdl,

a

srdci,

bylo tak

tak veliké,

úhlavním nepátel-

stvím místa nalezl.

Konen hned na

to

ozvalo se nkolik

klepalo

se

zvuk ped

na okenici

— pak

— Starý

Btušin

hlas:

Svícen

klí tásl se v jeho rukou.

s

i

„Tatínku!"

šel

okny

zaznl otevít.

S tváí hluboce zahalenou vešla cizí ženština Btunkou; za nimi Xovotný, kterýž ale opt

—

—

«9 137 S>

porouel, maje na mysli vyhledati ješt

záhy se komika,

nebo nerad by na

silou novin

byl uložil s takovou

se

nmé

tiché,

Bylo mu pote-

lože.

—

bou, vysypati je v prsa pátelská.

Beata nepišla

díve

v

vyháté

usedla

si

tiché,

k úplnému vdomí, až

Tu

sednici.

bylo,

jí

jakoby praskal železný kruh, jímžto byla seve-

na prsa

I

a jakoby kus

její,

a z hlubin

vyvinulo

jejich

sklonné

napnula

tylo a

kuse

po

s ní padal,

tžké vzdechnutí. vyslala vkol zvdavé se

zraky.

Vedle z druhé

utkvly

ní stála z

sestárlý

jedné strany kvetoucí dívka,

muž

na

ale

,

oci její s podivením,

s

kousi ouzkostí. Podoba díví

—

to

všecko

od

té

byla

chvíle

zejm

aby

jí

postavu vidla

byla

síly

duše

!

a

pohybných tváí

okázala

ji

a

tam

pece

se napínaly, aby

její

—

arci

nestaila,

její

tam

:

ona

když padlo nyní oko

se otásla

Uplynula

!

pamt

— Ale

a s ja-

úsmv

jsi

znala,

ji

mohly

•

pojmenovati.

A

léta,

postavách

oko, ten

to

vidla

jednou

mnohá

tuto

a veškeré

jemn

výraz

rt, ten

okolo

obou

pekvapením

její

na muže

— jak

v nejtajnjších hlubinách! To byl onen

ped dávnými

pohled, jenžto

se

touhou

po

upínal,

v celé

tvái,

ní

v jasnu

to i

byla

ve

ta

lety se sladkou

nžná

mranech,

dobrota ježto

se

druhdy

o

její

—S

138 S*~-

píze

ucházela.

nemohl ješt onen obraz

by

A

nyní

tu

dlouhé

pece

tak

staec.

stál seslablý

v nive

sešlý

muž musel

nemohlo

uvésti,

ani

jehož obraz

svdo-

jako dsivé strašidlo v jejím

žil!

..Odpoite

Byla srdce

zvuk

a

oi

a osvítil

její

Pronikav uritá,

paniko!"

si,

první slova, kteráž tu

to

cna zaslechla,

její

on tu

Tak

!

Ale

Statný

!

podobu toho

utrpení

poád ješt mí

—a

státi

—

pece

býti

ale

projel

jejich

nyní.

jako

blesk

sice

slova

její.

nevydala

zkikla;

zvuku tom ozvala se celá boue

ve

bytosti.

promluvil

smysl svých mo-

celém tle

Tesoucí-se po

ruce, a tisknouc je

keovit

sepnula

na prsa, hledla okem

vypouklým, se rtoma polootevenýma na ztrápenou postavu slova

jí

kapelního

vázla

mistra.

chtla

I

mluviti,

oddychování dralo se

jí

z prsou.

buto vidl

Starý, slabý dobrák se odvrátil;

bolestný zápas

ale

na jazyku, a jen kvapné, hlasité

její,

anebo chtl vlastní

a nechtl okázati pohnutí

své

lítost

ukryti:

svou,

bral se

zvolna k fortepianu.

A knutí,

opt

jakoby

hoela

vyrazila ze sebe žena bolestné zkijí

dlouhá

v mrákotách

ped oima léta

mizel obraz, po

užíravou

hledala

pevného

touhou

,

a

stojišt,

nmžto jakoby vztáhla

—& tesoucí-se ruce

a

oi~

139

chopila se dívky, a vyjevena

hledla vkol sebe.

A starý nástroji

hudebník pisedl zatím k soucitnému

zaal jemnými zvuky

a

tu jedinou, kterouž bati

ve šastnjší minulost.

první zvuky toto

hrával,

A

sotva

zkikla Beata po

její,

kru

poslední

roztrhlo

Veškerá

tíse

bemeno

veškerého

dnešního

nyní v hoký, hlasitý

—

te srdce

okolo

jejího.

celé

tžké

rozplynulo

jejího

plá, nohy

zaznly

tetí, a zkriknutí

veera, ba

života

píse

hráti

když se chtl ukolé-

pod

ní

se

klesly,

a ona takto ve prach snížená vlekla se po kolenou

k nohoum zdšeného starce. odpus!" sklouzlo ..Odpus

—

ze

rt

jejích,

mrákota,

a

zrozená

tam

jektav

z pestálých

nesnází a prudkého, nenadálého pohnutí, postela

zraky

její.

Uletly den

i

noc novoroní, ježto byly tak

podivn a neoekávan

osudní

kostky

nkolika

dobrých duší pevrhly.

Mlhovitýma oima hledlo píští malého domku

na. Františku.

nebyl doma.

V

nové jaro

nesíslným

s

jitro

do oken

Starý kapelní mistr

holubí jeho duši bylo se rozvlnilo

množstvím

libovonných

— -~*g 140 s>

kvt,

a

motýlkové

radostní

tepetali

On

milobarevnýma kídélkáma.

byl

po

nich

usnul

tise

Temné, žaluplné obrazy minulosti

a sladce spal.

byly zmizely z mysli jeho, a v jasné zái skvla se

ped ním budoucnost. Žalosti minulých let mu nyní jen plamennou školou, z nížto

zdály se byl

konen

k životu istjšímu a radost-

vyšel

njšímu.

On

se

neuml hnvati;

když pohlédl

a

na

Beatu ztrápenou, a pomyslil na Beatu kvetoucí,

rozehála se jemná vlastní rána

v prsou jeho, a všeliká

lítost

zacelila se

dechem

outrpnosti

s

ci-

zím utrpením.

Jen jedno

tísnilo

chvilkami duši jeho

—

totiž

pomyšlení na jeho nynjší stav. Xedychtíval sice nikdy po zlat;

mohl

by

ale nyní byl

si

pál, aby se

naplnných

u vnitnostech

hrabati

mšc

a pozlacenými prsty urovnati pásmo píštích jejích.

Avšak

!

— vždy

pivedl

—a

dn

okamženích zable-

v takovýchto

mu ped oima nadje mu byl nový

skla se

vem

i

s

lahodným

rok

dobrého

úsmsyna

na toho zakládal ve své prostosrde-

nosti všeliké doufání. I

nemohl tedy také

meškati

mu, co se bylo všecko udalo. že první

po

zábesk po

prstech,

aby

ulicích

ubohou

a neoznámiti

I strojil

poletoval,

se,

ledva

a

chodil

ženu nezbudil,

kteráž

~G

S>~

141

sn njaké odpoinutí Vykradl se takoka z domu, aby vylovka, na jehož lidurailé srdce nyní zá-

byla teprve k ránu v objetí nalezla.

hledal

klady zlatých

Btunka

stavl.

ježto posud v

nemohla mu ka-

sama u nešastné matky,

a zstala

radost,

ziti

hrad

ho nezdržovala;

tuhém spaní

Sedíc vedle ní

ležela.

hledla na

u

postele,

ni

za ranního soumraku, a podivné obrazy

tžce

hodách

k

byla postoupila,

jí

ženy

trestané

Xeméla píinu

oima. to

kterouž

ní

Xáhle

vábilo

Beata

konen

noval smysly bylo

jí

svt

její,

dlouhou

nacházela.

jí

náhle

ped

díví

Tžký sen te z nho

a když se chvíli,

v mysli

zabesklo

protrhla,

a

loži

lože, až

jako

a

pí-

ji

pak se

noc

jasn

dívku, a

lítostí

minulá

poznala

bolestn

a hanbou uchvácená

byl opa-

Pekvapili'

neznámé

Te

lid-

jakoby se ješt v jiném

Pozdvihla se na

oci vstoupila.

ji

—

sladkými.

probouzel.

procitla.

postava,

pece

jiný zvuk, jenžto by se

u zjevení hedla kolem sebe. bytek,

ped

jí

—a

pirozenosti a šepot

hlas

pemohly všechen snad v srdci dívím

skosti

byl

ji

nevýslovn

pouty

probuzený

míhaly se

milovati

ne-

o

zkiknuvši tvá do

podušek ukryla. „Milá

imtinko! a

jemnjším hlasem k

ní

jala

se

mluviti,

dívka

svým

a pistoupila

nej-

k

ní

—<S a brala se,

ji

143

®—

za ruku. „Dobré

jitro,

vždy jsi „O jen

mluv, jen

pocítit,

zapu

Procitla

-

— na

a raduj se z ní ..O

do

val,

mé

kterýž

krku,

práv

svou

snad ve snách postrašily.

živ

jsi

— ve

—

skutenosti

se ze svého dítte!"

ubohé, rné ubohé dít!" dala se Beata

ovinula

i

okolo

t

— raduj

náku, jakoby

udusiti,

milá matko!" prosila dívka,

se,

burák)*, jež jsi

hlu-

!

„O zpamatuj „a

hodn

dobrotou

—

jak zavržena jsem, jak vysoká jest

hích mých

míra

naíkala žena

mluv!'*

„a nech mi svou andlskou

boce

matinko! Nelekej

u nás, u svého dítte!"

jí

pláem všechen kik jejím svdomí ozý-

chtla

pi tom v

se

najednou ruku svou tak prudce

by

jako

se

nyní

teprv

že

dceru

„Mé

ubohé,

strachovala,

má.

ztratiti

opuštné dít! Jakž mi

mžeš

mám

abych nezašla

pohledti

do

ocí,

odpustit?

Jakž

ti

bemenem

nelidského provinní svého?"

„O

jen pohlédni," prosila dívka,

se-vinoucí

jejích

rok

—

minulých, zotav

dceru svou, kteráž

se

t

jemn

zapomenouc

„a

a

posilni

z

lokt

na píhody v pohledu na

bude milovati jako matku

svou."

„Ne lostn

mn

— nikoli!"

vrtíc;

..mn

zvolala nesluší

Beata, toto

hlavou

ža-

jméno posvátné,

ho nedávej. Jako sprostou, poníženou služku

—

— mi

dovol

<3

143 S>

v paprscích

milosti

abych nabyla ode všeho

m

A

zahívati,

se

svta opuštná, jako jsem

emu

k

stila,

tvé

k pokání a zoufajíc neumela

síly

já vše opu-

nejsvtjší vazby poutaly."

opt zakryla tvá svou v mkké

a plakala, až

podušce,

srdce usedalo.

jí

Dívka neznala tak vášnivé vybuchnutí boa zdsila se

lesti

chvlo

se

nešastnou ženu hledu na tento byla by

jí

r

;

dávno

i

žal,

musela

oima vlhkýma, utichne

Srdce

prudkosti.

její

v nejjemnjších tkaninách,

na

Kde pak

muky

odpustit. I

ekajíc, až

potom se k

trýznícího

hledla na v

ní

svdomí ni

chvíli

boue ponkud

ní naklonila.

sestra

je

kdyby

byla neomluvila: u po-

již

tyto

za-

její

a

moje?" ptala se polo-

šeptem a plna jakéhosi ouzkostného tušení.

Ale Beata

tvá

hloub

jí

svou.

andla k soudu zorovala, a

neodpovdla; zakrývala ješt Zdálo se, jakoby ji byl hlas volajícího pronikl.

nevýslovná tíse ulehla

Dívka jí

to

po-

na panen-

ská prsa.

Mezi

obma

nyní pomlení.

trvalo

— Náhle

vzchopila se potom Beata, a jakoby sopka zbou-

ených cit v

ní

byla

vyhasla, sestoupila s lože

plná chladné odhodlanosti. jí

pisluhovala.

Ob

ale

Strojila se,

ješt mlely.

a

dívka

— —

144 s>

-S

..Já

odpov

zstala

ti

konen

se

jala

dlužná, milé

dít!"

—

„nebo

vážn

Beata

— nyní

nemohu odpovdti bez

slzí

k jednání a ne ku

Protož

jde chvíle, že

mj

ale

as

ztrpení.

Pi-

je

odhrnu celou záclonu

ti

tvému soudu.

a podrobím se I

pláci.

mluviti

opanovala

veškerou zase

ji

duse své,

s

•'

ona

vážnost

a trudná mysl, kteráž byla odedávna prvodkyní

podivných

osud jejích. Micky hotovila se k odped sebou žaluplnou pou k mrtvole

chodu, majíc

muže

onoho

jemuž byla své

,

pozemské

blaho

zapsala.

Na samém

prahu potkal

nenašel ho ráno

s

A

dobrým pítelem

Chtl stál

„Dobré

rád

tak

a nyní

potšiti

ji

ped

ní se

jitro,

jí

ruku.

ale

doptal,

dobrou

z jitra

On

promluvil!

— poprosil

k vli novinou,

srdcem sklíeným.

milá

..Doufám,

pod chudobnou

sním

poprosil!

Beato!"

stechou

promluvil

mkkého

nejjemnjším tónem svého dal

nmu

odešel.

on by byl tak rád

Beat.

se z píbytku ko-

doma. Pravilo se mu, že byl záhy

již

by ho byl

hudebník.

starý

ji

S tváí zarmoucenou navracel mika. Dosti pracn byl se k

že

jsi

naší.

pohodlnjší lože upravil; ale

k

ní

srdce, a po-

pokojn spoinula Byl

síla je

bych

ti

rád

pro tenkráte

!

—S

145 6*~-

nežli

lovk

se

odpoinula

..Já

v

sladce

každé

slovo

její

vystupovala

z nejtajnjší

schránky prsou jejích; „bodejž by

nem

„Ml, ml, mluv

o

pustili

—

Beato!"

prosil

..a

ne-

z mysli

vy-

„Z

mojí

starý,

ji

vcech, které jsme dávno -

ponkud

ne!" ekla Beata

..Já

mysli

býti

jsem poranila nevdkem."

ježto

lidí,

nevyjdou,

dokud

v

se

živji.

nepetrhne ve-

ní

škeré pásmo myšlének a dokud srdce

veno bude jedinou viny své;

je-li

byla míra

mé

krpjí

tíží

..Ale,

..nechtj

skonení.

malé

a podvracuje sílu mou."

opt

prosil

starý mistr,

bhem

Pomysli jen, Beato!

nho

že

osudové svedli k radostnému

pachole

,

i

náš

našlo

dobrý Jan, se

statený hodný muž

Bh!"

VI.

býti

alespo ástku bemena sva-

svdomí mé

opuštné

dnech, a je z

Pán

jakáž

nech

zarmucovati, kdyžto se veselím,

nás podivným

to

m

tedy

:

— sprostou, poníženou, vrnou slu-

milá Beato!"

m

velikost

ale míra milosti tak veliká,

žebnicí tvojí, abych ježto

moje oži-

Já znám

krve.

zaslepenosti

služebnicí tvojí

lila,

mé beme-

bylo

to

abych nemusela

poslední odpoinuli,

svatyni

tiché

této

ekla Be?ta mírn.

dvou neporušených srdcí." ale

Bh

vle moje. Xu, zapla Pán nauí býti spokojeným."

slabší

10

v tchto

—

zapla

—

—S „Tedy zase

jednoho

o

svdka hanby mé

ekla Beata slovy temnými

více!"

vými, jako by se

S>—

146

vle Pán

na

si

nj

zpomínala.

dj

Já se nestydla ped celým sv-

!

tem hešiti, nesmím se tedy ostýchati stivýma

zdlouha-

a

— „Nu,

oima

ped

milo-

v

rakvi.

pokání initi."

$

V

Pánu zesnulý zpvák

Skonena kniha

dn

jeho. Bylo po boji a

Náhlé zhasnutí jeho bylo váno

o

poheb.

vlasý básník

s

již

Starosti

této

pispním

Beata se rozlouila

svj nábytek

již

dopsána

krutém zápasu. oznámeno, podrobil

i

se

peoruso-

pítele komika.

s

mrtvým, a dala skrovný

odnésti na František. Byl to jediný

velký kufr, jehož

ného

ležel

byla trním posetá pout jeho;

šatstva,

lno podivnou smsici obnoše-

trochu

musikalií, knih a

divadelního

šperku,

nco

rukopis chovalo.

Btunka pomáhala

jí

práv

tuto

strakatinu

trochu poádati, a starý otec pecházel nepokojn

dveí dávno cekaný všechnch zetel na sebe obrátil. ..Požehnání s novým rokem na vše strany!zvolal s tváí veselou. „Kdyby bylo na podzim, ekl bych, že se na zimu slétáme jako vlašfovky, po sednici,

komik

an tu náhle do

vrazil a

—

?

—& ježto byly

Jak

147 S*

na jae a v let

— „zapla

Bh!

Pán

hnízdily.

—u

dosvdoval

„Dostali, dostali,"

tn

rozptýleny

vidím, dostali jste hosta

ocho-

starý

Podívej se,

milý synu,

koho nám

to nebe s novým rokem seslalo!*' Pitom ukázal na Beatu. Onen byl ale již díve oi své na ni upnul, a zdál se hledati v její tvái dosvdení na své domnnky a zprávy

rusovlasého pítele. „Je-li

možná?"

zvolal

pólo v jakési nesnázi.

nyní

„Nenamluvil

pólo

v úžasu,

mi

náš ver-

šotepec vci, pochytané nkde v oblacích a povtí? A rozumím dobe tuhle našemu starému pantátovi? — Vy byste byla — a

„Co jsem ptejte,"

kého

trudu.

na

r

domu —

tohoto

byla,

pejala

mu

milý

Beata

Chcete-li

na

pane,

e

s

se

to

však poznati služebnici

tf

„Ale, milá Beato!" napomínal

ji

„To byste brala nepravou

ozval se hned

to

roli,"

starý.

komik, popouštje uzdu své dobromyslnosti

hled trapný cit, jenžto se mohl všechnch zmocniti, v lehký žert otoiti

snadno

a

pravou tohoto

Za

ne-

výrazem hlubo-

roli,

pravím,

myslíte-li,

;

— „ne-

abych služebnici

domu ve vás vyhledával, drahá paniko.

jedno je tento

dm

tuze skrovný,

aby pote-

boval služebnici, a za druhé jsou tu mladší

lidé,

—3 od nichžto

si

— bez

uražení

máme

Tuhle

sluhovati.

SV-

148

— dáme

!

roztomilou

mluvil dále, nyní teprv jak náleží

na dívku;

rázem umela mu

ale

radji po-

—

Btunkuoi své upnuv na

další slova

rtech.

Dívka pozorovala jeho poražení, šel

na

i

ad, že

ni

se

divila.

milý pane?" ptala se ho nemálo

„To

vru

je

se ta pomocnice

více. nežli

a frašek jmenuje,"

se byl již dávno ral,

šel, si

to

—

když

..Ale

— anebo

mi bjlo,

jak

jakobych

obrazem vaším na mysli

s

uvidl

poprvé

ozvnu dávno poprvé ke

jste

neuml

zvdav.

náhoda

„Proto

když jsem vás

bylo, jakobych

vám,

je

tsna vehnaných veseloher ekl komik, když si hezky

do

z hluboká oddechl.

pi-

tak

a

— ..Co

;

zašlých

mn

obí-

proto

mi

písní sly-

promluvila.

A

já

vyložiti!"

což

se vám pihodilo tak poBtuška dále, „že byste nyní

pak

divného?" ptala se spíše milovníka

hráti

mohl,

nežli

komika

— jak

sladce mluvíte."

„Budu ho

pisvdením -Budu

a

srden

chopil

a

s boží

hráti milovníka,

milovníka!

Hádejte!

zvolal

hráti!-

tento

dívku

s

veselým

za

ruce.

pomocí šastného

Pomyslete jen, koho jsem našel?

— Svou

Hedviku!"

—

—

možná?"

..Je-li

nou

«g 149 s>~-

..Kde

radostí.

podivila

se

pak? a jak

dívka se srde-

jste

ji

nalezl?"

nevdomky, beze všeho pici— inní," ekl. komik. „Fortuna v podob knžky vlastn

..Já

Melpomeniny uvedla

—a

kou

mi

vera veer

ji

trochu déle u vás zdržela.

Ml jsem

nco

dním kolegou vyjednávati a hledal jsem od

se

ceje

vás,

tí

..u

lip",

kdež

do ru-

m vera

potom laskavá náhoda, kteráž

s je-

ho, vra-

obyejn

po

divadle své stanovišt mívá. Zrovna pede mnou vjela pošta do

dv

vylézaly totiž

nebo

proti

burnusech

ších

jednu

a z

koáru snhem Jaké

pokrytého co

byly.

se

a kvtu, krásy a tla týká, nemohl jsem

let

poznati,

domu

ženské podoby.

z nich

tomu vymyslila móda v nynjprostedek;

roztomilý

ale

hlas

Ty zvuky nemohly z

prozradil.

ji-

ných, nežli z mladých a spanilých úst vycházeti, a jelikož své družce zoroval jsem

vladaka

a velitelka

však nebylo ní," mluvil

zrnéko

velmi

njaké rozkazy dvtipn, že je

—

té

usmrtí.

—

totiž

pi tom mé nejhlavnjší pozorová-

komik v rozmaru svém dále

—

,,

to

bylo

mi na prsa padla, když

pasažírky zaslechl. Já myslil v prv-

ním okamžení, že ve

m

paní

a druhá že je služka. To

proti skále, kteráž

jsem hlas

dávala, po-

V

druhém

svou gigantickou

sílu

mn

díru

prorazila, k^erá

okamžení sebral jsem ale a

shodiv se sebe to

pe-

— ~t9

150 £> jsem krokem pierotovým

káživé bemeno, skoil

ped

zrovna

chtje

a

cizinku

všechny

v jednu jedinou zahrnouti, zvolal jsem se

—a

akcentem: Hedviko!

v tetím

otázky

zpytavým

okamžení

le-

mi Hedvika se svým pekvapením, se svou

žela

Avšak odpuste, temným povídáním

etiketou a se stydlavostí v nárui.

marným

že vás nyní

a trochu

zabavuji; popouštím jen ale

zadržím

nyní,

ji

úprkem ped vámi

mám

Nyní

njaké

se

prozatím

zdání

mé

o

ponkud uzdu

až

honiti

dost,

a

své radosti;

as, aby mohla

pijde

skoky provádti.

že jsem

radosti podal,

vám aspo

a nabízím

se

k vašim posluhám." ..Zapla Pán

Bh!" ekl

srdeným po-

se

vzdechnutím starý kapelník, jenž byl jeho vypravování

s

dtinskou

Pán Bh, že

jsi

radostí

alespo

poslouchal

— „zapla

ty ve stavu, abysi

nám

pomohl."

Beata stála u prosted nich

nýma.

Jak se

s

zdálo, poslouchala;

oima ale

sklope-

duch

její

proletoval se zatím v dálce.

„Ze všeho vašeho vypravování," ozvala Btunka, ..nepoznala jsem ale, pro jste dnes jako u vidní na mne hledl, akoliv se vám tak obyejné stvoení zjevilo, jako dnes a ped vírem. Toho vysvtlení jste nám ješt se nyní

nepodal. u

<S 151

&

„Podám je, podám, moje nejrozkošnjší!" „nebo hled do milostných oí ekl komik zapomenouti. Jesíi to vc vašich, nemohu na kouzeln podivná, a nyní také vím, pro jsem vám hned od prvního okamžení chtl vrné srdce své obtovati. Když na vás hledím, jest mi, jako-

—

n

bych vidl odlesk své Hedviky."

usmála

„Aj, tot máte tedy dvojí výhodu!" .,Potápíte-li se

se dívka. lenku,

mže

vám

také

v pohledu na svou misestin obraz na mysli

tanouti."

„To také bude!" ekl komik radostn; „ano doufám,

že

se

i

sesterský

svazek okolo

srdcí

vašich ovine."

„Já jsem povolné mysli a voskového srdce," „Shledáte-li nco na mn,

prohlásila se dívka.

nkdo

že by to za to stálo, aby

svazek uzavíral, tedy abyste tu

vc

..Tedy

mi

se

mnou sesterský

vám dávám

plnomocenství,

vyjednal."

dáváte

dovolení, že

ji

mohu do

vašeho domu uvésti?"

„Do našeho

domu?

mli, vítav otevely by se

—

Kdybychom njaký ní všechny dvée

ped

do koán. Jelikož ale pod chatrnou stechou mezi

vychudlými

aby

zdmi

k nám dáma

uvyklá."

bydlíme: vešla,

nesmíme se

která

je

nadíti,

na jiné okolí

—

&~


„Dobe,

bh

otec, kterýž

nie

ozval

nyní

se

dtinskou pozor-

„K nám nemže

musela by

taková dáma

se tuze shýbati.

Ajakžbych-

také uvítali ?"

ji

..Aj,

posud

ta

moji drazí!" podivil se nyní komik.

aj,

...Jakýž to

máte obraz

mkká, jemná

nynjší

stav

Ostatn

tuším, že

rozlil

nalezl u bídných

po

o

mocn

Ona

mé Hedvice?

je

duše, jakož bývala, a jenom

jakýsi lesk.

bytosti

její

ješt nezapomnla, že jsem

ji

kejklí."

„Kejklí?" opakovala toto slovo

..U

u \

celé rozprávky s

ností poslouchal.

vstoupit;

dobe

zlatá duse,

Beata, jakoby

ji

bylo

z posavadního polosnní vytrhlo.

jakých kejklí?"

„Je

tu

e

o dívce,"

— „kteráž

ekl komik

byla co pouhé dít toulavým

umlcm na provaze

do rukou padla a život u nich vlekla, až jsem já ji

pomocí svých druhých

pstoun

na jiné cesty

uvedl."

„A

jak že

se jmenovala

dívka?"

ptala se

Beata, své kalné oko na komika pronikav upírajíc.

„Hedvika."

„Hedvika?" optovala Beata hlasem temným,

elo

si

mnouc

i

ubledlou tvá, jakoby

zpomínala, nebo nemilé

„Hedvika?"

si

obrazy z mysli

opáila

Beata

na

nco

stírala.

ješt

a keovité usmání potrhlo jejími tváemi.

jednou,

Bylo

^ío

na

ní

vidti, že

153 Sc^chtla

se

ozbrojiti

brnním své

ledové chladnosti; ale srdce bylo tenkráte silnjší

než hlava. Násiln navleená zbroj

s ní

po kusech

padala.

—

„Hedvika?

Píbhy

znati.

dojímavé, mám-li

v

zbžn

o

jsem

života

velmi

žádostivá

musejí

jejího

ji

po-

býti

tuze

toho

souditi,

co

jste

prá-

ní podotknul.

Nevíte,

jak se

kej-

klí jmenoval,

dle

rukou

z jehož

jste

Hedviku vy-

vedl?-

Komik jmenoval jméno, tkvlo, jako

jeho

ježto arci

všecko, co

v pamti

podivné

se

dívky

týkalo.

Beatou

to

a lehýnký

trhlo,

tl umoené tváe

Potom

její.

ervánek pele-

se

obrátila

— ale

tak studen, tak zasmušile, jako se obracuje zoufalost,

pravící:

Nyní

dj

se

co

dj;

já

jsem

pipravena.

V

úpravném

poschodí,

cím pokoji, na

„u tí

hostinci

lip",

v prvním

všemu pohodlí hovísof, sedl komik s bývalou

v prostranném

mkké

a

družkou svých dtinských

radostí,

svých stesk,

svého umleckého poínání.

Ale

— byla-liž

to

v skutku ona dívka, ježto

druhdy za krejcar a za groš outlinké oudy své

—£ ped zvdavými

—

154

diváky

Si-

— Je

musela?

napínati

ono

pólo

divé mladé stvoení, ježto z rukou

surové

íuzy

se

to

panákáe

útoišt u starého

vymknuvši,

— To

nalezla?

byla dívka jako z nej-

vzácnjších salon vyrostlá, vykvetlá jako z nejvytelejších

njších besedách.

výraz,

Ta plynnost ei,

odvu ....

všecko

to

nejposlednjších;

v

,

ouhlednost

as

otisk

probleskovalo

úsmvu

zvuku

ve

a

na minulé doby pipomínalo, a po

slov jejích, co

písm

ní

avšak mezi tím

pece nco v pohledu tomto

na

bylo

ohebnost

ta

uhlazenoot pohybování, ta

ta

lna

uhlazená v nejvyhra-

spoleností,

zlatých hodin pátral nyní komik

okem

žádoucím.

-Hladovým zrakem pasu sti již

mohu

se zasytit. Jsi

nejbystejšíma

oima

svých

prsou

nitce

jako

ekl

celou hodinu, í:

byla

bysi

:

to,

pece nemoje Hedviko to vidím „a

!

duše své. a

se na tvé spanilo-

nyní,

to cítím

pece

se

pouhý výtvor

v nejtení

i

obávám,

také

touhou

roznícené

obraznosti mé."

„Aj, aj!" usmála se dívka. tak

..Co

pak jsem

vzduchorodá, z paprsk nebo pavuin setka-

ná, že

Podívej

m

jinak

se

na

nevidíš, nežli

mne svýma

všedníma, které jindy každý

tvái vídaly,

jenž

ml

býti

oima

duše své?

tma

obyejnýma,

úsmv

na mužské

vnadidlem

a

ka-

-

—S

155

3—

— pak

didlem pro toulavou komediantku

by.si

m

poznal. u ,,0

vždy já t znám

zvolal komik, a ..

—

vele

jí

hrál,

pi

sta

jen

vždy

nejlépe, a

ty

—

,,ale

pravda?"

není-li

dívka do smíchu, a

tiskl,

na blouznivého, sladinkého

ale rád bysi

milovníka

— znám, Hedviko moje!" ruku

své

v

roli:

dala

pes

klepla ho

se

té

mu

se

..Z-

prsty. ti

hned budeš na mne jinýma

dailo

oima

pohlížet."

komickýma

..Myslíš

smšnýma, anebo

ale

..To ne,

tma,

anebo

chu,

?•

oima k

:

smí-

dlal, když jsme se

které jsi

naposledy vidli." ..Anebo pustili

tma,

které

jsem

z té proklaté díry a po

dlal,

když

tob nebylo

m

nikde

památky?" „Byl ;

jsi

hodn komický?"

to

,Jako zedraný

celému svtu

paesu mu

srdce

kozel

v

trní.

vytrhnul

Já

anebo

bych

byl

alespo do

vjel.''

„Patila jsem tehdáž také k svtu?" snad ne?

— Tys

mla

býti

vlastn hro-

mosvodem, na njž by se byla moje

zlost shrkla."

..A

..Veliká

..Byla to

víš?

V

est pro mne!"

vc

kterém

dovolená? ekni, jak se omlukouteku své vybroušené hlavy

~C9

S~

156

— Xemohla

njakou ohradu?

nalezneš

nkolik dní pod šírým nebem anebo srdné

krm

..Proplakal líbí

ce

Z

!

—a

a

prozuil?"

nkolik dní?

Xo,

to

se mi

toho by se dala udlati znamenitá roman-

Nemáš njakého známého básníka?

!

bych

v milo-

ernými

promaiti, které jsem já mezi

pevnými stnami proplakal

tch

jsi

nkde

si

udlala sama.

nové triumfy

slavila

Já

cítím,

to

nesmla bych

;

Melodii

že bych ale íci,

jí

že

není ani slovem pravdivá."

„Jak?

nám jsi

ty pochybuješ?-

mám

,.Já

tuze

byl ze svého

Xu,

..Já?

pamt, a

dobrou

tehdáž panský úedník

vzení

jestli jsi

i

vím,

vyklouzl. c:

na

mn

kdy

nco

zvlášt-

myších pozorovala, že bych se mohl kamen-

ností

nou zdí prokousati, tedy jsem vyklouzl.

mám

také

ale

bylo praveno jste

že

díru ukazoval, kterou

já

dobrou pamt,

— když

m

hned druhý den ráno

jakoby ch nebyl ani na ..My jsme jsme,

že

jsi

odjeli

a

Ostatn že

vím,

mi

z tmavé díry pustili, že odjeli, o

mne

nedbajíce,

svt."

—

ale

za

tebou.

Myslili

se pustil tou stranou, jak bylo

díve

ujednáno." ..Ale

vždy

povídám, že jsem po celých osm

dní z té proklaté díry nekrocil!

tedy mohli hned druhý den za

Jak pak jste mnou pustit?"

se

— —

«9 15? S>

„Stran toho musíš který nás

proces vésti

ješt

jsi

—

bodejž do toho

.,1

—

komiku!

„Pst!

nm

že

ujistil,

kterážto nás ošemetnou

!"

do emesla hrdipodkuj se náhod, na njaký as rozvedla.

nesahej

zlosynm. Neklej,

a

lovkem,

s

té noci uprchnul."

lží

ale

Kdybychme se byli nerozletli, kdo ví, zdali by nám bylo tak pkné peí narostlo." .,To máš pravdu, milá Hedviko ale já se zlobím jen sám na sebe, že jsem byl tak dobrý !

blázen

uinné

a

samé

radosti,

jsem

t

bezpráví

tehdáž prominul,

svobod

že jsem byl zas na

doufal

najíti.

—

— Ostatn,"

a

ze

že

lehkým

doložil s

..je to vru tragikomická událost, že jsme k vli jedinému prostému poliku do všech svta díl rozprchli, jako holubi, když na

úsmvem. se

n

houkne.

Pisám

Bh

z té

!

píhod dala

pletenice

by se dobrá novela udlati, kdyby se

obratné

jí

ruce ujaly." ..Aj

vati,"

!

vám

se tu nebude

usmála se dívka,

menité osoby, jako

my

archy zvniti dovedli. nici vína

z jedné,

a

pece

..kteí

by

lidí

dv

nedostátak

zna-

jsme, nkolika popsanými

Za za

dobré

usmání

slovo

a

z druhé

skle-

strany

udlá mnohý perojezdec všecko; já je poznala štstí nebo neštstí za tch nkolik let, co

m

s

tak nazvanými krasoduchy svádlo."

— ~eg „To bych mu

158 s> musel úplné pásmo

ale

píb-

h podati," tnul se

ekl komik, a lehýnký mráek zakmipo ele jeho; „avšak já sám posud nevím,

co

všecko

té

pstounce „To

potkalo

— ba

zanech

Já nedychtím po

všecko té

anebo tšilo.

že jsme byli jsi

nám

dle

toho pevného proto

že

jsi

s

m

se

úedního podání uprchnul. mínní, že

poád

o

jsi

vtším

stojí,

ani

mluvíval,

divadle

v Cechách,

nežli

jednoho

divadla

zrostla

si byli

jsi

domnnka

kdežto

stálého, a

nemáte.

nebo

mé

Ostatní

vespolek díve vymili.

t

ník

poutati.

jestli

za

n

moje v pevné

na jinou se stranu

chvíle nemohlo

m

nic

více

V traplivých stojíš

hranice.

obrátil,

u

pesvd-

Xevyzpytný

od

a

té

— ani nevím,

ješt

pl

cestu zpátení a

živou mocí udusiti nemohla, hnal

nedo-

bývalých spole-

nesnázích

— ekala jsem

potom jsem nastoupila bavorské

Já byla

odporovali, pravíce, že jsi se pustil ce-

kterou jsme

ení, že

doví,

se obrátil do Bavor,

Ale hned prvního veera, kdežto jsme stihli,

kdy bo-

bylo

na tom, když

Dosti

mimo Prahu ješt alespo obstojného stou,

spisovatelov.

fantasii

matkou v nemalé nesnázi, kdyžto

a tam jich více

dmínce

staré

sláv, abych snad ješt je-

dnou erné na bílém vidla, co lelo

mé

ani jak se

vede. wí

pud,

m

jejž

bez

dne,

pejela

jsem ustání

—

"

~& ku pedu; já

to

159 g>

mla

poátku

na

bláhová

za

tajemný hlas lásky, záhy ale poznala jsem, že to

V Pasov

bylo volání osudu.

gickou milovnici

—a

m

za dobré znamení, že eji na

cizí

pdu

nepokoj lásky pohání to

Mla

ale

;

na délku ne-

Já myslila zase, že

záhy

:

ale okázalo se

Augšpurce

,

Mnichova mátky; já

zabloudila.

mla

již

Bamberce

,

,

až jsem

pamti své, ale bláhové srdce Pokej ješt trochu! Ont pece

pvod

usmívá

do

i

O tob nebylo nikde ani pamnohdy chu vymazati jméno

tvoje z

a

m

opt,

bylo popichování pouhého osudu. Byla jsem

v Reznu

to:

jsem

takoka po prvním kro-

štstí potkalo

mohla jsem tam zstati.

že

bylo místo pro tra-

já tam uvázla.

šeptalo mezi

jen pramen

všeho, co se nyní s jasnou tváí na tebe

—

Velmi dobrotiv

u l

„Rekui radji: zpozdile,

o sto let

za asem.

Nebo kdybych nebyla na hlas svého srdce dbala, mohla jsem

býti nyní

teba njakou zemankou

ano, ano, jen otvírej oi! Našinec

ml již

u svého

vítzného vozu lecjakých blázn zapraženo. já se tšila chvílemi tou romantickou

že nás podivný rozmar osudu svede, a

náky

Ale

myšlénkou,

pece ješt jednou

že budeme ješt jednou vespolek

hrát."

—

s

pa-

— —

«S

což pak

„Ale

160

s>

jméno moje nikdy k uším

ti

nepišlo?"

..Pro máš tak obyejné jméno, že nejotrhanjší spolenost

ta

ani

který

vdla

Já

tak jmenuje.

se

že je tady komik jména tvého stva, ale —•• „

— jakž

by

herce

te

již

nepijme,

pozdji

arci,

milákem obecen-

bylo mohlo napadnouti, že to

ti

já jsem, není-li pravda? Já vy chovanec pouhého kejklíe, jenžto

co by bylo za ..A vidíš, to

musíš

býti.

z

se

podobaly

o

stálo."

pece Já

mn

to

oceování tvých

jíc

jsem

jsem nieho nevídal a neslýchal,

e

konen

he

to

konen

seznala

ona

rolí

..A

poštu

na milovníku

.,Tys

kou;

hrával

pochybuji,

objednala,

ti

ví?

soudruha,

abych

oit

se

nezáleželo?" kriti-

abysi byl na tom poli mezi

Zdejší

až

pesvdila."

milovníky vždy pode vší

asem njakých prospch ^Kdo

místeka, ježto

mého bývalého

dokonalosti zdejšího komika

napadlo, že

z referát, vybíra-

tím

uinil."

dámy

dávají mi dobré vy-

svdení.*'

možná? Tedy nebude již potebí, aby dámy se o tvé schopnosti v tomto umní pesvdovaly." „Je-li

cizí

—

—s tuším,

mají,

Te

o

srde-

posud rozprávku vedl, ..nebo

až

byl

&~

ekl komik najednou

nebude,"

,,To

nji, než

161

pesvdení.

velké

dosti

ní již

nechme žert a povz mi, co dlá naše pstounka? V prvním proudu radostného

ale

stará

nemohl jsem

shledání

ješt

se

k

ani

té

otázce

dostati."

odpovdla Hedvika

matka,"

milá

..Xaše

hlasem tichým, „odpoívá lib pod zeleným rovem a

erným kížem."

— Tedy

..Jak?

dostného

náky

Skoda, že

procitnutí!

nedokala! Já bych

Bh

odešla?

jí

byl po

jí

dej

tchto

se

ra-

dn

domácku nové pa-

uspoádal, že by byla musela omladnouti.

Škoda!"

*

erný vz nici

bílým

kížkem na

drnel za temi kluky,

pedu

dlouhý

vavé lucerny Sotva

okem

s

*

že

kíž

jeden

z nichžto

z mimojdoucích

na

ten

prvod

hodil.

— poheb

poheb nešastného zpváka lovka, jemuž byl zlatý kvt nadje jejž byli arodjní snové zklamali. Byl

VI

po

erných tykách kýZa vozem jel jediný koár.

a dva na

nesli.

kdo

zadní postra-

to

11

opíchal,

—

—

162

i3

Den

obloha

jasný,

byl

63*

zem

istá,

daleko jako rubášem pokrytá.

Sníh

na

široko ležel

ní

na ti prsty zvýší.

Vz

dojel

dcera

bník,

na

hbitov.

komik

a

jeho

a provázeli

rakev ke hrobu.

prvod,

dle

a

vle

Beatiny

Beata, starý

hude-

z

koáru

sestoupili

Byl

to

ml

býti

nmý

tichý,

ješt

tišší

a opuštnjší.

Chtla

samojediná provázeti muže

na

cest,

jemuž

poslední

svila,

života

mohli

pocitem

mla

dobe;

ostatní

za

celou

nebo rakví

s

dráhu

jakým

lovka,

v jich osudní kolo

tak rušivou rukou

byl

jenžto

i

jíti

byla

sáhl?

Ale

smrt je

dobrá smíitelka

dluhy,

by

bylo

u starého kapelního mistra

i

i

i

všecko v srdci a pamti vymazáno, bylo

njaké

na

a poznávajíce

Byl

poklesnutí

co

by

upomínalo.

snad Protož

zpváka beze všeho záští, bolestný stav jeho vrné družky.

ji

zstaviti samotím krutému hoi.

to

tichý,

nmý

odpovídání kostelníka. se jinými myšlénkami,

Smutn znlo

prvod.

poslední požehnávání duchovního

pocitem.

Takž

u dcery jeho

nešastného

provázeli

nechtli

a vyhlazuje

psány byly písmem krvavým.

Každý

z

a

papouškovité

pítomných

obíral

každý byl naplnn jiným

—

o>—

*9 163

Knéz

byl modlitbu svou odíkal;

ješt

stála

na

pijíti,

dil.

Beata

ale

mlo ješt nco

by zpukelou, potrhanou nitku nadje

své zavsila. prsti

pohnutí, jakoby

bez

na rakev

Nyní zarachotila první

—a

to

erné

hrst

byl zvuk, jenžto

ji

probu-

Pozvedla oí, a poslala je za úzkým prken-

ným krytem vrného vysvítala

nevýslovná

Z

soudruha.

touha

rouž byl nešastný pítel

její

po

pohledu toho

cest,

též

kte-

odešel.

„Nechme ji chvilku o samot," ekl komik k soudruhm, „a si ulehí srdci seve-

potichu

nému."

Btunka mu rozumla, a starý byl jako dobré dcko se vším spokojen. Sli tedy zatím po hbitov ku vchodu. A Beata dala se do pláce,

se

keovit

zatnouc

z hlubokosti duše své.

tžké louení

s

ruce

do

Bylo

to

sebe,

modlila

pe-

poslední,

osobou, k nížto byla upjata okovy

arodjnými.

Druhý den po tichém pohbu samojediná ke

„tem

lípám" a dala

brala se Beata si

ukázati pí-

bytek Mnichovské hereky.

Hedvika oekávala dnes jinou návštvu, vítala tedy

neznámou ženu trochu

i

pi-

nevrle. Myslila,

:

—3

164

gi-

to

toulavá herecká žebrota. Ale vážný utrápe-

ný, ale

pitom dojemný pohled Beatin nedal malé

ze je

mrzutosti vypuknouti.

„Co

se

panicko?"

líbí,

konen

se

ptala

Hedvika, kdyžto Beata zpytav oko své na

ni

upí-

jako v nesnázích mlela.

rajíc,

pl

..Mžete mi

hodinky

bez

svdk ob-

tovati?-

vám

..Mohu-li zati

—

vaší

— matky.-

njakou službu proká-

tím

"

„Mn, sob

i

Picházím ve jménu

tetí osob.

„Mé matky?" zkikla Hedvika poalo

mocn

bíti,

a

krev

a

srdce její

vstoupila do tváe.

jí

S podivením hledla na ženu neznámou, kteráž o drahé osob, kterouž jenom dle poínala

e

obyejného názvu svta pranic

znala, o kteréž ale nic,

nevdla.

Mé matky?" optovala s rostoucím nepokojem. ..Pro živý Bh, paní! jak se vám dostalo ;J

toto

poselství?

S tmi soucí-se

Omluvte, povídejte!"

slovy uvedla

oekávala, co

vypravovati. Beata pohnutí, a

Potom

ji

a

te-

host

její

na pohovku,

zane

podivný

sama byla u velikém, patrném

hledla se teprva ponkud

jala se mluviti

ustanoviti.

—

—S

Q~

165

..Matka vaše byla, jako vy, u divadla. Byla

mladá, kvetoucí, a pékná budoucnost prostírala se

ped oima

Nezkušená

jejíma.

koování mužstva že

podala

libovala

konen

dala se

i

divadla,

vzdlal.

