milost & pravda z p r a v o d a j
v š e c h
j i h o č e s k ý c h
www.cestazivota.cz
[email protected] [email protected]
Slovo úvodem Živý... Sedím v čekárně u lékaře a čekám, až mě sestřič− ka pozve dál, aby mi píchla tetanovku. Krátím si čas čtením. Vlastně nevím proč, ale vždycky si v če− kárnách nalistuju Zjevení. A vždycky ho čtu od začátku ☺. Většinou se dostanu tak za 4. kapitolu. Čtu verš: „A andělu církve v Sardách napiš: Toto praví Ten, který má sedm duchů Božích a těch sedm hvězd: Znám tvé skutky, že máš jméno, že jsi živý, ale jsi mrtvý.“ (Zj. 3:1) Určitě jsem ho četla mnohokrát a v kontextu jsem se zaměřovala spíš na další verše. Tentokrát mi ale před očima uvízlo: „že máš jméno, že jsi živý...“ Máš jméno živý...? Hned mě napadl název naší církve a následně Petrova slova o tom, že rok 2008 je rok posvěcení. Ten verš na mě zapůsobil jako varování. Přemýšlela jsem nad tím. Vím, že není vůbec žádnou zárukou, že někdo chodí do církve, která má v názvu cokoli „živého“, (ani když opravdu živá je). Dokonce si můžeš dát do občanky jméno Jaroušek Živý... ale Bůh vidí i pod povrch a (žel) může (někdy i k úžasu nás samotných) konstatovat: „ale jsi mrtvý.“ Nic není automatické! Když něco žije, je to moc fajn. Ale nic nežije samo o sobě. Všechno potřebuje nějakou energii. Je třeba bdít, aby to po čase nežilo už jen v našich představách, protože to „živým“ nazýváme. Oheň uvnitř může naší nebdělostí začít zmírat. Bylo by smutné, kdybychom se nazývali živými a uvnitř už byli mrtví. Boha nezajímá povrchnost. Jeho zajímá nejhlubší nitro. Bůh říká: „Znám tvé skutky...“ Slova: „Buď bdělý a posilni umírající zbytek...“, jsou zřejmě především myšlena pro vedení (oné) umírající církve, ale v tuhle chvíli jsem si to stáhla na jednotlivce. Radujme se, když jsme živí nejen podle jména. Když už se ale stane, že oheň v našem nitru začne pohasínat, potom je na nás, abychom posil− nili ten doutnající zbytek uvnitř nás a poslouchali to, co k nám Pán mluví: „Pamatuj tedy, jak jsi přijal a slyšel mé slovo; zachovávej je a čiň pokání... Kdo vítězí, bude se oblékat bílým rouchem a jeho jméno nikdy nevymažu z knihy života, ale vyznám jeho jméno před tváří svého Otce i před jeho anděly.“ A tak nám všem (nejen do nového roku) přeji, abychom byli bdělí, a to, co nazý− váme živým, opravdu životem dýchalo. Užijte si Vánoce a chvíle s rodinami. −zdes−
Co si pod těmito slovy představujete vy? Dvě slova, která pro českého křesťana, většinou splývají v jednu konkrétní činnost církve. Dříve, než se budeme hlouběji věnovat našemu tématu, chtěl bych vám „znepokojit“ mysl ☺. Upo− zornit vás na nebezpečí, které spočívá v tom, když nestavíme svoje porozumění věcem Božího krá− lovství, porozumění chval a uctívání, na Písmu, ale na napodobování zvyků druhých. Většina křesťanů, když se připojí k církvi, se mnoho věcí učí tím, že začne napodobovat zvyky ostatních. To není úplně špatně, má to však jednu slabinu. Jsme lidé a lidé mají různá omezení, včetně toho, že rozumíme věcem různě, a při předávání informací z generace na generaci vzniká efekt, který by se dal nazvat efekt „tiché pošty. Tak se stane, že církev „opustí“ některé části učení Bible a vytvoří
ročník 8
číslo 12
C e s t a
ž i v o t a
pro vnitřní potřebu − neprodejné
Vzdát se reputace, abychom se stali služebníky Krista a Jeho církve David Wilkerson „Smýšlejte tak, jak smýšlel Kristus.“ (Fp. 2:5). „My ale máme mysl Kristovu!“ (1. Kor. 2:16). „Obnovujte ducha své mysli.“ (Ef. 4:23). Tohle všechno jsou nabádání od apoštola Pavla. Říká Božím lidem: „Ať mysl, která je v Kristu – skutečné Ježíšovo myšlení – je také vaším myšlením. Jeho úmysly, postoje myšlení a rozhodování je tím, o co my všichni máme usilovat.“ Co to znamená mít mysl Kristovu? Jednoduše řečeno to znamená myslet a jednat tak, jak jednal Ježíš. Znamená to činit rozhodnutí, která určují, jak máme žít, podle Kristova příkladu. Znamená to používat veškerou schopnost naší mysli na to, abychom skutečně měli mysl Kristovu. Pokaždé, když se podíváme do zrcadla Božího slova, máme se sami sebe ptát: „Jestlipak to, čím se zabývám, co o sobě poznávám, odráží povahu a myšlení Krista? Měním se od podoby k podobě, přizpůsobuji se Ježíšově obrazu každou zkušeností, kterou Bůh přináší do mého života?“ Podle Pavla je toto postoj Kristovy mysli: „Namísto toho zmařil sám sebe: ochotně přijal způsob služebníka, narodil se v podobě člověka.“ (Fp. 2:7). Ježíš učinil toto rozhodnutí, ještě když byl v nebi. Uzavřel s Otcem smlouvu, že se vzdá své nebeské slávy a přijde na zem jako člověk. Poníží se, sestoupí k světu jako pokorný služebník. A bude usilovat spíš o to, aby sloužil, než aby jemu bylo slouženo. Pro Krista to znamenalo říci: „Jdu, abych činil tvoji vůli, Otče.“ Opravdu, Ježíš se už dopředu rozhodnul: „Vzdávám se své vůle, abych činil tvoji, Otče. Potlačím svou vůli, abych mohl přijmout tvou. Všechno, co řeknu a udělám, musí přijít od tebe. Vzdávám se všeho, abych byl úplně závislý na tobě.“ Na oplátku, podle smluvního ujednání Otce se Synem, mu Otec zjeví svou vůli. Bůh mu v podstatě řekl: „Moje vůle před tebou nikdy nebude skryta. Vždycky budeš vědět, co dělám a jak to dělám. Budeš mít moji mysl.“
Chvála a uctívání I. Mám dojem, že dnes, když křesťané mluví o chvále a uctí− vání, mají na mysli pouze špičku pyra− midy, kámen který je na vr− cholu, který je vidět už z dál− ky, a už moc ne− přemýšlí o logickém faktu, že ten kámen na vrcholu drží mnoho vrstev ostatních kamenů pod ním.
prosinec 2008
c í r k v í
Pavel Zoul
pro některé oblasti křesťanského života kulturu, kterou v Bibli nenajdete, a naopak se z církve vytratí věci, o kterých v Bibli čtete, že do ní patří. To, že je to možné, se dočtete už ve Starém zákoně. Když se vynášelo stříbro, které bylo doneseno do Hospodinova domu, nalezl kněz Chilkijáš knihu Hospodinova zákona, vydaného skrze Mojžíše. Chilkijáš ohlásil písaři Šáfanovi: "Nalezl jsem v Hospodinově domě knihu Zákona." Chilkijáš dal tu knihu Šáfanovi. Šáfan knihu přinesl králi a podal králi o tom hlášení: "Tvoji služebníci vykonali vše, co jim bylo uloženo. Stříbro, které se nacházelo v Hospodinově domě, vyzvedli a vydali dohlížitelům a dělníkům." Dále písař Šáfan králi oznámil: "Kněz Chilkijáš mi předal knihu." A Šáfan ji před králem četl. Když král uslyšel slova Zákona, roztrhl své roucho. (2Pa 34:14−19) Tento příběh popisuje něco, čeho jsem se zalekl. Církev může žít svým životem, ale způsob, jak slouží Bohu, už není podle toho, jak chce Bůh, protože se jim jaksi ztratila Bible z denního života, a co je nejvíce zarážející, nikomu nechyběla. To, co se stalo v tomto příběhu Izraelcům tehdy, se může stát dnes nám. Je mým úmyslem, povzbu− zovat církev, abychom zrevidovali, jak na tom jsme, a pokud naše služba Bohu není podle Písma, jděme hledat „knihu Zákona“. Jděme do Božího slova, a co v něm objevíme, ať řídí naše způsoby služby Bohu. Řekli jsme si, že chvála a uctívání se dnešnímu křesťanu promítne do představy jedné konkrétní činnosti církve, a také to, že se nemáme spokojit
A teď, mnoho lidí, kteří se dnes prohlašují za Ježíšovy následovníky, nikdy neučinilo rozhodnutí žít tak, jako žil Pán. Místo toho si žijí v pohodlí pro své tělo – se svými náladami, charakterovými vadami, oblíbenými hříchy. A nikdy se nechtěli změnit. Říkají: „To je prostě moje povaha. Takový/á jsem.“ Ale když Pavel směle prohlašuje: „Mám mysl Kristovu,“ tak říká: „Také jsem zmařil sám sebe. Jako Ježíš jsem na sebe vzal roli služebníka.“ A Pavel prohlašuje, že to samé zůstává pravdou pro každého věřícího: „My [všichni] ale máme mysl Kristovu!“ (1. Kor. 2:16). Kdy se Pavel vzdal své světské reputace? Možná si říkáš: kdy a jak Pavel vlastně přijal život služebníka? Tento muž byl pronásledovatel věřících, ve svém srdci byl zabiják. Jak by mohl takový člověk mít někdy mysl Kristovu?
