milost & pravda Jihočeská VELIKONOČNÍ KONFERENCE Připomínání si svých vysvobození (Nalezení nové síly pro současnou zkoušku) David Wilkerson

milost & pravda z p r a v o d a j

v š e c h

j i h o č e s k ý c h

www.cestazivota.cz [email protected] [email protected]

duben 2008

c í r k v í

ročník 8

číslo 4

C e s t a

ž i v o t a

pro vnitřní potřebu − neprodejné

Připomínání si svých vysvobození (Nalezení nové síly pro současnou zkoušku) Jak rychle zapomínáme na Boží veliká vysvoboze− ní v našich životech. Jak snadno bereme za samozřejmé zázraky, které pro nás Bůh v minulosti udělal. Přesto nám Bible znovu a znovu říká: „Rozpomínejte se na svá vysvobození.“ Jsme tak podobní učedníkům. Nerozuměli Kristo− vým zázrakům, když nadpřirozeně nakrmil tisíce lidí pouhými několika chleby a rybami. Ježíš předvedl tento zázrak dvakrát, jednou nakrmil 5000 lidí a po− druhé zástup 4000 lidí. Přesto jen o pár dnů později vypustili učedníci tyto události z paměti. Stalo se to, když je Ježíš varoval před farizejským kvasem. Učedníci si mysleli, že to řekl, protože za− pomněli vzít chléb na cestu. Ale Kristus jim odpověděl: „Copak ještě nechápete ani si nevzpomínáte na těch pět chlebů pro pět tisíc mužů, a kolik jste nasbírali košů? Ani na těch sedm chlebů pro ty čtyři tisíce, a kolik jste nasbírali košů?“ (Mat. 16:9–10). Podle Marka byl Kristus ohromený, jak rychle je− ho učedníci zapomněli na Jeho neuvěřitelné skutky. Ježíš jim řekl: „Ještě nechápete a nerozumíte? Ještě máte ztvrdlé srdce? Máte oči, a nevidíte? Máte uši, a ne− slyšíte? Už si nevzpomínáte? Když jsem nalámal pět chlebů mezi pět tisíc mužů, kolik plných košů nalá− maných kousků jste nasbírali?“ (Mk 8:17–19). Co nám tyto pasáže říkají? Je jasné, že žádný z učedníků nepřestal uvažovat o tom, co se děje, když k těmto zázračným nakrmením došlo. Představte si tyto muže, jak chodí mezi lidmi, nosí své koše a vyn− dávají bochníky a ryby, které se před jejich zraky zázračně rozmnožily. Mohli byste si myslet, že tito učedníci padnou na kolena s voláním: „Jak je tohle možné? To je prostě úžasné. Je to lidsky naprosto nevysvětlitelné. Ó, Ježíši, ty jsi opravdu Pán.“ Před− stavuji si je, jak pobízejí lidi, které obsluhují: „Pojďte, hodujte na zázračném pokrmu seslaném z nebe. Ježíš ho zaopatřil. Pohleďte na našeho Boha a uctívejte Ho!“ Učedníci viděli tyto nádherné skutky svýma vlast− níma očima. Ale přesto jim význam těch zázraků nějak unikl. A teď, jen o něco málo později, je naplnily pochybnosti a nejistota, že „nemají chléb.“ Ježíš je musel upozornit: „Jak rychle jste zapomněli na zázraky, které pro vás Bůh vykonal. Nerozumíte svému vysvobození.“

Slovo úvodem „Co bys chtěla koupit k narozeninám?“ ptá se mě maminka. „Já nevím... Co třeba nějaký vitamíny z lé− kárny?“ „Chci ti koupit něco víc. Letos jsou tvoje narozeniny zvláštní. Vždyť jsi se znovu narodila.“ Ta poslední slova mě z úst mojí maminky zarazila. Vím jak to myslela, ale přesto to znělo tak zajímavě. Kéž by pochopila, že to skutečné druhé narození je o mnoho důležitější. Vím, že pro ni je to zatím nepochopitelné tajemství, asi jako pro Nikodéma. Copak se ve skutečnosti můžu vrátit zpátky do jejího lůna? Ne. A i kdyby to šlo, bylo by mi to stejně na nic. Narodit se znovu (jakože do Božího království, stát se Božím dítětem, dědičkou Božích zaslíbení...) můžu jen „z hůry“ nebo „z nebe“ nebo „z Ducha“. To znovuzrození nemůžu zařídit ani já, ani maminka... žádný člověk. Jde o duchovní proces, který může „porodit“ jen Otec v nebesích. Uvědomuji si tu důležitost každým rokem víc. A shodou okolností jsou mé znovuzrozeniny den před mými narozeninami. Troufám si říct, že oslava znovuzrozenin je důležitější, i když pro mou maminku to může být nepochopitelné. A tak už se těším, až nebudeme v rodině a příbuzenstvu slavit jen narozeniny, ale právě i ty znovuzrozeniny. Přeji to i vám. −zdes−

Také se divím: proč tyto zástupy, které byly tak zázračně nakrmeny, nepovstaly k uctívání Ježíše? Proč lidé nechválili Boha, proč nepozvedli svůj hlas a své ruce? Zjevně nerozuměli svým zázrakům. A to z toho stej− ného důvodu, proč ty a já rychle zapomínáme na Boží zázraky v našich vlastních životech. Včerejší vysvobo− zení jsou rychle zapomenuta uprostřed dnešní krize. Od Genesis ke Zjevení na nás Boží slovo doslova křičí: „Rozpomeň se, rozpomeň!“ V obou Zákonech čteme: „Rozpomeň se na mocnou Hospodinovu ruku, která pro tebe vykonala zázraky. Rozpomeň se na všechna svá minulá vysvobození.“ Uvažuj o Mojžíšově naléhání na Izrael po zázraku u Rudého moře. Mojžíš řekl lidu: „Pamatujte na tento den, kdy jste vyšli z Egypta, z domu otroctví. Hospodin vás odtud vyvedl pevnou rukou…Až se tě tvůj syn v budoucnu zeptá, co to znamená, odpovíš mu: Hospodin nás vyvedl pevnou rukou z Egypta, z domu otroctví…To bude jako znamení na tvé ruce a jako pásek na čele mezi tvýma očima. Neboť pevnou rukou nás vyvedl Hospodin z Egypta.“ (Exodus 13:3,14,16) Farizejové dováděli tento poslední verš až do extrému. Vyrobili si modlitební řemínky s pouzdrem obsahujícím starozákonní texty, který si přivázali na své paže a čela. Ale to, co tu Mojžíš popisoval, byla metafora, duchovní služba. Byl to příkaz pro každého Izraelce, aby si nesmazatelně vryli do paměti všechna děsivá vysvobození, která viděli. Hospodin jim v pod− statě říkal: „Střežte tyto vzpomínky a mějte je vždy po ruce. Stále je ve své paměti osvěžujte. Pokaždé, když budete v krizi, vždy, když budete čelit obrům, pokaždé, když na vás přijde rozzuřený nepřítel, při− pomínejte si všechny zázraky, které jsem pro vás vykonal. Nikdy nezapomeňte na vysvobození, která jste zažili. Veďte si o nich ve své duši zápisník a pa− matujte si každý detail. Pak se ujistěte, že o nich všechno řeknete svým dětem. Stále o svých zázracích mluvte, od generace ke generaci. Vybuduje to vaši víru a víru každé následující generace.“ Nikdo neviděl větší zázraky vysvobození než Moj− žíšova generace. Začalo to deseti strašnými ranami, které dopadly na Egypt. Hejna kobylek, invaze žab,

David Wilkerson

řeky obrácené v krev, tma jako v pytli, bylo to hmatatelné – všechny tyto věci vyvolaly u Egypťanů chaos a zmatek. Ale Izraelci seděli po celou dobu bez− pečně ve svém táboře, byli od toho všeho ochráněni. Ti samí Izraelci viděli oblak slávy, který šel za nimi a ukrýval je před blížící se faraónovou armádou. Viděli, jak se na noční obloze rozsvítilo světlo ohni− vého sloupu, který je hřál během chladných nocí na poušti. A viděli před sebou rozevřené celé moře, nahromaděné jako vysoké zdi po obou stranách. Prošli mezi těmito nahromaděnými vodami po suché zemi. A následující den viděl Izrael egyptskou armádu nadpřirozeně zničenou, když se ty samé vodní hradby s rachotem zřítily na jejich pronásledovatele a rozdrtily je. Jak veliká vysvobození Izrael zažil! Přesto žádné− mu z nich nerozuměli. Vlastně na ně brzy zapomněli. Jak to víme? Je psáno: „Naši otcové v Egyptě nepo− chopili tvé divy, tvé hojné milosrdenství si nepřipomínali, vzepřeli se při moři, při moři Rákosovém.“ (Ž 106:7) Jak Izrael provokoval Boha u Rudého moře? Pouhé tři dny po svém zázračném vysvobození obviňovali Boha, že je vede do pouště, aby je tam nechal umřít žízní. „Zas a zase pokoušeli Boha, činili výčitky Svatému Izraele. Nepřipomínali jeho sílu, den, kdy je vykoupil z moci protivníka, když činil svá znamení v Egyptě… Ramena řek i bystřiny proměnil v krev, takže se nemohli napít. “ (Ž 78:41–44) „Rychle však na jeho činy zapomněli, nečekali trpělivě na jeho pokyn…Zapomněli na Boha, svou spásu, který v Egyptě konal tak velké věci, v zemi Chámově úžasné divy, bázeň vzbuzující činy u Rá− kosového moře.“ (Ž 106:13,21–22) Nakonec se stala přesně ta věc, kvůli které Mojžíš plísnil Izrael. Varoval je: „Jenom si dej pozor a velice se střez zapomenout na věci, které jsi viděl na vlastní oči, aby nevymizely z tvého srdce po všechny dny tvého života. Seznam s nimi své syny i vnuky.“ (Deut. 4:9) Vidím, že se totéž děje dnes v církvi Ježíše Krista. Boží slovo nám přikazuje, abychom „nesli svá vykou− pení.“ Máme je obléknout každé ráno, stejně jako si oblékáme své šaty. A máme je mít po ruce, abychom si je vždy zvedli před oči. Přesto se ptám: Kolik zá− zračných minulých vysvobození nosíš právě teď? Jak

živě uchováváš v paměti Boží zázraky, které pro tebe Bůh vykonal? Máš je tak po ruce, že by ses právě teď mohl postavit a svědčit o každém skvělém detailu? Když mi Duch svatý položil tuhle otázku, byl jsem zdrcen. Dokázal jsem si vzpomenout jen na několik svých vysvobození do všech významných detailů. Tolik jsem jich zapomněl. A mnohem víc jsem jich považoval za samozřejmé. A co je horší, nepřipomínal jsem si je ve svých nejdůležitějších dobách: když jsem čelil další krizi. Vzpomínky na moje vysvobo− zení mohly doplnit mou víru během těchto zkoušek. Je nám přikázáno, abychom svým dětem a vnou− čatům vyprávěli o všech velikých věcech, které pro nás Bůh udělal. Měl bych si je i zapsat, mít zápisník svých vysvobození. Proč je tento příkaz k připo− mínání tak důležitý? 1. Máme si připomínat minulá vysvobození, aby vzrostla naše víra v současných bojích Je to k našemu prospěchu, že nám Bůh říká, aby− chom si připomínali. Vzpomínka na naše minulá vysvobození napomáhá vzrůstu naší víry pro to, čím právě teď procházíme. Čelíš krizi? Stojíš proti hrozivému obru problémů doma, v práci nebo ve své rodině? Jediný způsob, jak čelit obrovi, je dělat to, co dělal David: připomínat si lva a medvěda. Tohle je způsob, jak mohl jít proti Goliášovi beze strachu: připomínal si, jak byl vůči němu Bůh věrný v jeho minulých krizích. Dovolte, abych to vysvětlil. Když se David dobrovolně přihlásil, že bude bojovat s Goliášem, „Saul řekl Davidovi: Nemůžeš jít proti tomu Pelištejci a bojovat s ním… David řekl Saulovi: Tvůj služebník byl pastýřem ovcí svého otce. Když přišel lev anebo medvěd, aby odnesl ze stáda ovci, hnal jsem se za ním a bil jsem ho a vy− rval mu ji z tlamy… Tvůj služebník ubil jak lva, tak medvěda. A tomu neobřezanému Pelištejci se povede jako jednomu z nich.“ (1. Sam. 17:33–36) David Saulovi nejspíše svědčil: „Pamatuji si, jak veliký byl ten medvěd, který mě napadnul. Obě ruce jsem si obalil kusem látky, vrazil mu je do tlamy a roz− trhl mu ji. Pak jsem vzal medvědí zdechlinu a stáhnul ji z kůže. Plášť z této kožešiny jsem dal svému otci jako svědectví Boží moci, která mě osvobodila.“ David věděl o nebezpečí, kterému teď bude čelit

