Píirchased for the
LiBRARY of the
UNIVERSITY OF TORONTO frovi the
KATHLEEN MADILL BEQUEST
A
1>
A
KTOR DVK I
ÍSE o URBÉ PR5Y.
IFKLRDRTEL
"].
OTTO
U PRRZE. °
c.
,
/
~v
O VRB,
PISEh
PROSY.
MRPSBL
VIKTOR YK.
MÁKLRDEM
J.
OTTY V PRRZE. 1908.
^^ nJ
Všechna práva vbec vyhrazuje
si
PG
Tiskem »Unie«
v Praze.
nakladatel.
ARNOŠTU PROCHÁZKOVI autor.
SLOVO ÚVODNÍ.
Staí autoi bývali v užšim, skoio
hmotném styku skutený
vdl
tenáem.
s
Existoval
a nepopiratelný a spisovatel
o jeho bytí. Byl
boden auto-
dvry;
býval laskavý nebo shovívavý dle poteby. Autor vedl s nim pátelské a dvrné hovory. rovy
Laskavý tená spoleník; dkaz
býval velmi dobrý toho, že autor ne-
váhal pro chvíli hovoru s
nebo
nim opustit
dokonce
rekyni.
svého
reka
Autor
pouoval, pesvdoval,
se
laskavého
tená
odmítnout bez
tenáe.
odolati tolikera
vlivu?
události, Jež
svodm
na nichž
snad
tázal
Jak mohl
zavinil
bystrým autorem uhádnutou
r
?
Jak
nebyl
radou
Moderní theorie pokazily bodrý a pomr: moderní theorie
harmonický
pokazily vše, íkají laudatores temporis acti.
Nic,
nkdo
knihu
co by pipomínalo, že píše
nebo že
ji
nkdo
bude íst.
pes to s tenáem si má pro to vymezený kou^,
Chce-li autor
pohovoiti,
zvaný pedmluvou. Ale ani za ohradou pedmluvy není mu dobe býti.
Na pedmluvy hledí se nevraživ: jaká to kniha, která jich potebuje
!
Nkteí právo.
jich Jiní
netou,
tou
což je
jejich
a reptají, což je je-
jich právo též. Ale že
ti, kteí byli by na suchu bez pedmluv, reptají posléze na to, co obohatilo chudost je-
jich myšlenek,
hranií na irý nevdk. Autor tchto ádek dožil se toho, a1
sk
a
vý tenái!
Tedy:
pry
s
pedmluvami! Heine pedmluvy k svým
zajisté chybil, psal-li
knihám. Hebbel nechybil psal-li
ji
na-
A autor
nebo vykládá své theorie, nevhodného. Lyriku píše jinde a theorii nemístno vy-
píše lyriku
vždy je to
a
mén,
k Marii Magdalen.
nco
XI
kládati
ped
dílem, jež by
mlo
mlu-
samo. Slavné doby romantik už pešly; premiéry Hugovy nebudí už
vit
boui.
A
prcce také v
pedmluvách
byl kus literárních djin!
Zanme
s daty.
Ped pti
dal
jsem knihu pros,
to
sbírka
mladých
vývoj
Byla prací
Scházel v ní jediný lá-
let.
5>Stud«, vyšlý
jez< byla pestrá
mé
lety vy-
jez«.
mých
prosaických
nek etzu:
>Huí
>Huí
samostatn.
sms:
všecek
prosaické innosti byl tam
naznaen. Na »Epísodu Tacitovu* na vazoval »Konec Hackenschmídv* a »Prosinec<. Byla tam také drobná prosa, >Smrt panenky*; od ni vede
pímá
cesta
k pítomné knize. Ladovolí mi n-
skavý tená nech kolik
poznámek o obou
cestách.
Nemohu si stžovati do svých literárních osud. Zkušenosti moje nebyly
horší
zkušeností
tolika
jiných.
Vzbudil jsem pozornost. lichotili,
mne
jiní
Nkteí mi nkteí
chválili;
skrblili chválou, jiní neskrblili
Zažil jsem,
co
autor zažít
hanou.
mže:
ú-
spšné výboje a náhlá odpadnutí Úspch, potlesk, obdiv, kadidla: my jsme ho mli, ten váš Ryn. Prošli
jsme také odsouzením,
hanobením,
perfidií. Byli
nenávistí,
jsme nejlepší
Mli jsme chvíle opojné sebedvry, drásavé skepse. To vše ano; a pece bylo tu zklamáni. a nejhorší své doby.
»Konec
Hackenschmidv«
»Pro-
a
sinec* mají své vady; jsou probíjením
cesty
zarostlé
nedlá skoky.
a
neschdné. Píroda také ne. Adve-
Umní
niat fortior!
Mli jsme nepochybn podivný nádob,
pad: postaviti se tváí v tvá
jejím bolestem, jejím krisím. Neuhnuli
jsme tam, kde
nemoc
jíní uhýbali.
a ekli jsme:
Vidli jsme
vidíme nemoc.
Vidli jsme ubohost a ekli: vidíme ubohost. snili
A pece,
jsme o
síle.
vidouce
slabost,
Chtli jsme bouit
ospalou energii národní; chtli jsme zneklidniti
diK.aj;cí svdcnjí.
Upadl
XIII
jsme
v
romantický titanismus. Hlásali Všechny
jsme destruktivní myšlenky.
duše citlivé i jemné, urazili: duše suché a pedantické; »muže rozumné i darmotlachy«, jak ekl ruský
jsme
básník.
Mli jsme
také nápady, nepo-
pirateln groteskní: domnívali jsme že triviální
popvek
z ulice
mže
se,
suo
loco nabýt pízvuku tragického. Ale
co by se"nám neodpustilo, tak již jsou dobrá srdce v echách! Co by se ne-
kdybychom
odpustilo,
nepohoršili
strany! Urážka Velienstva
mže
mít
nepíjemné dozvuky; urážka strany
mnchem nepíjemnjší.
Jak je blaze
lidem v stranách! Jak jsou spaseni!
jak vdi, co
viti
v
nich
a co
si
mysliti! Nuže, ctihodný professor rval si
nad námi
vlasy, což bylo riskantní.
Byl to povel: anathema Byl z
okamžik,
rovnováhy,
perfidie
jíž
nejvtší.
sít!
mne pivedl
který
nedovedli
Nepátelé
porušiti
neraní,
jen pátelé. Dlouholetý druh nevyetl z
»Prosince« než
schopnost.
mu
z
chaos,
Tragická
negaci,
bolest
nho, nerozuml krvavé
ne-
neznla výitce.
.
XI v
Závrená vta knihy
»Praha ležela bílá pohádková, jakoby zde hích nebylo*
a
mu pouhou vtou
byla
ním.
Literární dílo
a ne odsouze-
mohl
od-
zajisté
souditi; o smyslu knihy klamati se ne-
ml. Jsou
knihy,
více
literární
než
okamžik:
ani
Nevdl
osud
je
Ale
»muže
Mé
byl
to
pravé zkla-
mj
jsem, že
drážditi
darmotlachy?€
mén i
jsou
dílo.
to nebylo
máni.
i
které
knihy
úkol a
rozumné se
líbily
i
nelíbily dle individuelního vkusu. Líbily
i
se
nelíbily;
zklamání:
je
ticho
koho
.
.
Probudil
.
více nic.
prázdno
.
,
A
zde
mitvo
.
vbec n-
jsem
?
Není to uražená autorská ješitnost, je-li
mi
staí
toho tenáe
z
míti
smutno.
Autorm
a já je
ml. Ale
chtl bych vdti, zda jsem než
tenáe, kteí
nebo hledají více
ubíjí
ml
dlouhou
více
chvíli
mén problematický
požitek.
Nevím Nevidím jich no .. mttvo ticho .
.
.
.
.
.
.
.
.
,
.
.
Prázd-
XV Paralelné býti
knihami,
s
skorém
které
hnuti
historií
a
chtly mass,
chtly stopovat klikaté cesty myšlenky, vznikaly drobné práce pro-
které
Byly psány ve chvílích
saické.
dechu mezi vtšími koncepcemi. timní trairedie, katastrofy srdce, lancholie
vodn
veer.
Projektoval jsem
odIn-
me-
p-
dva cykly povídek >Povídky
o zloinech< a >Povídky o mrtvých*.
nkteré z pros bylo i onoho rámce; mnohé pak bylo možno zaaditi do
Ale stalo
se,
že
tžkozaaditi do toho
obojího. Rozhodl jsem se tedy rozbiti
pvodní
celky
a
dva
cykly
slouiti
mohl jsem prost slouil jako jsem slouit názvy, a zloinech o cykly. Ale »Povídky njak. nezamlouvaly mi se mrtvých* o
v jediný. Hledaje
Tak
titul
vznikl titul: i.Pise o
vrb*, dle
Snad to má hlubší smysl. Reakce proti koncepcím vtším jeví se zde také jinak: chtly-li ony buditi touhu k velikosti, znamenají drobné
prvé
z pros.
prosy
vtšinou zklamání
drobné rány, které
kae. Doetl-li
jste
marn až
a
smutek,
hledají lé-
sem, laskavý
>
XVI
tenái, ustate,
libo-li; víte,
vdl. Co
chtl, abyste
co jsem
následuje, je
melancholie autorova.
Svah
dlouhé stíny, slunce na co chcete, vy mrtví.? Zdá se
lesa,
sklonu: mi, že na
jehlií
na
hebkém mechu, na vyschlém
zní váš krok.
Kdybych
napíal
sluch,
do mých
oi
a isti
toužíte tak po
slyšel
bych
váš hlas.
chcete ode mne, mrtví
Pio
hoko.
a je mi
dvrný
snad tichý a
mne
Sledujete
mé cest. Jsem sám
.>
v nich
mé
Co
Pohlédnouti bolest.
bolesti.?
Jdete rychle, mrtví, Neuniknu vám. Nechci uniknout. Chcete výitky, chcete soud.? Je mi dávno už, jakoby chladná vaše ruka na se mi kuji,
pouze
mne tak.
sáhla. Dávno.?
Ped pti
lety,
Zdá opa-
nebyly vaše ruce ješt chladné!
Pepadá mne
úzkost soumraku: jak
dávno tomu, co se mi ádka, kterou dopisuji,
zdá, je
že každá
poslední?
Lidé chápali špatn nervosní chvat,
XVII
který
pedu,
hnal ku
mne
za
každou
pesvdení,
cenu ku pedu. snad že teba ješt mnoho íci a že nezbývá as. Bývaly to horeky tvoení. Pak pišla depresse: rozarování Bylo to
z lidi
a z dila.
pro nkoho. psáti?
konen
Chceme
A
psáti
pro koho zbývalo mi
Vše kolem malicherné a zmali.
cherující k emu jim teba tvého díla? :
má své bžky, tvá rodná své velikány; vše je doko-
Literatura
zem má nalé
svt.
ji.
se,
Vzpomínku? Máte Snad. Stále vice se šeí po
chcete, mrtví?
Dluh
?
lese a stále
Nelekám
ped
Smj
se.
Opovrhuj, nenávi!
chceš-li.
Co
Bav
Založ ruce.
možných
z
nejdokonalejším
v
dtklivji
se jich;
zní vaše hlasy.
pece
u vás útulek
malichernostmi dne.
jsem ješt
Oh, mrtví, Ne-
ten, kterého jste znali.
povolím prese všechno ješt. Mohli mi vdomi povzíti radost. Nevezmou mi
Uznávám svj
vinnosti. dále,
ku
pedu
ješt!
dluh.
Nuže,
A se neklamou,
ješt z bžkové doby! Myš posledního do hlodat bude hlodá a
podezelí dechu.
Chvílemi kmitá se za ní stín
XVIII
a
hladové,
zítra
zelené
oi
ihají:
dnes,
stínu?
Zbývá
?
Co je jí po nedokavém
toho mnoho, zbývá velmi mnoho, tvá práce byla dosud poátkem.
Pospš
si,
myši!
Navarov, srpen Í908
PISEX O \'RBE.
Píse
o
vrb.
Dostavník hrel po zaprášené
silnici,
na které zvioval husté vrstvy bílého prachu. Jeho kolébavý pohyb v lethargickou
tém
uvádl
ztrnulost jedi-
ného passažéra, který dlouho už zkoumav pelétal zrakem krajinu. Chýlilo
s
se k letnímu veeru.
A
cestující,
sklonnou,
trochu
hlavou
hledl
jako ve snách.
V
krajin nebylo
nic,
co by mohlo
upoutati pozornost. Byla jako
tisíc ji-
ných v království. Rovná linie její jen zídka porušena nepatrnými pahorky.
epná
pole stídala se se
práv po ješt
rozsáhlejší.
líka,
jejíž
telná;
strništi.
Bylo
žních a holost inila rovinu
pak
erve
Vž
njakého koste-
z
daleka byla zna-
vsi, jaksi
ležérn po bocích 1*
.
VIKTOR dyk:
silnice polí.
fádní?
ada
sad
rozhozené uprosted
a
Nebylo to vše zcela obyejné
Po obou stranách
a
cesty byla
topoKi; to byla nejvtší zname-
možno
nitost krajiny. Podle nich bylo
do dálky sledovat nice, která
vede
z
klikaté
O
.
.
.
záhyby
do S
.
sil-
.
Bylo nutno poznamenati, že cestující, cizí
cestující nebyl tu
niím oby-
ejným. Nebylo zvykem podnikati sem turistické výlety; kdo sem zamil, býval veden reélními záležitostmi, nezbytností svého povolání. Jaké záležitosti
vedou sem cizince: To bylo, co
zamstnávalo koího. passažér? Jaký
mav
je
Kdo
jest jeho
jeho zájem?
Zkou-
pelétl jeho tvá, jeho šat a uva-
pro sem jede? Zavazadel neml, zdržeti se tedy nehodlá. Není to pece nkdo z okoli, dávno odtud žoval nyní:
odešedší krajan, který vrací se po
le-
domova? Starý Minaík znal by ho nutn; znal celý kraj. Marn však tech do
vzpomínal,
marn
si
lámal
hlavu
—
vc, která mu aspo ukracovala nudu cesty.
Nevdl-li
to
koí,
vdl
to velmi
VRB.
PISEN O
5
málo cizinec sám. Nyní, když uspávala jej
monotónnost kraje
nenapadalo ho
a
nuda
uvažovat
už
jízdy,
tom.
o
Ale kdvž vystupoval ra pusté zastávce,
pro sem ponkud problematický motiv pipadal mu marným. Když umel Karel Heveroch, sbírala
jediný
z
vlaku, ptal se také:
vlastn jede
Nejasný,
se jeho pozstalost. Jeho i^apír nebylo
mnoho.
pece
A
z
lakonických, úryvko-
poznámek
vitých
—
byl
byla to obchodní kniha byly vedeny trvale
—
r
rodišt
— pomr tm,
to
s
zemelý dámou svého
ponkud
adu
do svého rodišt nevracel.
podobn nemohlo stické bylo, že spálil
všechny
nicmén
nevy-
kteí Hevcrocha
tím nevysvtlitelnjší, že
mnoho
dennik,
to
tak lakonicky
seznalo se, že
korrespondoval
svtlitelný
denci
Nco
Spaloval je vtšinou.
zbylo.
znali, let
se
Pravd-
býti v té korrespon-
zajímavého.
Charakteri-
Heveroch se své strany listy,
jemu
došlé.
Ale
rozhodl se Linhardt, že po-
kusí se získat tyto dopisy. Byl to pouze
zájem pro úplnost, který rozhodoval.
Neekal nieho od své
cesty.
A—
jak
VIKTOR dyk:
—
to íci?
Bylo to
vlastní upokojení, že
Byla by tu
Skuten si
nosti,
aby
jel.
jeho
pece tedy pohnutka tžko nco od poiniku
Heveioch byl velmi uzaby se vyhýbal spole-
ne, že
Ale nikdy nedopustil,
naopak.
nkdo
do jeho intimVyhýbal se sdílným zá-
vrhl pohled
ního života.
chvatm,
které pepadají jako choro-
ba; a ovládl s
pro
?
bylo
slibovati.
vený;
spíše
vbec
je.
Bylo možno stýkat se
ním dlouho, aniž se
znal.
Kdo byl vlastn? Chvíli nesl masku uence, zcela zaujatého svým badáním. Byl pak pile a pracovní energie sama.
Jindy byl veselým spoleníkem, du-
chaplným
causeurem;
lehkomyslnost.
posmšného dista
mluvil
Jindy
tu
byl
zase
ml
v slovech, jízlivý z
nho;
jeho
sama cosi
paro-
vzdlání,
vdomosti zdály se býti pouze zbranmi jeho zlomyslnosti. Ale kdo byl vlastn Heveroch? To vše inilo
jeho
nejistými ty, kdož ho znali;
byl jeho
nepítel, jehož posice nejsou
známy
který je ochoten udeit na vás.
a
Kdo
PÍSE O VRB. znal jeho
mínní, kdo
úsmv
Jeho jemný
znal jeho soud?
byl problémem.
A nyní vstupoval Eduard Linhardt pdu, kde rostl ten záhadný a jemu
na
drahý mrtvý.
melý
Kolikrát vracel se ze-
znaenou
cestou
touto
alejí
topol.^ Kolikrát díval se do této krajiny,
která nechtla koniti a jejíž ho-
rizont byl tak široký: Charakteristické
njaké
episody napadaly ho; padne
svtlo na problematickou onu
vou hru
stíno-
.-
Dostavník hrel dále. Eduard Linhardt se nehýbal. zdálo,
A
njaké stopy
— í
mu
chvílemi se
jakoby na zaprášené stopy?
silnici
byly
Nejsou to
stopy mrtvého?
Msteko mlo svou
(bylo to
msteko S Ped nkolika ?)
.
.
.
minulost.
sty lety kvetlo
tlo v djích
;
jméno jeho asto se dob. Pak mlo
onch
nehody. Nkolikrát bylo vydrancováno, vybito a
poboeno, nkolikrát vyho-
elo. Kronika msta, díve skvlá, za-
znamenávala jen mnoho erných
dní.
;
VIKTOR DYK:
Nehody
vyerpaly energii
tak vytrvalé
msteka.
Nyní spalo. Jeho domky,
jeho ulice byly jako
z
msteko zapomnlo jeti.
let se vyví-
Komunikace byla špatná;
porovalo jeho sen
vk;
minulých sto
to pod-
—
Na námstí bylo podloubí, šeré, meNámstí bylo zbytek staré nádhery. Nkteré domy pamatovaly mnoho; srostly s lidmi, kteí zde žili. lancholické.
Vše bylo jako v pavuinách. Spalo
se;
ne spánkem Šípkové Rženky, která se hodlá probuditi; bvl to sen hynoucích
—
Paní, o niž bželo, jmenovala se pani
Vdala se
Vojnarová.
mstského
za
lékae, zdejšího rodáka. Byli zámožní; patili mezi
pední honoraci mstskou.
Na námstí
proti
jednopatrový
dm.
radnici
Byl
jejich
stál
mdle zelený
jeho barva dávno vybledla.
Eduard Linhardt, známý psycholog, stál
dlouho
ped domem.
Sfinga
nyní promluviti; prohlédne ství.^
její
mla
tajem-
Chtl proniknouti záclonami oken,
vyzpytovati jejich hádanky. Jaká je tu kontinuita!^
To
ospalé
msto,
které
PISEN
zapomnlo
žit,
a elegickár
A
VRB.
O
ta krajina, tak rozlehlá
pani
Vojnarová
Ironický proil mrtvého pítele mihl se té chvile jeho
vzpomínkami; bvlo
mu, jakoby zahlédl zcela blízko jeho živou gestikulaci, jeho výraznou tvá.
A
opakoval
—
A
si
mechanicky:
pani Vojnarová
—
Byl uveden do venkovského salónu. Vše svdilo o blahobytu; a vše bylo pi tom antikvované. Na stnách visely
rodinné obrazy ctihodných
lidí,
trochu
neumle pracované. Rodinné památky byly nicmén peliv uchovávány. -Mohl zahlédnouti v ohromném skleníku jakési hraky z minula, nádherné pedmty, rodinné dárky. Na stole bvlv fotografie.
Edvard Linhardt ostýchal Bude tam on?
se pohlédnouti.
Malomšfáctví, rybníku
plují
není-líž
kachny
pravda? Po
a mají se
dobe
;
nestarají se o více než o
svj
Vše
než tradice.
je tradice a nic
víc
rybník.
Rodinné památky se uchovávají; stálá
apotheosa Rybníka.
je to
Veškerá
VIKTOR dyk: hloupost
je
posvcena, ponvadž
byla.
Nevkus; co možno žádat od kachny rybnika?
A
tak uvažuje, pohlédl
hardt v
oi
Eduard Lin-
pani Vojnarové. *
Byla to pijemná blondýnka
sedmadvacet osmadvacet.
hádal
;
Vše u
ni
modrých oi, modi ne piliš živéaoduševnné; její pohyb — trochu roze-
jakoljy uklidovalo. Pohled jejích
snný
tón
a pomalý. Její
rozplývavý a váhavý. Mluvil
—
trochu
Eduardu Linhardtovi zdálo k ní
byl
tžko
ponkud
zahájiti
jasn
Ku Uvdomil
zvrátiti v
komiku.
nž
od rázu dopis, o
A vdl nco
—
že
mu
podivu, si
každou
obtiž situace, která
mohla se to
se,
pikrý; bylo
rozhovor.
pišel do rozpak.
klid.
z ní
nyní chvíli
Záviselo
chtl
žádati.
o nich?
Milostivé paní je známo, že Karel
Hcveroch
je
mrtev?
—
Kynula hlavou a pronesla hlasem, který zdál se Linhardtovi prozrazovali
dojem ne piliš hluboký, ponkud struný nekrolog:
O VRB.
PISEN
—
—
Bohužel
— val
Nkolik jeho pátel — pokraose znaným uvolnním vnitním
—
Linhardt
chce
pstalost. Náhodou
vydati
jeho
dozvdli jsme
pose,
milostivá pani, že zesnulý stál s vámi v korrespondenci.
požádat vás, pisy dáti
A
tu
jsem pišel
mohla-li byste jeho do-
nám
k disposici?
—
Nkolik vtein hledla pani Vojnarová na mluvího s výrazem zmatku. Pak pravila, ješt ne zcela chápajíc situaci:
»Ano, psával mi. na tom zajímavého
Ale co
mže
být
:-<
> Možná že nic,« piznával Linhardt. >A nebží také o to, abyste dopisy
Jde jen o zapjení jejich, a abych mluvil pesn, nedovolila byste mi, milostivá paní, je peíst a po pívydala.
pad
opsat
r«
Pani Vojnarová ješt chvíli váhala.
Potom
vstala
mlky
a šla
ke skíni,
kterou otevela. Vytáhla malý balíek psaní, svázaných
ernou
Linhardta rozilovala.
»Zde jsou.*
pentlí,
která
«
VIKTOR DYK
Odmlela když
je
se.
ruka se chvla,
Její
podávala Linhardtovi.
pro
bych
je
ne-
»A pece dát nemla. Ale
je
mi,
j>Není v nich nic,
mohla
:
dát,< pravila.
jako bych je
to
je
v zájmu zesnulého, neni-li pravda-* >'V
zájmu zesnulého, « potvrdil Linmilostivá, dopisy vrá» Zítra,
hardt. tím.*
j>Nechte
pravila paní Vojna-
si je,«
rová, náhle rozhodnuta,
ale
melancholicky. »Leží u mne; se dívá na to,
ného. Cítím
nco mu to
jako na
Není
to.
ponkud
mj
muž
nevhod-
a
milé,
tom nic zlého není. Ale tuší v tom nco, eho v tom nikdy nebylo. Vezv
mte
bude mít aspo
si je;
klid.
Je
to v zájmu zesnulého, neni-li pravda
A
dodala tónem
>Je jich škoda. Byli
dti.
A
?«;
lítosti:
jsme spolu jako
pan Heveroch na mne ani po-
tom nezapomnl. Více mi smutno; a
v
to není.
Bude
skíni zstane jakás
mj
muž bude mít klid Eduard Linhardt nevdl dobe,
mezera; ale
se dostal
Sedl tam
do svého pokoje velmi
— jak
v hotelu.
dlouho, zabrán do
PISEN
O VRB.
13
baUek
svých myšlenek a váhaje
roz-
balit.
A
íkal
si
udiven:
to
by tedy byla
sfingar
Dopisy byly malého, znžnlého
for-
mátu, psány vzhledným, trochu ner-
vósním písmem,
jež nebylo
vždy stejn
husté.
A
takový byl jejich obsah.
Datum
-
Moje vzdálená,
nebezpeno íst nkteré knihy po Je nebezpeno íst po letech svoji Buch der Lieder nebo svého Turje
druhé.
genva. Všechny
pošetilosti naší mla-
dosti ožijí; a nebylo jich málo, není-li
pravda?
Ml
jsem
ped
sebou dnes ty dva
autory.
Buch der Lieder má svoji historii; mohl bych vytvoiti z nich román, ro-
mán
trochu vzrušený
z.
trochu ironický.
Viktor dyk Škrty pod jednotli-
zcela á la Heine.
vými
verši mají
svou
historii.
Každý
znamená kapitolku románu. A Turgenv má svj smutek. Je to tichý smutek prvého podzimu. Slunce záí, obloha je istá. Ale na cest v parku napadaly žluté a ervené listy. A babí léto poletuje ve vzduchu.
Je nejkrás-
njší píležitost vzpomenouti nivosti
jara;
krom
Nic se neztratilo right,
Pedevším
Vám
se
Turgenv daly?
podivíte,
jsem
Vám
AU
touc
mj
leží
též.
Mj
Pro Pro Vám
dlouho.
nepsal? Nevím.
Nevím
píšu?
psáti:
života.
drahá vzdálená.
dopis. Nepsal
jsem
blouz-
podzimu už nezadržíme.
mj
Heine a
na stolku a budu
nco
o jarních vodách, které opa-
Nebohý Sanine!
Nezapomnla
jste
na mne docela
?
Byla by to opravdu škoda. Znáte ješt
Karla Heverocha? Karel Heveroch se
vážným lovkem. Leží
studuje
mé
stal
v knihách,
aspirace. Vzbuzuje nadji.
Bohužel ne už u sebe. Karel Heveroch
má hrozn málo asu.
Odpuste
ne-
dbalou korrespondenci. Ale dnešek
je
O VRB.
PISEN
Diem
ztracen. jiti
aspo
perdidi. Chci tedy na-
trochu sebe.
Vzpomenu-li, vidím Vaši zahradu.
Vidím ješt a
Vidím ten starý oech.
altán.
Má ješt
ptod
tolik
r
A
zpívají
Pak vidím došky
ptáci?
msteko. Ospalá
malátnost pichází
na mne. Zde jsem tedy
žilr
tedy nechal kus seber
Ml
komu }e
co íci.
tam
dm
a
Komur Není
Zde jsem bych
n-
tu nikoho.
nutno zachovat vážnost.
Je
nutno
dstojn. A tak píšu Vám. Jste patrn klidná a šastná; a to je zcela dobe. Pi té píležitosti si vzpotváiti se
mínám,
že
jsem byl tak nezdvoilý a
nepál Vám štstí k Vaší svatb.
M-
žete odpustiti.- Nevím, jak se to stalo.
Trestuhodná
zajisté
nedbalost u sta-
rého Vašeho kamaráda. Ale snad ne-
mén. Chci vit, Kde by mlo býti, Bh s Vámi: to Vám
bylo štstí pro to že je
nkde
ne-li
u Vás?
štstí.
peje Karel Heveroch. Jsem pravý potomek rodného steka. Mohu na jeho ve sféru S
mn. .
.
.
n nemysliti.
Vidím Je
má
m-
Ale kus
stále v
sob
záliba
v
atmo-
minulém
VtKTOR DYk
pvodu?
toho
Je toho
mj
pvodu
Po každém rozvíení cit, po každém otesu pijde na konec takový stav polosnní, ne práv nepíjemný. Vidím podloubí, vidím kašnu, vidím námstí. Vidím slavnost sklon k historismu
Božího Tla. Pamatujete tak krásné.
krásn
se
Vy
slušely.
.
.
.?
Vidl jsem Vaši
den.
to
opravdu
Vír se zmocnil všeho.
Konené
se.
njaká
fo-
pravda, že pomíjí krása.
je
živo.
Je
bylo jaro, vlažné, blahé jaro.
jsme
tak tak
pamti vidím urit onen
Ale v
Na námstí S
Vám
tém
Byly jste
krásné jako nyní. tograíii; není
ob
Byly jste tehdy
a Karla. Šaty
Myslím, že jsem
pošetilá slova. V^ám
Setkali
Vám
—
íkal
jí?
Pa-
matuju se ješt? Družiky, baldachýn, spolky
?
Vzpomínám na Vás ... a na ni. A to je tedy vše. Den na jae, nžná slova, trochu rozpak a šaty družiek. Upímn
eeno, myslím
víc
na ni než na Vás.
To není zdvoilé, že ano? Ale nemohu si pomoci. Vším je vinen starý Turgenv a starý Heine.
-
;
PÍSE O VRB. \'ite, ŽL
jsem
ji
ml rád.
1-
Bláznil
tehdy trochu, vite- Celé S
svj
plaisir
z
té
.
.
hloupé passe.
.
jsem
mlo Jsem
dobrý muž; peju svým bližním nco A mezi tolika pracemi je nejkrásnjší píležitost vzpomínat. Chodil radosti.
námsíný; psal jsem dlouhé nekonené dopisy. Celé msto
jsem jako dopis}', je
znalo.
Te je
svt náramn vážný; knihy, vci. Bude nutno psát poznámky. Bude nutno psát výtahy. Bude nutno lidé,
íst tlusté a nemožn psané knihy Bude nutno sbírat materiál; bude úhrnem nutno studovat Semi-
— —
nárka,
musí býti dohotovena
která
co dlat Píšu Vám. Knihovna universitní straší. Sedím tam denn tak dlouho; stane se
m
mým
osudem. Bojím se neho. Ten je nebezpený. Jsou tu staré moudrosti a staré pošetilosti. Ml bych pracovat. Nemohu. Jsem nekHdny. Je jarní den, jako tehdy za mladosti. Cívzduch
tím, že
mládí
.-
Píse
nco Pro o
mizí.
Co
je to.^
Svžest
tak brzo, tak píliš brzo
vrb.
?
VIKTOR
iká
se
DYK
tomu disciplina. íká se tomu A íká se tomu také uschnouti.
studium.
Venku
zái"! slunce, krev proudí a vzduch je omamný. Pamatujete se ješt
Kvtnou nedli
na tak
stmlý
Náš kostelík
je
svtice tváili se
udiven, když vidli, jak na chrámovou dopadá paprsek
skoro
stnu
V
slunce.
Nco
a svatí a
lavicích dole povstal ruch.
zbožnosti zmizelo v
šení. Stali
Knz
tom poku-
jsme se nepozornými.
sloužil
dále svou mši;
stranti dále odpovídali.
mini-
my
Ale
hle-
dli na kacíský pruh svtla. Bylo to jako luka u Labe, bujná tráva, zelené nebe, bezové píšalky, budící zem! Je-
nom svtice
a svatí nehnuli se se
svých
míst. Nesli své rány, které obnažovali s
výmluvnými posunky.
žili
si
dobe
Oh, zaslou-
nebe! Nechali se
oddan
muiti a zabíjeti. Krváceli; ta krev byla pesvdující. Dívali se do výši, nahoru, kde byl Bh a kry andlské a
všechna sláva
nebes.
když slunce pišlo. odcházelo. Já
nejsem svatý.
Nehnuli
Nehnuli
se,
sr>
když
PISEN
O VRB.
etl jsem svého Heina a svého Turwenva a je jaro. Je mi trochu smutno Stesk a touha. Co vice Silhouetta Karlina
hledí
daleka.
z
miloval jedenkráte.
Zdá se, Co dále?
jsem
—
Allons, já nejsem svatý
Bute
že
zdráva!
Váš Karel Heveroch.
O msíc ást že
našich
jsme nenašli,
smutk pochází z toho, eho jsme hledali. ást,
a to vtši, pochází z toho, našli.
pozdji.
že
jsme to
— O msíc ]Moje
pozdji.
pítelkyn,
jak že to vlastn bylo? Jaro
je
vlastn dost hloupé, budí
všechny naše pošetilosti. Jde se vždy dále, nežli se chtlo. Go je z toho-
Larmoyantní scény, effekty pro lidový 2*
VIKTOR DYK kus. Mohli
Karla
dobí-e.
jsme snad milovati Kde
Ztratil
r
jsem
Ale to druhé
ji
—
Jsem trochu podráždn. Jsem zlý.
Moje nové rubrilcy
A
mary.
to
hloupé. Mají
je
snad
a je to
snášejí
asem
mé
roz-
mne zlobí, u erta, je to nžná slova, mají lichotná
mkká fjesta, Usají se všechny stejn. asem mi dochází humor, podívám-li a
se
do tch oí, v kterých
nic
ani stopa
a nic nebylo, nic,
není
po nja-
kém svtle, po njakém ohni. Jsou to vcné typy. Co chcete Pravím si, je to práv tak dobré. Njaká ospalá blondýnka s modrýma oima, žádné vzru-
šení, ticho. klid.
Jsou to rivolní verše
Heineovy: »Die Seele konnt ihr begraben, hab' selber Seele genunfr.«
Ale je teba, aby se hýbalo tou lout-
kou, je ožila.
stane?
teba
dát
jí
trochu ducha, aby
Ale oživím-li svou loutku, co se Mluví našimi slovy,
posunky,
má
má
naše
Je mi smutné vidti druhé vydání Karla Heverocha na špatném papie a s rozma-
naše myšlenky.
.
píse o vrb. Dívám
zaným tiskem.
nerad do
se
moi mne vidt
zrcadla;
21
se.
Toiile je
mnohem horši, nežli stát ped zrcadlem. A mne ty drobné avantury unavuji.
Je to píliš dlouhá litaníe,
mono-
V hlav mám
tónní, melancholická.
sen, který se rozplynul; v srdcí bolest,
která trvá. ji
A
lovat! je
chladný,
zeje,
teba bych
také dobrá vle!
mí tžko
blázním.
Rána ješt
Byla tu kdysi možnost mi-
popíral.
vit v
Ale nyní
tuto možnost: jsem
úžasn chladný, docela Co mže z toho vzejít
briky se množí,
dnes nese
to,
už ne-
Ruzítra
jméno hrdinka mých banálních poNezáleží na nich! Nudí mne! Jsou to vždy nové illustrace k starému jiné
vídek.
textu.
Najdu milovat
nkdy nco,
co by bylo možno
.-
Vox clamantis in deserto: to jest. má pítelkyn hlas volajícího na poušti :
}tlyslil
tomu
jsem, že jsem vyléen a není
tak.
Co chcete Nkolik
dní
mám
podivné myšlenky. Mluvil jsem
s
Vámi o
Karle, že ano-
VIKTOR DYK
Což kdybych
se vrátil k jediné
nosti, která byla
Mla jasný
:
mož-
?
zrak,
mlký
ne tak
pr-
a
zraný; bylo možno ztratiti se v tch oích. A mla slova pízvuku tak zvláštního, který dati
dovede malichernosti docož kdyby
pvabu. Sním legendu: skutkem
stala se
?
Teba
pouze uviti,
abychom vidli zázraky!
Bute
zdráva!
Váš K. H. *
*
^
Po
roce.
Drahá,
vidl jsem Karlu.
Nejsem vícím. Váš K. H.
O
den pozdji.
Drahá, za
mladých
let
pekládal jsem
trochu neohraban z
—
Heinea.
—
Kdo
nás nepekládal Heinea.^ Habent sua
fáta
—
A
zde je ta
báse:
PISEN O VKBE.
Veer smutný
Z kozolezu loubi.
My
A
sami dva jsme
msíc
vyšel
My
dleli
byl.
u okna.
bledý, dárce
sil.
však jsme byli jak duchové dva.
Dvanáct
pešlo, co jsme pospolu
let
u toho okna tenkrát sedli.
Z
tch
velkých žár,
nžných plápol
nezbylo pranic. Dávno shoely.
Zamlklý byl jsem. Však
—
nu, víte, žena
—
ta tlachavá
ješt hrabala
v popelu starém, který zstává.
Ale ni jedna jiskra nevzplála.
A vyprávla jak
mla
—
Myšlenek zlých dost
tehdy. Velmi dlouhý dj.
Už vážn její viklala se ctnost, dlal k tomu hloupý obliej.
já
jsem dom. Stromy bžely mnou, jak msíc svítil zsinavlý. Neznámé hlasy za mnou kvílely.
A
jel
za
My
však a mrtví,
To
nco
je ta
my jsme
píhoda.
rychle
íkal jsem Vám
o pošetilostech minulosti
celá událost.
jeli!
Rmoutí mne
to.
r
To
K emu
«
VIKTOR DYK: bylo telia toho setkání? Je to trpké, pijít o vzpominku, je to
legendu. Ale
hoké,
ztratiti
mže to nabýti komického
nátru. Není dobe, vzpomeneme-li
si
na starého Heinea, jehož jsme pe-
Komickho nátru, ekl
kládali! je
mi smutno
života
o
z té
píliš veselé
jsem;
komiky
—
Jsem sklíen a disgustován. Bží aby se vše zapomnlo. Není už
to,
legendy, není už Karly,
Cesta je
vymena,
hlasy za námi,
msíc
a
nieho
není!
volají a kvílí
dále svítí zsinavlý
—
»My však chle
a
a
a
mrtví,
my jedeme
ry-
— — K. H.
Po
roce.
Moje vzdálená, lze
chodit ulicemi.
Praha
noí
se
je plnoc. Chvílemi vynkolik postav u zapadlých
spi.
hostinc, plaché stíny bloudí ulicemi, hlasy
jeiv
a
nepíjemn
zazní.
Pak
PISEN O
je zase ticho.
Je
VRB.
trochu mlha.
dkujeme tomu,
štstí
I
to
pvabu vcem. Skoro všechno
dodává jasn, to
je
že vidíme ne-
pedpoklad estetiky. Kdyby
nebylo té mlhy, která je tak shovívavá, a té noci,
která je tak milosrdná, vi-
dli bychom mnoho ošklivých vcí. Byla by
ped
námi banalita
a špína
velkomsta; všechna jeho bída host.
a
ubo-
Takto je to pohádka.
Chodíme tedy mluvit,
ulicemi,
ponvadž hlas
ruší.
[e
lépe ne-
Pejdeme do
zapomenutých konin, pustých námstí. Njaký jeho kout podá nám vzácnou illusi. Jsme v minulém njakém vku. Bída nkolika set let spadla s nás. Nevíme nieho o život dnešních lidí; nevíme nieho o jejich smutných moudrostech. Ale dny jsou šeré. Na hrad sídli melancholický císa, Praha se sídlem
stala
se o víru a to
nás
eká
Ješt lépe
dobrodruh: hádáme
mže
být osudné; zítra
šibenice a smilování :
Ten hluk v dálce, není to Nás která ádí po mst ?
rušiti.
Noli
boží.
hledáme kámen mudrc.
tangere
soldateska, to
nemže
circulos
meos!
VIKTOR DYK
Hledáme kámen
mudrc
jsme pod
a
ochranou císaovou.
Ješt
lépe: není to záhadné dobro-
neznámé cizinky s uhranivýma oima a rychle planoucími srdci? družství,
Nevstupujeme po tajných chodbách podivných palác, kde nás eká rozkoš a dýka?
Praha
Bodí
Sestízlivla.
spí.
m-
šané spi nebo sedí ve svých zakouených hospdkách. Zdá se, že spí celý kraj. My, kteí bdíme,
divné sny.
A
po-
spánek?
fantasii za ten tvrdý
Bute
máme
chtli bychom dáti své
zdráva!
Váš R. H.
Po
pl
noci.
Bylo by teba oistiti se smutkem.
A
já
nejsem smutný.
jsem sentimentální tek, který
;
Jsem mrzutý,
není to ten smu-
oišuje srdce jako prudký
— Oh, doba Bydoba Lermontova! Není už. Vše
píval odnáší špínu. rona,
se stalo malicherným.
Byla to spolenost,
I
naše smutky.
z níž
se vracím,
PISEX O
mé
která uinila
VRB.
srdce tak prázdným.
Hledím na každou jednotlivost mého pokoje
—
vše
mne
mít
sil
vidím knihy, obrazy, skín;
dráždi a píeci vím, že zbavit
se
toho
.
.
.
nebudu Trapno
myslit.
Ví
bh,
pišel jsem
do
té
spole-
nosti prostý jako dít, shovívavý jako
staec. Co mne uinilo takovým ? Dobrý njaký pohled, van lahodného jakéhosi vtru? Byl jsem odhodlán najít tam
nco
dobrého. Ci vina, nenašel-li jsem
nicr Prokletá
mánie
stále
nco
hledat;
nikdy tak nic nenajdeme.
Tak jsem
byl tam, hovoil, smál se.
A chmury poaly na mne
padati.
Bylo nutno stále se ujišovati. Jsou to
dobí
lidé,
výborní
lidé.
Mluvím
mužem; jeho díla jsou aere perenníus. Co se mi nelíbí s
velmi zajímavým
na jeho
eech,
na jeho výrazu.^ Mali-
chernost pouhá. Je zde
muž znaného
rozhledu; duch ne nepatrný, významný v
našem život; v jakou grimassu stami jeho svaly? Je zde dáma,
huji se již si
vážím
všechna
;
pro dnes vyzní
její
slova-
na prázdno
VIKTOR DYK: Byl bych snad našel
nebyl hledal. hledati
nco, kdybych
pro musím
Ale
stále
r
Po
roce.
Nejdražší,
zase ten starý nával.
Mésto huí pod mými olíuy; jsou to cizí ulice a
vera.
Otevírám z
tváe.
cizí
Je to také
nho
okno
do
hotelu
pohodlné cestování jímá
a
mé
cesty.
dívám
se
pravda, je to
ulice. Není-li
Promenáda
Pijel jsem
stanice
r
je živá.
Lidé chodí a
mne pozorovati jejích
za-
fysiognomie.
Rád bych vidl dvé vci: tvá, které si bylo možno vážit. A tvá, kterou by bylo možno milovati. Dosud jsem by
marn
hledal tyto
Tvá, žit!
vci.
možno
Lidé tady chodí. Prvý
tloustlý
oban,
Podailo se
pochybný
daí
dv
které by bylo
mu
si
vá-
zjev: ob-
který se široce usmívá. napálit kupce, prodal
objekt.
a je možno,
Jeho obchodu se že by se dal nalézti
nový, výhodnjší pramen.
Jiný zjev:
-
PISEN O
muž, který
pro své bureau; nikdy
žije
pimo ped
neodvážil se stát
Má posvátnou zor"-
VRB.
Jeho touhy
r
chefcm.
aktm. Jeho ob-
úctu k
asem
'Nesní
o karri-
ee: Je to daleký sen poníženého; nedkoval mu posledn president
padn
zdvoile
r
Nechystají se
ale
ná-
zmny
Muž švihák: vyšel ve svou dobu; promenáda práv oživuje. Vyšel, aby ho obdivovali a hlavn obdivovaly. Je tc páv, jehož nohy jsou píliš nápadné. Tento muž je jist protektor; jeho gesto je mírn blahovolné. Tváí se závažn a mže mnoho prospti. Zatím ješt ne pišel jste ponkud pozd; v budoucnosti bude vidt. ale ;
.
.
.
A kyne dstojn na rozlouenou. Tento muž
je
oím
patrn
nic
Podá návrhy.
Jeho
v zastupitelstvu.
Je velmi pozorný.
neujde.
Blahobyt
msta
závisí
na jeho pozornosti. Pichází muž myslitel;
zvítzil
práv
tivník
»nkdy
až
v polemice.
až rušivé-. Falsifikát.
moji polemiku'-
Pro-
'nkdy etli jste pece
rušiv^ místo
Myslím, že jsem
tzil;
vítzím ostatn vždycky.
který
projevuje
energii;
zví-
Muž,
prodírá
se
VIKTOR DYK
bezohledn davem.
Dostane
chce. Je na všech místech,
se,
kam
kde ho ne-
vyhodí; ba na nkterých, kde už ho
Muž
vyhodili.
s
umleckým úborem
a nonchalantními pohyby.
Pohlíží se
superioritou na chodce. Nestvoil sice
nikdy
Jenom kdyby chtl! Ale
stojí
nco
stvo-
svt vbec
eno
nkdy nco
mohl by
ale
nic,
stvoiti.
za to,
aby bylo
?
Co
se týká
mnohem
té
druhé tváe,
je
to
horší.
Nic nebolí víc než valgárnost krásy.
A
je
u nás
krása,
která by
nebyla
Vyjímám Vás, má drahá pítelkyn. Ale co poít s Venuší, která je husou? Zdá se, že bych byl chtl milovati. Zdá se, že bych byl mohl milovati. O tom tedy pomlíme. Ale vulgární?
o dnešku, co
píši-li
mám
už
mnoho
touhy!
Hledím
touha! svoji
ženy,
mnoho
tvá:
dnešek? Ne-
je to
illusí
a
mám
ješt
Prokletá neunavitelná
do
ulice
jsou tu ženy,
a
hledám
které
loví,
které hrají, ženy, které Ihou, a
ženy, které jsou banální.
horšího?
Ta žena
Co
vyvolala
mže
být
žárlivost
VRB.
PISEN O
tvá záí;
jiná dovedla po-
druhé;
její
Tiluviti
sokyni; je uspokojena.
mnívá se vznášet jako
dvod, neumí zná
vše;
mluví
totiž chodit.
bohužel,
že
také
o
všem
— ped tmi tváemi
Prchal jsem
svého domova; zbavovaly k
Ta do-
má pro to Ona zase
orel;
práci.
Utíkám
s
mne
na místo.
místa
Kivdil jsem kdysi knihám.
mumie, budiž, mumie
ze
lásky
Jsou to
vj-schlé a neživé.
Ale co íci o tch, kteí
žijí.-
Zavirám okno.
Po msíci. Moje pítelkyn, není to smutné slovo: nelze nic zažít,
eho bychom
si
ped
tím už krásnj-
ším nepedstavovali.- Život
na
konec
dáti
jen
jedno
nám :
mže
routinu.
Routina, to je ohavná vc. Získáme ve
všem:
v
život,
práci,
ji
milování.
Uspoíme si tím mnoho nepíjemností. A je pirozené, že tu výhodu nutno ním vykoupit. A tak se pi tom nco
VIKTOR DYk
32
Bží nyní o
Ztrácí.
se nabylo,
to,
eho
to: vyváži to,
Otázka
co se ztrácí?
ponvadž
spíše theoretická,
aby se to
:
je nutno,
ztrácelo,
K. H.
Po tech msících. Moje pítelkyn, to je tedy archiv. Je klid.
o
A
Ty
tu ticho.
Je tu
uklidují.
staré listiny
Vše,
em
umí mluvit, minulo už dávno. pouze pítomné dráždí. Z dálky
vše vypadá snesitelnji. Je
to
tžkopádný
mluva ne-
styl,
obratná; jsou to staí váleníci, kteí
nedovedli píliš vat,
je
V mei
korrespondo-
chudý, jejich sloh primitivní.
mže konen chcete.? Mají
dojímat.
ale je
snesu. Pracuji
krauje
I
to
Ostatn, co
svou manýru, strnulou a
mnohomluvnou; ji
zrun
vyznali se lépe. [ejich jazyk
s
nám
cizí
a proto
chutí; a práce po-
rychle.
Odpoledne.
— — —
toulat
jména, jako nový
se
lovk
bez
cíle,
bez
a beze všeho
O VRB.
PISEN
život.
mla žiju
na
který
balastu,
bedra
naše
uložil
Mít dobrodružství, která by ne-
verejška ani zítka. Ale
ani
vždy
já
bu ve verejšku nebo zítku.
Dnešek? Sedím
v
archivu,
vypisuji;
musím vykonat, chci-li být hotov vas. Bda. Musím stále. Dílo musí být hotovo. Je teba a
tolik
pospíšiti^
si
já
si
luka!
žádné
Korrektury musí být ob-
lánek dodán. íkám: toulat
starány,
A
práce
tolik
Zapomnl jsem zjevy
A
mé
as.
Pole, lesy,
už hledat
fantastické
které obletovaly
tak jde
se.
a
Ni-
graciésní,
sny? Nebudu už
ani toužiti?
Podíval bych se rád
dom. Pote-
boval bych trochu odpoinku. Pracoval
jsem mnoho, až
horen. Mnohdy
jsem velice unaven. Ale bojím
pípad
to
Karlin?
Utvoil jsem
si
se.
Mám nkteré
Není
illuse.
obraz, který neodpo-
vídá skutenosti. Budiž; ten obraz tu je.
Nikdy se neodvážím riskovat fu-
šerství
pírody.
Behy Labe pravda? Píse
Ne, nechci se
vrátit.
musí být zarostlé,
není-li
Jako hoch jsem o vrbé.
rád
sedal 3
VIKTOR dyk:
u nedávno zasazených vrb.
eka
nula tak
mých my-
šlenek
Nic nerušilo
tiše.
ply-
sn. A na protjší stran vod: a ten druhý zjev mne upoutával. Tam a
stromy se zobrazily ve jejich
dole muselo být
iká
mnohem
tišeji
ješt.
tam hluboko.
se, že
Jsou také pole a luka a lesik na vršku
S
za
.