Xevdla

kterýž

a

sama

skou, ježto

co iní. Pouto manželské

snadn

se tak

lichotilo.

její

býti pá-

otoiti a zase odložiti

Stalaf se paní ka-

jako páska okolo tla.

pelního

zpvaku

za

byl

ji

zdálo se lehounké a pohyblivé mysli

mže,

pedsta-

ruku muži, kterýž byl mezi

venými

v po-

si

pemluviti,

muže vbec váženého, a Ostatn nemyslila pitom na nic

zlého,

manželkou,

stala

mistra,

ani na nic dobrého.

se

Stalaf

nemla

se matkou, a

tém

o

zvdavosti

Odpuste, jsem-li musela jsem ale

to

jí

tom ani vdomí. vaší

tuze

obšírná,

všecko podotknouti, abych

toto

se nechybila cíle.-

„Mluvte, paniko, cokoliv

tebné uznáte

;

za

dobré

pro mne je každá zpráva

a o

po-

matce

vítanou novinou a napluje spanilým kvítkem pu-

pamti mé. u

stinu

..Stav

duše

její

podobal

pivé jarní zemi, v nížto

zlaté

Jenom sluneního paprsku

se

s

mladíkem,

jenžto

jí

posud ky-

sím ješt

dímalo.

bylo potebí, aby bylo

vzešlo, a paprsek tento padl v duši

se

až

podal

její.

Seznámila

magický

klí

—& k íši onch sn, tušení

ježto

snad

nkdy

jako tajuplné

duši její prochvívaly.

I

oddala

silou první lásky,

a

nemohši rozvážiti

slabostí a

— odešla

sním

do svta."

— A já

..Odešla?

Hedvika

ptala se

byla již tehdáž na živu?"

ekla Beata,

nkolikadenní

sotva

vaši,

zvdavostí.

s rostoucí

..Vás vzala s sebou," sestru

celou

se

svodného hlasu

vazeb, poslechla

pevnost jiných a

S>—

166

;

.a mladší

dít,

nechala

otci."

..Mne vzala

„A la ?

co

s

sebou?" podivila se Hedvika.

nás tedy rozlouilo

Mn

bývalo

Pro

?

m

nepodrže-

povídáno, že jsem pouhý nale-

zenec."

opoutal

nazývejte zaslepilo,

byla

to

.

—

ím

mla

právo i

kou toulavých a pak jeho

lovka,

chcete

jenž

byl

,

nešastnou

co

—

tak

v rukou cizích, jakoby

zaprodati nejen vezdejší blaho

spasení duše.

kejklí,

tti shánli, kteréž

minulosti

nepedložení, nepo vážení

že vás nechala

vaše, nýbrž

svdka

jako

domluvy

dílem

odstraniti,

duši její

chtla

že

..Dílem

by

Nechala

kteí

se

v ru-

vás

práv

po

dí-

v emeslu svém vycviili, nevinnou

schopnostmi, jeho

mladostí

lichvili."

Beata se zamlela. pravování

hluboce

Bylo

dojímá.

I

vidti, že

Hedvika

ji

vy-

mlela.

—S

6*—

167

onch as,

o nichž byla

neznámá tak nenadále zmínku uinila

— a bolestn

Zaletla myšlénkami zachvla ata

se prsa

do

její.

„Ze vás od té doby nevidla," jala se Bepo malém oddechu mluviti, ,,to víte bez-

pochyby sama. Osud

zanesl

její

ji

v daleké kon-

iny, v místa, do nichžto nikdy zpráva

dítti

o

nedonikla."

„Tak daleké byly

ty

koniny

byla mohla

njaká zpráva k

Hedvika

bolestnou

s

chtla sluch

otevíti.

ekla

ní doulknouti,"

hokostí,

Ale

aby ne-

sotva,

..kdyby

zdá

se, že

jí

byla

matce mé

tuze na tom nezáleželo, aby se byla o dcei své

neho dovdla?„Na poátku, dokud šn,

po vás

znala vinu lítosti její.

adra

obrnila

abyste

její.

její,

srdci,

také

ale

ji,

její

byl

nyní

konen

ocenila

zrodil

svdomí

a

její.

Nesmírnou

se

v duši

její

nemilosrdným

Vte mn, bolestí

kúra, jež byla

píroda

podma-

A

stav

Plamenným dechem dravý jestáb zlého

jeho

ona

po-

stupe

rouška, jež byla

se

mocná

tím hroznjší.

aby byla

obalu, abyste

bez

protrhla

a

k

jí

sepnouc zpupnou ve své okovy.

nila

duše

její,

— Propukla

zraky

zastela

touhy

Mluvím

toužila.

u víru své vá-

se toila

máte dobe, nepišlo

to

se

zobem

usychala

pokála petžce.

vyrovnala váhu

peinní

své-

—

— k úplnému

a

ho,

koncem nežádá své —Hedviky." Hedvika

168

<9

spokojení

ped svým

sedla

oima

s

blízkým

odpuštní od

nic jiného, nežli

si

tu

S>

sklopenýma. Slza

se tásla na krásných rasech jejích.

jsem

...Já

bez jejího

i

v lásce kesanské, " tichým,

nám

Hedvika hlasem

Odpus

modlím se sama každodenn:

..a

viny

piinní vychována

promluvila

my

odpouštíme

svým

nezloeíte?"' zvolala Beata,

mocn

jakož

naše.

i

vinníkuni."

..Tedy

jí

pohnuta. ..Ona jest matka moje,"

mé

peplnno

jest

zloeiti

— Litovati

?

útše viti v ..Mohu ..V jí

ru

je

jí

vlastní

íci, že

jí

pro

ni

odpouštíte ?"

eknte

jí

to.

a oznamte

každé chvíle otevena ná-

má." ..Dkuji

ruce

srdce

musím nešastnou, a k

úplném smyslu,

také, že

..a

žal a pokání!"

její

jí

ekla dívka. Jakž bych

mohla

outrpností.

její

vám

vele

— ve jménu jejím

tisknouc.

..8

tmi

!-

ekla Beata,

slovy

jí

pinesu

velikou útchu, a radosti paprsek probleskne ješt

temnem dnu

„A

jejích.

c:

kde je?

pišla sama?" ptala se nyní Hedvika.

—

"

—

<3 169 6*

„Ona nemže pedstoupiti pede tvá dcery aby nezašla hanbou v prachu/- ekla Beata

své,

hlasem temným.

„Ale místo sebe pošle vám

—

otce a sestru."

„Svtice boží!" stru?

Jak by

to

bylo

Což meškají pospolu jetí

svho? O

lekla se dívka. „Otce a se-

možná? Což

opt

se

smíili?

— a mne posud vyluují

mluvte, kde jsou?

a

z ob-

vejde rozkoš

v duši mou!" ..Otce

„Mj

i

sestru

„Soudruh

aniž

vdl,

rok

dtských

kterýž vás pivedl šich,

vám pivede

lovk,

vašich,

na dráhu nynjších

dn

va-

že to vy jste, kterouž jako pa-

Ten vás dnes

cholík v kolébce houpával. s

ženich."

ženich?"

vaším otcem a se sestrou.

Mjte

navštíví

se jen na po-

zoru, aby radost muži letitému neuškodila.

„A

což moje matka?"

„Té pinesu vaše odpuštní „Xe, ne! ona musí vzte, kde

ji

odlehiti

!

Anebo po-

nejistým,

dnm „tedy

života jí

po-

na cestu."

„Tu, tu vezmte!" meškejte

sama!

posledním

ekla Beata hlasem

šlete peníze

u

naleznu?"

„Chcete-li jejího,"

pijíti

—

Já vám

vím,

zvolala

Hedvika.

„Ne-

nebo se nemohu sama

o nejblaženjší hodinu okrádati."

—

>&

kajicné

..Požehnání

c-—

170

—a

keovit

a

elo

svému,

políbila

její.

„Ti

radosti.

srdce

hosti,

a

sotva

že

ješt toho dne chrámem Komik pivedl své Hedvice

lípy" staly se

nejistjší

její

Btunka

kvtu!

Všeliká

odchodu

mocn

nyní zmizela, a

hých

osob,

o

v duši

nichžto

To

byl

v outlejším roz-

že

která

byla snad

se

všechna

zrodila,

její

pudilo

po

novou bouí,

vkroila.

pokoje

pochybnost,

Beaty

se

znepokojilo

do

patrný otisk tváí jejích, jen

po

ne-

s

i

ekla Beata

vaši!"

k srdci

tisknouc

ji

snad

proto

bem smíené matky na hlavu

ji

celý

to

náru

v

život

dra-

pocitu

ani

nemla.

A jak brákem,

an

se

plakala,

—a

obrazila o

zaskvl milý svt ped starým dozaskvl ped kvetoucí dívkou,

se

pomr

jim

Btuška usmíval

se

jak

k Hedvice vyjevil? starý

Zaplapánbh

nebo

Hedvika

kteráž

ženu,

jí

uvil

byla

zprávu

nyní celému udá-

poznal v obraze Beatu.

..To byla sama tvoje matka!liv.

blažen

pan Johanýsek vrtl hlavou. Tu vy-

rodiích pinesla, a komik

ní,

Roztomilá se

..Ona

sama pišla

si

pro

své

zvolal

hor-

odpuštní

—

— ~<9 a tys

ji

njakou bouku.

171 S>

nechala odejíti?

Te

sympatii viti!"

Pi

— „Ale

má lovk ješt na tom se chápal klo-

pokejte

jen

—

Komika

!

napraví,

co tragika pokazila."

Kvapným bhem spchal na Beat a pochopoval, pro

umli?

ního dítte stranila.

aby

s nimi

Byli

na návštvu

že

ona ale churavost

Komik nyní poznával,

byla pouhá výmluva.

to

Hbit

svtnice, ale našel v ní jen

do

vešel

malou dívku sousedinu, kteráž

at k

tu

mla

býti

Be-

posluze.

„Kde

je

paní?" ptal se

jí

s

podivením.

„Paní odešla hned za vámi, což

Dala

Roz-

se ubohá vlast-

vespolek pemlouvali,

ji

šla;

pedstírajíc, zstala doma.

František.

si

to

nevíte?

také kufr odnést a tuhle na stole nechala

ceduliku."

Komik po

ní

kvapn

sáhl.

Tásla

se

mu

v rukou. — „Bh vámi a se mnou! — Odpuste jinak nemohu — mám-li pokoje nalézti." — S tou s

se navrátil ke

„tem

Rozuml žen

lípám".

nešastné, a nedivil se nikdy,

že nebylo od té chvíle o ní

*

*

slyšeti.

—~®

172 S*~~

Pozd veer sedl vádl

s

pately u punce a pro-

je strakatinou podivných událostí.

„Aj,

pisám Bh!"

zvolal

rusovlasý veršo-

vec, „z toho by se dala dobrá komedie udlati!

a jsem

ertv!

kdo

ví co

—

se nestane."

Janovský dnes mlel a myslil na Bétunku.

^S&3&-

Pepíek a Pepika. Noveletka.

(Psino roku 1839.)

!

!

^íoveletka? Chtl jsem vlastn napsati: „Noveletka

nejnovjšího zpsobu"

dle

mkké,

tuze

— maje

beráncí srdce, abych

pravé

ale

nkoho

nerozhnval, pídavku toho jsem vynechal.

jsem se

na

totiž,

nkterou

nkdo

aby se

z posledních

a

nejnovjších

tudíž

noveletek v literatue naší narážím, a

kdyby botin

ten byl.

nkdo sám Nežli

bledé

a

bázn", uvedl by do

osobu

svého

nebyl-li

m

mn

bda

podobných dro-

spisovatel

ml

bych se nadál,

jako pijavici na krku,

Bál

nedomýšlel, že tím

bych ho

by jinak ,,muž

teba jakožto hlavní

nejnovjšího

Bože

fabrikátu.

uchovej

Laskavý nenakládal,

a

tená to

již

by ovšem tak proto,

mnou

zle se

svému

aby

dávno

a draze dobytému predikátu hanbu neudlal

jemu

také

snad

na

svou noveletku dle staršího

zpsobu.

tom

nezáleží,

nejnovjšího

Laskavý

nebo

tená

;

ale

pistihnu-li dle

není

nej-

tvrdo-

—

1?(>

-?3

hlavy

jí,

kterýž

kritikus,

vc

na

—

nehledí

tená bude dlati. Nebo co

eský

Laskavý

noveletkou co

Až dosavad mu

to

zakrnlá novela

—

úezek

dbaje,

chut

jádro

i

bez

potkání

—

pracujících

a

hraka

nic;

do práce

okamžitý ná-

jest

;

promyšlení

a zapletení;

jest

v náhodném aneb osudném

myšlénka v potu

nejchytejší

svého asopisu

brzké vyplnní

o

Noveletka je

nco, a není pece

je

duší

jest

mají.

pouhou

s

je to noveletka?

žádný neekl.

spisovatele

dlouhého

nkolika

obraz

míti

z úplné povídky; je

chuti nemajícího

pad

se

na jméno

toliko

oíšky louská

pitom nadává, že nanicovaté upiny

a

jest

s>—

starostlivých žurnalist.

To

jest noveletka!

Má-li

z toho

zpsobu

šího

nevinné

krve

usuší

slzí,

síku,

,

vypere

do

nejnovj-

dle

se

nejdíve

troškou

potom

v potoce

horkých

na ranní zái

zaobalí

lnným

noveletka

býti

postíká

.

aneb za jasného

melancholického

provazem, a dá se k

šátku,

msváže

na stráž nkolik

ní

„Ach, ach, ach! a

To

je noveletka dle

Má-li

nejnovjšího po jako

z toho

eská

zpsobu, neteba

francouzsku nebo naši

nejnovjšího zpsobu.

býti

bláhoví

po

staí

noveletka

nic

nmeku

dle

jiného, nežli mysliti,

nepsávali

—

psáti

nejapn

a

nelahodn

tanými

granimatika

náš

slovem

,

slovíky

jazyk

:

psáti

flikovati,

bolení

hlavy

zdšením

za

eská

noveletka

iním

se,

!

—

I

ili

aby

semotam schyz toho

dostala

kamna

já se o ni

abych za nejlepšími

a

zalezl.

To

je

pokusím, a pi-

vzory tuze

zadu nezstal.

YL

eská národní

12

po-

£ 178 S*—

1.

Xa Vltav

nebylo

klouzaky,

již

mli jsme

i

nadji, že co nevidt zimní kabáty zahodíme. Bylo

bezna.

devatenáctého

bezna,

ví

a neví-li

Reknu-li

devate?iúctého

v Praze každé dít, co to,

a

na Josefský plácek podívá. Ejhle, níkem a ty kose rána do a

sílu

s

veera hemží

ty

To

kraslicemi!

znamená,

to

kapucínm

k velebným pp.

se

boudy

per-

s

je radosti!

Od

se tu houfové bojechtivých

svou malovanými

vejci

sob

proti

okou-

kluk; špice a pouk je dnes jejich heslo. Od rána do veera toí se tady vyfintná dvšejících

ata, respective vymydlené

dveky,

a

ped

nimi,

za nimi, okolo nich obskakují vystrojení tovarýškové.

Od rána

aby vidla

pou

i

do

byla

veera táhne tady pl Prahy, vidina.

To

je

svatojosefská

a první jarní svátek!

Jaký

to

krásný v Pražském život den

plný velikánských volající

nevdnost

ani v našich

památek!

I jesti

do

to

—

nebe

spisovatelská, že ho dosavad

asopisech jak náleží

neoslavili! Fidlo-

vaka, Strožok — ty jim vonly o lecjakém rohlíkái dovedli pl strany napsati, ano lecjakou !

i

—3

6*—

179

pobhlici nezardli se poetickými kytikami ozdo-

svt

devatenáctého

ale

bovati;

nebylo

A pec

!

je

bezna jakoby ani na práv ta nejpoeti-

to

tjší

slavnost celého roku.

budí,

protírá

oblák

vdn

k zemi.

zaátek

ránu

po

do

a

za nimi

nemohouce, a jako

lovk

stojí

tení páreek

musí

se

Staí, mladí

— hezké,

šere-

ve svátením rouchu a se svátení

celého

štít

po-

a

spch hned

to

k pobožnosti pohnouti

Pro množství ani se do

duší.

namodralých

Pražané,

to

kostela!

podíváním

vstoupiti.

— všecko

utekla, jaro se z

Jaký

jara slaví.

to

Zima

pohledá

a

Poznávají

božího

pouhým na dné

oi

si

svatyn vtsnati

pede dvemi pod šírým nebem, shromáždní

— Pepiek

stojí

za nimi svá-

Pepika.

a

II.

Pepiek tury dle

svého tílka,

ublížil,

je

krejovský tovaryš,

umní lovíek

mkký

dle

srdéka.

z

a

ádný: modrý pondlek to

k vli sob. pátelská

drží

ná-

dle

peí:

hebký

On by kueti

neku-li bližnímu. Pitom je správný

týden, a

ani

jako

ne-

a po-

jenom jednou

za

ješt jen k vli kamarádm, nic ale Xevábí ;,

ho

sekaná •'.

ani

žbánek Nuselského,

180 Jediná jeho paši je nedlní eské divadlo.

Tu

mnsí lovíek

hnání pršívá, jinak

tichy

i

podobají

plácakám,

Oi a

mu

se

se

zajiskí,

tváe zahoí.

V

více

lovk,

toho

páti, jelikož

nežli

Pepíek

v divadle pece mnoho

jest,

v divadle

radost

a

odkud pože-

se íci, že jakkoliv

Hubené a ponkud

povyku nadlá. ruce

he,

pokaždé vidti na

ho

je

široké

devným

mrštným

pitom na nj hledti.

je

oboí vyvýší,

chíp

takovém okamžení

krejovský tím

jeho

proti

roztáhnou

Pepíek

je

tovaryš.

I

je mu

žádnému pikázaní

neheší.

III.

Pepika pekaském

je

krámská v

— buclatá,

neboli

vlastn

zboží,

jako

nov zízeném krám pravá eška. Kupce,

odbývá jako

na

obrtlíku,

pece u ní každý rád kupuje. Vlastnosti její jsou na poet veliké a summou výborné. Nejpknjší ale stránka její jest ošklivost pede vší zahálkou. Ona není v stavu minuty zmaiti. Xení-li komu co prodávati, nekrí

nikdy

se

nepedá,, a

se do koutku,

do

tení,

a

nedímá,

nelenoší a

nevydržela

by

celý

alebrž se dá

den

za

tmi

hromadami rohlík a kolák, kdyby pod koší-

kem njaké tení nemla

—a

notabene:

tení

—

—s eské. Ale

181 a-

Majolen,

nic o

Krásné.

nic o

pekav

mladý panáek je takový všechny eské knihy kupuje od nho

dostává tedy

;

(ale jen pod rukou)

Klaurenovij povídky a zába-

vnou bibliotéku. Jednou dostala

Pi

ruky.

tom se

jí

Pán

blázínek, že

..estmíra" do

i

však vedlo jako nkterým re-

—

censentm, kteí mu nerozumli

s

tím jediným

rozdílem, že se ona k tomu piznávala,, tšící se

moudrými slovy:

ádku

celého

vždy vtom

„Není divu:

není

— samé

ani

kousky."

IV.

dv

Tyto

dv

tyto

zdejším potkati! ježto

Pepiek

osoby,

zpanilé

Praze

Byla v nich jakási

najíti

vlasteneckého

smýšlení

rozhlášenými vlastenci

nevdli,

Pepika pebírala

a

když

v nedli s

se

e-

do

byli

ped mnohými

pednost, že

o

tom ani

a tudy také chlubiti se nemohli.

romantiky, nemohouc nasytit,

že

inila,

On chodil eské knihy. Oba majíce

tu

ve-

zpíznnost,

musely.

ona etla

ského divadla:

Pepika.

a

v život

se

ástku k ástce pitahujíc

v lidnaté

to

totiž

musely

duše

ji

ped

se

práv v plodech nové ukrutné

té

Pepíek ponejprv jídlem.

I

tšil se

krásy

ani

zahlídl.

se

Bylo

práv v duchu

hladovým žaludkem na odpolední komedii, an

—

Pepiku

oko jeho do krámu a na

mžení bylo divadlo mysli.

3—

<9 182

V

padlo.

oka-

krámské zjevení na

z mysli a

Tikrát pesel ješt kolem a potom vešel

do vnit, aby

si

A

koupil grošový koláek.

to

byl

jako do

ci-

zaátek jeho lásky!

Pepika

byla se

do

jižjiž

zozemských dort zakousala opojena a

na

vytržena

i

prodeje

kupujícím

knihu

Ale

hledti.

aneb žádného!"

dodala

mu

a

V

— jakživa

musela však nyní

ped

oci

mládenci,

..Toho

plod

:

nco

víc

krejcícek. a nebyl

!

I

pravilo:

pekvapení desítník

aniž co poznala.

dom

pišed peníze do

divadla chystal. Jaké pekvapení!

krejcar v kapse

ní

odložiti

tenkráte

— na

ponejprv!

nic nepozoroval, až

v

milostném

sedmactyicet samých krejcar,

Také on

hostem uvázly

jí

—

zavejskal

o

ptadvacet jako pravý

si

by dal potšení své

pt-

ani za

advacet dukát: alebrž do každého krejcaru dírku provrtav, na

šru

všechny navlékl

památku okolo krku na nahé tlo

Po

ctyry

nedle

obcházel

krámu, kupoval koláky, a

více

rostla.

Po

ctyry

a

a jako si

je

Pepíek

okolo

vždy

víc

prodávala

mu

láska jeho

nedle

drahou

zavsil.

—

—

;

^3 183 S*

—

Pepika koláky nepedávala se sice, ale lájejí se pece zmáhala. V pátém týdnu osmlil se Pepíek o nco víc a napsal zamilované ska

psaníko.

A

napsal

po

je

uml

a vychován

esku!

V

Praze

eština;

tu nejlepší

narozen

a co

ne-

uml, tomu se, chod na eské komedie, ješt piuil. Snadno mu tedy bylo psáti: „Nejdražší a pes všecko posáhnutí vážená panno mamzel Pepiko Odpustjí mojí opovážlivosti, že se opovažuju, tmato ádkama je !

belestigovat si

;

moje tak

ale srdce

nemžu jina

mluvili,

mi

a proto

dovolily,

já

nebudu v jim

moje láska

je."

sml

chytlo, že

již

taky sly-

pes mne prosit,

že

doufám, že

hindrovat. Nebojejí se

mindlich

aby

dnes odpoledne vyvést,

mají auskank, a

niem

teprva

jsem

fraindlich

beru srdce je uctiv

abych je

protože vím, že je

si

Já

!

hodn

nkolikráte

že

ohe

pomoct a musím se vyznat, že je

miluju. Nelekají se toho šel,

—

nieho

budu íct, jak veliká

ta

— VI.

Pepíkovo psaníko bylo by Pepiku málem V žádné Klaurenov povídce nebylo tak

zbláznilo.

medového

psaníka

— ba

ani

v nové romantice

—


nestálo nic tak dojímavého. Mileráda prosbu mlái

sama sob

pipravila, než

kdyby byla

milujícího vyslyšela

dence

pknjšího odpoledne doma civla a pucálku Bylo

to

takž

a

sušila.

v post, a v divadle se esky nehrálo.

Ale což poteboval Pepíek hru komediant!

sám dnes tu nejkrásnjší k ní ani sufléra. Jako

roli hrál,

On

a nepoteboval

na kidélkách vznášel se okolo Pepi-

ky — brzo vlevo, brzo vpravo, a radost byla se na podívati, jak rucickama v úzkých rukávech šermoval a šosy u fraku rozhánl, akoliv

ješt ledový

vtík

cka však nezáblo.

poád

s

šátku jako

vykraovala, a nelitoval tak

asn

veer

Žalost jeho

zejtek

dali.

i

její

sv.

nic

španlská

nho ve doa si

jiného, nežli že se

když se mezi vraty roz-

.

Nic je netšilo, nežli že na

Josefa pipadalo. Tudy

opt

se shledati

mli

nadji, hned

— a v skutku se také shle-

Nejzadnjší páreek, jenžto loského roku,

zrána o svatojosefské

bných

pohlížel na-

udlal.

cházeli, byla ukrutná.

po ránu

Zamilovaného krejcí-

rozkoší na Pepiku, kteráž vedle

erveném

velkém

foukal.

Zevnit rozpálen

pp.

kapucín

pouti,

stál,

byl

ped

svatyní u vele-

Pepíek a Pepika.

—

JS

185

cr-

VII.

Nejkrásnjší jako dva

a

Ale ach,

ty

pl as

as

as

v lásce je první

—

padesátka na první výhoz pi bulce.

ase

nej krásnjší,

pro

netrváš asi

Pepíek a Pepika poznali také první lásky, mli však také poslední as poznati. Pepíek byl v díle u vdovy. Xe aby to byla mladá a hezká vdova bývala au contraire, století?

—

vdova byla kopuletá

i

pro jedinou ctnost vážená

—

Když

ale parné léto nastalo,

krev,

i

zableskla

bylo život

s

se

jí

zovitského sálu vodívá

svém svátku

Le

tráviti,

pijíti,

I

kam

stará

a

oko

její

milá vdova byla se také

—

lekla se

i

;

odstrašiti.

zlaté hodinky, podruhé

vem, nieho nezanedbala,

lovk

jí

byl již také jednou

kousek na vestu, v nedli sní musel

mohl

toliko

že milý tovaryš milou krámskou do je-

zkušené srdce nedalo se o

rozhála se

mladým manželem

tím padl do oka.

dovdla,

vbec

pro veliké bohatství.

myšlénka, žeby veseleji

jí

padlo na Pepíka, kterýž

ped

ohyzdná,

dosti

že

je

ím

živobytí

ale kopuleté,

Koupila

mu

mu

darovala

jídati

— slo-

by k poznání byl

velmi píjemné, když

plnou kapsu má. netrvalo dlouho, a

paní krejová míí.

divadla,

nebyl

by

Pepíek zaal Kdyby nebyl

pi své

nevinnosti

poznávati, chodil do

ješt

nic

—

!

—

<S 186 S>

pozoroval

svt

;

avšak na výsostech tetího placu poznal

„Mistrová po

mn

— (to

nikoliv

i

nikoliv

mn

a kdyby

moje,

pálí," promluvil

Ale nikoliv

fc; „to je evident.

ml

sám k

tverák

z divadla!)

Pepika má

prsty zchromly!

so-

— a ješt jednou —

srdce

musí tuto kunštýskou ruku dostati."

Pitom nichžto se

pozdvihl pravici k

msíek

veerním nebesm, na

jako stíbrná mísa leskl; a když

dom vyprovázel,

pak drahou Pepiku z krámu

objí-

pevn, že se milá krámská podivila, kde v krejovském tovaryši taková síla nabrala.

mal se

—

a srdce lidské skrz naskrz.

ji

tak

VIII.

„Ach Pepiko, má nejsladší buchtiko!" — „Ach Pepíku, mj hedbávný krejíku!*' — žertovávali nyní spolu

ti

vlastenští milenci, jako ne-

vinná jehátka. Srdce jejich tonula v rozkoši tak nevyslovitelné, žeby

mohli ješt každý

byli

z ní

den v týdnu jednu slabyku jiným pepustit, a

by všickni mli

dost — až

byli

nevysloviteln

Mezitím nelenila však také vdova krejová.

Myslila

si,

tom stavla šenosti.

že

peníze všecko

smlý

plán

dle

pemohou, a na

své

kopuleté

Dokud ješt nebožtík muž

její

zku-

na živ

— ~i2 byl.

štípával jim

byl

vsak

K nmu mu pt

díví

lískovku

utekla set

1S7 S> statný

dostal,

nyní

se


Mezitím

štípání

pestalo.

a

vdova,

milující

slibujíc

tvrdých tolar, když milému tovaryši

Pepiku odloudí. Pan desátník byl statný chlapícek. hezký, pi síle. ervený ve tvái, a fousky ml pitom Holky na

malované.

jako

berou

—

—

lar

Jehliku

vdl:

to

nebylo

granatýry

otiskované

k tomu

pt

pochybnosti,

tvrdých to-

set

že

mladého

pana

z Cihlikovic vypíchne.

..Bude-li

mluvil sok

pak

to

Pepíkv

píchnutí ale za to státi?" pro-

sám k sob

a hnal se

v dvojitém

pochodu ku krámu, kdež nastávající královna srdce jeho sídlo své vil

mla.

—

..Xo, ta pasiruje,"

nato zase sám k sob. radostn

hladiv; také.

..a

pt

tolar k tomu?

set

promlu-

si

fousky po-

—

to

Uvidíme, co poctivý voják dokáže

pasiruje

!"

LX.

Láska není žádný špás! Kdo tomu neví,

a sítí

si

jí

namí:

však

on

to

ucítí,

až padne do

ukrutné tyrance.

Láska nedá zkusil pan

s

desátník

sebou ;

ledabylo zahrávati.

To

nebo sotva že se byl k vli

—

—

~?9 tvrdým tolarm již

.si

Pepiku tebas

Láska vidí bez

nebo

pitoil,

bez tolar vzal.

i

poznal Pepíek;

To

brejlí.

vody neuteklo, a

ani kos

skovaný grauatýr a nebylo

díla,

ke kabátu

ze oti-

kroutil se nyní

rukávu nohavici

že místo

divu,

vdl,

již

koláe u Pepiky

každý den

Jakoby na jehlách sedl,

kupuje.

pišil.

Láska má tenké

Dv

k Pepice

nkolikkráte

sám jako mlsný špaek na vjice uváznul,

i

a bylby

u

1SS 3-

paniky

uši.

To zkusila Pepika.

ped krámem.

zastavily se

..Tedy pravda, že se ta stará vdávati bude?" se z místa nehnu ? paní Xaninko

..A tovaryše

!

Svého

nahání.-'

si

..Pepíka? toho hebounkého lovíka?" Bouc! uskoily hrzou

Pepika

leknutím

byla

velikou mísu

..Láska

s

dobalo

bude

s

zdál

se

a

l"

Pepikou svatbu nyní teprva (ze

a mistrové

mla

novinou

vzdychání

emesla svého

držeti:

—

vzdychala za-

kováského mchu.

mistryn srdce svého jak vdova

špás

ovšem vysoce a hluboce

se

sátník

krejová,

dýmání

se

od krámu. Ubohá

nenadálou

cukrovými sucharky upustila.

není žádný

milovaná vdova

ob

nad

po-

její

Pan de-

zaklínal,

že

avšak Pepíek

pekážky nacházel)

do

náleží býti zbouchnutý, si

ani nevšímal.

plnou hlavu co mysliti.

Milá

"

!

189

X.

Pepika a

kroutily se

..Nenaíkej,

sám také

dem s

byly klapky

svt

tšil

si!"

má

..Láska

co

mluviti

její,

dva ervené pruhy.

jí

nezoufej

je

jako

chce

—

Pepíek,

ji

mkkosti srdéka svého

dle

vylévaje.

falešný

Zardné

plakala.

pod oima

slzy prou-

Xech

skála.

nedám

se

já

tou starou svázati!" ..To

bych

také radila, nechceš-li

ti

na duši

smrtelný hích míti!" rozkikla se Pepika, a jí

oi

zahoely jako v plnoních temnostech nahnilá

vrbina.

..Nebo

to

povídám

ti

—

m

jestli

ošidíš,

tedy se otrávím!" ..Pro

zdsil se Pepíek a po

pána krále!"

celém tle

mu

nebláznila ?

— snad

husí

kže bys

naskoila.

Ach. nešastný krejí viti!

Tak

dal.

On vdl

ale

veliké,

bys

..Snad

— !

nevdl

ani

co mlu-

tak horoucí lásky byl se nenaco to je,

také.

co nedá

pokoje,

až k otrávení nemohl se povznésti. Bláhový

chodil

pece

do divadla,

a

nevdl

ješt,

srdce ženské podlé krejovského lokte

mže: nevdl,

že

jako pouhá páprka.

je

ženský život bez

ježto

se

snadn

V kiám takovou lásku — K tomu bylo vru vtší

lákání!

že

miti

a

se

ne-

muže

odfoukne.

doma takové

síly,

nežli

Pe-

—

—S píkovy,

poteba.

Pepiko

190 S>

Holka hrozila

okazovala truhliku

Nešastná

s

a kdyby

stojí;

šitou,

jakož on sám za

by mu

byl

ji

ji

ml

as

vdova vdovo

!

nevdl, kde mu

Pepíek

!

—

smrtí

Ukrutná

dukáty.

hlava

pišíval, vítr

:

pi-

tak nedbale

posledních knoflíky

byl odfoukl.

XI.

Pepíek

ml

nebo

zlost;

aby Pepice vrnost zachoval

si

ob

uši

aby svodného hlasu mistrové neslyšel

zacpával,

nicmén však pece podivné níky, navedla tovaryše

i

cizí

lidi,

I

krám-

milé

historie o

ské zaslechl. Vdova byla chytrá.

píkem

dlal,

mohl,

co

— vatou

ueped Pedenn s Pe-

navedla

aby

vypravovali, jak pan desátník

pikou v krám zahrává. Pepíek ml zlost. Ani slova neíkaje vešel do krámu, a jako svíka dvouknotová posta-

—

vil

ped Pepiku. Oi

se

jeho

byly

opravdivé

dva plamínky. „•No? ptala se

co

pak

ti

dnes

pejelo

pes

nos ? u

Pepika.

..Xevrnice!"

zaskípal

Pepíek zubama,

a natáhl ruku.

„Milosrdné rány!"

skoíc

zdsila se dívka,

chytila ho za ruku.

..Co

pak

je

ti

a ?-

:

vy-

—

s>~—

*g 191

—

„Granatýra

ty

to

—

vi!"

zalkal jinoch

a dal se do náku.

mj

..Pepíku!

krámská. ..Co chce mluviti, pro jiného

Pepíku!" Xech

napadá?

ti

já

upímná svt co

Pitom ho popadla zmizela. Kdo v lásce

tebe."

jeho

a zlost

všeliké tídy probhl,

bika

falešný

nechystám svatební stevíce

si

nežli pro

okolo krku,

zvolala

jakou

ví,

hu-

sílu jediná

mívá.

XII.

Pepíek

se

již

nezlobil

—

zato

však zuil

desátník.

mi pokoj,

..Dají

dám!"

bylo, pro

probhl

mu

jim

to

poví-

nž

— tak

by,

tebas

se do

i

bez dukát, byl ulikou

Pepiky zakoukal

!

A

pece

nic plátno nebylo.

to

pokej,

„Ale

vzteku; „však já

budeme svatbu

hnidopichu!" ti

bez

nho

zamumlal

plný

posvítím! Ani ty, ani já ne-

slaviti."

..A cože povídala?"

mže

pane kaprál,

byla poslední slova, jimiž ho stvoení od-

Pitom

mluvil k

živa být ?

nabíjel runici.

sob

Dobrá

dále.

—

„Že neTedy

— hahaha

!

všickni ti jednou ranou padneme!"

V

tom

zahml

bubeník,

se nešastný desátník do

ady.

a

skokem

Musel

postavil

dnes

na

!

!

kosky

stráž na

Den

dle, a po

Bylo

trh.

koském

trhu se

Byla ne-

svítilo.

jen hemžilo.

lidí

—

hlunji tlouklo ale Po koském trhu pospíchal krokem krejovským Pepíek,

Vesele rachotil huben desátníkovo.

srdce

lehýnkým

totiž

a

na zaátku bezna.

to

pkn

sluneko

byl jasný,

tváiky

pice.

Ale blažený tento

satyru. pozdvihl runici, stisknul

—

z hlavn,

bác

a

bezpochyby k Pe-

úsmch

nemilovaný

považoval

lence

— letl

mu smály

se

porouel

!

trpkou

za

na levé rameno,

položil

rovnou cestou

milovaného mi-

milenec

olovný

se

zamiv

pták

k Pepíkovu

si

srdci

Bez sebe

nešastný tovaryš na tvrdé

padl

dlážení — nebylo

divu.

váe, neku-li krejího lec

zaal vítzn

nepamatovali

bylby

štilec

porazil

—a

!

kdy

se bylo

i

ko-

trefný ste-

pamtníci

Nejstarší

vejskati.

žeby

se,

takový

nco

podob-

ného pihodilo, když (jak po pražská ekli) vojsko

vartu aufeúrovalo-

..na

všickni podivili,

opt vyskoil

nic.

se

ale teprva

a

vestu

rozepnuv hledati za-

co ho to asi tak nemilosrdn do prsou pra-

al, štilo

Jak

!

když Pepíek najednou, jakoby

!

A

hle.

byla

Prorazivši

ale

slintáek,

byla

pod

olovná

skutená,

to

upnutý

kabát

košilí

do

a

pkn

krejcar

kulka

vypraný vrazila,

™S vrny

kteréž

S>—

193

dosavad okolo krku

milovník

a jeden z nich prohnouc jako skoápku,

tiše

nosil,

v

nm

sedti zstala.

Pepodivný osude ti

— Vidíš,

!

Pepíku

!

proto

musela Pepika pi prvním zhlednutí 25 krej-

caru pedati!

Co

z toho pojde,

bylby

ses

ten-

kráte zajisté nenadal!

XIII.

Jako když na zvon k šturmu uhodí, roznákterýž

mst

po

se

šela

byl

se

na

povst

koském

osoby upadly pitom

ová

z úst

prý

byla

do

úst

až

koleno

trhu

k

píbhu,

pihodil.

—

Dv

vdova krej-

Nebo

nežli

celá

jejich

uším

dobhla,

kulka ubohému Pepíkovi hlavu na

kousku roztepila, levé

síc

strašlivém

mdloby

do

krámská Pepika.

a

historie

o

zakrvácela

a

rameno

palec

u

utrhla,

nohy

ta

ti-

pravé

rozštípila.

Avšak Pepíek procházel se zatím po mstských hradbách na erstvém povtí, a podivné myšlénky val. si

i

mu

hlavou zmítaly.

nutil

Byl

se nyní, celou tu

zpamato-

se již

vc hodn moude

rozvážiti.

..Smle pohlédaje VI.

mžeš te

íci,"

pravil

pitom na kulku, kterouž

sám k sob, i

13

s

ohnutým

!

—

—

194 S-

->S

krejcarem v ruce držel žes

— „smle

jest život nový, a nikdo

komu

tovati jej

Z

tchto

se

ti

zabrániti

ti

íci,

nemže, ob-

líbí."

dležitých

grammatiky

snjší

mžeš te

Zbytek života tvého

až do smrti miloval.

ji

dle

a

nejpí-

pravidel

pronesených slov jest vidti,

Pepíek u velikém a neobyejném pohnutí Ta kulka mla mnoho k zodpovídání

že se

nacházel.

Z

romantického milence udlal se všední praktický

lovk. „Nevím," ekl sám k sob, ..mám-li se ješt v nebezpeenství

dále

ovšem

jest

rá:

Bh

moci

dá, že brzo

po

jiné

ohiídnouti!

Tu

si

hezká — ale

—

po

Victoria

musíme piln

rozvažovati.

!

Pepika

mistrová je bohatá a sta-

ume,

a

mladé, to

pouštti!

života

byla

pak se teprva budu

tebas

po

Pepice

moudrá myšlénka!

rozvážiti!"

—A

nato

zaal

—

;

195 S>

Kdokoliv

již

nebo

bych

nejedl

vím,

loterie,

že

je nešastná,

Indií

— a mlo-li

kdybych

a

stolu,

vyhráti

nm

kdyby na

a

Tináctka

stály.

i

S tinácti

tenástvo bídu

této

je

bídné

noveletky

hned na první pohled poznati, musel jsem

lánek

tinácti

vím, že

pro by

to

se

ml

ji

do

rozdliti.

Vlastn jsem chtl nco veselého

bo

ji

že to nic veselého

bych nevyhrál.

u jednoho

pamlsky z obou

numero

vdti,

plna nehody a tragiky] Tinácté-

ho bych nevsadil do

mohl;

potu

jen

povšimnul, nežli

lánk! Tináctka

nedude. Tinácte je osudná — je

noveletky

této

zaal: musel

ísti

tená

z laskavých

si

všech oddlení

dosti

lovk

tedy

psáti,

ne-

smutného v život nalézá také ješt ve spisech

— ale

devatenáctý bezen mne rozmrzel. Pro milý Bh! jaký to jara zaátek? Ráno sníh a led, o poledni plískanice, Pkn bych se poda odpoledne déš a bláto

pro zábavu potkávati?

!

koval,

kdybych

ml

každý rok takový svátek

Pražské holky a hoši nechtli slavnost

mermomocí

dáti

ovšem výroní

si

pokazit

houfn mezi plátnými boudami;

míti.

,

ale

i

bylo

jich

všecko ublá-

— —<9

196 S>

Bylt to plativý žalm Smutn, mrzut a zamyšlen

cené, promoklé a ztuhlé! o

slavnosti.

jarní

odcházeje, potkal jsem na píkopech pohební

vz

vlastn jenom umrlí

vod, ili

prvodu. Žádný za ním neplakal; jediné nebe

smutn byl

malý

vneek

voze spala

tam

erném

IVa holém,

hledlo.

z

dlaných

— Pepika.

pr-

beze všeho

na

voze pibitý

bílých rží,

Žádný ješt

a

neví, co se

ve jí

zdálo.

Pede tymi dny níko

s

kulkou

i

byl

ubohá holka za

nato vypila

Pepíka

Pepíek

jí

poslal psa-

prohnutým krejcarem, a druhý den

vehnalo

pl

zlatého

svdomí na

luavky.

postel

a

do

horké nemoci, kdež nyní v divoké fantasii jedovatou

babu proklíná.

Baba nesmí svtu na oi, a pana

desátníka odvedou za trnácte dní na pevnost.

To je eská noteletka dle nejnovjšího zpsobu. Kdo lepší napsati dovede, dostane na

vnou

památku onu osudnou kulku

krejcarem.

bych

ji

Já

ji

za

tuto

ješt

snad zasloužil.

-^££5š>

i

s

prohnutým

nechci

— akoli

Bláznivý houslista. Novelctka.

(Psáno roku 1844.)

Byl to veer plny mladické pošetilosti. Šampaské lahvice bouchaly, a z každé vyhrnulo se hejno laškujících diblíku. Sklenice cinkaly a pro-

vázely rozpustilý smích, kik a výskání. Okolo stolu sedl houfecek mladík z boha-

dom. Jeden

tých

cesty vydati.

ml

z nich

Slavilo

se druhého dne na

tedy louení.

se

Sklepníci

a vinárník piln pipisoval.

lítali

Tu zavznlo

zvuk

v koutku

vedle

dveí nkolik

z houslí. Zkušená, dlouho cviená, obratná

ruka vládnula

smycem

i

jezdila

po

tenounkém

krku.

„Co to?" svých

do

zvolal sbor

kouta,

a

piják

sklepník

i

otoil

zrak

tam poskoil,

aby

nezvaného koncertistu ze dveí vystril. ..I

nech ho tady, Jene!"

mjší mezi mladíky, ..a Xechci, aby dnes hoto

nkdo

s

umlec

vyživil."

tolik

se

nejstíd-

oklamanou nadjí z to-

doupte lidského utšení

našem zbude ješt

ozval

se potší mezi veselými.

odešel, a

na

stole

drobt, aby se jimi toulavý

— —

200

<3

vždy

..I

je

6*

pouhý šuma, holý že-

jen

to

brák," omlouval se sklepník.

když

odbýváme; chlap

jej

„Pak má a

"

..Míváme

je

s

ním kíž,

pravá klíš.

hlavní ctnost putujících koncertist

neomylné znamení velikého genia. Sem sním!"

A

z kouta

mužík

piblížil

se

nyní ku svtlu outlý

mu

roda na výšce ujmula, pidala nichžto

Co mu byla pí-

dvoutaktové postavy.

asi

mu malý

se

pahorek vypínal.

okrouhlý

Ostatn bylo tlo jeho dobe

na zádech, na

tvá jeho mužné

zrostlé a

tak pravideln utvoena, že mohla za vzor

krásy

sloužiti.

Kvt

mladosti se na nich již arci

nelesknul, ba naopak: výraz dlouhého, hlubokého utrpení inil jej starším, nežli v skutku byl.

ejn

se

hádalo, že je padesátník.

nikdo neznal; nikdo se sti,

žádným

lidí

ml

ho

pochází.

On

nkteré zvláštno-

obyejného chování tak

jimiž se od

moudrých

nevdl, odkud

nemluvil, a že

uchyloval,

Oby-

V pravd

íkalo

eených

mu vbec:

se

Bláznivý houslista. „Postavte

mezi

be

ho

na

stl!"

zkikl nyní jeden

hosty, kterýž ho již od jiné píležitosti do-

znal.

A

houslista

dávnoletým s této

si

to

nedal dvakrát

zvykem vedený

veleti.

vstoupil

se vyhoupl na stl, kterýž

stál

na

Jako sesli,

u prosted

—~>3 201 vinárny,

v okamžení na

a

—

63-

to jezdil

opt smyec

jeho po strunách.

Hosté na

potom

chvíli utichli

v nejprvnjším

— nejdíve zvdavostí,

Pídimužík

udivením.

orkestru.

se arci rozhodnouti

ádil,

Co vlastn

— byla

to

jakoby hrál,

stál

nedalo

smsice podivných,

stemhlav se pechvacujících, brzy líbezn plynoucích zvuk, mezi nimiž jen chvilkami

brzy jako

nápv

stenavý

prorážel.

Rozhárané pijáky uchvátila nová veselost pi nenadálém koncertu. Houslista Stál

I

smáli se a

nevdli emu.

jich ale nevšímal.

si

tu

svém ouzkém hebíkovém ka-

ve

bát, jakoby mimo sebe ani kousek svta neznal, a

—

hrál

svém zvláštním svt,

ve

rejdil

ani

neustávaje.

