milost & pravda z p r a v o d a j leden 2007
Slovo úvodem „Nejpřednější věc slova tvého jest pravda...“ (Žalm 119:160) Mé poslední volné podvečery roku 2006 zaplnil fiktivní příběh hodný zamyšlení. Vláda obrovské země se „láskyplně“ stará o svůj lid (doslova) na každém kroku. Ví o každém jedinci − co jí, pije, dělá, s kým se stýká, co říká, a dokonce (z výrazu tváře) co si myslí. To vše s jediným cílem >>> aby veškeré mluvení, smýšlení i konání přesně odpovídalo záměrům vládnoucí Strany. Co Strana hlásá, to je pravda a pokud si to nemyslíš, Strana má prostředky jak tě „uzdravit z tvého blouznění“. Čtenář samozřejmě jasně vidí, že jde o příšerné lži, pokroucené polopravdy a vymývání mozku zmanipulovaných živořících lidí. Skutečně mě mrazilo. Až nebezpečně se idea této fikce podobá bývalému režimu v naší zemi. Ó jak se mi ulevilo, že žiju teď a tady. O naší vládě–nevládě jste v poslední době nemohli slyšet snad jediné dobré slovo. Přesto, ve světle čtené knihy si člověk vděčně říká: „Nádhera. Můžu si říkat co chci. Můžu jít kam chci. Můžu beze strachu číst, přemýšlet i mluvit o Bohu. Smím znát pravdu... Nejsem pod dohledem. Svoboda.“ A v ten moment mi došlo, jak se mýlím. Můj úhel pohledu se úplně otočil. Možná v mé zemi nevládne Strana, která mě záměrně udržuje ve lži pod trestem smrti, ale je tu někdo, kdo neumí nic než lhát. Někdo, kdo úmyslně zatajuje pravdu. Hlídá si každého jedince, udržuje ho v klamné jistotě, že žije ve svobodě a vytrvale ho „chrání“ před pravdou. Nabízí lidem odporný odpad v žádoucím obalu a vydává ho za nej− kvalitnější zboží. Vládne lží a opřádá vláknem strachu. Vždyť víme, že „celý svět leží v tom zlém.“ (1. J 5:19) Ale my známe Pravdu. Víme jak a kde ji hledat. „Nejpřednější věc slova tvého jest pravda...“ (Ž.119:160) Stejně jako čtenář vidí, že ti lidé v knize jsou pohlceni klamem, tak my jako křesťané můžeme vidět, jak je svět pohlcen satanovou lží. Je nesmysl přepisovat knihu, abychom zachránili fiktivní osoby, ale můžeme šířit Pravdu, aby skuteční lidé ve skutečném světě mohli být skutečně svobodní v Bohu. „V tom je láska, ne že bychom my milovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna, oběť slitování za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh takto miloval nás, máme i my milovat jedni druhé.“ 1. J 4:10−11 A proto potřebujeme znát pravdu. Teprve poznaná pravda nás (i ostatní) osvobodí. (Jan 8:32) Přeji nám všem, aby se v tom novém roce Pravda nikomu z nás nikam nevytratila. −x−
v š e c h
j i h o č e s k ý c h
ročník 7
Řeka života Poselství o tom, jaká bude církev těsně před příchodem Pána Prorok Ezechiel dostal neuvěřitelnou vizi. Písmo říká, že Boží ruka přenesla Ezechiele na vysokou horu a zjevil se mu muž „který vypadal, jako by byl z bronzu.“ (Ezech. 40:3). Jan popisuje podobnou vizi muže, který se mu zjevil na ostrově Patmos: „Jeho nohy byly podobné bronzu rozžhavenému v peci“ (Zj. 1:15). Ovšemže muž v obou pasážích není nikdo jiný než sám Kristus. Uvedl Ezechiele ke dveřím Božího domu, kde dal prorokovi úžasnou vizi. Byla to vize budoucnosti Božího lidu, zjevovala, jaké bude tělo Kristovo, až se bude blížit konec časů. Ezechiel píše: „Přivedl mě znovu ke vchodu do domu. A hle, zespodu prahu domu vytékala k východu voda; průčelí domu je totiž obráceno k východu a voda tekla dolů zpod pravého boku domu na jižní straně oltáře...Když odcházel ten muž na východ, měl v ruce měřící šňůru. Odměřil tisíc loket a provedl mě vodou; vody bylo po kotníky. Znovu odměřil tisíc a provedl mě vodou; vody bylo po kolena. Odměřil další tisíc a provedl mě; vody bylo po bedra. Odměřil ještě tisíc a potok nebylo možno přebrodit; voda vystoupila a muselo se v ní plavat; byl to potok, který se už nedal přebrodit. Řekl mi: „Vidíš, lidský synu?“ Vedl mě dál a znovu mě přivedl k břehu toho potoka...Při potoku na obou březích vzejde rozličné ovocné stromoví, jemuž nebude vadnout listí, jež nepřestane plodit, ale každý měsíc přinese rané plody, neboť vody, které je zavlažují, vytékají ze svatyně. Jeho ovoce bude sloužit za pokrm a jeho listí jako lék.“ (Ezechiel 47:1,3–6,12). Nuže, podobenství vody v Bibli představuje téměř vždy Božího Ducha. Tato vize zjevuje jasně mocné vylití Ducha svatého v posledních dnech. Vize byla tak mocná, tak ohromující v rozsahu, že ji Ezechiel nemohl pochopit. Nedokázal ani komentovat její význam, všechno, co mohl udělat, bylo zapsat ji. Vlastně dřív než vize skončila, Pán ji přerušil a zeptal se Ezechiele: „Vidíš, lidský synu?“ (47:6). Bůh se v podstatě Ezechiele ptal: „Chápeš důležitost, velikost toho, co vidíš? Jsi schopen porozumět pro− rocké moci této vize? Víš, o čem mluví tyto vystupující vody, jak určují, oznamují způsob skončení všech věcí? Řekni mi, Ezechieli, vidíš v této vizi slávu Pánova příchodu? Vím, že je toto zjevení pro tebe ohromující. Ale nechci, abys minul jeho pravý význam.“ Jak jsem znovu pročítal tuto pasáž, Duch svatý mě zastavil na úplně stejném verši, kde zastavil Ezechiele.
Rok 2007 před námi
P. Petrášek
Vstup do nového roku je pro naši církev zcela výjimečný a každý z nás potřebuje vstřebat správným způsobem, co se stalo, když jsme se zhruba po dvanácti letech navrátili k původnímu názvu této církve.
jednota této církve, a nakonec hlavní pastor odešel ze služby. Během dalších šesti let bojovalo svůj boj víry každé společenství této církve samostatně, izolovaně od ostatních, a na některých místech došlo k úplnému rozkladu a zániku.
Nikdo, kdo byl u začátku této církve, nemůže popřít, že vznikla pouze jako důsledek Božího působení. Tehdy se začal Bůh dotýkat lidí různého věku i po− stavení svým Slovem a zachraňoval, uzdravoval a vysvobozoval je. Šířilo se to jako povodeň z Prachaticka do Českobudějovicka, Česko− krumlovska, Strakonicka, Písecka. Hlavním pastorem byl sedmnáctiletý „kluk“ a ostatním vedoucím nebylo o mnoho více. Jednou jsem před koncem našeho nedělního shromáždění viděl křesťana z jiné církve, jak odchází, kroutí hlavou a říká: ,,Já to nechápu.“ Nechápal, jak je možné při tolika nedokonalostech, které na nás viděl, že Bůh tak mocně jedná. My jsme jen Boha a naši církev milovali, jak jen jsme byli schopni, byli jsme mu za jeho lásku k nám vděčni a On byl s námi.
Před čtyřmi lety Duch svatý začal jednat s ve− doucími pozůstalých společenství této církve a začalo setkávání starších. Jako starší jsme vnímali, že je dobré být spolu, ale neuměli jsme hned plně uchopit, co nám Bůh dával. Po období tápání a navazování vztahů jsme došli do bodu, kdy jsme pochopili, že Bůh má pro nás stále společnou budoucnost. Když jsme tento fakt plně přijali, začali jsme pracovat na dalším kroku znovusjednocení. Důsledkem této práce bylo vy− tvoření dokumentu Ustanovující listiny církve, kde jsme formulovali, kdo jsme, na jakých duchovních základech stojíme a kam se budeme jako církev ubírat. Dále v únoru 2006 proběhla ustanovující konference, kde jsme se navrátili ke svým původním duchovním kořenům a na závěr minulého roku pak došlo i k ná− vratu k původnímu názvu této církve. To bylo také tím posledním, co zbývalo, aby se naplnilo prorocké Slovo, které zaznělo po ustanovující konferenci, které potvrzovalo, že jsme vykročili správným směrem a že naším návratem k duchovním kořenům i názvu děláme obdobnou věc, co Izák v 1. Moj.26:18: ,,Znovu kopal studně, které vykopali za dnů jeho otce Abrahama a které po Abrahamově smrti Pelištejci zasypali. Pojmenoval je stejně jako jeho otec.“
Pak se hlavní vedoucí dostal na křižovatku, kdy se měl rozhodnout, jak dál vést tuto církev. Mohl pokračovat v tom, co Bůh začal, což bylo jedno velké dobrodružství spojené s velkým osobním vypětím, nebo se připojit k Božímu hnutí působícímu skrze církev Slovo života ze Švédské Uppsaly a být součástí něčeho většího. Neodvažuji se kritizovat to, že se rozhodl být součástí něčeho většího a sloužit Bohu i lidem v o něco větším bezpečí, které v určité míře poskytovalo zázemí Slova života. Co však následo− valo, bylo překvapující. Po dvou letech byla narušena
Co nás čeká v novém roce? V roce 2007 Pán ukazuje na tři hlavní věci, do kterých nám žehná svou milostí:
c í r k v í
číslo 1
D. Wilkerson A zeptal se mě stejnou otázkou, kterou položil staro− zákonnímu prorokovi: „Davide, chápeš, že toto je ohromné proroctví přímo od Božího trůnu? Chápeš, jak popisuje církev v posledních dnech? Chápeš vý− znam vystupujících vod?“ Vize musela Ezechiele naplnit úžasem. V celém Písmu to není takto specificky zmíněno, ale jsem pře− svědčen, že prorok nerozuměl tomu, co viděl. Všichni starozákonní proroci měli omezenou vizi Krista: „Amen, říkám vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili spatřit, co vy vidíte, ale neviděli, a slyšet, co slyšíte, ale neslyšeli. Vy tedy slyšte…“ (Mat.13:17–18). Povšimněte si posledních tří slov: „Vy tedy slyšte.“ Kristus nám říká: „Nemiňte to. Ujistěte se, že víte, co je vám zjevováno.“ Co přesně nám Pán zjevuje v této prorocké vizi? Je to příchod stále vzrůstajícího vylití Ducha svatého Zde je, co bylo ukázáno Ezechielovi: V opravdu posledních dnech bude církev Ježíše Krista mnohem slavnější, mnohem vítěznější než v celé její historii. Pravé Pánovo tělo nebude slábnout a reptat. Nebude se zmenšovat v množství ani ubývat v moci či du− chovní autoritě. Ne, jeho církev vyjde v záři moci a slávy. A bude se těšit z nejplnějšího zjevení Ježíše, které kdy kdo znal. Ezechiel píše: „Ryb rozličného druhu bude velmi mnoho jako ryb ve Velkém moři.“ (Ezech. 47:10). Rozu− míš, co se tu říká? Přichází tělo věřících, které bude plavat ve stoupajících vodách Pánovy přítomnosti. A Jeho přítomnost mezi jeho lidem bude vzrůstat až do úplného konce. Zarmucuje mě strašlivá snaha, které jsem si všiml mezi jistými církvemi a křesťanskými skupinami v těchto časech. Takové skupiny omezují svou Boží vizi na svou vlastní skupinu nebo dokonce na svou vlastní geografickou oblast. Často je jejich postoj takový: „My jsme nové Boží hnutí. To, co Bůh dělá v těchto posledních dnech, začne právě zde, mezi námi. A po− plyne to z tohoto těla. Tak raději přijď a připoj se k nám, protože my jsme dostali vizi. My jsme to opravdové centrum nových věcí, které Bůh v tomto čase na zemi dělá. A On vytváří sítě směřující od nás ven.“ Nejenže je tento postoj soběstředný a sobecký, ale omezuje Boha. Opravdu, zabraňuje to jeho pohybu, mnoha stejnými způsoby to dělaly velké denominace po staletí. Takové skupiny vzbuzují dojem, že pouze ony představují Boží hnutí na zemi. A je tragédie, že se teď historie opět opakuje. 1. UPEVNĚNÍ JEDNOTY CÍRKVE Po letech oddělení je nutné tuto církev znovu sjednotit v Boží vůli. Je několik oblastí, skrze které budeme pracovat na růstu jednoty této církve: 1. Konference: Proběhne o velikonocích. 2. Modlitební síť: Modlitební síť se bude skládat ze skupin přímluvců v jednotlivých sborech, kteří budou modlitebně podporovat svůj mateřský sbor i celou církev. 3. Semináře: Tématické semináře církve budou probíhat hlavně na podzim. 4. Sdílení určitých služeb: Bůh už nyní spojuje některé křesťany nejen z jednoho sboru této církve, aby společně pracovali v určité službě, a některé věci nebude možné jiným způsobem uskutečnit. 5. Společné akce: Jedná se o akce, na jejichž tvorbě a průběhu se budou podílet členové ze všech sborů této církve (minulý rok to byly banket a Suché kosti) 6. Noviny Milost&pravda. 7. Internetové stránky této církve. 2. PODPORA RŮSTU JEDNOTLIVÝCH SBORŮ Vzhledem k tomu, že jsme mladou církví, je nutné být stále zaměřeni nejen na početní růst, ale i na růst v duchovní zralosti. K dosahování Božího růstu ve všech oblastech života a služby této církve má sloužit
C e s t a
ž i v o t a
pro vnitřní potřebu − neprodejné Skutečně vidím, že se dnes křísí stará falešná doktrína. Prostoduše říká: „Bůh má pouze jednu církev v kaž− dém jednotlivém městě nebo oblasti. A tam může být jen jedna duchovní autorita, která v té oblasti vládne.“ Ti, kdo rozšiřují tuto strašnou doktrínu, označují apoš− toly nebo vedoucí za „vládce“ nad těmito oblastmi. Vím o takových apoštolech a prorocích v New York City, kteří ustanovili sami sebe. Věří, že oni jediní tu mají autoritu nad duchovní sférou. Existuje ještě jiný způsob, jakým se dnes snaží církev omezovat sama sebe. Je to snaha dívat se zpět k prvotní církvi a prvotním apoštolům, jako by tito starodávní věřící měli lepší zjevení o tom, jaké by Kristovo tělo mělo být. Takové skupiny investují svá studia, energii a oddanost do snahy imitovat nebo převzít metody prvotní církve. Tohle je přesně to, co nám Bůh ukazuje v Ezechi− elově vizi stoupajících vod: „Odměřil tisíc loket a pro− vedl mě vodou; vody bylo po kotníky. Znovu odměřil tisíc a provedl mě vodou; vody bylo po kolena. Od− měřil další tisíc a provedl mě; vody bylo po bedra.“ (Ezechiel 47:3–4).Ezechiel tu mluví o přibývání Ducha svatého. V posledních dnech bude vzrůstat Boží přítomnost mezi jeho lidem. Skutečný pramen a základ této řeky je Kříž. Přesný obraz toho vidíme v následujícím verši: „Jeden z vo− jáků probodl jeho bok kopím a hned vyšla krev a voda“ (Jan 19:34). Toto malé množství je množství, které Ezechiel viděl, když se pro něj odkrývala vize. Jak se upřeně díval na Boží dům, viděl „a hle, zespodu prahu domu vytékala k východu voda...a voda tekla dolů zpod pravého boku domu na jižní straně oltáře.“ (Ezech. 47:1–2). Tento rostoucí proud vody je obrazem Letnic, kdy byl dán Duch svatý učedníkům. Spolu s darem Ducha svatého dostali Kristovi následovníci zaslíbení, že On bude řekou života, která v nich povstane. A ta řeka poplyne do celého světa. „Kdo věří ve mne, z jeho nitra potečou řeky živé vody, jak praví Písmo. A to řekl o Duchu, kterého měli přijmout věřící v něho; neboť Duch Svatý ještě nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven“ (Jan 7:38–39). Dovol, abych se tě zeptal: Už jsi to pochopil? Jestliže tato řeka živé vody je Duch svatý, potom Letnice, se vší svou slávou a manifestací Boží příto− mnosti, byly jen začátkem, tenkým pramínkem. Proud vody z Božího domu bude růst, bude větší a větší. Bude se rozšiřovat v šířce, hloubce, síle, množství, moci a obnovení slávy. Historie církve to dokazuje. O Letnicích – úplném začátku posledních dnů – Petr oznámil, že tato voda plyne, právě tak, jak Pán zaslíbil. V ten čas měl Petr a dalších 120 učedníků
Pokračování na str. 2 nový systém skupin, který chceme tento rok ve sborech začít uvádět do života. 3. MISIJNÍ PRÁCE Naším hlavním misijním cílem v tento čas je založit a ustanovit sbor v každém okresním městě Jiho− českého kraje. Tento rok se zaměříme na rozvinutí sboru v Prachaticích, a otevře−li Pán dveře v dalším okresním městě, začneme tam pracovat. Letos musí také Rada církve připravit konečné stanovy církve, které budou použity pro registraci. Tyto stanovy církve budou tvořeny na základě Ustanovující listiny této církve. Když přemýšlím o roce, který leží před námi, stále se mi do mysli vrací slova vyřčená Kálefem o zaslíbené zemi, kterou Izraelcům Bůh dal: ,,Jděme přece, a opa− nujme zemi, neboť zmocníme se jí.“ Je tu víc, pro co ty i já můžeme žít! Každý člověk má cenu Kristova života! Bůh chce, aby i každý jihočech byl spasen a došel k poznání pravdy. Kde začíná země, kterou máš zabrat? Země, kterou Bůh chce uzdravit? Je to tvá rodina, přátelé, sousedé, spolupracovníci, spolu− žáci i nepřátelé. Jsou to lidé, které znáš nebo ke kterým tě právě teď Bůh posílá, abys je poznal. Na tobě a na mě je, jestli budeme žít pouze sami pro sebe, nebo i pro věci, které pro nás Bůh připravil. Boží milost je možnost zažít Boží vůli na zemi, když my k tomu přidáme svůj díl úsilí. Znamená to, že v jaké míře se vydáme tomu, co můžeme od Boha zažít, to také zažijeme. Pojďme toho tedy letos s Bohem zažít co nejvíce je možné. V tomto roce přeji vám všem jen to Boží nejlepší.
