milost & pravda z p r a v o d a j
v š e c h
j i h o č e s k ý c h
www.cestazivota.cz
[email protected] [email protected]
Slovo úvodem Pojmenuj svůj problém Tak je za námi první týden ztišení roku 2009... Několik posledních týdnů slýchám od kaza− telny slova: „Pojmenuj, nazvi, jmenuj...“ Pro mě to znamená především spojení s jednou modlitbou z Bible. Začátkem devadesátých let, byla jsem krátce v církvi, jsme chodili (já, můj budoucí manžel a ještě jeden bratr) pravidelně každý večer na naši „modlitební horu“. A každý ten večer jsme se modlili: „Otče, my tě prosíme, abys nám dal Ducha moudrosti a zjevení, v poznání Tebe. A tak osvícené oči mysli naší, tak abychom věděli, která by byla naděje povolání Tvého a jaké bohatství slávy dědictví Tvého ve svatých. A kterak je převýšená velikost moci Tvé k nám věřícím podle působení mocnosti síly Tvé, kteréž jsi dokázal na Kristu, vzkřísiv jej z mrtvých a posadiv na pravici své na nebesích, vysoko nade všecko knížatstvo, i mocnosti, i moci, i panstvo, i nad každé jméno, kteréž se jmenuje, netoliko ve věku tomto, ale i v budoucím. A všecko jsi poddal pod nohy jeho, a jej jsi dal hlavu nade všecko církvi, kteráž je tělo jeho a plnost všecko ve všech naplňujícího.“ (Tenkrát jsme používali především „Kraličku“.) Víte, je důležité správně pochopit tu část: „Kteréž dokázal na Kristu, vzkřísiv jej z mrtvých a posadiv na pravici své na nebesích, vysoce nade všecko knížatstvo, i mocnosti, i moci, i panstvo, i nad každé jméno, kteréž se jmenuje, netoliko v věku tomto, ale i v budoucím.“ (Ef.1:20−21) Protože jakmile svůj problém, svého „nepřítele“, svou zlou okolnost... pojmenuješ, máš možnost se postavit na Boží slovo. Jestliže každé jméno (existující dnes, včera nebo teprve v budoucnu) má místo pod nohama Ježíše a my máme své místo v Něm, pak máme svěřenou autoritu nad každým „jménem, kteréž se jmenuje“. Není to úžasné? −zdes−
ZBK Nezapomeň, že pokud se chceš zúčastnit nového běhu ZBK (Základ− ního biblického kurzu), je třeba co nejdříve vyplnit přihlášku a předat ji starším církve. Více info na adrese: www.cestazivota.cz/zbk
nebo přímo u Karla Sedláčka.
březen 2009
c í r k v í
ročník 9
číslo 03
Uzdravení ztrápených myslí Ztrápenou myslí můžeme nazvat mysl, která neustále trpí nespokojeností. Je stlačená, znepo− kojená, neklidná, bez klidu a odpočinku. Užírá se nad budoucností a minulostí, stejně tak jako nad současnými okolnostmi. A jsem přesvědčen, že je dnes více ztrápených myslí, než v jakékoli minulé generaci! My, kteří žijeme v New York City, jsme toho den− ně svědky. Když stojíte venku před divadly na Broadway a sledujete pravidelné návštěvníky, jak opouštějí představení, zřídka vidíte na něčí tváři smích. Tito lidé zaplatili 80 dolarů, aby našli dočasné osvobození od svých břemen – ale odcházejí s těžším břemenem, než když vešli! Očividně je mnoho milovníků Ježíše právě tak ztrápených v mysli jako spousty nevěřících. Důkaz toho vidím v některých z dopisů, které naše slu− žebnost dostává. Spousty křesťanů leží v noci bdící, protože jsou ztrápení a v úzkosti. Chodí do církve a doufají, že prožijí nějaký druh osvobození od svých břemen. Ale jakmile opustí shromáždění, jejich potíže se vrátí. Proč je dnes tolik lidí ztrápených ve svých myslích? Dovolte, abych se s vámi sdílel o několika příčinách, které, jak věřím, mi Duch svatý ukázal: 1. Mnoho lidí je ztrápených tlakem tohoto času Po desetiletí nám světští experti říkali, že blahobyt je odpověď na všechny druhy lidských problémů. Dobré vzdělání, slušné zaměstnání, pěkný dům, peníze v bance – všechny tyto věci jsou předpoklady pro naplnění lidské mysli důstojností a pokojem. Experti říkají, že kdyby měl jeden každý z lidí kousek „Amerického snu“, vyřešily by se naše problémy s kriminalitou a drogami. Tato teorie uvádí, že lidé končí jako alkoholici a narkomani, protože si sami sebe nikdy nevážili. Jejich chudoba je zbavila příležitosti znát smysl důstojnosti. Takže když jim teď opatříme slušně placenou práci, dobré místo k bydlení a pravidelné příjmy, budou jejich životy skvělé. Dovolte mi odpovědět na tuto teorii osobním příběhem. Před lety byl Nicky Cruz, zvrácený ve− doucí gangu Mau Mau, dovezen na jeden den na venkov, aby ho tam analyzoval psychiatr. Nicky byl bojovník, který žil jako ďábel. Všichni, kteří ho znali, si mysleli, že je zcela nenapravitelný, bez naděje na jakoukoliv změnu. Poté, co psychiatr strávil s Nickym hodiny, po− tvrdil toto všeobecné hodnocení. Řekl Nickymu, že je naprosto pomatený, bez naděje na nápravu. Důvod? Nickova chudobná výchova v Puerto Rico ho připravila o příležitosti, z nichž se jiní radovali. Byla to chyba společnosti, že on byl netvor. Nicky se podíval na psychiatra a řekl: „Člověče, vy jste zešílel. Miluji tančit jitterbug (bít se). Řekněte mi, jak s vámi zacházela vaše matka?“ Tím ukončil
psychoanalýzu psychiatra! Nicky měl pravdu – chudoba není základní příčinou hříchu. Proč by se jinak více a více bohatých teenagerů stávalo závislými na těžkých drogách? Tato problémová mládež má všechno, co kdy může chtít, na dosah. Proč by se obraceli k drogám, kdyby již měli pokoj v mysli, který jim mají materiální věci podle očekávání zajistit? Proč rostou počty doktorů, právníků a vedoucích osobností, kteří se stávají alkoholiky? Mají uspokojivou práci, šesticiferné příjmy, několikero aut, pravidelné dovolené. Přesto se stále víc obracejí k alkoholu, aby znecitlivěli své ztrápené mysli. Byl jsem na Wall Stret na konci jednoho pracov− ního dne, když se uzavírá burza cenných papírů. Jak se rozevíraly otáčivé dveře makléřských domů, hrnuli se ven makléři jako stádo splašených býků a zamířili do nejbližšího baru. Malinké brlohy na Wall Street se najednou naplnily tucty lidí, kteří se pokoušejí utopit své emoce v alkoholu. Proč nejsou šťastní? Proč jsou tak ztrápení v mysli? Mají všechno, o čem se říkalo, že potřebují k tomu, aby byli naplněni. Jsou dobře zajištění, mají vlastní rekreační vily, kouří 50dolarové doutníky, pijí láhve vína v ceně 300 dolarů, řídí drahá auta. Přesto se opíjejí do němoty, jen aby ten den někam dotáhli. Proč tito lidé nemají klid, proč nejsou spokojení ve svých myslích? Je to proto, že se bojí, že o všechno přijdou! Bojí se, že se zhroutí ekonomika a všechno, pro co pra− covali, aby si nahromadili, náhle zmizí jako pára. Ježíš varoval, že v posledních dnech se budou lidská srdce trápit každou krizí, ke které ve světě dojde „Na slunci, měsíci a hvězdách budou zvláštní úkazy. Na zemi bude úzkost mezi národy, bezrad− nými před zuřícím mořským příbojem.Lidé budou zmírat strachy v předtuše toho, co má přijít na svět, neboť nebeské mocnosti se budou otřásat.“ (Lukáš 21,25–26). Ježíš řekl, že události, které přijdou na svět, budou tak děsivé, že lidé budou doslova padat mrtví pro selhání srdce. Právě teď jsme svědky mnoha věcí, které Ježíš předpověděl: světový chaos, zmatek, ohro− mení, nepořádek. Novinky (pozn. kázání je z ledna´99) za pouhý minulý měsíc – prosinec 1998 – jsou dostatečné, aby uvedly do strachu a zmatku i silnější mysli: Japonsko, druhá světová největší ekono− mická mocnost, upadlo ještě hlouběji do krize. Jeho druhá největší banka zkrachovala pro 20 miliard špatných úvěrů. Teď se federální vláda rozhodla tuto banku převzít – ale další japonské banky se brzy také zhroutí. Alan Greespan, předseda U.S. komise kontro− lující federální banku, řekl, že americká burza cenných papírů se chová stejně jako před krizí v roce
Můj dům je otevřen všem Včera večer jsme byli na našem no− vém středečním shromáždění a Bůh byl opravdu s námi, když jsme se modlili za tento národ a za tolik lidí, na kolik jsme si jen mohli vzpo− menout. Jedna věc se opravdu dotkla jednoho z přítomných a on cítil, že to je něco, o čem by měli mnozí slyšet. Co to bylo, pastore Jerry? Jsem rád, že se ptáte ☺. Bůh mě vedl k tomu, abychom se modlili za cizince v České republice. Tato země má mnoho národnostních skupin, které vídáme každý den. Ukrajince, Rusy, Vietnamce, Číňany, všemožné Evropany, Severoameričany, Jihoameričany a tak dále. Nemluvě o menšinách, které jsou české, jako je druhá generace zmíněných cizinců, a také Romové.