„A vůbec všechno pokládám za ztrátu vzhledem k té nevýslovné hodnotě poznání Krista Ježíše, mého Pána. Pro něj jsem to všechno ztratil a pokládám to za hnůj, abych získal Krista!“ (Fp. 3:8). Pavel byl muž, který mohl říci: „Kdysi jsem byl někdo. Všichni moji vrstevníci, včetně mých bližních farizejů ke mně vzhlíželi. Byl jsem farizeus mezi farizeji, šplhal jsem po žebříčku a byl jsem pova− žován za svatého muže, mocného učitele zákona. Měl jsem v zemi reputaci a v očích lidí jsem byl bezúhonný. Ale když mě zajal Kristus, všechno se změnilo. Všechno to snažení, soupeření – všechno, o čem jsem si myslel, že dává mému životu smysl – všechno jsem to vzdal. Poznal jsem, že jsem úplně minul Pána.“ Pavel si kdysi myslel, že jeho náboženské ambice – jeho horlivost, jeho soutěživý, konkurenceschopný duch, jeho skutky, jeho přičinlivost – že to všechno je spravedlivé. Myslel si, že je to všechno pro Boží slávu. Teď mu Kristus zjevil, že to všechno bylo tělo, všechno jen pro něho samého.
Pavel mohl vypíchnout okamžik, kdy přesně se to stalo. 9. kapitola Skutků popisuje, jak a kde došlo k jeho rozhodnutí – v Damašku, v ulici zvané Přímá, v domě muže jménem Juda. Tehdy byl Pavel stále ještě známý jako Saul. Byl s malou armádou na cestě do Damašku, aby zajal křesťany, přivedl je zpátky do Jeruzaléma a tam je uvěznil a mučil. Ale na cestě do Damašku se Saulovi zjevil Ježíš, oslepil ho a nařídil mu, aby šel do Judova domu na Přímé ulici. „Po tři dny neviděl (Saul), nejedl ani nepil.“ (Sk. 9:9).
Proto Pavel říká: „Odložil jsem všechny touhy po úspěchu a uznání. A rozhodl jsem se být služebníkem. Ode všech jsem svobodný, ale všem jsem se vydal jako otrok, abych jich co nejvíce získal.“ (1. Kor. 9:19).
Během těchto tří dnů byla Saulova mysl obno− vena. Celý čas strávil v intenzivní modlitbě, kdy „kalkuloval“ nebo zvažoval svůj minulý život. A tím, co viděl, teď začínal pohrdat, štítit se. Tehdy se Saul stal Pavlem. Tento muž byl velice pyšný. Byl plný zavádějící horlivosti a usiloval o pochvalu a uznání ostatních nadutých náboženských lidí. Ale potom řekl: „Přišel Kristus a zjevil mi sám sebe ve mně, a já se zřekl svých starých zvyklostí. Již nikdy žádné zalíbení se lidem, již nikdy následování nábožen− ských trendů. Teď jsem Kristův.“
Milovaní, já také vím, že jsem syn Boží. Nicméně, podobně jako Pavel, chci mít i já srdce služebníka Krista. „Smýšlejte tak, jak smýšlel Kristus Ježíš.“ (Fp. 2:5). Mít mysl Kristovu znamená jít mnohem dál, než je teologie. Znamená to podrobovat naši vlastní vůli, aby přijala za své Ježíšovy zájmy. Nevím o jiném způsobu, jak se zbavit svého vlastního ega, ambic a reputace ve světě – žádném jiném způsobu, jak se stát služebníkem Krista a jeho církve – kromě modlitby.
s tím, co jsme odpozorovali od ostatních, ale že potře− bujeme odpozorovat z Písma, jak je to správné.
Chcete se o hebrejských slovech dozvědět více? Dříve, než se zaměříme na jednotlivá slova popi− sující způsob, jak si Bůh přeje, aby ho jeho lidé chválili a uctívali, podívejme se na základy pyramidy, které nesou celou stavbu života uctívání.
Co můžeme objevit v Písmu o chvále a uctívání? Vezmu to trochu oklikou. Písmo – Bible svatá, je napsaná v orientálních jazycích, které mají něco, co čeština nezná. Každé slovo, které slyšíte, vyvolává ve vaší hlavě, pokud rozumíte jazyku, jasný obraz o významu slova. Na začátku jsem řekl, že v našich zeměpisných šířkách se při slovech chvála a uctívání v našich hlavách objeví obraz církve, která zpívá, zvedá ruce. Ne proto, že by to samotná slova chvála a uctívání evokovala, ale proto, že se jsme odpo− zorovali od druhých, jaká činnost se tím myslí. Když Izraelec slyší jedno ze slov (mají jich více) vztahující se k chvále a uctívání Hospodina, v jeho hlavě se objeví jeden konkrétní způsob. Ne, že se to tak dělá, ale slovo samo je návodem k činnosti. To je zásadní rozdíl mezi hebrejštinou a ostatními jazyky. (Pro úplnost, řečtina je také velmi plastický jazyk.) Naopak, česká slova „chvála a uctívání“ jsou pro naše porozumění „plochá“ a abstraktní, nevedou nás směrem, kterým původní jazyk vede. Tato nejednoznačnost dává prostor k různé inter− pretaci pojmů. Efekt nejasnosti českých slov chvála a uctí− vání, vede k rozdílnému výkladu. Když byste pozorovali shromáždění různých církví, pak byste viděli různé obrazy toho, jak lidé rozumí tomu, co je to chvála a uctívání. Pietisté – charismatici. Každý je přesvědčen o svém názoru, jak správně chválit a uctívat Hospodina, protože abstraktní slovo „chvála a uctívání“ nemá žádný přesně specifický význam, co se činnosti týká.
−1−
Pavel viděl, že sám Ježíš na sebe vzal život služebníka. Tady byl opravdový Syn Boží, přesto měl srdce služebníka. Podobně Pavel věděl, že Kristovou obětí na Kříži byl i on učiněn synem Božím. Ale také si, podobně jako Ježíš, přál být synem se srdcem služebníka. Proto se rozhodnul, že se stane služebníkem Krista a jeho církve.
Pokračování na str. 2
Je důležité pochopit Pro Boží lid Staré smlouvy chvála a uctívání Hospodina není prioritně záležitost vnějšně vidi− telné činnosti při sejití církve, ale životní styl chození s Bohem sedm dnů v týdnu. Tento životní styl pak vybublává napovrch různými způsoby a lze ho pozorovat právě při sejití Božího lidu, jako vnější projev něčeho, co se odehrává uvnitř. Sopka. Co se odehrává anebo co se má odehrávat uvnitř? Chvála a uctívání začínají v nitru člověka. Oprav− dový chválič je ten, kdo má nastavené srdce tak, že chodí před Bohem v bázni a v permanentním nadšení z Boha. Opravdový chválič nečeká na neděli anebo do− mácí skupinku a nepotřebuje mít kolem sebe lidi, ale jeho život je o neustálém dobrořečení Bohu a nemůže si pomoci, protože je naplněn Boží slá− vou permanentně. Když jde na procházku do lesa, zvedne ruce a zakřičí „Bože, Ty jsi úžasný!“ anebo si doma lehne na zem a užívá si v tichosti Boží pří− tomnost, a to, co mluví, je pouze jeho srdce, a Bůh slyší. Opravdový chválič je také ten, komu když se nedaří, místo aby si stěžoval, zvedne ruce a řekne, „Bože, můj život je ve Tvých dlaních a já Ti věřím“. (Pokračování na str. 2)
Vzdát se rep...
Pokračování ze str. 1
Duch svatý přišel ke zbožnému muži jménem Ananiáš, který žil v Damašku. Duch svatý tomuto muži nařídil, aby šel do Judova domu na Přímé ulici, vložil ruce na Pavla a obnovil jeho zrak. Samo− zřejmě, že Ananiáš znal Saulovu pověst. A byl si vědom, že je velice nebezpečné tam jít. Ale Duch svatý se za Pavla takto přimluvil: „Hle, právě se modlí.“ (Skutky 9:11). Pán tu vlastně říkal: „Ananiáši, najdeš tohoto muže na kolenou. On ví, že přijdeš. On zná i tvoje jméno a proč jsi k němu poslán. Touží po tom, aby se jeho oči otevřely.“
Kdy přijal Pavel toto vnitřní poznání? Jak mohl přijmout tuto vizi, toto ryzí slovo od Boha? Přišlo skrze horlivou modlitbu a pokornou prosbu. Vlastně věřím, že slova Ducha svatého k Ananiášovi zjevují, co pohnulo Božím srdcem ohledně Pavla: „Hle, právě se modlí.“ Saul byl tři dny zavřen s Bohem, odmítal veškeré jídlo a vodu. Všechno, co chtěl, byl Pán. Tak zůstával po celou dobu na kolenou, modlil se a hledal Boha. Když jsem vyrůstal, můj otec kazatel mě vyu− čoval: „Bůh vždy učiní cestu pro toho, kdo se modlí.“ Byla v mém životě období, kdy mi o tom Pán poskytoval nepopiratelné důkazy. Byl jsem povolán kázat, když mi bylo osm let. Tehdy na mě přišel Duch svatý. Vzlykal jsem, byl jsem vysílený, modlil jsem se a volal: „Naplň mě, Pane Ježíši.“ Později, jako teenager, jsem se modlil, dokud na mě nepřišel Duch svatý v Boží síle. Jako mladý pastor v Pensylvánii ve mně narůstal hluboký hlad, který byl příčinou, že jsem se pilně modlil. Něco v mém srdci mi řeklo: „Ve službě
Chvála a... Pokračování ze str. 1
Pro mě je příkladem David, který nepotřeboval lidi kolem sebe, a ani mu lidé nebyli zábranou, aby projevoval Bohu úctu a aby Ho chválil. Jeden z nej− silnějších příběhů je o tom, jak se jako král Izraele dokázal radovat z návratu „archy úmluvy“ do Jeru− zaléma. „A David poskakoval před Hospodinem ze vší síly; byl přitom přepásán lněným efódem. (2S 6:14)“ Když jsem četl tento příběh, napadlo mě jedno slovo „svoboda v Duchu svatém“. To, že král David byl schopen se vzdát své důstojnosti krále kvůli Hospodinu, svědčí o nastavení jeho srdce. Velmi dobře rozuměl, kdo je Bůh a kdo je David. To ho osvobozovalo. Rozumíš ty, kdo je tvůj Bůh a kdo jsi ty?