Řeka živo... Pokračování ze str. 1 tuto vodu jen po kotníky. Ale v letech, které násle− dovaly, rostla z tohoto množství. V několika prvních stoletích existence církve byli Boží lidé pronásledováni. Potom, když se dostal k moci císař Konstantin, otevřel vězení a solné doly a osvo− bodil všechny služebníky a věřící, kteří byli zotročeni. Vyhlásil křesťanství oficiálním náboženstvím císařství. Ale faktem je, že v době pronásledování rostla církev nejvíc. To bylo, když voda začala mohutnět ve svém proudu. Tito svatí velkolepě rostli ve své znalosti a zjevení Krista. Těšili se z vody ke kolenům. Martin Luther byl další nádobou, která přivedla tělo Kristovo do nového proudu víry. Voda, která plynula během reformace, vystoupala Božím lidem k bedrům, jak rostli ve větším zjevení Kříže a získávali hlubší vědomost Kristovy moci a slávy. Raduji se, když si ty dny představuji. Jak nádherné to muselo být, vidět masy lidí, jak se dávají křtít a při− cházejí ke spasení vírou. Musel to být docela hezký pohled být svědkem toho, jak množství věřících, plné horlivosti pro Boží dům, spěchá do katedrál, aby zbořili modly ze dřeva a kamene, ke kterým se kdysi modlili. Teď poznali radost a proud Božího života pro sebe. Řeka života dosáhne nejvyššího bodu před příchodem Pána Bylo to předpovězeno ve vizi, kterou měl Ezechiel. Bůh vzal proroka na úžasný výlet. Hospodin nesl měřící tyč a odměřil 1000 loktů, asi třetinu míle. V této vzdálenosti začal Hospodin s Ezechielem chodit vodou. Proud v ten okamžik sahal ke kotníkům. Ezechiel svědčí: „Provedl mne skrze vodu“ (Ezech. 47:3). A Hospodin dál proroka vybízel, aby šel kupředu, hlouběji a dále do vody. Po dalších 1000 loktech jim sahala voda ke kolenům. A stále stoupala. Vidíš, co se tu děje? Ezechiel kráčel do budoucnosti, přímo do našeho času. Křesťané dnes žijí v závěreč− ných 1000 loktech řeky z této vize. Jsme opravdu v posledním měření vody. A Ezechiel říká, že když vstoupil na kraj této míry, byla pro něj voda příliš hluboká, příliš nepřekonatelná. Odměřil ještě tisíc a potok nebylo možno přebrodit; voda vystoupila a muselo se v ní plavat; byl to potok, který se už nedal přebrodit. (47:5). V podstatě nám říká: „Měl jsem vodu nad hlavu.“ Dovedu si jen představit údiv tohoto muže, když se ho Hospodin ptal: „Ezechieli, co je tímhle mořem, které se zvedlo? Jestliže ta řeka všude kolem je život a moc vzkříšení, kdo jsou ti, kdo budou tak požehnaní, aby plavali v takové slávě?“ Možná jsi zažíval hojně Ježíšovu přítomnost. Možná jsi nadšen, uchvácen svým současným zjevením o něm. Přesto ti říkám, neviděl jsi nic ve
srovnání se vzrůstem, který přichází na spravedlivé. Kristus otevře naše oči a nádherně se objeví uprostřed nás. Zjeví nám sám sebe, vylije na nás tolik svého života, kolik můžeme snést, aniž bychom již byli v oslavených tělech. Prorok Izaiáš zahlédl tu samou řeku, která se objevila v Ezechielově vizi. Ale Izaiáš viděl ještě víc. Podle proroka bude mít Boží lid v posledních dnech velkou ochranu proti všem satanským útokům: „Neboť tam je náš Vznešený, Hospodin. Je to místo, kde jsou řeky, říční ramena přeširoká; nevydá se tam veslice a vznosný koráb tam nepřepluje.“ (Iz. 33:21). Izaiáš tu mluví o válečných lodích poháněných veslováním otroků. Poskytuje nám obraz nepřítele, ďábla, jak se pokouší zahájit útok na všechny, kdo plavou ve velkých vodách. A je to obraz úplného zmatku. Satan štěká rozkazy na svou posádku: „Utěsněte palubní jícny. Napněte plachty. Upevněte stěžně.“ Ale nic nefunguje. On a jeho démoničtí námořníci nedo− kážou ani vytáhnout plachty, aby uvedli do chodu svou válečnou loď. Prozatím sedí všichni otročtí veslaři v naprostém zmatku. Bůh to pro nás v těchto pasážích činí křišťálově jasné: jeho živé vody jsou hranice pro Satana. Jak svědčí žalmista: „Nechť se zastydí a zapýří ti, kteří hledají mé duše; ať jsou obráceni zpět a zahanbeni ti, kteří mi zamýšlí zlé … a anděl Hospodinův ať je rozptyluje… a anděl Hospodinův ať je stihne“ (Ž 35:4–6). Přichází čas, kdy bude nebývalé množství oživeno z duchovní smrti „Kamkoli přijde řeka, všechno oživne“ (Ezech.47:9). Když se Ezechiel vrátil na břeh řeky, překvapeně se zastavil. Když se ohlédnul, viděl „mnoho stromů“ na obou březích řeky. Tyto stromy získaly život z proudících vod. Plodily listy, které nikdy nevadly, a jejich ovoce přineslo nádherné uzdravení. Život vyrážel všude z těchto vysoko se tyčících a ovoce nesoucích stromů. Tato Boží řeka přinese život, kamkoli přijde. Přesto v těchto posledních dnech uvidíme také odpovídající povodeň smrti: AIDS se stal oceánem zkázy našich časů, Mrtvým mořem moderních dnů. Mnozí umírají na tuto strašnou nemoc. Láska mnohých také zemře. Podle Ježíše „láska mnohých vychladne“ (Matouš 24:12). Pavel přidává, že přijdou posměvači, kteří budou zesměšňovat poselství o Kristově brzkém návratu. Zabijí nadějné, dychtivé očekávání jeho zjevení ostatních svatých. Jejich výsměch způsobí, že morálka vymře a rozmnoží se hřích. Falešní proroci rozšíří doktrínu smrti: „Zlí lidé a podvodníci však budou postupovat stále k horšímu – svůdci i svádění“ (2. Tim. 3:13). Již teď se rozšířila duchovní smrt v odpadlé církvi. Přesto, uprostřed vší smrti a zkázy vidíme happe− ning, slyším Pánovo proroctví, jak hřmí v mé duši: „Moje řeka se zvedne. A všechno ožije, kamkoli má řeka poplyne.“
Jen před několika málo lety to vypadalo, jako by církev v Číně umírala. Nepřítel zahnal věřící do ilegality a po léta nebylo slyšet z této země jediné slovo o Bo− žím hnutí. Západní křesťané neměli ani potuchy, zda církev v Číně to všechno přežila. Ale, díky Bohu, řeka se nemohla zastavit. Stoupala celou dobu, kdy jsme my, obyvatelé Západu, žili v nejistotě o osud našich čínských bratrů a sester. Dnes víme, že miliony věřících tam plavou v Boží řece života. Jak Pán prohlásil: „Všechno oživne, kamkoli přijde moje řeka.“ Tato řeka proudí jako přílivová vlna východní Evro− pou. Kdo by si jen před patnácti lety dokázal představit, že bude kdy volně a otevřeně proudit skrze Rumunsko, Polsko, Maďarsko, Východní Německo, Českosloven− sko, dokonce v baště Ruska? Život v Kristu povstává ve všech těchto národech a i v dalších po celém světě. Po teroristických útocích 11. září 2001 uvažovalo mnoho obyvatel New Yorku o vystěhování z tohoto města. Ale Duch svatý tu vykopal hlubokou studnu proudící vody a řeka vystupuje výše a výše. Ježíš zjevuje svou svatost od jednoho konce tohoto mo− hutného města na druhý. Divadelní čtvrť nemůže nevpustit Boží řeku na své území. Wall Street nemůže zatajit její stoupající příliv. Radikální homosexuálové ji nemohou nevpustit do Greenwich Village. Zastánci potratů ji nemohou zastavit, aby neproudila do srdcí rozrušených těhot− ných žen. City Hall nedokáže zpomalit její stoupání. Rabíni a mullahové nemohou nevpustit řeku do svých synagog a chrámů. Řeka stoupá, stoupá a kamkoli teče, tam všechno oživuje. Dovol, abych se tě zeptal: Co tvá domácnost? Usadil se ve tvé rodině zmatek? Sleduješ smrtelné běsnění mezi svými milovanými? Zdá se ti všechno bez− nadějné? Drž se tohoto zaslíbení našeho požehnaného Pána: „Oni budou uzdraveni a kamkoliv přijde řeka, všechno ožije.“ Nevím, jak toho všeho Pán docílí. Ale jestliže On říká, že se řeka zvedne a přinese život všemu, čeho se dotkne, věřím Mu. Ostatně Bůh přes noc způsobil krach komunismu – nejnepřekonatelnější celosvětové hnutí minulého století – v Rusku, východní Evropě a Východním Německu. Nedokáže to ostatní také? Uprostřed všeho uzdravení a probuzení budou někteří opomenuti Ti, kteří budou vynecháni z této skvělé řeky probuzení, budou „vydáni soli.“ „Bahna a louže jeho, které se neopraví, soli oddány budou“ (Ezech. 47:11). Ezechiel popisuje blátivé louže, plné špíny a bahna. Jak řeka přetéká přes tyto bažiny, nejsou uzdravovány. Nakonec je řeka úplně mine, zanechá je tak suché, že se změní v sůl. Ve Starém zákoně je sůl symbolem vzpoury a neplodnosti. Slané močály, které tu Ezechiel popisuje, představují ty z Božího lidu, kteří jsou procítění ale nezměnění. Takoví lidé možná roní slzy nad hříchem a smrtí, ale nepodrobí se Božímu slovu, aby usilovali o jeho život. Možná činí sliby a rozhodnutí změnit se,
Dům (aneb dopis Zerubábelovi) Milý příteli, téma dnešního hovoru na dálku si do− volím uvést citátem ze Starého zákona: „Sejete mnoho a sklízíte málo. Jen jezte, nenasytíte se… Pachtíte se za mnoha věcmi a máte z toho málo. …Proč se to děje? je výrok Hospodina zástupů. Protože můj dům je v troskách… Vystupte na horu, přivezte dříví a bu− dujte dům! … Buď rozhodný, Zerubábeli… Dejte se do díla, neboť jsem s vámi, je výrok Hospodinův.“ (Ag 1,6.9.8; 2,4). Prorok Ageus zde vyzývá Izraelce k stavbě jeruzalémského chrámu, prav− děpodobně roku 520 před Kristem. Myslíš, že toto slovo je jen záznamem historické skutečnosti, anebo říká něco i nám dnes? Máme si ho aktualizovat doslovně, sehnat peníze a povolení a jít stavět kostel? Pro odpověď se vydejme do Nového zákona. Ježíš v rozhovoru se samařskou ženou říká: „Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě… Ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě.“ (J 4,21.23). Na jiném místě evangelia Ježíš zaslibuje vejít k člověku, jenž jej přijme, a večeřet s ním. Pavel v epištolách vyjadřuje ještě jednoznačněji, že chrámem Boha živého je lidské srdce. Zkus si představit vnitřní bytost člověka či duši jako dům. Dům s několika patry, mnoha místnostmi a komůrkami, okny, terasami, sklepem a půdou. Nejvyšší patro znázorňuje spiritualitu, suterén může představovat nevědomí. Někdo žije převážně ve velkém obýváku a do malých komůrek vůbec nejde, někdo je zase stále vyložený v okně nebo na terase, neboť ho nejvíc zajímá, co se děje venku, a někdo nevytáhne paty z podkroví, odkud shlíží na vše ostatní a nechce mít nic společného se sklepem. Většina lidí si vlastní dům vůbec neprojde, natož aby jej udržovala
v pořádku (pořádkem nemyslím nedosažitelnou asep− tickou čistotu, kde každé zrníčko padajícího prachu je úzkostlivě zachyceno, ale provozní uspořádanost). Vydat se na cestu po schodech dolů do sklepních prostor, tj. na cestu sebepoznání, tomu se lidé vyhýbají − stejně tak nevěřící jako věřící. Chceme−li z našeho vnitřního domu vybudovat dům Hospodinův, musíme ale učinit statický průzkum.
Nestačí mít zlaté cihly Božího požehnání a skládat je na sebe. Je třeba vše pečlivě proměřit, abychom „po− chopili, co je skutečná délka, šířka, výška a hloubka“, jak píše Pavel. U křesťanů se obecně předpokládá zvý− šený zájem o duševno − ale mnohdy opak je pravdou: Spí v "blahé" nevědomosti o skutečném stavu svého domu, anebo se jejich bdělost a zájem vztahuje jen k části domu. Soustředí se na duchovní oblast, a duši vynechávají, jako by bylo nevhodné se jí zabývat. Středověké potlačování těla ve jménu ducha je překonáno, tělo jakž takž akceptujeme, ani hovor o sexu už není tabu; nám v současnosti spíše hrozí potlačení duše.
Zdenka Majzlíková
Jakýkoli zájem o sebe sama, o vnitřní bytí, se v ně− kterých křesťanských skupinách považuje za sebestřednost, která je pochopitelně odsuzována s tím, že věřící člo− věk se má zabývat jen svými bližními. To je velice dobře a zbožně vypadající racionalizace útěku od sebe sama. Jsme stále na útěku před sebou, abychom se nemu− seli konfrontovat se svou vnitřní realitou, která může být nepříjemná, bolestná a těžká, může nám zbořit naše představy o "zbožnosti" a "čistotě". A když se nám na sobě něco nelíbí, "odevzdáme" to Bohu s tím, že Bůh má zázračně změnit "špatné" v "dobré". Pomodlíme se za to, budeme se třeba velmi vytrvale modlit, ale tím naše účast na věci končí. A to pova− žujeme za správné, duchovní řešení. Potlačení duše je zřejmě dáno tím, že, aniž to explicitně stanovíme, pojímáme ducha jako vyšší a duši jako nižší entitu. Ve skutečnosti jsou ale všechny tři součásti lidské bytosti (tělo − duše − duch) vzájemně propojeny a žádná není "horší". Pro pozemskou existenci potřebuje tvá nehmotná bytost fyzický nosič, jímž je tělo. Duch ale také potřebuje něco jako nosič, a tím je duše. Duchovno se vždy uskutečňuje v konkrétní duši. Duch a duše působí v součinnosti, empiricky je lze těžko oddělit. Jednotlivá duše vytváří jedinečnost každého člověka, a z nás jako z různých nástrojů se tvoří harmonie orchestru vedených jednou partiturou, jedním Duchem. Sekulární ztrátu ducha doplňujeme my křesťané ztrátou duše. Co zbude? I z křesťanského společenství se pak může stát masa potírající individualitu, odlišnost a výjimečnost, masa, kde vládne místo Ducha Božího kolektivní duch nebo duch nějakého psychicky nezralého skupinového vůdce. V takovém prostředí vládne klam a předstírání: všichni se usmívají a snaží se nemyslet na to, co bují pod povrchem, protože si myslí, že jako křesťané si přece nemohou dovolit nějaké psychické problémy!
ale nedodrží je. Izaiáš to potvrzuje, když píše: „Bez− božní pak budou jako moře zbouřené, když se nemůže upokojit, a jehož vody vymítají nečistotu a bláto“ (Izaiáš 57:20). Nemylte se, tito lidé otevřeně vyznávají, že jsou křesťané. A překypují zbožnými výtkami. Duch svatý propátrává hlubiny jejich duší a přemlouvá je. Ale zůstávají nezměněni. Stáli v jeho řece života, ale nedovolili, aby se dotkla jejich nejvnitřnější bytosti. Následkem toho z nich Ježíšův život neproudí. Spíše z jejich břicha plyne vytrvalý proud odporně špinavého evangelia, falešné, pokrytecké pochlebování, lži a pře− krucování. Takoví lidé nejsou dárci života. Naopak, všechno kolem nich je spojeno s rozbroji a hořkostí. Převalují se v sebelítosti. Neustále si stěžují a zpo− chybňují Boží dílo v ostatních. Předstírají život, ale boří se do špíny. Jsou to duchovní padělky, šíří všude kolem sebe smrt. Podle Petrových slov: „Jsou to studny bez vody“ (2. Pt 2:17). A podle Ezechiele byl nad nimi vynesen rozsudek smrti: „Budou vydáni soli.“ Je to prokletí neplodnosti, odsouzení k životu bez ovoce, k existenci absolutní neužitečnosti. Přesto se stále ještě drží ve své vzpouře, plní zničující pýchy. Je tragédie, že Bůh odkloní svou řeku života, aby proudila úplně mimo ně. Nakonec oslepnou, stanou se necitliví k nebezpečí, do kterého se dostali. A když se od nich Duch svatý vzdálí, zůstávají podvedeni, volají: „Pokoj, pokoj,“ když všude kolem nich dopadá zkáza. Ezechiel nemohl uvěřit, když byl svědkem těchto ložisek smrti. Viděl život, jak vyráží na všech stranách, kdekoli řeka proudí, ale tato ložiska smrti zůstávají sterilní a vyschlostí bledá. Ptám se tě, jak by mohl nějaký následovník Krista přijít do takového stavu? Jak by se mohl nějaký slu− žebník stát tak jalovým, suchým a izolovaným od jeho řeky, která dává život? Petr vysvětluje: „Jdou za tělem. Jsou sebevědomí, domýšliví, paličatí. Vzpouzejí se vší Bohem ustanovené autoritě. Mluví zle o věcech, o kterých nic nevědí. Jsou zapleteni do světských záležitostí a jsou jimi přemoženi. A odvracejí se od všech svatých přikázání, která jim byla kdysi vydána“ (viz 2. Petr 2:10–21). Pro mě je na této tragédii nejsmutnější to, že většina těchto suchých studní byla kdysi fontánami živé vody. V jednu chvíli jejich životy vyzařovaly zdraví a po− žehnání. Ale teď chrlí hořkost, zášť, nenávist a smrt. Drahý svatý, naléhám na tebe: jestliže ses zapletl do tvrdošíjné hořkosti, zatímco všude kolem tebe proudí řeka, nesmíš v ní setrvat. Nechť raději Bůh naplní tvé nitro živou vodou. Nejsi si toho vědom, ale povodeň probuzení našeho Pána jde svou cestou. A nezastaví se, aby posloužila nějakému tělu. Takže, chápeš důležitost vize, kterou dostal Ezechiel? Starozákonní proroci to nemohli vidět. Ale skrze Ducha svatého nám Bůh dává oči, abychom spatřili jeho mimořádnou velikost. Proto slyš: voda života přichází! § Copyright © 2005 by World Challenge Bojíme se toho, co se na nás může vyřítit z temných koutů, bojíme se tmy, vlhka a kostlivců ve skříních. Bojíme se, že by na nás skočilo strašidlo smutného dětství, rozdrásaly se nezhojené staré rány a náš pracně budovaný exteriér by se zaprášil. Máme strach také z toho, že by někdo jiný mohl ten náš sklep spatřit. Představa spořádaného bytečku by vzala zasvé, a to nechceme dopustit. A možná máme i pocit, že ta celkem normální tma ve sklepě je plná zla a špatnosti. Proto sklep zamykáme na tři západy a snažíme se tvářit, že vůbec neexistuje. Nepřipouštíme, že by náš dům nějaký sklep měl, odmítáme existenci nevědomé složky své duše, natož abychom chtěli její temnotu přivést do světla vědomí. „Nepřicházejí ke světlu, aby jejich skutky nevyšly najevo“. Nechceme slyšet Ježíšovu výzvu: „Bděte!“ Být bdělý, vědomý, to znamená uvědomovat si celou svou realitu, osvítit temné kouty světlem po− znání, sestupovat do sklepení svého domu − a vynášet z něj poklady! Kdo odmítá hlubiny své bytosti, zavrhuje úhelný kámen, na němž celá stavba stojí. Ty také utíkáš před temnotou? Tma ale nemusí vždy nutně znamenat zlo, tma může být jen vyjádřením skrytosti, zahalenosti, neznáma. Z neznáma tě jímá hrůza a nemáš chuť se špinit hnojištěm − ale co když právě v té temné hlíně je zakopána tvoje hřivna? Vydej se tedy do svého sklepa, překonej strach. Můžeš si s sebou vzít lampu Božího slova, a za ruku průvodce. Já vím, co mi namítneš. Průvodce, zkušené průzkumníky katakomb, my křesťané zhusta odmí− táme. Bojíme se požádat o pomoc, aby to nebylo vnímáno jako slabost, nebo jako nedostatečná víra. V podstatě se za svůj dům stydíme. Chceme být dokonalí. Ale adjektivum "dokonalý" označuje něco, co se dokonalo. A co my jsme dokonali na sobě? Nárokujeme si dokonalost, která patří jen Bohu, a přitom rezignujeme na to, čeho dosáhnout můžeme. Chceme být perfektní, ale práce na sobě nás nezajímá. Věříš−li skutečně v Boží lásku, proč pochybuješ, že On naplní svým světlem i ta nejtemnější místa
Pokračování na str. 4
OTÁZKY A ODPOVĚDI Hranice nahoty? Otázka: Dobrý den! Nedávno jsem diskutovala se sourozenci, jestli děti mohou vidět nahotu svých rodičů. Zajímalo by mě, jaký pohled na to má Bible. Převlíkat se před dětmi nebo ne. Děkuji za odpověď. Už posílám třetí dotaz a vždy jsem byla spokojená. Odpověď: Já osobně nevidím problém s nahotou, ale spíše s lidským postojem k ní. Bůh stvořil Adama a Evu nahé, čímž naznačil původní záměr pro člověka: chodit tak, jak jej Bůh stvořil. Motivem bylo to, že Adam a Eva si svoji nahotu neuvědomovali a bylo to tak tedy přirozené. I v době „po hříchu“ byl Bůh schopen použít nahotu pro svůj záměr. Prorok Izajáš byl vyzván, aby tři roky chodil nahý a bosý na znamení proti národům (Iz 20,1−5). Podobný Boží příkaz dostal i Micheáš (1,8). My se můžeme jen modlit, aby i nám—zvláště prorokům—dneska Pán nepřikázal něco podobného. V Boží moci to rozhodně je. Svatý František z Assisi byl také jedním z „postižených“. Obecně však platí, že po pádu Adama a Evy do hříchu jejich oči „prohlédli“ a začali se stydět. Udělali si suknice. Od té chvíle se oblečení stalo nedílnou součástí lidí. Slouží jako symbol zakrytí lidské nahoty hříchu, ale také jako prevence proti žádostem těla, kdy člověka vzrušuje pohled na intimitu druhého. To, co mělo sloužit jako vrchol Božího požehnání (mezi manželem a manželkou), se stalo destruktivní silou v rukou ďábla. Tím destruktivnější, čím více se společnost odchyluje od podpory a ochrany rodin. Jisté segmenty naší liberální společnosti mají na této lidské žádosti dokonce postavený celý byznys. I v rodině samotné se s nahotou musí postupovat opatrně. Je jisté, že v intimitě rodinného kruhu k naprostému odhalení může dojít a možná to nevypadá až tak nepřirozeně, nicméně pokud k tomu dochází opakovaně, mohou to rodinní příslušníci přijmout za normální chování, případně si vůči okolí vypěstovat neblahé sexuální fantazie. Toto samozřejmě není případ rodičů, kteří se starají o obnažená nemluvňátka (či o velmi staré prarodiče), protože tehdy se jedná o spontánní potřeby a fenomén hříchu ustupuje do pozadí. Ale v momentě, kdy jedna či druhá strana vidí na vzájemné nahotě něco „neobvyklého“, alarm je spuštěn. Tehdy by se od obnažování mělo ustoupit. Bible určitě vědomé odhalování se nebo pozorování obnaženého nepodporuje. Lidská přirozenost si po pádu hříchu jednoduše není schopna od nahoty držet zdravý odstup. Noemův syn Chám byl za podobně hříšné chování vůči otci se svým pokolením dokonce proklet (Gen 9,22−24). Tím, jak společnost nahotě povoluje, podléhají i mnozí křesťané a zakládají hnutí typu nudismu a naturismu, kde se snaží dokázat, že nahota je neškodná a měla by se praktikovat. Sama o sobě neškodná je, jak bylo zmíněno výše, ale v rukou žádostivých lidí způsobí více škody než užitku. Jan
Známe se? Š Á R K A B R O Ž O VÁ CŽ Prachatice Povolání: poštovní doručovatelka Manžel: Honza Děti: Honzík 14let Oči: zelené Vlasy: dlouhé, tmavé Záliby: četba, sudoku Manžel se synem se jmenují stejně. Neplete se ti to? Vždycky jsem chtěla, aby se syn jmenoval jinak, ale manželovi se jiné jméno nelíbilo k jeho příjmení. Takže jsem ustoupila. Zatím synovi nevadí, že ho voláme Honzíku (čili zdrobněle), tím se ta jména odlišují. Později se uvidí ☺ Co tě zaujalo na sudoku? Vše zapadá skvěle do sebe. Ať se jde po řádku, po sloupci nebo jednotlivé čtverce, vždycky musí vycházet přesně čísla. Žádné nesmí chybět, žádné přebývat. Připomíná mi to Boží dokonalost. Líbí se mi, že je to logické – žádné tipování, zkoušení, uhýbání. Má to jen jedno řešení a ty si lam hlavu, proč zrovna tohle číslo patří sem.
P. Hoffman B.A., M.A., M.Div.
Pavel II zmiňoval, že sama nahota není nemravná, ale tou se stává, kdykoli hraje negativní úlohu vůči osobní hodnotě člověka.
Jak dál? Otázka: Prosím o radu, před nějakým časem, jeden bratr ze sboru, který má manželku a děti, zciloložil se svojí kolegyní v práci. (Prostě se stalo, že jsem to zjistil.) Napomenul jsem ho, dal podmínku, že musí zaměstnání a vztah s touto ženou opustit, jinak že o tom budu jednat s pastorem. Zaměstnání opustil, jestli vztah nevím, ale věřím, že ano. Ale vím, že tuto věc nevyřešil se svojí ženou. Dnes tento bratr, v ně− kterých věcech začíná sloužit ve sboru. Popravdě řečeno, dělá mi problém s ním spo− lupracovat, protože vím, že to se svojí ženou nevyřešil a dělá mi problém přijímat věci jeho služby. Jak se k tomu mám postavit? Měl by to řešit se svojí ženou, nebo jak je to? Jak mám věřit jeho práci pro Boha, i když s Bohem to asi má nějak vyřešený? Díky za odpověď. Odpověď: Toto je složitá praktická otázka a určitě se musí posuzovat citlivě v rámci konkrétních okolností. Není přesně řečeno, zdali se situací zabýval i pastor dotyčného nebo jestli jste se to snažili urovnat mezi “čtyřma očima”. Spíše z textu vyplývá ta druhá varianta. To je v pořádku v případě, že se onen bratr opravdu od cizoložství oddělil, učinil pokání a vyřešil to s vlastní manželkou. Ovšem to není ten případ. Zvláště pokud začíná sloužit v církvi, církev by to měla vědět a neměla by se k tomu stavět lhostejně. Trocha kvasu prokvasí celé těsto. I kdyby byl upřímný, od hříchu se oddělil, a je to víceméně “chyba” manželky, že mu nechce odpustit, tím spíš by se tím měla církev zabývat, aby alespoň zachránila jejich manželství. Nejvíce na to totiž mohou doplatit děti. Vůbec se nedivím, že máš problém přijímat jeho službu. Sloužit Bohu je výsada a takto aktivní křesťan by měl zachovávat jistá morální pravidla založená na Písmu. Ten bratr má navíc zřejmě rozpolcenou mysl a stejně není schopen sloužit efektivně. Bůh se skrze jeho službu může oslavit i tak, ale to neznamená, že křesťané mají vyhledávat hříchy, žít v nich a ještě jimi inspirovat ostatní bratry a sestry. Jak říká Písmo, pokud jsi ho napomenul, ale on neuposlechl, měl bys to přednést před staršími sboru a oni by se tím problémem měli následně zabývat. Je lepší to vyřešit do důsledku, když s ním máš pro− blém, než se trápit a nechat proudit vzájemnou hořkost, třeba z nedostatku komunikace. Zhřešit může každý a my jsme povinni odpouštět. Nikdo není dokonalý. Ale mělo by být jakýmkoli způsobem jasné, jestli se bratr opět naplno vydal službě Pánu nebo jestli si drží zadní vrátka do světa. V některých církvích platí tzv. “karanténa”, po jejíž dobu nesmí dotyčný sloužit a má se ukázat, jestli horlí pro Pána nebo jednou nohou stojí ve světě. V prvním případě je přijat zpět se všemi privilegii, v opačném případě je ze sboru vyloučen. Hrubé
E. Plchová Stopuješ si čas a nebo si jenom užíváš doplňování? Nestopuji, to mě spíš znervózní. Někdy luštím jednu sudoku i více dní – jak je čas. Mám radost, když se mi povede najít řešení u těžšího případu. Jde mi spíš o výsledek než o čas. (Kupodivu – jinak chtívám všechno hned ☺) Jsi ten luštitel, na kterého se nesmí promluvit a nebo u toho zvládáš odpovídat na otázky, sledovat televizní programy nebo rádiovou relaci? Mám rodinu, takže dělat něco sama takzvaně ,,v klidu“ je minimální. Když přijdu utahaná z práce, toužím po samotce, ale když mám dovolenou sama, tak mi zase zbytek rodiny schází… Jinak mám raději jednu činnost každou odděleně, abych se ji mohla věnovat naplno. Co děláte jako rodina společně? Mám hodného muže, pomáhá mi hodně s do− mácností, takže společně děláme nezbytné, užitečné práce, společně si užíváme přátel (ač nechodí do církve, považuje mé přátele z církve i za své přátele) a společně chodíme na procházky (v poslední době – pravda – moc ne, protože mi to stačí v práci ☺). Chybí mi zatím společná modlitba. Jak trávíte dovolenou? Dovolenou trávíme obvykle s dětmi. S naším synem a mojí neteří nebo synem mého švagra; podni−
morální hříchy nelze podcenit. Začínají nenápadně, ale později se vymstí na duchovním klimatu celé církve. Už jsem takovou zkušenost zažil.
Může psycholog pomoci? Otázka: Slyšela jsem názor, že duši křesťana může uzdravit jen Bůh, a tak využití služby křesťanského psychologa je projevem nevíry. Co si o tom myslíte? Odpověď: Otázka, jestli křesťané potřebují psychologii, je stará jako věda sama. Mnoho lidí řekne, že psychologie nemá s Biblí nic společného nebo že je dokonce protikladem biblického učení. Často se parafrázuje Písmo ve smyslu, že má−li někdo břemeno, ať s ním jde přímo za Pánem a Pán mu dá odpočinek... Přál bych si, aby byl život vždycky tak jednoduchý. Je−li člověk upřímný, tak zjistí, že v životě prochází pro− blémy, na které Bible nemá přímou odpověď. A i když ji má, není záruka, že dotyčný není do problému ponořen natolik, že se z něj není schopen sám vy− hrabat. Mohl bych citovat několik „hrůzostrašných“ příběhů, kdy i filmaři by bledli závistí, které se staly docela blízkým lidem okolo mě a nestačilo jen říct: „věř v Boha a budeš v pořádku“. Písmo si je vědomo lidské slabosti a říká tedy: „Bratří, byl−li by zachvácen člověk v nějakém pádu, vy duchovní napravte takového v duchu tichosti, prohlédaje každý sám k sobě, abys snad i ty nebyl pokoušín. Jedni druhých břemena neste a tak plňte zákon Kristův.“ (Gal 6:1−2). To samo o sobě není žádné nové zjevení. I díky těmto veršům máme v církvi širokou legitimní oblast, které říkáme pastorační péče. Žádný křesťan zřejmě nemá problém s pastoračními pracovníky. Naopak je rád, že tato práce v církvi funguje a když si „rýpneme“, tak je hlavně potěšen, že se jí zabývá někdo jiný, kdy on sám zůstává ušetřen hodin výlevů srdcí křesťanů s problémy. Za některé problémy si můžeme sami a jdou řešit rychle, ale jiné jsou komplexní, často spojené s dětstvím dotyčného a tam se pastorační práce vleče. Jestliže tedy existují problémy, které lidé mají, a jestliže nás Písmo vyzývá, abychom jedni druhým pomáhali, proč si tedy „nedopřát“ pastorační práci par excellence z rukou profesionálů? Křesťanská psychologie není nic jiného než sofistikovanější stu− peň pastorační péče. Tím by měla být i efektivnější. Pokud křesťan nemá jednoznačný vhled do duchovní situace, že problém má čistě duchovní pozadí a je potřeba vymítat, křesťanská psychologie se jeví jako nejefektivnější prostředek případné křesťanské pomoci. Případné proto, že postižený musí na řešení sám spolupracovat. Pokud je zatvrzelý nebo lhostejný, jakákoli pomoc přijde vniveč, od laika i od odborníka. Člověk stejně tak může poslouchat toho nejlepšího kazatele, ale pokud nemá správný postoj, také od něj nic nepřijme. Kvůli této zatvrzelosti bohužel světská psychologie někdy používá metody, které se snaží tuto lidskou vůli nevole „obejít“ pomocí praktik, které zasahují do podvědomí člověka, aniž by postižený do procesu mohl zasahovat (např. různé hypnotické stavy). Může mu to sice pomoct, ale taky je schopno ho nešťastně srazit. Jako by od té chvíle člověk ztrácel kontrolu nad svým životem, protože někdo druhý se mu probíral myslí. To ho může vrhnout do ještě hlubších depresí. My křesťané dokonce věříme, že se takto
člověk otvírá vlivu negativních duchovních bytostí, které nad ním převezmou vládu. Od tohoto je potřeba se distancovat. Proto mluvím o užitečnosti křesťanské psychologie (konané křesťanskými odborníky, kteří znají hranice mezi touto vědou a Biblí) ne o psychologii jako takové, která často zabředá do alternativních praktik, které jsou nevyzkoušené a nebezpečné tím, jak lidé ve světě nemají dostatečný duchovní vhled. Hypnóza není vyzkoušená, tak jako není dokonale vyzkoušené nic v duševně−duchovním světě. Spousta těchto věcí přesahuje naše myšlení. Hypnotizování zvnějšku vypadá jako „tajemný“ proces, a proto přitahuje mnohé. Avšak sami hypnotizéři varují před svými kolegy, kteří nejsou profesně vyzrálí a nemají čisté etické motivy. Odkrytí podvědomí člověka je asi stejně nebezpečné jako operování nádoru v mozku zkrachovalým chirurgem. Nedochází k úmrtí, ale může například vzniknout škodlivá závislost mezi léčitelem a pacientem. Hypnotizéři sice říkají, že ani v hypnóze nemohou člověka přinutit dělat nic proti jeho skutečné vůli, ale i pouhé rozdmýchání jeho skrytých tužeb a fantazií může mít destruktivní následky. Podobných závěrů jsou si křesťané vědomi. Proto však nešťastně zavrhují psychologii jako takovou. Mezi psychologem a křesťanským psychologem je však rozdíl. Důležité je, aby se psycholog přiblížil na úroveň člověka, kterému pomáhá. Nesmí ho hned na úvod zahltit nějakými otázkami a frázemi, které se naučil na univerzitě a které postiženého úplně rozhodí. Naopak musí mluvit řečí a symboly, které dotyčný zná. Pak stejně jako pastorační pracovník ho musí přivést zpět na cestu ke Kristu, protože pouze On je schopen problém definitivně vyřešit. Zde je hlavní rozdíl mezi křesťanským a světským psychologem: cílem toho prvního je znovuobjevení Krista v srdci křesťana (skutečný zdroj uzdravení duše), zatímco ten druhý se stará o to, aby člověk našel duševní rovnováhu sám v sobě: k tomu používá různé sugestivní obrazce a symboly, které někdy člověka mohou svést od jádra věci. Celkově vzato, psychologie je podobná lékařství. Pouze namísto těla léčí duši. Také je pro většinu z nás nepředstavitelné, že bychom se zřekli medicíny a žili život pouze ve víře v božský zázrak nápravy těla, ve který můžeme věřit i tak. Oral Roberts zmi− ňoval, že Bůh má pro člověka dvě cesty k tělesnému zdraví: božské uzdravení a medicínu (sám založil lékařský institut na výzkum rakoviny—nebyl to pro něj projev nevíry). Když to parafrázujeme, můžeme říct, že Bůh má pro člověka dvě cesty k uzdravení duše: božské osvobození a psychologii. Jedno by se s druhým mělo doplňovat. V USA jsou celé ka− tedry věnované křesťanské psychologii a dokonce i klasické poradenství je tak propracované, že používá některé psychologické metody. Musí se to pouze vzít za správný konec. Jeden můj blízký bývalý spolužák se mnou studoval teologii poté, co už získal doktorát v psychologii. Skvělá kombinace. Dnes ji velice úspěšně učí na jedné americké univerzitě. Duši křesťana může uzdravit jen Bůh, ale křesťanská psychologie je vynikajícím prostředkem jak se k tomuto uzdravení přiblížit a nastartovat jej. Psycholog nám může dát klíč, kterým se auto uzdravení nastartuje a rozjede. My tím klíčem v zapalování stejně ve víře musíme otočit, takže víra není vyprázdněna. Věda s vírou může činit zázraky. To platí pro ducha, duši i tělo. Duch si žádá teologii, duše psychologii a tělo lékařství. (www.filadelfie.com)
káme výlety do okolí. Já navíc s Honzíkem jezdím v létě na týden za mou mamkou (v zimě sama). Kdyby bylo víc financí, určitě bych cestovala. Nejen do ciziny, ale i v naší republice je spousta krásných míst.
přesto pošty stále přibývá. Je to adresná reklama jak do rodin tak firmám, katalogy a nekončící kvanta letáků – metráky papírů. Dříve se říkalo: šetřeme lesy, dnes je vše jen o zisku. Peníze vládnou světu.
Jako poštovní doručovatelka máš určitě mnoho kilometrů v nohách. Kolik jich za jeden pracovní den nachodíš?
Tvoje další záliba je čtení. Co ráda čteš a kdy si na čtení uděláš čas?
V průměru nachodím 10 km denně + patra v do− mech. Pokud jezdíme po vesnicích, ujedeme 100 km. Někdy toho mám v pátek ,,plné kecky“ – když se mám potom například postavit k žehlení ☺ Chodíš od domu k domu. Někdy musíš přímo za lidmi do domu a tam bývají psi. Jaké s nimi máš zkušenosti? Psi stejně jako lidi nají různé povahy – někteří jsou kamarádi hned, jiní si musí nejdříve zvyknout a ty další bych nejraději někam přestěhovala. Bohužel někteří lidi nejsou dostatečně soudní, aby si psa ohlídali nebo alespoň dali schránku mimo jeho dosah.
Ráda čtu příběhy, ale není moc času a večer utoho usínám. Teď čtu II.díl Mitfordu o episkopálním knězi. Kniha je proložená citáty z Bible, což je nezvyklé pro lidi u nás v Čechách. Přesto je to prý kniha hodně půjčovaná. Která žena v Bibli by mohla být tvým vzorem? Asi je to divné, ale můj jediný vzor je Ježíš. Ženy v Bibli obdivuji, ale nekopíruji. (Např. Ester) Jak jsi se dostala do prachatického sboru CŽ?
Jsem takzvaný ,,střídač“. To znamená, že nemám stálý rajón. Ale chodím po Prachaticích i po Zá− blatsku a Zbytinsku.
Na stření škole jsem si uvědomila, že v mém životě ,,něco“ schází. Hledala jsem a nevěděla co. Zajímaly mě otázky o různých záhadách, což je mnohdy i okul− tismus. Postupně jsem vše vyřazovala jako nefungující. Docházeli k nám i Jehovisti. Zúčastnila jsem se i kurzu nějakého duchovna, kde bylo nabízeno i holotropní dýchání. Bylo mi na duši hůř a hůř. Život se mi nějak nevydařil, měla jsem pocit zmatku a zbytečnosti. Začala jsem ztrácet přirozené zábrany ze smrti.
Za ty roky, co nosíš poštu, se mnoho změnilo. Místo pohledů se posílají SMSky, dopisy se nahrazují e−maily. Pozoruješ ten rozdíl?
Pak se Andělka Váchová modlila za kamarádku a Bůh nás svedl dohromady. Nejdříve to bylo skrze děti a později jsem se jí zeptala na její víru. Všimla
Určitě. Obyčejný rukou psaný dopis je vzácnost,
pokračování na str. 4
Tvůj rajon jsou jenom Prachatice nebo házíš psaníčka i po okolí?
Myslím si, že když je člověk opravdu věrný Ježíši Kristu, tak slovo živě vstupuje do našich životů. A Bible je plná úžasného zaslíbení!
Šárko, kdybys mohla jet nebo odletět kamkoliv na dovolenou, na jaký kontinent by ses nejvíc těšila?
Přeji vám do nového roku, abyste se vždy drželi té úzké cesty za Pánem Ježíšem Kristem.
Já bych cestovala kamkoliv – hlavně do tepla. A vynechala bych Ameriku. Jako první bych se Šárka při akci pro mládež chtěla kouknout do Izraele.
Přeji vám, abyste vždy s chutí čerpali Boží Slovo každý den.
Hovězí vývar s játrovými knedlíčky Vývar: 3/4 kg předního hovězího s kostí (hrudí nebo žebro); 2 menší cibule; 2 velké mrkve; 2 petržele; 1/2 středně velkého celeru; masox; zelená petrželka Knedlíčky: 100g hovězích nebo vepřových jater; 1 lžíce másla; 1−2 vejce; rohlík namočený v mléce; cibule; stroužek česneku; sůl; pepř; majoránka Postup: Máslo utřeme se solí, pepřem, majo− ránkou a prolisovaným česnekem. Přidejte jemně nasekanou cibulku zpěněnou na másle. Játra s vyždímaným rohlíkem umelte ve strojku na jemno. Vše smíchejte, vypracujte hustší hmotu a pomocí kávové lžičky namočené do vody a dlaní uválejte kuličky. Maso omyjte, naklepejte, nakrájejte na malé kousky, vložte do 1 a 1/2 litru osolené studené vody a vařte na mírném ohni 2 hodiny (v tlakovém hrnci dobu varu zkrátíte na 50 minut). Mrkev, petržel, celer a cibuli očistěte a nakrájejte. Pak všechnu zeleninu přidejte k masu a vařte další hodinu. Odstraňte veškerý tuk a přeceďte přes husté síto. Vývar podle chuti osolte, přidejte bu− jónovou kostku. Maso nakrájejte na malé kousky, vložte do vroucího vývaru spolu s knedlíčky a vařte ještě asi 10 minut. V talířích ozdobte nasekanou petrželkou a podávejte se svítkem.
Medové řezy s citrónovou náplní Potřebujeme: 600g hladké mouky, 1/2 balíčku prášku do pečiva, 4 lžíce medu, 2 vejce, 50 g másla nebo rostlinného tuku, 150 g moučkového cukru, trochu mléka. Náplň: 200 g másla, 200 g moučkového cukru, šťáva a kůra z 1 citrónu. Postup: V mouce rozmícháme prášek do pečiva, přidáme tekutý med, vejce, máslo nebo tuk, cukr a podle potřeby mléko. Vypracujeme těsto, roz− dělíme je na tři díly, každý vyválíme a samostatně upečeme. Vychladlé pláty spojíme náplní, kterou potřeme také povrch a pokrájíme na řezy. Náplň: Máslo s cukrem umícháme, postupně po kapkách přidáváme citrónovou šťávu a strouhanou kůru a dobře promícháme. Dobrou chuť. Ňami ňami ňami
Známá lidová rčení... poznáš je? Vzdálenost bodu A (což je místo, kde ukončí, puzena gravitační silou, svou dráhu malvice) od bodu B (což je místo ležící svisle pod místem započetí její dráhy) se blíží k nule.
Verbální komunikace vedená s temně přitlumeným zabarvením a snížením decibelů na minimum slyšitelnosti je v přímé korelaci s rohatou stvůrou.
Více než jednou, ale méně než třikráte urči velikost fyzikální veličiny a méně než dvakráte, ale více než nulakrát použij způsobu obrábění, jímž se části materiálu od sebe oddělují.
Schopnost operativně řešit životní situace k vlast− nímu prospěchu na základě vyššího stupně intelektu hominis sapiensis se nerovná drahám libovolného tvaru vzniklým nanášením tenké vstvičky prvku se značkou C na papír.
Na místo nacházející se v bezprostřední blízkosti zařízení sloužícího k instalaci světelného zdroje dopadá minimální počet paprsků z tohoto zdroje se šířících.
Prostorová diskontinuita hmotného tělesa neovlivní časovou kontinuitu procesu nanášení laku na jeho povrch.
Kdo odolává pokušení podlehnout touze nechat dřímat vlastní energii, bývá obklopen chlorofylem.
Inhabitanti kolumbária připravovaní pomocí infračervených paprsků do stavu akceptabilního pro lidský metabolismus nevládnou automatickou mobilitou pro perorální požití.
Jablko nepadá daleko od stromu. Dvakrát měř a jednou řež. Pod svícnem bývá tma.
Komu se nelení, tomu se zelení.
Subjekt A, jenž vyvíjí úsilí o vytvoření svislého či úklonného díla ústícího na povrch země a determi− nujícího subjekt B, sám opíše dráhu ve zmíněném díle končící.
Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.
Vodomilní obratlovci nepatrných rozměrů nejsou ničím jiným, než vodomilnými obratlovci. Malé ryby − taky ryby
Částečná imobilita muskulatury prýštící z pasivity příslušného cerebroorálního centra vede k souhrnu nepříznivých okolností pro jedince přímo fatálních a zbavených veškerých chloupků či jiného porostu. Líná pusa holé neštěstí.
☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺ ☺ Rabbi povídá šestiletému chlapci: „Takže tvá matka za tebe každý večer říká ☺ ☺ modlitby? To je chvályhodné. A co říká?“ ☺ „Díky Bohu, že už je v posteli.“ Odpoví chlapec. ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ Jednou v neděli, během modlitby, se ozvalo hlasité ☺ ☺ hvízdnutí z jedné ze zadních řad. Jiříkova matka byla ☺ ☺ zděšena. Dala mu pohlavek, aby zmlknul, a po shro− ☺ máždění se ptá: „Jiříku, proč jsi něco takového udělal?“ Jiřík rozvážně ☺ ☺ odpoví: „Prosil jsem Boha, aby mně naučil hvízdat... a on to zrovna v tu chvíli udělal.“ ☺ ☺ ☺ ☺ očima dětí: ☺ Láska Myslím, že tě má zasáhnout šíp nebo tak něco, ale zbytek už by neměl tak moc bolet. (Manuel, 9 let) ☺ ☺ >> Láska ☺ je ta nejdůležitější věc na světě. Ale fotbal je taky skvělej. (Greg, 8 let) ☺ > Až přestanu chodit do školky, najdu si manželku. (Tom, 5 let) ☺ ☺ > Z takových věcí mě bolí hlava. Jsem jenom dítě. Takový problémy nepotřebuju. (Kenny, 7 let) ☺ ☺ > Se zamilováním nespěchám, čtvrtá třída je i bez toho dost těžká. (Regina, 10 let) ☺ a žena si slíbí, že spolu projdou nemocí. (Marion, 10 let) ☺ >> Muž ☺ Láska je hloupost.... ale možná to jednou vyzkouším. (Floyd, 9 let) ☺ > Láska si tě najde všude, i když se snažíš schovávat. Už se ☺ ☺ o to snažím od pěti let, ale ta holka mně vždycky najde. ☺ (Dave, 8 let) ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ Co je to babička? Vybráno z textů napsaných dětmi (8 let) ☺ > Dědeček je mužská babička. ☺ > Babička je dáma, která sama nemá žádné malé děti. Má ☺ ☺ ráda děti ostatních lidí. ☺ > Babičky nemusí dělat vůbec nic, jenom být připravené, ☺ ☺ když přijedeme na návštěvu. ☺ ☺ > Když nás vezmou na procházku, zpomalí, když jdou kolem věcí ☺ třeba pěkné listy a housenky. ☺ jako ☺ Umí si vyndat zuby i s dásněma. Nosí brýle a srandovní spodní ☺ >prádlo. Neříkají "Honem." ☺ ☺ > Babička musí být chytrá. Musí odpovídat na otázky jako: "Proč ☺ Bůh ženatý?" a "Proč psi honí kočky?" ☺ není ☺ ☺ > Každý by měl zkusit mít babičku, hlavně, když nemá televizi. ☺ ☺ ☺ Ahoj mami! ☺ Náš skautský vedoucí nám řekl, abychom napsali rodičům ☺ ☺ pro případ, že jste viděli v televizi tu povodeň a dělali si starosti. ☺ ☺ Jsme v pořádku. Uplaval jen jeden ze čtyř stanů a dva spacáky. ☺ Naštěstí se nikdo z nás neutopil, protože jsme v tý době byli ☺ ☺ v horách a hledali jsme Láďu. Jo, zavolej prosím tě Láďově ☺ ☺ mámě a řekni jí, že je v pořádku. Nemůže psát kvůli sádře. Svezl jsem se na záchranářském džípu. ☺ ☺ Bylo to skvělý. Nikdy bysme Láďu v tý tmě nenašli, kdyby nebylo tolik blesků. Vedoucí se na ☺ naštval, že se jel projet sám na kole, aniž by to někomu řekl. Láďa říká že mu to řekl, ale bylo ☺ Láďu ☺ to během toho požáru, takže ho asi neslyšel. ☺ Věděla jsi, že když dáš plechovku od spreje do ohně, tak to vybuchne? ☺ ☺ Béďa bude vypadat divně, než mu zas narostou vlasy. Přijedeme v neděli, ☺ ☺ jestli vedoucí bude mít spravené auto. Za tu havárku nemohl. Brzdy fungovaly ☺ když jsme odjížděli. Vedoucí říká, že u tak starého auta se dá čekat, ☺ normálně, ☺ se něco rozbije. To je asi důvod, proč mu to nechtěli nikde pojistit. My si ☺ že ☺ myslíme, že to je pěkný auto. Nevadí mu, když mu ho ušpiníme a když je ☺ horko, nechá nás občas jet vzadu v kufru. S deseti lidma v autě je pěkný ☺ ☺ horko. ☺ ☺ Vedoucí je skvělej. Neboj, je to dobrej řidič. Dokonce učí Míšu řídit. Ale nechává ho řídit jen na ☺ cestách, kde není žádnej provoz. Nejezdí tam nic jinýho než náklaďáky s dřevem. Hádej, ☺ horských co se stalo. Všichni jsme dostali odznaky první pomoci. Když se David potápěl v rybníce a pořezal ☺ ☺ si ruku, zjistili jsme, jak fungujou tlakový obvazy. Taky jsme s Martinem zvraceli. Vedoucí říkal, ☺ ☺ že je to nejspíš otrava jídlem z toho zbylýho kuřete. Říkal, že takhle špatně mu bylo z jídla, co jedli ☺ ☺ ve vězení. Jsem moc rád, že se dostal ven a stal se naším vedoucím. Říkal, že když seděl, přišel na ☺ jak věci dělat líp. Musím už jít. Jdeme do města poslat dopisy a koupit náboje. Nedělej si ☺ způsob, ☺ žádný starosti. Jsme v pořádku. Ahoj Pepa. ☺ ☺ ☺ ☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺
Přeji plné zdraví, samé osobní úspěchy. Buďte požehnaní a buďte požehnáním pro druhé!
Exotermní chemický děj, při kterém se chemická energie paliva mění na tepelnou energii a světlo, vykazuje skvělé vlastnosti v dominovaném postavení, v dominantním však má sklony k despotismu. Množina jedinců s vyšším intelektem, kteří započali své působení na zemi přímočarým, rovnoměrně zrychleným pohybem směrem ke středu země v homogenním tíhovém poli je prázdná. Žádný učený z nebe nespadl.
jsem si jejího křížku jako přívěšku. Podle letáčku jsem řekla modlitbu spasení. Pak jsem Andělce zničila omylem kazetu písniček z církve. Protože jsem neměla odvahu se jí přiznat, šla jsem s ní do církve, abych tam koupila novou.. Absolutně jsem nic nechápala, ale když mě Bůh dovedl dopředu pro modlitbu, Petr Petrášek poznal, že jsem spasená, mně se líbilo jeho kázání a začala jsem chodit do církve…
I když jsem se držela čtecího plánu, snažila jsem se aby to nebylo pouhé čtení! Nechci se tu chlubit, že jsem přelouskala Bibli za jeden rok. Pro mě osobně, to byl další krok být Bohu blíž. Toužím poznávat Pána víc a víc! Lépe znát Jeho Slovo. Modlit se před každým čtením Slova je pecka :o) To by měl každý okusit sám. Moc mě baví, jak Duch Svatý mi ukazuje v Písmu pravý význam pointy, kterým jsem dříve nerozuměla,nebo nechápala.
Postup: Maso omyjte, osušte a prošpikujte klínky slaniny. Kořenovou zeleninu pokrájejte na malé kousky. Svařte nálev: do vroucí, mírně osolené vody dejte kořenovou zeleninu, na hrubo nase− kanou cibuli, pepř, bobkový list, nové koření, tymián a vinný ocet. Zakryjte poklicí a vařte asi 10minut. Do vychladlého nálevu vložte prošpi− kovanou svíčkovou a nechte marinovat 2−3 dny. Pak maso vyjměte, osušte a oblanšírujte (zprudka opečte) po všech stranách na másle s trochou oleje. Maso posolte a podlijte dvě− ma sběračkami nálevu i se zele− ninou a kořením. Přikryjte a peč− te v předehřáté troubě (200°C). Během pečení (asi 90 min.) maso přelévejte nálevem. Měkké maso vyjměte, dolijte zbytek marinády a krátce povařte. Nakonec veškerou šťávu se zeleninou propasírujte (protlačte sítem), přidejte strouhanou citrónovou kůru a sme− tanu. Vše důkladně promíchejte a nechte probublat. Podle chuti opatrně upravte kyselost omáčky špetkou cukru nebo trochu citrónové šťávy. Maso nakrájejte na plátky, vložte do omáčky a prohřejte. Podávejte s houskovým knedlíkem, zalité omáčkou, ozdobené kopečkem brusinkové zavařeniny a plátkem citrónu.
Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán.
pokračování ze str. 3
Díky Božímu Slovu se můžeme mnohému přiučit!
Potřebujeme: 1 kg hovězího zadního (tzv. falešné svíčkové), 5 dkg slaniny, 2 mrkve, 2 petržele, 1/2 celeru, cibule, 5 kuliček čer− ného pepře, 2 bobkové listy, 3 zrnka nového koření, 2 špetky tymiánu, 2 lžičky vinného octa, 1/4 l kysané smetany, nastrouhaná kůra z 1/2 citrónu, šípková, jeřa−binová či brusinková zavařenina
Pečení holubi nelítají do pusy.
Známe se...
Před rokem jsem psala, že se pokusím přečíst celou Bibli za jeden celý rok. A ono se mi to vskutku povedlo. Naučila jsem se, jak opravdu je důležité čerpat Boží slovo den co den. Neuvěřitelně úžasné, jak Bůh promlouvá skrze Slovo do určitých osobních situací.
na
Díra − nedíra, furt se natírá.
tvého domu? Aby mohl Bůh vstoupit, je třeba otevřít celý dům, takový, jaký je! Ve světle Božím si můžeš dovolit přijmout za svůj i ten sklep − a tím pádem pro tebe přestane být ohrožující. Nemusíš se bát svých pudů, svých citů, vzpomínek, zranění; nemusíš je držet pod pokličkou. Postavíš−li v samém středu svého domu svatyni Hospodinovu, všechny ostatní místnosti a prostory se kolem ní uspořádají. Nezáleží, zda se tento prostor nazývá srdcem nebo bazálním já; jakožto vnitřní svatyně je ústředím celého domu. V ní se člověk ve své nejhlubší podstatě setkává s Bohem. Bůh sám se stane organizujícím principem tvého domu, a takto
Kuchařka plná dobrot D. Krédlová
Svíčková smetaně
Chytrost nejsou žádné čáry.
Pokračování ze str. 2
zevnitř ti pomůže jej citlivě, na základě daných pro− storových dispozic, dostavět, opravit zřícené stěny, upevnit a zařídit, aby byl příjemně obyvatelný pro Boha, tebe i tvé návštěvníky. Od útlého mládí se pídíš po svém poslání, po úkolu, který zde máš. Jedni ti říkají, že jde jen o to, co nejvíc urvat. Jiní zase, že je třeba konat dobré skutky. Slyšíš ale tichý hlas ve své duši, který unisono s Písmem volá po naplnění tvého nejvlastnějšího bytí? Není tvým prvořadým úkolem na cestě životem dozrát do podoby sebe sama, jak ji původně zamýšlel Bůh? Není tvou nejdůležitější prací vystavět v sobě sídlo Boží? Zerubábeli, dej se do díla! Srdečně tě zdraví Zdena M (z vysílání TWR−www.twr.cz)
Co je šeptem, to je s čertem.
Dům (aneb dopi...
Čtěte na www.exit316.cz Příběhy z pořadů: Příběh Idy je doslova ne− uvěřitelný. Plný dramatických zvratů, radosti, pláče, štěstí a zklamání. Přitom to není ani rok, co věci nabraly rychlé otáčky. Z úplného dna se Ida vyšvihla na vrchol radosti. A hlavní roli v jejím životě hraje otec, kterého neviděla 24 let. Když bylo Idě pět, její rodiče se rozvedli. Táta byl Polák, takže v té době žili ve Varšavě. Rozvod rodičů pro ni byl velice těžký. „Spousta lidí si myslí, že když je někdo tak malý, tak tomu nemůže rozumět, ale to není pravda,“ říká. „Bylo to úplně drastické, protože jsem s tátou měla výborný vztah. Lidi říkali, že takový vztah mezi otcem a dcerou ještě neviděli.“ Idin otec byl muzikant, a když jí byly tři čtyři roky, začal ji s sebou brávat na koncerty. „Já jsem stála za ním a on mě musel vždycky všem představit,“ vzpomíná na něj. Pak se rodiče rozvedli a Ida s otcem úplně ztratila kontakt. Jak sama říká, pomalu už si na něj ani moc nepamatuje. S matkou se přestěhovaly do Brna, kde se matka znovu vdala. Otce naposledy viděla, když ji jednou přijel navštívit. „Táta hrozně chtěl, abych s ním šla někam na procházku, asi mě chtěl unést, ale já jsem odmítla,“ vypráví Ida o jejich po− sledním setkání, „máma mi to zakázala. A já jsem ji měla ráda stejně jako jeho, takže jsem mu řekla, že nikam nepůjdu. A on se mi podíval do očí a řekl: ‚Tak to už se nikdy neuvidíme, já už se nikdy nevrátím.‘ To pro mě bylo úplně hrozné.“ Pětiletá Ida tomu ale dobře nerozuměla, pořád věřila, že se otec ještě vrátí a navštíví ji znovu. „Máma měla nového muže a chtěli po mně, abych mu říkala táto, ale mně to nebylo po chuti, nelíbilo se mi to,“ říká Ida, „bránila jsem se tomu, když mě chtěl vychovávat nebo mi rozkazovat, protože jsem cítila, že to není můj otec.“ Léta plynuly a Idin otec se nevracel. Doma se o něm nesmělo mluvit. Až když byla Ida starší, tak jí matka o něm vyprávěla. „Ale byly to samé negativní věci, aby mi ho zošklivila, abych se už přestala ptát.“ Přesto, čím starší Ida byla, tím víc se snažila otce najít. „Druhý muž mé mámy, kterému jsem nakonec musela začít říkat tati, mě vychovával dost tvrdě, té bolesti tam bylo hodně, a čím víc jsem vyrůstala, tím víc jsem se tomu vzpírala,“ vypráví Ida, „a pořád jsem přitom myslela na tátu, hlavně v těch smutných chvílích.“ Nejvíc se Ida těšila na své osmnácté naro− zeniny, až bude moci odejít z domova. „Odešla
jsem přesně v den mých narozenin. Už jsem byla dopředu sbalená a nemohla jsem se dočkat, až mi popřejou a já se usměju a opustím tady to – pro mě – neštěstí,“ vzpomíná Ida na svůj odchod z domova. A protože měla kamarádku v Římě, která ji k sobě zvala, dlouho neváhala a jela za ní. „Ze Říma jsem se přestěhovala na Sicílii, kde jsem se usadila, protože se mi tam moc líbilo, bylo tam moře a hory,“ vypráví Ida. „A po dva roky jsem nikomu nepsala, netele− fonovala, nikomu jsem se neozývala, takže moje máma si už myslela, že jsem mrtvá anebo, a to mi řekla až nedávno, když jsem se vrátila, že jsem odešla za tátou.“ Pak se Ida na Sicílii vdala a narodilo se jí první dítě. „A to byl další z těch okamžiků, kdy jsem znovu zatoužila vidět tátu. Tak jsme ho zkoušeli hledat na internetu, tenkrát to byla ještě novinka, nikdo s tím moc neuměl, ale nešlo to. Já jsem vlastně znala jenom jeho jméno, nevěděla jsem ani, kde bydlí. Ale doufala jsem, že ho najdu.“ Kvůli běžným starostem v do− mácnosti ale Idina naděje pomalu uhasínala. Po dvou letech se jí a jejímu manželovi narodilo druhé dítě. Při porodu se ale na špinavém operačním sále nakazila hepatitidou typu C, nemocí krve a jater. A věci začaly jít z kopce. „Docházela jsem prakticky co tři dny do nemocnice, s sebou jsem pořád tahala dvě děti, kvůli té nemoci se postupně rozpadalo naše manželství,“ popisuje Ida. „Ale zařekla jsem se, že neudělám tu samou chybu jako moje máma. Že neopustím otce svých dětí. Takže i když jsme se rozvedli a nežili jsme spolu, tak jsem tam dál žila a pracovala. Tak aby mohly děti vždycky vidět tátu a táta děti.“ Terapie, kterou Ida podstupovala, pro ni byla hodně náročná. Nejen tělesně, ale hlavně psychicky. Neměla v té době vlastně nikoho blízkého. „Právě tehdy jsem znovu hrozně zatoužila po tátovi. Aby mě objal a řekl, že to bude dobrý, že to zvládnu. Ale táta nebyl,“ říká Ida. V té době se začala Ida ptát po smyslu života. Přestala se léčit a snažila se více věnovat dětem a užívat si života. Vrátila se do práce a žila jako předtím. „Tenkrát mě navštívila moje nejlepší kamarádka, a když jsem jí řekla, že se neléčím, tak se na mě rozkřičela, proč takhle zahazuju svůj život,“ vzpomíná Ida. „Já jsem se zastyděla a slíbila jsem jí, že začnu znovu.“ Léčba trvala rok. Byla těžká, ale po roce se Ida uzdravila. A zase zatoužila setkat se s tátou a všechno mu říct. „Napadla mě taková neuvěřitelná věc – kontaktovat nějakého advokáta a nechat si o něm najít aspoň nějaké záznamy.“ Jedna známá v Brně Idě doporučila advokátku, která zašla k soudu a získala pro Idu rozvodovou dokumentaci jejích rodičů. „Byl to pro mě poklad, četla jsem si o sobě
Leden 2007, měsíc příprav na rozjetí P. Petrášek nového systému skupin Po letních prázdninách jsme začali seznamovat církev v Českých Budějovicích a Českém Krumlově s novým systémem skupin (viz. materiál Systém skupin). Nyní se během ledna zaměříme na přípravu, abychom od února mohli nový systém skupin v těchto církvích zavést. K úspěchu tohoto kroku je nutné, aby lidé v církvi rozuměli tomu, co se bude dít. Pro lepší pochopení chci zmínit několik stěžejních myšlenek, podle kterých nový systém skupin bude fungovat: 1. Duchovní život a služba v rámci skupin je stěžejním programem této církve. Veškerý život, zdraví, růst a služba této církve přichází od Boha skrze činnost skupin. 2. Každý křesťan prochází v životě různými obdobími, v kterých má určité duchovní potřeby. Když budou jeho aktuální duchovní potřeby naplněny, jeho život bude v rovnováze a bude schopný žít podle Boží vůle. Skupiny církve vytvářejí prostor, kde mají být naplňovány aktuální duchovní potřeby členů této církve a také těch lidí, kteří se dostanou s touto církví do kontaktu. 3. Nový systém skupin vychází z toho, že jsou tři možné stavy duchovní potřeby každého křesťana. Podle toho jsou tvořeny tři základní typy skupiny: a) Potřeba poznat a pochopit Boží vůli. K tomu jsou určeny vzdělávací skupiny. b) Potřeba nebýt osamoceným člověkem. K tomu jsou určeny skupiny se zaměřením na budování
mezilidských vztahů v Duchu svatém a na různé volnočasové aktivity. c) Potřeba tvořit věčné hodnoty. K tomu jsou určeny skupiny zaměřené na službu. U každého křesťana se jeho duchovní potřeby časem mění a různě prolínají, proto je pro každého z nás nutné správně reagovat na aktuální duchovní potřebu a být zapojen na té skupině (nebo skupinách), která je pro něj v daný čas opravdovým přínosem.
a o něm... Ale končilo to rokem 1983, že emigroval do Ameriky – a konec. A to bylo depresivní, tak jsem ho začala zase hledat na internetu přes tu jeho skupinu.“ Ale nenašla ho. Pak se Ida znovu zamilo− vala a odstěhovala se ze Sicílie zpátky do Brna. A svému novému muži celou dobu vyprávěla o svém otci. „Jednou jsme jeli z chalupy a já jsem mu zase povídala, jak moc bych chtěla tátu vidět. A když jsme přijeli domů a já jsem vařila večeři, tak na mě můj muž volá, ať se jdu podívat na něco na počítači,“ říká Ida, „a já jsem tam přišla a přes celou obrazovku byla velká fotka mého táty, kterého bych poznala na tisíc mil. V ten okamžik jsem myslela, že omdlím, byl to hrozně silný pocit.“ Hned zkusili o tátovi vyhledat více informací a zjistili, že je kazatelem v jednom polském kostele v Americe. „Mně to přišlo neuvěřitelné, protože on byl muzikant, takže si naplno užíval všechny ty světské radosti. Hned jsem mu napsala dopis – že bych ho chtěla obejmout, že bych s ním chtěla mluvit, že jsem na něho nikdy nezapomněla a že ho strašně miluji.“ E−mail Ida odeslala v pátek. Víkend nepřinesl nic nového a odpověď nepřicházela ani v pondělí. „V úterý jsme to už nevydrželi, a tak jsme mu zavolali. A já jsem mu poprvé po těch dvaceti čtyřech letech mohla říct: ‚Ahoj, táto.‘“ Brzy si volali každý den. Netrvalo dlouho a otec začal Idě vyprávět o křesťanství. „Já jsem v té době byla budhistka. A říkala jsem si, že mu to musím vymluvit. Ale byl to můj táta – a já jsem mu naslouchala.“ Pak Ida znovu otěhotněla a přišly problémy. „Začala jsem se hrozně škrábat na břiše, byla jsem celá podrápaná. Zavolala jsem doktorce a ona mi řekla, že to je určitě od jater. To mě dostalo,“ vypráví Ida. Místo aby jela do nemocnice, okamžitě zavolala otci. „Řekla jsem mu, že je mi jasné, proč to je. Že jsem udělala hodně špatného a teď mi to život vrací. A on mi řekl něco úžasného: všichni děláme špatné věci, nikdo není dokonalý.“ Po chvíli se spolu začali modlit a Ida i její muž, který přišel domů jenom o chvíli později, se rozhodli stát se křesťany. Samozřejmě hned potom vyrazili do nemocnice, kde Idě udělali jaterní testy – a výsledky byly úplně v pořádku. „Já jsem zavolala tátovi a křičela jsem, že je to v pořádku, že mi nic není. A bylo to neuvěřitelné, protože doktoři si tou diagnózou byli úplně jistí. A to nás v té víře ujistilo.“ Hned jak Ida porodila malého Erika, vypravila se do Ameriky – za tátou. „Nejdřív jsem stála na letišti a koukala, kde je, a pak přišel. Vysoký muž s obrovskou kyticí, a já jsem už z dálky začala křičet
skupina, ať už je zaměřená na cokoliv, musí být spojena s církví a vnímat se jako její činná část. 6. Společné prvky skupin: I přes velikou různorodost musí mít všechny skupiny této církve některé společné prvky: a) Vedoucí: Každou skupinu vede člověk, který je Bohem k založení, vedení a správě skupiny osloven. b) Vize: Každá skupina má jasně stanovený cíl své existence.. c) Pravidelná setkání: Společná pravidelná setkání všech členů skupiny, během kterých naplňují cíle skupiny (nejlépe jednou týdně, není však podmínkou.). d) Břemeno lásky: Přátelský postoj ke všem členům skupiny, pravidelná osobní modlitba za vedoucího skupiny a členy skupiny.
4. Cíl skupiny: Každá skupina musí mít jasně stanovený cíl, který dává smysl její existence:
f) Večeře Páně: Při setkání skupiny proběhne večeře Páně a vzájemná modlitba členů za požehnání.
a) Je−li to skupina vzdělávací, musí se stanovit i Biblické téma, které bude tématem vyučování.
Každý člen této církve zodpovídá za svůj život, a proto je pouze na každém členu, jakou skupinu si zvolí. Zrovna tak nemusí být na žádné skupině nebo může být na více skupinách najednou, založit novou skupinu nebo pokračovat ve vedení stávající skupiny. 8. Čas zastavení, hodnocení a počítání nákladů:
b) Je−li to skupina zaměřená na budování vztahů v Duchu svatém, musí si stanovit, pro jakou skupinu lidí je zaměřena. Volnočasová aktivita sama určuje cíl skupiny. c) Je−li to skupina zaměřená na službu, musí si stanovit, v jakých hranicích bude konaná. Každá skupina je zároveň místem, kde se budují přátelské vztahy jejích členů. 5. Sounáležitost s církví: Je nutné si uvědomit, že církev je Kristovým tělem, které se skládá z mnoha částí. Skupiny jsou tyto části, z kterých se církev skládá. Nikdy nesmí dojít k tomu, že se ze skupiny stane klub přátel, který žije izolovaně od církve pouze sám pro sebe! Každá
Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život.
7. Svoboda a osobní zodpovědnost:
Třikrát během roku (na konci ledna, června a srpna) budou všichni členové církve i všechny skupiny vedeni k tomu, aby se zastavili, zhodnotili, jak prožili minulé období, hledali aktuální Boží vůli pro svůj život a ujasnili si, co od nich Bůh chce a jakým způsobem chtějí v dalším období duchovně žít. V těchto časech bude vždy církvi předložena nabídka skupin, které budou v následujícím období v církvi probíhat a do kterých je možné se zapojit. Každý člen církve může svobodně sám podle svých
‚Táto!‘, a tak jsme tam po sobě křičeli přes celou tu halu. A já jsem ho objala a musela jsem si na něho šáhnout, jestli je skutečný.“ Ida teď prožívá velkou radost. „Celé moje dětství bylo tak velké zklamání, a já jsem vůbec netušila, že to bude jenom taková předzvěst něčeho tak neuvěřitelného jako je Bůh. Teď konečně mám v životě smysl.“
Z dotazů: Co můžu očekávat od víry v Boha? V tomto životě zdroj síly a orientace, po smrti věčný život. Někteří hovoří o tom, že věčný život bude nuda. Nicméně každý z nás už na této zemi zakouší určité doteky věčnosti − často je tomu při setkání s krásou, v lásce atd. Jako by v nás byla jistá touha po věčnosti "zakódována". Jenže tyto okamžiky jsou krátké. Bible hovoří o věčnosti jako o místě, které převyšuje naši zkušenost a zároveň místo, kde budeme v přítomnosti Ježíše Krista, kterého křesťané následují. Proč Bůh nechal Ježíše takto trpět? Pro všechna hlavní náboženství je zcela nepřijatelné, že by Bůh sestoupil na zem, stal se člověkem a dokonce se nechal ukřižovat. S tímto konceptem se setkáme jedině v křesťanství. Pokud byl a je Ježíš Bohem, je to skutečně skandální. Bůh se nechává zabít od svého stvoření...Proč? Protože Bůh tak miloval člověka, že vydal svého syna. Důvodem tedy byla láska. Celý problém se kterým se vyrovnává náboženství by se dal shrnout do slov "každý špás něco stojí...a co teď s tím". Hřích zapříčinil to, že člověk je odloučen od dokonalého Boha. Pokud se člověk chce setkat s Bohem, musí být svatý jako on, jenže to díky hříchu nejde. Cestou jak nám udělit amnestii je to, že naše "špásy" nebo chcete−li hříchy a hlavně trest za ně na sebe vzal někdo jiný. Tím jiným byl Kristus. Na nás potom je, co s tím uděláme... §
potřeb a touhy ukončit svou účast na stávající skupině, rozhodnout se být zapojen v jiné skupině nebo může začít novou skupinu (po splnění stanovených pod− mínek). Vnímá−li vedoucí skupiny Boží vedení pokračovat se stejným zaměřením dál v dalším období, pokračuje, když ne, daná skupina pod jeho vedením končí. Jestli, jakých a kolika skupin se bude kdo účastnit, závisí na svobodném rozhodnutí každého jednotlivce. Každý musí sám zvážit, jaké jsou jeho životní možnosti a hranice, jak Pán Ježíš řekl, moudře spočítat náklady. Tímto v církvi během roku proběhnou tři velké výzvy, kdy je každý člen církve podnícen zabývat se tím, jak žil a jak a kam se bude jeho život s Bohem v následujícím období ubírat. 9. Vedoucí skupiny: Vedoucí skupin jsou lidé, kteří přijali Boží podnět (touhu, sen, Slovo) vykonávat určitý úkol. Jsou tím tak naplnění, že svůj život zaměřují na dosažení tohoto určitého cíle. Jejich přesvědčení oslovuje i některé další lidi, kteří se k takovému člověku připojí, aby spolu s ním spolupracovali. Takovou skupinu lidí spojuje určitý cíl, který je prezentován vedoucím a který podněcuje všechny zúčastněné k jeho naplnění. Dobrý vedoucí skupiny však není pouze ten, kdo podněcuje horlivost, ale ten, kdo také pečuje a spravuje tým lidí, který Bůh k jeho iniciativě připojil. Jak se stát vedoucím skupiny: a) Každý vedoucí skupiny musí být členem církve, a jako ustanovený služebník církve musí splňovat podmínky pro službu v církvi (viz. Členství). b) Boží vize: Musí dojít k Božímu podnětu, který vyvolá ve vedoucím touhu po dosažení určitého
Pokračování na str. 6
Egypt − návrat PONDĚLÍ 3.4.2006 "Good morning." Usmívá se na nás Hany a Osama, jen co vejdeme do jídelny. Nandaváme si jídlo a Hany odbíhá, aby nám přinesl arabský chléb. Kromě toho mi přináší i místní v hotelu vyráběné slané pečivo, které jsem si velmi oblíbila. "Thank you very much. And what will you do tonight? What about going to the café?" Kluci nadšeně souhlasí. Ok, domluvíme se tedy u ve− čeře. "A co my dneska? Chceš ještě někam jít?" "Asi ne, spíš bych si před cestou odpočinula třeba na útesech." "Supa, tak jdem." Jaké je dneska slunce nevíme, ale i kdyby podle Mohamada nebylo dobré, je pořád moc super oproti sněhu a zimě u nás doma. "Hm, jsou tu nějací lidé." Na útesech je skupinka velmi hlučných Rusů. Sedáme si na vyvýšené místo na útesu a pozorně sledujeme tyto vetřelce a nejsme sami. Zpoza plaňkových dveří kůlny za policejní stanicí je stejně bedlivě sleduje několik párů arabských očí. Rusové šnorchlují a trhají ná− dherné barevné koráli. Postupně se s nimi foto− grafují a ukládají je do igelitky. "No hlavně, že je tu velikánská cedule, že se v moři nesmí nic trhat ani odnášet." "Už chápu ten zákaz vývozu čehokoli z moře, když vidím, jak to ničí." "Hlavně, aby nic neudělali těm klaunfiškám." "Neboj. Pak se na ně dojdeš podívat." Skupinka si všimla, že je pozorujeme my i ti Arabové a asi jim to bylo nepříjemné, sbalili si věci i natrhané korály a odešli. "Hello, my friend." Z přístěnku za policejní stanicí na nás mává Mohamad. Máváme mu na pozdrav. "Dneska jsou veliký vlny a ještě asi nezačal odliv, je tu strašně moc vody." "Mohamad, do you know when the tide will be." "Aproximetely in one hour." Super, tak za hoďku začne a pak to ještě chvíli bude trvat, ale dočkáme se. Sluníme se a občas šnorchlujeme na útesu, Michal jde opět prozkoumávat zbytek zátoky. "Už začal, voda jde dolu." "Dneska budu fotit kraby. A až klesne voda, tak zkusím znovu ulovit toho velkýho, ale teď jdu do vody." Voda je skvělá a šnorchlování mě baví, ale co to, mám zamlžené brýle? Brýle jsou v pořádku, ale útes jakoby byl zaprášenej a v hloubce je také horší viditelnost. "Všiml sis toho, jak je to všechno přikryté takovým prachem?" "Ano, koukal jsem na to. To asi přinesly ty velký vlny." Je neuvěřitelné jak pestré moře může být. Jeden den je voda průzračná, že jí člověk ani nevnímá a všechny barvy jsou jasné. Jindy je voda temná a jindy se všechna ta nádhera skryje pod vrstvu prachu, jakoby odpočívala. "When are you leaving?" "Tomorow early morning." "Wow, so quickly." Ano, uteklo to velmi rychle, ale bylo to nádherné, požehnané, super. "Do you have a email?" Píšeme naši emailovou adresu Mahamadovi na kousek papírku a on nás ujišťuje, že nám určitě napíše. Není časté, aby lidé tady měli internet doma, ale je tu spousta internetových kaváren a tihle lidé milují emailování. Mají rádi lidi a email je možnost, jak s nimi zůstat v kontaktu i na dlouhé vzdálenosti. "And take a picture, Michal and me." Jako vždy, chce Mohamad hned vidět, jak se focení zdařilo.
M. Kočerová Loučíme se a je to zvláštní pocit, že tohle místo a tyto lidi už možná nikdy v ži− votě neuvidíme. Snažíme se proto všechno si za− pamatovat, vtisknout si do paměti každý detail. Pro− cházíme plážovou zátokou, písek se nám lepí na nohy a je nám tak trochu smu− tno. Je pozdní odpoledne, procházíme se ještě pro− menádou a jen tak si přehráváme všechno to, co jsme tu zažili. "Víš, že jsme vlastně nikdy neprošli tuhle ob− chodní pasáž?" "Ale tady jsme přece u Ismaele dělali velblouda." "Ano, ale nikdy jsme to celé neprošli." Vystupujeme po schodech a užíváme si atmosféru arabských obchůdků. "Hello, my friend." Mává na nás Ismael a vypadá, že je rád, že nás vidí. Máváme mu a jdeme dál kolem krámku s kořením, šátky, šperky, potřebami na šnorchlování, zase koření...až se dostáváme opět ke stolku, za kterým sedí malý světlovlasí kluk a Ismael mu ukazuje, jak se dělají hory v poušti. "His parents are shoping. And how are you?" Povídáme si jen tak o všem možném a Ismael vypadá, že je rád, že si s někým mohl trochu normálně pokecat. "I´m married, here it is picture of my wife." Na malé fotografii je mladá krásná žena se zahalenou hlavou do modrého šálu. "And this is my brather. I have small son, only one yer, but I have no picture of him. But he is beautiful and he has blu eyes." Ano, Arabům se moc líbí modré oči. Asi proto, že všichni mají velké tmavě hnědé. Děti se rodí s modrými a postupem času jim zhnědnou. Ismael si asi přeje, aby jeho synovi nikdy nezhnědly. "And your wife lives here with you?" "Yes, at Old market, I bought a house there." Ismael je jeden z těch mužů, kteří mají svou rodinu tady v Sharmu a je za to moc rád. Hodně mužů je tu ale jen na práci a jejich rodiny žijí v Káhiře nebo jiném městě. "His parents...." Ismael nám naznačuje, že rodiče toho chlapce přicházejí a že teď půjde o obchod. Rychle se loučíme. Ještě nějakou dobu couráme jen tak uli− cemi a pak jdeme na večeři. "Co sis dneska dala?" "Polívku, je rajská a do ní rýži." "Tu se skořicí? A ta je sladká nebo slaná." "Slaná a je moc dobrá." Vychutnáváme si poslední večeři tady na Sinaji a nikam se nám nechce. "Když jsme přijeli, tak jsem si říkala, co tu takovou dobu budem dělat a teď... už jedem zpátky." "A užila sis to tu?" "Moc, Bůh měl fakt skvělej nápad nás sem poslat." S klukama jsme do− mluveni na 20:45 a tak je ještě čas na to, zbalit si věci, protože ve 2 hodiny ráno musíme být v recepci, připra− veni k odjezdu. "Where are we going? To Old market or Sharm." "It depends on you." "Ok, we are going to the best cafe in Sharm." Prošli jsme kolem kaváren u našeho hotelu, pak jsme minuli obchodní
Leden 2007, měsíc příprav... Pokračování ze str. 5 Božího záměru, který dává skupině smysl a který je pro život, zdraví, růst a službu této církve přínosem.
pin. Podle vzájemné dohody dochází k pravidelnému osobnímu setkání, při kterém se společně sdílejí a modlí.
c) Musí absolvovat seminář pro zakladatele a vedoucí skupin. d) Odevzdá vyplněnou žádost o založení nové skupiny, na jejímž základě starší církve rozhodují o jejím vzniku.
b) Členové skupiny svým přátelstvím, modlitbou a spoluprácí podporují své vedoucí skupiny.
e) Je skrze vzkládání rukou starších uveden do služby.
Takový je náčrt nového systému skupin. Jakmile začneme tyto věci uvádět do života, jistě se objeví nějaké nesrovnalosti, na které bude třeba reagovat a věci dolaďovat, to nás však nesmí odradit. Jak do nového systému skupin vstoupíme? Tento měsíc proběhne několik akcí, které nás do tohoto Božího záměru uvedou:
10. Duchovní péče o vedoucí skupin: a) Každému vedoucímu skupiny pomáhá v jeho službě jeden ze starších církve, který je určen k tomu, aby podporoval a pastýřsky pečoval o vedoucí sku−
c) Podzimní seminář pro vedoucí skupin + tématické semináře jsou určeny k podpoře a povzbuzení vedoucích skupin v jejich službě.
pasáže a zahli doleva na pěší promenádu, která je z obou stran lemována kavárnami. Hany a Osama s napětím sledovali, kterou z těch kaváren vybereme, ale místo toho jsme pokračovali dál a ulicí před minimarketem jsme zahli doleva. Tato boční ulice není lemována kavárnami, ale obchůdky a hned asi za druhým domem jsme chtěli zahnout doprava do velmi úzké postranní uličky, která vede mezi domy na
prostranství s kavárnou. Hany a Osama se zastavili a trochu nedůvěřivě na nás koukali a pak se odvážili zeptat, jestli jsme si jistí tím, že toto je správná cesta. Ujistili jsme je, že víme, kudy jít a že vše je v pořádku. Sice nás následovali, ale byli velmi ostražití a na tvářích se jim zračila nejistota. "We are nearly there." A vcházíme na prostranství kavárny. "Ou, it´s very surprising." Nevěřícně se otáčí a koukají kudy jsme se sem dostali, prohlíží si celé prostranství a je znát, že jsou mile překvapení a že si oddychli. "Hello, my friend." "Hello, Mohamad. How are you?" "Well, thanks. Would you like buy something...pipe or cary?" "Thank you, Mohamad, but we are goig to cafe with our friend and we bought cary last time." "And karkadé?" Ujišťujeme Mohamada, že opravdu nic nekoupíme a že, kdyby nám zbyly peníze, které budeme chtít utratit, bude první, koho navštívíme. Ještě zkouší povídačky o super slevách jen pro nás a jen právě teď, ale když vidí, že z toho nic nebude, nechává nás jít a vy− hlíží nějaké další turisty. "Viděl´s? Trochu se báli, kam je to vedeme." "To jo, ale teď se jim tu moc líbí." Hany a Osama se neustále rozhlíží kolem sebe, po jednotlivých domech a živě diskutují o tom, co ve kterém je. "This is very good café." Ano, my víme. "Have you been never here before?" "Never, we are very surprice... it is very nice place." "Yes, it is and we love this café very much." Kavárna stejné firmy je ještě na hlavní promenádě, ale tam je to pro turisty, ale tady je to pro místní a to je to, co máme rádi. "Do you know this mark of café." "No, we don´t know it but café is very good here." Kluci nám vysvětlují, že značka této kavárny je jedna z nejlepších v celém Egyptě. Centrálu mají v Káhiře a toto je jedna z filiálek. Bomba, Bůh prostě není žádný troškař... přivedl nás sem, do téhle kavárny, protože ví, co se nám líbí a kde se cítíme dobře a ještě nám vybral kavárnu té nejlepší kvality v celém Egyptě. Náš nebeský Otec je prostě skvělej a svým dětem dává jen to nejlepší. "Here is your tea and here is your cafe."
12. 1. 2007 Seminář pro vedoucí skupin. 21. −28. 1. 2007 Týden zastavení, hodnocení a počítání nákladů. 26. 1. 2007 Večer ztišení ČB (od 18:00 hod.). 27. 1. 2007 Večer ztišení ČK (od 18:00 hod.). Od 21. 1. 2007 bude pro církev k dispozici nabídka skupin, které budou probíhat od začátku února do konce července 2007. V této nabídce budou uvedeni i vedoucí skupin a kontakty na ně. Každý člen si bude moci vybrat, na jaké skupině se zapojí, zkontaktuje se s vedoucím, a od začátku února pak začne nový systém skupin fungovat.
"But you wanted tea with mint and karkadé." Ano, ale to vůbec nevadí, ve věcech musí být prostě pořádek... stálý štangasta má stálé objednávky a když ne, tak je stejně má a tak ve druhém kole si dáváme karkadé, aby v tom byl pořádek. "Michal, do you like OmAli?" Ano, Michal si moc oblíbil tenhle tradiční sladký pamlsek a už jsem dokonce vyloudili na kuchaři recept, ale proč? "We asked our chef to prepare OmAli for you tonight because you are leaving tomorow." Tak to se klukům povedlo, chtěli Michalovi udělat radost a dát mu něco, co má rád...to bylo moc milé. "And do you have email?" "Yes, we have." Kluci nám píší svou emailovou adresu, na kterou jim pošleme naše společné foto. Ještě chvíli povídáme, posloucháme hitparádu v TV a kluci nám zkouší přeložit texty některých písniček. Většinou jsou o lásce nebo jsou to muslimské chvály. "When are you leaving?" "At 2 a.m. from the hotel." Je nejvyšší čas se vrátit do hotelu. Máme tři hodiny na odpočinek, ve 2 musíme být na recepci a ve 2:45 pro nás přijede autobus a odveze nás na letiště, letadlo odlétá v 5:40. "Thank you for nice evening and you must come ASAP." Tak to se snadno řekne, že musíme zase co nejdříve přijet, ale copak my víme, kam nás Bůh pošle na naši další dovolenou? Rozhodně tahle byla suprová a jet sem znovu by nebyl špatný nápad.
ÚTERÝ 4.4.2006 "Kde jsme?" "Za 40 minut přistáváme v Praze." Skoro všichni celý let spali a teď se začínají probouzet. Venku není nic vidět, protože pod námi jsou celou cestu husté mraky. "Jak se možné, že cesta zpátky trvá déle než cesta tam, když letíme stejnou trasu?" "To je tím, že jak jsme vylétli do vzduchu, tak země se pod námi stále točí a utekla nám." "Hm, to zní logicky, ale je legrační si to představit." Chvíli si povídáme a pak už se z rozhlasu ozve upozornění, že budeme přistávat. Přistáli jsme v pohodě a teď už jen odbavení, získat naše zavazadla a zjistit, jak se dostaneme domů, do Budějk. "Já zajdu na informace a zeptám se jak se odtud dostaneme na Knížecí a ty zkus jaká je teplota venku." Blížím se pomalu k východu z haly a venku svítí sluníčko. Vypadá to, že je venku pěkně a určitě i teplo...ovane mě teplý vzduch, když procházím dveřmi... super, už i tady je teplo. Vycházím na chodník a nadšení mě opouští... venku je pěkná zima. "Tak co? Jak je tam?" "Netěš se, děsná zima." Z letiště nám jela městská až ke stanici metra, odtud jsem jeli až na zastávku autobusu Na Knížecí a stihli jsme ho úplně přesně. Jel z Prahy přes Písek a ve 13:30 nás vysadil v Budějcích. Egypt je určitě další z míst, která nám zůstanou hluboko v srdci a za která se budeme modlit. OM bylo z Egypta už dvakrát vykázáno a oficiálně muselo svou misijní službu v Egyptě ukončit. Ale Bůh není omezen hranicemi, vízy nebo povoleními k čin− nosti, Boha můžeme v Jeho působení tady na zemi omezit jen my tím, že se nemodlíme, nevstupujeme do skutků, které pro nás připravil, že míjíme Jeho vůli a nejsme poslušni Jeho slovu. My jsme rozhodnuti se za Egypt modlit a přimlouvat se za spasení miliónů lidí, kteří tam žijí. Pokud i Tobě na těch lidech záleží, přidej se k nám. (Konec)
...zpět doma.
Na závěr chci každého povzbudit prorockým slovem z Iz.54:2−3: ,,Rozšiř místo stanu svého, a čalounů příbytků svých roztáhnouti nezbraňuj; natáhni i provazů svých, a kolíky své utvrď. Nebo napravo i nalevo se rozmůžeš, a símě tvé národy dědičně vládnouti bude, a města pustá osadí.“ Teď je čas na rozšíření našeho života. Teď je čas nestát, ale vykročit. Je jen a jen na tobě, jestli svůj životní rozměr rozšíříš o skupinu, na kterou tě Bůh vede. Přeji každému z nás, abychom byli dostatečně odvážní přiblížit se k Bohu, protože pouze tehdy On sám nám bude blíž, Jeho sláva a moc bude víc v nás a skrze nás působit. Očekávaný důsledek není nic jiného než větší míra uzdravení naší země a záchrana ztracených. Pojďme tedy! Petr Petrášek
Pojďme si hrát na detektiva. Žaludeční potíže Plavala si v klidu sem a tam. Potřebovala se nějak uvolnit, už třetí den jí nebylo dobře. Tohle se jí dlouho nestalo. Musela sníst něco moc špatného, když ji to tolik tíží. Snažila se to něco strávit, ale... Ach... Cítila, jak jí to uvnitř vře. Doplavala ke břehu a obsah jejího žaludku opět spatřil světlo světa. Ohromě se jí ulevilo. Uvolněná a spokojená se vrátila zpátky na hlubinu. Na břehu se zatím protahoval vyvržený muž. Necítil se nejlépe po pobytu v ci− zím žaludku. Vděčně se na− dechl čerstvého
Kdo se skrývá na obrázku? Malíř namaloval obrázek. Moc se mu povedl. „A až si vypiju kafíčko,“ říkal si, „tak ho ještě pěkně vybarvím. Položil tužku na stolek a odešel do kuchyně. Jakmile malíř zmizel, neposedná tužka vstala a začala tancovat po obrázku a celý ho po− čmárala. Když se malíř vrátil, sprásknul ruce. „Takový pěkný obrázek jsem namaloval a teď je samá čára.“ Nezbylo mu než si obrázek označit čísly, aby se mu lépe vybarvoval. Pomůžeš mu? Vezmi si pastelky a vy− barvi všechny 1 žlutou barvou. Všechny 2 mo− drou. 3 oranžovou. 4 světle zelenou. 5 hnědou pastel− kou. Všechny 6 nech bílé a 7 tmavě zelenou pastel− kou.
voňavého vzduchu, který mu byl po dlouhé tři dny odepřen a nahradil ho zápach ze zbytků kdoví čeho. „Jak jen může být ne− strávený plankton takhle cítit?“ nechápal. Navíc ta nekonečná tma byla opravdu nesnesitelná. Nikdy si neuvědomil, jak moc miluje zářící slunce nebo bledé světlo měsíce a hvězd. Cítil se tam tak sám, proto uvnitř úpěnlivě volal k Hospodinu. Nyní ze sebe vodou spláchl to slizké, co na něm ulpělo. Bylo na čase jít. Namířil si to k městu, kam ho Hospodin už podruhé poslal. Nerad by si zopako− val něco podobného. Ne, už nikdy nebude Hospodinu odporo− vat.“ -zdesJak se jmenuje dnešní postava z Bible? >>>
5%ML2 f☺VCL9DjM0B%L2 DOBVMf9 L5%ML2 M0B%L2 DOBV9LD
5%ML2f☺VCL9DjM0B%L2 DOBVMf9 5D☺V%MfCL9D%M☺CL9D
%x5%Mf9D☺VCL%0☺2jM0BV%LfDO9xO05☺jOf
%x5%Mf9D☺VCL%O0☺2jM0BV%%LfDO9xO05☺jOf
Úmysly versus skutky Otázka: Je pravda, že Bůh u člověka hodnotí spíš jeho úmysl než jeho skutek? A že tedy nebude soudit zlé skutky, které byly vykonány s dobrými úmysly? Mluvíme−li rovnou o soudu, možná, že bychom si mohli přečíst, co na toto téma píše Bible. Nejprve kniha Zjevení: „A uviděl jsem veliký bílý trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho tváří zmizela země i nebe a jejich místo již více nebylo. A uviděl jsem mrtvé, velké i malé, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Byla otevřena i jiná kniha, to jest kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých skutků, zapsaných v těch knihách. A moře vydalo mrtvé, kteří v něm byli, i Smrt a Hádes vydali mrtvé, kteří v nich byli, a každý byl souzen podle svých skutků.“ (Zj 20,11−13). Text popisuje poslední soud, při kterém se před soudícího Krista dostaví všichni mrtví. Knihy, na jejichž základě budou mrtví souzeni, budou vypovídat o skutcích, ne o úmyslech. Také rozsudek bude vynesen na základě spáchaných činů. Pouze zápis v knize života by mohl člověka na soudu zachránit. Nic jiného, tedy ani dobré úmysly, souzenému člověku nepomůže. Odkud se vzala představa, že Bůh soudí člověka podle jeho úmyslů? Myslím, že vznikla díky špatně pochopenému a nepřesně interpretovanému textu z 1K 4. V Korintě byl hlavním problémem zápas mezi tělesným a duchovním pojetím křesťanství. Tělesné křesťanství je takové, které Bohu nabízí nějakou hodnotu, jejíž původ je v hříšném člověku. Může se jednat o moudrost, vzdělání, původ, schop− nosti, dary, celibát či cokoli jiného. Tyto skutečnosti jsou nabízeny jako hodnota, kterou musí Bůh přijmout a ocenit. Člověk si může např. zakládat na tom, že se hodně modlí, čte si Bibli, slouží v církvi a platí hodně peněz na dobročinné účely. Takový člověk žije v představě, že i Bůh si toho váží a že jeho jednání náležitě ocení. Duch Boží v Písmech však toto vše odmítá uznat jako zásluhu. Je−li důvodem vzniku těchto hodnot chtění být před Bohem lepší, nějak se Bohu zalíbit, nazývá takové jednání Bible tělesností. Tu ale Bůh odmítá. Bohu se totiž můžeme zalíbit jedinou hodnotou: Kristem. Jím jsme posvěceni, ospravedlněni, vykoupeni, on je naší krásou před Bohem. Jen jím se můžeme chlubit, ničím jiným. V Korintě se chlubili mimo jiné svými kazateli. Jeden byl obdivovatelem Pavla, jiný Apolla. Odtud vznikala žárlivost, rozbroje a rozdělení. Pavel se snaží Korinťanům dokázat, že jejich obdiv k vynikajícím osobnostem je zcela nepatřičný. Jednak na Božím díle se podílí svým dílem každý. Apollo bez Pavla by nedokázal nic. Proto není možné říci, že jeden je lepší než druhý. Hlavně je zde ale Bůh, který službu obou posvěcuje, naplňuje ji obsahem a dává jí život. Apoštol Pavel ve třetí kapitole epištoly mluví obrazně o díle jednotlivých služebníků. Člověčinu, touhu po odměně, po obdivu a uznání, přirovnává ke dřevu, senu a slámě. Touha oslavit Boha, posluš− nost a upřímnost ve vztahu k Bohu, to je zlato, stříbro a drahé kamení. Jednoho dne se stavba naší celo− životní služby ocitne před Bohem, který je ohněm spalujícím. Jak to dopadne? Dřevo, seno a sláma shoří a nezbyde z nich nic. Nebude nic, zač by takový člověk mohl být odměněn. Zato zlato, stříbro i drahé kamení v ohni Boží přítomnosti obstojí, nic se jim nestane. Takový služebník bude odměněn. Nezáleží tedy na tom, co si kdo o sobě myslí, jak si připadá, kolik kdo má schopností, vzdělání a "zásluh". Bůh odměňuje podle svých měřítek, která nejsou vždy stejná jako měřítka lidí. A zde se konečně dostáváme k našemu tématu: Bůh oceňuje u svých služebníků úmysly srdcí, nejen jejich výsledky. Pavel o tom píše: „Ať nikdo neklame sám sebe. Jestliže si někdo mezi vámi myslí, že je v tomto věku moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal moudrým. Neboť moudrost tohoto světa je před Bohem bláznovstvím. Vždyť je napsáno: ,On chytá moudré
P. Vaďura
v jejich chytráctví.' A opět: ,Pán zná myšlenky moudrých a ví, že jsou marné.' A tak ať se nikdo nechlubí lidmi. Vždyť všechno je vaše: ať Pavel nebo Apollos nebo Kéfas, ať svět nebo život nebo smrt, ať věci přítomné nebo budoucí − všechno je vaše, vy pak jste Kristovi a Kristus Boží. Ať o nás každý smýšlí tak jako o služebnících Kristových a správcích Božích tajemství. A od správců se nakonec vyžaduje, aby byl každý shledán věrným. Pro mne je pramálo důležité, zda mě posuzujete vy nebo lidský soud. Ale ani já sám sebe neposuzuji. Ničeho svědčícího proti mně si sice nejsem vědom, ale tím nejsem osprave− dlněn; ten kdo mne posuzuje, je Pán. Proto nic nesuďte předčasně, dokud nepřijde Pán, který osvítí i věci skryté ve tmě a zjeví úmysly srdcí. A tehdy se každému dostane pochvaly od Boha. Toto jsem, bratři, vztáhl na sebe a na Apolla kvůli vám, abyste se na nás naučili smýšlet ,ne nad to, co je napsáno', abyste se nenadýmali jeden nad druhého kvůli jednomu učiteli." (1K 3,18 − 4,6). Bůh zkoumá srdce lidí (1Te 2,4). Uvedený text však stejně jako jakýkoli jiný neopravňuje k do− mněnce, že Bůh bude soudit ne podle vykonaných skutků, ale podle toho, co kdo má v srdci. Obsáhlý úsek z 1K, který jsem uvedl, mluví o odměně pro Boží služebníky. Pavel je zde velmi skromný, když mluví o své službě. Říká zde vlastně, že nikdo nemůže posuzovat službu druhého člověka, protože nevidí jakoby dovnitř. Dokonce ani sám u sebe si člověk není jist čistotou pohnutek a motivů toho, co dělá. Proto je dobré počkat s hodnocením na Pána. Ten odmění skutečně pouze toho, kdo si odměnit za− slouží, protože − jak už bylo řečeno − Bůh zná i věci skryté a úmysly srdcí. Soud bude tedy podle toho, co kdo vykonal, avšak při odměňování bude hrát roli i to, s jakými úmysly byl ten který skutek vy− konán. Proto Pavel odmítá jakékoli stranictví, jakékoli posuzování Božích služebníků podle výkonů či vnějších znaků. To vše je tělesné. Člověk má věrně vykonávat úkoly, které od Pána má, ale nemá se starat o popularitu, odměny či vliv. K tomu, co bylo řečeno, ještě uvedu jeden biblický příklad. Na jednom místě říká apoštol Pavel, že i když někteří jeho nepřátelé zvěstují evangelium s falešnými úmysly, aby jej zarmoutili, on se z toho přece raduje. Doslova zde říká: „Jen když se jakýmkoli způsobem, ať s postranním úmyslem, ať pravdivě zvěstuje Kristus; a v tom se raduji.“ (F 1,18). Apoštol se sice radoval, je ale otázkou, zda dotyční "evange− listé", kterým šlo jen o to, aby Pavla ranili, budou od Pána odměněni. Zde platí ono: „Zjeví věci skryté a úmysly srdcí!" Učení o tom, že jsou důležité dobré úmysly, aniž záleží na výsledku, může být velmi zhoubné a ne− bezpečné. Kdysi jsem pracoval v ústavu pro tělesně postižené děti. Měl jsem zde mnoho dobrých úmyslů, jak dětem pomoci. Mnohé jsem k sobě citově při− poutal v upřímné touze nahradit jim to, čeho se jim nedostalo od rodičů. Záhy jsem ale zjistil, že to nezvládám, že prostě nemám dost sil na to uspokojit všechny citové potřeby těchto dětí. Proto jsem je musel od sebe odpoutat. Tím jsem jim ublížil víc, než kdybych si od nich hned od počátku vybudoval větší odstup. Sám sebe jsem za to musel odsoudit a Bohu jsem to vyznal jako hřích. Mé dobré úmysly mě naprosto neospravedlnily. Mnozí diktátoři, zločinci a fanatici mají dobré úmysly. Komunismus byl možná také alespoň některými dobře míněn. Milióny umučených však stály ony dobré úmysly život. Chraňme se toho ospravedlňovat jakékoli zlo dobrými úmysly. Bůh hodnotí skutky, činy a slova. Jednejme také tak. To je jediný nástroj proti těm, kteří ve své nedospělosti, nezodpovědnosti či pod vlivem nějaké ideologie chtějí vykonat něco, čím ublíží druhým lidem. Tito lidé musí vědět, že Bůh i lidé budou soudit jejich skutek a že dobrý úmysl nebude brán ani jako polehčující okolnost. Z textů WWW.TWR.CZ
Vi z e j i h o č e s k ý c h s b o r ů C E S TA Ž I V OTA : Kol.1:28−29 Jeho zvěstujeme, když se vší moudro− stí napomínáme a učíme všechny lidi, abychom je mohli přivést před Boha jako dokonalé v Kristu. O to se snažím a zápasím tak, jak on ve mně působí svou silou. (ČEP)
Kol.1:28−29 Kteréhož my zvěstujeme, napomínajíce všelikého člověka a učíce všelikého člověka ve vší mou− drosti, abychom postavili každého člověka dokonalého v Kristu Ježíši. O čež i pracuji, bojuje podle té jeho mocnosti, kteráž dělá ve mně dílo své mocně. (BK 1613)
2. Paral. 7:14 a můj lid, který se nazývá mým jmé− nem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi. (ČEP)
2. Paral. 7:14 A ponižujíce se lid můj, nad nímž jest vzýváno jméno mé, modlili by se, a hledali by tváři mé, a odvrátili by se od cest svých zlých: i já také vyslyším je s nebe, a odpustím hřích jejich, a uzdravím zemi jejich. (BK 1613)
Izajáš 54:2 Rozšiř místo ve svém stanu, ať na− pnou stanové houně tvých příbytků. Nerozpakuj se! Natáhni svá stanová lana a upevni kolíky. (ČEP)
Izajáš 54:2 Rozšiř místo stanu svého, a čalounů příbytků svých roztáhnouti nezbraňuj; natáhni i provazů svých, a kolíky své utvrď. (BK 1613)
Povinné ručení Už jste uzavřeli povinné pojištění za škodu způsobenou provozem vozidla? To bývalé takzvané povinné ručení? Pojišťování jsme se lehce dotkli v programu o smrti. Ale protože šlo skutečně o dotyk letmý, jeden posluchač měl dojem, že pojišťování nedoporučujeme. Takže ještě jednou. Co je to vlastně pojištění? Je to smluvní akt, který vzniká mezi pojišťovnou a pojistníkem, tedy člověkem, jenž si nechává něco pojistit. Do tohoto smluvního aktu vstupují obě strany rovnocenně. Pojistník je povinen platit sjednanou částku pojištění, pojišťovna potom v případě takzvané pojistné události, nahradí pojistníkovi škodu, na kterou byla smlouva sepsaná. Když k oné pojistné události nikdy nedojde, podílí se pojistník na tom, že z jeho peněz je pomoženo jiným. Dá se říci, že pojištění je rozumný lidský systém vzájemné výpomoci. Já osobně dělím pojištění do třech kategorií, které bych charakterizovala asi takto: Pojistěte se, je to výhodné! Pojistěte se, je to důležité! Pojistěte se! Je to povinné! Na povinná pojištění se jistě vztahuje Ježíšova rada: „Odevzdejte tedy to, co je císařovo císaři, a co je Boží, Bohu.“ Pojištění nepovinná pak jsou zcela v naší kompetenci. Nikdo z nás netvrdí, že kdo se nechá pojistit, má malou důvěru v Boha. Na druhou stranu znám pár lidí, kteří už uzavřeli tolik všelijakých pojištění, že jim málem nezbývá na jídlo. A pověrčivost typu: jestli se nepojistím, budu mít havárku, asi také není pravé křesťanské myšlení. Zásadní je, že každý z nás má právo rozhodnout o tom kam a do jakých finančních transakcí vloží těch pár korun, které si vydělává. Myslím, že si do tohoto rozhodování vzájemně nemáme mluvit. Můžeme si pouze poradit, pokud jeden od druhého radu přijmeme. Jiná věc ovšem je, jestli náhodou i k evangeliu nepřistupujeme tak trochu jako k pojištění. Co kdyby přece jen ten Pán Bůh byl. Tak raději necháme dítě pokřtít a svatbu i svatbu můžeme zařídit v kostele, no a nakonec pohřeb s knězem má také lepší úroveň. Však snad ten Pán Bůh, jestli nějaký je, se pak rozpomene, že jsme si něco málo předplatili a úplně nás nezavrhne. Řada lidí smýšlí tímto způ− sobem a je pravda, že právě tento druh myšlení nejvíc hněte upřímná srdce, takže pak jiní vidí v náboženství jen jakousi prospěchářskou berličku. A možná docela právem. Jak je to tedy se vztahem k Bohu: je to jen smlouva pojišťující nás na věčnost? Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy s domem izraelským i s domem judským uzavřu smlouvu novou... A toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, praví Hospodin: Dám své zákony do jejich mysli a napíšu jim je na srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. Pak už nebude učit druh druha a bratr bratra nebude vybízet: "Poznej Pána", protože mě budou znát všichni. Slituji se nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy už nevzpomenu." (Žd 8, 8a a 10−12)
M. Frydrychová
Všimněme si, že nová smlouva, o které mluví apoštol Pavel, a která nahrazuje smlouvu starou, není vůbec kupecké já dám, ty dáš. Nemá nic společného s našimi pojišťovacími smlouvami. Celá nová smlouva, to co Bůh nabízí člověku od roku asi 30 našeho letopočtu, je postavena na tom, že Bůh se dává lidem a lidé mají přijmout. Ti, co přijmou, zažijí absolutní proměnu svého života. Něco se začne dít s jejich myslí a srdcem. Bůh sám vloží své zákony do mysli i srdce člověka, který s ním vejde do smlouvy. Jde to dokonce tak daleko, že už bratr bratru − tedy dva, kteří v této smlouvě jsou − nemusí říkat: "Poznej Pána", protože ten, kdo do této smlouvy vstoupil, dokonce nejen ten největší, ale ten nejnepatrnější, Pána zná. A zná ho především skrze zásadní věc, kterou Bůh v jeho životě učinil. Totiž, že se slitoval nad jeho nepravostmi a na jeho hříchy nevzpomíná. A ten, kdo je v této nové smlouvě, tohle ví. Možná někdo z vás zná stav, kdy se stále zpovídá ze stejných hříchů. Měsíc od měsíce, rok po roce. Vejití do nové smlouvy s Bohem skrze krev Ježíše způsobuje, že náhle víme, že naše hříchy jsou nám zcela odpuštěny. To, že se Bůh slitoval nad našimi nepravostmi, nebylo zadarmo. Ale nezaplatili jsme my, zaplatil za nás Pán Ježíš, jak je psáno opět v listu Židům. Tou jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje. Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, není už třeba přinášet za ně oběti. Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratři, odvážit vejít do svatyně cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony, to jest obětováním svého těla. Máme−li tedy tak velikého kněze nad celým Božím domem, přistupujme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým vodou. Držme se neotřesitelně naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný. Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. Žd 10. kapitola Dá se tedy říci, že s člověkem, který vstoupí do novozákonní smlouvy s Bohem, se děje toto: Boží zákony vejdou do jeho mysli a srdce Bůh je jeho osobním Bohem a on je jeho dítětem Jeden druhého nemusí vyučovat: "Poznej Pána", protože ho znají všichni od vážených až po nepatrné a malé Ten, kdo tohle zažil, ví, že jsou mu odpuštěny hříchy a na jeho nepravosti Bůh nevzpomíná To všechno se děje pro zástupnou oběť krve Ježíše Krista, která byla obětována jen jednou jedinkrát na Golgotě a to jednou pro vždy. Ti, co přijmou tuto novou smlouvu se mají milovat a jeden o druhého zajímat. Dovolte mi dvě poslední otázky: Otázka první : Máte už uzavřené povinné pojištění za škodu způsobenou provozem vozidla? Otázka druhá: Vstoupili jste do smlouvy s Bohem, jsou jeho zákony ve vašem srdci i mysli, znáte Pána, znáte tu lehkost, že vám byly odpuštěny hříchy a Bůh už na ně nevzpomíná? Přemýšlejte, o tom. Tato nová smlouva je totiž důležitější než všechna povinná ručení, ale je zcela dobrovolná. Z textů WWW.TWR.CZ
Sbírka pro Domeček Pokud chcete finančně podpořit toto středisko, které pomáhá dětem i dospělým smysluplně prožít volný čas, aniž by pociťovali svůj handicap, můžete svůj příspěvek zaslat na účet číslo: 19−0563095349/0800 Bližší informace o Domečku a jeho činnosti získáte na uvedených adresách nebo osobně u K. Zettla.
Karel Zettl statutární zástupce a ředitel střediska Domeček, Trhové Sviny v ulici Branka 588. tel.: 386 322 545, 607 814 868 fax: 386 321 577 e − mail:
[email protected] http://www.domecek.org/
R o z p i s s h r o m á ž d ě n í s b o r ů Cesta života jižní Čechy: České Budějovice Prachatice Agitační středisko Pod Hradbami neděle od 13:30
Jana Čarka 7, Suché Vrbné modlit. procházky − St 18:00 modlitební ve sboru − St 18:00 (+dopolední půst za partnery)
neděle 15:00
Český Krumlov,
budova Ambit
neděle od 9:00 modlitební − čtvrtek od 18:30
Setkání mládeže v Č. Krumlově − sobota 16:00 v Č. Budějovicích − pátek 14:00
Tento zpravodaj si vyhrazuje právo nezodpovídat za případné chyby dodané s příspěvky jednotlivých autorů. Děkujeme za pochopení.
DVD k zapůjčení v církevní půjčovně ČB u M. Prüherové.
Od roku 1995 se toto pátrání rozšířilo až za hranice naší Sluneční soustavy, protože astrobiologové identifikovali více než 100 planet obíhajících kolem blízkých hvězd.
Charles Beichman: „Je−li příliš horko, voda se prostě vypaří, nemůžete získat kon− denzovanou vodu. Je−li příliš chladno (jako je dnes na Marsu), pak prostě zmrzne.“ V naší Sluneční soustavě je obyvatelná zóna relativně úzká – začíná poměrně daleko za vnější stranou oběžné dráhy Venuše a končí poblíž oběžné dráhy Marsu. Kdyby byla Země jen o 5% blíže Slunci, čekal by ji stejný osud jako Venuši – setrvalý skleníkový efekt s teplotami dosahujícími téměř 500 stupňů Celsia. Naopak, pokud by byla Země asi o 20% dále od své domovské hvězdy, vytvořila by se v její vysoké atmosféře mračna oxidu uhličitého – tak by začalo období ledu a chladu, které steri− lizovalo například Mars.
Každá z nich je plynný obr, velmi podobný Jupiteru. >>> Přestože jen málo vědců věří, že tyto cizí světy mohou poskytnout podmínky byť jen pro ty nejjednodušší formy života, jejich objevy přestavují důležité kroky směřující ke zodpovězení otázky, která bude formovat astronomii ve 21. století: Jsou obyvatelné planety ve vesmíru vzácné nebo běžné? Guillermo Gonzalez: „Jsem astrobiolog a nejvíc práce jsem v poslední době udělal v oblasti extrasolárních planet. Co mě motivuje, je právě ověřování podmínek nezbytných k životu, a tak se rozhlížím ve vesmíru a zjišťuji, jestli jsou tyto podmínky splněny také někde jinde. Odpověď by mohla být – ano, a odpověď by mohla být i − ne. Ale obě odpovědi jsou zajímavé.“ Guillermo Gonzalez pracuje jako výzkumný pracovník v astrobiologickém programu NASA. Jeho zájem o tuto oblast je úzce svázán s jeho odedávnou fascinací představou života mimo Zemi. Guillermo Gonzalez: „Vyrůstal jsem v šedesátých letech minulého století a jako většina lidí mé generace jsem byl opravdu ohromen přistáním Apolla na Měsíci. To mě skutečně inspirovalo a mělo to co dělat s tím, že jsem se začal zajímat o astronomii. Už v mládí jsem začal věřit, velmi silně, že tam někde musí být jiné civilizace, že galaxie se hemží životem. Tak jsem začal intenzivně podporovat pátrání po mimozemské civilizaci. Moje víra nebyla založena na nějakých reálných přesvědčivých vědeckých argumentech. Byl to jen pocit, který jsem měl, dojem, že galaxie je tak velkým prostorem. A příliš jsem nepřemýšlel o druhé straně té rovnice. Jinými slovy, ta rovnice má dvě strany. Je tady počet hvězd, počet pokusů, chcete−li. Ale druhou stranou jsou faktory... Je třeba mnoha faktorů, aby se planeta v planetární soustavě stala obyvatelnou.“
Jay Richards (Philosopher Discovery Institut): „Přítomnost kapalné vody je nezbytnou podmínkou pro život. Ale tato podmínka není dostačující. Ostatně pod zmrzlým povrchem Marsu a Jupiterova měsíce Europy může být kapalná voda, ale přesto je jen malá šance, že by na některém z těchto míst existovala nějaká vyšší <<< forma života. Víte, na rozdíl od toho, co by bylo možné usuzovat z Koper− níkova principu, recept na život je daleko složitější než ono známé ´stačí přidat vodu´.“ Pokud by se recept pro planetu schopnou umožnit výskyt vyšších forem života skutečně existoval, tak jaké přísady – kromě kapalné vody – by byly potřebné? Seznam nezbytných faktorů se rozrůstá.
Guillermo Gonzalez: „Žijeme na této zemské kůře tenoučké jako papír. Pokud by byla zemská kůra podstatně silnější, pak by nemohlo docházet k pohybu tektonických desek.“ Tloušťka zemské kůry je různá od zhruba šesti do čtyřiceti kilometrů. Skládá se z více než tuctu litosférických desek, které jsou v neustálém pohybu. Tato dynamická geologie reguluje vnitřní teplotu planety, recykluje uhlík, mísí chemické prvky nezbytné pro živé organismy a utváří kontinenty.
Pro Gonzaleze a další astrobiology se tyto faktory – požadované pro obyvatelnost Země – staly ohniskem jejich rozsáhlého výzkumu.
Hluboko uvnitř Z e m ě vytváří p o h y b tekutého železa ochranné magnetické pole životně důležité pro vyšší formy života. Kdyby byla naše planeta menší, její magnetické pole by bylo slabší a dovolilo by slu− nečnímu větru odvát naši atmosféru.
Charles Beichman: „Desítkami různých způsobů jsme demonstrovali, že zákony fyziky a chemie, které platí v laboratoři kdekoli na Zemi, platí kdekoliv ve Sluneční soustavě, platí kdekoliv v galaxii i mimo ni, a v mnoha případech, až v nejvzdálenějších galaxiích, které jsme schopni spatřit.“ Bijan Nemati (fyzik JET Propulsion Laboratory): „Ve vesmíru skutečně existují neměnné fyzikální zákony, které platí pro celý vesmír. Nejsou nijak omezeny pouze na jedno místo.“
Země by se tak pomalu změnila v mrtvý, neplodný svět velmi podobný Marsu.
Tato konzistence v zákonech fyziky a chemie vedla mnoho výzkumníků k závěru, že faktory nezbytné pro vyšší formy života na Zemi jsou rovněž nejlepšími parametry při pátrání po obyvatelných planetách jinde ve vesmíru. Nejzávažnější diskuze o těchto faktorech začínají stejnou nezbytnou podmínkou – vodou v kapalném skupenství.
Bijan Nemati: „Potřebu− jeme kyslíkovou atmosféru a kyslíko−dusíková atmosféra, kterou má Země, je nezbytná pro vyšší formy života.“ Při pohledu z kosmu září zemská atmosféra jako úzký modrý pás světla.
Bijan Nemati: „Všichni výzkumníci, kteří hledají život jinde, vycházejí ze stejné startovní pozice, jíž jsou te−
restrické planety, tedy planety zemského typu s kapalnou vodou.“ V současné době je obecně uznáván fakt, že chemické vlastnosti vody se výborně hodí pro život na bázi uhlíku. Tyto vlastnosti zahrnují schopnost vody rozpouštět a dopravovat chemické výživné látky nezbytné pro všechny živé organismy a její nesrovnatelnou kapacitu absorbovat sluneční teplo – což je rozhodující proces regulující teplotu na povrchu Země. V kapalném skupenství je voda výjimečnou látkou a její existence závisí na dalším faktoru
Měří méně než 1% průměru planety a skládá se ze směsi dusíku, kyslíku a oxidu uhličitého.
>
Domněnka, že obyvatelné planety a mimozemský život se vyskytují v hojném počtu, in− spirovala nejen SETI, ale také novou vědu, astrobiologii, a pá− trání po biologických důkazech existence živých organismů, minulých i současných.
Kevin Grazier: „Je to podobné tomu, co se říká o nemovitostech – poloha... poloha... poloha. Obyvatelná planeta leží v místě, které bychom mohli nazvat – Zlatá střední zóna. Není příliš žhavá. Není příliš chladná. Zkrátka tak akorát. A když říkám ´tak akorát´, mám tím na mysli správnou teplotu pro vodu.“
>>
Jedinečná planeta 2.část
životně důležitém pro vyšší formy života – na vzdálenosti planety od její domovské hvězdy.
Výsledkem je skutečnost, že naše atmosféra zabezpečuje mírné klima, ochranu před slunečním zářením a správnou kombinaci plynů nezbytných pro existenci kapalné vody a vyšších forem života.
Pokračování na druhé straně>>>
Pokračování příště
Kevin Grazier: „Na planetu rozměrů Země je náš Měsíc dosti velký. V současné době se před− pokládá, že kdyby neexistoval náš Měsíc, neexistovali bychom ani my.“ Měsíc je čtyřikrát menším než Země. Jeho přitažlivá síla sta− bilizuje sklon její osy v téměř konstantním úhlu zhruba 23 a půl stupně. To zaručuje pozvolné změny ročních období bez velkých extrémů, a jediné klima ve Sluneční soustavě, které je dostatečně mírné, aby poskytovalo příznivé podmínky pro složité živé organismy.
tak silná, aby umožňovala pohyb litosférických desek l která má ve svém nitru dosta− tečně vysokou teplotu, takže její tekuté železné jádro může díky cirkulaci vytvářet magnetické pole l která má atmosféru obsahující dostatek kyslíku, což umožňuje přežití vyšších forem života l která má dostatek vody a dosta− tek souše, což umožňuje diverzitu života a aktivní biodiverzitu, která je nezbytná k obživě tvorů vyšších forem, jako jsme třeba my.
Všechny tyto faktory musí být v galaxii splněny ve stejném místě a čase, pokud chcete mít planetu stejně obyvatelnou jako Země, což je nezbytné pro vyšší formy života nebo dokonce pro rozumný život, pro civilizaci. Ve snaze odhadnout pravděpodobnost dosažení této kombinace faktorů současně, vytvořili někteří vědci rovnice – u každého z faktorů považovaných za nezbytné pro vyšší formy života stanovili poměrně konzervativní hodnotu „1 z 10“.
Kevin Grazier: „Pokud někde najdeme vyšší formy života nebo dokonce inteligentní život, bude to poblíž hvězdy podobné té naší.“
Bijan Nemati: „Má−li tam být každý prvek současně, musíte násobit pravděpodobnosti. Ale to způsobí, že výsledná prav− děpodobnost je na konec velmi malá.
Obíháme okolo hvězdy, která je známá jako trpasličí hvězda hlavní posloupnosti spektrál− ního typu G. Velmi dobře vyhovuje našim potře− bám. Kdyby bylo Slunce méně hmotné (jako 90% hvězd v galaxii), obyvatelná zóna by byla menší. Aby v ní Země mohla být, musela by obíhat blíž své hvězdě. Zde by zvýšená gravitace způ− sobila, že rotace naší planety by byla synchronizována s orbitou. Zatímco jedna strana Země by pak byla neustále obrácena ke Slunci a vy− stavena zvýšené radiaci ze slunečních erupcí, odvrácená strana planety by zůstala zahalena do tmy a věčného chladu a ledu. Je nepravděpodobné, že vyšší formy života by tyto drastické teplotní extrémy dokázaly snést. Kevin Grazier: „Spousta věcí musela proběhnout správně, aby se na Zemi vyvinuly vyšší formy života. Rozhodně.“ Bijan Nemati: „Počet po− žadovaných faktorů vzrostl. V současné době byste jich na typickém seznamu našli okolo 20.“
100 miliard je velmi vysoký počet, ale tisícina bilióntiny je daleko, daleko menší. Tyto pravděpodobnosti promlouvají svou nominální hodnotou. A co nám říkají? Že tohle se nemůže stát, nebo že je velmi nepravděpodobné, aby se to stalo v naší galaxii. A právě k tomuto závěru nás tlačí důkazy.“ Guillermo Gonzalez: „V galaxii existuje mnoho pravdě− podobných zdrojů. Ale je tu ještě druhá strana mince – veškeré faktory, které jsou nezbytné pro život a které musí být přítomny, máme−li mít alespoň jedinou obyvatelnou planetu jako je Země. A to mě vede k závěru, že ano, jsme výjimeční v naší galaxii.“ Zatímco rozrůstající se souhrn vědeckých důkazů může podpořit tuto hypotézu... vyplývá z možnosti, že naše planeta je v galaxii výjimečná, něco o její důležitosti? Nedávno astronom Donald Brownlee zvažoval tuto otázku ve své populární knize: „Výjimečná Země: Proč jsou vyšší formy života ve vesmíru neobvyklé?“ Donald Brownlee: „Panuje obecný pocit, že příroda chce vytvářet Zemi podobné planety a že se na nich přirozeně vyvine život a, přirozeně, z toho vzejde něco jako my, a přece... podmínky, ekologické podmínky na planetě, která by umožnila život složitějším bytostem podobným lidem nebo rostlinám a zvířatům jsou velmi vzácné, a tak jsme napsali knihu „Rare Earth“, abychom vyzvedli fakt, že Země je opravdu dosti zvláštním místem.“
Zjišťujeme, že mu− síme být na správném místě v galaxii: l že jsme uprostřed oby−
Máte 10% toho a 10% tamtoho. A když to znásobíte, rychle se dostanete k extrémně nízkým číslům. Čísla v řádu 10 na −15, což je jedna tisícina bilióntiny. A právě takové číslo musíte porovnat se 100 miliardami hvězd, které jsou v galaxii.
... ...
vatelné zóny jedné hvězdy
l že jsme v planetární sou− stavě s velkými planetami, které mohou zaštítit ostatní planety před příliš velkým množstvím nárazů komet
Brownlee tvrdí, že i když re− lativně jednoduchým formám mikrobiálního života se může dařit na různých planetách v celém vesmíru. Planety umožňující existenci vyšších forem života jsou mimořádně vzácné. Donald Brownlee: „Celý vesmír je vůči životu silně nepřátelský. Když porovnáme veškerá známá místa ve vesmíru, žádné z nich není srovnatelné se Zemí. Žijeme ve velmi zvláštním prostředí, které poskytuje všechno, co potře− bujeme. Vzduch, jídlo, stabilní podmínky... takže Země je téměř jako jeden obrovský organismus, kde jednotlivé systémy na sebe vzájemně působí tak, že to dovoluje živočichům přežít. Skutečnou otázkou je, proč se to stalo? Bylo to jen díky štěstí nebo ne? Když se podíváte na tisíce planet, pouze malý zlomek z nich, velmi malý zlomek bude opravdu podobný Zemi.“
l že obíháme správný druh hvězdy, která není ani příliš chladná ani příliš žhavá l že jsme na planetě, která má měsíc, jenž může stabi− lizovat sklon její osy l že jsme na planetě, která je terestrickou planetou, planetou, jejíž kůra je právě
pokračování příště
Vyhlášení S O U T Ě Ž E o nejoriginálnější reklamu na M&P Toto byla soutěžní díla:
soutěž
n po ku cí va so hla
Číslo 1 autor: Máťa Kočerová; „Na výlet k pyramidám jedině s méďou a novinami M&P“ Číslo 2 autor: Michal Kočer; „Ani muslimský svět neodolá přečíst si nové číslo M&P“ Číslo 3 autor: Eliss Plchová; „S.O.S. zpráva“ Číslo 4 autor: Danča a Martin Krédlovi; „M&P, noviny i pro nejmenší.“ M&P Číslo 5 autor: Josífek Štrbko; „Opravdu každý z naší rodiny čte M&P“ Číslo 6 autor: Honzík Zettl; „Milost a pravda není černobílá.“ Číslo 7 autor: Jarda Novák; „M&P na vrcholu Greifenberg 2618 m“ Číslo 8 autor: Domácí skupina Otěvěk; „M&P noviny pro jednotlivce i rodiny.“
M
&P
Hlasování proběhlo na Banketu 2006. Každý z hostů si mohl všechna díla prohlédnout a poté hlasovat svým osobním kupónkem. Nejvíce kupónků sout nasbíral obrázek Honzíka Zettla. (Omlouváme se, že černobílý tisk ěž neumožňuje přenést pestré barvy, které Honzík použil. Originál zřejmě vystavíme na vhodném místě v církvi.) Vítězi (který vyhrál živého kapříka) ještě jednou blahopřejeme. on ací kup hlasov Druhé místo v počtu kupónků získala neuvěřitelně nápaditá koláž „Otěvěcké skupiny“ (číslo 8) a třetí místo obsadila roztomilá tvářička Danečka Krédla od autorů (jak moderátor vtipně oznámil) Danečka i fotografie: manželů Krédlových (číslo 4). Také ostatním autorům děkujeme za účast a snahu − všechna díla měla originální a jedinečný nápad.
Číslo 6 autor: Honzík Zettl (téměř 6 let) „Milost a pravda není černobílá“
