milost & pravda D. Wilkerson

milost & pravda z p r a v o d a j www.cestazivota.cz

[email protected]

v š e c h

j i h o č e s k ý c h

[email protected]

Ctění sabatu

květen 2009

D. Wilkerson

„O sabatu nebudeš nosit žádná břemena!“ Jsem takový staromódní kazatel, který věří ve ctění sabatu. Jedním z důvodů, který stojí za tímto mým přesvědčením je to, že jsem byl vychováván v rodině kazatele, kde byl sabat svědomitě ctěn. Sabat pro nás začínal, když jsme se my děti vzbu− dily časně nedělního rána, a pokračoval celý den v církvi. Nejdříve bylo nedělní ráno v církvi, potom následoval oběd. Po obědě jsme všichni, ať už jsme chtěli nebo ne, dostali plenky. (Někdy to bylo opravdu strašné, museli jsme si lehnout právě tehdy, když jsme se cítili plni života!) Poté, co jsme vyrostli z plenek, jsme si směli potichu číst nebo i poslouchat gospelovou hudbu. V neděli večer jsme pak všichni znovu šli do církve. A když jsme přišli domů, naše cesta vedla rovnou do postele. Takový byl typický sabat v době, kdy jsem vyrůstal. A každou neděli jsme se museli zdržovat od toho, abychom dělali cokoli živějšího, jako třeba hrát si s míčem nebo nějak dovádět. Dokonce jsme si ani nesměli stříhat nůžkami papír do školy. Rodiče nám neustále připomínali: „Toto je den Páně, den odpo− činku.“ A tak jsme ho zachovávali jako svatý. V těch dnech byly v platnosti „konzervativní (blue) zákony“. To znamenalo, že v neděli nesměly být provozovány živnosti, vyjma některých důležitých jako nemocnice či benzínové stanice. Vůbec – jen málo obchodů bylo otevřeno. A jestliže obchodník z nějakého důvodu svůj obchod otevřel, lidé si šeptali: „Ten člověk opouští svou víru!“ Dokonce ani ten nejhorší hříšník nepomýšlel na to, že by si něco kupoval v neděli.

V minulém století velký evangelista D.L. Moody kázal ohnivé poselství, v němž naříkal nad každou formou porušování sabatu. Moodyho kázání odsu− zovalo zamilované páry, které se během nedělního rána projížděly na dvoukolech. Také vystupoval proti tomu, že někteří lidé čtou v neděli noviny. Ostře mluvil také o ženách, které v neděli chodily po promenádě a vystavovaly na odiv své pěkné šaty a velké ozdobné klobouky. Všechny je varoval: „Porušujete sabat. Všechno, co děláte, ukazuje na vaši pýchu a aroganci vůči svatému Božímu řádu.“ Dnešním křesťanům to všechno možná zní jako extrém. Je však skutečností, že Moody vyjadřoval hluboké cítění a názory velkého množství tehdejších věřících. Sabat byl den Páně – a nebyl zamýšlen pro užívání si či sebeuspokojování. Byl to den uctívání Boha a odpočinku od všech ostatních činností. Nicméně, dnes už neděle není posvěceným dnem. Naopak, stala se dnem, kdy se provádějí největší nákupy v týdnu. V neděli se utrácí víc peněz než v kterýkoli jiný den. Jedete−li v neděli dopoledne nějakou předměst− skou promenádou uvidíte zcela zaplněná parkoviště. „Blue zákony“ jsou nyní záležitost minulosti. Neděle se také stala dnem pro rekreaci a potěšení. Lidé tento den zaplňují fotbalem, sportem, nákupy, pikniky. A nenaruší−li to příliš jejich činnost ve volném čase, možná tam vmáčknou i hodinu v církvi, aby trochu utišili své svědomí. Smutné je to, že dokonce i pro většinu křesťanů neděle jako den sabatu pozbyla významu. Každý pátek je možno vidět milióny věřících, jak směřují

c í r k v í

ročník 9

číslo 05

do svých skrýši v ústraní – na chatu v horách, chalupu na venkově, na chatu k vodě. Neděle je pro ně jeden velký den her – čas vyhrazený pro projížďky na lodi, plavání, lyžování, procházky a výlety. Možná se ptáte: Není tato všechna činnost prostě zbavením se tuhého zákonictví? Není skutečně dobré to, že jsme ze sabatu učinili raději duchovní přikázání než vnější zákonnou poslušnost? Nemůže to dokonce být i znakem duchovní zralosti? Ve Starém zákoně Bůh žárlivě ochraňoval tento svatý den! Úctu ke dni odpočinku můžeme vidět v celém Sta− rém zákoně. Na jednom místě Mojžíš říká: „Hospo− din vám dal den odpočinku…“(Ex. 16:29). Jinými slovy sabat byl zamýšlen jako dar Boha člověku. A měl svatý účel. Slovo sabat doslovně znamená ustat nebo zanechat toho, co děláte. A když nám čtvrté přikázání říká: „Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý.“ (Ex.20:8), popisuje poslušnost tímto způsobem: „Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospo− dina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci… V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.“ (verše 9–11) Pro starověké Izraelity sabat znamenal zanechání všech možných činností. Přesto v Numeri 15 čteme, že jistý Izraelita bral toto přikázání lehkovážně. Byl přistižen venku za táborem, když sbíral dříví na oheň. Když ho lidé přivedli k Mojžíšovi, vůdce Izraelitů si nebyl jist, jak tohoto muže potrestat. Všichni Izraelité věděli, že Bůh přikázal svému lidu, aby zachovával den odpočinku. Ale nebyly jasné pokyny, jak potrestat toho, který toto přikázání přestoupil. Když Mojžíš přemýšlel, jak jednat, Bůh mu dal toto ohromující slovo: „Hospodin řekl Mojžíšovi: ‚Ten muž musí zemřít. Celá pospolitost jej ukamenuje venku za táborem.‘“ (Num. 15:35).

C e s t a

pro vnitřní potřebu − neprodejné

Agnostici tuto pasáž používají, aby zesměšňovali Boží spravedlnost. Říkají: „Zde máme jasný obraz toho, jak je Bůh krutý. Dá někoho ukamenovat jenom proto, že sbíral dříví o sabatu!“ Ne! To je překroucení významu této pasáže. Ve skutečnosti Bůh vyučoval svůj lid, že jeho zákony jsou spravedlivé a že jejich záměrem je vždy to nej− lepší pro člověka. Bůh říkal: „Dávám vám principy, které vám umožní odkládat životní břemena. Ale budete−li pokračovat v porušování těchto principů, doplatíte na to. A nakonec zničíte celkovou povahu vaší společnosti!“ Z Písma je jasné, že zákon sabatu byl smlouvou věčnou, která neměla být porušena: „Ať tedy Izraelci dbají na den odpočinku a dodržují jej po všechna svá pokolení jako věčnou smlouvu.“ (Ex. 31:16 ) Možná si říkáte: „Ale to zní jako bychom se měli vrátit k zákonickému dodržování sabatu. Neřekl snad Ježíš, že sabat byl učiněn pro člověka a ne člověk pro sabat? A „nepracovali“ snad on i jeho učedníci v neděli, když mnuli zrní z klasů a jedli?“ Ano, Ježíš jedl, cestoval a dokonce i uzdravoval o sabatu. Vlastně to největší obvinění proti němu ze strany farizeů bylo, že „porušoval sobotu“. Přesto – musím to přiznat – stále mám velkou úctu k sabatu jako ke dni přikázaného odpočinku. Neděle je pro mne stále svatý den. A věřím, že Bůh poctí ty, kdo tento den zachovávají pro něj. Nyní se nezamýšlím pouštět do diskuse o tom, že skutečným sabatem je vlastně sobota, poněvadž toto je legitimně sedmý den týdne. Velmi prostě – důvod, proč křesťané zachovávají neděli jako sabat je to, že neděle byla dnem Ježíšova vzkříšení. (Lukáš toto zachovávání neděle jako sabatu mezi prvotními křesťany potvrzuje ve Sk. 20:7: „První den v týdnu jsme se sešli k lámání chleba a Pavel pro−

Pokračování na str. 2 Tam na tom místě jsme skrze moc evangelia vrostli do Krista. To my tam zničili Jeho krásu. To naše zkaženost Ho zabila...

Přichází Petr a vítá našeho Pána mezi námi. Krátce z Petrova kázání...

Pátek − ztišení Na těchto jihočeských setkáních si pokaždé užívám tu pestrost. Potkávám se s lidmi, které nevidím každou neděli. Na pódiu nejsou stále stejné tváře. Atmosféra v sále je také trochu jiná... Lidé pomalu přicházejí. Na pódiu se pilně zkouší. Několik zvukařů pobíhá kolem mixu a aparatury. Světla míří tam, kam mají. Výzdoba (včera čerstvě vyrobená) je na svém místě a v kuchyňce je frmol... příprava na zítřejší občerstvení. Ke kazatelně přichází Petr. Naklání se ke chválící skupině a s lehkým pokývnutím hlavy šeptá: „Začne− me.“ Nás povzbuzuje k očekávání nových věcí. Tato slavnost už je nějakým rokem dobrou tradicí jihočeské církve Cesta života, ale její „náplň“ bychom rozhodně měli přijímat netradičně, nově. Krumlovská chvála si „bere slovo“. Kdo nikdy nestál na pódiu ve službě chvály, jen těžko může pochopit mou upřímnou vděčnost, že se s námi krumlovští o tuto službu každoročně dělí.

