KATHLEEN MADILL BEQUEST

•>•

^

Pnrchased for the

LIBRARY of the

UNIVERSITY OF TORONTO froni the

KATHLEEN MADILL BEQUEST

SEBRANÉ SPISY

Karoliny Svtlé w.

PROSTÁ MYSL. II.

POVÍDKY VESNICKÉ. blázínek.

—

vTíriiN.

—

SEFKA.

U KORYTA.

— LAMA A JEHO — SKALÁK.

DITK.

V PRAZE.

N Á K UA D K

M

IqOl.

J.

OT

'I'

Y

— VEER

PROSTA MYSL II.

POVÍDKY VESNICKÉ OD

Karoliny Svtlé.

v PRAZE.

NÁ KU AU EM 1901.

J.

OTTY.

Vdík->tá-W'

ímR 2 8

Tiskem Cesl; graCck

sf

1968

olenosti

»UNIE«

v Praze

BLÁZÍNEK.

At

koukla Rezka na cokoli, nechí mluvila „Je to radost, je Co však bylo pi tom nejpodivnéjšílio, že vždy první její slovo bylo pokaždé:

upímné.

mla

Pršelo-li,

radost,

mohou radost mla,

slunéko, že

že

bude

hodn

s

kýmkoli,

to radost."

to

mínila

píce,

sví-

svou práci ua polích pohodln udlati, vidla- li stromy v kvtu, dli, jak na mezi si hrají, koku na steše se vyhívati, holuby na stodole se zobkovati, krátce, všemu se tšila, co se mlo dost málo k svtu. ekl by lovk, že se jí lidé za to smávali a jinak Nakládali s ní vbec, jí neíkali než „ty Blázínku" ? jako s díttem, v nmž není jí již šlo na sedmnáctý rok, ješt rozum usazený. její kmotr, starý Tvrzník, nejvtší sedlák ve vsi, nebral to s ni tak zlehka. ílnvával se na ni ve vší pravd pro tu její stálou veselost a spotilo-li

si

lidé

a

Le

kojenost, jež se

mu

protivovala asi tak, jako krocanu

er-

vená barva.

Rezka i však z jeho vrení málo dlávala a trvala Vždyt to byl takový povstný „turmák",*) jenž chtl, aby se celý svt podle jeho hlavy otáel, a jemuž

pi svém i

Pánbh *)

málo kdy do noty

Tvrdohlavec.

trefil.

„Kdybych vadíval se

s

ní,

vdl, jak dopadneš, až povyrosteš," kdykoli vedla svon kravka, již pro drobné

byl

kroky byla poktila „Drobena", kolem jeho živnosti na pastvu, emuž se však, když mohla, k vli jeho kázání vždy ráda vyhýbala, „zajisté bych se nebyl z místa hnul, když mne pišla babika zvát, abych se k vám za kmotra dostavil, a pece jsem byl s otcem tvým jako bratr. Na tob, vtroplaško, je nejlépe znáti, že v tom jiného není, než babská povra, íkají-li lidé, že se vrhnou dti po kmotrech, a vybírají-li jim je podle toho. Po pec nemáš jediné žilky. Ale jen pokej, vsak ti to s tou tvou radostí vné nepotrvá, také ti to jednou 9 ní sklapne a pak zas budou míti jiní z tebe radost a zasmjí se ti, že máš po smíchu. A což teprve hoši! Ti vám zajisté nepestanou tak hned do stechy kameny bouchat, až t kdosi kdesi hodn napálí, vid, Jakube?" Jakub, jeho jediný syn, sice také po Rezce koukl, hnala-li se kolem jejich statku se svou „Drobenou", ale na podobné ei otci neodpovídal ani tak ani tak. Jak Rezka se svým stálým, veselým švitoením ty které vážné osoby, zejména jeho otce pohoršovala, tak on zas domrzíval jiné, které si rády kleply, že nechával každého pi svém. A jak se tšili, že Rezce ta její spokojenost s tím svtem pec jednou selže a ona si nad svou dosavadní zpozdilostí, jíž chválívala, trpce zapláe, tak zase o Jakubovi vše na její

mn

nm

mudrovali, že je pes zdánlivou svou mírnost pec jen také kus „turmáka", což se zajisté ukáže, jakmile nastane první píležitost, aby se v

nm

ozval.

Jednoho dne pišel do vesnice mladý, neznámý lovk. krosnu celou voskovým plátnem ovázanou. Ubytoval se v hospod, kde vykládal, že se vrací z jarmarku, ale pro stálý déšt že tam ml špatný odbyt. Žádal si na hostinském, aby si sml svoje zboží v šenkovn rozložiti kdesi na zvláštním stole a pede dvemi kolemjdoucí zváti, by se k nmu pišli podívat, že jim to bude zajisté za Nesl

to státi.

Tot

rozumí, že se na vyzvání tak mnohoslibné nejen ale i všecky holky ješt tentýž veer do hospody pihrnuli, a že Rezka nebyla mezi nimi poslední. Zstala ped stolem cizincovým státi, jako když do ní se

všichni hoši,

uhodí. „Inu,

to je radost,

po sob, když Co na

se

nm

to je radost,"

konen

co

vnc

šr

hebínk, kopestrých pro nevsty a

bylo rozloženo zrcadel,

rálových a granátových,

zvolala asi stokrát

zase vzpamatovala.

fábor hedvábných, prsténk a zápon samý lesklý barevný kámen! Nenadsazoval ten prodava, vru nenadsazoval, když zval lidi, aby se pišli k nmu podívat, že jim to bude družice,

státi

za Ale

to.

mu svdili a jeho zboží chválili, neubývalo tak, jak by si byl pál. A pec byl již každý, jak hoch tak dve, kde ml njaký ten groš uložený, jím pohnul a do hospody zanesl. málo to bylo vydalo, padl prodava se svou krosnou do vesniky tuze chudé, v kamenitých horách zastrené. Nejen první den, ale ani druhý ani tetí nebyla Rezka s to, jakmile ke stolu prodavaovu pistoupila, od nho zas se odtrhnouti. Zapomínala nad jeho krásnými vcmi na

stole

teba

mu

všichni

to

Le

10 že je cas

vždy,

k dojení, a byla

snad na

by

to

nadobro

zapomnla, kdyby jí to nebyly družky vší mocí pipomínaly. Bylo prodavai pokaždé tuze se zasmáti, když vidl, jak se Rezka bránila s nimi odejíti a jak jí nepopouštly. Co s „Blázínkem" ? IMusily míti lepší rozum než ona.

Koueo

ho

ale

pece

zamrzelo,

že

má

ta

švarná,

boubelatá holice, která mu, sotva ji spatil, ihned do oka padla, jen smysl pro jeho zboží a nikoli i pro nho, neb zvolal na ni, když se zase jednou zdráhala s družkami odejiti nemohouc se pohledu na jeho stkvosty nasytiti a stále si opakujíc, jaká z nich jde radost: „Jen pec, družice, také jednou jak náleží ke pihlédni a zajisté se pak piznáš, že ze mne vlastn jde ta pravá radost a nikoli z tch mých tretek, teba se sebe

mn

více tpytí a lesknou."

Všichni, kdož obstupovali stl,

z

plna hrdla se zasmáli.

Dychtiv ekali, jakým to šprýmem Rezka mu asi odpoví. Mívala jich vždy celé kopy v zásob. Ale dnes ekali marn.

Melt prodava vru pro jak tomu byl u dvat groš z truhly vytáhla a

vyítati jí, že si ho nevšímá, byla také Rezka svj

A

zvyklý.

koupila ti lokte ervených tkaniek k nedlnímu frtochu a báb brejle v koženém pouse podívala. Ale zde, pece nebyla pi tom jak náleží když to nyní k jeho vyzvání uinila, tveraivá odpovd, teprve poznávala, k níž se chystala, jí uvázla na rtech. že je to mladík jako kvítí, že má pod no-^em knírky erné =ako uhel, oi jako jiskry, že se ohýbá jako vrbový prousi

na

Te

tek, že

mu

není rovno nejen ve vesnici, ale že na kteréješt mu podobného nevidla. Kdyby byla

koli byla pouti,

chtla pravdu znati,

že

mluviti, tož

vedle

nho

celý

by

se

ten

byla rausila skuten pijeho stl stkvosty pokrytý

11

Ale místo tobo schovala se ervená nestojí skoro za nic. jako krev za dívku, jež jí stála nejblíže.

Ted teprve

davae

se

pohádati, aby

lidé jí

chutí rozesmáli a neustali pro-

s

neslevil,

necht poví,

stojí-li

on u

ní

výš nebo jeho zboží.

než

Ale

se a vylétla,

byl

s

to

jako když

tak uiniti a ji

ji

vystelí, ze

vzchopila

zadržeti,

dveí

dom

k báb.

Po kmotru „lurmákovi" nemla Rezka ovšem jediné

a

její otec k obadu svatého ktu schváln si jej maje velikou úctu pro jeho rozum, jímž se znal náležit vychloubati. Ale tím více se vrhla po báb.

žilky, zvolil

Byla to tuze hodná žena, jež vnuku jako nemluvn sob pijala a jen ke všemu dobrému napomínala. Nesmla na píklad kravku jinak pi dojení pohádati než: k

„huj, huj, malá,"

nedopustila totiž bába, aby v chlév kdosi

pronesl jediného neslušného slova, nerci-li

dvata

rotil,

jak mívají

když jim dobytek nepostojí, jak si toho pejí. Vždy se byl sám Kristus Pán ve chléve narodil, jak by tedy nebyla za veliký považovala hích znesvcovati místo to nepknými slovy a neslušnými eCmi. A jak uctiv smýšlela ve vci té, tak i v každé jiné. Vedle toho byla se vším na svt spokojena, což penesla na vnuku; každou žádost odevzdávala jen Bohu, a to Rezka také podle v obyeji,

i

ní inívala.

Nemla mém

bába než malounký u potoka baráek na sas malounkou zahrádkou. Vážila si však

konci vesnice

majetku svého více než

jiní

svých zlatých hrad.

12

„Což uejsme zde svými pány zrovna jako kuíže na svém zámku?" asto íkávala Rezce a s radostným úsmvem se pi tom rozhlížela po své tsné svtnice, kde však vše se lesklo istotou jako v stíbrnickém krámu. „Když si svoje udláme, kdo nám má co poroueti? Pecme-li buchty, dáme si do nich bud máku i perníku, jak se nám práv líbí, nikomu po tom nic není. Nejsou-li buchty a vdolky, chutná i kyselo a foucmouk jak by smetl, a zas nám nemá nikdo do toho co mluvit. Jsem-li njaká daremná, inu, ty mne napomeneš, abych všeho nechala a si sedla s ržencem na záhrobí. Zasednu- li, nikdo mne odtamtud neodhání, jak bývá v jiných místech, kde jsou staí lidé mladým na obtíž. Vejde-li k nám soused a chce-li, abych si s ním hodila, sehrajeme si chvíli. Kdo má právo v tom

nám

brániti?

Nejvíce

tebe u sebe. Vím, že a do rakve,

si

mn

však toho vážím, Rezko, že

mám

hodin dobe má, ustrojíš. Nemusím

teprv

v poslední

jak to býti vezpod v truhle

mám

posloužíš ti

k tomu budeš potebovati, do poslední nit dávno pipraveno, jen co po tom sáhneš." Rezka jí k takovému hovoru tak srden svdila, jak byl pronesen, jen když se zmínila o poslední vci, nechtla o tom slyšeti, tvrdíc, na tohleto že je asu dost. Ano, cítila se pod babiinou vetchou stechou, plnou netesku, kde bylo v lomenici hnízdo vedle hnízda, tak štastnou jako ly princezny na tch nádherných hradech, o nichž znala babika tuze zajímavé a podivuhodné vci vypravovati, když za zimních veer v divokém reji „Meluzina" kolem okna se prohánla, v prsku praskaly šišky a ony ob pi jasné z nich zái proti sob piln vrivá vetena mezi prsty otáely. íkati, že

vše,

co

13

Zle s

nuaívaly

pokaždé

se

\y

ludó

selky,

které

se

chudikou staenou beztoho pro jiného na cest do ko-

nezastavovaly, než aby od ní zaslechly, kterak je nad sebou tak tuze povzneseny, že si ani netroufá oí k nim pozdvihnouti, dala-li se do velebení své chudoby a

stela

vidí

o jejich plných truhlách, plných stodolách, plných chlévech

muk, jako by nebyla o nich vdla. „Nuže," pravila k vnuce, když tato dnes proti svému a zamyšlen na lavici pod okno zasedla, „co obyeji se ti dnes u toho prodavae v šenkovn zvlášt zalíbilo?" Rezka se zapálila do krve, zrovna jako ped tím v hospod. Pi tom sklonila hlavu tak hluboko, že i kdyby se nebylo již valn stmívalo, pec by jí nebyla bába do tváe ani

nm

vidla.

„Nepišla jsem tam na nic zvláštního," hlesla po hodné chvíli,

„Jak pak jinak," kývla bába hlavou. „Den co den tam byla, pokaždé jsi se tam nemu novému podivila, on tu je již celý týden, i ne?"

jsi

a

Když jí vnuka neodpovdla, dále se jí netázala a hourala se na pec, kde mla svoje lože. Usedla si na pokraj postele a vytáhla si z kapsáe nerozluný svj rženec. Odíkávala veerní modlitbu patrn již v dímot.

A

dnes

si

Rezka asto opakovala, nevzpomnla, aby si

ani

prodava

šenkovn k

že

jí

jde spaní nade vše,

šla také lehnout.

Co byl

onu neoekávanou otázku, hnala se jí v jednom kuse krev do hlavy. Mohla se ted zrovna rozdiviti, pro ho neodbyla, jak jindy hochy odbývala, chtli-li ji potejrati, ale ješt více se divila, pro nebyla s to k tomu se piznati, eho on si na ní vdti žádal? A pece to byla istá pravda, že z nho samého šla K.

v

SVTLÁ:

l-rosta

mvsl

ní uinil

II.

2

14 z tolio celého jeho krámu šenkovn rozloženého. Jedin)'m pohledem se tom nezvratn pesvdila.

ješt desulkrát vtší radost než tak okázale v o

Vyskoila s lavice. Nikdy jí ješt nebylo tak teskno a úzko. Zdálo se jí, jako by se mla udusiti. Místo k babice na pec vklouzla zticha do zahrádky, ale ani tam a lahodného v tom erstvém vzduchu, plném sladké šelestu, pod tím tichým nebem samá lesklá hvzda, které

vn

jindy tak ráda poítávala, se

jí

neulevilo.

Dnes vlastn ani k nim nevzhlédla. Opela se všecka ví jakou práci vykonala, o kveznavená, jako by byla toucí hrušku nedaleko vrátek a kryla si stále rukou srdce. Ješt nikdy, i když se nejvíce na pastv za tekující „Drobenou" nabhala, v ní tak nebušilo, jako co byla z hospody uprchlá.

Bh

„Jak

pak,

družice,"

kei bezovými, práv nezjevíš,

na

jsem se

se

t

ozvalo

se

vrátky

za

rozvíjejícími,

„ani

ted

stínnými mi ješt

tam v hospod tázal? Ješt

jsi

se

nedomyslila, jak tuze mi na tom záleží?"

V Rezce se náhle zastavila pobouená krev. Strnula jako socha pi zvuku hlasu ode dvíek tak úlisn k ní zaznívajícího.

Byla-li svtákovi tož se

mu

hned do oka padla, jakmile

Ujednanou bylo ve

ji

spatil,

ped ním té u nho

teprve zalíbila, když tak splašen

z

ho-

vcí, že si s ní musí, než odcestuje, za každou cenu aspo hodinku zalaškovati, obzvlášt když mu povdli, že jí proto íká každý „Blázínek", ponvadž na všecko ve svt kouká jako malé dít, v nmž není ješt rozum usazený, avšak jí jde již na sedmnáctý rok, ješt nehlavn proto, že

spody utíkala.

a

chvíli

15

b)i

Loch

žádný

s

to

s

jako

uí

s

jinou dívkou

ádn

se

smluviti.

„Trvám, že máš dnes vida, že i on se s

uí

a se byl hochm,

nesmluví,

svj skoupý den," prohodil

asi

konen,

aspo

již

ho za

pro dnes ní

vší

již

nikterak

mocí

posýlali,

pochlubil, že by bylo zle, aby tak se nestalo. „Ale vid, až

sejdeme zase, že mi pak povíš, eho na tob zvdti tak velice jsem žádostiv. íkají o tob, že každému tak pror práv bys jí dopáti ráda dopeješ radosti se

—

mn

nechtla?" Ale

a

ješt bodnou

chvíli

takto

k ní mluvil a

s

od-

pec ani jediného slvka z jejích úst nezaslechl. Stála poád o hrušku opena, jako když ji do zem vleje. Ani nevdla, že na ni spouští kvt za kvtem, jako chodem

otálel,

byla chtla napomenouti, aby pece vlídné slovo splavlídným slovem, jak si snad myslila, že to mezi mladými lidmi býti má.

l>y ji

tila

„Co nebylo dnes, bude zajisté zítra," sliboval prodava nuceným úsmvem hochm jej v šenkovn dychtiv oekávajícím, aby od nho zvdli, jak pochodil s „Blázínkem" s

a podailo-li se

mu pece

Smutn buela již

Bh

ví

s

ní

se

smluviti.

A

„Drobena" ve chlév. bylo slunéko jak vysoko, Rezka se u ní dnes ješt neukázala.

Nemohla na nohy. I nezbývalo ustrašené babice, než aby kravce, která se v chlév poád rozhodnji o svoje hlásila, hodila nkolik hrstí suché píce do žlabu místo jí obvyklé erstv nažaté trávy.

16

Sedla Rezka dosud na když

pozd

pevn

led studené

boko k

prsm

lavici,

zahrádky

jak na

ni

byla klesla,

Mla

ruce jako hlavu jako v ohni hluschýlenou, tváe jako suih ubledlé, oi pi-

v noci ze

v

klín

se vrátila.

spjaté,

mhouené. „Že t njaký nešlechetnik uknul," zahoekovala babika nad Blázínkem'. „Mrzí to leckohos, že ti Bh ráil ,

uštditi srdce tak nevinné, že máš z toho svta jen samou radost. I chodí také zlí lidé pod Bohem, nejen hodní, jak ty, dtino, si myslíváš." A babika vytáhla z truhly košili tam uchystanou, až a petela jí s tichou modlitbou jí bude posluhovati knz, vnuce voln tvá. Celou kropenku svcené vody pi tom jí na hlavu vykropila, ale neosvdil tento prostedek dnes svou starou povstnou moc. „Blázínek" se nevzpamatoval. Celý boží den neml sousta v ústech, a babika také ne. Teprve veer, když zapadající slunce celou svtniku zlatem svým zatopilo, Rezka takž jakž prokoukla. Snažila

na nohy se postaviti, což konen se jí pece podailo. Ale když zaala choditi, potácela se pi tom jako ve snách. „Již mi nic není," kouejšila babiku, která starostlivé se

nad

ní hlavou vrtla.

„Jen jestli to je pravda," namítala jí nedviv. „Je to pravda, ihned se o tom pesvdíte," stála Rezka na svém, ubírajíc se dle možnosti staten ke dvepst, musím jí to ím. „Mla dnes Drobena' k vli nahraditi. Pjdu jí ted hned podrazit opáliku trávy, aby si aspo na noc pochutnala." „No, no," souhlasila s ní babika a všecka potšena, že zlé kouzlo od vnuky patrn zase odstupuje, složila si svou košili, položila ji do truhly, kropenku povsila na její ,

mn

17

dveím a žejbrovala se na tu svou milou poc, po pestálém strachu odpoinula. Zajisté by tam nebyla tak klidné oddychovala, kdyby byla mla o tom tušení, jak dlouho bylo „Drobené" ekati, než se jí konené dostalo, co jí byl „Blázínek" tak horlivé niisto

aby

1\C

si

sliboval.

Sotva Rezka do zahrady vstoupila, kosu na ramene, bylo znova, jako když ji do celého téla žhavého u vrátek se to kmiolova nalije. Ve stínu bezových talo zrovna jako vera. Ó, bylté to zas ten ošemetný prodava, nedopál jí oddechu. Když se jako obyejné k veeru s družkami dnes nedostavila, jak byl pevn oekával po verejším svém pokusu zalichotiti se jí, znova zu ní se pustil. I kdyby se hochm nebyl zaruil, necht se „Blázínek" plaší jak chce, on že mu nepovolí, byl by tak uinil, nemálo uražen, že si troufá taková nepatrná holice se mu vyhýbati. „Tuze jsem se zarmoutil, když se ty ostatní družice dnes bez tebe do šenkovny dostavily," promluvil k ní svým „I chtélo se mi podobati, že donejúlisnéjším zpsobem. konce o mne nestojíš. Vydal jsem se tedy za tebou, abych od tebe pravdu zvédél, máš-li mé skutené u menší vážnosti než mj krám." Rezku pebhl mráz. Nemla o tom zdání, co to uskok, jak jí babika vším právem vyítala. Ani zdaleka jí na mysl nevstoupilo, že by pespolnímu lovku pec jen nemla každé slovo viti, teba byl jako kvt a ml oi

již

jí

ke

jako jiskry. „Vydal jsem se za tebou," znova zapoal ješt lichotivji, ješt tišeji než ped tím, „a Je u mne již jistou

vcí, že u tebe nieho neplatím."

18

Cbtla mu

cosi namítati, ale blas jí selhal,

nezaslechl

než hluboký vzdech.

„Mám dáme-li ale

že

mn jí

však lepši

mn

než ty. Tob je to jedno, než odejdu, snad pro vždy .,

srdce

Pánem Bohem,

si s

.

.

..." Ted konen ji íal do živého. Tíhla sebou tak zprudka, spadla kosa s ramene. Snad by byla Rezka padla .

.

.

nikoli

ni, kdyby se nebyla zachytila hrušky, prudkém tom otesu všecky její kvty.

na

s

níž spršely

pi

„S Pánem Bohem?" zamumlala, aniž si byla vdoma, jí to plete na jazyku. „Ano, picházím, abych ti dal s Pánem Bohem. Zde nejsou pro mne žádné výdlky, musím se svou krosnou co se

jinam." „Jinam,

že jinam?" znova se zajikala Rezka, jako by byla slyšela slovo to ponejprv a jeho významu chápati Zdálo se jí skuten holou nemožností, aby 3 to nebyla. se chystal k odchodu. Nikdy jí ješt nenapadlo, že by mohl

odsud kdy nadobro odejíti. „Není mi žádné pomoci," pokril ošemetný tverák rameny, „Ostatn bych snad ješt tak tuze nepospíchal a kdybych nemyslil bych si, že se to tu pece zdvihne . . ." vdl, že tu nikdo o mne nedbá „Že nedbá?" kikla Rezka, co v ní hlasu bylo. „Což , nevíte, že odejdete-li odsud, všecka moje radost za vámi se odsthuje do poslední kapky?" A Rezka hroznou myšlenkou tou pemožena spustila se hrušky. Kdyby ji nebyl prodava zachytil, tenkráte by byla zajisté v celé své délce padla na kosu. .

.

.

19

Hoši se luohli ovšem smíchy rozsypati, když k uim prodava, ua uhož opt dues v šeukovn ekali, pilétl, aby jim zvstoval, jak tento veer pod hruškou pochodil a

odejde-li

poslední

odsud,

se

že

„Blázínkovi"

všecka radost do

kapky za ním odsthuje.

a

ml lepších výdlk skuten již Pemluvili jej, že potebí, aby se pec jen ješt k vli této švand na vesnici obmeškal, ba složili se vespolek a pidali mu nco na útratu, kdežto když hostinský na nich chtl, aby pipláceli na noviny, pokaždé mli ví co výmluv, že jim to na nestaí.

Bh

n

Vyprovázeli

jej

veer jako veer na jeho

záletech.

ovšem jen opodál dvíek u zahrádky státi, ale tím dychtivji pohlíželi za ním ani sebou nehýbajíce, když Zstávali

se do nich vkrádal.

pracn tajeným naslouchali pak Rezprodava na tom stojí, že mu

S chechtotem jen

in

pláci,

hádajíce,

jest za živobytím

nemže. Nkolik dní

že asi

opt

dále se ubírati a ona že se do toho

vpraviti

si

s

ní tak

krut

nickým k pemilé zábav, naež

zahrával

hochm

skuten jednou

ves-

zcela z ne-

nadání odešel.

Dlouho, dlouho tomu Rezka uviti nemohla, že se již nikdy nezakmitne mezi bezovými u vrátek kei, že ho bude nadarmo oekávati pod hruškou. Myslila v prvních dnech, že jen tak s ní žertuje, ale konen nemohla pec jen jinak než uviti, že jí s oí navždy zmizel, a nevdla,

zármutkem a

co by

si

slovo,

ubezpeovala-li

její

lítostí jej,

že

poala. se

s

radost odsthuje až do poslední

Nebylo to jen jalové ním skuten veškerá

krpje,

20

Udlalo se jí tcd v duši náhle tma a prázdno. Nejbolestnji však toho vzpomínala, že kdykoli se zmínil o svém obchodu a vidl její hoe, ani jednou, ale ani jednou nedodal, že by to byla pec jen pkná vc, kdyby jej nkdo mu milý na tch klopotných jeho cestách svtem provázel, Yru, bylo to veliké štstí, že cosi podobného nevyknul. Nebyl by se náš „Blázínek" ani chvilenku rozmýšlel zahiádky a všeho zanechati: jak babiky tak chaloupky „Drobeny" a k této služb se mu nabídnouti. Ach, jak štastna by se byla Rezka cítila, kdyby jí bylo dopáno bývalo nésti za ním jeho krosnu! Co by byla asi babika ekla, kdyby byla zvdla, o em vnuka te ve dne v noci povahuje a co je toho píinou, že pi tom tak bledne a kterak to asi dopadá s tou posluhou její v poslední hodince, na niž pec tak i

dvrn

spoléhala!

ona ve vesnici samojediná o tom nevdla, co se dlo a dje a piítala její pepadlost tomu, že dosud ješt roste. Zdálo se skuten, že boubelatá Rezka zhubenvši následkem svého žalu, je teJ o kus vtší. Ale

s

vnukou

A

lidé jindy tuze rádi donášejí, tenkráte se

pec jen

dobré staence, která ped nikým ješt, co živa byla, vody nezkalila, jakou to drzou hru si ten cizák dovolil s její nezkušenou vnukou, jíž výše si cenila svých báli vyjeviti

obou oí v hlav.

kdo mu byl nápomocen, jí nikdo nevyzradil, komedie s ní vydaila, že tém celé vsi na tom záleželo, to nebohé její dít zahanbiti a zarmoutiti, aby bylo pec jednou lze nemu od plic se zasmáti. Ani tenkráte staruška ješt zlého se nedomyslila, když jí zaali hnši v noci do stechy kameny bouchati a ze spaní ji vy-

Také

aby

se ta

21

rušovati. Vždy picházela vnuka již do let, byla svtu podobna, bodejí by jí to nebyli dali hoši svým starým zpsobem na jevo, zrovna jako jí samé ped lety, ach ovšem

ped mnohými

již

lety její rostlenci.

prese svou omámenost pec jen na to hoši pro jiného do stechy nebouchají než

Ale Rezka pišla,

že

jí

pro pouhý poškleb. pochlubil,

s

ím

se

Slyšela od holek, jak se byl

mu

byla svila,

prodava

že totiž všecku její

radost a veselost, jíž jindy v ní každá žilka hrála, odnáší pro všecky asy ve své krosn, a jak se jí hoši za to smjí. Tot se rozumí, že i ony se jí tím netajily, kterak se jí smjí za její lehkovrnost, a že jí ješt k tomu lecjaký peprný štipec koení pimíchaly. Ted teprve ten nebohý „Blázínek" nahlédl, že jsou na svt pec jen tuze zlí lidé, emu dosud viti vždy tak rozhodn se bráníval. Smáli se jí, páli jí její hanbu, její

vždy

žal,

a ona

nejlepšího

pec mu

byla

s

pála.

každým tak Ba cítila i

upímn s

tím

cítila

a

broukem,

na metlici se houpal, a mla se na pozoru, aby neopatrným krokem ho nesetásla, cítila i s tím ervíkem a vyhnula se mu, když jí cestu kížil, aby mu neublížila. A jí ubližoval ted každý a s ní necítila jediná duše . krom babiky. Nebyla jí myšlenka ta však žádnou útchou, spíše novým do duše trnem, neb práv k ní se byla zas ona tak k neuvení nevdn zachovala. Málem by byla druhou svou matku, svou vrnou opatrovatelku, opustila k vli

jenž

.

lovku,

.

jehož sotva znala, jenž se jí byl do srdce dostal, jak a pro. Nebyla s to zázrak ten pochopiti, ale bylo to pec jen jisté, že kdyby byl jedinkrát pokynul, vše by byla opusMla, co jí bylo dosud drahé a svaté, a aniž

vdla

22

pi tom ješt by

se byla za tu nejšíastnjší osobu pod sluncem považovala. Ale což to bylo skuten možno? Nemýlila se? Nebylo to vše pec jen následkem, že ji jakýsi podlý lovk naknul? Vsak se to dozví ve správ boží, k níž si však netroufala pistoupiti ted v neobyejné dob, aby babiku

nepolekala.

Jak když

si

to

vydrží až do Vánoc!

vzpomnla na

tu píští

A pece

zpovd

tásla,

se celá

svou. Zdaž

jí

udlí

velebný pán za ty veliké, neslýchané híchy její rozhešení? asto o tom se žalostným pláem pochybovala, když v noci se probudila

ranami do stechy

se sypajícími.

Nejvíce ovšem ze všech lidí smál se starý Tvrzník, jakmile i on se dozvdl, že si stropil prodava s „Blázínkem" tuze veselou chvíli a na to že odškloudl. „To to té splašené holce peju," tšil se, kdykoli nkdo o tom se zmínil, „má tedy konen po radosti, jíž tak štde každého podlovala. Jest-li pak si vzpomene, jak jsem jí vždy prorokoval, že jí to co nejdíve sklapne. Byla by lidem nejradji namluvila, že tu mají na svt ráj, ted

nm

kvete také pelunk a jakou má chuí. aspo ví, že na Slýchávám nkdy v noci až sem, kterak jí hoši kameny do stechy bouchají. Ty, Jakube, pi tom nebýváš?" Jakub na poátku jen lhostejn vrtíval hlavou, že nese jedná. Málokdy bývá. Vlastn mu ani nebylo jasno, si zašel mezi hochy, a nastala li na polích práce, jako práv te, po mnoho nedl mezi nimi se neukázal. Byl si v hospodáství pi všem nejradji sám a asn lehal, aby se

o

23

asn

Ale konen pec jeu na to otcovy toí, a tuze se to otec vlastn mínil? Dobe prý, že ta splašená holka teJ polyká pelunk, a to za to, že chtla svou veselostí každého taktéž k veselosti pohádati, že mla ze všeho pkného radost a že to byl celý její hích, chtla, aby se tomu i jiní tšili Ovšem ted se do toho vpletl ten o jiném nikdo nevdl. pespolní kejklí, jemuž se naklonila. Pro by se mu nebyla naklonila, když se jí zalíbil, jeho to hanba, nikoli hanba její, že si 3 ní jen zahrával bez poctivého úmyslu, že jej nechali za to nejen bez pamtného i zdejších hoch, odtáhnouti, nýbrž že mu k jeho šibalskému kousku ješt rau

chtlo zas

vstávati.

koho a nad tím zamyslil. Jak

pišel,

okolo

eho

ei

se

—

svítili.

„Jen pokejte, vy baby, za to se vám dostane pamtného ode mne," umioval si, když stál jednou po veei na zahumení, a si prohlížel západ, nemá-li se na zejtí k dešti. Vinul se podle nho mezi vrbami potek až dol do vesnice k samému baráku babiinu. Sotva domyslil, již to bouchlo v tu stranu jako o Božím Tle, když stílejí z hmoždí. Jakub se zarazil, zajisté tam zase njaký ten rozpustilec provozoval svou nešlechetnou hru. Ted to bouchlo znovu a ted zas. Nebyl tam jen jediný škdník, ml ješt pomocníky. Jakub se tuze rozzlobil. Kdykoli šel okolo babiina, vždy koukl na tu chatrnou stechu její a jako opatrný hospodá si pomyslil, nedá-li brzo na ni správku, a to poádnou, že ji jednou vítr odnese, i liják spláchne. Nestydli se ti bídní kluci nejen nebohou holici, o níž dobe vdli a také piln rozhlašovali, že kouká na svt jako nerozumné dít, svými zlými jazyky pro pouhou kratochvíli

24

ješt ua jejím cliudobiiém majetku poškozovati. Co zbude ze stechy, mlo-li to takhle jako dnes choditi do podzimku? šlehati, ale

Nerozmýšlel se Jakub jeho obyejem, a pln

hnvu

tenkráte, si

pravil,

jak

za

to

bývalo jindy

by ten život

stál,

mohl lovk dlati s lovkem, co se mu zachce. Pebhl zahumení a mezi bhem si kolem potoka nalámal prut, co jich byl s to rukou obsáhnouti.

kdyby

si

Najednou se ozval mlhavou nocí pronikavý výkik, za zuivé zaklení a nkolik okamžik na to divoký ryk. Hlídal-li Jakub o žních mandele, i brambory, nikdy mu ješt nebyl upláchl jediný zlodj, jak by mu byl tedy ted upláchl hoch nic zlého netušící, který by se byl spíše všeho jiného nadál, než že na nj íhá tam opodál v houštin u vody mstitel za to, že si troufá tupiti a poškozovati „Blázínka"? chvíli

Jakub byl veliký se

tém

loupky

silák

a ted ve své spravedlivé zlosti kolem cha-

neznal. Vyítil se ua chlapce, byli ti

rozestaveni,

již

dle zásluhy,

kameni do ní stídali. druhým a než se každý

se v házení

Napadl jako blesk jednoho za vzpamatoval, co se s ním dje,

emuž nasvdoval

již

mu

byl pohladil

hbet

nejlépe jejich kik.

Pruty byly chrust, když je zahodil, a se spokojeným pohledem na chaloupku se ubíral voln dom. Mohli se za ním vydati, chtli-li s ním zapoíti nový boj, vymstíti se mu, jak on se byl vymstil jim, ale nikdo se za ním neodvážil, nikdo ho nepronásledoval. Pousmál se Jakub pohrdliv, když se zase na zahumení ocítil a již žádnou ránu za sebou nezaslechl. Vždyf to vdl, že jiného nejsou než baby, které si jen troufají na bezbranné holky a chu

25

diké staeny, ale každé dnes patrn k ní chuf,

poriulué byl

by

potyce se

rád

se vyhýbají.

drobátko

s

Ml nimi

porval.

Nepochlubili se Rezéini trapiové ovšem s pamtným, kterého se jim tak z nenadáni u „Blázínkovy" chaloupky dostalo, ale tím astji, však zcela jen tiše a potajmu mezi sebou o tom si šeptali, co to bylo asi lovka silného jako z nieho nic v onen mlhavý veer ze lev, který se na tmy vyítil, všecky je pebhl, pemohl, ztrestal a pak odešel jako král, jemuž nemže a nesmí nikdo nic udlati. Žádný z nich nebyl poznal Jakuba snad proto, že by se ho nebyl nikdo do své nejdelší smrti na míst tom, v té dob a za touto píinou nadál. Konené se byli na tom hoši usnesli, co bylo každému hned na poátku hlavou prolétlo, totiž, že to nemohl nikdo jiný býti než jakýsi tajný Rezin milovník, zajisté kdosi pespolní. íkali holce sice „Blázínek", ale ted se podobalo, že ona vlastn mla celou ves za blázna a že si hrála s prodavaem asi jako on s ní. Avšak nikdo si netroufal dminku tu hlasit pronésti, aby se záhadný ten ochrance zase kdesi nevyskytl. Od onoho veera panoval svatý pokoj jako jindy kolem babiina baráku. Nebylo slyšeti než šumní strom v zahrádce a šplouchání potku. Mohli ted pod jeho stechou opt spáti pokojn. Jen kdyby bylo „Blázínkovi" srdce dalo! Nebylo však k ukonejšení. Poád jí vrtalo mozkem, že ona se všemi lidmi tak dobe smýšlela a jí že pál každý, jak vyšlo ted na jevo, nejhorší. Více ji to ted hntlo, než že prodava ani jednou se nezmínil, jaká by to byla krásná vc, kdyby kdosi milý jej na tch klopotných cestách svtem doprovázel. Vždyt to byl, kolkolem vzato, pec jen cizí lovk, jemuž do ní pranic nebylo.

n

26

kdežto se jí vždy zdálo, jedna duše.

Nemíval Jakub, jak ostatní

hoši

se toulati,

že

již

ale

se

sousedy a jejich

povdno,

te

dtmi

je

nikdy ve zvyku jako po veei vždy Nebylo v dosud

chodíval

nm

venku a vracíval se až veer dom. žádného stání, nevil, že dají hoši tomu „Blázínkovi" pokoj, poád ješt hlídal babiin vetchý baráek, aby jej ti svévolníci ve svém nerozumu nadobro nerozvalili. Nkdy se pi tom rozhlédl po Rezce, ale nikdy ji kolem stavení nespatil a v zohrádce nebylo také po ní ani stínu. Ba, nevídával ji ted ani jako jindy hnáti kravku kolem jejich živnosti na pastvu, zrovna jako by se byla

pro nj propadla. Tu mimochodem zaslechl, kterak si sousedky pes plot o tom povídají, že musí ted babika jen tak po mezích sama pást, „Blázínek" že není po té komedii s prodavaem dosud ješt k žádné práci. Pi tom se daly do obvyklého rozumování, že té holce patilo podobné perné nauení všem zbrklým lidem na výstrahu, kteí by se chtli, jako ona, jen po medu olizovat. Ted že aspo zvdla, že na svt rozsel Pánbh také peluku, a zakusila, jak chutná. Kéž by jí prý šla aspo k duhu. Jakub se od klepen tch zprudka odvrátil a poodešel zas na pole, kde nechal skotáka u kon. Oral práv na poli záhony pro zelí a byl si zašel pro svainu jemu a sob. Zasedl si ted se svým krajícem chleba, tlust obloženým tvarohem, na pluh. Ale nezakousl si do nho svými jako sníh bílými zuby jako jindy; ml ped tím poádný hlad, ted byl pozbyl náhle chuti. Nemohl záležitost „Blá zínkovu*' z hlavy dostati.

dom

a

27

„Ne,

ne,

iieclií

zadumán,

všeclien

neb

sloužila,

kroutí jak kroutí/ pravil si holka si žádného i)cluku nezaže ho nikdy nikomu nepála, chtla to

lidé

„tahle

nejen

naopak svou veselou mysli každého kísiti. Nejsem práv žádný smíšek," dodával, pouštje se konen do svainy, mnohem liknavji než jindy, neb nebyl s to myšlenky jinam obrátiti, „ale když jsem ji nkdy zaslechl se zasmáti, zachtlo-li se otci ji potýrati, vždy se mi zdálo, že se to ozývá žežulka v lese a bylo mi také do smíchu. Takhle to zstati nesmí." Jakmile Jakub dooral záhon, otce se netázal, mže-li i nemže a vypráhl dnes o dobrou hodinu díve než jindy.

a

aby byl až po

j\Iisto

ee,

veei

odešel,

aniž se prohlásil, aniž se

kam

mysliti,

asi

vyšel

karasi bez ve-

si

mohl kdosi

z

domácích do-

má namíeno.

dlouho za ním z okna u svtnice díval, neíkal nieho; nejen že ho nevolal zpt, ale ani druhý na to den si nežádal na vdti, pro zanechal práce mezi asem a kam že ml nutnou chzi, na niž si tak man, bez opovzení vzpomnl. Míval Jakub po njaký as zvláštní pohled, zrovna jako by se byla pohnula „turmácká" krev, již lidé jemu samému v Otec

se

tak

až rau zašel.

Le

nm

nm

vyítali a v synovi v

nm

tušili.

Vdl

skuten, nebývá radno

tatík podle sebe, jí

pohnouti a do

že

je-li

varu

ji

pivésti.

Pešel Jakub jako onehdy zahumení místu,

kde

poílial na svévolné hochy,

a zahnul k témuž

aby je ztrestal. Ale tenkráte se neskryl mezi vrbové houští, nýbrž zamil pímo k babiin chaloupce. Hledla na v zái veerní tak pívtiv, obtékána bublavým potkem pomnnkami a mátou obrostlým, jako by byla mla o tom vdomost, že si

28 se jí

rázn

zastal

nikoho ani kolem

a osud ní,

její

že ho

iine

Nevidl

zajímá.

ani v zahrádce. Teprve když

ji

opa-

na behu, tam s lesem sousedícím, Rezku. Sedla se založenýma rukama, jako by pro ni žádné práce nebylo. Nespustila oí s vody, která se jí u nohou leskla, jako hád samé stíbrné šupiny.

trn

obešel,

V

spatil

Jakubovi se stáhlo srdce.

Kam se byly podly iperná holka vypadala její ramena samý dlek, kam ty jasné Ó, bylo na prvuí její oi, plné dobromyslného tveráctví! pohled na ní znáti, že se jí veškerá radost ze srdce vysthovala za nkým, s nímž asi nikdy, nikdy již se nevrátí. Vdl Jakub na vlas, jak jí asi je, a zhluboka si vzdychl. Bylo jí asi tak, jako jemu, když vidl svou dobrou matku v rakvi a si pomyslil, že k nmu nikdy již nepromluví, že ji odnesou ze svtnice a ona se tam nikdy již nevrátí, ó, jí asi ješt bylo, neb on si mohl kdykoli s láskou na nebožku vzpomenouti, kdežto ten nebohý „Blázínek" vzpomnl-li si, jak ten pespolní potutelník s ní Jak

její

ta

!

ržové tváe,

he

naložil Byl-li si Jakub cestou nkolikrát pomyslil, k emu se za Rezkou vydává, že nemá pec jen pro, ted nabyl jistoty, že jeho povinností, aby dle možnosti spravil, ím vlastn sem vydati již dávno. jiní zhešili, že se

ml

Nevidla ho Rezka díve, až u

nho obyejem nkoho

zvlášt

si

to ženština, nerci-li s

povzdechem

Rezka nejen

se podivila,

divu,

že

ji

pozdravil.

Nebývalo

všímati, obzvlášt byla-li se zastaviti.

kam se nýbrž bojácn k

kdež nikdy nemíval cesty, Vydal se sem, aby i on ji potupil?

to

Nebylo tedy tudy ubírá,

nmu

vzhlédla.

2!)

Vdla Ale ihned se zastydla za svou domnnku. tak málo jako ou o ní, ale to pec jí bylo známo, že je celý jiný než ta ostatní mladá chasa. Ne, tak, jak ou upíral na ni zrak, tak nehledl žádný posmíva. Podkovala mu sice za jeho pozdravení, ale se sklo-

o

nm

penýma na vodu oima, aby si nemyslil, že oekává, aby se 3 ní pustil do njakých eí. Ostatn mohl pec poznat podle odlehlého místa, kam se ukryla, že práv hovoru nevyhledává. Ale i jemu nebylo

vážn na se

ho

již

ni zíraje,

zaala

Konen

patrn do ei, neb dlouho, dlouho ped ní mlky, bez hnutí. Skoro nevdla, co z jeho chování si vy-

stál

báti a

ní promluvil tesoucím se hlasem: „Byla bys pravým blázínkem, kd}bys si myslila, že se všecka radost na dobro a pro všecky asy od tebe odsthovala." „Vždyt si to nemyslím," zašeptala Rezka nesmle, a brati.

slzy i

k

vstoupily

jí

hanb.

o její

do oí, že i Jakub ví o Ale Jakub na ní poznával,

její

že

zpozdilosti si

to myslí

pec. „Kdybys na píklad chtla povdti mn, co t tší," pokraoval opét po dlouhé pomlce, kde se stídalo v Rezce v jednom kuse horko a zima, taktéž tak nesmle, jak se byla ona ozvala, „hned, ale hned bych to vykonal." Rezce tak mocn se dmula prsa na výrok tak neoekávaný,

že

místo vzdechu se

jí

z

nich vydralo takové za-

Ruce dosud v klín zak modlitb. Bledla, poád více bledla, a její hlava hluboce k rukám se sklonila. Polekan se Jakub nalinul k vod a utrhl rychle proutek máty. Rozetel temné lupení mezi prsty a podal ji jej,

štkání,

jako by

ložené se

K.

jí

SVTLÁ

v

ní srdce pukalo.

mimovoln

Prostá

myal. U.

spjaly jako

"

30

aby

vní

Ona však po proutku ruky

jeho se posilnila.

ne-

vztáhla, nepohnula sebou.

Zalekl se toho.

„Nechtl jsem t pohnvati neb dokonce uraziti," ubezpeoval ji skroušen, „v, že jsem pro jiného sem se nevydal, než abych se t otázal, zdali bych ti nemohl cosi k libosti udlati ... a to za to, žes mla každého tak ráda a jen nejlepšího mu pála, co o tob slýchám."

Rezka

do pláe.

se dala

„Jen pec nepla," prosil ji a aniž vdl, pisedl k ní a pemýšlel, jak by ji ukonejšil,

„Ach, nech když zas byla s

m

pec

co

iní,

vyplakati," prosila ho Re/ika,

se

pro proudící se slzy dechu popadnouti, „nevdla jsem, žes takový dobrák. Vždy mi je práv, jako by tímto pláem radost znova zas do srdce se mi vracela. že tyhle slzy jí vymyjí do nho cestiku." to

V,

„Nuže, kub, ale

tedy

do

pi tom mu

sytosti

se

vypla,"

zvlhly také oi.

A

zasmál se jí Jamezi tím, co ten

nm

ta nebohý „Blázínek" znova zaplakal, div že se v jeho nebohá dušika nerozplynula, dlal Jakub, jako by jiného nepozoroval, než jak úplnk nad stromy vychází, jak se ve vod houpá a tak milo usmívá. I bylo mu pi tom také tak milo a volno, jako ješt nikdy v život. Již byl svatosvat o tom pesvden, že vykonal co ml, vy-

dávaje se za zarmouceným „Blázínkem". „Jestli

pak bys

práci zastavil?"

svolila,

tázal se

jí,

abych se zde nkdy veer po když vstával k odchodu, nikoli

však ostýchav, nýbrž pevným hlasem, jako by byl v dozrál dležitý jakýsi úmysl.

nm

31

Zase projela Rezku díívejší její nedvra. Snad nebyl jen jiný než ti ostatní a nechtl jiného, než aby se jí také za to bláznní s prodavaem hodn vycenil. „A pro bys chtl tady se stavti?" tázala se ho a již zase tak cize, jako když k ní byl vzhlédla k

pec

nmu

pistoupil.

„Vždyí jsem

ti

to již

dobrátjším pohledem, Bába tvoje již k tomu

povdl," pousmál

„totiž,

abych

t

se

svým

nej-

drtínek rozveselil.

není, a jiní lidé ..." „Ach, ani mi o nich nemluv ..." „Dobe máš, že s nimi již nic mít nechceš. Já také nestojím a nikdy o jsem nestál." o A Jakub na cest k domovu stále si opakoval, jak a ím bude toho nebohého „Blázínka" obveselovati za to, že jindy každého, kdo mu pestoupil cestu, sám tak rád potšoval a nikdy nikomu jiného nepál, než samou istou

n

n

radost.

njaký týden zstal hoch po

Za a

nechal

Nebylo

eládku samotnou za

se to

ješt nikdy

stalo,

prací s

obd ze

u stolu sedt

sednice

podivením

na

odejíti.

nj

kou-

kala, otec taktéž.

„Jen chvilenku pokejte, taíku, chci vám nco," pravil jenž se chystal jako obyejn po na postel, jež stála obestena modrými plátnými záclonami v kout, aby se trochu prospal. „Co dobrého?" utrhl se na nj starý. Spozoroval v oích synových více než jindy ten „turmácký" výraz. „Hned vám to povíra. Chci se ženit." k

starému,

obd

32

Starý

zkamenl.

„Jak že?"

když

syn

svoje slova opakoval.

oznamoval mu Jakub po tetí, nikterak jen opravdov, nýbrž zhurta a zostra.

„Zenit ted již

Myslil, že se peslechl.

zakoktal,

„A na

se

co,

chci,"

synáku?" Toho pec

ale

a

jen neoekával, se laskavého souhlasu nenadal. Poznával, že otec asi na to nejen nepomýšlí, dát mu tak hned zápis na statek, nýbrž ví jak dlouho, snad až do samé má asi na mysli, aby jeho smrti vedle nho na živnosti jiného nebyl, než ím byl dosud, to jest, ím je jinde pacholek,

Jakub

se

zarazil.

Bh

„Na a tedy

to se chci ženit, co si prací

poctiv zasloužím,"

prohodil

svých rukou

chvjícím

se

vydlám hlasem.

Za svou práci máš zde byt, to myslíš! odv. Jsi zde samotné dít, po mé smrti ti statek tedy neujde. Až do té doby, milý brachu, já však na pánem zstanu a z toho se nehnu." Jakub ani nehlesl a tíhl ke dveím. „Nevím, jak

stravu a

nm

„Ano, ano, jdi si zase hezky po svém," ušklíbl se za „a pamatuj si dobe, že dosud ješt mezi poádnými lidmi platí pikázání, které Všemohoucí poruil pi blesku a hromu Mojžíšovi vrýti do desk kamenných na hoe Sinai: ,„Cti rodie své, abys dlouho živ byl a dobe ti bylo na zemi."' Jakub u prahu se zastavil. „Podobá se mi již dlouho, že Mojžíš pi tom hromu a blesku asi nezaslechl, co Všemohoucí k pikázání tomu ješt dodal."

ním

starý,

Starý

na

vyvalil

hnviv

oi.