.
.
Dejte mi mojich šestnáct
let
vody jsou sen, bojím se toho. Zdá se mi, že usychám od tch dob, co opadaly. Ml jsem žít jinak; chtl bych
Jarní
zkorrigovat Afriky,
život.
do iny,
pro sociální
pimen
Mé
povolání iní doktrína,
všeho
.^
jíti
demokracii.
byl
Jak,
Ml jsem do ml jsem agitovati
zhloupl
a
Snad bych byl klidný.
mne nepokojným.
která
uí
relativnosti
Doktrína v duchu Ben
Za nkolik Kterýkoliv
Akiby
bude má práce marná. studentík pokrí nad ni
let
rameny. Materiál zastaral, není už k po-
teb; Co
výsledky knihy se tím hroutí.
je býti
historikem.^
Pracovat pro
rok, pro deset let?
A pece mám svj kupí,
sen.
Fakta se
dokumenty hromadí; ponouji
O VRB.
PISEN
do své práce.
35
se všecek
mne
živost, která
Je to náru-
posedla.
Ctu staré
knihy, staré memoiry, letáky,
turu
A
Penáším
doby.
obraz periody
Podivné obrazy couvají a lákají
Dílo
se
stává
v
litera-
minulo.
se jasnjším.
mne vábí; jenom že mne k cest za nimi.
nabývá' vždy vtších dimmensí.
Opíjím se minulými dny. Stále nové
nové
profily, stále
nové
Vidím své silhouetty: násilnický bezohledný vládce s
je to
stezky,
stále
odstíny.
rami a
filosofa,
neúmorné
allu-
muž smlých myšlenek
energie. Jsou
to ironit
filosofové a rokokoví státníci, dobro-
družní intrikáni, myšlenka, která bloudila
—
dtmi. Chtl bych vzrst.
uji do
A
líit lavinu
zem, na síla?
že zatím prchá as.
Zmohu
ji.?
Mohu
ji
stojím.
níž
její
drahá vzdálená!
Je
Nevím. Vím
A
to
jen,
úloha je veliká.
zmoci
Ale jak jsou konfusní
má
a
mi zdá, že se zaho-
stále se
slabost, je to
za-
kteí jsou posud
obi,
.-
mé
V tom
myšlenky, labyrinthu
není nit Ariadniny. Nevím, nezbloudíte-li.
Ale snad píši dnes více pro sebe než
DYK;
VIK.TOR
36
pro Vás, a
Vy prominete
tento egoistn,
který je potebou.
K. H. *
Po
roce.
Moje pítelkyn,
Má
každý neseme svou chiméru.
méra mne pemáhá. asu, více asu. Scházíme
tak
se
sob
cechu. Jsme k
Nemže
škodit.
to
Dívám
vzdáleni.
se
asem, úastnici velmi
pívtiví.
A jsme si hodn —jak tak píjemn
plyne hovor, zní smích a žerty jejich
e — obas.
Pipadá
bych v nich vidl trochu asi takto:
—
tovanjší
nás.
Lidé íkají, že
rty
talent,
A
není
talent? Talent není všecko. Hlavní
klidn sedt a nehnout se
A
vy píliš jdete
Kladete jete
si
mnoho tkáte. od
pedmtu
píliš
na-
jejích
to
co je to
je
se,
na
jste talen-
Pedevším
Po druhé,
správné.
—
mi, jako
ironie.
dobe, mluví
slouchám-li
chi-
Je to chaos. Více
s
vc
místa.
Rozptylujete
k
pedmtu.
mnoho úkol.
Pracu-
ovšem horen. Vaše energie
veliká.
Ale co
platí.!"
je
Je nadje, že se
O VRB.
PISEN
Konen jste trochu
ubijete, milý piteli. bílý
A
kos v našem oboru.
všichni
poctiví kosové jsou erní.
Tak hovoí,
slyším-li
dobe. A skoro
Tváím
mi zdá, že mají pravdu.
se
pívtiv jako vesele dále, tak vesele,
dobe,
se
Hovor plyne
oni se tvái.
pomlouváme svt. Je nám podivn vesele. Je vždycky
míti
oddechu v kruhu
chvíli
pátel svého cechu.
Upímn eeno, dsím ch, ve
to je
má
svj cech
Kom
tch
se
nehledt na
a
ce-
viti
vada. Je nutno
nic dále.
dávají se klapky na oi, aby
To
nevidli na právo ani na levo.
je
rozumné zaízení. Pátelé v cechu nepotebují klapek; nedívají se stejn na právo ani na levo. Je
všecky
boval bych vzrušit.
paní
všecek a
Žiji
dra-
Zarostly
let.
k lidem. Dovedete
cesty
pedstaviti
je
má
prázdno kolem mne,
há pítelkyn mladých
takové
prázdno?
si
Pote
trochu celou bytostí se
mj as
Ta
svou chimérou.
se
pílišných nárok. a
Bere
mi
všeho mého ducha
nedává mi nieho,
ta zrádná.
Neni
VIKTOR dyk: to
pkné od
Hraje
Ml
si
se
Ba co íci? Uniká mi.
ní.
mnou na schovávanou.
ve
mn
ml
své látky;
bycli užít
se koncentrovati. Ale je
njaký
a chtl bych stvoit
bych neklid
nco
ve-
likého.
Ne knížku pro jeden, pro de-
set let.
Nco,
co by zachránilo Karla
Heverocha, co by bylo mojí rehabili-
ped sebou samým. Nebo asem je mi smutno;
tací
emu
se pak: k
Vše
šlo
jinak,
ani veliké
Bute
byl ten
mé
Má
Vc
velmi málo zábav-
prominete tuto sentimentalitu.
je vážná, zní
posmšná »Je
melancholie
indisposice. Byl jsem
Vám spoleníkem ným;
Nemít
moje pítelkyn. Já
zdráva,
z
jít.
ani velikého díla?
nejsem zcela zdráv. plyne snad
život?
mlo
nežli
vášn
a táži
celý
mi v mysli
stále
ona
slova:
nadje, že se
ubiješ.*
K. H.
Po Energie která
marn
pl
vyplýtvaná;
zstane torsem,
roce.
práce,
život, který zfu-
píse o vkbe. Vaše
šován, sen, který nerealisován.
vzpomínka
úhrnem
je
—
—
budete-li dobrá
rubrika:
to
Heveroch-
Karel
Po msíci. Moje pítelkyn,
mám asem toho nikomu,
má
ten dojem. Neíkal jsem ale
moí mne
padá mi jako zoufalý s
a snad to
mj život pibh závodníka,
hlubší význam. Celý
naptím všech
úsilím.
Nebo
sil,
s
beznadjným
vím pedem, že nezvít-
zím v tom zoufalém a vysilujícím
zá-
pase. Slyším za sebou ten klus, který
znamená pro mne katastrofu
;
mj
sou-
pe mne dobíhá. Stále více blíží se ke mn. U barrié. y stojí diváci a pozorují s interessem ten zápas. Sta hrdel
povzbuzuje závodníky: hip, hipl není, hra je ztracena,
vzbuzují a
soupe
možné stane
se
Sil už
ale diváci po-
je už
na
blízku.
možným.
Ne-
Poslední
námaha, ctižádost, ješt chvíle vzpružení,
ješt poslední nasazení energie.
Je to spíše
setrvanost
nežli sila, která
!
VIKTOR DYK
mne
žene.
:
píjemn
Diváci jsou
roz-
mají právo na zajímavý zápas
ileni;
Ale ten
a tento není bez zajímavosti.
vzadu neustává
mne
dohání
podléhám,
tal^é;
bylo to zdání;
Vidím, že
nyní znovu.
musím podlehnout.
že
Je
to zlá chvíle; za okamžik se hroutím; ale dále,
do posledního dechu!
Cil,
tak
blízký, je vzdálenjší nežli kdykoli jindy.
nejsou to
Jen frenetický jásot slyšet: tytéž davy, které volaly
panem
et cir-
censes r Stín mihl se
pede mnou.
Klesám.
Je Konec.
To je muj podivný
Neíkal jsem
sen.
ho nikomu.
Bute
zdráva!
Váš
K. H.
*
Moje pítelkyn, je to starý
Málokdo ho ších.
autor a neznáte ho zná. Není
asi.
nejšpatnj-
z
Ba možno íci o jeho
díle,
které
mne vždy napluje njakým hlubokým smutkem: které naše
je to
muž, který
smutky skoro o
Dva dojmy mne
cítil
n-
sto let díve.
pronásledují poslední
PiSEN
O
VRB. koní
dny. Je to román, který
vou scénou: hoch snivý hrával v
si
koáe,
málem mystériem. Po se nezmnil,
koár
který
letech vrací
Venkovský
se morósní, zklarraný muž.
dvr
tako-
dobrodružný
tmavé koln, schovávaje se
v
širokém venkovském
byl
a
stoji
dosud
koln trochu zvetšelý už a pokrytý pavuinami mnoha let. Muž vleze do
v
koáru, kde
hrávali si dti. Nic se ne-
zmnilo; jen
život mezi tím byl ztra-
cen.
Nuže, týž autor líí vysloužilce, mla-
dého herce enthusiastu, nevšední herecký temperament, »posledniho kome-
U
dianta*.
Zstala
mu
Ligny rozsekli hluboká
jizva,
mu
hlavu.
která nižád-
ným vhodným zpsobem
nedala
se
zamaskovat. Herec odpuzoval na scén; stal se
adu
nemožným; bloudil sem a tam jako nápovda. Kdysi vy-
let
stoupil
nkde
ve venkovské
scén jako
náhradník za Othella, který utekl.
Ml
úspch. Publikum bylo nadšeno. Pišel náhodou také jakýsi enthusiast, který dal si ho vyvolat a gratulova mu k tak znamenitému maskování. veliký
«
DYK
VIKTOR
s>Výborný nápad ta
:
jizva,
výborný
—
nápad
Nevím, vypravuji-li dobe; etl jsem už dávno onoho autora. Ale tak
njak
to vypráví.
Mám
takovou
jizvu.
Ale byl bych
nerad, kdyby publikum
ji
vidlo. K. H.
Moje pítelkyn! Máte hošíka. Bude dobe, nebude-li
Uite
ísti knih.
nedejte
mu
z
nho
našimi zrádci. Nejprve a pak žijeme stále více
naši lásku.
cokoli.
Ale
do ruky knih. Knihy jsou
my
žijí
ony pro nás
pro knihy.
Žádají
od nás; naši krev, naší sílu, Zavedou nás. Míižete tomu
vit. ísem churav. Velmi churav. Chci se léit.
Snad se
to
podaí. Snad umru.
Vzpomete asem na Karla Heverocha. Jsem unaven. Mé síly jsou vyerpány. Je to pro chvíli, je to pro vždy doufat.
jen tolik je
Zbývá
unaven a mám už abych mohl mlet. A pak
Ale jsem sil,
nutno lidem íkat, že
je
mí dobe.
.
O VRB.
PISEX
Mjte vše
to
dobe, moje drahá. Ostatn nemá významu. Slunce svítí
se
jasn, vše jde svými cestami. Proze-
má
telnost
vle
boží
abez bohem
své zvláštní plány;
— znáte pece biblí
S
.-
I
Váš Karel Heveroch.
Edvard
Linhardt vracel se cestou
mezi topolí týmž dostavníkem, který
ho dopravil do S
.
.
Bylo po
.
deští.
Vzduch
zvlhl a ochladí.
i nco
jiného, co cestou rozechvívalo
Edvarda Linhardta-
upen
na
Byl to chlad
Zrak
bod, který se
zmenšoval; byla to
vž
jeho
byl
víhled,
kostela v S
.
.
Rovina prostírala se kolem a bod
S
.
.
.
bylo vidti dlouho.
A
Edvard
Linhardt, nachýlený, vážný, inil melancholické resumé: Jak je to v králi
Lávrovi Teba
nkomu
jemství a svou bolest
mála
totéž.
íci svoje ta-
—
což je bez-
Nešastný holi našel svou
vci najít nieho krom
vrbu, a to je dobré. Je hlavní
svou vrbu.
Nebo
není
VIKTOR DYK
oddan
vrby, která tak
té
:
naslouchá.
Je teba, aby tajemství bylo uchováno.
Není dobe, v blízku
je
dne
druhého
(— znám
odkryje-li
tžko
nco
hledti
tebe, chlapíku
a zlosti. Bylo by
Nkomu
se.
oi mohou
íci; tak !),
možno
to
luje-li
písná
nkde
litera
daleko,
k žalu
zabít ty,
znají tajemství naší bídy. Ale
snad
znalecky
že je to
kteí
nedovo-
zákjna, nuže,
m-
v zapadlém
steku, vymykajícím se geografickým znalostem
Ta
je
najdeme svou vrbu.
lidí,
pedevším daleko
a
nemže
Krom toho —
nás upírat oi.
na
rozumí
nám vrba vbec? Lze o tom pochyA tak nemže nám vadit, zví-li
bovat.
naše tajemství.
Tak íkal si Edvard Linhardt, niczmocovala se ho melancholie,
mén
tísnivá,
zákená. Nebylo
krom
koho
vrby
.-
Karel Heveroch je
nevdl
nuže, jest,
mnohem
o
skuten
Domníval
mu
zcela
než
vdla
vrba, která na konec pronese
Jsou duše
že
blízký;
nm tém nieho, to
mén
své bohužel nad
ni-
se,
vrba,
njaké
smutným koncem.
skuten
tak daleko a
cizíí
PISEN O
Že není stále
VRB.
nieho než vrby? Bod S
ješt bylo vidt v obzoru.
se vinula
silnice s
pol, daleko tolikrát
veroch
A
dvma adami
.
.
.
dále to-
viditelná, silnice, kterouž
kráival
ped
léty
Karel He-
—
'
Podzim
1903.
TRI SENTIMENTÁLNI
CHVÍLE
KARLA VOJTCHA.
//
J
Hoch, Karel Vojtch, sedl zádum-
iv
u
tn.
rákosí u
Nevidl však nieho; behu, ani kvtu leknínu,
ani
ani
lesklých sídel vznášejících se lehce nad
hladinou. Chvílemi bylo slyšeti šplouchnutí ryby, vymrštivši se
z
tn;
ani to
neupoutalo jeho pozornosti.
Vera, když
vstával, ekli
se ptal, aniž to
to,
aniž
mohl ekat: Lidka
je
A
je
nemocná. Doktor byl
u Šedivých.
prý to vážné. Zatím nelze nic
vdti.
Ale zítra se to prý rozhodne.
Nikdo
to
neíkal jemu;
íkali jemu, když se íkalo.- Nehrál
si
s
mu
pro
by
Lidkou; a když se
potkali, nepromluvili spolu.
Díve
ano;
nyní však bylo po všem. Kdysi ekl
nepívtivé Píse
o
slovo. Konec.
vrb,
to
nikdy nic ne-
jí
Nicmén bylo 4
VIKTOR DYK:
50
mu smutno
po celý den. Nemel, komu
by se svil.
Kamarádm To by bylo se mu smál, hlun, r
smšné. Toník by jak
on dovede se smát. Venda
horši.
Tváí
se
vážn,
mysli. Zítra to zná celá ves.
Doma si
je
ale víme,
si
A doma-
nelze teprve se sviti.
o tom pomyslili
ješt co
Co by
r
Ale po celý den nebyl klidný. Nedovedl ani dovádti. Chodil plachý a
nmý.
Vyhýbal se kamarádm. Šel do lesa a
tam usedl na paez uprosted pa-
seky. Bylo tam ticho. stil
zajíc v
Chvílemi zašu-
tráv. Karel Vojtch sebou
nepohnul. Nechal ho nost nkolika krok.
na vzdále"
dojíti
Vítr se obrátil,
ho zvtil a zmizel. Pak pišly
zajíc
babky
hledající
všímaje
si
houby. Ale on
leže}
jich a nevšímaje. MjisJil na
docela jiné vci.
Sedl tam dlouho;
nm
do veera. Hoši se po shánli. se po doma. Nebyl tam. Pt.^li
nm
Ale pak pišel.
Kde z
?
V
nho Veer
lese.
Kde byl? Na procházce. Co tam dlal Nic. A už r
nedostali slova.
nebylo slyšet nic zajímavého
Mluvilo se o práci na píští den; o Ve-
VOJTCHA.
TRI chvíle KARLA
selem, který je zadlužen a
od
desíti
51
hospodaí
k pti; pak pišla
e
také
na Lidku. Nezmnilo se nic; ani k horšímu, ani k lepšímu. Zítra.
Toho veera
Karel
byl
Dlouho se povaloval na
ml
horkou.
Smrt
smrt.
neklidný. loži.
Hlavu
A
na Lidku.
Myslil
je ošklivý kostlivec.
ho v obrázkové knížce.
na
Vidl
A zem je
stu-
dená.
Tak že
usnul. Spal neklidn. íkali ráno,
kiel
kdo
Ulekl se znateln;
ze spaní.
zeptal se
bu
nesmle, co kiel. Ale ninerozuml nebo si nepama-
Tím se mu ponkud ulevilo. Ráno pišel doktor k Šedivým znovu, Karel ekal už dlouho u vrat; vidl toval.
ho zacházet do dvora a do stavení. Pobyl tam dlouho. Karel byl jako na jehlách.
Nemohl
se však odhodlat k od-
chodu. Obcházel stavení vytrvale. Pak
ho napadlo, že by to mohlo být nápadné. Jeho
dom. Za
tváe
Díval se chvíli
pes
zapálily.
Šel
plot zahrady.
pišly zprávy. Karel na-
schvál odešel do
kou hladu.
se
Tam
kuchyn pod záminíkala Bara matce
VIKTOR DYK
:
novinky: Doktor íkal, že do poledne bude rozhodnuto. Njaké divné slovo ikal; Bara nemohla si vzpomenout. Ale v poledne pijede pan doktor znova.
Karel naslouchal, jakoby lhostejn,
kousaje do krajíce. Pak vyšel ven. Odložil
chleba na lavici v zahrad; ne-
mohl jísti. Zrak jeho spoinul na protjším statku. Pak, aby ho nikdo neuvidl, vyšel ven.
Do
polí,
k tni.
Tam
sedával rád. Bylo tam ticho a klidno;
zpv skivana znl s výší. Zde nebude ho nikdo vidt. Sklonil hlavu
jen
do vody, aby
ji
ochladil. Bylo to však
mamo. Vteiny nechtly míjet; poítal, aby ušel as, do sta. Nové sto, pt
mu
set, tisíc
—
Nezvoní ješt poledne?
Lidka objevila se
Nemohl
jí
ped
jeho
oima.
nikdy íci dobrého slova;
vše mrzlo na jeho rtech. Byl zamlklý a bojácný
ped
ni.
Bylo to zvláštní.
Jinak nebyl zamlklý ani bojácný. Co se bázn týe, musil by teprve pijíti ten, kterého se bál.
VOJTCHA.
TRI chvíle KARLA
Ku píkladu s
byl
53
Havl,
tu Jeník
kterým se dostali do kížku. Byla to
pkná
pranice. Odnesli oba
poádné modiny
a
Ale
ne-
mohlo se
by se ho byl
bál.
že
ici,
boule.
^ —
Ale zde byl jiný pípad Hrávali
si
svého asu, ona byla ma-
On mu jí
liká a drobounká. ostatními.
Bylo
útlá a slabá.
nkdo. Kluk menem. Ale
Bylo
ji
že je tak se
dotkl-li
zle,
ehov
ped
chránil
líto,
zídil ho za to
pkn! A on
Ale pak už nebyla tak maliká.
Konen dv-
pustil ze své ochrany.
ji
ata
s
dvaty, hoch
s
hochy.
A
pak
s
Ro-
už spolu nemluvili.
Šla
zárkou, a on stál
Toníkem u
s
jí
hodil po ní ka-
kdysi
vrat.
Lidka se zpozdila; a Toník na neki-
el »Husy jdou
it
—
«
Karlík stál rozpa-
hledl stranou na jablo. >Bose jich-« smál se Toník. sKikni
jíš
a
na n.c
A na
Karel,
ervený jako krocan, vzkikl
dvata »Husy
Ješt nyní
umeli ani
jdou!*
stydl se
za
to.
Což
Lidka? Nesnese toho. Nesnese
pomyšlení na
to.
Už nyní
je
bo-
VIKTOR DYK:
54
lest si
tak palivá a krutá,
mysliti horši.
A bude
že
nemožno
horší,
ume-li
Lidka.
Nebe bylo modré; byl jasný den. Vzduch byl vlažný a milý. Ptáci se rozepli,
nm
bylo trapné, báz-
Opravdu
se bál, on, který
ale v
livé ticho.
se stydl báti. Bál se zlého slova, plné-
ho hrzy a
šera.
Nkdo mu jemu.
On
Smrt! Co je to smrt?
sahal na
nco, co patilo
sárn nesáhl
by na to
nevidl toho ani dny
jinak;
msíce, ale nyní, kdy ty cizí ruce chtly mu vzíti jeho majetek, bouila se jeho krev. a
Dupal zuiv, se vším chlapeckým
kem
vzte-
a s chlapeckou úzkostí zárove.
»Ne, ne, ne!<
Bylo mu, jakoby
vn sedl
u
tn,
íkaje, jako opakují v kostele. »Ne, ne, ne!«
Váhavým krokem
šel
Karel
dom.
Bál se dojíti. Pohlédl na protjší statek.
Nic zvláštního.
mluvil o tom.
Doma
Nedovedl se
nikdo neptáti.
Se-
dl tu, umuen svým ekáním, bez chuti k jídlu, zalekaný. Pak pišel otec. Ptal se matky, jak je Lidce.
»Lépe.«
A ona
ekla:
TRI chvíle KARLA
VOJTCHA.
55
II.
V
-
ten zamraený,
kráel
Karel
uvadlo
asi
kalný jarní den
Vojtch
ulicemi.
Jak
venku jaro! Zda nebylo
tch vní. Jeho
citlivost
venkovana
puchem všech neistot,
byla urážena
jež spláchl dešf.
Vojtch
Karel
uhýbaje i
chodcm;
prošel živou
spíše
se
man
zaboil v
tišší ulice.
Hvízdnutí vlaku vyburcovalo nek;
stál
ped
tvrtí,
bezdn vozm myšle-
z
nádražím.
Vešel dovnit; veden neujasnnou mj^šlenkou usedl na lavici v šerém korridoru a zahledl se do stropu.
Vlaky pískaly, kroky znly, sijhouetty
neznámých
oima. A
míhaly se
lidí
daleko,
ped
neuviteln
jeho
daleko
nouti.
a pece nejzetelnjší jedna Tvá, na níž nutno zapomeZstal pece zde; odhodlal se
nejeti
dom;
za
nimi
tvá
—
je
teba zapomenouti.
Jeho druzi jsou na svátcích.
sám
a
sám
a k
tomu
cizí
Velikonoce! Jaké to slovo! zde. Evlo to mvsiitelno
i
On v
A
je
zde
mst. on
je
VIKTOR DYK
56
:
Umdlen znly kroky korridorem, nco jako echo monotonniho kyvadla. Vzdálená tvá — pro ješt záí ony oi
tmavé, hluboké zeti z
jeho
?
—
nechtla zmi-
sn. Vzdálená tvá neopou-
štla ho, a on vzpomínal, že v ten den modlil se Ježíš na
hoe
Olivetské, ano,
o zelený tvrtek.
A
svdné
náhle podlehl té
hlubokým deštivého
tm
oím. Ven,
dne!
a kalného
tvái a
ven, do toho
Ven, ven!
Nejbližším vlakem. Vstal. Vyšel
nuré chodby; stanul
Chladné
oi
tázav na kam chtl
oi
A
jeti"
probudily
Mechanicky
vzdor
mu
lejich cesty jsou
keovit
Kam chce? A kdyby
Co
si
zma-
pocítil
všichni, co plátno, neeká-li
setkat?
ekl
vysloviti. Byl už
vlaku,
Co uinilneeká. Nikdo.
—
leželo na mysli,
svíral lístek
v rukou.
mohou
spoinuly
náhle chladné ony
jeho
naladn se týrati. Když sedl ve
se
po-
Zmátly ho. Ah, ano,
jméno, jehož nechtl
ho
z
pokladnou.
pokladníkovy
nm.
naschvál jméno, jež
tek.
ped
Nikdo ekali
ona? Jak
mohou
rozdleny.
íci?
TRI chvíle KARLA
Od
dny,
a
Tedy
obsažný.
nevstou. Nevstou. Mnoho Jak mohlo být jinak: Sen jeho
je
štstí.
byl
ped nvymnn. Byl
jako
byl
domova, struný
ona
57
dopisu, který obdržel
kolika z
VOJTCHA.
pošetilý.
Rozum mohl ho peKdyby mohl rozum
Rozum!
svdit. mluviti
Ale bylo
nco krom
bolest.
úsmvy koval
s
Cítil drá-
Vzpomínky
staly se
si
výmluv-
a
njšího: jeho pošetilé srdce.
savou
zhokly,
A opamnoho
grimassami.
jakousi
nco
rozumu,
mnohem pesvdivjšího
zuivostí:
štstí!
Pak pišel kalný, hýivý týden, kdy hluk a
vava mly pehlušit
uvnit; nedovedly to z
hlas
docela.
tam
Vyšel
toho týdnu zhnusený, unavený, po-
špinný. tek
—
A
nyní byl ten Zelený tvr-
Ale na Vzkíšeni bude marno
ekat.
nm
Dojmy posledních dn ležely na tžce a vyítav. Nemohl jich zapudit. Pitiskl horké své
elo na
sklo okna,
aby se ochladilo. Ale bylo tomu jako kdysi
ped
lety u
tn;
tak,
pocítil
VIKTOR DYK:
58
fysickou únavu, duševní ne.
nevdl
koho, marná
Bil
by a
kterou ne-
síla,
možno vybít na nkterém pedmtu, inila zoufalcem. Oh, pravda. Má právo k tomu, co uinila. Nic nelz-i
bylo
vyítati. Nebylo ani slibu, který se tak
lehce ruší. Ani toho ne.
pece kivda Žár jejích oí zdál
Byla tu
chvíle.
se slibovat oné
Odjíždl tehdy
dla na nho
A pece
r
z
vánoc; hle-
podivn, když se
tak
rozcházely.
>Neml byste odjiždt,« A její oi slibovaly — Vlak ujíždl. Dále! se.
— Stanice. —
Hotovo!
Nkdo vstupuje. Hovoí se. Smjí
Výborný
Moci
pravila.
vtip!
Oh, protivné tváe!
bíti, bíti!
A sedl tu pst.
zatínal
v kout,
Oh,
zlý,
najít
zamraený;
nkoho!
Jeho stanice pišla. Vystoupil. Stanul
ped
nádražím. Na chvíli prodralo
se slunce mraky, luk.
—
Bylo
cítit
vni
Tam! Tam?
Podíval se na hodinky. Vrátil se do
ekárny.
as
dl mdlý
a
míjel.
Karel Vojtch se-
vyerpaný.
Nyní náhle
TRI chvíle KARLA
neml
Ta
sil.
Venkovská
VOJTCHA.
blízkost
stanice,
mu
je
brala.
opuštná,
skoro
vzením, v nž je zvrhala — Hodiny míjely. Pak as; vstal, šel k pokladn.
stala se jeho
jeho fixní idea byl
Hvízdnutí vlaku se ozvalo.
Bylo ho vidt
dálky; u vinic.
z
Jedna minuta zastávky. Vstoupil do vlaku. Hotovo. Signál.
Vlak se hnul. Jeho rodná ves vzdalovala se
nho
od
a s ní se vzdalovalo
tvá s hlubokýma tmavýma oima. A on jel se schýlenou
všechno.
I
krásná
hlavou, zaatými rty,
nmý.
Byl ochoten do ni
Picházela tma. vejíti.
III.
Byl to tehdy veselý Sylvestr.
Píjemný, lehký mrazík.
hluno
Po
mst
a zábavno.
Bylo už po plnoci.
šampaské perNovému roku. Pak
Sklenky zacinkaly, lilo;
pipíielo se
se veselí lidé vyvalili na ulici. Nebylo
spolenosti dosti široké;
svtem na
bratrství!
pít s
celým
Z hostinc do ka-
VIKTOR DYK: kaváren na
váren,
z
úžasn
živo.
Bylo živo,
ulici.
Alkohol procházel se
uli-
cemi.
Karel Pil.
pilý,
Vojtch
byl v davu.
Byl den, kdy nutno
ne
píti.
Hvízdal
opilý.
si
Byl na-
písniku;
všeobecná rozjaenost zdála se pecházet na
cházet se
nho. Bylo
tmi
známé, kiet, býti
jásat,
veselým!
hluk, že
to zábavné, pro-
massami, oslovovat ne-
hmotit! Nutno
Stropit
tak
ohromný
by se všecko ohlušilo a pe-
kielo. Více, více! Oh, konen je nutno smíiti se s životem. Zítek možná bude ošklivý; ale je daleko,
ohromn
daleko, jako
mladost a
její
pošetilé sny!
Karel hlomozil.
Vojtch
se
usmíval,
kiel,
tehdy veselý Sylvestr.
Byl
Na Píkopech bylo nejživji. Bylo tam možno zahájit rvaku. Tisíce záminek mohlo se naskytnout. Vše je dovoleno v tak veselý den. Ale Karel
Vojtch
byl mírumilovný
mírumilovnjší které jinde.
ovšem
té
lovk chvíle
lovk,
nej-
pod sluncem, svítilo
nkde
«
TRI chvíle KARLA
Asi
VOJTCHA.
u kavárny Continental skupina
rozjaených ctitel Nového roku kiela na nho *PrositI< Opakoval pozdrav. dil
v
A
tu zaslechl hlas. který vzbu-
nm
reminiscence;
právem mohl
hlas,
který
je budit.
Byl to ženský hlas.
j^Pan
Vojtch,
volal jásav.
Uklonil se. Myšlenky jeho, tžkopádné alkoholem, namáhaly se pracovat.
U
erta, že jeho iní alkohol tak
tupý. Jiní mluvi, blýskají se! »PrositI< opakoval.
Žena, jež vyslovila jeho jméno, byla. zdálo
se,
rozjaena více než ostatní
spolenost. Rozpustilý výraz inil lost
ji
její
tváe
vulgárnjší než snad byla, opi-
ženy
psobí mnohem trapnji než
u muže. Klobouk zcuchán.
Oi
její
byl pošinut, vlas
hledly vyzývav a
cy-
nicky.
>Pan Vojtch,* opakovala.
myšlenky byly tžkopádné
—
I
Náhle dala se do smíchu. Spolenost se zastavila. Byl to patrn manžel, tlustý pán zardélými
tváemi
její
—
se
a živou gestikulací,
VIKTOR DYK
62
:
poestný oban v nejlepši, nálad —
ostatn
sylvestrovské
»Pan Vojtch,* >Téší
mne
>Pojte
velice.
pravil
tento
muž.
Jmenuji se Malý.«
námi, pane Vojtchu.*
s
Paní se stále smála. >Víš,
kdo
pan Vojtch ?< ptala
je
se,
jsouc rozpustilejší a cynitjší.
Muži zdálo se to být lhostejným. Ostatní spolenosti
též.
Zastávka však
zaínala být trapnou. Vojtch se zamrail; jeho
opojení
bralo
mu
obvyklý
jeho blaseovaný, unavený výraz; jeho
výhružn na sm-
zraky hledly skoro jící
se ženu.
Ona
však
hledu.
Nebo
nepozorovala ji
toho po-
bavil
»Pan Vojtch mne miloval,* pokra-
novým výbuchem smíchu.
ovala
s
Tlustý
mužík
hledl
Jeho nálada byla naklonila se k
nechápav.
ohrožena.
nmu
—
a zatahala
— Paní
ho za
knír.
»Miloval mne,« opakovala. »Ale ne-
bru! Bylo átko!*
to
neviátko! Hotové nevi-
TRI chvíle KARLA
VOJTCHA.
Cosi Škublo Vojtchem. léta
Stará,
po
neukojená zloba se vzbuzovala;
pozdvihl ruku
tomu
63
a než kdokoliv
zabránit, uhodil
mohl
smjící se ženu
v tvá.
Pak, jako
nkdo, jehož nervy pese do nepíetného drs-
dráždny, dal ného smíchu. Byl
skuten
opilý.
1897.— 1904.
SMUTEK PANÍ ANNY
Pise
o
vrb.
Slunce zapadalo za horu den jako druhý; údolí bylo stejn klidné. Lesy
šumly na podzim
mlo
tesklivji
svou zvláštní nhu.
a
jaro
Ale jinak
nebylo událostí. Jenom že mnily
kvty na
stráních,
svdilo
se
o postupu
doby.
Vesniky ležely rozs.iíknuty po svahu vrch. Jakoby chtly sjeti do údolí. Všecky byly drobné a pozapomenuté.
Do msteka
bylo
daleko;
ale
msteko bylo pokraováním V revíru znly nkdy rány;
také
ticha.
hony se Také pytlák snad obas na lov; ne píliš asto a
konaly po lesích. vyšel
jaksi krotce.
Dceruška se
pana
lesního
jmenovala
Anna. Brouzdala se travou ješt
za-
VIKTOR DYK
6S
:
rosenou a poslouchala ptáky; znala všechny po hlase. Vše, co bylo
zajíc.
je
v lese,
doupata jezevc
znala
blízké;
jí
a pelechy
žilo
Vše u
bylo po-
ní
pekypovala životem. Už jako dít ráda tanila. V tom byla svízel. Bylo zídka možno taniti. Byla pan-
hyb;
ské dít; a tak jen za
njaké
dvor
kých
i
rodinné
sjíždli se úednici pan-
se svými
ství
as pi
slavnosti se tanívalo. Z dale-
nesmlými
rodinami,
divokými
s
hošíky, se švitoivými a
nádhee
koketními dívinami v celé
— Tomu
nových šat
však bylo zídka.
Jinak vycházela do polí a chala
hudbu
poslou-
v hostinci u Lva.
Tam
Docela blízko se neodva-
se tanilo. žovala. Bylo
tam mnoho
a podnapilých.
lidí,
kiících
Tanec nebyl
píjemnjší v nacpané nosti, plné prachu.
asi
pece
Ale
nej-
dusné míst-
a
byl to
tanec.
Stávala
tam
na
touhou. Tanit! Jak to
pro
ni
opojeni
mezi ji
—
nejasnou
s
to lákalo! Bylo
A
to
opojeni
bylo tak vzácné. Vznášeti se rhytmicky a
zapomenout na všechno!
Kam
uná-
SMUTEK PANI ANNY.
Šel
ji
kolébavý vír? Bylo to
ství.
Ale srdce bilo
tváe
se
zardly a oi
žebný lesk
—
její
tajem-
prudeji a
jí
mly
její
vlhký, tou-
Když dorstala, dostala se do msteka k tet, jež nebyla píliš veselá. Ale byly tu kamarádky, které žvatlaly a pomlouvaly. Byly tu
mly
jež
Z
tak
dáli objevovali se
Setkání,
drobné
ohromnou
pohled,
romantití rytíi
vzdechy!
se
jí,
A
tanec,
konen
že vstupuje v ráj,
Skrývaná
nicmén
tajemství, prozrazující se
snadno.
skuten!
tak
tanec. Zdálo
když po prvé
vcházela do taneních hodin.
tanila
historie,
dležitost.
A
když
Rozplývala se bla-
hem. Tanec byl životem. Jaký rozkošný život! Co bylo mezi dvojí tanení hodinou, bylo tak prázdné a hluché. Ale
pak Ti
!
romantití rytíi
byli
studenti,
úedníkové, mužská mládež msta, domýšlivá a neotesaná. Jaká to byla obtiž vychovat je k tanci!
tanila Anna! Nebylo
A jak snadno
teba lekcí Tanila náruživ — Její taneníci hledli na její ohnivé tváe, do jejích jí
VIKTOR DYK: planoucích oí. Domnívali
Klamali
miluje.
se.
že
se,
je
pouze
Milovala
tanec.
Byl to krásný rok; vzal, Vrátila se
dom.
hem smutnjším.
I
pes vyl
konec.
žel,
mnonjak smutn
Kraj se
jí
zdál
v té pustin na veer; a ptáci nezdáli se zpívat tak vesele jako druhdy.
Kdysi který se
zabloudil ji
sem mladý
Uml pkn
dvoil.
muž,
hovoit
a íkat vci, jež se poslouchají rády.
A jeho oi
dovedly podmaovati; byly
to hluboké, jiskivé oi. Nebylo
nieho jiného k
teba
její lásce.
Mladému muži, inženýru Bláhovi, s drakem o princeznu. Nebylo pekážek jejich lásky. Vše urovnáno lehce a hrav. Brána štstí
nebylo bojovati
se otvírala
mlada
i
Kteréhosi
ped
vejdte, jejichž srdce jsou
—
nicí. Vrátili
vštvy u
bylo
dne,
svatbou, se
staré,
to
nedlouho
spolu blízkou ves-
šli
práv
z officielní
podivínské
ješt nyní budila
jejich
tety,
smich.
padala jim jako neznámý njaký
nájež
Pi-
svt
«
SMUTEK PAXI ANNY. Bylo to V nedli o žních.
A
>u Lva<
se tanilo.
sleny Anny doznl.
Srních
mala
Zadu-
se.
Ženich všiml
toho.
si
>Co je vámr< ptal se neklidn. Zahledla se na sál, který míval tolik pitažlivosti
zaháté
pro
její
dtská
vážn
chvílemi ven, a pak se
váhav
léta,
na
udýchané páry, vycházející
a
a
tém
otázala:
>Taníte rádr«
Usmál
se.
»Rád.í«
A
s
výbuchem smíchu, tak lehko vy-
volaným
v
dobách
radosti, dodal:
>Netaním vbec* Zklamání
objevilo
se
v
Aniných
oích. Ženich pestal se smát.
>Nenauil jsem se nikdy tanit,* pravil.
A
>
—
cházelo její
oi,
Nebyla píležitost.* bylo to už za vsi a šero pi-
— naklonil ptal se s
»V tom snad
se k
Ann
nevidíte nic zlého.
Byla tichá a málomluvná.
pouze;
a líbaje
úsmvem: Odvtila
72
VIKTOR DYK
:
>Ne.«
Pak už nemluvili o tom. Byl krásný letni veer, svží a opojivý. A nebe bylo poseto hvzdami.
Slena Anna vdávala
se na podzim.
Byla to veselá svatba; vzpomínalo se
dlouho na
ni a
na slenu Annu. Jakoby
odletlo veselé ptáe.
Po svatb
odešli
novomanželé do
hlavního msta. íkali, že jsou šastni. Milovali se.
A
nižádný stín nepoložil
n. Nebo pece? Nkdy byla Anna smutná. Zahalila se v mlejejí oi hledly teskliv a nepo-
se mezi
pani ní a
zorn. Pehlížela pak vše, co bylo jejím štstím; jakoby neslyšela slova lásky, jakoby úst
i
ji
oí
nerozhívaly polibky. Otázky byly marný;
její
manžel po-
znal to nkolikráte. Bylo to stereotypní nic, jež
zdá se tolik toho skrývat; více
neuslyšel.
Vzdal se na konec nadje
dopátrat se
píiny
zamlklosti.
Bylo to ostatn zídka, že
této melancholické
SMUTEK PAXI ANNY.
Její
smutek náhle se vynoil. Jinak
šastni. Dopisy, které psala
dom,
byli
mlu-
vily o tom. A po chvilich zamleného smutku picházely výmluvné radosti. Mladý manžel vysvtloval si ostatn
záhadné rozmary pani Anny; byla v nadji,
("ekal
A
trpliv.
tak stín vždy
zmizel a ustoupil jasu a zái.
Bylo to v pozdních dnech píštího
kdy pišla tžká chvíle paní Anny. Porod byl lehký. Ale pak — nikdo léta,
nedovedl íci odkud Paní
Anna
ležela v
—
pišla nemoc.
tžkých horekách.
A dm,
kde bývalo tak jasno a teplo, zachmuil se. Kroky všech znly bázliv a
ztlumen,
jako
jejich
slova.
A obava plížila se do nitra manželova. Léka tváil se vážn; nechápal, zdálo se,
nemoc.
Obtížný pípad, mruel,
mysteriosni pípad.
jakoby v ohni.
—
A
Blouznila. Byla to vysoká
Sedl u
chorá ležela
Nebyla pi
jejího lože.
vdomi.
horeka.
Byla noc.
74
VIKTOR DYK: SMUTEK PANI ANNY.
Matné svtlo kahance osvtlovalo smutný pokoj, kde bývalo tolik blaha. Naslouchal; dech choré byl neklidný a nepravidelný. Sáhl
Naklonil se k
ni,
až
ji
na elo, hoelo.
k ní a sedl tak
nepohnut. Rty choré šeptaly nco; napial pozornost, aby zachytil zvuk jejích slov.
Nesrozumiteln zprvu,
prudkým, trhavým
ale
pak jasnji,
tónem blouznní
šeptala paní Anna:
»On netaní.<
ervenec
1906.
BAZÉN JANA MAREŠE.
W -^^) w (
Bílý
šáteek
rozlouenou.
zavlál
Jan
z
okna
Mareš
villy
zastavil
na se
upel zrak na okno. Byl krásný letní veer a práv k západu slunce. Kdyby nebyl nejvyšší as jíti, u
plotu
a
nebylo by krásnjšího úkolu než zde,
Romeo
sledující Julii
státi
tam nahoe.
Ješt poslední pohled. Ješt poslední jíti. Ped ním ležela cesta ne práv neobyejná, ale pece znaná. Bude nutno pejíti vrutický les. Za nedlouho pone se šeiti. S bohem, krásná Julie, hledící pestrými kvtinami v okn, s bohem, pozdrav. Bylo nutno
villo,
tak útulná a pohostinná
Jan Mareš míjel
adu
vili,
— —
malebn
rozložených v kvetoucích zahradách.
VIKTOR dyk: Bylo to výletní místo. Ze zahrad znl
hovor a smích. Pražský vlak pinesl otce
manžely, chtjící
a
tu
odložiti
únavu dusného pražského dne.
Na konci se nyní
pes
všechno utichalo. Šlo
vsi
po žních. Rozpírody ukonej-
pole. Bylo
hled byl široký. Klid
šoval. Jen s jedné strany rušila veliká
tmavá skvrna monotónnost velikých ploch. A k této skvrn Mareš se
tch
blížil.
Mareš
si
hvízdal vesele zapomenutý
njaký popvek. Nebyla krásná pohoda, nebylo nebe tak modré a isté, zardlé jen pvabnými veerními erveer, nebyla
Romea
lahodný
Nebyl
vánky?
Julie, která
a
osvžující
ekala svého
:
Obraz dívin kmitl se ped jeho oima a domníval se slyšeti šelest jejích
—
krok. Pijdete
zítra?
—
Ovšem že pijde — Cvrkové ozývali se
v polích. Tento
vytrvalý zvuk, protivný jindy, zdál se
dnes
nejkrásnjší
hudbou.
úžasn lehkým
a šfast-
Marešovi
Mareš se
cítil
BÁZE JANA
MAREŠE.
79
ným. Pedstava mladé, rozkošné dívky
tam ve nahodilý
ho opojovala.
ville
popvek znl
Skvrna se
A
lehký,
tak jásav.
bližila a blížila,
teba cesta
jakoby nechtla ubíhat. Les objevoval
hmotnji. Mareš zrychlil Bude nutno pejíti les co nejrychleji. Soumrak už pichází. se stále a stále
krok.
Vrutickým lesem šlo se asi hodinu. Hodina není mnoho. Pro toho ne, kdo
má
v nitru
tolik
krásných a rozkoš-
ných dojm, drobných píhod zamilovaného. II.
Kráel lesem. Byla silnice, a to
to nejprve široká
nebylo znepokojivé. Také
nebylo ješt temno. Silnice vedla do
O
.
.
.
Nebyla píliš frequentována. Po
celou
cestu
Les byl
njak
nepotkal
mlenlivý.
tichl;
I
Mareš nikoho.
Marešv krok
kráel podle
stezce pro pší, pokryté
nedávnými
dešti
—
silnice,
svží ješt
po
—
travou.
Les nebyl píliš hustý a propouštl svtlo.
VIKTOR DYK
Po
dojem poal
chvíli
se mniti.
Silnice odboila. Marešovi bylo se-
na
jíti
M
vedoucí do
lesní cestu,
Souasn
temno poínalo.
houstl les a
Byl to už soumrak; zasmušilý sou-
mrak les. Pomalu, neuvdomle poínala chze chodcova býti mén jistou
mén
a myšlenky
radostnými. Nebyla
báze. Jan Mareš nebyl bázlivcem.
to
Spiše to byl pocit
neho
který se mohl bázní
státi.
touže
tolikráte
svtla
pro
pece
Nebylo více
cestou.
nežli dnes;
hrozivého,
Chodil
tedy ten pocit?
Nebál se njakého šelestu, nebál se
mly
znepokojivé
tvary, nebál se vlastních
krok. Mož-
strom, které by
vbec
no-li
o bázni,
mluviti
bál
se
spíše lesa, jakéhosi nepátelského, ta-
jemn
živoucího celku
Sliná
Julie,
tak
si
— — íkal, aby
od-
vedl jinam neklidné myšlenky, sliná Julie sedí asi
a hledí
kde
ješt u okna mezi kvty
do zahrady,
leží
vrutický
v útulném
nkam
les
i
ve
smru,
sedí
altánu, zarostlém
tak
snad ne-
pronikav zeleným vínem Sedí se tam ?
tak
píjemn
na veer.
Je
to
asyl.
BAZÉN JANA MAREŠE.
vnmi;
Zahrada voní tolika
mnoha vnmi. paluje cigarettu
Nevíra,
toho
ví-li z
myslí více na historie
a
hovoí o
pán
za-
starých
zapomenutých asech.
o
historiích,
až píliš
Starý, joviálni
mnoho
nco jiného
Juhe; snad
než na staré
——
Sliná
Julie
Marešovy
(nemohly se myšlenky tohoto melancholi-
zbaviti
ckého pízvuku:), což kdyby nebylo už vašeho
mla
Romea-
Jak dlouho by po-
Nebo A bylo by kdyby mly ztratit
smutek, vy rozkošná?
trval váš
byste snad smutek.
škoda vašich oí,
svj lesk. Bylo by škoda vašeho ela, kdyby je mly pokrýti vrásky. Vždy ješt možno ekat nkoho, kdo stoupá na balkon, kdo mluví ohnivá slova a s kým možno stotožnit veerní ervánky
s
ranními.
Jan Mareš mohl by zahynouti a dejme tomu, že zahynul. Les ho zabil.
Je to asi taková scenerie (napiatá
fantasie
Marešova pracovala skoro ho-
ren): záhyb v
údolí;
rokle,
blízko
která sestupuje
jejího
kraje
poražen
mohutný strom. Malé kovisko Píse
o
vrb.
zneó
VIKTOR dyk:
možuje
oi
ohnm.
Kroky
konec.
se
skryt
ale jeho
Leží bez hnutí;
znepokojivým
svítí
blíží
nkoho, kdo
rozeznání
kmenem.
za
vtein a není už Jana Mareše
Snní Marešovo, díve
Nyní
Nkolik
zní.
—
tak radostné
pešlo tak pozvolna v tísnivý neklid. — Zdálo se mu, jakoby znepokojivé pedstavy zhmotnly. Les pia jásavé,
zpsoboval znával ho,
jeho nepokoji.
se
a
tak
známý
doopravdy se sešeilo;
lovka
pustá, nikde
Krom
toho,
ného kmene Ale
vždy
—
A
Neponyní už
a cesta
byla
—
který
íhá u
poraže-
?
—
pamatoval se
—
není
žádného poraženého kmene!
III.
A
nyní stalo se to podivné.
Blížila se rokle,
reš
onu
kam
lokalisoval
Ma-
katastrofu.
Rokle padala
píke do údolí.
pívaly dešt vymlely v
ní
Prudké hluboké
jámy a odervaly zemi od obnažených
BAZÉN JANA MAREŠE.
koen
prastarých, rozsáhlých
Byl to
vru neutšený
S3
dub —
kus cesty.
Zde pešel nepokoj v opravdovou báze. Nco nezvyklého sevelo Ma-
Mimodk
reše.
váhal
vbec
uvolnil krok.
Nebo
jit.
Pi záhybu
stalo
A
pak už
se toto:
cesty, na kraji rokle, tak
jak to vidl ve své fantasii, ležel sku-
ten
poražený strom,
ráno ješt
stál
strom,
pevný
tak
Nebyla to celá scenerie
Mareš
si
opakoval:
který
mohutný.
a
události?
záhyb rokle, jež
sestupuje v údoli. Blízko jejího kraje
poražený strom. Malé kovisko, které
ini nemožným rozeznati nkoho, kdo
tam skrývá, nescházelo íhá?
se
tu.
A
což
ten, který
Dokresloval
má
své
si
dvody,
se choulí ke
obraz.
skrývat
Ten
nkdo
se.
