milost & pravda Muž, který minul Krista Kam mizí čas? J. Lillard Co si různí lidé myslí o času? D. Wilkerson

milost & pravda z p r a v o d a j červen 2006

Slovo úvodem Ráda si večer půjčuji manželovu elektronic− kou Bibli. Nemusím svítit lampičkou a nemusím otáčet stránky, text se sám posouvá. Je to velmi pohodlné. Ovšem zatímco v papírové knize mám záložku, v elektronické Bibli si musím pamatovat, kde že jsem četla naposledy. Shodou okolností se mi povedlo nastavit knihu Kazatel namísto (podle čtecího plánu) Nehemi− áše. Nebyl v tom žádný úmysl, naopak jsem podvědomě byla připravena na povzbuzující "budovatelskou" knihu. ☺ Jaké bylo mé rozčarování, když text začal frustrovanými slovy: ...Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost. Záměrně používám slovo "frustrace", jak by vám zřejmě každý slovník nabídl, znamená to: „zklamá− ní, zmaření touhy, stav při závažném neuspokojení lidských potřeb.“ Ale o jaké touhy a potřeby jde? "Král v Izraeli, syn Davida... tak to napsal Šalomoun, ne?" ptám se manžela. Přikyvuje. První co mě napadá je: Jak může tak úžasně požehnaný a moudrý člověk napsat knihu, která svým obsahem jakoby popírala všechnu Boží milost a naději, protékající celou Biblí. Vždyť když čteme Přísloví, je to něco naprosto odlišného. Je pravdou, že na sklonku života to Šalomoun skutečně "nezvládl". Často, když se mě někdo zoufale ptá proč se na něho sypou problémy a trápení, vzpomenu si na manželova slova, že ne každé naše utrpe− ní je kvůli Kristu. Vezměme si člověka, který tak nějak žije s Ježíšem, ale vlastně by si rád užíval věcí jako běžný ateista. A v tom je háček. Běžný ateista nikdy nepoznal Pravdu. Je mu celkem jedno, jestli ukradne o stovku víc, jestli manželce vynadá nebo podvede přátele. Nějak si to srovná se svým svědomím, případně ho utlumí, a tím to pro něho končí jako vyřešená věc. Ovšem ten, kdo Pravdu poznal, má své svědo− mí daleko citlivější. Rád by si v práci vzal pár šroubků... jenže i když to kolega nevidí, je si vědom toho, že Bůh tam je. Občas by si rád ulevil, když je unavený a manželka chce probrat nějakou prkotinu... ale i kdyby svůj úlet nějak zamluvil, Bůh tam byl a slyšel jeho srdce dokonce dřív, než vůbec otevřel pusu. Před Bohem se prostě nedá nic skrýt, ututlat, zamlčet... Takový člověk se nechává zlákat světem, ale nemůže si ho dostatečně užít, protože cítí vinu na svých bedrech. A tak se pokouší vrátit k Bohu, ale není Mu nakloněn tak moc, aby se zase nenechal zlákat k hříchu. A tak se plácá mezi dvěma životy a ani jeden si neužije na 100%. Potom není divu, že je takový člověk skutečně frustrovaný. Zj. 3:15  "Znám tvé skutky, že nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený nebo horký!  A tak, že jsi vlažný a ani studený ani horký, vyvrhnu tě ze svých úst. Říkáš totiž: Jsem boha− tý, zbohatl jsem a nic nepotřebuji; a nevíš, že jsi ubohý a politováníhodný, chudý, slepý a nahý." Máme volbu: Studený nebo horký. Není tedy lepší si vybrat jen jeden život a žít ho naplno? Ale že ten v Kristu je v mnoha směrech výhodnější, o tom není pochyb. −x−

Co si různí lidé myslí o času? * „Není pravda, že máme příliš málo času, pravdou je, že máme příliš mnoho času, který se nám nedaří využít.“ (Seneca) * „Když chceš mít nedostatek času, nedělej nic.“ (Brudzinski) * „Čas neplyne rychleji, to jen my ho utrácíme ve větším chvatu.“ (Ron Kritzfeld) * „Nejvíc času promarníme tím, že se snažíme získat čas.“ (John Steinbeck) * „V porovnání se schopností rozumně si rozvrhnout práci na jeden den je všechno ostatní dětskou hrou.“ (J.W. von Goethe) * „Určit si priority znamená vybrat to, co necháme na později.“ (Helmut Nahr) * „Zatímco se vy ptáte, jak se jablko dostalo na strom, tak už ho mezitím někdo utrhl.“ (Friedrich Rückert) * „Otálení a chvat jsou dvě sice protichůdné, avšak neužitečné vlastnosti.“ (Martin Luther) * „Vykupujte čas, protože dny jsou zlé.“ „Jednejte moudře ve styku s okolním světem a využijte čas vám svěřený.“ Bible (Ef. 5:16; Kol.4:5)

v š e c h

j i h o č e s k ý c h

ročník 6

číslo 6

c í r k v í

Muž, který minul Krista Chci vám ukázat nejtragičtějšího muže v historii. Není to Jidáš, není to Herodes, není to dokonce nikdo, kdo nenávidí Boha. Byl to syn Davida, král v Jeruzalémě, a prototyp nejsmutnějšího, nejpolitováníhodnějšího, nejdojemnějšího muže na zemi.

věcí, které mu Bůh dal – potlesku, ústředního postavení, nádhery, okázalosti, majetku – a bude to všechno pova− žovat za marnost a trápení? Odpoví na mocné volání a bude hledat Toho, jehož miluje jeho duše? Pozná, že i dobré věci nám mohou zakalit naši vizi o Něm?

Prosím, vyslechněte mě až do konce, když vám budu vyprávět, že starozákonní král, roky před Betlémem a Kalvárií, minul Krista. Jak může člověk minout Krista století předtím, než se narodil?

Je Šalamounovo srdce opravdu uchváceno jeho Milovaným? Zůstane celou noc vzhůru a bude po Něm toužit? Dostane se sám na horu, aby odpověděl na mocné volání?

Kristus je zjevován skrze celý Starý zákon. Ve sku− tečnosti je to hlavní důvod, proč byl dán – aby nám ukazoval na Krista. Bylo to na cestě do Emauz, kdy Kristus zjevoval dvěma učedníkům pravdu o sobě sa− mém ve SZ: „A počínaje od Mojžíše a všech proroků vykládal jim ve všech Písmech, co bylo o něm.“ (Lk 24:27).

Je tu problém! Šalamoun je muž plný chtíče. V duši tohoto Božího muže zuřila kontroverze. Měl ve svém vinohradu tisíc malých lišek, které mu užíraly všechno ovoce – sedm set manželek a tři sta konkubín. „V tom si král Šalomoun zamiloval mnohé ženy cizozemky…z těch národů, které zapověděl Hospodin synům Izraelským, pravil: Nebudete se s nimi směšovat…neboť by vaše srdce naklonili ke svým bohům. K těm přilnul Šalomoun milostí.“ (1.Kr.11:1,2)

Svými vlastními ústy Kristus prohlásil, že ho bylo možné najít od Mojžíše skrz naskrz proroky. Děti Izraele „tentýž pokrm duchovní jedli, a všichni tentýž duchovní nápoj pili. Pili zajisté z duchovní skály, která za nimi šla; a ta skála byl Kristus“ (1.Kor.10:3,4). Kristus, Skála, byl na poušti. Doprovázel je, a oni jedli a pili Jeho du− chovní pokrm. Šalamoun také pil Kristův duchovní nápoj a jedl Jeho duchovní pokrm. Na čas přivedl král svého Milo− vaného do svých komnat a radoval se v Jeho lásce. Šalamoun byl v Hospodinově hodovní síni. Seděl pod jeho praporem lásky. Měl velkou moudrost, a ve svém duchu se dotknul růže sáronské a viděl lilii v dolinách. Usedal v Jeho stínu s velkou radostí. Cítil Kristovu ruku nad svou hlavou a Jeho pravá ruka ho objímala. Jeho největším potěšením byl právě zvuk Jeho hlasu. Ale přišel čas, kdy bylo slyšet hlas Milovaného, jak říká: „Šalamoune, můj milovaný…vstaň, má lásko, můj příteli, krásný můj, a pojď…“ (Pís.Šal.2:10). Není možné pochybovat o tomto poselství. Vidím to tak jasně! Šala− moun slyšel mocné Boží volání v Kristu. Volání, aby neuspokojoval svou duši ničím jiným než tímto duchov− ním nápojem, tímto duchovním chlebem. Bylo to volání jít dál, než je moudrost, až k vytržení, spatřit milovníka své duše a být přeměněn ve vnitřním člověku. Bylo to volání, aby zbavil svůj vinohrad každé malé lišky, která pustoší jeho révu. Bylo to volání dosáhnout hlubokých tajemství, natáhnout se k duchovním zele− ným pastvinám božského zjevení a spatřit Pánovy výšiny a pozvednout se. Byl povolán, aby se sytil mezi liliemi (Pís.Šal.2:16). Šalamounovi bylo řečeno: „Navrať se, připodobni se, milý můj, srně nebo mladému jelenu na horách…“ (2:17). Přijď a dychti po Milovaném, jako jelen dychtí po vodách z Beter.

Bůh nebude zesměšňován. Nezáleží na tom, že tento Boží muž byl nejobdarovanějším člověkem na zemi – pokoušel se mít to nejlepší ze dvou světů. Chtěl mít svého milovaného Pána – a své malé lišky. Ale hřích nás vždy usvědčí. „Stalo se tedy, že když Šalomoun zestárnul, jeho ženy naklonily jeho srdce k bohům cizím, takže jeho srdce nebylo cele při Hospodinu jeho Bohu… A Šalomoun činil to, co se Hospodinu nelíbilo, a nená− sledoval cele Hospodina…“ (1.Kr.11:4,6).

Ve verši na začátku se zmiňují muži, kteří byly znalci časů. Nejen časy znali, ale také rozuměli tomu, co mají dělat. Všichni chápeme, kolik hodin má den, jako věřící všichni věříme, že čas Ježíšova příchodu se krátí. Ale motivuje nás to poznání tak, abychom žili jinak? Už jste někdy slyšeli tenhle výrok: „Nikdy nemá− me čas to udělat správně, ale vždycky máme čas udělat to znovu“? Je v něm pravda, na kterou bychom se měli podívat. Život má schopnost dohnat nás, když jsme na to nejméně připravení. Myslím tím to, že v životě většiny

ještě miloval tohoto muže a On sám mu vzbudil tyto nepřátele. Satan byl možná nástrojem, ale hybnou silou za tím vším byl Bůh. Bůh doufal, že přivede Šalamouna k rozumu a obnoví ho pro společenství s ním. Král Adada se jednoho dne probudil s krevní mstou v srdci proti Šalamounovi, možná byl dokonce pře− kvapen tímto náhlým popudem udělat věci pro něho obtížné. Hlavou se mu musely honit myšlenky, něco jako: „Kdo si tenhle člověk myslí, že je – snaží se být takovým velkým Božím mužem, žije si v nádheře, lidé se k němu hrnou, aby slyšeli jeho moudrost, přinášejí mu své dary, považují ho za boha! Pojďme po něm, odhalme ho, objevme jeho slabou stránku!“ Rázon se po léta neodvážil pozvednout hlas proti Šalamounovi. Ale v jistý den byl jeho duch podivně podrážděn. Svolal své poradce a oni také byli proti ně− mu pobouřeni. „Proč, on přece není Boží muž,“ řekli: „On je politik. Došel sluchu u královny ze Sáby, světoví vládci ho přijímají a poslouchají jeho radu. Vyvolejme rozbroje a znesnadněme mu situaci. On je teď naším hlavním terčem. Zkusme ho srazit dolů!“

Prosím, vězte, že je možné trpět pro spravedlnost. Je možné být pronásledován kvůli Kristu, kázat evangeli− um tak mocně, že je celé peklo zaměstnáno, aby ho umlčelo. Ale mnoho z toho, co dnes vidíme, je práce Boha – a je přisuzována Satanovi.

1. Bůh proti němu vzbouří jeho protivníky! „A Hospodin se rozhněval na Šalamouna, protože se jeho srdce uchýlilo od Hospodina Boha Izraelského, který se mu dvakrát ukázal“ (1.Kr.11:9). Riskoval, vydal v nebezpečí všechno, co měl. Bůh se teď stal jeho protiv− níkem. Království od něj bude pozvolna odňato a dáno jinému. Bůh mu v podstatě řekl: „Neodstraním to všech− no, ale budeš jen stínem toho, kým jsi kdysi byl. Navenek lidé neuvidí žádný rozdíl. Půjdeš svou cestou s navenek neporušenou ulitou, ale uvnitř se budeš pozvolna roz− kládat. Poznáš, že s tebou již nechodím. Budeš svým vlastním pánem. Kvůli hříchu jsi ztratil pomazání.“

Je tragické zaměnit Soud nad hříchem a jeho po− trestání s prací Satana – jestliže je za tím Bůh. Bůh stále

Ale tématem tohoto Shepmailu není jen mluvit o tom, jak mi čas utíká, ale o čase, ve kterém všichni žijeme a o tom, co je důležité.

D. Wilkerson

Dovolte, abych vám ukázal, co se stane člověku, který mine mocné Boží volání v Kristu Ježíši! Tyto živé lekce by námi měly otřást do morku kostí. Bůh nám v této tragédii něco říká. Sledujte pozorně dolů směřující kroky člověka, který přestane vzdorovat tělu.

Odvrátí se Šalamoun od královny ze Sáby a posadí se u nohou svého Milovaného? Vzdá se všech dobrých

Máte někdy pocit, že vám čas utíká mezi prsty? Já ano! Šest týdnů jsem strávil ve Spojených státech, navštívil jsem svou rodinu a přátele. Ale zbytek prostě někam zmizel.

pro vnitřní potřebu − neprodejné

Tady to je, ve vší své ohavnosti. Milovaný řekl: „Pojď,“ a Šalamoun „…ho nenásledoval cele.“

Bůh vzdálil své ruce od Šalamouna – a od tohoto dne dál byl ochranný plot pryč a Bůh podnítil nepřátele, aby ho sužovali. „A tak Hospodin vzbudil Šalomounovi protivníka, Adada Idumejského“ (1.Kr.11:14). Opět ve verši 23: „Vzbudil ještě Bůh proti němu protivníka, Rázona syna Eliadova.“

1 Par. 12:33 Z Isacharovců přišli znalci časů, kteří poučovali Izraele, co má dělat. Jejich vůdců bylo 200; všichni jejich bratří se řídili jejich pokyny.

ž i v o t a

Nejhorší úder přišel z Šalamounova vlastního domu, když Jeroboám, syn jeho služebníka „pozdvihl ruku proti králi“ (1.Kr.11:26). Šalamoun si ho oblíbil, učinil z něj svého důvěrného společníka a přítele. Dal mu na starost Josefův dům. Ale tento mladík mu, dalo by se říci, uštědřil ránu do zad. Vzbouřil se a obrátil se proti svému dobrodinci Šalamounovi. Teď měl Šalamoun nepřátele jak uvnitř, tak vně.

Slyší Šalamoun Boží volání k životu absolutní od− danosti a oddělení se? Povstane, zatřese sebou a vzdá se všeho, co ho poutá k pozemským věcem, a unikne na horu s Bohem? Odpoví na vyšší volání a „půjde“? Dvakrát přišlo volání – „Povstaň a pojď se mnou.“

Kam mizí čas?

S l o v o

Jestliže se Boží muži nepokoří a nevzdají se tělesnosti a světa, potřebují protivníky, aby se probrali. Jestliže Boží muži nezanechají politiky a nevrátí se zpátky ke kázání Krista, jestliže nedovolí Duchu svatému, aby je pokořil a očistil – má Bůh plné právo vzbudit jejich nepřátele. Muž, o kterém mluvíme, byl Boží muž. Hospodin se mu dvakrát zjevil. Byl mocně pomazaný. Ale Šalamoun musel jednat s Bohem – ne se Satanem! Není vůbec tak strašné padnout do rukou ďábla, jako padnout do rukou rozhněvaného Boha. A Bůh se na Šalamouna rozzlobil. Jsme tak slepí. Nedokážeme rozpoznat Boha v akci, když odtrhává království od neposlušného a pyšného a používá protivníky, aby přivedl Boží muže k jejich duchovnímu rozumu, když činí přítrž smyslnosti a kom− promisu ve službě, když trestá ty, kdo zavírají uši k mocnému Božímu volání v Kristu k pokání a svatosti. Možná znáš nějakého spravedlivého Božího služeb− níka, který je mocně pronásledován, a máš svědectví, že je za tím Satan. Tento muž neusiluje o pozornost veřejnosti. Je zavřený s Bohem a jeho poselství to do−

Pokračování na str. 2

J. Lillard z nás jsou věci, o kterých víme, že bychom je měli dělat pravidelně. Říkejme tomu „životní údržba“. Stejně jako u auta − když neděláme pravidelnou údržbu − jako vyměnit olej, dolít vodu, tekutiny, ne− zkontrolujeme pneumatiky a spoustu dalších věcí, jednoho dne zaplatíme vyšší cenu. Rozbití je vždycky dražší, než údržba. S našimi vztahy je to stejné. Vztahy, které nám pomáhají procházet životem, motivují nás, pomáhají nám růst a způsobují, že život stojí za to žít, také potřebují údržbu. Věci jako telefonát, popovídat si, smát se, společný čas, společně pracovat, společně se modlit − jmenuji jen pár věcí − s Bohem nebo s lidmi, pokud nevyvi− neme žádné úsilí abychom tyto vztahy udrželi živé, zeslábnou a možná dokonce zmizí. Když se něco rozbije, oprava je drahá. Ve většině případů nás to nebude stát peníze, ale slzy, obnovení, pokání. Jeden z nejčastějších důvodů, proč necháme vzta− hy upadat, je, že jsme příliš zaneprázdnění. Ztrácíme vládu nad svým časem. Tak přijměme dar času, dar dnešního dne a využij− me ho záměrně naplno.

Vezměme tu trochu času, kterou máme, a investuj− me ho do našich vztahů. Je to koneckonců to jediné, co máme na této straně nebe i na té druhé. Otče, pomož mi porozumět času a dej mi vědomí toho, jak důležitý můj čas je a jak ho mám využít. Dej mi moudrost, abych svůj čas uměl rozdělovat moudře, tak aby mé nejdůležitější vztahy nebyly zanedbávané. Díky, že mi dáváš svého Ducha Sva− tého, aby mi pomohl. Řekl jsi, že mi ukáže věci, které mají přijít. Amen (Sheepmail 4/2005)

Muž, který... (Pokračování ze str. 1) svědčují. Je absolutně vydaný Kristu a žije pokorný, neposkvrněný život před světem. Slyšíš jeho probuzený hlas volající k pokání. S láskou předkládá požadavky evangelia, a nahání strach v nepřátelském hnízdě. Satan po něm jde fyzicky, duševně, využívá všech prostředků svého arsenálu. Tisk ho křižuje, kazatelé se mu vysmívají a zesměšňují ho. Ale tento muž ví, že je ryzí a čistý v Božích očích – a ty to víš. Potřebuje naše modlitby a podporu. Pán ho vynese na vyšší místo. Ale je tu další Boží muž pod krutou palbou a pro− následováním. Tisk ho vystavuje veřejnému posměchu. Jeho marnotratný životní styl je světu stavěn na odiv. Vypadá to jako spiknutí srazit ho a ukončit jeho službu. Jeden nepřítel dá pokoj a jiný povstane. Je obviňován, očerňován a ostouzen. Tak muž pobíhá kolem a hledá soucit a lásku. Potlesk od přátel ho dočasně povzbuzuje. Ale hluboko v jeho srdci je tušení, že za tím vším je Bůh. Kdesi to tento muž minul. Stal se příliš zaneprázd− něným, příliš slavným, příliš soběstředným, aby odpověděl na mocné Boží volání, aby šel hlouběji v Kristu. A všichni skutečně rozlišující přemožitelé to mohou vycítit. Poznají, že se ho Bůh snaží přivést zpět k jeho duchovním kořenům. Jestliže jsem sužován bezbožnými nepřáteli, měl bych raději zjistit, kdo je poslal: Bůh nebo Satan? A jestliže je v mém životě hřích, vím, odkud tito nepřátelé přišli! Nepotřebuji rozesílat žádné dopisy a žádat o peníze na pomoc v boji s ďáblem. Neodvažuji se říkat lidem, že se na mě naštval ďábel, když je to Bůh, kdo je celou dobu rozzlobený. 2. Další krok směrem dolů – ztráta přítomnosti Milovaného Poslechni si tento žalostný pláč: „Otevřela jsem milému svému, ale milý můj již odešel, a pominul. Duše má vyšla, když promluvil. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho; volala jsem ho, ale neozval se mi“ (Pís.Šal.5:6). Začínáš pociťovat lítost nad tímto mužem, protože on stále ještě hladoví po intimnosti, kterou kdysi znal, ale není ochotný zaplatit cenu pro její obnovení. Na jedné straně si stále ještě hraje s malými lištičkami – ale na druhé straně se chce dál radovat z přítomnosti Mi− lovaného. Přichází klopýtavě ze svého královského nevěstince, opilý zakázaným vínem smyslného chtíče, a jde ven hledat Milovaného: „Kam odešel? Jestli najdete mého milovaného, řekněte mu, že se pro něj rmoutím…“ Ale je to prázdné. Je to už jen stín, vzpomínka – na druhé straně okna, za mřížemi. Milovaný nebude intimní s nevěrným milovníkem. Není divu, že Šalamoun ztratil vizi svého Milovaného. Není divu, že Pán neodpovídal, když volal. Není divu, že se dostavila osamělost a zoufalství, beznaděj. Byl ztracen pro svůj chtíč! Přes slzy zármutku a strašnou předtuchu byl Šalamoun hnán zpátky ke svému hříchu, nesčetněkrát. Byl trhán mezi dvě lásky. Byl to požitek z uspokojování chtíče, pokání, požitek, pláč, požitek, lítost, požitek, hlad po Bohu, požitek, modlitba. Ale tělo vždy nabývalo vrchu. Vidím křesťany, kteří minuli mocné Boží povolání v Kristu kvůli hříchu a chtíči, a samozřejmě jsou kajícní. Radost Hospodinova od nich odešla. Kdysi mluvili smě− le, teď mají otázky. Mluví o svém duchovním hladu, své potřebě znát Krista lépe, ale je v tom víc stín než podstata. Můžeš vidět ten melancholický pohled, který říká: „Ano, opravdu Ho miluji – potřebuji Ho – ale já

jen nedokážu ukončit ty věci, které mě drží!“ Nemohou ti pohlédnout do očí. Myslím, že na zemi není nic horšího, než ztráta vědo− mí Kristovy přítomnosti. Díváme se zpět na tento smutný obrázek Šalamouna a rádi bychom věděli, jak se mohl tak požehnaný a obdarovaný muž vzdát svého dobrého jména, svého místa v historii, ve svém království a svého místa v Bohu – pro právo na uspokojování svých nekontrolovatelných vášní. To je ten samý muž, který kdysi stál před Izraelem a napomínal: „Hospodine, Bože Izraelský, není tobě podobného Boha… který střežíš smlouvu a milosrdenství služebníkům svým, chodícím před tebou v celém svém srdci… který zavíráš nebe, když tvůj lid proti tobě hřeší… A když by ten člověk poznal ránu svého srdce a volal k Hospodinu… On odpustí… když by zhřešil člověk proti tobě a rozhněval ses na něj… a navrátil by se k tobě celým svým srdcem a celou svou duší… Bůh vyslyší a odpustí… Hospodin Bůh ho nikdy neodmítne ani neopustí, tak aby vyvodil při služebníka svého“ (1.Kr.8). Jak mocným kazatelem Šalamoun kdysi byl! Jak podivuhodné světlo zaplavovalo jeho duši. Ale minul mocné povolání. Zvolil si neusilovat o srdce Milova− ného, aby se honil za požitky. Ve svých posledních dnech se pustil do varování mladých: „A pamatuj na svého stvořitele ve dnech svého mládí, dřív než nastanou zlé dny, a přiblíží se léta, o nichž říkáš: Nemám v nich zalíbení“ (Kaz.12:1). 3. Nakonec – Šalamounovi nezůstalo nic, jen prázdné sny Když se odvrátil od nebeské vize, byl pohlcen pozemskou. Šalamoun se stal stavitelem, většinu svého času trávil s architekty a dodavateli. Pro tělesnou mysl byl mužem s velkou vizí a smělostí – odvážný duch, který činí velké věci. Jeho projekty byly ohromující. Muž, který neměl čas, aby „vyšel“ za Milovaným, nacházel čas k „činění si velkých skutků“ (Kaz.2:4). Šalamoun byl spoután vášní stavět velkolepé budovy, bazény, vinice, zahrady a ovocné sady. Vystavěl největší chrám světa. Strávil 13 let tím, že si stavěl nádherný palác. Navrhnul nejneobyčejnější letní dům v lesích Libanonu. Vybudoval soudní síň, tvrze, kamenná města, správní města, a stavěl nová města ve vzdálených ze− mích. Šest mil východně od Jeruzaléma, v Ain Karim vyprojektoval a osadil velké zahrady a ovocné sady a velkolepé parky. Postavil rezervoáry, bazény a akva− dukty, aby přiváděly vodu do Jeruzaléma a jeho rozsáhlých pěstitelských školek. Král se stal pěstitelem dobytka, choval velká stáda dobytka, ovcí, volů a exotických koní. Měl 1400 vozů a 12 000 jezdců. Josephus (židovský historiograf) řekl, že jeho vozatajové měli dlouhé, splývavé vlasy napudro− vané zlatým prachem a měli na sobě tuniky z Tyrského purpuru. Šalamoun vybudoval loďstvo. Fušoval do zlata, slonoviny, stříbra, pěkných látek, dřeva, koření, pávů a dalších exotických zvířat. Postavil si veliký trůn ze slonoviny a pokryl ho zlatem. Jeho poháry na pití byly zlaté. Byla tu taková hojnost, nikdo nevedl účty. Zahrnoval své hosty a manželky drahokamy. Pořádal velké hostiny a bankety doprovázené jeho vlastními soukromými sbory a orchestry. Potěšoval své hosty hudbou, vínem a tancem. Královna ze Sáby byla úžasem bez sebe, když spatřila Šalamounovu královskou kavalkádu ve vší její velkolepé nádheře. Jeho zlaté vozy, jeho ohromný kontingent tělesných strážců, kavaleristů a sloužících – jaký to byl pohled, když směřovali k jednomu z Šalamounových „rájů.“

Proč se modlit?

L. Randáková

Z článku Projevy života zdravé církve: Měli bychom se naléhavě a mnohem více než dosud modlit za spoluvěřící, kteří kvůli evangeliu trpí nebo jsou pronásledováni. Dále jsme vyzváni, abychom se modlili za vladaře, za nemocné, za zbloudilé nebo spoluvěřící, kteří jsou zapleteni do hříchu atd. (srov. 1 Tm 2,1−2; Jk 5,16)

Kázání má časné účinky – modlitba má účinky pro věčnost... (L. Ravenhill)

Neustávající společná nebo soukromá modlitba bude také zde otevírat dveře, lámat řetězy a uzdra− vovat nemocné... (W. Bühne)

Modlitební noci známe téměř již jen ze starších životopisů – čím to je?

Popelkou současných sborů je modlitební shro− máždění. Tato služebnice Páně zůstává nemilovaná a nepovšimnutá, protože se neověšuje perlami intelektuality, ani nezáří hedvábím filozofie a ne− okouzluje trojitou korunou psychologie. Nosí domácky upletenou opravdovost a nestydí se za svá kolena! Modlitba je proto tak pohoršující, protože v podstatě nepasuje k duševní výkonnosti... Modlitba totiž závisí jenom na jednom – totiž na tom du− chovním. Není nutné být duchovním člověkem ke kázání – to znamená vypracování a přednes homileticky perfektních a exegeticky přesných přednášek...

Rostoucí církev, ve které modlitební shromáždění ubývají, není jenom nebezpečně nemocná, ale i přes rostoucí počet členů si pohodlně žije v sebeklamu a nevědomky trpí přibývající slepotou ke svému vlastnímu duchovnímu stavu...

Zcela jistě je návštěva modlitebních shromáždění a její intenzita zrcadlem našeho osobního modli− tebního života. Kdo doma stráví na modlitbě denně jenom 5 minut, bude mít sotva zájem na tom, aby se modlil 50 minut společně se svým sborem! Důvody pro zlehčování modlitebních shromáž− dění: Modlitební chvíle mi nic nepřináší, k čemu mi je? − Modlit se mohu stejně tak dobře doma! − Modlitební chvíle je nudná, já vím už dopředu, za co se budou bratři X a Y modlit. − V modlitebním shromáždění vždycky usnu. A tak raději zůstanu doma. − Při modlitbě se nemohu koncentrovat, myšlenky mi utíkají... Přirozeně je možné a nutné modlit se doma. Ale Bůh vložil na společnou

Ale co královna ze Sáby nepoznala, bylo, že Ša− lamoun se stal nejosamělejším, nejrozčarovanějším člověkem v království. Jenom předstíral, až do konce. Každý nový stavební projekt, každý nový přírůstek do sbírky ho zanechával uvnitř ještě roztříštěnějším a roz− čarovanějším. Jeho úspěch v přirozené oblasti ho činil sebejistým, odhodlaným mužem. Nad vodou ho udržo− val jeho viditelný úspěch a bohatství, přehlížel svůj duchovní úpadek. Cítil se sebevědomě a nadřazeně, když prováděl inspekci své říše a nepociťoval žádnou potřebu prozkoumávat sám sebe. Jeho vliv a majetek mu dodávaly odvahu k sestavení svého vlastního způsobu života, neposlouchat žádnou radu a následovat své sny. Když jsou viditelné věci přitažlivé a stanou se středem pozornosti, srdce ochladne. Šalamoun odpadl a stal se otrokem viditelného. Na krátkou chvíli se radoval ze svých projektů. Mohl říci: „Srdce mé se zajisté veselilo ze vší mé práce“ (Kaz.2:10). Ale zanedlouho ho slyšíme vyznávat: „Ale jakmile jsem se ohlédl na všecky své skutky, které mé ruce činily, a na práci s úsilím pro− vedenou, a hle, vše je marnost a trápení ducha, a že nic není užitečné pod sluncem… Proto mne tento život mrzí … Ano mrzí mne i všechna má práce… A přišel jsem na to, abych pochyboval ve svém srdci o vší práci, kterou jsem vykonal“ (Kaz.2:11–20). Jak smutné! Byl obdivován jako muž vize a akce. Ale stačilo málo, aby se zástupy dozvěděly, že byl hluboce ztrápeným mužem. Zkoumal všechny své projekty a dělalo se mu z nich nanic. V podstatě řekl: „Jaká marnost! K čemu jsou dobré všechny tyto materiální věci? Nepřinesly mi žádné štěstí!“ Byl jsem tam, v malé míře. Znám ten sklíčený pocit, ten pocit zbytečnosti. Projektoval jsem a dělal plány a stavěl – trávil týdny budováním projektů, přeléváním plánů, kdy jsem si říkal, že to vše dělám „pro slávu Boží.“ Stavěl jsem pro Ježíše – nebo jsem to tak říkal ostatním. Ale nic z toho mi nepřineslo štěstí, spíš mě to nakonec deprimovalo. Myslíval jsem si: „Už mám dost stavění – už mě omrzelo obstarávání prostředků. Přeji si, aby se tu někdo objevil a všechno to převzal.“ Potom jsem jednoho dne slyšel Boží volání, abych šel hlouběji v Kristu. Teprve tehdy jsem si uvědomil, že jsem se zabýval všemi těmito zaneprazdňujícími aktivitami, protože jsem ztratil kontakt s mým Milovaným. Všechno jsem to musel vzdát. Nemohl jsem již déle trávit svůj čas na takových prázdných snech. Můj vysněný ranč musel jít. Moje vysněná biblická škola musela jít. Moje vysněné stádo černých angusů muselo jít. Slyšel jsem Boha, jak mě volá, hlasitě a jasně: „Davide, jdeš špatnou cestou. Pojď za mnou. Setkej se se mnou na mé hoře. Přijď do údolí lilií. Přijď objevit růži sáronskou. Přijď, chop se mě a já tě nasytím du− chovním životem, pokojem a radostí.“ Podívej se na všechno, co Šalamoun postavil, a obje− víš, že se snažil stvořit materiálně to, co ztratil duchovně: Akvadukty a bazény místo živých vod. Zelené pastviny a chladivé vody v Ain Karim místo zelených pastvin a tichých vod Milovaného z Žalmu 23. Zlatem pokrytý chrám v Jeruzalémě místo duchovního chrámu Ducha svatého. Jeho vlastní dobytek na tuctu pahorků místo všeho Jeho dobytka na tisíci pahorků. Chóry lidí mu byly milejší než chóry andělů. Trůn zde měl raději než trůn tam. Šalamounovy vozy namísto vozů Hospodina zástupů. Palác tady raději než příbytek tam. Zlatem dlážděné ulice v Jeruzalémě raději než zlatem dlážděné ulice v Novém Jeruzalémě. Není to jasné, že se Šalamoun pokoušel vlastníma rukama postavit to, co ve svém srdci ztratil? Myslíš si, že

a jednomyslnou modlitbu zcela zvláštní zaslíbení (Mt 18,19−20). Mnoho bratří a sester se vyjádřilo, že pro ně je modlitební shromáždění nejdůležitějším a nejži− vějším setkáním. Pokud se modlí jednomyslně a sbor nezatěžuje žádný nevyrovnaný hřích nebo rozepře, potom z ta− kovýchto modlitebních shromáždění budou i v dnešní době do blízkého i vzdálenějšího okolí dopadat účinky požehnání. Budou padat hradby mezi lidmi, zdi osamělosti a izolace kolem srdcí budou muset ustoupit Božímu působení...jednomyslně modlící se církev zažije nejprve sama na sobě změnu... Modlit− ba je výrazem života církve. (W. Bühne) Od času Letnic se nikde neudálo byť jen jedno duchovní probuzení, které by nemělo svůj počátek v nějakém modlitebním shromáždění i když třeba jen o dvou nebo třech modlitebnících. A žádné takové duchovní probuzení nemělo další trvání, když tato modlitební shromáždění přestala. (A.T.Pierson) Chtěla bych se s vámi podělit o své pocity a nut− nost potřeby modliteb v našich životech. Věřím, že každodenní modlitba s Bohem je velice důležitá a nutná. Každý den potřebujeme nové naplnění Duchem svatým, čerstvý Boží dotek a vedení. Ale také si musíme uvědomit, že jsme ve válce (samozřejmě duchovní). My jsme ti bojovníci v Boží

Boží muž, který usilovně hledá Pána Ježíše Krista, má čas se piplat s pozemskými sny? Boží muž by měl sedět na nebeských místech v Kristu Ježíši, trávit veškerý svůj čas posloucháním Božích plánů, rozmlouvat s Všemohoucím, tak aby mohl sestoupit a stavět duchovní dům! Proč tolik opravdových Božích mužů zůstává trčet v tolika projektech, mohutných stavebních programech a čas stravujících snech? Tohle nemá naznačovat, že všechny stavební projekty jsou marnost. Nepochybuji, že mnoho Božích služebníků se skutečně zajímá o sta− vění pouze pro Pánovu slávu. Bůh má své stavitele a průkopníky – to jsou ti muži, kteří staví pouze z nut− nosti. Zaslouží si povzbuzení a podporu. Na druhé straně nepochybuji, že spousta nábožen− ských staveb a plánování dnes je produktem Božích mužů, kteří minuli vyšší povolání. Minuli duchovní, tak se obrátili k materiálnímu. Stavějí svýma rukama, protože odložili své následování Krista. A nejvíce zane− prázdněný muž si stanovuje ty největší plány: „Čím větší paráda, tím menší hloubka.“ Tohle platí nejen pro kazatele. Lidé v lavicích jdou stejným směrem. Proč jsou křesťané tak fascinovaní domy, pozemky a prosperitou? Proč ta honba za přepy− chem, snadností a potěšením? Protože mocné Boží volání je odmítáno. Vlastní já je u moci. Bezpečí, bezstarostnost a potěšení nahradily Pánovo břemeno. Závěr: Pavel byl muž, který získal Krista! „A vůbec všechno považuji za ztrátu vzhledem k nad− řazenosti poznání Krista Ježíše, mého Pána. Pro něj jsem to všechno ztratil a pokládám to za hnůj, abych získal Krista“ (Fil.3:8). Podobně jako Šalamouna, navštívil Všemohoucí Pavla dvakrát – jednou na cestě do Damašku, potom v domě Judově v Damašku, když přijal Ducha svatého. Pavel mohl jít dál v síle těchto dvou počátečních navští− vení a cestovat sem tam a poskytovat své nadpřirozené svědectví. Jak by to bylo vzrušující. Ale Pavel slyšel, že ho Bůh volá k něčemu vyššímu. Slyšel to samé volání, jako slyšel Šalamoun – Milovaný říkal: „Pojď. Přijď do Mé zahrady a uč se ode Mne.“ Pavel utíkal za svým Milovaným do Arábie. Byl šílený (podle všech měřítek evangelistů) vzdát se oka− mžitého respektu a uznání. Duše umíraly, on byl pomazaný. Proč se rychle nedostat na pole bělající se ke sklizni? Místo toho odešel do izolace, zanechal všechny náboženské požadavky za sebou. Zapomínaje na všech− no, tlačil se teď směrem k získání ceny. Kristus byl vším! Arábie byla pro Pavla zelenou pastvinou, údolím lilií, hodovní síní lásky, hostinou živého chleba – kde bylo možné vidět růži sáronskou v plném květu, ve vší Jeho slávě a majestátu. Díky Bohu, je mezi Božím lidem vzrušení. Jeho mocné volání slyší mnoho hladových služebníků Pána. Je tu na− léhavost, kterou nacházím v mnoha srdcích – uzavřít se s Bohem, jít dál, hlouběji v Kristu. Nespokojenost přivádí mnohé na konec jejich sil. Všude, kam teď jdu, slyším: „Musí tu být víc! Chci vidět Ježíše! Chci vyjít, abych se s Ním setkal. Chci Jeho čerstvé zjevení. Hladovím po Jeho plnosti. Mám už dost prázdnoty, horlivé činnosti, zane− prázdnění, švindlu, efektního divadla. Chci vidět Ježíše!“ Čas se krátí – mocné volání už brzy nebude slyšet. „Vyjdeš… a půjdeš za ním?“ Nechci stát před Kristovou Soudnou stolicí a slyšet Ho, jak mi říká: „Volal jsem tě, ale tys mě odmítnul.“ Být souzen pro netečnost, lehko− myslnost, pro apatii – jaká hrůza! Kristus teď musí být Pánem všeho, jinak není Pánem vůbec! § Copyright © 2005 by World Challenge

armádě, která má autoritu a moc zabírat území, které má v moci Satan a jeho síly (Ef. 6:12). Ale jak je psáno, naše zbraně jsou mocné a jimi boříme skutky toho zlého. Žijeme uprostřed reálné, neviditelné du− chovní bitvy. Bojových akcí se účastní andělé, démoni, Satan, Duch svatý a my. V sázce jsou lidské duše a to, kde stráví věčnost. Ale pokud chceme vidět výsledky, musíme začít bojovat, a to společnými modlitbami a půsty. Neboť kde jsou dva nebo tři v Jeho jménu, je Bůh uprostřed a naplňuje naše modlitby. Sbor poroste pouze tehdy, budou−li svrženy pev− nosti, které lidem brání v tom, aby ve svých životech mohli zakoušet Boha. Ale musíme prolomit temnotu, aby k nám prozářilo Boží království. Když se promodlíme skrze duchovní síly a začne prozařovat Boží sláva, není třeba již mnoho kázat, aby lidé byli spaseni. To je zázrak, který se stane, když zaujmeme své místo v modlitbě a donutíme nepřítele, aby vydal to, co patří všemohoucímu Bohu. Stačí, abychom se postavili do boje a vítězství je jisté. "Ani silou, ani mocí, ale Duchem Tvým." Boží zaslíbení: Izajáš 43:4−7  Protože jsi v očích mých tak drahý, vzácný, protože jsem si tě zamiloval,

Pokračování na str. 5

Pastorace 2. Otázka: Jaký je vlastně člověk? Na tuto zdánlivě jednoduchou otázku se velmi obtížně odpovídá. Jinak se totiž vidíme my sami, jinak nás vidí druzí lidé a jinak nás vidí Bůh. Nás dnes tedy bude zajímat především to třetí, totiž jak nás vidí sám Bůh. Ale ani zde nebude odpověď jednoduchá. Boží pohled na nás není statický a ja− koby z jednoho úhlu. Můžeme říci, že Bible nám odhaluje trojí Boží pohled na člověka: 1. Vidí nás jako své stvoření a svůj obraz. Tato teze vychází z popisu stvoření v knize Genesis. Z tohoto popisu i z celkového biblického líčení Bo− žího přibližování se člověku lze udělat závěr, že Bůh nás jako lidi přijímá, chce s námi vytvořit vztah, ovšem s tím, abychom za tento vztah přijali spolu− zodpovědnost. Vzniká zde napětí mezi tím, co do nás Bůh investuje, a tím, co po nás požaduje. Boží aktivita v budování vztahu s člověkem je udivující. Žalmista se ptá: „Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš?“ (Ž 8,5). Bůh reaguje na náš příklon k němu. Na druhou stranu očekává, že na jeho podněty budeme i my reagovat. To vše má pro pastýřskou péči velký vý− znam především v oblasti sebepřijetí člověka a také v oblasti odpovědnosti, kterou člověk nese za svůj život. 2. Druhý pohled Boží na nás je poznamenán pádem. Člověk, který je stvořen ke společenství s Bohem, podléhá pokušení vládnout si sám, být sám sobě bohem. Tím ztrácí svou svobodu a stává se zajatce sebe sama. To má pro pastoraci opět dopad: − místo lásky k Bohu se u člověka objevuje pa− nický strach, − místo společenství se objevuje stud, − místo radosti se objevuje frustrace − a člověk, který by stvořen k obrazu Božímu, se stává nelidou. Člověk se svým pádem dostal do postavení rebela. Bohu se protiví nebo jej ignoruje, případně si vytváří vlastní koncept boha. Je zde však také možnost Boha znovu hledá a podřídí se mu. 3. Třetí pohled Boží na člověka je nejpodivnější. Aby člověk nemusel zůstat poddán marnosti, při− pravil Bůh řešení problému v Kristu. V Kristu nás pak Bůh vidí jako nové stvoření. Kristus se stává tím, do něhož také rosteme v průběhu svého života. Tento třetí pohled na člověka se stává podstatným inspiračním zdrojem pastýřské péče. V jejím průběhu je člověk povzbuzován k tomu, aby Kristu svůj život odevzdal, aby mohl být Kristem nově utvářen a pro− měňován. Při tom je nesmírně důležité si stále uvědomovat, že skrze Krista nás Bůh vidí jako ospra− vedlněné a způsobilé kontaktu s ním. Proto největším omylem, kterého se můžeme při pastýřské péči dopustit, je snaha přivést člověka k tomu, aby dosáhl duchovních cílů tělesnými pro− středky. Není to možné a tato snaha degraduje samotného Boha, kterému tak podsouváme falešné

Známe se? Ing. JIŘÍ KUČERA, Svatý Ján n/Malší Slovo života Č. Krumlov Povolání: podnikatel – zámečnická výroba z nerezu Oči: modré Vlasy: všechny barvy – černá, šedá… ☺ Velikost bot: minimálně 9 Záliby: historická vozidla (veteráni), modelářství Manželka: Marcela Děti: Jirka (22) Honza (20) Maruška (13) Marcelka (8) Dominik (5) Než se dojede z Trhových Svinů do Svatého Jána nad Malší, je to skutečně Z KOPCE DO KOPCE… a tak se také jmenuje už 13. ročník soutěže historických vozidel ve Svatém Jáně, kterou pořádáš. To bych mohla najít někde starou motorku, omést ji smetákem od pavučin, nalít do ní palivo a vyrazit k vám do Jána? „vždy s vtipem Tak to pozor! Na start se na rtech“ pouští veteráni, které lahodí i oku. Zrezivělé a neopravené stroje na start nepouštím. Je to závod, na který se přijíždí podívat lidé z blízka i daleka. Kdyby tu byly takové ,,vykopávky“, úroveň soutěže by šla směrem dolu. Stalo se ti, že jsi na start někoho nepustil? Samozřejmě. Zrovna letos. Mladíci, kteří přijeli se zrezivělým strojem, si na mě i stěžovali. A mě bys … ze známosti… nepustil? Nepustil – leda pěšky ☺

Zmařený pohřeb

P. Vaďura motivy a ve skutečnosti tím prohlašujeme, že jej lze zkorumpovat. Příklad Pavlovy pastýřské péče v dopise Koloským: Jedna z nejhlubších a nejpraktičtějších Pavlových epištol je dopis Koloským. V Kolosis bylo mnoho problémů, které bylo třeba pastýřsky řešit. Byly zde špatné vztahy mezi věřícími, hádky mezi věřícími ze Židů, Řeků, Skythů a jiných národů. Vážně narušené byly i vztahy v rodinách, vztahy mezi pány a otroky. Vše to mělo několik příčin. Především se zde začala šířit jakási elitářská filosofie, která dělila lidi na věřící lepší a horší, chytřejší a hloupější, duchovnější a neduchovní. Do této filosofie proniklo i mnoho z pohanských teorií. Také se zde rozšířily podivné nauky, v nichž velkou roli hráli andělé. A jako i jinde, byl zde zápas mezi judaisty, kteří prosazovali dodr− žování židovských svátků, dbali na rituální čistotu pokrmů a pod., a věřícími z pohanů. Snad se zde objevily i projevy asketismu, byli zde lidé, kteří tvrdili, že mají božská vidění, která snad druzí musí respektovat, a zřejmě zde bylo ještě mnoho jiných zlých věcí. Z toho všeho vzešly hádky, spory, závisti, pohrdání druhými. Apoštol Pavel se vyrovnává věroučnými argu− menty ve druhé kapitole listu s uvedenými projevy, načež pastoračně zasahuje právě v oblasti, v níž bylo teologickými spory napácháno nejvíce zla, tedy v oblasti mezilidských vztahů. Čteme zde: „Jestliže jste tedy s Kristem vstali, usilujte o to, co je nahoře, kde Kristus sedí na pravici Boží. Myslete na to, co je nahoře, ne na to, co je na zemi. Neboť jste zemřeli a váš život je ukryt s Kristem v Bohu. A když se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete ve slávě." (Ko 3,1−4). Je poučné, jakým důrazem Pavel pastýřskou část listu začíná. Je to poukaz na Krista jako toho, kdo je naším životem, s kým jsme zemřeli i povstali z mrt− vých. On sám se stává měřítkem všeho v současnosti i v budoucnosti. Teprve v této perspektivě má cenu mluvit o nápravě poničených lidských vztahů. O tom také v následujícím textu Pavel píše. Bez oné nebeské božské perspektivy, která je však velmi praktická a naprosto osobní pro každého z nás, by ona napo− mínací část jeho listu byla pouhým prázdným moralizováním, jakého − žel − slyšíme stále v koste− lích a modlitebnách velmi mnoho. Pavlova pastorace vychází z Božího pohledu na člověka, z toho, jak jej vidí Bůh v Kristu: jako mrtvé− ho starému životu, myšlení a jednání a obživlého spolu s Kristem. Pavel vede své čtenáře k tomu, aby se sami vnímali jako ti, jejichž vlastní život je skryt s Kristem v Bohu. Odtud pochází také naděje a další perspektiva: jednou se ukáže Kristus, náš život, a potom se i my ukážeme spolu s ním ve slávě. §

Sochor se mi stále více vtlačuje do ramene, ale bolest v mém srdci nad ztrátou přítele je daleko větší, než abych si na takovou banalitu stěžoval. Doléhá ke mně nářek plaček, které jdou celou dobu za námi. Samotného mě překvapilo, jak velký zástup z ce− lého města nás následuje. Alespoň se matka mého přítele necítí v této těžké chvíli tak sama. Chuděra. Vdova, a teď ještě přijde o jedinou blízkou bytost, běží mi hlavou. Už nemá nikoho. Srdceryvně pláče a co chvíli ji musí někdo zachytit, aby žalem neklesla k zemi. Postarám se o ni, slibuji si. Ano, udělám to kvůli svému příteli. Beztak mi léta byla téměř druhou matkou.

Od kdy se zajímáš o ve− terány? Studoval jsem v Praze a jak jsem jezdil tram− vají do školy, všiml jsem si zvláštního auta. Byla to stará aerovka s protáhlým předkem. Stávala na jednom místě. Nadchla mě. A tak místo po holkách jsem koukal po autě. Jednou jsem našel ve škole inzerát, že někdo prodá aerovku. Rozjel jsem se ještě s kamarády pod Strahov. Já měl přesnou představu, jak by mělo vysněné auto vypadat. Majitelka nás vedla ke garáži, vytáhla roletu… a bylo tam přesně vysněné vozidlo… Aero 300 − modrá metalíza. Kamarádi usmlouvali nižší cenu a jeden z nich mi slíbil odvoz z Prahy do jižních Čech na podzim, až pojede k příbuzným pro jablka. Jako student jsi měl nejspíš hluboko do kapsy. Jak jsi řešil otázku o platbě? Dostal jsem prospěchové stipendium a pomohla mi maminka. Ve kterém roku to bylo? 1979 Od té doby jsi začal prohánět auta? V roce 1979 jsem si ho sice nechal přitáhnout k babičce do Soběnova, ale čas na renovaci jsem měl až v roce 1990. Je to tvůj jediný skvost? Mám ještě černou francouzskou motorku GNOME & RHONE, typ GRAND SPORT z roku 1925 s osvětlovacím dynamem od firmy Lumiére

Nemám čas ani zapochybovat o zdravém rozumu tohoto muže, protože s otevřenou pusou sleduji, jak se můj mrtvý přítel zvedá a mluví. Plni zmatku pokládáme prázdné máry, ze kterých vzkříšený právě seskočil, aby objal svou uplakanou matku. Nás všech se zmocňuje bázeň. Klekám na kolena a chválím Boha. Vždyť to musí být opravdu veliký prorok, který mezi námi povstal. Zvěst o zázračném muži, který křísí i mrtvé, se od té chvíle šířila po celém okolí. §

Vynášíme zesnulého branou. Naproti nám jde další skupina lidí. S úctou uhýbají, aby náš průvod mohl projít. Jen jeden z mužů zů− stává stát a s velikou účastí promlouvá k zou− falé matce: "Neplakej." Žena s úžasem po− hlédla do tváře mladého muže. V jejích očích mo− hu číst otázku: Nemám plakat? Vždyť mi zemřel jediný syn. Máš snad moc změnit mé zou− falství v radost? Všichni sledujeme, jak se muž dotýká már. Jako na povel jsme zastavili a překvapeně naslou− cháme těm neskutečným slovům: "Chlapče, říkám ti, vstaň."

Cennosti

H. Pinknerová

mu něco vymlouvat. Jsem teď jen zvědav, co tu bude s těmi dlažebními kostkami dělat…“

Jeden velmi bohatý člověk vyslechl evan− gelium a přijal Pána Ježíše. Záhy na to zemřel. Protože vůbec nebyl vyučen v Božím slově, po− čínal si trochu nemoudře. Pokoušel se přesvědčit anděla, který pro něj přišel, aby mu dovolil vzít si s sebou něco ze svých pozemských statků.

Naplňuje mne radostným údivem, že nebeské hodnoty mají jiná měřítka. Co je pro nás pozem− šťany největší ceninou, ryzím zlatem, úsporně do cihličky lisovaným, po tom se v nebi šlape. Po čem zde prahneme, oč usilujeme, pro co se potíme a vydáváme síly, to v nebi nemá žádnou hodnotu.

Anděl mu to všelijak vymlouval, ale muž nako− nec získal povolení vzít si s sebou alespoň čtyři malé cihličky ryzího zlata. Když procházel nebes− kou branou, jiní andělé jej vítali a zvali dál. Pak oslovili doprovázejícího anděla: „Co to má zna− menat?“ Anděl jen mávl rukou: „Nemělo cenu

Pak mne zaráží, že nejspíš to platí také naopak. To, čím opovrhujeme, čeho si nevážíme a necení− me, bude asi v nebi vzácným pokladem nedozírné ceny. Rozhlédněte se kolem sebe a použijte nebes− kého ceníku. (texty z vysílání TWR − www.twr.cz)

(z vysílání TWR−www.twr.cz)

E. Plchová

Z. Sedláčková

z Paříže a motocykl Jawa Robot. Teď dávám dohromady Aero 500 z roku 1930. Co pro tebe znamenají veteráni? Jednak se mi líbí a pak je to technický um našich předků. Vždyť tato auta byla úžasně vybavená (například dětskou pojistkou, zapalovačem….) Co tví kluci? Jdou ve tvých šlépějích? Jirka přešel letošní školní rok na stavařinu, a Domísek…tomu se líbí bagry! ☺ Stejně jako mně, když mi bylo pět. (Ten vypadá nadějně.) Jaké je to, když děti vylétají z hnízda? Jsem tomu rád. Mám radost, když vidím, jak se nejstarší kluci osamostatňují, staví se na vlastní nohy a mám radost z každé jejich dokončené zkoušky. Co Čech – to muzikant. Ve vaší rodině to platí obzvlášť. No počkat – já na nic nehraju. Tedy moje hudební nástroje by mohly být rozbruska a svářečka. Snažíme se, aby měly děti vzdělání a každému umožnit hrát na nástroj, který si vybraly. Jirka – klavír Honza – čelo, sám se učil hrát na klavír a kytaru Maruška – klavír a příčná flétna Marcelka – zobcová flétna A Dominik? –

to ještě nevím Posloucháš rád hudbu a nebo ti stačí, když každý z dětí přehraje to, co má do hodiny? Nebo máš rád klid a samotu? Naše rodina žije hudbou. Ale není to jen, když děti cvičí. Marcela ráda poslouchá CD Roberta Jakše a já mám rád muziku 80−tých let, disko. Jste pohostinná rodina. Není pro Vás problém ubytovat po koncertu Continentals několik účinkujících a měli jste i na delší čas misionáře. Jaká to byla zkušenost? Pozná se rozdíl mezi kulturami. První byli Angličané − rodina s malým dítětem. Mají jiný životní styl – takový rozvláčný. Podruhé jsme tu měli Marianne ze Švýcarska. Ta byla akční. Hodně pomáhala Marcele s dětmi i s domácností. Je to i jazyková příležitost. Co ty a Bible? Čtu občas a baví mě číst tématicky. Vidím, že starší kluci a Maruška jsou mnohem dál. Jsem rád za Kočerovi, že se starají o mládež. Čtyři roky jsi starostoval u vás v obci. Získal jsi nějaké zkušenosti? „slavný den Nevím. Starostoval jsem hned po i s důkazem“ revoluci. O mně bylo známo, že mám alergii na přátele bývalých pořádků. Občané zřejmě usoudili, že jsem pro ně optimální volbou. Funkci jsem dělal při zaměstnání. K té zkušenosti mě napadá takové rčení − čiň čertu dobře peklem se Ti odmění. Letošní název pro TeenStreet v Č. Budějovicích je Time Machine (Stroj času). Kdybys měl možnost nastoupit do stroje času, kam by ses chtěl podívat? Do budoucnosti určitě ne. Lákala by mě doba ,,četnických humoresek“, první republika. Byl to rozvoj techniky, vynálezů. A hlavně doba, kdy slovo platilo a potřesením ruky byla hotová smlouva, která se dodržela.

(

Židovství, svátky, tóra

Wikipedie

Židovský svátek: je den nebo řada dnů, dodržovaných Židy, jako svaté nebo světské připomenutí důležitých událostí židovské historie. V hebrejštině mohou být židovské svátky podle jejich druhu pojmenovány − Jom Tov ("dobré dny") nebo chag ("svátky") nebo ta'anit ("půst"). Všechny židovské svátky se zdají být nábo− ženskými svátky, ale není to úplně pravda. Judaismus je natolik starý, že je současně náboženstvím, sou− borem etiky, společenským řádem (ideologií) a národ přesahujícím quasi−občanstvím. Být Židem je za prvé − přihlášení se k občanstvím po předcích − narozením nebo konverzí − přestoupení k Judaismu. To je proč v rámci Judaismu jsou náboženské svátky, jako Pe− sach a Jom Kipur, které vyžadují abstinenci práce, školy atd. a mohou také požadovat postění; a jsou také světské svátky jako Chanuka nebo Purim, které přestože mohou mít náboženský nádech nebo sou− část, jsou slavnostní příležitostí jež se všeobecně vyskytuje v světské (sekulární) části židovské his− torie a tradic. Všechny židovské svátky se odehrávají podle židovského kalendáře. Nejsvatější z židovských náboženských svátků jsou uvedeny v Tóře, v Levitiku a Deuteronomiu. Některé svátky byly ustanoveny rabíny ke konci starověkého období židovské historie. Moderní svátky, běžně dodržované Židy po celém světě, byly ustanoveny státem Izrael po jeho založení v roce 1948. Existuje řada příběhů o důvodu, proč Židé slaví Pesach nebo Roš Ha−čanu po dva dny, když Tóra přikazuje pouze jeden den. Nejvíce akceptovaný je názor, že Židé žijící v Diaspoře (tj. mimo Izrael) by nemohli být přesní ve slavení svatých svátků ve stejný den, jako jsou slaveny v Jeruzalémě − a tak vymysleli tradici slavení svatých svátků po dva po sobě jdoucí dny s vědomím, že jeden z těchto dnů je ten správný.

Mnozí z nás našli ve své schránce oznámení, že 24. června ve 12 hodin v evangelic− kém kostele U Salvátora v Praze budou mít svatbu Eva&David.

Tóra ve smyslu Pentateuchu je základním doku− mentem judaismu. Slovo samotné má kořen v hebrejském „jara´“, učit. V Tóře jsou obsaženy nejen příběhy Adama, Noeho, Mojžíše a ostatních patriarchů, ale také 613 židovských přikázání (micvot) a další materiál, který lze považovat za právotvorný. Tóra tak dala základ celému pozdějšímu židovskému právu, hebrejsky halacha.

Judaismus: Židovství (anebo judaismus) je náboženství a kul− tura židovského národa. Zásady a dějiny judaismu vytvářejí historické základy mnoha jiných nábo− ženství včetně křesťanství a islámu. Židé tradičně neoznačují judaismus jako nábo− ženství, ale jako kulturu s vlastní historií, jazykem (hebrejštinou), zemí předků, liturgií, filozofií, souborem etických zásad, náboženských praktik, a podobně. Námětem hebrejské Bible (Tanach anebo nepřesně Starý zákon) je popis vztahu Izraelitů (také nazý− vaných Hebrejci) s Bohem, jak je zobrazen v jejich historii od počátku času až do stavby druhého chrámu (515 př. n. l.). Židovství vždy uznávalo řadu principů židovské víry, nikdy ale nevytvořilo závazný katechismus. Objevila se řada formulací židovské víry, z nichž většina má hodně společného, přesto se ale v někte− rých bodech liší. Během posledních dvou století se židovská komunita rozdělila do několika větví, které tyto principy chápou velmi odlišně. Většina orto− doxního židovství obvykle tvrdí, že pravidla jsou neměnná a povinná, neortodoxní formy židovství naopak obvykle tvrdí, že tato pravidla se vyvíjejí v čase, a tak povolují více odchylek ve víře každého jednotlivce. §

Tóra:

(znamená učení, pokyny.) V nejužším smyslu jde o první ze tří částí Tanachu, neboli prvních pět knih hebrejské Bible. Těchto prvních pět knih se také nazývá Pentateuch (z řeckého „pět knih“), Chamišá chumšé tórá (hebrejsky „Pět pětin Tóry“) anebo Pět knih Mojžíšo− vých: Genesis, Exodus, Leviticus, Nu− meri, Deuteronomium.

9 9

Z krajů vzdálených... Uzdravena z nemocí a vysvobozena od démonů Bývala jsem hinduistka a uctíváním model jsem byla skutečně posedlá. Před pár měsíci jsem tady v našem městě zažila službu křesťanů. Měla jsem pocit, že mají něco, po čem toužím. Celá moje rodina byla tehdy sužována nemocí a démony. Jednoho dne jsem řekla: „Ježíši, jestli skutečně žiješ, přála bych si, aby moje maminka byla naprosto zbavená nemocí.” Poté jsem si od služebníků odnesla modlitební šátek a položila ho na mou maminku. Byla úplně uzdravená! Navzdory tomu jsem stále nebyla zcela přesvědčená, a dál jsem uctívala své modly. Tehdy jsem slyšela o Biblickém centru Slova života, a rozhodla se, že se zúčastním. Během jednoho z prvních dnů v Biblické škole jsem přijala Ježíše jako svého Pána. Naplnil mě nepopsatelný pokoj! Tady jsem začala poznávat Boha; že je mým Otcem, a že má pro mě jen dobré věci. Celá moje rodina byla požehnána, a to jak duchovně, tak finančně. Maminka je dokonale v pořádku a vysvobozená. A můj bratr, který byl neustále nemocný a v depresích, je nyní svobodný! Sláva Pánu! 1. únor 2005, Sona, Indie

Dívka uzdravena z kožní nemoci Dva venkovští evangelisté, podporovaní Slovem života, přijeli sloužit do jedné vesnice. Když se zeptali, jestli někdo potřebuje uzdravit, přišla dopředu dívka, která trpěla vážnou kožní chorobou po 12 let. Do 10 dnů po modlitbě byla kompletně zdravá!

V širším slova smyslu pak slovo Tóra zahrnuje nejen zmíněných pět knih, ale také další dvě části Tanachu a Ústní zákon (tradiční interpretace textu Tóry).

Tato dívka je z rodiny, která se hlásí k bráhmanismu, a tento zázrak způsobil, že celá její rodina i vesnice se otevřeli evangeliu. 7. únor 2005, Uttar Pradesh, venkovský evangelista Další svědectví (v angličtině) si můžete přečíst na www.ulfekman.org

OTÁZKY A ODPOVĚDI

P. Hoffman B.A., M.A., M.Div.

Dotaz: Chtěl bych se zeptat na to co si myslíte když čtete: 1. Královskou 7:23 Udělal také moře slité, desíti loket od jednoho kraje k druhému, okrouhlé vůkol, a pět loket byla vysokost jeho, a okolek jeho třidcíti loket vůkol.

Knižní obchod Masoret nabízí Přibližte se k Bohu; Larry Crabb; 200 stran; cena 222,−

Existují dva základní přístupy k životu – dvě cesty. Jeden s sebou přináší tlak, ten druhý poskytuje svobodu. Na staré cestě jste se rozhodli, že můžete dosáhnout toho, po čem v životě nejvíc toužíte, a děláte vše proto, abyste toho dosáhli. Naproti tomu na Nové cestě života jste poznali, že toho, po čem nejvíce toužíte, vlastními silami dosáhnout nemůžete. Rozhodli jste se tedy důvěřovat Bohu, že vás uspokojí On sám.

Podle popisu pak kruh celého moře nemohl být 30, ale nejméně 31.4, a nebo potom starozákonní "pi" bylo rovných 3 a ne 3,1415... což se nedá změnit. Je také možné že překlad není přesný, nebo je doupravený. Máte na to nějakou logickou odpověď? Odpověď: Vida, na co všechno pozorný čtenář Bible nepřijde. Máte pravdu, že matematicky daný výpočet nesedí. Nemá asi cenu spekulovat, zdali byl obvod džbánovité nádoby měřen ve správném místě, apod. Celkově vzato, užívání čísel ve Starém zákoně je problematické, pokud se na věc díváme z pohledu moderní západní civilizace. Nejde jen o rozměry předmětů, ale také třeba o počty vojáků v bitvách, apod. Orientální národy v době, kdy byl Starý zákon psán, zacházely s čísly na naše poměry dost „svévolně“. Matematika jako exaktní věda byla v plenkách. „Pi“ ještě ani nebylo definováno. Proto by se Izraelitům těžko počítalo s desetinnými čísly. Bůh to respektoval, když inspiroval starozákonní autory k sepsání biblického textu. David S. Dockery, přední evangelikální teolog, definuje inspiraci Písma následovně: „Pokud jsou známa dostupná fakta a řádně interpretována, Bible (ve svém původním jazyku) je naprosto pravdivá ve všech oblastech“. Jelikož „pi“ nebylo dostupné tehdejší generaci, Bůh tento koncept nemohl (a snad ani nechtěl) použít, když biblické autory před 3000 lety inspiroval. Představme si lidskou civilizaci za dalších 3000 let, v roce 5006. Zřejmě by vypadala úplně jinak než dnešní svět. Autoři sci−fi filmů většinou zasazují své jakkoli nadsazené příběhy tak nejvýše do roku 2500, protože dále už si ani vývoj civilizace nedovedou představit. A my hovoříme o roku 5006... Pokud by byla Bible psána dnes, pro generaci roku

My tam byli, jedli, pili... všechno viděli, 2x „ANO“ a slib věrnosti slyšeli. A tak už nejsou dva, ale jedno a jmenujou se manželé Knížkovi. Blahopřejeme! 

5006 by v době jejich mohutné technologie zřejmě v tomto ohledu vyznívala dost primitivně. Naopak kdyby se nám Bůh pokusil zjevit veškeré technologické pravdy jejich generace už nyní, byl by to násilný (a zřejmě i nedobrovolný) zásah do našeho myšlení. Stejně bychom dané pravdy vůbec nepochopili, takže by nám je Bůh musel diktovat jako robotům, kteří nevědí, co píší, a tím by porušil pravidla naší svobodné vůle. Bible by se pro nás takto stala neužitečnou. Proto ani  nemůžeme chtít něco jiného po autorech Starého zákona roku 1000 před Kristem. Důležité bylo, že oni danému poselství rozuměli ve své době. Nám to dnes Bůh může případně dodatečně osvětlit. Tak to funguje s kulturami věků. Je−li tedy v Bibli nějaká „nedokonalost“, není to Boží chyba, nýbrž následek lidské omezenosti. Naštěstí pro nás, technické údaje v Písmu jsou spíše vedlejší v porovnání s nadčasovým poselstvím duchovních a morálních pravd, které se dají rovnoměrně aplikovat v kterémkoli století.  Měl−li si tedy starý Izraelita „vybrat“ mezi přirozeným číslem (3) nebo reálným číslem (3,14), určitě by zvolil to první. Obvod nádrže byl proto „plus minus“ 30 metrů a ne 31,4. Jak na fakultě s nadsázkou říkal můj učitel matematiky, přirozená čísla stvořil Bůh a co je nadto, je lidský výmysl (ačkoli ne nezbytně negativní v naší generaci). § (www.filadelfie.cz)

Umění přiblížit se; Larry Crabb;

(Uzdra− vení pro nás a naše vztahy); 210 stran; cena 210,− Autor navazuje na svou celoživotní práci v oblasti psychoterapie a zaujímá průkopnický přístup k uzdravování hlubokých ran v duši – přístup, který klade důraz na vytváření důvěrných, uzdravujících vztahů v našem životě. Král David přemožitel Goliáše a otec Šalamouna (88 minut, 150,−)

Cena DVD pouze 150,−/ks

Ježíš království bez hranic (91 minut, 150,−)

Cena v Sk: 189,−

Fr. Petrášek − MASORET; P.O.Box 42; Č. Krumlov; tel:380 711 226; [email protected]

Naděje Boží v lidské beznaději Je po desáté večer a já sedím v kuchyni. Nyní už jsem plná Božího pokoje. Přemýšlím, co s člověkem dokáže udělat pár slov. Někdy se sama sebe ptám: „Proč mám tolik emocí, nálad, pocitů?“

L. Randáková Najednou cítím Boží dotek, jak Duch svatý naplňuje mé nitro pokojem a tou nekonečnou láskou… a najednou je vše pryč.

Je vám někdy tak, že nevíte, co máte dělat? Křičí to na vás ze všech stran a uvnitř máte pocit, že se to nedá vydržet.

To, co se zdálo tak beznadějné, zmizelo, a cítím jen Boží přítomnost, která je tak nádherná a neko− nečná. Dává mi sílu jít dál a naplňuje mne pokojem, který převyšuje všechno chápání.

Chvíle beznaděje, pláč, volání k Bohu o po− moc... Po chvíli přichází ztišení, jak Duch svatý utěšuje mé nitro.

Jen Bůh může uzdravit mé zraněné srdce, vrátit duši rovnováhu, pokoj a střízlivou mysl.

Pokud Ho následuji, začne mi dávat touhu chválit Boha písní, slovy a postupně přecházím v modlitbu a děkování. Náš Bůh je tak úžasný, plný lásky ke svým dětem.

Proč se modlit? Dokončení zr str. 2 dám za tebe mnohé lidi a národy za tvůj život. Neboj se, já budu s tebou. Tvé potomstvo přivedu od vý− chodu, shromáždím tě od západu. Severu poručím: »Vydej!« a jihu: »Nezadržuj!« Přiveď mé syny zdaleka a mé dcery od končin země, každého, kdo se nazývá mým jménem a koho jsem stvořil ke své slávě, koho jsem vytvořil a učinil." Volejme do všech světových stran: "Nepříteli, vydej, co nám patří, nezadržuj to, co je naše." Musíme prorazit na modlitbách duchovní tem− notu, která je nad městy, kraji a národy.

Děkuji, můj Bože, za to, že jsi má síla, láska, prostě vše, co si jen mohu přát. Miluji Tě celým srdcem, duší i tělem. Díky, že jsi. „Chválu vzdejte Hospodinu protože je dobrý, Jeho milosrdenství je věčné.“ (Žalm 118/29)

Když zvedáme své ruce k nebi, protrháváme temnotu a může zářit Boží sláva a moc na zemi. Vezměme každý za své být Božími válečníky a přijďme na společné modlitební večery, nebo pokud se můžete sejít dva nebo tři, bojujte – stavte se proti nepříteli, nárokujte si to, co nám Bůh zaslíbil. Není toho málo, jen si to musíme vzít zpět a jediný způsob jsou modlitby. Jinak se nepohneme a neuvidíme to, po čem toužíme – vidět probuzení. Je to boj a my ho musíme vybojovat a zabrat zpět co náleží Bohu. Bůh ať nás všechny posilní a vede svým Duchem svatým, abychom viděli spasená města, kraje i ná− rody. Bůh vám žehnej. §

Žebrák a chléb Z knihy Max Lucado: A Gentle Thun− der1; Hearing God Through the Storm. Jednou přišel žebrák a posadil se přede mnou. „Chtěl bych chleba,“ řekl.“ „To je moudré,“ ujistil jsem ho. „Chléb je přesně to, co potřebuješ. A navíc sis pro něj přišel na správnou adresu.“ Vytáhl jsem z knihovny svou kuchařku, abych mu o chlebu řekl všechno, co vím. Mluvil jsem o mouce a pšenici, o zrnu a ječmeni. Mé znalosti dělaly dobrý dojem dokonce i na mě, jak jsem tak citoval z paměti poměry přísad a celé části receptu. Když jsem na něj pohlédl, překvapilo mě, že se neusmívá. „Já jsem jenom chtěl ten chleba,“ povídá. „No to je správné.“ Schvaloval jsem jeho volbu. „Pojď, provedu tě naším pekařstvím.“ Vedl jsem ho osvětlenými chodbami, občas jsem zastavili, abych mu ukázal místnosti, kde se připravuje těsto a pece, kde se peče chléb.“ „Málokdo to má takhle pěkně vybavené. Jsme schopni pokrýt jakoukoli poptávku. Ale počkej, teď přijde to nejlepší,“ navnadil jsem ho, když jsme vešli do dalších dveří. „Tady získáváme inspiraci.“ Věděl jsem, že to s ním zamává, když jsme vešli do posluchárny s velkými okny v chromovaných rámech. Žebrák nic neříkal. Chápal jsem jeho mlčení. Položil jsem mu ruku kolem ramen a zašeptal: „Také mě to vždycky vezme.“ Vyskočil jsem na pódium za pultík a zaujal svůj oblíbený postoj. „Lidé se sjíždí ze širokého okolí, aby si mě poslechli. Jednou týdně se tu scházíme i se všemi, kdo zde pracují a já jim předčítám z kuchařky života Recept. Žebrák přede mnou usedl na sedadlo v první řadě. Věděl jsem, co chce. „Chceš něco slyšet?“ „Ne,“ odpověděl, „ale rád bych ten chleba.“ „Máš pravdu,“ řekl jsem a vedl ho k hlavnímu vchodu. „Ještě ti musím říct něco velmi důležitého. Tady v ulici jsou ještě další pekařství, ale dej si pozor, oni neprodávají ten pravý chléb. Vím o jednom, kde místo jedné lžíce soli dávají do těsta dvě. V jiném zase mají pec příliš přetopenou, myslím o dva stupně. Možná tomu říkají chléb,“ varoval jsem ho, „ale není to podle knihy.“ Žebrák se otočil a odchází. „Nechtěl jsi chléb?“ Volal jsem na něj. Zastavil se, podíval se na mě a pokrčil rameny: „Myslím, že už jsem ztratil chuť.“ Zavrtěl jsem hlavou a vrátil se do své kanceláře. „Jaká škoda,“ říkal jsem si, „svět zkrátka po pravém chlebu ještě dostatečně nehladoví.“ Nevím, co je neuvěřitelnější, jestli to, že Bůh chléb života zabalil do těla vesnického tesaře nebo to, že klíčky od dodávkového náklaďáku svěřil nám. Obojí bylo dost riskantní. Tesař už svou část udělal. A kdo ví, možná že i my tu svou. § (Kultury a náboženství www.blog.lide.cz)

Kuchařka plná dobrot A je to tu. Začali dvouměsíční letní prázdniny. Školáci mají konečně své „pré“. ☺ Pracující si začínají brát dovolenou, vyrážejí vstříc novým slunným zážitkům. ☺ Když jsem ještě navštěvovala školní lavice, tak jsem se pokaždé těšila kam pojedeme celá rodina na prázdniny. Co ty rodiče zase vymyslí. Většinou jsme jeli za teplejším sluncem k moři. Vzpomínám si, když jsme vyráželi z domova naplněným autem báglů až po střechu, tetelili jsme se radostí. Pokaždé co jsme vyjížděli, začalo naše dobrodružství vždy modlitbou. Vyprošovali jsme Boží ochranu na cestách, za krásné počasí, děkovali za finance jenž nám umožnili jet. ☺ Vždy jsme byly plni zážitků, vždy bylo co vyprávět. Je skvělé poznávat a seznamovat se s novými lidmi. I když jste daleko od domova u moře, není problém potkat českou osůbku. Moji rodiče často brávali sebou na dovolenou několik Nových Zákonů (české i anglické překlady). Nikdy nevíš koho potkáš, komu můžeš svědčit. Skoro pokaždé se někdo našel, kdo dostal do svých rukou NZ. „…Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření….“ Marek 16,15 Přeji vám krásné, odpočinkové letní prázdniny ať už je prožijete kdekoli. Mějte dobrý, požehnaný čas se svými dětmi, rodiči, kamarády……. A jestli budete někomu svědčit, tak se nebojte, Duch Svatý vás povede a užívejte si to! Opět si užijte receptíky.

Rýžové rizoto trochu jinak poskytli M+M Kočerovi ☺

Složení: dlouhozrnná rýže (množství podle toho, kolik porcí chcete mít); kuřecí nebo krůtí maso; kari koření; garam−masala; švestková omáčka; sladká chilli omáčka; olej; cibule; ananas (kompot, kostky); sůl; banán; rajská jablíčka; jablka Postup: Rýži uvaříme v osolené vodě, do které přidáme kari koření. Maso nakrájíme na kostičky a přidáme sůl, olej, kari koření, garam−masalu, švestkovou omáčku případně trochu sladké chilli omáčky. Cibuli nakrájenou na plátky osmahneme ve větší pánvi nebo pekáči jen tolik, aby změkla a přidáme připravené maso a prudce osmahneme. Když je měkké a opečené, přidáme kostky ananasu a vše rychle osmahnem. K takto připravenému

D. Krédlová

masu přidáme do měkka uvařenou rýži (neměla by být rozvařená) a vzniklou směs osmažíme. Dle chuti dosolíme nebo přidáme koření. Takto připravené rizoto podáváme s banánem nakrájeným na kolečka, nakrájenými rajskými jablíčky nebo na čtvrtky nakrájenými jablky. Dle chuti je možné také přidat sladkkou chilli omáčku.

Petrý salát s kuřecím masem Potřebujeme: 2 kuřecí prsíčka; sůl, pepř, 1 lžíce másla; 1 hlávkový salát; 1/2 salátové okurky; 2 pomeranče; 1 lžička hořčice; 2 lžíce octa; 4 lžíce olivového oleje Postup: 1. Kuřecí maso omyjeme, osušíme, osolíme a opepříme. Rozpustíme máslo a prsíčka na něm 10 min. smažíme. 2. Salát rozebereme a listy opereme. Osušíme je a natrháme na kousky. Omyjeme okurku a neoloupanou ji podélně rozkrojíme. Nakrájíme ji na plátky. Oloupeme pomeranče a vykrájíme filety. Z toho, co zbude, vymačkáme šťávu. 3. Pomerančovou šťávu zalijeme octem, přidáme hořčici, sůl a pepř a dresink dohladka našleháme. 4. Salátové listy dáme do mísy, přidáme pomeranče a okurky a pokapeme je dresinkem. Maso nakrájíme na tenké plátky a vyrovnáme je na salát.

Malinovo−melounová šťáva čistí organismus Jak na to: 152g malin a dužinu z melounu odšťavníte a získané šťávy promícháte. Zešťíhlující efekt: Maliny a vodní meloun provedou “generální úklid” organismu! Maliny zbaví tělo neči− stot a jedů, přitom udržují

svými balastními látkami střevní flóru v rovnováze. A meloun vypuzuje zHorganismu přebytečnou vodu (ta tvoří až 2 kg z tělesné hmotnosti!)

☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺ V nedělní škole se vyučovalo o tom, jak Bůh stvořil celý ☺ ☺ svět, včetně lidských bytostí. Malý Honzík dával obzvlášť ☺ ☺ velký pozor, když učitel mluvil o tom, jak byla Eva stvořena ☺ ☺ z Adamova žebra. ☺ ☺ O několik dní později si jeho máma všimne, že Honzík leží ☺ v posteli, jako by byl nemocný. "Honzíku, co je ti?" ptá se ho. "Bo− ☺ ☺ lí mě v boku," povídá Honzík. "Myslím, že budu mít manželku.☺ ☺ ☺ Drahý Pane! Dnes jsem nikoho nepomlouval, nepřestal jsem se ☺ ☺ ovládat, nebyl jsem nenasytný, protivný, zlý ani sobecký. Nenaříkal ☺ ☺ jsem ani jsem si nestěžoval, neproklínal jsem a dokonce jsem ani ☺ žádnou čokoládu. A zbytečně jsem neutrácel. Ale za chvíli ☺ neměl ☺ budu muset vstávat z postele a myslím, že pak budu doopravdy ☺ potřebovat Tvojí pomoc!☺ ☺ ☺ Kdybyste vzali stejné výmluvy, které lidé používají, když se jim ☺ ☺ nechce jít do církve a aplikovali je v jiných důležitých oblastech, ☺ ☺ uvědomili byste si, jak podivná může být naše logika. Například: ☺ Důvody, proč se nemýt. ☺ ☺ 1. Nutili mě k tomu, když jsem byl malý. ☺ ☺ 2. Lidi, co vyrábějí mýdlo, jdou jenom po penězích. ☺ 3. Myji se při zvláštních příležitostech, jako jsou vánoce ☺ ☺ ☺ nebo velikonoce. 4. Lidi, kteří se myjí, jsou pokrytci, myslí si, že jsou čistější ☺ ☺ než ostatní. ☺ ☺ 5. Nikdo z mých přátel se přece také nemyje. ☺ 6. Dřív jsem se myl, ale začala to být nuda, tak jsem toho nechal. ☺ ☺ 7. V koupelně není v zimě dost teplo, a v létě dost chladno. ☺ ☺ 8. Je tolik různých druhů mýdel, nedokážu se rozhodnout, které je opravdu to nejlepší. ☺ se mýt až budu starší a špinavější. Na mytí mám přece času dost. ☺ 9.10.Začnu ☺ Právě teď na to nemám vůbec čas. ☺ ☺ ☺ ☺ Malý chlapec otevře velkou rodinnou Bibli. Fascinovaně obrací staré stránky. Najednou ☺ něco vypadne. Zvedne tu věc a pozorně se na ní zadívá. Je to starý list z nějakého stromu, ☺ z Bible ☺ který se léta lisoval mezi stránkami. ☺ "Mami, podívej, co jsem našel," zavolá chlapec. ☺ ☺ "Copak tam máš, miláčku?" ptá se máma. ☺ Chlapec užaslým hlasem povídá: "Myslím, že to jsou Adamovo trenýrky!" ☺ ☺ ☺ ☺ Buď fit! ☺ ☺ Cítila jsem tak nějak, že nejsem ve formě a tak jsem se rozhodla začít cvičit aerobik. Ohýbala ☺ ☺ jsem se, kroutila se, skákala a hopsala po celém pokoji, dobrou hodinu jsem to rozdýchávala. Ale ☺ ☺ když se mi konečně podařilo do toho dresu nasoukat, hodina aerobiku byla u konce. ☺ ☺ ☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺

Egypt 2.část

M. Kočerová

Tak to je tedy šok... Nevěřím svým očím a snažím se tomu porozumět a najednou mi bleskne hlavou: Byla to jen iluze světel a tohle je asi skutečnost. Jsem zklamaná, nechápu to a obávám se toho, co přijde dál. Pode mnou se rozprostírá ulice, která mě v noci tak uchvátila svou pestrostí, vlídností a krásou. Teď tu leží sluncem vybledlé koberce, rozházené stolky a kmeny palem. „Jak to mohlo v noci vypadat tak skvěle?“ „Tak už pojď, musíme stihnout snídani dříve, než přijde Ahmed a to už moc času není.“ Pátravě sleduji vše kolem sebe a snažím se vidět věci tak, jak jsou. Ale v zápětí zapomínám na ten šok a užasnu nad příjemně působícím nádvoří hotelu, kde je bazén, stolečky a židle zvoucí k posezení. Vše upravené a čisté, vzduch je příjemně svěží, ale teplý, vše osvětlují sluneční paprsky, voní tu máta, která roste na záhoncích u venkovního baru a to snad ne... ibišku je tu tolik, že z něj jsou živé ploty ozdobené nádhernými červenými květy. Wow, to je ale jídla, co si tak vybrat, když ani nevím, jak některé ty věci chutnají? Je tu několik druhů pečiva, spousta zeleniny, vařená vajíčka, plátkový sýr a ještě jeden, který vypadá jako naše Lučina, salám, nějaké zvláštní kaše, několik druhů sladkého pečiva, máslo, med, marmeláda, horký černý čaj, káva a nějaké další pití, možná nějaká šťáva. Vychutnávám si pohodu pozdní snídaně, kdy nemusím nikam chvátat, prosklenými dveřmi pozoruji nádvoří hotelu a je mi báječně. „Měli bychom chvátnout, za chvilku tu bude Ahmed.“ „Ale mě se nechce.“ „Jenže, co když odejde bez nás? Nevíme přece, kde ten druhý hotel je.“ „Jestli je to arab, tak přijde pozdě, neboj.“ Jenže je už deset minut po domluvené hodině a Ahmed v recepci není. Odešel bez nás? No možná ano, možná jsem ty araby po prvním setkání odhadla špatně. Kdybychom si alespoň pamatovali jak se ten hotel jmenuje, mohli bychom se zeptat na cestu. Jenže nevíme. „Co myslíš, už tu byl? A co se zkusit zeptat v recepci, třeba ho viděli?“ „OK, tak na mě počkej venku.“ Sedět tady pod palmami a pozorovat bránou lidi na ulici je příjemné... kam asi jdou, jací jsou... „Tak ho neviděl, ale nerozumí moc anglicky, takže mi také nemusel rozumět. Počkáme tady a uvidíme.“ Je to fajn nikam nemuset, zastavit se kde a kdy chcete, jen tak sedět a na nic nemyslet... „Ahmed má ale telefon a ten kluk na recepci by mohl mít číslo, co se ho zeptat?“ „Hm, asi jo, zkusím to.“ „Tak Ahmed volal do recepce, že to nestíhá, máme na něj počkat, určitě přijde.“ Ahmed studoval v Praze vysokou školu, umí česky a teď pracuje tady v Sharmu v cestovní kanceláři. „Už jste si zjistili, kde jsou v hotelu sejfy? Když měníte peníze, ověřte si kurz ještě v jiné bance. Rozhodně nepijte vodu z vodovodu. Vy jste tu prvně? No támhle je vaše pláž... vidíte ten červený nápis co visí mezi těma palmama? Jo a neztraťte plážové karty nebo vás to bude stát 50$...“ Pádíme za ním ulicí a nestačíme si ani všímat co je kolem nás. „Kdo by chtěl na výlet lodí s proskleným dnem, tak to bude ve středu. Zdá se vám ta cena moc? Jenže to je tou nejkrásnější lodí co najdete v přístavu a pití po celý den v ceně. Nabídli vám to tu levněji? No klidně jeďte s jinou cestovkou, jenže něco vám řeknu: až přijdete do přístavu, tak na vás bude čekat ta nejrezavější loď, kterou v celým přístavu najdete, bude do ní téct a možná ani nedoplujete. Pití dojde po první hodině plavby a ještě vás nedovezou tam, kam mají a vy to ani nepoznáte, protože to tu neznáte. No jen si s nimi jeďte za míň. Stejně je nakonec turista vždycky spokojený, protože neví o co přišel.“ Je to skvělé pozorovat vrozeného obchodníka, kterým každý arab určitě je. Hodně nám to připomíná naše setkání s Mohamedem. Něco v tom je podobného. „A věci si uschovejte v sejfu, protože tady platí, že každý člověk si na své věci má dávat pozor sám. Když se vám pas, letenka nebo jiné cenné věci ztratí, tady vám nikdo pomáhat nebude, měli jste si na ně dávat pozor.“ Šťoucháme do sebe s Michalem a moc se nám líbí pozorovat arabskou mentalitu. „Tady se můžete podívat, jak vypadá výlet na Mojžíšovu horu, když pojedete s naší cestovní kanceláří. Tady výlet do Káhiry, letecky nebo autobusem do Petry, Jeruzaléma... Tak ještě máte čas do zítřejšího rána, rozhodnout se jaký výlet si vyberete a platit můžete v USD nebo EUR.“ Jdeme zpátky a konečně máme čas si vše prohlédnout a nikam nechvátat. Je teplo, žádný sníh a mráz. Svítí slunce, všude kolem jsou rozkvetlé keře různých barev. Jdeme promenádou kolem pláží, couráme se a pozorujeme všechno to kolem nás. Hltáme každou drobnost, jen tak si povídáme a odpočíváme. „Where are you from? Czech? Jakse maš, dobže. Can I show you something because you are czech?“ „No, thank you.“ Odmítáme nabídku a pokračujeme teď už rušnějšími ulicemi, které jsou lemovány kavárnami a obchůdky. „Where are you from? You are czech? I like czech football. Ahojí. I have special deel only for you because you are Czech...“ „Where are you from? Czech? I have special price for you in our restorante. Only for you because you are my friend...“ „How are you?“ „Well, thank you and you?“ „My name is Ismael and yours? Michal and Martina, now you are my friend and I have special price for you, only for you because you are my friend and only today...“

Úterý 28.3.2006

TeenStreet 2006 v ČR

„No, no, no, thank you but no... Ufff, tak to je palba, vždyť je to pořád dokola. Ale co s tím, když nechcem být nezdvořilí?“ „No je to síla, ale hlavně dělej, že tě to zboží vůbec nezajímá. Hlavně se na nic nechoď dívat a u ničeho se nezastavuj. Jakmile vidí zájem, nedostanem se od nich.“ „No jo, ale mě zajímá, co někteří prodávají a chtěla bych to vidět. No snad se naučíme nějak tomu čelit a nebýt nezdvořilí." Jdeme ještě koupit balenou vodu, ale tentokrát do jediného obchodu v Sharmu, kde jsou pevné "nízké" ceny. Je to malý obchod se smíšeným zbožím, nesoucí hrdý název Super Market, který je v suterénu domu, kde je restaurace McDonald. „Támhle je náš hotel, vidíš? Je umístěný uprostřed všech těch promenád, všu− de je blízko, to je super. Na co koukáš?“ „Vidíš to? No to mě podrž... Už tomu začínám rozumět.“ Stojíme u kaváren rozmístěných pod terasou našeho hotelu. Už jsem docela zapomněla na ten ranní šok a zklamání. Ostatní věci a místa v Sharmu byli tak uchvacující. „No jo, oni tam přes den nechají jen ty starý ošuntělý koberce a teprve teď večer na to rozprostřou ty nádherně barevné koberce, přehozy a polštáře. Nenechávají to tu přes den, kdy jsou lidi na pláži a kavárny jsou zavřené, aby jim to nevybělilo slunce a nezanesl to pouštní prach. A ty palmový kmeny jsou opěrky, který pod těmi přehozy a polštáři nejsou ani vidět. Bomba, už se nemůžu dočkat až to zase uvidím v noci, osvětlený lampama a plný lidí.“ „Tady nikdy neprší a tak nic nemusí uklízet. Kde je volná plocha, šup a jsou tam koberce, polštáře a je z toho kavárna, super. Mě se tu tak líbí, to bych chtěla mít u nás taky. A až budem mít čajovnu v církvi, tak bude taky taková, i když vevnitř. Na to se moc těším.“ „Ta večeře byla, co? Jsem pěkně nacpaná.“ „Bůh je skvělej a ví, co se nám líbí a co je pro nás nejlepší, tenhle hotel je přesně to nejlepší pro nás. Jak ti je?“ „Mě je skvěle. A co teď budem dělat? Já bych se šla projít, co ty?“ „Ale nezapomeň foťák.“ „Dal bych si kafe, ale arabský s kardamomem.“ „Jenže kde ho sehnat? V průvodcích psali, že ho dosta− nem všude, ale tady mají jen preso, kapucino nebo turka.“ Zkoušíme se ptát obsluhy hotelu, ale vypadá to, jako když silná velmi sladká arabská káva s kardamomem připravovaná v džezvě je jen pouhou chymérou, která má turistovi doplnit orientální kolorit toho všeho. „Ale vždyť v Izraeli jsme ji u toho araba pili, že by tady ti arabové nic takového nedělali?“ „Tak zkusíme nějakou z těch restaurací na ulici, třeba někde tohle kafe mít budou.“ „A co jít na ten plácek u Mohameda? Tam seděli jen samí místní arabové, žádní turisti.“ „Ty chceš riskovat, že nás Mohamed zase odchytí a zavleče do svého obchůdku?“ Pravda, to je risk, ale jak jinak získat to kafe? První noc u Mohameda v jeho obchodě byla dlouhá a poněkud drahá, pokud vezmeme jen to koření, co jsme koupili. Ale v dalších dnech jsme si uvědomili, že Bůh se o nás úžasně postaral, a že jsme si vlastně zaplatili kurz arabského prodeje a smlouvání, a v tom případě to byla investice k nezaplacení a nás vyšla velmi levně. Bůh nám hned první noc dal možnost setkat se s tímto příjemným mladým obchodníkem a tak jsme v dalších dnech mohli obstát a koupit jen to, co jsme chtěli a za cenu, jakou jsme za to byli ochotni dát. „Tak jdem, třeba nás neuvidí.“ Došli jsme až k mi− nimarketu, kde jsme první noc koupili vodu a zahli jsme širokou ulicí plnou turistů a místních obchodů. Mezi obchůdky jsme se dali mnohem užší uličkou, kde jsme museli obstát před místními obchodníky a pak se před námi otevřelo prostranství plné arabů, kteří popíjeli čaj, kouřili šíši a napjatě sledovali fotbal v televizi. Kavárna byla plná, arabové jsou velcí fandové fotbalu a tak si skoro nebylo kam sednout. „How are you?“ „Well, thank you. Can you bring me cafe, please?“ „Preso, nescafe..“ „No, no... original arabic cafe.“ Arabovi se náhle roz− zářily oči. Do této chvíle jsme pro něj byli nějací turisté, kteří omylem došli až sem a nerozpoznali, že tato kavárna je pro místní. Ale naší objednávkou jako bychom najed− nou říkali: „My nejsme ti turisté, kteří jen projíždí a místní jsou jim lhostejní. My chceme znát vás více než vaše zboží.“ „With sugar?“ „Yes, with sugar.“ Káva byla vynikající... horká, silná, velmi sladká káva s hodně logrem na dně velmi malého šálku připravovaná v džezvě. Seděli jsme tady mezi místními, sledovali s nimi fotbal, vychutnávali si tuhle výbornou kávu a bylo nám skvěle. Konečně jsme nebyli jen turisté, ale byli jsme maličkou součástí života těchto lidí. Byli velmi milí, přátelští a pohostinní a ani v nejmenším nedávali najevo, že bychom byli nezvanými hosty. Jak velký kontrast s tím, jak se mnozí turisté tady dívali povýšeně až s pohrdáním na tyto lidi. Ano, tady jsme si připadali dobře... jako doma, narozdíl od těch rušných ulic plných turistů. A vlastně to byl opět Mohamed a ta první noc, kdy jsme přišli na tohle prostranství a objevili tuhle kavárnu. Bůh se o nás skutečně stará v každém směru a to ještě dříve, než si to vůbec uvědomujeme a dává to, co je pro nás nejlepší. On ví, jak nás stvořil, zná nás a ví, kde se cítíme dobře... chvála Jemu za to! Dali jsme si ještě vychlazené sladké husté karkadé, zaplatili a šli si odpočinout. „Mě se ještě spát nechce.“ Pokračování na str. 8 „A co bys chtěla dělat?“

EXIT 316 je nový, křesťanský, publicisticko−vzdělávací pořad pro mladou generaci, který připravuje KAM pod dramaturgickým vedením České televize. Rozpoznáváme velký projev Boží milosti ve skutečnosti, že v únoru 2006 podepsala Křesťanská akademie mladých s Českou televizí licenční smlouvu na odvysílání 17 dílů tohoto cyklu. Záměrem ČT je zahájit vysílání v září tohoto roku.

Na TS bych jel znovu, i když jsem byl ve službě security a někdy má "práce" vypadala tak, že jsem několik hodin koukal po prázdné chodbě a hlídal, aby kluci nechodili do holčičího patra a nebo naopak, což bylo hafo vyčerpávající a únavné. Výhodou toho bylo ale to, že když jsem stihl ranní program, tak jsem pak mohl na chodbě celé odpoledne přemýšlet (třeba ohledně programu − dělal jsem si tu a tam zápisky) a nebo si něco číst. Pamatuji si, že jsem hrál často na chodbě na kytaru a občas se ke mně někdo další přidal. Každý den jsem se dostal alespoň na část programu a to bylo fajn. Málem bych zapomněl, ale pobyt, na podle mě moc pěkných kolejích, byl líbezný − spánek jsem si také užíval :−). Večerní chvály se mi líbily asi nejvíc. Seznámil jsem se s novými vyjekry a s lidmi, kterými jsem se znal z TS 04 − Německa, jsem mohl zavzpomínat, jaké to bylo loni. Taky byl super náš security team − byli tam sympatičtí :−) lidé, legrace aj příjemná atmosféra. Pro mě TS 05 ČR byl moc příjemnej zážitek. Mnoho teenstreeťáků říká, že tam je skutečně vidět jak Bůh jedná a když já nad tím přemýšlím, tak je to pravda, jelikož na TS se mě Pán vždy silně dotýká. Honza Kuči (security)

Dříve, než se začnou pořady vysílat, prosíme všechny, kdo se cítíte být tímto projektem osloveni, abyste se jednak připojili k modlitbám, jednak o něm informovali své známé. Je možné vytvořit diskusní skupinky, kterým můžeme nabídnout pracovní materiál, v němž bude každá lekce přímo navazovat na jednotlivé díly pořadu. Lidé si mohou dát společně večeři, sledovat Exit 316 v televizi a pak přirozeně pokračovat v hovorech, které mají ukazovat na Krista.

Prosíme o modlitby během TeeStreet 1.−8.7.2006

Je potřeba celé Církve, celého Těla, aby tento projekt naplnil své poslání. Modlete se prosím s námi, aby Bůh požehnal tomuto dílu, které On započal i připravil. Pokud se chcete podílet na tomto díle nebo máte jakékoli dotazy, napište nám na: [email protected]

Název EXIT 316 znamená sjezd z široké cesty na úzkou, která představuje jiné hodnoty a cíle, než na které jsou mladí lidé mezi svými vrstevníky zvyklí. Sjezd na tuto úzkou cestu je v biblickém verši Jan 3,16. Televizní obrazovka je „věrný přítel“ mnoha teenagerů. Připravovaný pořad je příležitostí ukázat mladým lidem na to, že skoro dva tisíce let stará Bible nám má co říct i v dnešní době. Každý díl pořadu EXIT 316 je tématicky zaměřený, obsahuje také videoklip k danému tématu, anketu, životní příběh a na závěr nabízí biblické východisko – „exit“ z dané problematiky jako alternativu klasických řešení. Cílem projektu bude zkoumat víru očima mladých lidí, přinést pravdivý obraz o Bohu a Bibli a představit praktické a aktuální křesťanství a vyvolat diskuzi.

5%Mf9D☺VCL%0☺2 jM0BV%%L2

Dva z jednoho

Pojďme si hrát na detektiva.

Zhluboka se nadýchl a nevědomky si přejel po hrudníku. Příjemný sen skončil. Pomalu otevřel oči a rozhlédl se kolem sebe. Měl pocit, že tohle už jednou zažil. Ano, ano, jasně si vzpo− mněl na ten den. Tenkrát, když se nadechl poprvé. Kolem něho proběhlo stádo koní s hříbátky. Vlající hříva se jim nád− herně leskla v záři slunce. Bylo to fascinující. Sledoval, jak běží k ře− ce a napájí se průzračnou vodou. „Nádhera,“ vydechl se zalíbením. Kolem něho prohupkal zmatený bílý králíček. Rozběhl se za ním a obrátil ho správ− ným směrem k jeho mamince. Náhle jeho pohled něco upoutalo. „Co to je?“ zaostřil po− hled mezi stromky. Okamžitě poznal Hos− podina, ale co je to s ním za neskutečně krásné stvoření?“ ptal se tiše v upřímném úžasu. Nic takového ještě nikdy neviděl. Osobně mu rukama prošlo každé zvíře, i ve vodě znal všechnu havěť. Ale tohle? Už jsem to někde viděl, proběhlo mu hlavou. No jistě, kdykoli se podívám do řeky, ten obraz, to je to, co se teď támhle ke mně blíží, přemýšlel aniž odtrhl zrak. Jenže tohle, je nepopsatelně něžnější. Ta tvář, ladné pohyby, vlasy krásnější než hříva koní... Udělal pár kroků v ústrety té osobě, kterou Hospodin přivedl. Zvláštní cit ho naplnil od hlavy až k patě. Nebylo to ani z mála podobné náklonnosti, kterou choval ke všemu živému ve svém okolí. Mohl to připodobnit snad jen k láskypl− nému vztahu s Hospodinem. Vzal do dlaní něžnou ruku neznámé a nazval ji svou ženou. §

Budeme spolu hledat postavu z Bible. Příběh o tomto člověku můžeme číst ve Starém zákoně. Tato postava měla za úkol postavit velikánskou loď. Vypadalo to pošetile, stavět loď na místě, kde nebyla voda. Ten muž ale znal Hospodina a věděl, že nikdy nemluví nadarmo, a vyplatí se Ho poslouchat. Proč měl vlastně stavět loď? Na zemi se totiž velmi rozmohlo zlo. Hospodin se chystal poslat na zem spoustu vody. Ale protože ten muž, (jehož jméno hledáme) měl moc rád Hospodina, žil spravedlivě a ke zlému se nepřipojil, rozhodl se ho Bůh zachránit. Jednoho dne mu Hospodin nadiktoval rozměry té lodi, kterou má postavit. Začal tedy s celou rodinou stavět. A trvalo to mnoho let. Když ji dostavěli, poslal Hospodin ke korábu zvířátka. Různé druhy. To kvůli tomu, aby nevyhynul ani jeden z nich. Když byli všichni uvnitř, zavřel Hospodin dveře korábu. Zanedlouho bylo kolem tolik vody, že se koráb za chvíli houpal na vlnách. Plavili se dlouho. Člověk, po jehož stopě se vydáváme, vypustil krkavce. Chtěl zjistit, jestli už opadla voda. Krkavec se ale vrátil, protože nenašel místo k odpočinku. Za nějaký čas vypustil holubičku. Když se vrátila se zelenou větvičkou v zobáčku, bylo jisté, že voda opadává. Netrvalo dlouho a koráb zakotvil. Vystoupil z něho muž s celou rodinou i všechna zvířata a znovu obydleli zemi. Už víš, kdo byl ten muž? Napiš jeho jméno >>>

-zdes-

5%ML2f9DjM0BV%%L2DOBV9

%x5%Mf9D☺VCL%0☺2jM0BV%LfDO9xO05☺jOf

%x5%Mf9D☺VCL%O0☺2jM0BV%%LfDO9xO05☺jOf ☺

5D☺V%Mf9x5f9D☺VCLO02j

%x5%Mf9D☺VCL%O0☺2 jM0B%%fDO9xO05☺jOf

Copak to asi je?

Pan malíř se šel jednou po obědě projít do ZOO. Prohlížel si zvířátka, aby je potom mohl namalovat. Přistoupil k ohradě se slonem, aby si ho ze všech stran pěkně prohlédl, ale ten se otočil a postříkal ho vo− dou. Opička na něho dělala různé opičky a lev mu za zády tak zařval, že pan malíř málem upadl. Zvířátka z toho měla ohromnou legraci. A tak pan malíř zvířátka sice na− maloval, ale tentokrát si z nich udělal pořádnou legraci on. Poznáš komu patří které nožky?

Hádej: co je lehké a co těžké?

Prohlédni si pozorně obrázky a modrou pastelkou udělej tečky u všech obrázků, které myslíš že jsou lehké. Pak červenou udělej to samé u těch, které myslíš, že jsou těké. Nakonec obrázky vesele vybarvi.

Adélka už pěknou chvíli pobíhá po louce sem a tam. Pročpak asi? Co jí tolik zaujalo? Vezmi si tužku a spoj všechny tečky podle čísel od 1 do 17. Za docela ma− lou chvilku zjistíš, co vzniklo spoje− ním. Obrázek vyma− luj tak, jak se ti zlíbí.

)V

NEŽ ŠEL JIŘÍK DO

, JEŠTĚ SI CHVÍLI

PÍŠE: „KDYŽ NĚKDO ROZSVÍTÍ

) ; ABY SVÍTILA VŠEM V

NESCHOVÁ JI POD JI NA

+,

. NAŠEL TAM MÍSTO, KDE SE

, ALE POSTAVÍ .“

5%Mf9x5f9D☺VCLO02D☺Vj

Pomotané nožky

%x5%Mf9D☺VCL%O0☺2jM0BV%%LfDO9xO05☺jOf

l

l

„Modlitba je něco většího, rozsáhlejšího než si myslíme. Je hodna větší pozornosti u nás křesťanů. Je součástí našeho života.“ (JP 2/92) „...abyste byli bezúhonní a bezelstní, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného, v němž záříte jako světla ve světě.“ (Filip. 2:15) „Když chci, aby ke mně Bůh mluvil, musím přijít opravdu čistá. Vyznám skutečně všechno, prosím Pána o úplné očištění. Pak otevřu Bibli a to slovo ke mně tolik mluví.“ (JaK 5/06) „Jestli se modlíš, abys nebyl vystaven svádění a pokušení tady na zemi, pak se můžeš modlit jen jedno: Aby si tě Pán vzal k sobě.“ (PP 4/06) „Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské. Ale věrný je Bůh, který vás nenechá pokoušet nad vaše možnosti, ale způsobí se zkouškou také východisko, abyste ji mohli unést.“ (1. Kor. 10:13) „A tak i všichni, kteří chtějí být zbožně živi v Kristu Ježíši, budou mít protivenství.“ (2. Tim. 3:12) Jestli chceš vidět vyslyšenou modlitbu, nedělej si strosti. Nezavírej před tím oči, ale zahleď se do nebe. Kristus má řešení. Mysli na to, že On má řešení. (PP 4/06) „Bůh se rozhodl, že bude reagovat na naší víru, ne na pochybnosti – Jak. 1:5−6“ (KS 5/06) „Naděje je pokrm pro víru.“ (JaP 5/06) „Kdybych mluvil jazyky lidí i andělů, ale neměl bych lásku, byl bych jen dunícím kovem nebo řinčícím činelem. A kdybych měl proroctví a rozuměl všem tajemstvím a veškerému poznání a kdybych měl všechnu víru, takže bych i hory přenášel, ale neměl bych lásku, nejsem nic. A kdybych rozdal veškerý svůj majetek a kdybych vydal své tělo k spálení, ale neměl bych lásku, nic mi to neprospěje. (1. Kor. 13:1−3)  

l

l

l

„Bez lásky možná uděláš dojem, hluk, ale ne hloubkový vliv. Dary bez lásky jsou jako by sis koupil auto a prodavač ti dal na vybranou, jestli chceš v tom autě mít radši motor nebo benzín. Neodjedeš tak ani tak. Potřebuješ motor i benzín.“ (KS 5/06) „Jestli žijeme s Ježíšem Kristem a On s námi, pak jsme bohatí lidé, kteří mají co dát.“ (PP 5/06) „Víra se neprojevuje silnými řečmi. Víra se projevuje láskou – 1. Kor 13:4.“ (KS 5/06) „Silná slova nenahradí slabou víru.“ (JK 2003) „A to město nepotřebuje slunce ani měsíc, aby v něm svítily, neboť ho rozzářila Boží sláva a jeho lampou je Beránek.“ (Zj. 21:23) „Potřebujeme Boží slávu. Můžeš věřit, že ve zdi je elek− trika, ale když tam sáhneš, přesvědčíš se, že tam skutečně je. Když přijde Boží sláva, svět uvidí, že Bůh je skutečný.“ (KS 5/06) „Tma nemá na to, aby zastínila světlo. Ale světlo tmu vyhnat dokáže.“ 1.Jan 1:5−7 (JP 5/91) „Křesťané nejsou lampičky, které může každou chvíli kdokoli sfouknout. Jsou to reflektory, které přemáhají tmu.“ (KS 11/05) Mt 4:19−20 Řekl jim (Ježíš): "Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí." Oni hned nechali sítě a šli za ním. Hned šli za Ním. Neptali se, jestli se budou muset něčeho vzdát. Věděli jedno – Ježíš může naplnit tu prázdnotu v jejich životě. Boha těší, když jsi s Ním. On chce být prvním, na koho si ráno vzpomeneš a posledním, kdo s tebou uléhá. Jestli Bohu odevzdáváš „svoje“ věci a nápady, tak už si je neber zpět. Nepřetahuj se s Bohem. Učiň rozhodnutí a nehraj si s Ním. Ježíš ti věří a stojí s nastavenou rukou. Když mu ty věci „dáš−nedáš“, nikdy nebudeš svobodný. (KS 11/91)

JK − Jaroslav Kratka, PP − Petr Petrášek, JP − Jindřich Prokeš, KS − Karel Sedláček, JaK − Jarka Kretschmerová, JaP − Jaroslav Plch

Jsem nepoužitelný/á? Až příště budete mít pocit, že s vámi Bůh nic nesvede, vzpomeňte si, že ... Noe byl celkem opilec Noemi byla vdova Abraham a Sára byli příliš staří Rút byla přistěhovalec, cizinka Izák byl snílek Job zbankrotoval a pomřela mu celá rodina Jákob byl lhář a podvodníček Jan Křtitel baštil brouky Lea nebyla zrovna kráska Petr několikrát zapřel Krista Josef byl obětí násilí Učedníci usínali při modlitbě Gedeon byl strašpytel Marta si se vším dělala hlavu Rachab a Marie Magdaléna byly prostitutky Zacheus byl mrňous Jeremiáš a Timoteus byli na vkus Pavel byl extrémně náboženský okolí příliš mladí. Timoteus měl žaludeční problémy David měl aféru a byl to vrah Setník pod křížem (Mt 27:54) byl Samson se ohlédl za každou sukní příslušník okupační armády Jonáš utekl před Bohem Tomášovi se dodnes říká „nevěřící“ ... A nezapomeň, že Lazar byl mrtvý a v rozkladu! TAKŽE UŽ ŽÁDNÉ VÝMLUVY!

Vi z e j i h o č e s k ý c h s b o r ů S L O V O Ž I V OTA : Kol.1:28−29 Jeho zvěstujeme, když se vší moudro− stí napomínáme a učíme všechny lidi, abychom je mohli přivést před Boha jako dokonalé v Kristu. O to se snažím a zápasím tak, jak on ve mně působí svou silou. (ČEP)

Kol.1:28−29  Kteréhož my zvěstujeme, napomínajíce všelikého člověka a učíce všelikého člověka ve vší mou− drosti, abychom postavili každého člověka dokonalého v Kristu Ježíši. O čež i pracuji, bojuje podle té jeho mocnosti, kteráž dělá ve mně dílo své mocně. (BK 1613)

2. Paral. 7:14  a můj lid, který se nazývá mým jmé− nem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi. (ČEP)

2. Paral. 7:14  A ponižujíce se lid můj, nad nímž jest vzýváno jméno mé, modlili by se, a hledali by tváři mé, a odvrátili by se od cest svých zlých: i já také vyslyším je s nebe, a odpustím hřích jejich, a uzdravím zemi jejich. (BK 1613)

Izajáš 54:2  Rozšiř místo ve svém stanu, ať na− pnou stanové houně tvých příbytků. Nerozpakuj se! Natáhni svá stanová lana a upevni kolíky. (ČEP)

Izajáš 54:2  Rozšiř místo stanu svého, a čalounů příbytků svých roztáhnouti nezbraňuj; natáhni i provazů svých, a kolíky své utvrď. (BK 1613)

Egypt... Pokračování ze str. 6 „Já nevím, možná se jen ještě trochu projít. Je tak skvěle teplo.“ „Hm, dobrá, ještě jsme se nebyli podívat touhle ulicí na druhou stranu.“ Vydáváme se ulicí podél kavárniček a jen tak sledujeme lidi a to, co dělají a povídáme si. „Podiv, tady je volné zákoutí, tady určitě také naháží koberce na zem a bude tu kavárnička.“ „Jo, kdyby tohle šlo u nás, jenže tady mají tu výhodu, že tu nikdy neprší.“ „Jej, podiv, tady pečou pity.“ Sledujeme arabského náctiletého jak zručně vezme do ruky velmi řídké těsto, několikrát ho hbitými pohyby vytvaruje a vhodí do rozpálené pece. Po chviličce odtud vytahuje pečené chleby, které jiný mladík hned roznáší v proutěných ošatkách na stoly hostů. „Wow, to je super. Vědět tak, jak se dělá to těsto, že se to v tý peci tak nafoukne.“ Na druhé straně ulice je menší nákupní centrum. Vystupujeme po schodech a procházíme kolem obchůdků. „Jej, podiv, ten chlapeček má želvy. A hraje si s nimi jako u nás děti s autíčky.“ Přicházíme blíže a chlapeček zpozoruje náš zájem. Bere želvy a já čekám, že je prostě sbalí a odejde, ale místo toho, přichází blíže k nám a želvy nám ukazuje. Pak je položí na zem u našich nohou a sleduje, co želvy budou dělat. „Very nice turtles. Are they your friends?“ Možná nerozumí anglicky, možná není co říct. Po chvíli se rozloučíme a odcházíme. O kousek dál je stolek s mo− zaikami z barevného písku, jakých jsme už za těch pár hodin, co tu jsme, viděli několik. „Podívej, on jim ukazuje, jak se to dělá.“ „Chceš se podívat?“ „Ano, prosím, můžu?“ Přistupujeme blíž a sledujeme zrníčka písku, která naplňují skleněnou nádobku a vytvářejí krajinu s velbloudem. „Do you know what is it?“ Lidé kroutí hlavou a my krčíme rameny. „It is bedouin.“ Cože, tahle červená skvrna, že je beduín?“ „I´m only one who can create bedouin in all Sharm.“ Mezitím, co nám vysvětluje, že nikde jinde beduína na velbloudu v celém Sharmu nedostaneme, nasypává do nádobky další kopeček písku. „Only my teacher and me, we can create bedouin.“ No, fajn, ale co je na udělání téhle skvrny tak náročného, že to nikdo jiný nedělá? Do nádoby přisypává další písek a zdá se, že si beduína úplně zasypal pískem. Ale pozor, teď přichází změna. Místo násypky bere do ruky drát a píchá do nasypaného písku...ještě pár hbitých pohybů a...to mě podrž, on fakt udělal beduína sedícího na velbloudu. No tak to se mu povedlo. „And now the Sun.“ „Green Sun?“ „Yes, you must have a fantasy and then you can create everything...f.e. green sun.“ Mezitím se už za beduínem rýsují pouštní hory a kulaté zelené slunce. „And now the birds.“ Obrysy černých ptáků se vznáší nad pouští. Teď jen dodělat oblohu a dílo je hotové...báječné. Písek v nádobce je upěchován a v hrdle nádobky je zakápnut lepidlem, aby se nevysypal. „Do you wont to try it?“ Mladý arab se otáčí na mě. „Chceš si to zkusit?“ „Já nevím, raději snad ne.“ „Ale proč ne. Vyzkoušej si to, když ti to nabízí.“ „Já nevím.“ „Jen běž, to bude prima." Míša mi bere foťák z ruky a strká mě na židličku za stolkem. Mám trému, chci si to zkusit, ale vůbec nevím, jak se to dělá. „My name is Ismael and I will lead you.“ Ismael mi ukazuje, jak si přidržet nádobku, vysvětluje, jak vsypávat písek dovnitř a jakou barvu právě použít. „And now camel from black.“ Ukazuje mi, jak si udělat dolík, kam potom vsypu černý písek, ze kterého pomocí drátu vytváříme velblouda. Po velbloudovi přichází na řadu poušť a černí ptáci vznášející se nad pouští. Nikdy bych neřekla, že je to docela sna− dné, když víš, jak na to. Během chviličky je lahvička plná a nevypadá to vůbec špatně. Ruce se mi ještě třesou trémou, když kapu lepidlo do hrdla nádobky. „It is yours, now!“ Ismael hadříkem utírá lepidlo, které mi steklo po stěně nádobky a podává mi ji. Wow, tak to bylo fakt nečekané. „Is it your job?“ „No, no, it is my hobby.“ „And what is your job?“ Ismael je příjemný, trochu plachý mladík, který přes den pracuje jako bytový návrhář tady v Sharmu. Po práci si pak přivydělává tím, že tvoří pískové krajiny v láhvi a prodává je turistům. Je ale znát, že rutinní práce ho moc nebaví, vymýšlí stále nové motivy, hraje si s kombinacemi barev, povídá si s turisty a více radosti má z toho, když někomu dá možnost si tohle umění zkusit, než z prodeje samotného. „Good night and thank you.“ Loučíme se a teď už opravdu jdeme do hotelu a spát.

Krátká zamyšlení M. Frydrychové Sk 16, 25−26 Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha: ostatní vězňové je poslouchali. Tu náhle nastalo veliké zemětřesení a celé vězení se otřáslo až do základů. Rázem se otevřely všechny dveře a všem vězňům spadla pouta. Při společném shromáždění protestantských křesťa− nů v Brně, které se uskutečnilo vzápětí po katastrofě v Americe, zazpívala manželka českého kapitána Armády spásy Američanka Charity píseň Ježíši, má spáso! Kolikrát nám tu už zpívali Američané různé

duchovní písně. Nyní to však bylo něco úplně jiného. Na kazatelně stála dívka, jejíž tvář nezapírala bolest, ale jejíž duch se prostě a bez afektu povznášel k Bohu. Věřím, že ani jedno srdce v kostele nezůstalo nedotče− né. Dokážeme−li oslavovat Pána, i když je srdce ve vězení bolesti, pouta zla musí padnout. Přeji vám sílu oslavovat Pána za všech okolností. Proto ať nás všichni pokládají za služebníky § (texty z vysílání TWR − www.twr.cz)

Výrok: Jednou kdosi pravil, že Bůh odpouští morální hříchy, kdežto hříchy proti fyzikálním zákonům jsou neodpustitelné. Člověk si vyjde v desátém patře z okna a zabije se. Zákon přitažlivosti zemské je neúprosný. Výrok: Ježíš jediný překonal všechny fyzikální zákony. Ačkoliv byl odsouzen a zabit, vstal z mrtvých. A dnes také on jediný může projít tlustou vězeňskou zdí, i zdí každého srdce. Setkat se s Vámi přímo ve Vaší cele. Pokud jste na samotce, jedno právo přece jen máte. S Ježíšem smíte mluvit mnoho hodin denně. §

Rozpis shromáždění sborů: Prachatice

České Budějovice

Agitační středisko Pod Hradbami neděle od 15:30

Jana Čarka 7, Suché Vrbné modlit. procházky − St 18:00 modlitební ve sboru − St 18:00

Český Krumlov,

budova Ambit neděle od 9:00 modlitební − čtvrtek od 18:30

Vimperk,

Čelakovského 345 neděle od 15:00

(+dopolední půst za partnery)

neděle 15:00

Setkání mládeže v Č. Krumlově − sobota 16:00 v Č. Budějovicích − pátek 17:30

Tento zpravodaj si vyhrazuje právo nezodpovídat za případné chyby dodané s příspěvky jednotlivých autorů. Děkujeme za pochopení.