Mladíci ho

potom

ale

poctili

nkolikráte hlasitým bravo,

se

zase v kolej rozkoše, ho-

obrátili

voru a smíchu, z kteréž je byl neoekávaný konLahvice opt bouchaly, sklenice

certista vytrhnul.

hluely a mezi

cinkaly, pípitky

šumly

to

ze

starých houslí zvuky španlského tance.

Alfred cesty

— byl

a jenž

nelítostí

to

byl

ubránil

—

nápv

tohoto tance

letla

šupina

mladík, kterýž se chystal na houslistu

Alfred

ped

sklepníkovou

poslouchal.

On

a srdce jeho bouilo.

z oloupaných

meloun pes

znal

V

tom

pokoj,

—

— a

do ela.

trefila houslistu

Ten pozvedl ponkud

hlavu, jakoby se byl ze snu probudil

sklonnou a

202 o>

'&

zaaly

v tom okamžení

pamlsk

z pojedených

na

podobné

—

zbytky

jako divné krupobití padati.

Rozpustilý chechtot provázel toto vyražení bohatých mladík.

zaal

Houslista se

zpvaka, když tiny sypají.

V

klanti, jako

klanívá

se

se na ni z lóží nebo galerií

tom vyletl

z

ale

kv-

rozhýené ruky

— houslista vykiknul, chytil

také saský dvouzlatník

se za hlavu a skácel se na širokém stole. Staré

nho

housle bolestn vedle

Bláznivý houslista

kem

!

zazvuely.

— Svt

je se

svým úsud-

a posmch, má jako na hebíku pi ruce. Ale kdož

brzy hotov

a

prohlídl

tenounké struny tohoto nešastného

tajné,

se z

nežli

to

nil-li

posmch

nho

bláznivý houslista udlal

nkdo,

ml

— Ui-

zajisté spíše slzu nežli

sestárlý houslista

houslista.

beránek,

pak

ústrojí,

?

ve tvái.

Ubohý mladý

svt

se

strašilo.

Byl

byl jednou šastný

Byl

pouhé

na

usmíval

a on se nenadal, žeby na dého

škádlení

nelítost

nm

dobrotisko,

se

lidský

vší spanilostí,

také

mladý, zpsobný,

nco a

škare-

vyjímaje

— ~~ & 203 malé povýšení mezi

®*

lopatkama, mohl

asu

nejšvarnjších jinoch

svého

skrovnou

pijal

a

službu

v orkestru

eeným

tak

byl

ne-

I

hudb

byl bez jmní, ale z obzvláštní náklonnosti k

vadla

adu

v

se

postaviti.

dvorního

di-

korrepetentem

pi

baletu.

mkké

Srdce jeho bylo stupné.

nm

Ze v

ale vedle

celému svtu pínáramné skromnosti

a

také panická ostýchavost bydlela, zstalo až posud

osamlé, bez rozkoší

lásky.

Konen

však odbila

také jeho hodina.

Panna Rosenthalová

asu

baletu, byla toho

sedmnáctiletá poítala

,

první

na

bojišti

pi

figurantka

v úplném rozkvtu. lásky

Sotva

již

tolik

triumf, jako sestaralá v milostné zbrani rekyn. I

srdce houslistovo zachvlo se hokosladkou roz-

koší,

sotva

hlídnul.

byl

ji

Od

pi

první tanení zkoušce nedržíval

chvíle

té

takt,

za-

zstával

mu

v nejhlavnjších místech vzeti, a milejší bylo

hledti na mrštné tepetání jejích outlých nožek, nežli

ádky nmých

na mrtvé

not.

Baletní mistr

huboval a tanenice se chechtaly.

Xezstalo dém

dlouho tajemstvím, co

houslistovi

škádlivou baletní

dje,

a

drbež

novinka

tato

se

v mla-

byla pro

vítanou pochoutkou.

N-

které mezi

ní,

horlivé ctitelky Venušiny, ježto

mladíka

na

vzdor nerovným žádám byly rády

i

by

— do

sítí

svých

204

*3

63™ obt

usnesly se nyní ubohou

lapily,

do jiných tenat vehnati.

Panna koist

asu

Rosenthalová se ani nenadálá, jakou

Dostávala

dárky,

milostné

jichžto

nemohla;

stopu pijíti i

mla.

uloviti

by

že

nijak

na

v brzce ruku

ale

k dležitjší vci podati mla. nežli jest: od ne-

patrného

opakovae dárky

padlo ani ve spaní.

pijímati, to

cviení nohy v taktu žertu,

kaly.

TšiJa

k

že bude míti kapitální veselohru

se,

žert

míti

mkkého

bylo do

jí

ušlechtilého ducha, do

Ona chtla

sky?

pi tanením radostí k ma-

dovádivé tanenice ponou-

ji

pobláznným hrbáckem. Což

srdce, do

jí

drží. a svolila s

nmuž

doslechla,

figiirantek

že po ní housle vzdychají, kteréž

lému

nena-

jí

zasmála se jako neslýchané

I

když od jiných

pošetilosti,

s

njakého

arci od

pvodci

—a

isté vroucí lá-

k tomu se hodil

malý houslista výborn. I

zaala sním

koketovati; stely

zrak

jejích

padaly jako palivé blesky do srdce jeho a smy-

sladkým vírem.

sly jeho toily se

hlavy,

oí,

sklopení

zastavení,

nkolik

slov,

horoucí lásku.

od

nho

oima

se slzavýma

i

radila

a

svou

života jeho.

sliby blaženého mladíka;

—

malé

ruky — a ubohý,

To bylo kvetoucí jaro

Ona pijala prsten

stisknutí jí

pokynutí

pozdravení,

kratinké

šastný houslista vyznal

Úsmv,

prosila,

pijala

aby

inil

!

-—& 205 SS— pípravy k radostnému satku, a blažený mladík je jiní

Nevšímal

inil.

ramenama

si,

nkteí

že

hlavou

stran

po

krili, tetí

on inil pípravy a celý svt musel

vdti

vrtli,

se šklebili;

štstí jeho

o

a musel blaženost jeho zdíleti. Ach,

vždy

byl tak veliké dobrotisko, a neznal klamu, neznal

podvodu!

Konen — v duchu nebyl ani konen mu že

ekla panna

s

byla pouhá komedie, a

to

krok od oltáe

—

plným hrdlem smíchu,

nemá

že

chuti po-

slední scénu dohráti.

Ubohé dobrotisko

S puklým srdcem okamžení pobouil

hnv

tak

jej

prudce,

vrátil

že

by byl

v krvi ošemetné zrádkyn mohla

jej

lítost

dom. V

se

prvním

— v celém živobytí poprvé —

tak násiln, že

hanbu

rád

utopil;

potom

se

ale

svou

pe-

plativ ped

celým svtem ukryl.

A

od toho dne nespatilo dvorní divadlo okla-

mauého

houslistu.

Nkolik

šuma

let

na

to

sedl svtem

se

toulající

behu hluboké eky, mezi hustým kovím. Byl tichý veer za branou vzdáleného msta, na

a soumrak zaínal krajinu zastiovati. Nic nemy-

— -~*® 208

3<

bezdky hledl za odešlým cem. Vedle nho ležely vrné housle. nic necítil

slil,

Nebyl

mu

bylo

V Krok

to

již

kvetoucí mladík;

sehnulo,

týl

i

tváe

pakle srdce

oi

zoralo a

byl nestejný a pohled

její

slun-

ztrhalo.

picházela podle vody plachá dívka.

tom

rukama

mila

;

její

bázlivý.

Lo-

nebesm. Pitom hoce

zdvihala je k

i

plakala.

— jinak nemohu! Bh mi bude

..Xe

milostiv !"

Takto zvolala hlasem zoufajícím a zastavila

nebesm

k

oci

se,

upínajíc,

jakoby tam na svoje

odpovd oekávala.

slova

v nj

...Já

života

—

— já

pikázaní

štstí

založila

proíi

já

se

tohoto

zapomnla na pro

nho

boží

píštího

i

i

lidské

vydala ve svtskou

hanbu a upadla u vcné zatra .... O Bože, Bože! spas duši mou!"

hoekovala.

Takto

Poslední

slova

podobala

zvíecímu skoení a vycházela z hlubiny divou lítostí rozsápaného srdce. I zdálo se, jakoby

se

více

jižjiž

nohu zvedala, aby se vrhla do proudu.

Tu sla jako

On

ji

uchvátily pozadu cizí ruce, a ona kle-

bezsmyslná do náruí houslisty Rozvody.

se byl zhrozil

náku

dívího a piskoil k její

ochran. Byla

to

nyní jedním

mladá, outlorostá dívina.

On kleel

kolenem na zemi a na druhém

le-

—& mu

zelo

spanilé

20?

©~ ml

bemeno. Ruce

ovinuty okolo

spanilého tílka.

Srdce jeho tlouklo

tele,

ženského

se

štítil

Po mnohá

hlasit.

kvt

a nyní držel outly

jeho v náruí!

mluvil; ale horké slzy loudily se

Konen

se vinouc

pro

se,

z

náruí muže

i

zpamatovala

místa pišla, a

pro

jste

m

—a

milá

ne, zle

vnost

zaalo

duše,

Což

!

tak outlýma

„te

by bylo po

nezatracujte

..O

je tak veliká, že

unesla.

A mu

O mjte hlas její staré

te

by

to

teprva

za-

myslíš, bláhová, že se

nohama peskoit?" neznámý ochrán-

m. mj „Nebo

ce!" plakala dívka.

že

nenechal!" bdovala, muži klesajíc;

:

..Xe,

dá

dala se do

stkáni.

..O,

alo

zoufalství.

zdšená

neznámému k nohoum všem.'

ne-

a hledla kolem

zvolala

;

v tato

byla

hokého

I

z ocí, a ka-

otevela dívka oi.

„Kde jsem?" cizího

mu

tvá nešastné obti krutého

paly na

léta

pohlaví jako úhlavního nepí-

míra neštstí

mého

jsem nemohla viti, že bych

ji

milosrdenství!-

znl

tak

lahodn, tak dojímav,

zpomínky jako zvuky arovné písn

duší proletly.

„Já že

jsi

t

nezatracuji,

navrácena

ubohá

životu!"

—

tšil

ale ji

jsem

rád,

houslista.

—

— 3 208 S>— „Vzchopte

—

panenko

se,

a nežli dojdeme do

msta

zaíná

se

stmívati,

;;

Dívka zavrtla rychle hlavou. ,.

Nechcete do msta?"

se odtrhla

kterýž

m

Ode všeho jsem Ten jediný,

tam žádného nemám.

...Já

a

m

stojím

pod

sama na svt.

bemenem

života držeti

ml — ten

opustil."

„To

je zle

se mnou.

Jsem

— Tedy

— zle!

Zádnho!

také

nešastny, a

vím,

pojte jak

se

s neštstím obcuje."

Tetino dne na

msta dv

kráely

to

pocestné osoby

z

brány hluného

— toulavý šumar

dou dívkou. Bylo ranní spanilé

jitro.

s

mla-

Mužíku

visel

na boku podlouhlý vak, a dívka nesla na bedrách z voskovaného

pouzdro housle

v nmžto

plátna,

byly

schovány.

ŠD dlouho vedle

Konen

napoád.

písli na pahorek,

dlouhokmených

jeáb

líbezný chládek,

na nmžto nkolik

Slunce

stálo.

palivé paprsky rozhazovati.

chodcm

slova nemluvíce;

sebe, ani

ale duše jejich mluvily

poínalo

Vábiv kynul

a jako jedním

již

tedy citem

puzeni uchýlili se oba z kamenité silnice pod zelenou stechu jasnlistých strom.

—

Sí-

209

<9

Tu sedli oba na erstvém drnu a oi jejich spoívaly na pvabné krajin, v jejímžto pozadí výstavné

msto

za tenounkým závojem

jako

již

se míhalo. ..A já

vzdechl nyní mužík

tak miloval!"

ji

polohlasit.

v bolnosladkém zpo-

..A já!" zašeptala dívka

oi

mínání

klopíc.

ona

..A

tropila

cem mým, u na

nemilosrdnou

ekl zase on

a

híku

se srd-

svou

položil

ruku

její.

„A nila

on

mne

nevrn," ekla ona

opustil

a sklo-

hlavu na jeho rameno.

A

takto tšil jeden druhého

v žalostech srdce

svého. ..Ale já slista

leží tak

dostihnu!" zvolal pak hou-

„Koniny svta ne-

daleko od sebe, aby je lidská noha ne-

pemila. Já a

pece

ji

jako náhle rozhorlený.

hnv mj

mluviti;

ji

ji

dostihnu

znám

ped

ní,

Ona

myslí, že

e,

která dozajista k srdci

rozdrtí.

ale já

— a postavím se k

ní

nedovedu

jejímu donikne."

Pi tch housle

španlského daleko

slovech

se

z plátného pouzdra tance.

— až ku

Mezi tím

rychle

a

otoil,

zaal

hráti

ale zaletl

nápv

duch jeho

dvornímu divadu, ruce jeho ustaly,

a housle zase umlkly. VI.

vyndal

14

— —

210

<3

6*

Xastalým tichem probudil se houslista ze

nachází

sn

nevdl, kde se zase kvapn housle

vkol, jakoby

se

svých, ohlídl

— potom

uložil

ale

a nutil dívku, aby šla dále.

..Dlejme, abychme

bychme

vyjdou, pak

Ty

znali.

pomžeš

mi

moje ubohá?

pi

A

hvzdy

hledati

O, tvoje

se

oci

—

pravda,

není-li

lesknou jako

dv

lampy v noních temnostech, a mne

stíbrné milo

nežli

dostihli,

ji

mezi množstvím neroze-

ji

zái

jejich

vzala

dívka

je

kráeti.'"

housle

,

hudebník

toulavý

svou sukovitou hl, a oba zmizeli plni touhy ne-

žádného

ukojitelné,

stání nemající.

Za pl léta na to byl msteku. Svtem putující

tichý

poheb v malém pochovával

houslista

mladou ženu svou. Odeslat'

k

vcnému

šetrné laskavosti, kterouž zel

i

v obt

pinášel

nemohly

zahojiti

milostné

srdce

se

opt k

odešla k

— ani

ránu,

natrhla.

životu,

vcnému

a

pokoji! jí

pée,

kterouž

míra

muž

nabí-

jí

ani lítost jeho

byla

Chadla, vadla

pece

pokoji.

Veškerá

dobrotisko

nevra

— nutila

chadla a vadla, až

K

déko

útese zstavila muži spanilé

tídenní poupátko. a sama

zavela

vedouc, že bude o ne peovati tou

sotva

.

Utšena,

oéi

mrou, jakoby

byl jeho vlastní otec.

Od parno,

doby uplynulo sedmnácte

té

ubohého

—

zima

pohánla

byla

houslisty

a poletoval

hlavu vichr,

všichni živlové. Neuhasitelná touha

do kraje.

z kraje

jej

O

let.

boue,

otela

se

ped

ním obraz,

Všude

se vznášel

ale nikde najíti,

jejž

jehož nikde dosáhnouti nemohl.

Mnoho petrpl

Jasn bral

dom

svítily s

— bláznivý

houslista

jednoho veera

hlavou

potácel se po boku

!

hvzdy, an

zakrvácenou.

mladého Alfreda,

se

nevda

Ani

kterýž

byl

hlunou spolenost opustil, aby žebravého umlce domu doprovodil. Srdce jeho bylo naplnno nápvem španlského tance, chtl a musel zvdti, i

odkud chudý houslista ty zvuky zná.

Ten však

prvodce

si

svého ani nevšímal.

Jednou rukou v jeho loket zavšen pod druhým paždím jednotlivé

jediné

zvuky ze

vrné rtu

tiskl

housle — cas

k

po

vypouštje, mezi

sob ase nimiž

„Emilie" bylo srozumitelné.

Alfred ho nenutil k mluvení. Hlava jeho byla plna španlského tance a obrazu jisté nížto

znal

nápv

cizonárodního tance.

osoby, od

— — Bláznivý

212 S-

*9

v odlehlé

bydlel

houslista

tvrti

msta, v malém, chatrném domku. Kolem

lidnatého

v tichém spaní.

leželo již všecko

Staec

na

zaklepal

viklavou

pi

okenici

zemi.

„Tatínku?" ozval se u vnit líbezný hlásek. ..Emilie!"

na

to

odpovdl

v okamžení

houslista, a

zarachotila závora u domovních dveí.

Podoba rusalky vila se divil se

píchozímu

s

podob

této

zjevila se

otcem.

a

na prahu,

Avšak

nejistými

hodinou

pozdní

pustit

i

podi-

píchozí po-

ústy

že otce malá nehoda potkala, že

motného

i

povdl

jí,

ho nechtl sa-

— že

by ho byl

nevdl, kde píbytek jeho hledati, a že bylo tžko slova z nho dostati. Oi jeho spoívaly pi tom na díví postav, jakoby se mu byla z ržových list a sluneních paprsk tkaná podoba ze staré báchorky zjevila. Toto outlé tílko, ta lahoda všech oud, ta spanipivezl, že ale

lost

kvetoucích

lící,

hledu, ten spanilý ale

kém

nevinnost dtinského po-

ta

kvt díví

krásy v prostinkém

úpravném, istém šat noním, v tom blounkorsetku

a

malém

epeku

— on

se

pásl

nenasytnýma oima na všech tchto ástkách ne-

oekávaného

Ona

zjevení v

ale

první jeho

nuzném píbytku.

nemla oi

pohled

byl

ji

neznámého.

Jenom

v neoekávanou

hodinu

pro

— —

213 S>

<9

pekvapil, snad

trochu

duše

mu

z kabátu, posadila

nošku,

zavázala

nho

okolo

pomátl, nyní byla celá

i

Odložila housle jeho, pomohla

u otce.

její

:

a toila

na širokou starou

jej

hlavu

jeho

—

le-

vznášela

a

se

aby vyplnila každou žá-

se,

dost jeho.

A bláznivý za ruku,

a

houslista se usmíval a bral dívku

hladil

ji

a

plakal mezi to

a

líbal

„O moje Emilie! Dnes jsem hlava boleti." ala

— ale

za-

španlský

ta-

byl veselý

m

Alfred nemohl usnouti. nec, Emilie

páleném

mozku

mlhy

jako

Zejtra cestovati nemohl

uml píinu

Víno,

a píští cesta míhaly

to

;

Cestovati nemohl;

pravdu zdliti?

vdti

nemohl.

víno,

španlský

ji

Byla ješt tanec

a

ne-

vysvtliti.

obelhati

ji

jitra. si

pekážku

jakou

Ml

— Obelhati

v roz-

akoliv

zejm

ale

mu

podzimního cítil,

tohoto meškání

své dobré matce udati?

se

ml

anebo

jí

nechtl a pravdu pojiná

pekážka,

Emilie,

že

nežli

cestovati

nemohl.

Bez smysl byl ve

vinárn

se

stolu

se do smíchu, že tak jících

umlc

trefil.

se

totiž

svalil,

bláznivý houslista

a

rozpustilec

dobe korunu všech Alfred

se

prohlásil

dal

cestuproti

—& 214 &— tomu

s ošklivostí.

nazval

I

to

chlap co vst vím, po-

šetilostí.

..U

ert, pane

všech

kumpán, jemuž byl si

díve do

ruky vyletl. ..Koukni

uzdy propustíš!"

moje slova vhod, tedy

ti

noní

Alfrede!" zvolal

nežli slova z

úst,

,,Xej$ou-li

zvuky

tolar z

jinými

ti

uši naplním !-

mžeš

„To

„Abys

—

to

jestli

vbec

dovedeš."

tom nepochyboval, pjdeš se mnou

o

na procházku."

..Pjdu

pjdu

!

!

—a

vezmu

s

si

sebou ocelo-

vého pítele!"

Díve

tedy, nežli

mohl Alfred na

se

další

cestu vydati, musel malou procházku do blízkého

háje odbyti.

Mohl

arci

tyto

své

k vy-

šlapej e

rovnání povstalého zporu krví poznamenati, avšak srdce klo,

jeho

když

bylo

pitom pokojné. Boulivji tlouna Emilii a na španlský

pomyslil

tanec.

On lie,

znal osobu

— ta se jmenovala

a španlský tanec

týkal

se

také Emi-

velice.

jí

byla jednou první tanenicí, plná svodných

osypaná

kvtem

ženské spanilosti a ozbrojená sílou

ženské poutavosti. Celé sbory ctitel

ženy u svého vítzného vozu,

hatému

šlechtici,

Ona

pvab,

kterýž

ji

až

mla

zapra-

se vzdala bo-

pak z cesty veejných

— —«9 oslav na

tišší

—

215 S>

stezku domácnosti odvedl a polovici

své bytosti z ní uinil. Alfred miloval tuto osobu

vle

byla

pítel, její

píbhy

mu nejsvtjším dvrník — více

mladosti

a píhodu, kteráž srdce

A

než

píbh

oblíbený tanec

matina

její,

kterýž

Sotva zaalo mladé

On

znal

tísnila.

mu

On

života. si

její

byl její

španlský tanec

bláznivý houslista zjevil se

doplnk

On

syn.

její

znal

její

ctil,

ji

rozkazem.

on

její;

— on

byla

jitro

nyní jakož

znal druhdy

sama

složila.

oken lidských

do

hledti, stál již bláznivý houslista na nohou a sva-

zoval

svj

vak. Emilie ješt

bdním u

dlouhým

dobe

spala.

Unavena

byla teprva k ránu v la-

otce,

hodné lokte spánku upadla. Otec ale nenalezl

hého

pokoje.

na prostinkém

loži dlou-

Hlava jeho byla rozpálena,

Tváe

jeho rozilena.

krev

jeho byly zimniním palem

prokvtalé, pitom úst

elo jeho obvázané, a okolo poletoval mu tajuplný úsmch. Nyní stál pohotov na cestu. holubiko

„Emilie!

prstem

A

ji

dívka

šastného

— pole!"

budil

dívku

na blounké rameno poklepávaje. se

otce.

vzchopila

a

poznala

S milostnou oddaností

stav ne-

podrobila

—3 díve

se vli jeho, a

paprsky

nežli slunce prvními

bán msto

nejvyšší

6ž—

316

zaalo, vycházely oba

líbati

z brány.

Ona na pouti jej

byla

veer

i

lstí

skoro

na jedno místo pipoutala.

dnes ráno za bránu

andl

vykraoval

si

tak

a pod

navrátiti.

otcovy,

v-

podpora, jeho útcha,

jitro.

jako

nícen, plný divných

zaínalo

Okolí

a houslista

buditi,

A

—

kotvice jeho života.

erstveno

život

vyjíti

msta

podivnosti

douc, že jest jediná jeho

spanilé

ním

s

jinou stranou se zase do

Snášela jako

Bylo

celý

Toliko v posledních letech byla

ztrávila.

malou

doufala

nešastným

s

celém

:

ale ústa jeho byla

Byl podivn roz-

mládenec.

myšlének

ob-

se

zavázaným

s

zavena. Emilie nerušila toto mlení. I ona

po tichu co rozvažovati,

oima s

V se

s

jí

mla

dnes

ped

vznášel její

hrála

milovanou hrakou.

blízkém háji odpoívali. Emilie znala v

hustým kovím obroubené místecko.

umístil

unavený

poutník

trávníku, a pevné spaní jej

dla

se

obraz Alfredv, a mladistvá duše

ním jako dít

tiché,

nebo

vedle

nho

na

nm

Tady

líbpáchnoucím

pemohlo. Emilie se-

jako milostný duch strážce.

Kolem zavánlo

stromoví a

kvítí,

ptákové

pli své ranní písn, líbezný šum zachvíval po-

—3 vtím dého

217

®

—

a obraz Alfredv hledl na dívku z

listu,

se usmívajíc

každého kvtu

—

i

z kaž-

když oi milostn

pimhouila, hledl na

z kotoui-

ni

vvch temností.

„Zde

to

bude nejpohodlnjší u ekl Alfredv \

sekundant. ,.Skoro ze všech stran jsme obklíeni

hustými kovinami. Zde

vám nebude nkolik minut

oko lidské pekážeti. u

odprce byl spokoBylt mnohem starší nežli Alfred, a toliko zpsob svobodného, v rozkoších svtských jakousi útchu hledajícího života rovnal jej ponkud mladíkm. Zkušenému pozorovateli noušlo, že v sob asto hlas nepokojného svdomí utlaiti usiloval. Dnes ml zase tžkou noc, a tvá jeho byla Sekundant

On sám

jen.

Alfredova

neodpovídal.

zpustlá.

Spoleník jeho pokoušel aby nkolika slovy ale žil

ob

se o to

ješt jednou

strany vyrovnal: on

sám

nepidal k tomu ani slova, bylo, jakoby toupo krvi;

Alfred pak

neml

chuti

s

odprcem

vyjednávati. ,,Je to

houslistovi,

hodil

vru k zbláznní — kvli bláznivému do nhož nám všem nic není!" pro-

ješt sekundant,

ale

soubojníci shodili s

tla

—

-3

65—

218

kabáty, a v okamžení na

leskly se jim v rukou

to

—

dlouhé, tenké ocele.

Za hustým kovím sedla

houslistova dcera.

Poslouchala a poznala hlas Alfredv. osedla

jí

do oí. aby

host

dálých

se

dýchati,

pece musela každé

duše

Celá

nena-

ani jediné pohnutí

Bála

neušlo.

neprozradila, a I

jí

aby

Pa-

drala se co nejtišeji hlavou skrze hustinu.

adra dmula

nenská

V

se

se

slovo slyšeti.

u veliké úzkosti.

jí

tom zaincely kordy v povtí.

U

smrtel-

ném zdšení vyletlo z prsou dívích pronikavé zkiknuí a jakoby mohla všemu neštstí zabrániti, drala se Emilie celým tlem ven z tmavo-

—

koviny.

listé

První pohled jakož

jejím

i

její

ohradii se proti

rán

vzela mu ocelová

Odprce že je

jeho

tato

mec.

ramen.

skoro ani neznamenal, a vida,

obrátil

kvapn na

se

a

že

v

padlo

tvá

tu stranu,

oko jeho na Emilii, tu

jeho ulehlo zdšení, jako-

by vidl ducha z hrobu povstalého,

svdomí.

ne-

svého odprce, a v okamžení

špice v to

ale, i

pítrž picházela.

Ale sotva pustil

tím

nenadálým vmíšením-se osoby ne-

souboj

známé petržen, odkud

padl na Alfreda;

vzkiknutím se jinoch uleknul

strašidlo svého

-

~3 Ano

ona

byla

to

,

dcera ve vzdáleném

vila slibm

tila

—

jeho

Kde

lásku svou.

její

Vždy

lidé

— spanilá

mst

nevdouc

,

nmu

vylé-

komu obtovala

,

tu nyní vzala, tak

se

se byla

vidli, an

ji

ped

podle

šla

spanile

osmnácti lety ztra-

te nevrného svdce

strašil

zahradníkova

Takto k

!

kovinami v rozkošné zahrad, když

zala hustými

kvetoucí?

219 SS~

eky, a duch

jejího?

Baronka Kvtodolská chodila u velikém po-

svém

hnutí po

pokoji.

psaní, v druhé šátek

tla psaní

I

V jedné

ruce držela otevené

utírajíc

sob

„Drahá matko

nco

!

Nelekej

—

to

cítím; a cokoli

pihodit k vli

mou

noci

tuším,

celou

lovku,

delší

Baronka nevdla, co

;

V

as o

od

prominouti,

i

Tob,

odložil."

tom

paní

verejší

a k vli kterémuž

souditi, a trnula

tom se dal šlechtic Rovinský

.Rate

se ne-

se pihodí, musí

kterýž

nezstane lhostejným,

dnes

jestli

zvdavost napíná, kterýž

jsem cesty své na

starostí.

se,

Nebezpeného

nemilého zaslechneš.

stane nic se

slzy.

po tetí.

již

baronko,

ohlásiti.

že

tak

ranní hodinou obtžuji," zaal, když vešel do pokoje.

;,

Já

ml

dnešní noci neštstí, že jsem s va-

— ším panem

synem

*9

220

6i<

— mla

neshodl;

se

na

byste

Avšak mi, bohdá! vinu odpustíte, když vám eknu, že se práv ta neshoda a její následky poátkem lepšího budoucího života mého syn staly. Nerate se dsiti, moje milostivá

mne

zanevíti.

—

—u

váš

„Netrapte „

to

nýbrž

bh dn jsem

dlouho, pane barone!"

porann — na mou est! není ani moje vina nebo záslunebezpeného

— je

nic

ha,

m

ji

lehce

—

dívky,

kteráž, jak

a

z

Pivezl

na žádost Alfredovu do vašeho domu

a prosím sám o laskavé pijetí

mno

v budoucí

tuším,

našich osudnou rukou zasáhne.

kteréž

nevyjasní,

nhož

ješt

— nebo

otec

její

dokud se

mezi

roušku strhnouti

nikdo

snad ona sama

její,

—

te-

námi

leží,

nemže,

nežli

— je-li

nešastný

houslista v skutku jejím otcem."

„Houslista?

„To

— Já

vám

T

pane, nerozumím."

vidím, paní baronko

ješt nitku do temného

Já

!

labyrintu,

i

nými teba domnnkami obtžovati. starého

nám

Napadnem-li

rozumu, všecko

se

vysvtlí."

V ml

v okamžení jasného

sám nemám

nebudu vás mar-

tom pišli sekundauti

s

Alfredem.

Jinoch

rameno obvázané a tvá ponkud ubledlou;

spoíval na

ní ale

úsmv

tak

jemný

že ho baronka ani pokárati nemohla.

a prosebný,

—*&

®~~

221

„Odpus, drahá matko! budeš

velkých

míti

hovaóku,

doufám, že

i

vera

jako já

u

Prvodí

spatila

ponkud

baronka na jejího

i

divadla

v

.

.

.

houslistu

ženský

ných místech v zhotovený

z velkého

patrným

jenom jeden-

pamti

baletní

a baronka

5

sbor

hodinu

dvorního

ke

rozkaz

Na obyej-

každá tanenice

nov

baletu, kterýž asi

ped

šatnici našla

šat

se v ní

vídala.

neobyejnou

.

nimi

když

ale

;

se

Nikdo nevdl, co se dje.

zkoušce.

vytrvá,

a za

zatajil

zachvly

její

Kvtodolská byla ho asto

dostal

dívku

prvodce,

kráte vidl, nepustil ho více z

Vloni

vrn

ustoupili,

spanilou

Kdo nešastného

leknutím.

pivedl obslu-

si

tak

otcem svým. Pekvapena

letitého

dech a veškeré oudy

obsluhováním ne-

otce."

objevila se nyní Emilie s

pohlédla

s

Já

mne

u

jejího

jeho

—

starostí.

msta

furore

Na míst

první

25ti lety mezi obecenstvem sídelního

dlával.

Celý sbor se musel oblékati.

tanenice oblékala se neznámá, a jak se podobalo, vzácná dáma. Poítala ovšem

tyicet

let,

ale

patívala svým

posud

asem

již

nco

málo

pes

bylo na ni znamenati, že

mezi nejprvnjší krásky.

~i£ 222

V

bralo

chvíli

tu

Sám

k divadlu.

všech

nýbrž

a

iaté.

Po pedu krá-

—

svým

na

sebe

spanilostí

svou

vábiia

nejen

okolojdoucích

pru rodeem

i

nkolik cizinc pímo

se

intendant je vedl.

ela dívka v hedbávném zrak

65

malým

sestárlým

mužíkem. Byla

V Vedli

Emilie

to

patách

za

s

otcem svým.

nimi

se ruku v ruce

mne

bla.

...Já

Pl

prohodil Alfred.

blíží.-

ekl Rovinský hlasem

mi nadji." se

držím jako tonoucí tenkého sté-

jí

svta spadlo

naše cesta

Rovinský.

zaíná malomyslnost zmáhati."

se

„Nema tichým.

a

jako pátelé.

..Rozhodná chvíle se ..Ve

Alfred

sel

by

s

prsou mých. kdyby

lidumilá ochotnost

a

pana intendanta

nebyla nadarmo." ..Snad mi nebudete chtít pokládati za zásluhu, ze

jsem

na

vaše

pivolil

útraty

ke

zkoušce,

mne dle práva lovenstva požadovati mžete?" ekl intendant. -Dejž jenom Bh. aby se oekávání všech nás splnilo. Zpsob,

kterouž ode

jimžto v nešastníku žádoucí pevrat mysli docíliti

je

zamýšlíte,

vru toi

nevím, jiný

více

trochu

divadelní,

ale

já

by naši nejznamenitjší dok-

prostedek

nešastného otásl."

arci

zdali

vymysliti

dojal

a

mohli,

celou

kterýž by

bytostí

jeho

S „To také

223

myslíme,"'

®—

odpovdl

šlechtic,

my

„a

vdn po-

bychom vám zstali na všechny asy vinno váni, kdyby se nadje naše splnily." Mezi

Starý

posud v hlubokém mlení,

ped ním pedsí

Byly ped lety

zastavil.

jimiž

,

I

k divadlu.

pišli

tím

až

trvaje

—a

oí svých

pozvedl

jakoby se

byl

tu

to

ješt

se

dvée,

ta

ty

asto

tak

houslista,

ponkud

procházel.

potom zakýval hlavou, nebo jakoby odtud

poznal, a

nebyl ani odešel.

Potom

se

jí

Dívka

ruku.

pohnutí

oima zpytavýma, že

cítila,

tásl

se

ím

pibývalo,

jeho

na

pohlédl

zastavil,

ale

kteráž ho pozorovala

a

do

tiskl

vnitní

že

dále

Emilii,

a

stavení

vcházeli.

Od onch

as,

co bylo srdce jeho smrtelnou

ránu utrplo, nebyl v žádném divadle. Také nikdy o

nm a

til,

nemluvil; toliko

byl

tém

veškeru

pamt

ztra-

zpomínka na ni prosvítala jako ja-

sný paprsek temnost jeho mysli. Žádného neznal,

krom na

celý

Emilii;

svt

;

vybledl, že

ba ji

i

ostatní

svt nebyl pro nho tak v mozku jeho

její obraz byl

nepoznal, akoliv od své poslední

kratiké pouti v jejím dom. ano

i

v

její

spolenosti

pebýval.

Nyní mito

teprva, mezi

tmito stnami,

ped t-

dvemi, na tchto schodech zaínali se jeho

—

224

>®

smyslové

A

sbírati

— zaala

®~ se v

nm

pamt

buditi.

když se nyní dvée otevely, a velká baletní

garderoba se katými

ped ním

rozprostela

postavami, s tím hlukem

—

míst v tch samých aropvabnýcn ona

— postava, nho

okolo

valy, a

vždy

pohled, pohybování

tanenice hrnuly, jako

tmi

stra-

samém

tom

svodnou vilou u prosted, na

první,

s

a leskem, s tou

šatech, celá

—a

ped

když se dlá-

lety

—

arci jenom líená, ona se na usmívala tu se dal ješt nevýslovn pvabná

ale

!

—

kikem promíšeného pláe, rozruce, jakoby chtl dávno ekaný

náhle do hlasitého, táhl

tesoucí se

obraz obejmouti

—a

padl bez sebe na zem.

Co jsou nadje lidské? Jakého mají základu? jakého stavení? je

— Písek na behu bystrého proudu

stálejší.

Bez nešastný

vlády,

bez

houslista,

života

a

znamení

pátelé jeho

tu

ležel

stáli

v hoi

nho.

okolo

Rozepli

na hedbávné bolku.

mu

šat,

šrce

rozhrnuli košili, a na prsou

okolo

krku

To bývala svatost jeho

našli

života,

nedostal do ruky, dokud on byl mocen

malou a

to-

nikdo

oud

ji

svých.

—& 225 Sž~— Te

ruce otevely.

cizí

ji

Byla v

ržová, stíbrn vyšívaná páska.

ní

Baronka

poznala.

ji

mezi tím

jejího

srdce

poctu

hanu,

rozkoš

i

ztratila

její;

manžela,

mnohou

šla

Ped

lety zdobívala

Rada rozliného

tanenice.

jisté

školu

lásky

byla se

utrpení

Byla

dotknula. i

okusila

bolest

nabyla nepátel,

strasti

ztráty

pro-

a

k nynjšímu

nežli

,

adra

poklidu dospla. Byla dlouhá léta minula, ale ona

pásku poznala.

Potom byl v Rovinský.

tic

milovaným

kadee

tobolce

ržovém

a lístek na

kroužek rusých vlas

papíru.

Oboje poznal šlech-

Takový papír brával druhdy k za-

psaníckám,

a

takové

bývaly vlastní

jeho.

Mimo

to

leželo

v tobolce zapeetné psaní

Tesoucíma se rukama je otevel. k Dcera mstského zahradníka porouela mu v nm šlechticovi.

dít

své.

Tetí den na delního

msta

po

to

stavlo

ulicích

se

obecenstvo

Cekalo na pohební prvod lovka, to

se

VL

roznášely

sí-

v peestých zástupech.

pepodivné

povsti.

15

o

nmž-

Zvavé

ta-

—

—m 226 nenice

6*

baletního sboru nebyly mlely, houslisty

stinkého

kuklený hrab,

vyrostl

v ústech

a

z pro-

jejich

za-

pronásledovaný kníže a bláznivý

princ.

A

ti

zasnoubení

msíce pozdji s Emilií,

slavil Alfred radostné

krásnou, bohatou a za vlastní

pijatou dcerou šlechtice Rovinského.

^3>£g3®^

Ženich na

licho,

Povídka.

*

(Psáno roku 1839.)

Pítel a náhoda.

Herecká spolenost pana

editele Buriánka

v Polianech byla zkoušku na dnešní pedstavení

„Myslivc" šastn skonila,

Ifflandových

zešla se z divadla,

u

ped se

sálem,

pán herc

stál

;

toliko

Prázdný zstal

i

dcera hospodského,

mla

Lenka,

poklízeti,

sál

rosále

pokoj

vn

ješt po snídaní

tu

dnes bylo skle-

jimžto se

vína zachtlo.

Avšak uprosted pokoje také ješt nkdo že se ale ani nehýbal a s rukama zalo-

ženýma, jej

a

usmívající

niky

vystavného v tanením

soudku".

..zlatého

i

s

hlavou sklopenou k zemi hledl,

snadno za pouhou sochu,

duše považovati,

ili

a opominouti,

bylo

obraz utrápené

kdy

se o lidech

živoucích mluvilo. Jediná domácí dceruška,

po-

nýbrž

n-

lohlasit

si

kolikkráte

zpívajíc,

po

vrtla;

posléz

a ruku

mu

nm k

nepehlídla,

jej

okama

nmu

i

po

hlavinkou

stelíc,

prstech

pistoupila,

zvolna na rameno položivši,

kého zamyšlení ho vytrhla.

z hlubo-

—

"

—

<9

230

S>

Ludvíku!"

..Ludvíku,

srdeným usmíváním,

"

hrozila

„zas mi

to

mu

„Ach, já bych se rád veselil!"

ele trapné myšlénky zahánl; si

Ludvík,

„

po

dlaní

— ale?

co ale?"

té

vzdychnul

pejíždje, jakoby

si

„ale

—

posmívala se

myslná dívka. „Pro se tedy neveselíš chu

mu

bodro-

Pro tro-

?

—

lásky

dobro-

s

elo kaboníš?"

„Lenko!" zvolal Ludvík, bolestn se ulekna, a

tvá

jeho ješt smutnji se zasmušila.

„Ludvíku!"

zakabonila.

zvolala

„Myslíš,

panáku, že

netrápí? Ale co dlat? a já se uila

:

dlouho

byla

a dá-li

hodn

živa

Lenka

s

komi-

dle

živa

na zemi. toho

láska také

i

matku svou, abys

Poslechnu

tvrtého

zstanu,

šastné hodiny dokám,

m

Otec tomu jinak nechce,

Cti otce svého

Pánbh dlouho

nm

po

a veselé tváinky také co možná

ckou vážností,

že

se

tedy

—

pikázaní,

že

pece

té

snad se

obadva

rozvese-

líme."

„Nadje tvá jest libodechá kvtina na poumých starostí," postesknul si Ludvík, „ale ješt daleko rostoucí; a nežli se k ní sám s úplnou vírou piblížím, mnoho smutných dní utee!" „Mn neutee," ekla dívka; ,,ledabych blázínek byla! Propak smutných? To jenom na vli naší záleží. lovk všecko pemže. Jenom šti

—

—& vesele

Zasmj

!

srden

jako na sloupku

zapome na

n

kdož pak by na

zvolal Ludvík a chtl

rukou vyklouznouc,

ale z

vala, volajíc:

~Xe,

ne,

nebude déš; díve se víku

zpívati

skrovnou chaloupku..

si

ist

Ludvíku, a

se,

..Ach,

mnl!"

zaala

se smjíc, a

„Vystavím

mu

231 S> !

Všecko

zasmj

!

se, Ludvíku My mnoho nepoalespo hrozn málo!" doložila,

— já

tebujeme

:

ne,

trampoty!"

ty

u tebe nezapo-

—

odstrko-

jej

mrana

z toho

zasmj — zasmj

se,

Lud-

!"

Povyjasniv tvá, po pokoji honiti;

zaal

veselou dívku

tento

mu uhý-

ona však napoád se

dovádiv ped

ním

couvala,

až

tetí osoba pozadu chytila.

Byly se

totiž

bajíc,

otevely,

do nich vešel švárný mladík

vbhla Lenka nevdomky ..Máme

vdl, k

ona

obejmouti;

ji

jemn

ne

—

co

ji,

se

máme zde

ji!"

bylo

„Smíme

si

—a

náhle

dvée tomu

do náruí.

zkikl píchozí, jakoby

dlo;

dívce, kterouž z rukou pustiti

doložil:

ji

a

z tchto dvou

horeck nkolik sladkých malin

nakloniv

se

chu neml, arovných pavulgo hubiek

ješt

—

utrhnouti?"

„Pane!" zvolala dívka, všech deset prsték mlsnému lupii okazujíc „já vám oi vyškrábu

—

iC

— —
ozval

nmu

plamennou tváí k

s

Ludvík

se

pistoupil.

zpsob!" odpovdl mladík,

niúj

jest

..To

6»

zpsob, pane?"

..Jaký to

a žárliv,

232

a pustiv Lenku z nárui, na závistného soka ne-

ohrožen

se podíval.

V

tom

ale

jeho

i

Letem

nabyla.

onoho

i

tvánost prajiné barvy, jiného nástinu

výrazu

i

pekvapení, podi-

honilo se po ní

vení a usmívání.

s

„Na mou milou," zkikl s kabátem! Pozdrav tlem ..Stanislave,

když

si

svdil

se,

a

píchozí,

t

i

na

je-li

možná!"

zkikl

obadva okolo krku

to

že to žádná šalba není.

ses tady vzal?"

..tu

stojí

Pán!"

ruka

Ludvík,

pe-

padli,

kde

..Píteli,

srdeném

obejmutí

zafoukl, v komediích

náhodou

jal se

ho po

tázati.

m sem

„Vítr

odpovdl

nazvaný,"

dnou

naše

milé

pítel.

Cechy

..Probíhám zase je-

— náhoda

m

také

do

Polican pivedla. Náhodou vejdu do hostince, kdež

náhodou na

ní

náhodou

se

zeptám

Rovinského

napadl,

také jméno pana Rovinského, sklepníka,

hodou letím tedy

ráje!"

se k

kde

bych

náhodou mi sklepník

že je pan Rovinský snad

dvorn

Ná-

stole divadelní ceduli zahlídnu.

hodou naleznu na

nahoe u zkoušky,

nahoru, a náhodou"

Lence obrátiv

pana praví,

— ..náhodou

—

ná-

doložil,

vletím do

—

"

™-C2 233 S>

ponížen dkuje,"

se

,,Ráj

vdouc

jak žert pijmouti,

panák

samot, an

o

si

poklonila se dívka,

zanechá zemských

..a

bezpochyby

o

vcech

tajných a velmi dležitých povídati budou."

„Zsta, Lenko!" tebou nemáme žádných

zdržel

Ludvík;

ji

..ped

tajností."

..A pede mnou tu již také žádných míti nemžete!" ekl Stanislav. ..Zsta Lenkotu melodii znám; a když na pana Ludvíka pohlédnu,

—

m

že

vidím,

tváe,

zkušenost

vpadlé oci

— hochu,

moje

neklame.

kam

si

dal

Bledé

svou ve-

selost?" o

...Já

ní

mžete vit,

nevím,"

pane —

..Stanislave

prohodila dívka;

Libeský!"

doložil Ludvík,

chozího Lence teprva uvádje.

mný

pítel

ko,

i

dále

pítel, a

pítel váš. s

mu

Vy

potutelným

dovolíte-li,

mj

Stanislav do

moje titulatura za mnoho

Ludvíkv

to

...Je

—

..A tak dále!" vskocil ..Ostatní

.,to

mi

í:

nestojí.

píupí-

ei. Jsem

rajská panno Len-

dva nejste nepátelé," mluvil

úsmchem,

..a

— pišel

jsem

snad k svatb?" ,,Xa

mou

svatbu rozmarina ješt nekvete!"

zavrtla dívka hlavikou.

„Ah,

smšnou

to je

škoda!- posteskl

vážností.

„Pítel

mj

si

Stanislav se

má udláno

— já

—3 to

na

nm

3~—

234

mu nepomže

vidím, a nic

Také bych vám byl

svatba.

brzká

nežli

družbu

kapitalního

opatil a své nejplatnjší požehnání dal."