Pokračování na str. 2

Jihočeská VELIKONOČNÍ KONFERENCE Zatímco pro návštěvníky vypukne konference v pátek od 19:00 hodin, pro služebníky začíná už ve čtvrtek. Je třeba sbalit krumlovskou a budě− jovickou aparaturu, světla a všechno, co k tomu patří, a přestěhovat na „konferenční místo“ − kam jinam, než do „Bobíka“. Vystěhovat ze sálu stoly, nastěhovat aparaturu, natahat kabely, nazvučit sál, seřadit židličky, vyzdobit dekorací, připravit recepci, naplnit kafetérii dobrotama a balíkama pití, připravit wc a odpad− kové koše... zkrátka spousta nezbytných příprav a úprav, aby se tu návštěvníci konference cítili opravdu dobře. Vysílačky jsou v plném proudu, takže služebníci nemusí běhat z patra do přízemí a zpět (jsou ne− ustále na drátě), když se potřebují na něco zeptat. V pátek odpoledne je v podstatě vše hotovo. A nutno podotknout, že to tu vypadá fakt moc pěkně a při− praveně. Tak co nám brání začít?... Pátek 21.3.2008 Je krátce po 19. hodině a krumlovská chvála už stojí připravena na pódiu. Petr Petrášek nás vítá a společně zahajujeme Jihočeskou VELIKONOČNÍ KONFERENCI modlitbou. Vedoucí chválícího týmu sáhne do strun a už celý sál (asi 90 osob) ve svižném tempu chválí Pána. Chceme−li si z konference odnést nejen duševní zážitky, ale i trvalou změnu, je důležité vkročit do těchto oslav s „čistým štítem“ a připraveni.

A o čem bylo první Petrovo kázání? POKOŘENÍ K BOŽÍMU POVÝŠENÍ (Petr Petrášek) Kázání motivující k posvěcení života + čas pokoření, ve kterém byl dán prostor i pro mod− litby kazatele s těmi, kteří měli potřebu své hříchy vyznat. (Podrobné poznámky všech kázání nebo zvukové záznamy najdete na www.cestazivota.cz) A nastal čas aplikovat slyšené slovo na svůj vlastní život. Petr ještě přečetl verš z Jakuba 5:15 (Modlitba víry uzdraví nemocného, Pán ho po− zdvihne, a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno. Vyznávejte jedni druhým svá provinění a modlete se jedni za druhé, abyste byli uzdraveni. Vroucí modlitba spravedlivého zmůže mnoho) a dal možnost lidem, kteří mají potřebu vyznat svůj hřích před druhým. Několik lidí pomalu přišlo ke kazatelně a před Petrem vyznalo svůj hřích. Ten se za ně poté pomodlil a my ostatní jsme zatím chválili Pána, který se dotýkal i našich životů. Perfektní začátek konference. Už teď se všichni těšíme na zítra.

−1−

Sobota 22.3. v 10:00 hod. Je něco po osmé ráno. Pultík s občerstvením už funguje, takže se budějovičtí chváliči (trousící se na zkoušku) mohou napít čaje nebo něco sezobnout. Střídáme se ob shromáždění − krumlovská a budě− jovická chvála. Je nám líto, že prachatická kytaristka a zpěvačka (v jedné osobě) nemohla kvůli pra− covním závazkům nacvičit písně a vystupovat s námi (budějovickými). Snad to vyjde na kon− ferenci za rok. V deset hodin už stojíme připraveni na pódiu. Tak trochu v bázni, jestli zvládneme udržet laťku tak vysoko, jak ji nastavili včera krumlovští. No...Pán s námi. ☺ A On je. Petr Petrášek nás znovu všechny přivítal a zahájil nový konferenční den modlitbou. Chválíme Pána a On je věrný, zase byl s námi. BŮH SPRAVEDLNOSTI (Petr Petrášek) Biblické vyučování o tom, že Bůh je spravedlivá bytost, která dává spravedlivý Zákon, podle kterého spravedlivě soudí každého člověka. Dopolední shromáž− dění skončilo a je čas na jídlo. Jako minulý rok je pro všechny zařízen (cenově velmi dostupný) oběd – bageta nebo sekaná.

Pokračování na str.5

Připomínání... Pokračování ze str. 1 proti Goliášovi. Nebyl to nějaký nováček, naivní dítě, které si hraje na statečného a vyhledává boj. Ne, David si prostě připomínal svá minulá vysvobození. A teď hleděl svému nepříteli přímo do očí a prohlásil: „Hospodin, který mě vytrhl ze spárů lva a medvěda, ten mě vytrhne i ze spárů tohoto Pelištejce.“(17:37) Mnoho Božích lidí dnes čelí obrům na všech stranách. Přesto se mnozí choulí strachy. Popisuje to tebe? Zapomněl jsi na dobu, kdy jsi byl tak nemocný, že jsi byl blízko smrti, ale Pán tě pozvednul? Vzpo− mínáš si na tu finanční katastrofu, kdy sis myslel: „A je konec. Jsem vyřízený.“ Ale Pán tě ve tvé situaci viděl a zachoval tě až dodneška? Posuďte tyto obtížné situace z příběhů lidí, kteří nám napsali: l Dvojice starších lidí se trápí kvůli příšernému jednání svého syna pastora. Tento mladý pastor opustil svou manželku a dvě děti a ukončil svou službu. Teď vede životní styl gaye. Jeho rodiče jsou zničeni a myslí na důsledky, které to bude mít na jejich vnoučata.

l Jeden pastor a jeho manželka se trápí kvůli své dceři, kterou si vymodlili z její smrtelné postele. Po svém uzdravení začala dívka užívat drogy a nakonec se vdala za muže, z něhož se stal vrah. On je právě teď ve vězení a vyděšená dívka ztrácí nervy, uvažuje o sebe− vraždě. Teď její rodiče litují, že byla uzdravena, a do− konce si říkají, jestli by pro ni nebylo lepší, kdyby se neuzdravila. l Mladá matka se třemi dětmi sedí sama ve svém pronajatém domě. Její manžel nedávno zemřel a zane− chal ji bez pojistky a bez jakýchkoliv prostředků. Je sama a bez haléře. l Jeden podnikatel z Oklahomy je zažalován svým partnerem, mužem, který si říká křesťan. Tento partner má v úmyslu ukrást podnik, který tento muž založil. Podnikatel to chce svému partnerovi rozmluvit, ale jeho partner s ním odmítá mluvit. Soudy jsou teď na straně toho partnera, ačkoliv podnikatel se vůči němu zachoval správně.

l Pětapadesátiletý muž v Pittsburghu byl propuštěn ze svého dobře placeného zaměstnání. Teď ho trápí neodbytná myšlenka: „Kdo chce přijmout pětapade− sátníka?“ Má dluhy a také finančně pomáhal svým dětem. Teď se objevuje panika, tak vychází každý den ven a prochází se, příliš se stydí sedět doma a nic nedělat. Toto je jen několik obrů, kterým věřící čelí. Mnoho dalších svatých nám píše o svých krutých zkouškách se slovy: „Nerozumím tomu.“ Tohle všechno jsou věrní věřící, kteří důvěřují Božímu slovu a chodí

v Duchu. Co jim mám jako Pánův pastýř říci? Pravdou je, že mnoha věcem nerozumíme a nepo− rozumíme jim, dokud nebudeme doma s Ježíšem. Ale naprosto věřím, že Bůh dokáže uzdravit a že má cestu ven z každé situace. Otázkou pro nás je, kde nalezneme víru, odvahu, abychom povstali a dosáhli v Něm vítězství? Ta přichází pouze připomínáním si lva a medvěda. Přichází, když jsme schopni se upamatovat na neuvě− řitelnou Boží věrnost a všechna minulá vítězství, která nám dal. Víš, nedokážeš čelit obrovi, pokud nejsi schopen vidět v duchu a rozumět Božímu majestátu a Jeho slávě ve svém životě. Abys to dělal, k tomu ti naléhavě doporučuji, aby ses vrátil na úplný začátek, kdy jsi podnikl první kroky s Pánem. Vzpomínáš si, jaký jsi byl, než tě Ježíš spasil? Víš skutečně, jak blízko peklu jsi byl, někdo možná blízko sebevraždě, jiní blízko démonické posedlosti? Připomínáš si ten zázrak, tu změnu, která se stala, to osvobození, které tě vyneslo z jámy, v níž jsi byl? Vzpomínáš si, jak jsi byl vysvobozen z úmyslně vyprovokovaných pokušení, z pastí, které ti ďábel nastražil? Došel jsi až k přiznání porážky? Téměř všechno jsi zavrhnul? Byl jsi tak znechucený, tak zničený, myslel sis, že je marné jít dál s Pánem? Vzpomeň si: přišel na tebe Boží Duch. Činil jsi pokání a On tě přitáhl zpátky k sobě. Pán tě vytrhnul z ďáblovy pasti, při této příležitosti a mnoha dalších. Zeptej se sám sebe, kolik zoufalých modliteb ti Pán zodpověděl? Dovolte, abych vám nabídnul jeden způsob, jak změnit svého obra v mravence Je−li to možné, nasedni do svého auta a jeď v noci na polní cestu. Zastav auto, vystup a podívej se na měsíc a miliony hvězd. Potom si vzpomeň na svého Boha Stvořitele a všechno Jeho dílo. Kosmonaut Charlie Duke kdysi mluvil na naší skupině svobodných v Times Square Church. Mluvil o tom, jaké to je být v malinké kosmické kabině 28 000 mil od Země a směřovat k Měsíci. Když posádka otočila loď jejím směrem, někdo prohlásil: „Podívejte na ten neuvěřitelný pohled!“ Byla to Země, obdivuhodně zavěšená v černém vesmíru. Tam visela obrovská zářivá koule, vůbec ničím nepodpíraná. Celá posádka byla tímto pohle− dem přemožena. Věděli, že to mohl udělat jedině neuvěřitelný Bůh Stvořitel. Opravdu, tohle byl stejný postup, který Bůh použil, aby vyvedl Joba z jeho zármutku. Hospodin způsobil, že tento ztrápený muž obrátil svůj pohled k základům země, a zeptal se: „K čemu je připevněna země, Jobe? Co ji drží ve vesmíru?“ Bůh šel dál a ptal se: „Kdo zavřel moře do jeho břehů? Kdo řekl mocnému

