Z MILOSTI. Charles Haddon Spurgeon. rozhojnila milost

ˇE JEN VS

Z MILOSTI Charles Haddon Spurgeon

Kde se rozmohl hrˇıćh, tam se jesˇte ˇ mnohem vıće rozhojnila milost. ˇ 5:20) (R

Prˇedmluva

TOBEˇ, CˇTENA´RˇI!

TEN, KDO TU PI´SˇE A HOVORˇÍ, by byl velice zklamań, kdyby tato kniha nemeˇla prˇive´st mnohe´ k Pańu Jezˇ´ısˇi. Je vydańa v deˇtske´ du˚veˇrˇe v moc Boha – Ducha svate´ho, aby si ji (bude-li to povazˇovat za vhodne´) pouzˇil k obraćenı´ milionu˚. Nepochybuji, zˇe ji budou cˇ´ıst mnozı´ sklıćˇenı´ muzˇove´ i zˇeny a zˇe je Bu˚h navsˇtı´vı´ svou milostı´. Abych dosa´hl sve´ho cı´le, volil jsem co nejprostsˇ´ı rˇecˇ a pouzˇ´ıval hovorove´ vy´razy. Ale Duch svaty´ se mu˚zˇe dotknout i bohatyćh a vznesˇenyćh, budou-li si tuto knihu prohlı´zˇet; vzˇdyt’ to, co je pochopitelne´ pro neucˇene´, nenı´ o nic meńeˇ ´ , ke´zˇ by ji cˇetli i takovı´, ze kteryćh se pak stanou velcı´ ryba´rˇi dusˇ´ı! zˇa´doucı´ pro vzdeˇlance. O Kdo vı´, kolik lidı´ nalezne cestu pokoje skrze to, co si zde prˇecˇtou? Pro tebe, drahy´ cˇtena´rˇi, je vsˇak du˚lezˇiteˇjsˇ´ı toto: chcesˇ i ty by´t jednı´m z nich? Jisty´ cˇloveˇk vybudoval u cesty studańku a v jejı´ blı´zkosti poveˇsil na rˇetı´zek hrnecˇek. Po neˇjake´m cˇase mu neˇkdo ozna´mil, zˇe jisty´ vynikajıćı´ umeˇlecky´ kritik nasˇel na tomto zarˇ´ızenı´ mnoho chyb. ˇ ekli mu, zˇe u nı´ hasily svou zˇ´ızenˇ tisıće „A pili z te´ studańky zˇ´ıznivı´?“ ptal se jejı´ tvu˚rce. R ubohyćh lidı´, muzˇu˚, zˇen i deˇtı´. Tu se usma´l a prohla´sil, zˇe ho pozna´mky kritiky nebolı´, ale doufa´, zˇe jednoho parne´ho dne i onen kritik vezme do rukou hrnecˇek, aby se obcˇerstvil, a bude chva´lit jmeńo Pańeˇ. Zde je ma´ studańka a tu je mu˚j poha´r. Chcesˇ-li, hledej si chyby, ale napij se vody zˇivota! To je to jedine´, o co mi jde. Radeˇji bych prˇinesl pozˇehnańı´ dusˇi toho nejchudsˇ´ıho metarˇe nebo hadrnı´ka, nezˇ nasˇel zalı´benı´ v ocˇ´ıch urozene´ho prince a nedoka´zal ho obra´tit k Bohu. Cˇtena´rˇi, myslı´sˇ to s cˇetbou teˇchto strańek va´zˇneˇ? Pokud ano, jsme pro zacˇa´tek domluveni, ale pamatuj, zˇe mi nejde o nic jine´ho, nezˇ abys nalezl Krista a nebe. Ke´zˇ bychom ho mohli hledat spolecˇneˇ! Ja´ k tomu chci prˇispeˇt tı´m, zˇe ti s modlitbou prˇedkla´da´m tuto knı´zˇecˇku. Nechcesˇ spolecˇneˇ se mnou pozvednout sve´ ocˇi k Bohu a poprosit Ho, aby ti pozˇehnal prˇi cˇtenı´? Prozrˇetelnost ti tyto rˇa´dky polozˇila do cesty, tobeˇ zby´va´ trochu cˇasu na cˇtenı´ a snad ma´sˇ i chut’ veˇnovat jim pozornost. To jsou dobra´ znamenı´. Kdo vı´, jestli pro tebe nenadesˇel prˇ´ıhodny´ cˇas? V kazˇde´m prˇ´ıpadeˇ ale Duch svaty´ rˇ´ıka´: „Jestlizˇe dnes uslysˇ´ıte jeho hlas, nezatvrzujte sva´ srdce ve vzdoru!“ (Zˇd 3:7-8)

Kapitola prvnı´

NA CˇEM JSME?

SLYSˇEL JSEM JEDEN PRˇI´BEˇH, tusˇ´ım, zˇe se stal kdesi v severnı´ Anglii: Jisty´ duchovnı´ chteˇl navsˇtı´vit jednu nuznou zˇenu a neˇcˇ´ım jı´ prˇispeˇt na zˇivobytı´, protozˇe veˇdeˇl, zˇe je velmi chuda´. S peneˇzi v ruce zaklepal na jejı´ dverˇe, ale vdova se neozvala. Usoudil tedy, zˇe nenı´ doma, a odesˇel. Zanedlouho pote´ ji potkal v kostele a sdeˇlil jı´, zˇe pamatoval na jejı´ potrˇebu: „Byl jsem u va´s a neˇkolikra´t jsem klepal, ale ma´m dojem, zˇe jste nebyla doma, protozˇe jsem nedostal zˇa´dnou odpoveˇd’.“ „V kolik hodin jste u mne byl, pane fara´rˇi?“ „Bylo poledne.“ „Jsem ja´ to ale hlupa´k,“ vycˇ´ıtala si, „slysˇela jsem va´s a velmi mne mrzı´, zˇe jsem se neozvala. Myslela jsem si totizˇ, zˇe je to cˇloveˇk, ktery´ chodı´ vyma´hat na´jemne´.“ Kazˇda´ chuda´ zˇena dobrˇe vı´, co to znamena´. Nuzˇe, ja´ chci, aby sis mne vyslechl, a proto bych teˇ take´ hned na zacˇa´tku chteˇl ujistit, zˇe neprˇicha´zı´m vyma´hat na´jemne´. Skutecˇneˇ, tato kniha od tebe nema´ neˇco pozˇadovat, ale ma´ ti rˇ´ıct, zˇe spa´sa dusˇe je jen a jen z milosti, cozˇ znamena´ zadarmo, bez poplatku, gratis. Cˇasto, kdyzˇ se snazˇ´ıme zı´skat neˇcˇ´ı pozornost, si na´sˇ posluchacˇ v duchu rˇ´ıka´: „Aha, ted’zacˇne mluvit o myćh povinnostech. To je ten chlap, ktery´ vsˇem prˇipomıńa´, co vsˇechno jsme Bohu dluzˇni, a ja´ nema´m cˇ´ım zaplatit. Nebudu doma.“ Ba ne, tato kniha teˇ nechce o nic zˇa´dat, ale chce ti neˇco prˇine´st. Nebudeme mluvit o za´konu, o povinnostech ani o trestańı´, ale o la´sce a o dobroteˇ, o odpusˇteˇnı´, milosrdenstvı´ a veˇcˇne´m zˇivoteˇ. Nedeˇlej, zˇe nejsi doma, nezacpa´vej si usˇi a nezavı´rej verˇeje sve´ho srdce. Nebudu od tebe nic chtı´t ani ve jmeńu Bozˇ´ım, ani v lidske´m. Nema´m v u´myslu pozˇadovat neˇco z tvyćh rukou, ale prˇicha´zı´m v Bozˇ´ım jmeńu a nesu ti vzaćny´ dar, ktery´ ti prˇinese radost zde i na veˇcˇnosti, jestlizˇe ho prˇijmesˇ. Otevrˇi dverˇe a pust’me´ prosby dovnitrˇ. „Pojd’te, projednejme to spolu“ (Iz 1:18). Sa´m Bu˚h teˇ zve k hovoru o veˇcech, ktere´ se bezprostrˇedneˇ doty´kajı´ tve´ho veˇcˇne´ho sˇteˇstı´, a On by neˇco takove´ho nedeˇlal, kdyby to s tebou nemyslel dobrˇe. Neodmı´tej Pańa Jezˇ´ısˇe, kdyzˇ tlucˇe na tve´ dverˇe, vzˇdyt’ tlucˇe rukou, ktera´ byla prˇibita na drˇevo pra´veˇ za takove´, jako jsi ty! Sˇlo mu jen a jen o tve´ dobro, naklonˇ tedy sve´ ucho a pojd’ k Neˇmu. Naslouchej pecˇliveˇ a nech to slovo proniknout azˇ do sve´ dusˇe. Snad nadesˇel cˇas, abys vesˇel do nove´ho zˇivota, ktery´ je pocˇa´tkem nebe. Vı´ra je ze slysˇenı´ (Rˇ 10:7) (a cˇetba je jednı´m z druhu˚ slysˇenı´), mu˚zˇe se tedy zrodit ve tve´m ´ pozˇehnany´ Duchu milosti, dej at’tomu tak srdci, zatı´mco budesˇ cˇ´ıst tuto knı´zˇku. Procˇ by ne? O je!

Kapitola druha ´

ˇ UJE BEZBOZ ˇNE´HO BU˚H OSPRAVEDLN

TATO ZPRA´VA JE URCˇENA PRˇÍMO TOBEˇ. Naleznesˇ ji v listu Rˇ´ımanu˚m, ve cˇtvrte´ kapitole, pa´te´m versˇi: „Avsˇak tomu, kdo nekona´ skutky, ale veˇrˇ´ı v Toho, ktery´ ospravedlnˇuje bezbozˇne´ho, se pocˇ´ıta´ jeho vı´ra za spravedlnost.“ Zvla´sˇt’ teˇ chci upozornit na slova „ktery´ ospravedlnˇuje bezbozˇne´ho“. Pro mne jsou to ta nejna´dherneˇjsˇ´ı slova na sveˇteˇ. Neprˇekvapuje teˇ, zˇe neˇkde cˇtesˇ takove´ vyja´drˇenı´, jaky´m je toto prohla´sˇenı´ Bible: „ktery´ ospravedlnˇuje bezbozˇne´ho“? Slysˇel jsem, zˇe lide´, kterˇ´ı nena´vidı´ ucˇenı´ o krˇ´ızˇi, vyty´kajı´ Bohu, zˇe zachranˇuje bezbozˇne´ a prˇijı´ma´ ty nejhorsˇ´ı z nejhorsˇ´ıch. Jen pohled’, jak Pı´smo prˇijı´ma´ tuto ´ sty sve´ho sluzˇebnı´ka Pavla, inspirovane´ho Duchem svaty´m, obzˇalobu a jasneˇ prohlasˇuje tote´zˇ. U Bu˚h nazy´va´ sa´m sebe tı´m, „ktery´ ospravedlnˇuje bezbozˇne´ho“. Bu˚h ospravedlnˇuje nespravedlive´, odpousˇtı´ teˇm, kdo si zasluhujı´ trest, a zahrnuje prˇ´ıznı´ ty, kdo si ji nezaslouzˇ´ı. Myslel sis – jestli se nemy´lı´m – zˇe spasenı´ je jen pro dobre´ lidi, ne snad? Zˇe Bozˇ´ı milost je pro svate´ a cˇiste´, pro takove´, kterˇ´ı nemajı´ s hrˇ´ıchem zˇa´dny´ velky´ proble´m, nebo ne? Neprˇisˇlo ti snad na mysl, zˇe kdybys byl skutecˇneˇ dokonaly´, Bu˚h by teˇ jisteˇ odmeˇnil; ale pak sis rˇekl, zˇe protozˇe ani zdaleka dokonaly´ nejsi, nenı´ pro tebe zˇa´dne´ cesty, jak zı´skat Jeho prˇ´ızenˇ. Musı´sˇ by´t jisteˇ prˇekvapen, kdyzˇ cˇtesˇ neˇco takove´ho: „ktery´ ospravedlnˇuje bezbozˇne´ho“. Nedivı´m se ti, zˇe jsi prˇekvapeny´. Trˇebazˇe jsem jizˇ s nesmı´rnou Bozˇ´ı milostı´ dobrˇe obezna´men, sa´m se tomu nikdy neprˇestanu podivovat. Znı´ to zvla´sˇtneˇ, nemyslı´sˇ, zˇe svaty´ Bu˚h ospravedlnˇuje nesvate´ho cˇloveˇka? My, vzhledem k prˇirozeny´m za´konicky´m sklonu˚m nasˇeho srdce, vzˇdy ochotneˇ vypra´vı´me o sve´ dobroteˇ a za´sluhaćh a tvrdosˇ´ıjneˇ trva´me na tom, zˇe v na´s musı´ by´t neˇco, co by sta´lo Bohu za povsˇimnutı´. Ale Bu˚h, ktery´ doka´zˇe prohle´dnout kazˇdy´ klam, vı´, zˇe v na´s nenı´ dobre´ho vu˚bec ˇ ´ıka´, zˇe „nenı´, kdo by konal dobro, nenı´ ani jeden“ (Zˇ 14:3; R ˇ 3:12). On vı´, zˇe „vsˇechna nic. R nasˇe spravedlnost je jako poskvrneˇny´ sˇat“ (Iz 64:5). Pań Jezˇ´ısˇ neprˇisˇel na sveˇt, aby mezi lidmi hledal dobre´ a spravedlive´, ale aby dobrotu a spravedlnost prˇinesl s sebou a dal ji teˇm, kdo ji vu˚bec nemajı´. Prˇisˇel ne proto, zˇe bychom byli spravedlivı´, ale aby na´s spravedlivy´mi ucˇinil: „On ospravedlnˇuje bezbozˇne´ho.“ Kdyzˇ obha´jce prˇicha´zı´ prˇed soud a je to cˇestny´ muzˇ, touzˇ´ı se zastat nevinne´ho cˇloveˇka a ocˇistit ho prˇed soudem od narˇcˇenı´, ktera´ mu byla prˇicˇtena nepra´vem. Jeho cı´lem by meˇlo by´t ospravedlnit nevinne´ho a nemeˇl by se pokousˇet kry´t vinı´ka. Cˇloveˇk nema´ ani pra´vo ani moc ospravedlnit vinı´ka. To je div, ktery´ je vyhrazeny´ pouze Bohu. Bu˚h, nekonecˇna´ a dokonala´ spravedlnost, vı´, zˇe na cele´ zemi nenı´ zˇa´dny´ spravedlivy´ cˇloveˇk, nikdo, kdo by cˇinil jen dobre´ a nehrˇesˇil, a proto se ve svrchovanosti sve´ bozˇske´ povahy a v na´dherˇe sve´ nepopsatelne´ la´sky sa´m ujı´ma´ tohoto u´kolu: ospravedlnit nikoli ty spravedlive´,

BU˚H OSPRAVEDLNˇUJE BEZBOZˇNE´HO

6

ale ospravedlnit bezbozˇne´. Bu˚h nasˇel cestu a prostrˇedky, dı´ky ktery´m se prˇed Neˇj mu˚zˇe postavit bezbozˇny´ cˇloveˇk a bude spravedliveˇ prˇijat. Prˇisˇel se syste´mem, ve ktere´m mu˚zˇe i prˇi sve´ naproste´ spravedlnosti jednat s vinı´kem, jako by se po cely´ zˇivot nedopustil zˇa´dne´ho prˇestupku, ano, zacha´zet s nı´m tak, jako by byl u´plneˇ bez hrˇ´ıchu. On ospravedlnˇuje bezbozˇne´ho. Jezˇ´ısˇ Kristus prˇisˇel na sveˇt, aby spasil hrˇ´ısˇnı´ky. To je nesmı´rneˇ podivuhodna´ veˇc – veˇc, nad kterou musı´ nejvıć zˇasnout ti, kterˇ´ı ji zakusili. Asponˇ ja´ vı´m, zˇe azˇ do dnesˇnı´ho dne je pro mne tı´m nejveˇtsˇ´ım divem, o ktere´m jsem kdy slysˇel, to, zˇe by kdy Bu˚h meˇl ospravedlnit mne. Sa´m si prˇipada´m jako na´doba nepravosti, snu˚sˇka porusˇenosti a hromada hrˇ´ısˇnosti, oddeˇlena´ od Jeho vsˇemocne´ la´sky. A nynı´ vı´m s naprostou jistotou, zˇe jsem ospravedlneˇn vı´rou v Krista Jezˇ´ısˇe, zˇe se mnou jedna´, jako bych byl dokonale spravedlivy´, a zˇe jsem se stal Bozˇ´ım deˇdicem a Kristovy´m spoludeˇdicem – a to vsˇe i prˇesto, zˇe podle prˇirozenosti patrˇ´ım mezi ty nejveˇtsˇ´ı hrˇ´ısˇnı´ky. Se mnou, s cˇloveˇkem, ktery´ nema´ zˇa´dne´ za´sluhy, se jedna´, jako bych neˇjake´ meˇl. Jsem milovań tak, jako bych byl vzˇdy jen bohabojny´, zatı´mco jsem cˇasto by´val bezbozˇny´. Kdo by nad neˇcˇ´ım takovy´m nezˇasl? Vzˇdyt’ i vdeˇcˇnost za takovou dobrotivost se musı´ odı´vat rouchem u´zˇasu. A ted’, acˇkoli je to cele´ jisteˇ velmi prˇekvapujıćı´, chci, aby sis povsˇiml, jak dostupne´ je dı´ky tomu evangelium tobeˇ i mneˇ. Jestlizˇe Bu˚h ospravedlnˇuje bezbozˇne´ho, pak, mu˚j mily´ prˇ´ıteli, mu˚zˇe ospravedlnit i tebe. Nejsi snad pra´veˇ onou osobou, ktere´ se to ty´ka´? Pokud jsi v te´to chvı´li neobraćeny´, pak je to velmi prˇ´ıpadny´ popis tve´ malicˇkosti: azˇ doted’ jsi zˇil bez Boha, ba, byl jsi pravy´m opakem toho, cˇemu se rˇ´ıka´ „zbozˇny´“, jiny´mi slovy, byl jsi a jsi bezbozˇny´. Snad jsi v nedeˇli ani nenavsˇteˇvoval bohosluzˇby a dnem Pańeˇ, Jeho domem i Slovem jsi pohrdal. I to dokazuje, zˇe jsi bezbozˇny´. Jesˇteˇ hu˚rˇ, snad jsi i pochyboval o Bozˇ´ı existenci a mozˇna´ jsi zasˇel azˇ tak daleko, zˇe jsi to prohlasˇoval verˇejneˇ. Zˇijesˇ na te´to cˇarokra´sne´ Zemi, ktera´ je plna´ zna´mek Bozˇ´ı prˇ´ıtomnosti, a po celou tu dobu zavı´ra´sˇ ocˇi prˇed jasny´mi du˚kazy Jeho moci a bozˇstvı´. Zˇijesˇ, jako by zˇa´dny´ Bu˚h nebyl. Ano, bylo by ti dokonce prˇ´ıjemne´, kdyby sis mohl by´t naprosto jist, zˇe zˇa´dny´ Bu˚h nenı´. Snad jsi tak zˇil dlouha´ le´ta, takzˇe sis uzˇ na sve´ stezky docela zvykl, a prˇece Bu˚h nenı´ v zˇa´dne´ z nich. Kdyby o tobeˇ rˇekli, zˇe jsi bezbozˇny´, popisovalo by teˇ to pra´veˇ tak dobrˇe, jako kdyzˇ o morˇi prohla´sı´te, zˇe je to slana´ voda. Nezda´ se ti? Ale mozˇna´, zˇe jsi cˇloveˇkem jine´ho druhu. Pravidelneˇ se ućˇastnı´sˇ vsˇech na´bozˇenskyćh obrˇadu˚, a prˇesto k nim neprˇikla´da´sˇ sve´ srdce, ale ve skutecˇnosti zu˚sta´va´sˇ bezbozˇny´. I kdyzˇ se setka´va´sˇ s Bozˇ´ım lidem, sa´m ses s Bohem nikdy nesetkal; zpı´va´sˇ spolecˇneˇ s ostatnı´mi, a prˇesto jsi nikdy nechva´lil Pańa cely´m srdcem. Nema´sˇ v srdci la´sku k Bohu ani nedba´sˇ na Jeho prˇika´zańı´ pro svu˚j zˇivot. Nuzˇe, jsi pra´veˇ takovy´m cˇloveˇkem, ktere´mu Bu˚h posı´la´ toto evangelium – to evangelium, ktere´ rˇ´ıka´, zˇe Bu˚h ospravedlnˇuje bezbozˇne´ho. Je to nesmı´rneˇ podivuhodne´, ale nasˇteˇstı´ i prˇ´ıznive´ pro kazˇde´ho z na´s. Hodı´ se to prˇ´ımo na tebe, ne snad? Jak bych si prˇa´l, abys to prˇijal! Jestlizˇe jsi vnı´mavy´ cˇloveˇk, spatrˇ´ısˇ zde tu pozoruhodnou Bozˇ´ı milost, ktera´ pecˇuje i o takove´ lidi, jako jsi ty, a rˇeknesˇ si: „Ospravedlnit bezbozˇne´ho! Procˇ bych tedy nemeˇl by´t ospravedlneˇn i ja´, a to hned?“ Vsˇimni si da´le, zˇe to tak musı´ by´t – zˇe Bozˇ´ı spasenı´ je pro ty, kdo si ho nezaslouzˇ´ı a nemajı´ zˇa´dnou zvla´sˇtnı´ pru˚pravu. Je jen rozumne´, zˇe pra´veˇ tato veˇta se ocitla v Bibli, nebot’, prˇ´ıteli, ospravedlnit nepotrˇebuje nikdo jiny´ nezˇ ten, kdo se nemu˚zˇe ospravedlnit sa´m. Je-li neˇkdo z myćh cˇtena´rˇu˚ dokonale spravedlivy´, zˇa´dne´ ospravedlneˇnı´ nepotrˇebuje. Ty se domnı´va´sˇ, zˇe jsi splnil svou povinnost a ma´sˇ te´meˇrˇ dojem, zˇe by ti samo nebe meˇlo by´t zava´zańo? Pak co je ti do Spasitele nebo do milosti? Na co bys chteˇl ospravedlneˇnı´? Moje knı´zˇka teˇ za chvı´li jisteˇ zacˇne nudit, vzˇdyt’v nı´ nenı´ nic, co by teˇ mohlo zajı´mat.


7

Chce-li se vsˇak kdokoli z va´s vzna´sˇet na krˇ´ıdlech teˇchto pysˇnyćh veˇtru˚, naslouchej mi prˇece jesˇteˇ chvilku. Budesˇ zatracen pra´veˇ tak jisteˇ, jako zˇe zˇijesˇ. Vy spravedlivı´, jejichzˇ spravedlnost se opı´ra´ jen o vasˇe vlastnı´ skutky, jste bud’ svu˚dci nebo svedenı´. Vzˇdyt’ Pı´smo nemu˚zˇe lha´t a jasneˇ rˇ´ıka´: „Nenı´, kdo by cˇinil dobro, nenı´ ani jeden“ (Rˇ 3:12). V kazˇde´m prˇ´ıpadeˇ nema´m zˇa´dne´ evangelium, ktere´ bych ka´zal samospravedlivy´m, ne, ani slovıćˇko. Sa´m Jezˇ´ısˇ neprˇisˇel volat spravedlive´ a ani ja´ se nechysta´m deˇlat neˇco, co nedeˇlal On. Kdybych va´s volal, neprˇisˇli byste, a proto va´s, dokud se povazˇujete za spravedlive´, volat nebudu. Naopak, vybı´zı´m va´s, abyste radeˇji pecˇliveˇ prozkoumali svou spravedlnost, a pozna´te, jaky´ je to prˇelud. Nenı´ ani z poloviny tak pevna´ jako pavucˇina. Skoncujte s nı´! Utecˇte od nı´! Ach, veˇrˇte mi, zˇe jedinı´ lide´, kterˇ´ı potrˇebujı´ ospravedlneˇnı´, jsou ti, kdo nejsou spravedlivı´ sami u sebe. Takovı´ potrˇebujı´, aby se stalo neˇco, co by je ospravedlnilo prˇed Bozˇ´ı soudnou stolicı´. Spolehneˇte se na to, zˇe sa´m Pań ucˇinı´, co je trˇeba. Nekonecˇna´ moudrost se prˇece nikdy nepokousˇ´ı o neˇco, co by bylo zbytecˇne´. Kristus prˇece nepodnika´ nic, bez cˇeho by se dalo obejı´t. Udeˇlat spravedlivy´m neˇkoho, kdo uzˇ spravedlivy´ je, nenı´ dı´lo pro Boha – to by byla praće pro bla´zna. Ale udeˇlat spravedlivy´m toho, kdo je nespravedlivy´, to je vhodny´ u´kol pro nekonecˇnou la´sku a milosrdenstvı´. Ospravedlnit bezbozˇne´ho – to je div du˚stojny´ Boha. A On zcela jisteˇ ucˇinı´ pra´veˇ to. A ted’poslysˇ: Kdyby byl kdekoli na sveˇteˇ le´karˇ, ktery´ by objevil vzaćny´ a nikdy neselha´vajıćı´ le´k, za ky´m ho posˇlou? K teˇm, kdo jsou naprosto zdravı´? Myslı´m, zˇe ne. Posˇlete ho do kraje, kde nejsou nemocnı´, a on hned pozna´, zˇe nenı´ na spra´vne´m mı´steˇ. Vzˇdyt’ tu pro neˇho nenı´ zˇa´dna´ praće. „Le´karˇe nepotrˇebujı´ zdravı´, ale nemocnı´“ (Mk 2:17). Nenı´ snad stejneˇ tak jasne´, zˇe spolehlive´ le´ky milosti a vykoupenı´ jsou jen pro ty, jejichzˇ dusˇe je nemocna´? Nemohou by´t urcˇeny zdravy´m, vzˇdyt’jim nemohou nijak prospeˇt! Pokud ale, drahy´ prˇ´ıteli, cı´tı´sˇ, zˇe duchovneˇ churavı´sˇ, veliky´ Le´karˇ sestoupil na tento sveˇt pra´veˇ kvu˚li tobeˇ. Jsi-li zcela znicˇeny´ kvu˚li svy´m hrˇ´ıchu˚m, pak jsi pra´veˇ tı´m cˇloveˇkem, ktere´ho ma´ zachrańit plań spasenı´. Tvrdı´m, zˇe na´sˇ laskavy´ Pań meˇl na mysli pra´veˇ takove´ lidi, jako jsi ty, kdyzˇ utva´rˇel cely´ syste´m milosti. Dejme tomu, zˇe by se neˇjaky´ sˇlechetny´ cˇloveˇk rozhodl odpustit vsˇem, kterˇ´ı mu neˇco dluzˇ´ı. Nenı´ snad zrˇejme´, zˇe cela´ veˇc se ty´ka´ jen teˇch, kdo jsou jeho skutecˇny´mi dluzˇnı´ky? Jeden mu dluzˇ´ı deset tisıć, jiny´ trˇeba jen peˇtistovku, a oba jen potrˇebujı´, aby jim byl vraćen jejich dluzˇnı´ u´pis, a jejich za´vazek je navzˇdy smazań. Ale ani ta nejsˇlechetneˇjsˇ´ı osoba na sveˇteˇ nemu˚zˇe odpustit dluhy teˇm, kterˇ´ı jı´ nic nedluzˇ´ı. V moci Vsˇemohoucı´ho nenı´ odpustit tam, kde nebyl spaćhań zˇa´dny´ hrˇ´ıch. Milost tedy nemu˚zˇe by´t pro tebe, kdo nema´sˇ zˇa´dny´ hrˇ´ıch. Milost je jen pro vinne´. Odpusˇteˇnı´ je nabı´zeno jen hrˇ´ısˇny´m. Bylo by absurdnı´ mluvit o odpusˇteˇnı´ teˇm, kdo zˇa´dne´ nepotrˇebujı´, o udeˇlovańı´ milosti lidem, kterˇ´ı se nikdy neprovinili. Myslı´sˇ si snad, zˇe musı´sˇ by´t zatracen, protozˇe jsi hrˇ´ısˇnı´k? Pra´veˇ to je du˚vod, procˇ mu˚zˇesˇ by´t zachrańeˇn! Protozˇe sa´m uzna´va´sˇ, zˇe jsi hrˇ´ısˇnı´k, chci teˇ povzbudit, abys veˇrˇil, zˇe pra´veˇ pro takove´ jako ty byla ustanovena milost. Jeden z nasˇich skladatelu˚ pı´snı´ se dokonce odva´zˇil prohla´sit: Hrˇ´ısˇnı´k je dnes bez viny, Duch svaty´ to vsˇe ucˇinil. Je to vskutku tak, zˇe Jezˇ´ısˇ hleda´ a zachranˇuje to, co zahynulo. Zemrˇel a prˇinesl tak opravdove´ vykoupenı´ vsˇem hrˇ´ısˇnı´ku˚m. Kdyzˇ si lide´ nehrajı´ se slovıćˇky nebo se nenazy´vajı´ „ubohy´mi hrˇ´ısˇnı´ky“ jenom z prˇedstı´rane´ zbozˇnosti, jsem nesmı´rneˇ poteˇsˇen, mohu-li se s nimi setkat. K teˇm, kdo se skutecˇneˇ v „dobre´ vı´rˇe“ pokla´dajı´ za hrˇ´ısˇnı´ky, bych ra´d hovorˇil trˇeba celou noc. Prˇed takovy´mi hostinec milosti nikdy nezavı´ra´ dverˇe, ani o sobotaćh a nedeˇlıćh. Na´sˇ Pań Jezˇ´ısˇ


8

nezemrˇel za neˇjaka´ fiktivnı´ provineˇnı´, ale krev Jeho srdce byla prolita, aby obmyla hluboke´ temne´ skvrny hrˇ´ıchu, ktere´ nemohlo odstranit nic jine´ho. Pra´veˇ sˇpinavy´ hrˇ´ısˇnı´k je tı´m cˇloveˇkem, ktere´ho prˇisˇel Jezˇ´ısˇ Kristus ocˇistit. Jisty´ kazatel jednou ka´zal na versˇ: „Sekera uzˇ je na korˇeni stromu˚,“ (L 3:9) a hovorˇil takovy´m zpu˚sobem, zˇe mu neˇkdo z posluchacˇu˚ rˇekl: „Jeden by meˇl skoro dojem, zˇe jste ka´zal neˇjaky´m zlocˇincu˚m. Takove´hle ka´zańı´ byste si meˇl nechat pro meˇstskou veˇznici.“ „Ba ne,“ odpoveˇdeˇl ten dobry´ muzˇ, „kdybych ka´zal v meˇstske´ veˇznici, nevybral bych si tento text, ale ka´zal bych na versˇ: ‘Veˇrohodne´ je to slovo a zaslouzˇ´ı si plne´ho souhlasu: Kristus Jezˇ´ısˇ prˇisˇel na sveˇt, aby zachrańil hrˇ´ısˇnı´ky. Ja´ k nim patrˇ´ım na prvnı´m mı´steˇ’ (1Tm 1,15).“ Prˇesneˇ tak to je. Za´kon je pro ty, kdo si prˇipadajı´ spravedlivı´, aby pokorˇil jejich pyćhu; evangelium je pro ztracene´, aby odva´lo prycˇ jejich zoufalstvı´. Pokud nejsi ztraceny´, co chcesˇ po Spasiteli? Meˇl by snad jı´t pasty´rˇ hledat ty, kdo nikdy nesesˇli z cesty? Procˇ by zˇena prohleda´vala cely´ du˚m kvu˚li drobny´m, ktere´ nikdy neopustily jejı´ peneˇzˇenku? Ne, le´k je pro nemocne´, ozˇivovańı´ pro mrtve´, milost pro vinı´ky, osvobozenı´ pro spoutane´, otevrˇenı´ ocˇ´ı pro slepe´. Jak jinak vysveˇtlı´sˇ nutnost Spasitele, Jeho smrti na krˇ´ızˇi a evangelia odpusˇteˇnı´, nezˇ kdyzˇ si uveˇdomı´sˇ, zˇe lide´ jsou hrˇ´ısˇnı´ a hodnı´ zatracenı´? Du˚vod, procˇ existuje evangelium, je hrˇ´ısˇnı´k. Pokud si ty, drahy´ prˇ´ıteli, ktery´ nynı´ cˇtesˇ ma´ slova, nezaslouzˇ´ısˇ nic nezˇ smrt, odsouzenı´ a peklo, pak jsi pra´veˇ tı´m cˇloveˇkem, ktere´mu je evangelium urcˇeno, pro koho je prˇichystańo a komu ma´ by´t zveˇstovańo. Bu˚h ospravedlnˇuje bezbozˇne´. Chteˇl bych, aby to bylo naprosto jasne´. Doufa´m, zˇe se mi to uzˇ podarˇilo, ale at’ byl mu˚j vy´klad jakkoli prosty´, jedineˇ Pań mu˚zˇe zpu˚sobit, zˇe mu cˇloveˇk porozumı´. Pro toho, kdo poprve´ v zˇivoteˇ prohle´dne, musı´ by´t nanejvy´sˇ prˇekvapive´, zˇe spasenı´ je urcˇeno pra´veˇ jemu jako cˇloveˇku vinne´mu a ztracene´mu. Myslı´ si, zˇe mu patrˇ´ı, protozˇe deˇlal pokańı´, a zapomıńa´, zˇe i pokańı´ je soucˇa´stı´ jeho spa´sy. „Ach,“ rˇ´ıka´ si, „ted’ ale musı´m by´t takovy´ a takovy´“ (cozˇ je pravda, protozˇe takovy´ cˇi onaky´ by meˇl by´t v du˚sledku sve´ spa´sy), ale zaćhrana k neˇmu zavı´ta´ jesˇteˇ prˇedtı´m, nezˇ se projevı´ ktery´koli z jejıćh du˚sledku˚. Prˇicha´zı´ k neˇmu ve chvı´li, kdy si sta´le nezaslouzˇ´ı nic jine´ho nezˇ ono hole´, prˇ´ızemnı´, hanebne´ a zˇebraćke´ prˇ´ızvisko „bezbozˇny´“. To je vsˇe, cˇ´ım je v okamzˇiku, kdy ho navsˇtı´vı´ Bozˇ´ı evangelium, aby ho ospravedlnilo. Ra´d bych proto nale´hal na ty, kdo na sobeˇ nenacha´zı´ vu˚bec nic dobre´ho, na ty, kterˇ´ı se bojı´, zˇe snad nemajı´ ani jedinou dobrou mysˇlenku, nic, co by jim mohlo prˇed Bohem pomoci, aby pevneˇ veˇrˇili, zˇe na´sˇ milosrdny´ Bu˚h je schopen a ochoten prˇijmout je bez jake´hokoli doporucˇenı´ a odpustit jim sa´m od sebe, ne proto, zˇe oni jsou dobrˇ´ı, ale proto, zˇe On je dobry´. Nesvı´tı´ snad Jeho slunce na zle´ stejneˇ jako na dobre´? Neda´va´ snad u´rodu v pravy´ cˇas i teˇm nejbezbozˇneˇjsˇ´ım na´rodu˚m a neposı´la´ jim snad v pravy´ cˇas de´sˇt’ a slunecˇnı´ svit? Zajiste´, vzˇdyt’ i nad Sodomou za´rˇilo slunce a na Gomoru se sna´sˇela rosa. Ach prˇ´ıteli, nesmı´rna´ Bozˇ´ı milost prˇesahuje me´ i tve´ cha´pańı´ a ja´ bych chteˇl, abys to meˇl sta´le na pameˇti! Jako nebe prˇevysˇuje zemi, tak i Bozˇ´ı mysˇlenky prˇevysˇujı´ ty nasˇe. On umı´ kra´lovsky promı´jet. Jezˇ´ısˇ Kristus prˇisˇel na sveˇt, aby zachrańil hrˇ´ısˇnı´ky: odpusˇteˇnı´ je pro vinne´. Nesnazˇ se neˇjak vylepsˇit nebo ze sebe deˇlat neˇco jine´ho, nezˇ cˇ´ım ve skutecˇnosti jsi, ale prˇijd’, prˇijd’ tak, jak jsi, k Tomu, ktery´ ospravedlnˇuje bezbozˇne´ho. Jeden zna´my´ umeˇlec prˇed neˇjakou dobou maloval obraz, na neˇmzˇ hodlal zachytit meˇstskou cˇtvrt’, ve ktere´ bydlel, a z jistyćh du˚vodu˚ chteˇl mı´t na pla´tneˇ i neˇkolik jejıćh typickyćh prˇedstavitelu˚. Zanedbane´ho, otrhane´ho a sˇpinave´ho metarˇe tu znali opravdu vsˇichni a na obraze se nasˇlo mı´sto jako stvorˇene´ pra´veˇ pro neˇj. Onen umeˇlec se tedy s tı´m otrhany´m a umouneˇny´m cˇloveˇkem setkal a rˇekl mu: „Dobrˇe ti zaplatı´m, kdyzˇ zı´tra rańo prˇijdesˇ ke mneˇ do atelie´ru a necha´sˇ mne, abych tvou podobu zachytil na pla´tneˇ.“

9


Metarˇ opravdu rańo prˇisˇel, ale malı´rˇ ho hned vza´peˇtı´ poslal, aby si sˇel po svyćh; umyl si totizˇ oblicˇej, ucˇesal si vlasy a oble´kl se do toho nejlepsˇ´ıho, co sehnal. Malı´rˇ ho vsˇak potrˇeboval jako zˇebra´ka, v jine´m postavenı´ nebyl vu˚bec pozvań! Pra´veˇ tak teˇ evangelium prˇijme do svyćh sıńı´ jen tehdy, kdyzˇ prˇijdesˇ jako hrˇ´ısˇnı´k, jinak ne. Necˇekej, azˇ se zmeˇnı´sˇ, ale vydej se hned za spa´sou. Bu˚h ospravedlnˇuje bezbozˇne´, On teˇ pozvedne ze stavu, ve ktere´m jsi pra´veˇ ted’, setka´ se s tebou i v teˇch nejhorsˇ´ıch pomeˇrech. Prˇijd’, at’ vypada´sˇ jakkoli. Chci tı´m rˇ´ıct: pojd’ ke sve´mu nebeske´mu Otci se vsˇemi svy´mi hrˇ´ıchy a vinami. Pojd’ k Jezˇ´ısˇi tak, jak jsi, malomocny´, sˇpinavy´ a nahy´, nehodıćı´ se k zˇivotu ani pro smrt. Pojd’te vy, kdo jste nejopovrhovaneˇjsˇ´ım smetı´m cele´ho stvorˇenı´, pojd’, i kdyzˇ trˇeba nedoufa´sˇ v nic lepsˇ´ıho nezˇ smrt. Pojd’, i kdyzˇ teˇ zaplavila beznadeˇj a tlacˇ´ı ti na hrud’ jako deˇsiva´ nocˇnı´ mu˚ra. Pojd’ a pozˇa´dej Pańa, aby ospravedlnil dalsˇ´ıho bezbozˇne´ho. Procˇ by nemeˇl? Pojd’, nebot’tato nesmı´rna´ Bozˇ´ı milost je pra´veˇ pro takove´, jako jsi ty. Chci ti to jesˇteˇ jednou zopakovat jazykem sve´ho textu a sa´m bych to nedoka´zal vyja´drˇit du˚razneˇji: Sa´m Pań Bu˚h se oznacˇuje onı´m vznesˇeny´m titulem: „Ten, ktery´ ospravedlnˇuje bezbozˇne´ho.“ Cˇinı´ spravedlive´ z teˇch, kdo jsou sami bezbozˇnı´, a zpu˚sobuje, zˇe je s nimi jako se spravedlivy´mi zacha´zeno. Nejsou to snad na´dherna´ slova pra´veˇ pro tebe? Cˇtena´rˇi, nedoprˇej si oddechu, dokud to cele´ pecˇliveˇ nezva´zˇ´ısˇ!

Kapitola trˇetı´

ˇ UJE! VˇZDYTˇ BU˚H OSPRAVEDLN ˇ´ımanu˚m 8:33 R

JAK JE TO NA´DHERNE´ BY´T OSPRAVEDLNEˇN, cˇi sta´t se spravedlivy´m. Kdybychom nikdy neporusˇili Bozˇ´ı za´kony, nic takove´ho bychom nepotrˇebovali, protozˇe bychom byli sami spravedlivı´. Ten, kdo cely´ zˇivot jednal tak, jak jednat meˇl, a nikdy neudeˇlal nic, co by se deˇlat nemeˇlo, je ospravedlneˇn za´konem. Ale ty takovy´ nejsi, drahy´ cˇtena´rˇi. Jsem si tı´m docela jisty´. Jsi prˇ´ılisˇ cˇestny´ na to, abys prˇedstı´ral, zˇe jsi bez hrˇ´ıchu, a proto potrˇebujesˇ ospravedlneˇnı´. Da´le, pokud ospravedlnˇujesˇ sa´m sebe, jen prosteˇ sa´m sebe klamesˇ a podva´dı´sˇ. Ani se o to nepokousˇej. Nestojı´ to za to. Pokud pozˇa´da´sˇ jine´ho smrtelnı´ka, aby teˇ ospravedlnil, co asi tak zmu˚zˇe? Mu˚zˇesˇ neˇktere´ z nich prˇimeˇt, aby o tobeˇ mluvili hezky kvu˚li pa´r nepatrny´m laskavostem, ktere´ jsi jim proka´zal, jenzˇe druzı´ teˇ mezitı´m budou za za´dy pomlouvat kvu˚li jesˇteˇ mensˇ´ım veˇcem. Jejich u´sudek za moc nestojı´. Na´sˇ text ale rˇ´ıka´: „Vzˇdyt’Bu˚h ospravedlnˇuje!“, a to znamena´ mnohem, mnohem vıće. Je to prˇekvapujıćı´ skutecˇnost, veˇc, kterou bychom meˇli velmi pecˇliveˇ zva´zˇit. Pojd’ a podı´vej se: Za prve´, nikdo jiny´ nezˇ Bu˚h by nikdy neprˇemy´sˇlel o tom, jak ospravedlnit ty, kterˇ´ı jsou vinni. Zˇili ve zrˇejme´ vzpourˇe, obeˇma rukama paćhali zle´ veˇci, jejich kroky sˇly od sˇpatne´ho k jesˇteˇ horsˇ´ımu, navraceli se zpeˇt k hrˇ´ıchu dokonce i tehdy, kdyzˇ jim prˇedtı´m zpu˚sobil tolik tra´penı´ a bolesti, zˇe byli nuceni ho na neˇjaky´ cˇas opustit. Porusˇovali za´kon a posˇlapali evangelium. Kdyzˇ byla vyhla´sˇena milost, odmı´tli ji a setrva´vali ve sve´ bezbozˇnosti. Jak mu˚zˇe by´t takovy´m odpusˇteˇno a jak mohou by´t ospravedlneˇni? Jejich prˇa´tele´ jsou z nich uzˇ celı´ zoufalı´ a rˇ´ıkajı´: „Jsou to beznadeˇjne´ prˇ´ıpady.“ A dokonce i krˇest’ane´ se na neˇ dı´vajı´ spı´sˇe se za´rmutkem nezˇ s nadeˇjı´. Ne tak jejich Bu˚h. Ten, ktery´ si v nekonecˇne´ na´dherˇe sve´ milosti vyvolil neˇktere´ z nich uzˇ prˇed zalozˇenı´m sveˇta, nespocˇine, dokud je neospravedlnı´ a neprˇijme v Kristu. Nenı´ snad psańo: „. . . ktere´ prˇedem urcˇil, ty take´ povolal; ktere´ povolal, ty take´ ospravedlnil, a ktere´ ˇ 8:30)? Vidı´te, zˇe jsou tu neˇjacı´ lide´, ktere´ se Pań ospravedlnil, ty take´ uvedl do sve´ sla´vy“ (R rozhodl ospravedlnit, procˇ bys mezi nimi tedy nemeˇl by´t ty a procˇ ne ja´? Nikdo kromeˇ Boha by se nikdy nesnazˇil ospravedlnit meˇ. Ja´ sa´m nad sebou stojı´m v u´zˇasu. A nepochybuji o tom, zˇe milost pu˚sobı´ podobneˇ i na ostatnı´. Jen se podı´vej na Saula z Tarsu, jak s peˇnou u u´st prona´sleduje Bozˇ´ı sluzˇebnı´ky. Je jako hladovy´ vlk, deˇsı´ jehnˇa´tka i ovce nalevo i napravo; ale i prˇesto jej Bu˚h na cesteˇ do Damasˇku srazı´ na zem, zmeˇnı´ jeho srdce a ospravedlnı´ ho – a netrva´ dlouho a tento muzˇ se sta´va´ jednı´m z nejveˇtsˇ´ıch kazatelu˚ ospravedlneˇnı´ z vı´ry, jaky´ kdy zˇil. Asi se musel cˇasto divit, zˇe byl ospravedlneˇn skrze vı´ru v Jezˇ´ısˇe Krista, protozˇe by´val zatvrzely´m zastańcem na´zoru, zˇe spasenı´ lze zı´skat jen dodrzˇovańı´m za´kona. Nikdo kromeˇ Boha by se nikdy nesnazˇil ospravedlnit takove´ho cˇloveˇka, jaky´m byl prona´sledovatel Saul. Ale Pań Bu˚h je ve sve´ milosti tak podivuhodny´!

11

VˇZDYTˇ BU˚H OSPRAVEDLNˇUJE!

Ale i kdyby snad neˇkoho napadlo ospravedlnit bezbozˇne´, nikdo kromeˇ Boha to nemu˚zˇe udeˇlat. Pro kohokoli je zkra´tka nemozˇne´ odpustit prˇecˇiny, ktere´ nebyly spaćhańy prˇ´ımo proti neˇmu. Neˇkdo teˇ hluboce zranı´; jisteˇ mu to mu˚zˇesˇ odpustit a ja´ doufa´m, zˇe to i udeˇla´sˇ, ale nikdo teˇ v tom nemu˚zˇe zastoupit – zˇa´dna´ trˇetı´ osoba mu nemu˚zˇe odpustit mı´sto tebe. Pokud to zle´ zpu˚sobili tobeˇ, pak i odpusˇteˇnı´ musı´ prˇijı´t od tebe. Pokud jsme zhrˇesˇili proti Bohu, ma´ Bu˚h moc na´m to odpustit, protozˇe na´sˇ hrˇ´ıch se stavı´ proti Neˇmu. Pra´veˇ proto David v padesa´te´m prvnı´m zˇalmu rˇ´ıka´: „Proti tobeˇ same´mu jsem zhrˇesˇil, spaćhal jsem, co je zle´ ve tvyćh ocˇ´ıch“, protozˇe pra´veˇ Bu˚h, proti ktere´mu byl prˇestupek spaćhań, ho mu˚zˇe take´ smazat. To, co Bohu dluzˇ´ıme, na´m mu˚zˇe na´sˇ veliky´ Stvorˇitel, pokud se Mu zlı´bı´, prominout; a jestlizˇe na´m odpustı´, je to skutecˇneˇ odpusˇteˇno. Nikdo kromeˇ velike´ho Boha, proti ktere´mu jsme zhrˇesˇili, nemu˚zˇe smazat na´sˇ hrˇ´ıch. Ujisteˇme se tedy, zˇe skutecˇneˇ prˇicha´zı´me k Neˇmu a usilujeme o milost z Jeho rukou. Nenechejme se sve´st lidmi, kterˇ´ı by po na´s chteˇli, abychom jim vyzna´vali sve´ hrˇ´ıchy, vzˇdyt’ v Bozˇ´ım Sloveˇ nemajı´ pro sve´ prˇedstı´rańı´ prazˇa´dnou oporu. Ale i kdyby skutecˇneˇ byli ustanoveni, aby v Bozˇ´ım jmeńu odpousˇteˇli viny, stejneˇ by porˇa´d bylo lepsˇ´ı jı´t prˇ´ımo k velike´mu Pańu skrze Jezˇ´ısˇe Krista, nasˇeho prostrˇednı´ka, a hledat a najı´t odpusˇteˇnı´ u Neˇj – a jsme si jisti, zˇe pra´veˇ toto je ta spra´vna´ cesta. Jake´koli za´stupne´ na´bozˇenstvı´ s sebou vzˇdy nese znacˇna´ rizika: radeˇji byste se meˇli o za´lezˇitosti sve´ dusˇe postarat sami a nenechat je v rukou zˇa´dne´ho cˇloveˇka. Jedineˇ Bu˚h mu˚zˇe ospravedlnit bezbozˇne´, ale zato to mu˚zˇe to udeˇlat dokonale. Ha´zı´ nasˇe hrˇ´ıchy za sebe, zahlazuje je, prohlasˇuje, zˇe i kdybychom je hledali, nebudou nalezeny. Bez jake´hokoli jine´ho du˚vodu, jen pro svou nekonecˇnou laskavost, pro na´s prˇichystal slavnou cestu, na ktere´ nasˇe hrˇ´ıchy, rude´ jako sˇarlat, zbeˇlejı´ jako snı´h, a kde od na´s vzda´lı´ nasˇe viny tak daleko, jako je vyćhod od za´padu. Rˇ´ıka´ na´m: „Na jejich hrˇ´ıchy a nepravosti uzˇ nikdy nevzpomenu“ (Zˇd 10:17). Jde dokonce azˇ tak daleko, zˇe hrˇ´ıch zahlazuje jednou provzˇdy. Uzˇ jeden z nasˇich prˇedku˚ v u´zˇasu vola´: „Kdo je Bu˚h jako ty, ktery´ snı´ma´ nepravost, promı´jı´ neveˇrnost pozu˚statku sve´ho deˇdictvı´! Nesetrva´va´ ve sve´m hneˇvu, nebot’si oblı´bil milosrdenstvı´“ (Mi 7:18). Ted’ nemluvı´m o neˇjake´ spravedlive´ odplateˇ, nevypra´vı´m va´m tu o tom, zˇe Bu˚h jedna´ se vsˇemi lidmi tak, jak si zaslouzˇ´ı. Pokud se chcesˇ se spravedlivy´m Bohem vyporˇa´dat na za´kladeˇ za´kona, pak ti hrozı´ veˇcˇny´ hneˇv, protozˇe pra´veˇ to si zaslouzˇ´ısˇ. Ale pozˇehnańo bud’ Jeho jmeńo, zˇe na´m neodplaćı´ podle nasˇich nepravostı´, ale zˇe s na´mi nynı´ jedna´ na za´kladeˇ nezaslouzˇene´ milosti a nekonecˇne´ho slitovańı´ a rˇ´ıka´: „Prˇijmu va´s laskaveˇ a ra´d si va´s zamiluji“ (Oz 14:3,5). Veˇrˇ tomu, protozˇe je jiste´, zˇe veliky´ Bu˚h si mu˚zˇe dovolit udeˇlit i vinı´ku˚m prˇehojnou milost, ba, mu˚zˇe se k bezbozˇny´m chovat tak, jako by byli vzˇdycky zbozˇnı´. Prˇecˇti si pozorneˇ podobenstvı´ o marnotratne´m synu a sleduj, jak onen odpousˇteˇjıćı´ otec prˇijı´ma´ tula´ka, ktery´ se s hanbou vracı´ domu˚, s takovou la´skou, jako by nikdy nikam neodesˇel a nikdy se neposkvrnil s deˇvkami. Jde dokonce azˇ tak daleko, zˇe kvu˚li tomu starsˇ´ı bratr zacˇne reptat, ale ani tehdy otec neprˇesta´va´ milovat. Drahy´ bratrˇe, at’uzˇ jsi jakkoli vinen, ke´zˇ by ses vra´til ke sve´mu Bohu a Otci, vzˇdyt’On se k tobeˇ bude chovat, jako bys nikdy neudeˇlal nic sˇpatne´ho! Odmeˇnı´ se ti jako spravedlive´mu a bude s tebou podle toho take´ jednat. Co tomu rˇ´ıka´sˇ? Cozˇpak nevidı´sˇ – chci ti totizˇ jasneˇ uka´zat, jak nesmı´rneˇ u´zˇasnou veˇc tu prˇed sebou ma´sˇ – zˇe nikdo kromeˇ Boha by se nikdy nesnazˇil ospravedlnit bezbozˇne´ a nikdo kromeˇ Boha by to ani nemohl udeˇlat, ale zˇe na´sˇ Pań to mu˚zˇe ucˇinit? Sleduj, jakou vy´zvu prˇed na´s klade aposˇtol: „Kdo vznese zˇalobu proti vyvoleny´m Bozˇ´ım? Vzˇdyt’Bu˚h ospravedlnˇuje!“ Jestlizˇe cˇloveˇka ospravedlnı´ Bu˚h, udeˇla´ to dobrˇe, spra´vneˇ a spravedliveˇ a zu˚stane to tak azˇ naveˇky. V jednom cˇasopise, ktery´ je plny´ jedovatostı´ proti evangeliu a teˇm, kdo ho ka´zˇou, tvrdili, zˇe se drzˇ´ıme jake´si teorie, podle ktere´ by pry´ bylo mozˇne´ cˇloveˇka ocˇistit od hrˇ´ıchu. Nedrzˇ´ıme se zˇa´dne´ teorie, vyhlasˇujeme


12

prostou skutecˇnost. Ta neju´zˇasneˇjsˇ´ı zpra´va pod nebem je pra´veˇ tato – zˇe Kristus svou drahou krvı´ skutecˇneˇ zbavil cˇloveˇka hrˇ´ıchu a Bu˚h pro Jeho za´sluhy jedna´ s cˇloveˇkem podle sve´ prˇehojne´ milosti, odpousˇtı´ vinı´ku˚m a ospravedlnˇuje je, ne kvu˚li tomu, zˇe by v nich videˇl neˇco dobre´ho, nebo snad pro neˇco, co prˇedvı´da´, zˇe v nich jednou bude, ale podle bohatstvı´ sve´ milosti, ktera´ prˇeby´va´ v Jeho vlastnı´m srdci. To jsme ka´zali, ka´zˇeme a hodla´me ka´zat, dokud budeme nazˇivu. „Vzˇdyt’Bu˚h ospravedlnˇuje“ a ospravedlnˇuje bezbozˇne´; nestydı´ se to deˇlat a ani my se nestydı´me o tom hovorˇit. Ospravedlneˇnı´, ktere´ prˇicha´zı´ od samotne´ho Boha, uzˇ nemu˚zˇe nikdo zpochybnit. Jestlizˇe mne osvobodı´ Soudce, kdo meˇ odsoudı´? Pokud meˇ nejvysˇsˇ´ı soudnı´ dvu˚r v cele´m vesmı´ru prohla´sı´ za spravedlive´ho, kdo proti mneˇ mu˚zˇe vzne´st neˇjake´ obvineˇnı´? Ospravedlneˇnı´ od Boha je dostatecˇnou odpoveˇdı´ probuzene´mu a neklidne´mu sveˇdomı´. Skrze neˇ mu˚zˇe Duch svaty´ vne´st pokoj do nasˇ´ı dusˇe a my uzˇ se nemusı´me ba´t. S touto spravedlnostı´ mu˚zˇeme smeˇle cˇelit i vsˇemu krˇiku a nada´vka´m Satana i bezbozˇnyćh lidı´. S nı´ mu˚zˇeme v klidu zemrˇ´ıt, s nı´ take´ znovu povstaneme a budeme moci beze strachu cˇelit poslednı´mu soudu. Smeˇle se postavı´m v ten velky´ den, vzˇdyt’kdo mne obvinı´, kdo vyda´ v plen? Pro me´ho Pańa ja´ jsem svoboden od hrˇ´ıchu, prokletı´, nezahanben. Zinzendorf Prˇ´ıteli, Bu˚h mu˚zˇe vymazat i tvoje hrˇ´ıchy. Kdyzˇ ti tvrdı´m neˇco takove´ho, nestrˇ´ılı´m jen tak naslepo, vzˇdyt’„kazˇdy´ hrˇ´ıch i rouhańı´ bude lidem odpusˇteˇno“ (Mt 12:31). I kdybys byl azˇ po krk ve svyćh nepravostech, On mu˚zˇe jediny´m svy´m slovem odstranit tvou necˇistotu a rˇ´ıct ti: „Chci, bud’ cˇist“ (Mk 1,41). Na´sˇ Pań odpousˇtı´ vıće nezˇ velkomyslneˇ. Veˇrˇ´ım v odpusˇteˇnı´ hrˇ´ıchu˚. A ty? Pra´veˇ ted’, v tuto chvı´li mu˚zˇe Bu˚h prohla´sit: „Jsou ti odpusˇteˇny hrˇ´ıchy, jdi v pokoji,“ a pokud to udeˇla´, nenı´ zˇa´dna´ moc v nebesıćh, na zemi nebo pod zemı´, ktera´ by teˇ mohla obvinit, a tı´m meńeˇ na tebe znovu uve´st Bozˇ´ı hneˇv. Nepochybuj o sı´le Vsˇemohoucı´ la´sky. Ty bys mozˇna´ nedoka´zal odpustit sve´mu prˇ´ıteli, kdyby teˇ urazil tak jako ty Boha, jenzˇe Bozˇ´ı zrno nesmı´sˇ posuzovat podle svyćh plev. Jeho mysˇlenky a cesty jsou nad tvy´mi tak vysoko, jak vysoko je nebe nad zemı´. „Dobra´,“ rˇ´ıka´sˇ si, „kdyby mi Bu˚h odpustil, byl by to u´zˇasny´ za´zrak.“ Prˇesneˇ tak. Byl by to ten nejveˇtsˇ´ı za´zrak, a pra´veˇ proto je pravdeˇpodobne´, zˇe to udeˇla´, protozˇe On „cˇinı´ veˇci velike´ a nevyzpytatelne´“ (Jb 5:9), ktere´ jsme ani nehledali. Mne samotne´ho sra´zˇel hrozny´ pocit viny, ktery´ mi zmeˇnil zˇivot v nocˇnı´ mu˚ru, ale kdyzˇ jsem uslysˇel prˇ´ıkaz: „Obrat’te se ke mneˇ a dojdete spa´sy, vesˇkere´ da´lavy zemeˇ. Ja´ jsem Bu˚h a jine´ho uzˇ nenı´“ (Iz 45:22), obra´til jsem se k Neˇmu a v tom okamzˇiku meˇ Bu˚h ospravedlnil. Spatrˇil jsem Jezˇ´ısˇe Krista, ktery´ byl kvu˚li mneˇ ucˇineˇn hrˇ´ıchem, a ten pohled mi prˇinesl pokoj. Kdyzˇ ti, ktere´ v pustineˇ pokousali ohnivı´ hadi, jen pohle´dli na Mojzˇ´ısˇova bronzove´ho hada, byli hned uzdraveni; stejneˇ tak i ja´ byl uzdraven, kdyzˇ jsem pozvedl svu˚j zrak k ukrˇizˇovane´mu Spasiteli. Duch svaty´, ktery´ mi umozˇnil veˇrˇit, mi skrze tute´zˇ vı´ru dal pokoj. Byl jsem si tak jisty´, zˇe mi bylo odpusˇteˇno, jako jsem si byl prˇedtı´m jisty´ tı´m, zˇe jsem odsouzen. Byl jsem si jist, zˇe jsem odsouzen, protozˇe to prohlasˇovalo Bozˇ´ı slovo a moje sveˇdomı´ mi vyda´valo sveˇdectvı´, zˇe je to pravda, ale kdyzˇ meˇ Pań ospravedlnil, zı´skal jsem skrze tote´zˇ sveˇdectvı´ stejneˇ velkou jistotu,

13


zˇe jsem ospravedlneˇn. Bozˇ´ı Slovo rˇ´ıka´: „Kdo v neˇho veˇrˇ´ı, nenı´ souzen“ (J 3:18), a me´ sveˇdomı´ mi sveˇdcˇ´ı, zˇe veˇrˇ´ım a zˇe Bu˚h je spravedlivy´, kdyzˇ mi odpousˇtı´. A tak ma´m sveˇdectvı´ Ducha svate´ho i sve´ho sveˇdomı´ a obeˇ se shodujı´. Ach, jak bych si prˇa´l, aby i mu˚j cˇtena´rˇ zı´skal v te´to veˇci Bozˇ´ı sveˇdectvı´ a pak, zanedlouho, meˇl toto sveˇdectvı´ i ve sve´m nitru. Troufa´m si dokonce rˇ´ıct, zˇe hrˇ´ısˇnı´k, ktery´ je ospravedlneˇn od Boha, stojı´ na pevneˇjsˇ´ım za´kladeˇ nezˇ ktery´koli spravedlivy´ cˇloveˇk ospravedlneˇny´ svy´mi skutky, pokud vu˚bec neˇkdo takovy´ existuje. V takove´m prˇ´ıpadeˇ si totizˇ nikdy nemu˚zˇeme by´t jistı´, jestli jsme uzˇ udeˇlali dost, nasˇe sveˇdomı´ se bude vzˇdy oba´vat, zˇe nakonec i po tom vsˇem stejneˇ Bohu nebudeme dostatecˇneˇ vyhovovat, a navıć se budeme moci spole´hat jen na roztrˇeseny´ verdikt nasˇeho omylne´ho u´sudku. Ale kdyzˇ sa´m Bu˚h ospravedlnˇuje a Duch svaty´ o tom vyda´va´ sveˇdectvı´ tı´m, zˇe na´m da´va´ pokoj s Bohem, pak jasneˇ cı´tı´me, zˇe cela´ veˇc je jista´ a vyrˇ´ızena´ a mu˚zˇeme by´t klidnı´. Zˇa´dny´ jazyk nedoka´zˇe popsat nesmı´rnou hloubku klidu a mı´ru, ktery´ se rozhostı´ v dusˇi, jezˇ obdrzˇela od Boha pokoj prˇesahujıćı´ vsˇechno cha´pańı´.

Kapitola c ˇtvrta ´

ˇ UJIĆI´ SPRAVEDLIVY´ A OSPRAVEDLN

VIDEˇLI JSME, JAK JSOU BEZBOZˇNI´ OSPRAVEDLNˇOVAŃI, a uvazˇovali jsme i o one´ velke´ pravdeˇ: zˇe jen Bu˚h mu˚zˇe ospravedlnit ktere´hokoli cˇloveˇka. Ted’ pu˚jdeme jesˇteˇ o krok da´le a polozˇ´ıme si ota´zku: Jak mu˚zˇe spravedlivy´ Bu˚h vu˚bec ospravedlnˇovat hrˇ´ısˇnı´ky? Vycˇerpa´vajıćı´ odpoveˇd’ ˇ ´ımanu˚m 3:21-26. Prˇecˇteme si na tuto ota´zku nalezneme ve slovech aposˇtola Pavla v knize R z kapitoly sˇest versˇu˚, aby na´m byly jasne´ souvislosti: „Nynı´ vsˇak je zjevena Bozˇ´ı spravedlnost bez za´kona, dosveˇdcˇovana´ za´konem i proroky, Bozˇ´ı spravedlnost skrze vı´ru v Jezˇ´ısˇe Krista pro vsˇecky, kdo veˇrˇ´ı. Nenı´ totizˇ rozdı´lu: vsˇichni zhrˇesˇili a jsou daleko od Bozˇ´ı sla´vy; jsou ospravedlnˇovańi zadarmo jeho milostı´ vykoupenı´m v Kristu Jezˇ´ısˇi. Jeho ustanovil Bu˚h, aby svou vlastnı´ smrtı´ se stal smı´rnou obeˇtı´ pro ty, kdo veˇrˇ´ı. Tak proka´zal, zˇe byl spravedlivy´, kdyzˇ jizˇ drˇ´ıve trpeˇliveˇ promı´jel hrˇ´ıchy. Svou spravedlnost proka´zal i v nyneˇjsˇ´ım cˇase, aby bylo zjevne´, zˇe je spravedlivy´ a ospravedlnˇuje toho, kdo zˇije z vı´ry v Jezˇ´ısˇe.“ Tady mi dovol uve´st jednu osobnı´ zkusˇenost. Kdyzˇ na mne samotne´ho dole´hala ruka Ducha svate´ho a potaćel jsem se pod usveˇdcˇenı´m z hrˇ´ıchu, jasneˇ a ostrˇe jsem vnı´mal Bozˇ´ı spravedlnost. Hrˇ´ıch se mi – at’uzˇ se na neˇj druzı´ lide´ dı´vali jakkoli – stal nesnesitelnou prˇ´ıteˇzˇ´ı. Nebylo to azˇ tak proto, zˇe bych se ba´l pekla, ale protozˇe jsem se ba´l hrˇ´ıchu. Byl jsem si veˇdomy´ sve´ strasˇlive´ viny azˇ natolik, zˇe si pamatuji, jak jsem mı´val dojem, zˇe pokud mne Bu˚h za mu˚j hrˇ´ıch jesˇteˇ nepotrestal, meˇl by to v kazˇde´m prˇ´ıpadeˇ brzy udeˇlat. Cı´til jsem, zˇe Soudce vsˇ´ı zemeˇ by meˇl odsoudit takovy´ hrˇ´ıch, jako je ten mu˚j. Sedeˇl jsem na lavici obzˇalovanyćh a sa´m sebe odsuzoval k za´hubeˇ, protozˇe jsem si musel prˇiznat, zˇe kdybych byl Bohem, nemohl bych udeˇlat nic jine´ho, nezˇ poslat tak zrˇejmeˇ vinne´ stvorˇenı´, jako jsem byl ja´, rovnou do nejhlubsˇ´ıho pekla. Po celou tu dobu mi ale za´rovenˇ nesmı´rneˇ za´lezˇelo na cti Bozˇ´ıho jmeńa a na neporusˇenosti Jeho mora´lnı´ vla´dy. Cı´til jsem, zˇe moje sveˇdomı´ by se nesmı´rˇilo s tı´m, zˇe mi je odpusˇteˇno nespravedliveˇ. Hrˇ´ıch, ktery´ jsem spaćhal, musı´ by´t potrestań. Pak ale vyvsta´vala ota´zka, jak mu˚zˇe Bu˚h zu˚stat spravedlivy´, a prˇitom meˇ ospravedlnit, kdyzˇ jsem tak jasneˇ vinen? Ptal jsem se sa´m sebe: „Jak mu˚zˇe by´t Bu˚h za´rovenˇ spravedlivy´ i ospravedlnˇujıćı´?“ Ta ota´zka mne tra´pila a vycˇerpa´vala a nedoka´zal jsem na ni nale´zt zˇa´dnou uspokojivou odpoveˇd’. Skutecˇneˇ, sa´m bych nejspı´sˇ nikdy neprˇisˇel na zˇa´dnou, ktera´ by zvla´dla utisˇit me´ sveˇdomı´. Ucˇenı´ o vykoupenı´ povazˇuji za jeden z nejprˇesveˇdcˇiveˇjsˇ´ıch du˚kazu˚ toho, zˇe Pı´smo inspiroval Bu˚h. Vzˇdyt’ kdo by chteˇl nebo i mohl prˇemy´sˇlet o tom, zˇe spravedlivy´ Panovnı´k zemrˇe za nespravedlive´ vzbourˇence? To nenı´ zˇa´dna´ baćhorka lidske´ mytologie ani sen pocha´zejıćı´ z bujne´ prˇedstavivosti. Tento zpu˚sob, jak zahladit viny, je mezi lidmi zna´my´ jen proto, zˇe je to skutecˇnost

15

SPRAVEDLIVY´ A OSPRAVEDLNˇUJIĆI´

– zˇa´dna´ fantazie by si nic takove´ho nedoka´zala vymyslet. Ustanovil ho sa´m Bu˚h – nenı´ to neˇco, co bychom si sami doka´zali prˇedstavit. Slyćha´val jsem o plańu spasenı´ skrze Jezˇ´ısˇovu obeˇt’ uzˇ od sve´ho mla´dı´, ale v nejniterneˇjsˇ´ı cˇa´sti svojı´ dusˇe jsem o neˇm neveˇdeˇl o nic vıć, nezˇ kdybych se byl narodil a vyru˚stal jako Hotentot. Sveˇtlo tu bylo, ale ja´ jsem byl slepy´; proto bylo nutne´, aby mi Pań sa´m nakonec celou veˇc jasneˇ uka´zal. Bylo to pro mne jako naprosto nove´ zjevenı´, tak cˇerstve´, jako bych ho prˇedtı´m nikdy v Pı´smu necˇetl, zˇe se Jezˇ´ısˇ stal vy´kupny´m za nasˇe hrˇ´ıchy, aby Bu˚h mohl zu˚stat spravedlivy´. Veˇrˇ´ım, zˇe kazˇde´mu noveˇ narozene´mu Bozˇ´ımu dı´teˇti musı´ prˇipadat jako u´zˇasne´ zjevenı´, kdyzˇ to konecˇneˇ uvidı´ – myslı´m ono na´dherne´ ucˇenı´ o za´stupne´ obeˇti Pańa Jezˇ´ısˇe. Zacˇal jsem cha´pat, zˇe spasenı´ bylo mozˇne´ jen dı´ky nı´ a zˇe uzˇ prˇi prvotnı´m utva´rˇenı´ a usporˇa´da´vańı´ veˇcı´ byly ucˇineˇny prˇ´ıpravy, aby k nı´ mohlo dojı´t. Na´hle jsem uvideˇl, zˇe Ten, ktery´ je Bozˇ´ım Synem, roven Otci a veˇcˇny´ stejneˇ jako On, byl uzˇ od prada´vna ustanoven Hlavou sve´ho vyvolene´ho lidu, a pra´veˇ proto za neˇ mohl trpeˇt a zachrańit je. Tak jako ani na´sˇ pa´d nebyl v prvnı´ rˇadeˇ osobnı´m pa´dem kazˇde´ho jednotlivce – protozˇe jsme padli v nasˇem spolecˇne´m prˇedstaviteli, prvnı´m Adamovi – tak na´m take´ bylo umozˇneˇno, abychom znovu povstali v nasˇem druhe´m prˇedstaviteli, v Tom, ktery´ se zava´zal sta´t hlavou sve´ho lidu, jeho druhy´m Adamem. Pochopil jsem, zˇe acˇkoli jsem skutecˇneˇ hrˇesˇil, padl jsem uzˇ v hrˇ´ıchu sve´ho prvnı´ho otce; a radoval jsem se z toho, zˇe dı´ky tomu je po pra´vu mozˇne´, abych povstal skrze svou druhou hlavu a prˇedstavitele. Adamu˚v pa´d na´m nechal otevrˇena´ zadnı´ vra´tka: jiny´ Adam mu˚zˇe odcˇinit zka´zu, kterou zpu˚sobil ten prvnı´. Kdyzˇ jsem se strachoval o to, jak by spravedlivy´ Bu˚h mohl odpustit pra´veˇ mneˇ, poznal a uvideˇl jsem skrze vı´ru, zˇe Bozˇ´ı Syn se stal cˇloveˇkem a On sa´m nesl na krˇ´ızˇi na sve´m vlastnı´m teˇle mu˚j hrˇ´ıch. Pochopil jsem, zˇe trestańı´ sna´sˇel pro na´sˇ pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni (Iz 53:5). Drahy´ prˇ´ıteli, pochopil jsi to uzˇ take´? Porozumeˇl jsi, jak mu˚zˇe Bu˚h zu˚stat plneˇ spravedlivy´, neodpousˇteˇt trest ani neotupit ostrˇ´ı onoho mecˇe, a prˇitom by´t nekonecˇneˇ milosrdny´ a ospravedlnˇovat ty bezbozˇne´, kterˇ´ı se k Neˇmu obra´tı´? Mu˚zˇe to udeˇlat proto, zˇe Bozˇ´ı Syn, neskonale u´zˇasny´ ve sve´ jedinecˇnosti, se ujal u´kolu uspokojit za´kon tı´m, zˇe na sebe vzal rozsudek vyneseny´ nade mnou, a dı´ky tomu mu˚zˇe Bu˚h pominout mu˚j hrˇ´ıch. Bozˇ´ı za´kon byl Kristovou smrtı´ uspokojen dokonaleji, nezˇ kdyby Bu˚h poslal vsˇechny prˇestupnı´ky do pekla. Kdyzˇ totizˇ trpeˇl Bozˇ´ı Syn, byl to mnohem slavneˇjsˇ´ı du˚kaz Bozˇ´ı vla´dy, nezˇ kdyby trpeˇla cela´ rasa. Jezˇ´ısˇ vzal na sebe na´sˇ trest smrti. Pohled’ na ten za´zrak! Jak visı´ tam na krˇ´ızˇi! To je ten neju´zˇasneˇjsˇ´ı pohled, jaky´ se ti kdy mu˚zˇe naskytnout. Syn Bozˇ´ı a Syn cˇloveˇka, visı´ tam, sna´sˇ´ı nevy´slovne´ bolesti, nevinny´ za vinı´ky, aby na´s prˇivedl k Bohu. Jaka´ sla´va za´rˇ´ı z toho obrazu! Nevinny´ potrestań! Svaty´ odsouzen! Ten, ktery´ je pozˇehnany´ naveˇky, byl proklet! Nekonecˇneˇ slavny´ odsouzen k hanebne´ smrti! Cˇ´ım de´le se dı´va´m na utrpenı´ Bozˇ´ıho Syna, tı´m jsem si jisteˇjsˇ´ı, zˇe se to ty´ka´ i meˇ. Procˇ by jinak trpeˇl, kdyzˇ ne proto, aby od na´s odvra´til na´sˇ trest? A pokud ho svou smrtı´ odvra´til, je odvraćen a ti, kdo v Neˇho veˇrˇ´ı, se nemusı´ ba´t. Musı´ to by´t tak, zˇe kdyzˇ je zaplaceno vy´kupne´, Bu˚h na´m mu˚zˇe odpustit, anizˇ by otrˇa´sl za´klady sve´ho tru˚nu, nebo snı´zˇil meˇrˇ´ıtka sve´ho za´kona. Sveˇdomı´ dosta´va´ uspokojivou odpoveˇd’na sve´ palcˇive´ ota´zky. Bozˇ´ı hneˇv, ktery´ se vzna´sˇ´ı nad kazˇdou nepravostı´, musı´ by´t nad pomysˇlenı´ strasˇlivy´. Mojzˇ´ısˇ rˇ´ıka´ spra´vneˇ: „Kdo zna´ sı´lu tve´ho hneˇvu, tvou prchlivost, jak by se teˇ neba´l?“ (Zˇ 90:11) Ale kdyzˇ pak slysˇ´ıme Pańa sla´vy volat: „Procˇ jsi mne opustil?“ (Mt 27:46) a vidı´me, jak odevzda´va´ sve´ho ducha, cı´tı´me, zˇe Bozˇ´ı spravedlnosti bylo tak bezchybnou poslusˇnostı´ a tak strasˇlivou smrtı´ tak dokonale´ osoby ucˇineˇno vıće nezˇ zadost. Jestlizˇe se sa´m Bu˚h sklańı´ prˇed svy´m za´konem, co vıć je jesˇteˇ trˇeba udeˇlat? Hodnota Jeho za´sluh je mnohem veˇtsˇ´ı nezˇ pokuta za vesˇkery´ lidsky´ hrˇ´ıch.

SPRAVEDLIVY´ A OSPRAVEDLNˇUJIĆI´

16

Nesmı´rna´ hlubina Jezˇ´ısˇovy laskave´ obeˇti doka´zˇe pohltit i hory nasˇich hrˇ´ıchu˚, jeden kazˇdy´ z nich. Dı´ky nekonecˇneˇ dobroteˇ jednoho prostrˇednı´ka mu˚zˇe Bu˚h prˇ´ızniveˇ shle´dnout i na ostatnı´ lidi, nehledeˇ na to, jak jsou uvnitrˇ i vneˇ bezcennı´. Je to za´zrak nad za´zraky, zˇe se Pań Jezˇ´ısˇ postavil na nasˇe mı´sto a: Nesl, co bych nemoh’ sne´st, Otcu˚v spravedlivy´ trest. Ale On to tak udeˇlal. „Dokonańo jest“ (J 19:30). Bu˚h usˇetrˇ´ı hrˇ´ısˇnı´ky, protozˇe neusˇetrˇil sve´ho Syna. Bu˚h mu˚zˇe prominout nasˇe provineˇnı´, protozˇe je prˇed te´meˇrˇ dveˇma tisıći let vlozˇil na sve´ho jedine´ho Syna. Kdyzˇ veˇrˇ´ısˇ v Jezˇ´ısˇe (a to je to hlavnı´), pak jsou tve´ hrˇ´ıchy odva´ty Tı´m, ktery´ se stal obeˇtnı´m berańkem za svu˚j lid. Co to ale znamena´, veˇrˇit v Neˇj? Nenı´ to jenom prohla´sit: „On je Bu˚h a Spasitel“, ale cele a plneˇ se na Neˇj spolehnout, povazˇovat Ho za sve´ spasenı´ odted’ azˇ naveˇky – za sve´ho Pańa a Mistra, za vsˇe, co ma´sˇ. Jestlizˇe jsi zı´skal Jezˇ´ısˇe, On si uzˇ zı´skal Tebe. Pokud v Neˇho veˇrˇ´ısˇ, pak ti pravı´m, zˇe nemu˚zˇesˇ prˇijı´t do pekla, vzˇdyt’ to by pak Kristova obeˇt’ nemeˇla zˇa´dny´ vy´znam. Nemu˚zˇe se prˇece sta´t, zˇe by obeˇt’byla prˇijata, a prˇece by dusˇe meˇla zemrˇ´ıt za neˇco, za co uzˇ bylo zaplaceno! Pokud by meˇla by´t veˇrˇ´ıcı´ dusˇe zatracena, k cˇemu obeˇt’? Pokud Jezˇ´ısˇ zemrˇel mı´sto meˇ, procˇ bych pak meˇl zemrˇ´ıt i ja´? Kazˇdy´ veˇrˇ´ıcı´ mu˚zˇe prohlasˇovat, zˇe ona obeˇt’byla ve skutecˇnosti kvu˚li neˇmu: vı´rou se jı´ zmocnil a prˇijal ji za svou, a proto mu˚zˇe v klidu odpocˇ´ıvat a by´t si jist, zˇe nikdy nebude zavrzˇen. Pań by neprˇijal tuto smı´rnou obeˇt’za na´s, kdyby na´s meˇl potom odsoudit k smrti. Nemohl by cˇ´ıst nasˇi milost napsanou krvı´ sve´ho vlastnı´ho Syna a pak na´s znicˇit. To nenı´ ´ ke´zˇ by ti byla dańa milost, abys pohle´dl na Jezˇ´ısˇe a zacˇal od zacˇa´tku; na Jezˇ´ısˇe, ktery´ mozˇne´. O je pramenem milosti pro vinne´! „Ktery´ ospravedlnˇuje bezbozˇne´.“ „Vzˇdyt’Bu˚h ospravedlnˇuje“, a mu˚zˇe to vykonat jen dı´ky tomu, zˇe to ucˇinil skrze za´stupnou obeˇt’ sve´ho vlastnı´ho Syna. Pra´veˇ proto to mu˚zˇe by´t spravedlive´, tak spravedlive´, zˇe to nikdy nikdo nebude moci zpochybnit, a tak dokonale´, zˇe ani v onen poslednı´ strasˇlivy´ den, kdy nebe i zemeˇ pominou, nebude nikdo, kdo by mohl poprˇ´ıt pra´voplatnost nasˇeho ospravedlneˇnı´. „Kdo je odsoudı´? Vzˇdyt’ Kristus Jezˇ´ısˇ zemrˇel za neˇ. Kdo vznese zˇalobu proti vyvoleny´m Bozˇ´ım? Vzˇdyt’Bu˚h ospravedlnˇuje!“ (Rˇ 8:33,34) A nynı´, neboha´ dusˇe, vstoupı´sˇ do tohoto zaćhranne´ho cˇlunu? Vstoupı´sˇ tam takova´, jaka´ jsi? Pohled’, tady ti kyne zaćhrana prˇed ztroskotańı´m! Prˇijmi to jiste´ vysvobozenı´. „Ale ja´ nic nema´m,“ rˇ´ıka´sˇ si. Nikdo po tobeˇ nechce, aby sis s sebou neˇco bral. Lide´, kterˇ´ı utı´kajı´, aby zachrańili holy´ zˇivot, odhazujı´ dokonce i sve´ oblecˇenı´. Chop se toho takovy´, jaky´ jsi. Povypra´vı´m ti neˇco o sobeˇ, abych teˇ povzbudil. Ma´ nadeˇje, zˇe prˇijdu do nebe, spocˇ´ıva´ jen a pouze v u´plne´m vy´kupne´m, ktere´ bylo za bezbozˇne´ slozˇeno na krˇ´ızˇi Kalva´rie. Na to pevneˇ spole´ha´m. Kdekoli jinde nema´m ani stıń nadeˇje. Ty jsi na tom stejneˇ jako ja´, ani jeden z na´s nema´ nic jine´ho, na cˇem by svou vı´ru mohl zakla´dat. Vezmeˇme se za ruce, postavme se spolecˇneˇ k pateˇ krˇ´ızˇe a sveˇrˇme jednou provzˇdy sve´ dusˇe Tomu, ktery´ prolil svou krev za vinne´. Pak budeme spaseni jednı´m a tı´m samy´m Spasitelem. Pokud v Neˇj budesˇ veˇrˇit, a prˇesto zahynesˇ, ja´ musı´m zahynout take´. Co vıć bych meˇl jesˇteˇ udeˇlat, abych jasneˇ doka´zal svou naprostou du˚veˇru v evangelium, ktere´ ti zde prˇedkla´da´m?

Kapitola pa ´ ta ´

O VYSVOBOZENI´ OD HRˇÍCHU

TEDˇ BYCH RA´D RˇEKL PA´R SLOV TEˇM, kterˇ´ı pochopili ospravedlneˇnı´ z vı´ry v Jezˇ´ısˇe Krista, ale jejich proble´m je v tom, zˇe nedoka´zˇ´ı prˇestat hrˇesˇit. Dokud nebudeme svatı´, nemu˚zˇeme by´t ani sˇt’astnı´, ani pokojnı´, ani duchovneˇ zdravı´. Musı´me se hrˇ´ıchu zbavit; ale jak se neˇcˇeho takove´ho da´ dosa´hnout? Pro mnoho lidı´ je to ota´zka zˇivota a smrti. Nasˇe stara´ prˇirozenost je velmi silna´ a oni se ji snazˇili udrzˇet na uzdeˇ a zkrotit; nedoka´zali si ji vsˇak podmanit a nakonec zjistili, zˇe acˇkoli horliveˇ usilujı´ o to sta´t se lepsˇ´ımi lidmi, jsou spı´sˇ jesˇteˇ horsˇ´ı nezˇ drˇ´ıve. Srdce je tak tvrde´, vu˚le tak sve´hlava´, va´sˇneˇ tak rozbourˇene´, mysˇlenky tak nesta´le´, prˇedstavivost tak neovladatelna´ a touha tak divoka´, zˇe se cˇloveˇk cı´tı´, jako by v sobeˇ meˇl doupeˇ strasˇlivyćh prˇ´ısˇer, ktere´ ho s jistotou pohltı´ drˇ´ıve, nezˇ je vu˚bec bude mı´t sˇanci ovla´dnout. O nasˇ´ı padle´ prˇirozenosti mu˚zˇeme rˇ´ıci to same´, co rˇ´ıka´ Pań Jobovi o leviatanovi: „Mu˚zˇesˇ si s nı´m pohra´vat jak s ptaćˇkem? Uva´zˇesˇ ho pro sve´ deˇvecˇky?“ (Jb 40, 29) Cˇloveˇk mu˚zˇe stejneˇ tak doufat, zˇe chytı´ do dlanı´ severnı´ vı´tr, jako ocˇeka´vat, zˇe svoji vlastnı´ silou doka´zˇe ovla´dat ty nespoutane´ sı´ly, ktere´ prˇeby´vajı´ v jeho padle´ prˇirozenosti. To je mnohem teˇzˇsˇ´ı u´kol nezˇ ktery´koli z ba´jnyćh u´kolu˚ Herkulovyćh – tady je zapotrˇebı´ Boha. „Veˇrˇ´ım, zˇe mi Jezˇ´ısˇ mu˚zˇe odpustit hrˇ´ıchy,“ rˇ´ıka´ prvnı´. „Ale mu˚j proble´m je, zˇe hrˇesˇ´ım sta´le znova a znova a zˇe ve sve´m nitru cı´tı´m tak strasˇlive´ sklony ke zle´mu. Jako ka´men vymrsˇteˇny´ do vzduchu spolehliveˇ pada´ zpa´tky na zem, tak se i ja´, acˇkoli mne uprˇ´ımne´ ka´zańı´ doka´zˇe vyne´st azˇ do nebe, vracı´m zpeˇt do sve´ho lhostejne´ho stavu. Beˇda mi! Tak snadno mne uchva´tı´ bazilisˇcˇ´ı ocˇi hrˇ´ıchu a drzˇ´ı mne, jako bych byl ocˇarovań, a tak nemohu utećt sve´ vlastnı´ posˇetilosti.“ Drahy´ prˇ´ıteli, kdyby spasenı´ nemyslelo i na tuto cˇa´st nasˇeho ubohe´ho stavu, byla by to dost uboze nedodeˇlana´ za´lezˇitost. Potrˇebujeme by´t ocˇisˇteˇni pra´veˇ tak, jako potrˇebujeme, aby na´m bylo odpusˇteˇno. Ospravedlneˇnı´ bez posveˇcenı´ by ani nebylo spasenı´. To by bylo jako prohla´sit malomocne´ho cˇisty´m a pak ho nechat na jeho nemoc zemrˇ´ıt, nebo jako odpustit vzpouru a nechat vzbourˇence, aby da´l zu˚stali kra´lovy´mi neprˇa´teli. Znamenalo by to odstranit du˚sledek, ale prˇehle´dnout prˇ´ıcˇinu, a na´s by to postavilo prˇed nekonecˇny´ a beznadeˇjny´ u´kol. Na chvı´li by to zastavilo proud, ale pramen znecˇisˇteˇnı´ by zu˚stal nedotcˇeny´, takzˇe by onen prˇ´ıval vytryskl drˇ´ıve nebo pozdeˇji znovu a s jesˇteˇ veˇtsˇ´ı silou. Pamatuj, zˇe Pań Jezˇ´ısˇ prˇisˇel sejmout na´sˇ hrˇ´ıch trˇemi zpu˚soby: prˇisˇel, aby odstranil trest za hrˇ´ıch, moc hrˇ´ıchu a nakonec i prˇ´ıtomnost hrˇ´ıchu. Tu druhou veˇc mu˚zˇete zı´skat okamzˇiteˇ – moc hrˇ´ıchu mu˚zˇe by´t hned ted’ zlomena – a vy se tak vyda´te na cestu k one´ trˇetı´ veˇci, totizˇ odstraneˇnı´ samotne´ prˇ´ıtomnosti hrˇ´ıchu. „A vı´te, zˇe Syn Bozˇ´ı se zjevil, aby hrˇ´ıchy snˇal.“ (1J 3:5) Andeˇl o nasˇem Pańovi rˇ´ıka´: „Porodı´sˇ syna a da´sˇ mu jmeńo Jezˇ´ısˇ; nebot’on vysvobodı´ svu˚j lid z jeho hrˇ´ıchu˚.“ (Mt 1:21) Na´sˇ Pań Jezˇ´ısˇ prˇisˇel, aby v na´s znicˇil d’a´blovo dı´lo. To, co bylo


18

ˇrecˇeno prˇi narozenı´ nasˇeho Pańa, bylo take´ znovu vyhla´sˇeno Jeho smrtı´, protozˇe kdyzˇ Mu voja´k probodl bok, okamzˇiteˇ vysˇla ven krev a voda, aby byl vysveˇtlen dvojı´ druh lećˇby, ktera´ na´s zbavuje viny a poskvrneˇnı´ hrˇ´ıchem. Pokud se ale tra´pı´sˇ kvu˚li moci hrˇ´ıchu a sklonu˚m sve´ prˇirozenosti, cozˇ nenı´ nic neobvykle´ho, platı´ pro tebe na´sledujıćı´ zaslı´benı´. Veˇrˇ mu, protozˇe je pevnou soucˇa´stı´ smlouvy milosti, smlouvy, ktera´ je pecˇliveˇ usporˇa´dana´ ve vsˇech svyćh bodech a naprosto zarucˇena´. Bu˚h, ktery´ nemu˚zˇe lha´t, v Ezechielovi 36:26 rˇ´ıka´: A da´m va´m nove´ srdce a do nitra va´m vlozˇ´ım nove´ho ducha. Odstranı´m z vasˇeho teˇla srdce kamenne´ a da´m va´m srdce z masa. Vidı´sˇ? Je to same´ „da´m“, „da´m“, „vlozˇ´ım“ a „odstranı´m“. Takovy´ je knı´zˇecı´ zpu˚sob jednańı´ Kra´le kra´lu˚, ktery´ je schopen uskutecˇnit vsˇe, co si prˇedsevzal. Zˇa´dne´ jeho slovo nikdy nepadne na zem. Pań moc dobrˇe vı´, zˇe nedoka´zˇesˇ zmeˇnit sve´ srdce ani ocˇistit svou vlastnı´ prˇirozenost; ale stejneˇ tak vı´, zˇe On sa´m obojı´ udeˇlat mu˚zˇe. On mu˚zˇe prˇimeˇt Ku´sˇijce zmeˇnit ku˚zˇi a levharta, aby ztratil svou skvrnitost. Poslouchej a zˇasni: On teˇ mu˚zˇe stvorˇit podruhe´, mu˚zˇe zpu˚sobit, zˇe se znovu narodı´sˇ. Je to za´zrak milosti, ale Duch svaty´ ho prˇesto udeˇla´. Jaky´ div by to byl, kdyby se neˇkdo mohl postavit u paty Niagarskyćh vodopa´du˚ a prone´st slovo, ktere´ by prˇinutilo rˇeku obra´tit svu˚j proud opacˇny´m smeˇrem a prˇeskocˇit onen nesmı´rny´ sra´z, ze ktere´ho se nynı´ s nesmı´rnou silou valı´. Nic kromeˇ sı´ly samotne´ho Boha by nemohlo takovy´ div zpu˚sobit – a bylo by to vıće nezˇ prˇile´have´ podobenstvı´ ukazujıćı´ na´m, co se musı´ sta´t, pokud se ma´ naprosto zmeˇnit smeˇrˇovańı´ cele´ tve´ prˇirozenosti. U Boha je mozˇne´ vsˇechno. (Mt 19,26) On mu˚zˇe obra´tit smeˇrˇovańı´ tvyćh zˇa´dostı´ i beˇh tve´ho zˇivota a namı´sto toho, aby ses Bohu vzdaloval, mu˚zˇe zpu˚sobit, zˇe cela´ tva´ bytost prˇilne vzhu˚ru k Bohu. To je ve skutecˇnosti prˇesneˇ to, co Bu˚h slı´bil ucˇinit pro vsˇechny, kdo s Nı´m uzavrˇeli smlouvu, a z Pı´sma vı´me, zˇe vsˇichni veˇrˇ´ıcı´ jsou s Nı´m ve smlouveˇ. Nechte mne ta slova prˇecˇ´ıst jesˇteˇ jednou: „A da´m jim jedno srdce a vlozˇ´ım do jejich nitra nove´ho ducha, odstranı´m z jejich teˇla srdce kamenne´ a da´m jim srdce z masa.“ (Ez 11:19) Jak u´zˇasne´ zaslı´benı´! A skrze Krista Jezˇ´ısˇe k neˇmu znı´ Bozˇ´ı „ano“ a nasˇe „amen“ k sla´veˇ Bozˇ´ı. Chopme se ho, prˇijmeˇme ho jako pravdu a prˇivlastneˇme si ho. Pak se stane skutecˇnostı´ v nasˇich zˇivotech a po cela´ na´sledujıćı´ le´ta budeme zpı´vat o na´dherne´ zmeˇneˇ, kterou v na´s Bozˇ´ı svrchovana´ milost vypu˚sobila. Stojı´ za zamysˇlenı´, kdyzˇ si uveˇdomı´me, zˇe pokud na´m sa´m Pań odnˇal nasˇe kamenne´ srdce, pak je prycˇ; a kdyzˇ uzˇ je cele´ dı´lo jednou dokonańo, zˇa´dna´ moc na´m nemu˚zˇe sebrat nove´ srdce, ktere´ na´m dal, ani prˇ´ıme´ho ducha, ktere´ho do na´s vlozˇil. „Vzˇdyt’ Bozˇ´ı dary a jeho povolańı´ ˇ 11:29) On si nebere zpa´tky, co jednou dal. Dovol Mu, aby teˇ obnovil, jsou neodvolatelna´.“ (R a budesˇ obnoven. Lidska´ polepsˇenı´ a pokańı´ nikdy netrvajı´ dlouho, protozˇe pes se vracı´ ke svy´m zvratku˚m, ale kdyzˇ na´m Bu˚h da´ nove´ srdce, budeme ho mı´t navzˇdy a nikdy uzˇ se znovu nezatvrdı´ v ka´men. Ten, ktery´ ho udeˇlal z masa, se postara´, aby takove´ zu˚stalo. Proto se mu˚zˇeme navzˇdy radovat a teˇsˇit z toho, co Bu˚h tvorˇ´ı v kra´lovstvı´ sve´ milosti. Abych to vysveˇtlil u´plneˇ jednodusˇe – slysˇel jsi neˇkdy prˇ´ıbeˇh o kocˇce a svini, prˇirovnańı´, ktere´ pouzˇ´ıval Rowland Hill? Prˇevypra´vı´m ti ho svy´mi slovy, abych ti prˇiblı´zˇil vy´mluvna´ slova nasˇeho Spasitele: „Musı´te se znovu narodit.“ (J 3:7) Vidı´sˇ tu kocˇku? Je to tak cˇistotne´ stvorˇenı´! Jak obratneˇ se dovede umy´t svy´m jazykem a packami! Je na ni moc peˇkny´ pohled. Uzˇ jsi neˇkdy videˇl, zˇe by to tak deˇlala svineˇ? Ne, urcˇiteˇ ne. Je to proti jejı´ prˇirozenosti. Radeˇji se va´lı´ v bahneˇ. Jen zkus naucˇit svini, aby se myla, uvidı´sˇ, zˇe se ti to nepodarˇ´ı. Vzˇdyt’ kdyby byly svineˇ cˇiste´,

19


bylo by to u´zˇasne´ hygienicke´ zlepsˇenı´. Tak je naucˇ, aby se umy´valy a cˇistily, jako to deˇlajı´ kocˇky! Beznadeˇjna´ praće. Mu˚zˇesˇ sice tu svini silou prˇidrzˇet a umy´t, ale ona si stejneˇ zase co nejdrˇ´ıv pospı´sˇ´ı do bahna a bude brzy tak sˇpinava´ jako prˇedtı´m. Jediny´ zpu˚sob, jak ji donutit, aby se sama myla, je promeˇnit ji v kocˇku; pak se bude my´t a zu˚stane cˇista´, ale do te´ doby ne! Prˇedpokla´dejme tedy, zˇe takova´ promeˇna skutecˇneˇ nastala – pak je ale to, co bylo drˇ´ıve obtı´zˇne´ cˇi dokonce neuskutecˇnitelne´, na´hle snadne´ – svineˇ bude od nyneˇjsˇka tak cˇista´, zˇe si ji klidneˇ mu˚zˇesˇ pustit do sve´ho oby´vacı´ho pokoje i na koberecˇek prˇed krbem. A pra´veˇ tak je tomu i s bezbozˇny´m cˇloveˇkem. Nemu˚zˇesˇ ho donutit, aby deˇlal to, co promeˇneˇny´ cˇloveˇk deˇla´ sa´m od sebe. Mu˚zˇesˇ se ho snazˇit ucˇit, jı´t mu prˇ´ıkladem, ale umeˇnı´ zˇ´ıt svateˇ ho naucˇit nemu˚zˇesˇ, vzˇdyt’ na to nema´ hlavu a jeho prˇirozenost ho vede u´plneˇ jinou cestou. Kdyzˇ z neˇho Pań ucˇinı´ nove´ho cˇloveˇka, zacˇnou vsˇechny veˇci da´vat u´plneˇ jiny´ smysl. Ta zmeˇna je tak velka´, zˇe jsem dokonce jednou slysˇel jednoho noveˇ obraćene´ho rˇ´ıkat: „Bud’to se zmeˇnil cela´ sveˇt, nebo jsem se zmeˇnil ja´.“ Nova´ prˇirozenost na´sleduje dobro pra´veˇ tak prˇirozeneˇ, jako ta stara´ putovala za zlem. Jak u´zˇasne´ pozˇehnańı´ je dostat ji! Ale da´t na´m ji mu˚zˇe jen Duch svaty´. Uzˇ teˇ neˇkdy prasˇtilo do ocˇ´ı, jak je to podivuhodna´ veˇc, zˇe Pań da´va´ cˇloveˇku nove´ srdce a prˇ´ıme´ho ducha? Mozˇna´ jsi uzˇ neˇkdy videˇl, jak humrovi, ktery´ v boji s jiny´m humrem prˇisˇel o klepeto, vyrostlo nove´. To je jisteˇ neobycˇejna´ veˇc, ale jesˇteˇ vıće ohromujıćı´ je to, zˇe cˇloveˇk mu˚zˇe dostat nove´ srdce. To je opravdu za´zrak nad sı´ly samotne´ prˇ´ırody. Vezmi si strom. Kdyzˇ mu urˇ´ıznesˇ neˇjakou veˇtev, mu˚zˇe mu na jejı´m mı´steˇ naru˚st jina´. Ale mu˚zˇesˇ zmeˇnit samotny´ strom? Mu˚zˇesˇ zpu˚sobit, aby horˇka´ mı´za zesla´dla, aby trnı´ rodilo fı´ky? Urcˇiteˇ do neˇj mu˚zˇesˇ naroubovat neˇco lepsˇ´ıho – to je ilustrace, kterou na´m sama prˇ´ıroda prˇiblizˇuje dı´lo milosti – ale naprosto zmeˇnit zˇivotnı´ mı´zu cele´ho stromu by stejneˇ vyzˇadovalo skutecˇny´ za´zrak. A pra´veˇ takovy´ za´zrak a div Bozˇ´ı moci pu˚sobı´ ve vsˇech, kdo veˇrˇ´ı v Jezˇ´ısˇe. Kdyzˇ se podda´sˇ jeho bozˇske´mu dı´lu, Pań zmeˇnı´ tvoji prˇirozenost – zkrotı´ tu starou a vdechne do tebe novy´ zˇivot. Spole´hej na Pańa Jezˇ´ısˇe Krista a On z tve´ho teˇla vyjme kamenne´ srdce a da´ ti mı´sto neˇho srdce masite´. Tam, kde bylo vsˇe tvrde´ jako ka´men, bude vsˇe neˇzˇne´, kde vla´dla krutost, zavla´dne ctnost, tam, kde vsˇe neusta´le klesalo a vadlo, bude vsˇechno povsta´vat a rasˇit s neutuchajıćı´ silou. Lev hneˇvu ustoupı´ berańkovi mı´rnosti, havran necˇistoty bude muset uleteˇt prˇed holubicı´ cˇistoty, zmije klamu bude rozdrcena pod patou pravdy. Na vlastnı´ ocˇi jsem videˇl tak u´zˇasne´ mora´lnı´ i duchovnı´ promeˇny charakteru, zˇe si uzˇ nad niky´m nezoufa´m. Kdyby na to prˇisˇlo, mohl bych jmenovat zˇeny, ktere´ kdysi byly necudne´, a nynı´ jsou cˇiste´ jako padly´ snı´h, i muzˇe, kterˇ´ı se kdysi rouhali, a dnes sve´mu okolı´ prˇina´sˇejı´ poteˇchu svou oddanou zbozˇnostı´. Ze zlodeˇju˚ se stali cˇestnı´ muzˇi, z opilcu˚ jsou strˇ´ızlivı´, ze lha´rˇu˚ pravdomluvnı´ a z posmeˇvaćˇku˚ horlivı´ veˇrˇ´ıcı´. Kdekoli se neˇjake´mu cˇloveˇku zjevila Bozˇ´ı milost, naucˇila ho zaprˇ´ıt bezbozˇnost a sveˇtske´ va´sˇneˇ a zacˇ´ıt zˇ´ıt na tomto sveˇteˇ umı´rneˇny´m, spravedlivy´m a zbozˇny´m zˇivotem. A drahy´ cˇtena´rˇi, udeˇla´ to same´ i pro tebe. „Ale ja´ se nedoka´zˇu zmeˇnit,“ rˇ´ıka´sˇ si. A kdo tvrdı´, zˇe ano? Pı´smo, ktere´ jsme zde citovali, nemluvı´ o tom, co doka´zˇe cˇloveˇk, ale o tom, co ucˇinı´ Bu˚h. Je to Bozˇ´ı slib a je na Neˇm, aby splnil sve´ za´vazky. Veˇrˇ Mu, zˇe splnı´ slovo, ktere´ ti dal, a On to udeˇla´. „Ale jak se to stane?“ Copak je to tvoje veˇc? Copak ti Pań musı´ vysveˇtlit vsˇechny sve´ metody, nezˇ Mu uveˇrˇ´ısˇ? Bozˇ´ı pu˚sobenı´ v teˇchto za´lezˇitostech je velike´ tajemstvı´; deˇje se skrze Ducha svate´ho. Ale Ten, kdo dal slib, ma´ zodpoveˇdnost dodrzˇet ho, a On sve´ zodpoveˇdnosti dostojı´. Bu˚h, ktery´ onu na´dhernou zmeˇnu prˇislı´bil, ji zajiste´ uskutecˇnı´ ve vsˇech, kdo prˇijali Jezˇ´ısˇe, nebot’ jim vsˇem da´va´ moc sta´t se Bozˇ´ımi syny. Ke´zˇ bys tomu uveˇrˇil! Ke´zˇ bys byl k nasˇemu u´zˇasne´mu Pańu natolik spravedlivy´, abys uveˇrˇil, zˇe to pro tebe mu˚zˇe a chce udeˇlat, at’ uzˇ je to sebeveˇtsˇ´ı


20

za´zrak! Ke´zˇ bys uveˇrˇil, zˇe Bu˚h nemu˚zˇe lha´t! A ke´zˇ bys mu veˇrˇil, zˇe ti skutecˇneˇ da´ nove´ srdce a prˇ´ıme´ho ducha, protozˇe pra´veˇ On ti to vsˇe mu˚zˇe da´t! At’ ti Pań da´ vı´ru ve sve´ sliby, vı´ru ve sve´ho syna, vı´ru v Ducha svate´ho a v Neˇho samotne´ho. Budizˇ mu chva´la a cˇest a sla´va na veˇky veˇku˚! Amen.

Kapitola ˇsesta ´

MILOSTI´ SKRZE VI´RU „Milostı´ jste spaseni, skrze vı´ru“ (Ef 2:8)

NYNI´ BY MYSLI´M BYLO DOBRE´ UDEˇLAT MALOU ODBOCˇKU a pozˇa´dat laskave´ho cˇtena´rˇe, aby s u´zˇasem a la´skou pohle´dl na pramen nasˇ´ı spa´sy, jı´mzˇ je Bozˇ´ı milost. „Milostı´ jste spaseni.“ Bu˚h je milostivy´, a proto hrˇ´ısˇnı´ku˚m odpousˇtı´, obracı´ je zpeˇt na spra´vnou cestu, ocˇisˇt’uje je a zachranˇuje. A to vsˇe nedeˇla´ proto, zˇe by v nich neˇco videˇl, nebo snad proto, zˇe by z nich v budoucnu neˇco mohlo by´t, ale jen ze sve´ nekonecˇne´ la´sky, dobroty, lı´tosti, soucitu, milosrdenstvı´ a milosti. Zastav se tedy na chvı´li u te´to studańky. Pohled’ na onu rˇeku cˇiste´ho zˇivota, jak tryska´ od tru˚nu Bozˇ´ıho a Berańkova! (Zj 22:1) Jak nesmı´rna´ propast je Bozˇ´ı la´ska! Kdo zmeˇrˇ´ı jejı´ sˇ´ırˇi? Kdo vystihne jejı´ hloubku? Stejneˇ jako vsˇechny Bozˇ´ı vlastnosti je i ona nekonecˇna´. Bu˚h je plny´ la´sky, protozˇe „Bu˚h je la´ska“ (1J 4:8). Bu˚h je plny´ dobroty, i samotne´ slovo „God“ (Bu˚h) je jen zkratka pro „good“ (dobry´). Bezmezna´ dobrota a la´ska tvorˇ´ı samotnou Bozˇ´ı podstatu. Jen proto, zˇe „jeho milosrdenstvı´ je veˇcˇne´“ (Zˇ 107:1), nebyli lide´ vyhlazeni do jednoho, a jen proto, zˇe „Hospodinovo milosrdenstvı´ nepomı´jı´“ (Pl 3:22), k Neˇmu mohou prˇicha´zet hrˇ´ısˇnıći a On jim odpousˇtı´. Meˇjte to na pameˇti, nebo byste se mohli dopustit nebezpecˇne´ chyby, zˇe se natolik upnete na vı´ru, ktera´ tvorˇ´ı rˇecˇisˇteˇ rˇeky nasˇ´ı spa´sy, azˇ zapomenete na milost, ktera´ je pramenem a zdrojem dokonce i vı´ry samotne´. Vı´ra je dı´lo Bozˇ´ı milosti v na´s. Nikdo nemu˚zˇe rˇ´ıci: „Jezˇ´ısˇ je Pań“, lecˇ v Duchu svate´m. (1K 12:3) „Nikdo nemu˚zˇe prˇijı´t ke mneˇ,“ rˇ´ıka´ Jezˇ´ısˇ, „jestlizˇe ho neprˇita´hne Otec, ktery´ meˇ poslal; a ja´ ho vzkrˇ´ısı´m v poslednı´ den.“ (J 6:44) Takzˇe i ta vı´ra, ktera´ se projevuje nasˇ´ım prˇiblı´zˇenı´m se ke Kristu, je vy´sledkem Bozˇ´ıho prˇitahovańı´. Milost je prvnı´ a poslednı´ hybnou silou spa´sy a vı´ra je i prˇes svou naprostou nezbytnost jenom podstatnou cˇa´stı´ soukolı´, ktere´ si milost pouzˇ´ıva´. Jsme spaseni „skrze vı´ru“, ale „milostı´“. Vyhlasˇujte ta slova da´l, at’ zvucˇ´ı jako andeˇlske´ polnice: „Milostı´ jste spaseni.“ Jak radostna´ zveˇst pro ty, kdo si ji nijak nezaslouzˇ´ı! Vı´ra tedy funguje jako kana´l nebo jako potrubı´. Milost je pramen nebo proud; vı´ra je akvadukt, ktery´m prote´ka´ za´plava milosti, aby obcˇerstvila zˇ´ıznıćı´ lidske´ pokolenı´. Je velka´ ˇ ´ıma tolik kra´snyćh akvaduktu˚, sˇkoda, kdyzˇ se akvadukt rozbije. Je smutne´ videˇt v okolı´ R ktere´ uzˇ neprˇiva´deˇjı´ vodu do meˇsta, protozˇe jejich oblouky jsou strzˇeny a z jejich na´dhernyćh konstrukcı´ jsou trosky. Akvadukt musı´ zu˚stat vcelku, aby mohl prˇiva´deˇt vodu, a podobneˇ i vı´ra musı´ by´t prava´ a zdrava´, musı´ ve´st od Boha prˇ´ımo k na´m, a tak se sta´t skutecˇneˇ spolehlivy´m kana´lem milosti pro nasˇe dusˇe. Znovu tedy prˇipomıńa´m, zˇe vı´ra je jenom kana´l nebo potrubı´, a ne pramen, a my se na ni nikdy nesmı´me soustrˇedit natolik, zˇe bychom ji vyvy´sˇili nad bozˇsky´ zdroj vsˇeho pozˇehnańı´, jenzˇ spocˇ´ıva´ v Bozˇ´ı milosti. Nikdy si neudeˇlej Krista ze sve´ vı´ry, ani ji nepokla´dej za skutecˇnou prˇ´ıcˇinu sve´ spa´sy, neza´vislou na cˇemkoli jine´m. Na´sˇ zˇivot spocˇ´ıva´ v tom, zˇe ma´me „pohled

MILOSTI´ SKRZE VI´RU

22

uprˇeny´ na Jezˇ´ısˇe“, (Zˇd 12:2) nikoli na nasˇi vlastnı´ vı´ru. Skrze vı´ru je pro na´s vsˇe mozˇne´, ale prˇesto ona moc nespocˇ´ıva´ ve vı´rˇe, ale v Bohu, na neˇhozˇ se vı´ra spole´ha´. Milost je jako silny´ motor a vı´ra jako rˇeteˇz, ktery´ prˇipojı´ kocˇa´r nasˇ´ı dusˇe k one´ nesmı´rne´ hnacı´ sı´le. Spravedlnost vı´ry nespocˇ´ıva´ v jejı´ mora´lnı´ dokonalosti, ale ve spravedlnosti Jezˇ´ısˇe Krista, ktere´ se vı´ra cha´pe a prˇivlastnˇuje si ji. Pokoj v dusˇi nenı´ du˚sledkem soustrˇedeˇnı´ se na nasˇi vlastnı´ vı´ru, ale prˇicha´zı´ k na´m od Toho, ktery´ je nasˇ´ım pokojem; vı´ra se doty´ka´ lemu Jeho roucha a z Neˇho pry´sˇtı´ sı´la a ctnost, jezˇ se vle´va´ do nasˇich dusˇ´ı. Veˇz tedy, drahy´ prˇ´ıteli, zˇe slabost tve´ vı´ry teˇ neznicˇ´ı. I trˇesoucı´ se ruka si mu˚zˇe sa´hnout pro zlaty´ dar. Pańova spa´sa k na´m mu˚zˇe zavı´tat, i kdyzˇ ma´me vı´ru velkou jen jako horˇcˇicˇne´ semıńko. Potrˇebna´ moc spocˇ´ıva´ v Bozˇ´ı milosti, ne v nasˇ´ı vı´rˇe. I po tenkyćh dra´tech je mozˇne´ poslat za´vazˇna´ poselstvı´ a pokoj prˇina´sˇejıćı´ sveˇdectvı´ Ducha svate´ho mu˚zˇe dosa´hnout azˇ k srdci i prostrˇednictvı´m vı´ry u´tle´ jako nitka, tak slabe´, zˇe se azˇ zda´, jako by nemohla udrzˇet ani vlastnı´ va´hu. Spı´sˇ prˇemy´sˇlej o Tom, ke ktere´mu vzhlı´zˇ´ısˇ, nezˇ o samotne´m dı´vańı´ se. Musı´sˇ odhle´dnout dokonce i od sve´ho pohledu a nevideˇt nic nezˇ Jezˇ´ısˇe a v Neˇm zjevenou milost Bozˇ´ı.

Kapitola sedma ´

VÍRA, CO JE TO?

CO JE TO VLASTNEˇ TA VI´RA, o nı´zˇ na´m bylo rˇecˇeno: „Milostı´ jste spaseni, skrze vı´ru?“ Existuje mnoho zpu˚sobu˚, jak popsat vı´ru, ale te´meˇrˇ vsˇechny definice, se ktery´mi jsem se setkal, meˇ jen zma´tly tak, zˇe jsem jı´ rozumeˇl jesˇteˇ meńeˇ nezˇ prˇedtı´m, co jsem je uslysˇel. Kdyzˇ onen cˇernoch docˇetl kapitolu a dodal, zˇe na´m nynı´ znejasnı´ jejı´ mysˇlenky, je celkem pravdeˇpodobne´, zˇe tak skutecˇneˇ ucˇinı´, trˇebazˇe chteˇl rˇ´ıct, zˇe na´m je objasnı´. Mu˚zˇeme vı´ru vysveˇtlovat tak dlouho, azˇ jı´ nebude nikdo rozumeˇt. Doufa´m, zˇe se sa´m podobny´m prohrˇesˇkem neprovinı´m. Vı´ra je jednou z nejjednodusˇsˇ´ıch veˇcı´ na sveˇteˇ a snad pra´veˇ kvu˚li sve´ jednoduchosti se tak teˇzˇko vysveˇtluje. Co tedy je vı´ra? Skla´da´ se ze trˇ´ı veˇcı´ – z poznańı´, prˇesveˇdcˇenı´ a du˚veˇry. Prvnı´ z nich je ˇ 10:14) Nezˇ mohu neˇcˇemu skutecˇneˇ poznańı´. „Jak mohou uveˇrˇit v toho, o kom neslysˇeli?“ (R uveˇrˇit, chteˇl bych o tom by´t nejprve informovań. „Vı´ra je tedy ze slysˇenı´“; (Rˇ 10:17) nejprve musı´me slysˇet, abychom se dozveˇdeˇli, cˇemu je trˇeba veˇrˇit. „V tebe necht’ doufajı´, do znajı´ tve´ jmeńo.“ (Zˇ 9:11) Jista´ mı´ra poznańı´ je pro vı´ru nezbytna´; z toho vidı´me, jak du˚lezˇite´ je poznańı´ zı´skat. „Naklonˇte ucho a pojd’te ke mneˇ, slysˇte a budete zˇivi!“ (Iz 55:3) Tak hovorˇili prada´vnı´ proroci, a stejneˇ hovorˇ´ı i dnes evangelium. Zkoumej Pı´sma a pozna´vej, co Duch svaty´ ucˇ´ı o Kristu a spasenı´ skrze Neˇho. Snazˇ se poznat Boha: „Kdo k neˇmu prˇistupuje, musı´ veˇrˇit, zˇe Bu˚h jest a zˇe se odmeˇnˇuje teˇm, kdo ho hledajı´.“ (Zˇd 11:6) Ke´zˇ ti Duch svaty´ da´ ducha poznańı´ a ba´zneˇ prˇed Hospodinem! Snazˇ se pochopit evangelium, abys veˇdeˇl, co je to ta dobra´ zpra´va, co rˇ´ıka´ o bezplatne´m odpusˇteˇnı´, o promeˇneˇ srdce, prˇijetı´ do Bozˇ´ı rodiny a bezpocˇtu dalsˇ´ıch pozˇehnańı´. Pozna´vej zvla´sˇteˇ Jezˇ´ısˇe Krista, Syna Bozˇ´ıho, Spasitele lidı´, ktery´ je s na´mi spojeny´ skrze svou lidskou podstatu, a prˇesto je a zu˚sta´va´ Bohem – a je tak schopen pu˚sobit jako prostrˇednı´k mezi Bohem a lidmi, vlozˇit sve´ dlaneˇ na oba dva a sta´t se spojovacı´m cˇlańkem mezi hrˇ´ısˇnı´kem a Soudcem vsˇ´ı zemeˇ. Usiluj o to, abys o Jezˇ´ısˇi Kristu veˇdeˇl sta´le vıć a vıć. Obzvla´sˇt’ se snazˇ pochopit ucˇenı´ o Kristoveˇ obeˇti, protozˇe pra´veˇ toto je bod, na ktere´m prˇedevsˇ´ım spocˇ´ıva´ spasitelna´ vı´ra: „Nebot’ v Kristu Bu˚h usmı´rˇil sveˇt se sebou a nepocˇ´ıta´ lidem jejich provineˇnı´.“ (2K 5:19) Pochop, zˇe Jezˇ´ısˇ „za na´s vzal prokletı´ na sebe, nebot’je psańo: ‘Proklet je kazˇdy´, kdo visı´ na drˇeveˇ’.“ (Ga 3:13) Pij zhluboka z ucˇenı´ o Kristoveˇ za´stupne´m dı´le, nebot’pra´veˇ v neˇm se skry´va´ ta nejsladsˇ´ı mozˇna´ u´teˇcha pro nehodne´ lidske´ pokolenı´, vzˇdyt’ Pań Ho „kvu˚li na´m ztotozˇnil s hrˇ´ıchem, abychom v neˇm dosa´hli Bozˇ´ı spravedlnosti“. (2K 5:21) Vı´ra tedy zacˇ´ına´ poznańı´m. Mysl pak pokrocˇ´ı da´le a uveˇrˇ´ı, zacˇne by´t prˇesveˇdcˇena´ o tom, zˇe vsˇechny ty veˇci jsou pravdive´. Dusˇe uveˇrˇ´ı, zˇe Bu˚h existuje a zˇe vyslyćha´ volańı´ uprˇ´ımne´ho srdce, zˇe evangelium skutecˇneˇ pocha´zı´ od Boha, zˇe ospravedlneˇnı´ z vı´ry je ona ućhvatna´ pravda, kterou Bu˚h v teˇchto poslednıćh dnech zjevil prostrˇednictvı´m sve´ho Ducha jasneˇji nezˇ kdykoli prˇedtı´m. Srdce pak

VÍRA, CO JE TO?

24

uveˇrˇ´ı, zˇe Jezˇ´ısˇ je vskutku a vpravdeˇ na´sˇ Bu˚h a Spasitel, Vykupitel cˇloveˇka, Prorok, Kneˇz a Kra´l sve´ho lidu. To vsˇe dusˇe prˇijı´ma´ jako jistou pravdu, kterou nenı´ trˇeba zpochybnˇovat. Modlı´m se, abys sem take´ jednou dospeˇl a zacˇal pevneˇ veˇrˇit, zˇe „krev Jezˇ´ısˇe, jeho Syna, na´s ocˇisˇt’uje od kazˇde´ho hrˇ´ıchu,“ (1J 1:7) zˇe Jeho obeˇt’je dokonala´ a pro Boha plneˇ prˇijatelna´ jako vy´kupne´ za cˇloveˇka, aby ten, kdo veˇrˇ´ı v Jezˇ´ısˇe, nebyl odsouzen. Veˇrˇ teˇmto pravda´m stejneˇ, jako veˇrˇ´ısˇ jaky´mkoli jiny´m tvrzenı´m, nebot’ rozdı´l mezi obycˇejnou vı´rou a spasitelnou vı´rou spocˇ´ıva´ prˇedevsˇ´ım v prˇedmeˇtu, ke ktere´mu se vı´ra upıńa´. Veˇrˇ Bozˇ´ımu sveˇdectvı´, tak jako veˇrˇ´ısˇ sveˇdectvı´ sve´ho vlastnı´ho otce nebo prˇ´ıtele. „Prˇijı´ma´me-li sveˇdectvı´ lidı´, ocˇ veˇtsˇ´ı je sveˇdectvı´ Bozˇ´ı.“ (1J 5:9) Pokud jsi na sve´ cesteˇ za vı´rou dosˇel azˇ sem, zby´va´ ti uzˇ jen jedna prˇ´ısada, abys vsˇe dokoncˇil, a tou je du˚veˇra. Sveˇrˇ sa´m sebe milosrdne´mu Bohu, upni vsˇechnu svou nadeˇji k milostive´mu evangeliu, vlozˇ svou dusˇi do rukou umı´rajıćı´ho a nynı´ zˇive´ho Spasitele, omyj sve´ hrˇ´ıchy Jeho krvı´, prˇijmi Jeho dokonalou spravedlnost a vsˇechno bude dobre´. Du˚veˇra je zˇivotnı´ mı´zou vı´ry, bez nı´ nemu˚zˇe spasitelna´ vı´ra vu˚bec vzniknout. Puritańi mı´vali ve zvyku vysveˇtlovat vı´ru slovem „spocˇinutı´“, ve vy´znamu „oprˇ´ıt se o neˇco“. Oprˇi se vsˇ´ı svou vahou o Krista. Mozˇna´ bych to mohl vysveˇtlit jesˇteˇ na´zorneˇji takto: nata´hni se jak dlouhy´ tak sˇiroky´ na Ska´lu veˇku˚. Sveˇrˇ se Jezˇ´ısˇi, odpocˇ´ıvej v Neˇm, spolehni se cele na Neˇho. Kdyzˇ to udeˇla´sˇ, pak jsi pra´veˇ projevil spasitelnou vı´ru. Tato vı´ra nenı´ slepa´, protozˇe pramenı´ z poznańı´; nenı´ zalozˇena´ na pouhe´ domneˇnce, protozˇe veˇrˇ´ı skutecˇnostem, ktery´mi si je jista´; nenı´ to zˇa´dna´ neprakticka´ veˇc dobra´ tak leda pro snı´lky, protozˇe se spole´ha´ na zjevenou pravdu a sa´zı´ na ni svu˚j osud. To je jeden zpu˚sob, jak popsat vı´ru. Zkusı´m to jesˇteˇ jinak. Vı´ra znamena´ by´t prˇesveˇdcˇen o tom, zˇe Kristus je tı´m, za koho se prohla´sil, a ocˇeka´vat, zˇe udeˇla´ to, co slı´bil. Bible mluvı´ o Jezˇ´ısˇi Kristu jako o Bohu, Bohu v lidske´m teˇle, jako o dokonale´ osobnosti, a vypra´vı´, jak se pro na´sˇ prospeˇch stal smı´rnou obeˇtı´ a jak na krˇ´ızˇi nesl na sve´m vlastnı´m teˇle nasˇe hrˇ´ıchy. Pı´smo o Neˇm rˇ´ıka´, zˇe ukoncˇil provineˇnı´, ucˇinil prˇ´ıtrzˇ hrˇ´ıchu a prˇinesl veˇcˇnou spravedlnost. Da´le na´m tvrdı´, zˇe „vstal z mrtvyćh“, (1K 15:4) zˇe „je sta´le zˇiv a prˇimlouva´ se za na´s“, (Zˇd, 7:25) zˇe odesˇel do sla´vy a pro dobro sve´ho lidu se stal vla´dcem nebe i zemeˇ a zˇe zase brzy prˇijde a „bude soudit sveˇt spravedliveˇ a na´rody podle pra´va“. (Zˇ 98:9) A my ma´me co nejpevneˇji veˇrˇit, zˇe je tomu skutecˇneˇ tak, vzˇdyt’ i Bu˚h Otec o tom vyda´va´ sveˇdectvı´, kdyzˇ rˇ´ıka´: „Toto je mu˚j milovany´ Syn. Toho poslouchejte.“ (L 9:35) Tote´zˇ sveˇdectvı´ vyda´va´ i Bu˚h Duch svaty´, nebot’ pra´veˇ On vyda´va´ Kristu sveˇdectvı´ jak inspirovany´m Slovem, tak i nadprˇirozeny´mi za´zraky a svy´m dı´lem v lidskyćh srdcıćh. A my ma´me veˇrˇit, zˇe toto sveˇdectvı´ je prave´. Vı´ra take´ veˇrˇ´ı, zˇe Kristus udeˇla´ to, co slı´bil – slı´bil-li, zˇe neodmı´tne nikoho, kdo k Neˇmu prˇijde, pak je jiste´, zˇe neodmı´tne ani na´s, pokud k Neˇmu prˇijdeme. Vı´ra veˇrˇ´ı, zˇe kdyzˇ Jezˇ´ısˇ rˇekl: „Voda, kterou mu da´m, stane se v neˇm pramenem, vyveˇrajıćı´m k zˇivotu veˇcˇne´mu,“ musı´ to by´t pravda, a pokud my dostaneme od Krista tuto zˇivou vodu, pak v na´s zu˚stane a bude z na´s tryskat proudy svate´ho zˇivota. Cokoli Kristus slı´bil udeˇlat, to take´ udeˇla´, a my tomu musı´me veˇrˇit, abychom zı´skali odpusˇteˇnı´, ospravedlneˇnı´, zachovańı´ i veˇcˇnou sla´vu z Jeho rukou, podle toho, co zaslı´bil teˇm, kdo v Neˇho veˇrˇ´ı. Pak je na rˇadeˇ dalsˇ´ı nutny´ krok. Jezˇ´ısˇ je skutecˇneˇ tı´m, ky´m rˇ´ıka´, zˇe je, udeˇla´ to, co na´m zaslı´bil, a proto mu kazˇdy´ jeden z na´s musı´ zacˇ´ıt du˚veˇrˇovat a prohla´sit: „Bude pro meˇ Tı´m, ky´m tvrdı´, zˇe je, a udeˇla´ pro meˇ to, co mi zaslı´bil. Sveˇrˇuji se do rukou Toho, ktery´ mne ma´ zachrańit, aby meˇ spasil. Spole´ha´m na Jeho slib, zˇe udeˇla´ prˇesneˇ to, co slı´bil.“ Toto je spasitelna´ vı´ra a ten, kdo ji ma´, ma´ zˇivot veˇcˇny´. At’ uzˇ procha´zı´ jaky´mkoli nebezpecˇ´ım cˇi obtı´zˇemi, temnotou

25

VÍRA, CO JE TO?

cˇi depresemi, at’uzˇ jsou jeho slabosti a hrˇ´ıchy jakkoli teˇzˇke´, ten, kdo takto veˇrˇ´ı v Jezˇ´ısˇe Krista, nenı´ odsouzen a nikdy nebude zavrzˇen. Ke´zˇ je ti toto vysveˇtlenı´ k uzˇitku! Spole´ha´m na to, zˇe si ho Duch Bozˇ´ı pouzˇije, aby me´ho cˇtena´rˇe prˇivedl na mı´sto okamzˇite´ho mı´ru a pokoje. „Neboj se, jen veˇrˇ.“ (Mk 5,36) Veˇrˇ a bud’ klidny´. Jenom se bojı´m, aby se cˇtena´rˇ nespokojil s tı´m, zˇe pochopı´, co je trˇeba udeˇlat, ale nakonec nic neudeˇla´. I ta sebeubozˇejsˇ´ı opravdova´ a skutecˇneˇ cˇinna´ vı´ra je lepsˇ´ı nezˇ ty nejdokonalejsˇ´ı mysˇlenky o nı´, ktere´ ale zu˚stanou jen plany´mi u´vahami. To podstatne´ je uveˇrˇit v Jezˇ´ısˇe Krista nynı´. Bez ohledu na rozdı´ly a definice. Hladovy´ jı´, i kdyzˇ nevı´ nic o slozˇenı´ sve´ho jı´dla, anatomii svyćh u´st nebo procesu tra´venı´: zˇije, protozˇe jı´. Jiny´, mnohem chytrˇejsˇ´ı cˇloveˇk, rozumı´ do detailu cele´ veˇdeˇ o vy´zˇiveˇ, ale pokud nebude jı´st, zemrˇe i se vsˇemi svy´mi znalostmi. Pra´veˇ ted’ je v pekle nepochybneˇ mnoho lidı´, kterˇ´ı spra´vneˇ pochopili ucˇenı´ o vı´rˇe, ale sami neuveˇrˇili. Na druhou stranu, ani jeden z teˇch, kdo spole´hajı´ na Pańa Jezˇ´ısˇe, nikdy nebyl zavrzˇen, acˇkoli trˇeba vu˚bec nebyl schopen rozumneˇ definovat svoji vı´ru. Drahy´ cˇtena´rˇi, prˇijmi tedy Pańa Jezˇ´ısˇe do sve´ho srdce a budesˇ zˇ´ıt navzˇdy! „Kdo veˇrˇ´ı v Syna, ma´ zˇivot veˇcˇny´.“ (1 J 3:36)

Kapitola osma ´

JAK MU˚ˇZEME ILUSTROVAT VI´RU?

ABYCH TI CELOU ZA´LEZˇITOST S VI´ROU SNAD JESˇTEˇ VIĆE OBJASNIL, uvedu zde neˇkolik prˇ´ıkladu˚. I kdyzˇ jen sa´m Duch svaty´ doka´zˇe otevrˇ´ıt ocˇi me´ho cˇtena´rˇe, je prˇesto mou povinnostı´ a i my´m poteˇsˇenı´m prˇine´st ti tolik sveˇtla, kolik mohu, a prosit nasˇeho Pańa, aby slepe´ ocˇi prohle´dly. ´ ke´zˇ by se i mu˚j cˇtena´rˇ takto modlil za sebe! O Vı´ru, ktera´ na´m prˇinese spa´su, lze prˇipodobnit k mnoha veˇcem z kazˇdodennı´ho zˇivota. Na sveˇt se dı´va´me ocˇima. Oko prˇena´sˇ´ı do nasˇ´ı mysli veˇci, ktere´ jsou daleko od na´s; jednı´m pohledem tak mu˚zˇeme do mysli prˇene´st i slunce a vzda´lene´ hveˇzdy. Podobneˇ i vı´rou k sobeˇ prˇiva´dı´me Pańa Jezˇ´ısˇe – i kdyzˇ je daleko od na´s na nebesıćh, vcha´zı´ do nasˇich srdcı´. Podı´vejte se na Jezˇ´ısˇe; vzˇdyt’slova te´to pı´sneˇ jsou naprosto pravdiva´: Zˇivot ma´sˇ, vzhle´dnesˇ-li tam ke krˇ´ızˇi, zˇivot ma´sˇ, pra´veˇ ted’, ted’ v Jezˇ´ısˇi. Vı´ra je jako ruka, ktera´ si neˇco bere. Kdyzˇ vasˇe ruka neˇco uchopı´, deˇla´ prˇesneˇ to same´ co vı´ra, kdyzˇ si prˇivlastnˇuje Krista a pozˇehnańı´ Jeho spa´sy. Vı´ra rˇ´ıka´: „Jezˇ´ısˇ je mu˚j.“ Vı´ra slysˇ´ı o ocˇisˇt’ujıćı´ krvi a vola´: „Prˇijı´ma´m ji, aby ocˇistila mne.“ Vı´ra prohlasˇuje deˇdictvı´ umı´rajıćı´ho Jezˇ´ısˇe za sve´ – a vskutku je jejı´, nebot’vı´ra je Kristovy´m deˇdicem; vzˇdyt’pra´veˇ vı´rˇe dal sa´m sebe i vsˇe co meˇl. Drahy´ prˇ´ıteli, chop se toho, co ti milost nabı´zı´. Nebudou teˇ pokla´dat za zlodeˇje, vzˇdyt’jsi k tomu dostal od Boha svolenı´: „Kdo zˇ´ıznı´, at’prˇistoupı´; kdo touzˇ´ı, at’zadarmo nabere vody zˇivota.“ (Zj 22:17) Cˇloveˇk, ktere´mu by stacˇilo jen nata´hnout ruku, aby zı´skal nesmı´rny´ poklad, by byl naprosty´ bla´zen, kdyby i prˇesto zu˚stal chudy´. Vı´ra je jako u´sta, ktera´ se krmı´ Kristem. Nezˇ na´m potrava mu˚zˇe dodat sı´ly, musı´me ji nejprve prˇijmout. To je jednoduche´ – zkra´tka jı´me a pijeme. Ochotneˇ prˇijı´ma´me do svyćh u´st stravu a jsme srozumeˇni s tı´m, zˇe postoupı´ da´le do nasˇich vnitrˇnostı´, kde ji nasˇe teˇlo prˇijme a vstrˇeba´. ˇ ´ımanu˚m v desa´te´ kapitole rˇ´ıka´: „Blı´zko tebe je slovo, ve tvyćh u´stech a Pavel ve sve´m listu R ˇ ve tve´m srdci.“ (R 10:8) Jedine´, co musı´sˇ jesˇteˇ udeˇlat, je spolknout je a nechat, aby vesˇlo azˇ ´ ke´zˇ by na neˇ meˇl cˇloveˇk chut’! Hladove´ho cˇloveˇka, ktery´ prˇed sebou vidı´ talı´rˇ do tve´ dusˇe. O masa, nemusı´me poucˇovat, jak se jı´. „Sem s tı´m,“ vola´, „dejte mi vidlicˇku, nu˚zˇ a chvilku cˇasu!“ Zbytek uzˇ zvla´dne sa´m. Srdci, ktere´ hladovı´ a zˇ´ıznı´ po Kristu, skutecˇneˇ stacˇ´ı jen dozveˇdeˇt se, zˇe je na´m dań zadarmo, a bez dalsˇ´ıch odkladu˚ ho prˇijme. Pokud jsi, mu˚j cˇtena´rˇi, podobny´ prˇ´ıpad, neva´hej s prˇijetı´m Krista, mu˚zˇesˇ si by´t jist, zˇe ti jisteˇ nevynada´, pokud tak ucˇinı´sˇ, vzˇdyt’„teˇm,

27


kterˇ´ı ho prˇijali a veˇrˇ´ı v jeho jmeńo, dal moc sta´t se Bozˇ´ımi deˇtmi“. (J 1:12) On nikdy nikoho neodmı´tne, ale vsˇem, kterˇ´ı k neˇmu prˇijdou, da´va´ moc sta´t se Bozˇ´ımi syny a zu˚stat jimi naveˇky. V mnoha ohledech na´m mu˚zˇe vı´ru prˇiblı´zˇit i beˇh zˇivota. Farma´rˇ naprˇ´ıklad zahrabe semıńko do zemeˇ a cˇeka´, zˇe nejen prˇezˇije, ale zˇe se take´ rozmnozˇ´ı. Spole´ha´ na ujednańı´ smlouvy, zˇe „setba i zˇenˇ neprˇestanou“ (Gn 8:22), a je za svoji vı´ru odmeˇneˇn. Kupec sveˇrˇuje sve´ penı´ze banke´rˇi a cele spole´ha´ na poctivost a spolehlivost banky. Vkla´da´ svu˚j kapita´l do cizıćh rukou, a prˇesto je mnohem klidneˇjsˇ´ı, nezˇ kdyby meˇl sve´ zlate´ cihly zamcˇene´ doma v zˇelezne´m sejfu. Plavec se sveˇrˇuje morˇi. Kdyzˇ plave, odrazı´ se ode dna a du˚veˇrˇuje nadna´sˇejıćı´ sı´le oceańu. Kdyby se na vodu plneˇ nespolehl, nemohl by plavat. Zlatnı´k vkla´da´ vzaćny´ kov do ohneˇ, ktery´ ho azˇ prˇ´ılisˇ ochotneˇ prˇijı´ma´ do sve´ na´rucˇe a zda´ se, zˇe ho pohltı´, ale nakonec ho ven z ohnive´ pece vytahuje prˇecˇisˇteˇny´ zˇa´rem. Kamkoli se v zˇivoteˇ podı´va´te, tam uvidı´te vı´ru – at’ uzˇ prˇi spolupraći cˇloveˇka s cˇloveˇkem nebo cˇloveˇka s prˇ´ırodou. A stejneˇ tak jako musı´me du˚veˇrˇovat prˇi nasˇem kazˇdodennı´m zˇivoteˇ, meˇli bychom du˚veˇrˇovat i Bohu, jak se na´m zjevil v Jezˇ´ısˇi Kristu. Vı´ra by´va´ u ru˚znyćh lidı´ ru˚zneˇ silna´ – podle velikosti jejich poznańı´ a ru˚stu v milosti. Neˇkdy je vı´ra sotva neˇcˇ´ım vıć nezˇ prosty´m prˇimknutı´m se ke Kristu; veˇdomı´m za´vislosti a ochoty by´t takto za´visly´. Kdyzˇ se budesˇ procha´zet po morˇske´m pobrˇezˇ´ı, uvidı´sˇ tam sˇkeble, jak se vinou ke ska´le. Prˇikradesˇ se tichy´m krokem k jedne´ z nich a rychle ji uderˇ´ısˇ vycha´zkovou holı´ – a ona hned odpadne. Ale zkus to stejne´ i s neˇjakou dalsˇ´ı. Uzˇ jsi ji varoval; slysˇela rańu, ktera´ dopadla na jejı´ sousedku, a drzˇ´ı se vsˇ´ı silou. Nikdy se ti nepodarˇ´ı ji odtrhnout, ba ne! Mu˚zˇesˇ do nı´ trˇ´ıskat znovu a znovu, ale zrovna tak by ses mohl snazˇit rozbı´t ska´lu. Nasˇe mala´ prˇ´ıtelkyneˇ sˇkeble sice nevı´ skoro nic, ale drzˇ´ı se jako klı´sˇteˇ. Nezna´ geologicke´ slozˇenı´ kamene, ale drzˇ´ı se. Doka´zˇe se k neˇcˇemu prˇimknout a nasˇla neˇco, k cˇemu se prˇimknout mu˚zˇe – a to je cele´ jejı´ vzdeˇlańı´, ktere´ vyuzˇ´ıva´, aby si zajistila zaćhranu a bezpecˇ´ı. Sˇkeble prˇezˇije, pokud se prˇivine ke ska´le, a stejneˇ tak hrˇ´ısˇnı´k prˇezˇije, pokud se prˇimkne k Jezˇ´ısˇi. Tisıće Bozˇ´ıch deˇtı´ nemajı´ vı´ry o nic vıć: veˇdı´ dost na to, aby prˇilnuli k Jezˇ´ısˇi celou svou dusˇ´ı i srdcem, a to stacˇ´ı, aby jim to zajistilo pokoj zde na zemi a veˇcˇne´ bezpecˇ´ı v nebi. Jezˇ´ısˇ Kristus je pro neˇ mocny´ a silny´ Spasitel, nepohnutelna´ a nemeˇnna´ Ska´la; prˇivinuli se k Neˇmu, aby zı´skali zˇivot, a to je zachrańilo. Cˇtena´rˇi, mu˚zˇesˇ se k Neˇmu prˇimknout? Pak to bez mesˇkańı´ udeˇlej. Vı´ru vidı´me i tehdy, kdy se jeden cˇloveˇk spole´ha´ na druhe´ho, protozˇe si je veˇdomy´ jeho prˇednostı´. To je vysˇsˇ´ı vı´ra, vı´ra, ktera´ cha´pe du˚vod sve´ za´vislosti a jedna´ podle neˇho. Nemyslı´m si, zˇe by sˇkeble veˇdeˇla neˇjak moc o ska´le, ktere´ se drzˇ´ı, ale jak vı´ra roste, je cˇ´ım da´l tı´m chytrˇejsˇ´ı. Slepec se spole´ha´ na sve´ho pru˚vodce, protozˇe vı´, zˇe jeho prˇ´ıtel vidı´, a v te´to du˚veˇrˇe jde tam, kam ho jeho pru˚vodce vede. Pokud se ten nebohy´ muzˇ narodil slepy´, nevı´, co je to zrak; vı´ vsˇak, zˇe neˇco takove´ho existuje a zˇe jeho prˇ´ıtel to ma´, a proto dobrovolneˇ vlozˇ´ı svoji ruku do dlaneˇ vidoucı´ho a necha´ se jı´m ve´st. „Chodı´me totizˇ vı´rou, ne videˇnı´m.“ (2K 5,7) „Blahoslavenı´, kterˇ´ı nevideˇli, a uveˇrˇili.“ (J 20,29) Toto je velmi dobra´ ilustrace vı´ry – vı´me totizˇ, zˇe Jezˇ´ısˇ ma´ za´sluhy, moc a pozˇehnańı´, ktere´ my nema´me, a proto se Mu ra´di sveˇrˇ´ıme, aby pro na´s byl tı´m, cˇ´ım si my sami nikdy by´t nemu˚zˇeme. Spole´ha´me na Neˇj, tak jako slepec veˇrˇ´ı sve´mu pru˚vodci. Nikdy nezradı´ nasˇi du˚veˇru, ale stane se na´m „moudrostı´ od Boha, spravedlnostı´, posveˇcenı´m a vykoupenı´m.“ (1K 1:30) Kazˇdy´ chlapec, ktery´ chodı´ do sˇkoly, potrˇebuje prˇi studiu du˚veˇru. Ucˇitel ho ucˇ´ı zemeˇpis, vypra´vı´ mu, jak vypada´ zemeˇ i o ru˚znyćh velkyćh meˇstech a sta´tech. Chlapec sa´m nevı´, jestli je to pravda, ale veˇrˇ´ı sve´mu ucˇiteli a kniha´m, ktere´ se mu dostanou do rukou. A prˇesneˇ tohle musı´sˇ


28

udeˇlat i s Kristem, pokud chcesˇ by´t spaseni: musı´sˇ si by´t jist, zˇe ty veˇci jsou pravdive´, protozˇe je rˇ´ıka´ On, veˇrˇit, protozˇe teˇ ujisˇt’uje, zˇe je tomu skutecˇneˇ tak, a spolehnout se na Neˇj, protozˇe ti slibuje, zˇe pra´veˇ tak budesˇ zachrańeˇn. Te´meˇrˇ vsˇechno, co ty i ja´ vı´me, k na´m prˇisˇlo skrze vı´ru. Neˇkdo neˇkde udeˇlal neˇjaky´ vy´znamny´ veˇdecky´ objev a my jsme si tı´m jisti. Na jake´m za´kladeˇ ale veˇrˇ´ıme, zˇe je to skutecˇneˇ tak? Kvu˚li autoriteˇ jiste´ho zna´me´ho ucˇence s veˇhlasnou reputacı´. Sami jsme pokusy, ktere´ deˇlali, nikdy nevideˇli ani nedeˇlali, ale veˇrˇ´ıme jejich sveˇdectvı´. Stejneˇ se musı´me chovat i k Jezˇ´ısˇi: On teˇ ucˇ´ı jisty´m pravda´m, a tak se ma´sˇ sta´t Jeho ucˇednı´kem a veˇrˇit Jeho slovu˚m; On vykonal urcˇite´ skutky, a proto ma´sˇ sta´t Jeho sveˇrˇencem a spolehnout se na Neˇj. Je ti nekonecˇneˇ nadrˇazeny´ a tve´ du˚veˇrˇe prˇedstavuje sa´m sebe jako tvu˚j Pań a Mistr. Pokud Ho prˇijmesˇ a prˇijmesˇ i Jeho slova, budesˇ spasen. Dalsˇ´ı a jesˇteˇ vysˇsˇ´ı druh vı´ry je vı´ra, ktera´ vyru˚sta´ z la´sky. Procˇ chlapec du˚veˇrˇuje sve´mu otci? Spole´ha´ na neˇj, protozˇe ho ma´ ra´d. Blazˇenı´ a sˇt’astnı´ ti, kdo majı´ onu neˇzˇnou vı´ru v Jezˇ´ısˇe, propletenou s hlubokou na´klonnostı´ k Neˇmu, protozˇe to je du˚veˇra, ktera´ jim prˇina´sˇ´ı odpocˇinutı´. Ti, kdo Jezˇ´ısˇe takto milujı´, jsou okouzleni Jeho povahou, teˇsˇ´ı se z Jeho dı´la, una´sˇ´ı je laskavost, kterou jim projevuje, zˇe si nemohou pomoct a spole´hajı´ na Neˇj, nebot’ Jej tolik obdivujı´, ctı´ a milujı´. Tuto la´skyplnou du˚veˇru ke Spasiteli si mu˚zˇeme prˇiblı´zˇit na na´sledujıćı´m prˇ´ıkladu: Jista´ panı´ je manzˇelkou proslule´ho le´karˇe. Chytı´ nebezpecˇnou nemoc, ktera´ ji uvrhne na lu˚zˇko; ale i prˇesto zu˚sta´va´ nesmı´rneˇ klidna´ a pokojna´, protozˇe jejı´ manzˇel tuto chorobu zvla´sˇt’ studoval a vylećˇil uzˇ tisıće lidı´ s podobny´m tra´penı´m. Nedeˇla´ si zˇa´dne´ starosti, protozˇe v rukou toho, kdo je jı´ tak drahy´ a v kom se snoubı´ la´ska s nepopiratelny´mi schopnostmi, se cı´tı´ zcela v bezpecˇ´ı. Jejı´ vı´ra je rozumna´ a prˇirozena´; jejı´ manzˇel si ji ve vsˇech ohledech naprosto zaslouzˇ´ı. Toto je druh vı´ry, se kterou ti nejsˇt’astneˇjsˇ´ı veˇrˇ´ıcı´ spole´hajı´ na Krista. Nenı´ lepsˇ´ıho le´karˇe, nezˇ je On, nikdo nemu˚zˇe zachrańit tak jako On; milujeme Jej a On miluje Na´s, a proto se sveˇrˇujeme do Jeho rukou, prˇijı´ma´me vsˇechno, co na´m prˇedepisuje, a deˇla´me vsˇechno, co na´m prˇika´zˇe. Cı´tı´me, zˇe pokud nasˇe zˇivoty rˇ´ıdı´ On, nemu˚zˇe na´m by´t nic prˇedepsańo sˇpatneˇ, protozˇe na´s miluje prˇ´ılisˇ velkou la´skou, nezˇ aby na´s nechal zahynout nebo na´m zpu˚sobil byt’i jedinou zbytecˇnou bolest. Vı´ra tvorˇ´ı korˇeny poslusˇnosti, cozˇ mu˚zˇeme jasneˇ videˇt i v nasˇem kazˇdodennı´m zˇivoteˇ. Kdyzˇ kapitań sveˇrˇ´ı sve´ plavidlo naviga´torovi, aby ho dovedl do prˇ´ıstavu, bude se rˇ´ıdit podle jeho pokynu˚. Kdyzˇ cestovatel spole´ha´ na sve´ho pru˚vodce, zˇe ho provede obtı´zˇny´m u´sekem cesty, kraćˇ´ı v jeho stopaćh vsˇude tam, kde mu pru˚vodce uka´zˇe. Kdyzˇ pacient du˚veˇrˇuje le´karˇi, pecˇliveˇ dodrzˇuje jeho rady a prˇedpisy. Vı´ra, ktera´ odmı´ta´ poslouchat Spasitelovy pokyny, je jen prˇetva´rˇka a nikdy nedoka´zˇe spasit nasˇi dusˇi. Veˇrˇ´ıme Jezˇ´ısˇi, zˇe na´s zachrańı´; On na´m da´va´ pokyny, kudy ma´me jı´t na cesteˇ ke spa´se; my se jimi rˇ´ıdı´me a jsme zachrańeˇni. Nezapomıńej na to, cˇtena´rˇi: Du˚veˇrˇuj Jezˇ´ısˇi a dokazˇ svoji vı´ru tı´m, zˇe udeˇla´sˇ cokoli, co ti prˇika´zˇe. Dalsˇ´ı zaznamenańı´ hodny´ druh vı´ry pramenı´ ze spolehlive´ho poznańı´ – to zı´ska´va´me s ru˚stem v milosti a je to vı´ra, ktera´ veˇrˇ´ı v Krista, protozˇe Ho zna´, a du˚veˇrˇuje Mu, protozˇe se prˇesveˇdcˇila, zˇe je naprosto spolehlivy´. Jedna stara´ krˇest’anka meˇla ve zvyku psa´t si na okraje sve´ Bible pı´smena „V“ a „O“ – vsˇude, kde byl neˇjaky´ slib, ktery´ si vyzkousˇela a oveˇrˇila. Jak snadne´ je du˚veˇrˇovat Spasiteli, ktere´ho jsme si vyzkousˇeli a osveˇdcˇil se! Mozˇna´ to tak ted’ jesˇteˇ nemu˚zˇesˇ udeˇlat, ale brzy budesˇ moci. Vsˇechno musı´ neˇkde zacˇ´ıt. Postupem cˇasu tva´ vı´ra zesı´lı´. Zrala´ vı´ra pak nevyzˇaduje zˇa´dna´ znamenı´ ani divy, ale odva´zˇneˇ se spole´ha´. Jen sleduj vı´ru schopne´ho na´morˇnı´ka – cˇasto jsem se jı´ sa´m podivoval. Odvazuje lana a odplouva´ od pobrˇezˇ´ı. Dny, ty´dny nebo i meˇsıće nespatrˇ´ı zˇa´dnou jinou lod’ ani zna´mku pevniny, ale stejneˇ dnem i nocı´ pokracˇuje bez obav da´l, dokud jednoho rańa nezjistı´, zˇe dorazil azˇ na druhou stranu do vytouzˇene´ho

29


prˇ´ıstavu, ke ktere´mu smeˇrˇoval. Jak doka´zal najı´t cestu prˇes nezmeˇrnou hlubinu? Du˚veˇrˇoval sve´mu kompasu, na´morˇnicky´m mapa´m, dalekohledu a nebesky´m teˇlesu˚m, a podle jejich vedenı´, anizˇ i jen zahle´dl pevninu, kormidloval tak prˇesneˇ, zˇe mu˚zˇe bez nejmensˇ´ıho otocˇenı´ kormidlem vplout rovnou do prˇ´ıstavu. To je neˇco u´zˇasne´ho ‚ plavit se takto bez pohledu na pobrˇezˇ´ı. I v duchovnı´m sveˇteˇ je pozˇehnańı´m zcela opustit pobrˇezˇ´ı pocitu˚ a hmatatelnyćh du˚kazu˚, da´t sbohem vnitrˇnı´m tusˇenı´m, zvla´sˇtnı´m shoda´m okolnostı´, znamenı´m, projevu˚m a podobneˇ. Jak slavne´ je plavit se uprostrˇed oceańu bozˇske´ la´sky, veˇrˇit Bohu a pod vedenı´m Jeho Slova mı´rˇit prˇ´ımo do nebe. „Blahoslavenı´, kterˇ´ı nevideˇli, a uveˇrˇili,“ (J 20:29) teˇm bude na konci cesty doprˇań slavny´ vstup a beˇhem nı´ bezpecˇne´ putovańı´. Nevlozˇ´ısˇ i ty svou du˚veˇru v Boha a v Krista Jezˇ´ısˇe, drahy´ cˇtena´rˇi? To je mı´sto, kde sa´m s radostnou du˚veˇrou odpocˇ´ıva´m. Pojd’ se mnou, bratrˇe, a spolehni se na nasˇeho Otce a Spasitele. Tak uzˇ pojd’.

Kapitola deva ´ ta ´

PROCˇ JSME SPASENI SKRZE VI´RU?

PROCˇ JE ZROVNA VI´RA NA´STROJEM SPA´SY? To je bezpochyby cˇasty´ dotaz. „Milostı´ jste spaseni skrze vı´ru“, je skutecˇneˇ ucˇenı´ Pı´sma svate´ho a Bozˇ´ı zrˇ´ızenı´, ale procˇ je tomu tak? Procˇ byla vybrańa vı´ra, a ne nadeˇje, la´ska nebo trpeˇlivost? Kdyzˇ se chceme snazˇit odpovı´dat na takovou ota´zku, je na mı´steˇ, abychom zu˚stali pokornı´, nebot’ Bozˇ´ı cesty pro na´s nejsou vzˇdy pochopitelne´, ani na´m nenı´ dovoleno je domy´sˇliveˇ zpochybnˇovat. Pokorneˇ odpovı´da´me, zˇe nakolik jsme schopnı´ posoudit, byla vı´ra vybrańa jako na´stroj milosti, protozˇe je prˇirozeneˇ uzpu˚sobena´ k tomu, aby prˇijı´mala. Prˇedstav si, zˇe bych chteˇl da´t almuzˇnu neˇjake´mu zˇebra´kovi – urcˇiteˇ bych mu ji vlozˇil do rukou. Procˇ? Inu, asi by nebylo moc vhodne´ strcˇit mu ji ucha nebo polozˇit na nohu, kdyzˇ se zda´, zˇe pra´veˇ ruka byla stvorˇena, aby prˇijı´mala. Podobneˇ tak v duchovnı´ rovineˇ je vı´ra stvorˇena´ k tomu, aby prˇijı´mala – slouzˇ´ı jako ruka a hodı´ se k tomu, abychom pra´veˇ jı´ prˇijı´mali milost. Dovol mi rˇ´ıct to velmi prosteˇ. Vı´ra, ktera´ prˇijı´ma´ Krista, deˇla´ neˇco stejneˇ jednoduche´ho jako tvoje dı´teˇ, kdyzˇ od tebe prˇijı´ma´ jablko, ktere´ jsi mu nabı´dl a slı´bil, pokud si pro neˇj prˇijde. I kdyzˇ se tady du˚veˇra a prˇijı´mańı´ vztahuje jenom na jablko, je to prˇesneˇ to same´, co deˇla´ vı´ra, ktera´ se chce chopit veˇcˇne´ spa´sy. Tak jako deˇtska´ ruka drzˇ´ı ono jablko, tak se tva´ vı´ra mu˚zˇe chopit Kristova spasenı´. Deˇtska´ ruka jablko ani nestvorˇila, ani nijak nevylepsˇila, ba ani si ho nezaslouzˇila, jen si ho bere. Vı´ru si Bu˚h zvolil, aby prˇijı´mala spasenı´, protozˇe neprˇedstı´ra´, zˇe ho sama vytvorˇila, ani zˇe mu neˇjak napoma´ha´, ale je spokojena´, kdyzˇ ho smı´ pokorneˇ prˇijmout. „Vı´ra je jazyk, ktery´ prosı´ o odpusˇteˇnı´, ruka, ktera´ ho prˇijı´ma´, a oko, ktere´ ho vidı´, ale nenı´ to zlato, za ktere´ by bylo mozˇne´ si odpusˇteˇnı´ koupit.“ Vı´ra nema´ zˇa´dne´ vlastnı´ za´sluhy, ale ve vsˇem spole´ha´ na Kristovu krev. Stala se dobry´m sluhou, ktery´ prˇina´sˇ´ı dusˇi bohatstvı´ Pańa Jezˇ´ısˇe, sluhou, ktery´ prˇizna´va´, odkud ono bohatstvı´ bere, a zˇe je ma´ sveˇrˇene´ jen a jen z milosti. Da´le, vı´ra byla bezpochyby zvolena take´ proto, zˇe vsˇechnu sla´vu prˇenecha´va´ Bohu. Skrze vı´ru jsme spaseni milostı´ a kvu˚li milosti nenı´ mozˇne´, abychom se tı´m vychloubali, nebot’pyćhu nemu˚zˇe Bu˚h vysta´t. „Hospodin. . . zda´lky pozna´ domy´sˇlivce“ (Zˇ 138:6) a nijak zvla´sˇt’ netouzˇ´ı prˇijı´t k neˇkomu takove´mu blı´zˇ. Nehodla´ udı´let spa´su zpu˚sobem, ktery´ by v na´s vyvolal cˇi podporoval pyćhu. Pavel rˇ´ıka´: „. . . nenı´ z vasˇich skutku˚, takzˇe se nikdo nemu˚zˇe chlubit.“ (Ef 2:9) Vı´ra tedy vylucˇuje jake´koliv vychloubańı´. Ruka, ktera´ prˇijı´ma´ almuzˇnu, prˇece nebude tvrdit: „Meˇli byste mi podeˇkovat za to, zˇe jsem ten da´rek prˇijala;“ to by bylo absurdnı´. Kdyzˇ ta sama´ ruka da´va´ chle´b do u´st, nerˇ´ıka´ prˇece teˇlu: „Podeˇkuj mi, kdyzˇ teˇ krmı´m.“ Praće, kterou ruka vykona´va´, je sice velmi du˚lezˇita´, ale take´ nesmı´rneˇ jednoducha´, a ona nikdy nevyzˇaduje zˇa´dnou zvla´sˇtnı´ chva´lu za to, co deˇla´. Pra´veˇ tak si Bu˚h vybral vı´ru, aby prˇijı´mala onen nevy´slovneˇ vzaćny´ dar Jeho milosti, protozˇe vı´ra si to nemu˚zˇe prˇicˇ´ıtat jako za´sluhu, ale bude oslavovat

31


milostive´ho Boha, od ktere´ho pocha´zı´ vsˇe dobre´. Vı´ra vkla´da´ korunu na tu spra´vnou hlavu, a proto i Pań Jezˇ´ısˇ vlozˇil korunu na hlavu vı´ry, kdyzˇ rˇekl: „Tva´ vı´ra teˇ zachrańila, jdi v pokoji!“ (L 7:50) Da´le, Bu˚h vybral vı´ru jako na´stroj spa´sy proto, zˇe je to spolehlivy´ zpu˚sob, jak spojit cˇloveˇka s Bohem. Kdyzˇ se cˇloveˇk sveˇrˇ´ı Bohu, vznikne mezi nı´m a Bohem spojenı´, skrze ktere´ plyne do nasˇeho zˇivota pozˇehnańı´. Vı´ra na´s zachranˇuje, protozˇe na´s nutı´ prˇimknout se k Bohu a tak na´s s Nı´m spojuje. Na´sledujıćı´ prˇirovnańı´ jsem uzˇ pouzˇil mnohokra´t, ale stejneˇ ho zopakuji, protozˇe mne zˇa´dne´ lepsˇ´ı nenapada´. Rˇ´ıka´ se, zˇe prˇed lety se nad Niagarsky´mi vodopa´dy prˇevrhl cˇlun a dva muzˇe, kterˇ´ı se ve cˇlunu plavili, uzˇ proud una´sˇel nezadrzˇitelneˇ k bourˇ´ıcı´m hlubina´m, kdyzˇ se neˇjaky´m lidem na brˇehu podarˇilo hodit oneˇm dveˇma lano a oba se ho pevneˇ chytili. Prvnı´ se drzˇel jako klı´sˇteˇ a nakonec ho bezpecˇneˇ vyta´hli na brˇeh, ale druhy´ zahle´dl velikou plovoucı´ kla´du a nemoudrˇe se pustil provazu a chytil se jı´, protozˇe byla mnohem veˇtsˇ´ı nezˇ provaz a le´pe se jı´ drzˇelo. Ale beˇda, kla´da i s muzˇem, ktery´ se jı´ drzˇel, se zrˇ´ıtila do nenasytne´ propasti, protozˇe nebyla nijak spojena´ s brˇehem. Cˇloveˇku, ktery´ na ni spole´hal, nakonec nebylo k nicˇemu, zˇe je kla´da velika´; aby ho donesla do bezpecˇ´ı, potrˇebovala by spojenı´ s brˇehem. Podobneˇ tak pokud cˇloveˇk vkla´da´ du˚veˇru do svyćh skutku˚, sva´tostı´ nebo cˇehokoli podobne´ho, nebude zachrańeˇn, protozˇe mezi nı´m a Kristem nenı´ zˇa´dne´ spojenı´, zatı´mco vı´ra, acˇ se mu˚zˇe zda´t slabsˇ´ı nezˇ ten nejtencˇ´ı prova´zek, spocˇine v rukou mocne´ho Boha na brˇehu; za spojovacı´ lanko taha´ nekonecˇna´ sı´la a nakonec vyta´hne cˇloveˇka ze zka´zy. Jak vzaćna´ a pozˇehnana´ je vı´ra, vzˇdyt’ na´s spojuje s Bohem! Bu˚h si da´le vybral vı´ru, protozˇe z nı´ pramenı´ vsˇechny cˇinnosti. Vı´ra lezˇ´ı u korˇene vsˇeho dokonce i v teˇch nejobycˇejneˇjsˇ´ıch a nejbeˇzˇneˇjsˇ´ıch za´lezˇitostech. Myslı´m, zˇe se nezmy´lı´m, kdyzˇ dokonce prohla´sı´m, zˇe ve skutecˇnosti nedeˇla´me nic, co bychom nevykonali skrze neˇjaky´ druh vı´ry. Kdyzˇ se procha´zı´m ve sve´ studovneˇ, veˇrˇ´ım, zˇe meˇ me´ nohy unesou. Cˇloveˇk jı´, protozˇe veˇrˇ´ı, zˇe jı´dlo potrˇebuje k zˇivotu, chodı´ do praće, protozˇe veˇrˇ´ı, zˇe penı´ze, ktere´ dosta´va´, majı´ neˇjakou hodnotu, sˇek prˇijme, jen kdyzˇ veˇrˇ´ı, zˇe ho banka uzna´ a proplatı´. Kolumbus objevil Ameriku, protozˇe veˇrˇil, zˇe na druhe´ straneˇ oceańu je neˇjaky´ jiny´ kontinent, a prvnı´ prˇisteˇhovalci Ameriku osı´dlili, protozˇe veˇrˇili, zˇe Bu˚h bude na teˇch kamenityćh pobrˇezˇ´ıch s nimi. Veˇtsˇina hrdinskyćh cˇinu˚ se zrodila z vı´ry; at’uzˇ k dobre´mu nebo ke zle´mu, vı´ra je schopna´ skrze cˇloveˇka, ve ktere´m prˇeby´va´, deˇlat za´zraky. Ve sve´ nejcˇistsˇ´ı formeˇ je vı´ra vsˇe prˇema´hajıćı´ sı´la, ktera´ se doty´ka´ vsˇech druhu˚ lidske´ cˇinnosti. Je mozˇne´, zˇe vı´ru v Boha nejvıć zesmeˇsˇnˇuje pra´veˇ ten, kdo ma´ vı´ry v jejı´ zle´ podobeˇ nejvıće. A opravdu, takovı´ lide´ cˇasto propadajı´ nesmyslne´ a lehkova´zˇne´ du˚veˇrˇivosti, ktera´ by byla azˇ smeˇsˇna´, jen kdyby se neprojevovala tak hanebny´m zpu˚sobem. Bu˚h da´va´ spasenı´ vı´rˇe, protozˇe tı´m, zˇe v na´s vytva´rˇ´ı vı´ru, se doty´ka´ zdroje a pramene vsˇech nasˇich emocı´ i cˇinu˚. Dalo by se rˇ´ıct, zˇe zacˇ´ına´ s bateriı´, a kdyzˇ ji ma´ ve svyćh rukou, mu˚zˇe vyslat svatou elektrˇinu do kazˇde´ cˇa´sti nasˇ´ı bytosti. Kdyzˇ veˇrˇ´ıme v Krista a nasˇe srdce patrˇ´ı Bohu, pak jsme zachrańeˇni z hrˇ´ıchu a pohybujeme se smeˇrem k pokańı´, svatosti, horlivosti, modlitbeˇ, posveˇcenı´ a dalsˇ´ım u´zˇasny´m veˇcem. „Cˇ´ım je olej kolu˚m, kyvadlo hodina´m, krˇ´ıdla pta´ku˚m, plachty lodı´m, tı´m je vı´ra vsˇem svaty´m povinnostem a sluzˇba´m.“ Meˇj vı´ru a ostatnı´ milosti budou na´sledovat a drzˇet se pevneˇ spra´vne´ho kurzu. Vı´ra ma´ da´le moc vzbudit v cˇloveˇku la´sku, ktera´ pak jedna´. Posiluje nasˇi na´klonnost a ta´hne nasˇe srdce za teˇmi nejlepsˇ´ımi veˇcmi. Ten, kdo Bohu veˇrˇ´ı, Ho bude bezpochyby i milovat. Vı´ra je sice prˇedevsˇ´ım za´lezˇitost rozumu, ale stejneˇ tak pramenı´ i ze srdce. „Srdcem veˇrˇ´ıme k spravedlnosti,“ a tak Bu˚h da´va´ spa´su vı´rˇe, protozˇe bydlı´ hned vedle na´klonnosti a je to blı´zka´ prˇ´ıbuzna´ la´sky. A la´ska je pak matkou a chu˚vou kazˇde´ho svate´ho citu i cˇinu. Milovat Boha


32

znamena´ poslouchat Ho, a stejneˇ tak milovat Boha znamena´ zˇ´ıt svaty´ zˇivot. Pokud cˇloveˇk miluje Boha a sve´ho blizˇnı´ho, znamena´ to, zˇe je promeˇnˇovań do podoby Kristova obrazu – a to je spasenı´. Navıć vı´ra vytva´rˇ´ı pokoj a radost. Ten, kdo ji ma´, neusta´le odpocˇ´ıva´, je klidny´, sˇt’astny´ a radostny´, a tak se prˇipravuje na zˇivot v nebi. Bu˚h da´va´ vsˇechny nebeske´ dary vı´rˇe prˇedevsˇ´ım z toho du˚vodu, zˇe pra´veˇ vı´ra v na´s vypu˚sobı´ zˇivot a zformuje nove´ho ducha, jehozˇ sla´va se plneˇ uka´zˇe na veˇcˇnosti, v onom lepsˇ´ım a dokonalejsˇ´ım sveˇteˇ. Vı´ra na´m zaopatrˇuje zbroj pro pozemsky´ zˇivot a zajisˇt’uje vzdeˇlańı´ pro zˇivot budoucı´. Da´va´ cˇloveˇku sı´lu zˇ´ıt i umı´rat beze strachu, prˇipravuje ho jak na cˇinnou sluzˇbu, tak na sna´sˇenı´ utrpenı´, a tak nenı´ divu, zˇe si ji Pań vybral jako toho nejvhodneˇjsˇ´ıho prostrˇednı´ka pro zprostrˇedkovańı´ Jeho milosti v nasˇem zˇivoteˇ, stra´zˇce, ktery´ na´s strˇezˇ´ı pro budoucı´ sla´vu. Vı´ra pro na´s bezpochyby deˇla´ neˇco, co nikdo jiny´ nedoka´zˇe – da´va´ na´m radost a pokoj a dı´ky nı´ vcha´zı´me do odpocˇinutı´. Procˇ se tedy lide´ vu˚bec snazˇ´ı zı´skat spasenı´ jiny´mi zpu˚soby? Jeden stary´ kazatel rˇ´ıka´val: „Sluzˇebnı´k, ktere´mu naka´zali otevrˇ´ıt dverˇe, a on se je snazˇ´ı ramenem vsˇ´ı silou vyrazit, je peˇkny´ hlupa´k – dverˇe se ani nehnou a on nemu˚zˇe vejı´t, at’vyvine jakoukoli sı´lu. Jiny´ prˇijde s klıćˇem, bez proble´mu˚ odemkne dverˇe a hned vstoupı´. Ti, kdo by chteˇli by´t spaseni dı´ky svy´m skutku˚m, busˇ´ı na nebeskou brańu bezvy´sledneˇ, ale vı´ra je klıćˇem, ktery´ ji okamzˇiteˇ otvı´ra´.“ Cˇtena´rˇi, chopı´sˇ se onoho klıćˇe? Pań ti prˇikazuje, abys veˇrˇil v Jeho drahe´ho Syna, a tak ke´zˇ bys to udeˇlal – pokud tak ucˇinı´sˇ, budesˇ zˇ´ıt. Copak evangelium nezaslibuje: „Kdo uveˇrˇ´ı a prˇijme krˇest, bude spasen“? (Mk 16:16) Jake´ na´mitky bys mohl mı´t proti tomuto zpu˚sobu spa´sy, kdy se cˇloveˇk cele sveˇrˇuje milosti a moudrosti nasˇeho milosrdne´ho Boha?

Kapitola desa ´ ta ´

BˇEDA! NEJSEM SCHOPEN NIC DEˇLAT!

POTE´, CO NEPOKOJNE´ SRDCE PRˇIJALO UCˇENI´ O VYKOUPENI´ a pochopilo onu velikou pravdu, zˇe jsme spaseni skrze vı´ru v Pańa Jezˇ´ısˇe, by´va´ cˇasto teˇzˇce sklıćˇeno pocitem neschopnosti deˇlat to, co je dobre´. Mnoho lidı´ vola´: „Nejsem schopen nic deˇlat!“ Nerˇ´ıkajı´ to jako vy´mluvu, ale je to pro neˇ brˇemeno, ktere´ musı´ ne´st kazˇdy´ den. Cˇinili by dobro, jen kdyby mohli. Kazˇdy´ z nich mu˚zˇe s cˇisty´m sveˇdomı´m prohla´sit: „Chtı´t, to doka´zˇu, ale cˇineˇnı´ toho dobre´ho nenacha´zı´m.“ (Rˇ 7:18) Zda´lo by se, zˇe tato veˇc obracı´ cele´ evangelium vnivecˇ – vzˇdyt’jaky´ uzˇitek ma´ hladovy´ cˇloveˇk z jı´dla, kdyzˇ se k neˇmu vu˚bec nedostane? K cˇemu mu je cela´ rˇeka vody zˇivota, kdyzˇ se z nı´ nemu˚zˇe napı´t? Vzpomıńa´m si na jeden prˇ´ıbeˇh o doktorovi a dı´teˇti chude´ zˇeny. Moudry´ le´karˇ rˇekl matce, zˇe jejı´ malicˇky´ se bude hned cı´tit le´pe, pokud se mu dostane potrˇebne´ lećˇby. To znamena´, zˇe je naprosto nezbytne´, aby jejı´ chlapec pravidelneˇ pil nejlepsˇ´ı vıńo, a take´ by meˇl stra´vit neˇjaky´ cˇas v neˇmeckyćh la´znıćh. Takova´ rada pro vdovu, ktera´ sotva doka´zala sehnat penı´ze na chle´b! A stejneˇ tak se obcˇas utra´pene´mu srdci zda´, zˇe to prostinke´ evangelium „veˇrˇ a zˇij“, nenı´ nakonec azˇ tak proste´, protozˇe zˇa´da´ po ubohe´m hrˇ´ısˇnı´kovi neˇco, co nedoka´zˇe. Opravdoveˇ obraćene´mu, ale nepoucˇene´mu cˇlovıćˇkovi se pak zda´, zˇe tu neˇkde chybı´ neˇjaky´ dı´lek skla´dacˇky – ta´mhle je spasenı´ v Jezˇ´ısˇi, ale jak se k neˇmu dostat? Dusˇe je bezmocna´ a nevı´, co deˇlat. Lezˇ´ı na zemi na dohled od u´tocˇisˇteˇ a nemu˚zˇe vejı´t do jeho bran. Je na tuto potrˇebu pamatovańo v Bozˇ´ım plańu zaćhrany? Jisteˇzˇe je. Pańova praće je dokonala´. Zacˇ´ına´ s na´mi tam, kde pra´veˇ jsme, a pro sve´ dokoncˇenı´ od na´s nezˇa´da´ vu˚bec nic. Kdyzˇ milosrdny´ Samaritań uvideˇl u cesty lezˇet zraneˇne´ho a napu˚l mrtve´ho pocestne´ho, nevybı´zel ho, aby vstal, dosˇel k neˇmu, nasedl na oslici a jel s nı´m do hostince. Ne, „prˇistoupil k neˇmu,“ (L 10:34) osˇetrˇil mu rańy a pak ho nalozˇil na sve´ zvı´rˇe a odvezl do hostince. Pra´veˇ tak s na´mi v nasˇem ubohe´m a bı´dne´m stavu jedna´ i Pań Jezˇ´ısˇ. Videˇli jsme, zˇe Bu˚h ospravedlnˇuje, zˇe ospravedlnˇuje bezbozˇne´ a zˇe to deˇla´ skrze vı´ru ve vzaćnou Kristovu krev. Ted’ se ale musı´me podı´vat blı´zˇe na stav oneˇch bezbozˇnyćh lidı´, stav, ve ktere´m se nacha´zejı´, kdyzˇ Jezˇ´ısˇ zapocˇne svou praći na jejich spasenı´. Mnoho obraćenyćh lidı´ netra´pı´ jen jejich hrˇ´ıch, ale take´ jejich mora´lnı´ slabost. Nemajı´ sı´lu na to, aby unikli z bazˇiny, do ktere´ se dostali, ani na to, aby se jı´ doka´zali vyhnout i v dalsˇ´ıch dnech. Nenarˇ´ıkajı´ jen nad tı´m, co udeˇlali v minulosti, ale i nad tı´m, co vsˇechno nedoka´zˇou. Cı´tı´ se slabı´, bezmocnı´ a duchovneˇ bez zˇivota. Mu˚zˇe to znı´t zvla´sˇtneˇ, kdyzˇ rˇekneme, zˇe si prˇipadajı´ jako mrtvı´, ale pra´veˇ tak se cı´tı´. Nakolik vı´, jsou neschopnı´ cˇehokoli dobre´ho. Nemohou se vydat na cestu do nebes, protozˇe jejich kosti jsou zla´mane´, „vsˇem va´lecˇnı´ku˚m ochrnuly ruce,“ (Zˇ 76:6) jsou ve skutecˇnosti naprosto „bezmocnı´“. Nasˇteˇstı´, jako doporucˇenı´ Bozˇ´ı la´sky pro na´s, je napsańo toto: Kdyzˇ jsme jesˇteˇ byli bezmocnı´, v cˇas, ktery´ Bu˚h urcˇil, zemrˇel Kristus za bezbozˇne´. (Rˇ 5:6)

BEˇDA! NEJSEM SCHOPEN NIC DEˇLAT!

34

Tady mu˚zˇeme videˇt pomoc pro nasˇi slabost a neschopnost, dı´ky tomu, zˇe se Pań Jezˇ´ısˇ postavil na nasˇe mı´sto. Nasˇe bezmocnost je naprosta´. Nenı´ tu napsańo: „Kdyzˇ jsme jesˇteˇ byli relativneˇ slabı´, Kristus zemrˇel za na´s,“ nebo „kdyzˇ jsme meˇli jen ma´lo sı´ly,“ ale ten popis je absolutnı´ a nekompromisnı´: „Kdyzˇ jsme jesˇteˇ byli bezmocnı´.“ Nemeˇli jsme sebemensˇ´ı moc udeˇlat cokoli, co by mohlo napomoci nasˇemu spasenı´ – slova nasˇeho Pańa byla bolestneˇ pravdiva´: „Beze mne nemu˚zˇete cˇinit nic.“ (J 15:5) A mohl bych pokracˇovat jesˇteˇ da´l a prˇipomenout ti onu nesmı´rnou la´sku, kterou na´s Bu˚h miloval, kdyzˇ „jsme byli mrtvi pro sve´ viny a hrˇ´ıchy“ (Ef 2:1). By´t mrtvy´ je jesˇteˇ horsˇ´ı, nezˇ by´t bezmocny´. A tak jedina´ veˇc, na kterou musı´ onen ubohy´ a bezmocny´ hrˇ´ısˇnı´k upnout svou mysl a ktere´ se musı´ pevneˇ drzˇet jako pevne´ho za´kladu sve´ nadeˇje, je Bozˇ´ı ujisˇteˇnı´, zˇe „v cˇas, ktery´ Bu˚h urcˇil, zemrˇel Kristus za bezbozˇne´“. Veˇrˇ tomu a vsˇechna neschopnost zmizı´. Tak jako se vypra´vı´ o kra´li Midasovi, zˇe vsˇechno meˇnil svy´m dotykem ve zlato, podobneˇ i vı´ra meˇnı´ vsˇe, cˇeho se dotkne, v dobre´. Ba dokonce i nasˇe nejveˇtsˇ´ı potrˇeby a slabosti se stanou pozˇehnańı´m, kdyzˇ s nimi bude jednat. Podı´vejme se nynı´ na neˇkolik prˇ´ıkladu˚ takove´ bezmocnosti. Za prve´, neˇkdo mu˚zˇe rˇ´ıkat: „Vı´te, pane, nezda´ se mi, zˇe bych byl schopen sebrat sve´ mysˇlenky a upnout je pevneˇ na va´zˇna´ te´mata, ktera´ se ty´kajı´ me´ho spasenı´. I kra´tka´ modlitba je na mne cˇasto prˇ´ılisˇ. Cˇa´stecˇneˇ je to asi kvu˚li vrozene´ slabosti, cˇa´stecˇneˇ proto, zˇe si nesu zraneˇnı´ z myćh drˇ´ıveˇjsˇ´ıch setkańı´ s pokusˇenı´m a cˇa´stecˇneˇ proto, zˇe se prˇ´ılisˇ stara´m o pozemske´ veˇci, takzˇe nejsem schopen oneˇch usˇlechtilyćh mysˇlenek, jezˇ jsou trˇeba, aby byla ma´ dusˇe spasena.“ Toto je velmi cˇasta´ forma hrˇ´ısˇne´ slabosti. Uveˇdom si toto: Co se ty´ka´ tebe, vı´sˇ, zˇe jsi naprosto bezmocny´ – a mnoho dalsˇ´ıch lidı´ je na tom stejneˇ jako ty. Nemohou ze sve´ mysli jen tak vyve´zt vlak plny´ duchovnıćh mysˇlenek, i kdyby si tı´m mohli zachrańit zˇivot. Mnoho chudyćh muzˇu˚ a zˇen je negramotnyćh a netreńovanyćh a hluboke´ mysˇlenky pro neˇ budou znamenat teˇzˇkou drˇinu. Dalsˇ´ı jsou od prˇirozenosti tak lehkomyslnı´ a malichernı´, zˇe nedoka´zˇ´ı sledovat dlouhou rˇadu argumentu˚ a u´vah o nic vıće, nezˇ doka´zˇ´ı le´tat. Ani kdyby o to usilovali cely´ zˇivot, nebudou nikdy schopni poznat zˇa´dne´ hlubsˇ´ı tajemstvı´. Prˇesto si nemusı´sˇ zoufat. Ke spasenı´ nenı´ trˇeba usporˇa´dane´ mysˇlenı´, ale prostinke´ spolehnutı´ se na Jezˇ´ısˇe. Chop se te´to jedine´ skutecˇnosti: „V cˇas, ktery´ Bu˚h urcˇil, zemrˇel Kristus za bezbozˇne´.“ Nenı´ trˇeba, abys tuto pravdu neˇjak do hloubky zkoumal, du˚kladneˇ promy´sˇlel cˇi prˇesveˇdcˇiveˇ dokazoval. Stojı´ tu: „V cˇas, ktery´ Bu˚h urcˇil, zemrˇel Kristus za bezbozˇne´.“ Upni na to svou mysl a odpocˇ´ıvej. Nech tuto nesmı´rnou, milostivou a slavnou skutecˇnost spocˇ´ıvat ve sve´ dusˇi, dokud neprovonı´ vsˇechny tve´ mysˇlenky a nenavra´tı´ ti radost, acˇkoli jsi sta´le jesˇteˇ bezmocny´ – pochopı´sˇ totizˇ, zˇe se Pań Jezˇ´ısˇ stal tvojı´ silou a pı´snı´, ano, stal se i tvou spa´sou. Pı´smo na´m zjevuje, zˇe Kristus zemrˇel v urcˇeny´ cˇas za bezbozˇne´, kdyzˇ jesˇteˇ byli naprosto bezmocnı´. Mozˇna´ jsi tato slova slysˇel uzˇ nejmeńeˇ stokra´t, a prˇesto sis jesˇteˇ nikdy neuveˇdomil jejich vy´znam. Vonı´ radostı´ a ja´sańı´m, nezda´ se ti? Jezˇ´ısˇ nezemrˇel za nasˇi spravedlnost, ale za nasˇe hrˇ´ıchy. Neprˇisˇel na´s zachrańit, protozˇe bychom si to zaslouzˇili, ale pra´veˇ proto, zˇe jsme byli naprosto neschopnı´, znicˇenı´ a vyrˇ´ızenı´. Neprˇisˇel na zem kvu˚li neˇcˇemu, co je ukryte´ v na´s samotnyćh, ale jen a jen z du˚vodu˚, jezˇ plynou z nesmı´rne´ hlubiny Jeho dokonale´ la´sky. V cˇas, ktery´ Bu˚h urcˇil, zemrˇel za ty, ktere´ nepopisuje jako zbozˇne´, ale jako bezbozˇne´, nazy´va´ je tı´m nejbeznadeˇjneˇjsˇ´ım prˇ´ıvlastkem, jaky´ se jen dal najı´t. I kdybys meˇl jen na dlanˇ rozumu, prˇimkni se k te´to pravdeˇ – vzˇdyt’ ji doka´zˇe pochopit i ta nejzaostalejsˇ´ı mysl a ona umı´ rozveselit i to nejzarmouceneˇjsˇ´ı srdce. Nech tato slova spocˇinout pod svy´m jazykem jako sladkou lahu˚dku, dokud se ti nerozpustı´ v srdci a jejich chut’neprostoupı´ vsˇechny tve´ mysˇlenky – pak uzˇ nebude prˇ´ılisˇ za´lezˇet na tom, zˇe tyto mysˇlenky


35

mozˇna´ poletujı´ sem a tam jako podzimnı´ listı´. I lide´, kterˇ´ı v zˇivoteˇ nepochopili nic z veˇdy nebo jejıćh vy´dobytku˚, ani se nikdy nevyznacˇovali zˇa´dnou zvla´sˇtnı´ originalitou sve´ho mysˇlenı´, prˇesto vsˇechno doka´zali prˇijmout ucˇenı´ o krˇ´ızˇi a tak dosˇli spa´sy. Procˇ ne ty? Slysˇ´ım narˇ´ıkat druhe´ho: „Ach, pane, ma´ slabost spocˇ´ıva´ prˇedevsˇ´ım v tom, zˇe nedoka´zˇu udeˇlat dost hluboke´ pokańı´!“ Jak bla´znive´ prˇedstavy mı´va´me cˇasto o pokańı´! Mnozı´ si myslı´, zˇe musı´ prolı´t potoky slz, steńat zoufalstvı´m a protrpeˇt le´ta plna´ beznadeˇje, aby to bylo „opravdove´ pokańı´“. Odkud se berou takove´ hloupe´ mysˇlenky? Nevı´ra i beznadeˇj jsou hrˇ´ıchy, a tak necha´pu, jak by mohly by´t u´helny´mi kameny prˇijatelne´ho pokańı´. Prˇesto je vsˇak mnozı´ lide´ povazˇujı´ za nutnou soucˇa´st opravdove´ krˇest’anske´ zkusˇenosti. Jsou na velke´m omylu. Vı´m ale, jak to myslı´, protozˇe ve dnech sve´ temnoty jsem se cı´til stejneˇ. Chteˇl jsem cˇinit pokańı´ a myslel jsem si, zˇe to nedoka´zˇu – a prˇitom jsem v tu samou dobu pokańı´ deˇlal. I kdyzˇ to mu˚zˇe znı´t zvla´sˇtneˇ, cı´til jsem, zˇe nejsem schopen nic cı´tit. Seda´val jsem v kouteˇ a plakal, protozˇe jsem nemohl plakat. Propadal jsem se do horˇke´ho smutku, protozˇe jsem se nedoka´zal rmoutit pro sve´ hrˇ´ıchy. Kolik je to zmatku, kdyzˇ ve sve´m neveˇrˇ´ıcı´m rozpolozˇenı´ zkousˇ´ıme posoudit svu˚j stav! Je to jako kdyzˇ se chce slepec podı´vat do vlastnıćh ocˇ´ı. Srdce se ve mneˇ rozte´kalo strachem, protozˇe jsem se ba´l, zˇe je tvrde´ jako diamant. Bylo zlomene´ prˇi mysˇlence, zˇe se nikdy nezlomı´. Dnes cha´pu, zˇe jsem tehdy meˇl vsˇechny ty veˇci, o kteryćh jsem si myslel, zˇe je nemohu mı´t, ale tehdy jsem neveˇdeˇl kudy kam. ´ ke´zˇ bych tak mohl pomoci ostatnı´m dojı´t ke sveˇtlu, ze ktere´ho se ted’ teˇsˇ´ım! S radostı´ bych O ˇ ekl bych jen pa´r prostyćh veˇt a poprosil jim sdeˇlil slova, ktera´ by mohla ukoncˇit jejich zmatky. R Uteˇsˇitele, aby je vetkal do jejich srdce. Pamatuj si, zˇe cˇloveˇk, ktere´ skutecˇneˇ cˇinil pokańı´, s nı´m nenı´ nikdy spokojeny´. Neumı´me se dokonale ka´t o nic le´pe, nezˇ umı´me dokonale zˇ´ıt. At’jsou nasˇe slzy sebecˇistsˇ´ı, vzˇdycky v nich zu˚stane neˇjaka´ sˇpıńa; i v nasˇem nejlepsˇ´ım pokańı´ sta´le bude neˇco, z cˇeho by bylo trˇeba deˇlat dalsˇ´ı pokańı´. Ale poslysˇ! Cˇinit pokańı´ znamena´ zmeˇnit sve´ smy´sˇlenı´ o hrˇ´ıchu, o Kristu a o velikyćh Bozˇ´ıch veˇcech. Jisteˇ, je v tom i kousek lı´tosti a smutku, ale tı´m nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ım je obraćenı´ srdce od hrˇ´ıchu ke Kristu. Pokud je tu tohle, pak je tu i podstata prave´ho pokańı´, i kdyby na tvou mysl nepadl ani stıń strachu cˇi zoufalstvı´. Pokud se ti nedarˇ´ı udeˇlat pokańı´ tak, jak bys chteˇl, velmi ti pomu˚zˇe, kdyzˇ budesˇ pevneˇ veˇrˇit, zˇe „v cˇas, ktery´ Bu˚h urcˇil, zemrˇel Kristus za bezbozˇne´“. Prˇemy´sˇlej o tom znovu a znovu. Jak by tve´ srdce mohlo zu˚stat zatvrzele´, kdyzˇ vı´sˇ, zˇe z te´ nejcˇistsˇ´ı la´sky „Kristus zemrˇel za bezbozˇne´“? Nechej se prˇesveˇdcˇit, abys prˇemy´sˇlel takto: I kdyzˇ jsem takovy´ bezbozˇnı´k, i kdyzˇ tohle ocelove´ srdce nepovolı´, i kdyzˇ se marneˇ biji v prsa, prˇesto zemrˇel pra´veˇ za takove´, jako jsem ja´, zemrˇel za bezbozˇne´. Ke´zˇ bys tomu uveˇrˇil a pocı´til moc te´to pravdy i ve sve´m tvrde´m srdci! Vyha´zej ze sve´ dusˇe vsˇechny jine´ mysˇlenky, na hodinku se neˇkde posad’ a hluboce prˇemy´sˇlej o te´to velkolepe´ uka´zce nezaslouzˇene´, neocˇeka´vane´ a bezprˇ´ıkladne´ la´sky: „Kristus zemrˇel za bezbozˇne´.“ Znovu si pecˇliveˇ procˇti vypra´veˇnı´ o smrti nasˇeho Pańa, jak ji popisujı´ cˇtyrˇi evangeliste´. Pokud neˇco doka´zˇe obmeˇkcˇit tve´ zatvrzele´ srdce, je to pra´veˇ pohled na Jezˇ´ısˇovo utrpenı´ a pomysˇlenı´ na to, zˇe to vsˇe vytrpeˇl pro sve´ neprˇa´tele. ´ Jezˇ´ısˇi, slzy kanou, O kdyzˇ prˇed tebou pokleka´m zrˇ´ım tvou hlavu, tak zraneˇnou, a tvu˚j zˇal do mne vte´ka´.


36

Me´ srdce, drˇ´ıv tak kamenne´, taje, kdyzˇ tvou krev vidı´m, pak prˇimlouva´sˇ se za vinne´, ja´ smutek jen vıć cı´tı´m. Za hrˇ´ısˇne´ ty jsi umı´ral, a ja´ jen hrˇ´ısˇnı´k jsem, tvy´ma ocˇima usveˇdcˇen, tvou rukou proboden. Ray Palmer Krˇ´ızˇ je zajiste´ tou divotvornou holı´, ktera´ doka´zˇe vyve´st vodu ze ska´ly. Pokud plneˇ pochopı´sˇ vy´znam Jezˇ´ısˇovy obeˇti, budesˇ se muset ka´t z toho, zˇe jsi vu˚bec kdy odporoval Tomu, ktery´ je tak plny´ la´sky. Je psańo: „Budou vzhlı´zˇet ke mneˇ, ktere´ho probodli. Budou nad nı´m narˇ´ıkat, jako se narˇ´ıka´ nad smrtı´ jednorozene´ho, budou nad nı´m horˇce lka´t, jako se horˇce lka´ nad prvorozeny´m.“ (Za 12:10) Pokańı´ nezpu˚sobı´, zˇe uvidı´sˇ Krista, ale kdyzˇ uvidı´sˇ Krista, naucˇ´ısˇ se pokańı´. Nemu˚zˇesˇ si udeˇlat Spasitele ze sve´ho pokańı´, musı´sˇ se dı´vat pro pokańı´ ke Spasiteli. Duch svaty´ na´s odvracı´ od hrˇ´ıchu tak, zˇe na´s obracı´ ke Kristu. Nedı´vej se tedy na du˚sledek, ale na prˇ´ıcˇinu, nehled’ na sve´ vlastnı´ pokańı´, ale na Pańa Jezˇ´ısˇe, ktery´ byl vyvy´sˇen, aby na´m ho dal. Slysˇel jsem neˇkoho jine´ho, jak rˇ´ıka´: „Mucˇ´ı mne strasˇlive´ mysˇlenky. Kamkoli se hnu, prona´sleduje mne rouhańı´. Cˇasto se mi i uprostrˇed neˇjake´ cˇinnosti tlacˇ´ı do hlavy odpudive´ na´vrhy, a ani na sve´m lozˇi nenacha´zı´m odpocˇinek kvu˚li nasˇepta´vańı´ toho zle´ho. Nemohu se tohoto strasˇlive´ho pokusˇenı´ zbavit.“ Prˇ´ıteli, vı´m na co nara´zˇ´ısˇ, tenhle vlk lovil i mne. Cˇloveˇk mu˚zˇe stejneˇ tak doufat, zˇe mecˇem pobije hejno doteˇrnyćh much, jako zˇe doka´zˇe ovla´dat sve´ vlastnı´ mysˇlenky, kdyzˇ je podpaluje svy´m plamenem d’a´bel. Uboha´ pokousˇena´ dusˇe, kterou satan svy´m nasˇepta´vańı´m znovu a znovu sva´dı´ ke zle´mu, se podoba´ jednomu cestovateli, o ktere´m jsem kdysi cˇetl, jak kolem jeho hlavy, usˇ´ı i cele´ho teˇla le´tal roj rozzurˇenyćh vcˇel. Nemohl je setrˇa´st ani prˇed nimi utećt. Posˇtı´paly ho u´plneˇ vsˇude a ma´lem ho ubodaly k smrti. Nedivı´m se, zˇe si proti teˇmto ohavny´m a hanebny´m mysˇlenka´m, ktere´ satan vyle´va´ do tve´ dusˇe, prˇipada´sˇ bezmocny´; chteˇl bych ti vsˇak prˇipomenout slova Pı´sma: „Kdyzˇ jsme jesˇteˇ byli bezmocnı´, v cˇas, ktery´ Bu˚h urcˇil, zemrˇel Kristus za bezbozˇne´.“ Jezˇ´ısˇ veˇdeˇl, jacı´ jsme a jacı´ bychom meˇli by´t, videˇl, zˇe nemu˚zˇeme porazit vla´dce nadzemskyćh mocnostı´, bylo mu jasne´, zˇe se od neˇho ma´me cˇeho oba´vat, ale i prˇesto, zˇe znal na´sˇ politovańı´hodny´ stav, zemrˇel za na´s bezbozˇne´. Na tom upevni ˇ a´bel ti nemu˚zˇe rˇ´ıct, zˇe nejsi bezbozˇny´, veˇrˇ tedy, zˇe Jezˇ´ısˇ zemrˇel pra´veˇ za takove´, kotvu sve´ vı´ry. D ´ ,“ rˇekl jako jsi ty. Vzpomenˇ si, jak Martin Luther srazil d’a´blovi hlavu jeho vlastnı´m mecˇem. „O satan Martinovi, „ty jsi ale hrozny´ hrˇ´ısˇnı´k.“ „Jsem,“ odpoveˇdeˇl Luther, „a Kristus zemrˇel, aby zachrańil hrˇ´ısˇnı´ky.“ A tak ho porazil jeho vlastnı´m mecˇem. Utecˇ se k te´to nadeˇji a zu˚stanˇ v nı´: „V cˇas, ktery´ Bu˚h urcˇil, zemrˇel Kristus za bezbozˇne´.“ Pokud budesˇ sta´t na te´to pravdeˇ, tve´ rouhave´ mysˇlenky, ktere´ nema´sˇ sı´lu zahnat, nakonec odejdou samy, protozˇe satan pochopı´, zˇe teˇ s nimi tra´pı´ zbytecˇneˇ. Pokud tyto mysˇlenky nena´vidı´sˇ, pak nejsou tve´, ale jsou to vnuknutı´ od toho zle´ho, za cozˇ je zodpoveˇdny´ on, a ne ty. Kdyzˇ se proti nim postavı´sˇ, nejsou tve´ o nic vıć nezˇ kletby a klamne´ ˇ a´bel se teˇ takovy´mi mysˇlenkami snazˇ´ı uvrhnout do beznadeˇje nebo teˇ rˇecˇi burˇicˇu˚ na ulicıćh. D asponˇ odradit od du˚veˇrˇovańı´ Jezˇ´ısˇi. Ta uboha´ nemocna´ zˇena se nemohla kvu˚li tlacˇenici prodrat k Jezˇ´ısˇi a i ty jsi kvu˚li hluku a davu oneˇch ohavnyćh mysˇlenek v podobne´ situaci. Ona ale prˇesto vzta´hla ruku, dotkla se cı´pu Pańova roucha a byla uzdravena. Ty udeˇlej to same´.


37

Jezˇ´ısˇ zemrˇel za ty, kdo se provinili „kazˇdy´m hrˇ´ıchem a rouhańı´m“, a proto jsem si jist, zˇe neodmı´tne ty, kdo se nedobrovolneˇ ocitli v zajetı´ zlyćh mysˇlenek. Vlozˇ se do jeho dlanı´, se svy´mi mysˇlenkami i se vsˇ´ım ostatnı´m, a sleduj, jestli bude dost mocny´ na to, aby teˇ zachrańil. On utisˇ´ı strasˇlive´ nasˇepta´vańı´ toho zle´ho nebo ti pomu˚zˇe uvideˇt ony mysˇlenky v prave´m sveˇtle, takzˇe se jich uzˇ nebudesˇ muset oba´vat. Zachrańı´ teˇ svou vlastnı´ silou a da´ ti dokonaly´ pokoj. Jenom Mu veˇrˇ – v tomhle i ve vsˇem ostatnı´m. Smutneˇ bezradna´ je ta forma neschopnosti, ktera´ tkvı´ v prˇedpokla´dane´m nedostatku schopnosti veˇrˇit. Nenı´ na´m cizı´ volańı´: Vı´ry mı´t zrnko vzaćne´, pak zˇ´ıt by bylo snadne´, chci – nemohu vsˇak, pomoz, Pane, milost svou sesˇli na mne. Mnozı´ zu˚sta´vajı´ po le´ta v temnotaćh, protozˇe, jak rˇ´ıkajı´, nemajı´ sı´lu odevzdat vsˇechnu svou moc a snazˇenı´ do rukou neˇkoho jine´ho, i kdyby to byl Pań Jezˇ´ısˇ. Cela´ tahle za´lezˇitost s vı´rou se cˇloveˇku neˇkdy zda´ skutecˇneˇ zvla´sˇtnı´ – kdyzˇ se totizˇ „snazˇ´ıme uveˇrˇit“, nedosta´va´ se na´m prˇitom od Boha zˇa´dne´ zvla´sˇtnı´ pomoci. Vı´ra neprˇicha´zı´ „zkousˇenı´m“. Kdyby mi neˇjaky´ cˇloveˇk vykla´dal, co se mu dneska prˇihodilo, urcˇiteˇ mu nerˇeknu, zˇe se mu „pokusı´m uveˇrˇit“. Pokud veˇrˇ´ım, zˇe onen cˇloveˇk, ktery´ celou uda´lost videˇl a popsal mi ji, je pravdomluvny´, meˇl bych jeho tvrzenı´ bez dalsˇ´ıch cavyku˚ prˇijmout. Pokud si nemyslı´m, zˇe je pravdomluvny´, pak bych mu samozrˇejmeˇ veˇrˇit nemeˇl, ale ani v jednom prˇ´ıpadeˇ se tu neda´ mluvit o neˇjake´ snaze uveˇrˇit. Kdyzˇ tedy Bu˚h vyhlasˇuje, zˇe v Kristu Jezˇ´ısˇi je spasenı´, musı´m mu bud’ uveˇrˇit, nebo Ho prohla´sit za lha´rˇe. Urcˇiteˇ nebudete na pochybaćh, ktera´ z teˇchto dvou cest je ta spra´vna´. Bozˇ´ı sveˇdectvı´ musı´ by´t pravdive´, a proto jsme povinni uveˇrˇit v Jezˇ´ısˇe Krista. Ale mozˇna´ ses snazˇil uveˇrˇit prˇ´ılisˇ mnoha veˇcem najednou. Nevytycˇuj si na zacˇa´tku prˇ´ılisˇ velke´ cı´le. Spokoj se s tı´m, zˇe budesˇ mı´t vı´ru, ktera´ doka´zˇe ve svyćh dlanıćh udrzˇet jedinou pravdu, zˇe „kdyzˇ jsme jesˇteˇ byli bezmocnı´, v cˇas, ktery´ Bu˚h urcˇil, zemrˇel Kristus za bezbozˇne´“. Polozˇil svu˚j zˇivot za lidi, kterˇ´ı Mu tehdy jesˇteˇ neveˇrˇili a ani nebyli schopni Mu veˇrˇit. Zemrˇel za lidi, kterˇ´ı nebyli veˇrˇ´ıcı´ – byli to hrˇ´ısˇnıći. Prˇisˇel, aby prˇetvorˇil tyto hrˇ´ısˇnı´ky ve veˇrˇ´ıcı´ a svate´, ale kdyzˇ za neˇ umı´ral, veˇdeˇl, zˇe jsou naprosto bezmocnı´. Kdyzˇ se prˇidrzˇ´ısˇ te´to pravdy, zˇe Jezˇ´ısˇ zemrˇel za bezbozˇne´, a budesˇ jı´ veˇrˇit, tva´ vı´ra teˇ zachrańı´ a ty budesˇ moci jı´t v pokoji. Pokud sveˇrˇ´ısˇ svou dusˇi Jezˇ´ısˇi, ktery´ zemrˇel za bezbozˇne´, pak i kdyzˇ nebudesˇ schopen veˇrˇit vsˇem veˇcem, vı´rou hy´bat horami a deˇlat velike´ za´zraky, jsi prˇesto zachrańeˇn. Nenı´ to velika´ vı´ra, ale prava´ vı´ra, ktera´ zachranˇuje, a nasˇe spa´sa nespocˇ´ıva´ ve vı´rˇe, ale v Kristu, na ktere´ho se vı´ra spole´ha´. Vı´ra malicˇka´ jako horˇcˇicˇne´ zrnko ti prˇinese spa´su. Nejde o mı´ru vı´ry, ale o jejı´ opravdovost. Prˇ´ıteli, cˇloveˇk prˇece urcˇiteˇ mu˚zˇe uveˇrˇit neˇcˇemu, o cˇem vı´, zˇe je to pravda, a protozˇe vı´sˇ, zˇe Jezˇ´ısˇ je pravdomluvny´, jisteˇ Mu mu˚zˇesˇ veˇrˇit. Krˇ´ızˇ, ktery´ je prˇedmeˇtem vı´ry, je skrze moc Ducha svate´ho take´ jejı´ prˇ´ıcˇinou. Klidneˇ se neˇkde posad’ a dı´vej se na umı´rajıćı´ho Spasitele, dokud vı´ra sama od sebe nevytryskne ve tve´m srdci. Pro upevneˇnı´ du˚veˇry nenı´ lepsˇ´ı mı´sto nezˇ Golgota. Ovzdusˇ´ı toho svate´ho kopce prˇina´sˇ´ı zdravı´ trˇesoucı´ se vı´rˇe. Mnohy´ diva´k tam prohla´sil: Kdyzˇ vidı´m teˇ, jak dyćha´sˇ steˇzˇ´ı, zlomene´ho na krˇ´ızˇi,


38

ja´ cı´tı´m, jak me´ srdce veˇrˇ´ı, zˇes pro mne pil tu cˇ´ısˇi. „Beˇda mi,“ steńa´ jiny´, „mu˚j nedostatek sı´ly tkvı´ v tom, zˇe nedoka´zˇu skoncovat se svy´m hrˇ´ıchem a vı´m, zˇe nemohu jı´t do nebe a prˇine´st si ho tam s sebou.“ Jsem ra´d, zˇe si toho jsi veˇdom, protozˇe to je naprosta´ pravda. Musı´sˇ se rozve´st se svy´m hrˇ´ıchem, nebo se nemu˚zˇesˇ provdat za Krista. Vzpomenˇ si na ota´zku, ktera´ probleskla myslı´ mlade´ho Bunyana jednou v nedeˇli prˇi sportovnı´m utkańı´: „Ponecha´sˇ si sve´ hrˇ´ıchy a pu˚jdesˇ s nimi do pekla, nebo se jich zbavı´sˇ a pu˚jdesˇ do nebe?“ Na´hle sta´l prˇed smrtelneˇ va´zˇny´m rozhodnutı´m. Toto je ota´zka, kterou si musı´ polozˇit kazˇdy´ cˇloveˇk, nebot’ nelze setrva´vat v hrˇ´ıchu a prˇitom se chtı´t dostat do nebe. To nenı´ mozˇne´. Bud’ musı´sˇ opustit hrˇ´ıch, nebo se vzda´t nadeˇje. Odpovı´da´sˇ: „Ale ja´ bych chteˇl. Chtı´t, to doka´zˇu, ale cˇineˇnı´ toho dobre´ho nenacha´zı´m. Hrˇ´ıch mne ovla´da´ a ja´ nema´m dost sı´ly.“ Pak pojd’ blı´zˇ, prˇ´ıteli, nebot’i kdyzˇ nema´sˇ sı´lu, na´sˇ text je sta´le pravdivy´: „Kdyzˇ jsme jesˇteˇ byli bezmocnı´, v cˇas, ktery´ Bu˚h urcˇil, zemrˇel Kristus za bezbozˇne´.“ Mu˚zˇesˇ tomu uveˇrˇit? Jakkoli se mu˚zˇe zda´t, zˇe tomu vsˇe ostatnı´ odporuje, budesˇ tomu veˇrˇit? Bu˚h to tak rˇekl a je to pravda, tak se toho chyt’jako tonoucı´ ste´bla, protozˇe v tom tkvı´ tva´ jedina´ nadeˇje. Veˇrˇ tomu a du˚veˇrˇuj Jezˇ´ısˇi a brzy naleznesˇ sı´lu, abys mohl zabı´t svu˚j hrˇ´ıch – ale bez Neˇj teˇ ten silny´ muzˇ bude naveˇky drzˇet jako sve´ho otroka. Sa´m bych nikdy neprˇekonal svou vlastnı´ hrˇ´ısˇnost – zkusil jsem to a selhal jsem. Me´ sˇpatne´ na´vyky a sklony nade mnou vı´teˇzily, dokud jsem ve vı´rˇe, zˇe Kristus za mne zemrˇel, nevlozˇil svou vinnou dusˇi do Jeho dlanı´. Pak mi uka´zal cestu a dal sı´lu, abych mohl prˇemoci svou hrˇ´ısˇnou prˇirozenost. Ucˇenı´ o krˇ´ızˇi zabı´jı´ hrˇ´ıch stejneˇ spolehliveˇ, jako obrovske´ obourucˇnı´ mecˇe v rukou da´vnyćh va´lecˇnı´ku˚ stıńaly kazˇdy´m maćhnutı´m hlavy jejich neprˇa´telu˚m. Nic se nevyrovna´ vı´rˇe v Prˇ´ıtele hrˇ´ısˇnı´ku˚, ta prˇema´ha´ vsˇechno zle´. Pokud za mne Kristus zemrˇel, za bezbozˇne´ho a bezmocne´ho, tak uzˇ nemohu da´l zˇ´ıt v hrˇ´ıchu, ale musı´m se pozvednout, abych miloval Toho, ktery´ mne vykoupil, a slouzˇil Mu. Nemohu koketovat se zlem, ktere´ zabilo me´ho nejlepsˇ´ıho Prˇ´ıtele. Kvu˚li Neˇmu musı´m by´t svaty´. Jak bych mohl zˇ´ıt ve hrˇ´ıchu, kdyzˇ On zemrˇel, aby mne prˇed nı´m zachrańil? Cha´pesˇ, jak u´zˇasna´ pomoc pro bezmocne´ je veˇdeˇt a veˇrˇit, zˇe v cˇas, ktery´ Bu˚h urcˇil, Kristus zemrˇel za bezbozˇne´ jako ty? Porozumeˇl jsi tomu? Pro nasˇe zatemneˇla´, neveˇrˇ´ıcı´ srdce plna´ prˇedsudku˚ je obcˇas teˇzˇke´ spatrˇit pravou podstatu evangelia. Neˇkdy, kdyzˇ jsem zakoncˇil ka´zańı´, jsem si myslı´val, zˇe jsem vylozˇil evangelium tak jasneˇ, zˇe nos v oblicˇeji nemu˚zˇe by´t jasneˇjsˇ´ı. Ale pak jsem zjistil, zˇe ani inteligentnı´ posluchacˇi nepochopili, co znamena´: „Obrat’te se ke mneˇ a dojdete spa´sy.“ (Iz 45:22) Noveˇ obraćenı´ veˇtsˇinou rˇ´ıkajı´, zˇe evangelium neznali azˇ do toho a toho dne – a prˇitom ho slyćha´vali po cela´ le´ta. Evangelium nenı´ nezna´me´ proto, zˇe bychom ho ma´lo vysveˇtlovali, ale kvu˚li nedostatku osobnı´ho zjevenı´. To je Duch svaty´ prˇipraven da´t a da´ ho teˇm, kdo Ho o neˇ pozˇa´dajı´. Obdarovany´ nakonec stejneˇ zjistı´, zˇe vsˇechna zjevena´ pravda je obsazˇena v teˇchto slovech: „Kristus zemrˇel za bezbozˇne´.“ Slysˇel jsem, jak si nad sebou jiny´ sty´ska´ takto: „Ach, pane, ma´ slabost tkvı´ v tom, zˇe nedoka´zˇu v nicˇem vytrvat. V nedeˇli slysˇ´ım slovo, ktere´ se mne hluboce doty´ka´, ale beˇhem ty´dne se setka´m se zly´m spolecˇnı´kem a vsˇechna ma´ dobra´ prˇedsevzetı´ jsou prycˇ. Moji spolupracovnıći nicˇemu z toho neveˇrˇ´ı a rˇ´ıkajı´ tak hrozne´ veˇci, zˇe ani nevı´m, jak jim na to ma´m odpoveˇdeˇt, a hned se cı´tı´m ubity´.“ Zna´m tohoto „ohebne´ho muzˇ´ıcˇka“ velmi dobrˇe a strachuji se o neˇj – ale v ten samy´ cˇas, pokud je skutecˇneˇ uprˇ´ımny´, se jeho slabost mu˚zˇe setkat s Bozˇ´ı milostı´. Duch svaty´ doka´zˇe z cˇloveˇka vyhnat zle´ho ducha strachu z lidı´. Mu˚zˇe udeˇlat ze zbabeˇlce hrdinu. Pamatuj si, mu˚j va´havy´ prˇ´ıteli, zˇe v tomto stavu nesmı´sˇ zu˚stat. Nijak ti neprospeˇje, kdyzˇ se budesˇ chovat

39


jako podrˇadny´ zˇebra´k. Naprˇim se, podı´vej se na sebe a zjisti, jestli jsi byl stvorˇen, abys zˇil jako utra´pena´ ropucha a ba´l se jak vykrocˇit, tak zu˚stat sta´t. Stu˚j pevneˇ za svy´m na´zorem. To se nety´ka´ jen duchovnıćh za´lezˇitostı´, ale i obycˇejne´ho lidske´ho zˇivota. Mohu udeˇlat mnoho veˇcı´, abych poteˇsˇil sve´ prˇa´tele, ale abych pro jejich poteˇsˇenı´ sˇel do pekla, to je poneˇkud vıće, nezˇ si mohu dovolit. Bylo by kra´sne´ udeˇlat tohle a ta´mhleto pro dobre´ vztahy, ale nikdy nechci ztratit Bozˇ´ı prˇa´telstvı´ jen proto, abych si udrzˇel dobre´ vztahy s lidmi. „Ja´ vı´m,“ rˇ´ıka´ mi onen cˇloveˇk. „Ale i kdyzˇ to vı´m, nedoka´zˇu se vzmuzˇit. Nejsem schopen prˇiznat barvu. Neumı´m sta´t pevneˇ.“ Dobra´, i pro tebe tu ma´m ten stejny´ text: „Kdyzˇ jsme jesˇteˇ byli bezmocnı´, v cˇas, ktery´ Bu˚h urcˇil, zemrˇel Kristus za bezbozˇne´.“ Kdyby tu byl Petr, rˇekl by ti: „Pań Jezˇ´ısˇ za mne zemrˇel, kdyzˇ jsem byl jesˇteˇ tak ubohe´ a slabe´ stvorˇenı´, zˇe i ta deˇvecˇka, co se starala o ohenˇ, mne donutila lha´t a prˇ´ısahat, zˇe Pańa vu˚bec nezna´m.“ Ano, Jezˇ´ısˇ zemrˇel za ty, kdo ho opustili a utekli od neˇj. Prˇidrzˇ se pevneˇ te´to pravdy, zˇe „Kristus zemrˇel za bezbozˇne´, kdyzˇ jsme jesˇteˇ byli bezmocnı´“. To bude tva´ cesta ven ze zbabeˇlosti. Vepisˇ si to trvale do sve´ dusˇe: „Kristus zemrˇel za mne,“ a brzy budesˇ prˇipraveny´ zemrˇ´ıt pro Neˇj. Veˇrˇ tomu, zˇe trpeˇl mı´sto tebe a nabı´dl za tebe dokonale´, prˇijatelne´ a dostatecˇne´ vy´kupne´. Pokud tomu uveˇrˇ´ısˇ, brzy si zacˇnesˇ rˇ´ıkat: „Nemohu se stydeˇt za Toho, ktery´ za mne zemrˇel.“ Kdyzˇ budesˇ plneˇ prˇesveˇdcˇen, zˇe je to pravda, doda´ ti to neprˇekonatelnou odvahu. Vzpomenˇ si na svate´ v mucˇednickyćh dobaćh. Za u´svitu krˇest’anstvı´, kdyzˇ v cı´rkvi jiskrˇila ve vsˇ´ı sve´ cˇerstvosti tato u´zˇasna´ zveˇst o Kristoveˇ vsˇe prˇema´hajıćı´ la´sce, byli lide´ nejen prˇipraveni zemrˇ´ıt, ale dokonce chteˇli trpeˇt a po stovkaćh se sami uda´vali u soudu˚ a panovnı´ku˚ a vyzna´vali Krista. Netvrdı´m, zˇe bylo moudre´ ucha´zet se o krutou smrt, ale dokazuje to me´ tvrzenı´, zˇe veˇdomı´ Kristovy la´sky povzna´sˇ´ı mysl nad vsˇechen strach z toho, co by na´m mohl udeˇlat cˇloveˇk. Procˇ by to tedy nemohlo prˇine´st stejny´ vy´sledek ´ ke´zˇ bych teˇ mohl povzbudit ke statecˇne´mu rozhodnutı´, zˇe se prˇida´sˇ na Pańovu stranu i tobeˇ? O a budesˇ Ho na´sledovat azˇ do konce. Ke´zˇ na´m Duch svaty´ skrze vı´ru v Pańa Jezˇ´ısˇe pomu˚zˇe dojı´t azˇ tam, a vsˇe se obra´tı´ v dobre´.

Kapitola jedena ´ cta ´

RU˚ST VI´RY

JAK MU˚ZˇEME ZI´SKAT VIĆE VI´RY? Pro mnoho lidı´ je to zcela za´sadnı´ ota´zka. Tvrdı´, zˇe chteˇjı´ veˇrˇit, ale nedoka´zˇ´ı to. O tomto te´matu se uzˇ napovı´dalo takovyćh nesmyslu˚, zˇe bude trˇeba, abychom prˇi jeho rozebı´rańı´ jednali ryze prakticky. Selsky´ rozum je v na´bozˇenstvı´ potrˇeba stejneˇ jako kdekoli jinde. „Co ma´m udeˇlat, abych uveˇrˇil?“ Kdyzˇ se jednoho cˇloveˇka zeptali, jaky´ je podle neˇj nejlepsˇ´ı zpu˚sob, jak udeˇlat jakousi jednoduchou veˇc, odpoveˇdeˇl, zˇe nejlepsˇ´ı zpu˚sob je prosteˇ to udeˇlat. Pokud je cela´ za´lezˇitost prostinka´ a jasna´, pak diskusemi o vsˇech mozˇnyćh metodaćh jen ply´tva´me cˇasem. Nejrychlejsˇ´ı zpu˚sob, jak uveˇrˇit, je uveˇrˇit. Jestlizˇe ti Duch svaty´ da´ sı´lu, abys byl skutecˇneˇ nezaujaty´, uveˇrˇ´ısˇ pravdeˇ hned, jak ji prˇed sebou uvidı´sˇ. Uveˇrˇ´ısˇ jı´, protozˇe to je pravda. Prˇ´ıkaz evangelia je jasny´: „Veˇrˇ v Pańa Jezˇ´ısˇe, a budesˇ spasen.“ (Sk 16:31) Je bla´znive´ vyhy´bat se tomu neusta´ly´mi na´mitkami a slovıćˇkarˇenı´m. Rozkaz je prosty´; poslechneˇme ho tedy. Ma´sˇ-li vsˇak prˇesto teˇzˇkosti, prˇednes je na modlitbaćh Bohu. Poveˇz sve´mu velike´mu Otci, co prˇesneˇ ti vrta´ hlavou, a popros Ho, aby skrze sve´ho Svate´ho Ducha celou nesna´z vyrˇesˇil. Pokud nemohu uveˇrˇit neˇjake´mu tvrzenı´ v knize, kterou zrovna cˇtu, jisteˇ se ra´d opta´m jejı´ho autora, jak to vlastneˇ myslel – a pokud je to pravdomluvny´ cˇloveˇk, jeho odpoveˇd’ mne jisteˇ uspokojı´. Ocˇ vıće uspokojı´ Bozˇ´ı vy´klad obtı´zˇnyćh mı´st v Pı´smu srdce toho, kdo uprˇ´ımneˇ hleda´. Bu˚h se chce da´t poznat, jdi tedy k Neˇmu a zjistı´sˇ, je-li tomu skutecˇneˇ tak. Vejdi do sve´ho pokojıćˇku a volej: „Duchu svaty´, uved’ mne do vesˇkere´ pravdy. Naucˇ mne to, co nezna´m a cˇemu nerozumı´m.“ Pokud ti vı´ra sta´le prˇipada´ jako obtı´zˇna´ veˇc, mozˇna´ zˇe teˇ Duch svaty´ uschopnı´ uveˇrˇit, kdyzˇ budesˇ pravidelneˇ a uprˇ´ımneˇ naslouchat tomu, cˇemu ma´sˇ uveˇrˇit. Mnoha veˇcem veˇrˇ´ıme proto, zˇe je cˇasto slyćha´va´me. Nenı´ to snad tak i v obycˇejne´m zˇivoteˇ, zˇe kdyzˇ neˇco slysˇ´ısˇ padesa´tkra´t za den, nakonec tomu uveˇrˇ´ısˇ? Neˇkterˇ´ı lide´ tı´mto zpu˚sobem uveˇrˇili i dost nepravdeˇpodobny´m veˇcem, a tak se vu˚bec nedivı´m, kdyzˇ dobry´ Duch cˇasto zˇehna´ metodeˇ opakovane´ho slysˇenı´ pravdy a pouzˇ´ıva´ si ji, aby v na´s vytvorˇil vı´ru v to, cˇemu je trˇeba skutecˇneˇ veˇrˇit. Je psańo: „Vı´ra je ze ˇ 10:17), a proto cˇasto naslouchej. Pokud uprˇ´ımneˇ a pozorneˇ nasloucha´sˇ evangeliu, slysˇenı´“ (R jednoho dne zjistı´sˇ, zˇe dı´ky pozˇehnane´mu dı´lu Bozˇ´ıho Ducha ve sve´ mysli veˇrˇ´ısˇ tomu, co jsi slysˇel. Jen si dej pozor, abys naslouchal evangeliu a nerozptyloval svou mysl poslouchańı´m nebo cˇtenı´m neˇcˇeho, co teˇ ma´ prˇimeˇt o neˇm pochybovat. Pokud se ti ale tato rada nezda´ moc dobra´, prˇida´m jesˇteˇ jednu: Prˇemy´sˇlej o sveˇdectvı´ ostatnıćh. Samarˇane´ uveˇrˇili dı´ky tomu, co jim ona zˇena vypra´veˇla o Jezˇ´ısˇi. Mnoha veˇcem take´ veˇrˇ´ıme jen kvu˚li sveˇdectvı´ druhyćh lidı´. Veˇrˇ´ım, zˇe existuje zemeˇ jmeńem Japonsko; nikdy jsem ho nevideˇl, a prˇece veˇrˇ´ım, zˇe takove´ mı´sto skutecˇneˇ je, protozˇe tam byli jinı´. Veˇrˇ´ım, zˇe zemrˇu; jesˇteˇ jsem to nikdy nedeˇlal, ale spousta teˇch, ktere´ jsem kdysi zna´val, jizˇ skonala, a tak jsem prˇesveˇdcˇen, zˇe

41

RU˚ST VI´RY

zemrˇu take´. O tom, zˇe je to pravda, mne prˇesveˇdcˇila sveˇdectvı´ mnoha lidı´. Naslouchej tedy teˇm, kdo ti vypra´vı´, jak byli zachrańeˇni, jak jim bylo odpusˇteˇno, jak Bu˚h zmeˇnil jejich charakter. Kdyzˇ se na onu veˇc podı´va´sˇ blı´zˇe, uvidı´sˇ, zˇe byl spasen i neˇkdo, kdo se ti v leccˇem docela podobal. Jestlizˇe jsi byl zlodeˇj, objevı´sˇ jine´ho zlodeˇje, jak se raduje, zˇe smeˇl obmy´t sve´ hrˇ´ıchy v prameni Kristovy krve. Jestlizˇe jsi byl smilnı´k, spatrˇ´ısˇ muzˇe i zˇeny, kterˇ´ı by´vali v otroctvı´ te´to nerˇesti a byli ocˇisˇteˇni a promeˇneˇni. Potaćı´sˇ-li se v beznadeˇji, pak si jen potrˇebujesˇ zajı´t do spolecˇenstvı´ Bozˇ´ıho lidu, trochu se pozeptat a zjistı´sˇ, zˇe neˇkterˇ´ı svatı´ byli obcˇas stejneˇ zoufalı´ jako ty a s poteˇsˇenı´m ti povypra´vı´, jak je Bu˚h vysvobodil. A jak tak budesˇ postupneˇ naslouchat vsˇem teˇm, kterˇ´ı si vyzkousˇeli Bozˇ´ı slovo a zjistili, zˇe je pevne´ a pravdive´, Bozˇ´ı Duch teˇ povede k tomu, abys uveˇrˇil. Zna´te prˇ´ıbeˇh o Africˇanovi, ktere´mu misiona´rˇ vypra´veˇl, zˇe voda mu˚zˇe by´t neˇkdy tak tvrda´, zˇe se po nı´ da´ chodit? Prohla´sil, zˇe uzˇ sice uveˇrˇil spousteˇ u´zˇasnyćh veˇcı´, o kteryćh mu misiona´rˇ povı´dal, ale neˇcˇemu takove´mu nikdy neuveˇrˇ´ı. Kdyzˇ pak zavı´tal do Anglie, jednoho mrazive´ho dne se stalo, zˇe rˇeka zamrzla – ale on se neodva´zˇil vkrocˇit na led. Veˇdeˇl, zˇe ta rˇeka je hluboka´, a byl si jist, zˇe kdyby se na ni odva´zˇil vydat, utopil by se. Vu˚bec ho nemohli prˇimeˇt, aby prˇes zamrzlou vodu prˇesˇel, dokud neuvideˇl, jak po nı´ chodı´ jeho prˇ´ıtel i dalsˇ´ı lide´. Pak se dal teprve prˇesveˇdcˇit a odva´zˇil se tam, kam prˇed nı´m bez jake´koli u´hony dosˇli ostatnı´. Pra´veˇ tak se mu˚zˇe sta´t, zˇe kdyzˇ uvidı´sˇ jine´, jak spole´hajı´ na Berańka Bozˇ´ıho, a vsˇimnesˇ si jejich radosti a pokoje, budesˇ i ty sa´m jemny´m zpu˚sobem prˇiveden k vı´rˇe. Zkusˇenosti druhyćh lidı´ jsou jednou z Bozˇ´ıch cest, jak na´m pomoci uveˇˇrit. A ty mu˚zˇesˇ bud’ uveˇrˇit v Jezˇ´ısˇe, nebo zemrˇesˇ, kromeˇ Neˇho pro tebe nenı´ zˇa´dna´ nadeˇje. Jesˇteˇ lepsˇ´ı zpu˚sob je tento – uveˇdom si, kdo je ten, ktery´ ti prˇikazuje veˇrˇit, to tve´ vı´rˇe velmi pomu˚zˇe. Nejsem to ja´, vzˇdyt’mne bys mohl snadno odmı´tnout. Ale ten, ktery´ ti prˇikazuje uveˇrˇit, je samotny´ Bu˚h. To On teˇ vyzy´va´, aby ses spolehl na Jezˇ´ısˇe Krista, a ty se nesmı´sˇ odva´zˇit neposlechnout sve´ho Stvorˇitele. Jisty´ spra´vce jedne´ tova´rny cˇasto slyćha´val evangelium, ale tra´pily ho obavy, zˇe mozˇna´ nebude smeˇt prˇijı´t ke Kristu. Jeho laskavy´ pań mu jednoho dne poslal do praće vzkaz: „Hned jak skoncˇ´ısˇ, prˇijd’ ke mneˇ domu˚.“ Kdyzˇ se onen muzˇ objevil prˇed pańovy´mi dverˇmi, pań vysˇel ven a oborˇil se na neˇj: „Co tu chcesˇ, Johne, zˇe meˇ otravujesˇ v tuhle nekrˇest’anskou hodinu? Praće uzˇ skoncˇila, tak co tady deˇla´sˇ?“ „Ale pane,“ namı´tal spra´vce, „dostal jsem od va´s zpra´vu, zˇe k va´m ma´m po praći prˇijı´t.“ „To mi snad chcesˇ rˇ´ıct, zˇe jen proto, zˇe jsi ode mne dostal neˇjaky´ vzkaz, mu˚zˇesˇ jen tak prˇijı´t do me´ho domu a obteˇzˇovat mne mimo u´rˇednı´ hodiny?“ „Pane,“ odpoveˇdeˇl spra´vce, „moc necha´pu, o co va´m jde, ale protozˇe jste pro mne poslal, myslı´m, zˇe jsem meˇl pra´vo prˇijı´t.“ „Jen pojd’ da´l, Johne,“ vybı´dl ho pań. „Ma´m tu pro tebe jesˇteˇ jednu zpra´vu, kterou bych ti ra´d prˇecˇetl.“ Posadil se a cˇetl mu tato slova: „Pojd’te ke mneˇ vsˇichni, kdo se nama´ha´te a jste obtı´zˇeni brˇemeny, a ja´ va´m da´m odpocˇinout.“ (Mt 11:28) „Myslı´sˇ, zˇe kdyzˇ ti Kristus poslal takovy´ vzkaz, je neˇco sˇpatne´ho na tom, kdyzˇ k Neˇmu prˇijdesˇ?“ Ten nebohy´ muzˇ na´hle porozumeˇl a uveˇrˇil v Pańa Jezˇ´ısˇe, protozˇe zjistil, zˇe ma´ pro svou vı´ru pevnou a bezpecˇnou oporu a du˚vod. A tak i ty, mila´ dusˇe! Ma´sˇ plne´ pra´vo prˇijı´t ke Kristu, protozˇe Pań sa´m teˇ vybı´zı´, abys na neˇj spole´hala. Pokud v tobeˇ ani toto nevzbudı´ vı´ru, prˇemy´sˇlej znovu a znovu o tom, cˇemu ma´sˇ uveˇrˇit – zˇe Pań Jezˇ´ısˇ Kristus trpeˇl mı´sto hrˇ´ısˇnı´ku˚ a je schopen zachrańit vsˇechny, kdo v Neˇho doufajı´. To je ta nejpozˇehnaneˇjsˇ´ı veˇc, ktere´ kdy meˇli lide´ uveˇrˇit, je to ta nejprˇimeˇrˇeneˇjsˇ´ı, nejvıće uteˇsˇujıćı´ a neju´zˇasneˇjsˇ´ı pravda, ktera´ kdy byla zjevena myslı´m smrtelnı´ku˚. Radı´m ti, abys o nı´ mnoho

RU˚ST VI´RY

42

prˇemy´sˇlel a vyhleda´val milost a la´sku, kterou obsahuje. Pozorneˇ cˇti cˇtyrˇi evangelia, studuj Pavlovy listy a zvazˇuj, jestli jejich poselstvı´ nenı´ natolik veˇrohodne´, zˇe mu prosteˇ musı´sˇ uveˇrˇit. Pokud ani to nepoma´ha´, pak prˇemy´sˇlej o osobeˇ Jezˇ´ısˇe Krista – o tom kdo to je, co vykonal, kde je a ky´m je. Jak o Neˇm vu˚bec mu˚zˇesˇ pochybovat? Je krute´, kdyzˇ nedu˚veˇrˇujesˇ naveˇky veˇrne´mu Jezˇ´ısˇi. Vzˇdyt’neudeˇlal nic, cˇ´ım by si tvoji nedu˚veˇru zaslouzˇil, meˇlo by tedy by´t snadne´ spolehnout se na Neˇj. Procˇ ho znovu krˇizˇovat nevı´rou? Copak to nenı´, jako kdybys ho znovu korunoval trnovou korunou a naplival mu do tva´rˇe? Nenı´ snad du˚veˇryhodny´? Horsˇ´ı ura´zˇku mu nevmetli do tva´rˇe ani vojaći – oni ho mucˇili, ale ty z Neˇj deˇla´sˇ lha´rˇe, cozˇ je mnohem horsˇ´ı. Neptej se: „Jak mohu uveˇrˇit?“ ale odpoveˇz si na jinou ota´zku? „Jak mu˚zˇesˇ neveˇrˇit?“ Jestlizˇe ti zˇa´dna´ z teˇchto rad nenı´ k nicˇemu, pak je neˇco sˇpatneˇ s tebou jako takovy´m a ma´ poslednı´ vy´zva pro tebe znı´: Podrˇid’ se Bohu! V ja´dru takove´ nedu˚veˇry jsou prˇedsudky nebo pyćha. Ke´zˇ od tebe Bozˇ´ı Duch odejme tve´ neprˇa´telstvı´ a ucˇinı´ teˇ povolny´m. Jsi vzbourˇenec, pysˇny´ vzbourˇenec, a proto neveˇrˇ´ısˇ sve´mu Bohu. Vzdej se sve´ho burˇicˇstvı´, slozˇ zbraneˇ a poddej se sve´mu Kra´li. Veˇrˇ´ım, zˇe jesˇteˇ zˇa´dna´ dusˇe nesepnula sve´ ruce v zoufalstvı´ a nezvolala: „Pane, vzda´va´m se,“ anizˇ by jen za kra´tky´ cˇas zjistila, jak snadne´ je uveˇrˇit. Nedoka´zˇesˇ veˇrˇit proto, zˇe se s Bohem sta´le ha´da´sˇ a rozhodl ses prosazovat svou vu˚li a jı´t po sve´ cesteˇ. „Jak byste mohli uveˇrˇit,“ rˇ´ıka´ Jezˇ´ısˇ, „kdyzˇ oslavujete sebe navza´jem?“ (J 5:44) Pyćha vzˇdy plodı´ nevı´ru. Pokorˇ se, cˇloveˇcˇe. Poddej se sve´mu Bohu a pak se budesˇ moci s radostı´ spolehnout na sve´ho Spasitele. Ke´zˇ Duch svaty´ skryteˇ, ale ućˇinneˇ pracuje ve tve´m srdci, a prˇivede teˇ jizˇ v te´to chvı´li k vı´rˇe v Pańa Jezˇ´ısˇe! Amen.

Kapitola dvana ´ cta ´

ZNOVUZROZENI´ A DUCH SVATY´

„MUSI´TE SE ZNOVU NARODIT.“ (J 3:7) Tato slova nasˇeho Pańa Jezˇ´ısˇe se mnohy´m zda´la jako ohniva´ steˇna postavena´ prˇes jejich cestu, jako taseny´ mecˇ cheruba u brańy ra´je. Zoufali si, protozˇe takova´ promeˇna je naprosto nad jejich sı´ly. Znovuzrozenı´ prˇicha´zı´ shu˚ry, a tak nenı´ v moci zˇa´dne´ho stvorˇenı´. My´m u´myslem rozhodneˇ nenı´ popı´rat nebo zatajovat neˇjakou pravdu jen proto, abych ti na chvı´li doprˇa´l falesˇny´ pokoj. Otevrˇeneˇ prˇizna´va´m, zˇe znovuzrozenı´ je nadprˇirozena´ veˇc a hrˇ´ısˇnı´kova dusˇe ho nemu˚zˇe dosa´hnout vlastnı´mi silami. Me´mu cˇtena´rˇi by prama´lo pomohlo, kdybych se ho snazˇil podve´st a poteˇsˇit ho tı´m, zˇe ho budu prˇesveˇdcˇovat, aby zavrhl nebo zapomneˇl neˇjakou nezpochybnitelnou pravdu. Nenı´ ale zvla´sˇtnı´, zˇe pra´veˇ ta kapitola, v nı´zˇ na´sˇ Pań pronesl neˇco tak za´vazˇne´ho, take´ obsahuje tu nejjasneˇjsˇ´ı zpra´vu o spasenı´ z vı´ry? Jen si prˇecˇti podrobneˇ celou trˇetı´ kapitolu Janova evangelia a nezastav se jen u neˇkolika prvnıćh veˇt. Je pravda, zˇe trˇetı´ versˇ na´m rˇ´ıka´: Jezˇ´ısˇ mu odpoveˇdeˇl: „Amen, amen, pravı´m tobeˇ, nenarodı´-li se kdo znovu, nemu˚zˇe spatrˇit kra´lovstvı´ Bozˇ´ı.“ Ale cˇtrnaćty´ a patnaćty´ versˇ pak hovorˇ´ı takto: Jako Mojzˇ´ısˇ vyvy´sˇil hada na pousˇti, tak musı´ by´t vyvy´sˇen Syn cˇloveˇka, aby kazˇdy´, kdo v neˇho veˇrˇ´ı, meˇl zˇivot veˇcˇny´. Osmnaćty´ versˇ navıć opakuje tote´zˇ ucˇenı´ teˇmi nejprostsˇ´ımi slovy: Kdo v neˇho veˇrˇ´ı, nenı´ souzen. Kdo neveˇrˇ´ı, je jizˇ odsouzen, nebot’neuveˇrˇil ve jmeńo jednorozene´ho Syna Bozˇ´ıho. Kazˇde´mu cˇtena´rˇi je jasne´, zˇe tato dveˇ tvrzenı´ nesmı´ by´t v rozporu, protozˇe vycha´zı´ z tyćhzˇ u´st a jsou Duchem svaty´m zapsańa na te´zˇe strańce. Procˇ bychom tedy meˇli hledat potı´zˇe tam, kde zˇa´dne´ nejsou? Jestlizˇe na´s jedno slovo ujisˇt’uje, zˇe ke spasenı´ je trˇeba cosi, co na´m mu˚zˇe da´t jen Bu˚h, a druhe´ na´m slibuje, zˇe pokud uveˇrˇ´ıme v Jezˇ´ısˇe, Bu˚h na´s zachrańı´, mu˚zˇeme z toho smeˇle vyvodit, zˇe teˇm, kdo veˇrˇ´ı, da´ Pań vsˇe, co je trˇeba ke spasenı´. Ve skutecˇnosti da´va´ Pań znovuzrozenı´ vsˇem, kdo uveˇrˇili v Jezˇ´ısˇe – a jejich vı´ra je za´rovenˇ tı´m nejprˇesveˇdcˇiveˇjsˇ´ım du˚kazem, zˇe se narodili znovu. V tom, co nedoka´zˇeme udeˇlat sami, du˚veˇrˇujme Jezˇ´ısˇi. Kdyby to bylo v nasˇich silaćh, procˇ bychom k Neˇmu meˇli vzhlı´zˇet? Nasˇe cˇa´st je veˇrˇit, a ta Bozˇ´ı je stvorˇit na´s znovu. On za na´s veˇrˇit nebude a ani my nemu˚zˇeme za neˇj vykonat dı´lo znovuzrozenı´. Na´m samy´m stacˇ´ı poslechnout Bozˇ´ı milostivy´ prˇ´ıkaz a Pańova veˇc pak je, abychom se znovu narodili. Ten, ktery´ zasˇel azˇ tak daleko, zˇe za na´s zemrˇel na krˇ´ızˇi, na´m jisteˇ mu˚zˇe da´t a take´ da´ vsˇechny veˇci, ktere´ potrˇebujeme pro veˇcˇny´ zˇivot v naproste´m bezpecˇ´ı.

ZNOVUZROZENI´ A DUCH SVATY´

44

„Ale promeˇna srdce, ktera´ vede ke spa´se, je prˇece dı´lem Ducha svate´ho.“ I to je pravda a ke´zˇ ji nikdy nezpochybnˇujeme ani na ni nezapomıńa´me. Ale praće Ducha svate´ho je skryta´ a nevyzpytatelna´ a my ji doka´zˇeme rozeznat jen podle jejıćh vy´sledku˚. I kolem obycˇejne´ho porodu je spousta tajemstvı´, do kteryćh strkat nos by byla opova´zˇliva´ zveˇdavost – tı´m spı´sˇe je tomu tak v prˇ´ıpadeˇ tohoto svate´ho dı´la Ducha svate´ho. „Vı´tr vane kam chce, jeho zvuk slysˇ´ısˇ, ale nevı´sˇ, odkud prˇicha´zı´ a kam smeˇrˇuje. Tak je to s kazˇdy´m, kdo se narodil z Ducha.“ (J 3:8) Kazˇdopa´dneˇ ale vı´me toto – tajemna´ praće Ducha svate´ho nenı´ rozhodneˇ zˇa´dny´m du˚vodem, abychom odmı´tali veˇrˇit v Jezˇ´ısˇe, o ktere´m na´m ten samy´ Duch take´ sveˇdcˇ´ı. Kdyby neˇkomu prˇika´zali, aby osel pole, nemohl by prˇece svou necˇinnost omlouvat poukazovańı´m na to, zˇe je zbytecˇne´ sı´t, pokud Bu˚h neda´ zrnu vzejı´t. A kdyby zanedba´val orbu, vy´mluva, zˇe jen tajemna´ Bozˇ´ı sı´la mu˚zˇe da´t u´rodeˇ vyru˚st, by ho jen teˇzˇko ospravedlnila. Skutecˇnost, zˇe pokud du˚m nestavı´ Hospodin, stavitele´ se nama´hajı´ nadarmo (Zˇ 127:1), zda´ se nikomu neprˇeka´zˇ´ı prˇi vyrˇizovańı´ beˇzˇnyćh zˇivotnıćh za´lezˇitostı´. Je jiste´, zˇe nikdo, kdo veˇrˇ´ı v Jezˇ´ısˇe, si nebude moci steˇzˇovat, zˇe by v neˇm Duch svaty´ odmı´tl konat sve´ dı´lo; ve skutecˇnosti je i jeho vı´ra du˚kazem, zˇe Duch jizˇ pracuje v jeho srdci. Bu˚h pracuje skrze svou prozrˇetelnost, ale lide´ proto jesˇteˇ nemusı´ sedeˇt s rukama v klıńeˇ. Bez moci Bozˇ´ı, ktera´ jim da´va´ zˇivot a sı´lu, by se nedoka´zali pohnout ani o pı´d’, a prˇesto den za dnem kraćˇejı´ bez neˇjakyćh vytaćˇek po svyćh cestaćh ‚ a ona moc je jim kazˇdy´ den propu˚jcˇovańa Tı´m, v Jehozˇ ruce je kazˇdy´ jejich dech i vsˇechny jejich stezky. Tak je tomu i s milostı´. Cˇinı´me pokańı´ a veˇrˇ´ıme, acˇkoli kdyby na´m to Bu˚h neumozˇnil, nedoka´zali bychom ani jedno ani druhe´. Opousˇtı´me hrˇ´ıch a spole´ha´me na Jezˇ´ısˇe, a na´hle zjisˇt’ujeme, zˇe v na´s sa´m Pań pu˚sobı´, abychom chteˇli a cˇinili to, co se lı´bı´ Jemu (Fp 2:13). Je posˇetile´ prˇedstı´rat, zˇe by v te´hle veˇci mohl skutecˇneˇ by´t neˇjaky´ va´zˇneˇjsˇ´ı proble´m. Neˇktere´ pravdy, ktere´ se jen teˇzˇko vysveˇtlujı´ slovy, jsou na´hle velmi proste´, kdyzˇ je prozˇijeme na vlastnı´ ku˚zˇi. Mezi tı´m, zˇe hrˇ´ısˇnı´k uveˇrˇil, a zˇe tuto vı´ru v jeho srdci vypu˚sobil Duch svaty´, nenı´ zˇa´dny´ rozpor. Jen vlastnı´ posˇetilost vede lidi k tomu, aby si la´mali hlavu nad zrˇejmy´mi veˇcmi, zatı´mco jejich dusˇe je v nebezpecˇ´ı. Zˇa´dny´ cˇloveˇk neodmı´tne nastoupit do zaćhranne´ho cˇlunu jen proto, zˇe necha´pe, jak pu˚sobı´ gravitacˇnı´ sı´la, jı´zˇ na sebe vsˇechna teˇlesa pu˚sobı´, ani zˇa´dny´ hladoveˇjıćı´ neodmı´tne stravu s tı´m, zˇe nebude jı´st, dokud nepochopı´ cely´ proces tra´venı´. Mily´ cˇtena´rˇi, nechcesˇ-li uveˇrˇit, dokud neporozumı´sˇ vsˇem tajemstvı´m, nebudesˇ nikdy spasen, a pokud dovolı´sˇ, aby ti tve´ vlastnorucˇneˇ vynalezene´ proble´my zabrańily prˇijmout odpusˇteˇnı´ od tve´ho Pańa a Spasitele, zahynesˇ v zatracenı´, ktere´ si plneˇ zaslouzˇ´ısˇ. Dej si pozor, abys kvu˚li zalı´benı´ v diskusıćh o metafyzickyćh jemnostech nespaćhal duchovnı´ sebevrazˇdu.

Kapitola trˇina ´ cta ´

MU˚J VYKUPITEL ˇZIJE

AZˇ DOPOSUD JSEM SVE´MU CˇTENA´RˇI VYPRA´VEˇL O UKRˇIZˇOVANE´M KRISTU, ktery´ je radostnou nadeˇjı´ pro vinı´ky; je ale moudre´ te´zˇ pamatovat na to, zˇe na´sˇ Pań vstal z mrtvyćh a zˇije naveˇky. Nikdo po tobeˇ nechce, abys spole´hal na mrtve´ho Jezˇ´ısˇe, ale na Neˇkoho, kdo sice zemrˇel za nasˇe hrˇ´ıchy, pote´ vsˇak vstal z mrtvyćh pro nasˇe ospravedlneˇnı´. Ke Kristu mu˚zˇesˇ vzˇdy prˇijı´t jako ke sve´mu zˇive´mu a prˇ´ıtomne´mu prˇ´ıteli. Nenı´ pouhou vzpomıńkou, ale zˇijıćı´ Osobou, ktera´ slysˇ´ı tve´ prosby a vyslyćha´ je. Zˇije, aby pokracˇoval v dı´le, za ktere´ kdysi polozˇil svu˚j zˇivot. Prˇimlouva´ se za hrˇ´ısˇnı´ky po pravici sve´ho Otce, a tak mu˚zˇe spasit naprosto kazˇde´ho z teˇch, kdo prˇicha´zejı´ k Bohu skrze Neˇj. Pokud jsi tak jesˇteˇ neucˇinil, pojd’ nynı´ a vyzkousˇej si toho zˇivoucı´ho Spasitele. Tento zˇivy´ Jezˇ´ısˇ byl take´ vyvy´sˇen do vysoke´ho postavenı´ nesmı´rne´ sla´vy a moci. Jizˇ netrpı´ jako „cˇloveˇk ponı´zˇeny´ prˇed svy´mi neprˇa´teli“, ani nepracuje jako „tesarˇu˚v syn“, ale je postaven vysoko nade vsˇechny mocnosti a sı´ly i kazˇde´ jmeńo, ktere´ kdy bylo vysloveno. Otec Mu dal vesˇkerou moc na nebi i na zemi a On sve´ vysoke´ postavenı´ pouzˇ´ıva´ k tomu, aby dokoncˇil dı´lo sve´ milosti. Poslysˇte, jak o neˇm sveˇdcˇil Petr i ostatnı´ aposˇtole´ prˇed velekneˇzem a radou starsˇ´ıch: Bu˚h nasˇich otcu˚ vzkrˇ´ısil Jezˇ´ısˇe, ktere´ho vy jste poveˇsili na krˇ´ızˇ a zabili; toho Bu˚h vyvy´sˇil jako vu˚dce a spasitele a dal mu mı´sto po sve´ pravici, aby prˇinesl Izraeli pokańı´ a odpusˇteˇnı´ hrˇ´ıchu˚. (Sk 5:30-31) Sla´va, ktera´ obklopuje vzkrˇ´ısˇene´ho Jezˇ´ısˇe, by meˇla vlı´t nadeˇji do nitra kazˇde´ho veˇrˇ´ıcı´ho. Jezˇ´ısˇ nenı´ zˇa´dny´ obycˇejny´ cˇloveˇk – je to Spasitel, a veliky´ Spasitel k tomu. Je korunovany´ a na tru˚n dosazeny´ Vykupitel vsˇech lidı´. Ve svyćh rukou ma´ vy´sadnı´ pra´vo rozhodovat o zˇivoteˇ a smrti. Otec sveˇrˇil kazˇde´ho cˇloveˇka pod vla´du sve´ho Syna, takzˇe mu˚zˇe ozˇivit, koho chce. On otvı´ra´, a zˇa´dny´ cˇloveˇk nemu˚zˇe zavrˇ´ıt. Jeho slovem mu˚zˇe by´t dusˇe, spoutana´ provazy hrˇ´ıchu a zatracenı´, v mzˇiku oka vysvobozena. Vztahuje k na´m sve´ strˇ´ıbrne´ zˇezlo a kdokoli se ho dotkne, bude zˇ´ıt. Je dobre´, zˇe stejneˇ jako zˇije hrˇ´ıch, teˇlo i d’a´bel, zˇije i Jezˇ´ısˇ. A je te´zˇ dobre´, zˇe at’ uzˇ ma´ to vsˇechno jakoukoli moc usˇkodit na´m a znicˇit na´s, Jezˇ´ısˇ ma´ jesˇteˇ veˇtsˇ´ı moc, aby na´s zachrańil. Vesˇkera´ moc Jeho postavenı´ i Jeho schopnosti jsou na´m k dispozici. „Byl vyvy´sˇen, aby se stal,“ a byl vyvy´sˇen, „aby da´val“. Byl vyvy´sˇen, aby se stal nasˇ´ım Knı´zˇetem a Spasitelem, a vsˇem, kdo se podrˇ´ıdı´ Jeho vla´deˇ, dal vsˇe, co je trˇeba k jejich zaćhraneˇ. Jezˇ´ısˇ nema´ nic, co by nechteˇl pouzˇ´ıt ke spasenı´ hrˇ´ısˇnı´ka, ani zˇa´dnou schopnost, skrze kterou by na´m nechteˇl proka´zat svou nesmı´rnou milost. Spojuje sve´ vladarˇstvı´ se „spasitelstvı´m“, jako by nechteˇl mı´t jedno bez druhe´ho, a sve´ vysoke´ postavenı´ vyuzˇ´ıva´ k tomu, aby prˇinesl pozˇehnańı´ lidem, jako by byli

MU˚J VYKUPITEL ˇZIJE

46

korunou a kveˇtem Jeho sla´vy. Mu˚zˇe snad neˇco na tomto sveˇteˇ jesˇteˇ dokonaleji povzbudit nadeˇji hledajıćıćh hrˇ´ısˇnı´ku, kterˇ´ı vzhlı´zˇ´ı ke Kristu? Jezˇ´ısˇ zakusil hluboke´ ponı´zˇenı´, a proto mohl by´t vyvy´sˇen. Tı´mto ponı´zˇenı´m dokonal a snesl vesˇkerou Otcovu vu˚li, a tak byl odmeˇneˇn vyvy´sˇenı´m do sla´vy. Toto povy´sˇenı´ dnes pouzˇ´ıva´ ku prospeˇchu sve´ho lidu. Cˇtena´rˇi, pozvedni sve´ ocˇi k oneˇm hora´m sla´vy, odkud ti musı´ prˇijı´t pomoc. Prˇemy´sˇlej o nesmı´rnosti sla´vy nasˇeho Knı´zˇete a Spasitele. Nenı´ to snad pro lidi nanejvy´sˇ nadeˇjne´, kdyzˇ na tru˚nu vsˇehomı´ra nynı´ sedı´ cˇloveˇk? Nenı´ to prˇeslavna´ veˇc, zˇe Pań vsˇeho je take´ Spasitelem hrˇ´ısˇnı´ku˚? Ma´me u soudu Prˇ´ıtele, ano, Prˇ´ıtele na tru˚nu. On pouzˇije vesˇkery´ svu˚j vliv, aby pomohl teˇm, kdo sveˇrˇ´ı sve´ za´lezˇitosti do Jeho rukou. Dobrˇe o tom pı´sˇe jeden z nasˇich ba´snı´ku˚: On na veˇky se prˇimlouva´ prˇed tva´rˇ´ı sve´ho Otce. Dej mu svu˚j prˇ´ıpad, dusˇe ma´, a nedeˇs se uzˇ vıće. Pojd’, prˇ´ıteli, a odevzdej svou prˇi i prˇ´ıpad do teˇch kdysi probodenyćh rukou, rukou, ktere´ nynı´ zdobı´ pecˇetnı´ prsteny kra´lovske´ moci a cti. Nikdo, kdo sveˇrˇil svu˚j prˇ´ıpad tomuto Obha´jci, jesˇteˇ nikdy neprohra´l.

Kapitola c ˇtrna ´ cta ´

POKAŃI´ JDE RUKU V RUCE S ODPUSˇTEˇNI´M

Z ODDI´LKU, KTERY´ JSME SI PRˇED CHVI´LI´ UKA´ZALI, jasneˇ vyply´va´, zˇe pokańı´ je pevneˇ spjato s odpusˇteˇnı´m hrˇ´ıchu˚. Ve Skutcıćh 5,31 cˇteme, zˇe Bu˚h Jezˇ´ısˇe „vyvy´sˇil, aby prˇinesl Izraeli pokańı´ a odpusˇteˇnı´ hrˇ´ıchu˚.“ Toto dvojı´ pozˇehnańı´ plyne z oneˇch svatyćh rukou, ktere´ byly kdysi prˇibity na krˇ´ızˇ, ale dnes jsou vyvy´sˇeny do sla´vy. Bozˇ´ım veˇcˇny´m za´meˇrem je, aby pokańı´ a odpusˇteˇnı´ bylo pevneˇ prˇipoutane´ jedno k druhe´mu. A co Bu˚h spojil, cˇloveˇk nerozdeˇluj. Pokańı´ musı´ jı´t ruku v ruce s odpusˇteˇnı´m, cozˇ pochopı´sˇ i sa´m, jen kdyzˇ se nad celou veˇcı´ trosˇku zamyslı´sˇ. Odpusˇteˇnı´ hrˇ´ıchu˚ nenı´ mozˇne´ da´t cˇloveˇku, ktery´ nedeˇla´ pokańı´, to by ho jen utvrdilo na jeho zlyćh cestaćh a naucˇilo ho to nebrat zlo va´zˇneˇ. Kdyby si Bu˚h rˇekl: „Milujesˇ hrˇ´ıch, zˇijesˇ v neˇm a jdesˇ od zle´ho k horsˇ´ımu, ale co, ja´ ti odpousˇtı´m,“ bylo by to, jako by na´m dal opra´vneˇnı´ paćhat jake´koli nepravosti. Rˇa´d spolecˇnosti by se otrˇa´sl ve svyćh za´kladech a vla´dy by se ujala naprosta´ mora´lnı´ anarchie. Vu˚bec nedoka´zˇu odhadnout, kolik odpornyćh zlocˇinu˚ by se jisteˇ objevilo, kdybyste oddeˇlili pokańı´ a odpusˇteˇnı´ a prominuli hrˇ´ıch, i kdyzˇ si v neˇm hrˇ´ısˇnı´k sta´le libuje tak jako v minulosti. Pokud veˇrˇ´ıme v Bozˇ´ı svatost, pak uzˇ ze samotne´ podstaty cele´ veˇci vyply´va´, zˇe kdyzˇ pokracˇujeme v hrˇesˇenı´ a nejsme ochotni udeˇlat pokańı´, nemu˚zˇe na´m by´t odpousˇteˇno, ale budeme sklı´zet du˚sledky sve´ zatvrzelosti. Podle mı´ry nekonecˇne´ Bozˇ´ı dobroty je na´m zaslı´beno, zˇe kdyzˇ opustı´me sve´ hrˇ´ıchy, vyzna´me je a vı´rou prˇijmeme milost, kterou na´m Bu˚h nabı´dl v Kristu, Bu˚h „je tak veˇrny´ a spravedlivy´, zˇe na´m hrˇ´ıchy odpousˇtı´ a ocˇisˇt’uje na´s od kazˇde´ nepravosti.“ (1J 1:9) Ale dokud Bu˚h zˇije a vla´dne, nebude tu zˇa´dne´ zaslı´benı´ milosti pro ty, kdo da´l chodı´ po svyćh zlyćh cestaćh a odmı´tajı´ sve´ zlocˇiny prˇiznat. Zˇa´dny´ vzbourˇenec prˇece nemu˚zˇe ocˇeka´vat, zˇe mu kra´l jeho zradu odpustı´, kdyzˇ da´l zu˚sta´va´ v otevrˇene´ vzpourˇe proti neˇmu. Nikdo nemu˚zˇe by´t tak hloupy´, aby si prˇedstavoval, zˇe Soudce vsˇ´ı zemeˇ odstranı´ nasˇe hrˇ´ıchy, kdyzˇ my sami je odstranit nechceme. Navıć to tak musı´ by´t, aby Bozˇ´ı milost byla u´plna´. Milost, ktera´ odpustı´ hrˇ´ıch, ale necha´ v neˇm hrˇ´ısˇnı´ka zˇ´ıt da´l, by byla uboze nedostatecˇna´ a povrchnı´. Byla by znetvorˇena´ a naprosto nevyva´zˇena´, s jednou nohou chromou a jednou rukou zcela nemohoucı´. Co myslı´te, zˇe je veˇtsˇ´ı veˇc: by´t ocˇisˇteˇn od viny, nebo vysvobozen z moci hrˇ´ıchu? Ne, nebudu se odvazˇovat pomeˇrˇovat na va´zˇkaćh dveˇ tak nesmı´rne´ milosti. Ani jednu z nich bychom nedostali neby´t drahocenne´ Jezˇ´ısˇovy krve. Ale zda´ se mi, zˇe kdyzˇ uzˇ bych je meˇl srovna´vat, pak by´t osvobozen od vla´dy hrˇ´ıchu, ucˇineˇn svaty´m a podobny´m Bohu, musı´ by´t pokla´dańo za veˇtsˇ´ı milost. To, zˇe mi Bu˚h odpustil, je uzˇ samo o sobeˇ nezmeˇrna´ laskavost. Zpı´va´me o tom hned na zacˇa´tku jednoho nasˇeho chvalozpeˇvu: „On ti odpousˇtı´ vsˇechny nepravosti.“ (Zˇ 103:3) Ale kdyby na´m mohlo by´t odpusˇteˇno a za´rovenˇ dovoleno milovat hrˇ´ıch, libovat si v nepravostech a va´let se ve vlastnı´m chtıćˇi, k cˇemu by bylo takove´ odpusˇteˇnı´? Zdalipak by se neuka´zalo, zˇe je to otra´vena´ lahu˚dka,


48

ktera´ na´s jisteˇ brzy zahubı´? By´t ocˇisˇteˇn a da´l se prˇevalovat v bahneˇ, by´t prohla´sˇen za cˇiste´ho, a prˇesto mı´t na cˇele bı´lou skvrnu malomocenstvı´, by byl ten nejhorsˇ´ı vy´smeˇch skutecˇne´ milosti. K cˇemu je cˇloveˇku, zˇe jste ho vyta´hli z hrobu, kdyzˇ zu˚stane mrtev? Procˇ ho ve´st ke sveˇtlu, kdyzˇ stejneˇ bude naveˇky slepy´? My ale chva´lı´me Boha, ktery´ nejen odpousˇtı´ nasˇe nepravosti, ale take´ lećˇ´ı nasˇe nemoci. Nejenzˇe smy´va´ skvrny z nasˇ´ı minulosti, ale v prˇ´ıtomnosti na´s vyva´dı´ z nasˇich pomy´lenyćh cest a chrańı´ prˇed pa´dem v cele´ nasˇ´ı budoucnosti. S radostı´ musı´me prˇijmout jak pokańı´, tak odpusˇteˇnı´, nenı´ mozˇne´ je oddeˇlit. Smluvnı´ deˇdictvı´ je nedeˇlitelne´, nelze ho neˇjak rozkouskovat. Oddeˇlovat od sebe tato dveˇ dı´la milosti, je jako rozseknout zˇive´ dı´teˇ na dveˇ poloviny – Ten, ktery´ by takovou veˇc mohl schva´lit, nema´ zˇa´dny´ du˚vod cokoli takove´ho deˇlat. Zepta´m se tebe, kdo hleda´sˇ Boha, jestli by ses spokojil jen s jednou z teˇchto milostı´? Stacˇilo by ti to, cˇtena´rˇi, kdyby ti Bu˚h odpustil tvu˚j hrˇ´ıch a pak ti dovolil zˇ´ıt pra´veˇ tak sveˇtsky a prˇevraćeneˇ jako drˇ´ıv? Urcˇiteˇ ne! Obzˇiveny´ duch se vıć bojı´ samotne´ho hrˇ´ıchu nezˇ jakyćhkoli trestu˚ a pokut za neˇj. Volańı´ tve´ho srdce nenı´: „Kdo mne zachrańı´ od trestu?“ ale: „Jak ubohy´ jsem to cˇloveˇk! Kdo meˇ vysvobodı´ z tohoto teˇla smrti? (Rˇ 7:24) Kdo mi pomu˚zˇe odolat pokusˇenı´ a zˇ´ıt svateˇ, tak jako sa´m Bu˚h?“ A protozˇe jednota pokańı´ a odpusˇteˇnı´ nenı´ v zˇa´dne´m rozporu s touto svatou touhou a obojı´ je nezbytne´ k u´plnosti spa´sy i k posveˇcenı´, bud’ si jist, zˇe se na nı´ nebude nic meˇnit. Zˇe se odpusˇteˇnı´ u´zce pojı´ s pokańı´m, va´m uka´zˇe i zkusˇenost vsˇech veˇrˇ´ıcıćh. Nenajdete cˇloveˇka, ktery´ by ucˇinil uprˇ´ımne´ pokańı´ ze svyćh hrˇ´ıchu˚ a uveˇrˇil, a nebylo mu odpusˇteˇno. A naopak, nenı´ zˇa´dny´ cˇloveˇk, ktere´mu by bylo odpusˇteˇno, anizˇ by se odvra´til od sve´ho hrˇ´ıchu. Odva´zˇ´ım se dokonce prohla´sit, zˇe pod nebeskou bańı´ nikdy nebyl, nenı´ ani nebude nikdo, jehozˇ hrˇ´ıchy by byly zahlazeny a za´rovenˇ by jeho srdce nenaplnilo pokańı´ a vı´ra v Krista. Nena´vist k hrˇ´ıchu a veˇdomı´ odpusˇteˇnı´ vcha´zı´ do dusˇe spolecˇneˇ a zu˚stanou pospolu po cely´ na´sˇ zˇivot. Tyto dveˇ veˇci navıć pu˚sobı´ i na sebe navza´jem: Cˇloveˇk, ktere´mu je odpusˇteˇno, leckdy proto cˇinı´ pokańı´, a cˇloveˇku, ktery´ se kaje, bude zcela jisteˇ odpusˇteˇno. Zapamatujte si tedy, zˇe odpusˇteˇnı´ vede k pokańı´. Jak zpı´va´me v jedne´ z Hartovyćh pı´snı´: Za´kona deˇs nic nezmeˇnı´, je-li na sve´ dı´lo sa´m. Vsˇak tva´ krev a odpusˇteˇnı´ zla´me srdce kamenna´. Kdyzˇ zı´ska´me jistotu, zˇe je na´m odpusˇteˇno, zacˇneme si nepravost osˇklivit; a ma´m za to, zˇe kdyzˇ nasˇe vı´ra doroste v plnou jistotu a nade vsˇ´ı pochybnost vı´me, zˇe Jezˇ´ısˇova krev na´s ucˇinila beˇlejsˇ´ımi nezˇ snı´h, pak i pokańı´ dosahuje sve´ho vrcholu. Pokańı´ roste spolu s vı´rou. Nemylte se, pokańı´ nenı´ za´lezˇitost dnu˚ nebo ty´dnu˚, jaka´si docˇasna´ lı´tost, kterou bychom si meˇli co nejdrˇ´ıve odby´t! Ne, je to milost prova´zejıćı´ na´s cely´ zˇivot, tak jako sama vı´ra. Pokańı´ deˇlajı´ Bozˇ´ı dı´tka, ale stejneˇ tak i mla´denci a otcove´. Pokańı´ je nerozlucˇny´ spolecˇnı´k vı´ry. Cely´ ten cˇas, kdy chodı´me vı´rou a ne podle sve´ho zraku, se v oku vı´ry leskne slza pokańı´. Pokańı´, ktere´ nepramenı´ z vı´ry v Jezˇ´ısˇe, nenı´ skutecˇne´, a stejneˇ tak nenı´ prava´ vı´ra, jezˇ by nebyla prostoupena pokańı´m. Vı´ra a pokańı´ jsou jako siamska´ dvojcˇata – jsou spojeni dohromady a jeden nemu˚zˇe zˇ´ıt bez druhe´ho. Pokańı´ cˇinı´me jen natolik, nakolik veˇrˇ´ıme v Kristovu odpousˇteˇjıćı´ la´sku; a nakolik hluboke´ pokańı´ cˇinı´me a jak moc nena´vidı´me zlo, natolik se radujeme z plnosti odpusˇteˇnı´, ktere´ na´m udı´lı´ vyvy´sˇeny´ Jezˇ´ısˇ. Dokud nepocı´tı´sˇ lı´tost, nikdy nedoka´zˇesˇ plneˇ ocenit odpusˇteˇnı´; a nikdy se zhluboka nenapijesˇ z pramene pokańı´, dokud nepochopı´sˇ, zˇe je ti odpusˇteˇno. Mozˇna´ se to zda´


49

zvla´sˇtnı´, ale je tomu skutecˇneˇ tak – horˇkost pokańı´ a sladkost odpusˇteˇnı´ se mı´sı´ ve vu˚ni kazˇde´ho zbozˇne´ho zˇivota a prˇina´sˇ´ı s sebou nevy´slovne´ sˇteˇstı´. Tyto dva smluvnı´ dary na´s take´ vzˇdy ujisˇt’ujı´ o existenci toho druhe´ho. Pokud vı´m, zˇe jsem cˇinil pokańı´, pak take´ vı´m, zˇe je mi odpusˇteˇno. Jak jinak bych zjistil, zˇe je mi odpusˇteˇno, nezˇ zˇe jsem se odvra´til od sve´ho prˇedchozı´ho hrˇ´ısˇne´ho zˇivota? By´t veˇrˇ´ıcı´ znamena´ by´t kajıćı´. Vı´ra a pokańı´ nejsou nic jine´ho nezˇ dva paprsky te´hozˇ kola a dveˇ rukojeti te´hozˇ pluhu. Pokańı´ neˇkdo vy´borneˇ popsal jako srdce zlomene´ pro hrˇ´ıch a odvraćene´ od hrˇ´ıchu; dalo by se rˇ´ıct, zˇe dosˇlo k obratu a na´vratu. Je to naprosta´ a za´sadnı´ promeˇna mysli spojena´ s lı´tostı´ nad minulostı´ a rozhodnutı´m vsˇe napravit v budoucnosti. Pokańı´ je kdyzˇ opustı´m hrˇ´ıch, co jsem drˇ´ıv meˇl tak ra´d, a s prˇehlubokou lı´tostı´ za sebou necha´m jeho hrad. Pokud je tohle na´sˇ prˇ´ıpad, pak si mu˚zˇeme by´t jisti, zˇe na´m je odpusˇteˇno, nebot’ Pań by nikdy nedopustil, aby meˇl cˇloveˇk zlomene´ srdce pro hrˇ´ıch a odvraćene´ od hrˇ´ıchu, anizˇ by mu za´rovenˇ neodpustil. Na druhou stranu, jestlizˇe se radujeme z odpusˇteˇnı´ skrze Kristovu krev, jsme ospravedlneˇni vı´rou a ma´me dı´ky nasˇemu Pańu Jezˇ´ısˇi Kristu pokoj s Bohem, pak vı´me, zˇe nasˇe vı´ra a pokańı´ jsou prave´ a opravdove´. Nepovazˇuj sve´ pokańı´ za hlavnı´ prˇ´ıcˇinu toho, zˇe ti Bu˚h odpustil, ale spı´sˇe za pru˚vodce na te´to cesteˇ. Neocˇeka´vej, zˇe budesˇ schopen ho ucˇinit, dokud nespatrˇ´ısˇ na´dhernou milost nasˇeho Pańa Jezˇ´ısˇe a jeho ochotu vymazat tve´ hrˇ´ıchy. Postav tyto dveˇ vzaćne´ veˇci na jejich prave´ mı´sto a vsˇ´ımej si jejich vza´jemne´ho vztahu. Pro zkusˇenost spasene´ho cˇloveˇka jsou jako Jakıń a Boáz, myslı´m tı´m, zˇe se podobajı´ dveˇma silny´m sloupu˚m, ktere´ nechal Sˇalomoun postavit v chra´move´m pru˚cˇelı´ a ktere´ tvorˇily majesta´tnı´ vstup do svate´ho mı´sta. Nikdo nevejde do Bozˇ´ıho tru˚nnı´ho sa´lu, anizˇ by prosˇel mezi sloupy pokańı´ a odpusˇteˇnı´. Azˇ kdyzˇ se slzy pokańı´ zaskveˇjı´ ve sveˇtle plne´ho odpusˇteˇnı´, azˇ tehdy se nad tvy´m srdcem rozepne na´dherna´ duha zaslı´bene´ milosti. Pokańı´ z hrˇ´ıchu˚ a vı´ra v Bozˇ´ı odpusˇteˇnı´ jsou jako osnova a u´tek ve tkanivu uprˇ´ımne´ho obraćenı´. Podle teˇchto znamenı´ pozna´te prave´ho Izraelitu. Vrat’me se jesˇteˇ zpeˇt k oddı´lku, nad ktery´m prˇemy´sˇlı´me: jak odpusˇteˇnı´, tak pokańı´ pry´sˇtı´ z te´hozˇ pramene a da´va´ je ten samy´ Spasitel. Pań Jezˇ´ısˇ ve sve´ sla´veˇ na´m udı´lı´ oboje. Nemusı´sˇ ani pokańı´, ani odpusˇteˇnı´ hledat neˇkde jinde. Jezˇ´ısˇ ma´ obojı´ prˇipravene´ a je hotov je udı´let, da´t je zcela zdarma kazˇde´mu, kdo je z Jeho rukou prˇijme. Nikdy nezapomenˇ, zˇe pra´veˇ Jezˇ´ısˇ na´m da´va´ vsˇe, co je trˇeba k nasˇ´ı zaćhraneˇ. Je nanejvy´sˇ du˚lezˇite´, aby na to vsˇichni, kdo hledajı´ milost, neusta´le pamatovali. Vı´ra je Bozˇ´ım darem pra´veˇ tak jako Spasitel, na ktere´ho se spole´ha´. Pokańı´ z hrˇ´ıchu˚ je dı´lo milosti stejneˇ tak jako vykoupenı´, ktere´ nasˇe viny smazalo. Spasenı´ je od zacˇa´tku azˇ do konce jen a jen sama´ milost. Necha´pejte mne sˇpatneˇ! Nenı´ to Duch svaty´, kdo cˇinı´ pokańı´. Ten nikdy neudeˇlal nic, za co by se meˇl stydeˇt. Pokud by cˇinil pokańı´ On, na´m by to k nicˇemu nebylo; my sami se musı´me odvra´tit od hrˇ´ıchu, abychom mohli by´t zachrańeˇni z jeho moci. Ani Pań Jezˇ´ısˇ nedeˇla´ zˇa´dne´ pokańı´. Vzˇdyt’ z cˇeho by se meˇl ka´t? To my sami se musı´me odvra´tit od hrˇ´ıchu s plny´m souhlasem kazˇde´ cˇasti nasˇ´ı mysli. Vu˚le, touhy i pocity – to vsˇechno se cely´m srdcem podı´lı´ na pozˇehnane´m dı´le pokańı´ z hrˇ´ıchu˚; a prˇece je v pozadı´ vsˇech nasˇich osobnıćh skutku˚ onen tajemny´, svaty´ vliv, ktery´ obmeˇkcˇuje tvrde´ srdce, vkla´da´ do neˇho lı´tost a prˇina´sˇ´ı s sebou naprostou promeˇnu. Bozˇ´ı Duch


50

na´m svı´tı´, abychom uvideˇli, co je hrˇ´ıch ve skutecˇnosti zacˇ, a zosˇklivili si ho. Bozˇ´ı Duch na´s take´ prˇitahuje ke svatosti, ucˇ´ı na´s uprˇ´ımneˇ si jı´ cenit, milovat ji a touzˇit po nı´, a tak na´s vede krok za krokem po cesteˇ posveˇcenı´. Bozˇ´ı Duch v na´s pu˚sobı´, zˇe chceme i cˇinı´me, co se mu lı´bı´. Ke´zˇ se mu plneˇ a bezodkladneˇ podda´me, aby na´s dovedl k Jezˇ´ısˇi, ktery´ na´m ochotneˇ da´ ono dvojı´ pozˇehnańı´ pokańı´ a odpusˇteˇnı´ podle bohatstvı´ sve´ milosti. Milostı´ jste spaseni. (Ef 2:8)

Kapitola patna ´ cta ´

JAK DOSTA´VA´ME POKAŃI´

VRATˇME SE NYNI´ K ONOMU NA´DHERNE´MU ODDI´LKU: „Toho Bu˚h vyvy´sˇil jako vu˚dce a spasitele a dal mu mı´sto po sve´ pravici, aby prˇinesl Izraeli pokańı´ a odpusˇteˇnı´ hrˇ´ıchu˚.“ (Sk 5:31) Na´sˇ Pań Jezˇ´ısˇ vystoupil vzhu˚ru, aby milost mohla sestoupit dolu˚. Jeho sla´va jen doda´va´ veˇtsˇ´ı va´hu Jeho milosti. Na´sˇ Pań nestoupal vzhu˚ru, anizˇ by meˇl v u´myslu prˇita´hnout veˇrˇ´ıcı´ hrˇ´ısˇnı´ky vzhu˚ru k sobeˇ. Je vyvy´sˇen, aby udı´lel pokańı´, cozˇ jasneˇ uvidı´me, pokud si zapamatujeme neˇkolik vzaćnyćh pravd. Dı´ky tomu, co Pań Jezˇ´ısˇ vykonal, se pokańı´ stalo mozˇny´m, dostupny´m a prˇijatelny´m. Za´kon se o pokańı´ nijak nezminˇuje, ale jasneˇ rˇ´ıka´: „Dusˇe, ktera´ hrˇesˇ´ı, zemrˇe.“ (Ez 18:20) Kdyby Pań Jezˇ´ısˇ nezemrˇel, nevstal z mrtvyćh a nevystoupil k Otci, jakou cenu by meˇlo me´ nebo tve´ pokańı´? Snad bychom mohli cı´tit vyćˇitky sveˇdomı´ se vsˇemi jejich hru˚zami, ale nikdy bychom nezakusili pokańı´ s vesˇkerou nadeˇjı´, kterou s sebou prˇina´sˇ´ı. Pokańı´ je beˇzˇna´ povinnost, ktera´ si nezasluhuje zˇa´dnou zvla´sˇtnı´ chva´lu, navıć by´va´ obvykle natolik smı´sˇena´ se sobecky´m strachem z trestu, zˇe ani s tou nejveˇtsˇ´ı shovı´vavostı´ z neˇho nemu˚zˇeme udeˇlat neˇco za´sluzˇne´ho. Kdyby Jezˇ´ısˇ nevstoupil mezi na´s a Boha a nevyuzˇil sve´ za´sluhy pro nasˇe dobro, byly by slzy pokańı´ jen voda vyle´vana´ na zem. Jezˇ´ısˇ byl vyvy´sˇen, aby dı´ky Jeho prˇ´ımluveˇ meˇlo pokańı´ sve´ mı´sto prˇed Bozˇ´ım tru˚nem. Tı´mto zpu˚sobem na´m Jezˇ´ısˇ da´va´ pokańı´, kdyzˇ ho cˇinı´ prˇijatelny´m, cozˇ by se jinak nemohlo sta´t. Kdyzˇ Jezˇ´ısˇ vystoupil na nebesa, byl vylit Duch Bozˇ´ı, aby v na´s vypu˚sobil vsˇechny potrˇebne´ ctnosti. Duch svaty´ v na´s pu˚sobı´ pokańı´ tı´m, zˇe nadprˇirozeneˇ obnovuje nasˇi prˇirozenost a odnı´ma´ na´m nasˇe kamenne´ srdce. Nesedej v koutku a nenut’ sve´ ocˇi vyronit slzy, ktere´ ti nemohou da´t! Pokańı´ nepramenı´ z neochotne´ lidske´ prˇirozenosti, ale z bezplatne´ a svrchovane´ milosti. Nezavı´rej se do sve´ho pokojı´ku a nebij se do hrudi, abys z kamenne´ho srdce vynutil pocity, ktere´ v neˇm nejsou. Ale jdi na Kalva´rii a sleduj, jak Jezˇ´ısˇ umı´ral. Pozvedni sve´ ocˇi k hora´m, odkud ti prˇijde pomoc. Duch svaty´ prˇisˇel, aby prˇikryl lidske´ dusˇe a vypu˚sobil v nich pokańı´, podobneˇ jako kdyzˇ se v prada´vnyćh dobaćh vzna´sˇel nad chaosem a prˇinesl do neˇj rˇa´d. Jen mu zasˇeptej svou modlitbu: „Pozˇehnany´ Duchu, prˇeby´vej ve mneˇ. Ucˇinˇ mne tichy´m a pokorny´m v srdci, abych nena´videˇl hrˇ´ıch a uprˇ´ımneˇ ho litoval.“ On uslysˇ´ı tve´ volańı´ a odpovı´ ti. Vzpomenˇ si take´, zˇe kdyzˇ byl Pań Jezˇ´ısˇ vyvy´sˇen, dal na´m pokańı´ nejen tı´m, zˇe seslal Ducha svate´ho, ale take´ posveˇtil vsˇechny skutky prˇ´ırody i prozrˇetelnosti, aby slouzˇily slavne´mu cı´li nasˇeho spasenı´, takzˇe na´s kazˇdy´ z nich mu˚zˇe zavolat k pokańı´ – at’ uzˇ je to kokrhańı´ Petrova kohouta, nebo zemeˇtrˇesenı´, ktere´ rozechveˇlo zˇala´rˇnı´kovu celu. Ze sve´ho mı´sta po Bozˇ´ı pravici vla´dne Pań Jezˇ´ısˇ vsˇem pozemsky´m veˇcem a rˇ´ıdı´ je tak, aby napoma´haly k zaćhraneˇ Jeho vyvolenyćh. Pouzˇ´ıva´ si trpke´ i sladke´, zkousˇky i radosti, aby naklonil mysli hrˇ´ısˇnı´ku˚ blı´zˇ k Bohu. Bud’ vdeˇcˇny´ prozrˇetelnosti, ktera´ teˇ ucˇinila chudy´m, nemocny´m nebo smutny´m; nebot’


52

tı´m vsˇ´ım Jezˇ´ısˇ probouzı´ tvou dusˇi k zˇivotu a obracı´ teˇ k sobeˇ. Bozˇ´ı milost cˇasto prˇijı´zˇdı´ ke dverˇ´ım nasˇeho srdce na cˇerne´m koni utrpenı´. Jezˇ´ısˇ pouzˇ´ıva´ celou sˇka´lu ru˚znyćh zkusˇenostı´, aby na´s odpoutal od zemeˇ a prˇipoutal k nebi. Kristus byl vyvy´sˇen na tru˚n nebes i zemeˇ, aby vsˇemi cestami sve´ prozrˇetelnosti podrobil nasˇe tvrda´ srdce obmeˇkcˇujıćı´mu vlivu pokańı´. Kromeˇ toho je i dnes prˇi dı´le skrze tiche´ sˇeptańı´ k nasˇemu sveˇdomı´, sve´ vdechnute´ Pı´smo, ty, kdo slova one´ knihy ka´zˇ´ı, modlitby prˇa´tel a uprˇ´ımna´ srdce. Mu˚zˇe ti seslat slovo, ktere´ do tvrde´ ska´ly tve´ho srdce uderˇ´ı jako Mojzˇ´ısˇova hu˚l a zpu˚sobı´, zˇe z neˇho vytrysknou proudy pokańı´. Mu˚zˇe ti prˇive´st na mysl neˇktery´ srdce la´majıćı´ versˇ z Pı´sma, ktery´ teˇ mzˇiku porazı´. Dovede teˇ prˇedivneˇ obmeˇkcˇit a vyvolat v tve´ mysli zbozˇne´ rozpolozˇenı´ dokonce i ve chvı´li, kdy to cˇeka´sˇ nejmeńeˇ. Bud’ si jist, zˇe Ten, ktery´ odesˇel do sla´vy a skvı´ se uprostrˇed vsˇ´ı Bozˇ´ı na´dhery a majesta´tu, ma´ dostatek zpu˚sobu˚, jimizˇ mu˚zˇe vypu˚sobit pokańı´ v teˇch, ktery´m da´va´ odpusˇteˇnı´. I ted’ touzˇ´ı, aby mohl da´t pokańı´ pra´veˇ tobeˇ. Na nic necˇekej a pros Ho o neˇj. Vsˇimni si – a teˇsˇ se z toho – zˇe Pań Jezˇ´ısˇ Kristus da´va´ pokańı´ takovy´m, kterˇ´ı si ho ze vsˇech lidı´ na sveˇteˇ zaslouzˇ´ı nejmeńeˇ. Byl vyvy´sˇen, aby prˇinesl pokańı´ Izraeli. Izraeli! V dobeˇ, kdy o tom aposˇtole´ ka´zali, byl Izrael na´rodem, ktery´ strasˇliveˇ zhrˇesˇil proti sveˇtlu a la´sce, vzˇdyt’se odva´zˇili volat: „Krev jeho na na´s a nasˇe deˇti!“ (Mt 27:25) A Jezˇ´ısˇ byl vyvy´sˇen, aby jim prˇinesl pokańı´! Jaky´ za´zrak milosti! I pokud jsi byl vychovań uprostrˇed nejjasneˇjsˇ´ıho krˇest’anske´ho sveˇtla, a pak jsi ho odmı´tl, sta´le ma´sˇ nadeˇji. Jestlizˇe jsi zhrˇesˇil proti sve´mu sveˇdomı´, proti Duchu svate´mu cˇi proti Jezˇ´ısˇoveˇ la´sce, porˇa´d se mu˚zˇesˇ obra´tit. I kdybys byl tak zatvrzely´ jako neveˇrˇ´ıcı´ Izrael v da´vnyćh dobaćh, prˇesto mu˚zˇesˇ by´t obmeˇkcˇen, protozˇe Jezˇ´ısˇ byl vyvy´sˇen a odeˇn nesmı´rnou mocı´. Jezˇ´ısˇ Kristus je vyvy´sˇen, aby dal pokańı´ a odpusˇteˇnı´ hrˇ´ıchu˚ i teˇm, kdo zasˇli azˇ na nejzazsˇ´ı hranici nepravosti a hrˇesˇili se zvla´sˇt’ prˇiteˇzˇujıćı´mi okolnostmi. Jak je ma´ dusˇe sˇt’astna´, zˇe smı´ zveˇstovat tak dokonale´ evangelium! A jak sˇt’astna´ je tva´ dusˇe, zˇe o neˇm smı´ cˇ´ıst! Srdce izraelskyćh synu˚ ztvrdla jako diamant. Luther rˇ´ıka´val, zˇe obra´tit zˇida nenı´ mozˇne´. V tom s nı´m rozhodneˇ nemu˚zˇeme souhlasit, ale prˇesto musı´me uznat, zˇe Izraelovi potomci byli ve sve´m odmı´tańı´ Spasitele po vsˇechna prˇedesˇla´ staletı´ mimorˇa´dneˇ zarputilı´. Pań pravdiveˇ rˇ´ıka´: „Izrael mi povolny´ by´t nechteˇl.“ (Zˇ 81:12) „Prˇisˇel do sve´ho vlastnı´ho, ale jeho vlastnı´ ho neprˇijali.“ (J 1:11) Prˇesto byl Pań Jezˇ´ısˇ vyvy´sˇen, aby dal pra´veˇ Izraeli pokańı´ a odpusˇteˇnı´. Ty, mu˚j cˇtena´rˇi, mozˇna´ nejsi zˇid, ale i tak mu˚zˇesˇ mı´t zatvrzele´ srdce, ktere´ Pańu tvrdeˇ vzdorovalo po cela´ le´ta – a prˇesto i v neˇm mu˚zˇe Pań Jezˇ´ısˇ vypu˚sobit pokańı´. Mozˇna´, zˇe potom budesˇ mı´t chut’ rˇ´ıct neˇco podobne´ho slovu˚m, ktera´ napsal William Hone, kdyzˇ se konecˇneˇ poddal Bozˇ´ı la´sce. William Hone byl autorem velmi oblı´bene´ „Knihy na kazˇdy´ den“, ale take´ to kdysi by´val zatvrzely´ neveˇrˇ´ıcı´. Kdyzˇ ho prˇemohla svrchovana´ milost, napsal toto: Ze vsˇech srdcı´ nejpysˇneˇjsˇ´ı, ve mneˇ tys pokorˇil. Z vu˚lı´ nejzatvrzelejsˇ´ı, a hneˇv nad brˇitvu ostrˇejsˇ´ı, jsi zkrotil, prˇetvorˇil. Ted’ vu˚le tva´, ne ma´ se stanˇ, ma´ dusˇe at’tvou je. Ja´ slovo tve´ ted’ vyzna´va´m: Mu˚j Spasitel, mu˚j Bu˚h, mu˚j Pań, tvu˚j krˇ´ızˇ, ma´ nadeˇje.

53


Pań mu˚zˇe da´t pokańı´ i lidem, kterˇ´ı se k tomu zdajı´ by´t nejmeńeˇ vhodnı´, promeˇnˇuje vlky v berańky a krkavce v holubice. Spole´hejme na Neˇho, zˇe v na´s onu velikou zmeˇnu zpu˚sobı´. Jedna z nejspolehliveˇjsˇ´ıch a nejrychlejsˇ´ıch cest, jak dojı´t k pokańı´, je bezesporu rozjı´mat nad Kristovou smrtı´. Nesnazˇ se vycˇerpat pokańı´ z vyschle´ studny porusˇene´ prˇirozenosti. Prˇedpoklad, zˇe svoji dusˇi mu˚zˇesˇ dotlacˇit do onoho zbozˇne´ho stavu, nara´zˇ´ı snad na vsˇechny za´kony lidske´ mysli. Prˇines sve´ srdce v modlitbeˇ k Tomu, ktery´ mu rozumı´, a rˇekni: „Pane, ocˇisti je. Pane, obnov je. Pane, vypu˚sob v neˇm pokańı´.“ Cˇ´ım vıć se v sobeˇ budesˇ snazˇit vyvolat pocity lı´tosti, tı´m budesˇ zklamaneˇjsˇ´ı; ale pokud budesˇ s vı´rou prˇemı´tat o Jezˇ´ısˇi, ktery´ za tebe umı´ral, plamen pokańı´ se v tobeˇ sa´m rozhorˇ´ı. Prˇemy´sˇlej nad tı´m, zˇe Pań vylil krev sve´ho srdce z la´sky k tobeˇ. Prˇedstav si tu try´zenˇ dusˇe a krvavy´ pot, krˇ´ızˇ a utrpenı´; a kdyzˇ to budesˇ deˇlat, Ten, ktery´ to vsˇe sna´sˇel, na tebe shle´dne a jeho pohled pro tebe ucˇinı´ tote´zˇ co pro Petra – vyjdesˇ ven a budesˇ horˇce plakat. Ten, ktery´ za tebe zemrˇel, mu˚zˇe svy´m milostivy´m Duchem zpu˚sobit, zˇe zemrˇesˇ hrˇ´ıchu. A Ten, ktery´ pro tve´ dobro vesˇel do sla´vy, mu˚zˇe tvou dusˇi prˇita´hnout k sobeˇ, prycˇ od zle´ho, vstrˇ´ıc svatosti. I kdyby sis zapamatoval jen toto, budu spokojen: ohenˇ prˇece nehleda´sˇ pod ledem, a tak nedoufej, zˇe ve sve´m prˇirozene´m srdci naleznesˇ pokańı´. Hledej zˇivot u Toho, ktery´ zˇije na veˇky veˇku˚. Hledej u Jezˇ´ısˇe vsˇechno, co potrˇebujesˇ na sve´ cesteˇ od bran pekla k brana´m nebes. Nic z toho, co Jezˇ´ısˇ tak ra´d da´va´, nehledej nikde jinde, ale pamatuj, zˇe Kristus je vsˇ´ım.

Kapitola ˇsestna ´ cta ´

STRACH Z ODPADNUTI´

MYSL MNOHA LIDI´, KTERˇI´ PRˇICHA´ZEJI´ KE KRISTU, suzˇujı´ temne´ obavy – bojı´ se, zˇe nevytrvajı´ azˇ do konce. Slysˇel jsem, jak jeden takovy´ hledajıćı´ rˇekl: „Vı´m, zˇe bych meˇl svou dusˇi sveˇrˇit Jezˇ´ısˇi, ale i tak je my´m koncem nejspı´sˇ za´huba. Mı´val jsem sice drˇ´ıve dobre´ pocity, ale uzˇ jsou da´vno prycˇ. Moje zbozˇnost byla jako rannı´ mlha a jako jitrˇnı´ rosa, na´hle ke mneˇ zavı´tala, neˇjakou dobu vydrzˇela, mnoho mi naslibovala a pak se rozplynula.“ Veˇrˇ´ım, zˇe takovy´ strach pak cˇasto by´va´ otcem skutecˇnosti – ti, kdo se ba´li du˚veˇrˇovat Kristu v kazˇde´m cˇase i po celou veˇcˇnost, nakonec selhali, protozˇe meˇli jen docˇasnou vı´ru, ktera´ nedoka´zala ujı´t celou cestu azˇ k jejich zaćhraneˇ. Kdyzˇ vyrazili, veˇrˇili do urcˇite´ mı´ry Jezˇ´ısˇi, ale sı´lu k pokracˇovańı´ a vytrvalosti na stezce do nebes hledali u sebe; vykrocˇili sˇpatneˇ a nenı´ tedy divu, zˇe se zanedlouho zase vra´tili zpa´tky. Pokud spole´ha´me sami na sebe, na svou vytrvalost, pak urcˇiteˇ nevytrva´me. I kdybychom co se ty´ka´ neˇjake´ cˇa´sti nasˇeho spasenı´ spole´hali na Jezˇ´ısˇe, stejneˇ selzˇeme, pokud se budeme v neˇcˇem upıńat k sobeˇ. Zˇa´dny´ rˇeteˇz nenı´ silneˇjsˇ´ı nezˇ jeho nejslabsˇ´ı cˇlańek. Kdybychom doufali v Jezˇ´ısˇe ve vsˇech veˇcech kromeˇ jedine´, stejneˇ se se zlou pota´zˇeme, protozˇe pra´veˇ v tomto bodeˇ nakonec prˇijde vsˇechno nazmar. Vu˚bec nepochybuji o tom, zˇe chybne´ uvazˇovańı´ o vytrvalosti svatyćh nakonec znicˇilo vytrvalost mnoha takovyćh, kdo jinak beˇzˇeli dobrˇe. Co jim zabrańilo, aby dobeˇhli azˇ do konce? Spole´hali se prˇitom sami na sebe, a tak jim brzo dosˇel dech. Nikdy do te´ malty, ze ktere´ stavı´sˇ, nemıćhej ani trosˇku ze sebe, jinak nezatvrdne a kameny nebudou drzˇet pohromadeˇ. Kdyzˇ se ve svyćh zacˇa´tcıćh spole´ha´sˇ na Krista, dej si pozor, abys na konci nespole´hal sa´m na sebe. On je Alfa. Hled’, aby pro tebe byl i Omegou. Zacˇnesˇ-li Duchem, nesmı´sˇ doufat, zˇe k dokonalosti teˇ prˇivede teˇlo. Zacˇni tak, jak chcesˇ take´ pokracˇovat, a pokracˇuj tak, jak jsi zacˇal, a dovol Pańu, at’je pro tebe vsˇ´ım ve vsˇem. Ke´zˇ na´m Bu˚h, Duch svaty´, da´ jasne´ porozumeˇnı´, abychom cha´pali, odkud musı´ prˇijı´t sı´la, jezˇ na´s zachova´ azˇ do prˇ´ıchodu nasˇeho Pańa! Kdyzˇ psal Pavel do Korintu, napsal o dane´m te´matu toto: On va´m bude oporou azˇ do konce, abyste v onen den nasˇeho Pańa Jezˇ´ısˇe Krista nebyli obvineˇni. Veˇrny´ je Bu˚h, ktery´ va´s povolal do spolecˇenstvı´ se svy´m Synem, nasˇ´ım Pańem Jezˇ´ısˇem Kristem. (1 Kor 1:8-9) Tato slova tisˇe prˇizna´vajı´ velikou potrˇebu pra´veˇ tı´m, zˇe na´m ukazujı´, jak ji utisˇit. Vzˇdy, kdyzˇ na´s Pań neˇcˇ´ım zaopatrˇuje, mu˚zˇeme si by´t jisti, zˇe toho take´ bylo zapotrˇebı´, protozˇe ve smlouveˇ milosti nejsou zˇa´dne´ nadbytecˇne´ veˇci. Na Sˇalomounoveˇ dvorˇe visely na steˇnaćh zlate´ sˇtı´ty, ktere´ nikdy nikdo nepouzˇil, ale v Bozˇ´ı zbrojnici nic takove´ho nenı´. Co na´m Bu˚h da´va´, budeme jisteˇ potrˇebovat. Beˇhem doby, ktera´ zby´va´ do naplneˇnı´ vsˇech veˇcı´, prˇijde nakonec k uzˇitku kazˇdy´ Bozˇ´ı slib a kazˇde´ zaopatrˇenı´ smlouvy milosti. A veˇrˇ´ıcı´ dusˇe nale´haveˇ potrˇebuje ujisˇteˇnı´, zˇe vytrva´,

55


vydrzˇ´ı, dojde azˇ do konce. Je to velika´ potrˇeba i teˇch nejpokrocˇilejsˇ´ıch veˇrˇ´ıcıćh, vzˇdyt’Pavel psal tato slova do Korintu, svaty´m, o kteryćh mohl rˇ´ıci: „Sta´le za va´s Bohu deˇkuji pro milost Bozˇ´ı, ktera´ va´m byla dańa v Kristu Jezˇ´ısˇi.“ (1 Kor 1:4) Pra´veˇ takovı´ lide´ ale nejpalcˇiveˇji cı´tı´, zˇe pokud majı´ obsta´t, vytrvat a nakonec zvı´teˇzit, potrˇebujı´ kazˇdy´ den novou milost. Kdybyste nebyli svatı´, nemeˇli byste zˇa´dnou milost a ani byste nepocit’ovali potrˇebu mı´t jı´ vıće, ale protozˇe patrˇ´ıte Bohu, dole´hajı´ na va´s kazˇdodennı´ na´roky duchovnı´ho zˇivota. Mramorova´ socha nepotrˇebuje jı´st, ale zˇivy´ cˇloveˇk ma´ hlad a zˇ´ızenˇ a raduje se, kdyzˇ ma´ svu˚j chle´b a vodu jiste´, protozˇe jinak by na cesteˇ urcˇiteˇ zemdlel. Osobnı´ potrˇeby kazˇde´ho veˇrˇ´ıcı´ho ho nevyhnutelneˇ nutı´, aby dennodenneˇ cˇerpal z nekonecˇne´ho pramene vsˇeho dobre´ho, vzˇdyt’co by si pocˇal, kdyby nenasˇel u´tocˇisˇteˇ ve sve´m Bohu? To platı´ i o teˇch nejobdarovaneˇjsˇ´ıch svatyćh – dokonce i o korintskyćh, kterˇ´ı byli „ve vsˇem bohatı´, ve vı´rˇe, v slovu, v poznańı´, v horlivosti i v la´sce“. (2 Kor 8:7) Potrˇebovali ujisˇteˇnı´ a podporu azˇ do konce, jinak by se jim jejich dary i znalosti nakonec staly vlastnı´ za´hubou. Kdybychom mluvili jazyky lidsky´mi i andeˇlsky´mi, ale nedosta´vali novou milost, kam dojdeme? I kdybychom meˇli vıć zkusˇenostı´ nezˇ vsˇichni otcove´ cı´rkve dohromady, ba i kdyby na´s Bu˚h naucˇil rozumeˇt vsˇem tajemstvı´m, bez Bozˇ´ıho zˇivota, ktery´ do Teˇla Kristova plyne z jeho Hlavy, bychom neprˇezˇili ani jediny´ den. Jak mu˚zˇeme doufat, zˇe vytrva´me byt’ i jen jednu hodinu, nemluveˇ o cele´m zˇivoteˇ, anizˇ by na´s Pań drzˇel ve svyćh dlanıćh? „Ten, ktery´ ve va´s zacˇal dobre´ dı´lo, dovede je azˇ do dne Jezˇ´ısˇe Krista,“ (Fp 1:6) jinak se uboze zhroutı´. Tato nale´hava´ potrˇeba pramenı´ z na´s samotnyćh. V neˇkteryćh dusˇ´ıch vla´dnou bolestive´ obavy, zˇe nevytrvajı´ v milosti, protozˇe znajı´ svou vlastnı´ nesta´lost. Neˇkdo je zkra´tka uzˇ od prˇirozenosti vrtkavy´. Jsou lide´, kterˇ´ı jsou uzˇ od narozenı´ sta´lı´, ne-li prˇ´ımo tvrdohlavı´, ale jsou i takovı´, kterˇ´ı majı´ nesta´lou a promeˇnlivou povahu. Jako moty´li poletujı´ od kveˇtiny ke kveˇtineˇ, dokud neprozkoumajı´ vsˇechny kra´sy cele´ zahrady, ale na zˇa´dne´ z nich se neusadı´. Nikde nevytrvajı´ dost dlouho, aby vykonali neˇco prospeˇsˇne´ho, ani ve sve´m zameˇstnańı´, ani u zˇivotnı´ho prˇesveˇdcˇenı´. Takovı´ lide´ se mohou jisteˇ pra´vem oba´vat, zˇe deset, dvacet, trˇicet, cˇtyrˇicet a mozˇna´ i padesa´t let zbozˇne´ bdeˇlosti je pro neˇ prˇ´ılisˇ na´rocˇny´ u´kol. Obcˇas potka´te lidi, kterˇ´ı se nejdrˇ´ıv prˇipojı´ k jedne´ cı´rkvi, pak k druhe´, a azˇ po neˇjake´m cˇase strˇelka jejich kompasu konecˇneˇ najde sever. Nacˇas byli vsˇ´ım, ale nicˇ´ım prˇ´ılisˇ dlouho. Takovı´ majı´ dvojna´sobnou potrˇebu se modlit, aby je Bu˚h utvrdil a nebyli jen pevnı´, ale te´zˇ se nedali zviklat, jinak take´ nebudou „sta´le horliveˇjsˇ´ı v dı´le Pańeˇ“. (1 Kor 15:58) I kazˇdy´ z na´s, acˇkoli mozˇna´ nenı´ svou povahou nesta´ly´, si musı´ uveˇdomovat svou slabost, pokud ho Bu˚h skutecˇneˇ obzˇivil. Drahy´ cˇtena´rˇi, nema´ snad i jediny´ den dost prˇeka´zˇek na to, abys o neˇ klopy´tl? Ty, ktery´ – jak doufa´m – touzˇ´ısˇ chodit v dokonale´ svatosti, ty, ktery´ sis prˇedsevzal zˇ´ıt tak, jak by krˇest’an skutecˇneˇ meˇl zˇ´ıt – nesta´va´ se ti, zˇe jesˇteˇ nezˇ se uklidı´ stu˚l po snı´dani, uzˇ provedesˇ dost hloupostı´ na to, aby ses za sebe musel stydeˇt? I kdybychom se zavrˇeli do osameˇle´ cely poustevnı´ka, pokusˇenı´ by si na´s brzy nasˇlo, protozˇe dokud neutecˇeme sami sobeˇ, nemu˚zˇeme utećt ani prˇed pokousˇenı´m k hrˇ´ıchu. V nasˇich srdcıćh je neˇco, co by na´s meˇlo prˇimeˇt zu˚stat prˇed Bohem bdeˇlı´ a pokornı´. Pokud na´s neutvrdı´ On, jsme tak slabı´, zˇe klopy´ta´me a pada´me, porazˇeni nikoli neprˇ´ıtelem, ale svou vlastnı´ neopatrnostı´. Pane, bud’ nasˇ´ı silou. My sami jsme vteˇlena´ slabost. Kromeˇ toho je tu uńava, kterou s sebou prˇina´sˇ´ı dlouhy´ zˇivot. V prvnıćh dnech nasˇeho krˇest’anstvı´ se vzna´sˇ´ıme na krˇ´ıdlech jako orlove´, beˇzˇ´ıme bez uńavy a jdeme bez umdlenı´, ale ve svyćh nejlepsˇ´ıch a nejplodneˇjsˇ´ıch letech vytrvale kraćˇ´ıme. Nasˇe chu˚ze se sice zda´ pomalejsˇ´ı, ale pro dlouhou cestu je vhodneˇjsˇ´ı a umozˇnı´ na´m vıće vydrzˇet. Modlı´m se k Bohu, aby na´m zu˚stala


56

i sı´la nasˇeho mla´dı´, je-li to skutecˇneˇ dı´ky moci Ducha a ne jen pouhe´ vzrusˇenı´ pysˇne´ho teˇla. Ale ten, kdo uzˇ dlouho kraćˇ´ı cestou k nebesu˚m, nacha´zı´ nejeden dobry´ du˚vod pro zaslı´benı´, zˇe nasˇe obuv bude ze zˇeleza a meˇdi (Dt 33:25), protozˇe stezka je drsna´. Uzˇ zjistil, zˇe na nı´ lezˇ´ı hora ´ dolı´ ponı´zˇenı´, zˇe je zde U ´ dolı´ stıńu smrti a co je jesˇteˇ horsˇ´ı, i Jarmark marnosti – a Teˇzˇkosti a U to vsˇe je trˇeba prˇekonat. A jestli se na nı´ nacha´zı´ Lı´bezne´ vrchy (a dı´ky Bohu tam opravdu jsou), je tam i Hrad Beznadeˇje, jehozˇ vnitrˇek videˇli mnozı´ poutnıći azˇ prˇ´ılisˇ cˇasto. Kdyzˇ vezmeme to vsˇe v u´vahu, bude na´m jasne´, zˇe ti, kdo na cesteˇ svatosti vytrvajı´ azˇ do konce, budou pro ostatnı´ skutecˇneˇ „za za´zrak“. (Za 3:8) ´ sveˇte divu˚ – jinak teˇ ani nazvat nemohu.“ Dny krˇest’anske´ho zˇivota jsou jako rˇada di„O amantu˚ milosti navlecˇenyćh na zlate´ stuzˇce Bozˇ´ı veˇrnosti. V nebi budeme vypra´veˇt andeˇlu˚m, knı´zˇatu˚m a mocnostem o vsˇem tom neprˇeberne´m bohatstvı´ Kristoveˇ, ktery´m jsme byly zaopatrˇeni a ze ktere´ho jsme se teˇsˇili, dokud jsme zˇili na zemi. Byli jsme udrzˇovańi prˇi zˇivoteˇ na same´m okraji propasti smrti. Na´sˇ duchovnı´ zˇivot byl jako plamen pla´polajıćı´ uprostrˇed morˇe, jako ka´men, ktery´ zu˚stane viset ve vzduchu. Vesmı´r uzˇasne, azˇ na´s spatrˇ´ı vcha´zet do perlovyćh bran, bezu´honne´ v den nasˇeho Pańa Jezˇ´ısˇe Krista. Meˇli bychom by´t plni vdeˇcˇne´ho u´divu i pro jedinou hodinu, kterou jsme zachovańi, a ja´ veˇrˇ´ım, zˇe jsme. I kdyby to uzˇ bylo vsˇechno, meˇli bychom dostatek du˚vodu˚ k obava´m, ale je toho jesˇteˇ mnohem vıće. Musı´me myslet na to, na jake´m mı´steˇ zˇijeme. Sveˇt je pro mnoho Bozˇ´ıch lidı´ strasˇliva´ pousˇt’. Neˇkterˇ´ı z na´s zˇijı´ dı´ky Bozˇ´ı prozrˇetelnosti ve sta´le´m pokoji, ale jinı´ o neˇj musı´ tvrdeˇ za´pasit. My zacˇ´ına´me svu˚j den modlitbou a ve svyćh domech cˇasto slyćha´va´me zvuk zbozˇnyćh pı´snı´, ale mnoho dobryćh lidı´ sotva vstane od sve´ rannı´ modlitby a uzˇ jim letı´ vstrˇ´ıc neˇjake´ rouhańı´. Jdou do praće a cely´ den je tam tra´pı´ necˇiste´ rˇecˇi, podobneˇ jako spravedlive´ho Lota v Sodomeˇ. A mu˚zˇe v dnesˇnıćh dnech cˇloveˇk i jen prˇejı´t po ulici, anizˇ by jeho usˇi neposˇpinila ohavna´ a bezbozˇna´ slova? Tento sveˇt skutecˇneˇ nenı´ zˇa´dny´m prˇ´ıtelem milosti. To nejlepsˇ´ı, co s nı´m mu˚zˇeme udeˇlat, je projı´t jı´m co nejrychleji, protozˇe jsme na neprˇa´telske´m u´zemı´. V kazˇde´m krˇovı´ cˇ´ıha´ lupicˇ. Po vsˇech cestaćh musı´me putovat s „vytaseny´m mecˇem“, nebo asponˇ s onou zbranı´, ktere´ se rˇ´ıka´ neusta´la´ modlitba, prˇipa´sanou po boku, nebot’ je trˇeba bojovat o kazˇdou pı´d’. Neocˇeka´vejte, zˇe to bude jinak, nebo va´s drsna´ realita z vasˇeho oblı´bene´ho snu brzy tvrdeˇ ´ Bozˇe, poma´hej na´m a utvrzuj na´s azˇ do konce, vzˇdyt’kam se jinak podeˇjeme? vzbudı´. O Prava´ zbozˇnost je nadprˇirozena´ na sve´m zacˇa´tku, nadprˇirozena´ beˇhem sve´ho trvańı´ a nadprˇirozena´ i na sve´m konci. Od zacˇa´tku azˇ do konce je to Bozˇ´ı dı´lo. Nale´haveˇ potrˇebujeme, aby nad na´mi byla sta´le vztazˇena ruka Pańeˇ. Tuto potrˇebu nynı´ jisteˇ cı´tı´ i mu˚j cˇtena´rˇ a ja´ jsem ra´d, zˇe je tomu tak, nebot’od te´to chvı´le bude sve´ utvrzenı´ a vytrvalost hledat v Bohu, ktery´ jediny´ na´s mu˚zˇe uchrańit prˇed pa´dem a oslavit na´s spolu se svy´m Synem.

Kapitola sedmna ´ cta ´

UTVRZENI´

RA´D BYCH, ABYSTE POVSˇIMLI JISTOTY A BEZPECˇI´, ktere´ – jak Pavel s du˚veˇrou ocˇeka´val – mohou zakousˇet vsˇichni svatı´. „On va´m bude oporou azˇ do konce, abyste byli bezu´honnı´ v den nasˇeho Pańa Jezˇ´ısˇe Krista.“ (1 Kor 1:8) Toto je druh utvrzenı´, ktery´ je nadevsˇe zˇa´doucı´. Vsˇimneˇte si, zˇe prˇedpokla´da´, zˇe dotycˇnı´ lide´ si stojı´ dobrˇe, a ma´ za cı´l je ve spra´vnyćh veˇcech upevnit. Povzbuzovat cˇloveˇka na cestaćh hrˇ´ıchu a omylu˚ by byla hrozna´ veˇc. Jen si prˇedstavte utvrzene´ho lha´rˇe, opilce nebo zlodeˇje. Bylo by politovańı´hodne´, kdyzˇ by meˇl by´t cˇloveˇk posı´len ve sve´ nevı´rˇe a bezbozˇnosti. Z Bozˇ´ıho utvrzenı´ se mohou teˇsˇit jen ti, kdo uzˇ zakusili Jeho milost. Je to dı´lo Ducha svate´ho. Ten, ktery´ da´va´ vı´ru, ji take´ posiluje a upevnˇuje. Ten, ktery´ v na´s roznı´til la´sku, ji take´ udrzˇuje a rozdmyćha´va´ jejı´ plamen. Co na´s naucˇil na same´m pocˇa´tku, na´s onen dobry´ Duch necha´va´ skrze dalsˇ´ı vyucˇovańı´ poznat jesˇteˇ jasneˇji a prˇesneˇji. Svate´ skutky jsou upevnˇovańy, dokud se z nich nestanou zvyky, a svate´ pocity by´vajı´ posilovańy, dokud se nestanou trvaly´m stavem. Zkusˇenost a praxe utvrzujı´ nasˇi vı´ru a rozhodnutı´. Jak nasˇe radosti, tak za´rmutek, jak u´speˇchy, tak pa´dy na´s nakonec vedou ke stejne´mu cı´li, tak jako strom zakorˇenˇuje dı´ky mı´rny´m desˇtı´ku˚m i prudky´m veˇtru˚m. Mysl je vyucˇovańa a dı´ky rostoucı´mu poznańı´ shromazˇd’uje pa´dne´ du˚vody, procˇ vytrvat na dobre´ cesteˇ, srdce je uteˇsˇovańo a dı´ky tomu vıće lpı´ na pokoj prˇina´sˇejıćı´ pravdeˇ. Stisk dlaneˇ se sta´va´ pevneˇjsˇ´ım, krok sta´lejsˇ´ım a cely´ cˇloveˇk je spolehliveˇjsˇ´ı a odolneˇjsˇ´ı. To nenı´ jen prˇirozeny´ ru˚st, ale pra´veˇ tak zrˇetelne´ dı´lo Ducha jako samotne´ obraćenı´. Pań ho jisteˇ da´ teˇm, kterˇ´ı se na neˇj spole´hajı´ pro veˇcˇny´ zˇivot. Svou pracı´ v nasˇem nitru na´s zmeˇnı´, abychom nebyli „nesta´lı´ jako voda“, ale zakorˇeneˇnı´ a postavenı´ na pevnyćh za´kladech. Je to nezbytna´ cˇa´st cele´ho procesu, ktery´ si pouzˇ´ıva´ pro nasˇi zaćhranu – vsˇteˇpuje na´s do Krista Jezˇ´ısˇe a ucˇ´ı na´s v Neˇm setrva´vat. Drahy´ cˇtena´rˇi, toto vsˇe mu˚zˇesˇ od Boha kazˇdodenneˇ ocˇeka´vat a nikdy nebudesˇ zklamań. Ten, v neˇhozˇ doufa´sˇ, teˇ ucˇinı´ stromem zasazeny´m u tekoucı´ vody, stromem, jemuzˇ ani jeden list neuvada´. Jakou posilou pro cı´rkev je utvrzeny´ krˇest’an! Je u´teˇchou zoufaly´m a slaby´m pomocı´. Nechteˇl bys by´t take´ takovy´? Utvrzenı´ veˇrˇ´ıcı´ jsou jako sloupy Bozˇ´ıho domu. Nejsou zmı´tańi kazˇdy´m veˇtrem ucˇenı´, ani sra´zˇeni na zem kazˇdy´m na´hly´m pokusˇenı´m. Jsou u´zˇasnou oporou druhy´m a v teˇzˇkyćh dobaćh slouzˇ´ı v cı´rkvi jako kotvy. Ty, kdo pra´veˇ zacˇ´ına´sˇ zˇ´ıt svaty´ zˇivot, se sotva odvazˇujesˇ doufat, zˇe by ses jim jednou mohl vyrovnat. Ale nemusı´sˇ se ba´t, tvu˚j dobry´ Pań v tobeˇ bude deˇlat sve´ dı´lo stejneˇ jako v nich. Jednoho dne se i ty, nynı´ jen „nemluvneˇ“ v Kristu, stanesˇ v cı´rkvi „otcem“. Doufej, zˇe i ty obdrzˇ´ısˇ tuto na´dhernou promeˇnu, ale doufej, zˇe ji zı´ska´sˇ jako dar milosti, ne jako mzdu za svou praći nebo vy´sledek sve´ho vlastnı´ho u´silı´. Duchem svaty´m inspirovany´ aposˇtol Pavel rˇ´ıka´ teˇmto lidem, zˇe jim Kristus bude oporou azˇ do konce. Ocˇeka´va´, zˇe Bozˇ´ı milost kazˇde´ho jednoho z nich ochrańı´ a povede azˇ do sklonku

UTVRZENI´

58

jeho zˇivota, nebo dokud Pań Jezˇ´ısˇ neprˇijde. Ocˇeka´va´, zˇe cela´ Bozˇ´ı cı´rkev bude na kazˇde´m mı´steˇ a v kazˇde´ dobeˇ zachovańa azˇ do skonańı´ veˇku, kdy Pań Jezˇ´ısˇ prˇijde jako nebesky´ Zˇenich na svatebnı´ hostinu se svou dokonalou Neveˇstou. Vsˇichni, kdo jsou v Kristu, v Neˇm budou utvrzovańi azˇ do toho prˇeslavne´ho dne. Cozˇpak neslı´bil: „Poneˇvadzˇ ja´ jsem zˇiv, take´ vy budete zˇivi“? (J 14:19) Take´ rˇekl: „Da´va´m svy´m ovcı´m veˇcˇny´ zˇivot: nezahynou naveˇky a nikdo je z me´ ruky nevyrve.“ (J 10:28) Ten, ktery´ v tobeˇ zacˇal dobre´ dı´lo, je dovede azˇ do dne Jezˇ´ısˇe Krista. (Fp 1:6) Dı´lo milosti v dusˇi nenı´ jen pouha´ povrchnı´ promeˇna; zˇivot vlozˇeny´ do na´s prˇi nove´m narozenı´ vyru˚sta´ z zˇive´ho a neporusˇitelne´ho semene, ktere´ zˇije a zu˚sta´va´ naveˇky. Bozˇ´ı zaslı´benı´ veˇrˇ´ıcı´m nejsou pomı´jiva´, ale pro sve´ naplneˇnı´ vyzˇadujı´ po veˇrˇ´ıcı´m, aby se drzˇel stezky zˇivota, dokud nevejde do nekonecˇne´ sla´vy. Bozˇ´ı moc na´s skrze vı´ru strˇezˇ´ı ke spasenı´. (1 Pt 1:5) „Spravedlivy´ se vsˇak prˇidrzˇ´ı sve´ cesty.“ (Jb 17:9) Ti, kdo veˇrˇ´ı, jsou „zachovańi v Kristu Jezˇ´ısˇi“, ne kvu˚li svy´m za´sluha´m, ale dı´ky nezaslouzˇene´ a bezplatne´ milosti. Jezˇ´ısˇ neztratı´ ani jednu ovci ze sve´ho sta´da, zˇa´dny´ u´d Jeho teˇla nezahyne, zˇa´dny´ drahokam z Jeho pokladu nebude scha´zet v den, kdy je vlozˇ´ı do sve´ koruny. Drahy´ cˇtena´rˇi, spa´sa, kterou zı´ska´va´me skrze vı´ru, nenı´ za´lezˇitost pouhyćh meˇsıću˚ nebo snad let, protozˇe na´sˇ Pań Jezˇ´ısˇ pro na´s „zı´skal veˇcˇne´ spasenı´“, a to, co je veˇcˇne´, nemu˚zˇe nikdy skoncˇit. Pavel take´ vyjadrˇuje sve´ ocˇeka´vańı´, zˇe korintsˇtı´ svatı´ budou uchovańi „bezu´honnı´ azˇ do konce“. Tato bezu´honnost je skvostnou cˇa´stı´ nasˇeho zaopatrˇenı´. By´t zachovań ve svatosti je jesˇteˇ lepsˇ´ı, nezˇ by´t jenom zachovań. Je to hrozna´ veˇc, kdyzˇ vidı´te, jak se zbozˇnı´ lide´ potaćı´ od jedne´ hanebne´ veˇci k druhe´; neuveˇrˇili totizˇ, zˇe na´sˇ Pań ma´ moc ucˇinit je bezu´honny´mi. Zˇivoty neˇkteryćh vyzna´vajıćıćh krˇest’anu˚ jsou jako neprˇetrzˇity´ rˇeteˇzec klopy´tańı´ – nikdy nejsou u´plneˇ porazˇeni, ale take´ jsou jen zrˇ´ıdkakdy na nohou. Tak to u veˇrˇ´ıcı´ho nema´ by´t; je povolań, aby chodil s Bohem, a skrze vı´ru mu˚zˇe neusta´le pevneˇ setrva´vat ve svatosti, a meˇl by tak cˇinit. Pań ma´ moc na´s nejen vychva´tit z pekla, ale take´ na´s ochrańit prˇed pa´dem. Nenı´ nutne´, abychom ˇ 6:14) Pań doka´zˇe podle´hali pokusˇenı´. Nenı´ snad psańo: „Hrˇ´ıch nad va´mi nebude panovat“? (R strˇezˇit nohy svyćh svatyćh a take´ to udeˇla´, pokud mu v tom budeme du˚veˇrˇovat. Nemusı´me poskvrnit sve´ roucho; skrze Jeho milost je mu˚zˇeme uchovat neposkvrneˇne´ sveˇtem. A my jsme povinni tak ucˇinit, protozˇe „bez svatosti nikdo nespatrˇ´ı Pańa.“ (Zˇd 12:14) Aposˇtol prˇedpovı´dal teˇmto veˇrˇ´ıcı´m to, ocˇ bychom i my sami meˇli usilovat – zˇe budou zachovańi, „bezu´honnı´ v den nasˇeho Pańa Jezˇ´ısˇe Krista“. Revidovane´ vydańı´ prˇekla´da´ „neobvinitelnı´ “ namı´sto „bezu´honnı´ “. Jesˇteˇ lepsˇ´ı vy´raz by mozˇna´ byl „nezˇalovatelnı´ “. Dej Bu˚h, abychom v onen poslednı´ veliky´ den mohli stanout bez jake´hokoli obvineˇnı´, aby se nikdo v cele´m vesmı´ru neodva´zˇil zpochybnit na´sˇ na´rok na mı´sto mezi Pańovy´mi vykoupeny´mi. Ma´me sve´ hrˇ´ıchy a slabosti, nad ktery´mi se musı´me rmoutit, ale at’ to nejsou takove´ vady, ktere´ by dokazovaly, zˇe nejsme v Kristu. Musı´me by´t cˇistı´ od pokrytectvı´, klamu, nena´visti a zalı´benı´ v hrˇ´ıchu, protozˇe takove´ veˇci by se na´m mohly sta´t osudny´mi. Navzdory nasˇemu selha´vańı´ v na´s mu˚zˇe Duch svaty´ vytvorˇit prˇede vsˇemi lidmi bezu´honny´ charakter, takzˇe tak jako Daniel nebudeme poskytovat pomlouvacˇny´m jazyku˚m zˇa´dnou prˇ´ılezˇitost k utrhacˇny´m rˇecˇem kromeˇ nasˇeho na´bozˇenstvı´ samotne´ho. Mnoho zbozˇnyćh muzˇu˚ a zˇen zˇilo tak pru˚hledne´ a za´sadove´ zˇivoty, zˇe i prˇes vesˇkerou snahu to nikdo nemohl poprˇ´ıt. Pań bude moci o mnoha veˇrˇ´ıcıćh prohla´sit tote´zˇ co rˇekl o Jo´bovi, kdyzˇ prˇed nı´m stanul Satan: „Zdalipak sis vsˇiml me´ho sluzˇebnı´ka Jo´ba? Nema´ na zemi sobeˇ rovne´ho. Je to muzˇ bezu´honny´ a prˇ´ımy´, bojı´ se Boha a vystrˇ´ıha´ se zle´ho.“ (Jb 1:8) Pra´veˇ toto se musı´ mu˚j cˇtena´rˇ snazˇit zı´skat z Bozˇ´ıch rukou. Toto je vı´teˇzstvı´ svatyćh – vytrvale na´sledovat Berańka, kamkoli jde, a pecˇliveˇ udrzˇovat svou neporusˇenost prˇed tva´rˇ´ı zˇive´ho Boha. Ke´zˇ sve´ kroky nikdy neobra´tı´me k pokrˇiveny´m cesta´m a nezavda´me odpu˚rcu˚m

UTVRZENI´

59

prˇ´ıcˇinu k rouhańı´. O prave´m veˇrˇ´ıcı´m je psańo: „Ten, kdo je narozen z Boha, zachova´va´ sa´m sebe a ten zly´ se ho nedoty´ka´.“ (1 J 5:18) Ke´zˇ by to bylo napsańo i o na´s! Prˇ´ıteli, i ty, kdo pra´veˇ zacˇ´ına´sˇ zˇ´ıt zbozˇny´ zˇivot, Pań ti mu˚zˇe da´t bezu´honny´ charakter. I kdyzˇ jsi v minulosti zabrˇedl hluboko do hrˇ´ıchu, Bu˚h teˇ mu˚zˇe naprosto vytrhnout z moci tvyćh drˇ´ıveˇjsˇ´ıch na´vyku˚ a ucˇinit z tebe prˇ´ıklad ctnosti. Nejenom, zˇe z tebe udeˇla´ mravne´ho cˇloveˇka, ale take´ zpu˚sobı´, zˇe si budesˇ osˇklivit kazˇdou sˇpatnost a na´sledovat vsˇe, co je svate´. Nepochybuj o tom. Ten nejhorsˇ´ı hrˇ´ısˇnı´k nemusı´ za tı´m nejcˇistsˇ´ım svaty´m zu˚stat ani o krok pozadu. Veˇrˇ tomu a podle tve´ vı´ry se ti stane. Jaka´ radost nastane, azˇ budeme v den soudu nalezeni bezu´honnı´! Nezpı´va´me nespra´vneˇ, kdyzˇ se prˇipojı´me k one´ u´zˇasne´ pı´sni: Smeˇle se postavı´m v ten velky´ den, vzˇdyt’kdo mne obvinı´, kdo vyda´ v plen? Pro me´ho Pańa ja´ jsem svoboden od hrˇ´ıchu, prokletı´, nezahanben. Jake´ blaho bude teˇsˇit se z te´to smeˇle´ du˚veˇry, azˇ prˇed tva´rˇ´ı Soudce cele´ho sveˇta uprchne nebe i zemeˇ! Toto poteˇsˇenı´ bude podı´lem kazˇde´ho, kdo spole´ha´ jen na Bozˇ´ı milost v Kristu Jezˇ´ısˇi a v te´to svate´ sı´le vede neusta´lou va´lku s kazˇdy´m hrˇ´ıchem.

Kapitola osmna ´ cta ´

PROCˇ SVATI´ VYTRVA´VAJI´

VIDEˇLI JSME, ZˇE NADEˇJE, KTERA´ NAPLNˇOVALA PAVLOVO SRDCE ohledneˇ jeho korintskyćh bratrˇ´ı, je take´ u´teˇchou pro vsˇechny, kdo majı´ obavy o svou budoucnost. Z jake´ho du˚vodu ale Pavel veˇrˇil, zˇe jeho bratrˇi vytrvajı´ azˇ do konce? Ra´d bych, abyste si vsˇimli, zˇe na´m ho tu uva´dı´. Zde je: Veˇrny´ je Bu˚h, jı´mzˇ jste byli povolańi ke spolecˇenstvı´ jeho Syna Jezˇ´ısˇe Krista, nasˇeho Pańa! (1 Kor 1:9) Aposˇtol nerˇ´ıka´: „Vy jste veˇrnı´.“ Beˇda, lidska´ veˇrnost je velmi nespolehliva´, je to marnost a pomı´jivost. Netvrdı´: „Ma´te veˇrne´ sluzˇebnı´ky, kterˇ´ı va´s vedou a ukazujı´ va´m cestu, proto veˇrˇ´ım, zˇe budete v bezpecˇ´ı.“ Vu˚bec ne! Kdyby o na´s pecˇovali jen lide´, bude o na´s stejneˇ postarańo sˇpatneˇ. Naopak rˇ´ıka´: „Bu˚h je veˇrny´.“ Jestlizˇe budeme shledańi veˇrny´mi, bude to proto, zˇe Bu˚h je veˇrny´. Cele´ brˇemeno nasˇ´ı spa´sy musı´ lezˇet na veˇrnosti Boha, se ktery´m jsme uzavrˇeli svou smlouvu. Vsˇechno za´visı´ na te´to prˇeslavne´ Bozˇ´ı vlastnosti. My sami se meˇnı´me s kazˇdy´m za´vanem veˇtru, jsme krˇehcı´ jako pavucˇina a slabı´ jako vysychajıćı´ pramıńek vody. Nemu˚zˇeme spole´hat na sve´ prˇirozene´ schopnosti nebo na pokroky, ktere´ jsme udeˇlali v duchovnı´ oblasti, ale Bu˚h zu˚sta´va´ veˇrny´. Je veˇrny´ ve sve´ la´sce, nenı´ u neˇho zˇa´dna´ promeˇna a ani stıń posunu. (Jk 1:17) Je veˇrny´ svy´m za´meˇru˚m – nezacˇne praći, aby ji pak nechal nedodeˇlanou. Je veˇrny´ ve vsˇech svyćh vztazıćh – jako Otec se nezrˇekne svyćh deˇtı´, jako Prˇ´ıtel nezaprˇe svu˚j lid, jako Stvorˇitel nezavrhne dı´lo svyćh rukou. Je veˇrny´ svy´m zaslı´benı´m a nedopustı´, aby se veˇrˇ´ıcı´ zklamal byt’jen v jedine´m z nich. Je veˇrny´ sve´ smlouveˇ, kterou s na´mi uzavrˇel v Kristu Jezˇ´ısˇi a zpecˇetil ji krvı´ Jeho obeˇti. Je veˇrny´ sve´mu Synu a neprˇipustı´, aby Jeho prˇevzaćna´ krev byla prolita nadarmo. Je veˇrny´ sve´mu lidu, ktere´mu zaslı´bil veˇcˇny´ zˇivot a od neˇhozˇ se neodvra´tı´. Bozˇ´ı veˇrnost je za´kladnı´ a u´helny´ ka´men nasˇ´ı nadeˇje, zˇe vytrva´me azˇ do konce. Svatı´ setrva´vajı´ ve svatosti, protozˇe Bu˚h je vytrvaly´ v milosti. Neusta´le zˇehna´, a proto veˇrˇ´ıcı´ neusta´le prˇijı´majı´ pozˇehnańı´. Bez ustańı´ zachova´va´ svu˚j lid, a proto Jeho lid sta´le zachova´va´ Jeho prˇika´zańı´. To je dostatecˇneˇ pevny´ za´klad, na ktere´m mu˚zˇe cˇloveˇk spocˇinout, a take´ na´dherneˇ souznı´ s na´zvem te´to knı´zˇky, „vsˇe jen z milosti“. A tak je to nezaslouzˇena´ prˇ´ızenˇ a nekonecˇna´ milost, jejı´zˇ zvony znı´ za u´svitu spasenı´, a ty same´ rozkosˇne´ zvonky na´s svy´m sladky´m zvukem prova´zı´ po cely´ den milosti. Vidı´sˇ tedy, zˇe vsˇechny du˚vody pro nadeˇji, zˇe vytrva´me azˇ do konce a nakonec budeme shledańi bezu´honny´mi, spocˇ´ıvajı´ v samotne´m Bohu; zato se jich vsˇak v Neˇm nacha´zı´ opravdu mnoho. Pramenı´ prˇedevsˇ´ım z toho, co pro na´s Bu˚h udeˇlal. Ve sve´m neusta´le´m zˇehnańı´ nehodny´m lidem zasˇel jizˇ tak daleko, zˇe pro Neˇj nenı´ mozˇne´ vra´tit se zpeˇt. Pavel na´m prˇipomıńa´, zˇe na´s

61


Bu˚h „povolal ke spolecˇenstvı´ jeho Syna Jezˇ´ısˇe Krista, nasˇeho Pańa!“ (1 Kor 1:9) Povolal na´s? Pak toto povolańı´ nemu˚zˇe zrusˇit, vzˇdyt’„svyćh daru˚ a povolańı´ Bu˚h prˇece nelituje!“ (Rˇ 11:29) Pań se nikdy neodvra´tı´ od teˇch, ktere´ povolal ke sve´ milosti. „Ty, ktere´ prˇedurcˇil, ty take´ povolal; ktere´ povolal, ty take´ ospravedlnil, a ktere´ ospravedlnil, ty take´ oslavil,“ (Rˇ 8:30) to je nemeˇnne´ pravidlo Bozˇ´ıho jednańı´. Existuje vsˇeobecne´ povolańı´, o neˇmzˇ platı´: „Je totizˇ mnoho povolanyćh, ale ma´lo vyvolenyćh,“ (Mt 22:14) ale to povolańı´, o ktere´m nynı´ hovorˇ´ıme, je jine´ho druhu: je vyja´drˇenı´m zvla´sˇtnı´ la´sky k na´m a ukazuje na´m nezbytnost zı´skat to, k cˇemu jsme byli povolańi. V takove´m prˇ´ıpadeˇ je to s tı´m, kdo byl povolań, jako s Abrahamovy´m potomstvem, o ktere´m Bu˚h rˇ´ıka´: „Zavolal jsem teˇ z odlehlyćh mı´st, rˇekl jsem ti: ‘Ty jsi mu˚j sluzˇebnı´k, tebe jsem si vyvolil, nezavrhl jsem teˇ.’“ (Iz 41:9) V tom, co Pań ucˇinil, vidı´me i dalsˇ´ı pa´dny´ du˚vod pro nasˇi nadeˇji, zˇe vytrva´me a dosa´hneme budoucı´ sla´vy, protozˇe Pań na´s povolal ke spolecˇenstvı´ jeho Syna Jezˇ´ısˇe Krista. To znamena´ do blı´zke´ho vztahu s Jezˇ´ısˇem Kristem a ja´ bych chteˇl, abys pecˇliveˇ zva´zˇil, co vsˇechno to s sebou prˇina´sˇ´ı. Pokud jsi skutecˇneˇ povolań Bozˇ´ı milostı´, jsi nynı´ spolecˇnı´kem Pańa Jezˇ´ısˇe Krista, abys byl ve vsˇech veˇcech Jeho spoluvlastnı´kem. Od te´ chvı´le jsi s Nı´m v ocˇ´ıch Nejvysˇsˇ´ıho jedno. Pań Jezˇ´ısˇ vzal na sve´m teˇle nasˇe hrˇ´ıchy na krˇ´ızˇ, stal se prokletı´m mı´sto na´s, a v ten samy´ cˇas se stal i nasˇ´ı spravedlnostı´, takzˇe jsi v Neˇm ospravedlneˇn. Jsi Kristu˚v a Kristus je tvu˚j. Jako Adam zastupoval vsˇechny sve´ potomky, tak i Jezˇ´ısˇ zastupuje vsˇechny, kdo jsou v Neˇm. Jako se muzˇ a zˇena sta´vajı´ jednı´m, tak je i Jezˇ´ısˇ jedno se vsˇemi, kdo jsou s Nı´m vı´rou sjednoceni, jsou jednı´m skrze manzˇelske´ spojenı´, jezˇ nemu˚zˇe by´t nikdy zrusˇeno. A jesˇteˇ vıće nezˇ to, veˇrˇ´ıcı´ jsou u´dy Kristova teˇla, takzˇe jsme s Nı´m spojeni v la´skyplne´m, zˇive´m a prˇetrva´vajıćı´m svazku. Do te´to jednoty, spolecˇenstvı´ a podı´lnictvı´ na´s povolal sa´m Bu˚h a tı´m na´m dal du˚kaz a za´ruku, zˇe vytrva´me azˇ do konce. Kdybychom o sobeˇ meˇli prˇemy´sˇlet oddeˇleneˇ od Krista, byli bychom jen ubohe´, hynoucı´ ratolesti, ktere´ rychle speˇjı´ ke sve´mu zańiku, ale pokud jsme jedno s Jezˇ´ısˇem, ma´me podı´l na Jeho prˇirozenosti a jsme obdarˇeni Jeho veˇcˇny´m zˇivotem. Na´sˇ u´deˇl je pevneˇ spjaty´ s u´deˇlem nasˇeho Pańa, a dokud nebude znicˇen On, nenı´ mozˇne´, abychom zahynuli. Hojneˇ prˇeby´vej v tomto spolecˇenstvı´ s Bozˇ´ım Synem, do ktere´ho jsi byl povolań, protozˇe v Neˇm spocˇ´ıva´ vesˇkera´ tva´ nadeˇje. Dokud je Jezˇ´ısˇ bohaty´, ty nikdy nemu˚zˇesˇ by´t chudy´, protozˇe jsi s Nı´m v jednom podniku. Nikdy teˇ nemu˚zˇe prˇepadnout nouze, protozˇe jsi spolecˇnı´kem Toho, ktere´mu patrˇ´ı nebe i zemeˇ. Nemu˚zˇesˇ selhat, protozˇe acˇkoli je jeden z partneru˚ ve firmeˇ chudy´ jako kostelnı´ mysˇ a sa´m o sobeˇ naprosty´ bankrota´rˇ, ktery´ nemu˚zˇe splatit ani malicˇkou cˇa´st ze svyćh obrovskyćh dluhu˚, jeho druhy´ spolecˇnı´k je neprˇedstavitelneˇ, nevycˇerpatelneˇ bohaty´. V takove´m spolecˇenstvı´ budesˇ povznesen nad potı´zˇe nyneˇjsˇ´ıch cˇasu˚, zmeˇny v budoucnosti i otrˇesy na konci vsˇech veˇcı´. Pań teˇ povolal ke spolecˇenstvı´ se svy´m Synem, Jezˇ´ısˇem Kristem, a tı´mto skutkem teˇ prˇivedl do neotrˇesitelne´ho bezpecˇ´ı. Pokud jsi skutecˇneˇ veˇrˇ´ıcı´, jsi jedno s Jezˇ´ısˇem, a proto jsi v bezpecˇ´ı. Necha´pesˇ, zˇe to tak musı´ by´t? Pokud jsi byl opravdu sjednocen s Jezˇ´ısˇem neodvolatelny´m Bozˇ´ım cˇinem, musı´sˇ by´t utvrzen azˇ do konce, do dne, kdy se Pań zjevı´ vsˇem lidem. Kristus a veˇrˇ´ıcı´ hrˇ´ısˇnı´k jsou na te´zˇe lodi: dokud Jezˇ´ısˇ neklesne ke dnu, veˇrˇ´ıcı´ se nikdy neutopı´. Jezˇ´ısˇ prˇijal sve´ vyvolene´ do tak teˇsne´ho svazku se sebou samy´m, zˇe aby mohl by´t zraneˇn ten nejmensˇ´ı z Jeho vykoupenyćh, museli by nejprve srazit k zemi, prˇemoci a zneuctı´t Jeho. Jeho jmeńo je ve znaku firmy a dokud nebude znehodnoceno, jsme v bezpecˇ´ı prˇed vsˇemi strasˇlivy´mi hru˚zami selhańı´. Vykrocˇme tedy i do nejiste´ budoucnosti s naprostou du˚veˇrou, veˇcˇneˇ spojeni s Jezˇ´ısˇem. I kdyby vsˇichni lide´ na sveˇteˇ krˇicˇeli: „Kdo je ta, jezˇ vystupuje z pousˇteˇ, oprˇena o sve´ho mile´ho?“ (Pı´s 8:5), radostneˇ vyzna´me, zˇe se spole´ha´me na Jezˇ´ısˇe a chceme se o Neˇj opı´rat vıć a vıć.


62

Na´sˇ veˇrny´ Bu˚h je nevysychajıćı´ studnicı´ poteˇsˇenı´ a nasˇe spolecˇenstvı´ s Bozˇ´ım Synem je jako rˇeka prˇete´kajıćı´ radostı´. Kdyzˇ cha´peme tyto u´zˇasne´ veˇci, nemu˚zˇeme ztraćet odvahu, ba naopak, vola´me spolu s aposˇtolem: „Kdo na´s odloucˇ´ı od Bozˇ´ı, ktera´ je v Kristu Jezˇ´ısˇi, nasˇem Pańu?“ (Rˇ 8:35,39)

ZA´VEˇR

POKUD MNE MU˚J CˇTENA´Rˇ PRˇI CˇETBEˇ PRˇEDCHOZIĆH STRAŃEK NESLEDOVAL krok za krokem, je mi to skutecˇneˇ lı´to. Cˇtenı´ knih nema´ zˇa´dny´ zvla´sˇtnı´ vy´znam, jestlizˇe cˇloveˇk pevneˇ neuchopı´ pravdy, ktere´ mu byly prˇedlozˇeny, neprˇivlastnı´ si je a neuvede je do praxe. Je to, jako kdyby si cˇloveˇk prohlı´zˇel vy´lohu plnou jı´dla, a prˇesto zu˚stal hladovy´, protozˇe sa´m nic nesneˇdl. Nasˇe setkańı´, drahy´ cˇtena´rˇi, je u´plneˇ zbytecˇne´, pokud ses neodhodlal spolehnout se Jezˇ´ısˇe Krista, me´ho Pańa. Z me´ strany tu byla zjevna´ touha ti neˇjak prospeˇt a ucˇinil jsem pro to, co jsem mohl. Mrzı´ mne, pokud jsem toho nebyl schopen, protozˇe jsem touzˇil mı´t tuto vy´sadu. Myslel jsem na tebe, kdyzˇ jsem psal tyto rˇa´dky, a kdyzˇ jsem odlozˇil pero, se vsˇ´ı va´zˇnostı´ jsem poklekl na kolena a modlil se za kazˇde´ho, kdo je bude cˇ´ıst. Jsem pevneˇ prˇesveˇdcˇen, zˇe mnoha cˇtena´rˇu˚m se dostane pozˇehnańı´, i kdybys ty odmı´tl sta´t se jednı´m z nich. Procˇ bys to ale meˇl deˇlat? Pokud netouzˇ´ısˇ po onom vzaćne´m pozˇehnańı´, ktere´ bych ti byl ra´d prˇinesl, bud’ ke mneˇ asponˇ spravedlivy´ a vyznej, zˇe vina za tve´ konecˇne´ zatracenı´ nelezˇ´ı u myćh dverˇ´ı. Azˇ se setka´me prˇed velky´m bı´ly´m tru˚nem, nebudesˇ mne moci obvinit, zˇe jsem promarnil pozornost, kterou jsi mi laskaveˇ veˇnoval tı´m, zˇe sis prˇecˇetl tuto knı´zˇecˇku. Bu˚h vı´, zˇe jsem kazˇdou rˇa´dku psal pro tve´ veˇcˇne´ dobro. Nynı´ teˇ v duchu beru za ruku. Pevneˇ ji stisknu. Cı´tı´sˇ me´ bratrske´ sevrˇenı´? Dı´va´m se na tebe a v ocˇ´ıch ma´m slzy, kdyzˇ se teˇ pta´m: Procˇ bys meˇl zemrˇ´ıt? Nechcesˇ se asponˇ na chvilicˇku zamyslet nad svou dusˇ´ı? To chcesˇ zahynout kvu˚li cˇire´ lehkomyslnosti? Ach, nedeˇlej to; mı´sto toho zvazˇ tyto za´vazˇne´ ota´zky a zajisti si veˇcˇnost! Neodmı´tej Jezˇ´ısˇe, Jeho la´sku, Jeho krev, Jeho spasenı´. Procˇ bys to deˇlal? Meˇl bys to udeˇlat? ´ peˇnliveˇ teˇ prosı´m: U Neodvracej se od sve´ho Vykupitele! Jestlizˇe ale byly me´ modlitby vyslysˇeny a ty, drahy´ cˇtena´rˇi, jsi byl prˇiveden k vı´rˇe v Pańa Jezˇ´ısˇe a prˇijal jsi od Neˇj z Jeho milosti spasenı´, pak se navzˇdy pevneˇ drzˇ tohoto ucˇenı´ a zpu˚sobu zˇivota. At’ je ti Kristus vsˇ´ım ve vsˇem a at’ je nezaslouzˇena´ milost jedinou stezkou, po ktere´ kraćˇ´ısˇ zˇivotem. Zˇa´dny´ zˇivot nemu˚zˇe by´t tak naplneˇny´ jako zˇivot cˇloveˇka zˇijıćı´ho v Bozˇ´ı prˇ´ızni. Kdyzˇ vsˇechno dostane jako dar, chrańı´ to jeho mysl od pyćhy, kdy cˇloveˇk povazˇuje sa´m sebe za spravedlive´ho, i od zoufalstvı´, kdy se neusta´le obvinˇuje. Zahrˇ´ıva´ to srdce vdeˇcˇnou la´skou a tı´m se v dusˇi vytva´rˇ´ı pocit, ktery´ je pro Boha nekonecˇneˇ prˇijatelneˇjsˇ´ı nezˇ cokoli, co by kdy mohlo vzejı´t z otrocke´ho strachu. Ti, kdo doufajı´, zˇe budou zachrańeˇni, kdyzˇ budou snazˇit zˇ´ıt, jak nejle´pe umı´, nevı´ nic o sa´lajıćı´ vroucnosti, o svate´m zˇa´ru, o oddane´ radosti v Bohu, ktera´ prˇicha´zı´ se spasenı´m, jezˇ na´m Bu˚h da´va´ zadarmo podle sve´ milosti. Otrocky´ duch snazˇ´ıcı´ se spasit sa´m sebe se nemu˚zˇe meˇrˇit s radostny´m duchem prˇijetı´ za syny a dcery. I v tom nejmensˇ´ım zaćhveˇvu vı´ry je vıć skutecˇne´ sı´ly nezˇ ve vsˇ´ı lopoteˇ otroku˚ za´kona nebo v uńavne´ masˇine´rii zaslepencu˚, kterˇ´ı

ZA´VEˇR

64

by se chteˇli doplazit do nebe skrze nikdy nekoncˇ´ıcı´ rˇadu obrˇadu˚. Vı´ra je duchovnı´ za´lezˇitost a Bohu, ktery´ je sa´m duch, se lı´bı´ pra´veˇ proto. Le´ta odrˇ´ıka´vańı´ modliteb, chozenı´ do kostela, navsˇteˇvovańı´ cı´rkve, vsˇemozˇnyćh obrˇadu˚ a u´konu˚ mohou by´t prˇed zrakem Hospodina odpornou ohavnostı´; ale jediny´ letmy´ pohled ocˇima prave´ vı´ry je skutecˇneˇ duchovnı´, a proto je mu drahy´. „Otec si prˇeje, aby ho lide´ takto ctili.“ (J 4:23) Zaby´vej se prˇedevsˇ´ım svy´m vnitrˇnı´m cˇloveˇkem a duchovnı´mi veˇcmi, a zbytek bude ve spra´vne´m porˇadı´ na´sledovat. Jestlizˇe jsi ty sa´m zachrańeˇn, strˇezˇ dusˇe ostatnıćh. Tve´ srdce nebude prospı´vat, pokud nebude plne´ horlive´ touhy sta´t se pozˇehnańı´m pro sve´ prˇa´tele. Zˇivot tve´ dusˇe spocˇ´ıva´ ve vı´rˇe, jejı´ zdravı´ pak spocˇ´ıva´ v la´sce. Ten, kdo neusiluje prˇive´st ostatnı´ k Jezˇ´ısˇi, sa´m nikdy nebyl zasazˇen onı´m mocny´m kouzlem Bozˇ´ım la´sky. Pust’ se do Pańova dı´la – dı´la la´sky. Zacˇni doma. Navsˇtiv sve´ sousedy. Bud’ sveˇtlem pro vesnici nebo ulici, kde zˇijesˇ. Rozse´vej Bozˇ´ı slovo, kamkoli tva´ ruka dosa´hne. Cˇtena´rˇi, setkejme se v nebi! Nesestupuj do pekla! Z toho mı´sta utrpenı´ uzˇ nenı´ na´vratu. Procˇ bys meˇl chtı´t kraćˇet stezkou smrti, kdyzˇ je prˇed tebou otevrˇena´ nebeska´ brańa? Neodmı´tej bezplatne´ odpusˇteˇnı´ a dokonale´ spasenı´, ktere´ Jezˇ´ısˇ udı´lı´ vsˇem, kdo se na Neˇho spole´hajı´. Neva´hej a neprodle´vej! Uzˇ jsi va´hal dost dlouho, prˇikrocˇ k cˇinu. Uveˇrˇ v Jezˇ´ısˇe, s naprostou a okamzˇitou rozhodnostı´, ano, jesˇteˇ dnes! Prˇiprav si sva´ slova a jdi s nimi bez mesˇkańı´ k Pańu. At’je to dnes; protozˇe by bylo strasˇne´, kdyby to nebylo nikdy. Jesˇteˇ jednou teˇ vyzy´va´m, pojd’, setkejme se v nebi.

OBSAH

Tobeˇ, cˇtena´rˇi! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Na cˇem jsme? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Bu˚h ospravedlnˇuje bezbozˇne´ho . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vzˇdyt’Bu˚h ospravedlnˇuje! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Spravedlivy´ a ospravedlnˇujıćı´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . O vysvobozenı´ od hrˇ´ıchu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Milostı´ skrze vı´ru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vı´ra, co je to? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jak mu˚zˇeme ilustrovat vı´ru? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Procˇ jsme spaseni skrze vı´ru? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Beˇda! Nejsem schopen nic deˇlat! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ru˚st vı´ry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Znovuzrozenı´ a Duch svaty´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mu˚j Vykupitel zˇije . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pokańı´ jde ruku v ruce s odpusˇteˇnı´m . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jak dosta´va´me pokańı´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Strach z odpadnutı´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Utvrzenı´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Procˇ svatı´ vytrva´vajı´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Za´veˇr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3 4 5 10 14 17 21 23 26 30 33 40 43 45 47 51 54 57 60 63

Z MILOSTI. Charles Haddon Spurgeon. rozhojnila milost

Recommend Documents