JVu, tedy

jen schovej

to

k hodin šastnj-

ekl Ludvík, rozmarem pítelovým ponkud zaal nyní o své lásce a budoucnosti rozveselen, ší,"

i

—

..Divadla

léta,

jsme

vypravovati.

bo

za ty

co

nechám,-

„ne-

pravil;

jsem

nevidli, trpl

se

dvakrát siln na prsou, a léka praví, že se musím tuze

šetiti,

—

lovk

na divadelní prkna

horších

se

nechci-li

dokati

následk

velikým šetením prsou nehodí se ale

s

—u

nehodí," podotkl Stanislav; „sice padne

..To

pod prkna." .,Hodlám tedy

rui lásky

mšanského

živobytí

..Bez urážky, hodil

umleckou dráhu

Stanislav

—

má „ale

krásných

sn

jesti

vými plícemi

se pidržet."

to

lovk

smna

Mn

dkazy

proklat to

ani do

mohl dlouholetých,

tak zcela odeknouti.

pomoci— nemžeš-li slavnému nejlépe,

v ná-

rajská panno Lenko," pro-

hubená. L'mlectví za mšáctví!

hlavy nechce, žeby se

opustit, a

Xení-li

ale

auditorium dáti zdra-

povolání svého, uiníš ovšem

když v nárui takovéto manželky na

prkenné lešení zapomeneš."

to

—

—

>&

kdybych

,.Jen

vzdychnul

235 S>

zase Ludvík;

si

sml

mohl a

již

zapomínati

otec

..ale

u !

Lenin dlá

mi posud pekážky.

ekl

..Cože?"

..Chce

Stanislav.

vám

tyran

otec

?

—

ale pátelství

s

n-

tu

kdo z vaší lásky truchlohru udlati? Jest tu

nkde

panno Lenko,

dovolením, rajská

nešetí osoby. Kde máte toho pana

otce ukrutníka? Já ho poženu k soudu. í: I chtla mu dívka odpovídati, ale v tom se pede dvemi zvuný mužský hlas ozval. „Leno, aby ti uši upadly! Kde vzíš?" bylo Leno

—

venku

lovka

volajícího

vbhnul

slyšeti,

a

hned na

to

sám

do pokoje

Otec ukrutník.

„Tu

— tu — a dole

máme

to

po sve'm slunéku

slunenice, toí se

stojí

jest plné ruce díla!"

zvolal pro svou poctivost, nezkalenou mysl a

mné

povstný

šprýmy

hospodský

u

upí-

„zlatého

soudku '-, au svou dcerušku Lenku vedle Ludvíka stojící

ho,

zahlídl.

pítele

šestrové

Poznav

Stanislava,

epice

ale

pitom také hosta

nakvap po zelené

sáhl a zdvoile se uklonil. ..Ah

ponížený!" ekl. ..Rate, pane, exekucí je jinými!"

vc

cizí-

man-

nejhlavnjší

a

dovoliti

jde

—

— domácí

pede všemi

— ~S

236 o>

S obzvláštním potšením

oí

slav mrsknutím

prohlídnul

jadrného,

se pohybujícího muže.

i

Stani-

si

a

švitorného

živ

Ten cha-

zvolal: „Bravo!

rakter uvedu na prkna!"

na

oi ho-

moudrého,"

šaško-

..Cože pánovi napadá?" vyvalil

spodský.

„Nco

pkného

velmi

val Stanislav dále,

„ili

ptal se:

asto

není

to

i

k Ludvíkovi ze-

a obrátiv se již

jmenovaný

otec

ukrutník ? u „I

hned

hrom

ale

si

do tebe!" rozkikl se hospodský,

zas hluboko se

ukloniv

..Pro-

doložil:

sím za odpuštní! Jak se mi zdá, vedli zde na mne žalobu. Pán ale dostal o mé osob falešný cirkulá. Já nejsem,

za

m

snad

tato

zamilo-

má dceruška, nebo tento steobyejn pan Ludvík Rovinský

vaná koka, jinak lený

kozlíek,

nazván, u vás vydávali a prodávali." ..Tatínku." ti

mže nco ..I.

láska je slepá,

ska neví

mrzut. ani

vskoila

co ..A

mluví," co

do

ei,

na jazyku ranná

odpovdl

je posléz tomuto

neznám, do celé

tyranství?"

mu Lenka

..jak

takového jenom napadnouti ? í

historie

otec

ponkud

pánovi,

vaší lásky

— lá-

a

jehož

mého

-

—

237 sa—

<9

mj

„Vidíte, mluviti,

n

— ale

drahý pane/-'

se Stanislav

jal

ješt vašeho vzácného jména

ani

neznám." pošoupna,

mé

„Vidíte,

zase Stanislav,

známili,

Ped

zaal

Piveko!"

drahé

..já

jsem

pti

lety,

nato

ponkud Ludvíkovým když jsme se

byli se-

..Xato

jsem uvázl

íkáme:

to

v malé brind, jak oby-

v dluzích;

Ludvík se za mne zaruil

bylo

to

v cizin

—

—

byla hloupost!"

..To

pisvdil otec Lenurenou taxu?"

výborný kus!-

radostn. „Dostal za

ejn

pivního

skoil pro mne do vody."

..To je

in

hospodsky,

nejvtšího

..editel

kuchyn v Polianech."

sklepu a nejlepší

dlužníkem.

odpovdl

Piveko!"

..Matj

epiku

vyjel

hospodský.

si

,.Peníze vyhodit!" ,,Ah,

do smíchu. leží

!

Te

te

se mi zabesklo!"

„Te vím,

vím,

jaký

jaký

to

trn

poctivých duší vzí! Ludvík

mu

to

dal se Stanislav

kámen na cest

v lásce tchto dvou

nemá penz,

a proto

nechcete dceru dát!"

„A

moude?" prohlásil se Piveko prosím za plný horlivosti. „U všech všudy! — copak je lovk bez penz? Jabloíi odpuštní není

to

—

bez jablek.

Pry

s

ním! do

ohn

s

ním!"

— „Tak?-

S>—

238

«S

pkn

„Tedy se

zvolal Stanislav.

porouím. Já nemám pražádné

chuti,

pro lehkou

kapsu muenickou smrt vytrpti!"

Pitom všem pítomným zbžn ubíral. Ale Piveko jej

ke dveím se

panáku

..Stj,

zpsobu

dle

svého. ..Chudoba

mi v stavu kdežto

mu

dím pod to

— prosím za

není,

kotel.

A

na

nejdražší

zastavil.

odpuštní!" ekl

cti netratí.

Ale kdo

step

sehnati,

trochu

tch

na

svt

nejdražší

o

se pokloniv

bží

— toho

panu Ludvíkovi je prý

svt

—

a

má

ta holka

peníze ?

Nemá k tomu

Sežene je? Nesežene.

ho-

Nemá.

kuráže, ani

coby do oka padlo. Tedy?"

..Neite mi kivdu, pane Piveko!" promluvil nyní dost;

Ludvík.

jak pak

ale

mám

„Odhodlanosti a chuti

mám

peníze

pi svém

stavu

sehnati?"

povz,

..Ano, ..jak

pak

je

„Mluv

„A

má ty

tatínku," ozvala se také Lenka,

sehnati V"

mi také do toho!" odbyl

ji

otec.

nco vylomí!" „Ale vždy snad penz ani nepotebuje?" prohodil Stanislav. „Snad jich má nevsta?" er — abych neklel!" odpovdl ..Starého si

láme hlavu, až

Piveko.

se

..Já

dniky

—

huby.

Zvlášt

a

tak

neuil

dvojku místo je-

psáti

má lovk

sotva

tady, v slavných

z ruky

do

Polianech, kde

-

—O by

3i~

239

každý rád pivo v kamnovci

si

Zlaty

varii!

soudek není mj.„Chce-li

se

„Já

ji

moe

to

—

odvážiti

panna dcera

ale

všech vyvoleným na

mužem

s

ze

stavu manželského

bez vesla nepustím!"

„Ale radji své dít umoíte. u

voliti

„Pane!" rozkikl se dívin otec; „rate donekousejte do pecky kterou neumíte

—

,

rozlousknouti

Mé

!

potebný lovk;

píze host

mj

mysl

a veselá

dít umoit

jest

boží

jediný

— já jsem

Pane

!

mé

bohatství,

dar;

ale

radši

budu jako škaredý jezevec v kout sedati a hla-

—

dem krky

hrýzti

Tuhle

stojí,"

„ona

m

mluvil dále hlasem velmi pohnutým,

chci

t

ona

zná,

vdavkám

protivím;

nežli

že

se

a

mluví

„Nemluv, nemluv jakoby

„Vidíš

to,

dívku

otec,

— tatík

v nárui

ml

také

matku

to

myslí

prázdné

vyhlídl;

o

mu

tm

Leno!

tom,

tatínku

l'-

zvolala

okolo krku padnouc,

mu v skutku panáku —

smíchem kanuly mu it

posavad

— mluv,

umoit?"

proto

jej,

až

ví,

ale

dívka, a s vroucností

bala

bych své dít umoil.

lí-

dále mluviti bránila. vidíš

drže,

a

to?"

mezi

zaplesal

radostným

„Xic umosvým díttem. Já

slze po tváích.

jinak se ruce,

ale nežli

když jsem jsem

ji

si

nebožku

k oltái vedl,

—

—£ 240

S>

Zena pak vidla, že do-

trochu jsem se piinil.

muže pracovitého, a byla to svatba veselá. Já mnoho nemám, a mnoho tedy své holce dáti nemohu; ale to je má pevná vle: dokud její ..Podívej se. tatíku ženich nepijde a neekne stane

— — a je dost málo, jen když :

moje

tohle a tohle je

vidím pricinlivost

jak

— „tu

Pánu Bohu

se

a

Slovem,

a

koliv,

-

nebude-li

mu

líbí!"

Dív

jinak

—

— já

pomáhá

holka

vždy bych

živ,

a jinak ale nic!

pan Ludvík piiní,

se

bu s ní

máš, a

si ji

a

zane

co-

sám pomohu,

pro

toho

drobka

živobytí dal!"

Pitom obma rukama Lenku za hlavu po-

srden

chytiv,

políbil.

ji

Pomoc ex tempore. Proud hovoru, vášní rozvodnného, vstoupil zase mezi

behy

vc. „Aby si

vala se

své, a s pokojnou myslí ohledá-

záležitost

t.

j.

o

všem

milenc.

vdl, u

promluvil

Ludvík,

povím,

že

celé své doufání na benefici

skládám, kterou

mi

direktor

„tedy

ti

ješt

dáti

má, nežli

jeho spolenost opustím." ..Celé doufání

na jedno divadelní pedstavení

na malém divadle?" podivil se Stanislav.

— m> 24:1 S>-

„Naše pání

je také malé," prohodila

Lenka.

~a jenom láska naše je veliká. u „I ve ni

il

nejstarší rarášek! 44

to již

si

otec;

její

aspo

když

..jenom

s'o

dosvdzlatých

ztrhneme. 44

Jaký pak máš k tomu

r

Stanislav Ludvíka.

hodný

titul

...Je

to

cíli

kus?"

nco

ptal se dále

lákavého? Jenom

a mandel osob na ceduli!*4

^Psal jsem do Prahy pro inohru,*

4

-a každý den

tento,

v nejvtší

nesnázi.

spolenosti

naší

ji

v Pelianech

dochází

a nejdéle za deset dní se

to

všecko

novou spolenost

rozejde, kterýž

odpovdl

oekávám. Vzím již také Skoro všem spoluoudm

i

s

kontrakt,

direktorem do Libeuic

již

objednal."

„A

si

jde

kam

komu

se

nislav s tvái velmi utšenou.

za

jsem pišel

to

„Mžeš

líbí!*

~A

i

4

zvolal Sta-

kus nepijde

—

já!*4

mi pomoci?

„Jste vy snad sám

44

zeptal se Ludvík.

njaká veselohra

— anebo

smutnohra?" podotkla Lenka. ..Xikoli,

nislav. to

ty

\

..Ano, ano,

dovedu, že

Peníze

zde budu inohrou u

ti,

mj

píteli, dáti

nedrželivé

k

nemohu

eskému

Ale nesepsal-li jsem YI.

roztomilý

vám rozmarinka na

již

odpovdl Staráji! — inem

svatbu rozkvete.

— jakžby

spisovateli

ty letavé,

zabloudily?

lecjakou hru, za kterou

16

—S 242 Q— hezkou hromádku tch drahých stípku

beneficianí

shrábnul?"'

pak

..A co

vy za

jste

n

dostal?" prohodila

Lenka s potutelným usmáním. „Trochu vy uchání ili se mýlím?" od recensent

—

vy

..Oh,

lum."

nebo a

ecké

neomylná, jako

jste

dosvdil

Stanislav.

jí

..Ale

oraku-

nelitujte

m.

všech recensích jsem ani nezakrvácel,

po

rozcuchaným

nechcete-li

spisovatelem

opo-

vrhnouti, objednám také Ludvíkovi kus. že se budou lidé již

nco

lomcuje, a

píteli

..Já

"

dám kus

..ty

doložil Stanislav

— my

Polican

zdejšímu

pimeno,

za

divadlu

a

;

a co

kritické

hodin

hráti

—

hlasitým smí-

se na opatku otoil; „to je nápad

Hubiku bych

nebeský!

budeme

s

?••

zaatou

ctyrmecítma

rozkikl se najednou

chem a vesele

—

skribentové

blázni

pekovám. Kde co živého na nohou, musí ano, ano!"

slabý

bys mohl

z toho zboží s sebou nosíme

nebo

není hotovo,

Ludvík, a

divil se

vyjasnil,

a musím!*' ti

nco

vždycky

chuti

—

nadje mu tvá

„Mohu ec.

—

nevyvedu." ...Jakže,

úsvit

m

již popadl Duch dív mi pokoje nedá, dokud

do divadla hrnouti.

mnou

si

za

nj

dal!

My

všickni

hráti!"

..Na mne se ekl Ludvík. ..Víš,

nespoléhej, leda s malou rolí,"

co mi

léka

radí

—

a

-

!

—3 ..Ty

doma,

SS~

243

budeš

hráti

na

nemocného,

pes

práh

mi

nepáchneš

ani

tebe vystoupím, ne sice na prkna

jsem nikdy veliké po

mst.

chuti

nemíval

zstaneš

—a

— nebo

—

za

já

k tomu

okáži se

ala

Celé Policany budu do divadla honiti

—

—

prositi, že se kámen ustrne a mimo mladému pánu z Prahy také nco k vli udlá. Jak povídám, my dva budeme hráti mimo

budu

to

zváti,

se

mluvil

divadlo,"

nkdo

tetí

a

Stanislav

tvrtý,

nejdražší Piveko, vyvalujte

tuhle stojí

..ale

nás

oba zastanou,"

na Lenku a otce

doložil a ukázal

mé

dále,

jižto

..Ano,

jejího.

oi jak

chcete

—

ale komedii musíte hráti!"

— co

..Co

..

- cože?- zkikl tentu.

divn sebou

,.Pane, hledáte blázny, anebo jste

trhna.

— sám

blázen?"

—

..Pro

Stanislav.

doložil

••

blázen? že vás na dané slovo upomínám? Xeslíže panu Ludvíkovi pomáhati budete?

bil jste,

tedy musíte hlásí

Ah,

hráti.

A

pomyslete jen, až se

Naše Piveko bude

:

to

divadlo ..I

— narodil —

vím

jdte

to je

hráti! Umí-li

seká

k šípku!"

!

to

pak

Vy roz-

nco?

Jakoby se byl pro

zaal

se

tento

smáti,

jenžto nerad kdy jaký žert pokazil, a rád by také

nyní

byl

nesnáze pokoj u

svolil,

kdyby

zprostiti

mohl.

se

byl

..Jdte

jakési

k šípku!

smšné dejte

— ~S

S3

budou smáti,

se

..Jiní

244

Stanislav dále, slovj

nedávaje;

-ale

žádostiví

as vypadne

—a

to

budou

vc

je

pát, snad

a

srdce

vrn

dvou

a balsámem

všickni, jak

— ba

ní zabloudí,

medem

milujících naplní se

bude-li štstí pát, snad

nho

z radostí svatebních do

pane tcháne v nejkrásnjší

to

Kasa

— ba bude-li št-

nkterý dvacetník do

i

mluvil

nejpotebnjší.

naplní se dvougrošáky a desítníky stí

hanti,"

jiní

hospodského nijak másti se

T

Jakž

zarejdí.

nadji

nco

i

je tedy,

— co

íkáte

?

budete hrát?" ..Inu,

kdybych

mohlo

—

ucho

šoupaje

-

vdl — kdyby

zaal Piveko, „i vem si

—

není žádná hanba dovedu ?^ to

..Nemjte

starosti,

jakoby pro vás „Myslíte?"

epiku

já

s

Jen

po-

ucha

rarášek!

to

— cože?

nco

to

ale, jestli

vám pidlím

na

Vždy co

osobu,

ulita byla."

váhal ješt

ponkud hospodsky;

najednou se pak ale rozhodlav, podal Stanislavovi pravici,

ka:

Pevn jakoby

m

..Nu, tu si

uchopil

právo

ml

se

pijímati

spolenosti herecké, anebo

„A jakž jfPro

podané

lovka

jej z ní

mezi

ruky,

oudy

vyluovati.

pak bude semnou?" prohodila Lenka.

mne nezbyde na

osoba?-

máš, rohatý!"

Stanislav

tu

slavnou

hru

žádná

—S 245 — 6*

pjdeš-li

„I

smšném

u

pak!

rozhorlení.

„Aj,

tatínku!"

aj,

hlavikou podivn

vrtíc.

A

zvedená dceruška?

jsem se zvsti,

nežli

uznáváš, uznávám já

Ludvíkem mimo

A

divadle.

ješt

je

aby

to

divadla dále,

zali,

dívka vesele,

..Neíkáš-li, že

jsem tvá

po

mj

bude-li

se

nejrozkošnjší

budeme

divadlo,

vy dva

s

k mé veliké inohe osob

panák,

na drátky, a kozel by v tom byl zalidí

hodn

nenalákalo.

vešlo!

mu

když

lubího vejeete

!

a kdyby

kaském krám vtšího

dva

tatínkem na

— Aj,

Jen aby se pro živý

byli divadlo vedle

jich do

Bh!"

sálu?

—

aneb jak se vše

Sem

se ani

dv st

tak malé byly,

po

kolny,

z ho-

dušiek ne-

jako ty na pe-

dni Všechsvatých!

njaké

zvo-

v sále oká-

„tot oechová skoápka! tot výdymek

vecpe,

ráji!-

My

všickni.

našijeme strakatých

nedostávati,

povsíme

lal

odpovdla

hráti také!-

„Žádná pochybnost,

šitý,

otec

ni

kom pak medle mla po tob? Co ty za dobré také. Ty budeš hráti, a já

zvolal Stanislav. „Hráti s

na

se

utrhl

!"

vou Evu

budu

:í

..Podívejme se na tu chti-

stáje,

ta místa jmenují,

Není tu špejcharu,

jakáž se kdy

nkolika prkny a špatné malovanými oponami ve svatyni krásného

umní

pekouzlila?"

— —

•&

S>

soudku

„Sál u zlatého

mj

na zámku našem, jest

Je

v celém vkolí.

„A

tancuje

pkný,

to

v

se to

nm

v ce-

nejvtší

jest

odpovdl Piveko

lých Polianech," sál

246

*

sál

„a vyjmu-li

;

nejvtší

ten

pravidelný sál

jako

—u

na vlnách,"

doložila Lenka.

vždy

„O,

mi

..Jen

ru.

já

nechci krásné jeho

vlastnosti

ubezpeoval Stanislav otce

zmenšovati!"

povzte,

honem

jaký

dce-

i

je

to

sál

v zámku?"

„Hodný, starý sál," ekl

ped nil.

nco

ješt

ším

takového

stojí

Tenkráte tam jemu ke

to

tedy

„a pro Také tam tu-

— aspo

to

tam

když se náš hrab ože-

patnácti lety stálo,

„I

Piveko,

schváln vystavný.

divadlo jako

máme

nco

cti

výhru!"

provádli."

zvolal Stanislav.

„Zlatý soudek necháme a budeme hrát v zámku. pomalu,

..Jen

oken!" cík

poroueti, a Víte

urputník —

..A

pro?

Pánu Bohu do zámku má správ-

nestelíine

namítnul Piveko.

co

cest.

a

;

ten

..V

nám vykopá jámu na

Protože

jest

nelida,

škareda,

í:

si

je

— já

s i:ím

pjdu

když nevyhrajete?

Máme

vtlený raráš

do boje."

„Ale co pláten

boj,

ho tu asi tyry nedle, ale

ouad ješt

za ten cas ho mimo

skoro žádný nevidl. Se žádným ne-

— a když

mluví;

eS

S>—

247

mluví, tedy

se

lovk

musí

prý

na psí štkot pipraviti." ..I

výborn! výborn!" zasmál

správce

se Stanislav

„Nyní musím Poliauského pana

z plného hrdla.

kvli sob samému poznati! mé nejnovjší novely

již

rozkošná osoba do

To !

bude

A vrí

a štká; já budu tak dlouho obcházeti, až ho pod-

skoím a

a

On bude mleti,

chtán popadnu.

za

my budeme na zámeckém

Tu vzí Pod paždím

divadle

hráti.

a

tru!

se vedouce

šli

Stanislav a Lud-

vík po námstí.

Veselý cestovatel snažil se všemi slovy pítelovu

tvá

vyjasniti.

Zpomínal na

asy

bývalé,

na kousky, jakých kdy rozpustile provedli; mluvil o tiché píští budoucnosti:

né jakési bolesti nechtlo

vých

postava, a

kým

V

zmizeti.

ale

mrano

pece

s

trudu a taj-

tváí Ludvíko-

tom se mihla okolo nich ženská

na krok od nich se zastavivši,

„dovolte

pane-

u

Stanislava

se

s leh-

omluvíc,

bystrým okem po Ludvíkovi mrštila, znamení dávajíc,

aby k ..Dnes

ní pistoupil.

vám

kterou byste u

již

mne

Ludvík uposlechl.

tedy zas ani chvilky nezbývá, ztrávil?"

a hlasem polotajeným.

ptala se ho zostra

—

—

248

C3

„Sešel jsem se

s

—

6*

drahým, dávno nevídaným

ponkud nesmle omlou-

pítelem.- jal se Ludvík vati

—

„a nenadal jsem

že

se,

byste

m

po-

hebila. u

Vím

— Dejte

se?

..Nenadal jste

Rovinský!

já, co

nazvanými pátely osnujete; a sud

nmou

Myslíte

mla

byla.

s

tmi

tak

jsem až po-

jsem pece

dobré

oci.

stou kachnikou z hostince opravdu?"

to

kom mluvíte?"

..O

„Prosím

má vyídivá

Msto

nehrajte na nevinného.

vás,

a já

ústa.

„Lépe by vám

mných dobe

dobe

slušelo,

slyšela. -

kdybyste

o

nepíto-

mluvila."

—

„love! zlému! To

víš,

..Bylo

by

krátkou

jestli

pane

pozor,

si

— co

dje

se

pamt

Ludvíku,

nepopouzej

m

co jsem pro tebe uinila

mn

líto,

vytýkati

ke

u

kdybyste mi vy jediná

mla. Já

se úlohám

svým

vždycky dobe nauil." „/Se

mnou

jsem pro tebe „Lítost

pro

r

Pamatuj

bídn

hraješ

nejlepší

moje

mne ujmu

sté moci

ale to

byla

!

Zapomnl jsi,

engagement

by ješt vtší, kdybyste

trpla. si

tedy alespo, že tvou

povst ve

mám!"

..Jak?

—

že

opustila ?-

co povídáš?

anebo se musím

njaké

Tomu nerozumím

nešlechetnosti báti!"

—

?

!

249

povídám:

nenkou

za

hráti a

Nebo to mnou jako dti s pa-

zpronevily!

pomsty, se

hodláte-li

mými zády nco upádati,

mému smyslu bží

proti

Až

mé

se

,.Boj ti

nechám

k poslednímu okamžení

potom

budu také práva svého

ale

Pyšným krokem letla pekvapeného

Ludvíka

co

podivíš se, co dokáži

:

po

to

tch

—

slovech dále,

zmateného

i

dojíti

hájiti!"

uprosted

námstí zstavíc. Nemálo krátkou

div

se

ovsem Stanislav na

byl

nenadálou mezihru oi

a

otvíral

tuto

a by-

strým hledem zpytatele svtských událostí a

lid-

Byla

ských

vášní

štíhlá,

vysoká postava, plná tlesné vnady, prakrásy,

videlné

a

dle

ženskou prohledal.

osobu

živosti

zraku

ve

zkušenosti

víceleté

v pohnutí,

i

vadoval

to

ji

ve

tídu

hereek. ..Co

Ludvíka doložil:

jako

to

bylo? a

tázati,

„Ona

je

,.Je to

a poátek neb kterýž

m

jsi to

ty

moci

to

mluvil

tajemná,

vládnoucí — kdybych

novým Faustem,

Ludvík.

kým

hled napoád za

m,

..Slyš

míem

s

u

jal

se

odcházející

lovkem

byl Klingeman-

by byla famos Helena!"

však

mj

Mefisto!"

odpovdl

tragická naše milovnice Slatinská,

aspo

hlavní

nyní skliuje. u

píina všeho smutku,

~?9 250 S~~ „Jakto?"

zvdav,

tázal se Stanislav

jma pítele zase pod paždím, pospíchal

s

a po-

ním k jeho

píbytku.

podruhé tžce

jsem

..Když

tento vypravovati,

—

vou pelivostí ..Ze

„lovku srdenost býti

pustinách

dvojnásobn

milá,

Já

a

milejší

herci

jako šílený zoufalec.

nžná nemže

bylin na

na !

tehdejší

Leželi jsem

jsem pak ovšem

museli'

I

—

nesmím

si

zastesknutí duše své ani zpomenouti

mn

tako-

outlá úslužnost a

chorému

nežli

vadnoucí.

Slatinské býti

s

až vadí? Rozumím. u

v cizin

je

žádnému

mne

í;

te

to

ti

zaal

stonal,"

se ona o

..starala

povdcen, kterážto jediná se byla ke

nebral jsem. uzdraven útchou blížila, jsa, slova upímného pátelského pohnutí svého nikdy na váhu. Ona v nich nalézala více nežli s

i

pátelství, a piosobuje

kéhosi ke

..Znám

to.

onch

od

znám! Vybhla

Tys

po vdavkách.

na Lenku

si

mn — u

nastrojil,

lovnici mrzí.

Pro

se

a

to jí

si

na lov a

stílí

tenata

milosti

své

tragickou

pannu

mi-

mužným slovem

ne-

zatím

ale

as práva ja-

ale

zbavíš?..Bojím se

ji

Zdržuji

popudit.

pod nepravým jménem

—

s

se

falešnými

u divadla pasy;

ona

—

™S to

ví.

251 S>

má v

rukou, a je v stavu

— byla

by taková draice?"

písemnosti moje

mé u práva

„U

:

udati."

všech všudy

..Ona je plna divných vášní, a to

m

od ní

nejdíve zahnalo."

hezká

..Ale

budem-li ..A

my

jí ji

je,

muset

a bude to

aspo

lichotit!"

zvolal

dolichotíme

Všecko se podaí.

— nestarej

Xevíš-li,

hejnem eských znlka] ú Nikdy ješt

Le

Pánbh

se

za

to státi,

Stanislav.

a

nezoufej.

co praví jeden mezi

?

lásku neopustil.

kdy chudák sama v sebe nedoufá

Ten jen k behu doplave, kdo nezoufá, Utopí se

ale,

kdo

Medvd -Ad

instar

se

deva

a prosba o

ar si

— jako

kdosi hlasem polotajeným,

a

pustil."

sál.

medvd!"

z vedlejšího pokoje do kanceláe kynul

komusi, kterýž

láe.

Onen

Bartolomj, byl

byl

mužíek já

ho

do

druhému

téhož kance-

pan

vrchnostenský písa,

jako

z cukru;

Polianský pila Kodra, „Ale

s

ekal u vchodu

kdosi

mluvil

vstupuje po prstech

zkrotím;

lovk nic

se

druhý

kdosi

jako suk. nebojte!

Já

ním umím zatáet." mluvil pan písa dále a na-

™& 252

pitom ruku, jakoby za své

strkoval

nco

S2

slibování již

„Nikil vobis faciat

rád dostal.

—

vám

nic

neudlá !" „I

však já

velmi lhostejn.

se

nekuli nemoudrého

Co

—

kanceláe

-

vrazila.

kteráž

Bylt

to

v tom

..Jaký

sta

„Zaháleti,

ortografíckých

eený

onen svrchu

psacího stolu ne-

na

lelky chytati, péra kaziti,

chyb

vy písai! Sednte a

V tom

okamžení do

PoManpký pan správec. poádek? Je to poádek?" je to

ili

zaal kieti, an pana písae u zastihl.

pila

hebce,

dále zamumlal, nebylo slyšeti, jelikož ho

tetí osoba pekikla,

medvd

odpovdl

nebojím,"*

„Já zkrotím zplašeného

nadlati

—

k tomu

jste,

pište!"

—

Kodru. ,.A kdo jest tohle?" „Est homunculus cum supplica in devo* zaal písa, pln poníženosti ke stolku tione zahlídl

—

se vleká

;

ale

domluviti nemohl.

„Držte hubu, vy zakyslý študente ho správec.

„Chcete

m

u !

zakikl

svým latinským octem

otráviti ?

„S

ponížeností

ozval se nyní

pila

Kodra „Ha,

lítil

jsi

ruku líbám,

sám pila a ponkud a picházím strany ty to,

se správec.

vzácný pane! u popošel.

prkenný nešastníku?-

„Je dnes

as

„Jsem

tch prken

na prkna?"

—

Ci

roz-

—

"

—

253 S>

«9

„Inu,

vím,

já

stejnosti

své

mly

že

nijak se z lho-

nedaje:

vytrhnouti

onehdejší

být již

odpovdl Kodra,

týden hotovy,"

jsme

..nemohli

ale ezati."

„Nemohli jsme ezati!"

— „Nemohli

po

se

pitvoil

— nechtli

nm

LePánu Bohu den krademe a milostivé vrchnosti žlu dláme. Pište, písai!" zvolal mezi správec.

jsme

jsme!

noši jsme!

paní

zaal mu pedíkáhrabnko Excel-

ale

zas

tím na pana Bartolomje vati.

r

lenci"

M

„Nejmilostivjší

— najednou

„Pány za nos „I ty se

Kodra

mj s

se

—

tahati

—

k pilai

obrátil:

vy byste rádi!"

to

pak

jaké

Bože,

pravou

a

eskou

tahání!"

usmál

dobrosrdeností. „Pila

neeže, když voda netee." „Ale pro netee?" vyítil se správec. ..Pro

tee v

pro

u

na

Libenicích,

vás

netee?

v Suchdole?

Vršanech,

— Pište!"

otoil

se

opt

k písai. „^Pi nastávajícím podzimku osmluji se 7 Vaší Excellenci""

— podruhé

vás

dám zavíti!"

~Oho, jemnost pantatínku! tak zle nebude. a

„Že nebude ?

— Píšete — ?

nkolik prosebných

Polianském lai

— bude

takové slovo

slov

promluviti."" zle!

—

A

o

>„

..Vaší Excellenci

chudin

— Bude

opovažte

se

na panství

zle,

mi

pane pi-

ješt jedno

—3 — z huby

„

a

jakož

uprosted

osoba

kanceláe

jich

pt

a dva-

byl

vesel

již

se

tu

ped

hlas

aspo

— Stanislav

Li-

potichu

do

chvílí

nepozorován

a

aneb

prostedkující.

objevil

stojící,

Ont

beský.

dám vám

pusit,

ozval se najednou mezi nimi

cet vysadit!" cizí,

s;—

254

rozprávku vy-

Dle zkušenosti své poznalt hned. jak se

slechl.

k správci chovati

musí,

svého

po-

se správec,

ne-

chce-li

cíle

stihnouti.

znamená?-

..Co to

vda

podivil

v prvním okamžení,

jakými slovy podivení

své pronésti.

jáku

„Ano,

— co

Stanislav Kodéry dále.

svou

znamená?"

to

..Nauili vás

doma tak

rozprávti? Nevíte,

vrchností

se

ptal

co

se

je

ucti-

po

nm

vost?" ..Pane!" rozkikl se

pane

..Ano,

na

správec.

rozkikl

pilai!-

se

Stanislav na pilae.

„Já vás dám ..Písai

!•'•

— vyhodit!"

zvolal,

zlobil se

správec.

jakoby zde všem porou-

eti mohl, Stanislav; ..skote pro vrátného!"

nehnte!" zakikl ho správec.

..Ani

se mi

..Pro

Pána Boha!*'

pila

sepnul

vením nade dvornou rozprávkou. octnul v blázinci!

Radji pjdu,

tady ani za uherský

msíc

ruce podi-

,.To jsem

a lidské oko

nespatí."

se

m

—

<S

„Pokejte

kam

vím,

u \

se mi

255

S*—

na

zkikl

celého pomátl. íle, sousede!"

nadání mírn. „Pojte sem!

—a

vyklouzlo

slabá stepina

proby

ne-

m

lovk

Ten

zaal na pilae nad Jestli

mi prvé

mi za

zlé.

nco

lovk

ne vyklouzlo?

— nemjte

-Já

správec.

podla.

hlava

Prkna

je

složte,

pijte na lžiku polívky." „Inu, na mou milou, vzácný pane!" vyjekpila, a divil-li se prvé správcov prchlivosti,

a v poledne

tal

se nyní vlídnosti jeho

divil

sám hotový blázen!"

dal se

ješt

smíchu. ..Když ale ráíte dovolit líbám

— já

více.

konen

niím nepohrdnu."

A

,.To jsem

do srdeného

— ponížen ruku hlavou vrt bral

se ze dveí. ..Nu,

správec

nyní byl

ku

zatím

—

cizích

vám

co se

a

opt

líbí,

nevrle

panáku?"

vyjel

pánovit po kancelái pecházel.

víte-li,

dom

že

hrozn divný zpsob,

máte

si

na Stanislava, kterýž

„Já do

picházeti?"

,.K neobyejným lidem picházívám také neobyejným zpsobem," odpovdl Stanislav s le-

hýnkou poklonou.

Co hledáte? Já vás neznám!" otázek nemohu jedním dechem od-

..Kdo jste? ..Xa tolik

povdti. Dovolte, abych po druhé

pkn

se posadil, a pak

vám jednu

zdlouha vyložím." Pitom snesl

dv

sesle a postavil je vedle sebe do prosted pokoje.

—

"

"

—*S z nich

u

bruel

správec,

na

sedaje — „nedlejte

hlouposti.

Já

„Zkrátka, jednu

256 o>—

zkrátka

!

nemám asu k maení." pravda,

..Xení-liž

pane

správce, "

Stanislav,

když se byl na druhé

chodíte v

maškae?"

spustil

sesli umístil.

~vy

-Pane!" trhnul sebou správec.

— já

..Xezlobte se ší

lid

vás

srdeným

—

„Tisíc ..

—

vás chci pochváliti. Zdej-

nevlídným

jmenuje

,

nevrlým

,

ne-

—

hrom

— to

do nich ude, kteí to roznášejí

je

má e. Ti pošetilci hledí jenom na kru loví. Jak se kdo tváí, jak mluví, jak chodí

také

—

dle toho jej také cení."

„Co

je

komu

do toho, jak se já tváím, nebo

jak mluvím a chodím? Ublížil jsem dil

nkomu?

Oši-

jsem nkoho?" ..Nikdy

že v

—

maškae

je

to

má

chetné, lidumilovné

pohební

Bh — a

mám.

jedná se o štstí dvou mladých

Chtjí se

je

mn

vzíti?

proto

povídám,

je dobré,

šle-

do toho?

Mám

e

držeti?"

zvlášt nyní, an vaší la-

skavosti nanejvejs potebí

-Co

a

u

..Pane! chcete mi ..To nedej

e;

Srdce vaše

chodíte.

— Pane

lidí,

Je mi

správce,

kteí se

nco

dát povolení?"

milují."

do toho?

— —

"

~S 257 5> ano — ne ke

..Povolení,

pozdji!"

vám

..Xic,

u

líbíte

to

—

vám

—

se

líbí

já sám, a jestli se

odpovdl

\

mrzut

správec,

usmál se

dále!"

nic

mi

se

tuze

vám

nespustím. Tedy se

— vy

pijde

semotam posedávaje. „Jenom dále

vaše Jibite u

ce

to

mého pítele

jestli

—

líbím

stolici

že jsem

ale,

si

..Líbíte,

na

o .štstí

ho znáte, anebo

jestli

pomyslete já

svatb,

ale

posvdcil Stanislav nad míru lichotiv.

„Pane správce, jedná se nevím,

~

se mi také

líbí,

Stanislav.

í

..To

toho se tak brzo

líbím? Vidíte, pane správ-

líbíte.

Když

se na vás podí-

vám, jest mi, jakobych svého nebožtíka otce vidl.

nkdy

Býval také

podivín, ale

studnice nevyvážné lásky.

jakobyste ve

mn

srdce jeho bylo

Pomyslete

syna svého vidl

si

také vy,

tt

..Pane!" zaal správec, nevda co o srdených slovech lovka nezuámého mysliti, Stanislav mu ale všechnu další rozpacitost odpovd i

ušetil.

..Xadji s

se,

že syna máte?" jal se totiž

lahodnou píchylností

„Xemám!" se od

nho

odbyl ho správec zprudka, a

odvrátil.

..Tedy spanilé dcerušky?"

„Žádného, žádného!*' YJ.

opt

tázati.

17

mrzut

;

— ..

®~

258


Ubohý muži!" vzdychl

Stanislav

—

..pak

pro vaše mkké srdce tak tvrd okoralo! Žádného vkol sebe, kdo by vás dtinsky miloval

vím,

a

vašich snášeti pomáhal?"

let

tíží

„Žádného! žádného!" bdoval správec. ob-

ma dlanma

tvá

si

zakrývaje.

lovku neznámému"

pane,

..Odpuste,

—

omlouval se Stanislav, patrnému pohnutí správ-

covu nemálo se div

—

Památkou

svévoln.

to

..Ctil jste

nestalo se

jsem

otce svého, kterého

—

vám dokládám

se

ctil.

..odpuste, jestli jsem o bo-

vašem zavadil:

lestnou stránku v srdci

Cí

vskoil

otce svého?"

mu

správec

do

ei

mu

je tiskl.

ho

poslušen? Nezestárnul žalostí nad nezdárným

za

a

synem?

—

ob

otce svého?

..Miloval jste

O, pak

žehnání jeho

šastný

byl

to

koen

zavlaží

dv

slze

zaskvly se

vám

jste prvé

ekl.

..odpuste mi, že zuji

— jak

mu na

se

Byl

a

otec,

—

Starý

pronikne.

Rozvoda

asách

tak bez maškary uka-

Mluvte!"

— Mluvte, nerad

po-

mluvil dále,

letitých

lovk

zídka

slýchá

o zdárných synech mluviti, a pak ho to jako

andl

jste

života vašeho, jako

rosa nebeská! Odpuste mi, pane" a

vele

ruce jej uchopiv, velmi

pane, co

slibuje,

ale

byste

rád

zpv rád

?

plnívá.

— Potšen tu

©~—

259

nenadálým

pevratem správ-

ekl Stanislav:

„Slyšel jsem, že

tímto

covy nevrlosti

í£

v zámku veliký

sál

máte?"

„Máme dva. Chcete se „V jednom stojí panské

n

na

podívat?"

divadlo?"

„Divadlo?" optoval správec velmi zdlouha-

v a pitom

tvá jeho zase škared zdloužila. ..Je tam. tuším, njaké lešení." ..Aj, tot výborn! A piosil bych vás co nejsnažnji, abyste mi je na jeden veer pjil!" ..K

nm

i

emu

..Xu."

na

se

to?" ..rádi

bychom

jednou zahráli."

vyskoil správec.

..Pane!" vjela do tváe.

se až k

—

zasmál se .Stanislav

— ..Pane!"

samému

a

mu

divokost

zkikl soptiv, a

tsn

Stanislavovi postavil. „Pane! kdo

pak jste?" ..Stanislav

Libeský jsem," odpovdl

velmi obratn se pokloniv; „toho sovatel všelijakých smutných

a pítel

lovka,

kterýž

spolenosti, ježto se nyní

je

i

tento,

asu pouhý

spi-

veselých kousk.

spoluoudem herecké

v Polianech zdržovati

est má." ..Pítel

za

i

komediantv?" zkikl

ošklivost bylo r Zní-li

mu

vám komediant

tedy komediantv!"

správec, a

hr-

na tvái vidti.

odpovdl

lépe

než herec

Stanislav

s

—

nemá-

— —

260

CS

-

—

"

S'-

lým podivením, že muž tídy vzdlané

umleckém „

s

love,

m

máte

..Ani to, ani ono l u

Mj

sešel,

bude

za

dny

benefici,

vadž na tom celé jeho budoucí štstí

možná

co

nu jeho divadla

milostiv

použiti

„A kdyby sál,

aby

penz dostal, picházím ve jméabyste mu na ten veer zámeckého

prosit,

správec

dný

pon-

a

záleží,

nejvíce

dovolil, kteréž

i

jest a

lidmi hlouposti

bylo,"

rozkikl

— „nic A

žádné divadlo!

Komediantem

vtší

desetkrát

zadupal

prý je

mst —

tikrát vtší nežli divadlo v

se

pro

..I

jsem se tady náhodou svou

míti

m

— nebo

správec.

usmál se Stanislav.

pítel, s nímžto tyto

blázna

zaal opt

chcete pokoušeti?"

pak?

stavu

o

tak patrnou hokostí se pronáší.

mu nepjím — žápro bych pjoval?

komediantem zstane!

Ped

vyvádt, blázny ze sebe dlat

„Pro pána krále!" sepnul Stanislav ruce ..zase

tt

—

nová maškara!"-

..love"

luj

m

ta

maškara!

— zaal

správec psti

— „nedopa-

njaká maškara, jste vy, pane, Vy, pane, vy! Vroucím oulisné upímnosti pitoil jste se k srdci mému, že bych byl starý muž ped vámi skoro zaplakal — a pro !

Je-li zde

bych neplakal, když

mém

se

dotekl?

jste

Styte

bolestné se

—a

rány v srdci

eknte

píteli

— ~&

261 S*

svému, aby se nijak na není dcko,

sál netšil. Starý

Rozvoda

kterým se zahrávati dá!"

s

Pi tch

slovech

otoil

se

hnvem

a

pálený odešel kvapným krokem zase

roz-

tmi dvemi,

kterými byl vešel.

Sestra a ztracený syn.

Jako

kanceláe

zmámený zstal Stanislav uprosted nevda má-li viti, co práv

státi,

anebo

vidl,

všecko

to

za

pouhý

klam

smyslu

:í

zaal

nato se

míti.

„Kdo by

smšnou bíhati.

,.

se toho byl nadál

vážností bdovati a rychle semotam

Všecko

škaredy

..In

šlo

jako na

šrce! Z

jak

ho tu jinak jmenují

vzí?"

jen

zašeptal tu

za

vzchopil a potichu

za

capife et corde ejus!'

ním písa, kterýž piloudal.

se

„Tuto

byl

mu

schází"

a prstem na celo poukával;

habet jen ani

pe-

nelidy, ze

— stal se — pro milý beránek — až pak najednou

—a

lovk jako Bh! kde to

nj

!

— žádného

zalíbení

pomysliti, pane — do

živá duše!

Jsme

v zakleném zámku!"

— mluvil

dále

„nihil humanifatis

v krásném umní.

Rame

divadla nesmí ze

zámku

tu jako

in Siberia

— jako

— 7

,To

si

mohu

ekl

pomysliti!"

písaovu osobu bedlivé

cm

S~-

262

<3

— ale

nepeje pan správec ..Huc haesit aqua

— zde

pán

Stanislav,

..Divadlu a her-

prohlížeje.

pro?" zamrzlo!"

to

od-

povdl

pan Bartolomj a pokril rameny. ..Pro!

Kdo

ví

to

9

"'

...Já

nevím

...Já

tak

„mohlo by se

!"

a

nic,

písa velmi dležit;

doložil

snad vyzkoumati

ale

Soror domini!"

— ticho

však!

pitom Stanislavovi do

pošeptal

ucha. a plaziv pitoil se k obstárlé ženské, kteráž vcházela do kanceláe dvemi, jimiž byl sprá-

vec odešel.

Byla ale

to

ctihodná

Odv

ky pedstavujeme. oupravný.

nkud

té

chze

tetin-

..Pane

dnešní

cisty,

ponkud

bylo posud vidti,

ekla velmi

Bartolomji!" an

pánov

jí

velmi spanilá bývala.

let

hlasem k písai,

budete.

hodné

si

a veškeré pohybování vážné, po-

zdlouhavé, a na tvái

že za mladých

let,

pravé

byl

její

padesáti

ušlechtilé,

dobrosrdenosti, v jakové

ženské

o

postava. asi

zdravá, zachovalá, plná

jí

ruku

prchlosti se

líbal.

