milost & pravda z p r a v o d a j
v š e c h
j i h o č e s k ý c h
www.cestazivota.cz
[email protected] [email protected]
Bůh na tebe nezapomněl Víte, co je to deprese, zažili jste ji někdy? Byli jste tak ustaraní, tak plní úzkosti a zmatku, že jste prožívali noci beze spánku? Byly ve vašem životě časy, kdy jste byli tak sklíčení, tak zneklidnění, že vás nikdo nedokázal utěšit? Byli jste někdy tak na dně, že jste měli chuť to vzdát, přesvědčení, že váš život je naprostá prohra? Nemluvím o fyzickém stavu. Nenarážím na lidi, kteří mají špatnou koordinaci svalů nebo jsou mentálně nemocní. Mluvím o křesťanech, kteří čas od času bo− jují s depresí, která je zasáhne z ničeho nic. Jejich stav nepřichází jen z jediného zdroje, ale z mnoha. Někdy jsou zraňováni ze všech stran, dokud nejsou tak zdrce− ní, že nejsou schopni vidět za hranice svého zoufalství. Pokud to popisuje tebe, potom byl Žalm 77 napsán pro tebe. Jeho smyslem je ukázat ti cestu ven z tvého strachu a úzkosti. Tento žalm napsal muž jménem Azaf, levíta z kněžské linie v Izraeli. Azaf byl také zpěvák a sloužil jako Davidem uznávaný vedoucí pěveckého sboru. Azaf napsal celkem jedenáct žalmů. A ty jsou tak plné spravedlivého vyučování pro Boží lid, že bych tohoto muže nazval laickým kazatelem. Azaf napsal Žalm 77 poté, co se dostal do strašlivého pekla zoufalství. Jeho stav byl tak špatný, že nebyl schopen přijmout útěchu: „Má duše se nenechala utěšit.“ (Žalm 77:3). Tento zbožný muž si tolik zoufal, že nic z toho, co by kdokoliv řekl, ho z tohoto stavu nemohlo dostat. A Azaf sám nebyl schopen říci ani slovo: „Rozrušen jsem, nemohu promluvit.“ (77:5). Ale Azaf byl muž modlitby. Vidíme to ve stejném žalmu, kde dosvědčuje: „Hlas můj k Bohu zněl, když vo− lal jsem, hlas můj k Bohu zněl, aby mě vyslyšel.“ (77:2). Jsem si jistý, že Azaf slyšel Davidovo velice po− dobné svědectví v Žalmu 34:16 „Hospodinovy oči hledí ke spravedlivým, své uši naklání k jejich volání.“ David již dříve v tomto žalmu říká: „Hledal jsem Hospodina a odpověděl mi, ze všech mých obav mě vytáhl… Když chudák volal, Hospodin slyšel, ze všech úzkostí jej zachránil.“ (34:5,7). Nepochybně Azaf slyšel Davida, když vyprávěl svůj příběh, jak musel utéci do Gát, aby se dostal pryč od Saula. David musel v tomto městě předstírat, že je šílencem, aby si uchoval svůj život. Tento Hospo− dinův služebník se v době svého vyhnanství cítil mizerně, měl pocit, že je jen takový ztroskotanec, a volal k Bohu. Hledal ve svém trápení Hospodina, a David svědčí, že byl úplně vysvobozen. Vskutku, Bůh vložil do Davidova srdce píseň.
září 2008
c í r k v í
ročník 8
Je tohle příběh jen jednoho zbožného, zoufalého muže ve Starém zákoně nebo je to příběh společný mnoha modlícím se věřícím dneška? Mohl by snad Azafův příběh popisovat tvůj vlastní duchovní boj? Tady je zbožný, modlící se, věrný muž. Azaf nebyl nějaký smyslný zločinec. Miloval Boží slovo a vyučoval ho ve sboru. Ale teď čelil strašné krizi. Podle nedávného novinového průzkumu odráží Azafův postoj v Žalmu 77 mínění většiny Američanů. Odpovědi ukazují, že většina lidí si myslí, že Bůh slyší modlitby, ale jen málo z těchto lidí věří, že Bůh na jejich modlitby odpovídá. Pravda je, že Azafova zkušenost není pro věřící neobvyklá. Opravdu, líčí přepalující zkoušku, která je podle apoštola Petra společná všem křesťanům:
ž i v o t a
číslo 9 pro vnitřní potřebu − neprodejné
David Wilkerson
V Žalmu 40 David vypráví novou píseň víry svým hudebníkům: Jistě si tato píseň našla cestu do rukou Azafa, vedoucího pěveckého sboru. Žalm slavnostně oznamuje: „Hospodin… uslyšel můj křik. Z vlhké jámy vytáhl mě, z kalné bažiny, mé nohy postavil na pevné skále, mé kroky upevnil.“ (40:2−3). Azaf, jako vedoucí pěveckého sboru národa, zpíval tyto písně o vysvobození a zodpovězených modlit− bách. Sloužil právě těmito pravdami Izraeli, upravoval je a vyprávěl v písni, a vedl pěvecký sbor v jednotném hlasu víry. Faktem je, že ve své vlastní písni uctívání – v Žalmu 78 – Azaf napomíná Izraelce pro jejich nevíru. Kárá je, říká jim, že Bůh neodpověděl jejich modlitby kvůli jejich hříchu: „Pokoušeli Boha v srd− cích svých…Odporovali Bohu se slovy: „Copak Bůh prostře stůl na poušti?...“ Oni však hřešili… a nevěřili jeho zázrakům…Oni však Boha dráždili a pokoušeli, na svědectví Nejvyššího nedbali.“ (viz Žalm 78). Ale teď Azaf čelil svému vlastnímu boji: Bible nám neříká, co bylo příčinou deprese tohoto muže. Všechno, co víme, je, že jeho duše byla tak obtížená, že vůbec nemohl spát: „Oči zamhouřit nedals mi, rozrušen jsem, nemohu promluvit.“ (77:5). V tu chvíli Azaf píše, že byl zklamán Božím mlče− ním: „Pána jsem hledal v den svého soužení… Copak už nadobro zavrhl Panovník? Nebude přívětivý nikdy víc? Skončila jeho láska navždycky? Selhalo zaslíbení navěky? Copak Bůh zapomněl být laskavý? Hněvá se tak, že soucit potlačil?“ (77:3, 8−10). Zdá se, že vedoucí Izraelského pěveckého sboru usoudil: „Bůh neodpovídá na moje modlitby!“
C e s t a
„Milovaní, nedivte se té zkoušce ohněm, jež na vás přišla − není to přece nic divného.“ (1. Petr 4:12). Petr nám dnes říká: „Tvoje zkouška není nic nového. Zažívali ji Boží lidé po staletí.“ Zjistil jsem, že tyto hluboké, temné zkoušky zažívali i velicí kazatelé posledních 200 let. Například Charles Haddon Spurgeon byl známý jako jeden z nejzbož− nějších kazatelů Bible všech dob. Spurgeon byl muž modlitby, který Hospodina hledal neustále. Ale také čelil hlubokým, strašným krizím a depresím. (V těch dnech stav známý jako „trudnomyslnost.“) John Fletcher je další takový Boží služebník, který trpěl velikými depresemi. Nesloužil pod nikým jiným než Johnem Wesleyem, který nazval Fletchera nej− zbožnějším mužem na tváři země. Přítomnost Krista byla ve Fletcherově životě tak mocná, že jeho přátelé často utichli, když vstoupil do místnosti. Tento muž vyzařoval Ducha Kristova. Ale i Fletcher zažíval strašné hlubiny, které popsal Azaf. Strašlivá trudnomyslnost na něj přicházela zničehonic a trápila ho nepřetržitě celé dny. Fletcher snášel strašné zkoušky zoufalství, aniž by pro ně bylo jakékoliv rozumné vysvětlení. Andrew Bonar, zbožný, modlící se pastor devate− náctého století, popisuje, že měl podobné zkušenosti. Napsal do svého deníku tento srdcervoucí zápis: „Zůstávám pozadu v nebeském běhu… Bůh mě již ne− používá k obracení duší, jak to kdysi dělal… Potřebuji osvobodit od stínu strachu, nejistoty… Zdá se, že někteří z mých nejbližších přátel již nemají pochopení pro mé potřeby… Naplňuje mě hanba a zármutek kvůli mé zavrženíhodnosti. Och, co jsem to ztratil! Mé srdce ve mně klesá. Jsem napomínán svatostí, kterou vidím v ostatních… Zdá se, že mezi mnou a Synem spravedl− nosti je mrak. Myslím, že slyším, jak Pán říká: ‚Moc tě teď nepotřebuji…‘“ Zdá se, že každý z těch nesvatějších, nejoddanějších a zbožných služebníků čelil takové době. Všichni popisují, jak jsou zdrceni depresí, melancholií a skleslostí mysli. Jen nemnoho z nich dokázalo vysvětlit, odkud se tento temný mrak vzal. Zřídka se zdálo, že pramení z jediného důvodu, ale spíš byl výsledkem toho, že se kupí jeden malér na druhý. Dokonce ani zbožný, oddaný a věrný apoštol Pavel nebyl k takovým krizím imunní. Napsal Korintským: „Bratři, nechceme, abyste nevěděli o soužení, které na nás dolehlo v Asii tak těžce a nesnesitelně, že jsme už přestali doufat, že přežijeme.“ (2. Kor. 1:8).