Je to nejen občerstvující (nechat si sloužit druhý− mi), ale je to i obohacující zážitek (jiná místní církev − jiná chvála). Mým snem je, aby se i kytaristka a zpěvačka z prachatické chvály mohla podílet na této službě společně s námi. To teprve bude pestrost ve službě chvály. ☺ Uvědomuji si, že se cítím mnohem volněji. Když sloužím ve chvále (a dělám to ráda), chtě−nechtě musím mít pod kontrolou několik faktorů (soustředit se na vedoucího chvály a celý tým, mít pod kontro− lou svůj hlas, být ve střehu, jestli už kazatel nepřichází... a to vše podřídit srdci a vanutí Ducha, aby chvála skutečně mohla proudit a vzít s sebou všechny před Boží trůn). Teď tu stojím jako ostatní a „jen“ chválím. Nemusím se příliš soustředit, protože chváliči na pódiu nás vedou a já se jich můžu (pomyslně) chytit za ruku. Společně chválíme, uctíváme, vzýváme našeho Pána. Máme v ústech novou píseň (nejen v tom biblickém smyslu, ale i ve skutečnosti). Někdo skáče, někdo sedí, jiní tančí nebo jen stojí před Boží tváří s rukou vztaženou k nebi.

Tato (třídenní) oslava by se měla nést v duchu velkého zavlažení a občerstvení. Ale v tomto smě− ru to záleží i na nás. Bůh je svatý. Jestli chceme jít po Jeho cestě, musíme se vzdát hříchu. Jsme křesťa− né, kteří přichá− zejí k Bohu jen tak laxně a své okolí spíše vyu− žívají pro svůj prospěch? Nebo se ptáme: „Bože, co je Tvá vůle?“ a vyzná− váme: „Zříkám se svých cest pro tu Tvou.“ Máme slavnost. Neslavíme Velkou noc (jako Židé). Neslavíme svátky jara (jako pohané). Slavíme zrození evangelia. A to si připomínáme každý rok. Proč? Přečti si: Řím.1:16 Ta moc stále tepe a mění životy, mluví, žije. Ne− existuje až tak moc věcí, které by přežily tolik let. Je jen přirozené, že tak důležitou věc slavíme. Kdybychom skutečně věděli co evangelium je, vypadal by náš život úplně jinak. Budeme vymítat, uzdravovat... a to v takové míře moci, v jaké moci evangelium pracovat má. Kdybychom opravdu věděli co je to plnost evangelia, nebudeme žít tak, jak žijeme. Přečti si: 2. Kor. 5:21 To je evangelium. Ta plně nevinná bytost žila celý život svatě. On nikdy nezakusil hřích (i když jím byl obklopen). A když přišla pravá chvíle, kdy pod− stoupil tu trýzeň a ponížení... byly na Něj vloženy naše hříchy.

−1−

ž i v o t a

To naše hříchy Ho prostou− pily, jako když do nádherné, čisté vody nakapeš jed! Ale... Vzkříšením se to vše mění. Potřebuješ ucho− pit tu moc evangelia, zkontaktovat se s ní... vše se změní! Neexistuje vzne− šenější zpráva, dokonalejší zvěst, lepší filozofie... než evangelium. Zrození evange− lia, to byla dřina pro jednoho člo− věka a my všichni ostatní tím získali. Evangelium je moc! Když dáš prsty do elektriky – škubne to s tebou. Když se setkáš s mocí evangelia – vypukneš v radost. To je přirozená věc. Jestli má přijít probuzení, musí být církev osví− cená pravdou evangelia. Pak bude jeho moc proudit. Neslavme se starým kvasem té staré tradice. Ale s novým pomazáním. Nově. Odložme svou zastara− lou formu! Slavme nově. Duch vane jak chce, není uzavřený v tradici ani v žádné formě. Nezavírejme Boha do speciálních minutek modliteb. Žijme s Ním. Prostě s Ním žijme. Jak slavit? Vezměme si čas. „Bože, chci Tě poznat nově.“ Přistupme k Němu nově a prosme Ho, aby i On přistoupil nově k nám. Neslavme s kvasem hříchu, pokrytectví, zloby... Přečti si: 2. Kor. 6:1−2 Nepřijímejme to jako něco normálního. Boží milost nadarmo braná nebude jednat v našem životě. To bývá důkaz toho, že jsme mimo. Nic většího, mocnějšího a vzácnějšího nám dáno nebude.

Pokračování na str. 2

Ctění sabatu

Pokračování ze str. 1

mluvil ke shromáždění…“ Také Pavel uvádí, a to v 1. Kor. 16:2, že věřící se setkávali první den v týdnu.) Přesto – po všem, co již bylo řečeno – co to vlastně znamená zachovávat sabat? Co po nás Bůh požaduje, když chce, abychom zachovávali čtvrté přikázání? Není−li to záležitost zákonické poslušnosti, ale spíš duchovní přikázání, co musíme dělat? V čase starozákonních proroků mělo poru− šování sabatu co do činění s nošením břemen Každý sabat dlouhé zástupy zvířat – mul, oslů, velbloudů vcházely a vycházely z Jeruzaléma a nesly zboží k obchodování. Tato praxe byla tak běžná, že sabat se brzy začal ztotožňovat s nošením břemen. Srdce Božích proroků bylo zlomeno pohledem na hordy kupujících a prodávajících se stády těžce nalo− žených zvířat, jak přicházejí a vcházejí a totálně znevažují Boží přikázání. Obyvatelé města se ze svých domovů vydávali na nákupy a vraceli se s těžkými břemeny na zádech. Také venkovští lidé přicházeli do městských bran a nesli si s sebou všechny své vý− robky a zboží. Všechen Boží lid nosil o sabatu Páně těžká břemena! Když jednoho sabatu tento výjev pozoroval Jere− miáš, Boží Duch jím mocně pohnul. A ihned všechno to obchodování zastavil s hlasitým křikem: „Toto praví Hospodin: Bedlivě dbejte, abyste nenosili bře− mena v den odpočinku a nepřinášeli je do jeruzalémských bran. Nevynášejte břemena ze svých domů v den odpočinku a nevykonávejte žádnou práci, ale ať je vám den odpočinku svatý, jak jsem přikázal vašim otcům.“ (Jeremiáš 17:21–22) Představuji si tu obrovskou zácpu, dlouhé fronty hýkajících mulů a oslů, a tu Jeremiáš prorokuje: „Toto je sabat a podle Božího slova nesmíte nosit břemena, Nemůžete si vzít cokoli ze svého domu, aniž byste porušili zákon. Je to posvěcený den – a vy hřešíte!“ Milovaní, jako všechny příběhy Starého zákona i tento nám dává ponaučení v těchto posledních dnech. Vskutku věřím, že obsahuje poselství s mocí změnit naše životy, máme−li oči ochotné vidět a uši ochotné slyšet. Zde je to, o čem věřím, že nám Bůh chce říci o svém svatém sabatu. Když Písmo říká, že Bůh sedmého dne odpočinul, nemá to nic do činění s tím, že by se snad unavil! „Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel? Hospodin, Bůh věčný, stvořitel končin země, není zemdlený, není znavený…“ (Iz. 40:28) Bible to říká jasně – Bůh nikdy nespí. Písmo říká, že jeho paže není krátká, aby nám pomohl, a že jeho uši nikdy nejsou uzavřeny před naším voláním. Takže, když se v Genesis říká, že Bůh „odpočinul“, nezname− ná to, že se posadil zpět a vzal si dvacet čtyři hodin volna, protože byl unaven. Jak jsem se zmínil již dříve, sabat znamená ustat nebo skončit. Věřím, že ačkoli Pán po šesti dnech plně dokončil stvoření, nemohl si vzít odpočinek, protože jeho práce nebyla opravdu skončena. Ano, mohl patřit na své nádherné stvořitelské dílo – slunce, planety, zemi s měsícem, hvězdy, galaxie a také na žijící podobu jeho samého – člověka. Ale Bůh stále nemohl říci: „Je to dobré.“ Proč ne? Faktem je, že Boží stvoření, i když vypadalo do− konale, mohlo padnout. A to proto, že v centru toho všeho byl člověk, stvoření učiněné k životu v nevin− nosti a slávě, ale které rovněž pro svou svobodnou vůli mělo možnost zhřešit. Řečeno prostě, člověk mohl uvést zkázu na Boží dílo. A tak si Bůh nemohl vzít odpočinek, dokud nevymyslel plán záchrany svého stvoření, padne−li. Věděl – jestliže člověk selže tím, že svou svobodnou vůli použije k hříchu, nebude schopen unést těžké břímě svého hříchu; prostě by se propadl do zou− falství. A tak ve svém dokonalém předzvědění Bůh vymyslel plán – kámen zaklenutí svého díla stvoření. A toto byl ten plán: Jestliže první Adam selže, Bůh zplodí druhého Adama – svého vlastního syna. A do něj vloží všechnu svou moc nad stvořením. Bůh mohl říci: „Nyní mé stvoření nemůže nic zničit! Když muži a ženy budou obtíženi svým hříchem, nebudou muset nést břímě, protože Já jim dám toho, kdo nese břemena!“ Tak byl Ježíš zplozen Otcem – aby nesl každé břemeno vložené na lidstvo skrze hřích. Vskutku, i David viděl Pána jako toho, který nese břímě celého lidstva: „Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy spravedlivý zhroutil.“ (Ž. 55:23). David uznal i svou vlastní potřebu někoho, kdo ponese jeho břemena: „Nad hlavu mi přerostly mé nepravosti, jako těžké břemeno mě tíží.“ (Ž. 38:5). Ne, Ježíšův příchod na zem nebyl nějaký doda− tečný nápad. Byl zplozen Otcem na počátku jako kámen zaklenutí celého stvoření. A v tomto okamžiku Bůh – jako architekt, který právě provedl poslední tah svého projektu – podíval se na své dílo a odstoupil

