milost & pravda Přítel hříšníků Změna Proč bych já měl soudit ještě ty venku?

milost & pravda z p r a v o d a j prosinec 2007

Za všechny, kdo se již sedm let podílejí na vzniku měsíčníku milost&pravda, přijměte přání pokojných Vánoc a požehnaného roku 2008.

Slovo úvodem Už se zase blíží, myslím Vánoce, aby svými nároky opět potrápily nás, svědo− mité ženy. Když si jen trochu zdří− mneme, utrmáceny přesčasy a termíny v práci ke konci roku, probudí− me se v polovině prosince, a to už je skoro na všechno pozdě. Teprve když se obrníme tvrdostí mysli ignorovat stav svých příbytků, rozhodnuté nakoupit všechno v jednom půldni na jednom místě a vesele se usmějeme na koupené cukroví, můžeme zvítězit a přežít zase jedny Vánoce a poté se také poddat jejich sentimentu – rychle se šeřící dny, světýlka, zelená, červená a zlatá, tlumené koledy, jesličky, ovečky a někdy i sníh – prostě mystérium adventu. Je ale ještě jeden způsob prožívání Vánoc, který je na těchto dnech zcela nezávislý. Život znovuzrozeného člověka, který prožívá v srdci Boží lásku, radost a vděč− nost. Starosti nechává na Otci a jde denně do života s elánem, odvahou a radostí, protože Ježíš je mu silou a potěšením. To je ten skvělý Boží dar (i k Vánocům), to je ta živá voda prýštící k věčnému životu, která nikdy prýštit nepřestane. Takže letos bych si taky ráda užila trochu toho sentimentu, ale hlavně mě nesmí rušit v radosti s Pánem Ježíšem. Jiřina Kocmanová

v š e c h

j i h o č e s k ý c h

ročník 7

c í r k v í

číslo 12

Přítel hříšníků „Přišel Syn člověka…přítel celníků a hříšníků!“ (Matouš 11:19). V 7. kapitole Lukáše čteme příběh o farizeovi jménem Šimon, který pozval Ježíše do svého domu povečeřet. Tento zbožný muž pozval také vybranou skupinu náboženských vůdců, jako byl on sám, aby usedli k témuž stolu. Tito hosté byli s největší pravděpodobností také farizeové. Bezpochyby to bylo velice náboženská sešlost. Šimon a jeho známí farizeové pečlivě dodržovali zá− kon, puntičkářsky platili desátky a každý den chodili do Božího domu. Ve svých očích byli svědomitě spravedliví a podle svých představ byli svatými muži své generace. Nejsem si jistý, proč farizeus pozval Ježíše na večeři, natož proč přivedl další přísně náboženské muže, aby s ním stolovali. Nejpravděpodobnějším důvodem pro jeho pozvání zřejmě bylo, že Šimon a jeho přátelé chtěli rozhodnout, zda je Ježíš prorok, nebo mu, jako takovému, nechtěli ve skutečnosti přikládat důležitost. Šimon, jak je v této pasáži jasně uvedeno, věděl, že má Ježíš „pověst jako prorok“ (viz Lukáš 7:39). V této kultuře bylo běžné, že každého hosta vítali s umyvadlem vody a plátnem, aby omyli prach z nohou návštěvníka. (V té době tam nebyly žádné dlážděné cesty, takže nohy lidí byly vždy po cestě zaprášené.) Také hosta přivítali polibkem na obě tváře. Potom dostal malou nádobku s olejovou mastí, aby si ji vetřel do vlasů, které nejspíš potřebovaly zvlhčit. Když tuto pasáž pročítám, vypadá to, že Šimon své ostatní hosty zaopatřil a posadil dřív, než přišel Ježíš. A je téměř jisté, že tito hosté byli podle zvyku osvěženi. Konec konců, žádný farizeus by nechtěl mít mezi sobě rovnými pověst, že není pohostinný. Z této pasáže je však zřejmé, že Ježíši se takové pohostinnosti nedostalo. Všechno, čeho se mu dos− talo, byla pouze povýšenost. Nebyla tu žádná voda, aby smyl prach se svých nohou, žádný zdvořilý po− libek na tvář, žádný olej na jeho vlasy (viz Lukáš

D. Wilkerson 7:44−46). Místo toho ho přivedli ke konci stolu jako méně důležitého návštěvníka a musel se posadit mezi ostatní s dosud zaprášenýma nohama. Písmo nám neříká, o čem tato skupina kolem stolu debatovala, ale můžeme se domnívat, že to souviselo s teologií. Farizeové byli v této věci odborníky a pokou− šeli se Ježíše při další příležitosti napálit podivínskými dotazy. Ale Ježíš věděl, co je v srdcích těchto lidí, a brzy to vyšlo na světlo. Dále tu čteme, že na scénu vpadla žena z ulice, která „byla hříšnice.“ Tato nechvalně známá žena si nějak našla cestu kolem sloužících v domě a vešla až do místnosti, kde tito náboženští muži večeřeli. Tam se zastavila u nohou Ježíše, v rukou alabastrovou nádobku s mastí, a vzlykala. Šimon a jeho přátelé museli být příliš ohromeni, než aby jednali. Opravdu, nejspíš byli v šoku. Znali tuto ženu a věděli, že je velkou hříšnicí v jejich městě. (Asi to byla prostitutka.) Dovedu si představit, co si tito náboženští muži mysleli: „Jak trapné, taková hříšnice si vpadne mezi nás, na tohle ‚setkání s Ježí− šem‘. Probíráme tu teologii a najednou se sem přiřítí tahle šlapka.“ Hříšnice padla na kolena, vzala do rukou Ježíšovy nohy a začala je omývat svými slzami. V ten moment museli farizeové překvapením lapat po dechu: „Ale ne. Jak může Ježíš dovolit, aby se ho taková žena dotýkala? Je to v rozporu se zákonem dotýkat se ně− koho, kdo je nečistý. Neměl by jí ani dovolit, aby se dotkla jeho roucha. Ale on tu dovolí prostitutce, aby objímala jeho nohy.“ V tu chvíli udělala něco nemyslitelného, rozpustila si vlasy. Žádná slušná židovská žena by takovou věc na veřejnosti neudělala. Ale tato pochybná ženština dočista vysušila Ježíšovy nohy svými vlasy. Nakonec otevřela alabastrovou nádobku a na Ježíšovy nohy vylila mast. Teď už byli farizeové rozhořčeni a mysleli si: „Jak hanebné! To je erotičnost. Ježíš snad vůbec není pro−

Proč bych já měl Změna soudit ještě ty venku? Jerry Lillard pastor církve Nové začátky 1. Korintským 5:12−13. Vždyť proč bych já měl soudit ještě ty venku? Nesoudíte snad vy ty, kteří jsou uvnitř? Ty venku pak soudí Bůh. A tak toho zlého vylučte ze svého středu. (NBK) Zvláštní, že ano? Že vždycky mluvíme o zlu světa a lidí kolem nás, ale věnujeme tak málo času a od− vahy péči o Boží dům. Jsem si jistý, že kdybychom byli všichni hodně, hodně upřímní, jsou věci v našich církvích a obzvlášť v našich životech, které je potřeba soudit… Ale máme dva verše, které nám pomohou udržet rovnováhu milosti. Matouš 7:3−5 Proč tedy vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve svém oku si nevšímáš? A jak můžeš říci svému bratru: 'Nech mě, ať ti vytáhnu z oka třísku,' a hle, ve tvém oku je trám! Pokrytče, vytáhni nejdříve trám ze svého oka a tehdy pro− hlédneš, abys vytáhl třísku z oka svého bratra. (NBK) Nejdřív ze všeho musíme soudit sami sebe a vy− pořádat se s tím, co sami máme v oku, pak můžeme vidět dost jasně na to, abychom mohli pomoci někomu druhému. Dokud nevidím jasně – očima Boží milosti, kterou mi dává – nemůžu doopravdy POMOCI nikomu druhému, spíš mu UBLÍŽÍM. 1.Korintským 11:31−32. Kdybychom se totiž rozsuzovali sami, nebyli bychom souzeni. Když jsme však souzeni, býváme Pánem vychováváni, abychom nebyli odsouzeni se světem. (NBK) Za druhé – pokud se nepoddáváme laskavému Božímu soudu, jak můžeme očekávat, že se někdo poddá našemu nelaskavému soudu?

−1−

ž i v o t a

pro vnitřní potřebu − neprodejné rok. Kdyby byl skutečně poslaný od Boha, věděl by, že tato žena je hříšná a ihned by tohle předvádění těla zastavil.“ Opravdu, Písmo říká, že přesně tohle si Šimon myslel (viz Lukáš 7:39). Ale Ježíš četl myšlenky svého hostitele a odpově− děl: „Šimone, musím ti něco povědět“ (7:40). Chci tu udělat přestávku, abychom uvažovali o slovech, která tu Ježíš Šimonovi říká. Faktem je, že když jsem tento příběh poněkolikáté přečetl, Duch svatý mě zastavil a slyšel jsem, jak mi šeptá: „Davide, musím ti v tomto příběhu něco říci.“ Opravdu věřím, že nám všem tu musí Pán něco říci. Cítil jsem puzení vmísit se do toho příběhu a pro− zkoumat sám sebe ve světle jeho pravdy. Okamžitě jsem viděl, že tu jednají dva duchové: duch farizejství a Kristův duch odpuštění a obnovení. Farizeové šířili ducha posuzování (jsem svatější než ty) a od− suzovali jak nechvalně známou ženu, tak Ježíše. Ale Kristus zjevuje ducha odpuštění a obnovení, když říká Šimonovi, že mu musí něco říci. Přiznávám, že když jsem se vmísil do této scény, mojí první myšlenkou bylo: „Samozřejmě, že mám ducha Ježíše. Jsem přítel hříšníků. Trávím roky ve službě závislým na drogách a alkoholikům, prostitutkám, těm nejhorším hříšníkům. Nemám v sobě žádné farizejství.“ Asi tak nějak bych přemýšlel. Opravdu, většina z nás si myslí: „Nejsem takový věřící. Nesoudím druhé.“ Ale právě duch farizejství takto uvažuje: „Nejsem jako druzí. Jsem mnohem spravedlivější, svatější.“ Většina z nás občas dopustila, aby závist, žárlivost nebo hněv podbarvily naše mínění o druhých. Podle mě je nejlepší definicí farizea tato: farizeus je ten, „kdo monitoruje hříchy druhých, ale sám sebe ospravedlňuje.“ Ježíš to objasňuje na modlitbě farizea v chrámu: „Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, rváči, nespravedliví, cizoložníci… Postím se dvakrát do týdne, desátky dávám ze všeho, co vlast− ním“ (Lukáš 18:11–12). Jednoduše řečeno, duch farizejství říká: „Každý druhý chybuje. Všude kolem nevidím nic jiného než hřích a kompromis. Ale já jsem v pořádku, já jsem obhájce pravdy.“

Pokračování na str. 2

M+M Kočerovi vedoucí mládeže

Myši, které se nebojí koček. Vědci vytvořili myš Delta−D, která se nebojí ani koček ani jejich pachu, a hned i její sestru, která vydrží nepřetržitě běžet 6 hodin. Změna. Stačí malá změna a hned je tu něco nového, skvělého. Jenže. Myš super−sprinterka po 6hodinách doběhne na místo, kde ji stejně chytne zcela běžná, nijak neupravená kočka, a bez ohledu na to, zda se jí myš bojí nebo ne, myš prostě za− kousne. Byla tedy ta změna vůbec k něčemu? Změna je něco, co při− chází do života každého z nás. Buď nás někdo nebo něco před změnu postaví, a nebo se dostaneme do situace, kdy sami musíme nějakou změnu udělat. V každém případě ne všichni z nás vždy jásáme, když k nějaké změně má dojít. Proč v nás změny vyvolávají tak často negativní pocity? Proč se jich občas bojíme? A proč je často očekáváme s napětím, co přinesou? Každý z nás ve svém životě hledá nějakou jistotu. Někdo ji nachází v tom, že se nic moc v jeho životě nemění. Někdo naopak v tom, že jeho život prochází stálou změnou. Co je ale společné, je hledání nějaké stability našeho života a vztahů v něm. Stability, tedy jakési neměnnosti. Přesto, pokud náš život má být stabilní, musí procházet změnou. Změnu často považujeme za stav, který nám stabilitu a jistotu bere. Ale to, co se nemění, to je bez života. Když se řekne „bez života“, pak to nezna− mená „mrtvé“. Neboť spěje−li něco ke smrti nebo je to již mrtvé, pak i tam dochází ke změnám, a to změnám rozkladným.

Pokračování na str. 2

C e s t a

Změny tedy můžeme rozdělit na změny: − které vedou k životu − které vedou ke smrti Je na každém z nás, jaké změ− ny ve svém životě nechá probíhat, ať už se jedná o změny, které tvoříme my sami, nebo o ty, před které jsme postaveni. Jaké změny přijmeme a jaké odmítneme. Vždy ale musíme volit mezi změnami, které vedou k životu, nebo těmi, které vedou ke smrti. Buď necháme změny procházet naším životem a budeme trpiteli změn. Nebo se staneme tím, kdo ve svém životě nad změnami kraluje. Pak bychom ale neměli usilovat o to, abychom zastavili každou změnu a dosáhli stavu, že žádné změny v našem životě nebudou. Ale měli bychom usilovat o to, aby v našem životě probíhaly změny, které vedou k životu. Jsou tři oblasti, které by v našich životech měly procházet neustálou změnou. Změnami by měl procházet náš vztah s Bohem, vztah k sobě samým a také vztah k lidem kolem nás. Můžeš žít stabilní život, když žiješ tři změny: 1. změna v životě s Bohem 2. změna v životě se sebou samým 3. změna v životě s lidmi Bůh nás ve svém slovu několikrát vybízí, aby− chom se prostřednictvím Jeho slova proměňovali (Římanům 12:2, Skutky 20:32). Proč Bohu tolik jde o tuto proměnu? Tato proměna je předpokladem prohlubování našeho poznání Boha a budování vztahu s ním. Z tohoto vztahu s Bohem se pak odvíjí vše v našem

Pokračování na str. 2

Přítel hříš... Pokračování ze str. 1 Co to bylo, co musel Ježíš Šimonovi říci? Kristus Šimonovi pověděl podobenství o dvou mužích, kteří dlužili peníze věřiteli. „Jeden dlužil pět set denárů a druhý padesát. A když neměli čím zaplatit, oběma odpustil. Pověz tedy, který z nich ho bude více milovat?“ (Lukáš 7:41–42). Zdá se, že Šimon pochopil. V následujícím verši čteme: „Šimon odpověděl: Mám za to, že ten, kte− rému více odpustil“ (7:43). Co přesně Kristus tomuto farizeovi sděloval? Stručně řečeno, říkal Šimonovi: „Ty jsi ten, kdo potřebuje odpuštění.“ Víte, jak mu Ježíš nejprve řekl: „Musím ti něco povědět,“ měl tím na mysli: „Chci ti ukázat, co je ve tvém srdci. V tuto chvíli nejde tady u stolu o ženu, která sem vešla. Jde o tebe, Šimone. Je to o duchu, který je v tobě, o tvé náboženské pýše, o tvé aroganci, o tvém odsuzujícím duchu, o tvém nedostatku sli− tování.“ Věřím, že Ježíš pyšnému farizeovi v podstatě říkal: „Tato takzvaná ‚hříšná‘ žena zná hloubku své zka− ženosti. Ona ví, že si zaslouží soud. A přiznává svou beznadějnost, vidí sama sebe jako toho nejhoršího z hříšníků. Skutečný důvod, proč sem přišla a tohle udělala, je ten, že je tak vděčná za milost a očištění.“ „Tato žena vidí, že máš pro ni jen pohrdání, Šimone. Ona slyší šepot a pomlouvačné řeči mezi vámi všemi a cítí tvůj odsuzující hněv. Ale ona tě na oplátku soudit nebude. Ne, ona tě navzdory tomu bude milovat. Protože ví, co jí bylo odpuštěno. Ona je schopná milovat každého, protože navzdory svým hříchům je tolik milovaná. A teď cítí, že nemá právo odsuzovat druhé.“ „Ale ty, Šimone, nevidíš zkaženost svého vlastního srdce. Odsuzuješ tuto zlomenou ženu, ale nevidíš, že potřebuješ stejně mnoho, nebo možná ještě víc, milosti. Myslíš, že ona potřebuje mnoho odpuštění a že ty potřebuješ málo. Ale tak to není.“ Uvažujte o tom, co předtím Ježíš řekl farizeům: „Co z člověka vychází, to člověka špiní. Z nitra lidského srdce totiž vycházejí zlé myšlenky, cizo− ložství, smilnění, vraždy, krádeže, lakomství, ničem− nost, lest, nestydatost, závistivé oko, urážky, pýcha, bláznivost. Všechny tyto zlé věci vycházejí z nitra a pošpiňují člověka“ (Marek 7:20–23). Za padesát let své služby jsem viděl tolik pošetilosti, tolik falše, tolik obchodování s evangeliem, tolik vynucování a falešných doktrín. A vím, že to všechno zarmucovalo Pána. Ježíš za svých dnů vyhnal penězoměnce a zjevil, co je falešné. Ale nejvášnivější odsouzení si vyhradil pro farizejství. Vyprávění evangelií mě přesvědčuje, že neexistovalo nic, co by Kristus nenáviděl víc. Mojí modlitbou v posledních týdnech bylo, aby mi Pán ukázal farizejství v mém vlastním srdci Modlil jsem se: „Ježíši, než budu kázat další kázání o stavu tvé církve – dřív než řeknu ještě jedno slovo o nedostatcích služby někoho dalšího – ukaž mi, prosím, mé vlastní srdce. Duchu svatý, mocný chi− rurgu, řízni hluboko do mé rakoviny a zrentgenuj mé srdce. Ukaž mi pýchu a tvrdost v mém srdci.“

Nedávno jsem četl, že v Americe existuje 3700 letničních denominací a na celém světě nějakých 27 000. Kromě toho existují tisíce charismatických skupin a malých denominací. V Brazílii, Argentině, Nigérii a dalších afrických zemích, je mnoho set těchto denominací. Baptisté v počtu rozmanitých denominací nezaostávají. Mnohé z těchto denominací mají dogmatický zvuk, dělají velké věci a pozvedají duchovní církve. Kážou mocně evangelium a vyhrávají velký počet duší. Ale existuje také hodně těch, které jsou rou− havé, bezbožné, je tu mnoho falešných proroků, a mnoho žebrání peněz od chudých. Tak to bylo i za dnů Krista. Bylo tam tolik typů farizeů, tolik odštěpených skupin saduceů, tolik antagonistických kněží. Falešnými doktrínami se to jen hemžilo, vdovy byly okrádány a domy starců byly vykrádány, všechno z „náboženských“ důvodů. Ježíš jasně řekl, že jednoho dne budou pachatelé všech takových hříšných skutků odsouzeni. Každý bude v ten den stát před ním a vydávat počet z toho, co dělal. Ale v době, kdy Ježíš sloužil na zemi, od− mítal trávit čas monitorováním těchto lidských záležitostí. Ještě neseděl na svém soudcovském stolci, místo toho se zaměřil přímo na fungování svého království. V nadcházejících dnech uvidíme vzestup pošeti− losti a falše v církvi jako nikdy předtím. Povstanou andělé světla, démony posedlí kazatelé a evangelisté, jejichž řeč bude plynulá, mrštná, výmluvná a upoutá pozornost. Tito muži budou mocní ve svém vystu− pování a uhlazení v kázání slova, které bude zcela inspirované ďáblem. Nedávno jsem viděl jednoho takového evangelistu v televizi, kde vedl akci na získávání finančních prostředků. Vykládal divokou historku o ženě, která dala 100 dolarů na jeho službu a během pár týdnů obdržela dědictví ve výši 800 000 dolarů. Byl jsem v šoku a nemohl se odlepit z křesla, když jsem sledoval, jak toto hnusné vnadidlo funguje. Brzy jsem se vzteky rozžhavil a křičel jsem do nebes: „Já toho podvodníka odhalím!“ Ale vzápětí jsem věděl, že k mému srdci šeptá Pán: „Ne, ty ne. Ty ho necháš být. Slepí vedou slepé, a všichni skončí v jámě.“ Opravdu věřím, že mou touhou bylo bránit evan− gelium, ale reagoval jsem v těle. Faktem je, že Ježíš se už k tomuto tématu vyjádřil. Jednoho dne k němu přišli jeho učedníci a řekli: „Mistře, tím, co učíš, jdeš farizeům na nervy.“ Ježíš jim odpověděl: „Opusťte je. Jsou to slepí vůdcové slepců. Povede−li slepý sle− pého, oba padnou do jámy“ (Matouš 15:14). Během let své služby jsem byl dohnán k tomu, že jsem vypustil mnoho silných slov proti falešnosti a hlou− posti. Nezříkám se toho, ačkoliv vím, že jsem byl ve své horlivosti občas uveden v omyl. Ale všechno bude ještě horší, a toho, co zarmucuje Pána, bude tolik, že bychom dost dobře mohli trávit všechen svůj čas tím, že se budeme snažit tyto ohně uhasit. Kristus nám říká, že to nemá být naším prvořadým zaměřením. Místo toho nám dává jasné slovo, na co se máme v těchto posledních dnech zaměřit. Jsme povoláni, abychom obnovili padlé Uvažujme o tom druhém duchu, který se v domě farizea Šimona toho večera projevil: o duchu od− puštění a obnovení. Písmo nám říká: „Obrátil se k té ženě“ (Lukáš 7:44). Tady vidím, že nám Ježíš ukazuje, na co se musíme zaměřit: ne na falešné náboženství, ne na falešné učitele, ale na hříšníky.

Ježíš se odvrátil od Šimona a jeho hostí, obrátil se k ženě a řekl: „Proto ti říkám: Je jí odpuštěno hodně hříchů, neboť hodně milovala… Tvá víra tě zachrá− nila. Jdi v pokoji“ (7:47,50). Ježíš tu zjevil, proč přišel: aby se přátelil a obnovil padlé, opuštěné, ty, kteří jsou chyceni hříchem. A dnes nám říká: „O tom− hle je moje služba.“ Podobně nám říká apoštol Pavel, že právě na tohle se musíme zaměřit. Nemáme soudit padlé lidi, ale usilovat o jejich obnovení a odstranění jejich hanby. Vlastně z toho udělal zkoušku pravé duchovnosti: ochota obnovit padlého člověka. „Bratři, i kdyby byl člověk zachvácen nějakým prohřeškem, vy du− chovní ho napravte v duchu krotkosti a každý dávej pozor sám na sebe, abys nebyl pokoušen i ty“ (Gal. 6:1). Když Pavel používá obrat „dávej každý pozor sám na sebe,“ žádá Galatské, aby si vzpomněli, jak sami potřebovali milost. Jinými slovy: „Co vám Kristus odpustil? Jakou hanbu z vaší minulosti odstranil? Překryl Pán ty hříchy? No tak se zamyslete nad všemi nelaskavými skutky a myšlenkami ve svém každodenním životě a svou vlastní potřebou Kristovy stále plynoucí milosti a odpuštění.“ Teolog Jan Kalvín řekl v podstatě toto: Křesťan, který soudí hříchy druhých, zatímco je sám vinen, je jako usvědčený zločinec, který si stoupnul na soudcovské místo, aby usvědčil druhé. Proto je tu Pavlovo varování: „Každý dávej pozor sám na sebe, abys nebyl pokoušen i ty.“ Pavel pak rychle dodává tyto návody Kristova chování: „Neste břemena jedni druhých a tak naplňte Kristův zákon“ (6:2). Co to je Kristův zákon? Je to láska: „Dávám vám nové přikázání, abyste se na− vzájem milovali; jako jsem já miloval vás, abyste i vy milovali jeden druhého“ (Jan 13:34). Pravda je, že hřích je nejtěžší lidské břemeno. My prostě nedokážeme přehlédnout nebo omlouvat hřích u druhých. Ale je tu způsob pomoci, jak podpí− rat druhé v jejich břemenech, a to je něžná, láskyplná péče a náprava. Máme obnovit kající bratry vlídností a láskou. Pavel napsal Timoteovi, jak jednat s těmi, kdo se „probrali z ďáblovy pasti, neboť jím byli chyceni, aby činili jeho vůli“ (2. Timoteovi 2:26). Vyučuje ho: „A Pánův služebník se nemá hádat, ale má být ke všem laskavý, schopný vyučovat, snášenlivý, s krot− kostí napravující ty, kdo se stavějí na odpor. Snad jim Bůh dá pokání, aby poznali pravdu a probrali se z ďáblovy pasti“ (2:24–26). Je důležité, abychom doopravdy chápali, co nám Pavel v tomto jednom verši říká Když čteme Pavlovo nařízení, abychom „nesli břemena jedni druhých a tak naplnili Kristův zákon,“ máme se sami sebe ptát: „Opravdu chci žít tak, abych se líbil Bohu a naplnil jeho Slovo?“ Oh, mnoho, mnoho způsobů jsem zkusil, abych se líbil Bohu. Modlil jsem se: „Pane, sraz mě na zem před svou přítomností. Ať vzlykám zlomeností. Dej, ať jsem kající a lítostivý, rozhýbej mého ducha, ať se nenakazím žádnou vlažností. Dej mi větší vášeň pro tvé Slovo.“ Všechny tyto věci jsou dobré, jsou duchovní, a když je děláme, cítíme se dobře, protože víme, že děláme věci, které se Bohu líbí. Ale Pavel říká: „Tady je, co od nás Bůh chce nejvíc. Je tu jeho slovo, jak naplnit Kristův zákon: Neste břemena jedni druhých, ob− novte padlé.“

Nemohu ze sebe tato Pavlova slova setřást. Zů− stávají ve mně a já se ptám: „Pane, jak přesně mám nést břemena někoho jiného? Nemohu nést hřích druhých, to je pouze Kristova práce. Přesto, Pane, slyším, jak říkáš, že je to tvé přání. Proto by to měla být věc, kterou bych měl vědět jak udělat, ale já to nevím. Kde jsou pokyny?“ Toto slyším od Ducha svatého: Musím ho žádat, aby ze mě vyškrábal všechnu pýchu, všechnu mou závist a žárlivost, všechno mé odsuzování a zavá− dějící horlivost. A mám ho žádat, aby mi dal svého ducha odpuštění a trpělivosti. Stručně řečeno, mám usilovat o ducha, kterého měl Ježíš v Šimonově domě. Když v sobě takového ducha máme, působí silně jako magnet, který přitahuje ty, kdo potřebují Boží milosrdenství. Tohle přitáhlo nechvalně známou ženu k duchu slitování v Ježíši. Víme, že je to práce Ducha svatého, aby přemlouval a táhnul hříšníky ke Kristu. Ale proč by k nám Duch svatý posílal člověka, který potřebuje odpuštění, když nemáme ducha odpuštění? Velký evangelista George Whitefield a John Wesley byli dva z největších evangelistů v historii. Tito muži kázali tisícům na otevřených shromážděních, na ulicích, v parcích a ve vězení, a jejich služba při− vedla mnoho lidí ke Kristu. Ale mezi těmito muži vyvstal spor o učení, jak je člověk posvěcen. Oba dogmatické tábory bránily silně své pozice a mezi následovníky obou mužů došlo k výměně nepěkných slov, když nevybíravým způsobem argumentovali. Jednoho dne přišel k Whitefieldovi jeho stoupenec a zeptal se: „Uvidíme Johna Wesleye v nebi?“ Ve skutečnosti se ptal: „Jak může být John Wesley spa− sen, když káže takový blud?“ Whitefield odpověděl: „Ne, neuvidíme Johna Wesleye v nebi. Bude tak vysoko u Kristova trůnu, tak blízko Ježíši, že ho nebudeme moci vidět.“ Pavel nazval tohoto ducha „rozšířeným srdcem.“ A měl ho v sobě, když psal Korintským, církvi, v níž ho někdo obvinil z tvrdosti a vysmíval se jeho kázání. Pavel je ujišťoval: „Naše ústa jsou otevřena k vám, Korintští, naše srdce je rozšířeno“ (2. Kor. 6:11). Když Bůh rozšiřuje tvé srdce, rázem je odstraněno mnoho limitů a bariér. Už nevidíš jen úzkým objek− tivem. Místo toho zjišťuješ, že tě Duch svatý nasměroval k těm, kdo jsou zranění. A zranění jsou přitahováni k tvému soucitnému duchu magnetickým tahem Ducha svatého. Takže, máš jemné a laskavé srdce, když vidíš zra− něné lidi? Když vidíš bratra nebo sestru, kteří klopýtli v hříchu…mají problémy…možná směřují k roz− vodu…jsi v pokušení říci jim, co je v jejich životech špatného? Nepotřebují, aby jim to někdo říkal, pro− tože to už s největší pravděpodobností vědí. Jak říká Pavel, takoví zranění potřebují být obnoveni v duchu mírnosti, trpělivosti a laskavosti. Potřebují se setkat s duchem, kterého Ježíš ukázal v Šimonově domě. Toto je volání mého srdce po zbývající dny mého života: „Bože, odstraň všechna omezení z mého srdce. Chci tvého soucitného ducha k těm, kdo jsou zranění…tvého ducha odpuštění, když vidím někoho, kdo padnul…tvého ducha obnovení, abych odstranil jejich hanbu.“ „Odstraň z mého srdce každou nepřístupnost a zvětši mou schopnost milovat mé nepřátele. Když se přiblížím k někomu, kdo je v hříchu, ať se nepou− štím do odsuzování. Místo toho ať ve mně vytryskne pramen vody a stane se řekou Boží lásky k nim. A ať láska, která se jim ukáže, v nich roznítí lásku k jiným.“ Copyright © 2005 by World Challenge

Změna Pokračování ze str. 1 životě a v každé oblasti našeho života. Čím bližší vztah s Bohem máme a čím více Ho poznáváme, tím více jsme schopní slyšet Boží hlas a nechat se Bohem vést. Tím spíše porozumíme Boží vůli pro každý okamžik našeho života a tím snadněji se nám do této Boží vůle bude vstupovat. A budeme−li žít podle Boží vůle, pak do našeho života poplyne Boží požehnání, Jeho moc se bude zjevovat na nás a skrze nás a naše modlitby budou vyslyšeny, neboť známe−li Boží vůli, není problém se modlit v souladu s ní. Další oblastí je změna v životě se sebou samým. Proč bychom měli i v této oblasti procházet nějakou změnou? Bůh každého z nás stvořil, a přece v průběhu našeho dosavadního života mělo mnoho lidí, situací, prostředí, informací atd. vliv na to, jak sebe sami vnímáme a jaký vztah k sobě máme. V Matoušovi 22:36−39 Ježíš mluví o tom, co je to první a druhé, co máme hledat a dělat. Vybízí nás, abychom milovali svého bližního, jako sami sebe. Neříká tady, abychom bližního milovali více než sebe, ale stejně. Bůh nechce více, protože ví, že více schopni nejsme, ale i to milovat stejně, bez Boží pomoci, nezvládáme. Tady si ale musíme

položit otázku, jak milujeme sebe? Protože právě tak máme milovat bližní. A tady hodně z nás zjistí, že to s tou láskou sami k sobě moc dobře nevypadá. A nastává okamžik, kdy musíme s pomocí Boží projít proměnou, abychom i v této oblasti mohli vstoupit do Boží vůle. Začneme−li se ptát Boha, co je pro tuto proměnu potřeba udělat, On nás krok za krokem povede. Dostáváme se ke třetí oblasti, ve které by měly probíhat změny, a to změny v oblasti života s lidmi. Život Božího dítěte je naplněn vztahem s Bohem a dále vztahem s lidmi. To, jaký máme vztah s Bohem, se projevuje v našem vztahu k lidem a s lidmi kolem nás. V Jakubovi 2:17−18 (i dále) je výzva: „Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích.“ A právě tak můžeme říci: „Ukaž mi svůj vztah s Bohem bez toho, aniž by se to projevilo na tvém vztahu s lidmi, a já ti ukážu svůj vztah s Bohem na vztahu s lidmi.“ A 1. Jan 2:9 toto tvrzení obrací a říká, že takový vztah, jaký máme k lidem, takový máme i k Bohu. A zde opět docházíme k tomu, že je potřebná proměna, a to proměna k životu. Nebojme se, že náš život ztratí stabilitu, když v našem životě začneme žít změny. Pokud budeme nad těmito změnami kralovat my skrze Ježíše Krista a budou to změny k životu, pak náš život získá právě tu stabilitu, kterou hledáme.

Poslal jsi nás sem, aby− chom milovali a vedli lidi ke vztahu s Tebou. Dej nám odvahu konfronto− vat bratry a sestry v duchu lásky a milosti. Ale jedi− ně poté, co jsme sami sebe konfrontovali s prav− dou Tvého slova a ducha. Vylej do Kristovy církve uzdravení a udělej z nás světlo světa. AMEN. (Sheepmail 19.11.07)

Proč bych... Pokračování ze str. 1 Proč bych měl soudit ty, kdo jsou venku? To není moje práce. Je to výhradně práce Ducha Svatého. Jan 16:8 A on (Duch Svatý), až přijde, bude světu podávat důkaz o hříchu, o spravedlnosti a o soudu. (NBK)“ Otče, pomoz nám zůstat ve Tvém plánu na svém místě. Je tu ten, kdo soudí svět, a není to církev, ale jsi to Ty.

Uzdravování 3. O prázdninách jsem byl na Slovensku. Procházeli jsme krásné slovenské hory a jedna z našich cest byla na vrch Čergov, nejvyšší kopec Čergovské vrchoviny. Když jsme na tento vrchol vylezli, otevřelo se před námi nádherné panorama hor, údolí zalitá sluncem, provoněná horskými květinami, kde Vojta zahlédl i tetřeva... Když jsem asi před rokem a půl začal hledat co znamená „Boží uzdravení“, došel jsem na místo, kde Boží uzdravení je prostým projevem Boží přítomnosti, někdy nenápadné, jindy dramatické.

−2−

V. Kocman Potvrzením toho, že náš Bůh je živý a stojí za svým Slovem. Věřím, že je tu doba, kdy před námi Duch svatý otevírá nádherné „panorama“ po− slední doby. Nádherné teh− dy, vejdeme−li do skutků Ducha svatého, připravených pro nás, pro tento čas.  Co jsi pro mne, Pane, připravil?

Chválím jméno Tvé, i tehdy, když má Libuščina život příchuť bolesti... sbírka citátů Z. Sedláčková

Dáte mi za pravdu, že člověk si začne nejvíce vážit věcí ve chvíli, kdy je ztratí. Když člověk více než měsíc „nemůže“ (z jaké− koli příčiny) na shromáždění, pak si ho po té dlouhé době skutečně vychutná. Stejně tak po dlouhých dvou měsících jsme se znovu sešli na zkoušce TWB. Bylo to moc fajn a docela nám to i po té dlouhé pauze šlo. Zkoušeli jsme právě poslední píseň a mně text najednou jakoby ožil. Znáte píseň „Požehnaný je můj Pán“?

Chválím jméno Tvé, když má život příchuť bolesti, když se zdá konec všem nadějím, chválím jméno Tvé. (další texty i s akordy najdete na: www.cestazivota.cz v sekci „novinky“ − zpěvník)

Ještě před nedávnem mi hodně říkaly hlavně první části slok. Jakože chválím Pána, když se mám

Požehnaný je můj Pán (Blessed be Your Name) Chválím jméno Tvé, když přebývám v zemi úrodné, tam kde jsou prameny hojnosti, chválím jméno Tvé. Chválím jméno Tvé, když přebývám v zemi vyprahlé, když kráčím suchou pustinou, chválím jméno Tvé. Za každé Tvé požehnání, chválu Ti dám, když se ke mně tma přiblíží, já říkám dál: Požehnaný je můj Pán, jeho jméno chválím, požehnaný je můj Pán, jeho slavné jméno chválím. Chválím jméno Tvé, když z mraků slunce vychází, když celý svět je jak má být, chválím jméno Tvé.

fajn, mám všeho dostatek a všechno klape. To jde celkem snadno a samo. Ale co když se člověku stane něco nepříjemného? Něco mu nevyjde nebo o něco či někoho přijde? Jak se takovému člověku vede chválit Pána? V tu středu mi z úst vycházela slova: „Chválím jméno Tvé, když má život příchuť bolesti, když se zdá konec všem nadějím...,“ a docházel mi smysl těch slov mnohem intenzivněji než kdy dříve. Víte, není to samozřejmost, že člověk, který si projde nějakým utrpením (ať fyzickým nebo psy− chickým), dokáže dál Pána chválit. Často člověk hledá viníka svých potíží a často se jím neprávem stává Pán. Ďábel se snaží v těchto nelehkých chvílích tlačit do hlavy otázky: „Proč? Proč já? Proč se to děje mně? Copak jsem se dost nemodlil?“ Jakmile tyhle otázky vezmete na vědomí a začnete je předhazovat Pánu, stane se jen jediná věc – přepadne vás hořkost, výčitky, nedůvěra. A v takovém stavu jen těžko budete Pána chválit.

Drahokam Prosím, aby Kristus skrze víru přebýval ve va− šich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží. Ef 3; 17−19 Milí přátelé, Před třemi lety jsem se seznámila s Evou Zvolánkou. Malá, nenápadná žena z Havlíčkova Brodu, která se musí ozvat, když jde okolo lidí, aby si jí všimli. Kolik měří cm ani nevím, ale když jsem ji viděla poprvé, koukala jsem se na ni z mých 174 cm opravdu dolu. Jejími společnicemi jsou na každém kroku dvě berle, které ji provází celý život. Jestliže se vaše oči setkají s jejími, je v nich vidět pokora, laskavost, ochota, odhodlání, bojovnost…. Její slova pohled očí potvrzují. Ač jsme se před− tím nikdy neviděly, měly jsme si o čem povídat a velice rychle jsme se sblížily. Vyprávěla mi, jak před 14lety uvěřila a jakým způsobem ji Bůh vede. Naše společné chvíle byly nádherné, výletní, modlitební i povídavé. Svěřila se mi, jak se modlila za službu a poté začala psát s bázní a třesením dopisy na Veliko− noce, letnice a Vánoce. Tehdy také vznikla myšlenka na vydání všech zatím napsaných dopisů od Evy. Od myšlenky už byl jen malý krůček k realizaci. Tak vzniklo první vydání Dopisů pro tebe. Je v nich promítnutý duchovní růst autorky, její nelehký, ale bohatý život, který prochází s Ježíšem ve svém srdci. Dopisy píše stále dál a do posledního „advent− ního“ Vám dávám právě teď nahlédnout. Eliška Plchová

v dnešním dopise se chci s Vámi podělit o zku− šenost, která mi byla inspirací k jeho napsání. Již mnohokrát jsem psala o tom, jak důležitou roli v mém životě hrají dobré mezilidské vztahy. Nedávno odešli z mého života dva lidé, které jsem milovala. Jeden proto, že se změnily okolnosti jeho života, druhý proto, že zemřel po těžké nemoci. Byli to lidé blízcí mému srdci. Napadne Vás myšlen− ka, že je to důvod ke smutku a pláči. Je to pravda. Obojím jsem prošla. Ke svému úžasu jsem proží− vala také velkou vděčnost a radost z toho, že mi je Bůh daroval. Mohli jsme společně ujít velký kus cesty a vzájemně se obdarovávat dobrými vztahy. Radost a vděčnost postupně převýšila zármutek ze ztráty blízkých lidí. Každý vztah, který jsem s nimi prožívala, se dá přirovnat k malému drahokamu, jenž zůstane vmém srdci a bude mně potěšením při každé vzpo− mínce na ně. Ptáte se, co nebo kdo mi pomohl dostat se z bolesti a zármutku až k radosti a vděčnosti? Je to Pán Ježíš a víra v Něj. Před mnoha lety jsem Ho pozvala do mého srdce a poprosila, aby to byl On, kdo povede a bude ochraňovat můj život. Věděla jsem, že sama to nezvládnu. V Písmu se na mnoha místech dočteme o přátelství Pána Ježíše s jeho učedníky. S těmi, kteří se rozhodli jít Jeho cestou. Vzala jsem verše vážně a začala jsem Pána Ježíše pomalu vpouštět do všech oblastí svého života, a také do všech vzta− hů s lidmi. On je postupně narovnával, očišťoval, uzdravoval a prohluboval. A dělá to stále, pokud Mu to dovolím. Tak se většina mých přátelství

I na mě to ďábel zkoušel, když mi vůbec nebylo lehko. V takových chvílích jsem se modlila, dokud jsem vyčítavé otázky nezaplašila. V životě nás můžou potkat opravdu drsné věci. Právě nedávno, když jsme si tak nezávazně psali o svých zážitcích, mi jeden člověk napsal, že ne− chybělo moc a „lepil pytlíky“. Totiž, přišel o člena rodiny, takže lékař, který zanedbal lékařskou péči, měl vážně namále. To zabolí. A taková bolest v srdci se velmi těžko hojí. O to větší je moje vděčnost, že mě Pán po celou dobu těžkostí nesl, plně zahrnoval svou milostí a ochránil před každou hořkostí. Sám léčí moje nitro a denně mě zahrnuje svým potěšením. A v ta− kové atmosféře milosti není tak těžké Ho chválit, byť má život příchuť bolesti a možná se zdá být konec všem nadějím. Díky Bohu. Někdo říká, že nemůžeš nic pochopit, pokud sis něco hrozného neprožil. Jiní tvrdí, že máš být dokonce rád, když se ti něco strašného přihodí (jakože dobrá každá zkušenost). Můj názor je, že to vůbec není nutné. Ďábel líčí denně tolik nástrah zla, tak proč je ještě vyhledávat a napomáhat mu, aby nás ničil? A tak vám všem přeji, abyste tuhle píseň mohli zpívat celou upřímně a ze srdce, aniž byste nutně museli procházet „údo− lím stínu smrti“, přestože věřím, že i tam by s vámi Pán byl, tak jako se mnou a dalšími (kteří o to stojí). Prožijte vánoční svátky v pokoji a plnosti Božího požehnání. Od Pána totiž přicházejí jen dobré věci. stala pro mě velikým darem a obohacením mého života. Tím nejhlubším a nejcennějším vztahem je pro mne vztah s Pánem Ježíšem. Postupem času, jak jsem rostla ve víře, se můj vztah proměnil v opravdové a hluboké přátelství, které ovlivňuje, prohlubuje a prosvěcuje všechny mé vztahy. Pán Ježíš je tím Mistrem, který opracovává naše srdce jako drahý kámen až do konečné podoby, kdy vynikne jeho krása, které se můžeme obdivovat. Náš život se podobá neopracovanému drahokamu, na kterém Mistr vybrušuje přesně a jemně jednot− livé plošky tak, aby odrážely světlo, třpytily se, a tak vynikla jejich krása. Plošky drahokamu si můžeme představit jako jednotlivé vztahy a oblasti našeho života. Samotné opracovávání není příjemné. Ježíš odstraňuje z našeho srdce i života vše, co tam nepatří a dává mu novou podobu − podobu Božího obrazu. Nebojme se vydat do milujících rukou, které nás chtějí zbavit všech nečistot, různých nánosů a příměsí, aby Jeho stvoření vyniklo v plné kráse a podobalo se svému Mistru − Pánu Ježíši. Prožíváme adventní období, které je spojené s očekáváním příchodu Pána Ježíše Krista na naši zem. Dovolme Mu, aby vstoupil i do našich srdci a začal je přetvářet ke své slávě a Jeho sláva aby zářila v našich životech. Přeji Vám pokojné a požehnané období adventu i Vánoc.

−3−

Vaše Eva

L. Randáková Tak Vám píši pár dalších citátů k za− myšlení. Něco o mluvení a o úsměvu, který otevírá srdce druhých lidí ke ko− munikaci. Jsme jako olivy, teprve když jsme drceni vydáváme to nejlepší. (Talmud – židovská moudrost) Používej radši uší než jazyka. (Lucius Annaeus Seneca − Římský filozof, přírodovědec, básník, politik.) Vyřčené slovo již letí a nelze je přivolat zpět. (Quintus Flaccus Horatius − Římský básník.) Moudrý člověk má moudrost v srdci, hlupák na jazyku. (Walther von der Vegelweide − Rakouský prozaik a esejista.) Nejlepší odpovědí hlupá− kovi je mlčení. (Titus Lucretius Carus − básník, představitel latinské římské literatury.) Úsměv je světlo, jež se ukáže v okně obličeje a naznačí, že srdce je doma. (Louis Schmidt − 1848 – 1912, český spisovatel a novinář.) Úsměv stojí méně než elek− třina a dává více světla. (Archibald Joseph Cronin – anglický spisovatel.) Veselost je nebem, pod kterým se všechno daří. (Jean Paul – německý spisovatel) Smích je branou a úsměv dveřmi, kte− rými může do člověka vklouznout mnoho dobrého. (Christian Morgenstern − Německý básník, novi− nář, dramaturg.) Je ztracený každý den našeho života, kdy jsme se nezasmáli. (Sebestian Roch Chamfort) Dávejte lidem lásku i svým úsměvem a svým jazykem je pohlaďte po duši. Tento svět to moc potřebuje. A my máme sílu od našeho nádherného a milovaného Boha toto vše lidem dávat, neboť jeho láska je vylita do našich srdcí. Jemu patří všechna sláva, čest a můj dík. Snad vás tyto citáty trochu poučí a možná i donutí zamyslet se nad sebou samým. Vaše sestra v Kristu, Libuš. Bůh Vám žehnej.

Jídlo jako Boží dar P. Zemanová Židovská kuchyně, která se mnohým nezasvěceným může zdát v mnoha směrech záhadná a obestřená tajemstvím věků, samozřejmě nic neskrývá. Jaká tedy vlastně tradiční židovská kuchyně je? Vzhledem k již uvedeným ustanovením juda− ismu lze ji charakterizovat jako kuchyň, kde je jídelníček sesta− vován z masa hovězího, telecího, skopového, z vnitřností, ryb, drůbeže a vzácněji ze způsobilé zvěřiny.

Š V Á B K A − židovské brambory Vezmeme tolik oloupaných brambor, kolik porcí potřebujeme, a uvaříme je ve slané vodě s kmínem. Celou kapustu vaříme zvlášť v osolené vodě. Měkké brambory scedíme, lehce rozšťoucháme, uvařenou kapustu rozsekáme nadrobno a zlehka zamícháme do brambor. V kastrolu rozpustíme husí sádlo i se škvarky, přidáme velkou cibuli nakrájenou na kostičky, utřený česnek se solí a usmažíme dorůžova. – Když podáváme, mastíme švábku na talíři husím sádlem se škvarky, cibulkou a česnekem. K N I Š K E S  s masovou náplní Těsto: 2 1/2 hrnku polohrubé mouky; 1 lžička prášku do pečiva; 1/2 lžičky soli; 2 vejce; 2/3 hrnku oleje; 2 lžíce vody; olej na potření Náplň: 1 1/2 hrnku mletého uvařeného drůbežího nebo hovězího masa; 2 cibule; 1−2 lžíce oleje; sůl a mletý pepř

Osobité je použití nekvašeného chleba – macesů, ale hodně je používán i běžný chléb s kváskem. Časté je pečivo jako pšeničné housky, koláče, vánočky, židovská chala a různé sladkosti. Charakteristický je rovněž velký počet jídel z brambor, což ovšem neplatí od starověku, jeli− kož tyto plodiny byly přivezeny do Evropy až po objevení amerického kontinentu a trvalo dosti dlouho, než se dostatečně rozřířily do všech zemí. Jak často byly brambory kon− zumovány ve středoevropských podmínkách, úsměvně vylíčil pražský židovský spisovatel Jiří Langer v knize Devět bran: „Když chudý Němec ráno vstává a ptá se ženy, co bude dnes k obědu, slyší každý den stejnou odpověď: Erdepfl. Jen tak někdy pro změnu má také kartofln. Jak mu je asi potom celý den, chudákovi, když každé ráno slyší jedno a totéž? My také ovšem jíme jen brambory, ale přece máme každý den něco jiného: v neděli kartofljes, v pondělí žemakes, v úterý erdepl, ve středu bulbes, ve čtvrtek barbuljes, v pátek třebas krupmírn a na šábes si uděláme kígl – bramboráček. I tento úryvek ukazuje, jak smutek Židů i jejich humor kráčely společně staletími.

T V A R O H O V É

B L I N C E S Y

Těsto: 1 1/3 hrnku polohrubé mouky; 1 1/3 prášku do peči− va; 1 lžíce vanilko− vého cukru; 2 lžíce zakysané smetany; 4 velká vejce; 1/4 hrn− ku rozehřátého másla; 1 1/4 hrnku mléka Náplň: 2 1/2 hrnku měkkého tvarohu; 1 hrnek Lučiny; asi 3 lžíce cukru; 2 vejce Z mouky, prášku do pečiva, vanilkového cukru, smetany, vajec a másla za postupného přilévání mléka vypracujeme hladké těsto. Asi 1 1/2 hrn− ku těsta nalijeme do vymazané koláčové formy a ve středně předehřáté troubě pečeme asi 20 minut. Mezitím si připravíme náplň. Tvaroh dohladka rozmícháme se sýrem, cukrem a vejci. Náplň opatrně nakla− deme lžící na zapečené těsto ve formě, povrch uhladíme a na náplň nalijeme zbylé těsto. Pečeme ještě asi 40 minut dozlatova. Podáváme ozdobené s ovocem. Na svátek Šavout se podávají mléčné pokrmy, jako jsou tvarohové blincesy, sváteční kugl s tvarohem a mlékem, kreplach s tvarohovou náplní nebo tvarohové koláče, symbolicky připomínající události na hoře Sinaj, kde Mojžíš obdržel od Hospodina Tóru, v níž se o zemi izraelské hovoří jako o zemi oplývající medem a mlékem. Koláče bývají tvarované jako desky, na kterých bylo zapsáno Desatero, nebo jako vytvarované do kuželovité homole připomínající horu Sinaj. Dobré chutnání a něco i pro zasmání.

Prosátou mouku smícháme s práškem do pečiva a se solí, vlijeme vejce rozšlehaná s olejem a vodou a vypracujeme vláčné těsto. Tence ho vyválíme, potřeme olejem a vykrájíme kolečka o průměru asi 6 cm. Maso promícháme s cibulí osmahnutou na oleji a přidáme sůl a mletý pepř. Do středu každého kolečka dáme lžičku náplně. Okraje stiskneme tak, aby vznikl trojúhelník a náplň byla vidět. Koláčky pečeme na vymazaném plechu asi 35 minut.

Pan Feldman zavolá číšníka a objedná si rybí polévku. „Je mi líto, ale ryby nám dnes nepřivezli,“ omlouvá se číšník. „Hm, tak to nemáte ani gefilte fiš. Dejte mi tedy latkes.“ „Brambory byly černé, nahnilé, raději jsme…“ „Takže není ani bramborový kugl. Dobře, tak kuře dušené se švestkami a k tomu farfel…“ „Švestky došly. Ale máme kniškes s masovou náplní.“ „Tak jo.“ Číšník odejde a cestou do kuchyně si mumlá: „Chtěl bych ho vidět, jak by to snědl, kdybychom to všechno měli.“

☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺ „Můj přítel má velký pro− blém,” vypráví pan Mauser. „Je ze smíšeného manžel− ství. Jeho matka byla Svědkyně Jehovova, jeho otec ateista. A on chudák každé ráno cestou do práce obchází domy v sousedství, ťuká lidem na dveře a když otevřou, nemá, co by jim řekl!” Linkový autobus zastaví na zástavce, lidi nastupují a kupují lístky, poslední nastoupí chlap v kovbojském oděvu. Vytáhne na řidiče dva velký kolty a říká: "Johnny dnes neplatí." Řidič koukne do těch dvou hlavní: "No jo, jasně, dneska neplatíš." Druhý den se totéž opakuje. I třetí den se to opakuje a řidiče to už naštve: "Co to má znamenat? Jak to, že dneska Johnny zase neplatí?" Johnny sáhne do kapsy a říká: "Johnny ma průkazku."

Katolická dívka má známost s evangelíkem. Její rodiče podmiňují svatbu tím, že se hoch stane katolíkem. "Musíš s ním mluvit o našem náboženství, o svatých a mučed− nících, o papeži a biskupech," nabádají dceru. Ta jednoho dne přijde domů a brečí. "Nechce k nám přestoupit?" vyzvídají rodiče. "Naopak, chce se stát knězem!" Špičky ve svých oborech dostaly na konferenci záludný dotaz: "Kolik je 2x2?" Strojař vytáhl logaritmické pravítko, chvíli s ním laboroval a pak říká: "Je to 3.99." Fyzik nahlédl do tabulek, vložil problém do svého počítače a po chvíli oznamuje: "Výsledek leží mezi 3.98 a 4.02." Matematik se chvíli soustředí a nevnímá vůbec nic okolo, a pak praví: "Odpověď nevím, ale jsem si jist, že existuje." Filozof: "Co tím myslíte, 2x2?" Logik: "Prosím, definujte 2x2 přesněji." Účetní zavřel všechna okna a dveře, opatrně se rozhlédl a ptá se: "Kolik CHCETE, aby to bylo?"

Policista chytí na pláži pytláka a chce mu dát pokutu za lov humrů bez povolení. "Jakou pokutu?" diví se pytlák. "Vždyť jsem nic neudělal. Tihle dva humři jsou moji mazlíčci a já je tady jenom venčím." "Nevymýšlejte si!" oboří se na něj policista. "Je to pravda," trvá na svém pytlák, "pustím je, aby si zaplavali a když zapískám, tak se vrátí." "No to chci vidět,"řekne pochybovačně policista. Pytlák tedy hodí oba humry do vody. "Fajn," řekne policista po chvíli, "teď zapískejte a schválně, jestli se ti humři vrátí." "Humři," podiví se pytlák, "jací humři??" Dvě řádové sestry jedou autem a dojde jim benzín. Auto škytne a zastaví, sestry vystoupí a v dáli uvidí benzínovou pumpu. Dojdou tam a prosí pumpaře, jestli by jim nenatočil trochu benzínu, aby dojely k pumpě a mohly natankovat. "Ale beze všeho, sestry" povídá pumpař, "máte kanystr?" "Nemáme. Nemohl byste nám, prosím, nějaký půjčit?" ptají se sestry. "Zkusím něco najít" povídá pumpař. Za chvíli se vrátí a říká: "Sestry, víte, je mi to nepříjem− né, ale, no, mám tu jen starý nočník. Jestli Vám to ne− bude vadit, tak Vám ho půjčím." "Ale nevadí, to je v pořádku." Pumpař tedy natočil trochu benzínu do noční− ku, sestry poděkovaly a vracejí se ke svému autu. Přijdou k autu a nalévají benzín z nočníku do nádrže. Jede kolem náklaďák, řidič zastaví, vykloní se z okénka, vytřeští oči na sestry, jak nalévají nočník do nádrže a povídá: "Teda sestry, vaši víru bych chtěl mít!"

Pilně se pak varujte falešných pro− roků, kteříž přicházejí k vám v rouše ovčím, ale vnitř jsou vlci hltaví. (Matouš 7:15) Cti svého otce i matku, ať jsi dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. (Exodus 20:12) Vždyť Bůh přikázal: `Cti otce i mat− ku´ a `Kdokoli by zlořečil otci nebo matce, ať propadne smrti.´ (Matouš 15:4)

Překladatel, který překládal Bibli do řeči Eskymáků, marně hledal slovo pro radost. Ukázal domorodci na smečku psů, kteří skotačili ve sněhu, a zeptal se, jaký pocit zvířata vyjadřují. Odpověď věrně přenesl do svého rukopisu. Později jeden jazykovědec text revidoval. „Jedno mi není jasné,“ řekl překladateli. „Totiž, proč bude v nebi vrtění ocasem nad hříšníkem činícím pokání…“ Evangelický příbuzný jedné katolické jeptišky přišel na návštěvu do kláštera a ve vrátnici se zeptal, zda může mluvit se svou sestřenicí sestrou Klarisou. Vrátná ho opravila: „Vy nevíte, že se mezitím stala „ctihodnou matkou?“ „Tak,“ řekl udiveně, „o dítěti mi nic nenapsala.“

Po kázání přijde k faráři kostelník a s autoritou školníkům a kostel− níkům vlastní ho kárá: "Dneska jste to kázání nějak odbyl, pane faráři. Dokonce i já jsem mu rozuměl!" Při slavnostní hostině sedí biskup vedle vrchního rabína a dobře se spolu baví. Když se pak podává šunka, rabín s díky od− mítne. „Ale, pane rabí− ne,“ praví biskup, „ kdy se konečně rozejdete s tímto záko− nictvím? „Na vaší svatbě, eminence,“ odpověděl rabín.

☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺ −4−

ImagiNations XI. Pátek 20.10.2006 Dneska máme volno, protože je ten pohřeb, na který odjeli Dan a Suzie, ale také Don a Sherryl. Jsme tedy „doma“ s Grandma„B“ a doděláváme Velké do− brodružství (biblické studium) a také pereme. Praní tady je super. Tedy alespoň pro mě, protože o celé praní se stará Michal. Baví ho prát v americké pračce a pak prádlo usušit v sušce. Vše je hotové během chví− le a pak stačí suché prádlo poskládat. Nic se nemusí žehlit, protože ze sušky se prádlo vyndá krásně hladké (vyžehlené) a nádherně měkké. Suška asi spotřebuje hodně energie, ale vše je hotové mnohem rychleji než když peru doma, a navíc nemusím žehlit, a to se vyplatí. Z krbu jde příjemné teplo, Grandma„B“ si čte knížku „U nás v Midfordu“ od Jan Karon, kterou jsme jí koupili, a všude je klid. Je příjemné si užívat volný den. „Dáš si něco k obědu?“ „Docela bych si něco dal.“ „Ok, tak já jdu něco připravit. Zbytek prádla po− skládám potom.“ „Po obědě bychom se mohli jít na chvíli projít. Co říkáš?“ „Bezva, těším se.“ „A kdy se vrátí Don a Sherryl? Nevíš?“ „Nevím, ale říkali něco kolem šesté.“ „Tak to bychom pak mohli ještě do CC’s na emaily a domluvit ten příští týden.“ „A ty už máš to Velké dobrodružství hotové?“ „Ano, ale musím to poslat Janet, jestli by mi neopra− vila angličtinu. V té mojí to na web dát nemůžou. A kolik chybí tobě?“ „Ještě dva dny a mám to hotové.“ „Super, takže v pondělí to můžeme odevzdat. To je prima.“ Venku byla pěkná zima, ale prima. Marlette žije svým pomalým tempem a zdá se, že nikdo nikam ne− chvátá. Teď se všichni připravují na Halloween. Některé domy jsou vyzdobené čím dál strašidelněji. Některé jsou krásně pestré díky oranžovým dýním a rozkvet− lým chryzantémám. Všude je spousta spadaného listí a někteří ho nacpali do pytlů ve tvaru dýní s obličejem a postavili je před domy jako dekorace. Zkoušíme zahlédnout nějakého mývala, ale asi je ještě moc brzy. Několik dalších domů je prázdných a jsou na prodej. Procházíme ulicemi a vzpomínáme na to, co všechno jsme tady za tu dobu, co jsme tu, prožili. Ještě příští týden a letíme domů. Je to fajn, vědět, že už zase bu− deme mezi svými přáteli, v církvi, s mládežníkama... na druhou stranu je to smutné. Šest týdnů je dlouhá doba a teď máme přátele i tady. K jedněm se vracíme a ty nové možná už nikdy neuvidíme. Tedy uvidíme, v nebi, ale ne teď tady na zemi. Hodně cestujeme a potkáváme velké množství lidí, ale vždy jsme někde byli na krát− kou dobu a za krátkou dobu se nevytvoří tak hluboká přátelství. Ale teď je to prvně skutečně těžké odjet. Jsme zpátky v teple. I pohoda tohohle domu nám bude scházet, ale náš život bude zase o něco bohatší. „Míšo, Grandma„B“ by se chtěla dívat na televizi. Nevíš, na jakém kanálu běží ten její pořad?“ „Wow, to teda nevím. A ona také ne?“ „Ne. A nemohl bys ty kanály nějak prolistovat?“ „Ty jo, víš kolik jich tu mají? Několik desítek.“ „Hm. A co zavolat Sherryl? Někde tu nechala číslo. Můžeš to, prosím, zkusit?“ „Hm, neberou to.“ „Ok, tak se nedá nic dělat.“ Ještě zkoušíme listovat programy a podařilo se nám najít křesťanský kanál, kde právě probíhají nějaké chvály. Jenže po chvíli končí a začíná kázání, a to už Grandma„B“ slyšela v neděli. Existuje tu televizní kanál, kde 24 hodin denně běží kázání a chvály. Je to prima, ale v kombinaci s vysíláním v rádiu je toho už moc. Všichni ti pastoři chodili snad do stejného kurzu jak kázat. Kdy zvýšit hlas, kdy křičet, kdy šeptat, kdy se dívat do kamery, kdy zvednout ruce... po chvíli máte pocit, že je to stále stejné, a všichni tak strašně řvou, když kážou. Copak nemohou mluvit normálně? A ty reklamy. Úplně normální komerční křesťanské reklamy v průběhu kázání nebo chvály na videokazetách toho pastora nebo CD toho sboru. „Víš, že se těším na to, až doma žádný křesťanský vysílání nebude? Je to takové divné, ale jestli nejde dělat jiné křesťanské vysílání, než takovéhle, tak to raději nemít žádné.“ „Taky jsem o tom přemýšlel, ale věřím stále, že to jde dělat i jinak.“ „Víš, já nemůžu říct, že to, co káží, není Boží slovo a Boží pravda, ale přesto je to nějaké divné. Vůbec to neproniká dovnitř, jako by to slovo nemělo žádnou moc. A je toho tolik a tak, že člověk je úplně přesycený, až už to vůbec neposlouchá. Taková devalvace Božího slova. Je to jako když naši mají puštěnou televizi celé dny a už vůbec nevnímají, co tam právě je. Je to jen taková kulisa na pozadí jejich dne. Raději to nepo− slouchat, než se stát rezistentní vůči Božímu slovu.“ „Asi i proto tu církev vypadá tak, jak vypadá. Je kázáno Boží slovo, ale je kulisou křesťanského života.“ „Musíme se hodně modlit za Ameriku stejně tak jako za Evropu. Probuzení je potřeba všude.“ Don a Sherryl jsou doma, a tak můžem jít ještě do CC’s a pak spát. „Jej, ještě se musíme domluvit na ten zítřejší oběd.“ „Už jsem to domluvil, jedeme do číny v Lapeer.“

M. Kočerová

Sobota 21.10.2006 Před naším odjezdem bychom měli naší „host family“ pozvat do nějaké restaurace na jídlo, jako výraz poděkování za jejich péči o nás. Je to ale docela legrační, protože my nemáme auto, a pokud nechceme jít do pizzerie tady v Marlette, jsme odkázáni na to, kam nás Don s Sherryl odvezou. Don měl nápad jet do čínské restaurace v Lapeer a spojit to s našimi nákupy ve Wallmartu. Je pár věcí, které bychom rádi koupili pro sebe nebo pro někoho doma, ale bez auta se nikam nedostanem, a tak se ten návrh hodí. Lapeer je vzdáleno od Marlette asi půl hodiny jízdy autem. Čínská restaurace je organizována jako „buffet“. To znamená, že u vchodu platíme 6 USD za každou dospělou osobu a pak si můžeme jíst a pít, co chceme a kolik toho chceme. Pro Američany je „buffet“ velmi výhodným, levným a chutným způsobem stra− vování. (6USD je v poměru k jejich platům asi tak, jako kdyby vydělávali 2000 Kč měsíčně a za jídlo v „buffet“ zaplatili 6 Kč.) Uprostřed restaurace je pult, kde je jídlo dohříváno a můžeme si vybrat co chceme. Jsou tu dva druhy polévek, jako příloha je rýže nebo čínské nudle. Maso je tu kuřecí nebo hovězí (vepřové se tu obecně moc nepoužívá) upravené několika způsoby. Je tu těstovinový salát s krabími tyčkami, čerstvá i různě upravovaná zelenina a několik věcí, kte− ré nevíme, co jsou a jak chutnají. Jako dezert je možné mít zmrzlinu, ovoce, želé, jablkový závin a dalších ně− kolik sladkostí. A všechno je výborné, chutné, kořeněné a i pálivé....jak příjemná změna po tom stále stejně chutnajícím jídle. „Tak a teď ještě nakoupit pár věcí a můžem jet zpátky.“ „Jenže tady vůbec nemají to, co jsme si vyhlídli v Sundasky. Tak to je pech. To nevím, jestli se tam ještě dostanem.“ „Zkusím poprosit Dona, jestli by nás tam ještě v týdnu někdy nevzal.“ „Ok, ale mně je tak hloupé je stále obtěžovat tím, že nám dělají taxíka.“ „Já vím, ale pro ně to pro− blém není.“ „Ok.“ „Vyfotím tě, jak platíš, jo?“ „It is forbid− den to take a picture.“ Jejda, paní pokladní se stá− le zkouší tvá− řit přívětivě, ale je zřejmé, že své upozor− nění myslí vážně. No jo, ale proč tu někde nemají nějaké upozornění, že se tu fotit nesmí? Jak to má cizinec, který neprožívá v Americe všudypřítomný strach z teroristů, vědět? Jedeme zpátky a kolem cesty jsou různá upozor− nění, někdo rozprodává zařízení svého domu. Někdo jiný vyrábí lovecké boudy a jsou na prodej. Jiní lidé nabízejí možnost lovu nejen jelenů, ale také kachen a ně− čeho dalšího, co nevím, co je a k tomu med. „Od kolika je ta Narnie?“ „Od sedmi v CC’s a máme mít s sebou nějakou plechovku s jídlem.“ „Aj, na to jsme zapomněli.“ „Zkusíme se zeptat Sherryl, určitě nějakou konzervu bude mít.“ „A na co to vlastně chtějí? Je to jako vstupné, ale proč?“ „Sherryl, do you have some can food? In the evening the movie of Narnia is on in the CC’s…“ „Oh, yes and entrance fee is a can food, isn’t it?“ „Yes, but we forget it.“ „It’s not problem. We have many can foot here.“ „And what is it for?“ „It is charity. The can food is for poor people or for orphans.“ Wow, to je super nápad. Místo vstupného prostě přineseš konzervu nebo zavařeninu a pak se to dá třeba bezdomovcům o Vánocích. „To bychom někdy

mohli taky udělat, viď? To je super nápad.“ „Jo, ale v Čechách budem muset kontrolovat datum spotřeby, aby nám lidi nepřinesli, co už jim roky leží doma a čeho se chtějí zbavit.“ „Hm, to je škoda, že lidi u nás fakt takhle někdy uvažují, ale určitě ne všichni. A já bych to stejně někdy zkusila.“ „Sednu si tady a budu psát, a až to začne, tak půjdu za Kate. Drží mi místo u ní na dece.“ „I’m sorry but we have a technical problems with the movie. It takes 10 minutes more.“ Je tu asi dvacet dětí a pár rodičů, ale děti se postupně začínají nudit. Snad to vyřeší rychle. Jenže nevyřešili. Trvalo to víc než hodinu, než se podařilo to DVD pustit, a i pak to mělo takové divné barvy a občas nešel moc zvuk. Děti v průběhu filmu odcházely, protože už bylo hodně hodin, a i náctileté to moc nebavilo....a nás vlastně taky moc ne. Stáhli jsme si emaily, pokecali s Davem Masonem a teens, co tam byli, vyřídili jsme, co bylo potřeba, a šli jsme taky. Neděle 22.10.2006 „Wow, měli bychom vstávat, jestli chceme přijít do církve včas.“ „Nejlepší je stejně mít církev až odpoledne.“ „To ano, ale tahle je teď. Tak pojď.“ „Slyšíš? Grandma„B“ něco dělá v kuchyni.“ „Jo, vždycky dělá hodnou babičku v houpacím křesle, ale jakmile Don a Sherryl někam odejdou, začne šmejdit po celém baráku. Je super.“ „Good morning, Grandma„B“. How was your sleep today?“ Rychle snídáme a už jsme na cestě do církve. Je to hned za rohem přes ulici, ale fouká pěkně ostrý vítr. „Už zvoní, přidej.“ Vcházíme dovnitř a už na schodech je možné vnímat bezva atmosféru. „Dneska to tu vypadá jako v americké církvi z na− šich evropských představ, což?“ „To tedy ano. Přesně takhle jsem si tu církev tady představovala.“ Z reproduktorů se hrne ven melodie „Ó happy day“ a pastor vítá příchozí pohupujíc se do rytmu hudby. Mezi řečí si pobrukuje, jakže to je "happy day" a úsměv má od ucha k uchu. „Hello, friends. Good to see you.“ „Good morning.“ Vítáme se i s ostatními lidmi v církvi a už sedíme v jedné z lavic. Hudba navozuje příjemnou atmosféru a pastor Tim nás oslovuje svým obvyklým „Good morning, church“ (Dobré ráno, církvi). Ztlumil hudbu a modlí se na začátek a vyprošuje Boží požehnání a zakon− čuje svým obvyklým: „...and church the said...“ a my dodáváme: „Amen!“[ejmén] Ano, takto tu začíná nedělní shromáždění každou neděli.

Kázání je o změně. O tom, že kdo je Boží dítě, má nové srdce a hodně věcí se v jeho životě mění. Jsou dobré změny a špatné změny a je potřeba mít moud− rost to rozpoznat. Dobré změny je dobré následovat, ale špatné odmítnout. „I have an example about it. Probably little bit stupid example, but that doesn´t matter. Several days ago my wife Sandy came home and brought me a new bikiny. She was happy for that but I glanced quikly to the bikiny and then to Sandy and I sad: „Honey, I´m afraid that it is it what I think is it and I don´t know what do you think but I think that it isn´t good idea.“ Look to me. I´m not the best men for the bikiny and I refused this change because it wasn´t good change for me.“ Lidé v církvi se smáli až se za břicha popadali (a když se Američan popadá za břicho, tak to často stojí za to). „Míšo, rozumím tomu dobře? Sandy mu koupila tanga a jemu se to nezdálo být dobrý nápad?“ „Jo, tak to tomu rozumíš dobře.“ „No teda, tak to myslím, že chodíme do správné církve.“ „Proč? Protože pastor nenosí tanga?“

−5−

„Ale ne. Protože v těch učesaných církvích by si žádný pastor nedovolil něco takového vyprávět.“ „Tak to asi ne.“ Pastor Tim pokračoval ve svém kázání, které jako vždy velmi prožíval. Mluvil o tom, že Boží změny jsou dobré změny a že máme následovat život a hýbat se, nikoli ustrnout na jednom bodě pro vždycky. „To bylo prima, viď? A co budem dneska obědvat?“ „Já bych si zašel do Subway. Co ty na to?“ „To je prima nápad. Asi už se tam víckrát stejně nedostanem.“ „Bezva, tak já tě zvu do Subway na bagetu. Při− jímáš?“ „No jasně. Takové pozvání se přece neodmítá. A pak bychom mohli zajít do CC´s. Měli bychom zavolat našim, v Čechách už za chvíli půjdou spát.“ „No jo, furt zapomínám, že u nás je o šest hodin víc.“ V CC´s moc lidí není. Je neděle brzy po obědě, a to je většina náctiletých ještě doma. „A co teď? Máš nějaký nápad?“ „Šel bych k nám a četl bych si. Od sedmi je Going deeper.“ „No jo, úplně jsem zapomněla, že je Going deeper.“ Going deeper je každou neděli a náctiletí očekávají, že tam budem. V krbu hoří dříví a v celém domě je příjemně teplo. Oracle pokřikuje na příchozí a čeká, že někoho zaujme svým křikem natolik, že se jí začne věnovat. Jenže má teď takové divné nálady. Timmyho

dost bolestivě štípla zobákem a po několika dalších lidech se dost nebezpečně ohnala. Ke klukům moc nechce, nevíme proč. Beru si ji k sobě a ona si trochu vymýšlí. Chce mi lézt na záda a využívat mě jako transportér po domě (létat tu nesmí a moc dobře to ví, a tak to zkouší jinak). Začínají chvály, a tak se přesouváme do klubu ve sklepě. Jenže Oracle nechce být v obýváku sama a křičí a řve a řve. Jdu pro ni a ona mě hladí zobákem po hřbe− tu ruky. Nikdy jsem si nemyslela, že pták se může takto chovat a nějak vyjadřovat i určité sympatie. Oracle mi stojí na zápěstí a tančí do chvály. Vypadá, že také chválí. Nevím, co přesně dělá a proč, ale jak− mile chvála skončila, i Oracle se přestala pohybovat do rytmu hudby. Čekala na další a opět se dává do tance. Je to úžasné. Nedávno jsme četli ty verše, kde je napsáno, že celé stvoření chválí Boha, a najednou je tu tenhle pták a je zřejmé, že chválí Stvořitele. Bůh je úžasný. Program má dnes Denise, která je původně z Au− strálie, ale teď žije v Atlantě (USA), kde slouží v OM (Operation Mobilisation). Příští týden bychom s ní měli mít nějaké vyučování.

Mluví australskou angličtinou a používá slova, která ani američtí teens neznají a mluví neuvěřitelně rychle a strašně moc. Zabývá se "cancellingem" (poradenstvím), ale zdá se, že mluvení jí jde mnohonásobně lépe, než naslou− chání. Ani moc nevím, o čem mluvila, ale mluvila hodně. Po programu si ještě chvilku povídáme s náctile− tými, kteří přišli, smějeme se, ale i mluvíme o vážných věcech... asi po hodině hukot v domě utichá a i my přebíháme na druhou stranu ulice do našeho po− kojíku... Zítra nás čeká start posledního celého týdne v USA... dobrou! Další obrázky k tomuto týdnu naleznete na http:// www.koceri.net/gallery/imagiNations'06/

Vánoce jsou za dveřmi E. Plchová Vánoce Od malička se vštěpuje dětem, že Vánoce jsou něčím zvláštní. K Vánocům patří vánoční výzdoba, vánoční stromeček, dárky, adventní věnec, štědrovečerní večeře, koledy, cukroví, jmelí, vánočka, … Pro křesťany je to připomínka narození Ježíše Krista, o němž čteme v evangeliu podle Matouše v 1. a 2. kapitole a v Lukášově evangeliu ve 2.kapitole. Zvyky a tradice se s léty mění. V Čechách se dokonce změnila nedávno i gramatika a Vánoce s Velikonocemi se začaly psát s velkými písmeny. Trochu jsem smutná z toho, když slyším: ,,No to zas budou stresy, v obchodech davy lidí, vše se musí uklidit a ještě napéct.“ Pojďte se chvíli kouknout do historie Vánoc. Advent Před samotnými Vánocemi máme dobu adventu. Slovo advent pochází z latinského ,,adventus", což znamená příchod. Je to období očekávání na příchod Ježíše Krista. Můžeme se radovat z Jeho narození a očekávat Ježíšův druhý návrat. První začátky slavení adventu se objevují v jižní Galii a ve Španělsku koncem 4. století. Čtyři adventní neděle bývají někdy označovány postupně jako železná, bronzová, stříbrná a zlatá, ovšem tato označení nemají s křesťanskou tradicí nic společného, mají čistě komerční význam, spojený s předvánočními nákupy dárků. Adventní věnec K nejznámějším symbolům předvánočního času patří adventní věnec. Čtyři svíčky na něm si zapalují i nevěřící. A proč se zapalují svíčky? Dny se zkracují, tmy přibývá. Postupné rozžíhání svící na adventním věnci symbolizuje, že příchod Krista

osvěcuje každého člověka. Svíce jsou čtyři jako čtyři adventní neděle. Vánoční stromeček Stromeček k nám pronikl z německého území, kde se v 17. a 18. století šířil od města k městu. Dříve byla vánočním stromem hlavně jedle, v dnešní době je pro svou vzácnost nahrazena odolnějším smrkem a borovicí nebo stromkem umělým. V Čechách se vánoční stromek poprvé rozsvítil v pražské vile ředitele Stavov− ského divadla Jana K. Liebicha roku 1812. O třicet let později se v Praze stromky prodá− valy jako běžná věc. Nejdříve se ujal v zámožných českých rodinách, na Moravě se za− čal objevovat až počátkem minulého století. Zvyklost stavět rozsvícené vánoční stromky na veřejných prostranstvích se v evropských zemích ujala po první světové válce. První veřejný vánoční strom se u nás objevil v roce 1924 v Brně. Tato tradice vznikla na popud spisovatele Těsnohlídka, který o vánočním čase našel v lese opuštěné děťátko − holčičku. Ze spisovatelovy iniciativy se od uvedeného roku pod vánočním stromem též umisťuje kasička, do které lidé přispívají na stavbu dětského domova pro opuštěné děti. Betlémy V roce 1223 František z Assisi v italské Umbrii se svými přáteli přivedli do jeskyně, kterou pře− měnili na kapli, živého osla i vola a zinscenovali živý betlém, v němž pak kněz sloužil první vánoční půlnoční mši.

V Praze byl první betlém postaven pravdě− podobně v roce 1560 v dominikánském kostele sv. Klimenta. Ke konci 18. století, v době osvícens− tví, jesličky opustily kostely a ujaly se na vesnicích i ve městech mezi prostým lidem. K základním figurkám − Ježíšovi v jeslích, Marii, Josefovi, volu, pastýřům se stády a třem mudrcům − si lidé přidávali i další postavy ze svého nejbližšího okolí. Postavy byly zasazeny do mnohdy fantastické krajiny. Ma− teriály, z něhož se betlémy stavěly, byly rozmanité. Vánočka Vánočka má dlouhou historii a udržela se v obli− bě až do dnešní doby. První zmínka o vánočce je z 16. století a za dlouhá léta prošla drobnými proměnami. Říkalo se jí húska nebo calta a někde se v Čechách dodnes setkáváme s nej− různějšími pojmenováními − pletenice, pletanka, štědrovice, štědrovečernice, štricka, štrucla, žemle, ceplík. Vánočka je dodnes nezbytnou a nepo− stradatelnou součástí vánočních svátků, ať pečená doma nebo koupená v obchodě. I dnes jsou zruční jedinci, kteří dovedou spodní pletenec zhotovit ze sedmi pramenů (nejčastěji se plete ze čtyř), anebo upletou celou vánočku najednou ze šesti pramenů. ingredience: 3 hrnky polohrubé mouky, 9 lžic cukru, 1/8 másla, 1 polévková lžíce droždí, 1/2 hrnku mléka, 1 žloutek, špetka soli, vanilkový cukr, citrónová kůra, muškátový oříšek, badyán, 3 lžíce rozinek, 3 lžíce mandlí, vajíčko na potření postup: Do vlažného mléka rozdrobíme droždí, přisypeme 1 lžíci cukru, zaprášíme hladkou moukou a necháme v teple vykynout. Do mísy nasy− peme mouku, 8 lžic cukru, vanilkový cukr, špetku soli, ci− trónovou kůru, nastrouhaný muškátový oříšek, žlou− tek, nastrou− haný badyán, přilijeme vykynutý kvásek a prohněteme. Nakonec přidáme vychladlé rozehřáté máslo a vše zpracujeme. Když se těsto nelepí ke stěnám mísy, při− sypeme omyté rozinky, oloupané krájené mandle a těsto ještě prohněteme. Utvoříme v míse hladký bochánek, poprášíme jej moukou a necháme přikrytý kynout na teplém místě (při větším množství těsta i přes noc). Vykynuté těsto rozdělíme na vále na 9 dílů a upleteme vánočku. První vrstvu pleteme ze čtyř pramenů, druhou ze tří a třetí vrstvu ze dvou pramenů. Pergamenový papír potřený tukem položíme na plech a na něj po− stupně vrstvíme prameny vánočky. Chvíli necháme na plechu dokynout. Před vložením do trouby ještě potřeme rozšlehaným vajíčkem a posypeme nasekanými man− dlemi. Nakonec vánočku propíchneme u obou krajů i uprostřed špejlemi, aby se vrstvy těsta při pečení nezbortily. Pečeme zvolna asi 45 minut.

perníku, povidel, ořechů a sladkého piva; podával se se šiškami, později s knedlíkem. Tento recept však postupně díky své složité přípravě zcela z jí− delníčku zmizel. Do české kuchyně však z rakouské kuchyně přichází kapr smažený, na něhož nachá− zíme recept v Domácí kuchařce od Magdalény Dobromily Rettigové z roku 1895. A bramborový salát? V předválečných kuchař− kách nenalezneme na bramborový salát recept. Odborníci se domnívají, že se v české kuchyni objevuje až někdy během 2. světové války a že jeho původ tkví zřejmě v ruské kuchyni. V každé zemi zní slovo Vánoce jinak. Ovšem všude platí, že Vánoce jsou svátkem klidu, míru a očekávání. A máme tady Vánoce ve 24 jazycích: Anglicky − Christmas; Arabsky − Id al−milad; Esperanto − Kristnasko; Finsky − Joulu; Turecky a francouzsky − Noel; Hebrejsky − Chagamolad Hanotsri; Holandsky − Kerstmis; Chorvatsky − Bozic; Indonésky − Hari Natal; Italsky − Natale; Japonsky − Kurisumasu [krismas]; Maďarsky − Karácsony; Německy − Weihnachten; Norsky, švédsky a dánsky − Jul; Polsky − Boze Narodzenie; Portugalsky − Natal; Rumunsky − Graciun; Rusky − Raždestvó; Řecky − Christouyenna; Španělsky − Navidad. Dárky K Vánocům neodmyslitelně patří dárky. Každý rok přemýšlíme, čím uděláme druhým radost. A já mám pro vás nakonec inspiraci. Když půjdete okolo knižního obchodu, najdete tam letošní dvě novinky od našich blízkých. Je to kniha od Zdenky Sedláčkové: Průzor časem a CD od Roberta Jakše: Těch slov je asi málo.

Štědrovečerní večeře Kapr se stává běžným štědrovečerním jídlem teprve ve 2. polovině 19. století, neboť se díky cenové regulaci stal dostupnějším. Klasickým způsobem přípravy – nejstarší dochovaný recept z roku 1810 – je pak kapr načerno, který se připravoval tři dny a pekl se v omáčce z mandlí, rozinek,

do života znamená přemožení temnoty a nárůst světla, pokoje a radosti. Věnec je víc než pouhou okrasou. Zelené větve provoní dům, znamenají život uprostřed odpočívající přírody, kruh vyjadřuje společenství a plameny světlo, které

Malá zamyšlení nad rodičovstvím D. Krédlová Jako mladá mamina (jak věkem, tak i zku− šenostmi) jsem se vším úplně na začátku. Takže když je řeč o výchově dítěte, měla bych určité představy, teoreticky bych věděla co a jak, ale praxe je jiná :o). Uplatňovat výchovu jsem asi začala tehdy, když se nám Daneček naučil plazit po zemi, a tak se mohl dostat tam, kam on sám chtěl. Začalo moje: NE, tam nesmíš! NE, na to nesahej, nebo se zraníš! Skoro samé NE, NE a tytyty. Malé dítě, které začíná objevovat svět kolem sebe, se musí hlídat na každém kroku. To je každodenní náplň maminky. Buď přizpůsobíte svůj byt extra pro dítě, nebo malé batole pořád hlídáte. :o) My jsme byli ten druhý případ. Jako každá milující maminka, tak i já bych nejraději chtěla ochránit své dítě před vším špatným, před zlem tohoto světa. Ale ono to nejde! Vyprošuji pro své děti Boží milost. Tou− žím po tom, aby osobně poznaly Ježíše Krista a měly s ním úzký, intimní vztah. Protože to je to jediné, co si můžeme vzít sebou do Božího království − své děti. Takže výchova dítěte je samo o sobě pěkně náročná věc, pokud se snažíme ji dělat zod− povědně. Nikdo není dokonalý, a tak jsem Bohu vděčná, že se od nás neodvrací, když

nám to zrovna nevychází. Pořád nás miluje stejně. Nyní jsou Danielovi dva roky a dva měsíce a s vý− chovou jsme v plném proudu :o). Toužím po tom, abych měla moudrost, jak jednat v každé situaci, když se Daneček nějak projeví. Jinak se chová, když jsem s ním sama, a jinak, když je s dětmi a ne− bo ve společnosti s více lidmi. Občas se vzteká, když něco zakážeme, ale někdy to pochopí tak

úžasně, že skoro koukám s otevřenou pusou :o). Nejhorší pro mě je, když už nějak nemůžu a jsem na pokraji výbuchu plus se špatnou náladou, a zrov− na v té chvíli máte řešit nějakou situaci s dítětem. Prostě a jasně to nezvládnu, výsledkem je špatné jednání s Danečkem. Později, když mi to dojde, moc mě to mrzí, a tak se snažím Danečkovi vše vysvětlit, ale vysvětlete to dvouletýmu klučíkovi, který zažil blbou reakci mamky na danou věc. :o( Ale díky Bohu většinou prožívám ty lepší věci. Jsem moc ráda, že mám syna, který je zvídavý, usměvavý, šikovný. Je to obrovská zodpovědnost jak vychovám své děti! Jsem Bohu vděčná, že nás Daneček respektuje jako rodiče. A když už opravdu zlobí, snažíme se po dobrém domluvit, a když to nejde po dobrém, tak dostane nabacáno, buď přes ručičky nebo přes zadeček. Ještěže nejsem na tu výchovu sama. I otec se musí angažovat, což můj manžel náramně umí :o). …Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána...(Efezským 6,4). Děkuji našemu Otci v nebesích za jeho každodenní slovo, které nám pomáhá vést lepší život a vyvarovat se závažných chyb. Chvála Jemu za to! Jako já varuji svého syna před různými zra− něními, tak náš Pán nás varuje též ve svém Písmu, střežme se před vším špatným. Snažím se svého syna vychovávat dobře a správně, a když upadnu, modlím se za odpuštění, za moud−

−6−

Přeji vám všem čtenářům, abyste si adventní čas i Vánoce mohli užít v pokoji a v klidu.

rost, sílu a trpělivost. Děkuji Ti, Duchu Svatý, že mě vedeš správnou cestou rodičovství! Amen

POJĎME SI HRÁT NA DETEKTIVA vyprávěla o tom, jak Ježíš obětoval svůj vlastní život, aby se naše srdíčka mohla znovu rozzářit a mluvit s nebeským tatínkem. Při tom si položila ruku na srdce a ukazovala na děti kolem sebe a nakonec i k Josífkovi. „Ale Ježíš nezůstal na tomhle velikém kříži…“ Babička otočila velikou knihu směrem k Josífkovi a ukázala na obrázek.

Vánoční příběh Josífek netrpělivě šmejdil po bytě. Nemohl se dočkat večera, kdy ho rodiče konečně pustí do tajemného pokoje. Jednou za rok se totiž ložnice pro hosty zamkne a nikdo tam nesmí. Klíč je pečlivě střežen v kapsičce tatínkovy sváteční košile. Druhý klíč má už jen Ježíšek, který přinese nádherně ozdobený stromeček a pod něj položí hromadu dárků. „A maminko, opravdu můj dopis Ježíšek dostal?“ ujišťoval se Josífek, zatímco máčel prstíky v rozehřáté čokoládě. Maminka se užuž nadechovala, že mu vyčiní, ale slavnostní atmosféra ji přemohla. Trpělivě utřela rozcákanou čokoládu a pohladila synka po vlasech. „To víš, že ano. Viděla jsem, jak andělíček proletěl kolem okna a vzal si tvé psaníčko z parapetu,“ řekla přesvědčivě a znovu se vrátila ke zdobení lineckých koláčků. Josífek si ulehčeně oddychl. Letos byl vážně celkem hodný a rád by od Ježíška dostal tu stejnou motorku jakou má Vašík od sousedů. Tajně sezobal z vánočky pár mandliček a šel hledat tatínka. Ten právě balancoval na stoličce a snažil se zavěsit na lustr pozlacené jmelí. „Tatínku, půjdeš si se mnou hrát?“ zakňoural Josífek a vzhlížel vzhůru ke svému otci. „Teď nemůžu, Josífku,“ vysvětloval trochu podrážděně, protože se mu dlouhá mašle ze jmelí zamotala do skleněných cingrlátek lustru, a on už se s ní dobrých deset minut marně potýká. Navíc ho už notně bolí dlouho zdvižené ruce. „A kdy?“ nenechal se synek odbýt. Otec mrknul na hodiny a vytřeštil oči: „To už je tolik?“ „A kdy, tati?“ zvýšil svůj dětský hlásek. Otec se zoufale podíval na mašli. Zdálo se, že rozmotáváním vzniklo několik dalších zádrhelů. Nějak mašli přehodil, aby to vypadalo alespoň trochu upraveně a slezl ze stoličky. „Josífku, promiň, ale musím teď na důležitou schůzku. Pusť si pohádku, ano?“ snažil se chlapce něčím zabavit. Byl nejvyšší čas okatě zmizet, aby mohl tajně ozdobit stromek a na− nosit pod něj dárky. „Hmmm, tak jo,“ nepříliš nadšeně souhlasil a usadil se před televizi do tátova ušáku. Přepínal programy a hledal nějakou pohádku. Všude vyhrávaly koledy, zvonily zvonečky a rolničky. „Tak děti, pěkně se usaďte, a podívejte se na Babiččino vyprávění o Vánocích…,“ řekla hlasatelka. Místo ní se na obrazovce objevil útulný dětský pokojíček s kupou dětí, sedících kolem houpacího křesla. V něm seděla stříbrovlasá babička. Usmála se na děti kolem sebe a otevřela velikou knihu na svých kolenou. „Vítám vás, děti,“ kývla hlavou na pozdrav a pak Josífkovi zamávala z obrazovky. Ten instinktivně zvedl ručku a zamával na oplátku babičce.

Josífek instinktivně otočil hlavičku k hodinám na zdi, pod kterými visel zlatý kříž s přilepenou postavou. „…tři dny byl v hrobě a pak ho nebeský tatínek oživil. A jestli s ním chceš být kamarád,“ zadívala se k Josífkovi a pak po dětech kolem sebe, „pověz mu to. Popros ho, ať ti vyčistí srdíčko.“ Babička vrátila figurku miminka do Betlémku u nohou. „Jsou Vánoce, a my dnes, děti, slavíme narozeniny Ježíše. A vidíte? Zatímco při narozeninách dostává dárečky oslavenec, při narozeninách Ježíše, dostáváme dárky my.“ Babička zaklapla knihu a dodala: „Tak a teď už víme, proč si na Vánoce stavíme Betlémy, co slavíme a proč si to připomínáme koledami. Přeji vám všem spoustu krásných dárečků a pěkný večer s maminkou, tatínkem, babičkou a dědečkem…“ Josífek už babičku v televizi moc neposlouchal. Všechno mu to nějak probíhalo hlavinkou. Poprvé pochopil, proč jsou v Betlémku ty postavičky, co tam dělají a proč tam mají tolik zvířátek. Rychle utíkal za maminkou, která právě obalovala řízky z kapra. Všechno jí vyprávěl a při tom jí pomohl prostřít stůl ke slavnostní večeři. U dveří zazvonil zvonek. To přišli děda s babičkou. Josífek jim běžel otevřít a než maminka dosmažila řízky, zazpíval si s dědou několik koled. Najednou věděl, o čem se v nich zpívá a to ho opravdu potěšilo. A to už tu byl i tatínek a všichni se šli navečeřet. Pak nastala ta dlouho očekávaná chvíle. Tatínek slavnostně zalovil v kapsičce a odemkl tajné dveře. Zavoněly hořící svíčky a dýmající františek. V přítmí pokoje zářil nádherný stromeček a pod ním spousta dárků. Josífek radostí vypískl. V zápětí se pustil do rozbalování té kopice, která měla jeho jmenovky. Když byl asi u šesté, nádherně zabalené krabice, zamyslel se. Vzal kousek zlatavého papíru a utíkal do obýváku. „Kam letíš?“ ptal se tatínek. „Jen se podívám na zahrádku jak nám svítí Betlém,“ vysvětlil ve spěchu. „Pořádně se obleč a já jsem tam za minutku u tebe,“ slíbil tatínek a políbil maminku za právě vybalenou pletenou šálu. Josífek vzal z misky ten nejkrásněji ozdobený koláček a snažil se ho zabalit do lesklého papírku. Ovázal ho stužkou tak nejlépe, jak mu jen neobratné dětské prstíky dovolily. Oblékl se a vyběhl na zahrádku. Bylo chladno, z pusinky mu vycházely bílé obláčky horkého dechu. Sledoval vločky sněhu, které se snášely na zem a třpytily se ve světle nádherně nasvíceného Betlému. Dřevěná stříška vyřezávané maštale byla vysoká tak akorát, že mohl pohodlně projít. Postavil se vedle dřevěného Josefa a díval se na figurku miminka. Položil malý zlatý balíček k ostatním darům dřevěných mudrců a zašeptal: „Veselé narozeniny, Ježíšku.“ − zdes −

„Dnes si budeme povídat o tom, jak to tenkrát bylo s tím malým Ježíškem,“ začala. Josífek si okamžitě vzpomněl na dárečky, které dnes večer Ježíšek přinese a zatetelil se radostí. „Mamíííí, ta babička bude vyprávět o Ježíškovi,“ křičel směrem ke kuchyni. „Tak se pěkně dívej, zlatíčko,“ ozvala se maminka. Byla spokojená, že Josífka konečně něco zabavilo. Už od sedmi hodin ráno pobíhá po bytě a opakuje stále to stejné: Kdy už přiletí Ježíšek? Babička v televizi pokračovala: „Jednou v daleké zemi, městě Nazaretu, přišel k mladé dívce anděl z nebe. Zvěstoval jí, že sám Bůh si ji vybral, aby měla miminko, které jednou změní celý svět.“ Sehnula se a zvedla postavičku anděla a Marie z malého Betlémku u svých nohou. „Ta dívka se moc divila, protože nebývalo zvykem mít miminko před svatbou a navíc bez manžela. Anděl jí ale vysvětlil, že to bude jeden veliký zázrak, a ona přikývla.“ Znovu se sehnula a zvedla mužskou postavičku: „Josef se bál. Chtěl si Marii vzít za ženu, ale copak si může vzít dívku, která bude mít miminko? Všichni se mu jistě budou smát a ukazovat si na něho prstem.“ Babička obratně hrála malé divadlo, jak anděl ve snu uklidňuje Josefa, aby Marii neopouštěl, že to miminko je svaté a bude nazváno Božím synem. „Jé, mami, ten pán se jmenuje jako já,“ radoval se Josífek. „Mamííí?“ „Ano, ano, slyším…,“ nakoukla maminka do obýváku a nepřestávala v dlaních válet kokosovou kuličku. Josífek visel očima na obrazovce. „…a když Josef s Marií přicestovali do Betléma, aby se nechali zapsat v rodném městě, měla už Marie opravdu veliké bříško. Hledali nějaké ubytování, ale všude bylo plno. Jenže někde přece spát musejí,“ rozpřáhla babička ruce. Ukázala prstem na Betlémek, „jediné volné místo našli v maštali, kde se mohli vyspat na seně. Všude kolem nich byla domácí zvířátka…“ Josífkovi svitlo: Aha, proto je tolik zvířátek v tom Betlémku, co tatínek postavil na zahrádce pod okny. No tééda, to je něco. „…a protože Marie cítila, že miminko se chce už narodit, neměli čas hledat něco pohodlnějšího a tak tam zůstali. Když se miminko narodilo, pojmenovali ho Ježíš. A přestože se narodil v maštali, všichni ho chtěli přivítat. Anděl totiž oznámil pastýřům, kteří tam hlídali své ovečky,“ babička začala předčítat z veliké knihy, „dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ Josífek si podepřel bradičku a nespouštěl zrak z televize. Pozorně poslouchal, co babička dál vyprávěla. Ta držela na dlani několik postaviček. „Z dalekých krajů přišli mudrcové, aby viděli to zázračné miminko. Přinesli mu mnoho dárků a ještě se mu poklonili. Věděli, že až vyroste, bude moc důležitou osobou.“ Josífek sledoval, jak babička zvedla figurku miminka. „A to miminko rostlo, až vyrostlo. Z Ježíška miminka vyrostl mladík Ježíš. Věděl o svém zázračném narození. Věděl, že jeho pravým tatínkem není Josef, ale Bůh. Když mu bylo třicet let, začal chodit po městech a vesnič− kách. Vyprávěl o svém nebeském tatínkovi a o tom, jak moc nás má rád.“ Babička dál

−7−

Kde najdeme příběh o narození Ježíše v Bibli? .......................................................................................................

Kdo dostane který dáreček? Sleduj cestičku a brzy to zjistíš.

Známe se?

E. Plchová

Máte společný modlitební čas s dětmi? A zpíváte nebo chválíte i doma?

P E T R A E G N E R O V Á ; CŽ Český Krumlov Bydliště: Kamenný Újezd Zaměstnání: nyní žena v domácnosti Manžel: David Děti: David (10), Natálka (6), Nikolka (4) Vlasy: hnědé

Oči: hnědozelené

Hlas: žádný bas ☺

Záliby: zpěv, kytara

Koníčky, dovednosti, přednosti: ráda maluji, fotografuji,

poslouchám chvály a čtu rozhovory. Ještě mám ráda květiny, aranžování.

věděla, kterým směrem vede Jeho cesta a kam se naopak vůbec nepouštět.

Občas hraji na kytaru a zpí− váme s holkami. Hudbu máme všichni rádi, většinou u nás zní oblíbené chvály z CD. Na kytaru jsi se učila v hudební škole a nebo jsi samouk? Naučila jsem se sama. Ba− vilo mě zpívat a potřebovala jsem se doprovodit nějakým hudebním nástrojem. A kytara se mi líbila nejvíc. Jak jsi se dozvěděla o Bohu? O Bohu mi řekla moje ka− marádka, tenkrát kolegyně v zaměstnání. Je ve věku mojí mamky a zažily jsme spolu na cestě za Bohem docela dobro− družné věci. Například jsme daly výpověď v práci a odešly pracovat do Fondu ohrožených dětí. Založily jsme středisko v Táboře, které tam dodnes funguje.

S dětmi se modlíme většinou za věci, které se jich týkají. Aby viděly, jak Bůh jedná. Před spaním to necháváme na nich. Jednou se mi zdálo, že už by měly spát a ne povídat. Tak jsem to šla ukončit, ale u dveří jsem slyšela modlitby ….. Jaké motivy ráda fotíš? Nejraději fotím děti, a to nejen svoje. Pak také vše, co mne nějak upoutá. Vánoční čas je stvořený přímo pro aranžo− vání. Vychutnáváš si zdobení a aranže i v jiném období roku? Pro mě je nejkrásnějším obdobím podzim, myslím ten teplý a slunečný. Venku je všechno barevné, zralé…prostě krása. Stačí si z procházky donést něco pěkného. Z jakého materiálu ráda aranžuješ? Nejraději mám přírodní materiály, mohou být živé i sušené. Vlastně i neživé – oblázek se dá použít také na spoustu věcí. Máš zahradu, kde si můžeš utrhnout květinu a nebo svá dílka tvoříš z toho, co si najdeš? Zahradu mám, ale květiny si na ní ještě trhat nemůžu. Zatím jsem tam stihla vysadit jen

A jak jste se našli s Da− videm? Potkali jsme se jednou v létě na vesnické zábavě, doprovodil mě domů. Po třech letech jsme se vzali, v té době už jsme oba znali Ježíše.

Český Krumlov není tvoje ani manželovo rodiště. Jak jste se dostali do Krumlova? Já jsem z Tábora a manžel z Dačic, přesídlili jsme, aby David nemusel každý den dojíždět do práce. Po několika letech v tom mohu vidět i Boží záměry.

S Davidem máte tři děti; poslední holčičku jste si vzali do pěstounské péče. Co vás k tomu vedlo? Pracovala jsem v oblasti náhradní rodinné péče a hodně mě to ovlivnilo. Tenkrát jsme ještě děti neměli. Plánovali jsme, že si jednou vezmeme holčičku ……a vyšlo to. I když začátky nebyly úplně růžové a ně− jaký čas trvalo, než jsme si k sobě našli cestu. V současné do− bě je vše v pořádku. Věřím, že Nikolka je a bude požehná− ním pro naši rodinu a možná i pro svou biologickou. Co děláte nej− raději, když jste celá rodina po− hromadě?

Oba sloužíte ve chvále. Je to výhoda mít spo− lečnou službu? Mít společnou službu je určitě výhoda (máme si o čem povídat☺). Všichni ve chvále máme mezi sebou dobré vztahy, hodně se nasmějeme a může− me se na sebe spolehnout i v těžkých chvílích. Jsem moc ráda součástí krumlovské chvály. Díky Pane!

Můj přítel dlouho nemohl pochopit tento začátečnický zvyk u jinak vynikajícího plavce, zvláště když viděl jeho nenapodobitelné výkony. Jednoho večera se ho na to zeptal. „Stalo se to mým zvykem“, řekl muž, „ale není to bez důvodu.“ Vyprávěl, že byl učitelem plavání ve sportovní

Jakou kytku máš nejraději?

Většinou jedeme na výlet. V létě se nám i dě− tem líbilo na raftech.

Slunečnici (sice moc nevoní), ale je krásná. Růže zase voní, ale píchá …..každá kytka má své ……už vím – velkou kytici různých kytek.

David ml. hraje fotbal a Natálka zpívá a tancuje v místním souboru Radost, tak je samozřejmě chodíme podpořit.

Každý z nás zažil hodiny výtvarné výchovy. Bavilo tě malování už ve školním čase a nebo až později?

Máš vyhrazený čas na čtení Bible? Snažím se pravidelně číst a modlit, abych

Dvakrát zachráněn Můj přítel si jednou týdně chodíval zaplavat večer na plovárnu. Vyprávěl mi o jednom muži, který už dlouho upoutával jeho pozornost. Pokaždé, když se objevil na plovárně, přišel k okraji bazénu a ponořil do vody jednu nohu. Pak vystoupil na nejvyšší skokanský můstek, skočil do vody a plaval znamenitým stylem.

bylinkovo−okrasný kout (levandule, mateřídouška atd.)

Ve škole jsme museli malovat, co řekla paní učitelka. To mě tedy moc nebavilo. Děkujte Bohu, vy, kteří jste zachráněni krví Ježíšovou.

škole. Téměř každý den byl na plovárně a znal tu každé místo. Jedné noci nemohl usnout, a tak se rozhodl, že si půjde zaplavat. Šel tedy na plovárnu, ale nerozsvítil, protože se tu dobře vyznal. Navíc měsíční světlo prosvítalo skleněnou střechou. Dál vyprávěl: „Když jsem stál na skokanském můstku, všiml jsem si, jak měsíční světlo vrhá můj stín na protější stěnu. Moje tělo a paže vy− tvořily kříž. Co mne zdrželo, abych neskočil do vody, nevím. Když jsem se díval na svůj stín, vybavil se mi Ježíšův kříž. Nebyl jsem věřící, ale jako dítě jsem se naučil písni, jejíž slova mi přišla na mysl: On zemřel na kříži za mé hříchy. Jeho smrt mi otevřela nebe.

Záchrana kříže Ani nevím, jak dlouho jsem tam stál a proč jsem nakonec do vody neskočil. Pak jsem sešel z můstku a zamířil ke schodům, kte− ré vedly do vody. Sestupoval jsem a místo abych pocítil vodu, stál jsem na suchém dně bazénu. Bez mého vědomí byla voda při čištění vypuštěna. Kdybych seskočil z můstku, stálo mě to život. Náhle jsem si uvědomil, že ten podivný stín kříže na zdi mě zachránil před jistou smrtí. Byl

−8−

Mám malování jako odreagování společně s jinými činnostmi, které mě baví. Většinou něco vytvářím s dětmi, naše velká nástěnka (tj. lednice) je neustále zdobena novými díly. Kdybys měla několik dní jen sama pro sebe, mohla jsi odjet kam bys chtěla, a to bez finan− čního omezení. Jak bys je využila? To je skvělá otázka! Jela bych s manželem na tiché místo a muselo by to být u moře. jsem Bohu tak vděčný, že jsem v tu chvíli po− klekl a prosil Boha za odpuš− tění, že jsem o Něj dosud nestál, zatímco On mě nikdy neopustil. Té noci jsem prožil dvojná− sobnou záchra− nu. Záchranu svého těla a záchranu své duše pro věčnost. Od té doby jsem si osvojil tento zvláštní zvyk − vnořit svou nohu do vody dříve, než bych do ní skočil.“ (převzato ze stránek: www.mladez−vysociny.net)

Postřehy z knih

Zamyšlení nad knihou K. Čapek

L. Randáková

Chtěla bych vám napsat pár věcí, které si vždy podtrhnu, když čtu a zaujmou mě. Třeba je použijete i ve svém životě s Pánem.

š Klíčem k odpuštění je odpustit předtím, než urážka stačí zapustit kořeny v našem srdci. š Soucit doprovázený láskou je tou silou, která k druhým pronikne a zboří zdi, které si sami vztyčili, a osvobodí je k tomu, aby mohli přijmout to, co pro ně Pán nachystal.

š Začneme vidět nadpřirozené věci, pokud naše oči zůstanou soustředěné na Pána. Nebudeme se soustředit na problémy, ale náš pohled bude zaměřený na řešení. Naše perspektiva se změní v negativní na pozitivní, z beznaděje na plnou naději.

š Musíme nejprve přijmout vnitřní pokoj a štěstí a pak nás Pán povede s Boží milostí k naplnění, k záměru a k vlivu. š

Klíč ke království: Mt 6/33−34. Strach (panika) nám brání použít klíč ke krá− lovství a vstoupit do božího domu. Proto je nám řečeno, že si nemáme dělat starosti. To, že dovolíme úzkostem a starostem, aby nás ovládly, je jednou ze základních věcí, které nám brání být v Hospo− dinově vůli. Pokud děláme rozhodnutí na základě strachu, pak je naším pánem strach. Používat klíč ke království znamená dělat všechna zásadní rozhodnutí na základě zájmů království, nikoli našich vlastních zájmů a tužeb.

Více než jednou, ale méně než třikráte urči velikost fyzikální veličiny, a méně než dvakráte, ale více než nulakrát použij způsobu obrábění, jímž se části materiálu od sebe oddělují. Chemická sloučenina vodíku s kyslíkem, jež produkuje mini− málně decibelů, působí erozí na vrstvy hornin, uložených podél její tra− jektorie.

Tato knížka od známého biskupa Apoštolské církve má výstižný podtitulek Slavné dědictví Božího lidu a jak z něj čerpat. Autor v této zatím své poslední knížce přináší svůj pohled na biblickou knihu Skutků. Co v této knížce nenajdete? Rozhodně žádnou složitou teologii ani snůšku různých historických zajímavostí ani zaručený návod na požehnaný a bezproblémový život. A na co se tedy může čtenář těšit? Pro R. Bubika je kniha Skutků především nevyčerpatelný zdroj inspirace a moudrosti a o své zkušenosti se se čtenářem rád podělí. Nabádá k víře a posvěcení. Za desítky let chození s Pánem má co nabídnout. Jeho postoje k jednotě církve a životu ve světle a pravdě jsou nekompromisní. Kořením knížky jsou svědectví a vzpomínky na těžké časy za totalitního režimu.

š Chvála je duchovní zbraní, kterou můžeme aktivně bránit svůj život.

Pokud o Vánocích najdete chvilku, kdy si budete chtít jen tak odpočinout, zkuste si provětrat mozkové závity. Předkládáme vám lidová rčení v poněkud netradičním až odborném jazyce. Pomocí vám bude níže uvedená nápověda (samozřejmě v přeházeném pořadí).

Donace individua rodu Equus neopra− vňuje akceptora k vizuální percepci dentální soustavy tohoto jedince.

Křesťanský život 2005

š Pán nám dává oděv chvály místo ducha beznaděje. Chvála je izolační oděv, který chrání před depresemi, stejně jako přirozené oblečení před rozmary počasí.

Lidová rčení trochu jinak Blokování svislého informačního kanálu nelze kompenzovat finanční transakcí typu emptio venditio ve výdejně léků.

Skutky apoštolské Rudolf Bubik

upřednostňováním druhého, může být použita k transferu vysokých geologických útvarů. Vodomilní obratlovci ne− patrných rozměrů nejsou ničím jiným, než vodo− milnými obratlovci. Abundance šelem z čeledi Canidae přivodí exitus hlodavce z čeledi Leporidae. Pátrání po dlouhé části stromu adapto− vané na předmět denní potřeby se u reflektanta ataku šelmy z čeledi Canidae setkává s úspěchem za všech podmínek.

k souhrnu nepříznivých okolností pro jedince přímo fatálních a zbavených veškerých chloupků a jiného porostu.

Odolnost rostliny, opatřené žahavými chloupky, vůči poklesu teploty pod 273,14 Kelvinů je dokonalá.

Pohybuje−li se hladina rtuti v měrné kapiláře směrem ke středu Země v měsíci našeho osvo− bození sovětskou armádou, lze očekávat, že náš restaurační podnik přesídlí do stodoly.

Jedna horní končetina provádí očistu druhé horní končetiny.

Při nadměrném zvyšování pohybu dolních končetin ve značném časovém rozpětí za účelem dosažení naplnění sloučeninou vodíku a kyslíku křivule s držadlem dojde jednoho dne k uvolnění molekul spojujících tuto křivuli s oním držadlem, čímž se jmenovaný předmět rozdělí na dva seg− menty. Při poklesu produktivity práce na nulu projeví se totální nedostatek kruhového pečiva, působícího obezitu obyvatelstva. Kategorický imperativ nedovoluje libovolnému subjektu likvidovat zdroj infrazáření, který svým bohaviouristickým systémem neatakuje týž sub− jekt, neboť jeho radiace se chová inertně k tělesné integritě dotyčného subjektu.“

Občan záměrně poskytující klamné informace současně neoprávněně, což je axiom, převádí do svého vlastnictví majetek spoluobčanů nebo společnosti.

Kontakt malých množství sloučeniny kyslíku a vodíku se zemským povrchem probíhající v del− ších časových intervalech je schopen plně nahradit tentýž děj probíhající v intervalech kratších.

Pracovní morálku zemědělce, který dne 12. břez− na neobrací soustavně, plánovitě a cílevědomě ornici a nedodržuje pranosticky stanovenou agro− technickou lhůtu, pokládáme za tak hrubě ne− vyhovující a poškozující zájem společnosti, že onoho zemědělce srovnáváme s masožravými savci.

Číslo, jímž můžeš vyjádřit svou lingvistickou potenci, se rovná číslu, jímž znásobuješ své vlastní ego.

Časová distance mezi příchodem libovolného individua a termínem k této události vhodným implikuje sebeújmu.

Prostorová diskontinuita hmotného tělesa ne− ovlivní časovou kontinuitu procesu nanášení laku na jeho povrch.

Náraz akustických vln šířících se ze zdroje v lidském hrdle se odrazí od bariéry organické hmoty a síla i kvalita zpětné vlny je adekvátní pů− vodnímu impulzu.

Exotermní chemický děj, při kterém se chemická energie paliva mění na tepelnou energii a světlo, vykazuje skvělé vlastnosti v dominovaném postavení, v dominantním však má sklony k despotismu.

Spektrální odrazivost všech domestikovaných savců čeledi Felis limituje s klesajícím osvitem k nule.

Inhabitanti kolumbária připravovaní pomocí infračervených paprsků do stavu akceptabilního pro lidský metabolismus nevládnou automatickou mobilitou pro perorální požití.

U závodů na zpracování obilí řízených Láskou je poměrně nízká produktivita práce vyvážena naprostou spolehlivostí.

Verbální komunikace vedená s temně přitlu− meným zabarvením a snížením decibelů na minimum slyšitelnosti je v přímé korelaci s rohatou stvůrou.

Při zjištění záměrného transportu části horniny od občana A k občanu B je posledně jmenovaný povinen uskutečnit zpětný přesun po stejné dráze, tedy v opačném směru, k prvně jmenovanému, avšak s použitím žitného pečiva.

Na místo nacházející se v bezprostřední blízkosti zařízení sloužícího k instalaci světelného zdroje dopadá minimální počet paprsků z tohoto zdroje se šířících.

Vzdálenost bodu A (což je místo, kde ukončí, puzena gravitační silou, svou dráhu malvice) od bodu B (což je místo ležící svisle pod místem započetí její dráhy) se blíží k nule.

Prognózu optimálního okamžiku pro své akce proveď podle modelového vztahu domestiko− vaného vodního opeřence k plodenství kulturních trav.

Přenos informace od jedince s kalorickým deficitem k jedinci s kalorickou potřebou již saturovanou je blokován.

Podmínkou koexistence jedince druhu Homo sapiens a společenství druhu Canis lupus je sjed− nocení akustické signální soustavy. Ztráta prostorového vnímání není na závadu suverenitě nad osobami touto ztrátou ještě více postiženými. Kinetická energie bilaterálního a zpravidla heterosexuálního vztahu, který je podmíněn

Striktní dodržování zásad občanského soužití vede k maximální délce pěšího transferu jednot− livce, který se tak chová. Druhá mocnina tří profesí se jeví prvním dvoj− číslím dekadické soustavy pauperizace. Kdo odolává pokušení podlehnout touze nechat dřímat vlastní energii, bývá obklopen chlorofylem. Částečná imobilita muskulatury, prýštící z pa− sivity příslušného cerebroorálního centra, vede

Entropie průchodu lichokopytníka se zádovými zásobníky tuku vodicím otvorem kovového hrotu je obecně vyšší, než entropie přechodu jedince druhu Homo sapiens, vyznačují− cího se statisticky významně vyšší životní úrovní ve srov− nání s průměrem množiny jedinců, sdílejících s ním stejný časoprostor, z tohoto časoprostoru do jiného, cha− rakterizovaného suverenitou bytosti, částečně definované náboženstvím. Dne 2. února vydává drob− ný opeřenec své typické akustické signály bez ohledu na s tím spojené nebezpečí letálního poklesu tělesné teploty. Schopnost operativně řešit životní situace k vlast− nímu prospěchu na základě vyššího stupně intelektu hominis sapiensis se nerovná drahám libovolného tvaru, vedeným jakýmkoli bodem prostoru.

−9−

Pociťuje se absolutní absence výroku, jehož pravdivostní hodnota je rovna nule. Kvalita počáteční fáze totální regenerace organismu subjektu a intenzita prožitku z téhož jsou přímo úměrné úsilí, vynaloženému subjektem k předchozí optimalizaci prostoru pro regeneraci organismu určeného. Vzhledem k časové ztrátě je snaha o překonání dráhy, dělící jedince od personifikovaného kon− dicionálu singuláru existencionálního slovesa, bezpředmětná. (autor neznámý) Nápověda: Spíše projde velbloud uchem jehly, nežli bohatec vejde do království nebeského; Devatero řemesel − desátá bída; Láska hory přenáší; Dočkej času jako husa klasu; Není šprochu, aby nebylo pravdy trochu; Sytý hladovému nevěří; Darovanému koni na zuby nekoukej; Dvakrát měř a jednou řež; Pozdě bycha honit; Jednooký mezi slepými králem; Kdo do tebe kamenem, ty do něho chlebem; Malý ryby taky ryby; Tichá voda břehy mele; Kdo lže, ten krade; Ruka ruku myje; Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí; Bez práce nejsou koláče; Boží mlýny melou pomalu, ale jistě; Oheň je dobrý sluha, ale špatný pán; Kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem; Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá; Pečení ho−lubi do pusy nelétají; Co je šeptem, to je čertem; Nemusí hned pršet, jen když kape; Pod svícnem bývá největší tma; Dočkej času jako husa kla− su; Díra − nedíra, furt se natírá; Jak si kdo ustele, tak si i lehne; Pes který štěká, nekouše; Jablko nepadá da− leko od stromu; Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá; Mno− ho psů − zajícova smrt; Kopřivu mráz nespálí; Kdo chce psa bít, vždycky si hůl najde; Komu není z hůry dáno, v apatyce nekoupí; S poctivostí nejdál dojdeš; Kdo chce s vlky žíti, musí s ni− mi výti; Studený máj − v stodole ráj; Líná pusa − holé neštěstí; Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne; Co tě nepálí, nehas; Na sv. Řehoře šelma sedlák, který neoře; Na Hromnice musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout; Chytrost nejsou žádné čáry.

Turistická skupina a výlov rybníka Dvořiště

VocKap

J. Novák

Pětičlenná, ryze vokální formace, vznikla v únoru roku 2003. Podařilo se tak uskutečnit plánovaný projekt zakládajících členů skupiny, jenž vycházel z tvorby spi− rituálů. Proč zrovna spirituálů? Možná právě pro jejich ryt− mus a harmonie, jež se staly odrazovým můstkem pro vokální tvorbu VocKap−u. Především však pro jejich přímočarost a jednoduchost sdělení, které pro svoji úžasnou hloubku má i v dnešní době co říct.

Ochutnávku z poetiky jihočeských rybníků, nahlédnutí do vyvrcholení práce rybářů a procházku podzimním krajem Třeboňska, to všechno nabízel sobotní výlet turistické skupinky na výlov rybníka Dvořiště.

Předností VocKap−u, kterou ocení zejména zvukař, je, že jakmile zavřou zpěváci ústa, je prostě sbaleno. Kromě spirituálů postupně přibývají do repertoáru kapely i další vokální aranžmá nejrůznějších žánrů.

Vystoupení v Českých Budějovicích 1.12.2007 v 18:00 hodin Církev adventistů sedmého dne v ulici Fr. Šrámka.

Vánoce – toto slovo se stává nejvíce skloňovaným slovem v posledních dnech. Můžeme se na ně dívat jako na skutečnost, která se kdysi stala a která zůstává příjemnou tradicí. A nebo se na ně můžeme podívat jako na skutečnost, která změnila svět a která může změnit svět každého z nás.

Na startu se shromáždili: Eva a Maruška Prüherová, Lenka Štantýská, vedoucí výpravy Kája Čapek … a rodina Nováků. Z Lišova jsme motorizovaně vyrazili do obce Smržov a odtud pěšky cca 1,5km na hráz.

Zveme vás na BANKET 2007 s tématem DRUHÝ POHLED. Banket se uskuteční 15.12. v prostorách církve Cesta Ketka Plchová života České Budějovice od 16. hod.

Překvapením bylo pojetí celého výlovu jako velké lidové veselice za účasti řízné dechovky i s lido− vými tanci, indiánů a jejich hlou− bavých rytmů a spousty krámků s klasickými cetkami, známými z každého jarmarku.

Také milost&pravda se připojuje k pozvánce na toto setkání, které se každoročně v církvi koná. Kdo alespoň jednou na Banketu byl, ví, a docela určitě přijde znovu. Kdo ještě nikdy toto setkání neviděl, se může těšit na příjemně strávený (předvánoční) čas s přáteli. Dozajista <<<se opět pobavíme, potkáme>> staré známé, bude něco do− brého na zub a kdoví??? Možná bude i pohádka... Těšíme se na vás.

Nicméně atmosféru vý− lovu to nerušilo, spíše umocňovalo, a tak jsme si vychutnali jeden rybářský zátah, který začínal u tzv. plotu. Síť zatahovaná od něj skýtala rybám stále méně a méně prostoru, až se tře− potaly na hladině. Pak se síť přitáhla ke břehu, kde se z ní ryby vyndávaly podběráky a dále třídily. Nejdříve museli přijít na řadu candáti. Po tomto zážitku jsme zamířili do Lomnice nad Lužnicí, kde jsme v místní občerstvovací stanici zvané Rybí restaurace nabyli nové síly stylovou polívkou (pro zájemce). Nechtělo se nám loučit tak rychle s poetickým krajem rybníků, rákosí, racků, kachniček, a tak jsme vyrazili ještě ke Frahelži, kde jsou rybníky Víra, Naděje a Láska. Nám zůstala víra v Boží moudrost a nenapodobitelnost, naděje, že se ještě uvidíme na některém z dalších výletů, a láska navzájem.

Vi z e j i h o č e s k ý c h s b o r ů C E S TA Ž I V OTA : Kol.1:28−29 Jeho zvěstujeme, když se vší moudro− stí napomínáme a učíme všechny lidi, abychom je mohli přivést před Boha jako dokonalé v Kristu. O to se snažím a zápasím tak, jak on ve mně působí svou silou. (ČEP)

Kol.1:28−29  Kteréhož my zvěstujeme, napomínajíce všelikého člověka a učíce všelikého člověka ve vší mou− drosti, abychom postavili každého člověka dokonalého v Kristu Ježíši. O čež i pracuji, bojuje podle té jeho mocnosti, kteráž dělá ve mně dílo své mocně. (BK 1613)

2. Paral. 7:14  a můj lid, který se nazývá mým jmé− nem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi. (ČEP)

2. Paral. 7:14  A ponižujíce se lid můj, nad nímž jest vzýváno jméno mé, modlili by se, a hledali by tváři mé, a odvrátili by se od cest svých zlých: i já také vyslyším je s nebe, a odpustím hřích jejich, a uzdravím zemi jejich. (BK 1613)

Izajáš 54:2  Rozšiř místo ve svém stanu, ať na− pnou stanové houně tvých příbytků. Nerozpakuj se! Natáhni svá stanová lana a upevni kolíky. (ČEP)

Izajáš 54:2  Rozšiř místo stanu svého, a čalounů příbytků svých roztáhnouti nezbraňuj; natáhni i provazů svých, a kolíky své utvrď. (BK 1613)

− 10 −

R o z p i s s h r o m á ž d ě n í s b o r ů Cesta života jižní Čechy: České Budějovice

Prachatice Agitační středisko Pod Hradbami neděle od 13:30

Český Krumlov,

budova Ambit

neděle od 9:00 modlitební − čtvrtek od 18:30

Jana Čarka 7, Suché Vrbné modlitební procházky − (info u M. Kočerové)

modlitební ve sboru − St 18:00 neděle 15:00

Setkání mládeže v Č. Krumlově − sobota 14:00

Tento zpravodaj si vyhrazuje právo nezodpovídat za případné chyby dodané s příspěvky jednotlivých autorů. Děkujeme za pochopení.