Hle, jak
kmenu, jakoby chtl
srst. Nehýbá
se.
Ale jeho
s
oi
ním
svití.
eká. Na nho Mareš se
zastavil a naslouchal.
Byl to vítr? utajený? za
Dech
kmenem
?
i
to byl
dech dlouho
toho, který
eká
skryt
S4
VIKTOR
BAZÉN JANA MAREŠE.
DYK'-
— Nco
Mareš nepokraoval v cest silnjšího jeho
vle
a jeho vzdor, který
prost
dále.
vše obrátil
A
chzi.
Vrátí
Znan
si
myšlenka,
chtl
dále.
Nemohl
Takoka neuvdomiv zpt;
se
rychlý.
zlomilo jeho pýchu
krok
jeho
si
byl
podobal se spise útku než k
se
zajde.
Zajde
silnici.
Ale
pošetilá
si.
zbývala jediná vytrvalá:
a
dále,
od onoho místa!
dále
IV.
Druhého dne
dovdl
se'
Mareš, že
minulého veera zabit v rokli, vedoucí do K cíle to jeho cesty, ezník .
z
R
jeho
.
.
.
.,
.,
msta. Mrtvola u kmenu, náhodou práv mi-
vracející se z
nalezena
ráno
poraženého zvláštní
práv
nulého dne, Byla skryta v
nad
roklí.
roští, jež je
Ale pes hajného pivedl na
stopu inu. Pachatel dosud neznám; pátrá se piln po jeho stopách.
Zloin spáchán zdání soudních
asi
veer, dle dobro-
léka.
SPRYM
C^'RILA
KUCHAE.
Lehký žár
vítr
eil kee
a klasy. Krutý
dne pešel; mdloba a
zmizely. Cyril
Veer Kucha
tíživé
dusno
stával se krásným. vlekl
se
nicmén
polní
zaprášenou cestou. Nepoutalo ho ani zbarvení
oblohy
ani
šíré
prostory.
Zíval.
Nudil se opravdu I
ráj
Den
už.
Nebylo co dlat.
dovede znudit, nejsme-li andlv. za
dnem podivovat se témuž Kuchai —
vadlu zdálo se Cyrilu
di-
byl
to dvacítiletý štíhlý hcch, plavo vlasy, se rty
ponkud
ironicky zkivenými a
málem impertinentním pohledem
—
unavujícím repertoirem. Vesnice byla
VIKTOR dyk;
bezútšn nudná;
byl to mikroskopický
malikých
život
a
zájm. Slepice kdáká
bh
dej jim
Cyril
hodn
Kucha
a
bezvýznamných kohout kokrhá;
Tak
zrní.
a pipadal
to íkal
vysoce po-
si
vzneseným vyslovením tak shovívavé vty.
marn njaké zamstnání
Hledal zde
pro své myšlenky, osvžení pro svou apathickou nudu. Kdyby zde byl
aspo
dopis; kdyby tu byla kterákoli událost!
Snad by Cyrilu Kuchai bylo té chvíle jemnjší, kdyby nkde za vsí se
p
vztýil z pikopu otrhaný a požádal
muž s obuškem
drazn
ho spíše
ile o více než almužnu. ani toho muže.
Kraj
než zdvo-
Ale nebylo
ležel
tiše a ne-
hybn, jenom listí a klasy mohly se chvti. Té chvíle pole už tichla. Poslední ženci vraceli se vesele z
dáli
znlo
nco
jako výskot.
do
vsi;
A
pak
už zcela mrtvo.
Mladý chodec došel na malý vršek. Po levé stran bylo a uložené
dozrávala teprve Cyril
žito,
poseené už
do panák; na druhé stran
Kucha
pšenice.
zadíval na
ni,
A
jak se
zaujala
ho
r
SPRYM CIRYLA KUCHAE. myšlenka, otrávený plod jeho neinné
nudy, nevybité enercrie jeho dvacíti let,
myšlenka
absurdní,
tak
že
ho
poínala okouzlova" Je zde pole; klasy stojí tak pyšn. Co kdyby on provedl .
malý šprým, který bude míti mnoho
pvabu Nkolik
pro
svou
vtein
nesrozumitelnost
staí,
pyšné klasy. Provede to
aby z
pošlapal
nudy,
z
bra-
vury, ze zlomyslnosti, z ulinictví. Ale
dvody, známé pouze jemu. budou hledat jiný dvod, reální, hmatatelný, pravdpodobnjší. Pohádal se hospodá vera se svým sousedem? Propustil snad eledína: Nedal snad almužnu žebrace? Njaký zapísáhlý nepítel, nkdo, kdo
to jsou
Ostatní
rozhodn musí exilámat hlavu a marn. Jaké zápletky mohou z toho vzniknout, jaká podezívání, jaká nedvra! Aon, Cyril Kucha, stojící stranou, m^e se pobavit komickými scénami, jež možno se chce pomstít, stovati.
Budou
si
Snad dokonce usedne nav dusné hospod kjeho stolu, snad, tlue pstí na stl, bude ped nim spílat neznámému- daodehrávat.
veer
poškozený
VIKTOR DYK: rebáku!
nuda bude zaplašena;
Jeho
im
bude
se zamstnati.
Svdnost
této
perspektivy ohlušila
veškeré jeho námitky.
Cyril
nikdo.
A
Kucha
Daleko široko
rozhlédl se po polích.
zvuku.
Neslyšet
Naslouchal.
tož byl rozhodnut;
skok a byl v
poli.
Dal se do divokého tance mezi klasy. Jaká to byla rozkoš! Stébla se lámala;
spousta rostla. Zrní, drolící se
V
mizelo v šedém prachu. pole na rozsah nkolika
z
malé
klas, chvíli
metr úpln
pošlapáno.
Kucha ustal v divokém svém Utel kapesníkem zpocené elo,
Cyril tanci.
udýchal se srdce bušilo prudce. Ohlédl ;
se
opatrn
a
pak rychlými kroky se
vzdaloval od místa inu. Spustošeného
pole nebylo už vidti. Nálada Cyrila Ku-
chae
byla nyní
vyítal
si
svého
ponkud zmatená. Neinu —jeho mladistvý
egoism byl toho dalek
—
ale prvot-
ního u.spokojení, ba skoro opojení po
ínu
nebylo.
neml-li jeho
Šel,
svírán
Ale uklidnil se záhy.
koho po
nejistotou,
in pece jenom svdka.
polích.
Nepotkával
ni-
Naschvál zašel na
ŠPRÝM
opanou
KUCHAE.
vsi.
—
91
velikou
se
stranu a vrátil
oklikou do
Tam
CYRILA
Zašel do hostince.
mu
bylo
se rozveselil;
jako
n-
komu, jenž zná radostné tajemství nesmí
je íci.
—
Hovor
a smích; nikdy
lehce.
Ale
pole
i
mu
a
— —
Záil všecek.
nebylo tak
bylo asi to pošlapané
:
II.
dne
Píštího s
tžkou
více, než si
na ten
procitl
Kucha
Cyril
hlavou. Pil minulého
mu
bylo zdrávo.
veera
Vzpomnl
veer; na tlach s opilcem, nemožné historky; na
vypravujícím
bezdvodné
záchvaty veselosti; na ne-
jistou cestu
dom
;
a
pak
...
Myšlenka na pole dala dující
na pole.
mu
popud. Bylo potebí vstát
rozhoa
pe-
svdit se o výsledku verejšího šprýmu již osm hodin; pozd, pece snad lze zjistit, co
Je
pravda. Ale se dje. Jak
však to provést, aby se dostal nená-
padn
k poli: Nebyl by rád pistižen
sám
onch koninách.
v
Pecházel
chvíli
netrpliv u Vávrova
statku, ekaje, nepjde-li nikdo
smrem
VIKTOR DYK
92
Doekal
:
se.
Vesnian, trochu
mu
známý, krevnatý
a silný chalupník,
šel
do
k poli.
nmu.
Pidal se k
poli.
Cha-
lupnik šel se podívat na pšenici, je-li již
ke žním.
zralá
Kucha
Cyril
—
Což kdyby?
jaksi zarazil.
se
Zaplašil
však tu myšlenku. Pole leželo daleko.
Pro
práv na
mysliti
nepodobnou možnost Ranní rosa
malu
dále.
parnjším,
Tšilo ho,
koho, kdo ho poslouchá.
úrody
poslední
pravd-
poínalo po-
schla, jitro
stávati se
hovoil
tu
r
léta;
A
chalupník
že našel
Neml
ale
letošního
roku, bohudík, lze ekati dobrou Žita byla
n-
dobré
že.
dobrá a pšenice nyní vypadá
také k svtu, chvála bohu; je dost
ji-
píin k zlosti, dost jiné psoty. Cyril Kucha ztrácel stále více svj klid. Jeho šprým nejevil se mu už
ných
šprýmovným. Každý krok, kteblížili k místu inu, byl tžší, chalupník neodbooval s cesty. Nepíjemná možnost rostla. Je to ubohý lovk, rozhodn. — A on zcela
rým
se
Blížili
dlaní
se
k
Chalupník, kryje
poli.
oi, díval se
z
dáli
na pšenici.
SPRYM CYRILA KUCHAE. Zneklidnl. Jeho Zrychlil krok.
mu
Nechtl
staiti.
Vidl,
ním.
k poli, jak
pak
.
.
tvá siln zervenala.
Cyril
jak
mává
Kucha
nedovedl
to ani.
Zstal
chalupník
za
dochází
vztekle rukou ... a
.
Pak se skácel na mez svého Cyril
Kucha dobhl
k
pole.
nmu.
Ležel tu ztrnulý, jen pravá ruka jeho
sebou škubala. Byla to mrtvice. Cyril
Kucha
stál
bezradn
nad
ním.
Hledl nechápav se chvly.
A
a
na nebi
tup. Jeho ruce tiše a
lhostejn
plynula bílá oblaka.
Srpen 1906.
ROK KARLA DABUIANA.
<
Ml
vyhlídku daleko do polí. Byl to
kout tichý a milý; nic
bývá na
banality, jež
msta. Mohlo by nebýt
idyllu,
Hledl rád
z
se to
lidi
hrubé, drsné
periferii
za
—
okna pes
z
velkého
považovat
širý kraj.
Obestely-li ho lehké mlhy, hledl na
n rovnž vidl. Byl
tvoi
rád. Dokresloval z
si,
tch, kteí spíše
krásné
vci.
Jeho
co ne-
vidí nežli
duše byla
v jeho oích. Stával tak chvíli, jakoby
ekal, zrak stále zbloudilý v polích; ale
pak pejel
si
rukou elo, jakoby
chtl zbavit kouzla, a mruival >Nic,
je
nic
—
Kdysi, bylo to
náhlém
dešti,
koncem bezna, po
který pešel v
slunený den, potkal Píse
o
vrb.
tu
pkný
osbku. Na 7
!
VIKTOR DYK pohled
první
zdála se
:
malá a
byla
titrná;
drobnou hrakou pro
býti
hrace
obry. Ale kolik energie bylo v té
Nebylo
možno
jí
nehybné
v
setrvati
pose. Vše u ní byl pohyb.
Mla
pvab
hrubý
živý a trochu
žen,
o nichž praví všichni, že jsou hezké, o nichž však nikdo neekne, že jsou krásné. Brunetka s pohledem
rty s lehce
poškubávajícím
plná a malá
nco
jež stále
to a skrývala
nepokojnýma rukama,
je
jejich
rozumlo,
Vidl hodilé
eho
její
byl ješt tichý
Vlažný vzduch vonl jarem.
lehce,
prvod
vdla
Ale
úsilí.
Setkali se v parku;
Zraky
veliké;
úzkostliv.
maila každé
a pustý.
A
svžími
úsmškem;
chtly obejmouti nebo
nohy byly píliš
bíti. Její
živost
s
ponkud
ervenými,
impertinentním,
zkížily
mimodk.
se
jako by se to samo nabídl
sebou
Dabujan
jí
svj
— ji
ostatn
skuten
spolenosti.
bylo více teba
které zamítají
Znal ?
prvod.
svým milým; mohl
jí
kdysi v najejí
Nebyla
jméno, z
tch,
Rozešla se se
kdo
zabrániti.
-
ROK KARLA DARBUJANA. aby se dala provázet tím, se
jí
99
kým práv
zachtlo.
Dabujan nebyl ostatn bený,
snad píliš
štíhlý,
konen
byla tu
V
konen
odpomohla všechna
ní byla
Dovedla by
živost a všechen rozmar.
teba sochu
Dabujan nebyl
oživiti;
sochou.
herekou pedmstské
Byla
Ale
vážný.
ona, aby
tomuto nedostatku.
ošklivý; hu-
scény.
Netrvalo to dlouho a zasvtila ho
svých bolestí
svování miliony
Vila
zdá
tykala,
v svj
úspch;
ujišovali. Byla
rolí,
odkud by
které
vítr
starého
jí
Nutili
nepiléhaly.
!
nž nemá vbec
pedivo v kaluží.
stále
ji
Vdla,
Ale nechce ho, ošklivce!
však strašné, hráti neustále
Osbka
nm
vje; oh, ten iditel, mohl
dotrného
historkou
áblu. o
ji
by dávno pronikla, ne-
dáti pokoj
si již
Schiller i
všichni
být zlomyslných intrik.
do
se,
do
lehkost
objímala jako
se;
a
Mla
plán.
i
talentu
intrik,
z jejích
historka za
rt.
soení, nechutí,
Dabujan
pro
?
se rozhovoila;
plynula
Není to role,
naslouchal
Celé
boue spíše 7*
<
VIKTOR DYk: zvuku slov než obsahu.
ten
nesympatický
Prohodil to
strhovala.
však bylo
hlas.
mu
Nemla skuA její verva
i
ono
záhy
;
zase ponechati slova ji
»Uvidíme se?«
ptal
se
jí
pi
—
roz-
chodu.
>Pro
slune-
odvtila, píšíc
ne?«
níkem v písku zaátení písmena. »Kde?«
Usmála se. »Nkde.«
A
uprchlá.
Karel
Dabujan
nemyslil na
ni.
Uvi-
dli se však skuten. Bylo to asi po týdnu. Byl slunený
dubnový
svží
Osbka
rašilo.
hledem Šli
den.
se usmála.
spolu
»Myslil
Vše puelo a
impertinentním po-
s
chvíli
Dabujan rozpait
jsem na vás,«
též.
a
mlky.
tvrdil
Da-
bujan. »
Nezdá
píliš
se;
nesnažil jste se
mne vidt
—
»Byl to krátký as.«
aspo
ROK KARLA DARBUJANA. »Bylo to trnáct dní.«
Dabujan mlel. >Vidite, piznáváte se;
aspo
to.«
»Piznávám se tedy,< skroušen doznával Dabujan. >Jsem však velmi rád, že vás vidím.*
>Té
chvíle, žer«
»Teba té chvíle. Co záleží na tom až trochu nezdvo»Jste upímný .-<
.
.
upímný. Dabujan hledl na ni. Snažila mrait se. Nedovedla toho. ile
^í
instinktivn
Vycítila jejich
zraky
Dali se
mily
hlubší smysl.
tžko v líné
—
— a
niem.
—
dvrnost
dávala
slovm
Mluvilo se o
formuiovaná
pohled;
se spolu.
do smíchu.
Byl to tedy mír.
jeho
se
všem
Hlubší smysl
?
Ne-
Bylo to
Dabujan byl ne nepíjemné nálad plavce,
tak íci. Jisto
je, že
dávajícího se unášeti proudem. Nebylo to
aspo namáhavé;
nežádala mnoho.
Byla tím výmluvnjší,
ím výmluvnost
A pro ne Aspo zmna Dabujanova
mých jeho
mizela.
dní. Bylo to
na konec
šedých a
ptaené
— n-
píliš
VIKTOR DYK: oslnivých barev a štbetalo trochu vulgární notou ale neslyšeli-li jsme dlouho ;
svžiho ptaího
hlasu,
mže býtvrabík
— —
A snad to byl práv temperament, úpln odchylný od jeho, slavíkem.
Dabujan
pro který dovedl
ji
snášeti.
Dnyjara míjely rušn a rychle. Nebylo nic zvláštního v
pomru,
který nazývali
eufemisticky láskou. Byla to opravdu láska?
U nho
schopen
mlo
zcela
milovati
urit
toto
ne.
Nebyl
stvoení, jež
nhy. Cos vtách a každém
tak málo jemnosti a
hrubého ve všech
její
gestu; spolenost, v které
žila,
s vol-
nými a drsnými mravy, nemravy, možno nkdy íci, pidávala jí snad drsnosti. Ale nebyl u ní ani njaký odpor proti tomuto duchu. Byla jako ryba ve vod pi veselých pitkách a nehledaných žer_ tch; pimhuovala oi, jakoby chtla lépe vidli. Aftekt Milovala-li
Snad
?
Nebylo u
ní affektu.
koho, nebyl to Dabujan.
je svedla její
nepítomném
poteba pomsty na
milenci, snad hrdost, kte-
ROK.
KARLA DARBUJAKA.
rá ukázala, že bylo
jí
103
snadno opatiti
si
náhradu. Snadtouhapo zábav, poteba
druhého, kdož
ví.
Láska však
z
Tak
i
hereek, které nejsou
ani velko-
divadelní hrou. hranou tu
byla
ne.
práv jen tam. Ona
scényjejichpseudolásky byly
lepými ani strhujícími na
jevišti,
které
však za to nikdy nepestanou hráti. podivu,
i
Dabujan
nebyla nesnadnou,
Když
byly
Ku
vžilsedojakési role;
aspo s poátku
však vyerpány
ne.
všechny
obraty prvého aktu, pešlo se k dalším; a by]-
prvý akt píjemný, nedalo se to
li
vždy íci o druhých. ernovlasá
osbka
vzrušené
scény,
milovala pathetické,
tím pathetitjší, nimi.
Bylo
to,
bylo
jakoby ohlušovala
jakou prázdnotu. tím spíše, že
ím mén
za
n-
Stávala se žárlivou
Dabujan neprojevoval
mnoho žárlivosti. A tak docházelo knepedvídaným srážkám: uzela ho kdysi, když podával vypadl
z
ruky.
scéna.
—
janova
mla
balík
dám
—
balíek, který
Byla
z
jí
toho veliká
Zajisté že galanterie
hlubší podklad;
Dabu-
upouštní
je ostatn píliš otepaným prostedkem. Dorozumli se zajisté;
VIKTOR DYK
104
ale chtjí
oteven
ji
:
mohou
mít za blázna,
to
íci.
Cím absurdnjší vše bylo, tím zaprovádla svojí roli. Vila ji
tvrzelejí
A
snad posléz.
tém, a
do role
tžko
pechodu
náhle, bez
pecházela do role zamilované trpitelky;
mnohdy
obrat
Ubohá,
snesitelný.
zrazovaná
milenka rozslzela se a roztklivla;
ni-
kdo neuinil jí nikdy nic dobrého. Zajisté on je brutální chlap, který pedpokládá, že není už teba žádných ohled. Myslí si o ní ne nižší vci a chová se podle toho.
Má ostatn pravdu. Pro
rat, dá- li se
nkdo
týrati?
to
netýje to
(Dabujan
tyranství, co provozuje nul, slyše
Nebo
po prvé,
v
str-
naprostém
úžasu; pozdji však pivykl své
roli).
Píval prudkých slov neustával; námitky byly marný. Tož Dabujan mlel.
Tím došla
he.
Nestojí
vru
mu
daleko.
stoupilo vrcholu.
už ani za slovo,
Tyranství
do-
—
Posléze se rozešli. Byl to snad nej-
radostnjší den jejich styk.
Její
mi-
lenec odhodlal se k návratu. Vše bylo
zapomenuto. Ba, v úplnosti toho štstí
ROK KARLA DARBUJAXA. zvážnla ona náhle;
nesmle
louila se
a plaše. Cítila k
s
ubožák, bude jist nešfasten.
ml její
ním
nmu soucit; Ne-
dosti brutality, aby urazil pozdní
nhu.
——
Odcházel, jakoby zlo-
mený; provedli rozchod velmi úcty-
hodn
taktn, dva
a
lidé,
ochotní záhy
na sebe zapomenouti.
Nikdy snad nevidl Dabujan zelen.
Prvé jaro bylo
tolik
vlhké a nyní
krásný as: vše bujelo, trávy kvtiny. Dabujan chodil lukami, prudce se rozvonvšími, pšinkami v polich s rytmickou hudbou klas; vše mu bylo i
nové a opojné. Kolik let nevyšel tak dusivého vzduchu mstz tžkého, ských ulic: Nebylo to ješt parné, zpráhlé léto, které pouze znal zralé jaro ;
spojovalo v
Prvé
dny
sob pvaby obou nesetkával
krom vesnian.
Cítil
se
s
dob.
nikým
radostné uvol
není; nižádné setkání, jehož by se bál
Nižádné rozrušující scény! Klid, jasný, úžasný z
klid.
Byl jako zajatý, vyšedši
dlouholetého vzeni,
komrky,
která
ho zaslepovaly.
mu
z
byla
malé, temné svtem. Vci
VIKTOR DYK:
106
Kteréhosi veera, vraceje se
dom,
unaven dlouhou procházkou, zaslechl
zpv. Znél z domku, který stál, kryt zelení strom, až na kraji vesnice. Byl to ženský hlas, který zpíval
píse
Schumannovu. Byl veer; hvzdy zasypaly nebe.
Dabujan
cítil
lehkou malátnost.
Zpv
mu
pipadal krásným. Pohnutí ho pemohlo. Slyšel slova písn, hovoící o neštstí
všechny jeho tesknoty vy-
;
bavily se v jeho mysli.
padal
si
Dabujan pi-
ohromn nešastným,
a
ku
podivu, bolest jeho neštstí byla slastná.
Nehýbal se;
pohyb
mže
vala sice u
z
bázn, že jeho
pošetilé
zaplašiti
zpvaku.
oteveného okna,
Zpí-
ale v šeru
mohl sotva pozorovati cosi blavého
kovím. Když zpvaka dopla, ekal Dabujan ješt dlouho. Marn. Neuslyšel
ah, v pílišné neuritosti) mezi
už jediného zvuku.
Té
noci
ml
podivné sny. Neusnul
dlouho; k ránu až neklidným, lehkým
spánkem. Zdálo se
mu
o starých po-
hádkách. Byli to staí králové
s bílými
vousy, splývajícími až po pás. Byly to
-
ROK KARLA DARBUJANA.
107
krásné princezny, jež bylo možno milovati; byla to dobrodružství a láska.
A
nevyspalý, vstal
Zdálo
se, že
eká,
Dabujan asn;
dlouho zahradou.
procházel se velmi
vyjde-li
kdo
z
domku
na konci vesnice. Neustával tam upi-
bujan, zaujat
do
A Danjakým snem, v> šel sob
Ale nikdo nevycházel.
rati zrak.
Na
lesa.
uzel polní Usmál se
stráni u cesty
Sehnul se a utrhl
kvítí.
je.
sám svému inu. Komu kvty
Neod-
hodil jich však.
Na kraji lesa, u Dabujan v tráv kikali
on
mu
zvláštní
arodjník,
starého dolu, ulehl a poslouchal ptáky,
A
nebyl
rozumí
všem
historie.
který
hlasm
Slena,
která
zpívala,
zvala
se
ina
O
jala
na léto byt v statku na kraji
.
.
.
.
Byla zde
s
matkou,
Ji-
jež navsi.
Slena byla po nemoci. Hledala zde klid. To bylo vše, co Dabujan zvdl. Pi prvém setkání nedovedl se vj'manit z dojmu písn, kterou slena Jiina zpívala. Díval se na
ni,
jako by
VIKTOR DYK: zkoumal,
kryje-li
Všimla
toho; hledla na
si
se
snem.
jeho
s
nho
tá-
zav. Dabujan byl zmaten.
Mla skuten bohatý zlatý vlas z
(jaký
to
byl
byly také
prin-
modré oi odstín temné mode?)
pohádky.
cezny
Její isté,
oi princezny.
bledé a slabé, stonavé
Ale princezny
neznámým ho-
em. Pipadala Dabujanovi
útlou jako
dít. Podivno, nepodobala se nikterak své matce,
dám
silné a zdravé.
Dabujan dkoval spolenosti, nedala
rá
vyniknouti
jeho
kte-
zmatku.
Slova Dabujana ztrácela se v ní na štstí stejn jako jeho
náhlá a málo-
myslná odmlení tch, snažili se vysloviti.
Ale
již
se
marn
Dabujan
byl
vdom
rozpak, které se tím pouze množily. Mrzel se sám na sebe.
si
píliš
jiina mluvila málo; ale vzpomínal pak
na
její
krátké, melodické
vty, v
nichž,
mu, krylo se nebezpené kouzlo. Bylo to pokraování písn, njaký vznešený pocit, vyrstající nad zdálo
se
dny a nad místy, vysoko, výše. Ale
má Dabujan let
kídla, aby sledoval
smlý
ROK KARLA DARBUJANA.
V
jejích
109
hlubokých a krásných oích
hoel chorobný
až
Hledla do
lesk.
svta, jakoby ho pehlížela. Ne mali-
cherným pohrdáním jako
více vidti.
Pohyby
zvykly
oi mnohem
byly
tém ne-
A
ve všech
afTektace, její
by
pehlížely,
její
slyšné a nepozorovatelné,
byla ne úplná únava, ale mdlost. Byla
práv
tak býti
ímpertíncntní
osbka
to bytost, jež se zdála
duchem, jako
Dabujanova
jaro (jak bylo náhle vzdá-
leno to jaro!) tlem. Byl to sen, který váhal se materialisovati.
na zemi,
A Dabujan
by ho chtl míti
Takto
blíže.
rozplyne se do mlh,
ml
zmizí
dojem, že
mu
s
Setkávali se astji. Ale nikdy slyšel zpívati.
ji
oí.
ne-
Uinil kdysi narážku na
zpv. Litoval toho; zachmuila se výraz stal se písným. Matka se usmála a pravila mu: »Má strom ne-
její
a její
rada, poslouchá-li
ji
nkdo,*
Nyní nezpívala. Sedala mezí kvtinami.
Nebo
mlky
dlela v
u okna
malém
no
VIKTOR DYK
i
improviso váném altánku v zákoutí za-
hrádky;
ítala
tam
— —
Dny
byly
horké a malátné a tam bylo dosti stínu Mizela mezi svými knihami.
Co
v nich
hledá? Dabujan cítil, že mu uniká. Nebyl nikdy vášnivým tenáem. Pece
však uinil pokus hovoiti hách. Vycítil záhy
kala slova,
li
lidí.
Dabujan
pravil
jí
láska
kdysi:
naše jaro; í-
život, není to náš život.
byste íkala
A
kdy-
—
Zarazil se tehdy; plachá lila
o kni-
jež
ikáte-li jaro, není to
káte
s ní
reservu. Jakoby
sedmerými hradbami. íznla zcela jinak než
se ohradila
u jiných
její
erve
za-
jeho tváe. Ale Jiina nedala se
zmásti jeho slovy;
skoro
zmila ho vážným,
písným pohledem a
drazn: — Neíkám toho
pravila
pak
tiše, ale
—
slova
— —
Sedmerá hradba zstávala; nebylo možno pesni. Dabujan marn ekal: njaké slovo, njaký obrat, njaké rozešení? Mluvil k
žen;
ní
obas jako
k žádné
ale nebyl si také jist, byla-li to
žena, která
ho poslouchala.
«
ROK KARLA DARBUJANA. kdysi
Navštívili
;;
111
starý hrad
blízký
Rozvaliny naplnily lidské hlasy. Spo-
lenost roztrousila se po hrad; bujan zstal odolávající
vtrm
Její
oi
dešti.
i
Jiina rozhlédla
nádvoí.
Da-
Jiinou u staré vže,
s
po pustnoucím
se
se rozzáily. Zdála se
všechnu minulost jako koho známého a drahého.
jimi laskati
Dabujan všiml
si
jejích
výraz.
n-
Žárlil
na to vzplanutí. 'Líbí se
vám
j>Líbi se
mi
ty sešlé zdi?«
vše, co zašlo.
A pipadá
jak byly druhdy.
jsem v tom, co
zašlo, tak
Vidím
žila
mnoho,
že
mi zbývá málo na nynjší život Mluvila poslední plaše.
se v ale
Dabujan
nm oi
Zašli
Cekal ješt
s lítosti
ztratily
Její
k studni.
skryt zly
rty byly
zameny
—
Byla hluboká.
Da-
pes
Stu-
zábradlí.
Ah, ano, tam dole
njaký démon,
pavouk do svých
pela
nco
svj dívjší výraz
bujan naklonil se
deno ho oválo.
—
bázliv, skoro
byl sklíen; bolest
nemluvila už.
a její
vtu
je,
mi, že
sítí
lovící
jako
lidské duše.
VIKTOR DYK
;
teba as pobytu chýlil se ke ekané rozešení.
Ale,
konci, nepicházelo
velmi blízko a velmi daleko
Chodili sebe.
Posledního veera vracel se jan
z
Dabu-
melancholické procházky, pro-
A
cházky na rozlouenou. pihodilo,
tu se
mu
na tak dlouho ekal. Z okna
Jiinina znl zpv.
Tentokráte neznal
píse, kterou zpívala; stanul v tmách, sklíen její zádumivostí. Vidl v mysli oí,
horen
hluboké,
její
její
lesknoucí
se
jako naveerní, podivnou krásu
asných západ. Zpívala slabým, ale istým hlasem. Smutek vzmáhal se pi tom zpvu; nevysvtlitelné hoe pepadlo Dabujana. Ale nebylo to sladké
hoe onoho veera; njší hoe — Pocítil
prudcí a seve-
touhu
jíti
— co
bylo všechno
k ní a íci jí všechno.
? Co chtl Co bylo vlastn to vše? Láska? Opravdu láska Nedovedl íci. Neho
Všechno íci?
?
se nedostávalo.
k ní a u ní
Mohlo se mluviti o
Píse doznla. Dabujan pistoupil
lásce
?
blíže. Pozdravil.
váhal.
Pak
ROK KARLA DABUJANA.
113
Tentokráte se nezalekla; hledla na ale bez výitky.
nho smutn, Stáli tak
mlky.
Posléze promluvil Dabujan:
— — by
Odjíždím Zítra,
Odjíždím
Zde
sleno
<
Ale nedovedl
jakýpízvuk dala jeho slovu
íci,
—
zítra,
opakovala.
—
— —
zítra a
se zamlel; náhle, bez
pechodu,
dodal:
—
Zpíváte
krásn
—
Zvážnla.
— —
Nemluvte o tom
Budu na
— —
vás vzpomínati
Neodpovídala.
Hoe Dabujanovo provalilo
— byl
jako
zdi
studn mluvíte
—
—
hradu
a temný jako jeho Ale tak! Nemluvíte! Nepro-
— —
Sklonila hlavu. Její tek.
hráze
Nemáte pro mne slova? Kdybych daleký, nemožný, zašlý! Omšelý
Podala
mu
oi
zamlžil
ruku a pravila
S Bohem! Až zajdete
.
smu-
tiše: .
najdu
snad slova.*
Dabujan pohlédl na ni, na její kehké a útlé tlo, jež bál by se obePíse
o vrb,
g
VIKTOR DYK
:
Hokost
jmouti, aby je nezlomil.
jeho
smutek stal se íntensivnjším. Oh, ano. Nechtla nikdy pominula,
x^le
jeho
na zemi; bála se
uml
lítati
stail na to valní
její
pdy. A on
ne-
ohronmých výšinách, nesvými malými kidly. Fri-
v
osbka
podávala
mu
chtivost, dramatické scény
jen pohyb,
—
A
zde
smutné oi dávaly svj horený lesk, ty rty jen nápv neurité a plaché ty
nhy, nejasný sen mlha
uritost Zlá
té
druhé
Ta
—
báze poínala Dabujana
nenajde nikdy,
touhy nebudou
Vždy
kraje v mlze.
byla- tak skliující jako pílišná
eho
hledá,
svírat:
dv
jeho
nikdy v rovnováze.
neho se bude nedostávat k plné
harmonii, nikdy nebude
ztlesnn jeho
sen. Stáli tu v
tmy veerní.
tmách.
Nebyly to pouze
Stáli, tušíce
se spíše než
poznávajíce v pítmí.
Nebude nikdy možno pekroiti který je mezi nimi.
plot,
ROK KAKLA DARBUJANA. Když
se vrátil podzim, vrátil se
dom Byl
Da-
do svého pokoje ve vysokém
bujan
na
periferii.
samotáem mnohem ješt vtším
od svého návratu. Bál se spolenosti;
pohled,
bál se
jež
by mohly dotíravé
vniknouti do hlubin jeho smuiku.
opt u opt
A, jako druhdy, stával
hled do
jako tenkráte.
nkdy dil
Picházely
polí.
Dabujan
do nich
dlouho, dlouho. Zrak jeho blou-
v polích, jakcby clitl
poznat.
nkoho?
ekal nkoho Cekal-li,
Nebo Dabujan viti
díval se
okna,
mlhy,
kouzla,
opakoval (ah, jak
si
.-
nkoho tam Cekal
peci
nepicházel ekaný.
posléze,
petel
si
chtje
se zba-
rukou elo a
smutny^m, tichým hlasem
smutnjším
a tišším než ten-
kráte!):
>Nic, nic
— —< 1902
—
Bezen
1906.
klíc. Povídka o zloinu.
T.
Ves žila dlouho klidný život. V nedli pinesly vlaky výletniky z msta; lesy oživly nezvyklým ruchem; hovor a smích perušil staleté ticho rozložitých dubisek. Pak pišel však týden vracejícího se klidu. Perušení
nedle
bylo jako sen.
Kteréhosi roku zbloudil sem podnikavý muž. Zkušeným zrakem zmil vše okolí; ocenil výhodnost spojení a
úvahu mírné stoueky, mnohem zvykl vidti. A podnikavý
blízkost lesa. Vzal v
pání terrainu, blízkost istší, nežli
muž
se rozhodl energicky a rychle.
Ješt toho roku nezvyklí lidé picházeli do vsi. Všecek život v ní se zmnil. Pracovalo
se.
Stavlo. Podni-
VIKTOR DYK:
muž
kavý
nkolik
projektoval
pokraovala
Stavba rychle
a nepokoji domácích.
k
V listech
vili.
úžasu
denních
proskakovaly noticky. Šuškalo se cosi o lázních; ves stávala se slavnou.
Píštího roku bylo dílo hotovo. Villy
ekaly své pány. Byly vzhledné,
ele-
gantní. Nesly pyšná jména; podnikatel
vc. ekaly
znal svou Villy
doekaly
a
se.
Trochu stranou, na svahu výšiny doví 11a
Dobré
minující
kraji,
Nadje.
Byla nejvtší rozsahem sta-
vení
i
stála
Zahrada byla skoro
zahrady.
parkem. Pirozená poloha podporovala
úmysly stavitelovy. starých, stinných
Bylo
dotrné pozornosti zvení. skrývala; pouze ství
mnoho
tu
strom, které
ped
bránily
Villa
se
ní bylo prostran-
volné a poseté kvty. Ostatek byly
husté stromy a divoká koví, bezpené útulky v žáru slunením. Villa
mla
záhy pány.
Páni, to byl
pražský prmyslník, odvážnýspekulant.
klíc.
121
padesátník, energický, suchý, reservo-
vaný;
byla to
jeho
žena, ticetiletá,
zánýma modrýma oima — Tato Markétka mla pes
kvetoucí, s
Markétky. to
dv
dti; osmiletého hošíka a
šesti-
letou dcerku.
Manžel pijíždl sem nepravideln; nebylo
asu
nazbyt. Ale ostatní rodina
staila, aby oživila villu
hrávaly
si
i
zahradu.
Dti
na malém improvisovaném
ped villou. Kik jejich mísil se zpvem pták. Ze sousedních vili
hišti se
picházeli malí druhové a družky.
Paní se ráda procházela-osamlými,
temnými cestami Zahrada vonla kvty, veery bývaly krásné. Byly tu ostatn také spolenosti, menší
i
vtší.
V
i
11
a
Dobré Nadje znala pitahovati. A vše se tu zdálo mírem a spokojeností;
villa
nesla právem své jméno.
III.
Mezi návštvníky byl zvlášt jeden, který byl horlivjší si s
s
dtmi
druhých.
Hrával
jako jejich kamarád; mluvil
manželem o spekulacích a
s
pani
VIKTOR dyk; o
kvtech
i také
...
o mnohých jinoch
vcech. Emil Šop byl statný muž, ptaticitiletý,
zdravý a svalnatý; bavíval
dti ukázkami své v
Nebyl krasavec
síly.
bžném slova smyslu;
nepravidelné jeho
oi
snad
a
rysy jeho byly
Ale
nehezké.
i
dovedly vzplanouti zvláštním
a imponujícím žárem a jejich
moc
do-
vedla zmniti výraz celého oblieje.
Robustnost Šopova
V
bého.
nemla
nic hru-
chování byl jemný a pozorný;
v malichernost však nikdy nepecházel.
tém
Zkusil
všecko
a
znal
prošel snad všemi díly
všecko;
a podnikl
tém svta
snad nejdobrodružnjší spe-
kulace. Nic nedovedlo ho zdolati; ne-
zdar byl
mu
nejistý a
podivuhodný, který muži im-
vzpruhou. Tak vedl život
ponoval.
vc
Jedna nebylo
byla tabula rasa u
slyšeti
nho:
nm pikantních klep,
o
galantních píhod, zlomyslných narážek.
To
byly
rzné:
byla
budilo
upjatost
nosti?
pozornost.
Výklady
nebylo nieho, nebo to
Šopova,
shoda
okol-
'23
KLÍ. Znal to vše manžel
Kdož
vi.
Znala
to manželka? Snad.
Emil Šop se tšil
její
pízni.
ministrem, jak íkala s
Byl
úsmvem.
prvním Vykonavatelem jejích okamžitých rozmaru, ukracovatelem dlouhé chvíle,
dobrým spoleníkem. A ním vícer Nic v jejím chování tomu nenasvdoa pávalo. Chovala se k nmu vlídn k totelsky, s touže nenuceností, jako
Ani Šop nemohl vzbuzovat podezeni. Kontroloval každé slovo, každý pohyb. Zdálo se, že až úzkostliv vyhýbá se všemu, co by mohlo
lika jiným.
buditi
domnnku
intimnjšího zájmu.
Ani nejnebezpenjší detektivové, dti, nepozorovali nieho. A co by mohlo
naivn pátravým pohledm nezkalených jejich oi?
ujíti
IV.
Paní villy Dobré Nadje mluvila, jakoby vše bylo za ní. Láska i život. Usmívala se mirn a shovívav jako
staena, která vše chápe a v nic už neví. Vodila své dti jako zejmé
VIKTOR DYK
usvdení
:
odešlé mladosti; bylo až cosi
koketního v tom
akcentovaném
tak
mateství.
Nkdy
však jakoby
její léta
uletla,
odvanuta jarními vtry. Byla hravé a
skotaivé dít. Z matky stávala se náhle
oi
sestrou. Její
zaleskly se mladistvou
Odložila všechnu resignujíci
radostí.
moudrost dívjších
chvil.
na vše, dkujíc, že vše na Rejdila
s
Usmívala se
ni se
usmívá.
malou Lidkou a Otíkem do
udýchání. Starý,
mruivý
eho,
muž,
jehož úkolem bylo, zcivilisovati bývalou pustinu, hledl na pani ji
villy,
jako by
tžkopádná chápazmatena. Hm, hm, broukal.
nepoznával. Jeho
vost byla
Pán villy Dobré Nadje nechápal ostatn tchto pechod rovnž. Neodepel si mnohdy posmšných gloss. Paní zarazila se pak náhle, s jejich
rt
úsmv mizel
a ona pecházela v obvyklý
moudrý svj
tón.
— Bylo to pošetilé — ptala se. A ne?
ekajíc
odpovdi, dodávala zase už
rozšafná a vážná:
—
Bylo!
—
KUC. V.
Od tch dob byla paní opatrnjší. ped manželem a vbec ped lidmi jako plaché ptáe. Musile to býti nkde stranou, kdy dala se Skrývala se
svésti
k oné hravosti.
Také Bylo
nco jiného skrývala. nkdy k smrti smutno.
ji
vysvtlitelná
báze
lítost rozdíraly
ji
a
Ne-
nevysvtlitelná
Jakoby veer
nitro.
cest — — Bude nutno jíti v tom šeru a zakiknouti plachý onen strach? Nebo nesmí ani slovo vyjít z jejích úst; jediný výkik — Bálase studených a udivenýchpohled. picházel a ona byla na
A
její
ruce rády by zachytily
nco
prchajícího. Klid, který znamená konec
Bojí se
r
ho ješt.
Ach, ješt moci vykiknouti! Ješt moci obejmouti celou touhou srdce!
VI.
Kdysi pišel Šop do nikoho tam. za villou, u
villy a
nenašel
Služka ekla, že paní je
rybníka. Šop se tam vydal.
VIKTOR dyk:
Pod starým dubem u rybníka sedala paní na lavice. Sedla s hlavou sklonnou a zejm neslyšela jeho krok, zabrána do hluboké melancholie.
Teprve když Šop se
piblížil
ažk
ni,
vytrhla se ze svých bolestí. Vstala roz-
pait,
s
nejistým pohledem
Šop etl v
nm
slzy
Zadíval se na ni >
dtkliv
Plakala jste, milostivá paní
tiše
—
— a tázav.
—
«
pravil
—
Pohledla na
nho
beze
vší
rozpa-
itosti a nejistoty dívjší.
Byla to náhoda, že pišel té chvíle?
Byla to více než náhoda?
tebu
promluviti,
dlouho zamlené uleví se
jí,
sviti se ji
dusilo
zbavi-li se
toho
Cítila
po-
— Vše tak — — Ne.
bemene? A bylo
>Máte pravdu; plakala jsem.
pro
plakati, «
odvtila hoce.
VII.
Nkteré veery mají tak vášnivý dech. Vzduch hladí a hvzdnaté nebe zvoní nad hlavou. Vše mate srdce. Nemže
127
klíc.
za
veer
takových
ství
pecházeti pátel-
Hranice pekroila se
v lásku:
snadno; a není už zastaveni.
V zahrad Když
vím.
kaly hlasy,
byly tmavé, stinné
villj"
cesty, kryté z
obou stran hustým ko-
utichal ruch ve ville a uml-
asem
procházela se paní
Ty procházky v tmách mly nebezpený pvab. Sladká raa-
tou koninou.
Nebyl život tak
látnost jímala srdce.
málo živý a nebylo tak málo v
let?
a
lásky
nm? A A
nebyla paní v kvtu svých nebyly oi Šopovy tak záhadné
svdné hloubky Osamní cítilo
?
se intensivn
stesku picházela touha. Mladost
a
po
pece
neodešla docela. Odcházela však rozšafnost a klidná
moudrost
—
zápasu a chvíle podlehnutí.
Chvíle
veera nesl si Šop z villy nadje* klí. Drobný, titrný,
Kteréhosi i>Dobré
lesklý klí. VIII.
Do
villy
.
vcházelo se vraty od silnice.
Ale byl ješt
jiný,
postranní
Malá vrátka vedla do
polí.
vchod.
Na pšinu,
VIKTOR DYK ztrácející se
V
v jejích velikých rozlohách,
nejpvabnjším
zákoutí,
z
prostorné
zahrady, byla ve zdi malá vrátka, jež píliš skípala
dsivý pro
To
do noci; zvuk sladký a
tu,
která ekala.
byla vrátka, k nímž dostal Emil
Šop kU. Tato konina zahrady bývala zcela Z polí nepicházel nikdo do
pustá.
Byla to kratší cesta k nádraží,
villy.
ale
ve tmách
cesta
málo pohodlná.
Nechodívalo se tedy veer tudy.
A
smr, kam táhla neodolamoc Šopa. Klíek se mu zdál ohromným bohatstvím. Byl to dkaz štstí. Jeho symbol. Kolik pvabných to byl
telná
slov dovedl íci!
Kolik slib a vzpo-
mínek! Kolikrát
Šop vytáhl kli,
mot. Chtl
se
ujistiti.
jsa o sa-
Ano, klíek byl
zde, ne tedy sen, ne tedy illuse!
A
zahrada vonla tak
dobou. Bylo tam
ných
tolik
pvabn
tou
do noci oteve-
kvt. IX.
Chvíle
šastná
ekání tak dráždiv
a
krut
klíc.
Zšeilo se už; dti
129
krásný
šly spát. Je
veer. Pršelo za dne a nyní vše
rozkošn svží, plné lahody Paní vyšla
a
pomalým
Prošla
z villy.
ped
krokem volné prostranství
Mimodk
je tak
vn — ní.
zrychlovala krok a skonila
letem.
Neslyšet
Ticho.
Bylo píliš brzo. hlasu.
Paní stála u
zdi.
pohlédla
pes
stihla o
vteinu
ze byla stála
ni
Byla
do
blížící
píliš vysoká.
krásná a
by tak ráda
polí,
aby ped-
se štstí.
bílá, zalita
Ale
ekajíc;
Stála,
svitem
m-
síným. Z dálky jakés houkání; sova;
a
opt
nic.
Nebyl to krok.^ Ne. Mýlila se. Jaké zklamání
—
Napjata všecka, zemdlena oekáváním, jehož by se nechtla vzdáti, napaní
slouchala
Chvla
villy
Dobré Nadje.
se všecka. Rozilení
ji
pemá-
halo. Musila se opíti o mohutný javor.
Jaká slabost! Neodvracela
od malých Píse
o
pece zraku
vrátek.
vrb.
9
.
VIKTOR DYK:
130
Zachvní
celé bytosti,
sot: slyšeti krok. Jist
ohromivý
slyšeti
krok
já-
—
Okamžik. Jaký okamžik!
Kli
zarachotil ve vratech.
X. Kteréhosi dusného srpnového
ve-
era stala se ta píhoda — Njaký osamlý muž kráel cestou zahradní; njaký osamlý a zdálo se, zbytený muž. Byl to manžel. Nebyla to doba,
kdy jindy picházíval. Pražský
pede dvma hodinami;
vlak pijel už
malikost však zdržela pánv píchod. Rozhovoil se s kýmsi známým o chystaných podnicích, až
do
zdržel se
tak pozdní.
chvíle
u
nho
Nebyla to
nedvra,
která ho nyní vedla. Šel vepokud vbec dovedi veselým býti. Cosi však v ztemnlé zahrad vy-
selý,
provokovalo jeho
nedvru.
opatrn, jakoby se chého ptáka
.
Šel nyní
bál, že vyruší pla-
.
Na konci cesty, zcela až na konci, zahlédl blavý stín. Co mu íkalo, aby vyzkoumal
tajemství
tohoto
stínu
?
KLÍ.
131
Mohl to býti kdokoliv;
služka, vrátná,
zahradník. Stín
vk,
se
zdál
v kovi.
blížiti.
hráti si
Muž
smšné
Nebylo to
se ukryl
pro jeho
na schovávanou: Ale muž
neusmíval se komice píhody; výraz jeho byl ledový a písný. Stín blížil
A
opravdu.
se
byly vlastn dva stíny, které, splývaly v jeden. hnutí;
Muž v koví
naslouchal,
nevyrušilo
z té
posice.
lala
Ta
A
piliš
stál
—
hledl
které mohly vyrušit.
nyni to
žel,
bez
Nic ho
byly vci,
letní
noc vo-
všechnu lásku.
Ale muž v koví nevystoupil. Xic nezašelestilo.
A
milenci picházeli.
Bylo to dlouhé louení, k smrti dlou-
hé pro nkoho, kdo by necítil
cítil.
Muž
v
koví
však nic než zlobu vlastníka, kte-
rému kradou cenný pedmt. Byla
to
zloba hlavy a ne srdce; studená zloba,
plná smrtícího jedu.
Nevybuchla, ale
také nedovedla odpustiti. Zloba, která s
rozvahou
živí
eká na vhodnou chvíli. Vše
takovou zlobu: každá vteina, o niž
se prodloužilo
louení, byla palivem
:
VIKTOR DYK
ohe.
pro onen
ohe
—
ohe
Ohe
?
Ne, to nebyl
nií rychle a okázale.
dveích mnohem díve pro opuštnou. Nesliboval už polibk ani objeti. Poslední slova, šeptaná do noci, umlkala. Ticho. Chvíle pešla. Žena se nehýbala. Pobyt na místech, kde ped chvílí meškal ješt odešlý, byl jí poslední
Klí
zarachotil ve
truchlejinež
Stála
rozkoší.
zde bledá a rozkošná
msíce. Bolest rozchodu dodávala jí pvab tesklivostí, jež není ješt — úplným smutkem v zái
—
Muž
se
zlobou vlastníka vystoupil
tiše z koví. Kráel volným, klidným krokem k žen
—
XI.
Setkání toto
Pechod
mlo
byl
cosi ohromujícího.
píliš náhlý;
pekva-
pení píliš neoekávané.
Podezení muilo ženu. Co znamená píchod } A vidl picházející nco z pedchozího výjevu.^ ten náhlý
erné myšlenky, tak mnoho odvodse pes to míti pravdu.
nné, nezdály
klíc.