od něho. Bylo úplně hotové. Nyní si mohl odpočinout od svého stvoření! Proto Ježíš na kříži volá: „Je dokonáno!“ Říká: „Otče, plán vykoupení , který jsi vypracoval, když jsi nejprve stvořil člověka, je dovršen. Všechno je nyní dokončené!“ Bůh odpočinul ve chvíli , kdy ustanovil den milosti – což je Kristův den – jako sedmý den svého stvoření. Skutečně, předešlých šest dnů bylo časem práce – představují celou historii před křížem. Ale dnes je den víry. A od doby Kristova vzkříšení žijeme v Božím dni odpočinku – svatém sabatu! Když Boží slovo hovoří o odpočinku, zahrnuje to i fyzický odpočinek. Ale Pánův svatý odpočinek za− číná v duši: „Tak má Boží lid pravý sobotní odpočinek teprve před sebou.“ (Žid. 4:9). Co je tento odpočinek? Je to složení všech našich břemen hříchu na Krista! Ježíš sám říká: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ (Mat. 11:28). Říká: „Vírou musíte vejít do otcova sobotního odpočinku. Musíte odmítnout dále vnášet a vynášet břemena ze svých domovů a namísto toho je složit na mně. Já jsem Pánem sabatu. A jen já jsem ten, kdo je schopen nést vaše břemena!“ Ptám se vás: Proč tolik křesťanů odmítá Ježíšovu nabídku? Věřím, že kdyby Jeremiáš žil dnes, patrně byl zaražen všemi těmi křesťany, kteří pokračují v nošení svých břemen hříchu a bojů s pokušením. Nejspíš by asi křičel: „Proč v takový slavný sabat nosíte všechna tato břemena? Neříkal vám snad Ježíš, jako jsem já říkal Izraeli: −Nevnášejte břemena do svých domů−? Tak proč v nošení takových břemen pokračujete? Nebudete nosit břemena o sabatu, protože tento den je svatý Hospodinu!“ Důležité zde je, že sabat znamená, že máme zanechat svého vlastního díla – našeho snažení se v lidské síle, abychom si zasloužili Boží spasení: „Nevynášejte břemena ze svých domů v den odpo− činku a nevykonávejte žádnou práci, ale ať je vám den odpočinku svatý, jak jsem přikázal vašim otcům.“ (Jer. 17:22). Zde je tajemství toho, jak máme ctít sabat: Všechna svá břemena máme předat Ježíši a máme důvěřovat jeho Duchu svatému, že nám dá sílu k životu. Tak to je – sabat ctíme tím, že pokládáme své vlastní úsilí, kterým se pokoušíme učinit si svou cestu skrze hřích a pokušení. To je příkaz, který bychom měli zacho− vávat nejen v neděli, ale každý den! Věřím, že celá tato pasáž v Jeremiáši je pro− roctvím o Kristu a jeho církvi! „Budete−li mě opravdu poslouchat, je výrok Hospodinův, a v den odpočinku nebudete přinášet břemena do bran tohoto města, ale bude vám den odpočinku svatý a nebudete v něm konat žádnou práci, budou vcházet branami tohoto města králové a velmožové, kteří dosednou na Davidův trůn, budou jezdit na voze a na koních, oni i jejich velmožové, muži judští a obyvatelé Jeruzaléma, a toto město bude trvat navěky.“ (Jer. 17:24,25) Víme, že Kristus je símě Davidovo. A víme, že sedí jako král na trůně Davidově. Ale kdo jsou ti králové a velmožové, které zde Jeremiáš popisuje – obyvatelé Jeruzaléma na koních a ve vozech? My jsme ti lidé! A zde nám bylo dáno neuvěřitelné zaslíbení: Když všechna svá břemena přineseme k tomu, kdo je unese, budeme žít neustále v pokoji. Jeho plánem pro nás je, abychom žili svobodně bez jakýchkoli pout! Ve skutečnosti Ježíšův příkaz, abychom na něj vložili všechna svá břemena, není záležitostí volby. Máme to dělat jako věc důvěry v něj. Pouze když mu dovolíme, aby nesl naše břemena, bude skutečně králem a pánem našeho života: „Nebudete−li mě poslouchat a den odpočinku vám nebude svatý, ale budete−li v den odpočinku nosit břemena a vcházet s nimi do jeru− zalémských bran, zanítím v jeho branách oheň a ten pozře jeruzalémské paláce a neuhasne.“ (Jer. 17:27) Prorok zde říká: „Nebudete−li poslouchat Boží pří− kaz, abyste o sabatu nenosili svá břemena, skončíte tak, že jimi budete pohlceni! Všechen svůj čas strávíte hovorem o svých bolestech, tlacích a trápeních. A ve vašem nitru bude hořet oheň, který neuhasne. A nako− nec budete zničeni – protože jste nosili svá vlastní břemena!“ Je tragické, že toto popisuje stav mnoha dnešních křesťanů. Někteří v noci těžce spí, protože nemohou přestat myslet o svých problémech. Neustále je převalují ve své mysli sem a tam a diví se: „Kde jsem udělal chybu? Jak to všechno mohu napravit?“ Když se probudí, jejich mysl jde přímo ke svým břemenům. Jedno si připomenou ve sprše… pak další, když se oblékají… a pak další u snídaně. A na− konec, ve chvíli, kdy vycházejí ze dveří domu, jsou tak obtíženi, že se dokonce nemohou ani usmát. Jsou jako oslové – naloženi, bez pokoje, tahající své břímě z místa na místo. Mnoho takových křesťanů nepoznalo ani hodinu odpočinutí v Ježíši. Jak neskutečně smutné svědectví. Říkají světu, že Kristus nemá moc osvo− bodit nás od našich břemen! Složit svá břemena není lehký úkol! Můžete si říci: „Zde jsem, Pane – vezmi všechny mé starosti a trápení. Pokládám je na tebe. Už je nechci nosit ani jeden den!“

Přesto to není tak jednoduché, jak to možná zní. Složení tvých břemen je drastickým činem. Vyžaduje to notnou dávku rozhodnosti – a také jistý druh duchovní operace, kterou může provést pouze Duch svatý. Ilustraci tohoto vidíme v knize Nehemiáš. V té době Izraelité věrně a pilně opravovali jeruzalémské brány. Ale najednou, když brány byly zpět, lidé zcela přehlíželi dodržování sabatu. Každý týden dlouhé řady naložených zvířat procházely jeruzalémskými branami a přicházely a odcházely z městského trhu, nesouce všechny možné druhy zboží. Stejně jako Jeremiáš i Nehemiáš byl rozzloben, když viděl všechnu tuto činnost, jak se děje o sabatu. Píše: „V oněch dnech jsem v Judsku viděl, že někteří lisují hrozny v den odpočinku, že přinášejí pytle obilí a nakládají na osly, a také že přinášejí do Jeruzaléma víno, hrozny a fíky a všelijaká břemena v den odpočin− ku. Varoval jsem je toho dne, kdy prodávali potraviny.“ (Neh. 13:15). Prorok lidi napomínal, aby položili všechna svá břemena a ctili Boží sabat. Ale oni nechtěli poslouchat. A tak Nehemiáš zvýšil stupeň svého apelu: „Měl jsem o to spor s judskými šlechtici a ptal jsem se jich: −Jakého zla se to dopouštíte? Znesvěcujete den odpočinku!−“ (Neh. 13:17). Říkal: „Káral jsem je, kázal jsem jim, varoval jsem je. Ale nic na ně neplatilo!“ Nakonec toho měl Nehemiáš už dost. Poznal, že lidé potřebují duchovní operaci. Odhodlal se tedy k drastickému činu: „Když přede dnem odpočinku padl na jeruzalémské brány stín, rozkázal jsem, aby byla zavřena vrata a aby je neotvírali dříve než po dni odpočinku. Některé ze svých služebníků jsem postavil k branám, aby nikdo nenosil břemena v den odpočinku.“ (Neh. 13:19) Nehemiáš postavil k branám hlídky. Ale ani pak nebyli lidé nosící břemena odstrašeni! Celou noc tábořili vně města a svá břemena přenášeli při čekání na otevření bran: „Když kupci a prodavači všelija− kého zboží nocovali jednou i dvakrát vně Jeruzaléma…“ (Neh. 13:20) Milovaní, vaše břemena budou vždy tábořit vně vaší mysli a čekat na vhodnou příležitost, aby tam mohly hned zpátky skočit. Možná je v noci odložíte. Ale ráno tam opět budou – ty samé staré starosti a trápení – čekat, abyste je zase zvedli. Žádné kázání

je nemůže vystěhovat, ani varování odehnat. Co tedy Nehemiáš učinil, aby to všechno nošení břemen zastavil? Říká: „varoval jsem je a vytýkal jsem jim: ‚Proč nocujete před hradbami? Bude−li se to opako− vat, vztáhnu na vás ruku.‘ Od té doby v den odpočinku nepřicházeli.“ (Neh. 13:21) Když Nehemiášovi došla trpělivost, pohrozil silou. A to je, milovaní, to, co máme udělat my, abychom udrželi břemena za branami naší mysli! Stejně jako prorok máme křičet z hloubi duše: „To není Boží cesta! Žiji ve dni odpočinku – a o mé duši se dá říci cokoli, jen ne to, že je v odpočinku. Všechny moje starosti a trápení si přicházejí a odcházejí, jak se jim zachce. Musím převzít vládu nad těmito břemeny, ať to stojí cokoli!“ Stejně jako Nehemiáš i my máme mluvit k našim starostem a trápením – oslovit je přímo, v Božím jazyce: „Už mne nebudete více obtěžovat, protože já mám nosiče břemen! Ježíš zaslíbil, že ze mne všechno sejme. A já vás nyní v jeho vzácném jméně odvrhuji! Zavírám před vámi brány své mysli. Nemáte již více přístup. A budete–li se pokoušet vrátit se a znepo− kojovat mě, svážu vás a vyhodím ven do temnoty!“ Písmo říká: „Od té doby v den odpočinku nepři− cházeli.“ (verš 21). Milovaní, zůstaneme–li věrní ve skládání svých břemen, již k nám v den odpočinku nepřijdou. A to bude dostatečný důkaz toho, že opravdu žijeme svobodni od všech těžkých břemen! Potom Nehemiáš říká: „…aby byla zavřena vrata a aby je neotvírali dříve než po dni odpočinku…“ (v. 19). Co znamená ta poslední část: „po dni odpočinku“? Označuje nebe – náš konečný domov! Vidíte, Boží sabat nás volá, abychom po všechny své dny žili prosti strachu, starostí a úzkostí – abychom chodili v Duchu, a ne s těžkými břemeny – dokud nepřijde Ježíš a nevezme nás domů! Ptám se vás: Máte ve vašem životě sabat zrovna teď? Nebo sabat porušu− jete? Drazí svatí, pravda je taková, že již nemáte právo dál nosit jakákoli břemena. Modlete se teď se mnou: „Ježíši, ve víře vyháním všechny ty starosti a břemena ze své mysli. Už je nebudu dále snášet. Zde jsem, Pane – vezmi ode mně má finanční břemena, mé zarmoucené srdce, fyzickou bolest, mé pokušení. Všechny jsou tvoje. Toto je den tvého sabatu a já budu ctít tvé přikázání!“ Copyright © 1997 by World Challenge

Velikonoční slavnost Neprožíváš to? Pak jsi to ještě neuchopil. A v ko− nečném důsledku ti může být vzato i to, co sis mylně myslel, že máš. Dnes je pátek. V pátek se Svatý začal stávat hříchem. Dnes je to pro nás čas posvěcení − ztišení − vyznejme Pánu všechny své hříchy, abychom mohli přijmout odpuštění. Přečti si: 1. Jan 1:8−2:2 Bůh chce, aby hřích (mezi námi a Jím) šel z cesty. Bůh se před námi neschovává, to hřích nás od Něho odděluje. Přečti si: Jak. 5:13−15 Beránkova krev má moc smývat vinu, ochránit před mocí padlých andělů. (Celé páteční kázání si můžete poslechnout na internetu)

Wow. Když Petr domluvil, musela jsem sama sobě přiznat, že jsem skutečnou moc evangelia nedocenila. Ano, znám ten verš velmi dobře. Chápu ho. Ale... Jestli si dnes z kázání něco odnáším, tak to, že „Evangelium je moc“. Kdož máš srdce a mysl k chá− paní, chápej – hlavou to nejde. Vážně ne. Chvála opět nastupuje na pódium a citlivě proudí hudbou, abychom se mohli my ostatní (na Petrovu výzvu) vyznávat ze svých vin a očistit se pro další dny Velikonoční slavnosti. Kdo má potřebu se vyznat před svědkem, přichází dopředu k Petrovi a modlí se s ním. Necháváme se očistit svatým Pánem a pak celé shromáždění společně zpívá... „Svatý. Svatý je Bůh všemohoucí. Svatý. Svatý – náš Pán jméno má...“

Sobota 10:00 − Principy zasívání Dnes ráno přichází (a přijíždí z celého kraje) o něco více návštěvníků než včera večer. Přišli s námi slavit „zrození evangelia“ (jak víme ze včerejšího kázání). Po včerejšku vážně cítím očekávání. Alespoň na sobě. ☺ A navíc, když vás uvítá milý úsměv milého Františka... den nemůže začít lépe. ☺ Krumlovská chvála vypadá celkem odpoča− tě (to je dobře) a zkouší, jestli je zvuk v pořádku. Změna je jen v tom, že včerejší bubeník David je

−2−

Pokračování ze str. 1

dnes vystřídán bubeníkem Jozefem. Během několika minut začneme. Martina – se stálým úsměvem na lících (podobně jako její manžel František) – pokládá první fólii s písní na zpětný projektor. Nevím, jestli je to tím, že je tu dnes více lidí nebo (a tomu bych i věřila) jsme nabuzení ze včerejška... v každém případě sál živě zní chválou, a to se mi moc líbí. „Vyvýšený, v slávě oděný, přicházíš mezi nás...“ začíná zpívat Martin úplně novou píseň (kterou nedávno složil). Jsem zvědavá, čím nás dneska dopoledne Pán požehná. Jestli to bude jako při minulých Veliko− nočních oslavách – tedy stupňující se – pak se tedy máme na co těšit. Tak, Petře, směle do toho... Krátce z Petrova kázání... Přečti si: Ž. 126:5 Naslouchej těm, kdo přinášejí Boží poselství. To, o čem dnes budeme mluvit, je klíčové. Když tyto věci nevezmeme, nic se nebude dít. Mineme to jako církev. Potřebujeme tyhle věci poznávat a žít – aby přišla změna. My, jako obyčejní lidé, jsme Bohem zváni žít neobyčejné životy. A to na základě principů a zákonů Božího království. Můžeme z toho těžit nebo ne. Ztra− cení nemohou. My ano. My jsme vykoupený národ. Zákon rozsetí a sklizně Každý to zná −> hodíš semínko do země, ono vyroste a ty z něho můžeš žít. Svět to zná a používá. A my, jako Boží děti, máme tenhle zákon ctít, respek− tovat a užívat i v té Boží dimenzi. Náš život je jinde než život ztraceného člověka. g

Princip č.1 „Pán sklízí tam, kde nerozsíval“ Přečti si: Mat. 25:24−26 Jednou se Pán bude ptát po tom co nerozsel... co Mu nabídneš? Když to nepochopíš a nevezmeš do života => prožiješ zklamaný život. Nehledej jen to, jak máš žít vůči Bohu, ale i to, co je Jeho vůle, záměr se životem => pak prožiješ zázračný život.

pokračování na str. 3

Velikonoční slavnost On bude vyžadovat sklizeň toho, co nerozsel. Možná ti dnešním dnem začíná nový život. Pře− staneš hledat cestu, jak se v životě mít, a začneš se ptát a zajímat o to, jak se má Bůh. Zjisti, co od tebe Bůh očekává. Jakou sklizeň? g

Princip č.2 „Já jsem ten, kdo má rozsívat“

Přečti si: 1.Kor 3:6−7 Prožíváš to, co ti Bůh zaslíbil? Vymítáš? Uzdra− vuješ lidi? Ne? Pak máš špatnou teologii. Ty konej to, co máš vykonat, a Bůh způsobí zdar tvému konání. Požehná práci tvých rukou. Tady ne− jde o normální sklizeň, jde o tu zázračnou sklizeň. My se možná modlíme: „Bože, kdy už se začne něco dít?“ A Bůh volá: „Kdy ty už začneš rozsívat?“ Přečti si: Řím. 9:16 a 1. Kor 15:10 Potřebuješ milost. Bez ní to může zlomit tvůj život, i kdybys dělal sebelepší dílo. g

Princip č.3 „Pán dává símě rozsívajícímu“

Přečti si: 2.Kor. 9:10 Je to Bůh, který ti dá to, co potřebuješ, abys mohl prožít zázračnou sklizeň. Přečti si: Mat. 7:7−8 Pros, On ti to dá... (Celé sobotní kázání si můžete poslechnout na internetu)

Před přestávkou vzdáváme ještě jednou chválu Bohu. Pak už se téměř všichni přemisťují do vedlej− šího sálu (tělocvičny), kde se dá pohodlně a dosytosti najíst, napít, mlsat a přitom popovídat u kávy se spo− lustolovníky. Je to moc příjemné, když člověk nemusí běhat někde po městě a hledat místo, kde by sehnal oběd. Tady je všechno připraveno, a ještě vás obslouží s milým úsměvem. Sleduji jednu z těch milých žen, jak odnáší mísy od salátů. Na ní už nezbyl a ona se nezlobí. Směje se, že když mísy vyškrábe, ještě tam něco najde. ☺ Druhá postává u nápojů, ve stoje jí kousek sekané, připravená kdykoli tácek odložit, aby mohla ob− sloužit žíznivé hosty. Po dlouhé, dlouhé době usedá další z žen−služebnic k obědu. To už jsou všichni obsloužení, nasycení... vychutnávajíc si kávu. Člo− věk by řekl, že to je docela oběť – stát a obsluhovat hladové, mít stále u nosu vůni sekané a najíst se až úplně jako poslední... ☺ Všichni se zdají být spokojení a občerstvení na odpolední část programu. Čekají nás další principy rozsívání.

Sobota 14:00 − Principy zasívání Tak... Krumlovští mají službu chvály za sebou a teď je to na nás. „Odpočinek“ nám skončil. Ale docela se těším. Dnes s námi poprvé slouží nová členka. Modlíme se za ni s týmem. Nakonec si ji ale dopředu před− volává i Petr a modlí se za ni celé shromáždění. Už nic nebrání tomu, abychom začali odpolední část. Hraje se moc dobře. Je vidět, že u mixážního pultu jsou pomazané hlavy a ruce. ☺

g

Pokračování ze str. 2

Princip č.4 „Dostáváš podle svých schopností“

Přečti si: Mat. 25:14−15 Náš Pán odešel na cestu na nějaký čas a pak se vrátí. Každému přidělil tolik, kolik je naše schopnost dát a vydat. Efektivně můžeš sloužit jedině v Božím odpočinutí. V harmonii s Bohem. Proč máme sedmý den odpočinout? Protože po dni odpočinku máš být odpočatý, ne utahaný. Ale odpočinutí v Bohu je ještě něco většího. Před Bohem nejsi větší, když toho víc děláš. Dělej to, co ti Bůh svěřil => Dělej to věrně => Zasej to semínko, které ti Pán dal => pak odpočineš v Pánu. Záleží na tom, jestli pak nabídneš Pánu to, co ti svěřil, nebo to, co sis mistrně naplánoval ty sám. Nestarej se o všechno na celém světě. Dělej jen to, co ti bylo svěřeno. Pán ti nenaloží nad míru. Proč křesťané strkají nos do věcí, do kterých nemají? Mají moc času, protože nedělají plně to, co jim bylo svěřeno. Dělej věrně to, co máš, a nezbude ti čas na hlouposti! Nesrovnávej se s žádným člověkem. Každý má své vlastní schopnosti a ty chce Pán využít. Neodsuzuj se, že neumíš zpívat, jestli jsi povolán prodávat knihy. Nebuď v depresi, že nezvládneš zabavit 15 dětí v dětské církvi, když máš hrát na klávesy ve chvále. Ale ani si neříkej – jsem lepší než basák... Pán to může vidět úplně jinak. Podceňování i přeceňování vede k pýše. g Princip č.5 „To málo (co teď máš) stačí“ Až jednou budu mít víc peněz, tak začnu dávat. Nezačneš. Nikdy! Přečti si: Mat. 25:15−20 Vezmi to málo, co máš, Pán se postará. Možná začneš v mále...rozsívej...začne ti přibývat. g Princip č.6 „Jsi obohacován k veškeré štědrosti, která přinese slávu Bohu“

Přečti si: 2. Kor. 9:10−11 Bohatství...nemusí znamenat jen – finanční. Je zde míněno i duchovní, intelektuální... Když rozsíváme, budeme obohaceni. A každé bohatství ti dává jistou autoritu nad lidmi. Jak ji použiješ? Budeš lidi ovládat, protože jsi „někým“? Nebo budeš někým, kdo bude obohacovat je? g

Princip č.7 „Budeš odměněn podle své práce“

Já nic (to všechno Pán)...? Ne. Já jsem pracoval. Já zisk. Já odměna. K Bohu jsi přece přišel za odměnu spasení. Nebo ne? „Já chci být přijat, zachráněn. To je má motivace,“ říká Petr. Přečti si: 1. Kor. 3:8 Nejsi zachráněn ZE skutků, jsi zachráněn KE skutkům. Přečti si: 1. Kor. 15:58 Pracujme. Není to marné. Má to smysl. Nastupme na Boží cestu. Věnujme tomu čas. Jestli tě někam Bůh poslal, protože tam působí, a ty tam nejsi...pak se nediv, že jsi zmatený. Minuls Jeho poselství. Kde jsi byl, když Pán mluvil na prorockém shromáždění? „No...na zahrádce.“ Hmmm. Tak to

Petr nás zve zpět na pódium. Pomalu, velmi pomalu vstřebávám napomenutí (nebo chcete−li výzvu). Víte, posledních několik let nejez− díme na Velikonoce k rodičům... tak nějak je nám přirozené být na Velikonoční slavnosti. Ale upří− mně, až teď si uvědomuji, že by to člověk neměl brát na lehkou váhu. Někdo říkal, že to není úplně šťastný termín, že asi nebude velká návštěvnost, že mnozí budou na prodloužený víkend někde pryč a navíc je hezky... První co mi proběhlo hlavou bylo: a kdy už by se měla naplánovat třídenní oslava, když ne o prodlouženém víkendu? Hezky bude přece i za týden. ☺ Chválíme Pána a Petr zatím vkládá ruce na lidi, kteří si přicházejí pro modlitbu. Boží moc se proje− vuje. Můžeme ji cítit a na některých i vidět. Po skončení odpoledního shromáždění nastává pauza před večerní evangelizací s Vláďou Kocmanem. Někdo si jde dát kávu. Někdo si jde odpočinout. My jsme se posadili venku na sluníčku a vdechujeme čerstvý vzduch.

Sobota 18:00 − Evangelizace Sluníčko venku pěkně připaluje, tak si jdeme sednout dovnitř. Jsme žízniví a štědře doplňujeme tekutiny. V sále je vylidněno, tak se připojujeme k osazenstvu „kukaně“. Ne, to není nijak hanlivý název místnosti pro maminky s dětmi. Když se totiž tato místnost stavěla, všichni jí říkali „dětské“, jenže ono už jedno „dětské“ existovalo. A protože tohle „dětské“ mělo mít průhled do hlavního sálu, aby ma− minky mohly „koukat“, nazvala jsem si tu místnost (původně pro sebe) „kukaň“. Opravdu v nejlepším slova smyslu. (Tolik k vysvětlení ☺). Asi půl hodiny před začátkem začal Michal pobíhat kolem kazatelny, nastavovat dvě židle a mířit na ně červeným a žlutým světlem. Áááá....bude divadlo. Vláďa na přípravu do− hlíží odborným okem. To jsem fakt zvědavá, co se bude dít. Chystá− me se začít hrát... Chválí se nám čím dál tím lépe. Přemý− šlím, jak to asi vypa− dalo v Ochranově, kde drželi modlitební stráž a chválili Pána nepřetržitě sto let. Ufff... nepředstavitelné. Přichází Vláďa a vyzývá nás, abychom se pro dnešní večer zapojili do jednoho soudního sporu. Rozdělil úlohy v následujícím „představení“... Teď možná čekáte stručný zápis... jenže žádný nebude. ☺ Tohle se nedá nijak převyprávět, to si musíte poslechnout. Jak líčení dopadlo a v čí prospěch? Poslechněte si záznam na internetu. Sobota je za námi. Zítra ráno (velmi netradičně pro budějovické) se uzavře Boží poselství Veliko− noční slavnosti. Hrozně rychle mi to uteklo.

10:00 − Vzkříšení Neděle. Většinou se v tuhle ran− ní dobu pomalu probouzím, teď ale (netradičně) spěcháme do církve, protože za hodinku začne shromáždění. Běžně totiž bývá shro− máždění v Č. Budějovicích až odpoledne.

Přichází Petr. Velikonoční slavnost se vyvíjí moc dobře. Usedám na židli a pečlivě si zapisuji další poznámky. Krátce z Petrova kázání... My nečekáme přirozenou sklizeň. My očekáváme zázračnou sklizeň. Změny životů.

máš požehnanou zahrádku, ale minuls Boží prorocká slova pro svůj život. (Petr v tuto chvíli mluví v takové autoritě, že mě až zamrazilo. Jsem opravdu ráda, že jsem si na dnešek – a vlastně na celou Velikonoční slavnost – nezvolila jiný program.) Začni dnes z toho mála co máš. Ne zítra. Dnes zasej. Odměna bude za to, co jsi udělal nebo neudělal. Bez naší práce prostě některé věci nebudou. Pouhé přání nestačí.

Přečti si: 1. Kor. 15:1−4 Bůh řekl v ráji hadovi => Její símě ti rozdrtí hlavu a ty Jemu jen patu. První zmínka o budoucím zrození toho mocného evangelia. Evangelium není náhoda. Není to nečekaná udá− lost. O evangeliu se mluví po věky. Na nás není někoho manipulovat, přesvědčovat. Na nás je vyhlásit tu do− brou zprávu. Přečti si: Jan 1:12−13

Neděle

Během druhé písně přichází to elektrizující jiskření mezi námi a nebem. Je znát, že se tu už od pátečního večera chválí. Krumlovští si žel museli projít tím začátkem, kdy se probourává ta duchovní díra do nebe (a někdy to může dát práci)... nám už to (i díky nim) jde jakoby samo.

A jestli tohle nechápeš v plnosti, přihlas se do ZBK. ☺

Poslední den − vyvrcholení Velikonoční slavnosti. Ten nejslavnější. A opravdu, i chválu dnes prožívám ještě intenzivněji než včera.