žádným

Snadno byste pak sám

jemným

..nadji se, že mluviti ne-

hnvu

jeho po-

cítil.-

;

o

.Prchlosti?"

niem nevdl.

tázal

„Mj

se

oulisn písa, jakoby

Bože.

já

ho

dosavad

—

<3

S>—

263

hominem dulcem suacemgne — líbezného jako veerní vtýrky znám. A hnv jeho? Dii

jen jako

avertant! .Nedopouštj

— já

nevidl, já

nic

nic

neslyšel, nejvzácnjší paní Anastázie!"

dobe, pane Bartolomji!"

..Dobe, cila

Nyní bute tak laskav v

pedním

Mám

pozdržte se

a

ponkud

aby sem nikdo maní nevešel.

pokoji,

pánem ve jménu pánov nco vy-

s tímto

jednávati,

posvd-

dobrý a rozumný muž.

..Vidím, že jste

tato.

nerada

a

aby nás

bych.

nkdo

vy-

trhoval."

S

desíti

poklonami a krokem zpátecným jako

rak odplažil se písa, a uctiv pozdravil nato Sta-

správcovu

nislav

teprva nyní be-

sestru, kteráž

dlivjší zetel k hostu obrátila. ..Milý pane." jala se k se,

abyste

totižto

bratrem

s

..Nebojte se, vzácná paní!" slav,

omlouvav

do

reci

jí

práv

se

mým ml, toho

lovk nevzdlaný, zpsob — u

nebyl, že je

anebo hrubých

..bojím

mluviti.

rozprávku, kterou jste

pro

zdejším správcem,

mínní

nmu

zlého srdce,

odpovdl

Stani-

skoiv. ,.Toho všeho

u pana bratra nenacházím; ale zdá se mi. jakoby

njaká

pvodn

veliká

ztráta,

nebo nesmírná bolest jeho

dobrou a jasnou mysl byly sevely a tak

pevrátily,

že

tato,

v jiné

sob

docela

odporné

—

<£}

264 oí~—

roucho se zahalivši, nyní z

nho jenom

chvilkami

jako z larvy prokukuje."

„Ach,

máte dobe, milý pane

to

u \

.

vzdychla

paní Anastázie a sepnula ruce na prsou. „Veliká ztráta a nesmírná bolest duši jeho tak sevely, že

jsem ho od tch

On

mohla.

svt k

urputnosti,

—a

do

nkdy sama hlavy,

že

se

lidí

štítí

poznati

ne-

ho všecko na

chce;

nutí

se

anebo nevlídn snimi na-

pi tom všem ho zase myšlenka

svt

že ho

as

podvésti a oklamati

ošáliti,

kládá

vzal

si

pro takové chování

trápí,

za rozeného ne-

vlídníka má.'

u mne obávati ne„nebo vím. jak veliké lovk nešastný potebuje. Pitom také

„Toho

se,

vzácná

odpovdl

musí, •'

šetrnosti

pevn

doufám, že

svou

záležitost

navzdor jeho prvnímu odporu

pece k

„Ach, milý pane,

zaínám jste se

— že

paní,

Stanislav;

cíli

pivedu."

nyní

se

já

strachovati

nadje oklame. Dotknul vci ped bratrem mým, kteráž je práv vás

totiž

pi vod a poátek všeho jeho nelibého chování. Vyrozumla jsem zjednotlivých jeho slov, že jste s

ním

o

divadle rozprávl.

Nemám-li pravdu?"

Stanislav posvdcil.

„Jste vy, pane, sám od divadla?"

ptala

se

paní Anastázie s jakousi zvdavostí, která se ovšem s nelibostí

správcovou nijak nesrovnávala.

Ušly-

:

—S sevši

ale

263 ob-

od Stanislava, kdo vlastn jest

v tichém pemyšlení

trvavsi, jala se

za

a

jakou píinou na zámek pisel, za dobrou

chvíli

konen

takto

mluviti

„Pane Libeský, musím se vám piznati, ze jsem pedevším

—a

mi porozprávti

se

snad jedin z odhodlala,

oudem herecké spolenosti vy byste

ani

býti se

neuvil, jak

stavu táhne, cokoliv

rozum

i

m

té

^íciny

vá-

s

protože jsem

vás

domnívala. Ach, to

a soud

k lidem svtský

toho proti

tomu namítá!" ..Z vašich

slyšeti,"

upímn

úst,

odpovdl

vzácná pani, jest mi Stanislav;

milo

to

„akoliv,

abych

ekl, malému podivení ubránjti se nemohu,

nalézaje u vás

náklonnost

ke stavu, jejž bratr

vás. jak se mi zdá, z celého srdce nenávidí."

„Srdce lidské jest podivná vc, a za stejnou píinou jednoho k tomu, druhého k nemu jinému vábí," ekla paní Anastázie. „Já bratr mj máme stejných dvod, milovati anebo nenávidti i

stav

herecký, protože

jehož jsme jeden

i

k

nmu lovk

zabloudil,

druhý ve stejné lásce chovali,

Xeznáte, pane, žádného herce Rozvodu?-

„To

neznám,"

pokril

Stanislav

rameny;

„akoliv íci mohu, že u mnohých, menších ších divadel hojné známosti

mám."

i

vt-

j

k jiné

..\u. tedy ho již Bíih .snad

ekla správcova sestra

lal!"

batistovým šátkem

dv jsem

i

utírajíc,

dopisovala:

ale

nco

žádné nadje nezbývá,

povo-

sama zde onde

Tady

vždy nadarmo.

ješt neuinila, dílem

to

he

polotajnými,

v niehžto se byly

...Já se již také

slze zaleskly.

poptávala

oi

si

slovy

mi

že

hrub

již

potšitelného slyšeti,

nedle od našeho pizámek s domácím poádkem

dílem že jsem po ty ctyry

sthování-se na tento

mla, že mi k

dlati

co

tolik

asu

spolenosti ani

dobe

se

...Jestli

nezbývalo.

pátrání

u

zdejší

•

pamatuji,"

ekl

Stanislav

..jmenuje se pan bratr také Rozvoda.

—

Jest

onen

pane!

Jak

herec vás píbuzný?*

— jediné

„Bratrv syn pozoruji,

velice

o

za kterým jste na

slyšeti

mj

sál

o

Stanislav sadili,

milý

abyste

cíle

dosáhl,

ili

pisel.

divadlo odepel/'

o

ovsem pisvdil. Oba se nato po-

zaala vypravovati.

a paní Anastázie

mj ml

..Bratr

dít.

Xebude vám tedy píinu, pro kterou vám bratr

zámek

snad protivno prosbu

dbáte,

to

syna Leopolda, v nhožto celé

své doufání zakládal.

Chlapec byl

vtipná hlava,

veselé mysli a dobrého srdce. Otec ho dal ovsem

na

studie

a

syn jednou v povati,

nemyslil jinak,

úad

nežli

že

bude pan

od hodnosti k hodnosti postu-

nebo nevdl

o

jiném stavu, kdežto

by

—3

dstojnosti nabyti mohl

a

cti

ani

SS—

%GR

vdti. Ale chu

On

ila.

as

celý

byl

—a

nechtl

nm

o

a niysl synova jinak se ztopacholetství svého v malé

osad, na starobylém vrchnostenském zámku ztrávil,

a protož jej Praha se

vným jej

divadlo

ale

k

Pán,

svým hluným a

podi-

Pede

vsím

životem ovsem jako oarovala.

nm

smyslu zbavilo.

dojalo a íkajíc

nmuž

ho

na

bratr

dal

shledal

stravu,

mu

radost

udlati, vzal ho s sebou do divadla, když se

„ Pan-

v

na

brzo pilného žáka. a chtje

totiž

veeru pak nic

kteí v nouzi

v

a

se

jak

a

a

divadle

byl jednou doma, v

tal

bídných

na

vídaný nežli o nížto

umní

provaze

tedy Leopold

nco

své

jina, nežli

podobného

zámku na dvoe

uvidí,

videi,

co

kdežto

ve strakatých šatech podivné kozelce me-

na provaze tancoval. Ale jak

to

nebyl

kejklí,

bíd po vesnicích anebo mste-

nemyslil

I

Pražském

lovk

nkolik

než

potulovali

provozovali.

že

Až posud

castji vypravovával.

vidl,

jiného

kách

Leopold mi o tom

pedstavovala.

Orleanská"

v

nm

posud že

se

byl

hrálo a bouilo,

svt

nkde

se

když

objevil!

to

mu

jím

Xemyslil

v oarované

doma podivné báchorky

zemi

trhlo,

tady nejinak,

nachází,

ítával.

Pkné

dekorace, skvostné šactvo. zástupy vojín, lemoz bitvy,

korunovaní

a ve vži

— všecko

prvod. Johanna v okovech se

mu

zdálo

pocházeti

od

— —

*B 2(>8 6>

mocného kouzelníka, s

a

nco

ním ten veer jak

se,

divil

domníval

i

nho

okolo

lidé

nezamhouil

ani oka

také

se

celou

tém

noc

herc znla mu ješt

slova

;

tak pokojné mysli

Nato

hovor vésti mohli.

býti a

že

se,

divného pihodí. Xic nemluvil

mu

v uších, veškerá divadelní nádhera míhala se

ped oima. Slovem: peplnna si

Kde

divadlem.

mu

u pána, že

mladinká

jeho

do

k jinému

u

mu

neinil tuším,

hubnou jiskru v mladém vzejíti

divadlo, a

kažnebo

divadla

Pán

odnesl.

neustálou

pilnost,

byl,

k tak ušlechti-

se hoch

O

nachýlil.

té

pamlsky

žádné pekážky, ba

v radostech

ješt povdcen. že

v plápol

na

svého

strávníka

lému obveselení

jí

do

Od

dovolil.

jíti

nežli

otec

posýlal.

veselí

vida

jeho.

mu

kterýž

byla

kdy jen mohl, vyprosil

a

divadla

doby neznal jiného vyražení

dý krejcar,

duse

pošetilec, kterýžto zá-

srdci udusiti mohl, a

sám

pomáhal!"

Paní Anastázie pronesla

ným

povzdechem,

celý

dj

i

ješt jednou

svého

povídání

slova se srde-

tato

zamlela se ponkud, jakoby v duchu

pebhnouti chtla. ..A

zeptal

pro by

se

nyní

ji

pozorn poslouchal, o

stavu

...Myslíte,

hereckém že

ml

byl

.Stanislav,

a

další

vzácná paní?"

udusiti,

kterýž nyní

o

ji

byl až posud

jejím

známosti

smýšlení

nabyti

by v hochu ona jiskra nebyla

chtl.

mla

—

— vznikati?

umlecké nemohl

že na cest

Litujete,

dstojnosti nabyti, k jakové

a

cti

269 S>

<3

otec od-

jej

hodlal?"

„Nejsem tak

pošetilá, ani

pouze ve

oslepena, abych

cti

štstí vyhledávala, u

vka

stázie s velikou vážností;

ob

upete, že

mezi

ctí

vržením

a dstojnosti lo-

odpovdla ,.

akoliv

Ana-

paní

mi, pane,

ne-

vci k blahu pozemskému nemálo

ty

Myslím

pomáhají.

bleskem svtským

že jest velkého rozdílu

toliko,

a dstojenstvím anebo mezi nectí a opo-

—a

protož

že bratrova syna tento

lituji,

los potkal."

„Probh, vzácná paní!" Stanislav — „jak

své

herectví

za

nectným

a

sto lety.

abychom

vávali

oddal

!

myslíte ?

to

povolání

opovrženým?

Tenkráte divadlu;

i

Ze

obral,

ponkud

se

bratrovec

váš

ho

býti

soudíte

Vždy nejsme živi ped vku onoho zacho-

smýšlení

ovšem nepoestný. kdo se

byl

tak

ulekl

„dobrá spolenost"

nazvaná

vyvrhovala jej z oboru svého a štítila se ho jako

morové rány;

a

když

svého poslední scenú

tu

konen

dohrál,

mu

mohl

se

za

šastného, když se

na

poádném hbitov dopálo! Tak

posvátného to

pokládati

místecká však, paní

— tak za dn našich není. arci — já jsem zapomnla, že

moje, bývalo

„Arci.

ubohý života

to

dým pánem rozmlouvám,

kterýž

dle

%c

s

mla-

chuti

své

—

—S dle

i

hájiti

známostí

270

S>

svých povst

hereckou staten

„Nemjte

musí!-' prohodila sestra správcova.

— nechtla

mi za zlé mi

vte,

na

venku

jsem vás

Ale

pohoršiti.

to

—

znám já to vím ze zkušenosti, jakovéž vy za svým psacím stolekem nikdy nabyti nemžete. Ztrávila jsem léta svá já

to

také

mst,

v hlavním

i

seznala

a

pohbu

tídami panuje. Pocestného nikdo neodepe — ale

zstává

herec

napoád ješt

Napoád

cizincem jest

lec

Vím

také.

a povsti

bývá

erných, jiným

že

outrpnosti.

milý pane,

ale a

k jakému

nkdy nkdo

to

z

havran

bílý

obecný

lid

toho

se

v mysli

mu ješt „ko-

mediantem" a osobou, kteráž nieho není

jiného hodná

stavu

chytila.

stupni slušné

herc

na

nedívá se

i

mu

cti

mže;

pivésti

hejnem

mezi

samých tenkráte

okem než jako na divného havrana

a vážnost daruje

ovšem

herci již

ve všech jiných okolnostech

a srdci lidu našeho.

to

jsem,

smýšlení o stavu hereckém mezi rozlinými

jaké

;

úctu

malá tída vzdlaných.

toliko

tato schopna jest oceniti znamenité ducha nadáni a umlecký výtvor. Ostatní poet herc živí se jenom jako z lidského milosrden-

protože jen

—a

že bratrv syn

k

di-

vadlu zabloudil. Srdce mi puká. pomyslím-li na

to,

ství

v jakém

vidíte,

zápasu

proto

s

kterýž byl ovykly

lituji,

nedostatkem

všemu

lovk

pohodlí,

a

se potácí,

kterýž

ml

v život

k rozmanitým

vedoucí

cestu

nastoupiti

života vezdejšího lahodám.

A

jsem

proto

pála,

si

aby se byla hned první jiskra v srdci jeho udušovala

— jakož vbec

chváliti

kteí svých dtí v outlých

nemohu matky a otce. asto bez ohledu

letech,

na provozovaný kus, do divadla vodívají. u

„Ah, v tom se

vámi,

s

srovnávám,^ posvdcil

jí

pestávku uinila;

malou

vzácná

paní,

cele

nyní Stanislav, au

byla

„i

musím se piznati,

že skoro ve všem, cokoliv jste o stavu hereckém pronesla, pravdu

a

Dalo by se o tom

avšak

uvésti,

své vlastní

my

mínní nalézám.

ješt mnoho pro

arci

zde, tuším, nesedíme,

jako rytíové v úplném brnní cest

medianlu

hájili;

a

a

i

contra

abychom slávu ko-

protož mi dovolte jenom

ješt

podotknouti, že mi posud nijak nevysvítá. žebyste

píinu mla i

cké se

ným s i

bratrova syna litovati. Xemže-liž vzácným hvzdám na obloze umlepovznésti, k nimžto vzdlaná tída s est-

onm

on k

podivením

—

a

toho

pece

kojenost

nalézti,

i

— dj

pece mívá

abych

ekl,

bratrovec váš

pi stavu hereckém

jakové by snad pi jiném povo-

se jak i

i

srdce utšení, onu života spo-

lání nebyl nikdy dosáhl?

paní

A by

nedovedl, nemže-liž

ono ducha

houf,

veliký

otevenou hubou hledí?

dj

Xebo

to

mi

vte, vzácná

se stavem hereckým, on

pi nejvtší nesnázi

tolik

píjemnosti.

—O 272 Si— a

že

lahodnosti,

v nich údové jeho

náhrady

jiný nedostatek hojné

slova starého, dobrými

byla

ného herce, jimiž

upustí od divadla, kdo

šv

-Nco

neobyejného

herc ovšem

Anastázie,

paní

ped

ložiti

zlými dny prohna-

ubezpeoval, že ne-

nm

na

všeliký

Pravdivá

jednou pár pode-

protrhal."

musí stav

a

i

m jednou

za

nalézají.

—

bych neumla

..jinak

si

vy-

jakovou bratrv syn navzdor

tu svéhlavost, s

otcovu

kouzelného

jako

pitom hlavou kývajíc

zpovolna

sebe hledíc

a

do sebe míti," odpovídala

hnvu pi svém

volení

setrval.

Napadá

mi pitom povstný onen had chestejš, kterýž pouhým pohledem tvory jiné omamuje, a žádnému prchnouti nedává, koho jednou v okršlek svj

kdybych vdla, že

pivábil. Ach, milý pane,

jest

Leopold ve svém stavu šasten, že je spokojen

nechala bych všeho

k tomu bych

obrátila,

Ale kdož mi

„Tedy

litování,

o

již

nm

a všecku

syna

bych

s

péi

—

toliko

otcem smíila.

poví?!"

delší

as

o

nm

žádných zpráv

nemáte?" ;

,

Celých sedm

let.

Já jsem práv ovdovla

a pijela k bratrovi, abych

in

mu

po smrti manžel-

v hospodáství pomáhala, když

mu

Leopold

poslední a uritou vli svou stran budoucího stavu oznámil, žádaje

pitom

o svolení a požehnání otcov-

—S

Ale k jakému jsem

ské.

mj

Na

sly.

konen !

nem

opt

mou

..Kletbu

od té chvíle

vci

této

se zapálil, jakoby ho

dostaneš, kluku

rozmíškách, jakéž

o

Já vdla již ovšem byly mezi nimi stran

Bratra jsem nemohla

On

skoro ani poznati.

v zuivosti jeho

zanevel na syna, ba na

celý svt. Stal se nevlídným, nelidským

mu nevil;

syn se k

divadlo uvrhla se jeho

nmu

nesml

se jeho krev, a

nekesansky by

si

o

— žádné-

hlasití,

nejkrutjší nenávist.

nejmenší zmínkou o divadle neb

nic

nezdár-

povstaly; takového konce však jsem se

nenadálá.

bouí

Bratr

nebylo mezi otcem a sy-

toho nejmenšího úvazku.

díve

pišla divadlu!

mu zmodrali a ruce se mu tákousk roztrhal synv list., a zkikl

sto :

—a

"'

i

to

— rtové

krví polil

ný

stna

zbledl jako

Sl~

273

— Bh

o stavu

mi

to

na

a

Tou

hereckém

odpus, že tak

vlastním bratru souditi musím!

kdyby

z toho snad nedlal,

—

lidtm toho

stavu uškodil. u

„To jsou ovšem vyhlídky!" ním. „Ale

že se jestli

i

vzdychl

nadje

a

pro si

mou

záležitost neveselé

Stanislav s trpkým usmá-

poteba moje tak

tch nejvtších pekážek

jest veliká,

nebojí

mi vzácná paní dovolíte, abych

s

— zvlášt vámi

alli-

anci uzavel. u

„Budu-li moci

ním

pispti, aby

na žádost vaši povolení své VI.

dal,

vám

zajisté

18

to

bratr

ráda

—-B

274

o>—

uiním," ekla paní Anastázie, „a oddám se pi-

tom nadji, že se mi pece jednou podaí, se sta-

vem hereckým

ho smíiti; akoliv zapíti nemohu,

žebyeh se lepšího následku v dálá,

..A slav.

má

nco

kdybyste žádal o vidíte,

..mn

vzácná paní," odpovdl Stani-

opt

se

že

zdá,

práv

proklíná snad,

matické zahoí;

zase

lovku

a

protož

proto

Pan

se podaí, že se tyká divadla.

rtávidí herce,

by

ml

dra-

z jiné strany

mj

— poctivým mšákem

chce bytí,

jenom cestu k tomu stavu Co tomu, vzácná paní. íkáte?" beneíicí

u

„Ze máte pravdu, pane Libeský cila

bratr ne-

pomáhati, kdo by se rád stavu he-

však divadla se odíci

proklestit.

žádost

umní

kdo pro

reckého zprostil a navždy odekl. Pítel

a hodnou

na-

záležitosti vaší

jiného. u

správcova sestra, a radost

..Až bratrovi žádost

vaši

z té

jí

l

si

posvd-

rozjasnila tvá.

strany

pedložím,

nebude nám moci nieho odepíti." I stalo

uslyšev o

zámecké

se také, jak se oba nadali. Správec,

Ludvíkov oumyslu, bez

dalšího odporu

he

to jediné vyjí-

divadlo ke

maje, aby se nikdo val, ani

ped

z

propjil,

herc ped ním neukazo-

produkcí na zámek nepicházel.

„Snadže také

otce

má,

který

zbloudilým synem vadne," mluvil nato

žalostí

nad

sám k sob,

když po sestin pednesení byl svolení své

dal;

— —-S r

mou

vinou

A

kávati.

uiní ke

budu

lovka

— já

se s ním za stl posadím,

a

hokostí,

a

mysliti,

m

o

že

se

svým synem hlasem po-

doložil nato

sestro,"

jdi

r nech

hnutým,

opla-

svému konec na sebe oblee. Potom ho

se veseliti Jdi,

déle

díté

bláznní

mladík

pivete

hoduji.

5>

nemá tedy ztracené tedy

a jiného

mn

275

!

samot. Srdce mi petéká

nerad bych, aby se

den

i

tob po-

kazil."

Paní Anastázie odešla a slavovi o

šastném

..Bibamus,

když

uený

pane!"

mu zámecký písa

pinesl, a zbytek vyklopiv,

—a

Stani-

veee

u

Stanislav,

zvolal

tuto

novinu

Mlnického do malé skleniky

nedlouho

se

zdráhajícímu

„Bibamus! Paní Anastázie sti

ihned

dala

poízení vzkázati.

jest

našinec jest rád, že se

ji

jádro

s ní

podával.

laskavo-

takovým mu-

žem, jako je pan Bartolomj, seznámii

Starý známý.

V

Policanském mlýn, v jasné isté svtnici,

u kulatého

dra tetí,

s

stolu

sedl mlyná a spolu pila Ko-

manželkou, dávajíce pilný pozor na osobu kteráž proti nim sedíc,

stíbrným hláskem

v Hájkov Kronice etla. Mlyná pitom

z veliké,

— —o

276 c>

mlynáka

stíbrem kované ulmacky kouil,

punochu

ped mlynáem

:

konvika

eského

z

hrou smetanou.

hrnky

Slavila se

tu

s

pletla

stole pintová

ped mlynákou

cínu,

lánový šálek a polévané

na

stála

porcu-

kávou a

do-

s

do-

dnes v tiché

mácnosti stíbrná svatba, a utšení záilo z man-

želových manželiných tváí. S radostí hledli pitom na nejmladší plod své upímné lásky na i

—

V

šestnáctiletou

tenáku.

a na ozvání

ve svtnici vesel

tom se klepalo na dvée,

Šest dní bylo ubhlo,

pomocník

cas

byl správce

dv

Ludvíkv

co se tento

obrovské

byl

oblomil,

práce

pann

doly

mnohými prosbami

s

konen

zkoušky svedl, a

hory

— On

vykonal.

Slatinské

benefiní kus opsal,

pislíbil. již

Stani-

tempore v Policanech zdržoval

ex

za ten

a

pes práh

Libeský.

slav

také

domu pl msta sezval. Za touto poslední píinou pisel

dm také

od

do

mlejna.

..Mnohovážený pane porovateli

pkných umní

mlynái svitorn

se tu k

a

slova

na jazyku

vka,

s

nímžto

vbec

a

toiti

váznouti

se byl sešel

rozhlášený pod-

zvlášt divadla, u jal ;

ale

znenáhla

mu

Poznal lov zámeckém kance-

zaala.

lái a jemuž byl ze žertu ptadvacítkou pohrozil. I

pál

si

nyní,

aby

si

byl

tenkráte radji jazyk

— ukousnul

277

nesml

ml,

krokm mým

do

zvolal: tohoto

zde potkávám známých obliej,

mn

most ve

mj

uváznouti

tvá

rozesmál

nakvap,

Sebrav se

a jakoby nejvtší radost

požehnalo

3~

básníkem

jsa

ale

,

v nesnázech.

*9

a

nebe

r Aj,

nebo

domu, pro

zná-

tu

nadje povstává, že nezstane

hlas

volajícím na poušti!" r I bodejž

pane ferino?"

palecník potrhal

to

mlynáí.

zvolal

!

— Jste

kterýž

byl

vy

hned pi prvním pohledu na Stanislava na

ponkud známou

si

se vítáme!"

hlasem.

;

tvá

zpomnl, posledními slovy jeho

ekl

pkn

„Xu,

ale teprva jistoty nabyl.

pkn

to.

ovsem

dále

se vítáme,

jadrným a srdeným

,Co mi nesete dobrého ?"

pedevším,

„Dovolte mi

drahocenný

pane."

odpovdl Stanislav s lehkým poklonkem. a otoiv se k mlynáce mrštil bystrýma oima po šestnáctileté

„mám

tenáce,

cest,

v

této

ctihodné

—

postav mnohováženou paní manželku a v tomto andlském zjevení pannu dcerušku pozdraviti ? u

Mlynáka

se

pívtiv

usmála,

tenáka

po-

hlédnouc na stavitele své krásy, jakoby nic hla-

vinkou hodila,

mlyná

a

opt do

„Ano, ano, máte rino!"

tlusté

Kroniky hledla;

se ale zachechtal.

ekl.

„Toto

kterou jsem dnes

cest,

má

mj

drahý

pane

fe-

žena,

paní

Dorota,

ped ptmecítma

lety

u oltáe

je

— vérn

milovati

&—

278

>&

a

slíbil,

mé

celé

rodinu

Nyní

historii i

svou

vaší vzácnou osobou seznámiti. Dorotko,

Btolinko!" ;

Btolinka,

víte

vsak budu snad muset

rodiny, já

s

má

je

tohle

holka jako lusk a na vdaní.

k manželce a dcei,

nato

se

obrátil

úad

panáek, který mi na

,toto je onen

hro-

že mi jich dá nkolik vysadit!"

zil,

Stanislav by se byl radji propadl. ..Xic ale neškodí. u mluvil

správec a jakož

povídal

pak

o

Kodra

..Pan

dále.

mnoho hezkého,

vás

jsem byl stran pana správce na omylu,

jsem se

mohl

mi

i

ve

vás

Co

zmýliti.

mi

nesete

dobrého?" ..Dobrého? nil

nco

nesu

ek

bych rád odtud odnesl!" uklo-

to

Stanislav,

se

,.

nového-

píze.

vaši

totiž

— mluvil

divadelních návstí,

Zato

však

dále a vytáhl

balí-

kteráž

byl

žnou péci Policanské impressí na vytisknouti

he. tele

—

..nejuctivjší

mého.

všemo-

pkném papíe

pozvání

kterážto se bude pozejtí

ckém

dal

k divadelní

ve prospch pí-

pana Ludvíka Rovinského, na záme-

'' divadle provozovati.

..Slyšel

jsem

již

o tom,

ekl Ko-

slyšel,"

pijav cedulku nkolikkráte hlavou poký-

dra.

a

val:

„pan správec

mi

nco

prospch pana Rovinského? pan Rovinský?"

nadhodil.

— Který

Tedy ve

pak je ten

— —

—

279 6*

<9

„I

copak

nevis

— ten

co

chce

Piveckovic

Madlenku!*' prohodila manželka.

— vždy jsem

arci

..Arci,

tom slyšel! Ten

o

starý blázen prý bude také hrát?"

„Bude." a

posvdcil Stanislav. synovi

nastávajícímu

;

,K vli

se.

pánm

lámati a Policanským

hlavu

dcei

jednou

si

zp-

veselí

u

sobiti.

..Ale

palecník

ho

bodejž

pak co dovede? Hubu ste,

odhodlal

ale pro

nco

milý

více

ského.

mu

—

jestli

mi-

také

prázdná tykev nesedí:

Bh mné

se zdá, že je k divadlu

na krku

a

potrhal!

má ovsem na pravém

!

potebí,

Co pak

nežli

huba

a hlava

hospod-

Tu máš, Btusko, nemám brejlí pi sob."

se bude hráti?

podívej se na to: já

Btuska vzala od otce divadelní návstí. a nežli sám Stanislav, pohledem na ni mimo obyej pováben, odpovdti mohl, zaala ísti: ..Brunsvík a Lev. inohra ve 4 jednáních, a vzdlaná dle národní povsti „Ah, ah bou

trhna

—

— ah!"

zvolal

je

nco!

,.to

Brunsvík a Lev! Tedy ..Vlastenského!"

mlyná, radostn se-

nco

to

se

dá

slyšeti!

vlastenského?"

odpovdl

Stanislav

pon-

kud zmatený, nebo v pohledu na Btolinku pohížen,

byl

trochu lekl

mlynáova radostného zkiknutí nevdl, co hned odpovídati. r Oh —

se i

~®

280

Je

a jak vlastenského!

S— pravé jako pro

kus,

to

Polianské vlastence sepsaný, a protož také doufáme, že hojné podpory dojdeme."

vám také z gruntu srdce peji!" ekl nemohu ty lecjaké skrabaniee vyale aby to palecFraškami je nazývají

..Té

Kodéra.

...Já

—

státi.

Moje chasa dovede jadrnji

ník potrhal! tovati

— lovk

dá-li

se

do smíchu. Já se rád zasmji, ale ješt

nco

radši

slyším, kde

bych je pak tuhle naši

s

tom

Btolinku

povídati,

ta

a já jsem takto

..Kdo

si

— nu,

pohne,

když tak

nco ád-

nestaí pitom klapky

chlap jako ze suku,

ale

mi

také v Brunsvíku?"

njakého pohnutí

dokládati nemohu,

utírat,

to

po ertech v oích zalektá.

eské

srdce pi-

bezpochyby vy. mnohovážený i

že-

ml

moje stará by mohla

sebou tak zdravé,

s

jako

ten zajisté

mi srdce

slyšeti,

vte, nkdy mn to Bude nco takového nese,

se

celým svtem rozdlil. To byste

ného ke ctní dostane o

zažer-

pitom nemusí aspo stydt,

se

žeby tak

ucítí

—

líbezného

pane,

akoliv se hlasu

na

zdejším divadle uslyšel, jakový ze rtu vaší panny

dcery zaznívá." ..Xo.

no.

ná; ..vždy neslyšel!"

to

byste tomu da1! :í zasmál se mly-

jste

mou holku íkaje

ani

mluviti

—

S~~

281

-S

„Zpsoby hlavního msta naizují mladým pánm, na dvatech vci vychvalovati," ozvala i

tenáka. ..o kterých ubohé snách pomyšlení nemly." se spanilá

„I

te

mi

dejte

panáky!" odpovdl Brunsvíka. nahradí.

a ten

otec.

její

to je

dobrá

Podívej pak

A

í

se,

s

Pražskými

„Já íady

mám te

všechny

šviháky

mi dozajista

—

Tedy vlastenská inohra?

jednání? Xu, sepsal?

svatý pokoj

ve

ani

kdo pak

Btusko

!

tveru

a ve

prosím,

ji,

ono

tam

to

také tuším stává." „

— ve

4 jednání," etla

„vzdlaná

tato,

dle

národní povsti od Stanislava Libeského."

„Který

si

neobyejné

potšení

iní,

tuto

do vaší milosti se poroueti," doložil Stanislav.

—

„Ah, ah

ah.'"

zvolal

krok poodstoupiv, nevícíma

„Vy, pane.

prohlížel.

zhotovil?

I

milé

ty

špetku rozumu? rého z se

Já

zase

Kodra,

oima

že jste

si

a

na

Stanislava

sám Brunsvíka

kam pak dám svou dávno pál poznati nkte-

nebe. si

tch pán, kteí

knihy spisují; ale

vám upímn vyznal

— docela

jinak

je na mysli pedstavoval, nežli se vy,

—

abych

jsem

mj

si

zlatý,

okazujete."

„Tak

asi

v paruce a

prohodil Stanislav,

koutecku koukala?"

s

vráskovitým celeni,"

„aby jim uenost

z

každého

— ~íS 282 paruce

;5

Kodera;

ku

6*

lovk tak

kdo

býti.

nkdy sám

co

nco

nežli

myslil jsem,

vidti

a

emu

dovede

složiti

spisovat.

nco

nového

musí

lovk

toho

co

slyšeti,

rádného

knihy

chce

k sobe. když

k tení do rukou dostanu, zkusiti,

zasmál se

nic nenapadlo,"

mi

r ale vážnjší a usedlejší,

že musí

Já

;

se tu nauiti,

!

Nu, vy

jste

zaal hodné asné zkoušeti a zmládí notné uiti — každým zpsobem jste mi ale

se

snad

m

dost udlal, že jste se

Matko!"

navštívil.

oima na

k manželce a hodil pitom

obrátil

její

culánový šálek a polévané hrnky, jakoby

ra-

ji

poržer-

tem z malé nevšímavosti pokárati chtl. „Xevidíš-li, že

máme?

hosta

tu

letech zaíti hrát I

ale

„Pl

hodinky

Má

stará

an jsem vás

již

svou stíbrnou

svatbu

když se

mám hodn

radovati,

musím

ného

poctní

!

toliko

njaká

podej

ješt sesli,

My

tu

slavíme

Já ze

dnes tak potichu

—

jsem srdce

nedivte

divný

že

—

z domácnosti své

se svými pobyti.

— po

se,

blázen

Mísa po-

dýmka krouceknížka v Btušiných rukou

kousek peené a

dnes

pak sem

pane.

mi.

by se hanbila, kdybyste odešel, pozval.

není hluných host

lívky,

ptadvacíti

po

jeho nepijal.

musíte

,-Btuško.

darovati." ekl. !

chceš

dekoval se Stanislav za všeliké

mlyná výmluvy

podej

ili

na skoupou?"

jídle

—

—

— o

283 S>

>3

všecko jiné nestojím. Ale vás, míly pane," do-

srdenou

se

ložil

prostotou a podával Stanislavovi

„vás bych

svalovitou ruku,

m

byste tšit.

"

V ledi

kdy-

rád vidl,

byl

svým navštívením díve po-

byl chtl

nkdo

tom vešel do svtnice

a oznamoval mlynái,

e-

z domácí

na pana otce ve

že

mlejnici cizí lidé se žitem cekají.

„Ale kam

ekl

stará zase zabloudila?"

ta

Matka

sice

se ale

nežli se na-

bude také co nevidt."

tu

Ale Stanislavovi byloby ani stará

se ani starý

musí na

že

zatím našeho pana hosta,

..vyrážej

mu

vida

„Btuško!" promluvil pak k dcei,

chvíli odejíti.

vrátím.

pak

mlyná sám k sob,

nato

obou spolenost

ješt radji

—

s

vrátili.

Milá

byla

jedinou dcerou bylby

Zapomnl,

bavil.

kdyby

milejší bývalo,

nebyli

že

má ješt

na mnoha jiných místech své nejuctivjší pozvání

na pítelovu

komedii

uinit

smysly

všemi

a

,

uváznul jako na oarovaném lepu na kráse mly-

náovic Btušky. Ona byla od

nm

nyní o okna, obírajíc se na žemi.

Hnvati

dívka

hrub

z hlavního

se

ani

msta

ml byl

zpsobného chování pro

hnv

ani

—

by

— ale

mysl pro

ji

s

kvetoucími

Stanislav, že

sice

nevšímá

stolu odešla, a stála

a

samolibý káral

si

rho

panáek

z nedostatku

Stanislav

neml

srdce

on

v tom

oka-

káráni;

— —

284

«9

mžení zapomnl také. jakých veselých a

mu

smutných kousk,

povídky

nejprvnjší

mu

hodilo

spanilá postava

boko do mysli

a

nechtla z nich

vyjíti.

do

V pkn,

padlý

jako

dv

jakoby

sníh

nikdy

více

suknice,

bílé

okolo krku

kabátku,

—

modré oi a kvetoucí tváe

Btolinka u okna,

když

mo-

malý epeek,

na hlav

drý hedbávný šáteek.

stála

velmi

nesnáze.

erném aksamitovém

pod ním

:

všeli-

a žeby se

dohe do avšak nevdomky její pece tak hlu-

srdce,

Nové

v

spisovatelem

že je

mlynáovic Btušky

zjevení

vklouzla

S>

byl

ji

takto

otec hosta

svého vyrážeti pobídl. Avšak netoliko krásou leporostlého

nýbrž

i

velým pila

tílka

a

líbezností

stíbrného

hlásku,

pirozeným dvtipem, vzdlaným soudem, citem a pravou ženskou jemností

pekva-

dívka z obyejného mlýna žasnoucího spisova-

tele,

Xech

respectiie zváce na komedii.

koliv

vci

dotekl,

ona

umla

na

se jaké-

každou

trefn

odpovdti. Ona byla mnoho a dobrých vcí slyšela a ctla, a pirozeným citem ze všeho ke své

poteb

V tom

tžiti

umla.

ale vrazil do

Stanislav

tonul

v rozkoši.

dveí Xožika, divadelní ce-

285

dulá

a posluha. se vsí submissí za premissí žá-

daje, že turbulancí

a odevzdal Stanislavovi

iní,

malou zapeetnou cedulku. Nápis na ní zhotoven

ženskou,

rukou

byl

Stanislavovi zcela neznámou. Jaksi nelib to jím trhlo, že mu peochotný Nožika lístek od íenské práv ped Btolinkou dodal. Jak snadn mohla v té spanilé dívce domnnka vzniknouti, kterážby

se

ovšem

nebyla za

to

nijak

s

srovnávala

V

stál ?

nevítaného

jeho

A

!

kvapné kdož

zdali

pochybnosti pohlédl

poslíka, jakoby se

nadjí

zrstající

ví,

:

ten

lístek

Stanislav na

od koho

? a

co

to? tázati chtl.

„Od panny obratn,

nm

Slatinské!" prohodil

zvyklý jsa poruení

hercm, na oích

mi dležitého,

nebo

jako diblík smála.

—u

škati

e,

tyranm svým, pá..Bude to

nco

vel-

pitom andlská Aurelie

Já jsem tedy nechtl prome-

„Dobe, dobe!" petrhl Stanislav další jeho bylby ho s chutí ze dveí vyhodil, že ped

i

Btolinkou

„Bude

prozradil,

chtít,

abych

ského benelici

pijdu

s ní

od

koho

osobu

její

peíkal. Podívám

psaní

pichází.

v

pán

se

na

Rovinto,

jak

dom."

„Neostýchejte vila

se

vidti.

tento velmi

Btuška,

se,

pane Libeský a promlul

a Stanislavovi se zdálo, jakoby

se

—

:

—

286 6*

<9

pitom potuteln usmívala. ..Xezdržujte se, a pedlístek bez odkladu. Kdož ví, co v

nm

tte

ležitého.

u

Stanislav micky se pokloniv, cedulku rozpea etl stranou takto

cetil

r Blahorodý

pane

obelhal.

Vím

m

jste

Rovinský

!

jistotn,

holkou dále mííte, nežli na

vic

Ale ješt nemáte ani

nemohu svatbu

Vy

a

krcmáo-

dobrou benefici.

V

ani ono.

kusu Vašem

ponvadž jsem zánt krku dobude-li Váš milý pítel v Policanech

slaviti

— to

pánové, že jste

nco

také

ošidil,

hráti,

a

stala;

to

m

že s tou

Vy

se

ješt

ukáže.

sami všechen

Nemyslete,

vtip

najali;

já

dovedu. Aurelie Slatinská."

„NB. Roli jsem Vám chtla nazpt poslati, práv ale pozoruji, že jsem ji na kudrlinky rozstíhala.

Pkn

Byla psána na

silném a hezkém papíe.

dkuji. u

Stanislav

Libeský

byl veselý

lovíek, vždy

dobrého rozmaru; ale když byl cedulicku panny Slatinské

mysl

brá divu

!

peetl, zdálo na

vždycky

se,

že ho veselost a do-

A

nebylo

také

Všecko namáhání, všecko tšení-se

— ra-

opouští.

dost Ludvíkova, radost Lencina, radost pozvaného

a

sejíti-se majícího

obecenstva,

pedevším

ale ra-

— —~& dost spisovatelova jíti

—

4o7

5>-

všecko

to

mlo nazmar pi-

Strašliv hrnuly se tyto myšlénky na Stani-

!

— a jiný

slava

bylby

snad pod nimi

také

klesl,

však Stanislav.

nikoli

...V

kdyby

mn

škrabanici poslal se

hráti

sám osud takovou odpovdní

— kdyby

musí pece

a mrzutosti,

c

l'

nechtl

nikdo hráti

hnvu, z pat k cedulái

zvolal

a obrátiv se na

z

—

lítosti

od-

byl ho krátkým: r Že je dobré!"

Ješt nevdl,

vdl

íkaje kde

co mysliti a pedsevzíti;

stojí,

kam

se

ne-

kde po-

obrátí,

moci vyhledá: tu však padlo oko jeho na spanilou

tenáku Hájkovy

Kroniky,

a

mysl jeho po-

jednou se ustanovila. Blesk proletl temností ne-

myslének jeho, a rozpacitost ustoupila odhodlanosti. ..Rate

milostiv

ped Btuškou,

prominouti,"

omlouval se

„že jsem v obydlí cizím

ponkud zapomnl a z brusu nový monolog- odíkával. Jsout však v živobytí lidském okamžení, jak Nmec Schiller praví, kdy se lovk s mrzutostí tak se

blízko

potká, že

není

divu, kikne-li

na

ni,

aby

se uhnula."

„A steku byla

což je

to

Vašnostino potkání tohoto

tak mrzuté?" prohodila Btuška.

v

dávala. u

pann

Slatinské

samou

lí-

.,

Já bych

lahodu

pohle-

—

— „Trpkost

je,

z

vky

na

címu,

a

práv

toho Stanislavova

že trochu smetany

rozlila.

omlouval

odpuštní,"

zarmouceny lo-

se vracejíz

kuchyn

kávu a smetanu pinášela,

erstvou

picházejíc

nej-

a vy se také ne-

k mlynáce, ježto

se

a obrátil

—

mlynái práv

mluvil dále k

lekejte,"

— jsem

Xelekejte se

!

má

pramene laskavosti své na

ránu mou sladíce nedáte

vk

65-

hokost, živý pelynk,

vy

dražší, a jestli

288


:

se

—

spisovatel Brunsvíka

tak

zvolání

— „Prosím

v nesnázích

..na

mne

se

lekla,

tisíckráte

za

postavený

se dnes neštstí

za neštstím sype!" „I aby

paleník potrhal!" zvolal Kodra;

to

„co pak se vám pod mou stechou pihodilo?"

„Cedulá pinesl panu Libeskému pelyku plnou ced uliku od první milovnice zdejších

pán

herc." ekla Btuška.

nco

„Ah, tedy otec

..Xu,

její.

..Xic

to

se

zamilovaného?"

zamilovaného!"

jedním okem

na mlynáe,

jeho šilhaje;

..a

vit

o

andlem,

vzím v tak

kdybych

zamilování, nežli je ta

zasmál se

dá snad ješt narovnati!"

mluvil

dokládal se Stanislav,

druhým

sml

na

dcerušku

v Polianech mlu-

bych

o

tom

s

jiným

prkenná hrdinka. Nyní však

tžších nesnázích. Podívejte se na mne

vypadá pítel v celé své nadji zklamaného

herce.

Panna Slatinská mi práv oznámila, že

— ~:S nemže

289 S*

nemoc v

pro

pán

Rovinského

benefici

hráti." to

..I

Kodra.

by

vtom

byli všickni

všudy!" lekl se

vypadne?"

..A jak to tedy s Brunsvíketn

,,ZIe. a

pítel

vyrve vlasy

a

mj

já

nevsta

zoufati bude,

si

skoím pod vaše

kola

—

si

jestli

nám nepomžete!" Obyvatelé Polianského mlýna hledli na sebe jako u vyjevení.

..Píze, a všeho trného

s

jakovou

od jednoho k druhému

drahá panicko, z i

oí

slovech

:

dále,

— ..laskavost,

hledí,

a

mne nepa-

pane,

otáeje se

kteráž vám,

pohlednutí na vás,

dvtipu plná panno, dodávají ran

se s prosbou,

vytasiti

mnohovážený

vy,

mluvil Stanislav

uvítal.-

milostná

jste

milovný

vlastenského

síly,

obsaženou v tch krátkých

aby panna Btolinka na míst nemocné

— hrála!" — ah!" zvolal

milovnice

první

„Ah. podivením

ah

— všecku

další

e

Kodra mu ale

s

velikým

Stanislav

pokazil.

„Pomyslete," mluvil sám celé

budoucí

štstí

dvou

totiž

dále,

hodných

lidí

..že

tím

založíte.

—

snad bývala Pannu Lenku sami dobe znáte a za n.ého spolužakou naší spanilé pomocnice

—

i

pítele

pátého VI.

potomkové jeho až do vám ruím. On kolena budou vám žehnati. Pitom také i

Í9

— —

290

<S

S*

v celých Policanech ani osoby není, kteráž by se

cho

pro Brunsvíkovu milostná

tak jsem

;

Poliany

a celé

tak hodila, jako vy, panno si

po dlouhe'm rokování;

dobe, u „já

—

uslyší. u

až o tom

zaplesají,

všecko je

..Inu,

práv pedstavoval

ji

zasmál se

Kodra

pomáhám rád každé-

mu, a toho

Brunsvíka bych také rád vidl ....

A

také není

hanba

to

— jak

Co tomu íkáš,

?

B-

tuško?" „Jestli nic nepokazím, u

pokrila

kama, „a obstojím-li vedle Lenky

—

tato

jí

ramýn-

kvli bych

se o to pokusila."