133
Manžel mluvil klidn, nevzrušeným tónem, který zdál se jen míti cosi pichv sob. Ale nebyl to obyejný dojem jeho ei? Zdržel se návštvou u dobrého
lavého
—
—
známého.
Dležitý
rozhovor.
—
Jedná se o velmi výnosnou spekulaci, kterou podaí se
asi zrealisovati.
Dnes
umluveny všechny podrobnosti. Nyni pišel. Pekvapilo jí to patrn? Je
njak
nesvá.
nyni je
nutno
jí
Choroba? Vyšla ven a Chvje se. Bude
chladno.
jíti
dom. Co
dlají dti?
Poslední slovo vyvolalo
—
nejchmur-
njší pedstavy matiny. Oh, ano, dti. Nemohlo býti raffinovanjšího pipomenutí. Dti! Nemyslila na n! Jakoby jich nebylo.
Malí
ti její
drobní a švitoí ví pátelé! drtila.
druhové,
Úzkost
Milovala je tolik a ony
ji.
ji
Hle-
dly na ni tak dvivýma oima. Což kdyby vše vyšlo na jevo a chladný ten muž s pichlavým pohledem vzal jí
její
dti,
opíraje se o necitelné
tery zákona?
Zachvla Její
muž
se
pi
všiml
té myšlence. si
toho.
li-
«
VIKTOR DYK: »Je ti skuten chladno, « opakoval. »Pjdeme — A záhadný a nevyzpytatelný pokra-
oval:
»Takové veerní procházky jsou nebezpené.* XII.
Dti
už spaly,
když se
vrátila
do
po špikách k
je-
villy.
Piplížila se tiše jich loži.
Spaly klidn; pravidelný jejich dech
zvukem v poNevidla v tm jejich tváí (rozžehnouti svtlo nechtla, aby jich nevzbudila). Domnívala se však vidti ržové líce malých spá. Smutek ji pojal. Jak by snesla, aby hledly na byl jediným slyšitelným koji.
ni jako
na vinnicí? To by byl konec.
Konec? Bránila
a
absurdní
ustále.
Bylo
a
se té myšlence. Ale
krutá,
nutno
vracela se ne-
rozhodnout
se.
Voliti.
Poprvé po tolika vášnivých dnech pešlo opojení a mrazivá skutenost
;
KLÍ.
ovanula
a
drobní spái neztroskotají
ti
Muž
s ní.
srdce. Její láska byla úskalí
její
aspo
135
tuší
pece nco, teba
ne-
A netuší-li, není možno že zítra bude vdt? Staí náhoda jako dnes. Chodila denn lehkomysln po znal jistoty.
nenapadlo
ji
hledt dol; nyní
jakmile pohlédla,
Dti íci
žádají a
—
ponvadž
Snesla to,
propasti.
kraji
pemže
ji
však,
závra.
ona nedovede jim od-
S bohem, krásné veery, opo-
jující chvíle,
prchavé okamžiky rozkoše
a štstí, tak draze kupované. Její volba je
uinna. Rozhodla
dítek.
se
u lože
zde
Jen tak nebezpeí pomine.
XIII.
Jaké to chvíle pišly
mnohem
noc! Jak
potom Jak !
horší
ráno!
zlá
Ob
nebyla tak lehká, jak myslila v prvé chvíli.
Paní
villy
Dobré Nadje
asem pod bemenem vysvtlit luje?
svj úmysl tomu, koho miuhájiti ho, miluje-li
Jak
Vedla krutý boj.
svdný
klesala
svého kíže. Jak
a
Tam
velitelský
sama?
horoucí slova, pohled,
široká
VIKTOR DYK:
— Ten hrdý,
k objetí ochotná ramena. vášnivý
muž
trpl,
cítila to.
Jeho láska
nebyla planým tlachem a okamžikovým vzplanutím.
A
zde jen
dv
malé dti
obtmi,
Zvítzila; s jakými
pouze ona. Znala dobe,
ím
s
vdla
se louí;
znamenalo to smíiti se s chladným podzimem. A pece psala. Nemiluji vás už.
»
milovat.
Byla to
Nemluvím už o zle
vbec
Nemohu
vás
Snad.
láska?
Nebudete na mne
ní.
vzpomínat?
Jak
mžete
který jste
vy,
prošel
svtem, smíit se s nebohým naším koutekem? Co zde? Vše je hotovo, odbyto. Odjete odtud; bude tomu
mnohem
lépe.
Neíkám hned;
nkdy
bylo nápadné. Ale
snad njakou nutkavou
brzo,
to
by
máte
záležitost, která
vás odvede jinam.
Peji vám, abyste
nému
ji
pivedl k
šfast-
Až se uvidíme (ne snad píliš brzo, obávám se), povíte mi o tom.« Co jí stálo nkolik ádk! Hledala stále
konci.
slova, která
by vydráždila jeho
hrdost! Pak roztrhala
list;
bolest mlu-
137
KI-IC.
vila z
nho
nco
jiného
píliš I
zeteln.
Nco
jiného,
Psala znovu; náhle dala
do prudkého pláe. Ne! Bylo to nad
se
její sily.
A
druhý den zase ten boj.
Když cítila
než
z
konen
dopis
odeslala, po-
chladný klid: klid spíše
z
únavy
vnitního vyrovnání.
Odumela nemu.
XIV.
Šop pišel ješt jedenkráte, chladný, officielní.
Vyhlídl den, kdy pán villy se Mluvil o dlouhých cestách, na chystá.
do
Obchodní
Jižní
—
se
vedou ho
Ameriky.
A pak-
nho
na
záležitosti
vrátil.
nž
—
ptal se
manžel hled
studeným svým pohledem
spekulanta.
—
—
A pak:
Nevím.
Obrátil se k
—
—
opakoval Emil Šop.
— dtem. Pinesl jim dárek
Vrátíte se zase,
škemraly.
pane Šop"-
—
VIKTOR DYK;
—
Ne piliš brzo
Šop, usmívaje Žertoval
s
— odpovdl
se.
okamžik. Pak
dtmi ješt
ceremoniáln louil.
se
Muž odešel na chvíli. Dti hluely chodb; házely tam míem. Emil Šop pohlédl vážn a smutn na paní villy Dobré Nadje. Sklopila zrak a její tváe se zardly. Cítila velikou slabost; opela se o fauteuil, aby neklesla. Kdyby byl nyní na
nemla
chtl,
sil
Šop chápal
dné
její
vzdorovat.
její
pohnutí a bez-
couvnutí.
Nebojte
Nebudu
mu
jinak
prosít!
se,
— —
zahuel.
—
—
Poklonil se znovu zdvoile a políbil
odmen
její
ruku.
Druhý den skuten
odejel,
neznámo
kam.
XV. Paní
myslný se k
Dobré Nadje (jak zlodovede být název!) uchýlila
villy
dtem.
Snažila se býti takovou,
jako druhdy. inila vše,
na
si
vzpo-
,
klíc.
139
mínala, že to inívala jindy. Nebylo to však totéž.
Kteréhosi odpoledne (den se už krátil bývala tak smutná)
a šera
dtmi na schovávanou.
s
dat.
Šla
cesty
z
koví. Nikde
hrála
si
ISIla je hle-
na cestu, prohlédla
nic.
Zbýval jediný kout a tam se bála jit.
peníval známý pšinka k malým vrátkm
Poblíž zdi, kterou
jasan,
šla
Od onoho veera
do
polí.
té
pšince.
nešla po
nerozhodn pod starým dubem, pršelo listi. Za kei u zdi kmitly se Lidušiny šaty a bylo slj^šeti veselé šuškáni dítek. Citila, že nemožno zde Stála
z
nhož
déle váhat.
A
vkroila, chvjíc
se,
na
ona místa.
Mlky
ukázala
rukou
na
koutek
nmž
dti se ukryly. Dti vybuchly v smích nad tak dlouhým hledáním. Ale matka nepipojila se k jich veselí. Všimly si toho. Odvrátila od nich tvá,
v
nemohouc zatajit slzy. ^ >Maminka pláe, maminka pláe!* zvolal udivený Otík.
Emil Šop
r
Neíkal
to tenkráte
VIKTOR DYK
A
:
elo v ko-
Lidka, svraštivši mladé
mické vrásky, ptala
se:
nkdo, maminko ?« njak tehdy on? Matka nepemáhala se už. Zaplakala »Ubližil
ti
Neptal se tak
prudce hlubokým, bolestným pláem.
Vzpomínka byla
píliš mocná.
Ne-
snesla té blízkosti. Strhla všechny hráze
tak
umle
postavené. Nebylo
nieho
než bolest srdce. Posléze se pani vzpamatovala. díc
jemn
A
hla-
vlásky dti, šeptala.
»Máte maminku rády, mnoho rády?"
XVI. Nikdy nemilovala paní
Nadje
nné
tolik
její
villy
hudbu. Hladila
srdce; opojovala
Dobré
nžn ra-
aspo,
ne-
douedla-li utišit. Byly to zvlášt housle,
které
nesmírný
volaly
jakýs
stesk,
kterého nemohla se vzdát. Zapomínala
na vše v takovém okamžiku; okolí pro ní neexistovato. v
mst V
sejí,
Té zimy nevynechala
jediného koncertu.
takových
jakoby
ji
'
chvílích opojení
tóny písn líbaly
zdálo
nžn;
KLÍ.
141
jindy zase vášnivé, strhující zvuky nesly ji
jako pírko do daleka.
smutné
a oddávala se
byl hrozný okamžik,
oi
Zavela
té rozkoši. Ale
který
všemu
jí
vracel: potlesk, který provázel konec.
brutálnost psobila
Jeho
jí
strašnou
muku. Toužila, nechat vyznít vše tiše a teskn, zmírat posledním chvním dlouho ješt, kdy už sluch neslyší Býti sama! Slyšeti sama jedenkráte
—
smutné
—
to zmírání
XVII.
Hluboký
úvoz
vedl k ece. Dala se pevézt. Za
ekou
jarní
Šla
krajinou.
byly louky a pole, vítr
cizí kraj.
Lehký
ohýbal stéblo trav a uchal
vlasy.
Bezdky
j
e
její
urovnávala neschopna
myšlenky ani vzpomínky. Došla k
urité a
trati.
Zadívala se na koleje,
nemnné
koleje, které
pece
vedly tak daleko. Cizina, jiný kraj, jiná
msta! Zapomenutí
1
Telegrafní dráty bzuely.
Jak vzru-
šený a neochabující hukot! Kolik smrti a
život nesly ony dráty, kolik
osud
I
VIKTOR dyk:
Ohromné
rozlety,
mohutné vášn!
A
vlívá se v napjetí
úžasné to vše
úsilné
vzrušení,
dohromady huení ne-
mnící svého výrazu. Vzpomnla, jak jako dcko poslouchala ráda píse telegrafních tyí. Snila tehdy o podivném štstí
Smlý
let
do neznámých dálek, dobro-
družné
výpravy
z jejích
sn.
Telegrafní
Dtí
Nezbylo
srdce.
nic
— — To huení
dráty hovoily tehdy
míní všemu rozumti
bylo slibné.
Nyní
mlo hoký
zvuk
žalostných nutností.
Osudy sevšednly, dobrodružnost vybledla. Nebude už nic ?
A ješt jedenkráte vrátil se Emil Sop, díve tak hovoivší tony hudby. Z huení znla jeho co jeho
slova.
hrdost bránila
mu
íkal
nyní,
íci?
Ne-
zapomnl tedy na ni ješt, že má moc mluvit k ní pes zem a moe.^
Bezdn nikoho
rozpiala ruce. Oh, není tu
krom
telegrafních tyí.
Paní
Dobré Nadje usmála se hoce. Vzpímila se a šla dále omamným javijly
rem. Nad vana.
její
hlavou jásala píse ski-
143
klíc.
XVIII.
Toho dne na veer napjat do
dn
Kolik
koho
zrcadla.
dívala se
Je
paní
ješt krásná?
bude ješt krásná? A pro
?
Villa byla
vzením.
Její
muž
žil
vedle
ostré ní jako pozorný nepítel. Jeho který výraz, mnohdy mívaly šedé oi jí
To ve chvílích, kdy se domníženní pozorován. Zrak jeho, jindy
lekal.
val,
chladný, vzplanul p?k za okamžik zlo-
vstným plamenem. Nebylo v nm lásky nm nikdy lásky ... Jak se to stalo
Xebylo v
.
.
.
?
Vinila se také. Ale nedalo se nic nit
zm-
na vci.
Dny míjejí, týdny míjejí, msíce míPaní je její. Dti rostou a vzdaluji se. pekvapuje pi tajnostech. Co bude, dorostou a vzdálí se úpln? Její zchudne úpln, íkala si. Žárlila pedem na vše, co jí vezme její dti:
až
život
na kamarády Otíkovy a družky Liduš-
íny; na
ženy,
a na muže, jenž
A
dny
míjely,
jež jí
bude milovat vezme dceru.
syn,
týdny míjely, msíce
VIKTOR DYK: míjely
Stála
ped
zrcadlem v leh-
kém noním odvu, pvabná ale její rty
a krásná;
zkivoval bolestný
a její oi, krásné a
smutné
úsmv
tolika hloub-
kami, tázaly se: Jak dlouho ješt?
XIX. Picházely spolenosti; hovoilo
se,
konaly se návštvy. Zima trávila se v
mst.
Nedle v tom Nkdy násiln a bezd-
Vše bylo jinak
byla jako všední dny.
život nebylo.
stejné.
Svátk
vodn
íkalo se: Nový rok. Byla to pouhá formalita bez významu; nebylo v
nm
nikdy nic nového.
A dti pinášely si
Chodily do škol,
rostly
vysvdení. Lidka nehrála
už s panenkami
a
nesmírn vážn. Ale
Otík tváil se v jich
pomru
k matce zbyla stará nžnost; nahrazovaly
si
u ní vše,
eho
nenacházely
u otce.
Dti pestávaly už být dtmi a címatin smutek. Lidka se mnohdy pátrav zahledla do oí paní villy
tily
KLlC.
145
Dobré Nadje. Ale neodvážila se už ptát.
Také Otík zamlel se mnohdy v živém svém hovoru. Vycítil, že myšlenky matiny nkde bloudí. Ale pak mluvil ekaje, až se matka k
klidn
dále,
vrátí.
Vdl,
nmu
pak bývá smutná a
že
velmi nžná, snad aby vyvážila krátký
okamžik vzdálení
Dti
nhou. Byla
se.
na matce
visely
s
nezvyklou
jim ne pouze matkou, ale
A matka nade vše miloSnad práv pro obt, kterou jim pinesla ? Bylo jim marno skrývat
také druhem. vala dti.
nco ped
poznala všechna jejich
ní;
tajemství. Byly
jí
jako
przraná
stu-
dánka.
Tak náct
míjela léta.
Tak minulo dva-
let.
XX. Bylo to na
ville,
v
msíci srpnu.
Manžel pijel veerním vlakem. Byl
dobré nálad. Šprýmoval
v nezvykle
dokonce. Rozhovoil hovornosti
Píse
i
v jeho
o vrb.
se.
Ale v jeho
šprýmech íhalo 10
viktor°dyk:
nco
nepátelského: bylo to
strašidlo,
jež žertuje.
Paní hledla znepokojena na svého Otik
manžela.
A jenom
i
—
Lidka zmlkali
onen ironický a
zlý hlas,
zn-
pekelným njakým posmchem — veei. Sedli v malém, útulném salonku. Otevenými okny
jící
Bylo po
sem svží noní vzduch.
proudil
nco
»Rodina, která se miluje, je svatého neni-li
Eh,
nco
velkolepého,
pravda?*
Nikdo villy
— —
neodpovdl na úsmšek pána
Dobré Nadje. Ale ten neekal
také na
odpov.
>Malá vzpomínka jako doklad, milé
Pedstavme
dti
Manžel vrací se
celou situaci.
si
dom;
jaký pošetilý
nápad! Netuší nic zlého. Ješt vtší pošetilost!
V zahrad
Skryje se. Stín jde
vidí
blíže.
njaký
se ze dvou. Jsou takové stíny
pro frašky. Líbají se a
ped
ním.
Zasmjte
se
stín.
Stín skládá
~ stíny
objímají se
pece.
U
erta,
komická situace pro nebohého manžela. Nebof, rozumjme dobe,
je to
jeden
z
obou tch stín,
pl
toho
« «
^^
KLÍ.
Stínu,
eknme,
je
jeho žena
—
Jeho
— —
žena
Dobré Nadje dal se do smíchu. Byl to potmšilý smích,
A
z
pán
nhož
livých
villy
išela studená nenávist mledvanácti pešlých let. Pani
necházbledla všecka; pochopila, eho mluvího, na hledíc paly dti. Stála, jehož pohled
ji
ovládal.
Dti vrhaly stídavý pohled na otce neblahého. a matku; tušily nco ,_ ^'ení to práv decentní píhoda,* pokraoval
»Ale
otec.
je
nutno
se-
tomu známit se se svtem. Okamžik k den Výroní je dnes zvlášt vhodný.
—
Dvanáctý výroní den
žena
—
A
ta
— —
Zamlel se a utkvl na vydšeném zejvýrazu tváe ženiny. Psobil mu
mou
nerozkoš. Pak dodal cynicky a dlouho zloby s výrazem
návistn,
lanící a
konené
ukojené:
>Byla to vaše matka.«
XXI. Emil Šop etl psaní, v
horeném
zejm
psané
kvapu. 10*
.
VIKTOR dyk: »
—
Píšu
.
.
.
pro vám
píšu ješt
r
nácti lety.
Bohem ped dvaDávám vám s Bohem znovu.
Díve
byl nový život;
Dala jsem vám
to
s
nyní to už
není život. S Bohem. Umírám, píteli.
mne
Zasáhlo se
bda;
to,
nevzpamatuji
Obtovala jsem sebe i svou dtem. Byla to zlá obt; zárove
toho.
z
lásku
však také pokání. Pokání? Což existovaly
híchy?
Byl
mne
Vi
chladný
nmu
jako
híchy?
led;
nikdy. Nevím, bylj-li
pod tím ledem; pro mne
mne na
srdci
vinna, budiž;
nemiloval
vbec nco
nikoli. Studil
Byla jsem on byl podlý. ekal, až tolik
let.
bude moci více ranit. Ranit tehdy, kdy už jsem odpykala. Nebyl mj život takto
zmaen? Nevzdala jsem
se
dobrovoln všeho?
Dti mí
zbývaly. Vzal mi dti.
Pojímá mne hrozná úzkost; ne, ne-
mohu pohledt v by mne milovaly
nco
jejich
oi.
mén.
Ale bylo by
Ne, že
ošklivého mezi námi. Odpustily
by mi. Dti, jež odpouští matce! Hrozný to pocit!
«
klíc.
Mlel po dvanáct
neml
kdy už
mne
Ranil
let.
práva mluvit.
Promluvil,
Zbablý!
na niž vykrvácím. uzavel mi poslední
ranou,
Ne, nelze tak
žít;
dvivé úcty v oích mých dtí, co mi ješt zbývá? Ach, Není-li
útulek.
ubohé, ah, ony ubohé!
—
DostaAž dostanete mé psaní je pece? Žijete pece? Jsou
nete
kdy tomu všemu nevím Až dostanete mé psaní, politujte mne trochu. Vzpomete na nkolik chvil,
chvíle,
nazýváme šastnými. Zapomnl
jež
jste
snad zatím. Zcela jist jste zapomnl. A nebyla jsem to já, která vás zapudila? Neml jste všechno právo zapo-
menouti? Ale chci dnes jen nkolik Byla jsem bídná Chci íci chvil .
.
a nikdo život.
.
.
.
.
Co
.
.
Zmaeno íci?
chci
.
dvanácte
let,
celý
Oh, vracím se
k dávno zašlému dnu. Kdybych byla tušila,
kdybych byla
tušila
—
Není pomoci. Nutno Vše mamo ukonit. Budu mrtva, až budete ísti .
mé
psaní
.
——
Byla mrtva.
.
VIKTOR DYK
150
XXII. Byl to zvláštní
poheb. Dti jakoby
zdrcené a v zmatku,
Manžel
bolesti.
který
pichlavým pohledem.
smutku po zemelé. zdálo, že jeho
triumf
.
.
oi
byl
klidným
s
pln
svým
Nebylo v
nm
Ba chvílemi se
triumfují
.
.
.
Smutný
.
Zvon znl, pohební prvod Pála
bral se
k vesnickému hbitovu.
pochována zde
.
.
Prvod
.
si
býti
byl impo-
santní nikdy ješt nevidla ves nco podobného. Pompa nescházela množ;
;
ství
vnc,
známí
z
msta, píbuzní,
pátelé.
Ale pichlavý pohled se
manželv marn
shánl po jediné tvái,
triumf
mla
dovršit.
Nebylo
jež jeho jí
v tom
davu assistujícím ceremonii pohební. Emil Šop nešel za rakví.
XXIII.
Pišel píliš pozd.
ho dlouho.
Když ho
Psaní
hledalo
konen
našlo,
neváhal Šop ani okamžik. Veliká tesk-
klíc.
nco
nota ho pemohla. Poznával, že
mu
krásného
uniklo.
Sedl tehdy v
stotu
kvapem
a
katastrofu.
mrtva
.
neji-
na prvý rychlík,
Spchal všemožným nemohl pece pedhoniti Mrtva, ekl vrátný. Mrtva,
srdci.
.
.
Stál tak
nkolik okamžiku omráen
krutou ranou.
— Poheb? — dovedl pak mahou vyrvat svému hrdlu. — s
Byl
ped
ná-
s
hodinou, pravil vrátný
dležitým pizvukem. Cizinec poal
ho
zajímat.
Kdo
to byl?
Zdál se býti
dojat
Pejete si snad mluviti
Šop zavrtl
hlavou.
A
nitru
slova.
v jeho
s
pánem
:
—
Nebyl mocen
huelo
to
mo-
notónn: Mrtva, mrtva.
XXIV.
Vzpomnl
si
na všechny ženy, jež
opojné, šly jeho životem. Šly krásné, zákená triumfující. Po každé byla který jakás rána, na každé byl kaz,
VIKTOR DYK
152
:
znetvooval upomínku. Paní
Nadje
villy
Dobré
nemla osud-
byla jediná, jež
ného kazu. Emil Šop sedl zahoklý, jako který
prohrál íši;
život
král,
uplynul
a
radost odešla. Zíral kamsi do prázdna.
Budoucnost Prázdno
.
?
.
.
prázdno
.
.
Nikdy ne-
.
ml tak zlého
dojmu prázdna. Ošklivá jáma otvírala se ped nim — Její pedstava pekiela hluk zábav a požitk.
vbec
Byly
Njaký
smysl
zábavy a požitky?
Njaký smysl
všeho!
všeho! Vzal do rukou psaní mrtvé. Zrak jeho spoinul na poslední ádce, ko-
neném
to
poaly ho
sútování ubohé. Písmeny páliti.
z msta. Veerní vlak donesl do známé tak vsi. Byl mlhavý veer.
Vyjel
ho
Chýlilo se k podzimu.
Došel až k a
ville; stál
zde nepohnut
zachmuený. Vzpomnl
který tehdy nevrátil.
Bude nutno ho
vrátiti.
si
na
kh,
klíc.
XXV. Dny
zase
se nestalo.
Nic dobrodružného
šly.
Jenom
Dobré Nadje
villa
zmizela. prochladla všecka. Její duše zde zbyli, dleli zde bez váž-
Ti,
kteí
nosti a bez lásky.
Syn
pohlédnout pánovi
ponvadž
i
villy
dcera báli se v tvá. Báli se,
jejich výraz nemluvil k
otci,
k vrahovi. Nedovedli zapomenouti
ale
úderu onoho veera a onoho píštího rána, vražedného rána.
návalo jejich
myšlenky
Vše
to
zamst-
a bralo jim klid.
nejistým. Vír je uchvátil; vše se stalo se a nebylo odpovdí. Život
Tázali
ped
stál
nimi zlý a tvrdý.
zklame-li
iti,
V
co
v-
nejsvtjší? Neodvážili
všechny myšlenky I mezi za vleklých podzimních veer. závidla propast. Jak se nimi otvírala
se ani
sob sviti
Lidka bratru,
odcházel asto vzením, jako bý-
který
z villy, jež byla
jí
vala matce.
Naléhala na odjezd. Ale otec chladný a
uspokojený
»Pro?« A kou
jeho
svým zlem, ptal se oi hledly s petvá-
otázky, jakoby nechápal opravdu.
VIKTOR dyk:
Jeho
odtud;
nepudilo
nic
krásnjšího
nebylo
nikdy
ne,
oh,
podzimu,
nikdy nechodil tak rád po zahrad!
Vypadalo to, jakoby odpadla njaká pekážka jeho pobytu tam dole. Pán villy Dobré Nadje procházel se po spadalém
listí
krásnjší
vní
a jeho
než
tlení
vn
mu
bylo
všech
kvt
jarních.
Lidka zahlédla ho, jak vyšel kdysi
do
polí zadními vrátky, kterých nikdy
ped
tím neužíval. Vyšel
zlý a veliký
jako pízrak a ztrácel se v polích.
Lidka se zachvla. Pojala
Kdo ho polí
to
volá,
ji
úzkost.
co ho to volá do
?
XXVI. Za podzimního odpoledne, zasmušilejšího
nad
poval pán
jiné villy
ského vlaku. dectvím
svými mlhami, vystu-
Dobré Nadje Bylo
zízenc
to
Zjistilo
píinu;
praž-
sv-
železniních. Byl ve-
selý, tvrdil kterýs ze si.
z
zjištno
svdk;
se odjinud,
jistá spekulace,
že
ml
hvízdal k
tomu
odvážná, cel-
155
KLÍ£.
vzato, vydaila se
kem
nad oekáváni
znamenit.
Pán
Dobré "Nadje odcházel k svému sídlu. Tam, kde se
villy
smrem
dlí cesty
(silnice a polní stezka), potkal
koího
panského dvora, který nco na zemi.
z
slezl
s vozu a hledal
— — — —
nco
Ztratil jste
Peníze
—
Zlatku.
—
Pán se usmál,
—
Koí
kaž
nco podobného
neslýcháno.
villy
by byl mamoná; Pán
ale
Ne, že
vyítal by
si
— Koí rozpait dkoval —
odvrátil a opakoval
se
a
zlatky.
byl zaražen;
in
—
—
bylo o pánu
dobrv
tázal se.
penženku
vytáhl
koímu dv
Jete!
-
—
Mnoho-
podal
-
svj pi-
—
Koí
uposlechl.
Práskl
biem
a
jel
do
panského
dvora.
Když
urazil
ohlédnouti
se.
kus cesty, napadlo
ho
VIKTOR dyk:
mu
Bylo
podivno,
že
pán
villy
neobvyklou cestou, po polní
Vidl
V
ho,
kraji
jak
do
zachází
mlhy
bylo pusto a šeilo se
Na otázku, potkal-li nkoho odpovdl koí záporn.
jde
stezce.
—
už.
cestou,
Pak se nepihlásil už nikdo, kdo by vidl pána villy Dobré Nadje ži-
byl
vého.
Ráno píštiho dne bylo ku podivu Když mlhy opadaly, našli lidé
jasno.
do práce na
jdoucí
k vrátkm zahrady znali
mrtvolu pána
stezce,
villy,
villy.
že
volver, jeho.
stuhlá
jenž
vede
Byla už studená
a ležela v tratolišti krve.
divno,
jež
mrtvolu. Po-
Co bylo po-
pravice tímala re-
nepoznán jako revolver
Vypálena
z
nho
jediná rána.
Byla to rána, která ho usmrtila? Vložil
vrah revolver do ruky zavraždného,
aby zmátl spravedlnost? Tuhé sevení mluvilo proti této hypothese.
Výraz tváe mrtvého pekvapoval; strhané jeho rysy mluvily ješt o nenávisti, jež byla
posledním jeho citem.
Ješt nkolik vcí nevysvtleno. Nedaleko mrtvoly, na sousedním poli
klíc.
dvacet ticet
krok odtud
jiný revolver. I z
jednou.
157
nho
našel se
steleno pouze
Mrtvola nebyla oloupena,
u ní nalezeny
znané obnosy. A
a
bez-
prostedn u zavraždného — tak naznaena úhrnem od lidu situace po-
nkud trný
nejasná
—
nalezen
malý,
klí.
1901.— 1907.
ti-
UDÁLOST,
POZOROVANÁ
Z OKXA.
Píšu zcela pro sebe
své poznámky
o záležitosti, která se objevila v denlistech, aby po krátkém ase hmotných úvah byla zapomenuta. Mám mnoho zbyteného asu od kterési události, jež se stejn dotkla mého
ních
srdce jako se k
mé
ctižádosti. Uchýlil
svému oknu.
jsem
Mžeme z nho leccos
pozorovat. Jsou to drobné episodky,
bezvýznamné píhody.
mohou
však míti význam.
domysliti
si
V souvislosti A zbývá nám,
tuto souvislost.
erná dáma objevila se tikráte v protjším dom. Chci o tom nco napsat. Poprvé je už tomu mnoho msíc. Byl — pamatuji se dobe — jarní, kvtnový den. Vzduch byl píjemn vlažný.
Píse
Otevel jsem okno o
vi
,
a díval
jsem 11
VIKTOR DYK; Bylo už pozdní odpoledne a
se ven.
opatrné sedt v takový
není vlastn
as pi oteveném okn. promluvit o a
vzduch
Jarní
Bylo by zde na míst
je nejzrádnjší.
mých
stále se vracejících
trapných reumatických
bolestech.
Ale o tom pozdji. Nejsme nikdy dost opatrní.
dáma nepochybn elegantní teba jen jediným pohledem ji zmit. Vložíte-li vše do oka, poví vám mnoho. Chze dámy byla Byla to
a mladá. Bylo
velmi graciesní,
by ponkud
Pro nás, kteí se díváme
rychlá.
okna, není
podrobnost bezvýznamná. Dovede-
to
me
í
z
íci,
í chzi
í báze, okamžit cha-
vede touha,
zvyk Povšiml jsem
si
rakteristického zjevu: chvílemi rychlé
tempo
její
chze
se zmírovalo; bylo
to váhání, nerozhodnost
Bojí se ješt?
?
Tak jsem
Uvažuje ješt
?
se tázal sebe
sama.
Dáma
se také ohlížela ulicí. Byla
nejistá. Její
si
obliej kryl hustý, nepro-
niknutelný závoj. Závoj nebyl také bez
významu; rozhodn nepála znána. Jak se
blížila,
si
býti po-
mohl jsem sledo-
UDÁLOST, POZOROVANÁ Z OKNA.
vat
svží
a pružné tlo,
v
by bylo nkolik život;
nmž
jako
lehího
nic
nad sebe menší
a vášnivjšího
hyb. Nezbylo než
163
její
po-
dokreslovat. Zdálo
si
pod závojem dvé hlubokých krásných oí, oí roztoužených se mi, že vidím
ale plachých.
oval o
dve. Nebo
je to
mladé
prvé. Je to podivné, že
pesvdmladé
dve A
a jde
jde jist
mladé dámy
ješt své milence, akoli
navštvují
my
krok
její
k svému milenci.
zajisté
po
Každý
touze, která nese toto
už nemilujeme.
Náhle
dáma
(je to
erná dáma
o niž mluvím rychlými nkolika kroky
dosáhla dveí protjšího
domu
a zmi-
zela v nich.
Protjší
dm — tak jsem uvažoval —
má tyto nájemníky: V parteru bydlí velmi bigotní a cizinky,
dv
tém
staré
dámy,
slepé. Jsou to
zbloudily sem, nevím, jakými
osudy. Chodí vždy velmi opatrn
ulicí,
zdšeny hrením sebe vzdálenjšího vozu. Provází je služka, ne o mnoho mladší. Obstarává jejich
majíc
divn
naši
e.
nákupy,
Bývají
lá-
dlouho
VIKTOR DYK V kostelích. Jinak
jsou
:
dámy známy
svou dobroinností. Jejich dobroty se až zneužívá.
V prvém
Bývá tou dobou
mu.
R
poschodí profesor
Nemyslím, že by mladá dáma
do své práce.
zabrán
Jef pilný a
pracovník. Jak mi bylo
šla
.
.
.
.
n-
k
úpln
svdomitý
eeno,
vyjde
jeho »Moderní filosofie* okamžit, jak-
pilace
mu podaí zkompilovat komnmecké, kterých prý není malý
poet
u filosofického národa. Bude to
mile se
obohacení naší v tomto
zajisté
pomrn
chudé
rada ve
výslužb,
.... Je pravidelný a
odmený
Naproti soudní
V
pan
smru
literatury.
jako stroj; vím, kdy vyjde
kdy se
vrátí.
z
domu
a
Chodívá touto dobou
vždy na procházku, není-li špatný as.
V druhém D
.
.
.
.
blažená
poschodí bydlí
Manželé idylla
rodina
nkolik malých dtí; drobného štstí a
Tropí asto pod
.
mými okny
.
.
hluk;
dtem! Jsou bezohledné! To je vše, co znám. Ráno picházejí do domu dvata kvapem se hrnoucí a nevázan se smjící. Vzpomínám
kažte
UDÁLOST. POZOROVANÁ Z OKNA. ješt, že je tam módní jakýs závod
Bylo by to
domu. s.tek.
si
jsem se
na malou procházku v
prjezdu protjšího tam tableau vi-
Skuten bio A kromc tch,
mj
upoutala
—
tam
Vyšel jsem Zastavil
165
které jsem znal,
zrak zbývající neznámá:
druhé poschodí, Jan Hron, úedník. Tedy Ji.n Hion.
Po druhé spatí! jsem ernou dámu po msíci. Bylo to k páté hodin, v dobu, kdy
pišla poprvé.
Pišla jako tenkráte v závoji a v er-
ném šat. nil.
Ale
její
výraz
úpln
Byly to odstíny, které
Neváhala
pozorovateli.
rychlost
rozpaky.
pevn.
její
chze
zm-
tentokrát;
a
neb\la perušována
Neohlížela
Její zjev
se
neujdou
mne
šla
se,
pímo
a
upoutal. Zdálo se
mi, že všecka vzkvetla dvojím tím jarem
Kdyby bylo možno ješt
se vrátit k po-
šetilostem našeho mládí,
které
pece
nebyly bez urité dávky moudrosti.
VIKTOR DYK
166
mohl bych jící
:
zamilovat tuto triumfu-
si
sebevdomou
Závidl bych
krásu.
Mla
Janu Hronovi, úedníku. krásné nožky, jak jsem
velmi
mohl tehdy
pozorovat. Je totiž nutno poznamenat, že bylo
po
prudkém a dlouhoostatn tou dobou
dešti,
trvajícím dešti, který
není tak nezdravý, jako
déš
podzimní,
který vždy pivolá moje stále se vracející
a trapné reumatické bolesti, o nichž
budu jednou nucen íci poslední slovo. Co chceš však od života, mrzutý tyicátníku?
lému
posléze
Jsi
dešti,
vden
který donutil moji
nahodi-
ernou
dámu, aby s takovou grácií, kterou zídka vidt — zvedla ponkud své
sukn
—
Krása vítzná, to bylo zejmo
dého
kaž-
—
je tak krátká
Jak mi bylo sofie*
z
hnuti. Litoval jsem, že cesta její
eeno,
konen
už
»
Moderní
vyšla,
dílo
filo-
bylo
zkompilováno.
Nemyslím k professoru
však, že
R
.
.
.
erná dáma
šla
1
UDÁLOST, POZOROVANÁ Z OKNA.
167
svém vypravování
i^co
Blížím se ve
starému mrzoutu, který se vzdal
zb}fvá
nárok
a tužeb,
než hledti v pohyb
všeho
k události
fatální.
:)
erné dámy
—
v týž
spadla
den,
kdy
—
Tetí návštva
snad náhodou
se staia
záhadná
katastrofa.
Cosi mne zarazilo, když jsem uzel ernou dámu tetí —
Byla to zajisté ona, nebylo možno nepoznat.
jí
pil
A pece
po triumfu.
závoj její
;
bylo v ní
ale
I
tentokráte
mla
hustý
chtl bych písahat, že zraky
hledí jinak než
tehdy. Jaké byly
dvody zmínného mého dojmu malichernosti, snad nic, snad a
nco
Tvrdý, zlovstný výraz nastou-
cizího.
Tisíc
mnoho;
vlastn spíše dojem než dvod. Uva-
žoval jsem: je ostýchají
ulicch.
se
poátek ervence. Lidé v mstských
ukazovat
Nepochybn pichází louení.
Idylla se petrhuje.
Kdož
to
mže pi
Na krátko, na vždyr louení íci? Odonar
Vzdálenost
jíždí
onr
Odjíždí
mže
býti
opravdovou mukou, milu-
Tak jsem aspo soudíval ped nepíjemnou afíY-rou, která se stejn
jeme-li.
VIKTOR DYK jako mé ctižádosti mne nauila neekati už rži,
mého srdce
dotkla a která
které rostou pro
j
—
né
Mohly se (opakoval jsem si, dívaje se a váben možnostmi), mohly se stát
rzné píhody, náhlá ochladnuti, jiné vášn, drobné žárlivosti. Drobné nešváry, jichž smíení bývá tak rozkošné, vi^-íme-li bodrým humoreskám. Ale cosi mrazivého a chladného bylo v po-
erné dámy;
hybu jí
bezmála bych
nepoznával. Byla to trochu mrazivá
Niobe, jako to díve byla vášnivá Kleo-
Antonius mohl mít
patra. z
nastalé
krok byl
mne
zajímalo.
to
Byly to
slzy,
se.
A ješt
cosi:
plachý a váhavý.
Rád bych
ji
k
v té posici.
mému
piml mne
za záclony. Setrval jsem
oknu.
k uhnutí
nkolik
vte-
Pro? Napadlo mne,
nikým vidna a kdyby pozorovala
bych
že nechce být
že
zkazil vše,
mj
jem.
To
vidl bez
bylo to odhodláni? Ohlí-
Picházela
Instinktivní pocit
in
dojem
mohlo podali vysvtlení.
závoje,
žela
opt
zlý
tato Ni be neztra-
snad dtí, ale lásku.
tila její
promny:
zá-
UDÁLOST. POZOROVÁKA Z OKNA.
Když jsem vyhlédl nikoho
na
patrn do
ulici.
z
l'i
okna, nebylo
erná dáma
vešla
r'omu.
Dival jsem se do ulice a uvažoval
píhod. Pouš venku nepopemýšlení. Musím vbec doznat, že byo celé
skytovala vhodnjšího materiálu k
dlím v postranní
ulici,
v
života,
^lá to své
výhody pro samo-
táe, jakým jsem se ticho;
vidíme
a já i
tém tém ani
ulici
zapadlé. Není zde ruchu, ba
stal.
Hlavn
nesnesu hluku.
je tu
Konen
tak dost zajímavých
píhod.
A výhoda
je
materiálu
mnoho, možno ho aspo Vše je jako na vaší dlaai;
užíti lépe.
práv
v tom, že není-li
otevte jen oi. Minulého roku mohl jsem sledovati z
okna román, který sliboval
zajímavým. Bohužel nastal
býti velmi
práv pod-
zim a moje reumatické bolesti, které
zstanou už mým osudem, zabránily mi sledovati jeho další íáse. Mohl bych také psát i své pamti jako kdo jiný; a kdož vi, co se nestane ešt í
VIKTOR DYK:
170
Mé pemýšlení
a
mé dohady
netr-
Mohla to být pl hodina. Více? Hodina rozhodn ne. Cas ovšem rychle míjí; chápu to piliš dobe.
valy dlouho.
erná dáma
Nuže, moje
Neobvyklý bych
vracela
a pekvapující zjev!
pehlédl, tak
se.
Málem
rychle
šla.
Odcházíme-li od míst jakýmkoli
zp-
byl
ji
sobem drahých, louíme
asem
se
po-
hledem. Nic zde nebylo než dychtivý jakýs chvat.
To vzbuzovalo mé
Jaký je v tom všem smysl?
mne nco. Pjdu hadná
za
ní.
Budu
konen, kdo
dovat, vyzvím
Sfinx. Nic
úvahy.
Napadlo ji
sle-
tato zá-
pvabnjšího než
ta-
kové dobrodružství. Zvdavost pece zbývá, teba bychom už rží neekali. Jaká je hled
z
tvá erné dámy,
její
po-
?
S nejvtším kvapem vyítil jsem se domu. Ale vše bylo marno. Ne-
dohonil jsem
ji.
Skryla se
v
dom?
Zašla už? Pecházel jsem velmi dlouho
pustou
ulicí.
Nco
celé záležitosti.
se
mi
nelíbilo
na
UDÁLOST, POZOROVANA.Z OKNA.
1^1
Uplynulo núco málo hodin, bylo to na
Otevenými okny
veer.
slyšel
jsem zvuk mnoha pobouených a zmatených hlasii. Pistoupil jsem až k oknu, abych
slyšel lépe.
Slyšel
jsem slovo
vražda a cítil jsem náhlý otes. Vražda, opakoval jsem si. Silhouetta erné d ámy stála pede mnou. Pro se tak nutkav družily ob ty pedstavy
?
Pokoj
Nebylo mi možno zstati zde.
mne
dusil.
Vyšel jsem ven,
tisíc
myšlenek v hlav. Lid zde stál užaslý a pece ponkud uspokojen vražedným
inem, který koenil nudu osamlých
tch
míst
— Povsti kolovaly, mluvilo — Byla to muka pro mne.
se o detailech
Nikdo neznal
jistoty.
A
jsem dík náhod, která s
policejním
tak vzdával
mne
svedla
komisaem, kamarádem
ze studií, jehož jsem
nevidl
adu
let
ostatn nezatoužil dosud vidti. Má vzrušená zvdavost lichotila starému kamarádu; sdlil se mnou, co a jehož jsem
znal sám.
Ped hodinoubylo oznámeno,
že Jan Hron,
na svém
loži.
úedník, nalezen mrtev
Rána byla zpsobena
dýkou, jež byla vlastnictvím
llrono-
VIKTOR DYK:
vým
a jež ležela na zemi poblíž lože,
Z polohy mrtvoly a zpsobu rány ne-
mohlo se
zatím
rozhodnouti,
jde-li
o vraždu nebo sebevraždu. Prozatím bylo
zjištno,
že
dvée
bytu
byly
oteveny (okolnost, která zpsobila, že
do jeho bytu vešla posluhovaka,
jež
mla cosi obstarati) Možnost vraždy V kamnech, což zji-
není vylouena.
štno, spálena milostná korrespondence zesnulého, která by mohla snad podati vysvtlení. Policie hledí
zjistit,
pijal-li
eemelý odpoledne njakou návštvu. V tom smru zahájí se pátrání — Poslouchal jsem tiše
na jazyku jakés slovo;
.
.
.
Ml
jsem
ale cosi rdou-
mi hrdlo — Mlel jsem .. Když komisa domluvil, vymnili jsme ješt nkolik lhostejných slov. silo
.
jsme k vzpomínce na vci, na jsme nevzpomínali. Pak jsme se rozešli jako dva lidé, kteí nemají si Nutili
nž
co íci
—
Sledoval jsem vše, co bylo v denních listech
o záhadné události
v
protjším
UDÁLOST, POZOROVANÁ Z OKNA.
domé ný
—
173
Smrt Hronova vzbudila znaZnámí a pátelé
rozrucli a zájem.
Hronovi
urit
popírali
možnost sebe-
vraždy Hronovy; lékai klonili se spíše
k pravdpodobnosti vraždy. Hron byl velmi oblíben ve spolenosti, zámožný, zdravý. Minulá jeho dráha
úspchy
nemla
než
a budoucnost slibovala totéž.
Hledal se tedy vrah. Nenašli však
ni-
koho. Afféra vzbudila polemiky; debattovalo se, vyslovovaly hypothesy
Vím, co vím. Nelíbilo se mi na
té
záležitosti.
Ale
mrzutý a neduživý samotá.
—
Jsem
Neekám
vbec nieho neekám. Gen-
tleman neplete se do cizích
tvá erné dámy pece vidti. Ale
nco
bych rád
byl
aspo vidl tvá erné dámy už rži a
—
záležitostí.
byl bych
chtl
1904.
MEDAILLOXEK
Byl konec. Jeho tlo chladlo. Tep nepokojného srdce ustál; jakoby ho-
diny se zastavily.
Zachvla
se lehce.
Bála se jeho zmodralých rt,
nieho
už nedovedly
které
íci. Bála se ticha
u lože, kde ležel tolik dni
v halluci-
nacích.
Téžce
skoro
a
vrávorajic
došla
otevenému oknu. Sklonila se nad nim. Dole hluelo msto; všechen jeho k
hluk vnikal do pokoje jarni
.
.
.
Byl krásný
den; zajisté že se v parcích vy-
hívají zimomiví starci a mladá srdce iti nezvyklou
Kontrast bylo
jí
Píse
ji
nhu
.
.
dojal sviravým
na okamžik, o vrb.
.
smutkem;
jakoby hloubka
«
VIKTOR DYK
táhla
k sob. Zachytila se o
ji
Malá
závra.
omámil
Byla
urputný
Bylo
život.
tžkých
hodn
židli.
vysílena a
jarni vzduch.
ji
Vedl se zde o
:
horeek,
krutý boj
a
zapoli'ebí
mnoha
aby zahubily
dní sil-
ného muže, který byl nyní mrtvolou. Vzpíral se houževnat.
vstupovala v
nho
Kus po kuse do do-
smrt, jako
byté pevnosti, Nyní byl konec. lehl.
A málem
všichni okolo
Pod-
nho.
ekali to. Dlouho ekali. Po dv nedle íkal doktor ehák, vrašt svoje elo: »Bud'ie pipraveni na všecko. Ale
ekaná
katastrofa váhala. »Podivná
resistence or>,fanismu,« kroutil iilavou
doktor.
Vzpomínka
mísila se s pítomností.
Bylo slyšeti hluk stkáni.
.
Návštva?
.
.
ševel hlas,
prudké
Cítila se tak slabou,
že ani bolesti nebyla už schopna. Re-
akce se dostavovala. Upadla v jakousi
mnlobu
Kdjž
procitla,
Vzchopila
se.
pekvapilo
ji
ticho.
Vzpomnla na všechno
MEDAILLONEK.
A
by dovedla ici
náhle, aniž
padlo
ji
Mrtvý
179
jak, na-
to: Aledaiilonek.
tam vedle. Nepochybn
ležel
Bude
ležd tam ješt.
aby tam došla
míti
dost
sil,
Podléhala nevysvtli-
telné
a trudné
ublíží
se nyní
Konen
touze.
ne-
Nebude už
mrtvému.
svého pokladu. A v hloubi duše zahanbena, se sklopenýma a uhý-
brániti
bajícíma
oima
Zvuk zaznl tedy zde
.
.
.v
Pistoupila ji
a k
dvee
tichu a otásl
Mrtvý
.
Nkolik krok
jeho
otevela
jí.
na
ležel
in bude mrtvému
Byla
loži
.
.
.
vykonán.
—
Obliej
dsil; odvrátila zrak. Své touhy
však pekonat nedovedla
Konen mla spoi. Bylo
to
ten
—
pedmt
tolika
pání, splnné píliš
pozd. A za drahou cenu — Nyní, když ho mla, chvly sejí nejist ruce. Nikdo nepicházel uzmouti byl
skuten
lila ji
v dlani.
jí
její
koist Mrtvý
mrtvý. Ale ta koist pá-
Vzpomnla na
všechno,
co pedcházelo.
12*
VIKTOR DYK: Byla vdovou, když
svých
let.
Její
ji
prvý
poznal. V kvtu muž zemel po
tíletém manželství. Bylo to manželství
rozumové.
Nemilovala svého manžela
Nebyl
píliš. se,
jako dva
ke
sporm,
hodlnosti
jí
také protivný. Snášeli
lidé,
kteí nemají
vyhovovali než
si
dvodu
spíše z po-
Když muž
dobroty.
zemel, oblékla vdova smutek a nosila ho pimenou dobu. Zemelý byl by
nepochybn uinil totéž, s tak klidným srdcem jako ona. Tak ji poznal její druhý cho. I\Iilovali se. Milovali se? Jí pipadal mnohdy chladný. Co bylo píinou jeho uzavenosti?
ást
Mla
sedm zámk. co?
pocit, že
jeho nitra byla Žárlivost
Nevdla
ped
skrývá.
uzavena na picházela. Na
nic uritého. Ale všecko
nepátelské, záhadné, v jeden
nco
ji
cizí
vtlilo
se
pojem medaillonek. Skrýval ho
ní.
:
Nesmla honikdy otevíti. Bylo Nepochybn Karel ji nyní
to tajemství.
miloval a nebylo co skrývat. Ale
pro
nesmla pohledti do jeho vnitku? Pro nemže se muž od nho odtedy
louiti
?Její antipathie stala se
povrou.
MEDAILLONEK.
Medaillonek bjl
píina všeho
zla,
které
pišlo. Byl to nepítel, kladl mezi
nco
n
záhadného a záludného. Kolikrát
vedla o
nj
ptala se.
Usmál
boj
Marn. Kdo
!
se neodpovídaje.