Otázkou je, co dnes dělá církev pro záchranu všech těchto lidí? Podívejme se do Božího slova, co je tam o tom napsáno. 1 Timoteovi 5:21 Zapřísahám tě před Bohem a Pánem Ježíšem Kristem a před vyvolenými anděly, abys tyto věci dodržoval bez předsudků a nedělal nic předpojatě. (NBK) Jakub 3:17 Ale ta moudrost, která je shůry, je především čistá, dále pokojná, vlídná, povolná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nestranná a nepokrytecká. (NBK) Boží království je místem bez hranic, místem, kde by nás místo narození, barva kůže, jazyk, kterým mluvíme, ani žádná jiná odlišnost neměla oddělovat. Jako věřící máme být lidem usmíření, těmi, kdo přivádějí zpátky. Spojovat nejen s Bohem, ale i se sebou vzájemně. Je čas, rodino, abychom se podívali na to, co děláme ve svých církvích. Jsme otevřeni pro odlišnosti? Co myslím ote− vřeností?
−1−
C e s t a
ž i v o t a
pro vnitřní potřebu − neprodejné
D. Wilkerson 1929. Podle Greenspana jsou všechny bouřlivé spekulace, které vidíme, stejného druhu jako ty, které vedly k hospodářské krizi. Pět hlavních průmyslových odvětví Spojených států oznámilo, že v období pouhých dvou týdnů sníží počet pracovních míst o 50 000. Prezident USA byl Kongresem obžalován a volán k zodpovědnosti. Přesto byl postoj většiny Ameri− čanů: „Koho to zajímá?“ Republikánský kongresman řekl mnoha slovy: „Zapomeňte na obžalobu, zapomeňte na morální názory. Jestliže se zbavíme prezidenta, ztratíme naši prosperitu a skončíme v krizi.“ Jeho slova odrážela postoj většiny Američanů. Na morálku se již nespo− léhá, protože jedinou věcí, na které záleží, jsou peníze. Motto, se kterým majestátně vplul náš současný prezident do úřadu, bylo: „To je hloupá ekonomika!“ Vážený učitel v New York City byl vyhozen ze školy, protože měl na katedře položenou Bibli a činil ji přístupnou svým studentům. Tento muž byl jedním z nejlepších učitelů New Yorku, výsledky jeho třídy převyšovaly ostatní. Kdyby dal na katedru krabici kondomů, nic by se mu nestalo. Ale byl vyhozen, protože do školy přinesl Bibli! Všechny tyto věci působí bolest a uvádějí do zmatku každého milovníka Ježíše. Opravdu, naše služba přijímá spousty dopisů od věřících z celé země, kteří se trápí nad morálním úpadkem našeho národa. Jeden takový dopis přišel od devadesátiletého kazatele. Pamatuje si nemravnost dvacátých let tohoto století, která přivodila soud nad Amerikou v podobě velké hospodářské krize. Kazatel byl svědkem dvou světových válek. Viděl proměnu dopravy od kočárů tažených koňmi k raketoplánům. Viděl proměnu v komunikační oblasti od praskajícího rádia k inter− netu. Krátce, všechno to viděl. Teď píše, že bezbožnost, jaká se dnes děje v našem národě, ho zarmucuje více, než co kdy viděl. On to sotva může všechno pochopit, jak říká, protože se to děje tak rychle, a hloubka mravní zkaženosti je mimo lidskou logiku. Ale Ježíš nám navzdory všem věcem, které vi− díme, že se dějí, dává slovo uklidnění. On přikazuje: „…hleďte, abyste se nestrachovali. To všechno se musí dít, ale to ještě nebude konec.“ (Mat. 24:6). On nám říká: „Ať žádná z těchto špatných věcí, na než vás upozorňuji, netrápí vaši mysl!“ 2. Mnozí křesťané jsou ztrápení v mysli, protože jsou zmatení svou hříšností, slabostí a morálním selháním Mnoho hlasů ve světě dnes analyzuje, proč jsou lidé tak zmatení a ztrápení. Ale nedá se to přirovnat
Pokračování na str. 2
J. Lillard Můžu to říct i takto: „Jsem já otevřen pro odlišnosti?“ Příliš často pustíme lidi, kteří se liší, dveřmi církve, ale ne dveřmi srdce. Je pro nás nepohodlné učit se jednat s „odlišnostmi“. Je těžší milovat ty, kdo se „odlišují“. Jenže to je přesně to, k čemu nás Bůh povolal. Jedním z našich svědectví před lidmi je láska k druhým. Také… Matouš 5:46 Když totiž milujete jen ty, kdo milují vás, jakou máte odplatu? Nedělají snad i celníci totéž? (NBK) Otče, Tvoje láska je úžasná! Děkuji, že mě to− lik miluješ. Jsem uvnitř tak odlišný od ostatních, ale přesto mě bezpodmínečně miluješ. Pomoz mi milovat tak, jako miluješ Ty. Vidět až za odlišnosti a dívat se na lidi, které miluješ. Dej mi sílu se změnit, abych dokázal přijímat, milovat a být laskavý, i když je to pro mě zrovna nepohodlné. Pomoz mi být jasným světlem lásky v tomto temném světe. Naplň církve rozličnými tvářemi a lidmi. AMEN (Sheepmail 5.2.09)
Uzdravení...
Pokračování ze str. 1
než k důvodům zmatení na Babylonské věži. Faktem je, že žádný opravdový milovník Ježíše Krista nebude trápen možnou ztrátou materiálních věcí. Spíš ho budou trápit problémy v duchovní oblasti! Pavel znal pravou příčinu našich zmatků a strachů. Zaměřuje se na toto téma v 7. kapitole Římanům. „Sám nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, ale to, co nenávidím … Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci.“ (7:15,19). Apoštol říká: „Každou věc, kterou nechci dělat, nakonec dělám. Ale jedinou věc, kterou bych s láskou dělal, v poslušnosti Bohu, nemohu v sobě nalézt, abych ji provedl.“ Pavel zde mluví k tisícům upřímných věřících. Jsou ztrápení, protože prostě nemohou najít vítězství nad hříchem. Chtějí dělat věci správně – žít svatě a čistě před Hospodinem. A nenávidí hřích, který je tak lehce svádí a rozvracuje jejich společenství s Kristem. Přesto se stále vracejí zpátky k hříchu! Nakonec jsou ztrápení, ustaraní a unavení. Křičí: „Ó, jak bídný jsem člověk! Nechci to už víc dělat. Ale zdá se, že jsem bezmocný, abych se tomu ubránil! Proč jsem tak slabý? A jak dlouho budu tenhle boj snášet? Strávím snad celý život tím, že budu plakat řeku slz, vyznávat a činit pokání, a pak se vracet ke svému hříchu?“ Takoví milovníci Krista se nebojí ekonomického krachu nebo celosvětové krize tolik, jako se trápí nad svými prohrami v minulém týdnu. Myslí si, že zvítězili nad svým, snadno je obkličujícím, hříchem, ale najednou se to k nim vrací s obnovenou silou. Nyní jsou zarmouceni nad tím, že znovu zranili svého Pána. A ptají se: „Proč tak často selhávám, když všechno, co chci dělat, je líbit se Ježíši?“ Existuje opravdová míra duchovnosti! Věřím, že můžeme poznat náš opravdový duchov− ní stav tím, jak jsme ztrápení svým nejnepatrnějším hříchem proti našemu Pánu. Někteří křesťané se rmoutí pouze hříchem, který považují za „velký hřích“ – cizoložství, braní drog, opilství, klení. Ale opravdový duchovní člověk ví, že v Božích očích není žádný hřích malý. A tak se rmoutí pokaždé, když pomlouvá, vypráví sprosté vtipy nebo se zbytečně zabývá špatnými myšlen− kami. Ví, že tyto věci pramení z jeho srdce, ze samého centra jeho bytosti! Můžeš neposlouchat Boha v takových „malých věcech“, omlouvat sám sebe a zapomínat na ně na všechny. Ale jestliže to děláš, nikdy nebudeš zralý v Kristu. Tvá spravedlnost je měřená tvou neocho− tou akceptovat vše, co zarmucuje tvého požehnaného Spasitele! Před nedávnem jsem řekl něco velmi nekřesťan− ského své ženě. Má slova k ní byla zcela nemístná a já jsem byl okamžitě usvědčen. Věděl jsem, že jsem se provinil vůči ní, tak jsem ji samozřejmě požádal za odpuštění. Pak jsem ji objal a řekl jí, že ji miluji. Ale moje mysl byla stále ještě ztrápená. Myslel jsem si: „Jak jsem mohl být schopný něčeho tak nepodobného Ježíši? Koneckonců, nikdy jsem nebyl tak blízko Bohu. Nikdy jsem se nemodlil víc, než loni. Musím být úplně zlý, že dělám tak hrubé věci, které vyvěrají z mého srdce.“ Věc, kterou jsem nenáviděl, jsem udělal. A nebyl jsem ze sebe jen zklamaný – byl jsem vyveden z rovnováhy, zmatený, zkroušený v duchu. Šel jsem do své studovny a padl jsem před Hospodinem, volal jsem po krvi Krista, aby mne očistila. V té chvíli mi nepřítel zašeptal: „Tento malý omyl není žádná velká událost. To byla taková malá věc.“ Ale Duch svatý okamžitě povstal v mém srdci, aby vyvrátil ďáblův hlas. Uklidnil mne: „Davide, sku− tečnost, že se rmoutíš nad tímto hříchem, je důkazem, že v tobě pracuji. Čím víc se rmoutíš nad nejmenším přestoupením proti mé lásce, tím blíže jsi k vítězství!“ Protože dál bojujeme s hříchem, ať tak či onak, může se zdát, že Pavlova slova v Římanům nám nedávají smysl. Píše: „…byli jste služebníci hříchu, ale díky Bohu, že jste celým srdcem uposlechli to učení, do něhož jste byli uvedeni. Tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky spravedlnosti … A co teď máte z toho, že jste svobodní od hříchu a sloužíte Bohu? Výsledkem vašeho posvěcení je věčný život! Odměnou hříchu je totiž smrt …“ (Řím. 6:17–18, 22–23). Svobodný od hříchu? Služebník spravedlnosti, který nese svaté ovoce? Děláš si legraci! Když to čteme, musíme čestně připustit: „Nejsem mrtvý hříchu. Nebyl jsem opravdu osvobozen. Jsem stále pod oklamávající mocí tajného hříchu – a to mě trápí. Jestliže odplatou za hřích je smrt, pak jaká je tu pro mě naděje?“ Tady jsou dva zestručněné dopisy od upřímných
křesťanů, kteří strašně zápasili s ohromným otro− ctvím. První přišel od jednoho mladého muže: „Jsem neustále pokoušen sexuálním hříchem a vždy do něj spadnu. Miluji Ježíše celým svým srdcem, ale cítím, že Boží přítomnost se z mého života vykrádá. I když ho miluji, vždy se vracím ke svému chtíči. Ale nenávidím to. Pláču jako dítě, zatímco se na něm spolupodílím, prosím Boha, aby mi pomohl to nedělat. Ale dělám to pořád. Věřím Bohu, že mne vysvobodí, jak říká Pavel v 7. kapitole Římanům. A miluji Boha celým svým srdcem. Ale vím, že jsem špatný a cítím se bezmocný to změnit. Někdy cítím, že jsem O.K., ale jindy cítím, že jsem proséván jako pšenice. Cítím se jako Jidáš, který zradil mého Pána. Někdy si myslím, že sebevražda je jediným východiskem.“ Druhý dopis přišel od vdané ženy zapletené v ci− zoložství se ženatým mužem: „Modlím se za vy− svobození, pokání a posilnění. Slavnostně slibuji, že budu silná proti pokušení, až příště přijde. Ale když ho (svého milence) vidím, upadám zpátky do stejné staré věci. Žila jsem čistý, morální život po léta; nikdy jsem si nemyslela, že jsem schopna něčeho takového. Ale teď upadám do pekla a nevím, jak to zastavit. Když jsem četla vaše bulletiny, byla jsem obviněna. Modlila jsem se a snažila se vyhnat každého démona, který možná vstoupil kvůli mému hříchu. Ale cítím se tak odsouzená. Mou mysl si pozvedám všemi biblickými oddíly, které mluví proti tomu, co dělám. Cítím se jako zatracenec. Jsem plná viny, strachu, paniky a zhnusení. Cítím se tak sama, izolovaná, oddělená od Boha.“ Dostáváme mnoho dopisů podobných těmto – volání o pomoc od hříchem ztrápených myslí. Ale musím říci všem milovníkům Ježíše, kteří trpí takovým zmatkem: Tento ztrápený vnitřní pláč – ta bitva ve tvé mysli – je práce Ducha svatého! Bůh nám poslal svého Ducha, aby vedl válku proti našemu tělu a jeho žádostem a chtíčům. Takže, jestliže nejsi ztrápený, když selžeš – jestli jsi schopný setřást svůj hřích bez viny, žalu nebo lítosti – pak v tobě Duch svatý neválčí. Ale jestliže jsi usvědčen i nejnepatrnějším provi− něním, jsi blízko k opravdovému vítězství. On vítězí bitvy v tvém srdci tím, že produkuje zbožnou lítost, která vede k opravdovému pokání!
rozzuřený! Nechce tě ukázňovat nebo soudit. Naopak – on tě touží naplnit svou všemohoucí mocí! Bůh říká v podstatě totéž v obou svých smlouvách: „Hledám lidi, kteří budou věřit, že je osvobodím od všech jejich nepřátel!“ „Nezapomínejte na smlouvu, kterou jsem s vámi uzavřel, a neuctívejte cizí bohy. Ctěte jen Hospodina, svého Boha. On vás zachrání z rukou všech vašich nepřátel!“ (2. Kr. 17:38–39). Ve Starém zákoně byly těmito nepřáteli pohanské národy – Filištíni, Moábští, Kanaánci atd. Všechny tyto zlé mocnosti hledaly, jak by zničily Boží lid a uvrhly jej zpět do otroctví. Dnes existují naši nepřátelé v duchovním světě – démonické moci, tělesné žádosti, hříšné touhy. A v Novém zákoně Bůh opakuje své závazky ke svému lidu: „Budu tvým Bohem – a ty budeš mým synem, mou dcerou. Ve skutečnosti budeš mým dítětem od teď až po celou věčnost. Proto pamatuj na smlouvu, kterou jsem s tebou uzavřel. Nemáš se bát žádného člověka ani mocnosti, jenom mě. Já tě osvobodím z rukou všech tvých nepřátel – včetně démonického obtěžování, neodbytných žádostí, dominantních zvyků, všech zakořeněných hříchů!“
3. Bůh má protilék na uzdravení ztrápené mysli!
Asi to znáte – čtete nějakou část Bible poněkolikáté a najednou vám z ní „vyskočí“ něco nového, co jste tam nikdy neviděli. Jednou (bude to necelý rok zpátky) jsem tak četla knihu Jozue. Znala jsem ten příběh o Izraelcích, kteří přechází přes řeku Jordán, dá se říct dobře, ale do té doby to byl pro mě „jen příběh, který se kdysi stal“. Najednou jako by mi Bůh chtěl ukázat několik principů, které platí i pro dnešní Boží lid, pro nás. Stále o tom přemýšlím, a tak mi nedá, abych se s vámi o tom nesdílela. Pokusím se vysvětlit jednotlivé principy. Izraelci jdou k zaslíbené zemi. Jsou už blízko. Čeká je důležitý krok – dostat se přes řeku Jordán, která v té době byla rozvodněná, pak dobýt hlavní město Jericho a získat zemi, kterou jim Hospodin zaslíbil dát do rukou. Utábořili se před Jordánem na tři dny. => Před důležitým krokem se zastavit, odpočinout od svých cest. Po třech dnech prošli správcové táborem a přikázali lidu, aby dávali pozor, protože až uvidí schránu smlouvy Hospodina a lévijské kněze, kteří ji nesou, musí vyjít ze svého místa a jít za ní. => Očekávat na Boha a Jeho vedení, vyjít tehdy, až nám ukáže cestu, následovat Ho. Mezi schránou a lidem měl být odstup, neměli se k ní přibližovat. => Následovat Hospodina s bázní a úctou. Měli následovat schránu, aby věděli, kudy jít, protože tou cestou nikdy neprocházeli. => Bůh nás chce vést po nových cestách, uvádět do neznámých věcí. Následovat Ho s důvěrou.
Možná se ptáš: „Proč se tedy tato smlouva ve mně nenaplnila?“ Jestliže bys rád věděl, proč stále padáš – proč se stále cítíš slabý a bezmocný, proč děláš věci, které nenávidíš – je to možná proto, že nedůvěřuješ plně Božím slavným zaslíbením. Bůh učinil všechna tato zaslíbení Abrahamovi – zaslíbení, že bude jeho štítem, jeho odměnou, že porazí všechny jeho nepřátele, i to, že pro něho vykoná zázraky, například, že mu dá dítě v jeho stáří. Abraham uvěřil těmto zaslíbením – a Bůh řekl, že jeho víra byla shledána jako spravedlnost. Podobně okamžik, kdy vzdáváme bojování s našimi duchovními nepřáteli v naší vlastní síle –
Existuje vítězství, a je nám k dispozici, nad všemi těmi věcmi, které trápí naše mysli. Je obsaženo ve smlouvě, kterou Bůh uzavřel před lety s Abraha− mem a jeho potomky: „Vysvobodí nás od našich nepřátel a z ruky všech, kdo nás nenávidí, aby pro− kázal milosrdenství slíbené našim otcům a vzpomenul na svou svatou smlouvu − na přísahu, jíž přísahal našemu otci Abrahamovi − že nám dá, abychom vysvobozeni z ruky svých nepřátel beze strachu sloužili jemu ve svatosti a spravedlnosti před jeho tváří po všechny dny svého života.“ (Lk 1:71–75). Boží přísaha Abrahamovi a jeho dětem je křišťálo− vě čistá: On nás vysvobodí od všech našich nepřátel, takže můžeme žít beze strachu – bez trápení a v odpočinku – každý den našich životů! Milovaný, tato smlouva platí pro každého z nás, kdo žijeme dnes. Podle Pavla jsou všichni, kdo přijali Krista vírou jako svého Pána, „Abrahamovo símě.“ „Božími dětmi nejsou děti těla, ale za símě se počítají děti zaslíbení.“ (Řím. 9:8). „Vězte tedy, že ti, kteří jsou z víry, ti jsou synové Abrahamovi.“ (Gal. 3:7). Takže, jak můžeme vznést nárok na toto zaslíbení smlouvy? Abrahám se ptal podobnou otázkou Hospodina, když neviděl žádné východisko ze svého dilema. Ptal se: „Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Jsem stále bezdětný.“ Zde je Boží odpověď: „Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna“ (Genesis 15:1). Hospodin mu řekl: „Abrahame, chystám se ti dát sebe – a to je všechno. Budu tvým obráncem a tvou úžasnou odměnu – protože jsem, který jsem. Nemusíš se bát žádného nepřítele, pokud budeš živ, protože já budu tvým Bohem!“ Pán nám dává slavné zaslíbení podobné tomuto v jeho Nové smlouvě. Říká: „Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem“ (Žid. 8:10). Opravdu, od samého začátku stvoření skrze celé Písmo slyšíme, jak Bůh prosí lidstvo: „Chci být tvým Bohem!“ Pánův plán pro nás byl vždy jednoduchý. On řekl: „Nemusíš se bát žádné moci, která přichází proti tobě. Budu vždy působit jako tvůj obránce. Jestliže budeš prostě důvěřovat mým zaslíbením, která jsem odpřísáhnul, odevzdáš se vírou do mé péče, budu pro tebe všemocným Bohem. Já porazím všechny tvé nepřátele a složím je před tebou. Budeš vítězný, víc než přemožitel – prožiješ své dny v pokoji, beze strachu!“ Ptám se tě: Prožíváš své dny beze strachu – s tichým duchem a pokojnou myslí? Většina z nás nežije ani kousek svého času tímto způsobem. Vcházíme a vycházíme z našich okamžiků pokoje, ale nevstoupili jsme plně do Božího odpočinku. Jestliže jsi ztrápený, zmatený, nešťastný z neodbyt− ného hříchu, musíš pochopit: Bůh na tebe není
−2−
Přejít Jordán
a ustanovíme ve svém srdci, že cokoliv Bůh zaslíbil, je schopný i vykonat, a svěříme všechno do jeho rukou – je začátkem naší spravedlnosti. Bůh nám v tom pomáhá tím, že posílá svého vlastního Ducha, aby se usídlil v našich srdcích. Svatý Duch je moc Boží a tato moc vyhlašuje válku všem démonickým mocnostem: „…Duch proti tělu…“ (Gal. 5:17). Duch prohlašuje: „Toto je nyní mé bydliště, ďáble. Zřídím si tady velitelství a vztyčím vlajku všemoc− ného Boha. Ty tu již nevládneš. A tvá bitva proti mému dítěti končí. Teď stojíš před soudem proti mně. A já tě uštvu, zmařím tvé plány a boje na každé frontě. Toto dítě je nyní chrámem svatého Ducha!“ Chození v Duchu není komplikované. Znamená to jednoduše věřit tomu, co Bůh řekl: „Žijte Duchem a nepodlehnete tělesným sklonům.“ (Gal. 5:16). Zkrátka a dobře: „Důvěřuj Duchu svatému! Věř v jeho slib, že převzal tvůj případ. Choď v moci jeho zaslíbení, že bojuje za tebe!“ Boží slovo nám dává pancéřové zaslíbení, které je jistým lékem na všechna duševní muka: „Pokro− pím vás čistou vodou a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech vašich hnusných model. A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich“ (Ez. 36:25–27). Víš, co Bůh říká? Jeho Duch v tobě učiní všechnu práci! On tě očistí a dá ti nové srdce. Přenese tě do poslušnosti a přiměje tě, abys jednal správně. Tvoje část je věřit, že Bůh drží své slovo, s neochvějnou vírou! Takže, svěříš své problémy, svou budoucnost, svůj život – a své hříchy – do rukou všemohoucího Boha? Copyright © 1999 by World Challenge
Iva Zettlová Lid byl vyzván k po− svěcení, protože Hospodin bude činit podivuhodné věci. => Naše posvěcení je důležité k tomu, aby Bůh mohl mezi námi jednat a činit zázraky. Bůh dává autoritu Jozuovi a způsobí, že ho lid poslouchá stejně jako Mojžíše, protože vidí, že Hospodin je s ním. Jozue mluví k lidu Hospo− dinova slova, jakým způsobem mají přejít řeku. => Poslouchat autority, které jsou od Boha. Lid vyjde. Jakmile nohy kněží nesoucích schránu spočinou ve vodách Jordánu, voda se široce rozestoupí a lid přechází suchou nohou. Pak se voda opět vrátí. Lid poznává, že upro− střed nich je živý Bůh. => Bůh nadpřirozeně povede a ochrání svůj lid, pokud Ho bude následovat a poslouchat. Pro připomenutí této události dalším gene− racím položili na místo uprostřed Jordánu, kde stáli kněží se schránou, dvanáct kamenů podle počtu kmenů Izraele. Stejně tak učinili na místě za Jordánem, kde se utábořili − na svědectví o tom, jak mocný je Hospodin. Nepřátelé se dozvěděli, co učinil Hospodin, a ztratili odvahu. => Nezapomínat na to, co Bůh udělal, vydávat svědectví. Příběh pokračuje a znova se opakují tyto principy. Izraelci činí vše na pokyn Hospodina, a tak s Boží pomocí padají hradby Jericha a lid slaví vítězství. Tyto principy nejsou určitě něčím novým, ale vím jistě, že Bůh je chce právě teď připomenout nejen mně, a to je důvod, proč jsem to napsala.
Velké maličkosti
Eliška Plchová
Sněhulák jako dárek Král jim odpoví a řekne jim: 'Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.'Mat. 25/40 Jedno sobotní odpoledne stojí Jarda u okna a povídá: „Máme návštěvu.“ Nejprve jsem si myslela, že si dělá legraci, ale to už jsem koukala z okna na Vlaďku s mužem a další známé tváře. Jeli přes Otěvěk. Nic neobvyklého, ale Vlaďka s úsměvem na tváři povídá, že nám dovezli sněhuláka. Bylo to milé. Prostě pro nás udělali takový neobvyklý dárek. Sněhuláka jsem ještě od nikoho nedostala. Našli jsme pro něj místo pod šeříkem, kde je i krmítko pro ptáčky a je tam dobře vidět z okna obývacího pokoje. Návštěva byla krátká, odjela, ale sněhulák zůstal. Víte, já nemám ráda zimu. Ale každou zimu si postavím alespoň jednoho sněhuláka. A letos už ani nemusím. Jen se koukám a při tom mám radost, že někomu jinému mrzly chvíli prsty jen kvůli mně. Tak ještě jednou díky.
Jídlo jako Boží dar Zemanová Pavla
Čínské neboli pekingské zelí je důležitým zdrojem provitamínu A pro vlasy, nehty a zrak. Podílí se na tvorbě kůže. Podporuje ostrými hořčičnými silicemi trávení, vysoký podíl vitamínu C stimuluje tělesnou obranyschopnost. Právě v zimě je toto lehce stravitelné zelí cenným zdrojem vitamínů.
C o t t a g e f i t s a l á t
1.Kor. 6,19: „Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě!“
(Pro 4 osoby)
2 kelímky sýru Cottage cheese; 4 rajčata; 2 papriky; (zelená nebo červená); 1 okurka; 2 svazečky mladé cibulky; 1/4 čínského zelí; 1/2 sáčku mražené kukuřice; 2 stroužky česneku; 3 polévkové lžíce olivového oleje; sůl; pepř; provensálské koření
Jsme stvořeni podle obrazu Božího. Každý z nás může vstoupit do jedinečného vztahu s Bohem. Dokonce i lidé, kteří jsou mentálně postiženi, mají schopnost vstoupit do kontaktu s Bohem a žít z jeho lásky. Tělo je tedy místem nejen pro příjem potravy, ale i místem vtělení Slova, místem přebývání Ducha svatého. Pán Bůh nám toto připomíná i ve svém Slovu. V Matoušovi 4,4: „On však odpověděl: Je psáno: Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.“
Rajčata, papriky a okurku omyjeme a osušíme. Cibulky očistíme a jejich spodní části oloupeme. Všechnu zeleninu nakrájíme na středně velké kousky. Kukuřici propláchneme studenou vo− dou. Omytý a natrhaný salát přidáme spolu s kukuřicí k zelenině, vše polijeme olivovým olejem, okořeníme, osolíme a promícháme. Sýr smícháme s prolisovaným česnekem a serví− rujeme na salát. Podáváme s opečenou bagetkou.
Jsme zváni, abychom svůj život přizpůsobili Slovu, které v nás může vykonávat proměnu. Je to cesta, která nás vede do srdce našeho Otce a která nám umožní poznat Boží lásku. Abychom na této cestě vydrželi i fyzicky, připravila jsem vám opět některé dobré recepty.
Kukuřice pochází z peruánských And. Je to zelenina s vysokým obsahem vitamínu B1, což je nervový vitamín zvaný thiamin. Ten přetváří sacharidy na molekuly glukózy, která je nepostradatelná pro výživu mozku a nervů. Glukóza nám tedy dodává potřebnou energii proti únavě a podráždění. Kukuřice je také zdrojem biotinu (důležitý pro pleť a vlasy) a kyseliny pantotenové (vitamín B5 pro vitalitu a proti stresu). Významný je i podíl železa, hořčíku, selenu a zinku. Posiluje imunitní systém díky vitamínu C.
B r o k o l i c o v á p o l é v k a 1 brokolice; 1 větší mrkev; 1 lžíce dětské krupičky; 1 vejce; sůl; pepř; cca 2 l vody Brokolici rozebereme na růžičky, od− krájíme košťál, omyjeme a vložíme do osolené vody. Mrkev oškrábeme, omyjeme a nakrájíme na kostičky. Spolu s brokolicí a s kořením vaříme asi 10−15 minut. Nevaříme příliš dlouho, neboť brokolice pak ztrácí důležité živiny a vitamíny a navíc rychle změkne. Po uvaření zeleninu vyjmeme , rozmixujeme a vložíme zpět do vývaru. Zasypeme krupičkou a zalijeme rozšlehaným vejcem. Vaříme ještě 5 minut. Na oleji opražíme housku nebo rohlík z minulého dne a podáváme spolu s polévkou.
P a n g a s n a č e s n e k u
Myší dort pro děti Na těsto: 6 vajec; 180 g cukru krupice; 40 g rozpuštěného másla; 2 pol. lžíce Nutelly; 180 g hladké mouky Na potření: 2 pol. lžíce višňové marmelády Náplň: 400 ml smetany ke šlehání; 3 pol. lžíce Nutelly; 2 pol. lžíce moučkového cukru; 1 balíček vanilkového cukru; 2 balíčky Smeta−fixu (ztužovač smetany); Na posypání: 3 pol. lžíce Dekor zdobení čokoládové Na ozdobení: 200 g marcipánové hmoty; 2 neplněné oplatky; 1 balíček Dekor polevy tmavé Na těsto ušleháme vejce a cukr, přidáme rozpuštěné máslo a Nutellu a vyšleháme do hladka. Nakonec zlehka vmícháme mouku. Těsto naplníme do dortové formy s pečícím papírem a pečeme asi 35 minut při teplotě 180oC. Vychladlý korpus 2x podélně rozřízneme, spodní díl potřeme marmeládou a přiložíme prostřední díl. Na náplň ušleháme smetanu, Nutellu, moučkový cukr, vanilkový cukr a Smeta−fixy elektrickým šlehačem na nejvyšším stupni do tuha. Na prostřední díl korpusu naneseme 3/4 krému a přiložíme vrchní díl. Necháme vychladit alespoň 3 hodiny. Okraje a povrch dortu potřeme zbylým krémem a okraje posypeme tmavým zdobením. Dort uložíme do ledničky a necháme opět několik hodin zatuhnout. Na ozdobení rozválíme marcipán na pracovní desce vysypané moučkovým cukrem a dortovým kruhem vykrojíme kolo, které položíme na dort. Z oplatek vykrojíme uši a oči. Polevu připravíme podle návodu na obale. Uši potřeme rozpuštěnou polevou, necháme ztuhnout a zapíchneme pod marcipánovou hmotu. Na marcipán polevou nastříkáme obrysy obličeje a vyplníme. Přeji vám d o b r o u c h u ť !
(Pro 4 osoby) 4 filety pangase (čerstvé nebo mražené); 4 stroužky česneku; sladká mletá paprika; 2 lžičky hořčice; 6 lžic olivového oleje; sůl; pepř Velmi jednoduchá úprava. Ryby omyjeme a osušíme. Česnek nastrouháme, přidáme hořčici, olivový olej, sůl, pepř a sladkou papriku. Ryby vložíme do nízké formy, po− třeme marinádou a na másle pečeme při teplotě 180oC asi 40 minut. Ryby podáváme s vařenými bramborami a čerstvým čínským zelím.
Hlouček mužů nedaleko ode mě o něčem debatuje. Poslouchám je. Možná se zastaví a dají mi nějakou almužnu. Natahuji dlaň a natáčím obličej směrem k nim. Určitě se ustrnou, když uvidí mé slepé oči. „Kdo zhřešil, Rabi? On? Jeho rodiče?“ ptá se jeden z nich. Hřích – nehřích (myslím si), jen kdyby upustili nějaké drobné. Druhý muž mluví něco o zjevení Božích skutků. Prý je musí dokončit, dokud je den. Mně je celkem jedno, jestli je den nebo noc. Jsem slepý. To, že tu sedím přes den, je jen proto, že v noci tu nikoho nepotkám. A almužnu potřebuji, abych nezemřel hlady. Ó jé. Tak z toho nic nebude. Můj cvičený sluch to jasně rozpoznal. Muž, co mluvil o Božích skutcích, si nade mnou odplivnul. Teď se seberou a půjdou dál. Trochu jsem se lekl, když mi na oku ulpělo něco vlhkého. Co se to děje? Mám oči upatlané nějakým blátem. „Jdi se umýt v rybníku Siloe,“ řekl mi ten stejný muž, co si před chvílí odplivnul. Vím, kde ten rybník je. Jen kousek odtud. Míjím ho skoro každý den. Tápu k vodě. Skláním se k hladině a smývám z obličeje bláto, které mi slepuje oči. Zase je můžu pootevřít. Ach, Bože... „Já vidíííííím!!!“ křičím radosti. Stále tomu ještě nemůžu úplně uvěřit. Od narození jsem slepý, ale ten muž, Boží muž, prorok... On mě uzdravil.
−zdes−
Kde je tento příběh v Bibli?
☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺
Není bláto jako bláto
Za farářem přijde takový posmutnělý pán. „Umřel mi pes, pane faráři. Potřebuju, abyste ho pohřbil.“ „V žádné případě!“ farář na to. „Zvíře nemá duši. To nemůžu udělat.“ „Víte, on mi věrně sloužil dvacet let. Pochovejte ho, prosím.“ „Už jsem řekl, že to nejde!“ Pán přemlouvá dál: „Ale já vám dám 20.000 korun, když ho pohřbíte.“ „Proč jste neřekl hned, že váš pes byl katolík?“ Dívenka spěchá na poslední chvíli do nedělní školy. Nepřestává se modlit: „Pane, nenech mě přijít pozdě, Pane, nenech mě přijít pozdě.“ Přibližně uprostřed parkoviště u sborové budovy zakopne, upadne a roztrhne si šaty. Vstane, běží dál a modlí se: „Pane, nechci přijít pozdě, to ano, ale nestrkej do mě, prosím!“ Chlapec jede na dětský ozdravný pobyt, tak mu otec dá poštovního holuba, aby mohl levně posílat domů zprávy. Po dvou měsících se syn vrátí domů a diví se, že mu nenapsali ani neposlali buchty, o které si psal. Oni mu zase vyčítali, že o sobě nedal vůbec vědět. Vtom někdo tiše klepe na dveře. Otec jde otevřít, vrátí se a dá synovi pohlavek. „Ty trdlo, příště až budeš posílat poštovního holuba, tak mu rozvaž křídla. Došel pešky.“ Paní učitelka nedělní školy se cestou do shromáždění ptá: „Děti, proč je důležité, abychom byli ve shromáždění potichu?“ Malé děvčátko přispěchá s odpovědí: „Abychom nevzbudili lidi co spí?“ Ach ta krize „Ještě nedávno jsem jídal párek v rohlíku. Teď už jím jen rohlík v parku.“
Nový kněz má poprvé sloužit ve zpovědnici, a protože je poněkud nervózní, požádá staršího kolegu, aby šel s ním. Vyslechne si pár vyznání, načež ho starý kněz požádá, aby vyšel ven, že mu dá pár rad. „Překřiž si ruce na prsou, a jednou rukou si přitom mni bradu.“ Nový kněz si to vyzkouší. „Zkus říkat věci jako −−Rozumím, ano, pokračuj synu, chápu…−−“ Mladík si znovu všechno vyzkouší, načež se starý kněz zeptá: „Tak co, nemyslíš si, že je to o trochu lepší než se plácat do kolen a vykřikovat−−Huuustýýý! A co bylo pak??!“ Dva muži ztroskotali na pustém ostrově. Krátce na to začne ten první bědovat: „Určitě zemřeme, určitě zemřeme. Není tu nic k jídlu, není tu nic k pití. My určitě zemřeme!“ Druhý se ležérně opře o palmu a naprosto klidným hlasem říká: „Nebojte se, já vydě− lávám sto tisíc dolarů týdně.“ „A k čemu nám to tady asi tak bude? Za to si tu nic nekoupíme. My určitě zemřeme!“ dál naříká ten první. „Vy tomu nerozumíte,“ bohatý muž na to. „Já vydělávám sto tisíc dolarů týdně a od− vádím z toho desátky. Můj pastor mě najde kdekoli.“
☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺
☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺
☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺
−3−
významných budov a míst. Všechno bylo osví− cené a dobře se na to koukalo ;−).
Bazilika Sacré−Coeur
Do hotelu jsme se vrátili vcelku pozdě a nej− lepší bylo jít hned spát, jelikož další den nás čekal opravdu dlouhý program. Měli jsme jít spát až další rok. ☺
2. umrznout před bránou. Daly jsme si kafčo, a konečně se trochu ohřály. Prošly jsme se po místních trzích, kde se prodávaly především nejrůznější potraviny – od ovoce a zeleninu až po mořské ryby. Když jsme se vrátily k zámku, brány byly otevřené a davy turistů proudily dovnitř a ven. Od ostatních z našeho zájezdu jsme se dozvěděly, že čekali ještě dlouho poté, co jsme odešly, než se nakonec dostali dovnitř.
Ráááno, už zase vstávání. Spíš se mi zdá, že je ještě hluboká noc. Venku tma, ale hodiny na mobilu potvrzují, že je něco po sedmé hodině. Vyhrabeme se z pelechu a zamíříme na snídani, která se podává dole u recepce. Ta je vskutku lahodná a nálada je hned o něco lepší ;−). Sotva se všichni nasoukali do autobusu, vyrazili jsme směrem k městečku Versailles. To leží zhruba 30 km na západ od Paříže a ve své historii pamatuje vskutku velkolepý a rozmařilý život francouzské šlechty, a to nejvíce v období vlády Ludvíka XIV. Při příjezdu to vypadalo, že po ránu zřejmě pršelo, protože silnice se tak trochu leskla. Ve finále jsme zjistili, že není po dešti, nýbrž je to celé
namrzlé. A o to horší byla skutečnost, že celé nádvoří před zámkem je dlážděné a na něm to obzvlášť klouzalo. Francouzům otevření zámku veřejnosti nepřipadalo jako dobrý nápad, a tak nechali turisty čekat před zavřenou bránou a po− volali sypače, kteří ovšem přijeli až za hodinu. A když se ani po další chvíli nic nedělo, rozhodly jsme se s Eli, že půjdeme radši do města, než
Autobusem jsme se všichni přesunuli zpátky do Paříže, ten− tokrát do hypermoderní čtvrtě La Défense. Před 50lety zdejší čtvrť ne− byla ničím významná, až do té doby, kdy bylo rozhodnuto o stavbě satelit− ního městečka. Avšak nikoliv v podobě, jak je známe u nás, ale jako monu− mentální pojetí moderní architektury. La Do dneška zde vyrostl opravdu vel− ký počet mrakodrapů a výškových budov, ve kterých sídlí významné finanční a administrativní instituce města. Tato čtvrť je úžasným kontrastem k historickým stavbám, okolo kterých jsme chodili předchozí den. Celé čtvrti vévodí tzv. Grand Arche neboli Velká archa, která připomíná moderní vítězný oblouk. Naše cesta pokračovala dál směrem do čtvrti Montmartre, a to hlavně k bazilice Sacré−Coeur, v překladu kostel Nej− světějšího srdce Ježíšova. Tato bazilika postavená v neobyzantském stylu je jednou z nejznáměj− ších dominant Paříže. Od ní bývá nádherný výhled na celé město, ale v dnešním zamrače− ném dni bylo vidět jen opravdu málo. Po návštěvě baziliky jsme se šli projít po okolí. Čtvrť Montmartre, kde stojí i známý kaba− ret Moulin Rouge, nás nikterak nenadchla. Působila na nás levně a nepříjemně. Já osobně jsem byla ráda, když jsme vyrazili busem pryč. V osm hodin večer jsme měli zamluvenou vy− hlídkovou loď, která jezdí po řece Seině a plavba trvá přesně hodinu. Na lodi jsme s Eli zůstaly uvnitř a byly jsme rády, že je tu dostatečně teplo. Loď plula okolo zámku Louvre, muzea Orsay, katedrály Notre Dame až k Eiffelově věži a mnoha dalších
3. den Silvestr Silvestr je tady. Jedna z nejpod− statnějších věcí, kvůli kterým jsme sem jely. Program byl vcelku jednodu− chý. Dopoledne bylo vyčleněné na návštěvu Eiffelovky. Pařížské metro je nejstarší na světě. Má celkem 14 linek, které se navzájem různě propojují, a myslím, že metrem se dá v Paříži dostat snad úplně všude. Jelikož jsme měly do půlnoci ještě hodně času, jely jsme metrem k Vítěznému oblouku. Prošly jsme kolem spousty vojáků se samopaly a pak kolem starých vojáků veteránů, oblečených ve slavnostních uniformách a s francouzskými zástavami. Nejspíš se zde chystala nějaká akce.
Défense Odpoledne pak na návštěvu muzea Louvre. Eiffelka – nejznámější symbol Paříže − byla postavena pro Světovou výstavu v Paříži, která se konala v roce 1900. Je vysoká 324m a do roku 1932 byla nejvyšší budovou světa, což ve zmíně− ném roce překonala Empire State Building v New Yorku. Pod vstupem na věž se chaoticky motaly dlouhé řady turistů, dychtících po výhledu z věže, který bývá prý ohromný. Silvestrovské ráno bylo však tak pošmourné, že nebylo vidět zespodu ani vrcholek věže. Rozhodly jsme se s Eli, že vyjde− me pěšky do 2. patra. Kromě toho je možné jet do 2. patra či na vrcholek i výtahem. Abychom si ukrátily dlouhé čekání ve frontě, zapovídaly jsme se se starším manželským párem z našeho zájezdu, a po půl hodině jsme zjistily, že stojíme ve špatné řadě a čekáme zbytečně dlouho. Nicméně pokec to byl vskutku příjemný :−). Po zařazení do správné řady jsme byly nahoře coby dup. Viditelnost byla skutečně tak malá, jak jsme se dole obávaly. Ale možná, že Francouzi počítají i s touto možností, a tak je ve druhém patře umístěná i zajímavá výstava fotografií afrických škol – vskutku moc pěkná.
Nás trochu více zajímala ulice Champs Elysées. Tato jedna z nejznámějších ulic se kromě spousty obchodů pyšní také třetím nejvyšší cenou za nájem na světě. Pokochaly jsme se nabídkou obchodů, Eli nakoupila svůj vysněný suvenýr a pokračovaly metrem dál směrem na náměstí Trocadero, odkud je to jen kousek k Eiffelovce a je na ní odsud moc pěkný pohled. V předvečer jsme se ještě stavily v restauraci na kafe, potom na čaj a pak jsme si již šly vy− hlédnout místečko, odkud budeme pozorovat ohňostroj. Našly jsme jedno takové moc pěkné, pod náměstím Trocadero, kolem byla spooousta lidí a všichni jsme čekali. Těsně před půlnocí začalo odpočítávání – na Eiffelce bylo umístěno 12 hvězdiček Evropské unie, které postupně zhasínaly. Poté, co zhasly všechny, začala věž celá blikat – tak jako každou celou hodinu večer. Když už blikala celých pět minut, začínali být lidi trochu rozpačití, a když potom zhasla a jen se přebarvila z modré na oranžovou, bylo vidět, že všichni čekají něco víc. Ale když se ani po dalších 15minutách nic nedělo, dav se začal pomalu rozcházet. Nám se sice pryč ještě nechtělo, ale čas letěl a my musely být v jednu hodinu ráno v autobuse, který parkoval asi 2,5 km od Eiffelky.
Po prohlídce výstavy jsme neodolaly vůni horké čokolády a posvačily jsme pěkně ve výšce. Mimo to jsme ještě objevily, že v druhém patře mají i TV room, neboli místnost, kde se promítá, jak se Eiffelka stavěla. Na konci filmu byl krásný a velkolepý ohňostroj a my se začaly pořádně těšit na skutečný ohňostroj večer. Zbytek skupiny ze zájezdu ještě pokračoval k Invalidovně a dál na náměstí Svornosti. Nasadili ovšem takové tempo, že jsme za nimi dobíhaly, a vzhledem k tomu, že jsme si chtěly vyfotit Eiffelku a trochu si užít pohled na ní z druhé strany, jsme se od nich oddělily a udělaly si svůj program. Jelikož nám byla trochu zima, trochu nám kručelo v břiše a trochu jsme byly unavené, rozhodly jsme se, že zajdeme na oběd do některé z restaurací, která bude vypadat cenově přijatelná. Kupodivu jsme ji našly celkem rychle. Nevím, jestli jsme zcela správně pochopily, jak to ve francouzských restauracích chodí, ale poté, co jsme si sedly, číšníci kolem nás chodili, ale než nám donesli jídelní lístek, trvalo to docela dlouho. V jídelním lístku vtipně nebyly ceny, ale číšník nám lámanou angličtinou vysvětlil, že ceny jsou vypsané křídou na tabulích. Objednaly jsme si a jídlo bylo úplně úžasný. Posilněné jsme plánovaly, co podnikneme. Měly jsme v okolí vyhlídnutých pár „keší“ a vydaly jsme se k jedné z nich metrem.
−4−
Měly jsme docela naspěch, a k tomu jsme byly strašně zmrzlý a musely se prodírat slavícím davem. Posledních pár set metrů jsme běžely a doběhly jsme asi za dvě minuty jedna. No, nebyly jsme poslední, a chvíli po té jsme odjížděli všichni směrem na Remeš a pak domů. V Remeši jsme byli kolem čtvrté ráno a prů− vodkyně oznámila, že na prohlídku bude 15 minut. Na takovou chvilku se nám do té zimy nechtělo a radši jsme zůstaly v buse. Do Prahy jsme dorazili kolem třetí hodiny odpoledne a do Budějovic jsme s Eli pokračovaly vlakem. Poté, co jsme tenhle výlet obě odležely nemocný v posteli, si tak říkám, že cestování je fajn, ale radši ho budeme příště provozovat až bude tepleji ;−). (Konec deníku)
Známe se?
Petra Egnerová
že já jsem Hospodin. I budou mým lidem a já budu jejich Bohem, když obrátí se ke mně celým srdcem svým.“ Jeremiáš 24,7. Je to jako pohlazení.
BLANKA DAŠKOVÁ CESTA ŽIVOTA Č. Krumlov Bydliště: Prostřední Svince
Jak jsi prožila týden ztišení? Měla jsem radost, že jsme se modlili za naše rodiny. Vidím to také jako velmi důležitou věc.
Oči: modrošedé Vlasy: hnědé Manžel: Roman Děti: Martina, Roman, Lukáš, David, Jakub
Na co se tento rok těšíš? Mám radost z každého dne prožitého v Boží blízkosti. Přála bych si, aby takových dnů bylo v tomto roce co nejvíce.
Zaměstnání: Učí na Základní umělecké škole v Trhových Svinech hudební obor Záliby, koníčky: V zimě ráda lyžuje, v létě plave. Společně jezdí i na kola, ale to ji moc nebaví. Raději prý chodí pěšky. V církvi se s manželem Romanem věnují službě dětem.
Děkuji za rozhovor.
v Ostravě na VŠ a hraje v profesionálním orchestru. Jirka bude stavební inženýr, tak aspoň jeden bude stát nohama na zemi. To se prý o muzikantech říct nedá...
Jak jsi se seznámila s manželem a jak dlouho jste spolu? Známe se už od střední školy, Roman chodil o ročník výš. Letos v lednu jsme měli stříbrnou svatbu...
Myslím, že jsi klidná povaha, jak zvládáš tolik kluků? Kluci mě moc v klidu nenechají, teď zrovna běhají okolo, že potřebují nutně něco na internetu.Co se týká výchovy, je největší odpovědnost na Romanovi. Vychovávat kluky k mužství není jednoduché a příkladem je táta.
Kdy jste uvěřili? Já jsem uvěřila v září 1990 a Roman v únoru 1991. To už bychom podle věku měli být dospělí křesťané! Máte početnou muzikantskou rodinu. Je u vás veselo? Ta muzika je pro všechny spíš povinnost, ale někdy si zahrajeme i s radostí. Kluci musí skoro každý den cvičit a je normální, že se jim nechce. Raději jsou na počítači. Martinu už to baví víc, je s manželem Jirkou
Jak nejraději relaxuješ? Odpočinu si, když jsem sama doma. Prozradíš jaké verše z Bible ti pomohly, když ti nebylo nejlépe? „Nebo dám jim srdce, aby znali mne,
−5−
Týden ztišení Ještě před nedávnem se možná vynořovaly otázky jako... Proč se máme scházet ještě mimo shromáždění a skupiny? Proč se máme scházet a každý večer dělat úplně to samé? A proč to dokonce nestačí jednou, ale hned 3x ročně? Dnes už asi každý chápe, že nejde o „další aktivitu“. Že týden ztišení je příležitost se zastavit, ztišit, přemýšlet a vnímat nové věci pro svůj život. Ten, kdo se k nám připojuje pravidelně, prožívá týdny ztišení jako „skládačku“. Každý týden ztišení přináší nový zlomek obrázku a my hledáme, modlíme se a pracujeme další měsíce na tom, aby s Boží pomocí správně zapadl do rozdělaného obrazu. V dalším týdnu ztišení se pak můžeme ohlédnout, jestli nový kousek bez problémů pasuje k těm předchozím, nebo je třeba znovu najít kousky z minulých týdnů ztišení a konečně je zasadit do obrázku, abychom mohli připojit i ten nej− novější. Ti, kdo zažívají týden ztišení poprvé, můžou být zaskočeni, kolik věcí se vynoří, kolik nápadů přijmou, v kolika věcech prohlédnou, aby je změ− nili... A to může jednoho až vyděsit, pokud pod tíhou dojmů zís− kám pocit, že všechno musím změnit ihned.
Blíží se...
Zdena Sedláčková
SHROMÁŽDĚNÍ UZDRAVENÍ 27.3.2009 v Č.Budějovicích
Mluvila jsem s jedním člověkem, který našel mínusy úplně ve všech oblastech, kterých se během týdne ztišení dotýkáme. A nevypadal ani trochu šťastně. Jsou tu dvě možnosti. Buď se pod tlakem všech těch mínusů zhroutím, a protože je toho tolik, rozhodnu se, že ani nemá cenu s tím něco dělat. Nebo se rozhodnu, že začnu z nejbližšího konce. Vyberu si jedno z těch mínusů a začnu s ním něco dělat (nejjednodušší je poslat to výš). Když se zaměřím na jednu věc, už toho nebude tolik....a časem se můžu otočit a pravděpodobně zjistím, že po modlitbách Pán několik těch mínusů změnil v plusy. Víte, někdy jdou věci rychle a někdy to chce čas a trpělivost. Ostrý tvrdý kámen se dá rychle opracovat kovo− vými nástroji, ale dokonce i voda, která je jemná a nenásilná po čase opracuje ostrý tvrdý kámen v dokonale hladký oblázek. Stejný výsledek jen s rozdílem způsobu a doby opracování. Jak říkává Petr, napiš− me si podněty a můžeme se k nim do příštího týdne ztišení vracet, jednat s nimi... postupně. Pán ví, proč nám tyhle pod− něty dává. Je připravený nám s nimi pomoct. Tak ať nám ten obrázek pěkně roste a neztrácejí se nám už dříve získané kousky.
− 6−
NEZAPOMEŇTE, ŽE KAŽDÝ POSLEDNÍ PÁTEK V MĚSÍCI SE KONÁ SHROMÁŽDĚNÍ EVANGELIZAČNÍHO TÝMU V ČELE S VLADIMÍREM KOCMANEM, KTERÝ KÁŽE EVANGELIUM A MODLÍ SE ZA NEMOCNÉ.
MÍSTO KONÁNÍ SE STŘÍDÁ V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH A ČESKÉM KRUMLOVĚ. AKTUÁLNÍ INFORMACE
NAJDETE NA WEBOVÝCH STRÁNKÁCH WWW . C E S TAZIVOTA . C Z
Shromáždění s Micaelem Lundinem V pátek 6. března od 19:00 hodin se koná v sále církve Cesta života České Budějovice (Sokolovna, Sokolský ostrov 1, vchod proti letní plovárně) shromáždění s Micaelem Lundinem. Všichni jste srdečně zváni.
VELIKONOČNÍ SLAVNOST 10.−12.dubna 2009 Slavnostní víkendová shromáždění se budou tentokrát konat v prostorách církve Cesta života Č. Budějovice. Téma: Rozsej do zázračné sklizně
Bližší informace uvedeme později.
Vize církve CESTA ŽIVOTA: Kol.1:28−29 Kteréhož my zvěstujeme, napomínajíce všelikého člověka a učíce všelikého člověka ve vší moudrosti, abychom postavili každého člověka dokonalého v Kristu Ježíši. O čež i pra− cuji, bojuje podle té jeho mocnosti, kteráž dělá ve mně dílo své mocně. (BK 1613) 2. Paral. 7:14 A ponižujíce se lid můj, nad nímž jest vzýváno jméno mé, modlili by se, a hledali by tváři mé, a odvrátili by se od cest svých zlých: i já také vyslyším je s nebe, a odpustím hřích jejich, a uzdravím zemi jejich. (BK 1613) Izajáš 54:2 Rozšiř místo stanu svého, a čalounů příbytků svých roztáhnouti nezbraňuj; natáhni i provazů svých, a ko− líky své utvrď. (BK 1613)
Shromáždění: České Budějovice Sokolovna, Sokolský ostrov 1 neděle 15:00 Č e s k ý K r u m l o v, budova Ambit neděle od 9:00 Prachatice Agitační středisko Pod Hradbami neděle od 17:00 Setkání mládeže v Č. Krumlově − sobota 14:00
Tento zpravodaj si vyhrazuje právo nezodpovídat za případné chyby dodané s příspěvky jednotlivých autorů. Děkujeme za pochopení.