„Díky, díky, Stanislav.

pozdji

má

hráti

mli

knžno!" zavejskal

spanilá

..Budeme se uiti

— a kdybychom

— publikum

o

den

dostane osobou vaší

hojné náhrady." r Ale

co pak

ekne

u .

.

.

hlavou a pošeptala manželu

však ponkud ekl.

se

zavrtla mlynáka

.

nco

rozhorlil.

do

..Nevidím-lh co se dje, a

dje? Btuška bude

kráti, já

ucha.

Ten

„Nejsem-liž otec?" pro koho se to

uvidím

Brunsvíka,

a Piveckovic bude míti svatbu."

Divné noviny. Stanislavovo

fem

valili

se

piinní

diváci do

nebylo nadarmo. Hou-

zámku,

i

byli

mezi nimi

—

>® 291

lidé,

kteí jakt

,.na komedii'-

živi

lianech nevyvádli ješt

VPo-

a

koho ze sousedstva svého na divadle

si

pedstaviti

nebyli.

kousk svých. mšanky nevdli

dilletanti

mšané

Polianští

Poctiví

ješt, jak

®~

mají,

a

mly

tenkráte

hráti

dv

nej-

hezí dívky. Nebyl by se musel ani Brunsmk a Lev pedstavovati, zvdavost byla by pece mladých starých do zámku dohnala. Bylo, jak se íká, natlueno. Hra se líbila, a hosté se rozcházeli s tím hrdým vdomím, že byli potebnému i

komediantu milosrdný skutek uinili.

Neobyejný hluk panoval ovšem

era na zámku, kdež

— krom

sit se ozývalo

hrdla pana správce

vody. Ten ale dnes velmi to jest

kém a

:

se

žádným

tiše

Nevdl

dkoval Bohu, když

se

ale,

lidé

po

sám u

co ho to

he opt

cházeti zaali. Nezstali' nyní také déle

nýbrž

pojav

prohledávati,

s

sebou

zdali

v

písae,

nm

Roz-

v pokoji svém sedl,

se nevadil, avšak

nepokoji vzel.

tohoto ve-

jindy sotva co jiného hla-

jal se

nco

velitísní,

roz-

uzaven,

ješt zámek

podezelého ne-

Bylo mu napoád, jakoby nco hledati a najíti ml, nemohl ale tajnému tušení svému pece porozumti. „Chvála Bohu, že je tomu smyslv mámení „podruhé bych toho konec," mluvil sám k sob tak na blízku netrpl. Nechci marnosti a zasle-

zbylo.

;

!

—

292

<9

@~

penosti lidské podporovati. Ale tenkráte se jedualo o navrácení-se ztraceného

otce — a

eného

nkdo

Bože!"

milý

kdož

služby

té

ví,

syna a potšení smí-

—

dále velmi

mluvil

mn

zdali také

neprokáže.

jednou

O prokaž tiše,

mi

zhluboka

ji,

si

pitom oddechna. „Léta moje jsou veliká, a srdce mé je smutné. [ budu se íditi podlé milosrdenství

—a

tvého

odpustím a

Tesoucíma rtoma ramná

Na

b

spadla

tíže

byl

mu

s

to

slovo vypustil, a ná-

prsou.

dlouhé, k divadelnímu sálu vedoucí chod-

Žádný ho

potkávali ho ješt jednotliví hosté.

však neznal a žádný vkroila

do

si

ho nevšímal.

Konen mu

vystrojená ženština.

cesty

Ptala se

na píbytek pana správce. ,,Máte-li

mluvte

se

býváme jedna

zdejším správcem

se

nco

jednati,

odpovdl Rozvoda.

..My tu

osoba. u

tedy vy sám, pane?"

..Ha,

jakoby

se

mnou,"

byla

šastnou

se

zvolala ženská,

náhodou

potkala.

„Nuže tedy své ízení hned odbudu. Pane správce, vy jste dnes pjil panské divadlo lovku, který toho nezasluhuje."

..Možná," zamumlal správec; mediant.

Ml

jsem

ale

toho živobvtí nechati."

outrpnost,

„vždy

je ko-

protože

chce

— —3

293

S>

„Vaše outrpnost ochladne. až vám eknu, že

lovk

je ten

pobhlík.-

každý komediant.

..Jako

mumlal

Cl

správec

dále.

„Cestuje pod cizím jménem. a ..Komediant."

..Má falešné prvodní

zkikl

cože?"

..Jakže?

prvodní

listy."

..Podvodník jest."

..Falešné

správec.

Podvod nejvyšších

listy?

ouad?"

mluvila žalobnice horliv,

„a nyní se dobrotivosti vaší vysmje."

..Vysmje?"

„Mn

nepíznivec herc.

se

rozpálil

Pro

vysmje?

se

by se vysmál?

Nesmí

se vysmáti!"

„To bych sama nepála,

Dkazy mám

nesmím.

ad

svého

kousk

neodešel

a

podobných

jinde netropil."

i

„To

A pro

v rukou; vy pak mocí ou-

aby

uiníte,

a proto déle mleti

již

nedokáže; tady

mu zatrhneme otže!

bychom nezatrhli? Podvodníci,

lhái," zlobil

se

Pokejte,

vás

já

komedii hráti!

Neznámá žených arch

dále,

se

starým

Rozvodou

máte v rukou?"

žalobnice

podala

mu nkolik

slo-

papíru.

„Bartolomji!"

když byl

nauím

Dkazy

oulisníci,

„spiknutí, ouklady a lest!

ekl na to správec k písai, na chodb do papír na-

ped lampou

—

—

-eS)

hlédl.

„Vezmte

jdete

mezi

294 6*

Nalovka, jemuž Ludvík

sebou vrátného a drába.

s

komedianty

Rovinský íkají

—"

„Jist ho nalezne pán v

„u zlatého

hostinci

soudku," prohodila ženština.

— já

„Nic hostinec

Já mu dám

sem!

mji

—a

kdybyste

Mé pokut I

zoroval ale

nesmí

mu dám

ml

ho

že se

známý sestin

pl

do

pouta

Jdte, Bartolonoci hledati.

ujíti!"

popohánl písae, aby ani,

hostinec;

zlatý soudek!

mu

si

pospíšil,

a nepo-

žalobnice porouela.

hlas

V tom

na

pozornost jeho

sebe

obrátil.

„Brate, brate!" zie,

volala

paní Anastá-

totiž

rychlejším krokem picházejíc a veliké svého

srdce pohnutí nijakž neukrývajíc.

„Dobe, že

nacházím. Po všech pokojích jsem

t

„Co

již

t

hledala."

se stalo?" zeptal se správec, s podive-

ním na neobyejné chování

její

hled.

„Podívej se na mne!" „Jsi také komediantka?"

..Nedopouštj

Pánbh! Brate

ješt více nema; leknutí

a radost

— jenom

m

m

beztoho již

celou pomátly."

„Pošleme místa dost."

t

do

Prahy.

V

Kateinkách je

;

©~

—.eg 295 u

„Brate

l

ejná

její tichá,

cela.

„Brate

oddychla

paní Auastázie. a oby-

si

opt

vlídná mírnost

— já

t

k

se

ní vra-

vždycky milovala."

„Chceš nco?"

zabruel

bratr.

„Jenom

se

dlouho nerozbíhej!"

— nic

nco

„Chci

ale z

kapsy

Z

tvé.

tvého

srdce chci nco, Vojtše!"

„Ze srdce nemám nic na rozdanou!" vyhý„Co je to?" jí Rozvoda.

—

bal se

„Já byla dnes v divadle."

„Cože povídáš?" trhnul sebou nepítel všech divadel, rozpáliv se, jakoby sestra proti nejvtší-

mu pikázaní

byla zhešila.

„V

Nezlob

hla jsem

podívání

divadle.

„Kde že

nepišla, a

dnes

byla?"

Toho potšení nemo-

se.

jsem k podobnému

odepíti. Již tolik let

si

jsi

íkajíc míti u huby

to

a nenasytit se?" „I bodejž bysi se ale s

paní

Anastázie

sob

pirozenou

—

!"

ani

lahodností

a jakoby nic se ho ptala:

zabruel

mírností její

on,

rozkikl se správec

dost

málo do

nehrozíc,

se

oí mu

pohlédla

—

„Xic!" „Co pak?" pemožen, a ponkud

se obrátil. Ale také tím nedala se paní Anastázie mýliti a

zaala vypravovati:

„Když rý

t

bylo po

ondyno

o

he, vyvedl mladý muž, kte-

sál prosil,

na jevišt lovka, pro

!

kterého se dnes vlastn hrálo.

jsem vidla! Hádej, kdo

to

„Xiema, podvodník, jsem

Brate

okáži, co je pokuta

divy

byl?" tulák

Tady však dodlal. Já

již.

— své

to

byl!

Slyšel

tm pobhlíkm

;'

brate — již tedy víš, a pece nepirozen své otcovské srdce zatvrzuješ? u Brate já t vždycky milovala „Pro milý

Bh!

tak

—

—

„Ale u všech všudy, co pak má tvé milování a otcovské

srdce

mé

s tím

podvodníkem co

dlati ?«

a

„I

tedy také jednou otec nebeský milost

svou

ped

svým nám

zavíráš to

ale to s

tebou uzave, jako

Ale

!

obma

to

ji

ped synem

— Bh rozejdeme —

odpus, že se takto

povídám, Leopolda se ujmu nyní já. Já

ti

ním promluvím „Sestro

—

—

a

Anastázie!

podivil se bratr její,

horlené co ni

ti

ty

povídám, Vojtše

viti

o

a jakob}~

nebylo,

u

kom to mluvíš ?* slovm ženy roz-

veliké pochybnosti na

pohlížel.

„Xu, kterého

ízení

se

o

tvém Leopoldovi dnes

tady hrálo.

boží, kteréž ho tak blízko

—o A k

lovku,

nevidíš-li otci

pro

v tom

pivedlo

—u

„Syna mého?" ztrnul správec, a srdce mu zaalo bouiti, jakoby mu všecku krev do tváí o

pak z

ocí vyhnati chtlo.

„O tom

nic

nevím u \

—

—

6*

— tedy

Bohu budiž chvála

..Nu,

tvá

<S 2\i?

nekesanská

se ho také

Jak povídám,"

slova netýkala!

pokraovala paní Anastázie zase plna dobroty ..svým

oím

stoupil;

ale

m

jakoby

byl již

i

„Leopold

nadálé

v

— mj

nm.

zpráv

o

Leopold!"

za

se

zmáhala.

— „Nikoli,

Kdyby

se pehlídla.

jsi

to

byl

otci."

naprav a potš, brate u \

„Nevíš-li ale, co

s radostí.

mnohou jeho prosbu zakázal?

tedy snad bojí pijíti otci svému na oi."

,.Bojí!

:

'

ekl

správec.

m

tak strašlivý, že se

ho

ml

ješt

„Tedy jsem skuten

pochváliti,

dobrý, povolný

tvrdohlavé

spoíval."

—

sic

— ale

by

již

Anebo

dít bojí?

vlastní

že mi žalosti na-

dlal? Nejsem-li otec? nemohu-li otec

správec

oblomeném, pi ne-

mocn

to slovo

na

Leopoldovi

jsem

asu

délkou

zvolala paní Anastázie

On

mluvil

se ubránit otcovskému pohnutí,

mj, spchal by k svému

„Bh t si

Já však

se na beneficianta; on ale

synovi

— ty

sestro! nikoli

syn

obrátilo.

pítelem svým odešel."

s

sám k sob. nemoha ježto se

mn

po

na jevišt — ptám

mi pitom,

musela jsem vykiknouti,

projel, a

publikum

jsem se pe-

tu

Bylo

je to náš Leopold.

me

že se celé

hned

jsem nevila, když na jevišt vy-

když ústa otevel,

svdila, že

—

trestati?

Já jsem

on je dít nezvedené,

dávno

na

srdci

mém

S

298 £>>—

nemže

„Leopold

nedávná do Polican

vidti

—

— nic!

„Nechci

je

ka, pro

nhož práv

A pro

o

em

„A úade lešnými

ped

však

míra

bychme

se, toho

Já

neuhlídali?

paní

se

Anastázie,

doložil správec.

po

listy

Já

se

vstoupí

oci

„Ote,

pro bych

tšme

vlastn mluví.

na zemi!"

prvodními

vstoupil?

lov-

Nu,

lekla

bratr

na vinu nakládati! kajícný

kluk!

poznala?

jako pobhlíka zatknouti."

„Pane na nebi!" nevdouc,

neposlušný to

jsi

se tu hrálo?

zde brzo uhlídáme.

boká

Chceš-li ho ale

On

že jest? koho že

a

vdti, že jsme

f

A — kdo

ho dal

ani

dostali.

ješt

se od

chybil

svt

„S

jezditi,

mi jednou

tšil,

že

—

pro by

jsem;

a

fa-

vinu

ne-

odpus!"

ale

—

neodpustil? Otcovské srdce jest hlumilosti,

nezvedený,

mlká

ale

na hnv.

tvrdohlavý — a

já

ho

On

je

nechci

vidti!*'

Kvapnými kroky do svého pokoje.

odešel

Zhluboka

si

po

tchto slovech

oddechnouc brala

i vešla k nmu. On si pirozeným citem a od-

se paní Anastázie za ním, jí

nevšímaje, v zápasu

porující hlavou

s

semotam pecházel.

„Brate!" promluvila zie

konen

paní Anastá-

hlasem líbezným a prosebným, a bratr poroz-

— —3 uml

299 3>

jedinému slovu tomuto lépe. nežli

chm

ar-

desíti

psané supliky. ho musím trestati

..Já

ekl na

dní osoba." ublížil, proti

jak se

vli

líbí.

ti

to

— já

jsem otec a

po chvíli.

— ty

tvé nejednal

a pomysli

..Ale s

úe-

tob ne-

ním nakládej,

pitom, že je syn tvého

bratra. u

Zkažená veee.

V veer

po

skonené he na zámeckém

vadle nebylo v Policanech v hostinci koji

pitom

a i

Nevsta,

zlatého soudku-.

V

postranním po-

Stanislav. totiž Piveko a Lenka, Btuška k pátelské veei sesli, chtíce

hned námluvy šastných milenc plna nejsladší

nadje v

blízk3ii

slaviti.

zmnu

stavu svého, smála se a dovádla, takže otec tovati

di-

tváí jako

se

byli

Kodra

..u

veselejších

zaal

slibu svého,

pro

li-

kterýž tento drahý

poklad z domácnosti své postoupiti

ml

na

vky

vkv

lovku cizímu. A jakému to lovku! Nevdník! — on jediný scházel ješt ve spolenosti,

kdežto

se

na

s

horoucí

nedokavostí

prohodil

srdený Ko-

ekalo. ^1 aby ho paleník!-'

dra. j.To máte zpropaden neposlušného

zeni-

©~

-—£ 300 cha. Lenoušku! Musíte

na

si

budoucn jazejek

u naostiti a hodnou metlu pichystati.

„Zena piv

sama odjakživa mužova me-

jest

zasmála se Lenka.

tla!"

muž

velmi zkušených

nebem

nic nového,

nebude

a

;

budu-li chtít

kovi starého práva ženského zasluhuje, že nepichází; uložila

bych

teli,

že ho

vu?

— kde

s

skoro

pi Ludví-

já

užiti.

pod

tedy

to

od

Trestu ovšem

ješt vtší pokutu

ale

pí-

nerozdvojitelnému

Kde jste ml hlaoi, pane Libeský?- žerto-

ml

pohlížejíc

svíka, brzo na liž

i

to

sebou nepivedl.

jste

vala dále,

jeho

jsem

„Slýchala

pitom na skladatele Brun-

tenáku Hájkovy

Kroniky. ,.Mám-

hádati?"

touhyplná

..Hádejte,

nevsto!"

zvolal

Sta-

nislav.

„Xehádej!" vskocila do toho Btuška. sléz

musela bych ješt

pan

Libeský

voditi

cest

i

já

r

Po-

pokutu ztrpti, že mi

prokázal

,

mne sem dopro-

!••

„Jen aby nic jiného nedokázal!" hrozila Lenka s pirozenou jí potutelností. „Provázení by ješt prošlo." obrátila „Tys blázen'" usmála se Btuška i

se,

aby zardlé

Lence málem rád

nco

líce

ukryla; Stanislav bylby však

okolo krku padl.

jiného

byl

dokázal!

Onby

v skutku

Spanilá

dceruška

—

—

<S 301 S>

mlynáe naplnila mu tak srdce a hlavu, že mu tch nkolik dní — tch nkolik tisíc kratikých minut, jež s ní byl pi prvním seznámení, pak u zkoušek, doma na divadle, ztrávil, jako v krásnem snní uprchlo. Jestli pi-

vlastenského

i

nco

tom

obmyslel?

—

všechen zpsob bylo ho

se

Btuška

soucit v

celm

sám ješt nevdl; na

to

mu však

milo pozorovati, že

ano že

nestraní,

nžný

jakýsi

i

K

jednání jejím se jeví.

tomu ho

ješt Lenka pokoušela, a ženské mívají v takové pípadnosti velmi již

bystré oci

vdl,

byl to

i

sám nkolikráte ve svých povídkách podotkl;

nebylo tedy divu,

že se chvilkami snad

myšlénkami, k jakovým in

— to

optima forma, právo

škeré své Policanské an tu

ml. Zacalf

píbhy

i

i

obíral

ženich

pítel jeho,

toliko

nyní ve-

na mysli pebíhati:

drahn oekávaný Ludvík práv

do

dveí

vstoupil.

„Aj, aj

!

hleme pyšného pána!"

pivítal ho

Piveko. „Ze dnes trochu tch bílých plíšk sebral,

již

si

krmáe

poctivého

kde jsme tak dlouho vzeli?

ené

ani

klonou se omlouvaje, vovi

ji muset sám neodpovdl,

pipálila, budete

Ludvík však

nevšímá.

Jestli

rovnou

zamil. Všechnch

a všickni se ho lekali.

Za

dn

po

Jakže?

nám pe-

schroupati." a

cestou

oci se

se

nmou

po-

k Stanisla-

nm

obracely,

posledních z

vt-

— šího dílu

na

pomeškav,

loži

se

jevila

z

ale

choroba

více

"

nebyl

ovšem barvy

302 o>

<9

nad míru zdravé:

—

nynjšího vzezení jeho

— zdšení

duševní

pátely jeho ješt více

a strach, ježto

tlesny

nežli nepatrný

neduh jeho,

totiž

polekaly,

pi

kterýžto

dobrém opatení a šetení zmizeti mohl.

love!"

„Ale prožluklý

..Kde pak

slav domlouvati.

Ty

nic

..Xic,

s

nestalo!"

se

:

„Tvou upímnou

jsem díve ovšem ponkud

s

stalo?

na

úad

„Aby

jí

Ludvík; hla-

doložil

tvým

ochotou, cíle,

k nmužto

nedvrou

práv u vchodu do svatyn na mne zlomyslná msta.

zejtra

Stani-

ti

odpovídal

pítelem na stranu,

sem utajeným neunaveným snažením došel jsem

se

se

celý bez sebe!"

jsi

odstoupiv ale

ale

mu

jal se

vzíš? Co

pohlížel:

blaha mého sápe

m

Aurelie

chce

udati!"

jazyk

zdevnl! Kde

pak

si

s ní

mluvil?"

„V zámku

bu

Abych

na mne íhala.

nazejtí Poliany

opustil,

hanbu se pipravil. Pomoz

prý

s ní

anebo na svtskou

— ra,

píteli

!

co

mám

zaíti ?-

..Pedevším hlavu žeti.

Možná, že

to

na pravém

Aurelie zaspí

„To nevím. Xechala

nému asu

dojíti,

to

a neústupnou

—

až

míst podrk svrchova-

mysl

její

znám.

— —<S Nebyloby

—

303 6*

kdyby ješt dnes mstivou žalobu

divu,

svou zadala, ježto jsem

povdti musel „Sta ze

jí

sta

co

již

a

šených smysl,

pravdu

v nive uvedl."

její

— seber

nyní popla-

veei

nepokazíme.

vespolek

si

konen

ovšem

a takž nadji

Až budeme sami, promluvíme o té vci dkladani kdo nji — já beztoho ješt nic nevím — pro se v tom nešastném inkognitu pojsi ?

—

Pátelství

tloukáš?

tvá

vyjasni

— podívej

padaly

oi

starostí

se po tom

a poínej se,

si,

netáže.

Lenka

již

beztoho neví,

kam

dáti."

„Ale u všech všudy erných

ješt komedii? Polívka

„Co pak

se stalo? co

nyní také Lenka.

„Blázínek

váš

,

ím

více

to

bylby

dtina. stojí

to

Z pouhé vdnosti ani

sím, podruhé

Nyní

pro

za

e—

budu

sedí naši

páni

o

K

zvolal

stole \ u

schází?"

ptala

se

máte tajnosti?"

se

nyní

rozvázal

záležitost

nesnází

málem

se

ti

pátelství

vtší odvážlivosti nabýval, lejší

na

je

á

zpsoby? Hra-

nejmilejší,"

pítelovu

na

a který

...Jaké

upímné

Stanislav, jejž nežli

ale

nebe

ti

nyní Piveko. ..Jaké pak jsou to jete

Te

mandle

s

jakoby

mén

na vlastní

dbáti

pohánlo,

nahrnovalo

mne celý

,

nejmi-

polekal!

Pravá

se vydsil.

psaníko,

obrázek

tom obšírnji otcové již u

tím

váš

r blázínek

Ne-

— pro-

vypravovati.

stolu,

nebude

:

se tedy slušeti,

abychme

je déle

hladovým ža-

s

ludkem ekati nechali." ke

sedli nyní

I

Rozmanitá rozmluva

stolu.

koenila jim sousta, pošlá z nejlepší kuchyn Polianské.

každý

a

utšeného veera

se

piznával,

dávno tak

že

Piveko

neztrávil.

se

tebných penz

dostali.

Btuska

pítelkyni k štstí pomohla,

že

tesil,

komedie dobe vypadla. Ludvík a Lenka,

že po-

se radovala,

otec její

ml

že

radost,

že se Brunsvík podail, a Stanislav plesal, že

to

šastn svedl — a pitom tak drahé odmny si dobyl. Vsechnm etl na tvái povdnost. toliko v oích Btušiných osmloval se nco jiného — nco mnohem rozkošnjšího sám

všecko

..A

ísti.

tak

probych neetl?— jako pan správec

íkává.- mluvil sám k sob. ..Xehledí-liž na mne to

spanilé

dít,

velku nemusel

žebych psáti,

byl

jakživ

v tom ženském srdéku dje? na mne

ta potutelná

Mnoho

štstí,

Stanislav

žádnou

no-

abych nyní nepoznal, co se

Lenka

A

neusmívá-li se

jakoby íci chtla

tak,

pane Libeský?-' byl

blažený.

Ach,

spisovatel

je

kehké stvoení — nejslabší na celém svt. Jenom ho trochu polektej, jen dost malou poklonku jeho ui samolibosti, jenom špetkou kadidla ped ním zaku: a mohls dív o bezhrdlí jeho státi, aneb.

co

ješt horšího

jest.

mohls

o

schopno-

— —3

305 S>

stech jeho pochybovati

pítel

urážku, a padnuv

— nyní

— on

udlal

jeho

ti

rukou nosili?

ml

he

zdailé

po

kteíž ho nikdy

na

radostí

slziku

u dobré

mezi

a

neurazili,

— Stanislav

si

všelikou

Stanislav7

okolo krku,

unoí. Jakž pak teprva

veee,

z tebe nejlepší

se

zapomíná

poínati,

lidmi

napoád na

ano íkaje

Pirozený

byl blaženy.

rozmar jeho dlal ty nejsmlejší kozelce, a ne-

pál

si

nic jiného,

zích uváznul a

on

než aby zase

— Stanislav

nkdo

v nesná-

— své

totiž

hocus

pocus poznovu zaíti mohl.

práv za

Pilo se

reku, an

..Bonus vespej' ozval se

totiž

utee

nastávajícího

hlavy.

—

veer,

dobrý

pá-

pánové!-'

u dveí zámecký písa,

tolomj, vrátný pak pokoje

zdraví

se nevítaný host ohlásil.

a

dráb

„Zstate

strkali

sedt.

za

pan Barním

do

Žádný mi ne-

u \

S podivením

obrátili

se

všickni

Stanislav ale, poznávaje hned,

vštva osob

z

úadu

asi

pítomní;

co ta pozdní ná-

znamená, skoil rychle od

stolu.

„A\i—gratias, gratias domine venerazaal na písae s mnohými poklonami. „To jsou hosté! Jak se vede? Xesete mi nco? Jak se máte? Quomodo?" .

bilis!"

YI.

20

—

"

—

306

>&

S>

taliter ," odpovdl písa, množponkud na rozpacích. „Co pak nám nesete, pane písai?" ozval

„Semper stvím otázek

se nyní domácí hospodá.

„Já namáhaje

pro

si

„Silentium

Je

!

nco

odpovdl Bartolomj, vážnou tvá okázal.

jdu!"

aby ouední,

se,

tu mezi

eená

vámi osoba,

Lud-

vík Rovinskv?"

„Co pak mi ho Stanislav,

„Já jsem

vida,

pekvapen. „Vos vy

krok od

vida!"

illa

pane

jste,

to

na

nho

persona quaestionis!

illa

„Eheu,

chcete, ninohovážený?" ptal se

ani

zvolal

neustoupiv.

u

písa podivn

persona quaestionis? Tedy

Rovinskv?

— Pjdete

s

námi,

arnice l u

„Kam pak tak pozd „Ouad nikdy nespí

na noc?"

—

semper vigilans!

písa velmi dležit. „Amicus pjde

doložil

s

c

ná-

mi na ouad!" pane,"

..Dovolte, dáte-li herce

„Tedy do

ei.

dávno

poal nyní Ludvík,

Rovinského

jste již nalezl!"

„Nestarej

s tímto

se,

„hle-

—

skoil

mu Stanislav my se již

milý píteli,

pánem známe,

a doufám, že mi nic

zlého neudlá."

„Ale probh! co pak poínáš?" Ludvík.

zaal opt

"

—O 307 S>— -Ješt mi nerozumíš?" odpovdl s

Stanislav,

pítelem stranou poodstoupiv. „Hle, abysi upláchl,

a zatím pojištní osoby rukojemství dostavil.

pozná omyl písae

njaké

dostal anebo

své

Mn správec nic neudlá, a až svého — piiním abych se,

všecko v pouhý žert

—

„Ale u všech erných

netrpliv na stl;

to

obrátil."

pak

..co

"

udeil nyní Piveko všecko znamená?

to

rozumn?

Budete-li pak mluviti

anebo

—

..Budeme, budeme, moje nejsladší Piveko!" zvolal Stanislav,

pitoiv.

uený

vysoce

dlouho

bezpochyby

se

Rád bych vám

na mne

ekati.

Libeský, drahý

mj

povdl

to

se

pro mou

—

by musel ouad tuze

neobával, že

se

nmu

tázati:

pan vrchnostenský písa pro

osobu pichází?

kdybych

Ludvíka rychle k

od

..Chcete

I

bude

pan

tedy zatím dobroty

pítel, té

v

a

mé

nepítomnosti vám život Ludvíka Rovinského prav-

div te

u

Zatím

popíše.

— mluvil

dále

Btušce ruku

se a

políbil

pítomného ve své

—

..a

milosti.

moudrost,

správcova

vespolek

skokem

opt

všickni

klobouk

zachovejte Dá-li

i

mne ne-

Pánbh

se zejtra

miluj-

pochytiv,

a

pán

v tchto mí-

stech spatíme!"

Pitom na

další

byl písae za ruku chopil a nedbaje

ei

a

volání

užaslých

pátel,

kvapil

"

~S s

ním ze dveí.

mnou

308

Ostatní

otázek na

silou

&-—

shrnuli

se

nyní

s

Ludvíka, kterýž

nárastál

tu

zmateny, žalostí a bázní sklíený.

Klubko Beze

vší

mj vzn

další

se rozvinuje.

nehody pivedl pan Bartolo-

svého do zámku,

pozorn v pevné

opativ ho velmi

a

vrátnici 3 bral

ješt nahoru

se

mu o šastném Xa zámecké vži

ke správci, aby

poízení slušnou

relací uinil.

bila

práv

jede-

náctá hodina. ..Deus

vzdychl

si

me audit

— trpký

kousek

chleba

;í !

utrmácený písa; „a kdyby mne, tady

nebylo, pišla by celá správa na zkázu."

Ale tvá jeho nemálo se vyjasnila, když do pokoje vešed, místo správce paní Anastázii nalezl a na stole

dv

lahvice vína

s

dvma

talíi

pei-

tého spatil.

..Pivedl jste ho?" stra správcova.

tázala se

naíkal? Xezpouzel se?" ptala se

„Verum contrarium , a ..práv naopak. Jakoby laškoval.

nedokav

Pan Bartolomj posvdil.

šel

se-

— ^Ne-

dále.

odpovdl písa na hody, ješt

s

—

námi

—

309

<§

@~—

„Tím lépe. Tuto se zatím posilte svému vzni jednu lahvici doneste." Podivením vyvalil písa na

—

nho

pro

ni

v poádku;

bylo

to

—a

pak

Veere

oi.

pro

ale

in-

quisitu ?

vle pánova,"

„Jesti to stázie;

pitom mu

..a

Anasním ješt

doložila paní

oznamte,

že

dnes mluviti musím."

Pan Bartolomj neml

k "namítání, alebrž

nic

vyprázdniv jednu lahvici a talí,

s

ostatním k Sta-

nislavovi odešel.

„Zdráva budiž vivat!"

zvolal

veei

a

pounek na

!

celý

tento,

nho

od

velikomyslná

Kdyby

se

byl

„Jaký

posla to

dlati dalo, na

bych

dal

život

když

pijal.

vyslyšel

ka-

spanilý

mou

k paní

se

—

vaše

paní

víru

!

—

na

vaší

stravu!"

„Festina i

závistivým

máme

„Pro

né

/"

prohodil

okem ješt po

písa,

chtivým

„My

jídle hodiv.

tu

také chléb a vodu!"

odpovdl

prostoeké písae Stanislav,

stehýnko.

drbež

lete

..Pro

— není-liž

—

a jakoby

mne

se tu

credo, nic,

pní

arnice!"

okusoval tuvíno a

pee

pravda, moje nejmilostivjší?"

Poslední slova týkala se paní Anastázie, kteráž

byla

okamžení

v tom

Obratn pitoil

se

k

ní

do

vrátnice

vešla.

Stanislav, poklonu svou

— ~?S skládaje

ale

;

310 S>

mateskou

pecí

pihnaná žena

se ho

nemálo ulekla. „

Vy

tady, pane

a

..Veselé

Libeský?" qui pro

vtipné

pana

Bartolomje,

stava

za mého pítele, nežli

vzácná

quo

od

tuhle

paní

—

mu

tady milost vy-

a

zá-

jistá

prosím." ..Ale pro

Bh,

živý

ponkud

Anastázie

milý pane,"

nevrle,

..vaše

nost je velmi píkladná, velmi

kráte však nemusel

A

jest

tohle

chvalitebná;

vci

jste se do

Rovinský?"

pan

ekla paní

pátelská ochotten-

míchati.

obrátila

—

se potom

k písai. ..Splujete vy tak pánovy rozkazy?" „Exctisabis

u vyjevení

—

"

vyjektal tento ze sebe. a jakc

na Stanislava, brzo na pánovu

brzo

sestru pohlížel. Ale Stanislav

mu

z nadpirozeného

stavu tohoto zase pomohl, krátkými slovy tliv,

vysv-

jak byl písae oklamal. r Xuže

tedy jenom zase pospšte, vy opatrný

a velemoudrý pane písai." stázie

—

..a

hlete, abyste

zaala

nato paní

pravého

Ana-

pana Rovin-

ského pivedl, nežli vás pán místo uprchlého zavíti dá!"

Jako stelený skoil písa ke dveím, chtje uiniti dle rozkazu paní Anastázie již

také Stanislav

nmu

ruku jako

na prahu, a

me,

zkikl:

;

ale

v tom

napáhnuv

„Zpátky,

stál

proti

love!

~~®

t

anebo

probodnu

pes mou

Cesta tmito

!

dvemi vede

jen

mrtvolu! Intelligisne, asine?"

Zdšen

ucouvnul pan Bartolomj na mnoho

krok, a Stanislav toil,

S>—

311

ka:

opt k správcov seste pipak vám na tom, nejváže-

se

což

..Ale

njší, tak tuze záleží, máte-li pravého Rovinského

Já jsem rate jen poroueti, ješt dnes, v této plnoní dob, se vám zakleji, že uiním, cokoliv "I bylt práv nebo

dnes,

již

také

lovk,

nebo

zejtra,

nímžto

s

se

pozejtí?

jednati dá, a

—

v nejrychlejším zpozoroval, že

ím si

pikradl.

neekli!"

byl

se

— tak

pokej ptáku

.,Ouha,

proklouzl

ped oima

dotvrzování,

an

pan Bartolomj zase ke dve-

obrátil se rychle

ale již

plnoních

svého

proudu

ten

pedsíni

mu

v tmavé

a

jsme

za utíkajícím;

Nadarmo hledl za ním do

zmizel. temností.

„Pane Libeský!" zvolala

na

paní Anastá-

beztoho

nerada

ped ním bych vám byla zjevila, pro mi tolik na Ro-

vinském

záleží.

Vždy

zie,

„necht ho

jíti;

je to

nešastný náš Leo-

pold!"

„Co že nislav.

„Mj

se

vám

íci líbilo?" trhl sebou Sta-

Ludvík — syn

vašeho pana bratra?"

„Je-li dnešní beneficiant vaším pítelem, tedy jste

se

spátelil

s

mým

bratrovcem.

Já ho po-

—

—

312 S>

<9

když

znala,

jste

"

obecenstvu za hojnou ná-

se

vštvu dkovali." ..Tralalá!

vdí

oba po

;

sob

posléze nezpytatelným

Tot

zpívati

krásná zma-

tak na blízku a nic ne-

touží,

rozhnvané herecky

Stanislav

Viktoria!

,,

sob

Otec a syn

tenice!

zaal

tralalá!"

a po vrátnici se toiti.

oba se trápí

—a

když

bhem

osudu, ili mstivostí

se

mají, vplete se do

sejíti

toho prožluklou náhodou cestující spisovatel, a do-

jímavá scéna radostného shledání

nemže

se

ješt

slaviti."

Obšírnjšími slovy o nesnázích

stázii

povdl

na

pítele svého

to

Ana-

své vlastní

o

i

paní

odhodlanosti, kterouž chtl píteli pomoci.

„Všecko dobe, milý pane!" odpovdla paní

srden mu

Anastázie, ale,

aby bratr

lezl,

mj

ruku tisknouc; „bojím se

nové

píiny

bude novým podvodem nazývati

„Má ..o to

k

hnvu

až se doví, že se dal syn na outk;

nejvzácnjší!"

necht mne

se

staratiti.

na pravou víru obrátím

vdti,

jestli

ostražitý

!

A

on

to

Stanislav

—

—

potšil

ji

Však mimo

nena-

já pana bratra to

nemžeme

pan Bartolomj delinquenta

ješt nepivede. Bystrosti jeho je nesnadno uklouznouti."

A

v skutku tenkráte žertem pravdu povdl.

Stanislav a

paní Anastázie

umlouvali

se

práv,

313 jak by srdcem otcovským y hlubinách zatásli, an

v

noní pádná

tichosti

a zavírati zaslechli,

zámku

u

vrata

v malé

a

chvíli

na

Bartolomje zase do vrátnice vstupovati I

Roviuský

pana

spatili.

ním picházel.

s

ovsem bylo

Veliké

otvírati to

tady laskavou

tetinku

pekvapení

spatil,

když

jeho,

jakoby

a

byl

se

zpoátku nevzraku a sluchu svému viti. Tak rozdíl mezi tím, co na zámku oeká-

v okouzleném zámku octnul, ani

dl,

má-li

veliký byl

skuten

val,

a co

dní

písností

nasel!

Báze

jeho

ped oua-

svtskou hanbou rozplynula se

a

v ostýchavost ped rozhnvaným otcem, a srdce jeho

naplnilo

sladkobolestnou

se

písného

teskností

pi

mu bude ped muže

pomyšlení na okamžik, když vstoupiti.

„Té komedii udláme pojednou konec!" prohlásil se Stanislav. .Je-li tvj papínek. jak se nadji

rád spáti

— srdce

jižto

bychme

stolu

;

—

upímný

mu již

nebude

ješt

vdli, s jakou se zejtra ke srdené smíení slavili.

rádi

nás.

paní

ceného syna, moje

chtl bych se

nm

ty rády o

netrpliv ceká."

k panu

tetinko,

a uvidíme hned, co na

již

,

posadíme, abychme

Dovete

I

papínek

nedá pokoje, rovnž jako nám,

bratrovi

—

náhlý pohled na ztra-

a slavná

nevím co

plnoc dovede.

založiti,

že na nás

@~

™e3 314

A starý

Stanislav

se

Rozvoda ješt ve svém

pokoji;

V

tom k

ska viklaly srdcem jeho. Anastázie

paní

Nepokojn

nemýlil.

;

spoleníci

nmu

a lá-

vešla

v prvním

cekali

její

chodil

hnv

pokoji.

..Brate!" mluviti,

nmu

jala se k

Rozvoda neodpovídal. k písnosti. se

mírn

a

laskav

„co dlá tvé srdce?" Nutil

pobhlík

ten

..Je

se

poád ješt

v zámku?" tázal

již

konen. ..Vykni jen jediné

a

slovo,

ti

kolena

Já ho

nechci

on

obejme."

„Nic vidti!"

kolena!

zkikl

jakoby se dvée a

Co

otvíraly.

k píchozímu zády

kýval, aby

vyjednávati

odešel,

se

a

v tom

mu

se

zdálo,

„Nic, nic! a volal dále,

obma rukama as vci úední

obrátiv,

„Zde není

!••

„Já však musím

odpovdl

siti,"

kolena?

správec,

o

Stanislav,

rychlé ..a

rozhodnutí pro-

nemohu

se v cizích

záležitostech meškati."

„Co to? tady chcete

?

:

'

obrátil se

opt Rozvoda.

.,Co

vy

wí

..Pináším ješt jednu prosbu pítele svého,

jemužo

skav

jste již jednu,

vyplnil."

nevda

ani

komu, tak

la-

~~ & 315 63— „Nic,

—

lái

nechci

nic

slyšeti

v kance-

Zejtra

!

u

„Milý brate!" zaala sestra

ale on

prositi;

se nevrle utrhl.

..Xuže tedy

sta

se,

co se

vné

zvolal

..Xechte

lovka

— však

ona ho

srdce kamenného, paní ušlechtilá

metla

má!"

státi

Stanislav s tragickým výrazem.

spravedlnosti zasáhne!"

„Pane!" rozkikl se správec.

„A ..Již

Bh

nm

pane?" rozkikl se po

co,

vidím, že

s

vložil lásku

Stanislav.

vámi není po dobrém co zaíti! do

srdce

vašeho, a vy se nu-

nejkrásnjší tento dar boží milosti zmaiti, vy

títe

chcete

syna svého

nenávidti, že

neodolatelnou

touhou puzen na kvtnatjší cestu života se obrátil,

nežli

jakovou

mu

kanceláským pra-

byla vaše

chem vysušená duše vybrala."

m

.,Pane na nebi! zbav lal

toho blázna!" zvo-

správec a vrhnul sebou zonfanliv na

sesli.

„To neuiní, " kázal Stanilav dále; „nebo mluví k vám takto skrze mne: Jak dlouho bua

tlo své? Jak dlouho

necháš ješt syna svého

churavého, zesláblého,

deš ješt zapírati krev

neduhem

a

svt

se

po

tuje,

eho

neústupné

se

lítostí

toulati?

sklíeného

On

dopustil;

hlavy

tvé

—

touží

chce a

ty

v bázni po

se si

a

tob; napraviti uši

žalu

on

ped

li-

podle jeho

— nákem

„Kde rozenou

®~

Tvé dít chadne,

zacpáváš?

—

hrobem

316

•&

stojí

nad

jest?" zvolal správec,

pi-

í:

jest

— kde

svdomím

dobrotou,

pohánn, a vztáhl tesoucí-se zkiknutím

nikavým

ruce.

zavýsknul Stanislav

„Tuto jest!"

do pokoje. Leopold

dotíravou reci po-

i

i

:

sklesl vedle

—a

mj

„ Odpus, ote

!

s

pro-

" vrazil

nohou otcovských.

Ješt jeden uzlíek.

Xa

—

zaaly pnice štbetati na východ proskoil plamenný pruh a v ržové zái rdly se vrchole strom v pjabloni

vzdáleném

kné

štpnici u Polianského

ozýval

provázeje

hrad

souzvucný

se

rozmluvu,

kterouž

Z

mlýna.

klepot

tvera

dva

muži

mlejnice složení,

na za-

vedli.

„Tedy hrála jist z nich jeden,

a

s

komedianty?"

tázal

se

pokud v ranním šeru poznati se

dalo, jevila se zlost

ve tváích jeho,

i

hlas

pon-

kud se tásl. „I ty

mj

Bože! co pak nevím, co je hráti

a co jsou komedianti? tušku?* poctivý

u

odpovdl

—A

druhý.

neznám pannu „I

to

tedy

B-

nejsem

mládek, a propráškoval jsem všech svých

— —&

317

S>

Panna Btuška

zdravých smysl.

hrála! Ale to je pravda

tady také každý den, ráno

pro by

,,0 arci,

— a jak

panáek

byl

odpoledne — u

i

tady?" zvolal první

..Byl

hrála

— ten mladý s

divokou hokostí.

nepicházel, kde ho rádi vidjí,

kde ho snad toužebn oekávají!" I dal se pitom do hlasitého smíchu a vztekle semotam pecházel. „To máte pravdu, pane polesný!" spustil mládek ..toužebn ho oekávali. A sám pan

—

otec choval

lovku,

k

se

nmu

k jinému poctivému

jako

a našinec ví pece, jaká

eládka mezi

to

komedianty bývá. Ale ženské srdce je lepká to

se hnedle chytí;

a na podívanou je ten chla-

píek jako vysoustruhovaný ovšem nechci na la,

to je jisté."

již

nedbal.

vc —

—

to je

pravda; ostatn

nic pisahati; že ale s nimi hrá-

Takto žvatlal mladík z mlýna, ale druhý

kapsy

Byl

vyndav, lístek papíru

tobolku

a pi rostoucí ranní

nkolik

zái napsal na

již

T

musím pece

stavu

nm

tužkou

ojtše!" jal se pak mluviti. „Vaše

nepochybn

líbí."

zeptati,

hezky

piln

tento lísteek.

Já se

vstala

novou úlohu se uí. Dones jí

z ní vytrhl

ádk.

„ Honem, A

panna

na

se najednou zastavil, a z náprsní

jí

jak

se

a

jí

v tom

novém

S Vojtch pijav

6>—

318

mlýna.

lístek utíkal do

V

po-

lesném tlouklo srdce, jakoby z tsné schránky své

v širokou prostoru se vydrati chtlo, a pot se mu vyrazil na cele. Žárlivost, bolest oklamané lásky,

hnv

a

lítost

rozdíraly prsa jeho.

..Nevrné, nehodné

„Ani

stromy.

tichými

nejlepší mezi nimi není

hodná mužovy upímné lásky, a

nemže

žádná

aby se srdcem muže falešnou

obstáti,

mezi

mluvil

pokolení!"

ta

híku

ne-

vedla!"

vera pozd na noc do Polian pijel, a zasednuv v hostinci k veei, zaslechl u veejného stolu nkolik host ješt o he mlutéhož veera na zámeckém diviti, provozované Polesný byl

Ovšem pitom

vadle.

o

o

i

a ubohý polesný

mluvili,

herekách

sedl jako na

z ochoty

mlynáovic Btušce rozliných šprým proha-

zovali.

Dle pirozené své živosti bylby je ovšem

nejradji ze uvésti,

em nu,

lži

mlel

akoliv

hrad

ji

mu

noc,

již

nyní oekával.

v posmch

na

oi

ješt

dnes

práv

o

na

se k mlý-

aby své nevrné nechodil.

Sa

za-

—

S radostnou tváí piletla Btuška. jí

sebe

do

nevdl

nazdabh rozbhl

žárlivost radila,

nikdy

se ale

noviny potichu

traplivou

se ustanoviti, a

zasnoubené

necht

pokáral;

a jedovaté

Pekav

vsál.

se

když

trní,

milenci zdálo,

i

Bylo

nenadálá se,

—3 že

se

S~

nakvap sen

tak

jí

319

pole-

jelikož

vyjeví,

sného služba na cizím a vzdáleném panství poutala.

Ale jak se zdsila,

an

hrub

ani

dostné pozdravení

miláek na ra-

jí

neodpovdl

a obe-

jmouti se nedal!

„Co

je

„Co

ním.

..Z

vdl

se

Jene?- tázala se ho

ti,

krásného snu jsem se

zamraen,

tento

podive-

s

stalo?"

ti

odpo-

probudil,"

nevsty své

„a místo

spatil jsem lehkomyslnou komediantku!"

„Jene!" zkikla dívka,

pohoršena

mn

mluvíš pro

ustoupnouc. ..Takto ke

od

nho

vc,

kte-

rou jsem z dobrého úmyslu podstoupila?"