Ano. Prosila, aby
ji
je to,
Žena
}
ukázal vnitek me-
daillonu. Marn. A dovedl ji jinak tžko nco odepíti. Zde však odepel.
Usmíval když
když prosila, usmíval
se,
hrozila.
Všechny
její
zbran
se, zlo-
mily se o jeho klid a pevnost. Vedla
houževnatý boj ženy.
s
raffinovaností žárlivé
Xa konec musila však
piznati,
že podlehla. Bylo to marné. ^ledaillo-
nek zstal tajemstvím. Odpor manže-
lv
tuhl zápasem.
nutno
jíti
Vidla, že by bylo
do extrém. Toho se
bála; milovala Karla píliš,
k
O
nmu
býti
krutou.
A
pece
aby dovedla tak
utichla.
medaillonku se nemluvilo. Jenom
rána u ní zstala, pokoující pocit tajné nepítelkyni,
pekonat v
srdci
sokyn živá.
kterou
a která hájí
vi
nedovedla
dosud své místo
milovaného muže. Jak je ta šastná! Je mrtvá. A dosud tak
Nemilovala
(utvoila
si
o tom
snad fikci,
nikdy
Karla
zosnovala ro-
VIKTOR DYK
182
:
mantickou jakous píhodu); a on
dosud
její.
Pepustila
jí
Kolikrát se vracel onen stín, krát se utkávala
s
je
ho. Z milosti. koli-
vítzným pohledem
neznámé oné dobrodružky! Není
jí
už,
íkal Karel tehdy vážn. Nuže, tak namítala v dnech, kdy ješt nenahližela beznadjnost svého úsilí, pro se tajiti, je mrtvá ... Je to dtinské, opakoval. U nho to nebylo dtinské ? Miluje
ji
pece, íká pece, že
ji
mi-
luje.
Ucpal
ústa svojí energickou ru-
jí
kou, druhou s
úsmvem
ji
objímaje. »Dtino,« íkal
oí, který
nou: »Dtino, se bát!« a-
náhle
páti,
A
víš
inil bezmoc-
ji
pece, že nemusíš
nachýliv se k
ní, pravil tiše
zvážnv: >Nebudeš
vi?
Mysli
Nebylo by to dobré
.
.
.
V
toho
si
amulet.
že je to
si,
mi, že ne-
bylo by to dobré.«
Nyní
Mohla i
mla poznati
medaillonek rysy
ženy,
v
rukou
pro
po letech uschovával diskrétní
niž
nhu
MEDAILLONEK. žárliv stežil
a kterou tak
ped
kte-
rýmkoli pohledem. fo vat. Zlé vítzství Bylo už pozd trim !
Chránil
mu
j i
do posledního dechu. Nesmli
vžit.
ji
Jeho ruka hledala
úzkostliv raedaillonek.
V
horekách vztahovala všechna
nhy
a lásky
-
jak
asem
mužových slova
pece
miloval ten
—
k neznámé,
uzavený, mlelivý muž!
byla které tolik závidla. Blouznil o ní; miluje který hocha, nžnost to opravdu
po
prvé. Cítila se
odstrenou. Nikdy
ji
jen úsmv nemiloval tak; pro ni nebo drsnost. Každé jeho slovo ji ra-
ml
Oh. dovedla by zariousit toho démona, kdyby žil! Její ruce svíraly
nilo.
se
keovit pi
té
myšlence. Oh. uko-
a hokost. jiti všechnu svou mstu pece. se Odhodlala se chvla; otvirala Její ruka ješt
však
pes
to bránu k
nepístupnému
tajemství. Dychtivost jejího zášti
konala která
ji
pietu
k mrtvému.
pe-
Uvidí
tu,
oloupila o tolik lásky. Uvidí!
Otevela medaíUonek.
VIKTOR dyk: medaillonek.
184
Bylo ticho. Jenom hodiny tikaly a její
srdce bušilo.
Stála zde ztrnulá.
Všechna krev zmizela Její
lest
ruka .
.
keovit
tváe.
z její
se opírala o pe-
.
Jaká to slabost
.
.
.
Medaillonek spadl na zem.
Toto cinknutí vyrušilo mrákot. Zachvla
se.
Bylo to
se v jejím hrdle.
i
uražená hrdost
ruce, jakoby
chtla
zivá bolest drtila
nco
ji
——
z
hoe
jejích
srdce
Rozpáhla
ženy?
vyschlých tolikerým
nkolik
ji
Vzlyknutí zlomilo
zachytit.
Mra-
celou. Z jejích
pláem
oí
vyprýštilo
slz.
Byla to
grafie jejích
nikdy neznal
jeji
osmnácti
fotografie; let,
foto-
kterých on
— — 1906.
VÝRONÍ
DEN.
v
tetí fadé od hlavní cesty
dleni V. mlo íslo Obklopeno kvty,
16.
svj
vnci,
v od-
den.
stuhami
pyšnilo se mezi jinými. Ostatním ísla
n
závistiv. Už samo sehledla na 16, k svtu; nebyla íslo vypadalo bou to zanedbanost ani chudoba. Pomník
sám byl apartní práce, dílo proslulého a módního umlce. Vzbuzovalo pozornost: vše se u
nho
tek mrtvých. Je
teba
zastavilo o svá-
neho
repre-
A
stálo
Krom
toho
sentativního, íkalo se tehdy. to za to.
Už íslo
to budilo žárlivost. 16.
nelíbilo
se
sousedm. Bylo
píliš upiaté, povýšené. Ne, že
by ne-
bylo zdvoilé, ale jeho zdvoilost
mla
«
;
VIKTOR DYK
188
nco pokoujícího. »Na je
tak pyšné
?«
si
ísla. ^Historická osobnost,
historická
osobnost! Jakoby jich tu
šeptala
nebylo mnoho.
Dny nebyly
Byly asy, kdy
stejné.
nikdo nezabloudil mezi ísla.
mrzuté doby; teba
A
jak to jde.
si
To
byly
ukracovati chvíli*
tu íslo 16. kazilo zábavu,
škarohlid.
Jindy
pece aspo nkdy
sem tam
sty;
žádostivý ticha
komu
jde
?«
tázala
poala
Žárlivost
oživly ce-
nkterý chodec tuto promenádu. »Ke
zvolil
se isla
zvdav.
se ozývat. Ale zamy-
chodec nešel k nikomu. Míjel
šlený
lhostejn hroby; všechna ísla byla zklamána.
íslo
17.
picházel.
ekalo milence, který ne-
asem
za jarních
veer roz-
povídalo se tlachavé to íslo a mlu-
potom
vilo
nevil rická,
pošetilé
bylo, bloudil-li
milenc. Mladá srdce i
Ale nikdo
a to na konec nesluší
Nejhe viti
ei.
docela té malé, byla píliš
ly-
íslm.
hbitovem pár
cítí
touhu
oži-
hroby, ekl básník. Jenomže íslo
17. dívalo se
na vci jinak. Bylo ner-
VÝRONÍ
DEN.
vosné a zlostné; nesnášelo cizích lásek, jí
ejný
to
íslo
Oby-
zdály žalostné a hrubé.
jež se
ostatn dojem
ekalo
15.
cizích lásek.
subalterní úedníky,
aby podali referáty o oddlení. Byl to zkostnatlý bureaukrat, samotá, morous. Byl zde
nejhe
na tom; nesta-
se nikdy o
pírodu
ani o
ral
feráty nepicházely.
sCo
se rozpaitým.
referát
initi,
A
re-
stávalo
není-li
tu
r«
na tom jeho
soused,
To neekalo vbec
nikoho.
Nejlépe
íslo
lidi.
CísIo 15.
14.
byl
>ršechal jsem jim,«
hommní
tak
íkalo bon-
a joviální, sdost
se mohli bavit jiným
se bavili.
Jemu
penz, aby
zpsobem. A
to nevadilo
oni
Bavilo se
dobrého humoru. Vyprávlo historky z dlouholeté praxe také; bylo vždy
bonvivanta,
dobré anekdoty.
Umíme
umli jsme také žíti. mlo svj den. Bylo oi-
býti mrtvými, však
íslo štno,
A
16.
okrášleno,
pak picházelo
nostnímu a
jasný,
zimu.
dni.
Den
trochu
Hbitov
v
plném
lesku.
vše, co náleží k slav-
byl
ostatn krásný
chladný
den
byl zalit sluncem.
pod-
VIKTOR DYK
190
Nco Byl
ísla
zašustilo na cest.
dáma; ne
mírnému
ustoupil
oi
tak,
úsmv,
Její
paní
zjev
ponkud
snad
16. Statná,
krásu.
ty
dosud pvabný
to
lentní
:
korpu-
aby to hyzdilo tak
okouzlující,
dojetí;
ba krásné
byly ochotny zaslzet.
íslo
16.
octlo se v rozpacích.
Není to tatáž žena, která ho po-
malu ubíjela? Raffinovaná muitelka, vrah?
sladký které Štvala
Mla
nepozorovan ho den
tak a
ostré jehly,
jist
bodaly.
dnem vždy
za
dále,
vždy výše. Neukojitelná ctižádost se
stala
!
Tlo
chadlo,
nebylo možno
A
si
a
bez ohledu výš a
výše, bez oddechu,
výše
její
Tož výš
ctižádostí jeho.
síla
se tratila, ale
odpoinouti
tak kteréhosi záijového dne
— — ——
Ale ponvadž je výroní den, neteba kaziti dojem. Ostatní ísla jsou zvdavá a co by si pomyslila o nm ? když jsme Je teba zachovat hrdost i
vše
A
ztratili.
tak pokouší se íslo 16. tváiti se
zdvoile.
Nejde
to
zcela
nelze neuznat dobré vle.
dobe,
ale
VÝRONÍ Paní ísla manžel, kariéra,
DEN.
16. je blízka
který
Ubohý
slzám.
odpoívá! Ubohá skonena. Historie
tu
pedasn
ochotna dáti k disposici
byla své
Dráha
stránky.
osud chtl však
strom
další
byla
otevena;
Do
nejvyšších
jinak.
nejvíce bije hrom.
Paní ísla
16.
nyní
skuten
prolévá
Pro
Okolní ísla jsou udivena.
slzy.
íslo 16
smysl Je to
!
jejích slz
nad jeho
dobe,
Je
dobe
Ale íslo 16.
je
.
.
.
chápe
Pevalí se nevrle.
síly.
dobe
— —
Ty
slzy
dost unavily živého. Paní ísla 16. osouší své krásné oi:
urovná ješt graciésní svou rukou elegantních rukavikách kvty na hrob, umístí vhodn stuhy vnc a odchází. Pvabný, imposantní zjev. Život ji ješt eká. Slz nebylo tolik, v
aby
oím
škodily.
píbuzní, jsou
Picházejí slavnostní.
Pokleknou a
nese se ke
kvtm,
upen
a
a
ruka
aby uinila zna-
mení kíže. Modlí se dívají
dojati
jejich
chvíli.
vážn na
Pak
hroby.
se
JMy-
«
VIKTOR DYK:
192
šlenky jejich nejsou íslu 16. nesrozumitelný. »Žil tak, že
A umel
nebylo
lze nic jiného
e-
dobu nejmén vhodnou. Mél moc a význam a bývalo by mu hrakou zakroit, vymoci Ale
kat.
v
.
pi to
jeho
zpsobu
života
!
.
.
mu
Stouplo
do hlavy. Jeho úspchy ho svedly.
Ale prese vše jest to mrtvý, kterého
možno ních
uvésti; nebyl
muž
tativní
íše?
mrtvý!
svého
asu
Rozhodn
z
prv-
represen-
—
Ješt jednou uiní znamení kíže a odcházejí.
Vysoký, statný, trochu ironický pán s
velmi málo vlasy pichází je nahra-
diti.
I
on neodolá pokušení
zastavit
Má to své dráždivé kouzlo. Byl soupe bezohledný a vytrvalý. Jeho
zde.
to
jedovatosti
týdny,
jeho
byly schopny sottisy
otrávit
byly
na
nezapo-
Uml
dlat pkné, vraStavl nenápadné léky s úsmvem na rtech. Dovedl neúnavn štvát aniž by kdo co pozoroval. Úzkostliv zachovával formu, menutelná.
žedné
bonmoty.
nebylo
mu možno
nic vytknouti.
Byl
;
VYROCNI DEN.
takoka neviditelný nepítel — spoleenský, píjemný, milý. íslo 16. pes to triumfovalo; netšilo se však
dlouho
svému vítzství. A nyní pichází soupe, aby vzdal est mrtvému. Škoda tak záhy zmaených schopností
—
íslo
pozoruje jeho
16.
dobe,
vrátí se. Je
je
ironii.
Od-
dobe.
Klub také si vzpomnl lenové klubu :
etn
dostavili,
nákladná pal-
pinesena. Mluví se o
elném míst,
se velmi
ma
které
mezee,
zaujímal, o
jež
nevy-
plnna, o ztrát nenahrazené a nenahraditelné. O život obtovaném nezištné práci
.
.
.
t^íslo 16.
poznává své
druhy. Tof ten hypochondr, stále ho-
tový umit.
U
erta,
pro
neumírá,
nim tak málo umelo? Tof ta prázdná hlava se svými anekdotami nevysype je zde u hrobu Tof hvzda když by
s
.í=
klubu,
nmž
o
se
ramen: >Nepatí už mezi námi« se;
poíná
.
hrát
.
mezí .
s
krením
nás,
ale je-li
íkalo
Nabyl vážnosti, zdá
elnou
roli,
bodrý ten
muž. Na všecky dojde. Píse
o
vrb,
13
VIKTOR DYK:
Dobe, Tak íslo
dobe
je
Návštvy
míjí den.
16.
se stídají.
pouze
unaveno,
už
je
soused
opakuje íslo
závist
je vzpružuje. Posléze blíží se
chudý párek. On, postava jaksi v pokoe sklonná, šat obnošený, tvá žlutá, nezdravá.
vulgérní;
Oba
man
obzor
její
zastaví
si
Ona
letu.
jméno.
pipadá
úedník, pták
to malý
}e
omezeného
je
u
se
živá,
žvatlavá,
klep a
kuchyn.
pomníku a tou muž oživuje;
Zamlklý
náhle dležitým.
»Podívej se, Marie, «
mj
starý
spolu.
kamarád.
praví.
»Je
Studovali
Udlal kariéru
.
.
A
.«
to
jsme
v jeho
unavené, upracované, skrené dušice vzlétne vzpomínka. Vidi svou mladost, vidí
malé okresní msto, kostel mezi
zelení,
kam
lavice,
zdobené záhadnými ornamenty
chodili v nedli, vidí školní
díví tváe se mi
slyší
smích a
hájí,
dobrodružné sny se
žerty,
úad
živoení
s
let
sní.
Potom
pistihnutých kídel;
omezený voení v
bez
nadje
ži-
v postup,
ženou hrubou a hloupou.
Nic nevyplnno,
nieho nedosaženo.
VÝRONÍ
A
vidí
DEN.
195
zemelého, jeho mladou svži A dooko —
—
tvá, ohnivé jeho
dává zamyšlen: »Byl to veselý, dobrý hoch.<
íslo jsou
16.
Vzpomínky
zamraí.
se
mu nemilé. A
co
si
pomyslí ostatní
r Je nutno zachovati dekorum. Veselý, dobrý hoch, to se nehodí pro
ísla
nho. A k
emu
také vzpomínat.
pták
Na štstí druh jeho mládí, pistihnutých kídel, odchází.
Odchází všecek dojat a vzrušen ne-
oekávaným obrací.
íslu
ho ješt
z
setkáním; cestou se ješt 16.
dnech,
ných
zdá
jakoby slyšelo
se,
dálky hovoit. Mluví o dávpošetilých
píhodách,
A ješt
o malichernostech mládí z
dáli to slyší; stává se
nervosnjší. ísla
Neslyší
to
ím také
dále tím ostatní
r
Pak už se veer.
je pokoj.
Hbitov
Nikdo nejde.
tichne.
Blíží
Výroní den
se nachýlil. Slunce už zašlo. Brzy bu-
dou
zavírat.
íslo
16.
je
tomu
rádo.
Den ho 13*
.
196
VIKTOR DYK:
unavil, hosté
ho
VYROCNI DEN.
unavili.
Touží po klidu
Slyší tichý
hovor sousedních ísel,
nevšímá
ho, nevšímá
se
mu
si
si
ale
nieho. Chce
mu obmu opuštní —
všedního dne, chce se
vyklého ticha, chce se Spát, jen spát!
1904.
S\^ATEBXÍ CESTA JANA
KOVÁE.
I.
v
živou
šli
vesele
cizí
svty, když pepadl
divný rozmar. Jan
rozhledni
ulicí,
Ková
sln po pravé stran
Emmu vedl
ulice;
radno buditi mrtvé. Ale
ji
nebo
Emma
po-
úmynení
trvala
s tvrdošíjnosti
dítte na svém. Jmeno-
adu
hotel. Shledávala jejich
val celou
ohyzdnými;
názvy její
zraky
etla z
na
nápis,
a
pak zabloudily
druhou stranu a ona který ješt nevymizel
jeho pamti: >Starý dvr*.
Nebylo
svj
mu píjemn, když pronesla Ková nebyl z tch,
návrh. Ale Jan
kteí nedovedou ovládnouti své rožmrzení.
Usmál se
—
bylo
by teba
VIKTOR DYK:
200
velmi bystrých oí, aby rozeznaly nu-
cenost tohoto
úsmvu
dvr
»Starý
— —
—
a pravil jen:
To jméno
se
ti
líbi?<
Pohodila rameny a tak tam vešli. Pouhý to vrtoch, ale co init proti tomu Bylo by nápadné, stavt se na odpor. A Jan Ková dovedl se tomu vyhnout. Konen co na tom? Hotel jako ho?
tel.
pece
Není
dít, aby se lekal ne-
existujících strašidel. diviti
A
Poal
se vlastn
prvotnímu svému pocitu. Byla to prostorná bu-
tak vešli.
dova, nící
s
jakousi usedlou a sebe-
vdomou vosní
superioritou do hluné a vavy msta. Zaízení bylo
gantní a nekiklavé. diskrétnost
byla
nerele-
Tlumená
a milá
všem.
Emmin
ve
smích rozrušil vážné ticho schodišt. Byla šfastná, záící. Vše bylo krásné; vše se podrobovalo jejím
rozmarm;
bylo jen slova teba a skítkové picházeli se
nemén
svými dary. Perspektiva byla
krásná.
Paíž,
opakovala
si;
Paíž. Byla možnost krásnjšího svta
pro manžele dvou
dn?
svatební cesta JANA KOVARE.
u zrcadla a upravovala
Stanula
koketn úes. na
man
zrak
Její
Mla
jejich rysech.
pvab Jan
její
si
spoinul
právo býti spo-
kojena. Byla opravdu krásná; a k
každý
201
pohyb, každý
tomu
úsmv ml
její
mládí, svžího, jasného mládí.
Ková
hledl na svou ženu. Ne-
sn
bylo pošetilé báti se
nm,
Ohlédla se po
r
šastné a
roz-
mazlené dít.
— Pro —
jsi
sem vlastn nechtl jít? —
Což jsem sem nechtl
Nevšimla
jít?
—
jeho
námitky, trochu
nervosn pronesené.
Upela na nho
usmvavý
si
pohled.
—
Nechtlo Usmál se.
se
vbec
ti
jeti
sem
—
— Je to oklika, velká oklika — — Což nemáme as?! — — Ale Paíž, Paíž — Dala se do rozpustilého smích.
— Douím — —
aspo
se
svojí
fran-
oteveného
okna.
tin
Vyklonila
se
z
Byla rozkošná. Jan k
ni
a pivinul
ji
Ková k
sob.
pistoupil
—
Jejich
VIKTOR DYK:
202
hlavy se dotýkaly a on
rozkoš-
cítil
nou dráždivost toho lehkého doteku. — Jak se ti zde líbí, ptala se ho
—
Emma.
— mi
Máj Bože, nevidli jsme
—
nic,
usmál se Ková.
líbí.
— —
Pohledla na
—
Byl
jsi
—
tém
A
to se
nho zkoumav.
nkdy
už zde?
—
tázala
ho polohlasem.
se
Váhal na okamžik. Pak odvtil, na ji pevnji k sob:
tisk-
— Ano. Ale je tomu už dávno — — Sám — — — — Sám. — Je tomu, myslím, deset let — — — Deset pravila usmvav. let,
To
je
takový knír?
— —
Mjislím, že
Jsi
—
jsi
už tehdy
— —
Myslí, že
Emma.
—
Ml
dlouhá doba.
ano
— —
ano, posmívala
dnes njak mrzut Mrzut!?
Nevím,
se
— — že
bych
byl
— — vídáš.
Nemluvíš
—
Sotva že odpo-
.
SVATEBNÍ CESTA JANA KOVARE.
Ková
Jan
Emma
si
Deset
To musí
sám.
— — njší
protestoval gestem. Ale
ho nevšímala.
— — A
203
Dnes
opakovala.
let
být smutné
—
—
?
rozhodn píjem-
je to
—
Nevypadáš tak, jako bys tomu vil. íkáš poklony jako kondolence. Jsi dnes v dobrém rozmaru,
_
usmíval se
Ková.
V dobrém
—— není-li
ano. Ale
Ale
To
...
Ty ne?
rozmaru.
Dosud
je
.
.
válená hrozba,
pravda?
na ni, jako jarního rozmary na nemožno Kováse poal stín njaký dne. Ale odpoledne toho jasu v objevovati ovi Bylo nemožno
zlobiti se
se horšiti
II.
Bylo to
ped
ped
desíti
léty,
opravdu
desíti léty.
Stín
ml pvabné formy ml ;
vášnivá
objetí a sladká slova. Stín nebyl tehdy ani stínem; byl rozkoší. On, Jan Ko-
vá, byl tehdy mladý, zdravý,
s
peky-
VIKTOR DYK;
touhou
s
Bylo to
ped
žíti,
ped
let.
žiti.
opravdu
desíti léty,
Ale nebyl tehdy sám.
celou onu událost ve viru
tém a ekala zapomenutá
Vyhasla
nkde
dvaceti
intensivn
desíti léty.
Zapomnl na let.
svých
svžestí
pující
A
v koutku duše. Pišly jiné ženy,
jiná jména, jiné tváe. Fascikl na fasciklu.
Nebo
Ková
Jan
byl rozkoš-
níkem a hledal vždy novou rozkoš. Fascikl na fasciklu. Ale nyní njaký prudký
— byla to — ty hoejší.
shodil
vítr
myslnost náhody?
zlo-
Ten
objevoval se zraku. Tváil se
doleni
melancholicky a byl njak sežloutlý
asem. Ale pece dovedl ješt vracející
Stín, stín,
toval se na
každý
její
Na každý
ni.
mluviti.
se stín! její
Pama-
krok, na
pohyb. Pamatoval se na
cestu vlakem, na ospalé spolucestující,
na
smích,
její
jejž
tak
pipomínal
úsmv Emmy.
— — cesty,
k
Malá improvisace
šeptal
ji
tehdy,
svatební
sklánje
se
ní.
— — muž
Svatební
starší,
cesta
ekla ona.
—
to
bývá
svatební gesta JANA KOVARE.
205
Zamyslila se.
Hledla
tiše z
oken coupé na rychle
mizející krajiny.
— —
kým budete na
S
svatební
cest Hovor byl zapomenut, vše bylo pomenuto. Nebýti toho návratu Šli
ped
tehdy
mstem
a stanuli
za-
posléze
tímto hotelem.
Ano,
rozpomínal
nyní
onen den
.
se
už
na
na onen opojený den.
.
Dnes, když kráel zase po mlelivých schodech, kde
bylo
vzrušeni,
to
ta
váše tehdejší? Vše uklidnno, vše njak rozumné. Rodinné, dalo by se íci. Bda! Kdysi se obával tohoto slova.
Ped
bláznivém
Kde
je
desíti
léty.
S
ona
V tom
Jeho touha dvacíti
Zmizela. Zapadla. Sešla z mysli.
ní.
snu dávných jarních dní.
s
let:
oí. Také
Ale zdánliv jen.
III.
Emma hovoila, zlobila, žertovala, Ková nedovedl se probrati ze
Jan
zamyšleni.
VIKTOR DYK
206
Díval se do ulice ... ale co hledal
zrakem, hledal
marn.
Nemluvíš, durdila se
Emma.
Usmál se trochu roztržit.
—
Poslouchám radji.
Dala se do smíchu.
— — Neekla bych, Co jsem práv íkala? Neekala na štstí
že posloucháš.
——
odpov. V mn-
livém rozmaru pohyblivého svého naturelu pekvapila
— —
Pro
jsi
ho náhlou otázkou: neíkal, že
jsi
zde
již
byl?
Pokril rameny. Nemyslil jsem na
— —
Byl
A kde jsi ponkud
to
— —
bydlil tehdy?
na rozpacích.
Co
za-
zamýšlí svými otázkami?
— kou,
Bylo to na
—
opané
stran, za e-
odpovídal po krátkém mlení
Jan Ková.
— Známý — myslím,
bvl inženýr Nový, znáš ho snad
poruil mi
hotel. Ale ani
že to
— do-
na jméno už
nedovedu vzpomenouti. Je tomu konen deset let a jméno je lhosi
stejné
——
SVATEBNÍ CESTA JANA KOVARE.
Poínal mnoho chtjí o o
zakrýt
zmnách,
mluviti, jako
myšlenky.
své
na
shledal
které
ti,
-07
kteí
Mluvil
mst;
nových tvrtích, náhle vzniknuv-
Uvdomil
ších.
však záhy
si
nervosnjšim.
Odmlel
dvod
ho uinilo
své mnohomluvnosti a to se.
Ale ona neztrácela rozmar.
— Tvj
ml
Vypadáš, jakobys
svdomí,
— pravila
pobyt zde
mu
špatné
úsmvem.
podezelý.
je
Pichýlila se k
s
nmu
—
—
a tahajíc
ho
za ucho, šeptala:
—
Zpovídej se
Jan
Ková
slova. Zavedl
Poínalo
Emma Jan teuilu,
—
našel
e
njaká vyhýbavá
jinam.
Hovor
se už šeiti.
vázl.
tichla.
Ková, sed v pohodlném faupimhouil oi. Byl to sen.
Nezapomenutelná chvíle, tehdejší A druhý den, ten výlet
ten píchod.
na zelenavé, krásné jezero, jež dovedlo buditi
— Prvodkyn
pedstavu moe.
jeho zabrala se v sny
pi pohledu na
zelenou jezerní hladinu
.
.
.
:
VIKTOR DYK
— Není odsud daleko do Alp — pra}
vila
Emma.
náhle
Ková
vyrušený ze svého snní ote-
vel oi. Bylo
to jako mrazivý dotek,
toto opakování dávné otázky.
—
— pravil
Není tam píliš daleko,
roztržit.
—
Což kdybychom tam zaboili!?
navrhovala
—
Emma.
Oh, ano, také
prvodkyn
dosti pronesla
ona
vovali, hluk
rušil.
ji
slova.
jeho mla-
Lidé
Zatoužila
ji
una-
po i-
stém vzduchu hor, po velikém klidu.
A
v dáli
dálka
—
—
a nebyla
zdály se
lákavé a pislibující Šli
to
nedostižná
rýsovat hory,
tak
—
tenkráte do hor. Bylo to nkolik
krásných
dn
skoro
mimo svt. A
znamenal také svt pro
co
nr
Pak pišla ješt vzpomínka.
Když odtud
odcházeli,
šastní no-
vou cestou, která slibovala prodloužiti jejich štstí, váhala okamžik u dveí. Pelétla pohledem pokoj, který skrýval
šastné
jejich
chvíle, a
pak dotknuvši
se lehce jeho ramena, tázala se ho.
— Budeš vzpomínati na to msto — .^
svatební cesia JANA KOVÁ RE.
Sesmutnla pankud pi svých
Uvdomovala
vech.
slo-
chmurnost
si
blízké jeho
blaha,
jich
209
je-
Té tžké
hranice.
chvíle padaly na jejích štstí už
soumraky.
sebevdom,
Usrnál se tehdy
smje
né, jako se
—
dvacet
egoíst-
let:
Jak bych mohl nevzpomínat
}
—
Ale nevzpomínal. Odešla, a nevzpo-
Kde nyní klidná
Kam
byla?
pou?
její
minulá
léta
A
-
Co
se z ní stalo za
co se stalo
míná konec!
Emma
Jeho mlení a
z
nho
:
na hbitov on, který tak nená-
vidl hbitovy, jako
—
zavedla ne-
ji
mrzut a nesvj, jakoby
Stál tu nyní zašel
nevzpomínal.
Léta mizela, a
mínal.
vzdálen
vše,
hledla na ji
nho
upiat
znepokojilo. Je roztržitý
nepochybn duchem. Není Na Emmíno elo, díve
to brzy?
hladké a jasné, padal hled na
co pipo-
— —
Kovái
stále
Ale on pozoroval hled. Byl
stín, ale její
pátrav
utkvíval.
pátravý
ten
po-
by ho dovedl vytušit, tebu
by ho nevidl. píse
o
tak
po-
vrb.
14
VIKTOR DYK IV.
Od toho okamžiku ml se Jan vá na pozoru; pohled Emmin
Kone-
vstil nic dobrého.
Smál se
zase,
žertoval;
byl
samá
nžnost. Jeho pozornost nemohla býti pedstihoval její myšlenky. vtši;
mnohem
Vskutku nyni jiný
mohl
spíše než
kdo
milujícím a šast-
se zdáti
ným manželem. Stín zmizel, musilo se íci.
Emma zase okála. Mla zase své nápady, rozkošné,
slova
tak laskající
cit,
úsmvy
a opojivé. Naplnila koj,
díve
dtinské a
tak neaffektovaná
tak
a
pvabné
hravým štstím po-
tak vážný a skoro zasmušující.
pedsudek Korozmarem Emminým
Byl to jen skeptický
váv,
že za tím
skrývá se
nco
cizího a znepokojivého?
Jako by tu byl temný bod, o nmž se nemluví, ale který za to vidíme tím jasnji
?
kdy neklade,
Njaká ale
otázka, jež se ni-
vždycky zodpovídá
v té rozkošné a milování
Venku
naplnilo se
hodné hlav?
msto veerním
JAN bílek. ruchem. Povozy hrely kvapn, bylo tramwaye a šum zástup,
slyšeti cinkot
plnicích chodníky.
Zavel okno. Sedli
nyní tváí v tvá, smaví a hraví. Elektrické svtlo osvtlilo pokoj. Bylo tu railo a útulno,
bylo tu ticho a štstí.
Možno
neho
si
ješt
páti
Ková
Bylo možno, že se
.-
mýlil. Uji-
šoval se o tom. Osud si s ním zahrál nepíjemnou hru. Pivedl ho na do rozpak; nco, co se Kovái nestávalo každého dne. Tím se stal pochvíli
dezívavým a zbyten podezívavým. nic
tu není
list
mníval
mla
vidt.
toho,
z
Jen
jeho
co
se
do-
rozmrzelost
takové dozvuky.
Hledl na Emmu. Byla svži, dtinská, veselá.
Nic zde nebylo. Dovedla by ta hravá bytost
men
nco
píliš
skrývati- Oh, to je pra-
przraný
pro zkušený zrak
Jana Kováe. Jak mohl
hledati tragické
akcenty u cukrové panenky on, který poznal tolik žen? Ale v okamžiku ticha, mezi
náhle
Ková.
dvma
dvma
žerty zarazil se
Pistihl se
opt pi mimo-
smíchy, mezí
212
VIKT.
DYK SVAT. CESTA KOVARE. :
volném bloudní v zašlém; on, který nechtl pece hledti zpt! OiEmminy
—
všiml
míti
si
toho
podezelý
biny,
v
Není ten
—
lesk.
kterých
zdály
se
náhle
Byly v nich hlu-
možno
ztroskotat.
przraný pramen nebezpe-
nou bystinou?
A
je to štstí,
co bude
žíti?
Jan
Ková
ozývaly se v
cítil
nm
se po prvé starým;
vzpomínky.
1904.— 1905.
JAN BÍLEK. Povídka o odpuštní.
Byl to tehdy krásný podzim. Slunce
syt
nikdy tak
nezáilo.
A vzduch
ne-
Stromy se sklánly pod tíhou ovoce a vinice modraly révou. byl nikdy tak
cist.
Uzrálá krása podzimu uklidovala hlavy a
s
vrch
se otvíraly daleké obzory.
Pouze v nitru Jana Bílka nebylo blahodárné slunnosti. Zrak Bílkv
zíral
ne-
jist a zdál se volat o pomoc; a chodil
umdlenatžce, jakoby kých
cest.
se vracel z dale-
hrd
Jeho hlava, dosud tak
poala se nachylovat. Díve a usmvavý, sedal Bíle hodiny
nesena, veselý
:
jako v mrákotách. vyrušil-li
pítel
ho kdo
života
Ml ze
poal
výraz zaleknutí,
snní. Neúnavný
nenávidt
hluk.
Hlasy lidské rušily šedesát jeho
let.
VIKTOR dyk:
'"íis
I
když to byly hlasy dtí, chamradiny
kdysi tak
mu
pe-
Kterákoli
drahé.
kážka jítila ho na nejvyšší stupe; byl
pak nespravedlivý k lidem. toho pozdji; zastaviti
ale
píval
Litoval
nebylo v jeho moci té
Pocioval
zloby.
hrozivý, úkladný pevrat.
Podivné nálady ho pepadaly. Bloudil
v minulosti jako v zakletém lese.
Rozpomínal se na vzdálené Detaily dávno zapadlé
a
a mrtvé.
zapomenuté
vybavovaly se v jeho pamti.
ped
jeho dít, Karel.
A
v pátek
tým Václavem zemela jeho tomu tináct let —
o
ni.
úterý
ped
sva-
žena. Bylo
Miloval svou ženu. Všichni vali.
V
Nanebevzetím narodilo se prvé
ji
milo-
Zlé jazyky umlkaly, mluvilo-li se
ada
nula bez
let,
bouí
která spolu
žili,
uply-
a krisí. Klid jejich do-
mácnosti nebyl ani na chvíli ohrožen. Byla dobrou ženou svému muži a do-
matkou svým dtem; to bylo thema pohební ei, kterou pronesl nad jejím hrobem místní fará. Taková pohební zní mnohdy ironicky informovanému posluchai. Zde
brou
e
JAN BÍLEK.
19
nebylo toho ironického hrotu.
skuten
to
Bylo
štstí; Jan Bílek vzpomí-
teskn na jeho detaily. Když se vrátil tehdy s dtmi (ti dti zde byly) z pohbu, usedl on, známý humorista, dobrý spoleník, veselý druh, a opel hlavu o dla. Sedl dlouho zádumivý a smutný. Kterési z dtí ho vyrušilo.
nal
—
—
Tatínku, hle
Byl to drobný kliek, vypadlý od-
nkud. Nebožka nosila ho pi sob. Pi náhlé katastrof byl pohozen, než dít ho zvedlo. Jan Bílek zadíval se mechanicky na
klíek a neodpovídal.
—
Tatínku, klí
tvrdohlav
Usmál rukou.
—
opakovalo dít
— nucené a
se
Zastudil
vzal
klíek
Odkud
je.
do
byl ten
klíek } Zašel do jejího pokoje.
jeho ho rozlítostnila.
tlem
bez ducha,
vzbuzující jež
úzkost.
dovedla
I
Prázdnota
on pipadal
tlem
mu
v rozkladu,
Tajemné fluidum,
utvoit kolem sebe, vy-
prchalo; vše bylo nahé a smutné
—
;
VIKTOR DYK
218
Zrak Jana Bílka zatoulal se poko-
—
Spoinul na jejím portrétu, jem odkud hledla krásná a svtlá; a klesl koketní
na psací stl,
hraku
spíše
a
elegantní,
nežli nutnost. Byl to její
—
koutek, kde nejradji dlela
Klíek, dil
nm
v
pil
jejž
ješt
vzbu-
tiskl v ruce,
Pistou-
náhlou myšlenku.
k psacímu stolku a
—
ho
zkusil
Hodil se k zámku psacího stolku. Jan Bílek vytáhl psaní objevily se v
bylo nadpisu, psaní
?
Balíky
zásuvku.
í
ní.
byly
nebylo známek.
Horoucí psaní prvých
Ne-
?
Jeho
let?
Jeho ruka, sáhající po balíku, váhala. eho se to dotýká ? A ml právo
na to vztáhnouti ruku? novat nco, co bylo stvím?
Chce vyvolat marné
Není dost existujících už Stál
Chce zprofa-
nžným
tak
otevenou
chvíli
Zapomnl
ji
smutk?
nerozhodnut nad
schránkou.
zásuvku a zavel
tajemlítosti?
Pak
zastril
opt.
na tuto drobnost
dob; ku podivu, nikdy
se
bhem
nevrátilo
minulé pokušení. Vše bylo nedotknuto, jako
pi nebožin
smrti.
Až dnes
.
.
.
JAN bílek.
219
Pepadla ho mocná zvdavost tch, pedu a jsou pístupní jen minulým hlasm. Klíek kteí nejdou už ku
zdál se
pro
co
nyní otvírat zašlé, jediné,
mlo
smysl
Zatoužil
srdce.
A
dny.
mu
stárnoucí
jeho
po vrácení se v
staré
jaká snazší cesta než lektura
zažloutlých list Zašel
Pak
vaný.
z
minula?
pro klíek,
si
zašel
nezmnného hrub po jejího skonu.
peliv
uscho-
do pokoje nebožky, tináct
Otevel pihrádku
let
od
a vy-
— —
al balíek
mu pipadal domov dustsným pro etbu nebožíných
Nyní však
ným
a
po mírné hejívosti A pomalým, nerozhodným krokem starc vycházel
psaní.
Zatoužil
podzimního slunce.
peliv v náerného svého kabátu.
ze dvora, skrývaje dopisy
prsní kapse
Znal kout, kde bylo pusto a ticho,
kde nižádný vetelec nehrozil ho vyrušiti. V lese byl potok, potok mezi
dvma na
mkký
prudce
behu, v stínu možno usednouti
svahy, u jehož
starých jedlí,
s
bylo
mech. Potok inoucí výšin
znl
tu
se
rytmicky a
VIKTOR DYK:
220
pece ohlušiv.
Bylo milo pozorovati
Sem
oby-
stálé
míjeni jeho vln.
ejn
nechodili; byla to zacházka pro
lidé
A pak nebylo co hledat v zapadlém tom lesním kout. A tak tu
každého.
nebylo
slýchati
hlasu
jiného
nežli
šplouchání vod.
Sem zamíil
mohli ho pozorovat
—
polích
—
Jan Bílek. Šel
pomalým
a
pokud
lidé, pracující
odmeným
na
kro-
kem. Na jeho chladném zevnjšku bylo tžko vypozorovati neklid. Ale když
Balíek
se octl v lese, zrychlil krok.
v jeho náprsní kapse
poal ho
Jana Bílka, který ekal
páliti:
tinácte
let,
pohánla nyní netrplivost. Došel na své místeko u potoka; rozhlédl se opatrn. Neuvidl nikoho. Neuslyšel nikoho. Usedl na mech a vyal listy.
Mly vni chvíle,
kou.
smrti.
dotek vyvolal vzpomínku na
Jejich
kdy se dostaly do jeho ruse penesena v ponurý
Vidl
den smrti nebožiny.
koj ho
dsila.
Bylo
Prázdnota poto
zlé,
zoufalý smrtelný zápas; ale
vidti
mnohem
JAN bílek. krutjší bylo ticho, jež potom pišlo. Bál se zvuku svého hlasu. Bál se míst-
kterými tolikrát kráela a kde
nosti,
on nyní zstal píliš
ml
s
nechápanou ani
listy.
dtmi, nedojatými Tehdy ne-
tragedií.
íst uschované v stolku
sil
hledl tváí
Ale nyní
tvá
v
smrti jako nebožka a závory a tajemství padaly.
mu
která
A
tak nevrátila se
ruka nechvla
mrn
báze,
tehdy zabránila ísti. Jeho
klidn
jak ekul.
se tak.
Po-
roztrhl obal.
Teprve nyní, když vidl
adu
do-
pis, psaných drobným písmem, které
pipomínalo
Bílkovi
dobe známý
a nyní
al
rukopis
kdysi
zapomenutý, po'
váhat znova.
Není lépe nechati
spáti,
To bylo však poslední zaal ísti.
co spí? váháni. Jan
Jílek
Bylo to nkolik jen kolik
výkik
a
sten.
lUlek etl, schvátil
psaní
A
—
když
ho podivný
nkoho, kdo zklamal všem. Tedy nebylo nic pravda
cit:
byl
se
ve
to úžas
co
mu
namlouvala minulost:
n-
je Jan
z
toho,
nevrná
.
VIKTOR DYK:
222
ne vrný pítel, klam a mam, neupímná aríe z citlivé opery ? Žena,
Nebylyto lístyjeho ženy; byly to psané jeho žen.
A
listy
pítel Gregor psal
tyto dopisy lásky. Nikdy netušil Jan Bí-
Až nyní pišlo
lek takového vztahu ...
to drsné osvtleni. Žil vedle
rých neznal. Byli zcela
jiní
lidí,
kte-
než jeho ob-
nikdy nevnikl zcela do jejich srdce. Vše mlojiné osvtlení a pízvuk. Pa-
raz;
matoval se
dávný
.
pamatoval se na veer.
..
Pracn
už.
.
nejprve vybavující
se detaily skupily se na konec v plný a sytý obraz.
Stála v
snní u okna.
(Kolikrát se usmíval této
její snivosti!)
Hledla do zahrady. Bude dnes msíná noc, pravil on odcházeje. Jasná,
odpovdla. Odcházel. Zatou-
raj'slím,
po procházce. >Nebude
žil
smutno ?<
tázal se
se lehce.
—
ti
samotné
na odchodu. Usmála
V msíní
noci není smu-
nepíjemným. Patí k vci. — A zádumivji dodala k tomu ješt: Smutek patí vždycky k vci O jakém tu smutku mluvila? Ne-
tek
—
myslil
na
rozuml.
to
A
tehdy.
Ale
nyní
mu
smutek hlavy nachýlené
JAN bílek.
Z
okna byl
mu
223
pochopitelný.
Grego
r
tehdy odjíždl na jih. Byl chuiav a doufal,
mu tam bude
že
Váhal
lépe.
ja-
koby nerozhodný. Stále posunoval lhtu k odjezdu. Až už nebylo možno posunout a až už nebylo vbec ji nutno
jeti.
Chápal hodnost. život,
konen
Gregorovu nerozsvj tichý
Byli tak zvyklí na
vzájemné porozumni a ohled.
mu
Gregorovy snahy byly
tak odlehlé;
neekl nikdy o tom nepkného slova. Pipadal mu asem morousem; nebyla to však choroba, jež ho inila takovým- Žert Bílkv ped Gregorem Bílek
umlkal.
Neho Jan Bílek nkolik
pi svain,
—
se
nedostává,
pravil
dn po odjezdu pítele,
která byla
podivn
tichá.
—
Takovou mezeru zanechá pítel
Jeho žena neodpovídala. Odvrátila se stranou.
Tehdy nevidl
v
tom než
hodu. Nyní soudil jinak. Jist že
dvod
odvraceti
svj
ná-
mla
zrak.
Oh, vru, nebyl to pouze pítel, jenž odešel. lek ve
Dopisy, jež
ml
nyní Jan Bí-
svých rukou, mluvily o
to
m
VIKTOR DYK: Byly to smutky pro vzdálenou.
se
jež
Bylo
oekávání návratu. Týdny,
to plaché
nedokav
dny, které
sítají,
pipadají vností. Touha reptala náruživými slovy:
hodiny,
minuty, vte-
iny, jak je to vše dlouhé!
Nevidím kraje;
m pvab.
umní ztrácí pro
Je mi smutno. Jsem sám. obávám se, že budu navždy sám. Mi-
A
nulí lidé,
mrtvá
díla:
chci míti život
okolo sebe. Nkolik slov aspo, která
Umít! Ah, umíti — Mohu umít bez tebe
nahrazují život!
daleko
tak
!
Mohu umít s tebou? — — A pece umel ten nevící. Zemel kteréhosi kvtnového dne.Ta zpráva došla
veerní poštou. Zarmoutila
Bílka.
Neekal bezprostedn katastrofy. Zprávy Gregorovy znly tak nadjn. Bílek šel
všecek zaražen do pokoje ženina.
Sedla mlky. Jeho píchod jí patrn vyrušil. Nedohadoval se z eho. Upela na nho tázav zrak.
—
Gregor je mrtev,
marn tlum Vstala. Byla
pravil
on drsn,
svoje pohnutí.
nepirozen
bledá; Bíl-
kovi se zdálo, že se chvje.
JAN bílek.
— —
~
JMrtev
opakovala mechanicky.
—
Velká ztráta pro nás,
pravil
Bilek.
—
Ztráta,
opakovala ona znovu
ja-
ko tžkopádné echo. Bilek
opustil.
ji
mu
právala
kam do únavy.
n-
pecházel
do
a
poli
—
Dležitá zpráva nepo-
oddechu. Rozbhl se
pítel, jejich
Jejich
—
hodný druh
mrtev, mrtev
Jeho žena nevyšla
— —
Co
je
Hlava
—
—
dsné
neni zcela
tázal se
jí.
boleni hlavy
píliš jasné.
strávil
zemelém
veer
píteli
o zemelém
mluvit.
že
Cítil,
—
Vyšel
v medita-
—
Druhého dne bylo paní o Ale
Veer
domu.
—
pání bylo
do zahrady a cích o
— Znlo
ni.
ti ?
Potebuji klidu Její
z
že pani
služka,
Bílek šel k
neroz-
—
to jako hrana
ekla mu dobe.
jimi
neodvážil
nepsobí
nco
lépe.
se Bílek to
dobe.
A bylo nutno šetit churavou pani. Nebo byla njak podlomena záhadnou ranou Píse
o
.
.
Tib.
.
Bledla a vlekla se
po po15
VIKTOR DYK
226
koji jako
— —
stiti
as; jakoby
Usmívala se ob-
se strašidlo smálo.
sklioval takový smutek
— Pak se
rád
— —
ml nco
lovk,
bustní
I
Bílka
On, ro-
zcela jiného
zapomnlo na Gregora.
Aspo Bílek na nho zapomnl. Nelovk dlouhých vzpomínek. Rád
byl
ve veselém kruhu;
pobavil
se
mjte šastnou
jdete-li,
nemluvilo se o Gregorovi
—
ode-
A tak vbec —
cestu!
njaké huení.
Bílek slyšel
Byl
Mnoho potok spíše. Hlava nesmírn tžká. Závra ho pojí-
to potok?
byla mala.
velikou slabost ...
Cítil
A
to
vzbudilo jeho úzkost. Bál se své ma-
Pokoušel se
látností.
dobe. Ležel ely.
.
.
ohroženo
Co
.
Kdokoliv
se stane?
Nešlo to
stále více
hu-
bylo drahé, bylo
Do í
rukou
mže se jich
zmoc-
Dopisy
.
vstáti.
Vody
Nco, co mu
padnou.!" nit.
.
.
.
Budou pro smích
zlým lidem? Zhanobí památku mrtvé, která
mnoho trpla? Bylo mu
líto té
zemelé, jež nesmla se nikdy k své
koutn trpt ony ísti?
Nezmate
hlásit
losem bylo po-
bolesti, jejímž
A
dti
—
Budou
je a nerozteskní
JAN bílek.
pozdní
dobe
227
jehož
odhalení,
nedovedou
chápat?
Úzkost pro odešlou diktovala slední pohyb.
—
mu
po-
Vzchopil se a pode-
pel o paez stromu. Nejistýma rukama na kusy, stále se chvje, nebude dost sil. Dílo bylo doko-
roztrhal psaní že
do potoka.
na behu.
aby
behu
Posunul se k
náno. lístky
hodil
a
útržk zstalo
Snažil se sklonit se k nim,
je také hodil
Ale huení
do plynoucích
vod
smírn silným
—
vln.
náhle
se
stalo
a hlava píliš
Jan Bílek klesl v
Trochu
Nco
ne-
tžkou.
bezvdomí na mech.
— —
pokraovaly ve
zažloutlé lístky
své pouti; neseny lehkými vlnami, miv
zely
proudu a nadnášely se
Daleko ješt bylo potoka domizely.
je zít; až v
bezvdomí. Ne-
Tana Bílka našli v
vzpamatoval se už
pes péi
horlivé úsilí
dtí.
hrben
zase.
záhybu
z
toho záchvatu,
lékae a láskyplnou
Zemel tetího
jest.
dne.
A
po
1906.
n
n
DEŠTIVÝ DEN.
Zástup
lidí vaiil
kostela, když
se ze
zachmueného
ho Václav Helvert
míjel,
ísezvyklý proud zaplavující ulici
kvapil
Ale pak
si
uvdomil,
že je to
májová
pobožnost. Slovo to nevyvolalo v nijaké resonance. zápolit
s
proudem
nebylo
pro
nm
Ale bylo zbyteno ;
tož
se zastavil
Helvert na protjším chodníku. chati
pe-
vážného soudce na okamžik.
a
veer
byl
Sptak
osvžující a milý.
Ze zvyklé pozorností upel Helvert zkoumavý zrak na vycházející. Šly tu mladiké dívky v jarních svtlých šatech, žvatlavé a veselé.
koketerie
ped písnými
Skrývaly své a
zamrae-
nými pohledy vážnjších družek,
ale
VIKTOR
232
nedovedly
Picházely ženy,
jich skrýt.
pítmí
které v
DYK".
pepadaného
kostela,
pohanskou radosti jara, nesly své obavy a nadje. Pecházely staenky vrásité a shrbené, zaorané v minu-
dosud pítom-
ale nepehlížející
lost,
nosti, které, žel, neschvalovaly. Jejich
dosud zvda-
zrak a sluch neunavil se vostí.
Picházeli mladící zamlklí, plaší;
úspch,
mladíci výboj ní a laní
kte-
rými by bylo možno se honositi. Ne-
bží o
koist, jen když
jaká je
to,
vbec koist
Byli tu peletaví
tu je
motýlové zájmu nejvýš tkavého, z tolika
nkde
utkviti; milenci
usmívavi
veselí.
a
skoro
asn blaseo-
dobrodružství
bez
trný
a
úmorný
ze
(a které
zvyku a
dobrodružství,
radosti,
pece nedovedla
která
lém
})
všech a žádné,
Také
kteí hledali
vaní a omrzelí, bledp.ly
ra-
mládí a bez odhodláni
dostni
pocit
potlait do-
nudy v zprah-
jejich srdci,
To
vše shlédl Václav Helvert velmi
rychle, Jeho
zvyklo
gové
si
oko vyšetujícího soudce
odhadovati
íkali, že
vtí
lidi.
Jeho koUe-
zloiny. Bylo
nco
'
DEŠTIVÝ
Takový sklon bývá spojen
na tom.
krutostí;
s jistou
bylo.
Neml
u Helverta ne-
té
dvojsmyslné rozkoše
krývání zla; byl
prost
Vynikal bystrosti
diný lidí.
z
od-
fanatik spra-
nebo toho, co se nazývá
vedlnosti, tak.
DEN.
smr, konen
K tomu
lidí
upiatých vje-
však jednoduchých
bohatá
pistupovala
praxe. Mohl by íci, co je v cynickém výrostku,
zapaluje
který se
Mohl by
íci,
co je v
rudých
lavých
cigaretu
hledaje
slídiv,
rozhlíží
:
dveti
v
kik-
hezkých
šatech,
a
koho ale
ponkud rys, zohyzdných práv drzým a volavým úsmvem. Vdl, pro se vyhýbá instinktivn hrubých
jeho
pohledu
a
rukavikami,
desítiletí, s
který
dvátka
v krátkých
skakující
skotaiv
grimassami po
elegantní
starý,
krasavec zašlých
ulici.
pán,
cylindrem
stopoval
dv
sukénkách, poa s
ulinickýrai
Vdl, pro
se
davu starý pobuda,
vytratil
náhle
veterán
krádeže, jehož vlasy zblaly,
z
duch však a ruka losti.
neztratily
dosud i-
Znal toho pítele kalných vod,
v nichž možno
lovit.
Oh, ano, soudce
''^^*
VIKTOR dyk:
mnoho
Helvert znal
a ješt více
lidi
oima
neesti; nehledl užaslýma
na
abecedu zloin. Náhle se však Helvert
zarazil.
zástupu nesla mu, zdálo
Poznával
koist. dorostlé
nnou
dve,
kráelo se
jakoby
hlavou,
u
u
mohl si
—
neml
který
suknmi
pro tak
a
.
zmoco-
cit. Její
než zájem, než ženy,
šustící
hlídal
suchá,
by se
že
A — vzpomnl
blouznivé to tmavovlasé
ji
blí-
Podivno
blízko,
jich dotknouti.
A pece doval
.
tak zídka vzrušeného z klidu,
kriminalisty
svými
.
ho znepokojovalo.
nho, nho,
oi
ji
sklo-
vyhýbalo
se
ho nevysvtlitelný
se
ženi
Vlna
vzácnjši
mladiké, sotva
to jež
pohledm. Poznával val se
se,
dve!
nedal se zájem popít.
Sle-
oima. Nešla sama; princeznu drak.
1
toho
nemladá žena
znal s
:
byla
to
pichlavýma
oima, všechna njak špiatá, s dost hrubými rysy, nevkusn piodna. Dve šlo stísnno patrn svým prvodem. Sotva že mohl Nebyla
totiž
jí
poznat v sklíeností.
krásná;
zcela pravidelné tahy
její
jemné,
ne
potebovaly vzru-
-
DEŠTIVÝ DEN.
aby mohly vyniknouti. Nesmírná
šeni, její
235
pvabná; mla nervo-
živost byla
vou krásu, které nesluší klid, které teba pohybu a vzruchu k vítzství. Ve své ochablcsti byla
tém nehezká; ne-
byla to pirozená cchablost u
mla
ní, jež
tolik životni sily, ztajené a
pece
Zdála se býti zamyšlenou.
existující.
Za co se modlila v kostele,
nmu. Ti
Piblížila se k
tázal se
vbec.
Helvert, modlila-li se
ped
kroky
ním pozvedla instinktivn zrak. Zapálila se všecka. Okamžik skížily se jePerodila se a vzkvétla
jich pohledy.
v tomto okamžiku.
Její
hlubokým ohnm.
Ale
tila
se
Graciesní,
když
jako .
rozkošný
Pozdravovalo,
bytostí. Ale
.
.
i
pohyb citil,
u
dv-
celou svou
pak byl konec.
dlouho
.
,
.
hovor dozníval,
pusto.
ne-
se
u staré ženy.
Soudce Helvert hledl jícími
Helvert
Chladné pokynutí hlavou,
odmítavé,
chceme pamatovati ete.
obrá-
zatím
prvodkyn. Soudce
pozdravil.
spíše
zrak vzplanul
Žena
i
za odcháze-
Zástup ídl, smích
ped
dve
kostelem bylo zašly
dávno
za
VIKTOR DYK:
236
kterýmsi rohem. stál
dem
nemoha
a
se rozhodnout k od-
hlubokém zamyšlení. dávno zapomenutého zdálo se
chodu.
Nco v
Ale Václav Helvert
zde ješt zmaten jediným pohle-
nm
Stál
v
A
probouzet.
zapadlé detaily
oživovaly v jeho pamti.
Vidl nyní
vše jasn. Šestnáctileté
kancelái.
to
dve
je
v jeho
Podivný pípad hraniící
komikou a snad opravdu komický, kdyby nebylo zákonníku, který se hrub vmšuje v dtinskou pošetilost. s
Dtinskou
pošetilost
}
Snad.
Bželo
o pokus únosu. Václav Helvert vyše-
toval pípad. divná unesená!
Smšný únosce, poÚtk z domova; z istá
jasná, bez píprav,
útk.
nemožný
a pošetilý
Únosce, sedmnáctiletý mladík,
úžasn
passivní,
Nedospli
nesmlý, nezkušený. na svém útku.
daleko
Telegrafické
zprávy
byly
rychlejší
kam by ostatn mohli se obrátit bez penz a niím neopateni? Byli nápadní pi prvém svém kronež vlak
ku.
A
;
tak
velmi brzo.
výlet
nazdabh
skonil
Bylo by nejlépe nechati
DESríVY DEN.
pokus pokusem a skoncovat soukrom dtinské to dobrodružství.
Nešastnou náhodou úady do té historie. Pak zbyl
pipad
a vše šlo
Únosce (nebyl sený, ztratil
vpletly se
tu
trestni
úedni svou
cestou.
to
vlastn spíše une-
pehozeny úlohy.-) ped soudem poslední zbytek byly
tak
rozvahy. Prvé pokusy hráti hrdinskou roli selhaly,
jakmile
stál
tváí v tvá
suchému soudnímu apparátu a jakmile v pozadí poal se objevovati žalostn reální pízrak žaláe. Po odstranní se
slabé vrstvy líidla objevila
pseudozloincova pravá tvánost
vydšený ostatn
a
:
rozplakaný hoch, hodný
spíše
než
útrpnosti
trestu.
Zajímavjší byla unesená. Ze zaátku
nechtla
odpovídat.
Václava Helverta, hnul.
im
taktem,
s
se
mu
to
zapotebí
Bylo
aby
ji
ei
k
po-
podailo? Jeho
kterým vyhýbal se veške-
rému možnému posmchu popelo iniciativu ?
Dve
mladí-
kovu.
Soudce Helvert pamatoval na scénu onoho výslechu.
se
dobe
VIKTOR DYK
238
»Ml
:
myšlenku na odchod on?«
j>Ne.c
»Naléhal na vás, abyste
ji
uskute-
nili?*
>Ne.« s-Byla
chtla
tedy vy, která jste
to
jste
odejít.*
»Ano.«
»Pro práv
Dve
s
nim?«
odmlelo;
se
sklopilo
zrak
z^mý. odpovdlo pak.
a zmatek jeho byl
j>Nevim,«
»Máte ho rádar<
Upela
nho nesmlý
na
pohled.
Nezvykle mírný,
skoro srdený tón
soudcv
vyvedl
ji
vzdorovité
voln
a
úpln
disposice.
z
poátení nyní
Mluvila
nebojácn, pravý opak svého
druha.
>Jako
máme dti
rádi.<
Necekla »jako se mají dti rády«. Helvert všiml
»Pro
jste
si
dobe
chtla
toho odstínu. odejíti
z
mova?* »Musila jsem.« »UbIižoval
»Ne,«
vám snad nkdo?*
do-
!
DEŠTIVÝ DEN.
>Máte nevlastní matku. Byla k vám
snad
zlá ?<
>Ne.«
A po
chvíli
:
>Méla tak studené oi.c váš otec
2>A
?<
mne.«
>Nevšimal
si
»Kam
chtla odejít ?< Bylo mi smutno doma*
jste
>Nevim
!
vyhrklo náhle náruživ výraz
oí
zmnil
se
dvete.
Její
jeho
>Velmi
opakovalo, hledajíc
jež
slova,
z
výrazem
vzplanuvších.
náhle
tak
smutno,<
s
marn
by formulovala nco, co
nedá se formulovati: »Byl to tehdy deštivý den.< Pisatel protokolu,
kojený
mu
prbhem s
odložil péro
tázav.
který se
do zbytenosti, ne-
zdál zabíhat
souvisících
dávno už neuspo-
výslechu,
právnickými
otázkami,
a podíval se na soudce
Nepoznával svého chéfa. On,
který nedal se
niím
vyrušiti z
pes-
ného sledování povinnosti Deštivý den Pkný resultát výslechu! A kdyby už I
aspo
soudce (odchyluje se od pesné-
ho postupu vci)
s
pošetilým
dvetem
:
VIRTOR dyk: jednal dle jeho pošetilosti. Ale divná
vc!
Ani úsmv,
nie
Nepesahuje
!
záchvv iromeze všeho
ani to
pravdpodobného ? Ale soudce nevšímal
A
dve
si
jeho pohledu.
ho nevšímalo. Nezdál se pro existovat, nový dvod k rozmrzelosti. hledlo výtaké
si
n
Dve
hradn na
soudce,
nmuž
pojalo
opakovalo
dve
k
dvru. ^Deštivý
den,<
»Pipadalo mi, že je doma hrozn prázdno a že tam jsem zbyprudce.
tená. To odejít,
holi, to bolí.
kamkoli
.
.
Chtlo
A prosebn dodalo pechodu ?
Nemže
mi
dve náhle bez
»Vid'te, že neublížíte Jeníkovi,
soudce
se
.«
za to
pane
!«
Soudce Helvert vidl jasn: bylo
dve, schopné in, provedených bez rozDve, u nhož naivnost a ne-
zde prudké, náruživé
kvapných vahy.
zkušenost' skoro
dtská
divnou rozhodností as
pojila še s po-
pedasnou zra-
Byla odhodlána hledati jinde vyplnní prázdnoty, kterou jí podával
lostí.
DESTIVV DEN.
Kam
domov.
Kam
ji
Bylo
mu
to
si
dojde vášnivé to
zavede dychtivý jí
Mluvil s ní
líto.
uvdomil.
její
dve? kvap
nžn,
?
aniž
Ale víc než zájem
chvíle to nebyl.
Když
výslech
skonil,
se
zabral
plným zaujetím do jiné záležitosti. Byl zase tím, ím vždycky býval s
:
svdomitým
svých povinnosti dba-
a
lým juristou, jemuž prorokovala se velká karriéra
;
jeho schopnosti uzná-
všeobecn.
valy se
druhého
dne došel Helverta neznámou ženskou rukou pouze kestním jménem podepsaný. Ale
dopis, psaný a
Nevzpomnl
si
ani
na
dve —
tak
prchavý byl dojem verejší. etl velá slova
dik
psaní
—
a
spoinul na jedné
vt
Slibují
vám, že nic takového už
neuiním.
Bylo to ošklivé a hloupé,
j
vidím to teprve nyní.
Ale
vte
nestane se nic podobného už
mi
:
!<
Soudce Helver pokril rameny. Dal dopis žen, zmíniv se nkolika slovy O dveti. etla pozorn a mlela. cist
Píse
o
vrb.
16
VIKTOR DYK
pro to
»Nechápu,
slibuje
mn, < ekl
Helvert.
Žena jeho neodpovídala.
eho
snad,
A
—
téhož dne
mínal na
to,
Helvert nyní vzpo-
drob-
pipisuje každé
vtší význam než tehdy
nosti
Chápala
on nechápal.
— stalo
nco pekvapujícího. Když opouštl Helvert soudní budovu a kráel šerým korrídorem vedoucím k východu, uchopil ho nkdo pise ješt
krený žhavé
ruku a pitiskl na ni
za
Byl jste tak hodný ke
»
šeptal
mn
tm
v
rty.
dívin
hlas.
mn,«
»Nikdo nebyl ke
tak hodný.*
Václav Helvert
stál
tehda pomaten
píhodou. mohl vzpamatovati, zmi-
neoekávanou
ponkud
Ale nežli se
zela dívka rychle.
Ale ani
soudce teni byl
z
tato
scéna nevyburcovala
jeho klidu; po prvém zma-
ochoten vysvtliti vše piro-
Takový exaltovaný projev nepekvapit u dvete vbec exaltovaného. Vtší význam to nemá. Zítra zamstná ji cokoliv jiného; ni-
zen. mohl
DEŠTIVÝ DEN.
243
bude odbyta. Zjev dívin vyPišly dny naléhavých prací; navalil se tžký materiál, který on
storie bledl.
nechtl
Nkolikráte zdálo
odbývati.
soudci,
se
potkal
že
dve
poblíž
soudní budovy. Ale neuvažoval o tom a nevšiml
si
ani patrné pravidelnosti
setkání.
pi nahodilém tom
Dnes, zarazil se
Bylo to pod
myšlenky byly volny?
dojmem
setkání,
poprvé Bylo to tím, že jeho
? Oh, zrak dívin mluvil piliš výmluvn. Nebyla
pohledu
jejího
pouhá vdnost, nebyla
to
vrchní
exaltace.
mluvit
mnohem
Kdož
?
ví
jejího
Zdálo více.
se Cit
to
po-
nho Váše
z
r
?
Byla schopna obojího. Slova
mla
dopisu
nyní jiný zvuk
vdla, pro práv jemu nebylo
to
jemu>
ím
slibuje.
trochu podivné, že
tyicítiletý,
ji
mohl
trochu
práv Byl
uchvátit?
chladný
.
Ale
muž.
Šastný ostatn manžel, otec tí dtí! A váše! Podivná myšlenka! Ale rty
bylo
mu
náhle, jakoby horké
spoinuly na jeho ruce.
opravdu blouzniti?
—
Poíná
Není tu nikoho, 15*
VIKTOR DYK ulice ]e pusta. Není to
hrozn
:
všechno vlastn
smšné?
pošetilé a
e to vlastn pošetilé a smšné, ekl si A odhodlal se odejit. Snažil se zamstnati se podrobnostmi blížíI
cího se processu, naplnit hlavu juri-
stickými dedukcemi; ale všechna pracovitost, vyslaná v bo; proti a
marnému snni, nedovedla
vábnému zabrániti
pocitu neklidu a zmatku
Václav
Helvert
doma
nezmínil se
o své nahodilé zastávce.
Píštího dne bylo deštivo.
šastná okolnost,
to
Nebyla
Václav Helvert
uvdomil SI to záhy, pistihnuv pi opakováni dvou slov;
se
náhle »
—
Od
Deštivý den!
toho nebylo daleko k zbyte-
ným vzpomínkám. Helvert mávl rukou a vyšel z domu, zavev za sebou dvée ponkud prud-
eji než
obyejn.
budova bude pošetilých
mu
Doufal, že soudní
asylem
sn. Není na
ped svodem
n
asu
v
po-
DEŠTIVÝ DEN.
nurých
jejích zdech. Ale jeho mrzutost,
hými nahodilostmi.
vera pemýšlel,
Záležitost, o které
všechny jeho
zvrátil
oekávání od-
Proti jeho
neúspchem
volání, jehož
nee-
vzala naprosto
kaný obrat, který hypothesy.
mno-
byla posílena
ráno,
vzniklá už
si jist,
2+5
byl naprosto
vyízeno pízniv. Bezvýznamné
jakési akty
zbyten
se protáhly.
Helverta dráždila dnes každá malichernost.
Odkud Byl
nému
Cítil
Byla to nervosa.
to.
?
ochoten
pipsat
je
skuten
Bylo
dni.
nvadž vysoký inžák to
není
Ale
neveselo
vné šero, po-
v síních, v nichž bylo
všechno svtlo.
pošmour-
naproti
vdl
pravý dvod.
bral
dobe,
Kolikrát
že
byl
kiidný a nevzrušený za takového po-
šmourného velmi
dne
dobe
dy, která
Oh,
Helveit
pvod
ho pronásledovala. A
se na sebe tím více, že to vše
má
ho
nálahoršil
znal.
Jaký
smysl'
Když pišel dom, vody k mrzutosti. jeho
znal
zlobivé
chuti.
Dti
naše! nové
Obd
d-
nebyl podle
vyvedly
njakoi:
2+6
VIKTOR DYK;
Bezvýznamnou celkem hlou
hloupost.
post, rozpustilost jist omluvení hod-
Ale
nou.
Helvert
uznal
za
nutné
písnou tvá. Dal zde prvod
ukázati
svému rozladní. nezvyklá písnost.
Dti vydsila jeho A ku podivu, ]emu
bylo milým jejich vydšení.
mu
Zachtlo se
samoty,
Zašel
do
svého pracovního poko)e. Zde, schoulen
svém
ve
kapky deštivý
den!
stolku,
kde se kupily
zákonniky.
hledl
poslouchal
fauteuilu,
do oken,
bijící
Odvrátil
listiny
se ven.
a
Deštivý den, se
od svého
v pestré
smsi
asopisy
a
za-
Otravovaly ho dráž-
divé reflexe.
tyicet jeho let nebylo možno poTo znamenalo, že lze ekat ješt
pít.
všechno od života
krom
blouznivých
sn
Na dobrodružné výpravy pozd On sám nehled k letm by snad takovou touhu.
práv jdi,
sám.
jdi,
vlastn
ejn možno
jdi chtíti
pejí. íci.
byle cítí)
Ale nebyl
Osud vymil mu dráhu: až k té jám! Co mohl r
Ml
vše, co si lidé oby-
Byl ženat, šfastn ženat,
Jeho
domácnost
byla
DESIIVY
Nebylo v
klidná.
247
UEí;.
ní
hlodavých a od-
porných svár štvoucích
domova;
z
nebylo ani chladných a nepátelských ralení, která dusí statná
paní,
teplo krbu.
ticetiletá
dobrá žena a dobrá matka. dovedla vnést nový
grácie
Jeho
dáma,
byla
Jeji tichá
pvab
do
jeho domova. Byla nevtíravá a jemná;
ho
nikdy
zbytenými
neunavovala
scénami, darmo vyvolanými konflikty. Vycítila chvíle jeho mrzutosti; odstra-
ovala
cesty
s
vše,
co by mohlo
je
Jediným pohledem zjistila skrývanou hokost, nevyslovenou žápodnítiti.
dost.
r^Iilovala
prostou bylo
ji
a
považujíc
jediným híchem
statek jejich
hích, Ale
do osudu
žehrati
Dti
to
vc, stejn
nutno dtí milovati. Byla
žen, jejichž
smich
ho,
nutnou
je
byl tu
za
jako z
tch
nedo-
dvod
>
byly zdravé, ilé, veselé. Jejich a
skotaivost kolikráte osvžily
Helverta po úmorných a odpuzujících chvílích loval.
koupat
jeho povoláni, jež jinak mi-
Ale poteboval se v
istém
tom
nkdy
vy-
osvžujícím
vzduchu po trudných dojmech špíny
VIKTOR DYK
248
a nízkosti,
která
znání podstaty
vyvolává jasné po-
Jak by se nestal on, tak bystrozraký a chápavý, zavilidi.
lým skeptikem, jaký cit
>
!
nevícím
Tolik jeho
v lepši
druh
n-
stalo se
takovými skeptiky! Matericlní jeho
BoháetE
teiné
pomry práv
byly snesi nebyl.
Ale
úhrnem vzato nebyl ani chudý. Jeho píjmy více než staily pi skromném
zpsobu menal
Krom
který ostatn nezná
života,
tuhých
trapných odíkáni. toho dalo se ekati, že pivede
to daleko.
a
Byl dávno vyhlédnut pro
jiné úkoly.
Tak bylo možno mluvit o pístavu Ztroskotání už nehrozilo; klid, tikrát klid
A
Cítil
poprvé
to byla
práv
to,
dnešní hokost
co by mohl nazvat
únavou ze svírat,
štstí. Jeho klid poal ho pístav stával se vzením. Klid,
tikráte klid! Jaký to mohlo
hoký
zvuk! Bylo v
nm
mid
také
tlení hrobu.
Vše bylo tak vyloženo a pipraveno; nebylo potebí ani hnouti rukou. Ale to pipravené štstí lekalo ho dnes svou
šedí.
Jeho pohodli ho odstrašo
249
DEŠTIVÝ DEN.
Nepijde žádný otes, který by valo. nieho, ho dovedl vzrušit? Nedobude už postupem? dostane pouze vše úedním
oi
Oh, uhranivé
Ml
že
pocit,
hafan
!
stárne
njak asné,
uvázaný u budky, aby chránil
všechny positivní hodnoty spolenosti práva,jeii snad jeji, snad nespravedlivá malicherné zákony. I
jeho hafáni je upraveno a opatili
ho vhodným náhubkera. A on štká pyšné uspokosi své rozsudky a má At mohou hafana jeni domácího :
klidn
všichni
Odkud
se
spáti
!
my-
nenávistné
braly
Václav Helvert podléhal svodu Uhranivé oi mladé kvetoucí aro-
šlenky
?
djky ukazovaly svou moc. Pemíra muže; otec, Helvermyšlenky pouze už otec! A touhou, nevyslovenou tovy, horké
pokoovala
otcovství
poaly
se proti
pošetilý,
tomu bouiti.
vinnostem! Jak byl naivní
mnlé
Jak byl
podizuje se imaginárním po-
své
zásluhy!
Bral
ve
v do-
vážn
po-
chybnou maskou. Oh, za tou maskou není to, co
maska
tvrdí!
Což
to ne-
VIKTOR DYK:
250
vidl dosud? Nepoznal Tartuffy
ctivosti,
málo ducha
zbyten
je za
po-
formou? Vzdával
dn
krásných
žádat jeho odikání
se
a opojivého
Má nkdo
Pro koho?
štstí.
petváku
práva? Nezel, jak
právo
?
Vstal a chodil nervosn pokojem. Koberce tlumily jeho krok. A to ticho krok ho zlobilo pipomínalo mu to ;
celou jeho
kde vše Zvuk jeho krok
existenci,
tak tlumeno.
ponkud
by snad
bylo utišil
vzrušené jeho nitro,
kontrast vnjšiho ticha
s
vnitním
ne-
klidem ho popouzel. Pistoupil k oknu a otevel je. Svží deštm (oh, jarní
dešt!)
vzduch
Jak mohl
tak
veném okn
zavanul
do
pokoje.
dlouho sedt pi
za-
?
Vzduch proudící otevenými okny zdál se cítil
se
ho omlazovati. Václav Helvert svžím ve svží té atmosfée.
Pítž let spadla s nho. Zachtlo se mu ukázati pebytek sil. Deset stízlivých jení;
Deset
let
pipravovalo
dnešní
nebylo divu, bylo-li tak stízlivých
daleko ješt za
n.
let!
Možno
sposilné. jiti
DEŠTIVÝ DEN.
Jak
Stál
tak
vtru
vanuti
naklonn v okn, zaelo Helvertovo
skropilo
nkolika kapkami.
Bylo to dráždivé,
jako polibek ženy. Bylo to smyslné a pipomínalo mu to mladé dny. Jako
hoch (a dlouho ješt pozdji!) miloval prudkou láskou jarní dešt. Byl pod takový jejich souverenni mocí. Pišel-li to Byla stáni. doma déšf, jarní
neml
rozkoš
vybhnout do
ulic s
odkrytou
hlavou a vítat osvžující vláhu. Jak mit pólo to bylo krásné, nechat se pohledy posmšnými udivenými, pólo
tch, kteí se kryly úzkostliv v prjezdech
A
!
ulice
mizely a vycházel
se do v pole; jediný chodec! Zahledl až mracích: v konilo jež stromoadí,
tam možno
jíti
v radostné zeleni.
Vracel se pak ale
veselý,
na
jakoby
kži promoklý, uhodl
dobyl království.
hádanku Pipadal
nebo n^esmírn lehký, že by mohl vznésti Nesmírn se kamkoli a lett v dálky.
sfingy si
khký
a šastný.
Zatirn minulo více než dvacet cet let
let,
dva-
šedých a vájných. Ale nyní (Ob.
arodjko
s
uhranivýma oima, která
252
VIKTOR
vracíte losti
DYK
všechny dobrodružné pošeti-
mládi!)
rozuml dobe oné
dosti a zatoužil zkusiti
jiná pošetilejší:
eká
na
ra-
ješt jedenpošetile myšlence pojila se
K
kráte.
;
ji
neití také ona, která
jeho
kynuti
Zcela
bezdvodn byl penkde setkati, že
a vzdává se všech pošetilosti, aby ekala na svou nejvtší pošetilost, na nho, podobn
jako on?
svden,
že musí se
také ona nesnese v rosnosti
samot nebo
v
mo-
domova
deštivého dne, dešt vého májového dne!
A
tak
už propadl
Václav Helvert
kouzlu, že nenapadalo
o
konsekvencích
-
mu
takového
uvažovati setkání,
o budoucím život, o tolika nepekonatelných pekážkách. Je ješt vzení pro nkoho, kdo má kídla? Silné
opojení
stízlivých
bránilo
Nebyl už schopen usuzovat o dojmu, který musí vzbuditi zjev vážného soudce, pobíhajícího bez ile rozvaze.
po na
ulici.
to.
Nebyl ani schopen mysHti
Byl stihnut
mocnou touhou do pošetilého snu a do :
ven!
Nkam
kvetoucího jara!
<
253
DEŠTIVÝ DEN.
Ale neoekávaná pekážka zarazila Václava Helverta, vypraveného k odchodu. Jeho žena poslala dti za otcem.
Nepicházel jako SI
a pohrát
ici
si
nkohk
ji
obyejn
s nimi,
dobrých
vertova chápala
polaškovat
nepicházel k žen, slov.
dobe, co
Žena Hel-
to znamená.
Dti, doufala, vyvedou Helverta
z
jeho
morosnosti.
v
Dti otevely hlun dvée pokoje, nmž práv Václav Helvert chystal se
k odchodu; s naivni bezohlednosti malých itily se k
nmu.
Obstoupily ho;
chtly usednout na jeho kolena. Zapomnly už dávno na jeho pikrost pi
obd. Helvertovy hledly studen spatovaly strašidlo. jakoby a Zalekaly mladé vetelce. Otec neikal
oi písn,
Ale
ani slova. Ale jeho
hem a
odcházely
covny. dostí, z
mleni bylo mno-
znepokojivjší. Díti couvly plaše
nesmle
z
otcovy pra-
když dobhly k matce s rakterou cítíme, když vracíme se
A
kymáceni vln na jistou pdu, ki-
ely: >Tatinek se hnvá. Tatínek se :ešt hnvá.
1906.
<
okresní
Jeli
k Janovickému
silnici
dvoru Byl ervnový, podezele horký den.
Když
ala
se stahovati
míjeli v
skrylo a den se
.
.
.
.
rybníky, po-
mrana. Slunce
se
zachmuil. Hostitel
Kopulent&v, vrchní správce Janovický,
pátrav na nebe a zavrtl
pohledl hlavou.
»Nedojedeme. Bude bouka. Musíme se stavit v
Újezd.
Za malou chvíli vjíždl prostorný a nenový venkovský povoz do Ujezda. Práv zdvihl se vichr, pedehra k boui.
Když Kopulent a správce Jaroš vyz koáru, zaaly padat husté
stupovali
kapky. Dojeli Píse
o
\Tb.
práv
v as. 17
VIKTOR DYK
258
Hostinec
Zárubv na
:
návsí byl jim
útoištm. Bylo odpoledne. Hostinec sklioval svoji
neúpravnosti.
od koue; neisté
Strop,
stoly a
ocrnalý
ješt špina-
vjší podlaha. Na tabulich oken, dávno
nemytých, usadila spiny.
A
své hosty
Kopulent
se
hustá
vrstva
když hostinský postavil sklenice
piva,
nedviv
ped
zadíval
na okraj
se
skle-
nice.
kout
Bylo zde prázdno. Pouze v
sedl jakýsi samotá s hlavou na zad openou, pozorující strnule strop Byl to zjev, piléhající k mrtvému .
.
.
ovzduší líného a horkého odpoledne.
Vrchní správce
i
Kopulent sedli
tiše,
dešt do oken. Když dlouhé mleni poí-
naslouchajíce silnému bubnování
nalo vyvolávati skrupule hostitelovy, ozval se Jaroš,
šouchnuv loktem
mla-
dého Kopulenta: »
Všimnte
si
toho muže!<
Kopulent zadíval se na nho. Byl to muž, který pipadal šedesát-
níkem. Býval to
pravdpodobn
statný,
vysoký, ramenatý chlapík. Nyní byla
neštstí FRANTIŠKA STEPANÁ. to ruina; ale taková, která mluví
vyhaslý;
pohyby unavené
Jeho vlasy byly vous.
Ml
pstný
ješt
samotáv
o lepších dnech. Zrak
úpln
259
byl
a apatické.
bílé jako jeho
bohatý a zjevn ne-
totiž
vous, který
mu
padal hluboko
na prsa a budil pedstavu kajícného poustevníka
z
legendy.
Sedl
také zanedbaný.
alky.
Pokud však mohli pozorovat,
nedotkl
u se
Šat jeho byl
u sklenky ko-
nho
se
Nepozorovali
jí.
vbec
pohybu. Jejich píchod nezdál
ho vyrušit
z
jeho lethargie.
vosti nepodléhal.
Moucha,
jeho elo, usedla na
Zvda-
obletující
n. Ale ani to neSedl tu indo-
vzbudilo jeho odpor. lentní a
shroucený neznámou njakou
únavou.
Hostinský vracel se stoval,
Mraky
že se
boue
už trhaly.
rozhovoil se
s
z
obhlídky.
nepotrvá
Zv-
dlouho.
Vrchní správce
hostinským o drob-
ných událostech malého toho života. Kopulenta nezajímal píliš hovor o ne-
známých lidech a vcech. Zabýval se pozorováním neznámého muže. Toho hovor vyrušil; byla to prvá známka
VIKTOR dyk: života, kterou
Kopulent na
nm vypo-
Sedl pak
chvíli
neklidn; pítomnost cizinc ho
rušila.
zoroval; odvrátil se.
Po malé
chvíli odešel.
Hostinský
ml nco
Kopulentv zahledl pulent upjal
vedle na práci;
šenkovnu. Hostitel
opustil na chvíli
se na náves. Ko-
bezdn
pohled v stejný
smr. Uzel odešlého hosta kráeti plném dešti nezrychleným, apatickým krokem. Správce pokynul nv
kolikráte hlavou a s dležitostí, které
nedovedl Kopulent chápat, ekl: >Je to František
Po nkolik tch
Štpán.* které
dní,
mladý Kopulent u pítele svého nezaslechl tohoto jména.
správce pikládal
nou
publicitu.
povalo.
trávil
otce,
Ale vrchní
mu patrn
všeobec-
To Kopulenta pekva-
Znal úednickou povýšenost
Jarošovu
nad sedláky,
ckou pro
lidi
charakteristi-
jeho postavení a vyvo-
lanou ostatn okolnostmi.
Kopulent
vdl,
Rozhodn
že sedlák je pro Ja-
nco, pro co má shovívavost (ó, nekonené dominiálni processy!), ale rozhodn nikdy inroše
nebo nechu
<
:
NEŠTSTÍ FRANTIŠKA STEPÁNA.
patrn mimoádný,
teress. Zjev byl
íe
tak vážný tón.
pipouštl Správce hustých
261
zajel
vous
rukou
si
do svých
a echraje svou bradu
ptal se Kopulenta:
»Jak myslite, že je ten
lovk
stár?<
Nebylo teba mnoho dvtipu, aby Kopulent z tónu otázky poznal, že spolustolovník chystá kvapení. Bylo
upímné, by byl
»K
to
mu njaké peponkud ne-
tedy
odpovídal-li
i
nyní tak, jak
upímn odpovdl ped chvílí
šedesáti
— —
Vrchní správce Jaroš byl uspokojen svým pekvapením, které zdržel ješt o vteinu.
»0 svatého Jana bylo mu sedmatyícet.c Bylo
již
nezbytno ekat vypravování.
Pišel jsem na zdejší
dvory
ped
hezkým asem. Na podzim tomu bude asdmadvacet let. Sedím zde a zstanu
patrn zde. Díve jsem spravoval dvr, nyní více dvor; to je celý roz-
už
:
VIKTOR
díl.
Ale
upímn
DYK
vzato, netoužím nyní
už po sthování. Zvykl jsem
Ped
sedmadvaceti
však jinak.
mé
Mohl jsem
místo nebylo
ných by
si
lety
si.
bylo
tomu
býti spokojen:
Mnoho
špatné.
ji-
gratulovalo k Janovickému
dvoru. Ale já spokojen nebyl. Pišel jsem ze zcela jinakého kraje; nedovedl jsem si zvyknout na tyhle roviny. A na lidi také ne.
Byly to tenkráte doby, kdy sedlá-
km
rostly roupy (výraz mluvího zpísnl povážliv). Nebylo možno obstát s tou selskou pýchou. Dailo se jim dobe a ert jim nedal dobe d-
Ml
jsem také tvrdou palici; dojsme se asto do sebe. Co byste ekl.? Po njakém ase pišel jsem lat.
stali
tomu na chu. Byla to sl na mj chléb. Když jí nebylo, mrzel jsem se. Ale s poátku to zlobilo. Pamatuji se na Františka Štpána Anno Domini. Byl to docela jiný Štpán. Tehda šel na vojnu; chlap z
jako
hora,
snadno
kterému
nkdo
nemohl
postaviti.
A
z
se
tak
nejvt-
NEŠTSTÍ FRANTIŠKA ŠTPÁNA. okolí.
šiho statku
z
syn. Když
šel
k tomu jediný
ve vojenské uniform, jinak
zcela
vypadal
A
263
ostatní
než
ti
mu to. Dovedl pobláznit mnoho dvat; ale jedno pobláznilo jeho. A zde by zaala ta
selští chlapíci.
Slušelo
historie.
Byl jsem zde asi na tvrtý rok, když byla svatba. Nevsta jmenovala se
Anna. Anna Sladkých. Byla z dost boovšem nemohl se hatého gruntu,
a
Štpánovu. Pes dobrá partie. Také jediná
rovnati
jsem
ji.
to
byla to
dcera. Znal
dve;
Bylo to hezké
pkn.
a do-
píliš vedlo se nosit: mycož Ale dceru. selskou na všecky pýcha Selská to! na slil nkdo
Skoro
pkn
posea.
oím
Jen jejím Byly
njak
záludné,
bych byl nevil. A dovedly se velmi
na leckoho. Znám také svt a ženské, teba bych byl starý kocour.Téhle bych byl nevil. Ostatn,
vele
kdož
dívati ...
ví
.
.
.
Tak
to
íkám
nyní
.
.
.
Ped tiadvaceti lety snad bych to nebyl íkal. Každý dovede prorokovati obd, když
je
peené na
míse.
264
VIKTOR DYK
:
Mladý Štpán byl vším peduren, aby
stál
mnoho to.
v
popedí
slov;
Bláznilo
ostatn
se
Nenadlal
kraje.
která ekl, vážila za
ta,
tehdy u nás; u vás
také, zeptejte se také.
Mé
volání zapovídalo mi blázniti; a mi, vidl jsem mnohý rub krásné
po-
vte
Štpán
se mi
líbil,
akoliv ...
byl
líce.
jsem
takoka nepítel, tak pohlíželi.
všichni na mne Tehdejší hnutí vzbuzovalo
pozornost nahoe; bylo píliš divoké a bezohledné.
se
šíiti
A plamének
také jinde.
hrozil roz-
Bylo nutno za-
A
kroit.
zakroilo se. Pišla persezde to zaíná. Cekal jste njakou cikánku, proroctví a tak dále? kuce,
A
Ne. Obešlo se to bez cikánky. Byla to tehdy veliká schze, kde nemohl scházeti také mladý Štpán.
Za jaké píležitosti
byla, nevím. Pínajde se ostatn vždy. Bouilo se tehdy; vláda zaínala zase ležitost
zostra.
A
A
jako bývá, nevážila se slova.
mezi tmi, kteí slov
nevážili,
byl
Štpán. Nejprve vystoupil poslanec; ti
mohou
Ti,
co
vystoupiti. Nehrozí jim nic.
mluvili
pak,
nebyli
už
tak
NEŠTSTÍ FRANTIŠKA ŠXtPÁNA.
265
nich,
aby
to
V
dob
za-
na
Bylo
chránni. uvážili.
Co jsem chtl ici? ložil
se zde selský
je, že
.
.
Zaklá-
mnoho. A hospo-
dalo se jich tehdy
dailo se v nich
téže
cukrovar.
.
víte to snad. Jisto
selské cukrovary, založené
dob nepízniMých, padaly jako
za
zralé
kdežto neselské prosperovaly pozdji za mnohem horších podAle o tom není dovomínek
hrušky
.
.
.
.
.
.
leno mluviti, neni-li pravda r Cukrovar tedy byl založen. Štpán byl v tom
zúastnn. A ných.
byl
z
hlavních
Kdo by mohl
dáti
zúastnpeníze
na
takový podnik? Cukrovar tedy byl založen ... Jak tom byl veden, ví Bh. Slyšel jsem o
rozkošné historie. Že na nich nco praskl bylo, ukázal konec. Cukrovar prvé v Štpán A pohoeU. Akcionái
ad. Podivnou shodou okolností pišla zpráva o pádu cukrovaru práv do domluvil té schze. Štpán práv .
ohnivou vážnou
e,
jak
ikaU
jedni,
.
.
neroz-
e, jak mluvili druzí. Cosi se šu-
VIKTOR DYK: skalo v
adách okolo nho. Všiml si toho po píin. ekli mu ji. Št-
a ptal se
pán ani nemrkl. S tvái nejlhostejnjší, jakoby se mluvilo o nem, co se
ho
netýkalo,
»Tedy
pravil:
to
prasklo?* Jeho klid tehdy imponoval; tenkrát se mu ješt lidé divili. nebyla konen zlá. lovku rázu Št-
Vc
pánova nezáleželo na njakém paka-
schze tehdejší mla také jinou nepíjemnost; pro nkteré výtýlku. Ale
roky Stpánovy zahájeno s ním vyšetováni. Tehda se takové vci nebraly v rukavikách. Nkolik para-
graf bylo
Štpán
tu než se
renomovaný býti rád,
msíci.
kdo
nadál.
Také
to poznal.
Nezachránil ho ani advokát. Posléze mohl
že vyvázl pouze s
na tom
Jiní byli
nkolika
he.
Ani ta druhá píhoda nemla žádný úinek na posuzování Štpána. Tehdy
ješt vilo se v politické muednictvi. A mohl-li tím Štpán ješt získat, získal.
Jméno jeho vyslovovalo
celém íkali
okolí s pietou. s
ziskal-li
hrdostí:
Štpán
A
se po
zdejší
lidé
»Náš Štpán.* Ale všude jinde, doma ne-
NEŠTSTÍ FRANTIŠKA ŠXEPANA. Záludné
získal.
oi poínaly
267
ukazovati
svoji záludnost.
odsouzeni byl už Štpán a dcerky. Syn byl tuším syna otcem dvouletý; dcera narodila se nkolik
V dob
dni
ped
Štpánovi nase po otci,
tim, než bylo
stoupiti trest.
Syn jmenoval
dcera po matce.
Dti mly
se k
svtu
a
mohly potšit opuštnou. Ale Štpánka nebyla z tch, které jsou dovedou býti matkami. Ne, že by chovala odpor nebo nenávist k
dtem;
byla to pouze lho-
Neznamenaly jí vlastn nic: smru byla navždy hluchá a
stejnost.
v
tom
nepístupná velejšímu
citu.
Byla to
eknme
ženská dychtivá života a
to
hned, posedlá po mužských. Co bylo
krom toho, vbec nechápala. Politický zájem Štpánv byl ji druhem bláznovství; konen snad mla trochu pravdy, ale docela
pece
ne.
Ped uvznním Štpánovým
nedalo
uritého íci. Byla koketní vice než bývají venkovské ženy. Nosila se
se nic
pkn
a
vdla,
co
jí
okem po tom i onom, ráda
si
zatanila.
sluší.
Házela
tím
i oním nevdl
s
Více však
VIKTOR DYK; nikdo.
Ale
msíce
Štpánova
trestu
byly píliš dlouhou zkouškou pro jeho ženu. Nemyslila nikdy na vzdálené.
Ostatn nevím,
mla Štpána
nkdy máme
by byla Zde venku
že
ráda.
mnoho zbyteného asu
a dosti dobré,
zdravé oi. Hledíme a myslíme se
lidi
si
nedovedou vzájemn
Kterýkoliv
lovk
z
své;
skrýti.
okolí nakreslí
vám
dosti zdailý portrét vrchního správce
pro bych podobné?
Jaroše; se o
neml
já
Štpánka rozhodn vedla. Byla z toho
které žádají
skrýti se
druhu žen
znal jste je snad také,
~
pokoušet
.
nedo.
.
po-
pane Kopulente!
od muže
brutálnost.
Neštstí Štpánovo a jeho ženy bylo, že ani
nebyl brutální ... a
potebu
že
nevycítil
se jím zdáti. Takoví muži
jsou a ne tak idcí, jak by se myslilo. Ale Štpán, na mou vru, ten pipadal
mi vždy jako selský rytí, teba to smšn. Nebyla to zkrátka strava
znlo
pro jeho ženu; ta potebovala drsnjších soust.
A
tak vdova po živém se utšovala
a utšila, Za nepítomnosti
Štpánovy
NEŠTSTÍ FRANTIŠKA STEPANÁ.
269
dálo se leccos, co by nebylo uvznnému po chuti a co mu také nebylo vrátil,
Štpánka
nešla daleko; zapletla se s
eledínem,
jehož jméno mi vypadlo
mysli; ne-
po
když se
chuti,
záleží
kdož
konen
na
nm.
by
pamatovala-li
ví,
Štpánka jména,
z
Pišlo jich více;
jisto
je,
vedla píliš opatrn; jakoby provokovala njakou scénu. také z
Muž
pišla.
se
A
ježto
si
sama si
ne-
skuten A scéna
konen
Štpáníny
vzení; a pletky
dále.
si
že
vrátil
trvaly
vedla tak málo opatrn,
Rozzuil se eledína a metl jim zapraštly. Poo zem, až kosti v chroumal se také poádn. Vytratil se ze dvora ani nedutaje; ml toho na kdysi Štpán.
pistihl je
Chopil
tehdy.
nm
msíce
dost.
Štpán
byl tehdy silný
chlapík, nejsilnjší snad ze vsi; nebylo radno dostati se s ním do kížku.
byl nyní
Kdyby
Štpán uml
se že-
nou oste zatoit, bylo by snad bývalo dobe. Ale Štpán nebyl z toho deva. Dovedl být tvrdý k muži, ne však k žen, kterou ml prese k žen vše rád. Rád je málo podléhal pímo .
.
.
;
:
2"0
její
;
VIKTOR DYK moci.
mluvil
ani
Uzavel
Spokojil se tím, že neproslova a odešel z domu.
se v hrdé a
nco,
emu
umla
a co
nemohlo.
mužovo
smutné mlení
jeho žena jí
Pone-li
neroz-
dojíti.?
vbec
odpuštní k jakým kon-
žena
bráti za slabost,
cm mže
vbec
proto imponovati
A Štpánka
za sla-
bost je jist brala.
K
tomu pistoupila neblahá
okol-
jsem ekl, eledín ochuravl. Jeho násilné seznámení se s pdou Stpánova dvora uškodilo mu dkladn. Dostal se do nemocnice a tam nost. Jak
njak zjištn pvod jeho nemoci. Úady vmísily se do záležitosti. Ukohokoli jiného bylo
by vše prošlo; nebylo
žalobce, nebylo by soudce. Ale pedstavte si pípad Štpánv! Štpán byl takoka hlava vlád nepíjemného
íhalo se na píležitost, jak ho uinit neškodným. Prvé vzeni mu hnutí!
neuškodilo; obestelo ho naopak gloriolou
muennickou. Jeho chování pi processu bylo dstojné; neošálí mne lecjaké koraediantstvl, ale u Štpána komediantství nebylo. Bylo teba ranit
neštstí FRANTIŠKA STEPANÁ.
Štpána hloubji. A
271
tak zahájeno vy-
šetování. Stepán za minulého processu netajil se
soudili.
opovržením k tm, kteí ho
>Odsoudite mne, ponvadž mne
chcete
odsoudit!*
pravil tehdy
pi
pelíení. Jeho tón byl vysvtlitelný,
Pes takovou
mu.
ale uškodil
návaz-
nost málokdo se penese.
Štpána nemuila ostatn pravdtrestu; co ho uvádlo v šílenou zuivost, byly trapné a dotrné podobnost výslechy,
odporné otázky, veejnost
jeho manželského neštstí. Každý
sml
ruku na jeho ránu; každý mohl'
vložiti
nejintimnjším soukromím. Pro muže tak hrdého, jako
zabývati se jeho
byl
Štpán
není
Bál se
šleni.
lidí;
hroznjšího pomy-
vdl,
že
po všem
rozkikla se historie jeho pro-
kraji
Bylo
cessu.
tžko
hloubji
rázu
špatn
onch
tajený,
íci,
co muže jeho
zraovalo: u
tch,
posmch,
politování
u
:
odtrhnouti od
pi tom, že nemohl se píiny všeho toho zla,
od své ženy.
Visel
Pedstavte
Cítil
si
na ni prese vše.
všechno ponížení takové situace;
VIKTOR DYK:
272
a
nemohl pece
jinak.
rázem konec, tak
Vdl,
i
Jiný
udlal by
Štpán
onak.
že život s takovou ženou
ne.
bude
nesnesiteln krutý ... a že nedovede žíti
bez
zkazila.
vím
Jeho nerozhodnost vše
ní.
Váhal
s
ohledem na dti? Ne-
Jist ani on sám tomu
tomu.
nevil. Štpánka byla kus arodjky; dovedla po ertech blázniti muže. Svého muže nejvíce.
Po dlouhém tahání skoneno soudní ízení se Štpánem. Jak se dalo ekatii byl
Štpán odsouzen. Soud
ovšem
byl nucen
zetel k polehujícím okol-
vzíti
nostem; ostatn nebželo tak o
výmr
trestu jako o
mueni Štpána vbec.
Jist to byla
muka pro muže, vdl-li,
že žena užívá jeho žaláování ke kterékoli
zvad!
A cítiti,
že je naprosto
mocný, že ani v ženu, kníž
cítí
že nelze uiniti nic,
Tak beznedovede zabíti
bezmocný!
sob
zárove náruživou
lásku
a živý odpor!
Konen zasmušilý,
vrátil
se
zmoený.
Štpánovým
Štpán dom; Ale
s
návratem
vracelo se také jeho ne-
štstí. Bylo to jako s
udláním! Sotva
NEŠTSTÍ FRANTIŠKA STEPÁNA. se vrátil
vzení, pihodila se
z
273
ada
pihod rázu ne katastrofálního, ale pece nepíjemných. Štpán neml
eho
šastnou ruku;
se dotkl,
zhatilo
Vše v jeho pípad selhávalo; nejstízlivjší výpoet, nejlepší zkušenost. To nebylo vše; náhoda spikla se vbec proti nmu. Živelní pohromy nese.
