milost & pravda Opravdu věříš v zázraky? Dospělost V tomto čísle: ohlédnutí za sportovní akcí Suché kosti, hejbejte se. D. Wilkerson P

milost & pravda z p r a v o d a j

v š e c h

listopad 2006 Slovo úvodem Začalo to 5.11.1989 v Prachaticích... vlastně o něco dřív. Začátkem roku 1989 se splnil sen hostujícímu kazateli Církve bratrské v Husinci. Toužil po nově spasené duši po dobu své návštěvy. V té době se nenosilo být křesťanem, a ve školách se vyučoval ryzí materialismus. Ale protože Pán je stále stejný (včera, dnes, a na věky) a není troškař, přidal do tohoto sboru hned tři mladíky. A znáte to. Když se setkáte s Ježíšem, otevřou se vám nové obzory. Jste lační Božího slova jako miminko mléka. Chcete prozkoumávat všechna ta úžasná zaslíbení v Bibli, a tak není divu, že velmi brzy se necháte naplnit Duchem svatým skrz na skrz... Netrvalo dlouho a Pán zatoužil po vzniku nové cíkve. U jejího narození byli právě tito tři mladí kluci, kteří se o ni vytrvale a láskyplně starali. Jindra jí pravidelně krmil mlíčkem Božího slo− va, Kája jí hrál ty nejkrásnější písně o Tatínkovi a Dandy se staral o její materiální zabezpečení. Rostla, vzmáhala se, rozkvétala, ale prošla si i mnoha útrapami... A dnes? To, co se kdysi v Prachaticích narodilo se dnes nazývá Slovo života jižní Čechy. A není náhodou, že vize Boží záchrany pro jižní Čechy (a dál) se tato církev drží již sedmnáct let. Blahopřejeme ☺ −x−

V tomto čísle: ohlédnutí za sportovní akcí „Suché kosti, hejbejte se“.

Dospělost Je pro život víry důležité být jako člověk dospělý a zralý?

  V 1. dopise Pavla Timoteovi v 6. kapitole čteme: „Ale ty, Boží člověče, /.../ bojuj dobrý boj víry, uchop věčný život, k němuž jsi byl povolán a pro nějž jsi učinil dobré vyznání před mnoha svědky.“ (1.Tm 6,11.13). Není vám nápadné, že přestože jako křesťané známe mnoho nebezpečí a satanských nástrah, tak často do nich upadáme? Proč tomu tak je? Domnívám se, že podmínkou toho, aby člověk bojoval úspěšně boj víry, je nejen rizika a nástrahy nepřítele znát a chtít jim čelit, ale také být v tomto boji dospělým a zralým mužem či ženou. Všimněte si, nejen být zralým křesťanem, ale být zralým člověkem. Zkusme tedy nad ní dnes přemýšlet. Kdy se stává člověk dospělým? Psychologové říkají, že po dosažení zralosti tělesné musí člověk ještě dozrát duševně a sociálně. O tělesné zralosti mluvit nemusíme, ta na nás tolik nezávisí a většinou s ní není problém. Zajímá nás ale ona zralost duševní a sociální. Duševní zralostí míníme zralost citovou a rozu− movou. Projevuje se tak, že člověk se stává vyrovnanou osobností, která má svůj život v rukách, dokáže se ovládat, žije cílevědomě, za své jednání přebírá od− povědnost. Součástí duševní zralosti je také schopnost vytvářet zralé mezilidské vztahy a nést za ně plnou zodpovědnost. Sociální zralostí pak rozumíme sku− tečnost, že člověk je schopen se sám o sebe postarat a přežít v rámci společnosti na určité standardní úrovni. Je tedy schopen si zajistit bydlení, vydělávat na živobytí a posléze se také postarat o rodinu. V církvi se ale setkáváme s mnoha lidmi, kteří zralí nejsou. Nastíním pouze několik problémových otázek. Už delší dobu je možno v církvi pozorovat krizi mužů. Mužství není pouhá příslušnost k jednomu z pohlaví. Je to také komplex myšlení, chování a jednání, které je pro muže specifické.

j i h o č e s k ý c h

ročník 6

c í r k v í

číslo 11

Opravdu věříš v zázraky? Ve 14. kapitole Matouše nacházíme Ježíše, jak nastupuje do loďky, aby se odebral na „pusté místo,“ kde by mohl být sám. Právě se dozvěděl, že Janu Křtitelovi sťali hlavu a že byl pohřben. Byl touto zprávou tak pohnut, že cítil potřebu být sám a modlit se. Ale když zástupy uslyšely, že Ježíš odešel, „vypra− vily se za ním pěšky z měst“ (Mat.14:13). Představte si Krista, jak vzhlédne a vidí tisíce lidí, kteří k němu přicházejí ze všech směrů, tisíce lidí ve všemožném fyzickém stavu. Chromé a churavé k němu přinášejí na nosítkách nebo je vezou na doma vyrobených kárách. Skrze zástupy přivádějí slepé muže a ženy, a kulhaví se belhají vpřed o berlích nebo provizorních rákosových holích. Všichni se zoufale potřebují dostat až k Němu, pro uzdravující dotyk od toho jediného muže, který ho může poskytnout. Jaká byla Ježíšova reakce na tuto neuvěřitelnou scénu? „Když Ježíš vystoupil, uviděl veliký zástup; byl naplněn soucitem k nim a uzdravil jejich nemocné“ (14:14). Kdybyste tam ten den byli a z úbočí to sledovali, žasli byste nad událostmi, které by se vám před očima odvíjely. Zkroucené ruce se narovnávaly, pokřivené nohy se napřimovaly a natahovaly, slepé oči se otvíraly, němé jazyky začínaly nenadále nahlas vykřikovat a chválit Boha. Musela na to být ohromující podívaná! Na konci toho neuvěřitelného dne, po vykonání všech těchto zázraků uzdravení, se Ježíš ještě rozhodl, že zástupy nasytí. Čteme, že šlo o pětitisícový zástup, přítomné ženy a děti v to nepočítaje. A aby je Ježíš všechny nasytil, vzal pět bochníků chleba a dvě sušené ryby, modlil se nad nimi, a začal je lámat na kousky, které se pak podávaly lidem. Koš za košem se plnil rychle se množícím jídlem. Když ho učedníci rozdělovali zástupům, jídla nějak stále přibývalo. Na konci tohoto obrovského přísunu jídla byli všichni do sytosti najedeni, a ještě učedníci sesbírali dvanáct košů zbytků. Vlož se do této scény jako jeden ze zástupu, který tam v ten den byl Zkus si to představit: právě jsi byl svědkem jednoho uzdravení za druhým, zázraku za zázrakem, jednoho neuvěřitelného divu za druhým. Nemyslíš, že bys po

P. Vaďura Mužnost se v člověku rozvíjí na základě výchovy, ať už cíleným vedením rodičů, či prostě příkladem nějakého muže, nejčastěji otce. Náš problém je v tom, že kolem nás není mnoho mužných mužů, takže naše děti si vlastně nemají z koho vzor brát. Muži byli deformováni komunistickým režimem. Jejich hlavní myšlenkou bylo přežít. Znamenalo to především nebýt příliš výraznou osobností. Nebylo možno říkat, co si člověk myslel, nebylo možno se chovat podle svého svědomí. Dokonce i v křesťanských časopisech jsme četli velebení socialistické společnosti jako společnosti spravedlivé, ačkoli všichni věděli, že to není pravda. Komunistický režim nás odnaučil brát vážně slova. Proto si pod spojením "slovo muže" nic neumíme představit. Muž nebyl ve společnosti vnímán jako otec, ale jako pracovník, soudruh, či v našich kruzích jako křesťan. Vždy to ale byla jakási obecná kategorie. I rodina byla zúžena na ekonomickou jednotku. Úplně se vytratila mužova odpovědnost za morální profil rodiny a společnosti. Hlavně proto, že slovo morálka bylo zprofanováno a vyprázdněno, asi tak jako slova svoboda, mír a spravedlnost. Muž nebyl vnímán jako manžel, přestože právě otcovství a partnerství se ženou tvoří podstatnou složku mužovy identity. Socialistická společnost odstranila vědomí osobní odpovědnosti, každý byl součástí kolektivu a kolektivní myšlení proniklo i do církve. Standardem bylo schovávat se za vedoucí. Proto i v české a slovenské církvi nalezneme tak málo osobitosti, originality, ale mnoho autoritářství, snahy zastřešovat druhé sebou a svou autoritou a také být zastřešován. To vše také rozvoji mužnosti nepřispělo. Několik generací mužů žilo v době, která neskýtala žádnou perspektivu. Proto se z mužů stali fatalisté, lidé, kteří si nedokáží stanovovat cíle a za jejich splněním s úsilím a prací jít. Muži té doby si nedokázali představit, že by jejich úsilí mohlo přinést

dni, jako byl tento, byl na kolenou a chválil Boha? Neříkal by sis: „Už nikdy nebudu pochybovat o Kristově moci uzdravení a činění zázraků“? Poté, cos byl svědkem všech těchto zázraků, vidíš zázračné nasycení více než pěti tisíc lidí. Byl bys kompletně naplněn bázní a údivem, myslel by sis: „To, co dnes Pán udělal, je neuvěřitelné. Posílilo a upevnilo to mou víru. Od této chvíle začnu praktikovat neochvěj− nou víru.“ Později, po dni pozoruhodných událostí, vidíš Ježíše, jak „své učedníky přinutil, aby tiše nastoupili na loď a jeli napřed na druhou stranu, než rozpustí zástupy“ (viz Mt. 14:22). Řecké slovo pro „přinutil“ tu znamená „přinutil prosbou, silou nebo přemlouváním.“ Ježíš na své učedníky naléhal těmi nejsilnějšími slovy: „Bratři, honem nastupte do lodi. A ihned odplujte.“ Rozpustil zástupy a setkal se s učedníky později. Po celou dobu četl Ježíš myšlenky svých učedníků. Věděl, že nepochopili, co se ten den stalo. To poselství o zázracích jejich srdce ani mysli nezaregistrovaly, pořád je trápily pochybnosti. Rád bych věděl, když tak mizeli od břehu, jestli Ježíš nekroutil úžasem hlavou, jestli nebyl zraněný jejich rozkolísanou vírou po tom všem, co viděli. Co musel Ježíš udělat, aby přivedl své učedníky k neotřesitelné víře? Musel Ježíš skutečně kráčet po vodě, aby probudil své učedníky? Samozřejmě, to je přesně to, co Kristus udělal. Propukla bouře, loďka se zmítala, a „Ježíš k nim šel pěšky po moři“ (Mt 14:25). Když Ho učedníci viděli, nemohli uvěřit svým očím. Vlastně si mysleli, že vidí ducha. „Mysleli, že je přízrak, a vykřikli strachy. Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se“ (Mk 6:49–50). Ale Ježíš jim řekl, aby se nebáli. „A na− stoupil k nim do lodi a vítr se utišil. A oni ještě daleko víc sami v sobě žasli a divili se“ (Mk 6:51). Až v tuto chvíli vidíme, že v učednících povstává jakési zdání víry: „Ti, kdo byli na lodi, pak přistoupili a klaněli se mu se slovy: Ty jsi opravdu Boží Syn!“ (Mt 14:33). Když to tak čteme, povolme si jeden povzdech úlevy a myšlenku: „Konečně toho dosáhli. Věří v Ježíšovu moc činit zázraky. Konečně začali registrovat to pozoruhodné a zázračné, a je v nich vybudován zá− ve společnosti nějaký pokrok. Proto všichni byli šediví a průměrní. Někdo si řekne, že to už je všechno pryč. Omyl. To všechno je v nás hluboce zakořeněné. A pokud patří někdo ke generaci, která většinu života žije ve svobodné společnosti, nezapomeňme, jak mnoho jsme toho převzali od svých otců a dědů. A musíme sebekriticky konstatovat, že v těchto rozměrech se buduje i současná církev. Muži − staří i mladí − trpí komplexy méněcennosti, nedostatkem zdravé sebedůvěry a krizí vlastní identity. V církvi přetrvávají prvky autoritářství, rozhodování za druhé, sklony k sektářství a skandalizace těch, kteří jsou jiní. Muži jsou opět ponižováni (po kolikáté v životě už − vždyť to začalo v jeslích a mateřských školkách, pokračovalo ve škole, na studiích, v pionýru a SSM, na vojně a v práci, ale žel, většinou i v rodině). V důsledku své nejistoty a komplexů méněcennosti prchají tedy do různých forem úniků, ať již to je agresivita, hrubost a ponižování druhých, nebo zdánlivě neškodná práce, sex, alkohol, náboženství či pro nás Čechy tak typické vysedávání před televizní obrazovkou. Kdybychom měli více času, mohli bychom mluvit ještě o tom, jak se na nás podepisuje ne příliš moudře realizované tržní hospodářství. Asi bychom měli více mluvit o ženách s jejich problémem s hle− dáním ženské identity ve světě emancipace všech. Snad někdy jindy. Dnes se pokusíme vrátit k tématu do− spělost a najít z toho všeho nějaké východisko. Bůh nás spasil v Kristu, a to ke zralému lidství a duchovnímu růstu. Tedy ne k tomu, abychom byli lidskými nedochůdčaty a duchovními miminy. Podmínkou však je být ochoten nechat si do vlastního života posvítit paprsky Božího slova a prorockého odhalení našich nedostatků. V Kristu je pak jak naše uzdravení, tak záruka dospělosti. On je pravý muž, ale je i jednotělný s církví, v níž můžeme najít duchovní principy ženství. Hledejme tedy především zde inspiraci a uzdravení.

S l o v o

ž i v o t a

pro vnitřní potřebu − neprodejné

D. Wilkerson klad víry. Teď jsou připraveni čelit jakékoliv zkoušce s neochvějnou vírou.“ Ale nebyl to ten případ. Marek naznačuje, že to pro ně vůbec nebyl jednoznačný okamžik víry. „Oni ještě daleko víc sami v sobě žasli a divili se. Nepochopili totiž nic ohledně těch chlebů, protože jejich srdce bylo ztvrdlé“ (Mk 6:52). Řecké slovo pro „ztvrdlé“ tu znamená silnou, necitlivou slupku. Podle Marka učed− níci absolutně minuli poselství o bochnících a rybách. Tohle je velice významné tvrzení, protože to všechno souvisí s důvěřováním Bohu. Připomeňme si, že tito muži byli Pánem hluboce milováni a ochotně a bez váhání věřili, že může udělat zázraky pro druhé. Neměli problém přijmout divy a zázraky, které Ježíš vykonal pro zástupy. Ale nedokázali uvěřit, že by Kristus udělal totéž pro ně. Když šlo o to, aby Mu věřili, že učiní zázraky v jejich vlastní krizi, něco důležitého opomíjeli. Je možné říkat: „Věřím, že Bůh dokáže nemožné,“ a pořád ještě mít tak ztvrdlé srdce, že jím Pán nemůže projít Můžeme se díky svým pochybnostem stát tak necitliví, že už pravdu nerozpoznáme. Mohli jsme se, například, během let citově zatvrdit zkouškami, utrpe− ním, strachy, pochybnostmi, narůstajícím zklamáním. V Mat.15 čteme ještě o jiném shromáždění zástupů, kde bylo zázračně uzdraveno a nasyceno ještě jednou mnoho lidí. Tentokrát šlo o čtyřtisícový zástup, plus ženy a děti. Ježíš ještě jednou předvedl zázraky uzdravení a poté lidi zázračně nasytil z pouhých sedmi bochníků chleba a několika ryb. Když pak byli všichni dosyta najedeni, sesbírali učedníci sedm plných košů zbytků. Když se den chýlil ke konci, Ježíš se svými učedníky opět nastoupil do loďky, tentokrát se plavili do Magdala. Během cesty se učedníci mezi sebou hašteřili, ptali se: „Kdo zapomněl vzít chléb?“ Zjevně měli jen jeden bochník (viz Mk 8:14). Představte si to: Petr, Jakub, Jan a ostatní se báli o chleba, když právě odjížděli z největšího nasycení chlebem v historii! Když je Ježíš slyšel, nemohl tomu uvěřit. Vyplísnil je: „Copak ještě nechápete ani si nevzpomínáte na těch pět chlebů pro pět tisíc mužů, a kolik jste nasbírali

Pokračování na str. 2 Například myšlenka oběti. Krista činí pravým mužem. Vzdal se sebe sama, nelpěl na své rovnosti s Bohem, byl ochoten a schopen se ponížit. Nehájil svá práva, netrval na potřebě mít všechny potřeby uspokojené. Byl schopen žít, aniž měl kam složit hlavu. Utrpení neodmítal, ale naučil se skrze něj poslušnosti. Stal se dokonalým veleknězem, protože se nevyhnul úzkosti ze smrti a existencionální úzkosti. Jako pravý muž zůstal věrný svému Otci i sám sobě. Jeho věrnost se stala zárukou vztahu s ním pro nás, nevěrné a nemužné. Je ochoten žít v nás a z našich srdcí působit svůj život. Myšlenkou oběti se však může inspirovat i žena. Byla dána muži ku pomoci. Už v tom je prvek oběti. Písmo mluví o církvi jako nevěstě, která se stává tělem mužovým. Co prožívá muž, se jí týká. Apoštol Pavel doplňoval na svém těle zbytky Kristových soužení právě za církev, tedy za Kristovo tělo. Nést druhého, být posilou druhému, nelpět na svých nárocích, dát sama sebe. To jsou některé motivy, které člověka napadají při pohledu na biblické ženství. Ale také vědomí hlubokého smyslu vlastní existence, plnost, vážnost a čest. Ženství je synonymem života. Timoteus měl uchopit věčný život, ke kterému byl povolán. Neměl jej nechat ležet, neměl o něm mluvit, měl jej uchopit a žít z něj. Podmínkou plného uchopení pravého života je dospělost. Jedním ze znaků dospělosti je schopnost reprodukce. Nemám na mysli jen schopnost plodit potomky, ale reprodukovat i hodnoty a dary, jež mi byly svěřeny. Vyznáváme−li, že jsme spaseni, ale žijeme−li svůj život prázdně a neužitečně, marníme zde na zemi svůj čas. Nevymlouvejme se na společnost, církev a bez− božné okolí. Je pravda, že zde všude nalezneme mnoho zlých věcí. To vše by nás ale mělo motivovat k práci na Božím díle, protože zlé poměry dokazují potřebnost naší angažovanosti v Božích věcech. A pokud se nemáme o co opřít, pokud nemáme lidi, bratry a sestry či přítele a příbuzné, kteří by nám rozuměli, opřeme se o skutečnost, že je zde Bůh, který tak není zastíněn žádným člověkem a na němž se tak mohu stát beze zbytku závislý. § (z vysílání TWR−www.twr.cz)

Opravdu vě... (Pokračování ze str. 1) košů? Ani na těch sedm chlebů pro ty čtyři tisíce, a ko− lik jste nasbírali košů? Jak to, že nerozumíte…?“ (Mt 16:9–11). Potom se zeptal: „Když jsem nalámal pět chlebů mezi pět tisíc mužů, kolik plných košů nalámaných kousků jste nasbírali? Řekli mu: ‚Dvanáct.‘ ‚A co těch sedm chlebů mezi čtyři tisíce? Kolik plných košů nalámaných kousků jste sebrali?‘ A oni řekli: ‚Sedm.‘ Řekl jim: ‚Jak to, že ještě nerozumíte?‘“ (Mk 8:19–21). Ježíš jinými slovy říkal: „Jak je to možné? Snažím se ve vás vybudovat základy víry. Jak to, že jste ve svých myslích tyto zázraky nezaregistrovali?“ Ptám se vás: proč tu Ježíš spojoval jejich slabou, kolí− savou víru se zázraky o rozmnožení bochníků chleba a ryb? Proč považoval jejich pochybnosti a tvrdost srdce za příčinu nepochopení významu těchto neuvěři− telných nasycení! Proč jim prostě nepřipomněl svůj zázrak, že změnil vodu na víno? Nebo co takhle ten o malomocném, který byl ihned uzdraven? Nebo o tom ochrnutém člověku, upoutaném na lůžko, jak ho k němu spouštěli dolů střechou, Kristus ho uzdravil a on oka− mžitě vzal své lože a chodil? A co ti nečistí démoni, kteří viděli Ježíše a padli před ním s křikem: „Ty jsi Syn Boží“? Všechny tyto neuvěřitelné příhody se staly dřív než Kristovo nasycení zástupů. Ale Ježíš před učedníky dvakrát upozorňuje na tyto zázraky. Proč? Vraťme se k nasycení čtyř tisíců. abychom poznali, zda chápeme jeho duchovní význam „Potom Ježíš svolal své učedníky a řekl: Je mi líto toho zástupu. Vždyť zůstávají se mnou už tři dny a ne− mají co jíst. Nechci je poslat pryč hladové, aby se snad cestou nevyčerpali“ (Mt 15:32). Věřím, že tu Ježíš činil prohlášení ke svým učed− níkům. V podstatě říkal: „Udělám pro tyto lidi víc než, že je uzdravím. Spolehlivě zařídím, aby měli dost chleba k jídlu. Mám starost o všechno, co se týká jejich životů. Musíte vidět a poznat, že jsem víc než pouhá moc. Jsem také soucit. Jestliže Mě uvidíte jen jako uzdravitele, mocného činitele zázraků, budete se Mě stále bát. Ale pokud ve Mně uvidíte také neomezené slitování, budete Mě milovat a věřit Mi.“ „Dokázal jsem vám před izolovanými zástupy 5000 a 4000 lidí, že pečuji o svůj lid. Vy, muži, jste pilíře mojí církve, ale vaše srdce je v tomto ohledu stále ještě zatvrzelé. Musíte věřit, že se slituji nad svým lidem vždycky, v každé krizi, které čelí.“ Proč byla srdce učedníků k této pravdě tak ztvrdlá? Nepochybovali, že Ježíš může uzdravit zástupy dotekem nebo slovem. Nepochybovali o jeho slitování nad vyčerpa−

nými zástupy. Ve skutečnosti Ho obdivovali a oslavovali, když prováděl pro lidi zázraky. Ale později, když byli sami na lodi, daleko od velikého shromáždění, obavy o jejich potřeby vzrůstaly. Nebyli přesvědčeni, že Ježíš obstará zázraky pro ně nebo jejich rodiny. Píši toto poselství pro všechny, kdo jsou na pokraji vyčerpání, skoro umdlévají, přemoženi svou současnou situací. Jsi věrný služebník, sytíš druhé, jsi přesvědčený, že Bůh pro svůj lid může udělat nemožné. Ale máš nějaké vleklé pochybnosti o Jeho ochotě zasáhnout ve tvém vlastním zápase. Duch svatý od nás ve všech pasážích Písma vyžaduje, abychom si připomínali bochníky, ryby, hojnost. Jsme povoláni, abychom spoléhali na soucit Ježíše k našim vlastním fyzickým potřebám, abychom věděli, že není ochotný dopustit, aby zeslábnul byť jen jediný z nás. Rád bych věděl: kolik čtenářů tohoto poselství říkalo slova víry a naděje ostatním, kteří stáli tváří v tvář obtížným, zdánlivě beznadějným situacím? Naléhali jste na ně: „Drž se! Pán je schopen. Je to Bůh, který činí zázraky, a Jeho zaslíbení jsou pravá. Tak neztrácej naději. Dodej si odvahy, protože On odpoví na tvé volání.“ „Opravdu věříš v zázraky?“ Tohle je otázka, kterou se mě ptal Duch svatý. Moje odpověď byla: „Ano, samozřejmě, Pane. Věřím v každý zázrak, o kterém jsem v Písmu četl.“ Ale tato odpověď není dostatečná. Pánova otázka pro každého z nás zní ve skutečnosti takto: „Věříš, že mohu udělat zázrak pro tebe?“ A nejen jeden zázrak, ale zázrak pro každou krizi, každou situaci, které čelíme. Potřebujeme víc než starozákonní zázraky, novozákonní zázraky, minulé zázraky v historii, ale současné, osobní zázraky, které jsou určené jen pro nás a naši situaci. Vzpomeň si na tu jednu potíž, které čelíš právě teď, na svou největší potřebu, na svůj nejznepokojivější problém. Tak dlouho ses za to modlil. Opravdu věříš, že to Bůh může vyřešit a vyřeší způsobem, jaký si nedovedeš představit? Tento druh víry přikazuje srdci, aby se přestalo trápit nebo pokládat otázky. Říká ti, abys odpočíval v Otcově péči, důvěřoval Mu, že to všechno vyřeší svým způsobem a ve svém čase.

Někdy jsme sami sobě tím nejhorším nepřítelem, protože o svých problémech přemýšlíme příliš dlouho. Tehdy nám budou připadat mnohem větší než ve skutečnosti jsou a časem je budeme považovat za nepřekonatelné. Seber odvahu a bojuj o zachování naděje. N.V. Peale řekl: „Postav se překážkám a udělej s nimi něco. Pak zjistíš, že nejsou ani z poloviny tak hrozné, jak ti původně připadaly.“ H. Kellerová řekla: „Optimismus je víra, která vede k úspěchu. Bez naděje a odvahy nelze dosáhnout ničeho.“ Čím více překážek překonáme, tím větší budou naše vítězství. Naučíme−li se mít své oči upřené na Ježíše a dokážeme−li se na svět dívat skrze jeho

Oba druhy zázraků – okamžité i postupné – jsou dosvědčené v Kristově dvojím nasycení zástupů. Uzdravení, které předvedl, bylo okamžité, viditelné, snadno rozpoznatelné všemi, kdo tam v těch dnech byli přítomní. Myslím zmrzačeného muže se zkrou− ceným tělem, u kterého se rázem projevila fyzická, vnější změna, takže mohl běhat a skákat. To byl zázrak, který musel udivit a pohnout všemi, kdo to viděli. Ale nasycení zástupů, která Kristus vykonal, to byly progresivní, postupné zázraky. Ježíš pronesl k nebi jednoduchou modlitbu požehnání, bez ohně, hřmění nebo zemětřesení. On pouze lámal chléb a vysušené ryby, nikdy nedával znamení, nikde ani zmínka, že by se konal zázrak. Ale přesto, nasytit tolik lidí, to muselo být tisíceré lámání téhož chleba a ryb po celý den. A každý jednotlivý kousek chleba a ryby byl částí zázraku. Právě tak dnes činí Ježíš mnoho svých zázraků v ži− votech svého lidu. Modlíme se za okamžité, viditelné divy, ale náš Pán často jedná tiše, tvoří pro nás zázrak, kus po kuse, kousek po kousku. Možná to neslyšíme nebo se toho nemůžeme dotknout, ale On pracuje, připra− vuje naše vysvobození mimo vše, co jsme schopni vidět. A to chtěl Ježíš, aby jeho učedníci viděli. On si tolik přál, aby poznali, že On po celou dobu pracoval v je− jich prospěch: střílel šípy na nepřítele, umlčel lživé duchy, věrně vedl a ochraňoval každého vzácného člověka, kterého Mu Otec dal. Můžeš být uprostřed zázraku právě teď a prostě to nevidět Možná právě teď čekáš na svůj zázrak. Ztratil jsi odvahu, protože se zdá, že se nic neděje. Nevidíš žádný důkaz Božího nadpřirozeného jednání ve svůj prospěch.

Zmínil jsem už některé ze zázraků, které Ježíš vykonal v Novém zákoně. Podobně je Starý zákon naplněn Boží mocí, která činí zázraky, od otevření Rudého moře k Bohu, který mluví k Mojžíšovi z hořícího keře. Vírou Eliáš přivolal oheň z nebe. A později, když k němu Bůh mluvil v jeskyni, tam byl vítr, hřmění, neuvěřitelná podívaná a zvuky. Tohle všechno byly okamžité zázraky. Lidé, kteří do nich byli zapojení, mohli vidět, jak se dějí, cítit je a být jimi uchváceni. A jsou zázraky, které chceme dnes vidět všichni, zázraky, které způsobí údiv a bázeň. Chceme, aby Bůh otevřel nebesa, sestoupil k nám do naší situace

Musíš připustit, že žádná z těchto věcí se nestala doslova. Bylo to něco, co David viděl svýma duchov− níma očima. Milovaní, tohle je víra. To je když věříš, že Bůh slyšel tvé volání, že neztrácí čas, že tvou prosbu neignoruje. Místo toho rozjel tiše tvůj zázrak bezpro−

Existují dva druhy zázraků – okamžité a postupné

Někdy čtu knihu nebo článek a mám pocit, že určité pasáže jsou tak hluboké nebo důležité, že by je měli číst i ostatní. Takže ještě musím vzít papír, tužku a psát. Jsou to jen kousky nebo pasáže, ale potěší mě, když se vás dotknou tak jako mě. Jsem moc šťastná, že mě Bůh našel. Dal milost pro spasení a neustále mě vyučuje skrze Ducha svatého a vede mě do většího poznání toho, jaké nás Bůh chce mít. Moc mu děkuji za živou církev, do které patřím, a za nádherné bratry a sestry. Chci vám ještě napsat: Mějme se mezi sebou rádi. Naučme se milovat ty, kteří nám ve sboru třeba ublížili, nebo máme pocit, že ani moc křesťany nejsou a máme tendence o nich mluvit nehezky. Nedovolme ďáblu, aby vítězil a ničil vztahy. Ježíš přece řekl: „Mí učedníci se poznají podle toho, že se budou milovat navzájem.“ Milujme se, modleme a važme si jeden druhého. Patříme všichni tomu, který nás stvořil k obrazu svému. Buďme tedy takoví, jaké nás chce Bůh mít. Chtěla jsem napsat jen pár slov ke svým výpiskům a hele jak mě Duch svatý vede, takže jsem to prostě musela napsat. Mám vás všechny moc ráda a Bůh lásky a pokoje nechť nás sjednotí a uzdraví, Libuš Randáková.

Musíme jednoduše převzít autoritu nad pesi− mistickými myšlenkami, tak, že je odevzdáme Pánu, pak budeme na každou situaci nahlížet pozitivně, nebudeme ztrácet a budeme věřit, že nám pomůže.

Ale mnoho z Boží divotvorné moci v životech jeho lidu přichází jako takzvané „postupné zázraky.“ Tohle jsou zázraky, které jsou lidskýma očima stěží roz− poznatelné. Nejsou doprovázeny hřměním, blýskáním nebo jakýmkoliv viditelným pohybem či změnou. Tyto postupné zázraky začínají docela tiše, bez fanfár, a odhalují se pomalu ale jistě, krok za krokem.

Uvažuj o tom, co říká David v Žalmu 18: „V své úzkosti jsem vzýval Hospodina, a k svému Bohu jsem volal, a vyslyšel můj hlas ze svého chrámu, a mé volání před jeho tváří vešlo v jeho uši. Tehdy se pohnula a za− třásla země, základy hor se pohnuly, a třásly se kvůli jeho hněvu. Dým vystupoval z jeho chřípí, a sžírající oheň z jeho úst, od něhož se rozpálilo uhlí… A Hospodin hřímal na nebi, a Nejvyšší vydal svůj zvuk, i krupobití a řeřavé uhlí. Vystřelil i své střely, a rozptýlil je, a čas− tým blýskáním je porazil “ (Ž 18:6–9, 13–14).

Libuščiny postřehy...

Naděje (J.Johnsonová)

a vyřešil věci náhlým vzplanutím nebeské moci a síly.

duchovní oči a ne skrze naše tělesné oči, žádné pře− kážky nebudou nepřekonatelné a nad naše síly, protože vidíme pravdu nad touto situací očima Ježíše Krista. Billi Graham řekl: „Zjistil jsem, že ti, kteří mají svůj zrak upřený na nebe, zůstávají vyrovnaní a plní radosti i v těch nejtemnějších chvílích.“ Jan 14:27  Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí! Jestliže zaměříme svou naději na Ježíše, dá nám odpověď na všechny problémy. A s touto nadějí budeme vědět, že jednoho dne světlo, které roste v nás, vyžene všechnu temnotu, která proniká naší zemí. V našich slovech je moc a když se rozhodneme mluvit pozitivně, naše slova přinesou lidem kolem život a naději. Žalmy 27:14  Naději slož v Hospodina. Buď roz− hodný, buď udatného srdce, naději slož v Hospodina! Žalmy 5:2−3  Hospodine, přej sluchu mým slovům, měj porozumění pro mou zneklidněnou mysl.

Pozornost mi věnuj, když o pomoc volám, můj Králi, můj Bože, vždyť se modlím k tobě!

Haló, tati! (Jan Klas) Když ti Satan nebude moci vzít radost z Krista, nemá proti tobě zbraň. Nedej se přemáhat tím co vyžaduje čas a trpělivost. Stůj tvrdohlavě na pravdě Slova, které ti dal, ať kolem tebe zuří bouře nebo povodně. Když my jsme nevěrní on zůstává věrný, protože nemůže zapřít sám sebe. Nemusíš být dokonalý, ale potřebuješ upřímné srdce, pravidelně čištěné od všeho co před Tatínkem smrdí špínou. Skutečnou duchovní autoritu máme pouze do té míry, do jaké míry zůstáváme v Něm (v Kristu).

Když přichází Království (Steve Thompson) My jsme pak zahradníci, které si Pán vyvolil, abychom zasévali slova a činy Království na této zemi. Pokaždé, když milujeme ty, kteří nás nenávidí, nebo se modlíme za ty, kteří nás využívají, přichází Boží Království. Pokaždé, když nabízíme odpuštění těm, kteří nám ublížili, přichází Boží Království. Pokaždé, když vyslovujeme slova, která lidi bu− dují, místo aby je ničila, přichází Boží Království. Pokaždé, když nakrmíme chudé a postaráme se o vdovy a sirotky, přichází Boží Království. Avšak nepřichází v plnosti okamžitě. Každý z těchto skutků je zasetým semínkem Božího Království. Abychom efektivně a prakticky ovlivnili naší dobu, je nutná náležitá oddanost záležitostem věčnosti. Musíme žít v nebi, ale přitom každý den chodit po zemi. Tohle je možné, až začneme vnímat, vstupovat a poté zabírat Boží Království. §

středně poté, kdy ses modlil, a i teď koná nadpřirozené dílo ve tvůj prospěch. Tohle je opravdová víra v zázraky, v Jeho zázračné, progresivní dílo v našich životech. David rozuměl základní pravdě, která za tím vším byla: „Který mne učinil volným; ubránil mě, protože si mě oblíbil.“ (18:20). David tu prohlásil: „Vím, proč pro mě Hospodin tohle všechno dělá. Protože si mě oblíbil.“ Opravdu věřím v okamžité zázraky. Bůh stále koná slavné, skvělé, okamžité zázraky v dnešním světě. Ale přesto nás Ježíš v těchto pasážích z evangelií žádá, abychom porozuměli, pochopili a vzali na vědomí jeho progresivní, postupné zázraky a jejich úlohu v našich životech dnes. Byl jsem mocně požehnán něčím, co jsem četl v Janově popisu nasycení pěti tisíců lidí „Ježíš tedy pozvedl oči, a když uviděl, že k němu jde veliký zástup, řekl Filipovi: Kde nakoupíme chleby, aby se tito najedli?“ (Jan 6:5–6). Ježíš vzal Filipa stranou, vzal ho kolem ramen a řekl: „Bratře Filipe, podívej se na těch pět tisíc lidí, co tu jsou. Všichni jsou hladoví. Řekni mi, kde nakoupíme dostatek chleba, abychom je nasytili? Co myslíš, že bychom měli udělat?“ Jak to bylo od Krista neuvěřitelně milující. Ježíš po celou dobu věděl, co udělá; verš nad tím to říká. Přesto se Pán snažil Filipa něčemu naučit, a ta lekce, kterou mu udělil, se dnes týká každého z nás. Přemýšlej o tom: Kolik lidí z Kristova těla polovinu noci nespí a snaží se vyřešit své problémy? Myslíme si: „Tohle bude možná fungovat. Ne, ne… Možná to vyřeší tohle. Ne…“ Představuji si Filipa, jak se škrábe na hlavě a odpo− vídá: „Pane, už jsem mluvil s Ondřejem, Petrem, Jakubem a Janem, a máme dohromady jen dvě stě centů. To na tuhle naléhavou potřebu vůbec nestačí. Máme povážlivý, přímo kritický problém s chlebem“ (viz 6:7). Ale Filip a ostatní apoštolové neměli jen problém s chlebem. Měli také pekařský problém… a problém s penězi… a problém s distribucí… a problém s přepra− vou… a časový problém. Když se to sečte všechno dohromady, měli problémy, které si nedovedli ani představit. Jejich situace byla naprosto nemožná. Ale Ježíš po celou dobu přesně věděl, co udělá. Měl plán. A totéž je pravdou o tvých problémech a potížích dnes. Je tu problém, ale Ježíš zná celou tvou situaci. A přichází k tobě a ptá se: „Co s tím uděláme?“ Správná odpověď od Filipa měla znít: „Ježíši, Ty jsi Bůh. S Tebou není nic nemožné. Takže já odevzdávám tento problém Tobě. Už není můj, ale tvůj.“ Přesně tohle potřebujeme říkat našemu Pánu dnes, uprostřed naší krize: „Pane, Ty jsi činitel zázraků. Já vydávám všechny své pochybnosti a strachy Tobě. Svěřuji celou tuhle situaci, celý můj život, do Tvé péče. Vím, že nedopustíš, abych zemdlel. Vlastně, Ty už víš, co s mým problémem uděláš. A já věřím v Tvou moc.“ Copyright © 2005 by World Challenge

Krátká zamyšlení M. Frydrychové Čisté srdce Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha. Mt 5,8 Když pak rodiče přinášeli Ježíše (do chrámu), aby splnili slib, co o dítěti předpisoval Zákon, vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha: "Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděli tvé spasení, které jsi připravil předevšemi národy − světlo, jež bude zjeveném pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael." Lk 2,27−32 Jak to, že stařeček Simeon poznal Mesiáše i v ko− jenci? Je napsáno, že byl spravedlivý, zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním. Mnozí z nás věříme, že jsme také spravedliví, zbožní, očekáváme Mesiáše a Duch svatý je s námi, ale máme čisté srdce? Jen ti, kdo mají čisté srdce Boha viděti budou. §

Máš dost oleje? Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří. Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře. Blaze těm služebníkům, které pán až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat. Přijde−li po půlnoci nebo dokonce při rozednění a zastihne je vzhůru, blaze jim. Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nedovolil by mu vloupat se do domu. I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se toho nenadějete... Lukáš 12, 35−40 O té hodině neví nikdo, ale bude asi pěkně temná, protože nám má hořet lampa. Hoří tvoje lampa? Nepotřebuje náhodou dolít olej, potáhnout knot, nebo vyčistit cylindr. Nespoléhej se, že elektrárna, udělá všechno za tebe. §

(z vysílání TWR−www.twr.cz)

Kam jdou naše sbíky? Teen Challenge Program Teen Challenge v České republice nabízí pomocnou ruku více než 150 chlapcům, dívkám, mužům a ženám. Tento křesťanský program se zaměřuje na konkrétní pomoc studentům v jejich vztahu k Bohu, k sobě samotným a k jejich rodinám. Teen Challenge věří v druhou šanci. Naším cílem je napomoci k zásadní změně chlapců, dívek, mužů a žen jejichž životy byly zasaženy problémy s hněvem, rebelií, depresí, zneužíváním drog a dalšími problémy ovládajícími jejich život. Věříme, že poskytnu− tím nové perspektivy našim studentům, jim dáme příležitost se realizovat a dosáhnout svých snů. Věříme v Boží schopnost proměny lidského života. Poznali jsme, že nabídnutá šance může člověka přivést k tomu, aby vedl spokojený a cílevědomý život. Mám naději, že v naší nabídce programů a služeb najdete pomoc, kterou potřebujete. Pokud máte otázky, prosím, kontaktujte nás. Petr Ministr, Ředitel Teen Challenge ČR

Co je to závislost? Člověk může být závislý na nějaké látce, nutkavém jednání nebo vztahu. Nikdo nechce být ničím ovládán, a přesto se to neustále stává. Čím více je člověk něčím ovládán, tím méně je svobodný. Může se stát, že to něco člověka zcela zotročí, vládne mu. Člověk ztratí kontrolu nad svým životem, nedělá, co by opravdu chtěl. Je nemocný. Závislost neboli oddání se něčemu je téměř vždy projevem něčeho hlubšího.

Existuje mnoho závislostí Drogová závislost (narkotika, alkohol, nikotin...), gamblerství (hráčství na automatech), workoho− lismus... V posledních letech je poměrně rozšířena i závislost na internetových pornostránkách. Tato závislost zřejmě nejvíce budí rozpaky a proto není mnoho lidí, kteří by se s ní otevřeně svěřili a prosili o pomoc. Na webu www.christnet.cz se objevil dotaz: „Zajímalo by mě, zda se mezi uživateli tohoto fóra najdou takoví kristovci, kteří mají stejný problém jako já: totiž jsou závislí na internetovém pornu a dnes a denně s tím bojují a chtějí se od toho s Boží pomocí osvobodit. Jsem si vědom toho, že je to příliš intimní otázka a že na ni zde asi nikdo postižený otevřeně nezareaguje. Nevím však už, jak jinak najít jiné české kristovce (či kristovky), kteří mají podobný problém a řeší ho... A že tento problém i v českých církvích existuje, jsem si jist.“ Odpovídá doktor theologie: „Vážený pane, dovolte mi, abych reagoval na Váš příspěvek. Přede− sílám, že nejsem lékař, a tudíž se předem omlouvám za možné výrazové nepřesnosti. Ani vlastní zkuše− nosti s Vámi uváděnou závislostí nemám. Podle mého názoru závislost na určitých internetových stránkách je jednou z mnoha závislostí, které člověk v čase získá, a proto zpravidla jí lze opět odvyknout... pokusil bych se učinit buď razantní krok, jako když jsem podruhé skončil s kouřením. Prostě jsem si řekl, že přece nejsem otrok, abych stále jak kočka koťata s sebou tahal krabičku cigaret, zápalky a peníze pro případ, že mi něco z toho dojde, hledal místa, kde se kouřit smí, netrpělivě čekal na přestávku při různých jednáních, byl nervózní, když trvala na můj kuřácký vkus příliš dlouho etc. Kouření jsem uťal

Známe se? PAVLA ZEMANOVÁ Hluboká n./Vl. SŽ Č. Budějovice povolání: Zajišťování obchodní agendy v rodinném s.r.o. manžel: Míra děti: Zuzana (14) oči: hnědé vlasy: tmavé, delší, vlnité Záliby: hned několik, hudba – zpěv a klavír, pečení, ruční práce, zahrada, chození – procházky...

zhasnutím nedokouřené cigarety... několik let před tím jsem počal postupně snižovat počet vykou− řených cigaret za den, vyhýbal jsem se programově příležitostem, které ve mně vyvolávaly potřebu kouření, např. úmyslně jsem ve vlaku užíval nekuřácká kupé etc... Pokud by se mělo jednat o závislost, kterou byste pociťoval jako chorobnou a vlastní síly by Vám nestačily k jejímu odstranění, doporučuji Vám návštěvu psychiatra. Nikoli, že byste byl blázen, ale protože závislosti patří do kategorie duševních poruch. Dnes užívaný mezinárodní katalog nemocí obsahuje nejen závislost na alkoholu a jiných návykových látkách včetně nikotinu a tabáku, ale i závislost na hracích automatech. Nelze vyloučit, že do katalogu záhy přibude i kategorie závislosti na internetu, resp. některých jeho specifických stránkách. Vážený pane, to, že své opakované návštěvy webových porno stránek považujete za nedobré, je samo o sobě již významným krokem k tomu, abyste tomu postupně nebo naráz odvykl. Z Vašeho příspěvku vyplývá, že jste křesťan. Proto Vám doporučuji modlitbami tlouci na nebeskou bránu tak dlouho, až Vás Bůh vyslyší a pomůže Vám zbavit se Vaší zátěže. (odpověď byla částečně zkrácena)

Jaké to je, být závislý? Boris Hybner: Odejdeš ze scény. Nebo tvůj partner odejde ze scény. Nereaguješ. Nikdo není takový frajer aby si řekl − mě to sice nechutná, ale piju, abych si rozbil ústa. Ne. Už tě to má v kleštích. To už jedeš, už jsi v drápech toho. A to mělo devastující vliv. To bylo nejhorší období mého života. Ze začátku máš pocit, že to máš všechno pod kontrolou ...A pak to ulítne. (z pořadu ČT1 − 13. komnata Borise Hybnera)

Dan Bárta: Proč to člověk začne brát? Že si řekneš – Ať je svoboda. Já se svobodně rozhodnu, že si vezmu − A vlastně na té svobodě to pak stavíš, že jsi supersvobodnej. A pak zjistíš, že je to strašný proti− mluv. Protože nemůžeš být svobodný v okamžiku, kdy musíš pořád cítit něco v kapse, abys byl nepatrně klidnější. Takže z té svobody se velmi rychle stane závislost. (z pořadu ČT1 − 13. komnata Dana Bárty) Martin Kocián (bývalý člen kapely Lunetic): Od roku 98 jsem začal s drogami experimentovat a pou− žíval je jako stimulant...pak mi to nějak ujelo, měl jsem osobní problémy, přestal jsem se kontrolovat. Skončilo to tím, že jsem se přešlehnul (dal jsem si neúměrnou dávku). Dostal jsem se do komatu a spadl na zem. Vzbudil mě až kamarád a já si uvědomil, že už to přeháním. Rozhodl jsem se s tím přestat a nastoupit léčbu v Červeném dvoře. Bylo mi špatně z toho, co jsem dělal a jak daleko jsem zašel. Bylo mi líto, že jsem taková troska... (z pořadu ČT1 − 13. komnata Martina Kociána)

PhDr. Ivan Douda – Drop−in: Některé drogy snižují úzkost. A protože tihle lidé ze showbusinessu většinou žijí v jakémsi permanentním presu, stresu, chtějí tu úzkost nějakým způsobem likvidovat. (z pořadu ČT1 − 13. komnata Martina Kociána)

Martin Kocián (bývalý člen kapely Lunetic): Proč jsem sáhl po drogách? Protože jsem utíkal z toho

E. Plchová Bydlíte ve městečku Hluboká nad Vltavou. Odkud jste se sem přistěhovali? Před deseti lety jsme se přistěhovali z Týna nad Vltavou, ale předtím jsme bydleli krátce v Č.B. Jinak já pocházím z Františkových Lázní a manžel Mirek z Kladna. Váš dům je pod jedním z nejhezčích zámků v Čechách. Jaké je to bydlet v podzámčí? To, že bydlíme v Hluboké nad Vltavou už tak neprožíváme, zvykli jsme si na rušné léto díky turistům. Žijeme v okrajové části, kde tento ruch nijak nevnímáme, jen občas kolem nás projedou zmatení cyklisté, kteří si spletli trasu, jelikož naše ulice je slepá. Musím však říci, že bydlení je tu příjemné a na sportování ideální. Už bychom neměnili. Zpěv a klavír jdou dohromady. Zpíváš si, když hraješ? Zpěv s klavírem spolu neváži. Raději zpívám sólo a bez posluchačů. Dnes už většinou zpívám jen chvály a ať to zní divně, nejraději venku v přírodě s naším psem. Na klavír hraji spíše klasiku, jako např. Chopina a některé současné moderní autory.

světa, ve kterém jsem žil... z toho "lunetického" pobláznění, kdy jsem opravdově nekomunikoval s kamarádama, se kterými jsem Lunetic zakládal... řekl jsem si − končím. Končím s tímhle životem, končím s drogami. (z pořadu ČT1 − 13. komnata Martina Kociána)

Aleš Lehký (bývalý člen kapely Lunetic): Je takové povědomí mezi lidmi, že hodně lidí bere drogy, protože jsou nešťastní. Aby zapili bol a ta bolest odplavala... Já si myslím, že z velké části je to proto, že se lidé chtějí bavit. A potom jim to přeroste přes hlavu. (z pořadu ČT1 − 13. komnata Martina Kociána) Tereza Pergnerová: Kdykoli jsem si dala heroin, tak jsem usnula. Probudila jsem se za několik hodin a bylo mi špatně, a tak jsem si píchla znova. A takhle to funguje. Nežijete, a to vás činí jakoby svobodným. Nic se vás nedotýká. Žádná problematika tohohle světa nemá žádnou důležitost. Jste sám uprostřed ničeho. Možná v tom je ta obrovská síla heroinu a zvláště v téhle době. AIDS? Popravdě, to feťák v tu chvíli vůbec neřeší – umírá tak jako tak. (z pořadu ČT1 − 13. komnata Terezy Pergnerové)

Toto jsou mediálně známé hvězdy, ovšem kolem nás chodí spousta lidí s podobnými závislostmi, jejichž jméno nikdo nezná, ale Bohu na nich záleží úplně stejně. I oni volají o pomoc.

Historie Teen Challenge 1958 – SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ Organizace Teen Challenge začala svou působnost ve Spojených státech amerických, kde se začínající pastor David Wilkerson pokouší pomoci mladým členům gangu v probíhajícím soudním procesu. Setkání s temnou realitou v takzvaných vnitřních městech vede Davida k akci. Začne tyto mladé lidi vyhledávat, hledat příčiny jejich problémů a zároveň jim nese poselství evangelia. Záhy je otevřeno první středisko pro narkomany v Brooklynu (New York) a pak další střediska po celých Spojených státech. Dnes je v USA 185 středisek Teen Challenge. Programem prošly tisíce mladých lidí, kteří program ukončili a skončili se svou závislostí. 1967 − EVROPA V Evropě bylo první středisko TC otevřeno v Ho− landsku. Práce je založena především na výpovědi D. Wilkersona v knize Dýka a kříž, která se mezitím stává bestsellerem. Postupně je založeno TC v Portugal− sku, Německu, Švýcarsku, Belgii, Francii, Dánsku, Velké Británii, Polsku... Teen Challenge se tak rozšiřuje po celé Evropě, kde pracuje nyní v 31 ze− mích. Šíří se také v celém světě kde mimo USA spravuje dalších 245 rezidenčních programů. Dnes tak TC působí v 77 zemích světa. Jednotlivé země spolupracují formou výměny zkušeností. 1987− 94 – (ČSSR−ČSFR) ČESKÁ REPUBLIKA V Čechách navazujeme první kontakty s Teen Challenge EurAsia v roce 1987. Ačkoli podmínky do roku 1989 v tehdejší ČSSR nejsou vhodné pro otevření regulérního křesťanského resocializačního střediska, začíná školení prvních pracovníků. Po přípravách pracovníků a získání budovy je v roce 1994 otevřeno Apoštolskou církví první středisko TC v Beskydech s kapacitou 7 klientů. 1994 − DNES Během prvních téměř čtyř let se ukázalo, že kapacita střediska v Tyře není dostatečná. TC začalo rozvíjet další aktivity. Otevřeli jsme kontaktní centra ve velkých městech a dále pracujeme na vybudování dalších. V současnosti mají naše rezidenční programy kapacitu celkem 59 lůžek. Provozujeme 8 kontaktních center Rob Berger (kanadský zpěvák a evangelista) vykládal o tom, jak ho nutili rodiče na hodiny klavíru. Bylo to u tebe také tak? Jako dítě jsem začala hrát na housle a dalo by se dokonce říci, že mě k tomu rodiče nenutili. Náš táta byl vynikající muzikant a kapelník, a tak bral jako samozřejmost, že půjdeme v jeho stopách, jen bylo náročné hrát 2 hodiny denně. Navíc jsme se sestrou zpívaly ve všech možných sborech, takže hudba byla nedílnou součástí našeho života. Na housle jsem hrála do svých 15 let. Pak jsem se z rodinných důvodů nemohla již houslím věnovat, i když jsem se hudbou chtěla původně živit. Hrát na klavír jsem začala až před 9 lety . Kolik let jsi hrála na housle? Na housle jsem hrála asi 5 let . Dcera hraje také na nějaký nástroj? Naše dcerka Zuzanka od první třídy hrála na klavír a flétnu, ale jablko padlo daleko od stromu. Má sice hudební nadání, ale nebaví ji to a táhne jí to spíše k přírodě a zvířatům. Zpíváte celá rodina? Láska k hudbě v mé rodině nezakotvila, takže si musím vystačit sama. Už jsem si zvykla. Jsem takzvaný vlk samotář.

v 7 městech. V Praze, Ostravě a Šluknově rozvíjíme práci mezi neorganizovanými dětmi a mládeží. Různých aktivit se účastní na 60 dětí a mladých lidí. Od vzniku TC v ČR jsme v rezidenčních programech pracovali s více než 150 převážně mladými lidmi. Jejich příběhy jsou dostatečně vypovídající o stavu, ze kterého byli vytrženi…

Cíl Teen Challenge Cílem Teen Challenge je pomoci mladým lidem najít lepší způsob života, který by nebyl naplněn destrukcí, násilím a nenávistí, drogami a alkoholem. Snaha Teen Challenge směřuje k pomoci lidem stát se duševně zdravými, citově vyváženými, sociálně zaopatřenými, fyzicky funkčními a duchovně živými. Dále pak je cílem TC informovat veřejnost a specificky rodiče o problémech spojených s zneužíváním návykových látek. K tomuto účelu zakládá TC „Kontaktní − konzultační centra“ (kluby, kavárny, čajovny). Jedním z hlavních prvků práce TC je základní doktrína křesťanské víry v možnost nového začátku vycházejícího s biblického textu: „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové“. (II Korintským 5:17) Teen Challenge nabízí ucelený komplex služeb, často zcela zdarma. V ČR po již téměř deset let přichá− zíme do škol mezi mladé lidi a učitele, kde vyučujeme o nebezpečí zneužívání drog. Školení lektoři těchto týmů jsou často sami bývalí uživatelé drog, takže předávají mladým lidem reálnou podobu nebezpečí, které drogy nebo jiné typy závislosti skrývají. Našim cílem je pokud možno předcházet problémům spojených s pozdějším zneužíváním návykových látek. V rámci programů primární prevence organizujeme práci mezi neorganizovanou mládeží a dětmi. Zakládáme „Dětská centra TC“, kde pracujeme především s hůře přizpůsobivými dětmi a mládeží. Programy jsou zaměřené na získání dovedností k zdravému životnímu stylu a pozdějšímu uplatnění. Mnoho našich zařízení nabízí podpůrné skupiny „Bod obratu“, vycházející z práce organizace Turning Point Ministries. Cílem B.o. je pomoci lokálním církvím založit efektivní, zacílené malé podpůrné skupiny, jejichž základem je biblické poradenství, a které pomohou lidem překonat a/nebo zůstat svobodným od problémů, které zotročují jejich životy. Skupiny B.o. jsou organizovány v progra− mech TC pro závislé, v církvích a také ve vězení, kde naši pracovníci docházejí. Stěžejní prací TC jsou rehabilitační střediska TC, kde probíhá residenční jednoletý léčebný program pro závislé. Cílem rezidenčních programů je nastartovat proces dozrávání a vytvořit prostředí pro aplikaci nově nabývaných postojů, hodnot a návyků. Vytvořit prostředí křesťanského učednictví, které pomůže našim klientům vyjít ze závislosti. Po programu TC je realizována u většiny klientů následná péče Re−enter.

Kavárna v Českých Budějovicích Jižní Čechy mají tu milost, že jedno z center Teen Challenge je přímo v Českých Budějovicích. Pokud některý jihočech (lapený závislostí) najde sílu se svým stavem něco dělat, je mnohem snazší jej pro první kontakt nasměrovat právě do Č. Budějovic než třeba do Prahy. Q Nádražní 37, Č. Budjovice, 370 01

( 777 00 11 88 ! čú:187672279/0300 vs: 9

(čerpáno z www.teenchallenge.cz a www.ceskatelevize.cz)

Jakou hudbu ráda posloucháš? Já jsem byla odchována v době, kdy trhaly hudební rekordy skupiny jako ABBA, AHA, BEEGEES, SMOKIE, takže těm jsem věrná. Jen je třeba si dávat pozor na texty. Dnes ale většinou poslouchám křesťanskou hudbu. Mám ráda VINESONG, Jiřku Markovovou, PETRU, AGAPE. Chodíš ráda ven. Lákají tě spíš hory, kopce nebo naučné stezky? Upřednostňuji spíše lehčí turistiku. Mám ráda rozkvetlé jarní louky. Jste sportovně založená rodina. Kde si nejraději ,,dáváte do těla“ ? Jako rodina jsme celkem sportovně aktivní. Jezdíme na kole, v zimě lyžujeme. Já jsem běhala, ale teď kvůli namoženému kolenu si tu radost nedopřávám. Dcera už 7 let prohání koňský hřbet, ale ne závodně. Manžel hraje rekreačně hokej a občas cvičí v posilovně. Má sedavou práci a potřebuje si, jak říká, zregenerovat tělo. Ruční práce je další tvoje záliba. Můžeš je přiblížit? Ruční práce to bylo dříve moje velké hobby. Byly doby, kdy můj šatník sestával z mé rukodělné

Pokračování na str. 4

Známe se... Dokončení ze str. 3 a strojní výroby. Je fakt, že se moje láska k šití, pletení a háčkování poněkud z mého srdce vytratila. Možná je to změnou mého životního stylu, kdy péče o dům a velkou zahradu zabere mnoho každodenního času. Říká se: Co si upečeš, to si taky sníš. Je problém péct pro tvoji rodinu a nebo to jsou skvělí jedlíci? Experimentování v pečení je mým velkým zážitkem. A dá se říci, že to moje rodina vítá. Takže mé pekáče jsou brzy pryč. Bereš si inspiraci z rubriky ,,Kuchařka plná dobrot“ od Danči? Přiznávám, že zatím ne, ale neboj Dančo, na tvé recepty také dojde. Byla jsi vychovávaná v křesťanské rodině? Pocházím ze smíšené rodiny. Můj otec byl zarytý komunista a rezolutně odmítal Boha. Byl to přísný člověk se sklonem k despotismu. Maminka má naopak kořeny v katolické rodině. Trvalo jí ale celý život, než došla k opravdovému poznání Boha. My děti jsme k Bohu vedeny nebyly, a to málo, co jsme o něm věděly, bylo díky naší babičce. Co ty a zvířátka? Jak už jsem se zmínila, naší nepočetnou rodinu doplňují dvě zvířata. Kůň a pes. Kůň ale s námi nebydlí, zato psovi patří minidomek hned vedle našeho maxidomku. Brita, jak naší fence říkáme, se stejně nejraději krčí u našich vchodových dveří, jen

aby byla co nejblíže své rodině. Je to kolie a dcera ji má dokonale vycvičenou. Náš welšký koník bydlí o pár kilometrů dále a denně dojíždíme tzv. poklidit a projet. U koně je důležitý pravidelný pohyb a vy− vážená strava. Jaké bylo půlroční vyučování služebníků? Středeční vyučování navštěvuji teprve teď. Je něco, z čeho máš strach? Strachu mám plný uzlík. Čeho se asi nejvíce bojím, tak to je voda a doktoři. Věřím však, že můj strach bude jednou díky Pánu Ježíši překonán. Sáhneš ráda po nějaké knížce? Knihy byly celý můj život nejvěrnějšími průvodci. Dobrodružnou i klasickou literaturu současných světových i domácích autorů, jako je třeba Remarque, Tolstoj, Páral, Hrabal, jsem zcela vyměnila za literaturu křesťanskou. Tam nacházím nové rozměry, povzbuzení, návody na život a vysvětlení na mnoho mých osobních problémů. Knihy mě motivují, vedou a nalézám v nich nové pravdy a zkušenosti. Tomu všemu vévodí věčné a živé Slovo Boží – Bible. Na závěr pokládám neobvyklou otázku: Kdybys byla ve věku 15−26 let, přihlásila by ses do soutěže o Superstar? Určitě ne. Myslím si, že tato soutěž přináší většině zúčastněných lidí zklamání z vlastního neúspěchu a velké psychické vypětí. Na druhé straně však získávají cenné zkušenosti a navázání nových přátelských vztahů. To vše bych ale nebyla ochotna podstoupit. Omlouvám se Pavle za dlouhé ponocování. Odpovídala na otázky dlouho do noci, protože jsem jí je zapomněla poslat včas. Pavlo, moc díky ☺

Fakt jsem tohle chtěla? Ráno jsem vstávala před šestou. Malá chtěla mlíčko. I když vypila lahvičku a pak si klidně ještě sama v postýlce hrála, nemohla jsem už usnout. Nacpala jsem tedy prádlo do pračky, utřela prach na skleněné poličce v koupelně a uvařila jsem si kávu. Snažila jsem se být co možná nejvíc potichu, abych nevzbudila muže a starší dceru. Měla bych po soukromí. Vytáhla jsem bibli, ale na čtení se těžko sou− středím. Pořád mi skáče na mysl, co mám dnes udělat, na co nezapomenout, komu zavolat, co nakoupit. Beru si blok a zapisuju poznámky o úkolech. Hlasité volání: „Mami! Mami!“ signalizuje, že den už začal naplno. Desítky otázek, přání a poža− davků. Sem tam nějaký telefonát nebo zvonek u dveří. Snídaně, nádobí po snídani, hry, úklid, pověsit prádlo, s dětmi ven, svačinka, nádobí, hry, příprava oběda, uložit děti, sebe ne! nádobí po obědě, kávu manželovi, sundat prádlo, vyčle− nit, co se nemusí žehlit, schovat, co se bude muset žehlit, protože děti se probudily a chtějí ven, sbalit s sebou svačinku, pití, nezapomenout bábovky, lopa− tičky a kbelíček a mokré ubrousky a idealisticky přihodit knížku, třeba to půjde… Navečer přichází návštěva. Má nejlepší kama− rádka. Je svobodná, má náročné zaměstnání, hodně vydělává, žije sama. Povídáme si, co je nového. Pohraje si s dětmi, má je moc ráda. Taky jim přinesla sladkosti. Je to jejich oblíbená teta. Daly jí zvláštní zdrobnělé jméno, jaké nemá žádná jiná z tet, co k nám chodí. Přistihuju se, že jí normálně závidím. Řeší, jaký nový parfém si koupí, kam půjdou s kolegy na večeři a tak. Cítím se vedle ní jako šedá myš domácí. Já tak řeším, jestli mě sousedka vezme autem na velký nákup do hypermarketu, abych to nemusela vláčet na zádech, nebo na které pískoviště s dětmi vyrazíme. Taky co pořád vařit k obědu a jak to provést s rozpočtem, aby pokryl ty nejnutnější potřeby a kromě toho aspoň jednou za půl roku kadeřnici. Jak ráda bych seděla v tiché kanceláři, řešila náročné pracovní úkoly, pak šla s kolegy na oběd a pak v elegantním kostýmu jen tak do města. Ó, to je život…

H. Pinknerová

sebe čas, co pořád jen vaří, pere a uklízí. Co nenosí kabelku, ale kabelu, a v ní ne pudřenku a rtěnku, ale dudlíky, piškoty a pleny. Tak jsem si to vážně nepředstavovala, s tím jsem tedy opravdu nepočítala. Najednou si uvědomuju, že jsme obě zmlkly a každá se noříme do nějakých chmurných myšlenek. Usměju se na svou přítelkyni a ona povídá: „Člověče, já ti tak závidím.“ Asi špatně slyším, nebo co: „Cože mi…?“ „Závidím ti. Tvůj domov, pohodu, kterou máš kolem sebe. Vždycky máš uklizeno a něco dobrého na zub. Neřve na tebe žádná šéfová, práci si řídíš sama, uděláš si ji, jak potřebuješ a jak chceš. Závidím ti, jak tě tvoje děti milují, jak na tobě visí a jak je na nich vidět, že se jim věnuješ. Úplně se do nich otiskuješ. Děláš něco, co má fakt smysl. Nebo jak dokážeš být vždycky zajímavě oblečená. Já si připadám vedle tebe vždycky tak nemož− ně, tak nenaplněně. Strašně bych se chtěla vdát a mít rodinu jako ty.“

4

Třeštím oči, zatímco moje přítel− kyně ze sebe chrlí tyto věty. Musím taky s pravdou ven. „Víš, já před chvílí taky přemýšlela o tom, že ti závidím…“ Teď zase třeští oči ona: „A co, prosím tě?“ Trochu pláče, trochu smíchu, obě víme, že každá touží nejvíc po tom, co zrovna nemá. Máme se rády a žehnáme si navzájem do svých vnitřních bojů. Večer při čištění zubů mě napadá, že jsem si nedovedla představit, co to obnáší být maminkou, ale že bych to už nikdy nevyměnila zpět. Žiju si vlastně docela báječně. Mám muže, který mě obdivuje, děti, které ve mně vidí dokonalou bytost, co dokáže upéct koláč, spravit panenku, ušít princeznovskou róbu ze záclony, a dokonce odežene zlého psa. Mám svou vlastní domácnost, v níž jsem neomezenou vládkyní. Mám spoustu nápadů, jak z mála vytvořit mnoho… Vždyť já jsem vlastně šťastná. §

Převaluju v hlavě různé myšlenky a říkám si, jestli jsem fakt chtěla být maminou, co nemá nikdy na

„Když člověk zjistí, že mu něco chybí, nemá naříkat a litovat se, ale má se pustit do práce a vytvořit to, co ještě není.“ Marie Frydrychová.

(z vysílání TWR−www.twr.cz)

„Prázdnotu srdce nelze zaplnit žádnou aktivitou – pouze aktivní láskou.“ Jaroslav Kratka

E−mail Od: Boha Komu: Všem, kdo ve mě věří Předmět: Životní problémy Dobré ráno. Tady Bůh. Dneska budu vyřizovat vaše problémy. Pamatujte si, prosím, že nepotřebuji vaši pomoc. Pokud vám ďábel náhodou doručí situaci, kterou nemůžete zvládnout, nepokoušejte se ji vyřešit. Vložte ji laskavě do složky PPJ (práce pro Ježíše).

Dva andělé Dva andělští poutníci se zastavili, aby strávili noc v domě bohaté rodiny. Rodina byla nepohostinná a odmítla anděly nechat v místnosti pro hosty. Místo toho byli ubytováni ve studeném sklepním pokoji. Jakmile si ustlali na tvrdé podlaze, starší anděl uviděl díru ve zdi a opravil ji. Když se mladší anděl udiveně ptal proč, starší odpověděl: „Věci nejsou takové, jakými se zdají být.“ Další noc si šli odpočinout do domu velmi nuz− ného, ale pohostinného farmáře a jeho ženy. Poté, co se s nimi manželé podělili o trochu jídla co měli, řekli andělům, aby spali v jejich posteli, kde si dobře odpočinou. Ráno po svítání našli andělé farmáře a jeho ženu v slzách. Jejich jediná kráva, jejíž mléko bylo jediným příjmem rodiny, ležela mrtvá ve chlévě. Mladší anděl se ptal staršího, jak se to mohlo stát. První muž měl všechno a tys mu pomohl, vyčítal.

Kuchařka plná dobrot D. Krédlová A máme tu opět čas podzimní. Mě osobně se podzim moc líbí. Jak se postupně stromy zabarvují růz− nými odstíny barev, začíná být chladnější až mrazivé počasí. Když přijdu z venkovní procházky domů, často si udělám teplý ovocný čaj. Je pěkné sledovat pestrost přírody, která nás obklopuje, kterou Bůh tak doko− nale stvořil. Velice se mi zamlouvá, jakou máme pestrou církev. Náš Bůh stvořil úžasné originály v naší církvi. Jsem ráda, že mohu být součástí toho všeho. I když jsme každý úplně jiný, dáváme komplet jedno tělo Kristovo. Mám radost, že Nebeský Tatínek nás dal tak pěkně dohromady :o)) Užívejte si barevný podzim a mějte porozumění jeden pro druhého :o)) A pojďte si něco pestrého uvařit :o)

Martiny výtečná buchta (dodala Martina Petrášková a Pája Kvapilová) Těsto: 4 vejce, 400 g cukru krupice, 6 polév− kových lžic studené vody, 400 g hladké mouky, 1 prášek do pečiva, 400 g nemletého máku. Žloutky mixujeme s cukrem a přidáváme studenou vodu, mixujeme až vznikne hustý krém. Přimícháme hladkou mouku smíchanou s práškem do pečiva, potom mák, a nakonec přidáme sníh. To těsto je dost husté, skoro to jde těžko míchat. Náplň: 3 žloutky, 1/2 litru mléka, 1 vanilkový puding, cukr podle chuti (kolem 200 g), 350 g másla (já dávám 250 g) Žloutky rozmícháme v mléce a přidáme puding a pár lžic cukru. Uvaříme puding a necháme vy− chladnout. Ušleháme cukr s máslem a mixujeme se studeným pudingem až se udělá krém. Je dobré si ten puding promíchávat když chladne, aby se na něm neudělal škraloup, jde to potom hůř rozmixovat. Vychladlou buchtu podélně rozkrojíme a mažeme uvnitř a nahoře. Posyp: sypeme mandlovými lupínky a strouhanou čokoládou nebo grankem. Dobrou chuť

Kuře na červeném víně Potřebujeme: 1 kuře, 500ml červeného vína, 250g žampionů, 100g uzeného bůčku, 1 cibuli, 1 polévkovou lžíci hladké mouky, petr− želovou nať, 2 stroužky česneku, bobkový list, špetku cukru, sůl, pepř Postup: Kuře omyjte, osušte, rozdělte na čtvrtky, osolte a okořeňte. Bůček nakrájejte na malé kousky a osmažte. Cibuli očistěte, nakrájejte na kolečka, přidejte k bůčku a chvíli duste.

Bude doručena v Mém čase, ne ve vašem. Jakmile je jednou předmět uložen do složky, nedržte ho ani ho neodstraňujte. Držení nebo odstranění předmětu oddálí vyřešení vašeho problému. Pokud se jedná o situaci, o které si myslíte, že ji dokážete zvládnout, prosím, konzultujte ji se mnou v modlitbě, abyste se ujistili, že je to vážně to správné řešení. Protože nespím ani nedřímám, není zapotřebí, abyste vy přicházeli o svůj spánek. Odpočiňte si, mé děti. Pokud mě budete chtít kontaktovat, jsem jen na modlitbu daleko.

Druhá rodina měla málo, ale byla ochotna podělit se o vše, a tys dovolil, aby jim zemřela kráva. Proč?? „Věci nejsou takové, jakými se zdají být,“ odpověděl starší anděl. ,,Když jsme byli ve sklepním pokoji, všiml jsem si, že v té díře ve stěně byla zásoba zlata. Jelikož majitel byl posedlý chamtivostí a neochotou sdílet štěstí, utěsnil jsem stěnu, aby poklad  nemohl  najít. Když jsme další noc spali ve farmářově posteli, přišel si anděl smrti pro jeho ženu. Dal jsem mu místo ní krávu. Věci nejsou takové, jakými se zdají být.“ Většinou neznáme všechny souvislosti. I když máš víru, potřebuješ také důvěru, že vše, co přichází, se vždy děje ve tvůj  prospěch. A to se vyjeví až ča− sem. Někteří lidé přicházejí do našeho života a rychle odcházejí, někteří se stávají našimi přáteli a zůstanou na chvilku. Přesto zanechávají  v našich srdcích nádherné stopy − a my nezůstaneme nikdy zcela stejní, protože dobří  přátelé nás proměňují! § (Autor neznámý. Ze slovenštiny přeložila Eliška Plchová) Cibuli i osmažený bůček vyjměte, na tuku osmažte kousky kuřete a dejte je na předehřátý talíř. Cibuli i bůček vraťte do výpeku a zaprašte moukou. Chvíli smažte a pak přidejte maso. Podlijte vínem, přidejte očištěné a nakrájené žampióny, prolisovaný česnek, bobkový list a zakryté duste doměkka. Potom šťávu dochuťte cukrem a kořením. Hotové posypejte petrželovou natí.

Křehké řezy s meruňkami Potřebujeme: 1 a 1/2 hrnku polohrubé mouky, 1 hrnek moučkového cukru, 1/2 kostky rostlinného tuku, 1 žloutek, 1/2 hrnku mléka, 1/2 kypřícího prášku do pečiva, mouku na vál, tuk na plech Náplň: 500g měkkého tvarohu, 2 žloutky, 3−4 lžíce cukru, čerstvé nebo kompotované meruňky Postup: Nejdříve připravíme náplň: Tvaroh promícháme se žloutky a cukrem. Na válu zpracujeme mouku s práškem, cukrem, tukem a žloutkem. Podle potřeby přidáme mléko. Dohladka zpracované těsto rozdělíme na dvě části. Z jedné vyválíme plát a přeneseme na tukem vyma− zaný plech. Potřeme tvarohovou náplní, poklademe půlkami meruněk a přikry− jeme plátem z druhé části těsta. Povrch těsta propícháme, aby byl po upečení hladký. Pečeme ve středně vyhřáté troubě.

Pečená meruňková pěna Suroviny: 10 vaječných bílků, 4 polévkové lžíce meruňkové zavařeniny, 3 polévkové lžíce cukru a 1 až 2 dkg margarínu na vymazání skleněné mísy. Vanilkové šodó: 10 vaječných žloutků smícháme s 30 dkg cukru, 3 dl mléka, přidáme jeden rozkou− skovaný lusk vanilky a z takto vzniklé směsi uvaříme nad párou krém. Postup: Meruňkovou zavařeninu smícháme s cukrem a potom si z vaječných bílků ušleháme tuhý sníh. Až budem sníh hotov, začneme do něho po malých dávkách přikapávat zavařeninu, přičemž sníh dále šleháme. Tuto směs pak nalijeme do skleněné mísy vymazané tukem, povrch posypeme hrstí krystalového cukru a pěkně pěnu upečeme v rozehřáté troubě. Ještě za tepla pak odkrajujeme polévkovou lžící porce pečené pěny a podáváme ji s vychladlým vanilkovým šodó.

Římské jablko s jahodami 4 větší jablka, jahody, trocha rozinek, 2 lžičky másla, cukr Jablka omyjeme, osušíme, zbavíme jádřince a potřeme půl lžičky másla. Dáme na stranu 4 jahody a zbylé rozmačkáme vidličkou na kaši, kterou naplníme otvor po jádřinci. Na vrch každého jablka dáme rozinky jahodu na ozdobu a posypeme je cukrem. Dáme do římského hrnce a krátce zapečeme. Podáváme horké s vaječným krémem, smetanou nebo jogurtem.

Den modliteb za Jeruzalém Shromáždění padlých andělů „Mluvte k srdci Jeruzaléma, provolejte k němu: Čas jeho služby se naplnil,odpykal si své provinění. Vždyť z Hospodinovi ruky přijal dvojnásobně za všechny své hříchy.“ (Izaiáš 40:1−2) K modlitbám se křesťané z různých denominací po celém světě scházejí vždy první neděli v měsíci říjnu. Letos připadl světový den modliteb na 1. říjen, sho− dou okolností právě v předvečer dne smíření (pokání) Jóm Kipur. Jak příhodné. V České republice koordinuje Den modliteb za pokoj Jeruzaléma Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ). Také v Českých Budějovicích se díky dobrému nápadu a výborné organizaci Alice Michalcové (členka širšího výboru vedení ICEJ) setkalo 30 křesťanů − zástupců nejrůznějších sborů, denominací a společenství. Dvě Židovské písně, k uctění našeho Pána, zazněly v podání Emanuela a Věrky Kümmelových. Vedení tohoto modlitebního setkání se ujal Karel Čapek, a hned na úvod přečetl Žalm 122: Poutní píseň, Davidova. Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu! A naše nohy již stojí ve tvých branách, Jeruzaléme. Jeruzalém je zbudován jako město semknuté v jediný celek. Tam nahoru vystupují kmeny, Hospodinovy to kmeny, Izraeli na svědectví, vzdát Hospodinovu jménu chválu. Tam jsou postaveny soudné stolce, stolce Davidova domu. Vyprošujte Jeruzalému pokoj: Kéž v klidu žijí ti, kdo tě milují! Kéž je na tvých valech pokoj, kéž se tvé paláce těší klidu! Pro své bratry, pro své druhy vyhlašuji: "Budiž v tobě pokoj!" Pro dům Hospodina, našeho Boha, usiluji o tvé dobro. Vedoucí zpětně shrnul události Izraele za minulý rok (vznik nové strany Kadima; nástup Hamásu, volby s nejnižší účastí v historii, měsíční válka Hisbaláhu...) Izajáš 58:1−7  "Volej z plna hrdla, bez zábran! Rozezvuč svůj hlas jako polnici! Mému lidu ohlas jeho nevěrnost, domu Jákobovu jeho hříchy. Den co den se mne dotazují, chtějí poznat moje cesty jako pronárod, jenž koná spravedlnost a řád svého Boha neopouští; na spravedlivé řády se mě doptávají, chtěli by mít Boha blízko. »Proč se postíme, a nevšímáš si toho? Pokořujeme se, a ne− bereš to na vědomí.« Právě v den, kdy se postíváte, hovíte svým zálibám a honíte všechny své dělníky. Postíte se jenom pro spory a hádky, abyste mohli svévolně udeřit pěstí. Nepostíte se tak, aby bylo slyšet váš hlas na výšině. Což to je půst, který si přeji? Den, kdy se člověk pokořuje, kdy hlavu sklání jako rákos, žínici obléká a popelem si podestýlá? Dá se toto nazvat postem, dnem, v němž má Hospodin zalíbení? Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít? Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš−li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi? Modlitební témata byla: l jednotky OSN (moudré a správné jednání) l osvobození rukojmích l nezkreslené a pravdivé informace o Izraeli ve světových médiích l obnova země l vláda Izraele (moudrost, Boží vůle v zemi,

bázeň pro jednání, ve vedení muži jako David, kteří povedou k Božím věcem...) l zbožnost Židů (v dnešní době snad jen 30% populace Židů je blízko Bohu) l návrat Židů z diaspory l Palestinci (protiizraelské smýšlení vštěpo− váno již dětem, milost pro změnu a jejich vysvobození...)

Poslední modlitba zazněla ve prospěch finanční sbírky pro Izrael − co nejefektivnější využití. Nakonec nám všem Karel Čapek požehnal slovy: „Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. Tak vloží mé jméno na Izraelce a já jim požehnám.“ (Num.6:24−27) Letos tedy „Den modliteb za Jeruzalém“ skončil. Zdaleka to ovšem neznamená, že musí utichnout i modlitba za Izrael. Pokud máte touhu se za Izrael modlit, můžete tak učinit třeba teď. Pokud máte zájem získat aktuální informace o Izraeli, ptejte se buď přímo A. Michalcové nebo čtěte na internetové stránce www.icej.cz − zdes −

Křesťan a Izrael dnes Dnešní Izrael je země plná konfliktů. Za krátké padesátileté údobí své novodobé existence Izrael prošel již šesti válkami a dnes řeší otázku „území za mír“. Co tvoří opravdový mír v jakékoliv zemi? 1. Je−li národ uznán okolními národy za svrcho− vaný a respektují−li okolní národy jeho hranice. 2. Respektuje−li celý svět, že určitý národ má právo na určité území. 3. Přijme−li národ Mesiáše − knížete pokoje, Ježíše Krista, skrze kterého lidé získají pokoj v srdci. Toto tvoří pravý mír v každé zemi. My Češi o tom víme své. Hitler a naši takzvaní spojenci se nám v roce 1938 snažili vnutit myšlenku, že když vydáme Sudety, budeme ušetřeni válečného utrpení my i celá Evropa. Byla to pravda? Nebyla. Ale naše přistoupení na tuto lež, podvolení se této lži, nás morálně zlikvidovalo. Následky sklízíme dodnes. My Češi také víme, že politický mír automaticky nezajišťuje mír v srdci. Dnes máme z politického hlediska mír již padesát let, ale protože neznáme knížete pokoje Ježíše Krista, jsme zemí rozhádanou a rozháranou i v hlubokém míru.

nebi i na zemi, a pak následoval pokyn: jděte ke všem národů... Mesiáš předpovězený v knize Zjevení, je náš Pán Ježíš Kristus. On má veškerou moc. To, že na zemi jeho moc stále příliš nevidíme, způsobuje člověk, který Ježíše neposlouchá. Ale už je velmi blízko den, kdy Ježíš přijde zpět a vezme do ruky svou vládu i na zemi a bude kralovat na věky. Čím tato planeta projde před tím, si netroufám přesně určovat, ale je nesmírně zajímavé nalézt si k tomuto jedinému verši z Knihy Zjevení pod čarou všechny verše doplňující ho ze Starého i Nového zákona. Najednou máme před sebou i obraz Izraele v době Ježíšova příchodu. Hned první odkaz říká: V ten den uzavřel Hospodin s Abramem smlouvu: "Tvému potomstvu dám tuto zemi od řeky Egyptské až k řece Eufratu, zemi Kénijců, Kenazejců, a Kadmónců, Chetejců, Perizejců a Re− fájců, Emorejců, Kenaanců, Girgašejců a Jebúsejců. (Ex 15,18) V době kdy Ježíš převezme vládu na věky věků bude Božímu lidu patřit území mezi Nilem a Eufratem. Podívejte se na mapu, jakou nudličku z toho obývá Izrael dnes. Další odkaz říká: Hospodin je králem na věky a navždy a pronárody zmizí z jeho země. (Ž 10,16)

Upřímně věřící křesťané na celém světě očekávají druhý příchod Ježíše Krista a za jeden ze signálů, že se to může stát brzy, pokládají návrat Židů z dvouti− síciletého rozptýlení zpět na území, které jim původně dal Bůh. O toto území se vede tvrdý politický boj, který může snadno přerůst v další válečný konflikt. Ale my křesťané musíme vědět, na čí straně je pravda. Pravdu najdeme v Božím slově. V knize Zjevení v 11. kapitole stojí napsáno: Zatroubil sedmý anděl. A ozvaly se mocné hlasy v nebi: Vlády nad světem se ujal náš Pán (Hospodin) a jeho Mesiáš a bude kralovat na věky věků. (Zj 11, 15)

A hned následuje odkaz z knihy Daniel 2,44, který navazuje na protiizraelské mezinárodní smlouvy. Ve dnech těch králů dá Bůh nebes povstat království, které nebude zničeno na věky, a to království nebude předáno jinému lidu. Rozdrtí a učiní konec všem těm královstvím (rozuměj, které půjdou proti Izraeli), avšak samo zůstane na věky, neboť jsi viděl, že se utrhl ze skály kámen bez zásahu rukou a rozdrtil železo, měď, hlínu, zlato i stříbro (rozuměj kvalitu ostatních národů).

Podle Matouše poslední slova, která Pán Ježíš řekl tady na zemi byla: Je mi dána veškerá moc na

Čtvrtý odkaz je opět z knihy Daniel. Hle, s ne− beskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka, došel

Shromáždění skončilo. Démoni odešli nedočkavě plnit své úkoly – působit, aby se křesťané všude na světě předháněli v budování organizací a programů. A tak neměli čas na Boha, rodinu, zkrátka na nic...

Satan svolal světové shromáždění padlých andělů. V zahajovacím projevu ke svým zlomocným po− mocníkům pronesl: „Nemůžeme jim vzít Bibli a bránit v poznáváni pravdy. Nemůžeme je odloučit od bi− blických hodnot, ale musíme udělat něco jiného. Musíme jim zabránit, aby vytvářeli důvěrný vztah s Kristem. Když s ním navážou spojení, naše moc nad nimi je zlomena. Proto jim nebraňme v chození do kostela, neberme jim konzervativní životní styl. Ale zaměřme se na jejich čas, aby nemohli prožívat intenzivní blízkost a spojení v Kristu, zejména aby s ním v žádném případě nenavázali osobní vztah. Svého cíle dosáhneme nejlépe tím, že jim budeme překážet při jejich snaze být s jejich Zachráncem o samotě. Musíme být po celý den v jejich přítomno− sti, abychom jim znemožnili tak důležité spojení.“ „Jak to máme udělat?“ volali démoni. „Zaměstnávejte je malichernostmi života a použí− vejte bezpočet efektních triků, abyste zabavili jejich mysl,“ odpověděl. „Lákejte je utrácet, utrácet, utrácet a potom si půjčovat, půjčovat, půjčovat. Zaplavte jim schránky reklamní poštou, letáky, objednávkovými katalogy a nabídkami zboží zdarma, nabízejte služby a falešné naděje. Ať jsou v jejich životě peníze vždy na prvním místě. Přesvědčete ženy, aby neměly děti, aby chodily do zaměstnání, aby kariéra byla důležitější než rodina. Ať manželé pracují šest nebo sedm dnů v tý− dnu, deset až dvanáct hodin, aby si mohli dovolit svůj životní styl. Braňte rodičům trávit společný čas s dětmi. Jejich rodiny se začnou brzy rozpadat. Domov už nebude

poskytovat rodině azyl před tlaky každodenních starostí. Drážděte jejich smysly, aby nemohly naslou− chat tichému hlasu a rozjímat nad Božím slovem. Naučí se mít stále puštěné rádio, budou poslouchat naši hudbu, kdykoliv řídí své automobily. Pře− svědčete lidi, že mají mít stále zapnutou televizi, video, CD nebo počítač. Ať ve všech obchodech a restau− racích hraje hlasitá hudba. Tohle všechno přehluší jejich mysl, nebudou schopni naslouchat jeden druhému a rozbije to jejich jednotu s Kristem. Nezapomeňte zaplnit jejich noční stolky časopisy a novinami. Bombardujte jejich mozky zprávami celých 24 hodin. Postarejte se o jejich víkendy. Ať se do zaměstnání vracejí vyčerpaní, neztišení a nepři− pravení na následující týden. Nedovolte jim vyjít si do přírody a přemýšlet o Božích zázracích. Dejte jim chléb a hry, ať se vybouří během sportovních událostí a na koncertech. Připravte jim pastvu pro oči. Ať je baví filmy, drážděte jejich smyslnost. Nezapomeňte na billboardy u silnic. Ani na dovolené je nenechejte na pokoji. Pošlete je na exotická místa, do zábavních parků... Jen ať se baví tak jak se baví svět. A když se sejdou k duchovnímu společenství, přihrajte jim klepy a řečičky ze světa, zahrajte jim na nervy a hlavně, nedovolte jím čerpat sílu z Božího slova a svátostí. Dovolte jim být součástí různých programů. Čím více, tím lépe. Přeplňte jejích životy nepřeberným množstvím dobrých důvodů nemít čas na modlitbu ani příležitost hledat moc Boží. Brzy budou pracovat z vlastních sil. Shromáždění skončilo. Démoni odešli nedočkavě plnit své úkoly – působit, aby se křesťané všude na světě předháněli v budování organizací a programů. A tak neměli čas na Boha, rodinu, zkrátka na nic. Aby pobíhali z práce do práce, sem a tam. Byl ďáblův plán úspěšný? Posuďte sami. § (Autor: neznámý, převzato z www.cb.cz/trebic)

Pane, nauč nás modlit se! Lukáš 11:1  A stalo se, že se na jednom místě modlil, a když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: Pane, nauč nás modlit se... Modlit se znamená mluvit k Bohu. K tomu člověk nepotřebuje žádné zvláštní schopnosti. Každý člověk se může modlit, když chce; dokáže to i malé dítě. Jestliže si člověk uvědomil hříchy, tu je vyzná ve vážné modlitbě, aby obdržel odpuštění. A ten, kdo si je jist odpuštěním svých hříchů, bude za to Bohu ze srdce děkovat. Proč ale ta prosba: Pane, nauč nás modlit se! Protože modlitba není jen vyslovování přání, volání v nouzi nebo chválení a děkování. Je to i stav pozor− nosti, očekávání a naslouchání směrem vzhůru. Modlit se znamená mít aktivní obecenství s Bohem a takové

M. Frydrychová až k Věkovitému, přivedli ho k němu. A byla mu dána vladařská moc, sláva a království, aby ho uctívali všichni lidé různých národností a jazyků. Jeho vla− dařská moc je věčná, která nepomine a jeho království nebude zničeno. (D 7,14) Zde vidíme, že Ježíšovo království nebude králov− ství jedné rasy ani jednoho národa, ale bude to království těch, kdo uctívají Mesiáše. Ze Židů i z pohanů. Co se týká lidských úmluv, praví hned následující odkaz: Nejlepší z nich je jak potměchuť, nejpoctivější jako plot z trní. Přichází den, který vyhlíželi tvoji proroci, den tvého navštívení: již nastává mezi nimi rozruch. (Mi 7,4) A vzápětí další odkaz oslavuje jediného: Hospodin bude Králem nad celou zemí, v onen den bude Hospo− din jediný a jeho jméno jediné. Celá země se promění jakoby v rovinu, od Geby až k Rimonu, jižně od Jeru− zaléma, ten bude vysoko a v klidu na svém místě, od brány Benjamínské až k místu první brány, totiž k bráně nárožní, od věže Chananeelu a ke Královským lisům. Budou tu sídlit a nebude už klatby. Jeruzalém bude bydlet v bezpečí. (Za 14, 9−11) Ježíšův druhý příchod je vázán na fyzickou existenci Jeruzaléma a to Jeruzaléma patřícího Božímu lidu a ne komukoliv. Bezpečí dá Jeruzalému Ježíš Kristus, ne žádná mírová dohoda. Podle posledního odkazu, z Lukášova evangelia 1, 33 Ježíš: Na věky bude kralo− vat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce. Křesťané, čtěme Písmo a prosme Ducha svatého, abychom rozuměli všemu, čemu rozumět máme. Jestli nám politici lžou ohledně zprávy věcí veřejných, jestli sdělovací prostředky ve věcech občanských podávají často zkreslený obraz, proč by jejich výklad konfliktu mezi Izraelem a okolními národy měl být pravdivý?

Dobrá setba, 17.9.2003

obecenství utváří a formuje naše nitro: Ten, kdo se mnoho modlí, se učí lépe poznávat Boží vůli. Vidíme to u Ježíše Krista, když byl na zemi. Jeho život modlitby nezůstal učedníkům skryt, a proto ta jejich prosba. Jak často slyšeli Pána modlit se − modlitby děkování při nasycení hladových lidí, když s Ním sami jedli, před prací i po jejím skončení! Ale asi nejvíce na ně působilo, když odešel stranou, aby byl sám se svým Bohem. Jaká závislost na Bohu je v tom vyjádřena! Celý Jeho život byl modlitbou. Dobrovolně zaujal místo věrného, závislého Božího služebníka, který si každého jitra nechal „probouzet uši“ (Iz.50:4). Každého jitra tiše očekával, jak Jej Bůh toho dne povede. Ano, musíme se učit modlit! Ztišení se před Bohem je velmi důležité v naší uspěchané a neklidné době. Můžeme se tomu učit od Pána Ježíše. Bible nám Jeho příklad ukazuje. §

Jen Bůh má pravdu. Jen skrze jeho slovo se může− me připravit na druhý Ježíšův příchod. Nemusíme být každý prorokem, ale musíme vědět na čí stranu patří− me, chceme−li se jednou s Ježíšem setkat a chceme−li být těmi, kteří mu neříkali jenom Pane, Pane, ale také plnili vůli nebeského Otce. A jakmile se naše srdce přikloní na Boží stranu, pak nám také Duch svatý bude zjevovat, jak máme jednat ve zcela konkrétních situacích. Izraelci nejsou žádní nadlidé, jsou to hříšníci jako my, navíc těžce pokoření tisíciletým utrpením. I oni silně potřebují Ježíšovo spasení, Ježíšovo uzdravení, Ježíšovu lásku. Ale nejsou také podřadná rasa. Jako každý jiný národ mají právo na své historicky ověřené svrchované území, na pevné hranice, které smějí hájit a na své hlavní město, které je jen jejich. §

Z textů WWW.TWR.CZ

Stát Izrael − založen 14. května 1948 Rozloha: 20 946 km2 Počet obyvatel: 6 780 000 tvoří 77 % obyvatel Židé, 18,5 % Arabové, a 4.3 % ostatní skupiny (beduíni, drúzové, a další). Hlavní město: Jeruzalém (600 tisíc obyvatel) Úřední řeč: hebrej− ština, arabština Náboženství: judais− mus, islám, křesťanství Měna: Šekel (ILS) = 100 agorotů Vlajka a znak Izraele (v modro− bílé kombinaci)

Egypt 6.část sobota 1.4.2006 "Wow, měli bychom s sebou hodit nebo nestihnem snídani." Spí se báječně, ale snídaně by se hodila. "Good morning, how are you?" Hany nás v jídelně vítá svým milým úsměvem. "Salaam ahleikum." Nandaváme si snídani na talířek a při tom se kluci snaží Michala naučit nějaké další větičky arabsky. Je znát, že je to dost baví. "Can I ask you for bread?" "Sure. Normal bread?" Ano, jistě, pita je tu zcela normální chléb a není asi příliš časté, že by si jej turisté žádali. Ale my ho máme rádi, kupujem si ho i v Čechách a tady mají výborný zvláště namažete−li si ho vynikají− cím místním sýrem a k tomu jíte čerstvou zeleninu. "Wow, byl jsem až vzádu na konci té zátoky a super. A objevil jsem nový korá− lový útes. Jdeš?" "Já tak daleko nepoplavu, ale těším se." Hned po snídani jsme šli na útesy šnorchlovat. Slunce skvěle pálí a voda je nádherně průzračná. "Pojď honem do vody, je tu hodně divná ryba." Hned u stěny útesu se v hejnu jiných rybek jakoby vznáší černá ryba velikosti sevřené pěsti. Vypadá jakoby nafouknutá malá koule, do které někdo zabodal brka z černé vrány. "To je ta samá, co jsem viděl v zátoce vzádu, ale tamta byla o dost větší." "A viděl´s taky ty ryby s brejlema?" "S brejlema?" "Jo, mají nádherně modrý pruh přes oči, jakoby měli potápěčské brýle." "Hm, tak ty jsem neviděl, ale zase mě podplouval asi půl metru dlouhej autobus." "Plavu ještě na ten korálovej útes u bedny na ty malý barevný rybky." "Ok, budu šnorchlovat tady na útesu." Vždycky, když jsem nad tímhle malým útesem, jsou tu úplně jiné rybky. Je tu stále něco nového, stále je co obdivo− vat. Ale začíná mi být zima a jdu z vody. Beru foťák a snažím se přes vodu alespoň trochu zachytit tu pestrost a tvary korálů na útesu. "Hello, how are you?" "Hi, Mohamad. Well, thanks and you?" Mohamed je zase rozesmátý od ucha k uchu. Hned chce vidět, co jsem vyfotila. "But, today the sun is not good." Proč myslí? Mě to slunce připadá báječné. Znovu koukám směrem k obloze, ale nic divného ne− pozoruji, dokonce nejsou dneska ani mraky. Na Mohamada někdo volá.

M. Kočerová "The boad is wrong. We must repaire it." Na břehu je vytažený gumový člun. Několik místních náctiletých se jej pokouší dát dohromady. "Dráždil jsem ježka až po mě hodil bodlinu, koukni." "Wow, ta je drsná. Myslela jsem, že bude hladká. A bodla tě?" "Ne, dráždil jsem ho botou a minul." "Já taky něco mám, podiv." "Juj, kdes to našla?" "Tady u toho kamene, skoro na břehu." Se zauje− tím si prohlížíme poměrně velké kuželovité šneky. "Podrž ho, já ho vyfotím." "Vyfoť ho takhle zespoda, tam je krásně perleťovej." "What do you have?" Ukazujeme náš úlovek Mo− hamadovi a ten je naším úlovkem velmi zaujat. Hned chce vědět, kde jsme toho šneka našli. Ukazujem mu to místo v domnění, že jsme objevili něco vzácného... jsme hrdí objevitelé. Moha− mad šťourá prstem do šnečí nohy a zkouší nakolik má šnek sílu sevřít mu nohu kolem prstu. Asi zkouší, jestli není mrtvej, ale není, vždyť pěkně pevně držel na těch kamenech. Prohlížíme okolí místa, kde jsme šněka našli a je tam ještě jeden. "What will you do with it?" Co bychom s nimi asi dělali? Vrátíme je zpátky do moře, to je přece jasné. Asi zkouší, jestli si je kvůli ulitám nechceme vzít. Ale to by přece pošli a to je škoda. "Will you eat it?" Jíst? No co, kdyby to někdo uměl připravit a pak nám dal ochutnat, tak to bych ochut− nala, ale takhle. Možná nás Mohamad chce pozvat na šnečí specialitu. Ne, ne, jíst je nebudem, vrátíme je zpátky do moře. "And can I take it?" No to můžeš, ale proč? "It is very good for eat. It tasted very good." "But how you prepare it?" Moha− mad pohybem naznačuje, že jen šnekovi prostě kamenem rozbije ulitu a sní. "Si dělá legraci, ne?" "No, vypadá to, že ne." "Ale to je přece škoda, nemůžem je zachránit?" Asi je už pozdě, Mohamad si šneky odnáší a jde na útes hledat další. Pročesává útes stejně, jako když houbař pročesává louku u lesa, kde by měli růst křemenáče. A je úspěšný. Sice nenašel dalšího šneka, ale našel lasturu, kterou také hodlá sníst. A to také

Čtěte na www.exit316.cz Přátelství (rubrika: Co frčí) „Několik let jsem měl jednoho supr kámoše, fakt přítel. Byla sranda, jezdili jsme spolu na výlety, pařili hry na počítači, chatovali a mluvili o tom, co nás trápí a která holka se nám líbí. Sem tam jsme se pohádali, ale vždycky se to nějak spravilo. Ale pak naše přátelství krachlo. Zklamal moji důvěru. Takže nevěřím, že existuje opravdový dlouhodobý přátelství… “ Také jste zažili zklamání ve vztahu se svým kamarádem? Nedávno proběhl v několika zemích průzkum, který se snažil zmapovat, jak jsou či nejsou lidé šťastní. Jak bys odpověděl ty? Jsi šťastný? Někdy? Vůbec? Na čem tvé štěstí závisí? Výsledky vý− zkumu mnohé šokovaly. Ukázalo se, že lidské štěstí není závislé na zemi, ve které člověk žije. Jinými slovy: Mladí lidé z Česka, kteří vlastní mobil, notebook, poslední počítačovou hru a pěkné kapesné jsou šťastni či nešťastni úplně stejně jako Afričtí teenageři, kteří žijí v nejchudší části světa. Štěstí u většiny lidí totiž záleží na tom jestli mají či nemají opravdové přátele. Pocit osamění je jedna z nejzávažnějších lidských emocí. Kvůli tomuto pocitu chtějí mnozí zemřít, nebo aspoň na chvíli uniknout. Pokud dlouhodobě prožíváš pocit osamění, pak ti opravdu není dobře a na svůj smutek máš právo. Avšak pravým řeše− ním tohoto pocitu je přátelství. V biblickém příběhu o stvoření světa řekl Bůh toto: „Není dobré, aby byl člověk sám“. A i právě

teď Bůh ví, že tvá samota a pocit osamění nejsou dobré. On to nejen ví, ale on to dokonce i sám zažil, když se stal člověkem – Ježíšem, kterého v nejtěžší chvíli opustili jeho přátelé. A na dalších místech v Bibli se od něj dozvídáme, že ti nejen rozumí, ale že i to tvé „pokažené“ přátelství nebo pocit osamění nese s tebou a nikdy tě neopustí. Ježíš nabízí lidem své hluboké přátelství, ve kterém nikdy nezklame i když oni ho zklamávají. A právě tato jistota, že máš někoho, kdo tě nezklame, ti může pomoci mít přátele a oprav− dové kámoše v tvém okolí. Lidské přátelství není o tom, že jeden druhého nikdy nezklame, protože dříve či později udělá chybu každý přítel. Přátelství je opravdovým přátelstvím, pokud přežije tato zklamání a bolesti a pokud si přátelé tato zranění odpouští. Neboj se přátelství s lidmi, protože Bůh se nebojí přátelství s tebou.

Z dotazů: l Jak mohla Marie porodit syna, když z nikým nespala?

Připusťme možnost, že neznáme celý vesmír, ani vše o biologii. Připusťme, že svět není uzavřená kra− bice od bot a že je otevřen zásahům zvenčí (Božím zásahům). Potom přemýšlejme na základě toho, co o Kristu víme, zda byl lhář nebo blázen. K tomu snad

hned dělá...bere vhodný kámen, rozbíjí skořápku a jen tak syrové šneky i vnitřek lastury jí. "Tak na tohle bych se pozvat nedala, brrr." "Jdu do vody. Nechceš jít taky?" "Až za chvíli. Chci jít fotit ještě dozadu na útes." "Hele co mám?" "Dalšího šneka. Tak ho hlavně neukazuj Mohama− dovi, nebo nám ho zase sní." Voda je krásně teplá, hřeju si v ní nohy a pozoruji rybky na útesu. Slunce ztrácí na intenzitě. "Půjdem dneska kolem vody přes pláže, jo?" Jdeme pomalu, brouzdáme se vodou. "Podiv, medúza." "Hoď jí do vody, třeba je ještě živá a poplave." "Plave, super. A viděls tu ve vodě? Bála jsem se, aby mě nežahla." "Já na jednu sáhnul a nežahaj. Ale krásně plavou." "To jo, to se mi moc líbilo." "Hello, Michal. How are you?" "Jůů, to je ten masér z kavárny." "Hello, well, thank you." Blížíme se k arabskému tlouštíkovi, se kterým jsme se seznámili v kavárně. Vřele nás vítá, je příjemné, jak jsou tihle lidé přátelští a pohostinní. O kousek dál je bar a restaurace, něco moc dobře vonícího tu grilují na ohni. Grilování a smažení je typická úprava jídla tady v Egyptě, grilují co se dá−maso, zeleninu, nadívané lilky, brambory. Je tu hejno vrabců a přiživují se na tom, co před nimi právě nikdo nehlídá. V ulicích Sharm El Sheikhu ještě praží slunce. "Potřebujem vodu. Koupíme jí hned teď nebo jdeme nejdřív do hotelu?" "Já bych nejdřív odnesl věci a pak se šel projít." Do večeře se couráme ulicemi. "Jejda, ještě tu vodu." "Tak pojď, ať to stihnem. Už mám pěkný hlad." "Nevadilo by, kdybych se tu koukla na nějaký šál?" "Chceš teď?" Hned vedle hotelu je několik obchůdků se šálama a jiným textilem. "A jakou máš představu?" "Má být tyrkysová. Tako− vých jsem tu viděla hodně. To nebude problém až na to, že nevím přesně, jak tyrkysová vypadá." Všude kolem nás visí různobarevné šály, některé jsou z kašmíru, jiné z hedvábí a jiné z bavlny. "Podiv, tahle by se mi líbila." Jenže co to? Je to vůbec arab− ský obchod? Nikde v dohledu žádný arabský obchodník, který by se nám alespoň trochu věnoval. Hm, tak nic, jdeme jinam. "Hello, my friend." Pokřikuje na nás jiný obchodník, jen co se mihneme na dohled jeho krámku. Vysvětlu− jen tolik, že ani ti, kdo ho odsoudili, na něm nenalezli morální vinu (např. že by lhal třeba o tom, že je Boží syn). Dále je třeba říci, že i největší skeptici by si po poctivém přečtení evangelií nemysleli, že Kristus byl blázen. V jeho učení nejsou rozpory – jakkoli s ním nemusíme souhlasit. Po popsaných věcech se nám neposkvrněné početí nemusí zdát až tak nesmyslné l Když je Bůh tak dobrý, tak proč umírají nevinní lidé?

Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život.

jeme mu, že chceme šál, ale tyrkysovej. Hrne se ke mě a zkouší materiál, ze kterého je vyroben šál, který mám na krku. Ohrne nos, hodí nějaký poměr viskózy a bavlny a je vidět, že žádná valná kvalita, která by ho přesvědčila o mém dobrém vkusu. No co, mě se líbí a mám ho ráda. Tyrkysovou nemá, ale snaží se nás přesvědčit, že záleží na kvalitě materiálu a ne na barvě. Hrabe v haldách šátků a šálů vyskládaných na dřevě− ném stole a přesvědčuje nás, že najde něco, s čím určitě spokojeni budem. "Tak jo, jdeme dál." "Thank you, by." Odcházíme a míjíme několik dalších obchůdků s šátky, ale buď nemají tyrkysové

nebo je mají s různými vzory, které se nám nelíbí. "Možná tenhle, ten vypadá dobře." Jakmile proje− víme zájem o vystavené zboží, hned přibíhá majitel obchůdku a ptá se, co sháníme. Vysvětlujeme, že tyrky− sový šál, bez ornamentů, kytiček, výšivek a podobného zdobení. Vytahuje několik šálů a nevypadají špatně, jenže nakonec každý má nějaké zdobení. Už chceme odejít, ale arab se najednou vytasí s tím, že má ještě jeden obchod a tam zaručeně má, co chceme. Je to hned kousek vedle. Jdeme za ním a hele, další arab, kterému nás předává. Znovu vysvětlujeme, co chceme. "No problem, I have several." Ujišťuje nás o široké nabídce svého zboží. "Ok, this is tyrkys, this is tyrkys too and this is tyrkys too." No těpic, vždyť každá ta šála má jiný od− stín modré. "Já nevím, vždyť je každá jiná a jaká by se Elis líbila, to fakt netuším." "Na mě nespolé− hej, já nevím." "V každém pří− padě tyhle dvě se mi nelíbí. Zase mají ty vetkávaný ornamenty." Vysvětlujeme, že ty s tím vetkává− ním nechceme. Suše podotkne, že to je teď mo− derní a naznačí, že vůbec nevíme, co frčí. "Mě přijdou jak přehozy na postele. Možná mo− derní, ale jak pro babičky."

Pokračování na str. 8

hodně vysoko. Jedna možnost je pokoušet se laťku donekonečna přeskakovat a nakonec svoji snahu zakončit buď tak, že to vzdám nebo budu žít v iluzi, že jsem laťku přeskočil nebo je jiné řešení – které ale vyžaduje pořádnou porci pokory – uznat, že to nepřeskočím (toto uznání se někdy nazývá pokání) a dovolit někomu jiném, aby to udělal za mě. Tím někým jiným je Kristus. l Existuje absolutní pravda?

Jakkoli někteří tvrdí, že neexistuje, mám za to, že opak je pravdou. Všichni slušní lidé si jsou abso− lutně jisti, že znásilnění dítěte je odporný čin. Všichni lidé jsou si absolutně jisti, že někoho bezdůvodně bít je odsouzeníhodné. Pokud bychom dopředu řekli, že absolutní pravda neexistuje, nemělo by smysl usilovat o spravedlnost, pravdivost, dobro atd. V podstatě bychom nemohli vynášet žádné soudy...protože vše by bylo relativní. Absolutní pravda existuje a stojí za to ji hledat. l Opravdu existuje ďábel a duchovní svět?

Ďábel je osoba, která se staví proti Bohu a proti křesťanům. Ďábel je schopen působit v lidech, kteří se jeho působení otevřou, působí v našem světě. Nicméně ďábel v Bibli není popisován jako síla rovná Bohu. Jeho moc a síla je omezená. Problém je v tom, že před Bohem není nikdo nevin− ný. Pokud bychom to měli přirovnat ke sportu, potom je to podobné, jako soutěž ve skoku do výšky s tím, že laťka je 4 metry vysoko. Někdo skočí dva metry, někdo metr, nicméně v konečném důsledku nikdo konečnou metu nepřeskočí – jakkoli se jejich výkon− nost liší. Matka Tereza „skočila“ možná 3 metry, Hitler 10 centimetrů…nicméně nikdo z nich nepřeskočil. Pokud se vrátíme k otázce, potom z pohledu Božích standartů, nikdo není dokonalý či dobrý. A ani to ne− může být jinak – pokud je Bůh normou dobra, laťka je

l Co bude podle Bible po smrti?

Buď věčný život v novém těle v přítomnosti Boha, nebo věčné odloučení od Boha. Pořadí a data vysílaných témat budou následující: Odvaha 1.11. Závislost 8.11. Sex 15.11. Pravda a lež 22.11. Hněv 29.11.

Víra 6.12. Dark side 13.12. Úspěch 20.12. Smysl života 27.12.

Pojďme si hrát na detektiva. Tentokrát budeme hledat v knihách Nového zákona. Jméno tohoto mladíka sice neznáme, ale příběh vám bude jistě velmi povědomý. Pokud už víte, o jaký příběh z Bible se jedná, potom napište jméno knihy, kapitolu a verše, kde je příběh zapsán.

Znovu nalezený „Dávej pozor!“ okřikl podrážděně prasátko, které mu kopýtkem duplo na nohu, když chtělo předhonit jiného vepříka k připravenému korytu. „Kvííík,“ odpovědělo místo omluvy a běželo dál. „To si dáš, viď?“ vzdychl. V žaludku mu burácelo hlady. Závistivě sledoval ta otylá zvířata, jak hltají lusky, slupky ze zeleniny, a kdo ví, co ještě bylo namí− cháno v té nevzhledné hmotě.

„Jasně, že nemůžu poža− dovat dřívější výsady, ale jako nádeníka mě snad neodmítne,“ ujistil se. Naposledy pohlédl ke korytům, mávl rukou a šel ohlásit hospodáři, že odchází. Zmoudřel za tu dobu, co odešel z domova, a bláhově rozházel svoje jmění. Uvědomil si všechny spáchané chyby a cestou k domovu přemýšlel, jak nejlépe alespoň něco z nich napravit. Stál daleko před známým stavením. Hledal odvahu jít blíž. Vytřeštil oči překvapením, když spatřil postavu běžící k němu. Jako ve snách stál a nechal se objímat. Táta dojatě vysvětloval: „Vyhlížím tě každý den a ko− nečně jsi se mi vrátil.“ Pomalu se vzpamatoval: „Táto, ublížil jsem tobě i Bohu. Vím, že už mě nemůžeš brát jako svého syna, ale chtěl bych být tvým náde...“ Otec ho nenechal domluvit. V mžiku zaměstnal všechny služebníky v domě. Jednoho poslal pro čisté šaty, druhého upravit pečeni, další připravil jeho synovi koupel. „Co se to tu děje?“ odchytil starší syn služebníka s mísou ovoce. Ten mu tu novinu vysvětlil. „Chceš naznačit, že můj marnotratný bratříček se vrátil a tohle všechno veselí je kvůli němu?“ ptal se nevěřícně. Služebník v rozpacích přikývl. „Tak to ať si tam slaví beze mě. Dovnitř nepůjdu,“ prohlásil nazlobeně.

Jako by se mu vysmívali, že má zá− kaz dotýkat se i takové− ho odpadu, kterým se cpou jen zvířata. V krajině nastal obrovský hlad a hospodář si hlídal doslova každé deko potravin jak na poli tak na statku.

Přišel za ním sám otec. „Synku, prosím, pojď mezi nás a přivítej se s bratrem.“ Syn odmítavě zavrtěl hlavou. Začal otci vyčítat: „Kdys kvůli mně, věrnému a oddanému, udělal něco takového? Nikdy! A tenhle? Všechno rozházel, tebe i Boha potupil, a najednou je tu ctěný jako král,“ rozhodil roztrpčeně rukama.

o

Nemohl se na to dívat a tak se otočil, sedl si ke zdi a vzpomínal. „I ti nejchudší nádeníci se mají u nás doma královsky. Chleba co hrdlo ráčí...,“ nasucho polkl, žaludek se znovu ozval. Ohlédl se po mlaskajících zvířatech a zakroutil hlavou: „Co tu ještě dělám? Čekám na potupnou smrt hlady?“ Chytil se za kručící žaludek. „Omluvím se tátovi. Ano, to udělám,“ zajiskřila mu očka nadějí.

„Milovaný,“ objal ho otec kolem ramen, „vždyť víš, že to, co je mé, je i tvé. Kdykoli můžeš udělat oslavu pro své přátele. Ale dnes je zázračný den. Tvůj bratr pro nás zemřel, ale nyní znovu ožil. Ztratil se, ale Kniha, kde je příběh popsán se znovu jsme ho našli. Pojď jmenuje >>> a oslav s námi tu šťastnou chvíli.“ kapitola >>>

-zdes-

verše

>>>

5%ML2 f☺VCL9DjM0B%L2 DOBV9

5%Mf9☺VCLg☺VCL2 jM0BV%%L2 C

%x5%Mf9D☺VCL%0☺2jM0BV%LfDO9xO05☺jOf

%x5%Mf9D☺VCL%0☺2jM0BV%LfDO9xO05☺jOf

L

1. mužské jméno

Znáte stavebnici, kde je spousta dřevěných kousků různých tvarů? Pejsek má k dispozici jen některé kousky stavebnice. Poznáš, které sestavené obrázky může opradu sestavit a na které mu chybějí kousky?

P+

5. umělkyně

RE

TA

7. slovo generace jinak

8. nahraď písmenka číslicemi tak, aby rovnice platila

9. šelma

1000 E DD

Je možné, aby se jedněm rodičům narodila dvě děvčata ve stejný rok, mě− síc i den, a přesto to nebyla dvojčata?

6. jihoamerický stát

N50 A

50 N Í

4. dvě děvčátka

K

Sho 51 stka P

řešení:

L

3. šelma

2. dívčí jméno

EZ UE

A+B+C = AxBxC 10. dospělý člověk

Ž

11. kdo je na fotce? Dívám se na čísi fotku. Kdo je na ní, když souro− zence nemám a otec toho chlapce na fotografii je syn mého otce.

12. Co znamená tento záhadný seznam? 1000

aulos, bajan, dutar, fidula, giga, mandora, olifant, vambi, zanza, lur, ketuk, koto, karna, panduri, nanga...

1. Pavel; 2. Renata; 3. Vlk; 4. nenarodila se dvojčata, ale trojčata − dvě dívky a jeden chlapec; 5. houslistka; 6. Venezuela; 7. Pokolení; 8. 1+2+3=1x2x3; 9. Medvěd; 10. Muž; 11. Syn mého otce jsem já a otec toho chlapce jsem já. Dívám se na fotku syna; 12. všechno jsou to hudební nástroje.

5D☺V%MfCL9D%M☺CL9D

%x5%Mf9D☺VCL%O0☺2 jM0B%%fDO9xO05☺jOf

Máte rádi rébusy, hádanky a přesmyčky?

L5%ML2 M0B%L2 DOBV9LD

Co dokáže pejsek sestavit?

%x5%Mf9D☺VCL%O0☺2jM0BV%%LfDO9xO05☺jOf

Egypt... Pokračování ze str. 6 "Jo to mě taky. Tak co?" "Zase nic. Já fakt nevím." Loučíme se, že tedy nic,

ale arab s námi strávil tolik času, že se nechce jen tak vzdát. Opět nás informuje o tom, že má ještě další krámek a v něm určitě to, co chceme. "Come." Pobízí nás, abychom šli za ním a vede nás opět do toho obchodu, kde jsme byli před tím. "Ale tady jsme už byli." Z rozvěšených šálů vytahává ty, které mají alespoň náznak tyrkysové a opět jdeme zpět do toho druhého krámku. Pak nám sděluje, že stejně v celém Sharmu neseženem nic jiného, protože všichni mají to samé zboží a asi má pravdu, když všichni berou to samé zboží ze stejného velkoobchodu. "Ok, tak znovu." "Tenhle a tenhle ne, ty by byly hezký bez těch barev− ných kytek. Proč to asi na tak hezký šály namalovali? Tahle s tím vytkáváním taky ne a zbývají tyhle tři." "Ale jakou z nich." "No, tuhle taky vyřadím, nelíbí se mi ten materiál a teď tyhle dvě. Je tu zrcadlo?" Rozhlížíme se po obchodě a majitel obchodu nám ukazuje směrem k velkému zrcadlu. "Tak tahle tmavší by mi šla k vlasům a k očím, takže tu ne. A tahle by mi vůbec nešla. Tu berem." "Proč tu?" "Elis je blondýnka a jde k ní modrá, která mě vůbec nesluší. Zeptáš se kolik stojí?" "Jo, ale co když bude stát víc, než tu teď máme?" "To je nám jedno, budeš smlouvat až na naší cenu." "Wow, ty to máš ale dobře vymyšlené. A co když se mi to usmlouvat nepodaří?" "Podaří, neboj." "Nedůvěřuješ mi moc?" "A netěší tě to?" "How much is it?" "Only this one?" "Yes, this one." "80 pouns" "50" "Oh, my friend." Arab vypadá unaveně. Je kolem osmi hodin večer a jestli je od rána v práci, tak toho musí mít už dost. Možná ho unavuje to stálé dohado− vání s turisty, možná něco úplně jiného, ale je vidět, že by to chtěl mít už za sebou. "65" "50" "55" "54" "Ok, 54" Michal vytahuje padesátilibrovku a drobné, ale nemáme dost. Podává tedy arabovi sto librovou bankovku. "Do you have change?" "No, sorry." "Ok, 50" A podává nám nazpět padesátilibrovku. Šál nám balí do igelitové tašky a loučí se s námi s una−

veným úsměvem na tváři. "Wow, už se těším, až se na ten šál v klidu podívám." "A já se těším na večeři. Mám hlad jako vlk." "Salaam ahleikum." Zdraví nás Hany, když vstupujeme do jídelny. "Salaam ahleikum. How was your day?" Ptáme se Hanyho a pak si Michal opakuje některé další arabské fráze. Sedíme, vychutnáváme si večeři a promítáme si zpátky dnešní den plný dalších nových dojmů. "A co po ve− čeři?" "Já bych šla zkusit ten salep. Co ty?" "Super, to by šlo." Ještě se ale sta− vujeme v našem pokoji, abychom si vzali svetr. Večer je sice teplý, ale mě by bez svetru bylo chladno. "Hello, my friend." Volá na nás obsluha kavárny hned, jakmile se objevíme. A co, že si dneska dáme? "One salep and one karkadé." "Could karkadé?" "Yes, could." Super, zdá se, že se to dneska povedlo a dostaneme z nich konečně ten salep. "Here is your café." Přichází číšník a nalévá nám kávu. "Tak to je bomba." "Ale to kafe je moc dobrý, mě to ani moc neva." "Mě to taky neva, ale chtěl jsem ochutnat ten salep." "Možná se nám to podaří ve druhém kole, když objednáme klasicky karkadé a ještě salep." Vychutná− váme si vynikající kávu a pozorujeme, jak arabové kouří šíšu. "Vidíš, převalí ten kouř v puse a hned ho vyfou− knou." "Nešlukují to do plic, jako cigarety." Arabové si všimli, že je pozorujeme. "Do you want šíša?" "My friend doesn´t smoke." Odpovídá za nás číšník a ptá se, jestli si dáme karkadé, jako obvykle. "One could karkadé and one salep." Upřesňujeme objednávku a jsme napjatí, co nám přinesou tentokrát. "Your karkadé and your salep." Huráááá, povedlo se. Karkadé je osvěžující a la− hodné, jako obvykle. Salep je v porcelánovém čtvrtlitrovém hrnku, velmi horký a hustý, přikrytý malým talířkem, na kterém je drcený kokos, arašídy a rozinky. "To se tam nasype?" "Asi jo, ale nejdříve ochutnej bez toho." "Wow, ten je výbornej, ale je jinej, než ten, co dělají v dobré čajovně. Takhle nějak chutná v otrokářské." "A teď ochutnej, nasypal jsem to tam." "Hmm, moc dobrý, ale je toho pěkná dávka a pěkně sladkej." "To jo, stačila by mi polovina. Je to hodně sytý." Vychutnáváme salep, posloucháme arabské MTV a sledujeme lidi kolem. Občas se zajdou nějací turisté, ale většinou se zarazí, když zjistí, že tady jsou samí místní a odejdou. Nebo je sem vtáhne některý z ob− chodníků, který tu má svůj krámek a pak je možné sledovat stále se opakující rituál nabídky a smlouvání. Sledujeme staršího bělovlasého araba, který je tu téměř každý večer a rozmlouvá s jiným, mladším, arabem. Vypadá to, že je to nějaký učitel a diskutuje se svým žákem nad koránem. Wow, a teď přinesli vedle ke stolečku úžasné bagety s kebabem a spoustou zeleniny. Vypadá to lákavě, ale jsme po vynikající večeři a velké porci salepu. Ještě chvíli sedíme a pak jdeme zpátky do hotelu a spát.

Pokračování příště

Vi z e j i h o č e s k ý c h s b o r ů S L O V O Ž I V OTA : Kol.1:28−29 Jeho zvěstujeme, když se vší moudro− stí napomínáme a učíme všechny lidi, abychom je mohli přivést před Boha jako dokonalé v Kristu. O to se snažím a zápasím tak, jak on ve mně působí svou silou. (ČEP)

Kol.1:28−29  Kteréhož my zvěstujeme, napomínajíce všelikého člověka a učíce všelikého člověka ve vší mou− drosti, abychom postavili každého člověka dokonalého v Kristu Ježíši. O čež i pracuji, bojuje podle té jeho mocnosti, kteráž dělá ve mně dílo své mocně. (BK 1613)

2. Paral. 7:14  a můj lid, který se nazývá mým jmé− nem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi. (ČEP)

2. Paral. 7:14  A ponižujíce se lid můj, nad nímž jest vzýváno jméno mé, modlili by se, a hledali by tváři mé, a odvrátili by se od cest svých zlých: i já také vyslyším je s nebe, a odpustím hřích jejich, a uzdravím zemi jejich. (BK 1613)

Izajáš 54:2  Rozšiř místo ve svém stanu, ať na− pnou stanové houně tvých příbytků. Nerozpakuj se! Natáhni svá stanová lana a upevni kolíky. (ČEP)

Izajáš 54:2  Rozšiř místo stanu svého, a čalounů příbytků svých roztáhnouti nezbraňuj; natáhni i provazů svých, a kolíky své utvrď. (BK 1613)

Vydavatelství Františka Petráška Na předvánoční prodej připravuje: Robert Jakš: TĚCH SLOV JE ASI MÁLO Po několika předchozích nahrávkách vzniká toto první ucelené autorské CD. Většina písní je přímo z dílny autora. Vedle Roberta Jakše (kytara, kontrabas, baskytara, djembe, flétna, zpěv) můžete slyšet Michaelu Peškovou (zpěv, perkuse) a Františka Petráška (banjo, dulcimer). Zaposlou− chejte se do písní ve stylu folk, country, gospel a spirituál.

Cena: 199,−

Zdeňka Sedláčková: PRŮZOR ČASEM Kniha je souborem povídek na pomezí žánrů sci−fi a fantasy, které přestože se často odehrávají ve světech tvořených pouze autorčinou fantazií, ukazují, že viditelný svět, který nás obklopuje, není tou jedinou realitou, se kterou musíme ve svém každodenním životě počítat.

Cena: 189,−

Bližší informace na tel.: 777 287 220

Sbírka pro Domeček Pokud chcete finančně podpořit toto středisko, které pomáhá dětem i dospělým smysluplně prožít volný čas, aniž by pociťovali svůj handicap, můžete svůj příspěvek zaslat na účet číslo: 19−0563095349/0800

Karel Zettl statutární zástupce a ředitel střediska Domeček, Trhové Sviny v ulici Branka 588. tel.: 386 322 545, 607 814 868 fax: 386 321 577 e − mail: [email protected] http://www.domecek.org/

Slovenský Continentals S radostí oznamuje: Toto ti nesmí uniknout. Zapoj se do jarního evangelizačního tažení s novým programem: „Důvod k radosti“ Je tu místo pro tebe! Neváhej a přihlas se! Volná jsou místa: zpěváci (S A T B), technici, tanečníci.

Přihlásit se můžete do 15. prosince 2006 na adrese:

Termín: jarní prázdniny 2006

nebo e−mail na: [email protected] Další informace jsou na:

Tréninkový tábor se uskuteční v krásném prostředí Veĺké Fatry! Věková hranice: 15−30 let.

Continental Ministries Slovakia Zátišie 12 831 03 BRATISLAVA 3

www.continentals.sk a nebo u Elišky Plchové: [email protected]

Děti v mediálním světě Seminář proběhne 11.11. 2006 od 10 do 12 hodin, oběd, a druhá část od 13.30 do 15.30 hodin, v prostorách SLOVO ŽIVOTA Č. KRUMLOV, Horní Brána 512, (areál Ambitu) Přednášet bude Jakub Limr, který je členem výboru a lektorem „Tim dva dva“. Vstup je zdarma. Pořádá SLOVO ŽIVOTA JIŽNÍ ČECHY. Když se rozhlédneme kolem sebe, zapneme televizi nebo naťukáme webovou adresu do internetového prohlížeče, stěží přehlédneme, že média jsou stále vynalézavější, jak útočit na naši mysl a srdce.

Také naše děti jsou vystaveny vlivu médií. Jak je děti mohou využívat pozitivně? Jak můžeme děti chránit před jejich nebezpečími? Jaký vliv mají média na výchovu a etiku? Jak se bránit reklamě, která z médií útočí? To jsou některé otázky, na které tento seminář hledá odpovědi. Seminář pro rodiče a pracovníky s dětmi trvá 4 hodiny. O přestávce bude příležitost seznámit se s bohatou literaturou z dílny "Tim dva dva". Srdečně Vás zveme na tento seminář.

Rozpis shromáždění sborů: Prachatice

České Budějovice

Agitační středisko Pod Hradbami neděle od 15:30

Jana Čarka 7, Suché Vrbné modlit. procházky − St 18:00 modlitební ve sboru − St 18:00

Český Krumlov,

budova Ambit neděle od 9:00 modlitební − čtvrtek od 18:30

Vimperk,

Čelakovského 345 neděle od 15:00

(+dopolední půst za partnery)

neděle 15:00

Setkání mládeže v Č. Krumlově − sobota 16:00 v Č. Budějovicích − pátek 17:30

Tento zpravodaj si vyhrazuje právo nezodpovídat za případné chyby dodané s příspěvky jednotlivých autorů. Děkujeme za pochopení.

K;L-ZI%HK;L-ZI%HK;L-ZI%HK; 2 2 _ _ R R Z Z Malé ohlédnutí za sportovně− = = zábavnou akcí 3 3 H H _ _ O O 2 2 _ _ R R Z Z = = 3 3 H H _ _ 2 O O 2 2 _ _ HK O R R Z Z = = 3 3 H H _ _ O O 2 2 _ _ K;L-ZI%HK;L-ZI%HK;L-ZI%HK;

Suché kosti, hejbejte se!

Seznamujeme se...

Kdy? 9. září 2006, sobota

Tímto článkem bych chtěla připomenout jednu velmi úspěšnou sportovní akci Suché kosti, hejhejte se! a tak trochu všechny čtenáře navnadit k účasti v dal− ších ročnících, které, dá− li Pán, budou. Takže jak Ne, toto není klasický „forhand“, to probíhalo…. První sportovní nad− ale „secondhand“, šenci se sjeli ráno v devět jinak také hodin za nádherného, slunečného počasí, aby obouruč ☺ poměřili svoje síly ve fotbale, tenise a volej− bale. Chvíli jim trvalo, než se rozkoukali, oťukali, seznámili se s prostředím i mezi sebou, zahodili stydlivost. Někteří začali mít zaječí úmysly, ale když zjistili, že jim nezbude nic jiného, než se zapojit v nějakém klání, raději se převlékli do sportovního a před prvními zápasy se šli dokonce pořádně rozcvičit. Za dohledu pořadatelů se soutěžící Tři (Zuzka, Kája, rozlosovali a zapsali do Zdena) na jednu

Občerstveníííí ! Tož, děcká, date si někdo limču? Něco jiné?

3

(Lenka−na druhé straně sítě) takže vlastně čtyřhra. ☺

Pata, špička... Tanec ve Volaráčku se fakt vyplatil.

Ještě úsměv pro objektiv, ale pak nelítostný souboj...

Někteří se před svými sportovními výkony modlí... a to se vyplatí ! (jaký otec, takový syn ☺) >> >

> >>

Kde? Sportoviště Kájov

připravených tabulek, kam se také pečlivě zapisovaly výsledky svedených zápasů. Samozřejmě se nezapomnělo ani na občerstvení, modlitbu a pak už to všechno vypuklo naostro. Opravdu každý si našel na sportovišti svoje místo. Bylo opravdu nádherné sledovat, s jakou chutí, vervou a nasazením (mnozí úplně poprvé) se snažili všichni přítomní sportovci odpálit „to kulaté“ raketou, odbít rukama nebo odkopnout nohou a přihrát

Nesmělá honba za kulatou věcí...

..ale teď už navážno.

Na vše dohlíží...

„fotbalový mozek“

Tak jdeme hrát ten volejbal? Já mám míč. Ale má někdo ten volej?

K;L-ZI%HK;L-ZI%HK;L-ZI%HK; 2 2 _ _ R R Z Z = = 3 3 H H _ _ O O 2 2 _ _ R R Z Z = = 3 3 b H H ; _ _ _ O O 2 2 W _ _ R R Z Z = = j j 3 3 H H _ _ O O 2 2 _ _ K;L-ZI%HK;L-ZI%HK;L-ZI%HK; druhému, pro radost sobě i při− hlížejícím divákům. Něco nám prosvištělo nad hlavou a k zemi se snesly barevné stuhy... Kája Sedláček dokonce předvedl netradiční styl se dvěma raketami, a když se unavil, stal se z něho fotbalový mozek. Navždy zůstaneme zapsáni v Kájovských pamětech, protože přišel pan Augustým z místních novin a natočil reportáž o našem počínání. Byl velmi nadšený, když viděl sportoviště, které pomáhal budovat s místními lidmi, plné mladých i starších křesťanů. O děti bylo opravdu dobře postaráno. Starší děti si ráno zahrály s dospělými fotbal a na od− poledne pro ně měly sestry M a r c e l a Kučerová a Marianne Arn Za palebnou čáru neradno choditi. připravené Tihle hoši mají přesnou mušku ! Zapomenout nesmím z á b a v n é ani na vyhlašování A kolty požehnaně nízko ☺ soutěže. výsledků, rozdávání Pavel Prüher zase pouštěl modely letadel diplomů a odměn, ale s nákladem veršů a bonbónů. to nebylo ani tak Jiří Kučera přijel na historické motorce. podstatné. Večer, kdy už měl každý dost, se rozdělal oheň, Důležité bylo, že opékaly se buřty nebo klobásy, podle chuti jsme spolu byli a ne− každého. lenili. Bůh nás opravdu požehnal, naše kosti Nechyběli ani mládežníci, kteří zazpívali namazal a novou na− chvály a vystoupení Roberta Jakše s Františkem ději nám dal, že ještě Petráškem. nepatříme do hrobu a může s námi počítat dál. Reportáž pro vás připravila: Lenka Udělám z vás Štrbková. (Fotil: Jiří rybáře lidí... Lux a Máťa Kočerová.

Taťka „Kuči“ dorazil velmi originálně.

...ale malý tréning nanečisto rozhodně neuškodí ☺

„A proč ti vlastně máme říkat tele?“

Poznámky u fotek: Zdes. Další fotky můžete vidět na www.vyjekr.net)

...a soutěže pokračují...

_

„Přece střílím jako Vilém Tell, ne?“

Fronta na klobásky je za mnou ☺

Jééé, bábovičky už jsem roky nedělala. Můžu si taky jednu zkusit? ☺

j

Predo mnou kríž a za mnou svet, neobrátim sa už nikdy zpät... j

A je tu vyhlášení vítězů...

...ne všichni dospělí...

...ovšem pochopili...

...že jde hlavně o děti...

...a museli být násilně vytlačeni ☺