Řecké slovo, které Pavel v tomto verši používá pro beznaděj, zoufalství, se překládá jako: „Nerozuměli jsme tomu, byli jsme zoufalí až k smrti.“ Říká zkrátka: „Toužili jsme zemřít, protože jsme nedokázali po− chopit, čím procházíme. Byli jsme nadmíru přetíženi.“ Je těžké si představit, že tato slova přicházejí od Pavla. Kdo věřil Bohu víc než tento nebojácný apoštol? Kdo se postil a modlil víc než Pavel? Kdo měl tolik zodpovězených modliteb? Přesto i u Pavla přišla doba skleslosti a deprese, jakou nikdy nezažil. Co bylo za tím stavem? Někteří bibličtí komentátoři věří, že to byla kombina− ce zkoušek. Mezi nimi byla hluboká, mučivá duševní trýzeň, způsobená lidmi, které Pavel miloval a kteří se později obrátili proti němu. Tito blízcí přátelé nejenže Pavla opustili, ale šířili o něm lži. Očerňovali jeho jméno. Navíc byl Pavel ve zbídačeném stavu kvůli zuřivému násilí. Více než jednou zažil ztrosko− tání. Byla proti němu zosnována ošklivá spiknutí, která usilovala o jeho život. A jako vrchol toho všeho měl Pavel úzkostlivou starost o mnoho církví. Zdálo by se, že je to příliš těžké, aby to unesl jediný člověk. Ale i když všechny tyto věci složíme dohro− mady, stále ještě to nevysvětluje hluboké zoufalství, které Pavel cítil. Napsal: „Octnul jsem se v takových mukách, že jsem nemyslel, že přežiji. Domníval jsem se, že mě to zabije.“ Pavel byl samozřejmě vysvobo− zen. Vyšel z toho vítězně. Ale nikdy nezapomněl na tento strašný čas zoufalství. Mnoho zbožných lidí – oddaných, svatých, modlících se služebníků Ježíše – vědí, o čem je Azafův pláč. Jejich stav není způsob života. Ne, jsou to prostě milovníci Boha, kteří jsou zdrceni, protože Satan přišel jako povodeň. Podobně jako Pavel byli nadmíru přetíženi. Kristus je naším příkladem ve všech věcech, které se týkají života, a tento stav není výjimkou Kristus je dotčen pocity naší slabosti. A i On čelil takové hodině temné zkoušky. Řekl Ondřejovi a Filipovi: „ Jsem teď sevřen úzkostí a co mám říci? `Otče, vysvoboď mě z této chvíle´? Ale proto jsem přišel, pro tuto chvíli.“ (Jan 12:27). Když to Ježíš říkal, stál tváří v tvář Kříži, věděl, že čas jeho smrti je blízko. Řecké slovo pro sevřen úzkostí tu znamená zneklidněn nebo vyveden z rovnováhy. Ježíš čelil nejsilnější zkoušce svého života. Vlastně byla tak hluboká a temná, že později volá: „Bože, proč jsi mě opustil?“ Dokonce řekl těm, kdo ho měli
Pokračování na str. 2
Průměrnost je nepřítelem Naučím vás hebrejsky výbornosti V. zničené během několika dní. Proč mluvím o toaletách? Zvláštní, že? Jen jsem chtěl, abychom na chvíli přemýšleli o výbornosti.
Toto je pátá a poslední část naší sheepmailové série „Průměrnost je nepřítelem výbornosti“. Nedávno jsem si o vý− bornosti přečetl toto: Pět nejdůležitějších faktorů výbornosti: 1. První je lidé 2. Druhý je lidé 3. Třetí je lidé 4. Čtvrtý je lidé 5. A pátý je... lidé Tak často se snažíme najít lepší to nebo ono. Kdybychom jen měli lepší vybavení, větší budovu, větší a lepší něco dalšího, dosáhli bychom výbornosti. Jenže pravdou je, že můžeme začít s tím nejlepším a stejně skončit u průměrnosti. Proč? Protože pravá výbornost bude vždycky záviset na tom, jak se k tomu postaví VŠICHNI zúčastnění. Dám vám příklad, který vidím se neustále opakovat. V Praze je tolik nových obchodních center, moderních, s klimatizací, a na začátku vždycky září čistotou a krásou. Týká se to i toalet. Ale překvapuje mě, za jak krátkou dobu − a občas je to jen otázkou týdnů − jak opotřebovanými a zašpiněnými se právě tato místa stávají. Možná si řeknete „ano, měli by je častěji uklízet!“. To je pravda, ale víte stejně dobře jako já, že kdyby je neuklízeli tak často jako teď, byly by naprosto
Výbornost je záležitostí každého člověka − nejen těch, kdo je uklízí, ale také těch, kdo je používají (a to možná ještě více). Ale protože to není jejich toaleta, můžou se chovat jako že na tom nezáleží. To je právě ten postoj, na který se snažím ukázat, postoj, který buď vystaví nebo zboří kteroukoli organizaci, církev nebo rodinu. A tady je biblický verš, na který jste če− kali… Lukáš 6:31 A jak chcete, aby se lidé chovali k vám, stejně tak se chovejte i vy k nim. (NBK) Průměrnost na sebe nikdy nevezme zod− povědnost za nic jiného, než za svůj život. Výbornost považuje ostatní za tak cenné, jako by byli vlastní. Takže na závěr: Jestli jste členem církve, máte výbornost i ve svých rukou. Pečujte o svou církev a duchovní rodinu, jako by byla vaše vlastní. Buďte dobrým správcem Božích věcí a Boží vize. Buďte lidmi, kteří dosahují výbornosti. Nebeský Otče, vím, že často dělám rozdíl mezi tím, co mi patří a mezi tím, co patří druhým. Ale všechno stejně náleží Tobě. Pomoz mi být výborným správce nejen materiálních věcí, ale všeho, s čím se setká− vám. Pomoz mi být člověkem, který dosahuje výbornosti a vzdává Ti chválu ve všem, co pro Tvé království dělá. Amen. (Jerry Lillard Sheepmail 7/08)
...odvážil se prohlásit Michal Vaněk v neděli 17.8.2008 na začátku shromáždění v Českých Budějovicích. A nutno říct, že tím rozhodně zachytil naši pozornost.
Jsou kázání, která vám i po letech vytanou na mysli, a to jen proto, že kazatel dal důraz na konkrétní slovo, něco vám ukázal nebo prostě nabudil vaši zvědavost. Nezapomenu na Jindrovo kázání z devadesátých let, kdy nám dal vybrat, jestli budeme jako „Enoch“ nebo prostě „lenoch“. Nakreslila jsem si tenkrát do poznámek „odpadávající“ písmenko „L“. Ve slově jde totiž o pouhý rozdíl jednoho písmene, v charakteru jde o dva protipóly. Nezapomenu na Jindrovo kázání o „instantním“ křesťanství v době, kdy jsme byli v Brně na bi− blické škole a vrátili se na skok domů. Budu si navždycky pamatovat, že když chce člověk zažít změnu, posun...nestačí nasypat Boží slovo a pár sušených modliteb do hrnku a zalít horkou vodou. Vezme to čas. Nezapomenu na Kájovo kázání, kdy nás naprosto překvapil svým dalekohledem, který nečekaně vytáhl z kapsy (při kázání o Davi− dově hříchu). Už asi navždycky budu vidět scénu, jak se David znuděně prochází po hradbách (místo aby byl na bojišti se svou armádou) a dalekohledem se dívá na ženu (svého věrného vojáka). Zůstane ve mně varování, že první pohled nic neznamená, ale ten druhý už je hřích − a to není dobré.
−1−
Nezapomenu na Kájovo kázání o tom, že když jsi jednou umřel hříchu, jsi vůči němu prostě mrtvý a nemáš s ním mít nic společného. Na důkaz toho nasypal na kazatelnu trochu zrní a k němu položil drůbeží párek... napjatě jsme sledovali, jestli ta „mrtvá drůbež“ sezobe své oblíbené zrní nebo ne. Nesezobala. Nebyla v křeči, že se jen tak tak drží, aby se do zrní nepustila. Nevyznávala – „jsem mrtvá, jsem mrtvá“. Byla jednoduše mrtvá. Jsme mrtví hříchu, a tak bychom měli vůči hříchu „reagovat“ − netečně (mrtvě). Nezapomenu na Míšovo zásuvkové kázání o do− konalém připojení k Boží moci. Nezapomenu na Petrovo kázání o aerodynamice, kdy dětem (zřejmě) zabavil letadýlko a názorně nám ukazoval, že sama o sobě se ta masa kovu nezdvih− ne, protože tu exi− stují
Pokračování na str. 2
Bůh na tebe...
