Masarykova Univerzita Filozofická Fakulta
Ústav Slavistiky
Polština se zaměřením na oblast firemní praxe, služeb a cestovního ruchu
Michaela Staňová
Obraz Polska v současných českých médiích Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Katarzyna Barna Krawczyk
2015
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
…………………………………………….. Michaela Staňová 2
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Katarzyne Barne Krawczyk za odborné vedení, vstřícný přístup, cenné rady a nezměrnou trpělivost při psaní mé bakalářské práce.
3
Obsah ÚVOD ..................................................................................................................................................... 5 1. MÉDIA ................................................................................................................................................ 7 1.1. Mediální realita................................................................................................................................. 7 1.2. Vliv médií ......................................................................................................................................... 8 1.3. Bulvarizace médií ........................................................................................................................... 10 2. MEDIÁLNÍ STEREOTYPY ............................................................................................................. 10 2.1. Média a stereotypizace ................................................................................................................... 12 3. ČESKO- POLSKÉ STEREOTYPY Z HISTORICKÉHO KONTEXTU ......................................... 15 3.1. Jazykové stereotypy ....................................................................................................................... 15 3.2. Politické stereotypy ........................................................................................................................ 16 3.3. Regionální stereotypy ..................................................................................................................... 17 3.4. Náboženské stereotypy ................................................................................................................... 17 3.5. Kulturní stereotypy ......................................................................................................................... 18 4. MEDIÁLNÍ OBRAZ POLÁKŮ VE VYBRANÝCH ČESKÝCH MÉDIÍCH ................................. 19 4. 1. Kritéria........................................................................................................................................... 20 4. 2. Sledovaná média............................................................................................................................ 20 4.3. Témata stereotypní prezentace ve vybraných médiích ................................................................... 22 5. KROKY KE ZLEPŠENÍ SOUČASNÉ SITUACE ........................................................................... 24 5.1. Role institutů starající se o dobrý obraz Polska.............................................................................. 25 5.2. Konkrétní projekty vzájemné kulturní spolupráce ......................................................................... 27 6. ZÁVĚR.............................................................................................................................................. 32 7. RESUMÉ ........................................................................................................................................... 33 8. BIBLIOGRAFIE ............................................................................................................................... 35
4
Úvod „Česko-polské vztahy jsou nyní lepší než v minulém století. Nejlepší jaké jsme kdy měli1“. Tak zaznělo v rozhovoru s polskou velvyslankyní Grazynou Bernatowicz. Jako sousední státy sdílející společné historické milníky, státní hranici a také kulturní podobnosti, mají Česká republika a Polsko vzájemné vztahy tvořeny, dá se říci automaticky a bezprostředně. Vztahy, které rozhodně nemůžeme říci, že by na dobré úrovni nebyly, ovšem právě díky společným, ne vždy pozitivním, historickým událostem stále ve společnosti zůstávají jisté averze a s nimi i hluboce zakořeněné stereotypní představy. Téma, které je mi blízké, neboť jako studentka polonistiky mám k polskému národu i kultuře vřelé vztahy a je podle mne důležité si přiznat, že takovéto polské stereotypy se v českém prostředí vyskytují, a především ty negativní se snažit ze společenského podvědomí odstranit. Domnívám se, že téma polských stereotypů v české společnosti je nedostatečně diskutováno a tím je umožněno těmto předsudkům nepřímo ovlivňovat, jakým způsobem jsou Poláci v Česku vnímáni. Z mého pohledu je tématu polských stereotypů v Čechách věnováno málo pozornosti také v publikační činnosti. Přínosem mi v tomto byl text z dvouměsíčníku Listy, který vychází pod nakladatelstvím Burian a Tichák Čech v polském zrcadle, Polák v zrcadle českém od historika a vědeckého pracovníka Romana Barona2. Ve své bakalářské práci se budu zabývat mediálním obrazem Polska v současných českých médiích. Důležitým aspektem je v tomto případě mediální konstrukce reality, kdy jsou pro jedince média jedním z hlavních zdrojů informací a výrazně se tak podílejí na formování názorů a postojů k různým oblastem života. Díky médiím se přístup k informacím mnohonásobně usnadnil, a tak má společnost možnost vybírat z velkého množství mediálních sdělení. Práce je rozdělena do čtyř hlavních kapitol. V první kapitole se věnuji převážně teorii. Předmětem zájmu je mediální konstrukce reality a také, ke kterým obsahům v tomto případě masová média tíhnou a s tím i spjatý vliv médií a jejich stále se zvětšující bulvarizace. Ve druhé kapitole se zaměřuji na obecné mediální stereotypy a s nimi spjatou teorii stereotypů Waltera Lippmanna. Dále jsou ukázány některé konkrétní stereotypy v médiích a v neposlední řadě také role médií při posilování stereotypů. Ve třetí kapitole bylo snahou ukázat historický podklad a kořeny jednotlivých stereotypů, které vznikaly za různých podmínek a vlivů a to za pomoci především publikací historiků a odborníků na česko-polské vztahy. Mezi nimi mohu zmínit například publikaci Polsko, která patří do edice Stručná historie států autora Miloše Řezníka.3 Konkrétní kapitoly jsou věnovány právě česko-polským stereotypům z historického kontextu. Nutno neopomenout příspěvek, slavisty Antonína Měšťana4, otištěný ve sborníku Československo-polské styky včera, dnes a zítra, kde trefně popisuje národní stereotypy na 1
PALATA, Luboš. Poláci Čechy milují. Ale vy nás ne, smutní nová velvyslankyně. IDNES [online]. 2013Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/rozhovor-s-polska-velvyslankyne-grazyna-bernatowitz-ppl/zahranicni.aspx?c=A131106_100547_zahranicni_aha 2 BARON, Roman. Čech v polském zrcadle, Polák v zrcadle českém. Listy. 2009, č. 5. Dostupné z: http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=095&clanek=050907 3 ŘEZNÍK, Miloš. Polsko. 1. vyd. Praha: Libri, 2002. Stručná historie států. 4 MĚŠŤAN, Antonín. Československo- polské styky včera, dnes a zítra. Herzogstr. 95, 8000 Mnichov 40: Opus Bonum e. V., 1986.
5
ukázce česko-polských vztahů. V neposlední řadě také kniha Narody i stereotypy pod vydavatelstvím Teresy Walas5. V této kapitole jsou současně ukázány také spojitosti daných stereotypů s historickým, politickým či kulturním děním. Ve čtvrté kapitole se přesouváme k obrazu Polska v českých médiích a jejich charakteristice a zaměření. Bariéru ve vzájemné komunikaci mezi Českou republikou a Polskem média, která mají na společnost v dnešní době značný vliv, svým přístupem často prohlubují. O velkém vlivu médií při tvorbě názorů a soudů se pojednává předem v kapitole první. Za pomoci analýzy jsou na konkrétních článcích známých českých internetových deníků ukázány současné stereotypy vyskytující se v daných českých médiích. V této kapitole je předestřeno, jak je za pomocí stereotypních představ polský národ prezentován českými médii a ukotvován v podvědomí adresáta. Analýza byla soustředěna na témata nejčastěji se objevující ve spojitosti s Polskem. V páté a zároveň poslední kapitole je nastíněno, kde problém stereotypů mezi Českem a Polskem leží a jaké kroky by se dále měly podniknout. Je v ní také vyzdvihnuta role jednotlivých institutů starajících se o dobrý obraz Polska v Česku, spolu s již v České republice známými i méně známými kulturními akcemi, kampaněmi a dalšími projekty, které se snaží o přiblížení polské kultury, kuchyně, hospodářství a dalších odvětví českým občanům. Vzájemná spolupráce je důležitým aspektem ve formování vztahů, je tedy jako příklad zmíněné spolupráce použito partnerství českého města Brna a polské Poznaně.
5
WALAS, Teresa. Narody i sterotypy. 1. Wyd. Kraków: Międzynarodowe centum kultury, 1995.
6
1. Média V moderní společnosti, v níž žijeme, se média (tedy tisk, televize, rozhlas a internetové zdroje) společně s mediální komunikací stala nedílnou součástí našeho každodenního života. Tato média (zvláště „masová“) se svým působením v dané společnosti stala jakýmsi zrcadlem sociálního, ekonomického a kulturního života. Masová média se značnou měrou podílejí na utváření našich názorů, hodnot a také vnímání okolního světa. Všechna tato média se stávají součástí života lidí z různých prostředí a jejich každodenní rytmus svou existencí ovlivňují. Současně každé z těchto médií disponuje svéráznými výrazovými prostředky, které ovlivňují podobu jeho produkce. A navíc tato média, jež se formují od počátku ustavování moderních společností, tvoří svéráznou oblast lidské komunikace s vlastními dějinami obecnými i národními6. J. Jirák jejich podstatu definuje následovně: „Masová média disponují technickými prostředky a organizačním uspořádáním, jež jim dovolují pravidelně (popřípadě průběžně) nabízet anonymní a otevřené množině příjemců sdělení, která mohou informovat, vzdělat či bavit7“. V tématu masových médií slovo sdělení zaujímá důležitou roli, protože vše, co média nabízejí, je s úmyslem příjemcům něco sdělit. Noviny, časopisy, filmy, rozhlasové a televizní vysílání, internetové stránky, to vše je určeno k tomu, aby se šířilo z jednoho místa a mohlo být použito všemi, kdo na to narazí nebo si to vyhledají8.
1.1 Mediální realita Mediální realita je sférou sociální reality tam, kde do hry vstupují média. Média na základě sociální reality vytvářejí mediální obsahy, které do jisté míry představují obraz sociální reality (hlavně tam, kde nejde o fikci, zejména ve zpravodajství)9.
6
MIČIENKA, Marek a Jan JIRÁK. Základy mediální výchovy. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007, s. 17. Tamtéž, s. 18. 8 Tamtéž, s. 20. 9 JIRÁK, Jan a Barbara SPITZOVÁ-KÖPPLOVÁ. Média a společnost: stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, s. 207. 7
7
Masová média poskytují obrovské množství produkovaného materiálu a tak dávají falešný pocit, že je stále z čeho vybírat. Právě tato masová produkce je způsobem jak oslovit početnou a různorodou skupinu čtenářů, diváků či posluchačů, nabízí sdělení přijatelná pro co největší počet lidí s nestejnými zájmy, nestejným vzděláním a nestejným společenským postavením. Proto masová produkce tíhne k zábavním obsahům, k senzacím, obecně produktům, které nekladou příliš velké nároky na příjemce v procesu interpretace a co se obrací na sdílené hodnoty spíše základní povahy. Ovšem informace takto konstruované médii často přinášejí upravený obraz skutečnosti. O těchto často zkreslených informacích se zmiňuje také J. Jirák, kdy upozorňuje, že „ média vnášejí do zpravodajských sdělení dominující hodnoty společnosti, v níž působí, a činí to tak, jako by tyto hodnoty byly „přirozenou“ součástí samotné reality10“. Příjemci by potom měli být sami schopni se rozhodnout, zda to určité sdělení přijmou jako pravdivý fakt nebo odmítnou. Čím častěji jsme ovšem vystaveni těmto známým, opakujícím se obsahům a sdělením, tím hůře se nám daří je odlišovat jako podbízenou iluzi světa od světa skutečného.
1.2 Vliv médií Se skutečností, že média v našich životech zaujímají značný podíl, se nutně pojí jejich velký vliv na společnost. Využívání médií je ve společnosti do takové míry zautomatizováno, že si rozsah jejich působení na všechny aspekty našeho života mnohdy neuvědomujeme. Právě to, že ať už vědomě či ne, nejsme schopni třídit informace zprostředkované médii a necháváme se jimi ovlivňovat je výsledným efektem mediální produkce, která podléhá daným postupům a závisí na čtyřech podmínkách. Především tedy, podmínkách ekonomických, kdy mediální produkce enormně podléhá potřebě ekonomického úspěchu, nebo vybudování postavení spojeného s tímto úspěchem. Spjata je nutně s ekonomickým úspěchem také ekonomická moc médií. Druhým důležitým faktorem jsou podmínky politické, které platným politickým režimem a legislativou v daném státě podmiňují postavení médií. Státy s liberálně demokratickým zřízením, vycházejí z toho, že média mají mít garanci volné produkce, zatímco nedemokratické režimy se spíše snaží pozici a vliv médií využít ke svému vlastnímu prospěchu. Produkty, které jsou přijímány pozitivně v jednom kulturním prostředí, nemusí být 10
BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 2001, s. 185.
8
automaticky úspěšné v jiném, může také nastat situace, kdy bude sice produkt ekonomicky úspěšný, ale bude v rozporu se zažitými představami a hodnotami. Dochází tedy často ke střetu kontextu kulturního a ekonomického. Významným faktorem jsou také výrazové prostředky a komunikační možnosti jednotlivých médií. Od psaného slova tištěných médií přes rozhlasové mluvené slovo až k televizím, které jsou svojí kombinací zvuku a obrazu vnímány jako „pohodlné médium“ a lákají velké skupiny diváků11. Podstatná moc médií spočívá v tom, že se podílejí na socializaci jednotlivce, na jeho včlenění do společnosti, a tím jak na formování jedince, tak na utváření podoby společnosti a vztahů, které v ní panují12. J. Jirák udává možné důsledky, které mohou být způsobeny stejností mediální produkce. Patří k nim především oslabení či zánik národních kultur, primitivizace národního jazyka, ztráta vědomí tradice apod.13 Jedním z rysů mediální nabídky, který má také nepochybně znatelný vliv na příjemce, je sklon k opakování sdělení, popřípadě typů sdělení informativní i zábavní povahy. Konkrétní sdělení má například daný divák možnost shlédnout prostřednictvím několika televizních stanic a poté je to samé sdělení znovu reprodukováno bezpočtem kopií ve větších či menších denících. Tento proces si můžeme lépe ukázat na příkladu, který uvádí G. Burton. V kinech se objevují kopie týchž filmových děl, filmy se zhruba po roce promítání objevují na videokazetách a přibližně po dvou letech je začnou vysílat televize. Jediný film je tedy opakovaně dostupný prostřednictvím rozličných médií14. Jedním z možných dopadů, jež má opakování stejného či podobného sdělení na příjemce, je například jeho zvětšující se náchylnost tomuto sdělení věřit a vnímat ho jako pravdivé a samozřejmé.
11
MIČIENKA, Marek a Jan JIRÁK. Základy mediální výchovy. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007, s. 22. BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 2001, s. 15. 13 MIČIENKA, Marek a Jan JIRÁK. Základy mediální výchovy. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007, s. 23 14 BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 2001, s. 20. 12
9
1.3 Bulvarizace médií Vývoj masových médií není ukončen společensky ani technicky, jedná se o živý kolos, který podléhá a přizpůsobuje se novým trendům, stejně jako změnám kulturním, politickým a mnoha dalším faktorům. Mediální průmysl v jeho působnosti doprovázela řada změn, historický vývoj médií nám přibližuje J. Jirák15. Komercializaci médií doprovázely obsahové změny mediálních produktů, které se často přeneseně označují výrazem „bulvarizace“, odvozeným od slova francouzského původu „bulvár“. V 19. Století byly v Paříži staré budovy nahrazeny novými širokými ulicemi, třídami, pro něž se ujalo označení „bulvár“ (psáno boulevard). Staly se středem společenského života a nových trendů. Novinky a senzace se každý mohl dozvědět z masově vydávaných novin. Toto nové slovo se tímto způsobem postupně stalo synonymem senzace i málo vybíravých útoků na čtenářovu pozornost. Současně toto slovo reprezentuje kritický postoj k tomu, co bulvár nabízí a přinášínerespektování reálných faktů, skandalizaci osobností i událostí a vulgarizaci jazyka. Bulvarizační trend nastal také v českých médiích, kde se bulvarizace objevuje na dvou úrovních, na úrovni deníkového trhu růstem podílu čtenářů bulvárních titulů a na úrovni obsahu médií změnou v zaměření na jiné typy událostí, které se do médií dostávají.
2. Mediální stereotypy16 Stereotypem se zpravidla rozumí výrazně zjednodušené a povětšině hodnotící názory na postoje, které mají příslušníci společenských skupin o sobě (autostereotypy) nebo o jiných (heterostereotypy). Stereotypy jsou podstatným nástrojem pro orientaci v životě. Na základě zjednodušení umožňují hledat podobnosti mezi novým a již zažitým, jejich prostřednictvím není třeba řešit každou situaci jako novou a jedinečnou. Obtíž je v tom, že stereotypy právě 15
16
MIČIENKA, Marek a Jan JIRÁK. Základy mediální výchovy. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007, s. 20. Výraz zavedl poprvé Walter Lippmann v roce 1922, označil jím ,,obrazy v našich hlavách“ vztahující se k
ostatním lidem.
10
pro svou zjednodušující povahu mohou být i nebezpečné, mohou obsahovat sexistické, rasové, etnické nebo jinak podmíněné předsudky, jež jsou natolik rozšířené, že se stávají, někdy dokonce převládající, součástí konkrétní kultury, resp. konkrétní společenské praxe. Právě v souvislosti se zjednodušeným a hodnotícím přístupem k jednotlivcům a skupinám mohou vyvolávat nevraživost, pohrdání a odpor či je vést ke společenskému vyloučení. Pro stereotypy je typické, že jsou vysoce odolné proti změně a hrají významnou úlohu při formování postojů členů dané společnosti k ostatním lidem, skupinám, národům či společnostem. Stereotypy se vyskytují a vytvářejí v nejrůznějších sociálních prostředích, ale mimořádná role se při jejich posilování a potvrzování přisuzuje masovým médiím. Masová média ve svých produktech operují již existujícími stereotypy. Vzhledem k tomu, jak důležitou roli hrají při upevňování stereotypů, je zvláště důležité všímat si toho, které stereotypy se v médiích projevují a jak. Nepochybně tedy mají média na šíření stereotypů velký vliv, ovšem nelze opomenout, že také vznikají v každodenním životě jako součást společenského konstruování společnosti.
Walter Lippmann (1922) představil základní rozdělení stereotypů, tím že vymezil jejich čtyři funkce: •
stereotypy slouží k uspořádávání okolního světa tak, aby byl lehce pochopitelný
•
stereotypy jako metonymické zkraty odkazující přímo a rychle na určitý význam (červené patrové autobusy jako ikony Londýna atd.)
•
stereotypy jako způsob odkazování ke světu umožňují, aby se v rámci vedoucí ideologie ve společnosti posuzovaly určité skutečnosti jako přirozené a nezpochybnitelné
•
stereotypy jako vyjádření hodnot a postojů popisují shodu ve společnosti nutnou k tomu, aby se daný rys mohl stereotypizovat
W. Lippmann vycházel z předpokladu, že je pro člověka nemožné uchopit komplexní realitu, a vytváří si tudíž prostřednictvím stereotypů zjednodušené konstrukce. Rozlišuje mezi "okolním světem" (tedy reálně existujícím světem) a "pseudo-světem" (subjektivní percepcí světa). Zvláště národní, etnické, třídní a genderové stereotypy a také stereotypy týkající se sociálně deviantních skupin (např. narkomanů či alkoholiků) vytvářené dominující většinou ve společnosti jsou velmi silné. Častým příkladem pro stereotypizaci bývá právě mediální zpodobňování cizinců, což v tomto případě v České Republice budou Poláci. 11
2.1 Média a stereotypizace Stereotypy jsou nevyhnutelnou součástí sociální konstrukce skutečnosti a nejsou svou podstatou zavrženíhodné, pomáhají například orientaci ve světě. Jsou ovšem také zdrojem utváření předsudků a hlavně reprezentují mocenské vztahy, napětí a konflikty, které jsou za nimi skryty. Média nabízejí bezpočet postav, lidských osudů a pozoruhodných příběhů. Od zpravodajských pořadů v tisku, rozhlase a televizi přes reportáže a rozhovory po soutěže a fiktivní příběhy či například poradny v časopisech pro dospívající mládež. Vždy jde o to, že je nějakým způsobem buď předváděn konkrétní lidský osud, nebo je do hry vtahován čtenář, posluchač či divák a jeho konkrétní příběh. Tato "konkrétnost" je ale jen zdánlivá. Ve skutečnosti se vždy jedná (ať jde o čtenáře nebo o předváděný příběh) o určitou formu zjednodušení, o stereotyp17. Často si přitom téměř neuvědomujeme, že média neodrážejí sociální realitu, ale že ji výrazně a svérázně přetvářejí. Děje se tak ze dvou důvodů. Média musí především, při veškeré své obsahové pestrosti, nabízet sdělení, která budou rezonovat s představami, hodnotami a postoji těch, kteří je konzumují. A současně produkují a organizují sdělení, která nám nabízejí, podle vlastních vnitřních pravidel zpracování podmíněných myšlenkově i ekonomicky - podle tzv. "mediální logiky“. Oba tyto faktory jsou na sobě navzájem navázány18. „Součástí mediální logiky je i skutečnost, že média se opírají o paušálně a nezpochybňované zjednodušující soudy prezentované jako nabyté zkušenosti, tedy o stereotypy. Právě poznatek, že mediální sdělení obsahují paušální soudy, mají v dané době a dané společnosti svou nezpochybňovanou váhu, vede k tomu, že se studium mediovaných obsahů stává významným zdrojem poznatků o společnosti samé - paušální soudy (stereotypy) přítomné v médiích korelují s paušálními soudy (stereotypy) ve společnosti. A v případě, že se jedná o média se vskutku masovou působností, lze mít za to, že půjde o stereotypy pro velkou většinu společnosti samozřejmé, nebo přinejmenším přijatelné.“ Především v případech, kdy publikum nemá vlastní zkušenost s nějakou skupinou, je velmi pravděpodobné, že bude považovat za "skutečnost" to, co o této skupině nabízejí média. Tak dochází za podpory médií ke stereotypizaci rozličných skupin a vzniku stereotypů. Jelikož jsou média v moderním světě hlavním zdrojem těchto představ a jelikož současně bývají ve 17 18
BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 2001. BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 2001.
12
velké většině - jako organizace i jako instituce - spjata s převažujícími trendy ve společnosti (s tzv. hlavním proudem), nabízejí především většinové stereotypy, tj. stereotypy rozhodujících vrstev a převažujících hodnot ve společnosti19. Výzkumy stereotypů prováděné na nejrůznějších typech masových médií ("bulvárních" i "seriózních") a v nejrůznějších společenských a kulturních kontextech vedou až pozoruhodně často k velmi podobným závěrům. Daly by se obecně shrnout takto: veškeré jevy a skupiny, které se většině jeví jako problémové či příznakové a s nimiž se většinová společnost obtížně vyrovnává, jsou v mediálním zpracování často odsouvány na okraj a zřetelně zjednodušovány - přičemž tato bagatelizace sahá od prostého přehlížení po okázalé zpracovávání s přídechem nadřazenosti a dobročinné blahosklonnosti. Mediální studia se tak dobrala například popisu a výkladu takových spojení, jako je "každodennost rasismu" (Campbell 1995). Zmíněný jev odkazuje k faktu, že média sice odsuzují kriminální činy s rasovým podtextem, ale podílejí se na běžné diskriminaci a stereotypizaci příslušníků etnických menšin. K lepší představě, můžeme uvést názorný příklad stereotypu, který podává M. Mičienka (a spol.) Jako výmluvný příklad konstrukce, kterou média běžně šíří, a tím podporují, může sloužit stereotyp "přihlouplé blondýny". Žerty, v nichž plavovlásky marně zápolí s běžnými nástrahami každodenního života, patří k běžné komunikační výbavě nejen americké společnosti, ale i většiny evropských kultur (s tímto stereotypem pracuje nejen reklama, ale i film a televizní zábava). Blondýny jsou zobrazovány jako méně inteligentní a nedůvtipné. Proč jsou tedy blondýny terčem anekdot postavených na pointě ilustrující jejich intelektuální ochablost a podivnou logiku jednání? Proč ve filmových a televizních příbězích vystupují v roli nevinných naivních dívek, na titulních stranách časopisů jsou předváděny tak, aby byly zdůrazněny pouze jejich tělesné proporce? Když je blondýna často považována za sexuálně přitažlivou, proč by měla být hloupá? Stereotyp "přihlouplé" blondýny ve skutečnosti neodkazuje k postavení plavovlásek ve společnosti, ale k ideologickému podloží společnosti. "Kdyby byla žena sexuálně přitažlivá a k tomu inteligentní, je pravděpodobné, že by se v každém vztahu stala dominantním partnerem, což je role, již buržoazní společnost přisuzuje muži". V diskusích o médiích se často probírá, jak média reprezentují nejrůznější skupinové totožnosti jako stereotypy, přičemž argumentace poukazující na opakování negativně
19
MIČIENKA, Marek a Jan JIRÁK. Základy mediální výchovy. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007, str. ISBN 9788073673154.
13
vyznívajících jednostranných stereotypů naznačují, jako by existoval nějaký "správný", objektivní obraz jednotlivých skupin. Stereotyp je ale typem sociální konstrukce reality a jako takový odráží vztahy mezi jednotlivými skupinami ve společnosti (a v médiích spojených s hlavním proudem, jak bylo naznačeno výše, se uplatňují stereotypy vytvářené dominantními společenskými vrstvami a nositeli převládajících společenských hodnot), například vztah většiny k menšině. Nemusí přitom jít o vyslovený a otevřený soud explicitně k menšinám. Jeden vrcholný český politik například prohlásil, že "neexistuje bývalý komunista, tak jako neexistuje bývalý černoch". Vzápětí ho někteří novináři upozornili, že to je rasově nekorektní výrok. Proč? Zkusme si výraz "černoch" nahradit jinými, třeba "Žid" nebo "Rom". Rázem vznikne věta, která je pro naše prostředí těžko přijatelná. Zmíněný politik prostě jen pronesl výrok, o němž se domníval, že je většinově přijatelný. O černoších se takové věci říkat mohou, o jiných nikoliv - to je většinový názor obsažený v tomto prohlášení. Potíž je v tom, že veřejně známá osoba představuje svým přístupem do médií autoritu. Svými výroky a chováním potvrzuje, že hodnoty, které převládají (byť by to byla nechuť k menšinám), skutečně platí20. Každý, kdo se pokouší pochopit roli médií při posilování stereotypů, by ovšem měl mít na paměti, že hodnotový stereotyp se neprojevuje jenom jeho prvoplánovou podporou, leč i jeho prvoplánovým popíráním. Pokud je například v české společnosti silný protiromský stereotyp, je ostentativní péče o romské děti jen odrazem tohoto stereotypu. Jinými slovy - popová hvězda vystupující s romským chlapečkem oblečeným do obleku nesignalizuje, že překonává rasový stereotyp, nedeklaruje, že vnímá romské etnikum jako sobě rovné. Podstatným důvodem, proč je třeba si mediálních obsahů všímat, jsou předpokládané dopady médií na společnost a vliv na chování jejích členů. Jednou z podstatných hypotéz o účincích médií je hypotéza o mediální "naturalizaci" předkládaných hodnot. Tím, že média nabízejí nějaké obsahy, vzbuzují dojem, že příslušné obsahy, jevy, soudy a hodnoty jsou samozřejmé nebo dokonce přirozené.
20
MIČIENKA, Marek a Jan JIRÁK. Základy mediální výchovy. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007, str.. ISBN 9788073673154.
14
3. Česko- polské stereotypy z historického kontextu K porozumění současných česko- polských stereotypů je velmi přínosné, ne- li nutné ukázat jejich historický vývoj a důvody pro jejich vznik. Vzájemné stereotypní obrazy těchto sousedních národů byly utvářeny a modelovány dlouho před tím než pojem stereotyp a jeho definice vůbec vznikl. Vzhledem k sousedství obou zemí, se dá předpokládat, že existují úzké vzájemné vztahy, o kterých jsme informováni přibližně od počátku středověku. V různých historických etapách se dějiny obou států prolínaly a naopak také množství historických událostí se odehrálo na obou územích bez vzájemné účasti. Období, kdy tendence ke spolupráci a oboustrannému pozitivnímu obrazu byly silnější, se střídaly s těmi, kdy panovaly mezi Polskem a Českou republikou (názvy států se v průběhu dějin měnily, stejně tak i jejich rozloha.) neutrální nálady ba dokonce i nevraživost a nenávist. V těchto chvílích se formovaly vzájemné negativní obrazy, které se ve společnosti pevně zakořenily a byly používány i následujícími generacemi. Náboženské, politické či jazykové předsudky mezi Čechy a Poláky k těmto hluboce zakořeněným předsudkům, které zasahují nejen široké vrstvy, ale i oblast církve a historiky, bezpochyby patří.
3.1 Jazykové stereotypy Oficiálních setkání i konferencí snažících se o organizování a upevňování budoucí spolupráce se událo mnoho, můžeme mezi nimi zmínit například česko-polské setkání většího počtu osobností z řad emigrace obou zemí, kde byly také prosloveny referáty o situaci v obou zemích21. Antonín Měšťan se ve svém sborníku, který je výborem materiálu z již zmíněného setkání, česko-polským stereotypům poměrně hojně věnuje. Odrývá v této souvislosti hledisko jazykové příbuznosti, které se i přes možná očekávání stává mezi příbuznými státy do určité míry spíše překážkou než výhodou. Dojem směšnosti jazyka má bohužel vliv i na posuzování vlastností příbuzného národa a působí negativně i na další sféry, aniž by měly něco s daným jazykovým projevem společného.
21
Ve dnech 28. - 31. října 1982 se z iniciativy Opus Bonum, laického katolického sdružení, konalo ve Frankenu první polsko-české setkání emigrací z obou zemí.
15
Uvádí několik příkladů jazykové směšnosti po obou stranách hranice. „ A jestliže se kolem roku 1938 v Čechách tvrdilo, že „tank“ se řekne „kaktus pochodóvy“, armáda že je „cirkus plechóvy“ a zákryt že se řekne „proše pána pán za pána“, pak je to ovšem vyjádření despektu vůči polské armádě a Polákům vůbec22“. Oba jazyky jsou z rodiny západoslovanské, dosti podobné, a tedy poměrně snadno se v každodenních situacích mohou Češi s Polákami domluvit. Známý český filolog a teolog, Jan Blahoslav, napsal, že Poláky odlišuje výslovnost „přes nos“ a jejich jazyk není pěkný. Z toho můžeme odvodit, že v 16. Století Češi kritizovali polské nosovky, které se v češtině nevyskytují. Polštinu si Češi spojují s jazykem malých dětí. V polské slovní zásobě existují výrazy, které by v českém slovníku byly považovány za zastaralé, což nepochybně formovalo názor, že je polský jazyk zastaralou, primitivní a infantilní deformací jazyka českého23.
3.2 Politické stereotypy Zahraniční politika silně formovala vytváření a vnímání stereotypů. Toto tvrzení podporuje i Roman Baron24, který konstatuje, že dobré mezistátní vztahy utvářely heterostereotyp kladný, špatné pak záporný25. S určitostí můžeme říci, že ve společné historii států nastala období uvolněných ba dokonce pozitivních, ale zaměřme se na ta období, kdy vznikaly dnes již klasické stereotypy. S negativními obrazy se můžeme setkat již v etapě prvních národních kronikářů, kdy český kronikář Kosmas připisoval nepřátelským Polákům zbabělost a úskočnost. Některé dodnes klasické širokou veřejností používané stereotypy mají původ koncem 18. století v souvislosti s příchodem českých úředníků reprezentujících RakouskoUherskou monarchii do polských zemí, které byly v té době rovněž pod nadvládou Habsburků. Češi, přestože sami byli utiskovaným národem, disponovali vzděláním, dobrou znalostí němčiny a jako takoví reprezentovali z polského hlediska rakouskou nadvládu. Navíc
22
MĚŠŤAN, Antonín. Československo- polské styky včera, dnes a zítra. Herzogstr. 95, 8000 Mnichov 40: Opus Bonum e. V., 1986, s. 15. 23 MĚŠŤAN, Antonin. Czeski stereotyp Czechów a czeski stereotyp Polaków. In: WALAS, Teresa. Narody i stereotypy. Wyd. 1. Kraków: Międzynarodowe Centrum Kultury, 1995, s. 39. 24 Roman Baron (1970) je historik, vědecký pracovník HÚ AV ČR; věnuje se dějinám česko-polských vztahů v 19. a 20. století; tajemník Polsko-české vědecké společnosti, člen Česko-polského fóra 25 BARON, Roman. Čech v polském zrcadle, Polák v zrcadle českém. Listy. 2009, č. 5. Dostupné z: http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=095&clanek=050907
16
z moci úřední vyžadovali pořádek, kontrolu, placení daní a jiné věci, které byly pro polské šlechtice doté doby nepochopitelné a nepřijatelné. Právě zde má svůj původ přesvědčení, že Češi jsou zbabělými slouhy, poskoky a konformisty a na druhé straně Poláci jsou národ chaotických, lehkomyslných nevzdělanců.
3.3 Regionální stereotypy Všeobecně známá je problematika meziválečných československo-polských vztahů, zejména s ohledem na územní spory obou států v Těšínsku, kde došlo ke krátkému střetu sil26. Spor o Těšínsko zatížily vzájemné vztahy na dlouhou dobu. Obě strany obhajovaly své teritoriální požadavky buď historickými anebo etnickými nároky. Množství krvavých incidentů a závažných vzájemných obvinění se otisklo v utváření tehdejších stereotypních obrazů. Záporné vlastnosti, které Polákům připisoval český meziválečný tisk, uvádí Roman baron. Patří k nim např. Chamtivost, rozpínavost, šovinismus, řízení se emocemi, nedostatek cti a nenávist, závist a zrádnost vůči Čechům. Taktéž byli Poláci vyobrazeni jako nepřátelé Rusů a špatní Slované, stavějící vzdušné zámky.
3.4 Náboženské stereotypy Jedno z kontroverzních témat je nepochybně téma náboženství a zákonitě se s ním pojí některé ve společnosti zakořeněné stereotypy. Jak se dovídáme z referátu A. Měšťana vysloveného na konferenci existuje například představa nepřetržité katolické tradice v Polsku, rozšířena u obou národů. A přece je neoddiskutovatelnou skutečností, že Polsko bylo v 16. Století skoro úplně nekatolické. Dokonce Češi tehdy působili v Polsku jako katoličtí misionáři např. český jezuita Baltazar Houstonský27.
26
ŘEZNÍK, Miloš. Polsko. 1. vyd. Praha: Libri, 2002, s. 215. Stručná historie států, s. 4. MĚŠŤAN, Antonín. Československo- polské styky včera, dnes a zítra. Herzogstr. 95, 8000 Mnichov 40: Opus Bonum e. V., 1986, s. 18. 27
17
Prostřednictvím motivu Bílé Hory se vztahuje katolické náboženství k národnímu životu Poláků i Čechů, ale tento motiv má pro každý národ protikladný význam. Polská "Bílá Hora" (Jasna Góra) je svatyně v Częstochové, kde roku 1655 odolala skupina polských vojáků švédskému útoku s pomocí Panny Marie. V polštině význam Jasne Góry tedy znamená svatost boje proti drtivé přesile. Je symbolem církve jako ochránce národního života pod německou a ruskou nadvládou. Česká Bílá Hora je kopec u Prahy, kde roku 1620 byla česká protestantská šlecha pořažena Habsburky. Země byla potom tlakem habsburských vojsk násilně pokatoličtěna. "Bílá Hora" znamená pro Čechy potlačení nacionálního ducha přesilou. Obě Bílé Hory jsou symbolem dvou odlišných světů.
3.5 Kulturní stereotypy Praha a Varšava- hlavní města dvou příbuzných národů, ale současně také zdroje ne mála historických stereotypů. Zachovalá, krásná architektura Prahy vzbuzuje u Poláků na jedné straně závist a uštěpačné komentáře o zbabělých Češích, kteří se vzdali nacistům na straně druhé. Odpudivé stavby ve stylu realistického socialismu vybudované po tom, co v roce 1945 bylo zničeno přibližně 95% tehdejší Varšavy, Češi považují za projev polské lehkovážnosti a přehnaného hrdinství. Komunistická propaganda cíleně tvořila zázemí pro utvrzování starých a vznik nových stereotypů. V době normalizace bylo veřejné mínění nastaveno tak, aby polské stávky byly vnímány jako projev typických polských vlastností – lenosti, nechuti pracovat a sklonu k rozpoutávání nepokojů. Naopak Poláci Čechům vyčítali kompromisnost s komunistickým režimem, maloměšťáctví, neangažovanost ve veřejných věcech, soustředění se pouze na své zájmy omezené obrazně řečeno na chalupu, pivo a knedlíky. Poláci byli vyobrazováni jako šmelináři a kšeftaři, vykupující na hranicích potraviny a Polsko souhrnně jako zaostalá země. Obraz Polska jako země, do které je třeba si s sebou vozit jídlo, přetrval zdánlivě nepochopitelně až do poloviny devadesátých let 20. století. Avšak i tento stereotyp se opírá na racionálních základech. Hranice s Polskem zůstaly pro obyčejný styk z československé strany uzavřeny i po roce 1989, kdy už občané Československé republiky mohli do ciziny volně cestovat. Oficiálně bylo omezení odůvodňováno tvrzením, že by Poláci Československo 18
vykoupili. Tento argument, jehož autorem byl tehdejší ministr financí a místopředseda vlády Václav Klaus byl nicméně nesmyslný28.
4. Mediální obraz Poláků ve vybraných českých médiích Tato část se zabývá zobrazením Polska a polského národa způsobem, jakým jej prezentují daná česká média. Pro sestavení českého mediálního obrazu Poláků byly analyzovány publikované články. Jako zdroj slouží zpravodajské kanály, které mají převládající vliv na utváření veřejného mínění, se zaměřením na elektronická média, ovšem pouze ta, která mají současně i tištěnou verzi. Důvodem je jejich snadná dostupnost neomezená časem ani prostorem oproti výhradně tištěným médiím. Již bylo zmíněno, že oba státy jak český, tak i polský jsou svázány společnou historií, hranicí a sdílejí množství kulturních i společenských tradic bylo by tedy možné říci, že pro oba národy bude přirozená vzájemná komunikace a bezproblémové pochopení, ovšem často zjednodušené uchopení reality masovými médii a jejich tendence paušalizovat, tuto komunikaci činí obtížnou, ba naopak často svými zjednodušenými stereotypními představami vnáší mezi Čechy a Poláky klín. Tato situace nastává především u obyčejných občanů, kteří jsou těmito médii nejvíce ovlivňováni a jsou to právě oni, jejichž názory jsou tímto způsobem utvářeny a jejich negativní pohledy utužovány. Zakořeněné stereotypní soudy se samozřejmě vyskytují i na úrovni mezinárodní politiky obou států, ale vztahy mezi vládními představiteli nejsou těmito soudy přece jenom tolik ovlivňovány.
28
RYCHLÍK, Jan. Cestovní styk mezi Československem a Polskem v letech 1948-1989. Jan Rychlík. In: Česká a polská historická tradice a její vztah k současnosti : pardubická konference (18.-20. dubna 2002) / ed. Dominik Hrodek Praha : Univerzita Karlova, 2003, s. 139.
19
4.1 Kritéria Nejdůležitějším faktorem při výběru sledovaných zpráv byla tematická stránka konkrétního článku. V tomto případě byly předmětem zájmu jen zprávy, ve kterých byly nějakým způsobem použity stereotypní představy a zjednodušující soudy týkající se polského národa. Samozřejmě skutečnost není taková, že by se v českých mediálních denících vyskytovaly pouze články obsahující stereotypní představy Poláků nebo takováto přirovnání, ale v rámci celé práce je kladen důraz na stereotypní obraz polského národa v českých médiích a proto pro mne byly relevantní pouze ty zprávy, které takovéto stereotypy čtenářům předkládaly. Pozor byla věnována také četnosti, se kterou se konkrétní stereotypy objevovaly, některé byly užívány s častější frekvencí, než tomu bylo u dalších stereotypů. Nebyla stanovena žádná konkrétní časová vymezení, ovšem zahrnuty byly články týkající se současných stereotypů prezentovaných v daných médiích. U jednotlivých online deníků nebyly zařazeny jejich regionální přílohy. Zároveň byly použity zpravodajské materiály, kde téma týkající se Polska nebylo použito jen okrajově, ale obsahovalo podstatnější informace a hodnotící stanoviska. Z použitých článků byly vybrány relevantní části a udělán obecný přehled, který obecně pojednává o tématu konkrétních polských stereotypů.
4.2 Sledovaná média Interpretaci sdělení komplikuje to, že v mediální komunikaci je široké spektrum rozlišných textů a nastává tedy situace, kdy mají nejenom média možnost selekce při zobrazování kultury, kterou předvádějí, ale také adresáti čili publikum si vybírá, co bude číst a sledovat jak je zmíněno v publikaci Úvod do studia médií 29. Tudíž zatímco tato práce se vědomě zaměřuje na vybrané články, které stereotypní představy prezentují a také jsou jako stereotypní vnímány, čili je ukázán rozdíl mezi realitou a těmito předsudky. Ovšem adresáti médií, jež široké společnosti tyto zjednodušené představy představují, mohou milně tyto stereotypy brát jako pravdivé a vznikají tak negativní hodnotící postoje v tomto případě vůči polskému národu. 29
BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 2001, s. 197. ISBN 8085947676.
20
Mediální obraz Poláků a použití zjednodušených soudů se může v jednotlivých denících lišit, z toho důvodu si krátce charakterizujeme jednotlivá periodika a jejich odlišné zaměření a cílové publikum, což nám pomůže lépe pochopit možné rozdíly v uchopení stereotypních představ konkrétními deníky. Ze seriózních celostátních deníků byly do práce začleněny zpravodajské servery Hospodářských novin (iHned), Mladé Fronty dnes (iDNES), Lidových novin (Lidovky), Práva (Novinky) a z bulvárních médií byly použity publikace deníku Blesk. Zpravodajské deníky: www.ihned.cz (iHned) je zpravodajský server Hospodářských novin. Zaměřen je hlavně na ekonomické zpravodajství, čemuž také odpovídá cílová skupina čtenářů složená převážně z podnikatelů či ekonomů. Online archiv Hospodářských novin na internetové doméně IHNED.cz nabízí čtenářům kompletní obsah tištěného vydání deníku. www.lidovky.cz (Lidovky) je zpravodajský server pro všechny, kdo upřednostňují snadnou orientaci. Oproti jiným zpravodajským serverům se na nich objevuje více vědy, kultury a názorů, dále také exkluzivní obsah nezveřejněný v Lidových novinách, jako např. úplná znění rozhovorů, audio a videonahrávky či databáze. www.idnes.cz (iDNES) V současné době se jedná o nejnavštěvovanější zpravodajský portál. Nabízí široké spektrum informací z nejrůznějších všeobecných témat. Provozován je společností MAFRA, a. s., která vydává také deník Mladá fronta DNES, Lidové noviny a Metro. V provozu je iDNES.cz od 12. ledna 1998, měsíčně má přes čtyři miliony návštěvníků. Portál iDNES.cz úzce spolupracuje s MF DNES. www.novinky.cz je nejnavštěvovanějším českým zpravodajským serverem. Představuje online verzi deníku Právo. Aktuálně je už však čtenější než papírový deník. Staví především na rychlosti a přehlednosti zpráv, které jsou spíše kratší a psané jednoduchým jazykem. Bulvární periodika: Blesk je stále nejčtenějším českým deníkem. Jde o barevný bulvární deník, zaměřený na aktuální zpravodajství, zajímavosti a senzace z ČR i ze světa. Internetovou verzí Blesku je www.bles.cz. Jedná se o rozsáhlý zpravodajsko-společenský portál, který je jedním z největších webů v České republice. Vzhledem k tomu, že tento deník má rozsáhlý vliv na utváření mediální reality v podvědomí čtenářů, je pro tuto práci postoj a informace tohoto média k Polákům brán jako důležitý. 21
Rozhlas: Český rozhlas (ČRo) Veřejnoprávní rozhlasová stanice. Má různé stanice s různými specializacemi. Zatímco Český rozhlas 1 – ČRo se specializuje na zpravodajství, tak Český rozhlas 6 zase na názory a komentáře. Výběr byl pořízen ve formě textových přepisů pořadů dostupných na internetovém portálu www.rozhlas.cz. Firma NEWTON media zajišťuje plné přepisy všech pořadů. S těmito přepisy bylo dále nakládáno jako s texty a zvukové verze pořadů nebyly brány v potaz.
4.3 Témata stereotypní prezentace ve vybraných médiích Pro potřeby této bakalářské práce byly středem zájmu pouze články, které se tematicky věnovaly stereotypním představám a obsahovaly hodnotící názory. Nebyly brány v potaz články, které sice pojednávaly o Polsku na různorodá aktuální politická, ekonomická, kulturní témata, ale v žádném smyslu v nich nebyly zmíněny ani naznačeny pro toto téma klíčové stereotypní obrazy. Jak se ukázalo některé předsudky, které vznikly již v minulosti, se stále promítají i do aktuálních mediálních témat. Potvrdila se tak myšlenka, že jsou pevně ukotvené ve společnosti a médii dále upevňovány. Zároveň se také objevovaly hodnotící soudy spojené s aktuální situací v diskutovaném odvětví a opakované přisuzování těchto vlastností vede k vytváření stereotypů nových. Nejčastější témata, ve kterých měli novináři tendence uchylovat se k aplikování stereotypních představ o Polácích nebo tato témata využít k zformování stereotypů nových se týkala polských potravin, zvyků a náboženství. Událost, která rozpoutala vlnu dlouhodobých debat všech českých médií a vrhla na Polsko negativní obraz, se týkala polských potravin. První články, které soustředily pozornost na toto téma v negativním smyslu, se objevily v mnoha českých denících. „Sůl k posypu silnic prodávaly jako jedlou. Tři polské firmy teď vyšetřuje policie.“. Hlásá titulek zpravodajského serveru Hospodářských novin začátkem roku 2012, kdy série mediálních afér se „závadnými“ polskými potravinami začala. Podobné tituly se objevily i na dalších, například článek serveru Lidových novin „Solná aféra v Polsku. Místo jedlé je v mase posypová.“ Bulvární deník Blesk na svých stránkách uvádí, „Polské uzeniny jsou plné posypové soli!.“ Odstartována tak byla mediální kauza, která se rozpíná do velkých rozměrů. Následovaly další zpravodajské 22
články a slova závadné, nebezpečné a jedovaté se staly v médiích již ustáleným synonymem pro polské potraviny. Adresátům jsou takto dlouhodobě polské potraviny představovány ve vyloženě negativním světle a vzniká stereotypní představa, polské potraviny = špatné potraviny. Server deníku Práva napsal, že „Zelí z Polska obsahovalo zakázanou kyselinu mravenčí,“ dále v článku následuje informace, „Tím, že výrobce nabízí spotřebitelům potravinu obsahující nepovolenou látku, která je způsobilá poškodit lidské zdraví a navíc toto deklaruje na obalu, prokazuje zásadní neznalost bezpečnostních standardů a potravinové legislativy.“ Je tak českými médii nastiňováno, že polské kontrolní úřady nemají vývoz potravin pod kontrolou a do České republiky se tedy importují potraviny bez zákonem daných bezpečnostních opatření. Tato aféra byla médii využita k nemístným komentářům, i v situacích, které s tímto tématem neměly nic společného. „Zeman na státní večeři v Polsku původ soli zkoumat nebude“ uvádí ten samý portál a pokračuje s osobním tvrzením prezidenta Miloše Zemana: "Až budu s panem prezidentem večeřet, tak si naberu ze slánky sůl a nebudu se ptát, odkud pochází." Takovéto komentáře jsou použity v článku, který informuje o státní večeři dvou nejvyšších představitelů státu, která se primárně zaobírá tématy ekonomickými, ale česká média tak ještě více podpořily stereotypní vnímání polských potravin. Deník Blesk, který je v Česku nejčtenějším bulvárním časopisem na svých stránkách otiskl článek s titulem „Hnusy z Polska se prodávají dál: Proč ministerstvo nezasáhne?“ v obsahu článku dále za pomoci typických bulvárních taktik čtenáře informuje o tom, že je již potvrzenou informací dovoz nekvalitních polských surovin do Česka, informace potvrzena i polským ministerstvem zemědělství. Ovšem zmiňované přiznání se již nikde nevyskytuje. „Nekvalitní potraviny z Polska z regálů českých obchodů nezmizí! Polské ministerstvo zemědělství přiznalo, že se do Česka dováží méně kvalitní výrobky. A nás před hnusy z Polska neochrání ani české ministerstvo zemědělství.“ Špatná pověst, která byla těmito mediálními aférami na polské potraviny vržena, měla za následek i dočasný pokles dovozu z Polska. Tato situace byla zřetelná z analýzy, kterou pro ČTK, v druhém kvartálu roku 2013, zpracovala analytička Českého statistického úřadu (ČSÚ) Drahomíra Dubská. V předešlé kapitole se pojednávalo o kulturních historických stereotypech, na které i v moderní době navazují média a využívají je pro své marketingové účely. Jako konkrétní případ slouží reklamní propagační spot české společnosti T-Mobile. Jedná se o kontroverzní reklamu této firmy, která využívá stereotyp polského kšeftaře a šmelináře, kdy zápletka je poměrně jednoduchá. Třída spolu se svým učitelem (Ivanem Trojanem) vyrazí na běžky do lesa poblíž česko-polských hranic. Když se učitel zastaví, protože mu vyzvání telefon, který je 23
však v tom momentě nefunkční, objeví se za smrk maskovaný a polsky mluvící muž, který mu začne nabízet pochybně vyhlížející věci, včetně mobilního telefonu, který s ním nakonec smění. Vyměněný mobilní telefon se však ve vteřině rozbije, polsky mluvící překupník je ovšem již dávno pryč. Spot se dočkal kritiky polské veřejnosti dokonce i polská velvyslankyně v Praze měla na adresu této reklamy jen negativní slova. „Televizní reklama TMobile byla pro mě nepříjemným překvapením. Důrazně protestuji proti takovýmto spojením, která zjednodušujícím a skandalizujícím způsobem prezentují Poláky,“ uvedla v dopise českému vedení telekomunikační firmy velvyslankyně Grażyna Bernatowiczová. Tento zcela jasně negativní stereotypní pohled na polský národ rozdělil všechny, kdo reklamní spot shlédly na dva tábory. Většina zastávala názor, že uvedená reklama uráží Poláky, je nevkusná, odporuje zákonům etiky a poškozuje česko-polské vztahy jako takové. Ovšem část prohlašovala reklamu za vtipnou a zdůvodňovala názor tím, že komedie vždy obsahuje nějaký vtipný charakter a je nutno brát tento spot s nadsázkou. Výsledkem stížnosti polské strany ve výsledku ale bylo odebrání reklamy z vysílání.
5. Kroky ke zlepšení současné situace Česko- polské vztahy jsou nejlepší, jaké jsme kdy měli, zaznělo v rozhovoru s polskou velvyslankyní Grażynou Bernatowicz30. Na jednu stranu je často připomínáno, že naše státy mají teritoriální, jazykové a historické předpoklady k dobrým vzájemným vztahům. Jenomže teorie se od praxe výrazně liší. Jak bylo nastíněno v předešlé kapitole skrz média je stále spoustu stereotypních obrazů spíše utužováno než bouráno. Množství stereotypů je tedy stále živých. Jestli máme bojovat proti stereotypům, musíme se poznat – a k tomu potřebujeme informace. Nedostatečné vzájemné poznání je totiž jedním z vlivů, které stereotypy stále přiživují. Důležitost vzájemné komunikace potvrzuje i profesorka G. Pańko: „Stereotypy jsou výsledkem lidské komunikace. Díky komunikaci se přesvědčujeme, jak jsme jiní, a to by nás
30
PALATA, Luboš. Poláci Čechy milují. Ale vy nás ne, smutní nová velvyslankyně. IDNES [online]. 2013 [cit. 201412-11]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/rozhovor-s-polska-velvyslankyne-grazyna-bernatowitz-ppl/zahranicni.aspx?c=A131106_100547_zahranicni_aha
24
mělo naklonit k větší toleranci tam, kde je to opodstatněné31“. Ovšem ke společné komunikaci, kontaktům i hlubšímu zájmu je potřeba mít možnosti a příležitosti. A v tomto momentě nastupují jednotlivé instituty, které se starají o posílení vzájemné kladné percepce.
5.1 Role institutů starající se o dobrý obraz Polska Polský institut v Praze32 Institut patří mezi nejstarší instituce svého druhu v Evropě. Je pokračovatelem kulturního oddělení Velvyslanectví Polské republiky z dvacátých let 20. století, po druhé světové válce působil jako Polské kulturní středisko a od roku 1994 jako Polský institut. Součástí propagace polské kultury je také možnost jazykových kurzů a návštěva knihovny, která poskytuje informace a zpřístupňuje materiály o Polsku, jeho historii a současnosti, o kulturním, vědeckém či společenském životě. Podle slov programového vedoucího Matěje Ruczaje k pozitivnímu zviditelnění Polska v České republice se institut snaží: „Především propojovat a umožnovat osobní kontakty. Dále se snaží vysvětlovat, že k pochopení Polska jako země, která je poměrně složitá, je důležité nejprve pochopit její historické a další souvislosti. A v neposlední řadě se také pokouší prostřednictvím kultury poukazovat na to, že Polsko je zajímavá země, která se stále vyvíjí a konkrétně v oblasti kultury má co nabídnout33“.
Velvyslanectví polské republiky v Praze34 Velvyslanectví sídlí ve Fürstenberském paláci v ul. Valdštejnská 8 na malé straně, jenž je součástí historického jádra města Prahy zapsaného na seznam kulturního dědictví UNESCO.
31
PAŃKO, Grażyna. Czy stereotypy narodowe mogą nas czegoś nauczyć? In: D. Hrodek (Ed.), Česká a polská historická tradice a její vztah k současnosti. Praha: Univerzita Karlova, 2003, .s. 233. 32 Polský institut v Praze [online]. [cit. 2014-12-10]. Dostupné z: http://polskyinstitut.cz/ 33 E15.cz [online]. 2014 [cit. 2014-12-10]. Dostupné z: http://nazory.euro.e15.cz/rozhovory/maciej-ruczaj-vpolskych-mediich-ceska-politika-nikoho-nezajima-1049917 34 Velvyslanectví Polské republiky v Praze [online]. [cit. 2014-12-11]. Dostupné z: http://www.prague.mfa.gov.pl/cs/
25
Organizační struktura: Velvyslankyně- funkci mimořádné a zplnomocněné velvyslankyně Polské republiky zastává doc. Grażyna Bernatowicz. Velvyslankyně zastupuje na území České republiky Prezidenta a Vládu Polské republiky a je nevyšším zástupcem státu v zahraničí. Politicko-ekonomické oddělení- mezi základní úkoly oddělení patří podporování rozvoje a koordinace česko-polských vztahů, obzvlášť v rámci věcného a technického pořádání návštěv státníků z obou zemí, oboustranných politických konzultací, styků na parlamentní úrovni a spolupráce na regionální místní úrovni. Úřad přidělence obrany- podporuje velvyslankyni v oblasti obranné politiky a informuje patřičné polské úřady o spolupráci s Ministerstvem obran a Armádou České republik. Konzulární oddělení- poskytuje služby občanům Polské republiky v České republice a jejich rodinám, které mohou potřebovat pomoc v těžkých situacích. Oddělení propagace obchodu a investic- zabývá se problematikou česko-polské hospodářské spolupráce. Základním úkolem tohoto oddělení je všestranné podporování polských a českých subjektů, které provozují obchodní nebo investiční aktivitu mezi zeměmi. Pořádání efektivních propagačních akcí, které pomáhají utvářet celkový pozitivní obraz polského hospodářství, je také nedílnou součástí činnosti tohoto oddělení35. Finančně- administrativní oddělení- komplexně se zabývá všemi věcmi, které zajišťují fungování velvyslanectví jako úřadu. Polský institut- viz výše
Česko – polské fórum36 Fórum vzniklo z iniciativy ministrů zahraničí obou zemí závěrem roku 2008. Jeho základním posláním je podpora rozvoje stávajících a vzniku nových společných podnětů nevládních subjektů obou zemí. Fórum navazuje na spolupráci nezávislých skupin z období nesvobody před rokem 1989, jejímž vyvrcholením byla činnost Polsko- Česko- Slovenské Solidarity. V
35
Podnikání v Polsku. Praha: Oddělení propagace obchodu a investic Velvyslanectví Polské republiky v Praze, 2013. Dostupné z: www.praha.trade.gov.pl 36 Česko–polské fórum [online]. [cit. 2014-12-11]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/cesko-polske_forum
26
současnosti se prostřednictvím podpory projektů nevládních organizací, obcí, krajů, škol, výzkumných institucí a dalších subjektů. Ministerstva zahraničí obou zemí snaží podnítit další rozvoj a prohlubování česko- polských vztahů. Funkci hlavního koordinátora, který je zodpovědný za navazování a udržování kontaktů s příslušnými subjekty, sledování a vyhodnocování aktivit a administraci fóra, zastává pan Ing. Tomáš Kadlec.
5.2 Konkrétní projekty vzájemné kulturní spolupráce Médii často podporované stereotypní vnímání Polska se snaží vyvrátit množství různorodých kulturních a společenských akcí, které mají za cíl obeznámit širokou veřejnost s produkty polské kultury, kuchyně, literatury i dalších odvětví a současně propagovat ty již známé. Rozsáhlá negativní mediální pozornost se v nedávné době zaměřila především na dovážené polské potravinářské produkty, které byly prezentovány jako nekvalitní a někdy dokonce i závadné, vrhajíce špatné světlo na veškeré polské potraviny. Prostřednictvím kulturních akcí, festivalů a kampaní, které se pořádají na území celé České republiky, se polská i česká strana snaží o změnu tohoto negativního vnímání polských výrobků. Prostor pro polské zástupce na těchto akcích umožnuje propagaci polské kuchyně, ale také kultury, zemědělství i obchodu. V neposlední řadě také možnost informování se českých návštěvníků, kteří mají zájem dozvědět se něco víc o těchto odvětvích.
Dny polské kuchyně a kultury37 Akce věnovaná nejen polské gastronomii, nabízí také autentické hudební zážitky z polské hudební scény a informace o turistických regionech z celého Polska. Nedílnou součástí jsou ochutnávky polských delikates a možnost jejich koupě. Velký zájem o letošní 3. ročník je spolu s dalšími informacemi ukazatelem opětovného nárůstu zájmu Čechů o polské potraviny38. Organizátory festivalu Dny polské kuchyně a kultury jsou městská část Praha 3, 37
Dny polské kultury v Brně. Polský institut Praha [online]. 2014 [cit. 2014-12-11]. Dostupné z: http://polskyinstitut.cz/?d=program&i=1246&lng=cz 38 Polské potraviny opět v přízni Čechů, pochvaluje si Polsko. Echo24 [online]. 2014 [cit. 2014-12-11]. Dostupné z: http://echo24.cz/a/izDRp/polske-potraviny-opet-v-prizni-cechu-pochvaluje-si-polsko
27
Polský institut v Praze, Velvyslanectví Polské republiky v Praze, Dolní Slezsko a Agencja Rynku Rolnego.
Food parade39 Gastronomický festival, pořádaný školou vaření Chefparade, Food parade je mladším konkurentem již známého kulinářského Prague food festivalu. Tradičně se koná v prostorách zahrad Trojského zámku. Vedle možnosti ochutnávky jídel z počtu tuzemských restaurací na této události již tradičně své nejlepší potraviny a různá jídla polských regionů nabízejí i polské restaurace. Podávané degustační jídla jsou připravena z certifikovaných ekologických ingrediencí. Součástí prezentace polské kuchyně bývá i vystoupení jednoho z nejznámějších polských šéfkuchařů, Zbignieva Koźlika. Doplňkem akce je také malý farmářský trh, který nabízí čerstvé suroviny.
Polský rok na Vltavě40 Stanice Českého rozhlasu 3- Vltava se už řadu let, vždy po dobu jednoho roku, zaměřuje na určitou národní a jazykovou oblast. Vystřídal se počet velkých významných evropských a světových národních a jazykových kultur a v letošním roce bylo hlavním tématem Polsko. Rozsáhlý program Polského roku byl věnovaný především polské próze, poezii a divadlu, ovšem nechyběly ani filmové či historické příspěvky. Tento projekt byl připravován ve spolupráci s Polským institutem v Praze.
Země živitelka41 Tato výstava je jedinou v republice, která zahrnuje celý zemědělsko-potravinářský sektor. Kromě množství regionálních vystavovatelů má svůj prostor na tomto zemědělském veletrhu, 39
Polský institut v Praze. Dny polské kuchyně a kultury [online]. 2014 [cit. 2014-12-11]. Dostupné z: http://polskyinstitut.cz/?d=program&i=1352&lng=cz 40 Český rozhlas. Polský rok [online]. 2014 [cit. 2014-12-11]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/vltava/polskyrok 41 Oddělení propagace obchodu a investic Velvyslanectví Polské republiky v Praze. Polský stánek na zemědělském veletrhu Země živitelka v Českých Budějovicích [online]. 2014 [cit. 2014-12-11]. Dostupné z: https://praha.trade.gov.pl/cz/kalendarium/detail/y,2014,m,8,article,7450,Polsky_stanek_na_zemedelskem_vel etrhu_Zeme_zivitelka_v_Ceskych_Budejovicich.html
28
který se koná na Výstavišti v Českých Budějovicích, již tradičně také polský informační a propagační stánek. Stánek je určen všem zájemcům o navázání obchodních kontaktů s polskými firmami z oboru, ale součástí je také možnost ochutnávky tradičních polských jídel.
Made in Poland Zboží dovážené na český trh z Polska má v posledních letech u českých spotřebitelů značně negativní reputaci, k čemuž výrazně přispěly i médii propírané skandály spojené s importem nekvalitních potravin, které diskreditovaly polské potravinářské produkty v Čr nebo na Slovensku. Ke zlepšení tohoto negativního vnímaní značně přispěla informační a propagační kampaň Ministerstva hospodářství Polské republiky, nazvaná Made in Poland. Cílem této kampaně, probíhající od roku 2013, bylo poukázat na Polsko jako důvěryhodného obchodního partnera mezi zahraničními podnikateli. Upozornit také na kompetence, znalosti a především vlastní vývozní speciality polských firem, které mohou být úspěšné na zahraničním trhu. Kampaň probíhala kromě České republiky také například v Německu či na Ukrajině. Pomocí tištěné, internetové a venkovní reklamy spolu s PR aktivitami byly v Čr propagovány polské vývozní speciality v oboru biotechnickém a farmaceutickém, výrobky dveří a oken, stavebnictví a obranného průmyslu. Do realizace kampaně bylo zapojeno Oddělení propagace investic a obchodu Velvyslanectví Polské republiky v Praze. Jeho podpora zahrnovala zajištění přímého předávání informací českým podnikatelům a investorům, kteří projevili zájem o spolupráci s polskými podniky. Konkrétně v České republice je potřeba rozšířit mezi spotřebiteli vědomí existence již zavedených polských firem na českém trhu, u kterých si mnoho lidí není vědomo, že tyto obchody jsou vlastněny polskými firmami. Jako příklad mohou být uvedeny obchodní řetězce Reserved či Cropp, které jsou na českém trhu již zavedenými a oblíbenými značkami, bohužel informaci o tom, že majitelem je polská oděvní firma LPP, už má málokterý český nakupující.
Partnerská spolupráce měst Brno- Poznaň42
42
Partnerská města Brno- Poznaň. Brno [online]. [cit. 2014-12-11]. Dostupné z: Dny polské kultury v Brně [online]. 2014 [cit. 2014-12-11]. Dostupné z: http://www.dpk-brno.cz/program
29
Poznaň je hlavní město jednoho z nejvyspělejších polských regionů, Wielkopolska. Brno a Poznaň jsou města v mnohém podobná. Jsou důležitými obchodními, průmyslovými i kulturními centry. Obě města jsou dějištěm mezinárodních veletrhů, středisky vysokého školství, řady vědeckých spolků a institucí. Smlouva o partnerství mezi Brnem a poznaní v oblasti kultury, cestovního ruchu a komunálního hospodářství byla podepsána v září 1966 a poté v květnu 1989 rozšířena o oblast ekonomickou a o výměnu odborníků (především v rámci univerzitního vzdělávání). Pevné vazby přetrvávají také mezi institucemi obou měst, zejména mezi Knihovnou Jiřího Mahena v Brně a Knihovnou Raczyńskich v Poznani. Akcí konajících se v Brně i Poznani za účelem udržování a prohlubování vzájemných vztahů v rámci tohoto partnerství obou měst je poměrně mnoho. Budou zmíněny tedy pouze ty, které se snaží o propagaci a rozšiřování pozitivního obrazu Polska prostřednictvím brněnských kulturních akcí.
Dny polské kultury v Brně 43 Počátky této kulturní akce jsou spojeny s oslavou 45 let partnerství Brna a Poznaně v roce 2011. Původní intence prezentovat partnerské město Poznaň a seznámit občany obou měst s kooperací spolupráci se v současnosti rozšířila z čistě informační činnosti také na prezentaci polské kultury, současných polských autorů, hudby, kinematografie a gastronomie. Festival probíhá pod záštitou primátorů Brna a Poznaně a generální konzul Polské republiky v Čr.
REGIONTOUR44 Mezinárodní veletrh turistických možností v regionech, slouží nejen pro reprezentaci tuzemských regionů, ale také těch zahraničních. Veletrh konající se od roku 1991 je zaměřen na podporu jak domácího cestovního ruchu, tak i incomingu. V rámci spolupráce mezi městy Brno a Poznaň tu tradičně bývá vystaven i panel prezentující město Poznaň a jeho turistické možnosti. Jak uvedl Witold Stepień, maršálek Lodžského vojvodství: „Jako zástupci
43
Dny polské kultury v Brně [online]. 2014 [cit. 2014-12-11]. Dostupné z: http://www.dpk-brno.cz/program Veletrh REGIONTOUR. BVV veletrhy Brno [online]. [cit. 2014-12-11]. Dostupné z: http://www.bvv.cz/goregiontour/ 44
30
Lodžského vojvodství tady máme návštěvníkům z České republiky co nabídnout, proto věřím, že naše kontakty v oblasti turistiky do budoucna dále porostou45“.
45
Veletrh REGIONTOUR. BVV Veletrhy Brno [online]. 2014 [cit. 2014-12-11]. Dostupné z: http://www.bvv.cz/go-regiontour/go-regiontour-2014/
31
6. Závěr Cílem této diplomové bakalářské práce bylo představení tématu stereotypů a poté na základě konkrétních článků českých médií poukázat na to, jaké stereotypy jsou v mediálním prostředí nejčastěji ve spojitosti s polským národem aplikovány a vytvořit tak ucelený obraz Polska v českých médiích. Oba národy si byly vždy kulturně i jazykově velmi blízké, ovšem téma stereotypů i nadále hraje ve vzájemné komunikaci mezi oběma státy významnou roli. Čtenář se seznámil s pojmem média a jejich rolí ve společnosti, kdy bylo cílem ukázat také jejich vliv na publikum a jejich prezentaci reality. Důležitým pojmem byl stereotyp, který byl vysvětlen jako výrazně zjednodušené a povětšině hodnotící názory a postoje, které mají příslušníci společenských skupin o sobě nebo o jiných. Představeny byly historické česko-polské vztahy a počátky současných stereotypů společně s historickými, kulturními, politickými a jazykovými podmínkami, které byly v době utváření stereotypů. Bylo odkryto hledisko jazykové příbuznosti a dojem vzájemné směšnosti jazyka. Polštinu si Češi spojují s jazykem malých dětí. Politické stereotypní představy o polském národu prezentoval už i český meziválečný tisk. Záporné vlastnosti, které Polákům přisuzoval, byly chamtivost, rozpínavost, řízení se emocemi, nedostatek cti a nenávist, závist a zrádnost vůči Čechům. O obraze Poláků v současných médiích pojednává kapitola čtvrtá, ovšem nejedná se o podrobnou a rozsáhlou analýzu, snahou bylo uvést ucelený obraz prezentovaný českými médii, se zaměřením výhradně na články obsahující stereotypní představy. Ukázalo se, že v současných českých médiích jsou používány stereotypy na adresu Poláků vesměs negativní. Velký mediální zájem si vysloužily polské potraviny dovážené do České republiky, kdy se prvním článkem z roku 2012 rozpoutala dlouhodobá aféra s polskými potravinami, která s pomlkami pokračuje do současnosti. Všechna důležitá česká seriózní i bulvární média ve svých článcích a zprávách využívala negativních stereotypních představ o Polácích. Dalším takovýmto uvedeným příkladem, kdy bylo zpravodajskými servery zobrazeno Polsko v negativním světle, byl reklamní spot společnosti T-Mobile. Jak bylo popsáno v práci, dosazením do reklamy postavy Poláka jako kšeftaře a šmelináře, byl využit tento ryze negativní stereotyp. Problémem ovšem je, že média mají tendenci věci paušalizovat a v takovém případě nastává poté situace, kdy celý polský národ může být vnímán jako národ šmelinářů a kšeftařů vyvážejících závadné potraviny. Na eliminaci negativních stereotypů se kladně podílí mnoho institucí starajících se také o zlepšení česko-polských vztahů a vnímání Polska v České republice. Stručně byly popsány jednotlivé instituce a jejich zaměření. V rámci snahy o vylepšení vnímání Polska jako dobrého souseda se koná množství kulturních, společenských i obchodních akcí a veletrhů, z nichž nejdůležitější byly zmíněny. Bylo popsáno, za jakým účelem vznikají a na jakou oblast se zaměřují. Vzájemná spolupráce je důležitá nejen na úrovni vysoké politiky a businessu, ale také na konkrétních partnerských spojeních jednotlivých měst, jak bylo ukázáno na příkladu spolupráce měst Brna a Poznaně. Uvedené snahy ke zlepšení vzájemné spolupráce jsou dobrým znakem postupně stále více pozitivního vzájemného vnímání a utváření kladných mezinárodních vztahů
32
7. Resumé Tematem pracy licencjackiej jest Medialny wizerunek Polski we współczesnych mediach czeskich. Motywacją do pojęcia tego tematu był fakt, że jestem studentką języka polskiego i bardzo interesuję się tematiką dotyczącą stosunków czesko-polskich. Wielka liczba spraw ma na te stosunki wpływ. Współne wydarzenia historyczne, granica państwowa i trzeba wspomnieć także co raz większy wpływ mediów kształtowali współczesne stosunki sąsiadzkie. Pojęcie dobrego sąsiedztwa ma wiele aspektów i powinno być postrzegano na poziomie ekonomicznym, politycznym jak i relacji między społeczeństwami. Niezależnie o którym aspekcie mowa, dobre sąsiedztwo nie może być budowane inaczej, jak na bazie dokładnej wiedzy o sąsiedzie. Wzajemne postrzeganie jest wciąż we wielkim stopniu oparte na silnych stereotypach. Stereotypy o Polakach prezentowane w mediach czeskich w dużej miarze kształtują opinię publiczną. Celem pracy bylo przedstawienie tematu stereotypów medialnychch i narodowych na przykładzie poszczegółnych streotypów czesko-polkich. Także przedstawienie początku stereotypów historycznych, z których kilka przetrwało. Praca składa się z pięciu rozdziałów. W pierwszym koncentruję się na ogólne określenie pojęcia media i z nimi związany wpływ na odbiorców, rzeczywistość prezentowana przez media oraz możliwe skutki nawracającej się medialnej produkcji. Przedstawia kulturowy obraz świata oraz jego związek z medialnym obrazem, który jest częścią pracy. Kolejny rozdział skupia się na przedstawienie tematu stereotypów mediálnych i także teorii stereotypów Waltera Lippmanna. Dalej poruszano tematikę niektórych właściwych sterotypów pojawiających się w mediach i ich wpływ na rozszerzanie sterotypów. W trzeciej części poruszano tematikę poszczegółnych stereotypów historycznych oraz ich stosunki z wydarzeniami, które odbywały się podczas kształtowania tych sterotypów. Jako materiał żródłowy wykorzystano głównie publikacji znanych ekspertów w dziedzinie stosunków czesko-polskich. W książce Polsko46 Miloše Řezníka ciekawo opisano czesko-polskich sterotypów historycznych oraz zbiór Československo-polské styky včera, dnes a zítra47, w którym przez autora Antonína Měšťana trafnie opisano sterotypów narodowych na podstawie stosunków czesko-polskich. Powinno wspomnieć także publikację Narody i stereotypy48 opublikowaną przez wydawnictwo Teresy Walas i w końcu też istotna dla mojej pracy publikację naukowcy Romana Barona Čech v Polském zrcadle, Polák v zrcadle českém49. Określono również związki tych stereotypów z historią, politiką czy kulturą. We czwartym rozdziale opisano w jaky sposób czeskie media piszą o Polakach i koncentrowano przedewszystkiem na stereotypów, które pojawiają się w poszczegółnych mediach najczęściej. Przedstawiono poszczegółnych media, ich cech oraz celów. Ze względu na ich bezpośredni dostęp, korzystano głównie z archiwów internetowych poszczegółnych mediów. Oprócz tego w rozdziale wykorzystano analizy, żeby na podstawie artykułów medialnych pokazać istotne sprawy dotyczące stosunków czesko-polskich. 46
ŘEZNÍK, Miloš. Polsko. 1. vyd. Praha: Libri, 2002. Stručná historie států. MĚŠŤAN, Antonín. Československo- polské styky včera, dnes a zítra. Herzogstr. 95, 8000 Mnichov 40: Opus Bonum e. V., 1986. 48 WALAS, Teresa. Narody i sterotypy. 1. Wyd. Kraków: Międzynarodowe centum kultury, 1995. 49 BARON, Roman. Čech v polském zrcadle, Polák v zrcadle českém. Listy. 2009, č. 5. Dostupné z: http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=095&clanek=050907 47
33
W ostatnim rozdziale uważano o powodu współczesnych stereotyów między Czechami i Polską i w jaki sposób postępować, żeby ich zmniejszać. Ponadto podkreślono rolę osobnych instytutów starających się o udoskonalenie wizerunku Polski w Czechach. Predstawiono mniej i więcej znanych imprez kulturowych, kampanii i innymi koncepcjami, które odbywają się w ramach predstawienia polkiej kultury, kuchni, gospodarki i innych oddziałów mieszkańcom Czech. Medialny wizerunek Polski należy do tematów, które nie zostały jeszcze dokładnie odkryte, więc napewno jest to ciekawy temat do możliwych kolejnych pracy.
34
8. Bibliografie
Literatura: MIČIENKA, Marek a Jan JIRÁK. Základy mediální výchovy. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007. JIRÁK, Jan a Barbara SPITZOVÁ-KÖPPLOVÁ. Média a společnost: stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003. BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 2001. BARON, Roman. Čech v polském zrcadle, Polák v zrcadle českém. Listy. 2009, č. 5. Dostupné z: http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=095&clanek=050907 ŘEZNÍK, Miloš. Polsko. 1. vyd. Praha: Libri, 2002. Stručná historie států MĚŠŤAN, Antonín. Československo- polské styky včera, dnes a zítra. Herzogstr. 95, 8000 Mnichov 40: Opus Bonum e. V., 1986. WALAS, Teresa. Narody i sterotypy. 1. Wyd. Kraków: Międzynarodowe centum kultury, 1995. MĚŠŤAN, Antonin. Czeski stereotyp Czechów a czeski stereotyp Polaków. In: WALAS, Teresa. Narody i stereotypy. Wyd. 1. Kraków: Międzynarodowe Centrum Kultury, 1995. RYCHLÍK, Jan. Cestovní styk mezi Československem a Polskem v letech 1948-1989. Jan Rychlík. In: Česká a polská historická tradice a její vztah k současnosti : pardubická konference (18.-20. dubna 2002) / ed. Dominik Hrodek Praha : Univerzita Karlova, 2003. PAŃKO, Grażyna. Czy stereotypy narodowe mogą nas czegoś nauczyć? In: D. Hrodek (Ed.), Česká a polská historická tradice a její vztah k současnosti. Praha: Univerzita Karlova, 2003.
Elektronické zdroje: PALATA, Luboš. Poláci Čechy milují. Ale vy nás ne, smutní nová velvyslankyně. IDNES [online]. 2013Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/rozhovor-s-polska-velvyslankyne-grazynabernatowitz-ppl-/zahranicni.aspx?c=A131106_100547_zahranicni_aha Polský institut v Praze [online]. [cit. 2014-12-10]. Dostupné z: http://polskyinstitut.cz/ 35
E15.cz [online]. 2014 [cit. 2014-12-10]. Dostupné z: http://nazory.euro.e15.cz/rozhovory/maciej-ruczaj-v-polskych-mediich-ceska-politika-nikohonezajima-1049917 Velvyslanectví Polské republiky v Praze [online]. [cit. 2014-12-11]. Dostupné z: http://www.prague.mfa.gov.pl/cs/ Podnikání v Polsku. Praha: Oddělení propagace obchodu a investic Velvyslanectví Polské republiky v Praze, 2013. Dostupné z: www.praha.trade.gov.pl Česko-polské fórum [online]. [cit. 2014-12-11]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/ceskopolske_forum Dny polské kultury v Brně. Polský institut Praha [online]. 2014 [cit. 2014-12-11]. Dostupné z: http://polskyinstitut.cz/?d=program&i=1246&lng=cz Polské potraviny opět v přízni Čechů, pochvaluje si Polsko. Echo24 [online]. 2014 [cit. 201412-11]. Dostupné z: http://echo24.cz/a/izDRp/polske-potraviny-opet-v-prizni-cechupochvaluje-si-polsko Polský institut v Praze. Dny polské kuchyně a kultury [online]. 2014 [cit. 2014-12-11]. Dostupné z: http://polskyinstitut.cz/?d=program&i=1352&lng=cz Český rozhlas. Polský rok [online]. 2014 [cit. 2014-12-11]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/vltava/polskyrok Oddělení propagace obchodu a investic Velvyslanectví Polské republiky v Praze. Polský stánek na zemědělském veletrhu Země živitelka v Českých Budějovicích [online]. 2014 [cit. 2014-12-11]. Dostupné z: https://praha.trade.gov.pl/cz/kalendarium/detail/y,2014,m,8,article,7450,Polsky_stanek_na_ze medelskem_veletrhu_Zeme_zivitelka_v_Ceskych_Budejovicich.html Partnerská města Brno- Poznaň. Brno [online]. [cit. 2014-12-11]. Dostupné z: Dny polské kultury v Brně [online]. 2014 [cit. 2014-12-11]. Dostupné z: http://www.dpk-brno.cz/program Dny polské kultury v Brně [online]. 2014 [cit. 2014-12-11]. Dostupné z: http://www.dpkbrno.cz/program
36
Veletrh REGIONTOUR. BVV veletrhy Brno [online]. [cit. 2014-12-11]. Dostupné z: http://www.bvv.cz/go-regiontour/ Veletrh REGIONTOUR. BVV Veletrhy Brno [online]. 2014 [cit. 2014-12-11]. Dostupné z: http://www.bvv.cz/go-regiontour/go-regiontour-2014/
37