„Znáš sám sebe?“ ptali se čeští bratři Johna Wesleyho. A co ty? Znáš sám sebe? Moc = (v tomto případě) moc, autorita a právo. A to dal nám všem, kdo jsme Ho přijali. Máme právo, autoritu a moc Božího dítěte. Nebuď zombie křesťan => znovu narozený, ale žije starým životem. Nech Boha působit. Proměnit tě. Osvítit tě. Je tvoje největší lidskou potřebou setkávat se s Bohem? Nezůstaneš stejným. Přečti si: Kol. 1:13−14 Ďábel nás ničí mocí své lži! Ale Otec nás vytrhl zpod vlády temnoty. Ďábel to právo ztratil, nemá moc...ale ještě často tě svou lží drží. Už nemá moc, může jen lhát. Už nejsi jeho otrok. Patříš Bohu. Přečti si: Řím. 5:17 Velikost Boží lásky k tobě je větší než velikost bolesti, kterou Mu působíš hříchem. Jen skrze dar Boží moudrosti a milosti v hoj− nosti se dá kralovat ve vlastním životě skrze Krista. Tvůj život má určitý rozměr (lidi, práce, domov, rodina...) a v něm máš kralovat ty, ne ďábel. K tomu jsi povolán. Nenech se přemáhat zlem, pře− máhej zlo dobrem. Nestačí jen věřit. Je třeba přijímat dar Boží moudrosti a milosti. Přečti si: Řím. 1:16 Moc = (dynamis) moc síly. A za tuhle moc se není třeba stydět. Je třeba, aby ta moc mohla působit. (Celé nedělní kázání si můžete poslechnout na internetu.)

Petr nás pozval na pódium a vyzval shromáždění, aby ten, kdo potřebuje modlitbu, šel dopředu. Chce se modlit za ty, kdo se cítí jako „nalomená třtina“. Bůh nalomenou třtinu nedolomí. Petr se chce modlit, ať se ta moc (dynamis) uvolní. A taky ano...moc se uvolňuje velmi rychle. Sleduji to z pódia zatímco s týmem chválíme. Opravdu bych se divila, kdyby se našel někdo (z účastníků), jehož život se během Slavnosti alespoň trochu nezměnil. Lidé se sbírají k odchodu. Někomu se Slavnost zdála dlouhá, mě přišla docela „volná“ (když si vzpo− menu na naše konference a semináře v „dřevních dobách“, kdy jsme se snažili vstřebat co nejvíce), myslím, že to bylo akorát. Dívám se na prázdný sál a v hlavě mi zaznívá blues (které kdysi dávno manžel z legrace složil) o tom, jak prach usedá na prázdné církevní židle. Ale tady se ten prach hned tak neusadí. Během týdne se tu stále něco děje a nejdéle za týden se znovu sejdeme v Boží přítomnosti.

Krátce z Petrova kázání... Přečti si: Mat. 28:1−7 Neboj se. Přijď k Bohu. Buď v Jeho přítomnosti. Dnes je nejradostnější událost věků. Kdyby zůstal v hrobě, nebylo by hotovo. Ale my máme důvod sla− vit, protože On je živý. On je vzkříšený. Od té chvíle evangelium působí až do napravení všech věcí.

(Celé sobotní kázání si můžete poslechnout na internetu.)

Evangelium je víc než báje starověku. Evangelium je moc!

−3−

(Všechna kázání najdete na internetu včetně několika dopro− vodných fotografií.) − zdes −

Jídlo jako Boží dar Zemanová Pavla

Zázvorový kořen je lék. Je to hlízovitý oddenek rákosové rostliny z tropických oblastí. Obsahuje hořčiny, charakteristickou vůni mu dodávají éterické oleje, chuť způsobuje látka gingerol. Kromě toho obsahuje cukr, pryskyřice a škrob. Je znám jako účinná pomoc při nachlazení, hubí choroboplodné zárodky a snižuje horečku. Pomáhá při trávení, tvorbě žaludečních šťáv a také povzbuzuje k jídlu. Vysoký obsah draslíku, hořčíku a fosforu má odvodňující účinek, proto se zázvor uplatňuje například při jarních očistných kúrách – do šálku dáme 1 lžičku na kostičky pokrájeného kořene, zalijeme vroucí vodou a asi 3 minuty louhujeme. Žvýkání plátku čerstvého zázvoru může také pomoci potlačit nevolnost při cestě autem a mírnit revmatické bolesti. Vaječný žloutek nás zásobuje 154 mikrogramy folátu ve 100 g. Nedostatek tohoto vitamínu se může projevovat neklidem, pocity strachu a také poruchami růstu. Těhotné ženy mají zvýšenou potřebu kyseliny listové, proto by měly její přísun zvýšit.

Přichází květen a s ním i rozkvetlé zahrady a zelené stromy. Také se už na to těšíte? Dle Lukáše 21,29−31: „Vypravoval jim podobenství: Podívejte se na fíkovník nebo na jiný strom: Když se už zelenají, sami víte, že léto je blízko. Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko království Boží.“ Radujme se z toho a nezapomínejme při tom na Boží slovo. Dle Lukáše 21,34: „Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí , opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past.“ Ve Zjevení 3,10−11: „Protože jsi zachoval mé slovo a vytrval, zachovám tě i já v hodině zkoušky, která přijde na celý svět a prověří obyvatele země. Přijdu brzy; drž se toho, co máš, aby tě nikdo nepřipravil o vavřín vítěze.“ Ve Zjevení 2,7: „Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze stromu života v Božím ráji.“ Nenechme si ujít pokrm ze Stromu života. Než k tomu dojde, vychutnávejme si i pokrmy, které nám Bůh poskytl zde na Zemi. Zde je několik nových jarních receptů.

Z e l e n i n o v ý z á v i n 450 g mraženého listového těsta; 30 g rozpuštěného másla; 1 stroužek česneku; 1 cibule; 100 g slaniny; 1 červená paprika; 1 zelená paprika; 2 rajčata; podle chuti kečup; 100g strouhané goudy; oregano; sůl Rozmrazené těsto rozválíme a potřeme máslem. Česnek a cibuli oloupeme a posekáme. Slaninu nakrájíme na kostičky. Slaninu, česnek a cibuli osmahneme. Zeleninu omyjeme a nadrobno pokrájíme. Vše rozložíme na těsto, pokapeme kečupem, posypeme strouhaným sýrem, oreganem a svineme. Závin položíme na plech opláchnutý studenou vodou a pečeme asi 35 minut při teplotě 180°C. Během pečení závin potřeme zbytkem másla.

D u š e n é k u ř e s  k a p u s t o u (Pro 4 osoby) 4 cibule; 1 sáček mražené růžičkové kapusty; 1,4 kg kuřete; 4 lžíce oleje; sůl; pepř; 125 ml suchého bílého vína; 375 ml zeleninového vývaru; 200 ml zakysané smetany; špetka cukru; tymián Cibuli oloupeme a rozkrájíme. Kapustu rozmrazíme, nakrájíme na půlky, opláchneme. Kuře omyjeme a rozporcujeme na 8 – 10 kousků. Olej rozehřejeme v kastrolu a maso na něm ze všech stran opečeme. Osolíme, opepříme a vyjmeme z kastrolu. Na zbylém tuku opečeme cibuli a kapustu. Osolíme a opepříme. Přilejeme víno, zeleninový vývar a smetanu a uvedeme do varu. Vložíme kuře a dusíme 35 minut. Nakonec dochutíme solí, pepřem a cukrem a tymiánem. Jako přílohu můžeme podávat stuhové nudle (tagliatelle).

O v o c n ý k o l á č s  v l o č k o v o u d r o b e n k o u 

1 citron; 300g měkkého másla; 200g cukru; 340g pol. mouky; 160 g jemných ovesných vloček; 2 žloutky Na oblohu: 2 tvarohy; 1 středně velký Růžičková kapusta – lidově se jí říká zelníček. Má vysoký obsah vitamínu C, B, E, PP (niacin). Z minerálních látek obsahuje draslík, hořčík a síru. bílek; 2 konzervy mandarinek bez šťávy; Růžičky se zbaví ovadlých lístků a vaří se jen tak dlouho, aby zůstaly pevné. Pro zvýraznění chuti se přidává špetka muškátového oříšku. Kapustičky 50g jemných ovesných vloček; 2 lžíce cukru;1 vejce se hodí do polévek, do zapečených jídel se sýrem anebo dušené s rýží. Mohou se podávat také s jedlými kaštany nebo vlašskými ořechy. Postup: Citron opláchneme, ostrou− háme kůru a vymačkáme ho, 2−3 lžíce si V a j í č k o v ý s a l á t s e z e l e n i n o u (Pro 4 osoby) necháme stranou. Kůru a šťávu smícháme s ostat− 8 vajec; 10 malých okurek; 1 cibule; 2 rajčata; 1 malý celer; 3 lžíce jemné hořčice; 150g zakysané ními přísadami na těsto a vypracujeme drobenkové těsto. Plech vymastíme a vysypeme smetany; sůl; pepř; půl lžičky mletého zázvoru; pár salátových listů strouhankou, dáme na ně polovinu těsta a přitlačíme ke dnu. Vyšleháme tvaroh s cukrem, citrónovou šťávou a vejcem a přidáme ušlehaný bílek. Zapracujeme Vejce vaříme asi 8 minut natvrdo, ochladíme ve studené vodě a nakrájíme na čtvrtky. Okurky příčně mandarinky a to celé rozetřeme na těsto. Posypeme zbytkem drobenky a ovesnými rozpůlíme. Celer omyjeme a nakrájíme na malé kousky. Cibuli nakrájíme na plátky. Omytá rajčata vločkami a dáme péci. Pečeme při teplotě 200°C asi 45 minut. nakrájíme na kostičky. Dresing připravíme ze smetany, hořčice, soli, pepře a mletého zázvoru. Místo Přeji vám dobrou chuť a radost při pohledu na rozkvetlé zahrady a zazelenalé smetany můžeme použít bílý jogurt. Dresing nakonec vmícháme do připraveného salátu. Ozdobíme stromy! několika salátovými listy.

