milost & pravda Pohoršený v Kristu Pokání Slovo úvodem D. Wilkerson M. Frydrychová červenec 2007 ročník 7 číslo 7 pro vnitřní potřebu neprodejné

milost & pravda z p r a v o d a j červenec 2007

v š e c h

j i h o č e s k ý c h

ročník 7

číslo 7

Pohoršený v Kristu

Slovo úvodem Má Bible odpověď na všechno? Já osobně myslím, že na všechny životně důležité otázky ano. Už to, že když v ní člověk čte, má pocit, že se v ní píše zrovna „o mně“. A to velmi detailně. Nevím, jak to Bůh dokázal, že to samé říkají mnozí další lidé, kteří mají zcela roz− dílný charakter, chování, vnímání... Asi to bude tím, že to všechno Bůh prostě sepsal pro člověka. A věz, že On dokonale zná mě i tebe. Ví, co hle− dáme za odpovědi. Ví, před čím nás varovat. Ví, čím nás potěší a zachrání. Je až neuvěřitelné, že Bible má odpověď i na to, co vědci teprve zkoumají. Řekněme například starodávná otázka: Byla dřív slepice nebo vejce? Před 17 lety to dalo mojí hlavě pěkně zabrat. Vejce? Ale kdo ho snesl? Slepice? Ale z čeho se vylíhla? Jak všichni čteme v Genesis, Bůh stvořil nej− dřív slepici a ta pak snesla vejce. Oříšek je tedy rozlousknut. Ale existují i daleko komplikovanější otázky. Nedávno jsme změnili jednu pondělní „domácí“ skupinu na „venkovní“, a u ohně si povídali. Jedna sestra (studující psychologii) nám sdělo− vala zážitky ze školy. Vyprávěla, jak se prý vědci v poslední době dobrali toho, že už velmi malé miminko v lůně matky vnímá a má pocity. Nali− stovala si mnoho let starou knihu, kde se píše, jak Jan Křtitel poskočil radostí v lůnu své maminky, když ji navštívila čerstvě těhotná Marie, protože vnímal přítomnost budoucího Spasitele. „To tedy objevili Ameriku,“ konstatovala ta sestra s úsmě− vem. Věřím, že časem bude vědci odkryto mnoho dalších skutečností, které dnes nemohou rozluštit, ale na které Bible už tak dávno dává odpověď. Někdy si říkám, že beru na lehkou váhu tu možnost, že nám Bůh dal takový poklad s odpo− věďmi pro náš život. Bible je od roku ´89 povolená k veřejnému prodeji. Nikdo ti nemůže zakázat ji číst. Zvykli jsme si velmi rychle na tuto výhodu. Když pak slyším, jak jinde na zemi koluje jeden otrhaný výtisk po mnohačlenné církvi nebo jak se ji jiní lidé učí nazpaměť, aby ji měli alespoň takhle u sebe, pro− tože režim jejich země by je za vlastnictví Bible jednoduše zlikvidoval, pak se vážně zastydím. Mnohdy si dosta− tečně neuvědomujeme, co za poklad leží na našem nočním stol− ku. Dokud ho totiž neotevřeme a neprostudujeme, nemáme ani tušení, o co v životě přicházíme.

V 11. kapitole Matouše zjišťujeme, že Jan Křtitel je ve vězení. Jeho mocná, pomazaná služba zástupům v Izraeli byla neočekávaně přerušena králem Herodem. Davy, které Jana vášnivě následovaly, byly pryč. „Hlas volajícího na poušti“ byl umlčen. Janova veřejná služba trvala jen rok. Ale během této doby Bůh skrze Janovo kázání mocně demon− stroval svou sílu. Vzdělaní saduceové si přicházeli poslechnout jeho usvědčující poselství. Dokonce pyšní farizeové se nemohli vyhnout tomu, aby ho chodili poslouchat. Vojáci, politici, výběrčí daní, bohatí stejně jako chudí se shromažďovali, aby slyšeli prorokova ohnivá slova. Ježíš sám poctil tohoto zbožného muže. Řekl o Janovi: „Mezi těmi, kdo se narodili z žen, není větší prorok než Jan Křtitel“ (Lk 7:28). Kristus také označil Jana jako proroka, o kterém prorokoval Izaiáš. Jan byl ten, kdo měl napřímit stezku před Mesiášem v přípravě na jeho příchod (viz Iz 40:3). Víme, že Jan také bádal v Izaiášově proroctví. Slovo, které se k němu vztahovalo, lze vysledovat v Izaiášových zápisech. A Jan se odkazoval na Izaiáše, když ho kněží a levitové žádali, aby sám sebe identifikoval. Když se tázali: „Kdo doopravdy jsi?“ Jan jim vždy odpovídal: „Já nejsem Kristus.“ Nakonec, když na něj stále tlačili, označil sám sebe za toho, o kom prorokoval Izaiáš. Řekl těmto nábožen− ským vůdcům: „Já jsem ten, o kterém mluvil Izaiáš. Já jsem hlas volajícího na poušti: Srovnejte Pánovu cestu!“ (viz Jan 1:19–23). Jan Křtitel toužil po potvrzení, že Ježíš je Mesiáš Podle všeho dovolili Janovi jeho věznitelé, aby zůstal v kontaktu se svými učedníky. A tak mu jeho následovníci přinášeli zprávy o zázracích a službě Ježíše. Tyto zprávy musely znít v Janových uších překvapivě. Den co den činil Kristus v celém kraji podivuhodné skutky, divy a zázraky. Janovi učedníci byli v Naim, když Kristus zázračně vzkřísil z mrtvých matčina syna. Stáli v davu, když se tento mladík posadil na svých márách a začal mluvit. V tuto chvíli říká Písmo: „A všech se zmocnila bázeň a oslavovali Boha se slovy: ‚Povstal mezi námi veliký prorok‘ a ‚Bůh navštívil svůj lid.‘“ (Lk 7:16). „Tehdy Janovi oznámili jeho učedníci o všech těchto věcech“ (7:18). Janovi následovníci mu všechno vy− právěli s nadšením, úžasem a bázní. A byli naplněni

c í r k v í

D. Wilkerson

úctou k Ježíši, když popisovali všechny skutky, které vykonal: chromí chodí, slepí vidí a zlí duchové utíkají z lidí, které po léta trápili. Je s podivem, že Jan nesdílel nadšení svých učed− níků. Místo toho si vzal dva z nich stranou a nařídil jim: „Vraťte se k Ježíši. Chci, abyste se ho zeptali: ‚Jsi ten Mesiáš? Jsi ten, který má přijít?‘ Požádejte ho, ať vám řekne, kdo je.“ „Když pak Jan ve vězení uslyšel o Kristových skutcích, poslal dva ze svých učedníků, aby se ho zeptali: ‚Jsi ty Ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?‘“ (Mt 11:2–3). Řekněte mi, nezdá se vám Janův dotaz nepocho− pitelný? Tohle byla reakce největšího proroka, který kdy žil. Přemýšlejte o tom: denně dostával od očitých svědků zprávy o všech neuvěřitelných zázracích, které Kristus provedl. Přesto Jan stále ještě potřeboval vědět od Ježíše samotného, zda je Mesiášem, o kterém je prorokováno v Písmech. Vzpomeňte si, že Jan byl mužem Slova. Celý svůj život trávil studiem Písma v ústraní. Denně meditoval nad zákonem, nad proroky a žalmy. A Bible nám jasně říká, že Jan poznal Kristovo božství. Ukázal na Ježíše a prohlásil: „Hle, Beránek Boží.“ Viděl Ducha svatého, jak sestoupil na Krista v podobě holubice. A slyšel Otcův hlas, který jasně prohlásil, že Ježíš je Jeho vlastní Syn. A konečně, byl to sám Jan, kdo řekl o Kristu: „Musím se zmenšiti, aby on mohl růst.“ Tohle řekl muž, který celý svůj dospělý život strávil v jeskyni, který si odepřel všechno pohodlí. (Skutečně, je to jen pár týdnů, co archeologové prohlašují, že objevili jeskyni, kde Jan žil, když křtil zástupy.) Všechno, co tento zbožný muž dělal, byla příprava na naplnění Božího povolání. Tak co přimělo Jana k tomu, aby Ježíše mořil otázkami ohledně jeho osoby? Proč takový necharakteristický výbuch poté, co slyšel o všech skvělých skutcích, které se v Izraeli děly? A co je ještě záhadnější, Janovi učedníci očividně položili jeho otázky Ježíši před ohromnými zástupy (viz Mt 11:7). Jak musely být tyto davy v šoku, když slyšely Janovy muže pokládat jejich smělé dotazy. Není pochyb, že stejně byli šokováni i Ježíšovi vlastní učedníci. Co si v tu chvíli mohli myslet o Janovi? Musím se sám sebe ptát, co to bylo za temnou, hlubokou zkoušku, kterou procházela Janova duše

C e s t a

ž i v o t a

pro vnitřní potřebu − neprodejné

kům, které Kristus vykonal, všem neuvěřitelným skutkům, o kterých mu referovali jeho učedníci – mrtví jsou kříšeni, chromí jsou uzdravováni, chudým je slouženo – něco trápilo duši tohoto zbožného muže. Když ten den slyšel Ježíš Janovy pochybnosti, ne− nabídnul přímou odpověď. Ani se Pán nesnažil přesvědčit Jana o svém božství. Místo toho prostě Janovým učedníkům řekl, aby mu připomněli, jaké veliké zázraky se dějí: „Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví jsou kříšeni a chu− dým se káže evangelium“ (Mt 11:4–5). Proč Ježíš takto odpověděl? Protože to byl Bůh v těle a věděl, že Jan je člověk. Bez ohledu na to, jak mocně byl Jan pomazaný, stále ještě podléhal pocitům a vášním, které jsou lidem společné. A Kristus věděl, že Jan byl v nebezpečí, že bude pochybnostmi zdrcen. Ze všeho nejdřív Ježíš poznal, že by byl tento ohnivý prorok raději mrtvý, než zavřený ve vězení jako zvíře v kleci. Jan prožil všechny své roky na poušti, která nebyla obehnána zdí. Spal v jeskyni a jedl, co našel na polích. Miloval svobodu, miloval přírodu, miloval procházet se zemí a meditovat nad Božím slovem. To, že byl teď uvězněný, muselo být pro Jana peklo na zemi. Jsem si jistý, že byl sklíčený nade všechno, co kdy poznal. Jan si také musel říkat, proč je stále ještě ve vězení, proč ho Ježíš neosvobodil. Vždyť přece Izaiáš proro− koval, že Mesiáš, až přijde, osvobodí zajaté. A jestliže jsou Ježíšova slova o Janovi pravdivá, neměl by být tento muž prvním, koho by měl osvobodit? Nero− zumějte mi špatně: Nevěřím, že Jan očekával nějaké osobní potvrzení od Pána. Vůbec ne. Faktem je, že Jan Křtitel planul vášní pro Boha a nenáviděl zlo. On chtěl prostě vidět zlo poražené. Jan žil po léta s jistou vizí o Božím království. A den za dnem po něm toužil. Všechno, co tento zbožný muž chtěl, bylo vidět naplněné Boží slovo. Pro Jana to znamenalo vidět, že Boží jméno je na zemi pomstěné a že je ustanovena Jeho spravedlnost. Když Mesiáš přišel, Jan očekával, že uvidí, jak přikládá sekeru ke kořeni veškeré špatnosti, jak strhává každou pyšnou věc, která se na něm uráží. Očekával, že uvidí, jak hříšní hynou jako plevy, podťati a páleni v neuhasi− telném ohni. Neprorokovali snad o těchto věcech všichni proroci z dávných dob? Jan věděl, že Bůh je milosrdný. Ale dokud nebude vykořeněn hřích, nemohou lidé žít beze strachu (viz Lk 1:72–74). Přesto se teď, kdy přišel den Mesiáše, žádná z těch věcí nestala. To, co Jan

Je jasné, že Janovo srdce svíraly pochybnosti. A on to prostě už nemohl vydržet. Navzdory všem zázra−

Pokračování na str. 2

−x−

Pokání

M. Frydrychová

Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima: dá−li si říci, získal jsi svého bratra. Nedá−li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď. Jestli ani je neuposlechne, oznam to církvi. Jestli však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan a celník. Amen, pravím vám, cokoliv odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, cokoliv přijmete na zemi, bude přijato v nebi. Opět vám pravím, shodnou−li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich. (Mt 18, 15−16) Církev má úžasné pravomoci. Ne politické, ale duchovní. Své pravomoci nezískala bojem, tradicí, ani si je nekoupila. Její pravomoci jí předal její Pán Ježíš Kristus, který je pro ni vydobyl na satanu svou smrtí na kříži. Zatímco skrze prvního člověka Adama vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, Ježíš svou smrtí na kříži a vzkříšením přináší ospravedlnění a život. Toto ospravedlnění však není ospravedlnění hříchu a Ježíšův život není život v hříchu. Církev má moc pomoci člověku, aby skrze krev Ježíše Krista byl hříchu zbaven.

Jak na to? Podle citovaného Ježíšova výroku v 18. kapitole Matoušova evangelia, který následuje hned po varování před špatným příkladem a svodem dětí, má náprava hříchu dvě roviny. Jedna je du− chovní a druhá duševní. Duchovní rovinou je modlitba. Jestli narazím na hřích, mám začít modlitbou. Proč? Podle mnoha jiných míst Starého i Nového zákona, člověk, který zemře ve stavu hříchu, aniž by činil pokání, jde po smrti do věčného zavržení nebo−li do pekla. Dnes to neradi slyšíme, ale Bůh to říkal mnoha starozá− konním prorokům a naposledy nám tento fakt jasně zjevil skrze slova Pána Ježíše. Jsem−li skutečný křesťan a dojde−li mi, že můj bližní je na cestě do pekla, nemám jinou možnost než padnout na kolena a úpět k Bohu, aby otevřel mému bližnímu oči, ukázal mu hrůzu hříchu i pekla a dal mu milost pokání, to znamená obratu. To je duchovní rovina. Ale Bůh se nám skrze Ježíše z Nazareta zjevil jako Bůh v těle a Ježíš lidskou duší ani tělem ne− pohrdal. Takže druhý krok není už jen mezi nebem a zemí, ale je to krok v tvrdé realitě života. Mám navštívit bratra a napomenout ho. Napomenutí není zlostné tytyty. Napomenutí se má dít s láskou a uctivostí. Hříšníkovi má být nabíd− nuta pomoc. Hlavní pomoc je modlitba odmítnutí, rozvázání hříchu v jednotě s bratrem. Další pomoc je nabídka řešení ve vztahu k okolí, které hříchem trpí. Dá−li si bratr říci, získala jsem bratra a nikdo se ode mne o jeho hříchu nemusí dozvědět. Pokud si bratr nedá říci, což je časté, je třeba přizvat svědky.

Jednoho nebo dva. A zase: nejdříve se modlíme. Máme moc rozvazovat a svazovat, máme moc přijímat nebo odmítat. Zdá se, že vůbec netušíme, jaké pravomoci nám Bůh dal. V 58. kapitole Izaiáše stojí: Zdalipak půst, který já schvaluji není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít? My nemusíme fyzicky umírat za naše bližní, to za nás udělal Pán Ježíš, ale něco z našeho já umřít musí. U někoho musí umřít zbabělost, touha vypadat před všemi dobrácky, nikdy nikomu neříci pravdu a u jiného naopak musí umřít přirozená hněvivost, mentorování a komandování. A u dalšího je třeba nechat umřít i teologický výklad slov rozvazovat a svazovat. Jednotná spolupráce dvou nebo tří křesťanů má obrovský duchovní dopad. Zatímco budhistů se musí sejít velké množství, aby měli meditační sílu, křesťanům stačí být ve dvou v jednotě s Božím slo− vem, aby okovy svévole tedy hříchu mohly padnout. Jak mocné. Říkám−li mocné, pak to neznamená, že jde o snad− ný proces. Modlitební zápas dvou za třetího může být těžká bitva. A že by hříšník snadno přijímal dva, kteří mu chtějí pomoci, ale zároveň byli svědky, není u nás vůbec běžné. Takže kdo z vás se vydá touto cestou naplnění Ježíšova slova, narazí na všelijaké reakce. Ale jde o Ježíšův princip a my jsme tu od toho, abychom Ježíšovy principy žili. Potvrzením, že jsme získali bratra, je jeho pokání. Pokání není fňukání. Pokání není, že se před námi někdo rozbrečí nebo dokonce sehraje divadelní scénu s padáním na kolena.

Pokání je obrat. Nejde jenom o omluvu vyslovenou ústy, ale o úpl− né obrácení života, úplnou změnu jednání. Jestli jsem kradl, nejenže přestanu krást, ale vyhnu se i místům, která mě ke krádeži sváděla a vynasnažím se ukradené nahradit. Jestli mám problém se sexuálním pokušením ve vztahu k dětem a dospívajícím, omluvím se dětem i rodičům a přestanu pracovat s dětmi. Jestli jsem vedoucí církve a nezvládám sexuální pokušení ve vztahu k ženám, nemohu být dál ve− doucím v církvi. Jestli jsem zadlužený, pokání je nejen omluva, ale i pravidelné splácení. Jsem−li líný, pokání je, že začnu pracovat, a to dokonce věrně i za cenu, že se mi v zaměstnání moc nelíbí. Pokud jsem byl veřejným činitem, ať už církevním nebo světským, a zradil jsem důvěru druhých, pak musím nejen prosit za odpuštění, ale veřejné místo i opustit. Pokání nejsou jen slova nebo city. Pokání je čin. Činí−li hříšník skutečné pokání, Ježíš nás vyzývá k odpuštění. Odpuštění je zdrojem našeho zdravého života. Ne hříšníkova, ale našeho. Kdo se naučí odpouštět, ten žije šťastný život. Lidské štěstí pramení jen z toho, že mi Ježíš odpustil a také já mohu odpustit. Odpuštění je dar a má ho darovat v prvé řadě ten, kterému bylo ublí− ženo. Odpuštění nemůže být provedeno jen z moci

Pokračování na str. 3

Pohoršený... Pokračování ze str. 1 očekával, že uvidí – po čem toužil po celý svůj život – se zkrátka nepřihodilo. Můžeš v tuto chvíli namítnout: „Je opravdu možné, aby si tak zbožný, pomazaný věřící, muž modlitby zoufal nad životem?“ Podle Bible ano, přesně tak. Jen se zeptejte Davida, Joba nebo Jeremiáše. I apoštol Pavel psal o tom, že „byli nadmíru přetíženi, nad naše síly, takže jsme ztratili i naději na život.“ Avšak Ježíš se nikdy nevyjádřil k Janovu zoufalství. Místo toho poslal k Janovi jeho učedníky zpátky s tímto zvláštním vzkazem: „A blaze tomu, kdo se nade mnou nepo− horšuje“ (Mt 11:6). Kristus Janovi s láskou ukazoval kořeny po− chybností v jeho srdci. Ježíš v podstatě říkal: „Jane, ty se nade mnou pohoršuješ. Způsob, jakým hodlám ustanovit království svého Otce, tě v duchu znepo− kojuje. Nesplňuji tvá očekávání, pokud jde o způsoby, jakými jsi doufal, že se věci budou dít. A to je důvodem tvých pochybností.“ Pravda je, že zprávy, které Jan slyšel o Ježíšově službě, neodpovídaly tomu, čemu Jan věřil, že se stane, až Mesiáš přijde Jan byl Ježíšovou službou zmaten. Skutky, které Kristus činil, prostě nebyly to, co Jan prorokoval, že přijde. Janova proroctví zopakovala to, co říkali mnozí starozákonní proroci: že Mesiáš zjeví svou sílu ohněm a očišťováním. Podle Jana Kristus přicházel, aby pomstil všechnu hříšnost. Víme, že všechno, čemu Jan věřil, bylo založeno na: „Je psáno…“ A Jan znal slova proroků. Tudíž si silně uvědomoval proroctví Malachiáše: „Hle, při− chází ten den hořící jako pec; a všichni opovážlivci i všichni, kdo páchají svévolnosti, se stanou strništěm. A ten přicházející den je sežehne, praví Hospodin zástupů; nezůstane po nich kořen ani větev“ (Mal. 3:19). Tohle byla vize, kterou měl Jan o přicházejícím Mesiáši. A zástupům v Izraeli říkal: „Ten, který při− chází po mně… On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm. Jeho lopata je již v jeho ruce a on vyčistí svůj mlat. Svou pšenici shromáždí do obilnice, ale plevy bude pálit neuhasitelným ohněm“ (Mt 3:11–12). V Izraeli v té době existovalo jisté mínění o přichá− zejícím Mesiáši. Stručně řečeno, izraelský Spasitel měl přijít, aby rozdrtil krutou nadvládu Říma. Až se Kristus objeví, nastolí svou vlastní politicko− náboženskou vládu a zahájí uzákonění svatosti na zemi. A bude tomuto království vládnout železným prutem. Ale tohle vůbec neodpovídalo tomu, co Jan o Ježíši slyšel. Nejprve Jan slyšel zprávu, že Ježíš oslavuje na svatbě. Potom slyšel, že Kristus dokonce chodí do domů hříšníků a jí s nimi. A teď se dozvěděl, že Ježíš vyslal své učedníky po dvojicích po celé zemi, zplno− mocnil je, aby uzdravovali a žehnali lidem. To všechno Jana zmátlo. Nemohl si pomoci, aby nesrovnával Ježíšovy skutky slitování s ohnivými proroctvími, která studoval celý svůj život v Písmu.

Neměl snad Mesiáš pomstít hřích? A co Izaiášovo proroctví ohledně bezbožných soudců? „Ten, který sídlí nad obzorem země…Ten hodnostáře za nic nemá a jako s nicotou nakládá se soudci země …zaduje na ně a oni schnou“ (Iz 40:22–24). Izraelští soudci byli v té době nesmírně hříšní. Vymýšleli samoobslužné zákony, které šly přímo proti Božímu slovu. Přesto nebyli tito soudci vůbec souzeni. Faktem je, že pyšní farizejové, saduceové a zákoníci se stávali ještě opovážlivější. Odmítli Krista a usilovali o to, aby ho ze svého středu vystrnadili, aby se ho zbavili. Přesto se po celou dobu zdálo, že je k tomu Ježíš pasivní. Jan si musel myslet: „Tohle není zrovna to, co vi− dím v Písmu. Proč Ježíš nepřikládá sekeru ke kořenům hříšných? Proč s hříšníky nejedná jako oheň rozpou− štějící, proč nepřichází hořící jako pec, jak o něm řekl Malachiáš? Proč nesrazí tyto hříšné soudce, proč je nepromění na plevy?“ Takže Janův dotaz na Ježíše byl v podstatě: „Jsi ten, kterého popisovali proroci? Jestli ano, tak proč mi to nedává žádný smysl?“ Stejný ďábel, který pokoušel Ježíše na poušti, je ten, kdo se snažil zničit Janovu víru Boží zaslíbení jsou určená k tomu, aby vybudovala naše očekávání v Něm. Máme si nárokovat Jeho slovo jako skálopevná zaslíbení milujícího, mocného Otce svým dětem. Ale často, když nevidíme, že by se Jeho slovo naplňovalo podle našich časových plánů, za− plaví nepřítel naše mysli pochybnostmi o Boží věrnosti. Satanův úmysl je prostý: okrást nás o všechnu naši důvěru v Pána. Jsem přesvědčen, že se ďábel snažil vzbudit v Janovi všechny možné pochybnosti. Představuji si ho, jak šeptá Janovi do uší: „Ano, tento Ježíš je Boží muž. On je opravdu svatý muž. Ale je to jen další prorok, který činí zázraky. Přemýšlej o tom: Mojžíš rozevřel Rudé moře a vyvedl vodu ze skály. Eliáš vzkřísil mrtvého muže. A Ozeáš kázal Slovo chudým. Ježíš je jen další prorok, který činí dobré skutky.“ „Takže můžeš zapomenout, že uvidíš příchod Božího království, Jane. Jen se podívej na svou vlastní situaci. Kdyby byl Ježíš Boží Syn, vysvětlil by ti, kdo je. Ale on na tvé volání neodpověděl. A teď slyšíš zprávy o dalších, kterým se dějí zázraky. Jejich modlitby jsou zodpovězené, jejich volání bylo vyslyšeno. Ale podívej na sebe. Ty jsi slyšel jen stráž, jak říká, že Herodova manželka chce tvou hlavu na talíři.“ „Jestli je Ježíš Mesiáš, tak proč jsi stále ještě v ta− kové nouzi? Proč nedodržel své slovo, jak ho Izaiáš a proroci předkládali? A proč pro tebe tvé vlastní kázání nefunguje?“ Satan používá stejné lži a podvody dnes proti nám. A jeho cílem je zasadit do nás semena pochybností o Božím slově, o jeho zaslíbeních, o tom, že v nás má Bůh zalíbení. Nepřítel šeptá: „Říkáš, že tvůj nebeský Otec je Bůh zázraků, Bůh nemožného, že slyší tvé požadavky ještě dřív, než je vyslovíš. Tak proč potom všechno tohle trápení? Proč nebe mlčí? Proč tu není jediná špetka důkazu o tom, že Bůh slyšel tvé volání?“ „Podívej se kolem sebe. Každý dostává odpovědi na své modlitby. Ale ty ne. Uvíznul jsi v nenaplněném manželství. Modlíš se za spasení svých dětí, ale míjí

Konference pro ženy Když jsem dorazila do modlitebny CB v ČB ☺, stále ještě jsem si nebyla úplně jistá, jestli chci tento den prožít jen Augustina Vernerová mezi ženami. Osobně mám konference ráda, ale preferuji ty smíšené. Ne, nemám nic proti ženám, vždyť sama jsem jedna z nich. Snad jen jejich větší koncentrace mě trochu vyvádí z míry. Když si mám vybrat, jestli se připojím k houfu žen, které si povídají o vaření, dětech, speciálních uklízecích pro− středcích nebo opravdu výhodných slevách na oblečení..., asi se raději přitočím k manželovi, který s chlapama probírá chválu, kvalitu strun a nebo louskají nějaký biblický oříšek. ☺ Na druhou stranu si ale se svými blízkými přítelkyněmi strašně ráda povídám, protože mě znají a já znám je. A pro− tože některé z nich měly být i na této konferenci, zúčastnila jsem se také. Koneckonců to může být zajímavá zkušenost. Pravda, mým přesvědčením, že zůstanu, trochu otřásla Eliščina odpověď na mou otázku: Kolik žen se přibližně přihlásilo? Ne že bych neočekávala hojnou účast, ale... „...asi 90 žen,“ říká nadšeně Eliška, a já si nasucho polkla. Ale to nebude tak zlé, ujišťuju samu sebe. A než se trochu aklimatizuji mezi tolika ženami, prosím o reportáž raději Dášu, která se tu evidentně cítí jako ryba ve vodě. ☺ Znovu jsem si uvědomila, jak jsme jako lidé rozdílní. Jak každý jinak vnímáme, cítíme, chováme se... A já věřím, že to není špatné. Jsme přece originály. − zdes −

Jak bylo na ženské konferenci

D. Nováková

Motto: „Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v Něho, On sám bude jednat.“ Příjemná místnost Bratrské církve přivítala devátého června všechny účastníky konference, tj. necelou stovku žen a čtyři statečné (muže, pozn.

aut.) nápisem „Bůh zná vaše srdce.“ Někoho by takový nápor jednoho pohlaví možná děsil, ale já jsem se cítila příjemně v milé společnosti a upřímně

