milost & pravda z p r a v o d a j www.cestazivota.cz
[email protected]
Slovo úvodem Je to vůbec možné? Kamarádka nás pozvala na své divadelní představení do Vodňan. O tomhle „kusu“ už nám mockrát vyprávěla a mě to opravdu lákalo vidět. Přitakávám do telefonu, že: „...ano, určitě se přijedeme podívat. Rádi tě uvidíme...“ Tahle komedie vypráví pravdivý životní příběh ženy, která byla pro svůj velmi osobitý operní zpěv zvána „první dámou klouzavé stupnice“. Když poslouchám skutečný záznam hlasu Florence Foster Jenkinsové (1868−1944) na inter− netu, chvíli sedím s otevřenou pusou. Šok pomalu střídá příval optimismu. Pokud tahle žena mohla zpívat, nahrávat desky a v 76 le− tech beznadějně vyprodat slavnou Carnegie Hall do posledního místa ke stání... tak já mů− žu zpívat taky. ☺ V první chvíli jsem si říkala:Jak mohla být o své výjimečnosti a ta− lentu tak naprosto přesvědčená? Neslyší se? Jak mohla celý život zasvětit něčemu, co se nikdy nenaučila a snad ani neměla předpoklad se naučit? Jenže... Čím víc se o ní dozvídám, tím víc k ní cí− tím obdiv. Jaká neuvěřitelná houževnatost, trpělivost, vytrvalost... odhodlání. S neskutečnou vervou si kousek po kousku plnila svůj sen. Nutí mě to zamyslet se. Víme, co máme dělat, máme i předpoklady, pro− tože nás k tomu Bůh povolal (2.Tim 1:9) a vyba− vil... a my? No, mně se to tedy občas stává, že mám plnou pusu výmluv, že to nejde. Nebo se mi nechce být dostatečně vytrvalá. Někdy mi chybí trpělivost něco dokončit. Ale tahle žena nijak zvlášť vybavená nebyla a přesto dosáhla svého – a to se spoléhala jen sama na sebe. To když nám se nedostává sil, nevíme jak dál, je tu Pán, který je připraven nás posílit (Filip. 4:13) a přispěchá s pomocí v každé situaci (Žalm 46:2). Myslím, že teď, když mě napadnou slova „tohle je nemožné“, vzpomenu si na slavnou sopranistku Flo. Více zvážím, jestli je něco opravdu tak „nemožné“. Jestli to prostě jen nechce víc vytrvalosti. Víc trpěli− vosti, a možná se o něco víc spolehnout na Pána. S Ním totiž není možné neovlivnit své okolí. „...Amen, pravím vám, budete−li mít víru jako zrnko hořčice... nic vám nebude nemožné... Nemožné u lidí je u Boha možné.“ (Mat. 17:20; Luk. 18:27) −x−
Wigglesworth měl velké srdce plné lásky a věrnosti k svému Mistru. Často říkal: "Není Ježíš podivuhod− ný?" Měl však také velké srdce pro své bližní, zvláště chudé a nuzné, pro nemocné a trpící. Jednou nám řekl: "Za vše, čím jsem, vděčím vedle Boha své ženě. Oh, ona byla milá, podivuhodná!" Marie J. Featherstone, kterou mu Bůh vyhlédl za pomocnici, pocházela z dobré metodistické rodiny. Její otec zdědil velkou pozůstalost, která povstala z prodeje alkoholu. Byl však přesvědčen, že špinavý zisk, na kterém lpěly ztracené duše, mu nebude k užit− ku. Rozhodl se, že se nedotkne ani jednoho penny poskvrněných peněz. Jeho dcera následovala zásady svého otce v spravedlnosti a svatosti. Byla vždy bez bázně, když měla projevit své vnitřní přesvědčení. Sedmnáctiletá Marie nebo Polly, jak jí také říkali, přišla do obchodu módním zbožím, aby se naučila umění nasazovat klobouky. Tento druh práce se jí zdál příliš nepatrný, takže po měsíci utekla z rodného města, uprchla ze všech domácích a rodinných ome− zení, aby našla slávu a štěstí v jiném městě. Odešla do Bradfordu. Ale Pán strážil svou služebnici, aby ji ochránil před zlým. Když si hledala v tomto městě noc− leh, stalo se, že právě ve dveřích domu, do kterého chtěla vejít, stál jeden cestující, kterého znala. Řekl: "Oh, slečno Featherstone, nehodí se pro vás bydlet v tomto domě. Nemá dobrou pověst. Vím o lepším bytě pro vás." Přivedl ji pak do zcela bezúhonného domu. V Bradfordu vstoupila Polly do služby u jedné velké rodiny. Jednou večer − právě když byla v centru
j i h o č e s k ý c h
[email protected]
říjen 2009
ročník 9
c í r k v í číslo 10
Já budu v ústech tvých... Bůh se setkal s Mojžíšem u hořícího keře a nařídil mu, aby vyvedl Izrael z otroctví. Řekl svému služeb− níkovi: „Zřetelně jsem viděl trápení svého lidu v Egyptě …proto jsem sestoupil, abych je vytrhl z ruky Egypťanů … Nyní tedy pojď, pošlu tě k faraonovi a ty vyvedeš můj lid, syny Izraele, z Egypta!“ (Ex. 3:7–10). Mojžíš ale Hospodinu odporoval: „Promiň, Pane můj, ale nejsem výřečný člověk – ani dříve, ani teď, když jsi promluvil ke svému služebníku. Vždyť se mi plete jazyk v ústech!“ „Kdo dal člověku ústa?“ odpověděl mu Hospodin. „Kdo může někoho učinit němým nebo hluchým, vidoucím nebo slepým? Kdo jiný než já, Hospodin? Nuže, pojď. Já sám budu při tvých ústech a budu tě učit, co máš říkat.“ (Ex. 4:10–12). Ale Mojžíš tvrdošíjně trval na svém: „Pošli někoho jiného!“ Tady dělá většina Božích pomazaných, spolu s Mojžíšem, chybu. My také omezujeme Boha v této jedné oblasti – ovládání našich úst. Znovu a znovu Bůh dokazoval Mojžíšovi svou moc. Ukázal tomuto bázlivému muži, že dokáže proměnit vodu v krev. Způsobil deset ran, které dopadly na Egyptskou zemi. Rozdělil Rudé moře pouhým pozvednutím Mojžíšovy hole. Přesto nedo− kázal uvěřit, že Bůh „bude v jeho ústech a bude řídit jeho řeč“. Věřil v zázraky, které mohl vidět – ale ne v Boží moc nad svým jazykem! Mojžíš tvrdohlavě prosil: „Promiň, Pane můj; pošli prosím někoho jiného…“ (Ex. 4:13). Boha takový nedostatek víry popudil: „…Tehdy se na něj Hospodin rozhněval…“ (Ex. 4:14). Nakonec učinil kompromis, dovolil, aby Mojžíšovým mluvčím byl jeho bratr Aron: „Budeš k němu mluvit a vkládat mu slova do úst. Já pak budu při tvých i jeho ústech a naučím vás, co máte dělat.“ (Ex. 4:15). Mojžíš měl pocit, že má dost dobrý důvod, aby pochyboval o Božím zaslíbení. Jak dobře věděl o své slabosti! Přiznal, že „mám neobratné rty“ (Ex. 6:12). Nakonec se ukázalo, že právě tohle je ta věc, která mu zabránila vstoupit do zaslíbené země. Nepoddajný jazyk! Zachoval si slabost svých rtů až do své smrti. Žalmista říká: „V duchu ho tehdy tolik rozhořčili, že se unáhlil svými rty.“ (Žalm 106:33). Jak mocné je to dnes pro nás varování! Tady byl veliký Boží muž, muž zázraků a moci, muž, který doopravdy znal Boha. Měl pouze jednu vadu. Ale byla to vada tak veliká, že rozhněvala Boha a vrhla nakonec stín na všechno, co udělal. Je to zaznamená− no k našemu prospěchu. Bůh očekává, že se poučíme z nedostatku Mojžíšovy víry. Není to jen starozákonní pravidlo. Matouš nám říká, že Ježíš vyslal své učedníky jako ovce mezi vlky.
