RICHARD ROHR RADIKÁLNÍ MILOST

RICHARD ROHR RADIKÁLNÍ MILOST

Richard Rohr Radikální milost M E D I TAC E NA KAŽDÝ DEN

Uspořádal John Bookser Feister

Vyšehrad

Tato kniha vychází s podporou pana Ludvíka Hegrlíka

Copyright © Richard Rohr, John Bookser Feister, 1995 Translation © Jan Kofroň, 2005 ISBN 80-7021-772-3

PONDĚLÍ 319. den

DVAC ÁT É H O D RU H É H O TÝDNE V MEZID OBÍ

Osvobození mužů Osvobození nás, mužů, je odlišné od ženského osvobození. To, proti čemu naše sestry bojují, totiž patriarchální kultura, utiskovalo ženy mnoha způsoby, ale muži si to neuvědomovali, protože měli navrch. Musíme stát při našich sestrách, abychom jejich zápas začali chápat. Nicméně muži mají také svůj program osvobození. Muži na Západě se potřebují osvobodit od celé řady očekávání, která na nás klade kultura a my je pak klademe sami na sebe: být výkonný superman, soutěživý, jednoznačně zaměřený, bezcitný, úspěšný, tvrdý „kanónenfutr“. Tento tlak na ně vyvíjejí od chlapeckého věku jak ženy, tak i ostatní muži. Zisk z toho mají jak muži, tak ženy; a jak muži, tak ženy tím trpí. Naším osvobozením je tyto hlasy rozpoznat a postavit se jim ve svém nitru, kde nám podsouvají falešné definice úspěchu. Může to být dokonce obtížnější osvobozování než u žen. Myslím, že právě proto jsou v procesu osvobozování muži pozadu. Když je jeden nahoře, je jeho zajetí větší. Tak to alespoň říká evangelium. Rodinu za rodinou žena postupovala po své mužské cestě, a to dál, než většina mužů dospěla po své cestě k ženství. Mnozí muži intuitivně rozpoznávají, že jejich ženy jsou v mnoha směrech silnější než oni. V mnoha rodinách je to tak, že žena umí organizovat život nebo zařídit věci lépe než její manžel. To se pak stává rodinným vzorcem. Žena se stává osobou androgynní, svým způsobem opravdu daleko více osvobozenou než její muž. Muž stojí stranou, vydělává peníze, aby celý ten systém podporoval, a přitom ztrácí úctu svých dětí, své ženy i sebe sama. 270

Pro muže je kulturně daleko obtížnější vstoupit do své ženské stránky, než je pro ženy úkol integrovat své mužství. Potřebujeme, aby naše sestry rozpoznaly naše uvěznění.

Ú T E RÝ

DVAC ÁT É H O D RU H É H O

320. den

TÝDNE V MEZID OBÍ

Láska se rozvíjí v solidaritě

Jednou jsme v naší komunitě měli utečence ze Salvadoru, Fernanda. Mnozí znali jeho příběh. Je až neuvěřitelné, že lidská bytost mohla vydržet utrpení a mučení, jaké si on musel vytrpět od své vlády – podporované z amerických zdrojů. Mohl být bezpodmínečně poslán zpět domů. Členové komunity mi ale řekli, že ucítí-li, že se vláda hodlá pokusit poslat jej zpět na téměř jistou smrt, pak jsou si jisti, že s ním budou solidární – i proti americkému právu. Řekli, že se kolem něj shromáždí v modlitebně se slovy: „Jestliže nám ho budou chtít vzít, ať si vezmou i nás!“ Znají ono pouto, pochopení, přátelství, které je s ním pojí. Nebyla by tu jiná lidská alternativa. Není v tom žádná velká ideologie. Ani v tom není nějaká levičácká ani pravičácká politika. Je to koneckonců jen soucit a solidarita s přáteli a oběťmi a ochota za takové přátelství i platit. Potřebujeme asi budovat vztahy překračující rasové a třídní hranice. Pak nastane spravedlnost.

S T ŘE D A 321. den


Dědova energie Muž s hlubokou mužskou energií důvěřuje v život. Důvěřovat, to neznamená být naivní; znamená to rozhodnout se na základě poznání, co je život 271

a co je smrt. Jakmile si člověk ujasní, co je život a co smrt, bude schopen důvěřovat obojímu. Lidé, kteří nedovedou rozlišovat mezi smrtí a životem, nemohou důvěřovat realitě. Důvěra neznamená činit ctnostná rozhodnutí; není to skok víry bez jakéhokoli důkazu. Je to poznání, že každá lidská situace je směsicí života i smrti, a že velké pravdy jsou obvykle komplikované. Jsme směsicí temnoty a světla, života a smrti. Vše, co konáme, má v sobě kvalitu života, ale i kvalitu strachu a sebeobrany. Jestliže dovedeme přijmout, že nic není dokonalé, můžeme v tomto světě nalézt pokoj. Jak říká Ježíš: „Nikdo není dobrý, jedině Bůh“ (Mk 10,18). Přijmout tento paradoxní svět vyžaduje kus odvahy a náramné pokory. Řekl bych, že tohle dokážou dědové kvality „velkých otců“ (i babičky formátu „velkých matek“!). K takto plné vyrovnanosti pravděpodobně před padesátým rokem života neproniknete.

Č T V RT E K 322. den


Gándhího růže Chcete-li cítit vůni křesťanství, musíte si vzít jako obraz růži. Růže k sobě neodolatelně přitahuje lidi a svou vůní je obdarovává. Vůně křesťanství je ale jemnější než vůně růže, a proto by měla být podávána ještě tišším, méně postřehnutelným způsobem. (Mahátma Gándhí) Gándhího růže je úžasný obraz. Tichá a nepostřehnutelná autorita růže vychází z její krásy a libé vůně. Nepotřebuje se prokazovat či obracet nás na svou stranu. Ví, že je růže, a ví, že je krásná. 272

Máš-li nos a oči pro krásu, poznáš tuto vnitřní autoritu růže. Ve skutečnosti její vnitřní autorita může být tak naléhavá a tak vyzývající, že bychom jí spolu se sv. Františkem Saleským mohli říct: „Přestaň křičet!“ Kdyby křesťanství spoléhalo na svou vnitřní autoritu, na váhu své pravdy a čirou moc nefalšované dobroty, musel by i svět křesťanům říct: „Já tě slyším – přestaň křičet!“ A přitom bychom nemuseli nic kázat a neřekli bychom ani slovo. Mocnosti tohoto světa, které stále bojují s termíny, manažerskými cíly a žebříčky zisku, nečekají, že by byly motivovány zevnitř. Musejí vyrábět, zajišťovat a dosahovat cílů, což je jen jedna pomocná část života. A co my? Tvůrce života nás zve k účasti na Boží svobodě a autoritě. To zabere nějaký čas, ale také to déle vydrží a zdá se, že Bůh toto buduje na dlouhou dobu. Bůh vyčkává, jak to dokáže jen Bůh, neboť Bohu je znám celkový plán. Ti, kdo mají pravou autoritu, jsou s to věřit, neboť vědí, že vědí. A růže může jak kvést, tak umírat, protože ví, že je růže.

P ÁT E K 323. den


Jóbovo poselství Jób v hebrejské Bibli může být pro křesťany nádherným symbolem Kalvárie, kterou prochází každý z nás. V první kapitole příběhu je Jób prezentován jako nevinný muž, konfrontovaný se zlem a utrpením, muž, který poslouchal Boží Zákon a byl věrný. Před Hospodina přijde Satan a řekne: „Cožpak se Jób bojí Boha bezdůvodně? Vždyť jsi ho ze všech stran ohradil, rovněž jeho dům a všechno, co má. Dílu jeho rukou žehnáš a jeho stáda se na zemi rozmohla. Ale jen vztáhni ruku a zasáhni všechno, co má, hned ti bude do očí zlořečit“ (Jób 1,9 –11). 273

Dobrá, řekne Hospodin, a vezme mu vše, a Jób přece říká: „Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno.“ A tak Satan přijde před Hospodina znovu a říká: „Kůži za kůži! Za sebe samého dá člověk všechno, co má. Ale jen vztáhni ruku a dotkni se jeho kostí a jeho masa, hned ti bude do očí zlořečit.“ Vždyť jsi mu vzal jen vnější věci. A tak Jahve stihne Jóba vředy a kožními chorobami. Jób ale i tak odmítá Hospodinu zlořečit. Jeviště je tak připraveno pro drama. Jób je v pokušení proklít svůj život. Bojuje s absurditou a nesmyslností života a nakonec říká: „To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?“ (Jób 2,10) Bratři a sestry, jestliže se snažíte vést dobrý život, bude dříve nebo později každý z vás přiveden k tomuto bodu. Jeden každý z nás bude spolu s Jóbem dříve nebo později veden k jámě s popelem, aby si „škrábal své vlastní vředy“ (Jób 2,8). V té chvíli budete slyšet mnoho hlasů (symbolizovaných různými Jóbovými přáteli, kteří mu udílejí rady). Modlete se, abyste poznali, čí hlas poslouchat a které hlasy jsou „rozumné“ za cenu víry. Kniha Jób představuje pravděpodobně největší morální dialog, jaký kdy byl napsán. Konečná odpověď pro Jóba nepřichází z logického morálního uvažování, ale z omilostněné osobní zkušenosti.

S O B OTA 324. den


Analogie vtělení

Potřebujeme znamení spásy. Nám, kteří jsme dobře situováni, byla dána znamení kříže v podobě chudých a handicapovaných. Musíme do jejich světa 274

vstoupit jejich způsobem a milovat je. A báječná věc, kterou přitom objevíme, je, že se stáváme svobodnými. Při pohledu do jejich očí konečně zjišťujeme, kdo jsme. Byla jedna televizní show pod názvem „Východ slunce“* o manželském páru, který měl autistické dítě. Chtěli, aby se jejich syn změnil a vstoupil do jejich prostoru. A dělali všechno, co mohli, pro to, aby jejich dítě vstoupilo do jejich světa a bylo jako oni, normální lidé. Až jednoho dne zjistili, že naopak oni sami musí vstoupit do jeho světa. Bylo to nesmyslné a vyčerpávající. Matka vstupovala do světa dítěte jeho způsoby – den za dnem sedávala na podlaze a hrála zdánlivě pošetilé, bezcílné hry se svým dítětem, mávala rukama a vstupovala tak do jeho světa. Po létech, mnoha dnech a tisíci hodinách k nim její syn promluvil! – Tohle je vtělení! To je vzorec vykoupení! To je cena, kterou zaplatil Bůh. Bůh vstoupil do našeho světa na náš způsob, aby pocítil bol být člověkem tak, abychom i my mohli k Bohu zpět promluvit tak, aby nám rozuměl. Ježíš je utrpením Boha. Ježíš je bolest Boha, lítost Boha. Je zjevením Božího srdce. Naše vlastní pocity, naše vlastní bolest a naše vlastní potěšení jsou v nějaké míře účastí na tom, kdo je Bůh. Bůh je agónií i blahým očekáváním konce časů.

325. den

D VAC ÁTÁ

T ŘE T Í N E D Ě L E V M E Z I D O B Í

Modlitba rodičů, modlitba pro každého z nás: „Ať se mi tak stane“ Před několika týdny mě přišla do Albuquerque navštívit jedna rodina s třemi malými neposedy, kteří onemocněli záškrtem. Po tři dny to v domě * V originále hříčka „Son-rise“, tj. vlastně „výchova syna“, znějící však stejně jako „sunrise“, „východ slunce“. (Pozn. překl.)

275

hlučelo, jako by tam štěkali psi! Naplnil jsem pět praček prádla – pozvraceli mi všechno v domě. Nemohl jsem uvěřit, že život může být tak tvrdý. Nebylo možné se v klidu najíst ani si popovídat. A to jsem si myslel, že my řeholníci máme tvrdý život. Je to docela jiná rovina! Čím rodiče musí projít, než vychovají děti, je za hranicemi všech povinností. Přece se však svého úkolu zhostí téměř pokaždé. Je mi jasné, proč Bůh nařídil pokračování lidského rodu skrze rodičovství. Bůh musel pro nás všechny nalézt cestu, jak překročit sebe samé. Potřebujeme meze reality, která je jednoduše zde, jako cihlová zeď, jež od nás vyžaduje reakci, aniž by tu byl prostor pro volbu či „rozhodování“. To je nejlepší způsob, jak se stát svatým. Nejde o to, co děláte, ale o to, co dovolíte, aby se s vámi dělo. Hledání Boha a svatosti se stává příliš sebevědomým, dokud člověk nedovolí, aby ho vedlo dále, než zamýšlel. Svatost přichází z toho, co dovolíme, aby na nás okolnosti života naložily, aby nám činili lidé, kteří jsou právě před námi. My se neobracíme sami, jsme obraceni.

PONDĚLÍ 326. den

DVAC ÁT É H O T ŘE T Í H O TÝDNE V MEZID OBÍ

Svatý Bill W. Proč svatý Bill W.? Jen uvažte duchovní plody, které nese jeho program „Dvanáct stupňů anonymních alkoholiků“ po celém světě. V roce 1939 ustavil Bill Wilson svůj program léčby alkoholismu. Byl tak úspěšný, že se dnes používá i u těch, kdo se přejídají, u gamblerů, neurotiků a lidí závislých na náboženství, drogách, sexu, penězích, nakupování, vztazích a hněvu. Ti, kdo se těchto programů účastní, patří k lidem nejvíce spirituálně otevřeným a nábožensky zralým, jaké můžete potkat. 276

Zatímco se jednotlivé denominace handrkují o metafyziku a různé systémy víry, hádají se, kdo je spasen a spravedlivý před Bohem, předhánějí se v sakramentálních a biblických dostizích, Bill Wilson a jeho následovníci pokročili vpřed se skromným realismem, který je vzácný a zároveň přesvědčivý. Začínají na čestném místě a na něm i končí, aniž by se dohadovali, dokazovali, bránili anebo chrlili náboženský žargon. Scházejí se nikoli jako společenství spasených, nýbrž jako ti, kdo přede všemi nesou své „šarlatové písmo“. Nemusí být přemlouváni pro nějakou teorii spásy nebo potřebu jakéhosi vzdáleného Boha. Jejich zlomené a bezmocné lidství je vše, čím si jsou jisti – jako rozpukaná a vyprahlá země čekající na déšť. Bůh je pociťovaná potřeba, nikoli miloučký tatík, skýtající odpovědi na otázky, ale samotný základ jejich bytí. Být vykoupen – „vzat zpět“ – je každodenní zkušenost nitra a srdce, nikoli liberální ani konzervativní teologie. Lidé, kteří se účastní programů Dvanácti stupňů – aniž by to věděli nebo zamýšleli, s největší pravděpodobností jsou s to obnovit význam evangelia v naší době. Samotné slovo „křesťan“ ztratilo tolik ze svého smyslu, že jediná cesta, jak Bůh mohl znovu založit církev, byla z vnějšku. Ale jak říká Písmo: „Pozná vůbec člověk Boží záměry a dovede si představit, co je vůle Hospodina?“ (Mdr 9,13)

Ú T E RÝ 327. den


Moc na dně

Spiritualita skrytá za Dvanácti stupni a Dvanácti tradicemi se velmi podobá fenoménu základních komunit v Latinské Americe. Je to přístup „spodní církve“ k evangelizaci a uzdravování, který je pravděpodobně naší jedinou nadějí v trpícím světě pěti a půl mili277

ard lidí. Potřebujeme opravdu ověřovat víru v naukách o ospravedlnění a neposkvrněném početí, když většina Božího hmotného, živočišného i lidského světa je na pokraji hromadné sebevraždy a zániku? Setkání Dvanácti stupňů jsou pravděpodobně odpovědí prvního světa na základní komunity třetího světa. Naše utrpení je psychologické, vztahové a týká se závislostí: je to utrpení lidí, kteří si navenek užívají pohodlí, ale uvnitř jsou utištění a prázdní. Je to krize ztráty smyslu a falešného já, které se pokoušelo hledat smysl v majetku, prestiži a moci. Nefunguje to. A tak abychom naplnili svou prázdnou duši, uchylujeme se ke konzumu a nakupování. Dvanáct stupňů nás vede zpět, ven z naší závislé společnosti. Jako všechny stupně vedoucí k pravdě, vedou i tyto dolů. Bill Wilson a jeho hnutí Anonymních alkoholiků nám ukázali, že skutečnou silou je, když už nehledáme, nepotřebujeme nebo nezneužíváme moc. Skutečná moc není na vrcholu, ale na dně. Ti, kdo připustí, že jsou bezmocní, ti jediní mají moc, na níž ve světě i v církvi záleží. Svatý Bille W., pros za nás.



Pardon, pánové! Není náhodou, že katolíci měli psychologickou potřebu vyzdvihnout Marii do role bohyně. Nejsem si jist, zda to byla niterná potřeba naší vlastní rovnováhy, maska patriarchátu skrývající se v pozadí, milostná aféra s odmítanou ženou v nás, nebo prostě dílo Ducha, ale je to ohromující příklad instinktu vítězícího nad logikou a teorií. Ať je tomu jak chce, je skutečností, že jedinými neomylnými výroky této římské patriarchální církve 278

jsou paradoxně nanebevzetí fyzického těla Mariina do nebe a její privilegovaná vyvolenost a ochrana Bohem – neposkvrněné početí. Dokonce slavíme její korunovaci jako „Královny nebe a země“. Jsem opravdu zcela pro, ale nic z toho se nenachází v Písmu nebo „veřejném“ zjevení. Je ohromující, jak tato maskulinní církev byla nějakým způsobem vždy femininní – a bezděčně připravena ohnout všechna pravidla, aby to vyslovila! Onen zdravý instinkt se k nám nyní znovu vrátil. Nazývám to „ženské otázky“. Pardon, pánové, ale na té pozici jsme my katolíci vždycky stáli. Hrdí a pravověrní navenek, ale maminčini kluci, kdykoli jsme si pro to našli omluvu. Feminismus není nový ani liberální ani nebezpečný; je velmi starý, docela konzervativní a tradiční jako Maria a osmero blahoslavenství.



Víra v našich tvářích Západní křesťanství je do značné míry záležitostí hlavy, ačkoli masy nebyly nikdy inspirovány tímto způsobem. Instituční křesťanství je k entuziasmu nedůvěřivé, ačkoli entuziasmus doslova znamená být „v Bohu“.* Přesvědčení, vášeň, vzrušení mění životy daleko více než logika – nebo theo-logika. Kdyby spása, jak ji zažíváme v našich komunitách nebo při nedělních ranních shromážděních, byla tím nejlepším, co Bůh může udělat, pak z Boha mnoho nemáme. Mají-li ony znuděné, smutné, unavené tváře, na něž se my, kněží, v neděli díváme (vřítí se pozdě a odcházejí před * Z řeckého ethusiasmos od enthusiadzo, „jsem v božském vytržení“, en-theos, „Bohem nadšený“. (Pozn. překl.)

279

koncem), být nositeli poselství, pak radostná zvěst příliš radostná není. Zdá se, že by se spása měla nějak obrážet v našich tvářích, v našich životech, v našem zápalu, přesvědčení a horlivosti. Jakési Letnice jsou pořád ještě pro začátek tím nejlepším. Entuziastické církve budou pravděpodobně nadále pokračovat v evangelizaci a uzdravování a budou v sobě sdružovat angažovanost a kreativitu daleko lépe než současný katolicismus.

P ÁT E K 330. den


Tradice Jsme povoláni znát Boha osobně, ale v podstatě jsme bytosti sociální. Kdo jsme, se dovídáme pouze v kontextu druhých, v kontextu života v rodině, v komunitě. Máme snad být tak arogantní a říci, že všechna předchozí století křesťanů a židů Pána neznala, neposlouchala a nenásledovala? Začala snad křesťanská historie v Americe? Mou konverzí? Nebo ve Waco v Texasu kolem roku 1962? Proto je tradice církve tak důležitá. Stojíme na ramenou všech moudrých lidí a světců minulosti. Toto je pravá Tradice. Některé historické události byly snadno předávány jako univerzální tradice, nicméně nejsou to konsistentní a koherentní vzorce. A tak potřebujeme „Tělo“, aby nás udržovalo za hranicemi kulturní arogance a poutalo nás ke všem předkům. Nikdo nemůže každý začínat od nuly. A tak mnohé skupiny – pouliční kazatelé, různí „Ježíšovi“ lidé – postrádají smysl pro „Tělo“, smysl pro to, že stojíme na ramenou minulosti. Mají svůj božský okamžik a pokoušejí se postupovat vpřed jednoduše na základě své soukromé zkušenosti a „Knihy“. Malé skupiny následovníků jsou pak často natolik podobně naladěny, že 280

ztrácejí smysl pro širší moudrost, dějiny a kultury staletí. Můžeme očekávat, že budou znovu a znovu vyzdvihnout místní vládu nad univerzální dobro a proti němu. Nazýváme to občanským náboženstvím, kde se Kristus stává kmenovým Bohem a církev ozvučnou skříní státu. Jak katolíci, tak protestanti mají na tomto fundamentalismu svou vinu, ale člověk by si myslel, že katolíci by měli dnes dokázat něco lepšího.

S O B OTA 331. den


Proč apokalyptika?

Apokalyptický postoj se vynořuje, aby osvobodil proroky od toho, aby sebe a svou roli v dějinách brali příliš vážně. Potom, co dílo prorokovo bylo vykonáno, potom, co vše bylo řečeno, tento postoj říká: „Odevzdej historii zpět Bohu a zůstaň v pokoji v transcendentní pravdě. Nepokoušej se tak vehementně stát se součástí většího problému.“ Může se zdát, že prorok řekne: „Pracuj, jako by vše záleželo na tobě.“ Apokalyptická postava pak říká: „Modli se a důvěřuj, jako by vše záleželo na Bohu.“ A na konci dne hledej klid; zapomeň na to a přenech dějiny Svatému, který beztak dosáhne svého vítězství. Apokalyptický prorok přináší dvě souběžné a vzájemně se korigující zprávy: (1) na všem nesmírně záleží; (2) ve skutečnosti na tom vůbec nezáleží. Kolik znáte lidí, kteří umějí vést svůj život po této ryzí a úzké cestě? Já jich mnoho neznám. Zdá se, že někteří jsou povoláni zaujmout silně apokalyptickou pozici a osvojit si všechen s tím spojený kriticismus, aby nás zbývající osvobodili od přehnané angažovanosti pro to „jak věci jsou“, abychom nezbožňovali status quo. 281

Pravděpodobně nejviditelnějšími a nejpůsobivějšími svědky této pozice jsou Dorothy Day, se svou „svatou anarchií“, a Thomas Merton, který vše opustil, aby se usadil v poustevně v horách Kentucky. Vždy je budou kritizovat za to, že neudělali více, ale jejich absolutní postoj, jak jsme jasně viděli, je domovem a školou, z nichž mohou vyjít praví proroci. Bez apokalyptického NE nejsou proroci nic víc než vysoce energickými a idealistickými aktivisty, kteří často jednají ze svého vlastního potlačeného hněvu nebo potlačeného zájmu ega. Apokalyptici jsou ochotni být považováni za fanatiky, anti-amerikanisty, anti-cokoli tak, abychom my zbývající mohli znovu objevit Absolutno. Jsou utrápení a znudění našimi relativismy a racionalismem. Vyžadují objektivní základ, z něhož je vše ostatní posuzováno a nebude odsouváno z jejich nekompromisního stanoviska. Věřím, že člověk musí být vskutku a trvale člověkem kontemplace, aby si udržel apokalyptickou pevnost, svobodu a odstup a nepovažoval sám sebe za spravedlivého či poraženého proroka.

332.den

D VA C ÁTÁ

Č T V RTÁ N E D Ě L E V M E Z I D O B Í

Akce, prosím! Je-li Bible vůbec něčím, pak tedy zapojením slova Božího do akce dějin. Velkým obrazem toho je Navštívení Panny Marie, jak je zapsáno v první kapitole u Lukáše. Loňského roku jsem dával exercicie ve Svaté zemi františkánům v Ain Karim, městě Jana Křtitele. Přímo přes údolí je chrám Navštívení. Každého večera poté, co jsem celý den mluvil k bratřím, přecházel jsem údolí, abych si tam sedl na nádhernou zídku, hleděl do kraje a snažil se 282

představit si Marii přicházející z Nazareta (což je mimochodem pořádný kus cesty a jistě trval několik dní), jak stoupá údolím k tomuto místu, kde potkala Alžbětu. Když jsem četl ten příběh, byl jsem překvapen, jak odlišná byla její odpověď od toho, jak bych asi odpověděl já. Kdybych zjistil, že se mám stát matkou Boží, mým prvním nápadem by asi bylo udělat si třicetidenní exercicie nebo něco takového. Řekl bych si: „Musím jít do ústraní a dát si to dohromady, probrat své pohnutky a zpracovat to teologicky.“ Vstoupil bych do své hlavy. Ale přečtěte si tu pasáž. Maria má od sebe odstup; je svobodná od své potřeby „dát si to dohromady“. Okamžitě se vydá do kopcovité krajiny Judska, aby pomohla své sestřenici, o které slyšela, že je též těhotná (Lk 1,36 –39). Mariánské obrazy bývají tak jednoduché, že stačí jen naslouchat. Jsou tak přímé; jsou tak jasně řezané a definované. A tu jsme u toho – prvenství náleží akci. Bůh mne může vyučovat skrze péči o těhotnou sestřenici – tím, že mne postaví do světa takového, jaký je. Myslím, že když na tu potřebu odpovíme tak, jak právě stojí před námi, nejsme zpravidla tolik vydáni napospas svému já. Život před námi nás vytáhne z nás samých a my to jednoduše musíme udělat, protože to tu je. Tak se podle mne lidé očišťují. Takovému druhu spirituality mohu důvěřovat. Jestliže tvůj život v tomto reálném živém světě nesměřuje k praktické akci pro druhé – nikoli pro tebe samého – pak své spiritualitě nedůvěřuj. Tvá angažovanost se ale musí dít souběžně s kontemplací, s vnitřním rozchodem s egem a s otevřeností vůči Bohu. Kontemplace je Boží terapie, která pročišťuje naše dílo i naši angažovanost. Akce a kontemplace jsou dvě polarity, které regulují a vyvažují život naplněný vírou. Rozesmutňuje mne, že většina křesťanstva je právě uprostřed. Není to ani radi-

283

kální zvnitřnění, ani radikální angažovanost. Je-li člověk ve středu průměrnosti, mnoho se nenaučí a ani nebude mít mnoho co dát.

PONDĚLÍ 333. den

DVAC ÁT É H O Č T V RT É H O TÝDNE V MEZID OBÍ

Riskuj vše pro lásku Farizeus je ten, kdo žádá znamení (viz Mk 8,11). Chudý je ten, o kterém stojí psáno: „A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána“ (Lk 1,45). Farizeus je ten, kdo je hrdý na to, že je ctnostný (viz Lk 18,11); chudák je ten, kdo volá k Bohu dnem i nocí, dokonce i když Bůh s pomocí otálí (viz Lk 18,7). Žebrák, který Pána stále obtěžuje, je milejší než řádný a soběstačný služebník. Ježíš převrátil naši stupnici hodnot. Dává přednost tomu, abychom žili v nejistotě obchodování s hřivnami (viz Mt 25,14 –30) a důvěřovali v Pána, než abychom vkládali svou naději do jistých věcí, které jsme ze strachu ukryli na poli. Riskuj vše pro lásku, říká nám Ježíš, dokonce svůj vlastní život. Přenech to mně a dovol, abych to zachránil. Lidé, kteří se snaží zachránit své vlastní životy tím, že pilně pracují a zachraňují sebe sama, dávají tím najevo, že spásy od Boha není zapotřebí. Lidé, kteří svůj život pro radostnou zvěst ztratí, svůj život najdou. Člověk zdravě žijící z víry je ten, kdo dovolí Bohu zachraňovat. Je-li toto ideální přístup křesťana k Bohu, pak Maria je ideální křesťankou evangelia. Soustředí v sobě přístup chudého, kterého Bůh může spasit. Je si hluboce vědoma své prázdnoty bez Boha (viz Lk 1,52). Touží po naplnění Božího zaslíbení (viz Lk 1,54); sama zůstává v otevřenosti, přístupna Božímu dílu (viz 1,45; 49). A když přijde volání, úplně se mu odevzdá: „Ať se tak stane!“ (1,38) 284

Ú T E RÝ 334. den

DVA C ÁT É H O Č T V RT É H O TÝDNE V MEZID OBÍ

Ctnost poslušnosti

Všechny vztahy a události našeho křesťanského života můžete chápat jako cvičení vůle, její přípravu na to, aby dokázala přitakat dění věcí. Zcela důležitou věcí je jednota, a ta může nastat jen tehdy, když je vůle připravena opustit hranice ega. Ctnost poslušnosti – používám to slovo úmyslně – je svrchovaně důležitá pro cvičení vůle. Všichni velcí duchovní vůdcové, zakladatelé náboženství a mystikové bez výjimky hovořili o „ctnosti“ poslušnosti. Nemyslím teď slepou poslušnost. Nemám na mysli lehnout si a dělat mrtvého. Ale myslím si, že všichni křesťané se musí učit říkat ano dříve, než se odváží říct ne. V tomto smyslu z nás církev dělá světce, i když poněkud odlišným způsobem, než jsme čekali! Existujeme v tvůrčím napětí s Tělem Kristovým, které nás vyzývá, „napíná nás“, volá nás, vznáší požadavky a nutí nás do konfliktů svědomí. To naše svědomí pročišťuje „vzpínáním proti bodcům“ (Sk 26,14), dokud nezjistíme, že už toto vzpínání nepotřebujeme. Církev a poslušnost fungují jako kontrastní pozadí, vůči němuž se poměřuje naše vlastní křesťanská integrita – a příliš často bývá shledána neuspokojivou. Poslušnost je důležitá. Ale já též věřím ve způsoby naslouchání Duchu a poslouchání Ducha bez vzhlížení k hierarchii nebo Bibli. Tento náš domácí úkol za nás nemůže udělat nikdo jiný.

285



Inkulturace Myslím si, že číselné údaje o katolicismu, jeho institucích a tradicích vytvářely někdy falešný pocit moci. Myslíme si, že když dosahujeme takových čísel, ovlivňujeme kulturu. Někdy to ale tak vůbec není; pouze kulturu reflektujeme. Je velký rozdíl mezi ovlivňováním kultury a její reflexí. V mnoha případech má církev sklon reflektovat místní předsudky a jednostrannosti daleko více, než je ovlivňuje a mění. Máme za to, že když je nás tolik, máme velký vliv, vytváříme něco odlišného. Ale je tomu tak? Outsideři, sociální vyděděnci, menšiny a imigranti snáze chrání své hranice a svou vlastní identitu – a vedou dialog s kulturou z této jasné pozice. Slýchávám, že katolická lobby a hlas katolíků byly kdysi síla, s níž se muselo počítat. Nyní jsme to přivedli k vrcholu a přitom povětšinou odrážíme předsudky stranicky věrných politiků. Katolické ghetto bývalo lepší než tohle! Č T V RT E K 336. den


Svatá Terezie Svatá Terezie z Lisieux podala ke konci svého života krásný obraz spásy. V jejím vlastním životopise to není, a tak o tom mnozí neslyšeli. Popisuje spásu takto: Po celý svůj život je Terezie děvčátkem. Je hrdá a šťastná, že je děvčátkem. Její nebeský Otec stojí na vrcholu velikého schodiště a stále jí kyne: „Pojď, Terezko! Pojď! Žádám od tebe víc!“ A ona znovu a znovu zvedá nožky ve skutcích své katolické víry a přitom se snaží líbit Bohu. Snaží se k Bohu vystoupat. 286

Bůh Terezii pozoruje a vidí její touhu přiblížit se k němu. Pak v jednom okamžiku, který nazýváme milostí, přispěchá Bůh dolů po schodišti a uchopí ji. A ona později při pohledu zpět pozná, že tak to Bůh dělal od počátku až do konce. Ale důležité přitom bylo, že nepřestávala po krůčcích stoupat. Náš zápas, naše tužby, naše přitakání jsou významné a potřebné. Ale nakonec je to vždy milost, která nás po tom schodišti vynáší nahoru.

P ÁT E K 337. den

DVA C ÁT É H O Č T V RT É H O TÝDNE V MEZID OBÍ

Evangelizující Paní z Guadalupe

V roce 1531, přesně deset let poté, co Španělé porazili domorodé obyvatelstvo a dobyli Mexiko, nastala bezprecedentní „konstelace znamení“, která náhle přišla z nebe katolického Španělska a z mytologií domorodých Američanů. Nazýváme to zjevení Naší Paní z Guadalupe. Podobně jako u dalších zjevení trvalo to čtyři sta let, než jsme začali objevovat hloubku milostiplného tajemství, které bylo zjeveno v tomto setkání „vzácné snědé paní z nebe“ (La Morenita) a Juana Diega – chudého kristianizovaného Indiána z kmene Nahuatl. Utištění Indiáni ztratili všechno: svou zemi, svou čest, svou svobodu, ale též většinu svých bohů. Zbývala jim jen smrt. Ale zcela ve shodě s biblickými předobrazy nepatří k Božím cestám zlé utiskovatele jen trestat nebo ničit, nýbrž překvapit je a převrátit jejich výklady vytvořením nové a lepší reality, pomocí níž by se sami mohli obrátit a proměnit. A jako vždycky se Bůh jeví jako odborník na to, jak porazit lidi při jejich vlastní hře. V tomto případě Pán promlouvá skrze „Matku pravého Boha, skrze nějž člověk žije“, které Španělé říkají Maria. Je 287

ale oblečena do indiánských šatů, mluví jazykem Nahuatl a používá Juana Diega, jednoho z nejchudších, aby nově kázal evangelium tomu národu, který si myslel, že má evangelium na prvním místě. Je to klasický příklad toho, jak se Bůh projevuje nečekaným způsobem, aby nastolil novou civilizaci, a to právě ve chvíli, kdy si Nahuatlové mysleli, že všechno je ztraceno. V průběhu jedné generace přijímá téměř celá domorodá populace pod tímto mateřským symbolem křesťanství. Rozvíjí se nový lid mesticů – a já bych řekl: nové mestico-křesťanství. Pomalu, s váháním začínáme přijímat, že žádný jiný typ není. Kristus vždycky přijímá tvář a rysy každého lidu, který miluje. V tomto případě Bůh věděl, že tvář a rysy musí být ženské a soucítící. Nebylo jiného znamení, jež by bylo schopno obrátit současně jak španělské machismo,* tak matriarchální náboženství Indiánů.

S O B OTA 338. den


Moc kříže Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. (1K 1,18) Když křesťanství ztrácí učení a moc kříže jako svou centrální strategii, stává se falešným a jalovým. A když se to děje, jak tomu znovu a znovu bylo, obnovuje Ježíš svůj lid tím, že jej volá zpět – obvykle navzdory lidu samému – na „cestu kříže“.

* Ze španělského „macho“ – samec, chlap, zde přístup zdůrazňující maskulinitu. (Pozn. překl.)

288

To se v současné době dramaticky děje v církvích chudých a pronásledovaných, zejména ve Střední a Jižní Americe. Zdá se, že jejich život a smrt jsou krizí i milostí pro církve Severní Ameriky a Evropy. Skrze jejich víru a odpuštění volá Ježíš všechny v této církvi zpět k učení a moci kříže spolu s Pavlovými slovy: „Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného“ (1K 2,1–2).

339. den

D VA C ÁTÁ

PÁTÁ N E D Ě L E V M E Z I D O B Í

Potřebujeme nové způsoby liturgie Jakkoli liturgii miluji, stále ještě v sobě odráží pyramidální strukturu církve. Od ambónu předkládá oficiální náboženskou zkušenost lidu. Pro společenství tu není příliš mnoho příležitostí, aby se sytila sama, aby se obohacovala a sama vychovávala. Kněžská zkušenost víry se stává jediným zdrojem. Jeden výsledek tohoto úzkého pojetí liturgie je velmi omezené chápání Písma. Je to celibátní, maskulinní, klerikální, někdy akademické čtení Písma. Komunita Nový Jeruzalém vyrostla do takové síly z části i proto, že jsme měli formy bohoslužby a modlitby jiné, než je liturgie vedená knězem. Myslím, že církev budoucnosti bude muset takové formy objevit. Můžete vidět i moc jiných modlitebních shromáždění – jako například communidades de base neboli základních komunit* v Latinské Americe. Praktikuje se tam sdílení zkušeností života z víry. Kladou si otázku: „Co nám Ježíš v Písmu a v našem * Jiné používané názvy: Small Christian Communities (SCC), Basic Christian Communities, Basic Ecclesial Communities, Basisgemeinschaften, Communautés de Base, Communita` cristiane di base. (Pozn. překl.)

289

každodenním životě sděluje?“ Nabízí se tu příležitost navzájem sdílet zkušenosti víry. Není to akademické; není to maskulinní; není to klerikální. Je to daleko domáčtější, přátelštější, daleko živější – jakkoli obtížněji ovladatelné. To by ale nemělo být naším hlavním zájmem, že?

PONDĚLÍ 340. den

DVAC ÁT É H O PÁT É H O TÝDNE V MEZID OBÍ

Duchovní jistoty V Africe jsem potkával mnoho lidí, kteří si chodili po světě v poklidu a sebejistotě a se smyslem pro přítomnost, jaký mnozí z nás dávno nemají. Řeknete, že to nedává smysl. Tolik jsme se snažili být v pohodě, ubezpečovat jeden druhého a dodávat si „pozitivní osobní náhled“. Hnutí za sebeúctu je celonárodní záležitostí. Jestliže to, co v americké církvi vidím, je plodem celého tohoto usilování, nezdá se mi, že by to fungovalo. Ve skutečnosti jako by se tito lidé každých několik dní potřebovali ujišťovat. Zdá se, že mnozí nejsou schopni radostnou zprávu uchopit, přijmout ji do svých srdcí, být s ní a vydat se s ní k životu v odevzdanosti, službě nebo tichu. Namísto toho tu máme svět hluku a slabé identity, v němž potřebujeme být stále ubezpečováni – potřebujeme, aby nás někdo trvale držel za ruku a říkal: „Jsi dobrý, Bůh tě miluje.“ Ú T E RÝ 341. den


Kamenné domy

Někteří lidé žijí bez ničeho a mají všecko. Jako příklad se mi vždycky vybaví Afrika, kde jsem kázal. Tak třeba onen starý černý Afričan, se kterým jsem se po dlouhém sezení modlil. Modlil se s takovou něhou 290

a říkal: „Ó Pane, pomoz nám, abychom se nikdy nenastěhovali do kamenných domů.“ A každý ze zúčastněných přizvukoval: „Ano, Pane, ano, Pane.“ Zeptal jsem se poté misionáře, co měl na mysli. „No, to je tak,“ řekl kněz, „podívejte se na ty vesnice. Samé doškové chatrče bez dveří. Člověk žije svým prostým životem v doškové chatrči bez dveří a neví, kde končí jeho rodina a kde začíná rodina jiná. Vstupuje do života svého bratra a vystupuje z něj, a všichni jsou jako jedna rodina. Není žádné vlastnictví, žádné ,mé‘ a ,tvé‘, je jen ,naše‘, je to svět společenství.“ „Jakmile se ve vesnici postaví první kamenný domek,“ pokračoval misionář, „velmi rychle bude opatřen dveřmi a zámky. Okamžitě se tím vytvoří svět ,mého‘ a ,tvého‘. Celé sociální vidění světa, celé chápání sebe sama se tím změní.“ Musíme si uvědomit, že svět kamenných domů je jediným světem, který jsme vy i já kdy poznali. Za toto dědictví jsme zaplatili svou cenu. Změnit to nemůžeme. V doškových chatrčích žít nebudeme, a já vás k tomu nehodlám nabádat. Musíme ale vědět, čeho jsme se takzvaným technickým pokrokem této vyspělé společnosti zřekli. Je to i jeden z důvodů, proč v tak neuvěřitelném procentu produkujeme neurotiky a psychotiky. Tak například počet sebevražd mladistvých do dvaceti let se v osmdesátých létech zdvojnásobil. Zločinnost od roku 1960 všeobecně vzrostla o 500 procent! V zemích prvního světa, v západní Evropě a Severní Americe, jsme dali přednost bezpečnosti před solidaritou. Ježíš řekl, že nemůžete sloužit Bohu i mamonu. Řekl bych, že, budete-li trávit příliš mnoho času v kamenných domech, nemůžete spatřit Boha.

291



Spirituální čumilové

Západní civilizace zaznamenala ve vědě a technice – totiž ve vnějším světě – takové vítězství, že jsme schopni objektivizovat všecko. Cenou, kterou jsme za to zaplatili, je náš stav odcizení. Zatímco my jsme zde, svět objektů je „tam“. Analyzujeme svět jako objekt „tam“. Jakmile naše vědomí podlehne této rozdělenosti na subjekt/objekt, pak, upřímně řečeno, se modlitba stává velmi obtížnou, ne-li téměř nemožnou. Modlitba je sjednocující zkušeností. Nám se ale někdy směšuje s pouhým vnitřním vědomím, jež analyzuje můj vnitřní stav a pocity o Bohu. Ti z nás, kteří byli vychováni v náboženském prostředí, mají například velmi často sklon připisovat všemu i sobě samým své hodnotové soudy. Je to vina, kterou mají lidé střední třídy. Máme ji, neboť jsme odcizeni od své vlastní duše. Stojíme mimo sebe samých a analyzujeme: je to dobré, lepší, nebo nejlepší? Je to hřích všední, nebo smrtelný? Jestliže jsi v tomto sebeanalyzujícím postoji, pak jsi divák a jsi nutně od své vlastní duše oddělen. Možná, že i proto Ježíš řekl: „Nesuďte a nebudete souzeni“ (Mt 7,1). Naše soudy nás oddělují, odcizují, a proto i odsuzují.



Sebeúcta Nemůžete se sebe zbavit, dokud sami sebe nemáte. Proto bylo evangelium zamýšleno předně pro dospělé. Dětem můžeme dávat svou lásku a něhu; můžeme se s nimi mazlit, objímat je, důvěřovat jim. Nemůžete jim 292

naplno kázat evangelium, neboť vše v jejich duši nabádá k růstu, zkušenosti, vývoji, běhu, sebeprosazování a ambicím. Dětská psyché nemůže pochopit cestu kříže. Na evangelium jsou připraveni pouze dospělí. Nejsme-li na ně připraveni kolem třicítky, pak jsme nedospěli. Třicet let života by nás mělo naučit, že život je jak spojování, tak i oddělování, milování i opouštění, ano i ne. Obojí je posvátné a potřebné. Zdá se mi, že lidé, kteří mají velmi dobré vědomí sebe sama, kteří nepotřebují být stále potvrzováni nebo hlazeni, jsou lidé, kteří mají vytyčeny hranice sebeúcty. Jsou to vždy lidé, kteří tím či oním způsobem umějí dát svým životů hranice a dovedou si říci ne. Mají odpovídající smysl pro hranice a instinktivní vědomí svého vlastního centra. To je přesně způsob, jak formovat své ego: nikoli vyhovováním sobě samému, ale faktickým stanovením hranic svým choutkám. To poskytne egu hranice i střed, které potřebuje. Ty jsi něco, neboť existuje něco, čemu umíš říct ne. To posvátné ne nám paradoxně dává smysl pro sebeúctu. Neustálé přitakávání našemu já je ve skutečnosti ponižováním před egem.

P ÁT E K 344. den


Svatý Jan od Kříže

Pravá spiritualita je naprosto protikulturní, neboť je obchodně nezužitkovatelná, neměřitelná, nedokazatelná. Je doslova ničím. A kdopak by v tomto světě chtěl být ničím? Cílem této kultury je pro nás být něčím, být vším, „získávat přátele a působit na lidi“. Svatý Jan od Kříže to vyjadřuje takto: „Aby ses dostal k potěšení, které nemáš, musíš jít cestou, která tě těšit nebude. Aby ses dostal k poznání, které nemáš, musíš jít 293

cestou, kterou neznáš. Abys dosáhl majetku, který nemáš, musíš jít cestou nevlastnění. Aby ses stal tím, kdo nejsi, musíš jít cestou, kterou sám nejsi.“* Nicotnosti se ovšem obáváme. Proto se také bojíme smrti. Domnívám se, že smrt je šokujícím zjištěním, že všechno, co jsem si myslel, že jsem, všechno, na čem jsem nesmírně lpěl, bylo doslova ničím. Nicotnost, které se tolik bojíme, je ve skutečnosti pokladem, po němž toužíme. Toužíme po prostoru, kde není co dokazovat, kde jsem tím, kým jsem, a to stačí. Spiritualita nás učí, jak nazí předstihnout čas, aby nás Bůh mohl zahrnout láskou takové, jací jsme.

S O B OTA 345. den


Vydrž to! Skutečná svatost se nepociťuje jako svatost; je to, jako kdybys umíral. Jako bys ji ztrácel. Jenže ji ztrácíš z centra, z místa, kde všechny věci jsou Jedno, kde se jí můžeš vzdát radostně a s grácií. Víš, že Bůh je při díle, když se dokážeš smát, když dokážeš důvěřovat sebevzdání. Nenavrhuji zde stoickou výdrž se zatnutými zuby; mám na mysli nést věci úsměvem. Dokud tu není úsměv a radost, není tu Boží dílo. Mnozí z nás byli vyučováni říkat radosti ne a nepřitakávat jí. Cvičili nás, jak to vydržet a statečně nést. To zničilo mnoho lidí v církvi. Říkat ne svému já nemusí Boha nutně těšit. Jestliže Bůh může skrze lásku a svobodu tvořit v tobě radostné ano natolik, že pak dokážet přijímat všechna ne, pak je to Boží dílo. * Výstup na horu Karmel, Kostelní Vydří 1999, kap. I, č. 11, s. 73. (Pozn. překl.)

294

346. den

D VAC ÁTÁ

Š E STÁ N E D Ě L E V M E Z I D O B Í

Ježíš převrací všechnu nadřazenost

Dvanáct apoštolů představovalo ve své společnosti dvanáct mužů nesoucích pověření. Ježíš jim ale pomohl se takového pověření zbavit – zbavit se pocitu falešné moci. Potírá každý pokus o ovládání jedné skupiny druhou. Když se jeho učedníci snaží působit shora cestou moci a ovládání, působí Ježíš zdola, aby je učil své nové „cestě“. Ježíš nabourává jejich představu zasvěcené skupiny, která stojí proti nějaké „vnější“ skupině (viz Mk 9,38 – 40). Rozhodně se staví proti tomu, aby se jedna skupina vypínala nad druhou (9,33 –35), dospělí nad dětmi (9,36 –37 a 10,13–16) a bohatí nad chudými (10,17–30). U Marka 14,1–12 podkopává nadvládu mužů nad ženami: „Farizeové se ho ptali, je-li muži dovoleno propustit manželku. On jim odpověděl a řekl: Co vám řekl Mojžíš? Mojžíš dovolil napsat rozlukový lístek a propustit.“ To není učení ani tak o nerozlučitelnosti manželství jako o panování mužů nad ženami. Ježíš to odmítá. Zákony o rozvodu měly za jeho časů předně ochraňovat muže tím, že jim dovolovaly svobodný pohyb a umožňovaly jim beztrestně opustit manželku. Ježíš odmítá toto přijmout. Říká: „Od počátku stvoření Bůh učinil člověka jako muže a ženu.“ Dívá se na ně jako na bratry a sestry, na navzájem rovné. A „budou ti dva jedno tělo“. Nemají být dva, ale jeden, mají hlásat slovo rovnosti, nikoli nadvlády. To se jasně vyjevuje na konci v paralelismu veršů 11–12: „Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství; a jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství.“ Proč jsme to nikdy tak neviděli? Domnívám se, že zčásti proto, že jsme nechápali, jak byla žena v Ježíšových do-

295

bách utiskována, a zčásti proto, že Bibli vykládali většinou muži. Díváte-li se na věci shora, nikdy evangelium nečtete dobře.

PONDĚLÍ 347. den

DVA C ÁT É H O Š E ST É H O TÝDNE V MEZID OBÍ

Pozitivní sexualita

Mohu-li katolickou tradici v jedné věci kritizovat, pak v tom, že za dva tisíce let nebylo jediné století, kdy bychom měli pozitivní učení o naší sexualitě nebo o našem emocionálním a tělesném já. I přes existenci Písně písní a několika osvícených světců, nikdy neexistovalo obecné pozitivní učení, jak integrovat pocity našeho těla a mysli. A tak jsou mnozí z nás, dokonce i klérus, v emocionální oblasti dětmi. Reagujeme a hyper-reagujeme, cítíme, aniž bychom věděli, jak máme cítit, a své city potlačujeme. Výsledkem jsou vředy, deprese, alkoholismus. Učili nás základům logiky, měli jsme základní kurz metafyziky. Kam se však poděla výuka základů emocionality? Afektivita, intelekt a vůle: všechny tyto tři schopnosti musí být otevřeny Bohu. Bůh k nám může promlouvat skrze naše city, skrze naše emoce, skrze zkušenost naší tělesnosti. Dovolili jsme si soustavně nazývat své tělesné funkce, své vášně „upadlou“ součástí lidství. Nicméně naše emoce nejsou více upadlé než intelekt nebo vůle! Možná, že jako křesťané nejdeme do postele s každým, nicméně mnozí s nás – kněží i laici – uléháme s pocitem moci, chtivosti a nadřazenosti. A to nás vzdaluje Bohu stejně jako kterýkoli hřích těla.

296

Ú T E RÝ 348. den

DVAC ÁT É H O Š E ST É H O TÝDNE V MEZID OBÍ

Nové oči pro pravdu Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Anebo jak to, že říkáš svému bratru: ,Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka‘ – a hle, trám ve tvém vlastním oku! Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra. (Mt 7,1–5) Carl Gustav Jung po mnoha létech své práce psychologa řekl, že vše, čemu učil, by mohl shrnout takto: lidstvo má sklon projikovat svůj vnitřní svět do vnějšího. Pokud stále vidíš v lidech kolem sebe pokrytce, pak je velmi pravděpodobné, že jsi sám pokrytec. Když všechny považuješ za tvrdé a náročné, vsadím se, že jsi sám tvrdý a náročný na sebe a věříš, že i Bůh je na tebe tvrdý a náročný. A tak vně vidíme to, co již máme ve své mysli. Nicméně Ježíšova uzdravující služba nám měla dát nové oči, abychom mohli začít žít v pravdě a vidět realitu. Očima Kristovýma přijímáme své skutečné já a odpouštíme mu, namísto abychom je nenáviděli v druhých.



Cesta ke štěstí (Zaznamenáno na Hoře blahoslavenství.) Blahoslavenství znamená štěstí. Mohli bychom ale blahoslavenství též nazvat cestou ke štěstí. Nejsou to však předpisy na štěstí v příštím světě, spíše je to smělý popis 297

štěstí v tomto světě. Proto si všimněte, že první a poslední blahoslavenství jsou vyřčena v přítomném čase. Ježíš říká, že pro ty, kdo jsou chudí v duchu, je království nebeské nyní (viz Mt 5,3). Pro ty, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, je království nebeské nyní (5,10). Lidé museli tehdy sedět právě tady, na tomhle pahrbku. Seděli s otevřenou pusou a říkali si: „To není to, čemu nás dosud učili.“ Učili nás, abychom byli mazaní, abychom byli silní a sebejistí. On ale říká: Ano, pravím vám, abyste byli sebejistí, ale sebejistí ze svého nitra, a to pro své vědomí toho, kým jste v Bohu. Ježíš věděl, že štěstí je záležitostí nitra, máme-li to tak říct. A pak ukazuje na tyto stromy a tyto ptáky, které nad sebou slyšíte švitořit, a říká: Buďte jako oni. Nestarají se, a proto ani vy „se nestarejte. Zítřek má dost starostí“ (Mt 6,34). Hodně to připomíná pokyn, jak dosáhnout štěstí, jak jej najdeme v hnutí za uzdravení ze závislostí: „Jednou jednoho dne…“


DVA C ÁT É H O Š E ST É H O TÝDNE V MEZID OBÍ

Potřebujeme ztrácet čas Rád bych se podíval, jakou zkušenost jste ve svém životě učinili s lidmi, kteří vás hluboce zasáhli, hluboce proměnili. Jsou to vždy lidé, kteří se nebojí být osobní. Ideje skutečně lidi neproměňují. Lidi mění lidi. Ti, kdo skutečně přinášejí dobré zprávy, jsou lidé, kteří vědí, jak žít ve vztazích, vědí, jak s námi ztrácet čas. Potřebujeme ztrácet čas také s Pánem. To tvoří základ našeho modlitebního života. Není to neproduktivní, jestliže čekáš na Boha, jestliže nasloucháš a hledáš Svatého. Žido-křesťanská tradice nám nabízí sabat, smysl zasvěceného času, v němž máme být, naslouchat, být osobní a „nepracovat na tom“. Ideou sabatu je, že alespoň jedna 298

sedmina našeho života má zůstat ladem, bez účelu, prázdná a očekávající, osobní. Kardinál Newman napsal: „Tolik svatosti se ztrácí v církvi, neboť bratři (sic!) odpírají sdílet tajemství svého srdce jeden s druhým. Sám si dává do znaku „Cor ad cor loquitur“*, což nezní jako něco, co by si měl za své motto vybrat kardinál. Není to žádný rozbředlý sentimentalista, ale velký intelektuál. Je nicméně zřejmé, že Newman byl muž, který obojí spojil. Hovořil z hloubi vzdělaného srdce. Znal moc osobního sdílení. To, co je vskutku osobní, je obvykle nanejvýš univerzální.

P ÁT E K 351. den


Církev a občanská práva Naši lidé nemají celkem vzato vypěstovaný smysl pro sociální vědomí. Je to ohromující, když se třeba podíváme na šedesátá léta. Dobře víte, jaké přístupy byly celkem hladce přijímány námi všemi v raných šedesátých létech, co se týče, řekněme, rasových poměrů. Tu a tam povstal muž nebo žena s jasným názorem, někdo, kdo se vpravdě pustil do díla s dobrým i zlým. Ale bylo jich málo a byli rozptýleni. K naší věčné hanbě to bylo celkem vzato historické hnutí, hnutí kulturní, které vyostřilo naše vědomí, aby ukázalo na zlo, jímž je upírání občanských práv lidem. Většina z nás dokonce ani nevěděla, že se něco takového děje! Byl to Duch v dějinách (Němci tomu říkají „Zeitgeist“), který z větší části formoval naše vědomí. A církev se přidala, chytla vítr a řekla: „Jo, to si myslíme taky, je to tak, to je evangelium!“ Totéž platí pro militarismus, otroc*

„Srdce promlouvá k srdci.“ (Pozn. překl.)

299

tví, lidská práva, sexismus a úctu k životnímu prostředí. Ve všem tom jsme „Petrové pozdě chodící“.* Všimněte si 20. kapitoly u Jana: Petr (církev) dorazí k hrobu později (po miláčkovi Janovi) a nakonec uvěří. Řekl bych, že to tak bylo vždycky. Prostá láska vidí a věří dřív než církev. Přinejmenším nakonec se tam ale dostaneme a podpoříme to!

352. den

S O B OTA

DVAC ÁT É Š E ST É N E D Ě L E V M E Z I D O B Í

Obtížnější cesta Nejsme osvobozováni od našeho lidství; jsme osvobozováni v našem lidství. Nejsme osvobozováni od těla, což by tolik z nás chtělo; jsme osvobozováni v těle. Jde tu o integraci, syntézu. Tak pracuje milost: v těle, v našem lidství. Nepokoušejte se to překonávat; nezkoušejte to popírat a podlézt to; ani se to nepokoušejte obejít. Jděte skrz to. Pravda, je to obtížnější cesta. „To i to“ je z nějakého důvodu daleko obtížnější než „buď – anebo“. Je to snadný prubířský kámen k rozpoznání začátečníků od zralejších křesťanů. 353. den

D VAC ÁTÁ

SEDMÁ NEDĚLE V MEZID OBÍ

Sabat: být nebo „makat“?

Biblická tradice personalismu začíná sabatem – zákonem, který straší naši mysl. V kultuře orientované na pokrok nemůžeme přece klást takový důraz na „nicnedělání“. Význam sabatu je jasný

* Srv. J 20,6, ale též dějinná zpoždění – zahájení tridentského koncilu teprve rok před Lutherovou smrtí (ve chvíli, kdy reformace je již dávno zakonzervovaná), časová proluka mezi Komunistickým manifestem 1848 a sociální encyklikou Rerum novarum 1891 apod. (Pozn. překl.)

300

z Bible: „Je to znamení mezi mnou a vámi pro všechna vaše pokolení, abyste věděli, že já Hospodin vás posvěcuji“ (Ex 31,13). Sabat nás posouvá k pravdivému vztahu s Bohem a velice zřetelně nám sděluje, kdo je naším Tvůrcem. „Sobotní“ odpočinek nám ze samé podstaty věci říká, že život je víc, než jsme do něj vložili. Budoucnost není prostě určována tím, co sami vytvoříme a čeho dosáhneme. Objevujeme svou budoucnost v objevování propastné povahy přítomnosti. Tato myšlenka se u Židů rozvinula v jejich konceptu obdělávání země. Byla tu tradice každého sedmého roku nechat pole ladem (viz Lv 25,2) a promíjet dluhy dvakrát za sto let při jubilejním roce.* Jak skvělým základem se to mohlo stát pro spiritualitu země: „Země nesmí být prodávána bez práva na zpětnou koupi, neboť země je má. Vy jste u mne jen hosté a přistěhovalci“ (Lv 25,23). Sabat je Bohem stvořený prostor. Vynucuje si velikou distinkci – rozlišení mezi být a mít, totiž zda tu žijeme pro věci, nebo pro lidi. Bůh se ptá, zda jsme, anebo „makáme“. Sabat povolává židovský národ, aby předně byl – jako národ, který ví, jak naslouchat, čekat, doufat, záviset, důvěřovat. Pro mne je ohromující, jak snadno katolíci toto opustili v porovnání s jinými změnami. Kdo si na to stěžuje? Američané střední vrstvy nějaký čas bojovali za to, aby se smekaly klobouky v kostele. Musím si ale ještě počkat, až si katolíci budou stěžovat na to, že je jim dovoleno pracovat nebo nakupovat v neděli. Nejsme nakloněni bytí; jsme celí diví něčeho dosáhnout a mít úspěch. A tak jsme nespatřovali žádný problém v tom, změnit něco, co kdysi bylo základním přikázáním. *

Tzv. „jobel“, odtud též lat. jubileum. (Pozn. překl.)

301

354. den

PONDĚLÍ

DVAC ÁT É H O S E D M É H O T Ý D N E

Odpuštění

Odpuštění je počátkem, středem i koncem evangelijního života. Tím, co nás drží nad vodou, je energie odpuštění, kterého se nám dostává. Je to zkušenost odpuštění (dokonce i když jsme si nemysleli, že to potřebujeme), co obnovuje našeho strnulého ducha. Je to hluboké odpuštění, jež se nakonec stává Božskou prozřetelností a milosrdenstvím. Zacharjáš mluvil správně, když říkal, že Bůh „dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů“ (L 1,77). Je stejně důležité odpouštět jako odpuštění přijímat. Víte, že na obou stranách rovnice se těšíte ze života a moci, jež vám nepatří. Odpuštění dané (nezískané) a odpuštění obdržené (též nezískané) jsou vždy čirým dílem nestvořené milosti. Odpuštění je svrchovaným dílem Božím pro znovutvoření všech věcí; bez něho se nic nového neděje.

Ú T E RÝ 355. den

DVAC ÁT É H O S E D M É H O TÝDNE V MEZID OBÍ

Odvaha k celistvosti Pravá spiritualita bude nutně propojena s problémy světa, s úkoly společnosti, s chudými, s politikou. Jestliže oddělíte lidské problémy, otázky utrpení a společnosti, oddělíte duši. Lidské problémy jsou klíčem k vašemu vlastnímu stínu, k tomu, čeho se bojíte, co popíráte a nenávidíte. V rukou lidí na okraji, příslušníků jiných ras, náboženství, ideologií a pohlaví spočívá dar pro nás. Proto homosexualita lidi tolik ohrožuje. V mnoha případech je to poslední tabu. V homosexuálním člověku máme mužský a ženský obraz v jednom. Proto se gayů a lesbiček hrozně bojíme. 302

Jsou obrazem toho, co bychom my všichni měli integrovat, jsou obrazem kontra-sexuálna. My všichni bychom měli v sobě samých spojovat mužství a ženství. Jsme tak zděšeni onou celistvostí, že ti, kdo ji představují, jsou ve většině kultur založených na nadvládě a patriarchátu nenáviděni. Je zajímavé, že pro více holistické kultury, jako jsou američtí Indiáni a někteří Asiaté, není homosexualita žádným tabu. Tyto kultury snadno rozpoznávají tajemství a paradox všech lidských věcí.



Je v pořádku být člověkem Po prvních několika měsících života v komunitě se mnoho lidí sesype. Všichni máme svého kostlivce ve skříni, svůj kousek viny, svůj velký strach, svého démona, a v komunitě se konečně cítíme svobodní, abychom ho ze sebe vypustili. Konečně se cítíme svobodní, abychom křičeli: „Já se nenávidím, hněvám se na Boha, hněvám se na církev!“ Nebo abychom si mohli připustit, že jsme nespokojeni ve svém manželství nebo v jiných závazcích stvrzených slibem. Je to nevyrovnaný způsob života. Jestliže ale hledáte pohodlný, útulný život „jak se patří“, pak nevstupujte do komunity. Veliké riziko, které musíme přijmout, je být člověkem, zjistit, že být člověkem je docela v pořádku. Zdravá komunita nám umožňuje sesypat se – a přitom nás chrání. Byli jsme vedeni k tomu, abychom následovali radu Písma, že máme být dokonalí (viz Mt 5,48). (Tuto pasáž musíme chápat jako závěr Ježíšova učení o lásce k nepřátelům, zdánlivě nesplnitelném ideálu.) A tak je velmi 303

obtížné milovat sebe sama a přijímat se, jestliže jsme nedokonalí, nevyrovnaní, zlomení, hněviví nebo smutní. Někdy je obtížné přijímat se navzájem. Víte, k čemu si myslím, že vás Bůh volá? Abyste byli jednoduše členy Boží rodiny. To je vše. Tak vypadá cvičiště pro přípravu do nebe. Nebe je „rodinou navždy“, kde Bůh je otcem i matkou a my jsme bratři a sestry. Bůh chce vědět, zda si rodinu přejeme a zda si ji chceme zvolit nyní – a navždy.



Církev, které můžeme důvěřovat Má-li naše církev být řádně politická i apolitická (a musí vědět kdy a jak), pak také musí být řádně mystická – znovu a vždy hledající svůj kontemplativní střed. To je jediná církev, které můžeme důvěřovat, jediná církev, která stojí za to, abychom na ni čekali, jediná církev, která má budoucnost stvořenou Bohem. Více než kdy jindy potřebuje tato „globální vesnice“, aby to byla církev vpravdě katolická (doslova „podle celku“). A až pojmenujeme své dary a stíny, musíme také říct, že tato katolická církev též potřebuje americké charisma – více než kdy jindy. Můžeme být Petr nebo Pavel, ale jsme též John Carrol, Elizabeth Seton, Flannery O’Connor, Junipero Serra, Katherine Drexel, Peter Maurin, Dorothy Day, John Courtney Murray, Katerin Tekakwitha, Raymond Hunthausen, Thomas Merton, Frank O’Malley, Maisie Ward a Robert Kennedy. Jsme americkou tváří Krista. To mě naplňuje radostí. Věřím, že to přináší radost Kristu. Proč by to nemělo skýtat radost a velkou naději této univerzální církvi? Nepochybuji, že tomu tak bude. 304

P ÁT E K 358. den


Bastardi a sirotci

Když se mezi dvěma děje něco opravdového, je do toho přizván sám život. Právě toto se děje v přirozené rodině. Když muž a žena spojí svá těla a přivedou na svět děťátko, může sice to dítě mít jméno, ale přece může být nemanželské a osiřelé, není-li milováno. Podobně i my v církvi můžeme dát lidi dohromady a tvrdit, že patří do rodiny Boží, jelikož jim byla na hlavu vylita voda. Ale nenajdou tu duchovní život, není-li tu pro ně žádná rodina, žádný kmotr, duchovní přítel, zpovědník, učitel, mistr. Mnozí z nás přišli na to, že jsme uvnitř církve nemanželskými dětmi a sirotky; v katolické a křesťanské víře jsme nezakusili ani otcovství ani mateřství. Není to vina někoho konkrétního, ale je to hřích nás všech dohromady; máme církev, která je do značné míry formována administrátory a programy. Není to úplně špatné. Ale nestačí to. Jak mnozí řekli: „Víra je více přijímána než vyučována.“

S O B OTA 359.den

DVAC ÁT É H O S E D M É H O TÝDNE MEZID OBÍ

Toužit po celistvosti V polaritě mezi mužem a ženou dokáže Bůh promlouvat velice mocně. Nevíme, co se stane. Ale je to tam – v tom, co je nám protikladné, skryté i hrozivé: pro ženu je tím mužství, pro muže ženství. V rozporu s obecným názorem netouží muži a ženy pouze po těle druhého pohlaví; touží po celistvosti. Věrné přátelství a ryzí partnerství nás učí víc než mělké sexuální setkání. 305

Jak mi řekl jeden duchovní poté, co se dopustil spousty chyb: „Trvalo mi dost dlouho, než jsem uznal, že lidem daleko víc pomůžu ze své židle, než když s nimi vlezu do postele.“

360. den

D VAC ÁTÁ

OSMÁ NEDĚLE V MEZID OBÍ

Generace přechodu

Žijeme v přechodném údobí a doufejme, že v generaci, která staví mosty. Možná že každý věk je takový. Většina lidiček narozených na této planetě věděla, že jsou nejprv dětmi svých rodičů a pak i rodiči svých dětí. Vždycky stojíme uprostřed. Pevně a s vděčností se držíme za ruce a víme, že jednou je budeme muset pustit. Takový je osud všech lidí. Je to pokorné, částečné a pouhé pouto v univerzálním řetězci bytí. Většině lidí to stačí, a je s podivem, že my, lidé nadšení dětmi, jsme si kdy mohli myslet, že s námi tomu bude jinak. Ponecháme-li stranou všechnu filosofii pokroku, seberealizace a americké dovednosti, jsme ohromeni objemem smrti a deprese v naší společnosti. Je zjevné, že jsme pouze stopami v širších dějinách a v mystériu, kde ty konečné linie rýsuje jedině věčný Bůh. To není nějaký únik ani odmítání. To je ten nejodvážnější souhlas, jejž lidská bytost může nabídnout. Po válkách o ropu v Zálivu, katastrofické bídě v celém světě a poté, co samotné církve utíkají od evangelia, by to mohlo být jediné „ano“, které můžeme vyslovit, jediné „ano“, které nakonec bude rozhodovat. Pokusme se o to. Je to ten jediný život, který na této planetě máme. Jsem rád, že mohu stavět mosty, po nichž by příští generace mohla jít. Jsem šťasten, a dokonce svoboden jako součást pouze přechodné generace.

306

PONDĚLÍ 361. den

DVAC ÁT É H O O S M É H O TÝDNE V MEZID OBÍ

Strach, nepřítel víry (Zaznamenáno na Hoře blahoslavenství.) Největším nepřítelem víry není pochybnost; největším nepřítelem víry je strach. Většina světa je ovládána strachem – banálním i velkým. Banální strach ovládá lidi; velký strach ovládá národy. Všechny lidi světa bychom uživili, kdybychom přestali zbrojit, ale my se bojíme. A tak veliký tvůrce pokoje usedl na tento vrch a kázal světu. V blahoslavenstvích řekl, že ti, kdo šíří pokoj, budou šťastni (viz Mt 5,9). Budete Božím vlastnictvím. Nicméně i my, křesťané, jsme zaujati svým strachem a zaštiťujeme se, protože nevěříme tomu, co Ježíš řekl. Čteme blahoslavenství každý rok v kostele o slavnosti Všech svatých. Ale své životy na nich nezakládáme. Ježíš na tomto místě kázal blahoslavenství jako úvodní řeč svého vyučování. Učitelé vědí, jak zásadní význam mívá první věta. Co Ježíšovu řeč otevírá? „Blahoslavení chudí v duchu.“ Ježíše vůbec nepochopíme, dokud nepochopíme absolutně centrální význam této věty a zbylého kázání, které zde z úst Ježíšových zaznělo. Nicméně velmi dobře bych obhájil, že Kázání na hoře bylo a zůstává nejopomíjenější částí Ježíšova učení, dokonce i církví. Kázání na hoře je protilátkou proti strachu. My jsme však nikdy strach nechápali jako kruciální téma – tím jsou pro nás jen pochybnosti.

307

Obsah

Předmluva editora . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7 9

I. ČÁST OD ADVENTU K LETNICÍM ADVENT

Přijď, Pane Ježíši . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rozpoznejte Pána . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mariin čin překonávající strach . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tvé království přijď, moje království odejdi . . . . . . . Podřídit se panství Krista . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Láska je jako zrcadlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zavažte se k radosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Betonový bunkr mého já . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Modlitba a spravedlnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nenazývejme temnotu světlem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ženy ve vězení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Desáté přikázání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Řídit život . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Muži a ženy pospolu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Adventní modlitba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tři překážky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nenávist k sobě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ať ke mně pronikne skutečnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Základní komunity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Bůh je jediný, komu se můžeme vzdát . . . . . . . . . . . . 353

17 18 19 19 20 21 22 23 24 25 25 27 28 28 29 30 31 32 32 33

Překročit čáru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Milovat Milovníka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jsem úplná absurdita a paradox . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jan Křtitel – divý mudrc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pamatuj si všechno . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dobří přátelé pomáhají naší paměti . . . . . . . . . . . . . . Ti na okraji znají tajemství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Uvítejte cizince . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

33 34 35 35 37 38 38 39

VÁ N O Č N Í D O B A

Svátek slova, které se stalo tělem . . . . . . . . . . . . . . . . . . Svedeni k solidaritě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Cesta milovaného Jana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Preference pro chudé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jděte do vězení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nechte Boží slovo mluvit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Synové a dcery Boží . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jak Bůh miluje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Maria, Matka Boží . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Začít žít . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Chlapec a stařec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tvůrci dějin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Návyky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Větší než peníze, sex a moc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ke komu půjdeme? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hostina zadarmo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Teologie vtělení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pohled lásky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Smysl života . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vlož mi do srdce pravé otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Duchovní konzumerismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Démoni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Svoboda Matky Terezy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Láska též zraňuje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 354

40 41 41 42 42 43 44 44 45 45 46 47 47 48 48 49 50 50 51 51 52 52 53 54

LITURGICKÉ MEZIDOBÍ PŘED DOBOU POSTNÍ

Mějte úctu jeden k druhému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Manželství a celibát: dva dary pro společenství . . . . Modli se spolu se svým partnerem . . . . . . . . . . . . . . . . Jak se učit lásce v rodině . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hledání a odevzdání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Svátostná manželství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Volby pro dnešek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Náboženští odpadlíci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Stavět město Boží . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Volá tě jménem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Duchovní cvičení a konfrontace . . . . . . . . . . . . . . . . . . Blízké příležitosti milosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dar modlitby v nás . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dar viny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Spiritualita Anonymních alkoholiků . . . . . . . . . . . . . Musíte být jako děti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Místo uzdravení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Negativní energie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Díra v duši . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Irská moudrost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pomni, abys den sváteční světil . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Bůh tě miluje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Síla evangelia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Bůh je ten, který nemá vnoučata . . . . . . . . . . . . . . . . . . Víra je tím, čím je . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Masky Boží . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zápas s andělem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vyhlížíme v temnotách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zaslíbená země . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Boží zaslíbení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Milovat církev . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Důvěra v Boha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 355

56 57 57 58 59 60 61 61 62 62 63 64 64 65 66 67 67 68 69 70 70 71 71 72 72 74 74 75 75 76 77 77

Vystoupit do ticha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Proroci v našich domovských městech . . . . . . . . . . . . Katolická identita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tři základní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Miluj sebe sama . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rozmilé dcery naděje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Duch versus hřích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zamilovat se . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jít až na samý kraj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Utrpení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Křesťanství levé mozkové hemisféry . . . . . . . . . . . . . . Dva okružní listy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Příběhy, zpěvy a svatí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Obecná víra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Katoličtí radikálové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nemorální menšina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prsty ukazující k měsíci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Měl bys trochu času si promluvit? . . . . . . . . . . . . . . . . Tato chvíle je naprosto dokonalá . . . . . . . . . . . . . . . . . Vnitřní svoboda Indie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kdo nám z té knihy četl? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Konzumní Ježíš . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Být líbivý, nebo být věrný? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vezmi svůj kříž . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hranice liberalismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mardi gras! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

78 78 79 80 81 81 82 83 84 85 86 86 87 88 89 90 90 91 91 92 93 94 95 96 97 98

DOBA POSTNÍ

Probuzení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 Převzít zodpovědnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 Žít . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 Samota . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 Milost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 Není žádná země zaslíbená . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 356

Přikázání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 Hřích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 Římanům 7 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 Vyznání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 Radikální výzva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 Boží transcendence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 Spiritualita sebevzdání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 Rozlišování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 Zpět k základům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 Svoboda od já . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 Milujeme Krista? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 Z Mertonovy poustevny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 Ježíšovým přikázáním je láska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 Modlete se ve svém rytmu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 Toužit po jednotě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 Sebezjevení Boha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 Skutečná modlitba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 Bůh nás svádí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 Milujte své nepřátele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 Já budu s vámi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 Měj připraven čistý list papíru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 Chléb náš každodenní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 Jistota o nejistotě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122 Nahý v poušti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122 Láska je výzvou pro milovaného . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 Ježíš zachraňuje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 Přístup víry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 Vybojovaná víra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 Stávat se tím, kým opravdu jsme . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 Získávat Boží lásku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 Myslel jsem si, že jsem dokonalý . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217 „Totost“ věcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128 Založení života . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 Pašijová neděle: „Miluji tě!“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 357

Modlitba Páně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 Ten čas přišel! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 Otec a Syn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 VELIKONO ČNÍ TRIDUUM

Lámání chleba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Cena pravdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Miluj až k smrti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rebel – zmrtvýchvstalý Kristus . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

133 133 135 136

VELIKONO ČNÍ D OBA

Význam zmrtvýchvstání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 Zmrtvýchvstalý Ježíš: budoucí šok Boží . . . . . . . . . . 138 Vzkříšený Ježíš – skrytý plán Boží . . . . . . . . . . . . . . . . 138 Vítězství vzkříšení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 Ježíšovo zaslíbení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 Život na druhé straně smrti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 Kráčet v Duchu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 Týden velikonočních modliteb: nauč nás milovat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 Týden velikonočních modliteb: pomoz nám milovat své mužství a ženství . . . . . . 143 Týden velikonočních modliteb: učiň z nás pravé katolíky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 Týden velikonočních modliteb: chceme být rodinou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 Týden velikonočních modliteb: svatý Františku, nauč nás být chudými . . . . . . . . . 144 Proč být katolíkem? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 Katolický pohled na svět: svátostný . . . . . . . . . . . . . . . 146 Katolický pohled na svět: jednotný lid . . . . . . . . . . . . 147 Katolický pohled na svět: proces . . . . . . . . . . . . . . . . . 147 Katolický pohled na svět: společenství . . . . . . . . . . . . 148 Katolický pohled na svět: tradice . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 358

Katolický pohled na svět: optimismus . . . . . . . . . . . . 150 Zoufalství a naděje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151 Proti zastrašování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 Ježíšův útok na chrám . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 Stavební kámen Boží . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 Moudrost sv. Bonaventury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 Učit se modlit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 Patriarchát a moc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 Církev nám říká, kdo jsme . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 517 Otec marnotratného syna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 Patriarchát a mužství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 Dar života . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 Malý kousek jednoty stojí za tvůj život . . . . . . . . . . . . . 160 Naším povoláním je solidarita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 Modlitba je místo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162 Obraz o sobě samém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162 Proč enneagram? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 Vašimi nepřáteli jsou vaši nejlepší přátelé . . . . . . . . . . 164 Bůh používá naše hříchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 Ježíš je Pán . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 Strom svaté Kateřiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166 Kvas a sůl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 Boží otisky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 Prozřetelnost Boží . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169 Většina z nás je povolána k manželství . . . . . . . . . . . . . 169 V základu je láska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 Žít mezi první a druhou oporou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 Nalézt velkou lásku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 Přijď, Duchu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 Letnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173

359

II. ČÁST OBDOBÍ BĚHEM ROKU OBDOBÍ BĚHEM ROKU PO LETNICÍCH

Průlom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177 Stále ještě potřebujeme svaté . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178 Nezachraňujte svou duši . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178 Mlčeti zlato . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 Pokořující zkušenost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180 Poznej svůj startovní bod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 Obraz Boží . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 182 Posvátné krávy a horké brambory . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185 Myšlenka, v níž se Bůh ztrácí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 Rozpoznat milost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 Jakého přítele máme v Ježíši . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187 Svoboda cítit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188 Merton . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189 Eucharistie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189 Misie naruby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190 Stát spolu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 191 Riziko, které Bůh podstupuje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192 Mučedníci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192 Svoboda a vtělení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193 Ženská tvář Boha: Panna Maria z Guadalupe . . . . . . 194 Práce a modlitba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195 Lidská sexualita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196 Stávat se očima i ušima . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197 Františkánská chudoba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198 Modlitba soukromá a modlitba ve společenství . . . . 199 Mocné slovo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 200 Voda života . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 200 Menší církev . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201 Sňatek pod tajemstvím . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 202 360

Egoismus mezi dvěma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203 Pléd Navahů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204 Síť milosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204 Milosti těla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205 Lovit lidi je těžká práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206 Žít přítomný okamžik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206 Sjednotit se znamená dát se dohromady . . . . . . . . . . . 207 Romance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 208 Důvěřuji jednotě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209 Pohostinnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 210 Autorita a podřízenost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211 Společenství jako základ autority . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212 Potřeba ticha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213 Pět velkých darů: apoštolát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 214 Pět velkých darů: proroctví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 214 Pět velkých darů: evangelizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215 Pět velkých darů: pastorace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 216 Pět velkých darů: vyučování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 216 Různice v církvi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217 Znovuobjevení růžence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218 Pouť . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 219 Poutníci, a ne turisti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 220 Víra požaduje víru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221 Poslušný člověk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222 Stále potřebují pomoc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 223 Na prahu chrámu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 224 Žít životem lásky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 224 Chudoba definovaná jako hřích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225 Chudoba definovaná jako bída . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 226 Chudoba definovaná jako prostota . . . . . . . . . . . . . . . . 227 Chudoba definovaná jako bytí člověkem . . . . . . . . . . . 228 Šťastná vina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 229 Stát uprostřed . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 230 Bůh není dvojicí v koutě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 230 361

Naše identita v Kristu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 231 Trosky pocitů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 232 Čtyři údobí života muže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 233 Moudří sedmdesátníci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 233 Mužská energie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 234 Akce versus reakce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235 Centrovaní lidé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235 Církev v Americe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 236 Návrat autority . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 237 Křídla z vosku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238 Nárůst fundamentalismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238 Gratulace ke Dni otců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239 Cena velikosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 240 Být biblický . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241 Svatá země silně připomíná domov . . . . . . . . . . . . . . . . 242 V zemi Františkově . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 243 František je pro lásku do krajnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . 244 Malomocní a vlci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 244 První františkánská komunita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245 Ženské otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246 Žena: polovina Božího uměleckého díla . . . . . . . . . . . 247 Jsme lidé hluboce zranění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 247 Opravdové prázdniny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 248 Pozitivní vášeň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249 Přenechat to Římu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249 Svoboda versus strach . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 250 Plevel a pšenice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 251 Jak se modlit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 252 Týden modliteb: nauč nás modlit se . . . . . . . . . . . . . . . . 253 Týden modliteb: pomoz nám být universální . . . . . . 253 Týden modliteb: Ty jsi Pán . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 254 Týden modliteb: učiň nás znamením naděje . . . . . . . 254 Týden modliteb: modlitba za celou Zemi . . . . . . . . . . 255 Týden modliteb: Ježíš je naše láska . . . . . . . . . . . . . . . . . 256 362

Místo, kde přebývá tvé jméno . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 256 Proměnění a změna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 257 Dítě šedesátých let . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 258 Božský kapsář . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 259 První pokušení Jezíšovo (úspěch) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 259 Druhé pokušení Krista (spravedlnost) . . . . . . . . . . . . . 260 Třetí pokušení Kristovo (ovládání) . . . . . . . . . . . . . . . . . 261 Lázeň v Lurdech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 262 Respektovat naši americkou zkušenost . . . . . . . . . . . . 263 Přílišná dosažitelnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 264 Šeková knížka s vyprávěním . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 264 Podělme se o vepře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265 Hlásejte evangelium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 267 Lid blahoslavenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 267 S čím musí Bůh pracovat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 269 Osvobození mužů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 270 Láska se rozvíjí v solidaritě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 271 Dědova energie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 271 Gándhího růže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 272 Jóbovo poselství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 273 Analogie vtělení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 274 Modlitba rodičů, modlitba pro každého z nás: „Ať se mi tak stane“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 275 Svatý Bill W. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 276 Moc na dně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277 Pardon, pánové! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 278 Víra v našich tvářích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 279 Tradice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 280 Proč apokalyptika? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 281 Akce, prosím! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 282 Riskuj vše pro lásku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 284 Ctnost poslušnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 285 Inkulturace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 286 Svatá Terezie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 286 363

Evangelizující Paní z Guadalupe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 287 Moc kříže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 288 Potřebujeme nové způsoby liturgie . . . . . . . . . . . . . . . . 289 Duchovní jistoty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 290 Kamenné domy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 290 Spirituální čumilové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 292 Sebeúcta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 292 Svatý Jan od Kříže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 293 Vydrž to! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 294 Ježíš převrací všechnu nadřazenost . . . . . . . . . . . . . . . . 295 Pozitivní sexualita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 296 Nové oči pro pravdu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 297 Cesta ke štěstí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 297 Potřebujeme ztrácet čas . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 298 Církev a občanská práva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 299 Obtížnější cesta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 300 Sabat: být nebo „makat“? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 300 Odpuštění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 302 Odvaha k celistvosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 302 Je v pořádku být člověkem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 303 Církev, které můžeme důvěřovat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 304 Bastardi a sirotci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 305 Toužit po celistvosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 305 Generace přechodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 306 Strach, nepřítel víry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 307 Paní chudoba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 308 Nikdy nebudeme chudí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 309 Vnitřní útisk chudoby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 310 Vyhoštěnec a vyděděnec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 311 Živé svátosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 311 Nes náš kříž . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 312 Negativní svátost? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 313 Africké lekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 314 Sny mládí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 315 364

Lazar a boháč . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 316 Naše globální vesnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 317 Vzpomeňte na Alamo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 318 Rodina duchovní a přirozená . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 319 Identita, a potom manželství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 320 Sexualita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 321 Čistý člověk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 321 Bůh je ubohý . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 322 Bolest odmítnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 323 Láska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 323 Nový řád světa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 324 Ježíš opouští chrám . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 324 Porodní bolesti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 325 Ježíšovo společenství hanby a cti . . . . . . . . . . . . . . . . . . 326 Skoč z věže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 326 Oběma nohama v obou táborech . . . . . . . . . . . . . . . . . . 327 Víře nelze učit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 328 Tiší dostanou za dědictví zemi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 328 Blahoslavení, kdo pláčou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 329 Blahoslavení, kdo žízní po spravedlnosti . . . . . . . . . . 330 Centrum akce a kontemplace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 331 Katolická rodina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 332 Konverze Archy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 333 Nová návštěva u milosrdného Samařana . . . . . . . . . . . 334 Náš příslib nebe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 335 Svatost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 336 Bratr Slunce, sestra Luna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 336 Tlouct kolem sebe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 337 Autorita Matky Terezy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 338 Politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 338 Kdo byl Ježíš? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 339 Kosmický Kristus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 340 Radikální milost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 341 Bezpodmínečná láska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 342 365

Učte své děti dobře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mezi mnou a Bohem – dejte mi Boha . . . . . . . . . . . . . . Modlitba svatého Františka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pane Ježíši, já tě miluji . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

342 343 344 344

Slovo překladatele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 347 Bibliografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 349

Richard Rohr Radikální milost M E D I TA C E N A K A Ž D Ý D E N

Uspořádal John Bookser Feister Z anglického originálu Radical Grace: Daily Meditations by Richard Rohr, vydaného nakladatelstvím Saint Anthony Messenger Press roku 1995, přeložil Jan Kofroň Typografie Vladimír Verner Vydalo nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o., v Praze roku 2005 jako svou 668. publikaci Odpovědný redaktor Martin Žemla Vydání první. Stran 368 Vytiskla tiskárna Finidr, spol. s r. o. Doporučená cena 248 Kč Nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o. Praha 3, Víta Nejedlého 15 e-mail: [email protected] www.ivysehrad.cz ISBN 80 -7021-772-3

RICHARD ROHR RADIKÁLNÍ MILOST

Recommend Documents