Zažili jsme zázrak Rádi bychom se s vámi podělili o zkušenost s Boží mocí v našem životě. Přejeme všem, aby je naše zkušenost s Bohem povzbudila, ať už to potřebují právě teď nebo někdy v budoucnu. Žili jsme si poklidný a požehnaný život. Děkovali jsme Pánu za syna, za byt, za práci, která nás baví, za zdraví, byli jsme spokojeni. Ještě kdyby náš syn měl sestřičku, aby si měl s kým hrát a aby měl v životě někoho blízkého. Modlili jsme se za další miminko. Já byl konkrétnější. Přál jsem si dcerku. Netrvalo dlouho a žena otěhotněla. Hurááááá! Děkovali jsme Bohu a chválili jej. Moje žena musela ve věku 37 let na genetické vyšetření plodové vody. Tam nás čekal snad největší šok v našem životě: Lékaři našli závaž− nou vývojovou vadu mozku plodu. Na příští týden chtěli domluvit umělé přerušení těhotenství. V duchu jsem volal: Pane, co se děje? Proč? Potrat jsme odmítli z důvodu víry v Ježíše Krista. Připadalo mi, že jsme tím na sebe vzali břemeno, které nikdy nemůžeme unést. Zemře naše miminko? Bude v životě jen jíst, pít a růst bez toho, aniž by po− znávalo svou rodinu? Dověděli jsme se, že se někdy děti s takovou diagnózou dožívají jen pěti let. V našem případě ani nepředpokládali, že se dítě narodí. Čeká nás péče o postižené dítě, která za čas skončí smrtí? Lékaři nás seznámili i s rizikem matky. Pokud by dítě zemřelo, hrozí matce otrava těla mrtvým plodem. Bylo nám hrozně. Naše srdce byla plná bolesti. Lékaři se v polovině těhotenství vyjádřili takto: Závěr: U plodu byla nalezena závažná VVV CNS: Hydrocefalus (mozková tkáň téměř úplně chybí), Ageneze (nevývin) Corpus callosum. Stav potvrzen při vyšetření na gynekologicko − porodnické klinice ve FN Motol. Na ultrazvuku i při vyšetření magne− tickou rezonancí prokázáno i krvácení do mozku. Jedná se o velmi závažnou vrozenou vadu s velmi závažnou až infaustní prognózou. Jde o genetickou indikaci k ukončení těhotenství. Pacientka ukončení těhotenství po opakovaném vysvětlení z křesťanských důvodů odmítá. Poučena o rizicích pro matku. Hledal jsem odpověď, proč to Bůh dopustil. Že bych měl nevyznaný hřích, jsem nevěděl. Pane, máme vychovávat postižené dítě? Dokonce jsem dal Bohu ultimátum: Buď si miminko do měsíce vezme k sobě, nebo půjde má žena na potrat, aby nebyla ohrožena ona. Po rozhovoru s pastorem jsem věděl, že v případě ohrožení života matky je potrat přípustný. Hovořil

Dan a Hana Zbínovi AC Č. Budějovice

jsem o celém problému i s ostat− ními bratry. Všichni se shodli, že je třeba hledat moudrost u Boha jak dál: list Jakubův 1,5− 6: Má−li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána. Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. Náš pastor vyhlásil modli− tební a postní boj, za což mu z celého srdce děkuji. Tolik slz, postů a modliteb v mém životě ještě nikdy nebylo. Abych byl upřímný − ze začátku jsme se modlili, aby Pán miminko vzal k sobě. Tolik víry jsme neměli, abychom si mysleli, že Bůh miminko uzdraví. Tehdy jsme se hodně se ženou sblížili. Pěkný vztah jsme měli už před tím, ale teď jsme spolu úplně srostli. Stali jsme se jedním člověkem. Naše modlitby už nebyly jako dřív, kdy jsme si hráli na svém duchovním písečku každý sám. Teď jsme se úplně samozřejmě denně modlili spolu a nebyly to formální přímluvy, ale vřelé volání přímo ze srdce, ke kterému se Pán přiznával. Přijali jsme hodně povzbuzení a zaslíbení, kterým jsme si netroufali věřit. Při pohledu na obrázek, kde si chlapec a děvčátko hráli, jsem slyšel: TAK TO BUDE. Tekly mi slzy po tvářích a říkal jsem: Pane, kéž by! Jednoho večera nastal po našich společných modlitbách zlom, slyšel jsem Pána říkat: Nezabíjejte to dítě! Já sám, já sám vstoupím do vývoje vašeho dítěte! Od té doby jsem v srdci zažíval veliký pokoj a jistotu, že na potrat nemáme v žádném případě chodit. Pán promlouval také k mojí ženě. V době, kdy jela do Prahy na vyšetření, které mělo diagnózu potvrdit nebo vyvrátit, slyšela: NEBOJ SE, NEBOJ SE! DŮVĚŘUJ MI! A při tom výsledek lékařského vyšetření byl ještě horší. Na těchto větách stála celá naše víra. Celé těhotenství bylo provázeno velkými útoky. Hanku rozbolela záda. Má velký výhřez ploténky, který jí už dříve chtěli operovat. Teď doma lezla po čtyřech a telefonovala mi do práce, že nemůže vstát. Modlitby byly stále intenzivnější. Za

oceánu: ‚Pojď až sem, ale dál ne‘? Kdo zadržuje vlny, aby nezaplavily zemi? Proč se neutápíš ve vzdou− vajících se vlnách, Jobe? A kde je pramen, ze kterého moře vytékají?“ „Jak je světlo oddělené od tmy? Jak se rozděluje vítr a jak rozfouká? Jak se rodí déšť? Může člověk vyrobit blesk, hrom, mraky? Kdo myslíš, že dal všechny tyto přírodní síly na své místo, Jobe? Kdo vložil divokost a krotkost do povahy zvířat?“ Bůh doslova provedl Joba „dvoranou moci“, uka− zoval mu své neuvěřitelné výtvory. Tím vším Jobovi řekl: „Zapomněl jsi, kdo já jsem. Obviňuješ mě ze zanedbávání. Pochybuješ o tom, že mám o tebe starost a o mé moci k tvému vysvobození. Přesto jsem ti ukázal, jakou mám péči o všechna svá ohromná stvoření“ (viz Job 38–40). Hospodin pokračoval, dokud Job nebyl přemožen. Teď se Job podíval na svůj problém a řekl: „Byl jsem hloupý. Obrátil jsem svůj zrak špatným směrem: na svou bolest, místo abych se díval na tebe. Ó, Pane, zapomněl jsem na všechny tyto věci kolem tebe. Vím, že dokážeš cokoliv. A já vím, že žádnou tvou myšlenku nelze zadržet“ (viz Job 42:2–3). 2. Máme si připomínat naše minulá vysvobození jako zbraň proti veškerému strachu Ďábel nemůže dosáhnout smrtícího sevření v srdci někoho, jehož oči jsou plné vize o Boží velikosti a majestátu. Nehemiáš rozuměl dobře tomuto principu. Udával tempo prací na jeruzalémských zdech, zatímco dole se unavený zbytek snažil znovu vybudovat město. Izraelci byli obklopeni zuřivými odpůrci, koalicí tří národů vedenou Sanballatem a zlým Tobiášem. Teď se začínal usídlovat strach. Městské zdi nebyly do− končeny a všude byly hromady smetí. Vyčerpaní dělníci byli nuceni dřít se s kladivem v jedné ruce a mečem v druhé. Jaká byla odpověď na jejich strachy? Jak mohli postupovat vpřed a nezhroutit se, nevzdat se? Nehe− miáš jim osvěžil paměť. Připomněl jim, jak veliký a hrozný je jejich Bůh: „A když jsem to spatřil, vstana, řekl jsem k přednějším a knížatům i k jinému lidu: Nebojte se jich, ale na Pána velikého a hrozného pamatujte, a bojujte.“ (Nehemiáš 4:14) Drahý svatý, bojíš se ve své situaci? Dostal tě tvůj problém, otřásá tvou jistotou v Pánu? Jestliže ano, vzpomeň si, jak veliký a strašný je tvůj Bůh. Tohle je přesně ten způsob, jakým jednal Mojžíš se strachem ve svém společenství. Řekl Izraeli: „V srdci řekneš: Tyto pronárody jsou početnější než já. Jak bych si je mohl podrobit? Neboj se jich! Jen si vzpomeň, jak naložil Hospodin, tvůj Bůh, s faraónem a s celým Egyptem… Nesmíš mít před nimi strach, neboť

týden problémy se zády skončily. V prá− ci mě někteří brali za fanatika, který chce zničit život sobě, dítěti i své ženě. Znali mou ženu z nemocnice, kde pracovala. Moje mamka psala Hance tajné SMS, aby si do toho nedala mluvit a šla ihned na potrat. Věděla, že Hanka uvěřila v Boha skrze mne, a myslela, že to s její vírou nebu− de tak vážné jako u mne. Čas běžel. Mimin− ko žilo dál. Za měsíc jsme museli na kon− trolní ultrazvuk. Den před tím jsem plakal v domě Božím a prosil Pána o kapku naděje. Lékaři nám celí pře− kvapení sdělili, že voda z mozkových komor začala odtékat a že mozek začal růst. To nečekali, podle nich se měla hlavička dítěte rychle zvětšovat. Teď už neříkali, že dítě nepřežije, ale že to vypadá na poporodní operace a ústavní léčbu. Za zlepšení jsme byli rádi, ale pořád šlo o velmi vážný stav. Abychom věděli, co nás může čekat, hledal jsem informace na internetu. Srdce mne bolelo, když jsem viděl děti s těmito vadami a četl o nich. Na kontroly musela žena každé tři týdny, a kdyby přestala cítit pohyby dítěte, měla jít okamžitě do nemocnice. Pořád ještě chyběla spojnice mezi hemisférami, což může způsobit velmi vážné mentální postižení. Celý sbor byl o stavu našeho miminka stále informován. Zlepšení stavu všechny povzbudilo k novým modlitbám a postům. Při další kontrole už hydrocefalus nenašli, jen mírně zvětšené komory. V této situaci mi Pán připomněl příběh, kdy Ježíš uzdravil slepého. Učedníci se Pána ptali, kdo zhřešil, zda on nebo rodiče, ale Pán jim řekl, že to vše nebyl následek hříchu, ale že se tím zjevila sláva Boží. Měsíc před porodem musela moje žena do Prahy na vyšetření, aby v nemocnici věděli, na co se mají před porodem připravit. Původně chtěli Hance vyvolat předčasný porod, neboť dítě bylo poměrně zralé. Další šok! Přáli jsme našemu děťátku v klidu dorůst, když už s ním bylo do teď tolik starostí. Opět

−2−

Hospodin, tvůj Bůh, Bůh veliký a vzbuzující bázeň, je uprostřed tebe. (Deut. 7:17–18,21) Mojžíš říkal: „Budete čelit mnoha velikým nepřátelům, kteří jsou mnohem mocnější než vy. Budete si říkat, jak byste kdy mohli dosáhnout vítězství proti takové převaze. Ale všechno, co musíte udělat, je rozpomenout se, jak veliký a mocný váš Bůh je. Vzpomeňte si, co udělal vašim nepřátelům v minulosti a jak byl věrný, aby vás vysvobodil.“ Máme si připomínat, jak veliký Bůh je – co udělal v minulosti, aby vysvobodil všechny, kdo mu důvěřují – a nárokovat si tuto majestátní moc pro svou současnou zkoušku. Mojžíš naléhal na Izraelce: „Tohle všechno udělal pro vás. A vy si máte jeho moc přivlastnit.“ „On je tvá chvála. On je tvůj Bůh, který s tebou učinil tyto veliké a hrozné věci, které jsi viděl na vlastní oči.“ (Deut. 10:21) David se ptal: „Kdo je jako tvůj lid, jako Izrael, jediný pronárod na zemi, jejž si Bůh přišel vykoupit jako svůj lid, a tak si učinil jméno! Vykonal jsi pro něj veliké a hrozné věci, pro svou zemi, před svým lidem, který sis vykoupil z Egypta, z pronárodů, z jeho bohů.“ (2. Sam. 7:23) Bůh nám říká: „Já Hospodin jsem se nezměnil“ (Mal. 3:6). A dnes stále ještě usiluje o to, aby ukázal svou velikost všem, kdo Mu budou věřit a přivlastní si Jeho moc. „Neboť oči Hospodinovy obzírají celou zemi, takže se mohou vzchopit ti, jejichž srdce je cele při něm.“ (2. Par.16:9) Mojžíšova poslední slova před smrtí k Božímu lidu byla: „Buďte rozhodní a udatní, nebojte se a nemějte z nich strach, neboť sám Hospodin, tvůj Bůh, jde s te− bou, nenechá tě klesnout a neopustí tě.“ (Deut. 31:6) Konečně máme zprávu od apoštola Pavla. Modlil se za otevření očí pro každého svatého, aby viděl velikost Boží moci k nám: „Aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení v poznání jeho a osvícené oči vaší mysli, abyste věděli, jaká je naděje jeho povolání, jaké je bohatství slávy jeho dědictví ve svatých a jak nesmírná je velikost jeho moci k nám věřícím podle působení moci jeho síly“ (Ef. 1:17–19). Ze všech nejdůležitějších věcí, které si připomínám, je tou největší vzpomínka, kterou sdílíme každý týden při Večeři Páně. Připomínáme si Pánovu smrt a nej− neuvěřitelnější ze všech zázraků. Náš Pán Ježíš Kristus porazil smrt a dnes stojí vítězně nad každou zkouškou, které čelíš. Navíc, On je s tebou ve tvé zkoušce. Nalé− hám na tebe: pozvedni své oči ze své bolesti a připomeň si Jeho skvělé skutky, které pro tebe udělal. Potom budeš mít vizi majestátu a slávy Boha, který je tvým vysvobozením. Copyright © 2005 by World Challenge

jsme se s celým naším sborem začali modlit. Bylo mi těžko, když moje žena odjížděla s velkou taškou a já nevěděl, kdy se vrátí. V té době mě Pán napomenul. „Proč se třesete strachy, když promluví člověk? Což mne může někdo vyrušit v mém díle?” A na potvrzení jsem dostal od ženy SMS: Jedu domů! Slzy radosti a chvála Bohu nešly zastavit. Toho dne přivezla má žena z Prahy ještě jednu nádhernou zprávu: na ultrazvuku našli lékaři spojnici obou mozkových polokoulí! Nebyla vidět sice celá, ale to prý může být polohou hlavičky miminka. Byla natočena tak, že se to nedalo přesně vyšetřit, ale Corpus callosum to je! Tam, kde do teď něco chybělo, je vše, co mají zdravá miminka! Do porodu zbývalo šest týdnů a lékaři se rozhodli předčasný porod nevyvolat. Pro jistotu zavolali mou ženu do nemocnice týden před plánovaným porodem. Nakonec se malá Hanička narodila přesně v den plánovaného porodu. Vážila 3,5 kg a podle všech vyšetření je to úplně zdravé dítě. Domů mohly obě jít třetí den po porodu. Modlitební boj skončil. Bůh se mocně oslavil. Slova nestačí na to, jak poděkovat za tu obrovskou milost a zázrak, který pro nás udělal. Bůh vyslyšel naše prosby. Ne podle našich představ, ale podle své svaté vůle. Ta je vždy nejlepší. Jsme mu vděční, že nedal na naše přání, jak to udělat. Chceme poděkovat také pastorovi našeho sboru, který přišel s myšlenkou na modlitební boj celého sboru. Děkujeme i všem, kdo obětovali svůj čas a modlili se a postili kvůli našemu miminku. Kéž vám Bůh mocně požehná! Dosud jsme četli o Božích zázracích v Americe, Africe i jinde. Teď víme, jak chutná, když Pán uvolní svoji moc k uzdravení. Nebylo to bez bolesti − ale obohatilo nás to. Poznali jsme Boží blízkost i v těch nejsložitějších situacích. Přesvědčili jsme se, jakou moc má modlitební boj. Se ženou teď trávíme víc času na společných modlitbách. Víme, že mnozí jsou v takových těžkostech, kdy už ztratili naději. Těm chceme připomenout: „Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel? Hospodin, Bůh věčný, stvořitel končin země, není zemdlený, není znavený, jeho rozumnost vystihnout nelze. On dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bez− mocnému. Mladíci jsou zemdlení a unavení, jinoši se potácejí, klopýtají. Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení.” (Iz 40,28−31) Bůh vám žehnej!

ZahRADA Všude je tma a my se s pochodněmi řítíme za nějakým chlápkem kdoví kam. „Tudy, už tam budeme,“ ukazuje nám směr. Prý se tam společně často scházeli. Asi nějaké jejich tajné místečko. Radši bych šel spát, než tu klopýtal se svým pánem. Sloužit nejvyššímu knězi dá někdy pořádně zabrat. Děsí mě ti vojáci, co jdou s námi. Vlastně mě víc děsí jejich zbraně. Z toho nekouká nic dobrého. Chlápek se zastavil. Tak to už budeme na místě, říkám si. V záři luceren a pochodní se před námi rýsuje několik postav. Jeden z těch mužů přistoupil blíž k nám a ptá se: „Koho hledáte?“ Mezitím ho ten, co nás vedl, stihl obejmout a políbit na přivítanou. Tak tomu vůbec nerozumím. Nedostal snad peníze za to, že nám ho zradí? A teď se tu k němu lísá jako nejlepší přítel. Někdo muži odpověděl, koho hledáme. „To jsem já,“ řekl. V tu chvíli jsme podvědomě couvli o krok dozadu a něco mocného nás smetlo na zem. Ten muž se znovu zeptal, koho hledáme a znovu přiznal, že je to on. Jsem v rozpacích z toho, co se tu děje, a aby toho nebylo málo, přibližuje se k nám někdo z té jeho bandy. Má v ruce meč a... „Áááááu!!!“ zařval jsem bolestí a držím si krvácející ránu. V šoku pozoruji, jak ten muž přede mnou sbírá ze země moje ucho a přikládá mi ho zpátky k hlavě. Mám sto chutí utéct a neúčastnit se dál téhle výpravy. Muž, kterého jsme přišli zajmout, má moc. Velikou moc. Mohl nás tou mocí znovu srazit k zemi, ale on se nám dobrovolně vydal. Mohl svést vinu na svoje společníky, ale on za ně prosil, abychom je nechali jít. Mohl být hrdý, že ho přítel bránil, a místo toho mu řekl: „Schovej svůj meč,“ a uzdravil mě, svého protivníka. Je to opravdu zvláštní člověk, kterého teď svazují před mými zraky. Co je zač?

−zdes−

A já se ptám na jméno vypravěče příběhu, jméno zrazeného muže, jméno zrádce a jméno přítele s mečem.

☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺ V dobe velkého sucha přijde muž za farářem a žáda ho, aby s tím počasím konečně už něco udělal. „Vy přece máte ty styky nahoře!“ Farář se usměje pod vousy a říká: „Víte, my jsme jen reklamní oddělení. Ale šéf má svoje plány!“

Ráno po svatbě v Káni Galilejské... Hosté se pomalu probouzejí a unaveně se drží za hlavy. Jeden muž prosí: „Mám žízeň! Vy ne? Skočte nám někdo pro vodu.“ Ježíš se ochotně zvedne, že půjde, když vtom všichni svorně vykřiknou: ,,NE! Ty už ne!“

Anglického probuzeneckého kazatele Spurgeona vyhledala po kázání vznešená dáma a požádala ho, aby jí doporučil nějaký dokonalý sbor, kam by se mohla přihlásit a být jeho členkou. „Vážená lady,“ odpověděl Spurgeon, „jestliže vás sbor přijme za členku, pak přestane být dokonalý!“

Americkým vědcům se podařilo skřížiť zlatou rybku a žraloka. Výsledkem je jedinec, který vám splní tři poslední přání. Dvě duše v ráji: „...a tvá poslední věta, cos na zemi slyšel?“ „Byl to hlas mé milo− vané ženy.“ „A co říkala?“ „Když mě na moment pustíš za volant, budeš úplný anděl.“

☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺

Jídlo jako Boží dar

P. Zemanová

V dnešní době trpí mnoho lidí chorobami způsobenými nevhodnou a nezdravou výživou a zkracuje si život nevhodnými stravovacími návyky. Odborníci na zdravou výživu zjišťují stále více, že ovoce a zelenina obsahují dokonce mnohé léčivé látky, které v nejrůznějším složení poskytují pomoc téměř proti každé nemoci. Tím se opět potvrzuje jedinečnost Boha, který při stvoření myslel na vše potřebné. Dle Přísloví 15,17: „Lepší je jídlo ze zeleniny a k tomu láska, než z vykrmeného býka a s tím nenávist.“ Člověk je přece Bohem vybaven k tomu, aby se živil především rostlinami a teprve potom masem. Na rozdíl od některých zvířat není schopen vytvářet například vitamín C ve svém těle, ale je závislý na jeho příjmu ve stravě. Některé vitamíny, minerální látky a důležité živiny člověk přijímá pouze z ovoce a zeleniny. Takže dnes je to hlavně o zelenině a ovoci. P e n n e (těstoviny) se  ž a m p i o n y (Recept pro 2osoby) Připravíme si: 250 g těstovin; 300 g žampionů; 1 ci− buli; menší plechovku sterilovaného hrášku; 1 mrkev; 3 rajčata; sůl; 200 g ementálu; olivový olej na pánev Na olivovém oleji krátce osmahneme cibuli, přidáme na menší kousky nakrájené žampiony, mrkev, osolíme a dusí− me asi 15 minut. Poté přidáme nakrájená rajčata, pro− pláchnutý a scezený hrášek a dusíme ještě dalších 15 minut. V osolené vroucí vodě vaříme těstoviny podle návodu. Uvařené těstoviny propláchneme studenou vodou. Při− pravenou směs vmícháme do těstovin, přeložíme na talíře a posypeme strouhaným ementálem. Jedlé houby patří, alespoň v našich zeměpisných šířkách, k vyhledávaným pochoutkám. Není to ovšem jen jejich výborná chuť a příjemná vůně, jež obohacují náš jídelníček – patří totiž k surovinám, které také velmi prospívají našemu zdraví. Z hlediska podílu jednotlivých složek se houby nejvíc podobají zelenině. Jsou dobrým zdrojem draslíku, vitamínu B2 a stopových prvků. Povzbuzují činnost střev a jsou účinné při mírnění zánětů, snižují hladinu cholesterolu v krvi. Pokud je nesmažíme, mají nízkou energetickou hodnotu. Hodí se tedy pro redukci naší tělesné hmotnosti.

P a l a č i n k y s  h r u š k a m i (Recept pro 4 osoby)

Nejen pro děti

Těsto: 400 ml mléka; 4 vejce; 2 lžičky strouhané citronové kůry 200 g polohrubé mouky; několik kapek oleje; tuk na smažení Náplň: 4 žloutky; 130 g cukru; 20 g solamylu; 250 ml mléka; lžička strouhané citronové kůry; 3 hrušky; 2 lžíce citronové šťávy; skořice Příprava: Na těsto ušleháme mléko, vejce, olej a citrónovou kůru. Přimícháme mouku a necháme asi 10 minut odpočinout. Na náplň ušleháme žloutky se 70 g cukru, přisypáváme pozvolna solamyl. Mléko uvedeme do varu a pomalu vmícháme do vaječného krému. Pak vše v horké vodní lázni umícháme do hustého krému. Ochutíme skořicí a citrónovou kůrou. Hrušky umyjeme a nakrájíme na tenké plátky a pokapeme citrónovou šťávou. V pánvi zahříváme 60 g cukru, nemícháme. Jakmile začne cukr hnědnout, vložíme do něj hrušky a na slabém ohni podusíme asi 5 minut. Usmažíme osm palačinek, každou potřeme trochou vaječného krému, obložíme hruškami a přeložíme. Hrušky z našeho jídelníčku pomalu vytlačují exotické druhy ovoce. Je to škoda, protože toto domácí ovoce má některé nenahraditelné vlastnosti. Tou stále častěji více ceněnou je, že nevyvolávají alergie, a proto jsou přijatelné téměř pro každého,

−3−

včetně dětí i lidí se speciálními dietami. Protože hrušky obsahují vysoký podíl vody, působí na čištění střev, odstraňují zácpu a jiné trávicí obtíže. Jsou také velmi bohaté na kyselinu listovou – ta je důležitá pro růst a krvetvorbu. Napomáhají i při ledvinových a močových obtížích. S a l á t s  l o s o s e m (Recept pro 4 osoby) Potřebujeme: 2 hlávky listového salátu; 1 svazek la− hůdkových cibulek; 2 manga; 3 lžíce jogurtu; 5 lžic smetany; 1 lžička hořčice; 1 lžička steril. křenu; 1 lžíce citronové šťávy; sůl, pepř; 1/2 svazku směsi bylinek; 400 g filé z lososa; 1 lžíce slunečnicového oleje Salát a lahůdkové cibulky očistíme, omyjeme, salát natrháme, cibulky pokrájíme na kolečka. Mango oloupeme a pokrájíme na plátky. Na zálivku smícháme jogurt, smetanu, hořčici, křen a citr. šťávu. Osolíme, opepříme a podle chuti osladíme. Bylinky opereme a osušíme, posekáme a vmícháme do jogurtové směsi. Filé omyjeme a pokrájíme na kostky. Osolíme, opepříme. V pánvi rozehřejeme olej a nakrájené rybí maso na něm opečeme z obou stran. Přísady přidáme k masu a můžeme ozdobit petrželkou a podávat s celozrnným pečivem. Hlávkový salát patří k nejcennějším jarním zeleninám. Obsahuje vitamín C, provitamín A, kyselinu listovou, dále vitamíny B1, B2, B6, E, PP. Z minerálních látek má nejvíce draslíku a fosforu, dále vápníku, hořčíku, železa a sodíku. Obsahuje také kobalt, měď, jód a zinek. Je bohatý na vodu – 90 – 96% a pro svou nízkou energetickou hodnotu je významný pro redukční dietu. Hlávkový salát poskytuje velké množství vlákniny, která působí na peristaltiku střev a odstraňuje zácpu. Váže jedovaté zplodiny a pomáhá při hubnutí. Zlepšuje využití bílkovin a schopnost soustředění. Ročně bychom ho měli spotřebovat asi 3 kg. Dobrou chuť a smích na rtech! Dva staří manželé vejdou po vzkříšení do nového Jeruzaléma, prochází zlatými ulicemi a obdivují tu nádheru kolem. Najednou se dědeček otočí na svou manželku a povídá: „No vidíš, Máňo, kdybysme pořád nejedli ty ovesný vločky, už jsme tu mohli dávno být!“

ImagiNations XV. Úterý 31.10.2006

M. Kočerová

„Jo. A na obě. Hustý. Měli by sbírat a nebo mi půjčit boty bez vzorku.“ „Pojď, než pojedem do Sandus− ky, dojdem rychle za Kathleen.“ Kathleen byla ráda, že nás vidí. Bylo jí moc líto, že odjíždíme. Roz− loučili jsme se a slíbili jí, že jí někdy napíšem, přestože nemá internet, nečte emaily a nechodí na icq. Cesta do Sandusky trvá asi půl hodiny a ve WalMartu to šlo rychle, protože bylo jen pár věcí, co nám chyběly. „Wow, tohle je super hallo− weenová maska. Zkus si ji, já tě vyfotím.“ „To není halloweenová mas− ka, to je kukla pro lovce, aby byli vidět a někdo je omylem neza− střelil.“ „No to je bomba. Takhle tě potkat v polích, tak uteču.“ „Do you have everything?“ „Nearly. Do you know where is a color for food?“ „Oh, yes.“ „And know we have everything.“ „Pojď, půjdeme na samoobslužnou pokladnu.“ Je tu řada pokladen, stejně jako v českých super− marketech, ale kromě toho, tu jsou ještě pokladny samoobslužné. Pokud máte v košíku zboží v počtu kusů asi do dvaceti, pak můžete na tyto pokladny. Není u nich žádná obsluha, žádná pokladní. Zboží tu prostě přiložíte ke čtečce kódů, zeleninu nebo ovoce, které je potřeba zvážit, položíte na váhu a na displeji zvolíte příslušné zboží. Kasa tak sama na− markuje cenu za zvážené zboží. Když máte všechno zboží namarkováno, ukončíte příslušným tlačítkem a zvolíte způsob placení. Buď můžete platit kreditní kartou nebo v hotovosti. Pokud kartou, pak ji vsu− nete do čtečky jako u bankomatu a pak se podepíšete elektronickou tužkou na display podle podpisového vzoru. Pokud v hotovosti, pak bankovku vsunete do automatu kasy a ten vám vrátí nazpět. Zboží si nandáte do igelitové tašky. Ty jsou tu připravené na stojanu a nikdo nekontroluje, kolik jich použijete. Pak bez jakékoli kontroly někým z obchodu ode− jdete. „Tak to bylo super, to se mi líbilo.“ „Did you buy the bags?“ „Wow, we fergot it. But we can pick it up in Marlette.“ Stavili jsme se pro pytle na okraji Marlette a pak jsme do nich nandali všechno to zbývající listí. „Will you join us for a meal?“ „No, thank you. Mason’s invited us for a dinner.“ Masonovi objed− nali pizzu a pozvali všechny z naší imagiNations skupiny na večeři. Pizza byla moc dobrá, ale ještě lepší byl pizza−bread z kynutého těsta. Tak dlouho jsme neměli normální chleba nebo rohlík, a tak nám tyhle „rohlíčky“ připadali jako zázrak. „Which time will start the Halloween evening?“ „At six.“ „Tak to musíme chvátnout.“ Jak probíhá Halloween? Přesně podle předem zveřejněných pravidel. Asi tak měsíc před tímto

Pytle s listím pak odvážejí popeláři.

Spali jsme dlouho a teď si pochutnáváme na snídani. Udělali jsme si míchaná vajíčka a k nim toustový chléb s „cream cheesem“ (něco jako naše Lučina). Sherryl je někde pryč s Kathleen a Don hrabe listí před domem. Odpoledne společně jedeme do WalMartu v Sandusky. Nakoupíme ještě zbývající věci a pak se to všechno pokusíme sbalit do našich kufrů. S množstvím věcí zas takový problém ne− bude, ale to, co si vezeme, je těžké, a my můžeme mít každý jen dvě zavazadla s hmotností 32 kg. Don mezitím přišel. Musel přestat s tím hrabá− ním, protože má alergii a začalo se mu špatně dýchat. „Tak to listí shrabeme, ne?“ „Jo, aspoň budeme mít nějaký pohyb.“ Bylo prima být venku a něco dělat. Mezitím se vrátila Sherryl a přivezla nám pytle, do kterých to listí nandáme. Plné pytle se pak nechají na okraji trávníku a popeláři je odvezou. „A mám ho. Ty jo, tak to jsem právě nechtěla.“ „No, zavání to pořádně. Že ty sis ho našlápla v tom pytli.“ „To jak tady venčí ty psy a nesbíraj.“ „Hele, Dave Mason. Tak já s ním jedu na ten oběd. Nevadí, že tě tu chvíli nechám?“ „Ne, jen si to spolu užijte. Mně je tu moc fajn a baví mě to.“ Sluníčko svítilo, ale listí tu bylo tolik, že pytle nestačily. Nechala jsem listí na hromadě u kraje silnice a šla si dát čaj a očistit si boty. „Did you have enough bags?“ „No, I didn’t. Probably we can buy some in Sandusky.“ Pytle koupíme dneska odpoledne ve WalMartu a až přijedeme, tak musíme ty hromady listí ještě nandat do pytlů. Na silnici totiž nesmí ty hromady zůstat moc dlouho, protože jinak by Potterovi dostali od policie „trestné body“. Ty se pak sčítají a když je jich určitý počet, dostanou pokutu a ta není malá. „Jaké to bylo s Davem?“ „Jo, docela prima. A co ty?“ „Já to ještě nemám. Došly pytle, a tak jsem to ne− chala na hromadě a koupíme pytle teď ve WalMartu.“ „A kdy jedem?“ „Můžem hned teď. Čekali jsme na tebe.“ „A co to tu tak smrdí?“ „Ale, to jsou ty moje boty. Ale už jsou čistý, jenže ten smrad tu zůstal.“ „Počkej, to chceš říct, že sis jich našlápla víc?“

Známe se? Lenka Štrbková CŽ Český Krumlov

Povolání: učitelka Bydliště: Kájov Manžel: jeden do konce života (Jozef)

Děti: Josef (6 let) a Marek (5 měsíců)

Postava: sportovní Vlasy: nejraději ostříhané „a mám to z krku“

Oči: jako všichni v rodině − modré Záliby, koníčky: sport, cestování, četba Nedávno jste se přestěhovali z bytu ve městě do domu na vesnici. Jak jsi zvládla takovou změnu? Podle slov mého manžela až překvapivě dobře. Nebyla to změna hned, barák jsme stavěli svépomocí dva roky, takže jsem měla čas si zvyknout na odchod a udělat si v domě všechno podle vlastních představ. Největší obavy jsem pak měla z toho, že si nebudu mít na malé vesnici s kým popovídat. Ale po nastě− hování jsem zjistila, že kolem nás bydlí samé mladé rodiny se stejně starými dětmi, takže nebyl problém, díky mému společenskému synovi, se seznámit. Jak si užíváš mateřské, jsi ráda doma? Při první mateřské jsem se dost nudila a moc mě to doma nebavilo. Chtěla jsem hned druhé dítě, ale

večerem lidé vyzdobují své domy, verandy a před− zahrádky. Někdo strašidelně, někdo vesele, ale nikde nechybí vydlabané velké oranžové dýně. Děti, nácti− letí, ale také někteří dospělí si pořídí nejrůznější masky. S maskami se nikdo doma nevyrábí. Prostě se zajede do supermarketu a maska se koupí, stejně jako většina jiných dekorací. Před halloweenovým večerem dostane každý domů instrukce, jak to bude probíhat, a z nich se dozví některé z následujících pravidel: Halloweenový večer začíná v šest hodin. Od domu k domu se může chodit v době od šesti do osmi hodin. Můžete navštívit jen domy, které mají rozsvícené světlo v oknech a na verandě nebo před domem. Do zhasnutých domů se chodit nesmí. Na cukrovinky je nutné mít nádobu (v supermarketu se dají koupit jakési kyblíčky ve tvaru vydlabané oranžové dýně nebo igeli− tové tašky s halloweenovými motivy na potisku a pravidly pro průběh Halloweenu). U domu, kam přijdete, je nutné říci heslo „trick or treat“. V češtině neexistuje přesný překlad, ale zname− ná to něco jako: dej nebo to schytáš nebo dej nebo na tebe zkusím svoje triky (prokleju tě). Proto také mnoho dětí chodí v masce smrtky, která tím jak vypadá a čím vyhrožuje má vyvolat strach. Dárce bonbónů pak raději dá bonbóny, než aby se naplnila hrozba masky. Cukrovinky je nutné donést domů a nechat je zkontrolovat dospělou osobou. Teprve potom je děti mohou jíst. (Jde o kontrolu, zda nejde o nějaké drogy nebo jinak škodlivé látky.) Po domech by se mělo chodit ve skupinkách za doprovodu dospělé osoby, která by měla mít baterku a mobilní telefon pro případ potřeby přivolání pomoci. Doporučené množství cukrovinek je dvě až tři na osobu. O co při Halloweenu jde? Jde o výměnu cukro− vinek nejrůznějších druhů, náplní, tvarů a chutí. Nic víc? Ne, to je skutečně všechno. Děti nemusí nic předvádět, nic umět, neříkají žádné básničky, nezpívají, netancují.....jen řeknou „trick or treat“ a dostanou do tašky bonbóny. Výhodné je to pro rodiny s hodně dětmi, protože taková rodina nakoupí na− příklad košík lízátek jednoho druhu, které dospěláci rozdají dětem, aby následně každé jejich dítě při− neslo tašku plnou cukrovinek různého druhu. To pak celkově vydá na víc než na ten původní košík lízátek. Účastní se téměř všichni. Zvláště důchodcům rozdávání cukroví dětem přináší velkou radost. Křesťané se účastní také, ale svému křesťanskému Čeká nás letos další ročník sportovní akce „Suché kosti, hejbejte se“?

Petra Egnerová manžel nechtěl, což mě trápilo, protože jsem nechtěla jedináčka. Často jsem se za to modlila a pak jsem dostala od Pána odpověď, že mám počkat, a tak jsem vlastní vůli přestala prosazovat. Po dostavbě domu a vy− čerpávajících třech letech v práci, jsem neskutečně šťastná, že jsem na mateřské, a fakt si to s kluky uží− vám. Z Jozefa je hrdý otec a z Josífka pečující brácha. Josífek chodí do první třídy, baví ho to ve škole? Bavilo ho to první dva měsíce, než začal dostávat úkoly. Teď se těší na každé prázdniny. Přitom mají hodnou pani učitelku, která ho neustále chválí. Pokud vím, rádi sportujete, bylo tomu tak i letošní zimu? Nebo máš radši letní sporty?

Dá−li Pán, tak určitě. Je to akce, na kterou se těšíme. Loni jsem se nemohla kvůli těhotenství aktivně zapojit, tak si to chci letos vynahradit. Vždy mě mile překvapuje, kolik šikovných sportovců v církvi máme, jen se odvážit a zapojit. Jak jsi prožila týden ztišení? Týdny ztišení jsou stále důležitější v mém životě. Je to zvláštní čas vyhrazený pro Boha. V minulosti jsem se nechala zavalit prací a službou a na budování vztahu s Pánem jsem si nevyhradila moc času. To mě stálo spoustu sil a službu jsem musela opustit. Teď se učím být poslušná a být s Ním. Máš na srdci se k dětské službě vrátit? Rok jsem o dětské službě nechtěla ani slyšet, ale poslední dobou už o ní občas přemýšlím. Tak uvidíme, nechci nic uchvátat.

Díky mým rodičům, kteří nás ke sportu vedli, mám ráda obojí. V létě i v zimě se dá dělat spoustu aktivit. V létě jezdíme na kole, hrajeme tenis, rádi se koupeme v rybníce nebo v přehradě, na zahradě kopeme do míče. V zimě zas bruslíme, lyžujeme, jezdíme na běžkách nebo bo− bujeme a dovádíme na sněhu. Vzpomínám si, že jeden z ná− roků na mého budoucího manžela byla záliba ke sportu. Jozef sice zálibu ke sportu měl, ale dlouhou dobu nesportoval, a tak musel všechno natrénovat. Do parády si ho vzal můj otec, který na lyžích jezdil za ním a radil, jak se pokrčit, kdy píchnout hůlkou, co s tělem. Letos už byli v Alpách. Z bru− slení ho neodradila ani morda do zátylku, když se nekontrolovatelně zřítil na led. Letos o vánocích na rybníku před domem už hrál hokej se sousedy. Ke sportu vedeme i staršího syna, a tak si to užíváme všichni společně.

Jsi profesí paní učitelka, jak se ti studuje ZBK? Bohužel studium ZBK s mojí profesí moc nesouvisí. Ve škole stojím na druhé straně katedry a jsem ten, kdo učivo předává a úkoly zadává a má odpovědnost vůči žákům, aby vše správně pochopili a něco se, každý podle svých schopností, naučili. Teď musím poslouchat a úkoly plnit, což ne vždy se mi včas podaří. Ještěže Kája Sedláček je chápající učitel. Ale přihlásila jsem se dobrovolně a ráda, tak se snažím. Jde přeci jen o věčný život. Tvůj manžel hraje na bicí ve chvále, co ty a hudba? Jsem věrný posluchač a zpěvák v davu. Ke třicetinám jsem dostala kytaru, a začala jsem cvičit. Jen ten rytmus mi nešel udržet a po dvou písničkách můj syn řval, ať toho nechám. Tak jsem usoudila, že nemá cenu mu kazit hudební sluch.

−4−

svědomí ulevují tím, že k cukroví rozdávají biblické verše nebo evangelizační traktáty. Podnikatelé zase využívají tento večer pro svou vlastní reklamu a roz− dávají letáky reklamní. Čarodějnice rozdávají zase letáčky své a dětem k cukroví přibalují například malé gumové hady. Každý si z Halloweenu bere to své, ale všichni se účastní. Dětem je ale úplně jedno, jaký leták k cukroví dostaly. Praxe je taková, že domů přinesou tašku bonbónů, které dobře znají, protože jsou to běžné cukrovinky nakoupené v ob− chodě. Obsah tašky vysypou na stůl a hbitými prsty vytřídí rychle vše, co není cukroví, a to vyhodí. Pak proberou cukroví a rozdělí na to, které jim chut− ná, na to, které by se dalo ještě sníst v nouzi, a to, které jim nechutná, ale jí ho někdo z rodiny, a pak ten zbytek nechají ležet na stole bez povšimnutí. Nějaké čtení křesťanských veršů nebo traktátů o Ježíši je pouhý utopistický sen některých křesťanů. Většina dětí chodí dům od domu pěšky, ale najdou se i tací, jejichž rodiče je vozí dům od domu autem. A proč je takováto akce, bez hlubšího smyslu, tolik podporována celými Spojenými státy? Protože je to jedna z možností, jak posílit ekonomiku a vydě− lat. Čím více vyvoláte v lidech pocit, že na Halloween je potřeba se připravit a pak se zúčastnit, tím více prodáte dekorací, masek a cukroví. Tento rok lidé v USA utratili za halloweenové sladkosti 1,6 biliónu amerických dolarů, a to už se vyplatí. Procházeli jsme ulicemi Marlette spolu s ostatními a pozorovali, co se vlastně děje. Také jsme získali nějaké sladkosti, které jsme okamžitě ochutnávali. Prostě jsme Češi a dodržovat nějaká pravidla nám moc nejde. „Fuj, tohle bylo hodně nedobrý.“ „Cos s tím udělala?“ „Vyplivla, co jiného?“ „A co to bylo?“ „To fakt nevím. Je tma, neviděla jsem na obal.“ „Au!“ „Co se stalo?“ „Praskl mi zub. Chtěl jsem rozkousnout tu sladkou kuličku.“ „No teda, mně to také nejde. Je to sladké, ale tak tvrdé. Je to vůbec bonbón? Co když je to proti molům nebo do záchodu a my to jíme, fuj.“ „Mám po náladě.“ „Už chápu, proč jsme to měli nejdřív donést domů a prohlídnout si to. Možná to byla Wonkova zavři− hubka pro děti z chudých rodin, která má vydržet celý rok, aby neutrácely.“ „Tak nějak mi to připadá.“ Došli jsme k Masonům, kde David rozdával lízátka a vypadal dost znuděně. Jenn mu nařídila rozdávat dvě na osobu, tak to dělal, ale měl jich ještě pěknou hromádku. Jenže měl chuť na kafe, a tak jsme mu pomohli. Děti měly radost, že dostaly víc a David si s námi mohl dát kafe. Po chvíli přišly Ma− sonů děti se svými taškami, a věřte, nevěřte, firma Wonka fakt existuje a vyrábí cukrovinky. V osm večer vše skončilo a Marlette opět začalo žít svým klidným způsobem, kdy na ulicích téměř nikdo není.

Pokračování příště Kam cestuješ nejraději? Nejraději cestuji se svojí rodinou, rodiči, zná− mými lidmi a je jedno kam a jakým způsobem. Jelikož je Pepa ze Slovenska, tak jezdíme dost často tam. Dva dni se věnujeme návštěvě příbuzných a dva dni naplánuji výlety. Loni jsme byli na túře ve Slovenském ráji a na Štrbském plese. Tam to bylo dost dramatické, protože jsem neodhadla obtížnost horského výstupu a v sandálech kluky přemluvila na výstup Mlýnickou dolinou k vodopádu Skok. Všude psali nenáročná trasa na dvě hodiny, tak jsem nechápala, proč všichni mají pohorky a batůžky a my vyrazili v sandálech, jen tak na lehko. Pochopila jsem to, až když jsme se dostali na kamenité chod− níčky vedoucí mezi klečí a nad námi se tyčili špičky horských štítů Vysokých Tater. Ještě že se nám nic nestalo. V neděli před odjezdem pak vždycky navští− víme v Popradě místní církev Křesťanského společen− ství. Mají tam úžasnou chválu a přítomnost Ducha Svatého. Myslím si, že cestování lidi nějak spojuje, člověk může lépe poznat ostatní v jejich přirozenosti, a i když jsou pak doma, mají na co vzpomínat. Jak by vypadala dovolená podle tvých představ? Už dlouhou dobu toužím po návštěvě Holandska. Chtěla bych tu zemi vidět na jaře, kdy rozkvétají tulipány různých barev a tvarů, a projít se nebo projet na kole po cestičkách mezi nimi, vidět staré větrné mlýny. Každé jaro koukám do ces− tovních kata− logů, kochám se obrázky a pře− mýšlím, jestli je ten čas. Děkuji za rozhovor

Jihočeská VELIKON... Pokračování ze str. 1

Kdo si chce zamlsat, může si ke kávě koupit něco dobrého v kavárničce, případně si nabídnout buchty, (s láskou) napečené sestrami. Na chodbách to bzučí hovorem více než osm− desáti lidí. Někteří si sdělují zážitky ze včerejška a čekají na sekanou, jiní obsluhují za pultem, další se jdou projít. Já jdu zjistit, jak daleko je manžel s animací na večerní evangelizaci. Texty chval se totiž nebudou promítat (jak jsme zvyklí) přes meotar, ale budou vepsány do různých barevných obrázků. Scéna už tak vypadá moc pěkně. Výzdoba, světla... služebníci ovládající světla odvádějí úžasnou práci. Animace pod texty dovede úvodní část evan− gelizace do dokonalosti. Ale musí se vyrobit. ☺ Sobota 22.3. ve 14:00 hod. Jdu se ještě podívat dolů do recepce, kde můj manžel v notebooku připravuje animace na večerní evangelizaci. Zatímco nahoře v sále už lidé chválí a užívají si začátek odpoledního shromáždění, tady dole se míhá paní recepční, tatínek s kočárkem a vysílačkou u pasu, úklidová četa... Kdybych sem nezašla, ani bych nevěděla, jak perfektně služebníci fungují a slouží tak návštěvníkům za cenu absence na shromáždění. Naštěstí je jich letos poměrně dost a tak se mohou vystřídat. Manžel bude muset tohle shromáždění oželet, animace zaberou víc času než se zdálo. Ale zase to bude mít svůj efekt a tak to dělá rád. Je úžasné, že ani rodiče s dětmi si nemusí dělat starosti. Pokud máte s sebou své ratolesti, můžete je svěřit těm nejpovolanějším, se kterými se rozhodně nudit nebudou. Tak já zase běžím zpátky nahoru a (abych nerušila) netradičně stojím při chvále vzadu. Brzy zjišťuji, že je to pro mě moc nevhodné místo. Každý probíhající služebník bere mou pozornost a já se nedokážu tak nějak dostat do toho správného proudu. Nedá se svítit, musím jít blíž. Druhá řada je tak akorát. ☺ A je to znát. Už za chviličku se „poddávám“ vedení krumlovské chvály. Mezitím se Petr blíží ke kazatelně. BŮH MILOSRDENSTVÍ (Petr Petrášek) Biblické vyučování o Božím milosrdenství, které dává životní naději každému ztracenému člověku. Bůh se chce raději smilovat než soudit. A to je právě veliká příležitost pro ty, kdo jsou pozvaní na dnešní večer. Sobota 22.3. v 18:00 hod. Ve vzduchu je tak trochu cítit napětí. Takové to příjemné napětí. Očekávání, co se bude dnes večer dít. Dlouho jsme podobnou akci (v takovém rozsahu) nepořádali. Kdybychom do toho šli jako že by to mohla být docela prima akce v rámci konference, asi bych si řekla: „No...třeba někdo přijde.“ Ale s vědomím, že se do toho pouští parta evangelistů „z povolání“, mě skutečně plní nadějí, že se dneska něco bude dít. EVANGELIZAČNÍ SHROMÁŽDĚNÍ (Vladimír Kocman) Kázání Dobré zprávy Ježíše Krista + modlitby kazatele za nemocné. Na řadě ve střídání jsme my, budějovická chvála. Stojíme připravení na pódiu a já s úžasem sleduju, kolik lidí tu je. Naše sčítání návštěvníků z pódia (sál je v pološeru) vychází na asi 135 lidí. (Někdo ze sálu napočítal dokonce přes 150.) Tentokrát nás vítá a shromáždění zahajuje Vladimír Kocman. Na tyhle akce je opravdu tím

pravým. Nejen že je povolán Pánem, je Mu poslušný a jde Jeho cestou... navíc je tu ta bezvadná výhoda, že (dokud nejsou za− jištěny přenosy z kamer na plátno) i zadní řady dost dobře vnímají postavu za kazatelnou. ☺ Začínáme čtyřmi chválami s animací. Vybírali jsme s Vláďou úmyslně písně s texty, které hned na začátek neodradí nebo nevyvolají pocit, že sem někteří lidé nepatří. V sále jsou světla mírně potlumená a vytváří intimnější prostředí zvláště pro ty návštěvníky, kteří nechtějí příliš budit pozornost. Ta se soustředí hlavně na plátno a pódium. Na řadě je svědectví. Chválící tým střídá příjemná blondýnka s lahodným hlasem. Iva Zettlová. Se svým hudebním doprovodem zpívá nejprve píseň o svém láskyplném vztahu k Pánu. Plynule pře− chází ve vyprávění o zázračném Božím uzdravení z leukémie, které vyvolává slzu v nejednom oku. Ještě jedna píseň a... ...přichází opět Vladimír.

Hovoří o té dobré zprávě, na kte− rou někteří z nás zareagovali už dříve. Následuje svědectví, které nikoho nenechalo chladným. A je tu výzva. Mám skloněnou hlavu a zavřené oči. Vnitřně se třesu zvědavostí. Přihlásí se někdo k Ježíši? Bude mít aspoň jeden člověk odvahu vykročit po té cestě života? „...tak vás prosím, abyste zvedli ruce,“ po− slouchám, jak zakončuje Vláďa výzvu. Děkuje za zvednuté ruce. Sláva Pánu, tak minimálně dva lidé tu jsou. Vláďa je taktně zve dopředu. Jsem překvapená, jak rychle přišli. Žádné pomalé nenápadné přibližování. Svižnou chůzí se vepředu objevilo asi deset lidí. Jsem mile překvapená. Ale proč jsem vlastně překvapená? Od chvíle, kdy to vzal evangelizační tým do rukou, se vše jevilo moc dobře. Pán se k takovým akcím hlásí a jedná... a tohle je výsledek. Úžasné. Jsme vyzváni znovu hrát. Vladimír se zatím se svým týmem věnuje lidem vepředu. Modlí se za všechny, kdo se rozhodli spojit svůj život s Ježíšem. Přichází druhá výzva. Kdo by chtěl, aby se za něho tým modlil (uzdravení z nemocí, bolestí, problémů...)? Dopředu přichází desítky lidí. I já opouštím pódium. Zvukař se marně snaží zesílit můj mikrofon (jeden hlas mu nečekaně zmizel z reproduktorů), než si všimne, že za mým mikrofonem nikdo nestojí. Čekám s ostatními až přijdu na řadu. „Tak je to přesně tak. Poslední budou první,“ říká mi s úsmě− vem jedna sestra. Stojíme totiž téměř na konci vytvořené fronty a Vláďa se otáčí a blíží se k nám. Je to tady. Ten důvěrně známý pocit. Pocit, že něco neviditelného zahaluje celé tvé tělo. Blíží se to a sílí. Tým už se modlí těsně vedle mě. Je to tak silné, neuchopitelné...vyhrkly mi slzy. Ani jsem to nechtěla, ale ta moc mě zkrátka přemáhá. Vláďa ke mně přistupuje a sklání se, abych mu v slzách mohla říct, proč jsem vepředu. Modlí se ohleduplně a mě dál obklopuje to zvláštní mocné objetí. Trvat to ještě chvíli déle, zřejmě to neunesu a sesunu se k zemi. Strašně nerada na sebe upou− távám pozornost (Pán to ví) a tak jsem ráda, že tým se přesouvá k dalšímu člověku. Dávám se trošku dohromady a vracím se za mikrofon. Lidé stále přicházejí a Vláďa se poctivě modlí za každého z nich. Musím se v duchu trochu pousmát. První čtyři chvály jsme vybírali kvůli textu, který nepohorší, nebude příliš o vzývání, vyznávání a krvi Ježíše (chtěli jsme navodit příjemnou atmosféru, přivítat Pána a zároveň nikoho z návštěvníků neodradit). V tuhle chvíli (už zpíváme skoro hodinu) vybírám

další a další písně. Naprosto bez ohledu na text, takže vzýváním a vyznáváním Pána ani oslavou Jeho krve už nešetříme ☺. Atmosféra je úžasná. Fronta lidí nekončí. (Někdo spočítal, že celkem se tým modlil za 95 lidí). ...a prvnímu člověku se podlomila kolena pod návalem Boží moci. Vůbec se tomu nedivím – taky jsem dole byla. Pro nás, kdo jsme to zažili nebo aspoň někdy viděli, to nic tak zvláštního není, ale najednou mi hlavou projede: Támhle sedí můj pan doktor. Určitě nechápe, co se to vepředu děje. Co když vyskočí, aby té „zkolabované pani“ dal první pomoc? Bylo by to zcela logické. Mě by to tedy na jeho místě napadlo. Asi by mi zřejmě bylo divné, že jí tam nechávají jen tak ležet a nikdo si jí nevšímá, ale určitě bych byla jako na trní, jestli nemám zasáhnout. (Jak jsem se hned po skončení shromáždění dozvěděla, pan doktor přesně tohle prožíval.) Tak jsem si říkala, že v tuto chvíli padali lidé poskrovnu a tak nějak „organizovaně“. Jen doufám, že až přijde Bůh v o něco větší moci a popadáme jako hrušky (možná i s panem doktorem ☺) nepropadne nějaký jiný lékař, zdravotní sestra nebo záchranář panice, že tolik lidí najednou prostě sám zachránit nedokáže.☺ Vladimír ukončuje evangelizační shromáždění. Bylo dlouhé a já obdivuji, že tam tolik lidí zůstalo až do konce. Bůh přišel a dotýkal se lidí. Nepochybuju o tom, že mnozí odešli „v jiném stavu“, než ve kterém přišli. Přesně tak, jak to prohlašoval Petr ještě před konferencí. Byl to náročný večer, ale všichni jsme si ho užili. Přestože prý na nás (chválícím týmu) byla zjevná únava, já (ač po angíně) se cítila docela dobře. Na to, že jsme přehráli snad celý zpěvník, cítila jsem se jen málo unavená. Konference ještě pokračuje. Zítra nás čeká společné jihočeské shromáždění. Důstojné zakončení Velikonoční konference. Neděle 23.3. Dneska jedeme do Bobíka naposledy. Je po půl deváté a jsme skoro kompletní. Podle pořadníku by dnes měla hrát krumlovská chvála, ale hlavní kytarista měl původně býti nepřítomen a tak jsme se domluvili, že v neděli budeme hrát my, budějovičtí. Tradičně se scházíme na čaji u baru a povídáme si o zážitcích ze dnů minulých. Můj hlas zní po ránu (a po včerejším pěveckém „maratonu“) tak trochu altově, ale ku podivu se hlasově necítím vůbec unavená. Snad jen málo spánku (do noci – vlastně ranních hodin – jsme pro studenty připravovali novou lekci ZBK). Můj manžel je OK. Druhá zpěvačka taktéž... měli bychom to docela dobře zvládnout. Jdeme na to. Mezisborový zvukař (tak nějak jsme si ho aspoň na konferenci přivlastnili ☺) nám nastavuje hlasitost, barvu zvuku... Po těch několika shromážděních už mu to jde samo. Pomalu se trousí první hosté. Za chvíli začneme. I dnes je tu celkem hodně lidí. Je prima společně slavit „den slavného vzkříšení“. „Připravení?“ ptá se (jako každou neděli) Petr a dívá se směrem k nám. Manžel pokyvuje, že ano. Naposledy nás tedy Petr vítá na tomto místě, modlí se a my plynule přecházíme ve chválu Pána. Je to slavnostní den a vnímám, že i texty chval se hojně zmiňují o podstatě Velikonoc. S celým sálem vděčně chválíme Pána za čin, který navždycky změnil naše životy. Někdo se směje, někdo pláče, někdo vztahuje ruce k nebi... Petr přichází a my si jdeme sednout. Zapisuji poslední konferenční zápisky. BŮH VZKŘÍŠENÍ (Petr Petrášek) Kázání o Kristově vzkříšení a o možných dopadech této události v životě každého člověka + modlitby kazatele s lidmi, kteří prožívají složité životní situace. Petr nás prosí o další chvály. Jdeme na pódium a znovu chválíme Pána. Je za co Ho chválit. Petr po chvíli dává první výzvu. Pro modlitbu si jdou lidé, ve kterých zemřela naděje a naplnila je beznaděj. Ať už v nějaké životní oblasti, nebo

