milost & pravda z p r a v o d a j www.cestazivota.cz
[email protected]
Slovo úvodem „Lidi, celej svět de do háje, zachraň se, kdo můžeš!“ čtu na internetu výrok (jednoho z „blogistů“), který mě zaujal. Připadá mi to jako v případě „hořícího domu“. Náhodný kolemjdoucí, který vidí plameny a kouř valící se ze sklepa, má několik možností. Buď rychle zmizí, aby nebyl spojován se žhářstvím (případně se neušpinil). Nebo může velmi kulti− vovaně, s úsměvem číslo pět promluvit k lidem v patrech, kteří o ohni ještě neví: „Dobrý den, zřejmě jste si ještě nevšimli, že se ve sklepě prav− děpodobně něco vznítilo. Je dost možné, že se oheň rozšíří a vaše životy budou v ohrožení. Bylo by nejvhodnější, kdybyste opustili dům a přešli sem, ke mně, kde budete jistojistě v bez− pečí.“ Ovšem asi nejpravděpodobnější reakce by byla: „Lidi, hoří! Zachraň se kdo můžeš!“ Můžeme toho o ohni a jeho uhašení vědět milion informací. Můžeme je třeba i bezvadně citovat...ale co hlavně pomůže těm ohroženým lidem? Když zmizí z dosahu ohně. Pročítám si názory v blogu na téma: evangelium. Jsou tu popsány zkušenosti lidí se sdílením evan− gelia se světem. A vesměs se shodují na tom, že slova v dnešní době velmi ztrácejí svou hodnotu. Je to tak. Víte, když se podíváte na nějaký starý černobílý film, zjistíte, že k popisu čehokoli postačila slova jako: pěkný, půvabná, milé, příjem− ný, hezké... Dnes musí v reklamách zaznít něco jako: extrémně účinné, bezkonkurenčně nejlepší, grandiozní, maxi, hyper, mega... aby si autor získal divákovu pozornost. Lidé mnohým prázdným slovům přestávají věřit. Buďto je záměrně neposlouchají nebo jim věnují jen minimální pozornost. A to je důvod, proč lidé nechtějí „slyšet“, i když jim nabízíme cestu k záchraně života. Co s tím? Je to v podstatě naprosto jednoduché. Lidé jsou zahlceni prázdnými slovy. Ale slova, která jsou plná moci (ne naší, samozřejmě), ta je zaujmou, zasáhnou, osloví. Když budeme lidem vnucovat evangelium tak, jak si myslíme, že by ho měli slyšet a přijmout... zřej− mě to nebude fungovat. Ale budeme−li evangelium opravdu žít, bude z nás vycházet jako každodenní skutečnost. Přirozeně tak umožníme lidem ve svém nejbližším okolí setkání s Bohem a jeho životem „v přímém přenosu“ (a možná přitom ani neotevře− me pusu ☺). A to je osvobozující pro nás, kdo třeba nejsme tak odvážní mluvit na veřejnosti k da− vům. Protože nejde ani tak o to jakým způsobem evangelium světu předáš. (V podstatě ani nemůžeš předat to, co sám nemáš – neznáš – nežiješ...) Záleží na tom, jestli evangelium bude mít mož− nost propuknout v plnosti své moci: „...neboť je to Boží moc ke spasení každého, kdo věří... v něm je zjevena Boží spravedlnost...“ (Řím.1:16,17) −x−
NEJDŘÍV STÉBLO Rok 1859 je známý jako rok velkého probuzení v Irsku. Dva roky před tím bylo mocné probuzení v Americe. V každém městě se konala modlitební shromáždění, která byla vyhledávána tisíci lidí. Protože lidé vždy znovu vzývali Pána, působil Duch svatý tak mocně, že − jak bylo zjištěno − každý měsíc bylo vyrváno ze smrti 50 tisíc duší. Radostná zvěst
j i h o č e s k ý c h
[email protected]
září 2009
ročník 9
c í r k v í číslo 09
Evangelium Ježíše Krista Co je pravé evangelium Ježíše Krista? I největší nevěřící vědí, že Bible obsahuje čtyři evangelizační vyprávění: Matouše, Marka, Lukáše a Jana. Takže, co je podstatou těchto evangelií anebo „dobrých zpráv“? Když křesťané mluví o evangeliu Ježíše Krista, o čem to mluvíme? Písmo nám dává několik definic o tom, co je toto evangelium. A my máme používat tyto biblické definice, abychom zjistili, zda pravé evangelium Krista v jeho církvi žije. Posuzujte: 1. Ježíš řekl, že jeho církev je o sebezapření a kříži Potom Ježíš řekl svým učedníkům: „Chce−li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě.“ (Matouš 16:24). Je samozřejmé, že náležet k Ježíšově církvi zna− mená mnohem víc než v Něho pouze věřit. Mnozí křesťané dnes pouze „odevzdají hlas pro Ježíše.“ Jejich postoj je: „Hlasoval jsem pro Ježíše. To ze mě činí člena jeho strany.“ Ale jak jednou odevzdají svůj hlas, odejdou a zapomenou všechno o jeho nadvládě v jejich životech. Ježíš řekl, že náležet k jeho církvi jde mnohem dál. Znamená to zavázat se k Jeho následování. A to zahrnuje život sebezapření a zvednutí kříže. „Kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden.“ (Matouš 10:38). Náš Pán to objasňuje: „Jestliže jsi v mé církvi, pak buď připraven trpět a být pronásledován pro svou víru ve mě. Buď připraven odepřít si všechnu slávu, přijetí a vyhledávání světských požitků. Lidé tě při− bijí na kříž posměchu, na kříž blahosklonnosti, na kříž odcizení. A udělají to proto, že hladovíš a žízníš po mně. Jestliže patříš do mé církve, určitě bude následovat kříž.“ Faktem je, že Kristova církev nebyla nikdy světem schválena nebo přijata. A nikdy nebude. Pokud žiješ pro Ježíše, nemusíš se oddělovat od ostatních spo− lečností; udělají to za tebe. Všechno, co musíš udělat, je žít pro Něj. Náhle zjistíš, že tě haní, odmítají, nazý− vají zlým: „Blaze vám, když vás budou lidé nenávidět a když vás vyobcují a potupí a vaše jméno zavrhnou jako zlé kvůli Synu člověka.“ (Lukáš 6:22). Přesto Ježíš dodává, že tohle je cesta k pravému naplnění: „Kdokoli by si chtěl zachránit život, ztratí jej, ale kdokoli by ztratil svůj život pro mě, ten jej nalezne.“ (Matouš 16:25). Jinými slovy: „Jediná cesta, jak můžete nalézt smysl života, je prodat všechno pro mě. Potom najdeš pravou radost, pokoj a uspokojení.“ Kristus nám říká: „Moje církev je bez poskvrny a vrásky. Takže když přicházíš ke mně, musíš být ochotný složit všechny hříchy. Musíš mi všechno vydat, úplně zemřít sám sobě, všem bezbožným ambicím a egu.
Apoštol víry PŘEDMLUVA Jako Jan Bunyan, kovář z Betfordu, autor knihy "Poutníkova cesta", byl i Smith Wigglesworth, klempíř z Bradfordu, jedinečná a originální osobnost. Kázal ve všech částech světa a jeho služba nesla opravdu apoštolské znaky. Dá se o něm říci, že Bůh skrze něho působil a Slovo potvrzoval znameními. Nepsal si deník, ale v srdcích těch, jimž byl požehnáním, zůstaly mnohé vzácné vzpomínky. Malou částí toho je tato kniha. Nikdo nemůže číst tuto knihu, aniž by byla zapálena jeho víra, protože podává skutečnou zprávu o jedinečné osobnosti − a přece − kdyby Wiggelsworth mohl tento životopis vidět, zvolal by: „Ne nám, ale Tobě samému, ó Bože,patří všechna čest a sláva!“ Jako mnohý z prvních apoštolů neměl školní vzdě− lání, ale znal Krista a Slovo Boží. Byl poslušný Slova a odvážil se věřit zaslíbením. Životopis a s ním související úvahy jsou sestaveny z vyprávění jeho přátel a posluchačů jeho kázání i z je− ho vlastního vyprávění. On sám však žádnou knihu nenapsal. Věrný Pán ať provází tuto práci svým požehnáním!
v š e c h
Smith Wigglesworth (1859−1947)
o obou probuzeních v Irsku i v Americe, přiměla také věřící v Anglii, aby modlitbou hledali Boha. Také v této zemi brzy začaly hořet ohně probuzení. Spurgeon1) kázal v Londýně k velkým zástupům lidí a v každém shromáždění přijalo mnoho lidí Ježíše Krista za svého Pána, Spasitele. Na jihu ostrova, ve Walesu, byl obdarován Ch. Evans2) podivuhodnou evangelizační službou. Obrá− cení byli tak velice šťastní, že ve svých shromážděních radostí tančili. To byl začátek toho, že zástupy hříšníků hledaly Krista, aby prožívaly nevypravitelnou radost jako jeho vlastnictví. V téže době se zvláštním způ− sobem rozhořela srdce mnoha lidí, kteří navštěvovali metodistickou církev. Bůh si obzvláště použil jednoho jejího evangelistu, Williama Bootha.3) Booth se v roce 1859 rozešel s touto církví, aby se věnoval práci evangelisty. Bůh ho vedl tak, že si jako první místo své činnosti vybral nuznou čtvrt ve východní části Londýna. Nejhorší hříšníci se obraceli a procházeli pak zemí a kázali evangelium. Booth později založil Armádu Spásy. V tomto roce (1859) se v malém městě Menston, v hrabství Yorkshire v Anglii narodil Smith Wig− gelsworth. Jednou měl shromáždění v Eiverside v Kalifornii, kde jej prosili, aby vyprávěl svůj živo− topis. Vyprávěl následující: Můj otec byl velmi chudý a pracoval mnoho hodin denně za nízkou mzdu, aby uživil matku, 3 chlapce a 1 děvče. Vzpomínám na jeden studený mrazivý den, kdy můj otec vykopal a opět zaházel hrob asi 6,5 m dlouhý a 1 m hluboký, za mzdu 3,50 marek. Matka mu říkala, aby trochu počkal, že třeba začne tát a práce bude snadnější. Ale bylo třeba peněz na
Vírou budeš pohřben se mnou. Ale já tě vzkřísím do nového života.“ Přemýšlej o tom, co to znamená být bez poskvrny a vrásky. Víme, že skvrna je flek. Ale co vráska? Slyšel jsi už někdy rčení „nová vráska“? (V angličtině ve smyslu „nová šikovná metoda“.) Znamená to přidat novou myšlenku k existující koncepci. Vráska v tomto smyslu se dá použít na ty, kdo se snaží zdokonalit evangelium. To značí snadnou cestu k dosažení nebe, bez plného sebevydání Kristu. Tohle je druh evangelia, které se dnes káže v mno− ha církvích. Kázání jsou směrována jen na uspokojení lidských potřeb. Ale když čtu Ježíšova slova, vidím, že tento druh kázání nefunguje. Nedocílí se pravého účinku evangelia. Nerozumějte mi špatně: Nejsem proti kázání útěchy a síly Božímu lidu. Jako Pánův pastýř jsem povolán činit právě tohle. Ale kdybych kázal jen pro lidské potřeby a ignoroval Kristovo volání, abychom složili své životy, lidské potřeby by nikdy naplněny nebyly. Ježíšova slova jsou jasná: naše potřeby jsou naplněny, když zemřeme sami sobě a zvedneme jeho kříž. 2. Ježíšova církev je místem, kde hříšníci činí pokání z hříchů ve svém srdci a svými ústy Ježíš prohlašuje: „Moje církev je místem otevře− ného pokání beze studu.“ Opravdu, apoštol Pavel potvrzuje: „Slovo je ti velmi blízko; je ve tvých ústech a ve tvém srdci (totiž to slovo víry, které kážeme). Vyznáš−li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš−li v srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.“ „Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy pak vede ke spáse. Vždyť Písmo říká: „Kdokoli v něj věří, se jistě nezklame.“ (Římanům 10:8–11). Jednoduše řečeno jsme přivedeni ke spasení otevřeným vyznáním našeho pokání. Ježíš oznamuje: „Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšníky.“ (Mat. 9:13). A říká, že pokání je způsob, jakým jsme uzdraveni a obnoveni: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšné.“ (Luk. 5:31–32). Milovaní, tohle je dobrá zpráva. Ježíš nám říká: „V mé církvi je každý uzdraven skrze pokání. Nezáleží na tom, kdo jsi – fyzicky zlomený, duševně nemocný, duchovně mdlý. Každý ke mně musí přijít stejným způsobem. A všichni naleznou uzdravení skrze pokání.“ Ptám se tě: kolik církví stále ještě vydává výzvu pro lidi zasažené v srdci, aby šli dopředu k oltáři a činili pokání? Kolik pastorů přestalo dávat výzvu k tomuto nejdůležitějšímu duchovnímu dílu? A kolik věřících ztratilo veškerý pocit své potřeby vyznávat hřích? jídlo, protože doma žádné nebylo. A tak pokračoval ve své práci krumpáčem. Zem byla promrzlá do hloubky a pod tvrdým povrchem byla měkká, vlhká zemina. Když vyhodil trochu této hlíny, přiletěl náhle čermáček, zobnul do červíka, spolknul ho a sedl si vysoko na větev, aby tam zaklokotal oslavnou píseň chvály. Do té chvíle byl otec velmi malomyslný, nyní však byl tak nadšen překrásným děkovným zpěvem čermáčka, že se vzchopil s novou odvahou a s čerstvou energií začal kopat, přičemž si řekl: „Když může ten čermáček tak krásně zpívat za jednoho červa, pak jistě mohu i já jako otec pracovat pro svou ženu a své čtyři pěkné děti.“ Když mi bylo šest let, dostal jsem práci na poli. Musel jsem vytahovat řepu, a velmi dobře si vzpomínám, jak bolavé byly moje malé ruce z této namáhavé práce, která trva− la od rána do večera. Když jsem měl sedm let, šli jsme se starším bratrem pracovat do přádelny. Mého otce přijali do této přádelny jako tkalce. Od té doby se žilo v naší domácnosti lépe a bylo více jídla. Můj otec byl veliký milovník ptáků. Jednou měl v domě šestnáct ptáků. Stejně jako otec i já jsem měl lásku k ptáčkům. Jak jsem měl příležitost, hned jsem byl venku a díval se po hnízdech. Věděl jsem vždy o tako− vých 80 až 90 hnízdech. Jednou jsem našel hnízdo plné mladých ptáčků, a protože jsem si myslel, že jsou opuštění, vzal
−1−
C e s t a
ž i v o t a
pro vnitřní potřebu − neprodejné
D. Wilkerson Takže co je ústředním poselstvím Kristova evangelia? Činí to srozumitelné všude v Matoušovi, Markovi, Lukášovi a Janovi. V těchto čtyřech evan− geliích nám říká: „Zde je to, co káži ve své církvi. Toto je mé poselství všem hříšníkům.“ Nejprve ze všeho: „Ježíš přišel… a kázal Boží evangelium: Čas se naplnil – Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“ (Mk. 1:14–15). Co bylo prvním Ježíšovým poselstvím? Kázal pokání. Některým křesťanům to možná zní jako silná řeč. Mohou odpovědět: „Dobře, ale jak silně Ježíš kázal pokání?“ Lukáš na to ve svém evangeliu odpovídá. Ježíš řekl svým posluchačům: „Nebudete−li činit pokání, zahynete podobně všichni.“ (Lukáš 13:5). Vítej v církvi zbožného zármutku Možná si myslíš, že Kristovo evangelium pokání zní jako otrava. Ale Pavel říká něco jiného. Kající srdce přináší pravý život: „Zbožný zármutek totiž působí pokání, jež vede ke spáse, takže není čeho litovat.“ (2. Korintským 7:10). Pokání bylo také jádrem úplně prvního kázání po Kristově vzkříšení. Petr řekl o Letnicích shro− mážděným zástupům: „Bůh vám dokázal, kdo je Ježíš Nazaretský, když skrze něj mezi vámi konal divy, zázraky a znamení, jak sami dobře víte. Když vám ho Bůh podle své jisté vůle a prozřetelnosti vydal, ukřižovali jste ho rukama bezbožníků.“ (Sk. 2:22–23). Když to lidé slyšeli, padli pod mocným usvěd− čením. Kázané Slovo probodlo jejich srdce, protože Duch svatý přišel se vší svou mocí. A podle Ježíše je právě tohle práce Ducha. Řekl, že Duch svatý přijde, „odhalí světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud.“ (Jan 16:8). Zástupy byly tak zasažené, že se nedokázaly pohnout. Náhle před nimi povstaly skutečné otázky života a smrti. Tak lidé volali na Petra a ptali se, co by měli udělat. „Čiňte pokání, odpověděl Petr, a každý se nechte pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy… Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“ (Skutky 2:38,40). Tato pasáž objasňuje, že pokání je jádrem Ježíšova poselství. Jestliže v poselství není žádné usvědčení – není−li tam pravda o hříchu a vině, žádné trápení v srdci – pak v tom Duch svatý prostě není. Jeho přítomnost v takovém kázání jednoduše chybí. Přemýšlím o všech „usvědčení zbavených“ kaza− telích, kteří jsou zodpovědní za duše mnoha tisíců křesťanů. Jejich sbory jsou obtížené hříchem a jejich nepravosti denně znovu křižují Krista. To je absolutní tragedie. Co tito lidé potřebují, je kázání od kazatele, který se jim nebojí říci: „Zhřešili jste proti Kristu.“ Ale
Pokračování na str. 2 jsem si je a připravil jsem jim místo ve své ložnici. Staří je nějakým způsobem odhalili a létali otevřeným oknem do mého pokoje a krmili je. Moje matka pracovala pilně svojí jehlou a sama šila naše šaty, hlavně ze starého šatstva, které dostala. Já jsem nosil obyčejně kabát s příliš dlouhými rukávy, což bylo při studeném počasí velmi příjemné. Nemohu zapomenout na ty dlouhé zimní noci, kdy jsem musel vstávat ráno v 5 hodin, rychle se nasnídat, pak jít 3 km, abych byl v 6 hodin na svém pracovišti. Každý den jsem pracoval 12 hodin. Často jsem říkal svému otci: „Je to velmi dlouhá doba od 6 rá− no do 6 večer.“ Často se mi to zdálo jako celý měsíc, než bylo 6 hodin večer. Nemohu si vzpomenout na žádnou dobu, kdy bych neměl touhu po Bohu. Třebaže ani otec ani matka Boha neznali, já jsem ho vždy hledal. Často jsem klečel na zemi a prosil ho, aby mi pomohl. Obzvlášť jsem ho prosil, aby mi umožnil najít ptačí hnízda, a po té, co jsem se pomodlil, zdálo se, jako bych instinktivně věděl, kde jsou. Jednou jsem šel do práce a dostal jsem se do bouřky. Vypadalo to, jako bych celé půl hodiny byl zaha− len do ohně; tak hřměly hromy a planuly blesky. Jak jsem byl mladý, mé srdce křičelo k Bohu o ochra− nu, a On mě zahalil do své svaté přítomnosti. Třebaže po celou cestu jsem byl obklopen blesky a pro− mokl jsem až na kůži, nevěděl jsem nic o strachu, jen jsem cítil, že jsem byl přikryt Boží mocí.
Pokračování na str. 2
Evangelium...
Pokračování ze str. 1
děje se pravý opak. Lidé jsou vlastně utvrzováni ve svých hříších kompromitujícími pastýři. Ezechiel o takových kazatelích řekl: „Protože svou lží rmoutíte srdce spravedlivých, ačkoli já je ne− trápím, a protože povzbuzujete ničemy, aby se neodvrátili od své zlé cesty a mohli žít“ (Ez. 13:22). Prorok říká: „Zarmoutili jste spravedlivé svým frivolním kázáním. A zmocnili jste smyslného ještě víc k hříchu, bez pocitu viny. Lhali jste jim o věčném životě. Ne! Vy jste tyto lidi okradli o věčný život. Obrátili jste Boží milost v lascivnost.“ Pavel říká, že den soudu přijde brzy. A pro tuto příčinu máme kázat evangelium s ještě větším usvědčením, jak se ten den přibližuje. Máme napo− mínat a kárat, a činit to v trpělivosti a s láskou. Opravdu, přichází den, kdy bude každý pastýř stát před Pánem a bude se zodpovídat za všechno, co kázal. Zarmoutil spravedlivého? Posilnil ruce hříšného? Nebo přinášel nebojácné usvědčující slovo pod svatým pomazáním? Faktem je, že Petra nezajímalo, jestli se tyto zástupy o Letnicích urazí. Jeho jediným cílem bylo ukázat jim pravdu. A když Duch svatý zjevuje pravdu, tak to usvědčuje. Jde hodně do hloubky a vymýtí každou oblast srdce. Je smutné, že se to v mnoha dnešních církvích neděje. Nejen že Duch svatý není v takových cír− kvích přítomný, on není ani vítán. Naše služba dostává jeden dopis za druhým, který jako ozvěna opakuje ten samý refrén: „Mám soused(ku), které(mu) jsem celé měsíce svědčil. Rozvádí se… má problémy s pitím… má milostnou aféru…“ „Vzal jsem ho tedy do církve. Doufal jsem, že uslyší slovo o svém stavu a o své potřebě Ježíše. Ale můj pastor nikdy nemluví o hříchu. Nikdy tu není slovo, které přináší usvědčení, tak aby každý pochopil, že potřebuje Ježíšovu očišťující osvo− bozující moc. Můj soused proto odešel ještě víc povzbuzený ve svém hříchu.“ To je tragédie! Jak zarmoucený z toho musí být Bůh, že více lidí je utvrzeno ve svých hříších uvnitř církví než mimo ně. Jiní píší: „Chodím do církve podbízející se hříšníkům, ale už to dál nesnesu. Každý týden máme odevzdat dotazník, jak se nám líbilo shromáždění. Chtějí vědět: ‚Byla hudba příliš hlasitá? Byly scénky příliš dlouhé? Bylo kázání duchaplné a vtipné?‘ Pastore Davide, chodím do církve, abych našel naději pro své ztracené příbuzné. Ale místo toho se po mně žádá, abych posuzoval zábavu.“ Podle Ježíše nemůže být nikdo osvobozen od hříchu – nikdo nebude nikdy stát před pravdou – bez usvědčující přítomnosti a moci Ducha svatého. 3. Ježíšova církev je místem, kde můžeš slyšet tvrdé, znepokojující poselství Uvažuj o této scéně, kdy Ježíš mluvil ke svým
Apoštol víry Pokračování ze str. 1 Moje babička patřila k metodistům. Brávala mě do shromáždění. Když jsem měl 8 let, bylo v jejím sboru probuzení a konala se velká shromáždění. Vzpomínám si na jedno nedělní ráno kolem 7. hodiny, kdy všichni tito prostí lidé tančili kolem velkých kamen uprostřed sborové budovy, tleskali a zpívali: „Ó Beránku, krvácející Beránku, Beránku z Golgoty! Byl zabit, avšak žije a přimlouvá se za mne." Když jsem tleskal rukama a zpíval s nimi, tu přišlo do mé duše jasné poznání znovuzrození. Vzhlédl jsem k Beránkovi na Golgotu. Uvěřil jsem, že mne miloval a za mne zemřel. Vešel do mne život, věčný život. Věděl jsem, že jsem obdržel nový život, který přišel od Boha. Znovu jsem se narodil. Věděl jsem, že Bůh nás chce přijmout takové jací jsme, že podmínky učinil tak jednoduché, jak jen nejvíc mohl. Prostě platí: „Jen věř!“ Tato zkušenost byla první, od té doby jsem nikdy o svém zachránění nepochyboval. Ale neuměl jsem se vyjadřovat. Čím déle jsem žil, tím více jsem pře− mýšlel, ale měl jsem jen malou slovní zásobu, abych mohl své myšlenky vyjádřit. V tomto jsem se podobal své matce. Mohla začít vyprávět nějaký příběh, ale to, co řekla, bylo nesrozumitelné tak, že ji otec musel přerušit: „Ne, maminko, budeš asi muset začít od začátku.“ Nemohla se správně vyjádřit. Se mnou to bylo také tak. Přesto jsem měl velkou radost, když jsem mohl navštěvovat shromáždění, zvláště taková, ve kterých se vydávalo svědectví. Já jsem pak také povstal, ale neuměl jsem vyjádřit, co jsem cítil v hloubi duše. Potom jsem vždy umlkl se slzami v očích. V je− den pamětihodný den přišli za mnou tři starší muži, ke kterým jsem měl velkou úctu, právě ve chvíli, když jsem plakal, protože jsem nebyl schopen mluvit. Vlo− žili na mne ruce. Duch Páně na mne přišel, a v tom okamžiku jsem byl osvobozen od tohoto otroctví. Nejen, že jsem věřil, ale mohl jsem také mluvit. Od té doby, co jsem se obrátil, začal jsem získávat duše. První osoba, kterou jsem získal pro Krista, byla moje vlastní milá maminka. Když jsem pak měl devět let, byl jsem považován za dospělého, takže od té doby jsem pracoval v přá−
následovníkům: „Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe. Ne jako když otcové jedli manu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky. Toto vše řekl, když učil v synagoze … Mnozí z jeho učedníků, kteří to slyšeli, si tehdy řekli: To jsou těžká slova. Kdo to může poslouchat? Ježíš v nitru poznal, že jeho učedníci kvůli tomu reptají, a tak jim řekl: Tohle vás uráží?“ (Jan 6:58–61). Všimni si, že tu Kristus mluvil k věřícím. Co tvrdého bylo řečeno, že na to takto reagovali? Bylo to tohle: „Musíte jíst mé tělo a pít mou krev, jinak ve vás nebude žádný život. Mé tělo je pokrm a má krev je nápoj. A věčný život přichází, jen pokud je strávíte.“ Nuže, hříšníkům nakloněné evangelium říká: „Takové věci nemůžeš kázat. Hříšníci by tomu nikdy neporozuměli. Pít krev a jíst tělo? Mysleli by si, že jsme barbaři. Musíme ta slova změnit a učinit je pro ně stravitelnější. Jinak to lidi urazí, zvláště nevěřící.“ V Kristově pravé církvi přijdou útočná slova. Ano, v této církvi uslyšíš poselství dobré zprávy, evan− gelium o lásce, milosti, milosrdenství a trpělivosti. Ale v Kristově církvi jsou také poselství, která se odváží nic nefalšovat. A tato poselství zahrnují kázání o Kristově krvi a jeho kříži. Ježíš poznal, že tito lidé byli jeho slovy šokováni. Tak se jich v podstatě zeptal: „Urazil jsem vaše city? Jste otráveni z mého povídání o pravdě, obtěžuje vás to?“ Potom konstatuje: „Slova, která vám mluvím, jsou Duch a jsou život.“ (Jan 6:63). Učinil to křišťá− lově jasné: „Přesně to, co vás urazilo, je to pravé, to přináší život.“ Jak jeho následovníci reagovali? „Mnozí z jeho učedníků kvůli tomu odešli a už s ním nechtěli nic mít.“ (6:66). Co tu Ježíš o svém evangeliu říká? Jednoduše ře− čeno tu prohlašuje, že poselství o jeho krvi a jeho kříži je urážlivé. Ale je to jediné evangelium, které vede k věčnému životu. Přesto to někteří nepřijmou. „Někteří z vás ale nevěří.“ (6:64). Ježíšova slova jsou potvrzována v mnoha dneš− ních církvích. Je neuvěřitelné, že některé sbory odstranily ze svých chválících shromáždění každou zmínku o Kristově krvi. Pastoři se o ní ve svých kázání nezmiňují. Chvalozpěvy o krvi byly z církve odstraněny. Všechno je to považováno za příliš urážlivé. Ale Ježíš varuje: „Nezáleží na tom, jak urážlivá se vám má slova zdají. Nemůžete je změnit. Má slova produkují život. A vy je musíte strávit jako jídlo a nápoj, učinit je tou pravou podstatou, tkanivem vaší bytosti. Proto nejste naměkko z toho, co jsem řekl. Jestliže odstraníte krev a kříž ze svého kázání, odříznete všechny hledající od jediné naděje na věčný život.“ „Poselství o spasení v krvi je možné rozumět jen skrze Ducha. Ale má být kázáno, i kdyby bylo nesrozumitelné. Tak stůjte směle a kažte mé evangelium bez ohledu na to, jakou reakci vyvoláte. Je to jediné Slovo, které přináší spásu.“ Podobnou scénu vidíme v Matoušovi: „Přišel do svého domovského města a učil je v jejich synagoze…
Jestliže patříme do Kristovy církve, uslyšíme silné, usvědčující poselství, které urazí naše tělo Pokud jsi v Ježíšově církvi, potom Duch svatý přinese tvrdá poselství. Proč? Protože Duch v nás křičí proti všemu, o čem přemýšlíme, mluvíme nebo děláme a je to z těla. Ježíš říká: „Ze srdce totiž vychá− zejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilnění, krádeže, křivá svědectví, urážky.“ (Mat. 15:19). Znamením každého pravého následovníka Ježíše je však to, že se podvolí každému Kristovu slovu. Takový služebník miluje výtku a domluvu kvůli tomu, jaký důsledek to má v jeho srdci. Vidí změnu, kterou to přináší, a on ví, že je to pro něj život. Někde hluboko dole je tohle důvod, proč přichází hříšník do Božího domu. Není to jen proto, aby byl připočten jako číslo do velkého sboru. Je to proto, aby byl Bohem nalezen, protože ve svém srdci ví, že je ztracený. Jeho duše nemá pokoj a prožil už příliš mnoho dlouhých bezesných nocí. Potřebuje odpovědi, pravdu, skutečnou změnu, protože tuší, že směřuje do pekla. Nepotřebuje, aby mu věřící nebo služebník řekl, že je v pořádku. Samozřejmě že když tento hříšník slyší Kristovo evangelium, může ho to pobouřit. Může se naštvat a ztěžka to zvládnout. Ale nikdy nezapomene, co slyšel. A Duch svatý to použije, aby mu zjevil pravdu. Všichni jsme se naučili, že Kristus je úhelným kamenem své církve. Pavel říká, že tento kámen je kámen úrazu: „Jak je psáno: Hle, pokládám na Sionu“kámen úrazu a skálu pohoršení; kdokoli však v něj věří, se jistě nezklame.“ (Římanům 9:33). Petr také nazývá Ježíše kamenem úrazu: „Pro vás věřící je tedy vzácný, ale pro nevěřící je to kámen staviteli zavržený, jenž se stal kamenem úhelným, a také kámen úrazu a skála pohoršení. To platí pro ty, kdo se nad Slovem urážejí a odmítají je, což se stalo jejich údělem.“ (1. Petr 2:7–8). Petr by ti mohl z první ruky vyprávět, co se děje, když se snažíš odstranit poselství kříže. Urazil se, když Ježíš učedníkům předpovídal svou smrt: „Petr ho tehdy vzal stranou a začal ho kárat: Bůh tě chraň, Pane, to se ti nesmí stát!“ (Matouš 16:22). Ale Ježíš mu odpověděl těmito bodajícími slovy: „On se ale odvrátil a řekl Petrovi: Odstup ode mě, satane! Svádíš mě, protože nemyslíš na Boží věci, ale na lidské.“ (16:23). Tady je jasný příklad toho, jak může Satan zasít klam i do zbožného pastýře, který miluje Krista. A můžeš se vsadit, že Petr nikdy na Mistrova slova nezapomněl. Podobně si dnes musí každý služebník a věřící dát bedlivý pozor na Kristovo varování: „Můj kříž a moje krev tě možná uráží. Ale jestliže se
delně jako plně zaměstnaný. Školní docházka nebyla tehdy povinná, a tak jsem byl připraven o školní vzdělání. Můj otec chtěl, abychom my všichni navštěvovali Anglickou horní církev. On sám necítil potřebu tam chodit, ale dělal to kvůli faráři, se kterým se scházeli v hostinci a pili pivo. Můj bratr a já jsme byli v pě− veckém sboru této církve, a třebaže jsem neuměl číst, naučil jsem se rychle melodii i text písní. Když většina hochů měla dvanáct let biskup je konfirmoval. Když na mne položil biskup ruce, neměl jsem ještě dvanáct let, ale necelých deset. Vzpomínám si, že když na mne položil ruce, prožil jsem něco podobného jako potom o čtyřicet let později, když jsem byl pokřtěn Duchem svatým. Celé moje tělo bylo naplněno vědomím Boží přítomnosti, vědomím, které mi zůstalo mnoho dní. Po konfirmačních bohoslužbách se ostatní hoši hádali a proklínali, a já jsem se divil, co způsobilo rozdíl mezi mnou a jimi. Když jsem měl třináct let, přestěhoval jsem se do Bradfordu. Tam jsem šel k metodistům a začal jsem vnikat do hlubšího duchovního života. Měl jsem velkou touhu po Bohu. Tato církev měla zvláštní mi− sijní shromáždění. Vybrali sedm hochů ke svědectví. Byl jsem jeden za sedmi vyhlédnutých. Měl jsem tři týdny k tomu, abych se připravil na 15minutový proslov. Celé ty tři týdny jsem žil na modlitbě. Vzpo− mínám si na hlasité „Amen“ a „Haleluja“ posluchačů, když jsem začal. Nevím už, co jsem říkal, ale vím, že jsem byl ovládán mocným nadšením a naplnila mne horlivá tužba, abych přivedl lidi k poznání mého Spa− sitele. Od té doby jsem vždy znovu vyhledával mladé lidi a vyprávěl jsem jim o slavném vykoupení. Velmi často jsem byl odmítnut, nicméně chtěl jsem sdílet s ji− nými velkou radost, kterou jsem měl. Ale zdálo se mi, že mnozí o to nemají zájem. To bylo mi velkou hádan− kou. Mám zato, že jsem nebyl dost taktní. Vždy jsem s sebou nosil Nový zákon, třebaže jsem dost špatně četl. Bylo mi 16 let, když v Bradfordu otevřela práci Ar− máda Spásy. Měl jsem radost, že jsem mohl být mezi těmito váženými lidmi. V těchto dnech jsem byl puzen k tomu, abych se za duše postil a modlil. Každý týden jsem pak viděl, jak řada hříšníků vydávala své srdce Kristu. V přádelně, kde jsem pracoval, byl bohabojný muž, povoláním klempíř. Byl jsem mu přidělen jako po− mocník a on mne učil klempířským pracím. Tento muž
mi také vyprávěl o křtu vodou a upozornil mě na jeho důležitost. Vzpomínám si ještě, jak mi řekl: „Jestliže v této věci poslechneš Pána, nemůžeš vědět, co všech− no s tebou zamýšlí.“ Plný radosti poslechl jsem slovo Pána, abych byl s ním pohřben skrze křest ve smrt, a vyšel jsem tam z toho vodního hrobu, a vedl nový život. V té době jsem měl přes 17 let. Tento věrný muž to také byl, který mi poprvé řekl o novém příchodu Pána Ježíše. Když jsem cítil, že jsem se provinil proti Bohu, byl jsem vždy znovu a znovu ve svých myšlenkách znepokojen, že Pán přijde a já nebudu připraven na setkání s Ním. Bývalo mi ulehčením, když jsem ho uviděl, aspoň jsem věděl, že Pán ještě minulou noc nepřišel a mne zde nenechal. Zůstal jsem u Armády Spásy, protože se mi zdálo, jako by měla více moci k službě než kterákoliv jiná církevní společnost. Celé noci jsem trávil na mod− litbách. Mnozí byli položeni na podlahu skrze moc Ducha svatého, často až na 24 hodin. Říkali jsme tomu tehdy křest Duchem. Tito první vojáci Armády Spásy měli velkou moc, která se projevovala v jejich svědectví a v každodenním životě. Sjednotili jsme se ve víře a žádali jsme každý týden o padesát, nebo sto duší, a věděli jsme, že je dostaneme. Ach, jak jinak je to dnes, když tak mnozí vůbec neusilují o to, aby zí− skali duše pro Ježíše, ale snaží se o tělesná zjevení. Hleděl jsem na Pána, a určitě to byl On, kdo mi po− máhal ve všech věcech. Když mi bylo 18 let, požádal jsem o zaměstnání u jednoho klempíře. Vyčistil jsem si boty, vzal jsem si nový límec a šel jsem do domu toho muže. Řekl mi, že nikoho nepotřebuje. Odpověděl jsem mu: „Děkuji vám, pane, je mi velmi líto.“ Tento muž mne nechal odejít až k vratům, pak mě zavolal zpět a řekl: „Nějak se lišíš od těch druhých. Nemohu tě poslat pryč.“ Pak mi přikázal, abych položil vodovodní vedení v několika domech. Skončil jsem práci během týdne. Mistr byl tak udiven, že řekl: „To není možné, že je to hotovo!“ Ale jak se na to podíval, viděl, že práce byla dokončena k jeho největší spokojenosti. Přesto si ale myslel, že takového rychlého pracovníka nemůže zaměstnávat. Když jsem měl 20 let, přestěhoval jsem se do Liver− poolu. Boží moc na mně mocně spočívala. Velmi jsem toužil pomáhat mladým. Každý týden jsem shro− mažďoval kolem sebe skupinu bosých, rozedraných a hladových chlapců a děvčat. Vydělal jsem pěkné
A tak se nad ním pohoršovali.“ (Matouš 13:54,57). I nejužší kruh Ježíšových učedníků k němu přišel se slovy, že jeho poselství je urážlivé: „Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli ta slova?“ (15:12). V této scéně to nebyli lidé, kdo byli uražení, ale náboženští vedoucí. Zástupy zřejmě přijaly, co Ježíš řekl. Ale pastýři byli pobouření.
−2−
stydíš za mé poselství nebo se je snažíš zjemnit, pak mě urážíš. Nereprezentuješ mé Slovo ani mou církev.“ 4. Jak myslíš, že Ježíš začne s církví ve tvém městě? První věc, kterou by Kristus udělal, je, že by se vydal na pláčem provázenou cestu tvým městem. Písmo nám říká: „Když dorazil na hřeben a uviděl město, rozplakal se nad ním: Ó kdybys poznalo aspoň v tento svůj den, co by ti přineslo pokoj! Teď je to ale tvým očím skryto.“ (Lukáš 19:41–42). Co způsobilo, že Ježíš plakal? Začalo to srdce− rvoucím putováním v okolí města. Byl přemožen zármutkem při pohledu na takzvané nábožné lidi, kteří neměli žádný pokoj. Tito lidé odmítli pro výmysly pravdu. A teď následovali mrtvou formu náboženství. Byly to ovce bez pravého pastýře. Já neodsuzuji žádného služebníka. Ale chci se zeptat každého, kdo čte toto poselství: „Dovedeš si představit, že by tvůj pastor projížděl tvým městem a plakal nad ním?“ Jak odlišný obraz nám Ježíš dává od tolika dnešních pletichářů a plánovačů církevních budov. Tito muži chodí dům od domu a dělají mezi lidmi průzkum. Ptají se jich, co chtějí v církvi: „Jak dlouhé by asi mělo být kázání? Patnáct minut? Deset?“ Ježíš byl svědkem takových zvyklostí za jeho dnů. Když vešel do chrámu, viděl stoly penězoměnců, služebníků, kteří obchodovali s Božími věcmi. Nebyla tam upřímná opravdová modlitba, žádná Boží bázeň. A Kristus nad tím vším plakal: „Je psáno, říkal jim, můj dům je domem modlitby, ale vy jste z něj udělali doupě lupičů!“ (Lukáš 19:46). Ptám se tě: plakal by Ježíš nad tím, co vidí ve své církvi dnes? Našel by tvého pastora, jak prožívá mučivou bolest nad ztracenými dušemi? Nebo by zjistil, že vydělává na věcech, které jsou v Božích očích svaté? Shledal by Kristus, že se jeho lidé modlí? Nebo by zjistil, že jsou zabraní do svých zaměstnání a programů, zaměřených na jejich vlastní zájmy? Až jednou Ježíš ukončí svou pláčem provázenou objížďku tvého města, pochválí svůj lid? Nebo přijde s tímto varováním: „Jste slepí k časům. Soud je ve dveřích, ale vy jste víc než kdy jindy podobní světu. Proč se nemodlíte, nežádáte mě o sílu a moudrost k vykupování času?“ Bůh nám pomoz, abychom nikdy nezjemňovali jeho evangelium. Máš−li pastora, který káže pravé evangelium Ježíše Krista, pak na tebe naléhám, abys ho povzbuzoval. A modlil se za něj. Děkuj Bohu, že tvůj pomazaný pastýř nespoléhá na osobnosti kazatelů, kteří přivádějí zástupy. A buď vděčný, že přítomnost Ducha svatého umožňuje činit jeho skutečnou práci uprostřed vás. Jestliže je evangelium Ježíše Krista kázáno s usvědčením, nebe se otevře a ďáblové uprchnou. Copyright © květen 2004 by World Challenge
peníze, ale všechno jsem vložil do potravin pro tyto děti. Shromažďovali jsme se v kůlnách loděnic. Och, jaké požehnané shromáždění jsme měli! Stovky z nich byly zachráněny. S jedním svým přítelem jsem se vě− noval úkolu navštěvovat nemocnice a lodě. Pán Bůh mi dal široké srdce pro chudé. Pracoval jsem těžce a vše, co jsem si vydělal, dal jsem chudým, pro sebe jsem si nenechal nic. Každou neděli jsem se postil celý den a modlil jsem se. Pokud si mohu vzpomenout, bylo skrze Boží moc zachráněno vždy nejméně 50 duší v nemocnicích, na lodích, v dětských shromážděních a v Armádě Spásy. Byly to dny velkého duchovního probuzení. Ve shromážděních Armády Spásy mne vedoucí důstojník (kazatel) neustále vyzýval k řeči. Nevím, proč mne o to žádal, neboť moje řeč byla vždy pře− rušena. Stál jsem před lidmi v pláči, nemohl jsem zadržet slzy. Byl bych dal celý svět za lepší výmluv− nost, ale podobně jako Jeremiáš, byl jsem muž se studnicí slz. Ale přece, když jsem před lidmi plakal, vedlo to k tomu, že jsem je vyzval, aby se zasvětili Pánu, a tato výzva měla za následek, že lidé šli ku− předu. Děkuji Bohu za tyto dny, protože Pán mne držel ve zkroušeném duchu. Vzpomínka na ony dny v Liverpoolu je mi nesmírně vzácná. Když jsem měl čtyřiadvacet let, byl jsem vnitřně veden Pánem k tomu, abych se vrátil do Bradfordu. Zabýval jsem se myšlenkou, že si otevřu vlastní klempířství. Ve volném čase jsem chtěl pomáhat v Armádě Spásy. Tu se stalo, že jsem poznal nejlepší dívku, která se měla stát mojí ženou. pozn. red.: 1) Charles Haddon Spurgeon byl britský baptistický kazatel. Lidé ho znají také jako „krále ka− zatelů“. V celém svém životě kázal asi 10.000.000 lidem. 2) Reverend Christmas Evans (1766−1838) byl jedním z nejmocnějších babtistických kazatelů ve Walesu. V mládí přišel v boji o oko. Byl evangelikálním 'fire−and−brimstone' (oheň−a−síra) buditelem, který mnohé zaujal svým „hřímajícím“ projevem při kázáním. 3) William Booth (1829−1912) založil křesťanské hnutí s vojenskou strukturou a vedením, ale beze zbraní (1865) v Londýně v Anglii. Dnes je Armáda spásy rozšířená v mnoha státech světa a je známá jako jedna z největších humanitárních organizací. (www.bennieblount.org − text volně ke kopírování)
Pokračování příště
různých lidí z různých zemí. Viděl jsem Eskymáky, Italy, Španěly, seveřany, Rusy, Indy, Afričany, Ara− by, Asiaty, Američany, Jihoameričany, Australany, Nepálce. Jejich obličeje jakoby vystupovaly z jednotlivých zemí na mapě světa. Ti všichni volali po spáse, po evan− geliu, ale to nepřichází. Chybí totiž dělníci. Uvědomil jsem si, že vždy budou ti, kteří jsou připraveni vstoupit do Jeho králov− ství. Ale chybí dělníci!
13.7.2008
„Prosil jsi mne o ná− rody a dávám ti je za dědictví,“ řekl mi Bůh.
Dnes byl festival národů. Byla to malá, ale velmi dobrá ochutnávka nebe. Potkat 56 národů na jednom místě, vidět jejich národní kroje, zvyky a kulturu se jen tak nepodaří. I David uznal, že Bůh má fantazii, když stvořil všechny možné lidi a má je všechny rád. Dokonce se mě zeptal, jestli má Bůh rád i zlé lidi. Měli jsme spolu vážnou diskuzi. Když jsem mu ale vysvětlil, že Bůh miluje i tyto lidi, k mému údivu měl z takové odpovědi radost, radost z toho, že Bůh miluje všechny a všem dává šanci. Festival otevřel Davidovi oči a on tak mohl vidět a žasnout nad Boží rozmanitostí. A taky si to pořádně užíval, protože se s ním chtěli Číňani, spíše Číňanky, pořád fotit. A potom mi řekl: „Neboj, určitě se najde někdo, kdo se bude chtít vyfotit i s tebou!“ Jsem rád, že mu Bůh dal takový smysl pro humor. David si taky vyhrál s kamarády, což bylo dobře, protože ho to nutilo učit se anglická slo− víčka. To, co se nedařilo celý školní rok učitelce, najednou šlo. To byly věčné dotazy typu: „Tati, jak se řekne….?“ Prožili jsme malý dotek nebe tady na zemi a s těmito dojmy jsme ulehali na lůž− ko,
měl chvíli kulturní šok, ale myslím si, že mu obecenství s kamarády pomáhá vše překonat. Vše je rázem jiné než v HK. Náš Bike tým byl rozdělen do 4 skupin. 2 týmy se vydaly do Guangdong, což je jižní provin− cie. Tady jsme se rozdělili a po 5 dnech jsme se mě− li setkat v koneč− né
Rozplakal jsem se. Prožil jsem, že CHYBÍ DĚLNÍCI! Mé srdce zoufale volá k Bohu: „Vyšli dělníky na svou žeň! Ať povstanou ochotná srdce!“
destinaci. Na oběd jsme se zastavili cestou: měli tam všechny možné ryby (mečoun, žralok, úhoř..), želvy, hady, atd. A pak jsme zjistili, že ubytování nevyšlo. Co teď? Bůh není nikdy zaskočen! Našli jsme 3−4*hotel! Díky Bože! To je komfort − po týdnu spánku na prkně máme konečně matrace! Město mi připomínalo Prahu, hlavně Mánesův most, takže jsme se aspoň trošku cítili jako doma. A v dáli jsme zahlédli 2 majestátně tyčící se kostely!
které nám již nepřišlo tak tvrdé. Modlitba: Byl to nádherný den, děkujeme Bože!
Čína se mění v čase. Co je pozitivní, je fakt, že se stále s Davidem modlíme.
14.−15.7.2008 Zvláštní dny v mnoha ohledech. David se mnohdy ujímá vedoucí role v našem mini týmu a řeší mnohé věci na modlitbě jako první z nás dvou. Bůh ke mně jasně mluví. Pozvedá novou ge− neraci Moravských bratří po celém světě, bratři, kteří obrátili svět vzhůru nohama a začali celosvětovou misii. Bůh však stále hledá partnery.
Dlouho jsem si po− vídal s Bohem o věcech, které nemohu napsat. Divil jsem se, co je tak zvláštního na mně, že se ke mně Bůh má, že mě miluje, stará se a používá si mne.
A večer na shro− máždění se stalo něco zvláštního. Viděl jsem tváře
Jeho odpověď byla jednoduchá, ale za− sáhla mne: „Jsi můj syn“. A můj syn? Vyhrál si s ka− marády. Je ještě pořád dítě a potřebuje se vyřádit. Ale Bůh už pro něj něco dobrého připravil. Modlitba: Bože, ať povstanou Tví partneři!
16.7.2008 Konečně jsme v Čí− ně. Trvalo to trochu déle, než jsme če− kali. Všude je hu− kot, špína a smog. A hlav− ně lidi! David
Myslím si, že je do něho zaséváno v poslední dny více než za celých 9 let. Okolnosti ho také nutí se častěji modlit. Modlitba: Bože, děkujeme, že jsi stále s námi. Ne vždy to tak vypadá. A dej Davidovi poznat hloubku, výšku, šířku i délku tvé lásky. Děkuji.
Pokračování příště
−3−
Léto − čas prázdnin a dovolené... Petra Egnerová
Mamky asi nejvíc ocenily, že si odpočinuly od vaření a mytí nádobí. A jídlo bylo opravdu výborné. Nejvíc chutna− lo nejmenšímu Marečkovi. K snídani spořádat dvě vánočky, jo− gurt, broskev a pět skleniček džusu zvládne v necelých dvou letech málokdo ☺. Jedno od− poledne jsme vyrazili na výlet na Vese− lý kopec. Viděli jsme jaké to bylo za dávných časů. Jak se mlela mouka, jak se točilo mlýnské kolo …. jaké úly měly včely.
Křesťanský kemp 2009 2.−6. července 2009 U rybníka Dlouhý
Dopolední shromáždění jsou společná pro rodiče a děti. Takže cvičíme, tančíme, soutěžíme, vymýšlíme co nového bychom v naší rodině mohli slavit nebo sčítáme kolik je nám dohromady roků. To vše za doprovodu dětských chval, je to akční a baví nás to.
Začínají prázdniny, předpověď počasí nic moc, ale náladu to u nás doma nekazí. Odjíždíme s několika přáteli z církve na dovolenou. Snad jsme na nic nezapomněli, protože kufr auta je zcela plný ☺ (později manžel podotýká, že náš kufr vede). Sraz je u nás. Postupně se objevují známé tváře − Pavla, Tomáš s Jiřkou, Martin s Pavlou a Pepa s Lenkou. A ještě naše děti, těch je celkem 10 − síly jsou vyrovnané 5 holek a 5 kluků. Domlouváme se, že pojedeme společně. Nevím, jak je to možné, ale společně jsme neprojeli ani Budějovice ☺.
Večerní shromáždění probíhají odděleně. Děti mají svůj program, kterým <<< je provázejí manželé Myšopsovi (viz foto). Jinak také manželé Šafrovi a Krupičkovi. Dospěláci si mohou v klidu užít chválu, kázání, modlitby. Každý večer slouží někdo jiný. Michal Vaněk, Pavel Radosta, Vojtěch Gočaltovský s man− želkou. Paní Gočaltovská je odměněna potles− kem, mluvila o svém životě, o dětech, o tom co pro ni Pán udělal. Její nadšení pro Boha bylo vidět i cítit. Její manžel mluvil o od−
počinku, o zastavení a ztišení se před Bohem, jako o jediné formě načerpání síly k Jeho následování. Moc mě potěšila jeho zmínka o knize Maximální mužství. Nedávno se objevila na mém nočním stolku, četla jsem ji prvně, i když ji máme tak 10 let doma. Manžel si ji přibalil právě na kemp …. takže jsem se jen usmívala této zmínce, jako jedné z velkých maličkostí od Boha.
Jsme ubytováni, prohlížíme kemp a okolí. Dětem se nejvíc líbí na trampolíně. Je tu pěkně. Během pobytu jsme vyzkoušeli různé sportovní aktivity jako stolní tenis, kulečník, fotbal, nohejbal. Také jsme se projeli v loďce nebo na šlapadle.
Věřím, že každý z nás si něco odnesl, odpočinul si, strávil čas s rodinou, přáteli a načerpal nové síly.
<<< Soutěž >>> Prázdniny jsou sice pryč, ale... Zavzpomínejte na uplynulé dny volna a pošlete nám fo− tografii s krátkým příběhem nějakého kuriozního zážitku. Nejzajímavější od− měníme. Posílat je můžete pod heslem „soutěž“ až do 15. 9. 2009 na adresu
[email protected]
Těšíme se!
ZBK
Závěrem tohoto povídání je poslední obrázek, shromáždění, ještě za zvuku chval…
E. Plchová
tom jsem. Tento způsob mi vyhovoval. Doporučuji každému, aby se přihlásil do ZBK, neboť tím může jen získat. (Studium přes internet.)
Jaký byl Základní biblický kurz? Zeptala jsem se několika bý− valých studentů na pár otázek týkajících se právě ZBK. 1) Co ti dal a co ti vzal ZBK? 2) Které téma z celého kurzu tě nejvíce zaujalo? 3) Která lekce nejvíce ovlivnila tvůj život? 4) Doporučil(a) bys studium ZBK? Any Tomášková (osobní asis− tent mého syna dnem i nocí) ☺ 1) Uvědomila jsem si některé věci a přehodnotila svůj život. Viděla jsem věci, které ještě musím změnit a na čem pracovat. Odbourat neefektivní práci, zaměřit se na to co Bůh chce. 2) Zaujala mě modlitba, asi i proto, že je mi blízká. V této oblasti se cítím velice dobře. 3)Byla to lekce o tom, kdo jsi v Kristu. Znovu jsem si uvědomovala, že mám autoritu v Kristu Ježíši a že opravdu můžu dělat věci jako je dělal Ježíš. A potom poslušnost Bohu. 4) ZBK doporučuji všem, je úplně jedno, jestli si čerstvý křesťan nebo už letitý. Pán otvírá dveře každému, kdo o to stojí. Pro mě tento kurz byl vel− kým požehnáním, protože jsem si uvědomila, kde stojím a co bych ještě měla udělat, co po mně Bůh chce. Hodně mě oslovily domácí práce, kde jsem musela přemýšlet, a tím jsem si uvědomila, jak na
Daniela Krédlová (na mateřské dovolené) 1) ZBK mi dal přehlednější po− hled na biblická fakta. Jsem o něco moudřejší. ☺ A vzal mi prázdná místa v různých odpovědích. ☺ 2) Každá lekce měla hodně za své. A nejvíc z nich jsem asi hltala Nový život a Kdo jsi v Kristu. Bavilo mě číst v Bibli ta místa, kde se přesně o tom mluví, a naplňovalo mě to. Někdy mě zaujmou nové věci, které jsem dřív nevěděla…. 3) Hmm, asi lekce 7. Kdo jsi v Kristu. Nasměro− vala mé myšlenky správnou cestou. Už v některých osobních věcech jednám jinak, než dřív. Haleluja, díky Pánu! 4) Jasně, že doporučila! Je výborné si osvěžit základ− ní věci biblických pravdivých principů! Je dobré studovat a dozvídat se nové věci! To se Bohu líbí. (Studium dálkově s CD nahrávkou.) Eva Němcová (realitní makléř) 1) Určitě mi dal další pohledy a po− znání Božích věcí a Jeho samotného. Toužila jsem dostat do svého zvyku pravidelné čtení Bible, ale to se mi bohužel ne úplně povedlo, myslím, že jsem se pro to ještě plně nerozhodla a má pokora, bázeň a touha s Bohem strávit čas je stále slabá. A co mi vzal? Možná mi zpřesnil některé pohledy v tématech a tak mi vzal moje špatně vyložené Boží věci a to je dobře ☺.
−4−
<<<
U Humpolce už jsme všichni. Dáváme si malé občerstvení a opět vyrážíme. „ Už tam budem?“ ozývá se ze zadních sedaček (předpokládám, že nejen v našem autě). „Už brzy,“ zní odpověď, máme přeci Tomáše s navigací. Na druhý pokus se trefujeme do správného kempu a jsme rádi, že jsme šťastně dorazili.
focený přímo po − Petra −
2) Musím se přiznat, že vzhledem k pro mne těž− kému období v soukromém životě jsem všechna témata procházela tak nějak informativně, ale zároveň to byl pro mne moc dobrý čas možnosti sdílení, ale téma EVANGELIUM mne nějak víc zaujalo. Asi pro tu dobrou zprávu o naději, kterou máme skrze Ježíše Krista. 3) Musím přiznat, že bylo moc dobré si znovu uvědomit, jak mne vidí Bůh, čím jsem v Kristu a jak se mám na sebe dívat já, jaké mám možnosti, po− vinnosti, ale taky schopnosti. Lekce č.7 Kdo jsi v Kristu byla pro mne moc dobrá. 4) Určitě ano. Asi každý z nás čas od času potře− buje ujištění o Boží lásce a znovu uchopení Božích pravd. Navrátit se k pravé Boží podstatě a to je ob− sahem tohoto kurzu. A taky mi bylo moc příjemné opět trávit čas se Zdeničkou a Kájou. Moc dobře se s nimi diskutuje, oni Bibli znají a já zatím do ní pouze nahlížím a mno− hým věcem nerozumím, a tak to pro mne byl moc dobře strávený čas. Díky Bohu za ně ☺. (Studium osobní ve skupině.) Lukáš Kukučka (student) 1) ZBK mi pomohl pochopit Boží principy a ukázal mi, jak mám žít v Boží milosti, i když to někdy není zrovna lehké, mohu se na Něj vždy obrátit, a to je přeci supr mít takového tátu v nebesích. No, co mi kurz vzal? Možná trošku času, ale proč to řešit, když to byl čas s Bohem? ☺ 2) Nelze hovořit o konkrétním tématu, každé mělo svůj význam a každé bylo svým způsobem zajímavé a pro můj život důležité. pokračování na str. 5
ZBK
Pokračování ze str. 4
3) Všechny byly důležité, ale asi lekce o pokání (ta byla hustá). 4) Určitě ZBK doporučuji, poněvadž jsou tam věci dobře vysvětleny a mně osobně se leccos vy− jasnilo, a také proto, že se o Bohu můžeme dozvědět víc. (Studium dálkově s CD nahrávkou.) 1) Co ti dal a co ti vzal ZBK? 2) Které téma z celého kurzu tě nejvíce zaujalo? 3) Která lekce nejvíce ovlivnila tvůj život? 4) Doporučil(a) bys studium ZBK? Pavla Rendlová (podnikatelka, na mateřské dovolené) 1) ZBK mi určitě nic nevzal. Dal mi možnost mimo jiné (vy− učování) poznat lidi jinak než v církvi, i Sedláčkovi, moc pří− jemný. Byly to skvěle strávené večery (myslím úterky). ZBK mi dal systém, pravidelnost čtení Bible, modliteb (teď po roce praxe to můžu říct). 2) Asi mě nejvíc zaujalo 1. téma „Historie Bible“, do− stali jsme nové informace, jak se Bible psala, která kniha je nejstarší, nejmladší, kolik lidí ji psalo, atd.… 3) Můj život ovlivnila lekce asi 5. To bylo – „Pokání“. 4) Určitě bych doporučila kurz všem, protože si myslím, že přestože to jsou základy, nemůžeme říct, že je nepotřebujeme. Sedláčkovi jsou úžasní, Kája skvěle vyučuje. ☺ (Studium osobní ve skupině.) Simona Laszáková (prodavačka) 1. ZBK mi otevřel nový pohled na víru, na mě jako na nové stvo− ření v Kristu Ježíši a změnil můj přístup k Bibli, jak k její autoritě, tak k jejímu čtení. A co mi vzal? Vůbec nic, i když vlastně ano... kus mého starého člověka.
2. Rozhodně pokání. Naučila jsem se být Bohu vděčná za Jeho milost v této oblasti mého života. 3. Byla to lekce Kdo je Ježíš. Uvědomila jsem si, co pro mě udělal, co pro něj znamenám já a co ode mne očekává. 4. Určitě. Pro mě to byla dobrá škola, pod vedením skvělého učitele Káji S. (Studium osobní ve skupině.) Pavel Prüher (z Boží milosti mám studentské období za sebou. Nebo ne, Hospodine?) 1) ZBK mi určitě dal větší po− rozumění, a v některých přípa− dech i zjevení dosud nepoznaných věcí. A co mi vzal? Určitě to, co je špatný pohled na jisté prvky křesťanství. 2) Nejvíce mě zaujalo téma „Kdo jsi v Kristu“. Proč? Znovu jsem se upevňoval v těch nejdůleži− tějších základech jako: co pro mě Kristus udělal, co si mohu z jeho vlastnictví přivlastnit, a vůbec to, že ten starý člověk je pryč a nový nemá nic společného s duchem tohoto světa. 3) Myslím, že nejvíc mě ovlivnila lekce „Pokání“, protože vzala vítr z plachet všem mým bludným představám o pokání. A tak mám možnost dělat opravdové biblické pokání. 4) Ano. Doporučuji ZBK každému člověku, ať už teprve znovuzrozenému pro objevení dobré parcely a vybudování dobrého základu, tak do− spělému (v Kristu) člověku, jako opakování malé násobilky. Bez základu totiž není stavba, ale zbořenina… (Studium přes internet.)
Marie Prüherová (kontro− lorka na mikroskopu) 1) ZBK mi dal jistotu, že pro Boha mám cenu, že jsem dosta− tečná a vzal mi neustálý strach, že nejsem dost dobrá. 2) Ovlivnily mě určitě všechny, ale asi nejvíce mě oslovovaly lekce − Pokání, Nový život a Kdo jsem v Kristu, protože jsem si uvědomila, že si můžu zase sama sebe vážit a když se člověk dokáže mít rád, teprve potom může mít rád i ostatní. 3) Kdo jsem v Kristu
Hana Brožková (servírka v cukrárně) 1) Bližší pohled na Krista a touhu dovídat se o něm více. Určitě to byla má první zkušenost trávit s Bohem více času, než dříve před kurzem. 2) Asi nejvíce mě zaujala kniha, která byla součástí studia − Historie Bible. Také kapitola Nový život – o tomto životě jsem se v tu dobu chtěla dozvědět
Jídlo jako Boží dar Zemanová Pavla
více, každá kapitola se vlastně týkala mého nového života s Kristem. Celý kurz byl pro mne v tu dobu jako šitý na míru. Z každé lekce jsem jednoduše čerpala mnoho. 3) Asi kapitola o pokání. 4) Určitě. V kurzu každý jistě najde odpověď na otázky, které řeší sám v sobě a líbí se mi důkladné a přehledné zpracování v pevných deskách. Takto mám kurz ZBK kdykoli znovu k dispozici. (Studium dálkově s CD nahrávkou.)
Také se vám zdá, že čas tak rychle utíká? Nedávno byl Nový rok a už tu máme zase konec prázdnin. Čím dále jsme však v budoucnosti, tím blíže jsme i Božímu království. Tím více se však i Satan snaží dostat každého do svého „království“ a nejvíce nás křesťany. Připomínejme si to a držme se Božího slova. Matouš 24:42: „Bděte tedy, protože nevíte, v který den náš Pán přijde.“ Nikdo z nás neví, kdy k tomu dojde. Podle Matouše 24:36−39: „O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám. Až přijde Syn člověka , bude to jako za dnů Noé: Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu, a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky – takový bude i příchod Syna člověka.“
P o m a z á n k a z n i v y s l u č i n o u Potřebujete: 100 g nivy; 100 g sýra lučina; 3 lží− ce bílého jogurtu nebo majolky; 50 g cibule; půl lžičky mleté papriky; lžíce sekané pažitky Do mísy nastrouháme nivu, přidáme lučinu, majolku nebo jogurt a vše společně vyšleháme. Vložíme jemně nakrájenou cibulku, mletou pa− priku a pažitku a vše zlehka prošleháme. Podle potřeby dosolíme.
Z a p e č e n é f l í č k y (Pro 4−6 osob) Potřebujeme: 250 g flíčků; 2 lžíce olivového oleje; 1 velká cibule; 400 g žampionů nebo pevnějších hub; 500 g rajčat; hrst nasekaných bylinek (tymián, bazalka, oregano); 100 g nastrouhaného parmezánu Flíčky uvaříme v osolené vodě, slijeme a promícháme s lžičkou oleje. Zapékací for− mu vymažeme máslem. Raj− čata lehce spaříme, oloupeme a nakrájíme na plátky a stejně tak žampiony. Na oleji zpění− me nakrájenou cibuli, přidáme rajčata, po 2 minutách přisy− peme plátky hub, osolíme, opepříme a dusíme 10 – 15 minut. Nakonec dochutíme nasekanými bylinkami. Na dno zapékací formy rozprostřeme trochu houbové směsi a posypeme trochou parmezánu, přikryjeme vrstvou flíčků a opět pokryjeme omáčkou s houbami a rajčaty, posypeme parmezánem a překryjeme flíčky. Poslední vrstvu tvoří houby, které zasypeme sýrem. Vložíme do trouby a pečeme při teplotě 190 OC asi 25 minut. Užívat léky na každou větší nebo menší bolest řada lidí odmítá. Řešením je obrátit se na léčivou sílu přírody, kterou nám dal Bůh. Dal nám k dispozici bylinky, které můžeme využívat jako alternativu na posílení a ozdravění organismu. Například bazalka má velmi široký záběr léčivých účinků. Pomáhá s vykašláváním i proti migréně, kterou dnes lidé tak často trpí, díky ukvapenému životnímu stylu. Zlepšuje trávení, pomáhá proti křečím a díky protizánětlivým účinkům zmírňuje akné a působí antibioticky. Mírně snižuje krevní tlak. Bazalkový čaj na trávení: jednu lžičku sušené bylinky nechte vylouhovat 10 minut v šálku horké vody (ale ne vařící) a přeceďte. Pijte 1 šálek čaje po jídle.
Karel Čapek (pečovatel) 1) ZBK je dobrá investice. Vzal mi trochu času a dal mi mno− hem víc. Hlavně si připo− menout základy víry, o čem je křesťanství. 2) + 3) Na obě otázky mám stejnou odpověď. Nejvíc mě oslovila lekce č.6 Nový život a lekce č.7 Kdo jsem v Kristu. Žít opravdu nově a v Kristu je výzva a úkol, kde se můžu vyučovat vlastně pořád. Vždy je co si připomenout, oživit, případně nově uvidět a nově vykročit. 4) ZBK bych směle doporučil každému čerstvě obrácenému. Asi ne hned po obrácení, ale po pár měsících už ano. Dále je ZBK vhodný pro lidi, kteří mají v základech chaos a guláš. ZBK stojí jednoznačně na Bibli a jeho rozsah a forma je podle mého úsudku dostatečná k získání zdravých základů na cestu víry a poznávání našeho Boha a Spasitele. (Studium dálkově s CD nahrávkou.)
Máte dojem, že vám chybí základy? Potřebují oprášit? Nerozumíte souvislostem během kázání?
Je tu pro vás Základní biblický kurz. Srozumitelně podané základní vyučování pro každého. ZBK má za úkol vás seznámit se základními křesťanskými pojmy a pomoci s jejich uvedením do praxe. ZBK také pomůže se základní orientací v Bibli a na− učí vás ji používat. Celý Základní biblický kurz trvá deset týdnů (6. lekce je pro svou obsažnost rozdělena na dvě části), kdy se během každého týdne bude probírat jedno téma. Studovat lze osobně − ve skupině, dálkově − s pomocí CD nahrávky nebo přes internet (www.cestazivota.cz/zbk). Pokud máte zájem o studium ZBK, registrujte se na stránkách ZBK (www.cestazivota.cz/zbk/registrace) nebo e−mailem na adrese:
[email protected] Začátek dalšího běhu vám včas oznámíme.
Jako koření bazalku přidávejte do jídla až krátce před podáváním. Nikdy ji s jídlem nevařte, její éterické oleje by vytěkaly a bylinka by zhořkla. Něco pro ty, které chtějí trochu zhubnout: 5 nejdůležitějších aminokyselin, které vám pomohou ke štíhlé linii. l Arginin – vyskytuje se v arašídech, tuňáku, vejcích, pohance, vlašských ořeších – urychluje spalování, snižuje cholesterol l Tyrosin – v mléce, sýrech, hrášku, fazolích, hovězím mase – podporuje látkovou výměnu, aktivuje hormon sytosti norepinefrin l Lysin – v parmezánu, tuňáku, krevetách − mobilizuje redukční hormon STH a spalování tuků l Fenylalanin – v sójových bobech, ementálu, hovězím mase – tvorbou střevního hormonu reguluje pocit sytosti l Tryptofan – v syrovátce, datlích, v kešu oříšcích – přírodní „uzda“ apetitu.
P a e l l a s k u ř e c í m m a s e m
(španělský recept)
Recept pro 2 osoby: 300 g kuřecího masa; 2 lžičky olivového oleje; 2 menší cibule; 1 stroužek česneku; 100 g rýže; špetka šafránu; 200 ml studeného vývaru; 2 bobkové listy; 2 červené paprikové lusky; 100 g mraženého hrášku Maso osolte, opepřete a orestujte zhruba 3 minuty na oleji a vyjměte. Cibuli a česnek nakrájejte a orestujte. Přidejte šafrán a rýži a opět krátce orestujte a zalijte vývarem. Přidejte maso a bobko− vý list a poduste asi 12 minut. Nakrájenou papriku 10 mi− nut povařte na pánvi, přidejte hrášek a vše opět povařte dalších 5 minut. Nakonec dochuťte pepřem a solí.
S t r a c c i a t e l l a s j a h o d a m i Připravíme si: 3 vejce; 150 g krupicového cukru; 100 g Hery; 100 ml smetany; 150 g hladké mouky; půl prášku do pečiva; 150 g tmavé čokolády; 400 g jahod; 1 sáček čirého dortového želé Vejce vyšleháme s cukrem do pěny. Přilijeme vychladlý rozpuštěný tuk a smetanu. Potom po částech vmícháme mouku s práškem do pečiva a nahrubo nastrouhanou čokoládu. Dortovou formu vymažeme máslem a vysypeme ji hru− bou mou− kou. Těsto vložíme do formy a zapékáme při teplotě 180 oC asi 35 minut. Jahody omyjeme, rozpůlíme. Rozložíme navrch korpusu. Dortové želé připravíme podle návodu na obalu. Povrch vychladlého koláče potřeme želé a necháme zatuhnout. DOBROU CHUŤ!
−5−
4) Určitě bych ZBK doporučila. Třeba i jen pro to, zopakovat si základy a znovu objevit jednoduché pravdy. Bez toho se nedá jít dál. (Studium dálkově s CD nahrávkou.)
Poděkování Tímto by jsem chtěla poděkovat všem, kteří přispěli do „rychlosbírky“ na přelomu července a srpna pro Diakonii Broumov, která nás a mnoho jiných organizací požádala o pomoc pro oblasti postižené povodněmi. Darovali jste ložní prádlo, lůžkoviny, trvanlivé potraviny, balenou vodu a nápoje, hygie− nické zboží, ručníky, oblečení, obuv, nádobí, kuchyňské nářadí, plastový nábytek. Někteří z Vás darovali peníze, dohromady 2400,−. Protože nás diakonie oslovila prosbou sbírky materiálních věcí, tak jsem po dohodě s koordinátorkou v této hodnotě nakoupila hubící pří− pravky proti hmyzu a Sava proti plísním. Na www.diakoniebroumov.org je poděkování, jsme pod Církví baptistů, U hvízdala, České Budějovice, protože na toto místo jsme odvezli všechny darované věci z našich církví Cesta života Český Krumlov, České Budějovice a z Církve bratrské Český Krumlov. Děkuji všem. Pavla Kvapilová
Ohlédnutí za létem V červnu se turistická skupina z Č. Krumlova vydala na výlet na Prášilské jezero a Poledník.
zakrytou i otevře− nou rozhlednou.
13.6. jsme se v 10 hod sjeli na parkovišti v Prášilech a odtud jsme vyrazili. Cesta vedla krásnými místy Šumavy, děti statečně šlapaly všechno po svých a bylo nádherné počasí. Na jezeře děti nakrmily kachny a po krátkém odpočinku jsem šli dál na Poledník. Je tam bývalá vojenská hraniční sledovací základna, bytelná vysoká budova se
Byl krásný výhled do Čech i Německa. Zpátky jsme do− šli unavení, ale spokojení.
program a večer bylo kázání a zvlášť program pro děti, který si hooodně užívaly.
Pavla Kvapilová
Vyjeli jsme společně na dva výlety, na je− den do skan− zenu Veselý kopec a na druhý do hřebčince ve Slatiňanech. V areálu kempu se da− lo sportovat,
V červenci pět rodin vy− razilo na křesťanský kemp Dlouhý na Vysočině. (pozn.: viz článek P. Egnerové na str. 4)
Ubytovaní jsme byli v chat− kách, srubu a hotelu. I když jsme sluníčko neměli vždy, tak to nevadilo, bylo teplo a pro− gram nabitý a fotbal se hrál za deště i za tmy ☺. Dopoledne byla společná rodinná shromáždění v jídelně nebo venku, přes den byl volný
Sraz byl v Nové Peci. Nejdřív jsme šli podél Schwarzenberského kanálu, potom po krásné kamenné lesní cestě. U Plešného jezera byl trochu smutný pohled na zničené lesy kůrovcem, ale to nás neodradilo, teda většinu z nás ☺, jít dál k Štiftrovu památníku. Potom jsme šli ještě dál na hraniční vrchol Plechý s velkým výhledem do Rakouska. Zpátky jsme šli jinou cestou a nějak jsme se rozdělili do tří skupin a poztráceli. Setkali jsme se až u chaty s občerstve− ním u které se scházely cesty. Tam jsme si odpočinuli, občerstvili se zbytky svačin a nanuky a vyrazili k au− tům. Byl to nádherný společně strávený den.
děti měly k dispozici tram− polínu, houpačky, prolézačky a pískoviště. Mohl se hrál biliard, ping pong nebo jít na zmrzlinu nebo projet na lodičkách. Byl to pěkný společně strávený čas. V srpnu opět vyrazila turistická skupina na výlet na Šumavu tentokrát na Plešné jezero a Plechý. Bylo horko, ale krásně.
V Č. Budějovicích pokračují pouliční evangelizace Naše další evangelizace proběhla 30.7. na „starém místě“ na Sokolském ostrově. Byla již v pořadí třetí a bylo znát, že jsme více sehraní. Zapojení zesilovače, nahození centrály, volba evangelizačních písní − vše šlo jako po másle. Myslím, že s příchodem chladnějšího počasí a zejména školního roku budeme mít více posluchačů než v prázdni− nových tropech, ale díky Bohu i za ty co se zastaví a poslouchají nyní. Dneska ráno jsem si v čekárně u lékaře všiml velkého plakátu, kde byla popisována záchrana člověka. Jsou dvě základní věci, které je nutno obnovit − srdeční činnost a dýchání.
Jsou dvě činnosti, podle kterých se pozná, že církev žije − shromáždění svatých a evangelizace. Pokud žiješ, neměl bys na nich chybět. VK Milé sestry, milí bratři, tak jsme ve čtvrtek 13.8. opět pozvedli prapor evangelia nad naším městem. Na Sokolském ostro− vě se nás sešlo tentokrát více, a bylo to cítit. Inu „jeden porazí tisíc a dva deset tisíců“... Bylo moc milé vidět mezi posluchači Roberta (již téměř zdravého), věrného Káju, Štantýských silné rámě, i pana doktora věd přírodních, Michala, kterého zdáli slyšené evangelizační písně donutily zanechat bádání a vyjít podpořit lid Boží...
Milé sestry, zvu Vás na konferenci pro ženy s názvem
Žena v Božím plánu – role ženy v církvi
18. − 20. září 2009 Konferenční centrum Immanuel, Slavíkov – Dlouhý 1, 582 63 Ždírec nad Doubravou Tel.: 737 938 645 www.immanuel.cz
Tentokrát několikrát zazněl i potlesk z řad posluchačů (nejen našich vlastních) a to je dobře. I dva mladí muži se přišli zeptat, kde se scházíme. Evangelium je zvěst, která nenechává lidi lhostejné. Buď by měli vzít do ruky kapesník − pro slzy vděčnosti Bohu, nebo kámen a hnát nás. Jak pravil Wesley (prý) − nedostanu−li jednou za týden šutrem, něco káži špatně... Evangelizace jsou ve čtvrtek od 18.00 hodin. Nenech si o tom jen vyprávět, tvé místo je tam stále neobsazené a čeká na tebe... Za evangelizační tým Vl. Kocman.
Suché kosti, hejbejte se! IV. Neseďte doma a přijďte si zasportovat! Co Vás čeká? Sportovní klání ve fotbalu, tenisu, plážovém volejbalu (přehazované), vybíjené (domluvíme na místě podle počtu a chuti zúčastněných), nebo můžete jen fandit.
Kde? Hřiště TJ Sokol Kájov Kdy? 12. září 2009 (sobota) V kolik začínáme? V 10:00 hod.
Sloužit nám bude Susan Huntová. Susan často cestuje a přednáší různým skupinám žen ve Spojených státech i v cizině. Velmi si přeje, aby její učení povzbudilo ženy, které chtějí přinášet Bohu slávu svým životem a sloužit v církvi. Je autorkou knihy Duchovní mateřství, která má český překlad. Přihlášky jsou v církvi Cesta života v Českých Budějovicích i v Č. Krumlově. Podrobnosti Vám ráda zodpovím. Eliška Plchová
[email protected] tel.: 777 585 766
Co je zajištěno? K pití čaj, káva, limonáda, guláš, občerstvení. Startovné? Dobrovolné. Co na závěr? Večer u táboráku opékání buřtů (možno koupit na místě). Nutno si přivézt něco na sednutí.
Informace: Jozef Štrbko, tel. 603 279 926 Lenka Štrbková, tel. 731 115 770
Vi z e j i h o č e s k ý c h s b o r ů C E S TA Ž I V OTA : Kol.1:28−29 Jeho zvěstujeme, když se vší moudro− stí napomínáme a učíme všechny lidi, abychom je mohli přivést před Boha jako dokonalé v Kristu. O to se snažím a zápasím tak, jak on ve mně působí svou silou. (ČEP)
Kol.1:28−29 Kteréhož my zvěstujeme, napomínajíce všelikého člověka a učíce všelikého člověka ve vší mou− drosti, abychom postavili každého člověka dokonalého v Kristu Ježíši. O čež i pracuji, bojuje podle té jeho mocnosti, kteráž dělá ve mně dílo své mocně. (BK 1613)
2. Paral. 7:14 a můj lid, který se nazývá mým jmé− nem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi. (ČEP)
2. Paral. 7:14 A ponižujíce se lid můj, nad nímž jest vzýváno jméno mé, modlili by se, a hledali by tváři mé, a odvrátili by se od cest svých zlých: i já také vyslyším je s nebe, a odpustím hřích jejich, a uzdravím zemi jejich. (BK 1613)
Izajáš 54:2 Rozšiř místo ve svém stanu, ať na− pnou stanové houně tvých příbytků. Nerozpakuj se! Natáhni svá stanová lana a upevni kolíky. (ČEP)
Izajáš 54:2 Rozšiř místo stanu svého, a čalounů příbytků svých roztáhnouti nezbraňuj; natáhni i provazů svých, a kolíky své utvrď. (BK 1613)
−6−
R o z p i s s h r o m á ž d ě n í s b o r ů Cesta života jižní Čechy: České Budějovice
Prachatice Agitační středisko Pod Hradbami neděle od 17:00
Český Krumlov,
budova Ambit
neděle od 9:00 modlitební − čtvrtek od 18:30
Sokolský ostrov1, Sokolovna modlitební procházky − (info u M. Kočerové)
modlitební ve sboru − St 18:00 neděle 15:00
Setkání mládeže v Č. Krumlově − sobota 14:00
Tento zpravodaj si vyhrazuje právo nezodpovídat za případné chyby dodané s příspěvky jednotlivých autorů. Děkujeme za pochopení.