Bh

zajisté k pikázání tvrtému: „Doložil ,„A vy, rodiové, ctte dti svoje jako samy sebe, neb jsou na ten svt poslány, aby mi jednou sloužily místo vás."* „On pozbývá rozumu," zašeptal starý a sklesl na postel, vedle níž práv stál, jako by ho byl zasáhl jeden z tch blesk, za jejichž svitu rachotem hromu provázeného se prý spletl Mojžíš, jak tomu chtl jeho syn, a nedodal, co ml, když ryl na hoe Sinal k rozkazu Všemohoucího tvrté pikázání do desek kamenných. „Nejen že rozumu nepozbývám, ale ješt nikdy tak opravdov k vám jsem nemluvil jako v této chvíli," hájil se Jakub se zrakem planoucím, „Vz, že se rouháš, nezbedníku, ba rouháš se!"

„A

ím?

Že

se oženili všichni,

mne vám rovného abyste

tu

se chci ženit,

uznal

Panujte

najísti si

si

jak vy jste se oženil, jak tu hospodaili, že chci,

vámi

syna svého,

za

lovka

za

to jest,

a nikoli za robotníka, jehož ženete z práce do

práce, jak a kdykoli

eládkou nežádám

ped

kdož

vám

libo

za

to,

že se smí

a že nechodí otrhaný?

na vás

již

tu dle libosti,

s

ostatní

Ale budte zticha,

nieho, neumím jak dlouho vám

se

doprošovati.

Bh

dopeje

ži-

vota."

„Tak by

se také stalo

i

bez tvého

milostivého

dovo-

zasmál se starý jízliv.

leni,"

od svítání do noci tak piln pracovat jako žádné bídy se nebojím, teba by se mi žádná jiná práce nenaskytovala než na silnici nádennická." „Budu-li

zde,

A

Jakub bral

s

tmi

slovy do ruky

dvée.

Touto hrozbou starého pec jen dojal. Vdl, že syn nemluví jen tak do modra, že ta „turraácká" v krev

nm

34 si umiúuje. Ne, to pec jen býti nemohlo, aby vidli lidé jeho jediného syna kamení tlouci. Starý opt na posteli se vztyil. „A koho pak si chceš vzíti, ty neslušníku zamilovaný, že na ženní tak usiluješ?" kiel za synem. „Má-li pak tvoje nevsta, co do takové živnosti míti má? Nemysli si, že ji jinak z ruky pustím, než vyplatí-li mi zde na tom stole samými stíbráky, za je odhadnuta. Jest statek po mé stran, každý doch na

))rovede, co

nm

je mým, tvoje matka nieho nemla, ty nemáš po ní žádný díl. Ano, jiný nepijmu výmnek za zápis, než hotovou výplatu, a pak si tu dlejte co chcete." Jakub bolestn se pousmál. „Nevím," odvtil otci, „zdali ten mj nebohý ,Blázínek' ve svém celém život stíbrák vidl, nerci-li ml-li jej

kdy v

truhle."

Starý vyskoil, jako by ho byl syn tmi slovy podpálil. „Jakže, ty si chceš vzíti tu splašenou holku, tu nahou Evu, která je ráda, má-li celý stevíc na nohách, jíž pohrdl onehdy i tulák, nejen pro její chudobu a nízký rod, ale i pro její lehkomyslnost a spozdilost? Což zapomínáš,

nikdo ani jinak nepojmenuje než bláznem, a nepozože skuten dobe v hlav není? Styd se pec a vzpamatuj se, aby i tebe lidé za blázna nepovažovali." „To víte, taCku, že jsem si vždy pramálo z lidí dlal," namítal Jakub otci chladn, „a ted si teprve od nikoho nic namluviti nedám. Práv, že se Rezce každý smje, a to pro nic jiného, než že ke všemu hned celé své nevinné srdce piloží, aniž si rozmyslí, stojí-li vc i lovk za to, a že nkteí bídníci proto s ní provedli hanebnou kratochvíli, práv proto já zas jsem se k ní uchýlil. Stydl jsem se za špatnost onch kluk, všecka žlu ve ran byla stále

že

ji

ruješ,

35

pozdvižeua. než jsem si umíuil, zejí iiabradím, co vyti-pla. Nechodil jsem ua poátku za ní než z pouhé útrpnosti, ubezpeuji vás, že ua jiného jsem nepomýšlel. Ale ted jsem že bych nebyl s to od ní se odtrhnouti, jí tak pivykl, všude a ve všem by mi scházela. Než bych se vzdal jí a zstal na tom svt bez její dobroty, radji se vzdám všeho jiného ..." „Vidím, že ta bídná holka již celého zkazila a pedlala, nic již do tebe není!" rozkikl se starý zuiv.

t

si co chceš, ale to si dobe zapamatuj, vezraeš-li otcovský zákaz, tož holku proti mé vli, ba pes nadobro odeknu a nikdy ni pro tebe ni pro dti se tvoje zde pod stechou tou místa nebude." Jakub uinil krok do svtnice zpt. Rozhlédl se voln kolkolem. Na polici se lesklo ve tyech adách samé tžké cínové nádobí jako stíbro. Nábytek byl z dubového díví zhotovený pro mnohá pokolení k užívání. Jedním oknem vidl se zelenati zahumení dlouhým širokým pruhem, druhým se tmavil opodál široký les, jenž také k živnosti násamé již stavební díví, práv tam dnes ležel. Bylo v ráno zvrátil ti borovice málem tak vysoké jako vž u kos dvma páry vol blavých s rohy stela. Pivezl je tak širokými, že se jim musil každý, kdož cestou je potkal, na sto hon vyhnouti. Hle, teJ vyhánli skoták s dvekou z chléva dobytek, strakatily se krávy a jalovice jako kraslice, kozy vyskakovaly se svými kzlaty jako srnky, celé stádo buelo, meelo, beelo, se pebíhalo, radost se podívat. Mli pasáci tu bujnou chásku co krotit. Dychtiv sledoval starý Tvrzník syna pohledem obojetným. Podobalo se mu, jako by se pece jen rozmýšlel, má-li vše to opustiti, všeho toho se vzdáti. Takového stáda,

„Dlej

mj

si

t

nm

dom

36

takové polnosti, takové pípravy ve staveuí nemli již nikde v celé vesnici. Ne, nemohl býti na vahách, má-li všeho toho se odíci pro trhlou holku, která byla ráda, mela-li na nohách celý stevíc a jak sám se byl práv piznal, snad nikdy nevidla stíbrného tolaru. Ale syn se nerozmýšlel, co initi má, nýbrž louil se pouze v duchu s domovem, kde, co byla matka v zemi a on sám s otcem, beztoho se byl málo radosti dožil. Jen nebožce se dkoval, odcházeje, za její k nmu péi a lásku. „S Pánem Bohem," zahuel a zase bral dvée do ruky, ale tenkráte

„Ano, níku,"

s

pekroil skuten práh. Bohem, s Bohem, a to na vky,

kiel

smrti se

starý za ním.

sem

se svou

mj. Než odtud

„Nemysli

si,

že

havtí dostaneš. Statek

odejdu,

propiju

jej

ty nevdaspo po mé je mj, zcela

do posledního šinde-

láku."

Nedostalo se

mu

od syna odpovdi.

piženil do babiina chudikého baráku a se lidé zastavovali do práce na silnici, a oím svým uviti nemohli, když jej tam vidli s motykou na ramen. První svj výdlek vynaložil na opravu té vetché, roztluené stechy, která ho byla vždy do oí píchala a pod níž teprve se cítil jak náleží doma. Rezka koukala již dávno zase jako díve. Znova se podobala rži v prvním rozkvtu, znova mla na ramenou

Jakub

chodil

a

šíji

se

samý hezounký dlek.

Byla se vostí

a

skuten

jí

do srdce

skuten vrátila Jakubovou laskamu zuby nehty se brániti,

ta stará její radost. I bylo

37

samé za to vdnosti za svatého nepovažovala ním také nejednala. Pibylo jí pec jen tou krutou skutenosti trošku rozumu. Mívala sice ze svta a všeho, co na kvetlo, rostlo, se usniivalo a k životu mlo, svou dívjší zálibu, ale již si per nebrala každého na potkání do lásky, jinak však zstala tím „Blázínkem" jako vždy. Ostatn by bylo Jakubovi cosi scházelo, kdyby si nebyla nkdy trošku zabláznila. Na píklad tuze spokojen se usmíval, když splnil starý Tvrznik svou hrozbu a oženiv se s lehkomyslnou holkou, za krátko s ní živnost skuten do posledního šindeláku prohýil, neb volala Rezka naaby

jej

a takto

ze

s

nm

poád

:

„To je radost, to je radost! Ted teprve se mi zdá, že jsme s Jakubem svoji, já nemám nieho a on také ne." „Co pak to mluvíš, Blázínku'?" kárala ji babika. „Což nebudeš mít jednou po baráek i zahrádku a kravku?" Ale ona tvrdila, že je to dosud babiino, a zstala na tom státi, že jest si s mužem ted teprve rovna, oba že nemají nieho na tom svt než svou piinlivost a k sob upímnost. ,

mn

VTRNÉ.

INikdo

na celém

babika u Vrbu. v lidech dech.

svt

Když

Myslívali

se si,

tolik

toho

nepamatoval jako

dala do povídání, že to ani

možná

zatajoval se

není, aby byly

kdy takové asy chodily, jako ty, o kterých se práv rozhovoila. Vždyt pamatovala v našich horách první damaškovou šnrovaku, první zlatý epec s holubikou; mla je dvorská selka a platila je samými novými dukáty. Tenkráte nenosily ženštiny mladé staré jiného než kanduše. Šly-li kamsi pes pole i do kostela, navlékaly si na v zim v lét kožíšky a hlavu si zatáely do kukle. Ale pamatovala ješt zcela jiné vci. Sama narazila jednou na polednici, práv když se chystala v baráku sousedním vymniti svého netvora za dít kesíanské, a podailo se jí štastn ji zahnati tím, že na ni hodila svj rženec, jejž pak zavsila v kostele na oltá. Ona byla první, která tehdáž, když mla býti ta veliká vojna, zpozorovala ženu zcela ern odnou, jak z les pod samým vrcholkem Ještda vystopuje a mává krvavým šátkem ku Praze, jež byla na to také bh ví jak dlouho nepítelem oblehána. Teprv po ní vidli tu ženu píšernou i jiní. A co vystopovala rarášk, práv když se vznášívali nad takovými staveními, kdež je z nekalých píin krmívali! A co napoítala na nebi ohnivých metel, když ml

n

!

42

nastati

mor! Jen tak mimochodem

slídila

ve svém život u potoka

se

zmiovala, kolik vy-

hastrman

starých

i

zcela

Co v houštinách lesních malinkých, sotva vylíhnutých. panen, jež tam spaly zahalené až k patám do svých vlas Co muž divokých, chmerkem jako do pláší zlatých v tváí zarostlých, již se tam rvali s kanci! Na štstí nikdy A o tch ji nezahlédli, jinak by se jí bylo asi zle dailo. bezhlavých koních, tch psech a kokách s ohnivýma oima, kteí jí pes cestu pebhli, aby ji zmátli, vyšla-li si v noci ped njakým svátkem pro takové kvítí, kterého jí bylo o tch již ani nejako kesíance k oslav jeho potebí, !

—

mluvívala. ale každý babiiny výklady rád poslouchal, vnuk jako když je neslyší. íkali mu Jiljí. Byl

Každý, jen její

njaký práce.

„necelý" a nejspíše proto nechtívalo se mu do žádné Hned za dtství nauil se hráti na cimbál, a jak

Když zahrál k tanci, každý musil do kola, zdravý, nemocný, nebylo mu pomoci, a když už byl dávno zakonil, ješt se všichni toili. Takovou mocí jeho hra lidmi zatásala. Ku každé slavnosti žádali si jen jeho. Ale za peníze nehrál. Jak asto odcházeli od nho poslové s nepoízenou! Tenkráte ješt nebylo jiných muzikant v hospodách krom dudák a cimbálník. Ostatní nástroje ozývaly se jen v kostele k sláv boží a nikoli, aby napomáhaly lidem v prostopášnostech. Jiljí rád se zamýšlel, drže mezi rtoma lupen, na njž znal tak krásn pískati, že se lovku na poprvé zdálo, jako by se jemn, jemounce flétna z dálky ozývala. A v takových chvílích s ním nebylo ni hnutí ni poízení. Zastal na falousku, jako prostál

i

obd.

k(l.\ž

lio

tam pibije,

a

asto tam

43 v zim dost, nanosil si za pohody vtví bctanových z lesa, že se upínaly v sednice po každé stn až ku stropu, odkud visely v dlouhých zelených vncích všude, jak nad babióiným ložem s modrými plátnými nebesy, tak nad domácím stolem a lenoškami, pedevším však nad kížem mezi okny Kamkoli si lovk n Vrbu a svatými obrazy kolem nho. stoupl, tam byl jako pod zelenou.

Aby raí lupen

letní

vždy

i

tolik

Kdo však si zasedl na babiinu malovanou truhlu kout, ocitl se zrovna jako v loubí. Bylo mu jako by sedl prosted zahrady, necht venku sebe více vítr burácel a sníh do oken šlehal. Tam nejradji sedávala Vtrné, nenáležela k tm, kdo si rádi v tichosti posedí. v

a

íkali jí vlastn Dorka, ale ponvadž byla tak splašená jako ta vtrn, která kolem stavení se prohání, stechy pozdvihuje, dochy odnáší a kam se dostane, tam je jí hned paní, pezdívali jí lidé po ní. plno, jako by ona byla v

dom

Jak nemla

býti

Dorka steštná, když nikdy matky

aby v ní byla prudkost krotila a do ní pravý Otec její snad nkterou chvíli ani nevdl, že ji má. Bylt sice dobrák, ale pi tom zvláštní podivín. Nic na svt ho netšilo než pták, obzvlášt „jilohlau", jak u nás íkají blohlávku. Pln dvanáct jich ml vedle sebe v klecích na povale zavšených. nepoznala,

rozum dala?

Jakmile pišel z lesa (byl hajným), ihned vypoádal jednoho za druhým. Každému do klece nasypal a u každého pi tom zahvízdal svou oblíbenou notu. Milí „jilohlavové" si však málo jeho noty všímali a pidržovali se nadále jen své vlastní. Avšak on jim neslevil. a tak si vedla každá strana po svém, jak hospodá tak jeho stravníci.

44

Vtrné snad

proto,

mla

že

tolik toho

hvízdání a pí-

doma, nevšímala si u Vrbu toho pibledlého, vytáhlého muzikanta na falousku, teba tam sebe líbeznji na svém listé se ohlašoval. Každý, kdo vešel, nejdív u nho se zastavil a dlouhou chvíli se zalíbením jej poslouchal, a potom teprve si vyídil svou. Vtrn nemla u Vrbu pro jiného ni vidu ni slechu, než pro babiku a její výklady. Sedávala proti ní po celé skání

veery ani nemrkajíc. Když babika dopovdla, pravívala k „Než odejdeš, Vtrn udlala

se

mnou

sice

„Dve, dve," nikdy modliti, jak bys

na

dívce:

se ,pomo(I'.'' to

kárávala

kíž, ji

ale

pak,

na tom bylo dost. „což se nenauíš

mla?"

Dívka pokrila ramenoma. „Nu nemodlím se, jak vy byste chtla," piznávala se upímn, „ale to ze žádné jiné píiny, leda že pána boha nerada obtžuji. Vždyt vím, jak mne to mrzí, když nkdo na mne stále doráží, a myslím si, jaká to je asi pro pána boha obtíž, když na nho dokrauje ve dne v noci na sta lidí, z nichž každý si žádá ehosi jiného a chce býti vyslyšen. Nechf má aspo ode mne pokoj." Babika kroutívala nad takovou eí tuze povážliv bílou hlavou.

„Mla bys to snad pece jinak zavádti." „Jen mne necht, však já si s pánem bohem dobe rozumím," tvrdívala vzdorovitá Dorka a svraštila elo takovým zpsobem, o kterém bylo babice povdomo, že znamená: spíše hrom povolí než Dorka. Co

mla

tedy dlati,

než

ji

aspo

chati? Ale v tichosti zbožné duše své

pro

tu chvíli ne-

babika horliv

o

tom

45

pemýšlívala, jak by tu Vétrui pfcc jen ua pravou cestu aby pro její lehkomyslnost na ni neekala téžká smrt, strašlivý soud a snad i nešastná 6 nastojtel dostala,

—

—

vnost.

zapomnla. Pišla jí tuze milá druhý její vnuk Zikmund, starší bratr Jiljího, jehož byli k dragounm, i jak se ti koáci jmenovali, ped lety odvedli, že se na nkolik dní dom z

Náhle na Prahy zvst.

tuto starost

Vzkázal

podívá. Jiljím

to

nehnulo,

Suad ani hrub byl

zstal jako jindy

pi

své muzice.

babika povídá, nebo práv pišel na obzvlášt krásný nápv, který zkoušel tu neslyšel,

co

zcela ztichounka a hned zase tak zvuné, že by lovk jak živ nebyl ekl, tohle že je kdo s to dokázati na prostém lupenu.

Ale za to zipernla Vtrn. Nikdy prý ješt nebyla vojáka vidla a nemohla se Ziky ani dokati. Poád babiky na nho se vyptávala a sama místo ní k píchodu jeho vše chystala.

Vru, dlala

své pezdívce všecku est: smejila, myla, sednice, a na kterou vc sáhla, ta se hned usmívala. Ted, kdy bylo v sednice vše tak ist upraveno, tak do bla vydrhnuto, bylo teprve znáti, jak ty betanové babika Jiljího nkolikrát vybídla, aby vnce ji krášlí. si aspo toho povšiml, když na ostatní podívati se nechce, klidila v

A

pece

se nepodíval.

I Jiljí

opakovala

sice

v nich K.

z

si,

jiného

co si byla již tolikrát ekla, že je tsta uhnten než Dorka, ale že je

obou tatáž jiskra vzpurná. SVTLÁ;

Prostá

mysl U.

4

46

Vtrn Najednou

vykonané práci uvazovala

po

si

istý frtoch.

se zarazila.

„Co pak vlastn ten Zika váš na vojn dlá?" tázala babiky.

se z nenadání

„Co

tam dlá?" podivila

že

se

staena. „Jaké to máš

ei?"

zase divné

„Pro mi

nechcete

to

povdti,

když

vidíte,

že

to

nevím?" „Inu, já to také navlas nevím, ale myslím spíše bojuje, neb

k boji

si,

že nej-

se cvií."

„A za to ho tak chválíte a tak se na tšíte?" škubla sebou Vtrn. „Kdybych byla spíše na to pišla, zajisté že bych nebyla ani stéblo k jeho uvítání kížem peložila, natož po celé ti dni pometlo a vchet ani z ruky nedala. Krásné to emeslo stíleti a sekati do lidí, kteí lovku jak živi nic neudlali! Jak ho mžete jen tak ráda míti? Já se za to na nho zlobím a také mu to povím," rozhorlen

si

umiovala.

V tom ob

vzhlédly. Na falousku, kde bylo dosud tak najednou se to ozvalo, zrovna jako když na krucht o velké spouštjí intrády. ticho,

Když nic do

se

nho

Vtrn

babika vjelo,

Jiljího otázala,

opt

se

co

to

tak

z

nieho

nedokala odpovdi.

bude na Ziku hnvati, ale hnv nadobro zapomnla. Nikdy ješt nevidla lovka, který by se mu byl mohl

jakmile

jej

umínila

si,

že

se

spatila, v té chvíli na

jen zdaleka rovnati.

47

Jak stal! Jak chodil! Vni, voják je pec jen zcela uéco jiného než ostatní lidé. Kabát ml na sob tak bílý, jako erstv napadlý sníh, ostruhy mu na opatiíách pi-i každém kroku tak zazvonily, že se po každé toho zalekla, šavle po boku se mu leskla jako paprsek slunení a pílba byl vedle nho pan na hlav jako zlatá koruna. správce, první to osoba na celém panství? všichni písai, byli také mladí a švarniV Bledé, nepatrné stíny. A Vtrn spjala tak dojat ruce, když k ní pistoupil Zika s pozdravením, že se jí hlasit zasmál, naež ze dveí

ím

ím

a

zahanben Ale s

Vtrní

vyrazila,

babika se

jako když se nad ní stovení chytá.

nesmála s ním. Poznala hned, dje, a pojal ji z toho strach. se

co

však z toho vyvedl. Proknul, co se jí posloukdyby byla polykala med. Teba ji Dorka nkdy domrzela, pece jí rostla v srdci a žádnou jinou by

Zika

ji

chalo, jako

nebyla

mla

tak ráda ve stavení jako

„Ke všem všudy

výrm !"

zvolal a

ji.

pi tom sebou

hodil

do lenošky, až zapraskala, div se pod ním nezboila. „Vidél jsem v Praze na sta hezkých holek, ale taková, jaká se

Dorky udlala, pece žádná z nich nebyla. Vždyí má erné a husté jako mj vranik, když mu hívu nejpknji rozesám, a oi se jí tpytí jako jemu, zaslechne-li trubku vojenskou, A jí jako jemu je pi každém z

vlasy tak

kroku do skoku."

nm

a

Jiljí stál dosud u kamen, kdež byl bratra uvítal, zstával tam proti obyeji svému státi, jako by byl zka-

menl. „Ano,

je to

onaká holice, ta naše Vtrn," horliv „jen že dosud ješt trochu splašená,

babika mu svdila,

i*

48

Ona tu vše, jak to vidíš, ale za to do práce jak ohe. uvedla do poádku." „Však by brzo skrotla, kdyby se ádnému muži do rukou dostala, takovému na píklad, jako jsem já," znova

hrd voják a zapálil si dýmku, na níž ml svého vraníka vymalovaného, jak mu je nejvíce do skoku. Zaal z ní bafati, až byly vtve betanové za malou chvíli jako se zasmál

v oblacích.

„Ale víte-li pak, pro jsem se sera vlastn vydal?" mezi bafáním náhle se otázal. „Mám té vojaniny skoro

mám jí dost! A když jsem povdl jsem to panu správci.

dost, ano, šoval,

mušketýr

již

stár a já že se

mne zadá, aby mne prý ale dobe rozmysliti." že za

z

mu

se I

te

ekl

v

zámku

ohla-

mi, zeje zdejší

líbím; budu-li tedy chtíti,

vojny propustili.

Mám

si

to

„Rozmysli si to tak, vnouátko, abys tu mezi námi zstati mohl," žádala jej babika plna radosti, hladíc jej pi tom po tvái tak ervené a okrouhlé jako zralé jablko. „Všecko ti tu udláme, co ti na oích uvidíme." „Vždyí je dobe," voják staenu s vysoká odbýval a pi tom se podíval ke kamnm. ekal-li, že ho bratr také poprosí, aby zde zstal, a pi tom mu pislíbí, že mu bude také vše dlati, co na oích mu uhlídá, nadarmo ekal. Jiljí se neozval nejen za tento veer, nýbrž po mnoho dní ho nebylo ani slyšeti. Tak dlouho ješt nikdy bez své

muziky nevydržel. Zajisté, že by se tomu byla babika tuze podivila, kdyby nebylo veškeré její myšlení te jen pi Zikovi bývalo.

•Í9

mn

mermomocí „Jestli pak víš, eho babika si na žádá?" otázal se voják Vtrn. Byla se konen pece jen stydti pestala a odvážila se po bh ví kolikátém vzkazu opt do chaloupky, kdež však v jednom kuse se zardívajíc, že se dala onehdy vojákem tak uchvátiti, na svoje staré místo pod betanové loubí na truhlu zasedla. „Jak to mohu vdti, když se mi ješt o tom nezmínila?" na to Vtrn dodávajíc si statenosti, neb zase jí bylo v duchu se podiviti, jaký jest to pec jen lovk ten Zika voják, zcela, ale zcela jiný, než kterýkoli hoch, s nimž dosud se setkala. Ale tenkráte nedala na sob nieho znáti, aby neml pro sa jí vysmáti. „Žádá si na mn, abych tu v horách zstal." Vtrní to projelo bleskem. Tu v horách zstati nejen ted, ale ješt déle! Snad na vždy! Ano, ano, na vždy!

„Babika chce však ješt

více.

Mám

zde se oženiti," prohodil voják a pod stolem, u nhož sedl, ostruhami. ale

i

Co

to bylo jiného,

Zase se

mu

se

zajiskilo

Vtrni

tu nejen zstati,

pi tom zainel

oích. Zika

v

než choditi, mluviti

s

se

ml

oženiti

dívkou, která by

zdála ze všech nejhezí?

„Zstanu-li zde, hodlají prý páni ze mne udlati rauPi tom vstal a pecházel po sednici, kolébaje se sebevdom s jedné strany na druhou. šketýra," vychloubal se Zika znova Vtrni.

nm

„Mušketýra?" opakovala po a již se v ní zaala probouzeti její stará „asnost". „Což to není ten lovk, který chodí s pouty a vodívá lidi do šatlavy?" Zika pokývnul nkolikrát dstojnost ta tuze líbila.

vážn

hlavou.

Patrn

se

m«

50

„Ovšem, voják Je více než mušketýr, je to muž císadodal a pi tom vytáhl šavli z pochvy. Zaal se jí ohánti, že se zdálo Vtrni, jako by lítala po sednice

ský,"

samá ohnivá

kola.

„Vidíš, tak to

dláme

dým takovým rázem

se

porubali takto za jedno

když ežeš na

pldne

makovice." nebyla bázlivá, Vtrn, lekána se uhnula.

„A

ji

poli

a

mne

pouoval

hrd, „kažVíce bychom hlav nepátelských než ty,

v boji,"

srubue jedna hlava.

je to tuze velká

vc

pece ped ním všecka býti

po-

mužem císaským, pec

omrzelo. Stanu-li se zde mušketýrem, budu míti také svou est." to již

Vtrn

mimovoln zavrtla

„Že ne?" podivil se

„Ovšem

jí

hlavou.

dragoun

opakovala rozhodn. „Já mušketýra ve velké nenávisti za

že ne,"

dtinství mám tak týrá."

„Koho pak

týrá, bláhová?

Koná jen svou

aspo od to,

že

lidi

povinnost,

úad

k potrestání. Chodí s pouty pro takové darebáky, kteí nepicházejí v as na robotu, neodvádjí vrchnosti, co jí jsou povinni, k pánm úedníkm se nezachovávají dosti uctiv a tak dále. Musí pece nkdo býti, kdo udržuje mezi lidmi poádek a ped kým by mli hrzu. Kdybys nebyla tak tuze nezkušena, sama bys na to odvádí-li lidi na

pijíti musila."

Vtrn

neíkala nieho, nenalezla ve své prostot vhodpro svoje myšlenky slov, ale v oích jejích stálo psáno, že ua takové vci, i kdyby byla sebe zkušenjší, nikdy by nepišla. ných

51

nevím," zaal Zika znova a pi tom se potutelným úsmvem zastavil, „jak to asi dol)U(lne, až se zdejší holky tuho dozvdí, co mi páni chystají. Každé se asi zachce býti mušketýrovou. Budou mi nadbíhati, se domlouvati, po kmotrách a tetách mi vzkazovati, Ale nech si povykují dle že nebudu vdti kudy kam. libosti, udlám, co budu sám chtíti, nedám si od nikoho poroueti, teba mí chystal pán správce vlastní dceru." A voják se nahnul k Vtrní, a než se toho nadálá, štípl ji do tváe. Dorka kikla a chtla smlému dragounovi dáti pes ruku, ale zajiskilo se jí opt v oích a najednou nevdla ni o poutech, ní o šatlav, ní o srubaných hlavách, jen o jedné vci vdla, s kým se to asi Zika voditi bude, zstane-li v horách, a která ze všech dívek se mu bude zdáti nejhezí. „Nevíra,

u

Vtrn

s

Když nkolik dní na to Vtrn jako obyejn veer do sedniky u Vrbu vstoupila, babika ji sice pivítala jako jindy,

po

ní

ale za to voják,

jenž bafal

opt

za stolem,

ani

se

neohlédl.

Zaražen zstala Dorka u dveí státi a nevdla, má-lí ku pedu i nazpt. „Jen dále, dále," pobízela ji babika, „a nic si z toho nedlej, že se Zika ,boí'. Vždyí se nemrzí pro jiného, ekali jsme t. nežli že jsi k nám vera veer nepišla. Povíš-li mu pro, ihned zase s ním bude dobe, uvidíš." „Já to ale íci nemohu," Vtrn u dveí si vzdychla. „A pro bys nemohla?" „Vždyt to ani otec vdti nesmí."

52

Voják

k

se náhle

ní

obrátil.

piloudal

„Nejspíše se za tebou

snad

liocb,

teba

dva,

i

i

na zapenou

njaký

ti."

„Za mnou se ješt nikdy žádný hocb nepiloudal ni na zapenou, ni veejn. Všiebni stejn vdí, že se jim jen smju," oznamovala mu Dorka s planoucíma oima. tuze se Babika pistoupila k Dorce, pivedla ji, zdráhala, ke stolu a práv proti dragounovi ji posadila.

a

„Jen raá-li

nám

povz, Dorinko,"

to

vdti

o tom

tatík,

my

dva

to

domlouvala jí. „Nena tebe nepovíme."

mn

do pístodolku, práv když jsem tam „Pišel ke díví k veei, starý Blažej," piznávala se tedy Vtrn tlumeným hlasem. Pi tom si však nevzpomnla, že je v sednice ješt nkdo jiný než voják a babika. Ale i kdyby si byla na Jiljíbo vzpomnla, pece by nebyla k vli nmu s odpovdí váhala. Samo sebou by se bylo u ní rozumlo, on že na ni nepoví, teba jí to neslibuje. Nikdy jí nevstoupilo na mysl, že by kdy mohl provésti cosi nepkného, jí nebyl nikdy svoje smýšlení projevil. ,,Starý Blažej, ten paší?" babika po Dorce opakoštípala

a

vala.

„A

co ten u vás chtl?"

„Penesl zase njaký ten uzel s tabákem pes hory. Pi tom jej zahlédli pomezní strážníci a hnali se za ním. Šíastn jim sice upláchl, ale neví, nepijdou-li sem, aby se po

nm

peptali

.

.

.

a tu

.

.

."

„A tu?"

„Tu mne prosil, abych ekla, že u nás za onu noc pístodolku pespal, ponvadž pišel tak pozd z práce dom, že ho již neekali, a on se tedy na své doklepati nemohl." v

53

„Ale tys

cít

se

patrn

jej již

pec

jak náleží prohnala," vyjel

si

voják,

raušketýrem.

„Neprohnala," hodila Vtrn hlavou. „Naopak, slíbila jsem mu, dojde-li k tomu, že eknu, eho na si žádá. V'ždyí na tom není nic zlého, že si pinesl ze Zitavy nkolik liber tabáku, aby jej tu rozprodal. Když nejsou jiné výdlky, co mu zbývá, chce-li si živobytí obhájit? Má sedm dtí."

mn

„Ale

taková

vc nemá

a

nesmí

kikl voják.

býti,"

„Jest to proti zákonu."

„Ale on snad nevij že jest to proti zákonu."

„Jak pak by o tom nevdl? Což by jinak ped strážutíkal a na vytáky pomýšlel? Ostatn neplatí na

níky

úad Každý

pranic, vymlouvá-li se obžalovaný, že je

má

znáti,

starý,

mladý,

muž,

zákon

žena,

ty

nezná. je

máš

také znáti!" kohoutil se voják.

Vtrn, rovnž

tak rozepejená jako on, chtla se kde že mla k takové znalosti pijít, a pi tom ohlásiti, ona že si nebude do smrti nic ze zákon dlati, teba by je do jednoho znala. Ale najednou jí sklesly ruce a bylo po bujnosti. Poznávala, že jak nebyla onehdy s to dáti mu pes ruku, když ji do tváe štípl, dnes že zase není s to tak zpurn na nho si vyjeti cítila, že jí záleží ted vlastn nejvíce na jedné vci na jeho k ní libosti, vše ostatní že u ní málo platí. Ale ne, ne, tohle nebylo možno, a bylo-li tak pece, nuže, zstati pi tom nesmlo. Což by se nebyla musila za sebe až do té duše stydti? Jakou by to byla bývala Vtrní, kdyby byla n-

ho

optati,

— —

komu

takto ustoupila?

54

„Poslyš, Dorko," znova babika do toho se vkládala, „nedej se dobrým srdcem svým zavésti, povz starému Blažeji ješt v as, aby se k tob neodvolával, pijde-li komis.

Jen považ, jak by ti pi tom bylo, kdybys rausila svdit." „Dobe by mi pi tom bylo," tvrdila Dorka, sebravši všechen svj vzdor. „A to neuvažuješ," rozhorlil se Zika na ni znova, „že bys tím lhala bohu i lidem?" Dorka pohrdliv se usmála, umiujíc si znova, že se mu nedá, teba neznala nad nho onaejšího hocha. „Lhala bych jen lidem, kteí si jiného nezaslouží za to, že chtjí lovka, který musí živit sedm krk, do neštstí pivést. A bohu ani lháti nemohu. Vždyí pece všecko ví a vidí, jemu ani nelze lháti, abys vdl a tak zpozdile podruhé nemluvil!" „Jaké jsi to dve!" zhrozil se jí voják nelíené. „Idu, nadarmo mi neíkají Vtrn," zvolala Dorka a vyskoivši opela si ruce o boky a otoila se na podpatku, až se jí husté erné vlasy, které se vojákovi tak líbily, jako mkká, lesklá híva jeho vraníka, po plecích rozletly, oi se jí pi tom zasvítily jako vraníkovi, když zaslechl troubení polnic. Ale nutila se jen tak do dovádky, jí pi tom nebylo. Voják ustal horovati. Patrn nevdl všecek jí oslnn, hlava stojí, a pravil si, takovému dveti že kde na musí lovk leccos prominouti, co by jinému neprošlo. „Mám z tebe vru strach, Dorko," zažertoval. „Zdá se mi, stanu-li se raušketýrem, že pro tebe první asi budu

veselo

nm

musit

zajíti

s

pouty."

„Možná dost," zachechtala se a zatoila a hívou svévoln potásala.

zase

na opatku

se

65

„Jen si pece koucrn sedni," bal)ika dveti domlouvala, neb již tušila, že z toho sporu asi málo dobrého a jí milóho mezi mladými lidmi pojde, „a slib mi radji, Zikovi." že pašíc odbudeš k vli Vtrn se zastavila. I ona prese vši svou nezkušenost tušila, že jí ted nastal okamžik rozhodný. Váhala, dlouho váhala, ale konen ze sebe urputn vyrazila pec: „Nikomu k víili nedám nevinného lovka zavíti." „Ani tenkráte ne," zasípal Zika mezi zuby, „povím-li ti z píraa, podvedeš li komis, že jsi také s to podvésti .

.

.

—

mne?" „To

pece

je

dvojí

vc!"

Zika hnviv na svém. „Lež jako lež, nech platí tomu i onomu." Umlkla a všecka v tvái pi tom se promnila, zdálo se, že bledne až do hlubin srdce. „Nemusí ti vlastn do toho nic býti," vydralo se jí konen z prsou, „myslíš-li, že bych ti mohla skuten kdy schváln zalhati." „Jak pak ne!" znova na ni se oboil. „Dejme tomu, že bych se tu usadil a nkdo by se mne na mou úední „Není,"

est

stál

zeptal, jaké jsi ty

Mlela jako kus „A co potom

dve."

skály.

—

pravím to ovšem jen tak na píchtl vdti k vli sob kdybych, íkám to jen tak licho, ponvadž mi práv nic jiného nekdybych si chtl na tebe mysliti?" napadá Temn k nmu vzhlédla. „Ty nemžeš na mne nikdy si mysliti jako já na tebe," zamumlala, „neb jde poád více na jevo, že v kažklad

—

kdybych

to

.

—

dém

z

nás

— jiná

víra."

.

.

56 Chvíli se rozhostilo takové ticho v sednice, jako v

jaké krypt

mezi

uebožtíky.

Vždy(

se bylo

vyklo

n-

slovo

srarteliié.

tém

„Snad

nemyslíš," zajíkal se Zika si bez sebe ,že jsem tu kdy chtl do opravdy zstati mezi pustými skalami a tupými lebkami, že jsem si hodlal

vztekem,

tmi

odtud dve, které ani neumí chodit obuto a neví, má se slušnými lidmi mluviti? To by se mi chtlo, lovku císaskému, dlati tu mušketýra vedle njaké tavzíti

jak

kové od koz skotaky, jako jsi ty." „Jen abys ho nedlal nkde jinde vedle njaké bohaky tak tvrdého srdce jako je to tvoje!'* pohrozila mu Vtrn prstem a z oí jí pi tom padal ohe. Zika se

neznal,

již

vylétl a s

pozdviženou

rukou

se

hnal proti Dorce.

Kdo nimi se

ví,

ocitl

co by se bylo stalo, a

dve

kdyby

nebyl

Jiljí

mezi

zastoupil.

Bylo po námluvách,

a

se nedostavila

žádná komis a

prospch starého Blažeje svditi nemohla. Voják odešel, oznámiv každému, pedevším pak zámeckým pánm, že si to pec jen rozmyslil s tím mušketýrstvím, ponvadž poznal, že by se mu v té horské poušti

Dorka

v

píliš po veselém život vojenském zastesklo.

mu smutn za pravdo, hor mezi prosté lidiky skuten nehodí, a myslila to upímn po tom, co se bylo udalo. Avšak bylo jí tuze líto, že ji statený vnuk zase Babika ho

že

se

tak

nezdržovala. Dávala

znamenitý

lovk

do

57

opouštl, a jak byla již pevné doufala, Dorku jako nevstu nad každou jí milou nepivedl. Jiljí dle zvyku svého neíkal ani rmutek nad odchodem bratrovým na

do stavení

tak, ani tak, ale zá-

nm

znáti nebylo.

Vtrn

od onoho osudného veera u Vrh se neukázala. Sedávala ted vždy sama ve své domácí zahrádce, ale co chvíli obracela zrak k babiin útulné chaloupce. Tuze se jí stýskalo a bylo jí líto, že se tam asi na ni hnvají, ale pece nechtla, aby se Zika vrátil. Co mu byla ekla, šlo jí pímo ze srdce, nemohla jinak, nechí si je pi tom sama zažehla jako železem rozpáleným. Nedbala jindy Jiljího muziky, ale te jí bylo mílo, u Vrbu okno u sednice otevené a loudily-li se zvuky jeho lupenné flétny. Najednou se jí zdály zcela

mli-li

k

ní

jinými. Vycítila

z

nich, co v nich nikdy nebývalo a bývalo-li

pec, eho si nebyla nikdy díve povšimla. Vše, co v ní samé kyplo, naíkalo, z nich najednou slyšela. Co to bylo? Vždyt jí pece nemohl Jiljí do duše nahlédnouti? Ani jeho nebyla od onoho veera vidla a jediným slovem se mu nesvila, jak ji hryže, že nebyl Zika takovým, jak se jí zdál, když ponejprv jej spatila, lovkem nad každého jiného onaejším. Nedalo jí to. Chtla se

pece

jen

dopátrati,

co

to, že Jiljí se jí citem piblížil. poodešla ke plotu, který oddloval ob zahrádky. Ale náhle ucouvla. Zdálo se jí v soumraku veerním, že s druhé strany také kdosi k plotu pistupuje. Nemýlila se, práv vedle nho asi na ti kroky od ní I

povstala jednou

a

se zastavil.

„Tys to?" zvolala to

první jasný okamžik

Vtrn, pi-o

ni

poznávajíc, že to

od

té

chvíle,

Jiljí.

co

jí

Byl Zika

58

lháku, a to pro nic jiného, než že chtla tžkého trestu lovka, který více dbal svých dtí hladových, než rozkaz pán v zámku.

ekl, že

v ni vidí

vyprostiti

z

„Ano, já to jsem," však, že jsem se

sem

hlesl

hoch ostýchav. „Mrzí-li t mi to povz, ihned dom

odvážil, jen

se vrátím."

„Jak by mne

mnnkou Vtrn, chodívala. Ani

to

mohlo mrzeti,"

„vždyt

pece

neuvíš, jak

víš,

žasla nad jeho dojak ráda jsem k vám

se mi stýská."

„Nám se také po tob stýská," ubezpeoval ji hoch. „Co k nám nechodíš, jako by to nebyla ani naše sednika, ani naše chaloupka. I ta naše zahrádka se mi zdá zcela jinou, a co v ní kvete, jako by ani nekvetlo, když ty to nevidíš a jako jindy to nechválíš." „Jak ty to víš, že jsem vaši zahrádku chválívala, vždyí jsme v ní nikdy spolu nebyli?" podivila se mu Vtrn a když pi tom pohledem o nj zavadila, znova se podivila. Vidla jej docela jinýma oima. Byl mohutnjší, silnjší, ba Zikovi skoro podobný. „To jsi mne asi slyšel pod okny Vida, nebyla bych ekla, že s babikou o ní rozmlouvati. nás posloucháš a slova moje si pamatuješ. Vždyí jsi se neohlédl, když jsem k vám vešla." nikdy po

mn

Hoch

sklonil hlavu

neboí podobalo se

jí,

k prsm, a tom snad

že v

Vtrn vidí

rychle dodala,

výitku:

„Ovšem, já jsem se také po tob hrub nepeptávala. jsi pozoroval, že si z tvé muziky mnoho nedlám, ale to bylo jen proto, že jsem jí mla doma nazbyt. Otec celý den svým ,jilohlavm' hvízdal a oni jemu. Ted je to zcela jiné a je mi tuze mílo, zaslechnu-li, že na tu svou

Snad

59

Jcu proto, abych dnes až sem ke plotu zašla."

zelenou íiétniku pískáš.

jsem

si

„Ty tedy hoch, a hlas se avšak

mocn

mými písnmi

mu

tásl, že

mu

již

nepohrdáš?"

slyšela,

tázal se

dopovdl:

„Jak se bude babika tšiti, jak se máš!"

že

zase

na mne

již

nehnvá k vli

„Myslíš tedy, kovi ... ale asi nahlíží

že

se

pi sám bh,

jako

ty,

není- li

pravda?

.

.

uslyší,

Zi-

však ona to

Vždyt mne oba znáte .

.

jednou

já jinak nemohla;

a víte, jaká jsem i co by z toho pošlo jsi se mnou zde u plotu postál, ekni jí, jaká jsem bývala, je mi njak nekale. Jak

Bývá mi zrovna

jí

skoro ani nebylo rozumti,

dodal zmužilosti a rychle

si

Ic lépe

zrovna jako když se

.

Povíš-li

.

že ti

to

lovk

již

jí,

že

nejsem,

mám z

íci? prázdna

napije."

Ano, takové to bylo, te pišla na to pravé. Od té co nezvratn poznala, co vlastn hned tušila, jak o Zikovi slyšela, že s ním, jak to nazývala, není jedné víry, od té chvíle mla takový pocit jako má žíznivý, jenž k studánce toužebn se sklání, aby si z ní nabral vody, a jehož ruka již k ústm pozdvižená zstává prázdná, rty suché, prsa nenavlažena, srdce neoberstveno. chvíle,

Co tomu

asi

Bude-li pak

ekne babika? vdti o rad?

Nebylo Vtrni dlouho na odpovd ekati. Píští veer, se setmlo, stál Jiljí u zahrádky a volal ji k sob svým zpvným lupenem. sotva

60

Tenkráte ho nenechala za plotem státi. Když vidla, na ni u Vrbu nehnvají, že jí pejí jako jindy, zvala jej dále pod velkou jablo, kde byla lavika. Zaalo zticha pršeti, když na ni vedle sebe zasedli. Jak to v její klenb krásn šustlo! Ryla tak košatá, že se jen nkdy tu a tam krpj mezi vtvemi prodrala. Pocítila ji Vtrn, když na hlavu jí ukápla, vždy jako slzu ze zraku pátelského. Pišly jí samé tím slzy do oí, když si pomyslila, že ta jablo snad nad ní pláce, a to proto, že ji vídá noc co noc státi v lomenici a se dívati do té iré tmy, do které se již tolik a tolik lidského štstí propadlo, k tm hvzdám na nebi, které se tam tak vesele tepetávaly, jako by neže se

mly

o lidské

bíd

tušení

nikdy pi tom Ziku k sob nevolávala. Což mohla kdy krutých slov jeho zapomenouti? Ovšem lidé íkali, necht je co je, že žena má pec jen vždy smýšleti jako muž ten, kterého ráda má. Ale nemožno, aby to bylo pravda! Jak by si mohli na žen žádati, aby byla poslušná manžela tvrdého srdce, nelidského smýšlení? Což by nebyla hešila s ním zárove? „Ty pláeš. Vtrné?" tázal se jí Jiljí a bylo znáti, že i jemu je do pláe. „Vida, nikdy bych si nebyl myslil, že té kdy uvidím plakati. Pipadala jsi mi k tomu vždy tuze hrdinskou." Vtrn sklonila hlavu. Myslívala si o sob totéž. „Nejspíše má babika pravdu," ujal se hoch zase slova, když mu neodpovídala. „Myslí, že jsi snad nemocna. Vypravoval jsem jí, že je ti stále, jako bys byla z prázdna se napila. Povahuje, když t trápí žíze tak veliká, že se ti snad nco v prsou zapaluje. Máš se prý míti na pozoru." Ne,

ne,

„Ano,

budu

ano,

]\Iusím

stonati.

si

Marii modlitby.

se

míti

na pozoru.

Nechce

nejspíše odvyknouti ty horoucí k

se

mi

Pann

mn

Tím

asi srdce ve tak prahne." Marii tak tuze se modlíváš?" „Je ti to divno, vi? Pamatuješ se asi, co jsem se s vaší babikou nabádala, když mi vyítala, že se dosti nemodlívám. Nerada boha tchdáž jsem obtžovala a vždy jsem si pravila, jaký to má kíž, když musí tolik tisíc a tisíc denn vyslýchati. Ale ted na to zapomínám a neustávám u Panny Marie orodovati, aby to pece s Pánem Hohem udlala a ženštiny nemusily milovati žádných jiných muž, než svoje otce a syny. To by byla úleva!" „Snad bys tohle do opravdy si vymodliti nechtla?"

„Ty k

Pann

Jiljí. „Co by nám mužm pak ua celém svt kdyby na nás jiná láska neekala než mateská?" Dorka k nmu vzhlédla plna úžasu. „Ty bys pi tom ml asi nejmén eho želeti," dla k nmu, „ty, jenž jsi jak živ ješt na žádnou dívku ne-

zalekl se záleželo,

pomýšlel."

nepomýšlel?" zvolal Jiljí s takovým pízvukem, od hlavy až k pat zachvla a pi tom se jí zdálo, že ta studánka, po níž její srdce tak tuze žíznilo, náhle kdesi ze skály se dobyla a plným proudem do kvtnatého pod ní trávníku vytryskuje. Dlouhou chvíli oba vedle sebe mlky trvali, a kdyby byla jablo chtla, snadno by byla mohla spoítati tlukot jich srdcí, tak hlasit v nich se ozývala.

„Že

že se

Vtrn

Konen „Babika se

k odchodu.

Jiljí

povstal.

je také

njaká daremná,"

„Vzkazuje

ti,

abys

k

ní

zašeptal chystaje

pec

zase jednou

pišla." K.

SVTLÁ:

Prosti

mysl n.

5

"

62

„Nemohu k uchvátila

stará

vaši

stechu,

mne

bojí,

ní pijíti,"

kdež

zvolala

popudlivost.

její

ten,

ponvadž

se

však

ty

nu zdám

Vtrn

a náhle

„Nemohu víš

zase

ji

pod mi ekl, že se lhákou. Ó bylo to vstoupiti

kdo,

býti

hrozné naknutí," dodala a pi tom ji obešel mráz. „Nkdy se mi zdá, že jsem skuten zamýšlela veliký hích tím, že jsem hodlala ped pány zapíti pravdu, když mne ten chodák za to prosil, a pomyšlení to bývá mi nkterou chvíli ze všeho nejhroznjší." „Jen

si

hích na

ten

duši

ncch!"

kikl

sit, že se to po celé zahrádce rozlehlo, kráte, když jsi

si

jej

chtla tak milosrdn

tak hla-

Jiljí

„nebo práv vzíti

ten-

na svdomí, se mi zdála

jsem tvou celou upímnost poznal, ó jak jsi hodná^ když jsi se nebála oistce, abys osvobodila nešíast nika a jej zachcvala jeho dtem!"

„Ty se mne tedy nebojíš? Ty mi dvuješ? Ped tebou jsem se nepošpinila tím, co jsem hodlala?" tázala ví kolikrát po sob. A studánka kýžená se Vtrn již jí zašplouchala u samých nohou a zalesknouc se nejistším stíbrem, zvala ji, aby z ní se oberstvila

bh

.

„Bodejt!" zasmál se hoch.

„Práv na

to,

.

.

co jsi ho-

t

sám navedl, kdybych byl vdl, co se dje. A kdyby ti byl bh za to o soudném dni piknul pece trest, já bych se byl k nmu hlásil a za tebe jej dlala,

byl bych

vytrpl.

a

byl každý Zdaž nemla babika pravdu, že ti dva, z jiného tsta uhnten, pec mli v sob tutéž zpurnou jiskra, a obávala-li se, jak je ten svt pijme, až se budou musit pec jen konen k nmu hlásiti?

z nich

Bylo to dnes ponejprv, co slyšela

Vtrn

JiljMho

srdce se smáti, a najednou bylo u ní po plái a šlo

z jí

plua také

na smích. „Jiljil"

mnou

zvolala radostn,

„nezdá

se

ti,

že ty

máš

se

stejnou víru?"

„A

víš teprve dnes?" vyítal jí hoch. „Inu ovšera, mohla vdti, když jsi si mne nikdy nepovšimla. slib mi radji, že již pestaneš u Panny Marie orodovati, aby ženštiny jen syny a otce svoje milovaly a nikdy dve hocha, teba vdlo, že je má k smrti rád." „Myslíš-li, že to býti nemá, modlitbu tu zarazím,"

jak Ale

to

jsi to

zajikala se

Vtrn,

aby nesnáze svoje ponkud zakryla, vztáhla ruku po vtvice, která se dotýkala jejího ela a na níž bylo plno tch nejmkích lístk, práv takových, na jaké Jiljí nejradji pískal. Ale zvllilá deštm vtvika se jí ulomiti

A

nedala, vymkla se

jí

z ruky.

„Chtla jsem ti ji dáti s sebou dom," pravila mu. „Nechám si ji radji zde. i nesmím sem choditi? Zaíná se ti moje muzika zprotivovati jako jindy?" „Bodej!" zasmála se mu ted Dorka navzájem zcela již dle starého dovádivého svého zpsobu.

s

Když pišel Jiljí dom a babika slyšela, kterak byl Vtrní mudroval, pokižovala se a pravila: „Nevím, jak

se chcete vy dva do nebe dostati. Vždyt na níž si tolik zakládáte, pranic není," „Jen nás necht," na to Jiljí, „smýšlím, že jsme práv k nmu na nejlepší cest."

do

té vaší

víry,

64

ml

s takovými lidmi, jako rozumovati, jak každý zajisté již nahlédl. Avšak dlužno mi dodati, že než dozrála jablka na té košaté jabloni v zahrádce u Vtrn k i)osvícenským výslužkám, nebyla v nich dvou jen jedna vírn.

Nevím, zdali

byl

on

nj'brž

i

a

pravdu, neb

Vtrn, skuten tžko

jedna veliká láska.

SEFKA.

Jaká ji

slušel

zaný!

to byla kalá

Teta

holka,

ta

Kterak

Jaršova Sefiía!

ervený Kosmonosský šátek na ušíka uvá-

tea

ho

jí

že bjla nejvtší

piaesla

z

jarrairku

pece pikryl

vybrala,

z

m

.ta,

a

sotva husté

teba erné

vrkoe; vždyt

jí šly až po kotníky, když je rozesala! Ale nejen že byla Sefka kalá holka, byla také pracovitá, že se jí snad ve vesnici žádná nevyrovnala. Šli-li ženci z\ svítání na ,,chrba", aby kus práce za chládku urazili, Sifka byla nejpednjší z nich. Veselá jako pnkavka ležela naped, se srpem pes rameno, a nožky jí jen hrály pod žlutým lemem zelené vlnnky. Vždy byla nejdíve se svou adou hotova, žádná jí nepostaila, z eho bylo patrno, že jednou dostane ze všech nejhezího hocha. A jak se umla vysmívat tomu, kdo nejposlednji do/al! Uylli to hoch, byla mu bezzubá, shrbená nevsta prý jistá, a prý neujde broukavému, holo-

její

—

—

dve

hhvému ddkovi! V zim na pástv nebylo nejdíve cívku p'nou, jeho za se musil a o

tou

píinou

brzké

mla

Sefka

jak

ho'.ce

prorokujou,

vždy

Vždy

starý Jareš,

vdavky

„Takovému dítti mluviti o hoších tomu dávno, co chodila do školy mezi

pozasmát!

svatb!

hrubé

jinak.

a zaslechl-li

Jjík

cenáe? Ani

ne

dva roky!

Bh

ví,

jací jsou

to

6S

svt, že takovému výrostkovi nasadí ped myši do hlavy!" pi tom si myslíval. Ale podivil se tatík, když prvního máje vyšel, aby skotákovi dobytek pustil, a ped okny spatil nejkrásnjší jedli, kterou kdy hoch své holce postavil! A jakých to pentel na vrcholku! „Jen si pomys', stará," pravil celý zaražený, vraceje se do sednice, „naše holka má postavenou máji!" „Nu, pro by nemla?" prohodila stará, „vždyt jí jde na šestnáctý rok, a je k svtu podobná!" Sefka svatosvat tvrdila, že neví, kdo jí máji postavil, že by každého polila, kdo by chtl okolo stavení zevlovat; ale Btuška, mladší její sestra, asná to holice, se potajmu smála. Spala se Sefkou v komrce a leckdy zaslechla jemounké klepání na okno a tiché, tichounké šeptání. Ale ani neraukala a nechala otce hlavou vrtt teJ lidé na tom

asem

—

—

—

a hádat,

kdo

Starý

asi

Jareš

mohl takovému škudleti postavit

ml

v Jenicích

korc polí za stavením, velkou a pod loukou roztomilý sad. Malý potek tam tudy chal do údolí a nemálo bublal na kameny mechem

kolik

rostlé,

vdly,

—

máji.

chaloupko, nlouku ped okny,

hezkou

sppo-

mu tak neobratn staví v cestu, jako by nemá hrozn na kvap. Kdyby nebyl ml Jares

že se

že

takové stádo dtí, dost hezky by byl vycházel, ale ml jich skoro tucet, a ty se dají živit, obzvlášt v horách Hoch, starší než Sefka, byl na vandru vyuil se šoucem a t^d se šel podívat, jak je jinde. Pak pišla Sefka a po ní nkolik dvat, mrštných jako ještrky a více na fialkách a na jahodách v lese než ve škole nad slabikáem, a po tch ješt nkolik blovlasých hoch, kteí celý den jako jiskry okolo chalupy poletovali a nikdy se jí pro ustaviný hlad na dlouho nespouštli. !

;

—

—

69

vychovatelkou svých sester a bratr. Ta mejt a esat a pevlíkat. Mli ty svoje buclaté tváe vždy t k vymydlené, že bych byla ráda matku tu vidla, která jdouc kolem nich, by se nebyla zastavila a je nezhubikova'a. Baby mezi sebou asto mudrovaly, že Sefka ty dti poád tím mytím trápí, jako by to bylo co platné a za chvíli za-e se neumazaly; snad si nemyNevím, co si Sefka slila, že z nich budou nkdy páni? myslila, ale vezmu-li to kolem, pec nco jako by panSefka

vám

je

byla

znala

—

ského v ní bylo vzelo!

V nedli cdpldoe brávala potajmu otci knihy, které pan fará pjoval, a zalézala s nimi do koví u potoka, aby ji nikdo nevidl a neekl, že se moudí; vdla dobe, „že se to pro venkovskou holku nesluší, aby peíkávala knihy jako knz." Zde í;edala. až se smrklo, a neodpovídala, když ji volaly družky, hledajíce ji okolo

mu

stavení.

Zabraná v nový svt, upouštla pak v z;amyšlení knihu petenou a zahledla se do jasných vlnek potoku. Jako v zrcadle vidla v nich všechny ty osoby, o nichž byla tla; chodily, jezdily, plakaly a veselily se; i pedla osudy jejich dále, když jí kniha málo o nich povdla. k potoku sbíhala, sniž vdla, ím to I bez knihy asto je, že se jí zde tak hezky sedlo, u té šplouchající vody, a pro tu myslila na tolik vcí, které jinde jí ani na mysl nevstoupí. Ani sama pochopit nemohla, jak se jí ty myšlenky do hlavy dostanou a pro jí tam pokoje nedají, dokud z nich neudlá písniku. Mladá chasa se za teplých veer na návsi pod roz-

—

ložitou

lipou

zizpíval

ji,

scházívala,

a

a ostatní zpívali

kdo po

pknou písniku uml,

nm,

až

se

jí

také

na-

70

—

n

Co

chodila, necbtl nikdo ale Sefka mezi protože uikdo neuml tak hezké a dlouhé písniky jako ona. Jen škoda, že je zapomínala; mla-li

uili. více

je

zpívat,

podruhé zazpívat, spletla si to a zpívala jitiou, a kdyby kdo ví jak napnut rozpomínala, nepipadla více

se byla

na

první.

zpv

na návsi brzo umlknul. Práv to léto, co máje pod Scféinými okny, padla nesmírná sucha. V kraji se urodilo málo a v horách, kde se slunce Nebyly skoro celý den na strán opírá, tam pranic. žádné žn, a každý chodil se sklopenou hlavou a se smutným srdcem Starý Jareš byl samou starostí jako vrtohlavý a porouel Sefee, aby dtem menší krajíky krájela. Neíká se nadarmo neúrodnému roku hladový rok, je zrovna, jako by v takových letech mli lidé dvojnásobnou chu. Každému se chce ješt jednou tolik jíst co jindy, snad že ten boží dárek mén zasytí než jiná léta. U Jarš, kde bylo tolik krk, cítili to více než kde jinde. Loské zásoby byly dávno spotebovány, a matce vstoupaly slzy do oí, když m ušila dtem ovesnélio chleba napéci. Ostatn bylo všude zle, a neminul den, aby se nebyl syn neb dcera s domovem louili, nechtjíce býti rodim na obtíž. Šli bud do služby do kraje nebo do fabrik a na silnice nádeniit. Sefka chtla také do služby. Byli dobytek až na jedna krávu prodal', a matka mohla snadno s Btuškou dom.ácnost zastat. Ale tatík tomu nechtl. Nebyl jako jiní, chtl míti dí na oích, i odbýval Sefku z ostrá, pišla-li Ale

stála ponejprv

—

—

—

—

mu

se službou.

—

Bylo smutno, smutno v horách, a každý ekal se strachem zimu. Hejno žebrák táhlo již ted od stavem

—

VÍ

h.

stavení, i vypravovali, jak je výše v horách Ješt mlf každý sám souSkoro odevšad musili s prázdnou sta spoítána, jak mohl jinému dát? Jen na selském statku „u Jáchym*, jediném to v celé vesnici, která jen z barák a chaloupek složena byla, udlovalo se každému.

k

—

—

Stará Jáchymka držela velký statek až do plnoletí synova, a kdyby se podle její vle neoženil, neb}]a povinna za svého živobytí hospodáství mu pepustit; tak byl uebožtík

Jáchym

— Jáchymka

ustanovil.

mu

dala každ^mu, co

dun

byla

písná

byla štdrá a spravedlivá,

patilo, ba

a tvrdá.

elcd

nkdy ped

se

i

víc,

ní

ale

svém

ve

tásla, nepro-

miiiula nikdy chybu, a jediný její syn Karlík se jí bál jako ohne, nesml ani mukat, když mu néco porouela; netrpla, aby kdo mimo ni ml svou hlavu. Holky se mezi sebon asto ptávaly, kterou asi Karlík bylo vyvede. Dobe vdly, že to nebude žádná z nich známo, že stáhne stará Jáchymka po dveti s tisíci a tu nebylo v celých horách, tím mén v Jenicích možno Ale Karlík neml, jak se zdálo, ješt chut do nalézt. ;

—

ženni. Pišel-li kdo staré Jáchymce povdt, že ví o nevst, zapýil se Karlík jako panna a hned byl ze dveí. Dohazova byl až posud vždycky s nepoízenou odtáhl. Jáchymce nezdála se žádná nevsta dosti bohatá pro její statek, i plísnívala syna pro jeho chování a prorokovala mu, že budou brzy dti prsty na nho ukazovat, bude-li })oád délat, jako by ml ješt kaši na brad. Ale Karlíka nepedlala, zstával jako díve stydlivý, mlenlivý, myslil, že neumí na pt poítat. a každý si o Kleply-li si nkdy kmotry a tety na peci v hospod, leckterá pála staré Jáchymce, aby jí Karlík dlal njaké pasáry, aby jí bujnosti ubylo, i mínily, že to staré pí-

—

nm

72

behy

melou. Ukazovaly pi tom na dává zahrát sólo a jak Jaršovu Sefkn Jáchymka byla vidla, jak se mu oi holku v náruí, byla by na Sefku pibhla. neekl, každý mel Sefku rád.

Tiché vody

sloví:

tichého hocha, jak provádí. Kdyby

—

když ml Ale nikdo jí to svítily,

si

A

byla to také radost se Sefícou tanit! Vznášela se pírko a každou umla! Celou písniku vydržela

jako v

jednom kuse

v kole, a zdálo se

svt

ího na tom

než

být,

s

jí.

že

nemže

nic hei-

tanit

zastavo-

Karlíkem

— — —

vanou nebo houpaku Kdyby jen byla mla k tomu hezí fértocli Ale tatík byl divný a ml starosvtské nápady. Nieho na nežádala, sama si z penz, které dostala, když krávu prodali, na fértoch s falblemi koupila. Ale jednou pišla z hrubé a zapomnla jej pede !

!

—

nm

dvemi

odvázat,

za své.

A

zahledl jej

jak ješt se

otec a falble že

zlobil,

se

i

fértoch

Sefky chytá

vzaly

takové

daremné parádnictví! Skoro by

se byl zarekl, že nesmí mezi ty íifleDy, kdyby nebyla matka za ni orodovala. Nebyla žádná pomoc, musila zas vytáhnout frtoch starý kvtovaný, dole hladce obroubený, po nebožce babice. Ubohá Sefka tenkráte od rána do veera

více

k muzice

—

plakala. bídu,

Brzo však zapomnla na zármutek s frtochem která každou hodinou u nich rostla.

žních,

—

tém

kdy bylo jindy

plné

ruce

práce,

—

že

nebylo

pro

Ve ani

Obilí ouhalo pokoje, nemli letos co dlat. sotva na píJ nad zemi, klasy byly prázdné, a stébla mohli skoro spoítat. Místo žní jali se všude zaorávati. Ale

v noci

odkud v

zim

vzíti

chleba?

—

bylo, a dali se do

rému nebylo

rovno;

U Jarš pedení.

napedl za

koupili

lnu,

jako by to

Jareš byl pedák, kteden trojánek nejtenších

73

mu nestaila, tak se znal ohánt! Ale co všecko platné; když za den libru lnu spedli, nemli více než pt groš výdlku! A kdyby byly ješt každý den bývaly! Ale lidé nechtli žádnou pízi do zásoby kupovat; vždyt ml každý dost co dlat, aby nejpotebujši zpsobil. asto prodal tatík v blízkém steku pízi bez výdlku nebo se škodou, aby jen mohl nco k jídlu pinést, akoli už dlouho nosil místo chleba

nití.

to

Ani Scfka

bylo

—

m-

šátek otrubu.

Jakého to bylo pláe od dtí, že nedostávají než plachy otrubní sbíraným mlékem zadlávané! Co se nabdovaly, že to škrábe pi polykání v krku Ale Sefka se jim vysmála, akoliv jí oi petýkaly, a stála na svém, že jsou placky chutnjší než chléb; i pedíkávala jim to tak dlouho, až je skoro pesvdila. Se slzami na ržových tváích, kterým ani otrubami okrouhlosti neubylo, vy?oaly, že jim sral také pijdou k chuti, bude-li jim Sefka nco k nim zpívat, a Sefiia jim ráda vyhovla, i polykaly dti placky s písnikami. Ale Seva umla také zpívati, jak jsme již povdli, že ji bylo až milo po .loucbati. I velicí ji rádi poslouchali, jako na píklad Jáchymv Karlík. Ten stál každý veer pod okny. Bátuška ho dobe vidla, jak se pod okny stiská, aby ho nikdo nespatil a se mu nevysmál. Ale neíkala nic. Vždyt byl tak hodný hoch, a kdykoli šla okolo jeho statku, zatásl jí tou sladkou ernou tešní. !

—

uspala, šla s Btuškou do komrky Btuška zstala obyejn dlouho do

Když Sefka dti také

lehnout.

Ale

spoleného uzounkého jejich slamníku, bývalo nejspíše od zpívání horko, pistupovala k okénku, aby se ochladila. Tichou noci bylo slyšet šplou-

nocí jedinou paní

S(fce

i

74

potoka a šumní blízkých lesfi, nkdy z bolubniku sousedova. Mimo to zaznívalo temnotou jakési sladké, tichounké šveholení, sladsí nad cukrování holub. Sám bh na n' bi ví, jací to b} ptáci, co tak roztomile spolu štbetali, že stará jabh ú ped JarŠGvým domkem se zalíbením polouchala.

cbáDÍ i

(

ospícbají'^ího

zavrkání brJliek

i

i

—

Byla nedle. U Dobrých v hospod (jaký to jindy tam lomoz ped tím požehnáním !) dnes jako by vymetl. Jen starý Jareš tam sedl vedle tospodáe a povídali si truchliv, jak je zle a zle, a že snad již pán bh na ten bišný svt zapomnl. Ješt nedopovdli, když tu vstoupili dva mužští do sednice; pozdravili nmecky. Byli zaprášeti, sndi a zedraného odvu, ale b}lo ze všeho

—

vidt, že jsou

ádní

—

chlapíci a že je nejspíše

tak strhla a nikoli nedbalost.

—

Hospodá

daUká

cesia

se jich dle sta-

rého zv3ku ptal, odkud a kam se ubírají. Odpovdli, že od eské Lípy a že jdou z Polska, kdež byli na výzvdách. Suchý neúrodný rok jim nahnal strachu,

jsou

—

vidli, že stojí bída

v Polsku

pede dvemi,

pozemk

a

ponvadž

slyšeli,

zet

na prodej, že se za sto zlatých dostane tolik gruntu jako zde za tisíc, šli Shledali, že skuten tak jest, dali se tam podívat. také hned závdavky na velké dvory a vrátili se do Cech tolik

a

tak

lafino

—

pro rodinu a peníze za zdejší statky stržené. Starý Jareš zdevéuél nad tím, co slyšel. Za sto zlatých tolik, co zde za tisíc, san^á rovina, laciný dobytek, malá mzda, pšeniné pdy i to by ml lovk již nebe Celý týden chodil na zemi, komu by toho bh dopál

—

!

75

matka myslila, že to to nelyl od; ješt jinou pí 'inu. ješt nebyli ani na ranní V nedli asn ráco klinl ali pišel z komory s velikcu holí v ruce, jako by chtl jít do Prahy na poní, a porouel žen, cby mu uchystala njaké S3'rky na cestu. Stará myslila, že chce snad trochu dále s pízí, jestli by jinde jí lépe nezpenžil, ale jak se ulekla, dovdvši se, že chce do Polska se podívat, jestli by mu tam štstí lépe nekvetlo než v echách. Vykládal plaící rodin, že je to milost s hry, že se s tmi Nmci sešel, a jediný prosti dek, aby hlady nezabyncli, zeje, sthovati se tam, kde je lehí živobytí. Žena nechtla o sthování ani slyšet, nechtla domov a pátele opustit, dcufala, že jim dobi lidé hlady umít nedají, ale Jareš ml eskou lebku, peslechl každru odpovf J, dlal, jako by re idl, že se Sefka tese jak csykový list; naídil dtem, aby se za nho nezapomnly každý veer modlit, také aby matku po Icuchnly, jako by byl mezi nimi, požehnal každé z nich svatým kižem, podal matce ruku a již byl ze dveí: než dti za ním vybhl;-, b}l starý Jarcš,

starostí,

ale

jako by

mlo

to

—

—

—

již

v polou vrchu.

Nyní

teprv

daly do hlasitého

zaal pravý náek. Matka a Stfka se pláe, dti kiely, že tatínka nevidí,

a tázaly se, jestli už nikdy více nepijde. Na to teprv ženské stkaly a naíkaly byla to smutná ned'e! Pátelé se sbhli, tšili, domlouvali nebo nahánli strachu jakou

—

kdo povahu

ml;

—

odlehilo se matce, když z\-se šli a ona 3 dtmi a se svou starostí sama zstala. Sefka chodila, co byl otec odešel, jako pomatená. Pedla, pedla, kolovrat vrel, cívka se toila; nnjednou jí sklesly ruce, nit se petrhla, kolovrat se zastavil, a Sefka i

76

oima do stny vraženýma, jako by v ní ducha Žádná písnika neobveselo^ala stavení, dti nadarmo SefKu muily, že se jim stýská Sef^a neslyše a. Dobrosrdená matka dceru neplísaila, vždyt jí samotaé bylo teskno kolem srdce. Nechala Sefku celé veery pod jabloní na lávce plakat, když dti spaly a práce v dom sedla

s

nebylo.

—

Plakala tam, až

nebylo.

sama

.

.

jí

srdce usedalo, neplakala však

.

Neminuly ani tyry nedle, když spatily dti k ves hor picházet rovnou cestou k chalup.

eru nkoho

„Tatínek!" volají malí i velcí, „tatínek!" a všecko se to hrne naproti: Celý je od slunce opálený, šaty na ale ja>u hledí. Matka mu padne visi skoro v hadrech kolem krku, dti se k nmu tlaí; jen Sef^a stojí opodál a netroufá si otci ani do oí se podívati. Tatík si sedne, krájí dtem po kouskách chleba, co mu dohí lidé cestou poskytli ale nechce se mu njak do ei bojí se s pravdou vytasit. Konea klade nž a chléb na stl, „Je to hotové, dti," praví, „za naši chalupu koupil jsem v Polska statek. Bude s boží pomocí po hladu a po bíd! Jak dostanu z Vida pas, mžeme se vydat ješt za teplých dn na cestu." Jareš se bál na ženské pohlédnout, ale Sefka si sedla na laje do koutka, neí ala slova, jako by jí tam ani nebylo, a matka slzíc podala mu ruku. ,Pánu Bohu budiž porueno!" pravila tiše. Teprv nyní byl tatík spokojen Slibuje dtem buchet a maa dal se do vypravování. zaného chleba do sytosti, u dti vyskakují a tší se do

—

nm

;

—

—

;

—

—

77

krajáe smetany a pytle pšesi bude moci držet. A svj les budou mít, své I matka se trochu pousmívá. eho si díví a stelivo na zimu, a ješt prý odprodají. Polska;

slibuje

niné mouky

mže

žene

plné

povdá

a

jí,

— Jen

pát?

srdce ješt

kolik krav

—

stavení je trochu

cl)atrné,

tam dost planých hrušek a dub v polích, ty „A. Sefka se skácejí a vystaví se nová úhledná chalupa. co si z nho vybude mít za stavením záhony na len pede, bude její," praví otec povýšeným hlasem, aby to Sefka holka slyšela. Ta její tichost jaksi se mu nelíbí. ale za to je

—

;

—

e

svou opakuje, myslí, že snad pro neodpovídá. Otec sebe pláe, vždy ví, jak na tch horách visí, i tec! jeho slova peslechla, nebo poád ješt mlí. Malý Jožka k ní „Sefko, tš se, budeš mít v Polsku tolik moc lnu, bží. povídá tatínek!* Sefka ješt sebou nepohnula. Hoch ji zatáhne za šaty tlo její povoluje, a ona klesá bez Dti vzkikly, rodie vyskoivše zdvíhají vlády na zem. omdlelou dceru se zem. Mnou s plátem její chladné ruce, lejoo studenou vodu na její mladou hlavu, ale Sefka zDlouho to trvá, stává tuhá, jako by byla nebožkou. než se vzpamatuje, jak vidí tatíka ped sebou, zavírá zase oi. Smutn od ní otec ustupuje .

—

—

—

—

.

.

Co nevidt byl tu pas z Yídn; samým chystáním a jednáním ubíhají dni jako hodiny. Jareš si koupil žebinový vz s koníkem, a nábytek souse pomalu skládá, aby se všecko, jak se patí, vešlo ;

pomáhají kde mohou. Tenkráte se pátelé osvdují co pátelé, každý pináší, co jen m^e: ten kus šatn, sedé

K.

STÉTLÁ:

Prostá

mysl.

U.

6

78

zase

nco

a Jaršovi pejou.

stojí

ten

Dti

ode

stravy,

poád

slzy v

onen nkolik loket plátna, oícb, an vidí, jak mu všickni

tší novýra teplým na cesu šatm, a Sefce obzvlášt pkných vcí, ale S f.ka je složila podívala. Konala lhostejn do truhly, aniž se na všecky práce jako jindy, odpovídala, promluvilli kdo na Sama se nepouštla do hovoru, vyhýbala ni, ale nic více. se, kde mohla, každému z cesty a chodila jako nedomi'elá, že matce div srdce nad lí nepuklo. Den odjezdu byl mlhavý. Vrchy kouily, s hor táhly vtrn, jako píkrovy vesniku zahalujíce, zvonky dobyika a holíkání pasák znlo z husté dýmovky jako z neviditelného svta. Jareš vytáhl z prázdné stodoly s nkolika sousedy tžký vz, upravili dtem místa, vmstnali je tam byl zapražen, všecko již pipraa pikryli plachtou. veno, matka vyšla za stavení, provázená všemi páteli. Všickni pláou, i mužští se slz zdržet nemohou a lajcu na ten zlý as, který tak ádného souseda z vlasti štve. Ale nadarmo se rodie i známí po Sefce ohlížejí, není jí památky. Myslí, že se snad louí se svými kamarádkami, ale ty stojí okolo vozu, žádná ji ješt ani okem nezaTatíkovi se dlají mžitky ped oima, dá nkomu hlédla. kon držet a chce jít dceru hledat, než v tom pricliází „Mj rozum," z dolení vesnice strýc skoro bez dechu. Sefce praví mu stranou, „neuval si na svdomí hícli se do Polska nechce, visí na domovu a na pátelích, bude to její smrtí. Je dole u tety a prosí na kolenou, aby ji u sebe za služku podržela, že jí chce sloužit za ten kousek stravy a šatu, že si více nežádá, jen aby ji se

zjednal otec

n

—

—

K

— —

—

!

podržela."

79

„Dít patí k rodim, oni budou za skládat! Nedal jsem holku od sebe, když mi bylo

Jareš se tásl.

n

úty nsjh,

svj chléb si zarodie dti chovají, Bž pro ni, jiež aby jim na stará léta byly podporou? Jožko," praví k hochovi, „aí rodie své v takové chvíli

slouží,

a ted,

když

ji

potebuji,

chtla by ode mne?

když

K emu

si

—

nezarmucuje!"

—

Netrvalo to dlouho a Jožka se Sefkou se vrátil. Bylo smutno na ni se podívat. Oi mla cd pláe živé, dlouhé její vlasy, erné jako peí kaví, padaly nedbale na její ramena, a nohy ji sotva nesly. Byla jen v živtku, žádný teplý kabátek, žádnou velkou loktušku si nenesla na cestu. Jako smrt bledá pistoupila k vozu a tak si Otec ji zasypal trpkými výitkami, ale chtla sednout. ženy ji vzaly soucitné mezi sebe a ustrojily ji do vlastních vcí, a mužští ho napomínali, aby cestu neza^^ínal nechalo zlými blovy, že nebude niít.i požehnání. všecko sebou dlat; jen když jí chtly vytáhnout za pasem kus rozmariny, aby jí mohly šátek uvázat, to se bránila. Nelámaly si dlouho hlavy dobré tety, odkud rozmarina pochází, vždyf ji neml v celé vsi nikdo v zahrádce mimo starou Jáchymku. Konen sedli všickni na voze, ješt jednou si podali ruce, ješt jednou si ekli s bohem a již práskl otec do kon, a vz se zaal pomalu pohybovat po skalnaté, píkré cest. Sefka sedla hlavou k vesnici obrácenou, nespustila ji ani okamžik s oí. Již jim mizeli kynoucí pátelé, již bylo chaloupky sotva rozeznat, ted jen ouhala ješt vížka kostelní ze strom, a také tu zastela mlha ale Sefka poád hledla k domovu, i když za vrch zajeli ... a hledla k domovu po celou cestu

—

— Dve

—

—

—

.

.

.

!

80

V Polsku

jsou silnice prý široké,

z

obou stran stromy

obsazené. Jede se po nicb jako po mlate.

I

šlo

to

erstv

ku pedu po tch nekonených rovinách, kde nebylo vrchu ni vršku, jen sem tam nepatrného hrbolku, který bylo Jak se to zdálo dtem smutné v tom možno peskoit. Polsku! Darmo oekávaly hora s kozami, tatík je tšil, aby byly rády, že se toho kamení spi*ostily „A kde budeme pásti, když zde nejsou chrba?" šeptaly dti vedle matky. Ale matka je neposlouchala, rozhlížela se po té nové otin, a srdce se jí pí tom roz-

—

hledu svíralo.

—

k njakému stavení. Byla to vetchá chalupa do rohu stavná; stecha jen došky kryta, okénka jako dlan, místo skla skoro veskrz papírem v oleji napuštnjm zalepena. Zdi vypuklé, jako by se každou chvíli sesypat chtly, vrata o jedné polovici a za nimi dvr, který snad nebyl nikdy vyschl, co dvorem byl: nkolik skivených prastarých strom za stavením, kterým vítr práv poslední žluté listí odnášel to byl sad i zahrádka. Takový byl nový domov našich horák. Sefkou lomcoval mráz, když se blížili k stavení; zahrnula jejnim pohledem nevýslovn smutnou iu planinu, která se jednotvárn prostírala, pokud oko stailo, nad níž hrozily temné chmury, hnané prufikým dechem vtru, neobmezeným to pánem nad krajinou, kde píroda jeho vlád nenakladla žádných pekážek. Zde nemohla horaka zdomácnt, zde nemohla na otinn zapomenout! ^Nebude-li ze zaátku všecko jako na obrtUku, at mi hned nebruíte!" pravil tatík, zahýbaje do dvoru. Byl sám dojat spouští, která se na z každého kouta dívala, i myslil, že si ulehí, povadí-li se trochu. „Nemže být všecko Blížily se

—

—

—

81

svt malované. Na jae budeme stavt a pres tu zimu Hospodá jim vybhl hned vstíc, nás rarach nevezmOo" sotva že zahledl vz, i vítal je upímnými slovy. Otec podal mu ruku, a matka zaplakala, že cizí lovk se k nim tak pívtivé má. I Polka vybhla hned, když slyšela muže jménem božím, a pála jim šthovoit, a žehnala na

echm

stí

a zdaru; slibiia, že

vše

spoádati.

—

A

hned stavení

což se teprv

aby si mohli když do sednice

v}klidí,

divili,

Žádná pec, žádné lajce, ani falousek a stupínky, po kterých by se byly mohly dti honit! Ba ani stol ani lenošek nebylo, jen dlouhá velká stolice u zdi stála a vedle Ohništ ní nkolik menších to bylo všecko náadí. vešli!

—

—

bylo otevené a nad

ohnm

visel železný,

nepikrytý kotel;

tlail dým dol, a nejen kotel, ale celá sednice byla naplana štiplavým kouem. Že to nebylo ponejprv ani výminkou, o tom svdily erné uazené zdi. Špinavé, kmitavé svtlo sotva se prodíralo malými okénky. Nemohlo

vítr

smutnjšího, než tato spustlá svtnice, po níž se rodina bojácn rozhlížela. Kolik tžkých vzdechnutí nezaslechly vetché její stny z poátku a pozdji?

býti nic

—

Statek dobré,

byl

veliký,

ale vysílené.

ale

velmi

Stálo to

zanedbaný,

mnoho práce

se k setí pipravily, a Poláci hledli

inlivého echa,

kíž

který ruchadlem

s

pdu

pdy

sice

penz, než podivením na piobracel a kíž na a

vláel. Dobytek bídný skoro nic nedojil, nepatrné zásoby došly, ješt než pravá zima poala, a vysthovalcm nevedlo se první zimu lépe než doma. Chléb se stal zas vzácnou lahdkou a otrubní placky se pekly jako díve. je sladila nadje na lepší asy, nebof byli mnoho zaseli, ale dtem se špatnji polykaly než v echách, Nebylo k nim pkných písniek. Nadarmo žebronily, Sefka

Rodim

82

—

nechala pisaiky v horách. Mlenlivá, truchlivá, jak byla cestou, tak zstala; žádnj' žert, žádná píse jí z úst nevyšla. Otec sice astji opakoval, že ji ty vrtochy z hlavy vyžene, ale neml se k tomu; vždjt byla tak pracovitá a pilná jako jindy, první na nohou, poslední na loži. Jedinou její radostí bylo, vyjít si nkolikkrát za den ped stavení a hledt v eskou stranu a zaplakat si pi tom Nejvtší mráz, nejprudší chumelenice nezdržely jí hoí-ce. v sednici. Vrátila-li se opt k práci, celá zmrzlá a skehlá, zdálo se jí, že se jí ulehilo. S dvojnásobnou rychlostí ji toil potom kolovrátek, až se jí zas znovu nevýslovná, vroucí touha zmocnila. Dti se jí pošeptmo pokaždé tázáva'y, zdali shlédla hora, ale ona tak zarmoucen vždy vrtla hlavíu, div že je nerozplakala. B}lo-li nkdy jasno a sluneno, a mohla-li Sefka daleko, daleko do dálky vidt, až na silnici, kudy byli pijeli, jako by jí kídla byla narstala, i zdálo se jí, že se musí puítit za tmi bílými obláky, kteréž po nebi tably Zaslechla-li, že ten neb onen vysthovalec se k otiii. chystá domfi, bud pátele navštívit neb v penžitých vcech, pokaždé si potajmu svj skrovný uzlíek vázala a chystala se, aby bez vdomí otce do tch milých hor prchla. rozplývali se úm3sl její poAle vždycky pestála boj hledem na stárnoucí matku, jejížto byla jedinou pítelkyní Kdo si jich ml poa rádkyní. a na ty drobné dítky. tom hledti? Rodie mli starosti o chléb, i byly by dítky bývaly bez ní sirotci. Mohla-liž jim to uinit? Nebyla by mla nikde pokoje, nikde stání Konen se z'ma odsthovala. Nebe bylo isté, vitr nebuel po polích a skivácci se ozývali v mladém osení. Bylo jaro, zas byl máj však letos bez stromku.

e

—

—

—

.

—

.

.

— asn

83

ráno vjšla Sefka na zápraží a hledla k doraovo. Slzy ji polily. Zda li ta ruka, co ji loni ovinula máji pentlerai, letos snad pro jinou nejkrásnjší strmek v lese nezvráJak bude dnes v horách všude veselo, jakého tila? tam smíchu a radosti po celý den a veer ješt muzika!

Chtla zas do stavení, tu spatila na vzdálené silnici vysoký žebinový vz s plachtou; jel pomalu, ml tžko

—

Byli to nejspíše zase vysthovalci, jejichž pona silnici vidti. Neodvrávozy bylo už po nkolik tila zraku od vozu, bylo jí, jako by jistotn b}l z Cech. V tom ji nkdo podal dobré jitro. Obrátila se rychle Byl k rannímu hostu, ale ješt rychleji se odvrátila. to Tetka, panský hajný, pravý to stín Sefin, ukázala-li se mimo dm. Picházel asto k otci, který s ním rád rozprávl. Radost Sefina nad krásným jitrem byla zma-

naloženo.

dn

—

ena, chtla odbhnouti, ale Tetka ji zachytil; dávno si pál takové píležitosti, aby s ní mohl promluvit. Ale Sefka byla by se radji propadla, než aby s ním byla sama zstala: vymkla se, a nezstalo mu v rukou než kus rokávu od jejího kabátku. Když se Tetka vzpamatoval, stál ním její otec, vlídn ho vítaje.

pd

Hajný se vymluvil, že pišel s novinou; dobe že Sefka odbhla, byla by zajisté, pemožena radostí, sklesla. Vždjf plakala a zas se smála a se modlila, když k ní Btka s ní pibhla. Velký statek, co hraniil s Jaršovým lesem, našel stará Jáchymkal To bylo kupce z ech, a kupcem byla njakého divení, že ta se sthovala! Vždyf byla s Jesenickým statkem jako srostlá, ani synovi jej pustit nechtla, a ted ho ml cizí užit

—

!

—

84

mla

Jáchymka

také zlý rok,

žn

byly špatné a celá

ves na ni chodila o chléb. Dávala, dokud stailo, ale když

vidla, že by s eládkou do druhých žní nevyšla, zaala odbývat a dív než se nadálá, mla erveného kohouta na steše. To ji nesmírn dojalo, a akoli škoda nebyla píliš veliká, pec zanevela na ty nevdné lidi, že se jí zachtlo od nich. Lidé se poád sthovali do Polska a chválili si, jak je tam lacino a jaký tam dobrý národ. Jáchymka se dlouho nerozmýšlela, prodala statek a odtáhla do Polska. Nkolik dní jezdili, než nco ke koupi nalezli; nechtla mezi své krajany, až konen musila. Umínila si, jak Tetka povídal, že se sousedy nebude nic mít. Starý Jareš se zaervenal a zapovdl zas ze své strany všem, aby se neopovažovali ani meze pekroit, sice že bude zle; dokáže prý té pyšné bab, že na ni neekal. Jakmile se veer smrklo, pomodlila se Scfka jak obyejn s dtmi a najednou jim z nieho nic zane zpívat, skoro ješt pknjší než ale takové hezké písniky

lidi

—

—

—

v

echách. Dti nemyslili

vezli s

sebou

U Jarš

z

jinak, než že je Jáchyraovic

pi-

hor.

bylo nyní veselo, obilí stálo jako zelený kodobytek se péí a dobrou pastvou vihled sbíral, matka stádala piln máslo, a místo starého stavení stál brzo hezký devný domek podle eského zpsobu v sadu, jako by byl z vody vyrostl. Sefka byla celá zjinaená, do práce jak ohe a pi tom tak veselá, že se všecko všudy zaradovalo, kudy chodila. I tatlk nkolikrát podivn za ní hledl. Ale nejvíce se jí podivil, když mu z nieho nic pravila, že nepotebuje žádného pomocníka brát, aby odnášel roští dom, co v lese žich,

86

sama udlá. Tatíkovi se mnoho; jak pak tomu dlouho, co byla jako kapka u listu, a ted se jí chtlo do tak tžké práce! Myslil, že snad bude chtíti na njaké nové šaty že to do žní zponenáhla

klestili,

zdálo na tu holku

to

—

a že si je chce takto zasloužit, ale Sefka na šaty ani nepomyslila, vždy to, na co se v háji tšila, jí šlo nade všecky šaty ve svt, teba byly ze zlata a stíbra! Kdybyste ji byli vidli, když do toho lesa bžela! Jako jelen vyskakovala na pšince mezi metajícím obilím a zpívala tak jasným, zvuným hlasem, že jí bylo slyšet až k Jáchymovm na dvr. Karlík, zaslechna její píse, nechal všecko stát a ležet, jak to práv leželo a stálo, a hod sekyru na randno, také k lesu zamíil, aby ji z blízka zpívat slyšel, nebo její zpv se mu v Polsku tak líbil jako jindy v echách. Trvalo to nkdy dosti dlouho, než tu otep nasbírala, a otec jí asto íkal, že toho asi poídí, ale podivil se, když prohlížel hranici, bylo zrovna, jako by na ni nkdo v noci pikládal.

—

Nkdy mu Bylo

mu když

ale

mozkem

to

pišel

blíže,

tam

vidl,

že

jak

jí

ercé oi kostela,

své

A

i

šel

za ní podívat.

se

slyšel s

nkým

šaškuje

bud

s

rozprávt, veverkou

který se zvdav se stromu na ni díval. práce svdila kvetla jako ržový mák a ty leskly se jí jako dv hvzdy. Šla-)i v nedli do

nebo ptákem,

A

vrtalo, ji

daleka, jako by

z

—

ta

každý

škamny po

se

po hezké

ní obracel,

ešce

krout

si

ohlížel,

i

zeman

se ze

své pikvefalé kníry.

samou

—

láákou chadl; ale Sefka se mu poád vysmívala, a tatík jí zlobiv vyítal, že nejspíše eká, až nkdo se tymi komi pijede. Ale štstí nemlo v Polsku kvésti, a jejich spokojenost mla míti jen krátké trvání. Bylo to práv což

teprv Tetka,

ten

echm

—

86

na druhý svátek svatodušní, když se v noci strhla hrozná boue. Blesky se bez ustání kižovaly, hrom bil, vítr huel V sednici bylo a skuel, jako by štvaní se hnalo polemi. svtlo jako ve dne, na všech stranách se nebe otvíralo. Tatík poklekl s dtmi v prosted sednice, a všickni se modlili.

silnjší

strhnul

h.

Ale bylo poád stromy i s koeny, i

zvonici

okamžik udlalo

s

kostelíka.

se

Vítr kácel a vyvracel nej-

odnášel

ticho,

ale

které se více a více blížilo,

stavení stechy a

se

Bylo boží dopuštní. až

hned bylo

slyšeti

lomoz,

povstal

že

—

Na

šumní,

lovk

na stechu padaly rány, jako by na ni kamení házel, Tatik poslouchal více mrtvý než živý. „Spaste duši, to jsou hroupy!" zvolal a zakryl si oi, jako Ml dobe, strhlo se takové by nic více vidti nechtl. vlastního slova neslyšel;

krupobití, že toho nebylo

pamtníka daleko

široko.

Mnoho-

nebe a protloukaly stechy a zabíjely a omráely lidi i dobytek. Potoky a rybníky vystoupily hrozným lijákem, který po bouce následoval, a zaplavily všecko blátem a pískem a odnesly na svých kalBylo smutné diných vlnách, co neroztloukly kroupy. vadlo ráno, leckomu nad tím srdce puklo. Mnozí rozumu pozbyli, když vidli místo požehnaných rolí bahništ na mnoho let neúrodná. „Mn nezbývá nic jiného, než vzíti kabeli na záda a váí za ruce a jít do širého svta," hoekoval neštastný Jareš. „Buderae-li cht t jíst, musíme si nejdíve chléb vyMl bohužel prosit. Jakživ! se více nevzpamatujeme." pravdu! Jedoa kráva po druhé se prodávala, jeden kus pein, nábytku a šat mizel po druhém z chaloupky, kde Sefka psala do Cech se byl blahobyt sotva zmáhal. pátelm o pomoc a dobrou radu, co si v této bíd poít liberní

kusy ledu padaly

s

—

—

—

87

—

Ale ješt a toužebné ekali všichni na odpov. míra neštstí nebyla dovršena. Jareš se po tm uhodil o vz do prsou a chrlil krev. To b_\lo teprv pláe! Musil ulehnouti a brio tak seslábi, že sebou ani pohnouti nemohl. Tetka ho poád navštvoval, sem tam mu nco pinesl pro posilnnou a asto napovdl, že by mohlo být všecko jiné, kdyby k nmu Sefka nebyla zlé vle. Ale Sefka jako by neslyšela a mluvila poád o pomoci, která jim jisté co nejdíve pijde z Cch. Tetka také vypravoval, jak to starou Jdcbymku potrefilo, že jí také nezbyla než holá, blátem y.auešená pole. O jejím synovi také mluvil, jakou prý má tvrdou hlavu Vzkazovala mu poád njaká bohatá mladá vdova, i ted ho ješt chtla, kde pišel skoro v nivec; ale utíkal ped ní, ml li ji potkat, jako ped duchem o pl noci. Co se starý Jareš na loži na zlé a nevdné dti nalál, které si lovk jen pro s\j vlastní trest vychovává! Sefka snesla všecko, ale zstala nepohnuta jako buk v lese. Pravila, kd} by byl Tetka hodným lovkem, že by pomohl tak jako tak, teba ho nechtla, že by nedlal v takových tžkých dnech ješt rznice mezi dobrými lidmi. S otcem bylo ode dne ke dni he. Sefka musila pro doktora do msta, aby se pišel na nho podívat; také nkolikrát pijel, pustil mu, dal pijavky, sázel baky, a \íá}ž nechtlo být lépe, nepijíždl více, ale poslal jim onet, kde si za každou cestu poítal pt rubl a za léky zvláší. Sefka zas musila do msta a tenkráte již s pedposlední kravou, aby se mohl léka zaplatit, nebo vyhrožoval žalobou, nedostane li do týdne peníze. Co holka ta snesla, jen bh ví. Neochabovala, nebdovíila, neplakala, pomáhala a posluhovala všem ve dne mají,

—

—

—

88

oi zamhouila, byla jako nebožka; bledé pižloutlá líce. Jednou ráno si položila hlavu na pelest otcova lože, aby si trochu odpoinula; celou noc nebyla oka zamhouila, otec poád nco žádal, poád ho rausila pekládat, brzo vodu pinést, zas okno otevít, bylo mu jaksi dusno

v noci; ale když rty,

Teprv k ránu se trochu utišil. Sefka dímala. bylo, jako by cítila studený dech na ele. Vytrhla se ze spaní, ohlížela se, nikoho nebylo v sednici. Matka venku šukala dti ješt na komoe spaly. Vstane, pistoupí k otci; ten leží tiše s usmívající se tváí, s polootevenými ústy. Jedna ruka mu visela s postele, chce mu ji dát pod peinu, aby mu nezbrnla ale kikne, až se to v celém stavení rozlehlo ruka byla studená jako led tatík byl nebožtíkem. a teskno.

Najednou

jí

—

—

—

—

Druhý den odvázala Sefka poslední krávu a šla s ní msta, prodat ji na poheb. Pozd veer se vrátila

zas do

Byla jich jen malá hrstka. Položila je ped hlasem, že jde jí skoro nesrozumitelným lehnout, že jí klesá hlava i nohy. Matka na ni pohlédla a lekla se jí. Vypadala jako umuení. Ráao ji nadarmo k funusu budili, ležela bez sebe, oi se jí div svítily a tváe hoely, že se mohlo od nich s

penzi.

matku a ekla

—

rozsvítit.

mu byla nejstarší dcera na rakev aby mu byla lehkou. Sefka se více nevzpamatovala. Neznala nikoho, mluvila pomaten a takové vci, že matce vlasy vzhru vstávaly. Nemohla ji slyšet, když se se všemi páteli louila a obzvlášt s Karlíkem Jáchymovým; prosila ho pro boha, Pochovali otce, aniž

hrstku

zem

hodila,

89

aby na zas se

Nkdy

nezaporaul, až bude v brobe bnít

ni

zdálo, že bliá po horácb

jí

:

zpívala, holíkala, bu-

škala psa na stádo, až se dti rozplakaly a necbtly matce bály se blábolící sestry.

—

—

v sednici zstat

od

se vynesla Za týden se i Sefce ulehilo Jen ty její dlouhé vlasy zb)ly matce druhá rakev. po nejmilejším dítti. Ustihla je na památku.

a

——

Tenkráte nezvala matka funusníky

Jaršfi

—

nemla jim

již

soused s žebinovým vozem pro Odnesl sám tu sprostou mrtvolu, našel sednici prázdnou. ernou rakev, kterou následovala jen ubohá matka a ty plaící malé dti. Nikdo ji nesprovázel, nikdo píbuzné netšil, nikdo se nedostavil k pohbu dcery ze schudlé cizí co

Když

dáti.

rodiny

.

.

pijel

.

zboeného knz vyšel hrst písku — Vedle kostelíka ležel hbitov. Žádný

Zastavili se u kostelíka napolo

;

a pomodliv se nad truhlou, hodil na ni ti

poslední požehnání.

—

strom, žádná kvtina,

ani stéblo trávy nezdobilo pískovou vynívalo jen nkolik bílých krypt okolních šlechtic v hrubém, nevkusném slohu. Hejno kavek oblétalo píchozí. Rychle se vykopala jáma a rakev se spustila hrobník neml asu meškat se s lidmi, kteí málo platili. Než se mohla matka pomodlit otenáš, byl hrob zasypán. tu

pouší. z které

—

—

———

matka do osielého domku vracela, pinesli velké psaní. Pátelé z ech psali Jaršovi, aby co

Když

jí

se

—

nejdíve chalupu prodal a zas pišel do ech. Peníze na cestu mu poslali; slíbili šafáe, a již se byli usnesli, jak rozdlí. za

—

mu si

vyhledati místo

dti mezi sebou

90 s odjezdem. Když však chtla statek úedníci, kteí mli pozstalost po radili se dlouho, popsali mnoho papíru Jaršovi uspoádat a konen ji oznámili, že nemá v Polsku eho požadovati, aby šla s pánem bohem, chalupa že práv vystaila na taxy.

Matka neváhala

prodat,

pišli

páni :

*

práv nad studánkou, jejíž voda Jaršovým sadem vine, utkví oko mé pokaždé s bolestí na houštin strom, které vidly SefKU vyrstati. Nkdy se nco zakmitne pod jabloní v zahrádce nebo v olších nad potokem, a je mi, jako by rausila Sedím-li na chrbách

se

z

v

potku nkdejším

koví

vyjíti

a

mn

kynouti.

Srdce se mi v tle nad tvým osudem obrací, synovkyné drahá! Kropí vrná láska slzami horoucí písek na tvém kíž a zavál poZlomil snad vítr dávno na hrob? sledDÍ jeho stopu, po které žádné oko více nepátrá? Zalétá k nmu jen modlitba mateina a mé bolestné myšlenky?

—

—

nm

LAMA

A JEHO

DlTÉ.

Lidé jako

v

si

jinýcli

Nebylo

íkali,

že

je

v

Habrech za dne tak smutno

vesnicích o plnoci.

tam

vlastn

ani smutno, nýbrž jen ticho. také nestály jako v jiných vesnicích vedle sebe; byly roztroušeny po píkré, nerovn vysoké stráni v úžlabin mezi dvma vrchy. Od jednoho k druhému bylo skoro tvrt hodiny. Sousedky nemohly po celý rok jedna s druhou pes plot rozmlouvati, a dti si musily v každém stavení hrát jen mezi sebou. Jinak bylo ale v Habrech velmi pkn. Kolkolem vesnice tmavily se samé malé hájecky, mezi nimi smály

Domk

neb)lo mnoho,

se veselé

palouky, pod každým kamenem

prýštila se stu-

dánka, v každém kei hnízdil zpváek. Stranou se táhl velký les. íkali tam „v kamenym", proto že z nho vynívala skála, nebo také „v kulovatým", proto že byla ta skála na vrcholu zakulacena. Zelenou strání k lesu modralo se to jako žíla. Byl to lom. Žíla poala již v údolí práv u toho velkého statku, který tam stál mezi samými buky, a kroužila se skoro až pod tu nejvyšší pod lesem chaloupku. Tam byl také vchod do lomu. K.

SVTLÁ:

Pro«tá mysl U.

7

yá

z daleka se zdálo, jakoby byla žíla pentlí spojující chaloupku na hoe a statek v údolí; ale to se jen tak zdálo. Lidé v tch dvou staveních koukali na sebe „skrz ešeto".

