Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky. Filologicko-areálová studia. Bc. Tereza Swadoschová

Masar ykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky

Filologicko-areálová studia

Bc. Tereza Swadoschová Česko-běloruské literární vztahy Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: prof. PhDr. Ivo Pospíšil, DrSc. 2012

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

…………………………………………….. Podpis autora práce

2

Děkuji vedoucímu práce profesoru Ivo Pospíšilovi za odborné vedení, cenné podněty a připomínky, které přispěly ke vzniku této práce, za cenné rady děkuji Sjarheji Smatryčenkovi. Děkuji mé rodině za všestrannou podporu.

3

OBSAH I. ÚVOD ........................................................................................................................................ 6 II. UVEDENÍ DO PROBLEMATIKY......................................................................................... 8 2.1 Nástin česko-běloruských vzájemných kontaktů .................................................................................... 8 2.1.1 Bělorusko-české vztahy na začátku 20. století ............................................................................... 11 2.1.2 Počátky pražské běloruské emigrace ............................................................................................... 11 2.1.3 Exilová Rada BNR ............................................................................................................................. 12 2.2 Krátce o běloruské literatuře .................................................................................................................... 14 III. BĚLORUSKÁ LITERATURA V ČESKÝCH PŘEKLADECH ........................................... 18 3.1. Běloruská lidová slovesnost v českých překladech do roku 1906...................................................... 18 3.2 Běloruská literatura v českých překladech mezi lety 1907 – 1945 ...................................................... 22 3.2.1 Literární činnost běloruské emigrace v Praze ................................................................................ 24 3.2.1.1 Běloruská emigrace v Praze ...................................................................................................... 24 3.2.1.2 Literární činnost běloruských studentů v Praze..................................................................... 25 3.2.1.3 Nakladatelská činnost běloruské emigrace v Praze ............................................................... 31 3.3 Běloruská poezie v českých překladech mezi lety 1907 – 1945 .......................................................... 31 3.4 Běloruská literatura v českých překladech mezi lety 1950 - 1990 ....................................................... 36 3.4.1 Běloruská poezie a próza v českých překladech v 50. a 60. letech.............................................. 36 3.4.2 Běloruská válečná próza v českých překladech v 70. a 80. letech ............................................... 40 3.4.3 Běloruská literatura pro děti a mládež v českých překladech v 70. a 80. letech ........................ 43 3.4.4 Běloruská poezie v českých překladech v 70. a 80. letech............................................................ 44 3.5 Běloruská literatura v českých překladech po roce 1991 ..................................................................... 45 3.6 Překlady vydané knižně a časopisecky od roku 1860 do roku 2011. .................................................. 52 3.6.1 Vybraná bibliografie knižních překladů běloruské lidové slovesnosti do češtiny v chronologickém přehledu ........................................................................................................................ 52 3.6.2 Vybraná bibliografie knižních překladů běloruské poezie do češtiny v chronologickém přehledu ........................................................................................................................................................ 53 3.6.3 Vybraná bibliografie knižních překladů běloruské prózy do češtiny v chronologickém přehledu ........................................................................................................................................................ 56 3.6.4 Vybraná bibliografie knižních překladů běloruského drama do češtiny v chronologickém přehledu ........................................................................................................................................................ 58 3.6.5 Vybraná bibliografie knižních překladů běloruské literatury pro děti a mládež do češtiny v chronologickém přehledu ........................................................................................................................ 58 3.6.6

Vybraná

bibliografie

časopiseckých

překladů

běloruské

literatury

do

češtiny

v chronologickém přehledu (poezie, próza, eseje, fejetony, humoresky, atd.) .................................... 59 4

3.6.7 Vybraná bibliografie knižních překladů běloruské literatury v překladu z ruštiny do češtiny v chronologickém přehledu ........................................................................................................................ 64 3.7 Žánrové zastoupení běloruských překladů v českém literárním prostředí ........................................ 66 3.8 Česko – běloruské literární vztahy mimo tištěné stránky .................................................................... 68 IV. STRUČNĚ O ČESKÉ LITERATUŘE V BĚLORUSKÝCH PŘEKLADECH .................... 71 4.1 Česká próza v běloruských překladech ................................................................................................... 71 4.2 Česká poezie v běloruských překladech ................................................................................................. 71 4.3 Česká literatura pro děti a mládež v běloruských překladech.............................................................. 72 4.4 Současná situace české literatury v běloruských překladech ............................................................... 72 4.5 Vybraná bibliografie vybraných knižních překladů české literatury do běloruštiny v chronologickém přehledu ............................................................................................................................ 73 V. ZÁVĚR .................................................................................................................................... 76 VI. RESUMÉ ............................................................................................................................... 79 VII. POUŽITÁ LITERATURA ................................................................................................... 81 VIII. REJSTŘÍK PŘEKLADATELŮ.......................................................................................... 87

5

I. ÚVOD Běloruská literatura je jednou z nejmladších slovanských literatur. Rozvíjela se pomalu a v literárním světě se až na výjimky dosud neetablovala. Do cesty k úspěchu se této národní literatuře staví překážky hned z několika stran. Prezidentský teror rozbíjí běloruskou literaturu do několika celků – oficiální povolená, konformistická literatura, financovaná režimem stojí na straně jedné - sdružená do oficiálního svazu spisovatelů. Na straně druhé vzniká literatura nepodporovaná státem, neoficiální a s omezenou publikační činností, z části rovněž sdružená do svazu, v tomto případě opozičních autorů a nesdružených, samostatných spisovatelů. Kamenem úrazu běloruské literatury je z historie plynoucí vícejazyčnost, která přináší další možné štěpení. Nátlak a represe, kterým jsou spisovatelé vystaveni a špatná ekonomická a neférová situace knižního trhu, jsou snad už posledními kapkami do moře problémů, které se nevlní zrovna příznivě pro běloruskou literaturu. Avšak přes všechny tyto komplikace a překážky běloruská literatura žije a žije i za hranicemi Běloruska. Tato práce si klade za cíl zmapovat pozici běloruské literatury v českém kulturním prostoru v období od roku 1857 do současnosti. V práci jsou zahrnuta díla autorů běloruského původu původně napsaná v běloruštině a ojediněle v ruštině. (Pro dokreslení významu běloruské válečné prózy v česko-běloruských literárních vztazích v 70. a 80. letech jsou v analytické i kompilační části literárního vývoje běloruské překladové literatury u nás zohledněna i díla běloruských autorů napsaná v ruštině.) Mapovány jsou rovněž vybrané překlady běloruských děl přeložené do češtiny z ruského překladu. Pro potřeby této práce bylo nutné sesbírat a chronologicky zpracovat knižní překlady běloruské lidové slovesnosti, poezie, prózy a literatury pro děti a mládež. Časopisecky uveřejněné překlady lidové slovesnosti, poezie, prózy a literatury pro děti a mládež, jejichž excerpce je značně obtížná, situaci běloruské literatury v českém literárním prostředí pouze dokreslují. Knižní bibliografie sesbíraná pro potřeby této práce je výběrová, omezuje se na krásnou literaturu a nemapuje literaturu odbornou, biografie, průvodce aj. Z časopisecky uveřejněných překladů nejsou do práce zahrnuty rozhovory. Bibliografické údaje byly čerpány z online katalogu Národní knihovny a Moravské zemské knihovny, z online databáze Index Translationum - World Bibliography of Translation, z Digitalizovaného archivu časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR a ze studovny novin a časopisů Moravské zemské knihovny a Slovníku ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů1. Práce má kompilační a analytický charakter. K vzájemným česko – běloruským literárním a kulturním vztahům již bylo napsáno několik studií, avšak doposud nebyl vytvořen ucelený přehled překladů běloruských literárních děl do češtiny, který by téma zasadil do širšího rámce vzájemných česko-běloruských vztahů. Prvním stěžejním cílem práce je vytvoření chronologicky sestaveného 1

POSPÍŠIL, Ivo et al. Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů. 1. vyd. Praha: Libri, 2001.

6

přehledu bělorusko-české překladové produkce a jeho zasazení do širšího historicko-kulturního rámce. Druhým cílem bude odpovědět na dílčí otázky práce: definovat žánrové zastoupení běloruské literatury vzniklé v běloruštině v Česku ve 20. a 21. století, určit četnost překladů a období, ve kterém bylo vydávání běloruské literatury v Česku nejhojnější. Práce se věnuje i recepci české literatury v běloruském kulturním prostředí. Autorka si je však vědoma, že situace není, vzhledem k nedostatku vhodných materiálů u nás, zdaleka zmapována kompletně a jedná se tedy spíše o náčrt, který doplňuje stěžejní část práce. Výsledkem této diplomové práce je syntéza zachycující vývojovou linii překladů běloruské lidové slovesnosti, poezie a prózy v českém kulturním prostředí, její charakteristika a rozčlenění do jednotlivých etap. Přílohou práce je slovník překladatelů z běloruštiny do češtiny.

7

II. UVEDENÍ DO PROBLEMATIKY 2.1 Nástin česko-běloruských vzájemných kontaktů Vztahy mezi českým a běloruským prostředím se formovaly po staletí. Vůbec první vzájemné kontakty mezi českými a běloruskými zeměmi datujeme do 10. století. Městská centra dnešního Česka a Běloruska ležela přímo, nebo blízko tras středověkých obchodních stezek a tak mezi oběma zeměmi docházelo k ojedinělým obchodním kontaktům. Od 12. století začaly být pokládány základní kameny i politickým vztahům mezi oběma prostředími a to v souvislosti s christianizací. Z českých zemí byly prostřednictvím řádu německých rytířů vypravovány k pohanským Prusům a Litvanům nejprve misijní, od 13. století křížové výpravy. Během jedné z prvních se český panovník Přemysl Otakar II. zasloužil o založení Královce, dnešního Kalinigradu. S rozvojem národních kultur dochází i k rozvoji kulturních vztahů mezi oběma kulturními prostředími. Sňatkem dědičky polského trůnu Hedviky (Jadwigy) s litevským velkoknížetem Jagellem došlo ke sjednocení Polska a Litvy, litevský velkokníže přijal křest a tím vyvstala potřeba vzdělávat duchovenstvo. Proto v roce 1397 založila královna Hedvika, se svolením svého strýce, českého krále Václava IV., při Pražské, později Karlově univerzitě, kolej pro litevské studenty. Její studenti přeložili z češtiny do běloruštiny např. Kroniku Trojánskou, nebo Sibylina proroctví.2 Kolej zanikla v roce 1622, litevští studenti začali odcházet za studiem na univerzitu v Krakově nebo v Královci. Na přelomu 14. a 15. století působil na dvoře litevského velkoknížete Jagella jako dvorní astrolog Henryk Czech (Jindřich Čech) a jako dvorní lékař Pawel Krawar (Pavel Kravař). V 15. století k dalšímu rozvoji bělorusko-českých kulturních kontaktů nedocházelo, pokud lze hovořit o vztazích mezi oběma zeměmi, potom se jejich rozvoj omezil na rozvoj kontaktů politických. V roce 1410 se čeští bojovníci účastnili jedné z největších bitev středověké Evropy, bitvy mezi řádem německých rytířů na jedné straně a Velkoknížectvím litevským a Polskem na straně druhé, bitvy u Grunwaldu. Žoldnéry z českých zemí verbovali do svých řad vojska řádových rytířů i unijní vojska. Vojevůdcem českých vojsk unijní armády, čítajících na 4000 mužů z Čech a Moravy, se stal Jan Sokol z Vamberka. Bitva u Grunwaldu skončila porážkou řádu německých rytířů a ovlivnila události husitských válek. Mnozí aktéři z bitvy u Grunwaldu bojovali později na obou stranách v husitských válkách. Řád německých rytířů ztratil podstatnou část svého území, nejvýznamnější představitele a utrpěl výraznou finanční újmu, křížové výpravy tak ztratily významnou sílu a podporu řádu německých rytířů.

2

O Bělorusech v České republice. In: Velvyslanectví Republiky Bělarus [online]. 2007 - 2012 [cit. 2012-04-23]. Dostupné z:

http://czech.mfa.gov.by/cz/belec/new_page_28/

8

Počátky běloruského národního písemnictví jsou úzce spjaty s českým územím. Kolem roku 1517 přišel do měst pražských běloruský humanista a literát, Francisk Skaryna (asi 1490 – 1551), který se narodil v Polocku a pravděpodobně zemřel v Praze. Skaryna v Praze na Starém Městě pražském vytiskl mezi lety 1517 – 1519 překlad Starého zákona do běloruštiny ve 23 sešitech. Původně zamýšlené celé vydání bible, nedokončil. Přesto je běloruština jedním z prvních východoslovanských jazyků, do kterého byla Bible přeložena. V roce 1522 přesunul Skaryna tiskárnu do Vilna, ale on sám se do Prahy zřejmě ve 30. letech 16. století vrátil a působil jako botanik královské zahrady. Po Skarynově přesunu tiskárny do Vilna se až do 20. století česko-běloruské vztahy oslabily na minimum. Obě země postupně ztratily svou svébytnost. Skarynovým odkazem se v současnosti zabývá badatelka Slovanské knihovny Františka Sokolová. V roce 2000 jí byl za její badatelskou činnost na téma Skaryny a jeho pobytu v Česku udělen titul Čestného doktora Polocké univerzity. V roce 1644 kníže Stanislav Albrecht Radziwill, kancléř Velkoknížete litevského, požádal Komenského, aby se ujal reformy školství na Litvě, ale ten jeho nabídku odmítl, v té době byl již zavázán k práci ve Švédsku. Namísto sebe vyslal Komenský do Velkoknížectví litevského svého spolupracovníka, bývalého kněze v Betlémské kapli, Adama Hartmanna. Ten působil v běloruském městě Kojdanovo (dnešní Dziaržynsk) necelý rok.3 V 50. a 60. letech 19. století se mnoho obyvatel z Čech a Moravy z ekonomických důvodů vystěhovalo do Spojených států amerických, Ruska a jiných zemí. Emigrace do Ruska vrcholila po zrušení nevolnictví Alexandrem II. v roce 1861. Emigranti směřovali i na území dnešního Běloruska. V roce 1855 se usídlila skupina českých emigrantů jihovýchodně od Mozyru v Minské gubernii. Obdrželi po pěti děsjatinách půdy na rodinu a pracovali zde jako námezdní zemědělci. Ponechali si rakouské státní občanství, proto byli za první světové války jako příslušníci nepřátelského státu odsunuti na Sibiř. Zhruba o deset let později se čeští emigranti usadili v Rečickém újezdu, ve vesnicích Horochovo a Vlčí Hora v Gomelské oblasti. Devatenáct rodin přijalo ruské občanství a pravoslavnou víru. Pracovali jako nádeníci a žili v krajní ekonomické situaci. Před vypuknutím první světové války přišlo na velkostatek u Mazyru patnáct českých rodin, statkář se během svého pobytu v Čechách oženil s Moravankou a na svůj statek přivedl řemeslníky i s rodinami. V roce 1926 bylo v Běloruské SSR napočteno 660 Čechů, 88 žilo ve městech a 552 na vesnici.4

3

PLAVEC, Michal. Česko-běloruské vztahy od dob nejstarších až po současnost. In.: SAHANOVIČ, Hienadź et al. Dějiny Běloruska.

Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2006. 302 s. Dějiny států. ISBN 80-7106-828-4. 4

VACULÍK, Jaroslav. Češi v cizině 1850-1938. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. S. 104 – 105.

9

O účasti běloruských buditelů na Všeslovanském sjezdu v Praze v roce 1848 nemáme žádné zprávy. Prvním badatelem u nás v oblasti česko-běloruských vztahů byl Josef Dobrovský (1753 – 1829). Právě on položil základy vědeckému bádání Skarynova pobytu v Praze.5 Pavel Josef Šafařík (1795 – 1861) uvedl ve svých Dějinách slovanské řeči a literatury místo (označil toto místo za gubernii), kde žije běloruský národ a počet jeho obyvatel, o běloruštině se ve stati nezmiňuje. Ve Slovanském národopise se Šafařík krátce zmínil o běloruském lidovém jazyce. Uvedl běloruštinu vedle velkoruštiny a maloruštiny a studii doplnil přehledem hláskoslovných a tvaroslovných zvláštností běloruského lidového jazyka.6 Čelakovský (1799 - 1852) považoval běloruštinu za vymírající nářečí a označil ji za podnářečí velkoruského spisovného jazyka, proto běloruské písně Čelakovský nezařadil do svých folklórních prací. V jeho pozůstalosti se běloruské materiály objevily, ale ty s největší pravděpodobností pocházejí až z doby po vydání jeho folkloristických výborů. Až Ludvík Kuba přivezl ze svého pobytu v Bělorusku 15 běloruských lidových písní, ve svém díle Slovanstvo ve svých zpěvech je uvedl v originále, s českým překladem a s notovým zápisem a doplnil komentářem. Václav Židlický označil těchto 15 běloruských lidových písní za vůbec první překlady běloruských textů do češtiny. 7 V české badatelské obci dlouho panoval názor, který chápal Bělorusko jako jednu z provincií Ruska a jeho obyvatele jako Rusy, žijící na území provincie Bělorusko. Nový vhled do této problematiky vnesl Adolf Černý, který Bělorusko dvakrát navštívil, navázal nové kontakty a tuto zemi si i s jejími obyvateli oblíbil. Velkým potěšením pro něj bylo, když v roce 1906 obdržel z Vilna časopis „Naša Dolja“, který byl odrazem rozkvětu běloruského národního obrození. Hojně a inovativně se Černý věnoval běloruské problematice i ve Slovanském přehledu. Aktivním propagátorem bělorusistiky byl i Zdeněk Nejedlý, který mj. v roce 1927 zorganizoval protestní akci na obranu západoběloruské revoluční organizace Hramada, kterou likvidovalo Polsko a s jejími členy vedlo soudní proces. Přínosem Nejedlého roční kampaně bylo mj. zdomácnění pojmů Bělorusko a Bělorusové v Československu. V letech 1925 a 1927 se uskutečnily dvě návštěvy běloruských spisovatelů u nás. Cestou na světovou uměleckou výstavu v Paříži navštívili Prahu v roce 1925 Janka Kupala, Ciška Hartny a Michas Čarot. V roce 1929 opětovně navštívili Prahu Janka Kupala, Ciška Hartný, Michas Čarot a také M. Zarecký, setkali se zde s mnoha kulturními činiteli a členy skupiny Devětsil. V tomto období se v českých časopisech začala objevovat díla běloruských básníků i články o nich samotných (Rudé právo, sobotní příloha Rudého práva Haló sobota, Reflektor, Domov a svět, Literární noviny, Tvorba, aj.) V Bělorusku se české literární tvorbě věnoval zejména časopis Polymja, který kromě stálé rubriky – Ze života české moderní literatury, publikoval často statě a překlady českých děl, např. v roce 1928 to byla

5ŽIDLICKÝ,

Václav. Příspěvky k dějinám česko-běloruské vzájemnosti. In: Slavia: Časopis pro slovanskou filologii. Praha:

ČSAVSÚ, 1960, 212 - 234. 6Tamtéž. 7Tamtéž.

10

Horova Autobiografie8, ukázka z tvorby Jiřího Mahena9, povídku bratří Čapků Ostrov10, aj. Z českých autorů s časopisem spolupracovali J. Fučík, V. Vančura, J. Hora ad. V roce 1929 vyšlo u nás v časopise Nové Rusko speciální dvojčíslo 10, 11, tzv. „běloruské číslo“, ve kterém vyšly statě o běloruském národním obrození, běloruské literatuře, umění, o rozvoji běloruské vědy, o běloruském národním hospodářství aj.11

2.1.1 Bělorusko-české vztahy na začátku 20. století Na počátku 20. století nemělo Bělorusko vlastní stát, za sebou mělo zkušenost několikasetleté nadvlády Ruska a podléhalo soustavné rusifikaci. Zároveň bylo Bělorusko odjakživa předmětem ruskopolského územního soupeření a obyvatelstvo bylo považováno za část ruského národa. Po událostech prosincové všeobecné stávky v Minské gubernii začali do Československa přicházet první političtí emigranti. Běloruským azylantům poskytlo pomoc Rakousko-uherské mocnářství. V témže roce také vznikla první běloruská organizace na území Čech – Tábor. S vypuknutím první světové války stály Rakousko-Uhersko a Rusko na opačných stranách válečné fronty, do zajateckých táborů k nám byli přiváženi váleční zajatci z ruské armády a mezi nimi bylo i mnoho vojáků z Minské gubernie. Ti byli drženi v táborech v Miloticích, Plané u Mariánských Lázní, v Chebu, Teplicích ad. Začátkem 20. století začala v Bělorusku sílit myšlenka samostatného státu, která vyvrcholila vyhlášením Běloruské národní republiky (BNR) v březnu roku 1918. Republice se nepodařilo dosáhnout mezinárodního uznání světových mocností ani faktické moci v žádné z rozštěpených částí Běloruska, proto byla na sklonku téhož roku bolševiky obnovena sovětská nadvláda a v lednu 1919 formálně vyhlášena Běloruská sovětská svazová republika.

2.1.2 Počátky pražské běloruské emigrace Pro Československé politiky nebyla běloruská otázka v období války zdaleka aktuální. V roce 1916 se Tomáš G. Masaryk okrajově zmínil o Bílé Rusi při jednáních s Polskem v USA.12 Do pomoci běloruským uprchlíkům se Československo začalo aktivně zapojovat až v meziválečném období. Podpora emigrantů byla realizována v rámci tzv. Ruské pomocné akce. Na konci roku 1921 pověřila Československá vláda Ministerstvo zahraničních věcí, pod vedením Edvarda Beneše, vytvořením koncepce na pomoc uprchlíkům z Ruska, vznikla tzv. Ruská pomocná akce. Hlavním cílem této akce

8

Polymja. Minsk, 1928, č. 1.

9

Polymja. Minsk, 1928, č. 2.

10

Polymja. Minsk, 1928, č. 3.

11Tamtéž. 12

PLAVEC, Michal. Opatrné přešlapování: První kontakty československé a běloruské vlády 1918–1925. In IVANOVA,

Alena; TUČEK, Jan. Cesty k národnímu obrození: Běloruský a Český model [online]. Praha : UK FHS, 2006 [cit. 2011-08-23]. Dostupné z WWW: . ISBN 80-239-8444-6.

11

bylo pomoci lidem strádajícím v Rusku a podpořit ruskou emigraci v Československu. Akce byla plánována na dobu pěti let a byly na ni vyčleněny odpovídající finanční prostředky, které však byla Československá vláda v souvislosti s vnitřní ekonomickou krizí nucena snížit. Akce předpokládala návrat emigrantů zpět do Ruska do pěti let, během kterých je měla připravit na hladký návrat do běžného života a poskytnout jim vzdělání a praxi k tomu potřebnou. Československo a zejména Praha, se tak stala útočištěm široké ruské inteligence. Hlavní těžiště akce bylo soustředěno na oblast výchovy a vzdělávání. Praha se stala kulturním centrem ruské emigrace a intelektuálního života v zahraničí, vznikly mnohé spolky, školy a vědecké instituce.

2.1.3 Exilová Rada BNR Významná pomoc byla poskytnuta běloruským emigrantům i exilové vládě BNR. Legitimita Rady BNR nebyla nikdy uznána československou vládou de iure, avšak její představitelé byli často přijímáni na Československém ministerstvu zahraničních věcí. Hlavním představitelem běloruské emigrace a zároveň vyslancem BNR v Praze byl Mikuláš Veršinin. Mikuláš Veršinin přijel do Prahy už před válkou a po roce 1918 se stal vyslancem BNR v Československu. Po uzavření rižského míru mezi Polskem a SSSR v březnu roku 1921, který rozdělil Bělorusko mezi tyto dva státy se Rada BNR, která se po vyhlášení BSSR v roce 1919 přesunula do Litevského Kovna, rozhodla uspořádat první Všeběloruskou konferenci. Československé ministerstvo zahraničí povolilo konání konference v Praze v prostorách Obecního domu. Konference se konala ve dnech 26. – 28. října roku 1921 a zúčastnilo se jí 28 delegátů z celé Evropy, Václav Lastouski vystoupil s kritikou rižského míru. V roce 1922 byla v Praze založena první běloruská organizace, Běloruská hromada, do jejíhož čela se postavil M. Veršinin. Pro neshody mezi exilovými politiky a běloruskými studenty však její činnost skončila záhy po jejím založení, měsíc od její první valné hromady v červenci 1922. V roce 1923 světové mocnosti uznaly hranice Litvy a sílící tlak Litevců na běloruské organizace znamenal definitivní přesun exilové Rady BNR z Kovna do Prahy. Činnost všech běloruských organizací se v Praze musela řídit spolkovým zákonem, Rada BNR proto nesměla vykonávat žádnou politickou činnost. Na její podporu byla v březnu v roce 1924 založena Běloruská rada, která zajišťovala organizační servis Radě BNR, což ale odporovalo spolkovému zákonu. Československá vláda činnost Běloruské rady přecházela bez vyjádření.13 Běloruští studenti do roku 1919 odcházeli studovat do Prahy vysoké školy na vlastní náklady. Po roce 1919 zásluhou Mikuláše Veršinina získávali stipendia Československého úřadu.14 V roce 1921 vytvořili běloruští studenti v Praze asi 15 ti člennou skupinu. Nejvýraznější 13

PLAVEC, Michal. Opatrné přešlapování: První kontakty československé a běloruské vlády 1918–1925. In IVANOVA,

Alena; TUČEK, Jan. Cesty k národnímu obrození: Běloruský a Český model [online]. Praha : UK FHS, 2006 [cit. 2011-08-23]. Dostupné z WWW: . ISBN 80-239-8444-6. 14

Tamtéž.

12

postavou běloruské studentské emigrace v těchto letech byl Jan Stankevič, který úzce spolupracoval s hlavním představitelem Rady BNR Mikulášem Veršininem. V Praze začal Jan Stankevič vydávat časopis Běloruský student a také spolupracoval s časopisy Běloruská vlajka a Krivič. Na konci roku 1925 byl založen Spolek běloruských studentských organizací, který toho času čítal zhruba 100 členů. V roce 1925 se spolek rozdělil do dvou skupin. Na Běloruskou nacionální a progresivní skupinu, která si začala říkat Саюз студэнтаў-грамадзян БССР15. Aktivita běloruského studentstva dosáhla svého vrcholu v letech 1923 – 1927. Časopisy, které studenti v této době vydávali, odrážely situaci studentské emigrace a také informovaly o situaci ostatní běloruské emigrace. Svaz běloruských studentů v Praze vydával v nízkém nákladu několik časopisů v běloruském jazyce - Belaruski studěnt, Perevjasla, Prameň, Iskry Skaryny. Kvůli nedostatku financí žádný z těchto časopisů nevycházel kontinuálně dlouhou dobu. Běloruská emigrace vydala v Praze několik publikací, kromě naučných prací i dvě básnické sbírky – Ad rodnych niu (1942) Larysy Henijuš a Simon-muzyka ( 1942) Jakuba Kolasa. Od vzniku socialistického Československa se prohlubování česko-běloruských vztahů stalo součástí česko-sovětských vztahů. Po srpnu 1968 vystoupila s kritikou okupace Československa básnířka Larysa Henijuš a pozdější disident Michas Kakabaka. K vývoji vzájemných vztahů docházelo spíše na ekonomickém poli v rámci vztahů Československa a SSSR. Od roku 1965 se začaly z Běloruska dovážet sálové počítače Minsk 22, čeští uživatelé a programátoři se často jezdili do Minsku školit. V roce 1971 nahradil starý model nový Minsk 32, jehož programovací jazyk vznikl právě v Československu. Literární vztahy se až na spíše výjimečné návštěvy spisovatelů (návštěva Prahy M. Lužanina, O. Lojki ad.), nebo ojedinělé literární večery - v roce 1975 proběhl pod záštitou klubu Současník, Svazu československo – sovětské družby, Ministerstva kultury ČSSR ad. večer běloruské literatury v Praze ad. Od nástupu prezidenta Lukašenky k moci se vzájemné kontakty oslabily. V roce 1988 založila společnost Člověk v tísni Běloruské centrum. V roce 1996 byl z běloruské iniciativy odhalen Skarynův pomník v Praze na Brusnici nedaleko Pražského hradu a pamětní deska na dvoře pražského Klementina. Ministerstvo zahraničních věcí ČR nabízí od roku 2000 stipendia pro běloruské studenty, kteří nemohli z politických důvodů dostudovat v Bělorusku. Těsné kontakty s běloruskou demokratickou opozicí udržoval bývalý prezident Václav Havel, blízký přítel Vasila Bykava, který v Čechách od roku 2002 nalezl azyl. Než se před svou smrtí vrátil zpět do Běloruska, léčil se v Praze. Prahu několikrát navštívila prezidentka BNR Ivonka Surila. 16

15

Svaz studentů BSSR

16

PLAVEC, Michal. Česko-běloruské vztahy od dob nejstarších až po současnost. In.: SAHANOVIČ, Hienadź et al. Dějiny Běloruska.

Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2006. 302 s. Dějiny států. ISBN 80-7106-828-4.

13

2.2 Krátce o běloruské literatuře V různých historických epochách vystupovali Bělorusové pod různými jmény – Kriviči, Litvíni, Bělorusové, Sověti,…V různých epochách mluvili a psali různými jazyky, proto definovat Běloruskou literaturu, je úkol obtížný. Jmenovatelem běloruské literatury není jazyk, ale spíše národ, jeho obyvatelstvo a země, která je spojena s jejich osudy. Národ, který nepřestává hledat jmenovatele svých kořenů, svůj mýtus, to, co dělá Bělorusa Bělorusem a to, co dělá běloruskou literaturu běloruskou. Počátky staroběloruské literatury sahají do 12. – 13. století, do doby nadvlády Kyjevské Rusi nad místními knížectvími národů Dregovičů, Radimičů a Krivičů. V tomto období vznikají hagiografie Jefrosinije Polacké a Avraamije Smolenského, ve 14. století Chažděnije Ihnatija Smoljanina. Po rozpadu Kyjevské Rusi ve 13. století v důsledku tatarské invaze se formuje nový typ literatury pod západoevropským vlivem litevského knížectví a silnou polonizací, objevuje se žánr kroniky, v roce 1446 vznikl Bělorusko – litevský letopis a právní dokumenty psané ve staroběloruštině – Statuty Velkoknížectví litevského 1529, 1566, 1588. Za formálního zakladatele novodobého běloruského písemnictví bývá považován Francisk Skaryna (asi 1490 – 1551), který je zároveň zakladatelem východoslovanského knihtisku. Počátky běloruského písemnictví jsou úzce spojeny s Českým územím. Místem vydání Skarynova díla Bivlija ruska byla právě Praha. Od 17. století je Bílá Rus politicky i kulturně potlačována carským Ruskem a Polskem. Po odchodu nejvýraznější literární osobnosti 17. století Simeona Polockého do Moskvy nabývá běloruská literatura polofolklórní charakter. Silný vliv polonizace i rusifikace staví běloruskou literaturu do provinčního postavení. Ve srovnání se sousedními literaturami Polska a Ruska, běloruská literatura v tomto období téměř neexistuje. O klasické běloruské literatuře mluvíme od doby literární činnosti Vincenta Dunin – Marcinkiewiče. Ještě v 19. století se běloruská literatura téměř neprosazovala. Antonín Navina, redaktor časopisu Naša Niva, popisuje situaci běloruské literatury v 19. století takto: „…s pokusy o vzkříšení běloruské literatury setkáváme se skoro v celém XIX. století,…. Ale všecky pokusy končily nezdarem: neosvícenost lidu, obtíže rozšiřování, ba i tištění běloruských spisů17, chladné, ba přímo nepřátelské chování místní inteligence ke vznikajícímu hnutí.„18 Změna přišla v letech 1905 – 1906, první ruská revoluce v roce 1905 otevřela pomyslné dveře běloruskému národnímu obrození a z potřeb střední inteligence – národních učitelů, vzniklo v Petrohradě první běloruské vydavatelské družstvo. Ve Vilně začal vycházet revoluční časopis Naša Dola. Časopis vyšel v 6 číslech a byl úředně zakázán. Vznikl však nový, kulturně zaměřený týdenník Naša Niva. Podle Antonína Noviny vyvolal časopis Naša niva vlnu nových národních básníků, mezi nimiž vynikají Janka Kupala, Jakub Kolas aj.

17

Do r. 1905 kladly se velké překážky tisku běloruských knih, naprosto pak bylo zakázáno tisknouti běloruské spisy písmem

latinským. (Antonín Novina 1909) 18

NAVINA, Antonín. Národní probuzení Bělorusů. Slovanský přehled. 1909, č. 11.

14

V roce 1907 vznikl Běloruský učitelský svaz. Antonín Navina shledává činnost svazu a časopisu jako zásadní hybnou sílu běloruského národního obrození. „časopis (Naša Niva) a Učitelský svaz přičiňují se o probuzení národního uvědomění, rozsévají myšlenky o potřebě vyučování rodným jazykem, vydavatelská družstva zase tisknou školní knížky atd. A nyní, ačkoli vláda nepřipouští běloruštinu ani do obecných škol, existují už soukromé školy běloruské, ovšem tajné – neboť taková jest v Rusku „svoboda“.19 V roce 1911 o běloruském národním obrození Adolf Černý píše: Hnutí běloruské „nepříznivými okolnostmi bylo pouze zadrženo, co u jiných národů slovanských vzklíčilo před 100 lety…. Že hnutí běloruské sílí a prohlubuje se, patrno jest již z okolností zevnějších: přibývá běloruských publikací, které již tím svědčí o vzrůstu běloruské myšlenky, …především přibylo zřídel běloruské knihy – rozvil se ruch nakladatelský.“20 V letech 1909 – 1910 byly vydány historické knížky Karotkaja Historyja Bielarusi21, lidový kalendář Peršy belaruski kalendar Našaje Nivy na 1910 hod22, sborník lidových písní Běloruské písně Hrynieviče, básně Janky Kupaly Žalejka, Advečnaja pesňa, Huslar, Jakuba Kolase Piesni žalby a Alberta Paulowiče Snapok, první drama Modny šlachciuk23 K. Kabance. Vznikaly i první prozaické pokusy běloruských autorů. Období běloruské revolučně demokratické literatury vrcholí v roce 1917. První světová válka a politické události počátku 20. století vedly k masové emigraci běloruské inteligence do sousedních států, Československa a ostatních států Evropy, Ameriky, Asie a Austrálie. V březnu roku 1918 byla vyhlášena Běloruská národní republika, ta však neobstála na mezinárodním poli politiky a již v lednu 1919 se Bělorusko stalo Sovětskou svazovou republikou. Mezi válkami, v době uvolnění poměrů a bolševické bělorusizace, se běloruské literární dění soustředilo kolem literární skupiny Maladňjak – volné seskupení básníků kolem stejnojmenného časopisu, do jehož řad patřil M. Čarot, A. Dudar, J. Pušča, K. Čorny, U. Dubouka a další. Na přelomu 30. let se ze skupiny Maladňjak vydělila literární skupina Uzvyšča, ke které patřil K. Čorny, U. Dubouka, K. Krapiva, Z. Bjadulja a další. 30. léta jsou smutným obdobím pro běloruskou literaturu i kulturu, období bělorusizace vystřídalo období rusifikace. Většina inteligence, spisovatelů, vědců, náboženských hodnostářů a dalších byla zatčena, vězněna, deportována a v nejhorších případech zastřelena. Téměř 90% členů Svazu sovětských spisovatelů Běloruska bylo ve 30. letech postiženo Stalinskými čistkami.24 Literatura se stala

19

Tamtéž.

20

ČERNÝ, Adolf. Běloruské snahy národní a literární v I. 1909 – 10. Slovanský přehled. 1909, č. 11.

21

Krátká historie Běloruska

22

První běloruský kalendář Naše Niva na rok 1910

23

Modrý šlechtic

24

Úvodem k Antologii běloruských povídek. In: ILiteratura [online]. 2006 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/20055/smatrycenka-sjarhej-ed-antologie-beloruskych-povidek

15

nástrojem režimu, básnící mnohdy psali na objednávku. Kolas a Kupala v poezii často utíkali k bezpečným tématům – folkloru, přírodě nebo venkovskému životu. Další pohromou pro běloruský národ byla 2. světová válka. Bylo zničeno nespočet lidských životů, běloruská kultura utrpěla nezhojitelnou ránu. Stalin nejprve věnoval Vilno i celý Vilenský kraj, centrum běloruské kultury, Litvě. Vzápětí stejný osud potkal Bělostocký kraj, který přešel pod polskou správu. V poválečných letech se autoři nadále vracejí ve svých dílech k tématům vesnice – Ivan Melež ve vesnickém románu Lidé z močálů, Janka Bryl, ad. Potřeba vyrovnat se s tématem války dává vzniknout novému proudu běloruské literatury - válečné próze, ve které vynikají především Vasil Bykav, Ales Adamovič, Ivan Ptašnikav ad. Žánr historického románu je doménou Uladzimira Karatkeviče. Arkadz Kuljašov, Maksim Tank, Ryhor Baradulin, Ales Razanau se věnují žánru poválečné poezie. Představitelem dobrodružné literatury a literatury pro děti a mládež je Janka Maur. Ve svých dílech se často vypravuje do dalekých krajů, např. román Amok (1930) zavádí čtenáře až na daleký indonéský ostrov Jáva. 25 Od 90. let, s uvolněním poměrů v podmínkách demokracie a svobody slova, pronikají do běloruské literatury nové postmoderní vlivy a nová témata. V polovině 90. let vznikly nové spolky, např. literární a kulturní spolek kolem Valjancina Akudoviče, Alherda Bachareviče, Viktara Žybula ad. Postmodernistů, spolek Bum-bam-lit. Z dalších významných autorů 90. let jmenujme Uladzimira Arlova, Alese Astašonaka, Adama Hlobuse, A. Chadanoviče.26 Počátkem 90. let přestal stát podporovat vydavatelskou činnost a postupně začala vznikat soukromá nakladatelství. Po nástupu Alexandra Lukašenky k moci se literatura, stejně jako smýšlení populace, prakticky rozštěpila ve dví. První z proudů, tzv. oficiální literatura souhlasí s oficiální ideologií a spolupracuje s režimem. Autoři tzv. oficiální literatury se sdružili do Svazu spisovatelů Běloruska (SPB), jehož činnost je podporovaná ze strany státu. Druhý proud, tzv. neoficiální literatura, často označovaná jako „opoziční“ spisovatelé, mají naopak velmi omezené publikační možnosti a jsou vystaveni stálému tlaku režimu. Na podporu debutujících i již zavedených spisovatelů vyplácí stát stipendia, ta jsou samozřejmě k dispozici těm autorům, kteří se ve své tvorbě věnují politicky nezávadným tématům, další výhodou také je, píší – li rusky.27 Ekonomická situace soukromých nakladatelství (Lohvinau, Khihazbor, Limarius) je velmi nepříznivá pro další rozvoj literární činnosti v Bělorusku. Podle Lubomíra Gombose jsou tato 25Dorovský, 26

Ivan, ed. et al. Slovník autorů literatury pro děti a mládež. I., Zahraniční spisovatelé. 1. vyd. Praha: Libri, 2007.

POSPÍŠIL, Ivo. Běloruská literatura. In: Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů. Praha: Libri, 2001, s. 7480.

27

GOMBOS, Lubomíř. Běloruská literatura v posledních patnácti letech. In: ILiteratura.cz [online]. 2006 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/20063/beloruska-literatura-v-poslednich-patnacti-letech.

16

nakladatelství „prakticky před zánikem“, příkladem může být vydavatelství Lohvinau, které vydává nejen undergroundovou beletrii, ale i překlady z cizích jazyků, včetně překladů z češtiny. Většina knih v Bělorusku dnes vychází v nákladu 200 – 300 výtisku, proto je publikační činnost nevýhodná. Navíc knihkupectví nemohou prodávat knihy vydané v nestátních nakladatelstvích, toto opatření se však nedodržuje stoprocentně, v minských knihkupectvích lze běžně zakoupit díla Bykava, Baradulina a dalších nežádoucích autorů. 28 Současní běloruští autoři sice nemají jednoduché postavení, avšak dokladem jejich aktivní činnosti je živé literární prostředí v Bělorusku. V poezii se rozvíjí občanská lyrika - Anatol Sys, Michas Skobla, Iryna Bahdanovičová a intimní lyrika - Halina Dubjaněckaja, Valjancina Aksaková Valeryja Kustavová. V básních Viktara Žybula, Jetti, Hleba Labadzenky je patrný neoavantgardní směr.29 Centrem literárního dění je filologická fakulta Minské univerzity30 a svobodným médiem a hlavním komunikačním kanálem mladých spisovatelů je internet. Svoji tvorbu publikují na běloruských literárních serverech Litara.net, Knihi.com nebo Newlit.info, časopisecky v Dzejaslou, časopisu Arché, nebo v týdenníku Naša Niva. Prozaické útvary jsou čteny na pokračování v exilovém Radiu Svoboda. Nejčastěji je však tvorba „mladé generace“ k vidění na osobních blozích americké sítě Livejournal, který se v ruskojazyčné společnosti stal fenoménem 21. století. Na jeho stránkách publikují např. Vital Ryžkou, běloruský básník a představitel slam poetry, v roce 2011 debutoval první sbírkou Dzvery, zamknenyja na ključy31. Na Livejournalu publikuje svoje vystoupení i tvorbu ostatních mladých autorů32. Z dalších jmenujme např. básnířku Valjarynu, jinak také Valjarynu Kustavu, publikuje své básně od raného mládí, její poslední sbírka básní Tamsama: verši vyšla v roce 2006 v nakladatelství Umělecká literatura, na Livejournalu publikuje od roku 200633.

28 29

Tamtéž. PATAPAVOVÁ, Volha. Poezie politického marasmu. ILiteratura.cz [online]. 2009[cit. 2012-04-20]. Dostupné z:

http://iliteratura.cz/Clanek/23863/poezie-politickeho-marasmu 30

Tamtéž.

31

Dveře zavřené na klíče

32

Dostupný z: http://ryzhkou.livejournal.com/

33

Dostupný z: http://valjaryna.livejournal.com/profile.

17

III. BĚLORUSKÁ LITERATURA V ČESKÝCH PŘEKLADECH Uvolnění ve veřejném prostoru po pádu Bachova absolutismu v Rakousku se projevilo i v české literatuře 2. poloviny 19. století, kde se kromě německého vlivu začal prosazovat vliv realismu a naturalismu literatury francouzské a ruské. Krom zahraničních vlivů, literaturu českého prostředí ovlivnil i stav rozdělené domácí politické scény a prosazující se vlastenecká myšlenka. Rostl zájem o slovanskou kultura a rozvíjela se myšlenka slovanské vzájemnosti. S rozdělením domácí univerzity se oslabil německý vliv na českou inteligenci, ale zájem o vědění historické, jazykovědné i národopisné neutuchal. Běloruská lidová slovesnost byla neoddělitelnou součástí bádání národopisců. Běloruská autorská literatura se ve 2. polovině 19. století teprve probouzela. Po povolení běloruského tisku v roce 1905 se běloruská autorská literatura začala rychle rozvíjet. Společensko-politické změny a zájem o jinoslovanské kultury se promítly i do české překladové literatury. Běloruská literatura vstoupila do českého literárního prostředí pozvolna. Z knižně vydaných překladů vyšlo do roku 1920 celkem šest ukázek běloruské lidové slovesnosti v literárních výborech. Ojediněle se ukázky lidové slovesnosti objevily i v časopisech. Počátkem 20. století se společně s našanivským hnutím představila v časopisech i běloruská literatura národního obrození, dnes již běloruských klasiků Janky Kupaly a Jakuba Kolase.

3.1. Běloruská lidová slovesnost v českých překladech do roku 1906 O běloruštině a běloruské knižní tradici se jako jeden z prvních zmiňuje Pavel Josef Šafařík (1795 – 1861) ve své práci Geschichte der slawischen Sprache und Literatur nach allen Mundarten34 (1826), později se běloruštině věnuje v dalším spise Slovanský národopis35 (1842). V obou pracích je běloruština charakterizována jako nářečí, které je odvozeno od spisovného a literárního jazyka moskevského, zvláštního rodu jazyka velkoruského. Šafařík běloruštinu popisuje z jazykového hlediska a zmiňuje i běloruskou slovesnost a písemné památky. Do svého spisu zařadil Šafařík tři běloruské lidové písně v běloruštině – „Čamu ty, Audotka ne plakala“, „Da štož ty, losju štož ty njabože“ a „Tuman, tuman pry daline“. Ukázky běloruských písní, přísloví a rčení zařadil František Ladislav Čelakovský (1799 – 1852) do své sbírky Slovanské národní písně36 (1822, 1825 a 1827) a do sbírky Mudrosloví národa slovanského v příslovích37 (1852). Česko-běloruské literární styky navázal Ignác Jan Hanuš (1812 – 1869), profesor Pražské univerzity, národopisný badatel a také mj. pravidelný přispěvovatel národopisného oddělení 34

Šafařík, Pavel Josef. Geschichte der slawischen Sprache und Literatur nach allen Mundarten. Ofen: Kön. ung. Univer-

sitäts-Schriften, 1826 35

Šafařík, Pavel Josef, ed. Slowanský národopis. 2. wyd. W Praze: P.J. Šafařík, 1842.

36

Čelakovský, František Ladislav, ed. Slowanské národnj pjsně: sebrané Frant. Ladisl. Čelakowským. W Praze: Josefa Fetter-

lowá z Wildenbrunu, 1822. 37

Čelakovský, František Ladislav. Mudrosloví národu slovanského ve příslovích. V Praze: České museum, 1852.

18

Koledy, roku 1857 vydáním Běloruských přísloví a pořekadel38 ve vlastním překladu v kalendáři Koleda na rok 1858. O dvanáct let později Karel Jaromír Erben (1811 – 1870) zařadil a přeložil běloruskou pohádku „Kulihrášek“39 do svého souboru Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských (Praha 1869) vydané Spolkem pro vydávání laciných knih českých v roce 1869. V roce 1906 vydalo nakladatelství J. Otty rozšířenou verzi zmiňovaných bájí a pověstí národních o dvě nové běloruské pohádky „Mráz, Slunce a Vítr“ a „Podivní chlapci“40 v souboru věnovaném východním slovanským bájím a pověstem Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských II. Východní slovanské (Praha 1906). Dvě ukázky běloruských národních písní byly otištěny na začátku 70. let v beletristických časopisech Obrazy života a Květy. Úryvky lidových písní o rostlinách „Oj na břehu kalinečka, kalinka…“, „Rostla v lese sosna//tenká, nevyrostla…aj. přeložil a do svého článku „Ukázky ze slovanské symboliky“41 zařadil Primus Sobotka (1841 – 1925). Lidová píseň „Ach což ty, lese, což ty rozbože!“42 byla uveřejněna v časopise Obrazy života v překladu Rudolfa Pokorného. V roce 1874 vyšly dva překlady běloruské lidové slovesnosti v antologiích slovanské písně a poezie. K příležitosti stého výročí narození Josefa Jungmanna (1773 – 1847) vydal v roce 1874 literární a řečnický spolek Slavia v pětičlenné redakci (Jan Dunovský, Jaromír Hrubý, Konstantin Jireček, Rudolf Pokorný a Augustin Ritschel) Kytici z národních písní slovanských (Praha 1874), ve výboru ruských lidových písní byla vedle velikoruských (17 písní) a maloruských (17 písní) zařazena i jedna běloruská lidová píseň „Oj, zlé a zlé řeči lidé povídali“43 v překladu Františka Říhy. V témže roce uspořádal nákladem Matice moravské František Vymazal (1841 – 1917), autor jazykových a jiných učebnic pro samouky, sborník Slovanské poezije ve dvou svazcích. Krom autorské poezie zařadil František Vymazal do sborníku i tvorbu lidovou. Poezii východoslovanské byl zasvěcen svazek I., který kromě již zmíněné autorské poezie obsahoval i lidové písně velikoruské (37 písní) a byliny (19 ukázek), maloruské písně (47 ukázek) a 4 ukázky běloruských písní ve vlastním překladu, např. „Čemu jsi Avdotko, neplakala“44 aj. Ani jedné antologii se nedostalo větší pozornosti kritiky. V Národních listech vyzdvihl Jan Neruda přínos Slovanské poezije a pochválil vznik díla pojednávající o slovanské poezii jako celku.45 V Časopise pro katolické duchowenstwo kritika ocenila vznik sborníku a práci editora, úseku lidové tvorby byl vytčen nedostatek 38

HANUŠ, Ignác Jan. Běloruská přísloví a pořekadla. Brno: Matice moravská, 1857.

39

ERBEN, Karel Jaromír. Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských. V Praze: Spolek pro vydávání laciných knih

českých, 1869. S. 103. 40

ERBEN, Karel Jaromír. Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských. II, Východní slovanské. Praha: Otto, 1906.

41

SOBOTKA, Primus. Ukázky ze slovanské symboliky. Květy. S. 211 – 214, 243 – 245.

42

Obrazy života. 1873, č. 3, s. 378.

43

Kytice z národních písní slovanských. V Praze: Fr. A. Urbánek, 1874. S. 79 -82.

44

VYMAZAL, František, ed. Ruská poezije: výbor z národního a uměleckého básnictva ruského v českých překladech. V Brně: Nákladem

Matice Moravské, 1874. S. 236 – 237. 45

HORÁK, Jiří. Národopis československý. Přehledný nástin. In: Národní ústav lidové kultury [online]. 1933 [cit. 2012-03-26]. Dostupné z: http://tyfoza.no-ip.com/narodopis/

19

ukázek z lidové tvorby maloruské.

46

Nezájem kritiky připisuje Jiří Horák ve studii o Národopise

československém vzrůstajícímu zájmu o literatury západní a románské na úkor slovanských literatur.47 Primus Sobotka (1841 – 1925), významný národopisný badatel, se v díle Rostlinstvo a jeho význam v národních písních, pověstech, bájích, obřadech a pověrách slovanských z roku 1879 v nákladu Matice České věnuje mytologickému významu rostlin. Kromě všeobecného výkladu o ctění stromů a rostlin a jejich symboliky, zařadil do díla četné ukázky lidového podání a slovesnosti. Z běloruských písní jsou v knize zařazeny písně „Já jsem pole neorala…“, „Běloulinká břízo…“ aj.48 v překladu Primuse Sobotky. Kromě národopisu se Primus Sobotka věnoval i překladatelské činnosti, překládal z angličtiny a příležitostně ze slovanských jazyků. Od roku 1879 redigoval časopis Světozor, kam přispíval svými národopisnými statěmi a jako součást svých badatelských prací uveřejňoval ukázky nebo úryvky lidových písní, mj. běloruských, které většinou sám překládal. Na úryvku běloruské lidové písně „Kde byl slavíček, kde byla žežulička“49 ve vlastním překladu, ilustruje Primus Sobotka v článku z roku 1880 Ptactvo v národním podání slovanském obraz ženicha a nevěsty:

Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.: Digitalizovaný archiv časopisů [online]. [cit. 27.3.2012]. Dostupné z: http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=SvetozorII/14.1880/35/414.png.

46

Slovanská poezie. Časopis pro katolické duchowenstwo [online]. 1874, č. 3, s. 236-237 [cit. 2012-03-26]. Dostupné z: http://depositum.cz/knihovny/ckd/tiskclanek.php?id=c_6744

47

HORÁK, Jiří. Národopis československý. Přehledný nástin. In: Národní ústav lidové kultury [online]. 1933 [cit. 2012-03-26]. Dostupné z: http://tyfoza.no-ip.com/narodopis/

48

SOBOTKA, Primus. Rostlinstvo a jeho význam v národních písních, pověstech, bájích, obřadech a pověrách slovanských:

příspěvek k slovanské symbolice. V Praze: Nákladem Matice české, 1879. 49

SOBOTKA, Primus. Ptactvo v národním podání slovanském. Světozor. 1880, č. 35, s. 414.

20

V roce 1884 přeložil a uveřejnil běloruskou národní píseň „Nejsou slzy jako slzy“50 ve vlastním překladu. Běloruské národní písně „Letěla šerá žežule přes náš sad“, „Kukala zezulička

v sadočku“,

aj.51

použil

Ferdinand Menčík ve své národopisné stati „Žežulka v písni slovanské“. V časopise Moravská

orlice

vyšla

běloruská

humoreska

v roce „Pan

1884

Romuald

Obnožko“52.

Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.: Digitalizovaný archiv časopisů [online]. [cit. 27.3.2012]. Dostupné z: http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=SvetozorII/18.1884/15/178.png.

50

Báseň. Světozor. 1884, č. 15. S. 178.

51

Básně. Koleda. 1880, č. 5, S. 371 – 373, 390 – 392.

52

Pan Romuald Obnoško. Moravská orlice. 1884, 266, 267, S. 371 – 373, 390 – 392.

21

Nejobsáhlejší doklad běloruské národní písně vyšel v roce 1885 jakou součást oddílu Písně Ruské v národopisném sborníku Ludvíka Kuby (1863-1956) Slovanstvo ve svých zpěvech: Sborník národních a znárodnělých (významných) písní všech slovanských národů. Na 414 stranách VI. oddílu bylo otištěno vedle 130 velikoruských a 130 maloruských 15 národních písní běloruských v originálu a v překladu Josefa Václava Bohuslava. „Kačere můj!“ („Selezeň moj!“), „Ach ty smutku můj!“ („Ty bjada moja, bjaduška…“), „Když jsem já po louce…“(„Kak pojdu po luhu…“), „Od tichého Dunaje…“ („Izza tychoho Dunaja…“), „Pěkná je naše víska“ („Charaša naša dirjavna“), „Šel Vánuša podle hory“ („Šel Vaňuša pod horoju“), „Zašuměla doubravina“ („Zašumjala dobrovuška“), „Zaplať pán bůh!“ („A spasibo bohatomu mužiku…“), „Hajej, hajej, mé zlaté robátko!“ („Baju, baju, moja diteňka!“), „Mraky, mraky…“ („Tumaň, tumaň…“), „Balačirečka malá“ („Balačirečka“), „Oj na dvoře večer večeří se…“ („Oj na dvore večar…“), „V lesíku sosna zachvívala se“ („A v boru sosna kolychalasja“), „V poli širém bujný vítr věje“ („Jak u polje“), „Stála Mařka u Dorotky“ („Toto Darja, toto Marja“)53. Všechny písně, kromě písně „V poli širém bujný vítr věje“, pocházejí ze Smolenské oblasti z Daňkova.

3.2 Běloruská literatura v českých překladech mezi lety 1907 – 1945 V českém literárním prostoru se do roku 1905 z běloruské literatury prosadil jeden proud. Všeobecný zájem o jinoslovanské literatury a hledání společných slovanských kořenů přivedl do českého literárního prostoru běloruskou poezii lidové slovesnosti. Běloruská autorská poezie jako nový proud běloruské literatury začal do českého literárního prostředí pronikat od 10. let 20. století, nový proud byl spjat s díly běloruských klasiků Janky Kupaly a Jakuba Kolase a běloruským národním obrozením počátku 20. století. Literární zrod běloruské poezie datujeme do počátku 20. století. Na přelomu 19. a 20. století se pomalu probouzí běloruské národní uvědomění. První ruská revoluce v roce 1905 otevřela pomyslné dveře běloruskému národnímu obrození, v následujících letech vzniklo v Petrohradě první běloruské vydavatelské družstvo, formují se nová hnutí. V roce 1906 začal vycházet revoluční časopis Naša Dolja a o několik měsíců později časopis Naša Niva. Časopisy vyvolaly vlnu nových básníků, mezi nimi i Janku Kupalu a Jakuba Kolase. Běloruská autorská poezie Janky Kupaly, Jakuba Kolase a Alberta Paulowiče se začala časopisecky publikovat, vydaly se historické knížky, lidový kalendář, vzniklo první drama a vznikaly i první prozaické pokusy běloruských autorů.

53

KUBA, Ludvík. Slovanstvo ve svých zpěvech: Sborník národních a znárodnělých (významných) písní všech slovanských národů. VI, Písně

ruské. (V Poděbradech): nákladem vydavatelovým, 1885-1888. S. 385 – 402.

22

Běloruská autorská poezie se brzy po svém průlomu v Bělorusku představila i českému čtenáři. Prvnítakovou

ukázku

přineslo

desáté

číslo

Slovanského

přehledu

v roce

1911.

KUPALA, Janka: Píseň a síla. In: Běloruské snahy národní a literární v I. 1909 – 10. Slovanský přehled. Adolf Černý. 1911, č. 10, s. 401-414.

KUPALA, Janka:Kdo tam jde. In: Běloruské snahy národní a literární v I. 1909 – 10. Slovanský přehled. Adolf Černý. 1911, č. 10, s. 401-414.

Adolf Černý přeložil a otiskl dvě ukázky moderní běloruské poezie, dvě básně Janka Kupaly „Kdo tam je?“ a „Píseň a síla“54 a báseň Jakuba Kolase „Náš rodný kraj“55. Ve všech třech ukázkách je patrný sociální ráz, příznačný pro běloruské národní obrození. Poezie Janky Kupaly i Jakuba Kolase odkrývá sociální a národní bídu tehdejšího běloruského lidu, ale nezůstávají pesimisty, hledí i do budoucnosti a hledají cesty k světlým zítřkům. 56

54

Básně: Kdo tam je?, Píseň a síla. Slovanský přehled. 1911, č. 10.

55

Báseň: Náš rodný kraj. Slovanský přehled. 1911, č. 10.

56

ČERNÝ, Adolf. Adolf Černý Běloruské snahy národní a literární v I. 1909 – 10. Slovanský přehled. 1911, č. 10, s. 401-414.

23

3.2.1 Literární činnost běloruské emigrace v Praze V 10. – 30. letech zažila běloruská literatura velký rozvoj. Běloruská revolučně demokratická literatura dosáhla vrcholu v roce 1917. Politické události téhož roku, první světová válka, konec občanské války na přelomu roku 1920 a 1921, podnítily masovou emigraci běloruské inteligence do mnoha zemí světa, včetně Československa, které se stalo významným centrem rozvoje běloruského vzdělání, vědy a literatury i exilové politiky BNR. Sovětizace Běloruska ve 30. letech a německá okupace za druhé světové války zničily většinu běloruské inteligence a rozvoj běloruské literatury se v období světových válek a mezi nimi výrazně zpomalil.

3.2.1.1 Běloruská emigrace v Praze Československo a zejména Praha, se v rámci Masarykovy „Ruské akce“ stalo důležitým centrem běloruského kulturního a politického dění. Významná pomoc byla poskytnuta běloruským emigrantům i exilové vládě BNR. První exulanti se v Československu začali usazovat v roce 1919. V roce 1924, kdy příliv emigrantů z bývalého carského Ruska vrcholil, tvořil podíl běloruské emigrace v Československu z odhadovaných třiadvaceti až šestadvaceti tisíci uprchlíků, necelé jedno procento – 150 až 160 osob. Podle Tamaše Hryba přijelo do Československa na tři sta studentů pocházejících z běloruských gubernií. Dvě třetiny z nich označil Hryb za kosmopolity a bývalé studenty vysokých škol, zbytek podle něj tvořili „narodnici“ – lidé politicky aktivní v běloruském exilovém hnutí. V čele politické pravice stanul křesťanský demokrat Janka Stankevič, na straně eserů se prosadil Tamaš Hryb.57 Hlavním představitelem běloruské emigrace a zároveň vyslancem BNR v Praze byl Mikuláš Veršinin (1878–1934). V roce 1921 se ve dnech 26. – 28. října v Praze konala první Všeběloruská konference, československé ministerstvo zahraničí povolilo konání konference v Praze v prostorách Obecního domu. Zúčastnilo se jí 28 delegátů z celé Evropy, Václav Lastouski vystoupil s kritikou Rižského míru. V roce 1921 byla v Praze založena první běloruská organizace, Беларуская грамада58, do jejíhož čela se postavil M. Veršinin. Kvůli neshodám mezi exilovými politiky a běloruskými studenty skončila činnost Běloruské hromady záhy po jejím založení, měsíc od první valné hromady v červenci 1922. V roce 1923 světové mocnosti uznaly hranice Litvy a sílící tlak Litevců na běloruské organizace znamenal definitivní přesun exilové Rady BNR z Kovna do Prahy. Činnost všech běloruských organizací v Praze se musela řídit spolkovým zákonem, rada BNR proto nesměla vykonávat žádnou politickou činnost. Na její podporu byla v březnu v roce 1924 založena Běloruská rada, která zajišťovala organizační servis Radě BNR, což ale odporovalo spolkovému zákonu. Československá vláda činnost Běloruské rady přecházela bez vyjádření.

57KOLENOVSKÁ,

Daniela. Běloruská emigrace v Československu (1918–1938). Soudobé dejiny. 2007, č. 1, 76 - 105.

Dostupné z: http://www.usd.cas.cz/archiv_SD/sd_1_2007.pdf 58

Běloruská hromada

24

3.2.1.2 Literární činnost běloruských studentů v Praze Do Prahy přicházeli také mnozí běloruští studenti, zakládali běloruské studentské spolky a vydávali běloruské časopisy. V roce 1921 vytvořili studenti v Praze asi 15-ti člennou skupinu. Nejvýraznější postavou běloruské studentské emigrace v těchto letech byl Janka Stankevič, který úzce spolupracoval s hlavním představitelem Rady BNR Mikulášem Veršininem. V Praze začal Janka Stankevič vydávat časopis Беларускі студэнт59, Stankevič spolupracoval také s časopisy Běloruská vlajka a Krivič. Od roku 1924 se studenti soustředili v Аб'яднаньне беларускіх студэнцкіх арганізацыяў – АБСА60, který toho času čítal zhruba 100 členů. V roce 1925 se spolek rozdělil do dvou skupin. Na Běloruskou nacionální skupinu a progresivní skupinu, která si začala říkat Саюз студэнтаў-грамадзян БССР61. Aktivita běloruského studentstva dosáhla svého vrcholu v letech 1923 – 1927. Zakládali politické a kulturní spolky. V roce 1925 vznikla Беларускае ( крывіцкае) культурнае таварыства імя Ф. Скарыны - БКТ62, která od roku 1931 začala vydávat časopis Іскры Скарыны63. V Praze vycházela také studentská periodika Беларускі студэнт64, eserská Перавясла65 a sovětským zastupitelstvím financovaný Прамень66, kvůli nedostatku financí však žádný z těchto časopisů nevycházel kontinuálně dlouhou dobu. Soudobé studentské časopisy odrážely situaci ze studentského prostředí a informovali o stavu běloruské emigrace. V roce 1928 vznikl z iniciativy Mikuláše Veršinina Běloruský archiv, kterému se však nedostávalo ani finančních prostředků ani podpory ze strany exilových či československých činitelů. Obsah archivu je dnes roztříštěn v ruských a běloruských archivních fondech. Stejně zmizel v roce 1945 společný osobní archiv Vasila Zacharky a Pjatra Krečeuského. Běloruskou diasporu podporoval Slovanský ústav, který otevíral běloruská témata na veřejnosti. Běloruské oddělení bylo součástí mezinárodních výstav slovanských knih v letech 1925 a 1926 a slavistické výstavy a slovanské spolupráce v mladoboleslavském Národohospodářském ústavu v dubnu roku 1933. Výstava běloruských knih proběhla v Praze a v Brně od května do července roku 1933. 67

59

Běloruský student

60

Sjednocené běloruské studentské organizace

61

Svaz studentů BSSR

62

Běloruská (Kryvická) kulturní společnost Francyšaka Skaryny

63

Iskry Skaryny

64

Belaruski studěnt

65

Perevjasla

66

Naš prameň

67

KOLENOVSKÁ, Daniela. Běloruská emigrace v Československu (1918–1938). Soudobé dejiny. 2007, č. 1, 76 - 105. Dostupné z: http://www.usd.cas.cz/archiv_SD/sd_1_2007.pdf.

25

Časopis Belaruski studěnt Rukopisný časopis Belaruski studěnt vycházel v Praze v roce 1923, během tohoto roku vyšlo 7 čísel. Na obálce byl vyobrazen Karlův most, ze kterého vycházely sluneční paprsky mířící na běloruskou vesnici. Časopis vycházel za finanční podpory univerzitní organizace na podporu kulturně vzdělávacího a vydavatelského rozvoje Bělorusů. Redakční radu tvořili a do časopisu přispívali Jan Stankevič, J. Jermačenka, Ch. Chlauski, B. Skarinič, V. Hryškevič. Politicko – kulturní charakter časopisu byl manifestován již v prvním čísle: „Мы прыехалі сюды, каб дабываць веду, каб, запасшыся гэтым вялікім аружжам, вярнуцца назад на Бацькаўшчыну і, як сыны свайго народу, весці барацьбу за лепшую яго будучыню“68. V časopise byly publikovány vědecko-populární články Janky Stankeviče o běloruštině, prozaická díla mladých autorů, většinou Vincenta Hryškeviče (1903 - ?), který publikoval pod dvěma pseudonymy – V. Hryvič a Pisar, články o tehdejší situaci v Západním Bělorusku a BSSR69. Dále autoři ve svých článcích popisovali

pražský

studentský

život,

recenzovali nově vydané knihy. V časopise vycházela

na

pokračování

mluvnice

běloruštiny Janky Stankeviče.

KOLENOVSKÁ, Daniela. Běloruská emigrace v Československu (1918–

1938). Soudobé dejiny. 2007, č. 1, 76 - 105. Dostupné z:

http://www.usd.cas.cz/archiv_SD/sd_1_2007.pdf

68

Přijeli jsme sem, získat vzdělání, vyzbrojit se touto velkou zbraní, abychom se vrátili zpátky do vlasti a tam jako synové svého národa bojovali za lepší budoucnost našeho národa.

69

Bělorusko bylo po válce rozděleno na dvě části – Západní Bělorusko, které připadlo Polsku (Hrodno-Maladečna, Velijka)

a BSSR.

26

Největší pozornost na sebe časopis upoutal po publikování článku „Нацыянальны назоў Беларусі“70 Janky Stankeviče, kde autor analyzoval různá vědecká pojetí této otázky a došel k závěru, že „азначэнне нашай нацыянальнасці нам найбольш падыходзіць не ліцвін, не беларус, а крывіч“ 71 Zastánci této teorie se shromáždili kolem litevského časopisu Krivič, v jehož čele stál Václav Lastouski. V Československu tuto teorii podporovali Janka Stankevič, Ihnat Dvarčanin (1895–1937), Tamaš Hryb (1895–1938), Ulazimir Žylka (1900–1933) a Larysa Henijuš. Z tematického a obsahového zaměření časopisu je patrná inklinace spíše k běloruskému a zároveň všeslovanskému dědictví a skeptické postavení k západní společnosti. Rozvoj běloruské společnosti a kultury, podle Stankeviče může podnítit inspirace ostatními slovanskými národy, od kterých si Bělorusové mají vzít to nejlepší a na tomto základě rozvíjet svůj stát a kulturu. Za významný podnět pro rozvoj běloruské kultury považoval kulturu a dějiny Českých zemí: „Раўняючыся ў многіх сваіх галінах з культурамі раманскімі і германскімі <…>, яна мае для нас тую перавагу, што мова чэская можа быць даступна ўсёй беларускай інтэлігенцыі. На пражскіх беларускіх студэнтах ляжыць важная задача знаёміцца з чэскай культураю ды знаёміць з ёю беларускае гармадзтва.“

72

Ve většině článků je vidět

silný idealismus běloruského studentského prostředí; entusiasmus, který studenti projevovali vůči veškeré běloruské věci. Časopis odrážel situaci všech velkých emigrantských ostrovů Střední Evropy, Vilenskou i Varšavskou. Diskuze se vedly o otázkách náboženských i politických, autoři v článcích zpravoval o běloruských studentských organizacích ve Varšavě a v Americe, recenzovali školní literární časopisy běloruských gymnázií. V posledním čísle časopisu se objevila silná kritika Ruska a Polska, v článcích „Свая дарога ― незалежна ад Масквы і Польшчы“73 Bračislaua Skariniče a „На 1924 год“74 Tuhan-Baranouského s neskrývanou kritikou ruské politiky „З маскоўшчынай нам не па дарозе!“75 . V literární části časopisu vyšel např. cyklus povídek “На тле падзей 1920”76 Vincenta Hryškeviče pod pseudonymem V. Hryvič, povídka „Грэх клерыка“77, která byla otisknuta pod pseudonymem Pisar nebo povídka „Людское“78 Vjačeslava Lauského. Všechny se zabývaly tématem života v Západním Bělorusku. Neměly vysokou uměleckou hodnotu a spíše se jeví jako první literární

70

Národní název Běloruska

71

–nejvhodnější označení běloruské národnosti není Litvín ani Bělorus, ale Krivič.

72

Česko se v mnoha ohledech podobá kulturám románským a germánským <…>, Bělorusové dávají přednost Česku, protože čeština může být

dostupná vší běloruské inteligenci. Pražští běloruští studenti mají za úkol se seznámit s českou kulturou a seznamovat s ní běloruské obyvatelstvo. 73

Naše cesta – nezávisle na Moskvě a Polsku

74

Na rok 1924

75

S moskevštinou nám sem nelezte

76

Na pozadí událostí roku 1920

77

Hřích klerika

78

Lidské

27

krůčky začínajících autorů-amatérů. Belaruski studěnt byl první studentský časopis v meziválečném Československu, který se aktivně zabýval zkoumáním běloruského jazyka, dějin a literatury. Časopis Perevjasla Dalším rukopisným studentským časopisem vydávaným v Praze byl časopis Perevjasla. První číslo vyšlo na konci roku 1923. Časopis nebyl finančně podporován žádnou institucí, zakladatelé časopisu financovali první dva výtisky dobrovolnými příspěvky. Časopis vyšel pouze ve dvou číslech. První číslo vyšlo na konci roku 1923 a druhé, poslední, v roce 1924. Časopis byl založen běloruskými demokraty Uladzimirem Žylkou, Ihnatem Dvarčaninem a Tamašem Hrybem. Časopis byl politicky orientovaný, prosazoval myšlenku nového státního útvaru nezávislého Běloruska, tzv. Běloruskolitevské knížectví, které bude založené na tradicích Velkého knížectví litevského a Vilnius bude jeho součástí. Pod vedením zakladatele a redaktora časopisu Uladzimira Žylky, podporovala redakční rada ideologickou různorodost běloruského studentstva a umožnila na stránkách časopisu vyjádřit své názory úplně všem. Naopak se vyhýbala ostrým politickým polemikám a na rozdíl od Běloruského studenta nebyl v časopise prostor pro vznik diskuzí a debat na osobní úrovni. Žylka vedl pražské běloruské studentstvo ke konkrétním krokům, podporoval sjednocení levých demokratických sil, které by rozvíjelo kulturně osvětové hnutí. V prvním čísle časopisu byl otisknut jeho manifest „У справе ацэнкі Беларускага Адраджэння“79. Ideál nezávislosti měl podle mladého básníka konkrétní lidskou, sociální a historickou podstatu. Nezávislost začíná „ад пана і ксяндза, урадніка і папа <…> ад расейскай і польскай школы, што не шануюць і даводзяць негоднасць нацыянальнага“80. Časopis pod Žylkovým vedením podporoval myšlenku běloruské nezávislosti a také inicioval tvorbu mladých pražských běloruských autorů z řad studentů. Redakce časopisu dávala na svých stránkách prostor mnoha začínajícím autorům, publikovala prozaické rukopisy autorů Ihnata Dvarčanina, Vasila Rusaka (1896–1946?), Uladzimira Žylky, Věličanky, Nalja, J. Pyla, F. Kurjusa, novinářské články T. Hryba, Vincenta Hryškeviče, Ihnata Dvarčanina. V prvním čísle časopisu publikoval Ihnat Dvarčanin stať o předkřesťanských dějinách běloruského území a národa. Opravdovou pozornost vyvolal jeho článek z druhého čísla časopisu „Самамэта ці пабочнае з’явішча“81, ve kterém se věnuje otázce západoběloruského romantismu z literárního a estetického hlediska. Společně s Dvarčaninem se této otázce věnuje I. Kančevski, A. Lutskevič, V. Syrokomlja. Dvarčanin definuje romantismus jako znovuzrození buržoazie a nazývá ho zastaralým. Časopis Perevjasla vyvíjel významnou literárně-kritickou činnost. Uveřejnil recenze Tomáše Hriba básnických sbírek „Спадчына“82 Janka Kupaly a „Водгулле“83 Jakuba Kolase, recenzi Ihnáta 79

Hodnocení Běloruské Osvěty

80

u statkáře a kněze, u úředníka a popa <…> u ruské a polské školy, které si jí neváží a dle jejich názoru to, co je nacionální,

je špatné. 81

Vlastní cíl, aneb jiný pohled

82

Dědictví

28

Dvarčanina studentského časopisu Ljutsinkovského běloruského gymnázia „Ластаўка“84. Takováto literárně-kritická činnost svědčí o seriozním zájmu o běloruský literární rozvoj a o přání aktivně se ho účastnit. Časopis Perevjasla hrál výraznou roli v rozvoji literární činnosti běloruské mládeže v Československu a významně se podílel na rozkvětu a zachování literárního dědictví pražských běloruských autorů.85 Časopis Prameň První číslo časopisu spatřilo světlo světa v květnu roku 1926. Odpovědným redaktorem se stal Ivan Sekanina (1900 – 1940), významný levicový aktivista meziválečného období. Právník a obhájce pronásledovaných komunistických představitelů a bojovníků proti fašismu. Kromě práce v časopise Prameň se podílel na založení mnoha kulturních a politických organizací a rozvoji kulturního života. Hlavním redaktorem časopisu se stal Uladzimir Žylka. S časopisem spolupracoval např. Julius Fučík. Časopis vycházel za finanční podpory sovětského zastupitelství, obsahově byl Prameň zaměřen na propagandu socialismu. První číslo bylo věnováno socialistickým tématům. V překladu Uladzimira Žylky vyšly v časopise Prameň verše nejpopulárnějšího českého proletářského básníka Jiřího Wolkera v překladu do běloruštiny. Druhé, listopadové číslo časopisu, vyšlo pod novým názvem - Novy Prameň a bylo zasvěceno problémům tehdejší československé kultury. V běloruském překladu Uladzimira Žylky vyšla např. programová a teoretická stať Jiřího Wolkera a Karla Teiga “Аб пралетарскім мастацтве”86, která formulovala základní východiska revoluční proletářské poezie, článek Julia Fučíka „Аб чэшскай сацыяльнай паэзіі“87, stať Karla Teiga “Прынцыпы кoнструктывізму”88 ad. Časopis reagoval i na zájem čtenářů o evropskou literaturu, bělorusky publikoval článek rakouského vědce Victora Weisskopfa a povídku Carlose Kleibera. Redakce časopisu pečlivě sledovala literární dění v Zápaním Bělorusku a v BSSR. Ve druhém čísle publikovala krátký sborník básní „Паэтычны сшытак з турэмнага жыцця сябры N“89, deník ve verších byl zpovědí všech, kteří byli odervaní od života v Bělorusku a vsazeni za mříže. Poslední, třetí číslo časopisu, tentokrát nazvané Naš Prameň, vyšlo v roce 1927 a jeho stěžejním tématem byla světová politicko-ekonomická situace. Redakce se zabývala tématem fašizmu, který se

83

Echo

84

Vlaštovka

85

МИРОЧИЦКИЙ, Л. П. Белорусско-чехословацкие культурные и научные связи. Минск : Наука и техника, 1981. Чмарава, М. І. Шляхі ўзаемнага пазнання. Беларуская літаратура ў Чэхаславакіі ў 1920—1945 гг. Магілёв : МДУ, 2004.

86

Proletářské umění

87

O české sociální poezii

88

Principy konstruktivismu

89

Poetické zápisky z vězeňského života přátel N

29

dostával k moci, násilnými akcemi polské vlády na národnostních menšinách, redaktoři sledovali děj událostí v BSSR a v Západním Bělorusku. Kritický postoj vůči situaci v SSSR oslaboval. Časopis se věnoval i emigrantskému životu v Praze, zpravoval o aktivním společenském a kulturním životě běloruského studentstva. Informoval např. o oslavě uspořádanou pražským zastoupením Maladnjaku u příležitosti výročí běloruské kultury atd. Časopis Iskry Skaryny Rukopisný časopis Iskry Skaryny začal vycházet v roce 1931 v běloruštině a psán v latince. Vycházel pod záštitou společnosti Беларускае ( крывіцкае) культурнае таварыства імя Ф. Скарыны БКТ90. Časopis vznikl po návratu Janky Stankeviče, Tamaše Hryba a dr. Iljaševiče ze Západního Běloruska a Lotyšska zpět do Prahy, byl financován z darů Vasila Rusaka a měl se stát časopisem přemýšlivé běloruské mládeže. Od prvních čísel dával časopis najevo svou anti-sovětskou a antikomunistickou orientaci. Samotný název měl být tahákem pro běloruskou inteligenci, ale vzhledem k nedostatku financí a malé podpoře ze strany běloruské inteligence se ani z tohoto časopisu nestalo kontinuálně vycházející periodikum. Vyšlo celkem pět čísel, tři v roce 1931, dvě v roce 1933. Jedním z redaktorů časopisu byl Tamaš Hryb. Své články v časopise publikoval pod pseudonymem Anton Njebaraka, T. Hleba a T-š. Redakce časopisu se snažila o pestrou tematickou skladbu. Vycházely články o běloruské etnografii Vasila Rusaka, historii běloruské národní písně, historii náboženství v Bělorusku od Tamaše Hryba, Vasila Zacharky a Vasila Rusak, články o etnogenezi Bělorusů Vasila Rusaka nebo o historii běloruské heraldiky Tamaše Hryba. Vedle těchto témat si v časopise našly své místo i vědecké statě z oblasti technicko-ekonomické sféry a zdravotnická témata autora Janky Jermačenka a Vasila Rusaka. Redakce časopisu bedlivě sledovala a publikovala literární počiny mladých autorů, např. Vasila Rusak, I. Javora, Sitnika. V časopise vyšla hra P. Kreučeského Rogneda napsaná ještě v Kovně. V reakci na smrt Uladzimira Žylky ve vyhnanství v Uržumě v roce 1933 otiskl v časopise Tamaš Hryb „Nekrolog nevinných obětí stalinismu“, jehož součástí byla i „Hymna běloruských povstalců“.91 Redakce časopisu vydala v nakladatelství Беларускае ( крывіцкае) культурнае таварыства імя Ф. Скарыны - БКТ 92 v roce 1926 Krečeuského sborník Замежная Беларусь93. Ve sborníku jsou uvedeny práce z oboru historie, kultury a ekonomie, mj. tři statě Petra Krečeuského – „Беларусь у мiнулым и сучасным“94, „Гiстория беларускай кнiгi“95, „Скарына i незалежнасць“96 a překlady české a

90

Běloruské (Kryvické) kulturní společnosti Francyšaka Skaryny

91

Чмарава, М. І. Шляхі ўзаемнага пазнання. Беларуская літаратура ў Чэхаславакіі ў 1920—1945 гг. Магілёв : МДУ,

2004. 92

Běloruské (Kryvické) kulturní společnosti Francyšaka Skaryny

93

Bělorusko za hranicemi

94

Bělorusko v minulosti a současnosti

95

Dějiny běloruské knihy

96

Skaryna a nezávislost

30

slovenské hymny do běloruštiny. V roce 1940 autoři Ivan Lisec a P. Bakač v témže nakladatelství vydali v češtině knihu Міхал Забэйда-Суміцкі і яго Радзіма97 a v němčině vyšel v roce 1939 Stručný náčrt etnografie Běloruska Vasila Rusaka a P. Bakače.98 Společnost Běloruské (Kryvické) kulturní společnosti Francyska Skaryny organizovala a pořádala také kulturní akce. V roce 1926 u příležitosti výročí úmrtí Jakuba Kolase uspořádala společnost 21. prosince slavnost, při níž o významu Jakuba Kolase promluvil Ihnat Slaněuski a o panteistických rysech Kolasovy poezie pohovořil Tamaš Hryb. Studenti a členové skupiny Maladnjak uspořádali 13. ledna Kolasovu akademii, kde o Kolasovi a jeho tvorbě promluvil Zdeněk Nejedlý. 99

3.2.1.3 Nakladatelská činnost běloruské emigrace v Praze Nakladatelská činnost běloruské emigrace zasahovala do všech vědeckých a uměleckých oblastí. Díky činnosti běloruského vydavatelství Janky Jermačenky se sídlem v Praze spatřily v roce 1941 světlo světa vydané práce Janky Stankeviče Курс гісторыі Крыві-Беларусі100 a Як правільна гаварыць і пісаць пабеларуску: пастановы зборкаў чысціні беларускай мовы101 a Беларускія ( крывіцкія ) песні для сола, дуэту, квартэту102(1943), Арыфметыка: ад вучэння ў школе і дома103( 1942). Vedle knih naučných vyšly v témže nakladatelství dva básnické sborníky ― Ад родных ніў (1942) Larysy Henijuš a Сымон-музыка (1942) Jakuba Kolasa.104

3.3 Běloruská poezie v českých překladech mezi lety 1907 – 1945 Rozvoj běloruské autorské literatury na počátku 20. století podnítil českou práci překladatelskou. Počet časopisecky uveřejněných překladů vzrostl. Byly publikovány překlady poezie, próza se v tisku v tomto období vyskytovala ojediněle, spíše vůbec. Největší pozornosti překladatelů se mezi lety 1914 – 1945 dostávalo dnes již klasikům běloruské literatury, Janku Kupalovi a Jakubu Kolasovi. Největší zásluhy na překladové literatuře z běloruštiny a popularizaci této literatury měli v tomto období Adolf Černý, zakladatel Slovanského přehledu, významný slavista a překladatel ze slovanských jazyků, propagátor slovanských literatur a kultur a básník a překladatel v jedné osobě a 97

Michael Zabeyda-Sumitsky a jeho vlast

98

ШАБЛОВСКАЯ, Ирина. Белорусская эмиграция в Чехии и проблемы ее изучения. In: Русская, украинская и белорусская эмигравия в Чехословакии между двумя мировыми войнами. Результатыи перспективы проведенных исследований. Фонды Славянской библиотеки и пражских архивов. Praha: Národní knihovna ČR, 1995, 29 - 41.

99

ČERNÝ, Adolf. Jakub Kolas. Slovanský přehled. 1927, roč. 19.

100

Kurz historie Krivického Běloruska

101

Jak správně mluvit a psát bělorusky

102

Běloruské (Krivické) písně pro sólo, duet a kvarteto

103

Aritmetika: ve škole a doma

104

Чмарава, М. І. Шляхі ўзаемнага пазнання. Беларуская літаратура ў Чэхаславакіі ў 1920—1945 гг. Магілёв : МДУ,

2004. ČERNÝ, Adolf. Jakub Kolas. Slovanský přehled. 1927, roč. 19.

31

literární vědec a středoškolský profesor, František Tichý. Nejvíce prostoru se běloruské literatuře dostávalo na stránkách Slovanského přehledu, nejprve pod taktovkou již zmiňovaného Adolfa Černého, později jeho studenta Františka Tichého. Méně často se běloruská literatura objevovala i v jiných periodikách, např. v časopise Čas. Adolf Černý se narodil 19. srpna roku 1864 v Hradci Králové do chudé katolické rodiny a zemřel 27. prosince roku 1952. Od mládí se zajímal o literaturu a slovanský svět. V roce 1879 přestoupil z hradecké reálky na učitelský ústav, kde začal publikovat svá první literární díla pod pseudonymem Jan Rokyta. Od roku 1883 se věnoval pedagogické činnosti. Aktivně se zabýval studiem slovanských národů. Ve své badatelské činnosti se věnoval literárněvědné, lingvistické, historicko-etnografické, kulturní a slavistické tematice. Založil vědecký časopis Slovanský přehled. Kromě badatelské činnosti byl Černý významný překladatel ze slovanských jazyků. Černého překladatelské dílo představuje rozsáhlý literární soubor z různých období ze všech slovanských kultur. S velikým zaujetím se věnoval často opomíjeným či neobjeveným slovanským kulturám a literaturám, čtenáře provedl po dalekých cestách i cestičkách slovanského literárního světa a představil jim v literárním světě již etablované i začínající literáty. Ohlas běloruského národního obrození doputoval z Vilna k Černému v roce 1906 v podobě dvojího vydání prvního čísla časopisu Naša Dola v latince a azbuce. Slovy: „První běloruský časopis! Něco dosud nebývalého! Kromě veršované „Hutorky“ Konst. Kalinovského, vydávané v Bělostoku za povstání r. 1863, nebylo dosud běloruského časopisu, jako vůbec nebylo běloruské literatury. Kromě materiálů jazykových a folkloristických nesmělo se nic bělorusky tisknouti.“ 105oslavil vydání revolučního běloruského časopisu a popsal optimistickou atmosféru celého hnutí. V článku Běloruský časopis vyšel také překlad básně Jakuba Kolase „Náš rodný kraj“. Báseň byla česky otištěna už měsíc a půl po prvním otištění originálu. O prvním čísle běloruského časopisu Naša Niva a založení vydavatelství Zahlanie sonce i ů nasze wakonce ve Vilně, Černý krátce informoval v Slovanském přehledu106 roku 1907. Od prvního čísla běloruského časopisu Naša Niva navázal Černý kontakty s redakcí časopisu a také vzájemnou spolupráci. V roce 1909 publikuje článek v týdenníku Čas věnovanému veřejným otázkám, článek „Z Běloruska“107, ve kterém informuje o vzniku týdenníku Naša Niva, analyzuje situaci běloruského národního hnutí a roli Janky Kupaly jako běloruského buditele, také publikuje dva překlady jeho básní „Vrahům běloruštiny“ a „Již dnes“. První stať věnovanou cele běloruské autorské poezii s jejími ukázkami uveřejnil Adolf Černý ve Slovanském přehledu roku 1911 pod názvem „Běloruské snahy národní a literární v letech 1909 – 1910“108. Objevuje zde příčiny „zdržení“ běloruského národního obrození oproti jiným slovanským národům, přeje rozvoji nakladatelskému a popisuje rozmach běloruské myšlenky, publikuje životopisy Janky

105

ČERNÝ, Adolf. Běloruský časopis. Čas. 1906.

106

ČERNÝ, Adolf. Literatura a umění. Slovanský přehled. 1907, s. 192.

107

ČERNÝ, Adolf. Z Běloruska. Čas. 1909.

108

ČERNÝ, Adolf. Běloruské snahy národní a literární v I. 1909 – 10. Slovanský přehled. 1909, č. 11.

32

Kupaly a Jakuba Kolase, na kterých spolupracoval s redakcí časopisu Naša Niva. Charakterizuje Kupalovo dílo od jeho prvních literárních počinů po sbírku Гусляр109. V článku uveřejnil také překlady dvou básní Janky Kupaly „Kdo tam je?“ a „Píseň a síla“ a báseň Jakuba Kolase „Náš rodný kraj“. Činnost Slovanského přehledu přerušila první světová válka, zastavila ji na dlouhých 10 let. Znovuobnovit časopis se podařilo až v roce 1925 a hned v roce následujícím vyšla ve Slovanské přehledu ukázka moderní běloruské poezie, z Kupalovi sbírky Spadčyna110. Literárním ukázkám předchází Černého rozbor Kupalova díla a jeho vývoj od vydání sbírky Гусляр. „Další jeho vývoj, - líčí Černý, - bral se dále v původních směrech: sociálně-lidském a národně-buditelském, k nimž se pojily i zajímavé, silné tóny milostné…. Kupala má přímo bolestně rozžhavený národní a sociální cit, stupňující se až k prudké nenávisti proti utlačovatelům a ke vzpouře proti Bohu.“111 U Kupaly identifikuje rysy polské romantické školy a také nedokonalou formu veršů. „Ale není to jeho veršovaným pracím na závadu, naopak dodává jim to zvláštního drsného přízvuku, souhlasného s ponurostí, prudkostí a drsností obsahu.“

112

V překladu Adolfa Černého, pod

pseudonymem Jiří Rubín, vyšly v článku „Janka Kupala: Z knihy Spadčyna“ básně „Bratru Bělorusu“, „Králi nebes i země“, „Moje víra“, „Ó, nehleď“. Podle Mažejky se Černého překlady velmi lehce čtou a působí přirozeně, překlad je zbaven zbytečně složitých konstrukcí. Podle Černého současníků „uměl kombinovat čisté umění s nejpřísnějším pedantstvím“113. Ve 30. letech pokračoval Adolf Černý v popularizaci běloruské literatury a publikoval krátké i střední stati o běloruské literatuře. Psal životopisy, např. „K 20-ti letí literární činnosti Jakuba Kolase“114, který vyšel ve Slovanském přehledu v roce 1927, recenzoval dílo Jakuba Kolase „Jakub Kolas: Pěsni žalby“115 a další Černého článek „Antonín Luckevič: Za 25 let – Vzpomínky z vězení – O vzniku Běloruské revoluční hromady“116 a další. V Besedě, beletristické příloze týdenníku Čas, vyšel v roce 1916 první běloruský prozaistický překlad díla Jakuba Kolase „Dudák“ v překladu Karla Handzela. Ve 30. letech vyniká svým překladatelským dílem František Tichý, spisovatel, literární vědec a neúnavný překladatel z běloruštiny i jiných jazyků. Z běloruských literátů překládal nejčastěji díla Janky Kupaly, Jakuba Kolase, Cišky Hartného a M. Mašara. Popularizaci běloruské literatury se kromě překladatelské činnosti věnuje i v práci redaktorské. V roce 1926 recenzoval ve Slovanském přehledu

109

Houslista

110

Dědictví

111

ČERNÝ, Adolf. Janka Kupala: Z knihy Spadčyna. Slovanský přehled. 1926, č. 28, s. 247.

112

Tamtéž.

113

МАЖЭЙКА. Беларуская лiтаратура у чэшскiх перакладах. Мiнск: АН БССР, 1968. S. 103 – 127.

114

Slovanský přehled. Praha, 1927, č. 19. S. 238 – 239. 413 – 415

115

Slovanský přehled. Praha, 1927, č. 19. S. 413 – 415.

116

Slovanský přehled. Praha, 1929, č. 21. S. 305 – 306.

33

lyricko-epickou báseň Jakuba Kolase „Symon Muzika“. Tichý vytýkal básníkovi nedostatek autokritiky, slabší epickou složku básně, naopak chválil lyrickou složku, opěvující vnitřní a vnější krásu rodné Bílé Rusi. Tichý srovnal dílo s básněmi, které v české literatuře vznikaly před 50 lety, přirovnal ho k Heydukově poémě „Dědův odkaz“.117 František Tichý přeložil většinu ukázek do jediného knižního zpracování běloruské poezie Bělorus a Bělorusové v českém literárním prostoru v období mezi dvěma světovými válkami. Brožuru Bělorus a Bělorusové, významný literární počin na poli běloruského překladu, vydal dr. Iljaševič v roce 1930, po pětiletém pobytu v Československu. Spis určený československé veřejnosti pojednává o stavu soudobého etnografického Běloruska. Brožura je rozdělena do dvou částí, první část podává čtenáři všeobecný přehled o geografii, historii a kultuře Běloruska. Druhá část obsahuje ukázky z běloruské literatury. Na vydání brožury se obsahově významně podílel Adolf Černý, Michal Veršinin a František Páta. Básně „Symon Muzika“ Jakuba Kolase, „Z Jubilejních nálad“ Janky Kupaly „Revoluce“, „Stíny“ Alese Dudara, „Stěny“ Arkadije Morkaúky přeložil František Tichý. Básně Janky Kupaly „Kdo tam jde?“, „Píseň a síla“ a „Králi nebes i země“ přeložil pod pseudonymem Jiří Rubín, Adolf Černý. Báseň „Nad Němnem“ Cišky Hartného přeložil Jiří Hora, báseň „***“ Michala Čarota přeložil Jiří Seifert. Povídku Jakuba Kolase „Starosta“ přeložil pod pseudonymem Taras Huška, František Tichý. Tichého překlad „Starosty“ označil A. Mažejka za „dokonalé převedení satiry a humoru prozaika Jakuba Kolase“118. Brožura obsahuje také patero běloruských pohádek: „Čápi“, „Hudebník a čerti“, „Ilja a Petr“, „Nebe a peklo“ a „Za dobro platí se zlem“. V roce 1929 publikoval František Tichý v týdenníku Reflektor překlad básně Alese Hurla „Zápasníkovi“119. Ve druhé polovině 30. let navštívil Tichý Bělorusko. Po návštěvě Běloruska zpracoval své poznatky o jazyku a běloruské literatuře ve studii „Spisovný jazyk běloruský“ do Weingartových Slovanských jazyků120 a představil čtenářům tehdejší nové běloruské básníky. V roce 1937 Tichý ve Slovanském přehledu krátce informuje o literárním životě Bělorusů v Polsku a publikuje životopis Michase Mašara společně s překlady dvou jeho básní „Na přelom“ a „Bez názvu“121. O rok později otiskl ve Slovanském přehledu překlad krátkého výboru z Hurlových básní „Zápasníkovi“, „Běloruská selka“, „Na moři“, „Žnečka“, „Životní zápas“, „Město“ a připojil k nim krátký Hurlův životopis.122 Nejvýrazněji se Tichý zapsal překlady Kupalových básní, podle A. Mažejky překládá Tichý Kupalovi verše s maximální přesností a neodchyluje se od originálu.123

117

Slovanský přehled. Praha, 1926, č. 18. S. 392.

118

МАЖЭЙКА. Беларуская лiтаратура у чэшскiх перакладах. Мiнск: АН БССР, 1968. S. 103 – 127.

119

Reflektor. Praha: Melantrich, 1929.

120

WEINGART, Miloš. Slovanské spisovné jazyky v době přítomné. Praha: Melantrich, 1937, s. 287-294

121

Slovanský přehled. Praha, 1937, č. 29.

122

Slovanský přehled. Praha, 1938, č. 30.

123

МАЖЭЙКА. Беларуская лiтаратура у чэшскiх перакладах. Мiнск: АН БССР, 1968. S. 103 – 127.

34

Na popularizaci běloruské literatury se podílel a běloruskou literaturu překládal také významný český básník, publicista a překladatel z běloruštiny a dalších jazyků Josef Hora (1891 – 1945). V roce 1927 informuje v literárním časopise Kmen o návštěvě běloruských spisovatelů v Praze a v krátkých medailoncích představuje Kupalu, Hartného, Čarota a Zareckého. Z běloruských básníků přeložil Kupalovi básně „Píseň-pohádka“, „Na poli taje“ a básně Cišky Hartného „Nad Němnem“. Z jeho překladů je patrné hluboké porozumění běloruským básníkům, některé řádky jeho překladů však, podle Mariny Čmaravové, postrádají „kupolovskou“ lehkost a prostotu.124 V roce 1936 vyšel literární sborník Mladá sovětská lyrika pod vedením, básníka a překladatele, Ilji Barta, vlastním jménem Julius Bartošek (1910 – 1973), s ukázkami ze sovětské poezie. Z běloruské poezie byly do sborníku zařazeny básně Janky Kupaly a Arkadze Kuljašova (1914 – 1978) v překladu Ilji Barta. V roce 1935 otiskl Bart překlady dvou Kupalových básní „Staré zákopy“ a „Dvě děvčata“ v Rudém právu. Významnou část Bartovy básnické tvorby přestavuje politická poezie, té zůstal věrný i ve své překladatelské tvorbě. Často vybíral básně s bolševickou tematikou a oproti překladům Černého, Tichého, nebo Hory nedbal adekvátnosti překladu, ale spíše se snažil čtenáři předat bojovnou atmosféru uzpůsobenou soudobé propagandě.125 O běloruské literatuře poprvé pojednal významný brněnský slavista Frank Wollman (1888 – 1969) ve svém díle Slovesnost Slovanů v roce 1928. Mimo rámec běloruské literatury zmiňuje Simeona Polockého, dvorního básníka cara Alekseje, jako napodobitele populární polské poezie, šířící se v polovině 17. století až na moskevskou rus.126. Přechod od ústní lidové slovesnosti k běloruskému písemnictví datuje Wollman do 40. let 19. století, Vincent Dunin-Marcinkevič, překladatel „Pana Tadeáše“, dává vzniknout prostým vypravováním. V 60. letech vznikaly skladby revolucionářské a ozvěny polského povstání. Wollman mj. uvádí na pravou míru tvrzení Alexandra Rypinského, z knihy Bialoruś, že Bělorusové jsou Poláci a Bílá Rus polská provincie127. V 80. a 90. letech 19. století sleduje Wollman v procitající běloruské poezii prvky realismu a slabší projevy romantismu128. Vznik běloruské literatury psané cyrilicí a latinkou spojuje Wollman s počátkem národního obrození a datuje ho do revolučního roku 1905. Přední básníci běloruského obrození, Janka Kupala (vl. jménem Ivan Łucevič) a Jakub Kolas (vl. jménem Konstantin Mickevič), žalují plni zoufalství, lásky a občas i naděje k běloruské zemi. Za nejplodnějšího básníka považuje Wollman židovského básníka Zmitroka Bjadulju (1886 – 1941) (vl. jménem Samuel Plaŭnik), lyrika časových nálad, sentimentálnosti a mysticismu. 129 Běloruskou

124

Чмарава, М. І. Шляхі ўзаемнага пазнання. Беларуская літаратура ў Чэхаславакіі ў 1920—1945 гг. Магілёв : МДУ, 2004.

125

Tamtéž.

126

WOLLMAN, Frank Wollman. Slovesnost slovanů. Praha: Vesmír, 1928. S. 44, 46.

127

Tamtéž. S. 96 – 97.

128

Tamtéž. S. 173.

129

Tamtéž. S. 201 – 202.

35

literaturu, jako samostatný celek, mezi ostatní slovanské literatury zařadil o rok později do třetího dílu svého spisu Slovanské literatury literární historik Jan Máchal jako dodatek ke II. části Literatura Ukrajinská – O literárních snahách Bělorusů. Oproti Wollmanovi datuje Máchal počátky národního uvědomění a osamostatnění se běloruské literatury do 19. století. Podrobně se věnuje běloruskému národnímu obrození, poukazuje na rozdíly mezi tvorbou Kupaly a Kolase a stejně jako Wollman dokládá jejich podobné pohledy na osud a budoucnost Bělorusů. Velké naděje běloruské literatury byly, podle Máchala, vkládány do básníka s širokou erudicí a světovým filosofickým názorem, Maksima Bohdanoviče (1891 – 1918), jeho verše byly podle něj „zvučné jako zvon a silné jako z ocele“, básník však zemřel ve velmi mladém věku. Krom výše zmíněných představitelů se k moderní běloruské poezii pojí „hojný počet spisovatelů mladších, kteří podle svých sil a schopností přispívají k obrození literatury běloruské.“130

3.4 Běloruská literatura v českých překladech mezi lety 1950 - 1990 V meziválečném a poválečném období se běloruská literatura, již jako součást sovětské literatury, etablovala skrze díla běloruských klasiků Janky Kupaly a Jakuba Kolase v českém literárním prostředí. Česko-běloruské kulturní vztahy byly součástí česko-sovětských kulturních vztahů, které často suplovaly vztahy politické. Od roku 1948 do poloviny 50. let probíhala v Československu sovětizace všech kulturních institucí a překlady sovětské literatury několikanásobně převýšily překlady ostatních literatur.131 Jazykem mnoha běloruských autorů byla ruština, přesto lze u nás konstatovat růst počtu vydávaných titulů přeložených z běloruštiny do češtiny.

3.4.1 Běloruská poezie a próza v českých překladech v 50. a 60. letech V českém periodickém tisku si od 50. let získaly pevnou pozici překlady básnické tvorby Jakuba Kolase, Janky Kupaly, Kandrata Krapivy, Pjatruse Brovky, Maksima Tanka, P. Pančanky a M. Lužanina a povídková tvorba K. Čorného, C. Hartného, Z. Bjadulji, Janky Bryla a I. Šamjakina. Časopisecky nejčastěji uveřejňoval ukázky běloruské literatury Slovanský přehled, Rudé právo a jeho sobotní příloha Haló sobota, a další. V běloruské válečné a poválečné literatuře se ujalo hned několik proudů. V jednom z nich se běloruská literatura vyrovnává s tématem války. V hlavní roli básně vystupuje voják – hrdina „Smrt vojáka“ Pjatra Hlebky, „Nastěnka“ a „Metelice“ Pjatra Brovky, „Jitro“ Arkadze Kuljašova, „Sobě i druhým“ Pimena Pančanky aj.132 Další proud, o kterém Petr Pospíchal mluví jako o [běloruské škole válečné 130

Máchal, Jan. Slovanské literatury III. V Praze: Matice česká, 1929. S. 301 – 316.

131

BABKA, Lukáš a Petr ROUBAL. Československo-sovětské vztahy. In: Akademický repozitář. [online]. 2012 [cit. 2012-

04-20]. Dostupné z: http://www.akademickyrepozitar.cz/cz/repozitar/ceskoslovensko-sovetske-vztahy.pdf 132

Rumler, Josef, ed. Básníci Bílé Rusi: Výbor z běloruské sovětské poesie. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1955.

36

autenticity] je spjatý se specifickou běloruskou novorealistickou poetikou s centrem ve válečném tématu, ale i v současnosti133, společně s ním vystupují i nové prozaistické žánry Vasila Bykava a Alese Adamoviče. Svou specifičnost si zachovala romanticko-realistická vesnická próza, odehrávající se ve vesnickém prostředí, v okolí malých neúrodných políček uprostřed nehostinných močálů obetkaných mlhou, Janky Bryla, Ivana Meleže a Ivana Ptašknikva. Napínavý historický román Uladzimira Karatkeviče s barvitými zápletkami vytvořil čtenářovi protiklad k sovětskému realismu i poezii poplatné sovětské ideologii jako např. „Pod stalinským sluncem“ Jakuba Kolase nebo básně „Komsomolská knížka“ a „Když zpívají hymnu komunistů“ Arkadze Kuljašova, aj.134 Ač si běloruská literatura v tomto období vybudovala, v rámci sovětských literatur, svébytnou pozici, také se potýkala s monotónností literárních žánrů a témat, vyprávěcích forem a hledáním osobitého literárního výrazu.135 V roce 1954 vyšla, v nakladatelství Československý spisovatel monografie Jevgenije Mozolkova Janka Kupala – život a dílo, která nás jako první publikace toho druhu obsáhleji uvedla do literárních dějin běloruského národa, kde nemalou úlohu sehrál, právě Janka Kupala. Monografie přinesla kromě teoretické části i 146 ukázek z Kupalova díla, z nichž některé byly již českému čtenáři známé - „A kdo tam kráčí“, „Guslar“, „Mužik“ ad., některé byly publikovány poprvé, např. báseň „Nepoddám se“, kterou Kolas napsal, když byl za účast v revolučním hnutí uvržen na tři roky do minské věznice. Nebo báseň „Gruzie“ vyjadřující lásku a úctu k ostatním sovětským národům, Kupalovi je Gruzie obzvlášť drahá, protože dala světu velikého Stalina. V monografii byl také poprvé uveden syžet první Kupalovi divadelní komedie „Paulinka“.136 O tři roky později vyšla brožura Olgy Neveršilové pro referenty SČSP Janka Kupala (Náčrt života a díla), brožura obsahuje také několik Kupalových básní „Píseň – pohádka“, „Na poli taje“ ad. v překladu Josefa Hory. V roce 1966 vyšel dějinný přehled běloruské a ukrajinské literatury zpracovaný Václavem Židlickým v rámci třetího svazku souboru Současná sovětská literatura III., zvláštní monografické kapitoly jsou věnovány Janku Brylovi, Vasilu Bykavovi, Ivanu Měležovy, Pimenu Pančankovi a Maksimu Tankovi. Další teoretická práce o běloruské literatuře s ukázkami z běloruské literární tvorby u nás vyšla až v roce 1972 v Českých Budějovicích v nakladatelství Krásná knihovna. Sborník Poznáváme běloruskou literaturu připravil jihočeský badatel a knihovník, Bohuslav Trnka (1931 – 2003). Do poloviny 50. let se z běloruské literatury v českém literárním prostředí prosazovala téměř výhradně poesie, která v Bělorusku stále dominovala. Prozaistické překlady se začaly uplatňovat od 133

POSPÍCHAL, Petr. Běloruská literatura napínaná. Literárky. 2007, č. 9. Dostupné z: http://www.literarky.cz/index_o.php?p=clanek&id=3307&rok=2007&cislo=9

134

Rumler, Josef, ed. Básníci Bílé Rusi: Výbor z běloruské sovětské poesie. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1955.

135

POSPÍŠIL, Ivo. Vůně Běloruska. Kmen. 1984, č. 20, s. 10. Dostupné z:

http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=Kmen/1984/20/10.png 136

MOZOLKOV, Jevgenij. Janka Kupala: život a dílo. Praha: Československý spisovatel, 1954.

37

druhé poloviny 50. let. V letech 1958 a 1959 publikoval dvě ukázky běloruské povídkové tvorby ve Slovanském přehledu Václav Židlický - povídku Kuzmy Čorného „Na zaprášené cestě“137 a povídku Cišky Hartného „Šimonek inženýr“138. Václav Židlický (1931 – 2002), pedagog, badatel a překladatel z běloruštiny a ukrajinštiny, patřil mezi významné propagátory běloruské kultury a literatury. Od roku 1956 přednášel na FF UK, kde vyučoval ukrajinskou literaturu a fakultativně bělorusistiku. Ve svých teoretických pracích se zabýval dějinami literatur, soudobou literaturou a zpracoval nepřeberné množství slovníkových hesel. Literaturu nezkoumal docent Židlický izolovaně, sledoval zejména českoukrajinské a česko-běloruské vztahy. Z běloruské literatury se věnoval především běloruským klasikům, národním obrozencům Janku Kupalovi a Jakubu Kolasovi. Z meziválečných a poválečných autorů pak Uladzimiru Karatkeviči, Alesu Adamoviči, Ivanu Ptašnikavovi, Janku Brylovi a Vasilu Bykavovi. Prozaická díla většiny těchto autorů Václav Židlický i překládal. Židlického ohromným přínosem pro česko-běloruské literární vztahy jsou jeho překlady z běloruských originálů, o které se zasazoval i v širším překladatelském okruhu. 139 V roce 1956 Židlický shrnul stav běloruské překladové literatury v Československu ve Slovanském přehledu, tento shledal tristním. Za jediné dva vhodné úvody do běloruské literatury považoval Máchalovy Slovanské literatury a výše zmíněnou Mozolkovovu studii Janka Kupala o dějinách běloruské literatury a moderní běloruské poezii.140 Překladů z běloruštiny bylo, podle něj, velmi málo. V první polovině 50. let se českému čtenáři přestavila i běloruská próza přeložená z ruštiny. Knižně vyšel v roce 1951 román Tarase Chadkeviče Kolchoz zpívá v překladu Marie Mervartové z ruské předlohy podle běloruského originálu. Román zachycuje obnovu běloruského kolchozu, který byl za války zničen. Podle Václava Židlického patří román k nejvíce zdařilým dílům svého druhu.141 V roce 1953 vyšel román Janky Bryla V Zábolotí svítá, k němuž je v knize přidáno i několik autorových povídek spojených s románem tematicky, v překladu z ruského originálu Vladimíra Smrže. Memoáry Vasila Kozlova Lidé zvláštního ražení, které čerpají z období německé okupace Bílé Rusi, vyšly v překladu Petra Ermla z ruského originálu.

137

Slovanský přehled. Praha, 1958, č. 44.

138

Slovanský přehled. Praha, 1959, č. 45.

139

CHLAŇOVÁ, Tereza. In memoriam - Václav Židlický. České vědomí Ukrajiny: Budoucnost v tradici. 2005.

140

Slovanský přehled. Praha, 1956, č. 45. S. 282.

141

Tamtéž.

38

Z ruštiny byly přeloženy 4 běloruské divadelní hry. Satirická komedie o čtyřech dějstvích Kondrata Krapivy Skřivánci zpívají vyšla knižně v roce 1952 v překladu Ilji a Věry Bartových, další Kondratova satirická hra Kdo se směje naposled vyšla knižně v roce 1955 v překladu Otakara Fencla, hra Arkadije Movzona Natalije Krivcovová vyšla knižně roku 1955, z ruského originálu ji přeložil Evžen Drmola a v roce 1956 vyšla knižně satirická komedie Andreje Makajenky Kameny v játrech v překladu Františka Sece. K nástupu kompaktní linie překladů z běloruské literatury dochází v roce 1955 s vydáním první opravdu obsáhlé antologie běloruské poezie Básníci Bílé Rusi v nakladatelství Československý spisovatel. Výbor uspořádal a doslov „Průvodce antologií“ napsal Josef Rumler. Sbírka obsahuje výběr básní osmi běloruských básníků Janky Kupaly v překladu Kamila Bednáře a Josefa Hory, Jakuba Kolase v překladu Jana Aldy a Marie Marčanové, Kandrata Krapivy v překladu Zikmunda Skyby,

Pjatra Hlebky v

překladu Jaromíra Hořce, Pjatruse Brovky v překladu Olgy Maškové, Vratislava Vaňouska a Jiřího Plachetky a básně Maksima Tanka v překladu Jiřího V. Svobody, Kamila Bednáře, Ilony Borské a Olgy Maškové, básně Ardakze Kuljašova v překladu Marie Marčanové, Jana Vladislava, Zory Berákové, Jiřího Honzíka, Kamila Bednáře, Jana Zábrany a Ludvíka Kundery a básně Pimena Pančanky v překladu Hany Vrbové. Kniha u nás představuje na dlouhou dobu jediné souborné dílo běloruské poezie, ojediněle sice vycházela básnická díla jednotlivých autorů, ale pozornost překladatelů se soustředila především na překládání prózy. Kritika nevěnovala antologii mnoho pozornosti, krátká zmínka se objevila ve Slovanském přehledu v článku Václava Židlického věnovanému českým překladům ukrajinské a běloruské literatury.142 O dva roky později, v roce 1957, se na českém trhu objevila první prozaistická publikace, knižní vydání povídky Tři prsty z roku 1927 Zmitroka Bjadulji(1886 – 1941), vlastním jménem Samuil Jefimovič Plavnik, z předrevolučního života lidu na Bílé Rusi. Chudý vesnický muzikant-houslista je četníky přinucen pod pohrůžkou, že mu budou zmrzačeny ruce přiznat krádež, které se nedopustil. S pomocí několika ozbrojených druhů, mstitelů křivd spáchaných pány na prostém lidu, pomstí se mladý muž statkáři, který ho neprávem obvinil, i četníkovi, který ho při výslechu mučil. Povídku z běloruštiny přeložila Milada Večeřová. Ve stejném roce se čtenářům představila i běloruská literární produkce pro děti. Jiří Horák (1884 – 1975) připravil ve Státním nakladatelství krásné literatury po výboru z ukrajinských pohádek z roku 1950 k vydání i knihu Běloruské lidové pohádky, nejkrásnější běloruské lidové pohádky a povídky, bajky, legendy a příběhy ze života, které si vypráví běloruský lid po staletí.

142

Tamtéž.

39

V roce 1963 vydal Václav Daněk v nakladatelství politické literatury sborník ukázek sovětského humoru a satiry z let 1945 – 1962 ze sovětského časopisu Krokodil, u nás tehdy velmi oblíbeného. Sborník Krokodýl se směje vyšel u příležitosti jeho čtyřicátého výročí. Autor chce „podat obraz tematické a žánrové pestrosti sovětské satirické poezie a básnické humoresky, vyrovnávající se s naléhavě současnou i každodenní problematikou, velmi blízkou problematice naší“. 143 V roce 1964 u nás vyšel druhý svazek Malého slovníku sovětských spisovatelů, který zahrnuje abecední seznam ukrajinských a běloruských autorů. Slovník sestavil Václav Židlický a bibliografii českých překladů z ukrajinštiny a běloruštiny zpracovala Nina Židlická. Slovník vyšel v nakladatelství Svět Sovětů. Z klasické běloruské literatury byla v 60. letech nejvíce překládána díla Jakuba Kolase. V roce 1960 vyšel česky v nakladatelství Svět sovětů druhý díl Kolasovi trilogie U hlybi Pakessja144, česky pod názvem Na křižovatkách v překladu Milady Večeřové, ve které autor částečně autobiograficky zpracoval příběh běloruského učitele, který vyspěje v revolucionáře a je odsouzen a vězněn carskou vládou. Kolas sám byl v roce 1908 vilenským soudem odsouzen za účast na nelegálním sjezdu učitelů na tři roky do vězení a trest si odpykával ve vězení v Minsku. V románu autor vyjádřil lásku k životu a běloruské přírodě a poukázal na revoluční úlohu pokrokových učitelů. Ve stejném roce vyšel ve Státním nakladatelství krásné literatury soubor Kolasových epických básní Rybářova chatrč o komunistech na vesnici v západním Bělorusku. V hlavní dějové lince rozvíjí autor příběh mladé dvojice pronásledované nenávistí a intrikami statkáře, která po příchodu Sovětské armády začíná nový život v osvobozené zemi. Básně z ruštiny přeložila Zora Beráková. Literární kritik a historik, Fedor Soldán (1903 – 1979), v doslovu Básník Bílé Rusi knihu označil za dílo vysoké umělecké hodnoty.145 O rok později časopisecky vyšly dvě Kolasovi básně „Husy“ a „Jaro“ ve Slovanském přehledu v překladu Hany Vrbové. Vrbová také připravila k vydání, z běloruštiny přeložila a doslov napsala k výboru z básní Pimena Pančanky Kniha putování a lásky, která vyšla v témže roce v nakladatelství Svět sovětů.

3.4.2 Běloruská válečná próza v českých překladech v 70. a 80. letech Důležité místo u nás v překladové literatuře z běloruštiny zaujímá běloruská literatura s válečnou tematikou. První překlady těchto děl se u nás objevily v 60. letech, „zlatá éra“ produkce překladů válečných románů nastala v 70. letech. První běloruský válečný román z období druhé světové války Ivana Meleže Směr Minsk u nás vyšel v roce 1959, z ruského originálu ho přeložil Jaroslav Hulák. Melež v románu líčí život prostých lidí na Bílé Rusi za nacistické okupace, boje partyzánských oddílů i 143

DANĚK, Václav, ed. Krokodýl se směje. 1. vyd. Praha: NPL, 1963. (Z rus., ukr. a běloruských originálů vybral a přeložil

Václav Daněk). 144Dorovský, 145

Ivan, ed. et al. Slovník autorů literatury pro děti a mládež. I., Zahraniční spisovatelé. 1. vyd. Praha: Libri, 2007.

SOLDÁN, Fedor. Básník Bílé Rusi. In: KOLAS, Jakub. Rybářova chatrč. Praha: SNKLHU, 1960, s. 352-353.

40

boje na frontě až do osvobození Minsku. Hrdinou románu je velitel tankové jednotky, který překoná těžký otřes, způsobený smrtí jeho ženy - partyzánky, a se stupňovaným zápalem plní své bojové úkoly. Významnou kapitolou běloruské válečné literatury v českém literárním prostředí je dílo Vasila Bykava. Celkem u nás vyšlo v letech 1964 – 1989 jedenáct jeho samostatných knižních titulů, až na výjimky jde o překlady z ruštiny Jaroslava Huláka. Román Mrtvé to nebolí vyšel česky ve Světě sovětů v roce 1967, Bykav v něm silně kritizuje Stalinovu autoritářskou vládu. Válečná novela Zteč vyšla v Lidovém nakladatelství v roce 1970 a novely Sotnikov a Obelisk ve stejnojmenné publikaci Obelisk vyšly v nakladatelství Naše vojsko v roce 1974, tato publikace byla o pět let později rozšířena o dvě další válečné novely Kruhljanský most a Jeho prapor v překladu z ruštiny Antonína Hendrycha, publikace vyšla tentokrát v nakladatelství Odeon v roce 1979. Druhé vydání novel Kruhljanský most a Jeho prapor ve stejnojmenné knize, s doslovem Iva Pospíšila, vyšlo v roce 1987 také v nakladatelství Odeon. Výbor povídek Žít do svítání v překladu z ruštiny Jaroslava Huláka a z běloruštiny Václava Židlického, který ke knize napsal i doslov „Mozaika války a celistvost charakterů“ vyšel v roce 1976. Novelu Cesta bez návratu přeložil z ruštiny Jaroslav Piskáček, vyšla v Lidovém nakladatelství v roce 1981. Novelu Vlčí smečka z ruštiny přeložil Milan Horák, doslov napsal Miroslav Zahrádka a vyšla v nakladatelství Naše Vojsko v roce 1983. V pozdějších prózách z 80. let se Bykav začal věnovat i novým tématům, zločinům stalinizmu, životu po Černobylu, boji beze zbraně, kolektivizaci, aj. – novely Znamení zla, která vyšla v roce 1987 v Lidovém nakladatelství a novela Lom z roku 1989, obě přeložil Jaroslav Hulák. V roce 1964 u nás vyšla v nakladatelství Svět sovětů Bykavova povídka Třetí raketa, zlomové dílo Bykavovi tvorby, po jejímž uveřejnění v SSSR se mu dostalo všesvazového uznání. Spisovatel v povídce uplatňuje vlastní zkušenosti z druhé světové války, pravdivě čtenáři zprostředkovává tragické válečné příběhy. Povídku z běloruštiny přeložila Milada Večeřová. Metodický materiál k besedě o knize Třetí raketa vyšel téhož roku v Kladně, zpracoval ho Ivo Domanský.146 V českém literárním prostředí vycházely v 70. a 80. letech překlady běloruské válečné prózy i jiných autorů. V překladatelské činnosti dominuje tomuto období Václav Židlický. V roce 1974 vyšel v nakladatelství Svoboda v překladu Václava Židlického milostný román z prostředí 2. světové války Aljakseje Karpjuka Danuta. Velký ohlas zaznamenal strhující román z 2. světové války s gradujícím příběhem, který vrcholí vypálením běloruské vesnice, Alese Adamoviče Návrat do Chatrně, opět v překladu Václava Židlického. Kniha se dostala na české pulty v roce 1975. Ke knize byly vytvořeny dva metodické materiály, jeden v Praze při ÚV SČSP, druhý v knihovně města Ostravy. Návrat do Chatyně se o deset let později stal předlohou k sovětskému filmu Idi i smotri (1985, č. Jdi a dívej se), na jehož scénáři Adamovič spolupracoval. Václav Židlický přeložil z běloruštiny v roce 1975 další z běloruských válečných románů. Román Srdce na dlani Ivana Šamjakina vyšel v Lidovém nakladatelství. Autor nás v románu zavádí do Běloruska 60. let, kde dva hlavní hrdinové, lékař a novinář, rekonstruují

146

DOMANSKÝ, Ivo. Třetí raketa: materiál k besedě o knize. Kladno: Krajská knihovna, 1964.

41

případ kolaborace a nespravedlivého odsouzení, který se odehrál před 20 lety. Autobiografický válečný román Janky Bryla ze Západního Běloruska Ptáci a hnízda: Kniha jednoho mládí přeložil z běloruštiny Václav Židlický, román vyšel v nakladatelství Svoboda v roce 1976. Výbor z díla Anatolije Kudravce Chladna začátkem jara vyšel v roce 1975 v Lidovém nakladatelství v překladu Milady Večeřové, přináší novelu Svátek zemřelých a třináct povídek z běloruské vesnice postižené válkou. Na přelomu 70. a 80. let byla v Bělorusku stále silně cítit potřeba vyrovnat se s tématem války, běloruská literatura se potýká s monotónností literárních žánrů a témat, překlady z běloruštiny z velké části vznikají z pera Vladimíra Židlického. Román Soudný den Viktara Kazka vydalo Lidové nakladatelství v roce 1980, z běloruštiny do češtiny román přeložila Milada Večeřová. V roce 1975, po čtyřech letech shromažďování materiálů, vydali Ales Adamovič společně se spisovateli Jankou Brylem a Uladzimirem Kalesníkem svědectví lidí z vesnice, o fašistickém vyvražďování běloruských vesnic v knize Moje ves lehla popelem, česky kniha vyšla v roce 1981 v překladu Miroslava Červenky bez jeho uvedení jména a Václava Židlického. V tom samém roce vyšel v nakladatelství Odeon v překladu Václava Židlického s jeho doslovem i Ptašnikavův román Čas k návratu. O rok později vyšel román Ivana Šamjakina Kramářka a básník, romantický příběh z válečného Minsku. Román přeložil Václav Židlický a vyšel v Lidovém nakladatelství v Praze. V roce 1983 vyšly v Lidovém nakladatelství v jeho nové edici Proudy hned dva překlady z běloruštiny do češtiny. Čtyři novely Poslední setkání, Halja, Svítání viděné z dálky, Dolní Tlučhuby a drobné literární úvahy Janky Bryla vyšly pod názvem Poslední setkání, výbor sestavil a přeložil Václav Židlický. Brylův výbor se setkal s příznivým hodnocením kritiky. Jeho prózy podle hodnocení kritiky vynikají modernizací vyprávěcích postupů, lyrizací vyprávění, byla jim však vytýkána útržkovitost dějových linií a někdy i menší myšlenková výraznost. 147 Dvě novely Viktara Kazka Přestupný rok a Kvete hrušeň na Polesí vyšly ve stejnojmenném výboru, který přeložila z ruštiny a běloruštiny Milada Večeřová. Výbor přijala kritika kladně, i jemu je však vytýkána myšlenková krotkost a tvarová nesourodost, naopak kladně kritika hodnotí posun k originálnějšímu vidění světa. Z povídek ke čtenáři „promlouvá život skromného, ale statečného národa, vůně země s příměsí válečných spálenišť, problémy světa i cíle a úskalí současné běloruské literární tvorby.“

148

Další překlad válečné prózy z běloruštiny vyšel až o pět let později. Milada Večeřová přeložila pro Lidové nakladatelství román Alese Žuka Smrt posledního jeřába. Díla běloruské válečné prózy byla do češtiny mnohdy překládána z ruského originálu, nebo z ruského překladu. Jedná se o Tartaka Ivana Ptašnikava, který vyšel v nakladatelství Vyšehrad v roce 1975 v překladu z ruštiny s přihlédnutím k běloruskému originálu Jiřiny Miklušákové, doslov „Ivan

147

POSPÍŠIL, Ivo. Vůně Běloruska. Kmen. 1984, č. 20, s. 10. Dostupné z:

http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=Kmen/1984/20/10.png 148

Tamtéž.

42

Ptašnikav a nová běloruská próza“ napsal Václav Židlický. V roce 1978 vyšlo v nakladatelství Práce, dílo Ivana Meleže, Lidé z močálů, v překladu Jiřího Bagára. Díky úsilí Václava Židlického byly u nás v 70. a 80. letech kromě válečné prózy překládány i díla Uladzimira Karatkeviče, zakladatele běloruského historického románu. Román Leonidy se nevrátí u nás vyšel v nakladatelství Práce dokonce už v roce 1975, tedy o 7 let dříve, než v Sovětském svazu. Z díla Uladzimira Karatkeviče byl do češtiny přeložen jeho první román Královská pomsta na motivy Psa baskervilského, přeneseného do běloruského prostředí. Román vyšel v roce 1972 v Lidovém nakladatelství, druhé vydání spatřilo světlo světa v roce 1990 pod rozšířeným názvem Královská pomsta aneb Divoký hon krále Stacha. V roce 1975 vyšel v nakladatelství Práce již výše zmiňovaný román Leonidy se nevrátí. Román Evangelium podle Jidáše aneb Druhý příchod Páně vyšel v nakladatelství Svoboda v roce 1979. Detektivní román Černý hrad Olšanský vyšel v roce 1984 v Lidové knihovně, tentokrát v překladu z ruských překladů a běloruského originálu Hany Millerové.

3.4.3 Běloruská literatura pro děti a mládež v českých překladech v 70. a 80. letech Kromě válečné prózy a Karatkevičových historických románů vycházela v češtině také běloruská literatura pro děti a mládež. V roce 1969 zařadil Vladislav Stanovský čtyři běloruské pohádky do výboru z celkem osmnácti ruských, ukrajinských a běloruských pohádek Z ošatky carevny Pohádky: Tucet pohádek a ještě půl tucktu k tomu, které si kdysi vyprávěli v Rusku, na Ukrajině a na Bílé Rusi, který vyšel v nakladatelství Práce. Pohádky „Chytrý učeň“, „Synáček z hrášku“ a „Div divoucí“ z běloruštiny přeložil Jiří Horák, pohádku „Cikán a drak“ z běloruštiny přeložila Stanislava Horáková. Běloruská literatura pro děti a mládež vycházela v češtině i v běloruském státním nakladatelství „Junactva“, které plnilo státní plán vydávání běloruských literárních děl v cizích jazycích. Nakladatelství vzniklo v roce 1981 a do roku 1985 vydalo 82 knih ve 12 cizích jazycích ve více než tří milionovém nákladu.149 Nakladatelství vydalo v letech 1980 – 1990 devět publikací literatury pro děti a mládež v češtině, většinu v překladech Zdenky Bergerové a Hany Vrbové, jedná se o běloruskou národní pohádku Liška Ryška150 v překladu Zdenky Bergrové, pohádku Kocour Maxim151 také v překladu Zdenky Bergrové, pohádku Sedí medvěd, starý vševěd152 v překladu Zdenky Bergrové, běloruskou národní pohádku Och a zlatá tabatěrka153 v překladu Hany Vrbové, výbor běloruských ukolébavek, žertů, her a rozpočitadel

149

РАЗВИТИЕ КУЛЬТУРНЫХ СВЯЗЕЙ БЕЛАРУСИ СО СТРАНАМИ ЦЕНТРАЛЬНОЙ И ЗАПАДНОЙ ЕВРОПЫ (1985—1991 гг.). In: Развитие [online]. 2006 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z: http://evolutio.info/index.php?option=com_content&task=view&id=278&Itemid=50

150

JAKIMOVIČ, Ales. Liška Ryška. Minsk: Junactva, 1981.

151

Kocour Maxim. Minsk: Junactva, 1983.

152

Sedí medvěd,starý vševěd. Minsk: Junactva, 1983.

153

Och a zlatá tabatěrka. Minsk: Junactva, 1984.

43

Paci, paci, pacičky154 v překladu Zdenky Bergrové, pohádku Zolotaja jabloňka155 v překladu Hany Vrbové, dvě běloruské národní pohádky v překladu Hany Vrbové Čarodějný mlýnek156 a O kloučkovi Oleškovi157. Jaroslav Piskáček přeložil běloruskou národní pohádku Váňuška a Kostěj Nesmrtelný158. O rok dříve vyšel v nakladatelství Albatros dívčí román Poslední den matriarchátu Vladimíra Maškova v překladu z běloruštiny Dimitrije Běloševského.

3.4.4 Běloruská poezie v českých překladech v 70. a 80. letech V 70. a 80. letech nevyšla v českém literárním prostředí žádná samostatná publikace běloruské poezie. S jednotlivými básněmi se čtenáři mohli seznámit ve výborech sovětské poezie. Báseň Dmitrije Kovaljova „Tvá kolena – jak pár divokých husí“ v překladu Hany Vrbové vyšla ve výboru Dušana Kubálka Vernisáž lásky: výbor z ruské milostné lyriky 1918-1968, který vydalo Lidové nakladatelství v Praze v roce 1970. Až o sedm let později zařadil Vladimír Dmitrijevič Cybin do antologie sedm básní běloruských autorů Janky Kupaly, Jakuba Kolase, Maksima Tanka, Arkadze Kuljašova a Pjatra Brovky. Antologie byla sestavena v SSSR k 60. výročí VŘSR a obsahuje nejlepší verše sovětských básníků různých generací, předmluvou opatřil publikaci autor sám. V antologii jsou zařazeny dvě básně Janka Kupaly v překladu Zdenky Bergrové „Kdes, chmel, div nepoleh“ (S. 85), ve které autor líčí těžký život v Bělorusku a přece se vyznává z lásky k zemi, v básni „Mladým orlům“ (S. 86 -.88) líčí Kupala vyvedení běloruského lidu ke svobodě a probouzí ve čtenáři víru ve vlastní národ. Z díla Jakuba Kolase je v antologii uvedena báseň „Ústí“ (S. 129 – 130) v překladu Hany Vrbové - óda na vesnici, básník, který žije ve městě, si stýská po vesnici. Z díla Maksima Tanka jsou ve výboru uvedeny dvě básně, „Lekníny do rzi bažin vtkané“ (S. 148), zveršovaný stesk Maksima Tanka po domově a báseň „Z kamene, železa, zlata“ (S. 149) – recepce války. V ukázce z poémy Arkadze Kuljašova „Brigádní zástava“ (S. 208 – 212) a v básni „Národ vás právem ve svém srdci chová“ Pjatra Brovky uvedené v publikaci se autoři také vyrovnávají s válkou. O rok později vydalo nakladatelství Naše vojsko výbor Antonína Hendrycha ze sovětské a československé poezie o kosmickém triumfu člověka Křižovatky vesmírných cest, z běloruské poezie byla ve výboru uvedena pouze báseň Izjaslava Kotljarova (1938) „Fantasta“ (S. 94) v překladu Jiřího Honzíka. V roce 1980 u nás vyšly v nakladatelství Československý spisovatel dva výbory sovětské poezie s běloruskou účastí - antologie protifašistické poezie socialistických zemí Verše proti smrti s ukázkami poezie Pjatra Brovky, Arkadze Kuljašova a Maksima Tanka v překladu Hany Vrbové a J. Kubíčka. Báseň Pjatra Brovky „Muzikantův návrat“ (S. 81), Arkadze Kuljašova „Na silnici v Minsku“ (S. 114 – 115) a lidovou baladu „Matka“ (S. 115 – 117) přeložila Hana 154

Vitka, Vasil. Paci, paci, pacičky. Minsk: Junactva, 1986.

155

Zolotaja jabloňka. Minsk: Junactva. 1986.

156

Čarodějný mlýnek. Minsk: Junactva. 1988.

157

O kloučkovi Oleškovi. Minsk: Junactva. 1988.

158

Váňuška a Kostěj Nesmrtelný. Minsk: Junactva. 1990.

44

Vrbová. Báseň „Varšava o Dušičkách“ Maksima Tanka přeložil J. Kubíček. Do druhého výboru, se zcela odlišnou tematikou, sestaveného Jiřím Žáčkem ze světové poezie o Praze a o Čechách Lyrické dopisy do Čech zařadil autor báseň „Vyznání“ Michaila Veršinina v překladu Václava Jelínka.

3.5 Běloruská literatura v českých překladech po roce 1991 V období mocenské závislosti Československa na SSSR doznaly česko-běloruské literární vztahy pokroku. Pronikla k nám běloruská literatura národního obrození z počátku století, hojně se překládala běloruská válečná i vesnická próza, Václav Židlický překládal a popularizoval díla Uladzimira Karatkeviče aj. Ukázky běloruské prózy a poezie byly součástí sovětských výborů. Pádem komunistického režimu v Československu v listopadu 1989, resp. rozpadem Sovětského svazu v prosinci 1991 se česko-běloruské vzájemné vztahy výrazně ochladily, česko-běloruské překladatelské kontakty se na jeden a půl dekády přerušily úplně. Přerušení kontaktů zcela vyřadilo aktuální tvorbu běloruských autorů z českého literárního prostředí. Po roce 1990 se české překlady běloruské literatury nejčastěji objevují v časopisech a to jednotlivě, nebo v tematických blocích. Vyšly dvě knižní publikace českých překladů běloruské poezie a jedna publikace věnovaná běloruské próze. V roce 2001 u nás po dlouhé době vyšel slovník zabývající se východoslovanskou literaturou Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů. Sestavil jej kolektiv autorů pod vedením Iva Pospíšila, slovník vyšel v Praze v nakladatelství Libri. Úvodní část slovníku obsahuje stručný přehled literárního vývoje všech východoslovanských národů, následuje abecední seznam spisovatelů jednotlivých literatur. Slovník doplňuje bibliografický výčet. V roce 2007 vyšel Slovník autorů literatury pro děti a mládež, v jehož prvním svazku jsou zahrnuti i běloruští spisovatelé. Pod vedením Ivana Dorovského a Vlasty Řeřichové sestavil slovník kolektiv autorů. Slovník vyšel v nakladatelství Libri. Zlomovým rokem pro plnohodnotné obnovení vzájemných překladatelských kontaktů byl rok 2005. V tomto roce vyšlo několik časopiseckých překladů v tematických blocích věnovaných běloruské literatuře, bylo uděleno čestné uznání v oblasti uměleckého překladu z běloruštiny do češtiny a knižně vyšel soubor politicko – filosoficko – historických esejů běloruských autorů. Čestné uznání bylo uděleno překladateli z běloruštiny Adamu Havlínovi za překlad povídky Vasila Bykava Zeď v kategorii próza, překladatelské soutěže Jiřího Levého. Povídka byla publikována v Plav Revue na straně 13 – 18, v č. 28 v roce 2005. Ve stejném roce byly v češtině otištěny i tři básně běloruské exilové básnířky, Larysy Henijuš. Henijuš na konci 30. let emigrovala do Prahy za svým manželem a tam se aktivně účastnila činnosti běloruské vlády v emigraci, za což byla v roce 1948 odsouzena sovětskými úřady, vězněna a poslána do sibiřských koncentračních táborů. Po srpnu 1968 vystoupila Larysa Henijuš s kritikou okupace Československa. Františka Sokolová přeložila tři její básně, „Noc“, „Bílý sen“ a „Sbohem“, které byly uveřejněny v běloruském multilingválním almanachu pro běloruskou kulturu Annus albaruthenicus. Běloruské centrum společnosti Člověk v tísni ve spolupráci s nakladatelstvím Dokořán vydaly v roce 2005 knihu Neznámé Bělorusko v redakci Alese Ancipienki a 45

Valancina Akudoviče, která se věnuje běloruské problematice. Kniha Neznámé Bělorusko „nám dává možnost seznámit se blíže se zemí, o níž toho mnoho nevíme“159 v překladu Adama Havlína a Daniely Kolenovské, která přeložila kapitolu My a Polsko. Jedná se o soubor esejů předních běloruských intelektuálů, kteří se zamýšlejí nad svou zemí a jejímu postavení v Evropě s předmluvou Václava Havla. Kritika přivítala vznik takovéto publikace. Doležalová v rubrice Knihovnička časopisu Reflex označuje „její (knihy) existenci pro současný běloruský režim pravděpodobně stejně provokativní, jako jakékoliv opoziční akce“. Jednotlivé eseje Doležalová hodnotí jako „vysoce odborné, filosofické, až vědecké“, kniha „není lehce čitelná a někdy i unaví těžkým slohem“. Podle Doležalové se v ní dají vyčíst „základní rysy Bělorusů, které dohnaly jejich zemi k Lukašenkově diktátorskému režimu. Neschopnost Bělorusů s historickou zkušeností nepřetržité podrobenosti vymezovat se k „vlasti“, nýbrž pouze k „zemi“, doslova ke kusu půdy, na kterém žijí.“160 Kratší tematický blok věnovaný běloruské literatuře se objevil v roce 2005 v pátém čísle časopisu Navýchod, který vyšel ve spolupráci s nakladatelstvím Svět knihy, v rámci speciálního vydání věnovaného Slovanským literaturám. Do bloku byla zařazena např. báseň Ruslana Ravjaka „Z návrší“ v překladu Ivany Skálové a Ilji Hlybouského. Na konci roku 2005 byl také dokončen překlad povídek současných běloruských prozaiků do plánované Antologie běloruských povídek. Některé z překladů těchto povídek se společně s dalšími ukázkami objevily v tematických blocích časopisů Babylon a Host. Ve čtvrtém čísle literárního časopisu Host byly otištěny dvě povídky běloruských spisovatelek Natalije Babinové a Miry Lukszové. Jedná se o povídky „Tanec“ v překladu Františky Sokolové a Sjarheje Smatryčenky a „Žena se zchromlou rukou“ v překladu Františky Sokolové a Julije Smatryčenkové, obě povídky vyšly později v Antologii běloruských povídek. V devátém čísle akademického časopisu Babylon, zabývajícího se především politikou, kulturou a literaturou a k dostání na akademické půdě zcela zdarma, vyšel v devátém čísle roku 2005 obsáhlejší blok běloruské literatury, do kterého byly zařazeny především povídky současných běloruských autorů a jedna ukázka aktuální běloruské poezie. Překladu povídky „Čtyřka“ Uladzimira Arloua se ujala Františka Sokolová, povídku Alese Astašonaka „Prázdné láhve“ a povídku „Mravenci“ Vasila Bykava přeložila Volha Patapavová, Hanna Raková přeložila ukázku z tvorby Alherda Bachareviče „Bělorusové na křišťálových koulích“. Povídku Ihara Sidaruka „Autobus barvy lila“ přeložila Ivona Maléřová. Ve vlastním překladu představil Maks Ščur ukázku ze své poezie. Závěrem roku byl v internetovém multilingválním časopise Pobocza uveřejněn překlad básní Michase Skobly „Oblaka“, „Křesťanství“ a báseň „Stromy“ v překladu Volhy Anikijevičové s jazykovou korekturou Sjarheje Smatryčenky a v přebásnění Lenky Daňhelové.161 159

HAVEL, Václav. Předmluva. Neznámé Bělorusko. Praha: Dokořán : Člověk v tísni - společnost při ČT, 2005, 7 - 8.

160

DOLEŽALOVÁ. Neznámé Bělorusko. Reflex: Knihovnička. 2005.

161

SKOBLA, Michas. Běloruská literatura. In: Pobocza [online]. 2005 [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://kwartalnik-

pobocza.pl/pob22/cz/ms_cz.html

46

Rok 2006 úspěšně navázal na plodný rok předchozí. Nejvýraznějším počinem tohoto roku bylo vydání Antologie běloruských povídek. Útlá kniha vyšla v brněnském nakladatelství Větrné mlýny v redakci Sjarheje Smatryčenki. Sjarhej Smatryčenka, bohemista, překladatel a učitel, absolvoval v roce 1999 bělorusistiku na FF BSU, kde také do roku 2010 působil. Věnuje se překladu prózy z češtiny, ukrajinštiny a slovenštiny do běloruštiny a také z běloruštiny do češtiny. K vydání připravil Antologii běloruských povídek a výbor běloruské poezie Dvě duše, kromě těchto publikací převedl do češtiny mnoho ukázek běloruské literární tvorby a českým čtenářům představil mnoho ze současné běloruské literatury. V Bělorusku se podílel na vzniku České kolekce v minském nakladatelství Lohvinau a v roce 2007 na organizaci VIII. ročníku festivalu autorského čtení v Brně se zaměřením na běloruskou literaturu. Kromě několika autorských čtení běloruských autorů u nás, stál také roce 2012 u vzniku festivalu scénického čtení by.By s běloruskou tematikou. Je aktivním propagátorem běloruské literatury a kultury u nás. V Antologii běloruských povídek se představilo 17 běloruských autorů v próze a v krátkých medailoncích. Až na tvorbu Vasila Bykava, šlo o jména, českému čtenáři, dosud neznámá. S povídkami Vjačaslava Adamčika, Michase Stralcova, Natallji Babinové, Adama Hlobuse, Sjarheje Dubavce, Andreje Fedarenka, Alese Astašonaka, Pjatra Vasjučenki, Ihara Sidaruka, Vincese Mudrova, Miry Lukšové, Maryje Vajcjašonakové, Jevy Vežnavecové, Maryje Roudové, Uladzimira Arlova a Aleha Minkina se český čtenář setkal v českém překladu poprvé. Jde o aktuální texty, které vznikly, až na povídky „Zabijačka“ a „Karol Ňaboža“ po roce 1990. Kritika reagovala na vznik antologie velmi příznivě. Rita Šindlerová chválí „výběr povídek, na němž si editor opravdu dal záležet, neboť šířka témat, literárního zpracování, i stylu je úžasně pestrá“.162 K výběru povídek se vyjádřil i editor Sjarhej Smatryčenka, podle kterého „byly jednotlivé povídky vybrány s ohledem na historický kontext běloruské literární tvorby, aby byla českému čtenáři představena běloruská literatura z různých stran“163. Podle recenzentů chyběl v antologii úvod do reálií Běloruska, které jsou českému čtenáři málo známé a antologii vytýkali chyby v textu a nedokonalost pravopisu.164 Drobné nedokonalosti, vysvětluje Smatryčenka, vznikly, protože antologii, z nedostatku bělorusistů u nás, přeložili běloruští bohemisté. 165

162

KINDLEROVÁ, Rita. Antologie běloruských povídek 2. ILiteratura.cz [online]. 2006[cit. 2012-04-21]. Dostupné z:

http://www.iliteratura.cz/Clanek/19869/smatrycenka-sjarhej-ed-antologie-beloruskych-povidek-2 163

GOMBOS, Lubomír. Antologie běloruských povídek 1. ILiteratura.cz [online]. 2006[cit. 2012-04-21]. Dostupné z:

http://www.iliteratura.cz/Clanek/19869/smatrycenka-sjarhej-ed-antologie-beloruskych-povidek-2 164

KINDLEROVÁ, Rita. Antologie běloruských povídek 2. ILiteratura.cz [online]. 2006[cit. 2012-04-21]. Dostupné z:

http://www.iliteratura.cz/Clanek/19869/smatrycenka-sjarhej-ed-antologie-beloruskych-povidek-2 a GOMBOS, Lubomír. Antologie

běloruských

povídek

1.

ILiteratura.cz

[online].

2006[cit.

2012-04-21].

Dostupné

z:

http://www.iliteratura.cz/Clanek/19869/smatrycenka-sjarhej-ed-antologie-beloruskych-povidek-2 165

GOMBOS, Lubomír. Antologie běloruských povídek 1. ILiteratura.cz [online]. 2006[cit. 2012-04-21]. Dostupné z:

http://www.iliteratura.cz/Clanek/19869/smatrycenka-sjarhej-ed-antologie-beloruskych-povidek-2

47

V témže roce se českému čtenáři představila i běloruská poezie a to v dvojjazyčném výboru básní Ryhora Baradulina Žít!. Výbor vyšel v nakladatelství Slovanské knihovny při Národní knihovně ČR v ediční řadě Publikace Slovanské knihovny u příležitosti nominace básníka na Nobelovu cenu za literaturu. Vydání této knihy bylo zároveň „gestem solidarity s nezávislou, svobodnou a demokratickou běloruskou kulturou“166. Výbor uspořádala a zároveň přeložila Františka Sokolová, úvodní slovo pro výbor napsal Václav Havel, dále je kniha doplněna předmluvou Michase Skobly, medailonkem autora a interview s básníkem. Kniha představuje průřez básníkovi celoživotní tvorby a je sestavena z těchto básnických sbírek a publikací: Belaja jablynja hromu (1979), Vybranyja tvory u dvuch tamach (1984), Zbor tvorau 2-3 (1998-1999), Samota palomnictva (1990), Jevanhelle ad Mamy (1995), Bosaja zorka (2000), Ksty (2005), Runy Perunavy (2006), Krasa i sila. Antalohija belaruskaj paezii XX stahoddzja (2003). Bohužel sbírka u jednotlivých básní neuvádí, ze které sbírky báseň pochází. Kritika výboru vytýká zejména kvantitu, na úkor kvality. Snaha obsáhnout široké dílo básníka v plné šíři, nedala prostor, v tak útlém svazku, uspokojivě obsáhnout jednotlivé básníkovi polohy.167 Petr Komenda hodnotí výbor jako „roztříštěný a nesourodý“168, také překladatelce vytýká „někdy nekvalitní překlad“169. Kromě knižních vydání běloruské prózy a poezie byla v roce 2006 uvedena na trh i historická publikace autorů Zachara Šybeky a Henadze Sahanoviče s názvem Dějiny Běloruska. Jako první zpracovává publikace celistvý výklad běloruských dějin po rozpadu Sovětského svazu, snaží se překonat mýty a stereotypy ruské a sovětské historiografie a podává výklad z hlediska samostatných běloruských dějin.170 Publikaci výše uvedených autorů doplnil Raman Janouski o kapitolu "Na prahu státní suverenity" a Michal Plavec o kapitolu "Česko-běloruské vztahy od nejstarších dob po současnost". Publikace vyšla v edici Dějiny států nakladatelství Lidových novin, rozsáhlou publikaci přeložil Adam Havlín. Knize se dostalo kladných ohlasů od kritiky i čtenářů. Alena Ivanova v recenzi zveřejněné v kulturní a historické revue Dějiny a současnost píše „Kniha napomáhá vyvracení historických mýtů, prosazovaných shora oficiální ideologií, a umožňuje podívat se na paradoxní běloruskou situaci "zevnitř", porozumět bohatému a zároveň tíživému historickému dědictví této země na křižovatce Evropy. Rozsáhlé a podrobné zpracování SOKOLOVÁ, Františka. Kdo je Ryhor Baradulin?. In: Knihovna plus [online]. 2006 [cit. 2012-04-21]. Dostupné z:

166

http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus61/sokolova.htm SEVRUK, Alexej Sevruk. Běloruská poezie žije. In: Svobodné Bělorusko [online]. 2006 [cit. 2012-04-21]. Dostupné z:

167

http://www.svobodnebelorusko.cz/doporucujeme-k-precteni/ryhor-baradulin-zit-recenze a KINDLEROVÁ, Rita. Baradulin,

Ryhor:

Žít!

1.

In:

ILiteratura.cz

[online].

2006

[cit.

2012-04-21].

Dostupné

z:

http://www.iliteratura.cz/Clanek/20151/baradulin-ryhor-zit-1 168

KOMENDA, Petr. Politický čin na úkor poezie. In: ITvar.cz [online]. 2007 [cit. 2012-04-21]. Dostupné z:

http://www.itvar.cz/prilohy/94/04TVAR_07.pdf 169

Tamtéž.

170

IVANOVA, Alena. Hienadź SAHANOVIČ — Zachar ŠYBIEKA: Dějiny Běloruska. Dějiny a současnost: kulturně

historická revue [online]. 2007, č. 4 [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://dejiny.nln.cz/archiv/2007/4/hienad-sahanoviczachar-sybieka-dejiny-beloruska

48

historických fakt a materiálů svědčí nejen o velkém vědeckém přínosu této publikace, ale je zároveň i velmi zajímavým čtením.“ 171 Rok 2006 byl mimořádně bohatý na časopisecké překlady běloruské literatury. V prvním a třetím vydání internetového časopisu Pobocza se představili v jazykové redakci české básnířky Lenky Daňhelové, čtyři současní běloruští básníci Eduard Akulin, Vera Žybulová, Maryja Baradzinová a Usevalad Scieburaka. Páté číslo roku 2006 časopisu Host otisklo překlad Adama Havlína povídky Vasila Bykava „Na Černé pláni“. Na konci roku vydal měsíčník pro světovou literaturu Plav „Číslo nesvobody“ věnované běloruské literatuře a soudobému dění v Bělorusku. Z běloruské prózy se v čísle objevila povídka Uladzimira Arloua „Přelety osamělého ptáka“ v překladu Radky Bernovské a úryvky „Z lyrických próz“ téhož autora v překladu Františky Sokolové. Povídku Alherda Bachareviče „Dva tisíce slov o Zavaljuchinovi“ přeložil Sjarhej Smatryčenka, aj. Z poezie publikoval v „Čísle nesvobody“ své básně Maks Ščur ve vlastním překladu a Vera Žybulová v překladu Makse Ščura.. Básník žije od roku 1998 v České republice a do češtiny překládá své básně i básně jiných autorů. Aktivně se běloruské problematice a běloruské literatuře věnuje časopis Rozrazil, který vychází v brněnském nakladatelství Větrné mlýny a každé číslo věnuje novému tematickému bloku. Čtvrté číslo roku 2006 bylo věnováno Bělorusku a médiím. Běloruské texty se objevily i v desátém čísle časopisu téhož roku, které se věnovalo pohádkám, z běloruské tvorby byla představena pohádka Pjatra Vasjučenky. Pokud byl rok 2006 bohatý na časopisecké překlady běloruské literatury, potom v roce 2007 zažívaly běloruské překlady časopisecké zně, bohužel to neplatí pro knižní vydání běloruských textů v českých překladech. V knižní produkci se čtenáři v roce 2007 a také v několika dalších letech nedočkali ani jedné knižní publikace. První časopis roku 2007, který věnoval hlavní tematický blok dvojčísla 1 – 2 nazvaný „Pod tlakem totality“ situaci nezávislé běloruské kultury ohrožované současným Lukašenkovým režimem byl ostravský časopis Protimluv. Kromě jiných textů se v časopise objevil český překlad povídky „Kometa“ zpěváka Ljavona Volského v překladu Miroslava Tomka a ukázka z románu Uladzimira Ňakljajeva „Fidlal“ v překladu Sjarheje Smatryčenky. Již zmíněný časopis Pobocza publikoval překlady běloruských textů do češtiny ve všech číslech roku 2007, kromě závěrečného, čtvrtého čísla. V prvním čísle se jednalo o dvě ukázky běloruské poezie. Básně Ryhora Baradulina v překladu Františky Sokolové, jedna z nich „Gotika topolů“ je věnována Václavu Židlickému a básně Ljudky Silnovové (nar. 1979) v překladu Sjarheje Smatryčenky a přebásnění Lenky Daňhelové. Silnovová je autorkou několika básnických sbírek, esejí a sbírky experimentální obrazové poezie z roku 1994 Rysaslovy172. Z běloruské prózy přeložil Sjarhej Smatryčenka pro toto číslo časopisu ukázku z prózy Baryse Pjatroviče. Ve druhém čísle roku 2007 vyšly v Pobocze ukázka z básnické tvorby Andreje

171

Tamtéž.

172

Č. Čároslava

49

Chadanoviče v překladu Sjarheje Smatryčenky a Makse Ščura ve vlastním překladu. Ve třetím čísle vyšly ukázky z poezie Maryje Baradzinové a Usevalada Sceburaka, obojí tentokrát v překladu Veraniky Bjalkovičové a přebásnění Lenky Daňhelové. Velký tematický blok věnoval běloruské literatuře v roce 2007 měsíčník pro světovou literaturu Plav. Na překladu prozaických útvarů Vasila Bykava, Uladzimira Arloua, Juhasji Kaljadové ad. se podíleli Radka Bernovská, Adam Havlín, nebo Veranika Bjalkovičová. Básně Alese Razanaua a veršovanou „Zpověď“ Larysy Henijuš přeložila Františka Sokolová. Sedmé číslo časopisu Rozrazil věnovalo běloruské literatuře v evropském kontextu rubriku „Kulatý stůl“. Český překlad běloruského textu se objevil i v prvním čísle Rozrazilu věnovaného medicíně. V prvním čísle roku 2008 vyšly v internetovém časopise Pobocza básně Eduarda Akulina v překladu Veraniky Bjalkovičové a Baryse Pjatroviče v překladu Sjarheje Smatryčenky v přebásnění Lenky Daňhelové. Největší tematický blok roku 2008 věnoval běloruské literatuře literární časopis Host v rubrice Světová poezie. V bloku „Možná se nemodlíme k těm správným bohům…“ byla představena současná běloruská poezie autorů Nadzeji Artymovičové v překladu Hanny Rakové, Viktara Žybula v překladu Sjarheje Smatryčenky, Valžyny Mortové také v překladu Sjarheje Smatryčenky, básně Andreje Chadanoviče v překladu Makse Ščura, poezie Alese Razanaua v překladu Sjarheje Smatryčenky s účastí Lenky Daňhelkové. Tematický blok běloruské poezie byl doprovázen fejetonem Andreje Chadanoviče „Obchodníci se vzduchem“ v překladu Katsjariny Kedronové a textem Aljaksandra Fjaduty o současné běloruské poezii „Poezie politického marasmu“ v překladu Volhy Patapavové. Básně Ryhora Baradulina vyšly v překladu Františky Sokolové v Literárních novinách (č. 16) a povídka Barise Pjatroviče „Hluboké modré nebe“ vyšla v překladu Sjarheje Smatryčenky v třetím čísle časopisu Navýchod roku 2008. Rok 2010 přinesl druhou antologii běloruské literatury, tentokrát jde o antologii básnickou. Knihovnička Českého centra Mezinárodního PEN klubu a Člověka v tísni vydala v nakladatelství Olga Krylová za finanční podpory manželů Winklerových dvojjazyčný výbor současné běloruské poezie Dvě duše. Výbor uspořádali bohemista Sjarhej Smatryčenka a Maryja Martysevičová. Knihy z této edice se nedostávají do běžné distribuce a jsou šířeny pomocí Českých center, rozdávány na besedách pořádaných PEN Klubem. Dvojjazyčně vyšla antologie za účelem možné distribuce i v Bělorusku.173 Úvodní slovo k antologii napsala Maryje Martysevičová. Pro běloruskou literaturu, je podle autorky, charakteristická určitá rozdvojenost, rozpolcenost „v běloruské literatuře jsou dvě literatury“174. Do antologie byly vybráni básníci, kteří jsou „představiteli […] oné literatury navíc nové běloruské

173

MARKOVÁ, Eva. Smatryčenka, Sjarhej; Martysevičová, Maryja (eds.): Dvě duše. Výbor současné běloruské poezie. In:

ILiteratura.cz [online]. 2012 [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/29569/smatrycenka-sjarhejmartysevicova-maryja-eds-dve-duse-vybor-soucasne-beloruske-poezie 174

MARTYSEVIČOVÁ, Maryja. Dvě duše: výbor současné běloruské poezie. Praha: Olga Krylová, 2010, s. 16-24. ISBN

978-80-86811-96-3.

50

moderny“175. V určitých okamžicích - v netradičních medailoncích, Martysevičová autory zastoupené v antologii představuje. Závěrem autorka přirovnává běloruskou poezii k autistickému dítěti, které se naučilo komunikovat s jinými lidmi a teď může vypovědět celý svůj vnitřní svět, který ho přeplňuje.176 V antologii jsou zastoupeny básně autorů, které český čtenář může znát již z časopiseckých překladů z předešlých let. Uladzimir Arlou, se ve svých básních, v překladu Sjarheje Smatryčenki, vrací do minulosti své i své země. V antologii je představeno dílo Andreje Chadanoviče, básníka, který „zahájil etapu nové literatury Běloruska“177, který vnesl do běloruské literatury postmodernistické prvky, v publikaci najde jeho básně čtenář v překladu Makse Ščura kromě básně „Starý básník“ (S.56 - 57), kterou přeložil Sjarhej Smatryčenka. Básnířka Valžyna Mortová vkládá do svých básní mnoho protikladů a kontrastů, kterými vyjadřuje bolest svou i bolest Běloruska „říkám ti: není to bolest to tě tak silné objímá bůh líbá a škrábe svou neoholenou tváří“178 Básně Valžyny Mortové jsou v antologii uvedeny v překladu Sjarheje Smatryčenki. Poezie existencionálního básníka Uladzimira Ňakljajeva, nedávno osvobozeného z domácího vězení, „zpracovávají, podle Martysevičové, odvěkou běloruskou upřímnost do básní“179 a v tom tkví jeho oblíbenost u běloruských čtenářů - v jeho upřímnosti. Do antologie přeložil básně Uladzimira Ňakljajeva Maks Ščur. Dílo Alese Razanaua, „tradicionalisty podle svého životního pocitu, ale přeložil běloruskou tradici do jazyka moderny“

180

najdeme v antologii v překladu Sjarheje Smatryčenki, kromě

básně „Hatě“ (S. 101), kterou přeložila Františka Sokolová. Knize se dostalo pozitivních recenzí. „Věřím, že Smatryčenka a Martysevičová vytvořili opravdu reprezentativní výbor běloruské opoziční poezie, která nestojí v opozici politické, ale spíše jazykově-estetické. Je to poezie oživující skomírající jazyk a zároveň dokazující, že metaforický jazyk básní je srozumitelný bez ohledu na řeč.“

181

píše Eva

Marková. Kromě zmíněné antologie se běloruské literatuře v roce 2010 nedostalo většího prostoru, až v roce 2011 věnoval časopis Rozrazil větší blok běloruské literatuře v dvojčísle 39,40 s názvem „Bílá 175

Tamtéž.

176

Tamtéž.

177

Tamtéž.

178

MORTOVÁ, Valžyna. Babička. In: Dvě duše: výbor současné běloruské poezie. Praha: Olga Krylová, 2010, s. 65.

179

MARTYSEVIČOVÁ, Maryja. Dvě duše: výbor současné běloruské poezie. Praha: Olga Krylová, 2010, s. 16-24. ISBN

978-80-86811-96-3. 180

Tamtéž.

181

MARKOVÁ, Eva. Smatryčenka, Sjarhej; Martysevičová, Maryja (eds.): Dvě duše. Výbor současné běloruské poezie. In:

ILiteratura.cz [online]. 2012 [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/29569/smatrycenka-sjarhejmartysevicova-maryja-eds-dve-duse-vybor-soucasne-beloruske-poezie

51

Rus“. Poezii byl vyhrazen blok „Po neviditelných stezkách: Básně mladých běloruských básníků o domově“, kam byla zařazena tvorba básníků Vitala Ryžikoua, Aleny Karpové, Sjarheje Pryluckého, Tacjany Ňadbajovové, Makse Ščura, Juhasji Kaljadové, Valžyny Mortové, Uladzimira Ljankeviče, Andreje Adamoviče, Cimura Chomáče a Ihara Kulikova v překladu Sjarheje Smatryčenky a Svjatlany Rohahočové, přebásnil Ivan Petlan. Z prózy byla do čísla zařazena povídka Alherda Bachreviče „Smrt“ v překladu Alexeje Sevruka, ukázka z románu Uladzimira Ňakljajeva „Fidlal“ v překladu Sjarheje Smatryčenki, který byl již jednou uveřejněn v roce 2007 v časopise Protimluv. Dále esej „Traktor“ běloruského rockového zpěváka Ljavona Volského v překladu Kristýny Šyjanokové a úvaha „Opona“ Uladzimira Ňakljajeva v překladu Sjarheje Smatryčenki. Texty Alese Razanaua byly v tom samém roce otisknuty v ostravském časopise Protimluv v druhém čísle roku 2011 s názvem „Trojhlasí českoslovinsko-srbské“. Po roce 1990 se české překlady běloruské literatury nejčastěji objevují v časopisech a to jednotlivě, nebo v tematických blocích. Vyšly dvě knižní publikace českých překladů běloruské poezie a jedna publikace věnovaná běloruské próze.

3.6 Překlady vydané knižně a časopisecky od roku 1860 do roku 2011. Základem soupisu je souhrnná bibliografie knižně vydaných českých překladů vybraných běloruských originálů a ruských originálů běloruských autorů. Bibliografická informace o publikacích je uváděna následovně: autor díla, titul a podtitul, místo vydání, nakladatel, rok vydání, počet, překladatel. U literárních antologií a sbírek je rozepsán obsah. V soupisu nejsou uvedená díla, která nespadají do oblasti krásné literatury. Bibliografické údaje o překladech byly převzaty z databáze Národní knihovny a Moravské zemské knihovny, světové bibliografické databáze Index translationum – World Bibliography of Translation, z Digitalizovaného archivu časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR, ze studovny novin a časopisů Moravské zemské knihovny a ze Slovníku ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů.

3.6.1 Vybraná bibliografie knižních překladů běloruské lidové slovesnosti do češtiny v chronologickém přehledu 1857 Běloruská přísloví a pořekadla. Koleda 8. Kalendář n r. 1858. V Brně, 1857. Přeložil Ignác Jan Hanuš. 1869 ERBEN, Karel Jaromír. Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských. V Praze: Spolek pro vydávání laciných knih českých, 1869. 258 s. Přeložil Karel Jaromír Erben. Z obsahu: 59. Kulihrášek. (Z Bílé Rusi.) S. 130-134.

52

1874 Kytice z národních písní slovanských. V Praze: Fr. A. Urbánek, 1874. 199 s. Přeložil František Říha. Z obsahu: Petrus. (Oj, zlé a zlé řeči lidé povídali…) S. 79-82. VYMAZAL, František, ed. Ruská poezije: výbor z národního a uměleckého básnictva ruského v českých překladech. V Brně: Nákladem Matice Moravské, 1874. 256 s. Slovanská poezije; 1. sv. Přeložil František Vymazal. Z obsahu: Čemu jsi Avdotko, neplakala. S. 236-237. 1879 SOBOTKA, Primus. Rostlinstvo a jeho význam v národních písních, pověstech, bájích, obřadech a pověrách slovanských: příspěvek k slovanské symbolice. V Praze: Nákladem Matice české, 1879. 344 s. Přeložil Primus Sobotka. Z obsahu:Úryvky běloruských písní: „Já jsem pole neorala…“ – „Běloulinká břízo…“ a další. 1885 KUBA, Ludvík. Slovanstvo ve svých zpěvech: Sborník národních a znárodnělých (významných) písní všech slovanských národů. VI, Písně ruské. (V Poděbradech): nákladem vydavatelovým, 1885-1888. Přeložil J. V. Bohuslav. 414 s. I. Písně maloruské, II. Písně velkoruské, III. Písně běloruské (s. 385 – 402). Z obsahu: 1. Kačere můj! (Selezeň moj!); 2. Ach ty smutku můj! (Ty bjada moja, bjaduška…); 3. Když jsem já po louce…(Kak pojdu po luhu…); 4. Od tichého Dunaje… (Izza tychoho Dunaja…); 5. Pěkná je naše víska. (Charaša naša dirjavna.); 6. Šel Vánuša podle hory. (Šel Vaňuša pod horoju.); 7. Zašuměla doubravina. (Zašumjala dobrovuška.); 8. Zaplať pán bůh! (A spasibo bohatomu mužiku…); 9. Hajej, hajej, mé zlaté robátko! (Baju, baju, moja diteňka!); 10. Mraky, mraky… (Tumaň, tumaň…); 11. Balačirečka malá. (Balačirečka.); 12. Oj na dvoře večer večeří se… (Oj na dvore večar…); 13. V lesíku sosna zachvívala se. (A v boru sosna kolychalasja.); 14. V poli širém bujný vítr věje. (Jak u polje.); 15. Stála Mařka u Dorotky. (Toto Darja, toto Marja.). (Všechny písně, kromě č. 14 pocházejí z Daňkova, Smolenská oblast). 1906 ERBEN, Karel Jaromír. Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských. II., Východní slovanské. Praha : J. Otty, 1906. 190 s. Přeložil Karel Jaromír Erben. Z obsahu: 23. Mráz, Slunce a Vítr, 24. Kulihrášek, 25. Podivní chlapi.

3.6.2

Vybraná

bibliografie

knižních

překladů

běloruské

poezie

do

češtiny

v chronologickém přehledu Antologie

1955 Básníci Bílé Rusi: Výbor z běloruské sovětské poesie. Praha: Československý spisovatel, 1955. (Přeložili Kamil Bednář, Josef Hora, Jan Alda, Marie Marčanová, Zikmund Skyba, Jaromír Hořec, Olga Mašková, Vratislav Vaňousek, Jiří Plachetka, Jiří V. Svoboda, Ilona Borská, Jan Vladislav, Zora Beráková, Jiří Honzík, Ludvík Kundera, Hana Vrbová). Z obsahu: Janka Kupala S. 9-68 (Přeložil Kamil Bednář 53

kromě S. 19 - Josef Hora); Jakub Kolas S. 69-102 (Přeložil Jan Alda kromě S. 80-81 Marie Marčanová); Kandrat Krapiva S. 103–117 (Přeložil Zikmund Skyba); Pjatro Hlebka S. 121-154 (Přeložil Jaromír Hořec); Pjatrus Brovka S. 155-200 (Přeložila Olga Mašková, S. 166-167 a S. 184-186 Vratislav Vaňousek, S.196-200 přeložil Jiří Plachetka); Maksim Tank S. 201-234 (Přeložil Jiří V. Svoboda, S. 208209, S. 216-219 a S. 228-234 přeložil Kamil Bednář, S. 220-222 přeložila Ilona Borská a S. 223-224 Olga Mašková); Ardakz Kuljašov S.235-280 (S. 235-236 přeložila Marie Marčanová, S. 237, 246-248 přeložil Jan Vladislav, S. 238, S. 241-245, S. 255-269 přeložila Zora Beráková, S. 239-240 Jiří Honzík, S. 249-254, S. 270-273 a S. 276-280 přeložil Kamil Bednář, S. 258-266 přeložil Jan Zábrana a S. 274-275 přeložil Ludvík Kundera); Pimen Pančanka S 281-316 (S.281-308 přeložila Hana Vrbová kromě S. 288-289, S. 292-293, S. 296-297, S. 299-302 a S.310-316). 1963 DANĚK, Václav, ed. Krokodýl se směje. 1. vyd. Praha: NPL, 1963. Z rus., ukr. a běloruských originálů vybral a přeložil Václav Daněk. 1970 KUBÁLEK, Dušan, ed. Vernisáž lásky: výbor z ruské milostné lyriky 1918-1968. 1. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1970. 217 s. Z obsahu: Dmitrij Kovaljov s. 50 „Tvá kolena – jak pár divokých husí“ Přeložila Hana Vrbová 1977 CYBIN, Vladimir Dmitrijevič, ed. a KONDRATOVIČ, A., ed. Země Sovětů v poezii a v próze: 1917-1977. 1. sv., Poezie. 1. vyd. v tomto výboru. Praha: Lidové nakladatelství, 1977. 365 s. Z obsahu: Janka Kupala „Kdes, chmel, div nepoleh“ (s. 85), „Mladým orlům“ (s. 86 -.88), Jakub Kolas „Ústí“ (s. 129 – 130), Maksim Tank „Lekníny do rzi bažin vtkané“ (s. 148), „Z kamene, železa, zlata“ (s. 149), Arkadz Kuljašov „Brigádní zástava“ (s. 208 – 212), Pjatro Brovka „Národ vás právem ve svém srdci chová“ přeložily Zdenka Bergerová a Hana Vrbová. 1978 HENDRYCH, Antonín, ed. Křižovatky vesmírných cest: sovětští a českoslovenští básníci o kosmickém triumfu člověka. Vyd. 1. Praha: Naše vojsko, 1978. 158 s. Z obsahu: Izjaslav Kotljarov „Fantasta“ (s. 94) v překladu Jiřího Honzíka. 1980 Verše proti smrti: Antologie protifašistické poezie socialistických zemí. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1980. Z obsahu: Pjatro Brovka „Muzikantův návrat“ (s. 81), Arkadz Kuljašov „Na silnici v Minsku“ (s. 114 – 115) „Matka“ (s. 115 – 117) přeložila Hana Vrbová. Maksim Tank „Varšava o Dušičkách“ přeložil J. Kubíček. ŽÁČEK, Jiří. Lyrické dopisy do Čech: [Antologie světové poezie o Praze a o Čechách]. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1980. 205, [8] s. Klub přátel poezie; Roč. 19. Z obsahu: Michail Veršinin „Vyznání“ v překladu Václava Jelínka. 54

2010 Dvě duše: výbor současné běloruské poezie. [Praha]: Olga Krylová, [2010?]. 107 s. Knihovnička Českého centra Mezinárodního PEN klubu a Člověka v tísni; sv. 6. ISBN 978-80-86811-96-3. Přeložili Sjarhej Smatryčenka, Max Ščur a Františka Sokolová. Jiné sborníky

1930 ILJAŠEVIČ, Mikola. Bělorus a Bělorusové. V Praze: Český Čtenář, 1930. 124, [II] s. Český čtenář; roč. 21, sv. 6-7. Přeložil Adolf Černý, František Tichý, Josef Hora, Jaroslav Seifert, Jiří Rubín. Z obsahu: Poezie. Janka Kupala – Kdo tam jde? S. 97, přel. Adolf Černý, Píseň a síla. S. 98, přel. Adolf Černý, Z jubilejních nálad. S. 101-103, přel. František Tichý, Králi nebes i země. S. 109-111, přel. Jiří Rubín, Jakub Kolas – Z básně „Symon Muzyka“. S. 98-101, přel. František Tichý, Aleš Dudar – Revoluce. S. 103-104, přel. František Tichý, Stíny. S. 105, přel. František Tichý, Ciška Hartný – Nad Němnem. S. 104-105, přel. Jiří Hora, Arkadi Morkauka – Stěny, S. 106, přel. František Tichý, Michal Čarot - ***, S. 106-109, přel. Jaroslav Seifert., Próza. Taras Hušča – Starosta, S. 114-116, přel. František Tichý. Lidová slovesnost. Čápi, S. 117-118. Hudebník a čerti, S. 118-120, Ilja a Petr, S. 120-122, Nebe a peklo, S. 122123, Za dobro platí zlem, S. 123-124.

1954 MOZOL´KOV, Jevgenij Semenovič. Janka Kupala: Život a dílo. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1954. 185, [3] s. Postavy a dílo. Velká řada; 9. 1957 NEVERŠILOVÁ, Olga. Janka Kupala: náčrt života a díla. Praha: ÚV SČSP, 1957. 15 s. Poznáváme Sovětský svaz; č. 25, 1957. Díla jednotlivých autorů 1980 TANK, Maksim a KABÍČEK, Jaroslav, ed. Korespondence se zemí. 1. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1980. Přeložil a uspořádal Jaroslav Kabíček. 2005 HENIJUŠ, Larysa: Noc, Bílý sen, Sbohem. In: Annus albaruthenicus. Krynki, 2005. Přeložila Františka Sokolová. 2006 BARADULIN, Ryhor a SOKOLOVÁ, Františka, ed. Žít!: výbor z veršů = Žyc'!: vybranyja veršy. Praha: Národní knihovna České republiky - Slovanská knihovna, 2006. Přeložila Františka Sokolová.

55

3.6.3

Vybraná

bibliografie

knižních

překladů

běloruské

prózy

do

češtiny

v chronologickém přehledu Antologie 2006 Antologie běloruských povídek. Brno: Větrné mlýny, 2006. Přeložili Veranika Bjalkovičová: Karol Ňaboža, Řád bílé myši; Ivona Maléřová: Pryč, Autobus barvy lila, Cesta dlouhá dvacet kroků; Volha Patapavová: Mravenci, Žlutý píseček, Tyvado, Prázdné lahve; Hanna Raková: Bezmocnost, Seděla jsem naproti; Františka Sokolová: Zabíjačka; Sjarhej Smatryčenka: Leanarda, Tanec, Smrt je muž, Jesličky, Flašinet, 1986, Maša a medvědi; Julija Smatryčenková: Žena se zchromlou rukou, Kráva. Jiné sborníky 2005 ANCIPIENKA, Aleś a AKUDOVIČ, Valancin. Neznámé Bělorusko. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2005. 179 s. Bod. ISBN 80-7363-045-1. Přeložil Adam Havlín, kapitolu My a Polsko přeložila Daniela Kořenovská. 2006 SAHANOVIČ, Hienadź et al. Dějiny Běloruska. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2006. Přeložil Adam Havlín. Díla jednotlivých autorů 1951 CHADKEVIČ, Taras. Kolchoz zpívá. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1951. 162, [1] s. Nové slovo světa; Sv. 1. Z ruské předlohy Pavla Kobzarenka pořízené podle běloruského originálu Vesňanka přeložila Marie Mervartová. 1957 BJADULJA, Zmitrok. Tři prsty. 1. vyd. Praha: Svět sovětů, 1957. Přeložila Milada Večeřová. 1960 KOLAS, Jakub. Rybářova chatrč. 1. vyd. Praha: SNKLHU, 1960. Z ruského překladu přeložila Zora Beráková. KOLAS, Jakub. Na křižovatkách. 1. vyd. Praha: Svět sovětů, 1960. Přeložila Milada Večeřová. PANČANKA, Pimen. Kniha putování a lásky. 1. vyd. Praha: Svět sovětů, 1960. Přeložila Hana Vrbová. 1964 BYKAV, Vasil'. Třetí raketa. Praha: Svět sovětů, 1964. Přeložila Milada Večeřová. 1967 BYKAV, Vasil'. Mrtvé to nebolí. 1. vyd. Praha: Svět sovětů, 1967. Z ruského překladu přeložil Jaroslav Hulák. 56

1972 KARATKEVIČ, Uladzimir. Královská pomsta. 1. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1972. Přeložil Václav Židlický. 1974 KARPJUK, Aljaksej Ničyparavič. Danuta. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1974. Přeložil Václav Židlický. 1975 ADAMOVÌČ, Ales'. Návrat do Chatyně. 1. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1975. Přeložil Václav Židlický. KARATKEVIČ, Uladzimir. Leonidy se nevrátí: Román skoro sentimentální. 1. vyd. Praha: Práce, 1975. Přeložil Václav Židlický. ŠAMJAKIN, Ivan. Srdce na dlani. 1. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1975. Přeložil Václav Židlický. PTAŠNIKAV, Ivan. Tartak. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1975. Z ruského překladu přeložila Jiřina Miklušáková. 1976 BYKAV, Vasil. Žít do svítání. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1976. Z ruského překladu přeložil Jaroslav Hulák a z běloruského originálu Václav Židlický. BRYL', Janka. Ptáci a hnízda: Kniha jednoho mládí. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1976. Přeložil Václav Židlický. BYKAV, Vasil'. Žít do svítání: [výbor povídek]. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1976. Z rus- textu Dožit’ do rassveta přel. Jaroslav Hulák a z bělorus. originálů Pastka a Čacvertaja njaudača přel.a doslov Mozaika války a celistvost charakterů naps. Václav Židlický. 1977 KUDRAVEC, Anatolij Pavlovič. Chladna začátkem jara. 1. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1977. Přeložila Milada Večeřová. 1979 KARATKEVIČ, Uladzimir. Evangelium podle Jidáše aneb Druhý příchod Páně. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1979. Přeložil Václav Židlický. 1980 KAZ'KO, Viktar. Soudný den. Praha: Lidové nakladatelství, 1980. Přeložila Milada Večeřová. 1981 BYKAV, Vasil. Cesta bez návratu. 1. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1981. Z ruského překladu přeložil Jaroslav Piskáček. ADAMOVIČ, Alěs, BRYL, Janka, KALĚSNIK, Uladzimir: Moje ves lehla popelem. Praha: Naše vojsko, 1981. Přeložil Miroslav Červenka bez uvedení svého jména a Václav Židlický. PTAŠNIKAV, Ivan. Čas k návratu. 1. vyd. Praha: Odeon, 1981. Přeložil Václav Židlický. 1982 ŠAMJAKIN, Ivan. Kramářka a básník. 1. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1982. Přeložil Václav 57

Židlický. 1983 BRYL', Janka a ŽIDLICKÝ, Václav, ed. Poslední setkání: [výbor z próz]. 1. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1983. Přeložil Václav Židlický. KAZ'KO, Viktar. Kvete hrušeň na Polesí. 1. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1983. 188 s. Proudy. Velká řada; 8. Z ruš. a běl. přeložila Milada Večeřová. 1984 KARATKEVIČ, Uladzimir. Černý hrad Olšanský. Praha: Lidové nakl., 1984. Z ruského překladu přeložila Hana Müllerová. 1988 ŽUK, Ales'. Smrt posledního jeřába. 1. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1988. Přeložila Milada Večeřová. 1989 MAŠKOV, Vladimir. Poslední den matriarchátu: pro čtenáře od 9 let. Praha: Albatros, 1989. Přeložil Dimitrij Běloševský. 1990 KARATKEVIČ, Uladzimir. Královská pomsta aneb Divoký hon krále Stacha. 2. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1990. Přeložil Václav Židlický.

3.6.4 Vybraná bibliografie knižních překladů běloruského drama do češtiny v chronologickém přehledu 1952 KRAPIVA, Kandrat. Skřivánci zpívají: Hra o 4 dějstvích (6 obrazech). Praha: ČDLJ, 1952. Z ruského překladu přeložili Věra a Ilja Bartovi. 1956 MAKAJENAK, Andrej. Kameny v játrech: (Račte odpustit!): Satirická komedie o 4 dějstvích. Praha: ČDLJ, 1956. Z ruského překladu přeložil František Sec.

3.6.5 Vybraná bibliografie knižních překladů běloruské literatury pro děti a mládež do češtiny v chronologickém přehledu 1957 HORÁK, Jiří, ed. Běloruské lidové pohádky a povídky. 1. vyd. Praha: SNKLHU, 1957. 195, [5] s. Lidové umění slovesné. Ř. A; Sv. 5. Z běloruštiny přeložil kolektiv, překlad zrevidoval J. Horák. 1969 STANOVSKÝ, Vladislav, ed. Z ošatky carevny Pohádky: Tucet pohádek a ještě půl tuctu k tomu, které si kdysi vyprávěli v Rusku, na Ukrajině a na Bílé Rusi. 1. vyd. Praha: Práce, 1969. 144, [4] s. Petrklíč. Z běloruštiny přeložil Jiří Horák ze sbírky P.V. Šejn – materiály dlja izučenija byta i jazyka russkogo naselenija 58

severozapadnogo kraja, I.-IV., Moskva 1887 – 1902: Chytrý učeň, Synáček z hrášku, Div divoucí a Stanislava Horáková ze sbírky M. Federowski, Lud bialo ruski na Rusi litewskeiej I.-III., Krakov 1897 – 1903: Cikán a drak. 1981 JAKIMOVIČ, Ales'. Liška Ryška: Běloruská nár. pohádka. Minsk: Junactva, 1981. Přeložila Zdenka Bergrová. 1983 Kocour Maxim. Minsk: Junactva, 1983. Přeložila Zdenka Bergrová. Sedí medvěd, starý vševěd. Minsk: Junactva, 1983. Přeložila Zdenka Bergrová. 1984 Och a zlatá tabatěrka: běloruská národní pohádka. Minsk: Junactva, 1984. Přeložila Hana Vrbová. 1986 VÌTKA, Vasìl', ed. Paci, paci, pacičky: Národní ukolébavky, žerty, hry a rozpočítadla. Minsk: Junactva, 1986. Přeložila Zdenka Bergrová. Zolotaja jabloňka. Minsk: Junactva, 1986. Přeložila Hana Vrbová. 1988 Čarodějný mlýnek: Běloruská lid. pohádka. Minsk: Junactva, 1988. Z ruštiny přeložila Hana Vrbová. O kloučkovi Oleškovi: Běloruská nár. pohádka. Minsk: Nakl. Junactva, 1988. Přeložila Hana Vrbová. 1990 Váňuška a Kostěj Nesmrtelný: Běloruská pohádka. Minsk: Junactva, 1990 Přeložil Jaroslav Piskáček.

3.6.6 Vybraná bibliografie časopiseckých překladů běloruské literatury do češtiny v chronologickém přehledu (poezie, próza, eseje, fejetony, humoresky, atd.) 1871 [Úryvky lid. písní o rostlinách.] („Oj na břehu kalinečka, kalinka…“, „Rostla v lese sosna//tenká, nevyrostlá…“ aj.) Květy. 1871. S. 211 – 214, 243 – 245. Přeložil Primus Sobotka? v článku Primuse Sobotky „Ukázky ze slovanské symboliky“. 1873 Matka nade všecko („Ach což ty, lese, což ty rozbože!...“) Běloruská národní píseň. Obrazy života 3. 1873, č. 24. S. 378. Přeložil R. Pokorný. 1880 [Úryvek lidové písně] "Kde byl slavíček, kde byla žežulička...". Světozor. 1880. Přeložil ? v článku Primuse Sobotky „Ptactvo v nár. podání slovanském“. [Úryvky lidových písní] "Letěla šerá žežule přes náš sad" aj. Koleda. 1880. Přeložil ? v článku Ferdinanda Menčíka „Žežulka v písni slovanské“. 59

1884 Nejsou slzy jako slzy (národní píseň). Světozor. 1884, č. 15. Přeložil P.S. [=Primus Sobotka]. "Pan" Romuald Obnoško (humoreska). Moravská orlice. 1884, 266, 267. Přeložil ?. 1911 KOLAS, Jakub. Báseň Náš rodný kraj. Slovanský přehled. 1911, č. 10, roč. XIII. Přeložil Adolf Černý. KUPALA, Janka. Básně: Kdo tam je?, Píseň a síla. Slovanský přehled. 1911, č. 10, roč. XIII. Přeložil Adolf Černý. 1926 KUPALA, Janka. Z básn. sbírky Spadčyna: Bratru Bělorusu., Králi nebes i země, Moje víra., Ó, nehleď. Slovanský přehled. 1926, roč. XVIII. Přeložil Jiří Rubín. 1929 HURLO, Ales. Báseň: Zápasníkovi. Reflektor. 1929. S. 60. Přeložil František Tichý. 1935 KUPALA, Janka. Básně: Dvě děvčata, Staré zákopy. Rudé právo. R. 1935 – 13. Října. Str. 15. Přeložil J. Bart. 1937 MAŠARA, Michas. Básně: Na přelomu, Bez názvu. Slovanský přehled. 1937, roč. 29. Přeložil František Tichý. 1938 HURLO, Ales. Básně: Zápasníkovi, Běloruská selka, Na moři, Žnečka, Životní zápas, Město. Slovanský přehled. 1938. Roč. 30. Přeložil František Tichý. 1958 ČORNY, Kuzma. Povídka: Na zaprášené cestě. Slovanský přehled, 1958. Roč. 44. Přeložil Václav Židlický. 1959 HARTNY, Ciška. Povídka: Šimonek inženýr. Slovanský přehled, 1959, roč. 45. Přeložil Václav Židlický. 1961 KOLAS, Jakub. Básně: Husy, Jaro. Slovanský přehled. 1961. Roč. 47. Přeložila Hana Vrbová. 2005 ARLOU, Uladzimir. Čtyřka (povídka). Babylon. 2005, č. 9. Přeložila Františka Sokolová. ASTAŠONAK, Ales. Prázdné láhve (povídka). Babylon. 2005, č. 9. Přeložila Volha Patapavová. BABINOVÁ, Natalja. Tanec (povídka). Host. 2005, č. 4. Přeložila Františka Sokolová a Sjarhej Smatryčenka. BACHAREVIČ, Alherd. Bělorusové na křišt’álových koulích (povídka). Babylon. 2005, č. 9. Přeložila Hanna Raková. BYKAV, Vasil. Mravenci (povídka). Babylon. 2005, č. 9. Přeložila Volha Patapavová. BYKAV, Vasil. Zeď (Scjana) (povídka). Plav Revue [online]. 2005(28) [cit. 2012-02-01]. Dostupné z: 60

http://plavrevue.splav.cz/2005/plav-2005-09-09-tisk.pdf. Přeložil Adam Havlín. S. 13 – 18. LUKSZOVÁ, Mira. Žena se zchromlou rukou (povídka). Host. 2005, č. 4. Přeložila Františka Sokolová a Julija Smatryčenková. RAVJAKA, Ruslan. Z návrší (báseň). Navýchod. 2005, č. 5. Přeložila Ivana Skálová a Ilja Hlybouski. SIDARUK, Ihar. Autobus barvy lila (povídka). Babylon. 2005, č. 9. Přeložila Ivona Maléřová. SKOBLA, Michaś. (básně) Oblaka, Křesťanství, Stromy. Pobocza [online]. 2005, č. 4 [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://kwartalnik-pobocza.pl/pob22/cz/ms_cz.html. Přeložila Volha Anikijevičová, jazyková korektura Sjarhej Smatryčenka, přebásnila Lenka Daňhelová. ŠČUR, Maks. Dvě básně. Babylon. 2005, č. 9. Ve vlastním překladu. 2006 AKULIN, Eduard. Běloruská literatura: Paganini, Horda, Dva prstýnky a náušnice, Ave Maria, Balada o zemi - snu (básně). Pobocza [online]. 2006, č. 1 [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://kwartalnikpobocza.pl/pob23/cz/ea_cz.html.

Přeložila

Volha

Anikijevičová,

jazyková korektura

Sjarhej

Smatryčenka, přebásnila Lenka Daňhelová. ARLOU, Uladzimir. Přelety osamělého ptáka (povídka). Plav: měsíčník pro světovou literaturu. 2006, č. 12. Přeložila Radka Bernovská. ARLOU, Uladzimir. Z lyrických próz (povídky). Plav: měsíčník pro světovou literaturu. 2006, č. 12. Přeložila Františka Sokolová. BACHAREVIČ, Alherd. Dva tisíce slov o Zavaljuchinovi (povídka). Plav: měsíčník pro světovou literaturu. 2006, č. 12. Přeložil Sjarhej Smatryčenka. BARADZINA, Maryja. Běloruská literatura: Nářek, Bez tváří, Sonet o dlaních, Černý chléb (básně). Pobozca

[online].

2006,

č.

3

[cit.

2012-04-22].

Dostupné

z:

http://kwartalnik-

pobocza.pl/pob25/cz/mbaradzina_cz.html. Přeložil Sjarhej Smatryčenka, přebásnila Lenka Daňhelová. BYKAV, Vasil. Na Černé pláni (povídka). In: Host 2006/5. Přeložil Adam Havlín. DŽUMAJEV, Jusuf. Otevřený dopis. Plav: měsíčník pro světovou literaturu. 2006, č. 12. Přeložila Katka Volná. LIMONOV, Eduard. Limonov proti Putinovi. Plav: měsíčník pro světovou literaturu. 2006, č. 12. Přeložil Libor Dvořák. MARTYSJEVIČOVÁ, Maryjka. Nepovinná četba. Plav: měsíčník pro světovou literaturu. 2006, č. 12. Přeložila Veronika Bjalkovičová. ŚCIEBURAKA, Usievaład. Běloruská literatura: Dušičky (básně). Pobocza [online]. 2006, č. 3 [cit. 201204-22].

Dostupné

z:

http://kwartalnik-pobocza.pl/pob25/uscieburaka.html.

Přeložil

Sjarhej

Smatryčenka, přebásnila Lenka Daňhelová. ŠČUR, Maks. Básně. Plav: měsíčník pro světovou literaturu. 2006, č. 12. Přeložil Maks Ščur. TOROPOV, Alexandr. Dopis prezidentovi. Plav: měsíčník pro světovou literaturu. 2006, č. 12. Přeložil Libor Dvořák. 61

ŽYBULOVÁ, Věra. Jetti: Básně. Plav: měsíčník pro světovou literaturu. 2006, č. 12. Přeložil Maks Ščur. ŽYBUL, Vera. Běloruská literatura: Ukolébavka, Baletka, Nirvána, Panenka (básně). Pobocza [online]. 2006, č. 1 [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://kwartalnik-pobocza.pl/pob23/cz/vz_cz.html. Přeložila Julija Dzemidovičova, přebásnila Lenka Daňhelová. 2007 ARLOU, Uladzimir. Eseje. Plav: měsíčník pro světovou literaturu. 2007, č. 4. Přeložila Radka Bernovská. BABKOU, Ihar. Království Bělorusko: Interpretace ru(i)n. Plav: měsíčník pro světovou literaturu. 2007, č. 4. Přeložil Maks Ščur. BARADULIN, Ryhor. Běloruská literatura: Pohled z letadla, Ke slovu, Před posledním…, Jenom ve snu žít..., Gotika topolů (Václavu Židlickému), Žij! (básně). Pobocza [online]. 2007, č. 1 [cit. 2012-04-22]. Dostupné

z:

http://kwartalnik-pobocza.pl/pob27/cz/rbaradulin_cz.html.

Přeložila

Františka

Sokolová. BARADZINOVÁ, Maryja. Běloruská literatura: Moaré, Márnice a svatební svíce, Šepot, Miniatura, Až dojdou slova (básně). Pobocza [online]. 2007, č. 3 [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://kwartalnikpobocza.pl/pob29/cz/mbaradzina_cz.html. Přeložila Veronika Bjalkovičová, přebásnila Lenka Daňhelová. BYKAV, Vasil. Putování. Plav: měsíčník pro světovou literaturu. 2007, č. 4. Přeložila Radka Bernovská. BYKAV, Vasil. Hrdina. Plav: měsíčník pro světovou literaturu. 2007, č. 4. Přeložil Adam Havlín. CHADANOVIČ, Andrej. Běloruská literatura: Předpověď počasí, Starý básník, Mistrovství Evropy (básně).

Pobocza

[online].

2007,

č.

2

pobocza.pl/pob28/cz/achadanovic_cz.html.

[cit. 2012-04-22]. Přeložil

Sjarhej

Dostupné

z:

Smatryčenka,

http://kwartalnikpřebásnila

Lenka

Daňhelová. KALJADOVÁ, Juhasja: Největší Afanasijova chyba. Plav: měsíčník pro světovou literaturu, 2007, č. 4. Přeložila Veranika Bjalkovičová. RAZANAU, Ales. Básně. Plav: měsíčník pro světovou literaturu. 2007, č. 4. Přeložila Františka Sokolová. HENIJUŠ, Larysa. Z memoárů: Zpověď, Básně. Plav: měsíčník pro světovou literaturu. 2007, č. 4. Přeložila Františka Sokolová. PJATROVIČ, Barys. Běloruská literatura: Z Fresek-2, ze Zdání (próza). Pobocza [online]. 2007, č. 1 [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://kwartalnik-pobocza.pl/pob27/cz/bpiatrovic_cz.html Přeložil Sjarhej Smatryčenka, jazyková redakce Lenka Daňhelová. SCEBURAKA, Usevalad. Běloruská literatura: Bělorusku, Proporce (básně). Pobocza [online]. 2007, č. 3 [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://kwartalnik-pobocza.pl/pob29/cz/uscieburaka_cz.html Přeložila Veronika Bjalkovičová, přebásnila Lenka Daňhelová. SILNOVOVÁ, Ljudka. Běloruská literatura: Rybízový keř (básně). Pobocza [online]. 2007, č. 1 [cit. 201204-22]. Dostupné z: http://kwartalnik-pobocza.pl/pob27/cz/lsilnova_cz.html

Přeložil Sjarhej

Smatryčenka, přebásnila Lenka Daňhelová. 62

ŠČUR, Maks. Běloruská literatura: Borges (básně). Pobocza [online]. 2007, č. 2 [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://kwartalnik-pobocza.pl/pob28/cz/mscur_cz.html Ve vlastním překladu. 2008 AKULIN, Eduard. Běloruská literatura: Svatá noc, Nota C, Krása, Noc Chopina (básně). In: Pobocza [online].

2008,

č.

4

[cit.

2012-04-22].

Dostupné

z:

http://kwartalnik-

pobocza.pl/pob34/cz/eakulin_cz.html (Přeložila Veronika Bjalkovičová, přebásnila Lenka Daňhelová). BARADULIN, Ryhor. Drobné dárečky (básně). Literární noviny. 2008, č. 16. Přeložila Františka Sokolová. CHADANOVIČ, Andrej. Obchodníci se vzduchem (fejeton). Host. 2008, č. 1. Přeložila Katsjarina Kedronová. PJATROVIČ, Barys. Hluboké modré nebe (povídka). Na východ. 2008, č. 3. Přeložil Sjarhej Smatryčenka. PJATROVIČ, Barys. Běloruská literatura (básně). Pobocza [online]. 2008, č. 4 [cit. 2012-04-22]. Dostupné

z:

http://kwartalnik-pobocza.pl/pob34/cz/bpiatrovicz_cz.html

Přeložil

Sjarhej

Smatryčenka, jazyková redakce Lenka Daňhelová. RAZANAU, Ales. Na této zemi, Povrch, Lesní cesta, Z čerchovaných básní: Možná se nemodlíme k těm správným bohům... Host. 2008, č. 1. Přeložil Sjarhej Smatryčenka s účastí Lenky Daňhelové. ARTYMOVIČOVÁ, Nadzeja. Básně: Možná se nemodlíme k těm správným bohům... Host. 2008, č. 1. Přeložila Hanna Raková. ŽYBUL, Viktar. Pupek nebe, Den hygieny, Zastřel mne: Možná se nemodlíme k těm správným bohům... Host. 2008, č. 1. Přeložil Sjarhej Smatryčenka. MORTOVÁ, Valžyna. Babička, Akordeon, Chovatelé psů, Běloruština: Možná se nemodlíme k těm správným bohům... Host. 2008, č. 1. Přeložil Sjarhej Smatryčenka. CHADANOVIČ, Andrej. Pokrok v literatuře, Sudé číslo, O tvých a mých spodkách, Víme, oplakali jsme to!: Možná se nemodlíme k těm správným bohům... Host. 2008, č. 1. Přeložil Maks Ščur. 2011 ŇAKLJAJEV, Uladzimir. Opona (úvaha). Rozrazil. 2011, 39, 40. Přeložil Sjarhej Smatryčenka. BACHAREVIČ, Alherd. Smrt. Rozrazil (povídka). 2011, 39, 40. Přeložil Alexej Sevruk. ŇAKLJAJEV, Uladzimir. Fidlal (ukázka z románu). Rozrazil. 2011, 39, 40. Přeložil Sjarhej Smatryčenka. RYŽKOV, Vital, Alena KARPOVÁ, Sjarhej PRYLUCKI, Tacjana ŇADBAJOVÁ, Maks ŠČUR, Juhasja KALJADOVÁ, Valžyna MORTOVÁ, Uladzimir LJANKEVIČ, Andrej ADAMOVIČ, Cimur CHOMIČ a Ihar KULIKOV. Po neviditelných stezkách: Básně mladých běloruských básníků o domově. Rozrazil. 2011, 39, 40. Přeložil Sjarhej Smatryčenka a Svjatlana Rohačová, přebásnil Ivan Petlan. VOLSKI, Ljavon. Traktor Belarus (esej). Rozrazil. 2011, č. 1. Přeložila Kristýna Šyjanoková. 63

3.6.7 Vybraná bibliografie knižních překladů běloruské literatury v překladu z ruštiny do češtiny v chronologickém přehledu 1951 CHADKEVIČ, Taras. Kolchoz zpívá. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1951. 162, [1] s. Nové slovo světa; Sv. 1. Přeložila Marie Mervartová. 1952 KRAPIVA, Kandrat. Skřivánci zpívají: Hra o 4 dějstvích (6 obrazech). Praha: ČDLJ, 1952. Z ruského překladu přeložili Věra a Ilja Bartovi. 1955 MOVZON, Arkadij. Natalie Krivcovová: Drama o 3 dějstvích, v 8 obrazech. Praha: ČDLJ, 1955. Přeložil Evžen Drmola. KRAPIVA, Kandrat. Kdo se směje naposled: komedie o třech dějstvích. V Praze: Československé divadelní a literární jednatelství, 1955. Přeložil Otakar Fencl. 1956 MAKAJENAK, Andrej. Kameny v játrech: (Račte odpustit!): Satirická komedie o 4 dějstvích. Praha: ČDLJ, 1956. Z ruského překladu přeložil František Sec. 1959 MELEŽ, Ivan. Směr Minsk. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1959. Přeložil Jaroslav Hulák. 1960 KOLAS, Jakub. Rybářova chatrč. 1. vyd. Praha: SNKLHU, 1960. Z ruského překladu přeložila Zora Beráková. 1967 BYKAV, Vasil'. Mrtvé to nebolí. 1. vyd. Praha: Svět sovětů, 1967. Z ruského překladu přeložil Jaroslav Hulák. 1972 TRNKA, Bohuslav, ed. Poznáváme běloruskou literaturu. České Budějovice: Krajská knihovna, 1972. 1975 PTAŠNIKAV, Ivan. Tartak. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1975. Z ruského překladu přeložila Jiřina Miklušáková. 1978 MELEŽ, Ivan. Lidé z močálů. 1. vyd. Praha: Práce, 1978. Přeložil Jiří Bagár. 1981 BYKAV, Vasil. Cesta bez návratu. 1. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1981. Z ruského překladu přeložil Jaroslav Piskáček.

64

1984 KARATKEVIČ, Uladzimir. Černý hrad Olšanský. Praha: Lidové nakl., 1984. Z ruského překladu přeložila Hana Müllerová. 1964 DOMANSKÝ, Ivo. Třetí raketa: materiál k besedě o knize. Kladno: Krajská knihovna, 1964. 1987 BYKAV, Vasil' a POSPÍŠIL, Ivo, ed. Kruhljanský most; Jeho prapor. 2. vyd. Praha: Odeon, 1987. Přeložil Jaroslav Hulák. BYKAV, Vasil. Znamení zla. 1. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1987. Přeložil Jaroslav Hulák. 1989 BYKAV, Vasil. Lom. 1. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1989. Přeložil Jaroslav Hulák. 1974 BYKAV Vasil. Obelisk. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1974. Přeložil Jaroslav Hulák. 1979 BYKAV, Vasil. Obelisky. 1. vyd. tohoto souboru. Praha: Odeon, 1979. Přeložil Jaroslav Hulák a Antonín Hendrych. 1983 BYKAV, Vasil. Vlčí smečka. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. Přeložil Milan Horák. 1970 BYKAV, Vasil. Zteč. 1. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1970. Přeložil Jaroslav Hulák. 1976 BYKAV, Vasil. Žít do svítání. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1976. Z ruského překladu přeložil Jaroslav Huláka z běloruského originálu Václav Židlický.

65

3.7 Žánrové zastoupení běloruských překladů v českém literárním prostředí Žánrové zastoupení běloruských překladů 1

Graf znázorňuje četnost překladů původních běloruských uměleckých textů do češtiny ve zvolených obdobích a žánrové zastoupení těchto překladů v českém literárním prostředí. Z výsledků v grafu lze konstatovat, že v období mezi lety 1857 – 1906 byly v českém literárním prostředí zastoupeny překlady žánru lidové slovesnosti. Významnou roli v produkci běloruských děl u nás, hrál tehdejší všeobecný badatelský zájem českých národopisců o jinoslovanské literatury a hledání společných slovanských kořenů a také samotný vývoj běloruské autorské literatury, jejíž vznik obvykle datujeme do začátku 20. století. Do češtiny byla první díla z běloruské autorské literatury přeložena v 10. letech 20. století. Nejčastěji vycházely překlady běloruské lidové slovesnosti jako součást sborníků slovanské, nebo ruské lidové slovesnosti, v menší míře časopisecky. Mezi lety 1907 - 1945 pozorujeme z výsledků v grafu změnu žánru a pokles počtu vydaných překladů. V tomto období byly v českém literárním prostředí vydávány překlady běloruské poezie, jejíž zrod obvykle datujeme do počátku 20. století. Běloruská literatura od 10. - 30. let prožívala velký rozmach. Sovětizace Běloruska ve 30. letech a německá okupace za druhé světové války zničily většinu běloruské inteligence a rozvoj běloruské literatury výrazně zpomalily, produkce litetaruty klesla, následně klesl i počet překladů u nás. Pokles produkce vydaných překladů z běloruštiny ovlivnila i politická situace tohoto období na obou územích. Produkce literatury v období světových válek klesla, některé časopisy a literární spolky pozastavily nebo přerušily svou činnost, např. časopis Slovanský přehled, významný zprostředkovatel běloruské literatury, v období druhé světové války, přerušil svou činnost na několik let. Nejvíce se v českém literárním prostředí mezi lety 1907 – 1945 prosadili básníci 66

Janka Kupala a Jakub Kolas. Spolupráci s těmito i dalšími básníky jako první navázal Adolf Černý. Překlady vycházeli zejména časopisecky, knižně vyšel v roce 1936 sborník Mladá sovětská lyrika pod vedením básníka a překladatele Ilji Barta. Z běloruské poezie byly do sborníku zařazeny básně Janky Kupaly a Arkadze Kuljašova. Období mezi lety 1950 – 1989 vneslo do situace překladů původních běloruských uměleckých textů do češtiny dramatickou změnu. Proběhla sovětizace kulturních institucí a překlady sovětské literatury, jejíž byla běloruská literatura součástí, několikanásobně převýšily překlady ostatních literatur. Na začátku tohoto období převládaly četností překlady běloruské poezie. V roce 1955 u nás vyšla první básnická antologie běloruské literatury Básníci Bílé Rusi. Nejčastěji tištěnými básníky byli Jakub Kolas, Janka Kupala, Pjatro Brovka, Maksim Tank ad. Od 70. let 20. století dominovaly překlady prózy. Toto období je také v porovnání s ostatními velmi bohaté na knižní produkci překladů, což svědčí o zájmu překladatelů i čtenářů o běloruskou literaturu. Ve druhé polovině období od roku 1950 – 1989 převládal v překladatelské prozaické knižní produkci žánr válečného románu, nejčastěji byla překládána díla Vasila Bykava, Janky Bryla a Alese Adamoviče. Z neválečné prózy byly z běloruštiny nejvíce překládány historické romány Kandrata Krapivy překladatelem Václavem Židlickým, který je zároveň důležitým popularizátorem běloruské literatury u nás. Přibyl nový žánr literatury pro děti a mládež, která u nás v žádném jiném období nevycházela. Nejčastěji české překlady běloruské literatury pro děti a mládež vycházely v běloruském státním nakladatelství „Junactva“ a do češtiny je překládaly Zdenka Bergrová a Hana Vrbová. Po roce 1990 se česko-běloruská překladatelská činnost přerušila na více než jeden a půl dekády, období mezi lety 1991 – 2011 je přesto na překlady běloruských textů do češtiny z analyzovaných období nejbohatší. Nejvýraznější změnou v překladatelské produkci je využití nového média. Téměř všechny překlady vycházejí v tištěných a internetových časopisech, jen nepatrné množství v knižní produkci. Oproti předchozímu období se zvýšila produkce překladů poezie. Produkce prozaických děl je v posledních dvou obdobích téměř shodná. Z knižních pultů zmizely překlady běloruské literatury pro děti a mládež. Překladatelé se až na vyjímky, soustřeďovaly na dílo současných autorů. Nejaktivnějším popularizátorem běloruské literatury u nás byl v tomto období běloruský bohemista a překladatel Sjarhej Smatryčenka ve spolupráci s brněnským nakladatelstvím Větrné mlýny.

67

3.8 Česko – běloruské literární vztahy mimo tištěné stránky Významným přispěním na poli česko-běloruských kontaktů a popularizace běloruské literatury je, kromě tištěných českých překladů běloruské literatury, také činnost, která probíhá mimo tištěné stránky. Jsou to vzájemná setkání spisovatelů, setkání spisovatelů se čtenáři ve formě veřejných čtení, literární festivaly a jiné činnosti, kde se literatura propojuje s jinými uměleckými i neuměleckými oblastmi. Jednou z takových akcí byla i výstava k 90. výročí narození běloruské básnířky Larysy Henijuš, která v roce 2000 proběhla ve Slovanské knihovně v Praze. V roce 2007 proběhl v Brně v Centru experimentálního divadla osmý ročník literárního festivalu „Měsíc autorského čtení“ (MAČ), který od roku 2000 pořádá nakladatelství a agentura Větrné mlýny. Festival je měsíční přehlídkou české literatury a vybrané literatury národní, v roce 2007 právě běloruské. Po vydání Antologie běloruských povídek je přizvání běloruských autorů ke spolupráci na festivalu již druhým krokem nakladatelství a agentury Větrné mlýny k popularizaci běloruské literatury u nás. Dramaturgem běloruské sekce festivalu byl Sjarhej Smatryčenka. Běloruští autoři četli svou tvorbu v běloruštině či ruštině. Z běloruských spisovatelů na festivalu vystopil Uladzimir Arlou, Ljavon Volski, Aljaksandr Lukašuk, Ales Razanau, Jeva Vežnavcová,

Zmitěr Višňov, Ilja Sin, Volha Hapejevová, Viktar Šalkevič, Leanid Draňko –

Majsjuk, Barys Pjatrovič, Jerzy Plutowicz, Nadzieja Artymowiczová, Pjatro Vasjučenka, Ihar Babkou, Sjarhej Ablamejka, Alherd Bacharevič, Maks Ščur, Jan Maksymiuk, Natalja Babinová, Uladzimir Ňakljajev, Mira Lukszová, Michal Andrasiuk, Sjarhej Prylucki, Juhasja Kaljadová, Andrej Chadanovič, Všechna vystoupení běloruských autorů byla vysílána pořádající agenturou online po internetu, čímž se vytvořil jakýsi internetový archiv těchto vystoupení, který je dostupný z webových stránek festivalu182. Písemné překlady ukázek jsou dostupné ve stejném archivu.183 Překlady pořídil Sjarhej Smatryčenka a další. Další projekt, který se zasazuje o popularizaci běloruské literatury u nás, se jmenuje Bělorusko jedna báseň a vznikl v koprodukci nakladatelství a agentury Větrné mlýny a České televize. Český desetidílný dokumentární cyklus, který v Bělorusku odvysílala televizní stanice Belsat, představuje jednotlivé běloruské zakázané básníky. Režisérka Erika Hníková a kameraman Radim Procházka odjeli v květnu zmapovat podobu běloruské básnické scény. Erika Hníková o běloruské literární scéně říká „Ta země je pod velkým tlakem, který je cítit úplně všude. Ti lidé tam působí šedým, zakřiknutým, nesvobodným dojmem." Podle Petra Minaříka je naším dluhem západnímu světu, zabývat se situací v Bělorusku.

182

http://www.autorskecteni.cz/2007/cz/OnlinePrenosy.aspx

183

Tamtéž.

68

„Je to také splácení dluhu, který máme. Rakušáci, Němci, Holanďané nebo Američani točili o Československu před rokem 1989 – my v rámci svých malých možností můžeme něco dělat pro Bělorusko.“184 V roce 2011 proběhl 5. ročník Mezinárodního literárního festivalu ProtimluvFest 2011 v Ostravě v Domě knihy Librex. Festivalu se v sekci nazvané Pod tlakem totality zúčastnili i dva běloruští literáti, významný básník a překladatel Ales Razanau a Vital Ryžkou, představitel žánru slam poetry. Autorské čtení běloruských literátů společně s Jiřím Dědečkem, předsedou Českého centra a Mezinárodního PEN klubu, proběhlo 19. října a moderoval ho bohemista Sjarhej Smatryčenka. Překlady ukázek poezie z festivalu jsou dostupné z festivalového katalogu.185 Ukázky přeložila Františka Sokolová a Sjarhej Smatryčenka. Běloruská poezie byla představena v roce 2012 také na Festivalu poezie jinak, který si klade za cíl představit poezii v jiném světle, dokázat, že poezie nemusí být nutně intelektuální volnočasovou aktivitou, ale pokouší se pro poezii hledat i jiné cesty prezentace. Festival proběhl 15. března 2012, ukázky z běloruské poezie recitoval Sjarhej Smatryčenka. V dubnu roku 2012 se v Knihovně Václava Havla uskutečnilo čtení poezie současného běloruského undergroundu s názvem Básníci mimo proud. Divákům se představili básníci Vladimír Glazov a Anton Rudak, kteří přicestovali z Běloruska a básník Maks Ščur, který od roku 1998 žije v České republice. Večerem provázel bohemista Sjarhej Smatryčenka.186 Na konci dubna roku 2012 proběhlo zahájení druhého ročníku site-specific festivalu scénického čtení s běloruskou tématikou by.By. Název je slovní hříčkou, která odkazuje na autorství běloruských dramatiků (by) a zároveň je mezinárodní poznávací značkou Běloruska (BY). Dramaturgie festivalu uvede díla šesti současných běloruských dramatiků. Hru Pavla Prjažka „Kalhotky“, drama o omezenosti, povrchnosti a prázdnotě současného člověka. Absurdní drama „Hlava“ Ihara Sidaruka, ve které Sidaruk pomocí jazykových prostředků a humoru vytváři antiutopii, která zrcadlí obraz dnešní společnosti. Dramaturgie festivalu dále uvede sérii krátkých experimentálních textů Alese Astašonaka, který navazuje na tradici absurdního dramatu v šesti nepropojených, na sebe nenavazujících částí – „Divadelní zkouška“, „V noci když je světlo“, „Dva“, „Oběť“, „Maličká antiutopie“, „Soucit“, „Podstata“. Dále bude uvedena hra „Návrat umělce v hladovění aneb fantasmagorie ve dvou dějstvích“ Sjarheje Kabalou, jemuž byla předlohou povídka Franze Kafky „Umělec v hladovění“, hra Nikolaje

184

Český dokument představuje Bělorusům jejich zakázané básníky. In: Česká televize.cz [online]. 1996 - 2012 [cit. 2012-04-

24]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/164151-cesky-dokument-predstavuje-belorusum-jejich-zakazanebasniky/ 185

http://protimluv.net/fest/katalog-protimluvfest2011.pdf

186

Underground v Bělorusku: Schovej si slova a jízdenku do Prahy. In: Česká televize.cz [online]. 1996 - 2012 [cit. 2012-04-

24]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/172984-underground-v-belorusku-schovej-si-slova-a-jizdenkudo-prahy/

69

Chalezina „K podstatě lásky“, která je založena na pravdivém příběhu Iryny Krasouské a Anatoma Krasouského o jejich společném životě do okamžiku, než je Anatom unesen a pravděpodobně i zabit „eskadrou smrti“, speciální jednotkou státní bezpečnosti Běloruska. Na příběh navazuje modlitba hudebníka, který připomíná podobné osudy dalších lidí. Jako poslední bude představena dramatická fraška „Pes se zlatým zubem“ Uladzimira Sauliče, která se zabývá otázkou smrti a ztráty lidských hodnot. Na překladu výše zmíněných her se podílela Veranika Bjalkovičová, Libor Dvořák, Adam Havlín, Sjarhej Smatryčenka, Hana Svobodová, Miroslav Tomek a Michal Vašíček. 187 Významnou událostí, nejen pro česko-běloruské literární a kulturní vztahy, bude také 15. mezinárodní Kongres slavistů, který se uskuteční v Minsku od 20. – 27. srpna roku 2013. Program je rozdělen do třech tematických bloků – jazykověda, literatura, kulturologie, folkloristika a historie slavistiky. Běloruská tematika je také téměř každoroční součástí mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět.

187

By.BY. Divadlo Feste.cz [online]. 2012 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.divadlofeste.cz/by-by/

70

IV. STRUČNĚ O ČESKÉ LITERATUŘE V BĚLORUSKÝCH PŘEKLADECH Následující kapitola je věnována knižním překladům české literatury v běloruském literárním prostoru. Z hlediska vzájemných česko-běloruských vztahů by práce bez následující kapitoly byla neúplná, přesto je nutné předeslat, že vzhledem k nedostatku vhodných materiálů u nás je tato kapitola nutným kompromisem a uvedená bibliografie není kompletní. Česká literatura má v běloruském literárním prostředí svoji tradici, bilingvismus a rusifikace Bělorusů však sehrály významnou roli na poli česko-běloruského překladu.

4.1 Česká próza v běloruských překladech Běloruský čtenář se často seznamoval s českou literaturou v ruských překladech. Pokud se česká literatura překládala do češtiny, mnohdy se nepřekládalo z originálů, ale z ruského překladu. Ve 30. letech vyšel v běloruštině šestidílný humoristický román Jaroslava Haška s pokračováním Karla Vaňka Pryhody udalaha vajaki Švejka188 v překladu z ruských a německých textů M. Zareckého, K. Krapivy, M. Lužanina, K. Vašyna, T. Kljaštorného, Z. Astapenki a K. Čorného, v překladu z českého originálu se dostal populární román k běloruskému čtenáři v roce 1997 v překladu A. Mažejki. V běloruském literárním prostoru jsou zastoupeni velikáni české literatury, ale i autoři děl poplatných tehdejšímu režimu, jejichž díla se nezapsala hlouběji do historie běloruské překladové, ani české literatury. V 50. letech se překládala zejména česká prozaistická literatura. Česká próza se běloruskému čtenáři hlouběji představila v roce 1958 výborem z české a slovenské povídky třiceti českých a slovenských autorů Češskija i slovackija apavjadanni189, kterou sestavil a s kolektivem přeložil Ivan Melež. Dále je česká próza v běloruském literárním prostředí zastoupena například autobiografickou prózou Juliuse Fučíka Slova perad pakaranněm smercju190 v překladu I. Ščarbatova z roku 1953, povídkovým souborem Jana Drdy Njamaja barykada191 v překladu S. Michalčuka z roku 1955, románen Aloise Jiráska Skalaki192 v běloruském překladu J. Vasiljenka a M. Tatura z roku 1974 nebo překladem novely Ivy Hercíkové Cen' snu193 v překladu J. Špaka z roku 1985.

4.2 Česká poezie v běloruských překladech Od 70. let se v běloruském literárním prostoru prosazují díla českých básníků. V roce 1980 188

Osudy dobrého vojáka Švejka

189

České a slovenské povídky

190

Reportáž psaná na oprátce

191

Němá barikáda

192

Skaláci

193

Stín spánku

71

vyšel sborník české poezie Vysokaje neba194 sestavený Ch. Žyčkou v jeho překladu společně s J. Semjažonem, M. Gamolkou, M. Mašarem a A. Vjaljuginem, kde byla představena česká poezie 20. století. V roce 1986 vyšla básnická sbírka Vítězslava Nezvala opět sestavena Ch. Žyčkou Vasil'ki i garady195 v jeho překladu společně s P. Makalou, P. Prichodzkou a V. Vitkem.

4.3 Česká literatura pro děti a mládež v běloruských překladech Z české literatury pro děti a mládež byly do běloruštiny přeloženy v roce 1966 J. Kurtou a A. Čarkasavovou pohádky a povídky Karla Čapka Kazki i vjasjolyja historyi196, které vyšly v reedici v roce 1997. O dvacet let dříve, v roce 1977 vyšel sborník českých národních pohádek Kubačak, vary!

197

ao

třináct let později vkročil do běloruské literatury věčný optimista s puntíkatým šátkem kolem krku – Ferda Mravenec Ondřeje Sekory Pryhody muraša Ferdy198 poprvé v roce 1990 v překladu z ruštiny A. Mimrykové a podruhé v roce 2004 v pražském nakladatelství Albatros v překladu z originálu Sjarheje Smatryčenky Knižka Ferdy Muraša199. V roce 2007 vyšly hned dvě knížky dětské literatury, Babičku Boženy Němcové Babulja200 přeložila N. Rešetniková a Ivanka201 od Františka Tenčíka přeložila J. Čaplinskaja.

4.4 Současná situace české literatury v běloruských překladech Mnoho překladů bylo také publikováno v časopisech a denním tisku, např. v časopise Naša niva. Po politických změnách v polovině 90. let oživilo stav české literatury v běloruských překladech mnoho nových překladatelských tváří a talentů. Po úspěšném přijetí českého čísla časopisu ARCHE č. 4 s názvem Česki albom202 v roce 2003 s úryvky prací Václava Havla, Jiřího Kratochvíla, Jáchyma Topola, Michala Viewegha a dalších, byla v minském nakladatelství Lohvinau v roce 2005 založena ediční řada Česká sbírka. Dosud v ní vyšlo 5 překladů současných českých autorů. Veranika Bjalkovičová přeložila do běloruštiny román Hany Andronikové Zvuk slunečních hodin, který vyšel pod názvem Guk soněčnaha hadzinnika v edici Česká sbírka v roce 2005. V téže edici vyšel v roce 2005 román Antonína Bajaji Zvaučenne203 v překladu Maryje Martysevičové. V roce 2007 vyšla výše zmíněná kniha Ivanka204 Františka 194

Vysoké nebe

195

Chrpy a města

196

Pohádky a veselé povídky

197

Hrnečku, vař!

198

Příhody Ferdy Mravence

199

Kniha Ferdy Mravence

200

Babička

201

Ivánek

202

Česky České album. Dostupné z http://arche.bymedia.net/2003-4/num403.html

203

Zvlčení

204

Ivánek

72

Tenčíka v překladu J. Čaplinské. Další dvě publikace vyšly v roce 2008 v téže edici: literární tvorba otce a bratrů Topolových byla představena ve sbírce Anjel205 v překladu Veraniky Bjalkovičové a Sjarheje Smatryčenky a v neposlední řadě vyšel román Jaroslava Rudiše Něba pad Berlinam206 v překladu Maryje Martysevičové. Mnoho dalších překladů z české literatury bylo publikováno časopisecky, především v týdeníku Naša Niva a v měsíčníku pro literaturu a společnost ARCHE.207 Z výše uvedeného je patrné, že běloruskému čtenáři se představilo pouze velmi úzké spektrum české literární tvorby. Dále můžeme konstatovat, že překlady běloruské literatury jsou v českém literárním prostoru zastoupeny početněji, než překlady literatury české v běloruském literárním prostoru. Svůj podíl na tom má jazyková a zároveň politická situace Běloruska 20. století, politické protěžování ruštiny, postavení ruštiny jako jazyka denní komunikace, jazyka literárního i jazyka vědy (vzdělání) společně se snadnou dostupností českých literárních děl v ruských překladech. Na nízké zastoupení překladů české literatury na běloruském knižním trhu má vliv i špatná finanční situace nakladatelství. Na druhou stranu je zřejmá snaha běloruské překladatelské obce - Sjarheje Smatryčenky, Veraniky Bjalkovičové, Maryje Martysevičové, kteří se v letech 2003 podíleli na vzniku edice Česká sbírka v soukromém nakladatelství Lohvinau. Jediné nakladatelství, které v posledním desetiletí, v rámci svých omezených finančních možností - podle Lubomíra Gombose stálo nakladatelství před 6 lety dokonce těsně před krachem208 - vydalo běloruské překlady českých děl

4.5 Vybraná bibliografie vybraných knižních překladů české literatury do běloruštiny v chronologickém přehledu 1931 HAŠEK, Jaroslav. Vaněk, Karel. Pryhody ǔdalaha vajaki Švejka. Mensk: Belaruskaje dzjaržaunaje vydavectva, 1931-1932. 6 sv. Přeložili M. Zarecky, K. Krapiva, M. Lužanin, K. Vašyna, T. Kljaštorný, Z. Astapenka a K. Čorny. 1955 DRDA, Jan. Njamaja barykada. Mìnsk: Dzjaržaǔnaje vydavectva BSSR, 1955. 65 s. Přeložil S. Michal´čuk. MAREK, Jiří. Maladyja zmahary: Dlja sjarednjaha ǔzrostu. Minsk: Dzjaržaǔnaje vydav. BSSR, 1958. 168 s. 205

Anděl

206

Nebe pod Berlínem

207

МИРОЧИЦКИЙ, Лев П. Белорусско - чехословацкие культурные и научные связи. Минск: Наука и техника, 1981. Literatura v Evropě. Praha: Gutenberg, 2006. ISBN 80-86349-23-3.

208

GOMBOS, Lubomíř. Běloruská literatura v posledních patnácti letech. In: ILiteratura.cz [online]. 2006 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/20063/beloruska-literatura-v-poslednich-patnacti-letech

73

Přeložil A. Ryl´ko. 1958 MELEŽ, Ivan, ed. Češskija i slovackija apavjadanni. Minsk: Dzjaržaǔnaja vydav. BSSR, 1958. 480 s. Přeložil I. Melež a kol. 1965 KUBÍČEK, Ivan. Ljucynka: Raman. Minsk: Belarus', 1965. 344 s. Přeložila O. Krjako. 1966 ČAPEK, Karel. Kazki i vjaselyja historyi. Minsk: Belarus', 1966. 232 s. Přeložil J. Kurto a A. Čarkasavová. 1977 NOHEJL, Bohumil. Pavodka: Raman. Minsk: Mastackaja litaratura, 1977. 250, [6] s. Přeložil Ch. Žyčka. Kubačak, vary!: Češskija narodnyja kazki. Minsk: Mastackaja literatura, 1977. 61, [3] s. Přeložil P. Marcinovič. 1979 KOZÁK, Jan. Hnjazdo busla: Raman. Minsk: Mastackaja literatura, 1979. 374, [2] s. Přeložil P. Marcinovič. 1980 ŽYČKA, Chvedar Dzmìtryjevìč, ed. Vysokaje neba: veršy. Minsk: Mastackaja litaratura, 1980. 174 s., [8] s. obr. příl. Přeložil Ch. Žyčka, J. Semjažon, M. Gamolka, M. Mašar a A. Vjaljugin. 1981 STINGL, Miloslav. Ukradzeny tatem: 4 apavjadanni pra dzjacej, pra ich pryhody i vandravanni. Minsk: Junactva, 1981. 109, [3] s. Přeložil P. Marcinovič. 1984 HAŠEK, Jaroslav. Hosc' u chatu: Apavjadanni. Minsk: Mastackaja litaratura, 1984. 277, [3] s. Biblijateka zamežnaj prozy. Přeložil kolektiv. 1985 HERCÍKOVÁ, Iva. Cen' snu: Apovesc'. Minsk: Mastackaja litaratura, 1985. 173, [3] s. Přeložil Janka Špak. 1986 NEZVAL, Vítězslav. Vasil'ki i garady: veršy i paemy. Minsk: Mastackaja litaratura, 1986. 110 s. Paezija narodavu svetu. Přeložil Ch. Žyčka. 1990 SEKORA, Ondřej. Prygody muraša Ferdy: apovesc'-kazka. Minsk: Junactva, 1990. 174 s. ISBN 5-7880-0425X. Přeložila A. Mimryková. 1991 HAVEL, Václav. Sila bessil'nych. Minsk: Polifakt, 1991. 126 s. Vstrečnaja mysl'. ISBN 5-7815-1479-1. Přeložila I. Šablovská. 1995 74

SKÁLA, Ivan. Vitaju vas, vokny!: veršy. Minsk: Mastackaja literatura, 1995. 141 s. Paezija narodaǔ svetu. ISBN 985-02-0098-7. Přeložil Ch. Žyčka. 1997 HAŠEK, Jaroslav. Pryhody ǔdalaga saldata Švejka. Minsk: Uradžaj, 1997. 496 s. ISBN 985-04-0208-3. Přeložil A. Mažejka. ČAPEK, Karel. Kazki i vjaselyja historyi. Minsk: Polymja, 1997. 237 s. ISBN 985-07-0139-0. Přeložil J. Kurto a A. Čarkasavová. 2004 MACOUREK, Miloš. Mach i Šebestava vandruju cpa svece. Praha: Albatros, 2004. Přeložil Sjarhej Smatryčenka. SEKORA, Ondřej: Knižka Ferdy Muraša. Praha: Albatros, 2004. Přeložil Sjarhej Smatryčenka. 2005 BAJAJA, Antonín. Zvaŭčènne: ramanèta pra vaŭkoŭ, ljudzej i znakì. Minsk: I.P. Lohvìnaŭ, 2005. 229 s. Čèšskaja kalekcyja. ISBN 985-6701-73-2. Přeložila M. Martysevičová. ANDRONIKOVA, Hana. Guk sonečnaga gadzinnika. Mensk: I.P. Logvinau, 2005. 299 s. Češskaja kalekcija. ISBN 985-6701-66-X. Přeložila Veranika Bjalkovičová. 2007 NĚMCOVÁ, Božena. Babulja: karcìny vjaskovaha žyccja: apovesc'. Mìnsk: Radyjela-pljus, 2007. 255 s. ISBN 978-985-448-072-5. Přeložila N. Rašetniková. Tenčík, František, Ivánek (Ivanka), přel. Jauhenija Čaplinskaja, Minsk, Logvinov 2007. Přeložila J. Čaplinská. 2008 RUDIŠ, Jaroslav. Neba pad Berlinam. Mìnsk: I.P. Lohvìnaŭ, 2008. 179 s. Čèskaja kalekcyja. ISBN 978985-6800-87-3. Přeložila M. Martysevičová. TOPOL, Filip, TOPOL, Jáchym a TOPOL, Josef. Anel: apovescì, p´esa: pereklad z češskaj. Mìnsk: Lohvìnaũ, 2008. 215 s. Čèšskaja kalekcyja. ISBN 978-985-6800-66-8. Přeložila Veranika Bjalkovičová a Sjarhej Smatryčenka.

75

V. ZÁVĚR Předkládaná diplomová práce se zabývá pozicí běloruské literatury v českém literárním prostředí od roku 1857 do současnosti. Hlavním cílem práce bylo vytvoření uceleného přehledu překladů běloruských literárních děl do češtiny a jeho zasazení do širšího rámce vzájemných českoběloruských vztahů. Pro dokreslení vzájemných česko-běloruských literárních vztahů je v práci nastíněna také situace knižních překladů české literatury v běloruském literárním prostoru. Vzhledem k nedostatku vhodných materiálů u nás, je však tato kapitola nutným kompromisem a uvedená bibliografie není kompletní. Pro potřeby práce byl vytvořen chronologický seznam překladů původních běloruských literárních děl do češtiny. Z výše provedené analýzy plyne, že četnost překladů běloruských literárních děl do češtiny podléhala ve sledovaných obdobích soudobým literárním trendům a změnám společenského klimatu. Významnou roli v produkci běloruské literatury u nás hráli překladatelé a popularizátoři i jednotlivá nakladatelství. V období mezi lety 1857 – 1906 byly v českém literárním prostředí zastoupeny překlady běloruské lidové slovesnosti. Produkce běloruské literatury byla v tomto odbobí ovlivněna tehdejším badatelským zájmem českých národopisců o jinoslovanské literatury a hledání společných slovanských kořenů. Nejčastěji vycházely překlady běloruské lidové slovesnosti jako součást sborníků slovanské, nebo ruské lidové slovesnosti, v menší míře časopisecky. Nejvýznamnějšími popularizátory běloruské literatury u nás byl Ludvík Kuba, Primus Sobotka ad. Mezi lety 1907 – 1945 pozorujeme změnu žánru vydané běloruské literatury u nás a pokles počtu vydaných překladů. Pokles produkce běloruské literatury ovlivnily světové války i literární situace v Bělorusku. Od 10. - 30. let prožívala běloruská literatura nejprve velký rozmach, následná sovětizace Běloruska ve 30. letech a německá okupace za druhé světové války, rozvoj běloruské literatury zpomalily. V porovnání s předchozím obdobím tak produkce překladů u nás klesla, vydávaly se překlady poezie. Nejvíce se v českém literárním prostředí v tomto období prosadili překlady básní Janky Kupaly a Jakuba Kolase. Překlady vycházely zejména časopisecky, knižně vyšel v roce 1936 sborník Mladá sovětská lyrika pod vedením básníka a překladatele Ilji Barta. O popularizaci běloruské literatury u nás se v tomto období nejvíce zasadil Adolf Černý a František Tichý. Produkce překladů z běloruštiny u nás výrazně vzrostla oproti předešlým obdobím v letech 1950 – 1989. V souvislosti s politickými změnami se běloruská literatura stala součástí sovětské literatury, překlady sovětské literatury u nás několikanásobně převýšily překlady z ostatních literatur. Na začátku tohoto období převládaly četností překlady běloruské poezie. V roce 1955 u nás vyšla první básnická antologie běloruské literatury Básníci Bílé Rusi. Nejčastěji tištěnými básníky byli Jakub Kolas, Janka Kupala, Pjatro Brovka, Maksim Tank ad. Od 70. let 20. století potom četností převažovaly překlady prózy. V porovnání s ostatními obdobími je toto období nejbohatší na produkci knižních 76

překladů. Od 60. let se začaly těšit velké oblibě romány s válečnou tematikou, které běloruské překladatelské produkci u nás v 70. a 80. letech dominovaly. Nejčastěji byla překládána díla Vasila Bykava, Janky Bryla a Alese Adamoviče. Z neválečné prózy byly z běloruštiny nejvíce překládány historické romány Kandrata Krapivy v překladech Václava Židlického. V tomto období u nás také vycházela v nákladu běloruského státního nakladatelství „Junactva“ běloruská literatura pro děti a mládež a do češtiny je překládaly Zdenka Bergrová a Hana Vrbová. O popularizaci běloruské literatury se velice zasadil a také nejaktivnějším překladatelem byl Václav Židlický. Po roce 1990 se česko – běloruská překladatelská činnost přerušila na více než jeden a půl dekády, přesto je pro období mezi lety 1991 – 2011 příznačný nebývalý nárůst překladů běloruských textů do češtiny. Významným trendem je přesun překladatelské tvorby do časopisů, téměř všechny překlady vycházely v tištěných a internetových časopisech, jen nepatrné množství v knižní produkci. Oproti předchozímu období se zvýšila produkce překladů poezie, produkce prozaických děl byla v posledních dvou sledovaných obdobích téměř shodná. Zanikla překladatelská produkce běloruské literatury pro děti a mládež. Pozornost překladatelů se soustřeďovala především na díla současných autorů, Alese Razanaua, Uladzimira Ňakljajeva, Andreje Chadanoviče a také Vasila Bykava. Světlo světa spatřily dvě útlé antologie běloruské literatury, v roce 2006 vyšla v nakladatelství Větrné mlýny Antologie běloruských povídek a v roce 2010 výbor současné běloruské poezie Dvě duše v nákladu Mezinárodního PEN klubu a Člověka v tísni. Významným popularizátorem běloruské literatury u nás byl v tomto období běloruský bohemista a překladatel Sjarhej Smatryčenka ve spolupráci s brněnským nakladatelstvím Větrné mlýny. V českém literárním prostoru jsou překlady běloruské literatury zastoupeny početněji, než běloruské překlady literatury české v Bělorusku. Nižší počet překladů české literatury do běloruštiny v běloruském literárním prostředí je dán současnou jazykovou situací Běloruska, kde ruština je stěžejním komunikačním jazykem, zároveň jazykem literárním i jazykem vědy a vzdělání, dílá českých autorů jsou snadno dostupná v ruských překladech. První překlad českého díla z ruských a německých textů do běloruštiny vyšel ve 30. letech Pryhody udalaha vajaki Švejka209 v překladu M. Zareckého, K. Krapivy, M. Lužanina, K. Vašyna, T. Kljaštorného, Z. Astapenki a K. Čorného. Do 70. let se z české literatury do běloruštiny překládala zejména česká próza Aloise Jiráska, Jana Drdy, ad. Českou prózu do běloruštiny překládali S. Michalčuk, I. Ščarbatov, ad. Od 70. let se v běloruském literárním prostoru začala prosazovat i díla českých básníků. Nejčastěji českou poezii do běloruštiny překládal Ch. Žyčka. Z české literatury pro děti a mládež byly do běloruštiny přeloženy pohádky a povídky Karla Čapka, Boženy Němcové nebo Ondřeje Sekory. Od 90. let se česká literatura přesunula z knižních vydání do časopisů. V roce 2005 byla v minském nakladatelství Lohvinau založena edice Česká sbírka, ve které dosud vyšlo 5 překladů děl současných českých autorů.

209

Osudy dobrého vojáka Švejka

77

Velkým problémem současné produkce běloruských překladů u nás je nedostatek odborníků, obor bělorusistika na tuzemských univerzitách dnes neexistuje. Překladů se často ujímají mladí běloruští bohemisté. Další vývoj česko-běloruských literárních vztahů tak má v rukou nastupující mladá překladatelská generace.

78

VI. RESUMÉ Прадстаўленая вашай увазе дыпломная праца вывучае становішча беларускай літаратуры ў чэшскім літаратурным асяродку з 1857 года да сучаснасці. Галоўная мэта працы – скласці агульнае прадстаўленне перакладаў твораў беларускай літаратуры на чэшскую мову і правесці агляд узаемных чэшска-беларускіх адносін. З гэтай мэтай у змест працы увайшло апісанне кніжных перакладаў чэшскай літаратуры на беларускую мову, але глава, прысвечаная гэтай тэме, з’яўдяецца неабходным кампрамісам, паколькі матэрыялаў на дадзеную тэмы вельмі мала. Па гэтай прычыне прыведзеная бібліяграфія не поўная. Таксама быў створаны храналагічны спіс перакладаў арыгінальных беларускіх твораў на чэшскую мову. На аснове прыведзенага вышэй аналізу можна зрабіць вывад, што колькасць перакладаў твораў беларускай літаратуры на чэшскую мову была звязана з тагачаснымі літаратурнымі трэндамі і зменамі грамадскага клімату. Важную ролю ў стварэнні беларускага літаратурнага прадукту ў Чэхіі адыгрывалі таксама перакладчыкі, папулярызатары і асобныя выдавецтвы. У перыяд з 1857 па 1906 год у чэшскім літаратурным асяродку былі прадстаўлены пераклады беларуская народнай творчасці. На прадукцыю беларускай літаратуры ў гэты час аўплывала тагачасная даследчыцкая цікавасць чэшскіх этнографаў да іншых славянскіх літаратур і пошук агульных славянскіх каранёў. Часцей за ўсё выходзілі пераклады беларускай народнай творчасці ў складзе славянскіх зборнікаў або ў зборах твораў рускай народнай творчасці. Радзей – у часопісах. Самымі важнымі папулярызатарамі беларускай літаратуры ў Чэхіі былі Людвік Куба, Прымус Соботка і г.д. У 1907-1945гг. Мы можам прасачыць змену змяншэнне колькасці перакладаных твораў. Палітычная сітуацыя ў Беларусі, калі з 10-30гг. беларуская літаратура перажывала вялікі размах і асавечванне Беларусі ў 30гг., нямецкая акупацыя ў часы другой сусветнай вайны, супынілі развіццё беларуская літаратуры. Гэта ў сваю чаргу паўплывала на прадукцыю беларускай літаратуры ў Чэхіі. У параўнанні з папярэднім перыядам колькасць прадукція паменшылася, выдаваліся пераклады паэзіі. Больш за ўсё ў гэты час у чэшскім літаратурным асяродку былі прадстаўлены пісьменнікі Якуб Колас і Янка Купала. Пераклады выходзілі пераважна ў часопісах, асобнай кнігай выйшлаў у 1936 годзе зборнік "Маладая савецкая лірыка" пад рэдакцыяй паэта і перакладчыка Ільі Барты. Папулярызацыяй беларускай літаратуры ў нас у гэты час больш за ўсё займаліся Адольф Чэрны і Францішак Ціхі. У адрозненне ад папярэдніх перыядаў колькасць перакладаў з ебларускай моы выразна павялічыался ў 1950-1989гг. У сувязі з палітычнымі зменамі папулярызацыя беларускай літаратуры стала адной з галін папулярызацыі савецкай літаратуры, пераклады савецкай літаратуры ў некалькі разоў перавысілі пераклады з іншых літаратур. На пачатку гэтага перыяду колькасна пераважалі пераклады беларускай паэзіі. У 1955 годзе ў нас выйшла першая анталогія 79

беларускай паэзіі "Паэты Белай Русі". Самымі друкаванымі пісьменнікамі былі Якуб Колас, Янка Купала, Пятро Броўка, Максім Танк і інш. З 70-ых гг. 20 ст. колькасна пераважалі пераклады прозы. У параўнанні з іншымі перыядамі дадзены перыяд самы багаты на прадукцыю кніжных перакладаў. З 60-ых гг. пачалі карыстацца попытам раманы на ваенную тэматыку, пераклады якіх у нас дамінавалі на працягу 70-80-ых гг. Самымі перакладанымі былі творы Васіля Быкава, Янкі Брыля і Алеся Адамовіча. З неваеннай прозы з беларускай мовы больш за усё перакладаліся гістарычныя раманы Кандрата Крапівы. У гэты час у нас таксама выдавалася беларуская літаратура для дзяцей і моладзі, якая выдавалася беларускім дзяржаўным выдавецтвам "Юнацтва". На чэшскую мову беларускую літаратуру для дзяцей і моалдзі перакладалі Здэнка Бэрграва і Гана Врбава. Папулярызацыяй беларускай літаратуры, а таксама перакладчыкай дзейнасцю з беларускай мовы ў гэты час займаўся Вацлаў Жыдліцкі. Пасля 1990г. чэшска-беларуская перакладчыцкая дзейнасць перарвалася на больш чым паўтары дэкады. Не гледзячы на гэта перыяд паміж 1991-2011гг. характарызуецца небывалым прыростам перакладаў беларускіх тэктсаў на чэшскую мову. Выразным трэндам з'яўляецца перамяшчэнне перакладчыцкай творчасці ў часопісы, амаль усе пераклады выходзілі ў друкаваных альбо інтэрнэт-часопісах. Толькі незаўважная колькасць - асобнымі кнігамі. У адрозненне ад папярэдняга перыяду павялічылася колькасць перакладаў паэзіі, колькасць празаічных перакладаў за два апошнія разглядаемыя перыяды юыла амаль аднолькавая. Зніклі пераклады твораў для дзяцей і моладзі. Пераклады беларускай літаратуры засяроджваліся галоўным чынам на творчасць сучасных аўтараў. Значным папулярызатарам беларускай літаратуры ў нас у гэты час быў беларускі багэміст і перакладчык Сяргей Сматрычэнка ў супрацоўніцтве з брненскім выдавецтвам "Вятракі".

Вялікай праблемай сучаснай сітуацыі,

звязанай з перакладамі з беларускай мовы, з'яўляецца недахоп спецыялістаў. Спецыяльнась "Беларусістыка" зараз у нашых універсітэтах не існуе. Перакладамі часта займаюцца маладыя беларускія багэмісты. Дальнейшае развіццё чэшска-беларускіх літаратурных адносін знаходзіцца ў руках маладога пакалення перакладчыкаў.

80

VII. POUŽITÁ LITERATURA Encyklopedie a slovníky DOROVSKÝ, Ivan, ed. et al. Slovník autorů literatury pro děti a mládež. I., Zahraniční spisovatelé. 1. vyd. Praha: Libri, 2007. POSPÍŠIL, Ivo et al. Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. Knihy ČELAKOVSKÝ, František Ladislav, ed. Slowanské národnj pjsně: sebrané Frant. Ladisl. Čelakowským. W Praze: Josefa Fetterlowá z Wildenbrunu, 1822. ČELAKOVSKÝ, František Ladislav. Mudrosloví národu slovanského ve příslovích. V Praze: České museum, 1852. HANUŠ, Ignác Jan. Běloruská přísloví a pořekadla. Brno: Matice moravská, 1857. Literatura v Evropě. Praha: Gutenberg, 2006. MÁCHAL, Jan. Slovanské literatury III. V Praze: Matice česká, 1929. ŠAFAŘÍK, Pavel Josef, ed. Slowanský národopis. 2. wyd. W Praze: P.J. Šafařík, 1842. ŠAFAŘÍK, Pavel Josef. Geschichte der slawischen Sprache und Literatur nach allen Mundarten. Ofen: Kön. ung. Universitäts-Schriften, 1826. VACULÍK, Jaroslav. Češi v cizině 1850-1938. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. WEINGART, Miloš. Slovanské spisovné jazyky v době přítomné. Praha: Melantrich, 1937. WOLLMAN, Frank Wollman. Slovesnost slovanů. Praha: Vesmír, 1928. МАЖЭЙКА. Беларуская лiтаратура у чэшскiх перакладах. Мiнск: АН БССР, 1968. МИРОЧИЦКИЙ, Л. П. Белорусско-чехословацкие культурные и научные связи. Минск : Наука и техника, 1981. ШАБЛОВСКАЯ, Ирина. Белорусская эмиграция в Чехии и проблемы ее изучения. In: Русская, украинская и белорусская эмигравия в Чехословакии между двумя мировыми войнами. Результатыи перспективы проведенных исследований. Фонды Славянской библиотеки и пражских архивов. Praha: Národní knihovna ČR, 1995. ЧМАРАВА, М. І. Шляхі ўзаемнага пазнання. Беларуская літаратура ў Чэхаславакіі ў 1920—1945 гг. Магілёв : МДУ, 2004. Studie a články Alda Jan. In: Obec překladatelů: Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945 [online]. [cit. 2012-01-26]. Dostupné z: http://www.obecprekladatelu.cz/_ftp/DUP/A/AldaJan.htm. BABKA, Lukáš a Petr ROUBAL. Československo-sovětské vztahy. In: Akademický repozitář. [online]. 81

2012 [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: http://www.akademickyrepozitar.cz/cz/repozitar/ceskoslovenskosovetske-vztahy.pdf. BEČKA, Josef a kol. Slavica v české řeči. I, České překlady ze slovanských jazyků do roku 1860. 2. dopl. vyd. Praha: Slovanský ústav, 2002. 166 s. Práce Slovanského ústavu AV ČR. Nová řada; sv. 12. Bibliografie. ISBN 80-85494-63-9. Bednář Kamil. In: Obec překladatelů: Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945 [online]. [cit. 201201-26]. Dostupné z: http://www.obecprekladatelu.cz/_ftp/DUP/B/BednarKamil.htm. Bednářová Emílie. In: Obec překladatelů: Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945 [online]. [cit. 2012-01-26]. Dostupné z: http://www.obecprekladatelu.cz/_ftp/DUP/B/BednarovaEmilie.htm. Bergrová Zdenka. In: Obec překladatelů: Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945 [online]. [cit. 2012-01-26]. Dostupné z: http://www.obecprekladatelu.cz/_ftp/DUP/B/BergrováZdenka.htm. Blažíček, Přemysl. Ilja Bart. In: Slovník české literatury po roce 1945 [online]. 2006-2008 [cit. 2012-01-26]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=908. Bohemistika (nejen) v zahraničí. Portál české literatury [online]. 2012 [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: http://www.czechlit.cz/ceska-literatura-v-zahranici/bohemistika-v-zahranici/. ČERNÝ, Adolf. Běloruský časopis. Čas. 1906. ČERNÝ, Adolf. Běloruské snahy národní a literární v I. 1909 – 10. Slovanský přehled. 1911, č. 13. ČERNÝ, Adolf. Jakub Kolas. Slovanský přehled. 1927, roč. 29. ČERNÝ, Adolf. Janka Kupala: Z knihy Spadčyna. Slovanský přehled. 1926, č. 28. ČERNÝ, Adolf. Literatura a umění. Slovanský přehled. 1907. ČERNÝ, Adolf. Z Běloruska. Čas. 1909. Český dokument představuje Bělorusům jejich zakázané básníky. In: Česká televize.cz [online]. 1996 2012 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/164151-cesky-dokumentpredstavuje-belorusum-jejich-zakazane-basniky/. Dimitrij Běloševský PhDr. In: Kdo je kdo v české a slovenské SF [online]. 1984-2003 [cit. 2012-01-31]. Dostupné z: http://interkom.vecnost.cz/whosf/beldim.htm. DOLEŽALOVÁ. Neznámé Bělorusko. Reflex: Knihovnička. 2005. František Vymazal. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation,

2001-

[cit.

2012-03-07].

Dostupné

z:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Vymazal. GOMBOS, Lubomír. Antologie běloruských povídek 1. ILiteratura.cz [online]. 2006[cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/19869/smatrycenka-sjarhej-ed-antologie-beloruskychpovidek-2. GOMBOS, Lubomír. Běloruská literatura v posledních patnácti letech. In: ILiteratura.cz [online]. 2006 [cit.

2012-04-18].

Dostupné

z:

http://www.iliteratura.cz/Clanek/20063/beloruska-literatura-v-

poslednich-patnacti-letech. 82

Hana

Vrbová.

In:

Obec

překladatelů

[online].

2008

[cit.

2012-05-06].

Dostupné

z:

http://www.obecprekladatelu.cz/_ftp/DUP/S/VrbovaHana.htm. HAVEL, Václav. Předmluva. Neznámé Bělorusko. Praha: Dokořán : Člověk v tísni - společnost při ČT, 2005. HORÁK, Jiří. Národopis československý. Přehledný nástin. In: Národní ústav lidové kultury [online]. 1933 [cit. 2012-03 26]. Dostupné z: http://tyfoza.no-ip.com/narodopis/. CHLAŇOVÁ, Tereza. In memoriam - Václav Židlický. České vědomí Ukrajiny: Budoucnost v tradici. 2005. Ignác

Jan

Hanuš.

In: Slovník

českých

filosofů [online].

[cit.

2012-02-01].

Dostupné

z:

http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/hanusi.html. IVANOVA, Alena. Hienadź SAHANOVIČ — Zachar ŠYBIEKA: Dějiny Běloruska. Dějiny a současnost: kulturně

historická

revue

[online].

2007,

č.

4

[cit.

2012-04-22].

Dostupné

z:

http://dejiny.nln.cz/archiv/2007/4/hienad-sahanovic-zachar-sybieka-dejiny-beloruska. Jan Vladislav. In: Slovník české literatury po roce 1945 [online]. 2006 - 2008 [cit. 2012-05-07]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=590. Jiří

Horák.

In: Databáze

knih [online].

2008-

2012

[cit.

2012-03-07].

Dostupné

z:

http://www.databazeknih.cz/vydane-knihy/jiri-horak-22280. Josef Hora. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001[cit. 2012-05-02]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Hora. Kabíček Jaroslav. In: Obec překladatelů: Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945 [online]. [cit. 201201-26]. Dostupné z: http://www.obecprekladatelu.cz/_ftp/DUP/K/KabicekJaroslav.htm. KALETA, Petr. Češi o Lužických Srbech: český vědecký, publicistický a umělecký zájem o Lužické Srby v 19. století a sorabistické dílo Adolfa Černého. Praha: Masarykův ústav - Archiv AV ČR, 2006. Karel

Jaromír

Erben.

In:

Spisovatele.cz

[online].

2011

[cit.

2012-05-06].

Dostupné

z:

http://www.spisovatele.cz/karel-jaromir-erben. KINDLEROVÁ, Rita. Antologie běloruských povídek 2. ILiteratura.cz [online]. 2006[cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/19869/smatrycenka-sjarhej-ed-antologie-beloruskychpovidek-2. KINDLEROVÁ, Rita. Baradulin, Ryhor: Žít! 1. In: ILiteratura.cz [online]. 2006 [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/20151/baradulin-ryhor-zit-1. KOLENOVSKÁ, Daniela. Běloruská emigrace v Československu (1918–1938). Soudobé dějiny. 2007, č. 1, 76 - 105. Dostupné z: http://www.usd.cas.cz/archiv_SD/sd_1_2007.pdf. KOMENDA, Petr. Politický čin na úkor poezie. In: ITvar.cz [online]. 2007 [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://www.itvar.cz/prilohy/94/04TVAR_07.pdf. Maks Ščur. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001[cit. 2012-05-06]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Maks_Ščur. Maksymiuk Jan. In: Svoja.org: Svoja mova, svôj vybur, svôj los... [online]. 2007-2012 [cit. 2012-02-01]. 83

Dostupné z: http://svoja.org/jmaksymiuk.html. Marie Marčanová. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Marie_Mar%C4%8Danov%C3%A1. MARKOVÁ, Eva. Smatryčenka, Sjarhej; Martysevičová, Maryja (eds.): Dvě duše. Výbor současné běloruské

poezie.

In:

ILiteratura.cz

[online].

2012

[cit.

2012-04-22].

Dostupné

z:

http://www.iliteratura.cz/Clanek/29569/smatrycenka-sjarhej-martysevicova-maryja-eds-dve-dusevybor-soucasne-beloruske-poezie. MED, Jaroslav a kol. Jaromír Hořec. In: Slovník české literatury po roce 1945 [online]. 2006-2008 [cit. 201201-26]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1026. Milada Večeřová. In: Databáze knih.cz [online]. 2008 - 2012 [cit. 2012-05-07]. Dostupné z: http://www.databazeknih.cz/autori/milada-vecerova-33784. MRAVCOVÁ, Marie. Jan Alda. In: Slovník české literatury po roce 1945 [online]. 2006-2008 [cit. 2012-0126]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=669. NAVINA, Antonín. Národní probuzení Bělorusů. Slovanský přehled. 1909, č. 11. Olga

Mašková.

In:

Obec

překladatelů

[online].

2008

[cit.

2012-05-06].

Dostupné

z:

http://www.obecprekladatelu.cz/_ftp/DUP/M/MaskovaOlga.htm. PATAPAVOVÁ, Volha. Poezie politického marasmu. ILiteratura.cz [online]. 2009[cit. 2012-04-20]. Dostupné z: http://iliteratura.cz/Clanek/23863/poezie-politickeho-marasmu. Piskáček Jaroslav. In: Obec překladatelů: Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945 [online]. [cit. 201201-26]. Dostupné z: http://www.obecprekladatelu.cz/_ftp/DUP/P/PiskáčekJaroslav.htm. Plav: měsíčník pro světovou literaturu. Praha: Splav, 2007. ISSN 1802-4734. PLAVEC, Michal. Česko-běloruské vztahy od dob nejstarších až po současnost. In.: SAHANOVIČ, Hienadź et al. Dějiny Běloruska. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2006. 302 s. Dějiny států. ISBN 80-7106-828-4. PLAVEC, Michal. Opatrné přešlapování: První kontakty československé a běloruské vlády 1918–1925. In IVANOVA, Alena; TUČEK, Jan. Cesty k národnímu obrození: Běloruský a Český model [online].

Praha :

UK

FHS,

2006

[cit.

2011-08-23].

Dostupné

z

WWW:

. POSPÍCHAL,

Petr.

Běloruská

literatura

napínaná. Literárky.

2007,

č.

9.

Dostupné

z:

http://www.literarky.cz/index_o.php?p=clanek&id=3307&rok=2007&cislo=9. POSPÍŠIL,

Ivo.

Vůně

Běloruska.

Kmen.

1984,

č.

20,

s.

10.

Dostupné

z:

http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=Kmen/1984/20/10.png. Primus Sobotka. In: Národní ústav lidové kultury [online]. 2008 [cit. 2012-03-07]. Dostupné z: http://tyfoza.no-ip.com/narodopis/html/kniha/texty/0087-0087.htm. Rudolf

Pokorný.

In: Český

jazyk.cz [online].

2003-

2012

[cit.

2012-03-12].

Dostupné

z:

http://www.cesky-jazyk.cz/zivotopisy/rudolf-pokorny.html. Rudolf Pokorný. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 84

2001- [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Pokorn%C3%BD. Ruský

jazyk.cz: ověřený

překlad

z

ruštiny

a

češtiny [online].

[cit.

2012-02-01].

Dostupné

z:

http://ruskyjazyk.cz/cz/. SEVRUK, Alexej Sevruk. Běloruská poezie žije. In: Svobodné Bělorusko [online]. 2006 [cit. 2012-04-21]. Dostupné

z:

http://www.svobodnebelorusko.cz/doporucujeme-k-precteni/ryhor-baradulin-zit-

recenze. SMATRYČENKA, Sjarhej. Úvodem k Antologii běloruských povídek. In: ILiteratura [online]. 2006 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/20055/smatrycenka-sjarhej-ed-antologiebeloruskych-povidek. SOKOLOVÁ, Františka. Kdo je Ryhor Baradulin?. In: Knihovna plus [online]. 2006 [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus61/sokolova.htm. SOLDÁN, Fedor. Básník Bílé Rusi. In: KOLAS, Jakub. Rybářova chatrč. Praha: SNKLHU, 1960, s. 352353. Underground v Bělorusku: Schovej si slova a jízdenku do Prahy. In: Česká televize.cz [online]. 1996 2012 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/172984-underground-vbelorusku-schovej-si-slova-a-jizdenku-do-prahy/. Václav DANĚK. In: Slovník české literatury po roce 1945 [online]. 2006 - 2008 [cit. 2012-05-06]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=997. Významné osobnosti obce: Josef Václav Bohuslav. In: Databáze knih [online]. 2008 [cit. 2012-03-07]. Dostupné z: http://www.vsejany.cz/vyznamne-osobnosti-obce/d-14030/p1=2518. Zdenka

Bergrová.

In: Spisovatelé.cz [online].

2011

[cit.

2012-01-31].

Dostupné

z:

http://www.spisovatele.cz/zdenka-bergrova. Zikmund

Skyba.

In:

Obec

překladatelů

[online].

2008

[cit.

2012-05-06].

Dostupné

z:

http://www.obecprekladatelu.cz/_ftp/DUP/S/SkybaZikmund.htm. ŽIDLICKÝ, Václav. Příspěvky k dějinám česko-běloruské vzájemnosti. In: Slavia: Časopis pro slovanskou filologii. Praha: ČSAVSÚ, 1960. Потапова Ольга Васильевна / Volha Patapava. In: Кафедра теоретического и славянского языкознания Белгосуниверситета [online]. 2006-2011 [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: http://www.kateosia.com/home2/home-2-27. Развитие культурных связей Беларуси со странами центральной и западной Европы. (1985— 1991

гг.).

In:

Развитие

[online].

2006

[cit.

2012-04-17].

Dostupné

z:

http://evolutio.info/index.php?option=com_content&task=view&id=278&Itemid=50.

85

Internetové zdroje http://arche.bymedia.net http://archiv.ucl.cas.cz http://www.autorskecteni.cz http://www.divadlofeste.cz/by-by http://www.iliteratura.cz http://www.livejournal.com http://protimluv.net http://czech.mfa.gov.by

86

VIII. REJSTŘÍK PŘEKLADATELŮ ALDA JAN (vl. Jménem Alexandr Hořejší) -

básník, překladatel z gruzínštiny, maďarštiny a běloruštiny. * 26. 2. 1901 Praha † 30. 10. 1970 Praha Básník a překladatel byl bratrem Jindřicha Hořejšího (1886-1941), básníka a překladatele a překladatele a kulturního pracovníka Josefa Hořejšího (1887-1969). Studoval na reálce v Rakovníku, maturoval v roce 1920 v Praze. Do roku 1922

působil jako učitel na Slovensku, poté onemocněl a vrátil se do Prahy, kde v roce 1926 externě odmaturoval na učitelském ústavu. V letech 1926-38 vyučoval na Podbořansku. V roce 1938 se vrátil do Prahy a působil zde v učitelském povolání do roku 1952. V letech 1952-56 byl vedoucím redaktorem Státního nakladatelství dětské knihy, od roku 1956 se věnoval výhradně literatuře. Autor básnických sbírek převážně intimního ladění Na promenádě (1926), Od noci k ránu (1929), Žalář smíchu (1933), Duha nad námi (1952), Alespoň chvíli (1960), veršů pro děti - výbor Šťastnou cestu (1959), O Cvalíku, Alíku a strýci, jak s lodičkou pluli po Lužnici (1969) a veršovaných pohádek Sůl nad zlato (1962), Honza králem (1962). Od 20. let se rovněž věnoval překladu poezie i prózy z francouzštiny T. Corbièra, G. de Nervala, Ph. Soupaulta, z němčiny R. Dehmela, R. M. Rilkeho, G. Trakla a z čínštiny překládal básníka Li Po. Po roce 1945 překládal za jazykové spolupráce z gruzínštiny, maďarštiny a běloruštiny. Řada překladů byla publikována časopisecky.210 BART ILJA -

básník, překladatel * 17. 5. 1910, Chrudim † 11. 11. 1973, Praha Vlastním jménem Julius Bartošek. Vystudoval práva a pracoval několika advokátních kancelářích. V roce 1934 obdržel stipendium k pobytu do SSSR (do 1935) odměnou za literární cenu v mezinárodní soutěži proletářských spisovatelů. V letech 1936–

1938 byl válečným zpravodajem Rudého práva ve Španělsku. V letech 1940–1943 byl vězněn, pak

210

Alda Jan. In: Obec překladatelů: Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945 [online]. [cit. 2012-01-26]. Dostupné z:

http://www.obecprekladatelu.cz/_ftp/DUP/A/AldaJan.htm 210

MRAVCOVÁ, Marie. Jan Alda. In: Slovník české literatury po roce 1945 [online]. 2006-2008 [cit. 2012-01-26]. Dostupné z:

http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=669

87

totálně nasazen v zemědělství. Debutoval 1925 ve Studentském časopise; od 30. let publikoval v Levé frontě, Činu, Lidové kultuře, Právu lidu, Rudém právu, Tvorbě, Haló novinách, Kultuře doby aj.; po válce v Novém životě, Práci, Plameni, Literárních novinách aj. Překládal z ruštiny (hlavně sovětskou poezii) a ze španělštiny. Užíval pseudonymu Ilja Hlučák.211 BEDNÁŘ KAMIL -

básník, za jazykové spolupráce překladatel z angličtiny, běloruštiny, bulharštiny, francouzštiny, italštiny, latiny, maďarštiny, němčiny, polštiny, portugalštiny, ruštiny, slovinštiny, švédštiny, urdštiny * 4. 7. 1912 Praha † 23. 5. 1972 Mělník Maturoval v roce 1931 na reálném gymnáziu v Praze. Studoval právnickou a filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, v dokončení studií mu zabránilo uzavření vysokých škol v roce 1939. Od té doby pracoval jako redaktor, nejprve krátce v

nakladatelství Melantrich, potom u V. Petra, v letech 1949-59 v nakladatelství Československý spisovatel. Od roku 1959 se věnoval pouze literární činnosti. Na přelomu 30. a 40. let dosáhl značných úspěchů spirituální lyrikou sbírky Kámen na dlažbě (1937), Kamenný pláč (1939) a Hladiny tůní (1943). Souběžně se sbírkami tragické linie vznikala během války i poezie odrážející milostné souznění a rodinné štěstí. Po patetickém vyrovnání se s válečnými událostmi prostřednictvím sbírky Jim hostinou bylo (1948), přibylo v Bednářově poezii epických prvků a verš se prozaizoval. K patetickému lyrismu se znovu vrátil na přelomu 60. a 70. let sbírkou Zahrada v Atlantidě (1971), básní Nezapomenutelný čas (1971) a Závrat návratu (1973). Především v 50. a 60. letech tvořila významnou součást Bednářova díla tvorba pro děti, v roce 1961 vyšla sbírka Malířova zvířátka a v roce 1965 veršovaná pohádka Labutí jezero. Bednářovy překlady jsou ponejvíce zbásněním doslovných překladů, pořízených jazykovými odborníky. Zanechal po sobě bohatý překladatelský odkaz, jehož vrcholem je přetlumočení lyriky, zejména veršů R. Jefferse. Z maďarštiny začal překládat už v druhé polovině 30. let, po roce 1949 jej pro maďarskou poezii získal Ladislav Hradský a utvořili spolu ideální překladatelskou dvojici. Ve 40. letech vydal několik knih překladů L. de Camõese. Celé jedno desetiletí od roku 1958 se věnoval překladům R. Jefferse, které se staly významnou součástí jak samotné překladové literatury, zejména co do myšlenkově teoretického obohacení, tak svým novátorstvím i původní české tvorby. Na textech z němčiny, ruštiny, polštiny a angličtiny mu pomáhala jeho manželka Emílie Bednářová (*1907, rozená Jiřincová, do 1960 publikující pod příjmením Stambolieva).212 211

Blažíček, Přemysl. Ilja Bart. In: Slovník české literatury po roce 1945 [online]. 2006-2008 [cit. 2012-01-26]. Dostupné z:

http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=908 212

Bednář Kamil. In: Obec překladatelů: Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945 [online]. [cit. 2012-01-26]. Dostupné z:

88

BEDNÁŘOVÁ EMÍLIE (rozená Jiřincová, do 1960 publikující pod příjmením Stambolieva) -

spisovatelka, překladatelka z bulharštiny, ruštiny a angličtiny * 02.04.1907 Praha † 26.02.1998 Sestra známé výtvarnice a grafičky Ludmily Jiřincové ukončila studium na reálném gymnáziu

v septimě a provdala se. Do roku 1929 pracovala ve farmaceutické firmě svého manžela. Roku 1931 se provdala z bulharského inženýra žijícího v Praze a pod jménem Emílie Stambolieva publikovala své první literární práce, vzpomínkovou prózu Pod staropražským nebem (1941) a román z bulharské vesnice Obraz ve studni (1944). V roce 1960 se provdala podruhé za spisovatele Kamila Bednáře, na jehož překladech poezie se podílela řádkovými překlady z ruštiny, polštiny, němčiny a angličtiny. Samostatně publikovala překlady z bulharštiny a ruštiny. Emílie Bednářová byla velkým znalcem a vyznavačem mystiky, mystické literatury především z okruhu K. Weinfurtera. Udržovala a poskytovala zázemí příbuzným spisovatele Nabokova a dalším. V polovině 90. let vydala 3 sešity mystických úvah.213 BĚLOŠEVSKÝ DIMITRIJ -

překladatel, teoretik, publicista * 10.05.1945 Brno Vystudoval sociologii na FF UK, studium úspěšně zakončil v roce 1976. O rok dříve se oženil (manželka Ljubov). V letech 1977 – 1981 pobýval v Rusku. V 80. letech se věnoval překladatelské činnosti, editoval několik sbírek ruské sci-fi literatury. Teoretické stati publikoval např. v časopise o dětské literatuře Zlatý máj - studie o

Januszi Koczakovi: Otec krále Matýska (Zlatý máj 89/4-6). V současnosti redaktor zahraniční rubriky Hospodářských novin.214

http://www.obecprekladatelu.cz/_ftp/DUP/B/BednarKamil.htm 213

Bednářová Emílie. In: Obec překladatelů: Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945 [online]. [cit. 2012-01-26].

Dostupné z: http://www.obecprekladatelu.cz/_ftp/DUP/B/BednarovaEmilie.htm 214

Dimitrij Běloševský PhDr. In: Kdo je kdo v české a slovenské SF [online]. 1984-2003 [cit. 2012-01-31]. Dostupné z:

http://interkom.vecnost.cz/whosf/beldim.htm

89

BERGROVÁ ZDENKA -

spisovatelka, básnířka, překladatelka z ruštiny, ukrajinštiny, běloruštiny, francouzštiny a němčiny *10. 3. 1923 Praha † 22. 05. 2008 Praha Rozená Vovsová. Absolventka oborů čeština a ruština na FF UK. První báseň publikovala v roce 1945 v deníku Mladá fronta. Řadu básní publikovala v časopisech a sbornících, knižně vydala básnické sbírky Duha zvířetníků (1975), Jedinému čtenáři

(1990), Lette, ptačí noty (1990), Praha je pečeť (1990), Slova noci (1996), Humor má černé dno (1996). Napsala několik divadelních her pro děti, zpracovala a k vydání připravila monografii svého manžela Věroslav Bergr, malíř, grafik, sochař (1992) a publikaci barvy, tvary, struktury (1996). Překládala a ve svých teoretických pracích se věnovala zejména ruským autorům (M. J. Lermontov, A.S.Puškin, N. A. Někrasov, atd.). Většinu překladatelského díla tvoří poesie 19. století. Stěžejní význam má kniha Básně (1969), která obsahuje asi 28 000 veršů a zahrnuje celé básnické dílo N. A. Někrasova (s výjimkou poémy Současníci). Ohromné množství přeložených básní ruských autorů vyšlo také v časopisech a denním tisku. Kromě poesie překládala také knížky pro děti.215 BERNOVSKÁ RADKA -

překladatelka, knihovnice * 1968

Vystudovala češtinu a ruštinu na FF UK a formou mimořádného studia běloruštinu u doc. Židlického. Pracuje ve Slovanské knihovně v Praze a překládá z běloruštiny. 216 BJALKOVIČOVÁ VERANIKA -

učitelka, překladatelka a tlumočnice z/do běloruštiny, ruštiny a angličtiny * 25 února 1980 Absolvovala studium oborů bohemistika a bělorusistika na FF BSU v Minsku a kroatistika a makedonistika na FF UK. Narodila se v Bělorusku,

v současné době bydlí v Praze. Kontakt: [email protected]. Překládá z češtiny do běloruštiny a naopak.

215

Zdenka Bergrová. In: Spisovatelé.cz [online]. 2011 [cit. 2012-01-31]. Dostupné z: http://www.spisovatele.cz/zdenka-

bergrova. a Bergrová Zdenka. In: Obec překladatelů: Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945 [online]. [cit. 2012-01-26]. Dostupné z: http://www.obecprekladatelu.cz/_ftp/DUP/B/BergrováZdenka.htm. 216

Plav: měsíčník pro světovou literaturu. Praha: Splav, 2007. ISSN 1802-4734.

90

BOHUSLAV JOSEF VÁCLAV -

právník, spisovatel, překladatel, novinář, turista *12. 12. 1863 Všejany † 24. 3. 1952 Radenice Vystudoval práva na české univerzitě v Praze. Působil v mnoha právnických institucích, mj. v letech 1923 – 1928 v úřadu senátního prezidenta Nejvyššího soudu. V mládí se věnoval literatuře, jeden rok studia strávil na filosofické fakultě. Je autorem

řady právnických spisů (Živnostenské právo rakouské), turistických průvodců (Průvodce po Švýcarech), působil v řadě spolků a veřejných funkcí, např. byl členem výboru literárně – řečnického spolku Slávia, Malostranské besedy, Sokola. Literárně a publicisticky publikoval pod pseudonymy Bohuš Radenský, Boža Vilič). Překládal z polštiny a ruštiny. 217 ČERNÝ ADOLF -

učitel, novinář, vědec, slavista, překladatel *19. 8. 1864 Hradec Králové † 27. 12. 1952 Adolf Černý se narodil v Hradci Králové do chudé katolické rodiny 19. srpna roku 1864

a zemřel 27. prosince roku 1952.. Od mládí se zajímal o literaturu a slovanský svět. V roce 1879 přestoupil z hradecké reálky na učitelský ústav, kde začal publikovat svá první literární díla pod pseudonymem Jan Rokyta (později používal pseudonym Rubín, aj.). Od roku 1883 se věnoval pedagogické činnosti. Ve své badatelské činnosti se věnoval literárněvědné, lingvistické historicko-etnografické, kulturní a slavistické tematice. Založil vědecký časopis Slovanský přehled. Kromě badatelské činnosti byl Černý významný překladatel ze slovanských jazyků. Černého překladatelské dílo představuje rozsáhlý literární soubor z různých období ze všech slovanských kultur. S velikým zaujetím se věnoval často opomíjeným či neobjeveným slovanským kulturám a literaturám, čtenáře provedl po dalekých cestách i cestičkách slovanského literárního světa a představil jim v literárním světě již etablované i začínající literáty. Přepokládal soudobou běloruskou poezii, zejména básně Janky Kupaly a Jakuba Kolase. Byl jedním z prvních popularizátorů běloruské literatury.218

217

Významné osobnosti obce: Josef Václav Bohuslav. In: Databáze knih [online]. 2008 [cit. 2012-03-07]. Dostupné z:

http://www.vsejany.cz/vyznamne-osobnosti-obce/d-14030/p1=2518 218

KALETA, Petr. Češi o Lužických Srbech: český vědecký, publicistický a umělecký zájem o Lužické Srby v 19. století a sorabistické dílo

Adolfa Černého. Praha: Masarykův ústav - Archiv AV ČR, 2006.

91

ČERVENKA MIROSLAV -

literární vědec, básník, překladatel z ruštiny, polštiny a slovenštiny, za jazykové spolupráce z dalších jazyků (běloruštiny, estonštiny, gruzínštiny, mongolštiny, ukrajinštiny) * 5. 11. 1932 Praha † 19. 11. 2005 Praha Po maturitě na gymnáziu absolvoval studia češtiny a literární vědy na FF UK. Od roku 1956 působil v Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV. Po propuštění z Ústavu v roce 1971 krátce pracoval v Památníku národního písemnictví a

v Pragoprojektu. Od roku 1990 znovu působil v Ústavu pro českou literaturu AV ČR a souběžně přednášel na katedře české literatury Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Od téhož roku také byl šéfredaktorem časopisu Česká literatura. Od 50. let publikoval své básně v periodikách Květen, Literární noviny, Rudé právo, Plamen, Host do domu, Mladá fronta a jiných. V 70. a 80. letech, kdy nesměl v Československu publikovat, přispíval svými teoretickými pracemi do periodik zahraničních. Knižně vydal básnické sbírky Po stopách zítřka (1953), To jsi ty, země (1956), Lijáky (1960), Hra na hvězdy (1962), Strojopisná trilogie (1985 v samizdatu, 1992), Za řekou (1996). Jako editor se podílel na vydávání díla Petra Bezruče, Antonína Sovy, Otokara Březiny, Romana Jakobsona, Karla Hynka Máchy, Jindřicha Chalupeckého, Bohumila Hrabala, Jana Mukařovského a jiných. V literárněvědné práci navázal na tradice českého strukturalismu, spojuje pohled literárněteoretický s literárněhistorickým a textologickým. Překládal z ruštiny a polštiny, za jazykové spolupráce z dalších jazyků, odborné texty též z angličtiny. Překládání poezie bylo skromným, ale trvale přítomným průvodcem jeho vědecké a básnické tvorby od let padesátých. Jako překladatel vědecké literatury přispěl významně k uvedení některých rozhodujících osobností

do

české

kultury

(Jakobson,

Propp).

DANĚK VÁCLAV -

básník, rozhlasový redaktor, herec, překladatel z ruštiny, ukrajinštiny, za jazykové spolupráce z dalších jazyků * 9. 7. 1929 Praha Manžel překladatelky Libuše Dufkové, po maturitě na reálném gymnáziu v Chomutově v roce 1948 působil 2 roky v divadle Na Fidlovačce a současně se věnoval studiu zpěvu. V letech 1950 – 54 studoval divadelní dramaturgii na Akademii múzických umění v Praze. Po studiích se stal na 4 desetiletí redaktorem

Československého, později Českého rozhlasu v Praze. Verše a překlady začal publikovat od roku 1945 v novinách a časopisech, knižně vydal sbírky Jak jsme lili zvon (1978), Svět jsou dva (1982), Dům 92

sonetů (1983), Gazely a kola (1990), Čarovary (2000) a výbor Sestup z hory (1999). Překládal z ruštiny a ukrajinštiny, za jazykové spolupráce také z bulharštiny, maďarštiny, perštiny, mongolštiny, urdštiny.219 ERBEN KAREL JAROMÍR -

básník, prozaik, jazykovědec, historik, folklorista, sběratel lidové tvorby, překladatel * 7. 11. 1811 Miletín † 21. 11. 1870 Praha

Vystudoval práva na filosofické fakultě v Praze. Během studií rozvíjel zájem o historii a přírodovědu a také se seznámil s Františkem Palackým. Překladu ze slovanských jazyků a lidové slovesnosti se začal věnovat během bezplatné právnické praxe, kterou nastoupil hned po studiích. V roce 1846 se stal sekretářem Vlasteneckého (dnes Národního) muzea a byl jmenován členem Královské české společnosti nauk, v letech 1848 – 49 byl zvolen členem Národního výboru, v roce 1851 se stal prvním archivářem města Prahy a od roku 1864 zastával funkci vysokého úředníka na pražském magistrátu. Jeho sběratelská, literární a editorská činnost je nesmírným přínosem české literatury. Z ruštiny přeložil např. Nestorův letopis, z běloruštiny překládal lidovou slovesnost.220 HANUŠ IGNÁC JAN -

filosof, učitel, knihovník a odborník na slovanskou mytologii * 12. 11. 1812 Praha † 19. 5. 1869 Praha

Po ukončení německého gymnázia krátce zakotvil v premonstrátském řádu v Praze na Strahově a ve studiích pokračoval na univerzitě v Praze a ve Vídni. V roce 1835 se stal asistentem na univerzitě ve Vídni a o tři roky později byl jmenován profesorem na univerzitě ve Lvově. Ve svém bádání se věnoval slovanské mytologii. Po haličském povstání z roku 1846 odešel na univerzitu do Olomouce a v roce 1849 byl jmenován profesorem na Pražské univerzitě. Úzce se neztotožňoval s žádným filosofickým směrem, z jeho díla a názorů je ovšem patrná inspirace Hegelovou filosofií dějin filosofie. Roku 1852 byl z univerzitního postu sesazen a v následujících letech se vrhl na studium slovanstva. Později převzal vedení pražské univerzitní knihovny a svou pracovitostí ji velmi zvelebil. Kromě teoretických prací z období svého působení na univerzitách, vydal postupně

219

Václav DANĚK. In: Slovník české literatury po roce 1945 [online]. 2006 - 2008 [cit. 2012-05-06]. Dostupné z:

http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=997 220

Karel Jaromír Erben. In: Spisovatele.cz [online]. 2011 [cit. 2012-05-06]. Dostupné z: http://www.spisovatele.cz/karel-

jaromir-erben

93

vlastní filosofické příručky pro univerzitní posluchače a dvě učebnice pro české lyceisty.221 HAVLÍN ADAM -

redaktor, tlumočník, překladatel z ruštiny a běloruštiny * 1974 Praha Vystudoval FF UK, obor ruský jazyk. Od roku 2002 pracuje jako překladatel. V roce 2005 mu bylo uděleno čestné uznání v kategorii próza, překladatelské soutěže Jiřího Levého, za překlad z běloruštiny povídky Vasila Bykava Zeď. V roce 2009 byl jmenován soudním tlumočníkem ruského jazyka. 222

HORA JOSEF -

básník, překladatel a literární kritik * 8. 7. 1891 Dobříň † 21. 6. 1945 Praha

Narodil se v Dobříni u Roudnice nad Labem, vystudoval tam gymnázium. Po maturitě v roce 1910 odešel do Prahy, kde vystudoval práva a stal se novinářem. Verše publikoval v časopise Vesna. Nejprve působil v sociálnědemokratických novinách, poté v Rudém právu a v proletářském časopise Právo lidu. Po rozchodu s komunistickou stranou se stal redaktorem Českého slova. Působil též v časopisech Moderní revue, Zvon a později vydával vlastní časopis Plán. Dále působil v redakci Podřipanu. Po rozchodu s komunisty postupně přešel od stranického novinaření k publicistice, založil sbírku drobnějších monografií Postavy a dílo, do které přispěl částí o K. Tomanovi. Z běloruštiny překládal básně Janky Kupaly aj. a spolupracoval s běloruským časopisem Polymja.223

221

BEČKA, Josef a kol. Slavica v české řeči. I, České překlady ze slovanských jazyků do roku 1860. 2. dopl. vyd. Praha: Slovanský

ústav, 2002. 166 s. Práce Slovanského ústavu AV ČR. Nová řada; sv. 12. Bibliografie. ISBN 80-85494-63-9. Ignác

Jan

Hanuš.

In: Slovník

českých

filosofů [online].

[cit.

2012-02-01].

Dostupné

z:

http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/hanusi.html. 222

Ruský jazyk.cz: ověřený překlad z ruštiny a češtiny [online]. [cit. 2012-02-01]. Dostupné z: http://ruskyjazyk.cz/cz/

223

Josef Hora. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-05-02].

Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Hora

94

HORÁK JIŘÍ -

pedagog, folklorista, slavista, editor, překladatel, velvyslanec * 4. 12. 1884 Benešov † 14. 8. 1975 Martině

Vystudoval slavistiku a germanistiku na filozofické fakultě české univerzity v Praze. V letech 1916 až 1919 byl profesorem na reálce, později na gymnáziu v Praze. Habilitoval v roce 1919 v oboru porovnávacích dějin slovanských literatur a lidového podání slovanského. V letech 1922 až 1926 působil jako mimořádný profesor Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 1926 byl profesorem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Byl členem České akademie věd a umění a Královské české společnosti nauk, působil v Československé akademii věd. Jako folklorista se zabýval hlavně pohádkou a českými a slovenskými lidovými písněmi. Věnoval se porovnávacím dějinám slovanských literatur, slovanské folkloristice a historii národopisu. Je autorem mnoha monografií a editorem výběrů z českého, slovenského a slovanského folkloru. Aktivně publikoval, mezi jeho nejvýznamnější díla patří Naše písně (1940), Český Honza (1940), České pohádky (1944), Naše lidová píseň (1946), aj. Z běloruštiny přeložil společně se Stanislavou Horákovou a dalšími Z ošatky carevny Pohádky Vladislava Stanovského224 HOŘEC JAROMÍR -

básník, novinář a publicista * 18. 12. 1921 Chust (Ukrajina) † 22. 11. 2009 Praha Původním jménem Jaromír Halbhuber. Pocházel z rodiny lesníka, od roku 1932 žil v Praze, kde absolvoval reálné gymnázium a abiturientský kurs při obchodní akademii. Za okupace pracoval jako dělník a působil v ilegálním hnutí mládeže.

V květnu 1945 byl jedním ze zakladatelů deníku Mladá fronta: do roku 1950 působil jako její šéfredaktor a ředitel stejnojmenného nakladatelství. V letech 1950–1953 byl redaktorem nakladatelství Mír, v letech 1953–1965 šéfredaktorem časopisu Hlas revoluce a vedoucí vydavatelství Svazu protifašistických bojovníků, kde také řídil knižní edice Dokumenty a Živé knihy. V roce 1954 dokončil studia češtiny a literární vědy na FF UK. Od roku 1965 byl odborným asistentem Fakulty sociálních věd a publicistiky UK a souběžně redaktorem edice Magnet v nakladatelství Naše vojsko. Kromě periodik, v nichž

224

Jiří Horák. In: Databáze knih [online]. 2008- 2012 [cit. 2012-03-07]. Dostupné z: http://www.databazeknih.cz/vydane-

knihy/jiri-horak-22280

95

pracoval, publikoval zejména v novinách a časopisech: Kytice, Blok, Generace, Národní osvobození, Hlas revoluce, Plamen, Červený květ, Literární noviny, Studentské listy, Listy, Obrys, Svědectví aj. V roce 1979 založil samizdatovou edici Česká expedice, v níž mj. vycházela i ediční řada Lyrika Jaromíra Hořce. V roce 1989 přemněnil edici Česká expedice v soukromé nakladatelství. Redigoval samizdatové časopisy In margine (1977–1981)

a Pokus (1984–1989),

v nichž

uveřejnil

řadu

svých

historických

a literárněhistorických článků. Publikoval pod pseudonymy Ignotus, Jan Čech, Jan Svoboda, Jiří Hynek, Severus, Zdeněk Hrubý. 225 KABÍČEK JAROSLAV -

redaktor, editor, překladatel z ruštiny, ukrajinštiny, běloruštiny, za jazykové spolupráce z dalších jazyků (litevštiny, estonštiny, makedonštiny) * 11. 10. 1931 Veletín (u Benešova) † 2. 2. 1996 Praha Roku 1954 absolvoval FF UK. Působil jako redaktor v časopisech Květy a Světová literatura, jako editor v nakladatelstvích, naposledy v Odeonu. Mnoho knih poezie připravil editorsky: antologie Architektura ohně, Tvar větru, Tvardovského Lyrické

sloky. V posledních letech spolupracoval jako editor s nakladatelstvími Torst a Český spisovatel.226 MAKSYMIUK JAN -

reportér, překladatel z běloruštiny do polštiny a z angličtiny, francouzštiny, norštiny a češtiny do běloruštiny *18. 5. 1958 Lachy (Polsko) Narodil se v Polsku, od roku 1998 žije v České republice, kde působí jako redaktor rádia Svobodná Evropa. Věnuje se překladatelství z několika jazyků do polštiny, běloruštiny a podleského nářečí.227

225

MED, Jaroslav a kol. Jaromír Hořec. In: Slovník české literatury po roce 1945 [online]. 2006-2008 [cit. 2012-01-26]. Dostupné

z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1026 226

Kabíček Jaroslav. In: Obec překladatelů: Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945 [online]. [cit. 2012-01-26]. Dostupné

z: http://www.obecprekladatelu.cz/_ftp/DUP/K/KabicekJaroslav.htm 227

Maksymiuk Jan. In: Svoja.org: Svoja mova, svôj vybur, svôj los... [online]. 2007-2012 [cit. 2012-02-01]. Dostupné z:

http://svoja.org/jmaksymiuk.html

96

MALÉŘOVÁ IVONA -

překladatelka

V roce 2004 úspěšně ukončila studium polštiny a ruštiny na FF MU. Podílela se na překladu povídek do Antologie běloruských povídek z roku 2006. MARČANOVÁ MARIE -

překladatelska z ruštiny, ukrajinštiny a běloruštiny * 3. 10. 1892 Mšeno † 3. 9. 1979 Praha V roce 1914 se po ukončení pedagogického ústavu stala učitelkou. Od roku 1915 vyučovala na

obecných školách v Plzni a v Praze, od roku 1940 se věnovala výhradně překladatelské činnosti. Na prvních překladech z ruštiny spolupracovala s Bohumilem Mathesiem. Překládala zejména ruskou poezii. Od roku 1945 překládala také z ukrajinštiny a běloruštiny. 228 MARTYSJEVIČ MARYJKA -

spisovatelka, redaktorka, překladatelka *28. 3. 1982 Minsk V roce 2004 úspěšně ukončila studium FF BSU. Žije v Minsku. V roce 2008 vydala svou první knihu esejí ve verších a v próze Цмокі лятуць на нераст. Překládá z češtiny do běloruštiny současné české autory.229

MAŠKOVÁ OLGA -

editorka, spisovatelka, překladatelka z ruštiny, němčiny a běloruštiny * 19. 7. 1925 Praha † 29. 8. 1985 Praha V roce 1944 maturovala v Praze na gymnáziu a do konce války pracovala jako dělnice. V roce

1950 se stala redaktorkou beletrie v nakladatelství Pragopress, poté v nakladatelství Svět sovětů. Publikovala vlastní prózy a poezii, jako autorka a překladatelka spolupracovala s řadou časopisů 228

Marie Marčanová. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-

05-02]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Marie_Mar%C4%8Danov%C3%A1 229

Bohemistika

(nejen)

v

zahraničí. Portál

české

literatury [online].

2012

[cit.

2012-02-03].

Dostupné

z:

http://www.czechlit.cz/ceska-literatura-v-zahranici/bohemistika-v-zahranici/

97

(Literární noviny, Plamen, Světová literatura, ad.). Překládala z ruštiny, společně s Josefem Rumlerem uspořádala sborník Poezie Sovětské Rusi (1956). Řadu knih doprovodila doslovy a komentáři.230 PATAPAVOVÁ VOLHA -

učitelka, překladatelka

V roce 1999 úspěšně ukončila studium běloruského jazyka a literatury na FF BSU, v roce 2005 na stejném ústavu obhájila disertaci. Podílela se na překladu povídek do Antologie běloruských povídek z roku 2006.231 PISKÁČEK JAROSLAV -

překladatel *1. 1. 1929 Švihov u Klatov † 29. 1. 1991 Praha Manžel překladatelky Hany Vrbové, otec překladatele z angličtiny a ruštiny Jaroslava Piskáčka

(ml.). Po studiu ruštiny na FF UK pracoval jako redaktor v nakladatelství Naše vojsko, od 60. let překládal a upravoval dialogy ve Studiu pro úpravu zahraničních filmů a ve Filmovém studiu Barrandov dabing. Od 80. let působil jako překladatel scénářů ve Filmovém studiu Barrandov. Většinou se však věnoval překladatelské činnosti ve svobodném povolání. Překládal z ruštiny, zaměřoval se na prózu, z běloruštiny překládal literaturu pro děti a mládež.232 POKORNÝ RUDOLF -

básník, prozaik, redaktor, překladatel, úředník * 18. 4. 1853 Heřmanův Městec † 19. 9. 1887 Libochovice Po ukončení vojenské služby a studia na obchodní škole pracoval jako úředník v Praze a začal se věnovat literatuře. Hlásil se k ruchovcům, přispěl do třetího ročníku almanachu Ruch. Při svých cestách na Slovensku propadl jeho kouzlu, propagoval

česko – slovenské motivy a v roce 1881 založil Knihovnu československou. Od roku 1878 byl 230

Olga

Mašková.

In:

Obec

překladatelů

[online].

2008

[cit.

2012-05-06].

Dostupné

z:

http://www.obecprekladatelu.cz/_ftp/DUP/M/MaskovaOlga.htm 231

Потапова

Ольга

Васильевна

/

Volha

Patapava.

In: Кафедра

теоретического

и

славянского

языкознания

Белгосуниверситета [online]. 2006-2011 [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: http://www.kateosia.com/home-2/home-2-27 232

Piskáček Jaroslav. In: Obec překladatelů: Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945 [online]. [cit. 2012-01-26]. Dostupné

z: http://www.obecprekladatelu.cz/_ftp/DUP/P/PiskáčekJaroslav.htm

98

spoluredaktorem humoristického týdeníku Paleček, později i jeho politicko-satirické přílohy Šotek. V roce 1887 začal vydávat Antologii ruské lyriky, překládal zejména z ruštiny a polštiny.233 SKYBA ZIKMUND - novinář, překladatel, spisovatel * 3. 3. 1909 Hvozdná u Zlína † 23. 7. 1957 Praha Po maturitě na Stavební průmyslové škole v Brně pracoval jako stavitelský asistent v projekční kanceláři v Praze. Od roku 1938 byl redaktorem Práva lidu, poté v Lidových

novinách

ad.

Přispíval

do

řady

časopisů

a

spolupracoval

s Československým rozhlasem. Své verše publikoval od roku 1940. Z běloruštiny přeložil básně Kondrata Krapivy, za jazykové spolupráce překládal z bulharštiny a maďarštiny.234 SMATRYČENKA SJARHEJ bohemista, slovakista, překladatel, učitel

-

*1977 Vitebsk V roce 1999 absolvoval bělorusistiku na FF BSU, kde také od téhož roku do roku 2010 působil jako slavista a bohemista. Věnuje se překladu beletrie a esejistiky, především z češtiny, ale také z ukrajinštiny a ruštiny. K vydání připravil Antologii běloruských povídek (Větrné mlýny, Brno 2006) a společně s Maryjí Martysevičovou básnickou antologii Dvě duše. Kromě některých povídek a veršů z těchto dvou publikací, převedl do češtiny mnoho z běloruské literární tvorby a českým čtenářům představil hodně ze současné běloruské literatury. Je redaktorem časopisu Arche a nakladatelství Logvinov, ve kterém založil a řídí řadu Česká sbírka. V roce 2007 se podílel na organizaci VIII. ročníku festivalu autorského čtení v Brně se zaměřením na běloruskou literaturu. V roce 2012 spolupracoval na festivalu by.BY. Publikuje v běloruských i českých časopisech.

233

Rudolf Pokorný. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-

03-12]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Pokorn%C3%BD. Rudolf

Pokorný.

In: Český

jazyk.cz [online].

2003-

2012

[cit.

2012-03-12].

Dostupné

z:

http://www.cesky-

jazyk.cz/zivotopisy/rudolf-pokorny.html. 234

Zikmund

Skyba.

In:

Obec

překladatelů

[online].

2008

[cit.

2012-05-06].

Dostupné

z:

http://www.obecprekladatelu.cz/_ftp/DUP/S/SkybaZikmund.htm

99

SOBOTKA PRIMUS -

novinář, spisovatel, překladatel a etnograf * 29. 1. 1841 Horní Nouzov † 1. 8. 1925 Praha Na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy vystudoval obor klasické a slovanské jazyky. Po studiích působil jako vychovatel. První literární a překladové práce publikoval na počátku 60. let. Překládal hlavně z angličtiny, příležitostně ze

slovanských jazyků. Zabýval se slovanskou mytologií a folklorem, v 70. letech spolupracoval na Riegrově slovníku naučném a od roku 1879 redigoval časopis Světozor. Ve svých pracích se věnoval úloze přírody a rostlin v životě venkovského lidu.235 SOKOLOVÁ FRANTIŠKA - překladatelka z ruštiny a běloruštiny, badatelka * 1937 Praha Narodila se roku 1937 v Praze, je dcerou prvního mluvčího Charty 77, filosofa Jana Patočky. Vystudovala Filosofickou fakultu Karlovy university, obor ruština - čeština (1960). Od roku 1968 působí ve Slovanské knihovně jako knihovnice. Pracovala zde mj. na projektu bibliografie hlaholských a cyrilských textů, vedeném moskevským profesorem J. L. Němirovským. Překládala literaturu z různých jazyků, knižně vydala básně Hryhorije Skorovody a Mariny Cvětajevové a překlady poesie dalších autorů publikovala v časopise Souvislosti aj. Je členkou Mezinárodní organizace bělorusistů. V roce 2000 jí byl universitou v Polocku udělen čestný doktorát za četné odborné stati týkající se běloruské kultury a literatury, které publikovala zejména v časopise Albaruthenica a bádání na téma pobytu Francyska Skaryny v Praze. Z běloruských autorů se věnuje dílu Larysy Henijuš a Ryhora Baradulina.

235

Primus Sobotka. In: Národní ústav lidové kultury [online]. 2008 [cit. 2012-03-07]. Dostupné z: http://tyfoza.no-

ip.com/narodopis/html/kniha/texty/0087-0087.htm

100

ŠČUR MAKS - básník, překladatel * 29. 1. 1841 Horní Nouzov Básně začal psát ve 12 letech, některé z nich byly publikovány v oblastním a celostátním tisku. Od roku 1994 studoval na minské Lingvistické univerzitě. V letech 1989 až 1994 aktivně vystupoval proti totalitnímu režimu ve své zemi, což skončilo jeho uvězněním a následně útěkem do České republiky. Vydal sbírky básní Paní Samota (1993), Amfiteátr (1999). Je autorem satirické hry Smrt tyrana (1997). Překládá z angličtiny, češtiny a španělštiny.236 VEČEŘOVÁ MILADA - učitelka, překladatelka z běloruštiny a ruštiny * 26. 8. 1930 Dolní Újezd (u Svitav), † 2. 4. 2004 Pardubice Rozená Jiskrová. Po maturitě (1949) na reálném gymnáziu v Litomyšli vystudovala obor čeština - ruština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; kde v roce 1983 získala titul PhDr. Pracovala jako redaktorka v nakladatelství Svět sovětů, poté působila jako středoškolská profesorka. Je autorkou knih Nouzové přistání (1995) a Děti z

Košumberku

(1996).

Překládá

beletrii

z

běloruštiny

a

237

ruštiny.

VLADISLAV JAN - spisovatel, překladatel z francouzštiny, ruštiny, slovenštiny a za jazykové spolupráce z řady dalších jazyků * 15. 1. 1923 Hlohovec (Slovensko) Vlastním jménem Ladislav Bambásek. Po gymnáziu vystudoval srovnávací dějiny literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde v roce 1969 získal titul PhDr.. Pracoval jako nakladatelský redaktor, byl šéfredaktorem revue Světová literatura. Věnoval se překladatelské a literární činnosti, svou vlastní tvorbu však nemohl publikovat. Od roku 1981 žije ve Francii. V překladatelské činnosti se věnoval několika oblastem: evropské renesanční lyrice, staré japonské a čínské poezii, lidové slovesnosti a moderní poezii (ukrajinských, francouzských, španělských a italských básníků). Velkého ohlasu

236

Maks Ščur. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-05-06].

Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Maks_Ščur 237

Milada

Večeřová.

In:

Databáze

knih.cz

[online].

2008

-

2012

[cit.

2012-05-07].

Dostupné

z:

http://www.databazeknih.cz/autori/milada-vecerova-33784

101

dosáhlo jeho přetlumočení Sonetů W. Shakespeara.238 VRBOVÁ HANA -

spisovatelka, redaktorka, překladatelka z ruštiny a dalších jazyků * 13. 2. 1929 Praha † 20. 5. 1995 Praha Manželka překladatele Jaroslava Piskáčka, publikovala pod svým rodným příjmením Vrbová. Po

studiu češtiny a ruštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se věnovala překladům klasické a novodobé ruské, běloruské a ukrajinské poezie. Kromě Slova o pluku Igorově přeložila poezii Puškina, Lermontova, Achmatovové a dalších. Spolupracovala na vytvoření jedné z nejzdařilejších variant školního slabikáře a věnovala se vlastní literární tvorbě. Z běloruské literatury překládala zejména poezii a literaturu pro děti a mládež.239 VYMAZAL FRANTIŠEK -

filolog samouk, polyglot, překladatel, autor jazykových a jiných učebnic * 6. 11. 1841 Topolany † 6. 4. 1917 Brno Pocházel z chudých poměrů, proto se nevěnoval studiu. Po ukončení gymnázia se živil jako korektor v Moravské akciové tiskárně v Brně. Celý život zasvětil pedagogice a všechen svůj volný čas věnoval psaní většinou jazykových,

nadčasových učebnic pro samouky. Oblíbená řada „snadno a rychle“ byla velmi úspěšná a většina z jeho publikací byla do druhé světové války, s většími či menšími úpravami, vydána ještě mnohokrát. Překládal z němčiny, ruštiny, polštiny, francouzštiny aj.240

238

Jan Vladislav. In: Slovník české literatury po roce 1945 [online]. 2006 - 2008 [cit. 2012-05-07]. Dostupné z:

http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=590 239

Hana

Vrbová.

In:

Obec

překladatelů

[online].

2008

[cit.

2012-05-06].

Dostupné

z:

http://www.obecprekladatelu.cz/_ftp/DUP/S/VrbovaHana.htm 240

František Vymazal. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-

03-07]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Vymazal

102

VÁCLAV ŽIDLICKÝ - pedagog, badatel, překladatel z běloruštiny, ukrajinštiny a ruštiny * 16. 4. 1931 Kupičov na Volyni (Ukrajina) † 2002 Vystudoval Filologickou fakultu Univerzity Karlovy, kde v roce 1966 získal vědeckou hodnost CSc. a roku 1967 titul PhDr. Od roku 1955 působil jako asistent na katedře rusistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde se v roce 1967 stal docentem. Ve svých teoretických pracích se zabýval se dějinami ukrajinské a běloruské literatury a vztahem těchto literatur k literatuře české, zpracoval nepřeberné množství slovníkových hesel. Literaturu nezkoumal docent Židlický izolovaně, sledoval zejména česko-ukrajinské a česko-běloruské vztahy. Z běloruské literatury se věnoval především běloruským klasikům, národním obrozencům Janku Kupalovi a Jakubu Kolasovi. Z meziválečných a poválečných autorů pak Uladzimiru Karatkeviči, Alesu Adamoviči, Ivanu Ptašnikavovi, Janku Brylovi a Vasilu Bykavovi. Překládal z běloruštiny, dále z ukrajinštiny a ruštiny, okrajově z polštiny. Václav Židlický byl jedním z nejvýznamnějších popularizátorů běloruské literatury u nás.241

241

CHLAŇOVÁ, Tereza. In memoriam - Václav Židlický. České vědomí Ukrajiny: Budoucnost v tradici. 2005.

103