Je to pro mě něco úplně nového, baví mě to a jsem ráda, že se můžu zapojit do služby v církvi. n Začala jsi studovat Bod obratu (Teen Challenge). Jak studium probíhá a co od něj očekáváš? Já jsem asi před 4 roky, když jsem chodila do kavárny TC, studovala Bod obratu I a teď probíráme s Vlaďkou Markovou Bod obratu II. A co očekávám? Věřím, že se upevní můj vztah s Bohem. Teď jsme probírali NADĚJI, moc dobré – doporučuji všem.

Petra Egnerová

PAVLA RENDLOVÁ CESTA ŽIVOTA Český Krumlov n Bydliště: Kamen. Újezd n Oči: hnědé n Vlasy: hnědé n Stav: rozvedená n Manžel: ? Iz. 54:5 n Děti: syn Jiřík 3,5 roku n Pes: vlčák Elza (oči a srst: hnědá ☺) n Zaměstnání: na mateřské dovolené n Oblíbená květina: tulipán n

Záliby: cestování, lyžování, posilovna, plavání...

n Zájmy? Cestujeme rá− di, ale ne často. Letos se Jiřík učil poprvé na lyžích a bruslích, tak to bylo zajímavé. Do posilovny se snažíme chodit s Dančou a plavat jezdíme s Jiříkem, Jiřkou M. a Peťou E. do Lázní Třeboň. Také často chodíme na procházky s Vlaďkou a Terezkou. n Nezapomněla jsi na nakupování? Zapomněla ☺. n Jak se máš? Myslím, že celkově je to náročnější období, ale teď zrovna spolu sedíme v zahrádce naší oblíbené restaurace, koukáme na rybník, tak se mám dobře. n Jak sis užila mateřskou, byla to pro tebe velká změna? Velká změna to byla. Když jsem chodila do práce, měla jsem pocit, že něco užitečného dělám. Zvyknout si, že být doma s Jiříkem je taky důležité, bylo náročné. Teď když jsem si zvykla se mi zase nechce zpátky do práce. n Těší se Jiřík do školky? Těší se moc, zatím. Říká, že na hračky. n Máš ráda překvapení?

Mám, ale jen ta příjemná. n Překvapil tě někdo v poslední době? Jiřík mi nedávno sám od sebe řekl, že mě má rád a neopustí mě. n Rádi cestujete, na které místo by ses vrátila? Loni jsme byli s Jiříkem, Petrou, Nikolkou a Zuzkou na Gran Canarii. Moc se nám tam líbilo, hlavně dětem. Bylo to takové klidné a příjemné místo. Tak asi tam. n V neděli stíháš shromáždění v Krumlově i v Budějovicích? Jasně, v Krumlově to máme dopoledne, tam chodím na shromáždění, a v Budějovicích se snažím chodit na dětskou.

n Prý jsi dostala pár

divadelních příležitostí? ☺ n Co ti služba dětem přinesla?

n Zmí− nila jsi, že prožíváš ná− ročné životní období. Co nebo kdo ti hodně pomáhá? 1. Kor. 10,13 Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské. Ale věrný je Bůh, který vás nenechá pokoušet nad vaše možnosti, ale způsobí se zkouškou také východisko, abyste ji mohli unést (vydržet). Jsem ráda, že se ptáš. Těch lidí je víc. Určitě Petr, který se mnou byl od začátku a muselo to být pro něj náročné. Myslím, že bych to bez něj nezvládla. Umí povzbudit i napomenout. Jsem za něj vděčná a vážím si ho. Pastore, děkuju. A mnoho dalších lidí – jako Vlaďka, která je se mnou ve všem, Tomáš a Jiřka M., kterých si také moc vážím. Vašek se Zuzankou – rodinka, která mi zůstala. Jarda Plchů, Krédlovi, Egnerovi, Daškovi, Petráškovi a další. Když nad tím přemýšlím, musela bych vy− jmenovat úplně všechny, takže prostě celá církev. Děkuju všem. n Na co se těšíš? Až se mraky rozplynou a vyleze sluníčko ☺. n Děkuji za rozhovor a taky se těším.

−4−

Vítězství víry František Petrášek Vítězství víry I. − Židům 11:23 Vírou byl narozený Mojžíš po tři měsíce ukrýván svými rodiči, protože viděli to krásné dítě a nezalekli se králova rozkazu. Vírou jsme na tomto světě ochráněni svým Otcem od moci „krále“ tohoto věku. Vítězství víry II. − Židům 11:24 Vírou Mojžíš, když dospěl, odmítl být nazýván sy− nem faraonovy dcery a vybral si raději snášet utrpení s Božím lidem, než mít dočasný požitek z hříchu. Vírou jsme odmítli svůj starý život a raději snášíme zkoušky, utrpení a pohanění než žít v klamném požitku z hříchu. Vítězství víry III. − Židům 11:27 Vírou opustil Egypt a nebál se králova hněvu, neboť nabyl síly, jako kdyby viděl Neviditelného. Vírou se vztahujeme k Pánu a nabýváme nové síly žít na tomto světě, i když „svět“ je proti nám. Vítězství víry IV. − Židům 11:28 Vírou slavil Hod beránka a pokropení krví, aby se jich Ten, který hubil prvorozené, nedotkl. Vírou v Jeho krev jsme posvěceni a poslušností víry ochráněni před nastá−vajícím soudem. Vítězství víry V. − Židům 11:29 Vírou přešli Rudé moře jako po suché zemi; když se však o to pokusili Egyptští, byli pohlceni mořem. Vírou jsou nám i přes dané překážky otevřené dveře do všech zaslíbení a nikdo a nic nám to nemůže překazit. Nevzdávej to. Vítězství víry VI. − Židům 11:30 Vírou padly zdi Jericha, když je obcházeli po sedm dní. Vírou se nám nemožné stává možným, ne− schopné schopným. Nevzdávej to. Vítězství víry VII. − Židům 11:31 Vírou nevěstka Rahab nezahynula s nepovol− nými, neboť v pokoji přijala špehy. Vírou a poslušností dnes žijeme v pokoji a smí− řeni, protože jsme uvěřili „dobyvateli“ pravdy a lásky Ježíši Kristu našemu Pánu a Spasiteli.

Jak vznikl Sunshine camp a co je jeho posláním? To se musíme vrátit do 90. let minulého století. Francis Lee, malá ale energická paní, tehdy začala pracovat pro nadnárodní korporace a její náplní práce bylo mimo jiné i setkání a jednání s ministry čínské komunistické vlády. Brzy se Francis (všichni Číňané dostávají druhé jméno − anglické, abychom

si je mohli lépe pamatovat) stala velmi populární osobou v celé Číně. Jednoho krásného dne Francis prožila něco, na co jistě nezapomene. Svým osob− ním způsobem se jí zjevil Kristus a ona mu vydala svůj život. Od té doby nezůstala stejná. Opustila sice nadnárodní korporace, kde si vybudovala slibnou kariéru, a začala pracovat pro humanitární organizace, jako je Červený kříž a CEO Global Ltd. O pár let později přišla čínská vláda ke zvláštnímu závěru. Dle jejích slov je mládež nevychovaná, sprostá, nectí tradice, neváží si rodičů, je příliš ma− terialistická, neví nic o vůdcovství, týmové práci, atd. Ať už jejich zájem o mládež byl skutečně vážný, anebo chtěli jen ovlivnit novou generaci pro komu− nismus, je v tuto chvíli jedno, neboť Bůh si může použít cokoliv k prosazení svých záměrů. A tak se stalo, že jednoho večera již znovuzrozená Francis měla hovor od předsedy vlády. Je to k nevíře, ale první, na koho se čínská vláda obrátila o pomoc v této oblasti, byla křesťanka! A tak spojily své síly před 4 lety Červený kříž v Číně, CEO Global Ltd. a Gateway Ltd. a vytvořily projekt, který byl schválen čínskou vládou. Jednoduše řečeno, organizátoři slíbili dostat do Číny několik set mladých z celého světa, kteří plně splňují představy čínské vlády o morálce, týmové práci, vůdcovství, atd. (všichni byli křesťané). Čínská vláda jim na oplátku pomůže sehnat x−set studentů. A tak dojde na dobu 2 týdnů ke spojení dvou růz− ných skupin: křesťané a Číňané. Byli jsme si vědomi toho, že mezi studenty mohou být agenti jejich tajné policie, ale tento risk jsme všichni podstoupili. Stal jsem se vedoucím jedné skupiny mladíků. Celý projekt stál na tom, že jsme společně sdíleli čas v jedné malé skupině: křesťané i Číňané. Bydleli jsme spolu, vstávali jsme spolu, jedli jsme spolu, naslouchali vyučování a ulehali do postelí spolu. Oni viděli náš život, naše hodnoty a návyky do nejmenších detailů. Nic nešlo skrýt, či zamlčet. Připadal jsem si jako pod rentgenem, avšak naštěstí jediné, co bylo vidět na snímcích, byl Kristus. Z pohodlí vlastního domu jsem byl zvyklý se modlit kdykoliv a kdekoliv. Zde, kdy nás 6 lidí žilo v jediné malé cimře, to bylo nemožné. Docela jsem tím trpěl, protože tento způsob života, který jsme zažívali v Pekingu, byl velmi hektický a totálně nás vyždímal. Pokud jsem měl čas na svou soukromou bohoslužbu 5 minut, tak to bylo moc. Naučil jsem se ale modlit se a chválit Boha ráno ve sprše (nikdo totiž češtině nerozuměl) a také jsem začal své mod− litby psát. Zjistil jsem, že je to naprosto úžasná forma komunikace s Bohem v takových „bojových“ podmínkách. První dny jsem si lámal hlavu tím, jestli mohu Bibli číst veřejně před čínskými kama−