V statku hospodaila bohatá vdova Rozkovcova. Byla žena tvrdá a lakotná, ne li cosi ješt horšího. eládka o ní vypravovala, že nosila ustavin pod levou paží pod kabátkem knihu ervenými písmenami potištnou. Moudrý se snadno dovtípí, co to asi znamenalo.

to

Dlouhá

nevdl muž

léta

o

knize;

umla

ji

dobe

jednou pece na ni pišel. Rozhorlil se nesmírn, dal roztopit pec a hodil knihu sám do oha. Ale kniha byla vždy díve z pecí ven než lopata. Nad tím se tak zhrozil, že se rozstonal a zemel. skrýt;

ale

Možná, že to jen tak o ní povídali; nemusí být vše pravda, co eládka o hospodái roznáší, obzvlášt je-li to hospodá nepíznivý; ale jedna vc byla pec všem povážlivým lidem podivná.

Dveka

od Rozkovc tvrdila totiž jednou o pástv, jak dává hospodyn od každého jídla ti lžíce potajmu do hrneku, hrníek že postaví pak veer, než To bylo tolik, že si krmí jde spát, na ohništ do uhlí. že vídá,

raráška.

„O tom

smlý šindel

tam

to

pesvdíme," ekl kováv Bžel ke kostnici, utrhl z ní

hned

se

chlapík.

zastril Rozkovcové

skuten ohe.

do

stechy.

Rozkovcova íkala,

tovaryš, šindel a

Za dva dni že

zatrousil

V3Šel

pa-

Každý ví, že cholek dýmkou lidé ji nechali pí tom. musí raráš stavení zapáliti, kam pijde šindel z kostnice, a kdyby hospodá sebe lépe ho krmil. ;

95

Dlala

ale ješt jiné ošklivé vci. a nemohla se vyze je to nál.odou, pistihli-li ji pi nich. Každý rok vs ala asné ráno po noci Filipojakubské a vyšla si na pole sousedovo, kde sbírala první rosu do loktuše z platná, napedeného ptiletým díttem. Loktuší tou pikrývala o štdrý veer také stl. Vyždímala ji, byla-li hodné napita, pak na pole vlastní, aby jen jí obi í s palo ^^ a jini aby nemli úrodu

nluviti

žádnou.

™

mla

Rozkovcová

dva syny.

Starší,

™"^""

ml

který

pi-

P^'^t

P^-« ™ladšílio, 'T','^od f^^'^ \ hk^. nebyl dtinství doma, stárkoval u strvce mlynae, u nhož se byl tomuto emeslu vvuil. Otec ustanovil ve kšaftu, aby si koupil ze svého podílu mlýn, ted mu pisel z nenadání statek celý. s

v"k Vlhk

^*

Nahoe v chaloupce nad lomem bydlel starý chudas dcerou jedinou. Pracoval již dlouhá léta v lomu. Jme"''' ^'''''' '^' ''"^' "^° ''^'^' J^" ^'^'•átka

7amJ'

Jeho dcera Dorotka mu pomáhala v lom, to byla pro muže tžká. 1 Ale v horách nesmí si lovk chce h se pec jednou za den do sytá najíst, v práci vy-' birat. Co se mu namane, z eho jde dost malý výdlek toho se musí uchopit a držet, sice se

a

^

prae

toho

nizite jiný.

V

kraji je

práci V

dv-ojit,

horách

pres hora,

to

tam je mén lidí, vždy vtší tam se mohou lidé upejpat a piknout muži a tu zas jen ženštin.

to

úroda a výdlek tu

ale

zachytí oka-

arci jinak;

snadnjší,

naprosto nejde;

chodí-li

mž

s

krsnou

musí žena doma orat, vláet, sít; má-li žena ice vtipn pro obchod než muž. chodí ona s drbeží a s máslem do Liberka a muž obstarává hospodáství a do-

7*

96 bytek,

je-li

opravdu

njaký. Nikdo se mu za tam pejde lidem smích.

to

uesraje;

kde

je

zle,

Lama

lom

práci tžší, dcera lehí; ale jak nejlehí je tam krušná dost. Dorotka chodila od nejútlejšího mládí s otcem do lomu, nemla u koho být, matka jí byla záhy zemela, a nkomu cizímu ji nechtl lama svit; byla pi té práci odchována, pivykla jí hrav a jak byla v ní opravdu, nezdála se jí tedy obtížnjší než jiná, což opt nasvduje, že je zvyk druhou pirozeností. Láme-li dlník blíže vchodu, zkusí vtrem a vedrem

jsem

již

konal v

pravila,

i

ta

slunením, pracuje-li v hloubi, tu je mu zas v zim úzko Od pavých ze zdí se valících výpar, a v lét cvaká zuby, jako kdyby stál v lednici. K tomu visí všude se stropu kusy skály jako hrozné rampouchy. S mnohých ine voda potkem, s mnohých kape bahno a prosákne mu odv a obuv. Je to

výdlek krvavý.

Otec i dcera postavili se za sebou na žebík ke skále pistavený: on zasadil nebozez do vápence, ona na tloukla tak dlouho perlíkem, až byla vyvrtána díra dosti hluboká; pak nasypal do díry prachu a ona mla na starosti knot. Ustihla ho dle poteby, on jej zapálil, oba skoili rychle Chvilku se žebíku, popadli ho a vybhli s ním z loma. na to ozvala se rána, až se jim otásla zem pod nohama, dým se vyvalil z otvoru slujuího. Pousmáli se na sebe, poznali podle hlomozu, že „rozskípal" prach asi hezký kus skály. Znova vešli do lomu, otec roztloukl odloupnutou skálu na drobné kousky a Dorotka je vynášela na ošatce ven, kde je vysypala na velkou hromadu. Tak to Nikdy šlo celý den a celý týden vždy stejn po sob. nebylo mén, nikdy více práce, nikdy v ní promny.

97

Otec pracoval v lomu ode tmy do tm) Dorotka chok veeru dom, aby si napásla kozu. Krávu nemli u lamae žádnou. Po celý život nevidl ani otec ani dcera tolik penz pohromad, co by b}la stála. Zahlídnul li kdosi ponejprv lamaovu chaloupku, kterak to visela na strmé stráni mezi oblaky, jakoby ji musil první liják spláknout a první vtrn odnést: politoval zajisté ty lidi, jimž bylo v ní bydleti. Vždy nenáleželi ani do svta. Ale toto obydlí bylo práv dle chuti lamaovy; jemu bylo na té výšce, v tch oblacích práv volno. Duchem žil beztoho ješt nad oblaky. Byl to lovk obzvláštní, ,

dila ale již

ten

lama. Již

co

mladík

hluným spolkm;

lama

vždy

mu zemela

žena,

vyhýbal ale

co

se

hospodám

a

nespatil ho

nikdo mezi lidmi. Neobcoval rád s nimi, jejich daremné ho mrzely a dopalovaly. Tím radji se pojil s tím Nejvyšším. Obdivoval se neustále jeho dílm, zkoumal všude jeho zámry a poznával rád na všem jeho šlépje. Ml-li lama veer po práci, sedl si ped chaloupku, pozoroval, co se dje na nebi, co dole na zemi a co ve vlastní jeho mysli. Divil se nejen tomu, co vypozoroval

ei

v

pírod,

ale

i

vlastnímu poznání.

„Co to je pec za krásnou vc, ten mozek," pravíval dcei asto: „tak malinké zaujímá místo v hlav a je v

nm

Nakoli

duše vzpomene, hned jí to ukáže, nejen to, co je, ale i to, co bylo. A jaké má vedle toho vtipy a výmysly všecky živly mu musejí sloužit. Slyšel jsem o lidech, kteí plavou povtím na lodce jako na vod, jiní zas si ulili železného kon, zatopí v nm, zapráhnou ho do vozu, k tomu vozu pivsí jich ješt padesát a procelý svt.

;

si

98

svt, kde

se jim líbí. Za hodinu urazí vždy udlal pec jea z lovva velikého pána." zim, kde nemohl lama sedt ped chaloupkou,

jíždjí se po deset mil.

Bh

V podal ví

až

si

v seduici s povalu*)

njakou knihu (ml

co až do stropu narovnaných)

jich

a pedéítával z ní

bh dcei

pozd

do noci. „Ale tatíaku,"

napomínala

ho

vzporaula-li

si,

Dorotka, zaaly-li se že musejí ráno ped sluncem vstát, ^jdte si pec lehnout. Nejste již žádný mladík, abyste si dlal z noci den, vždy držím sama sotva hlavu vzhru." „Chce-li se ti spát, jdi si lehnout, ale mne nech," odpovídal lama; „stuhl-li duch ve dne v práci, tu eká veer také na svou potravu. Rozjímá pak rád o podivných vcech, jak má vše na nebi a na zemi svoje slovo, svj as a svou míru; tím se oberství a oberství zárove i tlo, v nmž hydlí. Du;h je pánem, tlo jeho služebníkem. Ten starý had v nás by to arci rád pevracel a chtl by, abychom tlu hovli a ducha uspávali. Ale u mne si poká a u tebe bohdá také." A lama se srden zasmál tomu starému hadu, v nmž se skrývá škdce lidského plemene, a vypravoval dcei o lecjaké šarvátce, již s ním obstál, a jak ho vždy

jí již

oi

klížit

a

vný

obelstil.

Dorotce

pešla

dímota,

jemným napomenutím

tímto

zaervenala a

nedá starým otcem zahanbit. Jednou se ubytoval, jak jí loupkou a studánky vodník a

umínila

si

se trochu nad pokaždé, že se

již

*)

trám u stropu.

lama

vykládal,

škádlil ho,

za cha-

kde jen mohl.

99 stavení jako stará bába; podruhé se mu podob ohavného trpaslíka se zelenými vlasy do okna, jindy zas mu povsil ervený kabátek, z nhož kapala voda, na plot k sušení, a jak se lama rozbhl, aby

okolo

Chodil

ašklíbal v

kabát

strhl,

Tu toho si

nebylo tam

pranieho.

došel si do Žitavy, koupil neb na vkolí ji nikde nepstojf, a pod práh. Milý hastrman se musil rychle od-

tam

bílou

dost;

cibuli,

zakopal ji sthovat, plakal

psobí

již

ml lama

pi tom

až

hrza,

neb

bílá cibule

mu

velké obtíže.

mu pišlo do stavení sta a sta myší; tenkráte dlouho nerozmýšlel. Zastril si rychle za krov roh bílého kozla na svatého Jakubi bitého, a myši se musily sthovat za vodníkem. Za krátký as mu pestala zas koza dojit; lama ji umyl vodou nabhlou o první bouce do kolej a po vod do nového hrnce nabranou, a koza dojila v tu chvíli. Krátce, lama uml toho „odhodnce" vyplácet. Jinak ml ale lama duchy u velké vážnosti; nechali-li jeho na pokoji, dal každému poctu náležitou. íkával, že se bojí lidí jako lidé jich. Blíží se chudáci lidem, nebo hledají vysvoboditele. Ale mnohdy se stává, že se lovk ducha ulekne a jej bud zakleje nebo že násleikem leknutí zeme. Pak je duchu uložena znova pokuta a on musí zase sta a sta let bloudit, touže po vysvoboditeli. Soucit lamav s duchy ml tedy dobrou píinu. Jak potkal lama v noci cosi podivného, tu nikdy nezaklel jako lidé suroví a nikdy se toho nehrozil jako lidé bázliví, nýbrž oslovil sám záhadný zjev zcela pokojn: Na

se

to

lama

pkn

ádn

„Jsi-li

duch Hospodina,

chval Ježíše jeho syna."

100

Byl-li to

k

nmu

nést,

již

duch

zlj',

pístupu;

mu

co

byl-li

a nemél-li žádné, bylo byl by si toho

vkroil v cestu,

neml pak

dobrý, mohl svou žádost

mu

lze

dále

ped-

jíti.

za mnoho vážil, kdyby byl Lama mohl jednou takovému duchu za vysvobození žádajícímu posloužiti. Vše by byl za podstoupil, nieho by se nebyl

dsil.

Vždy sedlák

se rozhorlil,

choval, jehož

vzpomnl-li si, jak zbable se onen vyvolil duch Dvínský za vysvo-

si

boditele,

k

Dvín je nmeckému

starý hrad,

asi

"Wartenberku.

pánm

hodinu za Osenou v lesích Náležel prý jednou

njakým

Biebersteinm, kteí byli ze zem vyhnáni, že se pidržovali jakési bludné víry. Tmito lesy jel z Haber njaký sedlák. Cestou se k nmu pidal vandrovní a pustil se s ním do ei. Sedlák si stýskal na velké dení, robotu Vandrovní a co vbec tehdáž vesnického lovka tížilo. mu na to odpovdl, žeby se toho mohl pojednou a na vždy sprostit, cítí 11 v sob zmužilost. Na to sedlák hned jako u vytržení: že cítí. Tu mu tedy ukázal vandrovní v lese pod Dvínským hradem místo uri v mu, který den se tam v noci dostaviti má. Jak uhodí na starém hrad plnoc, pobhne prý tam tudy kanec se zlatým klíem v tlam, a za kancem se požene na erném koni husar s napaženým meem. Naídil sedlákovi, aby sáhl rychle po klíi, a teba ten husar po fal, aby pec rukou neucukl, že se mu Klíem že si pak oteve pokladnici v hrad. nic nestane. Sedlák se podkoval za dobrou radu a dostavil se skuten v uritý as na cest pod hradem, kudy prý pobhne kanec se zlatým klíem Vandrovní ho nebyl klamal.

nm

101

Jak uhodila dvanáctá, zašramotilo to v koví a kanec vybhl skuten, nesa zlatý klí v tlam, za ním husar na erném koni s napaženým meem. Jak se hnali okolo sedláka, vyskoil rychle z houšti proti kanci a chtl mu vzít a sedák ucukl rukou. klí; ale v tom tal husar po Kanec zahookoval jako lovk a sedlák poznal hlas vandrovního, který ho byl k tomu všemu navedl, husar ale ducha Sedlák pak litoval se zasmál jako sám dábel. poklad, ale bylo pozd. Lépe se zachoval jiný oban haberský Napil se trochu v hospod a vracel se dom po mezi, po níž prý chodíval Vov noci erný bezhlavý muž nesoucí v rukou mezník. lával pi tom úpnUv „Kam s ním, kam s ním?!"

nm

i

i

:

A

vskutku Jak byl asi v polovici meze, hrne se bezhlavé strašidlo s mezníkem v náruí práv vstíc a duje: „Kam s ním, kam s ním?!" !

„Kdes ho

vzal,

tam

mu

b-

ním!" vzkikne na ducha ochrae-

s

lený soused zhurta.

„Dkuji táži

se takto

ti

odpovdl mu

tisíckrát,"

na sta

lidi

a ty teprv

dals

duch;

„sta let

mi pravou

od-

povd." Byl to duch njakého chalupníka, který za živa mezk prospchu vlastnímu penášíval. Jak je na radu onoho souseda zastril, odkud je byl vzal, byl vysvobozen. níky

Podle

toho všeho

každému bez dalšího výkladu

lze

poznat, že neítal

lama

dovdl

se

mnoho nanejvýš užiteného

Lidé to

vdli

ma

z

nich

jen pro ukrácení

a chodívali k

poradil rád, kde mohl,

zdarma

a

k dobrému.

nmu

z

asu

ve knihách,

a zajímavého.

daleka na radu. La-

dával radu svou vždy jen Jak poznal u prosícího zlý úmysl, ale

102

hned ho cit

odbj'l.

Nikdy

nepodporoval

ctižádost

neb jiný

podl)'.

Ciitli-li lidé na píklad, aby jim zlodje pimrazil, nikdy toho neuinil, by mu to bylo cosi snadoéao bývalo pimrazit jej v té podob, v níž kradl bud na polích nebo v lese. Uml nutné k tomu íkání z pamti, první v slovo je „grematon". Lima chtl sice, aby byl ten, kdo íhá na cizí mozoly, potrestán ale pál si, aby se to stalo zpsobem mén ukrutným neb osvítí-li slunce pimrazeného, tu je pry na asy, rozplyne se jako led. Svatý Petr byl první, jemuž byla moc dána nkoho pimraziti. Jak chodil s pannou Marií a s Jezulátkem po v lese loupežníci. V tom pišla mu svt, vystoupili na ona kouzelná slova na jazyk, vyknul je, a hle! zbojníci promnili se všichni v kry ledové. Tato slova ale mají až po dnešní den proti takovýmto zlosynra platnosti. Kdo si žádal, aby mu poradil lama, jak by se stal neviditelným, odešel od nho rovnž s nepoízenou. „K dobrému nemusí být lovk neviditelným," odbýval lidi, kteí byli toho dychtiví. Ale i v této vci vdl radu dobrou a snadno k pro-

a

nm

;

:

vné

n

nemu

vedení.

Kdo je toho žalostiv, aby ho lidé nevidli, nech kopá o velký pátek, práv když se zpívají pašije, v lese pod prvním lískovým oíškem, k nmuž se dostane. Vykopá brouka erného s oima svétlavýraa; dle toho pozná, má-li pravéao. Brouka musí v moždíi na prášek utlouci a po štipcích ped slunce východem užívati. Je to sice na oko velmi jednoduché, ale mi to ošklivý háek. Kdo užíváním ume, J3 na vky zatracen. Protož neekl nikomu o tomto prostedku.

mezi

lama

103

Každý

zajisté nablídno,

že bylo

lamai

lze touto

vdou

kdyby byl cbtl. Lidé by ho byli penzi zaaniž musil dlat cosi nechvalného. Sousedé poklá-

zboliatnout, sypali,

mu tuto tvrdošíjnost velmi za zlé. „Pro neporadíte lidem, jak si toho na vás žádají?" íkávali mu asto; „co je vám po tom, jak pi tom pochodí? Kdo chce kam, pomozme mu tam. Pamatujte na dali

Co

stáí.

vás bude,

z

až

vám dojde

síla?

Starý žebrák,

nic jiného."

Lama

vyslýchal napominatele vždy klidn.

„Možná, že bude ze mne jednou žebrák," pravíval, „ale proto bych pece s nikým stiv svj nevymnil. Mne potšuje má spravedlnost, a zstane-li pi mn, budu míti co schád tisícm a tisícm. Ponesu se pak s veselou myslí i

s

mošnou

Lnma

"

se nechlubil;

pi nm. Než

cokoli

kdy

vykonal,

vždy

byla

nem

usnesl, poradil se na pokaždé se svým svdomím. Dbal i na svoje myšlénky velmi písné a nikdy netrpl, aby pistoupila k nmu zcestná. Neb pomyšlení je prý híchu první zárodek.

spravedlnost

se

„Nejdíve pijde pomyšlení, pak

zalíbení,

pozdji

svo-

„k emu srdce pibžíš, toho se ti také dostane. Nevypus nikdy z mysli, že ten starý had všude a ve všem na nás ihá, aby nás lení

a

konen

uinní," varovával dceru;

zachvátil."

Nkdy, mlavil-li lama o tom starém hadu, podíval do údolí na statek, kde bydlela Rozkovcová, jakoby tím íci chtl, že i ona náleží do jeho plemene; ale nahlas to nepovdl nikdy. Nemluvil nikdy s ní a vyhýbal se statku na sto hon. Když pochovávala syna, byla celá ves se

104

na funuse, jen lama nebyl, a pec doprovázel každého k hrobu; byl to u nho ode dávna zbožný obyej. Všem lidem to bylo nápadné; oháli pi této píležitosti starou povídaku o lamaovi a Rozkovcové. Lama a Rozkovcová bývali v jednom ase mladí; ona byla pkná, on také; jaký div, že se do sebe zakoukali? Ale Rozkovcová nesmýšlela s lamaem poctiv; byla bohatá a chtla mít muže zas bohatého; s hochem chudým si

Lama

hrála jen pro ukrácení

chvíle.

roval a nechal

ji,

dlouho se nemohl

podívat; míval Ona se za

ji

ale

upímn

to

konen na jinou

zpozodívku

rád.

krátko vdala za ženicha zámožného, jak si byla vždy pála, ale nemohla to lamaovi nikdy odpustí^, že ji opustil sám. Na to pišly vojny s Francouzem; vesnice b}la mnoho nedl jako vymelá, muži se skrývali v lesích, aby ušli odvodu, jen ženštiny zstaly v stavení. Pišla-li exekuce,

Každý

se staral jen o sebe; lidé jeden druhého, aby se neprozradili, v každé rodin byl aspo jeden uprchlík. Tenkráte se prý Rozkovcová lamai mstila, ale nikdo nevdl, jakým zpsobem. Ona to na sebe nepovdla a lama na

utekly ani

k

i

ony za muži.

sob

nemluvili,

báli

se

Byl k tomu píliš zarmoucen. Práv tenkráte špatného s ní nakládání, zabyly sotva tyry nedle. Lamae chytali totiž na vojnu, i on se skrýval jako ostatní. Odvlekli tedy místo nho ženu a vstrili ji do šatlavy Jakým zpsobem lamaka vyšla, pro lamae neodvedli, se již neskrýval, na jakou nemoc mu vlastn žena

ni nežaloval.

mu zemela žena následkem nechávajíc mu Dorotku, jíž

a

Lidé sice vyzvídali, ale pi té to nikdo nevdl. nejmenší o tom zmínce nabhla lamaovi hned žíla na ele

zemela,

105 a psti

vjší mezi

mu

zatínaly.

tyto

píbhy

se

Tím pišly

Každý tedy v

zapomenutí.

radji umlkl. Ani ta nejštbeta-

hiicd

nejzvdavjší ve vesnici bába nevdla o hnvu a Rozkovcovou více, než co v tchto ád-

a

lamaem

cích obsaženo.

II.

mla zlý sen, že jsi dnes tak zamyšlena?" k dcei v lom. Byl k ní dvakrát promluvil, a pokaždé jeho slova peslechla. Neodpovdla mu i tenkrát hned, ho slyšet musila, Teprve když neb zaíukal jí pi své otázce na- rameno. se ji optal podruhé, ekla mu zvolna, zlý sen že nemla, ale pipojila ješt váhavji: „vidla jsem dnes ráno ponejprv v tomto jae cacorku*) a vidla jsem ji na zora„Což

jsi

lama

pravil

a

,

ném'

(poli)."

Te

i lama tak hluboce, že by se byl jeho na jednu vc tikrát po sob optati a on by to byl tak málo slyšel jako ped tím dcera. „Kdo ví, kolik jsi jich již letos vidla, jen žes jich sob nevšimla," pravil konen za dlouhou chvíli.

mohl

se zamyslil

lovk

i

a

„Možná," svdila mu Dorotka ochotn, dobe vMrzelo ji to ted, že se mu byla o caže nevidla. corce zmínila. Vidla na zaraženost i zármutek. V horách slídí dvata na jae piln po cacorkách. Zvstují jim osud pro tento rok. Spatí-li cacorku ponejprv na zeleném, tší se, že budou v tomto roce veselé; spatí-li tam dv, zaradují se tím více, vdí, že se zajisté dla,

nm

*)

tasoitka.

106

v tomto roce provdají. Zahlídnou-li cacorku ua „\ýškách", to jest na strom neb na steše, chystají se na dalekou cestu; vidí -li ji u potoka, vdí, že budou mnoho plakat; ale která ji spatí ua „zoraném", ta se zalekne; obnáší to hrob, neb aspo truchlivost tak velkou, že by jí bylo mnohem lépe pod zemí než na zemi.

jesté

Protož byla Dorotka tak zarajšlena, proto se zamyslil vymlouvaje dcei, že nebyla cacorku dnes ponejprv spatila, a chtl tomu, že jich vidla letíšního roku již více, jen že si jich asi nevšimla. i

lama

Jak dceru

lama

se

z

myšlének jen trochu probral, pcsýlal

dom.

„Koze se

bude chtít jíst," pobízel Dorotku, když aby .ií sedlák, jemuž lom náležel, denní mzdu nezkrátil, kdyby ji vidl díve než obyejn odcháVymlouval se dobrý staec na kozu; ale zatím chtl zet. Dnes teprv ho napadlo, na co mít dít z té vlhké díry. nebyl nikdy díve vzpomnl, totiž jak je v lom nezdravo odejít nechtla,

Zaal

se o

dít

báti.

e

Dorotka upo.-lecbla, když ji otec ubezpeil, sedlák nieho neekne, ponvadž mu léil zdarma kon. Uvnit tomu byla vlastn ráda, že ji otec posýlá dom; b^lo jí dnes skuten jaksi dusno a úzko v lom, pudilo ji to ven pod to modré, jarní nebe. Tšila se, že si vyjde dnes tam že nejsjáše s kozou daleko a vysoko až na „plán", na zlové.^tnou cacorku zapomene.

Komu se zdálo v Habrech smutno, tomu by se b_\lo na pláních teprv zastesklo. Jest to velká, pahrbkovitá rovina na hbet hor, o málo jen nižší než Ještd. Je tamtudy sice pšina do Nmec,

107

po níž pejde mnoho lidí ve dne i v noci, ale ta je hned na poátku a ztrati se brzo v lese, jenž pokrývá strá k Liberku. Ostatní ást až k dlonliým Mostm se táhnoucí je zcela pustá, málo kdy tam zabloudí njaký pasák. Kdo tamtudy jíti nemusí, nejde. Leccos si vypra\ ovalí lidé o pláních, ale lama tvrdil, že to není žádné míhto nekalé, a nebránil dcei, aby tam nkdy pásla. Jen to pipustil, že hnízdí v tch keích na mokin kameníek. Jest to zvíe, které je ráno ptákem a odpoledne žábou, jinak ale nic zlého.

na pláních

odnikud nebylo neb ten byl tuze vysoký, místa vzdálenjší v} padala s nho, jakoby na nich ležela jemounká loktuška roušková. Ale s plání bylo vše vidt zeteln. Spatila ped sebou eský Dub, Mnichovo Hradišt a Kosmonosy, a bylo-li tuze jasn, dohlídla až ku Praze. Rozeznala na obzoru kostelíek na Prosíku a dlouhé stromoadí nad Vysoanským vrchem. S druhé strany ležel zas Liberek, Rychnov, Turnov atd. Malé a velké jizerské hory vlnily se okolo, a za nimi blaly se Krkonoše. Dorotka si pak pipomínala, co jí otec o všech tch mstech a horách vypravoval, a zdálo se jí to nad míru hezké, že vidí takový kus svta, na nmž se dly vci tak prapodivné a skoro víe nepodobné. Ale dnes stála Dorotka na pláních nerozhlížejíc se ani dost málo, bylo nebe jasné jako sklo a modré jako chrpa. Dnes bylo vidt tak daleko, jako málokdy do roka. Místo do dálky upírala dívka oi na dva blounké moSpouštli se na týlky, oblétající kvetoucí ke trnkový. Dorotce se velmi

tak daleko vidt,

ani

s

Ještda

líbilo

;

ne,

a

kvty, odpoívali na nich

vedle

se a laškovali spolu v slunci.

sebe a hned

zas vznesli

108

Dorotka mela za jisté, že se jí na pláuícli pod širým nebem, v pohledu na ten velký, pkný svt ulehí; ale bylo jí ješt než dole v lom. Poád mla srdce jako v kleštích, obzvlášt co zahlídla ty dva motýlky.

he

„Pjde-li to podle cacorky," pravila si truchliv, „tu v tomto roce se svta a nepoznala jsem na co je radost, nevím co to matka, sestra, pítelkyn. Nikdy jsem se s nikým neveselila, jako tu ty dv Otec mne miluje jako oi svoje, ale je nade ,motydlice'. mnou místo boha; neslušno, abycli mu se vším pišla, co se mi v hlav zakmitne; ale pec bych to nkdy tak ráda nkomu povdla a za to zas slyšela, co se jemu uzda, teba to nebylo nic moudrého. Nemohu tomu ani vyrozumt, co to se mnou je po njaký as, že mi poád pripadává, jakobych byla sama, a pec mám matku v nebi, sejdu snad ješt

nm

otce vedle sebe a boha nad sebou.

co ty motydlice

Dnes

si

ustavin k sob

Ráda bych

koza dlala, co chtla. Dorotka

svt

ale

vdla,

mluví." ji

ani jednou

jakoby ho do zlata potopil; z každého okna ve vkolních mstech a zámcích šlehaly požáry, z každého stébla trávy na horách ržové plamínky. Dorotce jakoby po vší té kráse nic nebylo; koukala se poád na ty motýlky, vznášející se v povtí jako dva lupínky z rže, které sem vítr zanesl. Vdla od otce, že jsou lidé, kteí mají ten dar, že rozumjí zvíatm; zkoušela, zda-li ho nemá také. Nkterou chvíli se jí zdálo, že je již „na tom", co si povídají; ale kdykoli si to chtla sama vyjeviti, scházela jí pro to slova. iieokikJa;

A

Dorotka

otec

ji

byl

leskl se ten

v zapadajícím

umla pece každou vc dobe tomu jak

so

patí piuoval.

slunci,

pojmenovati,

109

Lama

ua tu rozpustilou mladou pokaždé kamení na stechu, že Dorotku k tauci pustit nechtl. Ale kdo by byl Dorotku v této chvíli spati], nebyl by se chase divil, že se otci mstí za to, že jí dcery dopáti nechce.

chasu

stžoval

vždy

si

mu

házela

;

o muzice

Dorotka byla vytáhlá a pihlédla jako každá kvtina, co roste v stínu

;

také ostatní

to jí

dvata

vždy vyítaly,

lamaovu Dorotku e, a chtly tomu, jako by na ní za touto píinou pranic nebylo. Ale ted by byly musily zahanben umlknouti; tváe se jí rdly jako ervánky a oi jí hoely jako slunce. Na tch velkých vrších pod tím vysokým nebem jí to práv slušelo, že je pišla-li

na

velká

štíhlá

jako

jedle, co se vypínaly na skalách Podobala se, jakoby k tm horám patila, bylo to na ní hned vidt, že je více dcerou jejich než ty zavalité boubelaté postavy, co se jim dole ve ves-

a

ty

pod nohama jejíma.

nicích ploužily u pat.

Jak se Doiotka nad kvetoucí trnkou nahýbala, jsouc vyzkoumali rozmluvu motýi, padlo jí na zem veteno, jež mla za pasem zastrené. Tím se vzpamadychtivá

tovala.

nm

Chtla pízi na ješt dnes zmotat pedýnko, a hle, slunce bylo již ua mále

a a

udlat z ní ona nebyla

ješt ani zaala. Tenkráte

išt

v ruce,

žádná ani

kdyby lekla,

K.

byla

ted

každá dívka stydla pást, biBez vetena nevyšla

dlávají.

ped stavení; byla by se k smrti za to hanbila, nkdo bez práce zahlídl. I Dorotka se za-

byl

ji

když

hotovo;

by se jak to

to

jí

musilo dílo samo pipomenout, že není dosud nebylo ješt stalo. Zahanben chytila se

se jí

STÉTLÁ: Prostá myil

n.

8

110

rychle pineseného hlas

horliv

niti

motovidla a motajíc pízi, do pásma: nuje, Jedna

— — ti jsou — étyry — pté — — dv

jsou

poítala na

uuje,

nuje,

nuje,

nuje,

šesté

nuje,

seduménu, osuménu, devténu, deseténu, jedenácte a dvanácte a tinácte a

trnácte

a patnácte a šestnácte,

sfdumnácte, osmnácte, devatenácte

.

.

.

„Dvacet!" zvolal za ní veselý mužský hlas.

Dorotka se rychle ohledla. Neznámý hoch v poprášených cestou šatech mlynáských, s ranekem na zádech, stál ped ní usmívaje se. „Jak slyším, poítají pohorské pradleny doposud jako jejich praprababiky," pravil hoch, ale navzdor úsmvu pece trocbu nesmle. Dorotka se byla tak pronikav podívala, že v tveráctví ponkud zarazila. Mla ale také oi erné jako noc a na koho koukla, tomu se zdálo, že mu vidí až do srdce.

na

nm

111

Neodpovdla mu; ho ale mrzelo, že se a pousmál se znova

to

jí

na

patrn

mrzelo, ješt více

okamžik

zarazit. Sebral se

hoclia

dal na

dívku

zamyšlen neznámého

si

prohlížející.

„Nestýskalo

se

mi

po

horách

nerad

a

se

do toho

kdybych byl vd), že roste dve takové, jaké stojí ted pede mnou, v dávno bych tu byl bez pobídky býval."

kamení vracím,"

poal opt;

„ale

nm

Dorotku jakoby byl najednou krví

polil. Ponejprv, co opatrný ctec jí nedovoloval, jak již praveno, ani k muzikám ani na pástvy; nepouštíval ji rád od sebe. Ani do kostela nechodila bez nho. Protož nemla také pítelky; žádná se jí nepidržela, když s ní nebylo žádného vyražení, žádné vycházky, ba ani práce spolené, kde by se byla mohla jedna k druhé srdcem pritulit. Dorotka byla skuten vždy sama.

jí

muž do oí

zalichotil,

neb

Ale nebylo to zajisté ponejprv, co cestující zalichotil vidt, že to má ve zvyku a že Bylo to na Byl to hoch jako jiskra. Jak vid', že se mu to daívá. se dívka zapaluje, odstoupila od nho všecka oslýchavost. Na první pohled se mu zdála Dorotka jinou než jiná dvata; ale co se zardla pi jeho pochlebenství, soudil, že je jako ostatní, a také se dal hned do laškování,

nm

dveti.

„V

nebo nev," pokraoval a pi tom koukal do dvete, že by se byl mohl lovk hned vsadit, on že by byl lamaovi nejvíce kamení na stechu naházel, kdyby byl zvdl, že nedovoluje dceru k muzikám „procestoval jsem celé echy, ale nikde jsem nevidl tak pkcé díviny jako ;

jsi

ty.

Žádné ci

se

mi ješt tak nezalíbily, jako

ty

erné." 8*

tvoje

112

Dorotka zastrila rychle veteno za pás a zavolala ua kozu. „Pro pospícháš odtud?" tázal se hoch podiven, vida, že se má k odchodu, vždyí jsem ti v niem neublížil?" ,Kdo má v ústech med, za pasem bitvu nosívá," od-

povdla

s

drazem

a

pry

byla.

Znova se hoch zaražen za ní díval; byl se jiného zakoneni hovoru nadál. Nebyla pec jako ostatní, teba se byla zapálila, když jí ekl, že se mu nad jiné líbí. „Aha!" pravil konen sám sob, nemoha uviti, že by ped ním dve do oprávdy utíkalo, „je to nejspíše njaký chytroušek, dli drahotu, ponvadž ví, že muže tím nejlépe piláká. Utíká a za

njakou

by tu byla cosi zapomnla.

Hle,

šátek

s

hlavy

— za

okamžik

tu

v

chvilku se vrátí, jako

skutku

!

nechala

bude za ním.

—

Ml dve

zde

bych jako

jako utekla mn, ale je to musí lovk nco prominout." A hoch si sedl a ekal, až se Dorotka vrátí pro šátek, Ale ekal, který, jak pedpokládal, naschvál zapomnla. ekal poád, slunce již bylo dávno zašlé, a on ješt sedl ekaje nadarmo. „Nejde, a pec jsem na ní vidl, že jsem i já jí do oka padl. Vždy nejsem dnešní I" zašeptal, když zdvihna „vida, kdo by to byl se kráel pšinou dol do vesnice; o tch skalách ekl, že se v nich takové dve vyvede." chut bíza,

jí

utéei

té

III.

Lama zdali

mu

pohlížel od tohoto dne velmi zhusta na dceru,

neschází, a posýlal

ji

ted den co den díve

z

lomu.

113

aby se s kozou trochu na pláaích probhla a erstvého vzduchu se nadj''chala. Ale Dorotka nehnala ted nikdy na plán, co se tam byla sešla s oním hochem, kter}' byl k ní mluvil tak smle. Byla by nejrudji jeho i ty jeho zapomnla; ale nešlo to. Poád ho ped sebou vidla, kterak se mu oi jiskily a ústa usmívala pi tom, když se jí vyznal, že nevidl hezího dvete nad ni. Zaervenala se pokaždé pi této vzpomínce jakýmsi vnitním potšením a nkdy ji to zamrzelo, že byla tak náhle utekla. Vždyf ho mohla aspo vyslechout a pak teprv odbýt; tím by si nebyla zajisté zadala. Pipadlo-li jí však, že jen tak mluvil ze šprýmu, aby vidl, zdali mu pjde na lep, tu se dopálila do opravdy, a pedla-li pemýšlejíc o tom, mla nit hned petrženou. Nevdla, eho se má držet; byla by pec jen ráda vdla, co na tom hochovi je, zdali je at na kost samá šalba, aneb má-li pí sob pece trochu poctivosti. Vždyt byl jinak svtu podobný, Dorotce se mnohdy i zdálo, pirovnala-li ho k hochm Haberským, že z nich nemá au jeden tu postava ani tu jeho „výenost" (tolik co výmluvnost); byla by ho vru pec jen škoda bývala, kdyby byl skrz na skrz lháem. Podivno, od té doby, co pemýšlela Dorotka o hochovi, nepišlo jí ani jednou na mysl, že je sama. Každý den se rozmýšlela, má-li se pec na ty plán vydat, a každý den vedla kozu do kamenného lesa. Ale té se tam nelíbilo; nemohla si mezi stromy bez pekážky poskoiti jako nahoe, kde bylo všecko jako její. I Dorotce se zdálo v lese tak smutno jako v lom; všude samá houština, samý jen stín a chlad, a ona tak ráda vidla do nebe, libovala si tam, kde bylo volno a sluneno.

ei

i

i

vná

114

kot

„Nejsem-li ale pec jen bláhová, že se tu v té mrápomyslila si konen; „což pjde každý den

trápím, "

po pláních mlynáský, jemuž se zachce strojit si ze mne proto že vidl vtší kus svta než já? Pasu tam léta a nikdy se mi tam nic nepihodilo. Co bylo jednou, nemusí být pokaždé. Kdo ví, kde je milého mlynáe již konec. Nejspíše, že uvízl v eskodubském mlýn, tam bude blázny,

njaký msíc víc na

pak zas pjde dál a nevzpomene

v práci,

plán, co

živ bude.

si

Zajisté, že již ted o nich neví."

mezi touto úvahou klebrdu okolo peslici s kuželem, dala si na veteno nový beslen a hnala zmužile na plán.

Dorotka

si

sebe, zastrila

si

vzala

do

ní

Ale první, co vedle odkvetlé trnky spatila, byl mly-

náský; nebyl tedy uvízl v eskodubském mlýn. Poznala neml tenkrát na sob ani raneek, ho na první pohled, ani mlynáské šaty, nýbrž selský kroj zrovna jak ostatní

a

hoši v horách, jen že bylo všecko zánovné, a vesta, trvám, i

ze

samého hedvábí.

Dorotka chtla couvnout, jak ho zahlídla, ale nemohla udlat ani kroku ku pedu ani kroku na zad nohy jí leknutím ztrnulý. Srdce jí zabuchalo v prsou, Vdla najednou, že by to byla velmi tžce nesla, kdyby se nebyla mohla nikdy o tom pesvdit, zdali je pece nco na tom po;

chlebníkovi ili zhola nic.

On

mu

se zapálil

jako holina, zahlídnuv ji. Vida, že se ní. Byl zrovna tak zmatený

nepibližuje, vstal a šel k

jako ona.

„Na šátek!" tom

šátek,

Nevdl

ale,

vypravil

který byla

kam

dát

konen

ze sebe a podal

tehdáž na tomto

pi tom oi.

jí

pi

míst zapomnla.

115

Dorotl
nemla tyto

vru

mu

ruky a upustila ho na zem; ani v rukou. Kdo by byl daleka pozoroval, ten by se jim byl poínají; zrovna jako by v nich ducha

vzala šitek

z

žátiné síly ani v nohou,

dva lidiky jak

podivil,

z si

nebylo. Oii si

toho nevšimnul, že upustila šátek; šlo

mu

o

nco

Dorotka navzdor své pitomosti ihned v té chvíli poznala, že si vzal šátek jen za „zámysl", aby vdl s jakou byla nezkušená, uhodla pec, že ho k ní pistoupit. vede nco jiného na plán, než aby jí ho vrátil.

jiného.

I

A nm

Dlouho stáli proti sob, ona toíc veteno mezi nepedouc, on ždímaje epici v rukou; byl totiž ped Dorotkou smekl jako ped njakou správcovou.

prsty

Nemohli do žádné eíi

trefit.

Ale byla jsem již povdla, že to byl hoch jako ohe; nebylo mu dáno dlouho stát a koukat na vítr, jak se toí. Co ml na srdci, to musilo také na jazyk; jak ml naPestnl epici žmolit, narovnal ji bito, tak tiké vystelil. praštiv jí o skálu a poal, pemáhaje mocn svoje nesnáze:

„Musím

ti

to

jen

upímn

íci,

že

mne tvj

„pišel jsem, abych

šátek

vyetl, že jsi se na mne kiv horšila. Neml jsem pedešle (však víš kdy) žádného medu v ústech, nýbrž istou pravdu, a také ti to hned dokážu. Nikdy se mi ješt nestalo, abych se byl setkal s dívkou, již bych nebyl mohl z mysli vypustit, kdy by se mi bylo líbilo s tebou to zkouším dv nedle a nechce se mi to dait a pece jsem s tebou mluvil jen tyry slova. Poád musím mít pi tob myšlénky. Lhal jsem tedy, když jsem pál, že jsem nikdy nevidl dvete, jako jsi ty?" sera

nevedl,"

pravil zhurta;

;

ti

116

S Dorotkou šly mezi jeho eí plán poád do koleka; jinak by se byla musila podiviti, že se jemu navlas tak dailo jako jí. ^Odbylas mne, abys to jen vdla, jak ei to doposud žádná netroufala. Kde jsem byl, všude mne mly dívky ve Mohl bych dlat velkého, ale nedlám. Každé vážnosti. pipíjím o muzice, bud si chudá nebo bohatá, a s kterou taním, té nakoupím vždy marcipánu, co se jí do šátku vejde. Všude, kde jsem býval, o mne pi louení plakaly. Jiné

bych

to

také do smrti neodpustil,

co

tys

mn

ud-

na tebe jsem se nemohl za to ani dost málo horšit. Ba myslil jsem si: dobe že jsi mla, žes ode mne utekla; vžd}t jsi vdt nemohla, zdali nejsem njaký svták, který t chce omámit, aby se ti pak mohl hodn vysmát. Piznám se ti upímn, že jsem až doposud rád mi to nejde, i kdybych chtl." dvata plašil, ale s tebou Dorotka stála poád, jakoby ji do kamena vytesal. Hoch ml za to, že mlí, ana mu poád ješt nedvuje; ale ona stála proto tak nepohnut, aby jí ani jediného slovíka neušlo. Co jen to bylo v té jeho ei, že se tak lahodn poslouchala, lahodnji skoro, než slova otcova, a lala;

ale

—

pec

byl otec tak

Obliej

dobrouký

hochv peletla

a laskavý?

chmura.

pyšná, ale ješt lépe by ti kdybysi chtla rozeznat upímnost od falše. Což to nevidíš na ran, že smýšlím s tebou poctiv, jak to vidím nad jiné zachovalé a poestné?" na tob, že jsi S tmito slovy chopil se její ruky. Ona jí neodtáhla, neodvrátila oí, jak se jí do nich zakoukal, dlouho zakoukal, jako do zrcadel, v nichž vidí, co na svt nejki'ásnjšího. „Sluší

ti

to,

že

slušelo,

dve

jsi

tak

117

„Co

ti

mám

jen íci, ty

dve

podivínské," pravil ko-

nen

hlasem tichým a tesoucím se, „abysi se domyslila, co se ve déje, a mi odpovdla, jak b)ch si toho pál! Nevíra, í jsi, ani jak se jmenuješ, máš li co nebo nenr.áš li; nepeptal jsem se na tebe, neposlal jsem uši mezi lidi, jak o tob a o tvé rodin soudí, a pec se t ptám, chceš-li mne za hocha?''

mn

to mocn pracovalo; vidla vše jako mlhou, jakoby byla vidla ty dv laškující motyTed vdla na jedno písmenko, co si asi povídaly ...

V Dorotce ale

v té mlze

dlice,

Zpozoroval posud mluvil:

její

pohnutí a pokraoval

hrdji,

než až

„Nepochodíš se ranou zle. Jsem jediný syn, ctatek je na mne psán, raatka na výmnku, všude jsem sám pánem. U mne najdeš všeho hojnost; kam t nedovezu na milá jako koáru, tam t donesu na rukou. Budeš duše v tle. Ale k emu ti dlám teprv dlouhé výklady; vždy ví každé dít na vkolí, jak se má hospodyn

již

mn

u

Rozkovc." ;,U Rozkovc!" vzkikla Dorotka,

šen

vj trhnuvši

rau

zd-

ruku.

On ral

její

selka tak bohatá,

výkik

a

za

pekvapení,

že z ní

ted jen pase kozu jedinou

raá být

v kytlici

režné.

„Ano u Rozkovc," svdil samolib,

„já

jsem

Vilík,

tohoto statku syn, ten co byl od malikosti u strýce mlynáe; proto neznáš ty rané a já ne tebe. Starší bratr rai zemel, nastoupil jsem ted po statek celý. Jak jsem t zde poprvé zahlídl, tu jsem se práv vracel po dlou..." hých letech

mladší

z

nm

dom

.

118

„Pry,

ode mne

jdi

bledá jako smrt

„Co

se

to

s s

pry! pry!" zvolala Dorotka, planoucíma. tebou déje? Pozbýváš rozumu?" zalekl

oima

náble prudkosti dívky, ježto se mu zdála ped malou jen chvilinkou tak jemnou a dobrou. Byl by chtl na to umít že se jí to prýštila láska z oí pi jeho námluvách, a najednou ho odhánla jako njakého zloince.

se Vilík

ho

Starostliv se chtl znova uchopiti odstrila.

její

ruky,

ona

ale

opt

„Nedotýkej se mne, já tvou nikdy nebudu, jsem

maova!" kiela ješt klebrdy a

peslici

z

uhodit,

kdyby

Ted

se jí

zasvítily Vilíkovi

se

„Necht

jsi,

í

la-

tmito slovy vytrhla namíila po nm, jakoby ho chtla jí ješt jednou piblížil. vášaivji,

jsi,

oi

a

s

tak divoce jako Dorotce.

teba královou," kiel

a vytrhnuv

ve dva kusy; ,já tvoje vzdory pelomím, jako zde toto devo, a jak je odhazuju od sebe, tak ." odhodím pak tebe poníženou a zahanbenou do prachu

jí

peslici, rozlomil

ji

.

A

Vilík

se

odvrátil

od

ní

.

a prchl se vzteklými vý-

stát vedle pelomené peslice, až zapadlo slunce a noc se roztáhla po nebi a celé zemi

kiky, a ona zstala

.

.

Byla by tam snad stála až do rána, kdyby nebyl lama za ní pišel, nemoha se dcery dokat. Avšak nebyl s to žádnými domluvami ji pohnout, aby šla s ním dom. Chtl-li pod stechu, musil ji vzít do náruí a odoést ji dostat jako malé dít.

„Jen mi

pec povz, pes

starý otec úzkostliv

žínka nebo divý že se

nkde

muž?

suší peníze?

co se

to

ti

tu chvíli;

Vidla

jsi

Vzpamatuj

stalo?"

„pišla to k snad,

se,

když

tázal se

tob

jí

lesní

se smrklo,

dcero moje.

Musím

119

vdt,

v jaké to kukli pistoupil k tob ten starý had, ." abych mohl proti nórnu vj^myslit radu platnou Nebohý staec netušil, že pistoupil k dcei v postav nejpirozenjší a nejlákavjší, v niž mu málo který smrtel.

.

ník odolal.

Dorotka nebyla

celou

namá

se s

ala,

ale

nemohla

poád svcenou

brzo onu modlitbu. „Vidím všude matku," zašeptala oi, tam stoji a hrozí prstem

mn

byste

vdl

odpovdt; noc a ji lama

aby dala zuby od sebe, kropil vodou, modle se nad

to,

,

.

ni

brzo tu

konen; kam .

Ach

upru

tatínku, kdy-

..."

A Dorotka si skryla hlavu štkajíc pod peinu. Ale lama se jí dále neptal; myslil, že ví dost. Sklopil hlavu hluboko k prsm a slzy mu padaly z bílých as jako hrachy na sepjaté k modlitb ruce. „žádný , Matka volá dít k sob," vzdychl si bolestn; po slámu pálit nebude."*)

mn

IV.

Rozkovcová sedla na stolice a krbu a hledla podo plápolajícího ohn. Nebyl na ni pohled milý. Na ele jí sedl stále mrak, nikomu se nepodívala pímo do tváe, vždy na zamhourala jen pD oku. S nikým si nepohovoila po pátelsku. S eládkou se v jednom kuse jen vadila a se sousedy sváila. Nešlo jí o nic jiného na

šmurn

*)

aby

V

se jim

pálí po nebožtících slámu, na níž zemeli, po nich nestýskalo.

Ještde

120

hodn penz. Jak již známe, aby se mamonu dopídila, a také se za žádnou nestydla. Spravovala se dle písloví: „Aí mne jak chce lid si píše, jen když v truhle zlato djše." O svoje dti nikdy nedbala. ím byly vtší, tím mén jim pála. Mrzelo ji to, že jira musí vládu postoupit a jít na výmoek. Byla by chtla zstat paní do smrti. Tu k ní nkdo zticha pisedl. Byl to Vilík. Ale jak Šaty potísnné a promoklé, oi to ten hoch vypadal! svt, než jak by

shrábla

nelekala se cesty žádné,

strhané, líce siné.

Rozkovcová se zlobiv ohlédla, kdo se to k ní vtírá. Jak zablídla syna, ušklíbla se potmšile. „Hle, mladého hospodáe," pousmála se jizliv; „ten asi živnost zvelebí, pjde-li to tak napoád. Tri dni a ti noci ho nevidly ani stáje, ani chlévy, ani stodoly. Nemá kdy ani k dohledu ani k práci, musí vymetat všecky krmy po horách. Vru, dobrý to píklad eládce. Není ale divu; bývalo jak živo, že syn provejskal, co otec nastýskal, pro " by to mlo být u Rozkovc jinak? Móda se musí držet nemusiia „Chtla-li jste mne mít podle módy vaší, jste mne dávat od sebe," odpovdl hoch tak píke, jak byl osloven; „nemla jste toho zapotebí, vystrit mne mezi cizí lidi. Pro mne by byl chléb jist na statku stail, uemusil jsem ekat na bratrovu smrt, abych se ho doma najedl. Ale vzte, že jsem si te nepišel k vám pro výsi odbudeme jindy, nýbrž abych mezi námi a lamaovými?"

klad, ten to je

se vás optal,

co

slovech na uouzený jméno, jež mu uvedlo výstup na pláních opt na pamt, pocítil jako ránu v srdci. Nebyl ho sice ani chvíli z mysli vypusiil za ty celé ti

Vilíkova hlava klesla

vedle

ohništ roh.

pi tchto

Vysloviv

toto

121

po horách bloudil, jsa pronásledován potupenou; ale touto otázkou vztahující se k nmu nabyl jakoby opt pravdivosti a života. Byl Dorotce mluvil pravdu; doposud dvata rád plašil, chtl jen být mezi nimi oblíbeným a od nich pro štdrost a píjemný mrav vynášeným, ale co byl z nenaMyslil jen na ni, její dáni spatil ji, celý se promnil. byla se mu skuzdrželivost se mu líbila jako její krása ten vloudila nejen do mysli, ale i do srdce. Znova zalomcoval jím ted vztek, zášf a bolest tak nesnesitelná, jako v onu chvílí, kdy ho dve, s nímž tak poctiv smýšlel, které si byl, neznaje její pomry, tak upímn zamiloval, jsa jist, že ona mu dá radostné slovo od sebe urážliv odehnalo, jak zaslechlo, že je Rozkovcv. Navzdor tomu, že ohe tvá matinu rud ozaoval, zpozoroval Vilík pec, jak pi jeho otázce zbledla. Vzpímila se a upela na syna pohled divoký a pi tom pec dni a ti noci,

hnvem

co

a láskou

;

—

úzkostlivý.

„Co má být

s

tmito lidmi?" tázala obyejem.

se

ješt pánovi-

tji, než bývalo jejím

tak její

„To se já tážu práv oste jako ono. Nedal

na to syn bylo v

vás,"

pravil

se

zastrašiti,

jí

opt

nm

krve,

b\l zde pánem a já jen výmnicí, pec by kdybysi uctivji se mnou zacházel," vytáela se Rozkovcová z odpovdi; „krásné to dít, které sbírá na matku klevety u lidí špatných a žádá si, aby se mu z nich zodpovídala." „Matko, jen dnes aspo mne prpovídkami neodbývejte," žádal syn vášniv; „podívejte se na mne, vypadám Musíte podle toho, jakobych si chtl as ukrátit klepy?

„Tebasi

ti

slušelo,

122

mn

vidt, jak mi je asi uvnit. V oistci rai pec na nebude tak zle, jak mi bylo tyto ti dni a ti noci, co jsem se doma neukázal. Utíkal jsem svým myšlénkám jako Nemáte-li kámen místo štvaný jelen psm, ale nadarmo. to

srdce v tle, mluvte, ale zaklínám vás, mluvte pravdu. M»jí tito lidé práva stýskati si na nás? Ublížil jim otec nebo vy? Pamatuji se temn, že jsem jako malý hoch o tom cosi slýchal, jako byste mla s lamaem njaký nezapravený úet; ale co to je a jaké to bylo. vjšlo rai z pamti. Cizího se nechci na to ptát, povzte vy mi to ke kivd kivdu!" tedy, prosím vás, abych nepojil snad

—

Rozkovcová

si

oddychla

slyšíc,

že se nikoho na tuto

záležitost neptal.

vyz\ídala , Nejdív povz mi ale, co to s nimi máš?" podeziv; „co tob záleží na lidech tak nepatrných, poloviních to žebrácích, že mne k ^li nim bereš jak na

skipec? Vždyf

jsi,

„Povím vám

mluv

o nich, jako bez sebe?"

odvtil syn, ale nikoli bez nesnáze ped slídícím pohledem matiným. , Setkal jsem se na pláLÍch s njakou holinou, zalíbila se mi a já ji poškádlil, jak to mezi mladou chasou obyejem. Ale sotva

se

v j<

zkrátka,"

jsem já Rozkovcv, promnila namíila po peslici, ." nepiblížil, ona že je lamaova

slyšela, její

to

že

zášf a ona

,To si hnvivé e.

mn

.

ta

žebrácká troufala,"

pívtivost kiíc, abych

se

.

pervala matka synovi

„a tys ji v tu chvíli za její nestoudiio t neNechals ji odejít a ona se bude otci chlubit, Myslila jsem si, že se mi vrátí jak ponížila syna mého. pod stechu muž, na nmž bude stát est domu, a zatím abych šla a pro chlapce kaši vaila. Utíká ped peslici!" potrestal?

Í2'á

„Nedopalujte mne, matko," zaskípal hoch zuby, „abych \íce, než by vám bylo snad milo, že máte pec jen pod stechou muže. Práv, že jsem muž, chci nejdíve vdt, jak velká je vina její, než jí vymím trest; práv že jsem muž, nepokutoval jsem ji v slepé vášni, jak by to b^l snad každý jiný na mém míst uinil. Tod ale konen mluvte!" Rozkovcová stihla po synovi zlobiv oima. Vilík znal matku jen málo, ale z toho, co ji znal, uhodl pec, co v ní více o Dorotin chování vzí a eho je asi schopna. jakýsi pemýšlel, tím se mu zdálo záhadnjší; tušil v tajemný, cizí vliv, který ji dohnal k inu jemu nepochopi-

vám nedokázal

ím

nm

telnému.

odpovdla

„Neteba dlouhého povídání,"

„lama mne ped léty chtl, mne to mrzelo, že mám jít

v nevoli;

peníze moje ho lákaly. s

ním

k oltái

a tolary

Ale

moje

ekla jsem mu zkrátka, že z toho nic nenesmírn dopálil. Když jsem si pak vzala muže mi rovného, který si u mne vážil jiného ntž jen pínosu, tu by byl nejradji psí hlavu na mne strí). Oženil se mn na vzdor také, nedostal ale jiné nevsty než takové chudé Evy jako byl on sám. Del s ní bídu, jak ji de posavad, teba se u nho líhly všecky áry. Závidí mn aby

vdávaly;

se

Na

bude.

to

se

i

a

kde

\ru

mže,

tu

mn

dostat jednou za

nevyplakovali.

tob

Jestli

ublíží,

i

on

i

to

na

vykií

sob

Mli by poád ústa

celý jeho rod.

vyuenou, aby

si

s

námi

necháš, co ta drzá holka

vykiel otec její mne. hanba vstoupit ped vlastní vrata a uvidíš, že to tak daleko pivedou, že nebudeš smt ani do hospody mezi hochy, aby ti hned neukázali, kde nechal na

Bude

ti

spáchala,

za

krátko

zedník ve zdí

díru.''

tebe, jak

124

„Na to bych se podíval!" venav se do temna.

hodil Vilík

hlaVou

zaer-

„Starémn bych ale ješt prominula, že si vylévá ua nás žlu," pokraovala stará pokrytecky; , slýchám, že neodpustí muž do smrti ženštin, která ho odbyla, pokládá si to za nejvtší hanbu a mstu za to za povinnost. Totiž ten,

má v tle zmužilost a Byla dobe míila; Vilík

kdo

est, o babách nemluvím vyjel

z

." .

.

prudká,

„Ale že nás zaíná pronásledovat i dcera, ped níž nikdo z nás ani vody nezkalil, to je pec trochu mnohé. Kdybych byla tebou, Vilíku, ta by musila na mne pamatovat. Jak mstila na tob otce, tak bysi ml mstít na ní matku, teba ne z lásky, tedy ze cti ped svtem. Udlal bych jí. Kdyby se pak nejvíce po bláznila a jiného nemla, tu bych jí vrátil její pjku myšlení než o a jak odehnala mne, tak bych odehnal od sebe ji." Vilíkovi se zajiskily oi.

mn

mn

„To byla také první moje myšlénka, než pišla rozodvtil zapomínaje nad možností, že by Dorotka

vaha,"

k nmu láskou zahoela, všecku ostatní pochybnost; ,tato msta aspo by šla do živého a pi tom by byla pec spravedlivá. Jak ona mn, tak já jí." „Je to ale vc na pováženou," doložila Rozkovcová potmšilým pohledem po synovi mrštíc; „holka je hezká, od otce v šalb vycviená; jak, kdybys pistoupiv k ní Místo hanby došla s úmyslem mstivým, sám u ní uvázl? by pak cti. Tu bych se vru radji vidla v zemi. Ba vru

radji bych nechtla

dojít spasení, než aby dcera toho. kierý mne tak tžce zarmoutil, zasedla zde na místo moje. Postarala bych se ostatn o to, aby zdráva nedosedla,"

126

„Nebojte se," pravil hoch temu, .hrozby vaše jsou zbytené. Neodpustím a kdybych hned vdl, že láskou umírá. Její slzy chci pít jako rosu a jejímu náku ke se vysmji. Ale jak se k ní dostat? Je ta holka tak nehnuta jako ty skály, na nichž vyrostla." „Podle tvých slov by se mohl lovk skoro domýšlet, že ji znáš lépe než poznáváme lidi, s nimiž jsme si jen jednou trochu zažertovali," namítla mu stará suše, ale s drazem, který vehnal hochovi krev do bledých lící. „Nech si je ale tak necitelná jako to kamení, co láme, vímt pec o prostedku, jemuž neodolá. Proti tomu nevy-

mn

myslí ani ten starý

jí

arodjník, otec

rady žádné." dlouho. Chci se mstít, jak jste povídala, a kdyby to bylo zárove i ne-

„Povzte mi

o

nm

a

její,

nemute mne

štstím mým." Vilík mluvil se slzami v oích.

napolo

zlostí,

Byly to slzy podivné, napolo láskou ze srdce vylákané.

Rozkovcová mu konen uvila. „Pisedni tedy blíže," zašeptala a ohlížela se po sednici, zdali jí nikdo z eládky neposlouchá, hladíc pi tom proti srsti velkou ernou koku, která jí byla mezí tímto hovorem na klín vyskoila; koce i jí svítily se pi tom oí jako to eavé uhlí na krbu. „Ale to ti povídám hned naped, jsi-li srdce slabého, tu ani nechtj, abych zaala. Pro dti moje rada není." „Jen zante, nebojím se ani medvda," odpovdl hoch hrd. „Tím lépe; jiného než trochu kuráže ti není beztoho potebí, práci nebudeš mít pi tom velkou. Slyš tedy a na každé moje slovo dobe dbej. Vezmi si bílý šátek zcela nový a jdi s ním o plnoci k hbitovu. Jak zatroubí

—

K.

SVTLÁ

:

Pro«tá my«I n.

9

126

dvanáctou, pesko n nho zed, a vem ze tí nichž jsou pochováni obšenci, vždy po tech hrstech hlíny. Hlínu zavaž pevn do šátku a odejdi s ní tak zerstva, jak jen mžeš. Neohlédni se ani jednou, teba Šátek s blinou nos ti nedále se za tebou dlo co dlo.

ponocný

hrob,

v

poád pod Kterou

levou paží, ale tak, aby nikdo o

holku pak

být tv)u,

nm

nezvdl.

tikrát pehodíš, ta musí nebe ani peklo ji od tebe více neodvrátí,"

ani

tou

hlínou

jak poznám ty hroby tch obšených?" tázal se Ale mluvil tak zticha, že jeho Vilík, když matka umlkla. otázku více uhodla, než jí porozumla. „Budou se tást jako bahno," Hoch si skryl hlavu v rukou a zstal u ohništ sedt. Matka sedla s ním. Žádný z nich nepromluvil tento

„A

veer

více slova.

Jak odbila na hodinách na stn jedenáctá, vstala Rozkovcová a v}šla vea; bylo slyšet, že jde po schodech nahoru na stavení, kde mla svoje zásoby. Za chvilku se vrátila tak zticha, jak byla odešla, kus bílého tenkého plátna.

Na

to

se

a

vkradla po prstech do své

seduice, jakoby se byla bála, aby syna budila. Zastrila se, aby k ní

Ale nelehla

pnut každý v

z

položila vedle syna

si,

stoupla

vní

šust,

si

komrky

vedle

myšlének nepronikdo nemohl. z

k oknu a poslouchala napi tom pedoucí koku

držíc

náruí.

Neposlouchala dlouho; brzo zavrzly dvée u sín, kroky se ozvaly na návsi, stín^se zakmitl v stranu, kde stál kostel uprosted hbitova. Vilík b>l tím stínem.

127 Stiskal se u plotu hbitovního, aby Lo nikdo nespatil,

tak dlouho, až zatroubil

nízkou zed a ohlížel

ponocný dvanáctou, pak peskoil

se.

nevidl nic; ml jako chmuru ped oima, buchalo v prsou jako kladivo a v uších mu to šumlo, jako v lese ped boukou. Desetkrát radji by byl stál proti medvdu, než upro-

Dlouho

srdce

mu

sted tch nmých hrob. Tu se mu zdálo, že vidí tou chmurou práv u kostnice u zdi v kout, kde rostly mezi kamením jen žíhavky jakoby se tam tásla zem. Vzpomnl si, že tam že pochovávají samovražedníky. Ale zem se netásla jen na míst jednom; tásla se i vedle a zas vedle, na tech stranách se tásla v koutku u zdi, kam nebyla svcená voda pi vykropení zasáhla. Vilík vytáhl rychle z kapsy šátek, jejž byla matka vedle nho položila, nahrabal tam oste, jak jen mohl, z každého toho tesoucího se hrobu po tech hrstech hlíny, zavázal ji chvjícíma se rukama do šátku a uschovav jej pod kazajku pod levou páží, uhánl s ním jakoby mu hlava hoela k domovu. Zdálo se mu, když peskoil zed, jakoby se nesmírným lomozem za ním boila: bylo mu, a

bodláí,

slýchal,

jakoby

slyšel

mezi

tím

Dorotin

hlas zabdovati,

ale

ne-

ohlédl se.

Teprve když slyšela Rozkovcová šla

si

opt dvée

zavrznouti,

ulehnout.

Chechtala se

pi tom

tak šeredn, že se

jí

koka

bála

a prskajíc od ní utekla.

„Uvidíme tedy, jak brzo si budou v Habrech vypravovat novinku," mumlala v smíchu, „že se zasypal lama s dcerou v lom." 9*

128

Podle všeho byla Dorotka pec jen tenkráte na „zoraspatila cacorku, to chtl otec jí i sob vymluvit. Chadla od té doby vihled, co ji lama z plání pivedl.

a

ném"

dom

Ped

krátkým ješt asem unesla na hlav ošatku jiná otýpku roští, a ted ji sotva vyzdvihla. Tloukla-li otci nyní na nebozez, ani sebou nepohnul, tloukla vší silou, a jindy vnikl do kamene každým na s

kamením jako

a

uhozením.

Lama noucí dceru,

veer i ráno, pohlížeje na bledbud vle tvá v nebi jako na zemi,"

se sice modlil

„pane,

dobrá mysl odstupovala od nho každodenn více. On, takový tená, a te vysedl mnohdy celý vfer ped otevenou knihou a neobrátil ani jediného v ní listu. ale

nkdy

jakoby nescházela Dorotka i podobalo, na duchu. Z niehož nic vykikla v lom pi práci a skrivši se zabdovala vedle otce jako pestrašené dít, a pimhouila oi, jako k smrti pracující. Ale

se

jen na tle, nýbrž

i

Tázal li se jí lama, nevida ve vkolí pranieho, z eho by byl šel strach, pro se tak dsí, odpovdla pokaždé sype strop. stejn, že se jí zdálo, že se na

n

Lama

se podivil velmi

vidní tak

asto

se opakují-

címu; dokazoval dcei, že to není ani možné, aby se to kdy stalo, leda zvláštním dopuštním božím, které arci Ale mlo-li to nikdo ni pedvídati, ni zaruiti nemže. v lom jak až doposud i na dále postupovat podle zákon, nloževých od poátku svta rovnž tak do kamínku, jako

129

do toho velkého slunce na nebi: ta byla Dorotina obava prý naprosto smšná. Lama pracoval ve skále po tolik let, ale vždy s velkoa jen opatrností; poznal ze zkušenosti navlas hned z povrchu, kde je kámen slojný a kde zas pevný, chtl dcei za to stát hlavou, dokud on bude v lom lámat, žádné že se tam nestane neštstí. „Ale dejme tomu," pipojil vždy lama k tomuto objasnní, „že by se njaký kus skály na nás svezl, nebyla by to vru ta nejhorší smrt, jíž by nás bh odsud k sob povolal. Než se lovk vzpamatuje, co se to s ním dje, je mrtev i pochován. Což to není stokrát lépe tak, než trápí-li se nkdo po celé msíce, ba i léta na posteli a zneuctí-li poslední dni života neslušným proti bolesti své reptáním a netrplivým bohu se roubáním?" Ale Dorotku neukonejšil útchou, jíž by byl snad ostatn málo koho mimo sebe potšil, že mže lovk horší smrtí se svta sejít, než rozdrcením skalou; tásla se pi jeho popisu jako osykový list, prosíc ho pokaždé sepjatýma rukama, aby o tom pestal. Lama tedy umlkl, když si toho churavá dcera žádala; byl by ale o tom pedmtu milerád obšírnji pojednával, kdyby byla pevnjší bývala. Nehoršil se na její mkkost; vždy vdl, že se píí mladosti vzpomínka na smrt. Kdo se ješt neunavil, nepomýšlí rád na odpoinutí. Žene se chut dále, poád jen dále po té podivné cest vezdejšího života. Lamaovi ale se myšlénka na smrt nejen nepríila, ba byla mu skoro píjemnou; obíral se jí v duchu den co den. Tšil se na to, až pijde chvíle, kde zanechá ten svj prach, který ho tak asto tížíval, onomu prachu, z nhož

180

pvod,

a až se lepší jeho ástka povznese do lepší kde kraluje svtlo nejjasnjší. Byl ua tuto pou dávno pipraven, zachovával co nejbedlivji istotu uvnit i zevnit; neb istota, jak praví i písloví, vede nejjistji k bohu. Každý okamžik mohl vstoupit ped soudce nejvyššího ka: „Tu máš služebníka svého, ty Všemohoucí, su ho milostiv, ale nepromíjej mu niehož." Lama si prával písný po smrti soud s jakýmsi vítzným napnutím, uepiznával se k tomu ani sám sob, ale pece v bylo tajného uvdomní, že i v tom nejpísnjším dobe obstojí. Zpytoval-li svoje poínání podrobnji, tu vždy shledal, že není ani utrhaem, ani marnotratníkem, ani lháem, ani potakovaem nikdy nepoznal nenávisti ? závisti k bližnímu, nikdy nenávisti Pi nenávisti se vždy lama zarazil, nenávist znal a to nenávist krutou, neoblomnou. Poznal ji jen k osob jediné a k rodu jejímu, ale té se nemohl nikdy odíci. Byla tak stará jako dcera jeho a s bytostí jeho srostlá jako to dít, pošlé z krve jeho- Považoval ji za odkaz po nebožce žen, za povinnost životní, za posvátné ddictví, které mu jest neporušené zanechati dcei, aby je zas uchovala dtem svým. Od mládí nejútlejšího uíval Dorotku, aby vidla v každém lovku bratra a dle toho aby s ním jednala; pikazoval jí i k chybujícím shovní a k zvíatm útrpnost: jen Rozkovcovou a dti její vyjímal z tohoto pásma povinné lásky. Nesmla s nimi nic mít, chtla-li slouti jeho díttem. Dorotka, jsouc záhy zasvtcena v píinu této záští, Byla by radji sdílela ji, jak se domnívala, ze všech sil. hlady umela, než od Rozkovc kus chleba vzala, radji

vzal

vlasti,

nm

;

.

.

.

181

nebem

pod širým

v

bouce zahynula, než

u nich pijala

písteší.

Až doposud byla o zášti své jen mluvila a v ni vila; nikdy k tomu nepišlo, aby ji projevila skutkem. Rozkovcová se vyhýbala lamaovým jako oni jí. Ze syn byl jeden stále nednživ, držíval se doma; Dorotka ho sot\a znala, a druhý byl v cizin, toho neznala docela; nebylo to tedy nic tžkého, nepronevit se citu, jehož se nedotýkal žádný zevnjší vliv. Ale ted jej mla osvditi skutkem. Nejen že rausila odstrit Vilíka od sebe a s ním setrvat, každé první lásku, rausila v opovržení proti vystunarovnání zamítnout, vždy nepátelsky proti

nmu

nmu

povat,

dobrého

nic

pedpokládat

—

mu nepát

a

jen

to

nejhorší o

nm

krátce nenávidt ho.

vša chtla poctiv uiniti; ale nikdy nezdálo vcí tak tžkou a trapnou, nenávidti nkoho, jako nyní. Objevilli se obraz Vilíkv ped ní (a má-li se pravda povdti, nevyšel jí ani z mysli), zapuzovala ho vším možným umním, všemi prostedky, na které si zkormoucené

Ona

to chtla,

díve

se

srdce

její

to

jí

jen

žádné moci. protivnjším ta

je i

vzpomnlo;

Opakovala

lovkem,

nejnešíastnjší

o to,

tšiti se tomu,

ale

mu

upomínka nepovolia

tato

v duchu,

že

ta chvíle, v níž v jejím

jak

celúm

náhodou

jest jí tím

se s

ním

život;

pokusila

zaslechla,

nej-

sešla, že

se

Rozkovcv

nim

trápil jakoby se nad s hlavou svšenou, zstalo pi starém. Vidla Vilíka, kam koukla, a celou noc znla jí jeho slova v uších a nenechala jí spáti. Chadla pi tom všem a vadla, že jí byl jen stín toho, co bývala díve. Domnívala se pevn, že ji to užírá její nenávist. Vždy( cítila, kdyby musila Vilík'! ješt jednou

že chodí ale

vše

182

od

sebe

kdyby

jí

odehnat,

jako

to

u'iiaila

teakráte

na

pláaícli,

bylo ješt jedaou taková slova vzít do úst: že by

se zajisté živa z

místa nehnula.

Ale navzdor tomu, že chodila jakoby v ní duše nebylo, všimla si pec, jak se starý otec nad ní rmoutí. Tázal se jí nkolikrát za hodinu, zdali ji co bolíV Odpovídala stále, že ne; ale konen se i ec nad tím rozpomnla, že mu opakuje lež; povdla mu tedy zpíma, že ji bolí její nenávist k Vilíkovi, od ní že vadne. Vylíila pi tom, kde a jak se byla s ním setkala. „Pánbh s námi a zlé pry!" zašeptal staec, když zaslechl o tom, co se bylo dlo na pláních mezi dcerou jeho a synem nejúhlavnjší nepítelkyn. Ale jak bylo po prvním úžasu, zasvítily se lamaovi oi. „Dobe to tak bylo, zcela dobe, že jste se z nenapesvdil se aspo o tom, že ti jde est dání seznámili nad jeho bohatství. Mže se matce tím pochlubiti, bude-li mu libo. Tys ho tedy prohnala peslicí? Povz mi to ješt jednou, jak se zlobil, písahaje ti pomstu?" A Dorotka musila mu vše ješt nkolikrát opakovat. skoro pi tom omdlévala. Uinila to, „Vzdal jsem se msty z lásky k tob," pravil lama neznala; „nechtl který dcera ješt na s pohledem, jsem t udlat sirotkem, a hle, Hospodin tresce sám. Protivuje se mu, aby slunce déle vycházelo a zacházelo stejn ;

a

nm

nad spravedlivými a nespravedlivými, a pokouje konen tch, co si udlali z hích svých podušku. Pro jsi mi dávno nepovdla, jak jsi ponížila syna ženy, kterážto t pipravila o matku? Byli bychom ten den slavili co svátek zasvcený. Tvoje zavrhnutí ho bude asi hrýzti, jakoby ml erva ve svdomí, ve dne i v noci hlodajícího. Musil si t

188

^

t

chtl vzít, auiž vdl, í jsi; se bude matka na škaredit, Nenadal jsem pivede-li jí chudobnou nevstu do domu. se, že se dožiji due tak veselého, i nevíra, zdali budu o tvé svatb v tak dobré míe jako dnes." Dorotka hledla s podivením na otce; jeho radost ji tuze zamilovat, a

když

si

pec mu povdomo,

jak

nerozveselila, jeho ples

On

se jí nelíbil.

to zpozoroval,

ješt více zasmušila

že se

nesdílíc

uspokojení jeho nad porážkou Vilikovou.

„Bereš chlácholiv;

píliš

vše

hluboká,

z

„nenávi nepítele

dít moje,"

pravil

jí

svého, jak je to povinností

tvému škodilo. Vysmj pijde myšlení. Ten asi dlal snad by mu nebyla ani koza

tvou, ale nikoli tak, aby to zdraví

kdykoli

se hejskovi,

ti

o

nm

skoky, když utíkal od tebe, tvoje staila."

zkoušela pousmát se, když si toho otec do smíchu dala se do hlasitého pláe. dnes nemohl nikterakž zavditi; cokoli probodalo,

Dorotka žádal;

Otee

ale

se jí

nesl, to ji

místo

„Tohle tak dále nepjde," usoudil konen lama „nenávidíš píliš znepokojen touto neústupnou truchlivostí zprudka, je to tím, že jsi mladá, nemáš v niem ješt tu pravou míru. Musíme o tom pemýšleti, ím by se ti zlost sedla. Saad by ti svdilo, kdybysi se podívala trochu do svta? Mezi lidmi lovk nejspíše zapomene. Hle, práv je v nedli v Hlavici pouf, sousedka se tam chystá letos jako každý rok, jdi s ní. Bývá to pouf velmi pkná, vy;

jasní se

ti

tam

Dorotka nebyla na

zajisté v mysli."

se vyjasnila,

pouti

bývala,

jen otec

co o pouti

slyšela.

tomu nepál, aby

se

Nikdy mladé

134

dve to

po svt toulalo; ml konen povolil.

asi

velkou o ni starost, že

jí

Sousedka vypravovala Dorotce asto o pouti, jaká je nádhera v kostele, jaké to hemžení na návsi mezi boudami s marcipáuem a s obrázky, jakých všude holek vystrojených a hoch švarných; krátce radost, jen co si lovk na to vzpomene: což když to všecko na svoje oi spatí! Dorotka pookála v tch nkolika dnech, co mla ped sebou vyražení nikdy nezakušené. Otec pišel s poutí na ten nejlepší pro ni prostedek. Pipravovala si odv a za izovala vše v malé domácnosti, aby otec za její nepítomnosti hospodyni píliš nepohešoval. Vzpomínka na Vilíka pestala být tak hokou jako až doposud. Píští nedli vydala se Dorotka se sousedkou v skutku

na

cestu.

To

jí

to slušelo!

Mla

na

sob oddavauí fr-

matce, obé z dobrého hedvábí. Na šnrovace mla stíbrnou portu vedle porty a výložek samé isté vyšívání. Otec ukládal doposud všecky tyto vci; dcera je nemla na se díve vzít, než o své svatb, ale dnes je vytáhl z truhly, aniž mu byla o Dorotka ekla. Nechtl, aby se dcera o dnešní slavnosti od jiných lišila, toch a sukni po nebožce

n

dopál

jí

Ale

radost celou.

že se Dorotka od ostatních nelišila, vynad jiné. Jak tak šla modlitby s kytkou v ruce a sukn na ní šustila a pentle z bílého „kulovatého" epce na dva lokte délky za ní vlály: tu by byl každý ekl, že se to njaká di-erka z mlýna a ne z baráku, tak

nikala

nejen

i

pkn

nesla.

Otec vyšel na „mostka" a hledl za dol do údolí k lesu, jímž vedla

stráni

ní,

jak se ubírá po

cesta do Hlavice.

136

„To

vím,

ta by

ti

byla bývala podle mysli, ty synu

ze zmije," pravil polohlasit, jakoby byl mluvil

k Vilíkovi;

do staku princeznu než ji. Vypovdls jí boj, zaslepene, v nmž bídn zahyneš. Je obrnna pancíem ctnosti a nese ped sebou štít nenávisti, porazí t pokaždé, kdykoli s ní zaneš zápoliti. Slunce na nebi nezhasneš, jí nepemžeš. Všude po svt rozsil ten starý had sím svoje, ale jak se neujalo v srdci otcov, tak se neujme v srdci dcein. Pi uás je vrnost." A lama se vrátil do své nizounké sedniky, podal si z povalu knihu, sedl si k otevenému oknu, jímž k zavánly karafiáty, z nichž si byla uvila dcera dnes kytku, a poal ísti o té velké v echách výliyn, kterou bh seslal ped tolika a tolika sty lety na tuto zem, aby ji pokutoval za prostopášnosti od mladých a starých v ní spáchané. Zatím dorazila Dorotka se sousedkou šíastn do Hla„ale spíše

si

pivedeš

nmu

Nemohla se tomu dosti vynadivit, co tam spatila. Všecko bylo navlas takové, jak jí to byla sousedka vždy líila; v kostele samé zlato, na oltá nebylo ani vidt, tak

vice.

mrak z kadidla, všude bylo plno z nho k tomu na kruclit zpv takový, že Dorotka po Žalovala nebožce celé požehnání v jednom kuse plakala. matce v nebi, a nevdla pece, co a na koho; vždy jí nebyl nikdo ublížil a navzdor tomu se jí zdálo, jakoby se na ní jakási kivda páchala, nad níž se ji chtlo srdc3 rozpoltiti. Sousedka ji poád šíouchala, lidé se poali po plaící dívce již zvdav ohlížeti; ale Dorotka na to nehustý ho zahaloval

vn

a

dbala, plakala

Je to ale

lehne;

poád. stará

Dorotce bylo

vc, po

že když popláe, od srdce odpožehnání mnohem volnji, tak

136 volno, jak o

jí

už dávno nebylo.

Vyšla

z

kostela na náves

sto liber lehí, než byla vešla.

Po návsi procházela se ta mladá chasa na mnoho mil vkolí. Dorotka tam vidla mnoho hoch a dvat z Haber, ale nikdo mezi nimi ji neoslovil vždyf byla jen lamaova. Ohlídli se po ní s úžasem, že je také na pouti, ušklíbli se tomu, že je tak naparádna, hádali, že nepjde z

—

na šnrovace portám asi s ženichem nestarali. Hoši pespolní si Dorotku zas dobe prohlídli, nadbíhali si ji, aby ji opt potkali, a asnesli se mezi sebou, že není na pouti hezího dvete. Vyptávali se horliv po ní, í je a odkud ale když slyšeli, že je baráníkova z hor, tu si nedali více práci žádnou, aby si ona všimla i jich, a pustili se radji za holkami, kterým se leskly nejen oi ale i na krku navzdor stíbrným z

pouti, a dále se o ni

;

dp.káty.

se to

Dorotka byla všímavá a kolem ní dje.

citlivá

;

zpozorovala brzo, co

Shledala, že ti, co se jí nejsmleji do oí podívali, pohled od ní odvraceli, jakmile s nkterým s její strany pohovoili. Chovali se te zrovna, jakoby se za to stydli, Holka, co lámala kamení, že jí díve pozornost vnovali. byla pro nádenníka; ta nemla synkm z dvor aneb ze statk ani vkroit do cesty na míst veejném, kam se Procházela dostavili, aby si vyhlídli nevsty sob rovné. se mezi ostatními jen pro zmatek. Tém, co chodili za ní, domnívajíce se podle jejího zevnjšku, že je pec cosi onakého, odvedli snad práv v té chvíli hoši opatrnjší a pronikavjší dvata, jimž hodlal otec o svatb namiti dvaceuiíky na žejdlíky do frtoch.

187

J)orotka

se

zardla nkolikrát

zahanbením

zaslech-

nuvši za sebou pohniliv:

„Nevídáno! jak si vyšlapuje, jakoby nebyla jak živa na hlav ošatku s kamením." A s bolestným hnvem si vzpomnla, pravdu že dl otec praviv jí, ve svt že platí jen lovk podle toho, muoho-li má penz ve truhle a okolo stavení gruntu. Dveti se najednou nesmírn zastesklo mezi všemi tmi lidmi, kteí si jen toho vážili na lovku, co po rodiích zddil, zatoužila od nich pry po tichém domovu. Všichni se jí zdáli stejn sobetí a zištní jen jednoho

mla

.

vyjímala,

který,

a

sám boháem,

.

.

na peníze

se neptal,

nýbrž jen na srdce,

Vilíkv obraz, jenž

ji byl v tchto dnech, kde se na navštvoval, vzplanul ped ní tak živ, že se jí zdálo, jakoby se byl on sám tam mezi množstvím zakmitnul, uschovav se vida, že na patí. Pišlo jí znova tak úzko, jak jí bývalo v posledním ase u lomu. Prosila sousedku, aby s ní šla dom, že již má pouti dost. Sousedka jí chtla vyhovt nerada, neb nikdo nepomýšlel ješt na návrat, každý se chystal k muzice. Pouí bez muziky jakoby poutí ani nebyla. Tu však spatila staena z daleka njaké píbuzné, s nimiž se nebyla již léta sešla. Kývala na a když ji i oni radostn poznali a k ní pikvapili, líbala se s každým mezi nimi aspo desetkrát kížem a nemohla najít v eech konce. Dorotka byla na trní, ale nebylo jí pomoci; sousedka prosila tak snažn, aby jen ješt chviliku sekala, až jen to ješt dopoví a jiné vyslechne atd. Chvilika ale nevzala konce, bylo z ní pl hodinky, a když jeden ze strýc prohodil, že mu vyschlo od samého povídání v krku, nej-

pouf tšila,

mén

a

n

138 lépe že by bylo, aby se

šli

všichni trochu navlažit:

dala štbetavá sousedka navzdor prosebným rotiným do hospody vtáhnout.

Dve

div

pomýšlelo

neplakalo;

že

tu

se

pohledm Dona

chvíli

to, že

samo dom vydá. Ale sousedini pátelé byli i k ní tak pívtiví a srdení, že by bylo híchem bývalo je urazit zápornou odpovdí a jim radost zkazit. Vždyf ji otec beztoho ped nocí dom neekal, mohla se ješt njaký okamžik obmeškat. se

V hospod bylo všude již plno, naše spolenost se musila usadit u samých dveí. Dorotka si sedla ze skromnosti na židliku na kraj stolu, pustila starší do zadu na lavici.

Sotva sedli, dali se muzikanti do hraní, hospodský udlal po sednici místo, diváci ustoupili ke zdi, taneníci do prostedka a tanec zaal. Dorotka hledla na všecko jako u vytržení; zapomnla na sousedku, na její pátele, na domov a odchod, vidla jen tancující.

Nkteré párky sem, hoch tam, to zas

se

nad míru

Dívali se do sebe, nikoli

ale

dívka

ani nenáleželi;

koukala jiným

ale

Dorotka mohla na nich oi nena pláních na tch „motydlicích".

rdlo a Dorotka

plán,

pranic nelíbily;

sob

slušelo.

chat, jako tenkrát

se

jí

jakoby k

se

již

šeptali si, muž se usmíval, dve rdla také; opt si vzpomnla na

na

ty

dva

motýle,

nýbrž

tveraivých a pec upímných oí, do nichž

se

na dvé tam byla

zakoukala Dorotka se zalekla dvakrát po sob; jednou své myšlénky a podruhé, že jí cosi padlo do klína. Koukala po sob, nevidla niehož; zdálo se jí ale, že je velmi po.

.

.

1S9 vice než všickni, kdo sedli vedle. Ocídila se šátkem a hledla dále na tancující, ale nehledla dlouho; opt jakoby se bylo siln na ni zaprášilo. Divíc se tomu, že se práv na ni všecken prach ze sednice hrne, sáhla znova po šátku; tu se to sypalo znova na ni. Ted teprv poznala, že to není prach, co to na ni padá, nýbrž suchá prší, jakoby naschvál po ní hozená. Ohlédla se rozhorlen, kdo si to s ní dovoluje žert lak nemotorný, a v tom se ped ní zakmitla jako venku na návsi postava Vilíkova, skrývající se mezi hochy dvée obstupující. Neskryl se ale dosti rychle. Dorotka zahlídla, poznávajíc ho, že schovává pi tom bílý šátek do kapsy. jakoby byl náhle zasáhl poiel boží. Dech se Zstala nepohnut sedt, majíc t\á obrácenou v ní tajil. v stranu, kde byl Vilík zmizel. Uhodla, že jí udlal. „Pehodil mne blinou oarovanou tikrát po sob z šátku bílého, aniž jsem ho pi tom vidla," zahoekovalo to v ní; „ted ho musím chtít, i kdybych se sebe

prášena,

zbžn

Dve

více bránila."

Dorotka vdla od otce, že takto pehozenému není pomoci žádné. Ale jen málo kdy utekl se nkdo k tomuto kouzlu, neb ohlídl-li se utíkaje z hbitova s hlínou, ml srarf jistou. Nejeden hoch byl prý nalezen za plotem hbitovním hlínu v bílém šátku pod levou paží, maje obliej na zad zakroucený a strašliv zohyzdný. Protož vyšly tyto áry v horách z obyeje. Rozkovcová podržela je ale v dobré pamti jako mnoho jiných vcí nekalých, jimiž si hyzdila a obtžovávala samochtíc svdomí. Dále nemohla Dorotka myslit. Již cítila psobení temných mocností, k nimž se byl Vilík utekl, chtje slib pomsty na ní splniti, V prsou ji to poalo kypti a od-

.

140

tamtud rozlil se jí po všech v tle žilách jako proud tekutého olova. Mozek jí poal pálit v hlav, oi v dlfeách, srdce v adrech. Každá tepna v ní zabuchala. Všude, kde se byla zloeená hlína dotkla nahého jejího krku a rukou,

tam

se jí zdálo, že se

se v jedno a

V tom tance a

otvírají ohnivé rány, z nichž šle-

jí

vzmáhaly se, spojivše najednou byla celá plamenem jediným pehlušilo hmotué inknutí hlomoz muziky,

haly plamínky jen

jí

viditelné. Rostly,

.

Nkdo

hluného hovoru.

z

taneník

.

strhl s níz-

kého stropu dvouramennou lampu, ospale tam mrkající. Lidé se tlaili ku pedu, aby vidli, co se stalo, a Dorotka slyšela jako ve snu okolo sebe šumot, že pišel kdosi k úrazu. „Padla na syna proaeckého rychtáe/ pravili jedni natahujíce zvdav krky, „Ne, není to žádný z hoch proseckých," hádali se druzí,

„je

to z

Haber Rozkovcv,

šátkem krev

utírá bílým

Mli dobe,

byl

to

z

ela. Vilík,

Vidíme odsud, jak

Tomu lampa co

si

dala."

lampu tak nemotorn

na sebe strhl, máchaje pi tanci rukou v povtí, zrovna jakoby to byl naschvál udlal. Sklo mu zkrvácelo ale jen trochu elo, spadla vedle nho. Stál uprosted davu, utíraje si tvá šátkem bílým. Hledl pi tom tak napnut kolem sebe, jakoby byl oekával, že musí nehoda jeho nkoho k nmu pivábit, jehož ješt nebylo mezi diváky zvdav ho obstupujícími. Oekával tuto osobu se zpupným na rtech úsm.vem, oekával ji s dychtivostí zimniéní, aby ji zahanbil, až se objeví zlým kouzlem pilákána, a aby ji odstril, jak zahanbila a odstrila jeho. Rána byla napažená nad hlajak ona jemu, tak on jí. íznou si to byla vou její .

.

.

141

matka jeho vymyslila mstu na žebraku, na dceru nepítelovu. A v skutku; množství kolem nho se poalo pohybovat a povolovat, nkdo se tlail lidmi vší silou ku pedu a každý rausil cht necht ustoupit. vyítila najednou z tohoto lidského

ped

lamaova Dorotka, udýchaná,

to

chvjící, obliej jako v ohni

pyšn

byla, co se

objevivši

se

na celém tle

.

a

pohrdliv

nmu

jí

mstyžádost, do koán.

„Bohu padla

.

narovnal, spativ ji;

pislíbil,

tázati,

sotva se

.

chtl uiniti, jak dívky pede všemi lidmi co ji k vede, on že se jí neprosí; ale podíval do tváe, spadla s nho pýcha, vzdory,

Vilík se

byl matce se

to

klubka,

Vilíkem.

Byla se

Dívka

co

a

díky,

mu na

ji

on

ml je

odstriti, živ a

otevel

zdráv,"

náru

proti ní

zvolala Dorotka a

prsa.

Než se kdo z pítomných vzpamatoval, než si mohl kdo vysvtliti, co se to vlastn dlo, byli oba dávno ze sednice zmizeli. VI.

Vášniv se uchopil Vilík Dorotiny ruky a táhl ji hospody za sebou, v divokém spchu poád za sebou, jakoby se chtl pesvditi o své moci nad ní. Ona ho následovala bez reptání, bez zdráhání, bez jediné jen námitky, jakoby to ani jinak býti nemohlo. Vesnice, sady ji obklopující, pole, vše zstalo za málo z

okamžik

mla K.

za

Dorotka BTTLA:

a

nimi. ni

sil

Prosti myil

U

neAle Vilík neustával v kvapu, ni dechu více. Utíkal s ní, jakoby 10

142

se

byl

obával, že

unavením

a

pece

mu

ji

nkdo

vyrvat

se nesnažila,

aby

mže. Dívka klesala mu vymkla, pec

se

nestžovala. dostali do lesíka, kam nevnikal již ani nejslabší ohlas slavnostního hluku, kde nebylo živoutvora široko daleko k spatení, tam se zastavili. Bylo ticho jako na hbitov, jen msíc si hrál na chmerku stromy klidn a usmívav, iak to dávným jeho oby-

ani blesnutím

si

Teprv jak se

ten

cího

tam pod

ejem. Ted

teprv si Vilík z hluboká oddychl a pustiv Dorotinu ruku, postavil se hrd proti ní. tázal se jí, podepíraje „Dostál-li jsem pak slovu?" „rausila jsi za mnou jako híb za matsi ruku o bok; kou, práv jak jsem ti to byl zvstoval. Nebylo by se ti, holenku, jinak dailo, i kdybys bývala dcerou královou." Dorotka se opírala mdle o jedli. Každým slovem uvalil na ni tžší bím, které nikterakž stásti nemohla. Dýchala tžce namáháním i rozilením. Ale obliej její nehoel již, byl ted tak bledý jako ten msíc, co se obma do tváí díval, poslouchaje zvdav, co to mezi sebou mají. „Tu lampu jsem naschvál na sebe strhl: vdl jsem, že pospíšíš ke mn, až uslyšíš, co se dje se mnou. Také

pišla!" doložil vítzn. „Však bych nebyla pišla, kdybys mne nebyl pehodil," zašeptala Dorotka, sbírajíc všecku sítu a pýchu, Slova mu odporující pálila ji ale umlkla, ješt ncdoekla. na rtecli jako ped tím uíarovaná hlína na krku. Nejen že mu nemohla již odporovati inem, ale již ani eí. Chtla ho ranit a rána zabolela více ji než jeho. ,Ty to tedy víš? Tím lépe, aspo uhlídáš, že jsem ti mohl dnes veer udlat hanbu na vky, kdybych byl

jsi

143

t

t

optám, až chtl. Byl jsem uchystán, že se hlína ke pitáhne, co mi chceš? Byla hys mi musila odpovdt, Mámí ale lepší srdce než ty; sotva že mi neseš lásku. jsem spatil, bylo po mstivých úmyslech .... piznej se, snad jsi mi také udlala, jako já tob, že jsem mžiknutím zapomnl na urážku tak velkou, vida jen, jak jsi

mn

t

pkná?" Dorotka jako

„Sotva

bolestn zachvla,

se

posmch

pec

a

ke

jsi

v ní

mn

tato

posmchu

otázka

ji

znla

nebylo.

pistoupila," pokraoval hoch a

ím

pozbýval bujnosti, že dosáhl cíle svého, tím více vroucnosti nabýval jeho hlas, „zatoila se mi hlava radostí, že t opt vidím. Ted, kde se mi již vymknout nemžeš, mohu ti aspo povdti, jak t mám Mohl jsem se zbláznit bez rád, aniž si pi tom zadám. toho nezašlu Život bych za tebe položil, dve, tebe. bych ti arci doposud lásku svou skrýt, abys huješ. nedostala vrch nade mnou, ale nejde mi to. Však se o to postarám, abych tebe díve spatil, než ty mne, až k vám o svatb pijdu s muzikou, abych t vedl do kostela, a dobrý si tam dám pozor, abys mi nešlápla na patu, až pjdeme po oddavkách na ofru okolo oltáe. Chci zstat déle

mluvil,

tím

více

a

Ml

pánem

A ruky

v

dom."

hoch k

její,

ní pistoupil

tiskl ji

k prsm.

ješt

blíže

a chopiv se znovu

Hledl pi tom do

ní s

bla-

žeností.

urážka, utrpení, záš, Vše bylo u nho zapomenuto písahy msty, matino naízení i její výhržky. Ozáena bílým msícem zdála se mu Dorotka v tom slušném, svátením odvu krásnjší než kdy ped tím. Zamiloval se :

znova do

ní.

10*

Dve aby

ji

mu

odtáhla.

odvrátit od

ponechalo tesoucí se ruku; uemla sil, I ona mu hledla do oí, nemohla hlavu

nho,

a

kdyby bylo kdo

ví

co bývalo.

Toto vdomí spustilo se na ni jako pehodil. chmura palivá, ohromivši ji. Boj tuhý, který vedla zoufale po více nedl se srdcem svým, byl tím jediným rázem ukonen. Nepomýšlela déle na odpor, vždyí vdla, že by jí nebyl beztoho nic pláten proti kouzlu tak mocnému. „ekni i ty mi konen, zdali mi trochu peješ?" prosil ji vele a skroušen, podléhaje poád víc a více citu svému; „tenkráte na pláních se mi zdálo, že se ti to zatpytila láska v oích, než jsem ti povdl, í jsem. Mýlil jsem se naprosto? Bylo by mi toho tuze líto. Chci, aby i srdce tvoje pi bylo, až se staneš ženou mou. Což t netáhne nic, ale pranic jiného ke mn, než ta hlína

On

ji

mn

arodjná?"

Tvá nutí!

Dorotina

Temná zá

jí

se

zmnila pi jeho prosb elo a hned

vystoupila na

až ji

k ulekzas po-

Nebylo jí ale pomoci, musila vše kryla bledost snhová. to bylo v pravd. Co sama sob ješt nepovdla, co byla v zátiší srdce až doposud vší mocí potlaovala, to jí tam najednou zakyplo, vystupujíc jí hlínou

vylíiti, jak

vylákáno proti vli na rty. „Pála jsem ti od první chvíle. Bylo mi zajisté stokrát než tob, že jsem od sebe odehnali musila. Jak jsem po tob tesknila a toužila, pravíc sama sob, že t nenávidím to ví jen ten, co tam nahoe mrana shání a rozptyluje, co rozžehá hvzdy a je zapeeíuje." „To je tedy vše dobe!" zajásal hoch, a pitáhl ji znova vášniv k sob; „ani nebe ani peklo nás již ne-

h

t

:

roztrhne."

145

„Ncroztrhue

nás od sebe ani peklo, ani nebe, ani otcova a vlastního svdomí, ale ješt neplesej nezapomínej, že stojí za každým z nás smrt," a

klatba

—

—

vy^iadalo v této chvíli

samo jako smrt

.

.

dve

.

„Za padesát let je asu dost, abychom pomýšleli na smrt; nejdíve se musíme nabažiti života. Ješt dnes t doprovodím dom, eknu otci o tebe, mnsí svolit, teba necht], a o posvícení jsme svoji."

„Nevstino

poád

pokraovala Dorotka budu líhati a skalou se

lože je již ustláno,"

žalostivji,

„na erné

prsti

budu pikrývati." „Dorotko, co to má být?" žasl hoch, „já o lásce a na to vždy o smrti?" „Láska k tob a smrt je pro mne jedno!" zaštkala Dorotka zoufale zakrývajíc si tvá. „Dve, co to znova chystáš? Sotva jsem vyvázl z jednch muk a ty víš pro mne zas o jiných? Nechápu tvých eí! Vzkázala ti snad matka moje, tušíc, že jsem si t oblíbil, že zdráva co hospodyn moje nedosedneš na její místo? Nedávej nic na taková planá slova, spolehni se na to, nezkiví ti vlasu jediného, dovedu se t zastat." ty

mn

„Nejen že nepisednu co hospodyn tvoje nikdy ke krbu tvému, nepekroím ani práh tvj. Žádný mládenec neosedlá si kon a nevolete mu ervených pentlí do hívy, Žádná družice neuvije aby mne doprovodil do kostela. pro mne vnce. Pro mne nevyrostlo na tom svt jediného proutku rozmarinového ..."

„Co

ti

to vstoupilo

zarmoutil se hoch nad

za jejím

ernou myšlénku na srdce?" želem.

nou a vzpamatuj se! Za málo nedl

^Nech pec vše jsi

mou milou

stra-

ženou."

146

„Já nikdy žeuou nebudu, nikdy mne nepojmenuje dít matkou! Nepjdu za tebou, ani za mužem jiným. Jak jsi po bodil blinou, zatásl se v lom strop, bude víkem na rakvi mé, již neponesou panny na bbitov a neovní kvtinami. Stokrát jsem cítila, když jsem t za živý svt z mysli vypustit nemobla, jak se ta skála na mne spouští. Co jsem ti ležela na prsou, není mi více pomoci, budu mít zárove smrt i pobeb," vzkikla dívka jako u vidní. „Ubánl jsem s tebou píliš zprudka z hospody, roznemohla jsi se z tobo," vyítal si hocb starostliv, nemoha si její podivné stesky jinak vyložiti, „pojd, dovedu t voln dom, abys pišla k pokoji. Každou žílu slyším ." v tob tepat, mluvíš pi tom jako ve snách „Ach, kýž by mne to dsil sen, že matka tvoje usmrtila matku mou." ^Dorotko!" vzkikl hoch a pustil ruku dívinu; „hrozné

mn

.

slovo vyšlo

„Jak

z

ti ti

.

úst."

nemohu

již zatajit

lásku svou, tak

ti

nemohu

mám

ránu v prsou." „Tedy mla matka moje pec jen pravdu," rozpálil se Vilík, „utrhnjete jí nezasloužen na cti, že otce tvého dále zatajit, jakou to

nechtla?" „Nechtla mstila, že

si

a udlala ze

ho,

že

byl

oblíbil jinou.

mne

chd, Vyrvala

ale

mu

se mu za to inem ohavným

pece ji

sirotka."

„Dále,* vzkikl hoch, jak Dorotka umlkla, dojata strašPokrauj v pravd livou upomínkou; ,ted se neodmluj. nebo ve lži a ukaž mi konen to strašidlo, co jsi postavila

mezi nás."

„Chytali na vojnu, chytali i otce mého. Skryl se s ostatními v lese. Matka nemohla s ním, mla u prsou mne, málo

U1 mue k soulom, aby neodvlekli ji místo muže, Matka tvoje vyzkoumala její skrýš a povdla o ní drábm. Hledali jejím návodem v lom, našli matku mou skuten, jeden z voják si ji pivázal ke koni a ona musila vedle nho bžet až do panského dvora. Tam ji strili do šatlavy, dokud se muž její nedo." staví. Muž nedal dlouho na sebe ekat duí starou. Ale slyšela-li, že jde exekuce, dala

sedce a uschovala se v jak to vojáci dlávali.

.

,

Dorotka udlala pestávku, vypravovala jen vtším namáháním. Hoch ji poslouchal a krev se

s

nej-

v

ném

zastavovala.

matku pustit. Oteveli na vyhrne s divokým smichem. Tvá i odv mla zkrvácené a rozedrané. Padla na otce a zaala i na Odtrhli ji náhle od kojence, trhat šat. mléko ji vstoupilo do k tomu namáhání, bolest, úzkost

„Když

šatlavu,

se otec dostavil, chtli

tu

n

se

nm

—

hlavy, zbláznila se."

Opt

udlala Dorotka pestávku.

Yilík byl bled jako

duch.

„Toho

se zalekli

i

páni; nejen

ji,

pustili

ale

i

muže

dom. Nkolik

dní se trápila nebohá matka, pak skoaala. Nepoznala již ani muže, ani dít. Ale vojáka, co ji od-

svdomí: nevdi, že má žena ta, k níž se dít o prsu. Nechtl tento hích na sob nechat a povdl, kdo ho k nmu navedl. Otec mj se rozvzteklil, chtl se krvav na matce tvé mstít; ale pohled na mne ho obmkil. Kdo by se byl ujal mne, vlekl,

tak

hryzlo

nelidsky chová,

kdyby byl musil, jak zákon píše, položit život za život? Ale vyetl matce tvé její hích a písahal ped ní, spíše že pohbí sebe i mne v lom, než jí odpustí. Necht v poslední hodince své

pro

neposýlá

.

.

."

148

vdla a pec mne ..." zvolal Vilík vzpojak horliv ho byla matka vybízela, aby si získal Dorotiny lásky. Ohromen hrzou a žalem klesal a pozbýval vdomí. Dorotka vzkikla vidouc, že se silný hoch kácí jako mladý strom náhle podatý, zachytila ho polekaná vší silou, zachránivši ho podporou svou štastné ped pádem. Chtla ho vzpamatovat, ale nevdla v krajin jí cizí o vod, vyškubla v úzkosti nkolik hrstí porosené Irávy a navlažo„To tedy

mínaje

vala

si,

mu skrán.

nm

byla zlomena; nebyl skoro k poznání. Když pišel k sob, plakal, až mu srdce Vilík oživl brzo, ale síla v

usedalo. „Jsi nešíastua,

aniž jsi

zvdla,

dívko, jsi,"

co to

matina

zahoekoval; „vyrostla jsi, Ale v, jsem sto-

láska.

a

matku mou tráva nekryje. nešastnjší než ty, Vidím na ní hích nelidský a pece v ní musím do poslední chvíle ctít matku. Ty aspo se mžeš ku své modlit a tšit se na to, že se s ní v nebi setkáš. Vdl jsem, že mám matku tvrdou, neml jsem k ní nikdy dvry; ale že postaví takový in mezi sebe a boha, to bych nebyl pece nikdy ani vil. Kdo nepocítil, co cítím já v této

krát

chvíli,

ten neví, jak je zoufajícímu."

Jeho slzy ulevily však Dorotce. Splákly s ní konen žhavý a odporný cit, svírající ji od té chvíle, co vdla, že je v moci Vilíkov, a smyly s ní zahanbující vdomí, že nejsouc déle s to, aby odolala rozumem, vzdáti se musí nepíteli rodnému, jemuž písahala stokrát nenávist, neznajíc ho.

Jeho ve Vilíkovi

hluboký

zármutek

nesklamalo, jádro

dokázal v

nm

jí,

že se srdce její

bylo

dobré a

ryzí.

149

ani

Již se za to

málo

dost

nestydla,

že

k

uniu

lnouti

Nebylo již potebí musí, a odpustila mu, že ji pehodil. vábilo tak oarované blíny; jeho neštstí ji ted k Nevidla dále píiny ni neodolateln, jako díve kouzlo. k zášti, ni k opovržení. Co jí uinil on kdy zlého? Byl

nmu

k ní vždy nad jiné upímným, prominul jí urážku velkou, nezaslouženou a pro nepochopitelnou, místo msty pitiskl ji k srdci jako nevstu drahou. Opt osvdil tak stkvlo velkomyslnost i lásku, jako tenkráte, kde jí ekl o slovo, vdl, že pase v režné kytl ci kozu jedinou. Nebyla by další zášt bichem, kiklavou nevdností bývala? Mobl

a

syn za matku? Vilíkova zoufalost

rozrývala jí duši. temnil se najednou strašlivou výitkou, a jeho isté jako svdomí jebo. Nebyl se v

Jeho život za-

pece

niem

byly ruce prohešil,

Ponejprv se tázala Dorotka sama sebe, k nmu zasloužená a je-li to spravedlivé, aby zastibl trest s hlavou vinnou i nevinnou? Dorotka plakala dlouho soucitn s Vilíkem, že je ted najednou tak neštastným a ona že to neštstí na hodila. Již neplakala te, že musila, jsouc jím pehozena, nýbrž

trpl za vinu

cizí.

byla-li její nenávist

z

dobré vle a ze srdce lásky plného. „Vše, co mám, bycb za to dal, kdybych mohl smýti

s

matky

tuto vinu.

Nebudu

míti pokoje,

dokud aspo

á-

nenapravím, co provinila. Co náleží mn, náleží od dnešního dne vám. Otec tvj nechí naloží dle libosti s jmním mým; jsemt nad ním pánem a odstupuji mu nad ním

sten

úpln vládu

za

a právo.

Uzná-li za dobré,

prodám

statek a

vámi žít v chudob a nedostatku a v potu tvái o ten kousek chleba se lopotiti. Manželku otci arci tím nevrátím, ani matku tob nevzkísím, vystavím

kapii.

Chci

s

160

kdo

kdybych

co

ví

dla);

nechf

ale

za

ni

pijme

zcté

laskavého."

ím

Dorotka Vilíka poslouchala, tím více tíbila hloubji zakoeovala se v ní soustrast k nmu. Poctivá snaha, jíž chtl vše podniknout, ím by uraženého otce smíil a s matky hích sejmul, vymazala i provinní matino v jejím srdci. Nemohl více uiniti a šlechetnji jednati. Vdla, že by nebyla ani nebožka želu déle

se náklonnost, tím

jeho

déle

odpouštjíc

odolala,

jícného. Ale co

i

nepítelce

uiní otec? Dceino srdce

pro se

syna

bolestn

kase-

velo pi vzpomínce naií. „Ty neodpovídáš, Dorotko,

a hledíš tak truchliv ped sebe?" zasmušil se hoch znova. „Probh, snad by necbtl otec tvj slovu svému dostát, vole si radji smrt než smíení s námi?" Dorotka hledla se pemoci, podailo se jí to také. Vilík vidl jen mírný její pohled; nevidl, jak se jí chvjí

pi odpovdi rty. „Vykneme leccos

v hnvu, co nemá ni váhy, ni smyslu. co tenkráte v rozhoenosti písahal. Nevím ani, pro jsem ti tato slova opakovala. Bylo to velmi nerozumné; jak vidím, lekáš se jich zbyten. Otec je muž nad jiné spravedlivý; jsem pesvdena, že uzná dobrý úmysl tvj, teba ne najednou, to není ani

Otec zajisté

již

neví,

mj

možné, ale pece znenáhla. I nade mnou se smiluje. Nahlídne zajisté, že by matka klidnji neodpoívala v hrob, kdyby odejmul dcei, co jí nejmilejšího. Spolehni na mne, Viliku,

promluvím

s

ním tak dtkliv, jakobys

ty

sám

s

ním

jaký jsi to lovk citlivý a spravedlivý, a opakuji ti ted z dobré vle, co jsem ti musila ped tím povdt, jsouc k toma puzena tvými arami: mluvil.

Pesvdila jsem

se.

IBl

mám t

tak ráda jako ty raiie, a nikdy, pamatuj si to milovat nepestanu, sta se co sta. Ale i na to spolehni, že bude zajisté nejspravedlivji rozhodnuto, jak

dobe,

t

rozhodne otec mj. Podrobím se ve všem jeho vli." „Tvoje slova padají na mne jako rosa," pravil hoch a stiskl jí ruku; „máš dobe, jak usoudí otec, tak bude dohe usouzeno, i já se jeho vli podrobím. Vím, že povolí- li, aspo tak brzo nepovolí, nevzdá se za jeden den, na jediné prosebné slovo toho, co v sob i v tob po dlouhá léta pstoval jako ctnost. Pijde mi to arci velmi za tžké, budu-li musit být ješt dlouho bez tebe, však budu mít strpení. Kéž bych ale aspo zvdl, když otec zane se mi nakloovat. Vzkaz mi to, Dorotko. Pošlu hned zejtra skotáka, aby pásl nad lomem; budeš-li mít dobrou novinu, dej mi ji po vdt, ano? Víš, jak to udláme, aby se hoch ve vyizování nespletl? Pošleš mi místo vzkazu kytku, poznám podle ní, že se vše chýlí k dobrému, a bude ." mi pak zas volnji na svt Dorotka kynula hlavou, že tak uiní, a mla se k odchodu. Vilík si netroufal ji zdržeti; zádumiv jí dal s bohem. Ona se na chtla pousmát, podávajíc mu ruku; ale najednou jí vstoupily slzy do oí a smáely jí tváe. Stkajíe zmizela v lese.

vdn

nm

.

.

VII.

k veeru a Dorotka se dom nevracela. zavel knihu, již byl dnes celou peíkal, a vyhlížel každou chvíli oknem do údolí, zdali se tam štíhlá postava dceina dosud nemíhá. Nemohl se jí ani dokati. Bylo

již

Lama

152

Pedpokládal, že je Rozkovcv také na pouti; vždyt tam bývalo celé vkolí, jak lama ješt z mladých let dobe vdl. Synek tak bohatý, z ciziny pišlý, musil se tam pec také ukázat, aby o nm zvdl svt. Lama byl velmi dychtiv slyšeti, byl-li tam, jak asi na tu jeho holku koukal.

Vedle pání, aby se dcera na pouti z trachlivosti vyml ješt jiné, nemén živé, totiž, aby se tam setkala s nepítelem a jej opt tak stkvle jak již jednou porazila. Myslil, že by to bylo i pro ni dobrým prostedkem, kdyby ho spatila poníženého ped mnohými lidmi. Domníval se, že by se jí tím zlost nejjistji sedla. Ze nezstane hoch chladným, uvidí-li dnes dívku, toho byl jist. Vždyt byla sousedka, zablídnuvši ji, ruce podivením spráskla, zvstujíc, že bude Dorotka na pouti první; i jeho samého byl dnes zjev dcein podivn dojal, musil Nese vyznat, že nevidl nikdy tak stateného dvete. pochyboval ani, že se shlukne zas mezi ní a Vilíkem jakási razila,

šarvátka.

Ale již se hodn smrákalo a po Dorotce nebylo ješt nikde dechu, a lama vidl pec z chaloupky více než na hodinu cesty. Jak by se byla na pokraji lesa zakmitla, hned by ji poznal. Odešel tedy od okna, do nhož se mu poal dívat vycházející msíek, rozžehl lou, postavil ji Chtl se ješt podo kre a sedl si k ní opt s knihou. dívat na nkterá místa zvlášt ho napínající. Ale etl bez pozornosti.

a

„Sousedka je svtácká;

je stará a scvrklá, nedala

nevešla do hospody. Nechtlo se jí dom bez muziky. Kdyby tak ten syn z arodjnice k ní pišel pro tanec a ona mu to udlala jako

holce zajisté pokoje, dokud

s

ní

158

na

pláních,''

hlasité,

a

pravil

sám k sob a zasmál

se této

myšlénce

byl sám.

Jindy se lamaovi hnusilo pouhé na to pomyšlení, aby dceru v ,prosniýkování v nepravostech", jak tance nazýval, a hle, dnes se nejen nad tím v duchu nepohnval, nýbrž maloval si se zalíbením, jak se hoši o Dorotku druhý popadne, a kterak stojí trhají, jeden jak ji pustí, Vilík se zaíatýma zlostí pstma opodál, užíraje se v žárlivydal

vosti.

Byly to zajisté podivné myšlénky na muže vždy tak opatrného a moudrého; ale jak si vzpomnl lama na Rozkovcovou, tu spadla s nho šlechetnost vždy jej provázející, Nebyl by se nikdy pošpinil smýšlel zcela jako jiní lidé. skutkem jí škodlivým, ale co vdl nejhoršího, to jí pál, a nehnval se, zastíhla-li ji jakási mrzutost nebo škoda. Z toho vidno, že má i ten nejlepší mezi námi na duši znamínko, podle nhož zapít nemže, jak je dít svta z híchu zplozeného. Ale co poslouchal lama u okna, vešla dcera do dveí; picházela zcela jinou stranou než pijíti mla. Stála ped ním jako duch, auiž se toho nadál. Stála ped ním, ale nepromluvila, nepousmála se, nepodala mu ruky. Oi mla uplakané a pece se jí svítily. Lama se zarazil; vidl na první pobled, že se s ní

dlo nco kromobyejného.

Tak pronikav, pevn

tom líbezn nebyla ješt nikdy

na

a

pi

pohlížela.

„Sešla jsi se s Vilíkem?" tázal se jí bez pípravy, zapomínaje v nedokavosti dát mu pezdívku. Ona posvédila hlavou. „Nu, tak povídej, rytíko; honem povídej, jakoužto zbraní jsi dnes hájila est rodinnou?" vybízel ji netrpliv

154

„Pehodil mne tikrát

odpovdla

vidla,"

Lama

blinou,

jsem

aniž

pi tom

ho

taktéž bez pípravy. až šel z

zsinal,

nho

strach, musil se zadržeti

stolu.

„To není možná!" vyrazil konen ze sebe; bylo mu rozumt, co povídá. „Pehodil mne a ze srdce mi vyšlehl jakoby plamen.,."

ale sotva

„Hlína t k nmu pivábila, a on fi udlal hanba všemi lidmi, jak ti to pislíbil," vzkikl lama a žíly na ele nabhly mu jako švihy.

pede

Jak mne k nmu dohnala k úrazu, pitiskl mne pede všemi k srdci jako nevstu nejváženjší."

„Mohl udlat,

úzkost,

,A

ale neudlal.

jak

pišel,

že

byl,

jsi

sám jsem

ji

že

bože,

A

byl

já

ty

všemohoucí,

ji

ješt

vyslal,

vlku vstíc!"

v srdci

mém,"

odvtilo

mu

nm

dve

vidla najednou temnou já v Nahlídla jsem, že jsem byla Vilíka doposud

„osvítil

skvrnu.

lanému

vyslal

„bože,

zlostí;

tohle pipustil?

jsi

„Bh, ote, vážn;

lidé povídali,

co to jiného než hanba, trojnásobná hanba?" za-

zuil staec bez sebe

kde

si

je

a

kiv

nenávidla. inila jsem to, že jsem nebyla o tom nikdy díve pemýšlela. Co mže otec za dceru, co syn za matku? Jen ze skutk vlastních budeme jednou odpovídati. Ne-

bude nám pitena to

ni

ctnost

byl pítel náš pokrevní.

cizá,

ni

Nemáme

vina jiného,

práva k

zášti

teba k Vi-

líkovi."

Lama a bolestí.

smím na zlý

duch

zalomil

„Ona ni

rukama nad dcerou, neznal se úžasem pravil sám k sob, „neruku. Je pehozena blinou proklatou,

neví, co mluví,"

vložit

se to z ní

ozývá."

155

„Vilík

dve

si

zoufá uad

dtkliv, jak

to

híchem matiným," pokraovalo slíbilo, a pece jemn

bylo milenci

„chce žít z almužny, kterou mu ruka vaše udlí, jeho náleží ode dneška vám. Bude spokojen, jakkoli s ním naložíte, ale pál by s', abyste ho použil ke skutku nábožnému neb dobrorinuému, nad nímž by se matin duch tam nahoe zaradoval. Pijmte jej na milost, ote, a odpusíte mu, jak jsem mu já v jm-^n matin odpustila za Dost jsme vytrpli a se naplakali, nejeho upímný žel. chtjte, aby plakal a trpl i on za vc, kterážto se žádnými slzami již zmnit nedá. prospjou nebožce matce neštstí jeho, slzy moje? Ote, nedejte její dcei svta odejíti, aniž by byla poznala na nm, co z tohoto a uctiv,

jmní

ím

štstí!"

je lidské

A

Dorotka klesla ped otcem na kolena a sepnula ruce. Msíc líbal soucitn její slzy, ale otce nedojaly. ,A ty si troufáš brát její jméno?" zvolal lama a zardlá zlostí tvá zbledla ted hnvem a opovržením; „ty, kterážto se spoluješ s jejími vrahy a s nimi se veselíš? Já mám odpustit? A kde by zstala pak ctnost, poestZdaž bych nost, vrnost u lovka, kdybych tak uinil? se nepodobal bláznu, který píše do písku, smje se tomu, zavje-li vítr slova, než je ješt dotáhl? Ne, to dít není hodno, aby je nesla déle zem, které potakuje škdcm vlastního rodu, otcovým slovm se posmívá a bláto kydá na hrob matin." „Zadržte, ote," zaúpla Dorotka. Ale otec jí neslyšel; slyšel jen

hlas bolestné zášti v

nm

burácející.

„Hospodine, co jsem to uinil," naíkal a rval šediny,

njší,

„že jsi

již jsi

mne

držel

v

navštívil touto metlou,

mocné pravici?

si

svoje

tou nejhroz-

Pro, ach pro,

táži

156

se

t,

se v prachu poníženosti své,

svíjeje

nepátelm nade mnou?

konm zkoušeti

Kdy jsem

tvým a roubal se vli

mou

neboli

pevnost,

tvé

dal jsi zvítziti

se provinil

posvátné?

trestati

proti zá-

Chceš

mne chceš

li

za

pak to,

jsem dvoval v lehkou mysl ženinu, v nestálé, pošetilé její srdce? A já, bídnik, si myslil, že bude k stáí berlí a dti její storým oím mým pastvou a duši zemdlené ." oberstvením „Ote, ote," plakala Dorotka, ,z vás nemluví v této tžké hodin spravedlnost. Odsuzujete mne, a já o žádné vin nevím. Za pak vás žádám zlého ? Nechci, aby byl lovk dobrý a nevinný marn nešastným. Ale nakládejte se mnou, jak chcete, zstanu vám pece do posledního vzdechnutí dcerou poslušnou. Pro prchlivá slova vaše nebude ve nikdy k vám mén lásky." „Kivopísežná nevrnice, hle, jak slibuje? Dokaž tedy skutkem, že ti to neobrací ten starý had opt lež na jazyku, vypud syna vražednice z mysli a odvrat od nho na že

mn

.

.

mn

vky tvá „Tvá

i

srdce," vyjel

lama.

nho

odvrátím, ote. Když si toho jsem s ním naposledy mluvila, slíbím vám zárove, že vám nikdy nevytu, dceino srdce že jste hrd zašlápl, abyste vy vyhovl tomu starému hada, jehož koruna sluje pýcha; ale lhala bych vám, sob bohu, kdybych vám slibovala, že na, co živa budu, zapomenu; to není v moci mé. Tím teprv bych se stala nevrnicí a podvodnicí opovržení hodnou. Lásku nevynutíte, lásku nevyhrozíte. Mla jsem ho ráda od první chvíle, nevdouc pro, te ale vím, že je to pro jeho dobré srdce a upímné smýšlení, a protož od nho duši odtrhnouti nemohu a uesmím. Kdybych na viny shledala a híchu vidla,

pejete,

svou od slíbím vám,

že

i

nm

157

Dokud mne o nich nepesvdíte, Sám jste mne uil, abych se vždy se pro ni na mne nehnvejte."

jinak bych mluvila.

jinak

mluvit nebudu.

znala

k pravd, ted

pomoci, žádné již pomoci," zamumlal lama jí udlal, mysl její je omámena jako srdce její; zasedává nad otcem uraženým k soudu, napomíná jeho šediny a v zaslepené zatvrzelosti honosí se híchem vlastním. Jak by ta stará svdkyn zaplesala, kdyby dceru mou Cítím v tomto proklatém tak beze studu mluvit slyšela! pásm ár její zkázonosnou ruku. Ona povdla synovi o kouzlu, ona ho navedla i tenkráte k naší záhub. Ale uskoky její se jí nezdaí, dcera moje neudlá více hanbu Híchy naše ale nechf slovu otcovu, ani prachu matinu. jsou poítány jí, ona jich pvodem a píinou, ona za

„Není

jí

pošmurn; „on

n

odpovídej."

A lama vyknuv nad nepítelkyní tuto kletbu v zákrytu zatemnlého bolestí srdce, pestal se s dcerou píti. Neodpovídal jí jediným více slovem, když mu poala osmlena jeho mlením opravdiv a pohuutliv popisovati, co pocítila

od oné

chvíle,

kde

se

s

neznámým mlynáským na

pláních setkala, až do tohoto okamžiku, a jak nevýslovn Vynášela Vilíkovu nezištk nenávist. ji bolela její litovala ho pro neblahý osud, nost, jeho velkomyslnost že se zrodil z matky tak nehodné, a zaplakala znova, pipomínajíc si jeho žel a zoufalost. Ku konci ozvala se nesmle o jeho nadjích, i že matka v nebi mu zajisté odpustila, co jeho matka na ní spáchala.

nmu

;

Lama

jakoby

boce, svíraje

jí

neslyšel a

pi tom pevn

rty

nevidl; pemýšlel hluk sob. Jinak nebylo na

jeho tvái, vyjma bledost, vidti jiného pohnutí. K.

SVTLÁ:

Proitá mysl

II.

11

158

Konen umlkla dcera. Otec vstal, poal po sednice rovnat a uklízet, jakoby se chystal na njakou cestu. Snesl s pdy zásoby obilní, položil co bylo pecn chleba v doní na stl, prohlížel knihy a vytrhl tu list, tam i více a spálil je opatrn, dbaje pi tom, aby se i ten nejmenší kousek v popel obrátil. Pak vyšel ven a Dorotka slyšela s tlukoucím srdcem, že pustil kozu z chléva a holuby z holubníka, zandávaje dvíka, aby se již vrátit nemohli. Vyskoila že

se

se

zem, kde poád ješt kleela

obmkí,

otec

ohlídla

se

chtla oknem vyskoit a prchnout, znova. Odvrátila se od okna, jímž

zdálo, jakoby

matovala se doposud karafiáty, z nichž doposud msíc usmívaje otcv.

doufajíc,

vyjeven a okamžik

se

ale vzpa-

zavánly hledl a klidn oekávala návrat

uvila i'áno kytku, jímž

si

se,

Pišel a kynul jí, aby ho následovala. Vyšla za ním do zahrádky; on poklekl k studnici a umyl se, dcera udlala totéž, pak se vrátili oba do sednice. Otec se poal strojit; ale místo kazajky bral na se kabát nedlní a místo epice klobouk, za nímž ml plno svatých obrázk.

Dorotka upravila tedy na sob také odv svátení, po matce zddný, který nebyla doposud se sebe svlekla.

Na

to sundal se zdi

zavšený a podal

malý mosazný kížek nad ložem vroucn a skroušen, dcei.

ho, políbiv ho

Žena jeho umírajíc byla ho Políbila ho jako on, jej

se

za

bylo

byl

držela.

skroušen a vele,

a zastrila

šnrovaku; bez nejmenší otázky neb námitky

nho

od

On

v ruce

tikrát pokropiti svcenou vodou ze svcenky. ml nad ní právo. Co on nad ní usoudil, usouzeno.

otec,

dobe

si

dala

169

Chtla jak

mu Na

to

inu býti do poslední

byla

chvilc

dcerou

i)osluýiiou,

slíbila.

to si podal lama s ])eci ošatku, na niž nosíval do lomu náiní k lámání potebné. Vzal dnes více prachu než obyejn, ale jen malý kousek knotu proti s sebou

jindy. I

to

náiní pokropil tikrát po sob, jak kropíváme

rakev, než je spuštna do hrobu.

Vybídl dceru pohledem, aby uinila taktéž; ale ona nepokropila ni nebozezy, ni prach. Otec jakoby si toho nebyl všiml. Pestoupil práh pravou nohou naped a kráel k lomu pšinkou uzounkou a sráznou, strmou strání se vinoucí. Krok jeho byl pevný, hlavu nesl pyšn vzhru a hla-

žalm Davidv: pikládají šípy své na ttivo, aby stíleli skryt na upímné srdce." „Ale tmi usilováními zkaženi budou; spravedlivý co inil?" „Hospodin jest v chrám svatém svém, trn Hospodinv v nebi jest, oi jeho hledí, víka jeho zkušují syn

sem pozdviženým modlil ,

.

.

.

se

Bezbožníci napínají luišt,

lidských."

„Hospodin

zkušuje

spravedlivého,

bezbožníka pak a

milujícího nepravosti nenávidí duše jeho." „Dštíti sírou,

bude na bezbožníky uhlím

a duch vichice bude

eavým, ohnm

ástka kalicha

a

jejich."

„Neba Hospodin spravedlivý jest, spravedlaost miluje, na upímného oi jeho patí." Tento písný hlas, rozléhající se hrozebn v samot pohorské, mezi mlelivými lesy, nad nimiž se mdle svítati poalo, pronikl Dorotku jako trouba posledního soudu. 11*

160

Kolena se poala pod uí chvti, potácela se za otcem jako pitomá, s pohledem teštícím. Východ se blal, na horách se již šeilo, ale nad údolím válela se ješt tma moem mlhavým. Zívala vedle dvete jako propast bezedná. Dorotiny nohy stoupaly vždy bezpen po cest píkré, nevšimla si nikdy neschdnosti její, ale dnes ji pojala závrat, neohrožená horaka se musila zachytiti kee, bylo jí, jakoby pod ní povolovala

zem všude, kde se jí pata dotýkala. „Bojím se, abych se nesvezla,"

zašeptala, aniž o

tom

vdla.

i

jí

Ale bystré ucho lamaovo zaslechlo její stesk. „Neboj se noha tvoje stezky skluzké, bezpen nad propastí, nebloudí-li mysl tvoje na uescestí," vážn, kráeje po vlhké noní rosou cest poád ku Dorotka se mocn sebrala, ale sotva udlala za

nkolik krok, hloubky. Ostrý

zarazila

se

znova,

zírajíc

kráíš pravil

pedu.

otcem postrašen do

vítr, pedchdce toho dne, pohnul tím jezerem nad údolím se vznášejícím, roztrhl je a nesl z nho kus k horám, práv ranním poutníkm vstíc. Dveti se v strachu zdálo, že to po ní rozpíná ohromná bílá žena v dlouhém vlajícím rubáši vyhublé ruce. „Ote, ote!" kiela, „nejdte dále! Což nevidíte, že tam na nás eká smrt?" Ale lama se nedal mýlit. „Jsou to ranní jen mlhy; stokrát jsi pozorovala jejich hru, co se jich najednou dsíš? Ale i kdyby to byla smrt, co tam na nás eká, jaký ped ni strach? Lépe tomu, jejž oekává, než kráejícímu híchu v ústrety." Znova se vzchopila Dorotka, ale znova stanula.

mlhavým

161

„HleJte, ote, a pomozte.

Tu

v

studánce

si

umyl

n-

kdo krvavé od vraždy ruce." „Jen pojd! ervánky se to shlížejí ve vod. Ale bda, tikrát bda tomu, kdož beseduje s vražedníky a potomky jejich."

„Ote, nepospíchejte tak píliš. Je ješt asu, práce na nás nevolá. Dejte pozor, tam opodál se cosi erná jako velký hrob ..." „Je to vchod do lomu, erná se v šeru ranním. I^épe, dcero, ve tm hrobni, než na svtle božím v rouchu hanby." „Postjte pec, ote; což neslyšíte, že zvoní dole ve vesnici

umírákem?"

dít moje, a neotálej zbyten. Není to umíráek, vyhánjí stáda již na hory. Na skonání nechf je každý pipraven; víme, kdy jsme vstoupili na svt, ale v kterou odsud pjdeme hodinu, nevíme." „Jen pojd,

Lama

se

zastavil, byli

u lomu; rozhlížel se kolkolem

pohledem vážným. Pod ním v dolin jakoby

se to byl rodil z mlhy svt, znenáhla vystupovalo vše ze tmy nabývajíc barvy a podstaty tu vesnika, tam les, ješt dále msto a tam na obzoru hory, nad nimiž zahoelo nebe plamenem. pohnulo. Na Lama smekl epici a srdce se v YŠem, co vidl kolkolem, vidl šlépje Hospodinovy. „Pomodli se, dcero moje, než sejdeme do lomu," :

nm

pravil;

,ím lovk

zachází

,

tím schází. Nelze

vybhnul.

Mla

jsi zlá

Nkdy

se

ním. Protož vzdej bohu dík za život, pros, aby

vinu tvou, a

poru mu

nám vdt,

smekne žebík, lovk s to, aby z lomu vidní po cest, snad byla zname-

kterak jsme vešli. neb nestaí knot, uhoí, než je

zdali vyjdeme,

duši!"

ti

odpustil

162

Dorotka utkvl pohled

se také rozhlížela, dlouho se rozhlížela;

pak

pohled zmatený strachem, ni prosebný, nýbrž písný a pevný. „Dobe máte, ote, že mne pobízíte k pobožnosti; váŽDá to cesta z jednoho života do druhého a vážný na nás tam eká soud. Protož zkus každý srdce a ledví, zdali v sob nehejká hích, domnívaje se, že tam chová zlaté zrnko, které se tpytivá a oslepoje oi zpupné. Ano, pomodlím se, neb nikdo neví, kdy mu odbije hodinka poslední, protož modlete se i vy se mnou, ote. Mezi smrtelnými híchy položena pýcha první, nejvíce se ošklivuje bohu. Nenávist a urputnost jsou jejími družkami. Bda, tikrát bda tomu, jehož duši si vyvolily za stánek k pebývání. Modlete se se mnou, ote, modlete . ." její

na

otci.

Nebyl to

již

.

Lama

zbledl a zaervenal se

v

téže chvíli.

Znova

za-

sedávala dcera nad ním k soudu a napomínala šedin jeho. Chtl jí dát odpovd draznou, ale nenalézal žádné v mysli vždy tak bodré; dceino chování ho zaráželo, její slova jím do hlubin duše zatásla. „Zlé kouzlo ji omamuje," zašeptal, omlouvaje sám ped sebou zmatek a pohnutí svoje; „neví již, co bílé, co erné.

V

slovech jejích není smyslu, nezmate

mne

jimi."

Mezi tím poklekla Dorotka a sepnuvši ruce, poala se modliti upírajíc oi na ranní zái rozlévající se po krajin proudy rumnými jako moe lásky. „

.

.

.

eeno

bylo

:

Milovati budeš

bližního

svého a

nenávidti budeš nepítele svého." „Ale jáí pravím vám: milujte nepátele a dobroete vás proklínají; dobe ite nenávidícím vás a modlete se za ty, kteíž vás utiskují a vám se protiví."

tm, kteí

163

„Abyste byli synové otce vašeho, kterýž jest v nenebo slunci svému velí vzchoditi na dobré i na a dešt dává na spravedlivé i nespravedlivé." „Nebo milujete-li ty, kdož vás milují, jakou odplatu

besích, zlé

máte? Zdaliž

„A

i

pohan takto neiní?"

budete-li pozdravovati toliko bratí svých, což ob-

zvláštního iníte? Však

i pohané tak iní." vy tedy dokonalí, jako i otec váš, kterýž ." jest v nebesích, dokonalý jest byl první slova pod dcei opakoval, ale znenáhla umlkl. Slova smíru mu nechtla pes rty. Naslou-

„Budtež

.

.

Lama

chaje jim, jak se linula

jednom

z

dceiných

úst,

rdl

se a bledl

tvá, až doposud jako z kamene vytesaná, mnila se každou vtou, dcerou pronesenou. Dorotka se domodlila hlasem jasným, i tvá její se mnila. Strach a úzkost z ní zmizely, nezstal v ní než vznešený mír srdce nevinného a v osud oddaného. Obrátila se k otci, a lamai se zdálo, že na hledí andl z oí dceiných. „Vím, co zamýšlíte, ote, a nevzpouzím se vám. Vy jste otec a právo vám náleží nad díttem, právo nad životem jeho i vlastním. Co jste usoudil, dobe usouzeno, nemudruji v srdci svém o zámrech vašich. Ale než se vydáme oba na cestu k matce, vyplte mi prosbu poslední." „Já ne, Vilík ti to vykopal jámu," zajíkal se lama; „jeho ošemetné áry t usmrcují. Nemohu dopustiti, abysi zneuctila hrob matin podávajíc nad ním zhoubcm jejím ruky. Ale mluv ..." „Verejší veer jsem se ped Vilíkem podekla, že pochováte radji sebe mne v lom, než svolíte, aby bylo kdy dobe mezi ním a námi. Zachytil se mých slov, utkvla v

kuse

a jeho

i

164

mu

na mysli.

Dost na jedné

se srdce nikdy ne-

jíž

tíži,

matin hích; nechtjte mu

dost na vzpomínce na pidat ješt jedné a bolestnjší

svalí;

.

.

.

pomozte mi, aby nikdy

Vždyí by si musil sám nezvdl, pro jsem umela Chtjte i vy, aby udlat smrt vda, že zavinil mou .

.

.

.

.

.

jsme zahynuli náhodou v lom chci dvakrát umít po sob, než

se domníval, že

.

ach radji

mu

.

.

Radji, zasaditi

." ránu tak krutou Dorotka se dost pemáhala, ale déle se udržeti nemohla; zaplakala opt nad Vilíkem jako vera veer v lesíku, že na eká tak tžká hodina a snad výitka nová, strašlivjší ješt, než ta, již byla vera na uvalila Ale aspo mu a ona ji od nho odvrátiti nemohla chtla dokázat, že na do poslední chvíle láskypln vzpomínala „Vidouc jeho zoufalost," pokraovala pevnji, „dlala jsem mu nadji. Chvíli jsem ji mla sama; myslila jsem, že k vli nešíastné matce mé, již jste miloval jako já Viže vynahradíte štstí, líka, nade mnou se smilujete, .

.

.

.

.

,

.

.

.

.

.

mn

o které byla •

nevinn oloupena.

Osud

arci oblomiti nelze,

pomyslila jsem, ale snad srdce otcovo umluvili jsme, že mu pošlu kytku, uvidím-li, že povoluje písnost vaše .

k

nmu

mu díti

.

.

.

se

.

tam nahoe pase jeho skoták, dovolte, abych

dala kytku

bude,

.

ped stalo

vámi.

náhodou

Uví .

.

.

tím snad,

že to,

co se

pookeje za njaký as,

si dlat žádných výitek, že zavinil osud mj, pehodiv mne blinou arodjnou, která, jak se domníváte, táhne; a snad se v ujme za nmne jediné k jakou dobu radost nová ..." A Dorotka považujíc otcovo mlení za svolení, poala trhati kvtiny, spoe vykvetající mezi kamením okolo lomu.

nebude

nmu

nm

165

Slzy se na nich tpytily jako v

oích

jejích,

tch

ernj^cb,

Pojila vlastn Vilíkovi nejdíve na ní zalíbily. kvtinu spšn ku kvtin, a políbivši každý ten zaroseny kalíšek zvlášt, zavolala na skotáka, nad lomem pasoucího Dala mu kytku s doložením, že ji posílá dcera i otec. Jak se ale po otci ohledla, aby mu podkovala, že prosbu její vyplnil, nebylo ho vedle ní. stopy. Podšen se ohlížela, nikde nebylo po Sbhla plna úzkosti do lomu, ani tam nebyl. Ošatka s náiním laraaským a prachem ležela ale pevržená u vchodu, jako by ji tam byl prudce hodil. Co se to s ním dlo? „Ote," kielo dve hlasem, jemuž dodával strach síly; „ote, kde jste? ozvete se dcei své!" A s výše hor, nad nimiž zaplanul práv první radostný paprsek slunení, ozval se hlas vycházející z mrákoty sta-

které

se

nm

letého lesa, obepínajícího skalnaté

„Jdiž v pokoji.

Lama

bloudil

Láska tvá

mnoho

t

skrán

jejich:

k spasení pivedla."

dní v lese, než se k

a jak se vrátil, nebylo o Vilíkovi

dcei

vrátil,

ei.

ob

Dorotka vdla, jakou jí otec pinesl, jednaje písaze své, a chtla mu dokázat, že i ona je obti schopna a jí hodná; nevnucovala mu milence. Vše šlo u lama starým chodem; ve dne pracovali proti

lom

veer ítával otec pozd do noci opt dcei, naaby pece ml na mysli, že není již mladíkem žádným, a pál si odpoinutí. S Vilíkem se nescházela; vzkázala mu pouze, aby ekal; a Vilík ekal, doufaje trpliv v kytku.

v

a

pomínající ho,

*

166

Trpliv ekal rok, dva roky, více let. Nedoííral se do rodiuy, na niž byla matka jeho mla vliv tak zábubný, teba ho srdce sebe prudeji k Dorotce pudilo. Vždyí jí to byl slíbil, že bude dobe usouzeno, jak otec její usoudí; vdl, že lovk za jeden den ze srdce nevyrve, co tam léta pstoval jako ctQOSt. ekal trpliv, nebo byl jist, že Dorotku dvojí k nmu táhne kouzlo, láska a hlína arodjná. Teprv, kdy lamae vedle manželky do hrobu kladli, pistoupil k ní na hbitov a hodil s ní první hroudu na jeho rakev. Vilík prodal statek, koupil si za v kraji mlýn, aby uemusila jeho žena hospodait s tchyní pod jednou stechou. Ale Rozkovcová nepežila dlouho synovu svatbu s žebráckou. Citlivjší nemohl ji zastihnouti trest, než že se stala lamaova synovou chotí a dti jejich ddici jmní, ktei-é pomohla ona nastádat. Umela za málo msícv. Není slastnjších ve svt manželv nad Vilíka a Dorotku. Ale on nikdy nezvdl, do jakého ji uvrhl nebez-

peí

tím, že ji

„pehodil".

VEER

U KORYTA.

„lo

vy tu stojíte, puto?"*)

„N), no!" „Ani jsem vás poznati nemohla." „Já také t neznala, až ted promluvilas. Dnes je tu pod tou vrbou taková tma, že by ji mohl do žoku strit. Kdyby lovk neslyšel vodu cret, ani by neuhodl, kde je koryto."

pec

„Šlo sluníko za hodný mrak, jen zas jednou pršet." „I,

ted

dlá, co se

mlo

by nám za noc

žádná znamení již nic neplatí. Sluníko málo toho dbá, co si tu lidé o líbí,

si

nm

mu

povídají, haní-li je

i

chválí."

toho cestou nepovšimla, kterak se oblaka po celý den se všech stran k tomu našemu Ještdu sjíždla jako k njakému snmu?'' kterak &e to po „I ovšem že jsem na to koukala,

„Což

jste

si

Jestli se ta mrana na tom snrau na njakou tu pršku ueuradila, pak nevím." „Vzpomnla jsem si na vás kolikrát, jestli asi na pout zmoknete." „Ráda bych byla zmokla, milá holka, a my všichni, co nás na pout bylo, to víš. Zelí již bankrotí, na bramborech trouchniví naf a traviky ani nevzejdou, budou se musit zaorat."

nebi koulí a pehání.

*) „Puta" je

v krajomluv ještdské kmotra.

170

„Pro

jste teda tak

tuze

dom

když

pospíchala,

jste

dešt nebála? Jste tu z Hradišt první, nevidla jsem ješt žádného jiného z poutník." „Dala jsem se naped pšinami k vli tomu dobytku, aby se mu dostalo v as pití. Také jsem se chtla již dom dostat k dtem. Však ješt asi dobe víš, kteraks to dlávala, když bývala matka tvoje na pout. Vykukovalas, sotva bylo po nešpoe, nejde-li již, a chodilas jí k veerou jist dvacetkrát po sob bh ví až kam za vesnici naproti, vid? Dlají to ta moje ,kíata' (koíata) se

zrovna tak."

„Jaké pak to bylo dnes

Hradišti?

v

Tak hezké jako

jiná léta?"

„Ba to, ba to! Škoda, žes nešla s námi. Sešlo se tam tyicet Panenek Marií, naše byla jedenatyicátá, pak sedm svatých Anen a dva svatí Joseíi. To ti bjlo njakého klanni dopoledne ped kostelem, když se to tam scházelo. Nestaily naše družice márkami hýbat." „Která pak Panenka Marie byla ze všech nejhezí?" „Naše

holenku,

letos

nebyla.

Zádubské holky

mly

Ty paneku také k vli tomu moudily, každému povídaly, nech to chtl slyšet i nechtl. V jednom

lepší.

to

kuse o tom vykládaly,

Za modrý daraaškový

vené hedvábné šaty pl zlatý a dvacet krejcar u zdli šat."

„Ty

asi

*)

a

sedmdesát nových za

bílé

krajky

byly rády, že jsme pišly letos pod ne! Proto

jsem také na pout*)

uje

co je stála a jak se na ni složily. prý daly dv zlatky, za ertvrté, za zlaté kolem plášt prýmy

plaší

nešla,

Místo „na pouf-*

se dle dub.

íká

vdla se

v

jsem naped,

Ještde

že zsta-

„ten pout"

a sklo-

i:

ncmc pozadu. Ale každý rok pece lovk Faun Marii uové šaty jednat nemže Dopaluje m, že práv Zádubské byly nejpednjší, vždycky k nám se rovnají a kde mohou, nad nás se vynášejí. Nemly jste s nimi ani jít, ani k nim mluvit, když se tak chlubily." !

„Vždyí jsme jim pece nemohly vedle nás šly po silnici, také ne, když

dom. Však

zapovdt e, máme stejnou

a aby s

nimi

námi daleko nešly, odtrhly se od nás tuhle hned u Podhoe. Práv tam vyhrávali. Milé holky zaslechnout muziku a utikat tryskem k hospod, to bylo u nich jedno. Postavily Pannu Marii do sín, a než jsme se po nich ohlédly, kam se nám ztratily, byly všecky do cestu

s

jedné v kole."

„To jsou vyskakovacky, ani když jdou s procesím, nemají pokoje. Ty by snad tanily, kdyby je dal pod sud a jim tam hrál na pytel."

„Ml je tam kdo vytáet. Pišli jim zádubští hoši do jednoho naproti i s muzikou. Jak je zahledli z daleka, musili muzikanti v hospod spustit. Našich hoch jsem tam také celé ,lajsko' (houf) zahledla. Nebo (uemra) se, ten asi milý Ferda, že na pout tvj mezi nimi nebyl. nejsi, proto s nimi také nešel."

Vdl

„Jen

mi,

puto,

nepicházejte

s

takovou

!

Když mi

zane nkdo

o hoších, jako kdyby mne na špendlíky bral. žádného a také tak hned míti nebudu."

Nemám

„Kdybys jen takhle se neupejpala! Již od jara to slyším že t Ferda chce a ješt jsem se ti nezmínila,

po lidech, nemusíš

m

dily

v

daly, že

ti

Hned když jste choholky o tom si povído tvé hromady ,kt'.

teda tak zhurta odbývat.

zim k Novotným na strká Ferda, kde

draní,

mže,

n2 o dlouhé

noci ti prý uschoval kolovrat, žes ho nikde nemohla. Když jste šly ráno dom, visel ped stavením na jablnce. Kdykoli si necháš konve pes noc venku stát, dá ti do nich skálu, abysi se pronesla, když pjdeš s nima pro vodu." „Pestate, pestate! To víte, holky si mají vždycky co povídat, do eho nic není. Je to vru mezi nimi až hrza. Jak se nkdo hne, už to jde jako po troubách po celém svt." najít

„Neslyším to jen od holek, že to onehdy Ferda sám. že u nás vypjit ešeto."

vídal

mn

si

t

na tebe myslí, pochce,

když

byl

si

m

„Když chce, proto já ho ješt chtít nemusím. Než bych se již ted vdávala a si vzala tohohle Ferdu, radji,,, nu, radji bych šla vru hned pod vodu."

„Pro pak vzalas tuhle, když jste šli z hrubé dom, od nho prsten, když ho nechceš? Dal ho prý schválu pašíi pinést až ze Žitavy, v Turnov žádný pro tebe se mu nelíbil. Stál ho celou pítku (ptku)." Co

,Vida ho! tím se pochlubil,

dal za prsten a

ale o

tom

nehlesl,

komu

jej

dal pinést,

nho

že jsem ho od

mn

když do úvozu jej jej strkal pes moc, hodila. Depsla jsem na nj, co jsem v noze síly mla, když ho zdvihl, byl jedna slitina." nevzala

a

„Jen

ran

ty,

Anko, povz,

schvály', zrovna jakoby

holka, do toho nového

pes

vku

pro mu dláš

se

takové

,

na-

hezká také hodíš, slyšet na tebe

tebe nebylo?

Jsi sice

nikdy nic nebylo, pracovitá jsi a domácí, to je všechno to pravda, ale íci ti to mohu, vždyí jsem tvá puta si nemys', že pijede pro tebe na koáe, taková pec nejsi."

—

—

7M

„Já ise nikolio neprosím, aby pro niiie na koáe pijíždl, ale to chci, aby, kdo pro mne pijde, uml jak se

patí sedt, kráet, koukat a v nedli by s mazaným krajícem do kostela nechodil. Kikla jsem minnlon nedli na Ferdu, když se s tou svou tvarohovou skývou okolo našeho plotu pachtil: ,Budeš-li se ty, Ferdo, na cest do kostela do krajíce tak zavádt, uvidíš, že ti zstanou po smrti ústa dokoán otevena. Nikdo pak nepoídí ti je zavít.'" .,Nemáš-li jiného proti nmu, tohle to- jsou samé ,nicy'. Záleží-li pak co na tom, jak kdo nohy staví, za stl si sedne, co a kde jí? Pravdat, že je Ferda trochu neohrabaný, ale to pochází od velké práce. Njaký ležák ovšem jinak se trlnje cestou do kostela než on. Jestli se ti nco na nezdá, co na tom? Až ho budeš míti, pedláš si ho ku své libosti. Jeho chalupa, jeho pole nejlépe z celé vesnice se mi libí." „Co pak je do hezké klícky, když v ní hezkého ptáka není? Pole má ovšem dobrá, všecko na rovin a s hor na podkalnje dost, úroda bývá na nich rok co rok hojná. Chalupa stojí také na pkném míst práv uprosted sadu,

nm

n

ale

pec

do

toho

pranic

není.

Je postavena za Adama,

nejson u ní ani okna plková, nýbrž ješt šoupací, podlahu

nemají mytou, co je položena, na mostkách mže lovk hlavu srazit, kteroukoli chce chvíli. U jeho lidi není ješt žádné lovenství, celou zimu jedí na peci z jednoho hrnce, v polici nemají než t)ry oprýskané mísy, škopícek jejich máslový je od tetího kolena, na hodinách není pro prach a pavuiny rafiku ani vidt, mají je celé spletené, ukazují jim poád na popelení stedu, nž ješt žádný ve stavení nemli, panuje tam dosud jen kudla. To bych pišla do krásného beranství, a tam byste chtla mít? Na noviny

m

K

SVTLÁ;

Prostá myal

II.

12

174

nesmí Ferda pedplácet, íkají jim vysokomyslnost*. Když nechtli ho utratil tuhle o táboe na Mužském' zlatku, ani pustit dom, spal celý týden ve chlév. Stará v jiném nechodila než v kanduši, její holky nemly ješt na sob šaty. ,Když já jsem se vdala v kanduši,' jim íkávala, Snad by tam i na mne žete vy se v kanduši vdát také.' ,

,

,

m-

kanduš nastrojili." „Ty dláš, jakoby tam stará vládla dosud a nebyla celých šest nedl již v Pánu. Tot svatá vc, že všemu bránila, mlo vše zstat, jak to bývalo od jakživosti. Ona jedin tím vinna, že je Ferda tak trochu nehnuty a že se se svými lidmi ve všem opozdil. Ale co je pod zemí, vše tam chodí jinak: tatík dtem peje. íká sjnovi: ,Jen ty si, Perdo náš, vezmi holku do mody a v koženkách a v kožiše také už necho. Nos se tak, jak ten svt ted bží, a co budeš chtít mít nového, to si poid! Kalendá si taky kup, abys ml v zim veer na em íkat a ten žejdlík

piva

nkdy

také.'

Úpis

na

chalupu

už

mu

dal.

Budeš tam svou paoí a zavedeš tam vše po své vli. Starý ti ke všemu pikývne a mladý, ten teprva. Bude, mi, Anko, rád, doví-li se od tebe, jak má dlat lovka. Dokáže brzo jako jiní sekat pod Ještdem šviháka, jen když mu povíš, jak do toho. Nevyítej mu a netrestej ho za to, co matka na zavinila. To byl, dej jí Bh nebe, drak." „Což jsem vám neekla, že ho na oích vystát ne-

v

nm

mohu?" „Na

pejde. Co pak si, blánjaké ukrutné lásky? Které pak to pijde, aby se jí dostalo, co by ráda, snad teprva padesáté. Chtla já snad svého muže, když jsem si ho brala?" to

hová, myslíš,

pranic nedávej, to že se

ti

každá vdává

z

175

„Vy

jste

toho svého

také

nechtla?

To slyším dnes

poprvé."

„Ba

mli

lidé

že jsem o

ho nechtla a jak nechtla! Nejen aby a emu se divit, jak to nynjší

em

mluvit

holky dlají, nýbrž že jsem

mu

Bh

ví

pro

z

celého srdce

nepála?"

„Pro

ho teda brala?" k nmu rodie i bratr. Rodim se líbilo jeho místo i povaha jeho, a bratr se chtl ženit, pál si mít prázdnou sednici, byla jsem ze sester doma již poslední. Ten se v stodole naškrtil, když jsem mu íkávala, radji že se dám zakopat, než bych si vzala toho, kterého mi dává. Šlo mi to, jak jsem li již ekla, tuze od srdce, a vidíš ted se málo lidí na našem panství tak srovnává jako my dva." „To je pravda, neslyšela jsem nikdy, že byste si b}li ekli špatného slova, i njak škared na sebe koukli." „Te ani tomu vit nemohu, když si vzpomenu, co jsem se ped svatbou navyvádla. Jak jsem ho z daleka vidla k nám picházet, již jsem byla také dvemi ven. Mla-li jsem ho nkde potkat, utíkala jsem ped ním, co jsem mohla. O pípovdi ani nevdli, kde jsem, uschovala jsem se u tety. Když ohlašovali, hlasem v kostele jsem plakala. Všichni lidé po se ohlíželi a litovali mne. Jak k nám pišel krejík s mými oddaveními šaty, tu jsem omdlévala; musila s nimi matka horempádem nahoru na komoru, jinak by mne snad nebyli vzkísili. Žádnou živou mocí mne k tomu nedostali na ne se podívat, uerci li zkusit, jsou-li mi dobe. O svatební den, sotva svítat poalo, již vstal bratr a obcházel stavení, abych mu zas neutekla. Já však jsem se jim uschovala, že mne najíti ne„Nutili

jste

m

si

m :

m

mn

lži*

17fi

m

ustrojily a zapletly, ženich Pnšly družice, by o ran uikdež památky. mládeDci a s muzikanty Sedla jsem celá rozmatená, uplakaná v plátnce za kádí ve chlév; ale nepišli na mne, až jim to skoták vyzradil. Matka vzala svatební šaty do nární, otec popadl pišli. „Bucl se oblékneš íed do ruky hl a takhle ke hned do tchhle šat, nho tuhle hl na toh nechám," otec ke mn. Mrkla jsem po holi, byl to paneku poádný hýly celé hedvábné stonek, mrkla jsem po šatech mnily se brzo do zelena, brzo do pivoková, žádná ješt kolrm nás takové na odt. Tu si nkdo zpolehounka pisedne ke mn. Vykikla jsem, co jsem niohla a z:.ala jsem si trhat vnec s hlavy. Sedl si to vedle mne ženich. ,Nu vidíš, jaká jseš,' pošeptal mi, aby to družice neslyšely, nepestáváš mi dlat hanbu. Já ti žádnou hanbu nedlám, ani jediným kouknutím ped lidmi t nezlehuji, a pec si t také neberu ze zalíbení, nýbrž že to chtjí naši,' Já zstala na dojace celá tuhá To jsem nevdla, že on a pestala jsem vnec škubat. tak niillo o mne stojí jako já o nho. ,Ano, tak to je, milá holka,' dále mi pravil, chtjí rodie sestry moje vdávAt, proto já se ženit musím. Nevezmu- li si zámožnou holku, abych jim zaplatil vybytí pínosem jejím, zavedu se do dluh; do smrti pak budu na statku otrokem a dluh mým pánem, ješt dti moje bude moit. Proto se tedy nezením dle libosti, nýbrž dle rozumu a neohlížím se po Když žádné, která by mi byla na oích milejší nežli ty ti není také pomoci a bratr té chce mít za každou cenu jako já a porad se s rozumem. ekni si: z domu, ubližovat ani ,Dosíauu se do hezkého místa, nebude

mohli. tu

i

—

s

mn

—

—

,

,

.

ui

mn

177

tcháu ani tchyu, švagrové pjdou všechny do roka z domu a na muže mého nikdo nic zlého neví. Nepožene do práce, je zvyklý sám na i)olích dlas budu si to jen kutit ve sednici a v chlév. Není žádný piják, žádný holkar, žádný karbaník. Jestli nám dá Pán štstí, brzo si nco poídíme, a to je také hezká vc, když lovku neubývá, nýbrž do truhly pibývá. Mohlo by horší potkat než že bez lásky se vdávám. Jakž, kdybych si brala muže a on se mnou dobe nesmýšlel, mne nechal dít, sám u karet si hovl, se vysmíval a za jinými chodil, pi tom vše promarnil a já nemla jednou dtem co dát?' Neslyšelas ani jednou, že by se tak bylo se ženou dlo? Nu vidíš, dej si teda íci a bud ráda, že to s tebou tak nedopadne. Nech si není to ci ono, jak bychom si to práv páli, když nebudeme chtít jeden druhého naschvál trápit, uhlídáš, že nám to pece njak pjde.' Pestala jsem mezi jeho znenáhla plakat, zapomínala jsem svou nechu( k nad tím, že i on rád mne nemá. Povím ti pravdu, že mne to pece trochu, ba hodn zamrzelo, když jsem si povahovala, že jsem mu asi tak protivná jako on mn. Pi tom jsem musila uznat chtj nechtj, že má nejen lepší rozum ale i lepší srdce než já. Nedával nic na sob znát, nikdo o tom neml ani zdání, že mi nepeje, lépe mne šetil než já jeho. Jak by se byly moje závistnice tšily, kdyby byly zvdly, že si mne rád

m

Bh

m

mn

mn

eí

nmu

nebere. Sel

sice

Kdyby otec

byl býval jako já,

za

mnou

s

již

by to

byly

vdly.

napaženou až do kostela tam dovedl jako v kleštích, nkde neztratila, ale již mne

holí

m

k samému oltái a bratr se, abych se mu zase hlídat a vyhrožovat nemusili. Ani oka jsem pi oddavkách neomoila a njaké kusy již dokonce nevyvádla. Bála

bál

178

mu

jsem se tc(í, aby ženichu tak málo uablonnérati nepešla konen pec jednou trplivost a on v mrzutosti nade mnou pak neprospti, co jsem nechtla za celý svt, aby pišlo mezi lidi. Pi muzice po svatb pokaždé se mi odlehilo, když pro mne pišl k tanci. Byla jsem tomu ráda, že si mne ped lidmi všimá a tak jasn pi tom kouká, jako by byl nejšfastnjší. Z vdnosti snažila jsem

jasn

se také

koukati.

Když

ti

mám

vše v

pravd povdt,

mu

také nechtla práv zdát píliš ošklivou, aby nechu jeho ke nevzrstala. Nad tím vším znenáhla lítost mi pecházela. Prohlížela jsem si holky, s nimiž tanil a hádala jsem v duchu, kterou z nich by asi radji, než mne. Pi tom rozhlížení pišla jsem na zcela novou mi vc, shledala jsem, že on práv není ,nej' žadlavjší* *) mezi hochy. Co to mám dlouho kroutit, krátce: neminul celý rok, a já si svého muže tak oblíbila, že jsem otci za to podkovala, že pišel tenkráte pro mne za kád s holí. Na tebe, Anko, by hl taky neškodila, kdybys Ferdu do opravdy nechtla."

musím

ti

íci,

že

jsem

se

mn

„Pro

zas zaínáte, o

„Musím strojíš-li

si

pece

ti

z

em

íci,

Ferdy blázny,

byla bych jinak \rtochu svdila?

tvou

za sebe.

On

putou,

dal.

ti

,Víte,

nechci?" to

jiný

ti

neíká,

že

máš hích. K emu kdybych ti ke každému

toho

s

že nepochybíte,

ostrosti ubere a ty

mu

jí

vámi k

n-

dostanete-li

pidáš a dobe

Nemla

bych ti to vyjevit, ale vyjevím ti pišly lepší k nmu city, že by za tebe duší co udlám,' ekl mi vera, když cestou

spolu pochodíte.

pec, aby

z

ti

Chci, aby to pišlo brzo

jakým dobrým koncm, vím, se

slyšet

když

*) Nejošklivjší.

m

1?9

napadl,

,YÍte,

co

udlám,

penz

mue Anka

nebude-li

chtít?

Mám

jak mi vzkáže, že mne nechce, dám je na špalíek a na drtiny, na prachdrtiny je rozsekám.' ,Snad bys tohle neudlal, bloudku?" já na to. Ale on se nedal mnou zmásti. ^Na mou duši, to udlám, uvidíte, že udlám,' stál na svém a z toho také se nehnul."

doma ti

„Nu

sta

tedy

uskládaných,

mu eknte,

jen at

si

chystá

špalek a se-

kyrku." „Tak, s takovou ty mi picházíš? Tohle za mou dobrou radu a domluvu? No, pokej, ty hadovko, však já ti to ošafráním. Od slova k slovu Ferda hned zejtra se doví, s tebou stojí. Uvidíš, že budeš litovati, až povede na jinou k oltái, a to se stane co nevidt. Marjánka Kuerova je také hezká holka a do módy je také, dnes o procesí jsem si jí jak se patí všimla, hodí se k Ferdovi jako ty, ba ješt lépe. Nic o sob si nemyslí a tys pýchou všecka

em

podšita."

„Marjánka Kuerova že se na Ferdu ptala? A( si dá si do smrti nevezme." se „Že nevezme, nu vždyf to uvidíme, panenko. se mnou zasadíš, že vezme? Když doekl, kterak se tomu vymstí, nebudeš-li ho chtít, dodal: ,Ale co plátno, bez hospodyn pec jen zstat nemohu. Nebude-li jinak, tedy mi musíte namluvit jinou, teba Marjánku Kuerovu. Zdá se mi to být njaká mírná holka.'" pokoj, chudátko, tu on

O

„Když je to takové, tedy mu ji jen namluvte, namluvte! Nevdla jsem, že má tak na spch a že je mu holka jako holka. Mžete-li to udlat, tedy aby mli již radš hned zejtra pí pove." „Jen ten by

si

ty ízní, s

ízni, dasle

tebou dal

1

!

Dobe,

Pípovd

že

Ferdu nechceš,

zejtra hned, jak ty bys

1«0

tomu chtla, ovšem s Marjánkou mít nemže, ale ohlášek tam tu nedli dokat se mžeš. Tohle poídit je snadná vec." „Jen to poidte, ráda uslyším, až je pan fará s kazatelky shodí. Snad budou mít dokonce všecky ti najednou ,. Vy už zdviháte konve?" „Což jsem tu ješt dosti dlouho nepostála a se ne-

jejich

.

obmeškala:'" „Jen ekejte ješt, až

i

já

si

vody natoím,

pjdeme

spolu." „Již ekat nemohu, dávno mám mít zatopeno a bandory k veei postaveny". „Chvilenku vždycky ješt pokat mžete, jsem hnedvida, jak pelentí, puto, Hnko hotova ... už jdu taky puto, jen pec tak neuhánjte, vždyt se snad vaši ješt ." pokejte, chci vám ješt nco veee dokají „Tedy honem ven s tím!" „Jestliže Ferdovi tak tuze pejete, jak to dláte, tedy není taková, jak o ní si ho k té Kuerové nenutte a ta jich vždycky má na myslíte. Všecky všudy sukn všecky všudy, vám pravím, si dává sob navšených .

.

.

.

.

.

.

.

—

—

—

mst

prát v

.

.

."

„Však on sám

naped

nikdo

„Mn

uvidí,

co na ní je, nepotebuje

mu

to

íkat."

je to jedna

vc,

at se žení

i

nezení, at

si

vezme

i

onu, ale necht jen do toho tak nepospíchá. Není mi pranic záleženo, ale pece nechci, aby mi jednou na vinu dával, že z mrzutosti nade mnou si vzal, co nechtl. poká, vždy nezmešká. Nedorážejte na, jak to umíte." tu

nm

A

„Budu dlat, jak tomu rozumím, napomenutí svoje si nechat. Bodej bych rau k ženní nedomlóuvala.

mžeš

IBl

když vím, jak

ueumjí

mladé,

mu nic

to

doma

chodí.

poádu

dojí a poklízi jim sousedka,

udlat,

Sestry jeho jsou ješt

matka mrtva,

co je

chléb jim také

pee

— jaké

hospodáství? A to má tak chodit bh ví jak ješt dlouho? Ne, ne, to musí být co nejdíve jinaí. Na nejdéle do našeho posvícení bude Ferda oženily, aby ml ke

je to

bandor

kopání

a mlácení hospod} ni již v

„Už vidím, že ho chcete pedlat, aby

Na

vzal.

tak

kolikeré šaty

vám dnes

asi

dom." si tu Kuerovu

slíbila,

že

s

ní

máte

naspch?"

Takové špiky mi budeš házet do oí? tu holku ekl, jaké má žihadlo? Nechce prý žádného, na vdaní ješt nepomýšlí, než by si vzala Ferdu, to již dokonce by šla radji pod vodu, a pece se celá tetelí, co slyší, že se ožení. Má snad k vli tob zstati do smrti na svobod? Ty hrdopyško bys mu za to

„ó

ty vose!

Kdo by

to byl

na

stála!"

„Puto, poslední vám eknu slovo, pak si upalujte jak budete chtít. Jestli toho Ferdu pemudrujete a na svou stranu dostanete, tedy každému, ale každikému povím, aby se ped vámi na pozoru, že jste taková pelejvaka, ped níž nesmi lovk jediného slova prošpetnout, z nieho nic že udláte hned celý svt. Já nic o Ferdovi neckla, pranic, jen tak njaké slovíko v žertu jsem si vyhodila, a vy mu chcete ví co o na." mluvit

dom,

ml

bh

,

mn

.

„Hle, hle, vyjasuje se

umo?" „Vy máte

ti

v

hlav? Picházíš do

roz-

již svého, jste dávno vdaná, co se staráte svobodníky? Nepleíte se mezi a nedružbte je, však oni se bez vás provdají a ožení ..."

o

n

182

mn

." ve své zlosti k smíchu nesmjte, ale mezi svobodnlky se neFerdu a mne již míchejte, ješt jednou vám to povídám dokonce necht na pokoji, však my si to mezi sebou ud-

„llolka, jak tys ,

Smjte

se

.

.

i

!

láme, jak

budeme

„Spadá

omáí, jak okamžikem jíst

a

bh

se o

ani ví,

chtít."

tebe svévolnost,

s

upejpako!

Hle,

hle,

toho Ferdu bojí. Vždyí nemohlas ho

na oích

cos ješt na

vystát,

neuml

ti

sedt,

jak

ped

chodit,

nm

vidla!" talíi otáet,

má v sob pec „Teba se neumí na než vy, která jste se mi vždy do upímnosti ke oí stavla, jako bych nad vás ve svt nemla. A to je hlavní vc: aby hoch holce pál!" ,Jak vidím, pjde po mém, Ferda bude do kopání bandor oženily. Ale za tu ,pelejvaku' mi dáš o svatb jednon tak velkou výsluhu dom jako všem ostatním, to ..." ti povídám! Zdarma ti ji, ty kopivo, neodpustím více

mn

SKALÁK.

Fodbory

na vršíku, nad nimi se kupí vysoké pod nimi táhne se veselé, zelené údolí až k Horce. Tak se jmenuje ona píkrá, vysoká skála, práv naproti této ddince; tpytivá se, když na ni slunce svítí, leží

lesnaté hory a

jako isté

V

zlato.

uprosted olšin a bujných luk je velkj^ dvr, íkají tam ,na luzích", a práv pod ní stojí spustlý tam zas íkají „u Skalák". baráek levo skály

—

Jeho vlastníci se jmenují zcela jinak; ale nikdo v celých Podborecb, vyjma faráe, neví jak. Ani oni sami to již

nevdí

a uvykli tomu, že je lidé poktívají podle skály, Jest to vlastn dobe, že jsou tak za-

v jejíž stínu bydlí.

pomtliví, jinak by snad mli lecjakou trudnou hodinu; musili by si pak vzpomenouti, že vedle ten pkný dvorec se vším píslušenstvím náležel jejich rodin. Jejich praddeek jej ale s polovic prohýil a prokarbanil, ddeek uinil s druhou polovicí dle jeho píkladu, a zstavil synovi pouze starý ovín pod skalou, z nhož si tento bídnou chatr slepil, a nynjší Skalák si dal práv na tom záležeti, by ani tato dtem jeho celá nezstala. Vrhl se po pedcích a byl radš v hospod než kde ve svt. Žena (mla tch drabant

jinde

otupla

nouzí

a

dtským kikem

deset) a nedbala také.

Nebylo tedy

186 divu, že nemli jednou éím zatopit, neb chodit na díví až do lesa na hory není vcí ani píliš píjemnou, ani píliš pohodlnou. Skalák se dlouho nerozmýšlel; když nenalezl okolo celého domku ani tísky ani saitky, vylezl si na stechu a utrh\ co se mu na ní utrhnouti dalo. Když bylo po šindelích, zaal bourat krov; pak došlo na schdky u pdy, pak na loubí a než odešel sníh, nestálo z milého baráku více, než

jindy

tyry stny u sednice

a chlívek.

To šlo jeho žen pec jen konené do pemýšlením práv píliš netrmácela.

hlavy,

a

ji

„My jsme v tom krásn/ pravila mu jednou v noci, když pi hrozném lijáku po celé sednici „rejvanili" a pro „paprku" suchého místeka nenalezli; „místo svoji tu pein máme oblaka." „Jen ml, stará, ml," odpovdl Skalák; „co nevidt budeš spát v pevelkém a pevysokém kamenném dom, jemuž zajisté nebude rovno v celých Cechách." „Kdybys jen nepatlal," zabruela Skalaka; myslila Hrával po vkolsi, že z nho nejspíše zas mluví chmel.

krmách na housle a tu si nkdy pihnul, že neznal svta, a co vydlal, to vandrovalo hospodskému do kapsy. ních

podivná, nepokojná krev v tch „Skalájak íkáme, na velké kopyto kovaní, každého chtli pekiet a peprat, každého mistrovat, zrovna jakoby byli ješt pány na luzích bývali. Zatím jim koukaly prsty z bot a byli rádi, když se jednou za den najedli polívky Proudilat

cích"

;

byli,

—

To ostatní obany mrzelo, a kdo chlebové mouky. nimi nic mít nemusil, ten také neml. Oni to vdli a vyhýbali se také rádi lidem, obzvlášt tm, kteí vedlj z

s

187

spoádaný život, krejcar ke krejcaru hospod se neukazovali a karty mli za duch. Byli jim nmou, nemilou výitkou, a

tichý, v

se jim

kladli,

osidla dlali,

uikdy zlých

jakoby

smáli.

Skalaka byla na onu noní rozmluvu již zcela zapomnla; tu si pivedl jednou Skalák zedníka. „Postavíte-li mi, jak jsem vám již povídal, kamenný s kamennými schody až na pdu, pak vám pepustím

dm

tento grunt a

Ale .to vám šustem."

Zedník

mu

mžete

si

za to na

povídám, pidat se chvíli kril,

nm

nehodlám

ale

vystavt co chcete. nic, musí to jít

konen

plácl

do podané

ruky.

Skalaka myslila, že se mužští jen tak „šklíbji", a vyšla ven po své práci, neposlouchala, co ješt dále spolu rokovali. Den na to poal zedník v skále dlabat. Nebylo jí to podivné; ml-li na blízku njakou práci, tu si lámal vždy kamení ve skále a Skalák utržil od nho nkdy hezkých pár groš. Nevšimla si, že tesá do skály otvor asi tak velký jako dvée, vedle malý jako okénko do chléva, z druhé strany dv vtší jako okna do sednice, a pak skalou dol schody.

dm

hotový, mžete se tebas ješt dnes „Už máte sthovati; beztoho byste se toho nedokali, až by vyschl," pravil zedník, když dodlával poslední schod.

„Dobrá," zaradoval se Skalák, popadl housle jednou rukou a druhou nejmenší dít, poruil žen a ostatním dtem, by sebrali šatstvo a nábytek, a vedl je z baráku ven po

onch

skalních stupních náhony.

188

Tu teprv si povšimla Skalaka, že tu vydlabal zedník do pískovce lidské obydlí, a pomyslila si, že je to asi ten velký, vysoký kamenný dm, jaký jí muž tehdáž sliboval. „Nu, co koukáš jako pt krejcar z pytlíku? Což to není zámek, jemuž není v echách rovno?" smál se jí Skalák, co se dti zatím kamenným sedátkm divily, která byla všude okolo zdi vytesána, a chudiké náadí rozestavovaly,

chtla také pousmát, ale místo úsmvu si, jakou jí byli dali rodie pknou výpravu; neb byla chalupníbova dcera, a jak neradi to vidli, že jiného nechtla než Skaláka, íkali vždy, že jí pipraví o vše, že je to lovk nekalý. Ale ona vit nechtla. Dobe, že tak záhy zemeli; jak by to byli asi nesli, kdyby se byli dokali, že nezstává dít jejich ani pod stechou jako lidé, nýbrž že se musilo sthovati do

Skalaka

ukápla

jí

se

Vzpomnla

slza.

skalní sluje jako

zv.

Skalaka si utela oi dravým frtochem a v tom pipadl dravý strop v starém stavení; pestala plakat

ji

a

pemýšlet. Do skály aspo nepršelo, tím se zas potšila. Zdali pak nemla dobe, že si tu svou hlavu pemýšlením netrmácela? Uspoila si mnoho slzí. „Zde bcde v lét hezký chládek a v ziir teplounko," sliboval jí muž a ubodl to na vlas. Jen že se v zim zdi a sedátka leskly, jakoby je stíbrem okoval, a v lét že z

nich zas t«kly

Z toho

potky

vody,

Skalaka

naopak: byla zdech žlábky, ty se stékaly v malé koryto, a ona nemusila chodit do údolí pro vodu; mla ji vždy po ruce. Co na tom, že nebyla píliš jasná a erstvá? Na takové malikosti nedbal ani

tomu ráda.

si

ale

Muž

vydlabal

nic

nedlala;

pramínkm na

189

on

ani

ona,

proto

se

navzdor

vší

bíd pece

tak

dobe

snášeli.

dtem njak nesvdily

Ale

kamenné

ani ta voda, ani to nové

obydlí. Bledly, tvái*e a klouby jim otékaly, a na

krku nadlalo se jim plno ran. Jednu zimu vzalo to nejmenší za své, druhou jedno z vtších, na to na podzim, sychravý a vlhký, dv dvátka, dvípo porad, až zbyl z tch desíti zdravých, silných dtí jediný hoch, Jáchim. Skalák to nedal na sob znát, že se mu po dtech a po tom Jejich rámusu pec jen stýská; ale nkdy mu bylo velmi podivno, velmi studeno uvnit. Zapíjel tento podivný cit a tu studenost. a to mu vždy pomáhalo. Ale jednou ho držela zima tak neodbytná, že musil více než kdy jindy u vnit zatápt; dlouho bloudil onu noc, než nalezl skálu, a když se konen šastn na schody dostal, tu sklouzl na vlhkém kamení a padl tak šeredn, že mnoho nedl ležel a konené po velkém utrpení zemel. Lidé íkterý byl

neobyejn

ata, a tak

že

kali,

si

to

šlo

nezasloužil nic lepšího.

„Ten nešíastný váš byt pipravil vám muže i dti do hrobu," pravil fará, když mu Skalaka s pláem po pohbu ruku líbala, že muži zadarmo sloužil a ješt k tomu tak

pkný

chima,

funus mu vystrojil; „a nechcete-li pijít i o Játedy ho musíte dát z domu. Vezmu ho teba sám

na njaký as, potebuji práv skotáka. Snad mu lidé uvyknou, a on jim; beztoho to vždycky mrzívalo, že se Skalákv rod lidí straní a oni jeho. Taková nesrovnanlivost mezi osadníky bývá mi vždy velmi n;;milá!" Skalaka se dala znova do pláe, ale tenkráte radostí, že bude dít její na fae sloužit. Hned jak pišla dom,

m

K

SVTLÁ:

Prottá myti U.

13

190

svázala Jachimovi jeho

hadiky,

mu notný „sutenec", nebude, a dovedla ho

dala

kdjž se dal do kiku, že sloužit navzdor jeho zdráháni na faru.

hezký hoch, zcela do otcova pleštíhlých, mrštných úd a erných jako uhel vlas a oí. Jen to ho podle lidí prý hyzdilo, že ml oboí pod elem v jednu rovnou, ernou áru srostlé; dle toho také každý hned ho poznal, že je Skalák, takové znamení nemlo žádné jiné plemeno na vkolí. Když vidl, že mu není pomoci, a matka že ho s sebou nazpt do skály nevezme, tu pestal sice plakat, ale nebylo po mnoho dní možno z nho slovíka dostat. Mlel v elediiíku vzdorn a ml se k domácím zaryt a nepá-

Jáchim

byl velmi

mena podoben, pibledlý,

On to dobe vdl, že je první Skalák, který sloužil, a nenávidl tch, jimž musil býti po vli. Když první dui mezi jiné vyhánl, dailo se mu zle.

telsky.

Nenávist mezi rodii pešla na dti, a Jáchim byl mezi ostatními skotáky jako prodán. Kdo mu mohl co zlého udlat, ten mu to také udlal; vždyt h)\ jen Skalák! On ale brzo na vyzrál, a kam nevystail silou, tam si pomáhal lstí. Ti, co se na na pastv sesypali a jej stloukli, padli veer, když byli posláni otci pro tabák neb pro pivo, zajisté bud do díry, již neb} li nikdy díve na cest vidli a kterou hledali s roztluenými ely a nosy pak nadarmo ve dne; anebo stoupli do skla a poezali si nohy. Jindy zas jim pršely najednou kameny na hlavu, aniž vyzkoumati mohli, odkud, a nezbývalo jim, než rychle a bez odplatky utéci; neb vybhl na z nenadání rozdráždný pes a roz-

n

n

191

jim odv atd. Nehádali dlouho, kdo je vlastn pvodcem všech tchto náhod; vraceli Jáchimovi sice krvavé pjky, avšak pišli pi tom pece jen vždy zkrátka, až konen iiahlíiili, že s ním nejsou žádné žerty, a že není nadarmo Skalák. trhal

Umínili si tedy, že ho nechají radji na pokoji; s tím nebyl ale zas Jáchira spokojen. Nespravedlivá zášt soudruh byla v vzbudila horoucí nenávist, a on je týral, napaloval a sužoval tak dlouho a tak vybraným spsobem,

nm

až dosáhl, co chtl:

vše

ásten

jimi

vládl

ohe, jak

topit

kde zas a podle

se

má

onen pták,

eho

neb byl nejobratnjší jak se má na stromy, kde hnízdí ten a

dle práva,

On

a nejsilnjší ze všech.

na pastv jít podle jeho kteí ho byli považovali za

niusilo

a on porouel tm, špatnjšího, než byli sami. hlavy,

lézti

teprv uil skotáky,

vajeek snese každá samika Nikdo neuml nápodobit hlasy jako on, nikdo si nedovedl udlat

kolik

se rozeznávají.

tchto malých

zpvák

zvunou píšalku, nikdo bi,

takovou

který

by

byl

práskal, jakoby z desíti pušek najednou vystelil,

neml

tak

a nikdo

tak vycvieného psa jako on.

vydobyl arci jisté vážnosti u svých kamarád, mnoho závisti; a když se jeden druhého zeptal: „Peješ Jáchimovi?" tu odpovdl každý: „Ale jdi, nemohu toho Skaláka ani cítit."

Tím

ale

si

také zas

„A pro ho nemžete Kuerovic Kozika, když se

si

ani

cítit?"

hoši o

nm

se

jednou

povídali;

„vždyí

tázala

mi nezdá ani za mák horší, než jste vy sami."

„Af se „ona

si

nás

lovk

na tu žabku podívá!" zlobili se hoši, To ti nepjde, holenku, nic!

okikne jakoby

13*

192

mla dvr! Nebudeš-li mezi námi hezky zticha, poza je toho kopa.** Kozika byla rozumné dve; nevedla tedy hádku dále,

tebas víme

ti,

pozorovala Jáchima od toho dne tím osteji a zstala že není ani za mák horší než ti ostatní, a že nezasluhuje uikterakž obzvláštní hany. Jednou byla honba; dti pásly na „Chrbích" a poslouchaly s obdivem, jak se stelba v horách rozléhá, jakoby dvacet bouek proti sob táhlo, a poítaly rány, které k nim ze zamlženého údolí zaznívaly. Tu to zašustilo v koví, kde pohromad okolo ohn sedly a brambory si pekly, a postelená koroptev vletla Kozice zrovna do klína. se zaleklo ale jak vidla, že se to jen ranný pták k ní utekl, tu ho k sob soucitn pitiskla a zaobalila jej opatrn do frtochu svého. „Hoj, to bude vzácná peenka!" kieli hoši a drali se k dveti pro koroptev. plno úzkosti ,Já ji ale nedám a nedám," volalo o nebohé zvíátko. „Hned sní sem!" dokroovali zlostn hoši; „nedáš-li koroptev v dobrot, tedy ji dáš po zlém." „Nedám a nedám, dlejte si se mnou, co chcete," plakala Kozika a tiskla koroptev tím pevnji k sob. „Nedáš ji, i kdybych té tímto klackem uhodil?" vzkikl Jáchim s planoucíma oima a pohrozil jí hrozným sukovitým snetem. „Nedám!" vzdychlo si a pimhouilo oi, jakoby rána jižjiž letla. Ostatní tleskali, tšili se, že ji Jáchim za její tvrdošíjnost notn vyplatí. Ale pišlo to jinak než oekávali. Jáchim na chvíli do dívky s patrným podivením se zahledl. ale

v duchu na svém stát.

Dve

;

dve

dve

193

„Tedy jakoby se

„A komu

to

choutku, ten urputností a necht si mi tak chutná."

Nikdo

ua to zamumlal a sklopil zrak, sebou za svou povolnost stydl. není vhod, že si musí nechat zajít na peeni aí mi to jen ekne," dodal již zase se starou zatoil sntem, až to zafielo povtím; „ten postžuje, pomohu mu k jiné teba nebyla

si

ji

sára

si

podrž,"

ped

netroufal

ani

šeptnout,

a

Kozika

si

nesla

koroptev dom; vyhojila ji štastn a hezouké zvíátko za ní všude bhalo jako psíek, „Jen kdybyste mleli," íkávala od té doby Kozika hochm, když Jáchima zas hanli, „on má pec jen to nejlepší srdce mezi vámi všemi."

Kozika byla rozmilá holina; nebylo v ní ani za mrvu pýchy a vypínavosti, a pec dobe vdla, že bude jednou nejbohatší nevstou na celém panství. Otec její byl záhy zemel a poruil v kšaftu, aby pipadla celá jeho pozstalost, dvr „na luzích", dcei, provdá-li se jeho manželka po druhé. Kuerová byla hezouká, mladounká žínka, nenahlídla, pro by se byla mla svta odíci, když pilákalo vno, bez dvora, dosti nápadníkv. Provdala jež mla z domova se do roka a hospodaila s novým manželem nejstarší dcei na luzích; lidé arci íkali, že netoliko z pelivosti k ní, jako ve prospch mladších dtí. Sotva vystoupila Kozika ze školy, již se hlásili ženichové nad ženichy. Ten ji chtl pro syna, onen pro strýce, tetí pro bratrovce a tvrtý sám pro sebe. Jednou se mla dostat do mlýna, podruhé do pivováru, potetí za i

194 a konen i do msta za njakého domácího pána, který byl vedle toho ješt nejbohatším v kupcem. Ale odpovdlo vždy, že je na vdavky asu dost, to že pijde naposledy, naped že chce užit své mladosti; a jak se objevil njaký námluví ve dvoe, tu se ztratila a neukázala se díve, dokud tento za sebou dvée nezavel. Otím i matka tomu byli rádi; byli by nejradji vidli, kdyby bylo dokonce se nevdalo a jmní své jejicb dtem zstavilo. Zacházeli s ní tedy jako s máslem Kozika nevdla, jak a dle její vle se ídil celý dm.

úadníka

mst

dve

dve

lovka nkdo

Každý, kdo se jen se na ni pousmál, teba mu to nešlo vždy od srdce. Vždyf se to usmál na budoucí paní „na luzích", a lovk nemohl nikdy to,

na

když

se

na

ni podíval,

vdt

.

.

busi píbuzný,

zaškaredí.

budsi

cizí,

.

Co Kozika

již nepásla, vídala Jáchima jen málokdy, vzpomínala si asto na a na jeho šprýmy a jaké ml pec dobré srdce pi všem tveráctví. I on již nepásl; stal se na fae mladším pacholkem, ale byl posavad tentýž divoch, kterému šel rád každý z cesty, proto že nemohl nikoho nechat na pokoji. emu byl zvykl na pastv, to mu zstalo; na každého šel zhurta, proto že viJl v každém nepi ele; každému se posmíval, aby se nikdo díve nevysmál jemu, a na každém si jazyk brousil, aby lidé vidli, že nemají jen jemu co vyítat, nýbrž on jim také. Vynášel se nad každého, aby se zapomnlo, že je Skalák, a hned na to tropil staré ertovství, aby to zas každý

ale

a že ie tím, ím byli ddové. Sloním posud k obstání. Neml jediného kamaráda, a když zaal v hospod pranici, zstal sám, nikdo

vdl, veni,

že se nezvrhl,

nebylo

s

195

On

tomu jen pousmál a dlal, jakoby se pec jen zdálo, jakoby mu nešel ten smích práv od srdce. Avšak chra bh, aby se byla ped ním o tom zmínila; vždyt se na ntsmla nkdy se

ho nezastal.

tomu

byl rád;

ale

se

Rozice

mén ho politovat. „Což mne vidíš dnes ponejprv, že tak do mne koukáš?" rozkikl se hned, jakmile se domníval, že mu te na ele, a ušklíbl se na ni, až šla z toho hrza. ani

podívat, tím

smutn z Fará

nm

ekl, že má tak dobré srdce, když se si pak Roicika a uchýlila se mu cesty, nerozpádajíc zamýšlený s ním hovor.

„Kdo by

tak kohoutí?"

o

pomyslila

to jak náleží hodný pán a pravý pastý asto nad tím se mrzel, že Skaláka s lidmi nemže. Napomínal ho mnohdy ve vší dobrot, by

(byl

své osady) sblížit

nm

zanechal tch zlých obyejv, aby lidé na koocenit mohli, jak práci rozumí a jaký je jinak dovedný a iperný chlapík, který všecky ty synky ze statk, jižto se uili hospodáství ve škole rolnické, strí do

pec

nen

kapsy.

„Jaký jsem, taký jsem," odpovídal vždy vzdorn; „kdyby mne byl chtl bh mít jiného, byl by mne jiného stvoil." Ale když ho velebný pán nepustil a poád mu do svdomí mluvil, tu mu odpovdl jednou zkrátka, že není u

nho, aby jeho kázání

poslouchal.

odvtil fará bolestn uražen, „že „Již z tebe do smrti nic nebude. Jablko nepadne jakživo daleko od stromu." to

Tu po chtl škrtit; vedl ho.

vidím,"

nm na

Jáchim skoil celý vzteklý, jakoby ho byl štstí se ho chopil starší eledín a od-

196

Takový pestupek nemohl pominouti. Jáchim vezení odsouzen.

byl

na

se

úad

k vli píkladu mleDÍra povolán a k tídennímu

„Zasluhoval bys vlastn na ti léta kriminál," který ho byl vyslýchal.

pravil

mu úadnik, „A

co by pak zasluhoval ten, kdo dítti otce pohaní?"

Jáchim drze a úadnik dlal, by dostal chlapíka do chládku, aby ho dalšími otázkami do nesnází nepivádl.

optal

se

Když

se Jáchim z vzení vrátil, tu bylo s ním po Nebyl by šel za svt prosit, by ho zase fará vzal, akoli ten jen na to ekal; jinde ho do služby nechtli, do práce ho také nebrali, neb kde nádeniil, tam chtl také porouet. Popadl tedy, když prý jablko nikdy nepadne od stromu daleko, otcovy rozskípaaé housle, uml na na štstí obstojn binkat, a táhl s nimi z krmy do krmy, z'-ovna jako tatík. Opíjel se, jak to tento dlá-

\šem.

n

co vyhrál, to musilo také tentýž veer pry, co neto prokarbanil, co neprokarbanil, to dal veselým holkám promlsat. Popral se s každým, kdo se pes val;

propil,

na

rameno podíval,

když hadry visely a on samými ranami a oteklinami se hnouti nemohl.

z

a vrátil se do skály

jeo

tenkráte,

nho

Hodil pak sebou na vlhkou slámu, nechal

si

šaty spíchat, košili v}prat a rány obvázat; a jak

trochu

na

znova hrát, i

nohou hýit,

stát,

hned zas po

karbanit

vyprivovali, že se potlouká

a s

po vkolí a že se dává od ní

se

ladl

prát.

mohl jen zaal

housle a

Konen

njakou cikánskou živit.

od matky

o

nm

harfenicí

197

Kozika

to

slýchala od

eládky

a každá taková zpráva

zabodala se jí jako nž do srdce. Každý ho hanl, každý mu lál a nikdo pi tom se nezmioval, že má pec jen dobré srdce. Jen ona to vdla a bolelo ji, že mimo ni skoro se za to na lidi hnvala. to nikdo uznati nechtl; Bylo o svatém duše. Tato doba je v horách tím, ím Je v kraji máj. Lesy se zelenají jako brál, pod každým kamenem vyrstá kvtina, každý prouteek je kvty jako zaobalen a loukami se nemže lovk ani dostat; tráva jde až po pás a strakatí se, že se dlají mžitky ped

oima.

Na

Kozika

proti svému obyej radji na velkou; tam se okazují jedni druhým v parád a umlouvají se, kde u jaké muziky se sejdou. Ale dve bylo zbožné; chtla se v tak velký svátek skuten pomodlit, a to mohla mnohem lépe asn ráno, kde bývají na mši ponejvíc starší jen hospo-

na ranní.

dái

a

první

boží

Dvata

hod

šla

a hoši chodí

hospodyn.

Bylo pekrásné jitro; hory se již tpytily v slunci, ale v údolí bylo ješt chladno a šero, a luní kvítka na cest sklánla hluboce k zemi kalíšky tžké rosou. Nejvíce ale ze všech vrch tpytila se Skalákova skála. Kozika si vzdychla, když na ni pohledla. Tu vylítl práv vysoko do jasného vedle ni skivánek z osení vysoko, vzduchu a tam si zazpíval veselou písniku. V tom jí samé vstoupily tžké krpje rosy do oí. Vzpomnla si na Jáchima, jak jindy na píšíalce napodoboval hlas ptáka toho, a jaké smutné a hanebné písn provázejí ted asi jeho housle v tch špinavých a dusných krmách, a jaké to jsou asi špatné ženštiuy, které ho za sebou táhnou a ped lidmi ostouzejí.

198

Tyto myšlénky jakoby jí byly náhle skálu na prsa najednou bylo po radosti z krásného dne, a místo na cestu do kostela, zaboila na úzkou pšinku, která vedla hájkem, aby se na ní ped lidmi ji potkávajícími ukryla. Nechtla jim ted na oi s tou smutnou tváí a s tím kalným zrakem. Byli by se jí tázali, co jí je, a ona jim to pece íci nemohla. Co by jí byli ekli, kdyby byli vdli, že pláe k vli takovému darebákovi, nad nímž ta nejsprostší dveka v jejím dvoe nosem krila? zajisté by jí byli její mkkost velmi za zlé pokládali. V hájku bylo ješt krásnji než v polích; slunce se dotýkalo dosud jen tch nejvyšších vrcholk strom, všude chládek, vn, ticho. Kozika kráela poád volnji a volnji, mla poád mén chuti vstoupiti mezi lidi. „Ach, vždy je všude chrám Pán," pomyslila si konen; „pomodlím se dnes zde pod tmJ temnými stromy; vždyí se nade mnou klenou mnohem pknji, než ty kauvalily;

menné sloupy

v kostele."

Poodešla hloub do mýta, aby ji nikdo nevyrušil; poklekla pod mladý buk, na nmž se bylo práv v hnízd dvé divokých holub probudilo. Zaali a sladce vrkat a její modlitba se povznesla k nebi jako prve ten malý skivánek dole z mladého osení. Tu zaslechla jako tžký vzdech, ohledla se, nevidla nikoho na blízku, znova sepjala ruce a pozvedla oi i mysl a znova se ozvalo vzdechnutí jako z prsou obtížených. Opt nikoho nespatila. Déle jí to pec jen nedalo; nkdo byl zajisté nedaleko a trpl, nejspíše pišlo mu na cest do kostela zle, a on nkde v houštin ležel a nemohl dále. Rychle se vzchopila a hledala; tu vidla, jak se opodál v kvetoucím „ostružiní" cosi erná a pohybuje. Pistoupila, a vskutku! muž tam

nžn

199

na oblieji, v odvu ušpinném, roztrhaném: ne, ten neochuravl na cest do kostela! Již se chtla od nho

leže!

zahledla vedle

odvrátit, tu

nho

roztluené housle ...

nmu

nahnula podívavši se mu do oblieje. Byl to skuten Jáchim. Ale sotva ho poznala; obliej jeho byl nabhlý pádem, rozdrápán, zkrvácen. Byl se nejspíše k ránu z krmy dom vracel, ale nohy vypovdly tžké hlav službu; praštil sebou v opojení, nebyl vyspával tedy s to, aby vstal a z „ostružiaí" se vypletl; pod širým nebem.

Jako blesk

Kozika

opt utkvlo skvrnou v

Yše

té

se

k

smutným dlouhým pohledem, a oko na hochovi. Ano, on byl tou jedinou boží pírod vkol ní, on, Jáchim

se poohlédla její

I

kvtina rosou,

nebe sluncem, jen on nevdl o niem, ani o sob, jen on necítil, jen on tu ležel beze vlády ducha a tla jako zdechlina. se lesklo,

pták písní,

—

Kozika, kteráž byla mezi rozjímáním tím soucitn

se

pokusila jej vzpamatovati, náhle odstrila s ošklivostí jeho rozcuchanou hlavu s tím zakabonným, kapkami sražené krve pokáleným elem, s tou bledou, posmívav staženou tváí; a zakryla si oi. Toto prudké hnutí se ho nemile dotklo; jeho ústa se pootevela, a rty jeho zamumlaly nestoudnou jakousi kletbu. Koziku pebhl mráz, ruce jí sklesly a ona se pt do nho zakoukala, a tak sedla bledá a stranlá dlouho a dlouho. Dlo se v ní patrn cosi ki-omobyejného, rozhodného, velkého.

Konen

vstala,

vzala

svj

bílý šátek,

v

nmž mla

zatoeny, poodešla k blízké studánce, kdež jej namoila a zaala Jáchiraovu tvá jemn omývat. Oq se hned neprobudil, ale jeho tahy pozbývaly znenáhla nepimodlitby

200

pestal tžce oddychovat,

jemného výrazu;

ze spaní klejt

a najednou otevel oi. Dlouho bloudil jeho pohled

tup po lese než se vzpavedle sebe poznal. Vyvalil na ni matoval, kde je, a oi, pak se podíval rychle po sob, spatil s podivením rozedraný kabát, ušpinné prádlo, rozbité housle za-

dve

—

naež cosi zakoktal, že zstal omráen ležet. Kozika ho nechala mluvit se;

pálil

pomáhala mu

že se uhodil a že

padl,

nedala

a

mu odpovdi;

On si stžoval, že ramen; ona rameno pozorn ohledala bylo ale vstáti a se narovnat.

má bolesti v skuten nabhlé.

Tedy

—

šátkem hedvábným, který na krku mla, na to mu shledala všecky kousky jeho houslí, pelomený smyec, dala vše starostliv na jednu hromadu, pak si sedla vedle nho, vzala ho za ruku a podívala se mu vážn do oí. On umlkl; její chování ho pekvapilo. Nevdl, co si má z toho všeho vybrat. upímnou odpovd na to, na co se „Dáš-li pak je

obvázala

mn

tebe ted tázat

tak

budu?" pravila dívka.

„Dám," odpovdl ochotn uklouzlo. „Slyšela jsem,

že

a podivil se,

že

mu

toto slovíko

máš njakou holku; jak pak

s

ní

stojíš?"

„Jak

ješt

te

picházíš na

mou holku?"

polívil se Jáchim

více

„Neptej

vždyt

se;

jsi

slíbil,

že

budeš

upímn

od-

povídat."

„Nu, když

to

chceš

mermomocí vdt,

nemám jen holku jednu; mám je njaká hezká nalévaka, ta

jich celou

je

má."

tedy

vz,

že

kopu: všude, kde

201

Kozika

ml

za pochybnost. „Ne„což nejsem chlapík, který se mže holkám zalíbit? Jen kdybys mne vidla vystrojeného, tu není statenjšího hocha, to ti poví každá, která se

víš mn?"

se

zamlela, on to

rozdurdil se,

aeupejpá."

„O

to

vdt, kde

se ted nejedná," vzdychla si Rozika; , nechci kterou objímáš, ani kde se která k tob ,lísá',

jsi žádaé neslíbil, že si ji vezmeš!" Jáchim se dal do smíchu; ale tento smích mu pranic

nýbrž zdali neslušel.

„To jsem slíbil aspo stokrát," chechtal se; „ale vybírám si vždy tak švarné holiny, které již vdí naped, mnoho-li asi takový slib platí. Slibují ran také, že jiného nebudou; chvíli se máme rádi a jsme veselí: a když nás to omrzí, jdeme zas od sebe, jakoby nebylo jednomu do druhého jakživo nic bývalo. Ale co se mne tak dkladn vyptáváš, jako bys mne si chtla, na mou duši, sama vzít?"

„A to také chci," odpovdla dívka pokojn a opravdiv. Jáchim se zarazil. Podíval se na dve; její pkná, mírná tvá nebyla se pi tchto podivných námluvách zaervenala, a její jasné oi se nebyly k zemi sklopily; hledla naú oteven a zasmušile jako ped tím. „Nemaluj!" utrhl se na ni. „Chci init, jak jsem pravila," doložila ješt jednou pevn a urit. On nespustil s ní oí, jako by byl chtl nazírati na dno její duše. Najednou se k ní naklonil a zašeptal drze: „Již ti rozumím, holubiuko, ty mi peješ a nevíš, jak bys to navlékla, bych k tob chodil na kalandu proto mi slibuješ, že si mne vezmeš. Ale není ti takového halamu:

202

tní teba; pijdu

teba bys

rád,

se za to se

mnou

dvr

o

nerozdlila, velmi rád."

Kozika zstala jakoby „Tys v tom ješt

odpovdla mu že ke

krvi polil.

Jáchime, než jsem si myslila," hlasem, tesoucím se studem a bolestí; nekalého vidl neb špatného o rozprávíš jako k njaké lehkomyslnici?

mn

mn mn

„co jsi kdy na slyšel,

ji

h,

dve

namlouvá muže Je to sice vc neobyejná, že si samo, ale proto nemusí být ješt nepoctivá. Jiná to nepoví a parázpíma, nýbrž vábí hocha pohledy, úlisnými dním se, a když vidí, že ji má také rád, tu se zane zdráhat a dlá, jakoby jí nebylo jakživo nic takového pipadlo, a tší se z toho, když se hoch na to teprv hodné za ní plaší. I já jsem mohla tak udlat, ale stydla bych se za to sama ped sebou: já lhát neumím, a petváka ." je má smrt; jdu vždy cestou rovnou Jáchim ji poslouchal jen jedním uchem, tím pozornji na ni hledl. Byla tak pkná, když k nmu tak vele a upímn mluvila, že ani pochopit nemohl, kterak to dávno nevidl, že je Kozika samotná krásnjší než všecky holky dohromady, s kterými se kdy milkoval, ba že jí na vkolí rovno není. „Ale že jsem o tom všem, co jsem ti te pravila, nemla ješt ani zdání, když jsem do tohoto hájku vstoupila,*' pokraovala rozilen; „pravda sice, že jsem na tebe myslila, když jsem se tam na tu vaši skálu podívala a když to ptactvo okolo mne tak vesele šveholilo. Vzpošvehomnla jsem si pi tom truchliv, jak tys po líval, když spolu jsme pásávali, a jak to te s tebou stojí. Není lovíka, kdo by k tob držel, každý ti nadává a ,Ty chtjí-li nkomu spílat, že je darebák, tu mu eknou

emi

.

.

v,

nm

:

203

Skaláku' ... a toho jen dobré srdce."

je

mi tak

líto,

neb vím, že máš

pec

A Kozika se dala do usedavého pláe a Jáchim cítil, jak se i jemu zalily oi, že Kozika tak pevn v jeho dO' bré srdce ví. On skoro ani již nevdl, že njaké má; nebylo se v ani pohnulo, když se ped nkolika ne dlrai do skály vrátil a tam matku na vlhké slám mrtvou nalezl. Ale ted, pi tclito slzách mu skuten cosi v prsou zabuchalo a zaplakalo. Bylo mu to tak nové, že nkdo k promluvil s láskou v oku a v hlase, že mu bylo pi tom až úzko. nevidli , Nechtlo se mi do kostela, aby lidé na truchlivost," poala Kozika znova a utela si slzy; „umínila jsem si, že si promluvím s pánembohem zde o samot. Ta jsem mezi modlitbou zaslechla sténání, hledala jsem Tys nepadl náhodou a nezstals a nalezla jsem tebe. ležet proto, že jsi nemohl pro bolesti vstáti: tys sebou uhodil do koví proto, žes byl podnapilý, a nevstávals

nm

nmu

mn

—

proto, že že

ti

to

jsi

ani o

svt nevdl. Nemysli si, mne chra; každý má své chyby,

sob, ani o

chci vyítati,

bh

mám

snad více než ty a kdokoli jiný; povídám že mne nepojala ješt nikdy taková lítost, jako když jsem t ped sebou spatila, jakobys hnil již za živa. Když si nkdy pipomínám, že jsem otce svého nikdy nepoznala, tu je mi toho také líto; když matka churaví a já si pomyslím, že by mohla odejít za otcem, tu mne také poleji slzy. Ale nechC mne bh milostiv za to soudí, že není tato velká bolest niím proti tomu, co jsem poCo má z tohoto lovka být, pjde-li cítila te nad tebou, to tak napoád, pomyslila jsem si s hrzou, vždyf jednou Snad kdyby ml než zvíe. Jaká tu rada? pojde a já jich

ti

to jen proto,

—

he

204 dostatek, že by byl jiný. Tu by nemusil hospodu hledat k vli výdlku, nebyl by tam od rána do rána, nebyl by lehkým holkám na oích a nemusil by jim lichotit, by jiného muzikanta do krmy nepouštly. Pak by lidé také jinak o zpívali, vždyí byla juho chudoba to první, co mu vytýkali. emu ted íkají darebáctví, to by pak nazývali veselou ni3slí. Vždyí to vidím podle ostatních, ti synkové ze statk v Podborech nejsou ani za vlas spoádanjší, ale jejich peníze u lidí vše pikryjí a nikdo se na netroufá. Že ne?" Jáchim se byl tak zamyslil, že jí ani neodpovídal. „Teba že mi nesvdíš, vím pece, že mám pravdu. Ale jak to udlat, bys k pišel? Kdyby se mu tak njaká zámožná holka namanula, uvažovala jsem konen, která by si ho oblíbila. Ale prošla jsem v duchu všecky holiny na vkolí, a nemohla jsem na žádnou pijít, která by si vzala hocha jen proto, že mu peje, a ne zárove i pro statek. A i kdyby se taková bílá vrána vyskytla, tu by si ho ani vzít nesmla: celé pátelstvo by jí v tom bránilo. Jedna mezi tisíci smí dlat, co jí srdce káže, aniž by jí sml kdo pekážeti. Není každá tak dobe v tom jako já, myslím si dále, mne nesmí nikdo k nemu nemilému nutit, ani mi zapovídat, co bych ráda. A tu to najednou pede mnou stálo hotové. V tu chvíli mne projelo bleskem, že byl bh sám mé kroky k místu ídil, kde jsi ležel opuštn ode všech, a že chtl, abych t spatila v celé tvé bíd a niemnosti, abych se t ujala a s tebou se o svou hojnost rozdlila. Poala jsem t umývat, bysi se probudil a já se tebe optat mohla, zdali ti nejsem protivná, a nemáš-li jinou radši, že bychom se mohli státi

nm

n

nemu

svoji."

205

Jáchim chtl mluvit, ale nevdl co; ponejprv ve svém život setkal se s nkým, u koho uznával, že stojí vysoko, vysoko nad ním. Toto poznání mu bylo z prvka rovnž nové jak nepíjemné; byl by se ho rád sprostil a nad tím, co Ale ped tímto istým citem, v nmž slyšel, zavtipkoval. nebylo prášku sobectví, který se ped ním prýštil ze srdce jasnjšího než ten blankyt nad jeho hlavou umlkla i v konen každá sprostá, nízká myšlénka. Stiskl dívce ruku beze slov, a ona opakovala srden jeho stisknutí, mluvilo k ní výmluvnji než veškerá slova. „Pedešlý týden minulo dvacet let, s jedenadvacátým mne dá poruník za plnoletou prohlásit," mluvila po krátké pestávce dále; „pak si mohu dlat, co se mi líbí. Pjdeš hned na to k pedstavenému pro cedulku a po." ruíš ohlášky „Koziko," pravil Jáchim hlasem pitlumeným, s nejvtším duševním rozechvním, „jsem špatný chlap, lenoch, niema. Nevážil jsem si lidí a nemyslil jsem nikdy na boha: když on na mne zapomínal, co bych si ho byl já všímal. Ale ted, ted vidím, že jsem zhešil; on na mne nezapomnl, neb ustanovil tebe za strážného mého andla; a nedám-li se tebou na jinou cestu, tu pak vru nezasluhuji, aby mne tato zem nosila. Ty víš v mé dobré srdce, uvidíš, že jsi se nezklamala." A Jáchim chtl dívku

nm

mn

.

v zápalu

Ona „Ty slibuješ,

.

mocného

citu

k

prsm

pitisknouti.

mu jemn

vymknula. se mne štítíš? Nechceš mne políbiti, a pec mi že budeš mou ženou?" tázal se zprudka, s pose

hledem podezivým. „Já ti to nejen slibuji, já ti to písahám zde na své modlitby a na duši nebožtíka otce svého, že budu tvou; l£.

SVTLÁ

:

Prosti my«I

II.

14

206 ale políbit ti

t

nemohu

a ty ke

mn

díve nepijdeš, dokud

nevzkážu."

má být? íkáš, že nejsi jako ty ostatní, a chceš dráždit a pokoušet, co mne máš jistého." „Ne, to neclci, a ty sám tomu nevíš. Peji ti ze „Co

to

pec mne

lidí na svt holka hocha svého

bych t políbila jako ješt ped chvilkou domníval, že t chci pro vyražení, jak jsi tomu u ženských zasadil ránu velikou. Však já na to zvyklý, a tím j>i zapomenu, ale nemže to za tou píinou ted mezi námi býti jako mezi milou a milým; umela bych hanbou, kdykoli bysi mne vzal okolo paso, a vždy bjch si na to vzpomenouti musila, žes mne ml za nehodnou, a to práv, když jsem tak upímn s tebou smýšlela." A Kozika se nemohla zdržeti trpkých slzí. „Dve, nepestaneš-li mi plakati, tu se ti obsím na nejbližším strom," zvolal Jáchim divoce; „jak jen mžeš dbáti na slova, jakobys nevdla, že jsem hanebník, nestyda? Ale potrestám se sám, i kdybjs zapomenouti chtla na mé ohavné ei a sama tomu chtla, bych k tob doNeukáži se skuten cházel, neuinil bych toho pece. díve ped tel.u, dokud mi nevzkážeš; ale za to o uslyšíš. Až pjdcó se mnou k oltái, tu se již nebudeš za mne stydt, to uhlíláš! ím bude jiný, tím budu já také; dokáži celému svtu, že mže Skalák také dlat lovka, jen když chce." všech

;

nejvíc a ráda ale

ty jsi se

mn

.

.

.

mn

A Jáchim dostál slovu. Šel do svého doupte, tam um)l a dle možnosti slušn ustrojil, a odpoledne se postavil farái v cestu, když šel tento po nešpoe z kostela. se

207 „Urazil jsem vás, velebný pane," pravil uctiv; „ale uinil jsem to z nerozumu a nikoli ze zlé vle. Nablížím ted, že jste mne chtl jen k dobrému vésti, a kdybyste bodlal znova se mnou to zkusit, tu byste se pesvditi ráil, že jsem si vzal slova vaše k srdci a že budu zcela jinaí, než jsem býval."

Dobrý fará mu podal hned ruku; dlal si beztoho výitky, že byl píinou, že se Jáchim zcela zpustil, a byl by milerád vše zase v staré koleje pivedl, jen kdyby s ním bylo ponkud pojednání bývalo. Tšil se, že mu pišel sám vstíc, a to spsobem tak pímým. Nepustil ho ani více dom, vzal ho hned s sebou na faru.

To

A

bylo divení, když vidli lidé Jáchima zase ve služb! ani se nepral, ani

což teprv, když se již ani neopíjel,

Mnozí to mli faráovi velmi za iidem nic v cestu nekladl zlé, že bere takového naknutého lovka do domu, a dávali to Jáchimovi cítit, že na faru nepatí; ale hoch se sebral, nkdy zaskípal zuby rad úmyslným pohanním, kterého a se mu každou chvíli od nkoho jiného dostalo, nedal to !

a

pece nikdy na sob znáti. k ran, upamatoval se vždy zice uinil,

neml

Když chtl napáhnout pst v

as

na

slib,

a pustil všecky mstyžádostivé

který byl Koúmysly mimo;

pro nic smyslu než pro své dílo.

Fará si ho nemohl ani dost vynachválit koár jeho vždy tak tpytil jako zrcadlo, a koním nesml pijít nikdo na blízko postavili se bujností hned na zadní nohy. Díve ml správce nejpknjší povoz z pán vkolních ;

se

:

ním musil schovat. Také Jáchima k sob loudil mu ješt jednou tak velkou službu, než ml na Jáchim se mu podkoval a nepijal jeho nabíd-

ale ted se s

a sliboval

fae;

ale

14*

208 nutí.

Fará

se

to

dovdl

a

chválil

koího, jiným k zlosti. Avšak kdo by se domníval,

spoádaného

si

že

života jaksi nutit a se

se

tím více

vrného

musil Já
pemáhat, aby

v

do

nm nm

ten by se velice mýlil. Co byla Kozika v dobré srdce poznala a ocenila, tu ho také skuten ml; co byla nad ním zaplakala, jakoby byly její slzy všecky zlé pudy s jeho duše smyly; co vdl, že se nkdo z nho tší, tšil se sám ze sebe a dal na sob záležeti, aby nebylo na ani poskvrnky. Když nkdy o minulosti pemýšlel, tu nemohl pochopit, jak se mohl kdy v peleších povalovat, jak mohl snést vtíravé žerty sklepnic a hrubiáuství hospodských, když více propil, než byl s to, aby zaplatil; jak si mohl jen kdy libovat mezi tmi pustými brachy, kde nesl} šel o niem jiném, než jak ten onoho napálil, obehrál, stloukl atd. Mnohdy se mu i dokonce zdálo, že to vše snad ani pravda není; že on vždy na fae sloužil, a co bylo mezi tím, že setrval,

nm

je jen ošklivý sen; jen že se setkal s

mu pála

a že

si

ho

chtla za rok

Eozikou

vzít;

to

v lese, že

jediné bylo

krásná pravda.

Jáchim dostál i v tom slovu, že se dveti nepiblížil; když šla v nedli z kostela okolo lípy, kde on stál mezi ostatními hochy, vystrojený a istotoý jako oni: tu se na ni pousmál a ona zas na, a on vdl na vlas, že jí je rok ten tak dlouhý jako jemu. Faráova pole ležela z nejvtší ásti na horách; když Jáchim na nich s komi pracoval, tu pohlížel dol do údolí na „luha", kde se ml stát za krátko pánem. Ale nebylo pýchy v takovém okamžiku; prohlížel si dvr jen v proto, aby mohl o tom pemýšlet, jaké tam udlá opravy. jen

nm

209

Roziin otím hodn vynášel.

pi starém a hledl jen, Jáchim dával tedy v duchu tu nový plot, tam kryt, tu zvtšil chlévy, tam zas strhl nepotebnou klnu, z této louky udlal pole a onen úhor ovlažil tam tím praménkem a ml zas louku nahrazenou. V sad porazil sem tam starý strom a za to nasázel celou adu mladých štp: slovem, již vdl, jak vše zaídí a povede, aby Kozice každý závidl hodného a dmyslného muže. Nkdy ji vidl ze stavení vyjít a tu pustil oprat a bi a koukal jako oarovaný za ní. Sekala na luhách trávu, zalévala v zahrad kvtiny, kropila u potoka plátno, zahánla ze sadu drbež a sypala jí na dvoe zrní. Nkdy ve své práci ustala, zastavila se a popoliledla k horám; zajisté že na v takovýchto chvílích vzpomínala. A Jáchim se celý zaervenal, jakoby ho byla mohla spatit, a dal se na to s dvojnásobnou pilností do práce. A celý den mu pak bylo volno a posvátno, jako kdyby byl u zpovdi býval. aby

nechával vše

ml svj konec jako vše na svt. I dlouhý ten rok Zas byly zelené svátky, zas kvetly louky a sady, jakoby je snhem posypal, zas se usmívalo slunce s modrého nebe: ale tenkráte usmívaly se i Roziiny oi, když se ubírala hájkem, kde byla Jáchima v loni nalezla. On již na ni ekal a žádný z tch mladých smrk se jí nezdál tak rovný, jako jeho vzrst, když mezi nimi najednou vystoupil a jí skoil v ústrety jako jelen. Usedli si práv na totéž místeko, kde mli v loni onu rozhodnou nad jejich životy rozmluvu, ale jaký to byl letos mezi nimi podivný hovor! Brzo plakali, brzo se smáli, až se tomu ty zvonky a slziky vkol podivily. Vždy slý-

!

210

moudí, že si nemže o tom kvpojmu uiniti, že pijdou v moudrosti hned po To se ti divocí páuubohu a te si tak pošetile poínali holubi s tím sivým peím, které se jim v slunci vždy zalesklo jako stíbro, ve svém hnízd na buku dost nacukrože jsou lidé tak

chaly,

tina ani

—

!

nazobkovali; v skutku bjlo to nkdy až k omrzení že nudí tou svou láskou; ale co byli i ti proti tmto dvma lidem Ty staré jedle tam vzadu se zle na to kabonily, že nemá to vzdjchání, líbání a šepotání konce. Okolo bylo mnoho té mladé nedosplé eládky: biz, borovic, jasan, habr, a ty se zaaly najednou také k sob klant a vizrovna jak to od toho hocha nout a vtvemi se obtáet a toho dvete vidly. I ty kee se njak zbláznily, a kde byl na nich njaký lesklý pupenec, ten pukl samou radostnou touhou, a kde bylo njaké poup, to se rozvinulo a zarumnilo se políbením zamilovaných sluneních paprsk, jako líce Roziiny. Nemly pak jedle pravdu, že se škaredily? Vždyf jim bylo dozorství nad mravy lesními sveno, neb i v lese se musí vše dít dle práva a zákon, i tam se tak málo trpí, by šlo páté pes deváté, jako kde

vali a

a celý les je okikoval,

—

svt.

jinde ve

pondlek po požehnání došel si Jáchim k pedstavenému pro cedulku. Pedstavený byl muž tvrdý a pyšný; lichvail a utiskoval lid, kde se mu kdo dal, ale jinak si mohl paty

Na

svatodušní

o kostel ubrousit.

tedy píliš

„Ty když

mu

Ml

syna, který tatíka v

leckdy u muziky pijat.

byl Jáchim

za to ho

pívtiv

se chceš ženit!"

byl Jáchim

niem

nezapel,

zvalchoval;

nebyl

pousmál se pedstavený opovržlivé, žádost pednesl; „a na, ho-

svou

211 a l
lenku,

„Pižením

se,"

odpovdl

zkrátka.

se mu znova urážliv; milý brachu, že halamu. íš budto mne, nebo že nkdo balamutí tebe. Jen si to sám rozmysli, kd3 by chtl vzít s prázdnýma rukama do stavení, nemáš-li si

„Ty že

„mn

piženíš?"

se

podivil

se zdá,

t

as

ku všemu ješt ze starých, veselých njaký malý dloužek? Ne, ne, hochu, tak zpozdilý není z našich lidí nikdo, by ti dal dceru a tebe i s ní živil, neb když se oženíš, nemžeš pec zstat v služb? Ješt kdybysi rozuml njakému obchodu neb njakému emeslu; ale jak t zná celá osada, dovedeš pouze peníze probíjet, z noci den udlat a ze dne noc, a tam, kde se sejde njaká sb, jí pomáhat v kejklích a nezbednostech." Hoch se zaal tásti jako osyka. „Co bylo, to nemusí potrvat; každý má svá boulivá léta; já jsem je ml. Ale ted jsou za mnoo. Pan fará mže íci, zdali Ibu; doufám, že mi neodepe vysvdení, bude-li toho potebí. Nepotebuji ale ani emeslo umt, ani obchodu rozumt, bych se mohl oženit, neb dostanu se ,na luha' do dvorce a Kozika Kuerova bude mou ženou." „To není pravda," vyjel si pedstavený, celý zelený zlostí; „ty v hrdlo lžeš, padouchu!" Jáchim strašliv zbledl, ale opt nad sebou zvítzil. i

„Nevíte

li

mn,

tedy se

jí

na to optejte,"

odpovdl

a vyšel ze dveí, protože se déle držeti nemohl.

Pedstavený zstal sedt, jakoby ho byla mrtvice raJak pak tomu dlouho, co byla Kuerová jeho synovi vzkázala, že je škoda bot, které za ni trhá, ona že na nila.

.

212

vdavky ješt nemyslí? a najednou si chtla vzíti takového nemohl si ani pezdívku dosti hanobící na Jáchima vy.

.

mysliti.

Popadl kazajku a klobouk a spchal sám dol „na by se na své vlastní uši pesvdil, zdali mluvil hoch pravdu. Ale ješt byl na sto krok ode dvora a již

luha", to

vdl;

sljšel

matku

plakat,

otíma

klejt a

vidl, že je

nejvtším pobouení. „Tak ty tedy jinak nedáš a vezmeš si toho niemného žebráka?" dovádla Roziina matka; „vz ale, zet od té chvíle za dceru svou více nepovažuji." „Ale, maminko, jen se pec vzpamatujte. Vždyí mám dost pro nás oba," konejšila ji Kozika. „Což jsi už zapomnla, že se potloukal s cikánkami po svt, že si se zlodji bratíkoval? Nestojí ani za to, by lovk na nho psa zahuškal a kikl: Vezmi si ho!'" celé stavení

v

,

mže

„Kdo fae?"

„A dostal,

zbyla

nm

ty nevidíš,

to

a

o

ty

mu bžíš

všeho rozumu

a

lovka, kterému íkají „Práv proto si ho

co

že se

špatného

tam jen

co

íci, držel,

by t na lep Což jsi po-

beze všeho do pasti? vší cti, že se chceš všickni tuláci:

slouží na

státi

ženou

strýku?"

beru, aby mu tak více íkat neChci ho vytrhnout a na vždy zachránit od hanby a bídy, neb vím, že má navzdor všemu, co kdy tropil, pec jen dobré ^srdce." To byla Roziina poslední odpovd, na té zstala stát. Nechala matku, otíma, pedstaveného mluvit, kiet, vyhrožovat a držela se svého. „Ješt jsi s ním nešla od oltáe, to si pamatuj. Máš-li To by bylo zle, ty tvrdou hlavu, budou ji mít jiní také.

mohli.

213

aby se musil svt práv tak toit, jak si to lecjaká fiflenka do hlavy vezme!" Tak se rozlouil pedstavený s dvetem. Když pišel dom, napsal panu farái dopis, v nmž se mu oznamuje, že se jebo eledínovi Jáchimovi nemže povoliti, by se ženil, proto že není mrav poestných a života bezúhonného; že byl také již jednou ve vazb pro ná silný skutek, a ted vypoítal ješt, kdo co na Jáchima nekalého vdl, pravdu a klevety vše dohromady. Konen ho i vinil, že spsobem pokryteckým vyloudil na dveti nezkušeném slib k satku, že její rodie tomuto spojení svého požehnání upírají a že vyzývají obec, by se tomu protivila, by nepišla dcera jejich jmní její ku zkáze. Fará nevdl ješt o úmyslu Jáchimov, byl se teprv toto odpoledne z delší cesty vrátil; podivil se dopisu, jako ped tím pedstavený ústní hochov žádosti, a domníval se jako onen, že celá vc spoívá na njakém nedorozumní neb špatném vtipu. Dal si Jáchima zavolat a etl mu obdržený pipiš. Ale Jáchim se nad dopisem tak rozvzteklil, že se ho

—

—

i

Ml

zhrozil. oi v sloupu a okolo úst mu vystoupila krvavá pna; tloukl sebou jako smysl pozbývající a val jako zvíe: „Jací jste to lidé! Nejdíve vyítáte híchy a lomíte nade mnou rukama, a když se chci obrátit a jít, kudy

fará

mn

My t nevy, tu mi zastupujete cestu a kiíte: chceme mezi sebou, zsta si, kde jsi! Není ti to beztoho ic plátno, že se dereš mezi nás zstaneš nám do smrti špatným, tebas ted tím nejhodnjším!" Skalákova zlá krev se v Jáchimovi zapnila jako nikdy ped tím; eládka ho mla co držet, aby na pedstaveného nebžel, by se mu za jeho pohanní pomstil.

jdete

—

214

Faráovi

nechtlo nikterakž podait, aby jeho vztekkopal okolo sebe, jak se mu nkdo jen z daleka piblížil, a kousal ty, kdo ho drželi. Nezbylo mu tedy, než dát pacholkm rozkaz, by ho do komory zaveli a nad ním bdli, by sob neb jiným ublížiti nemohl, a sám se vydal na cestu „na luha", by se pec osobn pesvdil, jak se vci maj'. Nešel daleko; sotva sestoupil do údoli, tu již potkal Koziku. Nebjla vyhržku pedstaveného peslechla; vdla, že je s to, aby ji vyplnil, a obávala se, by Jácbima nepodráždil. Hodlala prý práv na faru, aby velebného pána poprosila, by dlal mezi rodii a obcí i)rostedníka. se

lost umírnil;

pro

„Jen mi ekni, a oblíbila?"

obyejn

tázal

se jí

jsi sob práv Jácbima vybrala fará písnjším hlasem, než s ní

Byla jeho nejlepší a nejpozornjší žamilákem. Dával ji všem ostatním dívkám rád za vzor. „Což jsi jako všecky ženštiny a nekoukáš u muže na nic jiného, než na hladkou tvá? Byl bych oekával, že budeš moudeji volit; pedstavený má pravdu: Jáchim náleží mezi ty nejposlednjší v naší mluvíval.

kou, bývala

a zstala jeho

osad." „Tak mluvíte žete,

že

jsme

si

chudí?" pravila slila jsem, že vy

ádaný

vy,

i

velebný

ped bohem

pane,

pece nám

a

všichni rovni,

ká-

bohatí jako

Kozika s bolestným pekvapením; „myaspo uznáte, jaký je te celý jiný, spo-

a pilný!''

„To je pravda/ „uznávám to a jdu i zdráhají,

že

je

polepšení

dívjší prostopášný skvrnou,

kterou

chlácholil dále.

život

ped

fará tesoucí

Vím, emu jeho je

opravdivé.

pece

lidmi tak brzo

se

ostatní

Ale

dívku;

vit

—

jen ohavnou na

nesmyje;

neb,

se

jeho

nm dít

215 milé,

svt neodpustí, jako bh, prolieší-li se jeho, a nepijímá kajícného hned na

zákonm

lovk

proti

milost, jako

všemouhoucí." „Ale to

vždy nemají

ostatní

s

ním co dlat; když

mn

nevadí, co minulo, co se na to ohlížejí lidé?"

bh

ti uštdil více „Tak nesmíš soudit, dcero má; než komukoli ze spolubratr, v jichž stedu žiješ; z toho vzniká u nich bezdná trpkost a tu jen mžeš umírniti, naložíš li rozumn a svdomit s vlastnictvím svým. Ty je

chceš ale sdílet

s

lovkem,

který byl povstný zpustlostí

a zhýilostí svou. Arci, on se ted ponikud zmnil; ale rok je píliš krátkou lhtou a kousky jeho byly píliš kiklavé,

by byly mohly mezi jisté

v zapomenutí

tím

neschválí tvou volbu a jsem

možn

se

zvolila

si

vynasnaží,

Jáchima

bysi

spolehlivjšího,

jist,

pijít.

Nikdo za-

že sousedé naší vše-

zanechala a ženicha krátce sob

—

zachovalejšího

rovnjšího."

Kozika

si

sedla

oblohy, na kteréž

nechal

na

poaly

pokojn pemítati,

mez se

a

upela zamyšlen oi do první hvzdy; fará ji

stkvíti

mysle,

že

to

bude k dobrému.

„Podle všeho," poala vážným hlasem, „chce tedy svt, by se hrnulo stejné vždy k stejnému, bohatý k bohaté, chudý k chuiié, mravný k mravné a uepoestný k niemnici. Jsem arci dve nezkušené jen a prosté, a nemla b}ch tedy soudit o vcech tak dležitých a vzneše-

bh

se zjeví ných; ale sám jste nás uil, velebný pane, že moudrému tak jako na duchu chudému, neb poznáváme ho prý srdcem a nikoli ueností. A moje srdce mi praví, že nemže být takové pravidlo dle vle jeho, jinak by

lhalo písmo.

Neb

z

nho

víme, že

bohá

zatvrzelý

neuzí

216

nebeského a kajicný híšník jeden že je bohu zajisté než devadesát a devt spravedlivýcli. chce, by bohá sdílel statek svj s chudým, silný aby byl nápomocným slabému a dobrý lovk života ctnostuého a mrav ušlechtilých by se naklonil k chybujícímu a ml slova laskavá, která by s ním trplivost a mluvil k

království

Bh

milejší

nmu

ho dojala a obmkila. Zdá se mi,

že

kdybychom

se všichni

by všecka chudoba pominouti, i zlomyslnost a hích. A co se týe toho, jakoby mne byl chtl Jáchira jen tak oblomit svým zmnným chováním: to je velký omyl, neb práv ped rokem jsem mu dala slovo a to v okamžiku, kde jsem ho našla ráno opilého beze smysl v lese na zemi ležet. On vdl, že setrvám, necht se polepší nebo ne, a nerausil se tedy teprv pedlávat a petváet k vli mn. Stejn se mýlí ten, kdo se domnívá, že mne omámil úlisnými emi; já si ho namluvila sama, protože mi pukalo srdce nad jeho ponížením a že jsem vdla, že je pec jen dobrý lovk. On vdl pedobe, že ho ráda mám, a pec za mnou nechodil, protože jsem tomu nechtla, a za ten celý rok jsem tyto svátky zas ponejprv s ním mluvila a ekla jsem mu sama, by se hlásil o cedulku a objednal ohlášky. Ráda bych toho vidla, kdo by vše to zevrubn znal a pak ješt ekl: nedle toho spravovali,

stojí

musila

za nic!"

se zas zamyslil fará. „Když je to takové, tu se ekl, že se dovede nebyl bych to o divím sám tak pemoci. Ale dve, tvj úmysl, svt a lidi stranou, je pec jen odvážný. Jáchim je vychováním zanedbán, prudké krve, divokých vášní; zalekl jsem se ho dnes. Kdybys ho byla vidla, jak si poínal, když jsem mu etl dopis pedstaveného, v nmž tento zamítá jeho žádost ..."

Ted

mu

;

nm

.

217

V tom plá

.

bylo

nahoe

slyšeti

ve

vesnici

Fará

se

dve

zarazil,

také;

volání,

oba projela stejná my-

šlénka, totiž jakoby musil tento povyk

Mlky

se sebrali

Tu jim klusal nkdo pi bledé zái hvzd ném koni.

s

hospodáe a Ješt dýchá, odpovd.

Jáchimem

souviset.

spchali ku V;i. v nejvtším trysku vústrety; poznali eledína pedstaveného na neosedlaa bez

dalších

slov

„Kam to tak pozd jedeš?" volal „Do msta pro doktora; Skalák

k

kik,

.

.

na

fará

se dobyl

z

daleka.

na našeho

ho do prsou, že se v tu chvíli svalil. doktora se sotva doká," znla kvapná

píchl ale

Kozika vzkikla a padla v celé své délce pes vzepnul a peskoil ji jediným skokem.

cestu

se

Když

se

Kozika opt

probudila, ležela ve své hezké,

komrce

„na luhách", a slunce svítilo vesele okénkem, zaslonným psím vínem. Všude bylo ticho, jen ze dvora bylo slyšet kdákání a veselé kokrhání, Kozika se pousmála; nejhlasitji a nejastji zakokrhal ten strakatý kohout rozeznala jeho hlas mezi vší ostatní drbeží, neb si ho b3la sama vyhlídala. Ale v tom jí pišlo na mysl, že je asi hodn pozd, když je tak ticho, že je eládka již na polích, a ona že istotné

—

zaspala.

Rychle

Ted

se vzpímila,

ale klesla zase

nazpt do pein.

v tle a vidla, obloženou mokrým šatem a ruce obtoené zakrvácenými obvazky. Udivena se ohlížela; na stole bylo

že

má

teprv pocítila

hlavu

slabost

a

bolest

218

—

s kapkami a vodikami poznala, že byla as tžce nemocna a to dosti dlouho, a že jí pustili žilou. Chtla zavolati, ale takové namáhání bylo pro ni píliš velké; pozbyla opt vdomí. Kozika byla upadla v horkou nemoc a mnoho nedl se potácela mezi životem a smrtí, a mnoho nedl opt trvalo, než se po kapkách dovdla, že pedstavený skuten zemel následkem rány Jáchimem mu zasazené, že

plno lahví

Jáchima odvezli milosti, proto

v

poutech,

že byl

že skutek krvavý v

již

souzen

a

z

velké

nejvtším vzteku spáchal,

let k tžkému žalái odsouzen. Každý jiný na jejím míst by snad byl proti osudu reptal, že se opt k životu probudil; ale Kozika dkovala po prvním náku bohu, že neumela. Vžd}( by byl Jáchim pak zcela opuštným zstal. Jáchimv in byl okolí pobouil a Roziino jméno

na deset

bylo ve všech ústech. Celé píbuzenstvo se jí odeklo, že byla takovou hanbu na rod svj uvalila, svou láskou k býilci a vrahu. Již pi její nemoci vysthovali se rodie její ze dvora. Vzkázavše jí, by se ani k nim, ani k sestrám a bratrm svým nikdy nehlásila, ponechali eládce o ni péi.

Kozika

Mla

vyslechla toto kruté poselství skoro bez pohnutí.

aby zas pišla co možná brzo k silám, by mohla za Jáchimem do Prahy. jen jedinou myšlénku,

Když pátelé vidli, že neprosí, aby opt na milost pijata byla, a o jejím úmyslu zvdli, že chce jeti za Jáchimem: tu jim to šlo pec jen do hlavy, že je dvr „na luzích" hezkou vcí, a že by se s jeho vlastnicí nemlo tak nemilosrdn nakládati. Vyslali k ní tedy na zapenou všelijaké prostedníky, kteí jí mli dáti na sroz-

219

umnou,

nezstane rodina nesmiitelnou,

zruší-li veškeré Ale Kozika odpovdla každému, že se odekne radji spásy duše své než Jáchima, te, kde je tak nevýslovn nešíastným popuzené píbuzenstvo ze stedu svého vyvrhlo a nechtlo te ji tedy na dobro

spojení

že

tím vrahem.

s

:

skuten

o

ní již

Konen

vdt.

mohla Kozika na nohou

státi,

sebrala,

na penzích nalezla; bylo toho málo, neb otím to nejnutnjší poueclial. Prodala tedy nkolik krásnjšího dobytka a vypravila se do Prahy. Prosila

tak

vroucn

a

platila

tak

dobe,

jí

kus že

co

byl jen

jí

nej-

bjl

konen pece

pístup k Jáchimovi povolen. S otevenou náruí mu spchala vstíc; ale jak se ho zalekla v té šedé kazajce, jak strnula nad jeho spou*an)'ma rukama a nohama, jak se zdiila jeho divokého pohledu! Z tcho hledl na ni ne

Jáchim,

bratíkoval „Musila

s

ženich

její,

ale starý,

surový Skalák, který

tuláky.

jsi

mne

chtít?"

odpovdl

na

její slzy

jízliv;

bych byl nkde v njakém píkopu pošel a byl bych tomu všemu unikl. Tys toho píinou, že mne navštvuje každou noc postava krvavá a hrozí, i^ch, vy ženštiny! Kam nemže ábel, tam nastrojí vás." Kozika padla na kolena a vztáhla proti nmu ruce. Do jejího mozku jakoby se byla náhle železná eavá ruka zadrápala, a v oku jejím spoívalo tolik šílené zoufalosti, že i Jáchimovu tvrdost obmkila. Vzal dívku do náruí a oba plakali. Kozika se vrátila „na luha" co staena. Jáchimova krutá slova byla se ohnm do její mysli vtiskla; nešla jí ve dne v noci z hlavy. „Tys toho píinou, že mne navštvuje každou noc postava krvavá!" zulo jí ustavin v duši, „bez

tebe

mn

220 a

kam

vedle

tam spatila i ona tento hrozný zjev a spoutaného Skaláka, jak proklíná hodinu, kdy

pohledla,

nho

se s ní setkal.

Nevšímala si nieho, nech vše bželo, jak to práv bželo; bloudila sama se zalomenýma rukama po luzích, kde ji byl Jáchim s hor tak asto a tak rád pozoroval, když se zabývala hospodáskými pracemi, a pi tom si myslíval, jakého jednou bude dlat po jejím boku muže a hospodáe, že mu nebude roven. „Mj bože, mj bože! kam jsi se podl," vzdychala na tchto smutných procházkách, „že jsi to vše pipustil. Kdyby mne nebylo bývalo, byl by ted na svobod a snad šíasten: musila jsem ho chtít!?"

A Kozika hledala úlevy v modlitb ale pokaždé, když se na návsi nahoe v Podborech ukázala, zdvihaly dti kamení a házely je za ní: „Tu jde ta prokletá nevsta mordýova," pokikovaly za ní až do kostela, a ona musila s hanbou vždy uprchnouti a nesmla pokleknouti na míst posvátném, jakoby i na jejích rukou byla lpla krev, již byl Jáchim v prchlivosti prolil. „Na luzích" to vypadalo za krátký as jako na poušti; eládka byla pánem a odnášela, co se odnést dalo. Rozika nedala nic spravit, nic zvelebit; do stodol pršelo, v chlévích hnily tesy, že mohl dobytek v drách nohy zlámat, leniví pacholci zvraceli v sad nejkrásnjší štpy, aby nemusili do lesa pro díví, a na polích konaly se pouze nejpotebnjší práce. Nesklidilo se ani tolik, co se zaselo; krávy hubly a nedávaly nedostatkem píce žádného mléka: krátce, kdo šel po „luhách", spráskl ruce nad tou spoustou a vidl v následcích nedbalosti a nepoádku trest boží, že se drží Ilozika poád ješt vraha. ;

221

Jen dvakrát do roka bylo dívce dovoleno s Jáchimem ona trnula ped každým setkáním se s ním, neb vždy ji uvítal výitkami; ale pece jezdila do Prnliy každou chvíli a hledla, by se do káznice na zapenou dostala. Zdálo se jí to povinností, aby jeho trpké vyslechla, neb mela za to, že si takovými výbuchy uleví, a inu zloinu svého, že sám sebe za viuníka viní-li ji co považovati pestává. Nedostala-li se k nmu, obcházela vzení a hádala, za kterýrato z tch zamrížených oken Jáchim te asi prodlévá, a mluvila o se strážníky, kteí ji brzy znali Vyizovali jí to a ono o Jáchimovi a a toho zneužívali. každý z nich se chlubil, že mu prokázal njakou znamenitou službu, jako: lepší stravu, jemnjší prádlo, vice hodin procházky, a Hozika jim dkovala „jazykem stíbrným" a vybízela jich hojnými dary k nové vlídnosti k nebohému kárauci. Netušil?, že je tmto nesvdomitým lidem pedmtem posmchu, a že Jáchim z jejích obtí pranieho nemá. chtl jen peníze a zas jen peníze na ní, I Jáchim a jeho nabubená, trudovitá tvá dokazovala nejlépe, k jakému úelu. „Když ležím a nevím o sob, tu je mi jediné volno," pravil jí, když ho prosila, by byl stídmjším; „tu aspo nevidím toho, jehožto jsem zabil, proto že ty jsi v cestu vpletla." Již vdl, jak ji nejrychleji pise vede k mlení. Když zapravila Kozika dan, tu dvr ted skoro pranic více nenesl; sotva že žn staily na stravu pro eládku, a ona potebovala pec jen peníze. Nejen že je musila v Praze skoro každému, na koho se podívala, do klína sypat: i za ní „na luha" picházeli rozliní lidé, propuštní to káranci, jimž se byl Jáchim svou štdrou, mluvit;

ei

p

nm

mn

K.

3TŽTLÁ

:

Prostá myal

II.

15

222

bohatou nevstou pochlubil, která ho že by k vli nmu prodala poslední kamen, jen aby se mu zavdila.

mla

prý tak ráda,

peinu

a

spala

na

Všichni tito mužové se chlubili zvláštní píchylností Jáchiraovou a picházeli s jeho odporuením. Byli to žhái, zákeníci a falšíi; Koziku vždy pešel mráz, jen co se

jim do

oí

a hrza ji jala, když nazývali JáDala jim co mla, jen aby je s krku byli otuženi v hanb a smáli se v duchu

podívala,

chima kamarádem. zbyla;

ale

ošklivosti,

oni

kierou

dokud jim nedala

ped tolik,

nimi mla, a nešli díve ze dvora, co si páli.

Kozika chtla všem podobným požadavkm vyhovti; Ze soused jí tedy konen než udlati dluh. nikdo ani krejcar pjit; obrátila se k židovi, Vidél klesat hospodáství a pedvídal jako každý za krátko úplný úpadek; pjil, ale na ohromné úroky. Kozika podepsala VŠ3, aniž s ním vyjednávala a smlouvala; jen když nkolik zlatých, s kterými mohla jít jí pinesl za podpis nezbývalo

nechtl

jí

k Jáchimovi.

Takovým spsobera minulo tch deset trestních let, Kozika z Praby se starcem blo-

a jednoho dne vrátila se

hlavým, shrbeným, napolo chromým. Nikdo, ani vlastní krásného Skaláka poznala. matka by nebyla v Byl churavý a bídný. Kozika ho ubytovala tedy ve dvoe, by jej lépe ošetovat mohla; ale již den na to objevil se „na luzích" etník a zvstoval jí, že se taková nemravnost v obci trpti nemže, by svobodný muž bydlil u dívky: že má porueno, by Jáchima do skály odvedl.

nm

223

„Vždyt jsme již n dovolení k svatb zadali," bránila s proudy slz, když brali nemocného z postele, by jej na vz naložili a odvezli. etník se jí vysmál a pravil, že si mohla tu práci uspoit, nebof zloinec jako Jáchim neobdrží prý nikdy dovolení k satku, obzvlášt takový, který vedl díve život tak nepoestný jako on. Sedl si k Jáchimovi na vz, poruil, by koí práskl do koní, a odvezl ho do jeho skalní, vlhké díry, kde nebylo ani nejmenšího náb)tku, ani pein ba ani otepi slámy; tam ho dal vyklopiti a odejel spokojen, že vykonal svou povinnost. Rozika arci za Jáchimem poslala a poskytla mu, co mla; ale nemohla mu dlouho pomáhati. Jednou jí pišel úední pipiš, že se jí dá dvr do prodeje, nezaplatí-li, co je dlužná. Tu teprv se dovdla, že není ani doch na se

Rozika

Dvr

steše více

její.

dražba,

za jednoho

a

a její celé a

jmní

byl tedy odhadnut,

veera

stála

na

vypsala se luhách",

Rizika „na

byly obnošené šaty,

které

mla

na tle,

nevdla, kam dnešní noc hlavu položí. Rozika neplakala, nenaíkala; sedla

si na cestu vedle potoka pod starou vrbu a chtla klidn o tom pemýšlet, kam se obrátí. Ale nešlo jí to; byla pemýšlení odvykla jako nebožka Skalaka. Cítila pouze, a to ani ne více pro sebe, nýbrž jen pro Jáchima. Vdla na vlas, kdy trpí zimou, kdy hladem, kdy asi myšlénkami na minulé neštstí, a trpla v tichosti s ním. Ani dnes nebyla s to, aby obrátila myšlénky k osudu svému; sedla a zakoukala se do skály ped sebou. Slunce b}lo práv zašlo; ale ona se ješt tpytila v odlesku jeho posledních paprsk. Práv tak se tpytívala, když Jáchini na ni z pastvy ukazoval a íkával: „Nikdo z vás nemá tak

15*

224

dm

jako já; což nevidíte, že jsou ty že je vystavn z istého zlata?" vaše jen ze deva, a Dti vdly, ze to není pravda, a pec se mrzely, že se ten Skalák tak chlubí; jen ona se nemrzela a tšila

krásný a tak velký

mj

se, že má Skalák vskutku pknjší dm.

ze všech ten nejvyšší a ten nej-

Popohledla; kdosi stál ped ní a díval se již hezkou na ni, aniž ho byla pozorovala. Byl to Jáchim se svými starými sklízenými houslemi; vracel se dom, Brinkával na nich na silnici, co mu Rozika nic více dáti nemohla, a když vidli lidé, co ho ne„plesnivou" hlavu a oteklé schromlé údy, tu znali, jeho myslili, že to njaký staec prací a bídou ztýraný, a hodili mu njaký ten trojník do roztrhaného klobouku. ,Co tu sedíš?" ptal se jí, ale ne tak tvrd, jak obychvíli

ejn

k

ní

mluvíval.

pisthoval nový pán „na luha", nemám kde

„Již se

jinde být,"

,Pro

odpovdla mírn nejdeš

do

a bez hokosti.

skály;

je

to

tam pro tebe píliš

špatné ?"

„To

že ne, vždy

víš,

ty v ni vychován,

mn

ale bojím

se

byla skála milá;

vždyí

jsi

etnlka. Jak by zvdl, že

jsem u tebe, hned by si pro mne pišel. To ale bh ví, kam by mne zavedl, když nejsem nikde domovem!" A Kozika se skoro pousmála, pedstavojíc si rozpaky etníkovy. „Jen pojd," pravil Jáchim zhurta, „tenkráte t v skále zajisté nechá."

Kozika a vlhko jako

zdné, díval,

šla

v

tedy do jeho

hrob.

Zapálil

doupte; bylo

lou

a sedl

si

tam temuo na

proti ní

plísní pokryté sedátko a zas se na ni tak upen jako když ji nalezl dole u potoka pod vrbou.

225

kam

„Vidíš, holka,

vav

„to

;

máš

tam oknem

toho,

z

to

s

žes

tebou pišlo?" pravil posmmne chtla! Jeu se podívej

jaký to statený dvorec, a ty pastti manské statky by lovk z nho jSIohlas posud na sedt a dlat hrabnku, tymi se vozit, a lidé by ti byli líbali ruce; což t nechtli pánové od stavu, kteí by byli z tebe udlali jemnostpaní? Ale tys mne chtla z bláta vytáhnout, a já jsem t za to stáhl do této díry; ím jsi ted? žebráckou, tulakou; pes nevezme od tebe sousto chleba. Kdo by ti to byl jednou ekl, že budeš ráda, když si budeš moci v této sluji odpoinouti, a že bysi se pokládala za šfastnou, kdyby t zde do smrti na pokoji nechali? Kdybyste se vy ženštiny jen vždy nechtly pánubohu do emesla plésti; však on a na koho pošle kroupy. ví, na koho nechá slunce svítit, Ted to máš! Na lidi si nenaíkej, ti t varovali dost, od každéhos to mohla slyšet, že nestojí Skalák za nic!" Kozika cítila hluboce trpkost v tomto posmchu obrátila se k nmu, stásla svou pitomost a její oko zazáilo na v plném blesku nekonené lásky a útrpnosti. „Je to velké slovo, Jáchime, ale ty mi zajisté uvíš, neb víš, že nelhu," pravila; „i kdybych byla vše vdla, co mne potká, pec bych nebyla jinak jednala. Ty jsi stál Má vle byla za to, by lovk všecko za tebe nasadil dobrá; kdo mže za to, že se vše k zlému obrátilo? Já ani matka tvá s tebou tak s tebou smýšlela poctiv viny

a udlal.

,ua luha*,

pole

okolo,

nm

.

dobe

nemyslila

.

.

.

." .

se znova; „a abys poznala odkazuji tento palác. Kdybych dnes nebo zejtra umít, vz, že jsi zde paní; ekl jsem to hrobníkovi, a dráhoví také, a na ty se mžeš tedy co

„Vím

to,

vdnost mou,

zasmál

vím,"

tedy

ti

ml

226

t

kdyby chtl nkdo odtud vyhnat. Ale zde nechají kralovat, jen když budu pry ti lidé si dali njakou práci, abychom se my dva za sebe nedostali, že ne? Smj se tomu, Koziko, prosím t, smj se; nemžeme nic chytejšího udlat, než jim se vysmát."

svdky

odvolat,

—

t

myslím, že

A Jáchim se smál, až zadunlo.

klenb brozebn

to v té nízké

„Již vidím, že ti není dnes do smíchu,* pokraoval Jáchim, a z jeho oí šlehal starý ohe; zdálo se skoro, „Ale snad jako by byl mezi tímto hovorem omladl. zpívávala, radji zazpíváš. Tys na pastv, víš, tak tak jemným, mírným hláskem. Nechtje, jsem t poslouchával a stydl jsem se za to, neb jsem byl Skalák. Zpívej, Koziko; kdo ví, zdali budeme kdy v tomto život ješt

mn

pkn

jednou vedle sebe sedti. To víš, proti nám se spikl celý svt: etník, mušketýr, dráb, všichni asi po nás strahnon.*

Tenkráte

mu Kozika vyhovla

a zazpívala,

hlas jejJ

byl nejasný, ale ješt mírný a jemný. Zpívala všecky písn, které byla na pastv zpívávala, ješt je umla skoro všecky,

Jáchim

ji

poslouchal hlavu maje v rukou schovanou.

„Když

vím v ráj, dobí

lidé,

t

tak poslouchám, ženo," pravil

v andly, a že jsou snad

teba jsem

svt

dost

na tomto

pec

život nemrzí.

se s nimi nesetkal.

vlastní

Víš-li

i

cizí

pak, pro poznal

konen,

pece nkde na

Vru,

,tu

svt

zkusil jsem

mne ... mne nemrzí? Nemrzí

vinou;

—

ale

.

tebe, a že jsi mne proto, že jsem v nm mne chtla." a Jáchim kvapn vstal a vyšel ze dveí. A Kozika zpívala dále, a po tváích jí kanuly velké jasné slzy. V té erné vlhké skále poznala konen, co to

štstí.

.

.

.

227

Ale Jáchira se nevracel; vzala lou, by se podívala, podl; ale jak vešla do síu, tu ji upustila visel na hcáku nad ohništm žádal si písn její co zpvu po-

kam

—

se

;

hebního.

Ted mu porozumla, pro byl tak ze skály nevyžene s

ní sdílet

—

soucitn

jí

jist,

že

ji

etnik

postoupil písteší, které

nesml.

Samovražeduík se nepochovává, ten se jen zahrabe za hbitovní zed. Ale Skalákovi nechtl nikdo ani tuto službu prokázat, neb byl vrahem dvojnásobným. Hrobník se udlal nemocným, když slyšel, že ho mže obec k tomu pinutit. Již myslil pedstavený, že bude musit do msta pro nkoho poslat: tu mu vzkázala Kozika, že se kdosi nalezl, kdo Jáchima pochová. Když pišla noc, tu ho zatoila v hrubý zbytek plachty, snesla ho po skluzkých schdkách dol, vložila jej na traka a zavezla ho hájkem touže cestou, kudy se byla tenkráte tak truchliv ubírala, než ho v jeho ponížení nalezla a s ním se zasnoubila kudy byla rok na to kráela co blažená nevsta jeho, zavezla jej k hbitovu. Sama ho opt sundala, sama ho položila do jámy a sama na nasypala zem. Pak se vzpímila, šátek jí spadl s hlavy a ona vztáhla ruce k nebi. Její zvadlé rty se pohybovaly, chtly žalovat, vinit, snad hledaly i njakou

—

kletbu

—

ale nenalezly

erstv nasypanou to

na jevu, jaké

jí,

a

s

pláem

klesla

Kozika na „Ted je

zem, políbila ji a zaplakala: dobré srdce!*

ml

228

Vidla jsem Jáchima pochovat,

já a ty

my

—

hvzdy na

nebi,

byly jedinými jeho „funusníky" a od té doby si Vás prohlížím se zvláštními city, Vy ušlechtilé dámy s tmi a když slyším, hrdými ely a skromn sklopenými zraky ;

jak se vynášejí Vaše ctnosti a pednosti, se

koí Vašemu duchu

a se obdivují

musím vždy vzpomenouti na

když vidím, jak

Vašemu

tu

si

erstv nasypanou jámu rán v adrech zem, a na

za

tu

srdci,

hbitovní zdí, podobající se ty velké, vážné hvzdy nad ní a na tu žebráckou, opovrženou družku samobijcovu a vrahovu vedle ní, a myslím si ... povím vám to nkdy jindy, co si mýlím.

.

PO

Muzaková, Johana (Rottova) Sebrané spisy Karoliny

M8

Svtlé

SV.15

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY