gPISY
ADOLFA HhYUUKA I
Co HLAVOU TÁHLO
Pnrcliased for the
LIBRARY of the
UNIVERSITY OF TORONTO jrom the
KATHLEEN MADILL BEQUEST
SPISY
ADOLFA HEYDUKA
co HLAVOU TÁHLO. VOLNÉ VERSE
NÁKLADEM
J.
OTTY
1910.
V PKA7.K
.
ADOI.F HKYDLk:
CO HLA\UU TAHU). VOLNÉ VERSE.
NÁKLADEM
J.
OTTV V PRAZE
1910.
.^ ^
/300
VŠECHHA PRÁVA
vfrBEC VV„RA,„je
„
.AKLAHATEL.
\N
SEP 2
2 1966
1128732 Tiskem .Unie' v Praze
PRVODEM.
Jjyl úsvit v
kvt
rose,
jas smál se z pole rýh,
vše stichlo; stmívalo
se,
pták dumal na vtNich.
Ten
hovor vody, v prorve skal, jsem srdce svého svody do volných verš tkaJ. klid a
jež lkala
Chci památkou je míti,
v dál prchlých než
uzave
žití
se žiti
a oteve se hrob!
•
dob,
Myšlenky, drobné
kam
K
toužíte,
slunci,
k
kam
vlaštovice,
táhnete?
jaru;
zde všude mraky,
všude chlad! Uletáte, tšitelky zlaté,
uletáte
a
mne
tu zanecháte?
Ne dlouho
snad!
Ale až se na\T:átíte,
na mne se už nedoptáte! S bohem, s bohem, družky
zlaté!
II.
Olunko
je
s jabloni,
venku jež
i
mám
v krpjích taví se
ne
moje
v
síni,
tak rád, jíní;
Smetanu
jala se
hrát.
Padá to jak kapky ohn, padá to jak žhoucí slze, s milými v duchu kvtným jdu sadem, jdu
s
nimi lesem v šedavé mlze.
Má žena v koutku sín mé knížky si verše íká, již má v klín Kol ticho — má duše však 2
.
.
.
^
vzlyká.
III.
olyš, cos se nese v ohlase
ke
mn
a jásá, to plesá;
to drozdí
v zvlnné I
duši
píse koupá
se
vni kyprého
mé k
lesa
letu se zachtlo,
když v ader svých zbouené tísni a vzpomínkách líbal jsem na elo tebe,
Le
mn
má
první písni!
kídlem dravce pojednou život zakryl tebe
a na svých dtí hodokvas
purpur mi ze srdce tebe.
•$•
zas
iVlíjejí
tlnové
bezna.
Slunce se posud neusniálo.
od severu duje ostrý
vítr,
kde že jest jaro? ústrety kráí mi dít,
ach.
V
usmívá
tváe
se.
jak
hledí na
rže mu mne
kvetou.
hlubokým erným okem. Co se to dje? Hle, z hloubky dtského oka jaro se kouzelné smje! Jaro! jaro!
Co hlavou
táhlo.
Je pr\ni
jarní den,
mimo hbitov
já
vycházím do pole ven; obloha
mode
se
na
mne
dí\á,
jdu podél potoka, ten zpívá a radostí všechen se kvasí,
vrba
mé
si
slunce a
rozpouští své zlaté vlasy,
srdce vesele buší,
pec
mám je
v duši,
mi smutno,
ím
to je asi?
VI.
rrvni
paprsek
jitra
v zahrádku zlatým se šípem vtek.
Na ki
chvla rozkvetlá rže
se
jak žena pod prvním
Má až
verapda plná jí
srdce
mé
je
polibkem
vn,
stn
a tese se zdlouha.
Co Co
je to? Lítost, je to?
Život
Co
i
i
smrt?
je to
Já stojím
v
nadj, i touha?
žalu chrt?
nm? nm!
muže.
;
VII.
3tromy
se
do nebe tyí
eky posavad jen, po ktka ve vod stojí u
vrby,
všecky však plny jsou koiek, až se pod nimi hrbí ale slunce je líbá a heje,
blásci
letí
k nim v thimu
a ve vrbách pták si pje a vtve jsou plny radostného šumu.
Oájeni
se prochází
slunce,
má
zlatou ízu,
zelené velké
oi
smjí;
vesele se
kolem strom zlaté se
mušky
toí,
na \TŠku stromu zpívá pták.
Na vysoké
lese
sedí motýl, je
všecek unaven,
nehne kídly. Jeho erné oi svítí;
dlouhým sosákem ssaje z
med
kalichu
kvt. 1=
IX.
v
mé
ze
samých drobných hvzd,
mléná
duši
je
dráha
nelze z nich rozeznat žádné,
má
mysl tajemn mládne k nim se vznést,
a touží
le marn
touží.
Mé veery se stále Na dráhu mlénou z blízka s
i
dlouží.
z dáli
temnotou
vnou
mraky se ženou, mraky se valí! Nic neuzím již, jen vichr jde kvílí
bUž a
blíž;
a svistí
nad hlavou mojí ubohou. Rudé podzimní listí
pláe mi u nohou!
Kdo pijde as na pomoc? Vná Kdo pijde?
klidu noc!
X.
pupenc
Z.lutých
jedle
zlatými pyšní se korálky,
strom hledí
s
výše do dálky
hrd, jak kavalír %
sedle.
Sluneko plýtvá zlatem. Orái s prostikýni šatem vázne pluh v provlhlé
orá však pohání
s
prsti,
opratí v hrsti
kon
do práce po prhone.
Kolata v prsti tkvla, \brázd úzkostn h\ízdá, tžká je v strništi jízda, orái pot tee s ela. pluh
Pod s
jedlí
na blízku
vyhlídkou na vísku
sešli
se
dvata, 15
kluci,
oráovi to vnuci, liošíci
žerty robí;
nejstarší z nich
dovedn napodobí pískání pluhu;
po dálném zalétá luhu k vesnici slunce a smích.
XI.
U
dobe doma!
milých dobe,
Výskám
si
plnýma rtoma,
procházím nivy a
les.
kliden jsem, spokojen dnes!
Stromy jsou zelené svží, tráva je hebká, klidná a chladna
kopretin kytku
má
mám
lebka,
v hrsti
vyrostlých z proháté prsti;
mým
je
dnes svt,
žezlem ten bily kvt,
výskám
si,
zpívám, šasten jsem,
indickým cítím
se
«$•
VT
císaem!
XII.
Vkol
je ticho.
Jdu lesem sám a sám Ani lístek se nehne; naslouchám: .
.
.
Úzkostný výkik bolesti lapené srny. Z daleka ke mne plyne, doznívá, hyne; zas ticho!
Co
se to
dje?
se na adra kloní, mi soucitem zvoní, chvje se, buší
Hlava
srdce
.
.
.
Tesknota linduška a kídly v ní vje!
IB
slétla v
mou
duši
Mil.
iVllýii
mé matky,
za ním stoletá lípa rozkládá, tj^l
vtve
výše;
kvete, voní,
slunce
Na
ji
odívá v zlatý pláš.
nejvyšší sntí
sedí
šedý pták,
hledí k slunci,
zpívá;
jeho
duše
zpv padá mi má se chvje.
Nejsou to slova
v duši,
mé matky?
kloním hlavu,
pláu.
t
XIV.
Ohci
psáti,
co v hlavu za den jsem srovnal;
podivný bzuKot mne odkud pichází?
ruší,
Hle na vrch dvžátka mého péra usedá velká mode kovox á moucha, sloni se
v slunci,
rozpíná kidla, a
všecky myšlenky
Ven!
•^
z
hlavy mi
plaší.
v
slunci.
Zem
smje,
se
chci ven, clici ji
uslyšet
a nabrat z jejího
si
smíchu
plnou hrstí
do duše.
O
jak je krásná!
Jak
vlní se její vlasy,
jak líbezn zpívá
pidušeným hlasem, však já jsem malý. trpaslík skoro,
menší než pták, jenž se
mi smje,
že jsem bez kídel, neví, že
mám
ruce
k objímání
mohu jej dosáhnout mohu se smát!
a jimi a
XVI.
Venku j
slunno,
všecko kvete, všecko je smutno. le
veselo,
je
mn
Ven, ven
!
Usednu v polích pod mode zkvetlý šeík; kvete jak dtské oi,
díví
voní jak
Tam pochovám
stesk,
duši rve,
jenž
u jeho jež
ústa.
pijí
koen,
zem
krev;
na ki pták zpívá, jeho
mne
zkonejší
zpv
!
X\ll
Olunce, rubín v
korun pírody,
kterak plane!
viz,
Sype život a nadšení v srdce všech
K v
tvorii.
rozpuku nutí
sad
i
K rozpuku na
nutí srdce mladá,
láskv jim
zlato
lících kouzlí
Probouzí
uí
v duše skládá,
kvty
ptaích hrdlech zvuné vty.
v
a
poiipcita
v boru.
spíci,
je žít.
Pry
se slzou v
líci,
na smuten být? K životu! k životu Viz,
i
ta socha
!
bílá
.
prve
v tom slunci je
plna života, plna krve!
Ven! ven!
V radosti, v pírod radost jest Pivi se ke mn, svému druhu, víc je u
jen.
nás kvítí, nežli ho v luhu
ven! ven!
než prchne života sen!
XVTII.
L-^aloká louka,
nckvete posud, já
však jsem pln slunce,
pln radosti;
kloním sf z
mé
louka
dýchám do poroseno tiávy
duše inou se prameny je
cliudobek
jijna.
«É»
lo
blavou táhlo.
slunct-,
XIX.
S
bojuje slunce,
mrazem
je v brnní zlatém, tímá v ruce ohnivý plátem; a zlatým je opásáno
me
strhuje bílý z
vítr
probíhá divý,
ji
po vlhké a
píkro v
prochladlé nivy;
ke
pd
skáe
jívy
radostí
uprosted nivy pláe.
a6
XX.
Jako pod poduškou v
snhu
šepot
dit
jaré
mj
oddyclincš, zelený
lese,
lilostného teplém kryt^
tvj
se s jedle
vlákna
že
jaro
/lata
že
kypí
starý ves,
k
jedli nese:
spádá,
už
studánka že vláhu ptactvu stádá,
a jež
nedokav
ekám denn
jara
je také,
je
eká
kdes.
vru,
vyhlížím v šeru,
že pijde, jist vím,
vždy meem sluneným mne kvty v
seklo
v srdce v
a
nm
taji
vyrstají.
»^
»7
XXI.
Kozkošný den! Louky lesy se smji, i
do polí dvata spjí, já do lesu ze sín ven! Les tone v pnkavic zpvu, zrak zdiven z tolika zjev mlží se; divy se tvoí,
duch tone v zázraku moi a v srdci mi píse plamenem hoí!
T
98
XXII.
Dlokorá biza,
štíhlá,
prosted luhu,
roste u
rozpouští zlaté vlasy, vesele
hovoí
s
laškovnýni xánUei
Jai ní slunce
vesele,
dvorn,
toí
se okolo pantnski-
líbá
jí
zlaté vlasy,
líbá
ji
kmentové tlo.
Cudn, \šak vážn panenská
nech z
se
nedbá
tiše
lípa stojí, jí
úšklebn smji
dálavy ernavé
Bízka
a
bízv,
jich
jedle.
nedbá,
slunéka námluv, ped sebe do trávy hledí, též
v sedmikrás družinu bílou,
k bríze toužebn nohy jí líbajíc bílé:
jež
hledí
„Zdrá\a bud, panenská bí/o, ukryta oblakem nebes,
zdráva bud, královno luhu!"
Až pjde mládenec mimo, za klobouk popej mu snítky, istý by dom se vrátil, hodný jak odešel z domu!
xxiir.
Jarní zázraky slunce!
Tekuté zlato proudí vesmírem, hází zlaté
krpje
své krve
v kvetoucí život kvtin; ty kývají hla\uu.
Uléhám v tisíce
—
trávu;
bílých
gnom
obskakuje mne, klepe mi na elo, hladí líbají
mi líce, mi planoucí
rty.
Hledím v modro nebes, mi blaze; v uších mi zvoní drobné zkazky je
radosti a štstí.
—
XXIV.
INa rybník v poli a celé na okolí slunce zrovna
praží;
hejno dti po polích tká,
do sebe vráží
škádlí se,
a píhodné chvíle eká; než bude slunce
budou
dol
stoupat,
se koupat.
Svlékli šat.
Hlete na naháe! jaký to chvat; druh pes druha do vody skáe a zase z vody ven;
slunéko
V
praží, je
parný den.
—
pokraji rybníka plno je bláta,
teplého bahna,
k nmu druh druha táhna, domlouvá, nutí do bahna lehnout si s chutí.
v bláto bahnem
se ryjí,
se kryjí,
padají na zem.
Už z dtí božích erné jsou opiky rázem, v blátný odné kožich.
Smjí smje
se
druh druhu,
se
všecko v kruhu,
až pojednou v ráz
do vody vše skáe zas všecko se do bláta
a znova
Poznovu radostný
skloní.
rej
a veselý smích, až ozve se zdálky:
„Dti,
dom
hej,
už, klekání zvoní,
v západu slunce se dost už
tch
nití,
radosti z
fífc*
žití!"
XXV.
Kže
už kvetou a sntí
kde které nadjn raší, z bujného na niv setí vesele skivan se vznáší. mlžnou, nevlídnou chmuru v jásavém líbezném plese
Pes
vesele vylétá
zá
vzhru,
slunce na kídlech nese.
Skivánku v zpvné své
vzruší,
až zase vzlétneš tím luhem,
na kídla vezmi
pej
jí
mou
du.si,
být chvilku svým druhem.
Ráda by na konec zpvu, zbavena
bázn
i
trudu,
bez zášti k lidem a
padla
hnvu
zpt na rodnou pdu.
XXM. MÁJOVÁ KOUZLA INádherné
rže
k šeíku tajn do
líce
z
ader
V
srdci
líbezný
temná tryská jí
ji
zpv
se kloní, jí
krev,
rozkoš \oni. zlatý
chvje
se pel:
S mojí spoj duši svou, milý, v polibku se
mnou
vzplát kdy bys chtl
v nebi jsme v ráz v tu clníli!
Purpurné rži na srdce kles blažen zmámen bez bílý; vní, jež vánek po sad nes, opojen slavík
šílí.
XXVII.
rod
horou modlit
se zdála
doubrava,
pšenice u cesty v slunci se smála, u vršku blela, spod stéblem
adry Mimo
pustil se pšenicí ztratil se
zpíval
Z oí s
hndla,
do vršku pšina vedla. šel pocestný, v tvái ml chmuru, jí
si
mu
pšinou vzhru, s vetchým svým šatem,
uprosted
ovinut pšenice zlatem. proudila radost a zá,
skivanem do nebe pozvedal tvá.
36
XXVIII.
INa luhu kvetou už a potok
Je jitro
žluáky
a chudol)
jj probíhá už. teplé a milé.
Nad luhy modrá IH-rly se rojí
vznáší se obloha,
všemi zídly;
k obloze vznáší se
má
radost,
tepotá kídly racky kií:
a v závod s racky a v zá\od s
„larn! Slunno!"
•
3?
XXIX I
In žlutých
poupat
je
už smrk,
tak zlatými pyšní se korálky, vznáší je výš
a slunce je
nadšen
U
lesa
líbá.
oe staiký
rolník,
pluh vázne ve vlhké zemi,
úzkostn hvízdá, orái pot tee s ela. Pod smrkem na blízku smjí se jeho vnuci, nejstarší
napodobí píšalkou
pískání pluhu, druzi se vesele smjí: Jaro!
* 38
XXX. Olunce vodu váží, ve kvtech umdlévá svžest;
únava na vše
se klade,
vedro vše praží. Hle, bílý motýl vzlet z trávy za
ním hned druhý
oba
v bílý
se vznesl,
oba
se skrývají,
se baví;
kvt emerky erné,
pod sntí zkvetlého dínu, sdružení neslo je
vrné
k radosti jarnímu vínu, v milosti íš,
hned výš, hned kdes v
kvtu
níž,
našli
si
Ten den jsem nezel
*
39
skrýš. je již!
XXXL Vyšel jsem
z
domova;
do poušt zanesl mne život do zpousty navátého písku; byl jsem bez útchy, jen
nkdy
pelétavý pták
ozval se nad
mou
hlavou.
Ze všech stran sbíhaly
se
ke
starosti.
Ostím
péra,
zabodl jsem jednu po druhé, odkopl jsem mrtvoly, toužil
jsem po chvílích
blaha.
Nenadále piletly, jako motýli; prohlížel jsem
le kidla
si
jejich
byla propíchaná.
je,
mn
Každé bodnuli v prvó
starosti
objevilo so na jejich kídlech. |\)
mne
bolelo.
Odlétly rychlt
hn\u,
z
že
jsem
je
všeten
Zas jsem byl
prohlížel.
.sáni
a písek se sypal koleni.
Cí>
hlavou
tálilx.
XXXI
1
rrosted lesa stojí mohutný strom,
mu
hrom, pec; usedá žluna, žlutý pták
hlavu
roztíštil
ale s jara zelená se
na
a zpívá.
Strom
ssaje
zpv
až do
koen,
a vypravuje za podletí šumním sntí, co slyšel z jara a
ím
posud nitro jeho hárá.
t
svého to mozku,
:
XXXIII
I
etrklí, vzkaz jara,
pi
stn
lesní
v
rozvil se
slunci,
mi kyne: „Pines jej dtem!"
mile
Chápu
jej
v i)rsty,
netrhám
Kve pro
dál a
mne
jsi
jsem sám!
^
43
tš
jiné.
nerost;
XXXIV.
Uprosted nivy. Na bízce, jež práv spustila zlaté vlasy, .sedí
žlutý ptáek.
Podál
pi omšeném
skalisku
sedí
drevaovo dít,
má
rozcuchané vlasy.
Pták
i
dít
zpívají
drobnou písniku, z
jich hrdel
zpívá jaro.
XXXV iVisíná
noc.
Topol tyi svou hlavu, stín jeho
chytá se skály;
skála
stále
bojí se
se
msíní
mechem
si
krí,
záe,
zak^J'^á
t\ái".
HladoNÓ hajného dti liiedi na skálu z okna, sméjí
se,
jsou plny radosti, že msíc stíbro jim metá na prázdný dubový stl.
Svtélka
\-
moále
*$»
taní.
XXXVI.
J ižní vítr
tkavý, divoký pobíhal krajem a hvízdal a výskal.
Stah bílou pikrývku
zem;
se spící
divoch
chtl vidt
ji
nahou
a chechtal se a odletl.
Le
milostivé slunce
zem
\Thlo na
pikrývku
zlatou
a pikrylo
A když
ji
celou.
se vítr vrátil,
nalezl
samý vonný kvt.
flížil
se,
sebral
vni
z lesklých
unášel
ji
kalich,
hnviv
dál,
zapomnél slunce ;i
zpíval
si
jarní
pise,
chlubil se, že
sám
to vykonal.
XWVII. ÍN oc líl)zná
kráí dalekým
liše
})olem,
v prsvitný závoj odívá les
dumá
lesy,
v slavnostním tichu.
Ko^'im
tkavou nohou bhá paprsek
msíní
sem a tam a svtluška
\
tráv
zdobí se zlatem.
Ta
stébla tiše hovoí,
chrpy udi\'ené otvírají oi, je
kikem
]>oupata
Piji
mák msíc
vzbudil
a na mezi líbá
planých rži.
kouzeln opojivý dech
té noci
a
jiji
l)udí
\'lálH)n Si'
Srdce
\'e
mé
iiiiir
se iismí\á,
Kadost, jako
mu
žehná.
radost /i\ota.
knz
XXXVI Oedím v
I
í.
lese,
hledím do \ršku sedí
jedli,
tam pták:
drozd,
probírá
kídla,
si
hvízdá.
Stranou na dubové souši sedí ostíž,
klove do kmenu, divoce klekce. \'
obou
se
probouzí ži\ot
xxxix. Otromy
se
do nebe tyí
eky posavad jen, po ktka ve vod stojí u
vrby,
všecky však plny jsou koiek, až se pod nimi hrbí; ale slunce je líbá a heje,
blásci
letí
k nim v tlumu
a ve vrbách pták
Vtve
si
pje.
jsou plny radostného šumu!
XL.
O
bílých kídlech
ern letí
\rouViených,
mimo mne
motýl;
dlouhými zlatými tykadly dobýA'á se do srdce bílé parnasie. již
mám
v ruce.
Co hledá? Zlato?
Vzdech] jsem, odletl.
Ubohý motýl
neví,
že poeta
má
zlato jen v srdci,
v ruce nikdy!
XLI.
Uakko
šiioko
zele
n k\t'ty
kvt vkol, kvt v duši a ptaí popvné vty v líbezné vzruší.
Modínu trhám si s chomáky kvt
snítku
rudých:
koraly živé;
dávám mušky vždy
je za jej
klobouU,
oblétají
\eselej a
divj.
Tancují v slunci rue,
mé
srdce
radostn tlue.
XLTT.
v^erná pole se v slunení zái,
smjí
hroudy brázd oddechují
vni
chleba.
Nad
nimi ve vzduchu
perlí se s
skrivání píse
výše do kalicha
mé
duše
a budí spíci pírodu. Hic, z rozryté
puíí
pdy
porzné kvtné
nžné
a krásné.
Hlaviky plny
jsou
oima
ospalýma
—
zjevy,
vn,
hled!
a zvedají ruce k nebi pfosíce
záe
žití
.
.
.
kolem
To
jsou ty
dii slunce jež vzíšly,
a mrou,
milí'-
di^li
žnota,
zom, aby umoly a
aby vzešly
k radosti života.
XLIII.
Luh je
voni vadnoucím kvítím,
parný den,
vlaštovky honí se sem a tam
po zlatých muškách,
\zduch
tžké
je pln
rozkoše.
Na západu vstává a roste
erný mrak,
strašidlo velké,
nadýmá
se,
mumlc,
vyvaluje oi,
metá
z klínu
Kvty
na
prameny
\láliy.
lului
hlavách i na stromu chvjí se, slzí, usmívají se v slzách.
Z daleka blýská
zem
i
se
eka
v slunci,
nebe se .smjí,
v náruí slunce
zem
výská.
XL1\.
rána
í-A.
je
,,Slunco já
\'
zííhiádku
plna poupat a
k
i>ílíiii.
rosj-.
chcem!" všecko
bílé
rži
zelo
prosí
se chýlím!
Mcchovka; skrývá se v mechu, z nho ven poup se dere. než ruka v prsty je bere, z
mého
se rozvilo dechu!
^T
"
XLV. Oedím v
besídce,
mnou v ko\í
]n-ede
usedá pták;
má
bílou lilavu,
z))ívá;
znám
jej
už
z
mládí,
jako chlapec rusovlasý
jsem
mu
Dnes
mám
jsme
stejní,
le
rozuml. též
bílou hlavu,
ho-voru jeho už
nerozumím
I
XL\ Uuše
m
1.
kvtina nyje a vadno. dává do zlaté vázy. Duše má poznovu vzcházi a znova so rozviji Jaro
ji
a voní
omámiv
po dálné niv.
59
XL\'IJ.
Na
chvjící se snitce jablon
sedí pták,
hledí
dol.
Dole sedí
nžné dit
v modré sukénce, hledí
vzhru,
v srdcích obou
budí
se jaro.
#
XI.\
v z
III.
trojsntí šlpii spk- Imiztla,
nho
pes
ti hlaviky ptaí
okraj k svthi so tlaí,
zobákim
\šc žhitým 1\)
sad pohodu
u hnízda
pr\
bží,
ekají staí,
N-ýlet se
ní-li
Iwízdá.
zdaí,
^traeh pérka hla\y jím
je/i.
hnízdeka
Kli,'
hVr! ]>rvní z
za prvním iiosjíichá dnihý i
tetí,
nesou se
\'
luhy;
kvt slétá z tch má štp s ptaích
v hnízdo
sntí
radost
dtí',
f
XIJX. Louka
j
noc
tplá,
je
prohátá,
ulhám naznak do dívám
s
trávy,
na nebes svtla,
na modrém nebi zkxetla. IKchám voln z hluboká
jež
vzduch nebes tn; z bezu blíže potoka ovíjí I
hlavu
kráím
vn.
mou
blíž.
Ve vody kišálném lni' laškují vesnické víly,
poslouchám
chvíli,
jak vlna lesklého rouna
o mladá tla jim šplouná.
Smjí
se
dvata, v kiku mlkou eku,
prchají i>es
kryjí se, hnvají, zlobí,
myslí, že já
mám
že plašeny jsou
té
\inu,
doby.
a
skeku
rii',
jfž
/.(.'
jaro to robí,
touhy a radosti v
klíiiii
všo volá k života vinu,
když jeho skineéná ruka kývá nám \- pok a luk;i, a pohoda noci
družn nás jež
sem tamo
a za nos
štri'
za ruku hoe,
ná-s
s
námi
cIkkIí
\odí,
a ukazuje vzdušné hrady"^ jež se rázem a
rže,
jichž nelze dosáhnouti.
63
hrouli
i
anij)(.')iška,
má
hla\-ii
sloní
SI.'
\-
zlatého
])lii()ii
kvtu,
slunci;
bronkoxr ji obletuji, ji hýká. Dívám se na ni, .srdce vesele mi buší. Doba letí za dobou, zlatí
vánek
—
zlatý vítr stojí
ji
kvt pampelišky cnchá a chmýí
%•
Dívám
stává
luhu NŠeho prostá. se na
ni,
\šccko to tam, srdce ustáxá
\
tUd
.se
roznáší;
šedým chm>
íin
Í.I.
»
rozkošiuin bylo to parku,
kol
do kola nádluTiU' kvty,
-hineko
jilálo.
(!\átko a
mak'- na
iilcdolu
na
l>la\v \las
oko
mu
Na
cestu
vnil
nin
mu
\"
se
z
dáli
rukou,
\stic.
na kytk\
upirlo zraky;
..Krásné, kéž jediné k\iti
Smály
\lal\-.
dti k nám kráiely
nám
Pvátko
^tálu
>kran;
hoelo, vlásky
\eliké kvtice
\yšly
ri-.tr
n,
dti. nedaly
mám
lal
nic,
dé\átku slzy jjadaly s oi, du\-rn po mn je toí. šel .,
jsem k
Nepla
\'íce
\'ed
ni,
mij
i)ohladil
d\enko,
však plakalo
jsem
koupil
ji
je
jen.
\en,
kytici takv.
l\ái"kv: ztiš
s\oje
nákyl
smutnými zela k do ruky
ní zraky,
vzala
ji
a hned zas do parku pospíchala,
kde díve
stála,
a na zperlcnou rži
Hlavikou
se zadívala.
ký\'á:
,,Ty v kytce jsou mrtvy, tahle je živá,
kalíšek radostí svítí,
hledte
ji;
Krásná
lupínky
Chtl jsem ,,Xechme
nechme
rud
se nití.
jest!
ji
ji
ji
urvat.
kvést,
žíti,
netrhcjte toho kvítíl"
Za ruku chytla
ven táhla
m,
m ruka
a celá její bytost
jak ona
rže
malá,
ze sadu pospíchala i
duše
má
radostí se .smála.
«$•
.
Lil.
V
polích je slunno,
jasno a veselo xšude, za krátko setba polí <<'kat
a svážet se biuk
Na mezi s
uj>rosted polí
urostlých
dvat
etou
usedli ženci mladí, že srdce
dvata
písn jim kvetou. berou kol pasu,
škádli je, zvou k lásky k\asu,
nedbají starších setbu .svých a
tvá
lidi,
.srdcí
klidi
zkvetlou do
chladí jim polibky
ervánku \ecrních \ánku.
f'7
LIII.
iVlimo Is
voln
zlatou
síti
m
kráím,
si
o\íjí
a výš se ncsf slimce; z
lesa
drozd k sol)
]\lé
srdce se pri
oi
se
Dd
s
podivn
vnukou
mne
\o!á.
tom tese, kíilí.
z
msta
jdou
dom,
dvátko rukama tleská, ddoušek hlavu mu hladí: ,
.Andulko, dneska
jsi
liezká!"
jdu mimo, dívám se na n, též jsem už dlouho,
ddekem
le vnuky,
ni
dumám, drozd volá
m
Škoda,
dcerušky nemám; teskní z lesa,
tikráte z
mj
bao,
píe:
mj
strý-e!
Smekni,
východní
a
kl)kii
ti
|>iitiilnv
byli jsme také
lilaili
\ánck,
kdys mladí,
klidný už hledáme stánek,
\ýrobek ostrého
60
rýe
!
LIV.
V
clkoiioce.
Z
vejiiiik}- bláti\á cesta;
do chrámu na konci msta, pes hodné ti hony
.si)óchají lidé z
nho
sob
z\ou k
lid
jeho zvony.
Po cest zbožní se vlní, chrámový prostor se plní. Dva, kteí
\'
doufání
ví,
chrámu dveí, s jasnými ve tvái hledy: dívina bílá, hoch sndý. stanuli u
Zdr úžené jejich jsou paže,
pan páter o pekle káže, kde híšný bezbožný lid na vky ztrácí svj klid, kde vykoupení není z
vného
zatracení!
Venku
je živo,
lioch s
dívkou
])otají z
smrt v chráni, stiskli si
rám,
clu-ámu se ztrácí,
\on
po
sluniiDU ui\ u se \iaci,
\-
zk\<.>tl"in
spchají k
\rsii
lesu.
S vysoké zelené jedle s
družkou svou po boku
\edli
do lesa volá kos: Vesel
kde
se,
jsi
kdos;
doupat a skrýší \en, radostný zavítal den, z
kde
náku
a stesku není;
pišel den vykoupení!
Hoch ona
objal dívku v pli,
tisknou
úsmv
nmu
k
se
si
tulí,
ruce vždy více,
jim pozlatil
líce,
jarní je sdružila doba,
šastni jsou oba.
Z kostela pes
plativ
V
pole, hony,
hlaholí zvony.
drozd zpivá a jásá,
lese
kolem zelená krása; daleko v slunci je víska. kol
Hoch
s
milou ztrácí se v lesa dálku
jaro jim píská
na píšalku.
L\'
V
])olích
zpv
kvftou slunenice a máky,
ozývá
se
odevšad,
po louce táhne hrají
si
hoch ad:
na vojáky.
Na ramenou mají zbra: jeden hle,
louka
samý
je
od vrh hul a bží v
Vtérek od
hole,
zí v svt, kvt,
z nich vesel
pole.
jihu vje,
rzný
je ke, po polích zv? „Lehnu si" a hoch se smje!'
na mezi
na
plašit
Uleh' a v nebe se divá,
rže z
se
na
tvá mu
kloní,
vesniky klekání zvoní
hoch blažen, cestou
—
dom
si
zpívá.
Znaveným druhm dech v prsou druh samotný na iiadrech nese •$»
7^
si
se úží,
rži.
'x>
L\
1.
I rhám žlui mazanci.", modré žežhulky a msíkv bílé, klidná mi k tomu kynula chvíle;
do vázy chtl jsem a
doma
je vložit
nimi jaro prožit;
s
jako když tkvly v
prsti,
sevené v hrsti. Dvuška malá jde mi vstíc; ,,\'y máte k\ítí a já nic'. Pro není jara po rok celý?" nesu
je
„Dívenko, jinak svt jaro
nám
—
velí,
ubíhá v skok!"
„A vy máte kvtu na
celv rok!
'
a usmálo se mílo.
Kéž by
to,
dít, pravda bvlo!
kvty, všecky co mám, do zástrky dám,
Chceš-li ty
rád
ti
necha
blavou táhlu
je ti
po dlouhá
léta
každá ta kytika zkvétá; kéž štstí by u tebe
A i
vrh jsem
jí
kvty
zjásal se zrak její
a v
ní,
kol
ní
i
v
stálo!
klín všecky,
dtský
na ní \šecko se smálo
L\II.
U
potoka pod oknem chaty
ke
rží
u
okna
vlasy
si
kvete,
dve
kvt rže k
dve
nmu
se kloní,
smle sáhne po
ní,
do rusých vlas; plný žasu
plete
ke
mladé
v copy plete;
ji
sluncem ?e vlas dívin
plní,
se
•$»
zlatem
vlní.
L\iri.
Z.as do
a tv
\
mému tam
jsou všecky
jen krev-
Te
yhnanství
\ného
srdci teskno je až
zím
kol,
pijde noc, sen
dc-n kráí k plái,
duhové už krásy, kdo zabil den ten
vného
to
asi?
spánku
a do každého vnikne srdce stánku,
le v duších vyvolených nerozhárá sny navždy ztraceného mládí jara.
LIX.
Vzalas miK' okolo krku, le3
mlel a
Ohe já
žas'.
v
vlila
jsi
chvl
se a
mou
duši,
tas'.
Chvíli jsme sdruženi
stáli.
oi mé divoce vzplály, ped nimi závoj se stel jak mlhy na horách.
Z dálky jsem touhu a
i
blížit
se
v tebe strach
kvapn
jsem
odešel.
zel
LX. Stíbrný rytí Msíek v erných po modrém luhu nebes khisá,
mrak
všade
rozhlíží se
a na ernou hlavu stoleté jedle své bílé ruce klade.
Jedle se kolem rozhlíží
pes
širé
nivy
a vidí vše poseto arovným skvostem, mní, že to konala ona a
síle
své zázrané stále se
Neví, že v
di\'í.
šat svém erném
sekerou rubce skoná.
a prostém
sedle
LXl. Oním' 1'oliližini
\-
stí,
nad nim \znáší se skii\an,
šedý pták, tívpotá kídly a
niií k slunci.
-Mrano tíží
jej
mu
skiá])!
kalem,
kíídla.
pták ustává
\-
umdlévá umlká
letu,
—
H rozpiatou perutí
padá do erné brázd v, umírá ]>\ec osamlý.
LXír.
Okxostná
letní
noc
hostí se v lului.
Ó
krásná, vznešená,
oyi mne svým hvzdným pláštm, zlíbej mne svým \onným dechem, pocelnj
mi
Pronikni
ji
utiš vše, co
duši!
s\ým ve
inirem,
mn
])láe
a sdruž se v lásce Se
svou sestrou,
a je
\ná!
jež
pijde po
tob
LXIÍI.
^(-mo tamo
bloiulíin,
sloním se v slunci.
Mé oko zele
|)ijf
poli;
dýchám voln, usedám \' akátoxém
Tším
se
háji.
pohledem
na jeho kvty,
zapadám
v m\šlenkách
a topím se v líbezné \uni
kvtu. Nade mnou stýská
mé myšlenk\
s
si
nim.
skivan,
LXI\'.
J avor v
pj'šn
lese
korunu
s\oii
nese,
nikoho nezná.
Nezná ho nikdo, my déti jej známe, za letní doby pod ním usedáme. Javor v radostí
lese,
vtvemi
ti-ese,
jak struny huslí
šumí a neví,
my s
šuslí.
pro
radost má,
to však známe,
ním stejnou radost máme.
On
raduje
se,
a jak strýc
když
my
že nás zná,
vtvemi sdíln nás objímá,
jej
objímáme!
•$•
LX\
o
dceruškou
v
prseku potkal
K'snilio s
.
nialikvni bratrem
se niládeiiec.
pozdravil; u ni stál, za ruku
dve
panenku
polil
Do trávy
usedl hošek,
usedl jinoch
mluvil o
jí
vky
i
s
dívkou.
o lásce perúzné zvsti,
vnosti
,,Na
vzal,
rumnec.
tichého štstí:
budete mou!"
Opodál utrhl hoch šedivou pampelišky lila\u a foukl do ní co moh'.
A lehounké
šedé to
chmýí
odletem do všech stran míí. Život a štstí!
^3
LXVI.
I
ožárcm slunce
rozta^il se den,
komár touží
hejno
mi do oken.
Co chceš
Pry
zde, luzo?
létni
\-
spch,
chci klid, \
mou
zulíbcj
kre\'
\
nik
slunce žeh;
mne, laská \á múzo,
píse mi plane na ústech, ta v ptáka se zmní, ty dáš-li jí své pos\cení líheznvm rtem, a peletí
mou rodnou
84
zi-m!
l.XVII.
I
ikohi Inizdá.
basa bzuí, v
m
obé
krvi sloiiniui
z\
uí.
ivy miláku
Píchá to v jak vos a
jiodivná SI11S
Rychlf
vi-n",
roj
!
\-
Tichol Drozd
%•
stiirý
inuj
dálct-
ozval se kdes
les
!
a zahnal tou lirstkou líbezných
v srdci
dív
kterou jsem
zjitelou \-
muku,
srdci nes.
Blažen jsem do mechu
klisl
zvuk
LXVIIl.
Ležím v stínu skaliny, poslouchám zpv- pták a ho\or mimojdoucích. Mluví o novém jaru.
Kloním hla\u, zapadám v zpomínkách, se skály padá mí k nohám kamení, a tesknota padá mí v duši.
^^
LXIX.
UsnixiK- slunc zlatými zalévá proudy
koen v mého vadnoucího srdce; zpvná svžest vniká v mé vyprahlé oudy, až k srdci dospívá a leskne se duše na korunce.
Je máj a všecko kvete a dere se mocí k svtlu;
kruný mých ader puká, a pod ním vyrstá krva\ý tvá bílá trhá a vplítá
jej
kde volá:
jej
k\t mé
ruka
do temných vlas, Vítejte radosti žití!
písn,
LXX.
Veselé- cestování
,
mladým ránem: slunce
svítí,
mníš
se býti
maní
svta pánem! Vše, vše tvé
Le
je,
kam noha
kráí.
—
mraí, mumle:
hic, olizor se
bou
se blíží,
zle je,
necho
vé, dále, slayj se.
hyne ke.
Boue
se
lítí,
zajíká se hrom,
meluzina pláe, padá strom. ptactvo v hnízda bvl
mí
jsi
pánem,
píli jsi
než plachý zajíc,
útulkem rci,
te
co
ti
jsi
—
jirchá
mí
než
rozcuchaný ke, lesním
Jin tulákem!
zv:
ubožák,
tvorm tm?
]iták.
LXXl. Oedim jnilnio\in háji sluneným zlatem protkaného popíjím tkuté zlato r6\ y, \-
zpvy mandolin, úsmvy líbezných žen.
poslouchám o])ijím se
Slunce zvolna zapadá,
na
se\'ei"u
mraí mne zamraené se
.
.
Tesknota jímá
toužím v
\-
.
náru,
dálky,
do nízkého domku,
pi
šedé
vod
rybníku
^roubené ko\-ím
uprosted sadu; prchám k se\eru, domu, líbám otce a matku \"
t-o
jich
hl.ívou táhlo.
jihu,
nárui
si
hovím.
LXXII.
Letní co
zá
v okna mi \bhla,
doma v
tak krásný den?
Ven, radji ven!
Kde
niva v slunce
si
lehla
a zlatý sní sen!
Na strom v polích to zvuí, bystina vesele zpívá: „Vlnky mé, vesele v rej!" Z modín vršk krev puí, nejv3'šší hlavou mi k3''vá;
„K nám
jíti
neváhej!"
Pospíchám po yýzvé k lesu, do mechu nohy se boí, za ruce chvtá
m
sntí.
Opodál v rozkvetlém vesu sedí pták;
oka mu
vyhledal k hnízdu
druž k
iimu
hoí,
již
oklikou
místo; leti.
Hnízdo jim \yhprou dti.
LXXIII.
Je ei"venco\ý veer; jdeme
z lesa,
byli jsme veselí, srdce plesá;
msíek i
^'
vázne v hlavách sosen
krpjích
\-
luhu, jenž zrosen.
píkopu vysokém
poletné svtlušky
Jak
je to krásné!
„Vidíš ty velké
dv,
kol vysokého stvolu stále poletují spolu
klidn a
tiše,
ne divoce a plaše,
i
sítí
s\ítí.
jsou to spíše
sdružená srdce naše,
jasné,
jež pila z lásky
a mají
te
ekni, co mníš, snad
Ií]i
zidla
zlatá kicli;i
to \iš!"
LXXIV. Je v senosei, dlníci slunéku veselým
vdí
zpvem;
pohlížím za milým zjevem.
Do výše druh
vzrostly kopy;
dve
dve
za pás chopí,
se brání,
netuší ani, že s rukou chlapcových slétá
do sena, z
kam
je
druh metá
nenadání;
kolem kol plno
je
smíchu:
Pokej jen, splatím tvou pýchu pi prvním kvasu!" ,,
a seno
si
vybírá
z
\las,
le
\
ybrat
lioch chce
obratem
je nt-lzc, jen stéží, ji
pomoci v
dve
oplátkou v kopku a
v dálku
díle,
\šak. milé jej
smete
létne.
V kopce hoch
leží.
Nežli se vydral a zdvih,
dvojnásob hlaholil
Dve veer
i
hoch
se u
se
sniicii.
pýí,
vrátek smíí.
LXX\'.
V
úkol
\-še
vadnutím
voní,
poslední shrabaná se; z vesnice klekání zvoní
v hral)aek zpv; konec je piráci,
domo\n dv.
sbory se k
chlapc Slunce
Hoch ile se
dve
i
ztrácí
zapadlo.
již
i-ozjaen
dvete oí
cJiopí,
klopí,
kií, hoch hla\n ,,0
neki
t\cí:
jen.
na tebe hledl jsem ctlý den,
jak š\iii"ná
však
jsi
mi
jsi
milá,
ii
snoiibt-na
k zi\ota kxasii,
mou
hýla.
srdci radost se
nití.'
kéž bys \'
mém
A
bi-rr
\-
mé
kolem
Iv
boui
jnisii
sluneOne
>\iii
kvítí.
srdce se tese,
pojd!" ,,
ji
oko
,,Iak
jak
ženou
iiž
A
již
si
ji
nese.
Konec bud veškeré
do hnízda spchají
my najdem hnízdo Tam tebe zulibám, jak rád, jak rád že
umel bych
A
zas
oba
ji
se
Msíek
k
objal
sob za.šel,
t
pro
\
práci;
ptáci, \'
tom sen.
mám,
t
bezj)rodlen!'
pli,
tulí.
jim k \uli.
LXXVI. iJ od svatodušní, od behu eky až k hoe, od praJiu chaty až do sín zámku,
kvtu
je rozlito
moe;
všude je kvt a kvt, vzduch pln je ptaích \'t; živo je na každém poupata obal svj
trsu, ruší,
stromeky vyrostly z jader, vzpomínkou rozk\etá lidská lirud, mrtvým v hrob rostou kvty z ader, i
z
koen
života v duši.
—
r.
1
U
XXVII
oulkami umdlla
nolui.
milých dobe, nejlépe doma!
Jsme šastni! Výskáme rudýma rtoma. Procházím nivy a
les,
kliden jsem, spokojen dnes!
Stromj- jsou zeleny, svží, tráva je hebká,
vánkem
je zlíbána
kopretin plno
mám
má \-
horká lebka; hrsti.
jen se to snží;
všecko, co
pede mnou
leží
v slunením dalekém kruhu, co roste z
proháté
prsti,
na rodném oteckém luhu
mým
je dnes;
Jsem
víc než císaem!
výskám
si,
šasten jseml
.
LXXVIII.
O\ou iivmnu proslikou pináším tob, veliký, milostivý
vládce veškerenstva slunce, spasiteli
jak
pírody,
tob, ondy Egypanu
kloním zjjhlý
se
s tríniu
Amenofis!
Vzývám t,
chválím,
jako ten filosof ecký, jenž bydlil v sudu
a spíjel se vínem
tvých paprsk.
král.
n
inuciiý kouzilniUii,
jenž pipínáš Uidhi
mmn
srdci
a pstíš zlaté [)tákv
v
mé
jenž
duši,
mou >iku
zlatíš
a roz\inujoš
mé
astry
mé duš
a \osclost
mé
ruži-
zahrádky,
\-
srfici
ženy.
Bud zdrá\o kouzelníku, králi
svta!
slunce,
LXXIX. Jv vtná nedle,
kolkolem ticho, mir a
klid,
slunéko mile plane. Vyhlížím z okna na mimojdonci
lid:
okolní vesniané.
Na míst
sekery a
rýe
vysoké nesou tye, na konci
s
kytkou koiek,
topol a ji v vypuelé sntí z
pestrými stuhami ovité na podiv.
Za nimi
vesele hopkují dti,
úsmv v lících, v lehkých epikách i beranicích,
radost a
drbež
to sletná;
smji
se,
jak z\oiiky, nejinae,
každý zvuk skiivání tón, s vže je vítá svátení z\on. Nedle kvtná,
má
duše vzjiominá, teskni a pláe.
LXXX. otojím na vži, hledím do dálky,
kv\á mn:-. Ukazuje
mn
množstvn'
Nesou
mých toužebných pání.
mn
kytice darem,
hmyzu.
žel })lné jsou
Jdu jim
\-sti"íc,
zmnné
všecky
vy.'ímívají se .škádli
je
zi"ím.
mn,
mne. -
-
Odkopnu každou, prchám \- les, trhám si kytiku \esu se z prosté jeho viin. a. tším
i.
XXXI.
msíc hbitov; a vroucn
IJlitiiioucí
chodí po tiše
objímá hroby. h'bá
j.
Teplý k
jih
nmu
se druží,
proch\í\á
stromy a kee, zpívá
svou jarní kolíbavku
mrtvým; tší
je,
že slunce jim na hrob
brzy plnou hrstí nasype kvétii.
Co hlavou
táhlo.
LXXXII. I\rásiiv
jarní
Xebe jako
z
\'eer.
úblu,
západ ržové erv^ánky. Pohlížím na n.
jen na stojí
Nad nimi \-
blankyto\é íze
sedí Liduška, •SVOU
má
milou panenku
v klín,
usmívá a diví
se se,
pláu, když ona
že
;i
je
se
šastna.
raduje
LXXXIII. Naždým
jaroni
cítím
vtší chlad
\-
duši.
Kvty sotva vzešlé,
vadnou.
V koutku mého zelený hrob,
podzimní šumí na tra\ou.
\ítr
nm
srdce
LXXX1\. J arni noc
na bílých msíce \lnách snáší se k zemi,
parku bolestn zpívá slavík svou rozkošnou píse. z
Ta píse \olá mne \en. Po sad bloudím \- dumách, opojen ptaí jsem písní, duše
má
plna
je
touhy
po
písni jako je ona,
již
pták
pl
Marn, vracim
se,
usnul jsem
v jasné té noci.
/unesen ilucheni, pisní tch njž slaxik jsem zapomnl,
\-
neznámý
lej,
k
zdroji, z
]iil
vše
a když jsem procitl, l)yl
jsem
stár,
z }iohá
mnich.
1^
kdys,
Luhem jsem teskliv
jsem
šel
zajatý myšlenek moci.
byl.
Mdlý msíc zasnouben májové noci na cestu stíbro
mn
lil:
pú\-abný, letní byl to zjev.
Z daleka nesl
se
ke
mn
zpv
národních písní v líbezném davu.
kídly mi tlail na prsa hla^-u, ve var chtl pímti srdce krev!
Na matku jež
pi
myslil jsem
první
mé dla
bezdky. písni;
..Dít, slyš, jinak se život vysní: )pojíš-li se
Vání .1
t
vnnem zpvu, dýkou hnvu.
závist
smuten budeš na vkv'
^
•
—
LXXXVI. Iv umám: mou hlavu pokryla kukaka kuká,
]>lísL',
na mysli tane mi .slo\enská píse lirostozvuká:
„Já som
baa
tuze starý,
dožijem-li do jary,
mi kukaka kukat na tom našem chotary?"
bude-Ii
Kukaka
kuká,
dumám, poslouchám: srdce mi puká.
II.
1.
Luhem jsem teskliv
jsem
šel
zajatv myšlenek mocí,
byl.
Mdlý msíc zasnouben májové na cestu stíbro
mn
noci
lil;
pvabný,
letní byl to zjev.
Z daleka
nesl se ke
mn
zpv
národních písní v líbezném davu,
kídly mi tlail na prsa hlavu, ve var chtl pímti srdce krev!
Na matku myslil jsem bezdky, pi první mé dla písni:
jež
,,Dít, slyš, jinak se život vysní: opojíš-li se
Vání
t
vínem zpvu, dýkou hnvu,
závist
a smuten budeš na
vkv!
•«.
—
II.
Usedám
v luhu na trávník,
pede mnou šípkový ke.
Noím
se v sebe, volám k nebi; ,,Komu jsem ublížil v stopách svých dnu? Rci, pane, mám-li jít dál?"
A
hle,
mnou šípkový ke
])ede
všechem v rží plamenech, pod ním dlí dvátko malé s ranným na kídle skivánkem; je
laská
jej,
lahodná šepce
Divím
se;
,
hladí,
z
mu
slo\a.
kee kdos hovoí
„Tvá píse jsem
prostá,
ke
mn:
víc iiftoužíni (lál
Chci, chci,
nech nech
mn
bvi,
s]")ro\odim
má
t,
l)udcš-li clitit."
duše v tebe
jinak než
ví,
ondy dnové
se
šeí,
za zlatem ženou se lidstva davy, dost,
mám-li rže
kol
hlavvl
III.
Jdu
U
parkt-m.
cesty purpuro\ý
rže
kvt
se sluní,
volá na mne, kií, hovoí dojemnou vní, jež kolem se ^lní,
jak voda
\-
plesa
tní
H touhou mi duši plní.
Jdu k
ní,
co asi mní?
Chví
se,
rdí se;
co
hovoí a šepce?
horko mi
\-
U'l)Cc'.
Itrlimi i,
usmvavá!
Konám
cluitO,
opadává.
Má usmvavá na pospas
vtr
119
se dává.
IV.
I^ozmilé dítko,
kvtinka nžná k rozkvetlé shýbá voní k
ní,
tváky
jí
se
rudnou v
rži,
slunci,
nosík je plný zlatého pelu.
Raduje
se!
Raduji
s
ní se.
Poupátko nžné! Zvedám je k svému líbám
Na
srdci,
je také.
líci
utkvl mi
pel,
v srdci mi utkvla nha,
dušikv
krásné.
Jdeme polem: rybník kolem vidt
jabloni etu.
Kvetou. jaro jde k létu.
—
Jdeme k nim po
letech,
voní, šumí: vše jaksi slavao;
radují
se,
znají nás dávno,
kývají
a ve
nám
vod
zkvetlými sntí
plesa
stavjí se na hlavy,
stromy
i
na louce dti;
mají radost z nás, že
Co hlavou
táhlr
k nim jsme pišli
zas.
jako když jsme
se
\'
blažené chvíli,
pod nimi ponejpr\' políbili s tváí jak kvty máku a oni v hlavách plno
zp\ných pták,
plno básní
a kvtných tásní; nekvetly od tch dob, dnes zas jsou plny zdob.
•f
VI
íloií po
ím
víc
nm
tím víc po a v noci
láskou,
odmítá,
ji
nm
déš
plane
slz
jí
na podušky kane.
Ta velká láska jest její žal,
nikdy neustal; jest její království, její i
její
íš
bolest a kíž.
Sestárla; kíž na rozcestí pod vysokým v poli topolem ovíjí jako symbolem,
klekajíc na zemi,
rudými ržemi, svou bolest, xšecko své štstí!
VI
í.
oluneiiiini paprsky iiapršely
anemonky do ]ilno jich
na
plno jich
\^
I'
lesa
rukou dti.
kíže v cest hoch postat
pohUží na cestu v v ruce
má
pohlíží
k
na
sntí;
adrech dv,
fialek kytku,
dvat
smsi,
apce bezovou
dvata
lesy,
snítku;
kíži se vyhla.
Obešla \elikvm kolem, ta jeho
pímo
smutn
hoch za
šla ní
polem; hledí,
štíhlá
rtONÓ nui ilnoji
pod kiž s
kvficí
s\<)ii \;i(liic
st'
bK-di,
kytici klatlr;
mn
^t.
srdce mladí
VIII.
v liorách bylo nevlídn,
chtl vidt jsem a východ sluncf. Drsná cesta,
kraj
,,
odpoite." ekla mi hostinská mladá a sama už })Iédy skládá. ,,Z podkro\ní síky uzíte všecko také bez únavy a námahy,
múj
])ane
pedrahý!"
Zstal jsem
u vína v
krm,
porzné zvsti, vyprávl pohádky dtem, sí byla plna smíchu výslech' jsem
a l)lna horáckých písní;
vesele
veer
slunce
oi krmáiných;
svítilo
mi
z
svítilo ini
jasného vína
a z milých líek švarných dtí.
A když
jsem se probudil ráno, vidl jsem nádherné slunce z rudého moe vznášet se ^ýš, a sluníek šest \zešlo mi také z
oí krmáiných dtí, vedly mne z doubravy
jež
127
sntí.
IX.
v
horách.
Zlatou krví jara zalita je niva. Listí olší se rozvinuje,
kloko
U
se rozvíjí.
senníku
sedí starv pasák,
chorý; ponejpr\- vyšel ^•en
po dlouhé zim. Je všecek vymnn, sedá na omšený paez
vyhnilé vrby.
V s
ruce má úsmvem
pastýskou píšalu, pohlíží
k stoupajiciími slunci,
píská
si,
radujf
si'.
Vstává, roste,
snímá apku,
sluneko hladí nui jemnou rukou chladnon
pleš.
X.
U
vody \Tba
spustila
vtve
až k zemi.
]Malý hoch robi z nich píšalku, píská.
U kmenu
dole,
kde .se voda pní, zvedá hla\u \odnik, píská také,
pizvukuje hochovi.
Oba z
se radují
nového
kdy
žití,
oži\ují pohádky.
XI.
Uprosted zahrady zahrádníkin-
dm,
\-
nm
a
stálý od nich šum.
Tam
s
matkou
dv
líhozné
hoch tmavo\lasý
a dcerka plavovlasá,
dv
roztomilá stvoení; druh nad družku jásá,
hoch veselý, ilý, dceruška
V
andl
zahradu
bílý.
•
svítí
májové slunce, jablon kvetou, kvetou rže, vesele
dti
všecko kvete,
všude
je kvítí.
dti
Slunci se s
kvtu
radují,
kvt
na
motýli peletují.
Dti
vstávají
z postýlek,
oka
se
jim
nití,
v košilkách spchají k oknu, s
andlem
andílek,
radují se jaru,
kvetoucím jabloním, kvetoucím i
ržím
slunce žáru;
peletnjm motýlm s
kidélek ladem.
Kéž mužem také tak honit se sadem,
v tom milém
slunci.
v tom jaru mladém
do áo
libosti.
sytosti,
bez šatu.
v nichž nohy so pktou,
všeho prosti!
A
v pochvatu
spchají
z
pritmk' sin
ven;
na s\tlý don, jak jim je k chuti.
Matka kdes po sklonili
dom
kutí;
hlavy v poradu:
Svlékají košilky, andílci jsou z nich nazí,
ven bží do sadu, vlásky
si
nazpt
hází,
blaženy v slunci se
sloní,
hlas jejich radostí zvoní.
Ze slunka mají zlatý, prsvitný pláš; jablo kvt \onný na sadem se honí hned spolu, hned každý zvláš,
nahoru dolu
laškovn
pobíliají
roní,
vtru
rychle, jak ve
maliký Adam Mladistvý jarní
vkol
roznáší
sic
jih
jejich smích.
Úzkostn matka když zela dti:
„Dom,
pleva:
a Eva.
volá,
tlíka
holá
poškrábou holé vám sntí, slunce vám ožehne tváky, zvadnete jak kvítí polní!" „Slyšelas snad jeho náky? radostn skáem, jsme volní,
jsme jak to na luhu
kvt, jenž hlavy
i
kvítí;
strom nám líbá.
se se
plece
Chceme jak motýli
shýbá,
žíti,
jako to polní kvítí okolo luního zídla, slunce a volnost
jako
ti
shmkem nám
A
pak
Na
chcem
píti
nebeští ptáci,
se
narostou kídla!"
do sín
\rací.
sad zi duše jich
mkká,
dokud v iini
slunci-
Iká,
a když se za obzor skloní, v
tváky jim
slzy se roní.
XII
^vítá, žitništ u lesa rolník podmítá,
u cesty posud mandele stojí, na viiz ie vložit dva. mladí lidé
se strojí.
Dosti!
Povinné práce oba jsou
prosti,
do zlata žhaví se zore, rolník dál strništ
Nuže
oe.
!
Jdou domu, lioch jako kmen, d\C'' jak rže. K oddechu \- polední dob do mechu \' lese usedli sob. Tiše!
Hovoí
ol)a,
pták zpívá
136
s
výše,
oiii
však slo\a
ji-nom
si
clo
oi
si
iieclí,
hledí.
Náhle!
Rty stetly se zpralilé, poalo bušit
srdce jim pojdnic,
pro
t
Co hlavou
táhlo.
.
.
.
milence rušit?
XII]
Stemchy
.
už kvetou,
v smrin zpívá kos, v zahrad pnkavy hnízdo v besídce vzdychl kdos.
Všude
je život a slunce
rozpouští zlaté vlasy, dlí lilie na korunce medové slav kvasy.
motýl
Všude
je
plno
záe
a jasu,
rozkošný teplý den; z besídky po lásky kvas«
je
vybhlo
plaše
dve
ven.
Ale hoch smutný
v besídce, hledte 138
na.
si
pletou,
do rukou tiskne hla\ u slz má plnou dla,
a
maliké
slzy,
veliké svty, jež s jeho
oi
spadly,
že mladosti bílé
pi
kvty
žáru lásky zvadly.
'39
XIV.
olunko
je
venku
s jabloni, jež
i
mám
v
síni,
tak rád,
v krpjích taví se jíní; nete moje jala se Smetanu
lirát.
Padá to jak kapky ohn, padá to jak žhoucí slze: S milými v duchu kvtným jdu sadem, nimi lesem v šedavé mlze,
jdu
s
Má
žena v koutku sín
z
mé
jež
knížky
má
si
verše íká,
v klín:
Kol ticho
—
má
duše však vzlyká.
XV.
v zahrad
útulný domek,
v domku dva šastní
lidé
dvou krásných tší
se dtí: synka a dcerky, to jejich poklady všeckv, skvosty a šperky. z
V
nedli, po vykoupání zí dti v zahradu oknem; všecko v ní kvete a roste, zlaté jsou stezky
dív prosté,
lesknou se v slunci.
Se psíkem
po nich
koka
se honí,
vesele vzhru a dol, hlavikv dtí k sob se
kloní,
hovoi
spolu:
„Jak je to milé, po sadu tkat za jarní chvile
a nieho nemuset se lekat. Nechat se sluncem objímat,
vtérkem líbat, bez šat pobíhat a veselit
se,
vztekat,
pokaždé jinde být mžikem,
koika
jako ta
s
psíkem,
bez šat, bez košilky; jaké to blažené chvilky!
A dvátko
bystrozraké
do dlani
tleská:
,,Jak ta
dv
uime
zvíátka hezká,
také
s chutí,
matinka nezví, v síni cos kutí všady
a ticho
je
košilky
dol
A
juž
nožky
poskakují rue,
si
se
srdéko
a hup do zahradyl
jenom
míliají,
vesele tlue.
Po trá\ zkroi)oiu'' rosou bhají tam i sim, kam vkroí nohou bosou chudobkou zkvete zem. Hopkují spohi
i
zvláš,
veselé chvaty;
slunéko
zlatý
vrhá jim na jejž oni
téla
vinou
si
pláš,
k útlému pasu
jak svoje šaty a
vtík
jižní
mírní jich horké chvatyl
Taní a sedmihlásek
Matka
se z
z trsu
jim zpívá!
okna dívá
a hlavou kývá: ,,
Šastné, šastné dti!
Dom
ted, a
t
vrbovou hrozí jim sntí!
XVI.
Sedím v
besídce,
šasten z kytice jarnícb jež jsem si natrhal a vložil do vázy. Jak líbezn to voní, jak mile dýší
ty ladné vzkazy Vesny; jak isté nebe
usmívá se mile, záí mi v oi, zavírám
je
.
.
.
Jsem v dalekj^ch sadech neznámého velmože, trhám zase kvty,
nádhern
voní,
až se mi hlava toí.
kvt,
Však hic, u nohou mých ohromná ropucha rochá, shntá mi ii:i ol)u\-
ohavný chci
ji
hnis;
odkopnoui,
slabá je
má
nolia;
ropucha poulí oi, chce na
mne
skoit.
je ošklivá!
Jak Pliv'
jsem
ji
v obliej.
Prchá;
budim
se,
pede mnou bídná jepice sviští:
komár, jej
rukou zabil jsem jedinou ranou.
Zatím mi kytice opadala.
XVII.
V-^tecká louka u lesa
plna kvtu.
Ruce pod hla\ou uléhám.
Slunce mi
svítí
v
líce.
Teplo.
Skivánek
zpívá,
zavírám oi.
Jsem u
sv^-ch milých
daleko za
svtem
šasten.
Mám vnec
kolem
lilavy,
líbáme se navzájem. 146
Zdaleka plá. Procitám.
Všecko to tam.
Jsem sám pece šasten z té spánku chvíle. a
*
XVIII.
INad vysokými jedlemi
mode
kvete nebe,
pod nebem
Na
zpívají ptáci.
pokraji lesa
hledí haj nice
rozbit<-m
k
oknem
jihu.
V okn
stojí trs
bujné myrty,
Rozpustilé slunce
sahá po ní rozbitým oknem, probírá se v jejích listech.
dve,
U
ní stojí
je
zamyšleno,
hledí v dálku
a vzdychá.
148
K
vctTu má niyrta bílé kvty.
drobné
Mladé
dve
zalévá
ji
je
plno radosti,
a v smíchu ukazuje
staiké matce
ten milý div.
Slunéko smje se Les hlavou kývá a
dumnou
z niv.
svatební píse zpívá.
XIX. INad setím skivánek výskl, na elo klobouk jsem stiskl, pohnván kráel jsem z msta, polmi
se vinula cesta.
Prošel jsem polovic nivy,
pomluvou živi v pohorském hnízd ti lidé, žejirám: Jsou
vítej
mi, toužený klide!
Prošel jsem do polou
les,
vstíc vbh' mi toulavý pes, zel jsem, že hladov jest, honil as na \'lastní pst.
U
lesa ležela ves.
Lísal se, hladový;
co bylo teba, dostal,
kus chleba.
Vdn
jej
Hodný
jsi
budu
dám jen
ti
lap
.
.
.
chlap,
pítelem,
pijdu sem, nebud lidským pseml zas, až
T
XX.
Mám
mladou
piítolkjmi,
dvouletou,
nžné, milouké dít
bleoukých Potkám-li
tváí.
ji,
dávám ji bonbon, smje se, je ráda.
Na svj
sváttk
dostala od
matky
plnou krabici.
Dala dva nej\t'tší do kornoutu, zabalila je
opatrn
malounkýini prsty.
Dala mi
je
píi potkáni.
Neotevel jsem kornout,
pomakal bych nemotorn rukou, co uzavel andlíek.
Co hlavou táhlo.
XXI. Je dobrý, vrný, všecek bílý,
pítulný, oddaný,
v mnou,
nejlepší pítel Jde-li se
kži!
psí
poslouchá,
skáe.
je vesel,
prohání
se,
honí na cest toularvé vrabce;
chyte mu prchnou!
Jdem mimo mladé v
setí se
ozvala
koroptvice. Pustil se za ní,
honil
ji,
štkal.
seti,
nadhánl
Marn
si
ji.
jsem volal
jej
zpt,
neposlech', hrozil
jsem biem,
nedbal.
Bda, ted ubohou lap', pines ji polomrtvou. Dal jsem ji za adra. Zmrskal jsem psa. Chtl
ji
zas mít.
Kdo ti dal právo vraždit? Pohnván na mne štk.
Ml
jsem
ale jsi
t
pec
rád,
jen pes!
XXII. Je letní veer, jdu ztichlým parkem,
poslouchám náek
osamlého drozda z odlehlého
bouí,
jenž slunci
s
bohem dává
a se svou radostí Fontána podál
šumiv
se louí.
kvílí,
pláe, že také její radost, slunce, jež
mnilo krpje
v rubíny, již k obzoru že osamotní 156
její
se chýlí,
zcela,
že
neuslyší ani drozda
a neuvidí pajirskú záe, že ve
tm
vzdychat
bude jen,
jak jeptiška
v temné kobce.
^
"
XXIIl.
velou zimu s
krmil jsem konopku
krvavou hrudí,
by nezhynula, než jaro se zbudi;
hopkala ile, veselá byla;
neka má tím ptáatem
se honosila!
Zahvízdal jih, pták v kleci v noci ven toužil z klece .
a
se zd\ih', .
.
letí „Pustíme jej, do svžích stromu snti.
158
—
"
„Nechej ho ješt, až pejdou jarní ciešt,
mu oteveme
pak
„as Nuž
klec.
volá, ihned jej
—
pustíme pec!
zavolej družky své k
Co
ji
volá a
jinie!
volnost, jen od })ták víme
^
"
malému hodu,
pustíme konopku na svobodu; jaro
—
!
XXIV. J du polem
mimo
les,
stromy si vypravují jarní pohádky, zpívají písn, jichž mají
plnou hlavu.
Jaro jim prosteluje husté sntí
zlatými šípy a ladí hrdla
pnkav
k prvnímu zpvu.
Poslouchám!
V píkop uliohý
smje radost
leží
tulák,
vnuk Ahasvérv, se;
mu
jirotéká
srdcem
:
rozlavený sníh i)olcm,
jako-
\oIá
,,
Vítej, píteli zlatý,
mne
jenž v lepší
než bohatý v
odí\áš šat,
mst
kupec:
Ten páchne hospody moudem. Tvj vní mechu mne líbá,
vní
fialek
a hebkostí
vánku mne
A
s
s
špinavý
tla
si
hladí."
prsou košile cár
škube a do
veselv tulák šat:
vtr
kži
hadí.
hází,
XXV. ÍNa pokraji
lesa
ukryt poslouchám veselý
zpv.
—
Podivné zvuky!
Hned
to šumí,
jako kdj'ž na jae
zpvní
se vracejí ptáci
do polí a zahrad a zas jak
jarní vody,
valící se s
vrchu
polmi do údolí.
A
zas se to
jak
eka
do
moe
\'alí,
divá dále a dále!
162
Posloucháni,
zdá
se mi, iv
hon v
písní tou
do kraj žene
se vék,
píse
že zpívá
vzkíšení, již
zdroj volnosti
vybavil ze skalnatých
aby
beh,
se oberstvil,
odplavil
pýchu a
lenost,
jenž touží petrhnout hráz, jíž
dlen od
Tak
bratra brat.
dále a dále se valí
dlník hnvivý zpv. Nad
lidí
hlavou
rozpatou perutí
slunený vznáší
»^
Jt)3
se šat.
XXVI.
let
1 isíce
bloudím,
hledám prchlou slávu uniklou
vlasti,
silu její.
Tisíce let bloudím,
hledám marn, nikde
jí
ncnacliázím!
Z duše mi rostou krvavé ze srdce
kvty
touhy,
kvty, pání plamenné
a bílé, nyjící
kvty nadje!
Tisíce let bloudím,
hledám zniklou slá\-u. hledám marn! Krvavé kvty touhy rostou di\oce vždy více. 164
Idu \' sncni cláK'. hledím na nebe,
sny
mé
pluji
ale
bou
duše
v oblanýcii vlnách jeho,
m
sráží
mne v skutenost.
XXVII. Všude jsem
t
hledal,
miliony mil jsem za tebou spl,
od
hvzdy
nikde
jsi
Konen
k
hvzd
jsem bloudil,
nebyla.
spatil jsem
t
daleko za zlatým sluncem
na jasné
bílé
hvzd.
S družinou sedla malinkých andl,
nžných
jsi
a krásných.
Dlouho nemohl jsem t od nich rozeznat; byli jste stejn krásní, veselí, plni radosti;
hráli
jst
s
si
l)íl\'mi
hrránky
blaícni, šastni.
Chtl jst-ni k tob; nesml jsem. j.Lidko, Lidunko!"
Neslyšela
jsi,
jenom
se
jsi
neohlédla
nsmála
jako ve snu, objala
jsi
s\élio drulia.
Bud šastno, mé
dít.
S Bohem!
V
plái usedavém
stanul jsem na zemi.
Brzo pijdu
Na
zase.
vždy!
167
se,
XXVITI.
V nebe jsem vzlétl k tob, již ml jsem tak rád. dol, Smutno; už zanes
m
andle zjasni
strážný,
svj
obliej vážný,
vím, pták jsem jen tažný.
Na tom mi
dost,
být v myšlenkách u
ni jak host
na chvilku tíhy prost. Životu pro radost!
XXiX.
Doue ernými vrhá
na
kídly tepe
mj
tisíce
píšer
snáší
mraky na jeho stechu
jej
osamlý
zrak:
své šípy z ohnivých
obskakuje, .
.
.
Strašno je vkol, strašno je v
strašno v
mé
síni,
duši;
kde najdu tchu?
Chvím
se,
tu náhle slyším
tvj
rázem všecko se mní: píšery prchají, blesky ustávají,
mraky noc
se jasní,
mní
usmíváš
rže
se
v milý teplý den,
se,
kvetou,
štstí je
vkol.
15
•169
Co hlavou táhlo.
hlas;
dm
XXX. Hluboká noc Tys vyšla usmála ses
mn
byla v
mé
duši,
\stríc,
mého srdce prožehly ervánky rže šastného jitra. Hle, hlavu mou ovíjí kvetoucích rží z Tvé prozáené duše,
a noc
purpurné
vn
ale srdce
mé stn!
XXXI. ÍNebe
je stále
mn
pod mraky
smutno. Spš, obejmi hrdlo mé, drahá, usmj se do truchle duše, pohledni na chmurné nebe mé mysli, v modrý sat odj je štstí, a
je
spš! Vykouzlíš na
nm
ervánky blaha
rty svými, mých-li se dotkneš!
«$»
XXXII. Jsem umdlen, jsem kéž
s
slab a stár,
beder mi spadne
jenom pár
let
a na divili vzplane srdce žár
!
Jsem umdlen, tonu v divném chladu,
pemýšlím rzné, v dlan hlavu myslírn na tebe, když
jsi
kladu,
dítkem byla
a u svých panenek se batolila.
když u nich zstala jsi stát a zpívala jim, aby šly spát. Pij ke mn, potš mne v mém trudu. Pro žil jsem? Co jsem? co budu? Chci spát,
chci
zkonejšet
pij, snad myšlenek utiší, uspí,
tvá již
nžná
srdce
tíse;
zlé slety
jak ty kdys své panny
kolébavka, tvá dtská píse,
v ložnice koutku
svou uspávalas loutku!
•
XXXÍIT.
Od
milých jsem pišel
z daleké dáli,
výšin
stanul jsem na
ped domovem; zahledl jsem se
k osamlému domku, byl bez
ml
té, již
—
jsini rád
nevýslovn: po ní jsem v dálce vad",
má
dceruška
Kráím
—
zvolna
mimo nebeský hledím do
blíž,
rybník.
nho
—
Jak jsem zble. Jak jsem se zjinail od doby svého ržového
blah.i.
Zvadl jsem, ale srdce
mé
strnulo po
bylo
Viz domov, z
Vitej,
tišší,
pekonané boui.
míre!
•
17A
nho
se
klidn koui.
.
xxxn v
se
s\éni liliovém les
procházím.
Sedí
tam na balvanu
mladá žena, hraje na loutnu,
zpívá
volá mne:
„Vyved'
mne
\en,
jsem zde samotná, stýská se
mn,
chci mezi
lid,
kde v polích zpívají ptáci, kde stálý ruch a v slunci
mrana
zlatých much, kde práce výská.
Zde
moí mne
zde
vná
vný
sen.
a já chci v skutenost,
je noc,
Vyve mne
chci lhostejnosti býti prosta,
chci mezi
lid,
chci ven!
176
xný
den.
XXXV. Vidím postavu
reka,
podpírá kosmatou hlavu; blýská jedním okem,
druhé rukou klopí. Množství trpaslík leze
mu
na nohy,
dobývá mee z pochvy po jeho boku nemohou jím hnouti. Rek otásá se, všecko se
dol
Rek
na
plije
hroutí.
n
a roste a roste, trpaslíci zalézají
do myších dr!
XXXVI. Zícenina Husi ve vysokém erném
V
lese.
rozvaleném sklepení
sedí Mikuláš,
rek neúprosný,
emdich má v
ruce,
tlue jím o skalnatou stnu,
mraí
se,
Za lesem
hnvá. \-
slunci
oi.-
rolník lán pole,
zakrývá osmahlou tvá, k zícenin,
hledí
zpívá polohlasem:
„Kdož
jste boží
bojovníci"
jMikuláš uklání hla^'u
tlue cmdichem do skal pláe.
i7
—
XXXVII. ílluboký, Tlustý
úlomky
2
les,
kamen
samé.
mech a ves, pod nimi erná je žula, a na nich
z ní
od
staec balvan sms do noci láme.
jitra
Tžká
to práce,
zapomnl na všecko zcela. v dumách se ztráce; zapomnl na vlastní dít, velý pot ine stéká
mu
mu
s
ela,
se slzou k duli
v trhlinu dobyté žuly.
Poledne zvoní!
Odpoinku doba;
on potají slzu roní,
hoch
otci u
nohou
soucitn kmet
Na
na
sedí,
hledí.
žule stolí,
skrovn hodují chlebem a
Tžká plece
je i
ol)a
solí.
práce;
ruce
bolí,
kmet hyne! Starý
les
zhluboka vzdychá,
vzdychá kmet, synek zticha naslouchá
a písním
se
k
nmu
zvstem hvozd
drozd
z listnaté skrýše.
Ztrácí se život v práci
uhání, pádí, všecko se ztrácí.
Do
práce rue,
kmet
zase v
kamení tlue
a stýská,
vnouek však výská. Hle v žulu, kam prve pot padl se slzou kmeta,
slunéko
vesele slétá.
vine,
z trhliny tyí svj modravý zvoník, hebounce sem tam a v slunci se
stoiirk
se kloní
sloní;
kmet dumá.
Hoškv
smích radostn po
lese zvoní.
XXXVIII. Sedíme u kamen pitulení, venku se zrovna erti žení, boue statnými buky hrav zmítá, listí pívalem v okna nám lítá, okna se tesou, vichrové je
mimo
se nesou,
boue.
^Opodál v koutku sín
dít má ustláno hebce matei v klín, lokt na kolébce.
Na
lávce hajný spí lín.
Když boue ze
nejvíc se
spánku dít
Bou
se
lítí,
smje.
náhle tichne, jasní
V útku
pouze slyet Iíl2
ji
se,
co se to
zníti.
dje?
l'rchej jen, bouii,
pry mj
sel
Co hledáš tady v tom kraji, kde s dítkem andlé hrají?
Smj
se,
dátko, smj
se!
Utíkej, boui, utíkej za hory
na
zde tvých vichr úpory?
Chcem
klidu,
chcem míru, chcem
Vrchole pozemských dar,
nevinné dít,
smj
183
se!
jasu!
XXXIX Sníh! Chumelí
my
se,
jako dva
vloky
letíme nebem,
letíme slunci vstíc,
leskném
se,
—
ty víc.
Van
vtr
\ýše ná> zdvih,
já jen se mih'
a pitulil se k tobé; létli
jsme spolu,
bda,
roztálas
v
té
dob,
jak slza sletlas dol.
Mne žhavý
pojal žal,
já za tebou
jsem ?84
se dal
)
hned
le
silou
pnulkou,
našel jsem
pokrytou
t
dýmu
ledovou, sutkou!
•f
hlavou táhlo.
185
na zinii
sazemi
XL. 1 es hory letí mj duch, n pat jich samé jsou hroby, u výš jezera hluboká
a smutná údolí smrti; nedbej jich,
tam zíš
hle mi do mé
jen výšiny
mé zvlnné Hle, jaká to krása! Po vodách láska má
a jezero
oka,
lásky
duše.
s
Tebou
jak Kristus, všeho Spása!
kluše,
XLI.
iViode, jak ervnové nebe, kvete mi nadje v že
T
kj^tici
srdci,
vyhledám; rži v ruce mám,
jimi prizdobím tebe;
budeš krásnjší všech,
utkvím Ti na ústech. Svou duši vdechnu v Tvou, le dny mé zvolna jdou,
nech sám plný jsem spchu jít
k
Tob
Spchám,
pro potchu. už
nemám
187
dechu!
XLII.
IVlé krásné plavozlaté dít,
dávno na oblaných spoíváš poduškách, má touha letí za tebou vzhru: letí
tisíce mil,
t
do rozpiaté nárue, Tebou do slunných sad, usedáme do kalichu obro\ského kvtu, vine
ulétá s
nám
ptáci
kvty naše
zpívají,
voní,
líce se
lesknou,
naše srdce se smjí,
jsme šastni, naše radost
je
nekonená.
XI. 111.
Z- daUkých nadzimskvch Jt-sú zázrané kvty Ti nesu, veliké nad slunce stkvouci, modré jak nebe,
dkaz mé Pojd
se
lásky nehynoucí.
mnou pry,
zde jsou jen zavené hrobv,
od T\ého z
mám
klí
dávné, nešastné doby;
otevru záhy,
na hvzdné dáme
se dráhy,
hvzdnatých výšin dol budeme hledt spolu s
na smutné kraje, kde bída a bolest zraje a smrt skonou hraje; duše
má
znavena
189
je.
XLIV. Kolem mne plno pavuin, plno
pavouk v
nich,
spouštjí se mi v elo:
vihled,
stárnu
kéž jsem mlád!
Pospš, mé dít,
pohla mi líce, poceluj mne v iíadra
má
zazpívej již
mám
ústa.
jsou pusta;
mi dtskou kolébavku, tak rád.
Zpíváš,
jsem zase mlád!
XLV. Noc! Viz jak vystupuje z roklin skal,
ernýma oima, pohádkovýma vyhlíží z lesa, ze své ložnice,
a zvolna kráí
do kraje.
—
Jemnou rukou
hladí
laskav
kee
a stromy,
stoupá do údolí
k lidským obydlím, klepe jim na okna;
vchází do vnit;
jemn
bere jim laskav a
náadí a
nástroje z rukou,
klade jim ruce na srdce, líbá je a
odchází dále,
kde v továrn kladiva buší a bledé
k dílu
tváe se chýlí.
Stojí u nich chvíli,
zadržuje silné paže,
vrhá kladiva stranou a velí a káže:
„Dost!" a slitování.
z
oi
jí
slzy
kanou
XLVI.
Uedecck dlouho stonal chvl se,
celou zimu,
mráz jim lomcoval, v kožich piodl se: „Vnouku, vyve mne hla\-a mne boli,
usednu v
ven,
poli.
Zima mne posud moí, venku je lépe, tam život hoi:
tam u muk božích, mne slunéko teplejší kožich! Všude kam s'étlo. oima do srdce radost mi vnikne, \-
polích,
dá na
tam zhlídnu v zlat dnes pole svá, luka
i
les,
otcovskou chalupu i
vás,
mé
tam bude
dti! teplo.
XLVIT.
Udoušku, v polední dob nco jsme nalezli v stromku na. babiin hrob; poj, viz! a táhnou též aby zhlídl.
Když
dda
pišli k stromku,
pojednou pták
z
nho
z
a sivý
vylétl ze své skrýše
a v
pokik
rušen
mu
Víš, co to,
Dva
dal se tklivý;
klid.
ddoušku, bylo?
siví ptáci;
od jara hnízdí pjí, by
pkn
\-
taji,
se snilo
domku,
tiše,
babice v záhrobním
kam
všechen jde
V hnízd
jsou
kraji,
lidi
vajíka skrjtá.
nový až zavje
jih,
jenž v skrýš k
tm
pak budou ptáata
vajíkám
htá,
z nich,
již v stromcích, kde naše budou hroby, nová zas hnízda si zrobi, v nich budou útulky mívat a do sn té/ nám zpívat zpv stále veselý a nový jako babice a ddouškovi.
XL\III
Uen
letní zlaté ruce vztah'
luh plný rosy je a
popvkem ptáci hbitov hrolmík,
s
a žehná
kraji,
kvtných zdob,' sem tam pelétají
a na
cesty v kraji
nachýlen kopá hrob. Je
umdkn,
vzdycliá, s
ela pot
„Ba, sám bycli v hrob
A
podál jeho
vnouek
radostn ve své a
úsmvn
„Hle, zahnalo
je
již
z
hledí do nebes:
mranou chmuru,
jak rozkošný to as! s
ptáky vzhru!
•$•
ig
stírá:
trávy kvt}^ sbírá,
psti s\irá
slunce zas
Kéž mohu
si
kles!"
;
XLIX. Vyrstá záe, sták' se jasní, pod kídly \ánku jak moe se chxje, jak elo básníka, nadšen když básní; \mohutných \lnách s\-tlo blíž spje. Oj, svtlo, svtlo, živote, vítej!
hvozd
Hle,
i
skály v ržích se stápí
nuž, také svžest duši
hnv A
již
duši
mé
skýtej
odpla\- xšechen, jenž srdce
mne lapá blostnou mou v radost života
krev v žUách
jasní,
rmut
nese, jejich sráží,
se nití;
živote, svtlo, neste
mne
trápí!
paží,
srdce se tese,
oko
mé
\'
žití!
Z,a kloboukem
snt
chvoje,
vesele jedu
do Šumavy na bílém vysokém koni. Jedu pes eky a hory, pes nesmírné ržové sady, pes modravá jezera. U lesa eká mne
malá princezna v zeleném svtlém šat, plném diamant svatojanských mušek; usmívá se, kývá mi malým prstíkem. Ped nám' vznáší se pták lesní
skivan,
jenž zpívá v noci.
1
9*
LI.
JNetušen zapadl jsem
v kráse Šumavy. Náhle ztichlo vše kolem.
Stromy
stály
jako strnulé.
Dumal
jsem.
Slyš, lesem
bží
hukot a svištní. Houštiny jsou temnjší, nebe stále kalnjší. Oblaka \áli se
v
nebi,
jak erní hebci neskroceni.
Lil.
V je
objetí
msíce Šuma\a
krásná v
ervnu
si
hoví;
noc,
pod oknem dd starý javorový šepce mi pohádky,
pohod upadám
v moc.
Dumám, do koán okno otvírám, mne líbá na
milý horský vzduch
elo.
dojmy své pouti \" kytici sbírám, a ukládám v duši. Ulehám; spát se mi chtlo. Vše
vkol
ticho, jak bez života;
tonu posud v únavných z
dálky
sn
mne probouzí sojí
ospalýma
oima
svodu, nota,
hledím ku východu.
\
vchod
obas
se
chvje, leskne
šíp zlatý z
mrano
A
se\
rudne,
do výše mií,
zas skrývá jej bludné,
le er\ánck .1
nho
roste,
zmáhá
šíí
se,
slunce zlatem hýí.
vyrstá,
stále
a jak
stále se jasní
moe
pod rukou \ánku se chvje; jak elo básníka, nadšen když básní; a svtlo v mohutných \lnách blíž spje. Oj svtlo, svtlo, živote,
Když hvozdy
i
skály
\-
vítej!
ržích
se stápí.
svžest duši mé skýtej: odplav všechen, jenž duši mou
tož také
hnv A už
mne lapá blostnou paží, mne objímá, duši mou v radost
trápí!
juž
krev v žilách jasní, rmut
Tese
se!
živote,
Oko
života nese,
sráží.
se niti,
svtlo neste mne v
^t,
hlavou táhlo.
její
žití!
LIII.
D3I0
to v
Stmívalo
šuma\ském
lese.
se.
Vysoko do temného mraku zvedaly stromy erné hlavy se, kam se mrano nhož obas zablesklo se,
a dívaly z
žene,
na postrach zdivenému zraku.
Po
lese
tkaly stín davy:
divá strašidla.
V
srdci
mi stydla
krev.
Úzkost mne lapala náruí ernou. Kam dojdu tou pouští bezmrnou?
Zhynu zde
snad!
Na kámen hlavu jsem klad", mne vše jako z ledu,
kol
lialim
clo
SL-
svlio plédu.
Kéž bych inoh
Tu
spát!
hluboká odckclil
z
les
mn
a na kídlech
vtru ke
divný zvuk
dálky se nes
mi
a zmíral
z \
uchu jemn.
Jaká to zvst? na blízku jist lidské obydlí
Oko
jest!
v dálku dívá,
se
odkud ten zvuk? Kdos zpívá a hledá
snad
toužného klidu
moi
v tom je
cizího lidu,
zde sám?
Zvedl jsem hla\u a poslouchám, jak v pochvojném
léí
kryt
mou tíse
a nese mi z dálky dojemnou píse: ,,
Já
Osielo dité".
zvd" jsem
chvíli
se,
vstal,
jsem poslouchal,
ten zvuk
mne k sob
lákal;
k lesnímu vešel jsem za krátko.
dvátko,
malé tam zpí\alo
nžný tvor, má krajanka
z
pibránkem být já k
nmu
a na
elo
moravských hor, se mi zdálo.
jsem
se
shýbal
je líbal.
se radostn smálo, v tžkých rozpacích snad, jsem je v náruí lákal.
Dítko
a že
Já lilavu do dlaní klad a stesku pln jsem plakal.
11 ájem se ])rochází slunce,
má
zlatou ízu;
zelené velké vesele se
kolem
oi
smjí;
strom
zlaté se
mušky toí
na \ršku stromu zpí\á pták.
Na vysoké
Icše
sedí motýl,
všecek unaven, nehne kídlv, je
jeho erné svítí.
oi
dlouhým sosákem ssaje
med
z kalichu
kvtu.
Je zpit
poledne sluncem,
znaven veselím, pohodou, volností.
Obrovský kvt nádherné krásy. \'elikánský kalich plný \iin,
pln vel.
Snáší to pel,
bzuí, zpívá to
stále,
daleko, široko voní. Vlast.
Má
hlava se ke
k\tu
kloní,
di\í se, diví,
lesy tu šumí,
zkvétají nivy.
Ruce prosí,
se zvedají k nebi,
kalich
kvtu
krev v srdci
stále slzy rosí.
ohnm
rudými výkiky kvt
se vlní, se plní!
LM. Diiiuáni
Mám
na
11
pksa:
li'sniho
Krymu nádherné
paláce,
kolem nich kouziln sadv, plny nevídaných kvtu,
mám
nesmírné
lesy,
zve.
plny vzácné
Jsem veliký velmož, v sobolím hovím jsem mdlý a
Denn
se
si
krznu.
líný.
bavím,
vyjíždím na arabských koních
do líbezných kraj; jezdím ve skvostných lodích po klidném moi,
poslouchám
zpvv
lidu.
Procitám,
kloním hlavu, z
oí mi tekou
Mé zámky
slzy.
jsou pusté,
prázdné jsou sady a
mj komo
prch
lesy,
.
Procitám, k \eeru kloní se den,
tesu
se v
letním
šat
zimou; mrznu.
Žebrák jsem, ro\ný jiným.
LVU. J vúu po Rýnu.
Jsem hoštn. Jím ústice, piji sekt.
Xa ))alub
zpívá
mladý uitel Heineho
Lorelei.
Je veselo všecko,
jsem rozjaien, hledím do zelené vody,
klímám a dumám. Zátka bouchla, jirobudila
mne
z,
dum.
Nevýslovná tesknota
mne
objala.
Kéž byl v
mlýn
^)ych
doma
matee^ pod mohutnou lipou, své
vedle ní a pil nektar
mateské
láskv!
—
l.\ lil.
JsLin nejvtším boháOi-m (lakkých, tajemných iši.
V
nesmírných kvtnicich,
u stíbrných jezer stojí
mé nádherné hrady ryzího zlata.
plné soch
z
Projíždím
se
s
na bílých koních
velkými kídly,
procházím
mohutných
se
\-
lesích
lilií,
jež dvší líbeznou
vní;
sním nejluznjší pohádky.
Mimo mne ohoncm
dtský drak, mne v líce:
letí
tepe
procitám.
Stojím v pískovém ó jak jsem
chd!
moi
sám,
III.
1.
oluncf zak-hlo
losy.
losy se zelené smály.
\olaly
Stelec s
nim
mne
k sob.
šel k
Ksu,
pes,
svžest chtl
píti
a bavit se dnes.
Vybhla srna stelec sal s
z houšti,
zbra, podivem srna na hledi; okouzlen stoji muž, s výitkou srna zi na: plece,
s
,,Pro mne chceš
Úzkostn zaštkal
zabit,
pes,
mluv?"
leklí)
sf,
vystflil inu/,
srnka jako
ik!I)('1i1;i
Pohnván zlobil se bil jej,
Mrzut
láteil .stelec,
na psa, že štkl,
le nedbal šel
svou
si
pes,
lilasn
lidštj než píMi
nic.
]Jes
dom,
stelec
vesele skákal
pyšn
(ií'í\-.
/(•
^
uvs
,
jcdiiril
on dnes!
II.
Hrnii:
Ferun klesá v mracích na píšerném oi.
O ií, r<íj
blýská oima, straší
mne.
jeho rozléhá se krajem.
Pádí rozzufn dál, vzteká
se,
lítí.
Mrská mi v tvá zpénénou hívou a
dlouhým ohonem.
Skrývám
se,
marné!
Perun hází po
mn
mlatem.
Nikde východu! Klopím hlavu, myslím na své milé.
Pod sosnou devaovo dít
dvrn mn
v oi, dává mi ruku,
hledí
vede
mne
Boue
z lesa.
ustává,
slunce zasvítí,
ptactvo zpívá.
V mé
duši
1^
píse
.
.
.
lil.
Byl chudý, ona bohatá. Bránili!
Roztesknn. \"
daleký
les
divoký smutek ho
nes.'
l'nylá,
zlicená
eka
dívinu málo
dries
Od eky výkik znl
láká.
v
les.
Zalkal drozd; s
ním
kik
z lesa
k
vod
v neblahé snoubil
se
shod,
oživl hvozd.
K
sinému dívinu tlu dán hoch.
zalitý krví
IV
Uvíinácl pláce \
liibitova
na
nm
z
vže,
kout samovrahuv
sedí on; života rob
ztracený ztracených dob.
Šum
vtr
mimo spchá,
on hledí na svží
na osamlý
ped
jehož
les,
dm, okny kdys
kles
.
-Mlád
odešel v daleký svt, a byl
by v radostech, žil tak peblažen
a v slunci
tak rád než
s
ni
—
a vzdech
se u
—
domku stet
.
hrob,
Zel!
Jinak chtl život však obou, skonil, v hrob zašel a byl tak mlád;
pedešel as,
le
z
hrobu nazpt by rád, zas rád
pro nový život
šel
!
Ven,
domku!
hledí k
ch\je
se rosa,
Kvt
na korunce on \zdychá.
,,Ó živote, radosti, slunce!
Mám
vn
vný
se trápit a zticha
jen sníti sen?
^'zdech
,
do dlani lebku svou klade, zvon jednou zasténal,
pak ticho zase znik!
as
je
všade
—
šel dál,
on vzdech, a v hrob zas
leh'!
—
L)nc baixa
Tma
(.hilio\á
pták ustal v
svt
s.'
ztrácí.
vládii \úkol, tichá
ztrácí
zpvu
je noc,
svém,
lid ustal
v práci,
barevné své krásy;
v mé duši divný stesk Tma vládne vkol — a volá: dobrou noc.
s(>
hlásí.
—
Dni podzimní, dni snivé, jasné, jar zlatých snové ztraceni,
zda zhlídnu \'ás a zajde
V mé
žiti
dnové
Ti
tam
Tma
mj
zhasne
duši divný stesk se hlásí,
ó,
bud
až zrak
zhacené?
plní krásy!
jste.
vládne vkol, zlá to moc, s
bohem, slunce, dobrou noc!
-
VI.
IV vt duše
a
mé se ješt roz\inul. boue podzimní se valem vrší.
Hle, sever peruti své a
mocn vzdul s mrak prší.
v kalich vztyený mi
Je kalich pelu pln, le druhý den viz do kvtu. Ó! smutno pi pohledu a z hloubky
ader
na míst vláhy
Kvt
nm
tžký
sten
jej
a jestliže
k zemi
jej
tíží
živou mocí.
v kalichu svém vznese,
zimní jist ulomí
jej
—
kousek ledu.
hlavu sklopil v ráz a nezvedne
ten led
bou
je
vzletí
v
v noci'
se;
\ II
C^hKb bj-la
zahnal
m do
síni
dusná,
le on
kázal.
Usedl jsem k stolu, pracoval jsem.
Mimo okno
šel život,
zpíval,
nedbal jseml
Kýval, nedbal jsem! Šla láska,
vzdychla,
nedbal jsem. Šla pohoda:
usmála
se,
klepala
mi na tabulky
zlatými prsty, zas a zase.
Vyšel jsem:
Záivým hledla na mne okem, lahodná hovoila slova,
usmála
se;
mne
vábila
znova.
Za tesoucí chopila mne ruku,
mne pes luhy a pes nivy a lesy; pi ptaích písní zvuku vedla
pole,
a žežulin kuku
ader muku,
plašila
objímala mne,
mne jarními zpvy, les tšila mne \onným dechem;
okouzlila
líbala
mne.
Probloudil jsem s ní kvetoucí kde volnost a štstí zraje, neklid
mé
Když jsem
duše se se
ztratil.
ukojen vrátil
do dusné sín,
sedl chléb u prázdného
stolu,
pln podivného bolu, plakal; já plno
On
ml klín. ml knpsii Jiolu.
k\tu
cliudák
\-
kraje,
VIJI.
Je prosted podzimku:
chlad,
u parku staví se posa\ad dúm, v sta\b
i
ped
sta\bou stálý
je
šum
a chvatný ruch.
Vnit domu dlník na
kam
zdi
Tch
kde uenníci jsou?
maltu hází,
nenachází,
prchli as?
Je k dílu as! I
spchu domu stechu.
hledají chlapce v
a pišli až pod
Všude
hledí ...
Hle, ve \ikýi hoch lín sedí,
v dálku
se
dí\á
a \esele
si
zpívá!
„Dol k
spš, rychle
s té
Dolu!" ,,Xe!
Tam
stechy,
spchy! dusno a cliladno,
dílu hned, nutí nás
"
zde slunce
zde
pkn
je,
zde
je
vnad no,
a milo,
kolem do kola všecko je bílo, vše jako z kmentu, zdá se a hoch usmívá se.
—
,,A plat?
já dostal
Já nechci dnes jsem dnes víc,
nic,
než vy tam dole všickni dohromady, kde druh druhu jen život kazí; zde slunce dukáty hází;
mn
až zajde, až za vrch se schová,
pak budu pracovat zno\a rád a ile.
Te
hej mne tu, slunko milé! Jsem otrokem, jen tvoje políbení trhá mi pouta na nohou, v
lovka mne
teprv
Zde roštu hlavou to zaplatit dole
ti
mní.
se zlatou skrání,
mi nemohou
páni!"
•^
IX.
Ji- potí
mraky; mlha,
tinino a nevlidno,
v
mé
duši neklidilo,
oko mi z\lhá. Tkavé myšlenky rostou mi v duši; nesou mne na erných kídlech,
mne daleké kraje, mnou na vše strany; ztýraného mne opouštjí, jen erný havran: \lekou
\'
smýkají
lítosti\ý stesk,
kráe mi u a do
ela
hlavy-
bije
mne
kidly.
X.
Les ztopen poslední z rákosí rj^bníka se
dv
liky ješt
je slunce
záí,
šed páí,
rákos plo\ou,
v-
vše rouškou zakryto je podzimkovou.
Mdle do tmy udýchaný potok vzlyká; od msta v cestu z dálky svtlo bliká milou po
a
milý
1
praví hoch:
s
—
silnici
kráí.
Mám vru
podzim
radši,
než letní as,
vždy
slunce jas
vše lidem zradí, kd3'ž
obejmu a zulíbám
le hodný podzim, a já
a
t
t
kradí,
jdcm-li spolu z dáli
objímám, vše mlhou
msíek
též radš
mám
halí;
tisíckráte,
že
zvdavé
jich
oi mlžné
mate,
že nevidi a tak je švarné klame,
že víc než oni, m\- se rádi
•t
Co hlavou
táhle.
máme,
XI.
JVlsíc se zakabonil
\-
líci,
chladný od severu táhne van,
tma s\"á
roste
kolem
se všech stran;
pání vrhám oknem na
ulicj
a zavírám.
Co také s páním, nechceme-li žíti, když píkoí a han je práv dost? Tu z mraku vi^'plul msíc: ^•elký sk\ost, a podál z pole slyším píse zníti; jsem náhle stesku prost, víc slyšet
ždám
okno znovu ot\írám. Jsem usmíen! a
XII.
JVlsiná noc. Topol tyí svou stín
lilavu,
jho
skála se
chytá se skály; stále krí,
msíní
záe, zakrývá tvá. Hladové hajného dti hledí na skálu z okna: bojí se
mechem
smjí
si
se,
jsou plny radosti,
msíc stíbro jim metá na prázdný dubový stl. Svtélka v moále taní. že
^m
XIII.
riornikúm
\
ulRlných dolech
divadlo hrát dali páni,
zdobeni pišli též oni
do erných kamizol shhiku.
Na
scénu
rab zí
zrak.
opona poz\olna padá. ve vysmahlém od práce mozku neznámý roste jim svt.
Divadlo necht
si,
páni,
zrak náš je od práce
po klidu v noci dejte radš chléb.
236
slep,
se shání,
v
hospod
o})Oclál
víí
Po
továrny
luullja.
továrn
práci v
všecko k
ní
Hocli statný
toí
se
spchá!
s
chorým
dvetem
v kole;
dve vroucn k
nmu
se tuH,
vždy víc a víc
mu v ucho: pivi se ke mn,
a šcpce
Víc
chtla bych odlétnout s
tebou
z té
zem;
zapomenout chtla bych všecko; život
srdce
mne mne
tajemná
pivi
se
trápí, bolí,
nm
žalost v
ke
mn
buší,
vší duší;
neteba dalších mi lékv, pitla mne k srdci, udus tu bolest na a
budu šastna!
2^S
\ky
—
vkíiv
;
XV.
l\i"áeli z to\ái"ny,
vychrtlí, bledí,
nehybných oí,
zapadlýcli
na
hrobu rže,
lících
bez\ládných rukou.
nmá, mírn se chvly.
Ústa byla jen rty
šeptaly modlitbu.
Zvolna
se ploužily
—
nohy
polobosé šat visel
za
nj
v cárech jim
jej
chytaly dti
malé,
zmrzaelé;
kiely
a plakaly.
s
tla,
Za nimi roztrhaný belhal se kmet,
chechtal se divoce,
kivil ústa.
Kuel
jak pes:
hlad.
w*
XVI.
Na
to\áin
bije šest,
práce ustala;
proud mladých žen mladých dvat vytéká velkými \raty. i
Jdou ženy mimo kiž, sklíené starostmi
žiti
šoulaN^ým krokem, ile jdou
jdou jako
dvata
mladá,
kvty
vadnoucí mrazem; jsou bledé
vyhaslých oí, % hovoru kašel
je
ruší.
Staví se všecky,
modlí
se:
Pane,
„Ježíši,
pomoz,
smiluj
se,
bída a
nemoc
prosí
t, Kriste,
pomoz!
lovka
synu!
Jsme také lidé, pomoz! Neseme kíže údolím
žití,
na horu smrti, jako tys nesl jej z
Hidronu
na Golgotu! Pomoz! Pomoz!
Nmý nmý
je
Kristus,
odcházejí ženy
noc valí
se s hor!
.
X\
1
1
L)nc stále mí a stálu \íce chladu, sadai ešou už plody sadu, je hojný pírody dar;
sada
hoch zve podruho\\- dcerkv
za jitra na
pabrky,
než pijdou Ijouí
\-
zmar.
Jak peji to tm lidem, iní vše s radostným klidem,
již
že nepoznali
bouí
zlob.
—
Já plodu netrhám; jdu do zahrady a po posledních kvtech sljdím všady
na starý, mah'-
hrol).
XYIII.
První krok
z
—
domova
a duše
v podivné úzkosti, jak tázat by
„Kam
nyní?
má se
se
kam te
a povditi hled,
na
v úzkostech
kam
žitím dále,
Kam? Pjdem až u
cíle se
se ptám kam?
stále, duše,
pjdem
octnem nenadále,
jenom se odhodlej, te pijde práce rej, s\-ou slzou cestu
u konce cesty
—
-
krop
—
hrob.
chvla
chtla:
stále,
XIX oedím
u okna,
hledím do kraje,
dumám. Podivnj- vidím
pout vzpomínek
kráí mou
duší.
zjl\-:
—
Jdou stíny mrané, nevlídné, rudozrané, jdou šedé
i
svtlé,
tiše aniž
kdo
Podivná
chvíle.
bílé,
tuší.
Hledí na mne; stanou,
jedny
se zlobí,
se mraí, tetím oi planou, tvrté žerty robí.
druhé
páté lhostejn kráí.
;
—
nkteré plái.
^lé srdce se chvje.
Co
chcete, volám,
dje?
co se to
Tvj
život jsme,
provázíme
t
na tvoj í pouti
pro
t
to rmoutí?
Náhody
synu,
jsme duše tvých
Dojdeme brzo
in.
cíle,
—
na úžas lidu pak bude konec veškeré dojdeme cíle.
Jdem na k
nmu
pout, blíž,
ty v ele nesou kíž, ty za nimi, pji,
smjí mnohé mezi všemi
jiné se
a
jsou
nmý!
Dojdeme
sotva, zvíš!
jsme skoro u cíle již! Neboj se! Nebojíš?
246
píle
XX. Ocvcr mne poutal, vad jsem po jihu touhy
okát jsem z
i'hiý,
toužil
mohutné slunce
\lny,
marn! Pišel jsem zase, jaro se rozlilo všude,
do nebe tyily k slunci tulipány kalichy rudé, k s\tlu. Bylo \' nicli zlato i \un, k prvnímu hlavu jsem sklonil, ke rtm jej naklonil hbit, a jak žíznivý z
do dna z
nho
Slunce, Život!
»^
kišálné
tn —
jsem vypil
XXI. Nic boue neboj ta pedchdce je
bou i
se,
Hdí svobody.
Vždy v boui Hdstvu i
tesku
\'
ta je štstí,
pohody, každá bývá druhdy zvstí
ujamených
a
i
jarní
hlasem
volnost picházívá
zlivaní jaro
dl
se
hdstva zpívá,
budí lidská práva,
smrt korouhví -li nad hlavou spíš
odvahu
h-í
do srdce
ti
již
povaluje záseky a sruby,
až
konen
lest
ti
mává,
dá\-á,
ukrutníka zhubí.
•$»
248
XXll.
oluncc už luhu všecko požato
koenn z
s
Jíoliem dává,
je,
voní tráva;
hraback
roje
za družkou družka se ztrácí, dosti už znoje,
konec
je práci.
Jen v louky kraji ješt je hluno.
sekáovy dti
si
hraji
a zpívají zvuno.
Z nich tší
se
t\á sekáo\:a
jenž na poslední
ad
sma\"á,
svou kosu naklepává,
v to klepání z vesnice klekání zvoní a dti se
hlavou táhlo.
pi tch
zvucích v tanci honí.
XXIII.
otará poustc\"na v parku, u stolu sedí on,
devný te
z
mnich,
velké knihy.
Když
\-stupuji,
nevšímá
si
mne,
jen hlavou kývne.
Šat
jelio
vetchý,
kniha zpuchelá.
Chodí sem dti, nosí m;i pestré k\iti,
nedbá; dávají
mu
jablka a hruškj-
nedbá; škubají
jej
za šat
1
dloiilu'
vousy,
nedbá; vábí jej ven do prozái-enýcli kde zpívají ptáci, poletují motýli,
nedbá.
Když
v smíchu odcházejí,
vstává a kývá hlavou, s
boliem jim dá\á.
polí
XX1\.
oychi"a\ý
vccfi" blíží se s hor,
u vody rákos sotva se kníše, šedavou rouškou zakryt je bor^ dokola ^•šccko
K
zemi níž stlaený chatrí
podrostem z
je tiše.
mrtv
daleka v údol
Mtava
Vkol
bez
\-ln
se
kou
vlee,
blíží se
bou,
dál tee.
vše klidno
je,
mrtvo,
pomoz Bh! Odnikud ruchu ni hlesu, jako by umel kraj tch duch. Noc bží tajemná z les.
-
Všecko tak smutno, až stydne krev;
zlekané srdce se tese,
kam
té as
boue píšerný
na dravci liody se snese?
f^
zjev
XXV. Dylo na ^lorav u lázeského msta;
k píteli vedla mne cesta; myšlenek plno bylo v mé hlav. Slunce už zapadlo za strání,
n lesa byli cikáni,
k ohni vlekli, tla svlékli, brambory si pekli. z lesa se
hun
s
Všem
velel jeden jako král:
hochu," a mladý cigán ardaš a písn rzné, divoké, žhavé, le málo luzné;
,,Hrej,
hrál;
hrál
já dal jim dárek a ,,Nc," starý dl,
,
chtl jsem
.chceme Vás
a na hocha ký\l: „Hochu, hej,
jít.
ctít,"
eskou pro toho pánka hráváš tam dole,
tu již
v
tch
lircj,
hostí kole,
po ní se tolik blázni, když pijdou veer k lázni."
již
A hoch
najiial
smyec
s\-ui
a v okamžik jím
j)o
smyk
strunách
mj.
a hrál: Kde domov
Dojemn
chvlo
se to
a do srdce mi vjelo a táslo se a táslo;
mé oko
se
na hrái páslo.
jak nadšení pln
cigánský hoch ze strunných vln loudil tu
píse
pi
které naše
Aj
dobe
tak se to jak
prostou,
dti
rostou.
hraješ ten
zpv
náš,
sluší,
eskou bys
ml
duši,
však ty kde domo\' máš,
kde
Tu
stojí
tvá chýška?
jeho ret
dl
tiše
chladný:
,,;Má
domov luák
Já, pánko,
Kdybjxh
a liška?
nemám
žádný!
byl doma, já ubohý hoch,
jak pak bych jiné tšit moh', jak by
mne
Bh
všecko
Bez
houslí
Vám
poznali jiní?
dobe
iní!
kde bych vzal chleba? klidu, nám toulek teba!
Isám poteb porznou sms; všecko dá pole a
les!"
XX\I.
v
niládi,
když
V
kr(.'\-
ohniv
v srdci
mi vybhla khsna vztek se ji v oích kmitl; cestu
zpívá.
divá,
já tenkrát silon byl,
za
hívu jsem
v široké
bil
ji
chytl,
jsem
ji
plece,
až zkrotla pícce.
A
povolnjší pak,
vnesla
mne nkdy do oblak, mnou mnohý mrak.
prolétala se
Ohnivé však já dát se
mla
tenkrát peruti.
jí
se bál
nésti dál;
mn jízda divá bývala po chuti.
Klisna zkrotla pak hrzy.
Te
—
mne ta její krotkost mrzí. Tkala ledabyle tam a sem a jednoho rána, zcela zcivilisována,
bzuivým
byla komárem,
jenž nyní po kraji ale
tká
nikoho už nepoleká
a ztuní-li.
kži
s\-léká.
XX\'II,
1
riichli\ý
do
lesa
z porostu z
podzimní
ckii,
spchám, hledám
tkám
léky,
do paseky,
paseky do porostu a ven. mezi kleny;
Kráím
pede mnou kráí
stesk niuj, zdlouha,
jako havran postelený
kídla plouhá a žalostn kehce,
le
vzlétnout a prchnout nechce.
Náhle však kik
a hlavu schlíp
hrud jeho protkal zlatý
šíp
slunce, jež vzešlo na oblohu.
Pry spchám,
co
mohu:
,,Zhy, dravce; v slunci mi v slunci se radost zmáhal"
lip:
,
peru tahá, Bohu dík,
Stesk dál s\-ou
až v temnu,
ztratil se, znik
,
vesel jsem vzkilv
!
XXVI II. Ulilný
dul.
Poslední
domek ve
všechen polit
je
\.si
u dolu
sluncem.
Xa prahu staenka
sedí
pólo slepá, plete
po pamti
punošky dítti ovdovlého syna, horníka. Je .sobota,
staenka ho eká; Xepichází,
kde mešká dnes tak dlouho?
Staenka se zamyslila do mladých let, klímá.
Vzdáli hlasy,
ona se budí, kdos pichází
Kdo
blíž.
jest?
Ubohá babiko! Neseme syna, zahynul v dole
pod vrstvou jež
na
uhlí,
spadlo.
^'ykikla:
mj,
Bože
bože,
náš živitel pry!
Jak vyžije dít, jak bude dál,
bda! Což na
Mohu
mn?
jít!
Ale dít, ubohé dít,
kdo
je
opatí,
kam
se
co z
nho
S
podje, bude?
pláem
pro\ázi liorníky,
do svtniky nesou mrtvolu.
J
)it vyjcn-cn
hletlí
jioznává otce, vidí, že
babika
naíká, a
úzkostn
volá:
Pst, baba, pst,
tata dada, pst!
a
smje
se;
ubohé dít!
na
ni,
XXIX.
v
nedostupných horách,
kam nemže
se
lovk
vznésti,
u kišálného jezera sedí bledá ?ena,
má
zlatou korunu na hla\',
hraje na kvílí a
harf dumnou píse,
pláe:
Vlast.
264
XXX.
U
Sudome,
bloudím po behu Otavy mezi starými sejpy
dávnovkých
V
rvží.
prohlubních pastviš
kalné
moály,
severák
rj-je
mi tváe,
bere mi klobouk,
metá mi vlasy do ela.
Vesnice, vetché chalupy,
k severu kamenný zahrady
plot;
kamenná husitská hradba. Teskno a smutno vkol 265
Co hlavou táhlo.
jg.
stmívá
se,
nikde svtlo
Z dálky
.
^"^'jc
.
.
pes
—
zase ticho.
Nikde života jen sever pláe;
vhání mi do tesoucího se srdce úzkost a stesk, stejno v
u
nm
jako mezi sejpy
Sudome.
1^
XXXI Vera
toulal
jsem
se krajem,
vesele jsem zpíval
o závod
v duši
s
mé
ptákv; to kvetlo
kr\a\ými kvty. b}-lo tam plno Dnes mrak na mne padl: šedi\-ý povlak podzimní mlhy,
vn —
mé
srdce
stn,
jako bych vadl. Zápla\-a sivá a chladná
objala
mou
duši,
.
probhla má adra, krvavé kvty v ni spadaly a padly mi uvadlé k nohám s rudými krpjemi stesku.
XXXII. Vše
spalo:
zem
pod úkrytem žlutého listí, holými haluzemi strom sever svistí všecko odpoívá, obzor se valem stmívá, obloha v dál i ší se mraí, nebe se chystá k plái. Potulný
vítr zvolna usíná,
jen z dálky ješt vzlyká,
jako když
nkdo
milých vzpomíná,
až ustane a zniká.
Hledím do zahrádky, tam smutno v duši mé uhostil se podzimní as, útovat s životem je nutno, ruce mi klesají, zrak mj zhas.
i
—
v
noci Sf vrátil teplý jih.
sebral,
kde našel ješt sníh^
vše jiné bylo ráno i
žluté
listí
Skropená a
v dálku rozmetáno.
zem
ze sna se probouzela
strom pupence maliké,
rudé,
objevily se všude;
vše jiné bylo zcela.
Pod teplými rty
jižního
vánku
probouzela se zahrádka ze zimního spánku,
pupence toužily
z
obalové tísn,
na vllakých rasách radosti
slzj'^
plály,
vánek jim zpíval své jarní písn a stromy se vkol smálv. S ženou jsem do zahrady vyšel jak z
bychom kráeli do
východu
líbal nás
kde slunce plamenná
zas,
kostela,
slunný
rže
jas,
.tlela.
Zdixeni zeli jsme omládlá deva,
ondy v ráji s Adamem Eva. Ten slunce jas zlatou pavuinou jak'
zachytil naše omládlé duše, i
prchala hodina za hodinou
v blažené jara tuše.
26cj
Já shlédl to v ženin tvái, zel jsem, jak oko ji zái a jak pres jej i bUé elo mladist\-é jaro peletlo.
Jí pi\-inul
a šeptal
jí
jsem k srdci úže v ucho jemn:
Vidíš už omládla
pokej, v
zem,
as budem
mít rže!
XXXIII.
v
svtnici police vetchá,
na ni sni kronika stará.
Otvírám desky kytika polního Uschlá
již,
—
aj
viz,
kvítí!
posud
ale
lístky z ní kopretin svítí!
Paprsiek slunce
oknem
sjel,
zasypal kytiku zlatem. Sjel též v
mé
Chvlo
podivným chvatem.
se
srdce.
Odlesk byl krásnjší
chvil,
když jsem se v polích a šasten byl!
s
družkou svou
políbil
XXIV. Pes pole noha má kráí vážn dál, nebe
i
mysl
se
mraí.
Cos to udlal?
Nedobe vru! Mlád jsem; ej,
vážn co mj! Nebud bloud,
beru,
píliš vítr
však jiný též by konal.
A proto bys V tom vtru žhavé mi
líce
a mumlal:
stonal?
proud mrazil
lovk -li's i
kdos?
Ukrutníku,
Na, to a
s
hnv
díkem svv'ch
nos!
dvku
i
v srdce mi
\razil,
hic krve proud.
O
-
krutý to soud!
273
XXXV. v
zíceninách.
Slunce se kloní.
Zbytkem
síly
opírá se
v prázdné okno, u
nhož
Valem les
stojím.
se stmívá,
šumí,
obas
s
vže
padá kámen.
Šero,
vše usnulo
mlení.
—
—
Hl,
vžc
u paty
kmet kliník otvírá vrata.
Z vrat vystupuje svatební
prvod.
Pyšn
vykraují.
si
Pohádka.
i
povst
Hudba lid
oživlá?
zní,
výská.
mn;
Kývají
,,Poj
s
námi,
Nespi!"
Divím se, pospíchám dol, procitám, ^•šccko je
pry,
ticho.
Nevidt
nic.
Slyším jen z dálky
zvuk pastevcovy píšaly
a za sebou
pád kamen s vže.
276
XXXVI. Západ jsem v skalách, v mé skrýši smutno, vedle
vysoko rostou
Veer
vyjít nutno,
je,
hvozd
jedle.
se stmívá,
cesta se tsní, je noc. Slyš,
dojemn
zpívá
skivánek Zdráva
Mám
lesní.
bu
žít
pí.sni!
jen chlebem
?
Stj, život svj vysni pod širým nebem!
XXVII.
L^
daleka slyším zpívat.
Tajemný pták. Sedlám svého kon, kovo\é beru si péro, jedu po hlase dál.
V
cestu hle ještr se staví,
ohavný, podivný zmok, vrážím Soptí; 7
ve
kalený hrot.
nedbám
a jedu,
dálky však hlasný
ptáka
se
—
napoád
ozývá zp\-.
Z dálky jen
zím
zlatého ptáka zjev,
klesám
s
padám v i
na
dn
kon, hrob; slyším ptáka
-V8
zpv.
XXXVIIl. Pišel jsem z jihu. pohody shinného zídla,
z
od milých lidí, plným srdcem krásy a slunce; má duše vzlétala k nebi, duch mfij ml azurná kidla,
s
v mysli
mé
a líbezné
Mé
všecko se smálo
k\'etlo.
oko záilo,
vtve
má hrud mi
se
chvla,
tla a slunné paprsky proudily mi z prstu, jimi když tknul jsem se na kich poupat. údivem z tajemného svtla pod rukou mi zk\etla. zelené
rostly
2/9
z
XXXIX. Pahorek u Sudome. Za mnou lesy,
pede mnou rybník
Škaredý,
prázdný, blátivý.
Za ním Štkna, panské sídlo!
Kolem mne na svahu pahorku kupy prostých, husitských žen,
ped
nimi dti,
práata, a ješt níže sedláci s cep3^
a kosami v silných rukou
Uprosted bohatýr,
jich
na konci
rek jednooký, Žižka.
Od západu vidím zvedat
mrano
se
prachu,
hluk zbrani.
Od
Strakonic hhží se
hnv,
shhiknuvši se páni
klopotné dorážejí na sedlákj\
Poíná
boj,
stále vtší, krutší.
Páni itoi
marn,
sedláci mávají cepy,
seou kosami jak v setí, svižn metají praky, dti v hnv žen je kamcnim s
n
ko
K no\ému útoku páni pes rybnik blatný jezdci se ženou,
boí
se
v bahn,
tžce jen bedou.
U behu trhají s
ženy
i
dti
tla své šaty
metají je v bahno.
Od hlavou
táhlo.
káží,
sráží,
Koové pán
šlapají v liá\\v
há\'y jim ovíjí nohy, jezdci
boí
se
nemohou výše, v bahn;
sedláci bijí je cepy,
rubají kosami hla\y.
Padají páni
s
hynou, kácí
se.
vdce
Dost!
koní,
dí slepý.
zbity jsou
pán
Sedláci v
hnvu
Istné davy. je honí;
obrátili, prchají,
ženou
je s
povj^kem k Písku.
klnou, zbití
jim ze
zlosti nití vísku.
Zbito je vojsko vše panské, krví jsou rybníky pln^-.
Sedláci,
zpívají
Ticho
Na
žAiy i dti nábožnou píse.
zas.
vršku stojím
nad hlavou mr;iky
i
letí
asy,
dunivé boue.
i
Bojišt,
hbitov pán, zamlkiý scdlát-k oe.
Xa Štkc sluneko svítí. Xa míst vítze Žižky kivda se prochází s pýchou, šklebí se, chechtají
ob,
pUvají do rybníka
v dá\-no tajené zlob. v duši a bolno,
Tžko mi
cítím, jak srdce z
mi tuhne
tžkého hoe.
Bez vlády jsou mé ruce, k hrudi Icb tžce se kloní, jako by z kamene byla.
Za lesy slunce ze
Štkn
se kloní,
klekání zvoni.
^83
IV.
I
Uvn a
tichý byl, klidný
tiše se schýlil.
Veer Noc
byl milý a vlídný.
zdobila se
rounem hvzd.
Xa
tu nejjasnjší
má
duše se vznesla.
Hledl jsem dol, na zem, kde v lesii polokolu devná chata do náruí zamlklému hvozdu.
klesla
Spatil jsem vysoký hrad, hradem travnaté chlomky, na nich v dál poJiorské domkv; za
287
ml
jeden z nich
dlouho jsem o
výpad mi
z
jsem rád,
nm
nevdl,
hlavy,
jsem se smutn na zahledl a na kídlech duše sletl jsem bez únavy jak šipka z kuše
te
dol; oblapil jsem
jej
kidly,
sad jsem pak probhl zidlý
a vešel jsem
Své milé
sin.
\-
zhlídl
jsem okolo stolu
dvrn
hovoiti spolu, jak když s nimi jsem byl, bda však, bylo jich mí.
Hlavu jsem do
dlaní skryl,
vzlykal jsem, vzlykali oni; zjev jejich pozvolna bled,
v prostého stavení zdech ozval se bolestný vzdech, a když jsem hlavu zas z\ed,
zmizelo všecko, co kolem, vítr jen uhánl polem. 288
Má
duše tžce se lekla
a po skalách, kde jsem ted stál,
plouhav kidla
vlekla.
Sýc odkuds nevlídn
^
:89
lkal.
II.
riod vánoní, po léta nebyl jsem doma, v cizin mrano i v lét!
Doma tším tším
se z
se z lásky
rodi
láskj-,
svých milých,
zhlížíme stromoví v sad,
pod
snhem
za ruce
všechno
bérem
je
kolem;
se všichni,
druh druha hejeme pízní, teplo jde z poblcdlýcli ret.
Mráz
je,
le
já
srdcem kvetu!
290
III.
Nevlídná listopado^á chvíle vrhá v liloci mi líce, venku je chumelice, stín
stesk
erný
sedí
mi v
týle,
nelze vyjít ven;
ohyzdný den! Krev stydne v srdci, dív velá, v mysli mé plno je pavuin, srdce
Poj
mé samý ke
je stín
.
mn, má neko
.
.
osielá,
pohled mi do kleslé tváe svým okem dvrným, plným záe, srdce se zjasní pak, já to vím;
pohla mé vrásité
elo,
aby zas pokoj mlo,
pivi
se
na
mou hru
rázem zmní, den bude pln ptaího pní, pak ncch mne usnout a juž mne neprobudí a všecko se
—
2(;2j
IV.
K. své dcerušce
letl jsem do nebes.
ekala mne, plna radosti bžela mi vstíc.
Ukázala mi zahradu,
kde sedá, zpívala jež uili
zlaté
,,I
s
nimiž
mi písn, ji zlatí ptákové.
oveky si
Zamyslil jsem
Pro tš
zde jsou,
hraji,
hle!
'
se.
teskníš?
se!
Podala mi kytici zlatých rží: ,,Jak voní!
293
Mám
jich zde plno
a v každé
je ukrj^t
bonbon
—
Nepla
už!"
—
na, jez!
^^
nádherný nebeský
v.
Myslivna na pokraji
lesa,
podál ves kostelem prosted hbitova.
s
Vkol smutno. \' zim pro mlhy V myslivn
kostela nevidt!
u okna
stará paní s
šedavou skrání,
plna jakéhos želu,
modlí se z nebeklíe a hledí
smrem
pes ojínné
V zim je
le
ke kostelu
mlází.
nevychází;
velmi stará, z jara,
když první paprsky slunce klepají tajn na tabulky a
kvty
jejich
v slzách
taví,
jak z jara v básni,
pibývá staence oko se leskne, vrásité tváe
veselí:
se jasní,
touží ven,
beze slov
vnuku,
svou
líbá
chápe bére
za malou ruku,
ji
si
oporou hlku,
radosti jiskry svitnou
jí
z
oních
a kráí na hbitov kostelní ke zdi,
kde milý
Na hrob její
jí
rov.
—
první raší chudobky,
duše se usmívá,
srdce
jí
radostí skáe,
raduje se z první zdoby
na z
mužov hrob;
hluboká vzdechne sob,
pivíjí k srdci
dít
a skryt,
by vnuka
netušila,
296
dlk
radosti
nad prvními kvty
pláe.
Na cest dom chudému, koho potká, tomu, samotné se nedostává, po krejcarech blažena dává.
a
Lid zve
a
ji
ví, že je
dobrou tetou jaro a
297
Co hlavou
táhlo.
chudobky kvetou.
VI.
INebe
je \'šecko
mraky jsou plny snhu.
pokryto mrak v,
šedé,
Jdu pu.stým krajem, pustou cestou,
po kraji erné bodláí zvedá šed ochm\icnou hlavu. Zvadlé
listí
suslí a
vzdychá.
nosí
mi vichr k nohám,
Léto prchlo!
Mne u
srdce píchá!
Myslím na domov v nebe se náhle
slunéko
jasní,
zlatí listí.
Listí šepce,
po luhu
píli.
208
té chvíli;
i
Strom prstem mi ký\á. \'
mou
duši vrací se mládí
po špikách, hebce, klidno v mé lebce, radost \' mou hrud a krev
má
zpívá.
se
dívá
ML Nevlídná doba v srdci mi ryje rukou s\ou charou, vyrývá bolest v nich starou, podivná roba! Nevlídná chvíle moí mne v nezdolné síle, ukrutná jest její píle a já v jejích kídel stínu hynu!
^^
1
Vlil.
Otdrý
den,
mi
bušil
vítr
Do
do oken.
duše široký smutek se
valil,
zaplavil prsa, vzal je v plen,
oi mi
zkalil,
pokoje nedal;
v
poli
jsem útchu hledal.
Nevidt v
polích kde cesta, *
je snih,
bloudil jsem ulicemi
msta
v myšlenkách nevlídných, \Tacím
se a
kráím znovu
stranou, kde ticho, ke hbitovu; se ztuhlou slzou
dívám
se
do
v
moe 301
líci
s\ící.
Stromky a kvty a sloupková svtla všude na hrobech kvetla,
všude plno papírových zdob; u cesty pustý byl hrob bez svtel, bez kvt, jen útlé
dvátko
malé,
promrzlé v líku, šeptalo modlitbiku
neustále
a vzlykem provázelo každou vtu.
Zstal jsem u nho stát: ,,Komu pak zde dali spát, otci i matce?"
—
„Leží zde dobrá paní
ach ráda vzpomínám na
eklo mi
ni,"
krátce,
svt sama ekla mi kdys: „Tvá budu máma, jen pamatuj nkdy na mj hrob „byla též v
a
a z jara
Pamatuji
jej
kvítím zdob!"
vrn, mám
le toho nedopál mi bych zimní
vneek
a hrob jím ozdobila,
ji
ráda posud,
osud, jí
— fl
\ila
Kde picdrahéniu hrobu vzít
penz na ozdobu?,
bych jí
jinými o závod
s
ekla, že
Tváky
jí
hod?"
je boží
polil nach,
mn
smutek srdce stah, hladil jsem jí líko: i ,,Xa, kup sloupky, má holubiko,
a
také
tvj hrob
a prchl jsem
Dom
jsem
s
záí,
klidem v ivái.
se bral,
své zulíbal jsem a dobrou noc jim
a
cítil
jsem, jak v snní
mj
smutek v radost se mni, zel jsem, že nkdo bez pobídky ke hrobu kráí mé Lidky, že
andl stromkem plným šperku mou mrtvou dcerku,
obdaroval že se
na hrob shýl^á
a v rakvi
ji
líbá,
blostných kídel jeho zá vesele šlehala jí v tvá. že
V mé
duši vzešla na úsvit,
myšlenka, že v jeho podolm
dal
promnilo se u hrobu v bílého andla to ubohé dít, a v radostné poznal jsem vzruší, jak vesele srdce mi buší;
paprsk pylem
jak všecko poseto
v tom ránu roztomilém;
má
jak chocholouš zlatá jak slunce teple se
péra;
nití,
jak všecko jino než vera, jak se smrt
Jak to
zmnila
štde mi
žití.
v'
a mílo
dít dáreek
mj
oplatilo?
a srdce se diví a diví, že
vkol
je
že nekvetou
posud sníh
kee
a nivy,
že nelibá je laškovný
jih,
že nekvetou
posud stromy,
že netancují
chromí
že jati kouzly
tmi,
posud nevýskají nmí, že nezpívají ptáci
když stará báje
se ztrácí
a duši jaro se vrací.
IX.
v myšlenkách sám. Z daleka slyším známý
hlas,
poslouchám,
kdo hovoí
Znám
jej,
to as?
znám.
Velo!
Zapomenuto; melo, tžko a krto! Srdce
hoí
je
v
dáli
a pálí.
V mou
hrud hnv- vehnal dýku
zlobami zlými!
Dávná vc a pec od toho okamžiku jsme svými!
L)om
jsem pišel ze
studií,
rozkošné prázdniny,
doma jen mají mne rádi, otec mne objímá, matka mne
Pro matka Ustála, slzy
jí
hladí.
vzdechla však?
man vypadly
na moje skrán.
Dít mé, dít mé, moc trpls asi, jinoch
šednou
jsi, ti
v skráních však vlasy,
Šediny, hochu
mj,
vždycky nám
jak v radost života smrt závistná smrt!
306
zradí,
plíží se kradí,
XI.
Uprosted
lad
cigánka u kíže kleí,
má hlad, bou v skalách
di\-oce jeí.
Cigánka volá: ,,Ej,
svta
spáso,
dej chleba, dej
mé tlo hlucho
maso,
sotva odolá; je též
všecko do kola,
má dtská drbež ,,Dej!"
—
Mlí
je holá.
Kristus
„:M1uv!
Neslyšíš
vzlykat rnou duši?" Lcaící objímá kíž,
pravice do
nho
buší.
.
.
.
XII.
v
rodišti
horském;
nevlídn venku jsou boue;
komínem
vítr h\ízdá.
s\'tnice plna je koui-e.
U kamen
otec a máti
mn, co mohou, v kamnech to praská každý mne laská; mé' srdce hoí u jejich nohou! tisknou se ke
.
T
308
.
.
XIII.
Mikuláš.
V
ulicích veselo,
hluno.
Drobotin plné jsou krámy,
dti
je hltají
zrakem
a berou je v ruky.
Doma! Jsem také díttem, v myšlenkách kladu
se spát,
sním:
K
oknu postava pichází svtlá. za okno dary,
Dává mi
veliké zlaté peníze.
Budím se; žena má ke mne na elo;
líbá
za okno slétají jásavé slunce paprsky;
mn
se
skloní,
paprsky
samé
.smíru,
zlato!
Jsem obdarován bohat!
XIV.
Zima
na horách.
sedíme u kamen piiiukni,
venku
se \šichni
erti
žení,
boue pod okny stromy listí okolo domku lítá,
zmítá,
okna se tesou, boue.
je
Opodál \- koutku sín dít má ustláno hebce, matei v klín, lokt na kolébce.
Když bou ze
nejvíc se
spánku dít
Bou
se
lítí,
smje
.
.
.
náhle ztichá, co se to
v útku slyším
ji
pouze
dje?
zníti.
utíkej boui,
pry mj
se!
Co hledáš tady v tom kraji, kde s dítkem andlé hraji? Chcem míru, chccm jasu, smj nevinné dít,
smj
se!
•f
3'
se,
ó
smj
se,
XV. Z.ima
se
poslední
koní,
tžké mraky
zakrývají obzor.
V
horské škole
je
tma a dusno,
smutno, vše teskné.
Dva hoši plných tváí ven hledí temnými zraky, elo
jejich se vesele leskne.