Jak to udělat, abych byl nadšený z Boha? Možná žiješ vedle Ježíše, ale nikdy jsi si neuvě− domil, kdo je, protože jsi mu nevěnoval dostatek pozornosti. Rada je, začni se o Ježíše více zajímat. Zaměř se na Něj a poznej Ho víc. Možná jsi v minulosti prožil nadšení z Pána, ale vyprchalo to. Co dělat? Boží slovo zná takovou situaci a také dává radu, co s tím. „Ale to mám proti tobě, že už nemáš takovou lásku jako na počátku. Rozpomeň se, odkud jsi klesl, navrať se a jednej jako dřív. (Zj 2:4−5)“ To, co ti ukradne nadšení z Boha, jsou ostatní věci, kterým dovolíš, aby zabraly místo ve tvém životě, které náleží Bohu. Ty věci ti odvedou pozornost od Pána a vyžadují si, abys jim sloužil. Pokud se ti to stalo, Boží slovo ti nepředepisuje složitou cestu zpět, ale říká, vzpomeň si, kde jsi už byl, a vrať se. Cena takového návratu je jedna: „Prodej“ to, co jsi časem nashromáždil, a na místo, které se ve „vitríně“ tvého života uvolní, vrať „perlu“− svůj vztah s Ježíšem − která se někam zakutálela.
Ježíši existuje něco víc, než co dělám. Ach, Pane, nemohu žít tak hluboko pod tím, co čtu ve Tvém Slově. Raději zemřu, než bych žil tak sobecky jako dosud.“ Tak jsem strávil měsíce na kolenou – po celé hodiny jsem se modlil a vzlykal – až mě Pán nakonec povolal, abych šel do New Yorku sloužit gangům a drogově závislým. To bylo před více než čtyřiceti lety. Před osmnácti lety jsem byl znovu na kolenou a v slzách jsem hledal Boha. Hlasitě jsem plakal, když mě povolal zpátky do New Yorku, abych zde založil Times Square Church. Opět mi Pán řekl: „Chci tvoji vůli, Davide. Chci, abys měl moji vůli, moje zájmy.“ Jestli jsem někdy slyšel od Boha – jestliže jsem někdy měl zjevení Krista, jakoukoliv míru Kristovy mysli – nepřišlo to pouhým studiem Bible. Přišlo to skrze modlitbu. Přišlo to z hledání Boha ve skryté modlitební komůrce. Pokud je ve mně nějaká viditelná míry Krista, je to proto, že s Ním trávím čas na skrytém místě. Také vím, co se mi stane, když duchovně zleni− vím a vyschnu, protože zanedbávám modlitbu. Existují hrozné, strašné důsledky pro zanedbávání modlitby: „Jak bychom tedy unikli my, kdybychom opomíjeli takovéto spasení?“ (Žid. 2:3). Jak může kdokoliv z nás, kdo jsme v Kristu, očekávat, že se vyhne následkům, když se nebude modlit? Vím, co to je, když se dálnice požehnání v mém životě po− malu stává neupravenou, nezmapovanou. Vím, co to je, když se studna živé vody zanese u pramene a vysuší každé požehnání v mém životě. Přesně to se mi stalo během mých období, kdy jsem byl ohledně modlitby velice lehkovážný. V těch dobách se můj modlitební život skládal jen z meditací a časů ztišení. Neměl jsem žádnou To, co nám Bible zjevuje, je, že Bohu záleží na vnitřním nastavení každého z nás. Tam, uvnitř našeho srdce, se rozhoduje o tom, jestli jsi chválič a uctívač, jakého Bůh hledá, anebo ne. Víte to, že Bůh hledá ty, kteří by Ho opravdově ctili? „Ale přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili. Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě.“ (J 4:23−24)
Bůh hledá ty, kteří Ho budou ctít oprav− dově Opravdově ctít Boha znamená na prvním místě ctít ho v Duchu, jinými slovy nechat se vést Duchem, a na druhém místě v pravdě, to znamená to, co dělám, dělám proto, že to myslím vážně – upřímně, opravdově. Nechat se vést Duchem není jen o momentální inspiraci, ale i o porozumění duchovním rozměrům a projevům uctívání. Kde jinde hledat porozumění duchovním rozměrům uctívání Boha než v Písmu. Hebrejština tam, kde jiné jazyky použijí slovo chvála anebo uctívání, používá rozdílná slova, která jsou stále významově zaměřena na chválu a uctívání, ale která dávají impuls způsobům, jak uctívat Hospodina . Pokusím se je vyjmenovat: Yadah, Towdach, Halal, Shabah, Barak, Zamar, Tehilla, Karar a Mechowlach. Tam, kde ve svojí Bibli čtete slova jako chvála a uctívání, se v původním jazyce objeví jedno z těchto slov a každé z nich znamená něco jiného. Každé z těchto slov popisuje vnitřní význam a vnější symboliku, která uctívání Hospodina neodmy− slitelně provází. Vnitřní význam každého ze slov, které si následně vysvětlíme, určuje, jak se můžeš v dané situaci sjednotit svým duchem s tím, co chceš Bohu říci, a vnější symbolika pomáhá umocnit pravdivost toho, co Bohu říkáš. Vnitřní význam, to co říká tvoje srdce, je zpráva pro Boha, a vnější symbolika je pomocí tvé duši.
Nevšední uctívání 1. − Darlene Zschech Lukáš 7:37−38 A hle, když se jedna žena, hříšnice z toho města, dozvěděla, že Ježíš stoluje v domě toho farizea, přinesla alabastrovou nádobku s mastí. A stojíc s pláčem zezadu u jeho nohou, začala mu skrápět nohy slzami a vlasy své hlavy je utírala a líbala mu nohy a mazala je mastí. Představte si, že množství slz té ženy bylo takové, že očistilo zaprá− šené nohy Ježíše! Pomyslete na tu vděčnost... Její láska k Ježíši neměla hranic. I když ostatní projevovali nesouhlas s jejím nezvyklým počínáním, Ježíš se jí zastal: „Nechejte ji. Učinila pro mne něco velmi vzácného.“
Pokračování příště
efektivní horlivost v modlitbě. Proč? Starosti života mě okradly o můj čas s Pánem. Takže, co se mi v těch− to časech přihodilo? Služebnost se změnila v sebe− lítost. Služba se zdála být břemenem, ne požehnáním. A moji duši zaplavovalo jedno trápení za druhým. Bojoval jsem s osamělostí, slabostí, nevírou, zne− pokojujícím pocitem, že jsem v životě jen málo dosáhl, dokonce s myšlenkami na opuštění služby. A požehnání od Boha se zabrzdila, moje vztahy zahořkly, ztratil jsem rozpoznání, a čerstvá zjevení od Krista již nepřicházela. Ale také znám slávu z návratu do modlitby s Pánem. Jakmile jsem se vrátil do své modlitební komůrky, začala opět proudit požehnání. Měl jsem radost a pokoj, vztahy byly uzdraveny a Boží slovo ožilo. „Hledal (Uziáš) Boha za dnů Zachariáše…a dokud jej hledal, Bůh mu dopřával úspěch.“ (2. Par. 26:5). Král Aza řekl: „…protože jsme hledali Hospodina, svého Boha… on nám dopřál odpočinutí ze všech stran!“ (14:6). „Všechen Juda se z té přísahy radoval, protože přísahali celým srdcem. Hledali ho s veškerou horlivostí a Hospodin se jim dal najít a dopřál jim odpočinutí ze všech stran.“ (15:15). Písmo to objasňuje: služebníci, kteří se modlí, nalézají požehnání a pokoj na všech stranách. Když bude tvoje mysl zaměřena na potěšování Krista, nebudeš nikdy potřebovat potlesk a uznání lidí. Jestliže se budu snažit potěšit člověka, tak prostě nemohu být služebníkem Krista. Jestliže bude moje srdce motivováno uznáním druhých – jestliže tohle bude postojem mé mysli, který ovlivňuje způsob mého života – bude moje oddanost rozštěpena. Vždy se budu snažit potěšit někoho jiného než Ježíše. Několik let poté, co se Pavel obrátil, přišel do cír− kve v Jeruzalémě, aby se pokusil připojit k tamním učedníkům, „…ale všichni se ho báli, protože nevěřili, že je učedník.“ (Sk. 9:26). Apoštolové znali Pavlovu pověst pronásledovatele: „V judských církvích, které jsou v Kristu, mě osobně vůbec ne− znali. Slyšeli jen, že „náš dřívější pronásledovatel teď káže víru, kterou předtím potíral“. (Gal. 1:22–23). Barnabáš pomohl apoštolům překonat jejich strach z Pavla a oni mu nabídli společenství. Ale Pavel se rozhodnul cestovat z místa na místo a kázat pohanům. Opravdu, Pavel si dává pozor, aby své povolání jasně popsal. Uvádí, že byl „poslaný ne od lidí, ani skrze člověka, ale skrze Ježíše Krista a Boha Otce, který ho vzkřísil z mrtvých“ (1:1). Potom důrazně dodává: „Ujišťuji vás, bratři, že evangelium, které jsem kázal, není z člověka. Nemám je převzaté ani naučené od člověka, ale skrze zjevení Ježíše Krista. …Nespěchal jsem se tehdy poradit s tělem a krví.“ (1:11–12,16). To, co tu Pavel říká, platí pro všechny, kdo touží mít mysl Kristovu: „Nemusím číst knihy nebo si půjčovat lidské metody, abych získal, co mám. Přijal jsem své poselství, svou službu a své pomazání na svých kolenou. Říkám vám, že všechny tyto věci přišly v době, kdy jsem byl zavřený s Pánem, při− mlouval se a postil. Každé zjevení Krista, které mám, přišlo od Ducha svatého, který ve mně pře− bývá a vede můj život. Nemohu si dovolit následovat trendy a plány druhých.