rády. Modlil jsem se za to a jednoho rána jsem se rozhodl číst svou Bibli veřejně na pokoji. A Bůh si to použil. Okamžitě jsem byl dotazován studenty miliónem otázek. To je nejlepší způsob evangelizace! Oni sami se ptali na Krista, můj život s ním, co to pro mne znamená, co je Bible, atd. Najednou jsme jim mohli svědčit, když se ptali oni nás (v Číně je dnes povoleno číst Bibli, modlit se, shromažďovat se, avšak jediné, co je zakázáno, je přesvědčovat lidi na křesťan− skou víru. Proto je nejlepší, když se vás začnou ptát sami). Série otázek bez konce. Až jednoho dne mi řekl Matthew, student ekonomie na pekingské univerzitě, něco, na co se nedá zapomenout: „Vidím na tobě, Davidovi a Jeremym (křesťané, spolubydlící), že žijete s Bohem. Jste úplně jiní. Já sám se setká− vám s kamarády spolustudenty, kteří jsou křesťané a oni jsou úplně stejní jako vy. Proměněni Kristem někde hluboce uvnitř, a navíc nás milujete a přijímáte takové, jací jsme!“. I kdyby toto mělo být to jediné, proč jsem vážil svou cestu do Číny, tak to stálo za to! Dvanáct dnů jsme prožívali společně. Dopoledne i odpoledne jsme měli různá vyučování o lidských hodnotách, týmové práci a kulturních rozdílech. Po jednotlivých lekcích jsme tato vyučování rozebírali v menších skupinách (4 pokoje po 6 lidech). To byl čas diskuze, kterou tolik miluji. Číňané jsou přiro− zeně tiší a nesdílí své emoce, natož své zkušenosti ze života. Naší primární snahou v menší skupině (kmen) bylo vytvořit klima důvěry, na které bychom mohli stavět. Po třech dnech jsme si důvěřovali natolik, že jsme mohli otevřeně hovořit o svých životech. Stal se zázrak, protože Číňanky, které mají „zapovězeno“ jakkoliv projevovat emoce, začaly plakat a vylévat svá srdce. Diskuze se staly diskuzemi ze srdce do srdce. Boží přítomnost bylo skoro hmatatelně cítit. Oni sami se nás vyptávali, jak dané problémy s iden−

musí studovat ty nejlepší univerzity. Aby mohli studovat ty nejlepší univerzity, musí dosaho− vat excelentních výsledků již na střední škole. Jen ty nejlepší univerzity po− skytují stipendia, která jsou tak důležitá pro stu− denty ze zemědělských provincií, jejichž rodiče jsou chudí. A tak nastává v dětství mnoha čínských studentů stav, kdy jsou „zavřeni“ v internátech nad studiem. Když jsem se ptal studentů, co zajímavého si pamatují z dětství, v drtivé většině nepřišla jiná odpověď, než „studium“. Já jsem aspoň s kluky hrával fotbal, rozbíjel okna, atd. Ten tlak na mladé je obrovský, srdce jsou rozervána, očekávání jsou vysoká a případná zklamání jsou velmi hluboká. V Číně není vysoké procento rozvodovosti, procento je vysoké v případě sebevražd. Kdy jindy by měla povstat církev? Kdy jindy bychom měli těmto mladým předat evangelium spasení? Strávili jsme spolu hodně času, modlili jsme se spolu. Při cestě na Survival Island, kde jsme si mimochodem sáhli na dno svých fyzických sil, Čínskou zeď a do Zakázaného města, to Matthew již nevydržel a začal se sdílet, pod jak obrovským tlakem se nachází. Hodně jsme spolu mluvili a modlili se spolu. Bůh nás spojil všechny dohromady. Nikdo z Číňanů během kempu nevydal svůj život Kristu. To ani nebyl náš cíl. Avšak každý z nich se setkal s proměněnými životy, každý z nich nejen že slyšel evangelium, ale viděl ho i v praxi. Všichni byli Bohem dotčeni. Naše životy byly proměněny! Dnes si všichni emailujeme. Otevřeně píšeme o tom, co pro nás Bůh udělal, co zrovna prožíváme. A co více! Všichni se chceme na Sunshine Camp 2008 vrátit a přivést své kamarády! Můj život byl změněn. Prvně jsem se chtěl hned vrátit nejbližším letadlem domů. Bůh ale ví, co dělá, když nás někam posílá.

Poslední den jsme seděli s Francis, která se sdílela o tom, co Pán dělá v jejím životě. A potom řekla: „…nikdy nikoho nepřemlouvám, aby se k nám někdo přidal. Jednoduše se modlím, aby Pán poslal své dělníky na svou žeň, aby povolal ty správné lidi na svou žeň do Číny“. Pochopil jsem, že onoho silvestrovského večera jsem slyšel Francis! Můj život nezůstal stejný, chci se do Číny vrátit příští rok. A pevně doufám, že nebudu sám. Určitě vezmu s sebou svou rodinu včetně dětí. A nejen je, rád bych vzal i tebe. Čína se během 10 let stane skutečnou velmocí, která bude diktovat světu. Dnes je čas přinést evangelium do nejlidnatější země. Čína je otevřená více, než kdykoliv jindy. Proto tě prosím, pros Boha, kde je tvé místo v Jeho plánech. Závěrem bych rád poděkoval všem, kteří za mnou stáli, obzvláště pak své milované ženě a dětem, kteří mě podporovali a modlili se za mne. V neposlední řadě patří velký dík Bohu, který zajistil naprosto vše. Náš syn je epileptik. Záchvaty několikrát denně byly na denním pořádku. Od chvíle, kdy jsem se rozhodl poslechnout Boha a odcestovat do Číny, náš syn neměl ani jeden záchvat. Lékaři potvrdili, že jeho mozek funguje naprosto normálně! Sporty, které byly zakázány, může David vykonávat! David byl epileptik. Děkuji Ti, Bože. Pokud chceš vědět více, koukni na stránky www.gatewaycamp.hk (pokračování příště − 2. denikem)

Co nás čeká... 7.6.2009 Johannes Gerloff Izrael a pohanské národy Shromáždění se koná od 15:00 v Č. Budějovicích (CŽ, Sokolský ostrov 1) Johannes Gerloff je izraelským korespondentem křesťanského mediálního svazu KEM a zpravodajské agentury www.israelnetz.de. Narodil se v roce 1963 v NSR. Vyrůstal v severním Schwarzwaldu. Studoval teologii v Tuebingenu, Vancouveru / Kanada a v Praze. Od roku 1994 žije v Jeruzalémě. Jeho manželka Krista pochází z České republiky. Gorloffovi mají pět dětí. Jsou členy hebrejského mesianskožidovského sboru "Melech HaMelachim" v Jeruzalémě.

titou, morálkou, charakterem, atd. řešíme s Bohem. Nikdy bych si nemyslel, že bychom mohli s mož− nými nástupci komunistické garnitury tak otevřeně hovořit o Bohu a Spasiteli. Mnohá svědectví byla řečena a mnohá srdce byla dotčena. Čínská mládež má více problémů, než se může na první pohled zdát. Jsou pod obrovským tlakem ro− dičů, kteří chtějí, aby se jejich děti dobře vyučily a byly úspěšnější než oni sami. Ten tlak je obrovský. Na straně druhé již v útlém věku opouštějí své rodiče a odcházejí na internáty a podobná zařízení a své rodiče vidí 2x ročně. Paradoxem toho všeho je, že děti, ač jsou od svých rodičů odcizeny, je v mladém věku velmi milují a respektují. Jakmile si vybudují kariéru, ke které jsou mimochodem rodiči tlačeni, nemají na své rodiče čas (také kvůli Mao c´Tongově politice jednoho dítěte v rodině). A tak v Číně na− leznete města bez mladých – opuštěná města, kde lidé staršího věku umírají v zapomnění. Konkurence v možném uplatnění na trhu práce je pro mladé obrovská. Aby dosáhli vysokých postů,

−5−

Slovenský trojboj 3 Kdy: středa 17. 6. − neděle 21. 6. 2009 Ubytování: v soukromí − penzion Shalom Smrečany Program: Západní Tatry, Slovenský Ráj...dle dohody Cena: cca 2000,− (ubyt., doprava, poplatky) Blíže u Roberta Jakše e−mail: [email protected]

▲

▲▲

▲