−5−

v celém životě. My chválíme dál. Poté dává Petr druhou výzvu. Na pódiu ne− slyšíme co říká (zvuk nám nejde do odposlechů), ale několik lidí opět přišlo dopředu. Částečně je mi líto, že nevím za co se Petr modlí, co když jsme tam měli s manželem jít? Dole se totiž hojně objevují manželské páry. Když se tam objevuje i náš (mezisborový ☺) zvukař s manželkou, zvláštně se mě to dotýká. A zdá se, že nejen mě... manžel v ten moment naprosto nečekaně spletl text písně (cítil to podobně jako já, jak mi řekl po shromáždění). Co se z tohohle vyklube? No...necháme se překvapit. Později jsme se zvědavě vyptali, za co že byla tato (jak mě se zdálo) manžel− s k á

výzva. Š l o o ujiš− tění se v našem povolání. Říkáme si s manželem, že možná bychom tam bývali také šli, ale museli jsme hrát, takže pro nás šance nebyla. Ale Pán to viděl a (jak věříme) On si to umí zařídit i jinak, takže určitě nebudeme ochuze− ni. ☺ Ještě chvíli hrajeme a pak je čas na sbírku. Jarda Plch se nemůže dočkat. Nejraději by dělal sbírku každý den, každé shromáždění... avšak nebylo mu dáno. A tak teď si to opravdu užije. Je nezbytné připomenout stěhování česko− budějovické církve do nových prostor (příští neděli bude párty, show... oslava v novém), info o ZBK a X−ray (což je téma sbírky). A to je opravdu konec konference. Všichni jsou zváni na oběd. Zbylo ještě dost pro všechny. My se ale nejdříve pouštíme do rozebírání aparatury. Hodné sestry v občerstvení nám něco k jídlu schovají. Je až neuvěřitelné, jak rychle se dá aparatura (a to všechno kolem) rozebrat, odnést

do auta a odvézt (teď už do nových prostor), když je k dispozici dost pomocníků. Mě to tedy připadalo bleskurychlé. Hotovo, jdeme se najíst. Střídají nás uklízeči, kteří dávají sál do původního stavu. Nosí zpět stoly, rovnají židle, vysávají koberec. Bezvadná spolupráce. Máme z téhle konference velmi dobrý pocit (i ohlasy pozvaných návštěv je velmi pozitivní). Nejsme ani udření jako minulý rok, kdy se Bobík vyklízel už o sobotní noci, a v neděli byl každý ve své místní církvi. Tohle bylo daleko lepší, slavnostnější a milejší. Jaké to asi bude za rok? Necháme se překvapit. ☺ Dovětek: V úterý běžím vytisknout titulku k 7. lekci ZBK. Pan tiskař (ke kterému už nějaký čas s materiály chodím) se usmívá a říká: „Představte si, že moje maminka byla v pátek na nějaké akci. V Bobíku. Ukázala mi letáček a já jí říkám: ´Mami, a kdo myslíš, že jim to tiskne?´ Jak jsou ty Budějovice malý.“ Musela jsem s ním souhlasit.☺ − zdes −

Církev zakoupila automobil STK: Karoserie: Výkon: Barva: Počet míst: Cena:

S radostí oznamujeme, že bylo církví Cesta života zakoupeno: FORD TRANSIT 2,0 Tdi 74 kW 9míst 4dv.AC Druh: V provozu od: Tach.:

Osobní 07/2001 163 000 km

Objem: Druh paliva: Stav:

1 998 ccm nafta velmi dobrý

10/2008 Van /4 74 kw (100 PS) šedá metalíza 9 300 000 kč

Náklady: 20 000 kč (pneumatiky, výměna oleje, přepis, atd.) Celková cena: 320 000 kč Poznámka: koupeno v D, nehava− rované Výbava: protiprokluzový systém kol (ASR), originál autorádio, pevná střecha, posilovač řízení, mlhovky, výškově nastavitelné sedadlo řidiče, zadní stěrač, vyhřívané přední sklo, tónovaná skla, otáčkoměr, přídavné světlomety, manuální převodovka, klimatizace, 2 x airbag, ABS, imobilizér, el. přední okna, centrální, el. zrcátka, dělená zadní sedadla. Eduard Kovalčík

Eliška Plchová www .cestazivota.cz/zbk www.cestazivota.cz/zbk

V úterý 5.2. 2008 začalo vyučování prvního běhu Základního biblického kurzu. Každý student si mohl vybrat, jaké studium mu nejvíce vyhovuje. Někdo volil studium přes internet, další dálkové studium a ostatní osobní společné studium. Kurz obsahuje 9 lekcí, které se vejdou do 10 týdnů, protože šestá lekce je rozdělena do dvou týdnů. 20. dubna mají studenti odevzdávat poslední domácí úkol a do krátké doby se rozjede další běh „ZBK aneb objevte svou Bibli“. Pro přiblížení uvádím pár čísel: Počet přihlášených studentů: 42 2 přerušili a chtějí pokračovat v příštím běhu aktivních studentů: 40 Z toho: l osobní studium: 7 l dálkové studium: 24 l on−line studium: 9 Kdo jiný by mohl lépe říct nebo napsat, jaký je tento kurz, než právě jeho studenti z Českých Budějovic i Českého Krumlova. Hanka Brožková Chtěla jsem Vám poděkovat za kurz, který mám možnost studovat. Zrovna jsem prošla 4. lekci a mám pocit takové vděčnosti, že se s ní ráda s Vámi podělím. Jsem velmi vděčná Pánu

PŘIHLÁŠKA

k osobnímu studiu ZBK

Ano, chci absolvovat osobní studium druhého běhu ZBK Jméno: ____________________ Příjmení: ___________________ telefon: ____________________ e−mail: ____________________

za lásku kterou nám dává, ale i kterou nám vkládá do našich srdcí. Je úžasné, jak na nás Pán neustále myslí a ví, co potřebujeme, v jakou chvíli, a postaví nás před to, co je Jeho vůlí. Mým přáním a prosbou bylo vyučování pro mě, člověka , který nedávno uvěřil a obrátil se.Vím, že Pán mě vyslyšel, našel pro mě přímo tenhle kurz, kde se mi dostává přesně toho, co bylo mým přáním a mojí představou. Jsem vděčná nejen Pánu za Jeho milost... Těším se na další lekci. Zdena Sedláčková Člověk by si po 18letech s Pánem mohl říct: „ZBK? Základy? Ty už mám přece dávno za sebou. Všechno tohle už jsem se učila v devadesátých letech minulého tisíciletí ☺ . Znám to... Jenže pravda je taková, že s každou další lekcí přicházejí nová zjevení o Jeho slově. Možná už znám všechny ty základní věci, ale o to víc se mi otevírají další hloubky, které jsem dříve nevnímala. To, co jsem si myslela, že dávno chápu, se najednou objevuje v úplně jiném úhlu. I kontinuální čtení Bible (součást ZBK) má své veliké plus. Daleko více vám docházejí souvislosti, přečtete−li Matouše za jeden týden, než když ho čtete dva měsíce. Za 12 týdnů přečtete celý Nový zákon (možná povrchněji), ale potom při „poma− lejším“ druhém čtení budete mnohem více v obraze, až zakutáte do hloubky každičkého verše. Lukáš Kukučka Mně se hlavně líbí, že ZBK je řešen velice jedno− duše. Dává mi prostor na vlastní názory a některé jsou i ve výuce obsaženy. Což je pro mě povzbuzení. A také se mi líbí ty testíky na závěr každé lekce, u nich přemýšlím nejdéle ☺. Jinak jsem rád, že jsem ZBK začal.

Jsem členem církve (nebo v kontak− tu s církví):

Olga Setikovská Biblický kurz mě donutil přehodnotit svůj den, jak se říká rozsuzovat čas a doslova hledat volné chvíle pro čtení i v práci o polední pauze. Proto to, že pro své psaní mám teď na kolenou položenou právě Bibli, něco znamená. Čtecí plán rozvržený do týdnů na mě barevně mrká z veliké dálky. Odkazy na Starý i Nový zákon mě v úprku za ním zpomalují. Bibli nemám v malíku, Starý zákon jsem ještě nečetla, a nyní ho s velikou radostí objevuji. Je to úžasné studovat Bibli i s od− kazy a vím, že ten krásně barevný plán jednou dohoním. Jen tentokrát chci vědět a rozumět víc než dřív. Tady mě pobavila má sestra Iva, které jsem telefonovala a ptám se: „Četla jsi, Ivko, ten článek?“ Iva: „Ne, od té doby, co mě někdo (já) přihlásil do biblického kurzu, čtu už jen jednu knížku.“ A pak se tomu začala potěšeně smát. Jasně, není čeho litovat. Náš čas teď prostě víc než kdy jindy patří Bohu. Osobní návštěvy na biblickém kurzu u Sedláčků jsou pro nás s Vláďou velikou radostí. Moc si vyučo− vání vážíme. Kromě veliké pohody, humoru a veselí je ohromným přínosem pro nás vlastní konzultace veršů, učiva a dotazů přímo s Kájou a s ostatními členy biblického kurzu. Tolik pohledů na slovo Boží, tolik podnětů. Vlastní učební texty jsou srozu− mitelné a velice čtivé. Jako významné pro mě se mi jeví to, že jsem svou krásnou novou nedotčenou Bibli polepila záložkami a pokreslila zvýrazňovačem! Prostě jsem se na počátku kurzu rozhodla, že už nechci mít doma „modlu“ bez otisku mého prstu provedenou ve zlatě, ale že tu Bibli chci mít v hlavě a v srdci a že z ní bude učebnice. Domácí práci někdy dělám i několik dní. Často to dá hodně přemýšlení, aby člověk výstižně popsal, co že je pro něj např. „pokání“. Vzniká tak spousta chvil, kdy se musí člověk obracet do svého srdce a hledat, jak že je to vše doopravdy pro něho samého (Kája totiž nechce poučky).

Jako jeden z největších přínosů biblického kurzu cítím Boží požehnání, které vstoupilo do mého života a je viditelné v citových i prak− tických věcech na každém kroku. (Hledejte především království nebeské a vše ostatní vám bude přidáno..) Tak tedy dík za biblický kurz, za Bibli i za naši cestu. Přeji tu radost naprosto všem. Marcela Kučerová „3P“ – promyšlenost – připravenost – a propracovanost. Martina Rolinková Co mě oslovuje na ZBK? Způsob, jakým je vyučováno o Božích věcech a principech. Líbí se mi používání obrazů do dnešní doby. Vláďa Štrejn Je to v první řadě řád. Učím se číst Bibli a ori− entovat se v odkazech. Je to první biblický kurz, který mne nutí číst Bibli celou po pořádku. ZBK mi dává mnohá poznání a vyučování. Je to opravdu dobře poznávat takto Boží slovo. „Díky ti, Pane, za Káju Sedláčka.“ Vřele doporučuji všem, kdo ještě nečetli knihu Historie Bible. Až budu vyučen, dá−li Pán, pak se naučím i studovat. Potom bych rád hlásal i kázal (snad trochu troufalé), ale rád bych, Pane. Brzy po skončení 1. běhu ZBK začne běh druhý. Už nyní se zájemci o osobní studium můžou hlásit pomocí přihlášky v novinách. Pro zájemce o dálkové studium a studium přes internet bude brzy připravena přihláška přímo na stránkách ZBK.

Vize církve CESTA ŽIVOTA: Kol.1:28−29  Kteréhož my zvěstujeme, napomínajíce všelikého člověka a učíce všelikého člověka ve vší mou− drosti, abychom postavili každého člověka dokonalého v Kristu Ježíši. O čež i pracuji, bojuje podle té jeho mocnosti, kteráž dělá ve mně dílo své mocně. (BK 1613)

Cesta života České Budějovice Cesta života Český Krumlov Cesta života Prachatice

2. Paral. 7:14  A ponižujíce se lid můj, nad nímž jest vzýváno jméno mé, modlili by se, a hledali by tváři mé, a odvrátili by se od cest svých zlých: i já také vyslyším je s nebe, a odpustím hřích jejich, a uzdravím zemi jejich. (BK 1613)

Setkání 1x týdně by mi nejlépe vyhovovalo v tento den:

_______________________ Podrobné informace naleznete přímo na stránkách ZBK

Izajáš 54:2  Rozšiř místo stanu svého, a čalounů příbytků svých roztáhnouti nezbraňuj; natáhni i provazů svých, a kolíky své utvrď. (BK 1613)

www .cestazivota.cz/zbk www.cestazivota.cz/zbk

Shromáždění: České Budějovice Sokolovna, Sokolský ostrov 1 neděle 15:00 Č e s k ý K r u m l o v, budova Ambit neděle od 9:00 Prachatice Agitační středisko Pod Hradbami neděle od 17:00 Setkání mládeže v Č. Krumlově − sobota 14:00

Tento zpravodaj si vyhrazuje právo nezodpovídat za případné chyby dodané s příspěvky jednotlivých autorů. Děkujeme za pochopení.

nebo na adrese [email protected]

−6−