“ Pavel vlastně upozorňuje na to, že než vůbec uvažoval o návratu do Jeruzaléma, „odešel jsem do Arábie“ (1:17). Jinými slovy říká: „Nedostal jsem svá zjevení Krista od svatých v Jeruzalémě. Raději jsem šel do Arábie, na poušť, aby se mi zjevil Kristus. Strávil jsem tam vzácný čas, byl jsem zbavován svého ega a vyučován Duchem svatým.“ Prosím rozumějte: Pavel nebyl nějaký pyšný, arogantní, osamělý tulák kazatel. Již víme, že měl srdce služebníka. Zbavil se vší ctižádosti a našel plné uspokojení v Kristu. Pavel nepotřeboval žádné− ho člověka, aby mu ukázal, jak kázat Krista nebo jak získat hříšníky pro evangelium. Duch svatý byl teď jeho učitelem. Pavel věřil, že mysl Kristova změní lidské city a náklonnost navždy. Když se stal Kristus jeho úplným uspokojením, Pavel upnul své city k nebeským věcem: „Když jste byli vzkříšeni s Kristem, vztahujte se k nebeským výšinám, kde Kristus sedí po Boží pravici. Myslete na nebeské věci, ne na pozemské, vždyť jste zemřeli a váš život je s Kristem ukryt v Bohu.“ (Kol. 3:1–3). Je smutné, že to mnoho křesťanů dnes neuplat− ňuje. Jeden křesťanský vedoucí mi jednou přiznal: „Můj otec byl po celý svůj život misionář a byl chudý jako myš. Když odcházel do důchodu, byl pořád chudý. Měl stěží na přežití. Já jsem byl také povolán do služby, ale rozhodnul jsem se, že nebudu jako můj otec. Já budu služebník, který si dobře
−2−
žije. Slavnostně jsem slíbil, že vydělám peníze a investuji je, abych stále zvyšoval, co mám.“ Tento muž vydělal peníze. Ale jeho motivy byly špatné. Důvěřoval ve své schopnosti, že vybuduje budoucnost a postará se o svou rodinu. Nakonec se všechny jeho investice znehodnotily a zapletl se kvůli svým financím do sporu. Díky Bohu, časem se navrátil zpátky ke Kristu. A činil pokání, že upnul svou mysl na věci tohoto světa. Teď se upnul k tomu, aby měl mysl Kristovu, a věci se pro něj mění. Když Pavel napsal své poselství o mysli Kristově, předložil je nejprve církvi ve Filippis. Byli to filipenští křesťané, kterým Pavel tuto pravdu nejdřív předložil: „Smýšlejte tak, jak smýšlel Kristus Ježíš.“ Pavel jim psal toto poselství během svého uvěznění v Římě. Bylo to z cely žaláře, odkud Pavel prohlásil, že má mysl Kristovu, že dal svou pověst stranou, aby se stal služebníkem Krista a jeho církve. Teď píše: „Mám v Pánu Ježíši naději, že k vám brzy budu moci poslat Timotea, abych se také já potěšil zprávami o vás.“ (Fp. 2:19). Tohle je myšlení Kristovy mysli. Přemýšlej o tom: tady byl pastor, který seděl ve vězení. Přesto nemyslí na své pohodlí, na svou těžkou situaci. Má starost jen o duchovní a fyzický stav svých lidí. A řekl svým ovcím: „Bude mi útěchou pouze to, až se dozvím, zda se vám vede dobře, zda prospíváte v duchu i v těle. Proto vám posílám Timotea, aby na vás kvůli mně dohlédnul.“ Potom Pavel činí toto alarmující prohlášení: „Ne− mám totiž nikoho, jako je on, kdo by měl o vás tak opravdovou starost.“ (2:20). Jak smutné prohlášení! Když to Pavel psal, církev kolem něj v Římě rostla a byla požehnaná. Nepochybně byli v římské církvi zbožní vedoucí. Ale Pavel říká: „Nemám nikoho, kdo by se mnou sdílel mysl Kristovu.“ Proč tomu tak bylo? „Všichni se starají o své vlastní zájmy, a ne o zájmy Krista Ježíše.“ (2:21). Zjevně nebyl v Římě žádný vedoucí se srdcem služebníka. Místo toho se každý věnoval svým vlastním zájmům. Nikdo neměl mysl Kristovu. Pavel nemohl spoléhat na nikoho, že půjde do Filippis a bude pro toto tělo věřících opravdovým služebníkem. Slova, která tu Pavel říká, nelze zmírnit: „Tito služebníci usilují jen o to, co je pro ně prospěš− né. Proto tu není nikdo, komu bych mohl důvěřovat, že se bude úplně samozřejmě starat o vaše potřeby a zranění, kromě Timotea.“ Když se rozhlédneme kolem po dnešní církvi, vidíme, že totéž se děje v mnoha sborech. Pastoři, a stejnou měrou i farníci, usilují o věci tohoto světa: peníze, reputaci, materializmus, úspěch. Jsou povo− láni sloužit církvi Ježíše Krista, ale neznají Kristovu mysl. A Kristovo smýšlení je smýšlení o oběti, lásce a starosti o druhé. Pavlovými slovy: „Každý usiluje o svůj vlastní program.“ Dívám se na svět, že se již roztáčí v chaosu Žijeme v době, kdy existuje celosvětová hrozba nukleárních nebo chemických výbuchů. Miliony lidských srdcí selhávají strachem. A církev Ježíše Krista je napadána víc než kdy dřív v historii. Jak to tak všechno pozoruji, ptám se: „Kde je hlas autority v Kristu? Kde jsou pastýři, kongregace, laičtí křesťané, kteří myslí jako Kristus? Kde jsou ti, kdo se nestarají o své věci, ale usilují v těchto časech o mysl Kristovu?“ Ti, kdo jsou zaměřeni jen na své vlastní zdoko− nalení a vylepšení, utíkají od intimity s Kristem. Oni možná kážou Krista, ale znají Ho méně a méně. A otevírají se velikému pokušení. Ptám se tě: Daří se tvé církvi, prospívá, přestože to vypadá, že nikdo není stejného smýšlení jako Pavel, aby svou mysl zaměřil na Kristovy zájmy? A co ty? Když vidíš někoho, kdo je nezaměstnaný, modlíš se za něj? Hledáš způsoby, jak být nápo− mocný, jak sloužit? Kde jsou mladí Timoteové dneška? Kde jsou mladí muži a ženy Boží, kteří odmítnou volání svůdných sirén k úspěchu a uznání – a místo toho upnou své srdce k vroucí modlitbě, aby všechno ve svých životech uváděli do podřízenosti, aby se stali pravými služebníky Krista a jeho církve? Naší modlitbou by mělo být: „Pane, nechci být zaměřený jen na sebe samého ve světě, který se vymyká kontrole. Nechci se znepokojovat ohledně své vlastní budoucnosti. Vím, že je má cesta bez− pečně ukrytá ve Tvých rukách. Prosím, Pane, dej mi Tvou mysl, Tvé myšlení, Tvé zájmy. Chci mít Tvé srdce služebníka.“ Amen. Copyright © 2005 by World Challenge
Jídlo jako Boží dar Také vám připadá, že čas běží stále rychleji? Nedávno byly Vánoce a už budou zase. Děti se těší na dárečky, lidé přemýšlejí, jakým dárkem udělají druhým radost. Málokdo z nevěřících lidí však ví, že největším dárkem bylo pro nás narození Ježíše Krista. Dle Jana 3:16−18: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.“
Smíchejte předem namočené rozinky v rumu s pokrá− jeným kandovaným ovocem, mletými ořechy, skořicí, jemně nastrouhanými piškoty, citronovou šťávou a se lžící rumu a vše promíchejte. Upečená a vychladlá kolečka slepujte náplní od největšího po nejmenší do tvaru pyramid. Ozdobte rozpuštěnou čokoládou.
Jenom víra však nestačí . V Římanům 10:9−10 Bůh jasně uvádí: „Vyznáš−li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš−li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení.“
V á n o č n í p u n č 2 láhve červeného vína; 1 láhev hroznové šťávy; 100 g cukru; 1 po− meranč; 10 hřebíčků; 1 tyčka skořice; 0,7 l rumu
Radujme se tedy z narození Ježíše Krista, zvěstujme nevěřícím evangelium. Snažte se nepodlehnout prosincovému shonu, neod− bývejte se ve stravování a uvařte si i něco dobrého. Dnes jsem pro vás připravila několik receptů vhodných pro tento čas.
L o s o s o v é
k a n a p k y
Červené víno, hroznovou šťávu, pomeranč s napíchanými hřebíčky, cukr a skořici zahřejeme k bodu varu. Vlijeme rum a necháme 20 minut táhnout. Podáváme ještě horké.
(Na 15 kusů)
Dobrou chuť, příjemné a hlavně spokojené prožití celého prosincového období vám všem přeje Pavla
Z toustového chleba vykrájejte kolečka o průměru asi 3 cm. Potřete je slabou vrstvou másla a zprudka zapečte v rozpálené troubě. Lučinu vyšlehejte, přidejte kopr, sůl a mletý pepř. Vše dobře promíchejte. Z vytvořené hmoty vytvořte malé kuličky (trochu nechte stranou). Obalte je do mandlových lupínků a uložte na tácku do chladničky, kde je necháte ztuhnout. Kolečka opečeného chleba potřete zbylou lučinovou směsí, položte na ně kousek ledového salátu, plátek papriky a roličku uzeného lososa. Spojte je po dvou k sobě a ozdobte ztuhlou kuličkou.