Druh praví druhu:
„Hle,
sníh taje
kou
domk
s
luhu,
do nebe míí, z východu svtlo se šíí, po cest honí se vrabci; z
sníh schází
na stráni
z
toho mlází,
313
Co hlavou
táhlo.
jen hlavy tcli vkolních
chlomk
a doškové stechy vesnických
domk
bílou posud mají paruku,
le
kostelní
bá
líbá slunce již!"
a chytá kamaráda za ruku. „Co zde v té dusné škole?
k
teplu,
k svtlu,
zde promrzli
poj
Poj
bychom snad do kosti, aspo od tch knih,
na chvilku
venku nám radost kývá, snhy tam zametá veseK- jih a píská si k tomu a zpívá!"
Za ruce
vzal}^ se
dti
a z temnoty školy do slunce
k k
letí
životu zdroji, slunci jež sílou je pojí,
nech zpt
je
slunci blíž,
radosti,
uitel \olá;
život je také škola.
'
XVI.
v
zámecké zahrady koulu si z mramoru sfinga shnou ženy hlavou,
hoví se
mohutných, plných prs, štíhlého tla,
silných
bok,
ústa jak mluvit by chtla,
záhadu v pozorném oku.
O pední nohy
se vzpírá,
pozvedá hlavu, do dálky napnut do lidí davu, již
za zdí zahradní
a do polí
zírá,
kráí
dál,
kde rolník pole vláí.
Veerem k ze
sfinze
zámku denn
jde hoch
vytáhlý, ilý,
chytrý a milý; plavé
má
obr ví
oí
vlasy, i
víka
a zlaté asy.
Kol krku jímá polohaci, jí do snivých tváí; rže mu planou v líci, hledí
oi mu kouzeln záí; k hlav
se
shýbá
jeho hlava; laská
ji,
líbá,
sahá v torbiku zdobnou,
rukou
jí do úst dává pamlsku drobnou;
hladí
ji
hebce,
dvrn
do ucha své ucho k
ústm
„Odpovz!"
prosit neustává.
šepce, jí
dává.
Vše marno vru, sfinga je
jakou
si
nmá, práci
316
s ní
beru,
odvety pro mne nemá. Co proetl jsem knih, nic nevím z nich,
kam
jdou, co bude z
co já jsem,
a
se
mi
tch
Ze zámku volá matka: Kde je Gordon, as? nejspiš zas
v parku
básní!
317
lidských hord,
zjasni!
XVII.
oestár jsem, vím, jak v poli vyhnilý štp,
samoten,
boue
a
vtru
plen.
Slunce když v krvi se koupe
a zlatou
paprskv
zabírá všecko, co
puívá
také
mé
sítí
vkol puí,
srdce;
slunce je líbá.
Když ptáky tu také
mé
\'ábí
k
zpvu
srdce
vyhání zelené sntí,
v nich hnízda staví si ptáci a pjí v radostné práci; 318
a
letu,
vesele a hlasn,
ty
písn z\uí mi
V mém
listí
\-
vel bzuí
iln^-i:
mé básn!
tlavy
kolem mé schýlené hlavy; pak také má svžest se vrací, a
lítají
krev teple protéká a v taký
adra
as,
pi velím sletu, já kmen vydoutnalý jiným na krvav k\etu. i
ližas
XVlIl.
JModravé zvonky vzpomínek zvoní mi v srdci a kolíbají se na štíhlých stoncích.
Dív bylj' všecky zlaté, as mi z nich urval polovic, mrštil jimi do hbité
eky.
Voda vzkj^pla, nesla je chvíli na srdci,
pak vrhla
je
na beh.
Slunce je políbilo, zvadly;
do vláhy
vložil jsem zvonky, znova se leskly jak díve, a zdály se všecky ze zlata.
ve
v^láze
Pivil jsem
je
k
zvonily bolestn
jak
písn
z
srdci, tiše,
podzemní skrýše.
*
;
XIX.
v
zá%Tatnou nesl
mne díve
mohutným vzletem pání mých orel;
mne v neznámý kraj, doma mne na práh klad, chvl jsem se, divný to chlad, nesl
já vad.
"\'ychladla
zkrotly
výhe mých
mé
pání,
tajemné tužby
všecky po orlu bádá
mj
zrak,
bda, te muškou se smutek mne jal; v mušku je zamnn niuj mladiký sen!
stal;
jen
XX. Zabloudil jsoin
\-
temiu' noci kradí,
v šedé dálky ztracentho mládí
doby pr\é, kde v zanícení, vášn v ohni vzatém jsem házel kolem jaré myslí zlatem, své duše, hvzdami a dukáty své krve! a v štstí
Vše, vše je já
pry, le nechci
poklad zkušenosti tžil
pil z radosti jsem
cíše,
posavad se perli a ve vzpomínkách,
a
želet
mnoho,
z toho;
ta
pec
dostihuji
arné
se
její
323
staeckou íše!
berli,
XXI.
Nemám
stání,
samý hluk, planá e, štkání a pry, zhynu v tom hluku kletém,
kol kolem
pry, pry, pry, pry,
tam, kde \^skot zní a smích,
tam, kde trochu okál bych, k mým žvatla\ým dtem!
mjme se mn, dti:
Zde jsem;
sem ke
mé nžné
zase rádi,
pítelky, mí švarní kamarádi!
ržání,
XXII.
Na
východ
v nádherný purpur odlo je
Na
nedle a
se nebe,.
chvíle klidu.
koni vyjíždí jezdec,
chvje
v sedle a tese; do \-ýše pne
se
hnxivý
komo
u strouhy volný
dol ho
s\Thá:
je,
ubíhá hbit.
V píkop
jezdec se zv^ed
a psti stiská, kulže,
Na
kde hospoda
blízká.
mezi poblíž hraje
si
spoutalo svalnatou nohu
kobylky
polní;
dít:
se,
kobylka úzkostn skáe,
dít
jí
pouto
—
\olní,
kobylka prchá a výská!
^26
—
dít
se
smje
XXIII.
Živo je v žuloxtm lomu. tžkou, petžkou prací
muž
s
ženou balvan kácí,
jak život káže;
uhntené jak
—
jsou páže,
tžký
jak krutý,
je život,
když v stáí práce
nám
mail
život
Opodál u starého stromu, jenž
vkem
už všechen
le vtvemi posud kloní se
dv
k sob
je
zdravý, hlavj.
S milou to milý, odešli chvíli,
aby, jak
práv
se
dlo,
konali, co srdce chtlo:
radosti života se
rt
pili.
dutý,
Jak krásný je život, jak milý, když v mládí dva mají se rádi!
328
XX;\. rolednc: chvile odpoinku, klidu v továrn zavenému lidu,
kde mnohá útlá duše strádá, ac volnou byla ,,
Staro ni
by vmku
ráda.
pes hlavu ho,
dívino drobná, do jizby k družkám pojd, než pijde chxile zas robná, spš,
a
okeješ!
,,Jaké to
okáni? Zde
mám
ho
dosti,
co v jizb otrok, kde všecko bez radosti? radš
zstanu
u s\ých myšlenek!"
Myšlenky trudné nech podzimek do kraje leh,
Co hlavou
táhlo.
22
jestli
t
prosko poj,
srdce bolí, se
v
poli,
trampoty pes hlavu hod!" „Je chladno! Co tam?
aspo teplo mám, pro do polí mám jíti, zde
n
nezasvítí, když slunce v když zevšad kluše mráz a v ubledlou dýše mi tvá, když nikde slunce zá
a nikde radost?
V
práci
—
mi snáz!"
XXV. Šest!
K
skonení
cl\ata
prticc
nespchaly spchaly k veselo
\'
Muzika z
známku
(kili,
dom pospíchaly; dom — zle jsou svody — tanci k mužm do hospody,
a ženy
krm
jest
po])letla
I
jim hlavy,
unavení spjí do zábavy;
veere jsou chudé, prázdné mísy, aspo tancem v l)íd xúrxi si.
Dvata
\-
copy zaplétají mašle,
co je na tom, že z nich
mnohá
že se prsa svírají, dech ouží,
jednou
pec
si
poskoiti
touží!
kašle,
Jednou pece v žití stále tuliéni obejmout se touží s milým druhem, v neznámo s ním lett v ilém spchu; lépe tak než i)rací pozbýt dechu!
A
juž
taní sousedskou
i
lined jak hudebníci lupati
kdož by dbal, že
di\oké jich liony
\-
d\"anáct odtloukají
skonou, ponou,
s
\-že z\ony.
Kdož l)y ustal s milým v skoném pi výská vých zxucích klarinitu, onu ch\íh teba že s ním ]n"á\ kout hraje též kostli\'ec bily.
letu
\-
\-
Hraje na housliky jen lo kmitá, \-
mnohou liru
kdož
b\'
na lo
to \ráži jako dýka; m\-slil,
lip
je
míti,
než snn-l dlouhou, krátkou radost
z
žili!
XXVI.
IN.1
\'zknšoiii z\on\- z\nni,
hlasn pjí. l^ dvoí žena co
ý.c
](.•
\
))iái se kloní,
ji?
,,Spasitl vstal z hrobu, \šc jilno plcMi, já to
dít do hrobu nesu, však mi v budoucím ase
nevstane zase,
nebude smát
se a kvésti
zrozením jara, nirlxo
W-í
mé
šlsli.
XXVII.
Noc
se Míží,
krok za krnkírn jde od
vždy na
je
Xa
domu
domu;
k
tišeji silnici.
ni
stranou
stojí
vz
komediant
K
jeho sotva
s
cháskou ubohou.
Nelze
Na
stojí
dál.
voze
leží
chorý patron vychrtlý.
\'zdychá. \'edle sedí
malá jeho dcerka
na nohou.
Volá chorý:
„Kde
vzíti l('ku,
zhvnii!"
Skáe dít
vozu,
s
žebrá na mimojdoucích; dostalo drobný peníz.
Bží
s
ním do msta,
hledá lékárnu.
Našla
ji:
,,Zde peníze,
dejte tatínkovi lék, sice
mi ume."
„Jaký chceš lék?" „Nevím!" ,,Kdo
ti
jej
pedepsal?"
„Nikdo!"
„Jak
„Ti
dloulio jedete?"
noci už,
ti dlouhé noci
.
o hladu, žízni!"
Po chleb
sáhl lékárník,
dítti dal:
„Na, snad ])omiiže
]>ec!'
Než pišla, dokonal muž,
mu
nebylo chleba
i
teba.
dít se zas, pineslo bochánek zpt:
Vrátilo
„Pozd jsem ,,Pro tebe
,,S
konm
pinesla lék."
bude snad vhod
se
!"
rozdlím o,
v rodnou snafl s\-cze
336
mne
ves'
XWIII. JVlilý
vlažný
letni vercr,
tajemné vkol ticho; daleko, široko \oni
posekaná louka. Veliké leži
kupy sena
na dálných ni\ách.
(3po(lál vznáší se
u výš
mohutný senník. Mimo kráí voln mladý pocestný, dýchá
z
hluboká sv'ží
\-oliiý
a vonný zádech sen.
Podál ozý\á
se hlas
hukae
a chástala,
jenž vysokou prol)iiiá trávou,
a ze \šech stran
337
vzduch
kepelky své teskné ,,pt penz!' Nesmírná lahodná noc kráí polmi a vypravuje tajemn krásné pohádky, snáší je z temných, duma\ých les, šepce jižními vánky volají
a jen lehce
pimhuuje
oi.
Pocestný ustává v chzi, rozhlíží se
do kraje
a hledí na nebe,
kde první vyrojily
se
hvzdy.
Kloní hlavu; myslí na domov,
na doby, kdy
veerem
v polích tkal
jako hoch
a poslouchal kepelky a
rzné zpvy noního
ptactva,
byl blažen, a
divn
bylo
mu
olcolo srdce.
Zvedá se; cítí jak kráí k senníku, prohlíží
je
umdlen;
si jej,
vylézá na vrch,
upravuje lžko, aby zde odpoal. Kaneek pod hlavu dává a uléhá na znak.
338
Nebe
Invd
zatim plno
je
a chlastal ozývá se
vždy
luk
z
hlasitji;
jako by ,,\'i"a
na
poU domova
z
volal:
se:"
a kcpolka nui pizvukuji'!
Jaká arodjné krásná plná
hvzd
Té škoda
a
a procítit!
ji
Každá hvzda jako z níž prýští se
a
nadje v je tu
noc,
je prospat,
jen prosnít
jak
letni
vn!
lepší život;
blaze na
daleko od lstivých daleko od
zlatá studánka,
svžest a rozkoš volnosti
hoe samotnému, lidí,
námahy a
chiize!
Té doby nemnil by s králem s nikým na dalekém širém s\-t. Jak blažen zde! Tak chtl by odlett k hvzdám
a
a dát s
na\ždv!
Bohem svtu
—
Usnul; lak dlouho nespal už léta,
snad jen v klínu o níž se
mu
Aj, bylo to jež
i
matin,
zdálo.
matino
oko,
ho zbudilo, bylo to nebeské slunce?
Ach obé
je
daleko, daleko
a nelze jich dosáhnouti a je zlíbati
A
vdn!
život ul)íhá vždy dál a dál,
jako ten chástal z k\elnuciIio luhu, až ztrácí se zanesen a zniká!
—
XXIX. kiájí. pohn\aní,
/_ toxárny
jsou
po tetí už marnCza práci
aby oni
odmnu
]>i"osí
vtší,
se najedli i
dti.
Marn! \' hn\u spcliají domu. V ele všech kráí-
mladý, vysoký muž v halen modré.
Havraní \lasy
uchá mu hraje s
\ítr,
si
erveným šátkem
ua krku.
Se sklopenou hlavou jde široký klobouk do
švarný
ela
je.
staví se, volá;
„Zpívejte! naši píse,
projev našeho
hnvu,
k radosti dlník, k postrachu
bohá.
Zpívejte!"
Pozvolna zaíná zpv, stává se vždy silnjším,
bouí.
P.st
se zatínají,
hlas}- hrozí.
Na
pokraji lesa
ukryt, poslouchám.
Podivné zvuky, hned to šumí, jako když na jae
zpvní
se vracejí ptáci
do polí a zahrad, a zas jako jarní vod v valící se s
polnii
do
vrchu
iidolí.
muž
tlaí:
A
zas se to \ali
jako
do
eka
moe
divá dále a dák!
Poslouchám, zdá
se mi, že no\ ý
písní ton
do kraje pohání \k, že zpívá
píse
vzkíšení, jíž
zdroj volnosti
vybavil ze skalnatých belui,
aby
se oberstvil,
odplavil pýchu a lenost, jež touží jíž
petrhnout hráz,
dlen od brata
Tak
dále a dále se valí
dlník hnvivý Nad
brat.
lidí
zp\'.
hlavou
rozpjatou perutí
slunený vznáší
se
as.
XXX. Jdou
z
poutníci
domu
pouti zpití.
Jdou mimo chatu, sváí se, hluí. T>o hluku a sváru truljka z\ui: k rychlému vybízí chvatu; k \ snici spchají ile, nohy jsou tžké a lilavy
Na
pralui chat}"
dít
zpilé.
sedí,
oima na prvod t\áe jak rže mu kvetou.
A'clkýma
A
jak
ti
lidé
nohama
pletou,
jak se houf kloní a kácí, cení své
a ,,
zoubky
smje se z duše hloubky: Neumjí chodit, ubožáci!
Já umím!"
*
hk-di.
XXXI. K. hrobu,
k života
cíli
kráim usmíen s lidmi,
zvolna
uklidnn
\-
duši.
Jdu mimo pyšný hrad, pánu zbudoxal lid.
jejž
Prohlížím hrdou stavbu,
zdiven jsem slabostí oper.
Kal
s
híiry tísní
mi
plivám a klidn jdu
Co
hl.iviiu
t;ilil.
šat, dál.
XXXI
1.
Na kmen v pasece zbylý žhavou jsem položil hlavu, vzhru jsem k stromu vzhled, ruce jsem k nmu zvd a s tváí usmívavou kmen políbil jsem v sled, i zachvl se ^• zeleném ]iá\ii. Jediný tys mi zde zbyl, ten
V
tam
je
pátel mých sho!
hrob
vzala je
boue
zlých dob
a života zlícený spor!
A
strom, jenž díve byl tich,
chvl
se;
a
z
h!uboka vzdvch.
^ vK'
XXXlll. INa luka ocún sed, \
iiu-m srdci pták,
krev
z
nho
\'
lirud s\ ou
\
sák
zazpíval naposled.
Do
koiitka sklonil lda\ii,
lílmo
mu
zakrylo zrak;
nin rovnž k mrtvých
bylo tak,
mne
vložili
Na Inob vyrstá mi již
jarní
Kdo na
tráva,
vánek poechráxá, ni se dívá
a ])oslouchá,
mní, že je živa a zpívá.
•^
XXXIV. Uniel
Pro
jsem.
posud pláete?
Hlete! Slunce
hýí
svítí,
zlatem,
krev jeho padá
do malých sedmikrás
na
mém
rud
hrob,
jich okraje barví.
Kvty dýchají
Motýli
se
chvjí;
jemn.
—
slétají se
ssají z nich
Na strom
na
n
sladkou rosu.
u hrobu
pták zpívá sniv;
poslouchám, jsem šasten!
.1.(8
\Ociiv
lsli
l'ro posud pláOrU-
1^
54-)
xxx\. Oohatýr velmož.
U
jaspisového sedí stolu,
nmž stkví se kišáhjvé iše šiimi\ tryskajícím vincm;
na s
z
pozdalí zaznívá líbezná liiuiba
])i"idušenýnii
zvuky.
Neházím do sín, ukláním \
se,
bojácn
zlahiiji ruku,
dá\ám mu
Hnviv ven dává
zlatou .sedmikrásu.
vrhá
mne
mi
ji
štváti
«$»
\-
obliej.
ernými
chrl v
\XX\ |\aždých sto
rok
1
pilétá
z
dálky
ohyzdný píšerný dikobraz, tlo jeho jest poseto bodáky, nohy jeho jsou ocelové,
oi
jeho
ev
jeho jest hluk dl;
hoí a metají plameny,
netvomým ohonem smýká na kácí jím
msta
i
ddin\-.
zabírá kraje.
hubí sad}'
i
pole.
požírá
i
zvíata,
lidi
v potocích krve.
zhlíží se
\'rážím
mu
vzteká
se,
ve, svíjí se;
do prsou péro;
\še stran\-
zmítá sebou
—
hyne,
a vrací
se zas
kdy zcepení?
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
PG 5038 H4.8
1900 SV.50
DO NOT REMOVE FROM
POCKET
THIS
OF TORONTO
Heyduk, Adolf Spisy
LIBRARY
'-.
"*
<-
,.: ;
*•
-C"'^
''/,•'..
,/