„Z dobrého úmyslu? ekni ti

snadnji

lesného milejší

uvím.

cekati

—

Bylo

— ohebný

ti

z lehkého, a já

dlouho na blázna po-

kejklí

a blízký

byl

ti

•

„Jene!" zalkala dívka, ustrnutím ruce spía

najíc,

cích

moc o

velé

— „Jene. o

tebe

kanuly

slze

tys divoký

pokouší;

kivd vdti,

— mi

horoucích

lí-

bojím se, že se ne-

nebo

kterou

po

jí i

srdce

tvé

nemže

nezaslouženými vý-

itkami iníš."

„Tedy

se oisti

livý ženich* jejžto

lem nové podezení

— vymluv

slza o

se!"

díví dílem

vin

její

zvolal dojala,

vnm

žárdí-

zbudila;

mu

nežli

dívka

ale

za nimi hlas otce -I podívejme

mlyná

se

odpovdti mohla, ozval na ty ranní ptáky!"

se

do srdeného smíchu, kdyžto

ckou v ústech

na

milence dopadl.

r Jaký

synu ?

..O,

dobe

..Promluv ty

pak

ulma-

s

sadech

po

pouti

poádek,

je to

pane

že picházíš, milý tatínku!" zvo-

pláem

s

a

..I

pane

krku padnouc.

okolo

mn

že

se zdá,

hledá

neštstí."

do

si

znamená?"

mluvte,

otci

ním, nebo

s

píinu k mému to

denní

své

dal

:c

Btuška,

lala

se

jejího.

toho

podivil se

synu

jasná

z cista

mlyná.

— co

tady

— co

tak

pak

holka,

,,Mluv,

zrána

spolu

máte?" nenadálým

Polesný, déry,

a o

jejž

píchodem

ovsem co muže nad

povst rodiny své dbalého

starého

míru znal,

Ko-

poctivého

nema-

do

rozpak piveden, pednesl stížnost a žapovdl, co byl v hostinci zaslechl, nezapel podezení své stran Btušky

lých

lobu v tónu mírnjším

:

i

a herce. ..Bodejž

Kodra, druhou ..Pane,

a

to

uchopil

vy mne

a eknu-li,

palecník

potrhal!"

zvolal

nato

vzav dýmku vyhaslou do jedné ruky,

má

žárlivce

znáte — já

holka je

za

knoflík

jsem

u

kabátu.

mlyná Kodra;

nevinná,

tedy

je

ne-

—

—& 321 vinná.

Ona

6>

hrála pro svou pítelkyni, hrála

s

mu-

—

mlyná Kodra vám na tom dost.

žem, který je tak poctivý jako

vdl! A

a já o tom

ano, já

jí

té

jí

poruil, aby hrála

—

poruil. Já vím také, co se sluší nebo

co se nesluší,

syn

není-li

že jsem já

tedy vzte,

a jest mi

velice

svík podail.

Konen

abyste

se

Btušku rozhnval? Co?" „Xa to jsem nepomyslil,"

pan

mi

že

líto,

nevinné radosti nepeje, že se

nám Brun-

snad proto

na

polesný,

zajektal

okem po dívce hodiv, kterážto tu s oima sklopenýma stála, památku po slzách s tváí nejistým

stírajíc.

..Xu, tedy nedlejte stil

zase mlyná,

dil,

dejte se do

pokoji

mne

nezlobte

a

žádných okolk,"

..a jestli

— ale

ješt nevy va-

holku

mi necht na

poctivých

lidí.

—

Hnte

ve své obyejné dobromjslnosti

Vybhl

jste

si

dosti

— ..a asn

se,

opt vám laka

hnte, zpropadený myslivce," mluvil dále neutee.

spu-

jste se

již

na ekanou.

Spuste!"

„Odpus, Btuško!" zaal polesný ponkud zahanben, a podával pijavši,

vroucn mu

jí

ruku.

Ona

ale

okolo krku padla,

ruku ne-

zardlé

tváe na prsou jeho skrývajíc. ..Tak je to dobe!" doložil Kodra.

pjdeme k VI.

snídaní a potom

do

zámku. 21

„Te

Já vám

—•£ 322 S>— holku

nebudu

les

svých

déle

tam

;

Brunsvíka hrávati

hlídati.

Vezmte

nebude

moci

— leda

s

si

do

ji

komedianty

vám doma nja-

jestli

kou komedii neudlá!"

Konec. Jasn osvcovalo

vzešlé slunce Polian-

již

ský zámek. S veselou tváí probudili se v jednom

dv

pokoji

osoby, jež byly dnešní noc v nejlibj-

ším spaní ztrávily. Byl

„Brate

vel

;

„mn

,;

zvolal

!

Stanislav a Leopold.

to

když byl oi ote-

onen,

se zdálo o svatb. u

„To znamená plá!" odpovdl druhý.

t

„I aby

zase

vrám, stí,

nežli

ježto

kozel,

prožluklý

víš

„Což pak

onen.

dne

vloženým

a v noci rozmanitými sny „I vykládej

si

ti

..Tak? tedy myslíš,

našinec

tak

s

nás

do

mocnotušením,

námi mluvívají

tedy sen

však nevím, jakby se

nemže

babským po-

tajnému vnuknutí vyšších

za

ekl

proroku!*'

více

svj

?••

dle libosti.

Já

mohl vyjeviti?" ty

šastný ženichu,

dobe kstku

míti,

že

jako va-

sinec ?"

„Ach, nezpomínej Leopold.

mi

„Mne popadá nový

na

to!"

strach,

vzdychl

si

jak mile na

~S

323 o>~-

Lenku jen pomyslím. Co bude

vci

nestala se ješt ani

O

otec íkati?

zmínka/

té

1

„Xestarej se," tšil ho Stanislav. „Nevíš-li, co jsem

canském

potkání?

neopustil

—a

Pánbh

Nikdy ješt

aby

k

vešli

Ten však byl

otci.

v kancelái, maje hned po ránu

—

bami co jednati

s

Pivekem

hospodsky nebyl

ctivý

a

po

totiž

s

dvma

zatknutí

Stanislava

od

celou

zaruiti

svtské zahanbení

S

tedy ráno

i

potká.

lovka

potají

podivína

všechny

oka

Dovdv pro

se,

sebe,

za

nežli

ho

oumysiem vešel I bylt dle eí

tím

oekával

správec ho uvítal tak pívtiv,

Piveko

u

ustanovil

dcerou ke správci.

s

lidských nelidu,

Po-

noc

Rovinskeho,

ouad po nm shání, svého zet orodovati a

se

oso-

Lenkou.

zamhouil a ráno neml doma pokoje. se po

Poli-

lásku

tak dále."

I oblíkali se,

již

pi našem prvním

povídal hned

ti

;

avšak

tak laskav,

utrhané jazyky

že

lidské

proklínal.

„Picházím v Rovinskeho,"

jal

záležitostech zatknutého herce

se

mluviti,] když

byl

sebe

—

„a prosil bych a dceru svou náležit uvedl se vší uctivostí, aby se laskav s ním nakládati ráilo.

Tyran

vadlo vystáti

tatík

—"

—

blázen,

který

nemže

di-

— —

<9

„Cože?"

324 s> správec,

zvolal

ovšem nad

míru zjemnly,

titulaturou z

Pivekových

po

dnešní

noci

nenadálou

touto

ale

pece ponkud

úst

roz-

horlený.

Avšak Piveko tomu se,

jinak rozuml.

vzácný pane!" mluvil

ezaného tvrdohlavce pod nebem

bylo,

svého zaklel, že se divadlu oddal

?

má rozlinou eládku. Co

e — nu,

však on

—

vyjeví!

jesti

to

to

za-

aby syna

Pánbh

Inu,

se ale Rovinského tý-

sám ve výslechu všechno lovíek poádný; a jestli

nco

nedovoleného dokázal

slabí

jsme

všickni.

chce

odejíti

— já

— mj

Pane na nebi! nemá od divadla vezmu k sob, pepustím

—

Tatíka

ho

mu asem živnost mu v bázni boží

..Divíte

tak

..žeby

dále,

—a

Maenka

tuhle moje

bude

upímná manželka po-

jako

máhati."

Správec

semotam

pecházeje

neodpovídal.

Tanulo mu nyní teprva na mysli, že díve o nastávajícím satku syna svého i

nevdl

býti

dání

anebo se na s

zmínka

plnno šleti

posud

,

zdali

stala.

ni mrzeti

nedala

se

Srdce jeho

krom na

o

bylo

mu na

vc

vráceného syna. Pozdji,

slyšel,

píhod povden má. Pi prvním shle-

této

Leopoldem nebyla rozkoší, kteráž

byl již

vci v

nic

té

této

ješt

chvíli

pe-

pomýtotiž na

jiného

nejbližší

—

když byl v noci

o

sa-

~& mot

Sa-

325

teprva o budoucím

zstal,

zaal. Náhlé vsak pipamatování na synovu

jímati

známost

s

dcerou Polianského

pekážek mu do cesty do rozliných, napoád se

hospodského stavlo.

zabral

stídajících

myšlé-

nek, a jen chvilkami po Lence

ml

kterouž

te

vašeho Rovinského

otec

konen,

na milost pijal," prohlásil se s

okem pohazoval,

za dceru svou pijmouti.

což aby

.,Ale

ne-

I

libých

se

roz-

stavu jeho

„a k satku

dcerou vaší pak nepivolil?"

„Pokej, pane

Piveko

se nestane

..to

;

nechtl

Tatík

— prosím

nm

o

tak

To

a

kdyby

ho

vzácný pane neklop

— podívejte neklop

se je,

kde je potebí zboží svého lovati

;

ale

eknte

anebo

kdybyste

povídám

ml

stí

jeho

dítte

synek jenom

okázati,

dc ocí

vychva-

— kdy-

takovou nevstu

syna, a smýšlel

,

na

nýbrž

pitom o

št-

to,

aby

když se

nemyslil

krabici

—

tomu, já jen tak

tatík smýšlí,

bohatou

—

nestojíme tu na trhu,

ped mlsáky

— dejme

jedná — a

nmu

k

S dovolením,

mé Lence

ml

— kdybyste ml

jako každý rozumný

—

jakby mohl

mi sám, pane správce

byste vy byl ženichem a

stalo ?

to

vdti

vrb

na

tatík nutilo?

deset

je, holka,

druhé,

straku

holce

nic

tak najednou

Za

jest jedno.

mé

Rovinský

jakby se

dlouho

jakž by se kamenác nyní pihlásil ?

za odpuštní!" ekl

A

!

upímnou

~3 pomocnici

dostal,

..Ote,

tu

a

vrchu

podobala

pane,

neekl byste:

tu

—

žehnáním!"

S—

326

vám jednou pišel:

k

on

a

—a

bych

rád"

mojí

Lence ..Vem

kdybyste

ona by se po-

— já si

ku

ji

i

také

se

s

vzácný

,

mým

po-

jáde

jejím

o

pesvdi! ? : Slze

tlukoucím,

sklopenýma oima. ale slova

vila,

ei

této

s

vstoupily

uzardlou tváí a se

Byla by ráda také promlu-

„Nemluv

vázla v krku.

jí

oí

do

Veselá jindy Lenka stála

tásl.

se

srdcem

tu se

mu pi

byly

a hlas jeho

o tom,

tatínku!" bylo jediné, co polotajným hlasem z úst vypravila,

prosebn pitom

co,

..I

na ruby'ctivá

—

s

otci

nech mne pan správec pozná odpovdl Piveko. ..Tys holka

tvým srdcem,

kou neteba

ti

s

tvou

vzácný pane,

se,

nedje

bázn, aby mi

se to z

nezstalo, nýbrž iním

a že

lovk

mu

i

u divadla

—

poctivý,

holka ?

stal

—a

nemu

holka bez

dceru

nho

A

protož

za

Rovinského,

dve

na holikách

mého mou rád srdce peje. Ze byl

má

z celého

mu

po-

tvái-

proto, že je dle

že

nic neškodí

to

nebylo, dal bych

to

rub

a

hlavou

strach o ženicha míti.

pimlouvám-li

uznání

ruku tisknouc.

i

býti

;

holku

ano

kdyby jinak

kdyby u divadla

z-

Vždy

se

nemohla.

nauil, a vtipná hlava se na

svt

neztratí.

—

—~íS Všickni

327

6&~

Ro-

nejsou takoví tvrdohlavci, jako

lidé

vinského taíík."

Xepokojn kancelái. a

pecházel

srden,

mu

že

Rozvoda

zatím

Pivekova znla

Slova

jako šípy prsa pronikala, tre-

mnoholetou zatvrzelost k dobrému

stajíce

ho za

synovi.

Avšak poznávaje

všickni ti

uváznou, až

sám onen

tatík

také, v

se

jakých nesnázích

s

tvrdohlavec:

odhodlal

pak bych ho mohl

odpovdl

tento.

celou historii

—a

ne.^'

tu

nežli

že

pán.

Ostatní

..Vera teprva nevím

nkde

také

je

znáti,

o

nm

uzel

se,

k Pive-

otázkou, zdali otce Rovinského zná

..Ijakž

on

pronese, že jest

toho zmatku hned petnouti, a obrátil se

kovi

po

nelíené

tak

?

vzácný pa-

zvdl

jsem

jiného,

nic

správcem, jako vzácný

dovím

mrzutosti

se

ješt

dosti

asn."

V

tom

vešli

Leopold a Stanislav do dveí.

..Pochváleno budiž jméno Pán.'" zvolal tento,

jak

mile

mého snu spolek!

Piveka

s

se vyjevuje.

Mn

Lenkou

rmoucená nevsto

tázal.

ve-

Mnoho

štstí,

má

za-

!••

Leopold byl se zatím k

ruku

— ..ást jitro

se zdálo o svatb, a jak vidím, sešli

se již otcové k námluvám.

n mu

zahlídl

Dobré a veselé

políbiv,

Piveko sebou

otci

piblížil,

a srde-

soucitn se po zdraví jeho trhl,

vyvalil na

n

oi, po-

— — "

-

~S slouchal

328 S>—

— poslouchal a uskoil,

špoulil ústa,

hledl

na Lenku, zase na Stanislava, zašilhal po správci, a konen se dal do zaškrábal se za ušima

—

hlasitého smíchu.

erných — ..to jsme to pkn vyvedli! Jak je vzácný pan správec sám otcem bodejž do toho deset

..I

zvolal

zdá

—

„Necht všeho veko, a

tisíc

moje

zdání,

se

mu

— mi

c:

rozkošné

skoil

držte se pravdy!"

cer

Pi-

do

reci

okamžit poznav, že tu njaké roznedorozumní panuje. ..Z bývalého pana Ludvíka Rovinského udlal se Leopold RozStanislav,

tomilé

voda

—

zaal a

myslil,

správec

—

týkala

Piveko

kdybych se

klanti.

a podal

mu

za

ješt zaradovati. k Lence

lepší,

— Nemjte

— „anebo

novati zaslechla. nežli se o

co

Jsout

mn

to

nadíti,

pejal

zle

ne-

že

pan

mu

e

„Slova vaše

možná jen jako

chci-li se

panenko!"

tvrdohlavce,

vtiv

...Já

pravici.

minulosti, kterouž

báchorku považovati musím, sti

mohl

byl

toho, poctivý muži!"

Rozvoda se

pana

za odpuštní, vzácný pa-

tisíckrát

se

„Necht starý

Policanského

u

„Prosím ne!"

syn

pijatý

v lásku

,

správce

v pítomno-

m za kamenáe pím vždy jme-

obrátil se velmi

jak jste

lidé,

kteí vdí, že jsem

rozpráví."

—

—S ..To

3—

329

poznáváme v tomto okamžení," odpov-

dla Lenka

—

ím

zplácíte,

—

-

nám laskavým odpuštním

„jelikož

nevdomky

jsme vás

..Milý otce

—"

„Pane správce

jal se

—

urazili.

nyní Leopold mluviti.

spustil Stanislav z

-

druhé

strany. „ „

— vy — vy

jste již

vování laskavých „

—

že

n

—

žeby

u

takové schopnosti k pedsta-

otc na

ješt

se

vašemu utíkám

ejný

prokázal—

jste mi již tolik dobroty

s

u

jevu dal

jednou

prosbou

k

srdci

—u vcná

škoda byla, kdybyste oby-

kousek

poslední

upímného

smíení

vy-

nechal."

vždy

„I

voda

je

m

dobe!"

zvolal mezi nimi

jenom neohlušte!" „To bychme neradi," prohodil ;

,

Roz-

Stanislav;

„nebo kdo by potom duetta naše poslouchal?" ..Hledejte

si

poslucha kde

chcete!" odsekl

„Já se vás musím co nejdíve zbaviti. Ty prý jsi ženichem této panny?" tázal se nato

správec.

Leopolda.

„Ona mi darovala srdce své — " odpovdl „a štstí budoutento, Lenku za ruku chopiv cího mého života zakládá se v její lásce." prohodil otec, pronikavým tak!" „Tak okem na dívku pohlédaje, kteráž tu ovšem brzo

—

—

—3

S~

330

panenským studem, brzo nadjí, brzo

rže

i

bázní jako

kvetla.

— tak!-'

..Tak je to

zaal po

nm

Stanislav

A

též hlavou kývati. „Tak. milý pane otce!

nás všechny ctyry umoiti

chcete-li

Což

lení.

a

pro ;

vám

nesvo-

udlá? Zasmjte

také

to

— dejte

se

—

byste se nezasmál?"

,I

držte

—

!"

správec,

zvolal

jemužto

se

v skutku po mnohých letech zase ponejprv tváe k smíchu stahovaly. „Vy cí!

— Panno," žebyste

slíte,

na

obrátil se

mne mohla

...Jakož otce líbajíc

jste

— -jakož

ji

..Bravo, bravo, pane

tatínka! Dejž

— ..my-

..Vy

mu

mého Ludvíka!"

ekl

„Leopolda, Leopolda!"

rukama.

k Lence

to

trochu milovati?"

svého!" zvolala Lenka, ruku otce

jav syna za ruku vložil

slav

zpropadený námluv-

správec,

po-

a

dívce do ruky.

otce!"

tleskal

Stani-

výborn na dobrého

hrajete

jenom Pánbh, abych

i

nco

já brzy

takového dostal!"

V tom

vešel do

kanceláe mlyná Kodra se

tenákou Hájkovy Kroniky

a

se

žárlivým

po-

lesným. ..Sen

Stanislav další

.

slova

mj sotva

mu

se

že

na

vyjevuje otce

rtech

a

docela!"

dceru

zajásal

zahlídl

;

zhynula, jak mile

ale

mu

— ~~® i

oí

tetí osoba do

331 S>

Nevda

padla.

ani

pro,

n-

jak se ulekl.

S

radostí doslechl

veer

u

byly

obma

a

Kodra

vcech, které se

o

zrána v zámku zbhly,

i

pált

stranám stálého štstí.

konen

k polesnému,

„pivedla vás k nám dobrá planeta.

Kteráž pak

„Jak

se mi zdá,"

zaal

je to, jež svatby miluje?"

„Mn kousi

Stanislav, jehož

nejistotou

týkala.

která

se

s

„Nu,

bu

si

mlyná—

„nás

již

mnoho

Lenkou hubikovala,

dobrého k novému stavu

pitom, jakoby tam

zaal

s ja-

otázka

se tato

osmlil se pitom okem po Btolince

I

hoditi,

odpovdl

se zdá, že Krasopaní!"

pejíc

jí

neml

ale

;

mu

bylo

hledti.

teba Hladolet!" ekl na v úmyslu nezmýlí."

správci prosbu pednášeti,

že

si

to

—A

nyní

pro

ue-

panem polední dovolení k svatb dcery své ovšem neml sným Libtickým pichází. Správec pála nyní nieho namítati; Lenka se radovala s

i

,zase štstí

Btunce, dala

a pedstavovala Leopolda bylo hezky, kdyby

ob

svatby jedním

si ;

ženicha

Piveko

pedstaviti

prohodil,

žeby

pan správec pivolil, aby se

dnem

slavily

— slovem

všecko

bylo veselé mysli; jediný Stanislav, kterýžto jin-

dy všem pomáhal, pomoci.

nevdl

nyní, jak

si

k

veselosti

—

by

kdož

„Ale

*3

S>—

332

byl

si

ekl Kodra, „co

myslil,"

ped

týdnem

po-

se za ten cas všecko

pihodí? Ouzkost zamilovaných, komedie, ochotný pítel, Brunsvík,

dv ku — vás

broukavý ženich, smíený otec

Pane

a posléz

svatby!

já

Brunsvík se

Libeský —

„Ono by

se

ovšem

dalo,"

— „a

jak pak,

mi jak náleží

nemohl byste z toho všeho také

njak

dosti

podivných, jest tím více pravdivých

by

jimi

liti

— jak

to

zde celé

—

v tom událostí

není-li

tenástvo zavdk pijalo

nevím, koho

líbil

nco sepsati?" odpovdl Stani-

slav

roztržit

—

;

jen

— snad

že

vru

vlastn za hlavni osobu zvo-

pak nazvati

„Teba ^Ženich na

—

licho 1*

í:

usmála se po-

tutelná Lenka.

Stanislav se poklonil a otoil se k oknu.

vdl, pro vala

—k

se

zaal

na si

byla

na

i

okn

Nyní

vera potuteln usmívesele k pochodu bu-

bnovati.

^s&s&sž-

Hra

z ochoty.

Nástiny dle života.

(Psáno roku 1846.)

Bylo

v sychravém listopadu. Krátký den

to

se rozplýval

vkol

rách, ježto se

ský

vnec

nížinách

Po lesnatých ho-

v šedý soumrak.

vypínají,

Libenic skoro jako velikánhonily se dusivé mlhy, a po

jako by

mžilo,

Paliv

jehlicí padalo.

nejtením sítkem samé

šlehal

vítr

drobnou

tuto

pršku do tváí.

Pšinky

byly skluzké.

— Jedna

z nich kroutí

se po vrchu nad hlubokou, kamenitou roklí s ouvozeiu, potom

ale

mezi

zabíhá

níže

ležící

pole

a vede kratší cestou k mstu.

Po této pšince šel s vrchu pistáriý pocestný v obnošeném, hndém kabát, s malým vakem na bedrách a

s

Kroky jeho smsici se

mu

dom

holí

ale

tímto

na píkré cest noha,

kiku, když se

v ruce.

se rychlily, když opodál

zahlídl;

celým tlem do

zstal

okovanou

rokle.

Padaje

ale dovalil až

ležet jako bez sebe.

a

v údolí

kvapem smekla on

dal

se se

pevážil

ovšem do

k samému ouvozu,

~

— Asi za

pl

& 336 Si—

hodiny na

kaem lovk z z lesa díví. Ped

to jel

tou roklí s tra-

pedmstí

Libenického

a

vezl

ním bžel ostražitý pes a

rejdil

nosem po zemi. Xajednou se

zaal ne-

zarazil a

pokojn štkat. ..Xu

— co

pak je

nj pedmšan, pak sit, ho.

zastavil,

také

již

zkikl na popruhy

shodil

nkdo?"

tu

zárove kopnul

ale

—

se

„Je

a kousek popošel.

Fousku?"

ti.

ptal se hla-

do pocestné-

..Kdo to? co to?" volal dále, zase na krok

ustoupiv; tedy, a

ale

odpovd.

nedostával

I

shýbnul

temn

zastenal.

— stará!

popil si!

Xešastník

„Ty

kae, nazad se má tvrd ustláno."

ohlížeje.

„Co že? Kdo hlas — a

za

a volal nyní

muž u

„Tady nkdo

leží,

listí

tra-

ale

že tu leží?-' ozval se za ním

nkolik okamžení

nho

stála vedle

žena v polomstském. poloveském odvu, suchého

se

nahmatav pocestného ponkud jím zatásl.

s

nší

a chvoje na zádech.

—

„ani se nehýbá; „Tuhle nkdo," ekl muž He, píteli? co jsme málem bych ho byl pejel. Co tu dláme?" za?

—

—

—

..Bude to soused z mokré tvrti,"

ekla

žena,

když nepicházela odpovd. „Bez pochyby pebral, a nohv

mu nechtlv

sloužiti."

—

"

™S

337

„To sotva," ekl zase muž. „Za jedno nenho ani pivo, ani koalku a pak se mi

—

cítím z

má na sob vak

— a kdož

hoejší pšiny nespadl. Víš?

ped pti

lovk

zdá byt ví,

zdali s

pocestný

lety stalo se to

;

—

„Ale co z toho ze všeho?" skolila mu žena ei. „My se daremn zdržujem; dti doma budou kiet — u do

ale

,,Ale,

muž

— stará!

co to mluvíš?"

vlídn. „Což není doma Verunky?

káral

ji

— a chceš

být horší nežli Samaritán ve svatém evangelium?

Snad nenecháme ubožáka ležet v tomhle povtí u a v tenhle as? Chceš být horší, nežli „Nu, nu! jenom hned se žena. ale jak s

„Já pro

si

vc

neobracuj," bránila

„Tady ho nemžeme nechat ním do

msta?"

shodím

díví

n

do

tuhle

V

zas pijedu.

noci

—

to je jisté;

ráno

a

roští

mi je

nikdo ne-

ukradne."

„Abysi

ml

„Jak to?

•

nkdo

íci.

hová

však

!

mrzutosti

— myslíš

že vezu oni

nás

—

!"

snad,

že

tady

znají

zaplatil.

Jen

a pomoz mi ubožáka naložit.

Mj

mnoho-li díví jsem

by

si

a

blá-

polesný

ty sundej

se

mj!" YJ.

troufal

kmeny kradené? Tys

22

ví,

nši

k tomu

—

— Po

—

<9 338 &>

rozmluv

krátké

této

tku všecko díví

s

trakae a

3Va to stlaní položili

sházeli také

v sku-

nj

chvoje.

nastlali

na

pak nešastníka

a

vezli

ho

volným krokem dom. Otesením, deštm a zimou probudil se po-

tlueny z mrákot povoz

Samaritána

a bo-

štstí dostal se ale chatrný

na dlanou

brzo

vého

zaal polohlasit skuet

i

Na

lestn vzdychat.

silnici,

nejposlednjšími na

mezi

stál

nízký domek no-

pedmstí, a tak se ušetilo bolestmi sklíenému alespo tch muk, ježto by byl musel snášet, kdyby ho byli vezli po mstském dláždní.

*

*

v kruhu denních

Veseleji dailo se mezi tím

host v malém, postranném pokoji ..u bílého koníka-, kdežto se mstská honorace scházela. „Ješt žejdlícek!" porouel si dchodní Vrba a doložil k sousedm: „Svtelský už dnes beztoho nepijde. u ;

,Kdo

kdo

ví!

editel

žík,

vi\

kostelní

u

prohodil

hudhy

—

hubený

mu-

není

tak

..ješt

pozd." ,.

Práv

bilo

tant Pokorný,

Není-li

osm hodin," ekl mladý auskul-

„a doktor pichází

nkde pes

pole."

nkdy

pozdji.

—

—

339 S>

>S

V

tom se otevely dvée a pes práh vesel

muž ve svrchním kabát

asi ticetiletý

vyhrnutým pes

„Ah

— my o vlku a vlk

tu je!

Dobrý veer,

límcem

s

asi.

pane

doktore!"

za humny!

—

ho všickni

vítali

hosté u stolu.

„Pojte, pijdete

!"

na

nmž

val

se

pojte

— už

jsme

myslili,

ekl dchodní, bera

se k

karty ležely. „He,

svíky!"

..Odpuste, pánové doktor,

vše

deštník do kouta.

ne-

že

menšímu

— já dnes nehraji,"

stolku,

omlou-

klobouk na hebík a stav

mám

„Dnes

plnou hlavu jiné

hry."

nkoho?"

„Pochoval jste

bohatý kupec, jenžto se rád

se

ptal

— teba

i

mladý,

—

rohatými

vtipy blýskal.

„Ci sticiar

jsi

ml zajímavou

nemoc?" ozval

leru v jedné

osob?"

Ale Svtelský neodpovídal a pisedl stolu.

Byl

tváí,

s

to

milovážný muž

modrýma oima,

laskavost

mu

nacpal dýmku,

nco

s

ke

si

pívtivou, zdravou

z nichž ta

nejsrdenjší

svítila.

Sklepník

napil.

se ju-

Kyselka. „Hlavnicku. ouplavici, tyfus a cho-

pinesl obyejnou sklenici.

zapálil

Kdo ho dobe na srdci a

již

— nkolikrát

znal,

bafnul,

On

mohl pozorovati, že

také na jazyku.

si

pak se

má

—>3 340 6>—

n

;

,Kdo zná ševe Jiráska?"

njaké

po

„Je

„Který

má nad oknem

tyce ?

botu na

„A

chuas na pedmstí?"

ten

to

zeptal se kone-

chvíli.

devnou

tu starodávní

tt

za oknem holku jako jarní fialu?"

„Pro

se ptáte, pane doktore?"

práv oval S vtelsky. „On „Proto že

ouvoze potlueného

od

nho

picházím," pokra-

veer v ertovém

nalezl dnes

lovka

a vzal ho pod svou

stechu."

„Jakého i

lovka?"

ptal se auskultant, kterýž

službu policejního komisara zastával.

„Jirásek ho nezná nevím, co o bát

má

nm

—a

já

obnošený, ale

také

ne,

pkné

spody aneb

nechtl

hodlí;

ale

..A

mu

dobe

lepší

hopo-

hlavu potloukl!"

nahradí."

schází?"

štstí vypadá to

lip,

vním okamžení zdálo. Vymknul si

mít

aby ho Jiráskovic jen u sebe

prosil,

co pak

jsem stalo,

donesen do

být

nkam, kde by mohl

podrželi, že jim tu starost

„Xa

mu

ani

..Ka-

prádlo; a když

ho tak dalece zkísil, že poznal, co se

a že mohl mluvit:

ba

ekl S vtelsky.

soudit,"

nežli se mi si

v pr-

nohu a trochu

"

"

— „Pkn vám

pak

pece

—

pokazilo

chleb vezdejší. u

„ Proto

m

že

které mi už dávno ...Jaké

ekl dchodní. „Ale prohumor? tot u vás

dkuji."

to

jako

341 S>~-

-S

zas na myšlénky pivedlo,

to

mozkem

vrtají."

myšlénky?"

„Ze potebuje každé msto ádnou

obecní

nemocnici."

ji

„No — dobrá, užitená vc msto práv potebovalo —

to

je

;

aby

ale

„Tak? Nu tedy nemluvme ani o domácí chudin, která musí doma asto jen proto s nemocí kdo ví jak dlouho se vléci. že nemá potebného ošetení; ale pozorujme jen tu dnešní píhodu. Pomysleme si. kdyby byl nešastníka nnkdo, kdo jiný nalezl, než poctivý Jirásek?

—

by ho

jenž

nechal

byl

ležet

nevdl kam

—a —

to

snad jen

a

kdyby se

proto,

že by

vbec

každý zpoval, cizího nebo chudého lo-

vka

pijmouti

s

ním ?

—

„I však on se pokaždé

nkdo

najde.

Svt

není ješt tak zlý."

„Najde

pozd dovati

se,

najde;

a právem se

;

—

„I

ale

to

nkdy, když

nemže

je

už

od nikoho poža-

"

tot

stará

doložil justiciar.

a

dávno dokázaná pravda!"

„Poteba podobných ústav, jako

—

"

~® doktor myslí,

jednou pomohli

„Což

je

kde

vzít

lik

k nim

si

—

jak z veejných list víme."

o

potebu!"

na

pipouštl

penz? Xaše

to

vydání —

jiného

mnohých

na

pípravy, aby

také

už

a

se všude,

nahlíží

místech dlají

..Ale

342 S*

dchodní.

obec

má

to-

„Té nepotebujeme žádné bemeno ukládat, u ekl Svtelský; ..jen pojme za píkladem jiných. Jinde se peníze pomalu schraují; hledají se do-

akademie

poádají se

brodinci,

,

bály

koncerty,

Udlejme také nco takového!" dlejme!" zvolali hned nkteí. „Co do-

a divadla. ..I

vedou

dovedeme také."

jiní,

..Ale

co? aby se

to

zdailo a také

nejlépe

nejvíc vyneslo?- prohodil živý justiciar.

..Také jsem už na ský.

„Akademie

likého obecenstva,

zpsobu

,

—

mohli

ekl Svtel-

nemívají všude

a síly naše

abychme

nejsou

ve-

také toho

nco ádného

bály se nemohou

poskytnout: vat

myslil,"

to

a koncerty

a

asto

také vždycky dá-

-

..Tedy

nezbude

nic

jiného

nežli

divadlo a !

zvolal justiciar.

„Ano

—

déle udržet,"

„Také

to je

to

nejvábnjší a

mže

se nej-

doložil doktor.

ale nejvíc

stojí,"

namítal ješt

chodní; ..všechny ty pípravy, dekorace, stavba

d-

—"

—8 Láskou

..

A

já nevím,

vci

ležité

a

Kyselka.

trplivostí

pro by

nás

..My

si

v tak

moje ruka,

tu je

pemže. pkné a d-

všecko

se

jiní

mli?"

pestihnouíi

..Slovem:

63—

343

vystrojíme

ekl

doktore!"

bono

pro

divadlo

public o. u ;

.A

zde moje

mladý kupec; hrát

ruka

poád primo amoroso

„A

já

s

i

ekl

rukavikou!"

pod tou výminkou,

..ale

budu

že

!"

njakého morousa!"

doložil

hubený

Druhý den ráno sedl Svtelský ve svém když obyejn píchozím churavcm lé-

pokoji,

kaské rady udloval; sedl nové divadlo; kdo by

selo,

dalo a

V

t.

spisoval hráti

dlal plány na

tom

se

klepe

mladý

na

dvée,

muž

se

tele

ústech. Byl to jediný

statku,

poád poutalo.

meškající od

v Libenicích

,

kde

hned na

a

starými

švihák v novokrojní šedivé hazuce,

gárem v

mu-

provozovati

se

d.

do pokoje

vletí

by

co

mohl.

a

co by se zaídit

si,

s

vousy,

hoícím

ci-

syn blízkého drži-

posledního

ho

to

nco

asu

skoro

zvláštního

-—«9 344 S^— „Dobré

pane

jitro,

jitro !"

dobré

doktore!

uklánl se ohebn Svtelskému, bez

okolk na

kanape sedaje. dobré jitro, pane Lasiko!" dkoval „Co pak mi zpsobilo potšení, že vás

„Ah, doktor.

také jednou u sebe vidím?"

„Práv jsem

vinárn

ve

slyšel

—

dovolíte,

pane doktore?" pitom ukázal na cigáro.

— bez

„Prosím

„Snad

ostýchání."

se bude

pknou

vyndávaje

také

líbit?"

se

dále,

pravá

Ha-

ptal

„Jsou

tobolku.

vanská,"

Odpoledne

..Dkuji.

smím vdt,

jsou

mi

milejší.

— Ne-

co jste slyšel?"

„Ze prý

tu

chcete

diletantské

divadlo za-

ídit?" ,.Rád bych."

„To prosím, abyste študent

divadlech;

u

ano jednou

ml

cela

i

na mne zpomnl. Jako

hrával jsem v Praze na všech domácích sv.

k divadlu

Mikuláše se

jsem jít.

i

Jak

o

mne

trhali

—

nápad, že jsem chtl do-

povídám,

divadlo

je

mi

hraka, a já bych si byl už sám doma nco zaídil, kdyby se to venku jen dlat dalo." „I

to budeme

herce dostaneme!"

rádi,

když

tak

zkušeného

-"

S>—

—*<9 345

„A

dv

co

nejlíp.

„Milý pane Lasiko že

kus

ten

v žurnálech etl

to

—

!

Já

ve Vídni.

je role

práv

jej

!

by bylo

myslím

vám musím pi-

já se

neznám;

„Neznáte ho?

mnoho

tos

—

u

znat,

til

ponejprv? Bauernfel-

dávat

hodláte

Deuíscher Krieger

a

o

nm

to jste

ztra-

jsem

co

ah, to je škoda,

vidl nkolikkrát v Praze a

Lówe tak pro

je

v nem

kolosální

mne — nebo

le-

—a

Fichtnerova

to

—

ah, ten kus musíte dát, pane doktore!" r Ale

vždy

se mi zdá, že se dle svých ty-

rad pro Cechy ani nehodí

!

—a

pak nemáme je-

št žádný peklad.-

„Pe

— peklad? — nac

se švihák a vyvalil

oci.

„Co pak?" usmál

pak peklad?"

„Snad nechcete

divil

— ?"

se doktor.

„Snad nechcete hrát esky?" „Nu, to se pece samo sebou rozumí! Jak

pak jinak?" „Ale,

co pak

k

tm

pane

doktore!

všecko na

svt,

—

„K jakým blázínkm, to

pro

vám to napadá? Snad nepatíte opravdu blázínkm pane Lasiko ? a

„Nemjte mi za zlé, pane doktore! ale já upímn. Já vím, že se te leckdy

myslím

—© 346 3>— .

dost

mouchy

jsem

nkdy

lovk

be —

proti

ne

o

—

z toho

tomu, když se

akoli

!

tady —

lovk nco k

nevím,

pi takovéto

sám za do-

procházky,

letní

má,

by

píležitosti

m

nkdy

to

ne-

a také

eský jazyk

emu

já

když

v Praze je

víte,

když jsou bály, besedy,

nebo když

jsem

tomu nic neml,

proti

vlastence drželi

—

k eštin hlásí

to

zvelebuje,

vedlo

— pro

;

ale

koho pak

chcete hrát?"

„Pro obecenstvo eského msta," ekl trochu

telský již

rázn,

Sv-

an ho

švihákovo tlachání

kdo

bude?

omrzovati zaalo.

,,Tak? lidé

—a

„Nevdl

dom

hrát,

víte,

dom

z lepších

to

bych pro. Mohou-li

mohou

Sprostota;

budou se ostýchat."

se

lidé

lidé

z lepších

z lepších

dom

také

mže-li doktor Svtelský, justiciar Kykomisar Pokorný a v šastném pípadu

dívat, a

selka, i

pan Lasika hrát:

mže

se

na

pek, Procházka a Kroužílek dívat

nás také

— nebo

a-

jak se

domy jmenují; jsme všichni eskou vodou poktni a eským mlékem kojeni. Ostatn se nedáme tak v posmch svtský, abychme v mst, kde je nkolik tisíc eských duší, k vli naše

lepší

dvma, tem osobám esku."

jinak

hráli,

nežli

zase po

—O ..To

hezká theorie

všecko

je

Cr~

347

— ale

v praxi

nedá se vyvádt," ekl švihák, nepokojn pesedaje

—

.,a

vy

si

to

Kdybyste

utrpí.

jednou

tím jen uškodíte."

— Já?"

„Kdo? „Xe —

nechci hráli

—

práv íci ale vc tím nmecky, dostali byste ješt

tolik."

„Xu. zkusíme

to

pece

A

!

když budou pi

—u švihák — ..prosím,

nás páni, jako pan Lasika

vyskoil

..Xe!" nespoléhejte.

Odpoledne

pedmstí,

a

na

mne

Já nejsem pítel blamáže."

šel

Svtelsky

shledav,

bezpeí, vracel

se

že

k nemocnému

žádného

není už

utšen dom. Tu

na ne-

ho potkal

justiciar.

..Xu, jakž je?

co

dlá naše

divadlo?"

ptal

se nastávajícího direktora.

„Klube mráz. tedy

se,

nám

a nepijde-li na

pkn

vykvete,"

n

z cista jasná

odpovdl Sv-

telsky.

Zastavili se, a

slunce na nebi:

msta.

Sli

tedv.

že

byl hezký podzimní den,

lákalo je

to

ku procházce okolo

—

~3

..Vís-li

pak.

už

msto ?

plné

uí

byl bych se v Libenicích ne-

živosti

,.Té

toho

je

Kyselka, doktorovi se na loket za-

ptal se zase

vsiv.

že

S>—

348

nadal."

„Tím

mžeme

se

to

lip;

také živého

tedy

úastenství nadít."

„Jen že se neudlala. Již

aby se nám dvojí strana

bojím,

tom

o

cosi proskakuje."

mu-

..Tak? 3Vu, tím pružnji budou se tedy set naše síly napínat.

abychme se ne-

Ci myslíš,

chali zastrašit?"

„Ah!

— co

„Proto!

úel,

pak jsme baby?"

Vždy

vc

ale také o

mýlit ani

nechu,

ani

nebží jen

tu

národní, a

kik

o

pi

dobroinný nás nesmí

té

strany odporné. Beztoho

jsme zde tuze dlouho váhali."

aby nám divadlo

..Ty tedy myslíš,

i

v náro-

dních záležitostech pomohlo?"

„Nu

Nevdl

— jsi

tom

pochybovati?

ty

hned vera, když jsem se

myšlénkou vytasil? nic

mžeš

a to

Ci

se

o

domníváš, že

s

divadlo

nemže?" Do-

..Tak mi nemluv, nemám-li se hnvat.

bré

divadlo

mohlo

te

tou

v našich

nynjších okolnostech po-

by více než polovika knh, na které se

náklad

procitnutí

vede

— aspo

národního

v tom

ohledu,

ducha, jakéhosi

co

se

uvdomní

— S 349 &— k eskému jménu tye.

a pihlášení-se

píinou

bylo

myšlénka

o

šastn

brzo ve

i

fám, že

vlastním

tou

národním divadle v Praze

— jakož

skutek uvedla

i

dou-

se k vyvedení tohoto podniknutí veškeré

sob dstojný poosvdení naší

naše seberou, a tak samy

síly

mník

Za

by také snažn co páti, aby se

Bylo by

postaví.

to

krásné

národní bytosti. a

„Všecko pravda;

musíme

leko,

pokud nejsme tak da-

ale

njakým surogatem

si

pomáhati

—

a to je naše ochotnické divadlo."

„Arci,

ale

arci;

o

já

vci mám své

té

zvláštní zdání a nepeji tuze té divadelní ochot,

jakáž se od posledních

V

tak roztahuje.

as po

našich asopisech

život a skutku vypadá

všechno jina, nežli na papíru,

a

to

vtším

upokojují takové hry, jsouce bez vyššího

ckého

z druhé

,

nepíznivcm svou „Xo, no

si

— tak

smle v

v žádném

zle není.

hra

jiném

nevyšlapuje

herectví.

mu

Tu

nedá

je

umle-

strany poskytují ale asto

slabostí jen

ter kousmchu."

To jsou vrtochy."

Tot pece jistá vc, umní diletantismus tak

„I šlaka, ne vrtochy že

dílem

skromný, snášelivý vlastene-

snažení, jen

cký žaludek

skoro

!

a obecenstvo

nepokouší jako

každý hned umlcem,

tolik

práce, jako když

si

a

celá

zapaluje

"

—«9 350 ©— „Ze

ledabylo odbývá ští

— toho

svdkem

byl

není

to

;

jednotlivých

oí pou-

sám nejednou oitým

arci

vina

ale

místech jen

oucel s

nýbrž

diletantismu,

mžeme my ale pece když nebudeme vc pes ko-

Proto

osob.

nco ádného

hlavní jeho

a

jsem

mnohých

na

divadlo

se

vyvést,

lena lámat.

Bh

„Pán

pak — nemáš

svého požehnání!

dej

ostýchání,

lovk

mohla

to

— nevím!" dlá — pravda.

omlouvání,

moje

postonává

žena

Tu

pohrdání;

by mi

Nejmilejší

hned

te poád

ta mi ale

mi

upejpání,

nesmí zoufat.

kdyby

bylo,

nevím

ale

..Trochu starosti

ale

jak

strach se ženskými? Já to zde sice

ješt tuze neznám; bude

— Ale

arci

vystoupit;

— nemohu se na

ni

spolehnout. — Znáš

..Xeznám.

Emu Hoickou?" Vždy jsem za ty tyry

nedle,

samá akta ješt skoro ani paty z domu vytáhnout nemohl. Kdo je to?"

co

tu jsem, pro

—

ství; ství

„Dcera po bývalém vrchním z blízkého panvdova si tu koupila a hezké hospodá-

dm

—

však pjdeme okolo

hezí dívka

„A

—a

te

nej-

myslíš, aby hrála?"

„Inu, rád bych to vidl.

mluví

dcera je

msta."

z celého

pkn

esky te

esky,

— aspo

a

zdá se

jsem

to

Dvce

je

mi, že

vzdlané, také

ráda

pozoroval, když jsem

~S k matce

chodil

,

cc—

351

ped

která

letem

tžce

poprvé

hrát,

tvrt

stonala." ..Ale

víš-li

abys také

vdl,

pak,

,.Xa tom jsem se ale,

abychme

dávali

žeme jedním bojem myslíš

?

budeme

co

koho najímat?"

Myslím

ješt neustanovil.

nco pvodního vítzství

dvojího

m-

tak

;

u

„Dobrá

vc

by

to

byla;

trochu tžké. Myslíš na

nco

ale

bude

vybrání

od Klicpery?"

„Bezpochyby. Ale musíme dát pozor,

bychme

kniha,

a

Ema sedla Ped

dívka

Pojme

Hoická!

hedbávný váek.

z ní

drámy

s

ale po-

hned nahoru."

u malého stolku a ležela

ní

hlasit

etla.

cím

požadují

pistihnutí

pozorného

tuhle bydlí

Spanilá

Jeho

pochodili.

nejlíp

skoro veskrz

kej,

Co

dobyt.

pletla

nov

vázaná

—U

druhého

okna sedla vdova Hoická a poslouchala.

