milost & pravda z p r a v o d a j www.cestazivota.cz
[email protected]
Slovo úvodem Protože Mu za to stojíš Když jsme probírali 3. lekci Základního biblického kurzu s názvem Evangelium, začali jsme od Adama. Doslova od jeho stvoření... Mluvili jsme o tom, jak Otec všechno bezvadně naplánoval. Jak bylo všechno úžasné, neposkvrněné, šťastné. A pak člověk zhřešil... Někdo se zeptal: „Když to Bůh věděl, proč člověka teda vůbec stvořil?“ Je to celkem logický dotaz. Proč? Věděl přece, že Ho člověk opustí. Věděl, že poslechne raději manipulativní lži ďábla, než Jeho životodárnou radu. Věděl, že On sám bude muset vyřešit vykoupení lidstva zpět do Božího království. Že na zemi musí umřít část Jeho samotného za krutých bolestí a ponížení. Tak proč do toho Bůh vůbec šel? „A proč myslíš, že mají lidé děti?“ odpověděla jsem tazateli otázkou. Proč si rodiče pořizují děti? Copak tolikrát neviděli u druhých rodin, jak se z roztomilých dětí stává vzpurná mládež? Kolik vnitřních zranění můžou děti způsobit? Jak si můžou být jisti, že právě to jejich dítě (i přes veške− rou snahu o dobrou výchovu) nevyroste v nějakého raubíře, feťáka, člověka, který se obrátí proti Bohu i proti nim? Ne, určitě si nejsou jisti... a přesto se děti dál rodí. Přesto to rodičům stojí za tu bez− výhradnou opětovanou lásku. Rodiče už předem vědí, že ať jejich dítě v budoucnu udělá cokoli hrozného, budou je milovat do konce života. Je to zkrátka potřeba – někoho milovat. A proto Bůh stvořil člověka. Protože Mu za to všechno stojíš. Ví, co kdy zkazíš, ví, kdy padneš do hříchu, ví, kdy budeš ve vzpouře proti Němu... přesto ta nesobecká Boží láska je tak silná, že Tě za chyby neza− tratí a stále trpělivě čeká až se k Němu vrátíš. Poprosíš o milost, odpuštění a znovu se scho− váš v Jeho laskavém obětí. Stvořil tě z lásky, protože Mu za to stojíš. Přeji Vám (nejen během Vánoc) plnost Boží milosti v každém dni, hodině i minutě Vašeho života. − zdes −
Ve svém volném čase jsem se hodně věnoval ne− mocným a potřebným. Každý týden jsem se snažil jít do Leeds, kde bylo kázáno "Boží uzdravování". Ale hodně jsem kritizoval, uměl jsem tvrdě lidi sou− dit. Nerozuměl jsem, proč mnozí, kteří zvěstovali Boží uzdravování, nosili brýle. Takových jsem se ptal: "Proč nosíš brýle, když věříš v Boží uzdravo− vání?" Na to jsem trochu narážel. Později jsem musel při čtení Bible sám nosit brýle a byl jsem pro to kritizován. Ale byl jsem plný soucitu k nemocným a nuz− ným. Každé úterý jsem určitému počtu z nich zaplatil cestu do Leeds a vzal jsem je sebou do shromáždění. Jednou jsem jich měl sebou devět. Vedoucí leed− ského uzdravujícího shromáždění vyhlíželi z okna a říkali: "Tu zas přichází Wigglesworth a přivádí sebou další. Kdyby jen věděl, že by tito lidé mohli být uzdraveni i v Bradfordu stejně jako v Leeds." Tito vedoucí věděli, že jsem měl obzvláštní soucit s nemocnými a nuznými. A tak mi jednoho dne řekli: "Potřebovali bychom jet na konferenci do Keswicku a uvažovali jsme, kdo by měl tu práci zde konat. Přišli jsme na tebe. Řekl jsem: "Já nemohu vést uzdravující shromáž− dění." Řekli: "Nemáme tu nikoho jiného. Svěřujeme ti péči o tu práci v té době, co budeme pryč." Tu jsem dostal nápad: "Dobře, několik jich může mluvit, já pouze převezmu vedení." Když jsem tam příští týden
j i h o č e s k ý c h
[email protected]
prisinec 2009
Otcova láska Nedávno vyšel na titulní straně časopisu Newsweek článek s názvem „Svět bez otců.“ Zaměřoval se v první řadě na afroamerické rodiny a alarmující růst počtu dětí, které vyrůstají bez otce. Uvažujte například: n Černé dítě, které se dnes narodí, má šanci jen jedna ku pěti, že bude do svých 16 let vyrůstat s otcem. Ta− to statistika se netýká jen chudých rodin, ale svůj podíl na ní má také ohromujících a stoupajících 22 % mezi rodinami, které vydělávají 75 000 dolarů a víc. Právě teď je nějakých 62 % všech černých rodin bez otce. n U příslušníků bílé rasy si vybírá svou daň rozvod, kdy otcové ve stále rostoucím počtu utíkají před svou zodpovědností. Není to již jen skvrna na otcích, kteří právě „zmizeli.“ Vláda musí vystopovat a chytit armá− du uprchlých otců, kteří odmítají živit a podporovat své děti. Jedním z největších bojů v programu pro ženy v „Hannah House, New Life for Girls“ a „Teen Chal− lenge Home for Women,“ je odpustit svým otcům nebo nevlastním otcům (otčímům), že je sexuálně obtěžovali, když byly mladé. Mnohé z těchto mla− dých žen strávily roky bojováním se vzpomínkami na dobu, kdy byly terorizovány otcem nebo otčímem hnaných chtíčem. Pro jednu dívku v Hannah House bylo nejobtížnější odpustit svému biologickému otci, že ji přivedl do jiného stavu. Duch svatý této mladé ženě nedávno pomohl, aby mu odpustila těsně před− tím, než zemřel. Ale její život byl tímto brutálním hříchem poznamenán. n Jeden otčím v horním Manhattanu zabil svou nevlastní dceru tím, že ji vyhodil z okna v osmém poschodí. Celá komunita chtěla tohoto muže oběsit. A všichni sirotkové z tohoto sídliště získali ve své mysli další pokřivený obraz otce. Kdybyste se jich zeptali, jak si myslí, že vypadá otec, odpověděli by: „Je to podlý, zvrhlý člověk, který vyhazuje své děti z okna ven.“ Tyto děti nedokážou najít podobnost k milujícímu nebeskému Otci – protože v jejich myslích je naimplantovaný obraz násilnického, krutého, nelí− tostného muže. n Znám dvanáctiletého chlapce, kterého jeho otčím vyhodil z domu. Byl to letniční pastor, který od− padnul. Tento chlapec není ve vzpouře – je to skutečně hodné dítě. Naštěstí je jeho biologický otec zbožný muž, který ho vroucně miluje a chvátal, aby ho získal zpět. Chlapec je teď šťastně znovu smířený se svým milujícím Otcem. On ví, co je to opravdový otec! Předkládám vám všechny tyto příklady, abych vám připomněl, jak je pro mnohé lidi obtížné myslet na Boha jako na milujícího Otce. Nemohou si pomoci, ale vidí Boha očima minulých zkušeností a zážitků se svým otcem nebo otčímem. Velice málo těchto ztrá−
Apoštol víry Potom klasy II.
v š e c h
Smith Wigglesworth (1859−1947)
přišel, byla místnost naplněna. Přirozeně nejprve jsem vyhlížel někoho, kdo by mluvil. Ale všichni, koho jsem se ptal, řekli: "Ne, tobě to bylo předáno, ty to musíš dělat." Nevím už co jsem řekl, ale vím, že když jsem skončil řeč, vyšlo dopředu patnáct lidí, kteří byli uzdraveni. Jeden z nich byl nějaký muž ze Skotska, který poskakoval na páru berlí. Prosil jsem za něho a byl plně uzdraven. To po− vzbudilo ostatní, aby věřili Bohu ve své uzdravení, a všichni byli uzdraveni. Vím, že to nezpůsobila moje víra, ale byl to Bůh ve svém milosrdenství, který mi v této hodině přišel na pomoc. Potom mi Pán otvíral stále více dveře víry. Na jeden večer jsem ohlásil v Bradfordu shromáždění Božího uzdravování. Vzpomínám si, že ten večer přišlo dvanáct lidí, a všech dvanáct bylo podivu− hodně uzdraveno. Jeden z nich měl těžce poraněný jazyk následkem pádu. Byl úplně uzdraven. Stejně byli uzdraveni i ostatní. Jednou se mě ptal jeden muž, vztahuje−li se Boží uzdravování také na mořskou nemoc. Odpověděl jsem: "Ano, je to duch strachu, který je příčinou moř− ské nemoci, ale poroučím ve jménu Ježíše tomuto duchu, aby vyšel." Už nikdy více netrpěl mořskou nemocí, třebaže musel často cestovat po moři. Jednou ke mně přišel jeden muž. Byl to velmi zbožný bratr. Řekl jsem mu: "Bratře Clarku, dnes jsi tak sklíčený. Co se ti stalo?" Odpověděl: "Moje žena umírá. Po celou noc byli u ní dva lékaři a řekli, že
c í r k v í
ročník 9
číslo 12
D. Wilkerson
pených mužů a žen, kteří k nám přicházejí pro pomoc, je schopno porovnání s otcem, který je normální nebo milující. Jejich otcové se jich buď zřekli nebo je zraňovali a způsobovali jim bolest. Je to všechno tak smutné – tak tragické. Tohle není nová věc – kázalo se o tom po léta. Je všeobecně známé, že mnoho tisíc křesťanů nevěří, že je Bůh miluje, protože jejich pozemští otcové s nimi zacházeli zle. A já chci tímto poselstvím mluvit nejen k nim, ale také k těm, kteří nemají takto zastřený po− hled na svého nebeského Otce. Opravdu, existuje mnoho lidí, kteří měli dobré otce a solidní rodinný život, kteří milují Pána a chodí ve spravedlnosti – přesto dosud neobjevili hloubky neobyčejné lásky našeho nebeského Otce! Většina z nás zná Písma a teologii o Boží veliké lásce k Jeho dětem. Ale velice málo z nás se naučilo přijmout, přivlastnit si tuto lásku. Neradujeme se ze skvělých výhod toho, že ji máme! Poznal jsem ve svém vlastním životě několik pře− kážek, které brání poznání Boží lásky – překážek, které mi brání, abych se naučil si ji přivlastnit a žít v naprosté svobodě Otcovy lásky. A věřím, že tyto překážky má také mnoho dalších křesťanů. Dovolte mi, abych vyjmenoval pouze tři překážky, které nám brání plně vstoupit do neobyčejné lásky, kterou pro nás náš Otec má: 1. Nevěříme doopravdy tomu, co Bůh sám o sobě říká! Poslechněte si, co o sobě Bůh řekl Mojžíšovi: „…Hospodin, Bůh soucitný a milostivý, nesmírně trpělivý,velmi laskavý a věrný, pamatující na milosrdenství tisícům pokolení, odpouštějící nepravost, provinění i hřích …“ (Ex. 34:6–7). (Hospodin říká, že On je všechno, co je tu jmenováno, „nezapomíná však trestat“ a že stále ještě „za nepravost otců volá k odpovědnosti syny“ (verš 7).) Když jsme uprostřed našich mnohých zkoušek a soužení, zapomínáme, co Bůh sám řekl o své při− rozenosti. Kdybychom Mu ale v takových chvílích věřili, měli bychom ve svých duších takovou jistotu! Od první do poslední stránky k nám Bible mluví jako Boží hlas a zjevuje nám, jak je Bůh něžný, jemný a milující. Znovu a znovu o našem Otci říká: Vždy je připravený odpustit. „Ty přece, Pane, jsi dobrý a sou− citný, velice miluješ ty, kdo tě vzývají!“ (Žalm 86:5). Má s námi trpělivost, je plný slitování a milosr− denství. „Veliké je, Hospodine, slitování tvé“ (Žalm 119 156). „…slitování jeho nade všecky skutky jeho“ (Žalm 145:9). „Ke všem je dobrotivý Hospodin, on cítí s každým ze svých stvoření“ (Jakub 5:11).
