milost & pravda Ten strašlivý den, o kterém nikdo nechce mluvit (kázání z ) Probuď se, ty kdo spíš... Slovo úvodem D

milost & pravda z p r a v o d a j říjen 2007

Slovo úvodem Poslední dobou se probírám Janem. Tedy jeho evangeliem. Už ho čtu poněkolikáté, ale (nevím proč se pokaždé divím ☺) opět jsem se pozasta− vila nad něčím, co mi dříve unikalo. Čtěte se mnou: „Když pak nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři, nastoupili na loď a plavili se přes moře do Kafarnaum. A byla už tma, ale Ježíš k nim nepřišel. Tehdy se moře začalo zvedat vanutím velikého větru. A když odpluli asi pětadvacet nebo třicet honů, spatřili Ježíše, jak kráčí po moři a blíží se k lodi, a vystrašili se. Ale on jim řekl: "To jsem já, nebojte se!" Tehdy ho ochotně vzali na loď a loď se hned ocitla u země, k níž pluli.“ Jan 6:16−21 Často se při těchto verších káže o tom, jak se učedníci báli. A proč se vůbec báli? Copak neznají Ježíše? Jak Ho mohli považovat za strašidlo? A pod... Mě ale doslova šokovala poslední věta. Nikdy předtím jsem si toho nevšimla, a tak jsem urychleně prošla všechny (mně) dostupné překlady. Překlad NBK: Tehdy ho ochotně vzali na loď a loď se hned ocitla u země, k níž pluli. Překlad BK: I vzali ho na lodí ochotně, a hned přiběhla k zemi, do kteréž se plavili. Překlad NS KMS: Chtěli jej vzít do lodi, a hned se loď ocitla u břehu, ke kterému jeli. Překlad ČEP: Chtěli jej vzít na loď, a hned se loď ocitla u břehu, k němuž jeli. Překlad KJV: Then they willingly recei− ved him into the ship: and immediately the ship was at the land whither they went. (Tehdy ho s radostí přijali na loď: a v tom okamžiku byla loď u země, k níž se ubírali.) Překlad Roháčkův: Nuž chceli ho vziať na loď, a hneď bola loď pri zemi, do ktorej išli. Překlad ruské Bible: (Chtěli ho přijmout na bárku; a v ten okamžik bárka přistála u břehu, k nemuž pluli.) Všimli jste si toho taky? Učedníci jsou větrem hnáni na širé moře kdoví kam – nic moc situace. Jakmile ale přijali, vzali... prostě pustili Ježíše na palubu, ta loď se IHNED ocitla na místě, kam se původně chystali. To je ve skutečnosti zázrak, ne? A já věřím, že i když se náš život pod náporem zlých okolností a nezdarů může řítit někam na volné moře nejistoty a zou− falství, je tu pomoc. Jakmile k nám totiž nastoupí Ježíš, loď našeho života „se ihned ocitne u země, k níž plujeme“. Pak je tu tedy jediná dobrá rada: jestli chceme doplout tam, kam máme (ať už nás to zaválo třeba úplně mimo správný kurz), je dobré mít Ježíše stále na palubě. On je tím magnetem, který úspěšně přitahuje naši loďku k tomu správnému břehu. −x−

v š e c h

j i h o č e s k ý c h

ročník 7

c í r k v í

číslo 10

C e s t a

ž i v o t a

pro vnitřní potřebu − neprodejné

Ten strašlivý den, o kterém nikdo nechce mluvit (kázání z 5.2.2007) D. Wilkerson

„Pánův den však přijde jako zloděj v noci. V ten den nebesa s hřmotem pominou, živly se rozplynou žárem a země i všechny výtvory na ní budou spáleny.“ „Když se tedy všechno má rozplynout, jací musíte být ve svatém chování a zbožnosti vy, kdo očekáváte a spěcháte k příchodu Božího dne, pro nějž se nebesa rozplynou ohněm a živly roztaví žárem?“ „Podle jeho zaslíbení však očekáváme nová nebesa a novou zemi, v nichž přebývá spravedlnost. Proto, milovaní, očekávejte tyto věci a snažte se, abyste jím byli shledáni v pokoji jako neposkvrnění a bezúhonní.“ (2. Petr 3:10–14) Známý evangelista v televizi nedávno ohromil náš národ prorockým varováním. Řekl, že mu Bůh zjevil, že ve Spojených státech dojde brzy k neče− kanému teroristickému útoku, při němž bude zabito mnoho lidí. Podobné proroctví přinesl i další res− pektovaný televizní evangelista. Během několika minulých týdnů jsem přijímal proroctví od neznámých zbožných služebníků, kteří hlásají stejný druh poselství. Tito pastýři varují: „Blíží se veliké neštěstí. Přijde na nás brzy a nečekaně. Bu− de tak devastující, že se svět bude chvět hrůzou. Nic už pak nebude stejné.“ Komentátoři zpráv se k tomu unisono přidávají. Opakovaně slyším hlasatele zpravodajství, jak předpovídají stejnou věc: co nevidět dojde k strašné světové krizi. Věřím, že tyto varovné výstrahy seku− lárního světa je způsob, jakým Duch Boží varuje nevěřící. Dnes i ten nejzkaženější člověk na zemi cítí ve své duši vnitřní tušení, že strašný, hrozný den je neodvratný a že se rychle přibližuje. Právě teď se svět nachází v děsivém zmatku. Pře− mýšlím o strašlivých zvěrstvech, která se dějí v Dárfúru v Súdánu. Více něž 300 000 lidí tam zemřelo a z dal− ších dvou milionů lidí se stali uprchlíci. Zatímco to svět s hrůzou sleduje, neschopný zastavit vraždění, zkorumpované Spojené národy jednají jak paraly− zované. Mnoho potravinové pomoci se stává podporou pro vzbouřené vojenské síly. Terorismus se stupňuje a světové mocnosti jsou zmatené. OSN s jejich beznadějně nejednotnou Radou bezpečnosti jsou nazývány „Mission Impos−

sible.“ Právě teď Írán a Severní Korea závodí v bu− dování nukleárních arsenálů, Írán navíc hrozí, že vymaže Izrael z mapy. Pro tyto zrádné národy je jakákoliv hrozba OSN sankcemi pouze vtipem. Otevřeně se posmívají závazným rezolucím této organizace. V rekordní době stoupla celosvětová moc Číny, která je odhodlaná vystřídat Ameriku jako výhradní světovou supervelmoc. Čínská vláda sype miliardy dolarů do Afriky, Jižní Ameriky, na Dálný Východ a do Latinské Ameriky, kupuje si vliv národů. Dnes se zdá, že všechno se vyrábí v Číně nebo Čínou. Kdo naslouchá všem těmto prorockým varo− váním a věnuje jim pozornost? Národy světa a jejich vedoucí představitelé nepo− slouchají všechno to alarmující burcování, které se ozývá. Většina z nich je pravděpodobně ani neslyší. Jako svéhlaví králové v Bibli, kteří roztrhali prorocká varování na kousky a tomu, co jim bylo proroko− váno, se posmívali. Skutečně, všichni, kdo nenávidí Krista, se posmí− vají. Sekulární svět zesměšňuje kazatele, kteří tato hrozná varování přinášejí, a nazývá je kazateli zkázy, říká o nich, že ztratili rozum. Přesně jak to Písmo předpovídá, prohlašují tito novodobí posměvači: „Všechno jde dál stejně, jak tomu bylo od začátku věku. Prosperitu světa nic nezastaví. Stále bude pokračovat. Všechno je v pohodě!“ Faktem je, že ti, kdo milují věci tohoto světa, bu− dou ignorovat každé takové varování a proroctví. Je to pravdou i o mnoha křesťanech. Jestliže má vě− řící sklon k honbě za bohatstvím a úspěchem – jestliže hledá shovívavé evangelium, evangelium pohodlné milosti – odvrací uši od tvrdě znějícího poselství. Osobně jsem šokován mnoha Božími služebníky, kteří otevřeně opovrhují těmi, kdo varují před nad− cházejícími nebezpečnými časy. Nechápu, jak mohou odmítat každé prorocké poselství, které se ozve. Přemýšlejte o tom: * Právě teď velitelé národní bezpečnosti rozesílají v USA výstrahy – žluté, oranžové a červené výstrahy včetně leteckých varování.

* Špičky tajné policie jsou varovány před mož− ností, že teroristé odpálí nečisté bomby a že velké množství lidí je v nebezpečí. * V New York City provádí každá bezpečnostní agentura výcvik pro případ, že dojde k útoku. No− vinové zprávy neustále oznamují, že tento útok není záležitostí „jestli,“ ale „kdy“. Jeho výskyt je jen otázkou času. * Zdravotní odborníci varují před celosvětovými pandemiemi, předpovídají, že budou umírat miliony lidí. Svět již teď pustoší HIV/AIDS, nejvíce zachva− cuje Afriku. Jak na tato varování reaguje tělo Kristovo? V mnoha církvích není ani zmínka o krutostech, zvěrstvech, o terorismu, tragických pandemiích. Místo toho odtud vycházejí poselství, která se skládají z emocionálních, povzbuzujících projevů, vtipů, zá− bavy. Všechno je to duchovní dětský pokrm, není tu ani slovo o přicházejícím soudu. Ale na zdi je rukou psaný nápis, deklarovaný Písmem a opakovaný světem: strašlivý den je před námi. Co přesně náboženští lidé říkají během tohoto rozhodujícího času varování? Víc a víc kazatelů pobízí své lidi: „Bůh chce, abyste zbohatli. Chce, abyste jezdili první třídou. Tak do toho vstupte právě teď.“ Upadají do stejného, na peníze zaměřeného evangelia, které Ježíš ve své době vyhnal z chrámu. Věřím, že Bůh s láskou žehná svému lidu a že existují zaslíbení vzrůstu pro ty, kdo dávají na potřeby chudých, vdov a sirotků. Není hříchem prosperovat. Mnoho finančně požehnaných věřících podporuje misie a dobročinné práce po celém světě. Nicméně, Duch svatý právě teď naléhá na svět skrze mnoho prorockých hlasů, stejně tak jako skrze hlasy světa. Strašlivý den odplaty je ve dveřích, přesto většina lidí – včetně velikého množství křesťanů – o něm nechce mluvit, ani na něj myslet.

Pokračování na str. 2

Jerry Lillard

Probuď se, ty kdo spíš... „Probuď se, ty kdo spíš, vstaň z mrtvých a zazáří ti Kristus." Efezským 5:6−16 Ať vás nikdo neklame prázdnými slovy, neboť kvůli těmto věcem přichází Boží hněv na syny neposlušnosti. Nebuďte tedy jejich spoluúčastníky. Kdysi jste byli tmou, ale nyní jste v Pánu světlem. Choďte jako děti světla, neboť ovoce Ducha spo− čívá ve vší dobrotě, spravedlnosti a pravdě. Rozeznávejte, co je příjemné Pánu, a neú− častněte se neplodných skutků tmy, ale raději je usvědčujte. Vždyť o tom, co oni vskrytu dělají, je hanba i mluvit. Ale všechno, co je světlem usvědčováno, je zjevováno; všechno, co je zjevné, je přece světlo. Proto se říká: „Probuď se, ty, kdo spíš, vstaň z mrtvých a zazáří ti Kristus!“ Dbejte tedy pečlivě na to, jak máte chodit: ne jako nemoudří, ale jako moudří. Vykupujte čas, protože dny jsou zlé. (NBK) Myslím, že jedna z věcí, které jsou pro mě jako pastora frustrující, je každý týden hledat u Božího trůnu poselství naděje a směru pro svou církev a s nadšením je doručit hladovým a zraněným lidem, jen abych to poselství později viděl někde zahozené a zapomenuté. Ano, mnozí za mou přijdou a řeknou něco jako: „Skvělé slovo, pastore Jerry“ nebo „Díky za tvoje

pastor církve Nové začátky

poselství, to jsem potřeboval.“ Jenže příliš málo lidí vezme ty paprsky světla, dovolí jim zářit během celého týdne a ovlivnit jejich každodenní život.

se nikdy nedo− staví požado− vaný výsledek.“

Vědět, že jsem jim právě dal slova života a upro− střed týdne také vědět, že nebyla aplikována a v mnohých případech zapomenuta.

Mnohokrát týden po týdnu znovu slibu− jeme, že bude− me dělat Boží vůli, jen aby− chom na konci týdne zjistili, že se NIC nezměnilo, protože jsme dál pokračovali ve svých „neplodných skutcích“.

„Probuď se ty, kdo spíš, vstaň z mrtvých a zazáří ti Kristus.“ Ať vás nikdo neklame prázdnými slovy Tady se mluví o „mluvkách“. O lidech, co říkají správné věci, co říkají že souhlasí a že žijí podle Božího slova, ale ve skutečnosti tomu tak není. Ty neposlouchejte. Nebuďte jejich spoluúčastníky Spoluúčastníky? Když jim nasloucháte a při− způsobíte se stejnému životnímu stylu – nakládání s Božím slovem jako že je pravda, ale nedovolit mu, aby změnilo způsob, jak žijeme, znamená stát se jejich spoluúčastníky. Tím, že jim nasloucháte a souhlasíte s tím, co slyšíte, a přitom to v praxi nežijete. Rozeznávejte, co je příjemné Pánu Ne to, co se líbí mně nebo druhým, ale Bohu! Nemít nic společného s neplodnými skutky temnoty. Jeden muž jednou řekl, že definice bláznovtsví je „dělat dál tu samou věc znovu a znovu, přestože

−1−

Vše, co vychází na světlo, se stane viditelným Jsou chvíle, kdy můžeme vidět, protože přichází světlo. Denně, když si čteme Boží slovo. Týdně, když pastor káže Boží slovo. Speciální konference (když se jich účastníme), kdy k nám Bůh mluví. „Probuď se ty, kdo spíš, vstaň z mrtvých a za− září ti Kristus“ Ano, slyšíme, jsme pohnuti, stojíme před vý− zvou a pak znovu usneme na další týden. Ta slova jsou jasná a silná. Když si dovolíme usnout, aniž bychom jednali podle toho, co jsme slyšeli, je to stejné. Jako bychom byli MRTVÍ. Ale když zůstaneme bdělí v pondělí, úterý… a denně jednáme podle toho, co slyšíme… chvála Bohu, Kristus nám zazáří. Jeho přítomnost, moc

Pokračování na str. 2

Ten strašlivý... Pokračování ze str. 1 Jestliže jen pár lidí naslouchá, kdo jsou pak ti, pro které jsou tato proroctví určená? Proč by je Pán při− nášel, když jim jen pár lidí věnuje pozornost? Kdo ve světě uslyší tato varování? Myslím na Jeremiáše, Ezechiele a další starozá− konní proroky, kteří varovali před pádem Babylona, světové mocnosti té doby. Proroci také mluvili o při− cházející zkáze na Kaldejské, Médské, Perské a Tyrské. Ale tato proroctví nikdy tyto pohanské národy nebo jejich vládce nezasáhla. Dokonce i odpadlý Izrael se ušklíbal nad těmito hlasy volajícími na poušti. Takže, proč vůbec Bůh tato varování přináší? Kdo takovým zprávám uvěří? A ke komu Bůh mluví? Pán vždy mluví ke svému věrnému ostatku. Během celé historie Bůh vždy posílal proroky s varováním, aby probudili jeho spící nevěstu. Zjevu− je v těchto varováních pokročilost času, aby probudil podřimující služebníky a církev. Ačkoliv Bůh mluví skrze muže s možností mluvit veřejně k národům, mnohokrát musí Bůh najít pokorné, neznámé, skryté strážné. Vybírá si kazatele, kteří nemají svůj diář plný spoustou akcí, muže, kteří jsou uzavřeni s Bohem v modlitbě. Tito služeb− níci jsou opovrhováni a vysmíváni jako nevědomí a neučení. Ale oni nemají strach z posměchu. Opravdu, oni jsou ti „slabí“ poslaní Bohem, aby ohromili a zahanbili moudré. A jen ti posluchači, kteří nemilují svět, uslyší prorocká varování, která tito proroci přinášejí. Jen těm, kdo touží po příchodu Pána, bude toto poselství opravdově zvonit v jejich srdcích. Zde je důvod, proč Bůh varuje své věrné: je to proto, aby je nesmetl strach, až udeří náhlé neštěstí. Až tato strašná událost přijde, Boží lid musí vědět, že to, co se stalo, není nešťastná náhoda nebo náhod− ný čin nelítostných národů. Musí mít ve svých srdcích Kristův pokoj, musí vědět, že náš Bůh je pořád Pánem vesmíru. Takto bude Pánův lid varován. A nebudou pani− kařit, až budou srdce jiných lidí selhávat pro strach ze všech hrozných věcí, které uvidí přicházet na zem. Apoštol Petr nám říká, že „den Páně přijde jako zloděj v noci,“ neboli náhle (2. Petr 3:10) Petr říká, že den Páně nebude dnem radosti, ale hrůzy. Slibuje nenadálé, náhlé, nečekané „rozplynutí všech věcí pálivostí ohně.“ Podle Petra přijde ten den náhle „jako zloděj v noci.“ A bude doprovázen velikým rámusem. Představte si to: živly se roztaví žárem, až veliký oheň stráví a rozpustí vše, co bude mít v cestě. Co si o takové události máme myslet? Jeden teolog napsal: „Tohle zní jako nukleární holocaust.“ Bez ohledu na to, zda má tento muž pravdu, mluví Petr o kataklyzmatické, globální události. Takže, komu apoštol adresuje tato slova? Komu je prorokuje? Petr napsal tuto epištolu „věřícím,“

Probuď se, ty... Pokračování ze str. 1

věrnému ostatku věřících. „Milovaní, toto je již druhý dopis, který vám píši. V nich skrze upomínání probouzím vaši upřímnou mysl.“ (2. Petr 3:1)

Kristus volá své milované, aby se k němu víc přiblížili a zkoumali své chození ve světle jeho Slova.

jedni druhé a vzájemně si odpouštějte, má−li někdo proti někomu stížnost. Tak jako Kristus odpustil vám, odpouštějte i vy.“ (3:12–13)

Stručně řečeno, Petr říká svým čtenářům, že se chystá prorokovat poselství, které nikdo nebude chtít slyšet – nikdo, to znamená, kromě ostatku věřících. A podle Petra to bude slovo tak strašné, že bude v hojné míře předmětem výsměchu a úšklebků. Vlastně těmto věřícím říká: „Přijdou posměvači. A budou se vysmívat jak starozákonním prorokům, tak současným apoštolům.“

Pavel a Petr – a dokonce sám Ježíš – přinesli tvrdá prorocká poselství v průběhu neklidných časů. Když chodil Kristus po zemi, také varoval před velikou pohromou, která přijde na Jeruzalém a Izrael. Opravdu, v čase apoštolů – zejména v Pavlových dnech – tam bylo mnoho „výprasků Ježíše“ pro jeho těžko snesitelná varování.

Pavel nám mnoha slovy říká: „Tohle je moje slovo pro vás v této kritické době. Vzhledem k tvrdým ča− sům, o nichž víte, že přicházejí, máte rozsuzovat své chození s Pánem.“

Všimněte si, co Petr vzápětí říká: „Ta nynější nebesa a země jsou pak tímtéž slovem zachována a střežena pro oheň, ke dni soudu a záhuby bez− božných lidí.“ (3:7) Zde je totéž slovo, které dal Bůh generaci Noeho, kterou soudil sesláním potopy. Je to také stejné slovo, které Bůh řekl ohledně Sodomy a Gomory, spo− lečnosti, která byla souzena ohněm. Teď říká Petr stejné slovo, pocházející od Boha, který má „v záloze rozpouštějící oheň pro dnešek“ (3:7, parafrázováno). Až uslyšíme zvěst jako je tahle, něco v nás povstane a řekne: „Je toho všeho příliš, aby se to dalo snést.“ Kdykoliv slyšíme slova jako jsou ta Petrova, naší první reakcí je odvrátit se, couvnout. Myslíme si: „Dneska je tolik špatných zpráv, tak moc, že to do našich životů přináší stres. Tolik tragedií, které k nám doléhají z celého světa. Proč teď musíme slyšet tuhle zvěst?“ Opravdu, mnoho křesťanů se možná krčí při poselství, které tu Petr přináší. Uvnitř si možná říkají: „Proč nám to musí být připomínáno? Proč se to prostě nestane?“ Ale Petr přináší důvod, proč se musí tato poselství ozývat: „Když se tedy všechno má rozplynout, jací musíte být ve svatém chování a zbožnosti vy?“ (2. Petr 3:11). Tady je jádro Petrova proroctví. Ve světle náhlého rozplynutí všech věcí, by měli Boží milovaní pře− zkoušet své vlastní chování. Ti, kteří očekávají naplnění biblických proroctví, by měli být při− způsobeni do podoby Krista, v chování, konverzaci a myšlení. Petr říká, že Pán není lajdácký s naplněním svého slibu, jak mu někteří mají za zlé. Jinými slovy, Bůh ještě neuvolnil oheň, který má přichystaný, a to z je− diného důvodu. Není to jen tak, že dopustí, aby přetekl pohár nepravostí. Ne, Pán zadržuje soud kvůli své věčné trpělivosti k hříšníkům, „neboť nechce, aby někteří zahynuli, ale aby všichni došli k pokání“ (3:9). Avšak nemylte se: oheň přichází. „Proto, milovaní, očekávejte tyto věci a snažte se, abyste jím byli shledáni v pokoji jako neposkvrnění a bezúhonní“ (3:14). Je tragédie, že velké množství lidí se dnes přizpů− sobuje spíš tomuto světu než Kristu. Mnoho církví vypadá stále víc a víc jako sekulární svět, nehlásají nic víc než poselství svépomoci. Nedokážete rozpo− znat rozdíl mezi takovými církvemi a většinou sekulárních motivačních programů. Jaká tragédie, jít nesprávným směrem v takovém čase, jako je tento. Ale navzdory všem těmto věcem

a zazáří ti Kristus“

Dbejte tedy pečlivě na to, jak máte chodit, ne jako nemoudří, ale jako moudří. Vykupujte čas, protože dny jsou zlé. To všechno se týká našich životů, můžeme být moudří nebo nemoudří (moudrý=slyší a dělá Boží vůli, nemoudrý=slyší a nedělá Boží vůli). Každý den, každý týden máme příležitost – co s ní uděláme? Budeme ji dál míjet, nebo se

Venku ve světě se právě v tu chvíli hojně šířila homosexualita. V celé Římské říši byly sexuální per− verze a provozování erotických zábav na denním pořádku. Vlastní já bylo vyvyšováno, uctívalo se tělo a pýcha kralovala. I chrám v Jeruzalémě se stal doupětem zlodějů, jeho pastýři se zaměřili výhradně na peníze. Pavel o své společnosti řekl: „A poněvadž neuznali za dobré mít Boha ve známosti, vydal je Bůh zvrácené mysli, aby dělali to, co se nemá. Jsou naplněni veške− rou nepravostí, smilstvem, ničemností, lakotou, zlobou, plní závisti, vraždy, svárlivosti, lsti, zlomyslnosti; donašeči, pomlouvači, nenávidící Boha, zpupní, pyšní, vychloubační, kteří vyhledávají zlé věci, nepo− slouchají rodiče; nerozumní, nedodržující smlouvy, bezcitní, nesmiřitelní, nemilosrdní.“ (Řím. 1:28–31) Zní mi to, jako by Pavel popisoval naše časy. Byl si vědom Pánova proroctví o nadcházející naprosté zkáze. Přicházel den, kdy bude Jeruzalém v plame− nech. Chrám a město budou srovnány se zemí. Tento holocaust nastal v roce 70 našeho letopočtu, přesně jak Pavel a Ježíš prorokovali. Byla to tak strašlivá scéna, tragédie tak širokého rozsahu, nikdo si to předem nedokázal představit. Co bylo apoštolským poselstvím na pokraji nadcházejícího strašlivého dne, který byl před nimi? Zde je poselství, které kázal Petr: „Ale vy, milova− ní, protože to víte předem, chraňte se, abyste nebyli strženi bludem těch zvrhlíků a neodpadli od své stálosti. Rozrůstejte se pak v milosti a poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.“ (2. Pt 3:17–18) Zde je poselství, které kázal Pavel: „Choďte, jak je důstojné Pána, k jeho plnému zalíbení, abyste nesli ovoce v každém dobrém skutku, rostli v poznání Boha.“ (Koloským 1:10) Uvážíme−li poselství apoštolů, jaké bychom měli očekávat slovo pro společnost, která bude brzy souzena v naší době? Zjišťujeme, že to slovo přichází od apoštola Pavla a je směrováno ke Kristovým milovaným: „Mojí modlitbou za vás je, abyste byli naplněni poznáním jeho vůle ve vší moudrosti a duchovním porozumění, abyste chodili, jak je důstojné Pána.“ (Kol. 1:9–10) Takže co je nutné k tak potěšujícímu chození? Pavel nám říká: „Oblečte se tedy, jako Boží vyvolení, svatí a milovaní, soucitným milosrdenstvím, laskavostí, pokorou, krotkostí, trpělivostí. Snášejte

chytneme každé příležitosti, která se nám naskytne, abychom použili to světlo v těch zlých dnech, ve kterých žijeme?

„Probuď se ty, kdo spíš, vstaň z mrtvých

a zaopatření zaplaví naše životy jako vycházející slunce.

Když přišel na scénu Pavel, byla církev plná těles− ného učení ďáblů. Falešní proroci povstali a vycvičili si stoupence v letničních církvích. Objevili se bez− božní kazatelé, tvářili se jako andělé světla a přinášeli doktríny démonů.

Nebeský Otče, odpusť nám, že jsme spali ve světle, pomoz mi být moudřejší, bdělý v těch dnech, ve kterých žijeme. Nechci slyšet tvůj budík jen proto, abych se natáhl k tlačítku, které mi dovolí spát ještě o něco déle.

Nechci, aby má nedělní rozhodnutí byla v pondělí od− poledne pryč. Dej mi každého dne sílu a moudrost, abych mohl běžet s pravdou, kterou mi ukazuješ. Pomoz mi nežít život prázdných slov, nebo se stát spoluúčastníkem těch, kdo také nežijí podle Tvých slov. Pomoz mi dojít za své dobré úmysly, až k opravdovým skutkům. Děkuji Ti za všechno, co děláš a budeš i v dal− ších dnech dělat. AMEN

(Sheepmail září 2007)

−2−

Jinými slovy, máme se sami sebe ptát: „Stávám se víc podobný Kristu? Jsem trpělivější nebo vznět− livější? Laskavější a vlídnější nebo víc drzý a hádavý? Jemnější a odpouštějící nebo jsem víc rozhořčený a držím si zášť? Mám strpení s druhými? Snáším slabosti a chyby těch, kdo jsou mi blízko nebo musím mít vždycky pravdu?“ Pavel podotýká, že vzhledem k tomuto nastávají− címu dni nezáleží na tom, jaké dílo vykonáš, nebo jak charitativní skutky uděláš. Nezáleží na tom, jak laskavý jsi k cizím lidem, nezáleží na tom, kolik duší jsi zachránil, otázkou zůstává: Stáváš se více milu− jícím, trpělivějším, více odpouštějícím? Když zkoumáš své chození s Kristem, znamená to, že se nedíváš tolik na to, co děláš, ale na to, čím se stáváš. Jak se můžeme přizpůsobit tomuto Kristu podobnému chování? Takového chování nelze dosáhnout jenom lid− ským úsilím. Nestane se to vlastním rozhodnutím, pouze tím, že řekneme: „Stanu se takovým věřícím.“ Přesněji řečeno, stane se to působením Ducha svatého skrze víru v Jeho slovo. Nejprve čteme tato slova a věříme jim, že je to Boží slovo k nám, abychom se prozkoumali. A tak žádáme Ducha svatého, aby nám ukázal, kdo do− opravdy jsme, a měříme sami sebe Božím slovem. Potom žádáme Ducha svatého, aby nám pomohl se změnit. Víš, my všichni jsme přizpůsobováni, ať už Bo− žímu slovu nebo světu. A čím je každý křesťan starší, tím víc by se měl on nebo ona podobat Kristu. Naše manželství by neměla být peklem na zemi. Musíme na sebe přebírat zranění svého manžela (manželky), stávat se navzájem služebníky, sloužit jeden druhému. Děti v křesťanských domovech by měly vidět, jak se jejich rodiče mění, stávají se chápavější, láskyplnější a vlídnější. Takhle lze definovat dospělost v Kristu. Teď rozumím, o čem mluví Petr a Pavel, když říkají: „Neboj se toho, co je před námi. Uchovávej si vždy v paměti Boží slovo, během všech věcí. A me− zitím nech Ducha svatého, ať tě změní v jiného, Kristu více podobného člověka.“ Bůh ustanovil, že nás všechna naše utrpení, všechna naše strádání, všechny naše kruté zkoušky přibližují k němu. Skutečně, bolest a utrpení tě buď zatvrdí nebo dovede na místo naprosté závislosti na Otcově lásce. Buď se přestaneš modlit a důvěřovat Bohu, nebo na něj uvrhneš všechnu svou péči a bu− doucnost. Byla nám dána vnitřní síla k tomu, abychom mohli říci: „Žádná z těch věcí se mnou nepohne.“ To je Boží poselství pro nás v těchto časech. Haleluja! Copyright © 2005 by World Challenge

Bože, promluv Jednou byl jeden muž, který vyzýval Boha, aby promluvil. „Zapal keř, jako jsi to udělal pro Mojžíše, Bože. A já tě budu následovat. Zboř zdi, jako jsi to udělal pro Jozua, Bože. A já budu bojovat. Utiš vlny jako jsi to udělal v Galileji, Bože. A já budu naslouchat.“ Tak si ten muž sedl ke keři, vedle zdi, blízko moře a čekal na Boha, až promluví. Bůh toho muže slyšel a odpověděl mu. Poslal oheň, ne na keř, ale na církev. Zbořil zeď, ne z cihel, ale z hříchu. Utišil bouři, ale ne na moři, na duši. A čekal na mužovu reakci. Čekal… A čekal… A čekal. Ale protože se ten muž díval na keře, ne na srdce, na cihly a ne na životy, sledoval moře, ne duše, dospěl k závěru, že Bůh nevykonal nic. Konečně pohlédl k Bohu a zeptal se: „Ztratil jsi svou moc?“ A Bůh pohlédl na něj a řekl: „Ztratil jsi svůj sluch?“ (Autor: M. Lucado, převzato se souhlasem Jakuba Matějů ze stránek www.donebe.procne.info/podo/a.htm)

Driftování Libuščina sbírka citátů

Každý, kdo viděl divadlení hru Járy Cimrmana Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem, si jistě vzpomene na rozkošnou scénu s drifto− váním.

L. Randáková Jelikož velice ráda sbírám a čtu různé citáty, rozhodla jsem se s vámi podělit o ty, které se mi zdají zajímavé a poučné. Jsou to moudra lidí z různých dob, kultur i národů. Takže kdo rád citáty, tady jsou.

Účastníci výpravy vysvětlují jednomu ze členů, co to driftování je (magnetismem přitahované ledové kry se pohybují poháněny proudem vody směrem k pólu).

Pokud se vám budou líbit, napíši příště další. A ráda přijmu nějaké citáty do své sbírky, pokud máte někdo na přilepšení.

Ten jim to moc nevěří, tváří se pochybovačně: „Kdybychom jeli, rozráželi bychom vítr, drncalo by to nebo by se aspoň míhala okolní krajina…“ A když se ostatní dohadují, jak asi dlouho budou ještě driftovat, než dosáhnou pólu, prohlásí: „Tak to vám teda nezávidím.“

Bůh vám žehnej, vaše sestra Libuš.

„Pokud zanikne spravedlnost, není žádný důvod, aby lidé žili na Zemi.“ (Immanuel Kant, pruský filosof 19.st.)

Přitom všichni stojí na téže kře, plující v ledo− vém oceánu.

„Odpouštíme do té míry, do jaké milujeme.“

My všichni jsme driftováni magnetismem smrti k věčnosti. Víme o tom, ale tváříme se, že se nás to netýká. „Já tedy driftovat odmítám.!“

(Francois Duc de la Rochefoucauld, franc. spisovatel a moralista 1613−1680)

„Jestliže si stěžujeme, oslabuje to naší víru.“

Jsme směšní jako ten Varel Frištenský, hrdina Cimrmanovy hry. Stojíme na ledové kře, která zvolna, ale nevyhnutelně směřuje k pólu smrti.

(neznámý autor)

Podivujeme se, jak to, že nic nedrncá. „Jaké šediny?“ ptáme se a vybíráme nový odstín barvy na vlasy. Vrtíme hlavou, že ani nerozrážíme vzduch. „Slabost stáří? Neznám. Kupuju si Geriavit Pharmaton.“

„Nic nemá na dítě lepší vliv než chvála.“ (Richard Brinsley Sheridan, britský dramatik a politik 18. st)

„Náš největší úspěch není v tom, že nepadneme, ale v tom, že vždy vstaneme, kdykoli padneme.“

„Nikdy nemrhej hněvem.“

„Mnoho může síla duše, mnoho víra, mnoho naděje, ale všechno zmůže jedině láska.“ (Jaroslav Vrchlický, český spisovatel, básník, dramatik a překladatel, 1853−1912)

Malá zamyšlení nad rodičovstvím D. Krédlová

Daniel předčil veškeré mé představy. Tak krás− ný, klidný, zdravý klučík.

Taky se mě stále více dotýká jeden příběh z Bible. Ten o muži, jemuž se mimořádně bohatě urodilo na poli. Velice se z toho radoval a plánoval, jak postaví nové a větší stodoly. Těšil se, jak si pak bude užívat, odpočívat, radovat se. Ale Bůh mu řekl: „Blázne! Ještě této noci si od tebe vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi připravil?“ Tak se stane tomu, kdo si hromadí poklady a není bohatý v Bohu. Náš život totiž není zajištěn tím, co vlastníme. Chci mít svůj poklad v nebi. (Nevíte, jaká je tam úroková sazba?) z textů www.awr.cz

Malé, bezbranné, nevinné miminko je zcela závislé na mně a na svém tatínkovi,“ říkala jsem si.

Věděla jsem i jak pochovat, jak oblékat… Ale to má snad každá mamina, takový ten instinkt, co dělat.

Náš Hospodin je tak báječný, jak to vše vymy− slel. Vždyť nás stvořil k obrazu svému. Tolik si toho vážím, že mě Bůh stvořil. Jsem ráda, že jsem k tomu dospěla, že mě Bůh vidí jako krásnou, originální osobu :o). Dřív jsem se neměla rá− da, nechápala jsem, proč jsem na světě. Totální sobecké sebelitování, odsuzování, hnus, hnus, hnus. Pak jsem v Písmu četla …

Když si nás Martin vezl domů, měli jsme už dávno vše přichystané pro miminko. Postýlku, kočárek, vaničku, vyskládané plínky….atd.

Uvědomila jsem si, jak můžu milovat své bližní, když se nemám ráda? Snažila jsem se to srovnat, vůbec mi to nešlo. Jsem Bohu vděčná, že mi ukazoval v Písmu slova, která jsem chápala a přijala do svého života. Jsou to každodenní boje, ale jsem ráda, že nejsem na mrtvém bodu.

Jméno Daniel vymyslel můj manžel a já s tím souhlasila. Líbil se nám i význam toho jména – Bůh je soudce.

Člověk může umřít kdykoli, ale jak roste od dospělosti ke zralosti, měl by s tím už asi počítat. Nikdo z nás neví, kdy přijde ta jeho hodina. Jak mi přibývají léta, víc na mne doléhá doporučení, abych nenechávala nad svým hněvem zapadnout slunce. Méně vtipná a více pravdivá mi připadá věta, že dobře vychované děti jsou tím nejlepším penzijním připojištěním.

jsem nepřemýšlela, že bych dávala Sunar, prostě a jasně jsem chtěla kojit. A díky Bohu to šlo velice dobře :o).

„Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.“ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ Na těch dvou přikázáních spočívá celý zákon i proroci. Matouš 22,37−39

Když mi po porodu dali syna Daniela, zaplavil mě zvláštně nový pocit odpovědnosti. Jak jsem ležela na sále, Daniel ležel vedle mě ve vyhřátém boxu. Po celou dobu, co jsme tam byli, byl klidný, neplakal, občas se na mě koukl, zda jsem ještě tam :o).

Pravidelné návštěvy u kosmetičky, kvůli nimž jsem přibrala to vedlejší zaměstnání, a pak jsem půl roku neměla čas navštívit mámu.

Ale my všichni jsme drifto− váni magnetismem smrti k věč− nosti. Víme o tom, ale kdybychom si to připustili, žebříčky hodnot našeho života by se možná obrátily vzhůru nohama.

(Anatole France, francouzský prozaik, básník, ironický kritik, hum. filosof a fejetonista, 1844−1924)

S Martinem jsme se stali rodiči na plný úvazek.

Nový model kozaček, kvůli kterému jsem dva měsíce dělala samé přesčasy a ani jednou jsem nebyla s dětmi sbírat kaštany.

Kdybychom driftovali, aspoň krajina kolem nás by ubíhala… „Že někteří z našich spolužáků už umřeli? Měli prostě smůlu. Mě se to netýká,“ krčíme rame− ny.

(Konfucius > čínsky Kchung−fu−c´ > tj „mistr z rodu Kchung, zakladatel 1. filosofické školy Číny, žil asi 551−479 ř.n.l.)

Dne 28.8.2005 v 17:16 hodin se to stalo.

H. Pinknerová

Když mě přivezli na pokoj, měla jsem velký hlad, tak jsem se s chutí pustila do večeře, kterou mi přinesli až na pokoj na stoleček vedle mé postele. A zároveň jsem začala povídat o průběhu porodu zvědavým maminám, co byly se mnou na pokoji. Zvláštní bylo, že jsem vůbec necítila únavu. Chvíli potom mi přivezli syna v pojízdné po− stýlce přímo vedle mě. Dětská sestřička začala povídat, co by měla maminka vědět….. Zkusili jsme i kojení, byl to opět nový zvláštní pocit. Vůbec

A své dítě můžu také milovat, když přijmu samu sebe! Koukala jsem na Danečka a děko− vala Bohu za Jeho milost, že nám dal tak pěkňoučké miminko. Měla jsem o něj takovou starost, že jsem skoro ne− spala, koumala jsem, zda dýchá… Byla jsem ráda, že jsem vcelku věděla, co dělat s tak malým miminkem. Měla jsem totiž praxi se svojí neteří :o). Takže nějaké to přebalování pokakaných a počů− raných plínek byla pro mě hračka :o).

−3−

Šestinedělí jsem měla dosti přecitlivělé, ale šlo to. Martin mi hodně pomáhal. Ze začátku byl lehce vykulený, nevěděl co s miminkem, ale pomalu a jistě se do toho báječně dostával. Přebalování i koupání se naučil výtečně :o), byl na sebe hrdý :o). Jsem ráda, že to s Martinem prí− mově zvládáme a nepotřebujeme extra pomoc od babiček :o). Jak čas utíkal, Daneček rostl a rostl, objevil se první zoubek, první slova, začal se pěkně plazit jako voják :o), poté první kroky, první ochutnávka příkrmů….atd. Byla jsem Bohu vděčná, že jsem mohla celých 11 měsíců plně kojit. V roce a půl jsme začali učit na nočník, to bylo zajímavé :o), ale zvládl to výborně. Sice ještě teď dostává plínku na spaní, ale věřím, že to brzy zlomíme. Jako maminka se snažím užívat si každé chvíle svého syna. Je skvělé být součástí toho všeho a být ve středu dění :o). Chvála Bohu za takový dar!

Jídlo jako Boží dar Dějiny Židů byly i v naší zemi zrcadlem dějin českých zemí, byly odrazem poměrů hospodářských, kulturních i spo− lečenských, odezvou všech změn, jimiž život u nás po staletí procházel. Přestože někteří panovníci dali Židům určitá privilegia, výsady či svobody, přesto většinou zůstali bezpráv− nými služebníky královské komory. Byli omezováni hospodářsky, kulturně i prostorově.

end, označujícího konec sobotní ranní bohoslužby, a tím i čas pochutnat si na svátečním šouletu.

P. Zemanová

odpuštění. Masová náplň představuje spravedlivost Hospodina a tenké, jemné těsto symbolizuje jeho laskavost a milosrdenství. K R E P L A CH (Plněné pirožky)

Š O U L E T S  H U S O U Potřebujete : 1 husu; 2 lžičky soli; 2 lžíce oleje; 1 velkou cibuli; 2 hrnky fazolí; 2 hrnky krup; 5 stroužků česneku; 1/2 lžičky zázvoru; 1/2 lžičky mletého pepře; vývar na podlévání

Od 13. století mohli obývat jen židovská sídliště – ghetta. Rovnoprávnost Židů s ostat− ním obyvatelstvem Čech, Moravy a Slezska byla uznána až rakouskou ústavou z r. 1848. Židé se během dlouhého soužití s obyvatelstvem českých zemí asimilovali a od 12. století se jejich hovorovou řečí stala čeština (s výjimkou poněmčování v 17. – 19. stol.). Většinou si ale za− chovali své židovské náboženství, které každodenně ovlivňuje jejich život. Dnes u nás žije mno− hem méně Židů než dříve, neboť od konce minulé− ho století se v občasných vlnách vystěhovávají. Kdysi u nás bylo 330 židovských náboženských obcí a spolků, dnes jsou tyto obce pouze v Praze, Plzni, Ústí nad Labem, Brně a v Ostravě, synagogální sbory zase v Karlových Varech, Teplicích, Liberci a v Olomouci. Počet Židů se u nás velice snížil, zůstala často chátrající ghetta, synagogy a více než 300 židovských hřbitovů, mizejících svědků tisícileté historie Židů v naší zemi. Ještě však u nás Židé žijí, ještě se za okny mnoha domů žije podle ustanovení judaismu, ještě se vaří v jejich domácnostech jídla prověřená staletími, ale i jídla nová, avšak vždy podle zásad židovského náboženství.

Kreplach se symbolicky podává v předvečer svátku Jom kipur, který je nejslavnější událostí v židovském kalendáři. Tento den smíření neboli šabat šabatů je dnem odpočinku od veškeré práce, přísného půstu a pokání před Hospodinem – zpytujeme své svědomí, vyznáváme se z hříchů a prosíme za

Jakmile se rodina po návratu ze synagogy usadila ke stolu, hospodyně vytáhla objemný hrnec šouletu z trouby, kde ho udržovala teplý od pátku. Pro šabat totiž platí zákaz rozdělávání ohně, a proto bylo třeba šoulet připravit o den dříve. Hospodyně si ulehčovaly práci a hrnce se šouletem posílaly do pekárny, kde se jídlo přes noc dusilo ve velké peci. Po dopolední bohoslužbě hrnce se šouletem roznášeli poslíčkové nebo pro šoulet chodily děti. Tato společná příprava šouletu byla obvyklá i v pražském ghettu. Na venkově si hospodyně ulehčovaly práci tím, že hrnec se šouletem ukládaly do peřin, kde vydržel teplý do druhého dne.

Těsto: 1 hrnek polohrubé mouky; 1 vejce; 1 – 2 lžíce vody; 1/4 lžič− ky soli Náplň: 1 cibule; 1 lžíce oleje; 1 hrnek mletého uvařeného hovězího, kuřecího, krůtího masa; sůl a mletý pepř Na náplň si připravíme cibuli, kterou osmahneme na oleji dozlatova, přidáme maso a 5 minut opékáme (hrudky rozmačkáme vidličkou). Náplň osolíme, opepříme a necháme vychladnout. Z mouky, vejce, vody a soli vypracujeme vláčné těsto a tence vyválíme. Pak ho rozkrájíme na čtverečky o straně 5 – 7 cm a do− prostřed vložíme náplň. Vytvoříme trojúhelníčky, okraje přitiskneme a vložíme do vroucí osolené vody. Vaříme 15 – 20 minut, vyjmeme děrovanou naběračkou a necháme odkapat. Podáváme posypaný osmahnutou strouhankou a pokapaný rozehřátým drůbežím sádlem. Kromě tradiční masové náplně se kraplach připravuje také s tvarohovou náplní. (Měkký tvaroh smícháme s osmahnutou cibulí, 1 vejcem, trochou bramborové kaše a podle chuti osolíme.) Šoulet je známý od nejstarších dob. Již v Talmudu se setkáváme s názvem chamin (z hebr. cham – teplý). Později se v Evropě uplatňovaly názvy čolet nebo šalet (ze starofranc. Chaud – teplý), ve východní Evropě čulent nebo šulent. Není vyloučeno, že šoulet pochází z jidiš slova šul−

Husu naporcujeme, vetřeme do ní i na povrch sůl a opečeme ji ze všech stran na oleji. Husu vyjmeme a na tuku osmahneme cibuli. Do pekáče vložíme husu s cibulí, kolem ní rozložíme směs předem namočených fazolí a krup, ochutíme prolisovaným česnekem a zázvorem, opepříme, podlijeme vývarem (může být i voda) a zvolna dusíme asi 2 hodiny doměkka. Podle potřeby podléváme. Nakonec šoulet podle chuti přisolíme. A na závěr něco zvláštního Sušené švestky s ořechy Libovolný počet sušených švestek opláchneme, nasypeme do cedníku, který dáme nad hrnec s vařící vodou, až nabobtnají. Párou nabobtnané a změklé švestky z jedné strany maličko nařízneme, vyjmeme pecku a místo ní vsuneme opražené jádro lískového oříšku. Otvor stiskneme. Ještě teplé obalujeme v nastrouhaných oříšcích s cukrem. Dáme do vhodné nádoby a uchováváme v chladu a suchu. Proč jsi, Morici, včera nepřišel do školy? Protože jste říkal, kdo nebude mít domácí úkol, ať se tady ani neukazuje.

DOBRÉ

CHUTNÁNÍ!

☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺ Armáda Páně

Jakožto nyní zrozená nemluvňátka, mléka beze lsti, to jest Božího slova žádostivi buďte, abyste jím rostli... (1. Petrův 2:2)

Přítel byl tuhle na velikonoční mši v kostele. Když odcházel, zastavil ho u dveří kněz a povídá: "Měl byste se přidat k armádě Páně." "Ale já už v armádě Páně jsem!" "Jo? A jak je možné, že vás vídám jen o vánocích a o velikonocích?" "Já jsem totiž v tajné službě." Víme, jak je těžké dneska na něco sehnat peníze. Člen jedné církve mě tuhle oslovil s tím, že na Dušičky pořádají koncert. Řekl jsem mu, že už něco mám, ale duchem budu s nimi. Nevyvedlo ho to z míry. "Máme lístky za 200, 240 a 300. Kde chcete, aby váš duch seděl?"

NIKDY TO PŘEDEM NEVZDÁVEJ!

Povolání z donucení Po nedělní mši říká synek mámě: "Mami, až budu velký, chci být knězem!" "No, nemám nic proti, ale co tě k tomu tak najednou vede?" "No, stejně musím každou neděli chodit do kostela a myslím, že bude o dost zábavnější stát a řečnit než sedět a poslouchat."

Cesta života vysoko jest rozumnému proto, aby se uchýlil od pekla dole. (Přísloví 15:24) Zvířecí mim

Vzal jsem tedy z an− dělovy ruky tu knížku a snědl jsem ji. A byla v mých ústech sladká jako med, ale když jsem ji snědl, měl jsem hořko v břiše. (Zjevení Janovo 10:10)

"Tak jaká byla zkouška?" "Velice nábožná." "Jak to, nábožná?" "No, profesor v černém, já v černém. Profesor položil otázku, já se pokřižoval. Za chvíli jsem mu odpověděl a on se pokřižoval."

Jednoho dne se jeden mim na návštěvě v ZOO rozhodl, že využije velké koncentrace lidí a zkusí si přivydělat nějaké peníze. Brzy jeho vystoupení přilákalo značný počet návštěvníků, když v tom se objevil jeden ze správců a doslova odtáhl mima do své kanceláře. Tam mu klidně vysvětlil, že největší atrakce jejich ZOO, gorila Miki, náhle zemřela a oni nemají jak přilákat návštěvníky a hrozí jim krach. Nabídne mimovi, aby se převlékl za gorilu, dokud jinou neseženou. Práce je dobře placená, a tak mim přijme. Druhý den ráno nastoupí v převleku do klece a zjistí, že tahle práce mu sedí. Muže spát, jak chce, vyvádět různé blbinky, dělat si legraci z lidí, chodí se na něj koukat takové davy, že s jeho původní profesí se to nedá měřit.

Ale postupem času to začne být nuda pro něj i pro diváky. Všimne si, že věnují víc pozornosti lvovi ve vedlejší kleci. Protože si chce diváky přetáhnout zpátky, po stropě své klece se dostane přes příčku na strop lví klece a tam se pověsí. To lva samozřejmě rozzuří, ale dav to úplně baští. Po zavíračce přijde správce mimovi oznámit, že když se mu tak daří, dostane přidáno. Pár dní to takhle pokračuje, v ZOO je každý den narváno. Ale jednou se stane, že mimovi nad lví klecí uklouzne ruka a zřítí se dolů. Lev se na něj okamžitě vyřítí. Mim utíká kolem klece, má hrozný strach a začne volat o pomoc. Lev na něj ale skočí a přirazí ho k zemi. Mim tam tak leží, kouká lvovi do tlamy, když ten promluví: "Přestaň řvát, chceš, abysme oba přišli o místo?"

☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺ −4−

ImagiNations IX. Neděle 15.10.2006 Ráno jsme museli vstát tak, abychom v 9:00 byli v nedělní škole pro mládež, kde jsme měli mluvit o TeenStreet−CE v České republice. V jedné z menších místností bylo asi 20 náctile− tých. Dave nás představil, ale s některými jsme se už viděli na pobytu mlá− deže v Brown City minulý ví− kend. Podívali jsme se společně na video z TS−CE a pak jsme mlu− vili. Původně jsme chtěli mluvit déle a o více věcech, ale když jsme viděli ten nezájem o cokoli, raději jsme nepokračovali. Byla tam hrozná atmosféra. Byla neděle brzy ráno, byli ospalí (stejně jako my) a ještě je čekala nějaká křesťanská „na− lejvárna“. Byli totálně bez reakcí, bez jakékoli odezvy, a to i při videu, které bylo v angličtině, takže mu mohli rozumět, a to i v místech, kde se obvykle náctiletí u nás alespoň pousmějí. Pak mluvil chvíli ještě o TeenStreet−CE Dave, protože by chtěl v příštím roce přivézt na TeenStreet− CE skupinu náctiletých z této církve. Pak se tato skupina rozdělila na polovinu. Jedna zůstala v této místnosti a druhá odešla vedle s nějakými jinými vedoucími. Dave těm zbylým deseti rozdal předtištěné formuláře, které obsahovaly vyučování z Joba, které měli dnes probírat. Pak se z nich snažil vymačkat cokoli, ale bez úspěchu. Dave si tedy odříkal, co měl připravené. Teens si do svých formulářů doplnili správné odpovědi. Nakonec se Dave zeptal, jestli někdo nemá něco k modlitbám. Nikdo nic neměl. A jak by také mohl mít? Jsou−li to následovníci učedníků, pak přece o naplněních svých potřeb a přání žádají učedníky, a také jim děkují, když něco dostanou. Proč by měli žádat někoho, koho neznají? V tomto případě jsou učedníky, které následují, jejich rodiče a církev. A tito říkají, že správný křesťan chodí do nedělní školy. Oni tedy zapírají sami sebe a chodí. Unavení, rozespalí, ale přesto chodí. Je smutné, když vidíte, jak tito lidé žijí v klamu, že takto vypadá křesťanství. Nedělní školy vznikly v době, kdy lidé pracovali na poli, starali se o dobytek a neměli čas chodit do školy. Nedělní školy pak poskytovaly lidem možnost určitého vzdělávání. Byl to výborný nápad pro danou dobu a svůj význam to mělo a účel to splnilo. Jenže teď je to jakási tradice, která se drží, protože za našich dědů to fungovalo. Včera jsme zaslechli rozhovor Davových dětí. Byla sobota večer a ony měly stres z toho, jestli mají připraveno všechno to, co mají do nedělní školy mít připraveno. Celý týden se musí připravovat do školy a pak přijde víkend, a ony, místo aby si odpočinuly, tak se připravují do nedělní školy. Já být na jejich místě, tak bych tam nechodila ráda a asi by to ve mě moc dobrý vztah k církvi ne− vybudovalo. V 11:00 začalo shromáždění. Ale ještě před tím byla v tělocvičně podávána káva a koblížky. Mládež a střední generace byla v malém sále, který stěnou sousedí s hlavním sálem, kde byli staří lidé a pár lidí středního věku. V obou sálech začali chválou. Byli jsme v tom hlavním, abychom viděli, jak tu vypadá shromáždění. Když nám včera Dave říkal, že v hlavním sále bývá chvála v hodně tradičním stylu, představili jsme si harmonium nebo varhany a tradiční „kancionálovky“ (písně z křesťanského kancionálu nebo−li zpěvníku). Na pódium nastoupil sbor, oblečený do bílých rouch. Po straně pódia byl orchestr. Přišel dirigent, přivítal vše− chny přítomné a pak začala chvála. Nebyl to postmoderní rock, ale byly to živé chvály, do jejichž rytmu se dalo tančit. Pak zpíval mužský swingový kvartet. Všechno to byly chvály, které se v dnešní době běžně zpívají na různých křesťans− kých konferencích, ale i na mládežích. Většinu z nich zpí− váme i na různých setkáních OM. Texty byly promítány na velké plátno v čele sálu. Některé písně byly chvály a církev při nich stála a chvá− lila Pána, některé byly prostě písněmi a lidé při nich seděli a poslouchali jako na koncer− tě. A asi to tak i brali, protože po nich tleskali, když se jim

M. Kočerová

to líbilo. Celé shromáždění bylo propracováno do detailu a předem připraveno tak, aby to byl i kvalitní kulturní zážitek. Přešli jsme do sálu, kde bylo shromáždění pro mládež.

Chvála vedla přítomné do uctívání, a až na to, že chvály byly trochu více rockové, zase tak moc se od těch ve velkém sále nelišily. Chvály v obou sálech končily zároveň, a ve chvíli, kdy ve velkém sále při− šel na pódium pastor a začal kázat, začal přenos tohoto kázání do menšího sálu, kde jsme právě byli.

Mladí lidé tu seděli jako v kině a koukali na velké plátno, kde běžel přenos kázání. Bylo nám dost hloupé sedět tady a dívat se na pastora na plátně, když ten samý pastor s tou samou zvěstí kázal živě hned za zdí. Zvedli jsme se a odešli do velkého sálu a tam jsme zůstali až do konce shromáždění. Při vstupu do sálu (velkého i menšího) byly roz− dávány tištěné materiály k dnešnímu shromáždění. To je tady v USA zvykem v každé malé, střední i velké církvi. Materiály obsahují „purpose statement of church“, což je jakési vyznání dané církve, čemu věří a kam směřuje, a její vize. Dále jsou tam aktuální informace, kdy se co a kde v církvi koná, pro koho to je a co s sebou, a kontaktní telefon. Většinou jsou tam náměty k modlitbám za církev a za nemocné a některé další informace. V této církvi dostal každý ještě pří− lohu, kde bylo rozpracované kázání, které pastor právě danou neděli bude kázat. Bylo to zpracované do jakéhosi formuláře, kde něco bylo již předvypl− něno, ale části vět chyběly. Tyto chybějící části si každý měl doplnit z toho, co bude kázáno. Asi aby pozorně poslouchali nebo nespali. Vždy, když byla nějaká změna v „liturgii“, tak se na plátně v čele sálu objevil nápis o co jde. Tak například, když nastoupil chór a měla být chvála, na plátně se objevil nápis „worship time“ (čas chvály). Když byl čas na sbírku, objevil se nápis „offering“ (sbírka), a tak dále. Možná proto, aby i hluší věděli, co přijde a na co se mohou těšit. Nevím, jak to ten pastor dělal, ale kázal tak, že přesně citoval ty věty, co byly v tom připraveném formuláři (a kázal zpaměti). V pravý čas se vždy daná věta (tak, jak ji právě říkal) objevila na tom plátně. A ta část, která se měla doplnit,

byla podtržená, aby každý věděl, co kam doplnit a nebyl zmaten. Lidé kolem nás si skutečně na začátku kázání vyndali své propisky a bedlivě sledovali, až se na plátně objeví první doplněná věta, a hned si opsali patřičnou část do svého formuláře. Kázání bylo moti− vující, dobře zpracované a pěkně provedené. Lidé jistě odcházeli spokojeni, s pocitem pěkně strávené neděle v příjemném prostředí s přáteli. S Davem a Saly jsme se sešli v menším sále, kde byli lidé většinou oblečeni tak, jak běžně bývají (rifle, tričko), narozdíl od velkého sálu, kde se preferuje „sváteční“ oblečení (muži měli obleky a kravaty, ženy kostýmky nebo alespoň sukni a halenku nebo šaty). My jsme seděli na balkóně, kde byli většinou lidé středního věku a styl oblečení se tu prolínal. Ptali jsme se Dava, jestli ten přenos kázání usku− tečňují každou neděli a jaký k tomu mají důvod. Protože jak jsme viděli, služebníků, kteří by mohli kázat, tu bylo dost. Jen placené pastory pro mládež má tato církev dva a ti by jistě mohli kázat, když mimo nedělní shromáždění vyučují. A místa ve velkém sále bylo také dost, byl plný tak z poloviny. Dave nám vysvětlil, že důvodem tohoto rozdělení byl jiný styl hudby pro mládež a možnost svobodněj− šího oblékání. A ten přenos skutečně dělají každou neděli, a to nejen na shromáždění od 11:00, ale také na shromáždění od 9:00. Asi jsme na Dava zírali dost nechápavě, protože obratem dodal, že i on by viděl jiná řešení, než roz− dělení církve na mladé a staré. Možná by stačilo udělat dvě po sobě jdoucí shromáždění, společná pro všechny věkové kategorie, ale každé v trochu jiném stylu. Lidé by si mohli zvolit na jaké shro− máždění půjdou, podle toho, co jim více vyhovuje. Na oběd s námi byli Davovi rodiče, kteří žijí v Kanadě (na samotě v lesích) a mají to do Port Huron hodinu cesty přes most. Byl to příjemný čas, kdy nám Davův tatínek vyprávěl o živém Bohu. Sdílel se s námi o své zkušenosti a o Božích zázracích v jejich životě a živo− tech lidí kolem nich. Mají ještě jednoho syna. Ten je misionářem a vede službu křesťanského rádia, které vysílá pro země, kde je křesťanství zakázáno, jako například v Číně. U Davových rodičů našla útočiště rodina z Kazachstánu, která pro svou víru byla pronásledována. Krátce po obědě jsme se ale museli rozloučit a Dave nás odvezl zpátky do Marlette. Musel se vrátit do Port Huron tak, aby v 18:00 byl v církvi, kde měl první setkání mládežnické skupiny. Rád by měl tuto sku− pinu každou neděli s těmi, kteří chtějí budovat svůj blízký osobní vztah s Ježí− šem proto, že Ježíše milují a ne proto, že je to životní styl jejich rodiny. Vyjeli jsme o něco dříve a Dave nás vzal o něco delší, ale zato zajímavější cestou. Místy byly dokonce docela zatáčky a tro− chu i zvlněná krajina. Cestou nám vyprávěl o rozdílech mezi Kanaďany a Ameri− čany, o rozdílných zvycích, pohledech a rozdílném životním stylu. Bylo to hodně zajímavé, protože z pohledu Evropana, jsme měli pocit, že rozdíly téměř nejsou. Dave miluje kempování, courání po lesích, a na rozdíl od mnoha Američanů je zvídavý. Ptali jsme se ho na různé věci a on nám vysvětloval, na co jsou ty podivné modré věže u zemědělských usedlostí, co je jaká plodina na poli. Vyprávěl nám, jak se pěstují vánoční stromky a proč je kanadskej steak jinej než americkej (a ten Evropskej). Vyprávěl nám o zvířatech, která tu žijí, a o lovu. Projížděli jsme jedním městečkem a tam byla restaurace ve starém ame− rickém stylu. Vypadala jako benzínová čerpací stanice, a také jsem si nejdříve myslela, že to ben− zínka je. Byl tam ten domeček, kde se platí a kde si můžete koupit pití, a také stání pro auta u takových odlehčených stojanů. Jenže to nebyla ben− zínka, ale restaurace.

−5−

Lidé přijedou autem a zaparkují u jednoho ze sto− janů. Stočí okénko a namačkají si objednávku a pak čekají. Servírka vše připraví uvnitř toho domečku a při− nese jim to na tácu do auta a oni zaplatí buď v hotovosti, šekem nebo kartou tak, jako v jiných restauracích nebo obchodech. Pak hned odjedou, ale většinou si jídlo sní „v restauraci“, tedy v autě na místě, protože mají zdarma nárok na doplnění pití dle jejich spotřeby. Placení šekem je tu hodně rozšířené, protože na rozdíl od placení kartou za šek není žádný poplatek. Každý má svou šekovou knížku a prostě vyplní šek a je zaplaceno. S Davem jsme se rozloučili a zval nás i na příští víkend. Moc rádi bychom k nim zase jeli, ale máme ještě docela hodně povinností, které musí být hotové, než odjedeme. Michal šel ještě na „Going deeper“ (skupina pro mládež), která je pravidelně každou neděli a začíná v 19:00, a já jsem si šla odpočinout, protože zítra máme zase vyučování. Na Going deeper (Na hlubinu) se šli s klučičí částí ven modlit za školy ve městě, byl to moc dobrý a požehnaný čas. Michal byl ve skupince s Joshem, Tailorem a Yarkem – Tailor se prvně modlil za spolužáky a byl z toho času velmi povzbuzený do dalších modliteb. Pondělí 16.10.2006 Téma pro tento týden je „Creativity“ (kreativita, tvořivost). Hned ráno jsme začali kreativními chvá− lami. Sledujeme asi půlhodinový film, který ztvárňuje stvoření světa, hřích lidí a „určité řešení“. „Určité řešení“ proto, že tvůrce filmu nebyl člověk znající Ježíše, a tak se s řešením hříchu vypořádal nějak tak „po svém“. Ale celkově je ten film velmi kreativně pojatý, nikdo v něm nemluví, celý je doprovázen pouze hudbou. Není naprosto jednoznačný tak, že by bylo zcela jasné, co kdo v tom filmu ztvárňuje a co je přesně co. Můžeme zapojit svou vlastní fantazii, přemýšlet o tom, co vidíme a o emocích, které to v nás vyvolává. Je hodně inspirativní. Film působí na každého z nás různě, někoho inspiruje ke snění, někoho k přemýšlení, někdo z nás má radost a v někte− rých z nás vyvolává strach. Po filmu si budeme společně povídat o tom, co kdo z nás při sledování toho filmu vnímal, prožíval, co ho zasáhlo a jak mohl poznat Boha z toho, co Bůh tvořil, jak to tvořil a jak k nám prostřednictvím toho filmu Bůh mluvil. Na závěr budeme mít čas se modlit a chválit našeho Pána za to, jaký je a co dělá, a to i konkrétně v našich životech. Po kreativní chvále jsme měli půl hodiny osobního biblického studia tak jako v jiné dny. Biblické studium, stejně tak jako vše ostatní, je tento týden zaměřeno na to, jak nás Bůh stvořil ke svému obrazu. Bůh je velmi kreativní a On sám nás vybízí, abychom si toho všímali, věnovali pozornost tomu, s jakou různoro− dostí stvořil svět kolem nás a nejen to, Bůh jedná velmi kreativně i dnes a přímo v našich životech. Pokud jsme stvořeni k Božímu obrazu, pak každý

z nás má v sobě odraz této Boží tvořivosti, a to nejen v tom, jak a jaké nás Bůh stvořil, ale také v tom, že nás stvořil k tomu, abychom tvořili. Abychom byli kreativní, abychom snili, vymýšleli si, byli vynalézaví a originální v realizaci snů, které nám Bůh vložil do srdce. Abychom žili bohatý život plný pozitivních změn, které budou přínosem pro nás osobně, ale také pro lidi kolem nás. Říkáš si: „Jo, to možná někdo jiný, ale já? Já nic nového nevymyslím a ani nejsem šikovný. Neumím malovat a ani hrát na hudební nástroj. Tvořivost, kreativita je pro jiné, ale ne pro mě.“ Pak ale říkáš, že nejsi stvořen nebo stvořena k Bo− žímu obrazu a zpochybňuješ Boží slovo. Jistě, možná nedokážeš malovat jako Picasso. Asi neumíš skládat hudbu jako Bethoven. Možná nezvládneš opravit auto jako Pepa Štantýský a možná také nemáš hlas jako Robert Jakš. Jenže o to nejde, protože Bůh neříká, že tě stvořil k obrazu těchto lidí. Bůh říká, že tě stvořil k obrazu svému, k obrazu Božímu. A tak nehledejme inspiraci pro svou tvořivost v tom, jak tvoří druzí. Hledejme ji u Boha, protože jen tam můžeme objevit to, co do nás Bůh vložil, a tuto „hřiv− nu“, tento dar s pomocí Toho, pro něhož není nic nemožné, dále rozmnožovat. A že se ti hned první dílo nezdaří? Ale to přece nevadí. Protože více důležité

Pokračování na str. 6

ImagiNations IX. Pokračování ze str. 5 je to, že ti tvé tvoření spolu s Bohem přináší radost, než to, jak výsledek vypadá. A pokud vytrváš, pak jistě i výsledek bude lepší a lepší, tvůj život bude bohatší a radostnější a tvůj vztah s Bohem bude obohacen o další rozměr. A Bůh si to vaše společné tvoření také moc užije, protože tím se bude prohlu− bovat váš vzájemný vztah, a to je to, po čem Bůh touží. Kreativita není možnost, jak se zabavit. Kreativita je životní styl, do něhož jsme povoláni Bohem. Oběd jsme měli dnes na „middle school“ a naučili jsme děcka novou hru, přeskakování flašky od coca− coly. Ty starší to nebavilo, ale ti mladší si to užívali a prima jsme se při tom zahřáli, protože venku je mrazivo a zima. Ve škole, ve třídách, v supermarketech, v budovách církve a všude na veřejných místech jsou speciální pítka na vodu. Kdykoli, když máte žízeň, se můžete jít napít. Lidé jsou tu zvyklí pít buď sladké nápoje typu coca−cola nebo vodu z vodovodu. Pítka jsou jakási mělká umyvadla vyrobená z nerezového plechu. V jednom rohu je tryska s jakousi plackou, a když stlačíte tlačítko na boku umyvadla, začne z této trysky tryskat voda (jen asi 2 – 3 cm vysoko). Napijete se tak, že se skloníte nad trysku a proud vody chytáte do úst. Než jsem přišla na to, jak co nejlépe zachytit vodu tak, abych se vůbec napila, byla jsem obvykle celá pocákaná vodou. Ale když si zvyknete, dokážete z pítka pít tak, že máte vodu

v ústech a nikde kolem. Je to moc prima, že se můžete napít téměř kdekoli a kdykoli, když máte právě žízeň. Teď sedíme v teplém klubu v suterénu a mluvíme o kreativitě a o tom, k čemu je vlastně kreativita (tvořivost). Čteme verše o stvoření z Genesis 1 a před sebou máme papír a na něm je namalovaný dům. Je to dům, který má základovou desku, ze které jsou vztyčeny dva pilíře a přes ně je položen krov, na kterém je vybudována střecha. Je to dům našeho díla, který je stavěn na pevném základě, kterým je Bůh. Základová deska je tvořena přijetím naší osobní kreativity, které vyplývá z toho, jak jsme Bohem stvořeni k Jeho obrazu (I’m creative because God created me in His image). Jeden pilíř je zbudován Boží chválou (God’s glory) a druhý užitkem lidí (man’s benefit). Krov a střecha je pak vybudována z našeho odpočinku, naplnění, radosti a uspokojení (rest, fulfilment, joy and satisfaction). V Genesis vidíme, že když Bůh tvoří, pak je to k Jeho chvále a k užitku člověka – a že z toho plyne odpočinu− tí a uspokojení. A protože my jsme stvořeni k Božímu obrazu, také naše tvoření by mělo splňovat to, co splňuje Boží stvoření. Mělo by být k chvále Boží a k užitku lidem. To jsou dva pilíře, které by měl náš život a vše, co děláme, naplňovat, a které se odráží v celé Bibli (podívejte třeba na slova Pána Ježíše v Marek 12:29−31). Pokud některý z těchto dvou pilířů (nebo dokonce oba) chybí, stavba nemůže stát a střecha nemá kde držet. V tom případě nemůžeme v našem životě zaží− vat odpočinek po vykonané práci. Náš život není naplněn,

Bankovka Jeden velmi dobře známý řečník zahájil svou přednášku tím, že do vzduchu zvedl 1000 korunovou bankovku. V místnosti, kde bylo 200 lidí se zeptal: „Kdo by chtěl tuto 1000 korunovou bankovku?“ Ruce se začaly zvedat. Řekl: „Tuto bankovku dám jednomu z vás, ale nejdřív mi dovolte, abych udělal toto.“ Začal bankovku mačkat. Potom se zeptal: „Kdo ji ještě pořád chce?“ Ruce byly znovu ve vzduchu.

a tím také neprožíváme plnou radost. A bez radosti nepřichází ani uspokojení, protože nám chybí kus našeho života....my nestojíme v plné Boží vůli pro náš život a náš vztah s Bohem něco postrádá. Bůh nás nepovolal pracovat pro Něj a pro lidi. Bůh nás stvořil k tomu, abychom s Ním a s lidmi spolu− pracovali. Tyto dva pohledy je snadné zaměnit, a často je pro nás jednodušší pracovat pro Boha a pro lidi, než budovat vztah. Ale Bůh nás stvořil proto, aby s námi měl vztah a abychom my lidé měli vztah s Ním a s lidmi kolem nás. Pro mnohé z nás nebylo právě jednoduché změnit svůj pohled na svou vlastní tvořivost a vstoupit do ní. Pro nás s Michalem to byl moc dobrý čas, kdy nám Bůh ukazoval různé vhledy do našeho života a kdy se nám mnoho střípků spojilo v mozaiku, která dávala smysl. Bůh nás moc potěšil, díky Mu za to. Venku začalo pršet a je tam sychravo a nevlídno. V domě, kde bydlíme, hoří oheň v krbu a je tu pří− jemně. „Do we have our post?“ Vstávám a jdu se podívat na verandu do schránky, jestli je tam dnešní pošta. Dopisy vozí pošťák kolem čtvrté hodiny odpoledne. Má malé pošťácké auto, vždy někde zastaví a pak jde dům od domu a roznáší poštu, kterou má ve velké kožené brašně. Noviny se rozváží ráno. Jsou zabalené v igelitovém sáčku, aby nezmokly, a bývají pohozené někde v blízkosti domu. Grandma„B“ se postupně probírá poštou. Tu, která není pro ní, dává stranou, a tu svou si čte. Pak se probírá novinami, ale nevypadá, že by jí v nich něco zaujalo. Odkládá noviny a po chvíli usíná ve svém houpacím křesle. Jdu přiložit, aby oheň nevyhasl, a po chvíli mám co dělat, abych se ubránila spánku. „Ještě bychom měli dojít do CC’s stáh− nout poštu. Půjdeš také?“ „Ano, chci se tro− chu projít, než půjdeme spát. Spí se mi tu hodně špatně, jak nic fyzicky neděláme a mo− je tělo není unavené. Těším se domů, až zase budeme jezdit na kole a chodit pěšky.“ V cyber café jsme potkali několik mlá− dežníků, kteří tu hráli hry, psali emaily nebo jen tak seděli a po− vídali. Přidali jsme se k nim. V krbu na plyn hořel oheň a obsluha kavárny nám nabídla koblihy zdarma, protože je před zavírací hodinou a koblihům prochází datum spotřeby. Americké koblihy jsou výborné (je to jedno z mála jídel tady, které je naprosto skutečné). Cpeme se giga− koblihy, ze kterých vytéká marmeláda na papírový talířek. „I’m sorry, but we are closing.“ Tak jsme tu zase poslední. Honem ještě odeslat to, co jsme napsali, a i my jdeme „domů“. „Podívej, v domě se ještě svítí, a to je už po desáté. To je divné.“ Don a Sherryl a také Grandma„B“ chodí spát přesně ve 22:00. V obýváku visí hodiny s kukač− kou, která ohlašuje, kolik je hodin. Když kukačka odkuká desátou večerní, Don zavře knihu, Sherryl vy− pne televizi, popřejí nám dobrou noc a jdou spát. Je to legrační. Sherryl při nějakém výprodeji videokazet nakoupila spoustu filmů (milují hudbu, a tak koupila především staré muzikály) a teď si je pouští. V deset film zastaví a zbytek dokouká další den. Ale dnes mají návštěvu. Manžele, kteří na konci října odjíždí na misii do Pákistánu a přišli se před tím rozloučit. Seznamujeme se s nimi, ale po chvíli odcházíme spát. Úterý 17.10.2006 „Taky tě v noci probudil ten telefon? Je divné, že někdo volal tak pozdě, po půlnoci.“ „Ano, a Sherryl s Donem brzy ráno někam odjeli. Asi se něco stalo.“ Dnes dopoledne máme vyučování o modlitbě a mo− dlitební s Donem a s Sherryl, ale místo nich je tu Dan. „We have one prayer request about our friends....“

„Dobrá,“ odpověděl, „a co když udělám tohle?“ Hodil bankovku na zem a začal ji mačkat botou. Potom ji zvedl, pomačkanou a pošlapanou. „A teď, kdo ji pořád ještě chce?“ Ruce znovu vyletěly do vzduchu. „Moji přátelé, naučili jste se velmi cennou lekci,“ řekl, pokýval hlavou a dál vysvětloval. „Bez ohledu na to, co jsem s tou bankovkou udělal, přesto ji dál chcete, protože to nezmenšilo její hodnotu. Pořád ještě má cenu 1000 korun.“ „Mnohokrát jsme v životě hozeni na zem, po− mačkaní a zadupaní do země rozhodnutími, které uděláme a okolnostmi, které nás potkají.“ „Cítíme se, jako bychom byli bezcenní. Ale bez

Dan pokračuje a vysvětluje nám, co se stalo. Don a Sherryl odjeli do nemocnice, kam byl v noci od− vezen jejich blízký přítel, který zkolaboval a teď umírá. „Tak proto ten noční telefon.“ Dopolední modlitební budeme mít sami a Don s Sherryl nás prosí o modlitby za svého přítele a jeho rodinu. Dan odchází a naše mezinárodní skupina zůstává sama. Jeremy z Malajsie je zmaten. Ptá se, kdo byl pověřen vedením a co vlastně máme dělat. Snažíme se mu vysvětlit, že se máme modlit a že vedení bude kolektivní. Nechápe. Je z rozdílné kul− tury a bez jasného vedení a jasného určení, co kdo má dělat a jak, propadá panice. Snažíme se mu společně trochu jasněji nastínit, jak bude naše společná

Sherryl a Don Potterovi

modlitební vypadat a za co se budeme modlit. Zdá se, že se trochu uklidňuje. Jenže teď mají podobné otázky i někteří další členové naší skupiny. Navrhu− jeme se modlit za přítele v nemocnici, za Dona a Sherryl, aby se v pořádku vrátili (moc nespali a jeli dlouhou cestu do nemocnice), za konkrétní náctileté v Marlette a za Marlette, a pak se uvidí. Modlíme se, a něco není v pořádku. Někteří z těchto lidí ještě nedávno kritizovali, že jsme vyučováni o modlitbě, místo abychom se modlili. Jiní si stěžovali na Boha, že nevyslýchá jejich modlitby a oni jsou zklamáni. A teď, když je příležitost se modlit, tak se modlíme my s Michalem, Tim a Ryan, čtyři lidé z jedenácti. Jak může Bůh vyslýchat modlitby, když se nemo− dlíme? A proč se nemodlíme? Po necelé hodině jsme ukončili tuto část modlitebního setkání s tím, že se domluvíme jak dál. Do pěti minut v místnosti téměř nikdo nezůstal. Vytratili se ke svým počítačům nebo někam jinam. Do oběda zbývá ještě více než hodina, ale o společné modlitby není zájem. Je to smutné... Boží děti, kteří nikdy nepoznali skutečnou moc modlitby a nevěří tomu, že duchovní boj se vybo− jovává na modlitbách. Někdy se sama sebe ptám, čemu vlastně věříme? A věříme Bohu nebo věříme v Boha? Jestli Bohu, pak i tomu, co říká, a pak je potřeba podle toho i jednat. Ale jestli v Boha, pak nám může být vlastně jedno, co Bůh říká, protože naše víra na tom nestojí. Je 12:15 a místnost se začíná opět plnit. K obědu je objednána pizza, ale neměla tu už být? Vždyť my máme hlad. Copak to Bůh nevidí, že Jeho děti mají hlad? No, třeba si Bůh řekl, že nejenom modlitbu je potřeba praktikovat, ale také půst. Čekáme ještě půl hodiny a pizza je tady. Toto dopoledne bylo hodně smutnou zkušeností. Znovu jsme si uvědomili, jak jsme vděční Bohu za naši církev a za bratry a sestry, kteří tvoří naší duchovní rodinu. Bůh nám dal víc, než kolik si vůbec uvědomujeme. Chvála Jemu za to. Začíná naše odpolední vyučování a Dan nám ozna− muje, že jejich přítel v nemocnici zemřel. V pátek budeme mít volný den, protože bude pohřeb. Ale volno je to jen teoretické, protože nám zkrátili termín ode− vzdání Big Adventure (biblické studium), které každý z nás musí vypracovat. Jsme tak v polovině, a to zna− mená, že do pondělí musíme dodělat studium asi na dalších 15 dnů. Tak to máme každý den co dělat. Druhý krok k uvolnění kreativity v našich životech je „Expose Yourself to New Experinces“ (vystavuj se

ohledu na to, co se stalo nebo co se stane, nikdy neztratíte svou hodnotu.“ „Špinaví nebo čistí, zmuchlaní nebo lehce pomačkaní, stále jste nedocenitelní pro ty, kdo vás milují. Cena našich životů má svůj původ ne v tom, co děláme nebo koho známe, ale KDO JSME. Jsi jedinečný − nikdy na to nezapomeň.“ (převzato se souhlasem Jakuba Matějů ze stránek www.donebe.procne.info/ podo/a.htm)

−6−

novým zkušenostem). Je to o inspiraci, o nových myšlenkách, o dělání i běžných úkonů novými způsoby, o dělání věcí, které jsme třeba ještě nikdy nedělali atd. To, co je v našich životech stále stejné, začne být časem stereotypní a zvládáme to podvědomě, aniž bychom nad tím museli více přemýšlet. Tím ale pře− stáváme dostávat podněty, které by nás inspirovaly a stimulovaly k něčemu novému, tedy k tvorbě. Prakticky to může vypadat třeba tak, že každý pátek v 10:00 chodíte do banky pro výpisy. Cesta do banky je vždy celkem stejná. Vyjdete z domu a jdete na zastávku, kde počkáte na autobus. Když autobus přijede, nasednete do něj a jedete na zastávku, která je nejblíže bance. Vystoupíte a jdete pár kroků po ulici zpět, přejdete na dru− hou stranu a pak první ulicí vpravo a po asi 200 metrech je ban− ka. Cestou zpět se stavíte nakoupit čer− stvé pečivo v pekařství na rohu. Prvně vám to dalo trochu pře− mýšlení, kudy je to nejrychlejší a kde máte vystoupit, ces− tou jste si všímali, jak vypadají ulice, domy, zastávka. Ale teď už jedete po několikáté a vždy je to stejné a už si ani nevšímáte, kudy se jede. Třeba si cestou i čtete a možná si ani nevšimnete, že dům naproti zastávce je natřen úplně novou barvou. Přestaneme vnímat podněty, které by nás mohli inspirovat, a tím ale ochuzujeme naší tvorbu, kreativitu. Krok druhý nás proto vybízí: „Zkus to dnes jinak. Jeď do banky třeba na kole, a to přes park, kolem zahrá− dek.“ A když to uděláme, najednou vidíme nové věci. Jsme vystaveni zcela novým situacím, a to nám dává nové podněty, náměty, možnosti k tvorbě. Jiným příkladem je poslech zcela jiné hudby než běžně posloucháme, návštěva výstavy, turistická prohlídka Prahy, horská turistika nebo seskok padákem či něco zcela jiného, co běžně neděláme. My jsme to zkusili dnes tak, že jsme si vzali papír a tužku, posadili jsme se pohodlně do křesla a začali jsme psát myšlenky tak nahodile, jak přicházely, a vů− bec to nemuselo dávat smysl.. Téma bylo „Víra“. Měli jsme na to 30 minut a stálo to za to. Pro nás s Michalem bylo takové vystavení se no− vým podnětům i to, že jsme jeli na tento kurz tady v Marlette. Každý den jsme tu vystavováni novým podnětům. Nedávno to bylo například vracení knih do knihovny. Byli jsme v Port Huron a naši přátelé měli vypůjčené knihy a videokazety z místní knihov− ny. Byla sobota odpoledne a jeli jsme se projít do staré části města. Cestou jsme zajeli k budově knihovny. Saly vyběhla z auta k takové velikánské schránce a tam prostě knihy a kazety vhodila, a tím byly vráceny. Žádné stání fronty u přepážky nebo stres z toho, že jsme nestihli včas knihy vrátit a teď je víkend a kni− hovna má zavřeno. Vrátit knihy je tu možno kdykoli a určitě jsou města, ve kterých se k takové schránce na vracení knih dá přijet autem a ani nevystupovat. Dalším podnětem byl ucpaný odpad u dřezu v ku− chyni. Ptali jsme se Dona, jestli mají nějaký „zvon“ a nebo nářadí, abychom odpad mohli vyčistit. Don se usmál, šel ke dřezu a ve skříňce pod ním stlačil tlačítko. V tu chvíli se spustilo čištění odpadu, odpad žbluňkal a kví− lel a za necelou minutu bylo vše hotovo. Nic víc, jen jedno tlačítko. Když jsme pak byli na večeři u Davida Masona, David hodil do dřezu skořápky od vajíček a skrojky z jablek. Pod tekoucí vodou opláchl nádobí a pak stlačil to zázračné tlačítko a „šroťák“, jak jsme s Michalem tomuto zařízení na čištění odpadů říkali, všechno vcucnul do odpadu a poslal do městské kanalizace. Další foto naleznete na www.koceri.net/gallery

Pokračování příště

POJĎME SI HRÁT NA DETEKTIVA Bratr bratrovi bratrem? „To, že jsi starší, ještě neznamená, že všechno, co děláš, je v pořádku,“ řekl laskavě mladík opodál stojícímu bratrovi a dál se probíral stádem. „Ty toho zas víš. Starej se o své stádo, se kterým nemáš žádnou práci,“ odvětil bratr podrážděně, „já vyberu to nejlepší, co jsem těmahle rukama vypěstoval,“ a vztáhl k bratrovi mozolnaté dlaně. Mladík sáhl po jednom z mláďat a pečlivě je prohlížel ze všech stran. „Jak myslíš. Je to tvá oběť, přesto bys raději měl…“ „Tak dost!“ přerušil jej bratr rázně, „to by snad stačilo. O co horší jsou těžce vydobyté plody ze země oproti tvým zvířatům? Však počkej, budeš se divit, čí oběť Hospodin spíše ocení.“ Sehnul se pro zrní a přidal je k ostatním plodinám na čerstvě vyrobeném oltáři. Mladík pustil zvíře na zem. Všiml si, že nepatrně napadá na zadní nožku, asi muselo nedávno špatně klopýtnout. Prošel stádem a zvedl jiné mládě. Svůj oltář měl dávno nachystaný, ale nechtěl uspěchat výběr toho nejlepšího ze stáda. Toužil Hospodina uctít tím opravdu nejlepším. Jeho bratr se zatím kochal úhledně vyrovnanými plodinami na svém oltáři. Blažila ho myšlenka ukázat Hospodinu, že není budižkničemu. Že dokáže zabrat za práci. Pečlivým výběrem zrn při každém setí dokázal vypěstovat skutečně obdivuhodné obilí.

Malíř Popleta

V každičkém klasu se skrývala kapka jeho potu. Však teď se uvidí, bratříčku…, samolibě se usmál a pohlédl na bratra, který se nerozhodně díval na dvě mláďata ze svého stáda. Tak myslím, že vezmu tebe, řekl si mladík pro sebe a šel připravit zvíře k obětování. Jak to bratr spatřil, rychle běžel ke svému oltáři, aby stihl obětovat první… Zbrunátněl v obličeji, když zjistil, že čerstvě zabité zvíře jeho bratra bylo Hospodinem se zalíbením přijato, kdežto z jeho oltáře nepřijal Hospodin naprosto nic. „Snažil jsem se zbytečně? On ta zvířata jen hlídá a já? Kolik se denně nadřu? A Ty si mé oběti ani nevšimneš, Hospodine?“ V momentě, kdy jeho vztek pomalu přerostl v nenávist vůči bratrovi, začaly jeho mysl přepadat vražedné myšlenky: Nenechám to tak. Musím se ho zbavit! − zdes −

Jak se jmenuje první bratr? ........................................................... Jak se jmenuje druhý bratr? ......................................................... Kde najdeme tento příběh v Bibli? .................................................

Rybářovo bludiště Rybář Sváťa si vyšel časně ráno na ryby. Ale projde za slabého ranního svitu bludištěm až k rybníčku, kde by mohl chytat ryby? Pomůžeš mu tužkou vyznačit cestičku?

Veselá koťátka

Malíř Popleta se zase jednou vyznamenal. Ne, že by se mu nepovedla namalovat roztomilá zvířátka, ale copak má pejsek křidýlka? A kachnička čtyři nohy? Jak mají zvířátka správně vypadat? Poznáš to?

Jen co si babička na minutku odběhla do kuchyně zkontrolovat bábovku pro vnoučata, skočila jí koťata do košíku s klubíčky. Vytahala různé barvy a pořádně je zašmodrchala. Poznáš, které kotě má které klubíčko? Obtáhni nitku barevnou pastelkou.

−7−

Známe se? KIKI Q. (Kristýna Kvapilová) CŽ Český Krumlov, 9.třída ZŠ, Oči: modré Uši: s náušnicí Nos: to fakt nevím ☺ Vlasy: tmavé Jiné poznávací znamení: velká rodina Záliby: koně,

volejbal, kytara… Nezáliby☺:

umývání nádobí☺

Mimo vyjekry se scházíte i na zkouškách chválící mládežnické skupiny. Jak často? A jak se skupina jmenuje?

E. Plchová (Pozn.: Kiki Q.− jako Kvapilová. Možná se zamýšlíte, jak tato zkratka vznikla. Tak to bylo jednou, když si Kája S. taťku Kvapila přejmenoval na Martina "Qé", a tak už to zůstalo celé rodině.)

No, vždy máme zkoušku před mládeží, takže kaž− dou sobotu. A jmenujeme se AW!(ó) Co se skrývá pod názvem AW? Ancient worshipers − starodávní chváliči. AW! vyslovuje se jako ,,ó“ a znamená to obdiv, úžas. Pozvala jsi nějaké kamarády třeba na vodu s vy− jekry nebo na jinou akci?

Na co myslíš, když končí prázdniny? Jaký to bude být o ročník starší a jak si zase zvyknu na vstávání. Chodila jsi na brigádu? Ano, ale nebyla to úplně brigáda. Není mi ještě 15. Chodila jsem tam jen na vý− pomoc, protože tam nestíhali a někoho nutně potřebovali. Co máš na prázdninách nejraději? Pondělky☺, protože nemusím po víken− du vstávat do školy.

Chodíš na sportovní školu, jsi ze sportovní rodiny. Baví tě lenošit? Jo a moc, ale většinou lenoším tak, že něco čtu nebo jsem s kamarády.

Křest 11.2.2007

Slyšely jsme tě hrát na elektrickou basu. Jak ses dostala k takovému nástroji? No, ten nástroj se mi moc líbil, a povídala jsem to taťkovi. Občas jsem jela k Martinovi K. si za− hrát a pak mi taťka, když viděl, že mě to bere, kou− pil vlastní ☺.

Ano, když jsme měli slavnostní otevření naší mládežnické místnosti, přišla moje spolužačka. Vyrůstáš v rodině, kde je Bůh jejím středem. Co tě vedlo k tomu, abys svůj život také vydala Ježíši? Jako malá jsem to brala jako veselé příběhy ve veselé knížce. Když jsem dorostla, zjistila jsem, že lidé kolem mě s Bohem z té ,,Knížky“ mají vztah a já chtěla taky. Hodně mi pak po− mohlo, když začala mládež. Chtěla jsem, aby můj život Se svým byl naplněný. jsem mít přítelem Chtěla s Bohem vztah z říše zvířat opravdu jako s ka− marády nebo jako s tátou, a ne s ně− kým, o kom se můžu jen dočíst.

Hraješ i s taťkou? Moc ne, hráli jsme spolu možná dvakrát nebo třikrát, ale když, tak to stojí za to. Kůň je zvíře k nepřehlédnutí. Vyžaduje spousty péče. Jak ses dostala ke koním a co jezdíš? Jako malá jsem jezdila s Tery W. na takovou faru ve Ktiši, naproti měli koně a my tam občas zašly a po− vozily jsme se. Teď jezdím s kamarádkou k jedno− mu pánovi. Je to vždycky moc príma, koně se mi fakt líbí ☺.

´06

Strýčkovi to natře i v hledání na mapě ☺

Určitě se mnoho věcí změnilo, Pán mě vede a v určitých chvílích používá. Teď s ním mám opravdový kamarádský vztah. Teď, když byly ty ,,Kosti“ (II. ročník akce – Suché kosti, hejhejte se!), přišla tam jedna moje spolužačka a s ní i mo− je kámoška. Docela dlouho jsem si s tou holkou povídala. Byl to skvělý čas. Hodně nad těmi věcmi přemýšlela a možná zajde k nám do církve. Mám z toho velkou radost.

Domácí mazlíčky poslední dobou ani ne, spíš mě zajímají kočkovité šelmy, no i když já bych to mohla mít jako domácího mazlíčka☺.

Zažila jsi moc modlit− by?

Co máš na mysli za kočkovitou šelmu, která by byla u tebe v pokojíku?

Zažívám jí skoro pořád, modlitby jsou velmi silné a opravdu účinné.

Hm, třeba lev nebo tygr . Za nedlouho si budeš dávat přihlášku na další školu. Kam směřují tvoje kroky?

Basistka

Doma máš skupiny AW! dva sourozence. Martina (kolik mu je?) a Aničku (2 roky). Jak Vánoce jižní polokoule s nimi vycházíš? Máťovi je 9. Mám je oba dva moc ráda. Bez nich by doma bylo smutno a prázdno. Jsou schopni (i když jsou jen dva) naplnit celý náš byt ☺.

Nedávno se slavily Vá− noce jižní po− lokoule, kde jsi určitě nechyběla. Jak se těšíš na ty zimní Vánoce a jak je doma prožíváte? Na zimní Vánoce se těším moc.Vždycky se sejdeme celá rodina popovídat, nechat se vyfotit, na to děda nikdy nezapomene − vždycky nás všechny fotí ☺ . A pak je jedeme oslavit každý k sobě domů.

Jsi čtenář a knihomol a nebo při svých velkých zálibách stíháš číst jen nejnutnější knihy do školy? Ráda čtu, ale moc času nemám. Jinak ráda čtu dobrodružný kníž− ky.

Jestli to není tajem− ství, můžeš nám říct, jaký je tvůj veliký životní sen?

A co ty a Bible?

S tetou Bedřiškou ☺

Na jaře jsi byla pokřtěna. Změ− nilo se Vánoční od té banket doby něco?

Strýčka Popiho s přehledem porazí ☺

Jakým způsobem si tě použil?

Máš ráda i jiná zvířata – třeba domácí mazlíčky?

Chtěla bych zkusit gymnázium tady u nás v Krumlově.

Se sestřičkou Aničkou a tetou Lenkou

Při čtení Bible mi hodně po− máhá VD (Velké Dobrodružství).

Asi žádný nemám☺.

−8−

Zkušená vodačka Děkuji za rozhovor ☺

Suché kosti, hejbejte se! II.

Pavel Prüher spouštěl z letadla bonbóny, které všechny děti s nadšením hledaly. U kluků byl pak největší zájem o střelbu ze vzduchovky, klouzání z ramp a mladší děti se zabavily na písku.

L. Štrbková

Na konci všechny čekal balíček se sladkostmi. Po sportu každému pořádně vyhládlo, což nebyl problém. Jiřka Maršálková ve svém obchůdku prodávala buřty, klobásy, a letos i su− šenky.

Stejně tak jako v loňském roce, i letos (8. září 2007 v 9:00 hodin) se setkali spor− tovci a jejich fanoušci v Kájově, aby změřili své síly v různých sportovních disciplínách, protáhli své tělo, předvedli co už umějí a vyzkoušeli si něco nového, v čem nejsou tak dobří.

Vařila kávu a čaj stejně obětavě a vždy s úsmě− vem jako loni. Úpravu pokrmu si každý zvolil sám. Někdo na ohýnku, někdo na grilu. Po celý den se trousily místní party dorostu a zvědavě pozorovaly, co se děje. Nakonec se hoši i dívky osmělili a vyzvali přítomné muže k fotbalovému utkání. Zápas to byl se vším všudy, na nikoho se ohled nebral, a tak poslední gól přeci

Hudební skupina TWB se poctivě připra− vovala celý den na své vystoupení. Nezalekli se ani probíjející aparatury, takže to fakt mělo šťávu.

Již za tmy, po naplnění ducha, duše, i těla, se všichni rozjeli spokojeně domů. A dá−li Pán, už se těšíme příští rok na další pokračování.

Ti, co se nenechali odradit nejistým počasím (ráno trochu mrholilo, ale pak po celý den nespadla ani kapka), si to opravdu užili. Dopoledne se s plnou vervou vrhnul do fotbalu opravdu každý. Po obědě se pak pustily maminky do tenisu, zbytek trénoval plážový volejbal.

jen padl do sítě místních. Těm pak na lavičce vrtalo hlavou, kdo jsou to ti křesťané a jestli se fakt modlí. (Závěrečný koncert TWB pozo− rovali zpovzdálí.) Pro děti byla připravena různá lákadla.

Týden ztišení a večer Ducha svatého...

...nemusí nutně končit pátkem 14. září. Každý večer můžeš mít své osobní ztišení. Každý tvůj večer může patřit Duchu svatému. Ať už jsi se zúčastnil společných večerů nebo ne, můžeš následující body použít jako náměty ke svému osobnímu ztišení před Pánem. POKOŘENÍ SE PŘED PÁNEM Jednou z vizí naší jihočeské církve je z 2. Pa− ralipomenon 7:14 ...a můj lid, který se nazývá mým jménem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi. Ať už jsi právě teď ve vzdoru vůči Pánu, ne− chce se ti tak úplně dělat to, co bys měl, anebo jsi Mu oddaný cele... v každém případě je dobré začít své ztišení v pokoře. Uznej Ježíše Krista jako jediného Pána ve svém životě. Nech Ho rozhodovat. Poddej se. Židům 12:1 ... odložme kaž− dou zátěž i hřích, jenž nám tak snadno bývá překážkou, a s vy− trvalostí běžme závod, který leží před námi. Nastavme své prázdné dlaně, ať je sám Pán naplní svými do− brými dary.

HLEDÁNÍ BOŽÍ VŮLE Každý z nás touží vědět, co připraveného pro něho Pán má. Někdy jsou to věci, do kte− rých vstoupíš během několika dnů. Na některé si musíš nějaký měsíc počkat. A pak jsou Boží plány, které ti Pán částečně zjeví, aby ses na ně mohl už nyní připravovat, přestože do nich vstoupíš až za několik let. Ujisti se, v jakém stavu se právě teď nacházíš: Boží vůli znáš a žiješ v ní – potom se modli, aby ti Bůh dal moudrost a sílu v ní zůstávat a růst. Boží vůli znáš, ale nežiješ v ní – potom pros Pána za odpuštění. Rozhodni se v ní žít a začni v ní také skutečně žít. Pros Pána o pomoc a moudrost. Boží vůli neznáš – pak se modli za moudrost a poznání Boží vůle. HLEDÁNÍ BOŽÍ VŮLE SE ÚZCE DO− TÝKÁ TĚCHTO ŽIVOTNÍCH OBLASTÍ 1. BŮH Písmo nám říká v Matoušově evangeliu 22:37− 38 Ježíš mu řekl: „ ,Budeš milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je první a největší přikázání.“ Jak moc prokazuješ Pánu svou lásku? Kolik času Mu věnuješ? Kolik srdce, duše a mysli Mu

dáváš? Jak dalece dodržuješ to první a největší přikázání? Zamysli se. Čiň pokání a změň všechny ne− dostatky, na které jsi právě teď přišel. Jsme jako Měsíc, který odráží záři Slunce. Nemů− žeme zářit sami od sebe. Jakmile se mezi nás dostane Země, dojde k zatmění. Pokud nebudeš trávit čas s Pánem, znát Jeho slovo, znát Jeho osobně... nemáš co odrážet. 2. TY 1. Tesalonickým 5:23 Sám Bůh pokoje ať vás tedy plně posvětí a zachová celého vašeho ducha, duši i tělo bez úhony k příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Bůh se nezajímá jen o tvého ducha, ale i o tvou duši a tělo. Jak moc se o ně zajímáš ty? Čím krmíš svého ducha, duši a tělo? Jsou to dobré věci? Jsou to věci, které zachovají tvého ducha duši i tělo bez úhony? Uvaž své budoucí kroky ohledně svého života, práce, studia. Pokud jsi něco zanedbával, čiň po− kání a změň to. 3. RODINA A PŘÁTELÉ Pán ti nedal rodinu a přátele proto, aby tě po− trestal, nýbrž aby tě požehnal. ☺ 1. Timoteovi 5:8 Jestliže se pak někdo nestará o své vlastní a zvláště o členy své rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící. Možná jsi jediným světlem ve své rodině a Pán si tě chce použít pro záchranu celého tvého pří− buzenstva a přátel. Buď tím světlem pro jejich záchranu. Předkládej je Pánu. Trav s nimi čas. Buď pro ně požehnáním. Pokud je na tobě, žij s ni− mi v pokoji a přátelském vztahu (ať už oni reagují jakkoli). 4. CÍRKEV Církev je živý organismus, jak všichni víme. Jeden každý z nás je živým kamenem v této Boží stavbě. Aby církev nebyla hromadou kamenů, ale

−9−

hodnotnou stavbou, je třeba, aby každý kámen našel své správné místo v té správné zdi. Tím se vzájemně držíme pohromadě, sloužíme si a tvoříme jeden fungující celek. 1. Petrův list 4:10 Jak každý z vás přijal obdarování, tak si jím vzájemně služte, jako dobří správci rozličné Boží milosti. Jestli se dosud cítíš být kamenem poho− zeným někde vedle, najdi své místo. Najdi tu díru ve zdi, do které nepasuje žádný jiný kámen, než právě ty. Tvoř církev svým životem. Buď její součástí. Dívej se kolem sebe, jestli další kámen marně nepátrá po svém místě. I jemu můžeš být po− mocí v modlitbě a povzbuzení, aby své místo brzy našel a stal se součástí stavby. K upev− ňování vztahů slouží v této církvi i skupiny, do kterých se můžeš dle svého zájmu zapojit. VEČER DUCHA SVATÉHO Je to čas, kdy děkujeme Pánu za vše, co nám během večerů ztišení ukázal. Chválíme Ho za Jeho dobrotu, milost a lásku, kterou nám neustále projevuje. Děkujeme Mu za zjevení dalších kroků pro náš život v násle− dujících měsících. Večer Ducha svatého můžeš prožívat každý den. Nemusíš čekat, až bude církev pořádat další podobný večer chval. Nemusíš hledat ty správné dveře s ozna− čením: „Chvály zde >>>“. Jednoduše se zavři ve svém pokojíku a měj úžasný večer s Duchem svatým. On se totiž nedívá na to, kolik nástrojů používáš. Jak výborně intonuješ nebo jak moc jsi „svatě tichý“... On se dívá na to, co při chvále dělá tvoje srdce. Ať jsou vaše osobní večery ztišení plodné a schůzky s Duchem svatým úžasné. − zdes −

Den modliteb za pokoj Jeruzaléma Celosvětová iniciativa křesťanů Pán probouzí po celém svě− tě křesťany všech denominací, aby se s novou naléhavostí modlili za pokoj Jeruzaléma. Věříme, že žijeme v době, kdy je to nesmírně důležité. Pro svou iniciativu vidíme několik důvodů. Izraelští představitelé včetně premiéra Ariela Šarona sami žádají křesťany, aby se modlili za Izrael. Ve světě dochází k alarmujícímu nárůstu anti− semitismu, který již připomíná dny před vypuknutím druhé světové války. K tomu církev nemůže a nesmí mlčet, ze− jména ne v Evropě. Přetrvávající konflikt na Blízkém východě produkuje hrozné krveprolití na obou stranách, které by nás mělo vést k pláči a modlitbám. A v neposlední řadě existuje trvalý biblický mandát modlit se za pokoj Jeruzaléma (Žalm 122). Cíl iniciativy je prostý: modlit se vždy první neděli v měsíci říjnu za pokoj Jeruzaléma. Způsob provedení je plně na konkrétním společenství, přičemž cílem je, aby se takto v modlitbách spojilo co nejvíce křesťanů. (Více na www.icej.cz)

V prostorách církve Cesta života, Jana Čarka 7, ČB v neděli 7.10.2007 od 18:00 hodin bude uspo− řádáno v rámci celosvětového Dne modliteb za pokoj Jeruzaléma modlitební setkání. Další info: u Karla Čapka

Fr. Petrášek − MASORET; P.O.Box 42; Č. Krumlov; tel: 380 711 226; [email protected]

Knižní pult Františka Petráška nabízí: V krajině ženských snů (obnova ženské spirituality), Sharon Jaynesová

Touha po nebi (Rock´n´roll a hledání spá− sy), Steve Turner

Brož., 188 str., Vydáno: 2007

Brož., 100 str., Vydáno: 1997

Sny a touhy tu jsou dlouho, jak jen si vzpomínáme: být krásná, stát se nevěstou, být matkou, být milovanou dcerou, mít nejlepšího přítele, ale v případě mnohých z nás se život vyvíjí zcela odlišně.

Cena: 199,−

S. Jaynesová spojuje naše sny a touhy s osobní zbožností a svých čtenářek se otevřeně ptá: Odvážíte se podstoupit rizi− ko? Doufáte a věříte tomu, že Bůh má stále sny pro váš život? Že na vás nezapomněl? Autorka čtenářky povzbuzuje, aby oprášily své naděje a touhy a odvážily se znovu snít. Tato kniha nás provází jak biblickými příběhy, tak i příběhy sou− časných hrdinek, které se rozhodly znovu snít...

Cena: 180,−

Vi z e j i h o č e s k ý c h s b o r ů C E S TA Ž I V OTA : Kol.1:28−29 Jeho zvěstujeme, když se vší moudro− stí napomínáme a učíme všechny lidi, abychom je mohli přivést před Boha jako dokonalé v Kristu. O to se snažím a zápasím tak, jak on ve mně působí svou silou. (ČEP)

Kol.1:28−29  Kteréhož my zvěstujeme, napomínajíce všelikého člověka a učíce všelikého člověka ve vší mou− drosti, abychom postavili každého člověka dokonalého v Kristu Ježíši. O čež i pracuji, bojuje podle té jeho mocnosti, kteráž dělá ve mně dílo své mocně. (BK 1613)

2. Paral. 7:14  a můj lid, který se nazývá mým jmé− nem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi. (ČEP)

2. Paral. 7:14  A ponižujíce se lid můj, nad nímž jest vzýváno jméno mé, modlili by se, a hledali by tváři mé, a odvrátili by se od cest svých zlých: i já také vyslyším je s nebe, a odpustím hřích jejich, a uzdravím zemi jejich. (BK 1613)

Izajáš 54:2  Rozšiř místo ve svém stanu, ať na− pnou stanové houně tvých příbytků. Nerozpakuj se! Natáhni svá stanová lana a upevni kolíky. (ČEP)

Izajáš 54:2  Rozšiř místo stanu svého, a čalounů příbytků svých roztáhnouti nezbraňuj; natáhni i provazů svých, a kolíky své utvrď. (BK 1613)

− 10 −

Poněkud starší, ale stále čtivý a pod− nětný titul se zabývá otázkami: Proč jsou rockové hvězdy pro náboženství zdánlivě otevřenější než například herci, tanečníci nebo architekti? Je to touha po výstřed− nosti? Je to berlička pro lidi poničené alkoholem a drogami? Náboženství mělo hluboký vliv téměř na všechny rockové průkopníky a v klíčo− vých obdobých pomáhalo vytvořit budoucí podobu jejich hudby. Hudebníci jako Elvis Presley a Little Richard, byli ovlivněni entu− ziasmem letniční církve... Když církev ztratila v šedesátých letech vliv, probudil se zájem o exotická náboženství. (Promluví Lennon, Jagger, Sting, Orbison a další...)

Omlouváme se Vám tímto za malé zpoždění tohoto čísla − ze zdravotních důvodů. Děkujem za Vaše pochopení. Zdravím touto cestou Vás všehny a moc, moc, moc děkuji za Vaše věrné modlitby a milá povzbuzení. Zatím z nemocničního lůžka, Zdena Sedláčková.

R o z p i s s h r o m á ž d ě n í s b o r ů Cesta života jižní Čechy: České Budějovice

Prachatice Agitační středisko Pod Hradbami neděle od 13:30

Český Krumlov,

budova Ambit

neděle od 9:00 modlitební − čtvrtek od 18:30

Jana Čarka 7, Suché Vrbné modlit. procházky − St 18:00 modlitební ve sboru − St 18:00 (+dopolední půst za partnery)

neděle 15:00

Setkání mládeže v Č. Krumlově − sobota 16:00 v Č. Budějovicích − pátek 14:00

Tento zpravodaj si vyhrazuje právo nezodpovídat za případné chyby dodané s příspěvky jednotlivých autorů. Děkujeme za pochopení.