Apoštol víry UČINÍM MU POMOCNICI
v š e c h
Smith Wigglesworth (1859−1947)
města − přitáhly ji zvuky trubek a bubnů do jednoho pouličního shromáždění. V těch dnech byla Armáda spásy ještě novinkou, takže Polly se dívala na lidi s velkým zájmem. Když pouliční shromáždění skončilo, pochodovalo po uli− cích Bradfordu. Polly si Pomyslila: "Kam mohou tito prostí lidé jít?" Z domova věděla, že tohle místo není dobré. Byla však zvědavá. Když se ohlédla napravo i nalevo, jestli ji nevidí někdo známý, šla do toho "strašného" domu a našla si místo nahoře na galerii. Shromáždění začalo. Její zájem se zvýšil, když na− slouchala čistému zpěvu a živým svědectvím nově obrácených. Evangelistka kázala Krista ve velké moci. Mladá dívka na galerii se roztoužila po poznání Ježíše a očišťující moci jeho krve, aby mohla být očištěna od hříchu. Když přišlo pozvání hříšníkům, aby hledali Spasitele, vykonala Polly svou cestu z galerie až k la− vici pokání. Poprvé sama volala k Pánu za odpuštění svých hříchů. Později k ní přiklekla evangelistka a po− máhala jí k zachraňující víře v Pána Ježíše. Když pocítila jistotu, že jsou jí odpuštěny všechny hříchy vyskočila a hlasitě zvolala: "Haleluja, stalo se to!" Wigglesworth, tenkrát ještě mladý muž, byl také přítomen. Pozoroval dívku, jak se modlila a slyšel ji volat: "Haleluja!" Později řekl: "Vypadalo to, jako by nadšení a posvěcení Boží na ní spočinulo od začátku. Byla to pěkná dívka, a když se na ni díval v jejím jednoduchém oděvu a pěkně zformovaném klobouč− ku, shledal, že je roztomilá. Od okamžiku, kdy ji slyšel vydávat svědectví, cítil, že patří jemu. Brzy začalo mezi nimi upřímné přátelství. Nově obrácená byla
Varoval je, aby očekávali odpor, nepřátelství a pro− následování. Ale oni se nebáli, protože spolu s příkazem, aby šířili evangelium, dostali i slib, „že On bude v je− jich ústech…“ „Když vás jim vydají, nestarejte se, jak a co máte říkat. Co máte říci, vám bude dáno v tu chvíli. Nejste to totiž vy, kdo mluví, ale Duch vašeho Otce, který mluví ve vás.“ (Matouš 10:19,20). My nemáme kázat evangelium nebo reagovat na jejich kritiku svými vlastními slovy! Máme zaslíbena nadpřirozená slova moci! Slova Ducha, která vychá− zejí ze rtů řízených Duchem svatým! V Novém zákoně je další senzační případ, kdy byl Duch svatý „v ústech Jeho učedníků.“ O Letnicích „všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.“ (Sk. 2:4). Jinými slovy, Duch svatý převzal kontrolu nad jejich ústy, takže neříkali nic jiného, než to, co chtěl On, aby bylo řečeno. A On chtěl říci pouze jednu věc: „…slyšíme je mluvit našimi jazyky o velikých Božích věcech!…“ (Sk. 2:11). Neznámé jazyky nebyly hlavní událostí Letnic. Spíš to byl ten zázračný pohled na 120 Bohem napl− něných svatých, na kterých bylo patrné, že Bůh je „v jejich ústech.“ Byla to sláva Kristových učedníků, kteří zažívali nadšení, ne z jazyků, ale z Ducha Otce, který mluvil skrze ně. Duch možná mluvil starými nebo novými jazyky, jazyky lidí nebo andělů, známými i neznámými ja− zyky. Ale tohle nebyl smysl Letnic. Ne jazyky, kterými Duch mluvil, ale jak mluvil – používal rty shromáž− děných svatých! Moje srdce volá: „Ať mluví, co uzná za vhodné! Jen ať zažiju božskou slávu poznání, že On řídí můj jazyk!“ To nás přivádí k jádru mého poselství Studujte Nový zákon a uvidíte, že jak Ježíš, tak Jakub předložili k úvaze nemožný stav morálky. Ježíš to předkládá takto: „Jak byste mohli mluvit dobré věci, když jste zlí? Co na srdci, to na jazyku!“ (Mat. 12:34) A takto to říká Jakub: „Chrlí snad pramen ze stej− ného ústí sladkou i hořkou vodu? Může snad… fíkovník plodit olivy anebo vinná réva fíky? Stejně tak solný pramen nevydává sladkou vodu.“ (Jak. 3:11–12). Nemožná podmínka morálky je toto: Opravdová duchovní osoba nemůže mluvit zle! Přesto Jakub trvá na tom, že „jazyk žádný člověk zkrotit neumí. Je to nezvládnutelné zlo, plné smrtel− ného jedu.“ (Jak. 3:8). Nenaznačuje nám, že jazyk má svůj vlastní rozum. Naopak, věděl, že jazyk je řízený srdcem! Mluvil o křesťanech, kteří mají stále žádostivá a začala dělat velké a rychlé pokroky v duchov− ním životě. Prostřednictvím důstojníků Armády spásy se seznámila také s generálem Boothem. Ten jí dal svolení, aby v Armádě spásy působi− la bez toho, že by musela mít obvyklé vzdělání. Pro mladého Wiggleswortha měla Armáda spásy velkou přitažlivost pro svou vynikající službu na záchraně duší. Celým srdcem se vydal její věci. V ní našel uspokojení své žhavé zachra− ňující lásky k těm, kdo ještě nebyli vykoupeni. Cítil radostné zadostiučinění, když viděl změnu mnohých mužů a žen skrze moc evangelia. Vedle toho pro něj měla velkou přitažlivost také přítomnost Polly ve shromážděních. Její svěžest a její schopnosti ve shro− mážděních, uvnitř i venku, na něj dělaly velký dojem. Brzy si důstojníci Armády spásy povšimli, že mezi těmito dvěma se "něco" děje. Směrnice Armády spásy ovšem byly proti spojení důstojníka (neboť Polly udě− lali důstojníkem) − s obyčejným vojínem. Za takového počítali Wiggleswortha, třebaže ve skutečnosti se nestal nikdy členem Armády spásy. Jednou k ní přišel jeden major Armády spásy a ptal se jí, jestli by chtěla jít s ním do Leith ve Skotsku, aby mu pomáhala při začátku nové práce. Souhlasila, sba− lila si zavazadlo, šla s majorem na nádraží a za několik hodin byli ve Skotsku. V prvních dnech působení Armády spásy bylo obecenstvo velmi štědré v přinášení zkažených vajec a staré zeleniny. Dívky z Armády spásy musely být odvážné a obratné, aby se těmto vrhaným střelám vyhnuly. Polly jednou získala modřinu od ohryzku jablka, který jí byl takto prudce darován. Měla líbezný hlas, zpívala a svědčila na ulici.
−1−
C e s t a
ž i v o t a
pro vnitřní potřebu − neprodejné
D. Wilkerson „neobřezaný jazyk“, protože jejich srdce ještě neuvěřilo ve vysvobození. Oni žehnají Bohu, hlasitě Pána chválí, ale stále mluví proti bratru nebo sestře. Jakub říká: „…tak to nemá být…“ Jinými slovy, děje se to, ale není to duchovní. Dokazuje to, že problém je v prameni. Je jasné, že není Božím plánem, aby byl náš jazyk nepoddajný, neukázněný. Není to Jeho záměr, aby nás poskvrňovala naše ústa – nikdy! „Kdokoli by ale svedl… bylo by pro něj lepší, kdy− by mu na krk pověsili veliký mlýnský kámen a utopili ho v mořské hlubině.“ (Mat. 18:6). Nemáme úniku. Řešení pro tento nemožný morální stav je toto: musíš být otáčen, veden! „Když dáme koním do huby udidlo, abychom je zkrotili, můžeme pak ovládat celé jejich tělo. I mohutné lodě hnané prudkým větrem řídí malé kormidlo, kamkoli kormidelník chce.“ (Jak. 3:3,4). Duch svatý nám touží zjevit, že On je koňským udidlem, On je kormidelníkem, který točí kor− midlem naší lodi! Jestliže ještě nevíš, co to znamená mít „udidlo Ducha“ ve svých ústech, stále ještě jsi neovladatelný a neukázněný, pokud jde o tvou řeč. Tvoje Letnice ještě „v plné míře nepřišly.“ Celé měsíce se mi snažil Duch svatý ukázat, jak vážná je to věc. Chci se s vámi sdílet o třech věcech, které na mě zapůsobily. I. Jestliže je nějaké poskvrnění v mém jazyku – celé mé tělo je poskvrněné! „…I jazyk je oheň! Mezi všemi orgány našeho těla představuje jazyk svět zla. Poskvrňuje celé tělo…“ (Jak. 3:6). Neexistuje taková věc jako „uklouznutí jazyka.“ Ani jedno slovo nevyjde ven nevinně. Kristus sám řekl, že naše slova proudí z našich srdcí. Neřekl z po− sledních zbytků těla ústa hovoří, ale „z hojnosti srdce“! To, co říkáme, není náhodné, neúmyslné – ale předvídatelné! Tohle je vážné! Ty a já si můžeme myslet, že jsme plní Boží dobroty a lásky. Můžeme si myslet, že když o někom mluvíme zle, je to neúmyslné. Ale Bůh nám říká, že jsme to řekli proto, že to bylo stále v našem srdci. Jakub říká, že každá hádka, spor, každá závist a nepřejícnost je přímým důsledkem svárlivosti v srdci! Svár je definován jako „bojechtivý nebo svárlivý duch.“ Pomluvy, závist, nejednotnost, hořkost, vzpoura – všechny jsou vyléváním „bojechti− vého ducha.“ A vznikají v našem srdci! Pro věřící vedené Duchem je nemožné, aby mlu− vili cokoliv jiného než dobrotu, milosrdenství
Pokračování na str. 2 Mnohé dveře a okna se otví− raly, mladí lidé poslouchali, a její práce nebyla nadarmo. Bůh podivuhodně žehnal. Po− kud byla Polly v Leithu, měla zvláštní zájem o blaho nově obrácené ženy, která bydlela v 6. poschodí jednoho nájem− ného domu. Muž této ženy se choval jako dobytek a zakázal jí návštěvu shromáždění. Jednou se vrátil z práce a zastihl Polly se svou ženou při modlitbě. Hrozil jí, že nepřestane−li s modlitbou, vyhodí ji násilím. Proto− že v modlitbě pokračovaly, vzal Polly do náruče a snesl ji dolů se schodů. Na každém schodě, který bral, se modlila: Pane, zachraň tohoto muže! Pane, zachraň to− hoto muže! Pane zachraň jeho duši!" Muž divoce nadával a strašně zuřil, ale Polly nakonec prožila radost, když ho slyšela volat o milost, jakmile přišel na poslední schod. Spolu si dole poklekli a na posledním stupni měl "la− vici pokání". Tam jej vedla k Beránku na Golgotě, je− hož krev očišťuje od každého hříchu.
family 1900
Jednoho dne byla obviněna představeným důstoj− níkem, jako by měla zájem o jednoho tamějšího vojína Armády spásy. Když na otázku, týkající se této věci, nemohla přisvědčit, shodli se, že pokleknou. Nyní se mohla jen modlit a modlila se takto: "Pane, ty víš, že tito lidé myslí, že se zajímám o Skoty! Pane, ty víš, že tomu tak není, ty víš, že nemám v úmyslu vdát se za někoho ze Skotska." Když skončila, byli také její soudcové připraveni skončit rozmluvu. Polly věděla, že v Bradfordu byl jeden mladý muž, který ji vnitřně miloval, a ona jej milovala také. Brzy nato se vrátila do Bradfordu a rozvázala své svazky, které měla s Armádou spásy.
Pokračování na str. 2
Já budu v... Pokračování ze str. 1 a spravedlnost. Stejně nemožné, jako kdyby fíkov− ník plodil olivy. Nebo vinná réva fíky. Nebo slaná a čistá voda vytékající ze stejného pramene. Bible neříká, že by ze stejného zdroje měla plynout voda slaná a čistá – říká, že je to nemožné! Tato slova se nás musí zmocnit! Musíme vědět, že nemůžeme chodit v Duchu, být naplněni Duchem, a současně mluvit nesvatá slova. Jinak jsme stále ještě podobní bezbožnému muži, který „…ve špíně se hrabe ničema, na jeho rtech jako by oheň plál.“ (Př.16:27). Ani na chvíli si nemysli, že učedníci na den Letnic mluvili pod vlivem Ducha jen když se dostali do extáze nebo vysokého vzrušení. Ne! Od toho dne mluvili pouze slova, která byla povznášející – posvěcená, svatá, ryzí. Pavel řekl, jak jste se vyučili od Krista, „…odhoďte už svůj dřívější způsob života i to staré já, které je zkažené a plné klamných tužeb… odhoďme tedy lež a každý říkejme jeden druhému pravdu…z vašich úst ať nevychází nic zlého; vaše slova ať jsou dobrá, posilující tam, kde je potřeba, a užitečná těm, kdo je uslyší.“ (Ef. 4:20–29). Pavel neřekl, že neukázněný, nezkrocený jazyk je slabost, kterou se máme snažit přemoci, nebo pomíjivost těla, kterou musíme vydržet. Řekl, že je to neomluvitelné za každé a všech okolností. II. Jednoduše řečeno, bez čistoty nemůže být žádné moci! „Výroky Hospodinovy jsou výroky čisté,v hliněné peci stříbro tavené, sedmkrát tříbené.“ (Žalm 12:7). „Zlé úmysly se Hospodinu hnusí, za čistá považuje slova laskavá.“ (Př.15:26). „Laskavá slova jsou jako plástev medu, jak balzám na duši, celému tělu lék.“ (Př. 16:24). Proč měla Kristova slova takovou moc? Proč lidé říkali: „Mluví jako nemluvil nikdy žádný jiný člověk – s autoritou!“? Protože, podle Jeho vlastního vyznání: „Slova, která vám říkám, neříkám sám od sebe. To Otec, který ve mně přebývá, on působí ty skutky.“ (Jan 14:10). Tato svatá slova jsou součástí dědictví, které Ježíš zanechal svým následovníkům: „Slova, jež jsi mi svěřil, jsem předal jim…“ (Jan 17:8). Nechodíme ve světle této slavné pravdy – Pán není „v našich ústech“ – dokud všichni kolem nás nebudou moci také říci: „Mluví tak, jak nemluví nikdo jiný! Tady jde někdo, kdo promlouvá jen slova, která oslavují Boha!“ Když se poddáme Duchu svatému, On způsobí, že budeme mluvit jen ta slova, která jsou od Otce. Nebude tu žádný boj, žádná zákonická bitva. Vše, co to vyžaduje, je povolné srdce, ochotné nechat se v této záležitosti ukáznit, vycvičit Duchem svatým.
Apoštol víry Pokračování ze str. 1 Připojila se ke sboru, který vedla jedna velmi duchovně cítící paní. Přesto zůstala a byla věrnou přítelkyní Armády spásy, takže často hostila její důstojníky. V té době dostala pozvání k mnohým evan− gelizacím v metodistických sborech. Duch Boží mocně spočíval na její službě, a mnohé duše byly získány pro Krista. Ve dvaadvaceti letech se provdala Polly za našeho Wiggleswortha, který měl tehdy třiadvacet let. V po− zdějších letech o ní vydal takovéto osvědčení: "Byla mi velkou pomocnicí v duchovním životě. Byla vždy podnětem k svatému životu. Viděla, jaký jsem byl nevědomý, a hned mne začala učit správně číst a psát. Žel, nepodařilo se jí naučit mne psát úplně bezvadně." Wigglesworth také dosvědčil o své ženě: "Získávala lidské duše. Povzbuzoval jsem ji, aby pokračovala ve své evangelizační službě, a sám jsem pracoval dále jako klempíř. Tížilo mě srdce pro ty čtvrtě města Bradfordu, kde dosud nebylo shromáždění. Tak jsme začali pracovat v jedné malé budově, kterou jsme si pronajali. Za děti jsme se modlili vždy ještě před jejich naro− zením, aby patřily Bohu. Děti od malička chodily s námi do shromáždění a hlídal jsem je, zatímco moje žena kázala. Já jsem nebyl kazatelem, ale byl jsem vždy v lavici "pokání" a vedl duše ke Kristu. Její práce byla rozhodit sítě, a moje práce byla přinést ryby na břeh. To poslední je právě tak důležité jako to první. Četli jsme určité životopisy, ve kterých spisovatelé svoje hrdiny hojně nabalzamovali medem. V přísloví 25:16 čteme: "Nalezneš−li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho." Při takovém způsobu psaní životopisu je poslední dojem odpor a člověk odkládá knihu po několika kapitolách. Chceme se poctivě snažit, abychom v této knize nepředkládali tolik medu, protože ten, o kterém píšeme, byl právě tak člověkem, jako každý z nás. Nad Bradfordem přešla jednoho roku krutá zima a klempíři měli mnoho práce. Nejen v zimním období,
Nevyznaný hřích znečišťuje jazyk křesťana. Každý služebník nebo věřící, který si ve svém srdci uchová− vá tajný hřích, nemá nic, co by komukoliv řekl! Každé slovo, které promluví, je marné. Slova mohou plynout z podvodné duše a zdát se opravdová, upřímná. Možná znějí zbožně. Mohou být naprosto duchovní. Ale jsou bezvýznamná, jestliže je nádoba nečistá, protože hřích zbaví naše slova veškeré autority. Není to o tom, jak jsou tvá slova inteligentní, nebo jak dobře jsou promluvená nebo působivá. Na čem doopravdy záleží, je to, jak jsou čistá! Pouze čistá slova přinášejí zdraví. Ježíš řekl: „Dobrý člověk vynáší ze svého dobrého pokladu to dobré, zlý člověk vynáší ze zlého pokladu zlé.“ (Mat. 12:35). Tohle je vážné k zamyšlení: každé prázdné slovo bude zaznamenáno pro den Soudu! „Říkám vám ale, že z každého prázdného slova, které lidé řeknou, budou skládat účty v soudný den.“ (Mat. 12:36). Kořen slova prázdné je „nedosahující žádného smyslu, nic nedělající, plané, zbytečné, neužitečné, bezvýsledné, neplodné, irelevantní, nepodstatné.“ Tohle je víc než příležitostné žertování, které my všichni v průběhu dne řekneme. Má to co do činění s neplodným svědčením. Bezvýznamným poraden− stvím. Kázáním, které ničeho nedosáhne. Slova, která neudělají nic, co by pomohlo Božímu království. Bože, pomoz nám, abychom brali tuto záležitost vážně a začali naslouchat svému povídání! Žádám Ducha svatého, aby do mě vložil Boží bázeň ohledně mých úst – mých slov – abych hlídal své rty a mluvil opatrně. Nejen v přítomnosti druhých, ale i soukromě – když jsem úplně sám. Zní to komplikovaně? Zákonicky? Nemožně? Tady je ta dobrá část!
spatřit a zůstat naživu.“ (Ex. 33:20). Izaiáš ho viděl a volal: „To je můj konec…jsem zničený! Starý Izaiáš je mrtvý“ (6:1–3). V tom je klíč – „Vidět Hospodina a zemřít!“ Ať starý člověk vyhoří. Vzdej se. Když Ho uvidíš jako Pána, zemřeš! Ale to je pouze začátek. Odtud vstoupíš do vzkříšeného života! Podívej, jak nádherně byl od té chvíle Hospodin v ústech Izaiáše: „Vtom ke mně přiletěl jeden ze serafů, v ruce žhavý uhlík vzatý kleštěmi z oltáře. Dotkl se mých úst a řekl: „Hle, tento uhlík se dotkl tvých rtů; tvá vina byla odstraněna a tvůj hřích očištěn.“ Potom jsem uslyšel Pánův hlas: „Koho pošlu? Kdo nám půjde?“ „Zde jsem, pošli mě!“ odpověděl jsem. Tehdy řekl: „Jdi a vyřiď…“ (Iz. 6:6–9) Jsme pozváni, abychom zanechali námahy dělat nebo říkat správné věci v naší vlastní moci a síle. Žádá se od nás, abychom vírou zemřeli – vírou byli vzkříšeni – vírou byli svatí a přijatí – a žili a mluvili vírou, jako krví vykoupení svatí. Duch slibuje, že obřeže naše srdce a rty, abychom mohli mluvit slova našeho Otce, jak to činil Kristus. Tohle si dobře zapamatuj: Ani za milion let nemůže Kristus přijít a být v tvých ústech prostřednictvím něčeho, co můžeš udělat ty! Jen pokračuj. Modli se a čiň sliby. Řekni Bohu, že už nebudeš nikdy lhát, nebo pomlouvat, nebo závidět, nebo říkat cokoliv prázdného nebo pošetilého. Umrtvi své tělo. Pro− hlubuj svou disciplínu. Řekni si: „Od teďka bude každé slovo, které řeknu, oslavovat Pána.“ Ale jestli si myslíš, že tě tam dostane síla vůle nebo rozhodnutí, tak jsi odsouzený k neúspěchu a zoufalství. Hraji podle pravidel, jednám čestně – a nefunguje to! Ne! Tisíckrát ne! Jsme očišťováni vírou! Naše lidská vůle musí být usměrněna, abychom mohli poslechnout Jeho slovo.
III. Bůh také touží být v našich ústech! Bůh se chystá pozvednout novou generaci čistých srdcí a neposkvrněných rtů. Aby mohl opět mluvit k světu, musí mít čisté rty. Tak přivádí svůj lid zpět k nádherné vizi Jeho svatosti, která budí až děsivou úctu. Jako Izaiáše. Boží lid si uvědomuje, jak jsme se stali hříšní, jak upadáme, jak neuctivý máme jazyk a jak jsme nedisciplinovaní. „Tehdy jsem zvolal: Běda mi – teď zahynu! Jsem člověk s nečistými rty, žiji uprostřed lidu s nečistými rty, a přitom jsem na vlastní oči spatřil Krále, Hospodina zástupů!“ (Iz. 6:5). Musím přiznat, že jsem opravdově zažil hrůzu, o které Izaiáš mluví. Byl jsem zasažen novou vizí Spasitelova svatého panování! A čím jasnější je vize, tím víc jsem si vědom hříšnosti, která je stále v mém životě – neukázněný jazyk, neobřezané rty. Jestliže svatý Boží prorok jako Izaiáš přiznal, že jeho rty jsou nečisté, kde stojíme ty a já? V nedávných týdnech mě Bůh vzal do své krá− lovské kůlny na dříví a hrozně mi naplácal za příliš časté ukvapené mluvení. Bůh řekl Mojžíšovi: „Žádný člověk mě nemůže
Závěr − Prorocké slovo Po celou dobu, kdy Bůh vléval do mé duše toto poselství, pálila mě v mé mysli potřeba mít obřezané rty a čisté srdce – měl jsem rostoucí pocit, že mě Duch vede do nádherné prorocké pravdy pro tyto poslední dny. Věděl jsem, že to musí být víc než jen lekce o ryzí, neposkvrněné mluvě. Proč nové očištění v našich srdcích a rtech? Proč obnovená vize svatosti v srdci, jazyku, rtech a ústech? Bůh mi ukázal proč. Naše rty jsou stavidlem, propustí, kterou musí Duch plynout! Bůh se chystá obnovit Sion a znovu vystavět Davidův svatostánek. A udělá to mocným přílivem Ducha. Mocná řeka živých vod k uzdra− vení, očištění, a obnově. Tato řeka bude plynout zevnitř Kristova těla tady na zemi – ze srdcí Jeho lidu! Bůh nepotřebuje přivolávat nějakou nezná− mou, mystickou moc. Všechno, co potřebuje, je již k dispozici. Pramen je tu, voda je zde – bezedný oceán. Jen jedna věc zbývá: Duch nemůže plout v neru−
ale také v dalších dvou letech měli mnoho oprav potrubí a jiných škod, způsobených vichřicemi. Wigglesworth se svými dvěma pomocníky byl zaměstnán od rána do večera. V těchto dnech nadměrné práce a v souvislosti s tím přibývající zámožnosti, navštěvoval shromáždění méně často. Jeho srdce ochladlo vůči Bohu. Ale čím bylo chladnější, tím více hořelo srdce jeho ženy pro Boha. Její evangelizační horlivost a modlitební život nikdy neustával. Vedle jejího tichého, svatého křesťanského života a svědectví, tím více vynikala jeho vlažnost, a to ho dráždilo. Jednou večer došlo k výbuchu. Přišla domů ze shromáždění o něco později než jindy a když vkro− čila do domu, poznamenal vztekle: "Já jsem pánem tohoto domu a nedovolím, abys přicházela domů tak pozdě jako dnes!" Polly odpověděla klidně: "Vím, že jsi můj muž, ale mým pánem je Kristus." To jej tak do− hřálo, že ji vyhodil zadním vchodem. Ale zapomněl zavřít přední dveře. Obešla dům a smějíc se, vešla předními dveřmi. Smála se tak, že se musel smát s ní. Tak skončila tato příhoda. Když někteří muži poleví v duchovním životě a upad− nou, bývají jejich ženy kvůli tomu celý den smutné a do− konce podrážděné. Tak tomu nebylo s Polly Wigglesworthovou. Měla radostné srdce, a protože hořela láskou k Pánu Ježíši, předkládala každé jídlo plná humoru a s radostnou myslí. Podařilo se jí, získat svého muže znovu pro Pána. Po dobu těchto měsíců jeho duchovní nestálosti, byla její věrnost obzvláště vy− zkoušena. Byla to její pevnost, kterou jí dal Pán ze své milosti, která jej přenesla přes tuto nebezpečnou dobu a zachránila od strašného duchovního pádu. Hlas Polly Wigglesworthové jako zachránkyně duší zněl široko daleko. Často ji posílali, aby napravila práci, která se nepodařila, nebo šla v evangelizační službě tam, kde jiní nic nepořídili. Byla nejoblíbe− nějším řečníkem ve shromážděních žen, a právě tak byla oblíbena v biblických hodinách pro muže. Neú− navně a horlivě konala doslovně všechny druhy
duchovní práce, při čemž obstarávala svou velkou domácnost. Oba byli velmi pohostinní. Nikdy si ne− stěžovala, ani když nenadále přivedli k jídlu anebo dokonce na několik dnů do domu hosta. V dobách kon− ferencí měla vždy mnoho hostů ve svém domě, avšak nikdy nereptala. Jednou týdně musel Wigglesworth jet za obchodem do města Leeds. V tomto městě bylo shromáždění, kde se zvěstovalo "Boží uzdravování". V těchto uzdravujících shromážděních byla Boží pří− tomnost tak zřejmá a mocná, a Pán uzdravoval tak milostivě nemocné, že Wigglesworth začal vyhledávat ve svém městě nemocné, kterým platil cestu do Leeds, kde se za ně modlili. Zpočátku o tom své ženě neřekl, protože si myslel, že "Boží uzdravování" označí za fana− tismus, tak to v těch dnech činili mnozí lidé. Přece se však brzy dověděla co dělá, a když sama potřebovala uzdravení, provázela jej jednoho dne do Leeds. Tam se za ni modlili modlitbu víry a Pán ji uzdravil. Od té hodiny byla přesvědčena o pravdivosti "Božího uzdra− vování" právě tak jako on sám. Práce v Bradfordu rostla, takže se museli stěhovat vždy do větších místností, až se usídlili ve velké bu− dově na Bowlandově ulici. Zde měli na zadní stěně za kazatelnou velký plakát se slovy Bible: "Já jsem Bůh, kterýž tě uzdravuji", který mohl každý vidět. Během roku mnozí svědčili, že byli skrze tato slova Písma uzdra− veni. Do této misie přišel jeden bratr, jehož Pán podivuhodně vystrojil ke službě uzdravování. Po bohosluž− bách v neděli odpoledne jej pozval Wigglesworth na čaj. Při jednodu− chém jídle položila paní Wigglesworthová tomuto kazateli otázku: "Co byste si myslel o muži, který jiným káže uzdravení, ale sám každý den svého života bere léky?" "Řekl bych, že tento muž nevěří plně svému Pánu," zněla odpověď. Po jídle řekl Wigglesworth tomuto bratru: "Když moje žena mluvila o muži, který jiným káže uzdravení a sám je závislý na lécích, vztahovalo se to na mne. Od svého dětství trpím hemeroidy, takže považuji za nutné brát denně léčivou sůl. Považoval jsem to za neškodný přirozený prostře− dek; věděl jsem, že jinak bych denně krvácel. To by
−2−
šené moci a síle, dokud není všechno připravené. Ústí pramene (to je tam, kde naše tělo proniká do Ducha) musí být bez poskvrny. Žádná čistota – žádný proud! Propust musí být čistá a připravená. Veškerá suť odstraněná. Všechny zátarasy a překážky pryč. Kanály prohloubené. Co je těmi kanály? Posvěcený jazyk, rty a ústa očištěných svatých! Přesně ve chvíli, kdy Duch dokončí toto dílo, nezbude už nic, co by mělo být vykonáno. Nebude nic, na co se vrhnout. Nic… Všechna stlačená síla způsobí, že živé vody „vytrysknou“ vzhůru ve svém vlastním akordu. Bude to „studnice živé vody, tryska− jící…“ V originále „vyskakující.“ Představ si to – gejzír moci Ducha svatého! Duch svatý bude poskakovat v nás. Řeka bude plynout z každého otevřeného zdymadla, propusti. Řeka se bude přidávat k řece, říčka k říčce, potůček k potůč− ku, a vody se budou zvětšovat nade vše, čeho byl člověk svědkem. Potom zažijeme vylití posledních dnů, které Bůh zaslíbil – vylití shůry, které přichází z nás! Otázkou se teď stává: „Mám se modlit za obře− zané rty jen proto, abych byl čistý v den Soudu?“ – nebo: „Chci být kanálem pro toto vylití Ducha Božího v posledních dnech? Chci jít dál než je odpuštění – k prospěšnosti?“ Pro mě je odpověď jasná. Chci, aby Duch svatý „přišel do mých úst“ a připravil mě pro proudem se řinoucí řeku Jeho lásky – plynoucí ze mě ke světu! Kdo se odváží bránit této řece? Kdo se odváží brát tuto záležitost na lehkou váhu? Nepředstavitelný soud by čekal každého, kdo by brzdil tento proud. Odpírat druhým uzdravení, které by mělo tryskat právě z našich rtů. Je to tak důležité, aby z nás vytékal proud Ducha svatého. A nejen pro ostatní. My pijeme z našeho vlastního proudu. Jsou to živé vody i pro nás. Všechno, co potřebujeme, je v této řece: uzdravení, zjevení Krista, duchovní moudrost a poznání, pokoj mysli, naděje, radost – všechno, co je nezbytné k vyprodukování všech druhů ovoce. Jakub řekl: „Chrlí snad pramen ze stejného ústí sladkou i hořkou vodu?“ Ale ty se můžeš zastavit hned u: „Chrlí snad pramen…?“ Vůbec nemůže chrlit – dokud není sejmuté víko. Chceš, aby tvůj pramen měl sejmuté víko? Toužíš po tom, aby z tebe proudil Duch svatý, posvěcující tvá ústa? Podívej, jak je to jednoduché: n Skonči s každým zakořeněným hříchem. n Přejdi do oblasti zbožné úcty. n Vyznej svou slabost a bezmocnost. n Vírou si představ krev Ježíše Krista, jak protéká ústím pramene, propustí, za vrata tvých úst, očišťující a odhazující stranou všechny překážky. Potom – ochutnáš sladkou vodu, která pramení v tobě. Potom – poplyne Duch svatý! Copyright © listopad 1982 by World Challenge mohlo mít za následek infekci. Ale jestli chceš se mnou věřit, chci odložit sůl a důvěřovat svému Bohu. Moje tělo si dlouholetým používáním dávky soli na to zvyk− lo, takže ode dneška až do středy nebude přirozeně fungovat. Chceš stát tyto dny se mnou ve víře? Jinak by vynechání tohoto léku mělo za následek veliké bo− lesti a krvácení." Bratr souhlasil. Od této neděle přestal brát Wigglesworth svou denní dávku soli. Ve středu přišla krize. Při té určité chvíli šel do své koupelny. Tam se pomazal olejem podle Jakuba 5. "Bůh zasáhl," takhle často veřejně svědčil, protože nebyl člověkem s nezdravou ostýchavostí, i když při− šlo na to hovořit o docela přirozených věcech. "Moje vnitřnosti pracují každičký den jako u dítěte. Bůh mne zcela uzdravil. Od tohoto dne funguje všechno zcela správně, bez použití jakéhokoliv prostředku. Zkusil jsem Boha, že stačí na vše." Polly Wigglesworthová milovala svého muže tak, že jej dovedla i pokárat, když nebyl v právu. To bylo dost často. Jak je známo, mnozí muži se zlobí nad jakoukoliv kritikou své ženy, ale Wigglesworth při− jímal její kárání vždy klidně, s úsměvem. Byl jako David, který řekl v Žalmu 141:5 "Nechť mne bije spravedlivý, přijmu to za dobrodiní a nech tresce mne, bude mi to olej nejčistší, kterýž neprorazí mé hlavy." Třebaže jejím připomínkám nevěnoval vždy dost pozornosti, přece nemůže být pochyby, že její napo− mínání mělo velkou důležitost při formování jeho charakteru. Wigglesworth jako klempíř pracoval hodně pro hostinského. Opravoval mu čerpadlo, kterým se čer− palo do sklepa pivo. Pro Polly, která každý den prováděla účetnictví, to byla ohavnost. Věděla, že dělníkům tam nalévali pivo a věděla i to, jaké to mělo pro ně zhoubné účinky. Její námitky získaly převahu, a po nějaké době se rozhodl její muž, s ohledem na své dělníky, že tuto práci u hostinského nebude již dělat. To sice znamenalo pro něho velkou finanční ztrátu, ale přece vytrval při svém rozhodnutí. V Žalmu 127 čteme: "Aj dědictví od Hospodina jsou dítky." Pán jim dal pět dětí, jedno děvče a čtyři chlapce. V roce 1915 odešel jeden jeho chlapec ke svému Pánu. Jeho milující otec ho velmi postrádal. (www.bennieblount.org − text volně ke kopírování)
Pokračování příště
Jídlo jako Boží dar Zemanová Pavla
Zastavte se na chvíli, rozhlédněte se kolem sebe a vnímejte tu krásu, kterou pro nás Pán vytvořil. A jak chutné pokrmy nám dal. Děkujme mu za to, chvalme ho. Žalm 147:1 „Haleluja, je tak dobré Bohu našemu pět žalmy, rozkošná a líbezná je chvála“. Pán Bůh pro nás připravil i nové království, jehož krásu si ani neumíme představit. Chceš žít také v tomto novém království a ne navždy zemřít? Mat. 7:21 „Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích“. Pán Bůh nám dal jasná přikázání, která je nutno dodržovat, abychom měli šanci se do království dostat. Kazatel 12: 13−14 „Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí.Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé.“
Trpíte bolestmi plotének? Zde je dobrý a chutný recept:
W a l d o r f s k ý s a l á t
(Pro 3 osoby)
Na zálivku: 300 g tofu; 75 g bílého jogurtu; 3 lžíce medu; 2 lžíce citrónové šťávy; šťáva z jednoho pomeranče; půl lžičky skořice Na salát: 2 jablka; 2 hrušky; 4 řapíky celeru; půl šálku rozinek; 1 šálek sekaných jader vlašských ořechů Všechny suroviny na zálivku rozmixujeme. Jablka a hrušky omyjeme a nadrobno pokrájíme, nastrouháme celer. Nakrájené ovoce a zeleninu promícháme s rozinkami, vlašskými ořechy a zalijeme zálivkou. Při bolestech plotének je mimo jiné důležitá strava. Odřekněte si maso a uzeniny, které obsahují kyselinu arachidonovou, podporující záněty. Jezte hodně čerstvého ovoce, a to hlavně kyselé druhy (citrony, grepy, kiwi, pomeranče, rybíz, jablka). Jezte ovoce a zeleninu, která obsahuje omega – 3 mastné kyseliny. Najdete je ve fazolích, avokádu, kukuřici, česneku a také v sójových výrobcích.
C u k e t o v é p l a c k y s a n g l i c k o u s l a n i n o u
R a g ú s p o m e r a n č o v o u o m á č k o u
1 cuketa; 1 vejce; 200 g anglické slaniny; 30 g másla; 2 stroužky česneku; 3 polévkové lžíce mléka; 100 g polohrubé mouky; trochu strouhanky na obalení; sůl, pepř podle chuti
(Recept pro 4 osoby)
600 g kuřecích jater; 1 lžíce másla; sůl, pepř; 1 lžíce mleté papriky; 2 šalotky (cibulky); 1 lžíce hnědého cukru; 1/3 bal. zahušť. omáčky na pečení; 300 ml pomerančové šťávy; 1 lžíce olivového oleje; estragon
Postup práce: Oloupanou a omytou cuketu nastrouháme nahrubo a vymačkáme šťávu. Promícháme ji s mlékem, moukou, vejcem, máslem a jemně nakrájenou anglickou slaninou. Dochutíme solí, pepřem a česnekem. Tvoříme placičky, které obalujeme ve strou− hance a na oleji smažíme dorůžova. Podáváme s brambory nebo pečivem a zeleninovým salátem. Cuketa je označována jako přítel buněk a střev. Vitamíny obsažené v cuketě mají podle nejnovějších vědeckých poznatků vliv na geny v našich buněčných jádrech. Bez vitamínů buňky silně omezují metabolismus, což vede k únavě, neklidu, špatné soustředěnosti a k poklesu výkonnosti. Vitamín A posiluje a chrání před volnými radikály a bakteriemi naše trávicí prostředí a tím udržuje zdravou střevní flóru. Vitamín E aktivuje odolnost proti stresu, posiluje mozek a nervy. Slupka cukety obsahuje velké množství karotenu a hořčíku, důležitých pro látkovou přeměnu. Cukety můžeme míchat s červenou paprikou, rajčaty, česnekem a cibulí do salátů.
K o l á č z c u k e t y s č o k o l á d o u 500 g cuket; 300 g cukru krupice; 2 vanilkové cukry; 3 vejce; 250 ml oleje; 400 g polo− hrubé mouky; 100 g strouhaného kokosu; 1 prášek do pečiva; 1 kávová lžička; skořice; čokoládová poleva
Játra omyjeme, osušíme a na− krájíme na malé kousky. Opečeme na rozehřátém másle, vyjmeme, osolíme, opepří− me, ochutíme paprikou a udržujeme teplé. Šalotky pokrájíme na kostky, vložíme do zbylého tuku a zesklovatíme. Poprášíme hnědým cukrem a rychle zkaramelizujeme. Podlijeme pomerančovou šťávou a rozmícháme karamel. Přidáme zahuštěnou omáč− ku a necháme přejít varem. Vložíme játra a podle chuti přisolíme a opepříme. Přidáme estragon a ještě krátce podusíme. Ragú podáváme s bramborovou kaší. A něco o estragonu: Estragon, neboli pelyněk kozalec se vyznačuje výraznou kořenitou vůní. Jeho mírně nahořklá chuť se rozvine teprve při kuchyňském zpracování. Používá se hlavně ve francouzské kuchyni. Nejlepší je čerstvý, ale jen v malém množství. Dává typickou chuť polévkám, omáčkám, těstovinovým specialitám, ale také rybímu a drůbežímu masu a k dochucení marinád a zálivek.
Postup práce: Omytou cuketu oloupeme, podélně rozpůlíme, zbavíme semínek a nahrubo nastrouháme. V míse utřeme cukr, vanilkový cukr s vejcem a olejem. Postupně přidáváme mouku smíchanou s kypřícím práškem do pečiva. Přidáme strouhaný kokos, skořici a nakonec vmícháme nastrouhanou cuketu. Vše důkladně promícháme. Plech s vyšším okrajem vymažeme tukem a vysypeme moukou. Těsto nalijeme na plech a pečeme ve vyhřáté troubě při teplotě 180 °C dorůžova. Necháme vychladnout a polijeme čokoládovou polevou.
DOBROU CHUŤ!
Suché kosti, hejbejte se! IV. Lenka Štrbková krát i v malé kopané. Někteří se na sportoviště ani nedostali, zvláště o tenis byla rvačka až do setmění a na střelnici šly pistole z ruky do ruky.
Rok s rokem se sešel, a tak se 12. září v Kájově opět uskutečnilo sportovní klání Suché kosti, hejbejte se!, tentokrát již čtvrtý ročník.
Novinářka jde po předměstí a všimne si staříka, jak se na houpacím křesle spokojeně nastavuje slunečním pa− prskům. Dostane nápad na sloupek „Žijeme a jíme zdravě“ a jde k němu: "Dobrý den, pane. Nemohla jsem si nevšimnout, jak vypadáte spokojeně. Mohl byste mi pro naše noviny prozradit recept na spokojený dlouhý život?" "Kouřím denně tři dvacky cigaret, za týden vypiju bednu whisky, jím tučná jídla a zásadně necvičím." "To zní opravdu zajímavě. A kolik vám je?" "Jedenatřicet." ☺
Přijde muž do Francouzské restaurace a ob− jedná si půlku jídelního lístku. Když k němu přijde číšník se slovy: "Ráčíte zaplatit?", odpoví: "Berete perly?" "Ano, zajisté." "Tak mi přineste třikrát ústřice a držte mi palce." ☺ Poznámka v deníku miliardáře: Příště, až ti manželka řekne: "Kup čínu", znamená to jídlo! ☺ "Naší specialitou jsou šneci," říká hlavní vrchní hostovi. "Vím," odpoví host, "jeden mě minule obsluhoval!" ☺
Nevšední uctívání 4. − Darlene Zschech Hrálo se opravdu s plným nasazením, někteří podlehli zápasovému tempu natolik, že padli a už se nezvedli. Na své si přišli i nejmenší. Při plnění různých úkolů dokazovali svou zručnost, vytrvalost i odvahu.
Všichni přítomní věděli do čeho jdou, a tak se sportoviště brzy zaplnila. Urputné boje se sváděly ve fotbale, volejbale, tento− Za to je čekala sladká odměna na zemi i ve vzduchu. Zvláštní poděkování patří dospělákům, kteří nelenili a zapojili se do přípravy jednotlivých stanovišť. Díky. O hladovce a mlsouny se staraly sestry u stánku, plnily jejich přání s ochotou a úsměvem. K obědu podávaly srnčí guláš, k večeři u táboráku klobásky a sedlčanské Pepy ke grilování. A co na závěr? Sportu zdar, zdar, zdar a příští rok, dá−li Pán, ještě v hojnějším počtu v Kájově na sportovišti na viděnou.
−3−
Co je to uctívání? A co děláme, když uctíváme? Pravé uctívání, takové, které Bůh vyhle− dává, je popsáno v Janovi 4:23−24 „Ale přichází hodina a již je zde, kdy praví uctívači budou uctívat Otce v duchu a pravdě. Takové totiž Otec hledá, aby ho uctívali. Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v duchu a v pravdě.“ Chápu to tak, že pravé uctívání nastává tehdy, když se duch člověka v uctívání spojí s Božím Duchem. Kdy samotné jádro lidské bytosti miluje Boha a je v Něm ztracené. Pravé uctívání není o zpívání písniček, o velké kapele, velkém chóru. Přestože je hudba úžasným projevem uctívání, není jeho podstatou. Podstatou uctívání je, když něčí srdce s duší a vším co je v ní, se spojí ve zbožné úctě s Božím Duchem. Bez ohledu na to, jak úžasná je hudba, která se hraje, není−li v uctívání zapojeno srdce, je to jen hudba. Píseň z čistého srdce, která touží po Bohu a přestane se soustředit na sebe, je hudbou, která je klíčem k mnoha vítězstvím a potěšuje srdce našeho Krále. Ráda bych se setkala s Matkou Terezou. Ona byla takovou nevšední uctívačkou. Jeden její oblíbená chvalozpěv „Ó, Ježíši, Ježíši,
nejdražší Pane“ je odrazem tlukotu srdce této zbožné ženy. Iz. 43:7,10−11 Každého toho, jenž se nazývá mým jménem, a kterého jsem stvořil ke své slávě... Vy jste moji svědkové, praví Hospodin, a můj slu− žebník, kterého jsem vyvolil, takže můžete vědět, a mně věřit, a rozumět, že já jsem, a že přede mnou nebyl stvořen žádný silný Bůh, a nebude ani po mně. Já, já jsem Hospodin, a není žádného spasitele kromě mne. Pána těší naše uctívání. Když věřící v církvi společně přinášejí Bohu oběť chvály, je v tom skutečná síla. Miluji, když můžeme být společně jako Kristovo tělo v Jeho nádherné přítomnosti. Žid. 10:24−25 Hleďme si jedni druhých, abychom se rozně− covali v lásce a dobrých skutcích, a neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku, ale napomínejme se, a to tím více, čím více vidíte, že se blíží ten den. Potřebujeme se také naučit chválit našeho Krále v soukromí, ve skrytu a zažívat s Ním intimní chvíle jako milovníci Krista. I když jste součástí chválícího týmu, nejslavnější momenty vašeho uctívání by se neměly odehrávat na pódiu, ale tehdy, když jste s Bohem o samotě. (výňatky z Extravagant Worship)
čovala a nasedala na kola. Náš mini tým navštívil dvě vesnice, ale v obou jsme cítili odpor, výsměch, ale také tam byli lidé, kteří chtěli naslouchat. A těm jsme se věnovali. Vzpomínám, že v první vesnici všichni sušili rýži a první, na koho jsme narazili, byl starosta. Říkal jsem si: „ta správná oso− ba, která by měla slyšet evangelium“. Ten místo naslouchání se spíše vysmíval, ale byly tam ženy, které poslouchaly. A těm jsme mohli říct evangelium a dát traktáty.
17.7.2008
Polednímu žáru jsme vždy unikli pobytem v místní jídelně. Bylo to bezpečné a hlavně děti unikly nežá− doucím komplikacím z poledního slun− ce. Odpoledne jsme navštívili druhou vesnici (v plánu bylo na− vštívit dvě vesni− ce denně).
Konečně jsme vyrazili na ko− lech. Viděli jsme sklizeň rýže. Všude byla ma− lá políčka, všu− de se válelo „obilí“, tj. sušila se rýže. Dnes bylo vedro a tak to trvá pouze dva dny vysušit rýži. Čínské vesnice jsou plné rozpadají− cích se domů šedé barvy, jakoby uplá− caných z betonu. Lidé jsou chudí, ale pracují tvrdě.
Náš mini tým tentokráte hlídal kola. Mohli jsme se modlit za zbytek týmu a dali se do rozhovoru s mladí− kem postávajícím opodál.
Náš tým B (B jako Barnabus, Barnabáš byl náš vedoucí) čítající 21 osob se vždy roz− dělil na čtyři menší
Než jsme stačili přejít ke Kristu, musel odjet s otcem domů. Tři mini týmy se vrátili s radostnou zvěstí. Dva mladíci vydali svůj život Kristu! Sláva Pánu. Jestli jsem letěl do Číny jen kvůli tomu, tak to mělo smysl! Druhý mini tým navštívil rodinu, kde manžel byl křesťan a man− želka buddhistka. A s touto ženou mluvili.
týmy, kdy v každém mini týmu byl jeden tlumočník. A pravidelně jeden z těchto mini týmů hlídal kola, na kterých jsme do vesnice přijeli. Další tři mini týmy se rozešly do vesnice sdílet Krista. A tak se vydal náš mini tým.
To druhý mini tým dnes vedl malý Matteus (Brazílie, 7 let). Jakoby přesně věděl, kam v té vesnici má jít. Procházeli úzkými uličkami, až se objevili před domem, kde byla paní s dítětem. Byla tak otevřená. Pozvala mini tým do− mů, kde se s ní mohli sdílet a modlit se! Bůh a děti, to je ta správná kombinace! Odpoledne jsme pře− jeli takový zvláštní most. Bylo to něco mezi mos− tem a hrází a já si vzpo− mněl na to, co jsem vnímal při ranní modlitbě. Věděl jsem, že jede− me správně, na správné místo. Dorazili jsme do vesnice, kde jsme se rozdělili do mini týmu. Náš mini tým navštívil rodinu, která sušila rýži. Stáli jsme před „svatostánkem“, kde obětovali a chválili boha při narození dítěte. Pro mne trochu nepochopitelně věřili v jednoho boha, ale uctívali předky (velmi častý jev). Mohli jsme jim říct evangelium, ale bylo tak těžké najít
mísily různé vůně místních „fastfoodů“, válely se odpadky, úzké uličky zaplnily motorky (obvykle na motorce jezdili 2−3 lidé, ale naskytl se mi pohled na 4 dospělé na jedné motorce), ale hlavně se dalo sehnat oblečení všech různých značek. Lidé na vesnicích řešili jak přežít, a to jim věřím,
Vesničané nikdy předtím neviděli ne−asiata, a proto nebylo těžké navázat kontakt, protože jsme byli jedna velká atrakce pro vesničany, kam turisté moc nejezdí. Obzvláště pak děti na kolech vždy přitahovaly pozornost místních. Našli jsme dvě paní, které si odskočily v polední pauze ve fabrice zpátky domů, aby mohly sušit arašídy a obilí. Nebylo těžké začít rozhovor, ale vždy jsme se modlili, aby nám Pán dal šanci jim sdělit evangelium na straně jedné, na straně druhé je respektovat a ctít takové, jací jsou. Zjistili jsme, že tyto dvě ženy nikdy neslyšely nic o Ježíši! NIKDY, VŮBEC NIC! Mohli jsme jím říct to nejnutnější o Pánu Ježíši. Nechtěli jsme zabrat diskuzí celou jejich polední pauzu, protože musely pracovat na svých políčcích.
Přesto všechno i tato žena, ačkoliv odmítala konvertovat ke křesťanství, uznala, že jim Bůh kvůli manželovi žehná. Jejich sklizeň byla velmi dobrá a zrna rýže byla viditelně větší než u sousedů. Není Bůh úžasný?! Večer jsme ve městě našli hotel. Nebyl to 4* luxus, ale pro unave− né tělo to sta− čilo.
Aspoň jsme jim na rozloučenou dali náramek WWJD (pozn.red.: What Would Jesus Do? − Co by udělal Ježíš?) a dali traktá−
ty. V poledne bylo neuvěřitelné vedro. A večer jsme měli návštěvu. Potkana. Vítej v Číně! Modlitba: Bože, ochraňuj je (nově obrácené), posiluj je, mluv k nim a pomoz jim najít církev.
18.7.2008 Když jsem se ráno modlil, měl jsem takový zvláštní pocit, že Bůh si chce použít děti. A potom jsem vnímal slovo „most“. Říkal jsem si, že v této provincii je hodně řek a mostů a teď najdi ten správný MOST. Oběd jsme měli, jako každý další den, v místní restauraci, jestli se to tak dá nazvat. Místní připravili vše čerstvé – nic z polotovarů, takže BIO ☺. Občas člověk musel zavřít oči, ale hlad je nejlepší kuchař.
Ráno bylo fakt vedro. Jen jsem vyšel z hotelu a mohl jsem si převléct triko. Pro místní ve městě, včetně policistů, nastala atrakce. Skupina 21 lidí, kdy většina měla „něco zvláštního s očima“ a které místní zřejmě nikdy předtím neviděli, se rozcvi−
někoho, kdo by chtěl na− slouchat. Najed− nou se odněkud přihnali další li− dé. Řekl bych, že zájem byl jen povrchní, protože jsme byli atrakcí, ale člověk nikdy neví, co si Bůh může použít. Sdíleli jsme evangelium, darovali DVD a trak− táty. Ostatní mini týmy také našli lidi, kteří byli ochotni naslouchat a sdíleli evangelium. Večer jsem si po− steskl, že mi čínská strava už tolik nesedí a že bych rád něco více „evropského, západ− ního“… Večer jsme vyrazili na noční trh. Všude se
−4−
protože jejich životní úroveň byla hodně tristní a vybavení domečků jako z 19. století; tam se čas zastavil. Přesto bylo možné vidět všechny světové značky na jednom místě. Před odjezdem do Číny jsem machroval, že bych si dal k jídlu psa. A na nočním trhu jsme narazili na restauraci, kde dělali pouze psy. Když jsem viděl ty gurmány, kteří si tam pochutnávali na místní lahůdce, a uvázaná štěňata, přešla mě chuť a rozhodl jsem se chvíli postit. Modlitba: Pane Bože, prosím Tě, dej se jim poznat. Dotkni se jejich srdcí! Pokračování příště
Hle voda... aneb křty 19. září 2009 v Plavu Je asi 10 hodin dopoledne a já jdu nakoupit. Myslím si, že jsem otužilá, ale chvílemi zavane studený větřík, až mi naskočí husí kůže. Soucitně myslím na dnešní křtěnce, kteří polezou do „studené tekoucí“ (jak rád zmiňuje Petr − nejlepší voda pro křest dle starých církevních otců). Ale co, ještě není ten správný čas, může se oteplit, zasvítí sluníčko, stane se zázrak. „Máme vás vyzvednout...?“ ptá se Michal, který míří k církvi nabrat další spolucestující. „Nevím, jak těžkej je ten stan, ale už se chystáme...Kája říkal, že se s vámi setkáme u církve. Tak se uvidíme tam,“ říkám do telefonu. Cestou k církvi sledujeme, kam po− kročila stavba obratiště pro lodě, která už potřetí roste u jezu. Už potřetí se jim podařilo vodou odnesenou stavbu opravit, ale zdá se, že včerejší deštík opět kus stavby odplavil. L Daleko před námi jde Marťa. Míjí nás auto s Jitkou. Chvíli po ní Michal s Máťou, Tomášem a Simčou na palubě. A hele, tady přijíždí Evka... Poměrně rychle jsme zaplnili Michalův devítimístný busík a vyrážíme ke splavu v Plavu. Přijíždíme na plavské parkoviště. Je tu už spoustu dalších lidí. Těch, co se budou křtít, jejich rodičů, přátel... Bleskově stavíme stan, kde se dá pohodlně převléknout do „křtícího“ i suchého oděvu. Fanda roz− tahuje plachtu stanu. Jestli teď ještě silněji zafouká
vítr, jistojistě ho to odnese a on bude „paraglidingovat“ nad Malší. Kája mu pomáhá (a Fanda zůstává pevně nohama na zemi) a přidává se Michal a další... Všichni spolupracují jako mravenečci, takže netrvá dlouho a stan stojí.
Opravdu. Ještě před chvílí bylo zalezlé za mraky a teď začalo svítit a příjemně hřát. Hmmmm, pěkně zařízeno. ☺ Michal jde do studené vody jako první...a čeká. Petr ještě něco říká lidem před sebou. A Michal čeká.... ...a čeká... ☺ A Petr už také sestupuje po schůdcích do vody.
Dohromady je křtě− no 9 lidí. Snažím se fotit jako mnoho ostatních a mám pocit, že křest probíhá neskutečně rychle. „Kdo je tvůj Pán?“ ptá se každého Petr. čtvrt hodiny se vrací zpátky a zdá se, že už se tolik nebojí. Spokojeně vrtí ocáskem a celkem pomalu se proplétá kolem nás.
Jeden po druhém, tváří k nám, hlasitě odpovídá: „Ježíš,“ a zanořuje se pod Petrovou rukou pod hladinu.
Petr začíná z Matouše 28:18−20 Ježíš přistoupil, promluvil k nim a řekl: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Proto jděte, dělejte učedníky ze všech národů; křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa. Amen.“
Snad nejdojemnější je slyšet tu odpověď z úst dětí školou povinných. Všichni mají, jak to napsat, čisté (většinou bílé) odění.
Shrnuje to, co znamená křest a kdo může pokřtěn
Sleduji Jitku, jak ve svém krásném oděvu vchází do vody. Průběh je stejný jako u předchozích. Jitka se vynořuje a září. No vážně. Jakoby se jí z té vody ani nechtělo. Hodilo mě to do roku 90 minulého století.
být. A můžeme začít. Křtěnci se převlékají... a poté nastupují před Petra. Poslední dotaz: „Nerozmysleli jste si to? Je to závažný krok,“ ptá se Petr. Všichni si stojí na svém.
Stála jsem ve vodě před pastorem Jindrou a kolem něj se šířilo takové to nepopsatelné přemáhající „něco“. I tenkrát při tomhle slavném, několikaná− sobném pohřbu hrál Kája na kytaru. I tenkrát kolem chodili lidé, kterým připadalo divné, že se v tuhle dobu koupeme a v šatech. Když na mě Jindra položil ruku (poté, co jsem před svědky odpověděla, že mým Pánem je Ježíš), klesla jsem v kolenou. Slyšela jsem vzdáleně už jen: „Křtím tě ve jm...“ a pohltila mě ta sladká únava... pak už jen cítím, jak mě Danovy ruce (pomocník při křtu) vytlačují nad hladinu a Jindra mi pomáhá ke schodům. Vůbec se mi nechtělo ven. „To je síla,“ říkala jsem si tenkrát, když jsem se snažila „po čtyřech“ vylézt z vody. Skoro každý můj spolukřtěnec byl podobně „opilý“ Duchem svatým. Vůbec jsem nevnímala nízkou teplotu vody. Byl to nezapomenutelný zážitek. Zvláštní pocit... přesně to teď vidím na Jitce. Inu, taková malá, nostalgická vzpomínka. ☺ Stan opět skýtá zázemí všem pokřtěným, aby se mohli obléct do suchého. Nevěřili byste tomu, ale jakmile křty skončily, sluníčko pohaslo. Jako kdyby osvětlovač zavelel: „Končíme, zhasínáme...“ ☺ Bylo to prostě dokonale načasované.
Chválíme Pána za to, co jsme právě viděli a prožívali. Před chvílí Honzík odněkud přivalil asi dvoukilový kámen a zřejmě někdo z dospělých mu zakázal ho házet (jako ty předchozí) do vody.
Jako zázrakem se rozsvítilo sluníčko.
Kája mění stanové kolíky za kytaru a společně chválíme Pána. Zabíráme celou cestu, takže občas se skrze nás prodírají kolemjdoucí. Asi jim připadá hodně divné, jak chceme všichni stanovat v jednom (byť velikém) stanu.
„Ježíš je živý, kámen byl odvalen...“ zpíváme z plných plic. Michal demon− strativně odvaluje a odvrhuje Honzíkův kámen do vody.
Místní pejsci jsou zřejmě šokovaní takovou hustotou cizích lidí na metru čtverečním a odmítají projít. Někteří si své pejsky davem raději pronáší v náručí. ☺
Petr všem pokřtěným žehná a pomalu se sbíráme k odchodu. Balíme stan. Fanda už ví jak na to. Pomáhám mu a za chvíli pomáhají ještě další.
Jeden pejsek se bojí projít. Sbírá všechnu odvahu... a velikou rychlostí probíhá na druhou stranu. Asi za
Nasedáme do aut, někteří na svá kola, a rozjíždíme se do svých domovů. Michal rozvezl posádku busíku a přemýšlíme, že bychom my čtyři možná ještě mohli jet na malý výlet. Jedeme na Hosín (ale to už je jiná kapitola). Zkrátka to bylo nádherné zakončení příjemného dne. − zdes −
Svatý Petr uslyší klepání na nebeskou bránu. Otevře a vidí tam stát muže. Než se ho stačí zeptat, muž zmizí. Po chvíli se klepání ozve znovu. Když svatý Petr otevře, stojí před ním tentýž muž. Chce něco říct, ale vzápětí opět zmizí. Ozve se zaklepání potřetí. „Poslyšte!“ říká svatý Petr. „Vy si ze mě děláte šprťouchlata, nebo co?“ „Ne,“ ozve se muž v dálce, než znovu zmizí: „Oni se mě snaží vzkřísit.“ ☺ Baví se dvě duše v ráji. "Co posledního si pamatuješ, než jsi opustil zemi?" "Byl to hlas mé ženy." "A co říkala?" "Když mě na chvíli pustíš k volantu, budeš úplný anděl." ☺
Na konferenci se sejdou všichni kardinálové. Nejstarší si vezme slovo: "Vážení. Zkontaktovala mě firma Coca−Cola a nabídla naší církvi veliký sponzorský dar, pokud změníme slova 'chléb náš vezdejší' na 'Coca−Cola naše vezdejší '. Tedy se vás ptám, kdy že nám to končí smlouva s pekárna− mi???" ☺ Babička sedí na pláži, kde si její vnouček hraje a plácá bábovičky. Najednou se objeví obrovská vlna, která zalije pláž a když se vrátí zpět do moře, vnouček je pryč. Babička padne na kolena a mo− dlí se: "Ó, Bože, prosím, vrať mi mého vnoučka. Je to tak nevinné stvoření, tak sladký chlapec, tak báječné dítko." Jako zázrakem se přižene další velká vlna a za− nechá na břehu vnoučka i s kyblíčkem a lopatičkou. Babička obrátí oči k nebesům, rozhodí rukama a říká podrážděně: "Měl taky klobouček...!" ☺
Mladý kněz měl před prvním kázáním tré− mu. Starý zkušený kněz mu poradí, ať si dá na kuráž hlt mešního vína. Po kázání jde mla− dý adept do svého pokoje a na dveřích má vzkaz: "Na poprvé docela dobré, snad jen pár připomínek... Radil jsem ti, usrkni si vína, a ne pij ho jako limonádu! Máme 10 přikázání, ne 12. Bylo 12 učedníků, ne 10. Ježíš byl pomazaný, ne zamazaný. Svatá trojice rozhodně nejsou Táta, Junior a Strašidlo. David zabil Goliáše − Nedal mu lekci, na kterou Goliáš do smrti nezapoměl. Svatému kříži se neříká "Velký Téčko". Při poslední večeři, Ježíš řekl: "Jezte, neb toto jest mé tělo." A ne: "Chtěl bych, abyste mě baštili." Ježíš je naším Lékařem, ne Mlékařem. A na závěr se říká Ámen, ne ahóóój!" ☺
−5−
Bohatý muž zemře. Přijde do nebe, položí si hromadu svých zlatých cihel (celoživotní jmění) vedle sebe a zaklepe na bránu. Vrata se otevřou. Anděl se podívá na hromadu zlata a zvědavě se ptá: Proč sem nosíš ty dlažební kostky?“ (Zj 21:21) ☺ Po kázání přijde k faráři kostelník a kárá ho: "Dneska jste to kázání nějak odflákl, pane faráři. Dyť dokonce i já jsem mu rozu− měl!" ☺ Dva faráři po práci sedí v pěkném počasí na lavičce před farou a popíjejí červené víno. "Co myslíte, bratře, dožijeme my se toho, až Vatikán vydá dekret o zrušení celibátu?" "Nevím, bratře, my ještě asi ne, ale naše děti už určitě." ☺
Vyškrtávačka pro děti: škrtni každé 5. (ještě neškrtnuté) písmenko a přenes je do prázdného políčka pod obrázkem. Začni počítat od šipky (políčko se šipkou samo− zřejmě vždycky vynechej) v levém horním rohu a pokračuj ve směru hodinových ručiček. Po vyškrtání všech písmenek si přečti větu.
Málo nebo moc? Sledoval, jak lidé postupně přistupují k po− kladně. Někdo jen vhodil připravenou částku peněz a zase odešel. Někteří velmi zjevně a poma− lu přistupovali, aby si každý stihl dobře spočítat, jak vysokou částku hodlají uvolnit ze své kapsy. (A nutno podotknout, že to skutečně nebyly malé sumy). Pozoroval to všechno, mlčel, ale věděl své. Mezi dárci přichází starší žena. Vypadá, že je jí naprosto jedno, jestli se na ni někdo dívá. Jestli se někdo vysměje jejímu nicotnému daru. Muže sedícího naproti pokladně si snad ani nevšimla. Soustředila se jen na to, že chce Hospodinu právě teď posloužit vším, čím může. Vhodila do pokladny co měla v dlani a chystala se odejít. „Chlapi, pojďte ke mně,“ svolává ten tichý pozorovatel své přátele. Ukáže na starou ženu a říká: „Ona dala víc, než kdokoli z těchto ostatních....celé své živobytí.“ Ženou jako by projel blesk. Jak ten muž ví, kolik vhodila? A jak vůbec ví, že to bylo vše, co měla? Chvíli překvapeně snášela pohled mužů, kterým tato podivná matematika stále nějak nedocházela, a pak se otočila k odchodu. Ještě zaslechla slova mladého muže, který se těm ostatním snažil vysvětlit: „Oni dávají z nadbytku. Ale tato žena dala ze svého nedostatku.“ To musí být prorok od Hospodina, znělo jí v srdci. Těmi slovy jako by její neobyčejný dar docenil sám nebeský Otec. − zdes − Jak se jmenuje „tichý pozorovatel“? Najdeš tento příběh v Bibli? ............................................................................................................
:
V Č. Budějovicích pokračují pouliční evangelizace 20.8.2009 Týden utekl „jako voda v řece Malši u Ma− lého jezu“ a opět tu je čtvrtek a naše evangelizace. Opět přišlo více lidí z našeho sboru, a je to velmi cítit. Moci temna byly z prostoru evangelizace vykázány a evan− gelium tak mohlo znít a působit v srdcích lidí. Robert krásně zpíval, já mluvil /také krásně ☺/, bylo teplo, lidé posedávali, postávali a po− slouchali, podpořil nás i Dan Vyhlídka z CB − díky Dane, atmosféra byla uvolněná, myslím, že to bylo dobré, díky našemu Pánu. Pokud nemáte možnost přijít na místo bojování, tedy se za dopad evangelia na naše město modlete. Velký a silný sbor je nutný pro efektivní práci na změně našeho města. Ve velkém sboru snáze najdeš přítele „své krevní skupiny“, snáze najdeš životního partnera, tvoje víra má větší oporu pro denní bojování, bude tam víc muzikantů, víc slu− žebníků v modlitbě, více pomocníků, růst je Boží plán. Velký sbor je schopný zafinancovat více potřebných činností, velký, silný a zdravý sbor je dobrá a požehnaná věc. Bratři a sestry, bojujme za růst našeho sboru − mezník 300 členů není fantazie, je to Boží zaslíbení, vize a realita. Bez „propoceného
dresu“ to ale nepůjde. Bůh chce, abychom na této vizi spolupracovali s ním. Evangelizace na Sokolském ostrově jsou dobrý začátek, těším se, jak a kam nás povede Duch svatý dál, těším se, až povstane skupina mladých evangelistů, kteří "TO" zase uchopí jinak, těším se až chromí vstanou, hluší a slepí budou uzdraveni, otroctví alkoholu a drog zlomeno, těším se, co pro nás, milý Duchu svatý, připravuješ. Tvoje místo, milá sestro a milý bratře, tvoje místo v tomto díle je prázdné − obsaď je! 27.8.2009 Milé sestry a milí bratři, 27. srpna proběhla naše pravidelná evangelizace na Sokolském ostrově. Jak jsem se dozvěděl od Káji Čapka, skupina modli− tebních bojovníků si evangelizace dala za jedno z hlavních témat svého bojování. Z toho mám oooobrovskou radost, tudy vede cesta k naplnění vize 300, 3000, 30 000...vlastně každé Boží vize. Je správné dávat na Boží dílo ze svého − ať už desátek, nebo i více, proč tedy nevidět desátek našeho města chválící Boha, chceš mi říci, že je to příliš odvážné? A já ti řeknu, že musíme vidět více, než se nám zdá možné. Musíme chtít více, musíme věřit ve "více". Snes všechny nádoby co máš, a já je naplním − to je Boží řeč. Evangelizace byla skvělá už v tom, že jedenáct dospělých (+ mnoho dětí), členů Cesty života zde
bylo a dalo vědět satanovi, že mu v Českých Budějovících začínají problémy... A to je ještě čas prázdnin, kdy mnozí přijít nemohli. Evangelizace nabývají spád a reakce lidí jsou častější a mnohdy i hlasité. A tak nezbylo, než aby Karel Čapek přímo v terénu bojoval s názorem "Vždyť věda dokázala, že Bůh není", aby Kája Zettl roznášel brožurky "Toto byl tvůj život" ...prostě, jdeme dál. Náším cílem je zaplněný Sokolský ostrov, chválící našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Kristova církev nepovstala, aby "vybírala odpadkové koše", ale aby vítězila v tomto světě skrze víru a moc Boží. Naší vizí je, že se lidé budou tlačit, aby byli co nejblíže k místu, kde se Boží vítězství, moc a sláva zjevuje. 10.9.2009 Milé sestry, milí bratři, ve čtvrtek 10.9. se opět konala naše pravidelná hodinka písní a slova na Sokolském ostrově. Protože minulý týden byl Týden ztišení a evangelizace se tedy nekonala, velmi jsem se těšil na pokračování našich vystoupení. Kulisy jsou stejné, ale nemohu se zbavit pocitu, že se "cosi" ve světě, který není vidět, děje. "Probuzení předchází agresivní evangelizace", říká Reinhard Bonnke, ale co to konkretně může
Vi z e j i h o č e s k ý c h s b o r ů C E S TA Ž I V OTA : Kol.1:28−29 Jeho zvěstujeme, když se vší moudro− stí napomínáme a učíme všechny lidi, abychom je mohli přivést před Boha jako dokonalé v Kristu. O to se snažím a zápasím tak, jak on ve mně působí svou silou. (ČEP)
Kol.1:28−29 Kteréhož my zvěstujeme, napomínajíce všelikého člověka a učíce všelikého člověka ve vší mou− drosti, abychom postavili každého člověka dokonalého v Kristu Ježíši. O čež i pracuji, bojuje podle té jeho mocnosti, kteráž dělá ve mně dílo své mocně. (BK 1613)
2. Paral. 7:14 a můj lid, který se nazývá mým jmé− nem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi. (ČEP)
2. Paral. 7:14 A ponižujíce se lid můj, nad nímž jest vzýváno jméno mé, modlili by se, a hledali by tváři mé, a odvrátili by se od cest svých zlých: i já také vyslyším je s nebe, a odpustím hřích jejich, a uzdravím zemi jejich. (BK 1613)
Izajáš 54:2 Rozšiř místo ve svém stanu, ať na− pnou stanové houně tvých příbytků. Nerozpakuj se! Natáhni svá stanová lana a upevni kolíky. (ČEP)
Izajáš 54:2 Rozšiř místo stanu svého, a čalounů příbytků svých roztáhnouti nezbraňuj; natáhni i provazů svých, a kolíky své utvrď. (BK 1613)
−6−
znamenat pro nás, musíme hledat. Návod neexistuje, pouze výzva a poslání /jako že jsme poslaní/... Jestli z evangelizací budou shromáždění hledajících spásu pod širým nebem, jestli nás Pán povede do shromáždění "nových" bratří a sester třeba v neděli dopoledne, a nebo to bude úplně jinak? Nevím, ale chci být připraven... Je tak fajn, že se nemusím trápit tím, zda jsem hoden, schopen a vhodný...Bůh to neřeší, dává mi Kristovu "hodnost, schopnost a vhod− nost"... Takže vás prosím a děkuji za podporu na modlitbách i za vaši přítomnost na evan− gelizacích. Moc nám to pomáhá a bez této pomoci bychom brzy "dojeli"... Jedeme dál!
Za evangelizační tým Vladimír Kocman
R o z p i s s h r o m á ž d ě n í s b o r ů Cesta života jižní Čechy: České Budějovice
Prachatice Agitační středisko Pod Hradbami neděle od 17:00
Český Krumlov,
budova Ambit
neděle od 9:00 modlitební − čtvrtek od 18:30
Sokolský ostrov1, Sokolovna modlitební procházky − (info u M. Kočerové)
modlitební ve sboru − St 18:00 neděle 15:00
Setkání mládeže v Č. Krumlově − sobota 14:00
Tento zpravodaj si vyhrazuje právo nezodpovídat za případné chyby dodané s příspěvky jednotlivých autorů. Děkujeme za pochopení.