už nebude žít." Řekl jsem mu, proč nevěří Bohu za svou ženu. Odpověděl: "Bratře Wigglesworthe, ne− mohu za ni věřit." Se zlomeným srdcem odešel. Šel jsem k příteli, který se jmenoval Howe. Ten otevřel v našem městě malou misii. Myslel jsem, že to by byl pravý muž, který by mohl se mnou jít a po− depřít mě. Když jsem se ho ptal: "Chceš jít se mnou?" odpověděl: "Ne, opravdu bych nemohl. Již se mne neptej, prostě věřím, že když tam půjdeš ty, Bůh uzdraví." Měl jsem dojem, že tato slova mu vložil do úst Bůh, aby mě povzbudil. Dobře, znal jsem ještě jednoho muže, jménem Nichols. Když měl příležitost k modlitbě, dokázal se třikrát modlit za celý svět a pak se ještě vrátit. Tak jsem šel k němu a řekl: "Chceš jít se mnou a modlit se za sestru Clarkovou?" Odpově− děl: "Ano, s radostí." Měli jsme před sebou dva kilo− metry. Řekl jsem mu, když se začne modlit, aby nepřestal, pokud nebu− de hotov. Když jsme přišli do domu, viděli jsme, že sestra Clarková již skoro odchází domů. Řekl jsem bratru, kterého jsem přivedl s se− bou, ať se začne modlit. Když viděl, že má příležitost, začal. Nikdy jsem netrpěl víc, než ve chvíli, kdy se mo− dlil. Křičel jsem k Pánu: "Ať přestane! Pane, prosím, ať se ten muž přesta− ne modlit!" Proč? Protože se modlil za toho milého muže, který stál před ztrátou své ženy a za děti, které budou bez
−1−
C e s t a
ž i v o t a
pro vnitřní potřebu − neprodejné Je pomalý k hněvu. „Hospodin je milostivý a sou− citný, nesmírně trpělivý a velmi laskavý“ (Ž. 103:8). „Hospodin je milostivý a soucitný, nesmírně trpělivý a velmi laskavý!“ (Ž. 145:8). „…k Hospodinu, svému Bohu, vraťte se; je přece milostivý a soucitný, nesmírně trpělivý, velmi laskavý a který od zla upouští“ (Joel 2:13). Když budeš uctívat Hospodina v modlitbě, dej si pozor, jaký obrázek Boha si do Jeho přítomnosti přinášíš! Musíš být zcela přesvědčený, že On tě miluje – a že je vším, co o sobě říká, že je! Ďáblovou největší lží je způsobit, abys věřil, že Bůh je mnohem ochotnější tě soudit a obviňovat, než tě spasit, zachránit, požehnat ti a osvobodit tě. Satan se bude snažit udělat ti totéž, co udělal Jobovi. Zasel do jeho mysli překroucený obrázek Otce! Job řekl: „Ačkoli teď mé kroky počítáš, pak už bys na můj hřích nečíhal. Do měchu zapečetil bys mé přestupky a moje viny přikryl bys“ (Job 14:16–17). Job obviňoval Boha, že je „vyzvědačem na nebi“! Říkal: „Hospodine, špehuješ mě, abys viděl, zda neu− dělám chybu. Neodpustil jsi a nezapomněl jsi na moje hříchy – zaznamenal sis každý špatný pohyb, který jsem udělal! Všechny mé hříchy sis uložil do pytlíku a uchováváš si je, abys mě mohl soudit. Všechno se to nade mnou hromadí – a jednoho dne přijdeš a před− ložíš mi to před oči!“ (viz Job 14. kapitola). Toto je obrázek, který má většina z nás o našem nebeském Otci! Věříme, že čeká, až uděláme chybu, a bude nás moci soudit, něco nám vzít, zničit něco, co je nám vzácné! Vidíš, jak je tento pohled na Boha převrácený – po tom všem, co nám Bůh řekl o své veliké lásce, sou− citném milosrdenství a nekonečném slitování vůči nám? Pravda je, že Bůh Joba vůbec nešpehoval. Byl tak plný lásky a úcty k Jobovi, že se jím chlubil ďáblovi a všem nebeským zástupům! Řekl: „Viděli jste někdy muže, jako je tento, který by mě tolik miloval? Můj služebník Job je spravedlivý muž, zcela beze lsti!“ Právě v době, kdy přicházíš do Jeho přítomnosti se svěšenou hlavou, sklíčený, pokořený, myslíš si, jak jsi zklamal Boha – On se tebou chlubí! Říká všem andělům: „Podívejte se na něj – kdykoliv udělá chybu, hned činí pokání. Neustále se ke mně vztahuje. Není to nádherné?“ Přesto, když Job přicházel do Hospodinovy pří− tomnosti, ztrácel veškerý smysl pro Boží lásku a něžné milosrdenství vůči své osobě. Naříkal: „Bože, odplavil jsi všechnu mou naději!“ (viz verš 19). Vidíš takto svého nebeského Otce? Myslíš si, že má plné zuby tvých chyb a slabostí, že je připravený tě udeřit, soudit tě, nechat tvé hříchy, aby se proti tobě nakupily? Vidíš Ho jako někoho, kdo má na tebe vztek a dovoluje ďáblovi, aby tě terorizoval? Ó, to Ho zarmucuje víc než cokoliv jiného! Otec má dva druhy lásky: všeobecnou lásku ke všem hříšníkům a zvláštní, neobyčejnou lásku pro
Pokračování na str. 2 matky. On to dělal tak zle, že jsem musel vykřiknout: "Ať přestane, Pane! Nemohu to vydržet!" Díky Bohu, přestal. Třebaže jsem věděl, že ani Nichols ani Clark nevěřili, že bude uzdravena, vzal jsem si s sebou do kapsy malou lahvičku oleje. Opatřil jsem ji dlouhou zátkou, takže jsem si ji mohl kdykoliv lehce otevřít. Vyjmul jsem lahvičku z kapsy a držel ji za zády. Pak jsem řekl: "No, teď se modli ty, bratře Clarku!" Bratr Clark, povzbuzen modlitbou bratra Nicholse, se modlil, aby ho Bůh zachoval při jeho velké ztrátě. Nemohl jsem to všechno vydržet a křičel jsem: "Pane, ať přestane!" Byl jsem tak vážný a tak rozrušený, že mě mohli slyšet až ven. Díky Bohu, přestal. Jen co přestal, vytáhl jsem lahvičku a šel jsem k posteli umírající paní. V té době jsem byl začá− tečník. Neuměl jsem to lépe, tak jsem vylil ve jménu Ježíše celý obsah lahvičky na tělo sestry Clarkové. Stál jsem vedle ní u hlavy postele, když tu náhle se zjevil Pán Ježíš. Otevřel jsem oči a pozoro− val ho, jak tam stál v no− hách postele. Obdaroval mne dobro− tivým pohledem. Je mi, jako bych ho ještě teď viděl, zatímco vám toto vyprá− vím. Na toto vidění jsem
Pokračování na str. 2
Otcova láska Pokračování ze str. 1 všechny, kteří jsou v Jeho rodině! Bůh má všeobecnou lásku pro lidstvo. Této lásky se může chopit každý, kdo přichází k Bohu v pokání. Ale v Božím srdci je také jiný druh lásky – neobyčejná láska k Jeho dětem! Bůh má vždy vyvolený, zvláštní lid pro sebe samé− ho, jemuž poskytuje tuto neobyčejnou lásku. Kdysi byl jediným objektem této neobyčejné lásky Izrael: „Jsi přece svatý lid Hospodina, svého Boha! Tebe Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil, abys byl jeho lidem, jeho zvláštním pokladem jako žádný jiný lid na zemi. Ne proto, že by vás bylo více než jiných národů, k vám Hospodin přilnul a vyvolil si vás – vždyť jste nejnepatrnější z národů! Avšak proto, že si vás Hospodin zamiloval, a proto, že chtěl splnit přísahu, kterou dal tvým otcům…“ (Deut. 7:6–8). Bůh se těmito slovy obracel k Izraeli. Ale dnes, jestliže jsi přijal Ježíše jako svého Spasitele a Pána – jestliže jsi byl adoptován do Boží rodiny a On je tvým milujícím Otcem – potom musíš také pochopit, jak jsi pro Něj zvláštní! Jsi příjemce Boží neobyčejné lásky! A zde jsou Jeho slova pro tebe: „Vy jste však vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid získaný do vlastnictví, abyste hlásali ctnosti Toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Kdysi jste ani nebyli lidem, ale teď jste lid Boží; nedocházeli jste milosrdenství, ale teď jste milosrdenství došli.“ (1. Petr 2:9–10). Byla doba, kdy jsi nebyl předmětem Jeho neo− byčejné lásky – ale teď jsi! Jsi smířený s Otcem a On tě miluje zvláštní, neobyčejnou láskou – právě teď, právě v tuto chvíli! Je velice důležité, aby sis nevážil Jeho soudů víc než Jeho Lásky! Satan k tobě přijde v časech tvé sla− bosti a chyb a bude do tebe bušit jak kladivem každou pasáží z Písma, kde se mluví o Božím hněvu k hříchu. Samozřejmě, Bůh opravdu soudí hřích. Ale Satan vy− trhne tyto verše z kontextu a použije je, aby do tvé mysli vstříknul strach: „Ty máš však čisté oči, nemůžeš přihlížet trápení a dívat se na neštěstí …“ (Ab. 1:13). „Kdo může obstát před Hospodinem, tak svatým Bohem?“ (1.Sam. 6:20). „Jozue řekl lidu: Nebudete moci sloužit Hospodinu; vždyť je to svatý Bůh. Je to žárlivý Bůh; nesnese vaše provinění a hříchy“ (Joz. 24:19). Slyšel jsem pastory, kteří vytrhli tyto verše z kon− textu a tloukli jimi své ovce. Ale v každé z těchto pasáží se Bůh obrací ke vzpurnému pokryteckému, farizej− skému národu. Říkal: „V tomto současném stavu vám nemohu odpustit – protože nemáte kající srdce, které se ke mně natahuje pro odpuštění a milost. Vaše srdce je chycené hříchem!“ Všechny tyto hrozivé verše jsou namířeny na pokrytce, kteří odmítají nenávidět svůj hřích. A jestliže jsi pokrytec, Bůh k tobě přijde s těmito slovy jako s kladivem, ne aby tě zranil, ale aby zlomil tvou tvrdost – aby tě přivedl zpátky, abys měl srdce plné lásky k Němu. Ale tato tvrdá slova nejsou nikdy zamýšlena pro kající děti, které jsou pokropené krví Ježíše – které se vždy s pokáním obracejí na svého nebeského Otce! Přesto příliš mnoho z nás připouští, že jim tyto hrozivé verše vytlačují každou vizi Boží lásky! 2. Neodpočíváme ve skutečnosti, že Bůh ví, co je pro nás nejlepší! Existují období, kdy nám Bůh věci bere. A jsou období, kdy se modlíme za věci, o kterých si myslíme, že je potřebujeme, ale Bůh nám je nedává. Nicméně „…cestu poctivých dobře zná Hospodin“ (Žalm 1:6). A jednoho dne se potvrdí, že to všechno bylo k na− šemu prospěchu – a pro Jeho království! Víš, opravdové uspokojení v životě je v činění perfektní Boží vůle – být v Jeho perfektní vůli, činit Jeho dílo, žít podle toho, co On zvolil. Ale většina z nás je přesvědčena, že jen my sami víme, co po− třebujeme, abychom byli uspokojení a šťastní. A to, o čem věříme, že je pro nás nejlepší, by nás ve většině případů zničilo! Nikdy v celé historii lidstva nevzal Bůh nic od je− diného ze svých dětí, kromě toho, aby jim přinesl něco lepšího, krásnějšího, uspokojivějšího. Boží nej− lepší není něco, čeho se máš obávat – je to vždy to, co tě nejvíc uspokojí. On nejenže ví, co je pro tebe nejlepší – On chce, abys měl Jeho nejlepší! Jen kdybychom opravdu věřili, jaký pokoj a radost to v nás vyvolá! Nermoutili bychom se nad opou− štěním věcí, věděli bychom, že jsme byli osvobozeni od všech břemen! Řekli bychom: „Pane, jestliže mi tohle bereš, tak to znamená, že pro mě musíš mít něco mnohem lepšího. Tak si to vezmi – je to Tvoje!“ Slyšel jsem mnoho mladých žen říkat: „Myslíš, že se mi Bůh snaží vzít mého přítele? On je celý můj život – neexistuje nikdo jako on. Jestli ho ztratím, ztratila jsem všechno!“ Viděl jsem, že se to stalo mnohokrát. Když svého přítele ztratily, plakaly: „Chci zemřít!“ Ale já jsem si myslel: „Kdyby ses obrátila k Pánu celým svým srdcem a milovala Ho, budeš překvapena tím, co ti spadne do cesty!“ Potom opravdu přijde mladík – je mnohem lepší, než co si kdy dovedla představit – je to v Boží vůli a Jeho božském řádu. A když se podívá zpátky, s kým se téměř spokojila, volá: „Bože, děkuji Ti, žes mi nedo− volil přijmout něco míň, než je Tvé nejlepší pro mě!“
Jedna mladá dáma z Anglie v našem týmu se zasnoubila se skvělým mladíkem – ale Bůh jí jasně řekl, aby tento vztah položila na oltář. Pán řekl: „Tento muž není pro tebe. Naplánoval jsem něco jiného – a on se pro to nehodí!“ Tak zasnoubení zrušila – a byla povolána ke speciální službě, která ji plně uspokojuje. Teď je mocně používána nádherným způsobem. Bůh jí dokazuje, že to, co jí výměnou přinesl, je mnohem lepší! Milovaný, potřebujeme odpočívat v milující ruce našeho Otce! Musíme dojít do toho bodu důvěry, kdy můžeme říci: „Mám milujícího nebeského Otce, který pro mě chce skutečně to nejlepší. On to všechno ví!“ Jak nakonec Job došel na místo odpočinku? Pře− svědčil se, že Bůh ví, co dělá – a že má všechno pod kontrolou! Job řekl: „Zato on zná mé cesty i mé za− stávky; ukážu se jako zlato, až mě vyzkouší“ (Job 23:10). No, teď si možná říkáš: „Odstraní mě Bůh, když zhřeším nebo udělám chybu v době očekávání na Jeho nejlepší? Vím, že nejsem dokonalý. Znamená to, že minu Jeho nejlepší, které pro mě má, když zkrátka zklamu?“ Tohle je místo, kde je mnoho křesťanů právě teď. Vidí, že Bůh jedná v jejich životech – vědí, že chce, aby dospěli k Jeho nejlepšímu – ale stále ještě si říkají: „Co když to zpackám? Co když udělám něco špat− ného a Bůh se na mě naštve nebo se mnou ztratí trpělivost? Selžou všechna Jeho zaslíbení, která mi dal? Budu se muset smířit s něčím menším, než je Jeho nejlepší?“ Ne – nikdy! Chci vám předložit nádhernou ilustraci, která ukazuje, že vaše slabosti nebo chyby Boží věčné záměry nikdy nezmaří. Pokud je vaše srdce před Bohem v pořádku – nic Jeho plány pro vás nezmění! Uvažuj o Božím milosrdném jednání s Efrai− mem, který zostudil Hospodina! „…Jsem přece Izraelův otec, můj prvorozený je Efraim“ (Jeremiáš 31:9). Efraim byl největší z Izraelských kmenů a lid Božímu srdci nejbližší. Hospodin měl pro tento velice požehnaný kmen věčný plán – ale Efraim odpadnul a zarmucoval Boha. Zhřešili mnohem víc proti světlu a milosti a požehnáním, než kdokoli v Izraeli! Ale zřekl se Bůh hříšného Efraimu? Právě naopak: Hospodin řekl, že Efraim má být svobodným a vy− koupeným lidem! Měli žít v tučnosti – což znamená v Božích největších požehnáních! Co to bylo, co Bůh viděl v Efraimu? Měli kající srdce – styděli se za hřích a byli ochotní se navrátit k Hospodinu! A navzdory všem svým selháním, tato jedna zvláštnost, tento jejich charakteristický rys k nim přitahoval Boží srdce! Když vyšlo silné, prorocké slovo k Efraimu, oka− mžitě reagovali. Když byli pokáráni, plakali nad svým hříchem. Ačkoliv měli sklon k odpadlictví, byli ochot− ní utíkat zpátky k Bohu. A na vrcholu jejich odpadlictví Bůh řekl: „Není snad Efraim můj drahý syn? Není mé dítě, které miluji? Kdykoli o něm promluvím,“vždy si ho znovu vybavím a v nitru cítím pohnutí. Slituji se nad ním, jistěže se slituji! praví Hospodin“ (Jer. 31:20). Bůh říkal: „Navzdory Efraimovým chybám a ne− dostatkům vidím kajícího ducha. A já neodejmu svou něžnou lásku. Můj věčný záměr pro Efraim zůstane, jak jsem ho naplánoval!“ Milovaný, Bůh má plán pro tvůj život – ujisti se, že se k Němu stále obracíš. On dokončí všechny záměry, které pro tebe má, bez ohledu na to, čím procházíš nebo jak kruté jsou tvé zkoušky. Bůh investuje mnoho myšlenek do plánování tvé budoucnosti! Mám prorocké slovo pro někoho, kdo čte toto poselství právě teď: Nemůžeš soudit Boží věčný záměr pro tebe podle toho, co cítíš nebo co si myslíš. Můžeš být příliš zaměřen na své chyby a hřích, než abys správně soudil. Bůh ti chce v duchu říci: „Uchovej si přede mnou své pokorné, kající srdce. Důvěřuj Mému slovu o Mé přirozenosti – že jsem milosrdný, milující Otec, který do tebe hodně vložil, a že nemám v úmyslu tě nechat být. Jsi mé dítě, v němž mám zalíbení – a já tě osvobodím!“ „Jak jsou mi drahé, Bože, tvé myšlenky, je jich tak mnoho, že nejdou vypočíst“ (Ž. 139:17). „Já sám přece vím, jak o vás přemýšlím, praví Hospodin. Mám v úmy− slu váš prospěch, a ne neštěstí; chci vám dát budoucnost a naději“ (Jer. 29:11). Bůh nám tím říká toto: „Nejsem nakloněn tomu, abych o tobě smýšlel zle, abych zamýšlel soud a potrestání. Mé myšlenky jsou dobré – plánuji tvůj život! Tiše stůj a uvidíš Hospodinovo spasení. Nasákni Mou lásku!“ Tohle je Otec, kterému sloužíme! On nemá zlé, odsuzující myšlenky na pomstu – On je ten, jehož myšlenky o nás jsou o pokoji a o naději do našich posledních dnů! Jako věřící máme dvě možnosti: Můžeme věřit to− mu, co Bůh sám o sobě řekl – že nás miluje a dohlédne na nás během všech našich zkoušek, že stále jedná, otevírá a zavírá pro nás dveře, a že když uděláme chy− bu, není na nás naštvaný, ale napomene a potrestá nás ve své něžné lásce. Nebo můžeme věřit strašné alterna− tivě – že Bůh dopustil, aby nás ďábel oklamal a nechal nás, abychom se o sebe postarali sami! Možná říkáš: „Nevidím mnoho důkazů, že Bůh něco dělá, aby změnil mou strašnou situaci. Zdá se, že má bolest nikdy neskončí. Čekal jsem a čekal. Jak dlouho to bude ještě trvat?“
Bude to trvat tak dlouho, jak je nezbytné pro sva− tého, všemohoucího Boha, aby dal všechny kousíčky dohromady! Má tolik myšlenek o tobě a tvé budou− cnosti, že je nikdy nemůžeš spočíst. Je jich mnohem víc než písku v moři! Bůh dal Davidovi zaslíbení, že z něho učiní bezpečný dům – věčné království, které bude ustanoveno navždy. A nic ze všech Davidových zkoušek, hříchů a ostudy Boží záměr nikdy nezhatilo. I když na Davida nakydala hnůj jeho vlastní rodina a synové, držel se Božího zaslíbení a nepustil se ho. Nakonec, když už byl David starý a šedovlasý a ne− vypadalo to, že by se zaslíbení naplnilo, řekl: „Kdyby můj dům před Bohem tak nestál, což by mi věčnou smlouvu dal, cele platnou a stvrzenou? Všechnu tu spásu, všechno to blaho by rozkvést nenechal“ (2.Sam. 23:5). Říkal: „Ještě to nevidím naplněné – ale stojím na Božím slově, které mi dal. On ho dovede ke konci!“ David odpočíval v poznání, že Bůh ví, co je nejlepší, a dodrží své Slovo: „David o něm říká:Hospodina vidím před sebou napořád, je po mé pravici, neza− kolísám. Mé srdce je šťastné, můj jazyk zpívá, také mé tělo v naději odpočívá“ (Sk. 2:25–26). 3. Považujeme to za příliš dobré, než aby to byla pravda, že můžeme Pánu sloužit po všechny naše dny s radostí – a nebát se! Boží touhou pro nás je, abychom byli tak pře− svědčeni o Jeho starostlivé lásce – tak přesvědčeni, že stále jedná a pracuje, aby nás přivedl do svého nej− lepšího – že se budeme neustále radovat ve svém chození s Ním! Mojžíš varoval Izrael: „Když jsi měl naprostou hoj− nost, nesloužil jsi s radostným a vděčným srdcem Hospodinu, svému Bohu. Proto budeš sloužit svým
Apoštol víry Pokračování ze str. 1 nikdy nezapomněl, vidění toho krásného, milého úsměvu. Po několika okamžicích zmizel. Ale toho dne se stalo něco, co změnilo celý můj život. Sestra Clarková byla vzkříšena a naplněna životem. Žila, aby vychovala ještě pěkný počet dětí. Přežila svého muže o mnoho let. Každý musí projít zkouškami. Věříš−li v Boží uzdravování, určitě bude zkoušena tvoje víra. Bůh nemůže přivést člověka do stavu požehnání a plné spolupráce s ním − jedině zkouškami a navštívením. Viděli jsme s manželkou, že bychom nemohli žít s Bohem polovičatě. Jestliže jsme věřili Božímu uzdravování, muselo to být s úplným vydáním na− šich srdcí. Tak jsme se v tom vydali Bohu a pak jeden druhému. Toto vydání se, od této chvíle v každé nemoci spoléhat na Boha, přineslo do našeho života nový pořádek. Podívali jsme se jeden druhému do očí a řekli jsme: "Od této chvíle nebudou přicházet do našeho domu žádní lékaři, žádné léky ani nic podobného." Je ovšem velmi snadné takto se odevzdat a slíbit, pokud je člověk zdráv a silný, ale věrnost se dokáže, až když přijde doba navštívení, která jedině je rozho− dující. To jsme zdaleka nevěděli, že brzy nato přijde taková doba zkoušky. My oba jsme byli velmi horliví pro Pána a mnoho času jsme věnovali pouličním shromážděním. Jednou v neděli mě zachvátila silná bolest, která mě srazila na podlahu. Dva muži mě podpírali a přivedli domů. To se mi stalo předtím již vícekrát, ale bolesti nebyly tak silné. Celou noc jsme se modlili. Druhý den ráno jsem řekl své ženě: "Zdá se mi, že toto je můj konec. Modlili jsme se celou noc a nestalo se nic. Cítím se jen hůř. Není už vyhlídky, že by se ještě něco mohlo stát. Znáš naše ujednání. Jen tenkrát zavoláme lékaře, bude−li jeden z nás odvolán, aby pozůstalý byl ušetřen nesnází s vyšetřováním a odsu− zováním nezasvěcených. Abys toho byla uchráněna,
nepřátelům, které na tebe Hospodin pošle, a to v hla− du a žízni, v nahotě a naprostém nedostatku…“ (Deut. 28:47–48). Říká nám dnes: „Radujte se z toho, co jsem pro vás již udělal! Jestliže jste stále sklíčení, reptáte a stěžujete si, budete navždy duchovně hladoví a nazí, budete kořistí pro své nepřátele!“ Bůh chce, abychom tak důvěřovali v Jeho lásku k nám, že budeme svědectvím radosti a dobré nálady! Potřebuje kazatele, kteří budou v srdci šťastní – budou mít radost, která je založená na pravdě. A Jeho pravda produkuje bohatství radosti, která přirozeně proudí ze srdce: „…služte Hospodinu vesele, přistupte před něj se zpěvem“ (Ž. 100:2). „…Svůj lid tehdy vyvedl s veselím, svoje vyvolené s jásáním“ (Ž. 105:43). „Radujte se v Hos− podinu, jásejte, spravedliví, vesele prozpěvujte, všichni upřímní“ (Ž. 32:11). „Jásat před Bohem však budou poctiví, oslavovat budou a tančit radostí“ (Ž. 68:4). Možná se ptáš: „Jak dlouho mohu očekávat, že si udržím radost v mé službě Pánu?“ Většina křesťanů věří, že to trvá jen tak dlouho, jak přicházejí období obnovení shůry – nebo jen pokud se věci daří. Ne – my máme mít radost vždycky! To je přesně to, co říká Bible: „Hned za svítání svou láskou nasyť nás, štěstím ať zpíváme do konce života!“ (Ž. 90:14). „Nuže, ra− dujte se a buďte šťastní navěky z mého stvoření: Hle – já stvořím Jeruzalém ke štěstí a jeho lid k radosti.“ (Iz.65:18). My jsme „Jeruzalém shůry“ – znovuzrozený a žijící pro Něho s duchem radosti! A náš milující nebeský Otec nám dal skálopevný základ pro všechnu radost: „…buďte stateční – já jsem přemohl svět“ (Jan 16:33). Důvěřuj otci – věř Jeho Slovu, co říká o Něm samém – a uvidíš, jak Jeho radost proudí z tvého života. Haleluja! (Copyright © 1994 by World Challenge)
měla bys teď zavolat lékaře. Nechám to na tobě, co uděláš." Těžká věc! − Byla v smutném postavení se všemi těmi malými dětmi kolem sebe. Zdálo se, že každá naděje zhasla. Se zlomeným srdcem mě opustila a šla k lékaři, ne že by věřila, že by mi mohl pomoci − věděla, že zde již nebylo pomoci, ale věřila, že přišel konec. Když přišel lékař, vyšetřil mě, potřásl hlavou a řekl: "Zde již není naděje. Má již šest měsíců nádor a jeho orgány jsou v takovém stavu, že již není naděje." Šel stranou za mojí ženou a řekl jí: "Paní Wiggel− sworthová, musím udělat ještě několik návštěv, vrátím se později. Jediná naděje je okamžitá operace, ale bojím se, že váš muž je pro ni příliš slabý." Když byl venku, přišla jedna starší dáma s mla− dým mužem. Byla to modlitebnice, která věřila, že každá nemoc je od ďábla. Zatímco se modlila, mladý muž vložil na mne ruce a zvolal: "Vyjdi, Satane, ve jménu Ježíše!" Ke svému překvapení jsem se cítil tak dobře, jako když jsem byl zdráv. Jakmile se za mne pomodlili, odešli. Já jsem ale vstal ve víře, že žádný, kdo byl uzdraven, nemá právo zůstat v posteli. Když jsem sešel dolů, zvolala moje žena: "Oh"! Řekl jsem: "Jsem uzdraven!" Mínila: "Doufám, že je to doopravdy." Ptal jsem se: "Je nějaká práce?" "Ano, je tu jedna paní, která právě potřebuje klem− píře. Kdybychom to nemohli udělat, musela by jít k jinému." Dala mi adresu, a já jsem tam šel, abych tu práci udělal. Mezitím se vrátil lékař. Odložil svůj hedváb− ný klobouk na stůl a šel po schodech nahoru. Pak slyšel, jak moje žena volá: "Doktore, doktore!" Ptal se: "Voláte mne?" "Doktore, on odešel. Šel do práce." Doktor odvětil: "Přinesou ho zpět jako mrtvolu, tak jistě, jako že žijete." Nuže, tato "mrtvola" ve všech těchto letech pro− cestovala svět a zvěstovala evangelium. Vzkládal jsem ruce na lidi s nádory snad v každém dílu světa a nevím o případu, který by nebyl úplně uzdraven, zejména když se lékaři vzdali každé naděje. (www.bennieblount.org − text volně ke kopírování)
Pokračování příště
Vsjo budět charašo!
Lenka Štrbková
Aneb jak jsem prožila konferenci Obnovení Asi týden před konferencí v Brně mi volá Pavla a Petra, jestli bych s nimi nechtěla jet, že si dáme zase rizeto v restauraci jako loni, a že beze mě by to nebylo ono. Jsem ráda, že na mě myslí, neprožívám zrovna nejlehčí čas, a tak nabídku přijímám. Vzpomínám, jak to bylo loni na konferenci a není mi z toho zrovna dobře. Za celou dobu jsem Pánu nezazpívala ani jednu chválu, celou dobu jsem jen tak stála a nevydala hlásku. Už rok jsem byla ve vzpouře, moje srdce bylo naplněno hořkostí, vy− čerpáním, nezájmem. Po službě v dětské církvi, nároč− ném životním stylu bez chvíle na osobní modlitbu a četbu Bible jsem vyhořela a obviňovala všechny kolem sebe, že za to můžou. A nejvíc Boha.
−2−
Občas jsem se snažila vrátit, ale nějak to nešlo. Postihla mě duchovní anorexie. Bibli jsem četla, ale vůbec jsem ničemu nerozuměla, tak jsem to vzdala. Ke konci jsem už neměla ani chuť chodit do církve a mnohdy jsem schválně zůstávala doma. V polovině letošního roku Bůh usoudil, že už toho bylo dost a začaly se dít neuvěřitelné věci. Nejprve mě vedl do nového rozhodnutí pro něj. Prožívala jsem stejné pocity strachu a tíhy roz− hodnutí jako při svém znovuzrození. Abych vše přežila, začala jsem pravidelně chodit každou neděli do církve a dopředu pro modlitbu a požehnání.
Pokračování na str. 3
Vsjo budět... Pokračování ze str. 2 Začátkem prázdnin jsme jeli s rodinou na křesťan− skou dovolenou do kempu Dlouhý. Vůbec se mi nechtělo, už mě unavovalo se přetvařovat, jak jsem šťastná a oddaná křesťanka. Na cestu jsem si vzala knihu Operace bez narkózy od Jiřího Dohnala. V první kapitole jsem si přečetla, co je to sebevydání Kristu. Na příběhu Jákoba je tam vysvětleno, co Bůh zamýšlí s člověkem. (Shrnutí Jákobova příběhu: Stranická výchova rodičů způsobila v Jákobovi přesvědčení, že si v ži− votě musí všechno zasloužit, anebo se toho nějak zmocnit. A protože se do té doby ještě nesetkal s Boží dobrotou, přistupoval s tímto krédem i k Hospodinu. Bůh ho za toto smýšlení netrestá, ale uvádí ho do situace, kdy má dojít k jeho úplnému sebevydání. Vybaven zjevením Boží dobroty a osobní zkušeností s Jeho milostí, konfrontován se svou hříšností, ocitá se v bezvýchodné situaci. Vrací se od Lábana zpět do Izraele, a má se setkat s Ezauem, který mu usi− loval o život. Jákob mohl uhnout jen napravo nebo nalevo, ale dělal by to s naprosto jasným vědomím, že jde mimo Boží vůli. S tou už ale měl dobré zku− šenosti, a tak ho to táhlo kupředu, poslechnout Boží hlas. Byl to konflikt strachu s poslušností, konflikt zjevení a racionality. Tato operace se nedá provádět, když je pacient v bezvědomí, pod narkó− zou. Statečnost – schopnost přiznat si své chyby, setrvat v ochotě být proměněn – tě proslaví až v samotném nebi.)
Pochopila jsem, že se mi neděje nic, co by bylo proti Jeho vůli, a začala jsem se těšit na setkání s Ním. Přišlo to hned ten večer, co jsem četla tyto odstavce. Kázal Pavel Radosta (měl kázat Petr, ale nemohl přijet), už ani nevím o čem, jen, že se máme ztišit a být jako Boží děti. Duch Svatý se mě začal dotýkat a já věděla, že jsem v Jeho náručí. Poslala jsem manžela uspat děti a šla si dopředu pro mod− litbu. Nikdy předtím se mi to nestalo a věřila jsem, že se mi to ani nestane, ale po modlitbě jsem se svalila na zem a až do konce jsem ležela a bylo mi všechno jedno, jen jsem si užívala Jeho blízkost. Po shromáždění jsem se procházela po lese, jak za starých dobrých časů a modlila se, jako už dlouho ne. Myslela jsem si, že je vyhráno a nejhorší mám za sebou. Jenže pak přišel Bod obratu. Věděla jsem, že se mám přihlásit, i jsem se těšila. V srdci jsem si mysle− la, jak to všem ukážu, jaké vydám svědectví o svém novém životě. Že jsem se hluboce mýlila jsem zjistila hned po prvním setkání, po kterém jsem zoufalá a naštvaná volala Petrovi, že bude zázrak, když vydr− žím, že tohle rozebírání sebe sama bytostně nesnáším. A aby toho nebylo málo, začal v neděli Petr kázat o Boží dobrotě, což jsem nemohla absolutně při− jmout. Ale stále jsem každou neděli chodila dopředu pro požehnání a vyznávat svoje hříchy. Poprosila jsem pár lidí ze sboru, aby se za mě modlili. Musela jsem si přiznat, že tentokrát na to sama nestačím. Na 20. výročí církve Cesta života jižní Čechy v Budějovicích, mě Bůh ujistil, že mě kompletně obnoví a že už začal.
V tomto rozpoložení jsem jela na konferenci do Brna. Vzala jsem si spoustu kapesníků a nabízím i ostatním, kdyby bylo třeba. První kázání se slova ujímá Per−Ake Eliasson, mluví o obdobích, kterými procházíme. Musíš vědět, co v kterém dělat. Máme záměr a vizi od Boha, a nejen pro sebe, ale i jako církev máme úkol. Jsme ti pionýři – průkopníci a jdeme tam, kde před námi nikdo nebyl. Buď smělý v tom, co ti Bůh svěřil! Dokonči běh, který jsi zapo− čal! Brečím od začátku, jeho slova se mě hluboce dotýkají. Vím, že jsem měla vizi od Boha a je mi to nesku− tečně líto, že jsem nedoběhla, mnohé věci nezvládla, že jsem přestala kontrolovat svůj život a přestala spoléhat na Boha. Pak kázal Carl−Gustav Severin, to bylo takové potěšení. Kdyby jste za svůj život přivedli k Pánu jednoho jediného člověka, může to být zrovna ten, skrze kterého Bůh spasí tisíce lidí. Po obědě začal opět Per−Ake Eliasson a mluvil o na− plnění Duchem svatým. Kdy jsi naposledy tankoval? Na podiu ho vystřídal Michael Lundin, kázání o čí− slech, tomu rozumím, jsem totiž matematik, ale na konci mluví o Boží lásce a dobrotě a to opět nemohu přijmout. Upadám do naprosté strnulosti, i dýchání je pro mě obtížné. Ptám se v mysli: Proč mě Bůh opustil? Poslední večerní kázání měl Carl−Gustav Severin. Od začátku mluví o strachu, o tom, jak odjel na bi− blickou školu a neměli s manželkou peníze a tak šel na shromáždění, aby nějaké získal. Žádné nedostal, jen kazatelka mu prorokovala, že se o něj Bůh postará, a strach odešel z jeho hrdla a on mohl chválit Boha. Následuje další svědectví o matematikovi, co na
zkoušce nemohl dopočítat dva příklady a jak mu Bůh pomohl. To už je na mě moc, brečím a vím, že je to kázání o mě, o mé nedostatečnosti a neschop− nosti, ale taky najednou vím a chápu, že Bůh s tím nemá problém, a že jí je schopen doplnit, protože má tu moc skrze Ducha svatého ve mně. Vsjo budět charašo! řekl Carl. Porazit strach je nejtěžší věc v našem životě, ale Bůh chce, abychom věřili za vítězství v každé situaci. Dělat si starosti je světský způsob. Na konci dává výzvu, ať zvedne ruku ten, kdo má nějaký strach, protože bude uzdraven. Mám strach a stydím se před ostatními, proto tajně zvedám jen dva prsty, ale i to stačilo, aby sestoupila Boží moc a strach z celé mé osoby odešel. Najednou už nepochybuji o Boží lásce a dobrotě. Přichází ještě jedno proroctví pro mě jako třešnička na dortu a pak už jsem jen neskutečně šťastná. Chválím s chválou a musím jim jen poděkovat, protože jejich služba napomohla lidem dotýkat se samotného Boha, a to s člověkem nutně musí zahý− bat. Můžu jen souhlasit s písní konference, že: „Jen Tobě – a nééé nám – patří sláva!“ Na zpáteční cestě sedíme v Mc Donalds a jíme zmrzlinu. Petra si najednou vzpomněla na rčení Carla Gustava, které často používá ve svých kázá− ních: Vsjo budět charašo! a ani netušila, jak přesně to vystihla. P.S. Už nemám strach modlit se doma s man− želem. Hned další týden jsem pochopila, že boj v mém životě pokračuje, ale vím, že mám dobrého Boha, a když mu to dovolím, On mi s tím pomůže.
Konference obnovení 2009 Je sobota, něco po páté ranní, na obloze svítí obrovský srpek měsíce … nádhera. Nasedáme do auta, modlíme se a vyrážíme do Brna. Cestou probíráme všechno mož− né, asi proto nám to tak rychle ubíhá. Lenka by si ráda schrupla, ale nemá šanci, jsme totiž dámský vůz ☺.
mnou útrapy pro evangelium podle Boží moci (II.Tim.1,8).
setbu (čas, povzbuzení, peníze…).
Rozuměj a pochop, co ti Bůh říká. Rozumíš a chápeš, co ti Bůh chtěl říci skrze kázání? Modlíš se potom za to? Buď smělý v tom, co ti Bůh svěřil!
Jak? Proto, bratři, se tím více snažte své povolání a vyvolení upevňovat, neboť když to budete dělat, rozhodně nikdy neselžete. (II.Petr. 1,10 a předchozí verše.) Tímto veršem začínal i končil kázání, které se nás mocně dotýkalo. Uvě− domuji si, že tyto verše jsou i podstatou Bodu obratu, který právě v Krumlově probíhá.
Moc se těšíme. Já s Pavlou vzpo− mínáme na loňskou konferenci, kde jsme hodně načerpaly, přijaly požehnání a mnohé se v našich životech začalo měnit. Jsme na dálnici, chvíli jsme v mlze a chvíli je jasno. Najed− nou se před námi v mlze, těsně nad obzorem objeví obrovské bílé slunce, které se během dvou vteřin mění v obrovské oslňující… Všechny jsme se zarazily a ve svém srdci prožily, že On je s námi. Povídáme dál. „Tak už jsme v Brně!“ křičí Pavla a Marcela jí ze zadu od− povídá: „Tak já to zkrátím!“ a všechny se smějeme. Auto parkujeme na rohu, aby se nám večer dobře hledalo a jdeme do kina Scala, kde se konfe− rence koná. Za chvíli si k nám přisedají Petr, Fanda a Eda, a zahlédla jsem také Roberta s manželkou, Ivu s Kájou.
Dokonči běh, který jsi započal! (I. Kor. 9,24−27) Adam s Evou při setkání s hadem selhali. Měli bychom si vzít příklad a na toto setkání trénovat a být vy− trvalí. A když se dostaneš do kon− fliktu, buď bdělý, dívej se skrze pro− blém a vezmi si čas s Bohem než zare− aguješ a začneš rozsívat.
Po přestávce se všichni těší na Carla Gustava Severina, jehož kázání se těžko popisuje, protože to musíte zažít na vlastní oči a uši. Snad jen tolik – kdybys za svůj život přivedl k Pánu jednoho jediného člověka, může to být
zrovna ten, skrze kterého Bůh spasí tisíce lidí. Je čas oběda, míříme do nedaleké restaurace. Jídlo si vychutnáváme a sdělujeme si své dojmy. Přisedají si budějičtí Danča, Vašek a Simona. „Parkujeme hned za vámi,“ říká Vašek. „To je dobře, že aspoň někdo ví, kde je naše auto,“ říkám si já. ☺ Odpoledne nastupuje naše budějická chvála. Cítíme se jako doma a chválíme Pána. Jde jim to dobře, jsme na ně pyšní (zbytek krumlovské chvály v hledišti trochu svědí ruce a někteří by v kapse možná našli i trsátko. ☺ Petr Petrášek oznamuje, jak daleko je práce na Bibli kralické revidované a sklízí potlesk. A na pódium přichází Michael Lundin. Začíná mluvit o Zemi a Měsíci (vzpomínám na ráno),
Nemylte se, Bohu se nelze vysmívat: vždyť cokoliv člověk rozseje, to také sklidí (Gal.6,7) Vše, co dáš, vidí Bůh jako
Michal Vaněk nás všechny vítá, speciálně jihočeský hlouček. Začínáme chválit Pána, chválu vede mládež − Run(a)way, škoda jen, že ne česky. Slova se ujímá Per−Ake Eliasson, mluví o obdobích, kterými procházíme, musíš vědět co v kterém dělat. Máme záměr a vizi od Boha, a nejen pro sebe, ale i jako církev máme úkol. Jsme ti pionýři – průkopníci a jdeme tam, kde před námi nikdo nebyl. Vzpomíná královnu Ester, která svůj úkol splnila. Pros Boha, ať uskuteční svoje plány skrze tvůj život. Proto se nestyď za svědectví našeho Pána, ani za mě, jeho vězně, ale snášej spolu se
Pokračování na str. 4
−3−
n To mi připo− míná tvé oblíbené hlášky z filmů. Kte− rý je tvůj oblíbený? Z těch pohádko− vých asi vede S čerty nejsou žerty, Mrazík, Madagaskar. Pak komedie tře− ba Marečku, podejte mi pero!, S tebou mě baví svět, ale mám rád taky vá− lečné filmy. Svěrákovy filmy jsou taky dobré.
nechal mi zahrát písničku a doprovodil mě domů.) n Vzpomínáš na křest vodou? Docela přesně – studená stojatá voda táborského Jordánu.
Petra Egnerová
n Jak ses dostal ke službě zvukaře? Celkem jednoduše, bylo ho potřeba. Tak jsem se tam posadil a začal. Není to jednoduché vyhovět všem třeba s hlasitostí nebo odnosit aparaturu v noci po nějaké akci, ale baví mě to a mám pomocníky (MartinQ, Tomáš, Pavel aj.)
D AV I D E G N E R CESTA ŽIVOTA Český Krumlov Kamenný Újezd
n n
Zaměstnání: prodej zbraní a střeliva Oči a vlasy: hnědé n Manželka: Petra (☺) n Děti: David (12), Natálka (8), Nikolka (6) n Oblíbené jídlo: něco od
n V současnosti se často objevuješ za bicími, čím to? Pořád mě to bubnování lá− kalo, tak jsem to zkusil a začal trénovat. Moc dobrá zkušenost pro zvukaře − najednou zjistíš, jak důležitou máš úlohu v tom celku. Moc rád jsem zaskako− val v budějické chvále a v Krumlově se střídá− me dva bubeníci. Uvidíme, co bude dál. n Jsi samouk? Určitě. Na žádný nástroj jsem se ve škole neučil. Mám rád starší rockovou klasiku − Katapult, Turbo. Snažím se sledovat bu− beníky a něco okoukat. Z křesťanských kapel mám oblíbené některé písničky od Delirious, Hillsongu a vše od TWB.
masa (jednou jsem měl výborný hovězí steak), sýry různých druhů n Neoblíbené jídlo : od školky nesnáším játra s rýží n Oblíbený parfém: proč se ptáš? Máš jich plnou poličku ☺, tak který? Ferrari, Calvin Clain n Oblíbená chvála: Požeh− naný je můj Pán, Dobrořeč duše má n Zájmy a koníčky: hudba, bicí, příroda, myslivost, film n Když se řekne myslivec představím si pána po padesátce. Jak ses dostal k myslivosti? Jako malý jsem trávil víkendy u babičky a dědy na vsi, často jsem byl se strejdou, který je myslivec. Později jsem chodil jako honec, momentálně se učím na myslivecké zkoušky. Mám rád ticho v lese a přírodu vůbec. Samozřejmě si taky rád vystřelím a něco ulovím. n Takže tvoje zaměstnání je i koníčkem? Dá se to tak říct, jenom toho klidu by mohlo být víc. Hodně jezdím po republice a jednám s lidmi a někdy je to velký pro− blém se domluvit, aby věci fungovaly. Vím, že tuhle práci jsem dostal od Pána a to v době, kdy spousta lidí o práci přišla.
Konference Obnovení Pokračování ze str. 3 o Zemi a Slunci (vzpomínám na cestu) a o tom jaké mají mezi sebou vzdále− nosti. Víte, že světlo ze Slunce dopadne na Zemi za 8,3 minuty? A z nejbližší hvězdy (nepočítáme−li Slunce) až za čtyři roky? Pokračuje dál hvězdami, galaxiemi, světelnými roky a do toho čísla, která mají neuvěřitelně mnoho nul. Napadá mě kousek jedné chvály … nikdy nekončící milost … to je On a právě On se k nám, přesněji k tobě osobně sklání. Loučíme se. Jdeme brněnskými uli− cemi a nadšeně hledáme naše auto. Nacházíme a vyjíždíme. Ještě se zasta− vujeme u McDonalda na něco dobrého. Ani si nesedneme a ve dveřích jsou Petr, Fanda a Eda. Vzápětí vchází chvála. Je nás asi sedmnáct a zabíráme pod− statnou část restaurace. Jako rodina hodně vesele večeříme. Po chvíli Petr vstává, protože musíme jet. Je pravda, že máme před sebou ještě dlouhou cestu… − peg −
n Vánoce jsou za dveřmi, jaký dárek si přeješ? Na tuhle otázku mi nic nenapsal, ale říkal něco o klidu a dalekohledu ☺. n Děkuji za rozhovor
n Děti mají také hudeb− ní sklony? Nejvíc asi Natálka, hraje na klávesy a zpívá. Davida nejvíc baví fotbal. Nikolka, to je naše kuchařka a pomocnice.
n Máš rád zvířata? Samozřejmě. Nejvíc prase divoké, srnce obecného a daňka evropského. Z domácích našeho kocoura a křečka ☺. n Kdy jsi uvěřil v Ježíše? Bylo mi 17 let a o Bohu jsem se dozvěděl od jedné slečny, se kterou jsem chodil. Později jsem si ji vzal za ženu a právě v těchto dnech jsme 15 let manželé.
n Máš nějaký tip na výlet? V létě jsme vzali děti na místa, kde jsme ještě jako nemanželé prožili hezké chvíle a cestou jsme vyprávěli. Bylo to z Li− polce lesní cestou, kolem židov− ského hřbi− tova. Do Čes− kého Rudolce, kde je zá− mek, který je kopií Hluboké. Je to poblíž Slavonic a Telče.
(Pozn. autorky rozhovoru: n Jak jsme se poznali? Trávila jsem prázdniny u prarodičů. Se sestrou a jejím klukem (dnes manželem) jsme šli na vesnickou diskotéku. Seznámili mě se zpěvákem jejich kapely, Davidem. Měla jsem zrovna svátek,
☺ Dva myslivci se vydali na lov ka− chen. Ještě se ani pořádně nestačili připravit, když vyplašili celé hejno. Oba ihned zamířili.“ „Kterou bereš?” zeptal se rychle první.“ „Tu, která spadne první...” ☺ Ptá se zajíc zajíce, který má zavá− zanou ťapku: "Na honu?" "Ano." "Lovec?" "Ano." "Střelil?" "Ne, šlápl!" ☺ Běží takhle zajíc po lese a volá: "Ať žije vláda, ať žije vláda!" Potká ho druhej zajíc a ptá se ho, proč volá taková divná hesla. Zajíc mu říká: "Zase zdražili broky." ☺ Potkají se dva myslivci: „Deš na hon v takovýhle sibérii?” „Jo jo. Možná budu mít štěstí a ně− jakýho zajíce zabije blesk!” ☺ "Jak to, že jdete na hon bez ná− bojů?" "Ono to přijde laciněji a výsle− dek je tentýž!"
n Co ti dělá radost? Radost mi dělá, že se Bůh o nás stará. Před rokem jsme se mohli přestěhovat do domu, který jsme léta chtěli. Rekonstrukce byla opravdu náročná, jednu chvíli jsem už nemohl. Bylo to jako v pohádce − vidíš tu roztrhanou chalupu, tak to je můj palác… teď vidím výsledek té dřiny a spokojenou rodinu, mám z toho radost.
☺ Baví se dva myslivci. „Můj Azor je, kamaráde, velice inte− ligentní tvor.” „Taky jsem si všiml. Kdykoliv zamíříš, okamžitě lehne za nejbližší strom!” ☺ Kamarádi se dohodli, že ráno půjdou lovit kachny. Před třetí se po− tkali u auta, ale jeden z nich nesl místo pušky rybářské pruty. "Ty jsi se zbláznil. Vždyť jsme se dohodli, že jdeme na kachny!" "To je v pořádku," říká druhý lovec, "pušku mám pod kabátem, aby kachny netušily. Budou si myslet, že jdeme na ryby..." ☺ Soudce se ptá chyceného pytláka: "...a ještě stále chcete tvrdit, že jste šel do lesa původně spáchat sebevraž− du a kulka, kterou jste se netrefil, čirou náhodou trefila dvanácteráka?" ☺ Povídá jedno klíště druhému: „To bude dneska ale den. Je teprve poledne a už mě dvakrát vytočili!“ ☺ "Tati, bojíš se zajíců?" "Ne !!!" "A proč si tedy s sebou bereš na lov pušku a psa?"
−4−
☺ Zkušený lovec navrhuje mladému ☺ Chlapec: „Maminko, chci být mu− adeptovi myslivosti: zikant! Budu bubeník...“ "Když mi v hospodě zaplatíš večeři, Maminka: "Pepíčku, to si ale budeš nechám tě nést můj úlovek přes celou muset vybrat − buď jedno, nebo druhý." vesnici až do hospody!" ☺ Jaká jsou poslední bubeníkova ☺ Vsadí se dva chlapíci a uspořádají slova předtím, než je propuštěn z ka− závod v psím zápase mezi pudlíkem pely? a pittbulem. Pudlík zcela nečekaně vy− „Tak co, kluci, nezkusíme nějakou hraje během několika vteřin. moji písničku?“ "Hmm, kolik jsi dal za toho pudla?" ☺ Bubeník, unavený neustálými ptá se majitel pittbula. urážkami svých spoluhráčů, se roz− "100.000,− korun. Padesát za kroko− hodne, že se naučí hrát na nějaký dýla a padesát za plastiku." "opravdový" nástroj. ☺ Baví se takhle tři bubeníci – z USA, Nakráčí do hudebnin, rozhlídne se Německa a Česka – kdo má bicí z lepší− a řekne prodavači: "Vezmu si tu čer− ho materiálu. Amík ukáže Slingerlandy, venou trumpetu támhle na zdi a pak perfektní škopky, 2 kopáky, 8 tomů, 15 či− ten akordeon pod ní." nelů, obruče z pravýho stříbra atd..... Prodavač se usměje: "Okay, ten Němec na to: „To je šrot proti mejm hasičák si klidně vemte, ale to topení bicím.'' Ukáže jim Sonory, 3 kopáky, 10 tu bude muset zůstat!" tomů, 25 činelů, obruče z pravýho zlata ☺ Přijde želvička ke stromu a začne a ptá se: “Co nám předvedeš ty?” Čech naštvaně kopne do svých polo− do něho bouchat hlavičkou. Nahoře rozpadlých Amátek a ty se celý rozsypou sedí dva datlové a říkají: "Nepovíme na haldu kovu a dřeva. Amík a Němec už jí, že je adoptovaná?" zíraj a jednohlasně reagujou: „Hustýýý, ☺ Potkají se dva červotoči v kusu sýra. bicí z lega!“ Jeden povídá: "Ááá... taky problémy se zubama?" ☺ Víte, proč mají kapely basáka? Aby překládal bubeníkovi. ☺ Ptá se malá myš maminky: "Co to vlastně je ten jed na myši?" ☺ Víte, jak poznáte, že za dveřmi je "Víš, miláčku, to je něco jako kočka v prášku!" bubeník? Klepání se zrychluje.
Jídlo jako Boží dar Zemanová Pavla
Máme tu prosinec a Vánoce jsou za dveřmi. Zůstáváte v klidu nebo začínáte panikařit? Jak stihnete uklidit, upéci cukroví, nakoupit dárky a vše připravit? Ráda bych vám připomněla příběh Marie a Marty z Lukáše 10,38−42: „Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta, která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo. Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: Pane, nezáleží Ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže! Pán jí odpověděl: Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře: vybrala si to, oč nepřijde.“ Při všem tom shonu nezapomínejte na společenství s naším Stvořitelem, který se postará o všechny naše potřeby a mnohdy dává víc, než kolik potřebujeme. Připomeňme si v tyto dny jeho narození, vzdejme chválu našemu Bohu, Ježíši Kristu a děkujme mu za jeho život, který dal jako výkupné za naše hříchy a nemoci.
V á n o č n í r y b í p o l é v k a
A d v e n t n í p u n č
V á n o č n í k a p r n a p i v ě (lehká a celkem dietní úprava) Potřebujete: 1 kg kapřích porcí; 200 g másla; 0,5 l 12° piva; hladkou mouku; mletou papriku; česnek; sůl; koření na ryby Porce kapra posolíme a necháme je cca 1 hodinu v chladu uležet. Následně je potřeme česnekem utřeným se solí a obalíme v hladké mouce smíchané s mletou paprikou. Podle chuti můžeme přidat i trochu pálivé papriky. Kapra vložíme do nízkého pekáče, poklademe hojně plátky másla, zalijeme pivem, posypeme kořením na ryby a pečeme v troubě při teplotě 180 °C asi 40 minut. Podáváme s bramborami, bramborovou kaší nebo s bramborovým salátem.
Pro 4 osoby smíchejte dva druhy ovocného čaje (od každého po 1 lžíci), uveďte do varu v 0,3 l vody a nechte 10 minut táhnout. Zahřejte 1/4 l pomerančové a 1/4 l jablečné šťávy s 1/8 l čer− veného vína, 2−3 lžícemi medu, l lžičkou vanilkového cukru, 6 hřebíčky a 1 lžičkou mleté pomerančové kůry. Přidejte k čaji, po 5 minutách sceďte a přidejte 1/8 l ru− mu. Punč podávejte horký s kousky jablek a pomeranče.
M e d o v é v á n o č n í ř e z y (jednoduchý recept i pro nezkušené kuchařky)
A zde jsou dva ryze vánoční recepty (velice chutná a zdravá − pro 6 osob)
K o č i č í o č i
(rozpis na 40 kusů)
Potřebujete: cca 2,5 l vody; 2 větší kapří hlavy, dále je možno použít různé rybí odřezky; 250 g mlíčí (je možno je koupit mražené nebo chlazené); trochu jiker (nebudete−li je mít, nejsou tak nutné); 1 větší mrkev; 1 větší petržel; 1 menší cibule; několik kuliček pepře; 2 velká kolečka celeru; 50 g másla; 3 polévkové lžíce hl. mouky; sůl; muškátový květ; pažitka nebo petržel nebo jemná kolečka pórku; osmažené kostičky rohlíku nebo chleba; koření na ryby bez glutamanu
Potřebujete: 300 g hl. mouky; 100 g cukru moučka; 200 g má− sla nebo hery; 2 žloutky; 20 g jemně strouhaných vlašských ořechů Na náplň: 150 g vlašských ořechů; 3 lžíce rumu; 5 lžic jahodového džemu Na dohotovení: 150 g bílé polevy; 50 g tmavé polevy; 40 celých oloupaných mandlí
Z hlav odstraníme oči, žábry, mozeček (nožem vytvoříme otvor zezadu hlavy a vymyjeme ho ven) a pořádně je umyjeme. Hlavy dáme spolu s odřezky, mlíčím a jikrami do většího hrnce, zalijeme vodou, osolíme a vaříme (v případě, že nemáme větší kastrol (cca 5 l), můžeme vařit ve dvou hrncích). Mlíčí a jikry vyndáme po 10 minutách varu, hlavy a rybí odřezky vyndáme po 30 minutách a necháme vychladnout. Vývar scedíme přes jemné síto do jiného hrnce, aby v polévce nezůstaly kosti. Z másla a hladké mouky připravíme jíšku a přes cedník ji přidáme do scezeného vývaru. Dále přidáme očištěnou mrkev, petržel, celer, menší cibuli, několik kuliček pepře a na špičku nože muškátový květ. Můžeme přidat i trochu koření na ryby bez glutamanu. Dochutíme solí a vaříme cca 30 minut. Uvařenou zeleninu vyndáme, nakrájíme na kostičky a vložíme zpět do vývaru. Vychladlé hlavy a rybí odřezky pečlivě obereme a maso vložíme do vývaru. Mlíčí nakrájíme na kostičky a vložíme do vývaru. Můžeme přidat i trochu najemno nasekaných jiker. Zamícháme a přidáme buď pažitku, petržel nebo kolečka pórku. Podáváme s osmaženými kostičkami rohlíku nebo chleba.
Mouku s cukrem prosijte na vál, přidejte změklé máslo nebo heru, žloutky, nastrouhané ořechy. Ze všech přísad vypracujte těsto, zabalte do fólie a chlaďte asi 30 minut v ledničce. Těsto rozválejte na plát silný 3 mm a vykrajujte oválky, které rozložíte na plech. Pečte při teplotě 180 °C asi 12 minut. Po upečení nechte zchladnout. Ořechy na náplň nastrouhejte najemno do misky, smíchejte s rumem a džemem. Polovinu oválků potřete náplní a přitiskněte na ni zbylé oválky. Bílou polevu rozehřejte v horké vodní lázni, potřete slepené oválky a nechte ztuhnout. Potom rozpusťte tmavou polevu, naplňte ji do papírového kornoutku, nastříkejte malá kolečka a vtlačte mandli.
Předvánoční rady, fígly, vychytávky... Trojobal, který nelepí Trojobal se občas při smažení při− lepí a potrhá. Přidáme−li do vajíčka na oba− lování lžičku bramborové mou− ky, trojobal se při smažení už nikdy nepřilepí. Snadné obalování Při smažení pátků hub nebo nějaké zeleniny si můžeme práci usnadnit. Do mikroténového sáčku dáme mouku a jen protřepeme. Vsypeme je do misky s vejci a pak do druhého pytlíku se strouhankou. Budete mít ušetřený čas nebude muset mýt nádobí. Aby sýr nevytékal Sýr nebude při smažení vytékat, pokud jej oba− líme dvakrát. Jestli chceme mít jistotu, necháme sýr před smažením ještě půl hodiny v mrazáku. Bahnitá chuť ryb Bahnitou příchuť rybího masa odstraníme, necháme−li živou rybu před zabitím 2−3 dny v čerstvé pramenité vodě. Chceme−li rybu před zabitím v domácnosti uchovat živou, dbáme, aby měla dostatečné množství čerstvé vody. Vodu alespoň ráno a večer vyměníme. Krmit rybu není třeba. Rybí šupiny Šupiny odstraníme nejlépe škrábáním − nožem nebo speciální škrabkou. Rybu položíme na prkénko a přes utěrku přidržíme za ocas. Pokud jsou šupiny lehce odstranitelné (u ryb, jako jsou treska, kapr, cejn, plotice), seškrábeme je nožem (škrabkou) směrem od ocasu k hlavě. Pořadí při přípravě ryb Při jakékoliv přípravě ryb bychom měli dodržet
toto pořadí. Nejprve rybu očistíme pod studenou vodou. Pak ji okyselíme. Většinou citronovou šťávou, která na sebe váže pachuť a pach rybiny. Teprve nakonec přichází kořenění a solení. Krajíme cibuli bez slz Jedním z triků je opláchnout cibuli a nůž bezprostředně před krájením vodou. V pří− padě, že při krájení většího množství opět pocítíte pálení, tak celou operaci oplachování zopakujte a nezapomeňte ani na potřísněné prkénko. Cukroví a formičky Formičky musí být suché. Občas je lehce namočte do mouky. Tvary vypichujeme těsně vedle sebe, protože při každém novém hnětení vpravujeme do těsta další mouku a cukroví už není tak křehké. Těsto můžete místo mouky poprášit najemno mletými man− dlemi. Křehké linecké Když do vajec na křehké těsto při− dáme trochu citro− nové šťávy, bude těsto ještě křehčí a lehčí. A pokud dáme váleček do mrazáku, nebude se na něj těsto lepit.
Perníčkové tipy Upečené perníčky potíráme ještě horké rozkvedlaným vajíčkem. Získají lesk. Po upečení necháme perníčky chladnout na rovném místě, aby se nezkroutily. Než budete šlehat polevu na zdobení perníčků, bílek zkuste přecedit přes silonovou punčochu. V bílku nezůstanou žmolky a nebudou ucpávat pytlíček při zdobení polevou. Při válení perníkového těsta doporučuji válet těsto přes rozstřižený mikrotenový sáček . Těsto se nelepí na váleček a je krásně hladké. Mouka Základem každého těsta je správně zvolená mouka, v zahraničních kuchařkách se neuvádí druhy. Proto bychom měli vědět, že hrubá mouka se používá na nadýchané koláče a knedlíky, polohrubá na kynutá těsta, piškotová těsta a dorty a hladká na záviny. Záleží však na druhu těsta.
Smíchejte mouku s cukrem, so− dou a zapracujte med, vejce, heru a mléko. Těsto rozdělte na tři díly a každé zvlášť rozválejte na pečících papírech. Pečte při teplotě 160 °C asi 7–10 minut (každý plát zvlášť). Na krém uvařte pudink, do kterého zapracujete mouku, vanilkové cukry a cukr. Do vlažného pudinku vmíchejte máslo a opatrně rum. Spojte pláty s krémem a také horní plát namažte krémem a hustě posypte ořechy. Řezy jsou výborné až druhého dne, kdy těsto zvláční. Přeji vám dobrou chuť a neustálou radost v Pánu Ježíši, který dává dobré věci těm, kteří ho milují.
Hoblinky čokolády Zchlazenou čokoládu nastrouháme na hrubém struhadle na hoblinky. Ty pak nasypeme do plastikového sáčku nebo do dózy a uložíme do mrazáku. K vaření nebo dekoraci si pak odebereme jen tolik, kolik bude− me potřebovat. Jen pozor na zvědavé mlsné děti. Piškotová roláda Na piškotovou roládu je také potřeba zručnost, ale také pár triků! Přidá−li se do těsta při šlehání žloutků trošku oleje, nebude se roláda lámat, ale bude vláčná. Těsto na roládu roztíráme tak 1 cm silné. Jinak by nešla roláda smotat. Aby se papír na pečení dobře sloupl, můžeme ho navlhčit vodou, houbičkou nebo mašlovačkou.
Hustota marmelády Pokud polovinu želírovacího cukru přidáme až ke konci varu, bude rosol rychleji tuhnout. Hustotu můžeme vyzkoušet tak, že na talířek dáme několik kapek hmoty. Pokud hned ztuhne a nevytvoří se vodnatý okraj, je rosol hotový. Dekorativní led Dekorativní kostičky ledu dodají koktejlům ten správný půvab. Stačí před přípravou ledu vložit do mističek na led drobné ovoce. Hosté budou ohromeni! Nemáte−li tvořítka na led, použijte plastikové vložky do bonboniér.
Vyklopujeme cukroví
Potřebujete: 3 hrnky hladké mouky; 1 hrnek krupicového cukru; 2 lžičky sody; 3 lžíce medu; 2 vejce; 1/3 hery; 3 lžíce mléka Krém: 2 hrnky mléka; 1 vanilkový pudink; 2 lžíce hrubé mouky; 2 va− nilkové cukry; 2 lžíce cukru; 1 má− slo; 2–3 lžíce rumu Na posypání: 100 g hrubě na− strouhaných ořechů
Pokud cukroví nejde z formiček vyklopit, obrátíme je a přikryjeme je mokrou utěrkou. Do těsta přidáváme trochu sádla místo másla. Po upečení jde vše snáze vyklopit. Cukroví Pokud při pečení cukroví praská, přidáme do trouby hrnek s vodou. Pára uzavře póry cukroví a zabrání popraskání.
−5−
Vánočka Aby povrch vánočky při pečení neztmavnul, přidáme do rozšlehaného vejce na potření trochu citronové šťávy. Pokud to nepomůže, můžeme povrch překrýt alobalem. Vánoční štola Vánoční štoly je dobré péci tak dva týdny předem, budou potom krásně rozleželé a získají plnou chuť. Vaření vajec Stává se, že vajíčka během vaření popraskají a bílek vyteče. Aby vajíčko při vaření neprasklo, přidáme do vody (ještě před vložením vajec) trochu soli.
Proroctví jako řemen Už nějakou dobu bydlíme v Cesareji u našeho přítele, evangelisty. Je tu stále veselo a živo, má totiž hned čtyři dcery a všechny, „světe, div se“, jsou prorokyně. Povzbuzují nás slovem od našeho Pána, Ježíše Krista. Je nám tu tak dobře. O to víc jsme překvapeni, když přichází judský prorok. Tváří se záhad− ně. Chová se záhadně. Nepochopitelně jde k našemu příteli a bez varování mu bere jeho opasek. Chceme přítele bránit, copak si smí tohle dovolovat? Ale on nás zvednutím ruky zastavuje a velmi pozorně sleduje toho zvláštního člověka. Ani my nespouštíme zrak z toho podivného muže, který sebou právě kecnul na zem a pokouší se zamotat své ruce i nohy do opasku. Máme úctu k prorokům, ale tohle už je skoro směšné. Co tímhle chce dokázat? Co tím demonstruje? V úžasu kroutíme hlavou. Projela námi hrůza, když prorok promluvil. "Toto praví Duch svatý: Muže, kterému patří tento opasek, židé v Jeruzalémě takto svážou a vydají pohanům." To nikdo z nás nečekal. Úpěnlivě prosíme spolu s místními bratry, aby náš přítel do Jeruzaléma nechodil. Přece se nebude řítit do jisté záhuby? To nesmí! On ale odpověděl: "Neplačte, působíte mi tím ještě větší bolest. Já jsem přece připravený nejen nechat se svázat, ale i zemřít v Jeruzalémě pro jméno Pána Ježíše!" Je rozhodnutý. Víme, že nemá smysl ho dál přemlouvat. Zbývá se − zdes − jen modlit. „Děj se tedy tvá vůle, Pane.“
☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺ Baví se dva kapři a ten jeden Adam si prohlíží Kainovo vysvědčení a kárá ho: „Že máš z rostlinné výroby povídá: "Věříš na život po Vánocích?" trojku…oukej, jsi mladý a nezkušený. Ale Přijde kohout do porodnice a se− že propadáš z dějepisu, který má slabé čtyři stránky, tos mě teda řádně rozčílil! střička povídá: "Blahopřeji, je to vejce." Kohout přinesl slepicím pštrosí Jára zjistil, že udělal chybu v písemce. vejce a říká: "Dámy, nechci kritizovat, Utíká proto po škole do kostela a před oltářem se modlí: „Pane Bože, dej, aby jenom ukazuji, co se dělá v cizině." se Řím stal hlavním městem Španělska. Jde psík po rozlehlém poli a stra− Potkají se dva šneci. Jeden má obvá− šně se kroutí. Bůh se ho ptá: „Copak zanou ulitu a druhej se ho ptá: „Co se ti se děje, pejsku?“ „Jestli hned neobjevím patníček stalo?“ „Ále, jsem si to tak jel, tráva kolem tak se určitě počůrám.” mě svištěla, jel jsem závratnou rychlostí, Vůbec není pravda, že kráva nám když v tom − mi do cesty vyrostla houba!“ dává mléko. Lidé jí ho odebírají násilím. "Tak jaká byla zkouška?" "Papoušek se ještě nevrátil do "Velice nábožná." klece," říká maminka Janě. "Nevíš, "Jak to, nábožná?" "No, profesor v černém, já v černém. kde je?" "Nevím maminko...ale teď mě Profesor položil otázku, já se pokřižoval. napadá, že jsem před chvílí slyšela Za chvíli jsem mu odpověděl a on se po− mluvit kočku." křižoval." Sedí takhle veverka na stromečku a louská oříšky. Rozlouskne první a stříbrné šaty. Rozlouskne druhý a zlaté šaty. Rozlouskne třetí a diamantové šaty. Tak si tak říká: "To je k vzteku, já snad kvůli té pohádce umřu hlady..."
Celní prohlídka. Předmětem sporu je papoušek. "Neplatí se jen za mrtvá nebo vycpaná zvířata," vysvětluje celník. Cestující se rozmýšlí. Papoušek ho chvíli pozoruje a pak hystericky vykřikne: "Nedělej hlouposti a zaplať!"
☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺
☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺
Nádherné Vánoce, příjemné svátky, pokojný čas ve společnosti rodiny, požehnaný vstup do nového roku 2010... ...a splněné sny všem čtenářům přeje redakce novin m&p
Jak se jmenuje ten záhadný prorok? Kdo je majitelem opasku a u koho v Cesareji bydlela celá jeho skupina? ........................................................................................................................................
☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺
Z připravovaných akcí
BUDE BANKET? NEBUDE?
Vycházíme vstříc „posteskům“ z minulých let: „neměli jsme moc času si popovídat...“ a letos budou hlavním programem „blízká Letos jsme skutečně stáli před takovým rozhodnutím. Nakonec jsme dospěli k řešení. Banket bude a nebude. ☺ setkání konverzačního druhu“. ☺ A představení? Nebude nic? Žádný dulcimer? Byla by škoda nemít letos žádný poklidný čas vánočního setkání, kdy se můžeme na chvíli zastavit a v klidu si popovídat s přítelem Nebojte. Budou krátká umělecká vystoupení. z jiného města nebo s tím, koho jsme třeba dlouho neviděli. Přijďte na Vánoční čaj „o páté“ (netradičně) v 16.16 hodin a sami uvidíte. Těšíme se na Vás. Letošní „banket“ bude v tomto směru trochu jiný.
bratrů a sester z dalších církví připomínáme: n MODLITBY ZA JIŽNÍ ČECHY − v sobotu 5.12.2009 pořá− dáme spolu s naší misijní stanicí v Jindřichově Hradci v Hotelu Grand modlitby a krátký seminář za město. Srdečně vás zveme, přijďte a pomozte nám modlit se za Jižní Čechy. Začátek je v 10:00 a konec okolo 15 hodiny. Součástí programu budou chvály, prorocké modlitby, duchovní boj... Vstup 130,− (v ceně je oběd) Info: 420 222 514 296 www.jinacirkev.cz n VEČER CHVAL − v modlitebně ECM Týn nad Vltavou (naproti Sokolovně) − tradičně netradiční předvánoční večer 19.12.2009 od 18.00 hodin. Za 14...music Libor Földesi n VÁNOCE V HERLIKOVICÍCH − pro ty, kdo nechtějí trávit svátky sami. Koho láká romantika zasněžených hor. Kdo chce utéct z ruchu velkoměsta... 19.−26.12.2009 Připraven je zajímavý program, možnost sportu. Cena: 450,− až 580,− Kč/os/den včetně polopenze (dle typu ubytování). Horský domov Herlikovice, Rekreační středisko Českobr. církve evang., Strážné 157, 543 52 Strážné v Krkonoších. Info: E. Jindříšková:
[email protected]
Vi z e j i h o č e s k ý c h s b o r ů C E S TA Ž I V OTA :
R o z p i s s h r o m á ž d ě n í s b o r ů Cesta života jižní Čechy:
Kol.1:28−29 Jeho zvěstujeme, když se vší moudro− stí napomínáme a učíme všechny lidi, abychom je mohli přivést před Boha jako dokonalé v Kristu. O to se snažím a zápasím tak, jak on ve mně působí svou silou. (ČEP)
Kol.1:28−29 Kteréhož my zvěstujeme, napomínajíce všelikého člověka a učíce všelikého člověka ve vší mou− drosti, abychom postavili každého člověka dokonalého v Kristu Ježíši. O čež i pracuji, bojuje podle té jeho mocnosti, kteráž dělá ve mně dílo své mocně. (BK 1613)
Prachatice
2. Paral. 7:14 a můj lid, který se nazývá mým jmé− nem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi. (ČEP)
2. Paral. 7:14 A ponižujíce se lid můj, nad nímž jest vzýváno jméno mé, modlili by se, a hledali by tváři mé, a odvrátili by se od cest svých zlých: i já také vyslyším je s nebe, a odpustím hřích jejich, a uzdravím zemi jejich. (BK 1613)
Agitační středisko Pod Hradbami neděle od 17:00
Sokolský ostrov1, Sokolovna neděle 15:00 čtvrtek 19:00 evangel. shr.
Český Krumlov,
Setkání mládeže
Izajáš 54:2 Rozšiř místo ve svém stanu, ať na− pnou stanové houně tvých příbytků. Nerozpakuj se! Natáhni svá stanová lana a upevni kolíky. (ČEP)
Izajáš 54:2 Rozšiř místo stanu svého, a čalounů příbytků svých roztáhnouti nezbraňuj; natáhni i provazů svých, a kolíky své utvrď. (BK 1613)
−6−
České Budějovice
budova Ambit
neděle od 9:00 modlitební − čtvrtek od 18:30
v Č. Budějovicích − pátek (více u M+M Kočerových)
Tento zpravodaj si vyhrazuje právo nezodpovídat za případné chyby dodané s příspěvky jednotlivých autorů. Děkujeme za pochopení.