K a p r n a n e t r a d i č n í z p ů s o b
(Pro 4 osoby)
800 g naporcovaného kapra bez kůže; sůl; šťáva z 1/2 citronu; grilovací koření; rostlinný olej; 100 g žampionů; 80 g másla; 10 g hl. mouky; 30 oloupaných mandlí Porce kapra omyjeme, osolíme, po− kapeme citronovou šťávou, z obou stran potřeme grilovacím kořením a opečeme na oleji. Žampiony oloupe− me, pokrájíme na plátky a osmahneme na oleji. Smícháme rozpuštěné máslo s mou− kou, promícháme, přidáme k houbám, zalijeme trochou vody, osolíme a společně povaříme. Do šťávy přidáme rybu a prohřejeme. Mezitím nahrubo nasekáme mandle a nasucho je opražíme dozlatova. Porce ryby rozdělíme na talíře, přelijeme šťávou a posypeme sekanými mandlemi. Podáváme s vařenými bramborami nebo bramborovým salátem.
Č o k o l á d o v á r o l á d a s m a s c a r p o n e Piškot: 4 vejce; 130 g cukru; 100 g mléčné čokolády; špetka soli;75 g polohrubé mouky; 75 g škro− bové moučky; 1 lžička kypřícího prášku kromě toho: 2 manga; 250 g mascarpone; 50 g cukru; 2 lžíce mandlového likéru amareto; 4 lžíce mléka; 2 plátky želatiny; 200 ml smetany ke šlehání; 100 g meruňkového džemu; 100 g čokoládové; rýže; 1 lžíce kakaa Troubu předehřejeme na 200°C. Oddělíme žloutky od bílků. Ze žloutků a cukru utřeme krém. Rozpustíme čokoládu, necháme ji trochu vychladnout a přimícháme ji do žloutkového krému. Z bílků a špetky soli ušleháme pevný sníh a dáme ho na krém. Přisypeme mouku, škrobovou moučku a kypřící prášek. Promícháme. Plech vyložíme papírem na pečení a hmotu na něj rozprostřeme. Pečeme 10 – 12 minut. Hotový piškot překlopíme na pocukrovanou utěrku, papír odstraníme a horký piškot sbalíme. Manga oloupeme a dužinu odkrájíme po plátcích od pecky. Z plátků vypíchneme několik hvězdiček a odložíme stranou. Zbytek nakrájíme na jemné kostičky. Rozmícháme mascarpone, moučkový cukr, likér a 2 lžíce mléka. Želatinu necháme nabobtnat do 2 lžic mléka a 2 lžic smetany. Prohřejeme, až se želatina rozpustí a vychladlou ji zamícháme do krému. Ušleháme zbývající smetanu a 2/3 přimícháme do krému. Piškot rozbalíme a potřeme džemem. Navrch rozdělíme čokoládovou rýži a mango. Potřeme krémem. Piškot opět sbalíme a potřeme zbývající šlehanou smetanou. Posypeme kakaem a ozdobíme mangovými hvězdičkami. Chladíme alespoň 3 hodiny.
P y r a m i d k y 120 g změklého másla; 100 g moučkového cukru; 1 vanilkový cukr; 1 žloutek; 200 g hladké mouky; 50 g vlašských ořechů; Na náplň: 100 g rozinek; rum; 50 g kandovaného ovoce; 50 g mletých ořechů; 1/2 lžičky mleté skořice; 1 balíček dětských piškotů; 100 g másla; 1 lžíce citronové šťávy Na ozdobení: 50 g čokoládové polevy
−3−
☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺ Fanoušek se udiveně vyptává Jendy: „Proč vlastně chceš od Ježíška dvě soupravy elektrických vláčků?” „Chtěl bych si hrát taky když je táta doma!” Na Vánoce křičí malý Filípek přes celý byt na maminku u spo− ráku: „Mamí, mamí, stromeček hoří!” „Říká se, svítí, a ne hoří,” poučí ho matka. Chlapeček za chvíli zase začne křičet: „Mamí, mamí, záclony už taky svítí!” „Pane šéf, můžete mi dát zítra volno?” ptá se v práci pan Urbánek. „Manželka chce, abych jí pomohl s vá− nočním úklidem.” „Z takového důvodu vám přece nebudu dávat volno!” rezolutně to odmítne ředitel. „Děkuji,” oddechne si zaměstnanec. „Věděl jsem, že je na vás spolehnutí.” O Vánocích říká maminka Pepíčkovi: „Pepíčku, zapal vánoční stromeček.” Za chvíli přijde Pepíček a povídá: „A svíčky taky?” Pepíček se ptá na Štědrý den rodičů: „Určitě mi tohle všechno přinesl Ježíšek?” Maminka na to: „Ano, a kdo jiný?” Pepíček se zamračí: „A co jste mi teda přinesli vy?” Jožínek se modlí a na konci modlitby zakřičí: „Ježíšku, dones mi k Vánocům kolo!” „Ježíšek není nahluchlý,” domlouvá mu sestra.“ „Ale babička jo.” „Tatínek mi na Vánoce nasliboval hory, doly.” „A co? Splnil ti přání?” „Ano, koupil mi atlas hor...” „Představte si to, poprvé se u nás sešel na štědrovečerní večeři sudý počet lidí!” „Jak to, vždyť jste byli tři!” „Jo, ale potom přijelo sedmnáct hasičů!” Upozorňuje manželka manžela (doktora) před Vánocemi. „A né, že zase jako minulej rok projdeš den předem všechny dárky pod rentge− nem!”
Říká Štefan kolegům: „To jsem zvědavej, kolik zejtra Bůh hodí.” „Prosím tě, co by měl jako Bůh házet?” diví se oni. „To nevím, ale zejtra je prej zase Boží hod. Určitě se budu dívat.” „Tatí, opravdu mi ten počítač přinesl Ježíšek?” ptá se Pepík táty. „Ale samozřejmě, co tě to napadlo?” „No, že celej den stojí nějakej chlápek u do− movních dveří a chce třetí splátku.” Cukroví – rychlý recept (krok za krokem) Zapni troubu. Ukliď z linky umatlané skleničky, lego a papírky od bonbonů. Připrav mísu a suro− viny. Vylouskej ořechy, odměř mouku a cukr. Připrav si vejce. Vyndej z mouky puzzle. Odežeň děti a umyj z nich mouku. Vezmi vejce. Podej manželovi kafe. Vrať se,
odežeň děti, vezmi hadr a utři rozbitá vejce. Vezmi jiná vejce a vyklepni je do mísy. Zvedni telefon. Odežeň děti, zameť střepy z mísy, vytři podlahu. Vezmi jinou mísu. Zadělej nové těsto. Najdi rum. Odeber rum dětem. Odežeň manžela od mísy se syrovým těstem. Dej mu do ruky rohlík a kus salámu a posaď ho zpět před televizi. Odežeň děti a umyj z nich rozpatlané kousky těsta. Plech vytři tukem. Podej manželovi bá− bovku. Vrať se, odežeň děti a sundej z plechu ořechové skořápky. Podej manželovi noviny. Vrať se, odežeň kočku dojídající zbytky těsta. Zhluboka se nadýchni, napij se vychlazeného džusu. Umyj podlahu, stůl, židle, nádobí, ledničku, sporák, zdi, děti a kočku. Jdi do cu− krárny. Přines cu− kroví. Dobrou chuť :))
☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺
☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺
10 plátků tmavého toustového chleba; 30 g másla; 50 g lučiny; 1 lžíce kopru; sůl; mletý bílý pepř; 50 g nasucho opečených mandlových lupínků; 1 paprika; 70 g uzeného lososa
☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺
Zemanová Pavla
Máslo utřete s oběma cukry, přidejte žloutek a nakonec zapracujte mouku s ořechy. Vypracujte hladké těsto a nechte asi 30 minut v chladu. Těsto pak rozválejte na tenký plát a vykrajujte kolečka čtyř velikostí. Pokládejte je na vymazaný plech a pečte v předehřáté troubě při teplotě 180°C. Pečte dozlatova.
Ketčin římský deníček II. Markéta Plchová
2. den Budík zazvonil nemi− losrdně v 7 hodin ráno. Ačkoliv ani jedna z nás nemá ráda ranní vstávání, tohle jsme si vybraly dobrovolně. Měly jsme totiž hned zrána na− plánovanou prohlídku Vatikánu s chrámem Svatého
Petra, a to včetně vyhlídky, která je na kopuli tohoto chrámu. Dle rady tištěného průvodce, kterého jsme měly k dispozici, je ideální čas k návštěvě právě ráno, pokud chce návštěvník předejít frontám. Součástí ubytování typu B&B (bed and breakfast) je snídaně v ceně. Ta se podávala v malé kavárničce hned vedle našeho ubytování. K pití jsme měly na výběr buď kávu nebo cappuccino a jako jídlo byl crossiant, kterému Italové říkají úplně jinak, takže to bylo chvíli překvapení, co to vlastně bude;−). Nicméně kombinace čokoládového crossiantu s cappuccinem v podání italských domorodců je záležitost skutečně nezapomenutelná a velmi chutná. A jako bonus bylo pro nás to, že se nejednalo o žádnou hotelovou jídelnu, ale o opravdovou kavárnu, kam chodili na snídani – nebo spíše ranní kávu – opravdoví italští domorodci.
bohatě zdobené a je vidět, že se na výstavbě opravdu nešetřilo. Mimo uchvacující stavbu samotnou jsou zde k vidění i nejrůznější sochařská díla od nejrůz− nějších autorů. Jedním z nejznámějších je bezesporu Michelangelo a jeho Pieta. Jedná se o mramorovou sochu Marie držící Ježíše, sundaného z kříže. Při prvním pohledu se na tomto sousoší nezdálo vůbec nic divného – krásná mladá Marie s Ježíšovým tělem v náručí – při bližším prozkoumání nám vlastně došlo, že Marie je dost podezřele mladá – podle té sochy jí může být tak 17−20let, což nějak nesedí ;−). Ale můžeme to připisovat době baroka, kdy tato socha vznikla. Po dostatečném kochání se zlatými interiéry chrámu jsme se vydaly dál, a to jen o kousíček, na Svatopetrské náměstí. Zde jsme se trochu prodíraly mezi turisty, ale nebylo to zas tak nej− horší. Před vstupem do samotného chrámu jsou po obou stranách umístěné dvě veliké plazmové televize. Na jedné právě pouštěli záznam z nějaké akce či mše. Celé náměstí tvoří jakási kolonáda tvořená čtyřmi řadami mohutných sloupů. Na náměstí jsou však v zemi zabudované dva body, na které když se postavíte, nebo se od nich podíváte na ty čtyři řady sloupů, bude se vám zdát, že je zde řada pouze jedna. Během prohlídky Vatikánu mě zaujalo, že mezi turisty s foťáky a kamerami je taky celkem velký počet jeptišek a mnichů, kteří jsou zde taky jako turisté. Chovali se úplně stejně jako ostatní – fotili úplně všechno, co bylo zajímavé. Asi jsem nikdy předtím neviděla po kostelech pobíhat jeptišky s foťákem, takže to bylo něco úplně nového :−). Naše cesta se ubírala dál do centra města. Nejblíže Vatikánu je Andělský hrad, který patří k „turis−
prameny veletoků významných řek ze čtyř v té době známých kontinentů. Socha, která symbolizuje Nil, má však zahalenou hlavu. Lidé se domnívají, že je to proto, že prameny Nilu nebyly dostatečně pro− zkoumány. Jiní však tvrdí zcela něco jiného. Naproti této fontáně totiž stojí chrám sv. Agnes, jehož autorem je Boronini, konkurent architekta Berniniho, který je autorem fontán na zdejším náměstí. Tito lidé tvrdí, že Nil si zakryl hlavu, aby se nemusel dívat na ne− přesné proporce a křivky tohoto chrámu. Skutečnost je však taková, že v době, kdy byla tato fontána do− končená, chrám sv. Agnes ještě nebyl hotový a jeho přední stranu pokrývalo lešení. Z tohoto náměstí to byl jen kousek k Pantheonu. Jedná se o stavbu pocházející z antiky a je to jedna s nejlépe dochovaných antických památek na území Říma. Chrám má kromě
Jelikož se už docela stmívalo a na nás pomalu padala únava z celého dne, roz− hodly jsme se, že zamíříme k ubytování. Cestou v metru jsme si to ale trochu roz− myslely a popojely o dvě zastávky dále na stanici Victorio Emanuell.
klasického antického průčelí velikou kopuli, v té době něco celkem netypického a ojedinělého. Velmi výjimečný je i otvor nahoře kopule. Prochází tudy světlo, které osvětluje celý interiér. Podle toho je usuzováno, že byl chrám zasvěcen antickému bohovi Apollónovi, bohu slunce. Jiní tvrdí, že Pantheon – dle názvu – byl zasvěcený všem antickým bohům. Ať to bylo tak či onak, chrám byl v 4. století n.l. vysvěcen papežem a začaly se zde konat křesťanské bohoslužby. V době, kdy jsme jej navštívily my, se zde konala svatba. Přesto byl přístupný veřejnosti, což bylo trochu zvláštní, protože turisté s foťáky se zde motali za zády svatebčanů.
Španělské schody
Fontána di Trevi >>> další ze symbolů Říma – to jsme si za dne prostě nemohly nechat ujít. Navštívily jsme jí sice už jednou, a to první večer během naší ve− černí procházky. Jedná se o velikou fontánu, která je postavená na zadní straně paláce. Je zde vyobrazené sousoší boha Neptuna a dvou koní – klidného a divo− kého. Do této fontány lidé házejí peníze dle pověsti, která říká, že pokud sem hodíte minci a jste přitom otočeni k fontáně zády a házíte pravou rukou přes levé rameno, určitě se do Říma zase podíváte.
Do samotného Vatikánu jsme dorazily před devátou hodinou a žádné davy se skutečně nekonaly. Hned jsme si to zamířily ke vchodu do chrámu. Zde jsme prošly rentgenovou prohlídkou a pokra− čovaly podle šipek do kopule. Tam na nás čekala velká spousta schodů, ale odměna za tu „námahu“ byla skutečně úžasná. Z kopule je nádherný výhled na celé město. Tipovaly jsme, kde asi leží naše ubytování, a já jsem ukazovala holkám trasu, která nás čeká. Původně jsme měly odpoledne naplá− novaný výlet k moři, ale nějak nám to časově nevycházelo, a tak jsme se rozhodly přeložit moře na druhý den.
Poté, co jsme se dostatečně nabažily nádherných výhledů a pohledů na Řím, sběhly jsme po schodech zase dolů, abychom si prohlédly interiéry chrámu, po jehož střeše jsme chvíli předtím běhaly. Tento barokní chrám nese jméno po apoštolu Petrovi a je údajně postaven na jeho hrobu. Přímo nad tímto údajným místem dnes stojí baldachýnový oltář zhotovený barokním umělcem Berninim. Zají− mavostí je, že kopie tohoto baldachýnového oltáře se nachází v Netolicích. Někteří spekulují o tom, že se jedná o oltář od stejného umělce. Interiéry jsou
Naše cesta vedla dál směrem ke Španělským schodům. Předtím jsme ale procházely uličkami, ve kterých sídlí světoznámí módní návrháři. Ti, jejichž jméno zní v módním světě asi nejzvučněji, mají své obchody na Via de Gondotti. Naleznete zde obchody Gucci, Valentino, Hermes, Dior a po− dobné. Jejich vchody jsme jen míjely, neboť nám přišlo poněkud nápadné přijít dovnitř s batůžkem na zádech a přitom vypadat jako potenciální kupující ;−). Ke Španělským schodům jsme se dostaly právě když zapadalo slunce. To nádherně podkreslilo příjemnou atmosféru teplého pozdního odpoledne a blížícího se večera. Na schodech již sice nebyly rozmístěny obrovské květináče rozkvetlých oleandrů – nejspíš proto, že již bylo září, nicméně tu bylo moc příjemně. Sedly jsme si a vychutnávaly atmosféru. Těmto schodům se také někdy říká Čestné schody – nejspíše proto, že se zde alespoň jednou ročně konají módní přehlídky světových návrhářů. Trochu mi vrtalo hlavou, jak tyhle schody získaly své jméno – Španělské. V průvodci jsme si pak vyčetly, že se jim tak říká dle Španělského velvyslanectví při Svaté stolici, které sídlí v bezprostřední blízkosti. Na vrchu pak stojí – pro změnu – Francouzský kostelík.
tickým nezbytnostem“ – místo, které je jednou z téměř povinných zastávek při prohlídce Říma. Když jsem poprvé slyšela „Andělský hrad“, představila jsem si nádherný vzdušný zámek. Ve skutečnosti se jedná o starou pevnost postavenou už okolo roku 130 n.l., která byla původně vystavěná jako mauzoleum císaře Hadriána. Později hrad sloužil jako pokladnice a také útočiště panovníků, později papežů. Andělský hrad tvoří i hranici Vatikánu – nejmenšího samostatného státu na světě (mimochodem – Vatikán má dokonce i svoji poštu). Dnes zde můžete navštívit muzeum. My jsme se tu jenom vyfotily, prohlídly si hrad z venku a pokračovaly dál na náměstí Piazza Navona.
BANKET 2008
Victor Emanuell byl italský král, jemuž Italové na začátku 20.století postavili veliký pomník. Napadlo nás, že bychom si ho mohly prohlédnout nasvícený. Vylezly jsme z metra na stejnojmenné zastávce, ale pomník nikde. Později jsme zjistily, že tento námi hledaný pa− mátník se nachází úplně někde jinde:−). Místo toho jsme si alespoň prošly příjemný park a vydaly se už skutečně k našemu ubytování. Pokračování příště (Forum Romanum, pláž v Lido di Ostio a prohlídka vnitřku Colossea)
Ketka Plchová
Lepší než kdy předtím! aneb BANKET 2008 Rádi bychom Vás všechny pozvali na již tradiční banket s netradičním názvem
„Lepší než kdy předtím“. A co že je vlastně lepší než kdy předtím? To se dozvíte, když přijdete a zúčastníte se s námi vánočního banketu církve Cesta života. Banket se bude konat v prostorách církve Cesta života v Českých Budějovicích v sobotu 13. 12. 2008 od 16.hod.
Na náměstí Piazza Navona jsou celkem tři velké fontány, přičemž ta prostřední je největší. Škoda, že právě ta největší se opravovala. Dle průvodce jsou zde čtyři velké sochy, které symbolizují čtyři
Neváhejte a přijďte si společně s námi užít předvánoční čas. Těšíme se na Vás.
−4−
Dětská církev − starší děti
Instalatér? Unavený z cesty se posadil u studny. Chlapi šli koupit nějakou svačinu, tak na ně čekal. Bylo právě poledne. V tu chvíli se blížila ke studni žena, co šla pro vodu. „Dej mi napít,“ požá− dal ji. „Ty jsi Žid. A chceš vodu ode mě? Sama− řanky?“ Židé se totiž se Samařany nestýkají. „Kdybys věděla kdo jsem, prosila bys o vodu ty mě. O živou vodu.“ Žena se podivila: „Nemáš ani čím bys tu vodu nabral.“ Jakoby nic jí odpo− věděl: „Každý, kdo pije tuhle vodu, bude znovu žíznit. Ten, kdo pije vodu ode mě, nebude žíznit navěky. Bude v něm jako pramen vody tryskající k věčnému životu.“ Žena měla oči navrch hlavy. Potkala jsem instalatéra, řekla si pro sebe. On mi zavede vodu až domů... „Pane, dej mi tu vodu, abych už nežíznila a nechodila sem ke studni čerpat.“ „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem,“ řekl nečekaně. Se sklopeným zrakem řekla: „Já...já nemám muže.“ Muž jí řekl: „Dobře jsi řekla: `Nemám muže,´ protože jsi měla pět mužů a ten, kterého máš teď, není tvůj muž.“ Samařanka sebou trhla. Ten člověk do ní vidí jako do prázdné nádoby. Mluvil dál a ona pomalu pochopila, že po celou tu dobu vůbec nemluvil o vodě ze studny. Není to instalatér, který jí zavede vodu až do domu. On ji naplní něčím daleko lepším. Vodou, co nikdy nevyschne.