−2− rok za rokem a nic se nemění. Po léta jsi ostatním kázal o Boží věrnosti. Tak proč to pro tebe nefunguje? Proč tě nechal trčet tady, v tomhle strašném stavu?“ Existuje jeden spolehlivý důkaz, že ve tvé duši za− kořenila nevíra. A to tehdy, když se přestáváš modlit za to, o čem jsi dřív věřil, že Bůh může udělat. Náhle už mu nepřinášíš svá břemena. Už k Němu nepři− cházíš ve víře. Už zkrátka nejsi ochotný Ho nechat, aby ve tvém životě jednal svým způsobem. Takhle poznáš, že vyrostla nevíra. Chci odhalit Satanův nejefektivnější ničivý trik Petr nám říká, abychom nebyli neznalí Satanových plánů. A Ježíš nám odhalil jeden z největších triků nepřítele, když posílal svůj vzkaz Janovi: „A blaze tomu, kdo se nade mnou nepohoršuje.“ Slovo pro „pohoršuje“ znamená v řečtině „polapit, lstivě zlákat, chytit do léčky.“ Věřím, že Ježíš něžně varoval Jana: „Ptáš se mě, zda jsem ten, o kterém jsi prohlásil, že jsem. Jane, copak nevidíš, že ten dotaz je past? Satan se nesnaží dostat mě. Ne, políčil past na tebe.“ Kristus sám prošel stejnou zkouškou, když byl čtyřicet dní na poušti. A teď říkal Janovi: „Ďábel si na tebe políčil, pokouší se tě vlákat do léčky. Ale ty ne− můžeš přijímat jeho lži. Řekl ti, že nejsem ten, za koho se prohlašuji. Kdybys tomu, Jane, uvěřil, musel bys dojít k závěru, že ani ty nejsi ten, za koho se prohla− šuješ. A to znamená, že se budeš muset postavit největší ze všech lží: že podvádíš a předstíráš. Budeš z toho muset vyvodit, že jsi falešný prorok, který klame. Jane, nemůžeš spadnout do této satanské pasti.“ Dovolte, abych se vás zeptal: co myslíte, že je v sázce, když Ježíš říká: „pohoršovat se nade mnou“? Co činí tato čtyři slova tak mocná? Je to tohle: Ježíš věděl, jaké důsledky by to mělo pro Jana, kdyby dal na Satanovu lež. Věděl, co by se stalo, kdyby tento Boží muž začal pochybovat, kdo je v Kristu. Víš, všechno, co musel Satan udělat, bylo doběh− nout Jana, aby řekl tři slova. Tato tři slova by rychle anulovala všechna proroctví, která byla před staletími pronesena. Anulovalo by to všechno dobré, co Bůh vykonal v Janovi a skrze Jana. A ztroskotala by na tom víra nesčíslných zástupů, včetně budoucích gene− rací. Jaká to byla tři slova, která Satan chtěl, aby Jan vyslovil? „Je mi líto!“ Slovo „lítost“ znamená „bolest nad nenaplněným očekáváním.“ Litovat znamená říci: „Moje naděje se nesplnily.“ Krátce, je to tvrzení, které vyvrací vlastní víru člověka. Ale já věřím, že se Jan do tohoto bodu nikdy nedostal. Spíš vyslechnul a přijal vzkaz, který mu Ježíš poslal. A zde je jádro Ježíšova vzkazu: „Jane, očekávají tě požehnání víry a jistoty, pokud se ubráníš Satanovým lžím. Nesmíš dopustit, aby v tobě zako− řenila pochybnost o tom, kdo já jsem. Jestli to dopustíš, budeš pochybovat i o tom, kdo jsi ty a o všem, co Bůh ve tvém životě udělal.“ Dnes na nás ďábel útočí stejným způsobem, jako útočil na Jana Křtitele Ďábel v Janovi vytušil netrpělivost. Netrpělivost je neschopnost čekat nebo snášet tiše utrpení. A když jsme rozhorlení na Boha – když jsme nedočkaví, abychom od Něho dostali odpovědí a mícháme netrpělivost s vírou – náš postoj v modlitbě se stává

pro Pána „cizím kadidlem.“ Naplňuje naši bytost, jeho chrám, nepříjemnou vůní. A místo abychom posílali vzhůru sladce vonící kadidlo modlitby, šíříme odporný smrad. Satan tento pach rychle zachytí. Netrpěliví věřící se pohoršují, když vidí, jak Bůh činí všude kolem nich zázraky, ale v jejich životech ne. Urážejí se nad tím, o čem věří, že to je Boží po− malost v odpovídání na jejich žádosti, a za čas se cítí opomenutí, zanedbávaní a uvěznění. Epištola Židům nám říká, že taková netrpělivost je formou duchovní lenosti: „Abyste nebyli líní, ale následovali příklad těch, kdo se skrze víru a trpělivost stali dědici zaslíbení“ (Žd 6:12). Nařizuje se nám, abychom následovali příklad Abrahama: „A tak, protože byl trpělivý, dosáhl zaslíbení“ (6:15). Písmo nám říká, že „Boží slovo přečišťovalo Josefa.“ Podobně dnes nás mohou Boží zaslíbení občas vy− zkoušet. A když ke své víře nepřidáme během těchto zkoušek trpělivost, budeme se nakonec urážet v Bohu. Přísloví 18:19 říká: „Bratr křivdou uražený tvrdší jest než město nedobyté, a svárové jsou jako závora u hradu.“ Řecké slovo pro „uražený“ tu znamená „odtržený, odpadlý.“ Jinými slovy, když se urážíme na Boha, je tu nebezpečí, že se zcela vyvlékneme z naší víry. A čím déle si budeme toto uražení držet, tím těžší bude prorazit mříže našeho vězení z nevíry. Jakub 1:2–4 nám dává lék: „Považujte to jen za radost, bratři moji, když upadáte do různých zkoušek, víte přece, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost. Nechte však vytrvalost plně působit, abyste byli dokonalí a úplní a neměli žádný nedostatek.“ Ptám se tě, drahý svatý, není ve tvém životě nějaká lítost? Jaké nenaplněné očekávání tě trápí? Co tě urazilo v Kristu? Volal jsi k Němu o pomoc, ale On včas nepřišel? Modlil ses za nespasené dítě a stal ses nedočkavým, abys viděl nějaké výsledky? Cítíš se jako ve vězení v nenaplněném manželství nebo zaměstnání, ale navzdory rokům modliteb se nic nezměnilo? Zdá se ti, že jsou tvé prosby nevyslyšené, že padají do hluchých uší? Právě teď Satan chce, abys byl netrpělivý. Chce, abys byl plný úzkosti, chce tě znepokojit ohledně Božích zaslíbení, které se týkají tvého života, tvé rodiny, tvé budoucnosti, tvé služby. Pracuje na tom, aby tě přesvědčil, že Bůh je příliš pomalý, že ignoruje tvé prosby, že tě nechává mimo. Nepřítel tě chce dovést do bodu, kdy budeš připravený se vzdát veškeré své důvěry v Pána. To je přesně místo, kam vedl Satan Jana Křtitele. Ale Jan ve chvíli svého soužení udělal správnou věc: předložil své pochybnosti přímo Ježíši. A Kristus okamžitě věděl, že Jan volá o pomoc. Ježíš tolik miloval tohoto muže, že dal Janovi přesně to, co bylo potřeba. Věřím, že díky tomu Jan už nikdy víc svou netrpělivost nevyslovil. Jsem přesvědčen, že když Jan stál před katem, byla jeho poslední slova: „Ježíš je Kristus, Beránek Boží. A já jsem Jan, hlas volajícího na poušti. Boží milostí a silou jsem napřímil jeho cestu.“ Milovaný, Bůh činí podobně své dílo v tobě. A On ve tvé duši svou perfektní práci dokončí. Tvým úkolem je prostě jen vytrvat ve své víře. Potom, až budeš trpět, budeš schopen říci: „Kristus je vzkříšený a sedí na trůnu. Já jsem jeho milovaný. A já ničeho nelituji. On naplnil všechna moje očekávání.“ Copyright © 2005 by World Challenge

jsem se radovala z možnosti strávit sobotní dopoledne jinak, než u sporáku s vařečkou v ruce – čekajíc slovo víry a povzbuzení. Tušení mě nezklamalo. Chválící skupinka z Trhových Svinů mě překvapila nástro− jovou pestrostí, vč. flétny, houslí, bonga aj., a uvedla nás jemně do atmosféry Ducha. Nejvíc mě oslovil duet Ivy Zettlové a Petra Duška, který jsem si v duchu přála mít doma na kazetě.

svému Bohu tolik času jako tato kuřačka svému? A co postupovat stejným způsobem.Těžko najdeme tak dlouhý souvislý čas, ale co zkusit ty sedmimi− nutovky?

Sestry z BEE, který byl organizátorem, nás uvítaly a moderovaly celou akci. (Znáte přece Elišku Plchovou, jak je vtipná.)

Střecha – to je Boží milosrdenství – zakrývá naše nedostatky ve vztazích, to, co pokazíme. Tak může náš dům obstát i v bouřkách života.

Úvodní slovo měla Augustina Vernerová, bylo to spíše složitější teologické pojednání na téma „Bůh roz− dělující a sjednocující“. Bylo pro mě zajímavé slyšet tuto starší dámu, která prožila celý svůj život v Boží bázni. Nejvíce mě ale oslovila osob− nost Hany Pinknerové. Tato sestra, maminka dvou dcer, vydala několik knížek svých esejů (i na CD), přispívá do křesťan− ského tisku, a já obdivuji její píli v tomto směru. Ve svém podobenství nám představovala rodinu, naše pracoviště a útočiště, jako dům. Základy – to je vztah s Kristem – jaký je náš vztah s Kristem, takové jsou základy našeho domu. Ale vztahy to chce čas a čas, ten nemáme. Paní Hana vyprávěla příběh o kuřačce – věnuje jedné cigaretě, svému „bohu“, sedm minut svého času, za den (při celé krabičce) tedy dvě a půl hodiny. A co my? Věnujeme také

Po slově nastoupily ženy – dívky s barevnou růží ve vlasech, a my jsme se podle shodné růže s naší cedulkou roztřídily do diskusních skupinek – v ruce třímajíc zákusek.

Zdi našeho pomyslného domu – to je vztah muže a ženy. Mezi nimi nachází útočiště děti a staří příbuzní. Důležité je budovat vztah s mužem a unést jak příchod dítěte – dětí – tak i jejich odchod.

Hanka Pinknerová

A tak jsme si mohly povídat nad čajem či kávou v osobním tónu v komornější atmosfé− ře. Pro mě bylo například zajímavé setkat se starší sestrou, která od mládí hledala Boží vůli a dnes si užívá vnoučat. Mluvily jsme hlavně o tom, jak si nacházíme čas „pro hledání Boží tváře“. Někdo „medituje“ nad žehlícím prknem, či u mytí nádobí, jiný jezdí na kole modlit se do lesa. A co společná modlitba s partnerem, s dětmi? Daří se někde více, někde méně. Ale vyplatí se takový čas najít. Přinese

Pokračování na str. 3

Známe se?

E. Plchová

Anna Hanki Gajdošová Prostřední Svince, Cesta života Č. Budějovice Studentka Vyšší odborné školy sociální v Prachaticích Poznávací znamení: nemám Vlasy: dlouhé, světlý melír Oči: zelenošedomodré Záliby: malování? Jo, občas si něco namaluji. Baví mě vyrábět šperky, náušnice, náramky apod. Ráda maluji také na textil.

−3−

Misie – mateřská dovolená

Viděla jsem tvoje obrázky. Od kdy maluješ a co nejraději kreslíš?

Vzhledem k tomu, že Bůh je věrný a jedná v ži− votě mém a mých blízkých každý den, rozhodla jsem se, že ani já si jeho skutky nenechám sama pro sebe, ale budu o nich svědčit dál.

Kreslím chví− li, a to jen občas, hlavně na to musím mít nála− du a čas, a toho času je někdy málo. Nejraději kreslím zvířát− ka.

A tady jsou některé z nich...

Skutečně uzdravený zub V minulém čísle M&P jsem psala svědectví o uzdravení zubu.

Začteš se ráda do poutavé knihy nebo dáváš přednost filmu? Neupřednostňuji knihu ani film, ráda si přečtu dobrou knihu, ale i na pěkný film se ráda podívám, nejraději mám animované filmy.☺ K ženě patří květina. Co se ti vybaví jako první při této větě? Je to váza plná květin nebo zahrada, motyčka a konev? Vybaví se mi louka plná lučních květin − především kopretiny, vlčího máku a různé jiné květiny, hodně pestrá louka, která krásně voní.☺

Nyní nastal čas nechat si zkontrolovat zoubky, a tak jsem navštívila svoji paní zubařku. Ptala se mě, jestli nemám nějaký problém, a tak jsem jí řekla o zubu, jak jsem se modlila k Pánu Ježíši a On mi ho uzdravil, a od té doby mě zub nebolí. Paní zubařka zub zkontrolovala, žádný kaz nenašla, a protože je nejspíš nevěřící, pro jistotu mi ho i zrentgenovala. Když Bůh uzdravuje, uzdravuje pořádně. ☺

Vedli tě rodiče ke křesťanství? Rodiče se občas zmínili, ale nijak nenaléhali, a já sama jsem o to nikdy předtím neměla zájem. Pamatuji

...nejlépe se cítím ve sportovním oblečení...

Tvoje příjmení nezní česky. Máte předky mimo Českou republiku? Předky mimo Českou republiku máme, ale je to trochu složitější, tak se to pokusím vysvětlit. Já i moji rodiče máme slovenskou národnost, ale bydleli jsme v Rumunsku ve vesnici, kde žijí Slováci. No a když mi bylo pět let, tak jsme se přestěhovali do České republiky. Moc se mi tady líbí. ☺ Mamka ale říkala, že její prababička byla původem Němka, je to tak trochu zamotané. Bylo by to pěkné pátrání. ☺

Ve škole mi ale všichni říkají Aničko. ☺

Svědkyní na svatbě

se, když jsme bydleli v Rumunsku, tak jsme chodili do kostela každou neděli. Lidé v Rumunsku na to hodně dbají, je to i jiná kultura. Od té doby, co jsme v ČR, tak naši chodí jen zřídka. Jak jsi trávila letošní Velikonoce a co na nich máš ráda? Letošní Velikonoce jsem trávila s MDčkama (tzv. mladí−dospělí) Byli jsme v Trhových Svinech na výletě a pak jsme si dělali na Domečku pizzu a užili jsme si spousty legrace,☺ a bylo to príma. Na Velikonocích se mi líbí to, že si můžeme připomenout dobrou zprávu, to co pro nás udělal Ježíš, a že můžeme žít z Jeho milosti, jsem mu za to vděčná. Pátek večer patří MDčkům. Co ty a pátky? Pátky mám ráda, protože se můžu scházet s lidmi, které mám ráda, můžu se sdílet o tom, co jsem prožívala přes týden, můžeme společně chválit Boha a být s Ním. V jakém oblečení se nejlépe cítíš? Nejlépe se cítím ve sportovním oblečení, džíny, tričko a mikiny. Máš ve svém životě vítězství nad nějakou závislostí?

Na léta strávená v základní škole každý vzpomíná trochu jinak. Co pro tebe znamenalo toto období života? Na toto období moc ráda nevzpomínám, ale zažila jsem tam i hezké chvíle. Teď jsi na VOŠ. Jakou školu jsi před tím studovala? Předtím jsem studovala kuchař−číšník, pak jsem si udělala nástavbu na podnikání v oborech obchodu a služeb. Teď studuješ v Prachaticích VOŠ, kde bys chtěla po studiích pracovat? Ještě přesně nevím, kde bych chtěla pracovat, ale tahle škola mě baví. Poznávám hodně nových věcí a je to velmi zajímavé. Možná v nějakém dětském domově, ale to je ještě za dlouho. Jak vidíš sociální sféru u nás v Čechách? Sociální sféra mi přijde v některých oblastech trochu nedomyšlená. Zákony do soc. sféry by podle mě měli dělat lidé, kteří s tím mají zkušenosti a ví, jak to funguje, protože praxe může být jiná než teorie. Také se mi zdá, že některé oblasti jsou velmi snadno zneuživatelné.

Pokračování ze str. 1

úřední. Odpuštění dává člověku člověk. A někdy je to také silný vnitřní zápas. Pokud jednáme s hříšníkem na úrovni dvou nebo tří svědků, všechno se má dít v uctivosti a diskrét− nosti. Jestli má hříšník dobrou vůli dělat skutečné pokání, jeho hřích zůstává jen mezi Bohem a dvěma, či třemi svědky. Jestliže však hříšník neposlechne, pak má být věc oznámena církvi. A to už je věc veřejná, situace, která vytváří mínění společnosti, příklad druhým, pohoršení a mnoho dalších důsledků. V mediálním světě, ve kterém žijeme, jde vždy o skandál. Domnívám se, že dnešní církev málo využívá prvních dvou stupňů v celé škále duchovní pra−

Mnozí tě znají jako Hanki a ty jsi Anna. Kdo tě takto pojmenoval? Hanko mi říkají už odmala doma, protože v Rumunsku to znamená jedno a to samé, oni tam neřeší jestli je to Anna nebo Hana. Naši mi snad ani nikdy neřekli jinak než Hanko, těžko bych si na to teď asi zvykala.

Pokání

Vítězství mám, 4 roky jsem kouřila cigarety. Když jsem uvěřila, tak jsem stále ještě rok kouřila a pak jsem to řekla Bohu, že už nechci, a on mi pomohl. Jinak bych to asi nezvládla. ☺ Je prostě skvělej.☺ A kde bys chtěla jednou bydlet? Na samotě nebo v centru města? Já bych chtěla bydlet někde mezi, protože mám ráda kolem sebe lidi, ale taky mám ráda svůj klid. Tak bych chtěla bydlet asi někde na samotě u města.☺

Maturantka 2006

V. Pomahačová

Bůh jedná ještě dřív, než se začnu modlit Byla jsem s Terezkou na posledním Klubu ma− minek (skupinu vede Dáša Nováková, vždy poslední úterý v měsíci). Byly jsme tentokrát jen my dvě a Terezka s Davídkem. Povídaly jsme si o tom, jak se nám daří či nedaří trávit čas s Pánem atd... Povzdychla jsem si: Kdyby tak někdo namluvil Bibli, abych ji mohla alespoň poslouchat, když těch chvil ke čtení je tak málo. Dáša mi na to odvětila, že už se tak stalo a v NBK bych si to mohla objednat, a dala mi na ně kontakt. Neuplynul ani týden a byli jsme opět celá rodina na chatě, kde jsme slavili svátky (3x Vladimír/a a 2x Jana). A hádejte, co jsem od tety a její rodiny dostala? ☺ 19 CD namluveného Nového zákona. Ani jsem se za to nestihla modlit a poprosit za to. A v rodině jsem o tom také nikomu dopředu neříkala, že CD existují a že bych je chtěla. Matouš 6:8  „...protože váš Otec ví, co potře− bujete, ještě předtím, než ho poprosíte.“ § vomoci. Je tragické, jestli někdo, komu bylo v církvi ublíženo se nemůže dovolat pomoci jinak, než žádat rozhodnutí od světského soudu. Řekla bych, že jako dnešní čeští křesťané jsme nejslabší v modlitbě a v onom odmítání, rozvazování a svazování. Daleko častěji se na teologické rovině dohadujeme o slovíčka, než aby bratr s hřešícím bratrem klekl na kolena a oba před Bohem totálně odmítli hřích a očekávali Ježíšovu pomoc, Ježíšovo vysvobození. Možná jsme přestali věřit, že hříšník, který v hříchu zůstává, jde do pekla, možná nevěříme, že Ježíš má moc hříšníka vysvobodit. A církev je pak vláčena tiskem, žádná krásná Ježíšova nevěsta, ale spíš jakési alibistické uskupení měkkých lidí, které nikoho neláká. Tenhle stav mě rmoutí. Bratři a sestry, není třeba udělat pořádný generální úklid? Pořádné (Z textů WWW.TWR.CZ) pokání? §

Konference pro... Pokračování ze str. 2 Boží přítomnost, lásku, požehnání do našeho domu. Následoval oběd, ale to už jsem musela prchat domů vystřídat muže u ratolestí. Po obědě zase slovo a diskuse, modlitby a chvály, to už musí vyprávět jiní. V duchu jsem ocenila tu necelou stovku mužů, kteří si ohřáli či uvařili oběd a nechali své ženy čerpat z Božího slova, přijímaje je doma k večeru usměvavé, nabité novou energií, plné zážitků… (D. Nováková) Odpoledne probíhalo v podobném sledu jako program dopolední.

Pokusíme se pro Vás co nejdříve zajistit zá− znam z této konference, který bude k dispozici v půjčovně. Věřím, že si tam každá z Vás najde něco, co ji osloví. Stejně tak jako já. § − zdes −

Malá zamyšlení nad rodičovstvím D. Krédlová

První trimestr mého těhotenství byl naprosto klidný v tom smyslu, že mi vůbec nebylo špatně od žaludku (jak některým těhotným bývá L), nebyly žádné zdravotní potíže. Chvála Bohu.

Řekla jsem si : Je to pravda, čekáme miminko. ☺☺

Akorát koncem druhého měsíce těhotenství jsem dostala moc škaredou chřipku. Nechtěla jsem brát žádné léky, takže rekonvalescence se tím protáhla. Modlila jsem se za brzké uzdravení a Pán mi opět dokázal, že mě nikdy neopouští!

S Martinem jsme byli tak dojatí, že jsme o ničem jiném do večera nemluvili, než o našem miminku. ☺ V knize o těhotenství jsem začala študovat, jak mi− minko vypadá ve 12. týdnu těhotenství.

Občas se mi stalo, že jsem zapomněla na svůj stav těhotenství ☺, takové lehké výpadky ☺. Rychlé změny na mém těle se zatím neprojevovaly, takže jsem byla v pohodě a v psychickém klidu. Manžel se začal projevovat jako ten nejstarost− livější muž pod sluncem ☺, ještě více se o mě staral. Nosil mi samé ňamňunky, striktně mi zakazoval zve− dat a nosit těžké věci (těhotné mohou zvedat věci do 5kg ☺)... Takovou starost jakou o mě měl a má bylo pro mne (a je) osobně něco tak dojemného. Hluboce jsem si uvědomila jakou starost má o nás náš Nebeský Otec. I když VÍME, že u Boha je NEJLÉPE, proč jsme někdy tak hloupacatý a neposloucháme HO? Proč se radši necháme spálit a naříkáme? Je to boj! Jsme v těle a tělo jde proti Duchu a Duch proti tělu. A Bůh ví ve své moudrosti a milosti, jak to je pro nás někdy obtížné, a přesto nám dává na každém rohu našeho boje východisko. Haleluja. Taková nekonečná sta− rostlivost se nenajde nikde na světě! Když jsem šla poprvé na ultrazvuk, mohl se mnou jít i Martin. Ležela jsem tam a chvíli čekala než na mě paní doktorka otočí monitor ultrazvuku, abych se také podívala. Moje oči se nemohly nabažit po− hledu na pohybující se krásné, malé stvořeníčko.

V hlavě mi pořád dokola znělo: to je krásný, to je krásný… Ano, Bůh tvoří jen krásné věci. Zaplavila mě vlna díků a chvály našemu Pánu.

Dozvěděla jsem se, že už má vytvořené všechny vnitřní orgány, z nichž většina funguje. Oči má za− vřené, přikryté již vyvinutými víčky. Dokáže zatínat pěstičky, na prstech rostou miniaturní nehty. Pohy− buje svaly úst a dokáže se mračit, špulit rty, otevírat a zavírat ústa. Bylo to úžasné číst a dozvídat se nové informace o vývoji miminka uvnitř mě. Mé modlitby k našemu Otci byly plné proseb o vý− borném vývoji miminka. Děkovala jsem Bohu za jeho věrnost! „Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal.“ Žalm 139,13

−4−

Podnikatel je člověk, který jde do neznáma Dá se u nás podnikat poctivě a přitom ne− zkrachovat? Jako křesťan vylučuji jakékoliv jiné než poctivé podnikání. Poctivé vůči svým znalostem Bible, vůči svému svědomí i vůči zákonům, které platí v zemi, kde podnikám. Pokud někdo tvrdí, že v této době a v České republice podnikat poctivě nejde, pak pouze omlouvá svá jednání, rozhodování a snaží se schovat za většinový názor, který se šíří, žel i mezi křesťany. Přece pokud se mi v podnikání nedaří, pak to nemusím dělat a Bůh pro mě může mít jinou cestu obživy než podnikání. To neříkám jako mravokárce, ale jako podnikatel, který si sám nebyl v mnoha věcech jist, a také jsem ne vždy šel čistou cestou. Své chyby jsem poznal podle vývoje okolností, ať už ve firmě nebo ve svém nejbližším okolí. Nebylo tak těžké rozeznat, že tudy cesta křesťana nevede, i když jsem byl jinými křes− ťany povzbuzován slovy: „Nedáš úplatek ty, dají ho jiní.“ Nebo: „Proč by sis nevzal, když vaší rodině komunisti tolik vzali.“ Jsem přesvědčen, že křesťan by měl k Božímu slovu přistupovat s upřímností a ne se odvolávat na to, co dělají jiní, nebo dokonce na to, že to dnešní doba vyžaduje. Podnikatel je člověk, který jde do neznáma. Začínal jsem, a nevěděl jsem vůbec, jak to půjde, jestli mé aktivity budou životaschopné, kdo mi dá úvěr, kde najdu dobré zaměstnance, v jakých prostorách začít, atd. Rizik bylo a stále je mnoho. Mým vzorem v tomto počínání je Abraham. Ten vyšel ze země, nevěděl, kam jde, co s ním bude, jestli uživí rodinu a služebnictvo, jak bude čelit ne− přátelům, ale šel a poslouchal. Když neposlouchal, nevedlo se mu dobře. Proto změnil své postoje a znovu obnovil vztah s Bohem a znovu putoval dál. Toto je cesta podnikatele. Poctivost a poslušnost. Pán Bůh má dostatek prostředků, aby mě ochránil a provedl úskalími podnikání. Pokud bych vzal nástroje podnikání pouze do svých rukou a ještě nepoctivě, velice bych se bál krachu. Dokonce víc, než když se dostávám do úzkých za cenu poctivosti, ale vím, že na mé straně stojí Vítěz, který má dostatek možností, jak nás ochránit.

Kde vidíš největší nebezpečí pro křesťana, aby pochybil? Co křesťan, to jiné nebezpečí, i když je jich mnoho společných. Satan nás obchází a hledá, jak a kde nás napadnout, hlavně zezadu. Vidíme to i na jeho aktivi− tách před Bohem vůči Jobovi. Nejdřív to byl majetek, pak rodina, pak zdraví, nakonec i zrada nejbližších. Zkoušel to ze všech stran. Každý z nás máme tzv. „slabé místo“, kudy se na nás Satan snaží dostat, protože to je pro něj nejsnadnější. Pro někoho to může být získaná moc − vliv ve společnosti, pro jiného obdiv žen, pro dalšího majetek, někdo se chce zabezpečit a pak si užívat. Zkrátka nebezpečí je velice mnoho a i ostražitý křesťan by se měl hlídat. Protože to sám většinou neumí, měl by dát na to, co jeho životu říkají jiní, a to ne ti, kteří mu plácají po rameni s obdivem, jak je dobrý, ale ti, kteří umí vyslovit kritiku a myslí to s ním dobře. Je to úkol pro nejbližší rodinu, pro přátele, pro domácí sbor. Všichni jsme nedokonalí a všichni potřebujeme korekci. Bez ní se i dobře míněný režim stává totalitním a dobře míněné podnikání se může dostat na scestí. Prostředí podnikání je nebezpečnější než prostředí běžného života. Přicházejí nabídky v podobě nezda− něných peněz, nevázaných večírků a zábav, ubytování na služebních cestách včetně dámské společnosti, vlivu na politické či jiné dění a podobně. Tyto nabídky v normálním životě nedostanete, a proto by na ně měl být křesťan podnikatel připraven a vůči nim i vyzbrojen.

Co je to úplatek, dá se přesně definovat? Nejprve budu citovat slovník cizích slov, co to je provize: „Je to peněžitá odměna za zprostředkování obchodu, služby apod.“. Čili je to odměna za nějakou práci, nikoliv za nějaké rozhodnutí někoho, kdo za− stává určitou funkci. Úplatek je cokoliv, co změní logický názor. Jednání člověka při úplatku je jiné než bez něj. V Bibli je va− rování, abychom nebrali dary (podle ekum. překladu úplatky), protože ty zaslepují oči i prozřetelného. Tady jsme u podstaty věci. Zaslepené oči jsou ty, které vidí špatně, nebo vůbec. Podobně i uplacený člověk nevidí věci objektivně. Sám jsem musel projít těžkou zkušeností, abych si vytříbil na tento pojem správný názor a nahradil všechna dnešní pojme− nování „provize“ správným názvem: úplatek. (Pro− vize má přitom v obchodní branži své nezastupitelné místo a je tedy legální, pokud se vyplácí v souladu se zákonem.)

Jednou mne znejistil výrok, že se jako podnikatel neumím o svůj zisk ze zakázky podělit s tím, kdo rozhodl o tom, že zakázku dostane moje firma. Pře− mýšlel jsem nad tím, jestli jsem skutečně tak zásadový nebo tak sobecký. Když si s něčím nevím rady, modlím se za to a sleduji vývoj událostí. Proto i zde jsem vyzkoušel, zda varianta nabídnutí pětiprocentní „provize“ jednomu zásobovači za objednání zboží u naší firmy, je legální. Objednávku mi dal do ruky, avšak již druhý den volal, že mu ji šéfové zamítli. Zkusil jsem ještě jedno kolo. Když jsem se s ním telefonicky domluvil na odběru dalšího zboží a jel jsem si znovu pro objednávku, sdělil mi, že byl mezitím zbaven kompetencí vystavovat objed− návky. Tato dvojnásobná zkušenost mě vyučila, abych s jistotou věděl, že se jednalo o úplatek, ne o provizi a tedy ani o mou případnou sobeckost. Přitom jsem věděl, že tyto zakázky dostala jiná firma, která dávala „provize“ šéfům, jak se dalo. Pro rozpoznání úplatku mám jednoduché testovací otázky: 1. Přál by sis, aby stejně jako ty jednáš v nabízení tzv. provizí, jednali i jiní vůči tvým zaměstnancům, kteří vybírají dodavatele? Nebo chceš, aby tvoji zaměstnanci či státní úředníci rozhodovali nezávisle na tom, co dostanou do kapsy? Vždyť Bible říká, že co nechceš, aby lidé činili tobě, nečiň ani ty jim. 2. Nevadilo by ti, kdyby se o tvých aktivi− tách v dávání tzv. provizí do− zvěděli jiní jako například finanční úřad, veřejnost, sbor? Pokud by ti to vadilo, není něco v pořádku. 3. Provize je to, na co můžeš uzavřít písemnou smlouvu, která se dá kontrolovat. Ostatní je úplatek. Provizi si zaslouží každý za svou práci, na úhradu svých nákladů, za svůj kumšt zboží prodat nebo zakázky sehnat. Ne za to, že sedí na místě, které je spjato s roz− hodovací pravomocí.

Víš o některých oblastech, kde bys křesťanovi podnikání nedoporučoval? Odpověď není složitá. Každý se alespoň trochu známe. Nepodnikal bych tam, kde vím, že bych mohl ujet, a také tam, kde prostředí samo o sobě devastuje lidskou duši. Konkrétní nebudu, protože jsme každý jiný, a co někomu nevadí, druhému vadit může. Sebe si například nedovedu představit, že bych provozoval pohostinství, kde se nejvíc vydělává na alkoholu, nebo že bych investoval do výherních automatů a z mladých lidí dělal gamblery, i když to je podle zákonů v naší zemi legální.

Můžeš zveřejnit některé své zkušenosti? První negativní zkušenost: Začínal jsem v roce 1992, a to v oblasti nákupu jatečních zvířat a násled− ném prodeji na jatka. Zaměstnanec jednoho statku mi nabídl dva kamiony prasat za dobrou cenu, když se s ním o zisk podělím. Souhlasil jsem a vyplatil jsem mu několik tisíc Kč. Prasata jsem nakoupil a vezl na jatka do Olomouce. Nevěděl jsem, že kol− chozníci dali prasatům lízat před prodejem sůl, ta pochopitelně pila jak o život, a taky pak víc vážila. Po cestě do Olomouce se všechna vymočila a dvě pošla. Když se pak vážilo v Olomouci, chybělo ně− kolik set kg, což při ceně 30,− Kč/kg bylo hodně tisíc. Byl jsem rád, že jsem tento obchod finančně ustál. Druhá pozitivní zkušenost: Nevím, kdo z pod− nikatelů má na finančním úřadě přátele. Já ano. Snad proto, že po mnoha kontrolách, které jsem již ve firmě měl, jsme se vždycky s finančním úřadem dohodli na vypořádání chyb, které nebyly ani úmy− slné, ani nijak velké. Když si s něčím nevím rady, mohu za svým správcem daně kdykoliv přijít a poradit se. Já vím, že mě nepotopí a on ví, že žádné úniky neděláme. Třetí zkouška víry: I když máme stále víc vyfakturováno, než sami máme platit, díky platební nekázni v naší republice je termín výplat pro mě vždy velké dobrodružství, jak to vyjde, a zda nepo− ruším příkaz: nezadržíš mzdu dělníka. Vždy to vyšlo, i když někdy o fous. Někdy nám zákazníci zaplatili v den výplaty přesně na korunu tolik, kolik bylo potřeba.

Jsou některé zákony, které tě jako podnikatele zatěžují? Tak jako každého podnikatele mě asi nejvíc zatěžuje zákon o dani z příjmu, o DPH a o jiných povinných odvodech státu. Se znalostí výroku Pána Ježíše Krista „co je císařovo, dej císaři“, však nic nenamítám.

Kdo říká, že má málo času, tak nemluví pravdu. Máme ho všichni stejně a to 24 hodin denně a 7 dní v týdnu. Jde jenom o to, podle jakých priorit tento čas dělíme a jaký máme smysl pro realitu. Proto jsem si denní režim, který je téměř pevný, upravil na ranní ztišení, vzdělávání, sport, práci, jídlo, spánek. Tento pořádek se pro mě stal tak silným návykem, že mě například dovolená nebo vánoce vyvádí z kon− ceptu. Koníčky mám taky, ale rozvíjím jenom takové, které nejsou ztrátou času. Jsou vesměs užitečné a já při nich relaxuji: příroda, psi, zahrada, cestování.

Přesto si myslím, že křesťané handicap mají. Ten je v tom, že výše daní, kterou navrhuje parlament, je závislá na příjmech do státní pokladny v minulých letech. Když vidím, jak mnozí daně krátí, jsem si jist, že by daně tak vysoké být nemusely, kdyby je každý odváděl, jak má. Ale zase na druhou stranu, i přes tyto daně se mi − možná na rozdíl od jiných − dobře usíná.

Teď bych měl dát prostor manželce a dětem, aby se vyjádřili radši oni, jaký jsem táta a manžel...

Které kritické názory lidí, kteří nepodnikají, ti nejvíc vadí?

Každá práce, kterou děláme, by nám měla přinášet radost, když ji budeme dělat podle svého obdarování. Umělec by neměl dělat s kamenem v kamenolomu ale v ateliéru, pedagog by neměl přednášet strojům, ale lidem, a podnikatel by si neměl být ničím jistý, protože má dar přijímat rizika.

Je pravda, že vůči názorům svého okolí imunní nejsem. Zpočátku podnikání, tj. před deseti lety, jsem se snažil s každým za každou cenu vyjít. Hodně energie mi brala určitá rozpolcenost, když jsem chtěl být dobrým podnikatelem a zároveň mírumilovným, hodným křesťanem. Užíralo mě, když mě lidé kri− tizovali a přitom neznali mé úmysly, důvody mých rozhodnutí a podobně, i když jsem hodně chyb taky udělal. Časem jsem si ale na odlišné a nemístné, kritické názory zvykl, protože se dokážu vžít do situace těchto kritiků. Jsou frustrováni dobou, ztrátou práce, ne− uznáním a pak je malý krůček k tomu, aby kritizovali i to, o čem vědí málo. Byl jsem kdysi jako ředitel státního podniku pomlu− ven za to, že jsem bezúplatně převedl podnikovou školku na Nadaci tělesně postižených dětí s úmyslem získat do soukromí pozemek této školky. Byl to čirý výmysl a já jsem se s tím nedokázal vyrovnat. Kdyby se to stalo dnes, usmál bych se tomu s vysvětlením, že lidská závist nemá meze. Tak jsem si nějak na tuto atmosféru zvykl a už mi tolik nevadí. Vzal jsem si ale z těchto kritiků jedno poučení: nekritizuj sám někoho nebo něco, o čem víš málo nebo vůbec nic.

Závěr: Podnikání má svá specifika jako každá jiná práce, které člověk rozumí a věnuje se jí, a podnikatelé jsou obyčejní lidé, jako každý jiný. Bůh nás každého obdaroval nějakými dary − schopnostmi.

Myslím si, že tento dar mám, a proto mě podnikání baví. Rád objevuji nové a k tomu mi podnikání pomáhá a působí mi radost. Každému z čtenářů přeji, aby nikoho nekopíroval, ale aby šel vlastní cestou, originální, neopakovatel− nou a nezapomněl na to, že nemusí jít po této cestě sám. Pavel David (převzato z www.ethos.cz)

Jak „N ě k d o “ odpojil vagóny vlaku. Z. Peřinková

Vím, že se Bůh nemění a že se nepřizpůsobí žádné, ani dnešní době. Jestliže podnikám poctivě, dávám sobě, svým potomkům i své firmě nejlepší základy do budoucnosti.

Jeli jsme s „na− šima klukama“, tedy s mentálně postiženými dětmi, u kte− rých jsem pracovala, na výlet. Vlakem. Vlakem proto, že jím většina z nich ještě nejela.

Bůh stíhá vinu otců na synech až do čtvrtého pokolení a prokazuje milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří Ho milují a Jeho přikázání zachovávají (2M 20,5−6).

Všechno přichystáno, naplánováno, Westernové městečko v Bos− kovicích čekalo už jen na nás.

Máš nějakou radu pro začínající podnikatele? Stále platí lidské přísloví: „S poctivostí nejdál dojdeš“, i když se to nezdá. Toto přísloví vychází z mnoha biblických citátů: o poctivé váze, milování bližního, nepřenášení milníku na pozemku, neza− držování mzdy, nepřetěžování služebníků i zvířat, zakázané lichvě, odvodu daně, mluvení pravdy i v ne− příznivé situaci atd.

Tato výstraha i zaslíbení mě motivuje k pouze poctivému podnikání. Copak jsem schopen svými silami založit a řídit takovou firmu, která vydrží a přinese užitek i dalším generacím po mně? Nejsem, a přesto mohu pro to něco udělat: být poctivý a za− chovávat Boží přikázání. Jsem přesvědčen o tom, že mnoho věcí kolem nás, kterým nerozumíme, se nedějí samovolně, ale že za nimi stojí nějaké Boží sdělení. I krach sebelep− ších firem se nestane samosebou, něco za tím vězí, my nevíme co. To většinou vědí ti, kteří je vlastnili. Proto si přeji, abych ve své firmě nedal příčinu k ně− jaké kolizi v budoucnu. Moc by mě mrzelo, kdyby moje pravnouče jednou řeklo, co mi to ten praděda kdysi vyvedl a jakou firmu mi to zanechal! Vím, že firmy, které byly kdysi založeny poctivci, přetrvaly kdejaké těžké chvíle a krize a setrvávají dodnes.

Asi mnohdy zápasíš s časem, jak s ním hospo− daříš? Já s časem nebojuji. Čas jde nezávisle na mém časovém stresu nebo lenosti nebo úsilí. Hledám odpověď od Stvořitele. Ten řekl: budeš pracovat šest dní a sedmý odpočineš. Šest dní pro mne znamená šest dnů (ne nocí, ne šest směn, ne sedm nebo pět dnů, ale šest). Snažím se o dodržování tohoto příkazu, a proto v noci spím, ve dne od rána do večera pracuji a sedmý den trochu odpočívám (to mi moc nejde, protože se bojím, že jsem něco nestihl a lehce pracuji i v neděli odpoledne).

A tak se taky stalo. Celý den nádherný, teploučko, zmrzlina, koníčci a kovbojové, kluci nadšení, příjemně „uondaní“. Až při posledním přestupu v Brně to vypadalo nahnutě. Přijeli jsme do Brna se zpožděním. Vzala jsem Pepíka – šikulu a utíkali jsme k našemu vlaku, že zdržíme jeho odjezd, než kluci, kteří nebyli kvůli svému postižení schopni úprku, dojdou z druhého nástupiště. Ovšem výpravčí – s pohledem kata a poklepáním na čelo – neměl slitování. Zvedl plácačku. Teď přišla moje poslední i první šance. Poslední, protože to byl poslední vlak, kterým bychom se dostali domů. První, první příležitost nechat vytrysknout Boží lásku a moc… „Ježíši, … jen Ty můžeš.“ Zvedl plácačku a výpravčímu „naplácal jak se patří“. Ten si i zapískal, ALE…. ? Mašina se rozjela a vagóny zůstaly na místě. Mašina se tedy musela vrátit a než soupravu náležitě spojili, kluci došli a tradá domů… „Díky Ježíši!!!“ ...Nevím co bych dodala… (zdroj: www.jezis.cz, Zdislava Peřinková, Kroměříž)

−5− podle potřeby přilijeme vodu). Ochutíme cukrem nebo medem a dusíme ještě asi 20 minut, až je kuře měkké.

Jídlo jako Boží dar P. Zemanová

Mezitím spaříme a oloupeme mandle, opražíme je v mírně rozehřáté troubě a ke konci dušení přidáme do omáčky. Kuře a švestky rozložíme na mísu a pře− lijeme omáčkou. Podáváme s dušenou rýží.

Gipiklte fiš ( Marinovaná ryba ) Na její přípravu je třeba: 1 hrnek vody; 1 hrnek octa; 4 cibule; 4 bobkové listy; 12 zrnek pepře; 1/2 lžičky hořčičných semínek; 8 zrnek nového koření; 1 lžíce soli; 1 kapr; zelenina na ozdobení

Hlavní zásady židovské kuchyně jsou formovány souborem velmi přísných předpisů známých jako kašrut. Jeho základním principem je rozlišení živočichů na poživatelné a nepoživatelné z hlediska čistoty. Hebrejské slovo košer znamená čistý, vhodný, způsobilý. Jeho opakem je trejfe, z hebrejského trefa – roztrhaný, čímž se původně myslela jen zvěř rozsápaná šel− mami. Pak se význam přenesl na vše, co není košer. Požadavek kašrutu splňují zvířata, která mají rozdělena kopyta a přežvykují (hovězí dobytek, ovce, kozy, vysoká zvěř), drůbež, ryby, jež mají ploutve a šupiny, např. kapr, pstruh, lín, losos. K zakázaným druhům patří vepř, kůň, veškeří obojživelníci, plazi, měkkýši, z ryb pak úhoř, jeseter a také kaviár. Ryby jsou důležitou součástí židovské kuchyně. K zásadám košer kuchyně patří zákaz podávat ryby současně s masem. Ryby a maso nesmějí dokonce ani vedle sebe ležet na talíři. Když se po rybím předkrmu podává maso, ryba by se správně měla zajíst kouskem chleba.

I když při přípravě masa nebo drůbeže židovská košer kuchyně nepoužívá například slaninu nebo sladkou či zakysanou smetanu, jídlo je chuťově bohaté, plné překvapivých nápadů. Židovské hospodyně vaří na jedné straně jídla podle tradice své rodiny a na druhé straně je přetvářejí a odevzdávají svým dětem. Židovská kuchyně je tak bohatá na různé modifikace receptů, rodinné, místní, krajové i historické obměny jednoho jídla.

Vodu, ocet, na kolečka nakrájenou cibuli, koření a sůl uvedeme do varu. Přidáme kapra nakrájeného na menší porce a asi 20 minut velmi zvolna vaříme, až je ryba měkká.

Potřebujeme: 3 vejce; 1/4 hrnku vody; 1 1/2 hrn− ku nastrouhaného sýra; 1/2 hrnku polohrubé mouky; 3 lžíce mléka; 2 lžíce cukru; špetka soli; špetka mletého pepře; olej na opékání; třešňový džem na podávání

Potom ji odstavíme a necháme ve vývaru vy− chladnout. Rybí porce a cibuli vyjmeme lopatkou a naskládáme je do skleněné mísy. Vývar přecedíme, kapra zalijeme a dáme do chladničky 48 hodin marinovat.

Všechny suroviny kromě oleje promícháme. Těsto klademe lžící do rozehřátého oleje a opékáme po obou stranách dozlatova. Sýrové latkes ještě horké potřeme třešňovým nebo jiným pikantním džemem a ihned podáváme.

Marinovaná ryba vydrží v chladničce nejméně 2 týdny a je den ode dne chutnější. Před podáváním ji můžeme ozdobit čerstvou nebo vařenou zeleninou a petrželkou či jarní cibulkou.

Abych vás nenudila pouze recepty, podávám i vtip pro zasmání:

Kuře pečené se švestkami Potřebujeme k tomu: 2 lžíce oleje; 1 cibule; 1 kuře; 1 hrnek vody; 3 lžičky mleté skořice; 1 lžička zázvoru; 1/2 lžičky mletého pepře; 1 lžička soli; 2 hrnky sušených švestek; 1 lžíce medu; 1/2 hrnku mandlí

Sýrové latkes (sýrové placky)

Na oleji zpěníme nakrájenou cibuli, pak ji shrneme stranou, přidáme naporcované kuře a ze všech stran ho opečeme. Kuře podlijeme vodou smíchanou se skořicí, zázvorem, s pepřem a se solí, uvedeme do varu, pak teplotu snížíme a pod pokličkou zvolna dusíme asi 30 minut.

Sýrové placky připomínají hrdinský čin legen− dární Judity , která byla obdařena nejen krásou, ale i chytrostí. Když po ní zatoužil vůdce Nabukadne− sarových vojsk Holofernes,Judita ho nakrmila slaným sýrem, po kterém měl velkou žízeň.Utišil ji mnoha poháry vína, tvrdě usnul a Judita mu usekla hlavu.

Kolem kuřete rozložíme předem namočené a vy− peckované švestky (měly by být ponořené, a tak

Přinesla ji ukázat jeho vojákům do Jeruzaléma a ti pak v hrůze nad jeho osudem uprchli.

Učitel v židovské škole chce dětem objasnit, co je to zázrak. Vyvolá jednoho žáka a řekne mu: „Představ si, že polezeš na skálu, spadneš a nic se ti nestane. Co je to?“ „Náhoda.“ Dobrá. Vylezeš ještě výš, sletíš dolů a zase zůstaneš celý. Co to je?“ „Štěstí.“ „To není možné,“ zlobí se učitel. „Jen si to představ: polezeš až úplně nahoru, utrhneš se, spadneš a vůbec nic se ti nestane. Čím to může být?“ „To už musí být tréning.“

A nyní si nechte opravdu chutnat !

☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺ ☺ ☺ „Mami, mně se do té školy nechce. „Tak co, Michale, jak dopadlo ☺ ☺ „Podívej, tohle není všechno. Skutečná podstata Děvčata ze mě mají srandu, kluci mi vysvědčení?“ chce vědět maminka. uvnitř tebe. No vážně. Jeden učitel biologie mi ☺ ☺ jeto říkal...“ tam podráží nohy, učitelé mě nemají „Ale to je přece vedlejší, mami, Žabí rádi, já tam nepůjdu!“ ☺ ☺ hlavně že jsme všichni zdraví.“ stehýnka „Musíš, chlapče. Jednou jsi tam ☺ ☺ ředitel...“ ☺ ☺ „O čem přemýšlíš?“ ☺ ☺ „O tom, jak to měli žáci dříve ve škole lehčí. Třeba za ☺ ☺ vlády Karla IV. končil dějepis ☺ ☺ na straně osmnáct.“ ☺ ☺ Zklamaný obchodní zástupce Coca−Coly se vrátí ☺ ☺ z blízkého východu. Kamarád se ho ptá: „Proč ti to „Mami, víš kolik zubní ☺ ☺ u těch Arabů vlastně nevyšlo?“ pasty je v jedný tubě?“ ☺ ☺ „Když mi přidělili Blízký východ, byl jsem si tak „Nemám tušení, Martínku.“ ☺ ☺ jistý, že to tam rozjedu, protože Coca−Cola je tam „Já jo! Přesně od televize vpodstatě neznámá. Ale měl jsem problém. Neumím Přijde k rybáři porybný a ptá se: „Pane, máte ☺ ☺ arabsky. Tak jsem dostal nápad, že je přesvědčím třemi ke gauči!“ povolení na chytání ryb?“ ☺ ☺ plakáty… Muž odvětí: „Ne, nemám. A navíc, já tady Matka ukončuje rvačku svých ☺ ☺ První plakát: muž se plazí po poušti, naprosto vyčer− nechytám ryby, já tady koupu červa.“ synů a ptá se: ☺ ☺ paný a žíznivý. Á, zase nějaký chytrák, myslí si porybný. „Ukažte „Takhle se předvádíte před ☺ ☺ Druhý plakát: muž pije Coca−Colu mi toho červa... no, tak stejně dostanete pokutu.“ Pánem Ježíšem? Styďte se. Teď mi ☺ ☺ A třetí: muž je znovu plný síly. A muž se ptá: „Za co?!“ řekněte, jak to všechno začalo.“ ☺ ☺ Potom jsem ty plakáty nechal všude vylepit.“ „Za veřejné pobuřování. Ten červ nemá plavky.“ Jeden z nich odpoví: „Všechno NIKDY SE NEVZDÁVEJ ! ☺ ☺ „To přece mělo zabrat,“ povídá kamarád. začalo tím, že mi Honzík vrátil facku.“ ☺ ☺ „To mělo, jenže jsem netušil, že Arabové čtou zprava ☺ ☺ doleva…“ ☺ ☺ Vnouček křičí: „Babi, babi! Jdeme s tatínkem ☺ ☺ koupit video!“ ☺ ☺ Babička mávne rukou: „Kupujte si co chcete, ☺ ☺ já vám to ale krmit a venčit nebudu!“ ☺ ☺ Sedí dvě blechy na patníku u cesty a jedna si ☺ ☺ čte knížku. ☺ ☺ Najednou druhá vidí přicházejícího pejska ☺ ☺ a povídá: „Zavři to, už nám to jede.“ ☺ ☺ ☺ ☺ „Jak dlouho denně spíte?“ ☺ ☺ „Nooo, tak 3 hodiny.“ To, co jste říkali ve tmě, tedy bude slyšet na ☺ ☺ „A není to trochu málo?“ světle, a co jste ve svých pokojích šeptali do ☺ ☺ ...v Bohu svém přeskočil jsem zeď. (2. Sam. 22:30) „Ne, ja spím i v noci.“ ucha, se bude kázat ze střech." (Luk. 12:3) ☺ ☺ ☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺

☺

ImagiNations VI. Pátek 6.10.2006 „Jak ti dneska je?“ „Je to lepší než včera, ale je to jako po ránu.“ „A myslíš, že to zvlád− neš?“ „Já to zkusím a uvidím. Vždycky se to ukáže, když se dostanu mezi lidi. Kdyby to nešlo, tak se vrátím do postele.“ „OK, ale řekni včas, kdyby to nešlo.“ Ráno jsme měli opaková− ní toho, co jsme celý týden dělali. Mluvili jsme o tom, co se kdo za ten týden na− učil, co ho oslovilo a jak jsme ten týden prožili. Zpočátku se zdálo, že to nezvládnu a budu muset odejít, ale pak jsem to zvládla s pomocí Boží a Michalovou až do oběda. Obědvali jsme spo− lečně u Dona a Sherryl, kde bydlíme, a odpoledne jsme měli s nimi program o mod− litbě. To už nebylo tak náročné na pozornost a soustředění se a tak jsem zvládla celý den. O víkendu ale musím odpočívat, jinak to příští týden bude dost hustý. Potterovi dnes odpoledne odletěli do Houstonu, kde budou až do čtvrtka s dalšími lidmi, kteří připravují celosvětově TeenStreet. To, co teď domluví, se bude probírat v listopadu na přípravném setkání TeenStreet, které bude v Mosbachu a kam také s Michalem po− jedeme. Tématem příštího týdne je „vedení“ (leadership) a před− nášet přijede Chip Kirk z OM−USA. No uvidíme, snad to nebude takový ten tradiční OMák co je pro něj OM všechno. Potterovi mají papouška, velkého krásného modro− žlutého papouška, který je velmi zvědavý, společenský a umí mluvit, zatím jen anglicky. Skamarádila jsem se s ním hned po našem příjezdu sem a zdá se, že i Oracle (tak se jmenuje) si mě oblíbila. V době, kdy budou Potterovi pryč, se o Oracle budu starat. To kromě krme− ní a výměny vody znamená si jí (Oracle je samička) vzít k sobě na ruku a popovídat si sní a někdy, když má náladu, tak si s ní zablbnout. Kromě Oracle mají Potterovi ještě dva psi a tři štěňata, ale o ty se starají Danovi rodiče. Občas je ale vezmem na procházku a to je moc prima relaxace. Zbytek dne jsme strávili psaním „Velkého dobro− družství“, biblického 30−ti denního studia, které musíme odevzdat na konci našeho pobytu tady. A pak jsme šli spát, protože zítra se pro nás v 9:30 staví Dave Black a vezme nás do Brown City, kde jejich mládež má víkendový pobyt. Sobota 7.10.2006 Je 9:30 a Dave nikde. Po chvíli zvoní telefon, už je v Marlette, ale nemůže najít správnou ulici. Sharryl ho naviguje a už je před „naším“ domem. Je to příjemné shledání. Dave se svou manželkou Saly a třemi dcerkami slou− žil v OM−GE (Great Europe), ve Vídni. OM−GE je pobočka OM, která se snaží pracovat v zemích východ− ní Evropy, zemích bývalého komunistického bloku a v zemích na Balkáně, kde není možné otevřít po− bočku OM, protože křesťané tam nejsou žádoucí. Hlavní službou OM−GE je podpora křesťanů v těchto zemích, humanitární pomoc a překlad křesťanské literatury a di− stribuce do těchto zemí. OM−GE pašovalo Bible a křesťanskou literaturu dříve i do komunistického Československa. Dave má srdce evangelisty a touhu přinášet evange− lium mladým lidem. Pro toto ale potřeboval znát dobře jazyk, v jeho případě němčinu a to byl problém. Dave byl v OM−GE dva roky a hodně strádal tím, že nemůže kvůli jazykové bariéře plně stát ve svém povolání. S Davem jsme se setkali několikrát, ale skutečně jsme se seznámili až teprve, když nás Bůh povolal do orga− nizování TeenStreet pro Střední Evropu a Balkán. Hledali jsme spolupracovníky, kteří by spolu s námi stáli v této službě a oslovili jsme také lidi z OM−GE právě proto, že v řadě těchto zemí sloužili nebo ještě slouží. Několika lidem Bůh TeenStreet položil na srdce a Dave byl jedním z nich. Několikrát jsme se setkali a společně pracovali na realizaci Božího snu. Dave byl šťastný, že může stát v nějaké službě na plno a užíval si to. Na druhou stra− nu mu to ještě více ukázalo, že musí nutně najít své místo a vstoupit do toho, do čeho je povolán. Modlili se se Saly za to a Bůh odpověděl. Několik měsíců před TeenStreet−CE v roce 2005 dostal nabídku placeného místa pastora pro mládež v jednom poměrně velkém sboru v USA, v Mishigenu. Nabídku přijal a hned po TeenStreet se s celou rodinou přestěhovali do Port Huron. Dave se i nadále zajímal o TeenStreet, jak pro− bíhá, co nového, a také o to, jak ve službě TeenStreet stojíme my s Michalem. Několikrát nás zval, abychom přijeli k nim na návštěvu, jenže zaleťte si na návštěvu do Ameriky. Když jsme tento rok přijali nabídku jet na trénink pro vedoucí mládeží imagiNation v USA, hned jsme Davidovi napsali, protože Port Huron je hodinu jízdy (americkou rychlostí, což je 55 mil za hodinu)

−6−

M. Kočerová

autem od Marlette. Dave byl nadšen a hned začal plánovat naše setkání. „Here is Brown City and here is the camp.“ „Wow, to je nádherné místo. Co kdybychom sem jeli s našimi mládežníky na pobyt mládeže.“ „Taky mě to hned napadlo. Je to úžasné místo a je to dost velké. Škoda, že nás od toho dělí oceán.“ Brown City je vzdáleno asi 20 minut jízdy autem a je tu obrovský křesťanský kemp s bungalovy, kuchyní a jídelnou, společens− kou místností. Spousta křesťanů tu má postavené své chatky nebo karavany a tráví tu prázdniny nebo víkendy. Vypadá to tu jako v kempu na ostrově Krk v Chorvatsku, jen moře tu chybí. Přijeli jsme a Dave nás provedl po kempu a ukázal nám kde co je a seznámil nás s ně− kterými mládežníky a vedoucími. Chvíli po tom začal dopolední program pro mládež – hry, chvály a slovo. Hry byly dost brutální (TeenStreet stylu). Nejdříve vybrali 4 dobro− volníky a před každého z nich postavili plechovku Coca−Coly. Pak si kluci museli sundat ponožky a každý z nich si přes ote− vřenou plechovku Coly natáhl právě sundanou ponožku a pak začala soutěž, kdo první vypije tu plechovku Coly přes tu ponožku. Další soutěže byly všechny o tom, že dobro− volníkům napatlali na obličej burákové máslo (já osobně si myslím, že burákové máslo se k ni− čemu jinému nehodí) a pak měli těmto lidem na obličej připevnit co nejvíce mini−žužu nebo jiných keksíků. Byl na to určitý čas a pak se spočítalo, kdo měl na obličeji nejvíce umístěných předmětů, a ten vyhrál. Pak mlá− dežnická chvála vedla chvály a pak dva mládežníci měli slovo a bylo moc dobré. Užili jsme si moc tuhle změnu. Po tolika týdnech v malé skupině lidí a v malém městečku to bylo prima vidět někoho jiného a slyšet Boží slovo. Bůh mluvil o tom, že nás chce obejmout, ale touží také po tom, abychom s ním měli takový vztah, že budeme chtít obejmout my Jeho a nejenom chtít, ale že to také každý den uděláme. Často jsem přemýšlela o tom, jak se dá vyjádřit to, že mám Boha ráda. Když se mluví o tom, že Bůh touží po tom, abychom Ho milovali, jak zjistím, jestli Ho fakt miluju nebo jestli je to v mém životě jen biblická fráze. Teď už vím. Když svého partnera, své dítě nebo přítele milujete, pak toužíte po jeho objetí a po tom obejmout ho. Je to takové vyjádření naší lásky, které nám Bůh dal. A ne− jenže po tom toužíte, také to prostě děláte. Přitulíte k sobě v objetí své děti, svého milého, a také přátelé si svůj vztah důvěry vyjádří přátelským objetím. Je to zcela přirozené vyjádření blízkého vztahu, důvěry a lásky. Pokud ale k někomu tento vztah nemáte, je vám cizí nebo mu nedůvěřujete a nebo ho dokonce nenávidíte, prostě ho neobjímáte, a po− kud ano, je vám to nepříjemné. Milujeme Boha? Jaký vztah k Němu máme? Je to vztah lásky a tedy také objetí? Mě to slovo potěšilo, teď jasně vím, jak jsem na tom s Bohem. A tak jsem Ho hned objala. ☺ Také jsme trochu mluvili o Teen− Street−CE, protože Dave by chtěl na příští TeenStreet−CE přivézt skupinu svých náctiletých. A pak byl oběd a odpolední sportování. Počasí bylo nádherné a tak jsme se hřáli na sluníčku a jen tak od− počívali. Pak nás Dave odvezl zpět do Marlette a domluvili jsme se, že příští víkend strávíme s nimi v Port Huron. Cestou z Brown City jsme si všimli, že na okraji Marlette, kde jsme ještě nebyli, je hřbitov. Byl krásný podzimní den a tak jsme se na kole vydali na průzkum hřbitova. Hřbitovy jsou tu dva, jeden katolický a druhý pro ty ostatní. Hřbitov není obehnán žádným plotem a je to pravidelně upravovaná louka na níž jsou pomníky, občas někde nějaký strom či keř. Na začátku hřbitova je cedule, která vám jasně vysvětluje, co vše se tu dělat smí a co ne. Je na ní napsáno, že mezi po− mníky se nesmí jezdit na kole a také ohraničovat si nějakým způsobem něčí hrob je nežádou− cí. Rovněž zasazovat jakékoli květiny či jiné rostliny je za− kázáno. Dovoleny jsou pouze hrnkové květiny či jiné do− plňky. U těch je ale potřeba počítat s tím, že do určitého datumu (před zimou) musí být odklizeny. Přesto, že se tu nekradou auta či kola, je tu upozornění, že za ukra− dené věci či dekorace nenese správa hřbitova žádnou zodpovědnost. Také styl umisťování je jiný, než známe z našich hřbitovů. Každý člověk má svou jámu se svým pomníčkem a už se mu tam nikdo jiný nedává. Rodinní příslušníci jsou pak umisťováni do řady vedle sebe. Rodina si nekupuje jedno místo pro všechny, ale jednu celou řadu. Umístění hrobů je zcela chaotické, ale je tu prostor a hřbitov působí lehce. Když jsme se tu procházeli, najednou jsem si uvědomila, že na hřbitovech v ČR a i jinde v Evropě si vždy připadám hodně stísněně a mám pocit, že tam je tma a nesvítí tam slunce. Tady se

proháněl vítr a slunce tu svítilo a byl tu klid. Hřbitovem vede cesta a autem můžete po této cestě projíždět. Když sem jedete, tak nenecháváte auto na parkovišti před hřbitovem, ale prostě jedete po cestě hřbitovem (je tu předepsaná rychlost 10 mil za hodinu), zastavíte, kde po− třebujete, obstaráte to, co potřebujete a zase jedete dál. Hřbitov plynule přechází do polí. Na hrobech americ− kých vojáků, kteří sloužili někde v zahraničí, je vždy americká vlajka a nápis, u jaké jednotky a kde ten člověk sloužil. Americká společnost je z 80% křesťanská a tak většina lidí má pohřební bohoslužbu v církevní budově. Ale poslední dobou přibývá ateistů, a tak tady přistoupili k vybudování jakési náhradní budovy v blízkosti hřbitova, kde se některé pohřby konají (tak, jak to známe i od nás z ČR). Po návratu ze hřbitova jsme si chvíli odpočinuli a pak jsme šli do CC, kde byl koncert – křesťanské chvály. Nejdříve byla část chval, pak část, kdy se jen tak hu− debně blblo a improvizovalo, a na závěr jsme opět vzdali chválu našemu skvělému Pánu. Neděle 8.10.2006 Jsme v církvi Lion of Judah a pastor Tim, který při kázání zásadně oslovuje přítomné „church“ (církvi) plamenně horlí pro Pána. Jak příjemné tady potkávat lidi, kteří hoří pro Boha a Jeho vize, což tak obvyklé není. První hodinu shromáždění jsme chválili našeho Pána. Tentokrát přijela nějaká sestra, nevím už odkud, a vedla nás do chval. Hrála na piáno a pastor Tim hrál na elektrickou basu. V této církvi trvá shromáždění obvykle tak 2 hodiny, někdy trochu déle, což také není obvyklé pro místní, většinou tradiční církve. Shromáždění ve většině církví trvá maximálně hodinu. Když jsme v jedné rodině, která chodí do metodistické církve tady v Marlette řekli, že shromáždění trvá v Lion of Judah 2 hodiny, úplně se vyděsili a začali nás litovat. Ptali se, co tam takovou dobu děláme, a že to musí být hrozné, být tak dlouho v neděli v církvi. No upřímně řečeno, v církvi toho typu, kam oni chodí by to sku− tečně utrpení být muselo (je to ta církev, kde jsme byli po našem příjezdu sem a vydrželi jsme tam 10 minut). Pokusili jsme se jim vysvětlit, že když Bůh je přítomen, čas přestává existovat. Jenže je to těžké vysvětlit ně− komu, kdo to nikdy nezažil. Probuzení církve je nutnost na celém světě. Modlete se s námi za probuzení křesťa− nů po celé Zemi. Na závěr shromáždění nás pastor Tim všechny (bylo tam asi 25 dospělých) vyzval, ať jdeme dopředu a vy− tvoříme kruh. Drželi jsme se za ruce a v jednotě Ducha tak, jak o tom předtím kázal, jsme se modlili za sebe navzájem. Vyzval pak ty, kteří mají nějaký zdravotní problém, aby vystoupili před ostatní doprostřed kruhu a mazal je olejem ve jménu Ježíše Krista a modlili jsme se za jejich uzdravení. Byl to úžasný čas. Hned po shromáždění jsme šli k Masonům, odkud jsme jeli na výlet do Frankenmuth. Je to městečko, kde původně bydleli přistěhovalci z Německa a tak z toho vznikla tradice, že tu smí bydlet jen ten, kdo má německé předky. Městečko si zachovalo svůj německý ráz a těží z turismu. Američtí turisté sem přijíždějí, aby nakoupili předražené zboží v místních stylových obchůdcích a pojedli „německá“ tradiční jídla v míst− ních restauracích. Dostat tu můžete cokoli, co je v Evropě běžné, ale v USA zcela netradiční jako na− příklad vanilkový cukr či prášek do pečiva značky Oetker. Prodávají tu také různé tradiční německé chleby, které se těm skutečně německým vůbec nepodobají, ale to tady ví málokdo, a když přece, tak přece nebude kazit tu prima hru na Německo. A docela to chápu. Když jedete Michiganskou rovinou, neustále se střídají jen pole sóji s kukuřicí. Když projedete už dvacátou vesnicí či městečkem a zjistíte, že jsou si všechna velmi podobná, začnete toužit po změně. A když přijde, klidně hrajete tu hru na Německo s nimi, i když znáte pravdu, že skutečné Německo je zcela jiné. Nejdříve jsme byli na obědě, pak jsme se prošli městem a nakonec jsme byli v obchodě se starými fotkami nebo spíše s fotkami „starých časů Ameriky“. Nabízeli tu zhotovení fotografie ve stylových kostýmech a většina naší skupiny se shodla na tom, že se chtějí vyfotit v baru. Slečna, na americké poměry velmi málo mluvná a málo usměvavá, si nás každého změřila pohledem a pak nám rozdala kostýmy bez ohledu na to, zda se nám právě daný kostým líbí nebo ne. Kluci to měli jednodušší, měli dlouhé černé kabá− ty a na hlavě klobouk. Jiný výběr ne− byl a bylo to i pěkné. S námi děvčaty to bylo horší. Až na jednu, jsme do− staly do ruky šaty nebo spíše torza šatů, která se většině z nás moc nelíbila. „I don’t like pink.” „Doesn’t matter, Natasha. The picture will be black and white.“ „But I don’t like pink.“ Převlékly jsme se do šatů a na nohy jsme si navlékly síťované punčo− chy. Šaty z předu vypadaly normálně, ale byly to kostýmy, a tak vzadu byly celé rozstřižené a za− vazovaly se na tkaničky. Aby nám z těch šatů nekoukaly zadečky, museli jsme si nejdříve ko− lem sebe zavázat takové zástěrky. Vypadalo to jako zástěrka na vaření, kterou máte jen kolem pasu a vzadu se zaváže. Jenže my jsme si je oblékly opačně a zavázaly ji vpředu. Přes to jsme si vpředu navlékly ty šaty a zavázaly je vzadu. Kostýmy působily dost špinavě a trochu smrděly. Takto jsme si nasedaly na barový pult a kluci si stoupli před nás tak, jak nám řekla ta slečna. Rozdali nám ještě

další rekvizity a pak ta slečna udělala 6 snímků. No a pak zase vybrali ty rekvizity a my jsme se mohli pře− vléci do normálního oblečení, čistého a bez zástěrek. Ze snímků jsme na monitoru počítače vybrali jeden, který se většině z nás nejvíce líbil a ten jsme si odnesli s sebou domů. Cestou z Frankenmuth jsme se stavili ve vánočním obchodě. Že Vánoce jsou ještě za dost dlouho? To nevadí, protože tento obchod je otevřený celoročně a po celý rok nena− bízí nic jiného, než vánoční dekorace a různé jiné vá− noční zboží a dárky. Stylově je zařízené i okolí obchodu, které je vyzdobe− né vánočně tak, jak to známe z parko− višť hypermarketů o Vánocích u nás v Evropě. Kromě toho tu celoročně stojí v životní veli− kosti jesličky s Ježí− šem, Josef s Marií, mudrci nesoucí dary a pastýři včetně ovcí a velbloudů. Je tu i stylová vánočně vyzdobená malá kaple a o něco dále imitace sněhuláků a různých druhů dědů Mrázů se saněmi, bez saní, v letadélku nebo na lodi, to jak kdo právě chce. V obchodě můžete nakoupit běžné vánoční zboží, které se dostane i u nás a kromě toho ještě tisíce jiných vánočních dekorací. Fandové amerického fotbalu si mohou koupit, jako ozdoby na stromeček, svůj oblíbený fotbalový klub s míči a dalšími doplňky, které americký fotbal dělá tím správným americkým fotbalem. Milujete kraso− bruslení? Pak na vašem vánočním stromečku nemohou chybět světoví krasobruslaři. A co lov nebo rybolov? Ano? Pak je tu vánoční stromeček s mysliveckými či rybářskými potřebami. Jste policista tělem i duší? Pak Vánoce bez svého poli− cejního týmu na vánočním stromečku nejsou ty správné Vánoce. Jste katolík? Pak jistě oceníte ozdoby ve tvaru různých katolických předmětů. A nevybrali jste si z ši− roké nabídky? Máte jiné požadavky? Pak je tu pro vás oddělení splněných přání, kde můžete říci, co chcete a oni vám to vyrobí, namalují a pošlou. A co vánoční stromečky? Nehodí se vám žádný ze stovek nabízených krásných stromů? Pak pro vás Ame− ričané na svých speciálních farmách vypěstovali rostlé vánoční stromy, které pravidelně pečlivě zastřihávají, aby měli požadovaný tvar a hustotu. A jste ochránce přírody a nemáte rád Vánoce? Slavíte je jen proto, že nechcete vyčuhovat z davu? Pak tu pro vás máme umělé velmi zdařile nezdařené zpola opadané a oláma− né stromky, které vám jistě vaši nevánoční náladu o Vánocích nezkazí. Jo a máte žízeň nebo hlad? Pak nezapomeňte zajít do našeho koutku s občerstvením samozřejmě také ve vánočním stylu a na papírovém tácku s vánočními motivy vám naservírují, co si jen vzpomenete. A nezapomeňte si koupit Coca−Colu v plechovce s vánočními motivy z automatu, který zdobí samo− lepky dědy Mráze. Říkáte si: „bláznivé“? Ale lidé to milují a tento obchod celoročně prosperuje. Domů jsme se vrátili těsně před 19. hodinou, kdy začíná program pro náctileté Going deeper u Potterů v klubu. Já jsem byla utahaná, a tak jsem šla spát. Michal na Going deeper byl a moc si to užil. S klu− kama šli ven a modlili se u „high school“ za potřeby, které teens mají a možná to byla chvíle, kdy se někteří z kluků modlili prvně v životě a nahlas. §

Pokračování příště

Více fotografií najdete na http://www.koceri.net/ gallery

%x5%Mf9D☺VCL%0☺2jM0BV%LfDO9xO05☺jOf

Pojďme si hrát na detektiva. Šťastný den Nazlobeně se šoural pryč od chrámu. Zase přišel pozdě. Všechna místa byla zaplněna žebráky a nemocnými. I ta nejméně úspěšná místa byla obsazena. Kroutil hlavou. „Co se to tu dnes děje?“ Dotápal k cestě, kudy denně procházelo mnoho lidí. I tady bylo poměrně plno. Našel si vhodné místečko, zahalil se do svého žebráckého pláště a posadil se mezi ostatní. Kdykoli zaslechl, že se někdo blíží, natahoval ruku a s ostatními monotónně prosil o milodar. V hliněné mističce zacinkal první penízek. Přemýšlel, jak dlouho už se vlastně takhle živí? Jaké by to asi bylo, kdyby nemusel denně žebrat o almužnu, kdyby mohl pracovat jako zdraví lidé, kdyby… Co to? Zaslechl hlasy velkého davu lidí. Kde se jich tu tolik vzalo tak najednou? Byl zvyklý, že se tudy celý den trousí mnoho lidí, ale toto? Otočil se na muže sedícího po jeho levici. „Vidíš něco? Co se to tam děje?“ Muž bez nohy natahoval krk. „No, jde tam zástup lidí a jdou k nám.“ „A dál? Mluv. Proč je tam takový rozruch?“ nenechal se odbýt. Muž se těžkopádně vzepřel na berlích a postavil se na zdravou nohu. „Tedy tomu bys neuvěřil! Znáš Sama? Toho Samuela, jak na něho tenkrát spadl ten strom a museli ho všude tahat na nosítkách?“ „Ano, ano, znám. Sedával jsem u něho celý minulý týden u chrámové brány. Co je s ním?“ Ptal se rozrušeně. Trochu se bál, jestli jeho přítele ten velký dav nepošlapal.

Poznáš kdo je na obrázku?

„Ten mladý muž nad ním chvilku stál a Sam…nechci věřit vlastním očím. Sam tancuje kolem svých nosítek.“ Chvilku přemýšlel, zatímco beznohý muž dál nadšeně popisoval, co se děje několik desítek metrů od nich. To je on, napadlo ho. To musí být on. Slyšel o tom zázračném muži tolik. Častokrát přemýšlel, jaké by to bylo, kdyby se s ním mohl setkat. A teď je tady a blíží se. „Nesmím ho nechat odejít. Tuhle příležitost si nedám vzít.“ Byl pevně rozhodnutý. Postavil se a ihned začal volat: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Křičel ze všech sil, i když ho dav ještě nemohl slyšet. Křičel dál, i když se ho snažili umlčet. Křičel, dokud mu někdo

neřekl: „Můžeš být rád, zavolal si tě.“ Nechal z ramen sklouznout svůj žebrácký plášť. Vedli ho za ruce a pak zaslechl ten příjemný a láskyplný hlas: „Co by sis ode mě přál?“ Problesklo mu hlavou, copak nevidí, že jsem slepý? Ale co, pomyslel si, povím mu, po čem léta toužím. „Mistře, chci vidět.“ Před jeho novým zrakem se objevila rozesmátá tvář mladého muže ihned poté, co mu řekl: „Můžeš jít, tvá víra tě uzdravila.“ Překvapeně si mnul oči. Šel pomalu s davem za tím mladým mužem a přitom se kochal pohledem na místa, která ještě před minutou znal jen podle vůně, hmatu a sluchu.

-zdesZnáš jméno toho slepého muže? >>> Kde najdeš tento příběh v Bibli? >>>

Najdeš s pastýřem správnou cestu?

Kluc

Vybarvi obrázek podle čísel: 1− modrá,2 − růžová, 3 − sv. zelená, 4 − hnědá. Poznáš kdo je na obrázku? Zkus najít tento příběh v Bibli a napsat do rámečku kde je:

Udělej si... ananasovou párty ☺ Príma ananasový nápoj Potřebujeme: 1 velkou plechovku ananasového kompotu, minerálku (bez příchuti nebo s citronovou příchutí), trochu cukru, kostky ledu Jak na to: Plechovku s kompotem si nech od maminky proděravět na dvou místech a všechnu šťávu nech vytéct do větší misky (nejlépe se zobáčkem, aby se nápoj lépe naléval do skleniček). Přilij asi půlku lahve minerálky. Přidej 3−4 lžíce cukru (pokud jsi použil neochucenou minerálku) a pořádně míchej, dokud se nerozpustí cukr. Naplň nápojem skleničky a do každé přisyp 2−3 kostky ledu. Můžeš ještě hrdlo skleničky dozdobit kostičkou ananasu.

Pastýř ztratil ovečku a teď ji hledá. Jenže cestiček je moc a každá vede jinam. K ovečce vede jedna delší a jedna kratší. Pomůžeš pastýři najít správnou cestičku?

Ananasový pohár Potřebujeme: 1 ananasový kompot − kostky, smetanový nanukový dort, čokoládovou rýži Jak na to: Na dno mističek ne− bo pohárků dej několik kostiček ananasu. Nevadí, když přidáš trošku kompotové šťávy. Nanukový dort pěkně po lžič− kách naskládej na ananas, aby vyplnil zbytek pohárku. (Teplem se po malé chvilce sám spojí). Nakonec pohár posypej čoko− ládovou rýží. A teď už dobrou chuť. ☺

5%ML2 f☺VCL9DjM0B%L2 DOBVMf9 L5%ML2 M0B%L2 DOBV9LD

5%ML2f☺VCL9DjM0B%L2 DOBVMf9 5D☺V%MfCL9D%M☺CL9D

−7−

%x5%Mf9D☺VCL%O0☺2jM0BV%%LfDO9xO05☺jOf

CESTA ŽIVOTA

PROBÍHÁ

CHYSTÁ SE

CESTA ŽIVOTA

Jaký byl výlet na Vítkův Kámen

CHYSTÁ SE STALO SE

PROBÍHÁ

. . . CESTA ŽIVOTA CHYSTÁ SE

STALO SE

Bylo moc fajn posedět...

. . . STALO SE

Pod námi se třpytilo Lipno, byly vidět majestátné kopce Šumavy a část Rakouska. Náš vedoucí výpra− vy Kája Čapek na to šel s námořnickou rozvahou. Když už byl čas kochání zanechat, vyrazili jsme zpět. Cestou jsme si dali kafíčko, ňamku, nanuky a lá− kaly nás nápisy Gro3e Delikatesse (německy: velká ňamka ☺). Bylo moc fajn posedět a společně si popovídat. Sice nám i sprchlo, ale my se nedali.☺ Někteří z nás si zkrátili cestu drobným zablouděním, a v ko− nečném důsledku tam byli dříve než my. Nakonec byl jednoznačně borcem nejmenovaný člen naší výpravy Jarda Novák, který nesl celou cestu na zádech 12kilového syna Davídka a právem by si zasloužil medaili. Tak já se loučím a běžím koupit kulatou sušenku za odměnu ☺

CHYSTÁ SE

Současně chceme pozvat do těchto a dalších podobných aktivit i jejich nevěřící přátele, pro které je společné muzicírování nejsnazší cestou k poznání evangelia, a kteří mohou být i jako hudebníci přínosem pro zkvalitnění hudebních křesťanských aktivit.

Budu se těšit na Vaše ohlasy na tuto nabídku na adrese: skola@ado−zpev.cz Jana Peřtová

Vi z e j i h o č e s k ý c h s b o r ů C E S TA Ž I V OTA : Kol.1:28−29 Jeho zvěstujeme, když se vší moudro− stí napomínáme a učíme všechny lidi, abychom je mohli přivést před Boha jako dokonalé v Kristu. O to se snažím a zápasím tak, jak on ve mně působí svou silou. (ČEP)

Kol.1:28−29  Kteréhož my zvěstujeme, napomínajíce všelikého člověka a učíce všelikého člověka ve vší mou− drosti, abychom postavili každého člověka dokonalého v Kristu Ježíši. O čež i pracuji, bojuje podle té jeho mocnosti, kteráž dělá ve mně dílo své mocně. (BK 1613)

2. Paral. 7:14  a můj lid, který se nazývá mým jmé− nem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi. (ČEP)

2. Paral. 7:14  A ponižujíce se lid můj, nad nímž jest vzýváno jméno mé, modlili by se, a hledali by tváři mé, a odvrátili by se od cest svých zlých: i já také vyslyším je s nebe, a odpustím hřích jejich, a uzdravím zemi jejich. (BK 1613)

Izajáš 54:2  Rozšiř místo ve svém stanu, ať na− pnou stanové houně tvých příbytků. Nerozpakuj se! Natáhni svá stanová lana a upevni kolíky. (ČEP)

Izajáš 54:2  Rozšiř místo stanu svého, a čalounů příbytků svých roztáhnouti nezbraňuj; natáhni i provazů svých, a kolíky své utvrď. (BK 1613)

Nejbližší datum konání workshopu je pro jižní Čechy 16.−31.9.

CHYSTÁ SE

Pěveckou část vyučuje Jana Peřtová, instrumentální Miloš Koubek, organizaci workshopu zajišťuje sdružení ADÓ spolu s pořádající církví nebo skupinou. Protože k tomuto typu workshopů přistupujeme poprvé, prosíme vás o připomínky a nápady již nyní, v době jeho přípravy.

 Cílem workshopu je připravit  program, který proběhne jako koncert pro veřejnost na jeho závěr. Chceme povzbudit křesťanské hudebníky, předat jim získané zkušenosti tak, aby se mohli v rozmanitých seskupeních co nejlépe hudbou vyjadřovat.

PROBÍHÁ

Workshop je v současné době možno koncipovat tak, že se pracuje nejen se sólisty, zpěváky do vokálů nebo sboru, ale i s kapelou – tedy instrumentalisty, kteří budou pěveckou část doprovázet. Pěvecká i instrumentální část je vhodná pro jakoukoliv pěveckou i nástrojovou skupinu, která se může pouze pro tento účel, nebo naopak i pro budoucí službu připravit pod vedením dvou vyučujících.

STALO SE

Pěvecký seminář s Janou Peřtovou

Celý seminář (11 hodin) by při účasti 10 lidí stál 880,−/na osobu a při účasti 20 lidí pouze 440,−/na osobu.   Možnost přikoupení individuální lekce pro zpěváky, kytaristy a baskytaristy v době těsně před workshopem nebo v jeho průběhu 250,− Kč. Vyučování je omezeno na dobu 3 po sobě jdoucích dní (podle potřeby pracovní nebo víkend) a probíhá vždy mezi 9 – 21 hodinou. Jednotlivé bloky musí být odděleny přestávkou.

. . .

STALO SE

PROBÍHÁ

Jarda nesl ce− lou cestu na zádech 12kilového syna Davídka a právem by si zasloužil medaili.

CESTA ŽIVOTA

CESTA ŽIVOTA

PROBÍHÁ

Děti skvěle zabavovala Martina...

STALO SE

Brý den, ☺ tak jsem byla pověřena šéfy výpravy napsat pár řádek o sobotním výletu na Vítkův Kámen. (Už mám prázdniny, tak asi abych nevyšla ze cviku ☺.) Společný sraz byl ve Frýdavě na parkovišti. ...vedoucí výpravy Kája Čapek na Frýdava je vesnice u Lipna to šel s námořnickou nedaleko Frymburku. rozvahou. Někteří pečlivci...se patřičně vyzbrojili hromadou řízků. Svítíčko slunilo, štípy ne− mouchaly a nás 15 statečných vyrazilo směr Vítkův Kámen. Děti skvěle zabavovala Martina Petrášků, která s nimi hrála různé hry a motivovala je k dobývání našeho cíle. Cesta vedla vzhůru lesem Zdraví Eli Plchová ml. skoro celých 7,5 km, a tak jsme se cestou pro jistotu posilnili svačinou. Cestou jsme si dali kafíčko... Někteří pečlivci, viz rodina Petrášků, se patřičně vyzbro− jili hromadou řízků, a nebyli sami ☺. S poloprázdnými baťohy a plným břichem jsme pak lehce zdolávali cíl. Sice nám i sprchlo, ale my Kilometr před zříceninou hradu jsme nahlédli do se nedali.☺ krásného dřevěného kostela ve Svatém Tomáši. Poté mě přivítala rakouská mobilní síť A1, a to už jsme zdolávali schody na zříceninu Vítkův Kámen. Výhled byl skutečně báječný.

. . . .

.

E. Plchová ml.

CESTA ŽIVOTA

CHYSTÁ SE

PROBÍHÁ

CHYSTÁ SE

PROBÍHÁ

. . . .

PROBÍHÁ

STALO SE

CESTA ŽIVOTA

STALO SE

. . . .

CHYSTÁ SE

. . . .

CESTA ŽIVOTA

PROBÍHÁ

CESTA ŽIVOTA

CHYSTÁ SE

STALO SE

.

. . . .

. . . .

CHYSTÁ SE

.

−8−

R o z p i s s h r o m á ž d ě n í s b o r ů Cesta života jižní Čechy: České Budějovice Prachatice Agitační středisko Pod Hradbami neděle od 13:30

Jana Čarka 7, Suché Vrbné modlit. procházky − St 18:00 modlitební ve sboru − St 18:00 (+dopolední půst za partnery)

neděle 15:00

Český Krumlov,

budova Ambit neděle od 9:00 modlitební − čtvrtek od 18:30

Setkání mládeže v Č. Krumlově − sobota 16:00 v Č. Budějovicích − pátek 14:00

Tento zpravodaj si vyhrazuje právo nezodpovídat za případné chyby dodané s příspěvky jednotlivých autorů. Děkujeme za pochopení.