Citáty 20. stol. - zlom
27.6.2011
10.09
Stránka 13
1 Milost se neudûluje! Vilém II. (1859–1941)
Byl sluneãn˘ letní den 27. ãervence 1900 a na pfiístavním molu v Bremerhavenu stál ‰ik 2000 vojákÛ. Mûli pfied sebou dlouhou cestu. Svûtlé klobouky se ‰irok˘m lemem, jeÏ mûli na hlavách – souãást v˘stroje nûmeckého koloniálního vojska, takzvan˘ch ochrann˘ch jednotek – naznaãovaly, jak˘ úkol mají vojáci plnit. Mûli daleko od domova neochvûjnû prosazovat imperiální zájmy Nûmecké fií‰e. Tentokrát v âínû. Za nimi se tyãila odjezdová hala rejdafiství Severonûmeck˘ Lloyd. Na stfiechu haly vy‰plhali novináfii chystající se slovem a obrazem zaznamenat, jak se s dobrovolníky V˘chodoasijského expediãního sboru rozlouãí nûmeck˘ císafi Vilém II. Speciálnû pro tento úãel byla na molu postavena dfievûná tribuna. Na ni teì vystoupil císafi v uniformû, na hlavû válcovitou husarskou ãáku. Císafi byl vá‰niv˘ fieãník a toho dne mûl nûkolik dÛvodÛ k tomu, aby sv˘m slovÛm dodal mimofiádnou závaÏnost. Od roku 1888, kdy nastoupil na trÛn, se vztahy Nûmecka s témûfi v‰emi evropsk˘mi velmocemi nejen ochladily, ale zãásti se zmûnily v otevfienou rivalitu. AÏ nyní se situace zmûnila. Tím, Ïe se Nûmecká fií‰e podílela na vyslání expediãního sboru do âíny, octla se koneãnû zase na stranû Velké Británie a Francie. Vojenské kontingenty pro chystané taÏení poskytly i Itálie, Rakousko-Uhersko a Rusko, pfiedev‰ím v‰ak USA a Japonsko. Mocnosti se srotily jako smeãka lvÛ, ktefií vûdí, Ïe slona dokáÏou skolit jedinû spoleãnû. Tentokrát ov‰em kofiistí nebyl slon, ale obrovská âína. Vilém chtûl náleÏitû zdÛraznit ochotu se na akci podílet. Podafiilo se mu to tak pÛsobivû, Ïe jeho slova mohla b˘t pozdûji interpretována jako pochmurné pfiedvídání pfií‰tí role Nûmecka v první polovinû 20. století: „Nepfiítel bude poraÏen uÏ tím, Ïe proti nûmu vystoupíte! Milost se neudûluje! Zajatce neberte!“ provolával císafi a pokraãoval: „Kdo vám padne do rukou, je vám vydán v‰anc! Tak jako si pfied tisíciletím Hunové se sv˘m králem Attilou vydobyli slavné jméno, 13
Citáty 20. stol. - zlom
27.6.2011
10.09
Stránka 14
jeÏ dodnes pfieÏívá v povûstech a pohádkách, nechÈ je i va‰ím prostfiednictvím v âínû na tisíc let zakotvena taková povûst NûmcÛ, Ïe se uÏ nikdy Ïádn˘ âíÀan neodváÏí na Nûmce byÈ jen kfiivû podívat!“ Potud neoficiální, ale víceménû pfiesné znûní, jak je citováno v souboru projevÛ Viléma II. vydaném Johannesem Penzlerem. Co v‰echno mohou císafiova bojechtivá slova zpÛsobit, si okamÏitû uvûdomili fií‰sk˘ kancléfi Chlodwig zu Hohenlohe-Schillingsfürst, státní tajemník Bernhard von Bülow a fieditel Severonûmeckého Lloydu Heinrich Wiegand. Ihned se pokusili zmen‰it ‰kody. Von Bülow pfiikázal v‰em ÏurnalistÛm, které mûl na dosah, Ïe smûjí uvefiejnit jen jím osobnû pfiepracované znûní projevu. V nûm sice zÛstala v˘zva nikoho ne‰etfiit, ale chybûla tam vûta o Hunech a Attilovi. Bülowov˘mi pokyny se v‰ak nefiídili v‰ichni novináfii. Josef Ditzen, vydavatel a ‰éfredaktor listu Nordwestdeutsche Zeitung, císafiovu fieã na stfie‰e odjezdové haly stenografoval a ihned poslal do redakce nezkrácen˘ záznam. Redakce projev otiskla v plném znûní a rozeslala do Berlína a do celé fií‰e bezpoãet povinn˘ch v˘tiskÛ. Císafi dlel na své jachtû Hohenzollern a noviny mu pfiedloÏili aÏ pfii veãefii. Nejprve ty s Bülowovou verzí projevu, takÏe císafi zklamanû konstatoval, Ïe mu vy‰krtli to nejhezãí. Pak ale koneãnû dostal do rukou i pÛvodní text svého projevu. Evropská vefiejnost reagovala zpoãátku lhostejnû. Nûmeck˘ císafi byl znám˘ tím, Ïe rychleji mluví, neÏ myslí, a dopou‰tí se pfiehmatÛ ve formû i obsahu. A tentokrát stál na stranû spojencÛ. Zato v Nûmecku se oz˘vala hlasitá kritika. Zejména liberálové a sociální demokraté císafiova slova ostfie odsoudili. A vojáci? Jak si mají projev svého císafie vyloÏit, bylo tûm 2000 muÏÛm nastoupen˘m na molu a asi 9000 dal‰ích, ktefií je je‰tû do âíny následovali, úplnû jasné. Zejména slova „milost se neudûluje!“ povaÏovali za rozkaz, jejÏ bezohlednû plnili. âínské císafiství bylo na pfielomu století v hlubokém úpadku. V zápase o vliv v Koreji pfiivodilo Japonsko, novû se vzmáhající velmoc ve v˘chodní Asii, âínû v první ãínsko-japonské válce v letech 1894–1895 trpkou vojenskou poráÏku. âína musela Japonsku odstoupit i ostrov Tchaj-wan. K tomu pfiistupovalo dlouholeté kofiistûní evropsk˘ch mocností na úkor ãínské fií‰e. Francie si zajistila Ïelezniãní koncese, carské Rusko uchvátilo 14
Citáty 20. stol. - zlom
27.6.2011
10.09
Stránka 15
MandÏusko. Britové uÏ za první opiové války (1839–1842) odÀali âínû Hongkong, roku 1842 jej prohlásili za korunní kolonii a roku 1898 roz‰ífiili území této kolonie o takzvaná New Territories. PfiíleÏitosti se chopila i Nûmecká fií‰e. Roku 1897 obsadila v severoãínské Jiaozhouské zátoce pfiístav âching-tao (podle pinyinského pfiepisu ãínsk˘ch jmen, pfiijatého roku 1991 jako svûtov˘ standard: Qingdao). Rok nato se zmocnila i okolního území. Za této situace se nejen pfiíslu‰níci elity na císafiském dvofie, ale uÏ i uãenci a reformátofii pokou‰eli dosáhnout obnovy fií‰e. Podporu jim poskytl mlad˘ císafi Kuang-sü. Mlad˘, 22let˘ budoucí panovník se odhodlal emancipovat od souãasné regentky, své tety Cch’si, vdovy po pfiedchozím císafii, a roku 1898 povûfiil uãence Kanga Youweie, aby vypracoval fiadu reformních v˘nosÛ. Mûly dosáhnout i toho, aby se zemû otevfiela vÛãi Západu. Bdûlá a panovaãná Cch’si v‰ak Kuangovy plány zhatila. V záfií 1898 dala mladého císafie uvûznit a ‰est úfiedníkÛ popravit. S reformami byl konec. Mezi ãínsk˘mi obyvateli se mezitím rozmáhala nevole vÛãi zahraniãním mocnostem. Mûlo to fiadu rÛzn˘ch pfiíãin: vysoké reparace placené Japonsku zpÛsobovaly hospodáfiskou nouzi, cizí kapitál si pfii poskytování pÛjãek vymiÀoval pro âínu nev˘hodné podmínky, docházelo k vynucen˘m dovozÛm západního spotfiebního zboÏí, k neúrodám a k pronikání cizích vlivÛ v dÛsledku agresivního pÛsobení misionáfiÛ. Kolem roku 1898 vzniklo masové hnutí naz˘vané I-che-tchuan (Oddíly spravedlnosti a míru). Vyvinulo se z pÛvodního hnutí I-che-ãchüan (Pûst spravedlnosti a míru), vzniklého uÏ poãátkem 19. století. K jeho rituálÛm patfiily i mystikou inspirované pûstní souboje. Z názvu hnutí si Evropané pozdûji odvodili oznaãení „boxefii“. Roku 1898 do‰lo k prvním povstáním v provincii ·antung (Shandong). V polovinû roku 1900 vtáhli „boxefii“ do Pekingu. Po cestû niãili kostely a vraÏdili misionáfie a ãínské kfiesÈany. Vládû císafiovny Cch’si se mezitím podafiilo orientovat hnûv „boxerÛ“, pÛvodnû namífien˘ i proti dvoru, v˘luãnû proti EvropanÛm a vyuÏít sympatií, které vÛãi „boxerÛm“ chovalo ãínské obyvatelstvo i armáda. Evropsk˘ expediãní sbor veden˘ Brity se „boxerÛm“ postavil, ale musel se stáhnout. Po ofenzivû expediãního sboru vyhlásila vláda v Pekingu evropsk˘m mocnostem válku. „Boxefii“ a ãínská 15
Citáty 20. stol. - zlom
27.6.2011
10.09
Stránka 16
armáda oblehli a ostfielovali diplomatickou ãtvrÈ v Pekingu. âínsk˘ voják zastfielil nûmeckého vyslance Clemense Augusta, barona von Kettelera. Vilém II. volal po pomstû: „Peking musí b˘t regulérnû napaden a srovnán se zemí.“ Vilém nejenÏe prosazoval hluãn˘ ‰ovinismus a nacionalismus, ale byl také v tomto smûru jedním z nejãipernûj‰ích aktérÛ. Nûmeck˘ národ, kter˘ se opozdil ve svém formování a jejÏ pak Otto von Bismarck roku 1871 ukoval „krví a Ïelezem“, vstoupil do spoleãenství velmocí jako poslední. Etablované velmoci – Velká Británie, Francie, Rusko a Rakousko-Uhersko – proto od té doby Nûmecko podezíravû sledovaly. Vyjít s nimi bylo tedy pro Bismarcka prioritou. Proto také na volání po vlastní koloniální fií‰i, jeÏ tehdy v Nûmecku sílilo, reagoval jen váhavû. Pfii získávání zámofisk˘ch území posílal do oblasti nejdfiíve kupce a uchvácená území nenaz˘val „koloniemi“, ale „protektoráty“. Prvními koloniemi, jichÏ se Nûmecko zmocnilo, byly v 80. letech 19. století Nûmecká jihozápadní Afrika (dne‰ní Namibie), Togo a Kamerun. Pak následovaly dal‰í, i v pacifickém prostoru. Poté v‰ak imperiální aktivita zase zeslábla. Pro Bismarcka byl dÛleÏitûj‰í smír s Francií a Velkou Británií. Ne tak pro Viléma II., kter˘ Bismarcka roku 1890 propustil. Vilém chtûl nejen vtisknout vlastní peãeÈ politice Nûmecké fií‰e, ale poÏadoval pro svÛj stát je‰tû vût‰í moc. Co to znamenalo, vyjádfiil 6. prosince 1897 Bernhard von Bülow, jen nûkolik t˘dnÛ pfiedtím jmenovan˘ státním sekretáfiem zahraniãního úfiadu, proslul˘m v˘rokem: „Nechceme nikoho odstrkovat do stínu, ale poÏadujeme i pro sebe místo na slunci.“ Nûmecko si chtûlo je‰tû víc ukousnout z koláãe koloniálního bohatství. Na Vilémovo naléhání byl nûmeck˘ polní mar‰ál Alfred hrabû von Waldersee koncem záfií 1900 povûfien vrchním velením evropské intervenãní armádû v âínû. Na to, aby se mohl je‰tû vyznamenat, bylo ale uÏ pfiíli‰ pozdû. âíÀané byli poraÏeni, Peking byl v srpnu obsazen bez úãasti nûmeck˘ch jednotek, probíhala mírová jednání. Waldersee, jemuÏ se v Nûmecku mezi lidmi posmû‰nû fiíkalo „svûtov˘ mar‰ál“, ov‰em nesloÏil ruce do klína. Organizoval pfiísné trestní expedice provázené masov˘m vraÏdûním ãínsk˘ch civilistÛ. Dopisy nûmeck˘ch vojákÛ do vlasti byly plné líãení krvav˘ch ãinÛ. Jako odezva Vilémovy fieãi v Bremerhavenu se jim pozdûji fiíkalo „dopisy HunÛ“. 16
Citáty 20. stol. - zlom
27.6.2011
10.09
Stránka 17
KdyÏ roku 1914 vypukla první svûtová válka, vzpomnûli si Britové ze v‰eho nejdfiív na Vilémova slova o Hunech, tedy právû na tu pasáÏ, kterou by byl von Bülow tehdy tak rád sprovodil ze svûta. Slovo „Hun“ se i díky britské váleãné propagandû stalo bûÏn˘m oznaãením brutálního, bezohledného a barbarského Nûmce. A Vilémova fieã z 27. ãervence 1900 v Bremerhavenu se zapsala do uãebnic dûjepisu jako „hunská fieã“.*)
2 Na‰e „Já“ není pánem ve vlastním domû Sigmund Freud (1856–1939)
V horkém letním dni 12. ãervence 1883 nav‰tívil mlad˘ vídeÀsk˘ lékafi Sigmund Freud svého o 14 let star‰ího kolegu Josefa Breuera. Poprvé se s ním setkal jako student medicíny na konci sedmdesát˘ch let a rychle se spolu spfiátelili. Breuer mûl úspû‰nou praxi a mezi jeho pacienty patfiily ãetné veliãiny vídeÀské spoleãnosti. Nezajímal se v‰ak pouze o medicínu, ale projevoval Ïiv˘ zájem i o umûní, hudbu, literaturu a malífiství. Freudovi pfiiná‰ely rozhovory s Breuerem mnoho nov˘ch poznatkÛ a Breuer si zase na mladém kolegovi cenil toho, Ïe byl nejen velmi pfiístupn˘ nov˘m ideám, ale také je vût‰inou hned dál rozvíjel. Onoho ãervencového dne Breuer nabídl svému pfiíteli, zmoÏenému nesnesiteln˘m vedrem a prací ve VídeÀské v‰eobecné nemocnici, aby se nejprve vykoupal. Oba muÏi pak zasedli k veãefii. Následoval dlouh˘ rozhovor o v‰ech moÏn˘ch lékafisk˘ch tématech jako „,moral insanity‘ (morální ‰ílenství) a nervová onemocnûní a pozoruhodné pfiípady“, jak napsal Freud v dopise své snoubence Martû Bernaysové. A hned jí ohlásil: „Na tapetû byla znovu i tvoje pfiítelkynû Bertha Pappenheimová.“ Pfiípad oné
*) Proslul˘ císafiÛv v˘rok Pardon wird nicht gegeben! (Milost se neudûluje!) pouÏil nûmeck˘ spisovatel Alfred Döblin jako titul svého románu, vydaného roku 1935 ve francouzském exilu. âesk˘ pfieklad vy‰el roku 1985. (Pozn. pfiekl.) 17
Citáty 20. stol. - zlom
27.6.2011
10.09
Stránka 18
mladé Ïeny byl patrnû dokonce hlavním tématem toho veãera a to, co Breuer vyprávûl, mladého lékafie pfiímo elektrizovalo. Bertha Pappenheimová byla mladá Ïena z dobré, majetné Ïidovské rodiny. V létû 1880, kdy jí bylo 21 let, opatrovala svého milovaného, smrtelnû nemocného otce, coÏ jí pfiivodilo tûÏké nervové zhroucení. Od té doby ji pronásledovaly úzkostné stavy a halucinace. Pak se pfiidaly dal‰í symptomy onemocnûní. KdyÏ Berthin otec o tfii ãtvrtû roku pozdûji zemfiel, trpûla uÏ Bertha bludy, ãásteãn˘m ochrnutím, poruchami fieãi a nervov˘mi bolestmi. Od prosince o‰etfioval Berthu Pappenheimovou Josef Breuer, jemuÏ v hypnóze vylíãila své potlaãované úzkosti a pocity. Symptomy nemoci ustoupily. V létû prohlásil Breuer svou pacientku za vyléãenou, av‰ak uÏ o nûkolik t˘dnÛ pozdûji ji musel znovu nechat hospitalizovat v jistém sanatoriu. I Freud vûdûl, Ïe navzdory Breuerovu léãení je Bertha Pappenheimová stále je‰tû nemocná. Pfiesto spolu s Breuerem publikovali roku 1893 ve stati „O psychickém mechanismu hysterick˘ch fenoménÛ. PfiedbûÏná sdûlení“ a roku 1895 ve spoleãné knize Studie o hysterii pfiípad Anny O. a sdûlovali, Ïe Breuerovo o‰etfiování pacientku vyléãilo. Pseudonym Anna O. se stal proslul˘m. ·lo bezpochyby o Berthu Pappenheimovou; iniciály jejího skuteãného jména byly pouze posunuty o jedno místo v abecedû dopfiedu. Freud se domníval, Ïe hysterií jsou ohroÏeni zejména mladí a du‰evnû schopní lidé, ktefií v‰ak vyrÛstají v prostfiedí, jeÏ je nechává zakrnût. I Breuer v pfiípadû Berthy Pappenheimové alias Anny O. diagnostikoval nedostatek du‰evních podnûtÛ pro inteligentní Ïenu, jíÏ její rodina vnucuje Ïivot, kter˘ ji vÛbec nenaplÀuje. Pfiípad Berthy Pappenheimové se nakonec stal rozhodujícím pro vznik nové psychologické metody, a to proto, Ïe Breuer a Freud dále rozvinuli dosavadní Breuerovu techniku – v˘povûdi Berthy Pappenheimové o její nemoci, o ní samé, o jejích konfliktech, zranûních a zapuzování pfiedstav – v jak˘si druh terapie rozmluvou, jenÏ se stal prvním pfiedstupnûm psychoanal˘zy. V dal‰ích letech shromaÏìoval Freud dal‰í kameny do mozaiky své pozdûj‰í my‰lenkové stavby. Roku 1889, mimo jiné i na základû pokusÛ francouzského neurologa a psychiatra Hippolyta Bernheima, dospûl napfiíklad k závûru, Ïe musí existovat podvûdomí, které rozhodujícím zpÛsobem spoluurãuje konání ãlovûka. Ve spise Nástin psy18
Citáty 20. stol. - zlom
27.6.2011
10.09
Stránka 19
chologie pak Freud poprvé koncipoval model ps˘chy. Rok nato pouÏil poprvé pojem „psychoanal˘za“ a mluvil pfiitom o „ponûkud subtilním v˘zkumném postupu Josefa Breuera“. V rané fázi psychoanal˘zy do roku 1897 se Freud zab˘val pfiedev‰ím hysterií a traumaty. Nakonec se zaãal vûnovat anal˘ze snÛ. V listopadu 1899 vy‰la jeho kniha V˘klad snÛ. Ale protoÏe kniha mûla tvofiit i poãátek nové epochy, byl jako rok vydání uveden letopoãet 1900. Díky V˘kladu snÛ se psychoanal˘za stala postupnû známou ‰iroké vefiejnosti. Freud sám tuto knihu povaÏoval za své nejv˘znamnûj‰í dílo. Razila cestu k jeho pozdûj‰í teorii pudÛ a sexuality. Podle Freudova názoru se potlaãená pfiání a pudy ãlovûka pokou‰ejí ve spánku proniknout do vûdomí. Ps˘cha se je v‰ak snaÏí znovu potlaãit, promûÀuje je v abstrakci, a tedy ve sny. V˘klad snÛ si nyní klade za úkol vyãíst ona pfiání a pudy ãlovûka z jejich snové abstrakce. Ve V˘kladu snÛ Freud také poprvé zformuloval nejdÛleÏitûj‰í prvky teorie psychoanal˘zy, jiÏ v té dobû rozvíjel: nevûdomí, zapuzování pfiedstav, sexualitu raného dûtství a povûstnou triádu ps˘chy. Ve V˘kladu snÛ ony tfii ãásti je‰tû oznaãuje jako pfiedvûdomí, vûdomí a nevûdomí. Koneãn˘ trojinstanãní model s pojmy Nadjá (superego), Já (ego) a Ono (id) vypracovával Freud aÏ do roku 1923 a pfiedstavil jej ve spise Já a Ono. Tento trojinstanãní model vypovídá v jádru toto: Já zastupuje vûdomí a osobnost ãlovûka. Nadjá je svûdomí a morální kvalita ãlovûka. Je silnû ovlivnûno v˘chovou. A koneãnû Ono je nevûdomí, tvrz potlaãen˘ch pudÛ a pfiání. Ve Freudovû pojetí Já i Nadjá v podstatû urãuje Ono, takÏe podle nûj jsou vûdomí, osobnost i svûdomí ãlovûka formovány jeho pfiáními a pudy. Nadjá spojoval Freud s dal‰ím konstatováním, respektive tezí, jeÏ se pak stala znám˘m úslovím: ·lo o oidipovsk˘ komplex, nebo také o OidipÛv konflikt. V fiecké mytologii princ Oidipus nevûdomky zabil svého otce a pozdûji pojal svou matku za manÏelku. Freud pouÏil pojem OidipÛv konflikt poprvé roku 1897, kdyÏ popisoval sexuální pfiíchylnost syna k matce a jeho souãasnou rivalitu vÛãi otci. T˘Ï konflikt shledával Freud i u dívek ve vztahu k matkám. OidipÛv konflikt byl jedním z ústfiedních prvkÛ Freudova modelu v˘voje lidské ps˘chy. Napfiíklad Nadjá, tedy svûdomí, vzni19
Citáty 20. stol. - zlom
27.6.2011
10.09
Stránka 20
ká podle nûj v rané fázi dûtství, zhruba kolem pátého roku Ïivota. OidipÛv konflikt patfiil ve Freudovû pojetí do této fáze v˘voje osobnosti jako typick˘ pfiíklad pronikání potlaãovan˘ch sexuálních pudÛ v raném dûtství. Freud se sám ov‰em nevyhnul jisté koketerii, kdyÏ roku 1917 v ãlánku PotíÏ psychoanal˘zy oznaãil následky sv˘ch úvah za tfietí pfiíkofií zpÛsobené lidstvu. Za první pfiíkofií oznaãil poznatek Mikulá‰e Koperníka, Ïe Zemû není stfiedem vesmíru. Druhé pfiíkofií pr˘ lidstvu zpÛsobil Charles Darwin prohlá‰ením, Ïe ãlovûk pochází z opice. Koneãnû tfietí pfiíkofií shrnul Freud ve zmínûném ãlánku ve vûtû: „Já není pánem ve vlastním domû.“ Podkladem tohoto v˘roku je právû Freudovo ‰okující tvrzení, Ïe dospûl˘ ãlovûk není fiízen vlastním vûdomím, ale sv˘m podvûdomím, jeÏ je navíc ovlivÀováno záÏitky zasahujícími zpût aÏ do raného dûtství. Zvlá‰tní úlohu pak mají negativní zku‰enosti a traumata, jeÏ podle Freuda pronikají do nevûdomí. Odtud pak vystupují znovu jako nemoci, jako deprese a fixní ideje. KdyÏ vy‰el V˘klad snÛ, zaãaly se Freudovy úvahy postupnû setkávat s rostoucím ohlasem. Roku 1902 zaloÏil Freud s nûkolika sv˘mi stoupenci ve Vídni Psychologickou stfiedeãní spoleãnost, jeÏ se roku 1908 pfiejmenovala na VídeÀské psychoanalytické sdruÏení. K Freudovi se postupnû pfiidruÏili mladí kolegové z oboru – Alfred Adler a Carl Gustav Jung. Jakkoli je moÏné se o vûdeckost psychoanal˘zy pfiít, FreudÛv vliv na spoleãnost, umûní a filozofii 20. století je nesporn˘. Freud nejenÏe odtabuizoval sexualitu, ale pfiedev‰ím uvedl centrální zku‰enosti lidského bytí do my‰lení, a tím i do vûdy. Subjektivita ãlovûka, jejímiÏ zdroji jsou osobnost, pocity a konflikty, získala v˘znam pro vnímání svûta. Freud tvrdû kritizoval náboÏenství – byla pro nûj dÛsledkem fantazií v dûtství a neznamenala nic víc neÏ nebezpeãné iluze – ale sám mûl pozdûji tendenci uãinit jak˘si druh náboÏenství z vlastního uãení. ZdÛrazÀoval sice, Ïe psychoanal˘za je vûda, nevytvofiil v‰ak ve vûdeckém smyslu Ïádnou metodu, která by umoÏÀovala jeho teze prokázat nebo popfiít. Psychoanal˘za tak byla od poãátku spojena i s vírou – ãasto aÏ náboÏenskou – ve svou správnost a ve svého charismatického tvÛrce. K tomu, Ïe se Freudovy ideje rychle roz‰ífiily po celém svûtû, pfiispûli nechtíce právû ti, kdo psychoanal˘zu vyslovenû nenávi20
Citáty 20. stol. - zlom
27.6.2011
10.09
Stránka 21
dûli: nacionální socialisté. KdyÏ bylo Rakousko roku 1938 anektováno Nûmeckou fií‰í, musela vût‰ina stoupencÛ a protagonistÛ psychoanal˘zy emigrovat. Mnozí ode‰li do USA, kde se psychoanal˘ze brzy dostalo znaãného uznání. A jak˘ byl dal‰í osud Berthy Pappenheimové? Její zdraví se nakonec pfiece jen zlep‰ilo, i kdyÏ se v následujících letech musela opakovanû svûfiovat ústavní péãi. Koncem listopadu 1888 se pfiestûhovala do Frankfurtu. V tomto mûstû i v jeho okolí se v pfií‰tích letech stala známou jako advokátka Ïen, spisovatelka a filantropka. O své tûÏké krizi z mládí nikdy vefiejnû nemluvila a nezachovala o tom ani Ïádné záznamy.
3 E = mc2 Albert Einstein (1879–1955)
KdyÏ se narodil, mûl velikou a deformovanou hlavu, takÏe si jeho vydû‰ená matka myslela, Ïe je zdravotnû postiÏen˘. Stal se jedním z nejvût‰ích géniÛ, jací kdy Ïili. Cel˘ svût znal jeho zvlá‰tní zjev, dobromysln˘ a zároveÀ jakoby nepfiítomn˘ pohled, hlavu obklopenou rozcuchan˘mi bíl˘mi vlasy, hust˘ knír. Albert Einstein hrál mistrovsky na housle a zasazoval se za svûtov˘ mír. Stal se jednou z nejpopulárnûj‰ích osobností moderní doby, pfiestoÏe jeho ideje pfiesahovaly pfiedstavivost témûfi v‰ech lidí. To zase pro zmûnu nechápal Einstein. „Jak to pfiijde,“ ptal se jednou, „Ïe mû v‰ichni mají rádi, a nikdo mi nerozumí?“ Albert Einstein byl v mnoha ohledech exot a zaãátek jeho Ïivotní dráhy nijak nenasvûdãoval jeho pozdûj‰í slávû. KvÛli své svéhlavosti se nedomohl uãitelského nebo badatelského postavení na nûkteré z univerzit. A tak fyziku, k jejímÏ nejvût‰ím duchÛm dnes bezesporu patfií (a mnozí o nûm mluví jako o nejbrilantnûj‰í hlavû, jakou kdy lidstvo zplodilo), musel zpoãátku studovat jako autodidakt ve svém volném ãase. Byl podivín, kter˘ po cel˘ Ïivot zÛstal individualistou. UÏ jako dítû zaãal pozdû mluvit. Pozdûji prohlásil, Ïe s tím ãekal, aÏ se bude schopen 21
Citáty 20. stol. - zlom
27.6.2011
10.09
Stránka 22
vyjadfiovat v cel˘ch vûtách. ·kola mu nesedûla, jako ostatnû mnoh˘m mimofiádnû nadan˘m jedincÛm. Vyslovenû ‰patn˘m Ïákem, jak se to o nûm dlouho tvrdilo, ale nebyl. V matematice a latinû patfiil vÏdy k nejlep‰ím ÏákÛm ve tfiídû. KdyÏ se jeho rodiãe pfiestûhovali z Mnichova do Milána, ode‰el Einstein do Curychu. Bylo mu 16 let, nemûl tedy je‰tû vûk na vysoko‰kolské studium, a chtûl nav‰tûvovat Polytechniku ‰v˘carské konfederace, tehdy jednu z nejrenomovanûj‰ích technick˘ch vysok˘ch ‰kol v Evropû. KvÛli váÏn˘m nedostatkÛm v nûkter˘ch pfiedmûtech v‰ak nesloÏil pfiijímací zkou‰ku. Nakonec byl na ‰kolu pfiijat jako sedmnáctilet˘, kdyÏ si doplnil maturitu na kantonální ‰kole v Aarau. Roku 1900 absolvoval Einstein polytechniku s dobr˘m prospûchem, ale místo asistenta nedostal. Jeho nadání a genialitu dosud nikdo nevytu‰il ani nerozpoznal. A tak pracoval nejprve jako domácí uãitel a vûdeckou prací se zaãal – ve „volném ãase“ – zab˘vat aÏ roku 1901. Jeho finanãní situace se zlep‰ila, kdyÏ byl ustanoven „expertem tfietí tfiídy“ na patentovém úfiadû v Bernu. S bûÏnou vysoko‰kolskou ãinností nemûl nic spoleãného. Paradoxnû ov‰em právû to Einsteinovi umoÏnilo rozvíjet své nekonvenãní my‰lení. UÏ o ãtyfii roky pozdûji na sebe Einstein dÛraznû upozornil, kdyÏ postupnû uvefiejnil ãtyfii stati, z nichÏ kaÏdá by mu sama o sobû zajistila v oboru fyziky skvûlou povûst. Bylo mu teprve 26 let. První ze ãtvefiice statí byla práce O heuristickém hledisku t˘kajícím se vytváfiení a promûn svûtla ukonãená v polovinû bfiezna 1905. V ní Einstein podal dÛkaz, Ïe svûtlo mÛÏe mít zároveÀ vlnov˘ i ãásticov˘ charakter (tzv. vlnovû korpuskulární dualismus). Potvrdil tím i vyzafiovací zákon Maxe Plancka (1858–1947) o pomûrech vyzafiování absolutnû ãerného tûlesa. Zákon pfiedpokládal, Ïe k v˘mûnû vyzafiované energie dochází prostfiednictvím nejmen‰ích spojit˘ch uskupení energie, pozdûji naz˘van˘ch kvanta. Díky zavedení tohoto vyzafiovacího zákona je Planck povaÏován za zakladatele kvantové fyziky. Za tuto práci dostal Einstein roku 1921 koneãnû Nobelovu cenu. Za teorii relativity mu ji ‰védská akademie udûlit nemohla, protoÏe Einstein byl sice pÛvodcem teorie, ale Henri Poincaré, kter˘ v˘znamnû pfiispûl k matematické konstrukci teorie, mezitím zemfiel a Nobelova cena se posmrtnû neudûluje. Najít náhradu 22