Pokračování ze str. 1
ukřižovat: „Toto je vaše hodina a vláda temnoty“ (Lukáš 22:53). To je prohlášení Ježíše. Ale Kristus tu v podstatě říká: „Toto je Satanova hodina.“ Období těsně před jeho smrtí bylo momentem, kdy ho nepřítel sužoval. Ďábel shromáždil veškerou svou moc, aby trápil srdce modlícího se, svatého muže. Podobně si i ty můžeš být jistý, že hodina soužení je Satanovo dílo. Hospodin na svůj lid nenakládá tak strašné deprese. Jak to víme? Podobně jako Azaf se modlíme, uctíváme, snažíme se, abychom činili Boží vůli, toužíme po úplném osvobození od moci hříchu. A to je přesně ten druh života, který Satan přichází zničit. Současně si můžeme být jisti, že Bůh dovolil, aby tato hodina přišla, z velice dobrého důvodu. Ježíš řekl svým učedníkům: „Co mám říci? `Otče, vysvoboď mě z této chvíle´?“ (Jan 12:27). Ježíš jim říkal: „Nemohu vám to úplně vysvětlit. Všechno, co vám mohu říci, je, že Bůh dopustil tuto chvíli, tuto hodinu temnoty.“ Myslel sis někdy: „Co mohu říci? Nemám slov, abych vysvětlil, čím procházím. Mám starosti, jsem zneklidněný, ale nedokážu říci proč. Nežádejte vysvětlení. Nedokážu to.“ Co by mohlo být Božím záměrem v takové strašné hodině? Pavel nám ukazuje Boží specifický záměr v našich obtížných, temných časech: „Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého potěšení, který nás potěšuje v každém našem soužení, abychom mohli potěšovat ty, kteří jsou v jakém− koli soužení, tím potěšením, kterým jsme sami potěšeni od Boha. Jak se totiž při nás rozhojňují Kristova utr− pení, tak se skrze Krista rozhojňuje také naše potěšení. Ať už tedy jsme souženi – je to pro vaše potěšení a spa− sení, které se projevuje ve snášení stejných utrpení, která trpíme i my; nebo jsme potěšováni – je to pro vaše potěšení a spasení. A naše naděje o vás je pevná, neboť víme, že jak jste účastníky utrpení, tak i potěšení“ (2. Kor. 1:3–7). Poznáváš tu Boží záměr? Uprostřed našich strádání nás Duch svatý potěšuje. Díky tomu můžeme zase my přinášet útěchu dalším, kteří jsou ztrápení hlu− bokým žalem a strádáním. Tohle je práce Ducha: přinášet útěchu svému lidu prostřednictvím mluvčích, kteří byli testováni. Proto můžeme vědět, že čím je naše vlastní trápení horší, tím se stává Pánovo potěšování v nás ještě mocnější. Na seznamu naší e−mailové pošty jsou dva bratři, jménem Israel a Jesse Martin. Israel je stár 100 let a Jesse 102 roky. Jeden přestal pracovat ve svých 92 letech,
druhý v 97. Oba dva milují Pána a po léta dostávají moje poselství. Tito muži nejsou jen přirození bratři, ale jsou doopravdy „bratři v Pánu“. Oba svědčí o tom, že v důsledku života velikých zkoušek se v nich pro− hloubila radost a vlídnost Ducha. Byli svědky strašlivých pohrom, ke kterým během celého století došlo – velké hospodářské krize, dvou světových válek, děsivého sucha. A během svých dlouhých životů trpěli i osobně. Přesto jsou ve svých 100 letech schopni se smát a prohlašovat mnohem přesvědčivěji než kdy dřív: „Během toho všeho nás Bůh nikdy nenechal padnout, On nás nikdy nezklamal.“ Jejich svědectví poté, co „všechno viděli“, je útěcha Ducha svatého pro zbytek z nás. Co tak trápilo Azafa, že nemohl spát? Azafovým svědectvím bylo: „Volal jsem k Hospo− dinu, modlil jsem se v noci a vím, že mě slyší. Ale nevidím odpovědi na své modlitby.“ Připomeňte si, že vedoucí pěveckého sboru v Izraeli svědčí o Božím charakteru v Žalmu 50:15 − „Volej mě v den svého soužení, vysvobodím tě a ty mě oslavíš.“ Je jasné, že Azaf znal vysvobození skrze modlitbu. Zakusil odpovědi na své přímluvy. Byl věrným služeb− níkem, připomínal ostatním, aby věřili Bohu a neza− rmucovali Ho svou nevírou. Ale teď, když na Azafa přišel duch zoufalství, ho nebyl schopen setřást. Píše: „Na Boha vzpomínám, trápím se, při svém přemítání ztrácím dech.“ (Žalm 77:4). Azaf se potom upamatoval na své minulé zkoušky, jiné těžké časy, kterými byl proveden. Říká: „Připo− mínám si dávné dny, časy, jež dávno minuly. Na svoje písně vzpomínám po nocích…“ (77:6,7). Tento věrný služebník si snažil připomínat, jak Bůh zodpověděl jeho modlitby, a jak potom radostně zpíval o vítězství víry. Ale teď čelí největší zkoušce svého života a je zdrcen fyzicky, duševně a duchovně. Konstatuje: „Stýskal jsem si, neboť toho na mě bylo příliš, než abych to snesl.“ Co bylo Azafovým steskem? Říká: „Copak už nadobro zavrhl Panovník? Nebude přívětivý nikdy víc? Skončila jeho láska navždycky? Selhalo zaslíbení navěky? Copak Bůh zapomněl být laskavý? Hněvá se tak, že soucit potlačil?“ (77:8−10). Azafa tyto otázky trápily, napsal: „To je můj konec.“ (77:10). Ve svém důsledku říkal: „Pro tohle se rmou− tím: Bůh se změnil. Existuje nějaká varianta v Pánu, o kterém jsem si myslel, že Ho znám. Z nějakého dů− vodu změnil svůj postoj ke mně. Připomínám si všechna jeho dřívější vysvobození v mém životě. Ale teď tu pro mě nic není. Bůh už mi zkrátka nepřeje. Cítím, že mě zapudil. Jsem zmatený, ztrápený, přemožený, zdrcený a mám pocit, že Bůh je v této zkoušce daleko ode mě. Vím, že slyší moje modlitby, ale neodpovídá na ně. Pokud mohu říci, Bůh na mě zapomněl. Zřejmě se už nezabývá vysvobozením svého lidu.“
Když přestanou zabírat antibiotika Také máte, ve vašem sboru tolik nemocných? Nemyslím jen na rakoviny a infarkty. Přemýšlím i o obyčejných chřipkách. V našem sboru to většinou začne v září. Lehké pokašlávání a po− smrkávání se postupně mění v chraplavý kašel, který dokáže přeskakovat z jednoho na druhého po celou zimu. Stále je ve shromáždění aspoň deset lidí, kteří prokašlou celé kázání. Všiml jste si toho také, bratře starší? Uvažuji o tom už několik sezón. Léků máme dost, více než kdy v minulosti. Vitamínů a multi− vitamínů jsou plné lékárny i drogerie. A kdo je na čaje a na bylinky, také si přijde na své. Ale ten kašel... Co s tím, bratře, budeme dělat? Stejnou otázku jsem položila letos na jaře kdesi v chalupě na Valašsku při jednom církevním rodinném víkendu. „Bratři, co budeme dělat s tím, že nám děti celou zimu stůňou? Četli jste někdy 5. kapitolu z Jaku− bovy epištoly?“ Shromáždění ztichlo. Byli tam muži, ženy i děti a děti zvedly hlavinky a zvědavě si mě prohlížely, protože rychle rozpoznaly, že mluvím o nich a za ně. Mužům pro změnu hlavy trochu poklesly, ale já se tvářila, že to nevidím a přečetla jsem známou pasáž: „Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemoc− ného, Pán jej pozdvihne a dopustil−li se hříchů, bude mu odpuštěno. Vyznávejte hříchy jeden dru− hému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.“ (Jk 5, 14−16) „Bratři, nevytratilo se nám s církevního života něco velmi důležitého? Nebo, že by nebyl k mání olej?“ zakončila jsem.
M. Frydrychová
Ticho bylo husté, jen ho ukrojit. Dokonce i to nejmenší batolátko vycítilo napětí a přestalo broukat. Pak zvedl hlavu jeden ze starších sboru a podíval se na jiného muže. „Matúši, řekni sestře své svědectví,“ pokynul a hlavu zase sklonil, jako bych byla popravčí s me− čem. „No, já nejsem žádný řečník,“ začal bratr Matúš ze široka. „Ale tohle, o čem mluvíte, se nám letos v zimě opravdu stalo. Kluk šel z nemoci do nemoci. Chřipka, angína, viróza.... týden jakž takž do školy a znovu.....antibiotika na antibiotika. Když měl od vánoc už potřetí čtyřicítku, seděl jsem na jeho posteli s Biblí v ruce. ´Bože, co mám dělat?´ A máte pravdu, sestro, nic jiného než pátou kapitolu Jakubovu jsem neviděl. Zvednu teda telefon a vo− lám... první bratr nebyl doma, druhý, že si na něco takového netroufá a třetí ležel v posteli s chřipkou.“ V sále bylo ticho, že by špendlík bylo slyšet spadnout. Bratři hlavy až na prsou, sestry však pomalu zvedaly tváře a povzbudivě se usmívaly. Asi ten příběh znaly. „Mámo, dones olej, řekl jsem ženě,“ pokračoval zvolna bratr po Valašsku. „No, a pak jsem klekl u postele a celé to děcko jsem mazal od hlavy až k patě. Áááá − brečel jsem. Těch mým hříchů bylo najednou tolik.... Kluk se nejdřív strašně zpotil, ale za hodinu byl bez horečky a věřte nebo nevěřte, od té doby je zdravý jako buk.“ Pár lidí v sále se vysmrkalo, ale věděli jsme, že to nezačíná další viróza. Oči toho ramenatého, podsaditého Valacha se setkaly s mýma a oba jsme je měli ve studánkách. „A tohle nám o několik dní později vyprávěl bratr na staršovstvu,“ promluvil do pohnuté atmosféry bratr starší.
Milovaný, možná nejsi v depresi. Možná se necítíš tak zničeně, jako byl Azaf v této zkoušce. Nepochy− buješ, že Bůh odpovídá na tvoje modlitby, a víš, že na tebe Bůh není naštvaný. Ale stále je tu, někde hluboko uvnitř, zklamání. Jsi nespokojený, protože věci ve tvém životě nefungují tak, jak jsi doufal nebo plánoval. Toto neuspokojení možná přichází v jakémkoliv počtu oblastí, ať už jsou to finance, kariéra, manželství, děti nebo služba. Přesto se zdá, že všude kolem tebe se ostatním daří. Vypadá to, že tvým bratrům a sestrám v Kristu se daří dobře. Teď sis začal říkat: „Jak vůbec projdu touto klesající spirálou? Zdá se, že tu není žádná naděje.“ Jak máme vyjít z těchto strašných období deprese a skleslosti? David se vynořil ze své sestupné spirály písní. A stej− ně tak Azaf. Opravdu, množství zbožných svatých během historie se vynořilo ze své deprese a skleslosti právě tímto způsobem. Písmo ukazuje, že David, Azaf a další starozákonní svatí vyšli ze svých temných časů upamatováním se na Boží věrnost k minulým gene− racím. David píše, že kdykoliv bylo jeho srdce skleslé, „vzpomínám na dny, které minuly, rozjímám o všem, co jsi učinil.“ (Ž 143:5). Azaf dělal totéž: „Budu však vzpomínat, co Hospodin učinil−ano, připomenu tvé dávné zázraky.“ (77:12). Opravdu, Azaf říká, že celý Izrael se „rozpomínal na to, že Bůh byl skála jejich“ (78:35). Je to nádherné požehnání rozpomínat se na všechna naše minulá vysvobození. Deuteronomium nám říká: „Pamatuj na celou tu cestu, kterou tě Hospodin, tvůj Bůh, vedl… Měj se však na pozoru, abys nezapomněl na Hospodina…“ (8:2,11). Ale rozpomínání se na Boží vysvobození bylo víc než jen požehnání pro starozákonní svaté. Byla to nezbytná kázeň. Izraelci vymýšleli všemi možné rituály a obřady, aby se dovo− lali Hospodinova vysvobození ve svých životech. Podobně je dnes církev Ježíše Krista povolána, aby si připomínala Boží minulá vysvobození. Ale my jsme dostali způsob k připomínaní, který je mnohem lepší než ve starozákonních dobách. Víš, od dnů Davida a Azafa Bůh vylil svého Ducha svatého. A Duch svatý teď přebývá v našich lidských tělech. Duch svatý nás nejen potěšuje v našich temných časech. On nás nejen přivádí k tomu, abychom se rozpomínali na Boží věrnost v minulosti. Duch svatý nám také dává porozumět záměru, který je za našimi spalujícími zkouškami. A dělá to proto, aby naše víra neselhala. V životě Azafa vidíme ten rozdíl. Tento oddaný, zbožný muž s námi v Žalmu 77 nesdílí žádné vy− světlení. My prostě nevíme, co v jeho životě způsobilo tuto temnou hodinu. Všechno, co nám mohl říci, bylo: „Tvá cesta, Bože, vedla přes moře, tvá stezka přes vody mohutné.“ (77:20). Azaf dospěl k závěru: „Boží cesty nejsou známé. Nevím, proč dopustil, abych upadnul do této deprese a skleslosti. Pouze se raduji, že mě osvobodil.“
„Nu a my chlapi jsme se najednou našli na zemi na kolenou a naše hlasy byly naráz takový měkký. Pak jsme opravdu vyznávali hříchy, hlavně tvrdá srdce. Trvalo dost dlouho, než jsme se všichni vystřídali. Nakonec jsem dospěli k závěru, že bude moudré koupit flašu oleje....“ Možná vám to, milý bratře starší, zní všechno trochu jako vtip. My znovuzrození křesťané se
Pavlova reakce v Novém zákoně je mnohem odlišnější. Říká nám: „Nám to však Bůh zjevil skrze svého Ducha. Duch totiž zkoumá všechny věci, i Boží hlubokosti“ (1. Kor. 2:10). Potom přidává toto důležité tvrzení: „Boží věci nezná nikdo jiný než Duch Boží“ (2:11). Ve stručnosti říká: „Bez Ducha svatého nelze poznat ani porozumět Božím krokům v našich životech.“ Nemůžeš v plné míře znovu nabýt svou radost, pokoj a klid, dokud jasně neporozumíš, proč Bůh dopustil tvou zkoušku podobnou Jobově My ve svém soužení prostě nikdy nepoznáme Boží pokoj, dokud se Jeho záměr pro nás nestane v našich duších ustálenou pravdou. Musíme pochopit, že naše temná hodina, naše bolestivé testování, bylo Pánem povoleno, měl pro ně svůj vlastní skvělý záměr. Co je tím záměrem? Jednoduše řečeno, budeme středem neuvěřitelného potěšování Duchem svatým. Vyjdeme z našeho ohně očištění a silnější. A dosta− neme službu, která bude dokonce ještě větší než služba největších světově proslulých kazatelů. Co bude tou službou? Je to služba prokázané a dokázané útěchy a ví− tězství pro zraněné lidi. A výsledkem této služby bude, jak napsal Daniel: „Mnozí se vytříbí, zbělí a budou vyzkou− šeni. Svévolníci budou jednat svévolně; žádný svévolník se nepoučí, ale prozíraví se poučí.“ (Daniel 12:10). Jak neuvěřitelné máme povolání! Snášíme veliké zkoušky, abychom se stali Božíma utěšujícíma rukama pro jiné. Před dvěma roky ztratila moje dcera Debbie a její manžel Roger svou dvanáctiletou dcerku Tiffany, měla rakovinu mozku. Znám muka, kterými procházeli, noci, kdy si říkali: „Jaký k tomu může mít Bůh při− jatelný důvod?“ Před nějakým časem byla Debbie v nákupním středisku a viděla tam sedět ženu, které se po tváři kutálely slzy. Debbie se zeptala: „Mohu vám vůbec nějak pomoci?“ Ta žena odpověděla: „Nikdy nemůžete pochopit, čím procházím.“ Nakonec Debbie ženu přiměla, aby ji o své bolesti vyprávěla. Žena vysvět− lovala: „Ztratila jsem dítě kvůli rakovině.“ V tu chvíli sestoupila nebeská něžnost. Debbie ženu objala útěšnými pažemi. A jak se moje dcera sdílela se svým vlastním příběhem, obě ženy nalezly míru Boží uzdravující lásky. Drahý svatý, Bůh na tebe ve tvé hluboké, temné zkoušce nezapomněl. Zanechám vás s tímto povzbu− zením od žalmisty: „Ano, prověřil jsi nás, Bože, tříbil jsi nás jak stříbro nejčistší. Zavedl jsi nás do lovcovi sítě, na naše bedra jsi vložil trápení. Člověku nastavil jsi naše hlavy, ohněm i vodou prošli jsme, než jsi nás vyvedl ke svobodě… Bůh mě však vyslyšel a popřál sluchu mé modlitbě! Bůh ať je požehnán – mou prosbu neodmítl, svou lásku mi neodňal!“ (Ž 66:10–12,19,20). Copyright © 2005 by World Challenge
často varujeme: homeopatii NE, akupunkturu NE, léčitele NE. A máme pravdu. Jakémukoliv čarování máme říkat NE. Ale co nabízíme svým ovečkám, když antibiotika přesta− nou zabírat? A přece Boží slovo je tak praktické. Potřebujeme jen bratry ve víře starší, trochu oleje a modlitbu. A co když to nezabere? Nu, potom už nám skutečně nezbývá nic jiného než vyznávat hříchy. (z textů na www.twr.cz)
Naučím vás hebrejsky Pokračování ze str. 1 nějaké zákony. Ale i gravitace se dá překonat, když uděláš přesně to, co máš. Sám se z přitažlivosti zákona dědičného hříchu nedostaneš, neodlepíš se, ale je tu moc Jednoho, která ti pomůže se „odlepit“. „Nemožnééé...“ už si asi nikdo z nás nevybaví jinak, než v Petrově podání, a každý, kdo to jen jednou slyšel, ví... ☺ A jsou další a další kázání, která v člověku utkví prostě jen proto, že kazatel si tě nějakým způsobem zaháčkoval. Michal Vaněk nás nakonec naučil jen 4 slova, ale rozhodně to zabralo. Poslouchala jsem (a po− slušně opakovala) hebrejská slova, která měla pro některé i léčebný účinek, protože jejich správné vyslovení výborně uvolnilo krk (zevnitř). ☺ Netřeba přepisovat celé kázání, poslechněte si ho na webu, protože pak už pro vás nikdy nebude stejným verš z Jeremiáše 29:11 „Nebo já nejlépe znám myšlení, kteráž myslím o vás, dí Hospodin, myšlení o pokoji, a ne o trápení, abych učinil vašemu očekávání konec přežádostivý.“ (Bible kralická je Michalův zřejmě nej− používanější překlad.)
−2−
A tak snad ještě dodejme (ve stejném duchu)... A pomniž, že jest tobě zapovězeno Vaňkem Michalem přemyšlovati o všelikém díle zlém i vě− cech zlých. Ale přemyšlovati a očekávati budeš toliko DOBRÝCH věcí neb Hospodin dobrým jest a stínu v něm nižádného není!!! „Rád bych poděkoval za vaše pozvání,“ uvedl se Michal, „jenže ve skutečnosti jsem se pozval sám... byli jsme tady kousek na dovolené...“ A já k tomu mohu říct jen jedno, nechť více takových kazatelů tráví svou dovolenou v jižních Čechách.
☺
− zdes −
Jídlo jako Boží dar 1.Korintským 11,29: „Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení“.
K r ů t í m a s o n a k a r i
Být tělesně živý znamená být ve spojení se svým tělem. Tělesně zemřít znamená, že se oddělíme od svého pozemského těla. Po Adamovi jsme také zdědili schopnost duchovního života. Adam zhřešil a jeho spojení s Bohem bylo přerušeno. Apoštol Pavel ve 2. Korintským 4,16 napsal: „I když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme“. Pavel má na mysli duchovní život věřícího, který nestárne ani nechátrá jako naše vnější tělo. Být duchovně živý znamená, že naše duše či duch je ve spojení s Bohem. Pro křesťana duchovní život znamená spojení s Bohem prostřednictvím bytí v Kristu.
Na olivovém oleji osmahnete cibuli a pórek, maso omyjte, nakrájejte na větší kousky, osolte a obalte v solamylu. Maso vložte k cibuli a pórku, přidejte kari, ore− gano a 5 minut opékejte. Pak vlijte pivo a ještě 10 minut nechte na pánvi opékat. Podávejte s rýží nebo opečenými bram− borami.
Nezapomínejte, že „Život je vždycky víc než pokrm a tělo než oděv“. (Lukáš 12,23).
F a r f a l l e s p l í s ň o v ý m s ý r e m
Jednoduché, rychlé a moc dobré ! (Pro 4 osoby)
D o b r o u c h u ť a m n o h o ú s p ě c h ů
Čerstvá i sušená bazalka dodává pokrmům svěží a pikantní chuť. Existuje řada odrůd, lišících se vůní a chutí, barvou i velikostí listů. Obsahuje hlavně silici, třísloviny a hodnotné flavonoidy, které zpevňují cévy. Zbavuje tělo odpadových látek a povzbuzuje trávení tuků, blahodárně působí při nervozitě, nespavosti a migréně. Bazalku lze krátkodobě uskladnit v mikrotenovém sáčku v chladničce, dlouhodobě nakládáním do octa nebo oleje. Sušená se skladuje na tmavém místě. Čerstvá se používá k ochucení salátů, zeleninových a masových polévek, bylinkové a rajské omáčky, sušená při přípravě masa, zejména vepřového a drůbežího. (Pro 4 osoby)
1 bal. mraženého špenátu; 350 g mraženého listové− ho těsta; 1 stroužek česneku; 2 cibule; 200 g rajčat; 1 lžíce másla; sůl; pepř; 2 lžíce zakysané smetany; 2 lžíce piniových oříšků nebo mandlových lupínků; 150 g sýra na strouhání Troubu vyhřejeme na 180°C. Špenát necháme rozmrazit, odstálou vodu vylijeme. Česnek a cibuli nadrobno rozkrájíme, rajčata omyjeme a nakrájíme na stejně velké plátky. V pánvi rozehřejeme máslo a zesklovatíme na něm cibuli a česnek. Přidáme špenát a asi 5 minut opékáme. Podle chuti osolíme, opepříme a vmícháme smetanu. Na pomoučeném vále rozválíme listové těsto na velikost koláčové formy o průměru 26 cm. Těsto vložíme do vymazané formy a vytvarujeme okraj. Na těsto rozprostřeme špenát a na něj poklademe rajčatové plátky. Navrch nastrouháme sýr, posypeme oříšky nebo lupínky a pečeme 15 – 30 minut. Špenát patří mezi nejcennější druh zeleniny u nás. Pochází z Afghánistánu. Je vysoce bohatý na vitamín A (růstový vitamín ), který chrání před volnými radikály. Obsahuje také vitamíny skupiny B, jež jsou významné pro metabolismus. Podíl biotinu je důležitý pro hezkou pleť, vlasy, nehty a dobrou hladinu cukru. Vitamín C podporuje dobré vidění, činnost srdce a duševní svěžest. Čerstvý špenát vaříme nepřikrytý ve větším množství osolené vody, scedíme, drobně posekáme, umeleme. Špenát obsahuje velkou koncentraci minerálních látek a stopových prvků. Měli bychom ho konzumovat v menších porcích. V důsledku nadměrného obsahu dusičnanů špenát nejíme víckrát než dvakrát týdně. Ale to zřejmě nikomu nehrozí.
R y b í z o v ý k o l á č s p u d i n k e m 250 g moučkového cukru; 250 g polohrubé mouky; 100 ml vody; 100 ml oleje; 0,5 prášku do pečiva; 1 vanilkový cukr; strouhaná citronová kůra;3 žloutky; sníh ze 3 bílků Náplň: 0,5 kg čerstvého rybízu nebo jiného drobného ovoce (mně zbyl rybíz); 750 ml vody okyse−lené šťávou z půlky citronu a oslazené podle chuti; 2 malinové pudinky Sypké přísady v míse promíchejte a přidejte žloutky, vodu a olej. Nakonec zlehka vmíchejte sníh. Těsto nalijte na vymazaný a hrubou moukou vysypaný plech a pečte při 180°C asi 15 – 20 minut. Mezitím uvařte ze sladkokyselé vody a obou prášků pudink. Na vychladlou placku rozložte rybíz, zalijte je pudinkem a nechte v chladu ztuhnout. D o p o r u č u j i ! (Asi na litr nápoje)
Hrst máty na půl litru vody; 2 limetky; 0,25 l zeleného čaje; 2 lžíce medu; 0,25 l ja− blkového džusu (můžeme zředit s vodou); kostky ledu; Hrst dobře oprané máty přelijte půl litrem uvařené vody, nechte odstát asi 10 minut, nechte vychladnout, oslaďte medem, přilijte zelený čaj (nesmí se vyluhovat déle než 2 minuty), jablkový džus, šťávu z limetky, vložte na kostičky nakrájenou limetku a poté vychlaďte kostkami ledu. Nápoj je výborný, když je dobře vychlazený.
Péťa se soustavně špatně učí, samé čtyřky, ba i pětky. Otec mu vyhrožuje: „Péťo, když se budeš špatně učit, dám tě do křesťanské školy. Tam už si s tebou poradí.“ Péťa ale dál nosí čtyřkya pětky. Otec ho po půlroce přehlásil do křesťanské školy. A tu zázrak! Péťa začal najednou nosit dvojky a dokonce i jedničky. Hrdý otec se nestačí divit a ptá se syna, co se stalo.
Neboť kdož chce milovati život, a viděti dny dobré, zkrocujž jazyk svůj od zlého, a ústa jeho ať nemluví lsti. (1. Pt. 3:10)
"Víš tati, vejdeš do školy a hned u šatny chlap na kříži. Jdeš po chodbě, tam chlap na kříži. Vejdeš do třídy, tam chlap na kříži. Tati, tam se ti fakt s nikým dloho nepářou!“ Jeden muž byl pozván... na konferenci do Tokia. Protože věděl, že je dobrý řečník, byl velice překvapen, když jeho projev nesklidil žádný potlesk, přestože byl protkán jemným vtipem i brilantními narážkami. Po něm přišel k mikrofonu nějaký mladý Japonec, který celkem nezúčastněně něco odříkal a celý sál povstal v ohromném aplausu. Muž jen pokrčil rameny nad nespravedlivým osudem a veden společenskou slušností, začal tleskat taky. Předseda konference se k němu naklonil a povídá: "Teď nemůžete tleskat." "Proč ne? Jeho řeč musela být skvělá, podle těch reakcí." "Ne, pane, netleskejte. On jen tlumočil váš projev."
☺
Přísloví 3:24 Tři nejnebezpečnější lidé na světě: 1. Programátor, který drží v ruce pájku. 2. Technik, který dělá změnu v programu. 3. Uživatel, který dostal nápad. ☺ Vězeňský kaplan srdečně promlouvá k recidivistovi, který už potřetí vyloupil pokladnu: "Můj synu, až se dostaneš na svo− bodu, rád ti pomohu." "Moc vám děkuji za nabídku, důstojnosti," povídá vězeň. "Ale na to musí bejt člověk fakt fachman."
Na moři vypukla bouře, vichr burácel, vlny se vzdouvaly a loďka se zmítala jako skořápka. Všichni na lodi se modlili, každý svým způsobem, jen jeden muž seděl s rukama v kapsách a mlčel. „Proč se nemod− líš? Je ti jedno, že zahyneme?“ udeřili na něho. „Neumím se modlit,“ omlouval se, „jsem bez vyznání.“ „Tak se přidej k někomu z ostatních,“ říkali. „Ale ke komu?“ ptal se bezradně. Když dám jednomu přednost, jiných se to dotkne.“ „Dělej tedy něco, co mají všechny církve společné.“ Zamyslel se, sundal klobouk a udělal sbírku.
☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺
Těstoviny uvaříme podle návodu, scedíme, necháme okapat. Cibuli a česnek jemně posekáme, mrkev oloupeme, omyjeme a na− krájíme na tenké plátky. Bazalku omyjeme, osušíme, několik lístků odložíme stranou a zbytek pokrájíme na nudličky. Cibuli, česnek a mrkev osmah− neme na rozehřátém oleji asi 3 minuty. Přilijeme mléko a sýr v něm rozpustíme. Podle chuti osolíme a opepříme. Přidáme nakrájenou bazalku a ještě krátce ohřejeme. Sýrovou omáčku promícháme s vařenými těstovinami.
K o l á č s e š p e n á t e m a r a j č a t y
p ř i v a ř e n í !
☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺
400 g farfalle (motýlků); 2 cibule; 2 stroužky česneku; 300 g mrkve; hrst pokrájené bazalky; 2 lžíce slunečni− cového oleje; 500 ml mléka; 250 g nivy; pepř; sůl;
M á t o v ý n á p o j
(Pro 4 osoby)
750 g krůtích prsou; 1 pórek; sůl; kari; oregano; olivový olej; solamyl; 1 menší cibule; 2 dl piva
☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺
Zemanová Pavla
Máta je bylina lehce nahořklá, která působí blahodárně na náš organismus. Třísloviny v ní obsažené působí preventivně proti chorobám žaludku, střev a žlučníku, silice s hlavní složkou mentolem posiluje imunitní systém. Tlumí křeče, zmírňuje nadýmání, povzbuzuje vylučování trávicích šťáv a působí protizánětlivě.
☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺
−3−
Známe se?
Eliška Plchová
A co večerní pohádky pro děti? Snažím se jim každý večer přečíst příběh z dětské Bible a pak to s nimi rozebrat a za− myslet se nad ním. Pohádky jsem vyprávěla, když byly menší.
SIMONA LASZÁKOVÁ
Užíváš si čas ve svojí kuchyni? Po pravdě řečeno, nejsem žádná velká kuchařka. Vařím ráda, o víkendu svým zlatíč− kům upeču, ale nějaké experi− menty nebo podobně – to ne.
CESTA ŽIVOTA Č. Budějovice
Bydliště: „na Vltavě“ Povolání: prodavačka v Lidovce Oči: zeleno−hnědé Vlasy: plavý melír Manžel: Jaroslav Děti: Daniel (10), Klárka (7) Maminka: naše milá Vlastička Rálišová Oblíbené jídlo: nemám, jsem vděčný strávník
Od koho jsi se dozvěděla o Ježíši? Byly jsme s maminkou v Písku prodávat její sestřenici na trhu (měsíční kameny, vlta− víny, horoskopy a různé okultní věci), když nás uviděla Lucka Masnerová, a hned jí došlo, že potřebujeme o Ježíši slyšet, a nejen to. Od toho setkání uplynula dlouhá doba, než jsem svůj život naplno vydala Ježíši. Bylo to až po tom, co jsi se vdala? Ano, bylo to dokonce až po narození dcery Klárky, kdy jsem prožívala hodně těžké období a konečně pochopila, že bez Boha to nezvládnu. Do té doby, i když jsem věděla o JEŽÍŠI i o tom jak bych měla žít, stále jsem byla jednou nohou ve světě. Děkuji Bohu, že to se mnou nevzdal!
Jaké máš záliby, koníčky? Ráda čtu, jezdím na kole nebo se snažím cvičit. Na zbytek mi nezbývá čas, jelikož jsem celý den v práci, když dorazím domu, čeká mě rodina a s ní spojené povinnosti. Jsem ráda, že najdu čas na modlitbu a čtení Bible. Takže vlastně i rodina a s ní strávený čas.
Máš oblíbenou knihu nebo verš v Bibli? Určitě Žalmy, a teď, kdy už delší dobu bojuji s trápením ve svém životě, jim přicházím víc a víc na chuť. A verš Izajáš 53:5 „Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni“, který jsem dostala jako zaslíbení od Pána v době, kdy jsem byla nemocná.
Jak nejraději trávíš čas se svojí rodinou? Letos na jaře jsme dostali od mých rodičů chatu, takže si to tam zvelebujeme a jezdíme rádi právě tam, můžeme si odpočinout od hluku, nadýchat se čerstvého vzduchu a hlavně jsme spolu, což si užíváme, protože v týdnu se pohromadě moc nesejdeme.
Při bohoslužbě promítáš občas texty. Stíháš při tom i chválit Boha? Tak to je celkem trefná otázka, protože je pravda, že si chválu užívám mnohem více, když nepromítám. Můžu se nechat unášet a chválit a nepřemýšlet, že musím posunovat text, i když vím, že pro někoho to je důležité, protože když nezná slova, taky si to neužije. Jak by sis představovala ideální dovolenkový odpočinek? Samozřejmě s rodinou a svými blízkými, ale někdy si říkám, jaké by to bylo třeba 2 nebo 3 dny jenom já sama a Bůh. Ať už na chatě a nebo někde na konferenci, ale bez starostí co uvařit, co musím udělat atd. Protože i na dovolené toto musím řešit.
Jezdíte společně na výlety třeba právě na kole? Musím se přiznat, že na pravé výlety nejezdíme. Jakmile se objeví sluníčko, vyrážíme pravidelně o víkendech na kole na Hlubokou a do jejího okolí. Je tam pěkné velké hřiště, koně, které miluje Klárka, takže pro ně sbalíme chleba, jablka a vyrá− žíme.
Poslední dobou od tebe a maminky slyšíme úžasná svědectví, jak Bůh dělá zázraky. Z čeho máš ty největší radost? Když jsem se o této otázce zmínila mamce, uvědomily jsme si, že Pán zachránil celou naší rodinu a udělal pro mě toho tolik, že mám být opravdu za co vděčná, mám MU za co děkovat a chválit HO. Když mi bylo 13 let, měl můj bráška vážnou nehodu, při které ho srazilo nákladní auto. Měl spoustu vážných zranění, devět dní ležel v bezvědomí a lékaři nám moc šancí nedávali. I když jsme tenkrát Boha neznali, každý po svém jsme HO prosili, aby brášku zachránil a ON nás vyslyšel. Letos bude bráchovi 30 let. O deset let později zachránil a uzdravil maminku z depresí a pomyslného dna, na které si díky těm stavům, které zažívala, sáhla. V té době jsme už vydaly svoje životy Ježíši. Před třemi roky diagnostikovali lékaři u mě rakovinový nádor na děloze, a Bůh se opět mocně oslavil. Nečekala mě žádná operace a jsem naprosto zdravá. Největší radost ale prožívám asi teď. Mému tatínkovi před rokem taky lékaři zjistili rakovinu, musel se podrobit náročné operaci a nelehké léčbě, kterou ukončil v dubnu. Minulý týden byl na první kontrole a paní doktorka mu řekla, že je naprosto zdráv, že v těle nezůstalo vůbec nic! Bůh je úžasný a já HO nepřestanu chválit a děkovat MU.
Jak ty vzpomínáš na své dětství? Určitě ráda, jezdili jsme s rodiči na chatu, na podnikovou rekreaci a byla sranda. Jinak jsme více trávili čas s mamkou než s oběma rodiči. Taťka pracoval na turnusy, chodil do práce o víkendech a docela dost sportoval a trávil čas mimo domov. Díky Bohu jsme mu to odpustili, a co zanedbal u nás s bráchou, teď vštěpuje mým dětem (svým vnoučatům) a užívají se společně s mamkou. Do jaké literatury se ráda začteš? Teď na čtení už opravdu čas nemám. Občas se začtu do nějaké křesťanské knihy, co si půjčím, ale nikdy ji nedočtu. Chci pravidelně číst a studovat Bibli a víc nestíhám. Je to škoda, vím to.
Děkuji za rozhovor a chválím Pána s Vámi.
Ohlédnutí za festivalem X−ray X−ray, nebo také rentgenový paprsek, je neviditelné záření s obrovskou mocí. Dokáže proniknout i tam, kam my nevidíme. A tak se také jmenoval multižánrový festival, určený mladým lidem. Odstartován byl v Nesměři ve čtvrtek 24.7. 2008 ve 20:00 a skončil v neděli 27.7. 2008 v 5:00. Nesměř je velmi zastrčená ves, ke které na mapě ne− vede žádná cesta. Kemp je (dá se říct) hluboko v lesích. (Program bývá dlou− ho do noci, a proto je toto místo opravdu vhodné.) V rozhovoru s Ginou − Jiřkou Markovovou (www.worship.cz) řekl jeden z hlavních
Michal Malina
Zdena Sedláčková
Měla jsem možnost se jednoho festivalového dne zúčastnit osobně, jako člen týmu chvály Cestaživota.cz, který byl pozván vést po dvě rána chvály a uctívání ve stanu zvaném „KapleX“.
Škoda jen, že X−ray je tak krátký. Kdyby trval aspoň pět šest dní, myslím, že by to bylo úžasné. Je organizátorů festivalu Michal Malina: „X−ray je cokoli, kde by se psalo „o tom, co bylo potom“. pravdou, že druhý den jsme se při chvále Pána multižánrový festival zaměřený hlavně na nevěřící Žel, ani jinde na netu se nedá nic moc najít. Ale... Pokračování na str. 6 mladé lidi, kdežto Kristfest byl zacílen na věřící mládež, pro jejich budování, růst, podporu. Cílem X−ray je rozvoj mladých lidí ve vztahu ke společnosti, k sobě, k Bohu, k druhým skrze umění, zážitek a konfrontaci. Festival nabídne 9 scén s různým zaměřením: film, umění, společenské vědy, outdoor, duchovní scénu, hudbu, prezentace skvělých aktivit v naší společnosti, zábavu, scéna odpočinku. Chtěli jsme nastavit vysokou kvalitu všech scén a myslím, že se nám to povedlo. Jsme spokojeni.“ Snažím se už po několikáté najít na stránkách X−ray nějaké ohlasy, blog, fórum...
Cestaživota.cz
−4−
ODVÁŽNÝ ?
Nevěřím svým uším: „Já? Myslíš mě? Můj rod je přece nejmenší ze všech. A já? Sám jsem nejnepatrnější v rodině. Jak bych mohl já něco zvládnout?“ Hospodin mě ujistil: „To proto, že já budu s tebou. Pobiješ své nepřátele jako jednoho muže.“ Jsem trochu zmatený. Může to Bůh opravdu myslet vážně? Přinesl jsem nějaké obětiny. Když ze skály vyšlehl plamen a sežehl je, už jsem nepochyboval. Hospodin je se mnou a chce skrze mě udělat veliké věci.
Ach jo... zase mi toho spoustu upadlo. Strašně se mi třesou ruce jak chvátám. Ale pšenice musím mít tolik, aby se rodina aspoň trochu najedla. Ohlížím se každých pár vteřin, jestli se někde neobjevují nepřátelé. To by byl průšvih. Tak rychle, rychle...ještě trochu. Chytám se leknutím za srdce, když za sebou slyším hlas: „Hospodin s tebou, udatný bojovníku!“ Ale to je přece Hospodinův posel, říkám si v duchu a prohlížím si jeho urostlou postavu. Udivuje mě to oslovení. Copak si nevšiml jak se tu krčím, abych si tajně odnesl trochu pšenice? Jakápak udatnost. A navíc říká, že Hospodin je se mnou? Okamžitě mě napadají výčitky: „Jestli je Bůh s námi, proč jsme pod vládou utlačovatelů? Kde jsou jeho zázraky, o kterých nám tátové vyprávěli?“ Odpověděl mi: „V téhle síle jdi a osvobodíš svůj lid od utlačovatelů.“
Kdo je ten odvážlivec? Víš, kde se o něm v Bibli píše?
−zdes−
ANKETA NA ULICI Anketa v Praze: Když jsme přijeli z Dětské konference (4.−6. července, Praha), byli jsme nadšeni z evangelizace na ulici. Rozhodli jsme se evangelizovat znovu. Připravili jsme obálky s letáčky, anketu, časopisy na rozdávání a cedulky. Začali jsme anketou. V anketě byla otázka: Jaká podle vás byla nejdůležitější osoba v dějinách lidstva? Na otázku jsme se zeptali deseti lidí. Zde jsou odpovědi: (povolání − odpověď) 1. úřednice státní správy − Jan Hus 2. důchodce − BŮH, Masaryk, Karel IV. 3. důchodce (elektrikář) − Marie Terezie, . J.A.Komenský, Hus 4. učitelka hudební školy − Karel IV. 5. důchodce − Tomáš Garrigue Masaryk 6. Jana Van (10 let) − Jan Hus, JEŽÍŠ 7. podnikatel − Adam a Eva, BŮH 8. učitelka MŠ − JEŽÍŠ 9. důchodce (věřící) − JEŽÍŠ 10. zdravotní sestra (věřící) − JEŽÍŠ Zeptali jsme se, jestli jim můžeme říct náš názor, a řekli jsme jim, proč si myslíme, že nejdůležitější osoba je Ježíš. Na konci jsme rozdávali dopisy s veršem Jan 3,16. Zezadu dopisu bylo naše telefonní číslo, aby nás lidé mohli kontaktovat. Ozval se nám jeden pán, který řekl, že se nad tím zamyslí a najde si nějaké společenství, kde by se dozvěděl o Bohu víc. Měli jsme radost!
Na anketě pracovali: Katka Zettlová (12), Sára Šimonová (11), Ráchel Šimonová (10), Jan Zettl (7), Ester Šimonová (4) Anketa v Českých Budějovicích: Po úspěšné evangelizaci v Praze jsme jely (Katka, Sára, Ráchel) do Českých Budějovic. Opět jsme se připravovaly. Připravily jsme si mapku, batohy s potřebnými věcmi, natiskly jsme si letáčky a vyhledaly jsme si autobusové spojení. Pak jsme se za evangelizaci modlily. Vyjely jsme v 8.45 hod. z Trhových Svin na autobusové nádraží Mercury v Č. Budějovicích. Prošly jsme obchodní centrum a začaly s anketou. Před hlavním vchodem Mercury jsme se ptaly lidí na dvě otázky: 1. otázka: Jaká byla podle vás nejdůležitější osoba v dějinách lidstva? 1. důchodce − Jan Hus, BŮH 2. důchodce − Dubček Alexandr 3. učitelka gymnázia − Adam a Eva , JEŽÍŠ 4. studentka − Karel IV. 5. učitelka MŠ − Marie Terezie 6. důchodce − Jan Hus 7. student − Einstein 8. student − Karel IV. 9. důchodce (věřící) − Masaryk, JEŽÍŠ 10. důchodce − Masaryk Potom jsme si daly svačinu a prošly ochody v Mercury. Odpočinuly jsme si, začaly jsme druhou anketu. 2. otázka: Jaké byly tři nejdůležitější okamžiky v dějinách lidstva (nebo pro vás)? 1. důchodce − pád komunismu 2. důchodce (evangelička) − pád komunismu, narození, přežití 3. důchodce (účetní) − pád komunismu, narození, olympiáda 4. student (Slovák) − život………….. 5. úřednice (věřící) − osamostatnění národa 6.úřednice − vynález ohně, kola, doba Koperníka 7. důchodce (katolička) − narození, promoce, vnoučata 8. důchodce − Přemyslovci, r. 1968 − negativně, vznik ČR 9. rangerka (katolička) − vnoučata, rodina, dobří lidé (,,Každý den se modlím za rodinu a dobré lidi,“ řekla nám.) 10. úřednice – zdraví, jídlo, čisté ovzduší
Zeptaly jsme se, jestli můžeme říct náš názor. Podle nás nejdůležitější okamžiky byly: stvoření světa Bohem, narození Ježíše Krista, ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Většinou si to lidé vyslechli a řekli k tomu svůj názor. Po druhé anketě jsme si došly na zmrzlinu do Modrého baru. Nakonec jsme rozdávaly letáčky s veršem Jan 3,16. Letáčky jsme rozdaly 35 lidem. Někteří lidé si letáčky vzali a někteří letáčky vyhodili do nejbližšího koše. Někteří k tomu měli i komentář např.: ,,Bůh má rád jen ty, kteří ho mají rádi.“
. .
. . . . .
−5−
Anketu vypracovaly: Katka (12) Sára (11) Ráchel (10)
Třetí den jsme vstávali o hodinu později, protože frontmana. Těsně před spaním (v popůlnočních byla postavena většina stanů a začali jsme stavět hodinách) jsem ještě zaslechla Wessany, jak rapují menší stany. svou píseň o slovech končících na „ice“. Čtvrtý den − oficiální začátek X−ray pro účastníky. Pokračování ze str. 4 Všimla jsem si, že skoro na každém stanovišti Dopoledne jsme dělali dokončovací práce a ve 14 (sedí, hlídá, kontroluje, pomáhá...) někdo z církve s lidmi sžili zas o něco více než první den, myslím hodin byl začátek registrace účastníků. Ve 20 hodin Cesta života jižní Čechy. Potkáváme tu Michala, ale, že po týdnu by to muselo být naprosto úžasné pro mě začala služba hlídání hlavního pódia, Máťu, Ketku, Popiho, Bohdanku, Kučiho, Eliss, (skoro jako u nás v domácí církvi). kde hrály hudební skupiny. Hlídal jsem spolu s Honzou Kučerou a Pavlem Prüherem.
Ohlédnutí za X...
Dneska se mi hrálo líp než včera. Od 20:00 jsme byli opět připravení hlídat u pódia. Od 3 hodin ráno začala ukončovací párty, ohňová show, a od 4:30 začalo balení areálu. To jsem ani nešel spát. ☺ V 11 hodin jsme měli většinu sbalenou a v 15 hodin jsme odjeli.
Skupiny hrály do 1 hodiny ráno. Pak nás vystřídali další hlídači. Zalehl jsem něco po 2. hodině.
I když to bylo drsný a ná− ročný, já jsem si to užil. Byla to zkušenost, bylo tam Boží požehnání. ☺ Ahojík Popi.
Pátý den. Tak dneska hrajeme s chválou od 10 hodin v X−kapli. To je stan, ve kterém se konaly evan− gelizační semináře o duchov− ním životě a o smyslu života.
X−Ray očima rodiče „Počkej, to je le− grace?“ ptám se Elišky a hledám odpověď i u Markéty, když mi po příjezdu z X−Ray ukazuje nový model sukně, kterou si ušila.
Šestý den, poslední den X−ray. I tento den jsme hráli s chválou.
„Ty sis opravdu ušila sukni na křesťanském festivalu?“
Stavba stanů
Hlavou se mi honily představy campu postave− ného na zelené louce, malé stany, velké hangáry, k tomu povinnosti služebníků a ta sukně mi do toho opravdu moc nešla. V zápětí jsem si vybavila nabídku širokého výběru aktivit, kterou dopředu nabízely stránky www.xrayfestival.cz, na kterých jsem brouzdala. Organizátorům se to vskutku podařilo. Móda byla jedna z oblastí, kde se mohli účastníci realizovat. Jsem vděčná Bohu za všechny služebníky, kteří se pustili do práce a zorganizovali tento opravdu kreativní festival.
Ze všech programů mě asi nejvíce zaujala scéna Páju, Aničku, Marťu, Klárku... a další „TuneX“, kde vystupovaly různé křesťanské kapely. známé tváře. Hudební skupina z pražské církve ICF (která Účast je prý sice nižší než se oče− vede i nedělní chvály) byla opravdu dobrá. Jediné kávalo, ale přesto doufám, že X−ray co mi vadilo, že mají všechno v angličtině. To samé splnil (nenavštívili jsme toho moc) to, snad během pěti minut konstatovali i další dva co slíbil. Jenže to už se musíte zeptat členové našeho týmu chvály. přímo účastníků. ☺ Moc mile mě překvapila Bouda psová. Výborná Pár postřehů z X−ray festivalu − Popi hudba, zajímavé texty. A dokonce i minikázání Přihlásil jsem se na X−ray jako do− brovolník, pomocník, nosič aparatury a druhou službu jsem si zvolil security hlídač.
Pro křesťany je zde možnost sloužit ostatním, využít obdarování, které od Boha dostali, a pro ostatní je X−Ray příležitost dozvědět se „dobrou zprávu“ – evangelium.
První den jsme přijeli kolem 17. hodiny a šli jsme se provizorně ubytovat do budovy. Kdo potom chtěl, mohl si zvolit stan nebo chatku. Druhý den jsme vstávali v 5:30, protože přijel kamion s materiálem. Bylo toho 9 tun ☺ (stany, plachty, stožáry), měli toho opravdu hodně. Ještě ten den po obědě jsme začali stavět největší stany, to mě bavilo. Skončili jsme ve 22 hodin.
Blíží se... 31.8.− 6.9.2008 Týden ztišení 5.9.2007 VEČER DUCHA SVATÉHO 19:00 hodin v Č. Budějovicích 6.9.2008 VEČER DUCHA SVATÉHO 19:00 hodin v Č. Krumlově
13.9.2008 Suché kosti, hejbejte se Tradiční poprázdninové celodenní setkání v Kájově spojené se sportem a kulturou. Info: Jozef Štrbko tel: 603 279 926
Těším se na další ročník. Sice neplánuji, že bych se ho zúčastnila, ale už teď se modlím za ty, které bych chtěla pozvat. − Eliška Plchová st. −
Popi už stany postavil, tak se jde odreagovat stavěním beden. ☺
20.9.2008 Seminář pro správce skupin 9:00−12:00 hodin v Českých Budějovicích. Seminář pro všechny správce skupin církví CŽ JČ Téma: služba správce skupin a změny v systému skupin.
Vi z e j i h o č e s k ý c h s b o r ů C E S TA Ž I V OTA : Kol.1:28−29 Jeho zvěstujeme, když se vší moudro− stí napomínáme a učíme všechny lidi, abychom je mohli přivést před Boha jako dokonalé v Kristu. O to se snažím a zápasím tak, jak on ve mně působí svou silou. (ČEP)
Kol.1:28−29 Kteréhož my zvěstujeme, napomínajíce všelikého člověka a učíce všelikého člověka ve vší mou− drosti, abychom postavili každého člověka dokonalého v Kristu Ježíši. O čež i pracuji, bojuje podle té jeho mocnosti, kteráž dělá ve mně dílo své mocně. (BK 1613)
2. Paral. 7:14 a můj lid, který se nazývá mým jmé− nem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi. (ČEP)
2. Paral. 7:14 A ponižujíce se lid můj, nad nímž jest vzýváno jméno mé, modlili by se, a hledali by tváři mé, a odvrátili by se od cest svých zlých: i já také vyslyším je s nebe, a odpustím hřích jejich, a uzdravím zemi jejich. (BK 1613)
Izajáš 54:2 Rozšiř místo ve svém stanu, ať na− pnou stanové houně tvých příbytků. Nerozpakuj se! Natáhni svá stanová lana a upevni kolíky. (ČEP)
Izajáš 54:2 Rozšiř místo stanu svého, a čalounů příbytků svých roztáhnouti nezbraňuj; natáhni i provazů svých, a kolíky své utvrď. (BK 1613)
− 6−
Další info: www.cestazivota.cz www.xrayfestival.cz Fotky: www.vyjekr.net
26.9.2008 Shromáždění uzdravení
27.9.2008 Seminář o modlitební síti
19:00 v církvi Č.Budějovice.
Seminář určený členům této církve, kteří touží sloužit v přímluvné modlitbě.
Evangelizační shromáždění spojené s modlitbami za nemocné. Informace: Vladimír Kocman tel: 602 148 943
9:00 − 12:00 v církvi Č. Budějovice.
Téma: Co je modlitební síť Cíle modlitební sítě Jak se do ní zapojit? Biblický kurz na téma − Přímluvce
R o z p i s s h r o m á ž d ě n í s b o r ů Cesta života jižní Čechy: České Budějovice
Prachatice Agitační středisko Pod Hradbami neděle od 17:00
Český Krumlov,
budova Ambit
neděle od 9:00 modlitební − čtvrtek od 18:30
Sokolský ostrov1, Sokolovna modlitební procházky − (info u M. Kočerové)
modlitební ve sboru − St 18:00 neděle 15:00
Setkání mládeže v Č. Krumlově − sobota 14:00
Tento zpravodaj si vyhrazuje právo nezodpovídat za případné chyby dodané s příspěvky jednotlivých autorů. Děkujeme za pochopení.
