milost & pravda Připoutaný k Ježíši Tvůj KONEC je Jeho ZAČÁTEK

milost & pravda z p r a v o d a j duben 2007

Slovo úvodem − Růže z Jericha

„Bože, tys Bůh můj! Hledám tě za úsvitu, má duše po tobě žízní. Mé tělo touhou po tobě hyne ve vyschlé, prahnoucí, bezvodé zemi... Vztahuji své ruce k tobě, má duše si tě žádá jako země vyprahlá.“ (Ž 63:2,143:6) Manžel sahá po suchém hnědém klubíčku a ptá se: „Dáme jí zase do vody?“ Kdo nezná potenciál tohoto klubíčka, zřejmě by ho vyhodil. Vždyť kdo by si doma uchovával něco bezbarvého a suchého? Žádná velká ozdoba. Jenže... Stačí několik kapek vody a můžeme sledovat malý zázrak. Zdánlivě neživé suché klubíčko se naplňuje novým životem a poma− lu se rozvíjí. Svinuté šlahounky se natahují... a (světe div se) hnědou barvou začíná prosvítat svěží zelená. Kvůli nedostatku srážek (v poušti) je tato rostlinka velmi vděčná za každou kapku vody. Ježíš vystoupil a zvolal: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!“ … „Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé.“ … „Voda, kterou mu dám, stane se v něm pra− menem vody, tryskající k věčnému životu.“ (Jan 7:37; Zj. 21:6; Jan 4:14) Blíží se čas Velikonoc. Růže z Jericha, zvaná také květina vzkříšení, zdobí v některých do− mácnostech sváteční stůl. Připomíná nám, že jsme kdysi žili na poušti a toužebně čekali na životodárnou tekutinu z Božích dlaní. Připomíná nám smrt a slavné vzkříšení Ježíše. Připomíná nám dávná slova proroka Izaiáše: „Já vyleji vody v místa zprahlá žízní, bystřiny na suchou zemi. Já vyleji svého ducha na tvé potomstvo a své požehnání na ty, kteří z tebe vzejdou.“ (44:3) Je čas nabírat ze studny živé vody, když ji Pán nabízí zdarma. Je čas hladovět po Jeho Slově, když ho díky Jeho oběti smíme přijímat do svého života. Hle, přicházejí dny, je výrok Panovníka Hospodina, kdy pošlu na zemi hlad, ne hlad po chlebu ani žízeň po vodě, nýbrž po slyšení slov Hospodinových. (Ámos 8:11) −x−

Modli se, než začneš plánovat! Plánuj, než začneš pracovat! Pracuj podle plánu! Plánuj modlitbu během toho, když pracuješ!

v š e c h

j i h o č e s k ý c h

ročník 7

číslo 4

Připoutaný k Ježíši V nedávných týdnech jsem volal k Bohu: „Ó Pane, uchop mě. Sevři mě, vlastni mě, uvězni mě!“ Ó, jak jsem po tom toužil. Ale nevěděl jsem, že nejsem připraven, aby mě Duch svatý spoutal! Je to samozřejmě biblické – a ve skutečnosti apoštolské – modlit se, aby tě Bůh spoutal. Znamená to žádat Ho, aby vložil na tvé ruce pouta, zamkl je, zahodil klíč a učinil tě svým vězněm. Pavel se o sobě často zmiňuje jako o „vězni Ježíše Krista“ (Ef.3:1). V Ef.4:1 říká, že být Pánovým vězněm je skutečně jeho povolání! Považuje to za Boží dar milosti (Ef.4:7). Psal Timoteovi: „Nestyď se za svědectví našeho Pána, ani za mne, jeho vězně“ (2.Tim.1:8). Dokonce ještě ve svém stáří se apoštol radoval z toho, že je uvězněn Pánem a zajatcem Jeho vůle. „...kvůli lásce však raději prosím, neboť jsem už takový, totiž starý Pavel a nyní i vězeň Ježíše Krista“ (Filem.1:9). Pavel by ti mohl vyprávět o přesném dnu a hodině, kdy ho Pán uvěznil a učinil ho zajatcem. Byl na cestě do Damašku, v ruce měl dopisy od nejvyššího kněze, byl přesvědčený a odhodlaný přivést křesťany zpět do Jeruzaléma. Byl „dychtivý po výhrůžkách a po vraždění Pánových učedníků“ – plný nenávisti, hořkosti a hněvu ve své mylné horlivosti pro Boha. Když se přiblížil k Damašku – „stalo se, že ho náhle obklopilo světlo z nebe“ (Sk.9:3). Byl oslepen tím světlem – kterým byl Kristus! Pavel by ti mohl říci, což dosvědčoval znovu a znovu, jak ho vzali za ruku a vedli do Damašku. Byl bezmocným vězněm. Strávil tři dny v oddělené místnosti, nic neviděl, nic nejedl. Byl absolutně uvězněn – v duchu, v duši, v mysli a v těle! Co se stalo během těchto tří dnů ve vězeňské místnosti? Pán spoutával Saula a činil z něj Pavla, vězně Ježíše Krista! V této živé scéně Pavel pustil svou nezávislost a podvolil se Kristovu jhu. Napřáhl své ruce k Ježíši, aby byl spoután pro život! Můžeš téměř slyšet jeho zoufalou modlitbu: „Ó, Pane, myslel jsem, že činím Tvou vůli! Jak jsem mohl být tak slepý? Šel jsem svou cestou, dělal to, co jsem považoval za správné. Nemohu spoléhat na své vlastní mínění!“ „Pane, umrtvi mou vůli! Má nezávislost mě oslepila. Nyní, Ježíši – vezmi mé ruce a vlož na ně svá pouta. Učiň mě vězněm Tvé vůle. Veď mě ven jako svou dobytou trofej a vezmi mě kamkoliv chceš, abych šel. Drž mě připoutaného ke své mocné pravici. Chci zemřít nezávislosti!“

c í r k v í

D. Wilkerson

Mnoho zbožných mužů a žen v Bibli rozumělo, co to znamená být připoután k Bohu. David řekl o Pánu: „Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě.“ (Ž 139:5) „Tvá pravice se mě chopí“ (nebo „sevřela mne“ v hebrejském originálu – Ž 139:10). David říkal: „Jsem veden všude připoutaný k mému blahoslavenému Pánu – jedno pouto uzamčené na mé ruce, druhé na Jeho. Kdybych zkusil létat, nedo− volí mi to. On je vždy se mnou. Kdybych vystoupil na nebe nebo se snažil vzít křídla a odletět, dokonce tam bude jeho ruka se mnou.“ (Ž 139:7–13) V Písni Šalamounově vyjadřuje nevěsta svou velkou lásku: „Jsem nemocná láskou“ (Pís.Šal.2:5). Jinými slovy: „Umdlévám láskou ke svému milenci.“ Jak by s tak velkou láskou mohla toužit po něčem jiném než být přikována ke své lásce? „Levice jeho pod hlavou mou a pravicí svou objímá mne“ (Pís.Šal.2:6). Říká: „Jsem vězeň Jeho lásky! Natáhla jsem své

ruce a On mě k sobě připoutal. Řekl: Vstaň má lásko a pojď. Milý můj je můj a já Jeho.“ Izaiáš prorokoval: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, držím tě za pravici, pravím ti: Neboj se, já jsem tvá pomoc.“ (Iz. 41:13). Také slyšel, jak Hospodin říká: „Budu tě uchovávat ve své lásce!“ Nikdo nerozuměl, jak být připoután k Ježíši více než Petr! Petr zažil neuvěřitelné setkání se vzkříšeným Ježíšem, ve kterém Pán prorokoval nutnost jeho

Tvůj KONEC je Jeho ZAČÁTEK Lukáš 5:1−6 Jednou, když stál na břehu Ge− nezaretského jezera a lidé se na něj tlačili, aby slyšeli Boží slovo, uviděl poblíž stát dvě lodi. Vystoupili z nich rybáři a prali sítě. Do jedné z těch lodí, která patřila Šimonovi, nastoupil a poprosil ho, aby poodjel kousek od břehu. Potom se posadil a učil zástupy z lodi. Když domluvil, řekl Šimonovi: „Jeď na hlubinu a roztáhněte sítě k lovu.“ Šimon mu odpověděl: „Mistře, dřeli jsme celou noc a nic jsme nechytili. Ale když to říkáš ty, udělám to.“ Roztáhli tedy síť a nabrali takové množství ryb, že se jim síť začala trhat. (NBK) Dřeli jsme celou noc a nic jsme nechytili. Všichni jsme si někdy prošli obdobím, kdy jsme měli pocit, že naše práce a investice nepřinášejí žádný užitek. Možná jsme to vzali za součást svého života. Ale tady, v tomto krátkém oddílu z Bible, je vidět určitý prin− cip. Když dáme Ježíši to, co máme, svojí prázdnou loďku, prázdné sítě, unavené tělo, dokonce i své zklamání a dovolíme Ježíši, aby je použil, může z našeho konce udělat začátek.

Ale když to říkáš Ty, udělám to Příliš často právě věci, které Ježíš chce, abychom mu dali, necháme, aby nám bránili v tom přijmout zázrak. Znovu se díváme na prázdnou loďku, prázdnou síť, únavu a zklamá− ní a řeknem si: „Nemám nic, co by mu k něčemu bylo.“ Ale Ježíš nás požádá tak, jako Petra, aby− chom „poodjeli kousek od břehu“. Požádá nás o to, co máme, i když je to jen málo. Požádá nás o něco malého, a když mu to dáme, použije to ke svému účelu. Z prázdné Petrovy loďky kázal lidem. A potom, když nasloucháme těm Jeho malým slovům, dá nám větší. „Jeď na hlubinu a roztáhněte sítě k lovu“. Nejdřív mělčina, potom hlubina. Nejdřív málo, potom hodně. Od prázdné loďky k přeplněné. Začněme dnes naslouchat Jeho hlasu, když nás požádá o to, co máme. Nemysli si, že až budeš mít hodně, dáš to Bohu. Zkouší nás, když nemáme nic. Jeho přáním není, abychom naplnili každou nádobu, co máme, vším skvělým, co dokážeme sami vytvořit. Jeho přáním je, abychom mu dali prázdnou nádobu a On jí naplní tím, co má. Možná jsi to, co máš,

C e s t a

ž i v o t a

pro vnitřní potřebu − neprodejné

podřízení se tomuto „připoutání“. „Amen, amen, pravím tobě, když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš.“ (Jan 21:18). Někteří bibličtí učenci se snaží vsugerovat, že zde Pán Petrovi zjevuje, jak bude trávit své poslední dny v senilní bezmocnosti, napůl slepý a ploužící se kolem proti své vůli. Apoštol Jan napsal: „To řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha.“ (Jan 21:19) Opravdu, tradice říká, že Petr byl ukřižován hlavou dolů, s roztaženýma rukama. Jan by o tom měl vědět, protože napsal své evangelium nějaký čas po Petrově smrti. Ale to, co zde Ježíš Petrovi říká, jde mnohem dál za tyto interpretace. V Petrově epištole zjišťujeme, že ve svém stáří apoštol stále hoří ohněm Ducha svatého! Bojuje s odpadlictvím, odhaluje falešné pro− roky, káže jako rudě rozžhavený blesk! Tento starý muž byl všechno, jen ne senilní. Nebyl duchovně slabý, a nikdo ho nikam nevedl proti jeho vůli. Petr psal: „...vím totiž, že je budu muset brzo opustit, jak mi to dal poznat náš Pán Ježíš Kristus.“ (2.Pt 1:14) On věděl, že brzy zemře, protože nikdy nezapomněl slova, která mu řekl Pán. Ale poslouchej, jak směle mluví Boží pravdu: „Ale považuji za správné probouzet vás napomí− náním, pokud přebývám v tomto těle“ (2.Pt 1:13). Potom se pouští do ohnivého kázání, které odhaluje lidské démony, chtíče, bezbožnost a kompromisy se světem. Je ohnivý, plane energií Ducha svatého! Nepochybuji o tom, že v této pasáži v Janovi říkal Ježíš Petrovi, jakou smrtí zemře. Ale Kristus říkal mnohem víc než to: Mluvil o duchovním procesu! Ve skutečnosti věřím, že zde prorokoval nejen Petrovi, ale každému věřícímu, který si nárokuje Jeho lásku. Zde je to, co věřím, že Ježíš vyžaduje na každém z nás: 1. Pravá láska k Ježíši musí mít za následek smrt veškeré nezávislosti. Všechno vlastní já musí zemřít! Petr opravdu miloval Krista. Třikrát se mu Ježíš podíval do očí a zeptal se: „Miluješ mě?“ Učedník věděl, že by si Ježíš mohl pouze přečíst jeho myšlenky, přesto upřímně odpověděl: „Pane, ty znáš všecko, ty víš, že tě miluji.“ (Jan 21:17) Petr nejenže vroucně miloval Pána, pravdě− podobně byl víc horlivý ve své lásce než ostatní učedníci. Vždy vyskakoval z lodě, aby se setkal s Ježíšem!

Pokračování na str. 2

J. Lillard dal Ježíši a stále ještě nevidíš ten „velký úlo− vek“. Neboj se poslechnout Jeho slovo. Jsem si jistý že Bůh chce, abys něco udělal, a tvá mysl se s tím pere, nejspíš jako ta Petrova, když mu Ježíš řekl, aby zajel na hlubinu. Ale když se zachováš jako Petr a řekneš to, co on, budeš to mít. „Ale když to říkáš ty, udělám to.“ Když se toto stane jediným důvodem proč to uděláme, uvidíme, jak se dějí zázraky. Tvůj KONEC je Jeho ZAČÁTEK! Modlitba: „Otče, vidím, kde jsem postavil překážku tím, že jsem se zaměřil na to, co nemám, místo abych se zaměřil na to, kdo je v mé loďce. Také vidím svůj strach Tě poslechnout, protože se bojím, že zklamu. Ale prosím Tě Otče, abys mi dal odvahu a schop− nost slyšet a poslechnout ta malá slova, která mi říkáš, a potom ta větší. Pomoz mi být schopen Ti důvěřovat, že uděláš zázrak, který ve svém životě potřebuji. Díky, že bereš to, co nemám, a naplňuješ můj život všemi svými dobrými věcmi, které jsi pro mě připravil.“ SHEEPMAIL 20.03.2007 Amen §

Připoutaný... Pokračování ze str. 1 Navzdory velké lásce a horlivosti pro Pána byl Petr stále ještě člověkem plným ducha nezá− vislosti. Bez pochyb byl nyní oddělen od světa – kající, zlomený nad svými minulými hříchy, milující Krista a připra− vený pro něj zemřít. Ale dokonce ani v tomto období mu nikdo nesměl říci, co má dělat. Jeho nezávislá vůle nebyla zlomena! Petr vzbuzoval důvěru. Spoléhal na sebe, byl zvyklý jednat sám – důvěřoval si, nebyl závislý ani na Pánu ani na ostatních. Pravděpodobně cítil, že Pán ho potřebuje stejně tak, jako on potřebuje Pána! Asi by ti řekl: „Jistě, že si poslechnu, co mi chceš říci. Nejsem přece uzavřený člověk.“ Ale pak by šel pryč a udělal vše svým způsobem! Musel přemýšlet a jednat sám za sebe, nikdy si nepřipustil ani nikomu jinému, že potřebuje pomoc od druhých. Sám se vypracoval, vždy se ovládal. Svět miluje a obdivuje takového člověka. Americký sen se skládá z lidí, kteří vlastním úsilím dosáhli určitého postavení, sami se vypracovali – sebevědomých natřásačů, arogantních iniciátorů, nezávislých myslitelů, kteří dělají vše po svém! Ale v Božím království je tento druh nezávislosti spolehlivým znamením, že člověk neumrtvil své tělo na kříži. Petr dosud nezemřel! A ty nemůžeš být připoután k Ježíši, dokud tento druh nezávislosti neopustí tvé srdce – dokud ochotně nezvedneš ruce v totální kapitulaci! Ježíš slyšel Petrovo opakované svědectví o lásce k Němu. Přesto to veřejně nepotvrdil. Kristus se místo toho zaměřil na věcnou realitu a přinutil Petra, aby jí čelil: „Petře, od mládí jsi dělával všechno, co sis přál, kdykoliv jsi chtěl. Šel jsi svou cestou, kdy se ti zlíbilo. Je to tvoje přirozenost. Prostě jsi takový člověk.“ „...ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš.“ (Jan 21:18) Ačkoliv to byl čistý Petr, miloval Ježíše – bránil by Ho svým životem, plakal nad Ním a přiběhl rychle při zvuku Jeho hlasu – stále ještě nebyl Pánovým vězněm! Zůstával sám sebou, měl své vlastní zvyklosti – sloužil Ježíši svým způsobem! Můžeš vidět jeho ducha nezávislosti v prosazení jeho vlastního názoru: „Jdu lovit ryby.“ (Jan 21:3). Ježíš již povolal Petra, aby rybařil – ale lidi! Jednou již Petr složil své sítě, vzdal se své loďky a rybářské kariéry, a následoval Ježíše, aby lovil duše. Pán do něj dokonce vdechl Ducha svatého! Přesto chtěl Petr rybařit svým vlastním způsobem – ne Ježíšovým. Vidíme tu, že je možné mít zjevení vzkříšeného Ježíše – být do Něho zamilován, být naplněn Duchem svatým, a přesto ještě nebýt Jeho vězněm, stále ještě nebýt připoután k Ježíši! Víš, když člověka ovládá duch nezávislosti, pak dá Boží plány a požehnání nad Boha samého. Práce, kariéra, dokonce služba, kterou jsme byli požehnáni, je druhořadá – a když se dostane na první místo, jdeme rybařit – ale ne Jeho způsobem! Všichni chceme svůj poslední velký úlovek dřív než jsme připoutáni! Řeč nezávislosti není pouze: „Jdu rybařit.“ Spíš je to něco hluboko v srdci, co šeptá: „Musím mít jen ještě jednou velký úlovek!“ Petr chtěl získat víc než jen pár ryb. Kdyby chtěl jen odpočívat, mohl vzít prut a pár červů, stát po kolena ve vodě, hodit udici a něco ulovit. Ne, on hledal svůj starý člun a posádku a všechny staré sítě. Chtěl něco víc. Musel mít právě ten jeden poslední zátah s velkým úspěchem! A pak by se toho mohl zcela vzdát – potom by mohl následovat Ježíše úplně. Petr a jeho spoluučedníci netrávili jedinou hodinu na ulicích nebo přístavní hrázi kázáním vzkříšeného Ježíše. Místo toho se celou dlouhou noc plahočili na člunu, dřeli se a doufali v jeden poslední velký úlovek. Petr měl pravděpodobně velkou rodinu. A mohl si myslet: „Kdybych jen mohl uskutečnit ten velký zátah, budu svobodný.“

−2− Znám mladého bratra v Pánu, drahého přítele, který měl nádherné povolání být rybářem lidí. Měl ve své službě nádherný vztah s Bohem. Asi dva roky kázal Krista ve Spojených státech i v zámoří. Ale jednoho dne skončil a obrátil svou horlivost na spekulace s naftou a realitami. Vysvětloval mi to: „Viděl jsem tolik chudých kazatelů, kteří pro bídné finance otročili svým shromážděním. Musím být svobodný od takového otroctví. Vydělám si dost, abych nebyl závislý na podpoře lidí nebo církve. Kdyby jen jeden můj vrt byl úspěšný, mohl bych jít svobodně kamkoliv a dát všechen svůj čas Pánu.“ Výsledkem bylo, že téměř odpadl! Jeho manželství skončilo rozvodem. A když konečně dosáhl svého finančního úspěchu, vždy měl potřebu dosáhnout dalšího! Tento bratr neměl nikdy dost. Jeho horlivost se stala závislostí – a všechno, co měl, se zhroutilo! Díky Bohu, teď je zpátky ve službě, absolutně závislý ve všem na Pánu. Také jsem znal mladého ředitele jednoho z nej− úspěšnějších programů Teen Challenge v Americe, který odešel, aby si „vytvořil malou peněžní rezervu“. Již ho unavovalo být chudý a řídit staré auto. Měl také mladého syna a věděl, že nemá z čeho uspořit, aby ho mohl poslat na vysokou školu. Tak se roz− hodl, aby měl dost – že se vrátí do reklamní branže, dokud nevydělá dost, aby na tom byl finančně lépe a vrátil se ke službě. Ale příliš brzy odpadl. Dokonce znovu propadl drogám, ze kterých byl osvobozen. Rozvedl se, oženil s jinou mladou ženou a oba dva se stali závislými na kokainu. Řídil mercedes a žil na pláži v hezkém domě, ale byl absolutně zbídačený, nešťastný. Tento muž byl před nedávnem u mě doma a plakal. Chtěl se vrátit k Pánu. Ale bojoval s tím, aby se vzdal své nově nalezené nezávislosti! Díky Bohu, nakonec se vrátil. Církev je plná ztroskotaných služebníků, které unavilo být závislí na Pánu a ostatních. Mnozí od− cházejí, aby dosáhli toho jednoho velkého posledního úlovku – ale jen málo se jich kdy vrátilo zpátky! Této noci Petr s ostatními nic nechytili! Ježíš stojící na břehu věděl, co je v Petrově srdci. Řekl: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete.“ (Jan 21:6). Pán se chystal nechat Petra, aby dosáhl svého posledního velikého úlovku – ale během toho ho učinil velmi nešťastným! Vlastně Petr od toho všeho utekl. Petr nepoznal Ježíše na břehu. Tolik se ho zmocnilo vzrušení, když začaly sítě těžknout, vše na co mohl myslet, bylo: „Dosáhli jsme toho! Konečně velký úlovek!“ Ale milovaný Jan byl ve člunu – a byl usvědčen. Poznal ze samotného požehnání, Kdo je za tím. Zašeptal Petrovi: „Bratře, tohle dělá Pán. Tímhle vším něco říká. Tohle požehnání je zkouška!“ Písmo praví: „Onen učedník, kterého Ježíš milo− val, řekl Petrovi: To je Pán!“ (Jan 21:7). Petr se podíval dolů a viděl vodu, jak téměř vře mrskajícími se rybami – a ztratil zájem o síť. Byl to největší úlovek jeho života! Síť byla přeplněná… ale něco zasáhlo jeho srdce. On se rozpomenul na Ježíšovo volání. „Učiním z tebe svého rybáře. Budeš pro mě chytat lidi! Pojď – následuj mě!“ Náhle Petr uviděl, jak špatné, jak nesmyslné to všechno bylo. Teď věděl, že ani tisíc velkých zátahů by ho nikdy plně neuspokojilo. Největší rybářské tažení na zemi by nikdy nenaplnilo jeho potřebu! Už nikdy nemohl být uspokojený snahou jednat sám v tomto světě. Hluboko uvnitř opět slyšel Ježíšovo povolání – a řekl si: „Nedovolím, abych se stal vězněm této sítě, tohoto člunu. Chci se stát vězněm Ježíše! Chci být rybářem lidí!“ „Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť – byl totiž svlečen – a brodil se k němu vodou.“ (Jan 21:7) Jsem tak rád, že Ježíš požehnal Petra tímto posled− ním úlovkem. Protože zkouška pravé lásky ke Kristu není, že se jednoduše vrátíš poté, co ses snažil a ne− uspěl. Lepší je, když odcházíš uprostřed své největší příležitosti – když zahodíš, opustíš všechno a staneš se Kristovým vězněm! Hříšníci v blízkém člunu možná nazvali Petra bláznem: „Petře, všechno jsi to mohl mít! Tohle byla tvá největší šance. Mohl jsi ji využít. Jsi hlupák, žes utekl právě tehdy, když bylo na tobě, bys učinil něco velkého!“ Ale Petr plaval k Ježíši a myslel jen na Jeho slova: „Co člověku prospěje, kdyby získal celý svět a ztratil svou duši!“

Krátká zamyšlení M. Frydrychové Hospodin je vyvýšený, ale hledí na poníženého, zdálky pozná domýšlivce. Žalm 138

Byl to Pán Ježíš, který o sobě prohlásil, že Syn člověka musí být vyvýšen. Znamenalo to, že předpověděl své ukřižování, ale také slavné vzkříšení. A z této slávy vítězství nad smrtí pak hledí Bůh na nás

Měl Petr poslední přání? Když se všichni dostali na břeh, řekl Ježíš Petrovi, aby ostatním pomohl s úlovkem. Pán sledoval, jak Jeho učedník pomohl sečíst úlovek: 153 velkých ryb! Byl v tuto chvíli v Petrově srdci poslední těžký boj? Ježíš se na něj podíval a zeptal se: „Šimone, synu Jonášův, miluješ mě víc než tito?“ (Jan 21:15), maje na mysli všechny ryby, které chytil. Tohle je pro mě obvyklé! Zrovna když si myslím, že jsem dosáhl vítězství nad materialismem – když všechno opouštím a plavu k Ježíši – znovu přichází bitva. Milovaný, tohle je otázka, které my všichni právě teď čelíme! Samozřejmě odpovíš, že miluješ Ježíše. Ale miluješ Ho víc, než… Víc než největší úlovek, který jsi kdy měl – na který jsi čekal celý život? Víc než peníze? Víc než úspěch? Víc než uznání a poctu? Víc než všechny tvé domy, půdu a majetek? Jsi připraven vyskočit ze člunu, jako to udělal Petr, utíkat k Ježíši a vzdát se ducha nezávislosti? Víš, Petr se chystal být připoután – a stát se vězněm Ježíše Krista. A jestliže k Němu nebudeš připoután, neumrtvíš vlastní záměry na kříži, vždy dáš své zájmy na první místo! Ježíš v tomto verši říkal Petrovi: „Dovol, abych ti ukázal, jak teď budeš veden, když ses vzdal své nezávislosti. Jak porosteš v Pánu, jak půjde den za dnem a ty budeš dospívat, půjdeš se Mnou se vztaženýma rukama. A já tě opášu Svými pouty (to znamená – připravím tě na akci). Budeš mým vězněm, činit Moji vůli, necháš Mě, abych tě vedl – dokonce, když nebudeš chtít jít!“ „Vztáhni své ruce, Petře. Říkáš, že Mě miluješ? Pak buď mým vězněm. Nech mě, abych tě vedl a usměrňoval, řídil!“ Víš, Ježíš věděl, že Petr ve svém srdci nebude chtít jít k pohanům, že nebude chtít jít do domu Kornélia. Ale naučil se vztáhnout své ruce, přijmout pouta a být veden Duchem! Šel dokonce do domu Kornélia – pod vedením Ducha – a přinesl Krista pohanům! „A jiný tě opáše a povede!“ (Jan 21:18). Pán tě povede! Zmocní se tě, vloží na tebe své brnění a dopraví tě do míst a k lidem, že ti to nikdy ani na mysl nepřišlo! Jestli můžeš čestně ze svého srdce říci: „Ano, miluji Ježíše víc než všechno, co mám, víc než celý můj život“ – pak vztáhni své ruce! Obě dvě! Podvol se Jeho spoutání, volej k Pánu: „Tady jsem, uchop mě! Učiň mě vězněm své vůle. Odstupuji od své nezávislosti a pokládám všechno své materiální požehnání k Tvým nohám.“ 2. Ti, kteří odmítli být zcela připoutáni ke Kristu a být vedeni Jím samotným, skončí – vymlouváním se! Ti, kdo se odmítnou podřídit, rozhněvají Hospo− dina – a minou svatební hostinu Beránka! Poslechni si řeč těch, kteří odmítli kapitulovat: „Všichni se ale jednomyslně začali vymlouvat.“ (Lk 14:18) Ten nějaký člověk, který učinil velkou večeři, je v tomto podobenství Bůh. Večeře je Jeho svatební hostina pro Nevěstu a Ženicha – Jeho Syna! Duch svatý se právě teď pohybuje po celém světě a volá pozvané hosty, aby se připravili a přišli: „Pojďte, neboť všechno už je připraveno.“ (verš 17) Ale každý se vymlouvá! Jaká je tvá výmluva, že nereaguješ na toto konečné volání, aby ses všeho vzdal a připravil sám sebe na svatební hostinu? Existuje nějaký velký úlovek, úspěch, na který čekáš? Jsi zaneprázdněn materiálním úsilím nebo kariérou? Jsi ten, kdo bude nalezen, jak hledá výmluvy, kdyby se Ježíš vrátil příští týden? Přemýšlej o tomto podobenství: Neměli vůbec čas na Pána! Veškerý jejich čas a myšlenky a energie byla zaměřena na jejich manželky, rodiny, majetky, pozemské věci a lásky! Mnoho tisíc křesťanů v těchto posledních dnech rozhněvává Boha. Oni minou svatební hostinu, pro− tože jsou zapleteni do věcí tohoto světa: „Tehdy se hospodář rozhněval a řekl… nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mou večeři.“ (Lk 14:21,24) Svatí, jde o věčný život! Bůh tu mluví o soudu! Modlete se takto se mnou: „Pane, nechci mít ducha nezávislosti. Vztahuji své ruce právě teď. Vlož na mě svá milující pouta a zahoď klíč!“ Milovaný, nezamiluj se v této poslední hodině do světa! Podrob se Jemu, podřiď se Mu – buď rybářem lidí ne svých vlastních zájmů. Potom se připrav na velkou hostinu se Ženichem na svatební večeři Beránka! § Copyright © 2005 by World Challenge lidi. Hledí na poníženého, ale i na povýšence. A je jinde napsáno, že ponížené povyšuje, kdežto pyšné sráží k zemi. Ano, takový je náš Bůh, který prožil utrpení lidstva zotročeného zlem, ale zlo porazil. Je vyvýšený nadevšechny, zastává se zlem zotročených ponížených a účtuje s pyšnými, kteří zlo způsobují. §

(z vysílání TWR−www.twr.cz)

Dej, co máš H. Pinknerová Teď už se mi to tolik nestává, protože děti mi už trochu povyrostly, ale když ještě byly malé, dost mě to trápilo. Snažila jsem se vždycky v neděli sbalit všechny důležité propriety, které člověk tak potřebuje, když jde na dopoledne někam s dětmi. Hlavně jídlo a pití, nějakou tu hračku, náhradní oblečení a velkou zásobu trpělivosti a odhodlání. To všechno sbalit přehledně do kočárku, včas vstát – to raději dřív, protože vždycky se něco neočekávaného semele, a s předstihem vy− razit. Jít s dětmi v neděli na shromáždění je fyzicky i psychicky náročná práce. Většinu času člověk stejně stráví někde na chodbě, snaží se zabavit děti, aby se nenudily anebo příliš neřádily. Z kázání jsem v podstatě neslyšela nic, občas jsem s někým mohla prohodit pár slov. Samozřejmě, že nás takhle po chodbě vláčelo nebo honilo svá robátka víc matek. Jasně, že nejvíc jsme si tedy povídaly mezi sebou. Ale protože jsme všechny byly ve stejné situaci, těžko jsme si mohly říci něco nového, povzbudivého, obohacujícího nebo k zamyšlení. Zase jen ty plenky, slevy, zoubky, stoličky, první obraty, krůčky a slo− víčka našich dětí. Když se sejdeme jako maminky v soukromém prostředí nebo venku na pískovišti, je to pohodlnější. Nemusíme děťátka tak držet zkrátka, nečekáme, že půjde o něco víc než o popovídání nebo kratičkou modlitbu, nejsme pak zklamané, že vlastně nevíme, proč jsme se na to shromáždění tak hnaly. Nebylo by lepší zůstat doma? Jednou jsem se o svých myšlenkách zmínila jedné starší ženě ve sboru. Vyprávěla jsem jí, jak jsme ráno vždycky nervózní, abychom přišli včas, někdy se pohádáme s mužem, pak ten neplodný čas během shromáždění a cesta domů, potom nestíhám s obě− dem, má to vůbec cenu? Nebylo by lepší být prostě v klidu s dětmi doma, občas se vystřídat s mužem a počkat, až mimina povyrostou? Ta dobrá žena se úplně zhrozila. „To přece nemyslíš vážně? Copak si neuvědo− muješ, jak moc to pro nás znamená, že tady můžeme pravidelně vídat vás krásné maminky s těmi vašimi rozkošnými dětmi? Jak nás to motivuje k modlitbám za vás? My starší ženy potřebujeme pozorovat vaši svěžest, vaši moudrost a radostnost. Jste pro nás povzbuzením, že to, co my jsme nezvládly, to, v čem jsme třeba zklamaly při výchově dětí a v rodině vůbec, to vy mladé maminky dokážete.“ Žasla jsem nad jejím rozohněním. Ale ještě to nebylo všechno. „Taky máte zodpovědnost. Jste totiž jako mladé matky vzorem pro svobodné dívky. Na vás dost záleží, jestli zatouží mít rodinu. Jinde kolem sebe moc povzbuzujících příkladů neuvidí.“ Zamyslela se a pak docela tichým hlasem řekla: „Někdy si můžeš myslet, že nic nemáš. Ale dej, co máš. Pro někoho to může znamenat víc, než bys myslela.“ Dej, co máš. Pro někoho to může znamenat víc, než bys myslela. To mě docela šokovalo. Nemyslela jsem, že jen má přítomnost může mít pro někoho nějaký význam. Ale pak se mi začaly vybavovat různé drobné vzpomínky: Jak dojatě děkoval ten student vysoké školy, co čekal u nás v kuchyni na nějakou konzultaci s mým mužem. Nabídla jsem mu během rozhovoru, jestli si nechce vylízat mísu od těsta. Teprve pak jsem se lekla, že je to trapas, to se přece nedělá, jenomže buchtu jsem teprve strkala do trouby, a tak jsem nabídla, co jsem zrovna měla. Nebo jednou u nás musela přespat jedna dívka, protože jí ujel vlak a už se nemohla nijak v noci dostat domů. Ráno jsem jí s s sebou dala do školy svačinu a přišlo mi to jako něco úplně normálního, co nezaslouží nějaké zvláštní pozornosti. A víte co? Ona se rozplakala. Její maminka jí svačinu nikdy nepřipravovala. Buď na to úplně zapomněla, nebo jí dala peníze, ať si něco koupí. A tahle dospělá dívka plakala dojetím nad chlebem se sýrem sbaleným do ubrousku. Anebo jedna stará babička v naší ulici chodí ven o holi na svou pravidelnou procházku schválně určité dny v určitou hodinu, aby nás (tedy mě a moje dcerky) potkávala. Strašně ji totiž těší, když může chvilku poslouchat vyprávění našich holčiček. Tvrdí, že pak má lepší náladu a nohy ji tolik nebolí. Já se snažím nevycházet pozdě. Jak řekla ta stará dáma: Dej, co máš. Pro někoho to může být víc, než bys myslela. (z vysílání TWR−www.twr.cz)

−3−

Citát:

Neradujte se ale z toho, že se vám poddávají duchové; spíše se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebesích. (Evangelium Lukáše 10:20)

Kniha života Malý chlapec − prvňáček − přijel na své první jarní prázdniny k babičce. Protože počasí bylo docela pěkné, babička se rozhodla vzít chlapce na hřbitov a udělat tam úklid po zimě. Chlapec se potuloval mezi hroby, prohlížel pomníky, slabikoval nápisy, až narazil na černou žulovou desku, kde byl vyrytý velký obraz hocha stejného věku. „Babi, babi, proč je tam namalovaný ten kluk?“ přiběhl vnouček celý rozčílený. „Asi umřel,“ odpověděla babička opatrně, ale chlapec pokračoval. „Babi, babi, myslíš, že bych mohl také umřít? Babičko, já se tak bojím, že umřu. Někdy ležím v posteli a je tma, já se bojím, že umřu, protože zlobím...“ Babička byla moudrá žena. Nechala uklízení hrobu uklízením, vzala chlapce za ruku a posadila se s ním na blízkou lavičku. „Víš, my s dědečkem, i když jsme už staří, se ne− bojíme. Pán Ježíš nám odpustil naše hříchy a zapsal nás do Knihy života. A on slibuje každému, kdo v něho věří a nechá se zapsat do Knihy života, že i kdyby umřel, bude žít. Protože Pán Ježíš na kříži smrt porazil.“ Chlapec měl rázem tisíc otázek a babička je trpělivě vysvětlovala podle Božího slova. Žádné lidové báchor− ky o tom, že po smrti budeme sedět někde na obláčku. Nic takového. Říkala biblickou pravdu. O Ježíši Kristu z Nazareta, který zemřel za naše hříchy podle Písem, byl pohřben, byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom dvanácti, poté více než pěti stům bratří najednou, a potom odešel na nebesa, od− kud nám nechal seslat Ducha svatého, ale odkud se také vrátí pro ty, kteří v něho věří. Chlapec poslouchal ani nedutal. Chápal velmi přesně. Věděl už, co je hřích a rozuměl také tomu, že mzdou hříchu je smrt. „Babičko, mohl bych i já poprosit, aby mě Pán Ježíš odpustil, od hříchu očistil a zapsal do své Knihy života?“ „Jistě,“ řekla babička, „jestli už opravdu věříš, že Pán Ježíš umřel i za tvé hříchy, očišťuje je svou sva−

M. Frydrychová tou krví, ale že také vstal z mrtvých, můžeš ho popro− sit přímo tady, aby tě přijal.“ Chlapec začal prosit za odpuštění svých hříchů. Kál se tak konkrétně a tak vroucně prosil, aby byl zapsán do Knihy života, že babičku na té lavičce rozplakal. Druhý den ráno, sotva po probuzení, přiběhl do kuchyně. „Babičko, dědečku, už jste se modlili?“ volal a dědečka s babičkou opravdu překvapil, pro− tože až do tohoto dne modlitby staroušků nebyly právě vášní malého školáka. „Ano,“ řekl dědeček, „nečekali jsme na tebe. Víme, že se většinou modlit nechceš.“ „Ale já už jsem se také modlil a já už vím, že jsem zapsán do Knihy života.“ „Opravdu? A jak to víš?“ nezdržela se babička." „Vím to,“ pokrčil hoch rameny a za− smál se. „Měl jsem krásný sen. Plaval jsem v takové průzračně čisté, křišťálové vodě. A bylo to tak pěkné a příjemné, že se mi ani probudit nechtělo. A já tohle musím hned říci Tomášovi a Nikolce a všem dětem u nás ve škole. Oni se taky musí nechat zapsat do Knihy života. A měli by to udělat rychle, protože to je moc krásné.“ Tu se i dědečkovi oči zarosily a starý pán pravil: „Ano, chlapče, jsi zapsán do Knihy života a nikdy na to nezapomeň. Tím snem ti Pán Ježíš ukázal, že už se nebrodíš ve špíně hříchu, ale jsi očištěn a plaveš v jeho křišťálových proudech Ducha svatého.“ A sám pro sebe si pomyslel: Je to zvláštní. To dítě nikdo nevyučoval, nikdo mu nekladl na srdce povinnost evan− gelizace, ale ono samo má potřebu se sdílet s druhými o Ježíši ve svém srdci. Dokonce se spolužáky. Moji milí, tento příběh se opravdu letos o jarních prázdninách stal. V knize Danielově je napsáno, že přijde doba soužení, jaká nebyla od vzniku národa (zřejmě Izrael− ského) až do této doby. A doslova: V oné době bude vyproštěn tvůj lid, každý, kdo je zapsán v Knize života. Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou − jedni k životu věčnému, druzí k pohaně

ImagiNations III. Sobota 23.9.2006 Dnešní dopoledne jsme věnovali pří− pravě oběda po česku a praní prádla. K obědu jsme si udělali šunkofleky a rajčatový salát a pak puding... po více jak týdnu jídlo, na které jsme zvyklí. Moc jsme si pochutnali a naše paní domácí také. Prádlo jsme prali v americké pračce, která má ovládání zcela bez udání stupňů, je tam prostě napsáno v angličtině: studená voda, teplá voda, hodně teplá voda a horká voda. A pak je potřeba ještě nastavit, zde je pračka plná zcela nebo poloplná. V pračce je velký šnek (vrták), kolem něhož se nandá prádlo. Pračka nemá žádné jiné zásuvky ani dávkovače. Prášek na prádlo i aviváž se nalijí přímo na prádlo najednou a pak už se jen pračka zapne. Naše paní domácí má také sušku na prádlo, kde jsme hned všechno prádlo usušili a bylo hotovo. Odpoledne a večer jsme opět dělali společnost Grandma„B“, protože Danovi rodiče jeli na nějakou zlatou svatbu svého kamaráda. Grandma„B“ si četla v obýváku, Michal si četl na verandě (byl krásný teplý první podzim− ní den) a já jsem editovala fotky na počí− tači. Pak jsme se společně najed− li. Grandma„B“ měla rajskou polévku z plechovky (tradiční věc v USA, v obchodě lidé kupují různé polévky v konzervě a nechutnají špatně) a my jsme měli vídeňské párky s hořčicí a toustový chléb (párky chutnaly moc dobře).

M. Kočerová

Neděle 24.9.2006 Dnes jsme už neriskovali a do místní církve jsme nešli. Zkoušeli jsme najít jinou církev a dozvěděli jsme se, že asi půl hodiny cesty autem je nějaká charisma− tická probuzená rostoucí církev. To znělo moc dobře, ale nepodařilo se nám sehnat dopravu. Autem tu sice jezdí každý a všude, ale nikdo nám není ochotný půjčit auto, protože, kdyby se něco stalo, tak by jim po− jišťovna nic nezaplatila, když řídil cizinec. A pronájem auta z půjčovny je hodně drahý. Lidé jsou tu velmi ochotní nás kamkoli rozumně daleko odvézt, ale v neděli dopoledne jsou ve svých církvích a tam nemohou nejít a nebo jít jinam s námi. Nasnídali jsme se a pak jsme se jeli projet po okolí a pak jsme strávili odpoledne v internetové kavárně, kde jsme si udělali naše mikroshomáždění nejmenší možné církve a snažili jsme se něco vymyslet, aby− chom příští neděli už mohli být někde v nějaké větší církvi. Na internetu jsme našli tu charismatickou církev a spojení na pastora. Zkusíme mu zavolat, jestli někdo z Marlette nebo z blízkého okolí nejezdí do té církve a nesvezl by nás. A modlíme se za to, aby nám Bůh dal nějaké řešení. Pondělí 25.9.2006 Tento týden byl na téma SIMPLE. Učili jsme se, jak kreativně a efektivně komunikovat tak, aby posluchači co nejlépe porozuměli to− mu, co jim chceme sdělit, a co nejvíce si z toho zapamatovali. Dneska dopoledne jsme probírali „S“ a „I“. „S“ je „subject“ a „I“ je „issue“, a celé je to o tom, jak nezahltit poslu− chače velkým množstvím informací. Informací, které jsou sice pravdivé, užitečné a zajímavé, ale bylo by jich tolik, že by si nic z toho nezapamatoval, natož aby došlo k porozumění a nějakému praktické− mu použití v životě. Tak v pondělí jsme se učili okruh (Subject) zúžit do tématu (Issue).

a věčné hrůze. Prozíraví budou zářit jako záře oblohy a ti, kteří mnohým dopomáhají ke spravedlnosti, jako hvězdy, navěky a navždy. (D 12, 2−3) O Knize života se mluví také v Knize Zjevení. Ve třinácté kapitole je napsáno, že před dravou šelmou, která bude pyšně a rouhavě mluvit proti Bohu a bude mít moc nad každým kmenem, národem a rasou, nepokleknou jen ti obyvatelé země, kteří jsou od stvoření světa zapsáni v Knize života toho zabitého Beránka. (Zj 13, 8) Z mnohých míst Písma se dozvídáme, že být zapsán v Knize života není jen volbou naší. „Těm, kteří byli předem vyhlédnuti od Boha Otce a po− svěceni Duchem, aby se poslušně odevzdali Ježíši Kristu a byli očištěni pokropením jeho krví: milost vám a pokoj v hojnosti,“ píše apoštol Petr v úvodu svého prvního listu. Nechci se v žádném případě pouštět do teologických diskuzí ohledně předurčení. Osobně tomu rozumím tak, že je Boží vůlí, aby všichni lidé mohli dojít spásy, to znamená být na− rození z Boha. Ale každý jednotlivec má volbu se Ježíšovi poslušně odevzdat nebo neodevzdat. A zdá se, že všemohoucí Bůh již od založení světa ví, jak to všechno dopadne, kdo přijme a kdo odmítne. Kdo je zapsán v Knize života a pro koho tento zápis byl zbytečný. A přesto i těm zarputilým dává v průběhu života šanci. Nicméně ta šance je průhledná jako čisté sklo. Každý z nás, dokonce i šestileté dítě, chápe, že jednou bude muset umřít. Ve vztahu k Bohu a jeho Spasiteli Ježíši Kristu nejde o nic míň než o život nebo o věčné zatracení. A znovu opakuji, i šestileté dítě je schopno tomu porozumět. Zápis do Knihy života existující od založení světa, není zřejmě tak automatická záležitost jako zápis v našich matrikách, který nechají učinit rodiče hned po narození dítěte, zatímco dítě nemá o ničem ani tušení. K platnosti zápisu do Knihy života musíme dát osobní souhlas svou poslušností Ježíši Kristu. Poslušným odevzdáním se, poslušným necháním se očistit pokropením krví. Řekla bych, že tady je ten kámen úrazu. Poslušné odevzdání se. Ale i malé dítě je schopné rozumět, co se od něho očekává, takže nejde o složitý, nepocho− pitelný rozkaz. Jde jen o ochotu se pokořit. Nu, moji milí, nebudeme−li jako děti, nevejdeme do Božího království... § Z textů WWW.TWR.CZ

Změny těla P. Vaďura Otázka: Smí křesťan zasahovat do toho, jak je Bohem stvořen? Tuto otázku mi položila jedna mla− dá křesťanka. Jedná se o to, zda se dívka může líčit, holit si nohy, zda si muži či ženy mohou barvit vlasy a pod. S tím ale souvisí také to, zda je pro křesťana přípustné využívat služeb plastické chirurgie, např. nechat si přišít odstávající uši, či si pořídit silikonová ňadra a pod. Přiznám se, že jsem se nejprve smál, když jsem tuto otázku slyšel. Má známá mi však vyprávěla o několika děvčatech z křesťanského prostředí, která s těmito věcmi měla skutečně problémy. Já sám jsem si pak vzpomněl na leccos, co jsem o tomto tématu v církvi slyšel, proto jsem se rozhodl této problema− tice věnovat. Nejčastějším argumentem proti všem zásahům do fyziognomie člověka je u věřících lidí námitka, že se tak zasahuje do toho, co stvořil Bůh. Víra v to, že nás stvořil Bůh, je jistě správná. Přesto, že tomu věříme, děláme však všechno proto, abychom případné ne− dostatky tohoto stvoření odstranili. Když dítěti rostou křivě zuby, navštíví s ním rodiče zubního lékaře, aby mu předepsal rovnátka. Když někdo špatně vidí, je normální, že svou vadu napravuje brýlemi. Někdy se narodí dítě s vrozenou vadou a ihned po porodu je mu provedena transfúze krve či operace, aby chyba byla napravena. S výjimkou sektářů asi žádný člověk nebude bránit lékařům v tom, aby potřebný zákrok vykonali. Proč se v těchto případech "opravě" Božího díla nebráníme? Existuje nějaký principiální rozdíl mezi tím, že si pomocí rovnátek nechám opravit chrup, a tím, že si žena barví zrzavé řasy a obočí, aby si nepřipadala jako vepřík? Jak to, že přísným církevníkům brýle nevadí, ale ženu, která si barví šedivějící vlasy či která se líčí, jsou schopni kritizovat? Proč? Princip "opravy" Božího díla je tu i tam. Snad jen v tom je rozdíl, že bez brýlí se těžko žije, zatímco se šedinami se dá žít docela normálně. My se teď ale vyrovnáváme s argumentem "opravy" Božího díla. Nuže, zkusme si představit, že bychom toto dílo vůbec neupravovali a nekultivovali. Jak bychom asi vypadali, kdybychom nechali na svém těle růst vše,

Pokračování na str. 9 V poledne jsme opět byli na „prostřední“ škole, kde jsme s děckama obědvali, a protože byl krásný slunný den, byli jsme s nimi pak venku na školním hřišti. Měli jsme s sebou dvě malá mini kola a pořádali jsme závody dvojic. Zvláště ty menší děcka to za− ujalo. Ale bylo to spíše pro kluky, příští týden musíme vymyslet něco i pro děvčata.

a probírali jsme „M“. „M“ je „message“ a znamená to, že jsme se učili téma zúžit do základní zvěsti (zprávy = message), kterou chceme posluchači předat. A kterou chceme, aby si zapamatoval pro život. Bylo to moc prima vyučování a je to docela zábavná hra si takto hrát s komunikací. Na středu si každý z nás musí připravit 5minutovou řeč na nějaké neduchovní téma dle vlastního výběru. Nejtěžší na tom všem je, že všechno je to v angličtině. Každý den v týdnu začínáme chválami, ale jeden

Tento týden je na místních školách „spirit week“. Znamená to, že každý den je vyhlášeno něco, čeho se všichni z dané školy účastní. Na

každé škole je pak každý den něco jiného. My jsme na „prostřední“ škole (náš druhý stupeň základní školy) měli pyžamový den. Děcka byla v pyžamech. Někteří s sebou měli i své plyšové mazlíčky. Šli takto v pyžamech už ráno do školy, byli v nich celý den ve škole a pak v nich chodili až do večera i po městě. Když jsme se vrátili po polední přestávce ze školy zpátky, tak jsme pokračovali v učení se komunikovat

den v týdnu jsou tzv. kreativní chvály. Minulý týden jsme při nich měli přemýšlet o Bohu a o tom, jaký je a pro každou Boží vlastnost vyjádřit nějakou barvou. Každý jsme měli papírovou čtvrtku, štětec a barvy a ma− lovali jsme. Bylo to moc prima. Po chvíli jsme měli stůl plný obrázků chvály. Užili si to i ti z nás, kteří obvykle nic nema− lují, třeba Míša.

Dneska jsme chválili tak, že jsme zpívali o tom, co všechno Bůh stvořil a pak jsme to vyjadřovali pohyby. Byla to docela legrace. Večer jsme strávili v internetové kavárně při psaní emailů a kecání s teens. Je tu obvyklé mít hodně dětí. Méně než čtyři děti tu má málo kdo. Většinou se počet dětí pohybuje kolem šesti až sedmi. Při tom je tu ale

Pokračování na str. 6

Kam jdou naše sbírky? ! MLÁDEŽ

−4− nebyla vědoma, jen mi chyběla ta úplná jistota. A té se mi dostalo právě po křtu ☺. S Bohem chci žít na 100%, jinak to totiž nemá cenu ☺. Co očekáváš od Boha a co myslíš, že Bůh čeká od tebe?

„Mládež“, jak nazýváme setkávání mladých lidí z našich jihočeských sborů a jejich přátel, se začala pravidelně setkávat už v roce 2003.

Od Boha očekávám hlavně ve− dení. Moc toho po něm nechci, věřím, že když mu budu věrná, on mě povede a dá mi úžasné věci, na které jsem ani nepomyslela. Chtěla bych hlavně Boží řád do mého života a hledat Boží království. Vše ostatní mi pak bude přidáno ☺.

O Michlovi a Máťe Kočerových, kteří se mládeži od začátku plně věnují, jste mohli číst v minulém čísle M&P. Mnohé z akcí mládeže Vám pravidelně přinášíme v tomto měsíčníku. O jednotlivých akcích se nejvíce dozvíte na we− bové stránce mládeže www.vyjekr.net (hojně doprovázeno fotografiemi v sekci „gallery“). Abychom se zbytečně neopakovali, dejme raději prostor jedné z nejpovolanějších osob, mladé dívce...

Známe se? Říkají ti „Tewi“. Proč?

T E R K A W Í Z N E R O VÁ Cesta života Český Krumlov

Nevím, jestli jsem až tolik křehká ☺. Bicí se mi vždy líbily, ale nikdy jsem na ně neplánovala hrát. To už mě víc lákala elektrická kytara nebo violoncello. Jednou jsme ale přišly s Kiki Q na mládež dříve a jeli− kož jsme neměly co dělat, sedla si Kiki za bicí a ukázala mi základní rytmus, který ji naučila její teta (bubenice).

Povolání: Studentka víceletého gymnázia v Č. Krumlově Oči: zeleno−žluto−hnědé Vlasy: hnědé Záliby: hudba, četba, sport, kino, čajovna ☺

...já se od bicích už nějak nemohla odtrhnout...

Nevím, co ode mě Bůh oče− kává. Když po mně něco chce, řekne mi to skrze Ducha. Fandí mi a je super, že mě přijímá takovou, jaká jsem a raduje se ze mě ☺.

Na mládeži mě baví všechno ☺...

E. Plchová

Je to zkratka: TEreza WÍznerová. Tedy začáteční slabiky mého jména a pří− jmení. Křehká dívka za bicími… to se jen tak nevidí. Co tě k nim táhne?

Na křest jsem se připravovala dlouho... ...chyběla mi ta úplná jistota. A té se mi dostalo právě po křtu ☺

Mně se líbil, a tak jsem si ho též zkusila. Myslím, že mi to docela šlo. No a pak přišli Kočeři a ostatní mládežníci, ale já se od bicích už nějak nemohla odtrhnout ☺…a to mi zůstalo ☺.

Ze sourozenců jsi nejstarší. Jsi doma v roli chůvy? Dříve jsem ten pocit měla, musela jsem je často hlídat, když rodiče byli v práci, ale teď už si tak nepřipadám. Momentálně mám spíše sklony je vychovávat ☺, ale v roli chůvy rozhodně nejsem.

Chválami začínaje a modlitbami konče ☺. . .

Jaký vztah máš ke zvířátkům a jaký ona k tobě?

Velmi kladný ☺. Doma máme pejska jezevčíka (se kterým si velmi rozumím) a andulku. Jako malá jsem chtěla být ve− terinářka, pak jsem si to však rozmyslela. I když je se zvířaty starost, jsou to bezva společníci ☺. Jsi „plánovací“ typ? Máš program na celé prázdniny nebo si jen tak užíváš lenošivého volna? Já jsem typ spíše ,,plánovací“, ale moc z toho programu většinou nedodržím. Ráda mám přehled o tom, co budu dělat. ,,Lenošivé“ dny mi ale rozhodně nechybí ☺.

Minulý rok jsem na vodu pozvala spolužačku, které se tam moc líbilo ☺...

Do Cesty života chodíš s rodiči už dlouho. Kdy začala fungovat mládež v Českém Krumlově a jaké byly její začátky? Mládež začala fungovat minulý rok v září. Dlouho se mluvilo o budějovické mládeži (původně jsme tam chtěli dojíždět), ale jelikož se nám v církvi začali hromadit teenageři, požádali jsme Kočery, aby vedli mládež i v Krumlově. Myslela jsem, že to nevyjde, protože by museli dojíždět z Českých Budějovic a bylo by to pro ně časově i finančně náročné. Ale oni to přijali ☺.

Věřím, že mě Bůh povolává do služby ve chvále právě na bicí.

První mládež byla ne zrovna početná. Bylo nás tam asi pět, ale měli jsme moc dobrý čas ☺. Mládež = pravidelné i nepravidelné akce. Co tě na setkání mládeže nejvíc baví?

Bicí nejsou jediný nástroj. Na co ještě hraješ?

Všechno ☺. Chválami začínaje a modlitbami konče ☺. Je to super způsob, jak rozšiřovat vztah s Bohem a jak trávit společný čas s ostatními mladými křesťany ☺. Myslím, že je důležité pro každého mého vrstevníka (patřícího Kristu) sdílet se s ostatními křesťany ve vztahu s Bohem.

Na klavír, kytaru (samouk), na flétnu (tak trochu), vibrafone... a to je myslím všechno. Žiješ hlavně hudbou nebo tě baví třeba číst, malovat...?

Pozvala bys na některou z akcí třeba své přátele ze školy?

Hudbou žiji hodně, ale není to jediná náplň mého života ☺. Moc ráda čtu, kreslím, chodím do kina, tancuji (5let jsem chodila do taneč− ního oboru), jezdím na kole a trávím čas s přáteli☺. Snažím se rozvíjet i v ručních pracích (dělání náramků, náušnic,

...ještě hraju na kytaru (samouk)...

...moc ráda čtu... batikovaných triček..), ale to mi zatím moc nejde. No a příští rok v zimě bych chtěla vyzkoušet snowboard. Chodíš na víceleté gymnázium. Kam profesně míříš? No, tak to je jedna z mnoha věcí, které jsou pro mě záhadou…opravdu netuším. Vím jen, že chci na vysokou. Baví mě práce s lidmi, ale na profesi, která by odpovídala mým představám, jsem zatím nena− razila. Nechám se překvapit, co pro mě Pán má☺. Máš oblíbené a neoblíbené předměty, a nebo se ti učí vše stejně? Baví mě jazyky, výtvarka a dějepis. S chemií tak trochu bojuji. Záleží na tom, jakého máme učitele. V létě jsi byla pokřtěná ve Vltavě. Měnilo se po křtu něco? Ano, hodně věcí. Na křest jsem se připravovala dlouho. Nebyla jsem si jistá, zda ho nenechat spíš až mi bude 18, ale po Teenstreet jsem už nechtěla nic odkládat. Tři dny po křtu jsem dostala dar jazyků (dlouho jsem se za něj modlila). Také jsem si začala uvědomovat, že to asi fakt není sranda, že ,,Ten Bůh“ opravdu existuje, a je dokonce mým Pánem. Ne že bych si toho předtím

Ano. Minulý rok jsem na vodu pozvala spolužačku, které se tam moc líbilo ☺. Akorát na některé pobyty bych spolužáky asi nepozvala. Večerní program je někdy náročný i pro mě (hlavně, když má Míša dlouhé slovo ☺), a tak by to bylo pro ně asi moc velké sousto. Ale jsou i akce vhodné právě pro nevěřící spolužáky (např. výlet na Dívčí kámen).

S jídlem nemám problém. ☺

... ještě jsem se nedostala do situace, že bych musela oběd odmítnout... ☺

Jaké je mít ve škole nepovinný předmět: modlitby za gymná− zium?

...zdobíme stromek a pečeme kapra ☺... Až letos jsem si začala uvědomovat, že to není jen o zvycích a dárcích...

Super ☺. Je opravdu skvělý, že nám to paní ředitelka dovolila a mů− žeme vyvyšovat Boží jméno přímo v budově školy ☺. Považuji to za velký zázrak, jelikož v Čechách tento způsob výuky není zrovna obvyklý. Teď se nás tam schází pět, ale věřím, že Pán náš počet zvýší ☺. Jak prožíváš období Vánoc a Velikonoc?

Vánoce a Velikonoce neprožívám nijak zvlášť výjimečně. Na Vánoce moc zvyků nedodržujeme, jen nevstáváme při Štědrovečerní večeři od stolu, zdobíme stromek a pečeme kapra ☺. Až letos jsem si začala uvědomovat, že to není jen o zvycích a dárcích, ale o připomínání narození našeho Pána. Někdy mi však stále tento význam Vánoc uniká. Velikonoce jsou pro mě příjemné svátky ☺. Nejde jen o bar− vení vajíček, ale i o připomínání nejdůležitější události v historii, že za nás Ježíš, Boží syn, položil život. Blížíme se k závěru rozhovoru, a tak se zaměřím na tvoje chuťové buňky. Kdybys byla pozvána na návštěvu s obědem a nevěděla bys, co budou vařit, jaké jídlo bys nechtěla před sebou vidět? Nebo jsi ta, která ze slušnosti sní cokoliv? S jídlem nemám problém ☺. Sním téměř cokoliv. Jen tlusté maso a příliš mastné hranolky mi moc nesed− nou, ale to asi každému ☺… Naštěstí jsem se ještě nedostala do situace, že bych musela oběd odmítnout. §

−5−

Koná se v Církvi bratrské České Budějovice. Pokud máte osobní svědectví s Bohem, dodejte si odvahu a podělte se o svoji zkušenost na této konferenci.

Vyhlašujeme konkurz do KIDS a YOUNG. I ty se můžeš stát součástí jedné z misií Continentals Singers. Stačí vyplnit formulář na stránkách www.continentals.sk <<< a dostaneš další informace. Letní turné YOUNG Continentals bude v termínu 14.7. – 31.7.

Bližší informace: Eliška Plchová plchovi@ seznam.cz mob.: 777 585 766

Je tu místo pro zpěváky, tanečníky, techniky i vychovatele. Věk pro zpěváky a tanečníky: KIDS – 8 až 12 let a YOUNG – 13 až 16 let

Kuchařka plná dobrot D. Krédlová

23

Konference pro ženy − 9. 6 2007

Nová sezóna roku 2007 − Slovenský Continental Singers je opět na cestách.

Velikonoční svátky jsou báječnou příležitostí, jak nevěřícím lidem sdělit báječnou, skutečnou, vysvo− bozující událost. Zprávu, která je pro každého tolik důležitá. My křesťané bychom touto zprávou měli žít po celý život. Hluboce mě dojímá fakt, co pro náš Ježíš musel vytrpět. Čím musel projít, co si vyslechl, jaké neuvěřitelně těžké břímě nesl. On měl na sobě veškerý hřích světa, veškeré nemoci, různá prokletí…

Ježíš Kristus dal svou nevinnou oběť, abychom my měli svobodu! Už nemusíme být otrokem hříchu, topit se v beznaději, máme výcho− disko. Skutečné, které 100% funguje. Haleluja. To je tak šťastná zpráva, která mě naplňuje pláčem díků našemu Bohu. Od ukřižování Ježíše Krista a vstanutí třetího dne z mrtvých se mnohé změnilo. Lidé nemusí nadále obětovat za své hříchy zvířecí oběti, úplně každý jedinec má volný přístup k Bohu skrze Ježíše Krista… Nepochopitelně neuvěřitelné, jak Boží plány jsou pro nás neskutečně milosrdné. Taková šance se nám nabízí pro věčný, báječný život v Božím království. A jen za to, že v něho věříme a činíme Jeho Boží vůli, držíme se přikázání a žijeme život podle Jeho představ. Ježíšova oběť je tak dokonalý Boží plán, který vyhrál nad smrtí. Upřímně se radujme z přátelství s Ježíšem, On je ten skutečný přítel, který za tebe položil život! Radujme se z toho, že jsme slyšeli tuto zprávu a přijali jí do svého života. On k nám chová tu skutečnou lásku, kterou tady ve světě v žádném případě nenajdeme! Přeji vám, aby vaše nespasené příbuzenstvo poznalo a přijalo tu fungující šanci, kterou nám dává Ježíš Kristus. Ať jsou vaše životy plné Boží milosti, radosti, lásky. Buďte naplněni Duchem Svatým, který nás vede tou správnou cestou. Radostné Velikonoce, veselé pečení a vaření přeji vám :o)))

Svá svědectví, články, reportáže, povzbuzení nebo připomínky k měsíčníku Milost & Pravda posílejte na adresu: milost apravda@ cestazivota.cz

Velikonoční dort Co potřebujeme na těsto: 4 vejce, 2/3 hrnku pískového cukru, 2/3 hrnku hladké mouky, 1 lžička kypřícího prášku do pečiva, 2 lžíce kakaa, 125g másla Co potřebujeme na náplň: 200g sušených meruněk, 400ml smetany, zelené potravinářské barvivo, čokoládová vajíčka na ozdobu Postup: Vejce spolu s cukrem vyšleháme do pěny a po− stupně vmícháme změklé máslo, mouku a kypřící prášek. Nakonec přimícháme kakao. Těsto rozetřeme do vymazané formy a pečeme asi 20min. při teplotě 180°C. Vychladlý korpus rozkrojíme a naplníme krémem z meruněk. Postup na náplň: v hrnci zvolna vaříme meruňky spolu se smetanou, dokud se ovoce nerozvaří. Vychladlé meruňky rozmixujeme v mixéru. Poté můžeme povrch dortu ozdobit šlehačkou zbarvenou do zelena s čokoládovými vajíčky. Ozdobte si dort podle své fantazie :o)

Ořechový beránek Potřebujeme: 150g polohrubé mouky, 40g hladké mouky, 70g mletých oříšků, 130g cukru krystalu, 60g tuku, 1 vejce, 1 žloutek, 1,5 dl mléka, 1/3 balíčku kypřícího prášku, tuk na vymaštění formy, mouka na vysypání, 2 hřebíčky na oči Poleva: 300g moučkového cukru, 2 lžíce mléka Postup: Do misky dáme prosátou mouku,

milo st&p ravd a @ cesta zivota .cz

kypřící prášek, cukr a promícháme s namletými ořechy. Teplé mléko, vejce, žloutek a tuk rozmixujeme a rychle promícháme s moučnou směsí, nalijeme do vymazané a vysypané formy. Pečeme v mírně vyhřáté troubě. Po upečení vyklepneme beránka z formy a necháme vychladnout. Polevu připravíme smícháním cukru s horkým mlékem. Hřebíček zapíchneme místo očí a necháme ztuhnout polevu. Beránek je výborný samotný nebo s marmeládou a šlehačkou.

Kachní prsa v kari omáčce rozpis na 4 porce: Potřebujeme: 800g kachních prsou, 1 lžíce koření na drůbež, 3 lžíce olivového oleje, 2 lžíce másla, 1 lží− ce hladké mouky, 1 lžička kari, 200ml mléka, vývar (není nutný), 150ml smetany, 2 lžíce nakládaného zeleného pepře, 1 lžička vegety, špetka mletého bílého pepře Postup: 1. Kachní prsa očistěte, opláchněte a osušte čistou utěrkou. Kůži nařízněte ostrým nožem na čtverečky a potřete kořením na drůbež. 2. V pekáčku rozpalte olivový olej a maso na něm ze všech stran opečte. Potom ho vložte do vyhřáté trouby a pečte zhruba 8−10 minut při teplotě 180°C. 3. Mezitím udělejte z másla a mouky světlou jíšku, přidejte kari, krátce vše orestujte a zalijte mlékem. Směs dobře rozšlehejte metličkou a podle potřeby můžete rozředit vývarem. 4. Nakonec přilijte smetanu, přidejte nakládaný pepř a dochuťte vegetou a mletým pepřem. Nechte krátce provařit. Kachní prsa nakrájejte na plátky a přelijte pepřovou kari omáčkou. Servírujte s vařenými brambory a zelenými fazolkami.

☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺ ☺ Malý velbloudík se ptá maminky: „Mami, proč ☺ máme na zádech ty dva hrby?“ ☺ ☺ „Víš, synku, to když jdeme s karavanou po ☺ ☺ poušti, tak v nich máme zásobárnu vody.“ ☺ „Aha. A mami, proč máme na očích takové ☺ Čas od času je třeba Pro udržení si dlouhé řasy?“ ☺ zdravého ☺ trochu si těla, musíte „Víš, synku, to když jdeme s karavanou po ☺ přes den vypít alespoň ☺ zvednout poušti, tak aby nám písek nepadal do očí.“ sebevě− ☺ 8 až 10 sklenic vody. „Aha. A mami, proč máme na konci nohou ☺ domí. takové ty chlupaté chomáčky?“ ☺ ☺ „Víš, synku, to když jdeme s karavanou po ☺ ☺ poušti, tak aby se nám nohy nebořily do písku.“ Jo, Frede, barevný kameny byly ☺ „Aha. A mami, není nám to všechno tady ☺ celkem romantický, když jsme měli v ZOO tak trochu na nic?“ ☺ ☺ ☺ po svatbě. Ale ne teď, když Tvé ☺ ☺ tělo Nééé! Pepo! Nedělej to! potřebujem sehnat skutečnej nábytek! Haló, volám ohledně toho hlídacího psa, co a ty ☺ jsme od vás koupili. Můžete nám poradit, jak ☺ ☺ ☺ Potká žirafa myšku a říká: „Ty Leze želvička na smrk. Když doleze až nahoru, to máme zařídit, aby nás pustil domů? ☺ Dobrá. Díky Bohu jsme se dostali ani nevíš, jak je to úžasné mít zamává zadníma nožičkama...žuuuch a rozplácne ☺ ☺ ven včas. Jenže teď Leží moucha na zádech a cvičí nožičkama. Letí takový dlouhý krk.“ se na zemi. Tohle udělá třikrát. jsme stejně ☺ ☺ „Hmmm,“ myška na to. Na větvi sedí vrány. Samec a samice. Když leze kolem druhá a ptá se: „AEROBIC?“ namydlený. ☺ ☺ „Ne, BIOLIT!!!“ odpoví v křeči druhá. ☺ „Díky svému krku dosáhnu na želvička nahoru už počtvrté, tak samice povídá ☺ ☺ ty nejvyšší a nejchutnejší lístečky samci: „Neřekneme jí už, že je adoptovaná?“☺ Která zvířata jsou nejméně zkorumpovaná? na stromě.“ ☺ ☺ Ryby. Téměř nikdy neberou. ☺ „Hmmm.“ Potkají se dva šneci. Jeden má obvázanou ulitu ☺ ☺ „A když je polykám, tak krásně a druhej se ho ptá: „Co se ti stalo?“ ☺ ☺ dlouho trvá, než to projde celým „Ále, jsem si to tak jel, tráva kolem mě svištěla, ☺ ☺ mým krkem.“ jel jsem závratnou rychlostí, když v tom − mi do ☺ ☺ „Hmmm.“ cesty vyrostla houba!“ ☺ „A když se pak napiju pramenité ☺ ☺ Ty, zajíčku, proč máš tak krátké uši? vody, ona tak krásně dlouho a dlou− Potkají se dvě žížaly a jedna se ptá té druhé: ☺ ☺ Ale, jsem prostě romantik. ho sklouzává do žaludku a celou „Kde máš manžela?“ Romantik??? ☺ ☺ mne ochlazuje.“ „Ále, kluci ho dneska vytáhli na ryby..." ☺ Včera jsem se toulal v lukách a polích. ☺ ☺ „Hmmm,“ pokývá myška hlavič− Poslouchal jsem, jak krásně zpívá skřivan. kou, „tak to ti upřímně přeju, abys Ptá se zajíc zajíce, který má zavázanou ťapku: ☺ ☺ No a? radši nikdy nesnědla nic zkaže− „Na honu?“ „Ano.“ „Lovec?“ „Ano.“ Héj! Kde je druhý červík? ☺ ☺ A přeslechl jsem ten kombajn.☺ nýho.“ ☺ „Střelil?“ „Ne, šlápl!“ ☺ Nemůžu najít druhého červíka! ☺ ☺ ☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺

Jako ryba ve vodě

ImagiNations III. Pokračování ze str. 3 velmi vysoká rozvodovost, a to i mezi křesťany. Téměř každé druhé dítě tu žije pouze s jedním z rodičů. Pro některé matky je pak dost těžké sebe a děti finančně zabezpečit. Tim, který je z Irska a je s námi na tréninku imagiNation, bydlí v takové rodině, kde matka zůstala po rozvodu se dvěma dětmi, a aby je zabezpe− čila, tak má tři zaměstnání a téměř vůbec není doma. Starší syn pak vypomáhá tak, že je o víkendech na brigádě. Je tu úplně běžné, že studenti i v průběhu školního roku mají brigády nejen o víkendech a tak si přivydělávají nebo vypomáhají rodičům. Je ale pravda, že ve škole nemají zdaleka tolik úkolů a učení jako teens u nás. Byla jsem na zmrzlině s Katie. Studuje na „high school“ (naše střední škola) a má každý den stejný rozvrh a stejné před− měty. Stěžovala si, že má málo času na to být se svými kamarády. Každý den má školu do 15:00, pak jde domů, a to jí trvá tak do 16:00. Doma musí trochu pomoci s domácností, což jí zabere tak půl až hodinu. Pak si dělá domácí úkoly, a někdy se musí něco učit, a to jí zabere také tak hodinu, někdy trochu víc. A ve 22:00 musí být v posteli, někdy má trénink, protože hraje socker (náš fotbal). Takže jí každý den výsledně vyjdou pouhé tři hodiny času na to, být s přáteli. Bylo zábavné to poslouchat a porovnávat to s ča− sovým rozvrhem středoškoláků u nás v ČR, ale na druhou stranu, ona to skutečně tak prožívá a tady v Americe je doma. Katie má celkem šest sourozenců, ale někteří žijí spolu s ní s tatínkem a někteří spolu s maminkou, protože její rodiče jsou rozvedení. Ona pak maminku navštěvuje každý druhý víkend a stejně tak její další sourozenci. Říkala jsem jí, že u nás není obvyklé mít tolik dětí, že běžné je mít tak dvě děti. To jí ale přišlo moc smutné, protože při rozvodu pak prý s každým z rodičů půjde jedno dítě a to bude samo, a to je smutné. Při třech jí to pak zase přišlo nespravedlivé, neboť s jedním z rodičů by byly děti dvě a s jedním jen jedno. Uzavřela to tím, že ona chce mít alespoň čtyři děti, aby při případném rozvodu každý z rodičů měl u sebe stejný počet dětí a vždy to bylo více sou− rozenců. Bylo to hodně smutné poslouchat, jak už teď počítá s variantou rozvodu právě proto, že je to tady v USA tak časté. Úterý 26.9.2006 Dneska jsme dopoledne měli biblické studium jako každý den a pak jsem s Danovými rodiči mluvili o chvále v modlitbě a modlili se za různé potřeby. Většina lidí, kteří jsou s námi na imagiNation, je z tradičních církví, a tak to při modlitební podle toho vypadá, skoro nikdo se nemodlí. A ještě nikdo z nich za modlitbou neříká Amen, a tak nikdy není jasné, jestli modlitba už je u konce nebo bude pokračovat. Způsobuje to pak prostoje a váhání, a to ještě znáso− bené tím, že si v těch různých variantách angličtiny ne vždy dobře rozumíme, a tak by jasné Amen rozhodně pomohlo. Dan se Suzie dneska ráno odjeli na letiště do Detroitu, kam vezli Megan, a vrátili se odpoledne. Byla tu s námi jen jeden týden. Je dcerou misionářů, původně z Anglie, ale teď žije v Indii, kde pomáhá pořádat TeenStreet. Na „prostřední“ škole byl dnes den, kdy si všichni udělali něco neobvyklého s vlasy. Buď měli nějaký bláznivý účes nebo velmi neobvyklou barvu vlasů. Dnes měla narozeniny Barbara, je z Německa a je s námi na imagiNation. Při společném obědě u Dano− vých rodičů (byly hotdogy – imitace párku a amerického rohlíku) jsme měli malou oslavu. Po obědě pokračovalo vyučování. Dnes jsme probírali „P“. „P“ je „points“ a znamená to, že jsme se tu klíčovou zvěst učili vyjádřit v bodech (points). Večer se pak šlo opět na tradiční úterní marlettský socker. Je typický tím, že je velmi pomalý a nezáživný a v tomto podzimním počasí je při něm dost chladno. Museli jsme na něj ale jít, protože jsme při něm měli osobní rozhovor s Danem a Suzie. S každým, kdo je na imagiNation, mají jednou v týdnu setkání, kdy se ptají, jak se nám tu líbí, co se nám líbí, co prožíváme, prožíváme−li nějaké těžkosti, co nám dal uplynulý týden a podobně. Je to moc dobrý čas, kdy s nimi můžeme mluvit o různých věcech a kdy víme, že na nás mají čas, protože jinak jsou hodně vytížení. Jejich dům je v těchto dnech doslova průchoďák. Každé ráno se do jejich domu nahrne jedenáct lidí z imagiNation, a jen co skončí vyučování, nahrnou se k nim místní teens. Ve sklepě svého domu mají klub, který je po celý den k dispozici teens. Jsou tam hudební nástroje pro chválu včetně ozvučení, je tam velká obrazovka s DVD přehrávačem, jsou tam playstationy, stolní fotbal a ještě další stolní a deskové hry. K tomu ještě slouží v církvi, spolupracují s místními školami a podílí se na přípravě různých místních akcí a do toho připravují program pro TeenStreet po celém světě. Cestou ze sockru jsme se stavili v místním smíšeném zboží. Prodavačky jsou tu stejně jako i ve větších obchodech ve větším městě vždy příjemné a velmi pomalé, nikam se nechvátá. Nákup vám pomalu skládají do igelitových tašek připevněných na spe− ciálním kovovém kolotoči, a to podle druhu zboží tak, jako by nandavaly do tašek svůj vlastní nákup. Při tom se s vámi baví třeba o počasí nebo jim přijde pomáhat prodavačka z vedlejší kasy, kde právě nejsou žádní lidé, a plynule pokračují v hovoru, který měly

−6−

M. Kočerová započatý a do kterého vás klidně také za− pojí. Je to docela zábava, když nechvá− táte a nemáte velký nákup. Jenže se zdá, že tady chvátají jen cizinci, Američani se prostě zapojí do ho− voru a nákup si včetně konverzace s poklad− ní prostě užijí.

Středa 27.9.2006 Dnes byl den, kdy se po celém území USA konala modlitební Připojili setkání na začátku jsme školního roku. Před se k jejich každou školou je modlitbám sloup a na něm ame− za školu, rická státní vlajka. učitele, za žáky, Tedy nejen před ško− za finance pro školu, lou, státní vlajku tu má za bezpečnost... každý vyvěšenou u do− mu, v budovách církví visí také, je pověšená v tělocvičně, někdo ji má v každém květináči na zápraží, někdo má v barvách americké státní vlajky i ubrousky... Je prostě všude,

každý den, na každém kroku. Státní vlajka je každo− denní součástí každého Američana. Někdy to působí tak, jako by se neustále potřeboval ujišťoval, že je ještě na území Spojených států nebo že je ještě Američan. Sešli jsme se v 7:00 před budovou „high school“ a společně jsme posnídali. Když jsme tam přišli, už tam stála dvě auta, kterými nějací lidé, asi místní pastoři nebo vedoucí mládeže, přivezli grily (plynové, na takovou kempinkovou plynovou bombu) a další věci (stoleček, jednorázové nádobí, barel s ledově vychla− zeným pomerančovým džusem). Na grilu se pekly plátky slaniny a ve speciální grilovací pánvi se připravila míchaná vajíčka. Byla ještě tma, když jsme s grilováním začali, a byla nám mrazivá zima, a to i přesto, že jsme měli zimní bundy a rukavice. Možná i proto, že k pití jsme měli ten ledově vychlazený džus. Když byla slanina i vajíčka hotová, poděkovali jsme Bohu v krátké modlitbě a vrhli se do jídla. „Nevíš, kde je chleba?“ „Chleba není.“ „A někdo pro něj už šel?“ „Ty mi špatně rozumíš, chleba není a nebude, oni to prostě jí takhle, chleba k tomu nejí.“ „Tak to je pecka, míchaná vajíčka a k tomu přikusovat slaninu. Doma mi vždycky říkali: nejez to samotné, vezmi si k tomu chleba. A vidět mě mamka, jak ráno piju ledový džus, no ty jo.“ Jenže ten chleba k tomu fakt chyběl a teplej čaj by byl zahřál. Jen co jsme stačili zhltnout snídani, skočili jsme do auta s Danem a přejeli jsme do „midle school“, kde už probíhaly modlitby. U vlajky stála v kroužku skupinka asi 8 dorostenců a asi 5 dospělých, později jsme zjistili, že to byli pastoři a vedoucí dorostu a mlá− deže. Připojili jsme se k jejich modlitbám za školu, učitele, za žáky, za finance pro školu, za bezpečnost a za další potřeby. Po chvíli, kdy se několik dorostenců po− modlilo a dospělí přidali několik svých modliteb, přijel Dan s tatínkem a přivezli pro všechny zúčastněné snídani – míchaná vajíčka a grilovanou slaninu a k pití, jak jinak, než chlazený pomerančový džus. Znovu jsme se nasnídali, pomohli sklidit nádobí (sesbírali jsme jednorázové talíře, vidličky a kelímky a vyhodili jsme to do popelnice) a přitom jsme se seznámili s těmi dospěláky. Mezi přítomnými pastory a vedoucími mládeže a dorostu byl také jeden pastor, jmenuje se Tim a vede církev, která se jmenuje Lion of Judah (Lev z Judy). Pozval nás večer na biblickou hodinu, možná tam půjdem, abychom zjistili, jaká církev to je, a třeba bychom tam mohli pak i v neděli. Celkem se těchto modliteb, které se nazývají „See you at pole“, zúčastnilo v Marlette asi 30 dorostenců a mládežníků a asi 20 dospělých. Místní to považují za velký úspěch, protože přesto, že každý druhý člověk v Marlette chodí do církve a říká si křesťan, skutečně zapálených křesťanů tu moc není. Ve CC´s (cyber cafe) školách to pak vypadá podob− ně jako u nás, nikdo se ke své− mu opravdovému křesťanství moc znát nechce. Prů− zkum na místní škole „high school“ ukázal, že ve tří− dě, kde je asi 20 náctiletých, se ke křesťanství hlásí 70%, ale náctiletí,

kteří skutečně žijí s Kristem jsou průměrně asi 4. Když někdo opravdu žije s Kristem, je ve třídě pod velkým tlakem ostatních k tomu „vychladnout“ a být „normál− ním křesťanem“. Po dopoledním biblickém studiu nastala chvíle, kdy jsme měli každý přednést svou 5minutovou řeč na neduchovní téma, podle pravidel, která jsme se tento týden učili – „SIMP“. Na některé to byl skutečně velký tlak, mluvit před ostatními, hlídat si všechna pravidla projevu, čas (pokud to bude delší než 5 minut, budeme přerušeni, pokud kratší, musíme na místě improvizovat a vyplnit zbývající čas) a ještě mluvit v jiné než naší rodné řeči. Rozdělili jsme se do dvou skupin – holky, kluci, a pak to začalo. Michal měl téma: You can understand, why Pluto is not a planet by discovering 4 belts (Můžeš porozumět tomu, proč Pluto není planetou, když objevíš 4 pásy). Moje řeč byla na téma: You can explore your suroundings by taking 2 trips (Můžeš objevit své okolí prostřednictvím 2 výletů). Každý z nás pak byl hodnocen veřejně a ostatní se z toho učili, jak to má a nemá být. Oba jsme časový limit vyčerpali přesně a kromě menších nedostatků jsme to zvládli dost dobře, chvála Pánu za to. Na zítra (čtvrtek) si máme připravit řeč na 8 minut a na duchovní téma. I na oběd a odpoledne jsme zůstali rozděleni na holky, kluky, ale vzhledem k tomu, jak brzy jsme dnes vstávali, jsem alespoň já odpolední program moc nevnímala. Vyučování jsme dnes zakončili ještě studiem „L“ jako live (život) a „E“ jako excellency (doko− nalost). „Live“ (život) je o tom, čím jednotlivé „points“ (body) naplníme a „excellency“ (dokonalost) je o tom, jak to všechno udělat libé také oku posluchače, jak si stoupnout, jak si dát pozor na všechno, co ruší (např. pohyby rukou, některé módní doplňky), a podobně. Většina církví tady má setkání mládeže ve středu. Moc mi není jasné, proč mají setkání ve všední den a ne o víkendu, kdy tu není vůbec co dělat a děcka se nudí. Možná je to proto, že většina církví má pastora pro mládež, který je zaměstnancem církve, a stejně jako pastor chce mít volný víkend. Dnes je středa a každý z nás musí jít někam do církve na setkání mládeže. Na nás vychází metodisti, ale to raději ne− riskujem, a tak se nám teď moc hodí ono pozvání na biblickou hodinu, které jsme dostali ráno. Je roz− hodnuto, jdeme do Lion of Judah.

Biblická je od 19:00 a budova té církve je kousek od CC´s (cyber cafe) a tak jdeme nejdříve tam. „Jaký jsi měla dneska den?“ „Já dobrý, moc mě baví to, co tento týden probíráme. A co ty?“ „Fajn a víš co? Ti kluci měli všichni moc dobrou tu řeč, jsou každý jiný a každý je dobrý. A taky jsem teď rád, že nemusíme k těm metodistům. Ale musíme být připraveni na všechno. Možná i tady v té církvi to bude mrtvolné.“ „Víš, co se mi stalo ráno u té snídaně? Pila jsem ten ledový džus a přišla za mnou Ketie a ptala se mě, jestli jsem věděla, že pomerančový džus se vyrábí z pomerančů.“ Si děláš legraci, ne?“ „Ne, fakt se mě na to ptala. Řekla jsem, že ano, a ona na to, že to nevěděla. Že to zjistila nedávno a přišlo jí to fakt dobrý. Říkala: It’s cool, isn’t it?“ „Takže ty příběhy o tom, že některý děcka neví, že hranolky jsou z brambor, jsou pravda?“ „Na oplátku jsem jí prozradila, že jablečný džus je z jablek. Ale ani se moc nedivím, že to nevěděla, vždyť tady se dělá všechno z prášku a z čeho je ten prášek, to už je nenapadne zkoumat. No vem si třeba lemonáda, my jí děláme z citrónů a cukru, ale tady dají do vody prášek a hrst ledu a mají lemonádu.“ „To jo. Dneska jsem se ptal Dana, kdo bude vařit, a on řekl, že on. Tak se ptám co a on, že ravioly. Divil jsem se, že něco tak složitého, a on mě vzal do kuchyně a ukázal mi dvě velké plechovky, jednu malou a pak sáček něčeho, a říká: To vezmeš tuhle plechovku a vy− sypeš jí do mísy, pak tuhle menší a naleješ to na to, no a pak obsah tohohle sáčku nasypeš nahoru a dáš to do trouby na 20 minut a je vařeno.“ „Už se vůbec nedivím, že každý, kdo tu umí uvařit něco jiného, než jen vyklopit konzervu nebo z prášku udělat buchtu, považují za znamenitého kuchaře. Já měla s Grandma„B“ slepičí polévku s nudlemi z ple− chovky a bylo to docela dobré.“ „Chutnalo to fakt jako slepičí s nudlema?“ „No, to moc ne, ale nechutnalo to uměle, chutnalo to docela dobře. Kdybych nevěděla, jak skutečná slepičí s nudlema chutná, klidně bych myslela, že takhle, a byla bych spokojená.“ „Jej, musíme jít. Za 5 minut to začíná.“ Budova té církve vypadala z venku jako velká sýpka se zvonicí, vešli jsme dovnitř. Pastor nás velmi vřele přivítal, ale vypadal trochu překvapeně, že jsme fakt přišli, asi to nečekal. Vypadalo to, že se začal trochu potit trémou. Seznámil nás se svou manželkou, musela

být kdysi, když nebyla tak silná, moc pěkná. Provedl nás celou budovou a ještě přilehlou kůlnou (alespoň

z venku ta budova tak vypadala, ale uvnitř byla místnost pro dorost, která byla moc pěkně zařízená). Ve sklepech budovy byly prostory pro maminky s dětmi a nedělní dětskou službu, vše včetně hlavní místnosti moc pěkně zařízené. Vypadalo to moc slibně. Tato církev se venku „nechvástala“ honosnými nápisy či pozvánkou všech ztracených do té jediné správné církve. Prostě jen zvala kolemjdoucí ke chvále. Zařízení uvnitř nebylo honosné, ale útulné a účelné, vypadalo to, že tady myslí na potřeby konkrétních lidí. Pastor Tim nás pak seznámil se svými dětmi, kterých má sedm (šest adoptovaných a jed− no vlastní), a se svým tatínkem, který vypadal jako farmář nebo majitel řeznictví. Kromě nich byl v církvi na bib− lické ještě jeden bratr a sestra, která vede službu dorostu, který měl, jak jinak, když je středa, svou pravidel− nou schůzku. Pastor se stále omlouval, že je jich tam málo, ale o to přece vůbec nejde. „Tak co? Jaké to pro tebe bylo?“ „Já jsem nadšená, naše církev to není, ale tohle už bylo o moc lepší a hlavně v Duchu. A co ty?“ „No, bylo vidět, že obdarování učitele nemá, ale za to má velké přímluvné srdce.“ Ano, pastor Tim je přímluvce. Shromáždění začal tím, že zmínil několik vyslyšených modliteb, jedno uzdravení, kde lékaři naději už nedávali, a další věci, za které je potřeba vzdát Bohu chválu. Pak připomenul potřeby jednotlivců i církve a pak se společně modlili. „No, a půl shromáždění jsi měl stejně ty, a bylo to prima.“ „Jo, a druhou polovinu se stejně stále ptal na něco nás, takže to bylo celé vlastně o nás a o naší zemi.“ „Je vidět, že mu Marlette leží na srdci a že závisí na Bohu.“ „Úžasný pro mě bylo, jak nás obklopili a modlili se za nás. A modlili se fakt v Duchu. A když ses modlil v jazycích, tak si dodali odvahu a začali taky.“ „Bylo fajn, jak ses i ty modlil na začátku za ně.“ „A jak to vidíš na neděli?“ „Já bych šla znovu sem. Možná tu není kdovíjaké vyučování, ale co je kázáno, to je kázáno v Duchu a v pravdě. Tam, kde jsme zatím byli, to bylo v prav− dě, ale ne v Duchu.“ „Hm, asi ano, a jinam se stejně nemáme šanci dostat.“ V USA má každý své auto a tím jezdí všude. Když ale auto nemáš, tak se nedostaneš nikam, protože něco jako městká doprava tu neexistuje a mezi městy auto− busy také nejezdí. Auto se dá sice půjčit v půjčovně, ale to je velmi drahé. Místní lidé jsou ochotni vás i ně− kam dovézt, když je to rozumně daleko a mají čas, ale nejsou ochotni půjčit své auto. Kdyby se totiž náhodou něco stalo a ukázalo by se, že řídil cizinec, tak jim pojišťovna nic nezaplatí. Možností, jak způsobit nehodu na amerických naprosto rovných silnicích, kde je přikázána poměrně nízká rychlost, moc není. Jednou z možností je srážka s jelenem. Všude jsou tu lány kukuřice a v ní se pasou jeleni, a často se stává, že vám skočí pod kola tak, jako u nás srny. Jenže takový jelen je velký jako menší kráva a také to auto pak tak vypadá. Žijete−li tedy v Marlette a nemáte−li auto, pak vám zbývá jediné, a to vystačit si s tím, co je v Marlette. Vystačit si s tím, co je v Marlette, je ale dost těžké i pro místní obyvatele, kteří auto mají. Je tu velmi má− lo pracovních příležitostí, a tak se tu lidé hodně stěhují podle toho, kde práci právě seženou. A pokud jste dí− tětem z Marlette, pak si tu vystačíte jen do chvíle, kdy začnete studovat na „college“ (odpovídá něčemu mezi naší střední školou a vyšší odbornou školou). V ten moment totiž opustíte Marlette, protože tady „college“ není, a v 90% případů se už do Marlette nevrátíte, a to většinou právě proto, že byste tu nezískali žádnou práci. pokračování příště

%x5%Mf9D☺VCL%0☺2jM0BV%LfDO9xO05☺jOf

Pojďme si hrát na detektiva. Na vlastní oči „Kam jsem ho jen dal?“ Starý muž se rozhlížel po svém skromném příbytku. Ještě před chvílí tu ležel nožík, a nyní netuší, kam jej odložil. Stačilo jen několik minut, aby si doběhl promluvit se sousedem, který na něho zavolal, a nožík je kdoví kde. Soused byl nadšený dobrou zprávou od Hospodina, kterou mu předal po tomto starci, a přinesl mu čerstvý chléb. „Co jsem to dělal naposledy?“ přemýšlel a vracel se v paměti zpět, do chvíle, než vyšel ven. „Ááá, chtěl jsem si dát kus ovčího sýra.“ Odsunul hroudu zabalenou ve vlhkém plátně o kousek na stranu. „Tak tady tě mám,“ usmál se. Paměť mu sloužila čím dál méně, ale přesto jej lidé dál vyhledávali. Velmi jasně cítili, že v tomto starém muži přebývá Duch svatý. Aby ne. Trávil mnoho času v Boží přítomnosti, Hospodin si jej oblíbil a dával mu nahlédnout do svých plánů. I dnes se chystal do chrámu. Možná opět potká starou známou, Annu. Půjde, jen co pojí trošky sýra a krajíce voňavého chleba. Vešel do chrámu a jako vždy se nejprve přimlouval za svůj národ. Pocítil, že Hospodin k němu dnes znovu promluví. Ještě než dokončil svou přímluvu, ujistil jej Hospodin, že než naposledy vydechne na

.. .. . . . . ... ..... .. .. .. ...... ... . .... . .. .... . . . .. . . . .. .... . .. . . . .. . . ... .. . . .

Prima limonáda: Do skleničky nalij trošku jaho− dového sirupu. Přidej několik jahod (čertvých nebo z kompotu), pár kousků ananasu, a doplň perlivou neochucenou minerál− kou. Dvěma párátky zároveň (párátka měj od sebe asi půl centimetru daleko) propíchni

kousek ananasu, pak jahodu, a ještě kousek ananasu. Musí ti zbýt dva volné konce (dosta− tečně dlouhé), které zasuneš na hrdlo skleničky jako ozdobu. Přidej ještě žluté brčko a dobrou chuť.

Pejsek tulák Pejsek se chtěl proběhnout po louce. Sluníčko příjemně hřálo a kolem poletoval jeden hezčí motýlek než druhý. Pejsek se rozběhl za barevným. Po chvíli za běláskem... Nakonec se zastavil u voňavé kytičky. Najednou si všiml, že se zaběhl. Pomůžeš mu najít cestu zpátky domů?

Znáš jména všech těch osob? >>> Kde najdeš tento příběh v Bibli? >>>

Vybarvi si počítací obrázek

0 5

Vypočítej snadné příklady a podle výsledků vybarvi obrázek. 1− žlutou, 2 − oranžovou, 3 − zelenou, 4 − modrou, 5 − bílá, 6 − červená

5

2−1=

8−7=

9−4=

3+2=

6−2=

9−5=

6−1=

3−1=

2+

0=

9−8=

5

Spoj obrysy (tečky) a pak tučňáčka vybarvi. Tlapky a zobák má oran− žový. Bříško bílé a fráček černý.

Udělej si...

-zdes-

5

Domaluj tučňáčka

této zemi, dá mu možnost vidět naplněné zaslíbení. Odcházel domů šťastný. Uvědomil si, že naplnění dávných zaslíbení, která po léta čítal v Písmech, nemůže být tak daleko. Vždyť každým dnem cítí ve svých starých kostech větší a větší únavu. Ale Hospodin slíbil, že uvidí Spasení na vlastní oči. „A On mě nikdy nezklamal,“ zašeptal vděčně. Vyhlížel naplnění tohoto slibu, přesto dál vytrvale, den co den, prosil za svůj lid. Stalo se jednoho dne, že jej Duch svatý pobídl, aby spěchal do chrámu. Měl právě něco na práci, chtěl do chrámu zajít o něco později. Výzva Boží ale byla tolik naléhavá, že nemohl odolat. Nechal všeho a spěchal, nakolik mu jen staré tělo dovolovalo. Stál na chrámových schodech, kam jej Duch vedl, a sledoval dění kolem sebe. Netušil co přesně se stane a koho vlastně vyhlíží, a tak jen trpělivě postával. Netrvalo dlouho a on pocítil silné bušení vlastního srdce při pohledu na nenápadnou rodinu. Blížili se k němu muž a žena, kteří právě přinášeli své miminko do chrámu k naplnění pradávného Hospodino− va zákona. Sledoval, jak vystupují po schodech. Byl tolik vzrušený. Vyšel manželům vstříc, a když bral dítě do rukou, chválil Hospodina: „Nyní mohu v pokoji odejít, protože tak, jak Hospodin za− slíbil, mé oči spatřily Jeho spasení.“ S proroctvím na rtech vrátil dítě mladé ženě. Byl naplněn vděčností, jakou milost mu prokázal sám Hospodin.

5−0=

0+4=

2−1= 0+1= 5−4=

K 2+4=

1−0= 6−3= 0+3= 1+1= 8−5=

3+1=

K 6−0=

7−5

=

9−6=

5%ML2 f☺VCL9DjM0B%L2 DOBVMf9 L5%ML2 M0B%L2 DOBV9LD

5%ML2f☺VCL9DjM0B%L2 DOBVMf9 5D☺V%MfCL9D%M☺CL9D

−7−

%x5%Mf9D☺VCL%O0☺2jM0BV%%LfDO9xO05☺jOf

CHYSTÁ SE

CESTA ŽIVOTA

. . . . STALO SE

PROBÍHÁ

CHYSTÁ SE

PROBÍHÁ STALO SE CESTA ŽIVOTA CHYSTÁ SE PROBÍHÁ

. . . . STALO SE CESTA ŽIVOTA CHYSTÁ SE PROBÍHÁ

Skupina turistů zahájila sezonu výpravou na Klet'. Naše řady maličko prořídly, někoho sklátila chřipka a jiné patrně odradila nepřízeň počasí, jelikož slunečné dny vystřídalo deštivé počasí. I tak se nás přece jen na vlakovém nádraží v Č. Krumlově sešla docela slušná parta, a to pět do− spělých a šest dětí. Za velmi mírného děště jsme odvážně vyrazili do útoku na vrchol Kletě. A čekalo nás dobrodružství, které asi nikdo nečekal. Že potkáme nějaký sníh bylo celkem jasné, ale tohle bylo asi pro všechny překvapení. Celou cestu lesem jsme šli ve sněhu a pořád padal. A úplně nahoře byla krásná chumelenice, a tak jsme si užili nádheru zimy, která se jinak letos ani nekonala. A po pořádném jídle jsme již docela unavení (hlavně děti) vyrazili po zelené k domovu. Dětem patří i můj obdiv, bylo to díky počasí dost náročné, ale viděl jsem, jak jsou statečné a umí zatnout zuby a něco vytrpět. Za sebe můžu směle napsat, že jsem strávil příjemný den se sourozenci, nadýchal jsem se horského vzduchu a konečně jsem si vychutnal zimu, kterou mám tolik rád. A určitě se těším na další výlet, na který chci pozvat všechny, kdo mají rádi přírodu a toulky. Karel Čapek.

Jak chceš nalézt sílu a opustit každou zlobu a špatnost, když jsi neokusil laskavost a dobrotu svého Pána. Nekomplikuj to. Vždyť On je přece s tebou a pro tebe. Otevři Bibli a věř. (F. Petrášek) Víme pak, že těm, kteří milují Boha, všechny věci napomáhají k dobrému, totiž těm, kteří jsou povoláni podle jeho předsevzetí. (Řím 8:28)

Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. (Jan 11:25)

Vložíme−li naše životy do Božích rukou a spolehneme na moc vzkříšení, nic nás nezničí. Jakkoli těžkou situaci může Bůh změnit a dát naději. Stejná moc, která vzkřísila Ježíše, nás vyzdvihne z problémů. Vzkříšení nám připomíná, že žádná situace není nemožná. (R. Petrášková)

Moudrost, věrnost − chtělo by se ptát: "Patří tyto hodnoty do 21. století?" Do doby, kdy věrnost a moudrost zní jako pohádkový slogan. Věřím, že ano. Doba nemůže devalvovat tyto hodnoty, za kterými stojí nebe. Pomohou nám obstát ve správcovství i před Bohem. (J. Plch)

Je skvělé mít někoho, kdo tě vezme s tvými problémy, nemocemi nebo sta− rostmi k Ježíši, když nemůžeš sám. A platí to i naopak. I ty vezmi „lože“ toho, kdo to potřebuje a jdi s ním k Ježíši. A jak? Třeba praktickou pomocí, modlitbou nebo postem. (E. Plchová)

Vi z e j i h o č e s k ý c h s b o r ů C E S TA Ž I V OTA : Kol.1:28−29 Jeho zvěstujeme, když se vší moudro− stí napomínáme a učíme všechny lidi, abychom je mohli přivést před Boha jako dokonalé v Kristu. O to se snažím a zápasím tak, jak on ve mně působí svou silou. (ČEP)

Kol.1:28−29  Kteréhož my zvěstujeme, napomínajíce všelikého člověka a učíce všelikého člověka ve vší mou− drosti, abychom postavili každého člověka dokonalého v Kristu Ježíši. O čež i pracuji, bojuje podle té jeho mocnosti, kteráž dělá ve mně dílo své mocně. (BK 1613)

2. Paral. 7:14  a můj lid, který se nazývá mým jmé− nem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi. (ČEP)

2. Paral. 7:14  A ponižujíce se lid můj, nad nímž jest vzýváno jméno mé, modlili by se, a hledali by tváři mé, a odvrátili by se od cest svých zlých: i já také vyslyším je s nebe, a odpustím hřích jejich, a uzdravím zemi jejich. (BK 1613)

Izajáš 54:2  Rozšiř místo ve svém stanu, ať na− pnou stanové houně tvých příbytků. Nerozpakuj se! Natáhni svá stanová lana a upevni kolíky. (ČEP)

Izajáš 54:2  Rozšiř místo stanu svého, a čalounů příbytků svých roztáhnouti nezbraňuj; natáhni i provazů svých, a kolíky své utvrď. (BK 1613)

Stručně: pokorně a bez ambicí se scházíme abychom měli radost ze společného zpěvu. Robert Jakš

CHYSTÁ SE

Tu k němu přišli s ochrnutým; čtyři ho nesli. Protože se k němu nemohli dostat, odkryli střechu tam, kde byl Ježíš, prorazili otvor a spustili dolů nosítka, na kterých ochrnutý ležel. (Marek 2:3,4)

schází se nás cca 8 lidí. Zatím zkoušíme, moc toho ještě ne− umíme. Lidi chodí na zkoušky rádi, jsou z toho požehnaní. Koncert zatím nebude, uvidíme, jak se nám podaří něco nacvičit. Chtělo by to ještě tak dvě pěvecké individuality, které by převzaly vůdčí funkce (chorovodi).

PROBÍHÁ

Pán odpověděl: "Kdo je ten věrný a moudrý správce, kterého pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim v patřičný čas dával vyměřený pokrm?" (Lukáš 12:42)

Pár slovy o pěveckém sboru:

STALO SE

Když chceme poradit, je dobré se radit s člověkem starším a zkušeným, ale nej− lepším rádcem je Duch svatý, který Je naším pomocníkem a rádcem. (J. Štrbko)

Ale on opustil radu starců, kterouž dali jemu, a radil se s mládenci, kteříž odrostli s ním, a stávali před ním. (2. Paralipomenon 10:8)

Sborový zpěv

. . .

V životě nás potkávají různé věci. Ně− které nám žádnou radost nepřinášejí. Záleží však pouze na nás, co v našem životě způsobí. Pokud milujeme Boha a důvěřujeme Mu, každá situace bude napomáhat k našemu dobrému. Jde jen o náš postoj. (J. Lux)

Skupina R. Jakše:

CESTA ŽIVOTA

STALO SE

Marek 10:45  „Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil...“

CHYSTÁ SE

. . . .

Občerstvení:

Pokud chceš s čímkoli po− moct (možná tě napadá ještě spoustu jiných potřeb pro kon− ferenci, které dokážeš zaří− dit), prosím, kontaktuj Jardu Plcha a nabídni mu svou konkrétní pomoc. E−mail: [email protected]

PROBÍHÁ

Odložte tedy všechnu zlobu, každou lest, pokrytectví, závist i všechno pomlouvání a jako čerství novorozenci se dožadujte neředěného mléka Božího slova, abyste jím rostli − pokud jste ovšem okusili, jak laskavý je Pán.(1.Pt 2:1−3)

Pokud u dětí sloužíš, nebo chceš alespoň na této konferenci pomoct těm, kteří budou pro děti program připravovat, určitě se přihlaš.

Kontakt:

STALO SE

Amen, amen, říkám vám: Pokud zrno pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Ale pokud zemře, přinese mnoho úrody. (Jan 12:24)

Sedět u plného stolu, mít prázdný žaludek, možnost se najíst dosytosti, a přece si nic nevzít. To je jako znát Ježíše, mít nabídku života, toužit po naplněném životě a přece se spokojit jen s živořením. Žiješ nebo živoříš a myslíš si, že to je život? (M. Kočerová)

V sobotu přijede mnoho hostů se svými dětmi. Aby se dospělí mohli po− hodlně soustředit na Děti potřebují Boží slovo a děti se nějak zabavit ☺ neukousaly nudou, je třeba každému z nich poskytnout program adekvátní jejich věku.

. . . .

Zlatý řetízek nebo prstýnek s dia− mantem samozřejmě neodkládáš bez dozoru na jakémkoli veřejném místě, aby se ti neztratil. Hlídáš ho jako oko v hlavě. Stejně tak bys neměl(a) po− ztrácet klenoty daleko vyšší a trvalejší hodnoty. (Z. Sedláčková)

Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já (Ježíš) jsem přišel, aby měly život a měly ho hojně. (Jan 10:10)

Dětská služba:

Po skončení konference (v sobotu večer) bude třeba prostory vytřít, poklidit vzniklý nepořádek... Prostory jsou velké, bude třeba více pomocníků, abychom místo opustili v nejlep− ším pořádku.

CESTA ŽIVOTA

Milosrdenství a pravda nechť neopouštějí tě, přivaž je k hrdlu svému, napiš je na tabuli srdce svého, a nalezneš milost a prospěch výborný před Bohem i lidmi. (Př 3:3−4)

Toužím po ovoci svého snažení, svých snů, své práce, svého života a stále častěji prožívám pravdu to− hoto slova, aby to vše mohlo žít a vydat své ovoce v Bohu, musím to zasít, pohřbít. (M. Kočer)

PROBÍHÁ

CHYSTÁ SE

Můžete číst každý den na www.cestazivota.cz

STALO SE

PROBÍHÁ

Vybráno ze slova na den

. . .

Úklid − příležitost pro všechny:

V sobotu bude zajištěn lehký oběd, káva, čaj... pro mnoho hostů. Je nutné zajistit, aby občerstvení bylo rozdáváno několika služebníky.

V sobotu 24.03.07 se uskutečnil první společný výlet, jehož organizátoři, Karel Čapek a Eva Prüherová, se nedali odradit nepřízní počasí a "hora" Kleť byla úspěšně pokořena hrstkou "neoblomných". I když počasí nastrojilo mnohé překážky (déšť, husté sněžení, závěje), všichni účastníci byli v dobré náladě i přesto, že nic suchého na nich nezůstalo. Pět dospělých a šest dětí se vrátilo zpět v po− řádku, s vědomím, že nic není nemožného tomu, kdo věří a vyrazí vpřed. Čekáme další "výzvy". Z pokořené "hory" Kleť − jeden z vás, František Petrášek.

Pokud chcete vidět, jaký je Bůh do− opravdy, prozkoumejte život Ježíše Krista. Pokud chcete vědět, co Bůh říká, naslouchejte Ježíši. (K. Sedláček)

CESTA ŽIVOTA

STALO SE

Do uklizeného sálu se opět musí nanosit lavice (a nastavět do původního stavu).

Výlet na Kleť

On je jasem jeho slávy a vyjádřením jeho podstaty; slovem své moci udržuje všechno, co je. Když sám skrze sebe vykonal očištění našich hříchů, posadil se po pravici Velebnosti na výsostech. (Žid. 1:3)

CHYSTÁ SE

. . . .

CESTA ŽIVOTA

Už v pátek bude potřeba mnoha silných paží, které ze sálu vyklidí desítky lavic.

Po skončení konference se bude dít v podstatě to samé co na začátku (v opačném pořa− dí). Aparaturu bude třeba znovu rozebrat a odnést dolů k autům. Konference je doslova za dveřmi. Pojetí letošní konference je od té minulé mnohem širší. A to nejen v počtu pozvaných hostů, ale především v místě ko− nání.

PROBÍHÁ

CESTA ŽIVOTA

Práce především pro muže:

Hned poté je třeba do sálu (1. patro) dopravit obsáhlou aparaturu.

Jaký byl:

.

STALO SE

hledáme služebníky

„Bobík“

Ti, kteří s námi navštívili poslední vánoční banket, mají jistou představu, kolik tento prostor skýtá příleži− tostí ke službě. ☺

CHYSTÁ SE

. . . .

.

. . .

Konference −

CESTA ŽIVOTA

CHYSTÁ SE

.

−8−

R o z p i s s h r o m á ž d ě n í s b o r ů Cesta života jižní Čechy: České Budějovice Prachatice Agitační středisko Pod Hradbami neděle od 13:30

Jana Čarka 7, Suché Vrbné modlit. procházky − St 18:00 modlitební ve sboru − St 18:00 (+dopolední půst za partnery)

neděle 15:00

Český Krumlov,

budova Ambit

neděle od 9:00 modlitební − čtvrtek od 18:30

Setkání mládeže v Č. Krumlově − sobota 16:00 v Č. Budějovicích − pátek 14:00

Tento zpravodaj si vyhrazuje právo nezodpovídat za případné chyby dodané s příspěvky jednotlivých autorů. Děkujeme za pochopení.

Vyučujte evoluci a nebojte se klást těžké otázky Michael J. Behe Debata, která vedla Kansas Board of Education (Kan− saskou radu pro vzdělávání) k tomu, aby zrušila požadavek The New York Times výuky evoluce, toho má s realitou společného asi tolik, 13.8.1999 Bethlehem co hra „Inherit the Wind“ (Kdo seje vítr) se skutečnou soudní pří pana Scopese. V obou případech složité hi− storické, vědecké a filozofické otázky ustoupily před zjednodušujícími požadavky teatrální morality. Pokud ovšem mají děti státu Kansas obdržet dobré vzdělání v pří− rodovědě, musíme se vzdát vzájemného démonizování, zhluboka se nadechnout a začít různé věcí od sebe roz− lišovat. Bohužel postup Kansaské rady pro vzdělávání to velice ztěžuje. Nejen že jsou nyní kansaští učitelé odrazováni od toho, aby hovořili o důkazech ve prospěch Darwinovy teorie, ale vede to k tomu, že ji ani nezpochybňují. Podívejme se například na tři takzvané důkazy darwinovské evoluce, které jsou ve středoškolských učebnicích často uváděny. Za prvé, s tím, jak se stalo zcela běžným užívání antibiotik, rozšířily se také mutantní druhy bakterií odolávající antibioti− kům, které ohrožují zdraví veřejnosti. Za druhé, tmavě zbarvené varianty některých můr si dokázaly vytvořit ochranné zbarvení před ptáky, kteří se jimi živí, protože jejich barva se blížila barvě za− čazených kmenů stromů v průmyslových oblastech Anglie. Za třetí, embrya ryb, obojživelníků, ptáků a savců vypadají v raných fázích vývoje prakticky identicky, rozlišují se až v pozdějších stadiích. Je ovšem důležité říci, že pouze první příklad je pravdivý. Druhý příklad v sou− časnosti není podložen důkazy a u třetího došlo přímo k falzifikaci. Třebaže počty světlých a tmavých můr se v některých oblastech Anglie očekávaným způsobem lišily, jinde tomu tak nebylo. A dále obrázky v učebnicích, které uka− zují můry odpočívající na kmenech stromů během dne, kdy je prý požírají ptáci, jakoby pominuly fakt, že můry jsou aktivní v noci a za normálních podmínek k odpočinku na kmeny vůbec neusedají. Když se o těchto problémech s oblíbeným darwinovským evolučním příkladem dozvě− děl jeden evolucionista, napsal v časopise Nature, že se cítí stejně jako v dětství, když se dozvěděl, že žádný Santa Claus neexistuje.

Změny těla dokončení ze str. 3 co tam roste, a to jen proto, že to tak Bůh prostě zařídil, aby to tam rostlo? Všichni by− chom měli dlouhé vlasy, muži dlouhé vousy. Ale co nehty? A o křivých zubech a šilhají− cích očích raději nemluvit. Málo platné, jakési úpravy či "opravy" Božího díla jsou prostě nezbytné. Jestliže ale vlasy stříháme, vousy holíme a nehty upravujeme, aniž proti tomu kdokoli cokoli namítá, proč by si někdo nemohl oholit chlupy na nohách či jinde? Argument, že se jedná o zásah do Božího díla, je naprosto neudržitelný. Podívejme se na druhý argument proti úpravám vzhledu. Takový člověk prý příliš dbá na to, aby se líbil. Jenže to je totéž. Když budeme důslední, musíme přiznat, že všichni děláme se sebou něco, abychom se druhým líbili, abychom na ně působili příjemně a hezky. Myjeme se, oblékáme, češeme si vlasy, muži se holí či pečují o vousy. Jaké úpravy zevnějšku jsou ještě "duchovně přípustné" a jaké nikoli? Kdo to sta− noví? Kolegium starších? To je přece absurdní! Kolem zákonických přístupů k úpravě zevnějšího vzhledu člověka vzniklo v minulosti mnoho bolesti. V jednom společenství křesťanů vzali např. velmi vážně slova apoštola Pavla z Prvního listu Pavla Timoteovi: „Takž také i ženy aby se oděvem slušným s stydlivostí a s středmostí ozdobovaly, ne křtaltováním sobě vlasů, neb zlatem , aneb perlami, aneb drahým rouchem, ale /.../ dobrými skutky." (1Tm 2,9−10). Šlo tam o ono křtaltování vlasů, tedy o jejich úpravu. Text byl pochopen tak, že žena nesmí mít nějak pracně či uměle upravený účes. Ale protože s vlasy se něco

udělat musí a stříhat si je nelze (to je zase v rozporu s 1K 11:15, kde Pavel říká, že ženě jsou dlouhé vlasy k slávě), byl v tomto společenství zaveden speciální účes, který vypadá velmi cudně a ne− nápadně. Když jsem přišel na setkání těchto křesťanů, zjistil jsem, že všechny ženy jsou tam učesány stejně. Jen jedna moje známá byla učesána jinak. Žertem jsem se jí ptal, jak to, že nemá pře− depsaný účes. S povzdechem mi řekla: „Ani nevíš, co všechno jsem kvůli tomu musela snést. Ale já mám hrozně řídké vlasy a mně prostě ten předepsaný účes nedrží.“ Najednou mi nebylo do smíchu. Kolik pokrytectví se skrývá v těch svatých řečech kolem vnější úpravy žen! Mnohde jsou ženy obvi− ňovány z neduchovnosti, protože se líčí a upravují. Dělají to samozřejmě jen proto, aby se líbily. Takovým ženám je vytýkáno, že jsou to světačky. Slyšel jsem i extremisty, kteří tvrdí, že nalíčená žena nemůže být ani obrácená. Jindy se ženám vytýká, že promarňují čas vysedáváním před zrcadlem. Pravdou je, že lec− která tichá stařenka tráví před zrcadlem se svým uzlíkem vlasů více času, nežli žena, která si jednou za čas nechá udělat trvalou. Znám věřící ženu, který kri− tizovala mladé ženy, které chodily do shromáždění s makeupem. Ona sama chodila do křesťanského sboru šedivá a nevýrazná, ale když šla do zaměstnání, vždy se nalíčila, protože by jinak od kolegyň musela strpět posměch. Dělala to však tajně, aby to ani její rodina nevěděla. Tomu říkám pravá křesťanská svoboda! Už jsem zmínil, že se ženám, které se líčí, vytýká, že nejsou duchovní. Ptám se ale, jak souvisí vztah ke Kristu s tím, zda žena používá kosmetiku, maluje se či se jinak věnuje svému zevnějšku? Ani na základě citovaných Pavlových slov nemůžeme ženě vytýkat, že se svému zevnějšku věnuje. Vytýkat jí maximálně

Příběh embryí je ukázkovým příkladem toho, jak člověk vidí to, co vidět chce. Náčrtky embryí obratlovců byly poprvé pořízeny koncem 19. století Darwinovým obdivovatelem Ernstem Haeckelem. V následujících letech zjevně nikdo přes− nost Haeckelových kreseb neověřil. Přední vědci v učebnicích prohlašovali, že teorie evoluce byla schopna předpovědět a vysvět− lit zarážející podobnost embryí obratlovců a že to podporuje její pravdivost. A to se učily a učí generace Američanů. Nedávno se ovšem mezinárodní tým vědců rozhodl prověřit spolehlivost těchto kreseb. Zjistili, že Haeckel využíval, nazvěme to mírně, autorskou licenci: příslušná embrya se ve skutečnosti vzájemně velice liší. V časopise Nature šéf výzkumného týmu poznamenal, že „se zdá, že z toho asi bude jeden z nejslavnějších podvodů v biologii“. A co více, embryonická stadia zobrazená na Haeckelových kresbách nejsou ta nejranější. V nejranějších fázích se projevuje mnohem více variací. Kdybych učil biologii na střední škole, zajisté bych chtěl, aby studenti po− chopili Darwinovu teorii evoluce pomocí přírodního výběru, která vysvětluje rezistenci bakterií vůči antibiotikům a spoustu dalších věcí. Rád bych, aby znali mnoho podobností mezi organismy, které jsou vykládány pomocí společného původu, a také aby rozuměli laboratorním experimentům, které ukazují, jak se organismy mění v reakci na selektivní tlak. Ale chtěl bych také, aby se naučili věci rozlišovat a klást těžké otázky. Ernst Haeckel K otázkám, o kterých bychom mohli diskutovat, by patřily tyto: Pokud je tak těžké dokázat, že malé změny u moder− ních můr jsou výsledkem přírodního výběru, nakolik jisti si můžeme být tím, že darwinovský výběr byl zdrojem velkých změn ve vzdálené minulosti? Když rádoby identická embrya byla opěvována jako silný důkaz ve prospěch evoluce, znamená to, že v současnosti ukázané rozdíly mezi embryi můžeme považovat za důkazy proti evoluci? Pokud se někteří vědci po skoro celé jedno století spoléhali na stará a chybná data, protože se domnívali, že podporují přijímanou teorii, je možné, aby dokonce i nyní bezmyšlenkovitě mávli rukou nad správnými daty nebo jejich interpretacemi, které však svědčí o opaku? Diskuse o podobných otázkách může studentům pomoci uvidět, že občas teorie aktivně formuje způsob, jakým smýšlíme, a také to, že v biologii stále existují vzrušující nezod− povězené otázky, které mohou vyžadovat čerstvé nápady. Je škoda, že kansaští studenti se nebudou moci do této diskuse zapojit. Měli bychom se postarat o to, aby takovou možnost dostali alespoň studenti v jiných státech. V otázce evoluce vládnou velice silné emoce, a i když ve hře na morálku jsou obvykle věřící stavěni do role těch, kteří chtějí omezit diskusi, někteří vědci na straně „racionality“ by se do této role hodili také. Pokud ale chceme, aby se z našich dětí stali vzdělaní občané, musíme diskusi rozšířit, ne ji omezovat. Vyučujte Darwinovu elegantní teorii. Ale diskutujte také o tom, kde má skutečné potíže s vysvětlováním získaných dat, kde je takových dat nedostatek, kde se vědci dostali do stavu, kdy vidí to, co vidět chtějí, a kde jsou možná alternativní – snad i „kacířská“ – vysvětlení. Michael J. Behe je profesor biologie na Lehigh University. Je autorem knihy Darwinova černá skříňka a členem Centra pro obnovu vědy a kultury při Discovery Institute. (Pževzato z www.darwinanddesign.org)

můžeme, že se neozdobuje oněmi dobrými skutky, pokud je to ovšem pravda. Velmi často jsem dříve v církvi slyšel poznámky na délku vlasů u mužů. Prý je to něco protibožského. Vždyť v 1K 11:14 čteme: „Neučí vás sama přirozenost, že nosí−li muž dlouhé vlasy, je mu to pro ostudu?“ Zde není napsáno, že nás to učí Duch svatý, ale přiro− zenost či dokonce příroda. Řecky zní toto slovo fysis a jeho základní význam je "proces růstu", tedy i to, co tímto procesem vzniká. Jde tedy o vnější podobu člověka, jakousi jeho přirozenou podobu. Ovšem čím je tato přirozená podoba člověka dána? Vždyť nikdo z nás nevypadá úplně přírodně. O tom už jsme mluvili: stříháme si vlasy a nehty, holíme se. Proto se domnívám, že ona přirozená podoba muže je z velké části otázkou dobové konvence. V určité době se no− sily dlouhé vlasy, jindy měli muži vlasy krátké. Byly doby, kdy muži nosili paruky − a nosili je i muži zbožní, např. Johann Sebastian Bach. Dnes je doba, kdy muži nosí vlasy jak krátké, tak dlouhé. Myslím, že stejné je to s holením nohou, nošením náušnic v uchu, ba i s líčením a s módou vůbec. Přes všechno, co již bylo řečeno, může být přehna− ná péče o vnější podobu signálem, že s člověkem není něco v pořádku. To, že se chce žena líbit, je přirozené. V případě plastických operací ňader (pokud se ne− jedná o operaci např. po rakovině prsu) a přílišné péče o svůj vzhled však na sebe taková žena prozrazuje, že není zcela vyrovnaná a zralá. Takové přílišné zamě− ření na to, jak vypadám, signalizuje defekt ve zralosti osobnosti. Taková žena může prožívat pocity nepřijetí, osamělosti, ale i du− chovní prázdnoty. Tohle vše se ale rozhodně nevyřeší tím, že s takovou ženou (ale může se jednat i o muže) budeme mluvit o vlasech, malování či úpravě zevnějšku. Pro takovou ženu je důležité objevit svou vlastní

hodnotu, kterou má v Kristu. Najít sebe sama, vyrov− nat se se sebou, s tím, jak vypadá i jaké má nedostatky. A zde může být pomocí i církev. Pokud se nám u někoho zdá, že svému zevnějšku věnuje přílišnou pozornost, zkusme se takovému člověku víc věnovat. Nabídněme mu své přátelství, zájem o něj a jeho starosti, případně pomoc, pokud ji potřebuje. Ujišťujme takového člověka, že jej přijí− máme a bereme takového, jaký je, že jej právě takového máme rádi, se všemi vadami i nedostatky. Možná, že úzkostlivá péče o vnější vzhled se najednou uvolní a takový člověk prožije vnitřní osvobození od sebe samého. Myslím, že vnější vzhled člověka je jeho osobní věcí, do které za normálních okolností nemá nikdo právo zasahovat. Teprve ve chvíli, kdy vnější vzhled vyvolává pohoršení, je na místě citlivá domluva. Mám na mysli např. vyloženě vyzývavé či necudné oblečení či to, když je vzhled někoho odpudivý. Jestli se ale někdo líčí, barví si vlasy či holí nohy, to ponechejme jemu samému, ať se jedná o muže či ženu. Před Bohem budeme stát každý sám za sebe. A na závěr perličku. Znám manželský pár, který spolu šťastně žije již několik let. Asi po dvou či třech le− tech společného života vyprávěla žena svému manželovi, jak se v dospívání trápila kvůli mezeře, kterou má mezi zuby. Prý se dokonce bála smát, aby si mezery lidé nevšimli. Manžel se na svou ženu udiveně podíval: „A ty máš mezi zuby nějakou mezeru? Toho jsem si ani nevšiml.“ Žena byla v šoku: tak ona se léta trápí kvůli vadě na své kráse a ten, na kom jí nejvíc záleží, komu se nejvíc chce líbit, si jejího defektu ani nevšiml. Takže to mnohaleté trápení bylo vlastně úplně zbytečné! Přeji všem dívkám, které se trápí kvůli tomu, jak vypadají, aby udělaly podobnou zku− šenost. (z vysílání TWR−www.twr.cz)