ádily nikde tak jako na jeho pozemPišly kroupy;
cích.
dobytkový
jist ádily nej-
ádil Štpánovy
Štpánových.
na polích
více
mor;
chlévy
jist byly zasaženy. Pozvolna stalo se
Stpánovo neštstí písloveným. Všiml jste si nkdy, pane Kopulente,
že
hrzu
z
pokyn;
lid
má posvátnou
neštstí
je to prst
r
Vidí v
zující
smr. Neštstí která lidmi
vyšší
prozetelnosti, uka-
roba, šími
jakous
nm
je nejhorší cho-
mže lovka stihnout;
je
mezi zdej-
to
mnohem
horší než malomocenství. Nevím, hrajete-lí
v karty.
Poznal byste, že zku-
šení
hrái
hrají s
hou
proti
nkomu, kdo nemá
štstí.
A
bezohlednou odva-
poznal byste,
dodlávají se úspchu. Píse
o
vrb,
ve
he
že zpravidla
Nco
podob18
VIKTOR DYK
274
ného
život vbec.
je v
diný rozdíl
V tom
je je-
malomocenstvím.
s
Stpánovo
Ne-
jasn prokázané zjištnými událostmi poalo tolika k sob pitahovat; malomocnému se štstí
A
nešastného
vyhnou,
lidé
tak
dje
toto drancování
plným
pulí,
jakoby
chce
svou
Pro
nechati
porci
zlatodolu?
To
my?
si,
z
každý
neštstí.
takového
kdo sáhnouti do kapro bychom tak neuije
okruh myšlenek
o nic
lid-
dje
se bez zloby. Ne-
že lidé,
kteí tak jednají,
mimoádn
jsou snad
jsou
tžit
jiné
ských. Vše to
myslete
právem: cizího
z
Má-li
pes bližního, nili
drancují
se bez skru-
horší
zlí
a krutí. Ne-
prmru.
lidského
pi tom nešastného, chcete-li. Rozhodn nemají a nebudou mít výPolitují
itek svdomí. Takové drancování vypuklo na Štpánov statku. Všechno se spiklo proti
nešastnému
živly,
sousedé,
majiteli:
ele,
uznati, že za takové zrady
Štpán staten.
grandiosní
píroda'
žena. Bylo nutno
zápas.
všeho vedl Bránil
se
Byla to doba nejvtší jeho
NEŠTSTÍ FRANTIŠKA STEPANÁ.
275
do úpadu. Byl prvý
energie. Pracoval
na nohou, chodil spát nejpoz-
ráno
ti a zdál se míti
dji. Lopotil se za
všude oi. Kde bylo vše ztraceno, nacházel ješt cestu.
A
pedstavte
si,
že
pekvapovaný tolikerými nezdary! Muž, nemohoucí na nikoho spolehnout, nikomu vit! Ne-
to vše iní muž,
bylo nic úctyhodnjšího, z
než
Štpán
oné doby. Provádl neproveditelné.
Veejné mínní
zakolísalo na okamžik.
Ale vytrvalost neštstí držela
kterou
vrch
Štpánova po-
nad ohromnou
energií,
hledl snad pekonati
trud
srdce.
Toho asu vznikl mezi Štpánem a Horou spor pro rušení držby, mezní hraníce a strany
as
co
ví,
Horovy
dle
ješt.
Spor se
mého mínní
zhola
libovolný. Právní jeho základ ubohý.
Dalo by se ekat, že vítzství Štpánovo v rozepi, kde právo bylo jasn
na jeho stran,
je
nepochybné.
chyba lávky! Vše dopadlo loba
mla
úspch.
Ale Ža-
jinak.
k všeobecnému pekvapení
Byla toho
nost advokáta
i
píinou
zaujatost
neschopproti
Št-
18*
VIKTOR DYK
276
:
Nechci rozhodovat.
pánovi?
Ale vý-
sporu byl novým a pádným
sledek
dkazem
trvajícího
Štpánova
neštstí.
Unavoval bych vás podrobným líe-
ním jednotlivých fásí ohromného zápasu, vedeného po tolik let. Mne, nezaujatého diváka, vzrušil tento obraz, ježto
jsem nikdy nic podobného ne-
vidl. Ale jsou skryté a tiché zápasy, znatelné jen odborníku. Jiným zdá se
malicherným, co oekonoma rozrušuje.
Nemohu
lovka,
se zhostiti hlediska
který také zápasí s
pdou
a
dovede
tedy ocenit tragiku takového zápasu.
Ale vaše tragika je Míjela
léta a
nov nenastala
jiná, není-li pravda.^
v domácnosti
Štpá-
Štpán dávno Štpánka stá-
náprava.
už pustil každou nadji.
naopak nenasytnjší
lety. Její
náruživost rostla v stejném
pomru, Štpánka
vala se
v kterém
vadla
její
pvaby
pedasn;
mizely.
divoký,
vymstil se na
nezkrocený Z mladé
její
život
její
krásy zbývaly pouhopouhé trosky.
Štpánka
to cítila.
krásy inilo se
ji
ní.
A vdomí
mizející
ješt posedlejší: jakoby
bála ztratiti každv
okamžik.
Ale
neštstí FRANTIŠKA STEPÁNA. nyní nestail už
Štpánce
vab, aby získávala milence.
díve tak
vost,
strhující,
fysický Její
277
p-
vášni-
stávala
se
Bylo potebí rozdmýchávat jinak hasnoucí už vášn. obtížnou.
Štpán
nezmnil
se
léty.
Zápasil
stejn neúnavn a vytrvale jako druhdy. Ale nyní se ukazovala záludnost osudu:
neštstí dovedlo vždy
A práv
novi cestu.
najíti
k Štpá-
fanatismus jeho
pracovitosti upravil neštstí cestu náležit.
Malý Frantík a Annika rostly na statku bez
n
se o
pée
a bez dohledu. Matka
nestarala.
Otci nezbýval as. ovšem chvíle, kdy ho to nutkalo posedti u dtí, které ml rád a pro
Ml nž
dovedl rozvinouti tak
mimoád-
nou energii. Ale tch chvil nebylo mnoho; vždy ho njaká nutkavá práce volala. Kde nebyl Štpán, šlo vše špatn; musil tedy býti všude. Jenom
A
u dtí nebyl.
proto šlo to u dtí
špatn. Není vtšího nesmyslu, než
dtmi
vn
každý jejich
státi za
rákoskou v ruce, íditi krok a krek. Nevypiplá s
:
VIKTOR DYK
278
se tak
dti
z
mrzáky si,
nic dobrého;
vle.
bez
pane Kopulente,
okolí,
Štpánovy dti!
rostly mysliti
nco
si
stanou se
pedstavte
Ale
v kterém
tžko
Bylo
porušenjšího a
njšího, než bylo ono ovzduší.
fri vol-
Štpán
by mohl eliti vše-
byl jediný, který
obecné korrupci. Ale jak to mohl initi
nepítomný ? K emu mohla vést FranAnnu matka záletnice, k níž ne-
tíka a
mohly dti záhy už chovat
nvadž
ped
ani
A
slabosti?
pánov
pedstavte
statku!
dlužno íci! si
úctu, po-
nimi neskrývala své si
Pkná
Ježto
ele na Štto
sebranka,
Štpánka všechno
dovolovala, musila všechno dovoliti.
Nebyla nikde vtší bezuzdnosti, zde.
Pouze
ped Štpánem
nežli
udržována
petváka. Mezi všemi obyvateli
statku
byla úzká a pevná páska spoluviny.
Pedstavte
si,
ilé a zvdavé dti, dý-
chající v takové
atmosfée, v takovém
okolí rostoucí a záhy také už spolu-
vinné! vlivy
Co vidly, co na
n
slyšely?
psobily?
rozhodn neštstí
...
i
Štpán
Jaké
ml
v té poslední
vci.
I
NEŠTSTÍ FRANTIŠKA ŠTPÁNA.
Hoch Štpánv
279
byl divoch. Volnost
od prvopoátku mu poskytovaná, vzor eledín, nedostatek lepších kamarád, vše to pispívalo k jedinému úinku.
Zddil snad po ale
u otce
zenou
prudkost;
jeho
otci
mírnna
byla
U
ušlechtilostí.
jeho piro-
syna
nebylo
tomu tak. Už jako mladý hoch ml povst dokonalého rváe. Jeho zpsoby byly násilnické a drsné. Záhy
neest je ekl — nauili ho
—
rozšíenjší, než byste
ta
Jeho intellekt
píti.
vyvíjel se
jednostrann. Nebyl bez na-
dání; ale
nepisplo k niemu poád-
nému. I jeho vlohy zvrhaly se v neest. Ped otcem ml jakous úctu. Nikdy si nedovolil ped nim nižádný ze svých
nezpsob, A
tak,
nho
stížnosti,
byl
že se
mu
kivdí:
když chodily na otec
ného; neznal ho, lépe
pesvden,
syna
znal
I
ji-
v té
obtí ušlechtilejšího svého
vci byl
otec
cítní:
nebyl schopen
pokrytectví. Ale
novo dovedlo
práv
vit
chvíle
zkaziti vše,
dobré
v takové
pokrytectví sy-
co bylo ješt
v jeho charakteru dobrého.
mívají
zcela
eeno.
a
Násilníci
dovedou
se
VIKTOR DYK:
280
inm;
vzchopiti k ušlechtilým
násil-
zárove pokrytcem, nebude schopen nieho dobrého. Ku poník, který je
Štpánv
divu,
syn dovedl spojovati
prudkost vystupováni se sebeovládáním, kde uznával toho potebu. Když prochodil školu, vzal
Syn dovedl
byl ochoten
otec
žaloby jsou
viti, že
as;
všechny
plodem nespravedlivého To bylo, po
Frantík byl volný.
záští.
em
ho otec k ruce.
si
vytrvati zkušební ten
toužil.
Co
týe dcery
se
nkdy
.
.
.
.
.
Nikdo by to však o
pedasn ševn.
veky
vyvinutá
ní .
.
zkazily
ji
.
jí .
.
Byla
du-
i
nestarala.
D-
dveky,
jaké
—
—
neekl.
Tlesn
.
Matka se o ní pedstavte si
byly tam!
jsem
vídal
.
chodila ješt do školy
záhy. Vyvinuly
se v ní všechny špatné zárodky. Byla to
matina krev?
Dvátko
bylo hezké,
jako matka bývala; snad dokonce hezí.
Bylo iperné a vtipné;
ale
slyšelo všechno píliš záhy!
ped
ním neostýchal;
vidlo a Nikdo se
dveky
ledínové. Ani matka se
ani
ped ním
ene-
ostýchala. Názory její byly tak volné,
ŠTPÁNA. N-EŠTSTÍ FRAMTIŠKA že
pipouštla každému vše
podmínkou: musila
s
2S1
jedinou
míti milence, jadcera ... v dva-
kéhokoli milence. A se v senmku, nácti letech schovávala
schzky aby tam špehovala vášnivé jinak, Dobré ostatn! Podivné dít .
uritém
v
•
.
chcete? sn.yslu slova. Ale co
dvna neest. Škoda toho zamyšlen. ete, dodal Jaroš pokraoval Zápas Štpánv,
Navyklo
si
_
vrchní správce po
trval stále.
chvíli,
neznal SteNebyl vítzný, ale také se že cela pravda, Bylo pán k porážce. katastrof zatížila kve-
ada
minulých
dluhy. díve statek tíživými prodati svého Bylo dokonce nutno grunt to asu nkteré pozemky. Ale aspo po léta mohl vydržet. Dluhy byla výhoda. Stanerostly a už v tom
toucí
ilo nkolik píznivjších
let,
aby vse
Štpán chodil pes bylo spraveno. života s hlazmaeného všechnu bolest vou vztyenou.
Ml
hlubokou
víru. že
musí se vyerpati. také jeho neštstí Pišlo to jinak. vadnutí StMluvil jsem díve o
pánin
a o
její
rostoucí
náruživosti.
VIKTOR DYK:
Té doby
byl na statku
ledín, který
Štpánov e-
byl
povýšen na Štpáncina favorita. Tak by se aspo dalo nci díve. Nyní nebyla vlastn situace
naznaena správn; mohlo muž, který Štpánku povýšil
se
ntku. Byl to chlapík zcela podle
panina vkusu; chlap jako
íci-
za favo-'
Št-
hora, zdravý,
siln>, hrubý, bezohledný. ženské vsi fantilyseponm.
-
Všechny
Štpánka
ovsem nejvíce. Pavel tak se jmenoval onen eledín tžil ze své si-
-
tuace.
Mohl
voliti,
ekalo
pokorn
se
na jeho volbu. Byl jako sultán rozdávající milostiv svou píze. ji
Jenom že Štpánka mu-
nerozdával zadarmo.
sila
se
klopiti
a
k ní Pavel
cynicky.
hodn
peníze, které
mu
tajil
ped tmi
ostatními.
nedovedla
C5tpánka,
vsi. .
.
a
strká
etným
Netajil
se
jako se ne-
A
ku podivu,
drzost rozmnožovala spíše'
jeho úspchy. Žádná
vých
že
dávala ona,
.
Za to
bezohledn
Štpánka vdla,
svým milenkám po ostatn ped ní^niím tato jeho
klopiti.
choval
se
z
milenek Pavlovzepíti;
natož
tesoucí se o pochybnou
NEŠTSTÍ FRAN-TISKA ŠTPÁKA. Pavlovu
píze, kterou
jí
283
ohrožovalo
Štpánka svžeiších! tolik mladších a pímo na Pavlovi ... tak jak .
.
lpla
nikdynanikomnelpla.Bylatoopravdu továše, která ji pipadla po hlubší
náružipovrchních a peletavých úzkost prostá to byla vostech? Anebo neklid dvanácté ho-
lika
ped
stárnutím,
Nedovedu vám toho rozhodnco. nout: pro obojí mluví
diny?
Vycítil
že
si
dal
ji
selka
dobe
se
vyznal
Pavel
ženách.
v
posedlost Štpáninu.
Vdl,
ni se vším. Ovlá-
smí troufat na nikdy nebyla jako svou vc; A nyní eledínovou. tak otrokyní
kdybych pijde neuvitelnáhistorie Pavel pramene. dobrého z vše .
.
.
neznal
všímal dcerky.
si
už delší
dobu dorstající
matka. Vábila ho více nežli
Zašprýmoval
si s
ní
obas;
její
chá-
lesknoucí oi ho pavé, podivn se po se jí dvoiti ... dráždily. Zaal Nevyznal se v ní; smála
svém zpsobu! se, aniž vnikl
v podstatu tohoto smíostatn nevyznal;
chu. Nikdo se v ní
nebylo
jí
ješt trnáct
splá; hledla
chvíli
let a
byla do-
jako dít
... a
VIKTOR dyk:
"^.Z
chvílemi jako
dve, jež
nebylo.
nikdy díttem
Kdysi pistihl prý Pavel Annu v sen-
íku
skrytou a íhající. Ulekla se a chtla utéci. Ale neutekla. Naopak .
,
.
picházela astji na senník. Kdysi je
pistihla stará
Štpánka.
Nemla
val-
ných skrupulí; tohle však bylo jí pece mnoho. Dcera uprchlá. Ona zstala s Pavlem. Hrozila; marn. S neotesitelným klidem hledl Pavel v
ji
A
tvá
když vychrlila všechnu zlobu svého nitra, odvtil klidn: .Mohu
konen
Jiti.«
Mohu
konen
^lovo. které
jíti
drželo
-
to bylo zlé
štpánku
v
pod-
danství. Byla ochotna obtovati všechno, aby Pavel nešel.
ten
A
obtovala sku-
všechno.
Lidé zvykli
si už na pomry u ŠtAle tohle bylo jim pece jen pnhs silné, když to vypuklo. A vypuklo to záhy: Pavel neml ve zvyku ™lceti. Zde to však bylo pece jen neopatrné. Štpán nevšímal si už dávno
Pán.
manželiných pletek; smíil se vyléitelným zlem.
Ale
s
bželo-li
ne-
o
XESTESfl FBANTISKA STEPANÁ.
dceru
.
.
.
byl
pece
jen
285
Na-
citlivý.
rážka kohosi ho rozbouila; utninil
vci
A
pijít na kloub.
pišel
si
jí.
Podrobnosti scény, která tehda se udala, Jisto
jsou je,
nejasné.
že
našli
Není
Pavla
v
svdk. senníku
mrtvého; v jeho prsou zela ohromná rána.
soud),
íkalo že
se (a tak na to pohlížel
vypukl
mezi
rozzueným
Štpánem a Pavlem zápas, který takto skonil. O tom by mohla mluvit pouze Anna ... A ta odepela výpovdi. Hledla na vše užaslýma oima: co se stalo vlastn? Myslím, že nechápala ani zlobu otcovu ani závažnost
toho,
co se stalo.
Nikdy nesledován process zájmem, jako process zabiti
(tak to oznaili
lovo.
Odpor celého
s
takovým
Štpánv
pro
na konec) Pavkraje
upjal se
k matce a dcei; bylo tžko íci, proti
komu
byl vtší. Ale pres tento
všude zb?vit
stavný nemohu nepíjemného dojmu: bylo
spíše
neštstí
stalo.
Mohla stará Štpánka za sebe? okolí, v kterém rostla?
na
odpor
odiv
Mohla dcera za
než vina,
co
se
se
to
zde
VIKTOR dyk:
Kdyby ji
míst
byly na jejím
v ní
pedasnou zvdavost, záhubnou
žíze, podvrátili všechny nosti. Jak se jí
které
ty,
odsuzovaly, byly by lepší? Vzbudili
nebylo zlem?
které
stran.
Nikdo
jí
ne-
každý kázal o zkaženosti, za
Družky se
kterou nemohla.
pestaly stýkat, každý se
pi
schop-
zlu,
Nyní tu stála kame-
nována ze všech politoval,
její
mohla vyhýbati
Mužští
setkání.
drzou
drze, s tou
dívali
Annou
s
jí
vyhýbal
se na ni
krutostí, k níž se
domnívají míti právo, teba by lepšími nebyli.
Nebylo nikde útoišt, ani u
matky.
Matka
truchlila
milence; kdy by
dceru
?
jí
zbyl
pro mrtvého
as
pro živou
Otec ve vzení, okolo
ní cizí
a písní lidé, vyslýchající, tázající se, odsuzující.
dne (bylo
Ta'c se stalo, že kteréhos to
nedlouho
ped
rozsud-
kem, proti Štpánovi vyneseným, od-
Anna zminieho nezvdl. N-
suzujícím ho na rok žaláe) zela.
Nikdo o
ní
kteí íkali, že uprchlá a oddala se špatnému životu; jiní, že se utopila.
Rozhodn
nenalezeno
mrtvá, živá, nevím
;
ale
její
tlo;
ubohá jist
je
byla.
NEŠTSTÍ FRANTIŠKA STEPÁNA.
2S7
Bylo nyní na synu, aby ukázal svou zdatnost.
Ale rok otcovy vzdálenosti
rvaek,
byl rok pitek,
dohlížitele, který
Zbaven
orgií.
ho pece obas
objevil se František v pravé
rušil,
podob.
Nebylo už nutno se petváeti. vedl-li
Štpán po
Do-
tak dlouhá léta za-
neodvratn. pobožnstkástvi;
držeti zkázu, valila se nyní
Štpánka oddala
se
prokleela dny v kostele, aniž by
za
dla, její
modlitby.
nikdo, až se
v-
modli, aniž by prosply
se
Na Štpána nevzpomnl sem vrátil po roce.
Vrátil se zlomený;
byla to mrtvola
Štpána. Nezapomenu na jedno setkání. Panská pole sousedí se bývalého
Štpánovými.
Pracovalo se ve žních
na obou. Dohlížel jsem na práci. chvíli
se
rozhlédnu a
s
Po
druhé strany
vidím picházeti Štpána. Bylo to bez-
prostedn po jeho návratu z vzení. Pohlédl na mne plaše, jakoby se obával oslovení.
Zaboil k eledi, na jeho Postavil se na mezi a
poli pracující.
díval se na práci. Ale
Bál
se
pohled?
Shroutil se
Bál
do sebe
pak zneklidnl. se
vbec
celý;
lidi.
pak mávl
VIKTOR dyk: rukou a
s výrazem naprosté resignace opouštl pole. Byl to Napoleon, který
opouští bojišt u Waterloo; tragické vzdání se to bylo. se
Štpán
takové
A skuten
vzdával. Jeho energie byla
ochromena; pro koho ješt pracovati? Pro ženu? Pro syna rváe a alkoholika?
Štpán
pustil
dal se apathii.
všímal
si
otže
z
rukou; od-
Nedbal už o pole, ne-
hospodáství. Vše chodilo,
jak chodilo.
Nepoádky
rostly, dran-
cování dostoupilo vrcholu, lané ruce roznášely
Štpánv
nechal je lhostejn
pinesli
muzice
zle
—
statek.
Jeho apa-
Picházely žaloby
thii to nevzrušilo.
ležeti.
—
Syna kdysi
potlueného pi njaké
Štpán zstal
nezmnil nova nebezpeí výraz
nehnuty. Jeho
se za nejvtšího sya žádná radost nezra-
ila se v jeho tvái, když nju doktor zvstoval, že syn je zachránn. Se že-
nou setkával se jako s cizí osobou smrtí dceinou vytratilo se Štpán-
;
ino
kouzlo.
Chodí nyní nejradji po okolních vesnicích;
doma
není stání. Nemluví
kým, nestýká se
s
nikým.
s ni-
Promluví-
NEŠTSTÍ FRANTIŠKA STEPANÁ.
na
nho nkdo,
se rychle.
zalekne se a vytratí
Chodí se svšenou hlavou
a zamyšlený.
Obas zamruí
jediné slovo, které šeti z
2S9
tchto
úst:
Myslí jen na to.
si
slovo,
lidé zvyklí sly-
si
Neštstí. Neštstí. Co ho mže jiného
potkati nežli neštstí?
naprostým
Stal se
fatalistou.
Nikdo
by nepoznal hrdého kdysi Františka
Kdybyste ho
Štpána.
jist by se nebránil. statek,
zapaloval
chtl
zabit,
Kdyby mu nkdo
nechal by ho.
Ne-
Není ostatn teba, aby statek byl zapalován; dobe to stejn nedoštstí.
padne. Statek je zadlužen jen a
hospodaí
k pti.
na
nm
od
což; desíti
zle, nco se prodá. Na pece pomže. Naše vrchnost
Je-li
chvíli to
hodn
se
už toho zakoupila: je mezi tím
kde jsem potkal ped lety Štpána. Vidíte, íkám mu také starý Štpán; po vsi a po okolí nikdo ho jinak nenazve. Štpána starých dob nikdo už si pedstavit nedovede. Dnešní Štpán je schátralý,
také pole,
starého
znavený staec.
Štpán, který Pise
o
vrb,
A pece byl to jediný mi asem imponoval 19
VIKTOR dyk:
z celé
bylo.
v
nn
Nyní jde, jakoby nevidl;
klo,
selské slávy.
té
pýtá o zlo a nevšímá zase zlo
?
ert
zlo.
ví,
si
Nco ho.
bylo to
ekl jsen opravdi
Nebo skutené neštstí r«
Vrchní správce Jaroš domluvil. Na stalo ticho.
Kopulent respektoval
jeh<
zamyšlení.
Venku
se už docela vyjasnilo. Jaro
probral se
z
dum.
»Pjdeme?<
tázal se Kopulenta.
Píštího veera vracel se Kopulen z
procházky. Byl krásný letní
Verejší
boue
a osvžila vyprahlou zele.
kráel zamyšlen. bylo
mu
veer
spláchla se všeho prací
O
to jasno:
Kopulen
em pemítal? ml
Ne*
jen neuritý
dojem, nejasnou vzpomínku. Ale záh} vše zašlo a nedovedl už ani íci, byla-1
díví tvá, která ho vzrušila kdysi nebo scéna zašlých rušných dn. Cestí
to
byla tichá a pustá a nic nebránilo
dumáni.
za^
NEŠTSTÍ FRANTIŠKA STEPÁNA.
291
Tak kráel Kopulent volným, odkrokem až k íanovickému dvoru. Když se bližil ke vratm, vidl
meným z
se
dálky vrchního správce, který zdál
ho napiat oekávati. Zrychlil krok
a pozdravil.
>Pamatujete se na verejší mé vytázal se vrchní správce
pravováni?* hosta.
Kopulent pisvdil. >Dnes odpoledne vrhl se Štpán do
eky, práv
ped jezem
rošovou škubl trpký
ekl
...
Ale (tvái Ja-
úsmv)
co byste
Zachránili ho!< 1906.
SI/
— 1908.
SMRŽ.
míváme
smrži; Zdálo se mi v noci o nacházel jsem hoch v relijaké sny. Jako louce, zcela blízko smrže na sousedov na mysli strom, jsem potoka. Ml podivných nalezišt bylo u nhož onch hub. Byl to javor. byl svátek. Káhodou ml jsem volno; den. Tajarní Bylo po dešti; pkný, jsem Zatoužil smrži.
kový kdy rostou vyjíti z
vuje. asi
na
msta;
Barvy! tisíce
úadu unaTam venku je
vná še
Barvy!
kvt,
ne stísnných
a
peplnné smutn pravidelných jako parku. Rozpomenuv mstského záhony co chcete, nahodile se na svj sen uruji mnohdy naše cmy
-
okolnosti
-
:
296
VIKTOR DYK
uvdomil jsem si, že dlouhá léta nejsem už v Struhaov. Neml jsem,
byl
pravda, nikoho, koho bych hledal v býdomov. Známí, kteí mi
valém svém
tam se
zbyli, byli
toho druhu,
vymní povinný
vn
nkolik
s
kterým
stisk ruky,
úsmv,
se opakujících vt. Hotovo, rozcházíme se zase bez hlubšího
zájmu a s pocitem odbyté ceremonie. Ale onoho jarního dne zatoužil jsem
tam
jeti.
jsem
si,
Nenavštívím
lidi,
opakoval
navštívím Struhaov, starý,
dobrý Struhaov! Nic nebylo snadnjšího než uskusvj rozmar; práv mi stail cas k rannímu vlaku. teniti
Podailo se mi, dostati místo u okna. Byl jsem v dobré nálad.
Práv
pedveerem byl jsem povýšen, proti všemu oekávání. Peskoil jsem nkolik kamarád. Pro.? Nevdl jsem toho dobe a oni snad také ne. Ale bylo mi voln: neucházel jsem se u nikoho, neštval jsem, nedonášel.
Mé svdomí
bylo klidno.
dost. Usmíval
pání. bylo mi
jsem
se,
Tch, kteí líto.
Ml jsem ra-
pijímaje blaho-
byli
peskoeni
Ale mohl jsem za to>
SMRŽ.
Stálo to za to nechat
jemné
297
tím kazit pí-
si
chvíle? Chápal jsem jejich mrzu-
málo ostatn tajenou. Bvla to irá náhoda, terno v loterii; ale což já
tost,
svdoPoínalo se mi to zdáti pravdpodobným. Byli jsme už daleko od msta, když jsem poal všímat si krajiny. Roviny! Roviny bez konce. Pole a pole; sem tam stromy, sady, snad lesy. Provímr
Snad vskutku
byl jsem
mitjší a schopnjší než
kmitne
ves.
A
ti
druzí.
pak zase zelená rovina.
Pozapomnl jsem na tváe mých kolleg v bureau a vracel se do dtství. Pivel jsem oi. Jedu zajisté dom na svátky a poítám stanice: Rovná, Stebsko, Struhaov. Otevru oi; široký proud eky. Jedeme pes Bila Ves,
most.
Pece dojedeme.
Když jsem vystupoval
z
vlaku, byl
jsem lehký a veselý. Jak jinak! Vyjdu z venkovské stanice; kolik tu zelen. Kolik svží
jarní
zelen
a tolik
vn!
Louky, oh, louky! Bojišt dt-
ských
let!
bojovali se
Na travou
Kam mnou
se rozprchli
ti,
kteí
.-
zarostlé
pšin
byla ješt
VIKTOR dyk: Brouzdati se tak vlhkou travou
rosa.
Rozbhnouti
dle chuti!
se k potoku
a pozorovati ryby, míhající se v isté
vod. A
jeho
Vzpomnl jsem
sena!
si
na sena! Jakoby také dnes vanul vzduch plný jejich
vn:
rozhodn
opiju se
seny.
Pozoroval jsem, že jsem sešel s cesty. Obejdu tak Struhaov. Budu musit
pšinkou pes bezový
Zacházka.
les.
Což jsem spchal? Zašel jsem do bezového lesa. Šel jsem s široce rozevenýma oima, Budiž.
ochoten ale
dát
stále
se malikostí
pi tom
Bl bezových kmen Vzpomnl ství.
jsem
si
potšila
Náhle vlhla
pda
oi.
A
nyní
zase
luka.
pod mýma nohama.
Docházel jsem k potoku. cíli
mé
na procházky dt-
Les nebyl ostatn dlouhý: záhy
jsem ho pešel.
se
dojmout,
lehký a radostný.
Bližil
jsem
své cesty; potok, to znamenalo
polovici domova. Tráva zelenala se bujn. Za potokem byla pole, úrodná a nyní rovnž se zelenající. Slyšel jsem istou píse skivana. Lehký vítr na-
echrával koví u potoka.
Bylo mi
SMRŽ.
voln
a píjemno,
pece
jako bych
do domova
vracel se
299
a blající se
mýma oima Struhaov ml
pro
ped mne
více než vzpomínky!
Nyní
nebylo
tom pochybnosti:
o
picházel jsem k sousedov louce.
mj
sen o smrži?
A
kde jsem
INIísto,
smrže hledával, nebylo daleko odtud. Jen potok peskoit! Dosud zde byly
kameny, po nichž jsem jako hoch peZdálo se mi, že jejich poloha
cházel.
málo se zmnila za
meny!
A
Pes
tolik let.
ka-
prodrat se hustým vrbovím
na vlastní louku!
Okamžik
pocítil
setkám-li se s
jsem rozpaky. Což,
nkým? Neznám
nikoho,
možná, a nikdo možná nepozná mne.
Nebude
to
hloupé
píliš
na
školák
pistižen
eknu?
Jak zodpovím?
Ale onoho dne
ným odepít
si
cizí
necítil
být jako
pd?
Co
jsem se schop-
skotaivý svj nápad.
Byl jsem píliš bujný návratem.
Pro-
vtve,
jichž
dral
jsem
se vrbovím;
jsem se tváí dotkl, chladily
mne pí-
jemn. Vyšed na louku
zarazil
jsem se
VIKTOR DYK:
300
V náhlých rozpacích.
ode mne
muž,
stál
Nkolik krok
upírající
udivený pohled. Ale v záptí
na
mne
mj
do-
jem se zmnil: muž, stojící pede mnou, nebyl mi neznám. Statek na-
nezmnil tedy své
proti
zmny,
veliké
majitele.
Pes
zmny, zpsobené vkem,
poznával jsem syna sousedova, kamaráda Emila. Pikroil jsem blíže. Také
Emil poznal dávného svého spolužáka. Bledá a
tvá
nepimen vku
se trochu
kmitl dokonce
listopadové
rozjasnila.
ustaralá
Jeho tváí
úsmv, slabouký jak A Emil se mne
slunce.
zeptal dobrácky:
»Hlcdáš také smrže
.^
Usmál jsem se rovnž. Bylo to podivné oslovení po tolika letech. »Vyjel jsem si trochu dom ... napadlo
mne
.
.€
Uvízl jsem na
písin. Zdálo se mi pošetilým rozmluvit se o své pošetilosti.
>Dlouho Emil
ti
nenapadlo,* poznamenal
jaksi melancholicky.
Emilova poznámka uvedla mne do rozpak. Nevdl jsem, jak na ni rea-
SMRŽ.
Pomohl
govat.
jsem
301
konvenní
si
otázkou. se
j-Jak
darir*
ti
Pohlédl na
mne vážn
a skoro vy-
ítav. Pak jaksi officiéln (nebylo možno nepozorovati tohoto odstínu) odvtil:
»Ujde
Ale
to.
tob možno
gratu-
lovat!*
mu to! Jeho pozornost mé rozpaky. Emil býval
Neušlo množila
nejmilejším
z
druh. Hromotluk
brák, dával on
A
já
mi
mn
sílu
roz-
mn
a do-
k disposici.
pozapomnl úpln na nho. Bylo
líto
odcizení,
Jakým zpsobem
které jsem zavinil.
vc
spraviti
?
Rád
bych byl zaboil v srdenjší tón. Ale nufme se do srdenosti!
Pomohl jsem
si
znovu otázkou.
»Vedeš nyní statek
sám.-"*
3>Ano.« »Jsi
ženat?<
»Ano.<
„Máš
dti.?
.^Ne.í
»A
tvá sestra re
Vzpomnl jsem
si
na svží dvátko,
VIKTOR DYK jsem asto vídával za potokem,
jež
drobné, roztomilé, rozmarné, sedící na
prvodcem.
beránku, jenž býval jejím
Tak
vtiskla se
mou pamf
v
a nedo-
vedl jsem po ticeti letech jinak vzpomínati.
»Mrtva
— —«
zahuel Emil.
jsem zamrazení, den pipadal
Pocítil
mi chladným. Zdálo se mi nepimeslyšet o smrti v den radosti. Opa-
ným,
koval jsem zaražen: >
Mrtva
Mlení
.«
.
se
vrátilo.
Ml
dojem, že Emil chce mi
nemže
jsem
nco
stále
íci,
co
vypraviti se rt. Jednoslabi-
nost jeho byla násilná. Bylo na
abych pispl na pomoc;
mn,
Emil ekal
snad na velejší slovo, na srdenjší pízvuk. s
Ku
podivu!
tak svží radostí
bylo
nyní
všechno
Ve mn,
který
nastoupil cestu, uhaslé
a
šedé.
Kladl jsem své otázky více
z
nosti než ze zájmu. Poslední
odpov
povin-
mne nejvíce. Ale Emil nechtl oividn pokraovati. Respek-
vzrušila
toval
však
jsem
jeho
mlenlivost.
Nyní
mne nenapadala okamžit nová
<
SMRŽ.
303
Nebyla, tak jsem
Otázka.
si
íkal studen, nebyla nyní
kamarádovi se
On
ostatn na
ada
ptáti?
však se neptal. Cosi ješt šku-
balo jeho rty,
Emil mlel.
ale
pouze bledší ješt než díve
Stál
a s ne-
klidným pohledem.
Konen ale
mluviti;
co mínil.
to,
dobí kamarádi,
jsme
»Bývali
pece
odhodlal se
nebylo to snad
že
ano?< » Bývali.*
Jednoslabinost jeho odpovdí pena mne. Úmyslu v tom nebylo. »Kdy odjíždíš.'>Odpoledním vlakem. >Nezstal bys u mner<
šla
»Mám málo asu.* »Mohl bys
jeti
vlakem veerním.*
>Nemohu.* >Máš
nco
na práci r«
»Ano.«
Nevím,
pro
jsem
tostí odpovídal.
takovou uri-
s
Upímn eeno,
ani
první ani druhá okolnost správná nebyla.
asu
bylo
dost,
pevného programu.
A
nemlC jsem
také nic mi ne-
VIKTOR DYK
304
setrvat v
bránilo
era.
Mou
:
Struhaov do
odpov
ve-
diktovala nechuf
k závazku kteréhokoli druhu; nechtl
jsem prost nikomu obtovat volnost svého výletu. Emil pipadal mi zasmu-
mého
zakalí radostnost
pokazil
už
nho
Bál jsem se, že pobyt u
šilým.
výletu, jako
píjemnost první nálady.
Egoismus tedy.
Ale není to
konen
egoismus pochopitelný?
Mé
odmítnutí sklíilo znateln Emila. lehce
Odvrátil zrak a sklonil
Zdálo
se, že
konen chce
sŠkoda.s pronesl
hlavu.
se vysloviti.
pracn
a
namáhav.
A
»Nevidli jsme se tak dlouho. se tolik
Ale
nedopovdl. Více
se
mu
podailo vypraviti z hrdla. Bylo mi njak nepíjemn. toval
jsem
nyní
ale nenaléhal-li
jak
stalo
vcí.«
svého
Emil,
ne-
Li-
odmítnutí;
nevdl
jsem,
chybu napravit.
»Bu 2>S
zdráv,« pravil Emil tiše.
Bohem,«
odpovdl
Emil mi podal ruku.
jsem.
Byla horká a
zdálo se mi, že se chvje.
Pak jsme se
rozešli.
Neohlédl jsem
SMRŽ.
se,
a
jsem
tušil,
305
Stala-lise chyba, af
byto.
Ostatn stromy
Má chze
mnou poaspo vše od-
že Emil za
hlíží.
skryly
mne
záhy.
Pešel
útku.
rovnala se
jsem znovu potok a zamíil do vsi. U zadního domu setkal jsem se s Václavem Hrku. Hovorný
lovk,
pravý
opak Emilv. Mluvíme o tom, o onom, vzpomínáme na to i ono. Jeho výmluvnost mne tšila; doufal jsem, že
zaste nepíjemnost minulého dojmu.
mnou
Pede z
defilovaly
obrázky
malého Struhaovského svta
ležitostmi,
mn
které
s
d-
už dležité ne-
byly.
jsem byl znaven neúmorným
Již již
spoleníkem,
Hrku
když
se
mne Václav
otázal:
>Nevíš nic o Emilovi?* »Mluvil jsem s nim.<
»Ah.« Václav
Hrku
kvapen; zdálo se
mu j-
byl
patrn pe-
mu nepochybn,
že
pastva uniká.
íkal
ti
nco ?<
tázal
se
mne
piat. 5>Ne.«
Píse
o vrb.
20
na-
306
VIKTOR DYK:
Upokojil
se. Jeho výraz vyjasnil se Nebyl to snad lovk zlé moci mluviti bylo mu nade
znateln.
vle;
ale
vše.
s
»Nemá se práv nejlépe,* podotkl pizvukem pimen soucitným.
>Otec
mu
nepoádku. se
zanechal statek v
Ml
znaném
se co ohánt.
Oženil
Jindiškou. Znal jsi snad Jindišku Sladkých? Neni tak sladká, jako její jméno. Mla peníze, pravda; ale vs
dla
píliš
dobe
o
tom.
bylo, byla nechut mezi
Na
ní
Prvé,
co
a Slávou.
tu se jist pamatuješ: Sláva z pro-
tjší louky.
Nemýlím-li
se,
Jindiška
se
tvj miláek. k Sláv. míšky,
mla
Byly
z
býval to
nehodila toho rznice a roz-
mrzutosti a scény.
Sláva ne-
Po smrti otcov, když se poznalo, že vno její nebude takové, štstí.
jaké se ekalo, nechali
zei.
ji
všichni ucha-
Byla velmi hezká, ale
její krása byla pouze pitžující okolností. Byl jsem také v porot, milý píteli, a
v pitžujících okolnostech se vyznám. strany hledly získat Emila na
Ob
svou stranu. Emil
je
dobrý hoch. Ne-
307
svár ho rmoutil. Usiloval vše urovnat,
pokud
to
Ale nešlo to práv.
šlo.
Vznikly jakés tahanice o Slávino
vno.
Emil zato nemohl: perostlo mu to
pes
hlavu.
Ped
nkolika msíci se Sláva
ped
utopila. Napsala prý
nmž
vyítavý dopis, v všeho,
tim Emilovi
ho
vinila ze
Nemla
co se udalo.
pravdu.
Emil vinen nebyl. Ale výitka sestina dotkla se Emila jí,
myslím,
ped je
bolestn; nedovedl
Ostatn nebyl už
zažiti.
tim zcela zdráv.
Nyní to
ním
s
dost špatné! Doktor Pech íkal mi
posledn, že neruí za
Njaký
nic.
žaludení ved, který by bylo nutno operovat. Doktor Pech
toho skoro
Ale
neodkládal.
lhostejným
Rekneš-li
k
mu nco,
vzpomíná
na
stále
je
houževnaté
couvl.
Znas ho
sestru
povahy,
jako hocha,
snad až pílišný.
se
po tom?
ti
poátku
z
Emil
je to oistec.
žena odpustit nedovede. píliš
stal
svému osudu.
Manželství jeho nebylo ani
valn šastné. Nyní
aby
radil,
Emil
podívá se na tebe,
Co
jakoby chtl íci:
mu
Ale
a
A
Emil je
aby b5'l
mu
to
sám
dobrák,
vzal-li si
co do 20*
VIKTOR DYK:
308
hlavy,
nevykouilo se
snadno.
—
Nedopadne
mu to
to
z
dobe,
ní
v
mi
Hovorný druh z mládí sklíil mne bezdky svým vypravováním. Ml jsem úpln zkažený dojem výletu. Pda mne zde pálila pod nohama. Nechtlo
vidt
se mi
Tvá
lidí.
ani
více
míst
ani více
Emilova, ponurá a plachá,
mne
znepokojovala
neustále.
A mé
hovoru na louce bylo mi jako bemeno. Opakoval jsem si fatální j>Ano« z
bez ustání zneklidující vtu: »Cekal na jediné slovo. jediné slovo.
A
ekal na
tys toho slova neekl.*
Vlak odjíždl ve ti tyicet. Už ve ti obcházel jsem nádraží. Trvalo to
kal
vnost,
vlaku. Ale ani
než jsem se do-
tam nedošel jsem
klidu.
Lokomotiva supla krajinou. Vcoupé lidé. A vzpomínka byla jako
hovoili
bemeno.
Zapomnl jsem na dojmy se
valí
celou píhodu;
a zanikají, nezachováte
309
jediného. a
Smrž
byl mi
hluchým slovem
postava Emilova vybledla. Struhaov,
Struhaov. Jdeme za svou nebo zábavou. Co znamená pro nás nešastný lovk nkde daleko!
ah,
ano,
prací
Njaký as po svém výletu, skonivším neoekávan tak disharmonicky, procházel jsem velmi
krásný
akáty.
Jejich
po Nábeží.
se
veer.
Kvetly
Byl
práv
kvty padaly na práv po dešti. Chodpeplnny: Nábeží vábí bílé
dláždní; bylo níky
byly
v takový as. Blíže
mlýn
potkal jsem
hovorného svého kamaráda
z
rodné
vsi.
Václav
Hrku mne poznal. mn.
Šel jsem
sám. Pipojil se ke >Cetl
jsi.^<
>Co jsem
ml
ísti.^<
odvtil jsem.
Nechápal jsem opravdu dobe.
Uinil
pausu,
známou
pausu, která pedcházivá
úinné,
ale jež byla
enickou vty zvlášt
mi trapná a mu-
ivá. »Zastelil se. Emil se zastelil, < opa-
koval
Václav
Hrku drazn.
»Na
louce u javoru, blíže potoka. Byl jsem
VIKTOR DYK: SMRŽ,
310
Vidl jsem
tam.
ho.
Pamatuješ se
snad, brachu, na ono místo?
Chodí-
jsme tam spolu jako hoši na smrže. Myslím, že jsem ztratil touhu po smržích. Šel jsem se tam podívat. vali
Emil byl náš dobrý kamarád, že ano?
Ml
jsem ho rád, teba býval
podivný
pavouk.
ustláno, íkal jsem
tam, u javoru,
s
Neml ti
to
asem
na ržích
pece. Ležel
prostelenou hlavou,
dávno už vychladlý, když jsme tam A víš, co bylo podivné ? Docela
pišli.
blízko jeho mrtvoly byl
rozmakaný
smrž.« 1907.
PÍSE O DOMOV.
Pijíždli do venkovského dvora, kde bylo všechno v zmatku. pobíhala kvapn nádvoím, provádjíc
ele
tisíc
vcí zbytených
a
tenou. Byla to
tém
koáru
pouze.
zvýšil
ji
žádnou
uži-
panika. Píjezd
V
mžiku obstoupli všichni
prvém oka-
zvdav vz.
Jeho píchod byl vítanou záminkou
k upuštní od
všeliké práce.
Dveky
eledínové tvávážn. Šafá Kouil smekl ehledl zasmušile na píchozího.
chystaly se k plái. ili se pici a
Byl velmi zarudlý a jeho ruce sebou trhaly jakoby hledaly stále
viditelného.
existencí
hle
Kouil
byl
nco
celou
ne-
svou
pipoután k pánovi, tak náMl zemelého z duše
umelému.
;
VIKTOR dyk:
byl mu spíše kamarádem než Oba srostli tém s Kralovi-
rád;
pánem. cemi; cet
žili
let.
zde vedle sebe
pes tyi-
Kouil nechápal,
že
mohlo
nco
perušiti klidné jejich spolužití.
Byli
s
pánem téhož vku Rozumli si,
spolu do školy.
poteba rausil
Kralovický
slov.
pání,
vysloviti
Nyní pišla
smrt
:
chodili
;
aniž bylo
pán
ne-
uhodlo
vc,
prvá
se.
které
Kouil nerozuml. Byl všecek zmaten a sklíen. Píjezd syna pánova ješt jehD pohnutí.
Jií sestoupil
le
váhav
se rozestoupila.
nevidl nikoho
z
zvýšil
koáru.
s
Jii se
e-
rozhlédl
rodiny.
>Nejsou tu ješt Kouila.
.?>*
>Páni jsou uvnit,<
ptal se
udiven
odpovdl Kou-
hled do tváe Jiímu, v níž kdysi objevil podobnost se zemelým pánem Našel, co hledal rozradostil,
;
nilo
ho
to
a roztesknilo
zárove.
Jií blížil se k úhlednému dvoupatrovému domu pezírajícímu hrd celé nádvoí. Panský dm, tak mu íkali, byl rozsáhlý a útulný;
všechna
U
O DOMOVE.
PISEN
okna jeho byla vyzdobena kvtinami. Byla to záliba matina.
V chodb
Jií vešel do domu.
se-
snad
tkal se 3 paní asi ptaticítiletou,
až píliš silnou,
ržových tváí
výrazného pohledu.
tení
a
mla
Paní
málo
smu-
—
šat.
>Jií! Jií! Jaké to neštstí
Byla to sestra Emilka. Políbil
mlky.
ji
>Pomysli
pokraovala
si,<
»Tak rychle!
Vera ješt
sestra.
vyšel na pole!
Náš dobrý, náš pedobrý tatínek!* Jií mlel. se
mu
to
Nenalézal slov.
skoro
vždy
Stávalo
v okamžicích
pohnutí.
Emilka znala tuto mlenlivost brat-
aspo pekvapena. jí po schodech nahoru. Prošli chodbou a vstoupili do velikého pokoje, rodinného salonu. Zde
rovu.
Nebyla
Vedla
Jiího
bratr Josef,
se rodina sešla.
Byl
advokát,
o nkolik
starší
tu
let
Jiího,
osmaticítiletý, vysoké postavy, zdravý a dobe hmotné
živený.
a jeho
Jeho
e
pohyby byly
pouující
a
na-
léhavá. Byl krátkozraký; nosil skipec,
VIKTOR DYK
:
který tvái jeho dodával lehce ironic-
kého vzhledu. Jeho úbor byl korrektní a jevil aspirace venkovského elegána. Švakr Ondej,
drobný muž,
zavalitý,
nesahal Jiímu ani po ramena. Tlumil
dnes obvyklou svou však nedovedl; jeho
mtu
na
Byly to lanta,
mt,
z
živost, utlumit
oi tkaly
pedmt, vždy
ním
jí
ped-
s
zaujaty.
zvdavé oi spekuhledajícího nový pednhož by bylo možno tžiti. Lidé bystré,
vn
tohoto druhu bývají chladní a sebou zaujatí,
v podruí dobývatelských svých
myšlenek. Švakr rostí;í
úsmvná
Ondej kryl se bodtvá pesvdo-
jeho
vala každého o sympatiích, které neexistovaly.
se tento
Opatrný a prohlédavý, dral
muž zídka 'v popedí; z-
stával radji za scénou,
mohl-li
ídit
rozhodující zdánliv aktéry.
Byla
tu také
teta
Kateina,
velmi ulekaná slena, ochotna
stará, s
kým-
A
pak drobné dti Josefovy a sestiny, tyi hoši, ti dcerky.
koli zaslzet.
Krily
se
u pohovky
a
v koutech
salonu, jakoby se skrývaly.
Jen matka zde nebyla. Pouze se
stn
<
PISEN O DOMOVE.
zíraly
podivn šastn
její
317
etné
por-
tréty.
tázav na
Jií pohlédl
Josef
Josefa.
pochopil. í>Matkar
Všichni
Je u
nho. Pjdeme
tam.
vyprovodit Jiího k mrt-
šli
Xco
vole
otcov.
bylo
v jejich pohybech;
ceremonielního
náek
tety
Kateiny utichl, nikdo nepronesl slova. Vešli do ložnice. Bylo tam bezmála šero. Matka se-
dla schýlená u lože. Neplakala. Hledla vydšen a sklesle na mrtvolu. S krásné, kvetoucí ženy portrét
sa-
lonu stala se staenka šedivá, kehká.
Bylo zdála proti
jí
se
tiašedesát
let.
mnohem
starší
nmuž
Dnes však neštstím,
byla bez obrany.
Píchod rodiny dotek Jiího.
Z
ji
oí
nevyrušil. jí
Teprve
vyhrkly
slzy.