V tom

vešel Svtelský

s

pítelem z

let

štu-

dentských. r Ah, s

pan doktor!"

ozvaly

se

ob

ženštiny

patrnou radostí. „To jsou hosté!"

Svtelský uiniv svou poklonu, pedstavoval nového

justiciara.

Vdova

i

dcera byly

již

o

nm

®~

—~& 352

slyšely, a potšily se nyní, že ho poznaly. I ju-

se potšil!

sticiar

Osmnáctiletá

postava, panského zrostu,

Ema

byla

blondýnka

štíhlá

tmavomo-

s

drýma oima a

s tváemi jako bílý kvt. Po obyejných prvních peptávkách stala se o mstských novinách, a tu vypravoval dok-

e

co

tor,

se

vera v

bylo

hluboké

rokli

stalo,

a pišel takto na svou oblíbenou myšlénku.

Hoická mu ila,

zámr

pání,

a

vytasil

nhož potebný

jevil nadji, s

pisvd-

z celého srdce

aby

se

blahoslibný

tak

brzo ve skutek uvedl. Svtelský toho ry-

chle použil,

z

hned

i

pronesla

a

že

se

kapitál

s

návrhem

sehnati

divadle,

o

a pro-

doufal,

pi tom podnikání

i

slena

Ema

laskavým povolením paní matky své pomoci po-

skytne.

Ema vli — jen

se

pívtiv

s tisícerou

jestli

radostí,

deme-li jen

litovati,

když

je o

matinka

mou

dovolí;

u \

usmál se doktor.

„Nebu-

že jsme vás kdy o to

pro-

až budeme vedle vás jako žáci stát."

Ale

vdova

stupovat ,.I

to

—

njaké rozpaky. eknou; tak veejn vy-

okazovala

j.Xevím, co tomu

mezi

— „Což

co dovedu."

„Ovšem, ovšem

sili,

usmála.

lidé

—" co pak

ti,

matinko.

napadá?" ozvala se

Ema. ..Kdož pak by mohl co íci?

Vždy

—

S dje

se to

353

pro obecné

©

dobe'

— msto

musí

býti

rádo."

—a

„Ach. ty neznáš lidské jazyky! -

..Ale jemnostpaní,"

„jaké

marné

to

prohodil nyní doktor

a pak myslím,

porazí,

je v Libenicích vzdlanost již

umla

Za jedno

Kritika!

starosti!

sama slena na hlavu aby

potom

—u

pijde kritika

na takovém

— ji

že

stupni,

naše snažení ocenit."

„Ach, což vy máte hned pro všecko dobrou

omluvu

a víte beztoho, že

pít. Ale

— kdo

„Z mužských se

jmenuji

dchodního

sticiara,

—

týe dam

vám nemohu

nic ode-

pak bude ješt hrát?" zatím

tuhle

pana ju-

a svou nepatrnou osobu.

bych

to

prosil

o

radu:

Co

bezpo-

chyby budeme ješt jednu slenu potebovat."

„Co pak

se bude hrát?" ptala se

Ema.

Blouši," ekl Sv-

Klicperovi

..Nejspíše telský.

„To s

eský kus?"

je tuším

prohodila vdova

jakýmsi malým podivením.

„A dívka.

pak

jaký

„To

se

se pan doktor

„Aj, slyšíš,

to

jsi

že je to

jiný,

matinko?"

pece samo sebou vci ujímá." ty

hned

pi

usmála

když

vi?

— jak

ruce,

nco eského," ekía

matka po!o-

ironicky. VI.

se

rozumí,

23

—

"

—&

S>—

35-1

„Ale, matinko!" prosila dívka.

pro pak bychme

..Xu,

va.

— „To

zddila po

„Mj

stm. Mimo

míval

nebožtík

ped pány

usmála se vdo-

í

doložila

otci,"

byla také nkolik

to

tom

o

nemluvily? Ci nejsi vlastenka ?*

tak

potom k ho-

všelijaké

„Snad by mohla také kasírovie Loty prohodila mezi

„Co

zamluvila.

je

..To

to

e

hrát,"

njak

myslíte, pane doktore?"

sleno

pravda,

..Pokusím se o to

odvolám

Ema, aby matinu

pasí.

—

nedl v Praze

—a

u

dotvrzoval

\

hned

pitom

se

tento.

na

vás

!"

ekni mi pro Bh! co pak ti bylo, ze Hoickych takoka ani ústa neotevel ? u se doktor justiciara, když vyšli z domu vdo..Ale

jsi

u

ptal vina.

„Já

myslil,

kdo

versací jim pivedu ..A i

ba! ft

vhodil

ví

jakého

hrdinu

v kon-

u

do

toho

mrzut,

justiciar

nemohl se živjšímu tlukotu srdce

ubránit.

bych se sám vypeskoval. Ale nemohu za

„Já

to,

že

jsem jako venkovský panáek pro samé koukání

na

ec zapomnl." „Ono, bráchu!"

nepomátla

smál

Ema koleko?"

se

doktor.

„Snad

ti

—<3 355 ©~ „Xo,

bylby

a

kdybysi

zdá,

to

velký

tak

neml

už

Mn

div?

nadlení,

své

že

se

bysi

také jinak zpíval."

„Což já!

„Eh dina; dát,

co

— já

mže

kosti."

každého uchvátí jednou pravá

!

má lovk už jednou

když

a

nieho neodííkal;

se jakživ

vždy jako z kamene a

ale tys býval

mu

také duši hledat, která by

ho-

co na stl to

sníst

také

nco

pomohla."

pro

..Inu.

dostane

..Ah

v

ní

ne!

Ema

hezká,

je

—a hlouposti!

—-ale mn

se

zdá,

poklad, který jste posud nevidli.

zdá se

mít

stenství

s

kus eského

srdce,

našimi záležitostmi

—

že

je

To dvce

projevuje

úa-

K

„To nevím."

„Alespo ležel poslední

„Tím

všímá naší literatury; na stolku

si

svazek Jana z Hvzdy."

lip.

Tedy si to všem

rozmysli."

„I jdi mi ke

!

ku, že tomu

nerozumíme?

duše, proto že jsme

Chyba lávky!

srdce — a padne. — Apropos bojí

vali

Blouše?"

hubené

Našinec se. !

že

to

i

ska, která se musí rozmýšlet

—

je

že

to

doktr-

nám vyschla

paragrafy

má ješt ho

mi istá lá-

myslíš,

louskali?

mladé,

jednou

živé

siln po-

myslíš opravdu, abychme dá-

—

<S

Hra

..Myslím.

dobe

zkrátí,

356 @r

Mimo

v našem jazyku jen

šprýmy

když

je dobrá;

dobe provedené konversacní

z

ptám jen

Blorodu

Ema

bude-li

se doktor a podával již

vlastní

si

na

víru.

Já

hned Vendelína

vyprosil."

jest—

..To

také

již

kusy."

bych

proto, že

se

uvidí pánové,

to

..Xu dej Bože, aby se obrátili se ale

nemže

samé frašky a nízké

máme

že

vyhledávají,

ponkud

se

obsadí a piln sehraje,

minouti dobrého oucinku.

kteí

—

mu

smál

hrát Marii?"

„Vida,

ruku.

máme

tu

požehnání ochotnických divadel, a ješt jsme

nezaali!-

«

*

Vdova Hoická potásala trochu starostliv „Co když doktor a justiciar odešel. pak tomu ekne Lasika, že máš hrát? Xa toho

—

hlavou,

jsme docela zapomnli." .,A

což pak je tomu do toho?"

dívka, pozdvihujíc

oi

v myšlénkách — na ..Xo — trochu,

nebo

doufám,

šlem dochází. u

že k

od práce,

k

podivila se

nížto

je

byla

justiciara sklopila.

myslím, je

nám

s tím

mu pece nejlepším

do toho,

oumy-

~

—

357 S>~-

>&

matinko

..Aíe,

máš ízení ..Nic

starý mi

piznat

s

pak

co

!

napadá? Ze

to

ti

jeho otcem, myslíš hned

— nic;

nemyslím

nco

tom

o

již

!

— Sám

já to vím jist.

prohodil, a já se

musím

—a matinko

„Ale,

vždy

!

pitom njakého hlasu ..Ty budeš míti

budil

snad

také

— ?"

míti

hlas

moudrosti,

a

já

povážíš.

že se taková partie každý den nenahodí."

Rozprávka

jejich

nejdležitjší vci tu

o

v život

této

ženském

nebyla ješt skonena,

an

se

pan Lasika sám vyskytnul. „Víte

již,

dámy?

moje

slyšely jste?" ptal

se hned po prvních poklonách. ..Budeme zde mít

—

mundi eskou komedii, hahaha To bude famosní zábava hahaha! Já se už na

spectaculum

—

to

tším!" „Slyšely jsme

po dcei

o

tom,-

ekla vdova nepokojn

hledíc.

vám o tom nco víc." malým uzardníra, ježto z patrného

,.A chcete-li, povíme

ekla Ema

s

pohoršení povstalo;

..Kdo? — vy,

„nebo budu sleno?"

také hrát.-

zvolal

mladík.

„To

není možná!"

..Pro by nebylo?

vždy

se to

dje

pro krá-

sný úel, a protož doufám, že se také vy k nám

-

"

—

asto íkáte,

pidružíte, nebo, jak

pravý

je divadlo

váš

živel."

„On, ano, kdyby s

S>—

358

i3

!

velikým potšením,

bylo podle

..Aj.

z té strany

aj,

Lasiko

pane

chuti

to

ješt

vás

myslila,

že

—

nco

i

—

jsem

Já

!

mé

bych na

rád

a

Ale eské divadlo

vynaložil.

znala,

to

nepo-

jste

na-

šinec?"

„Co

je to? Myslíte takového blázínka, který

vlastenc íkat

dá

si

nápad?

Já

jaký

to

k

stran jakousi

té

myslil, že

mé

je

„A

o

de

proto

eských

jsem

také

vda

zku-

zvláštní

—

svým asem když k podobným vcem hlásiti beztoho,

že

eské besed

ml

ml

jsem

poznati

—

—

št-

byste tedy z pouhé zdvoilo-

záležitostech jinak smýšlet a

— mou-

soudit." to

neiním?

dost malé

slovíko?

„Což

as

ale

mže lovk

sleno,

víte,

...Již

sti

mlel,

jsem

se

vás v Praze na

stí,

že máte

pozoroval,

jen tak domácí hraka, soukro-

nco má —

z toho

vždy

již

náklonnost;

možná?"

proto

že

šenosti,

Ale milá, drahá sleno

—u

vyražení „Je-li

to

?

sice

moudrý

lovk

onch as,

vaši

které

Pronesl

Práv

jsem

že jsem

libstku jenom

jste

v Praze

za

celý

ml

jako

za

zbytek

mezi exaltova-

— —43 nými družkami

"

359 S>

ztrávila

— že

jsem

to

považoval

za jakési napáchnutí, kteréž ale na venkovském

zdravém povtí pomine

veejn

Ale takto

..Starejte

Ema ponkud

do

se jen

tedy jsem

:

nic neíkal.

lidských úst se dávati

sám

o sebe!"

pohoršená do

reci.

vskocila

—

u

mu

„Já vím dobe,

co iním."

—

„S dovolením, drahá sleno zaal opt švihák. ..Já znáni zdejší že

to

budou doktorovi za

vci

té

jen smích

nepíjemnosti, prosit,

byl

a

vím,

dlat; vy budete mít samé sám pro svou osobu musím do tch vcí nemísila. Já bych jako na žhavém uhlí." as si

celý

—

„Já vám, pane Lasiko, nerozumím hodila Ema.

„Nu

a

pokládat a z celé

já

abyste se

pi tom

zlé

nevíte,"

to lidi,

— pravda

to

— „my

je,"

—

"

pro-

ozvala se nyní sta-

—

nezpomnly „Ale panu doktorovi jsme to pipovdly," doložila dívka „ a slovu se musí dostát. To sám, rostlivá

matka

na

to

—

pane, nahlídnete."

Avšak budoucí

držitel

hezkého

statku to ne-

chtl jaksi nahlídnout. Pohodil pohrdav a

ekl ousmšn

:

hlavou

..Však ona slena jcšté nehraje!"

— —

—

360

<2)

S2-

Starý kasír Lhotský odpoíval po

káv

mkkém

na

dýmku, když ho Svteiský „Ah, dobrého ho ruku

mu

jídle

zdraví,

navštívil.

pane doktore!"

svými dary hojn potšil)

— njakou

..Prosbiku?

vítal

„Co mi nesete?"

podávaje.

..Ponvadž vím, že pana kasíra nebe sebe a

erné

a

divanu a kouil pohodln svou

T ,

zem

i

pináším tenkráte sám

prosbiku."

— pan

doktor?

I

tot jsem

vru

žádostiví"

A

Svtelsky poal

vinnosti

o lásce

kesanské

obanské, až pišel k divadlu a

a po-

slen

Lotince. Starý poslouchal a potásal hlavou.

..Tedy chcete komedii hrát?" ..K

obecnému prospchu,

i

myslíme, že

nás

podporovati. u

msto

bude

„Ale což není jiného prostedku?...Já

neznám lehího a pknjšího.

malé a jen

asem

poskytované

Také

píspvky

ty

za slu-

šné vyražení obecenstvu neuškodí." ..Ne tak

— já

myslím,

zpsobnjšího

není-li

prostedku?-

Jak

to

..Inu

—

r

nak,

myslíte, ta

celá

pane kasíre?"

vc, poktte

ji

zstane pece jen kejklístvím

„V jehož

tak nebo jiu

výtvorech se ale velcí a

hatí a chudí celého

nízcí,

bo-

vzdlaného svta kochají."

—

-

—

361

«S

— nebudem

„No z nové

máme

školy

a

se

—

S> o

vy

hádati;

to

jste

— každý Já peji vcem užiteným —

ze

já

své myšlénky.

zákona

starého

vy snad jiným."

Svtelský se usmál.

umní vbec

že je to

práv

bylo

skému

užití

i

umní, co k dstojnému, lidsvta nejvíce pispívá, a celé rozkoš tohoio života psobí?"

— auo

:

ale komediantství?

bych jak?"

..Práv

umní hereckém

v

mocné kouzlo,

ježto

živji

leží

— ale

zemských unáší

kovati

s

vždy jsem

slen

námi u vci. kril

Starý

—

která

ramenama.

nebo

je z nížin po-

nepišel,

se do kriticko-ástetických rozmluv

nýbrž abyste laskav

veliké,

to

básnictví

nežli

hudba celým množstvím pohybuje a

chme

kdyby

ale,

jen

„Nkteré umní

nevdl

tedy myslíte,

Což

tohoto

okrasu

pohodlí,

— „Tak?

bez užitku?

dcei

aby-

zabírali,

dovolil oucin-

se lidomilstd týká."

—

..Kdyby

to

bylo

nco

jiného

vnává

Ta není pro lidi, kteí s mým rozumem. pece nco ádného — a docela nic pro

jsou

s radostí

ale

;

komedie se nesro-

ženské." r To ..Xe,

abych

pená

bych

ne! v

upímn

—

nevdl mých ekl

—

—

"

ocích

je

dobrým

divadlo

mravm

vc

—

nebez-

3—

~«3 362 Svtelský rate,

prosím,

pohoršené

se

zapomenouti,

mstu žádnou píinu mého smyšlení jste-li jiného

vzchopil.

jsem

že

aby

nezavdal,

stran dobrých

mínní, je

mi

mrav

— až

o

posud

písnosti

pochybovalo:

— Pak

líto."

..Xe-

se po-

rouel.

první

To byl poátek direktorských radostí. Ale nepodaená chze ho neodstrašila. ani druhá

a tetí. Hledal, až nalezl. sešívalo

se

A

tely

plátno,

již

se

se

lepil

barvy,

papír,

otesávaly

klády a prkna, rozpisovaly se úlohy. Žádost o dovolení byla se hned druhy den po

doktorov ná-

vrhu zadala.

Pod

skrovnou

stechou

poctivého

Jiráska,

v malé, teplé sednice. jež ležela v levo z ped-

sín a

— po pravé — sedl

dílny

nebo

lenošce.

Te ník,

již

ho bylo

mírné

vážné

pozorovateli celý

pešlý

velké

všední jizby

churavý cizinec na

mohl z

dobe tváe,

starodávní

postele.

vidt.

Byl

asi

šedesát-

v nížto se zkušenému

rozmanitý, v boui

i

na výsluní

život jevil.

Ped ronika,

do

se

šlo

a

ním

stála

domácí

obvazovala

nejstarší

mu rannou

dcera Ve-

hlavu.

Byla

~® sedmnáctiletá, ale

pkn

boží

malé

nežli

velké

zdravých kula-

podivn tmavých oí. nepatrné

rodin

postavy,

!

—

Neobyejné vzácný

dar

.'

V s

a

v tak

zjevení

£>—

urostlého, plného tla,

tváí

tých

spíše

363

tom vešel Svtelský,

patrnou ..Líbí

libostí

se

na

pvabném

a zrak

jeho utkvl

stvoení.

vám moje hlídaka, pane doktore?" „Já vam ji mohu co nejlépe

usmál se nemocný.

poruit. Chcete prý zde nemocnici založit?"

-Rád bych, rád bych," ekl

mráek peletl mu po mi to podaí. Zaínám „Tak

?

—a

což

tvái.

malý

doktor, a

..Ale nevím, jak se

strachy dostávat."

tomu

by

kání pekáželo? Chcete prý zde

pknému k tomu

podnicíli

di-

vadelní hry zavést?"

-Chceme,

máme

míti

ale pošetilost

sleinka úlohu nazpátek

ochotník zdravil

nám je kizí. Dnes práv mi poslala

už první zkoušku, a

vera

její

—

že prý kdosi z našich

matku dost hluboko

nepo-

!

..Xu. není-li jiné

pekážky,

tu

bych

vdl

pomoci." n

Vy, pane?"

„Tuhle naši Verunku nežli

— ta

všechnv vaše slenv.-

to

dovede

lip,

—

"

—« 364 Svtelský íci Ale

dívka,

nevdl

ekla

obrátila a

zas

nyní

se

hned co

byla zatím odstoupila a po-

jež

rychlé

klízela,

S»

pozastavil a

se

!

se

„Ale, milý pane, smíchem a malým uzardním co pak vám to napadá? Neuvádjte mne a pana :

doktora do nesnází."

„Nevdl

„Hezího dvete že

slí-li,

to

..Ale,

jsi

milý pane

— ty

mou dcerou

mu

vidl, že

vezmi knížku ze své

nedovedeš,

„Nic, nic býti

:

nic

—

bi-

—u

ekla,

jednou

jsi

ctla

chceš

že

tedy poslouchej, aby pan doktor

chatrného nenabízím."

Ale dívka pistou-

rostla.

bez ostýchání k malé skíni, vzala z ní knihu

a zaala

a

lichu,

V

Svtelský

cist.

..písn králové

—

Alžbty-

nového — ah,

poznal

Mee

a ka-

zdraví!

—

..Ty,

— ponížen

Co

Verunko

a máš-li prý

knihu,

pan doktor!

„Dobrého

to

máte

nco

vítám." se

slenou

?*'

„Mé dvce

—

Vocelova

z

tom vesel otec Jirásek.

Hoickou

—

poslouchal

žasnul. Starý se lib usmíval.

slena Hoická posýlá

hu

vera

mi

Nesnáze doktorova pila

nedostane,

pan doktor

teba co

bliotécky,

ekl churavec. a my-

bych do jakých,"

jí

pjuje nkdy njakou

•'

„Slen

— — vaše ?

panna dcera?"

kni-

—

"

—@ 365 tomu?

se

..Divíte

—

s>

ona

i

radu. a všecko z pouhých

jich

krejcar,

má hezkou jež

dostává

odemne za lemování. Já chodím obyejn dvakrát za rok do Prahy a pokaždé

mám

sám

z toho

užitek

—a

dostat

nco

pak

lovk

;

asem

božích bramborech

jí

dobrá kniha,

také to

je

pinesu;

tch

musí pi

ncc

—

záživnjšího

pece vcná pa-

mlska."

..Ale

jaká pak

bude zkouška?"

to

..To

moje starost

je

—

a

hanu, a

že

pive

závistí

div se nezalkneš.

vci,

— o

upímn

abych

sob

„ Pomalu,

vždy

prožluklý již

pivedu JoJen

už

jdi

nevím,

co

Ona se

—

pomalu!" já to dost

Lasika

mi

jedenkráte alespo

pedsí

vel!

nco

milého

pustit."

nerad

—

íkám

dává píinu.

bylo by to hezké,

U Emy

ekl,

a o té dívce mysliti.

mi zdá být malá koketka

..I

si

svou Marii."

^Svou? o celé

se

vám chystám

já

pekvapení," smál se doktor. „Já

divil

nazpátek?"

.,Zlutická prý poslala úlohu

justiciar.

A

srdce

kdybych

tam

ale

já

svého otebyl

—

nalezl v skutku zase

ten

jsem

Lasiku.

mohl

—'>S 366 S2~—

pece zkouška?"

..Což pak je ,.

Práv

divila se tato.

slyším, že nechce Zlutická hrát."

Lasika

potmšile

se

nebo

usmíval,

se to

pletichami, že dívka úlohu vrátila.

stalo jeho

bouil celou honorací

proti

On

doktorovu podnikání. je

všecko v po-

ádku, a vedl Emu na zkoušku. K Lasika. jeho pivsil se k nim

veliké kokosti

Justiciar

ujišoval, že

ale

i

Zkouška vadlo již

již

a

sále,

stálo.

te

cekali

konen

se

I ten

v

držeti

vystavno

na pólo

shromáždni

ského.

mla

se

kdež

di-

Ochotníci byli

jenom na Svtel-

pivádl Ve-

objevil a

roniku.

Dívka v soukeném

byla

v malém

ouhledném

ásné

kabátku, v tmavé

epeku,

sukni s

p-

knou zástrkou a v istých rukavikách. Obratn se kolem uklonila a pikroila potom k Em, uctiv,

kterouž

ale

i

také

jaksi

dvrn

po-

zdravovala.

„Pánové ruky,"

ekl ale

vrátila,

že

ji

— slena Ema se to doví z první — ..Faninka Zlutická nám úlohu

doktor

panna Jirásková byla tak laskavá,

pejala

—

a

já

otvírali

oi

jsem

tomu

velmi

po-

vden." Pánové

sestrkovati: ale

—a

potom

Svtelský se na

to

zaali hlavy dále neohlížel

a dal znamení, aby se zkouška poala.

~S Veronika svou kdo

ji

36?

úlohu

z toho

sama

snázi ubrániti nemohla, když

domkáe

z

pedmstí

>S

scén

za kulisy.

Tam

na

dnes jiného

si

divné

ne-

dceru prostinkého

jí

že

,

íaké

hráti

odstoupila tedy po první

Pro

justiciar.

nj

— leda

svt

na

Xové herecky

soka. ji

íhal

ni

lovka

nejvtší potšení jakési

oznámila

vyjasnnou tváí

bude.

ale

musel

také mluviti dovede.

to

mla

doktora

tla,

poslechnouti,

snad Ema, ježto se byla

Krom

jenom

arci

pedsudk

chtl bez

že ví co cte, a že

íci,

S>~

nebylo

protivného

ledva povšimnul.

Beztoho

ani neznal.

„Sleno rozilení a

— pro

milý Bh!- ekl v podivném Emu kvapn za ruku — ..e-

vzal

knte mi-

ale

najednou se zarazil.

pak. pane právní?-'

..('o

vtiv, ac ne bez malého

ptala se

Ema pí-

podivení.

..Odpuste poctivému muži

otázku,"

pokra-

—

oval Kyselka ..co platí u vás ten lovk ten Lasika? Pejete mu, jak se mi zdá? anebo

—

í;

..Ach. já

Ema ..k

rychle

musím,

ale

—

••

pane

polosepmo

vli matce musím

vinna

—

—

;

ona je

právní!" a

s

otci

prohodila

uzardním

—

jeho cosi po-

—

— V

tom zaznl

Tykalo byli

se

— ^Pá-

!"

ty

tí,

to

doktorv.

hlas

silný

— pokoj

nové, prosím

3G8 S>

C3

ochotník,

— Lasika mezi nimi — v sále

jižto

se

do kouta uchýlili

a tam hlasit rokovati zaínali.

..Pane

—

doktore

slovíko!"

na

ozval

se

mezi nimi mladý kupec, jenž by byl rád Vendelína hrál,

Martina pijmouti nechtl a proto

nkolik

již

neotesaných vtip prohodil.

Svtelský k nim doskoil, a kupec mu oznámil,

že nebudou

a

ti

páni

ti

Doktor

se

a žádal

konen, aby mu

..Vždy jsem nestydat, míti

ta

..že

to

s

Jiráskovou

domlouval,

pozastavil,

úlohy

povídal,"

vc

celá

hrát.

rozhorlil

se

vrátili.

smál

Lasika

se

žádného požehnání

nebude." ..Pane

nkud

se

Lasiko!" zkikl nyní Svtelský, po-

zapomenuv

jedovaté semeno

— „zde

— zde

není místa pro vaše

jsme mezi svými

—a

žá-

dáme, abyste nás opustil!"

Jméno Lasiko vo

projelo

jako blesk

justi-

ciara. jejž byl povstalý hluk

z rozmluvy

Skokem

hluném kout.

r i

byl dole s lešení a v

Co je?

z jiné

strany

co

tu

ten

rozhoen.

lovk dlá?"

vytrhl.

volal

—

—

~S „Odpuste, omlouval

pánové

švihák

se

369 <si~

—

jsem

že

•

potmšile.

zabloudil!

...Já

myslil,

že

jsem v chrámu Thálie a ne na trhu!"

„Ven, ven!"

Svtelský ho zase

kiel

ale

justiciar;

mírnjší

pak na

uchlácholil a vrátil se

divadlo. je to? a ptala se

„Co pak ..Eh

—

doktor ješt

ti

ponkud

Ema.

nechtjí

blázni

nevrle

i

hrát!"

prohodil

nepozorn,

a hodil

úlohy na svj editelský stl.

„Pro pak?" u zamlouval

„Proto

„proto že nemají kusá „

nebo mohou

—a

cti!"

doložila

byla

nco

zaslechla.

Ema

„O, necht nyní Veronika, také jméno

své

je,

je,

—

sleno!-

z po míšených

byla

zaslechla

plamennou tváí,

s

nevzdlaní

necht

kteráž

v nesnázi,

a

„Já se nenadálá,

naši pánové tak

býti

doktor

to

rozumu

a

na

že

K

zvolala

hlas

okamžik jako

ranna bez života zstala. — „Necht je Já nemla proti rad své hlavy poslouchati hlas srdce svého a pijíti na místo ale hodila Dále nemohla pro plá mluviti v nejhlubší

duši

!

;

úlohu na stl a spchala

mohl

ze sálu.

Xikdo

zadržeti.

Bylo po zkoušce.

* YI.

*

* 24

ji

ne-

—3 Svtelský když

vdl,

již

lovk

je

jakož

ní,

na

i

nm

jaké

radosti

za Veronikou

v

cizinci,

to

jsou,

mu

záleželo

;

nmžto

byl

šlechet-

muže seznal a ješt nco

ného, vzdlaného

v

S>—

editelem ochotnického divadla!

Nyní spchal iia

370

více

tušil.

Když

vešel k Jiráskovúm, nalezl

dinu v rozilení.

dl, Jirásková

celou

ro-

Veronika plakala, cizinec dovávadila

se

—

jenom

Jirásek

se

smál.

nám

..Nepokládejte

al

ostatním za

srdenou omluvu

doktor

zlomyslníka

mezi

stalo,

lidmi

>e byl arci takové hrubé

picházím ve jménu že

dáme

a ..To

jí

návodem

uciíite

bych

nichžto

pošetilosti

nenadal.

Já

všech ostatních za odpuštní

pravda!"'

je

—

Verunka bude švihák

do

vinu," za-

se

—

vám tak nejlépe svou šetrnost na pede všemi zadost uiníme."

hrát

síš

r co

spolu žádat, abyste s námi hrála

prosit a slím,

—

jen

hrát

nad jejím

—

ekl nemocný. pípravy, a

jestli

epekem

se

pane

..Ty

i

myjevo

mu-

doktore;

snad nkterý

pozastavuje:

tedy

zjednám klobouk, že se Paížská modistka za

nj

stydti nebude."

Xadarmo cosi

namítala

se dívka :

všickni

zpovala byli.

a matka kdesi

nevdouce

ani

jak,

"

—3 cizincovým žádostem

371 již

@~—

uvykli,

doktor

a

slíbil,

že za dva, ti dny všecko zas do nejlepšího po-

ádku

uvede.

S veerem navrátil se zase obyejný poklid domku ale s první hvzdou pišel do nho nenadálý host. Byla to Ema, zakuklená ve svém pláštíku.

—

do Jiráskova

Jiráskovic

ji

znali,

prot»j

vdovy Hoické pracoval, a vzácné

A

navštívení!

ele

že otec pro

podivili se.

odkud

pak

— „I

tot

pozd,

tak

sleinko?"

jsem

„Byla ..a

v sousedstvu,"

chtla jsem ješt Veroniku

obejmula a doložila pošeptmo provodit: ráda

A

brzy

„Co

bych

s

vámi

:

ekla

vidt."'

„Pojte

nco

Ema.

— Pak

m

ji

vy-

mluvila."

octnuly se dívky pod šírým nebem.

byste

ráda,

sleno?"

ptala

se

Ve-

ronika.

„Ach, necht slenu slenou a darujte mi Emo!" prosila Hoická. „Nyní toho

srdené:

potebuji víc než kdy jindy. Poslyšte. Já nemohu hrát.

Moje matka dostala dnes psaní od starého

—

od otce Lasiky byl píinou dnešní

uji jako seste

—

toho

mladého

mrzutosti

lovka, který vám sv-

já se

"

— „O ruku

vele

jí

mé

mluvte!"

mluvte,

„Otec

—a —u

chtla usadit

tu

tak

on nabízí

bec myslilo

te

„Jako slabému

nemže

že

otci,

v

této

naskytovati

—u

dou-li se

vci

syna svého

mn

ale

živ býti

—

vypoví kapitál, bu-

jí

njaké tžkosti

— Ale jak

pak se

to

divadlem?"

tivníka

a

dnešní

po

porovnání

nehrála, a tak

—

se prohlásil za našeho pro-

scén

je

dotírá

ten

beztoho málo na-

na mne,

mžete mé nesnáze

si

abych

pedstavit.

jedné strany matina tíse, z druhé naše

vc

za

namluvil

on

mne

z naší strany

„Mladý Lasika

Z

se

beze

„Ten ohavný lovk!

dje k

po

v-

mnoho, jak

híchy;

smrtelné

a ten nyní hrozí matce, že

s

matce

— nebo

vy ho milujete?"

..A

stýká

Veronika,

ji

lovka pjil

mladého

když se

nebožtíkovi otci nezbylo

manžela

pobízela

tisknouc.

tohoto

kapitál,

S>—

372

<9

pkná

—

„Ovšem, ovšem! a „Xebudu-li upokojila

telé?

:

co

Proto

hrát,

si

ta hra o vaši

jen

abych ty

pomyslí doktor

jsem vás chtla

—a

prosit,

i

když

mu

pravé

píiny

ponkud pá-

ostatní

abyste

telskému pedstavila, že hráti nemohu

uví,

ruku!"

lidi

— on

neudáte,

Svvám nebo

— — «9

373 6*

-

vám tuze naklonn. Snad ješt nalezne, kdo mou úlohu pejal, a nebo mže jiný kus dávat; vždy má na vybrání."

je

by

S nemalým podivením roniku,

byl

mu

an

ale

sám

již

pátraje lomil jen

Ema

a protož

hráti nebude,

Hoické nco

záležitostech

o

pozdáleí zaslechl,

poslouchal doktor Veže

vyjevila,

píin

po

ani

ne-

rukama jako sklíený divadelní

editel.

Konen

jednou ranou všechny

se odhodlal

své rozpaky petnouti: neshánti se

herece,

ale

jiný

divný pacient ho

kus k provozem' za

to

totiž

když doktor

prohodil,

Machákovi Ženichové Zstalo tedy pi pidal

i

plnilo

eí,

vkolí a

—

i

obíhalo viselo

nebylo

tolik pletich,

se

i

že by

dekorace se

mohli

provozovati. této

Raupachv Žebrák

Konen st

Jeho

pochválil a nabídnul se,

že všechny outraty za nové šatstvo zapraví,

po jiné

zvoliti.

s

veselohe, a k

nkterými

divadelní

na rozích.

ní se

varianty.

m-

návští

po

Divadlo

se

na-

—

tolik

vru emu

takové pípravy,

diviti

takové

oe-

—£ 374 S>— kávání! Jedni mluvili o skandálu,

na

pkné

druzí se tšili

vítzství, a tak se dostavily

ob

strany

v hojném potu.

pimená

Malá,

inohra se hrála naped.

První výstupy šly dobe; tu se oznamuje dobro-

srdenému

starouškovi,

ped jeho domkem dvce; on spchá ven

že je

mladé, ve mdlobách ležící a pivádí Klárku.

V lidí

tom

mezi diváky z klubka mladých

vyletí

Z

hlasitý smích.

okiknutí.

Xkteí

Starý

Dobromil

umdlením klesá nkolikkrát

po

druhé strany

zavzní nevrle

se ohlížejí.

Klárku

podporuje

—

ona

zase smích a okiknutí, tenkráte

:

sob, až se celý

chomá

smáti

pone.

Tu

vk

se vzchopí s prvních

hudebníky, bromilovi

vede

sedadel

v nepatrném kabát, vyskoí na

ji

letitý

lo-

lavici

mezi

vyhoupne se na jevišt, vezme

Do-

— Svtelskému — Klárku

z rukou a pi-

omámenou ku pedu.

Mezi divák\

T

a

herci

je

všecko u velikém

divení a zmatku.

„Pánové

!'

zaal nyní staec hlasem vyso-

kým, chtje šumotem proniknouti lali:

„Ticho! ticho!"

—a

nkteí vo-

—

"

?

—-S

375 6*

..Pánové!" zvolal

mi zapomenouti,

dvete,

lého

vc

že

—

tak vel-

z ušlechti-

ježto se do veejnosti odvažuje pro

hodného muže s

dlá

smích

podnikání tohoto

tak spanilou, jakož je

„Dol

mže

se

..kdo

sob

?"'

— Pitom dol!

ním!

cti-

okázal na doktora.

Kdo

blázen?^

ten

je

volaly hlasy. r To

cizinec

hned

se s

k starým

vážnou tváí

\

..akoli

musím, aby

obrátiti

se bude snad

—

pánové u ekl

mladí

dovíte,

m

se

v

vci

té

Z tch

poznali.

nkdo ješt na mladého Vejvodu ped tyiceti lety do svta

kterýž

pamatovati, a

odešel

Mezi diváky povstávalo se ozvalo: ..Ah! ah!

— není

—

ticho

a sem tam

možná!"

„Tentýž Vejvoda," pokraoval staec, vrátil

se

do

zin

z mysli

a tší se

„I

ani

pi

píhodách života v daleké

ci-

milé otiny,

své

nejrozmanitjších

..na-

nepustil,

a

stojí

kterouž

ped

nyní

vámi

—

shote ho

— starého

komedianta!"

ozval

se mezi to zase hlas mezi diváky.

„Xedlejte stoupím,

si

práci,

jak svou lílohu

pánové, já

odíkám

;

hned

pak

od-

zante

vy svou! Práva k tomu zjednali jsme si tu stejným spsobem, a jestli jsem si je díve osobil

— —3 andla "

a tohoto

ruí

—

,,pod

3?6 S>

— pitom

vzal Veroniku do ná-

ochranu vzal: tedy rád zato njakou

dám

pokutu složím a

— deset

tisíc

na nemocnici,

pro kterouž tuto hru provozujeme."

Xajednou bylo mezi diváky

Tak

je

Nkteí

neoekávaný pevrat tomu

r Já to

ec

ješt nevili.

„ aby

se

a

mé summu

lásky k našemu

to

eí

zbytených

pozdji

pak abyste

ušetilo,

kaz

v hrob.

zde jen proto oznamuji," mluvil sta-

—

dále

arci

ticho jako

tohoto výstupu dojal.

vespolek za malý

mstu

pijali.

d-

Zejtra tu

s

rokem

sejde,

budete snad nešastné pocestníky na

ádné

postele

ukládat.

složím,

— Zato

a

vyprosím

mou dceru

tuhle

kojn

nežli

—

se

si

rok

ale trochu ticha pro

abychme dnešní komedii po-

dohráli."

tch slovech ustoupil hmotné jásání shromáždného Po

a

mezi

kulisy

množství

jej

Vdl,

že

provázelo.

Svtelský

dal

spustit

pi tomto všeobecném nemže. se

oponu.

pohnutí hned dále hráti

— ~£

377 S>

hluný

Bylo po he; srdený smích a

potlesk

po Ženiších utichnul. Zato obživnul Jiráskv do-

mek na pedmstí. Starý Vejvoda pozval

ei,

a „bílý

jeho

kuchyn

V

malé

ani

ochotníky k ve-

tsno; nebylo

veliká,

ani

na

židle.

Ema

bolí.

se

se

mráky

byla mezi tím

jí

—

vdla,

Veronika

Kyselky.

justiciara

kde ho co

se

pohodln

ale

ve všech srdcích nehledla

na

tvái

em

na

pnstaviti;

truhla

se

ani

Jenom po jedné tvái kmitaly po

ím

poslati,

starodávného, kula-

sednice, okolo

musela

živá radost

stl

totiž

a sklep jen vykázati mohly.

tého stolu bylo

sedt;

si

koníek" musel tam

asem

svila. ..Tatínku!"

ekla nyní šeptmo k starému Vej-

nhož

vodovi, vedle

sedla,

„podívej

se,

máme

tady smutnou tvá." „Vidím, vidím

—a

nemohu

to pochopiti.

Co

schází panu právnímu?"

„Já rozveseliti

to

vím, tatínku!

—

on toho

—

a

ty

zasluhuje,"

bysi

ho mohl

doložila dívka

lichotn.

„Jak to?"

„Nemohl tisíc

pjit?

—

bysi

jen

ádné, poctivé vdov nkolik

pjit,

tatínku!

Kdybych

se

"

—

<S

byla nadala, že

t

díve

již

Si-

3T8

tak bohatý tatínek, byla bych

jsi

nkolik

poprosila, abysi

lidí

šastnými

uinil.

vc

Pak mu rozkládala kýval

slouchal, a políbil

na

ji

vyskoila od Starý

Po

hlavou,

se

za

moje Lenorka!" I

se

chopil

ale

ní

díval

s

k

radostn

srdci

objala,

— V ocích

sklenice

s

patrným pohnutím.

„Tak by byla nyní

polohlasité:

mu

se

vínem a k

ekl temn jako

zaleskla slza.

ústm „Na

ji

pa-

Ostatní kolem utichli, chopili se sklenic a

ui-

mátku

pro sebe:

" !

nm.

po

„Jet

—

pece jen divná vc s tím lidským opt staec po njaké chvilce po dlouhém ase tak rádo k vcem

to

—

srdcem," zaal se

,že ; kloní,

i

na nichž jedenkráte bylo uvázlo.

se byl

ped

díme!

Osud

ob ale

Indie,

lety nenadal,

m

až jsem

když mi

že se tady

provádl po

Bh

konen

celé

zemské:

tu se mi

že jsem

zaalo

konen

abych své toužení

Já bych zase

Evrop,

nežli

m

statky po-

stýskati po staré oti-

musel

ukojil.

uvi-

skrz

druhý domov nalezl;

ženu a dít povolal, ježto

k novému domovu více poutaly

n,

pi-

její

kládaje,

nili

Ona ho

celo.

Starý po-

dívku

stolu a zmizela ze sednicky.

ekl

chvíli

obšírnji.

pivinul

pes moe

se vydati,

Nevýslovnou mocí

lá-

:

— m

kaly

zpomínky

Se-

379

•<£

a

z pacholetství,

ím

ma dávno

zapomenuté,

Dv

obrazy.

Jirásek tam byl

jsem

kterýž

koupiti, a

okusit

—

i

jsem

Moje

staré

cesta po horách

vždy jsem

Starý do-

nco

chtl jsem ješt jednou ve

pijít

chtl jsem peslýchati, skoumati co!

si

díve od Pražského doktora

dal

si

— chtl

co

— tam jsem nechal povoz na statku,

vydal se do Libemc pšky.

brodruh jsem

mého

poselstvím u

s

akoli posud nevdl,

starého služebníka, z toho vybrati

oživené

zas

— v Malovicích — náš

ondyno

již

nyní

ale

hodiny odtud

hlíze

ped oi-

jsem pijíždl, tím bujnji tancovaly mi

srdce

mé

postav,

— a Bh

milý ví

dtinským.

se

stalo

staré

skrovné

Ale

nohy trochu zdržela —

na každé pšince zastavit

se musel

a každý mezník, každý pahorek pozdravit a zpo-

mínat

Te

a

si

ekalo

m

vzdychat

—

jsem Libenice

nežli

a tak

musíš pospíšit

— ale

ješt nové neštstí!

nad tou

Tu si pomyslím na mou starou hlavu

prožluklou

— nu

roklí

vlastn takhle všechny svedlo. že

to

nevypadlo

„Bu

Bohu

pomalu setmlo,

se

zahlídnul.

vždy

potkalo

víte.

a

Bu Bohu

co

co

nás

chvála,

h!" chvála,

kterýž

vás

mezi

nás

uvedl, u zvolal nyní doktor, a chopiv se své sklenice ile povstal léta

—

..a

kterýž

mezi námi zachová!"

vás

ješt

dlouhá

— —3 380 —v

kolem cinkaly sklenice.

ostatní a

„Pokejte, budeme

dvemi,

mezi s

k radosti!" zvo-

radosti a

..Dlouhá léta: lali

S>

s

pít

vámi!" ozval se hlas

Ema

Veronikou picházela

za

a

matkou.

Hbit

povstal justiciar

k milované dívce

mu novému

pikroil

stolu a

se divil,

ale

nkolik slov od

tvá jeho jako slunení

zehálo srdce jeho jako Bylo

to

cinkaly

—

díve

a

sklenice

po-

nov

zaslíbe-

justici ar a

Kyselky

na zdraví a štstí

ného páreku, váženého pana

Emy

paprslek, a ro-

vedro

letní

tvrt hodiny,

nežli minulo

znovu.

od

vedla Veronika k své-

otci.

Justiciar

rozjasnilo

— vdovu

a spanilé sleny Hoické. jimžto v slzách tonoucí

matka a na míst otce starý Vejvoda svého nejlepšího požehnání udlovali.

Ema

Blažená

plakala

kteráž se na družiku

v náruí

tšila,

Veroniky,

a vzadu u

kamen

zákone!"

mluvil

objímal Jirásek svou ženu. r Vidíš,

do ní:

;

stará

—

ležet nechali!

Bylo

mj

vidíš,

.abychme ho tak by

byli

se

v

tohle

té

ertové

všecko

rokli

piho-

dilo?"

„I

jdi!"

propovídkou.

bránila ,.Co je

se

komu

žena

svou

souzeno,

to

oblíbenou

mu

ne-

~& A

ujde.

to

ostatn

— byla

jed?

— což

jsem

oi~

381

pak jsem já njaký

lido-

tomu? Dej mi pokoj!

proti

—

povídám!-

ti

— „a lovicích,

mými hostmi vMa-

zej tra jste všickni

na budoucím statku dtí mého milosrd-

ného Samaritána, kteréž za své pijímám,

an se

celé moje pátelstvo na hbitov odsthovalo

!

nás uchovej

—a

nyní dobrou noc

8 tmi slovy

propustil

Bh

!"

starý

Vejvoda

své

nové pátele.

hvzd

Jasná, tisícerem

posetá obloha pnula

vkol jako nmí, Pedmstský ponocný vy-

se nad lesnatými vrchy, jež tu

vcní

strážníkové

truboval

práv

stáli.

dvanáctou.

Celá spolenost

byla

a nkolik osob tonulo

v rozkošném rozilení

v proudu pravé blaženosti.

„Do zejtka by mlo napadnout na hu," prohodil nkdo. „To by se

to jelo

pí sndo Malo-

vic po bílém nastlání!"

„Já

pozoruji tamhle

nco

erveného!'*

pro-

hodil druhý, a ukazoval mezi dva vrchy.

„Na mou zvolal jiný.

bn

víru

— „A

v Dolanech."

—

to

je

záe! tam

jak se mi zdá, je

to

hoí!-'

nepochy-

—

«9

..Které

382 31—

patí Lasikovi?"

„Naposledy hoí u nho!"

„Aspo

u jeho

lidí."

„Tedy dáme peníze z dnešní hry pohoelým

ubožákm!"

doložil

Svtelský.

„Vynos eského divadla by Lasika do své

ddiny ..I

pánm

ani nepijal!"

nemj

smál se

starosti!

vždycky vhod."

jiný.

Xaše peníze jsou takovým

O

b

8

a

h.

Str.

íSgvý rok

Pepíek

a

•

Pepika

1

173

Bláznivý houslista

197

Ženich na licho

227

Hra

333

z

ochoty

Tyl, Josef Kajetán

5038

Sebrané Snj sy

18*57

dil 6

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY