milost & pravda z p r a v o d a j říjen 2006
Slovo úvodem V neděli jsme mezi sebe přijímali nové členy. Je úžasné vidět, že tito lidé mají jasnou představu, proč chtějí být doma právě v naší církvi, a že to nedělají jen proto, že se to má, nebo jim to někdo poradil. Shodou okolností jsem ten den mluvila s jednou sestrou. Nebyla si jistá, jestli má obnovit členství. Já osobně ji (s papírem nebo bez) jako součást církve vnímám už mnoho let. Kdykoli jsme spolu prohodily byť jen pár vět, vždycky se v jejích slovech odrážela moudrost a dlouholeté zkušenosti s Pánem. Když si posteskla, jestli bude její přítomnost v církvi nějakým přínosem, vnitřně jsem se pousmála. Okamžitě mi v mysli vytanula slova z Tita: "Podobně starší ženy...ať jsou učitelkami dobrého, ať učí mladé ženy, aby milovaly manžely a děti, byly rozvážné, cudné, pečující o domácnost, laskavé, poddané svým manže− lům, aby Boží slovo nebylo tupeno." (2:3 −5) Vždyť kdo už by měl radit děvčatům a mladým ženám o tom, jak se mají chovat v manželství, než ženy, které už mají několika− leté zkušenosti? Kdo by měl vést nezkušené k modlitbě, než ty, které se modlí a žijí s Pánem skoro celý život? Každý vychovává své děti podle svého nejlepšího svědomí, ale dobrá a zkušená rada už byla mnohým mladým rodičům k užitku. A kdo si může dovolit radit? No zřejmě ten, kdo už má děti velké a dost možná už se věnuje vnoučatům. Takový člověk má zkušenosti, kterými může pomoct mladším, nezkušeným. V určitých obdobích života církve se vypichuje určitá věková skupina. A většinou je to dáno služebníkem, který právě hovoří. Rodič předškoláků nebo služebník u dětí bude automaticky hovořit o tom, jak je důležité se postarat o děti, které jsou naší budoucností. Pak se objeví vedoucí mládeže a může začít třeba výkladem Božího slova, ale skončí u toho, jak důležité je rozumět dnešní generaci mladých a podpořit je, protože jsou to naši nástupci, a to, co se zanedbalo v jejich dětství, je třeba nyní obnovit. A pak přijde muž středních let a bude naléhat na generaci otců a dědů, aby povstali, neb na nich leží břímě a budoucnost, která se píše pro generace budoucí. V neposlední řadě přiběhne setra pečovatelka a dá důraz na seniorskou generaci, kterou není možno opomíjet, protože mladí se o sebe postarají, ale co lidé, kterým zbývá jen několik málo měsíců života a potře− bují spasení a naši pomoc co nejdříve. A to je v pořádku. Kdyby se ovšem pečovatelka stala vedoucí mládeže...ó jé. ☺ Každý má své místo a každá generace má svůj úkol. Nikdo není nepotřebný a nikdo by neměl být přehlížen. Vždycky mě těšilo, že je náš sbor "věkově" pestrý. Vím, že existují sbory, kde jsou jen mladí lidé a tam zřejmě budou chodit jen mladí. Tak to funguje. Myslím si, že právě pro naši věkovou pestrost může přijít maminka s dítětem a nebude se cítit divně, protože jiná maminka s dítětem jí ukáže kam si může sednout a po− stará se o ni. Zralý člověk si zřejmě sedne někam do zadní řady, protože tam uvidí své vrstevníky. A sedmnáctiletý mladík se nevyděsí, kam to vlezl, protože vepředu uvidí partu mladých, kteří vypadají úplně normálně. ☺ Dokud bude ve středu naší církve Pán, potom se nemusíme bát, že by některá věková skupina byla na obtíž, vždyť Bůh „...chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy.“ (1. Tim. 2:4) 1. Kor.11−12 „To vše ale působí jeden a ten− týž Duch, který každému uděluje zvlášť, tak jak chce. Vždyť tak jako je tělo jedno a má mnoho údů (ačkoli je totiž všech údů toho jednoho těla mnoho, jsou jedním tělem), tak je tomu i s Kris− tem.“ Buďme tedy dál jedním tělem sestaveným z mnoha různých součástí. „Nikdo nikdy přece neměl své vlastní tělo v nenávisti, ale každý je živí a opatruje, tak jako i Pán církev“ (Ef. 5:29) −x−
v š e c h
j i h o č e s k ý c h
ročník 6
c í r k v í
číslo 10
Válka v nebi
D. Wilkerson
Jestli si myslíš, že ďábel vyhrává, jen si počkej „I stal se boj na nebi“ (Zj. 12:7). Slyšíme dnes hodně hovořit o boji s terorismem. Slyšíme o válce zvané džihád, o boji v Palestině... Nikdy v historii nebyl takový čas válek po celé zemi. A tyto konflikty jsou široce uváděny v obecnou známost díky možnosti bezprostředního přenosu informací, který teď máme. Téměř okamžitě získáváme zprávy o bombardování, přepadání, smrtelných obětech. Jsem přesvědčen, že to jsou války a pověsti o vál− kách, o kterých mluvil Ježíš. A přesně jak Kristus prorokoval, zmírají lidská srdce strachem. Války, které vidíme, způsobují po celé zemi strach a hrůzu. Ale tyto války jsou všechny pouze podružné potyčky. Jsou to pouze příznaky mnohem větší války. Víš, existuje vlastně pouze jedna válka, která stále pokračuje. A tato válka nad všemi válkami probíhá v nebi. Je to válka mezi Bohem a ďáblem. Tato válka byla vyhlášena před dlouhými věky. Kniha Zjevení nám říká: „Michal a jeho andělé bojovali s drakem, a drak bojoval i jeho andělé“ (Zj. 12:7). Drak představuje Satana a všechny padlé anděly, které podvedl a oklamal. Když byl v nebi, shromáždil tyto andělské hordy, aby povstaly proti Bohu. Chtěl uchvátit Boží autoritu a převzít jeho trůn. Ale ďábel tuto první bitvu prohrál. „Ale nic nezís− kali, aniž by dál měli místo v nebi“ (12:8). Bůh řekl Satanovi: „V mé přítomnosti již pro tebe není místo.“ A svrhnul ho s nebe, spolu s anděly, kteří se s ním vzbouřili. Byli svrženi na zem, která byla podle Bible nesličná a pustá. Nuže, Satan již oklamal ty anděly, kteří ho následo− vali. A když Bůh stvořil lidstvo, rozhodl se Satan, že je také oklame. Když nemohl být Bohem, chtěl se pomstít tím, že zničí Boží semeno. Tak začal tuto válku v zahradě Eden proti úplně prvnímu muži a ženě. Satan pokoušel nejprve Evu a potom Adama. A když způsobil jejich pád, zdálo se, že dosáhl velkého vítězství. Ráj se teď pro člověka uzavřel. Satan a jeho hordy se museli z tohoto vítězství škodolibě radovat. A boj, který vedli, byl vyhlášením války proti Bohu a všemu jeho semeni. Válka v nebi stále ještě probíhá. Ale Satan nebojuje tuto válku z nebe, ani ji nevede z pekla. Ne, Satan
spadl do neforemné pustiny, z níž Bůh stvořil zemi. A když Bůh stvořil člověka, aby zemi obýval, zřídil si Satan sídlo své moci tam. Písmo to všechno dokonale objasňuje: „Aniž je více nalezeno místo jejich na nebi“ (12:8). „Drak viděl, že je svržen na zem“ (12:13). „Běda těm, jenž přebývají na zemi a na moři; neboť ďábel sestoupil k vám, maje veliký hněv“ (12:12). Satanova vzpoura Boha nepřekvapila Ještě předtím, než založil svět, vymyslel Bůh válečný plán, kterým ďábla porazí. Bůh stvoří člověka podle svého obrazu. A poskytne člověku svobodnou vůli. Proto bude člověk testován a pokoušen. Opravdu, bude postaven přímo doprostřed bojiště, blízko Satanova mocenského centra. Člověk tu první zkoušku v zahradě Eden prohrál. A od této chvíle ďábel dál pokračoval v oklamávání člověka. Za časů Noe slavil Satan úspěch v oklamání celého světa. Z veškeré populace na zemi bylo zachráněno pouze osm duší. Tak to pokračovalo po staletí, že Satan oklamával celé národy. Měl moc nad starověkým Egyptem, nad Sodomou a Gomorou, a na čas i nad Bohem vyvoleným lidem, Izraelem. Vlastně je neradostné číst Izraelskou historii v této válce mezi Bohem a Satanem. Přesně v okamžiku, kdy Bůh položil svou ruku na Izrael, to ďábel poznal. Hospodin pro svůj lid vyko− nával nadpřirozené skutky, osvobozoval je skrze zázraky, poskytoval jim veliká zjevení o své lásce. Přesto během čtyřiceti let po exodu naváděl Satan Izrael ke vzpouře, modlářství a smyslnosti. Přivedl mezi ně prostitutky, homosexuály, proroky posedlé démony. Když konečně přišel čas vstoupit do Zaslí− bené země, tak pouze dva ze všech Izraelců, kteří opustili Egypt, unikli jeho podvodu, Jozue a Kálef. Zase jednou musel mít Satan škodolibou radost. Zdálo se, že každý boj probíhá podle něj. A dál svým démonickým oklamáním získával vítězství. Před− stihnul všechny národy, které obklopovaly Izrael: Babyloňany, Filištíny, Moábské, Hetejské, Kananej− ské a severní království. Posléze Satan zaměřil svůj pohled na dosud žijící děti Izraele. Tito Izraelci vstoupili s Jozue do Kanaánu poté, co jejich rodiče zemřeli na poušti. Zdálo se to jako úsvit nového dne pro Boží lid. Ale Satan si na tuto generaci pospíšil s ještě většími podvody. Přinesl jim modlář−
Postmodernismus
jako představitel myšlenkových postupů doby moderní.
Nikdo mi tuto otázku nikdy nepoložil, ale už jsem se setkal s postoji zvláště starších věřících, že je naprosto zbytečné zabývat se takovými otázkami, protože evangelium je stejné, jako je stejný Kristus.
Nechci zde tlumočit spor, ani jed− notlivé protichůdné pohledy na roli umění, jeho funkci v životě člověka i společnosti, ačkoli by to jistě bylo zajímavé. Jedno však musím říci: ti dva lidé si v rozhovoru vůbec nerozuměli.
Chtěl bych vám popsat jednu zajímavou situaci: V Tachově existuje několik let tzv. Fair Play klub. Sdružují se v něm lidé, kterým není lhostejné, co se děje v jejich městě, přesvědčení demokraté a lidé mající rádi kulturu. Do tohoto prostředí inteligentních a vzdělaných lidí byl pozván na besedu mladý režisér a scénárista Jan Gogola mladší. Tento mladý tvůrce je autorem několika krátko− metrážních filmů a dokumentů, které čas od času vysílá druhý program české televize. My jsme si v Tachově prohlédli jeho film Deník babičky Němcové. Režisér se v tachovském Fair Play klubu představil, řekl něco o svých dílech i o filmu, který jsme viděli. Potom se ujal slova jeden starší pán, všeobecně vážený, velmi vzdělaný člověk, který v 70. a 80. le− tech natáčel velmi kvalitní amatérské filmy, a velmi upřímně a otevřeně našemu hostu řekl, že se mu jeho film nelíbil. Následoval rozhovor dvou mužů, k němuž jsme my ostatní sem tam něco připojili. Rozhovor byl možná větším zážitkem než samotný film. Pan režisér Gogola v něm totiž vystupoval jako typický představitel post− modernismu, zatímco náš amatérský filmař vystupoval
ž i v o t a
pro vnitřní potřebu − neprodejné ství, smilstvo a falešné proroky. Zavedl démonické uctívání Bála, Asterot a Molocha. Písmo představuje tuto generaci jako nepřetržité uctívání model „na vyšších místech“. A neustále odmítali Svatého Izraelského. Pokládám tuto kapitolu Izraelské historie za naprosto záhadnou. Přemýšlej o tom: přihlíželi, jak jejich ro− diče umírají pod soudem na poušti. Viděli své rodiče a prarodiče, jak podléhají hrozné smrti. Skutečně, po čtyřicet let šla tato mladá generace od pohřbu k pohřbu, pohřbívala své starší napravo i nalevo. Přesto i poté, co byli svědky všech těchto věcí, se stále ještě obraceli k uctívání démonických model. Po mnoho pozdějších století se Satan radoval z vítězství za vítězstvím nad Božím semenem. Posedl izraelské krále od Achaba k Jeroboámovi a Manase− sovi, zlé muže, kteří hojně prolévali nevinnou krev. Konečně, poslední kapitola Soudců přesně odhaluje, jak hluboko Boží lid spadl. 21. kapitola Soudců je příšerným, bolestivým výčtem toho, jak šílený dav homosexuálů zneužíval knězovu konkubínu až k smrti. Když ji kněz našel, rozsekal její mrtvolu a poslal části jejího těla dvanácti kmenům Izraele. Událost skončila občanskou válkou mezi Božím lidem za práva homosexuálů. Tisíce Izraelců bylo zabito. Kniha Soudců je zakončena těmito strašnými, chladnými slovy: „V těch dnech nebylo krále v Izraeli, ale každý, co se mu chtělo, to činil“ (Soudců 21:25). Říkám vám, že toto je Satanovým úmyslem pro každou generaci. Dařilo se mu srážet každé pravé uctívání v Izraeli. Na konci Soudců šli muži, ženy a děti svou vlastní cestou. A to je přesně to, co provádí Satan právě teď, v naší generaci. Pokouší se postavit Bibli mimo zákon, snaží se, aby se zdála naprosto irelevantní. Každý se odvažuje interpretovat Boží slovo svým způsobem. To je podvod přímo z pekla. Pravdou je, že na konci času Soudců v Izraeli král byl. Tím králem byl Satan. Vládl nejen pohanskému světu, ale rovněž Božímu vyvolenému národu. V tu chvíli se zdálo, že ďábel válku úplně vyhrál. Zdálo se, že on a jeho démoni jsou ve své válce proti nebi nepře− možitelní. Bůh byl trpělivý, protože měl vše přemáhající válečný plán Hospodin se neobával Satanových vítězství. Ano, byl zarmoucený ze svého lidu, který neustále upadal do hříchu a smrti. Ale Boží válečný plán již byl v pohybu.
Pokračování na str. 2
P. Vaďura
Je pravda, že se věřící lidé nemají zajímat o to, co je to postmodernismus?
S tím nelze než souhlasit, ale skutečnost, že se evangelium nemění, ještě neznamená, že bychom neměli zkoumat, jak se mění myšlení doby. Mění se nejen v hlavách filosofů, ale mění se v názorech, postojích a hodnotách lidí, kteří jsou našimi sousedy, spolužáky a kdo ví, možná se mění i u našich dětí.
S l o v o
Či spíše, abych byl přesný, onen starší pán, zastánce modernismu a jasných koncepcí, nerozuměl mladému režisérovi, který se nedal vůbec chytit do estetických a uměnovědných škatulek. Když jsem s Gogolou později mluvil, poznal jsem, že věděl, o čem onen starý pán mluví, ale naprosto s ním nesouhlasil. V praxi jsme tedy zažili důkaz toho, že mladá generace myslí, cítí i tvoří jinak než generace předchozí. Co je smutné, je to, že ta starší generace je nejen jiná, ale vůbec tu mladou nechápe a snad ji ani pochopit nechce. Mladí v těch starších vzbuzují pouze údiv a pohoršení. Když se mluví o filmu, nejedná se vlastně o nic tak důležitého. Prostě starší diváci nebudou tvorbě mladých rozumět, a proto se na ni nebudou dívat. Nám se ale jedná o víc než umění, jedná se nám o to, zda jsme schopni mladé generaci srozumitelně a přijatelně sdělit evangelium. Abychom to dokázali, musíme nejprve poznat, jak tedy vlastně ona mladá generace myslí a cítí, oč jí jde, co považuje za důležité, ale také co ji vůbec nezajímá. Možná by teď bylo na místě to říci. Jenže já to nechci spláchnout několika základními charakte− ristikami, které bych vytáhl z kterési moudré knihy. Život se nesmí žít pomocí instantních a zjednoduše− ných návodů.
Zde je na místě úsilí: každý si musí nastudovat ony knihy sám a sám se musí pracně dobírat toho, co se skrývá za magickými slovy: „Změna para− digmatu“. Součástí a vlastně podmínkou tohoto úsilí je ale zájem o mladé lidi, či vlastně o lidi vůbec. Dovolte mi tedy, abych vám něco navrhl: Pokud je vám víc než 30 let a cítíte potřebu rozumět tomu, jak lidé kolem myslí a cítí, zkuste se sejít s nějakým mladým člověkem − kdekoli: v kavárně, hospodě, čajovně či pizzerii. Doporučuji neutrální půdu, ne církevní budovu nebo vaši domácnost. Tím mladým člověkem může být váš syn či dcera, ale i někdo z mladých lidí z vašeho církevního spole− čenství, nebo prostě kdokoli mladý. Zkuste s tímto mladým člověkem mluvit o životě: co třeba považuje za skutečné hodnoty v životě, co je pro něj v životě důležité, co se mu líbí a proč, jakou hudbu má rád, na jaké filmy do kina chodí, co čte a proč, co očekává od druhých lidí, ale i co druhým nabízí on, čím je pro něj partnerství, co chápe pod slovem láska a tak dále. Celé to má ale jednu podmínku: mlčte, nemluvte mu do toho, nepolemizujte, nesnažte se tomu mla− dému vysvětlit, že jeho názory jsou špatné, pomýlené a že vy tomu rozumíte lépe.
Pokračování na str. 2
Válka v ... (Pokračování ze str. 1) Posléze, když nastala „plnost časů,“ seslal Bůh na bojiště svého Syna. Tady byl Bůh v těle, sám vstupuje do boje. Hospodin oznamoval: „Boj se teď změnil. Já přebírám velení. Satan již nebude vítězit. Toto je začátek konce války v nebi. A vítězství je moje.“ Bůh pak dal ďáblovi na vědomí: „Já pozvednu armádu. A můj Syn ji povede, bude jejím kapitánem. Bude mít církev, která se bude skládat z nevinné, bez− úhonné, svaté, neposkvrněné nevěsty. A tato církev bude postavena na jednom základním kameni: Ježíši Kristu, Synu Božím.“ Když se Ježíš v Betlémě narodil, zachvěl se Satanův tábor hrůzou. Každý démon křičel: „Tohle je Boží Syn! Odstraní všechnu naši moc a nadvládu. Bude vládnout a panovat jako král. Nedokázali jsme porazit Boha v nebi. Jak můžeme vyhrát tento boj s jeho Synem? Musíme ho zabít v kolébce.“ Ó jak se ďáblovi emisaři snažili zničit Krista jako dítě. Písmo říká, že v celém kraji byly všechny děti mužského pohlaví do určitého věku zavražděny, všechno ve snaze zabít Ježíše. Ale tohle byla bitva, kterou Satan nemohl vyhrát. Bůh zvítězil. V čase, který sám zvolil, postavil Bůh přímo uprostřed bojiště kříž. A na kříž pověsil svého Syna. Kristova krev se rozlila po bojišti. A kapka po kapce začala mocná, očišťující povodeň, mocná spláchnout a odplavit hříchy všeho lidstva. V tu hodinu Ježíš zvolal silným hlasem, který zahřměl po celém stvoření: „Je dokonáno.“ Když to Satan a jeho démoni slyšeli, báli se a třásli. Pochopili, že je po všem. Museli ječet: „To je náš konec! Boží Syn nás pošlapal. Vystavil nás veřejné hanbě. Oloupil nás o každou moc, kterou jsme měli nad lidmi. Neudržíme již nikoho, kdo je pod jeho krví.“ O tři dny později bylo slyšet další mocný křik: „Kristus je vzkříšen!“ To byla Satanova nejtemnější hodina. V jediném okamžiku se válka náhle změnila. Kniha Zjevení to popisuje takto: „A uslyšel jsem hlas veliký, jenž řekl na nebi: Nyní se stalo spasení, a moc, i království našeho Boha, a moc jeho Krista; neboť je svržen žalobce našich bratří, který žaloval na ně před obličejem našeho Boha dnem i nocí. Ale oni nad ním zvítězili skrze krev Beránka, a skrze slovo svědectví“ (Zj. 12:10–11). Jaká to byla moc, kterou Satan v ten okamžik ztratil? Byla to schopnost obviňovat kohokoliv, kdo byl očištěn Ježíšovou krví. Ďábel již nemohl držet věřící v poutech viny, strachu nebo odsouzení. Byl oloupen o všechnu svou moc podvádět nebo ničit ty, kdo žijí vírou v Kristovu oběť. Nemá již nadvládu nad nikým, kdo důvěřuje Ježíši. Bůh učinil právoplatné prohlášení pro všechny, kdo uvěří v jeho Syna: „Byl jsi učiněn svobodným. Ďáblova moc tě již nemůže držet, pokud věříš v moc krve Ježíše Krista. Není žádná moc pod nebem, která by tě srazila.“ Byla tu teď dvě království Za prvé tu bylo království Boha a jeho Syna, Krista. A za druhé tu bylo království Satana a jeho padlých andělů. Jedno království bylo královstvím světla, druhé královstvím tmy. Již jsme poznali, jak se ďábel
Blikejme... Silniční provoz rok co rok houstne a tak není divu, že se občas mění i jeho pravidla. Jedny z větších změn nastaly právě letos v první prázdninový den. Každý řidič si musel zapamatovat, že se mino jiné musí svítit celý den bez ohledu na to, zda svítí sluníčko nebo prší, zda je den nebo noc. Prostě – každý svítí pořád. Sedneš do auta, zapneš pás, nastartuješ, rozsvítíš a jedeš. Některá auta mají výhodu. Jakmile nastartují, zapnou se jim světla automaticky. Já takovou výhodu u auta nemám, na rozsvícení si musím dávat pozor. Byla jsem přesvědčena, že se mi nemůže stát, abych jela bez rozsvícených světel. A tak si jezdím, když vidím některá auta, která nesvítí, bliknu na ně. Ve zpětném zrcátku pak občas postřehnu, že si dotyčný světla rozsvítí a mám z toho radost. Nedávno jsem ujížděla známou cestou a auto, které mě míjelo, na mě blikalo. Že by se na silnici něco dělo? Nehoda? Policie? Ale v tom mi to došlo. Koukám na knoflík, kterým zapínám světla v jaké je poloze. Jé – vždyť já nesvítím. Cvak – a dala jsem to do pořádku. Uf! To by bylo drahé – a ty body… Dlouho jsem o tom přemýšlela. Svícení i přes den má své opodstatnění. Auta jsou lépe vidět pro ostatní účastníky silniční dopravy, aby se dalo předejít dopravní nehodě. Jsem vděčná tomu autu, které mě upozornilo. Dříve, když jsem upozorňovala ostatní auta, měla jsem pocit, že je to zbytečné a vnucující se. Ale teď dál bez obav blikám na ostatní, kdo nesvítí.
snažil po celou historii ukrást nebeské království. Získal vítězství za dnů Noe, během let Izraelské pouti po poušti a za časů Soudců. Ale Kristus nad tím vším zvítězil. Zde se vracíme ke Zjevení 12:12: „Běda těm, jenž přebývají na zemi a na moři; neboť ďábel sestoupil k vám, maje veliký hněv, ví, že má krátký čas.“ Ten krátký čas začal na Kalvárii. Od té doby se Satan ještě více nadmíru rozlítil. A jeho hněv roste ještě víc, jak se přibližuje čas jeho soudu. O pár veršů dál je zmíněna žena: „I vypustil had ze svých úst po ženě vodu jako řeku, aby ji řeka zachvá− tila“ (12:15). Věřím, že tato žena je Kristova nevěsta, přemáhající zbytek. Písmo říká, že tento zbytek bude tvořen z mocného zástupu, který žádný člověk nedo− káže sečíst. Bude zahrnovat každého člověka z celé historie, který učinil Ježíše svým Pánem. Dále čteme: „I rozhněval se drak na tu ženu, a šel bojovat s jinými z jejího semene, kteří zachovávají přikázání Božích a mají svědectví Ježíše Krista“ (12:17). Ano, Satan je naštvaný na každého věřícího. Ale jestliže se opováží nás dotknout, dotýká se zřítel− nice Božího oka. To, co vidíme, že se právě teď děje ve světě, je Sata− nova poslední usilovná snaha zničit Kristovu nevěstu. Vydal povel k totální válce. A vypouští ze svého arze− nálu všechno ve snaze porazit Boží vyvolené. Písmo nazývá Satanův útok „povodní z jeho úst“ Touto povodní je nepravost. A Satan ji přivádí proti ženě ve snaze unést ji zpod ochrany Kristovy krve. Ježíš varoval, že v posledních dnech bude rozmnožena nepravost. A kvůli této povodni nepravosti ustydne láska mnohých (viz Matouš 24:12). Představuji si Satana v jeho velitelském centru, jak vyštěkává zlé příkazy: „Zaútočte z médií! Naplňte mysli zlých mužů chtíčem. Přimějte je, aby je jejich tělesné touhy vedly do pornografie. Potom pošlete tyto muže, aby obtěžovali děti.“ Výsledkem je prudký příval zla, jaký svět nikdy neviděl. Ale obzvláště tragický je útok proti dětem. Považte: Násilnické filmy znecitlivěly mysli mnoha křesťanů, kteří si v nich libují. Sexuální akty ve filmech se staly neuvěřitelně perverzní. Naše služba dostává zprávy o chlapcích ze základní školy, pouze šesti nebo sedmi− letých, kteří se pokusili znásilnit malá děvčata jejich věku nebo mladší. Když se jich ptali proč, odpověděli: „Viděl jsem to na videu mého táty a mámy.“ Na Internetu je teď více než 300 000 pornogra− fických stránek. Tyto stránky obsahují nejodpornější, nejohavnější nemravné obrázky, které kdy lidstvo vidělo. Nejhorší ze všeho je, že malé děti na tyto stránky náhodně narazí. Jejich křehké mysli jsou vystaveny obrázkům, které je vážně poškodí pro nadcházející roky. Homosexuální manželství se hodlají stát samozřej− mostí. Některé noviny již uvádějí homosexuální dvojice na svých svatebních stránkách. Rostoucí počet základ− ních škol se teď připravuje na vyučování podle osnov nazvaných „Jak žít homosexuální život.“ Malé děti mají být školené v detailech homosexuálního života. Homosexuální bojovnost protlačila své zvyky na vyšší úroveň v církvi. Episkopální denominace nedávno ustanovila za biskupa zjevného homo− sexuála. Když ceremonie skončila, nový biskup se obrátil a vzal svého přítele milence za ruku.
E. Plchová Je to praktické. Je to jako upozornění na hřích. Někdy se nám může stát, že děláme to, co nemáme, že se vnucujeme, a že je to vlastně jenom jeho věc. A není to náhodou pomoc tomu, kdo dělá to, co nemá? Možná, že jsme v tu chvíli upozornění naštvaní, že se nám někdo plete do života, ale pokud je to takové ,,bliknutí“ na nepozornost nebo nevědomost, můžeme se tak vyhnout pokutě, ztrátě bodů nebo životní tragédii. Jestliže v životě přestaneme být citliví na pře− stupky života a začneme je brát s odůvodněním: vždyť to dělá každý, potom ztratíme to nejdůležitější – věčný život. A to je opravdu životní tragédie. Sama děkuji Bohu za ty bratry a sestry, kteří na mě ,,bliknou“. Prosím, BLIKEJTE! §
Satan dovedl homosexuální podvod v církvi ještě dál, a jeho obětmi jsou opět děti. Stále víc a víc homosexuál− ních kněží je odhaleno a usvědčeno z obtěžování dětí, o které měli pečovat. Svět módy již není jen neslušně lascivní, ale začal vyvyšovat nahotu. Tohle je pokus o vyvolání šoku skrze odvětví, které se vydalo napospas nestoudné smyslnosti. Ale Satan má v úmyslu tím ovlivnit Boží lid, obzvláště mladé věřící. Tento lstivý démonický trend je zamýšlen ke zlomení jejich odporu ke smyslnosti. Je tu opětovné vzkříšení divokého holdování alko− holu mezi teenagery. I Wheaton College, která byla po desetiletí vzorem svatosti, teď povoluje alkohol. Důvod? Chtějí přilákat více vzdělaných profesorů – je tím míněno více profesorů požívajících alkohol. Více křesťanských škol se jistě přizpůsobí. Celá gene− race věřící mládeže bude trpět, budou podněcováni k nepravosti, kterou by jinak nevyhledávali. Uvažuj o těchto dalších příkladech Satanova finálního útoku z nedávné doby: Filmovému herci, který kandidoval na guvernéra v Kalifornii, poradili, že vyhraje, kdyby mohl být kompromitován v nějakém skandálu. Bylo mu řečeno, že bude−li mít nějakou aféru, udělá to z něj v lidských očích hrdinu. A vzroste tím jeho popularita, která mu získá více hlasů. Vydává se záplava zákonů v účelovém tlaku na odstranění Božího jména navždy ze společnosti. Dva senátoři Spojených států takovou legislativu předložili. Jejich zákon by zakázal jmenování každého soudce, který věří v Boha nebo má nějakou víru. Možná jste četli o smutně známém soudním roz− hodnutí amerického obvodního soudu. Nařídil odstranění žulové desky s Desaterem přikázání z vládní budovy v Alabamě. Zatímco soudce vynesl tento rozsudek ve federální budově, u jejíhož vchodu stojí socha Dia. Nejdříve jsem si myslel, že všechny tyto věci musí absolutně zarmucovat Boží srdce. Ale teď věřím, že se Pán vysmívá všemu tomuto bezmocnému lidskému úsilí. Proč? Protože Bůh pracuje v milionech mladých lidí, píše na jejich srdce svůj zákon. A žádný soudce na zemi ho z nich nemůže odstranit. Jestliže se ti zdá, že ďábel vyhrává, jen si počkej Chci vám ukázat, co ještě v této válce v nebi mezi Kristem a Satanem přijde. V Bibli stojí:´Neboť Hospodin vykoná svůj soud na zemi rychle a úplně.´ (Řím. 9:28). Bůh říká: „Brzy ukončím tento boj. Udělám s tím krátký proces.“ Možná bys rád věděl: „Tak na co Bůh čeká? Proč nejednal dřív? Nepochybně jsme dosáhli kritického bodu. Kde je Boží mocná ruka?“ Odpověď nám dává Jakub: „Buďte tedy trpěliví, bratři, až do Pánova příchodu. Hle, rolník očekává drahou úrodu země, trpělivě na ni čeká, dokud ne− přijme raný /jarní/ i pozdní /podzimní/ déšť.“ (Jakub 5:7). Krátce: Ježíš trpělivě čeká na duše. Čeká, až opravdu poslední sklizeň přinese svůj užitek. Mnoho biblických učenců věří, že „podzimní déšť,“ o kterém se Jakub zmiňuje, byly Letnice. A věřím, že pozdní jarní déšť vidíme právě teď. Co lépe popisuje Boží pozdní déšť než vzkvétající ilegální milionová církev v komunistické Číně? Toto tělo věřících vy− rostlo zázračně během pouhých několika desetiletí. V letech kolem druhé světové války, když z Číny
odešli poslední misionáři, tam byla nepatrně malinká církev, umírající hnutí. Potom, samotným Duchem svatým to nějak explodovalo z hrstky izolovaných ložisek v mocné dílo, které svět nikdy nepoznal. A co pád železné opony? Nikdo neočekával, že během svého života uvidíme konec komunismu. Ale Bůh to provedl přes noc. A právě v den, kdy jsem psal toto poselství, informoval New York Times, že Ruská vláda teď veřejně mluví proti potratům z morál− ních důvodů. I islámské národy, které uplatňují tvrdou linii, vidí tento pozdní déšť evangelia. Satelity teď přenášejí dobrou zprávu do islámských zemí prostřednictvím rozhlasových a televizních zpráv. Když loni jeden evangelista pořádal v Pákistánu shromáždění, přišlo přes 50 000 lidí. Ano, pozdní déšť přišel. Celý svět se plní dobrou zprávou o Ježíši Kristu. Takže kdy můžeme očekávat, že bude Pán jednat? Ježíš sám nám říká: „A kdyby ty dny nebyly zkrá− ceny, nezachránil by se žádný člověk. Kvůli vyvoleným však ty dny budou zkráceny.“ (Mt 24:22). Říká: „Nikdo nezná den ani hodinu mého návratu. Ale já ho přiblížím.“ Podívejme se ještě na Pavlův popis: „Pán vykoná své slovo na zemi rychle“ (Řím. 9:28). Řecké slovo „rychle“ tu znamená „rychlý úder.“ Bůh říká: „Rychle vykonám své dílo. Trpělivě budu čekat, než skončí sklizeň. Ale bezprostředně potom rychle vtrhnu se soudem.“ Náhle, přes noc, budeme svědky soudů, jaké jsme nikdy předtím neviděli. Stane se to v hodinu, kdy zemi přikryje hustá tma… kdy bude mít islám velikou moc a autoritu… kdy šelma a Antikrist povstanou, aby promlouvali veliká rouhání… kdy se bude zdát, že Satan přemohl všechno, co je svaté a spravedlivé… kdy si budou posměvači tropit žerty ze dne Kristova návratu… kdy požitkářské šílenství dosáhne svého vrcholu a hříchy světa vystoupí do nebes. To je moment, kdy uslyšíme řev lva z Judy. V pou− hém okamžiku ukončí válku. Prohlásí: „Dost. Již žádné další omlouvání hříchu.“ Jan předvídal den, kdy Ježíš přijde, aby rychle vykonal své dílo na zemi. Popisuje ho takto: „A viděl jsem nebesa otevřená, a hle, bílý kůň, a na něm seděl ten, který má jméno Věrný a Pravý, neboť soudí a bojuje spravedlivě. Jeho oči plamen ohně a na hlavě množství královských korun; jeho jméno je napsáno a nezná je nikdo než on sám. Má na sobě plášť zbrocený krví a jeho jméno je Slovo Boží. Za ním nebeská vojska na bílých koních, oblečená do bělostného čistého kmentu. Z jeho úst vychází ostrý meč, aby jím pobíjel národy; bude je pást železnou berlou. On bude tlačit lis plný vína trestajícího hněvu Boha všemohou− cího. Na plášti a na boku má napsáno jméno: KRÁL KRÁLŮ A PÁN PÁNŮ“ (Zj.19:11–16). Zde v New Yorku se lidé často ptají: „Kde jsi byl v době útoku 11. září?“ Nebo: „Kde jsi byl, když světla zhasla při velkém výpadku proudu?“ Má otázka pro tebe je: „Kde budeš, až přijde Ježíš? V jakém stavu bude tvé srdce, až Král králů vykoná své rychlé dílo soudu? Co budeš dělat, až přijde, aby ukončil boj?“ Kéž budeme všichni nalezeni pod jeho vzácnou krví, ukrytí ve skalní rozsedlině. § Copyright © 2005 by World Challenge
Postmodernismus Pokračování ze str. 1 Naslouchejte, to je smysl tohoto setkání. Naslou− chejte a zkuste to, co vám bude ten mladý člověk říkat, brát vážně. Takto se sejděte alespoň se třemi mladými lidmi a možná i víckrát. Možná že zjistíte, že pokud chcete mladým lidem rozumět, budete muset začít studovat. Třeba knihu Úvod do postmoder− nismu od Stanley Grenze nebo knihu Touha od Jima Houstona (obě vydalo vydavatelství Návrat domů). Pokud jste mladí, tedy je vám do třiceti let, zkuste přemýšlet nad tím, jak je možno evangelium říkat vašim vrstevníkům. Bude je to zajímat, když s nimi budete mluvit stylem brožurek, v nichž je vše jasné a logické? Potřebují ony racionální a logické důkazy, v nichž si tak libovala apologetika 70. a 80. let? Přemýšlejte nad vaší církví: líbilo by se v ní vašim přátelům a vrstevníkům? Mluvte o tom s vašimi autoritami v církvi.
Domnívám se, že církev u nás vůbec nepočítá s tím, že se velmi významně mění společenské klima. Grenz v citované knize říká, že „postmoderní situace si žádá, abychom evangelium ztělesňovali způsobem, který bude postindividualistický, postracionalistický, postdualistický (tedy musí přestat s důrazem na duši na úkor těla) a postnoeticentrický (to znamená, že naše existence zahrnuje víc než jen hromadění poznání).“ Je už skoro pozdě, ale přesto stojí za to měnit způsoby našich kázání, vyučování, modliteb i písní. Je na čase změnit průběh bohoslužeb tak, aby oslovovaly dnešního člověka, ne člověka minulé generace. Je na čase vypracovat nové apologetiky, které by pracovaly s jinými pojmy a důrazy. K tomu všemu nás vede ne snaha přizpůsobit se světu, ale zájem o člověka a touha po tom, aby co (z vysílání TWR−www.twr.cz) nejvíce lidí bylo spaseno. §
Krátká zamyšlení M. Frydrychové Raduji se ze tvé spásy. (1.Sam 2,1) Radujte se, že vaše jména jsou zapsaná v nebesích. (L 10,20) Je skutečně radost ze spásy naší hlavní radostí? Radujeme se opravdu z celého srdce, že jsme zapsáni v knize života? Pokud ne, může to mít dvojí důvod. Za prvé, že v knize života vůbec zapsaní nejsme a ani nerozumíme tomu, o co jde. Patříte−li do této skupiny, začněte se vážně po zapsání do Ježíšovy knihy pídit. Kdo není zapsán v knize života, v knize zabitého Beránka, propadne Antikristovi. A vy, co víte, že jste Ježíšovi, a přece nemáte radost ze spasení, vy jste zřejmě podlehli starostem o tento pomíjivý život. Ano, Boží slovo na několika místech opakuje, že trápení a starosti nám kradou radost z Pána. Takže trápení a starosti svěřme jemu a radujme se ze své spásy. §
Role otců Otázka: Jaké jsou povinnosti otce v rodině. Mám pocit, že v dřívější době se o otcovství takřka vůbec nemluvilo. V uplynulých letech se situace alespoň částečně změnila. Vyšly dvě knihy o otcích − v Portálu to byla Yablonského kniha Otcové a synové a v Návratu domů kniha pojednávající o vztahu otce a dcery s názvem Navždy tátovo děvče. V křesťanském rozhlasovém vysílání bylo možno vyslechnout pořad Pavla Rause o duchovním otcov− ství, sem tam se v křesťanských časopisech objeví úvaha také o biologickém otcovství. Pro nás dnes bude určující, jak se k této otázce vyslovuje Bible. Nebudeme probírat toto téma systematicky, spíš se pokusíme najít některá stěžejní místa. Je velmi zajímavé, že téma otcovství je obsahem posledního verše Starého zákona, tedy 24. verše 3. kapitoly proroka Malachiáše. Zde čteme: "Hle, posílám k vám proroka Elijáše dřívě než přijde den Hospodinův veliký a hrozný. On obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych při svém příchodu nestihl zemi klatbou." (Mal 3,23−24). Co je obsahem těchto zvláštních slov? Prorok mluví o dni Hospodinově, tedy dni, ve kterém Bůh vykoná na zemi soud a ve kterém bude obnoven Izrael. Den Hospodinův je dnem, ve kterém Hospodin přijde na zem. Ve světle novozákonních proroctví můžeme říci, že je to den Kristova druhého příchodu v slávě. Jak Kristův první příchod, tak jeho druhý příchod bude ohlášen prorokem, kterého Malachiáš identifikuje jako Elijáše. Před Kristovým vystoupením působil v Izraeli Jan Křtitel, o němž Pán Ježíš řekl, že je oním Eli− jášem z proroctví. I před jeho druhým příchodem bude někdo, kdo jej bude ohlašovat. Jeho úkol je v proroctví, jež jsme četli, shrnut do slov: "On obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych při
Známe se? Petr Wízner Slovo života Č. Krumlov Povolání: architekt Manželka: Pavlína Děti: Terezka (14), Karolínka (9), Eliška (6) Oči: hnědé Vlasy: černé Zvláštní znamení: knír a nepřehlédnutelná
výška
Záliby: to je pro mě dost těžká otázka, od té doby, co jsem uvěřil, tak ty věci, které mě dřív bavily, tj. sport, knížky, muzika, šly úplně stranou. Teď mi dělá asi největší radost, když jsme spolu jako rodina a mů− žeme mít prima čas − tj. jet na dovolenou, relaxovat nebo jen tak spolu třeba dlouho společně snídat... A kdyby zbylo trochu času, tak snad přečíst pěknou knížku nebo si jít strhat tělo.☺ Ty jsi „Ing.“? Nebo máš jiný titul? No ještě k tomu přidej arch. Takže Ing. arch., ale po pravdě řečeno na písmenkách nezáleží. Petře, jsi architekt. To je možná široký pojem. Tvoje parketa jsou interiéry? Soudím tak podle toho, jak jsi navrhoval interiér pro Českobudějovický sbor. Nejen interiéry. Nejvíc asi projektujeme pozemní stavby. tj. domy, mám tzv. velkou autorizaci. Každý, kdo chce projektovat, musí po 5−ti letech praxe složit zkoušky odborné způsobilosti a může si vybrat, v jakém oboru se chce uplatnit. A já můžu projektovat pozemní stavby, územní plány a interiéry, tedy vlastně všechno vyjma jaderné elektrárny, a dopravních staveb. Kde bydlíte? Podle tvého povolání v domečku? Co se týče bydlení, tak máme za sebou pestrou minulost. Od bydlení na koleji, v garsonce s unikátní sprchou (byla řešena v jedné místnůstce se zácho− dem, takže když ses chtěla sprchovat, seděla jsi na záchodě), až po několik bytů v paneláku. Stěhovali jsme se už celkem 8x. Teď bydlíme v bytovce tzv. „papouškově“, asi znáš ty barevné domy na kraji Krumlova u výjezdu na Budějice, ale čeká nás další stěhování. Když Pán dá, tak snad příští rok do domečku, který už stojí a je ve fázi dokončování. To se realizuješ a šiješ si ho na míru? V tomhle případě mi ruku vedla moje Pavluška – tedy jako moje žena. Prostě, co rodina chtěla, to jsem se snažil namaloval. Tak aby se jim to líbilo. Český Krumlov je krásné město hlavně po archi− tektonické stránce. Stěhovali jste se do Krumlova pro jeho stavební výjimečnost? Tak to je na dlouhé povídání. Víš, my jsme před tím, než jsme poprvé přijeli do Krumlova, o něm nikdy neslyšeli. Bydlíme tu už 13 let a naše stěhování
P. Vaďura svém příchodu nestihl zemi klatbou." Jaká je souvislost mezi vztahem otců a synů a možností stihnout zemi klatbou? Stopa nás vede do dalších prorockých knih. Podle Zákona měli otcové syny poučovat o Hospodinu: "Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospdina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes při− kazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo když půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo když budeš vstávat." (Dt 6,4−7). Vztah otce k synovi byl základním vztahem ve společenství izraelského lidu. Otcové vštěpovali synům vědomí příslušnosti k vyvolenému národu a učili je milovat Hospodina. Dokud otcové plnili svou roli, bylo zaručeno, že synové budou mít k Hospodinu dobrý vztah a společ− nost se nedostane do krize. Když však otcové selhávali, projevilo se to především tím, že zeslábl vztah synů k Bohu a Izrael se ocital v krizi. To mělo zpětně zase vliv na vztah otců a synů. Vrchol tohoto úpadku popisuje prorok Ezechiel: "Toto praví Panovník Hospodin: ,To je Jeruza− lém. Postavil jsem jej doprostřed pronárodů a okolo něho jsou země. Vzepřel se však proti mým řádům a nařízením svévolněji, než pronárody a země, jež jsou okolo něho; mé řády znevážili a mými nařízeními se neřídili.' /.../ Proto praví Panovník Hospodin toto: ,Jsem proti tobě a vykonám uprostřed tebe soudy před očima pronárodů. Pro všechny tvé ohavnosti vykonám v tobě to, co jsem ještě nevykonal a už nikdy nic takového nevykonám. Otcové budou jíst uprostřed tebe syny a synové budou jíst své otce. Tak vykonám v tobě soudy a celý
E. Plchová to bylo v očích všech kolem velké bláznovství. Brali jsme se ještě, když jsem dokončoval vejšku, měli jsme dvě tašky, půjčený plotýnkový vařič, ale hlavně Boha (vzali jsme se půl roku poté, co jsme byli pokřtěni – v očích všech další bláznovství). Oba pocházíme z Teplic, ale vzhledem k tomu, že jsem studoval v Praze, tak jsme půl roku bydleli tam, pak nám Bůh požehnal a my čekali mimčo, takže jsme se stěhovali do Teplic, kde bydleli rodiče a sehnali jsme lepší podnájem. Nevím jestli znáš Teplice, ale v době kdy se narodila Terezka se tam nedalo vyjít na ulici (byly pod− zimní a zimní smogy, zákazy vycházení atd., prostě hrůza) to byl první impuls k tomu, abychom chtěli pryč. Druhý impuls určitě byl i dosah rodičů. I když to zní divně a máme své rodiče rádi, tak díky tomu, že jsme všichni bydleli od sebe cca 100m, měli jsme takřka každý den návštěvu, žádné sou− kromí a našemu vztahu k Bohu to také nepřidá− valo. Tak jsme si řekli, že se musíme odstěhovat. Pro mě to znamenalo najít si místo někde, kde mi dají práci a k ní i byt. Když jsem byl v Praze ve škole našel jsem inzerát kde v jednom městě u Máchova jezera nabí− zeli práci pro architekta a k tomu i byt 4 +1. Zavolal jsem tam a řekli, že mě berou, takže jsme měli původně být u Mácháče a ne v Krumlově. Když jsem si ale ve škole opisoval ten inzerát, potkal jsem svého spolužáka, který byl z Krumlova . Chvíli jsme jen tak povídali a pak jsem mu mezi řečí řekl, že se chceme stěhovat, ať se v Krumlově zeptá na městě, jestli by nepotřebovali architekta, ale že k tomu potřebujeme i byt . Pak jsem na to úplně zapomněl. Asi za týden u nás zazvonil telefon a volali z Kru− mlova, že by mě vzali. No a potom už to bylo rychlé. Hned druhý den jsme se sem jeli podívat. Byla to docela legrace.Nikdy jsme tu nebyli, Pavlínka byla v šoku. Pamatuji si jak říkala, že na vesnici teda fakt bydlet nepůjde. Ale jednání na městě bylo hrozně rychlé, všude byly otevřené dveře, a za chvíli jsme jeli domu se smlouvou na byt i práci. Ale byl tu ještě ten Mácháč…a teď co dělat…?
pozůstatek tvého lidu rozvěji do všech větrů.'" (Ez 5,5−6.8−10). Tento text ukazuje nejhlubší propad Izraele. Na strašném líčení jedení synů otci a otců syny je zná− zorněno totální selhání Izraele, jeho odpadnutí od Boha a jeho absolutní zkaženost. Prorok v dalším textu rozvíjí barvitě obrazy soudu. Jestliže tedy Malachiáš slibuje, že otcové budou opět obráceni k synům a synové k otcům, je v těchto slovech obrovská hloubka. Je to slib obnovy − obnovy vztahu lidu s Bohem i nápravy všech věcí v Izraeli. Až přijde Mesiáš, bude národ obnoven. Vztah otců k synům má tedy veliký význam a mimo jiné i jako vztah duchovní. Otcové se sdílejí se syny s nejhlubšími prožitky svého vztahu k Hospodinu. Otcové syny neučí poučky, nevykládají jim o Bohu, ale uvádějí je do toho nejhlubšího a nejintimnějšího vztahu svého života. Synové se nemají pouze dozvědět nějaké informace, ale mají spolu s otci něco prožít. Tak je zaručeno, že Hospo− dina budou poznávat i následující pokolení. Jak je tomu dnes? Jsou otcové pro duchovní život synů i celé církve stále tak důležití? Domnívám se, že ano. Dovětek: V Pavlových epištolách nalé− záme ještě něco, co naši základní tezi o úloze otců k dětem doplňuje. Především je to známé místo z epištoly Efezským: "A vy, otcové, nedrážděte své děti k hněvu, ale vychovávejte je v Pánově kázni a napomenutí." (Ef 6,4). Podobně Pavel mluví v dopise do Kolosis: "Otcové, nedrážděte své děti, aby nemalomyslněly." (Ko 3,21). Na co klade Pavel takový důraz, že to opakuje ve dvou svých listech? Zkusme tyto krátké texty promyslet: 1. Otcové často děti dráždí k hněvu. Proti tomu se Pavel staví. Vzhledem k tomu, že vzápětí mluví o kázni, nemyslí se tím tedy přísnost či určování
hranic pro děti. Jedná se o takové jednání otců, které v dětech vyvolává komplexy méněcen− nosti. Otcové mají sklony k tomu potlačovat osob− nost svých dětí. Tím se na nich dopouštějí často neodčinitelného násilí. Kolik je zlomených lidí, kteří nejsou schopni žít, protože v nich jejich vlastní otcové ubili jejich osobnost! 2. Vedle toho je zde kázeň. Kniha Přísloví mnoho mluví o kázni. Otec je strážcem dodržování Božích pravidel a norem života dítěte. 3. Otcové vychovávají děti v Božích napome− nutích. Je to tedy nejen varování před zlem, ale současně i aktivní vedení ke konání dobra. Slovo "otec" je nám drahé nejen proto, že označuje jednoho z rodičů, ale také proto, že jím vymezil Bůh svůj vztah k těm, kteří k němu přicházejí Kristovým prostřednictví. Jakmile jsem očištěn od svých hříchů a vin Kristovou krví a znovu se narodím, stávám se dítětem Božím. Bůh je mým otcem. Ba dokonce tatínkem, protože ono aramejské "Abba" znamená domácké a milé oslovení otce. Bůh se stává mým ochráncem, milujícím a peču− jícím, ale i vychovávajícím a občas trestajícím. Mám v sobě jeho Ducha, jsem navždy jeho. Poznávám jej a učím se jej milovat. Kdykoli k němu mohu přijít s jakýmkoli problémem, s jakoukoli těžkostí, ale i se svým selháním. Vím, že mě miluje bezpodmínečnou láskou. Nebojím se jej, ale mám k němu úctu a vážnost. Bojím se jeho moci a soudu, ale současně spoléhám na jeho milosrdenství a věrnost. Je tím pravým otcem. Jak velké břemeno je tímto otcovským vzorem vloženo na bedra nás, otců! Ve chvíli, kdy mě něco takového napadne, okamžitě si uvědomuji, že toto břemeno nese on sám. Vždyť ve mně je Jeho Duch, on sám je ve mně, On je mým životem, mou moudrostí i silou. On ve mně realizuje i pravé otcovství. Musím ovšem o to stát. §
Dva vykulení mladí blázni s mimčem a nedokon− čenou školou jdou do světa. Tak jsme se sebrali a odjeli za kazatelem bratrem Pospíšilem (byli jsme v té době v baptistickém sboru). Ten nás vyslechl a první co se zeptal bylo, jestli je v těch městech církev. (Díky Bohu za starší a zku− šené bratry, nás to vůbec nenapadlo zjistit.) Takže se hned podíval do seznamu protestantských církví a hned jsme byli dál. V Krumlově byl sbor církve bratrské a u Mácháče nic. Pak byl čas na modlitbu a následovala rada našeho bratra, že si myslí, že je pro nás lepší Krumlov – jednak proto, že budeme mít duchovní ro− dinu a jednak proto, že je třeba evangeli− zovat jižní Čechy, je tam spousty katolíků, ale žádní probuzení protestanté (to je pa− rafrázovaná citace). Pak to šlo rychle, vzal telefon a zavolal br. Daniela Piláta z krum− lovské církve bratrské. Reakce z Krumlova byla radostná, ať při− jedeme, že se na nás těší. Druhý den jsem zavolal do Krumlova, že místo beru. Mácháč jsme zru− šili, třetí den naložili svých pár švestek na Avii, oznámili rodi− čům, že se stěhujeme (ti nechápali) a od− jeli do Krumlova. A tak jsme tu. Věřím, že v souladu s Boží vůlí i plánem pro nás. Takže jste se stěhovali i jako misionáři do Církve bratrské. Teď sloužíte ve Slově života. Vím, že děláš kurzy Alfa. Kolikrát jste je udělali? Měli jsme dva běhy. A jak to bude možné, budeme je pořádat dál. Ale pozor, to neděláme jen my. To je práce celého sboru. Je to úžasné a důležité. Potřebu− jeme tým na vaření, pomocníky, modlitebníky…, jinak to nemá šanci na úspěch. Co tě na kurzech Alfa nejvíc láká? No to je jasné! Spasení lidí, proto se to dělá. Sedíme tu zrovna na akci: "Suché kosti, hejbejte se." Jak se ti tu líbilo? Líbilo, ale bolelo. Jsem tu od půl desáté, teď je šest večer. Ráno byl fotbal a odpoledne to skončilo tenisem, s potupnou porážkou od Lenky Štrbkové.☺
Myslím, že je důležité mít i akce tohohle typu – kde se můžeme vidět napříč církvemi a pak je tu možnost ukázat lidem ze světa, že nejsme žádní blázni a víc se s nimi sblížit . V zálibách uvádíš, že jsi rád s rodinou. Co spo− lečně děláte? Jsme rádi spolu (ale bohužel se nám to daří dost vzácně). A co děláme? Podle toho, na co je zrovna sezóna a chuť. Koupeme se, jdeme si sednout do restaurace na dobré jídlo, jedeme na lyže, jdeme se projít do lesa, a nebo jsme jako zrovna teď na ,,Su− chých kostech“. Prostě normální rodinná činnost, na kterou nám ale díky naší zátěži nezbývá moc času. Jsi hlavou rodiny. Jak vypadá váš společný modli− tební život? Tak teď jsi mě dloubla do mého bolavého místa. Musím upřímně říct, že v tom mám velké rezervy. Je málo času, kdy se společně všichni sejdeme. Děvčata mají spoustu kroužků, já i Pavlínka jsme hrozně časově zaneprázdnění. Modlíme se společně nepra− videlně. Chtěl bych, aby v tom byl řád. Váš jezevčík tu byl s Vámi. Je to vaše jediné zvíře? A jak se jmenuje? Je to jedenáctiletý Mates a máme ještě andulku, tedy anduláka, jménem Johan. Na začátku prázdnin jste se byli podívat na Teen− Street v Českých Budějovicích. Co říkáte na tuto konferenci pro – náctileté? No dívám a prožívám to ze dvou pohledů. Jeden je pohled rodiče, táty tří dcer. Pro nás je moc důležité předat dětem to, co máme, a sama určitě prožíváš to, co my. Kdy toužím, aby všechny naše děti daly svůj život Kristu. Myslím, že jakmile dítě doroste do 11 − 12 tak je třeba, aby se mu v církvi otevřely nové dveře. Aby začalo mít společenství se svými vrstevníky, aby se začalo budovat jako osob− nost, která už brzy dospěje a mohla zažívat, budovat a sbírat svoje vlastní zkušenosti s Bohem a tak jsem hrozně vděčný za to, že máme „Kočery“ a mládež, a že je tu TeenStreet . Druhý pohled je pohled čtyřicátníka s duší nácti− letého. Jsem rád, že jsem mohl být na dvou večerech a opravdu si to užít … Takže když se ptáš, co říkám, tak mám velkou radost z toho, že je a těším se na další. Pomáháš i v Teen Challenge. Jak jsi se dostal k této organizaci? Hele, ten rozhovor bude delší než román ☺, dáváš mi otázky, na které nejde odpovědět jednou větou. Vlastně za to může Peťa Petrášek. Zhruba před 3 – 5 lety (teď fakt ani nevím, kdy to bylo) probíhalo zřejmě v SŽ zrovna budovatelské období, takže mě během krátkého času zastihly tři telefony od Péti. První − když se budovaly nové prostory v Č. Krumlově, druhý − když se stěhovala církev v Č. Budějovicích, a třetí − když se zřizovala kavárna Teen Challenge v Č. Budějovicích. Pokaždé
(z vysílání TWR−www.twr.cz)
Pokračování na str. 4
Známe se... (Dokončení ze str. 3) jsem se snažil pomoct buď prakticky a stavebně, nebo jen návrhem co s interiérem. Když se dobudovalo v našem regionu, ozval se jednou telefon a volala mi tehdy neznámá holka z Prahy, že je z Teen Challenge, a že by potřebovali pomoct. Tak jsem se setkal s ní a jejím mužem. Jsou to úžasní lidé, ona se původně starala o opuštěné děti na Ukrajině a on byl závislý na heroinu... a Bůh je spojil. Jeho vysvobodil ze závislosti a dal jim vizi, pracují na Žižkově ve čtvrti kriminálníků, narko− manů a pouličních gangů. Zaměřili se na práci s předškolními a školními dětmi tj. děti 2 – 14 let. No abych to zkrátil. Prostě se jim podařilo získat od Městské části Prahy 3 do dlouhodobého pronájmu polorozpadlý pavlačák v centru čtvrti, kde působí, takže jsme jim dělali projekty (pro centrum kde budou tři třídy, zázemí, kancelář a velký byt, který potřebují k tomu, aby si mohli brát do péče děti, u kterých jsou rodiče ve vězní. V současnosti se už o tři takové děti starají). Když se vše dokončilo, ptali se, jestli by mi mohl zavolat Petr Ministr, což je vlastně jakýsi „ředitel“ Teen Challenge pro střední a východní Evropu, že by něco potřeboval. Tak jsem se dostal až do Poštovic, kde jak asi víš je obrovský bývalý areál s barokním špejcharem a rozlohou větší než budějické náměstí. Teen Chal−
lenge ho koupili se záměrem vybudovat tu velké středisko jednak pro službu a jednak pro školení nových pracovníků, pořádání školení, seminářů, atd. No a my jim s tím jako projektanti pomáháme. Vaše Terezka chválí Pána v mládežnické chvále na bubny. Je to neobvyklé. Trénuje doma v bytovce? No taky mě překvapila, kulil jsem oči. Terezka hrála od 5−ti na zobcovou flétnu a od 6−ti hraje na klavír. Když začala v Krumlově mládež, tak se spontánně vytvořila mládežnická chvála, no a Terezka si prý sedla za bicí a hrála. To je úžasné. Doma ale netrénuje, jednak bychom ani nevěděli kam ty bicí postavit, jednak si myslím, že naši sousedi už tak podávají hrdinský výkon (zatím trpí s klavírem, houslema, příčnou flétnou a občas kytarou a teď si vem do toho ještě bicí). Takže Terezky zkoušení se omezuje na hraní o mládeži a občas si jde zahrát do církve. Letos taky začala chodit na hodiny do ZUŠky. Poslední otázka bývá na tělo. Máš rád Vánoce? A jak si představuješ ideálně prožité Vánoce? Tak to už si mi položila víc „bodlavou otázku“… Jasně, že mám rád Vánoce a moc. Když zavřu oči a snažím se vykreslit ideální Vánoce, tak se musím začít smát. Ideální Vánoce, tak to je jasné, žádný úklid, žádné gruntování a mytí oken, koberců, leštění a cídění, žádné pečení a nákupy…jenom moji blízcí, lidi co mám rád, pohoda, pokoj, radost a láska … Možná bych se mohl živit psaním utopistických příběhů nemyslíš? ☺
Katuba (židovská smlouva − slib lásky, věrnosti, péče a zaopatření, úcty, pod− danosti, věrnosti ...) se dnes podepisuje přímo na místě svatebního obřadu. Je vyzdobena různými pestrými motivy a před− tištěný slib potvrzují svým podpisem jak novomanželé, tak svědci (obdoba oddacího listu na našich úřadech)...
Svatba Před časem jsem se setkala s vyučováním, kde byl vysvětlen starověký židovský svatební obřad z doby Ježíšovy. Toto vyučování mě tak okouzlilo, že se o ně s vámi musím rozdělit. Modlím se, aby mě k tomu Duch svatý zmocnil. Popis židovského ob− řadu čerpám od Rogera Bourgeoise.
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% Mladý muž, nastávající ženich, hebrejsky hatan pPoděkování... p se rozhlížel po manželce. Pozoroval jednání nic netu− A Vám, celé Boží rodině, děkujeme za šící dívky ve všedním životě a když shledal, že toto je ta pravá, vydal se do domu jejího otce, aby požádal p Drahý Pane Ježíši, chtěla bych Tě touto všechny přímluvy a modlitby. p Vlaďka Pomahačová o její ruku. Při této příležitosti použil jakousi koženou cestou veřejně oslavit a poděkovat Ti za všechnu tornu nebo kapsu, ve které měl dopředu připravené pTvoji milost, přítomnost, ochranu a požehnání, „Z úst p tři věci. Kožená mošna byla průkazním znamením nemluvňátek nás provázíš. a kdo ho ve vesnici viděl, už se ptal: "Ó, která dívka pkterými a kojenců p bude ta vyvolená?" Děkuji Ti, že jsi nám podle Tvého zaslíbení sis připravil dcerkou Terezkou. Děkuji za Tvoji chválu...“ p Do domácnosti dívky vstoupil mladík neohlášeně. ppožehnal ochranu po celé těhotenství a porod. Otec rodu ho zavedl do hlavní rodinné jizby, posadil Matouš ho Děkuji Ti za toho nejúžasnějšího manžela, 21:16 p za stůl na přesně stanovenou stranu a nechal za− pkterého volat dívku. Dívka přišla od své práce. Většinou pásla můžu mít. ovce a nebyla právě nejupravenější. Od ovcí i páchla. Chválím Tě Pane, že jsi nám dal tak úžasnou pvelkou p O mladém muži možná mnoho nevěděla. Ale to nic Boží rodinu, která funguje. Díky, že jsi neznamenalo, posadili ji na druhou stranu stolu (Terezka 1 měsíc) pnás tady na světě nenechal samotné. p a mladý muž otevřel mošnu. vytáhl manželskou smlouvu − katubu − %%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% kteráNejprve byla již dopředu přesně sepsaná. Byly tam
Kuchařka plná dobrot D. Krédlová Modlitba, která proudí z celého mého já: „Hospodine, Pane můj, odpusť mi mou častou troufalost vůči Tobě, odpusť mi mou nevěru vůči Tobě. Nepřipomínám si tvé milosrdenství, šťourám se v špatných myšlenkách, které přicházejí, snažím se to osobně vyřešit, ale nejde to. Běžím s pláčem do tvé náruče. Cítím, jak mě bez problémů přijímáš. Vím, že máš pro mne správné odpovědi a řešení. Děkuji Pane, že mě nenecháváš v zármutku. Chci vylít celé své srdce Tobě Ježíši. Odpusť mi prosím mé hříchy, které tě tolik zarmucují. Tvá oběť na kříži přinesla totální revoluci do našich životů. Prosím vládni ve všech oblastech mého života. Děkuji, že mohu být tvým dítětem. Kde bych byla, kdybych tě neznala. Chtěla bych naplnit tvou Boží vůli pro můj život. Prosím, nauč mě ať odhodlaně používám Tvé duchovní dary, které jsi do mne vložil. Chci bojovat v plné Tvojí výzbroji a vytrvat!!! Prosím dej mi Tvou sílu, oddanost, moudrost, vytrvalost! DĚKUJI NEBESKÝ TATÍNKU.“
A pojďme si uvařit něco na posilnění ňami ňami :o) Dnes tu máme:
Zeleninové lečo, aneb co zahrada dala Ingredience: 5 rajčat; 2 zelené papriky; 1 velká cibule; 3 vejce; 150g měkkého salámu; 2 špetky soli, dle chuti pepř a 4 lžíce sádla Postup: Cibuli nakrájíme nadrobno a krátce osmahneme. Přidáme na kostičky nakrájený salám, papriku a rajčata. Osolíme, opepříme a dusíme doměkka. Nakonec zalijeme rozšlehanými vejci a necháme srazit. Podáváme s pečivem nebo vařenými bramborami.
Lečo se smetanou Ingredience: dle potřeby Rama Culinesse; 1 cibule střední; 6 paprik žlutých, nebo červených; 6 větších rajčat; 1−2 feferonky; 75dkg kabanosu; dle chuti sůl a pepř; 1 kelímek Rama Cremefine na vaření; 2−3 lžíce hl. mouky Postup: Na Ramě Culinesse osmahneme cibuli nakrájenou nadrobno. Přidáme na kostičky nakrá− jený, oloupaný kabanos − opečeme. Vyčištěné papriky nakrájíme na proužky, oloupaná rajčata (na chvíli ponořit do horké vody, pak jdou pěkně oloupat) nakrájíme. Nakrájenou zeleninu přidáme do kastrolu, osolíme, opepříme, přidáme feferonku. Zelenina pustí šťávu, ale můžeme přidat vodu − dusíme
doměkka. Zahustíme Ramou Cremefine, ve které jsme rozkvedlaly mouku − povaříme. Podáváme s knedlíkem, nebo s chlebem.
Mokrý perník Ingredience: 1 Hera; 400g pískového cukru; 2 dcl vody; 2 lžíce kakaa; 400g polohrubé mouky; 4 celá vejce; 1 prášek do pečiva; 1 vanilkový cukr Postup: Do kastrolku dáme celou heru, cukr, kakao, vodu a svaříme asi 5min. Z této hmoty odlijeme asi 2dcl do hrnečku vedle. Zbytek necháme vychladnout a pak přidáme polohrubou mouku s vanilkovým cukrem a práškem do pečiva, vejce. Vše řádně zamícháme a nalijeme do vyma− zaného a hrubou moukou vysypaného pekáče. Pečeme zvolna asi 15min. Horký ihned polijeme hmotou od− litou v hrnečku. A posypeme kokosem.
Pudingový perník (hrnkový) Suroviny: 4 vejce; 1 hrnek cukru; 1 hrnek mléka; 1 hrnek oleje; 1 vanilkový puding; 1 čokoládový puding; 3 lžíce kakaa; 2 hrnky polohrubé mouky; 1 vanilkový cukr; 1 kypřicí prášek do perníku Všechny suroviny smícháme a nalijeme na vymazaný plech a pečeme cca 25−30 min.
Křehký Perník (hrnkový) Suroviny: 2 hrnky poloh. mouky, 1 necelý hrnek cukru, 2 lžíce medu (rozpuštěný v mléce nebo v trošce vody), 1/2 hrnku oleje, 1 hrnek mléka, 1 prášek do pečiva, 1 prášek do perníku, 2 vejce, kakao, oříšky, mandle, čokoláda, rozinky Utřeme vajíčka s cukrem do pěny (nejlépe el. šlehačem), přidáme olej a mouku s práškem do pečiva. Přiléváme mléko a med, až vznikne řidší těsto. Přidáme prášek do perníku, kakao, rozinky, mandle, oříšky, podle chuti třeba i kokos nebo nastrouhanou čokoládu. Dáme upéci. Po upečení můžeme polít čokoládou a posypat kokosem nebo strouhanými oříšky.
sliby muže − slib lásky, věrnosti, péče a zaopatření a byly tam požadavky úcty, poddanosti, věrnosti a péče o manželovy potřeby... a další podmínky společného života. Ve smlouvě byla také stanovená cena za nevěstu − mohár. V židovském národě majetek dědil syn, ale dcera dostávala kvalitní vychování a náklady na toto vychování se měly rodině zpět vrátit. Cenu za nevěstu však neurčoval otec nevěsty, ale otec ženicha. Otec nevěsty ovšem musel tuto cenu schválit. Pokud se muži dohodli, ženich vytáhl pohár, napl− nil jej vínem a bezeslova, jen s pohledem ponořeným do dívčiných očí, ho přesunul na druhou stranu stolu. Tím mlčky vyjadřoval slova: "Já jsem si tě vyvolil.." Pohár naplněný vínem znamenal zpečetění smlouvy a nevěsta to věděla. Ona znala ten rituál a znala své pravomoci. Mohla udělat tři věci: Mohla pohár odsunout zpět k ženichovi a tak dát svobodně najevo, že o tento vztah nemá zájem. Mohla pohár nechat na místě, vyběhnout z místnosti a volat: "Mám tu ženicha, pojďte mi říci jaký je." A tím si dávala určitý čas na rozmyšlenou. A nebo mohla pohár vzít, vypít a tak smlouvu zpeče− tit. Ženich mlčky čekal na jednu z těchto tří odpovědí. Když nevěsta pohár vypila, bylo to neměnitelné. Ne slovy, ale tímto činem oznámila, že souhlasí s podmín− kami smlouvy. Tím byli legálně zasnoubeni, už téměř manžel a manželka, které může rozdělit jen smrt. Pak ženich vytáhl dary. Peníze, šperky, náramky. Ty měly nevěstu zdobit a uschopňovat ji pro manžel− ství. Nakonec ženich vstal, hluboce se jí podíval do očí a řekl: "Jdu, abych pro tebe připravil místo, a přijdu si pro tebe." Vrátil se k otci a začal budovat dvě obydlí. Jednak komnatu pro nevěstu v otcovském domě pro den svatby a jednak dům pro sebe a manželku, kde budou bydlet po svatbě. Tuto přípravu konal pod vedením svého otce. Byl to otec ženicha, kdo rozhodl, že je vše správně dokončeno. Otec určil den svatby. Někdy to trvalo i léta. Zatím po tu dobu musela nevěsta každý den opakovat několik úkolů. Nejprve si obstarala závoj, kterým zakryla svou tvář, aby všichni věděli, že už je zadaná. Zároveň se tím vzdala běžných aktivit života svobodné dívky a všechna svou činnost smě− řovala k svatbě a manželství. Často četla manželskou smlouvu a objevovala hloubky všech slibů. Zároveň si šila svatební šaty a každý den opakovala koupel. Kromě toho postavila do okna svého pokoje ole−
M. Frydrychová jovou lampu, denně sestřihovala její knot a dolévala olej. Lampa měla hořet ve dne i v noci. Nu a konečně byl příbytek pro novomanžele dostavěn a otec řekl: "Synku, je čas..." Ženich ve svatebním rouchu se pro nevěstu vypra− vil se svými přáteli. Bylo to většinou pozdě večer, jako když jde zloděj v noci a přátelé hlučně vykřikovali: "Ženich jde!" Celá vesnice se probudila a chtěla být u toho. Ženich už z dálky vyhlížel světlo lampy. Pokud lampa nehořela, znamenalo to, že dívka má své srdce jinde a byl to konec. Nic se nedalo změnit, nic vysvětlit, že− nich už v cestě nepokračoval. Když lampa hořela, i nevěstu probudil hluk. Vyskočila, vklouzla do připra− vených šatů a se svými družičkami vyšla ženichovi vstříc. Po svatebním obřadně ji v domě ženichově postavili do místnosti, kterou ženich připravoval. On kolem ní třikrát pomalu obešel, obdivoval její krásu a těšil se z ní. Potom odkryl závoj a stala se jeho ženou. Po dovršení toho spojení, vyšel ženich z místnosti a oznámil svému nejbližšímu příteli: "Jsme jedno tělo" a nastalo sedmidenní svatební veselí. Mladý pár trávil sedm dnů líbánek v té komnatě, kde se těšil jeden ze druhého, kdežto na dvoře se veselila celá vesnice. Po svatbě se novomanželé pře− stěhovali do nového domu. Moji milí, vnímáte ten obraz? Ježíš mluvil k Izraelcům řečí, které přesně rozu− měli. Nebeský Otec vyvolil lid, který se měl stát jeho manželkou, a tak miloval svět, že dal svého jednorozeného syna jako výkupné za padlého člo− věka a lidstvo. Církev je vyvolená stát se Ježíšovou nevěstou. Ježíš k nám přichází žádat nás o ruku, když to neče− káme, když smrdíme hříchem. Ale to mu nevadí. Nabízí nám smlouvu, ve které nás z hříchu vykupuje svou vlastní krví (což může být větší láska?) a od nás už nežádá nic jen poslušnost a úctu. Podává nám kalich své smlouvy. Můžeme odmítnout, můžeme váhat, ale když přijmeme, jsme navždy jeho. A on prohlašuje: "Jdu, abych ti připravil místo, ale přijdu si pro tebe." Co je ta sedmidenní komnata? Místo, kde budeme slavit vytržení? Co je ta druhá budova? Nový Jeruzalém, který už nezbuduje člověk, ale sám Bůh? Jak nádherný musí být příbytek, který ženich Ježíš pro nás buduje už dva tisíce let. A co dělá pravá nevěsta? Má oblečený závoj chvály a uctívání, je zcela od− dělená pro svého ženicha, znovu pročítá smlouvu − Boží slovo, a věří jí. Zhotovuje si šaty ozdobené skutky, které jí připravil Bůh, skutky poslušnosti. Denně se koupe v odpuštění krve Beránka a odpouští všem, kteří ji ublížili, aby byla čistá a svatá a bez úhony. Přistřihuje knot své lampě, takže si nedovo− luje žádosti těla, ale naopak každý den dolévá olej Ducha svatého, aby lampa hořela ve dne v noci. Pomáhají jí dary Ducha svatého, které jí ženich zanechal a má družičky − apoštoly, proroky, učitele a ostatní kolem sebe. Každý z nás jsme osobně milovanou Ježíšovou nevěstou a každý z nás jsme zároveň součástí celého jednoho těla nevěsty, rozumem se to těžko chápe, ale to nevadí, naše poznání bude překonáno. Ať nám lampa hoří, ať nás zdobí závoj utkaný z chval a šaty, ze skutků poslušnosti, ať voníme kou− pelí stálého odpouštění. A hlavně, ať se nebojíme s Duchem svatým toužit: "Přijď, Pane Ježíši!" Neboť Ježíš sám k nám volá: "Hle, přijdu brzy!" § (z vysílání TWR−www.twr.cz)
Židovský kalendář RÓŠ HA – ŠANA 5767 23. 9. 2006 začíná podle židovského kalendáře nový rok 5 767. Róš ha−šaná je jedinný svátek, který trvá v Izraeli dva dny. Svátek charakterizuje mnoho symbolických obřadů, které jsou vesměs důležité pro zajištění toho, aby byl nový rok dobrý. Zvláštní význam mají různé druhy dobrého jídla. Probíhají bohoslužby a čtení modliteb. Po bohoslužbě arvít je zvykem se pozdravit těmito slovy: Le− šaná tová tikatevú ve−techatemů le−altar le−chajím tovím u−le−šalóm! „Kéž jste zapsáni a zpečetěni pro dobrý rok, již nyní pro dobrý život a pro pokoj!“ Toto přání vychází z Talmudu, kde se praví, že o slav− nosti Róš ha− šaná otevře Bůh u nebes− kého soudu tři knihy: jednu pro nesporné h ř í š n í k y, jednu pro nesporné spra−
Roš ha−šana patří ke svátkům o nichž se troubí na šofar, naříznutý beraní roh. Hraje se na něj podobně jako na trumpetu, je však zapotřebí obzvláštní obratnosti.
A. Michalcová
vynesen až na Jóm kipur. V příslušném období mají tito lidé čas, aby litovali svých špatných skutků a káli se. Takoví lidé budou zapsáni do třetí knihy a pokud se osvědčí, budou zapsáni mezi živé, pokud ne, budou naproti tomu odsouzeni k smrti. Tato tradice přivedla lidi k tomu, že si navzájem přejí nejen Šana tova! („Dobrý nový rok“), ale také le−altar le−chajím tovím u−le−šalóm!(„Již nyní pro dobrý život a pokoj“). Troubení na šófar beraního rohu na Róš ha−šaná by mělo probudit lidská srdce, aby se navrátila k Bohu. Celkem se má vyslechnout 100 zvuků šófaru, na který se troubí trojím způsobem. V Talmudu se píše o šófaru jako o beraním rohu. Připomíná obětování Izáka, místo něhož byl zabit beran. Šófar by měl být zahnutý, aby symbolizoval, že čím více se člověk pokořuje, tím více má zásluh.
JÓM KIPUR (Den smíření) 2.10.2006 Je „šabat všech šabatů“ v židovském kalendáři, a slaví se desátý den „dnů obrácení (k Bohu)“, které začínají svátkem Róš ha−šaná. Takže správný překlad by měl znít „den pokání“, ale stalo se zvykem užívat termín „den smíření“. V tento den se postí všichni židé, protože je to den navzdory radostnému slavení den, kdy se člověk účastňuje Božího soudu. Tento půst je absolutní, slouží k očištění duše a povzbuzuje k pokání. O velkém Dni smíření by židé neměli přiznávat jen hříchy proti Bohu, ale mají také litovat všech provinění vůči lidem, omluvit se svým bližním a usmířit se s nimi. Teprve potom jim odpustí i Bůh.
vedlivé a třetí pro lidi mezi nimi. Spravedlivý budou obratem zapsáni na příští rok k dobrému životu, Hříšníci budou obratem odsouzeni k smrti.
Už při Stvoření se s tímto dnem počítalo. V knize Genesis (1,5) se hovoří o „jednom dnu“, který není blíže určen, nikoliv o „prvním dnu“(v ekumenickém překladu se hovoří o prvním dnu, v německém překladu o jednom dnu).
Rozsudek nad lidmi, kteří nepatří ani mezi ne− sporné hříšníky, ani mezi nesporné spravedlivé, bude
(Vybráno z knihy německého rabína Marca Sterna Svátky v životě židů) §
Knižní obchod Masoret nabízí Fr. Petrášek − MASORET; P.O.Box 42; Č. Krumlov; tel: 380 711 226;
[email protected]
Brány Siónu
pouze
Vysoké svátky ŽIDOVSKÝ NOVÝ ROK A DEN SMÍŘENÍ Roš ha−šana se slaví první dva dny měsíce tišri, a to jak v diaspoře, tak v Izraeli. „Prvního dne sedmého měsíce budete mít slavnost odpočinutí s pamětným vytrubováním a bohoslužeb− ným shromážděním.“ (3. Mojžíšova 23:24) V Tóře je Roš ha−šana nazýván "jom terua" − dnem zvuku šofaru či "jom zikaron" − dnem pamatování. Název Roš ha−šana se objevuje až v Talmudu. Proč je Roš ha−šana považován za nový rok, není zcela jasné. Tradičně je spojován se stvořením světa. Roš ha−šana slavíme v synagóze, ne doma (na rozdíl třeba od Pesachu). V centru liturgie je Bůh − Ha−melech, ten, který stvořil svět a který jej udržuje v chodu. Bůh−král a Roš ha−šana − narozeniny světa, nás vedou k zamyšlení, nápravě, k "tešuva" − návratu. Melodie Vysokých svátků jsou odlišné od melodií pro šabat, či ostatní svátky. Dokonce čtení Tóry má na Vysoké svátky jinou melodiku, než běžné čtení. Jedná se o atmosféru zastavení se, meditace, pokory a nápravy. Lidé by měli být velmi skromně oblečeni a neměli by na svém oblečení a botách mít nic kože− ného. Nejen, že je kůže výrazem bohatství, ale navíc zvíře muselo být usmrceno, abychom my měli kabát, boty či cetku. Tradicionalisté nosí na Jom Kipurim místo oblečení rubáš a místo bot topánky či bačkory. My se spokojíme se skromným, čistým, pokud možno bílým oblečením a nekoženými botami jako výrazem pokory. Potkáme lidi nám velmi blízké a milé, se kterými se zastavíme na přátelský pozdrav s přáním "Le−šana tova tikatevu" (nechť jsi v novém roce dobře zapsán / v knize života/). Samozřejmě potkáme i ty, kteří jsou nám protivní. Už tím, že jsou nám protivní, jim ubližujeme. Za každé, ač nechtěné ublížení, se musíme omluvit a plně si jej uvědomit. I těm nejnemilejším musíme projevit lásku, když už ne úctu. Omluvme se jim a popřejme: "Ktiva tova" (dobrý zápis /v knize života/). Po omluvách jeden druhému ve dnech mezi Roš ha−šana a Jom Kipurem se omluvíme Bohu. Nejen za naše individuální nedostatky... . Le šana tova tikatevu ve techatemu. Nechť jste zapsáni a zapečetěni pro dobrý rok. (výňatky z vyprávění Sylvie Wittmannové, předsedkyně Bejt Simcha − židovská liberální komunita v Praze, sdružující jedince židovského původu a jejich přátele)
Rok 5764
59,−
Bůh sice podle Bible stvořil nebesa a zemi hned prvního dne svého stvořitelského díla, ale Židé přesto počítají Nový rok až od dne šestého.
Tato kniha je první částí románové ságy nazvané Kronika Siónu. Je to skvělý román o nezkrotné odvaze a naději, která povstala z popela holokaustu. Zobrazuje obrovské utrpení židovského národa, který se právě vzpamatovává z následku druhé světové války a zmítá se uprostřed vnějších i vnitřních tlaků, které jsou ještě dnes hnací silou konfliktů a sporů na Středním východě.
Tehdy byl k životu povolán člověk coby Boží pomocník, který má o zemi pečovat a rozmnožovat to, co mu Bůh daroval.
Bodie Thoene
Židé, lid budoucnosti Ulf Ekman
pouze
59,−
Biblická studie o roli židovského národa. Nikdy předtím nebylo tak důležité rozumět zásadní úloze Izraele a židovského lidu v historii lidstva. V knize autor objasňuje základní pravdy o Izraelské zemi a jejích lidech. Historická fakta a biblické proroctví pojí zjevení o naplnění Božího plánu pro poslední dobu.
Komu patří země Izrael? Johannes Gerloff
119,−
J. Gerloff studoval teologii v Tubingenu, Vancouvru a Praze. Žije s manželkou a čtyřmi dětmi v Izraeli a pracuje jako korespondent křesťanské mediálního svazu KEP. Ve své práci dává prostor k vyjádření všem účastníkům vleklého blízkovýchodního konfliktu: zástupcům Palestinské samo− správy, izraelským politikům, židovským osadníkům, ortodox− ním židům i sekulárním Izraelcům působícím v mírovém hnutí. Jednolivé články uspořádané do přehledné mozaiky hledají odpověď na základní otázku, zda jsou: Židovské osady válečným zločinem, nebo naplněním dávných proroctví?
Tyto a další knihy si můžete objednat na výše uvedené adrese
Tím se říká, že dějiny tohoto světa jsou především dějinami potomků Adama a Evy − nikdy neskončeným dramatem lidské odpovědnosti. A takový příběh, byť nezačíná prvním dnem stvoření, je pro existenci planety Země důležitější než jen vzpomínání na to, jak vznikala. Hlas šofaru má na Nový rok mnoho významů. Židovská tradice má za to, že může donést modlitbu až před sám Boží trůn Co Bůh od člověka chce, jak to člověk plní, jak se od Stvořitele odvrací a znovu se k Němu přiznává, o tom se píše v hebrejské Bibli a židovských knihách, které z ní vyrostly. A je to právě v nich obsažená zkušenost, zkušenost zpytování vlastních činů a jejich nápravy, s níž se při bohoslužbě židovského Nového roku troubí na šofar. Znalci Karla Poláčka si možná vzpomenou na jeho úsměvnou epizodu o soudci, kterému nebylo možno vysvětlit, co to vlastně šofar je. "Šofar je − šofar,"
trvali před tribunálem na svém židovští účastníci sporu i přivolaný židovský znalec. Ta zarputilost byla komická − vždyť se dalo užít i jiné slovo: trumpeta, roh, polnice. Jenže pro Židy je šofar šofarem právě proto, že je jedinečný. Při kajícné novoroční modlitbě není nic, co by se k němu mohlo přirovnat, aniž by se popřel smysl táhlých, lkavých zvuků, které vydává − tónů vzlykavých a pře− rývaných, úpěnlivě naléhavých, chvějících se v prosbě. Hlas šofaru má na Nový rok mnoho významů. Židovská tradice má za to, že může donést modlitbu až před sám Boží trůn. Pro mnohé věřící je modlitbou už sám zvuk šofaru, protože člověku někdy chybějí slova a je vděčný za tón, který je nahradí. Těch zvuků se troubí šedesát, a nakonec se musí doplnit na rovnou stovku. Proč právě stovku? Židovský odkaz nabízí vy− světlení slušící dni, kdy má člověk rozvažovat o svém konání. V biblické Knize soudců se píše o porážce vojska mocného válečníka Sísery, který vytáhl proti Izraeli. Můžeme se zde dočíst, jak Síserova matka čeká, až se její syn vrátí obtěžkán kořistí, s pokořenými zajatci. A když se dozví, že byl zabit, pláče. Jejich vzlyků mělo být rovných sto − a proto se i ve všech synagogách světa troubí na Nový rok stokrát. Sísera byl krutý vojevůdce, jeho matka se těšila na lup a otroky − a přesto si máme připomínat i její soužení, cítit s bolestí těch, kdo oplakávají smrt našich nepřátel. Formálně se to vyjadřuje počtem zvuků šofaru v jeden z nejsvětějších dnů židovského kalendáře. A tak se na prahu židovského Nového roku 5764 znovu − jinak než při vzpomínce na biblické stvoření země dne prvního a člověka dne šestého − dostáváme k číslům a lidem. Ta čísla, symboly, odkazují k naší odpovědnosti a soucitu. Nejsou to cifry, které se hodí počtářům, jichž je kolem nás plno, ale přesto dávají velký smysl. Větší, než si leckdo dovede představit. (Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze)
Roš Hašana − Židovský Nový rok V průběhu posledního měsíce v židovském roce, Elulu, se myšlenky a modlitby věřících váží k cyklu nejdůležitějších svátků, který začíná svátkem Roš Hašana. S ubíhajícím časem končícího roku zkoumají věřící všechno, co učinili a neučinili. Blížící se den stvoření světa je příležitostí, aby si v rodině, s přáteli a známými vyměnili lístky s přáním dobrého v na− dcházejícím čase. Taková přání si vyměňují také při synagogální bohoslužbě, dříve než se obec rozejde k rodinné slavnosti domů. V rámci svátečního jídla existuje zvyk jíst v medu omočená, sladká jablka, symbol očekáva− ných dobrých časů. Devět dní, které začínají svátkem Roš Hašana, slouží zejména k rozjímání a zastavení se. Stará tradice říká, že od této chvíle až do konce Jom kipuru je otevřena nebeská kniha. V ní jsou zaznamenány dobré a zlé činy každého člověka. Dny zastavení slouží nejen zpětnému rozvažování, ale zároveň přípravě na božské určení budoucího údělu (viz níže Jom kipur). Tato myšlenka spojení minulosti a budoucnosti nachází výraz v kulatém pečivu (chala), které se váže k židovské novoroční slavnosti. Symbolizuje rytmus roku jako koloběhu. ...Troubení na šofar o svátku Roš ha−šana vyjadřuje hold Božímu království, dále tento obyčej upomíná na dobu praotců, zvláště Abrahama, a konečně na dar Tóry na Sinaji. Všechny tyto tradice vstupují do novo− ročního přání „lešana tova tikkatev“: „kéž jsi zapsán pro dobrý rok“, přání, které se vztahuje ke zmíněné nebeské knize soudu... Poslední, tedy desátý den ze dní rozjímání, jež začínají novoroční slavností, je jedním z největších svátků v židovství: Jom kipur. § (Wikipedia, hlavní článek: Roš Hašana)
Chala − židovský sváteční chléb Ingredience: 750 g polohrubé mouky, 60 g rostlinného másla, 30 g cukru, 3 vejce, 20 g droždí, 3 dl vody, sůl Postup: Připravíme si kvásek. Smícháme veškeré ingredience. Vypracujeme těsto, které necháme v teple vykynout. Těsto rozdělíme na tři díly, roválíme na válečky a spleteme jako vánočku, kterou ohneme do tvaru podkovy. Potřeme vajíčkem, rozmíchaným ve vodě a pečeme asi 40 minut při 150 °C.
Egypt 5.část Pátek 31.3.2006 "Ty jo, tady je ale hic. Nedalo by se nějak vyvětrat?" Jedeme už několik hodin a stále jen poušť a poušť... rovná silnice a kolem jen poušť. "Dobre rano, za chvili projedeme tunelem pod Suezký pruplav. Tunel spojuje Sinaj a Egypt. Potom my zastvime u motorestu a budeme mít snídani. Vezměte sebou ty balíčky se snídaní, co vám dali v hotelu, věci můžete nechat v autobuse. Můžete použít toaletu a to stojí 1 egyptskou libru." Informuje nás náš průvodce, mladý Arab menší postavy, který je hrdý na to, že umí česky, je křesťan a je pokrokový. Jak se později uka− zuje, jeho pokrokovost spočívá v tom, že pohrdá těmi ostatními muslimskými Araby, vede oplzlé řeči a nehezky flirtuje s českými turistkami. Arabsky znějící hudbu nemusí, po− slouchá raději něco tradičnějšího...třeba Lucku Bílou, jak nám řekl. No i takový je Egypt. Zastavujeme v malinkaté oáze hned u silnice a jakmile vstoupíme do moterestu, je jasné, že jsme v Africe... je to bomba. "Chceš tu housku s medem nebo s marmoškou?" Je mi to celkem jedno v jakém pořadí ty housky budeme jíst. Motorest je plný turistů různých národností. Je pátek a to je pro muslimy den odpočinku. Káhira má 19 milionů obyvatel a doprava v ní je v pracovní dny velmi hustá a pomalá. Ale v pá− tek je svátek a to se vyplatí. "Tak ještě ten záchod. Ale proč mám jít na ty záchody venku, když tady jsou hned jedny v motorestu?" Jenže ty jsou jen pro místní...pro turisty jsou ty venku...ty v evropském stylu. "Tak co? Dobrý?" "Jo, super, všechno v mramoru...snad i toaleťák a mýdlo na ruce ☺ .“ Jenže já chtěla zažít ty jejich a taky je vyfotit." V celém Egyptě pečují o turisty tak moc, že je docela těžké zažít něco skutečně původního, místního, arabského, afrického...no neva. Tak ještě pár fotek a už nás honí do autobusu...a zase jen poušť a tu a tam pár paneláků s komunisticky vy− hlížejícím pomníkem uprostřed. "Hele, to vypadá, jako když tu mají komunisty." "No oni je tu fakt mají. Vládne tu socialistická strana a v minulosti jim tu hodně pomáhali rusové." "Tak to mě podrž, Araba komunistu si fakt představit nedokážu." Míjíme vysoké holubníky, ve kterých místní chovají holubi. Nadívaní holubi, to je místní pochoutka. "A teď jedeme do Káhira a já teď něco řeknu o tom." Dozvídáme se, že v Káhiře je nejstarší univerzita na světě, že městem vede dopravní most dlouhý 16km, že je tu 3500 mešit, pozorujeme druhou nejdelší řeku na světě Nil. V Káhiře je národní Egyptské muzeum, kam za chvíli půjdeme a je to druhé místo na světě v počtu palem (první je Saudská Arábie). 90% obyvatel jsou muslimové a zbytek jsou křesťané, kteří většinou patří ke kopské církvi (blízká církvi pravoslavné). Projíždíme Káhirou a snažíme se zachytit každý detail tohoto města mnoha různorodých tváří a dojmů. Vzduch je zakalený pouštním prachem a asi i smogem, i když dnes jsou ulice opravdu docela prázdné. Nil je široký a kolem jsou parky plné stromů, palem, kve− toucích keřů a rostlin...tolik zeleně. Budovy jsou šedivé,
M. Kočerová ale všudypřítomné reklamy jim dodávají pestrost − CocaCola, Pepsi, Peugeot, Vodafone... Lidé sedí v parcích, na lavičkách a buď jen tak odpočívají, něco sledují nebo diskutují. Je to naprosto rozdílné město než je Sharm El Sheikh, který je vystavěn pro turisty a vše je turistovi při− způsobeno. Káhira je taková, jaká je se svou krásou, ale také špínou a bídou. Jsou tu vzno− sné budovy, ale také nedostavěná paneláková sídliště. Na rovných střechách paneláků jsou různé chýše a množství různých od− padků, mezi domy se pasou kozy a krávy. Lidé jezdí auty, ale také na po− vozech taže− ných oslem. Mezi domy jsou políčka, kde místní pěstují co se dá a je vidět, že se dá. Na různých místech je bazar, kde to ovocem a zeleninou jen přetéká a vše je čerstvé, svěží a velmi lákavé. V Sharm El Sheikhu je buď téměř nemožné zeleninu a ovoce koupit nebo je to vše tak oschlé a špinavé všudypřítomným pouštním prachem, že vás hned přejde chuť, ale tady...nádhera. V Sharm El Sheiku téměř nespatříte arabskou ženu na ulici, všechno dělají muži − vaří, uklízí, dělají „pokojskou“, „paní“ na veřejných WC a vykonávají mnohé další práce, které jsou u nás považovány za ryze ženskou záležitost. V tomto turistickém centru také moc žen nežije, muži sem přichází za prací a jsou buď svobodní nebo ženy nechávají s dětmi u rodičů a jezdí za nimi jednou za čas. Ale tady v Káhiře je žen na ulicích mnoho...některé jsou oblečené ryze evropsky a to, že jsou muslimky poznáte jen podle zahalené hlavy a krku. Jiné jsou v tradičním arabském oblečení se zahalenou hlavou, ale obličej mají odkrytý, ale můžete tu vidět i ženy, kterým malou škvírkou mezi šátky koukají jen tmavé oči. "Co myslíš, jak ta malá holčička pozná, která z nich je její maminka?" "Že by podle očí?" V Káhiře mohou ženy i pracovat. Pracovních příležitostí pro ně je málo a stále je více těch, které jsou doma a starají se o děti a domácnost,
"Teď my půjdeme do národního musea. V autobuse můšete věci nechat, na nádvoří musea můšete ještě fotit. Potom ale už ne. Fotoaparát my dáme do speciální úschovny." Foťák raději necháváme v autobuse a vy− dáváme se spolu s davem dalších turistů vstříc bezpečnostní policejní prohlídce při vstupu do areálu musea. Uvažovat někdy o nějakém teroristickém útoku v arabském světě nebo pašování čehosi, zvolila bych teroristou ženu. Ať jsme byli kdekoli v Egyptě, vždy tu byli pouze policisté − muži a těm jejich víra nedo− voluje sahat na cizí ženy na veřejnosti a tak pečlivou kontrolou procházeli vždy jen muži. Zatím co mě kontrolovali nanejvýš tím, že jsem musela projít detekčním rámem a v případě, že ten detekoval kov, stačilo ukázat hodinky nebo kovovou sponu na pásku a byla jsem volná.
Že by rozchod a konečně si budem moci koupit nějaké to ovoce na místním trhu?
V museu se k nám připojila Mariana, arabská křesťanka, která pracovala jako průvodkyně a studo− vala Egyptologii na Káhirské univerzitě. Museum kdysi vybudovali Francouzi a patřilo pod Anglické národní museum a jak to tak vypadá, od té doby se v museu nic nezměnilo včetně vitrín a popisků. "Do you hear well?" Ne, je tu tolik lidí a takový hluk, že opravdu neslyšíme vůbec nic z toho, co náš průvodce říká. Mariana neumí česky, ale umí anglicky a tak se společně vydáváme na soukromou prohlídku musea a Bůh opět potvrzuje svou osobní péči o nás. Mariana nám vysvětluje egyptskou mytologii, ukazuje nám k čemu který exponát sloužil a odpovídá na naše otázky. Všechno, co je v tomto museu a že toho jsou mraky, jsou předměty, které byly nalezeny v pyramidách, hrobkách a chrámech zemřelých tady v Egyptě. Tito dnešní Arabové vůbec nejsou potomky dávných egypťanů a jejich víra, jak by se mohlo zdát, nemá nic společného s vírou starého Egypta. Přesto zjišťujeme, že egyptská mytologie ovlivňuje v mnohém dnešní Egypt víc, než si možná tito dnešní lidé uvědomují. Všudypřítomné hyeroglify, kartuše pro štěstí a ochranu, skarabeus pro plný šťastný život, lotosový květ za− jišťující lásku... "Do you need something?" Zazní nám najednou za zády a Mariana klopí zrak a zdá se, že to pro ni není právě příjemná situace.
V Sharm El Sheiku je turistů více než místních obyvatel a vše se tu řídí trochu jinými − turistickými pravidly, ale tady v Káhiře je skutečný Egypt se svými tradicemi, náboženstvími, atmosférou. V OM jsme se naučili brát ohled na lidi z jiné kultury, přemýšlet o tom, co to v realitě znamená být Řeku Řek a Židu Žid. Teď, když jsme tady v tomto arabském městě, připadám si divně s odhalenou hlavou a připadá mi naprosto samozřejmé přijmout arabskou kulturu platnou pro ženy. Nepůsobí to na mě jako překážka nebo omezení, je to něco, co mi v této kultuře dává větší svobodu. Žena se zahalenou hlavou je jedna z nich, ženy se ke mě chovají přátelsky a muži s úctou.
www. e x i t 3 1 6 . c z Už jste někdy jeli cestou, kterou jste znali jako svoje boty, a potom jste si všimli něčeho, co jste nikdy před tím neviděli? Nová stezka, další cesta, směr plný možností k prozkoumání? O tom všem je Exit 316. Protože život vám někdy nabídne „exit“ – možnost žít jinak, než tomu bylo dosud. Zkuste to využít. Jako jeden z těch, kdo se podíleli na vzniku tohoto programu, jsem byl požádán, abych se s vámi skrze webové stránky podělil o některé mé myšlenky. Spolu s dalšími členy týmu Exit bych chtěl každý týden vyjádřit svůj názor na dané téma. Možná nebudete souhlasit se vším, co řeknu, ale doufám, že vás to vyzve k tomu, abyste o tom přemýšleli. Například o tématu Jiná dimenze. Máte někdy dojem, jako by někdo někde sledoval, co se děje ve vašem životě a občas do toho dokonce vstoupil a ovlivnil to, jak se věci vyvíjejí? Je ve světě kolem nás něco víc, než jen to, co můžeme vidět a čeho se můžeme dotknout? Někteří vnímají život jenom trojrozměrně – vidí svět pouze svými smysly. Ale další lidé také věří, že existuje duchovní rozměr. Ti věří, že to, co se děje v duchovním světě, má přímý vliv na to, co ve světě vidíme, cítíme a čeho se můžeme dotknout. Vzpomínám si na to, jak jsem poprvé pochopil, že můžu mluvit s Bohem v modlitbě a uvě− domil jsem si, že moje slova se jen neodráží od stropu, ale že On naslouchá a dokonce odpovídá. Také si vzpomínám, že jsem jednou málem spadl z traktoru na obrovský válec, který mě mohl rozdrtit − a něco mě v poslední sekundě zachytilo a tím zamezilo mému pádu. Jednou jsem zasněně seděl v matematické učebně a můj pohled padl na mou ruku. Úplně mě fascinovalo, že jí mohu hýbat pouhou vůlí, a že mohu ovládat tuto ohromující souhru kostí a svalů. Potom jsem začal přemýšlet, kde se vlastně nachází moje jádro, moje „já“. Jsem ve své ruce nebo za mýma očima? Jsem pouze souborem elektrických impulsů nebo sérií chemických reakcí? A najednou jsem si uvědomil, že jsem víc než jen tělo a mozek, a že mám „duši“. Existuje i další dimenze mého „já“. Někdy v tom období jsem začal číst Bibli. Některé části pro mne byly dost složité a mno− hým věcem jsem vůbec nerozuměl. Zároveň to ale pro mne bylo velmi zajímavé, protože Bible byla jako okno do neviditelného světa. Hovořila o duchovní dimenzi života, o povaze a aktivitách Boha, a o tom, jak s Ním rozvíjet vztah. Když se teď dívám zpět, vidím, jak málo jsem věděl o duchovním světě a kolik jsem měl zkreslených představ. Ale někde na té cestě jsem si uvědomil, že chci usilovně hledat a tohle rozhodnutí bylo zásadní. Jak Krištof řekl na začátku prvního dílu Exitu, „Kdo hledá, ten najde.“ Dave Patty; Producent Exit316
...některé ženy jsou oblečené ryze evropsky a to, že jsou muslimky po− znáte jen podle zahalené hlavy a krku... ☺
Náš průvodce si všiml, že si museum prohlížíme spolu s Marianou a neúčastníme se jeho výkladu. Asi jsme tak Marianě způsobili menší potíže, neboť náš průvodce se ukázal být obyčejným mužským ješitou, kterého se dotklo, že jsme upřednostnili Marianu − ženu, před ním − mužem. Asi si každý tu pokrokovost představujeme jinak. Kolem nás ubíhají ulice i s lidmi, zelené zahrady s pasoucími se stády, plácky mezi domy, kde kluci hrají fotbal, domy s prádlem visícím z oken, kavárničky světových značek, smetiště a zastrčená zákoutí a za tím vším se tyčí vrcholky pyramid. "Chápeš, jak to dělají, že v těhle svých hábitech chodí těmihle špinavými ulicemi a nejsou jako čuňátka?" "Tak to taky nechápu a ani nesmrdí. Vypadají čistě a také asi jsou, nikde to tu nesmrdí."
ale ta možnost tu je. Ženy mohou také studovat a mnohé arabské rodiny jezdí také společně na dovolenou např. do Sharm El Sheikhu.
"Aha, máme jít za ním." Vstupujeme do místnosti, kde nás vítá dívka oblečená v ko− stýmku se zahalenou hlavou. Mluví česky, také studovala češtinu na místní univerzitě a pak byla na rok v Praze. Po− malu si začínáme zvykat, že tu tolik lidí umí česky a bylo v Praze. "Moc vám to sluší s tou zaha− lenou hlavou." Mile se na mě usmívá a Michal její kompli− ment opětuje.
"A taky to prádlo, co suší venku v tomhle prachu a smogu." "Co jedem dělat? Proč to ten autobus otáčí? Nebo parkuje?" "Ty jo, to je jak na Máji. Fakt couvá do tý uzoučký uličky mezi ta auta, no to chci vidět." Zastavujeme v jedné z postranních uliček a vystupujeme z autobusu.
"...a teď už víte, jak staří egypťané vyráběli papyrus. Zde na stěnách si můžete prohlédnout papyrusy, které zde vyrábíme a můžete si je zakoupit. Prosím, teď už nefoťte." A jaj, takže předváděčka jako doma... "Mohu vám nějak pomoci s výběrem?" Zkoušíme se z toho nějak vyvléci a někam zmizet, ale není úniku. "Prosím, pojďte se mnou, ukáži vám papyrus vhodný pro vás." Váhavě následujeme naši průvodkyni... "Tento je krásný. Je malý za výbornou cenu a je na něm Tutanchamon s manželkou a mezi nimi bohyně lásky Hathór a to je znamením pro vás, že vždy zůstanete spolu." No těpic, tak to nám ještě scházelo...koupit za tu strašnou cenu něco, co přinese prokletí do našeho domu... díky, nechcem.
Tento pořad vzbuzuje mnoho otázek. Odpovědi na ně získá− vají mladí lidé od svých přátel, v církvi nebo právě na zmíněné webové stránce. Vybíráme pro vás některé z dotazů:
Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život.
Proč sex až po svatbě? Jedním z důvodů je, že sex mezi mužem a ženou až do manželství ustanovil Bůh ve svém slově − v Bibli. Nicméně důvod proč tak udělal je mj. ten, že manželstvím na sebe člověk bere závazek, kterým druhému sděluje, že vztah s ním chce budovat i v dobrém i ve zlém. Tento kontext je pro lidskou sexualitu mnohem lepší než pohled na sex jako na hru nebo jako na pouhé vyjádření vzájemné přitažlivosti. Argument, že ani manželství není zárukou dobrého vztahu, je stejný jako argument, že ani pásy v autě nejsou stoprocentní jistotou, že se při bouračce nezabiji a proto se nebudu poutat. Pochopitelně žádný akt (včetně manželského) není magickým úkonem zajišťujícím recept na štěstí. Nicméně může být dobrým předpokladem – určitě lepším než heslo „nevaž se“ (jak se může láska nevázat???). Jde to být křesťanem a přitom se bavit a užívat si? Otázka je, co si představuji pod pojem bavit se a užívat si. V Bibli se píše o radosti z jídla, ze sexu, z úrody, o tanci, o hře, o zpěvu atd. Jinými slovy křesťanství není smutné ani asketické náboženství. Nicméně aby se člověk mohl skutečně radovat, musí projevům své radosti dát jisté omezení, jinak degraduje sám sebe na úroveň zvířete a zároveň omezuje druhé. A přesně o toto jde, když hovoříme o ra− dosti a užívání z pohledu Bible. Co bůh takového udělal, abych ho následoval? Nechal za mě ukřižovat svého syna − Ježíše Krista a zároveň mi nabídl vztah. Dále mi slibuje vedení. Jak jsem již psal jinde − každý z nás je někým nebo něčím veden. Řeči o tom, že víra je berle jsou zcela nesmyslné, protože každý nějaké berle používá, tedy o něco se v životě opírá. Otázka je o co, nebo o koho.
Pokračování na str. 8
Co po mě Bůh vlastně chce? Abych ho miloval a důvěřoval mu. Z této jednoduché věty plyne mnoho důsledků pro každodenní praktický křesťanský život. V této souvislosti je třeba dodat, že víra v Boha je především vztah s Ním. Nejedná se tedy o dodržování jakýchsi morálních pouček. Morálka je důsledkem vztahu s Bohem, ne cestou k Bohu. Jak můžu vědět, že to, co je v Bibli je pravda? Určitě stojí za to zkoumat historickou přesnost Bible, dále jak Bible vznikala, naplněná Biblická proroctví, vliv Bible na kulturu a na národy a mnoho dalších aspektů, které vypovídají o jedineč− nosti Bible. Dalším rozměrem, který je důležitý je zakusit vliv Bible na svém osobním životě. Dokud pravdu nezkusím osobně, nikdy ji nepoznám úplně. Stejně je to s Biblí.
Premiéra pořadu se bude vysílat vždy ve středu v 18.05 večer na programu ČT 2. Takže si nalaďte své televizní bedýnky a sdělte vysílací čas všem zvědavcům, fanouškům Exitu a samozřejmě vašim přátelům, známým, sousedům... Pořadí a data vysílaných témat budou následující: Jiná dimenze 6.9. Láska 13.9. Přátelství 20.9.
Konflikt 27.9. Odpuštění 4.10. Image 11.10.
Zklamání 18.10. Strach 25.10. Odvaha 1.11.
Závislost 8.11. Sex 15.11. Pravda a lež 22.11.
Hněv Víra Dark side
29.11. 6.12. 13.12.
Úspěch 20.12. Smysl života 27.12.
Pojďme si hrát na detektiva. Dnes budeme hledat jména tři. Všechny osoby jsou ze Starého zákona a tvoří rodinu. Tatínek, maminka a synek. V hledání ti pomůžou příběhy.
Veselá zpráva „O čem si to tam...?“ lepila ucho na plátno stanu. Podvědomě si třela ruce od mouky, kterou před chvílí zadělá− vala chléb. Do stanu příjemně zavoněla pečeně. Ano, teď jasně zaslechla několik slov, která promluvil jeden z oněch zvlášt− ních hostů k jejímu manželovi. „To přece nemohou myslet vážně,“ zašeptala a smála se pro sebe. Úlekem si zakryla ústa, když zaslechla otázku: „Proč se tvá žena směje, když jí Hospo− din chce obdařit synem?“ Vždyť nevydala ani hlásku, jak jen to mohou ti vzácní hosté vědět? Vykoukla dřív, než jí došlo, že se tím prozradí. „Nesmála jsem se.“ „Ale ano, smála,“ řekl s jistotou jeden z nich. Byla vystrašená, že může někdo vidět její nejhlubší myšlenky. Ale pravdou zůstává, že ona i manžel jsou sešlí věkem. Léta toužila po vlastním dítěti, ale že se jí tak stane na stará kolena? Toho by se ne− nadála. Je to doslova směšné. Znovu v ní hrklo, když k ní promluvil. „Je snad pro Hospodina něco nemožné?“ otázal se. Zůstala jako opařená. Muži se mezi tím zvedli, a vyprovázeni jejím manželem mířili k Sodomě.
Ta slova jí ležela v hlavě. Všechno bylo tak zvláštní. Jako by ji ta zvěst zasáhla hluboko uvnitř. „Tak já budu mít vlastního syna?“ šeptala si pro sebe.
Otec a syn „Stodvacetdva, stodvacettři, stodvacet...ááá, chyba, tu už jsem počítal. Tak znovu. Ach ne, objevily se další! Copak se v tom množství může někdo vyznat?“ mávl rukou, posadil se na zem a se zakloněnou hlavou se kochal miliony světýlek na tmavém sametu. Byla to moc příjemná představa, že mu Hospodin tolik požehná na potomstvu. S úsměvem nabral do dlaně hrst písku. Je to už pár let, kdy mu Hospodin to samé zaslíbil, a on se pokoušel sečíst alespoň několik zrnek písku. Věděl, že to nikdo nezvládne. Stejně jako hvězd, i zrnek písku je nespočetně. Ale stejně ho to bavilo čas od času zkoušet. Manželka už sotva chodí, přemýšlel. Porodní bába odha− duje, že co nevidět bude jeho synek na světě. S rukama založenýma pod hlavou snil, jaké to bude. Ano, kolem něho vždy bylo mnoho dětí, a také egyptská služebná mu porodila synka. Ale tenhle syn bude jiný. První syn s jeho milovanou manželkou. Tohle dítě je přímo jako zázrak od Hospodina. Vždyť komu se kdy zdařilo mít dítě v tak požehnaném věku? Usnul pod hvězdnou oblohou. „Rychle, rychle, je to tu!“ zaslechl ze stanu porodní bábu. Netrvalo dlouho a pyšně držel v rukou zaslíbené miminko. „Ano, nyní se skutečně cítím jako otec,“ usmál se a v očích měl slzy dojetí. -zdes-
Jméno osob, které jsme hledali je tatínek: maminka: synek:
5%ML2f☺VCL9DjM0B%L2DOBV9
5M☺CD☺V%MfCL9D%M☺L9D 5Mf9☺VCLg☺VCL2 jM0BV%%L2 C
%x5%Mf9D☺VCL%0☺2jM0BV%LfDO9xO05☺jOf
%x5%Mf9D☺VCL%O0☺2 jM0B%%fDO9xO05☺jOf
)
Bylo teplo a tak si pár šnečků šlo zaplavat. Když se ale sluníčko schovalo za mraky, chtěli se rychle schovat do svých domečků. Pomůžeš jim najít správnou ulitku? Vybarvi šnečka i jeho správný domeček ve stejné barvě. Čísla ti v hledání po− můžou.
Co všechno může být žluté?
Nejprve si doma najdi žlutou pastelku. Máš ji? Tak se pořádně podívej na obrázky. Umíš je pojmenovat? Pokud ano, potom už nebudeš mít problém zjistit, které obrázky můžou být žluté (ty vybarvi) a které ne. Zbylé obrázky vybarvi správnou barvou.
JIŘÍK SI V , ŽE JE JIŽ PŘIPRAVENÁ U , PROTOŽE , KTERÝ NENESE , SE MUSÍ PORAZIT. PROČ? PROTOŽE K ČEMU JE DOBRÝ ZE KTERÉHO SI NEUTRHNEŠ ANI JEDNO NEBO SLADKÉ ? JE TO JAKO S NÁMI. TAKÉ MÁME NÉST . JAKÉ? K ČEMU BYS MĚL , KDYBYS S NIMI TŘEBA NEPOMOHL DĚDOVI NEBO NEPOHLADIL MAMINKU? A K ČEMU , KDYBYS NEŘEKL NIC PĚKNÉHO? A K ČEMU , KDYBYS NIKDY NEZAŠEL ZA NEMOCNÝM KAMARÁDEM? A TO DOBRÉ, CO UDĚLÁŠ Z ČISTÉHO 9 , JE PRO PÁNA JEŽÍŠE JAKO SLADKÉ ZE STROMU. (Mat. 3:10 + Gal. 5:22)
L5%ML2 M0B%L2 DM☺OBV9LD
Šnečku, kdepak bydlíš?
%x5%Mf9D☺VCL%O0☺2jM0BV%%LfDO9xO05☺jOf
Egypt... Pokračování ze str. 6 "Nebo nějaký jiný papyrus, ráda vám ukážu." "Děkujem, ale nejdříve se tu trochu prorozhlédnem, ještě jsme všechno neviděli." Vykrucujeme se z jejích spárů a míříme na druhý konec místnosti. "It is the tree of live. May I explain it to you?" To snad ne, tady není úniku...a co tamhlety nápisy. "What is it?" "All names of Alah and there is a part of Koran." Aha, tak to taky nic. "Škoda, že na ty papyry nepíšou i něco jiného." "A co jako?" "No třeba mě by se líbilo, kdyby nám napsali takhle hezky verš z Bible." "Ty kokso, to by bylo a v arabštině." Arabské písmo je velmi kaligrafické, čili neslouží jen k přenosu informace, ale i moc pěkně vypadá. "Prosím, skončete prohlídku, zaplaťte a jdeme do náš autobus." Ufff, a je to za námi. Děkujeme za pohostinnost a uháníme do bezpečí našeho autobusu. "Tak a teď nás čeká ještě předváděčka ve výrobně parfémů." "To je bomba, ty pyramidy jsou úplně hned za městem. Působí to trochu jako kýč, nepřipadá ti?" Stojíme mezi pyramidami a vítr nám vhání pouštní prach do očí. "Koukni, támhle je policista na vel− bloudu." "Tam je asi ta pyramida, kam se dá jít dovnitř." Je to úzká šachta, která se svažuje docela prudce dolů do hlubin pyramidy. "Jdem tam?" "No jasně." Pouštíme se do sestupu dolů po dřevěných prknech opatřených železnými pruhy místo schodů. "Nic víc?" "Ne, nic jinýho. Jen tyhle dvě malé místnosti a nic víc." "Hm, tak to nic moc není. Škoda, že tu neudělají expozici jak to vypadalo, když to našli. Jako v našich zámcích." "To je fakt škoda, všechno mají v tom muzeu a tady holé místnosti a nic." Jdeme ještě do pohřebních chrámů, které jsou uvnitř zdobené hieroglyfy. "Ještě obejdeme tu největší pyramidu, jo?" Procházíme se mezi pyramidami a užíváme si slunce a tepla, sbíráme zajímavé kameny a pak nastupujeme do autobusu, který nás veze na vyvýšené místo nad pyramidami, odkud je výhled na celou pyramidovou pláň. V dáli, na druhé straně města jsou vidět další pyramidy. "Podiv, tady mají docela pěkný pohledy." "Koupíme tedy ten pro Klári?" "Já bych ho koupil a jeden pro nás." Zkoušeli jsme najít poštu v Sharm El Sheikhu, ale nic takového jsme nenašli. U národního musea pošta byla, ale zavřená, protože byl svátek. Ahmed nám poradil, že pohled máme nechat na recepci hotelu a oni už to nějak zařídí. Recepčního jsme se ptali, jestli neví, kolik stojí poslat pohled do ČR. Nevěděl, ale řekl nám, že nejdražší pošta je za 2 libry a tak, když zaplatíme tolik, je to určitě i do ČR. 2 libry je 8 Kč a tak jsme v supermarketu pod McDonaldem koupili tu nejdražší známku, co tu měli a pohlednici nechali na recepci k odeslání. V průvodci jsme se pak dočetli, že pošta do Evropy jde nejdéle osmnáct dnů, ale není jisté, že dojde...uvidíme. "A kam jedeme teď?" Autobus zatáčí doprava a už vidíme v údolí pod pyramidami sfingu. "Teď máte čas na prohlídku sfingy a autobus jede za hodinu z parkoviště. Sfinga znázorňovala strážná božstva, která měla chránit mrtvé krále a poklady v pyrami− dách. Má tělo lva a hlavu krále Rachefa, který ji nechal postavit. Sfinga nemá nos, kvůli bombardování. To ničilo i pyramidy. A Francouzi mají ten nos ve svém národním museu."
"Podívej, má strašně dlouhé přední nohy." "Ale kudy se tam dá jít? Pojď tudy, tady má být nějaký starý kostel." "Ten černoch u vchodu chce vidět lístky. Ale kam jsme je dali?" "Hello, my sister." Oslovuje mě ten černoch s milým úsměvem na tváři a gestem ruky nám ukazuje, ať jdeme dál. Žádné lístky od nás vidět nechtěl. "Slyšelas ho? Řekl ti sestro, ale jak to poznal?" "Nevím, ale po těch za námi už ty lístky zase chtěl vidět." Procházíme sloupovím, ale nic tu není. Na poprvé se nám nedaří vchod ke sfinze najít, ale pak se ptáme a jsme tady. "Ještě si stoupni tamhle a koukej jako na ni." "Škoda, že ti beduíni nabízí jen ty „kamili“ a tretky pro turisty. Kdyby tu raději měli stánek s kebabem, nedala bych si určitě jen já." Máme hlad. Odmítáme nabízené zboží a míříme k parkovišti. "Koukni na ty šutry...to je bomba." "Ale to jsou nějaké opály...tady beduín hodí po velbloudovi kamenem a je to polodrahokam." "Poušť je stejně skvělá... pořád pře− kvapuje." "Salaam ah−leikum" Vstupujeme do malého domku a procházíme až do zadní místnosti, kde už nějací lidé sedí a sledují muže, který něco tvoří. Něco tu syčí...v rohu místnosti stojí velké láhve s plynem a od nich vede hadice až k hořáku na stole, za kterým muž sedí. V prstech velmi hbitě otáčí tyčinkou skla a ta se nahřívá až se začne tvořit bublina skla. Muž pokračuje a velmi mistrně vytváří jemnou skleněnou nádobku ladných tvarů, ale také získává naší pozornost. Když se už nesoustředíme na nic jiného než na něj a dílo jeho rukou přidává na rychlo− sti, fouká do bublin, tvaruje je nad kahanem, znovu vše zahřívá...PRÁÁÁSK!!!...ženy vyjeknou, všichni s sebou trhnou...nikdo nevíme, co se stalo, možná bouchl ten plyn, možná něco horšího. Muž za stolem se usmívá a očividně má škodolibou radost z toho, jak mistrně vyděsil nás, ty evropské turisty. "Zkus teď nedýchat nebo se ti to zapíchá do plic." Přetahuji si přes ústa svůj šál a sleduji, jak se vzduchem vznáší jemňoulinká skleněná vlákna a pomalu se snáší tomu muži do jeho černých kudrnatých vlasů. Produkce je u konce a my se přesouváme do vkusně jemně zařízené místnosti a sedáme si na polstrované lavice kolem stěn. "To je krása, co?" Stěny místnosti jsou pokryty policemi na nichž jsou vystaveny různobarevné, krásně tvarované flakonky na parfémy. Atmosféru dokresluje tlumené světlo bodovek, které se mnohonásobně odráží v zrcadlech za policemi a dopadá na vystavené sklo. Vše je decentní, jemné, nic neruší příjemnou zla− tavě medovou atmosféru...sedíme tu po noci v autobusu a celodenním trmácení se mezi pyramidami a pomalu se necháváme ukolíbat k blaženému odpočinku. Těla odpočívají a mysl se nechává unášet na vlnách pří− jemných dojmů, ostražitost ustupuje, napětí mizí... cítíme se příjemně a v bezpečí. Arabská dívka oblečená velmi vkusně se zahalenou hlavou nám přináší chladivý nápoj. "Šokran." Děkujeme jí a ona se na nás mile usmívá. Arab, který nás touto parfumérií provází nás tu vítá, mluví anglicky a náš průvodce překládá do češtiny. Egypt je známý velmi dlouholetou produkcí rostlinných esencí, které dávají základ věhlasným světovým značkám parfémů. Turista zde může zakou− pit za velmi příznivou cenu 100% esenci svého oblíbeného parfému a pak ještě roky v klidu domova tuto esenci ředit vodou nebo alkoholem v poměru,
Vi z e j i h o č e s k ý c h s b o r ů S L O V O Ž I V OTA : Kol.1:28−29 Jeho zvěstujeme, když se vší moudro− stí napomínáme a učíme všechny lidi, abychom je mohli přivést před Boha jako dokonalé v Kristu. O to se snažím a zápasím tak, jak on ve mně působí svou silou. (ČEP)
Kol.1:28−29 Kteréhož my zvěstujeme, napomínajíce všelikého člověka a učíce všelikého člověka ve vší mou− drosti, abychom postavili každého člověka dokonalého v Kristu Ježíši. O čež i pracuji, bojuje podle té jeho mocnosti, kteráž dělá ve mně dílo své mocně. (BK 1613)
2. Paral. 7:14 a můj lid, který se nazývá mým jmé− nem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi. (ČEP)
2. Paral. 7:14 A ponižujíce se lid můj, nad nímž jest vzýváno jméno mé, modlili by se, a hledali by tváři mé, a odvrátili by se od cest svých zlých: i já také vyslyším je s nebe, a odpustím hřích jejich, a uzdravím zemi jejich. (BK 1613)
Izajáš 54:2 Rozšiř místo ve svém stanu, ať na− pnou stanové houně tvých příbytků. Nerozpakuj se! Natáhni svá stanová lana a upevni kolíky. (ČEP)
Izajáš 54:2 Rozšiř místo stanu svého, a čalounů příbytků svých roztáhnouti nezbraňuj; natáhni i provazů svých, a kolíky své utvrď. (BK 1613)
který mu právě vyhovuje pro různé příležitosti a při tom vzpomínat na Egypt. Na výběr tu jsou čisté esence z jednoho druhu rostlin nebo různé pečlivě zvolené a namíchané směsi. Teď přichází moment ochut− návky... jiná arabská dívka bere do ruky skleněnou láhev s esencí z lotosového květu a obchází každého z naší výpravy a esencí mu potírá hřbet ruky. "No nazdar, dovedeš si představit ten puch v autobuse, když se tu všichni tím vším necháme pomatlat?" "Ale přece si na sebe nenechám namazat nějaký pánský parfém." Dívka přichází a esenci mi kápne na nastavené zápěstí. Voní to pěkně, ale stejně nechci teď žádný parfém koupit. Neplánovali jsme žádný takový nákup, svůj oblíbený parfém máme teď ještě v dostatečném množství a peníze si šetříme na věci, které si přivézt chceme. Přichází na řadu druhé kolo teď více pánsky vonící esence. "You can pay in cash or card, in UDS, EUR or in Egyptian pound." Když na mě přijde řada, s díky odmítám. Před něko− lika dny jsme v Sharm El Sheikhu byli odchyceni obchodníkem z podobné firmy a pod záminkou pomoci s překladem reklamního sloganu do naší řeči nás vlákal do svého obchůdku s parfémy. Přemýšlení o koupi parfému už tedy máme za sebou a máme jasno, co chcem a nechcem a to mi teď dává svobodu volby. Nemusím se cítit tlačená někam, kde být nechci a mohu se soustředit na to, co chci vnímat já. "You are muslim?"
"I´m sorry but we are not L." "But arabic are you?" Ani to ne, nejsme ani musli− mové ani Arabové. Po tváři tohoto arabského muže přelétl zřejmý pocit naštvání a zloby. Michal se od našich nových přátel v hotelu naučil několik zdvořilost− ních frází v arabštině. Místní lidé reagovali velmi vstřícně, kdykoli jim poděkoval v jejich rodné řeči. A zvláště tehdy, když jsem měla zaha− lenou hlavu a Michal nabídky některého obchodníka od− mítl v arabštině, okamžitě buď přestali naléhat nebo se s námi dali do velmi přá− telského hovoru, který nesměřovali ke koupi zboží, často proto, že nás považovali za Araby. Bylo to příjemné a tak jsme toho hojně využívali. I tento muž v parfumérii se k nám choval zpočátku velmi vstřícně a jinak než k ostatním lidem z naší výpravy. Byl to ten typ, který se nikdy nemýlí a vždy dosáhne svého. Byl si tak jist svým úsudkem o našem arabském původu, že se nás na to zeptal veřejně přede všemi a zmýlil se. Bylo to něco, co tento muž nepromíjel. Do konce předváděčky učinil ještě několik výpadů proti Michalovi s cílem ho zesměšnit a pak si nás přestal všímat. Další a poslední zastávka tady v Káhiře je v restau− raci, kde máme objednanou večeři. Jídlo je podobného složení jako v našem hotelu jen méně chutné. "Jdu na záchod." "Tak si s sebou vezmi peníze." Copak v restauraci budou placené záchody? Nebyli placené, ale Arabka, která tu o WC pečovala se různými úsluhami snažila získat dýžko. Dýžko je v Egyptě něco zcela samozřejmého a tak trochu povinného. Není to na vašem rozhodnutí zda dýžko dáte nebo ne, to se prostě musí. Egyptská socialistická vláda zamezuje nezaměstnanosti tím, že všem zaručuje alespoň drobnou práci za třeba jen velmi malou mzdu. Dýžko za sebedrobnější služby tvoří pak velkou část jejich měsíčních příjmů bez nichž by mnohdy živořili na pokraji bídy. Z hotelové recepce vám jeden člověk donese kufry na pokoj a pak tam stojí s nataženou dlaní a žádá si
svou zaslouženou odměnu. Jiný vám každý den uklidí a ustele (a to tak, že jsme žasli nad tím, jaké tvary se z přikrývky dají vykouzlit v podání pokojské−muže) a očekává za to svou odměnu. Muž u vchodu do obchodu vám otevře dveře a ukáže vám, kde je to, co hledáte a očekává za tuto službu odměnu a tak se dá pokračovat v nejrůznějších oblastech služeb a službi− ček. Tak to tady prostě chodí a pro turisty existuje v průvodcích dokonce jakási tabulka s přehledem jak vysoké dýžko se obvykle za jaký druh služby očekává. Tato žena na WC mi u vchodu odro− lovala toaletní papír, utrhla ho a podala mi ho. Když jsem se chtěla umýt tak mi pustila vodu a opět mi podala toaletní papír na utření a za to si žádala svou odměnu. "No jo, vám pustí i vodu. To jak chodíte s tou zahalenou hlavou, myslí si, že jste jejich." "Myslím, že ne, ona jen očekává dýžko." Jenže české turistky se o tom se mnou bavit nechtějí. Vlastně se s námi nechtějí bavit vůbec... jsme příliš jiní. Chováme se k těm lidem tady slušně, mluvíme s nimi anglicky nebo arabsky, nepomlouváme je a ne− ustále na něco nereptáme, akceptujeme jejich kulturu a nepohrdáme jimi...prostě není o čem s námi mluvit. Jaký paradox, mezi vlastními jsme jako cizinci a cizinci nás přijímají jako vlastní... ale o tom je přece také naše křesťanství, když následujeme Ježíše. Bible je až neskutečně pravdivá. "Prší, venku prší, podívej." V Káhiře prší asi dvakrát do roka a jeden z těch dnů byl právě, když jsme Káhiru opouštěli. Bleskově se setmělo a občas oblohu osvětlil záblesk blesku. Ale to vše pomalu zůstávalo za námi a náš autobus mířil do Sharm El Sheikhu po rovné silnici pouští, 6 hodin jízdy s krátkou přestávkou v motorestu. "Kde to jsme?" "Nevím, někde v poušti, ale jsou tu záchody. Já musím." Venku je příjemně vlahý vzduch, ale zvedá se vítr, který víří pouštní prach. Motorest je moc pěkný a zá− chody v pohodě, za 1 libru. "Podívej, má tady CD s tím výhercem arabské hitparády. Koupíme si ho?" "To je super, ano, ano." "Ještě s ním smlouvám o ceně, víc jak 150 Kč v pře− počtu za něj nedáme. Chtěl víc, ale řekl jsem mu 40 liber, jinak, že ho neberu." "A jak jsi zjistil, že je to on?" "Kousek jsem mu zazpíval a on se hned rozzářil, jako že jsme in. Jo a ještě koupím vodu, i když je tu hodně předražená, ale pít musíme." Přichází číšník a nabízí nám čaj, kávu, něco k jídlu a místo u stolu. Chceme jen láhev pitné vody. U stolu vedle večeří naši řidiči a tak není kam chvátat. V TV právě běží nějaká americká detektivka s arabskými titulky. "Here is CD." "Ok and how much? 40 pounds?" "50" "40" "Ok, 40." "Is it original?" "Sure, my friend. Just now I made it." Takže ne. Přímo venku na ulici má počítač s vypa− lovačkou a pálí jedno CD za druhým dle momentální poptávky. Na barevné tiskárně má vytisklé přebaly a etikety na CD. Jenže jinak se tu CD koupit nedají, prostě to je Egypt a ne ČR. (Doma jsme se pak dívali na internet a veškerá arabská hudba je ke stažení z internetu a žádná pravidla pro to neexistují. Ptali jsme se na to ještě i našeho kamaráda, který bydlí v Alexandrii a ten se jen smál. A pak nám řekl, že v arabském světě platí pravidlo: "Dokud tě nikdo nechytí, je vše dovoleno. A nikdo neví, za co všechno tě mohou chytit." Takže jsme vlastně získali ten nejoriginálnější originál, který se v Egyptě dá sehnat. Jiná země, jiné zvyky a jiná pravidla.)
Pokračování příště
Rozpis shromáždění sborů: Prachatice
České Budějovice
Agitační středisko Pod Hradbami neděle od 15:30
Jana Čarka 7, Suché Vrbné modlit. procházky − St 18:00 modlitební ve sboru − St 18:00
Český Krumlov,
budova Ambit neděle od 9:00 modlitební − čtvrtek od 18:30
Vimperk,
Čelakovského 345 neděle od 15:00
(+dopolední půst za partnery)
neděle 15:00
Setkání mládeže v Č. Krumlově − sobota 16:00 v Č. Budějovicích − pátek 17:30
Tento zpravodaj si vyhrazuje právo nezodpovídat za případné chyby dodané s příspěvky jednotlivých autorů. Děkujeme za pochopení.
inzeráty >>> oznámení >>> akce >>> různé >>> nezapomeň:
Ulf Ekman v Brně Speciální shromáždění s tímto Božím mužem se koná v úterý
17. 10. 2006 v 18.00 hodin (Kino Scala, Moravské nám. 3) Ulf Ekman je zakladatelem a pastorem církve Slovo života (Livets Ord) v Uppsale ve Švédsku. Tento sbor je duchovním domovem více než 3000 lidí. Jeho smělé kázání a vyučování inspiruje mnoho křesťanů po celém světě. Je rovněž zakladatelem a učitelem biblické školy Word of Life Bible Centre, kterou již navštívilo 8500 studentů... Pořádá a zve Vás: Slovo života Brno.
Více info na
[email protected]; tel. 606 267 975
HLEDÁME POMOC PRO MARKA Marek Masák je mladý muž na vozíčku s těžkým postižením. Miluje společnost lidí a je rád za každou chvilku, kdy může opustit své čtyři stěny. Najde se človíček, který by mi s Markem pomohl a věnoval mu pár hodin v týdnu? Chcete−li pomoci volejte na: ( 603 389 111; pište na:
[email protected] Děkuji a Bůh vám žehnej.
Evangelizační koncert s Robem Bergem Robova vize je: Skrze Ducha svatého bych rád přinášel atmosféru, v níž lidé (křesťané i nevěřící) potýkající se v životě s čímkoli, budou přitahováni blíže ke Kristu. Kdy budou vyzývaní, a povzbuzení hledat pravý smysl v životě vydaném Jemu. 1 Tesalonickým 2:12 ...napomínali, povzbuzovali a zapřísahali, abyste vedli život důstojný Boha, který vás povolal do slávy svého království. Rob (narodil se v Kanadě) navštívil již mnoho zemí: Rumunsko, Německo, Holandsko, Švýcarsko, Rakousko, Maďarsko, Polsko, Rusko, Bělorusko, Ukrajinu, Francii, Itálii, Belgii, USA, Fiji, N. Zéland... Nyní máme možnost tohoto zpívajícího evangelistu přivítat i u nás v České republice.
18. 10. 2006 v 18:00 Kulturní dům Trhové Sviny Prosíme, přijeďte, pozvěte své známe a modlete se s námi za celou akci. Info u Elišky Plchové:
[email protected]
inzeráty >>> oznámení >>> akce >>> různé >>> nezapomeň: Pavlína Jíšová a divad. soubor Vojty Vrtka
7. 10. 2006 v 17.00 Trhové Sviny Zveme Vás na 10. ročník Písniček jižních cest s Pavlínou Jíšovou a pohádkou divadelního souboru Vojty Vrtka: K o u z e l n á k u l i č k a (ohlédnutí za prázdninami) pro děti od 5ti do 99ti let. Blíže o představení na www.kejklir.com (Výtěžek z této akce půjde na podporu Domečku) Představení pořádá Domeček: Branka 588; 374 01 Trhové Sviny; Telefon: +420 386 322 545; Fax: +420 386 321 577; E−mail: domecek.ts quick.cz; www.domecek.org
Modlitební večer v KS 14.10. od 18.00 Přijměte pozvání na modlitební večer za naše města a region, lidi kolem nás a jejich otevření se evangeliu, večer, který nazýváme "Jericho". Modlitební večer se bude konat v modlitebně Křesťanského společenství, Jiráskovo nábřeží 10, (vila OM ČR). Za KS v Č. Budějovicích, Pavel Zoul
„Děti v mediálním světě“ je chystaný seminář pro rodiče. Bude se konat
v sobotu 11. 11 2006 v Českém Krumlově
Vyučovat bude lektor z Tim2/2. Bližší informace uvedeme v příštím čísle M&P
OM ČR v Č. Budějovicích hledá člověka, ochotného pomoci: Musí mít základní povědomí o účetnictví a ovládat práci na počítači v programu excel. Jeho práce by spočívala v třídění a přípravě účetních dokladů pro další vstup do počítačového systému. Bližší informace získáte přímo u Pavla Zoula na kontaktech. >>> >>>
[email protected] nebo ( +420 387 312 730
Pokračuje V E L K Á S O U T Ě Ž pro všechny, kdo rádi fotí, kreslí, malují, črtají, kolážují... Téma: Nejoriginálnější reklama na noviny "milost&pravda" Pravidla soutěže: Výtvor musí být dvojrozměrný (ne − sochy, busty, plastiky...☺) o maximální velikosti papíru A4. Zúčastnit se může kdokoli. Svůj výtvor pošlete e−mailem na adresu
[email protected], nebo osobně předejte ve sboru Slovo života, J. Čarka 7, Suché Vrbné, Č. Budějovice. Vaše dílka přijmeme až do konce listopadu. Každý měsíc zveřejníme jeden nebo dva obrázky (podle množství účastníků). Hlasování: Každý čtenář milosti&pravdy může posléze hlasovat (každý má pouze jeden hlas) pro dílo jemu nejbližší. Výherce: Na Vánočním Banketu 2006 bude autor nejpopulárnějšího díla odměněn.
Zatím dodaná soutěžní díla: Číslo 1 autor: Máťa Kočerová; „Na výlet k pyramidám jedině s méďou a novinami M&P“ Číslo 2 autor: Michal Kočer; „Ani muslimský svět neodolá přečíst si nové číslo M&P“ Číslo 3 autor: Eliss Plchová; „S.O.S. zpráva“
Číslo 4 autor: Danča a Martin Krédlovi
„Po obědě si vždycky rád v klidu přečtu M&P“ >>>>>
číslo 4