.Jií!<
Zavzlykla a neekla už nieho.
kdo neodvážil jejího
se perušit
mlení.
Jií objal chvjící se ji
do
Ni-
zoufalého
fauteuilu.
matku a
Sám pak
usadil
stanul
dumán nad ložem mrtvého.
za-
VIKTOR dyk: Byl to též v smrtikrásný a ušlechtilý
staec,
Vysoký
který tu ležel. zdál se
vota,
za
ži-
nyní ohromným. Jeho
tvá mla rysy pravidelné svtlé
tické.
Jeho
o šest
let starší
vlasy
své ženy
a sympa-
— a —
byl
byly jen
málo prošedivlé. Jeho ruce byly námalé a ušlechtilé. Ležel v er-
padn
ných šatech; na prsou
ležel
kiž.
Jií nedovedl si pedstaviti, že ten, kdo zde leží, je skuten mrtev. Neznal nikoho, livost,
kdo by
ml
ilost, pohyb-
rušnost otcovu. Byla to energie
neseslabená lety a vždy
ním
se za-
mstnávající. Passivity otec nedovedl snést.
asn
ráno vstával, spát chodil
úderem jedenácté hodiny; v lét šest, v zim sedm hodin spánku. Dlouhý jeho den dal mu vždy njaké zamstnání: pehlédl dvr, pešel pole, vyídil korrespondenci, etl. Vždy plný síly a mladý ve stáí byl pán Královic typem lidí, jimž je život radostí, nikdy nenasycující. Sesýcháni a úženi se životních
bylo
mu
nouti pro
zájm,
cizí;
jež provázívá stáí,
byl vždy ochoten vzpla-
novou otázku, pro nový nález.
<
DOMOVE.
PISEN O
vhodné pe-
Bratr Josef pokládal za
dlouhé mlení.
rušiti
>Devtašedesát
vk,«
zvyku,
let.
tlum
pravil,
Je to ctihodný
hlas
respektujícího
dle starého
poslední
spá-
nek.
>Všechno sám
nž
tiše
švakr
ídil, «
podotkl rov-
Ondej.
>Do poslední
chvíle,
chudák!*
za-
kvílela Emilka.
Bratr Josef mávl rukou.
>Co na
plat
—
každého to eká!<
Jiího rušila tato konversace u mrtvého.
na matku;
Pohlédl
barva
její
tváe ho znepokojila. »Pojte trochu ven,« šeptal jí tiše. »Potebujete erstvého vzduchu. Matka zavrtla hlavou, pomalu, jakoby nestaila
silou.
prosebn ped ní. »Na chvíli aspo, maminko.* Ale nebylo možno matku pemlu-
Jií stál
vit.
Passivní,
nmý
její
odpor
trval.
Jií ustal naléhati. Zahledl se na mrtvého; hledal uritý výraz v krás-
né jeho hlav a lézal
žádného.
tísnilo ho,
že
nena-
VIKTOR dyk:
»Zstanu
tebou, «
s
k matce. Vzal
židli
pravil
opatrn
a
tiše
pi-
ji
Matka trhla sebou pece: teba tlumený kobercem, ji za-
sunul
bliže.
zvuk, mrazil.
Ostatní odešli.
II.
nco
Tato ložnice byla a
posvátného
prvému
tajemného
jeho
mládí.
sem zídka: zdálo se, že je zapovzený ráj. J3yl to vysoký,
Vcházeli to
prostedn
veliký pokoj.
mily krok
a záclony
tlu-
vše tu
teba zvyknout
bylo šeré a tiché. Bylo si
Koberce
svtlo:
na toto šero, aby píchozí mohl se
orientovat v prostém a
naplnném
koji,
dvrném
diskrétní
po-
vní. Ne-
býti mrtvoly, ztrnule zde ležící,
bylo
by tžko pedstaviti
a in-
timnjší.
Jediná
si
vc
útulku lásky a klidu:
melého bylo ného supa. Byl
vra
zíti to
útulek
tišší
rušila
v
tom
nad ložem
krásného
ze-
vycpa-
rozmar a trochu po-
Kralovického pána, vášnivého to
lovce.
Podivná lovecká tradice
je,
že
PISEN O
sup
V ložnici
DOMOVE. musí být
nosí štstí;
však stelen rukou vlastní. Této pod-
mínce sup nad ložem odpovídal: byl jednou
z
zeme-
nejvzácnjších koistí
Odpor
lého.
ostatních, tajený
neta-
i
Dti
jený, posiloval jen zálibu otcovu. lekával sup; Jií nedovedl
pochopiti,
možno spáti pod dravým, nevlídným ptákem. Služebným zdálo se to až ním nekesanským sup, pipadalo
jak
;
n
ábelsky a zlovstn. Ale pouze matka dovedla by vypudit
jim, civí na
vetelce
z ložnice;
stailo slovo, sta-
il pohled. Ale matka, teba
zálibu
mužovu
pohromu,
;
byla
nemla
ním pro kdyby byl sup vzal
dravce v lásce, smíila se
by
s
ona jist
která by se toho zdsila. Bylaf
kterým staí vdomí, že mohou žádat,
aby
jí
prvá, z
žen,
obt
nežádaly.
tžko myslit pomr jemnjší a srdenjší než mezi rodii JiBylo
si
ího. Otec milence ství.
ni
i
ml
k své
žen
pozornost
po dlouhých letech manžel-
Dvoil se jí každodenn; ml pro njaké pekvapeni, njaký
vždy
dar.
To
Pise
vše bez affektace, skryt, neo
vrb.
21
VIKTOR DYK
hlun.
Roztruchliti
kterého
otec
:
matku byl zloin,
nedovedl
prominout;
jindy dobrý a mírný, dovedl být tehdy
písným
mly
Dti
a tvrdým.
se na pozoru.
byla zaplašovat od matky
jemné
a trapné.
Vci
vše nepí-
cizích.
nebezpený povaze
íci, že kult,
Nutno tolika
neml porušujícího vlivu na matku
Jiího.
Lnula k manželu, jako zídka
ne žena k muži;
za
všechno
kterým odstraoval trudy
žití,
a
toho druhu ob-
resort, jemu naprosto
s
vdly
neváhaje zasáhnout do
starával sám,
žen,
to
Ctižádost otcova
pinášela
krétní
lásku.
úsilí,
z
jejího
mu ona velou
a dis-
Jejich
štstí
skrývalo
nm
se úzkostliv. Neby'o v nepíjemné honosivosti, kterou odpuzuje asto štstí jiných. Jen jedno prozra-
manželv: množportrét manželiných z prvních
zovalo cizím affekt ství
jejího manželství, portrét pes dobovou tžkopádnost a chladnost prozrazujících štstí mladé ženy. Byla to náruživost mužova: chtl ji míti
let
zachycenu
v
jejich idylly.
chvílích
pivého
štstí
PISEN O DOMOVE.
323
Léta zmnila krásnou mladou ženu v starou
dámu
Ale
zdraví vetchého.
mezi manžely
vždy trval
pomr
dvrný
a
Druh u druha vypozoroval ka?dý mráek, každé zachmuení; druh u druha sna-
srdený
žil
bývalých
let.
se je zaplašit.
Podivno! Pomcr k
dvrný.
dtem
nebyl tak
na dti vzájemn tak plýtSnad. Nkde teba vydati svou
Nedostalo
už
se
cit, jimiž rodie vali?
dtem znamená
velká láska k
lásku;
obyejn
manželský chlad, tož
ne-li
A
lásku ne píliš velou.
tim
eeno,
všechna
že
naopak. Není
by se dttem nevnovala
pée
a
pozornost;
otec
matka chovali se k nim laskav
den.
Byl-li tu
relativní.
mohla
nedostatek, byl spíše
Rodina
pána
platiti za vzor;
harmonie.
i
a sr-
z
Královic
byla tam vždy
Pouze oko velice bystré
mohlo pozorovati už v útlém vku známky jakéhos odcizení. Neviditelné bžnému oku subtilíty, jichž av.i denní pozorovatelé nepozorovali. Starší žijící
dti
(nejstarší
zemelo)
zdálo se, na nejmladší, k
dv
žárlily,
nmuž
pro-
21*
VIKTOR DYK jevovali
ten
rodie vtší nžnost. A skuže Jií je njak svým
se zdálo,
citem
bližší
rodim
než jeho sou-
rozenci. Ale nepozorovatelné odstíny
záplav štstí. dít Kralovickéhopána, zrak od mrtvého. Pozoroval
ztrácely se v
Jii, poslední
odvrátil
matku. Co vše tak šastná?
trpla žena,
asi
Jii nevidl
jí
do
díve obli-
eje. Skrývala svou bolest jako drive
A
skrývala své štstí, slyšeti hovor,
hluk
ze salonu bylo
nových návštv-
ník. Pronášely sekondolence,
vymo-
Nkteí páli mrtvým. A tak zá-
valy píslušné formality. si
rozlouiti se
s
dumivé
ticho ložnice
lest této
ženy bylo možno utšit!
porušeno znovu tlumenými kroky cizích lidí a jejich dobrosrdenými, ale hluše znjícími vtami. Snažili se tšiti Jakoby bo!
III.
Stmívalo
se.
Byl
as
dina sešla se v jídeln. pivedli;
mocí.
hovce apatická a
k
veei. RoTaké matku
Sedla nyní na po-
nmá.
Nutili
ji,
aby
«
PISEN O
neho požila; úst
nco
"-5
sotva že néco v poledne
Po velké námaze
pojedla.
do
DOMOV.
vpravili
Ale
polévky.
ji
pak bylo
všechno nutkání a domlouvání marné.
Veee I
nost;
mrtv
pominula
na dti
padala
a stísnn.
všeobecná
sklie-
A
mlely jako zaezány.
byly
nade vše rády, když se mohly po ve-
ei
vytratiti z jídelny.
Po odchodu dti stupovalo se naptí. V jídeln bylo dusno jako ped
Svakrv pohled
katastrofou.
nkolikráte
setkal se
pohledem bratra
s
Josefa,
pipomínaje mu njakou úmluvu. Advokát rozpait si kroutil peliv upravený knir. Bylo zejmo, že se chystá
promluviti,
Rozpaky jeho
ale
jen
trvaly dlouho.
nerad.
Konen
se advokát odhodlal. Rozhlédl se pá-
trav po jídeln, spoinul zrakem na matce a zaal
»Nesmíme
jaksi bez chuti:
se
poddávat docela smut-
ku.
Emilka
schopna to,
emu
nkolik
slz.
Ne-
píliš hlubokých,
mla
uronila
dojm
lidé íkají
snadnost rozcitliviií
dobré srdce: a jakýs theore-
VIKTOR DYK
tický,
nezávazný soucit.
nilo
být
egoistkou;
egoismu
snáší se
s
To
nebrá-
jí
mnoho
velmi
dobrým
srd-
cem. Švakr
tváil
Posléze
nkolik
velmi
se
šetrné
proslovil
zasmušile. a
rozvážn
slov.
konen
»Nebží
o nás, ale o naše
dti.«
Matka hledla stále bezvý razn k zemí. Bylo zejmo, že neposlouchala.
Advokát
zakašlal
se
a ujal
znova
slova.
»Kralovice
byly
koníek
neblahý
Náš otec byl muž nade vše
otcv. dobrý
neseme tžce jeho muž mívá své slabosti. Slabost otcova bjlo hospodáství. Nevžil se v nové pomry. Radil a
všichni
skon. Ale též vzorný
jsem
mu
už
ped
Kapitál
prodal. vice než
dv
let}',
aby
statek
zde uložený nenesl
procenta.
Nevím
ani,
dv
procenta; tatínek rád zvyšoval
umle
jeho výnos. Intensivnjším ho-
že
spodaením výnos
a tužší disciplinou dal se
zvýšiti
na ti, Ii a pl.
PISEN O DOMOVE.
ml
Ale na to dobré. daly
Kdyby
ped
jmní
otec
dvacíti lety,
otcovo!
lety naskytla
srdce
se
Víte,
o mohlo
vzrst
ped
desíti
že
píležitost velmi vý-
hodného prodeje. Hormacher chutí
Královice
koupit.
ml
k prodeji. Ale s otcem o
Nechtl
sto
Radil jsem
tehdy skromn, jak se na syna
e.
piliš
se byly Královice pro-
sluši,
tom nebyla
se vzdát Královic.
Žiju
na nich a zemru na nich, bylo jeho poslední slovo.
Pistoupil pouze na
nkteré novoty v hospodaení, které našly jeho souhlas. Nu, ekl jsem si, že otec potebuje pole, kde by zamstnal neochabující svou energii. Nenaléhal jsem
na nho. Ale Zemel dle svého
tedy
nyní je otec mrtev.
pání: na Královicích a v plné
O
práci.
praktických otázkách pozstalost-
ních nebylo by vhodno dnes se šíiti. Jsme ostatn jedna rodina a nechceme
vzájemn ublížiti. Ale jisto je, že maminka Královice spravovat nemže. Já a švakr rovnž ne. Jií je v mst a má svj úad. Nezbývá tedy než si
pronájem nebo prodej.
Pronájem
je
«
^28
VIKTOR DYK
:
choulostivá vc; nevím, daly-li by se Královice pronajmouti za takový obnos, který by se rovnal úrokové
míe
pitálu,
který
Královice
Statek je veliký, ale ložený.
nepohodln
Rozparcelovat?
ka-
representují. roz-
Zde by byla
jedna možnost. Ale je tu také druhá: mžeme optn prodat Královice za
podmínek vskutku výhodných.*
—
Matka sebou prudce trhla. Peslechla pedchozí výroky synovy; ale poslední slova úinkovala na ni
Bylo tedy
cené
pece
jen
podivuhodn. možno v té shrou-
žen ješt nco
raniti?
»Prodej Královic!* vyrazila ze sebe. »Není možná, »Je to nutné,«
chcete
jinak
odvtil advokát. »Jak
vc
uspokojí všechny
rozešiti? strany.
Koup
Švakr po-
tebuje kapitálu do svého závodu. Co mne týe, investuji ho ve své kan-
se
celái také se znaným úspchem. Jiímu budou peníze také dobré. Nebojte se, maminko, nechceme zneužiti vaší dobroty. Nestane se vám žádná újma, vše podle práva a zákona.*
Matka vyteštila na Josefa oi. Bylo
PÍSE O DOMOVE.
jí
329
nemožno pochopit hrzu advokáto-
návrh
vých
Ale bylo slední
dm
v celém jejich dosahu.
jisto, že
útoišt,
plný
má
jí
dm,
býti vzato po-
plný vzpomínek,
relikvií.
»Není možná, « opakovala tvrdošíjn.
Emilka
Sestra
ujala
se
soucitn
slova.
»Maminka by vás tak
Nemli
je píliš vzrušena.
týrat.
takové chvíli tžko
V
klidn se rozhodovati. Jist Josef by vám popál oddechu, kdyby bylo možno. Vte, maminko, že to nedlá
Rozhodn
svévoln.
dvody.
naléhavé
jsou to vážné a
Josef íkal
Advokát perušil
sestru,
.
.
.«
když do-
spla k vhodnému bodu. Nakroutiv si znovu knír, vykládal pomalu a dtkliv: 5>Sestra
naráží
na závažnou okol-
nost, která nás nutí k
pospchu
níž
náš hovor byl by jist
Ale
vc
statek
Koup
se
má
a bez
brutální.
takto: sousední velko-
by Královice zakoupil. byla by pro velkostatek pírád
hodnjší než pro kohokoliv jiného; pozemky se proplítají a koupí by za-
«
VIKTOR DYK:
330
okrouhlil velkostatek
pdy.
znaný komplex
Krom toho znám dobe editele
Nerada; získal hrabte pro myšlenku
koup. Ale
vyskytují se také projekty
editel
jiné.
slíbil, že ceteris paribus (advokát pronesl latinská slova s jakousi dležitostí) bude pro nás,
už
pro výhodnost zaokrouhlení
fundií velkostatku. Ale
že na
dvodu
mne dnes anebo.
na rozhodnutí.
mne chra, abych
voval uspokojení
vým;
ale
jiné
Bu.
proje-
nad úmrtím otco-
odpadla-li jeho smrtí
kážka dohody, niti
i
pomrn levnjšími.
naléhal dopisem, který
došel,
Bh
lati-
zaruiti,
hrabte nebudou psobit
strany nabídkami
Z toho
nemže
hleme aspo
pe-
uchrá-
zájmy pozstalých.
»Zajisté,«
pravil
mkce
a
nehlun
švakr.
»Nebohámaminka,« vzdychla Emilka. zatajit ješt jeden dvod, který padá znamenit na váhu. e-
>Nemohu
ditel
Nerad,
likráte
mj
osobní pítel,
inil pokusy u
mn
nko-
hrabte, aby
bylo sveno výhradní právní zastupování velkostatku. Hrab je kon-
«
píse o domove. všechny návrhy toho
servativní; odmítl
druhu
z
ohledu na dosavadního práv-
Kdyby však záležitost pízniv vyízena, mám dvodnou nadji, že by editel prorazil se svým návrhem. Nemusím podotýkat, že by to znamenalo znané plus pro mou ního zástupce.
byla
kancelá.
Matka
však
nedbala
podrobností
advokátova návrhu. Byla schopna jen jediné myšlenky.
>Odejit odtud
.
.
.<
Pohlédla na Jiího, který po celou
scénu mlel.
Trochu nadje vzniklo
v ubohé. sjií.c
Jií
zvolala,
»ty
to
chceš také,
r<
Jiího zamrazil
matin výkik o po-
moc.
Zachytil matku, pokoušející se
vstáti,
ve svém náruí.
»Nenaléhal bych na prodej,- zahuel
pak tvrd. Nastala chvíle »Jii nemusí,*
vokát
ponkud
postavení,
Má svou
které pensi,
nepíjemného mlení. odvtil posléze adrozmrzele.
mu má
>Má své
nikdo nevezme. své celé zaopa-
332
VIKTOR DYK:
Dti nemá, je svobodný. U nás Kdo se postará o mé dti, umru-li zítra nebo pozítí.- A co se týe Emilky, není na tom lépe. Kdo zaruuje švakrovi jeho zdraví tení.
je to vše jiné.
nebo
vnou
Máme
také
nesmí.
prosperitu jeho závodu.? ale
cit:
rozum pehlušiti musíme
Uvažte, maminko, že
mít rozvahu ne-li za sebe, tož za naši rodinu !« Jií se
odmlel; co bylo možno
na-
mítnouti proti stízlivé úvaze bratrov? Zajisté, že
ml
pravdu a právo se
noviska rodiny. rostlo
bhem
upíra,
ssajícího
s lidí.
Ale slovo
sta-
rodina
hovoru
na ponurého všechny lepši city Motivovalo všechny egoismy,
všechny krutosti a snad
zloiny.
i
Jiímu bylo hoko: vzpomnl si na dny dtství, kdy upír nebyl ješt upírem. dárce,
Byl
zatoužilo:
to
i
to
dobrý,
poskytující vše,
blahovolný
po
lá^ku, blahobyt,
tenkráte
lež.?
nepohbený ješt:
Vedle a zde již
em klid.
ležel
dít Byla
mrtvý,
bezohledn
vystupovaly rozkladné interessy pozstalých, a vše legitimováno vážnými
«
píse o domove. oprávnnými
ohledy,
333
rodina
city:
toho žádala a nebylo
možno ode-
jí
píti.
Pešel dvakrát, ti-
Bratr Josef vstal.
pokojem s výrazem napiatého pemýšleni. Pak usedl naproti matce. krát
Byl
klidný
zase
nžn
dokonce nebyl zlý;
hájil
mkce.
Zajisté,
že
pouze své právo.
»Zanic bychom vám nechtli
maminko. Nechcete odejít dobrá.
Mluvil
rozvážný.
a a
Snad by
se
z
ublížit,
Královic;
našla cesta, jak
vše urovnat k spokojenosti všech.
Matka pohlédla plaše na syna; na-
dje
zápasila v ní s bázní.
jsem,
»Pravil
mj
že
editel
Nerad
je
dobrý pítel. Udlal by snad pro
O
mne, co by neudlal pro jiného.
vám bži, maminko? Zajisté ne o pole a lesy tam venku, o louky, o stáje, o stodoly.
Chcete
byla šastna a kde
šastný domov. sáhlé.
prodeji
my
všichni
mli
Královice jsou roz-
Dum má dv dalo
tam, kde jste
dlíti
poschodí.
Pi
by se vymínit užívání
prvého poschodí, kde
jste bvdlila
po
<
«
VIKTOR DYK:
334
tolik let.
Nikdo by vás tam
Byla byste tam svou paní.
nerušil.
Žila byste
tam svým vzpomínkám. My sami bychom obas rádi navštívili místo, kde jsme trávili šastné dtství. Místa bylo by dost. Sestra bydlí docela blízko. Mohla by vás astji navštvovati.
Aby vám nebylo na
teskno,
Kateina zstati u
teta
svt
vás.
a tšily byste se
mohla by Je sama
ob.
Ne-
by vás dtský hluk a bylo-li by to vaše pání, mohla byste sem rušil-li
vzíti
nkteré
z
dtí
a mých, a sesti-
Ujednal bych vše
ných.
s editelem. Panský správce Hron ml tatínka rád; navštvoval ho asto. Snad i toho by se dalo docíliti, aby se stal zdejším správcem: ani cizí tváe by vás nerušily.
To vše bylo by nezvyklé
pravím,
jen
osobní
a,
jak
pátelství s
e-
ditelem by to umožnilo. to východisko. jisté
jsem, žádati
snížení
Znamenalo by
maminko, ie po tob obti. se
to
kupní summy,
»Nemyslím, že by zdálo
Ale bylo by
Jiímu
je
to
sPece
nás
ovšem ekl
ale
daleko,
bylo dobré, jen
budou
«
DOMOVE.
PíSEN O
na Královicích a každý detail
cizí lidé
bude dráždit chce docílit?
——
zneklidovat
a
Ale Jií náhle petrhl svou
V oích
e. eho
matiných Jií
pozoroval radost nad návrhem, ped--
neseným
zmuené
nco
sebe
na
advokátem;
kaliti
radost bytosti
vydšené, která
a
mla
do
tragického. Jií se odvrátil:
bolestnou tu radost?
»Vše se spraví, « ujišoval advokát, uspokojen výsledkem své ditel
Nerad
je velmi
Souhlasila byste
maminko
s
ei. >elovk.
ochotný
takovým ešením,
?«
Matka pokynula hlavou; slova mocna nebyla. Z
prudce
oí
vyhrkly
jí
slzy.
Zaštkala
mííc patrn do
a vstala,
lož-
nice k mrtvému. Byla však píliš slabá ani ke
dveím
nedošla. Emilka
chytila a vedla
ji
ji
za-
zpt.
»Chudinka, oka nezamhouila. Uložíme
A jící,
ji
spát. Je
slabouká.*
naklánjíc se k matce, ješt štka-
utšovala
ji
Emilka:
»Vše bude dobe, maminko; Josef to všechno dobe zaídí. — Slyšela jste
pece!*
VIKTOR DYK!
336
IV.
Poheb
konal se píštího dne.
Všichni soudili, že matka se ho nebude moci zúastniti. Byla to hotová
vc. Ale píštího rána projevila matka odhodlání, jíti na poheb. Trvala na svém rozhodnutí pes domluvy a námitky.
Bylo zejmo, že
pevný.
Nechali
se, že
pi
fysická
ji
její
úmysl
její
je
tedy, domnívajíce
slabost projeví se
prvních krocích.
Ale af už
posílil
matku nkolikahodinný spánek, dostavivší se po verejší krisi, af už byla to síla vle, tak nenadále se zjevivší ne:
eho
stalo se,
se všichni nadálí. Matka
nabyla podivné síly vykonati to, co považovala za svou povinnost. Probrala se
Šla v
z
verejšího svého shroucení.
ele prvodu, bez
dliteb,
opírajíc
se
bez mo-
slz,
o Jiího.
Celou dlouhou cestu na hbitov provázela mrtvého.
Poheb sjely se
pán byl
byl slavný.
elné znám
Z celého kraje
osobnosti.
Kralovický
široko daleko a požíval
vzácné popularity: u
pán
i
u
lidu.
píse o domove. Ani
337
úady neodepely projevení poada uniforem prokmismutení erní — — Pohbu zú-
slední pocty: tala
astnil se
také
Nerad.
panství,
editel
sousedního
Nebylo
to
ostatn
ceremonii smutení,
pouze pro
pro
Na zpátení cesté usedl po bok advokátv a oba hovoili dniž se dostavil.
vrn ...
o
vcech
rázu
zcela váž-
ného.
Toho ovšem už matka nepozorovala. Když spustili rakev do hrobu, hodila na ni po starém zvyku první hroudy. Stála,
ponurá
a velebná, pijímajíc po-
slední projevy soustrasti.
ným krokem
až
Došla pev-
ke koáru.
byla hotova se svými silami:
Ale pak pocítila
ohromnou prázdnotu. Závoj mnohem hustší smuteního jejího závoje pomezi ni a svt. Neslyšela
ložil se
nic,
dti se toho bály; kdyby matka byla schopna té chvíle njakého pocitu, nebyla by ta báze. nevidla
nic.
Byla to smrt:
Takové bylo
finále
Její
písn
o
štstí
na Kralovickém dvoe. Píse
o
vrb.
22
VIKTOR dyk;
v.
tom bylo Jiímu Lépe bylo
Tetího dne po
Matce bylo lépe
odejeti.
snad ne zcela výstižné slovo; ale sické
rozhodn
její síly
fy-
se spravily.
Matka byla však dosud neschopna probrat se ze svých smuteních dum;
mrtvý
na okamžik neopouštl.
ani
ji
Byla hluchá
kolem
ní.
ke všemu,
co se
svou povinnost referovat o
pedbžného
úspšném
s eNeádem. Nerad neml námi-
výsledku ditelem
dlo
Brair Josef považoval za
jednání
tek proti žádaným modifikacím. Matce zstane prvé poschodí, všechny rodinné pokoje. V jich užívání bude nerušená a volná. Snad ješt jiných výhod bude možno docíliti. editel Nerad vzal na sebe, získat hrabte pro žádanou podmínku: pi noblesse známého kavalíra bylo tém jisto, že na ni pistoupí. Zbývaly vlastn jen formality.
Ale dojem, referát vání.
s
kterým vyslechla matka
Josefv, zklamal jeho oekáRána,
jež
ji
stihla,
omráila
DOMOVE.
PISEX O
339
matku na dlouho. Nebyla hrub schopna dojm smutných ani radostných. Dokud mrtvola manželova neopustila dm, necítila, zdálo se, matka svou ránu v
života.
možno klamat
nebylo
vždy možno
dosahu: bylo
celém
propjiti smrti zdání
Ale nyní o
se
hrozné
prázdnot. Jií vidl to vše. Byl sklíen ponurým tímto obrazem. Nikdy tak bru-
táln se
mu
nepostavila na
oi bd-
Bylo zde choré
nost lidského osudu.
bude boleti pi každém dojenom nabude sil, trpti bo-
srdce, jež
teku, až
lest. Je léto pro chorobu tak zlou? Skoro egoistická bolest vznikala v Ji-
ím: jeho slabost
a*
Domov! prázdný zrak;
sílu
a zdraví
tato
Domov!
byl
nyní
Jak
a chladný! Matka,
sourozenci,
nho
skoro pí-
svými
zaujati
rostmi a hledící na
úplného
lekala
choroba.
sta-
jako na ne-
rodina, Pes to císoustrast s osam-
lovka: kde
jeho
legitimace jeho existence? tili
všichni jakousi
lým;
pokoušeli
vzpomínky
se
>Víš«,
oživovati
staré
i-pamatuješ
se?«
22'
.
VIKTOR DYK
340
Bda! Nepamatoval
se na to,
na
oni
vzpomínali, a jeho vzpomínky nebyly jejich.
Ob
strany vycítily brzo zájem
násiln vyvolávaný. Hovor penesl se jinam. Mluvilo se o budoucnosti. Ale
tam nebylo dokonce zájm spolených.
mu dtkliv »Práv na to as.« A zase njak chladno v hovoru. Podávali si ruce pi vyhaslém krbu Domov! Píse domova! A krutá »Ozese,
brachu, « radil
bratr Josef.
.
.
dissonance v jejím konci!
Rozlouili
se.
Trochu díve než bylo
A mu
nutno. Jií jevil spch. Nabídli
nezdržovali.
ostatní
našel záminku
jej
rozlouila se
ním jako ve snách.
s
ho
doprovod;
odmítnouti. Matka
Všichni ho vyprovodili
do dvora,
projevujíce smutek málo hluboký. Jií
stál
nerozhodn na stupátku
koáru. Soucit
ho
pojal.
ješt matku. »S Bohem, « ekl »S
Bohem, «
Unaven
Seskoil.
tiše a
Objal
mkce.
odpovdla
matka.
a bez výrazu, iakoby nechá-
PISEN O
pala,
DOMOVE.
341
miláek,
že odjiždí jeji
Jií, po-
slední syn Kra'ovického pána.
Jií skoil do koáru.
na kozlíku, práskl
Muž, sedící
biem. Koár
od-
jíždl. Sestra Emílka mávala šátkem.
Bratr Josef a švakr hledli za
Když zahýbal do
vrat,
koárem.
zamávali oba
kloboukem. Šátek Emilin zablal se naposled. Matka stála ztrnulá, v sloup
promnná. Ví.
Daleko za dvorem poznal
Jií,
že
veze ho sám šafá Kouil. Byla to pozornost, kterou
si
nedal
vzíti.
Kouil
k Jiímu víc než k jeho bratru a seste: i to ml spolené s rodii. lnul
Vzpomínky z dtství Jiího vždy byly kolik v njaké spojitosti s Kouilem mu urobil hraek, kolik ho nauil her! Jií nevdl, je-li jeho doprovodu rád i nerad. Poteboval oddechu: chtl by být sám se svými dojmy. A Kouil byl mu píliš blízký, aby mohl být :
sám. Silnice stoupala v serpentinách.
;
VIKTOR DYK Bylo už k podzimu.
:
Pole byla holá
vtšinou zorána. Vrány krákoraly ve vzduchu. Byl jinak krásný den záia
jový, den krásných vyhlídek a oteve-
ných horizont. Dojeli na vrch. Jii dal zastavit.
naped, « pravil Kouilovi, asu. »Pjdu za vámi.«
»Jete zjistiv, že
Kouil hled.
dosti
nho
na
vrhl
Neíkal
nic.
kratiký po-
Porozuml. Popojel.
Jií byl sám.
Rozhlédl Vrch,
se.
kterém
na
zvali
stál,
lidé
»erným kopcem*. Pro? Nevdl. Snad pro rozsáhlé lesy, vrch kryjící a po obou stranách cesty se jako hradba tyící. Až k Bousovu táhlo se široké to pásmo les. Oh, Jií znal dobe hluboký ten pošetilosti lesy
les!
a sny!
Skrýval prvé jeho Vítr fiel prudce:
huely rozteskujícím huením
podzimu. Jií šel; silnice ztrácela se
ped
ním.
Pouze nazpt byla otevena vyhlídka.
Na okamžik
zahledl rodnou ves
dal se Jii svésti;
se na širou rovinu dole, na
«
DOMOVE.
PISEN O
nízko se hrbící chalupy,
její
343
její roz-
vž
sáhlé statky, štíhlou kostelní
panský dvr, veliký, vzhledný,
pipomínalo
dále;
dávnou minulost
do
Zašel
mu
a veliký
mu hbitovem,
dal
lesa.
nhož
z
na
do-
prudce a krá-
minující. Jií obrátil se
el
a
vsi
Kráel
to vše ne-
dvr
pipa-
ml
hrzu.
po uVyvoovzduší chadtiše
sclilém jehlií. Bylo zde pusto.
nkoho
lati
nutí
živého v
skonu,
a
zaslechnouti
zvuný
smích, radostný hlas, bujné skotaení mládí! Obejmouti útlý díví pas a
lí-
svží a isté rty! Jií ml hrzu tolika vzpomínek a z ticha pítom-
bati z
ností
.
.
.
erný kopec hál plném záe.
I
se v
krásném
dni,
hustými vtvemi pro-
Cosi zašelestilo pod nohou Jiího. Vyplašený jím had skrýval se pod balvan. V rychlosti jeho
kmitalo slunce.
útku
pece ješt
poznal Jií
>Zmije,« vzpomínal
si.
zmiji.
»Ah, ano, zde
bývaly. Svraštil >,
oboí
a
pokraoval v chzi.
Ože se, brachu,'
íkal Josef. Bude
;
VIKTOR DYK: to
nutno.
Stávám se staromládenec-
kým.« Zrychlil krok. Skliující
njaký do-
jem ho neopouštl. j-Rodina,*
zahuel
Hm! Budu radji
Jií.
hájiti
.Domov!
zájmy úed-
nictva!*
Vyšel krok. Pomalu, témneznateln
ped ním koár. Zde byl nejvyšší bod erného kopce stromy zde byly vykáceny, aby nic šinul se
nerušilo vyhlídku. Jií se už nezastavil.
Nezahledl se zpt jako žena Lo-
tova.
Koár
se zastavil.
Kouil zpozoroval
Jiího. Jií vstoupil do vozu.
Pohlédl na hodinky.
>Bude as.« Kouil práskl biem, tentokráte mnohem hlunji. Zdravý, silný pár koní dal se v klus.
Když
pijeli na nádraží, slezl
Kouil
s kozlíku.
»S Bohem, pane Jií,« pravil mu íkal za dávných let.
jako
Jií podal
mu
ruku.
mu,
PÍSE O DOMOV.
a
345
>S Bohem, Kouile!* Kouil zadíval se na Jiího napiaté pozorn.
>Odpusfte, pane Jií, ale vidím vás pan asi naposled. íkal jsem vždycky: z oka výpad'.* na odchodu; cosi ho ješt
Jií jakoby milostpánu
Jií byl
napadlo.
»Co
vy,
Kouile*
otázal se.
Kouil pokril rameny. Odvrátil fcc ke koním a poplácal je s hrubou svou nžností.
sZubatá eká,« odvtil pak
drsn
tvrd. 1908.
^
a
IDYLLA Z VÝMARU.
I.
Postillon tváí zardlých a ošlehaných vtrem piklonil trubku k ústm.
Zvuk její vesele zatepetal krajinou. Passažéi ponkud rozespalí cestou probírali se ze své polodímoty. Ikobloušové, zrychlili klus; blízkost stáje je podncovala.
n,
dva
Výmar Dva se
se
statní
blížil.
usmvaví
hraví,
nedokav. je je
hošíci vztyili
dotrn
naivní
cesty. modré matka, znekUdnlá zdržovala
zraky isté a
Marn marn
Jejich
hledaly
cíl
napomínala. Pekypující
je-
jich mládí peslýchalo napomenutí.
Tetí hoch byl zadumaný a mlenlivý;
také
on sebou pohnul a jeho
VIKTOR DYK: neklid byl snad vtší nežli jeho brati. zíral
pevn
hnutí na
msto,
Ale
se rýsovalo
»Zde
tlum
a jež
každé po-
zetelnji
stále
na obzoru.
zstaneme, matko?*
se prvý z
ptal
hoch.
»Ano,« odpovídala tiše matka. Byla v smuteních šatech. Otec dtí zemel nedávno.
—
sBude
»Bude,
oi
tu
pkn,
šeptala
nemluvily
passivní bytosti
Ale
dve.
o
pepadá
úzkost, která
maminko?*
matka.
ped
velikými
zm•
pjde nám
prvý hoch.
pravil
ji
sentimentální a
nami.
— »Ddeek
její
Jímala
Matka
vstic,«
neodpoví-
dala.
Tetí hoch neptal se po niem. Hlejen zádumiv na vž msta. Ne-
dl
všímal
si
po celou
švestek, alej
málem
poutaly
zrajících, jež
žádostivé
pohledy bratí. Neúastnil se jejich ho-
vor.
Krom diný s
rodiny byl v dostavníku
muž:
vážný,
asi
je-
šedesátiletý,
vlasem už proidlým a bílým.
Dle
IDYLLA
pohyb
VÝMARU.
Z
351
odmených
upjatých a
byl
patrn úednik, jehož vášní byla pesnost. Sledoval dti s pozornosti u nho neobyejnou. Zjev dtí zdál
to
ho
se
tišiti
i
boleti
pozornosti bylo mluvil; byl
zárove; v jeho
nco
nervosního, ne-
zaboen do svých myšle-
nek.
A sto,
nyní už tu byl Výmar, tiché mtehdy tak proslulé. Psalo se roku
Vz
1827.
šinul
švehol neutuchal,
káním bie. Náhle
se
ulicemi;
veselý
perýván
jen prás-
trhnutí.
Dostavník
se zastavil. Bylí »u slonac, cíle jejích cesty.
Starý jící
muž zahledl
rodinou.
Malý,
se
za odcháze-
mlelivý
hoch
pipomínal mu nkoho známého, velmi známého a dobrého, kdo byl nyní mrtev. Staec patil dlouho zaduman za nim a pak tžkým krokem odcházel do vykázaného mu pokoje. II.
Bylo zasmušilé, deštivé ráno. Sklepník,
kterého cestující odeslal
s navštívenkou, vrátil se se vzkazem,
VIKTOR DYK
352
pan tajný rada
Že
a že nepijímá.
ponkud
je
ekání.
stží
cosi
Sklepník uklonil
se
cizinec
mrzutost,
zatajiti
mu zpsobovalo
in-
—
odmený
Korrektní a vždy
nedovedl tentokráte
Zabruel
churav
pomine
Jakmile
pijme ochotné.
disposice,
kterou
:
slyšitelného.
rozpait a
zmi-
zel.
Osamvší pistoupil k oknu. To tedy bylo msto, které toho asu bylo Mekkou Nmecku cizin; malé msto, proslulé v svt. Rei
sidence malého knížete, jednoho
mnoha
nmeckých,
turist
z blízka a
ducha
a
se
stala
daleka;
zvdavost:
z
tak
cílem
pitahovala
bylo
to
sídlo
Wolfganga Goetha. Ale nebyla to nervosní nedokavost uzíti velikého muže,
zvyklá plachost,
ped
kálka Heina
nebyla to
starce: nebyly to city,
kaly nepístupného, zera,
když
vida ho
jíti
mu k
tomuto muži,
ne-
pepadla vtíptváí výmarského
která
které
rozpla-
hokého
Grillpar-
Goethe nabízel rám,
obdu.
ím
Goethe písného
byl
muži výrazu
IDYLLA Z VYMARU. a zase smutného,
ím
byl
353
pohanský
básnik úedníku, znajícímu pouze svou
povinnost Dílo Goethovo leželo
von Rádern.
Karla
mimo dosah
mu
Goethe byl
autorem >Utrpení Wertherových*.
Nco
jiného,
hon,
na sto
myšlenky.
jeho
palovalo
vzdáleného literatue
vedlo jeho kroky a roz-
vzpomínky a každá lest
.
.
bolest.
Ten,
hled do jeho
byl z
na kterého
ulic s
bo-
vzpomínal,
výrazem nepátelství,
podobný hochu Konec tohoto syna bu-
nepátelství
otcov. Oh, byl štíhlý
vlasý,
svou
syn, tolik
dostavníku.
dil
Picházely
mienlivou, staeckou
zlou,
.
mla
vi
básníku
v
srdci
to krásný hoch, plavo-
hoch
s
modrýma, zadu-
manýma oima ... V nhu k podivnému a málo chápavému dítti slila poteba lásky písného Vzpomínka na mrtvého vedla ho do Výmaru. A nyní, když vzpo-
se
všechna
auditora.
mnl
na hocha odpoívajícího na
za-
padlém venkovském hbitov, na poslední z jeho dtí, tžká chmura poPíse
o vrb.
23
VIKTOR DYK:
354
elo: Jeho Excellence stonemohla pijmouti jeLo ná-
kryla jeho
nala
a
vštvy, III.
ádem
Karel von
ped
stál
Goe-
them.
odn v erný šat a na ádovou hvzdu. Stál pímo, skoro až ztrnule; a práv jen ta Básnik byl
ml
prsou
dojem
mohla budit
ztrnulost
ného pemáhání se. Jeho sílený bezmála osmdesáti
zrak, lety,
násil-
nevy-
zbžn
dotkl se muže, ekajícího tolik od to-
hoto setkání. Ale
dem
nyní
rozpálení
chladlo
ped
pana
od této
pamti
?
si
na-
Hledal ve své
tvrdá a bezohledná slova ob-
žaloby, v
chvíle
á-
Goetho-
eho
vým. Co chtl vše íci, sliboval
von
zjevem
kterou
erném
Hledal svou
Nebyl to
chtl
šatu a s
zdržeti
starce
ádovou hvzdou.
dávno pipravenou
jeho obor
Usvdovati zloince
stíhati ?
Váhal
na okamžik, navrhuje smrt
e.
zloiny?
nkdy
?
Dlouhá, ale básníkovi ne nezvyklá
IDYLLA
VYMARU.
Z
pausa nastala. Výraarskému
starci byly
bžný rozpaky návštvník. Cekal trpliv.
Konen kterým
si
promluvil
nebyl
cizinec hlasem,
jist.
»Ml jsem syna, Excellenci* Goethe pokynul vlídn hlavou; hádavé jeho
oi nezmnily svého
vý.
rázu.
Ani podivný obrat hovoru bás-
níka
nepekvapil.
Zdál
schopen emukoli se
se
být
ne-
diviti.
'>Ml jsem syna,* pokraoval Karel von Rádern, auditor. >Byl to hodný hoch; pilný, svdomitý. Bylo to poslední
mé
dít,
moje nadje a út-
cha.*
Žalobce našel svou rovnováhu; mluvil
nyní
zvun
a
pevn.
^Kteréhosi dne,* pokraoval mluví, sbíraje
k
síly
i>dostal se
rozhodnému
útoku,
Jindichu do ruky exemp-
lá Vaší knihy, Excellence. Byla
to
»Utrpení Wertherova*. Stal se nepí-
stupným, uzaveným. Vyhýbal se i lidem. Vyhýbal se i mn. Odcizil se
všemu,
noil
se
co
mu
do
zlých
bylo
po-
drahé;
njakých
ray23'
VIKTOR DYK: Pastor
šlenek.
Worre mne
považoval jsem
jeho v
let.
Ped temi
vypadla
V
pišli.
z
slyšeli
krisi
jsme
stelnou
ránu.
z pistole,
která
ranou
zabil
varoval;
bžnou
týdny
zahrady
besídce
Jindich se
mu
za
vše
ruky, než jsme k mrtvole
náprsni kapse
našli
jsme
knihu. Byla to »Utrpení Wertherova«.
Byl to, Excellence,
mj
poslední syn.«
pekonal už naprosto prvotní svou bojácnost. Mohl být uspokojen svým dílem. Pronášel Karl von Rádern
to,
co
mlo
být obžalobou a rozsud-
kem zárove, tónem píkrým
a mrazi-
vým.
Goethe sledoval jen ne zcela po-
zorn úvod
jeho
ei. Pak
však jeho
pozornost koncentrovala se k vypravováni otcovu. Kynul, jakoby na souhlas;
jeho zraky nespustily se mluv-
ího. Byl to nepopiratelný zájem. Jakého druhu? Pán von Rádern nev-
dl.
Co vše pipomínala staikému
básníku jeho slova? Jaké
znvši tóny
dávno do-
?
Pán von Rádern, žalobce, domluvil.
Chtl ješt nco
dodat,
ale
hrdlo
LDYLLA nevydalo zvuku. jistoty,
Z
VYMARU.
A
trapný
pekonaný
jeho vypravovánim,
Pipadalo
nemlo
mu
nyni,
smysiu.
žaloby tváí v
bem
stojícímu
pocit ne-
šastn
tak
záken že íkal
Sliboval
mezi
se vrátil.
nco, co úlevu od
si
tvá básníku nad
hro-
Ale necítil
vmetené.
úlevy.
V oích mínka.
Goethových vzplanula vzpoVzpomínka bez boulivosti a
výitky. Stál nepohnutý a
chladného majestátu »Zajímavý
ped
pípad, «
zamyšlen, ekav
chvíli
výrazem
s
cizincem.
potom
pravil
na pokrao-
vání, které se nedostavovalo.
»Svého
asu
stávaly
se
podobné
pípady,* pokraoval, hled na pana von Rádern jasnýma, klidnýma oima. »Ale nyní dávno už se nic podobného
nepihodilo. Nemohl byste líi
zapjit
mému
portrét svého syna
ma-
r«
1905.
OBSAH
:
Str.
Slovo úvodní
Pise
Ti
o
VII
vrb
i
sentimentální chvíle Karla Vojtcha
.
.
47
Smutek paní Anny
65
Báze
75
Jana Mareše
Šprým Cyrila Kuchae Rok Karla Dabujana Klí Ud.ilost,
pozorovaná
z
85 95 117
okna
Medaillone<
Výroní den Svatební cesta Jana
159 175 185
Kováe
197
Jan Bílek Deštivý den
213
Neštstí Františka Štpána
255
Smrž
229 293
o
domov
311
Idylla z
Výmaru
347
Pise
Autor »Písn o vrb-í vydal:
A
porta inferi. Básn. 1897.
Síla života.
Básn.
1898.
Marnosti. Básn. 1800. Stud. Prosa. 1901. Tragikomedie. Dramatické
scény.
1902.
Buii. Básn.
Huí
1902.
jez. Prosy. 1903.
Hackenschmidv.
Konec
Román.
1904.
Satiry a sarkasmy. Verše. 19'^5. hry. (Episoda. Premiéra. Smu-
Ti
tení hostina.) 1906. Prosinec. Román. 1906.
Milá
sedmi
loupežník.
1906.
Posel. Drama. 1907.
*
Ballady.
—
KNIHOVNA LUMÍRA I.
NÉŽNV. Román
II.
Loutsa de Roberta. Peložil H. Jelínek.
Illu-
Za ....
K
240
Skv. váz.
»
4'40
Ddina.
stroval J.
PŠINKAMI SRDCE.
Po\-idky
Rž.
Svobodové. Za Skv. váz.
K »
2-— 4*
Obsah: Povídka omládem
mnichovi. Cikánská svatba. Pokán{. Hluchavky. Muk. Co
O
krásné Marii. mluvil domov.
FAQADY. Román
III.
dobrodružství velkého svta. Napsal J. J. Benešovský-Veselý. Za K
Fraitfois de Nion. Peložil
Skv. váz.
PATERO NOVEL.
IV
Napsal
A'.
V. Olivy.
Tiiiiííš.
M. apek. S obálkou Za .... K 3-—
Jak panenka na podpatku.
POKUTA. Román
V.
od Nery. Z vlaštiny peložila
ková. lUustroval K. Rélink.
PANÍ CHRYSANTHEMA. Román
VI.
Peložil Ot. Theer.
S obálkou V.
El.
K »
Pierra Lotiho.
Olivy.
PLAMENY A PLAMÉNKY.
Napsala
Ržena
Román
ehá-
Za .... Skv. váz.
Za ...
K
.
Skv. váz. VII.
4'
6"
Skv. váz. > 5' a lépe. Mendelssohnúv koncert. Snivá Kate-
Obsah: Znova ina.
>
»
1-60 3-60
2-20 4-20
a nkolik povídek.
Za
Svobodová.
.
.
K
.
3"
Skv. váz. > 5'20 Blahoslavený. Balerinky v lázni. O pastýích, ovcích svta. 11. Návštvy. a krásné selce. Smutné asy: I.
Obsah: Vítr
VIII.
Vn
plnoní.
BAREVNÉ SKIZZY A MALÉ POVÍDKY.
vídky.) Napsal Václav Hlaaik.
NOVELLY.
IX.
ložil J.
X.
K »
2-20 4-20
italštinv
pe-
Z
Napsal Federtco de Roberta.
Rowalski.
OD NÁS. Dv
(Artušovy po-
Za .... Skv. váz.
Za ....
K
Skv. váz.
»
povídky. Napsal Jos. K. Šlejhar.
(Sirotek. 1-70 » 3*70
Za ....
Nektátko.)
2-40 4'40
K
Skv. váz.
XI
ZLATÁ
NIT. Fragmenty a
hrst
epigram od V. MrSiika. Za .... K 1-80 Skv, váz.
XII.
LEGENDA ZE SMUTNÉ ZEM. Na sklad
»
3-80
Napsala R. Jesenská. Za .... K 2-20 Skv. váz. K 4-20
v každém knihkupectví, zejména v
NAKLADATELSTVÍ
J.
OTTY V PRAZE.
ROMAriY
DYKR
VIKT,
RKTR PUSOBMOSTI CERTOVfl KOPYTA;
PROSIMEC,
^''- '°-
''"
K K
Za Skv. váz
6'
—
7-80
KOMEC, HRCIi^EMSCHMIDÚV, K K
Za Skv. váz
Na sklade
v
6
—
7-80
každém knihkupectví, zejména
MRKLRDRTELSTVÍ
].
OTTY V
Tiskem „Unie" v Praze.
v
PRRZE.
BIF PG
Dyk, Viktor
Píse
5038
o
vrb
D85P5
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMO\
SLIPS
UNIVERSITY
FROM
THIS
OF TORONTO
1
LI!
