milost & pravda z p r a v o d a j
v š e c h
březen 2007
Slovo úvodem Nejideálnější stav je, když člověk slyší Slovo, přijme je a aplikuje ve svém životě. Takže když slyším o tom, že mám číst Bibli a proč je to důležité, je ideální zkonfrontovat svůj stav: Čtu si dostatečně Bibli? Čtu Bibli? Bože, kam jsem jenom založil svou Bibli? A poté změnit svůj stav − číst Bibli. Vězte, že taková aplikace slyšeného Slova přináší sladké plody. Nedávno jsme slyšeli Slovo o vzkládání rukou a uzdravování. Budeme−li k sobě upřímní, je poněkud těžší (alespoň v naší mysli) jít a vzklá− dat ruce na nemocné. Možná bychom raději četli tu Bibli. ☺ Během onoho shromáždění ve mně rezono− valo, že už nestačí modlit se za kamarádku „přes sms“. Je nutno ji navštívit, vzkládat ruce a modlit se přímo s ní. Když z kazatelny zaznělo: „Je někdo z vás nemocný? Ať zavolá starší sboru a ať se za něj modlí a pomažou ho olejem v Pánově jménu...“ a po chvíli další verš: „...takže lidé dokonce přinášeli šátky a zástěry z jeho těla na nemocné a nemoci od nich odstupovaly a zlí duchové z nich vycházeli...,“ ihned mi sepnul plán. Nejenže se půjdu za kamarádku modlit osobně, ale „pojistím“ si to na základě Božího slova. Poprosila jsem staršího sboru, aby se předtím se mnou modlil za kamarádku, třímajíce společně kapesník, který pomazal olejem. Takto vyzbrojená jsem šla „aplikovat“ slyšené Slovo do svého života. Kamarádce se částečně ulevilo. Později mi volala, že tento kapesník položila pod svou malou dcerku, která byla nemocná a nešlo jí snížit teplotu. Pláč utichl. Do rána prý teplota klesla a dcerka byla zdravá. To mě opravdu potěšilo a povzbudilo. Vždyť kapesník s modlit− bou byly původně mířeny na kamarádku..., ale Pán si to přebral a pomohl i její dcerce. Vyplatí se aplikovat slyšené Slovo. Buďte pak činitelé slova, a ne toliko poslucha− či, oklamávajíce sami sebe. (Jak.1:22) −x−
Proběhly křty...
j i h o č e s k ý c h
ročník 7
c í r k v í
číslo 3
Osidlo je strženo:
D. Wilkerson
Únik ze všech satanských pastí „Požehnán buď Hospodin, že za kořist nás nedal jejich zubům! Unikli jsme jako ptáče z osidla lovců. Osidlo je pro− trženo, unikli jsme! Naše pomoc je ve jménu Hospodina; on uči− nil nebesa i zemi.“ (Ž 124:6–8). V Žalmu 124 čteme o ptáčnících a jejich pastích. Slyšel jsi o ptáčnících? Byli to profesionální chytači ptáků v dobách před střelnými zbraněmi. Chytali ptáky tak, že rozprostřeli na zemi sítě a připevnili je k zaskakující pasti nebo oku. Ptáčník také poházel na zem blízko pasti nějaké zrní. Potom, když pták zobal zrní, past sklapla a síť přeletěla přes ptáka a chytila ho. V biblických časech také ptáčníci často sešívali ukořistěnému ptáku oční víčka dohromady a drželi ho v kleci. Takový jeho křik vábil velký počet ptáků. Zvuk ptačího zoufalství dráždil zvědavost dalších ptáků, a když to přišli prozkoumat, byli také chyceni do pasti. Ptáčníci vydělávali na chycených ptácích různými způsoby. Jedni prodali ptáky lidem, kteří je chtěli jako ochočená domácí zvířátka. Další je prodali, aby byli použiti jako oběti, speciálně holubice a holuby. Ještě další prodali malé ptáčky lidem z chudších vrstev, kteří je měli za jídlo. V tomto případě byli ptáci pozřeni. V různých pasážích skrz naskrz Biblí je naše duše připodobňována k ptáku: „Unikli jsme jako ptáče z osi− dla lovců. Osidlo je protrženo, unikli jsme!“ (Ž 124:7). „A copak je mi dravým ptákem mé dědictví?“ (Jer. 12:9). Podle Bible je ptáčníkem sám ďábel Satan je úplně pevně rozhodnut zničit každého věřícího, který chodí ve svatosti a naprosté oddanosti Ježíši. Skutečně, ďábel ví, kde žiješ a pracuješ, každou cestu, kterou chodíš, každý krok. A sleduje každé tvé odcházení a přicházení. Prosím, rozuměj, Satan není všudypřítomný. Ne− může být všude najednou. Ani neví všechny věci; jinak by byl Bohem. Ale má k dispozici množství dé− monických bytostí, knížectva a moci temnosti. A tito zlí dělníci tě pronásledují. Chodí kolem jako ptáčníci, pokládají pasti, aby tě lapili – skryté, vychytralé, mazané, ďábelské pasti.
Žalmista píše: „Ochra− ňuj mě, Hospodine, před rukama svévolníka, chraň mě proti násilníku, proti těm, kdo zamýšlejí pod− razit mi nohy. Pyšní osidlo mi nastražili, síť z pro− vazů na cestu rozestřeli, nachystali na mě léčky.“ (Ž 140:5–6). „…Na cestě, jíž kráčím, osidlo mi na− stražili“ (Ž 142:4). „Své− volníci osidlo mi nastražili, avšak od tvých ustano− vení jsem nepobloudil“ (Ž 119:110). Bible to objasňuje: Démonické síly pracují na pokládání pastí pro křesťany! Nicméně Satan neomezuje svou práci ptáčníka na zlá knížectva. On také používá bezbožné lidi, aby pokládali ďábelské pasti: „Svévolníci osidlo mi nastražili…“ (Ž 119:110). To je pravda – Satan má armádu ze spousty nejlstivějších, kvalifikovaných ptáčníků na zemi. Používá cizoložné muže k svádění nevinných dívek a žen. A používá dotěrné obchodníky s pornografií, aby uváděl do pokušení generace mužů nepopsa− telnými obscénnostmi. Satan také používá ptáčníky na ulicích k rozšiřování drog. Drogové kartely vydělávají celé jmění – násobky miliónů dolarů odíráním, okrádáním mladých lidí a sváděním k narkomanii celých společenství. Celé státní správy dnes jednají jako ptáčníci nepřítele. Chytají miliony lidí do pasti hazardních her! Státní agentury a magistráty používají záměrně hazardní hry s úmyslem vyždímat z lidí peníze na vrub vlastního obohacení. Následkem toho se Amerika rychle stala obrovskou loterií. Možná přijde den, kdy bude zřízena celostátní národní loterie. Toto všechno jsou ptáčníci nepřítele, kteří přicházejí zničit naši společnost! Vymýšlí a intrikují, aby lidi obrali o jejich nejposlednější dolar. A ti, kteří trpí nejvíc, jsou chudí a děti. Často měly být tyto poslední dolary odloženy stranou na jídlo a mléko. Avšak ze všeho nejtragičtější je tato smutná pravda: Satan využívá duchovně slepé křesťany, aby kladli jeho pasti Božím lidem! To je pravda – ďábel skutečně používá věřící jako ptáčníky – lovce ptáků. Je mnoho křesťanů, kteří mají tvrdé srdce, krutých, závistivých,
C e s t a
pro vnitřní potřebu − neprodejné kteří chladně plánují zruinování a zničení boha− bojných, spravedlivých Božích mužů a žen. Mají potěšení z pomstychtivosti – zkoušejí chytit do pasti ty, kterými pohrdají. Písmo nám říká, že jistí Boží lidé kuli pikle proti Jeremiášovi: „…neboť vykopali jámu, aby mě polapili, nastražili osidla mým nohám“ (Jer. 18:22). Z kontextu této pasáže je jasné, že zde Jeremiáš mluví o Božích lidech: „…muži Judští… obyvatelé Jeruzalémští…“ (verš 11). Říkal: „Někteří, co si říkají Boží děti, mě jasně chtějí chytit do pasti. Chtějí zničit Boží svědectví, které mi bylo dáno!“ Ptám se tě – proč by někdo, kdo se nazývá následovník Ježíše, dovolil, aby byl používán ďáblem ke kladení pasti a polapení svého bratra nebo sestry? Proč by trávil vzácný čas osnováním plánu ke zruino− vání nebo zničení jiného křesťana? Boží slovo pro to vyjmenovává dva důvody. Pojď je sdílet spolu se mnou: 1. Pocit závisti, že jiní křesťané mají respekt a úctu u lidí Někteří křesťané jsou žárliví na příznivé přijetí a vysokou úctu, které se dostává jinému křesťanovi – někoho, kdo je uznáván víc než oni. Tento postoj je bohužel v církvi všeobecně rozšířený. Také se každou chvíli objevuje ve službě. Pastor, který nemá srdce pro Ježíše, vždy pomlouvá a osnuje plány proti lidem, které Ježíš pozvedl na jejich místo. Sami nechtěli platit cenu – a teď se objevuje někdo, kdo je vysoce poctěn Bohem. Kniha Ester nám říká, že se Aman vyhříval v poctě, kterou mu udělil král Asverus. Aman byl králův poradce – ale nebyl spokojen s bohatstvím a úctou, které ve svém postavení dosáhl. Víš, byla jedna osoba v království, která mu šla na nervy – Žid jménem Mardocheus. Aman běžně přijímal pokorné poklony od všech lidí. Ale Mardocheus se ani neklaněl, ani nepadal. Mardocheus se nebál nikoho kromě Boha – a neklaněl se nikomu jinému, jen Jemu. V důsledku toho měl Mardocheus respekt a úctu lidí. Byl znám jako čestný a přímý muž, který se nedá koupit. A to se hluboce dotklo Amanovy pýchy. Vzplanul vztekem, protože viděl, že Bůh cení někoho nad něj! Písmo říká o Amanovi „…naplněn je hněvem proti Mardocheovi“ (Est. 5:9). Dovolil své žárlivosti, aby ho zcela pohltila. Tady byl bohatý muž, poctěný králem, pozvaný do paláce královnou Ester. Místo toho bylo jeho myšlení sžíráno žárlivostí: „Ale z toho všeho nic nemám, dokud se musím dívat na toho žida Mardochea, jak sedí v královské bráně.“ (verš 13). Brzy začal Aman osnovat plán, jak by chytil Mardo− chea do pasti. Byl to neuvěřitelný plán navrhující zničit všechny Židy včetně Mardochea. Aman byl tak plný závisti, že si usmyslel zničit všechny lidi, aby dostal jednoho muže! Amanova žárlivost ho však nakonec
Pokračování na str. 2
Březen 2007, měsíc proměny církve čtěte na str. 8
Měsíc březen je měsícem, kdy je nutné dotáhnout do konce všechny změny, které v lednu a únoru začaly. Boží dotyk je ne− zbytný. Nadšení pro věc má své důležité místo. Avšak až důslednost, pracovitost a věr− nost dovedou všechny tyto věci do reality. Během týdne zastavení, hodnocení a počítání nákladů jsme si sami před sebou dávali na světlo svůj život s Bohem, jak svůj život spravujeme, náš vztah k rodině, přátelům, své práci či škole a církvi. Dále jsme hledali Boží vůli pro každou z těchto oblastí v čase, který právě prožíváme, a podle míry své víry jsme zvažovali, jaké praktické kroky v těchto životních oblastech udělat, abychom ve vůli Boží žili v ještě větší míře. Aby toto naše konání mělo smysl a přineslo dobré ovoce, je nutné všechny Boží podněty, které jsme přijali, uvést do praktického života. Velmi výstižně o tom píše Jakub ve svém listu 1:22−25: „Buďte však vykonavatelé slova a nejen jeho posluchači, kteří klamou sami sebe. Vždyť je−li někdo posluchačem slova, a ne jeho vykonavatelem, podobá se muži, který se dívá na svůj přirozený obličej v zrcadle; podíval se totiž na sebe a odešel a hned zapomněl, jaký byl. Kdo však nahlédl do dokonalého zákona svobody a zůstává v něm − kdo není zapomnětlivý posluchač, ale
vykonavatel skutku − ten bude blažený v tom, co dělá.“ Pro požehnaný život nestačí Boží vůli vidět, je také nutné v ní trvale žít. Vím, že každá významnější změna života, kterou chceme sami u sebe prosadit, vyžaduje určitou míru odvahy a úsilí, ale jinak to prostě nejde. Musíš investovat určitou míru své energie, soustředění a času, než v tvém životě proběh− ne změna, ale nikdy nezapomeň, že přiblížit se k Bohu není sice vždy jednoduché, ale je to vždy životním přínosem. Proto se tě ptám: Už prožíváš ve vztahu s Bohem to, pro co ses rozhodl? Už jsi začal pečovat o svůj život a rozvíjet ho v míře, kterou ses rozhodl? Už prožíváš se svou rodinou a přáteli kvalitnější vztah? Už ve svém zaměstnání pracuješ a škole studuješ tak, jako bys to dělal pro Pána? Už jsi vydal svůj život Bohu v církvi v míře a způsobem, kterým ti zjevil? Neptám se tě, jestli jsi v tom všem dokonalý, ale jestli jsi začal. Říká se, že každý začátek je těžký. Nevím, jestli každý, ale často to tak bývá. Je−li pro tebe těžké tyto věci začít dělat, chci ti ukázat na velmi cennou Boží radu: ,,Jestliže totiž kvůli provinění jednoho člověka kralovala skrze toho jedno− ho smrt, mnohem spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a daru spravedlnosti, budou kralovat v životě skrze toho jednoho, Ježíše
ž i v o t a
P. Petrášek
Krista! (Řím.5:17)“ Jestliže jsi přijal Kristovo evangelium, přijal jsi dar spravedlnosti. Jestliže jsi přijal Boží podněty, přijal jsi Jeho milost. Teď je čas, abys TY kraloval ve svém životě podle Boží vůle. Musíš si uvědomit, že buď ve svém životě kraluješ a žiješ ne podle Boží vůle, nebo ve svém životě kraluješ a žiješ podle Boží vůle. Vždy kraluješ ty, a to způ− sobem, kterým si zvolíš. Buď v Boží vůli, nebo mimo ni. Věříš−li Kristovu evangeliu, přijal jsi konkrétní Boží podněty a chceš podle této Boží vůle žít, tehdy už není na co čekat. Záleží pouze na tobě, co se bude teď dít. Ve tvém životě se změní pouze to, co změníš ty. Neboj se. Se svou milostí ti Pán dává i dostatek moudrosti, poznání a síly v ní žít, a proto se nerozpakuj o to vše žádat, ale nyní je pouze na tobě, co se bude s tebou dít. Modlím se, aby nikdo z nás neminul milost, kterou tato církev v tento čas přijala. Nemohu však rozhodnout za nikoho z nás kromě sebe samého. Ať každý sám zváží tato Boží slova: „Nemylte se, Bohu se nelze vysmívat: vždyť cokoli člověk rozseje, to také sklidí. Kdo totiž rozsívá svému tělu, bude z těla sklízet zkázu; kdo však rozsívá Duchu, bude z Ducha sklízet věčný život. V konání dobrého pak nepole− vujme, neboť v patřičný čas budeme sklízet bez ustání (Gal.6:7−9).“ §
milost & pravda z p r a v o d a j
v š e c h
březen 2007
Slovo úvodem Nejideálnější stav je, když člověk slyší Slovo, přijme je a aplikuje ve svém životě. Takže když slyším o tom, že mám číst Bibli a proč je to důležité, je ideální zkonfrontovat svůj stav: Čtu si dostatečně Bibli? Čtu Bibli? Bože, kam jsem jenom založil svou Bibli? A poté změnit svůj stav − číst Bibli. Vězte, že taková aplikace slyšeného Slova přináší sladké plody. Nedávno jsme slyšeli Slovo o vzkládání rukou a uzdravování. Budeme−li k sobě upřímní, je poněkud těžší (alespoň v naší mysli) jít a vzklá− dat ruce na nemocné. Možná bychom raději četli tu Bibli. ☺ Během onoho shromáždění ve mně rezono− valo, že už nestačí modlit se za kamarádku „přes sms“. Je nutno ji navštívit, vzkládat ruce a modlit se přímo s ní. Když z kazatelny zaznělo: „Je někdo z vás nemocný? Ať zavolá starší sboru a ať se za něj modlí a pomažou ho olejem v Pánově jménu...“ a po chvíli další verš: „...takže lidé dokonce přinášeli šátky a zástěry z jeho těla na nemocné a nemoci od nich odstupovaly a zlí duchové z nich vycházeli...,“ ihned mi sepnul plán. Nejenže se půjdu za kamarádku modlit osobně, ale „pojistím“ si to na základě Božího slova. Poprosila jsem staršího sboru, aby se předtím se mnou modlil za kamarádku, třímajíce společně kapesník, který pomazal olejem. Takto vyzbrojená jsem šla „aplikovat“ slyšené Slovo do svého života. Kamarádce se částečně ulevilo. Později mi volala, že tento kapesník položila pod svou malou dcerku, která byla nemocná a nešlo jí snížit teplotu. Pláč utichl. Do rána prý teplota klesla a dcerka byla zdravá. To mě opravdu potěšilo a povzbudilo. Vždyť kapesník s modlit− bou byly původně mířeny na kamarádku..., ale Pán si to přebral a pomohl i její dcerce. Vyplatí se aplikovat slyšené Slovo. Buďte pak činitelé slova, a ne toliko poslucha− či, oklamávajíce sami sebe. (Jak.1:22) −x−
Proběhly křty...
j i h o č e s k ý c h
ročník 7
c í r k v í
číslo 3
Osidlo je strženo:
D. Wilkerson
Únik ze všech satanských pastí „Požehnán buď Hospodin, že za kořist nás nedal jejich zubům! Unikli jsme jako ptáče z osidla lovců. Osidlo je pro− trženo, unikli jsme! Naše pomoc je ve jménu Hospodina; on uči− nil nebesa i zemi.“ (Ž 124:6–8). V Žalmu 124 čteme o ptáčnících a jejich pastích. Slyšel jsi o ptáčnících? Byli to profesionální chytači ptáků v dobách před střelnými zbraněmi. Chytali ptáky tak, že rozprostřeli na zemi sítě a připevnili je k zaskakující pasti nebo oku. Ptáčník také poházel na zem blízko pasti nějaké zrní. Potom, když pták zobal zrní, past sklapla a síť přeletěla přes ptáka a chytila ho. V biblických časech také ptáčníci často sešívali ukořistěnému ptáku oční víčka dohromady a drželi ho v kleci. Takový jeho křik vábil velký počet ptáků. Zvuk ptačího zoufalství dráždil zvědavost dalších ptáků, a když to přišli prozkoumat, byli také chyceni do pasti. Ptáčníci vydělávali na chycených ptácích různými způsoby. Jedni prodali ptáky lidem, kteří je chtěli jako ochočená domácí zvířátka. Další je prodali, aby byli použiti jako oběti, speciálně holubice a holuby. Ještě další prodali malé ptáčky lidem z chudších vrstev, kteří je měli za jídlo. V tomto případě byli ptáci pozřeni. V různých pasážích skrz naskrz Biblí je naše duše připodobňována k ptáku: „Unikli jsme jako ptáče z osi− dla lovců. Osidlo je protrženo, unikli jsme!“ (Ž 124:7). „A copak je mi dravým ptákem mé dědictví?“ (Jer. 12:9). Podle Bible je ptáčníkem sám ďábel Satan je úplně pevně rozhodnut zničit každého věřícího, který chodí ve svatosti a naprosté oddanosti Ježíši. Skutečně, ďábel ví, kde žiješ a pracuješ, každou cestu, kterou chodíš, každý krok. A sleduje každé tvé odcházení a přicházení. Prosím, rozuměj, Satan není všudypřítomný. Ne− může být všude najednou. Ani neví všechny věci; jinak by byl Bohem. Ale má k dispozici množství dé− monických bytostí, knížectva a moci temnosti. A tito zlí dělníci tě pronásledují. Chodí kolem jako ptáčníci, pokládají pasti, aby tě lapili – skryté, vychytralé, mazané, ďábelské pasti.
Žalmista píše: „Ochra− ňuj mě, Hospodine, před rukama svévolníka, chraň mě proti násilníku, proti těm, kdo zamýšlejí pod− razit mi nohy. Pyšní osidlo mi nastražili, síť z pro− vazů na cestu rozestřeli, nachystali na mě léčky.“ (Ž 140:5–6). „…Na cestě, jíž kráčím, osidlo mi na− stražili“ (Ž 142:4). „Své− volníci osidlo mi nastražili, avšak od tvých ustano− vení jsem nepobloudil“ (Ž 119:110). Bible to objasňuje: Démonické síly pracují na pokládání pastí pro křesťany! Nicméně Satan neomezuje svou práci ptáčníka na zlá knížectva. On také používá bezbožné lidi, aby pokládali ďábelské pasti: „Svévolníci osidlo mi nastražili…“ (Ž 119:110). To je pravda – Satan má armádu ze spousty nejlstivějších, kvalifikovaných ptáčníků na zemi. Používá cizoložné muže k svádění nevinných dívek a žen. A používá dotěrné obchodníky s pornografií, aby uváděl do pokušení generace mužů nepopsa− telnými obscénnostmi. Satan také používá ptáčníky na ulicích k rozšiřování drog. Drogové kartely vydělávají celé jmění – násobky miliónů dolarů odíráním, okrádáním mladých lidí a sváděním k narkomanii celých společenství. Celé státní správy dnes jednají jako ptáčníci nepřítele. Chytají miliony lidí do pasti hazardních her! Státní agentury a magistráty používají záměrně hazardní hry s úmyslem vyždímat z lidí peníze na vrub vlastního obohacení. Následkem toho se Amerika rychle stala obrovskou loterií. Možná přijde den, kdy bude zřízena celostátní národní loterie. Toto všechno jsou ptáčníci nepřítele, kteří přicházejí zničit naši společnost! Vymýšlí a intrikují, aby lidi obrali o jejich nejposlednější dolar. A ti, kteří trpí nejvíc, jsou chudí a děti. Často měly být tyto poslední dolary odloženy stranou na jídlo a mléko. Avšak ze všeho nejtragičtější je tato smutná pravda: Satan využívá duchovně slepé křesťany, aby kladli jeho pasti Božím lidem! To je pravda – ďábel skutečně používá věřící jako ptáčníky – lovce ptáků. Je mnoho křesťanů, kteří mají tvrdé srdce, krutých, závistivých,
C e s t a
pro vnitřní potřebu − neprodejné kteří chladně plánují zruinování a zničení boha− bojných, spravedlivých Božích mužů a žen. Mají potěšení z pomstychtivosti – zkoušejí chytit do pasti ty, kterými pohrdají. Písmo nám říká, že jistí Boží lidé kuli pikle proti Jeremiášovi: „…neboť vykopali jámu, aby mě polapili, nastražili osidla mým nohám“ (Jer. 18:22). Z kontextu této pasáže je jasné, že zde Jeremiáš mluví o Božích lidech: „…muži Judští… obyvatelé Jeruzalémští…“ (verš 11). Říkal: „Někteří, co si říkají Boží děti, mě jasně chtějí chytit do pasti. Chtějí zničit Boží svědectví, které mi bylo dáno!“ Ptám se tě – proč by někdo, kdo se nazývá následovník Ježíše, dovolil, aby byl používán ďáblem ke kladení pasti a polapení svého bratra nebo sestry? Proč by trávil vzácný čas osnováním plánu ke zruino− vání nebo zničení jiného křesťana? Boží slovo pro to vyjmenovává dva důvody. Pojď je sdílet spolu se mnou: 1. Pocit závisti, že jiní křesťané mají respekt a úctu u lidí Někteří křesťané jsou žárliví na příznivé přijetí a vysokou úctu, které se dostává jinému křesťanovi – někoho, kdo je uznáván víc než oni. Tento postoj je bohužel v církvi všeobecně rozšířený. Také se každou chvíli objevuje ve službě. Pastor, který nemá srdce pro Ježíše, vždy pomlouvá a osnuje plány proti lidem, které Ježíš pozvedl na jejich místo. Sami nechtěli platit cenu – a teď se objevuje někdo, kdo je vysoce poctěn Bohem. Kniha Ester nám říká, že se Aman vyhříval v poctě, kterou mu udělil král Asverus. Aman byl králův poradce – ale nebyl spokojen s bohatstvím a úctou, které ve svém postavení dosáhl. Víš, byla jedna osoba v království, která mu šla na nervy – Žid jménem Mardocheus. Aman běžně přijímal pokorné poklony od všech lidí. Ale Mardocheus se ani neklaněl, ani nepadal. Mardocheus se nebál nikoho kromě Boha – a neklaněl se nikomu jinému, jen Jemu. V důsledku toho měl Mardocheus respekt a úctu lidí. Byl znám jako čestný a přímý muž, který se nedá koupit. A to se hluboce dotklo Amanovy pýchy. Vzplanul vztekem, protože viděl, že Bůh cení někoho nad něj! Písmo říká o Amanovi „…naplněn je hněvem proti Mardocheovi“ (Est. 5:9). Dovolil své žárlivosti, aby ho zcela pohltila. Tady byl bohatý muž, poctěný králem, pozvaný do paláce královnou Ester. Místo toho bylo jeho myšlení sžíráno žárlivostí: „Ale z toho všeho nic nemám, dokud se musím dívat na toho žida Mardochea, jak sedí v královské bráně.“ (verš 13). Brzy začal Aman osnovat plán, jak by chytil Mardo− chea do pasti. Byl to neuvěřitelný plán navrhující zničit všechny Židy včetně Mardochea. Aman byl tak plný závisti, že si usmyslel zničit všechny lidi, aby dostal jednoho muže! Amanova žárlivost ho však nakonec
Pokračování na str. 2
Březen 2007, měsíc proměny církve čtěte na str. 8
Měsíc březen je měsícem, kdy je nutné dotáhnout do konce všechny změny, které v lednu a únoru začaly. Boží dotyk je ne− zbytný. Nadšení pro věc má své důležité místo. Avšak až důslednost, pracovitost a věr− nost dovedou všechny tyto věci do reality. Během týdne zastavení, hodnocení a počítání nákladů jsme si sami před sebou dávali na světlo svůj život s Bohem, jak svůj život spravujeme, náš vztah k rodině, přátelům, své práci či škole a církvi. Dále jsme hledali Boží vůli pro každou z těchto oblastí v čase, který právě prožíváme, a podle míry své víry jsme zvažovali, jaké praktické kroky v těchto životních oblastech udělat, abychom ve vůli Boží žili v ještě větší míře. Aby toto naše konání mělo smysl a přineslo dobré ovoce, je nutné všechny Boží podněty, které jsme přijali, uvést do praktického života. Velmi výstižně o tom píše Jakub ve svém listu 1:22−25: „Buďte však vykonavatelé slova a nejen jeho posluchači, kteří klamou sami sebe. Vždyť je−li někdo posluchačem slova, a ne jeho vykonavatelem, podobá se muži, který se dívá na svůj přirozený obličej v zrcadle; podíval se totiž na sebe a odešel a hned zapomněl, jaký byl. Kdo však nahlédl do dokonalého zákona svobody a zůstává v něm − kdo není zapomnětlivý posluchač, ale
vykonavatel skutku − ten bude blažený v tom, co dělá.“ Pro požehnaný život nestačí Boží vůli vidět, je také nutné v ní trvale žít. Vím, že každá významnější změna života, kterou chceme sami u sebe prosadit, vyžaduje určitou míru odvahy a úsilí, ale jinak to prostě nejde. Musíš investovat určitou míru své energie, soustředění a času, než v tvém životě proběh− ne změna, ale nikdy nezapomeň, že přiblížit se k Bohu není sice vždy jednoduché, ale je to vždy životním přínosem. Proto se tě ptám: Už prožíváš ve vztahu s Bohem to, pro co ses rozhodl? Už jsi začal pečovat o svůj život a rozvíjet ho v míře, kterou ses rozhodl? Už prožíváš se svou rodinou a přáteli kvalitnější vztah? Už ve svém zaměstnání pracuješ a škole studuješ tak, jako bys to dělal pro Pána? Už jsi vydal svůj život Bohu v církvi v míře a způsobem, kterým ti zjevil? Neptám se tě, jestli jsi v tom všem dokonalý, ale jestli jsi začal. Říká se, že každý začátek je těžký. Nevím, jestli každý, ale často to tak bývá. Je−li pro tebe těžké tyto věci začít dělat, chci ti ukázat na velmi cennou Boží radu: ,,Jestliže totiž kvůli provinění jednoho člověka kralovala skrze toho jedno− ho smrt, mnohem spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a daru spravedlnosti, budou kralovat v životě skrze toho jednoho, Ježíše
ž i v o t a
P. Petrášek
Krista! (Řím.5:17)“ Jestliže jsi přijal Kristovo evangelium, přijal jsi dar spravedlnosti. Jestliže jsi přijal Boží podněty, přijal jsi Jeho milost. Teď je čas, abys TY kraloval ve svém životě podle Boží vůle. Musíš si uvědomit, že buď ve svém životě kraluješ a žiješ ne podle Boží vůle, nebo ve svém životě kraluješ a žiješ podle Boží vůle. Vždy kraluješ ty, a to způ− sobem, kterým si zvolíš. Buď v Boží vůli, nebo mimo ni. Věříš−li Kristovu evangeliu, přijal jsi konkrétní Boží podněty a chceš podle této Boží vůle žít, tehdy už není na co čekat. Záleží pouze na tobě, co se bude teď dít. Ve tvém životě se změní pouze to, co změníš ty. Neboj se. Se svou milostí ti Pán dává i dostatek moudrosti, poznání a síly v ní žít, a proto se nerozpakuj o to vše žádat, ale nyní je pouze na tobě, co se bude s tebou dít. Modlím se, aby nikdo z nás neminul milost, kterou tato církev v tento čas přijala. Nemohu však rozhodnout za nikoho z nás kromě sebe samého. Ať každý sám zváží tato Boží slova: „Nemylte se, Bohu se nelze vysmívat: vždyť cokoli člověk rozseje, to také sklidí. Kdo totiž rozsívá svému tělu, bude z těla sklízet zkázu; kdo však rozsívá Duchu, bude z Ducha sklízet věčný život. V konání dobrého pak nepole− vujme, neboť v patřičný čas budeme sklízet bez ustání (Gal.6:7−9).“ §
Osidlo je... Pokračování ze str. 1 stála život. Když jeho plán vyšel na světlo, byl pověšen na šibenici, kterou postavil pro Mardochea. Jakou cenu zaplatil! Biblické varování je tady velmi jasné: Každý křesťan, který je naplněn žárlivosti z důvodu Božího požehnání a uznání jinému člověku, skončí tak jako Aman, ve své vlastní pasti! „…nastražili síť mým krokům, člověk mě chtěl zlomit; vykopali na mě jámu, spadli do ní sami“ (Ž 57:7). „…jeho roh se zvedne v slávě. Svévolník na to zlostně hledí, skřípe zuby a odvahu ztrácí; choutky svévolníků přijdou vniveč“ (Ž 112:9–10). 2. Nenávist ke svatosti druhých Někteří křesťané nesnesou, aby byli „předčeni“ někým, kdo se zdá být víc svatý a spravedlivý než oni. Vidí bratra nebo sestru, který je poctěn Bohem, a to je rozzuří! Je velká moc ve zbožnosti, bohabojnosti a velká autorita ve svatosti. Nicméně obojím budou pohrdat křesťané, kteří nebudou platit cenu – lidé, kterých se Bůh jednou dotkl, ale teď se již více neradují z jeho požehnání, protože dělají kompromisy. Když se objeví někdo, kdo je považován za více svatého a více zbož− ného (věrného, oddaného), začnou závidět, co ztratili. Dají místo žárlivé nenávisti – a nemají pokoj, dokud nevidí tyto bohabojné lidi zruinované a zničené. Smiř se s tím, milovaný – nic není více nenáviděné než moc a duchovní autorita, která doprovází svatý život. A nic nebude víc nenáviděné, pomlouvané, záviděné a očerňované než křesťan, který vyzařuje svatost. Nicméně, jsou−li naše srdce ve správném vztahu s Bohem a zažíváme−li nesobeckou lásku k blízkému křesťanu, budeme se radovat z moci a autority, kterou mu Bůh věnoval. A dovolíme, aby nás posvěcený bratrův život povzbuzoval a provokoval k dosažení hlubšího chození s Bohem. Přesto mnoho věřících odmítá odstranit odpornou žárlivost ze svých srdcí. Pozorně se podívej na tyto pří− klady: Jel jsem jednou v autě s bratrem, který procházel skrze neuvěřitelné finanční těžkosti. Přišla řeč na jiné− ho bratra, který byl Bohem mocně finančně požehnán. Bratr v autě okamžitě zrudnul vztekem. Chrlil ze sebe: „Kdykoliv si na něj vzpomenu, jak řídí to nové auto, vlastní ten velký dům a raduje se ze všeho toho požehnání – nemohu to vystát. Naštve mě to! Tolik trpím. Když vidím všechny ty věci, které dostal – to mě skutečně štve (dorazí).“ Na krku tohoto muže se vyhou− pla obrovská žíla. Jeho žárlivost a vztek vzkypěl. Když Kain viděl svého bratra Ábela, požehnaného a pochváleného Bohem, povstala v něm žárlivost až do bodu, kdy spáchal vraždu. Záviděl bratrovi jeho důvěrné chození s Bohem! David je příklad věřícího muže, který osnoval plány proti jiným. Nastražil past na Uriáše, důstojníka jeho armády poté, co s ním Uriášova žena otěhotněla. Za− volal Uriáše z bojiště a nařídil mu, aby trávil čas se svou manželkou. Doufal, že Uriáš bude spát se svou manželkou a že se tak zakryje jeho hřích cizoložství. Ale Uriáš nešel domů ke své manželce. Místo toho řekl: „Jak se mohu potěšit se svou manželkou, když Pánova armáda zůstává a trpí venku v poli? Zůstanu zde a budu trpět jako oni.“ To musela být strašná výtka Davidovi. Pak nastražil jinou past na Uriáše. Přikázal mu, pozval ho, aby s ním hodoval v paláci, kde ho David opil vínem. David si myslel: „Když se mi podaří ho opít, mohl by jít v opilosti domů a ležet ve své posteli. Tak by si mohl myslet, že jeho manželka otěhotněla s ním.“ Ale této noci spal Uriáš mimo svůj dům, odmítl pohodlí být se svou manželkou. Když Davidovi nevyšel ani tento plán, zosnoval plán poslat Uriáše do předních řad v beznadějné bitvě. Věděl, že Uriáš zemře. A to se také stalo. Davidův hřích osnování plánů proti Uriášovi ho obviňuje z nej− ohavnějšího hříchu v Božích očích. Možná se ptáš: „Proč? Cožpak David nezhřešil také svým cizoložstvím s Betsabé? A což Bible neříká, že zhřešil nedostatkem víry, když uprchnul k Filištínským, aby se zachránil před Saulem?“ Ano! Písmo nám také říká, že David zhřešil zbrklým, ukvapeným rozhodnutím zabít Nabala, dokud nepřišla Abigail a nezměnila jeho úmysl. David také zhřešil sčítáním lidu, hříchem pýchy a chamtivosti. David rovněž zhřešil v neúspěšné výchově svých dětí. Nikdy neřekl slovo proti Absolonovi – a mladý muž povstal a zmocnil se otcova trůnu. Hřích otcovské nedbalosti nakonec stál Davidova syna život. V Davidově životě bylo mnoho hříchů. Avšak, když se podíváme, co o něm říká Boží slovo, jediný Davidův hřích, který zmiňuje, je kladení nástrah Uriášovi: „David činil to, co je správné v Hospodinových očích, a po celý svůj život se neodchýlil od ničeho, co mu on přikázal, kromě té věci s Chetejcem Urijášem“ (1. Král. 15:5). Tento verš nejmenuje Betsabé. Není zde jmenován žádný jiný hřích Davidovy neposlušnosti. Přesněji řečeno, je zde psáno, že jediná věc, ve které se David odvrátil od Boha, bylo kladení pastí – když kul pikle proti nevinnému muži.
−2− Jak hroznou cenu zaplatil David za své osnování plánů proti blízkému věřícímu. Jak velké soužení to přivolalo na něj a jeho rodinu. Jeho dcera byla zná− silněna. Syn Amnon byl zabit v opilosti svým bratrem Absolonem. Celý Izrael opustil Davida a obrátil se k Absolonovi. A jeho manželky a ženiny byly zneužity jeho synem, který teď vládl království. David byl donucen chodit sem tam a ukrývat se, aby zachránil vlastní život. Nejhorší ze všeho, jak říká Bible, byla ztráta radosti z jeho spasení: „Navrať mi radost mého spasení…“ (Žalm 51:14). Pánova radost byla z jeho života pryč. Milovaný, Bůh nám ukazuje Své opovržení pro hřích zaplétat do osidel blízkého křesťana. Platíš hroznou cenu – a tvá rodina platí strašnou cenu – jestliže pokládáš pasti jinému věřícímu! Bůh pomoz křesťanovi, který si drží svou žárlivost k bratrovi nebo sestře. Jestliže je takový duch ve tvém srdci, Satan tě jistě vláká do nějakého démonického plánu. Naláká tě ke spolupráci na pomstychtivém díle – ale tím si pouze nahromadíš problémy na sebe a své nejbližší! Jestli pomlouváš svého šéfa nebo ponižuješ svého spolupracovníka… jestli jsi zapleten do mrzkých pomluv… jestli se účastníš jakéhokoliv spiknutí… jestli očerňuješ něčí jméno jakýmkoliv způsobem, pak pokládáš pasti. A to se Bohu oškliví! On si tvůj plán pamatuje. A On způsobí, že ty sám spadneš do jámy, kterou jsi pomáhal kopat pro jiného! Bez ohledu na to, kdo se pokouší klást pasti věrným Božím dětem – ďábel, bezbožní lidé nebo jiní křesťané – NEPOVEDE SE TO! Často na tebe ďábel útočí, aby zastavil velkou práci pro Boha. Přivede zapřisáhlé nepřátele, aby ti společně zabránili v práci. Přijdou proti tobě v jednotě – pokusí se zpochybnit, podcenit služebníka, aby tak mohli zastavit službu! Avšak můžeš si být jist tím, že pokud jsi na Boží misii, jestli jsi povolán dělat práci pro Boha a jsi zaneprázdněný tím, že ji skutečně děláš, důvěřuješ Ježíši, žádný z jejich plánů proti tobě nevyjde. Nehemiáš byl povolán Bohem, aby znovu postavil Jeruzalémské zdi. Práce nádherně postupovala, zdi nepřetržitě rostly. Potom náhle Satan píchnul do vosího hnízda, aby to všechno překazil. Čtyři přední vůdci se spojili, aby zosnovali plán proti Nehemiášovi – Sanballat a Tobiáš a Gesem Arabský a prorokyně jménem Noadiah. Nehemiáš řekl: „…Zamýšleli však provést mi něco zlého“ (Neh. 6:2). Čtyřikrát položili tito vůdcové past. Volali na Nehemiáše: „Sestup ze své zdi. Chceme se s tebou poradit. Trváme na tom, aby sis s námi promluvil!“ Ale čtyřikrát Nehemiáš odpověděl: „Nesestoupím z těchto zdí! Mám tu dělat velkou práci – Bůh mě ustanovil, abych to dělal!“ Milovaný, nemusíš se zaplétat do diskusí s lidmi jenom proto, že oni chtějí diskutovat, argumentovat. To všechno je zamýšleno jenom k odvrácení tvé pozornosti. Máš pokračovat v Božím díle! Musíš rozumět – důvodem, proč Satan přichází proti tvému modlitebnímu životu, proti tvé oddanosti Bohu, proti tvému chození s Bohem, je, aby tě ponížil. Také chce zničit službu, kterou ti Bůh dal. Chce zničit vše, co děláš a co přináší slávu Bohu. Tito čtyři vůdci začali rychle šířit zvěsti proti Nehemiášovi. Rozhlašovali: „Děláš to pro sebe, ne pro Boha!“ Jeden z nich, Tobiáš, poslal pomlouvačný dopis dalším vůdcům v Izraeli. Konečně „mnozí v Judsku s ním totiž byli spjati přísahou“ (verš 18). Všechny ty pomluvy, osnování plánů a pastí měly zcela záměrně přinést strach do Nehemiášova srdce, v naději, že ztratí odvahu a uteče. Nehemiáš to shrnuje ve verši 13: „…Chtěli toho využít, aby pošpinili mé jméno a potupili mě.“ Ale žádná z těchto pastí nemohla zastavit Boží práci! Písmo říká: „Hradby byly úplně dostavěny… Jak o tom uslyšeli všichni naši nepřátelé a spatřili to všichni pohané z okolí, velice zmalomyslněli. Poznali totiž, že toto dílo bylo vykonáno s pomocí našeho Boha.“ (verše 15–16). Nezáleží na tom, kdo klade pasti – ďábel, bezbožní lidé nebo jiní křesťané – nemůžeme vidět past, než na ni přijdeme! David píše: „Pyšní osidlo mi nastražili…“ (Ž 140:6). Past, kterou ďábel nebo bezbožní lidé na nás nastražili, je něco, co nemůžeme vidět. Byla položena tajně: „…na cestě… osidlo mi nastražili“ (Ž 142:4). „…do− mlouvají se, jak by mohli nastražit osidla, a říkají: Kdo je spatří?“ (Ž 64:6). Vskutku, Písmo nám říká: „Líčit síť před očima ptáků, je jistě zhola zbytečné“ (Př. 1:17). Když pták vidí ptáčníka, jak klade past, odletí. Podobně, ďábel nebude pokládat past, abys ji mohl vidět. Nebude ti říkat, kde nebo kdy je položena. Ne – dělá to tajně, mimo tvůj pohled. Prorok Micheáš nás informuje, že tyto pasti jsou uvážené a promyšlené – v tajnosti. Ptáčník bude vzhůru celé noci, aby vymyslel, jak chytit do pasti nevinného. „Běda těm, kdo strojí ničemnosti, páchají zlo na svých ložích, dopouštějí se ho za jitřního světla; na to mají dost sil“ (Mich. 2:1). Bohužel mnoho věřících padá do těchto jejich pastí. Možná jsi chycen do pasti právě teď, polapen nepřítelem. Kdysi jsi byl jako pták, létal kolem, zpíval
líbeznou píseň. Roztáhl jsi svá křídla víry a vzlétl do nebe. Věděl jsi, co to znamená, být svobodný v Kristu. Ale nepřítel na tebe nastražil past – položil svou síť a blízko nasypal zrní – a tys pro ně šel. Sletěl jsi dolů, zachytil nohou v ptáčníkově síti, a past sklapla. Jsi chycen! Drahý svatý, co bylo tou ďáblovou pastí pro tebe? Byl to nějaký starý zvyk – drogy, sex, alkohol, porno− grafie, cizoložství, smilstvo? Bylo to lhaní, krádež, chamtivost, kreditní dluh, podvádění jakéhokoliv druhu, neposlušnost? Nezáleží na tom, jaký druh pasti pro tebe položil, musíš uznat, že tvůj pád pravdě− podobně nebyl moc promyšlený. Naopak, vletěl jsi do ní náhle, nečekaně. Ďábel znal tvé slabosti a tam ti kladl pasti. Dnes sedíš v otroctví, cítíš se chycen svým hříchem. Stále se obviňuješ, myslíš si: „Jak jsem mohl(a) udělat takovou věc? Je to nesvaté, nečisté. Nemohu to dělat. Nikdy to nebudu dělat!“ Ale tento způsob sebe− bičování je pouze mrhání časem! To tě nikdy ze sítě nedostane. Nikdy nebudeš schopen přijít na to, jak jsi mohl být tak hloupý, slepý a lehkomyslný, že jsi znovu spadl zpátky do ďáblovy pasti. Mám však pro tebe neuvěřitelnou zprávu. Pokud jsi byl chycen nepřítelem, jestli jsi spadl do jeho pasti, avšak víš, že miluješ Boha celým svým srdcem, Bůh nedovolí, abys byl obětí nepřítele. Nenechá tě, abys zůstal v zubech ďábla. Chystej se na svobodu! „Po− žehnán buď Hospodin, že za kořist nás nedal jejich zubům!“ (Ž 124:6). Bůh slíbil, že nezůstaneš chycen do pasti. Sleduj se mnou tento obrázek. Představ si malého ptáčka chyceného do sítě. Leží tam bez pomoci – jeho malé srdíčko buší strachem a úzkostí, jeho křídla bijí divoce proti síti, ale není to nic platné. Čím více se namáhá, tím více je potlučený, zbitý a naskakují mu modřiny. Vystrašený, začíná křičet a skučet. Ale uniknutí je nemožné. Je vydán na milost ptáčníkovi. Milovaný, ten malý ptáček jsi ty – chycený do sítě hříchu. A ptáčník je bezbožný ďábel. Položil svou past a chytil tě do ní. Nuže uvažuj o tomto chyceném ptáku a řekni mi, jak by se mohl dostat ven svou vlastní silou a mocí. Když se bude prát (bude bojovat), pokoušet se probít skrze síť, zaplete se ještě víc. Může si dokonce zlomit křídlo a zemřít vykrvácením. Nemůže se sám osvobodit. Není to v jeho moci nebo schopnostech! Není tento obrázek o nás, když jsme chyceni do hříchu? Slibujeme Bohu všechno možné. Skučíme a křičíme, jak se pokoušíme vysvobodit ze svého otroctví. Ale přesto zůstáváme chyceni. Ztratili jsme svou svobodu! Opět přemýšlej o malém ptáku, chyceném do sítě. Této noci jde ptáčník do postele a sní o tom malém kromobyčejném ptáčkovi. Nemůže tvrdě spát, je tak dychtivý, aby následující den vyšel a viděl, zda se chytil. Samozřejmě, když přijde ptáčník blíž k pasti, uvidí, že je napnutá. Náhle se naštve a rozčílí. Očekával, že uvidí zcela vyčerpaného, krvácejícího, vystraše− ného, napůl mrtvého ptáka v síti. Ale ejhle, když zkouší past, vidí, že síť je roztržena a rozbita. Pták opět vyletěl! Nalézáme malého ptáka posazeného na větvi stromu vysoko na Boží hoře. Je svobodný a jeho zranění se uzdravují. A to vše proto, že Bůh přišel a trhnutím otevřel síť. Malý pták si říká: „Kdyby nebylo Pána, kdyby mi nepřispěchal na pomoc, kdyby nebyl na mé straně, byl bych spolknut a sežrán. Rozzuřený lovec by roztrhal má křídla. Jeho zuřivá nenávist by mě zničila. Ale Bůh strhl osidlo. Vyrval mě ze zubů té pasti!“ „Unikli jsme jako ptáče z osidla lovců. Osidlo je protrženo, unikli jsme!“ (Žalm 124:7). Osidlo je strženo a my jsme unikli. Jak může pták uniknout z pasti? Důvěřováním v Pánovu pomoc! Jak se dostaneš z pasti obkličujícího hříchu? Ke komu budeš volat ze sítě: „Chci zpátky svou svobodu!“ Za prvé, představ si sám sebe jako ptáka v ptáčníkově pasti. Klidně stůj. Netřepej křídly, nenamáhej se. Toto je tajemství tvého vysvobození, a není to složité: „Naše pomoc je ve jménu Hospodina; on učinil nebesa i zemi“ (Ž 124:8). Tvůj únik ke svobodě je ve jménu Ježíš – v Jeho neuvěřitelném, slavném, všemocném jménu! Vše, co potřebuješ vědět, je, že On je na tvé straně. On se nenaštve, když upadneš do pasti. On není proti tobě. NE – On slyší tvé volání! Dokonce ani vrabec nespadne na zem, aniž by to On nevěděl. Toto je důvod, proč si svobodný pták zpívá: „Říkám o Hospodinu: 'Mé útočiště, má pevná tvrz je můj Bůh, v nějž doufám.' Vysvobodí tě z osidla lovce, ze zhoubného moru.“ „Dám mu vyváznout, neboť je mi oddán, budu jeho hradem, on zná moje jméno. Až mě bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu, ubráním ho, obdařím ho slávou...“ (Žalm 91:2–3, 14–15). Spolehni se, milovaný – Bůh tě vysvobodí! Nezáleží na tom, jaké je tvé selhání, tvé strádání, tvá past, On je na tvé straně. Jenom zůstaň stát a uvidíš Jeho spasení. Dokonce když jsi slabý, můžeš k Němu volat. On slíbil, že přijde a vytrhne tě ze sítě! Přišel, aby tě přenesl z tvého zoufalství – zničit osidla, která tě spoutávají, a osvobodit tě. Haleluja! § Copyright © 2005 by World Challenge
To bylo tenkrát Z. Sedláčková V rozpacích pozorovala to individuum u výlohy. Trochu ji mrazilo. Z boltců a brady mu trčely stříbrné jehlany, blesky vystříhané po stranách hlavy ve dvoucentimetrovém porostu měl nabarveny jasnou žlutou. Zbytek vlasů na temeni měl neurčitou délku i barvu. Když vztáhl ruku s cigaretou k ústům, všechny řetězy a přívěsky se zlověstně rozřinčely. Seděl na zídce opřený o sklo a zjevně na někoho čekal. Necítila se příliš jistě, přesto se k němu pomalu blížila. Všiml si jí. „Ahoj...,“ pípla nesměle. Místo odpovědi jen pozvedl obočí s piercin− gem.
...
Znovu jí přeběhl mráz po zádech...
„A dědo, já mysvím, fe budu kafatevka,“ řekla rozhodně holčička s rozkošnými blonďatými copánky. Spokojeně seděla na klíně starce a pohupovala nožkami. Jednou rukou objímala jeho krk a druhou šermovala ve výmluvných gestech. „Vážně?“ Stařec pokýval hlavou a dodal: „A jakpak tě tohle napadlo?“ Pohladil vnučku po zlatavé hlavičce. „No pfece jako tatínek.“ Kroutila nevěřícně hlavou nad tím, jak taková nad slunce jasná věc nemohla dědečkovi dojít hned napoprvé. „Áhááá...,“ dal stařec najevo, že už chápe. Dívenka se náhle zarazila. Vykulila očka a s povzdechem si opřela hlavičku o drobnou dlaň. „Ave taky moc váda fpívám.“ „Chtěla bys zpívat jako babička?“ napo− věděl stařec. „No pvávě,“ znovu si povzdychla. „Tak to se asi budeš muset zeptat na vyšších místech, čím vlastně máš nakonec být. Co říkáš?“ Stařec pohupoval koleny, aby dívenku trochu poškádlil. „Myfvíš modvit fe?“ podívala se mu přímo do očí. Stařec její pohled opětoval. „Ano. To bude nejjistější.“ „A jak tyf to věděv, dědo. Modviv fef?“ vyzvídala. Stařec se posunul v křesle, aby se mu lépe sedělo. Upravil si děcko na klíně a řekl: „Jo, to už je dávno. To bylo tenkrát, když mě tvoje babička pozvala na setkání mládeže. Líbilo se mi tam.“ „A pfedtím fi kam chodiv?“ ptala se překva− peně dívenka. „Předtím? Vlastně nikam. Nikdy dříve jsem o Pánu Ježíši neslyšel,“ odpověděl. „Nikdy?“ nemohla pochopit. Muž zakroutil hlavou: „Nikdy.“ Dívenka svou malou hlavičkou nedokázala pochopit, že existuje někdo, kdo nikdy neslyšel o Pánu Ježíši. Copak děda jako malý nechodil do dětské církve, do které teď chodí ona s Karolínkou a Terezkou? Znovu se zahleděla do starých očí a naslouchala vyprávění. „A tak jsem tam začal chodit. Martin a Míša nás naučili spoustu věcí.“ „Byva to vegvace?“ usmála se vnučka. „Byla. Moc...,“ zasnil se stařec. „Jezdili jsme na výlety a často byli spolu. Martin byl můj nejlepší kamarád.“ „Kavovínka je moje kamavádka,“ upozor− nila na sebe dívenka. Stařec jí jemně poklepal nataženým ukazovákem na hrudníček. „A přesně takový kamarád byl pro mě Martin.“ Znovu zavzpo− mínal na svá léta mládí a pokračoval. „Dlouho jsem chodil do té bezvadné party, až jednou...“ Muž tajemně ztišil hlas. „Af jednou...,“ tiše po něm opakovala vnučka.
Pokračování na str. 3
−3−
Citát: Je lehčí naučit děti plavat, než zachraňovat topící se dospělé.
OTÁZKY A ODPOVĚDI OTÁZKA: Co nejvíce ovlivňuje dítě, které pomalu pobírá rozum? Na co si jako rodič mám dávat pozor? ODPOVĚĎ: Lenka Štrbková (učitelka s apro− bací na druhý stupeň a střední školu) Malé děti nerozumějí slovům ani našemu chování, přesto nás poměrně věrně podvědomě kopírují. Proto bychom si měli dát pozor na naše chování k dítěti, k manželovi, k ostatním lidem. Samozřejmě nemu− síme být dokonalí, stále usměvaví, děláme chyby. Ale měli bychom se umět ovládat. Často vidím na Josífkovi, jak je netrpělivý k ostatním dětem, když jim něco nejde, jak je komanduje, protože i já mno− hokrát nemám dostatek trpělivosti a odseknu mu. Samozřejmě u něho se mi to nelíbí a pokárám ho, ale kárám i sama sebe. U větších dětí jsou vzory vůbec velmi důležité. Pokud se nám opravdu něco nepo− vede, je na místě omluva a přiznání, že tohle jsme udělali špatně, a prosba za odpuštění. Další důležitá myšlenka. Stále mám na mysli slovo z Bible: Vaše slovo ať je ano, ano, ne, ne. Už od mala by děti měly vědět, co tato slova znamenají. Od mala totiž zkoušejí naše hranice, za které se buďto dostanou,
nebo ne. Takže když jdete do obchodu nebo jste doma, je třeba trvat stále na stejných pravidlech. Např.: V obchodě kupuji jednu věc pro dítě, kterou si vybere, popř. žádnou, a na tom trvám, i kdyby se dítě válelo po zemi, křičelo na celý obchod a nevím co ještě. Pokud hned od mala tuto bitvu nevyhraju a dítěti po scéně koupím další věc na uklidněnou, příště se to bude opakovat znovu. Mnohokrát vidím ve škole puberťáky, u kterých rodiče toto podcenili, netrvali na svém a ustoupili, a pak chodí a říkají, že si neví s výchovou rady. Důslednost, důslednost a dů− slednost ve výchově je ta nejdůležitější věc. Kolikrát mě mrzelo, že jsem Josífkovi něco v rychlosti zaká− zala a pak zjistila, že jsem nemusela být tak tvrdá. Ale jednou jsem to už řekla, a tak jsem to musela dodržet. Abych se vyhnula těmto situacím, naučila jsem se říkat místo kategorického ano, ne − já si to rozmyslím. Např.: Jdeme z nákupu, můj tříletý syn chce doma číst knížku. Když vím, že budu mít čas a mohu to splnit, řeknu ano. Když vím, že mám praní atd., řeknu ne. Ale když ještě nevím, co budeme dělat, říkám ještě si to rozmyslím. Je tam ještě prostor pro diskusi. U větších tak předejdeme zbytečným konfliktům.
Já a můj syn
o hodně, rozhoduje se o tom, co zvítězí: tatínkovo vidění hodnot (škola, lyžování, pracovitost...), nebo vztah mezi ním a dítětem.
J. Vopalecký Co všechno by otec měl synovi předat? Jak to má dělat? A co když mu to nedá? Co když to otec sám nemá? Jak působí tatínkova "láska" na syna? Jak může syn pocítit tátovo přijetí? Vzpomínáte si na svého tatínka, když jste byli malí? Co ve vás zanechalo nejhlubší dojem. Je ne− smírně cenné, když kluk může mít se svým tatínkem blízký citový vztah. Tatínkové to sice často neumí dát najevo, jejich chování vypadá navenek jinak − ale oni opravdu mají své kluky rádi, jsou na ně patřičně hrdi (ať už mají jednoho nebo několik) a jsou si vědomi také své odpovědnosti za jejich výchovu. Otcovy představy Většina otců má − snad už od okamžiku, kdy se jim syn narodil − určitou představu, čím by syn měl být, co bude asi dělat, a těší se, až jim bude syn usku− tečňovat jejich sny − to pak teprve na něho budou moci být opravdu plně hrdi. Vezměme si třeba tatínka, kterého škola v dětství a mládí docela bavila; samozřejmě předpokládá, že bude bavit i jeho syna. Ale ouha. Škola, tedy učení, není u synka v přílišné oblibě. Už od první třídy zažívá chvíle, kdy pláče, že nechce číst, ale tatínek naléhá − a dítě číst musí! Postupně je patrné, že syn, na kterého byl otec dosud tak hrdý, se najednou vnitřně odděluje, vzda− luje. Tatínek se snaží udržet či znovu vytvořit bližší vazbu tím, že ho bere do restaurace, na výlet. Ale uvnitř v jejich vzájemném vztahu se tím mnoho změnit nemusí. Kolaps pod nároky A pak se naprosto nečekaně může jednoho dne stát, například když otec plný slasti z učení připravuje kluka do jednotlivých předmětů na dlouhý den, že kluk najednou "zkolabuje". Prostě se v něm něco zadrhne a je vidět, že už se nic nenaučí. V chlapci se něco zatne, rozpláče se, odejde. Otec nemá sílu pokračovat, nutit, vidí, že takhle to dál nepůjde. Není to chlapcova neposlušnost ani lenost. V jiných oblastech spolu mohou vycházet dobře. Ale otcův nátlak bez srdce, bez vnitřního propojení syn neunáší. Příprava na školu byla jen příkladem. U jiné dvojice otec−syn se může jednat o nadšení pro hudbu, auta, techniku, přírodu, finančnictví... Otec může ze svého syna chtít vychovat šachistu, klavíristu, fotbalistu…! Otec může na synův "kolaps" zareagovat různě. Například tím, že nepochopí, co se stalo, a chlapce přinutí. Dítě se něco naučí, ale propast mezi ním a otcem zůstává. Pro změnu vztahu (a možná i postoje dítěte k "otcově koníčku") je třeba změnit něco hlouběji. Tady jde
Projevit důvěru Vnímám, jak blahodárně na osobní rozvoj a růst dětí a mladých lidí vždycky působí, když jim projevíme důvěru. A nejedná se jen o důvěru vůči nim, ale vlastně také vůči Bohu, vůči jeho působení v našich dětech. Otec tedy může zareagovat také tak, že pochopí, že se jedná o něco hlubšího a že se věci mají asi jinak, než si dosud myslel. Může za chlapcem přijít a vyjádřit důvěru: „Věřím ti, jde mi o tebe, o to, aby z tebe vyrostl člověk, jakého chce mít Bůh.“ Je kus rodičov− ského umění, abychom uměli v pravý čas odstoupit ze života dětí. Pro dospívající mladé lidi je důležité, aby vnímali důvěru svých rodičů. Tak mohou doopravdy prožít, že se od nich očekává odpověd− nost, a oni se učí zodpovědně žít, učí se tak žít sami za sebe. Samostatnost Pro každého člověka je důležité, aby se naučil rozhodovat sám za sebe a neohlížet se přitom na to, co tomu řekne tatínek, co maminka, co kamarádi... Projevíme jim důvěru v jejich odpovědnost? Naše dítě není náš klon Nám otcům záleží na tom, aby nám děti dělaly čest, nejlépe, aby byly tak dobré a dělaly všechno, jak si představujeme, jak jsme to dělali my, nebo ještě líp. Ale nezbývá než uznat, že náš syn není náš klon, tedy identický jedinec, který je ve všem stejný, jako jsme byli a jako jsme v současnosti my − až na to, že je o něco mladší. Naše děti jsou samostatná stvoření, Bůh si nás použil pouze k jejich zplození a teď se můžeme podílet na jejich výchově a utváření jejich osobnosti. Nikdy však nebudou stejné jako my a nebudou dělat to co my, není zaručeno, že budou takové jako my (konec konců: vyhráli by tím? Co?) Jako rodiče máme často tendenci nutit děti dělat něco, co chceme my, a to přesně tak, jak to chceme my. Ale Bůh chce, abychom formovali jejich osobnost, charakter, víru, vlastnosti a nenutili je k nějaké činnosti, protože "se to tak dělá", nebo aby "nám nedělaly ostudu". Ony se potom naučí dělat to, co chceme, přesně tak, jak chceme, ale nebudou vědět, proč by to měly dělat. Jakmile přestaneme mít vliv na jejich život nebo sílu je donucovat, ony se ocitnou ve vzduchoprázdnu. Člověk, který je dlouhou dobu (celé dětství, dospí− vání) vedený, strkaný a potom najednou toto vedení nemá, jako by ztratil půdu pod nohama. Neví, co má dělat, jak to má dělat, vnímá svobodu, že si může dělat, co chce, možná sklouzne do postupů, podle jakých byl dosud vedený, ale zároveň nemá zkuše− nosti a neumí předvídat nebezpečí, a my jej už nebudeme moci nijak ovlivňovat. A přitom jsme nic cíleného neudělali ani pro jeho charakter, ani pro jeho vnitřní postoje a o jeho víře nebudeme vědět už vůbec nic.
To bylo... Pokračování ze str. 2
Důležitá je také jednota rodičů ve výchově. Dítě se velmi rychle naučí využívat tuto okliku. Táta zakáže, máma povolí. A pak v životě snaží hledat někoho, kdo povolí. Pak nemají být chlapi v neúctě, když jim manželka podkopává autoritu. Platí to i opačně. Lépe je nerozebírat před dítětem, co si my− slíte o tom rozhodnutí druhého, ale večer to v klidu rozebrat mezi čtyřma očima a sjednotit se. Např.: Nechci, aby se dítě koukalo na tento film. Manželovi se zdá být zase skvělý. Matka řekne jako první, že nechce, aby se dítě na film koukalo, tak by měl manžel souhlasit a dítě by se koukat nemělo. Večer si sednou, proberou, na co se jejich dítě může koukat a zařídí se podle toho. A poslední věc. Nebojme se být na děti přísní. Oni výchovu potřebují, i když se jim mnohokrát nechce. (Ostatně to platí i pro Boží děti na celý život.) Nepodléhejme modernímu trendu, že si dítě může diktovat, co může, a co ne. Mnohokrát během mé školní praxe se mi stalo, že žáci nadávají na přísného a důsledného učitele, který i přes jejich nevoli je dokázal něco naučit, ale když dostanou povolnějšího, vzpomínají s láskou a uznáním na toho přísného. Věnujme se svým dětem, snažme se je něco naučit, věnujme jim svůj čas a nenechávejme jejich výchovu na druhých. Oni sice v danou chvíli neocení naše zákazy, ale v dospělosti nám budou vděční. § Chtěl bych, abychom se jako rodiče mohli radovat, že naše děti jdou svou vlastní, originální, nezkopíro− vanou cestou, možná sice ne úplně tak, jak jsme si to my rodiče představovali, ale jsou samostatné a na jejich rozhodování je patrné, že orientačním bodem je pro ně Bůh − a že se nechodí na všechno ptát jen lidí. Není sice zaručeno, že budou odrážet strukturu hodnot jako my, ale pokud se z toho něco v jejich životě projeví, bude to vedlejším produktem jejich vlastního osobního života s Bohem, a ne důsledkem toho, že jsme je vtěsnali do své formy. Boží cesta s námi i s našimi dětmi je bohatší a krásnější, než si dovedeme sami představit. Ocenění Pro nás rodiče, zvlášť otce, platí výzva, abychom neopomněli dát svým synům i dcerám patřičné ocenění. Věřím, že finance, exotické dovolené, pohodlí − to všechno děti dokážou rodičům odpustit − pokud do nich vložíme to, co z nich učiní zralé ženy a muže, kteří se umí postavit k životu. Možná se v nás objeví postesk: „Ale já ho opravdu nemůžu za nic pochválit, jemu se nedá projevit důvěra! Vždyť tolikrát zklamal!“ Nejedná se o pochválení za to, co udělal, ale o vy− jádření uznání vůči jeho osobní hodnotě. Každý člověk má svou osobní hodnotu, určitě ji má v Božích očích. Nic na tom nezmění, že dnešní doba posunula vnímání hodnoty člověka na měření jeho schop− ností, kolik toho může společnosti přinést, nebo jak se na něm dá ušetřit. Vědomí vlastní hodnoty nebo bezcennosti je pro ži− vot člověka klíčové v každé době. Lidé nám dopřejí uznání, předvedeme schopnost podat výkon a oni z toho něco mají. Jinak pro ně nejsme velkou hodno− tou. Bůh však svoje mínění o nás vyjádřil tím, že za nás − v Kristu − obětoval život, a pokud Krista přijme− me, nabízí nám vědomí, že v Božích očích máme velikou, neotřesitelnou, neztratitelnou hodnotu. Když nikdo neuspokojí... Vidím chlapce i muže, kteří si zoufají: „Ocenění se já od svého táty nedočkám.“ Buď proto, že už nežije nebo žije daleko od rodiny nebo i když je doma − nikdy to nevyjádřil a nedá se věřit, že by toho byl scho− pen. Snad se dá poradit: Zkus o tom se svým tátou mluvit otevřeně. Možná i on něco takového od svého tatínka nikdy nedostal, byť po tom upřímně toužil. Přesto všechno nás však nic a nikdo není schopen naplnit, uspokojit to, co je v hloubi našeho nitra, nikdo nám natolik neumí projevit, že máme pro něho hodnotu a cenu, jako to dokáže Bůh. I když nás lidé − ani vlastní otec − neuspokojí, existuje naděje, je někdo, kdo nám může dát to, co potřebujeme jako kotvu pro svůj život. Pouze Bůh dokáže vyjádřit, že pro něho máme nesmírnou cenu. Vyjádřil to už tím, co pro nás vykonal Ježíš, a chce nám to projevovat v každoden− ním životě. Záleží na nás, nakolik o to stojíme a zda si mu o to řekneme a také to od něj přijmeme. § (převzato se souhlasem z www.ethos.cz)
Stařec pokračoval: „Až jednou za mnou Martin přišel, že je na čase zjistit, čím bych měl být.“ Dětské modré oči se znovu vpíjely do těch starcových. „A cím fi chtěv být?“ „No, to já tenkrát ještě přesně nevěděl. Ale zeptal jsem se Pána Ježíše a Martin s Míšou se za mě také modlili. A netrvalo dlouho, Martin za mnou přišel podruhé. Řekl mi, že za půl roku odjíždí s Míšou do školy pro vedoucí, a že brzy jejich místo převezme někdo jiný.“ „Kdo?“ byla zvědavá. „Já,“ odpověděl s úsměvem. „Příliš jsem vyrostl z party mladých, ale byl jsem tak akorát dospělý, abych je mohl učit to, co mě kdysi naučil Martin.“ „Tak fi byv taky kafatev jako tatínek?“ zeptala se a položila si hlavičku na starcovu hruď. „Ne tak úplně. Nejdřív jsem se staral o partu mladých. Martin s Míšou mi moc pomáhali.“ Vnučka se trochu zavrtěla. „A babi?“ „Babička? Tak ta se mi líbila na první pohled. Dlouho jsme byli kamarádi a po rovných dvou letech jsem ji požádal o ruku.“ „Tyf chtěv její vuku?“ divila se vnučka a trochu se na dědu zamračila. Příliš nero− zuměla tomu, proč se muž otřásá smíchem. „To víš, že jsem ji chtěl celou,“ uklidnil dívenku. „A za půl roku jsme měli velikán− skou svatbu. Babička byla jako princezna.“ „Taky budu pvinfefna,“ oznamovala vnučka rychle. „Ty budeš nádherná princezna,“ usmál se na ni. „A později jsme s babičkou hráli a zpívali ve stanu.“ „Ve ftanu? Je mavinkatej,“ kroutila hlavou, až jí copánky poskakovaly. Muž se znovu rozesmál. „Ale tohle byl velikánský stan. Můj kamarád Martin tam s Míšou vyprávěli klukům a děvčatům o Pánu Ježíši. Babička zpívala se svou kapelou krásné písničky pro Pána Ježíše a já jsem pak vyprávěl příběhy z Bible.“ „Tak fi byv kafatev jako můj tatínek,“ hrdě připomněla. „Ano. Tenkrát jsem začínal kázat. Pomáhal jsem Martinovi pořádat tahle setkání ve stanu každý měsíc...“ „Ukáfef mi ftan?“ zeptala se náhle. „Zlatíčko, ten stan už je dávno pryč,“ pohladil ji po vlasech. „Pvyč?“ Vnučka začala mírně natahovat. „Už byl starý a potrhaný. Pršelo na nás,“ uklidňoval ji. „A jestlipak víš, kde stával?“ snažil se upoutat její pozornost a rozptýlit tak smutek. „Nevím,“ popotáhla a čekala, co děda poví. „Na ostrůvku. Přesně tam, kde teď stojí prosklené haly.“ Znovu ji pohladil po vlás− cích. „To fnám,“ rozjásala se. „Tam můj tatínek pfece taky povídá.“ „Tak přesně na tom místě jsem začínal i já,“ pokyvoval starý muž hlavu.
...
V rozpacích pozorovala to individuum u výlohy. Trochu ji mrazilo. Z boltců a brady mu trčely stříbrné jehlany, blesky vystříhané po stranách hlavy ve dvoucentimetrovém porostu měl nabarveny jasnou žlutou. Zbytek vlasů na temeni měl neurčitou délku i barvu. Když vztáhl ruku s cigaretou k ústům, všechny řetězy a přívěsky se zlověstně rozřinčely. Seděl na zídce opřený o sklo a zjevně na někoho čekal. Necítila se příliš jistě, přesto se k němu pomalu blížila. Všiml si jí. „Ahoj...,“ pípla nesměle. Místo odpovědi jen pozvedl obočí s piercin− gem.
dokončení na str. 4
Kam jdou naše sbíky? !
−4− A po tom všem bychom si řekli: „No to se určitě těší domů, kde se konečně v klidu zavřou a aspoň
Misie: Kočerovi
Stojí pevně na skále Božího slova...
a moudrým radám (v nichž se výborně doplňují).
MISIONÁŘI: Máťa a Michal Kočerovi Známe je z nedělních shromáždění, kdy jsou neustále ověšeni mladými lidmi. Slýcháme jejich nadšené hlasy při chválách. Sledujeme jejich entuziasmus, když církvi vyprávějí o těch neskutečně úžasných výletech a prázdninách, které s mladými prožívají. Známe jejich spontánní a nakažlivý smích při vtipném kázání... a víme, že existuje setkání mládeže v pátek v ČB a v sobotu v ČK.
Nezavírají oči před problémy... Nedívají se skrz růžové brýle...
Říkáme si: Ano, jsou to jistě lidé na správném místě. Ale jaké vlastně má− me představy o služebnících mládeži?
No... asi by měl mla− dým trochu rozumět. Možná tro− chu „mladě“ přemýšlet. Setkávat se s mladými aspoň jednou týdně zhruba na dvě až tři hodiny, aby s nimi trávil společný čas a poradil jim, jak vstupovat do dospělosti. Vymýšlet pro ně veselé akce.
O dvou až třech hodinách týdně stráveného času s mladými by se ovšem dalo úspěšně po− chybovat. Ne, nejsou to dvě až tři hodiny. Ptáte se: „Kolik tedy? Hodinu týdně by jim snad věno− vat mohli, ne?“ A ptáte se správně, jenže odpověď je... nevím. Někdy mám pocit, že se mladým lidem věnují snad 24 hodin denně. Když právě nevi− dím Máťu nebo Michala hovořit s teenagery, tak jim pro změnu esemeskují nebo volají. O e−mailech nebo „povídání“ na icq ani nemluvě.
Povzbuzují... Vyučují...
trochu si oddechnou.“ Hmmm... Vězte, že jejich „soukromý“ byt už poskytl azyl nejednomu teen− agerovi a mnohdy na více než jednu noc. Máťa a Michal dotahují věci až do úplného konce. Když pomáhají, pomáhají nejen slovem, ale i skutkem. Ve zkratce (dá−li se vůbec jejich život shrnout do několika slov) jsou to lidé, kteří nežijí pro službu mládeži, ale žijí pro Ježíše, což jim umožňuje sloužit mládeži. Otevírají svou náruč, peněženku, své srdce a často i svůj domov. §
Zdá se vám, že mladí tímto možná až příliš pronikají do soukromí man− Jdou vždy želů Kočerových? jako první... Pak si buďte jisti, že náš výčet ještě zda− leka nekončí. Nedělní dopoledne tráví Kočerovi v krumlovské církvi a odpoledne v budějovické. Nechtějí znát pouze teens, ale také jejich rodiče. Mnohé akce pro mládež, pobyty a výlety jsou na www.vyjekr.net fotograficky zdokumentovány.
Vedou ke chvále Boha...
Poznal to. „Sorry, já jen... nevěřim, že se mnou mluví taková kočka.“ Jeho úsměv ji naprosto odzbrojil. Jeho oči najednou vypadaly přátelské, téměř vstřícné. Strach z ní opadl a troufla si zopakovat svůj dotaz. „...třeba bys s námi mohl zajít na čaj, nebo tak...“ „S námi?“ opakoval po ní. „Bude nás víc. Neva?“ pokrčila rameny. „Máme takovou malou soukromou čajovnu kousek odsud,“ ukázala prstem za sebe. Rozhlédl se kolem sebe. „No, Leo už asi nedorazí.“ Šibalsky na ni mrknul. „Tak mě teda veď, krásko.“
Michal Homolka Není to tak dávno, co zažil jsem ten zázrak, když jsem náhle zemřel a znovu se narodil. Všechnu mojí bolest i pýchu z mého srdce odplavila řeka, v kterou jsem se ponořil.
Prohlubují přátelství...
Přicházejí chvíle, kdy chce se vrátit zpátky, ten který zemřel, ve mně povstává. Boj uvnitř mé duše na život a na smrt, Beránkova krev je jediná zbraň má.
Nechci zpátky jít. Nechci zapomenout na to, co jsi mi dal.
Oslavují Ježíše...
Modlí se jeden za dru− hého...
pro jejich život dobré. Jde i o to, že vždy někoho nebo něco následujeme. Otázka nestojí zda, ale koho. Možná je lepší následovat toho, kdo mě stvořil, a tu− díž mi nejlépe rozumí, než někoho jiného. Je možné dokázat existenci Boha? Pokud by to šlo, byla by víra zbytečná. A v křesťan− ství přece jde o víru. Na druhou stranu existuje řada argumentů, které ukazují na to, že křesťanská víra stojí i na zcela racionálních důvodech. Jinými slovy, věřit neznamená zahodit svůj rozum. Opak je pravdou. Jak můžu věřit něčemu, co nevidím? Věřím mnoha věcem, které jsem nikdy neviděl (třeba že žil Karel IV., nebo někdo věří, že byla evolu− ce). Proč něčemu věřím, je na základě více či méně doložitelných svědectví, dále zda objekt mé víry funguje (neviděl jsem elektřinu, ale vidím následky el. proudu), a dále na základě svědectví zkušeností jiných lidí, kterým věřím. Historická přesnost Bible, doko− nalost přírody, to, že víra je žitelná i svědectví jiných křesťanů jsou průkazným materiálem.
.
Nejsem vždycky vítěz, občas v boji padám, plamen mojí lampy vítr rozkmitá. Jen pro tvoji milost stále ještě hoří, i když jeho záře možná není veliká. Ať hoří, hoří dál. Nechci zpátky jít. Nechci zapomenout na to, co jsi mi dal.
Neopouštějí společná shromáždění...
Čtěte na www.exit316.cz Z dotazů teens: . .
.
Vytřeštila oči. Nebyla si jistá, co od toho kluka může čekat, a tento slovní obrat jí na klidu nepřidal.
Nechci zapomenout
Utužují vztahy...
Jak mohl Bůh stvořit zemi? Pokud je Bůh všemohoucí, potom je spíše otázka, proč by zemi stvořit nemohl. Položme si spíše otázku, jak něco tak dokonalého, jako je nejen země, ale třeba lidský genom, mohlo vzniknout náhodou. Nebo ještě jinak − jak mohl vzniknout řád, kterého jsme svědky kolem sebe, z chaosu. Je to podobné jako tvrdit, že hodinky vznikly bez hodináře. V naší zemi jednoznačně převládá evoluční vysvětlení vzniku života. Je jen škoda, že mnozí z těch, kteří tuto teorii přijali, si dali jen malou práci číst a studovat teorie špičkových vědců zastávajících teorii o vzniku života na základě stvoření. Co znamená termín „chodit s Bohem“? Jedná se o určitý slovní obrat, který by se dal jinak vyjádřit jako dělat a usilovat o to, co chce Bůh, a to proto, že křesťané věří, že Bůh ví, co je
Znovu jí přeběhl mráz po zádech, ale pokusila se to na sobě nedat znát. Zřejmě by se nikdy neodvážila dát do řeči s takovým klukem, kdyby necítila tu silnou Boží nalé− havost. Kéž by tu s ní byla Míša nebo Martin. No co, jsou na veřejnosti, snad jí žádnou nevrazí, když k němu promluví ještě jednou.
„Bomba,“ řekl na to.
Dle mého názoru tito mladí manželé zdaleka překračují tradiční představy o „standardní“ službě. Dle Božích měřítek bych je nazvala „služebníci dobří a věrní“ a nepochybně „služebníci podle Božího srdce“. Podívejme se trošku blíž na tyto manžele.
Stejně tak je patrné, že mají „mla− dé“ názory, myšlení... aniž by to uškodilo je− jich zralým nadhledům
Dokončení ze str. 3
„Nemáš od sedmi čas? Tak na dvě ho− diny?“ zeptala se a sledovala hodinky, aby z jejího pohledu nepoznal, jak je rozrušená.
Tak pokud máte zevrubně takovou představu, mohu vás ujistit, že je toho mnohem víc, co běžný pozorovatel už nevidí.
O tom, že mladým lidem rozumějí (mnohdy více než někteří z nás), není pochyb.
To bylo...
(Z alba GETSEMANE, Ram Adonai)
.
Co znamená modlitba srdcem? Srdce v Bibli znamená centrum lidské osobnosti. Modlitba srdcem tedy znamená modlitbu "celého člověka", lépe řečeno upřímnou modlitbu. Bůh slibuje, že na tako− vou modlitbu odpoví, a to slovy "k upřímnému se mám upřímně". Jak poznám věřícího člověka od nevěřícího? Do člověka vidí jen Bůh. Jisté je, že věřící Kristus řekl, že věřící byste měli poznat po ovoci − tedy i podle toho, jak žijí. Co to znamená, že Bůh může k nám mluvit skrze Ducha Svatého? Na několika místech v Bibli se hovoří o tom, že v okamžiku, kdy se člověk stane křesťanem, přijme Ducha svatého. Jednou z rolí Ducha svatého je potvrzovat našemu duchu, že patříme Bohu, že jsme Božími dětmi. Dále je to Duch svatý, který křesťanům
.
Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život.
.
ukazuje Bibli v určité nové dimenzi, který umož− ňuje, aby Bůh skrze Bibli ke křesťanům mluvil. Dále Duch svatý působí u křesťanů stále větší citlivost na Boží věci. Jedná se o určité nadpřiro− zené věci, které se nelehko popisují, nicméně i takto vypadá Boží mluva skrze Ducha svatého.
−5−
Srdečně zveme hudebníky, zpěváky, textaře, zvukaře, kazatele, starší a celé chválící týmy na konferenci
IV. Vitaminová bomba „Vnitřní rozměr chvály“ 30. – 31.3. 2007 Praha 4 – Šeberov Program: duchovní vyučování Vnitřní rozměr chvály, modlitby, chvály a uctívání, praktické semináře (záštita: ČEA a rada Církve bratrské) Podrobný program a další informace u Ivy Zettlové (CŽ ČB) nebo www.cb.cz/3c3b.
Svá svědectví, články, reportáže, povzbuzení nebo připomínky k měsíčníku Milost & Pravda posílejte na adresu: m i l o s t ap r a v d a @ c e s t a z i v o t a . c z
21. – 24. 3. 2007 se koná EVROPSKÁ KONFERENCE
Božího ohně a zázraků 2007 Témata: Jak být vysvobozen z generačních prokletí; Křest Duchem svatým a ohněm; Ženy a jejich úloha v životě; a jiné. Kde: sál SOU Spojovací, Učňovská 1, Praha 9 Pořádá: World Outreach, Martin Njamba, P. O. Box 4, 128 01 Praha 28 Kontakt: eurofire2007@wo−mn.org Stránky věnované akci: http://www.wo−mn.org Cíle: zapálit oheň v srdcích Božího lidu, uzdravení nemocných a osvobození utiskovaných zlými duchy, sdělení dobré zprávy o spasení nevěřícím Řečníci: Teresia Wairimu (evangelistka z Keni), Rani Sebastian (evangelistka a kazatelka, jejíž službu podobně jako službu T. Wairimu provázejí zázraky uzdravení), Mwalenga Mwakima (Keňa) a Mitchell Peterson z USA. V sobotu dopoledne bude Teresia Wairimu kázat na uzavřeném semináři pro ženy (pořádáno ve spolupráci s Aglow). Vstup: Na všechna shromáždění a semináře zdarma, pouze v sobotu jednotné celodenní vstupné 100 Kč, děti narozené po 31. 3. 1992 zdarma.
Kuchařka plná dobrot
Všichni milovníci turistiky jsou zváni k „Výletu na Klet’“.
V sobotu 24.3.2007 Sraz na vlakovém nádraží v Č. Krumlově v 11:30 hod. Návrat po 18:00 hod. Odjezd z Č. Budějovic vlakem v 10:35 hod., sraz v 10:15 hod. u pokladny. Kontakt: Kája Čapek Č. Budějovice
Konference pro ženy − 9. června 2007 Koná se v Církvi bratrské České Budějovice. Pokud máte osobní svědectví s Bohem, dodejte si odvahu a podělte se o svoji zkušenost na této konferenci.
Kleť je nejvyšším bodem Blanského lesa, sahá do výšky 1084 m n. m. Na jejím vrcholu se tyčí kamenná rozhledna nazvaná podle jejího stavitele Josefova věž. Stavba byla zbudo− vána v první polovině 19. století. Jde o nej− starší kamennou roz− hlednu u nás. Za příznivého počasí nabízí unikátní kru− hový pohled až na za− sněžené vrcholky Alp.
Bližší informace: Eliška Plchová plchovi@ seznam.cz mob.: 777 585 766
Srnčí hřbet s čokoládovou polevou
D. Krédlová
Opět listuji Biblí a zastavím se u knihy Židům, a tak se začtu. Čtu a čtu a vstřebávám Boží slovo. Když jsem u 11. kapitoly 1. až 3. verš… „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a pevně počítat s tím, co nevidíme. K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím. Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to na co hledíme, nevzniklo z viditelného.“ Tyto verše jsem si přečetla asi pětkrát pořád dokola a v hlavě se mi rozjížděly myšlenky… Důvěřuji Bohu celým svým srdcem? Jsem opravdu schopna se na
Výlet na Kleť
Něho spolehnout i v těch nejkrušnějších chvílích? Nebo si chci nakonec vše sama rychle vyřešit a nečekám na řešení shůry? Opravdu věřím Bohu celou svou myslí, celým svým srdcem, celou svou bytostí?… Znáte to? Taková ta 100% důvěra. Jako když se otočíte zády k někomu a zavřete oči. Ta osoba řekne: „Neboj se, jen spadni, já tě chytím!“ V tu chvíli ho sice nevidíte, ale víte, že tam je. Zkoušeli jste to? Co jste udělali? Lekli jste se a v průběhu pádu jste raději udělali krok dozadu? Nebo jste spadli s důvěrou do náruče té osoby? Ze začátku jsem udělala ze strachu vždy kroky dozadu :o) Pak jsem se nebála a s legrací si to užívala :o) A tak si myslím, že je to i v našem vztahu k Bohu. Mějme pevnou důvěru v našeho Nebeského Tatínka. On nikdy nezklamal, neklame a nikdy nebude klamat. I když je to někdy těžké v různých krušných situacích, tak od Boha přichází v pravý čas řešení, povzbuzení, zázrak, důkaz, slovo… Naše „pevná“ víra v Boha se vždy projeví v těch nejtěžších chvílích našeho života. I když je pro tento svět velice, velice naivní věřit v neviditelného Boha, tak my bychom měli pevně stát ve víře v našeho spasitele Ježíše Krista, který to nikdy nenechává jen tak a vždy se mocně oslaví svými zázraky a mocnými činy. Přeji vám, aby jste vždy s důvěrou vytrvale čekali na to pravé od Pána :o)
Potřebujeme: 3vejce, 2 menší jablka, 150g moučkového cukru, 2 lžíce kakaa, 3 lžíce krupice, 80g mletých ořechů, špetku jedlé sody, olej na vymazání a hrubou mouku na vysypání pečící formy. Na čokoládovou polevu potřebujeme: 100g čokolády na vaření, 50g másla (nebo rostlinného tuku). Postup: Oddělíme žloutky od bílků. Jablka oloupeme a nastrouháme. Žloutky utřeme s cukrem a pak do krému postupně přidáváme prosáté kakao, nastrouhaná jablka, krupici, mleté ořechy a sodu. Z bílků ušleháme tuhý sníh, který lehce vmícháme do těsta. Formu na srnčí hřbet vymažeme olejem a vysypeme hrubou moukou. Těsto vlijeme do formy a pečeme v troubě předehřáté na 160°C asi 30minut. Upečený srnčí hřbet vyklopíme z formy a necháme vychladnout. Mezitím si připravíme čokoládovou polevu. Ve vodní lázni rozehřejeme máslo s kousky nalámané hořké čokolády a umícháme dohladka. (Já osobně používám cukrářskou mléčnou polevu od výrobce Carla, je to snadné a rychlé :o))) Polevou přelijeme vychladlý srnčí hřbet. Můžeme ho posypat mandlemi, nahrubo mletými ořechy nebo pistáciemi. Zapečená zelenina s trochou krůtího masa Potřebujeme: 500g brambor, 500g mrkve, 1 fenykl, 1 cibule, 1 lž. másla, 250ml masového vývaru, 250ml smetany, 4 lž. světlé jíšky, sůl, pepř, 200g osmažených krůtích prsou, 200g másla Postup: Brambory i se slupkou uvaříme doměkka, oloupeme je a nakrájíme na plátky. Očistíme mrkev, rozdělíme ji na špalíky asi 5cm dlouhé a pokrájíme na hranolky. Nadrobno nakrájíme fenykl. Nasekáme cibuli a necháme ji zesklovatět na másle. Přidáme mrkev s fenyklem, podlijeme vývarem a smetanou a 10 minut dusíme. Zahustíme jíškou a necháme povařit. Troubu rozpálíme na 200°C. Maso nakrájíme na nudličky a nastrouháme sýr. Vymastíme za− pékací mísu a vyrovnáme do ní maso a všechnu zeleninu i se smetanovou omáčkou. Posypeme sýrem a 20 minut pečeme.
Kapustová frittata Potřebujeme: 1 středně velká kapusta, 50g sádla nebo oleje, 1 cibule, 200g uzeniny nebo uzeného masa, 4 stroužky česne− ku, sůl, 1 hrnek mléka, 100g mouky, 4 vejce Postup: Očištěnou kapustu nakrájíme a podusíme ji na cibulkovém základu doměkka. Přidáme nakrájené maso nebo uzeninu, drcený česnek se solí, promícháme a dáme do vymaštěné zapékací nádoby. Rozšleháme mouku s vejci a mlékem, osolíme a těstíč− kem zalijeme kapustovou směs. Dáme do vyhřáté trouby a zapečeme.
☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺ ☺ ☺ Farář: „To není Otec had a syn had si užívají „Pojďte za Pane doktore, tak jak ☺ ☺ V ko− odpolední proplázky na slu− mnou a ... možné! dopadla ta moje operace? ☺ ☺ stele ani noha! níčku. Syn se najednou zeptá Kde jsou všich− Jaký doktor? Já jsem svatý ☺ ☺ otce: „Tati, jsssme jedovatí Bááááf ! ni? Dokonce ani hadi?“ Petr! ☺ ☺ pianista nepři− Otec pyšně odpoví: „Ano, ☺ ☺ šel! Kdo bude sssynu, jsssme chřessstýššši! ☺ hrát?“ Tomáš sedí bezradně nad ☺ Ministrant: „Češi Proč ssse ptáššš?“ ☺ ...udělám z vás domácím úkolem už hod− ☺ „Protože já ssse zrovna kou− s Kanadou!“ ☺ rybáře lidí...“ Mk 1:17 ☺ nou chvíli. sssnul do jazyka!“ ☺ Nakonec se zeptá táty: ☺ ☺ Bohatý muž se rozhodl jet na safari do Afriky. Jako společníka si s sebou vzal svého věrného „Tati, můžeš mi říct, kdo ☺ psa Schnauzera. Jednoho dne Schnauzer začne honit motýly a zanedlouho zjistí, že se ztratil. ☺ ☺ to byl Hamlet?“ se tak potlouká, najednou vidí, jak se k němu řítí leopard s očividným záměrem − dát si ☺ A jak ☺ oběd. Schnauzer si pomyslí: Tak, to je můj konec! „Poslouchej, synku, kdo ☺ Pak si ale všimne kostí, které jsou roztroušeny kolem něj, bleskově se usadí a začne žvýkat ☺ z nás dvou má vlastně ☺ jednu z nich, zády k blížící se kočce. Právě ve chvíli, kdy se leopard chystá ke skoku, Schnauzer hla− ☺ dělat domácí úkol? Co? ☺ sitě vykřikne: „To vám tedy řeknu, to byl ale lahodný leopard! Jestlipak je jich tady kolem víc?“ ☺ ...strašením ke spasení přivozujte... Jen si pěkně vezmi Bibli ☺ Když to leopard zaslechne, zarazí se uprostřed skoku a vyděšený se odplíží do křoví. ☺ Juda 1:23 (BK 1613) a najdi si to sám!“ ☺ ☺ „Fuj, to bylo o fous!“ řekne si leopard. ☺ ... pozor na falešné proroky... v ovčím ☺ A mezitím opice, která celou scénu sledovala z blízkého stromu, rouše... Mt. 7:15 usoudí, že tuto informaci může výhodně vyměnit za ochranu ☺ „Vlídná odpověď odvrací zlobu, ☺ od leoparda. ☺ příkré slovo vzbuzuje ☺ Brzy dostihne leoparda a za slíbenou ochranu prozradí, co se ☺ hněv.“ Př.15:1 ☺ ve skutečnosti stalo. Leopard se rozzuří, že si z něho pes dělá ☺ ☺ legraci, a řekne: „Hele, opice, skoč mi na záda a pojď se podívat, ☺ ☺ co se stane tomu drzému psovi.“ ☺ ☺ A teď Schnauzer vidí leoparda, jak sem běží s opicí na zádech ☺ ☺ a pomyslí si: Co udělám teď? Místo útěku si sedne zády k útočníkovi a předstírá, že je ještě nezahlédl. Ve chvíli, kdy ☺ ☺ se k němu přiblíží na doslech, Schnauzer povídá: „Tak kde je ☺ ☺ ta opice? Už před půl hodinou jsem ji poslal pro dalšího ☺ ☺ leoparda.“ Poučení: NIKDY SE NEVZDÁVEJ PŘEDEM! ☺ ☺ ☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺
ImagiNations II. Sobota 16. 9. 2006 V sobotu jsme měli dopo− ledne volno, a tak jsme se vydali na kole po Marlette a okolí (tedy alespoň tak daleko, jak se na těch starožitných kolech jet dá). Silni− ce jsou rovné, a tak se dá sledovat i desítky kilometrů silnice před sebou. Objeli jsme nějaké kuku− řičné pole a vrátili se do Marlette. Cestou jsme jeli kolem prašného plácku, kde bylo velké množství lidí, okamžitě jsme tam zajeli, abychom zjistili, co se tam děje. „Wow, vidíš to taky? To je veteš, tolik krámů na jednom místě. To je skládka?“ „Nevím, ale myslím, že je to nějaký bleší trh.“
„Můžem tu nechat kola, když nemá− me zámek?“ „Tady se moc nekrade a tyhle kola určitě nikdo neukradne. Spíš se obávám, aby je ně−
kdo obratem na tom blešáku neprodal, dobře sem zapadají.“ „To teda ne, tady prodávají mnohem lépe vypadající.“ „Ok, necháme kola tady za tím stánkem s hotdogama a jdeme.“ „Hallo, how are you. Nice bike.“ „Jejda, asi už měl zájem to kolo koupit, no teda.“ Jdeme dál mezi různým harampádím. „Slyšíš to rapování? To tu někde hraje hudba?“ Jdeme dál a zvuk se zesiluje. „To není hudba, to je támhleten chlápek, ale co tam dělá?“ Před námi je vůz a na něm sedí muž s mikrofonem a něco vykřikuje, zní to, jako kdyby rapoval, zní to jako šamanské zaříkávání. „Mám to. To není blešák, to je aukce a tenhle chlápek vede aukci a licituje.“ „Nerozumím mu ani slovo, ale zní to super.“ „A jak dlouho to vydrží, to je neuvěřitelné.“ Někdy máme představu, že v USA mají všichni samé nové věci, že je tu velký pokrok a společnost je hodně konzumní, ale v některých směrech je Amerika úplně jiná, než je tato představa. Američané milují staře vypadající nábytek, utrácet za nové věci jim přijde zbytečné, a pokud to tedy jde, kupují věci použité. V jejich domech pak často můžete vidět kusy nábytku, které k sobě vůbec nejdou, nebo spotřebiče, které bychom u nás už vyhodili jako zastaralé. Například téměř žádná rodina, kterou jsme poznali, nepoužívá varné konvice, ale takové ty konvice, které naplněné vodou dáte na plynový vařič a ony začnou pískat, když se voda vaří. Elektřina je tu hodně drahá, a tak se hodně používá plyn. Také s designem spotřebičů si tady moc výrobci hlavu nedělají. Moderní
nové spotřebiče vypadají stejně jako ty staré. Všechny spo− třebiče jsou ale gigantických rozměrů. Také používání mo− bilních telefo− nů není vůbec tak rozšířené jako u nás, a na spoustě míst, také v Marlette, není vůbec mobilní síť (pouze nějaká lokální). Mít doma internetové připojení také nepovažují za potřebné. Zato dopravovat se autem je naprosto nezbytné, a to i tehdy, když jdu navštívit souseda, který bydlí vedle v domě. Vrátili jsme se na oběd a pak jsme tady měli setkání s naším týmem. V 18:00 začala párty pro nás, teens a pro rodiny, které nás ubytovávají. Dan Potter připravil vynikající vařenou kukuřici, měli jsme hotdogy a ham−
−6− Středa je den, kdy se tradičně koná zápas v americkém fotbalu a socru (náš fotbal) a celé Marlette u toho opět nemůže chybět. Šli jsme také, ale bylo dnes tak chladno, že jsme po chvíli odešli a jeli se s Danovými rodiči podívat do místního obchodu, protože jsme si chtěli nakoupit nějaké věci na snídani.
M. Kočerová
burgry a zeleninu. Někteří si na ohni pekli žužu a jedli ho se sušenkami, což je americká pochoutka, která nám moc nechutnala. Teens pro nás připravili hru, při níž jsme proběhli Marlette, a tak trochu zjistili, kde co je. Hra byla moc prima. Můj kufr stále ještě nedorazil. Neděle 17. 9. 2006 Ráno nám přivezli náš kufr, chvála Pánu. Vybalili jsem ho a přišlo mi neuvěřitelné, kolik věcí mám. Dnes máme jít do me− todistické církve, shromáždění začíná v 10:30. Původně s námi Kathleen, naše paní domácí, jít neměla, protože byla domluvená se svými přáteli, že půjde do katolické církve, kam oni chodí. Teď má ale dojem, že se o nás musí starat dnem i nocí a že to není slušné nejít s námi. Kathleen je milá, ale její neustálá péče začíná být dost únavná. Budeme s tím muset něco udělat, jinak tu celých šest týdnů nepřežijeme, nebo ji nějak zraníme. Církví je v Marlette několik (metodistická, baptisti− cká, katolická, apoštolská, ještě asi 3−4 jiné, jedna církev příbuzná mormonské a také tu je zednářský chrám). Rodiny tradičně chodí do některé z nich a jsou docela striktní v tom, aby jejich děti náhodou nenavštěvovaly mládeže v jiné církvi. To je také jeden z důvodů, proč Potterovi svou službu mládeži nedělají pod hlavičkou některé místní církve, protože takto rodiče souhlasí s tím, že se jejich děti budou účastnit aktivit, které Potterovi dělají. Dalším důvodem je, že místní církve vypadají tak, jak vypadají... jsou velmi tradiční a pro teens ze světa nezajímavé a omezující.
Když jsme v neděli přišli do metodistické církve, bylo pro mě velmi těžké tam zůstat. Duch ve mě tak sténal, že se mi z očí hrnuly slzy proudem. Nejdříve hrála hudba, pokus o chválu, pak bylo oznámení, které vypadalo spíše jako show, a pak opět pokračovala „chvála“. Celou dobu se lidé bavili a ničeho z toho se nezúčastňovali. Nemohla jsem přestat brečet, měla jsem srdce naplněné tak velikou lítostí. Lidé kolem se začali ptát, co se stalo, a upoutávala jsem na sebe čím dál větší pozornost. Lidé mě začali utěšovat. Nakonec jsem nevydržela a utekla. Seděla jsem na schodech a jen brečela a brečela nad církví spolu s Bohem. Michal přišel za chvíli za mnou, omluvil nás z oběda u Kathleen, vzali jsme kola a jeli někam, kde jsme mohli trochu odpočívat a přemýšlet o tom všem. Stýskalo se mi strašně moc po naší církvi, po chvále, po tom, kdy se církev sejde, aby oslavila Boha a byla s Ním. Bylo pro nás těžké si představit, že šest týdnů budeme bez církve a se skupinou lidí, kteří kromě Ryana z USA jsou všichni z tradičních církví. V Subway (občerstvení) jsme si koupili velkou bagetu, colu a ledový čaj, sedli jsme si na okraj golfového hřiště, relaxovali jsme, modlili se a přemýšleli. Když začalo být na slunci horko, jeli jsme na projížďku po okolí a pak přes internetovou kavárnu (CC) k Potterům na Going Deeper. Going Deeper je setkání náctiletých z různých církví z Marlette. Setkání začíná společnou chválou, a pak se skupina – asi dvaceti teens – rozdělí na kluky a děvčata, a každá ta skupinka má pak svoje vyučování. Holčičí vede Suzie a klučičí Dan – jdou ve svém programu na hlubinu Božího Slova a vztahu s Ježíšem. Byl to pro nás v neděli moc dobrý čas. Pondělí 18. 9. 2006 Na semináři je kromě nás dalších devět lidí (Jeremy z Malajsie, Corina a Yarko z Chile, Ryan a Rick z USA, Tim z Irska, Simone a Barbara z Německa, a tento týden je s námi ještě Megan z Anglie). Dnes ráno jsme dostali časový rozvrh na tento týden. Každé ráno začínáme v 9:00 chválami, pak máme osobní studium Bible (Velké dobrodružství) zakončené společným časem, kdy se sdílíme o tom, jak k nám Bůh mluvil a co nám ukázal. Někdy pak máme Shhh time, kdy jen mlčíme a nasloucháme Bohu. Následuje oběd a odpolední vyučování každý týden na určité téma, tento týden na téma „mentoring“. V pondělí a ve čtvrtek trávíme polední přestávku na oběd a relaxaci spolu s dětmi a teens na místních školách. My jsme dnes byli na middle school (prostřední škole −
náš 2. stupeň), kde spolu s děckama obědváme a pak s nimi trávíme čas při sportování nebo hraní her a soutěží. Do jídelny chodí po jednotlivých třídách a na oběd mají vždy 15 minut. Zdá se to málo, ale je to dost. Pak mají dalších 15 minut na blbnutí na školním hřišti, když prší, tak v tělocvičně. Jídelna je spíše jak v nějakém rychlém občerstvení než jako naše školní jídelny. Jídlo je servírováno na jednorázovém nádobí, které po jídle vyhodíte do koše. Výběr je tu ze dvou jídel, k nimž si můžete vzít ovoce, kompot, salát, pití a různé dresingy nebo kečup. Dnes pršelo, a tak jsme byli v tělocvičně, kluci si čutali s míčem s klukama a my holky jsme s děvčaty skákaly přes švihadla. Bylo to prima. Děcka toho moc neumí, protože to po nich ani nikdo nevyžaduje, a uči− telé na tom nejsou o mnoho lépe ve svých znalostech. Učitelé tu připomínají spíše vychovatele, kteří jsou přátelští, usmívají se a mají s děckama dobrý, dost osobní vztah a hodně si s nimi hrají. Každá škola zaměstnává výchovného poradce, který o děcka pečuje. Děcka z Marlette a nedalekého okolí, které nemají jinou dopravu, sváží do ško− ly speciální žluté školní a u t o b u s y, které větši− nou řídí ženy. Odpoledne končíme obvykle kolem 15:00 a pak máme volno s tím, že se máme věnovat náctiletým, které jsme tu poznali, nebo se účastnit různých aktivit, které se dějí v Marlette, jako místní zápas v americkém fotbalu nebo socru (náš fotbal), a nebo dělat domácí úkoly – kterých postupně přibývá. Každé pondělí se v Marlette koná aukce hospodář− ských zvířat. Byli jsme se tam podívat, ale nezdrželi
jsme se tam dlouho. Nám ta telata připadala všechna stej− ná, ale podle aukcionáře některá byla za $18 a jiná za $20. Úterý 19. 9. 2006 Dopolední program byl stejný jako v pondělí a pak jsme měli společný oběd u Potterů rodičů. Po obědě jsme pak měli s nimi program na téma „modlitba“. Sdíleli jsme se o vyslyšených modlitbách a mluvili o moci modlitby, pak jsme šli po dvojicích do Marlette a měli jsme modlitební procházku. S Michalem jsme se modlili za Marlette, za naši zemi, za církev, za mládež. Odpoledne jsme strávili v internetové kavárně. Modlitební odpoledne s Danovými rodiči budeme mít každé úterý. Je to jeden ze dnů, kdy Dan a Suzie mají čas na vyřizování emailů, na odpočinek, na společný čas, na přípravu dalších TeenStreet a vyřizování dalších potřebných věcí. Jinak většinu odpolední tráví s lidmi z teamu, s lidmi z církve, se svými dvěma kluky a ostat− ními náctiletými, kterých mají vždy plný dům. Středa 20. 9. 2006 Ve středu dopoledne jsme společně a máme obvyklé studium Bible, ale už na oběd jsme rozděleni na holky a na kluky. Oběd si každá z těch skupin připravuje sama. Po obědě jsme se pak sdíleli holky o holčičích věcech a kluci o klučičích. Jídlo je tady v USA docela dobré a skoro všechno se tu dá dostat (až na normální chleba a rohlíky). Co je do− cela nezvyklé, to jsou některé kombinace jídel, například šunka naložená v medu nebo ovocné želé k masu. A pak jsou nezvyklé některé úpravy jídel, například plátky masa, které my bychom orestovali na pánvi a dali k nim třeba brambory a tatarku, tady uvaří a k tomu jí slané brambůrky. Také některé buchty působí spíše dojmem ne− povedené sražené buchty, ale tady je to naprosto tradiční koláč, který dělá téměř každá maminka. Každý, kdo tu dokáže uvařit ně− co jiného, než ohřát polévku z konzervy nebo upéct buch− tu z instantního prášku, umí podle Američanů vařit a získá si obdiv.
Čtvrtek 21. 9. 2006 Každý čtvrtek budeme mít oběd na high school (vyšší škole − naše střední) a dnes jsme tam byli poprvé. Teens chodí na oběd ve dvou skupinách a mezi nimi je 30 minut přestávka, kdy máme čas my se naobědvat. Výdej jídla připomíná opět spíše rychlé občerstvení než školní jídelnu, a to včetně oblečení „kuchařek“. Výběr je z ně− kolika druhů jídel (dnes byla tortila plněná masem a zeleninou dle vlastního výběru, plněná bageta a ještě nějaké jiné jídlo, k tomu opět ovoce, salát, pití) a serví− rováno je opět na jednorázových táccích. Tento den jsme se s teens jen seznamovali a pak jsme byli představeni řediteli školy a některým učitelům. Pan ředitel dokonce zavolal učitele, kteří neměli hodinu, a učitelé měli podle naší výslovnosti, případně vzorku našeho jazyka poznat, odkud jsme. Ani se neptejte, jak středoškolští profesoři dopadli – po velké nápovědě o naší zemi se chytil učitel zeměpisu, původem z Kana− dy. Zeptali jsme se profesorů na možnost navštívit nějakou jejich vyučovací hodinu a učitelé tím byli nadšeni, teď musíme vymyslet, kdy to uskutečníme. Pátek 22. 9. 2006 V pátek máme opět společný oběd u Dano− vých rodičů a po něm máme zadanou práci ve skupinách. Dan a Suzie mají jeden ze svých dvou dnů, kdy vyřizují potřebné. Dnes odpoledne po− třebovali Danovi rodi− če odjet pryč a hledali někoho, kdo by dělal společnost Danově babičce, která s nimi bydlí. Je jí 94 let a je ve výborné kondici a celkem sobě− stačná, přesto ji neradi nechávají doma samotnou. Nabídla jsem se, že s ní strávím večer, a bylo to moc prima. Mají příjemně zařízený prostorný dům se světlým obývákem, v jídelně hořel krb, protože dnes bylo docela chladno a Grandma„B“ (čti granmabí), jak babičce říkají, se dívala na televizi. Vzala jsem si s sebou počítač, dělala domácí úkol a pak pomohla babičce ohřát večeři a sklidit nádobí. Je nenáročná a dovede se zabavit sama, stačí s ní v domě pouze být, kdyby něco potřebovala. Dobře slyší a komunikace je s ní výborná. Dříve hrála na klavír, půjčila mi své CD a byla to psina poslouchat. Byla to hudba k nějakým křesťanským písním, ale znělo to, jako by to byla hudba do kov− bojských klubů, které známe z kovbojek. Ale tady to považují za vážnou hudbu. Fanda Petrášek z ČK by to mohl užít jako podklad ke svému dulcimeru. Chvílemi je docela legrační pozorovat, jak některé zvyky, které k nám přišly nedávno a staly se doménou mladé generace, jsou tady běžné i pro generaci nejstarší. S Grandma„B“ jsme se dívaly na televizi a ona dostala chuť na popcorn, a tak nám ho udělala v mikrovlnce. Hodně běž− né jsou tu k jídlu vařené fazole v omáčce a k nim má Grandma„B“ ráda sma− žené brambůrky (chipsy) a k tomu pije citronádu s ledem. K polévce má ráda crecry (malé slané sušenky). V době, kdy já jsem byla s Grandma„B“, jel Michal s Danem a dalšími kluky do nějakého obcho− du s hudebními nástroji,
který je asi jednu hodinu cesty autem od Marlette. Cestou se sta− vili na velikém „smeťáku“, kde si Ameri− čané vyměňují nepotřebné „krámy“ (junks). V pátek bý− vá tradiční zá− pas místního sportovního klubu a téměř celé Marlette se tam sejde.
Pokračování příště
%x5%Mf9D☺VCL%0☺2jM0BV%LfDO9xO05☺jOf
Pojďme si hrát na detektiva. Miláček Hospodinův
Jednoho večera se můj otec pro− cházel po paláci. Nemohl usnout. A nebylo divu, poprvé totiž za svého vladaření zůstal doma, pře− stože jeho lid a služebníci vytáhli bojovat. Procházel se právě po střeše, když spatřil nádhernou koupající se ženu. A to byla moje maminka (tenkrát jsem teprve čekal na své početí), nejkrásnější žena v okolí. Tatínek dobře věděl, že maminka byla tenkrát provdaná za někoho jiného. Ale snad proto, že byl králem (a myslel, že může všechno), nebo že ho tolik okouzlila, nechal si ji zavolat, zatímco její skutečný muž bojoval.
Znáš jména všech těch osob? >>> Kde najdeš tento příběh v Bibli? >>>
Dokážeš doplnit chybějící slova a přiřadit odkaz?
Jak správně vybarvit opičku?
Pokus se bez pomoci doplnit chybějící slova a tužkou spoj správný odkaz v Bibli.
Pomocí jednoduchých příkladů můžeš zjistit, kterou pastelkou máš jakou část vybarvit. 1 − hnědá 2 − růžová 4− červená 5− modrá 9 − oranžová
Naši lidé stále ještě bojovali, když maminka napsala dopis otci, že je těhotná. Samozřejmě že se vylekal. Jak tohle vysvětlí? Jak si to zodpoví před jejím manželem? Ta hanba. Tolik se bál, že vymyslel plán. Nechal si jejího muže zavolat zpět z boje. Nejprve se nenápadně zajímal, jak a co se děje na bojišti, a pak jej netrpělivě poslal domů. Počítal s tím, že po takové době svou ženu rád uvidí. Potom nebude žádný problém na něho hodit otcovství. Jediné, s čím otec nepočítal, byla mužova oddanost králi (tedy mému otci) a loajálnost ke svým bratrům spolubojovníkům. Místo toho, aby si šel domů odpočinout, zůstal u bran paláce. Nechtěl si užívat pohodlí, když věděl, v jakých nepohodlných podmínkách spí na bojišti jeho lidé. To mého otce dopálilo. Jeho plán shořel. Poslal tedy muže zpět na bojiště se vzkazem pro velitele. Ten jej měl postavit do nejnebezpečnější zóny, aby s jistotou zahynul. Stalo se. Otec si oddechl a vzal maminku k sobě. Ale Hospodinu se jeho jednání vůbec nelíbilo. Když se mamince konečně narodil syn, prorokoval Nátan tatínkovi, že můj bratříček nepřežije. Tatínek se zhrozil, nejedl, jen ležel, modlil se a čekal, jestli se Hospodin neslituje. Třeba synka zachrání? Bylo to tak smutné. Nakonec ale po sedmi dnech můj nemocný bratříček zemřel. Když už se nedalo nic dělat, tatínek se umyl, pomazal a šel se poklonit do Hospodinova domu. Pak se vrátil a utěšil mou zoufalou maminku. Netrvalo to tak dlouho a narodil jsem se já. Maminka mi dala jiné jméno, ale pro Hospodina se vždy budu jmenovat Miláček Hospodinův. -zdes-
3 − žlutá 7− jasně zelená
5−2=
1+0= 9−6=
Neboť −−− tak −−−−−−− svět, že −−− svého jednorozeného −−−−, aby žádný, kdo −−−− v něho, −−−−−−−−−, ale měl věčný −−−−−.
Na −−−−−−− bylo Slovo a to −−−−− bylo u −−−− a to −−−−− byl Bůh.
Radujte −− v −−−− vždycky; znovu říkám: −−−−−−− se!
Evangelium Jana 1:1
List Filipským 4:4
Evangel. Jana 3:16
Rybičková spojovačka Poznáš, co je na obrázku? Ne? Tak modrou pastelkou spoj všechny malinké rybičky tak jak plavou za sebou, a vzniklý obrázek vybarvi.
Mlsný bobr Béďa Bobr Béďa má moc rád jahůdky. Soused ho na ně pravidelně zve, ale dnes není doma a přes plot se Béďovi moc nechce.
4−1= 3+0=
2−1=
Může jít bludišťátkem, ale neztratí se v něm? Vezmi si tužku a pomoz mu najít cestu ke košíku jahůdek.
<−−
−−>
5%ML2 f☺VCL9DjM0B%L2 DOBVMf9 L5%ML2 M0B%L2 DOBV9LD
5%ML2f☺VCL9DjM0B%L2 DOBVMf9 5D☺V%MfCL9D%M☺CL9D
−7−
%x5%Mf9D☺VCL%O0☺2jM0BV%%LfDO9xO05☺jOf
CHYSTÁ SE
CESTA ŽIVOTA
. . . . STALO SE
PROBÍHÁ
CHYSTÁ SE
CESTA ŽIVOTA
. . . . STALO SE
PROBÍHÁ
CHYSTÁ SE
CESTA ŽIVOTA
. . . STALO SE
PROBÍHÁ
11. února bylo pokřtěno vodou pět Božích dětí Marťa R. pohotově odpovídá na všechny dotazy...
CESTA ŽIVOTA STALO SE
PROBÍHÁ
CHYSTÁ SE
. . . . CESTA ŽIVOTA
Co by to bylo za křest bez svědků?
Tááák...
CHYSTÁ SE CESTA ŽIVOTA
Všem pokřtěným gratulujeme a přejeme jen to nejlepší v novém životě.
Jsme s ním tedy skrze křest pohřbeni do smrti, abychom tak jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, i my mohli začít chodit v novotě života. (list Římanům 6:4)
Fotografie vám zajistila (a činí tak s úsmě− vem dál) Máťa K.
Více fotografií můžete vidět na www.vyjekr.net v sekci gallery.
−zdes−
Vi z e j i h o č e s k ý c h s b o r ů C E S TA Ž I V OTA : Kol.1:28−29 Jeho zvěstujeme, když se vší moudro− stí napomínáme a učíme všechny lidi, abychom je mohli přivést před Boha jako dokonalé v Kristu. O to se snažím a zápasím tak, jak on ve mně působí svou silou. (ČEP)
Kol.1:28−29 Kteréhož my zvěstujeme, napomínajíce všelikého člověka a učíce všelikého člověka ve vší mou− drosti, abychom postavili každého člověka dokonalého v Kristu Ježíši. O čež i pracuji, bojuje podle té jeho mocnosti, kteráž dělá ve mně dílo své mocně. (BK 1613)
2. Paral. 7:14 a můj lid, který se nazývá mým jmé− nem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi. (ČEP)
2. Paral. 7:14 A ponižujíce se lid můj, nad nímž jest vzýváno jméno mé, modlili by se, a hledali by tváři mé, a odvrátili by se od cest svých zlých: i já také vyslyším je s nebe, a odpustím hřích jejich, a uzdravím zemi jejich. (BK 1613)
Izajáš 54:2 Rozšiř místo ve svém stanu, ať na− pnou stanové houně tvých příbytků. Nerozpakuj se! Natáhni svá stanová lana a upevni kolíky. (ČEP)
Izajáš 54:2 Rozšiř místo stanu svého, a čalounů příbytků svých roztáhnouti nezbraňuj; natáhni i provazů svých, a kolíky své utvrď. (BK 1613)
CHYSTÁ SE
.
>>>
S úsměvem a přidrženým nosem to Klárce M. půjde líp... ☺
hlubokou stopu. A nejen to. Od této chvíle, kdykoli se bude starý život a stará přirozenost vkrádat zpět, může dotyčný pokřtěný směle prohlásit: „11. února 2007 jsem tě pohřbil/a. Vrať se zpátky tam, kam patříš!“
PROBÍHÁ
Zároveň byl také výbornou záchytnou opo− rou na vlhkých dlaždicích.
STALO SE
vlásek suchý) dohlížel starší sboru ☺.
. . .
. . . .
Křty? To si nikdo z nás nemůže nechat ujít ☺.
CESTA ŽIVOTA
Na správ− nost křtu (by na křtěném nezůstal byť
Nezbývá než pěti šťastným požehnat a vyslat je do nového života s Ježíšem.
CHYSTÁ SE
U babtizéria se shromáž− dili bratři a sestry duchovní r o d i n y (církev), ale i několik pokrevních příbuzných.
Křest je jedním z nejzávažnějších kroků v životě člověka. Pokud jedinec podstupuje křest skutečně uvážlivě a s plným vědomím, o čem křest vodou je, může si být jist, že v něm tento čin zanechá
PROBÍHÁ
PROBÍHÁ
Nastává čas pro Rómy
Smích i pláč, radost i uvolnění. Duch svatý se lidí silně dotýká. Ani tentokrát tomu nebylo jinak.
. . . .
Není rozdílů − Pán miluje černé, bílé, žluté... Nevidí barvu pleti, vidí své děti. Žehnáme a modlíme se za malou skupinku před námi. Kéž si je Pán používá.
Slavným dnem byla tato neděle i pro Lenku K.
STALO SE
...ani Kiki „Q“ neušla mnohým dotazům předtím, než se ponořila pod hladinu průzračné vody.
Nedělní shromáždění jsme (jak jinak) otevřeli modlitbou a chválou Pána. Jako vždy jsme požehnali dětem a nastal čas pro několik slov o křtu samotném.
CESTA ŽIVOTA
Sešli jsme se sice na méně romantickém místě, ovšem kryti před nepřízní počasí. Malé babtizérium se pomalu plnilo vlažnou vodou a sál vroucími lidmi.
Po krátkém souhrnu proč a co je křest, se šlo pět rozhodnutých připravit.
STALO SE
Křty bývají provázeny mnoha emocemi.
CHYSTÁ SE
Původní záměr „křtíti Vltavou“ vzal za své, když se před nedávnem doporučovalo nevycházet ven kvůli ...a žehnáním dětem. silným poryvům větru. Posunul se termín. Změnilo se místo. Ale nezměnila se touha těch, kteří se tohoto netradičního „pohřbu“ mají osobně účastnit.
Každý z oněch pěti šťastných, kdo vstoupil do vody, vyznal před Bohem, lidmi i ďáblem, komu patří. Svým skutkem, ponořením, vyjádřili odhodlání, že se nyní oddělují od svého starého života. Pohřbívají staré tělo. A povstávají z vody do naprosto nového Božího života.
PROBÍHÁ
Kdo uvěří a pokřtí se, bude spasen, ale kdo neuvěří, bude odsouzen. Mk. 16:16
STALO SE
Nemusíte být expertem na odezírání, abyste si domysleli, komu patří Pája P.
. . . .
STALO SE
PROBÍHÁ
CESTA ŽIVOTA
. . .
.
Začínáme chválou Pána...
Leč člověk míní a Pán... si vede shromáždění tak, jak potřebuje. Dopředu jsou zváni všichni Rómové.
CHYSTÁ SE
CHYSTÁ SE
.
−8−
R o z p i s s h r o m á ž d ě n í s b o r ů Cesta života jižní Čechy: České Budějovice Prachatice Agitační středisko Pod Hradbami neděle od 13:30
Jana Čarka 7, Suché Vrbné modlit. procházky − St 18:00 modlitební ve sboru − St 18:00 (+dopolední půst za partnery)
neděle 15:00
Český Krumlov,
budova Ambit
neděle od 9:00 modlitební − čtvrtek od 18:30
Setkání mládeže v Č. Krumlově − sobota 16:00 v Č. Budějovicích − pátek 14:00
Tento zpravodaj si vyhrazuje právo nezodpovídat za případné chyby dodané s příspěvky jednotlivých autorů. Děkujeme za pochopení.
Jedinečná planeta 4.část
DVD k zakoupení na internetové adrese: www.darwinanddesign.org/page_01cz.htm nebo k zapůjčení v církevní půjčovně ČB u M. Prüherové
Tou nejnepochopitelnější věcí na vesmíru je, že je po− chopitelný. Albert Einstein.
Jay Richards: Po staletí byla skutečnost, že můžeme odhalit různé poznatky o vesmíru, jakousi záhadou. Proč by bytosti, jako jsme my, měly být schopné takto objevovat vesmír? Proč by to, co si o vesmíru myslíme, mělo odpovídat tomu, jak se věci skutečně mají?
kterékoliv z těchto základních sil (jako například gravitace), dopad na veškerý život by byl katastro− fální. Robin Collins: Pokud byste je jen o trochu zvýšili, nemohly by existovat rozměrnější formy života. Cokoli většího než hrášek by bylo zcela roz− drceno. Takže by mohly vznik− nout jen velmi, velmi primitivní formy života, jako například bakterie, ale nikdy by se nevyvinuli myslící pozorovatelé. Paul Davies: Je to jen jedna z položek na dlouhém seznamu vlastností fyzikálních veličin, které se zdají být nezbytné pro vesmír, v němž má existovat život. Například intenzita všech vzájem− ně působících sil je důležitá. Hmotnost subato− márních částic. Pokud by cokoliv z těchto věcí bylo byť jen trochu pozměněno, pak by jistě nemohl existovat takový život, jaký známe.
Paul Davies: Naše schopnost poznávat vesmír a porozumět mu je základní částí toho, co udr− žuje vesmír v chodu. To, že jsme do něj včleněni (to není jen náhoda, zanedbatel− ný vedlejší produkt), znamená, že jsme součástí velkého kosmického systému. Nemám sice ponětí, jak toto propojení funguje, proč existuje, nic podobného, ale jsem velmi,
velmi ohromen faktem, že dokážeme pochopit vesmír v tak jemných detailech a do takové hloubky.
...
Úžasný pokrok moderní astronomie a fyziky je produktem vesmíru dostupného lidskému oku a myšlení. Je to vesmír řízený zákony a silami, které doslova drží naši planetu – a celý kosmos – pohromadě a jsou přesně odměřeny, aby umožňovaly jak vyšší formy života, tak vědecké objevy.
Tyto síly a konstanty jsou dalším příkladem souvislosti mezi životem a objevy, protože jsou nejen jemně vyladěny pro naši existenci, ale mohou být také pochopeny. Guillermo Gonzalez: Je pozoruhodné, jak dobře ty zákony fungují, a nejen to, je pozoruhodné, jak jsou prosté. A to se také vztahuje k obje− vitelnosti zákonů. Albert Einstein napsal: „Chovám hlubokou víru v to, že zákony vesmíru budou jak krásné, tak prosté.“ Téměř 400 let vědci objevují v matematických rovnicích, které vyjadřují a objasňují zákony kosmu, elegantní jednoduchost.
Robin Collins: Kdyby neexistovalo něco jako gravitace, která drží věci pohromadě, nikdy bychom neměli planety, nebyly by hvězdy, nevznikly by žádné složitější organismy. Kdyby nebylo silné jaderné síly, nebylo by nic, co by drželo protony a neutrony v jádru, také by nebyly žádné atomy. Tudíž ani chemie. Nebýt elektromagnetické síly, neexistovaly by vazby mezi chemickými prvky. Nebylo by světlo. A seznam pokračuje. Potřebujete všechny tyto základní principy. Musí být na svém místě, aby se mohl objevit život.
Jay Richards: Říká se, že mnoho nejdůležitějších teorií v teoretické fyzice se dá napsat na jediný kus papíru, a to by se, podle mě, mělo považovat za překvapující – že tak jednoduchý vzorec nebo
Vymažte jeden z těchto principů, vymažte jeden z těchto zákonů – a nebude žádný život. Během uplynulých 40 let vědci určili relativní sílu každého z těchto základních zákonů a sil. Tyto síly jsou dokonale vyváženy. Často jsou popisovány jako „jemně vyladěné“. Jay Richards: Pokud byste vzali ... základní nejdůležitější konstanty přírody, a byť jen nepatrně je změnili nebo byste jejich hodnoty navolili jen nahodile – tak byste prakticky nikdy nevytvořili svět, který by byl jakkoliv obyva− telný. To znamená, že by nemohly ... existovat gala− xie, nebyly by planety, nemo− hly by se vyvinout složitější biologické organismy, pokud by tyto základní konstanty byly jen nepatrně odlišné – nepatrně silnější nebo nepatrně slabší, než ve skutečnosti ve vesmíru jsou. To je myšlenka onoho jemného vyladění. Abyste mohli tuto koncepci lépe ocenit, představte si přístroj, který je schopný kontrolovat intenzitu všech těch fyzikálních konstant. Pokud byste změnili – byť jen lehce oproti původnímu nastavení – intenzitu
rovnice mohou mít ve velmi komplikovaném a velmi rozlehlém vesmíru tak dalekosáhlé aplikace. Robin Collins: To, co máme, je vesmír, který je nejen jemně vyladěn k tomu, aby zde mohl existovat život, ale má také krásnou, elegantní matematickou strukturu, a to takovou, kterou můžeme objevovat. Paul Davies: Většina vědců považuje za samozřejmé, že svět je uspořádaný a poznatelný. A já považuji právě tu poznatelnou část za opravdu velice mimořádnou. Jednou věcí je přijmout svět jako uspo− řádaný, ale to, že je uspo− řádaný tak, že jsou lidské bytosti schopny to chápat, to je mimořádná věc. A tak zde přirozeně vyvstává otázka – jaké je pro to vysvětlení? Mnozí z těch, kdo uvažovali o této záhadě poznatelnosti vesmíru, tvrdí, že tuto otázku nelze jen tak smést ze stolu. Robin Collins: Budete−li vycházet z naturalistických předpokladů, nebudete očekávat, že vesmír by byl pochopitelný lidským rozumem. Ostatně z naturalistického hlediska se lidský mozek vyvinul k tomu,
Pokračování na druhé straně>>>
Dennis Danielson: A tak si představoval tuto analogii dělníka nebo řemeslníka vytvářejícího něco, co dobře funguje a je krásné. Ta analogie nebyla jedním z jeho závěrů, byla jedním z jeho výchozích předpokladů.
aby byl člověk schopen ulovit kořist, poradit si v každo− denním životě, přivábit partnery. Paul Davies: Máme jisté dovednosti, například – umíme přeskočit potok a chytit padající jablka – což je nezbytné, abychom se „protloukli“ světem. Ale proč máme také schopnost poznat,
Jay Richards: Zakladatelé moderní vědy jako Koperník, Kepler, Galileo a sám Newton věřili, že
Máme jisté dovednosti, například – umíme přeskočit potok... vesmír je produktem mysli – že je pochopitelný bytostem, jako jsme my, protože vesmír sám o sobě je produktem nějaké inteligentní bytosti.
například, co se děje uvnitř atomů nebo uvnitř černých děr? To je přece naprosto mimo sféru každodenní zkušenosti, je to na− prosto jiná úroveň požadavků, něco tako− vého není vůbec nutné pro „dobré darwinovské přežití“. Objevitelnost vesmíru je něčím, co jsme po svoji existenci nepo− třebovali. Je to něco navíc. Guillermo Gonzalez: Zdá se, že ať je původ vesmíru jakýkoliv, byl zde záměr, aby v něm existovali také pozorovatelé, kteří mohou obje− vovat.
PaulDavies: To je úžasná představa, že můžeme nahlédnout do Boží mysli. Můžeme vlastně zjistit, jak Bůh stvořil svět. Takže v přírodě je skrytý podtext, který můžeme rozšifrovat prostřednictvím toho, čemu říkáme „věda“. Přestože většina vědců už dnes neuvažuje v tak otevřeně teologických termínech, současné důkazy
Pozorovatele je třeba dát na nej− vhodnější místa k pozorování. Tedy, pokud se věci mají dělat inteligentně, pak by se to udělalo právě takto. Jay Richards: Vlastnosti naší planety, charakter její atmosféry, umístění ve sluneční soustavě, typ sluneční soustavy, ve které se nalézáme, dokonce i typ hvězdy, kterou obíháme, a umístění v rámci celé galaxie jsou optimální pro uskutečňování široké škály vědeckých objevů.
Byli vedeni představou, že se v podstatě jedná o teologické pátrání. Ve způsobu, jakým svět funguje, odhalovali dílo ruky Boží.
Guillermo Gonzalez
Vychází najevo, že jsou to také naprosto nej− důležitější podmínky pro obyvatelnou pla− netu, tedy pro planetu, která je příznivá pro bytosti, jako jsme my, a bez nichž bychom nemohli přežít. Myslím, že to je přesně ten vzo− rec, který by měl dát lidem na srozuměnou, že jde o záměr spíše než o pouhou náhodu.
mohou opět ukazovat na Zemi podstatně odlišnou od současné představy bleděmodrého bodu ztraceného v kosmickém moři. Jay Richards: Často nám říkali, zejména ve 20. století, že vesmír o nás neuvažuje. To znamená, že existujeme ve velmi rozlehlém vesmíru a že tento vesmír nebyl stvořen pro takové bytosti, jako jsme my. Jsme prostě jen život, který vznikl náhodou na jedné titěrné planetě obíhající malinkou bez− významnou hvězdu v historii jedné nepatrné galaxie ve velmi rozlehlém vesmíru, který nebyl nijak zamýšlen. Naše argumenty naznačují něco zcela odlišného. Naznačují, že vesmír byl zamýšlen, že vesmír existuje pro nějaký účel. A ten účel nespočívá jen v tom, aby bytosti, jako jsme my, pouze existovaly, ale abychom se rozvíjeli a překročili hranice našeho malého provinčního domova, abychom viděli vesmír v celé jeho velikosti – abychom objevovali vesmír, a vlastně snad i uvažovali o tom, jestli vesmír neukazuje ještě někam dál.
Guillermo Gonzalez: Na vesmíru je něco, co nemůžeme jednoduše vysvětlovat jen pouhými neosobními přírodními silami a atomy narážejícími do atomů. A tak musíme sáhnout po něčem vyšším, než je samotný vesmír, abychom se pokusili to vysvětlení najít.
Čím hlouběji nahlížíme do tajů vesmíru, tím nevyhnutelněji jsme přitahováni nadčasovými otázkami: Jaký je původ kosmu a jaký smysl naší existence v něm? Zatímco o odpovědích se bude stále debatovat, hodnotné nové poznatky jsou k dispozici již nyní, vynořují se z jednoho koutu vesmíru, kde se sešla vyšší forma života a vědecké objevy, na jedné výjimečné planetě zvané Země. Konec
Takový přístup leží u základů moderní vědy. Ve svém hledání elegantnějšího popisu sluneční soustavy byl Mikuláš Koperník motivován přáním pochopit to, co on nazýval „Mechanismus
Půjčovna CŽ ČB nabízí: Jedinečná planeta Odkrývání DVD s českými titulky tajemství života vesmíru stvořený pro nás svrchovaně dobrým a systematickým Stvo− řitelem. Systém, který pro nás vytvořil ten nejlepší a nejsystema− tičtější umělec ze všech“.
poutavě a velmi fundovaně ukazuje na jedinečné místo naší planety ve Sluneční soustavě a galaxii.
DVD s českými titulky. Existujeme náhodou? Je něco na evoluci? Jak fungujeme?
Info získáte přímo u Majky Prüherové.
Darwin and Design Záznam vědec− ké konference 2 DVD − záznam konference 1 MP3 − český překlad