−zdes−
Kde je tento příběh v Bibli?
Záhadný dárce Každý rok přichází do našich domovů postava nazývaná svatý Mikuláš v doprovodu andělů a čertů. Kdo je tento muž, který nám přináší dárky, a proč to dělá? Abychom to zjistili, musíme si udělat malý výlet do historie. Možná někdo neví, že Mikuláš je skutečná osoba, která existovala. Povím vám o něm jeden příběh: Před mnoha lety se narodil v daleké zemi chlapec jménem Nicolaos (Mikuláš). Rodiče mu často vyprávěli příběhy, ale nejraději měl příběhy o Ježíšovi. Přál si: „Chtěl bych být jako Ježíš. Až budu jednou velký, tak bych chtěl pomáhat chudým a zarmouceným.“ Mikuláš byl hodný, ve škole se dobře a pilně učil, rád chodil do kostela. Jeho bohatí rodiče však brzy zemřeli, a tak Mikuláš zdědil veliké bohatství, služebnictvo, nádherný dům a mnoho peněz. Stále přemýšlel o Ježíšovi a řekl si: „Chci vést takový život, jaký vedl Ježíš.“ Nemyslel na sebe, ale rozdával almužny chudým a nemocným. Zjistil, kde potřebují pomoc, a dával své dary ve váčku za okno, aby o tom nikdo nevěděl, zabušil a zmizel, anebo položil dar do střevíců. Tajně pomohl i zchudlému kupci, který neměl věno pro své tři dcery a nemohl je provdat. Mikuláš se to dozvěděl a tajně v noci oknem vhodil měšec peněz pro každou z dcer. Kupec mohl splatit dluhy a ještě zbylo na věno. Brzy byl Mikuláš odhalen a aby se vyhnul chvále, odešel do cizí země, ve které žil kdysi Ježíš Kristus. Po čase se vrátil do vlasti. Cestou se zastavil ve městě, kde byl právě biskupský sněm a roz− hodovalo se o tom, kdo bude novým biskupem. Mikuláš se stal jedním z kandidátů. Když dlouho rokovali a nemohli se shodnout, dali podmínku:
Katka Zettlová kdo z kandidátů přijde jako první do kostela, stane se biskupem. Tak se stal bisku− pem Mikuláš. Dál se staral o chudé, zakládal školy a sirotčince, které také často navštěvoval. Při pronásledování křesťanů se dostal do zajetí a byl v žaláři těžce mučen. Zemřel 6. prosince. Vypravuje se o něm více příběhů, ale ať jsou pravdivé nebo ne, jisté je, že měl srdce plné lásky. Označení „svatý“ ukazuje na jeho dobře prožitý život, naplněný dobrem. (Svatým se nazývá to, co náleží Bohu nebo připomíná jeho vlastnosti.) Tuto jeho velikou vlastnost si připomínáme tím, že večer 5. prosince přichází osoba v biskupském přestrojení a dává dárky. V minulosti si děti dávaly ponožky za okno, aby v nich ráno našly dar od „Mikuláše“. Postavy andělů a čertů představují dobro a zlo. Dříve byl ve školách takový zvyk, že žáci předstoupili před ředitele a byly přečteny jejich pochvaly, ale i to, co udělali špatného. Pak byli zkoušeni a podle výsledků byli pochváleni nebo potrestáni metlou. Právě proto se dnes možná „Mikuláš“ ptá dětí, jestli jsou pilné a pracovité a jestli se dobře učí. Také je zkouší, jestli umí nějakou básničku nebo písničku. Pak je odmění a někdy si i čerti s metlou přijdou na své. ˘ Než k vám letos přijde Mikuláš s andělem a čertem, zkuste přemýšlet jako tenkrát skutečný Mikuláš a můžete i vy někomu pomáhat nebo udělat radost.
Už čtyři týdny odchází děti se služebníky do tělo− cvičny a tam mají svoje dětské shromáždění. Občas se ozve chvála až k uším těch, co sedí a poslouchají kázání. A protože jste určitě zvědaví, co se tam děje, položila jsem pár otázek dětským služebníkům. Podle čeho vybíráte slovo pro děti a téma na kázání? Používáme skripta s ná− zvem: Pán Ježíš a jeho církev, které vydalo nakladatelství Samuel v roce 2005, a taky máme úžasného Štěpána, který nám hodně pomáhá a učí nás nové věci. Jakým dětem sloužíte? Sloužíme dětem od věku, kdy umí číst (6−13 let). Ti mladší jsou s námi na chvály se svými služebníky a potom mají svůj program ve svých prostorách. Jaká je osnova dětského shromáždění? Osnova shromáždění 1. část • Uvítání − na mikrofon, uvítání Pána Ježíše • Pravidla AHOJ • Chvály – 3 až 4 rychlé, akční • Hra 2x • Sbírka – ještě není • Chvály – uctívací • Modlitba za potřeby • Svačina 2. část • Chvála 1x • Hra • Biblický příběh –divadlo • Kázání na téma příběhu • Evangelium • Výzva k tématu kázání • Verš k tématu kázání • Chvála • Konec Co znamenají pravidla „AHOJ“? Každé písmeno znamená něco jiného. A – Až někdo z vedoucích zvedne ruku, budeme zticha. H – Hospodin, hlavně jsme tu kvůli Bohu. O – Odcházení, když budeš chtít odejít, musíš to říct nějakému vedoucímu. J – Jsme tu pro to, abychom si to užili Každé úterý se scházíte v církvi, modlíte se a rozdělujete si dané úkoly. Je to pro vás povzbuzující? Petra: Je to úžasné a jsem za to moc ráda. Času není moc, ale ani trochu toho nelituji. Jarda: Je to velice inspirující, budující, stmelu− jící. Vidím v tom smysl celého konání. Zhodnotíme předchozí bohoslužbu, co se povedlo a co naopak ne. Vybereme písně na další neděli, probereme novou látku a rozdělíme si úkoly. Eliška: Ano, je to moc fajn čas, kdy společně tvoříme program, modlíme se a povzbuzujeme se do další služby. Úterky jsou moc prima, i když je to někdy časově náročný. Ale jsou třeba, ještě se máme co učit. Iva: Jsem povzbuzená a mám velkou radost. Nelituju toho času, je příjemný a užitečný. Štěpán: Úterní setkání vítám a raduji se z nich, protože vnímám radost, nadšení a horlivost svých sourozenců, a to člověka vždy ve službě povzbudí. Zvláště pak v dětské službě, kde to není vždy běžné. Jak dlouho sloužíte u dětí? Petra: Myslím, že 6 let. Jarda: Občas jsem vypomáhal Elišce, když ještě bývala klasická nedělka. Eliška: Jaj, ani nevím. Asi tak 3 roky. Iva: Dříve jsem prakticky pomáhala s Křesťanskou školičkou na Domečku a pak necelé dva roky vedla starší děti. V naší církvi s dětskou službou začínám. Štěpán: Dva a půl roku. Co vás vedlo ke službě dětem? Petra: Láska k dětem a poslušnost Bohu. Jarda: Pastorova vize dětské služby a nalé− havost situace.
−5−
Eliška: Ze začátku potřeba v církvi, kdy u dětí sloužila jenom Dáša Nováková. A postupem času jsem věděla, že mám stát v této službě. A tak stojím. Iva: Potřeba. Bylo to tak, že jsem podala pomoc− nou ruku, a jsem v tom až po uši (záměrně neříkám až nad hlavu, aby to nevypadalo, že toho mám už dost, protože to by nebyla pravda). Štěpán: Na jedné konferenci ke mně Bůh mluvil, že mám začít sloužit u dětí. Tak jsem Ho poslechl. Bylo pro vás v této službě něco úplně nové? Petra: Spolupráce a rozdělování práce v týmu. Je to super. Jarda: Všechno, protože je to dětská bohosluž− ba se vším všudy, se kterou jsme, kromě Štěpána, nikdo neměli zkušenosti. Eliška: Nových bylo hodně věcí. Celý mode− lový systém shromáždění a program je pro nás nový. Učíme se dělat věci nově, jinak a hlavně zajímavě. Tak, aby to nebyla dětská show, ale místo, kde se dětem bude líbit, kam se budou rády vracet a kde se mohou hlavně setkat s Bohem. Iva: Asi máš na mysli nový způsob služby dětem, který jsme nedávno v církvi začali. Je to vlastně shromáždění církve, i když jeho účastníci mají jen 6−13 let. Vše je přizpůsobeno dětem tak, aby mohly slyšet a pochopit Boží slovo, mají možnost modlit se a chválit Boha jim bližším způsobem, nechybí modlitební pomoc při problémech dětí, vždy je vysvětleno evangelium a možnost přijetí Ježíše jako Spasitele, nechybí ani hry. Na tom asi není nic nového, jen forma je pro dnešní děti určitě zajímavější. Pro mě je nová práce v týmu, spolupráce vedoucích, větší akčnost, chvály. Štěpán: Spoustu věcí, např.divadlo, vedení chval i kázání způsobem, aby i to nejmenší dítě rozumělo. V čem nebo jakým způsobem byste chtěli sloužit dětem? Petra: Tím nejlepším. Toužím, aby Bůh skrze mne navštěvoval děti. Jarda: V současné době jsme ve stádiu, kdy všichni děláme všechno, abychom se mohli rozdělit na dva týmy po čtyřech služebnících. Tedy kromě chvály, kde je zapotřebí přirozeného talentu. Chtěl bych dětem sloužit slovem, ale hlavně být jim kamarád. Eliška: To se ještě uvidí. Iva: Naším cílem je, aby děti poznávaly Boha a chodily po Jeho cestách, aby byly spasené a svěd− čily svým kamarádům. Služba by měla směřovat tím směrem. Je skvělé, že jsme tým a každému z nás je bližší něco jiného. Společně připravujeme program, prakticky i duchovně, zdobíme neútulné prostředí tělocvičny a rozdělujeme úkoly tak, aby si každý mohl najít to „svoje“ místo. Já se podílím na přípravě pomůcek pro divadlo, zpívám chvály, nesměle se zapojuji do hraní biblických příběhů, učím verš z Bible, jsem dětem k dispozici pro modlitbu. Štěpán: Chtěl bych dětem sloužit způsobem, aby byly zasaženy Boží mocí a změnilo to navždy jejich srdce. Jak se připravujete na službu doma? Petra: Podle toho, co mám za úkol. Pokaždé se za shromáždění modlím a hledám inspiraci u na− šeho Otce. Někdy je třeba čas věnovat výrobě kulis. Tak se svou milou sestrou Ivou stavíme papírové domy, sháníme andělská křídla atd… Jarda: Svědomitě a jak to jde. Někdy se do toho zapojuje celá rodina. Vytváříme kostýmy na divadlo, vymýšlíme scénáře a učíme se nové chvály. Eliška: Modlitbou za shromáždění a za sebe navzájem. Dále jsou to praktické věci na dětské shromáždění (tvorba pomůcek, učení se písniček … atd.) Iva: Duchovně modlitbou a prakticky přípravou a výrobou pomůcek. Učím se nové chvály. Zatím jsem si nepřipravovala kázání, což je asi nejnároč− nější. Ale také mě to čeká. Štěpán: Doma se připravuji jak prakticky, tak samozřejmě na modlitbách.
Pokračování na str. 6
Dětská církev − starší děti Pokračování ze str. 5 Přijímáte z této služby obohacení? Petra: Určitě ano. Pro− žívám radost a často se divím, že už je konec – tak rychle nám to spolu s dět− mi utíká. Jarda: Určitě. Eliška: Ano. Je to moc fajn. Iva: Ano. Radost ze společné práce. Jinak je brzo to nějak hodnotit.
Konference mládeže 2009 Konference se koná od čtvrtka 29. ledna do neděle 1. února 2009. Informace o konferenci byste si brzy měli mít možnost najít na stránkách Slova života Brno www.slovozivota.cz nebo na našich stránkách www.cestazivota.cz. Přestože jejich jména na plakátech nenajdete, velkou měrou se na akci podílejí Kočerovi, kteří vám mohou informace podat už nyní.
Štěpán: Ano, služba u dětí je nesmírně oboha− cující. Koneckonců máme být jako děti, takže člověk má blízko k tomu, aby viděl upřímnou a většinou nekomplikovanou víru. Jak reagují děti? Petra: Každé dítě je jiné a tudíž má jinou reakci (skáčou, chválí, pozorují atd.). Věřím, že děti cítí svobodu projevu i to, že se děje něco nového a úžas− ného. Vše ještě ukáže čas. Jarda: Děti jsou úžasné. Prokouknou každou polovičatost, nepřipravenost a neupřímnost. Musí− me jít do toho naplno, vše je od nich odhaleno. Eliška: Většinou super, zapojují se do programu, chval, modliteb … Ale je to také určitě tím, že je to pro ně něco nového. Snažíme se, aby to nebylo jen nějaké „wow“ prvotní nadšení, ale aby tam chtěly chodit i nadále a mohly samy prožívat osobní setkání s Bohem. Iva: Vidím radost dětí, vidím, jak se zaujetím sledují hrané biblické příběhy, reagují na kázané Boží slovo, přichází pro modlitbu, jak spolupracují. Nevidím do jejich srdcí, ale věřím, že s nimi Bůh jedná. To poznáme po nějaké době, po ovoci. Štěpán: Většinou spontánně, ale touží po opravdo− vosti. Pokud chybí, rychle to prokouknou. Co byste chtěli vidět do budoucna v této službě? Petra: Proměněné děti, které opravdu Boha milují, důvěřují Mu a spoléhají se na Něj. Jarda: Plnou tělocvičnu dětí naplněných Duchem svatým, probuzení této generace. Chtěl bych vidět přicházet nevěřící děti z ulice. Eliška: Určitě nové děti a nové služebníky pro dětskou službu. Sloužit dětem z ulice, pořádat mezidenominační dětská shromáždění v ČB, aby se děti mohly setkávat i s ostatními věřícími dětmi. No, plánů by bylo hodně. Iva: To ovoce. Ráda bych, aby děti byly nadšené nejen z pěkného shromáždění, ale i ze samotného Ježíše, aby jejich láska k Němu tak hořela, že zapálí pro Ježíše další děti. Ráda bych viděla celé rodiny v jednotě. Nemodlím se tedy jen za děti, ale i za rodiče. My dětem za jedno odpoledne v týdnu nemůžeme dát to co rodina. Štěpán: V budoucnu bych toužil vidět hodně dětí, které mají skutečně osobní vztah s Ježíšem.“ Na co se nejvíc těšíte při bohoslužbě? Petra: Na Boží jednání s námi i dětmi. Svačinka je taky dobrá :). Jarda: Na děti a na to, že uvidím, jak Bůh jedná v jejich životě. Ale i na své spoluslužebníky. Vždycky, když končíme, těším se na další setkání buď v úterý a nebo naostro v neděli. Eliška: Určitě na děti a spoustu legrace, kterou tam zažijeme. A když máte k tomu dobrý tým slu− žebníků…tak je to prostě super. Je to fakt úžasná služba. Děti jsou jako nepopsaný list papíru a je na nás, jak se k tomu postavíme. Co takhle jít do toho s námi? Iva: Těším se jako na celek, všechno tam má své místo. U dětí má největší úspěch asi divadlo. Štěpán: Na chvíli, kdy přichází Pán. Děkuji služebníkům za odpovědi a přejeme celému týmu Boží pomoc , Jeho sílu i Jeho moudrost. Eliška Plchová
Bez zázemí to nejde ! Jménem celého týmu českobudě− jovické chvály vám chci poděkovat za všechny modlitby a podporu skutečně rodinného (církevního) zázemí. Děkujeme Bohu za příležitosti sloužit i mimo naši domácí základnu. Velmi těžko by se nám ale sloužilo na vlastní pěst, kdybychom necítili podporu domovské církve. Jak jsme si to užili na festivalu X−ray, v českobudějovické konzervatoři nebo
na konferenci v Brně, si můžete pře− číst v rozsáhlých článcích l X−ray l Chvála není jenom o zpívání
l Jak jsme sloužili u moravských bratří
na stránkách www.cestazivota.cz, nebo se zeptat přímo nás. Díky, že jste tu pro nás, protože my jsme šťastní, když tu můžeme být pro vás. ☺ − zdes −
SHROMÁŽDĚNÍ UZDRAVENÍ NEZAPOMEŇTE, ŽE KAŽDÝ POSLEDNÍ PÁTEK V MĚSÍCI SE KONÁ SHROMÁŽDĚNÍ EVANGELIZAČNÍHO TÝMU V ČELE S VLADIMÍREM KOCMANEM, KTERÝ KÁŽE EVANGELIUM A MODLÍ SE ZA NEMOCNÉ. MÍSTO KONÁNÍ SE STŘÍDÁ V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH A ČESKÉM KRUMLOVĚ. AKTUÁLNÍ INFORMACE NAJDETE NA WEBOVÝCH STRÁNKÁCH W W W . C E S TA Z I V OTA . C Z
Vi z e j i h o č e s k ý c h s b o r ů C E S TA Ž I V OTA : Kol.1:28−29 Jeho zvěstujeme, když se vší moudro− stí napomínáme a učíme všechny lidi, abychom je mohli přivést před Boha jako dokonalé v Kristu. O to se snažím a zápasím tak, jak on ve mně působí svou silou. (ČEP)
Kol.1:28−29 Kteréhož my zvěstujeme, napomínajíce všelikého člověka a učíce všelikého člověka ve vší mou− drosti, abychom postavili každého člověka dokonalého v Kristu Ježíši. O čež i pracuji, bojuje podle té jeho mocnosti, kteráž dělá ve mně dílo své mocně. (BK 1613)
2. Paral. 7:14 a můj lid, který se nazývá mým jmé− nem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi. (ČEP)
2. Paral. 7:14 A ponižujíce se lid můj, nad nímž jest vzýváno jméno mé, modlili by se, a hledali by tváři mé, a odvrátili by se od cest svých zlých: i já také vyslyším je s nebe, a odpustím hřích jejich, a uzdravím zemi jejich. (BK 1613)
Izajáš 54:2 Rozšiř místo ve svém stanu, ať na− pnou stanové houně tvých příbytků. Nerozpakuj se! Natáhni svá stanová lana a upevni kolíky. (ČEP)
Izajáš 54:2 Rozšiř místo stanu svého, a čalounů příbytků svých roztáhnouti nezbraňuj; natáhni i provazů svých, a kolíky své utvrď. (BK 1613)
− 6−
R o z p i s s h r o m á ž d ě n í s b o r ů Cesta života jižní Čechy: České Budějovice
Prachatice Agitační středisko Pod Hradbami neděle od 17:00
Český Krumlov,
budova Ambit
neděle od 9:00 modlitební − čtvrtek od 18:30
Sokolský ostrov1, Sokolovna modlitební procházky − (info u M. Kočerové)
modlitební ve sboru − St 18:00 neděle 15:00
Setkání mládeže v Č. Krumlově − sobota 14:00
Tento zpravodaj si vyhrazuje právo nezodpovídat za případné chyby dodané s příspěvky jednotlivých autorů. Děkujeme za pochopení.
