Pnrclwsed
for the
LIBRARV uf the
UNIVERSITY OF TORONTO fwiu the
KATHLEEN MADILL BEQUEST
um,
ýRODNíCH spis
obsahující
lánky
úvodiii
1849
i848
^opsaných
z
Národních Novin
181)0,
ni!
K. I HAvlika Borovského. redaktora tchto nomu.
T^C-y'
V
HOE
Tiskárna
KIIT3ÍE, 1851.
Františka Procházky,
rok
ftB^I^, r 5^EB12 .:
1971
K
U^
Síiilcciiemu
muži. *
Panu
djepisci eského národu,
vrnému
liajiteli
svobody
a
práva.
vémije tento spis
ua
ziianieuí hluboké
své úcty a upiíniné oddanosti
\
yda\a<el.
vnování tohoto spisu mého Vysoce vážený Pane samou srdeností, s kterou Vám Jej vnuje nelíená úcta moje k. záshihám Vaším o probuzení a zvelebení našeho milého národu, úcta moje k té vrné a neunavené statenosti Vaši, s kterou již od mladistvých lei bojujete duchem svým o lepší budoucnost naší vlasti.
Uatež
pijinonti s
,
!
toti
k vydání tohoto spisu zavdala mi z mnohých stran projevená žádost, Djíli v menší knize pohromad hlavnjší zásady a myšlénky pstované v památných letech 1848, 1849 a 1850 v Národních Neobsahuje tedy pítomný spis žádné nov sepsané vci, Novinách.
Píinu
nýbrž
jest
jenom sbírka nkterých
mých
lánk uveejnných
toho
asu v Národních Novinách. Pi výboru tchto lánk byl zetel mj obrácen hlavn k tsmu, abych do pítomného spisu pijal jen lánky jejichžto obsah jakýmkoli
spsobem ješt nyní
uskutenní zásad v
mže
zajímali
tená-
nich projevených posud je-
buto bute že jsou vrný odlesk doby té, která je zrodila, bulo aby se iímto Duchem Národních Novin docílil jistý systematický celek esko-slovanským národem. všelikých myšlének hýbajících Jenom lyry lánky z Národních Novin ode mne nesepsané stvo
že se o
5
dná,
vn
pipojil jsem také do obsahu své knihy.
Pede
vším Vašnostin spis
kterýžto považoval jsem co základní myšlénku
o foederaci rakouské,
Národních Novin, a který posud ješt považuji za spolený náš práproež také doufám, že ran optné uveejnní jeho pi této Ostatn jsem pibral spisek píležitosti neráíle za zlé pokládati. Die Dentschen Hegemonen od jistého Poláka (praví se Klaczky) sepsaný a ode ran peložený, vyslovující velmi trefn hlubiny srdce Victora Hugo pi zahájení sjezdu pokoje r. slovanského ; pak která se íci zdála velmi píhodn spis ukonbáse, a konen 1849,
por
:
:
e
ovati.
Dlouho
jsem
byl
na
rozpacích
tomto druhém otištní nkteré
ném pehlížení
tu
i
zmny
tam potebu
a
mámli ve svých uinili,
pi opt-
láncích
kterých nyní po
prospšnost nahlížím.
^
konené
nýbrž všechno olisknouli dal Národních Novinách, píina toho Mnozí, kteí se nyní pi všeobecné politické reakci jest ná.slednjíci obyejn z nechvalilebných ohledu velice zmnili ve svéra smýšlení, vytýkali mi neje;lnou, jakobych se byl nyní co zde v Kutné Hoe ..Slovana" \^'dávára, velice byl uchýlil od zásad pstovaných ode mno v Národních Novinách. Tmto tedy chtl jsem spolu pítomným ispisem v slabou jejich pamt vštípiti, že duch Národních Novin v roku 184S 1850 nebyl v celku žádný jiný, než jest nyní duch Slovana, a jestli nyní skuten veliká již jest mezera mezi mnou a tmito protivníky mými, že píina toho není mé pílišné naped kráení, nýbrž jejich pílišné nazpátek couvání. Aby ledy ti a takoví v nkterych suad sebe nepatrnjších zmnách mých lánk nemohli najíti vílaiiou záminku k tvrzení že jsem zmnil nyní r. 1851 to co sepsáno b)lo nkolik let díve: ponechal jsem radji lánky beze všeliké zranv.
že Jsem loho
tak doslovn, jak bylo svého
neuinil,
asu
v
:
—
Psáno
v
Kutné
Hoe
dne
4.
kvtna 1851.
K.
Havlíek.
Obsah. Naše
politika
I,
II.
IV.
III.
1.
Rakou.ská vláda a Poláci. 6. Pátelm našim na venkove srdené pozdravení! (Po událoslech
nových
Nco
r.
erv-
1848). 8.
o reakci.
11.
Schwarz-Roth-Gold. (Proti Vídenským Frankfiiiíistm). 13. lánek, o kterém bych si pál, aby jej kaidv etl a rozvážil. IT. eští deputovani na snmu íšském a jejich Wynjší postavení k ministerstvu. 24. Slovo v Cas o nepoctivosti našich
Slované v revoluci Vídenské O sankci císaské. 32. Poláci
a
(t(itiž
nepátclu. 27.
íjnové
r.
1648.) 29.
revoluce ve Vídni. 34.
Z Moravy. Obrázek
cestopisní v listopadu
1848. 38.
Hlasování o suvrenit národu. 45. Neobyejný katechismus ruský pro Poláky. 48. 53. Hlas eský k bratrm Jihoslovaníím. Rekrutování. 54. Nové volby do Frankfurtu. 55.
Po rozpuštní íšského snmu. 57. Výklad oklrojované ústavy od 4. bezna. 60. Právo mocnáovo rozpustiti snm. 64. Útcha ve zlém ase. 66. Vysvtlení nynjších okolností, 1. H. HI. Bezen Í849. 67. Slované a Rakousko. 73. Prodávání novin. 75. Sjezd biskupský ve Vídni r. 1849. 75. Válka uherská a Slované. 76. Porotní soud nad redaktorem Národních Novin pro lánek: Výklad oktrojované ústavy od 4. bezna. 78. Obrana opposice. 100. Dvojice ministerská a
snmy.
102.
Poteba foederace. 104. (5eský
snm.
105.
Die deutschen Hegemoncn. Peklad.
107,
Uhry a rakouské ministerstvo. 130. Také nco o svornosti. 132. Ruské vojsko v Uhích. 134. Proti
Prager Zeitungu.
Šlechta a Slované.
Reformv v
církvi.
I.
139.
142.
H. HI. (Polemika.)
135.
o zákazu Národních Novin. 143. Obranu liberální- náiodn; ílrany. 116, ["'roli sliromóidní biskup rakonskycii. 148. riiorváli
a
oklrojírka.
It54.
Nová knížka od hiabl Lva Thuna. 155: Slalcnosl politická. 164. Naiozenny Jeho Milosti Císaské. 165. Vládním novinára. 167. Hec Viktora Hugo pi zahájení sjezdu pokoje r. 1849. 168. Porota. (Posouzení zákonu o porotcích.) 173. Knicanin a Praha. (O jf ho zamýšlené návštv}. 175. Uspoádání obcí místních. 177.
nco o zízení obcí. 180. Dalemilova kronika eská. 183.
Ješlé
Amnestie v Uhích. 186. Rovnoprávnost. 187. Slované v Uhích. 189. Focderace. (Polemika proti vládním novinám.) 191. Slovanské náeí ve školách. 193. Taktika nmecká. 194*
Naše obávání. 196. Obrana slovanských
íoederalistu.
199.
Nebezpeí ministerských zízení obecních. á08
Nmc.
Proti nadvládu
211.
O návštv Jeho Milosti Císaské v Praze. 313. Pruská vojna. (V prosinci 1849.) 316. Rakouská moc v Nmcích. 317. Národní eské divadlo. 330. Vládní noviny a
Zápov
Nmci. 333.
..Presse" ve Vídni. 334.
Dva copy.
(Proli Reichszeitungu). 336. Reichszcitung a Slované. 343.
Jak se chovati k
úadm.
344.
O
národní
rovnoprávnosti
centralisaci
a
v Rakousích.
Sep.sáno od
Fr. Palackého. 346.
Národní Noviny.
Stav jejich k obecenstvu. 333.
L II. 358. Jihoslovanm V lednu 1850. 365. Myšlénky cizozemce o lánku Palackého. 367. Foederalisté a
K
centrali^sté. !
eská
gymnasia. 371.
Vládní kroky. 373.
Ponížený
a
salyrický
dopis redaktora
Národních
Novin
z
Prahy do
Brna. 374. Proli
Deutsche Zeilungu. 377. Báse 379.
Slovo a in.
I
Naše (N. N. v
p(»litika.
Dubnu 1848). I.
Nastala nám nyní šCastná doba samovlády, mžeme nyní sami osudy své zaíditi, sami se o sebe postarati. Dojdeme-Ii k moci a slávé, bude zásluha naše. zstanerae-li opt v ponížení aneb v polo"datosti, bude hanba naše. Nyní se již nesmíme vymlouvati na vládu, nesmíme již co déli neb nedosplci od vlády cekati, aby se o nás starala. Máme svobodné slovo, svobodný tisk, máme parlament nej-
spsobem sestavený: starejme se tedy sami o sebe. Proto pede vším znáti ouel svj, musíme védéti. co chceme, kam sméojerae, abychom se uchopiti mohli náležitých prostedk k
liberálnjším
tedy musíme
dosažení svého
Mnoho nám
cíle.
chybí, nevíme
zapotebí jest jednati se strany stoupiti
krok
našich,
díve uchopiti, jakým poádkem se
proto
pi-
hodláme k novozrození svému.
První a nejhlarnejsi
Batí
skuten, eho
pée
naše musi být o
neupímnými
národnost,
o ja%yk.
kteí íkají, že to jen forma jest, jen vc postranní, že pro jazyk a národnost nesmíme zapomenout na dležitjší vci. Tof jsou hlasové neupímných skrytých nepátel národu našeho. Nejvtší svoboda bez národnosti není nic, protože jest to svoboda jen pro cize, pro utlaovatele a pány naše, ne pak pro nás. Což pomohla posud Iranm svoboda anglická, což pomohla našim Slovákm svoboda uherská! Odpovzte na tuto otázku vy všichni zlomyslní mluvkové, kteí byste nás nyní rádi na nepravou cestu svedli! Což prospívá ernochm, otrokm v jižních zemích sev. amerického Soustátí, nejsvobodnjší zízení tchto Tolik jim prospívá, že jsou po dobytku první pechod ke zemí. koním, nebot i l«oné snad za vyšší tvor se tam pokládají. Kdekoli nepanuje vaše e, vaše národnost, jste utlaenci i v nejsvobodnjších zemích. Vždyf pak jest svoboda slova, svoboda tisku první základ veškeré ostatní svobody. Kde ale váš jazyk z ouad a škol jest vylouen, lam odata jest vám, to jest národu vaše?nu více svoboda tato, než skrze policií a censuru. Censuc a policii vyhnete se pece, vytisknete spisy za hranicemi, mluvíte tak, aby dlouhé ucho policie k uštm vašim nezasáhlo: ale kde vaše národní vymezena jest z ouad a ze škol, lam zaven jest tuhým zámkem jazyk hdu, tam panuje nkolik privilegovaných cizím jazykem a promilí!
nedejte se svésti
hlasy,
e
V
1
Povstane vás nkolik pátel národu, lid ve vlastní zemi jeho. podivnou náhodou zpamatovalí jste se vycvieni byvše co služebnici jiného národu, že mále povinnost peovati o lid svj, chcete k nmu povznesli a povzbudili. Híluviti. abyste jej Ale lid váš nerozumí vám, protože jeho jazyk jsa ustavin jen v kuchyni a chlév, nemá ani slov pro vci vyšší, ostatní nerozumní a zlomyslní posmívají se vám, sami ti. o které se staráte, nevidí toho potebu a neuznávají
linvú
vaše zásluhy.
nm
do nejnovjších dn, chcete v Chcete aby pi zrušení škodlivých priviužívali, jenom nejškodlilegií, kterých nkteí na škodu ostatních vjší, nejstrašlivjší privilegium jazyka zstalo. Chcete aby na vašeho starého otce, který nmecky neumí, každý potluka již co na nižšího tvora dol hledl s opovržením aneb snad s oulrpností. Ctte se sami a budou vás ostatní ctíti.
Takový
zstati
i
byl stav náš až
po této revoluci?
II.
vc
pro zachování a dstojnost národnárodu eskoslovanského ve svazek jeden, abychom tak s celou spolenou silou svou stáli mohli proti nepátehim svým a proti všelikému nebezpeenství. Tuf se arci obrací zraky echa do Moravy a na Slovensko, Moravana na Slovensko a Tof jest arci do Cech, a Slováka také snad k Praze a k Brnu (?). tžká ale nesmírn dležitá otázka pro celou budoucnost národu našeho, a mžeme íci, že ona rozhodne vlastn, máme-li zahynouti VidímeC zajisté, že každý z našich tí kmen, nebo ve sláv trvali. eský, moravský slezský sám pro sebe jen tžce odolá silným nepálclým svým, spojeni však byli bychom jist národem silným a ctihodným, jenžby dstojn stáli mohl vedle soused svých. Jaké toto spojení býti má, lot rozhodnouti není ani naše povolání ani doba tato nepipustí o vci té rozhodného slova. Podáme zde jen v krátkosti skromný náhled svíij o Morav.
Morava.
nosti
naší
Nejdležitjší
jest spojení
celého
Na Morav jsou s ohledem na tuto vc tri strany strana nhlavn obyvatelé královských mst, která chce spojení s Nmeckem, ale o které se íci maže, že jest ze všech nejslabší strana národn sinýšlejici, která te naši literaturu a která dobe rozumí, jak dobré by bylo Morav Cechm, kdyby se oužej spolu spojily :
mecká,
5
i
i
a strana
netená,
to jest,
provinciální zášf a proti
a
Moravanm
nenávist proti
lid
slovanský, který maje jakousi
Cechm
podobného nenalézá),
nic
Nmcm.
nechce náležet k
pochybnosti, kdo na nili,
*,
celý veliký
Morav
(znamenité že se u Cech pece hrdý jest národn
Srovnávají-li se t\to
dv
Abychom ale toto pronášíme zde následovn mínní své Morava
o to dbá. by
zvítzí.
:
si tolik
práv a
tolik
s*"obody vydobyla, co
strany, není
spojení usnado(
pede vším
již
my
v Ce-
3 chách máme. Af pede vším se postará také o takovou autonomii (samovládu) jako my Cecilové již máme, af jest samostatná zemé ve spolku Rakouském, jako budeme my Cecilové pak až si všeho toho vydobude, af se mezi sestrami eskou a Moravskou svobodné vyjednávají, chtéjí-li být mezi sebou oužej spojeny, nebo nic. Myslíme, že pak obé nebudou po niem více toužiti, než po spokojení, ale daleko budiž od nás Cechu, abychom chtéli krev svou vlastní Moravu k néemu nutiti, co by se jí nelíbilo.
—
m. Rakouskem sebraly se nyní boue a mraky, ale neví padati zhoubný hrom aneb ourodný dešf. Jsme pesvdeni že Rakousko pi celém tžkém stavu svém pece ješt s vtší velebností a mohutností povstati muže z rozhodné doby této^ Rakousy. Nad
se
z nich
bude-li
moude
bude-li
My
a dle
okolností íditi kroky své.
Slované
Slované západní,
vané, a Poláci
pevn
stojíme s
svobodní, echoslované,
Jihoslo-
rakouským císastvím, považujeme
je
za pirozenou pásku, která nás bratry rozené ouzce k sob váže a ve spojeaí tuží proti velikému nebezpeenství. Mrzelo nás Cechy, mrzelo Jihoslovany, mrzelo Poláky, že ve Vídui zavlály barvy reba republiky nmecké, mže se snad íci voluce nmecké Rádi
—
!
zapomínáme na tuto dobrotivou slabost naší vlády, s kterou se proti vlastnímu prospchu svému dala do rukou frankfurtských nmeckých patriot Ale co tomu ekne asem svým historie, že Praha zachovala barvy rakouské, když je sama Víde, sama vláda vídeiiská opustila O ironie osudu! Cechové jsou rakouštjší než Rakušané sami !
!
My
I
v Praze,
prospch!
A
—
my
v
Záhebe
starali
jsme se
lépe a vytrvaleji
však doufáme, že vláda se upamaiuje na nás a na sebe
o váš
;
my
pejeme aby ve Vídni vlály barvy jen rakouské ne ale nmecké — my nejsme Nmci, a takové my praví 38 milion lidu s námi. Vyknte konené tu zásadu, že jest Uvažte toto pánové u vlády císaství rakouské spolek rozliných národ stejné dstojnosti, stejného práva, z nichžto žádný žádnému neslouží. Tak jedin bude
si
!
pevn
íše rakouská:
nmecká íše
rozpadne se zajisté vídenská kojit se njakou nadjí na korunu císaství nmeckého, která zajisté nebude nyní lepší než byla za Karla IV., jenž pravil „Chci radji být bohatým eským králem než chudým nmeckým císaem !"! Kýž by již konen odvrátila vláda vídenská oi své od Vlaská a od Nmecka a obrátila se na tu stranu^ kde jest jí vykázáno pole k slavné innosti. Již slavný krajan náš pán Albrecht Waldsleln. vévoda Friedlandský. radil ped 300 lety císai k takové politice. V soiikromných dopisech k císai, které posud zachovány jsou, radil výslovn aby stát
co nevidt.
Kýž by
již
ale
co
konen
pestala
vláda
:
od rad jezovilá, aby nechal války náboženské (s protestanty), která jen nepátelství proti císai plodí, ale aby se obráni Kdyby byl tenkráte císa rady tohoto slavného echa ua Turecko.
cisa
upustil
Rakousko nejmohutnjší zem v Evrop, mohlo Tenkráte by byla naša vlast eská zase rozkvitla, german.sace násilná nebyla by vyhubila tolik uposlechl, luohlo
byl
byt veliká íše Slovanu svobodných.
tisíc a tisícii Slovanu Waldštejn padl lety nestalo. mii/,u se posud
i
!
— ob
Co se ale tenkrát ped 200 Posavad panuje v Turcích despota asialický a jeho dráhové hubí liil tichý slovanský, jenž úpí pod bemenem cizonárodního otroctví. Slované v Turcích hledí na vykupitele spolukmenovcc své do Rakous, oekávají od tchlo svobodných bratí Na této stran po Dusvých dar svobody a samostatnosti národní. naji kvte pro Rakousko blaho a velikost, ne ale ve Vlaších, ne vHallii. Skoda na stokrát penz a krve ve Vlaších! Skoda toho nákladu, který Vyhozeno, marn vyhozeno. vynaložený jest na ponmení Halie Lepší odmna byla by vdnost celého národu polského, než Hali proNepovince nespravedliv dob}ta a hríjzou držená pi mocnáství. chybujeme, že celé Polsko, kdyby zas nyní povstalo na svt, vrným bude spojencem Rakouska, vrným spojencem Cech a jižních Slovan. Bylaf by to pkná mohutnost od beh baltických až k behm Stedozemního moe, lepší než veškeré Nmeclvo! Jezovitii.
státi.
!
IV.
Nmecko. Stav nynjší tohoto národu, jenž díve pod jménem Deutscher Bund v zempisech se jmenoval, nanejvýš jest hoden naší
—
Mocnáství Rakouské v dležitém tomto ase. Napoleona neslo jméno jednotlivých zemí, a spolený náš panovník, jehož hlavní síla byla v království uherském a eském, Ze toto císaství malonesl až po tu dobu titul císae nmeckého. mocné a jen skoro prázdný titul bylo, o tom mluví zjevné historie. tento pouhý titul nmeckého císaství zniil Když Napoleon zízením spolku Rýnského, složil císa nmecký jméno své, a tu nastalo jméno císaství Rakouského, jehožto dva nejhlavnjší slouNapoleonova síla klesla, a místo císapové byly Cechy a Uhry. (Deutscher Bund), to jest ství nmeckého, nastal Nmecký Spolek jakýsi podivný svazek samostatných malých knížat nmeckých. Císa Rakouský František I. uinil nejhlavnjší politickou chybu svou tím. že k tomuto nmeckému spolku také pistoupil: ne s celým císastvím, ale jen s vtší polovicí, totiž s tak nazvanými nmeckými zemmi svými. Tenkráte ješt musela naše uboliá vlast Cechy a Morava trpti liše nazvání nmecké province, tenkráte se nikdo neptal národu našeho, chceme-li pistoupit k nmeckému spolku, tenOJ té doby nákrát byl císa pastý, a my jsme byli jeho stádo.
eské až k
pozornosti
asm
i
leželi
jsme k némeckéraii spolku, ovšem jen více dle jména, a jak pevahou svou ve spolku
se zdá nejvíc proto, aby mohl Mcttrnich
a s nkterými jinými podobnými vládami kazil v ostatním všechno šlechetné a dobré, aby se mohl opíti všemu pokroku v iVmcích. Piznejme se smle, že jsme my nmeckému spolku jen k ostud slouiili. Rakousko, to jest Mcttrnich, byl nejhlavnjší škdce v celém Nmecku; skrze nho nesmli ostatní Nmci svobody užívati, nás pravé postavil despota ten za závaží pokroku nmeckého, a tn pevahu, kterou v nmeckém spolku skrze náš poet ml, jen ke zlému užíval. My jsme byli vždy v nmeckém spolku jen Kocourkov, na nás celé Nmecko prstem ukazovalo, s potupným úsmchem o nás „Oesterreichrach" mluvilo atd. Toto vyznání není hanba naše^ proto že se tata ostuda, tyío pekážky nedly s naší vli, nýbrž proti ní. My jsme musely stát tam, kam nás vstrili, proto že jsme ješt nemli dosti sily a zmužilosti, abychom íci mohli platn; ,^ye chceme.''' Nestyme se tedy za io vyznání, tím více když se nyní o druhé dobrovolné spojení Na budeme nyní dále plativou figuru v ns Nmeckem jedná. s
Pruskem
Nmecku
meckém
spolku pedstavován?
Zachce se nám
býti
isnad
v
Nme-
cku posledními, kdežto mžeme býti v Cechách prvními ? iSmci ve Frankfurt nás toužebné ke spolku zvou, Suselka, Makovika, Kuranda jsou volaví jíkavci, kteí nás mojí do klece Promní se pivábili; budeme tak hloupí a sedneme na vjiku? celá eská zem v Nmecký Brod a v Sosovice, které s nmeckým proti Cechm ? práporem jako Don Quichotte do pole vytáhli Nikoli, eský národ, eská zem odjakživa radovala se z vtšího daru rozumu a úsudku. Když vás nkdo, o nmž dobe víte, že vždy vašim ouhlavním protivníkem byl (a to byli hlavní vdcové parlamentu Frankfurtského odjakživa) tak uctiv do domu svého zve, budete se tázati s nedvrou na píinu této nenadálé sladkoCož pak budete vit, že eská zem nevyhnutelné koení jest sti. k uvaení nové nmecké íše? Což jsme my Cechové tak nesmírné potebný lánek v etze velikého svobodného Nmecka? Bláhovci! fantasie nmeckých doktriná, kteí se nyní zbhli ve Frankfurt, blouzní poeticky po behách Rýna Dunaje! Rýn
—
—
—
i
a
Dtniaj
jsou
—
hlavní
žíly
velikého
Nmecka,
které fantasie jejich
jednu žílu jim podrali Francouzi, a druhou Dunaj jest eka slovanská, Dunaj jest náš, a to jest vlastn první a poslední jednání celé té tragedie.. Nám Cechm naznail osud estné ale nebezpené místo první bašty slovanské na západ; hájili jsme hory své tvrze po tolika vku se ctí, budeme je hájiti posud, a Dunaj bude naše slovanská eka^ Rakousko bude slovanská íše. Padneme my Cechové veta b'idft po sláv Slovan svobodných západních, veta bude po Rakousku I naplnilo
žíhi
ale,
ale,
ale
podetnonli musí Slované.
—
liakouská vláda u Poláci. Pijeda dne 4. veír do Krakova, Y Krakov dne 7. máje 1848. našel jsem mésto v takovém stavu, jakoby nedávno od nepítele vyNa mnolijTh místech vytrhána dlažba, okna rozbyta, dobyto bylo. rozstílena, leckde
známky bomb
a kulí, všude plno vojska, na
rynku
po celou noc n Sukenice stojí a bivuaknje asi setnina jako v poli ped nepítelem, ze zámku dávného staroslavného sídla král polských všude míhají se bílé kabáty .^ochránc svobody a prátm Poláka,^' všude
na vysokém zámku, nyní v kasárny
promnném,
vidti ješté místa,
odkud se dávol} mstu ony známé poslední dkazy královské, a kus takového dkazu asi 5 liber daroval mi náš vel. p. Tupý-Jablonskrj, jen/ zde na Zvierzyiíci faráem jest, na památku, jak se v Krakov slavilo udlení konstituce. Již po cesté skrze pruské Slezsko setkával jsem se s emigranty polskými, kteí pokládajíce mne pro eskou, bílou a ervenou komi výstrahu dávali, že, vracím-li se z Pakardu za Poláka, íže, nebudu do Krakova vpuštn, a vypravovali mi o všem, co se Celá skoro emigrace opustila byla Krav posledních dnech pihodilo. se zdržovala. Vratislavi kov a ve V Krakov nemeškal jsem ihned obeznámiti se úpln s okolnostmi nynjšími, a maje rozmluvy s muži nejrozmanitjšího smýšlení, aristokratické strany, s obany krakovs emigranty demokratické skými radikálního i mírného smýšlení, s ostatními meškajícími šlechtici z Halíe a jmenovit ze Lvova, s malými mšfany zdejšími, s židy, s eskými ouedniky zde ustanovenými, s dstojníky vojska a konen policie, a ze všech tch nejrozmanitjších s rcpresenlaríty zdejší i krásných ošklivých, voavých smrdutých kvítk utvoil jsem si konen obraz pravdivý o stavu zdejších záležitostí vbec, jakož hlavn Nejlepší ovšem o událostech v Krakov v nejposlednjších dobách.
dvrn
i
—
i
i
zprávy podal mi náš milý Jablonský, jenž jsa svdkem oitým všeho, nedívá se na událostí zdejší ani okem janiár a satrap systému Metternichova, kteroužto roli zd bohužel naši odrodilci eští co oaedníci a dstojníci vojenští hrají, ani zas s pedpojatým srdcem utišlného Poláka, jemuž nedovolí cit národní, nechváliti všechny kroky krajan svých a nehaniti všechno, co od nenávidné vlády rakouské Jablonsk}', jediný snad v celém Krakove spravedlivý, jest soudce obou stran ve zjevném nepátelství proti sob postavených, ponvadž pouze srdce a rozum slovanský nestrann souditi mže pocháž-í
o tchto
:
pomrech.
Snažil jsem se dle možnosti vysvtliti
eskou, která
Polákm nynjší
politiku
všeobecné pochvaly došla 5 kdy^ž jsem ale mínní naše strany Polska pednášel, tu patrn rozpadaly se smýšlení Polák na dv strany. Strana opatrná mírná srovnávala se s tím, u nich
'
že echoslované. jíce jeden
Jihoslovanc
druhému
a
Poláci
spojeni politicky a
pomáha-
bezpen
dojdou spoleného ouele svého, samostatnost a dstojnost náiodní a pohtická svoboda, a jisté a
jenž jest z toho ohledu hotova
jest, obeslati sjezd slovanský v Praze ku konci máje vypsaný, bychom se tam spolené poradili o záležitostech slovanských vfibec a rakouských zvlášt. Akoli nebudou Poláci snad nikdy tak ouzce spojeni s náhledy eskými jako jsou Jihoslované. a akoli také není možná, tak upímný a tuhý svazek mezi Cechy a Poláky utvoiti, jako jest mezi Jihoslovany a námi, pece doufám, že srozumní mezi Poláky a námi obma stranám mnohé výhody pinese, zvlášt v pádech nyní nepedvídaných, kterých se ale odíkali nesmíme za nynjších as, za kterých jest všechno možné, i rozpadnutí rakouské íše. Ubezpeen jsem, že pi lakové politice, jaká až posud u minislerslva vídenského v obyeji byla, snadno ješt do zimy muže byli vela po císaství rakouském, a ani my Cechové neuchránímc rozpadnutí jeho. Každý v pohtice zbhlý vyznati musí, že vlastn jen náhod dkovati budeme, udrží-li se Rakousko, jist ale ne ministerstvu, které za posledních dob všem svým národm (vyjma Ylachy a Poláky) pátelství své ukazovalo, jen že bohužel každému na ouTak na p. ze zdvoilosti k Iraty jiného kmenu. naizovalo nám, abychom obeslali frankfurtský parlament, ze zdvoilosti k Manepovolilo žádosti liir, ze zdv^oilosti k Ilirm uinilo baa Jelait-e komendantem vojenského pomezí, ímž mezi Maary^ zjevné zbrojení povolalo, ze zdvoilosti k ásti Moravan špatn smýšlející nepovítlilo spojení naše s Moravou proti zjevnému právu, vymlouvajíc .
Nmcm
arm
se,
že
komu
ob
A
z té
Taková
strany tázány býti musí.
se nezachovat,
píiny
sednout si mezi musíme, akoli si
ské íše, pece pípravy inili trhne- li se násiln svazek náš i
a
dv
znamená
politika
ni-
stolice.
upímn pejeme
o tom pomýšleti,
co
trvání rakou-
poneme,
roz-
Rakouskem, a z této píiny" musí nám mnoho záležeti na srozumní s jinými pirozenými spojenci našimi. Co se Polák týe, poínají šice nyní rozumli trochu, co to jest vzájemnost slovanská, a pesvdili se, že nejsme my pátelé vlády ruské.
s
Mírná strana zdejší, ve
Lvov
i
v Poznani a
nepochybn
ješt více v království polském a na Litv srovnává se mnoho s náhledy našimi, a však prudká strana zajisté ješt nkolikrát vtrhno s sebiju povážlivjší krajany do neštstí, jako ku p. v Krakov v posledních tchto dnech, jmenovit 26. dubna, kde Krakov byl dv hodiny bombardován kuiemi, kartái a kongrevskými raketami. Popisy události té, které v pražských nmeckých asopisech umístny byly, pochází od zdejšího c. k. ouedniclva a jsou píliš jednostranné. Jisto jest, že ob strany chybily, ale vtší vina jest na stran c. k. vlády, a pokud se ouednictvo v Hahi nezmní, pokud zde budou jen ci-
8 zinci
nejvíc
není pomyšlení na nojaký
oiiradovati,
pokoj
v Halii.
e
národní strana (o sedlácích zde býti nemže, C. k. onednictvo stojí nemají) náležitého vzdlání proti ustaviné sobe že prolo co nedovozjevní nepátelé a jeden druhého všelikj^mi dovolenými i a
lenými, lidskými
nuje generál .
i
Šfik.
nelidskými prostedky zniiti
eský
pán. jehožto
odpraven
radnicí co rebellant
zdejšímu obyvatelstvu prý pohrozil,
Te
usilují.
pedek nkdy ped
byl,
a
který
zde pa-
staroraést-
pi píchodu svém
že všechno rozstílí,
nebndou-li
píkrý krok svj ponkud vymlouval. Svobody tisku a divadla užívají zde y plné míe, národní garda není žádná, shromažovati se nyní nesmí, a zbra nikomu nositi není Ba kdo za bránu V3'jde, musí mít vysvdení od policie! dovoleno. Co ale pekáží ouplnému srozumní mezi jinými Slovany západními a Poláky, jest polská hrdost, nedokavost a neznalství okolnose
dobe
chovat, pozdji ale tento
stí. Polák (mluvím zde o vtší ásti, akoli jsou výjimky malé) nezná nic než Polsko a Franconze, o Nmecku již má kivé náhledy, ale pomry Slovan západních dokonce nezná. Tak zde ku p. nemají ani zdání o záležitostech uhersko-slovanských, a tyto dni stojí ve zdejších polských novinách, že han chorvátský Jelachich na elo Pkná reakce, zrovna taková, jakou Poláci se postavil reakce ! ! Hrdost nedovolí Poláku mluviti a mysliti proti Rusm obmýšlejí obnovení o celé Polsky, jak byla za starodávna, jiném, než o ernému moi! Daleká cesta, marné voBaltu snad k jest od až to lání Co bylo, již nebude I eská zem sáhala jednou od Baltu až k Adrii, ale žádnému Cechu nenapadlo obnoviti luto íši To jest nejvtší chyba, že v Polsku jen lidé bez zamstnání totiž šlechta ustavin bez práce o politice pemýšlí a jedná. Jinak by byly cesty nebo lovk, který jinak zvyklý jest Polák mnohem praktinjší se životem zápasit, zná všeliké tžkosti v politice zdravéji uvážit a dobré cesty hájit, a nepouští se jako polský šlechtic bez vesla na moe. A pokavad se nezmní tato stránka charakteru polského, pokavad sám lid polský neuiti potebu samostatnosti národní : posavad nemají Poláci dle mého domnní žádné jistoty k dosažení záI
—
nem
!
!
!
:
i
—
mr
svých.
Pátolum našim na venkove srdené pozdravení! (Po událostech ervnových
r.
1848.
Nedivíme se, panuje-li nyní v myslích mnohých na venkove zmatek a nejistota. Slyšíte tam podivné ei, a když my samy v Praze vlastn nyní nevíme, co se dále díti bude, což divu, že na venkov tím mén vdti mžete. Ze všech stran donáší se nám do Prahy zprávy, kterak se mnozí na venkove z toho, co se v Praze
Kdo
pihodilo, velice ndiijí.
skutk
Je dle
konstituci
a
ale json
tito,
jenž se radují
— Znáte
?
pedešlých oni se nyní radují, že prý Nevte takovým eím: konstituci po svobod. jejich
5
jest
po
a svo-
bodu váin nikdo vzíti nemiVže, dovedeme-li se všichni mužné hájiti. Ani sám císa Pán nyní konstituci naši odvolali a nazpt vzíti nemže, protože již samostatné nepanuje a protože všechny zmny, které se nyní platn v zemi naší stáli mají, jenom od snmu s potvrzením J. Na snm ale si vy sami voliti miiete zástupce M. C. vyjíti mohou. své, a proto by nikdy možno nebylo, svobodu a konstituci nám vzíti, kdyby každý dle sil svých o právo dbal a peoval. Avšak jest všeobecn známo, že vtší ást našeho národu pro zanedbalost a nevzdlanost svou ani se o obecné záležitosti nestará, a že jen, abychom tak ekh', z hotového bráti chce, aby již dosažených svobod auastni byli beze všeho piinní svého. Známo vám jest díistaten, že jest veliký poet fidí. kterým nový poádek konstituéní velmi nevhod pišel, ponvadž jim nyní Kdo jsou tito možno nebude, lehkým zpsobem dobe živu býti. lidé, víte sami nejlépe, znáte je, máte jich všude nkolik na blízku. Ti by se ovšem rádi vynasnažili, aby zas všechno pi starém zpiisobu ziistalo, a všelikých prostedk užívají k dosažení svého ctle. Proti tmto musíme se ted}' všemožn opírati a svobodnou konstituci svou proti nim hájiti, zvlášt nyní, kde u všeobecném zmatku všechno se kolotá, snm za snmem se vypisuje, ale žádný se posud
—
nedrží.
My
msíc
žijeme nyní v podivném stavu
udlena
jest,
ale
po
celý ten
:
konstituce
as máme
nám místo
již
nkolik
konstiluce
Za celý ten as nebylo ješt asu na svolání skuteného njakého snmu. Tak žijeme zatím na pólo bez zákon:
zmatek nad zmatkem.
nebof ty svobody které nám j/ž vdéleny jsou (nejen slíbeny), nikterak se nedají srovnati se starými zákony a jmenovit se starými ouady. Odtud povstalo vlastn tolik zmatk všude a v Cechách zvlášt. Nešastnými událostmi po Sv. Duchu utrpla naše eská vc alespo na as nesmírnou ránu. To si jakožto moudí a rozvážliví lidé nesmíme zapírati. Nepátelé naši použijí toho neštstí velmi 0-
bratn proti nám akoli každý, kdo pi onch událostech v Praze pítomen byl, dobe vdti musí, že Cechové Nmci na barikádách vedle sebe stáli, a že s druhé strany ve vojšt Nmci. Cechové, Po:
i
Maarové
láci,
která
již
proti
povstalým bojovali, pece
dávno všemu
eskému
umla nepátelská
strana
vc pedstavili jako ech. A skuten vc
se protiví, celou
Nmci a jakožto porážku porážka naše. Praha jest nyní v stavu obležení, ztratila na ten as všechny výhody konstituní, a ponvadž Praha jest naše jedin stedišt, odkud vychází všechen národní život, utrpla tím národnost eská velikou škodu. Kdybychom my Cechové boj mezi
ta
i
Cechy
vypadá jako
a
10
krom' Prahy ješt zatím mohli jako
jiná
velká m(^sta inji pokraóovati,
obyt^ejné
kdybychom bychom ani ná-
jako Némci, nepocítili
sledky onoho vzbouení. Tak to ale všichni a celá zem Irpli musí: s Prahou porazena jest celá zem. Mámc-li ale ze všeho toho neštstí dobe vyjíti a na lom stupni, kteréiio jsme se pracn dodlali, zíislali, nevyhnuteln zapotebí jest, ídili se dle následujících zásad 1. Zachovati všude v celé zemi co možná nejvtší poádek, aby nebylo príiny vytýkati nám nezákonnosti, abychom pod tou záminkou nemohli na as svobod svých pozbaveni býti. Kdo vám nyní :
radí k njakému násilí, toho považujte bu za nerozumného neb za svého tajného nepítele. Projevujme vli svou vždy cestou zákonní, a budme jisti, že se vždy po dobrém to státi musi, eho si oelý národ peje. Žádná moc na svt není tak silná, aby mohla odolati
spravedlivé žádosti celého národu.
Aby
skuten
cely národ
svobodu a o dobré své vy probuzenjší a vycvienjší starati. Musíte ostatním všechno, co sami v tchto novinách tete neb od jinud z dobrého pramene víte (lži nevte, kterých se nyní mnoho rozsívá), vysvtliti a je pouovati. Hlete všehkým zpsobem rozmnožiti poet stejn svámi smýšlejících, neleniijte si slov k pouení, nebof jen na léto cest dojdem svého cíle. Vte, že rozumné pouení jest lepši a proti mnohým zlým nebezpenjší zbra, než prach a železo. 3. Chovejte se zvlášt nyní neohrožen, nedávejte snad njakým nesmlým zalezáním ncpátehim naším moc do rukou. Vystupujte tak, jak zvykli jste byli, sice hned proti nám nabudou vtší smlosti a budou nás krom toho ješt osoovati. 3. Dávejte dobrý pozor na všechny ty, kteí nyní proti nám vystupují, nám nadávají, zlé pejí a z toho Pražského neštstí, které každý pravý pítel vlasti oplakává, se tší. Pamatujte si ly osoby as jejich plesání nebude dlouhý, ukáže se brzy pravda ale proto si je dobe pamatovati musíme, abychom budoucn aspo vdli, na koho se mžeme spolehnouti a koho se varovali. Pijde rozliné volení ouedník, depulovaných atd., což nev} hnulcln s konstitucí spojeno je*t, a budete aspo vdt, koho volili nemáte, 2.
si
pravé jak náleží peoval, o
se
to
o svou
musíte
—
—
vn
Ieba se vám potom Bh ví jak lichotil. «5' Na svém dobrém právu všude pevn slujte, a pamatujte si, že kdo své právo dobrovoln zadává, nejen sob nýbrž ijinýmš kodí. I když se jinému vašemu spoluobanu bezpráví dje, pamatujte mu se ozvati: pomyslete si: dnes mn, zejlra tob; nebute jako ty ovce,
které,
když
ješlé se radovaly, šla,
a
jednou z nich vlk odnášel, nic si na Poznenáhla ale
že jinou vzal.
vlk cele stádo puhllii.
i
nevšímaly -a
n
ada pi-
Tuk nemá poádný oban nikdy žá-
11 dne bezpráví okolo sebe Irpéti, nýbrž všichni spolené musíte vždy kažiiému bezpráví se podrobiti: jenoiu tím docílíte toho, /e všichni zastrašeni budou, kteí bezpráví obmýšlejí.
\éco o reakci. (N. N.
7.
ervence 1848).
as
tuze mnoho užívalo, a uznali jsme Tohoto slova se za našich v tchto novinách, kde posavad málo místa nalezlo, též potebu, i
nco v as
o
reakci podotknouti.
Patrno jest, že se konstituce mnohým dokonce nelíbí, kteí za starých ca 5 na outraty svých utištných spoluoban dobe a pansky žili: kdo jsou tito, lehce bude uhodnouti, tak že je ani vypoítávati nemusíme.
hodné
platiti
Vzpomete
si
jen,
museli za každý krok,
kdo vás který
utiskoval,
udékl,
komu
jste
kdo se nad vás
nesmírné povyšoval atd., a budtte hned vdti, komu se Ouhlavní ale nepátelé konstituce a svobody jsou nero%umni ouedníci; rozumní a poctiví zajisté se se všemi ostatními obany z naší svobody radují. Piiování a usilování tchto všech nepíznivcn svobody a zastaralých utlaovatelu lidu jmenujeme krátkým slovem reakce ili zpátenictví, a každého takového reakcionáem ili zpáteníkem. Ponvadž jest reakce véc hanebná, nikdo zajisté se nepizná sám, že jest reakcionáj tak jako falešní hráové si na svj nevyvsí tabuli: ^,'V. N. falešný hrá'-'-, tak také žádný reakcioná neekne, že si peje reakci, nýbrž bude vždy hledti, chytrým výmyslem spoluobany své o jejich nová práva a svobody obelstíti, aby to naped sami ani nepozorovali, a pak když zpozorují, ani již moci nemyli, opíti se proti svým utiskovateliira. Tof byla dlouhá pedmluva k tomu, co o nynjších okolnostech Známo jest, že se po událostech Sv.-Dušních našich íci chceme. v Praze a v celých Cechách nesmírné zmny staly mnozí poali ouzkostliv kiet: reakce, reakce, pijdeme o svou konstituci. Na to ale naše nynjší vláda hrab L. Thun ubezpeuje nás veejn tiskem, že se konstituce nikterak rušiti nebude. Vládní noviny, které zastávají ve všem mínní hr. Thun a, píší dokonce ,.0 vykieném fan~ tomu (t. strašidle} reakci." A dále doleji doslovn takto: „Povsti, žeby se byli eši strojili vyhubit Nmce a podobné, nemžeme považovat za nic jiného, než za zlomyslné výmysly k hanobení jména eského. Rovnž bylo všude patrno, že se nikdo neopovážil vyknouti slovo o njakém zpronevení císai neb proti spojení s ostatními rakouskými zemmi. Vyjádení takové by ovšem bylo vzbouení jako voda ohe uhasilo, a jist proti tomu obrátilo, ostatní
konstituce nelibí.
dm
5
j.
i2 byl pronesl. Ncpochopilelná jest nám ledy báze, jakoby mla ntrpli, nebo sna/cní naše byli zmaeno, národní vc Jako nejson svobody nebo dokonce práva národu daná ztenena. konsliliicni, od dobrotivého našeho panovníka dne 15. bezna a 8.
kdo by
Jej
eská
dubnu nám udlené, následkem posledn zbhlých událostí ani nejmenším narušeny, tak jsou a budou písn zachována a šetena nedotknutelná práva národnosti naši" atd.
Takto psáti a mluviti jest ovšem vc snadná, ale jak tžko jest takovým sloviim viti, když jim skutkové, a to po celé zem", zcela odporují! Jak tžko jest dokázati, že je to lelo, když jsou eky zanárodní gard, mrzlé! V Praze jest všem lidem i nejpokojnjším, o které všeobecné známo jest, že na zbouení ouaslenství nemla, odebrána zbrai^ to samé se dje po venkov Praha jest tichá jako hrob, nikdo si netroufá na ulici ani dupnout neb vykiknout, není v celém mst tém ani kusá zbran: a pece jest Praha ješt podnes v obležení vojenském a to jest národní garda; nikomu není dovoleno vydávati bez zvláštního povolení plakáty (ohlášení) neb bžní listy, asopisy drží se rozlii*vmi vyhržkami ve krátkosti*) a to jest svoboda tisku; Žádné schzky se držeti nesmí, a jak doslýcháme, jednalo prý se již o zavení besedy mšfanské a to jest associace: zkrátka v Praze krom toho slova konstituce n)'ní dokonce nic i
5
—
—
konslituního
píina
nevidíme
nezakoušíme.
a
jest „stav oblcien',
na
o tom nás ješt nikdo nepouil.
udlena
již
lovk
jest
od JMC,
ta
se
ale
a
Ovšem
pro
všeho
jest tento
Osobní svoboda a
toho jediná
slav obležení,
jistota,
která
nám
nyní dokonce nezachovává, a nikdy
dv
hodiny nebude sedt ve vzení na hrad ani k výslechu nepišli. Zkrátka nevidiiri.e nikde jednání konsliluní. Snem náš bez-e vší podstatné píiny a proti zjevné vli J. M. C. krále našeho nedr%í se, nebot J. M. C. král náš chtl a naídil, aby snm eský ped íšským se držel, a volby byly z vtší ásti ukonen}'. Proti Vídeskému snmu, na který se krom toho již také volení jen na kvap a tak ka halabala dje, není
jist,
že za
Pražském, kdežto mnozí po mnoha dní
již
také
hrabte
poíná jeden hrab, Thuna, v jednch
L.
o
nmž
zdejších
jesl
spíisobem vystupovati, s tím oumyslem, aby
Ptám se tedy:
šlo.
co
to jest
známo,
nmeckých i
že
snmu snmu? Již
k tomu
konstituce bez
dvrník
novinách
jest
chytrým
nepiod po-
m-
bezna máme konstituci na papíe, ale od té doby po tyry nemohl se žádný snm zapoíti! Je-li to jen náhodou, o! pak pravím: Be/.božná náhodo, která nás okrádáš o naši poctivou svo-
lovice síce
*)
Redaktor >'. N. byl pro dodatek v ó. 59., jejž k oznámení hr. L. Thuna od 21. ervna uinil, a ve kterém o spiknutí pochybuje, ped hr. L. Thuna na hrad Pražský povolán, tam písné napomenul s výhržkou trestu pi stejném poKracováni.
!
13 Jen skrze snem mže konstituce skuten nvedena byli. Biiale ješt dlouho lak beze všeho snmu trvali, což jiného v celé zemi, než nejvtší nepoádek, nejistotu, hádky, míti mžeme krveprolil!. Staré zízení pestalo, nové se nezavádí! osoování a bodli!
de-li to
—
Také
nevzdlanjšímu
poznenáhla
se
lidu
nepoádky jsou následkem
nepoádky sama ješt pomyslí, že tyto
pro ty
konstituce v nelibost a podezení uvede, neb
si
konstituce samé! Af se jen
p.
hrab Thua
jak konsiiíun se nyní všude po venkov dje: jsouf lidé nejvíce ouedníci a také od vojska, kteí zjevn íkají posmívajíce
pesvdí,
se:
Již jest
po konstituci!
Snm jedin mže nepítel svobody,
nám pomoci, a kdo zdržuje snm, jest ouhlavní poádku a blaha zem. Jen jedinou vc považte: jaké
po celé -zemi braní na vojnu; kdyby ale byl snm, ustanovil by snm sám, máli se bráti a jak mnoho vojska zem dáti má, a jsem pesvden 'žeby snm se zejm vyslovil proti vojn, která nepotebná, marná jest a naši zem do nejvtší zkázy uvede. Nebo již skoro vojna celé zemské dchody pohlcuje, dluhy se nesmírn množí a bankrot zemský se vší svou hrzou visí nám nad hlavami
jest
Schwarz «
'
Rotli
Gold.
(N. N. 5. srpna ISoO).
se nyní asopisy nmecké jako mouchy: nikde není podnebí asopism tak píznivé jako zde ve Zákon o tisku, který vydán jest od ministerstva^ platí zde Vídni. tak málo jako korán; každý tiskne a píše, jak za dobré (neb vlastn Obyvatelstvo Vídenské udržuje se v ustaviné zimza zlé) uznává.
Ve Vídni
snad v celém
rojí
svt
které se zde všude po ulicích prodávají a ve ve dne v noci s vyvoláváním vozí. vozíkách zvláštních Náhodou redaktoi .víry té. všichni ktereu vyznávali proroci Hajsou skoro bakuk a Nehemiáš, proto pec ale i v sobotu asopisy vydávají. Krom asopis vycházejí ješt poad zvláštní plátky nejrozmanitjšího druhu, z kterýchžto se jeden na druhý zuivostí svou vyznamenávají. V krajinách našich ovšem málo známe všechny ty výrobky Vídenského ducha, leda snad z nadávek, kterými je naši Gutgesinti nici
tmito asopisy,
i
ustavin
bude tedy snad mnohého tšiti, uiniti si trochu ; tmito Vídenskými plody. Dnes vnována bu pozornost naše jednomu asopisu, který jménem „Schwarz-Roth-Gold," Vereinblatt der Dentschen in Osterreich, náš nejmilejší pítel p. Lohner vydává. Redaktory má tyry, jenžto jsou: Dr. Kuh, J. Rank, A. W. Schopí, F. Uhl, Motto na prvním ísle, které dne 1 1. ervence vyšlo, jest: známost
pronásledují
s
!
i
I
..Dculschlnnil, Deiitschlad
(ber lo jest
chno
i
alles
in
der Wcll
Naped Néinec nad spravedlnost. :
Posud ovšem
potom
a
iiber
AUes,
!••
— lovk
!
lyry ísla vydaná
Jenom
Nmeclví jsou,
pesvdení, ie není lovka na svt, Lohner znmili za spravedlivé nepokládal. asopis nabyli jsme
spolku, jenž
hlavn
krajiny naše
nmecké
nade vše-
ale
již
z
nich
kterého by
bouiti proti
nám
p.
organ
tento je
z.a
úel
nazvanými centrálními spolky podobného smru v Liberci, Litomicích, v Rumburku, v Zatci, v Karlových Varích, v Chebu v ustaviném spojení stojí, což tulo podotknuto budiž proto, aby našinci dle možnosti též s druhé strany proti takovým si
položil,
zámrm našemu
s jinými
a
tak
se postavili a v a
nmeckých
krajinách
k utvrzení pátelského svazku mezi
našich
eskými
k
prospchu Cech
obyvateli
se vynasnažili.
Yizmež tedy, eho se nadíti míižeme od Schwarz-Roth-Goldu. Hned v prvním ísle teme velmi naivní a prostodušné nmecké Credo, a v doslovn takto „Víme v Ducha svatého humanity (lidskosti), jenž panuje a život udluje všem národm zem, jakéhokoli jména a kmene, a jehožto íše trvá vné. Víme že tento duch na zem pišel jakožto nmecký národ (dass dieser Geisl Mensch geworden ist im deutschen Volke), jehožto dech jest dechem jeho dechir, aby vzbudil všechny národy živé i mrtvé, bdící i spící, aby se velikými stali a dobe se
nm
mli na zemi
!
:
—
ald.
nmecký) posavad
Jenžto (národ
sob
muže
povolá všechny
dáno bylo
nyntijší
na výsosti svobody, odkud k svého lidu a všech národ, aby spoá-
—
a budoucí."
..Prosté a zjevné
nmecké Rakousko
atd.
Chceme spojené Nmecko, na hrud, kde se kdo nýbrž na šlecht inu a statenosti smý-
jest,
.... Naše
co chceme.
nmectví
nelpí
na zvuku hlasu, Proež náš nejvyšší zákon: Miluj humanitu nade všechno, Nmecko skrze ní, a Rakousko skrze Nmecko!" narodil,
šlení ....
To
jest po
esku
a
králce
eeno
„Vím,
:
že
jenom
Nmci
všemi jinými panovat, jen Nmci mají rozum, a ostatní národové musejí ekat, až jestli co z toho rozumu zbyde a na pochází všechno dobré na zemi. se dostane, od My nechceme mnoho jen celé Rakousko ponmiti, a za Nmce považujeme nejen toho, kdo se v Nmcích narodil neb nmecky mluví, Ostatn se nýbrž každého, koho donutiti mžeme, aby byl Nmcem. arci samo sebou rozumí, že jsou jiní národové proti nám jen pleva, jen my Nmci jsme statení a šlechetní.'*
jsou
lidé,
jen oni mají nade
Nmc
n
:
!
Ovšem, ovšem, hluboká
filosofie,
a
!
!
dech jeho jest dechem jeho dechu, pro ty dechy jste lak nafouknuti, že
lo jest
již
ta
vice
!
i5 zvíe v bajce rozpuknouti se mupánové! llued za lim vyznání víry stojí lánek: ..Dopis mst nmeckých k Praze s nadpisem: Clená paní mámo!- vypracovaný od p. Eduarda Slrache z Rumburku, jenž jest plný jedu ještrího jako ku píkladu-, .jA ty slará Praga, trpóla's, ba podporovala's takové vci ve svých sídlech. Musíme se domýšleti, že upomínka na tvou nkdejší krásu msta královského vzbudila v tob touhu, ve starých svých dnech ješt jednou se o to pokusiti, pi ti snad lhostejn bylo, sedí-li na tvém trnu potomek ddiného kmene aneb njaký Faster nafoiiknonli se nemiižete. a jak to síte,
—
inllí
em
a
Villani
!'•
V dnihém
ísle teme jednání téhož nmeckého spolku ve Vídni dne 11. ervence. Dr. Nadler iní návrh, aby všechny národní gardy v lak nazvaných rakousko-nmeckých zemích „nmeckou kokardu nosili vedle provinciální:'''^ Hin Pan Uhl myslí ovšem, žeby se to mlo jen ve vši uctivosti žádati v Cechách by to prý bylo tžko. Dr. Schmid radí, aby se to jen od nmeckých okres v CeVíce eník mluvilo ješt o tom, bohužel ale nevíme chách žádalo. moude-li neb nemoude, neb o tom sám Schwarz-Roth-Gold zmínky neiní Dr. Nadler praví, že slovanské národy, které nmecké ochrany užívají, *) také z vdnosti za to nmecké barvy nositi mají, aby se tedy u komand národních gard poruení na to vymohlo. To mže jen smýšlení, ne poruení docíliti. Dr. Flógl !
—
—
—
:
Konen
pece celý spolek uzavel, že tu Takovým zpsobem ušeteni jsme milosti
šení trikoloru krve,
žlue
zatím nechá.
jsme ale být též uševyvolenému Reichsverweserovi ve které mezi jiným teme „Rate nám
a
teni adressou téhož spolku
nmeckému
vc
tohoto spolku od no-
arcikn. Janu,
inkaustu, nemohli
k
nov
:
popáti nadji, že se rukou V.
C.
V.
vyplní
nadje
naše,
že jest povoláno pinésti a zachovati vzdlání po ekách rakouserného a Adriatského moe, a že korouhev hukých až k manity nesena rukami nmeckými na požehnaných pdách maarských, a na jemné (empfánglich) zemí slovanských národ roz-
Nmecko
behm
Tedy až k ernému a Adriatickému moi, a po Du naji Ale Dunaj je hluboký V ísle tetím vyvinuje se pede vším zlopovstná theerie departementální, vymyšlená od Ullra-Nmc rakouských na zniení ostatních národ. Dle ní by musely pestati všechny province, všechno by stálo pod jedním ministerstvem ve Vídni, což arci poznenáhla znmení za sebou vésti musí. O tomto plánu chytrém a jezovit-
kvete'* atd,
—
!
*) Vašku! sméj se
!l
16 zstavujeme si pozdji zvlášt promluviti. Dále tamtéž teme obšírné zízení republiky ršeslovanské, jak prý bylo vyjednáno v Praze jak p. na slovanském sjezduj pochází tento dležitý dokument
iskéin
—
—
od jistého Rusa, jenž na outéku z Prahy ve Vraruky se dostal zrovna do z jehožto tislave jej odevidal komusi, Schwarz-Roth-Goldu! V celém dokumente se všechny punkty doslovn uvádjí tak, jak by nejlepším spusobem zrovna z protokolu vypsány byly. Ouel ale p. Lohneruv byl len, aby tak naše slovanské záležitosti jen pi^ed svtem do hodného podezení uvedl. rakouských, z nichž §. 1. „Úel spolku Dále statuty spolku jest, hájiti národnost nmeckou proti násilí (Uebergriífe} jiných náLel jeho jest, potlaovali Slovany, rodností," totiž po esku eeno aby snad nkdy sesílivše, nemohli být nmecké sláv na závad. „Úloha naše na východ,-' velmi záVe 4. ísle jest lánek tam, Uhersku tvrdí se že musí býti nmecké anebo rubavný. O Moskvanm by se zmocniti se jižných slovanpodailo-li ské, a ských zemí, tu by jim arci sloužilo mce stedozemní jako severní, a „pak by se vyplnilo staré proroctví Eddy, že ku konci dn veliký had severní všechno zachvátí a ve svých mohutných Proto prý musí podporovati iVmecko oudech nmecký svt zadusí.'' Maary a Rumuny, národy velmi chvalitebné (neb nejsou Slavané!), a všoupnculi tento raaarsko-valašský stát jako závoru mezi Rusko Zárove arci pak po této maarsko-vaa jižní bojovné Slovanstvo. lašské závoe sklouznou-se Nmci poznenáhla po Dunaji do erného freie Donau! moe, které jim odjakživa zaslíbeno jest: To se nazývá Také cleme žádost mšfan Kadaiiských (Kaaden) z Cech k ministerslvu do Vídn, v nížto pamtihodný punkt jest ten, 5,aby se eský snm v Praze nedržel, kdežto prý by nmetí depulovaní nemli dostatené jistoty osobní !•• O spravedlnost My Cechové máme zde ve Vídni dosti jistoty mezi vámi, a vy mezi námi nemále! O Jsem ubezpeen, kdyby se nktenad Slovany privilegium rému nmeckému deputovanému na eském snme v Praze nco podobného bylo pihodilo, jako p. Riegrovi ve Vídni, žehy jisl druhého
Lohner praví
Nmc
:
:
—
!
!
vné
Nmc
dne haed
!
byli všichni
Také tam teme
nmetí
depulovaní odejeli z Prahy do Liberce!
pamtihodný dopis
z
—
Chebu od 11. ervence,
nm
taklo: „Windischgrálz tentokrát zachoval Prahu pro Rakousy^ byla tu nmecká, a proto se íci mže, že ji pro rakouská
a v
N-
vc
Ostatn mu
Nmecko
—
málo na srdci leží to proti císa žádat, potáhne Nmecku. a bude-li to víme všichni Ale jest muž ímského charakteru, naskrze ctihodný, a dobré služby nám ješt proukázali mže (wir diirften ihn noch sehr brauchen)." Tolik pro poznání jednoho zdejšího asopisu, ostatní jsou mu veMnoho krásných výklad mají Nmci na svj trikolor: lice podobni.*
mecko
—
zachoval.
—
ale
17 Lohiier Schwarz-Roth-Gold dává
tento
originálnímu
ale
píinu k výkladu
trochu
:
erná znamená
moc,
ervená znamená
krocana,
Žlutá jest zlué.
kterém bych
o
(Jláiiek,
pál, aby
si
jej
každý peetl a
rozvážil. (N. N. 30.
ších
Nastaly
nám
páních
pomysliti
svobody, že se
v Rakousích si
to
mnohým zdá
nemžeme dy
—
že
ale
jest,
cím
to jest,
dostalo se
^
až píliš býti
echách
pece posud
íci se
ani
v nejbujnj-
nám v Rakousích
tolik
Pravím v Rakousích, proto
!
nemže. svým osudem spokojeni
že dosáhnuvše cíle tužeb svých
—
b3'ti
svobopece jaksi ouzko>sllivé do nejbližší budoucnosti hledíme ? 5
Jest to pro nejisiotu,
že se
asy, na které jsme
netroufali
že se toto poslední nyní o
ím
srpna 1848.)
nám
protože
té
celé
svobod ouplné nevíme,
jaksi lehce nabytá býti zdá, a tudy lehce
ke ztracení. kteí jste upímní a poctiví milovníci svobody, demokratie, rovnosti práv, spravedlnosti atd., kteí jste od jakživa tak svobodné smýšleli již za staré vlád), pokud sp to za pestupek považovalo, kteí nejste liberalisté a demokrati ode dneška snad jen proto, že to nyní v mode jest, že nyní demokracie panuje a vynáší vás, pátelé milí žádám, abyste se mnou následující rozvážení
Pátelé
milí
!
—
!
uinili. stojí nyní v celém rakouském mocnáství záležitosti svobody? Rakousko jest zemé nejedná, nýbrž z rozliných zcela rozdílných, ba nepátelských národ složená, a proto jest v Rakousích
Jak
mnohem
tíž
všeobecné usrozcméní
a
porovnání uvésti,
než v které-
zemc mají
obyejné jen rozdíly ve stavech a v politickém smýšlení, ponvadž obyejné jen od jednoho národu obydleny jsou, aneb aspo že pevaha jednoho národu tak veliká jest, že se jí musí jiné slabé ásti ve všem podíditi. U nás ale v Rakpusích Nmec, Maar a Slovan (Vlachy a Rumuny nepoítaje) oste koli jiné zemi.
Jiné
mohutn proti sob stojí, vždy hotovi jeden na útraty druhého moc svou zvtšiti. Odtud pro všeobecnou svobodu vysvítá vždy veliké nebezpeenství. Slované ješt nejupímnji svobodu pravou milují, oni jediné snad chtí rovnoprávnost všech národ rakouských, neosobujíce si pednost a panování nad jinými, chtí Slované rakouští jen lohk, aby byli rovni ve všem ostatním. To skutené sami ke své a
cli
íci a dokázati
mžeme.
Nmci
a
Maarové
panovati chtjí, jedni
V 2
1^ v jedné, dnizi ve druhé polovici Rakouska, lak aby oslalní vedle nich Vlachové dokonce se od Ranárodové jim podízeni byli. bydlící k!)!iska vší mocí odtrhr:oiili chtji a o to v posledních asích biannou inocí
usilovali.
Co
se tedy polidky národností týe, a
když se jen na národnost
Nmcúm,
ani Maarmn ani Vlachinn na zachováni celého Rakouska nic záleželi nemiiže a nezáleží. Naopak když bérem zíeíel pouze na národnost, musíme uznati, žehy
ohled bére. vidíme palrnó. že ani
pro Nruice. pro Madary a pro Vlachy vlastn lépe bylo. kdyby Ra-
kousko pominulo
a
se rozpadlo.
Jíémci rakouští by se k
nmecké
íši pipojili a tak s))ojeni ouzce jeden veliký a mocný stát utvoili ; Maai by samostatné veliké Uhersko mli. po které samoslalnosti a ve kterém mocnáství by oni Majiž dávno baží ctižádost jejich, jediným panujícím národem byli, zvtšujíce se poznenáhlým zmaaením všech osiatních mezi nimi bytujících národ a Vlachové by Sami Rumunové (Valachové) rakouští by se k oslatní Itálii pi vtlili. v lakovém pádu Rakouska ke svým ostatním spolurodákum v Multaiiech a ve Valachii se pipojili, teba pod tureckou neb ruskou ochranou, kdyby se nemohli samostatn udržeti. Jenom Slované rakouští nemají takových vyhlídek. Kdyby bylo Rusko zem svobodná, konšliluní. mohli by Slované rakouští tak jako Nmci, Maai a Vlachové bažiti po spojení s rodáky svými, aby jakožto jeden veliký národ, jakožto soustátí slovanské etné a snad nejpednjší místo zajímali mezi ostatními národy tohoto svta. Ale Rusko jest zem despotická, a my ostatní svobodní Slované musíme tohoto vlaslního bratra svého co nejhoršího nepítele se, bohužel Každý kmen z nás rakouských Slovan jest sám pro sebe varovali. slabý, aby vedle jinonárodjiích mocných sousedu estné, samostatné Odolá naše eské království, kdyby i skutené momísto zaujímal. cnou a brannou rukou od ostatního Rakouska se odtrhnouti mohlo nyní pochybuji), odolá pak vojskm celého Nmecka, které (o by jist rádo takové píležitosti použilo k podmanní Cech ? 0
soukmcnovci
svými
ai
;
!
em
i
cm —
:
i
na severu
:
Poznaný. Slezsko,
liští Poláci a
Rusíni.
Lužice, Cechy, Morava. Slováci, Ha-
zase naše národní uvédomnní.
nose národní
19 odhodlanosL nás
koby
lolio
si
jednoty není posud lak vzdlaný a vyviniíty. jaMoravan nedvuje echovi, Slovák Mo^ Polák Rnsinovi, Rusín Polákovi, rolnik halíCský
cil
páti bylo.
echovi, a Ješt mnoho asu uplyne, ješt njnoho pracovati a lid svj pouovati musíme, než docílíme, aby touha po je
i
šlechticovi,
—
—
!
5
:
:
!
—
Toto zde práv eené zdá se mi nejlepší dkaz býti o tom, že Slované rakouští skuten upímn o Rakousko smýšlejí ; majíf z toho prospch, a to se mi v tomto svt trvanlivjší a bezpenjší pohnutka býti zdá, než všechny ei o vrné oddanosti atd. atd. Doufám, že jsem dosti zeteln a ku pesvdení provedl a dokázal, že nám Slovanm rakouským velice na tom záležeti musí. aby
To tedy chceme a chtíti musíme se Rakousko zachovalo. ale jakých prostedk se nyní v tchto okolnostech k dosažení tohoto cíle uchopiti máme ? O tom tedy budiž další naše rozjímání. Komu krom nás ješt také záleží na zachování Rakouska, abychom síly svoje s jeho silami spojiti mohli ? Zajisté nikomu více než naší rodin císaské (dynastii) Habsburské, což ani dokazovati Piznejme se ale, že naše rodina císaská pro zapotebí nebude. nás dležitý, totiž mocný jest spojenec^ ona má veliká, sobe zcela oddaná vojska, a krom toho veliký poet obyvatel celého mocnáství ze starého zvyku (veliká to moc mezi lidmi !), na této staré dynastii vrné lpí a jí se vždy pidržovati bude, dynastie naše má také 5
•
—
pro sebe starou za hranicemi
legitimnost a historické
mocné pátele.
právo,
Nám Slovanm
ona má také
jinde
záleží na zachování
Ra-
:
Habsburské
ziile/A na zachování Rakouska, držme monarchického principu. akoli nám Ale na jedno nezapoiuinejiue dynastii záleží na zachování Rakouska, jest v tomto ohicdu mezi námi a dynastii veNám národm sloliký rozdíl, na klcry veliký ohled míli musíme. vanským zále'.í a záleželi musí na zachování srobodíH-ho, demokradynastií nemusí záležeti na svobod a na demoíickho Rakouska a chceme-li hledati rady kralii, jí záleží hlavn jen na Rakousku, v historii, míižcmc se domýšleli s velkou jistotou, že dynastii naší záleží více na uristokratii a na absolutismu, aspo se od jakživa vždy — Další tchlo pidržovala a proti svobod a demokralii opírala. myšlénky, kleré z této okolnosti vyplývají, snadno si každý sám v Postupujme dále vo svém rozvažování! duchu predslaví' Jisto jest, že dynastie sama svými prostedky a svou mocí aristokratické a nesvobodné (absolutistické) Rakousko udržeti nemže, neb vlasln již nemohla, nebot toho jsou letošní jarní události patrným dkazem. Jisto jest za druhé, žeby dynastie sama svými prostedky a svou mocí ani demokratické a svobodné Rakousko pohromad uaržeti uemohla, kdyby jí v tom vtší ást národ odporovala. Pochybno jest, jestliby dynastie naše despotické a aristokratické Rakousko pohromad udržela, teba bychom my všichni Slované ji v lom podporovali, totiž jinými slovy eeno Kdybychom se my Slované bez ohledu na svobodu s dynastii Iv lomu ouelu spojili, abychom ostatní národy neslovanské v Rakousích sob podmanili a je není jisto, že zvítzíme a ouel svj dosáhneme. poslovanštili Jisto ale jest nade všechnu pochybnost, že my rakouští Slované ve spojení s dynastii svobodné a demokratické Rakousko pohromad ostatní národové, jmenovit Nmci a Maarové, udržíme, teba se To jest jinými slovy eeno o zniení a rozpadnutí jeho pokoušeli. Když my rakouští Slované spojeni s dynastii svobodu a demokratii zachováme, zdržíme rakouské Nmce od centralisace Frankfurtské a pinutíme Maary, aby zanechavše svého osobování a oddlování, pod tmi samými výmínkami jako my ostatní s Rakouskem spojeni zstali, a tak svého cíle dojdeme. Zapotebí k tomu ale, jak již praveno, trojího pedn abychom se my Slované demokralie a svobody .vrn drželi, za druhé abychom s dynastii spojeni byli, a za tetí aby též dynastie pi svobod a demokratii pevn stála. Ze my Slované rádi a pevn' se demood dynastie odtrhokralie a svobody pidržíme, o tom nepochybuji vati se nemáme žádnou rozumnou píinu, držeti se jí ale mnohé o to tetí ale hlavn jde, aby se dynastie také pevn a vrn svobody a demokralie pidržela. Pokud to záleží od pouhé dobré vle a od pouhého smýšlení naší císaské rodiny, musíme nadji míti, že
kuiiska.
li)
naslii
té/-
se ledy (i}tiaslie, dižine se
i
:
:
—
—
:
:
i
:
:
:
5
21 sama svj prospch dobe
rozváživši,
s
upimnými
rádci svými se po-
Jsou ale krom toho od svobody a demokratie neodstoupí. v naší moci prostedky, kterými k lomu psobiti mžeme, aby dyProstedky tyto jsou nastie naše svobody a demokralie se pidržela.
radivši,
dva
:
spravedUrost naše
%>
národním ohledu,
a mírnost
naše v politickém.
se my Slované Mnozí této spravenikterak rozumli nechtjí oni peji si totiž pravé svobod dlivosti, svobodu, ale jen pro sebe, jiným nedovolují toho, co sami pro sebe My ale Slované rakouští, kleí jsme posud vždy b\li proti žádají. ostatním ve kivd, zaujímajíce všude jen druhé neb poslední místo, dovedeme se nyní nejlépe spravedliv a snášeliv s ostatními porovnati, zvlášt když nic jiného, nic více žádati nebudeme než rovnost, Takovým zpsobem získáme si pro sebe neosobujíce si pednost. mnoho myslí také mezi spravedlivými a snášelivými Nmci, Madary a Vlachy rakouskými, kteížto dvujíce se ve spravedlivost a snášelivost naši, rádi s námi v jednom státním foederálním spojení zsob dynastii znamenit usnadníme zachování Rastanou a tím kouska. Co jest mírnost v politickém ohledu, o tom jakožto vci pro nás v tomto okamžení nejdfiležitjší, a pro zvláštnost tohoto asu velmi choulostivé, mnohem obšírnji promluvili musíme, vezmouce pi tom ohled na ro%licné stavy obanu rakouských, jak nyní k sob stojí, a na nynjší íšský snm ve Vídni. Strany politického smýšlení slyšíme a éteme posavad množství jmen rozliných stran, slyšíme o radikalistech, demokratech, aristo-
Spravedlivosti svou
rakouští vždy
nad ostatní národy
mižeme
vyznamenali.
i
i
:
v i.árodnira ohledu
absolntistech, raoderadech, progresistech, Která strana jest nejlepší ? které se máme Vidíme a slyšíme, že jedna druhou dle možnosti zlehpidržeti ? uje, a že každá jen sama sebe za rozumnou, za dobe smýšlející
konservativních,
kratech,
rcakcionáích
atd.
atd.
—
pokládá
:
což
tu
dlati, jak tu
Podáme k tomu
svdomí svému
následující klí.
se zachovati ?
na tom, že není více hlavních rozdílu ve všelikém politickém smýšlení než dva, totiž jedna stratia poctiri/ch a rozumných, druhá nepoctivých a nerozumných lidí. drží té zásady, kterou jsme se od nejPoctiví jsou, kteí se pednjšího liberalisly tohoto svta nauili co nechceš sám trpti, nei jinému: nad tuto zásadu nenípiic liberálnjšího na tomto svt. A byfby z nerozumu byli poctiví lidé asto proti svému nejlepšímu mínní a pesvdení jednají a dobré vci škodí. Každý poctivý a spolu rozumný lovk* jest liberální, jest demokrat, teba se ani sám za liberálního a za »lemokrala nevydával mnohý dobe smýšlející, ale pitom nerozumný lovk, akoli se domnívá býti liberální a demokrat, pece z nerozumu asto demokracii a liberalismu nevdomky škodí a pekáží j lidé chytí sice, ale neSlojím
vrn
:
akoli se sami za
poctiví, ho!i
nimi ani
liberální
a
/a
ilcinokraly
vydávají,
nemo-
býti.
Schválné se
tu
o slovech
konservativní,
radikální,
:
luoderadus
nezmiujeme, ponvadž to jsou (_mirnýj se nikterak k dobrému oznaení politických ani
zývali se
a
a
moderadem.
poctivý demokrat u liberalisty
miidorado!^ 'zárovii.
takový
jest zrovna
radikálním,
zývati se konservativním neb
On
m»isí
pouhé formy, nehodící stran. Nebul býti a nanerozum, jako býti a naA pro ? Proto že rozumný konservativní
být radikální,
i
musí všechno, co jest rozumné, poctivé udržeti (conservovati), a v tom jest coiiaristokratické, neliberální, nepoctivé, ne-
totiž
dcMuokratické. zachovati a
všechno, co jest radikální rozumné, musí liledtt vyplenili a vyhubili, a v tom jesl neb moderado. jak toh© kdy poteba žádá. Nebof nemáme vždy dostatených sil k lomu, co bychom uiniti za dobré uznali, a lovk, jenž hlavou zed proraziti chce, mže být sice nejpoctivjší, ale je Poctivý a rozumný demokrat tedy jest tenkrát jist nerozumnv. radikální, když vidí, že jeho síly dostaí vykoenili nco aristokrakde ale tuto jemu protivné v tak tickéiio, nepoclivélio a neliberálního hrubé UK ci se jeví. že nemožno jest, najednou a ou{>ln tuto moc to jest on se nepodrobuje této zniiti, tam jesl mírný (moderados), moci, ale hledí ji pozneiiáhla seslabiti a konen nad ní zvítzili. Co Užijme tchlo zásad v prílJadu z našeho vlastního života radikalismus proti tehbyl pomohl by nám ku p. ped pul rokem dejšímu absolutismu a aristokratii ? Nic, než žebychom byli sedli na Sj>irlberUu neb nkdo jinde v tuhé vazb, a žeby naše slabá síla oijpln'^ \yliiih';na byla. Co bychom byli prospli dobré vci? Kádný demokrat a liberálista nemže se jinak spokojiti, než on tedy nemže jon na polovici neb ouplnnu demakracii a svobodou nkteré ásti pestati ale on nemusí všechno chtíti najednou, když to možná není, nýbrž vždy jen tolik, co možná dostati a porazili, a kdežto pepiatci najednou všechno o ostatek opt dále se piiuje žádajíce, peceujíce sil svých aslo všechno ztratí a nic z toho neTakovým zpiísobem musíme hledti na podosáhnou, co si žádali. servativní
:
bu
—
;
!
—
:
:
:
—
snažení našich asu.
litické
V Rakousích až do vojsko,
biirokratie a
bezna
hierarchie,
absolutismus,
panoval .
zaji-
pt
velikých
sil.
arislokratie,
Najednou
moc ne naší silou, nýbrž nejvíce následkem události zaTážu se všech hraniných, velmi kvapn, že jsme se ani nenadali. rozumných Znien jest u nás absolutismus, zniena jesl arislokratie, klesla jejich
:
burfikralie,
hierarchie? ulomena jest jejich
—
síla
tak,
že se jich
není
nešalme se sami. piznejme se, že posud ani síly své s našimi nemili, nemysleme^ že již nám oupln odstoupili vítzství. Nikoli, ubezpeuji vás, že jen ekají na píhodíiou dobu, aby se ješt o vládu nad námi pokusili. Jejich moc jest ve vojsku,
zcela
co obávali
?
0.
my
nenaše kde stojí naše vojsko, kde jsou naše misíla proti nim kde jest ? udrnikde. Jediná raše moc byla posud veejné raíuéní liony ? iiyní jisto jako as. ješt njakj' ží-li se ale anarchie a nepoádek jest, že i veliká ást veejného mínní proti nato se obrátí, nebo bohužel že vtšin pokoj jest, více milý než svoboda, a Ješt více bože veliký poet našich spoluobana íak málo vzdlaný jest. hužel že považuje ten stav pechodu od otroctví ke svobod, v némžlo se nyní nacházíme a který nevyhnuleln nepoíádkfi jest plný, že tento Což tedy divu, nepoádek již za tu oekávanou svobodu považuje A ím dále tento stav že se mnohým laková domnlá svoboda nelíbi píechodn, tato nejistota trvati bude, tím více získá ona strana pívrohledu na svobodu opét poádek zavede^ ale žencíi. která pak bex poádek takovým že bude n nás opt tak ticho, jako bylo až do lePovinnost nejvtší všech opravdivých tošního roku, ticho hrobové. a nezištných pátel svobody jest tedy, všemožn o to se starati, abychom opt pod zákonem žili, aby se místo staréiio zboeného stavení vlády naší nové, asu pimené vystavlo, a tu jsme u íšského snému oni
mají veliké
známe,
oni
jiiiiii,
jun
.siouž,!
iiiuohu okohiOvsti.
které
mají spojoní dobré mezi scboji a za hranicemi.
ani
A
—
:
!
I
!
!
a u ministerstva.
íšský
snm
nynjší
i
ministerstvo povstalo v revoluci,
snm
vy-
volen jest na nejširším základu zcela bez censusu v nejouplnjší svo-
bod, a mže se tedy v«ím právem považovati za vyslovenou víili ministerstvo jest skoro celé vzato z národu a smýšlení všech národ Ale ministerstvo nynjší nemá posud jeho jest skuten liberální. mnohé silné závady stoji mu tolik moci, jak bychom si páti mli, Celá v cest, když by své dobré zámry ve skutek uvésti c itlo. aristokratic nenávidí tolo demokratické ministerstvo, a vojsko jenom ;
Ye snmu ovšem
s nechutí se podrobuje.
práv
veliké vtšiny,
ale
vtší zíiivostí
proti
proto zas
ministerstvu
užívá ministerstvo driveru
nyní s nej-
Frankfurtislíí
.-itrana
vystupuje.
Tato
strana ve
snmu
patrn záhubu rakcuskéha mocnáství, ponvadž jen v tomto {>ádu doufá na vyplnní nejvelejší touhy své. totiž aby tak nazvané nmecké proviKce (mezi nimi ovšem Cechy a Morava) k Nmecku pipadly. Od té doby, co lato strana pozoruje slabost svou ve snmu, od té doby co pozoruje, že ministerstvo od Frankf^ntu odstoupilo a peje
si
foideralisticky
smýšlí,
asopisy Der Radicale, proti
ministerstvu,
proii
od
té
duby
Conslifution,
ziií
tato
strana ve
snmu
a její
Grt laus atd. s nejvtší vzteklostí
vtšin snmu
a
Jmenovit
deputovaným
prrti
eským, ponvadž
nás za piivodce všeho toho považuje. Všechny nadávky, jaké nyní v mode jsou, totiž reakcioná.^ an-
lidemokrat, lerrorista, absolutista,
ražení Frankfurtislé na nás, mluví
nyní tito o nové revoluci, ano v
aristokrat ald. sypou
zjevn
sopisu „Conslilution" stálo nedávno proraženým
písmem
:
,-Jsme
[do-
aopt
S4
ped
13.
beznem, nazyvá-li se tyran Taková íe
tu jest jedno*" ald.
sió.š
Mellernich aneb íšský snem,
praví jinými slovy
Všechno, co ona diikladné oznauje celou tu podobné smýšlející ást Vídeského zkaženého asopiseclva. Ze ale deputovaní eští s lidmi podobného smýšlení, kteí v rozmíškách, v nepokojích a v nepoádcích užitek svíij mají a hledají, souhlasovali nemohou, jest véc patrná cesty naše nejsou cesty jejich a ouel náš zcela protivný jesl ouelu tchto anarchisti]. Všichni poctiví a upímní pálelé svobody snaží se nyní srozumní mezi rozlinými národnostmi rakouskými usnadniti a uskuteniti, jenom tito ale sobetí Nmcové chtí pro zisk svého nmectva všechno ostatní obalovati ale duch spravedlivosti zahladí jejich hanebné oumysle a dobré dílo podaí se proti všem jejich piklum a hanebným auskokum. se
mn
!
nelibí, jesl
!
!
tyranství,
:
a
:
:
íesli' (IpiUovíiiii'
ua
siiénui
k
íšském a
jejich
nyiu^š poslavein
niiiiísterstvu.
(N. N. 10. záí 1848.}
eský vlastí
národ
zatásly,
po strastech
sob
volil
ervnovj-ch,
zástupce na 'íšský
boue snem do Vídn.
které jako
naší Jestli
odpovdnost deputovaného veliké a dležité a odpovdnost nynjších deputovaných eskýrh ve Vídni nesmírn vtší jsou než kdykoli jindy. Naše
vždy jindy povinnosti jsou.
niusínic
íci. že
na
a
povinnosfi
behu
propásli jedná se o bytí neb zahynutí zuivé rozdvojení nastalo mezi obma nároiinoslmi v Cechách, nmecká strana usiluje patrn o zrušení samostalnosli naší zem, o podmanní Cech do služebnosti nmecké, aneb kdyby se to nepodailo, asfio o utržení nmeckých kraj od našeho kráJovslvi. Naše snažení musí být patrn naproti tomu, a snm Vídenský jesl bojišt, na kterém se záležitost tato rozhodne, a vývlast
n} ní
stojí
eského národu:
:
veliké a
i
sledek ukáže, zaslouží-li
si
eští deputovaní po
skoneném
boji
slávu
mluviti,
ra-
nebo hanu.
Nemohouce žeiMc
aspo
Snm
nyní
naped ponkud z
již
o lomlo
výsledku
s jistotou
toho co se ^talo, souditi o tom, co se stane.
íšský nynjší, jenž konstituci celého Rakouska vypracovati úsudku všech zkušených politikíi ve'mi neschopný, a nemže se nikterak po boku stavti sninm v jiných konstiluních Jaký jesl to snm, který na Íi70 oudii asi 100 má takozemích. vých, kteí jdouce ráno do sezení nikdy nevdí, jak budou hlasovali! Jaký Jest to snm, jehožto 40 oudíi ísli a psáti neumí a ani slovo nerozumí v té ei. ve které se jedná ? Jaký jest to snm, v ninžto
má, jesl dle
25 sedí asi
30 oudn takových,
opravovati mají
Když
klerí
zejra
zkázu loho
usilují o
stálu, jejž
—
?
depiilovarií
(ieští
nevdlo
Vídn pišli, kým drží, kdo
snm
našli
áx)
zcela beze
kdo je s samo vystupovalo zejm, nebot nevdlo posud, jak smýšlí vtšina snmu, a známo jest, že se v.konslitucní Od té zemi neudrží ministerstvo, nemáli-li vtšinu snmu pro sebe. doby, co eští deputovaní do snmu pišli, bylo hned vidti aspo dv strany zejmé a nepátelsky proti sob stojící, o kterých jisto jest, vší
formy,
ministerstvem.
se,
kdo
s
je v oposici,
Ministerstvo
že jedna s druhou nikdy se nespojí. protifrankfurtská a
ob
Byla
strana frankfurtská a
to
zpsobu
v nejuritjším
eských deputovaných
z
totiž Cechonmci, nejuritjší Frankfurtisté, Cechové, nejuritjší protifrankfurtisté. Ostatní oudové snmu se k jedné neb druhé z tchto stran mén více klonili. eští deputovaní utvoili hned mezi sebou privátní spolek, pevnou politickou stranu, která se každodenn scházela a mezi sebou radila o tom, jak se na snme chovati, a míižeme smle íci, že v celém snmu jen Cechové pevnou, úzce dohroinady spojenou a dle stejného plánu pokraující stranu tvoí, což všeobecn uznáno jest, a míižeme dodati bez mnrné chlouby, že tato strana posud na rozhodnutí snmu velikého vplyvu mla a bohdá ješt míti bude. Ministerstvo nynjší jest sestaveno z dvou zcela rozliných živl: ministr zahraniných Wessenbery, financí Kraus^ vojny Lalonr náležejí dle smýšlení svého spíše ke starší škole a jsou také pozstatky minulých as, ostatní ministi: Dobblhof, Bach, Hornbosiel, (Schwar%er brzy vystoupne), jsou mužové smýšlení nového demokratického. Pa-
sestavené,
bu
trn
vidíme,
že Vídenská revoluce a Sicherheitssauschuss, jenžto
chlubí, že ustanovil toto
pece
ministerstvo,
zanechali v rukou staršího systému. Nemohli
nejdležitjší si
jinak
se
ti místa
pomoci,
akoli
se již tehda jmenovali „surren/'
Z poátku ve
nebo
ministerstvo,
toto
ministerstva, mluvilo jen o
snmu, zmiovalo
se
vlastn
Nmecku, poznenáhla
již
více
o
tato
mladá polovice
pevahu Nmecka, ím
vidouc
ale
Rakousku vedle
konen nevšímajíc si Frankmluví o velkém, mohutném, samostatném Rakousku, a odloživši
dále lim více chladlo ke Frankfurtu, a furtu
nmecký narodil.
Irikolor
Cím
káže
rovnoprávnost
více se osazovala
psobila na ostatní
snm, ím
a
jednotu
pravice *},
více se
všech
ím
více
roztahovala
rakouských tato
pravice
Frankpokraovalo
zuivost
furtské strany proti všem ostatním ve snmu, tím více ministerstvo v tužení svých foederalistických zásad. To se jevilo v interpelacích a pi všech jiných píležitostech. Patrno jest, že Cechové, vidouce ministerstvo takto jednati, nem'i píinu ani chuC
*)
iVlíslo,
kde eslí deputovaní ve
snmu pohromad
sedí.
!
se
naopak
ministslvo ve
všem, kde poznenáhla pátelství mezi eskými dc|»ulov8nymi a luinis^erslvcm. Za lo ale Fiankfuiiisté pozorujíce slabost svou ve snmu, pozorujíce, kterak se ministerstvo od nich odvracuje, poali nemilosrdn na ministry dorážeti a všemožn iiledli ininisterslvu pekážky do cesty házeli, což mlo nevyhnutelný následek ten, že ešti depulovaní pevn se na síranu ministru pirazili, a utvoivše s ostalními silnou majoritu (vtšinu) nyrjí ministerialní stranu tvoí, kdežto Frankfurtisté v opposici se naprotivili
lomu,
iiybri,
puzurovali, že snadné cesty jsou.
le/-aji.
se vyvinulo
vn
pesvdeni
Doufáme pevn, ba
opposici zstane, a že se
šeliili
Tak
jí
nikdy
jsme, že tato opposice nepoštstí majoritou se státi a
nás do opposice vehnati. *}
Od té doby, co ministerstvo uréilji od Frankfurtu se odvrátilo, zlehuje ho strana ultranémecká nejhanebnjším zpsobem, upírajíc mu všeliké dobré vlastnosti, nazývajíc jej reakcionáským, prolilidským, aristokratickým ministerstvem, akoli se vždy (krom Frankfurt.i) tak chová, jako se z poátku chovalo, kdežto jej ješt ti samí nynjší ?iepálelé jeho na rukou nosili a nejdemokralinjším, radikálním nazývali. Znamenité jest lo, že se v tomto ohledu Frankfurtisté srovnávají s aristokratickou stranou (kamarilou), která též nynjší ministerstvo nenávidí, a potupn se usmívá, vidouc, že nejradikálnt\jší strana ke stejnému cíli kráí. Ob ty strany, ultranmecká aristokratická, pejí si pád nyiijšího ministerslva: pak ale se píze jejicli rozhází, jedni chtjí Frankfurlistské republikánské, druzí aristokratické ministerstvo jedni Lohnera, druzí Stadionu! eští depulovaní ale tak dlouho budou toto ministerstvo nynjší podporovati, pokud svým zásadám nynjším vrno zstane, pesvdeni jsouce, že pro nás Cechy není možné lepší ministerstvo, ovšem i
;
ale
—
horši.
Když tedy ísli budete, že miiiisterslvo Iralí popupodobné ei, víle, jak si to vyložiti kdyby ale nco podobného stálo v eských asopisech, pomyslete si: lnul lidé píší Dodatek.
lárnost,
a jiné
mnoho,
emu
•
sami nerozumí
•
*} Uznávám poliebii. slovo oji osice trochu vysv«)tlili, nebo jsoti u nás mnozí znaiticnlti politikové, klcií lieba velmi mnoho o politi ce pisi, a pece po.suíl nevdí, co jest oposice. O|)osice jest ta strana, k* crá proti vlád slojí, ve snmu obyejn menšina, protože se vláda vždy dle vlsiiiy snmu i-ídili musí. Kde jest vláda dobrá, je hanba být v oposici: kde jest špatná vláda, je est dlal oposici. Tak ku ph v severo-umerickéii! soustátí jest oposice reakcionáiská a aristokratická, nebot vládne strana demokrat.
«7 Slovo v cas o íiepocíivosíi našich iiepíáídú,
yémci
i
Madarii, aneb kdo jest reakcioná a kdo
jest
svobodami lovný. *J
Nmec
a Maar odjakživa nepízniví byli Slovanu, a Slované mírný podlehli všude imto zuivým protivníkm svým, uvedeni jsou od nich do tuhého poddanství, a po mnohá století museli tžce trpíce sloužiti ke sláv podmaniteliim svým. yémci pohltili již ne?ímírné zem od Slovanu obývané a ponmili je ukrutnými nelidskými prostedky, o kterých stará historie nynjšího severního JVmecka (jindy zemí slovanských} krvavé a slzavé
jakožto
lid
pády vypravuje.
Nám echo-slovanskému kmenu, hlavn nm, Slezanm vždy jako škdcové ve všem
Cechm, Morava-
ale
pekáželi a nepáli nikdy oddechu, celá naše historie jest ustaviný boj náš proti Nmcum usilujícím o to, aby sob nás podmanili. Stezko již skoro celé pohltili a Cech i Moravy velikou ást, a o ostatek nyní ješt ve Frankfurt se pokoušejí. Rovnž tak chovali se proti bratrm našim Polákm: jako hosté do zem pijdouce. usadili se a nepátelství kuli proti domácím hospodám jak v Halii tak v Pozanech a v polské ásti Slezka, a práv nyní, kde celý svt o samé spravedlivosti a svobod mluví, ustanovil Frankfurtský parlament, chlubící se ustavin svobodomyslností svou, aby pl Poznaská zcela k pipadla. Nejinak jednali s Jihoslovany, a nechtíce již ani na to váhu klásti, že veliká ást arciknížetslví rakouského byla za starých dob od Slovan obsazena, o nichžto již nyní sutva památky nalézáme, uvádíme jen Korutany, Krajinsko, Štýrsko, vojenskou liranici jakožto do nebe volající dkazy nmecké nenasycenosti. Jak se Nmci k Rusm chovají, o tom jsem již dávnji v Musejníku (Cizozemci v Ru-
Nmcm
ších) dosti vysvitalo,
povdl, ovšem
že tam
za censory,
k dobrému nejsou.
ale
pece
Vysvítá
z
dostaten,
ofioho
aby
lániui.
že
Nmci, kteí práv tak rádi na despotii ruskou zloeí, sami lam v Rusku nejhlavnjší nástroje této despotie j*ou. Než o tom, dá-li nám Biih brzy nynjší politické zmatky šfastn ukoniti, v pokojnjší chvíli mnoho zábavného ze své zkušenosti povím, a mezi tím to, že šlechta nmecká v tak nazvaných ruských ostsejských gu.
i
I
*) ílvá se tak asto: Jen snášelivost! jen nedráždili jednu národnost Dobie, my hotovi jsme uposleclinouli dobré racJde. Ale abychom my jen ralíeli a jim nejhanebnjším spsobem. nedovolenými proslredixy, lží ald. nám všemožn škodili: tof by byla zajisté shovívavost slovanská trestu ne pochvaly hodná. Proto odhalujeme pied svtem tímto fciánkein nepoctivosti, jakých si naši nepátelé ustavin proti nám drze proli druhé!
^dovolují.
—
beniiich
[no celé ostatní Rusko v/Ay vzorem byla a jcsl, kterak se
mají sedlaci utiskovali, a
spisovalelíi,
Madni
vanm tžké
co/
dokáži
svdectvím
samých
iirmeckých
/e tohoto vzoru ostntní Rusko posavad jeslo nedosáhlo.
rovnt''/.
tak
jho své na
Uhry opanovali šije
uvalili,
z
a
všem lam
kterého se
bydlícím Slonyní teprva na
svobodu domáhají. Slovanské svaté právo lito dva národové až do dnešního dne nohama šlapali, a jak se chovají nyní, když moc naše vzrostla, když Uznávají nyní naše právo se moc naše vyrovnala našemu právu? a kivdu nám uinnou, jsou hotovi, Ji napraviti, vedle nás poctivé co rovni vedle rovných bydleli? Scjsoti, oni zstávají vidy start vlci, a celý rozdíl jest ten, se uyiií, kdyi nás mocí nemohou v poddanosti své udržeti, oví kii pres sebe pehodili. A tato oví kíže jest radikalismus, demokratie. Madai a Nmci chovají se nyní tak, jakoby jen oni sami celou svobodu a demokralii na svt pachtovanou mli. Ustavin nám oni a asopisy jejich hlásají, že jsme my Slované národ milující otroctví, že od nás svoboda vzniknout nemže, že jsme reakcionári atd. Když ban horvatský se silou velikou hrozí Maarm, nazývají jej reakcionáem a sluhou kamarily a troubí celému svtu ustavin o jeho reakcionái^ství, až tomu konen lidé uví. Srby zas, domáhající se svobody své zbraní, jmenují nástrojem despotie ruské. Co Slovaniim k prospchu jest, to všechno vykikují jakožto nebez{>ené svobod a demokratii.
—
—
Když ešti deputovani na íšském snme s dobrým prospchem maarské panování zniiti a skutenou rovnost všech a národ v Rakousích uvésti usilují, tul' je opt nmecké n maarské
nmecké asopisy
za
reakcionáe vykieti se snaží!
Frankfurtu zrovna s tím doložením,
Již
že jen lak
díve zvali nás do nabudeme svobody,
a samoprivilegovaný sklad svobody demokratie nacházel. Budeme se my Slované, kteí jsme šlechtu a privilegie mezi sebou nikdy neznali, nýbrž jeden druhému vo všem rovni byli a jen a Maar? od stáí a rozum ctili, uiti pravé demokratii od kteí železnou šlechtu ve stedovku vynalezli, a od Maar,
jakoby se ve Frankfurt jediný a
Nmc
Nmc,
krom
šlechty nebylo lidí až po tento den ? kteí až posud hoejší magnatskou komoru mají, kdežto v ostatním Rakousku již šlechta skoro zrušena jest a jist brzy ouplné zrušena bude, tito Maai smjí Horvatm reakcioná a protivník svobody spilati ? A co nejdivnjšího jest, že i mezi našinci naléztijí se lehkovrníci a nezkušení, kteí tulo chytrost maarsko- nmeckou nepro-
11
kterých
Maai,
29 hlížejí,
ar
a proti
svým
vlaslníia
nedíivru chovajíce, od
Némc
a
Ma-
spásu svou oekávají.
Tak
arci
nepoctivá
maarsko-ninecká
úehi
svého
vládychtivosti, které jim nyní již
málem
chytrost
dosahuje, nebot obti jejich
by dobrovoln jako nezkušené ptactvo pišfalkou líbeznou pilákáni na lep jim sedali ? Zvlášt na jednu ouhlavni chytrost a nepoctivost obracuji pozornost vaši. Nmci a Maai vždy íkají: že politická svoboda svobody nadsazojest hlavní vc, národnost že se nemá na ujmu politickou svobodu stojí než o národnost, že a že oni více o vati, libiistkáství atd. národnost jest „vy chcete politickou svoodpovzte jim „Dobe tedy* politickou národní svobodu, my tedy ale bodu, my Slované chceme -li Chcete jim ale chytráctví zase vy.'* svobodomyslnjší než jsme odpovzte: ,,Vy milujete politickou splatiti, jim tedy chytráctvím Dobe tedy u svobodu, na národnosti si, jak pravíte, nezakládáte. ponvadž svobodu ale my Slované politickou Slovan najdete nás národnost svou píliš milujeme, vy si na své mnoho nezakládáte, z rukou vyvázly, nyní
!
—
—
i
5
pijmte tedy vy
naši národnost, místo co
bysme my
vaši
pijímali
mli." Uvidíme pak hned, že to neuiní a své slovo nazpt vezmou, když jim je takto obrátíme; pak bjdou oni národnost svou zrovna tak vysoce ceniti jako my Slované. Pamatujme si to hlavní pravidlo, kterému nás uí zkušenost všech vk: Politická svoboda bez národní nemá ceny: a u kterého národu panuje cizí jazyk v ouadech, ve školách a v život, tam není pravá svoboda, není demokratie, nebof jest tam aristokratie, a sice nejhanebnjší aristokratie, aristokratie jazyka. tte tedy asopisy od nmecké a maarské strany vydávané opatrn, nevte všemu, co by vám rádi namluvili, nýbrž než emu uvíte, zpytujte naped vždy, odkud vítr vje. Psáno na den sv. Václava. 1848.
Slovane v revoluci Vídenské. (N. N. 21. íjna 1848).
Ve Vídni a v Pešti rozhodne se nyní snad již brzy osud Rakouska, osud Slovan v Rakousku, ne v pokojné radd, jak se posud myslelo, nýbrž meem a stelbou. My Slované, znajíce dobe spravedlivost své vci, chtli jsme jen pokojn na íšském snmu rozhodnouti o tom, v jakých pomrech máme n)^ní ve svobodném Rakousku podle sousedních národ žíti: ale odporníci naši Maarové i
Frankfurtistó jak mile pozorovali, že se spravedlnost
díti
a nesluš-
30 má, chopili se jesl«í naposledy mee, pomocí z\ílt"'zili nad vtsinon ve snmu. Kiiiiléinu bylo známo, ac revoluce Vídcíiská od 6. íjna byla protislovanská, frankfnrlsko- maarská, všichsn Madari « všichni Nmci *) lomu dobe porozumli: im to jesL že jen Slované, jenom našinci biul hned vci neporozumli nebo posavad ješl porozumti jié
pfliiovám jejich
(laii-li
se jim
šinul
píeslnti
hiooliioii
nemohli a nechtli.
Ohlednme
Slovany rako.iskými. jak se kteí po udáJihoslované, kteí nyní všichni ve stateném boji jsou o právo své, nejráznji se oboili proti Vídni, v novinách a v asopisech jejich nenacházíme ani l.lasn, který by se snažil ospravedlniti nejnovjší revoluci Vídenskou, nebo ji nazývali bojem o svobodu. Jihoslované jakožto národ bodrý, zdravý, neoekávají, aby jim nkdo jiný svobodu vydobýval, oni dvují sami v sebe a jenom sami o svou svobodu bojují. Mezi Slováky a Rusíny téi ani jediného hlasu neslyšíme ku prospchu Vídeiianu, tito kmenové slovanští dobré tušení mají o lom, že svoboda pro Slovany pocházeti nemže a nebude od Maaríi ani lostech
od
se mezi
Videnskj'ch zachovali.
Nmc.
srdce slovanské, když vzpomene na Tento nešastný, odštpený, zpanštilý kmei* slovanský nesdílí s námi ostatními nikdy ani radost ani žalost, on vždy o samot opodál stojí, hrd, bez naší pomoci chtje dosáhnouti svého blaha, ba on se raduje, když my kvílíme, a kvílí, když my se radujeme. Poláci sebe nikdy upímn za spolubratry naše nepovažují, a byl-li as, kdežto Slovanstvo u nich v mode bylo, pece nikdy nevešlo do krve: pišla boue, a Poláci pestali býti Slované a zaali být zase Bolest a žal svírá však
Poláky.
—
S Maary, onhlavními škdci Slovanstva, bratrují se kteí jim pece nedávno oddekrelovali plku Poznan k nmecké íši, i s tmito chtjí radji se bralrovati, Ve snmu Vídenském od (5, íjna hrají Poláci skoro než s námi.
jen Poláky.
vždy,
ba
i
s
Frankfurtisty,
Polská šlechta *) od roztržení Polska nemyslí nejznamenitjší 'oli. na nic, než na revoluci revoluce, ustaviná re\oluce jest život tchto obyejn málo neb nic nepracujících šlechtic, a kde jest revoluce, Jak mile nastala retu je Polák, a kde je Polák, tu je revoluce. živlu, nedbajíce na ouel Imed svém Poláci ve byli voluce ve Vídni, díla. anarchistického Polák, pamlliv piln se hned chopili revoluce, píliš starých urážek, nenávidí Rakousko z celé duše své, a pomsta jest mu lak sladká, že ji teba ke své nejvtší škod vyhledává. 5
*) To mžeme pozorovati vání Liberce atd.
z .JJeutscIie
Zeitung
aus
Bohmen'*,
z
cho-
*) A to jest v]a-tn až posud národ polský, nebo rolník v Polšté posud nedospí"! ke vzdlání, u mštanstvo jest židovstvo.
3t
asopisy polské json nyní naplnny jásáním nad Glýin íjnem a urážkami eských depiilovaMých za to, /e ze snému odešli. Jaký ouinek mli události- Vídenské u nás, ví beztoho každý. Také u nás v Praze poali se ozývali h'as;)vé pízniví revoluci Yídenské, nyní ale skoro všichni umlkli, až na jeden neb na dva malé asopisy Pražské, jej chžto kiklavosl ale tak dobe známa jest, 0-itatní všichni, že na jejicii hlas žádný moudrý nic nedá. akoli díve mnozí proti poslancm eským a ku prospchu Vídean se prohlásili, pece nyní po lepším poznání vcí úsudek svj zmnili. Duch lidský píliš podroben jest moci zvyku a velmi nesnadno Za bývalých asíi mli jsme vládu se vpraví do jiných okolnoslí. despotickou zlou, a proto byla ta vláda se vším, co od ní pocházelo 3 co s ní ve spojení bylo. ve spravedlivé nenávisti. Nyní se vláda zmnila (nejposlednjší ministerstvo zajisté bylo v celosti svobodomyslné a ádné), ale tiío lidé se nezmnili, oni se vždy ješt drží star5'ch slov. byí by i smysl nyní byl celý jiný, oni ždy ješl ochotni se pidrží každého, kdo proti vlád slojí a proti vlád zuí. Tak ku p. jsou nyní záležitosti dvoru císaského a záležitosti Slovan rakouských ouzce spojeny; my rnnsírae držeti Rakousko, abychom zstali ve spojení s ostatními Slovany a spolen se podporovati mohli ^ dvr musí držeti Rakousko proto, že jest koruna jeho. Ale najdou se lidé, kteí radji budou držeti s Frankfurlisty ke své vlastní škod, než se dvorem ke svému prospchu, a pro? proi
—
tože
si
hry
již
zvykli
dáno,
považovati
to
nekoupí!
v apatyce
za liberální!
—
Ale
—
lnu,
komu
není s
že ten, kdo
ješt neumí hledli na smysl_, nýbrž jen na slova, by neml se míchati do politikj^, nebof uškodí svou dobrou víilí ale malým rozumem víc než zjevný nepítel. Jak nyní vci stojí, nemáme se co obávati. Snm íšský bude jist a v nejkratším ase od JMC. na jiné místo peložen na které, se posud s jistotou udati nemže. Veliká síla vojenská, která se brzy to jest jisté,
—
Pešt
okolo
a
Vídn
a frankfurtskou, toho,
kterak jsme se
brzy zajisté pokoí síranu madárskou bude-Ii dvQr císaský pamtliv Slované zachovali v dob nebezpené. íká
sestaví,
pak
ale
my
uvidíme,
pánové rádi zcponaínají na dobrodiní, ale na východ jest opt písloví, že dobrou službu král nikdy nezapomene. Nadjeme se, že se dvr náš íditi bude vždy podle tohoto posledního písloví, a byla by to skuten svatá jeho povinnost, aby nám Slovanm vždy odstreným pi kvase, ale vždy nevyhnutelným pi práci, konené upímn a beze všech tch kliek velkopanských pomáhal k dosažení se,
že
velcí
skutené rovnoprávnosti. Víc nežádáme,
Ostatn
ale
musíme
nikoho jiného se
a
pokud
moudí zstaneme,
žádati
nebudeme.
poueni trpkou zkušeností, na nespoléháme, než sami na sebe. a kdyby se celý svt se
piznati,
že
32
nám
proti
prací
a
svrlem
postavily
piriiilivoslí
miisíiuc
openi na své dobré právo, svou
dosáhnoiili
toho.
nám ped
co
vlastní
ped
a
palí.
"")
O sankci cisaiske. (\. N. 22. hjiia
V
Bohem
1848).
císaském dne 19. ijna
r. v Uolomouci t. vydaném pedložena." zavdalo píiny k veSlovo toto sankce za poslednjších íšském snmu tak asopisech a v život. jak v rozbrojíím v likým a vydal ji také brzy Avšak nekonstituci slíbil po tom. Císa náš proto že byli národové s konstituci od J. M. C. vydanou spokojeni, nebyla asu našemu pimena, ponvadž krom mnohých Jiných nedstatk šlechta v ni nad Jiné stavy se nadsazovala proti demoCísa náš tedy kratickému smýšlení a pesvdení našich as. zvolal konsliiujici (ústavní) snm, aby on vypracoval konstituci (ústavu) pro Rakousko, tak Jak se srovnává s potebami národ. Císa nevyjádil se zeteln o tom, co si on myslí slovem úslavní snem; ale povstalo z mnohých stran mínní, že ústavní snm vypracuje konstituci, kterou Tak rozumla slovu ,^ústavni snm" celá pak císa pijmout musí. levice ústavního snmu íšského, zvlášt ale ti, kteí myslili, že se by Jim arci snad vtšina íšského snmu podrobí Frankfurtu, v Ta strana, která tohoto mínní byla, sankce císaská byla vadila. myslila si takto. Celá moc nejvyšší (souverenita) Jesl nyní v rukou národu, snm íšský co zástupce a plnomocník národu muže tedy ustanoviti dle libosti, a císa se spokojiti má s tou mocí, kterou mu snm (totiž národ) dobrovoln ponechá. Musíme vyznati, že tyto zásady Jsou dobré a pravé, avšak Jsou v našich okolnostech nepraktické a mohly by svobod a prospchu našemu spíše ublížiti než pomoci. Není nikdy dobe filosofovati do povtí a neohlížeti se po pevném základu své filosofie, sice pak lehko celá filosofie, na oko vystavená, spadne Jako domeek z karet od dtí sestavený. Kdybychom se práv byli sešli nkde v pralesích amerických a tam te chtli založiti nový stát, tu by arci bylo všechno na míst, Udlali bychom si zíco levite íšského snmu ve Vídni myslila. se nám monarchie kdyby monarchii republiku neb libosti, bu dle zení více líbila, vyvolili bychom si krále ueb císae, a lomu bychom dali moc malou, velkou nebo žádnou. Jak by se nám líbilo, a on náš
mIojÍ
:
manifestu
^y^by (konstituce)
Mé
sankci byla
as i
em
pkn
5
*) Sankce jest potvrzení, které císa dávi usnesení prva platnosti nabývají.
snmu, naež
te-
:
S3
nov
zvolený král neb císa by pijal ochotné to, co by se mu poAle my nezakládáme nový stát, my si nevolíme nového císae, my !máme již císae, který byl ješt na jae neobine%€ným
dávalo.
—
ješt posud má
tak velikou moc, že jenom hledíme na okolnosti tyto se stanoviska praktického a považujeme uvedení konstituce jako dobrovolnou vzájemnou úmluvu (kontrakt) mezi císaem s jedné a národem (t. j. snmem) s druhé strany **).
naším pánem, a který
blázen
mže
ji
upírati.
My
Císa nám odevzdává
velikou ást své pedešlé neobraezené moci pijímáme, a ze své strany pojišujeme císai dobrodíl této pedešlé jeho moci, který jemu ponechati hodláme a za dobré uznáváme. My národ a císa jsme dvá smlouvající první podání uinil císa, my jsme je nepijali, že bylo raálo^ nyní iníme my podání (t. j. íšský snm vypracuje konstituci), až císa naše podání pijme, pak bude úmluva platná, kontrakt uzaven a
dobrovoln, voln jeden
my
ji
naše konstituce pojištna. Takový byl asi smysl slov ministra Bacho, když pravil ve snmu, že se strany konstituce stane sjednocení mezi snmem a císaem, že císa konstituci od snmu vypracovanou ze svobodné vile pijme. Upímn vyznáváme, žeby byl císa konstituci od íšského snmu v3'pracovanou beze všech starostí mohl pijmouti, ponvadž vtšina snmu jest pi vší své svobodomyslnosti rozvážlivá a opatrná, a proto nemyslíme, žeby nyní bylo zapotebí bývalo tím slovem sankce na Ale co se stalo, stalo se, a my nyní všechny pády se pojistiti.
nebudeme ani odporovati. Pokud konstituce ješt vypracována
není,
a
pokud ledy nevíme,
jaká konstituce bude, jest slovo sankce ješt bez smyslu, abychom se jadrn a prostonárodn vyjádili, jest zajíc v pyíli^ o kterém se hádati není rádno.
Až bude
konstituce hotova na
snmu
pak teprva
nabude vc platnoiti. Bude-li konstituce dobrá, dle poteb a pání všech národ, nebojme se o sankci císaovu: císa se nemže opíti proti zjevné vli celéi|[0 národu, on udlí potvrzení své dobrovoln.... Kdyby se ale osoby jiné nepovolané mezi císae a národ stavli a
za slovo
sankce
svj
zisk a zisk
ukrývali: tuf musí národové
lm
vm
rovn
jistých
privilegovaných
a zmužile proti takovým
stav
nepále-
národu i císae protestovati a je odstraniti, aby nezbraovali sloze srdce národu vstupovati do srdce císaova.
*) Dobe nám ovšem mnohé nepovolané osoby,
známo, že mezi císaem a národem stojí které by rády tuto úmluvu dle svého prospchu
jest
kterým ani na národu ani na císai vlastné nezáleží, nýbrž jen Takových ale zištných dohazova pi dobrovolné úiluvé nepotebujeme. zaídily,
a
samým na sob.
V 3
34 Poláci a reviiuce ve Vuliii.
Chtli jsme za píinou nejnovjšího prolislovanského vyslupoPoláku zvlášlniui lánkem vyjasnili smyšlení jejich, ale pedešla nás v tom Jufrz-enkti v Krakov vycházející, která dne 19. íjna podává následující lánek, jenZ oupln vyobrazuje nevdomost, naivna Slíij zde nosl. spolu však pychu a premoudrost šlechty polské. vnou památku tento lánek, jenž nás viti uí to, co praví sedlák polsky. loliZ že šlechta polská vlastn není ze slovanské, nýbrž z vúiií
tatarské
krvi.
..Noviny ceskc hor^í se stále na Vidcnany a Jednání snmu, povstávají Jakožto jediným posud osobám, jenž ve zmatku rozpadlých sil jakýsi lad a poádek umli zavést, ba lají nám, jenž v tomto bojí Videnanm a Madarm srden prejem vítzství. Ne pro n, ne pro Cechy, pro národ, který tak se uml snížit, že nyní toaui samému Mindiscligrátzovi, co jej ped nkolika msíci bombardoval, dal rukojm vrnosti, prose ho, aby co možná rychle opustil zem a spchal k Vídni, chvjícímu se panujícímu rodu na pomoc; opakujem ale pro nás samé, pro Poláky klademe tuto ne pro Cechy nkolik slov, které nech myšlénky naše objasnjí, Je-li Jakého objasnní ješt proti
Polákm
—
—
•
—
potebí.
Nemžeme zapít, že celá vc zdá se na první pohled temnou a nesrozumitelnou. Poláci berou cíni dál tím innjší oucast v boji, který dlí Rakousko na dv polovice, a vystupují zdánliv proti hnutí slovanskému. Ale Poláci rozumí, že stanovisko Slovanství, na nž Je klade Jelacic a Cechové, Jest prahanebné. Jelikož zkrátka najmuté, v služb kamarilly. Na krátce na dlouze skuten. Jak se nadjeme, tkví zárod za-tydí se Jihoslovanstvo. pakli v budoucího života, nad tou rollí, k Jaké Je vyvedl horvatský bán. Maarové, pišedše tuhou zkouškou k pesvdení blízkého, velmi blízkého podrobení a nebo onplné záhuby, které Je zbavil Jen šestý den íjna, odíkají se od té chvíle lítisku a panovniclví nad Slovany, jsou v djepisu píklady, že dva národové, došedši na nejvyšší stupen vzájemné nenávisti, zapomenou na dávné urážky, spojí se tím silnji a vystaví si od té chvíle spolenou pro budoucnost
nm
historii.
Klademe Ješt Jednou ped oci zpomínku na Litvíny, národ, který z ouhlavního nepítele, stal se najednou pítelem, milovníkem Polsky, a od té Z té strany je otázka chvíle s ní na vždy se slil. se Již ulehená, dá v brzce ulehit. Nyní o Slovanech. Jelacic Sí.' svými hordami je odevšad stísnn; sjedná strany Uhi, s druhé Víde a s tetí Dunaj zamykají ho v trojhran. Nedostatek potravy a steliva na cím dál tím více doléhá, a tak, pakli Víde bude s to lépe se zor^anisovat a Uhi o trochu víc odhodlanosti si dodat, doufáme, že ani Windischgraelz ani strana dvorská Jelacica nebudeš to uchránit. A Jest vru dležitá vc. nynjšího baa horvatského docela zniit aneb Jej oupln oddlit od záležitosti slovanské.
bu
bu
A toto dílo je zstaveno Polákm, nebot Polsko, a materiáln bez má ješt dost síly mravní a mže tou zbraní skuten Jednat. Poláci v boji Horvat s Uhry neutrální, anebo radji obma stranám naklonní, ješto síly,
je a
s Jedné strany váže podáni historické, spolenost podrobenslví a utrpni nailevšechno spolecuo-t skutených nepátel, s druhé zase spojuje pokrev-
35 nost a jcdnorodost, mohoii shodou a vyrovnalostí válících národ jen získat a Na to myslili ode dávna. stát se silnjšími. Byla doba, kde se Slovanstvo poprvé shroináždéné na sjezdu slovanském v Praze poddalo raimovoln pod mravní vládu Polák. Netajme si, že v 6ele Slovanstva musíme spatnt Moskvu anebo Polsko. Jediní jen Cechové, a to národ takový jako eši, mohou vidt v dynastii rakouské náelníka Slovanstva. A na kormidelníku , jakého si Slované oberou, musí záležet budoucí jich život. Proto jsme se upímn radovali ze sjezdu Pražského. Ale Windishgraetz poznal brzo ducha, který tím shromáždním zaal vládnout, a dla Hradanská vyplemenily klasy myšlénky o Slovanstvu sotva vzešlé. Podobalo se, že sjezd slovanský, sblíživ neznané posud kmeny a rozehnán bodáky, doplnil sré povolání a tím silnji pobr-trené kmeny spojil. Podobalo se, že Slované poznají hned svého nepítele a že boj zapoatý na ulicích i^ražských penese se do všech ástí Slovanstva pod žezlem rakouským stojícího. Vyznáváme se, že jsme se- v tom mínní sklamali. Slované jižní a západní nedospli posud k výšce nynjší doby.
bu
Slovanský ráj Kollárv nemá ani jednoho muže inu národ tchto, jsou tam sami djepisci, filologové eští a slepí básníkové srbští, ale krom polských nenajdeš tam žádného hrdinu. Opaknjem, že nynjší hnutí Slovan, je hnutí falešné, spsobené jediné od pletichár dvorských. A to je poslední úsudek, jaký jelaic dle našeho zdání zasloužit. Kdyby v tom vzela myšlénka pravdivá, nebyly by jí ani bodáky a peníze rakouské na pomoc, Ale nehledíc na to, že nkdo zle užívá své bdlosti, musíme se již z toho tšit, že se probudil a zaal rozvinovat neznané posud jedná se jen o vytknutí dráhy a smru, jak se svží ti živlové is.ají síly. rozvinout.
Dvorské pletichy byly s to, opakovat výjevy dost podobné vraždám Slované místo aby se pohodli s Uhry, udeili na r. 1846. a chtli vyhubit národ, který jim nkdy bude nejspsobnjším pomocníkem a podporou budoucího stavu. Nebo Madái, jak mile se jen s Nmci nespojují,
n
haliským
samým
našimi spojenci. slovanského sjezdu zaínaly sváry mezi Jihoslovany a Maary. Byla tam o spsobech úplného vyhubení Maar. jen Poláci samijediní tomu odporovali. Zatím se Horvati a druhé kmeny jihoslovanské pemnili z vojín bojujících o národní bytí v najaté pacholky strany, jenž práhne po záhub svobody maarské. Od té chvíle, pravíme upímn, ztratili všechnu naši vážnost, a pání naše pesídlily se do táboru maarského. První jednání drámy ukonilo se šfastn. Jelaic stal se z ví-
stanou se
již tím
již za
asu
e
tze pemoženým. Co nám další
rozvin pinese, to ukrývá nedaleká budoucnost. aspo jižní, najednou prohlédnou a pijdou k estnjší než posud povolání.''
rokujeme, že Slované,
eká
kde je
Tolik jest
ponkud
budiž,
slov
hrdé
filologická
My proté
stran,
ncvédomostí šlechtické! Dovoleno nám poznamenání k tomuto moudrému lánku
pivsiti.
Hned na poátku dovídáme se nco z brusu nového a celému svtu posud neznámého: Jen Poláci dr%i nyni poádek ve Vídni! Vru, bez Polák by nikde ani ve Vídni se neudržel politický po-
—
ádek
!
—
Druhá novinka, kterou se Praha
dovídá
z
polského
asopisu
!
36 že jsme Wiiidischgial^ovi pospíšil II Divme se!
jest,
aby rychle
riikojiué a prosili jej,
dali
Víde
na
Poláci prý 'z-dánUr
vystupují
ba bezboAiie opravdu v Jihoslovaucch Je-li prý
Slovanslvu!
proli
—
Zdánlivé?
!
skuten %árodek
—
Imdovciko
života ?
nyní jest v nicli Ba láže se Jcgomosc, j»olský pan demokrat. Hor váti, i oni Srbové život vtši, než u vás, páni šlechticové polští: cely
statené bojovati o svou svobodu, a váš 1846, když jste povstati chtli! Jak jste
povstali
lid.
potloukl vás
r.
chovali, tak jej mále.
Co se náiu
—
jiz,
nepochybn
si
vy-
jej
—
zvlášt
ale z
polsky
lid
dubrj^ch
líbí,
že nás
jest,
Krakovská Julrzenka slovo Košutovo
pramenil snad na estné
- ubezpeuje, že se Maai od nynjška odíkají utiskování a pado Milí Srbové, Horvati a Slováci! vložte nování nad Slovany. pochvy, Julrzenka Krakovská vám vyjednala u svých bratránk maarských, že vás již nebudou utiskoval; jen jim te pejte oddechu, aby se na vás zatím lépe zmohli
me
A
na
polská
vypravuje!
lo jest: židi z Uher a židi z Nmec Zrovna tak šlechta polská z Litvy, šlechta
mezi Madary a Nmci,
bratrství pili
a Polskou, o kterém Letos zjara slavilo se ve Vídni
pátelství, ba manželství mezi Litvou
to
šlechta polská lak ráda
to,
z
že jsou brati.
Rusi a šlechta
ství Litvy,
Rusi a
zem
z vlastní
—
Polsky
ale
polské pipíjejí
Litvíni,
Rusíni
i
na bratr-
si
(bohužel!)
lid
Polská šlechta pivedla polský proklínají zatím celou svou šlechtu. Rusíny, svobodu, o zahnízdila se mezi dva veliké národy, Litvíny a nimi, ssála
z
nich
život,
sympalhie vaše pro nili
Slovanm
a
a
to
Maary,
Rumunm,
nazývala
jste vy
vrní
to jste vy,
bratrsivim! bratránci:
Známe co
dobe
Maai i-
šlechto polská, inili
Rusínm
Cár ruský utiskuje zejm, neukrýva se se svým desa Litvínm. potismem: vy ale a Maai utiskovali jste pod firmou svobod)', demokratie a bratrství, vy jste utiskovali a chcete ješt utiskovati po Vy zrovna tak prohlašujete Rusíny farizejsku! Kdo jest horší? za reakcionáe, proto že se nechtjí dát od vás utiskovat, jako Maprohlašují Horvaty za reakcionáe, že chtjí být samostatní. Maai pedhazují Slovanm svým rusismus, knutoslužebnictví, jako vy Rusínm: a pro? proto že nechtí vaši a maarskou vládu nad polská šlechta, jste svobody proto sebou trpti. Vy oba, maarská nehodní, ponvadž saroi pro sebe svobodu vyhledávajíce, jiným svým poddaným ji béete. Proto nemžete sami svobody dojíti, jak vám pravdy povdli. lo poctiví demokrati vaši, ku p. Liebell, sami do Zebyste ostatn Jelaie a jeho „hordy" (tak jmenují se po brairsku Slované!!) rádi vidli znieného, nepochybujeme: avsák se nešalle marnou nadjí. Také z brusu nová vc, že na sjezdu Pražském Slovanstvo poalo
—
ai
i
I
37 a odev-zdalu
se
mimovoln morálui vlád Polák//
ska imisi prý být na ele Slovanstva/ / mosti a marnosti, je véru téžká
vc.
—
Bud Moskva neb Pol-
Nesmáli se
takové
Pštros když hlavu
nevdodo
písku
Také vy myslíte, že ped tím, než vy jste se o Slovanstvu dovdli, žádné nebylo. A pod tou vaší morální vládou, pod vaší hegemonií to by strí, myslí, že jeho nikdo nevidí, protože on
nic nevidí.
Slovanstvo asi kvetlo. Jaká nadutost, práv šlechtická! Rusové^ nejmocnjší národ slovanský a nejmocnjší národ v Evrop, nikde se posud nezmínili, že chtí být na ele Slovanstva: my echové, od kterých idea ta povstala, od kterých již tak dávno piln pstována a rozšiována jest, nikdy jsme nebyli lak nadutí, abychom sebe za
elo Slovanstva
nabízeli a
svobodný národ slovanský,
pednost
neosmlili,
chtíti
Jihoslovahé, nejmocnjší nyní vojsko Slovan, také se posud nikdy mezi rovnými bratry svými: a jenom vy
vnucovali:
polská šlechta, v zoufalých bídných okolnostech svých a krom toho posud ani za mák o Slovanstvo nezasloužilá, nabízíte se nám za prvodího, za velitele! Pýcha spojená se slabostí jest nejohav-
—
njší
vc
pod sluncem
!
—
ješt do vysokosti nynjší doby!" praví dále evangelista v Julrzence Krakovské. Severní Slované také arci nedorostli, kdo tedy dorostl? patrn nikdo, než stední Slované, t. j. šlechta polská. A kde máte ovoce té své dosplosti, jak daleko jste již došli se svou politikou? My západní a jižní Slované vzdláváme lid svj, na ten se opíráme a stavíme pracn ale pevn hradby nezrušitelné svobody a samostatnosti své: a co iníte vy dorostlí do vysokosti nynjší doby? Vy pro zábavu svou a paniek svých romány a divadla spisujete, nové mazury kompokonujete, plány na revoluce do vtru malujete, a pro lid svj alku pálíte/ Tak jste dorostli do vysokosti nynjšího demokratického asu „Hýbání slovanské u nás v Cechách a u Jihoslovann jest prý pjuze od intrigán dvorních vzbuzeno!*' píše dále Jutrzenka. Co tomu íkáte, vy naši tolikaletí spolupracovníci na poli národním, kteí jsíe tolik pronásledováni byli od policie a ouadn, poradili vám intrigáni dvorští, abyste pracovali o vysvobození národu slovanských ? — Konen ale tážeme se, je- li rádno, podržeti ve spolku svém lakové spojence, kteí se s námi pi slavnostech a bálích bratrují. ale v rozhodné nejnebezpenjší dob pebíhají
—
—
!
!
—
—
w
38 rovnému, co Slovan k Slovanu postaví, a nebude chtít neslušnou vládu nad spolubratry, jako dosavadní šlechta polská, která posud (bohužel!) jediné polský národ representuje.
Moravy.
Z
(N. N. v listopadu 1848).
H. B.
Morava podivným,
velmi
neoekávaným zpsobem
slala
se nyní nejdlc/itéjší zeraí v Rakousích, na ní rozhodne se snad osud
budoucí celé íše, nebof není pravd nepodobno, ie ústava rakouská vypracována bude v KromHii. Na Morav sídlí nyní císa se svým dvorem a Holomouc jest ustaviné jevišt nesíslných deputací vláda celého mocnáství vychází z Moravy. Do této dležité cIííí zem nebo snm moravský nedávno uzavobrátil jsem nedávno el, že se Morava s Cechy nikdy nespojí cestu svou, a ponvadž práv jakýsi oddech nastal v politice jako pestávka mezi dvma dležitými akty, vyplníme jej cestopisem. Bylo slyšeti, že se veliký poet poslanc íšského snmu shromáždil v Brn, chtl jsem se ouastníkem státi jejich porad. Brno, o jehožto protislovanské zuivosti tolik slyšeti bylo, o némžto se básnilo, že hotovo jest, eské poslance, jestli tam dne 20. íj. podlé úmluvy pijdou, schytati a fraiíco porto do Vídn odeslati, toto Brno S vycpaným svým drakem na radnici vábilo mne zvlášt. Ped šestou hodinou k veeru kvapil jsem s ohromným palašem po boku k železnici. Nezmiuji se nadarmo o tom palaši, a sice pedn proto, aby každý vdl že jsem byl ozbrojen proti Brnu^ za druhé proto, že tento palaš hraje znamenitou rolli pi mém cestování, a málem by píinu k válce byl zavdal mezi králem eským a markrabím moravským. „Nechote do Brna Pro všechny svaté nechodte do Brna!" pravil mi jeden z bývalých ouhlavních nepátel našich za starých PrQm3'slové Jednoty a nyní následkem všeobecného smíení náš pítel. Na každém stanovisku železnice pozorovali jsme pozstatek po kn. "Windischgratzovi, foliž zástup voják na stráži. Na nádraží Holomotickém, práv když jsem opt na vz pospíchal pistoupil ke neb vlastn k palaši mému pan setník c. k. vojska, a sice v nepátelském oumyslu. ,,,,Kd}bych ..Rate tento palaš zde zanechati." ho zde byl zanechati chtl, nemusel jsem ho s sebou brát jedu do Brna!"" „Mže byl, že jedete do Brna, to však pozorovati nemohu ani z Vašeho palaše ani z Vašeho kožichu že tolik ale jest jisto, píkaz mám, abych nikoho se zbraní k Vídni nepouštl !" — Tu jsem tedy pozoroval ohromnou mýlku c. k. pana setníka, jenž myslil, že :
—
—
!
I
as
mn
:
5
39 JQ Vídni na
pumoc
lálinii.
,,.,Jsemt H. B.
.
.
len a len,
a
mám pr-
do Brna,''" pravím salyricky v pevném domnní, že se po lch slovech c. k. pan setník zaervená a litovati bude, že mne v podezení mel, jakobych Vídni na pomoc táhnul s palašem. Ale c. k. pan setník zdál se být v politice nezbéhlý a stál na tom, abych palaš myslil jsem si, odepínaje palaš v Holomouci zanechal. „Dobe vodní
list
!
..jestli
mne
—
—
Frankfurtisté Brnnští
zabijí,
nebudu mít já odpovídání
nýbrž tento urputný, v politice nezbéhlý c. k. setník." Pokoj byl naplnn gardami z Holomouce, kteí neopomenuli hned doma vypravovati, koho ml pan setník v dmní, že Vídni ku pomoci táhne, a komu vzal proto palaš. Zpráva roznesla se po Holomouci a palaš mj poal tam strašiti. Já ale strašil jsem v Brn bez palaše. Celé Brno naplnno bylo uprchlými Vídeany, nikde nebylo z toho,
prázdného místeka, kde by Ultraech hlavu položil. Sluší vdti, že v Brn a v nmeckých mstech na Morav všichni Cechové o jeden stupe v titule povýšeni Jsou, nemluví se tam nikdy o eších, nýbrž vždy jen o Ultraeších. Ultraech jmenuje se tam každý obyvatel království eského, který se sám za Nmce nevydává. Po velikém chození dostal jsem konen akcesit na pokoj, o kterém nkterá nadje byla odpoledne, že na noc prázdný bude. První vc, která mne nesmírn pekvapila, bylo velmi zhusta mluvení eské (neb jak tam íkají moravské) na ulicích, skoro celá pracující tída lidu jest slovanská, a jenom honorace považuje sebe za nmeckou, akoli štíty na domech hlásají samá esko-moravská jména. Dva mužové hýbají Brnem jakožto zástupcové dobrého a zlého principu Klácela našeho každý zná, Skácel jest Klácel a Skácel. pednosta Frankfurtského demokratického klubbu v Brn, jehožto poRovnost obou národností, ale s vstné a pamtihodné zásady jsou pedností nminy a se stedlštém ve Frankfurte ! Tuto naivní zásadu vyknul onen Skácel (nomen omen) skuten a bez žertu v demokratickém spolku Brnnských Frankfurlisl Ostatn se ale Brna dokonce co báti není, krom malé inné strany Frankfurtské jest smýšlení celého ostatního nmecky smýšlejícího obyvatelstva píliš pohodlné a nechá svt bžeti jak bží. Od innosti našinc bude nyní záležeti, aby národní slovanský živel, který tam tolik pevných základ má, šíil se a dále kvetl. Ostatn se zmocnil veliké ásli 8 ponmcilc moravských nyní velmi duch provincionáloí, vlastenectví- moravské, které Slovanstvu na škodu není. Žluto- ervené barvy jest vidti zhusta, trikolor nmecký málo mezi mšfáky, u lidu panuje ale bu erveno-bílá neb slovanský trikolor. Nejlepší a nejplatnjší vc, která se o Brnu íci mže, jest Brno opicí po Vídni. Skuten se Brno snížilo až za pedmstí Vídn. :
:
!
—
Nmc
:
40 Brno neinft nikdy svj úsudek, ale eká vždy, až co Víde ekne ; jen jeilinoii posud známo odhodlanost Bina, kde si troufalo míli saBrnnská národní stráž má ervené límce mostatné mínní, a sice JVevím skuten, odkud se vzala a vyložky, které Vídeská nemá sympathisuje s Vídni, a nevelice Brno že tato puvodnost! Což divu, míst na Morav, nmeckém jiném neb v Brn v bylo-li to viní již, stráže táhla Vídni na národní polovice jedna jest, aby kde uzaveno :
!
!
pomne a druhá aby zstala domov hájiti. Pak ale ukázalo se, že všichni chtli byt v té polovici, která mla domov hájiti! Podobným zpsobem jsou všechny boue v Brn neškodné, jsou to boue ve sklenici vody.
Sám jsem byl svdkem oitým znamenitého kravalu v Brn, o kterém pak zprávy v asopisech velmi znamenité se zdály. Jednalo se o to, aby Ž5 vozu prachu, který z Brna k Vídni véz se ml, zadrženo bylo, ku kterému cíli se nkolik drvoštpíi s obuchy sešlo na Národní stráž ale rohlavní námstí ped strážnici národní stráže. Chceme-li zadržeti prach, musíme uinit revoluci zumovala takto proti vlád ; my ale nechceme udlat revoluci, proto nezadržíme prach. A skuten odvezl se prach, a krom trochu hubování a kiku :
—
nic jiného se nestalo.
íšského snmu do Kromíže mluvilo se tenkrát Muže se íci, že celé Brno bylo proti tomu jedna malá strana mrzela rozliných píin dvojích ale z peložení, se na to, že nebude ve Vídni, druhá velká strana mrzela se, že nebude v Brn, jak vlastn byl oumysl. Ostatn ale jsem v Brn nezakusil nižádného protivenství, až na to, že se na mne mnozí skuten jako na afrikánské zvíe dívati chodili, a pak na to malé nepohodlí, že jsem svou epici ervenou od národní gardy Pražské pouzdrem zakryl, protože jí považovali mnozí za svornostskou, z kteréhožto ohledu nechtl jsem býti nevinnou píinou nkolika nešast-
O peložení
všude po celém Brn.
:
ných porod ze strachu ped svornostskou epicí. Snm moravský posud v Brn sedí, ale nedlá již mnoho hluku, proto že se jinde znamenitjší vci djí a na sebe více pozornost Braníi obrací. Jedno ze znamenitjších a pamtihodných dítek tohoto snmu Moravské Noviny, které nyní šestkráte za týden po archu vycházeti budou na outraty zem, jejichžto polit, ást povede Klácel, ouední VyHistorie pvodo tchto novin jest nad míru podivná. Sembera. mohli je poslancové stavu rolnického^ rodnost slovanskou zastupují. Ustanovilo se
z
kteí na
poátku, že budou vycházel veliké
viny Briinner Zeilung na outraty zemské. žádali,
zem
snmu
n
jen sami ná-
nmecké
no-
Poslanci-rolníci proti tomu
aby také pro moravské (eské) noviny vycházely, když Namluvilo se jim ledy, že budou noviny vychá-
outraty nese.
!
41 zeli
ale
na jedné slrané nraecké, na diuhé moravské. Tak pijato jest, strany s tím nebyly spokojeny. Ustanovilo se tedy poz-
—
ob
dji, aby oboje noviny a každé zvláší vycházely, však ale aby moravské jeuom peklad byly nmeckých, „nebotpravili Nmci rolnikiím ,.abyste všechno vdli, co Nmci píší.'* Rolníci se z toho
—
—
že budou všechno vdt, co Nmci píší, a pijali ten náNyní ale vysvtlili moudejší mužové rolníkm celou vc, jak budou nmecké noviny vždy psáti a smýšleti pízniv k a ku prospchu a jak potom i lid slovanský bude na všechno hledt skrze brejle nmecké. Rolníci tomu porozumli a oboili se ve snmu posledníkrát na Nmce, a vymohli si, že budou Moravské Noviny samostatné jako nmecké, a že budou zastávat Slovany jako nmecké Nmce. Doufáme také, že pod tou redakcí, kterou dostaly, oupln vyhoví potebám lidu moravského. radovali,
vrh.
—
Nmcm
Nmc,
Vbec ejného
snm
moravský
jest tento
Šlechta,
:
msta
a rolnictvo
v
djinách
vlasti
nco
vedou tam ustaviné
neoby-
šarvátky,
ukoní vítzstvím rolnictva. Andl stra/.ce bdí nad zástupci našeho lidu, kteí bez náležité zbhlosti v tchto vcech pece vžd}' štastn umí škodlivé a užitené rozeznati. Jednalo se o budoucí zastoupení Moravy na domácím snmu, a nmecké mštanstvo usilovalo o to, aby msta mla na mí duší zástupce než venkov. Šlechta, která mnoho píin mla, horšiti se na msta více než na rolnictvo, protivila se této pednosti mst a pidala se k rol-
které se ale vždy
—
—
..Kdyi chcete být demokrati pravila šlechta nechtjte pro msta pednost nad rolnictvem." ,.Naše duse nejsou o nic horší než duše mstské, pro by jich mlo tedy rtce jit na míru než mstských?" pravili rolníci. A provedeno jest skuten, že se na 10.000 dnší jeden poslanec voliti bude, bez ohledu na msta a venkov, bez rozdílu. Tím poražen jest také na vždy v Morarv živel odrodilých, nmecky smýšlejících mst. Brzy na to ale vystoupili opt poslanci mst ve snmu a pravili takto: „Když jsme se (s bolesti mst!) chytili dpmokratie a zavedli rovnost mst a rolnictva, musíme demokrata oupln provésti a šlecht všechna její práva a pednosti odejmouti, aby wim a rolníkihn byla rovna." Dobe, rokovalo se o tom, a jednalo se jen, má-li šlechta, až složí všechny pednosti své, aspo jména nictvu.
—
(kníže,
hrab
Tu
vystoupil ambala^ poslanec musíme to uinili dkladn i s koenem; ani jména [tituly) at nezstanou !" pravil ambala biblicky, a stalo se snm uzavel, že šlechta na xMordv pestane. Takto na snmu jeden stav druhému pomáhal, msta šlechUi a šlechta msta nahánli rolníkm na ránu, a tito jako na ekání sláli a dobe
rolnický.
atd.)
podržeti.
ale
„Chceme-li koukol vypleniti,
—
—
trefovali
Ostatn nevím
o
svém meškání
v Brné již nic
zajímavého
po-
42 vídati,
mé pítomnosti také držel soud nad tiskem^ a sice V Brn vychází nkolik malých, kiklavých nme-
lec žo se v
veejn,
oiistn.
ckých casopísku, Tlegraf, Brihiiicr Taijsconricr, Conslilutioneller Bot, kteí sami sebe za hlavní demokraty, za slonpy a podpory svoliody, za nejvtší pátele lidu vydávají, skuten ale jsou snad jediní reaktionái v Brn, a sice proto, že svon nestoiidností, kiklavostí a svým neustálým dráždním naši svobodu u poctivých lidí do nevážnosli, do ostudy a do ošklivosti pivádjí. Jeden z nich, Telegraf, když vidl, že mfiže bez trestu Slovany, zvlášt Cechy a všechno na svt, co se mu líbí, špinili, osmlil se konen a napsal o jednom obchodníku Brnnském, že prodává a kupuje kradené vci. Ten sebral svou e>:ekutivní moc, nkolik známých s pevnýma rukama, táhl do redakce Tele(jrafa a podal tam takové vyvrácení onoho lánku, až na panu redaktorovi modiny zstaly. Jaké mlo dále toto nedorozumní následky, loho jsem se již v Brn nedokal: jakož jsem se nedokal té kocoviny, kterou mne prý (jak jsem se pozdji dovdl) lamjší Frankfurtislé poctíti chtli, když se z prvního omráení po mém píchodu, ale teprva za dva dni, zpamatovali. Lituji skutené velice, že jsem svým odjezdem tmto ubožátkm pokazil jejich malé vyražení a nejvtší in, kterého schopni jsou v politice kocovinu Až jen bude na íšském snmu uzaveno, že se Rakousko Frankfurtu nikterak nepodrobí, pak zajisté nebudu litovat útrat a naschvál do Brna zase pojedu, aby si mohli Brnnští Frankfurtisté tou kocovinou srdci svému zarmoucenému ulehit. Ješté více ale lituji toho, že jsem se nedokal té kocovriny, kterou pak v nedli 29. íjna Brnnští Frankfurtisté sami sobe uinili kraval totiž onen Brnnský strany tažení do Vídn, který podle všech zpráv o k nám došlých nazvati se mže kocovinou. Fr«rikfurtsky smýšlející ást národní stráže Brnnské popouzela již po rijaký as dlníky (kterých jest v Brn prý pes 15.000!!?}, aby táhli Vídni na pomoc, slibujíc, snad že s nimi také potáhne. KiMien vypuknul tedy ohe již dávno doutnající a poalo se v nedli na poplach zvoniti, lid se sbíhal, žádal zbra atd. Národní garda ale nyní nechtla s nimi táhnout a pomáhala spolen s vojskem lid rozhánti: lid zase gard zbra odjímal. ;5Když nechcete táhnout a bojíte se, odevzdejte nám zbra!" Tak se po dlouhý as po celém honili, až ovšem s pomocí vojska poádek opt uinn jest. Na výstupy plné smšnosti a ironie nebyl nedstatek. Tak ku p. volal na ele houfu nadšen jeden „Anf! nach Wietif um die deutsche Freiheit %iiretten! *J a za houfem dlníku znl hlas: ,,Jle je nás ješt málo."' v isté moravin, na dkaz, jací lidé chtli tá-
—
!
—
nm
mst
:
hnout, ,^um die deutsche Freiheit zu retten." ^^ Po cejiku: „Vzhuiu. do Vidn! zachrániti
nmeckou
svobodu!*''
43 Než jsem do Brna
pijel,
rozeslali již
poslancové íšského snmu, sjezd do Holomouce,
Brn, pozvání na všeobecný porady Brnnské byly tedy jenom pedbžní, a
meškající nyní v
se do Holomouce, všichni po železnici,
všichni odebrali
jen já po pošt
pes
jsme
Litovli
neobyejnou touhou po osudu svého palaše. Po celou noc ml jsem na cest píležitost pemýšleti o nynjším postavení Moravy k Cechm, Morava nyní asi v národním ohledu tak stojí, jako Cechy stály 1834. Každý vzdlanec vypadá jako Nmec, Slovanstvo a sprostota jest tam jedno, kdo peuje o vzdlání národního jazyka, považuje se za divouse, za pošetilce neb dokonce za buie, který prý lid popuzuje proti bohatým. Nebo tito Nmci a ponméilci, kteí až posud aristokratsky první slovo vedli v Cechách na Morav, nemohou se posud nikterak povznésti k té myšlénce, že my Slované jim rovni jsme, vždy nás ješt za nižší tídu považují. Když tedy v Cechách hned v beznu vyslovena jest žádost naše strany spojení Moravy a Cech, povstala proti tomu nesmírná opposice. Jen malinká strana národní porozumla bratrskému úmyslu našemu, že chceme, aby Morava a Cechy spojeny vtší moc a váhu mli ped svtem. Druhá veliká strana na Morav, strana netená, protivila se tomu jen z hrdosti špatn rozumné; jim nezáleželo na velikosti národa, nýbrž jen na provinciální moravské pýše. Tetí strana Frankfurtist protivila se nejzuivji, ona dobe porozumla, že se Cechové s
i
jen proto
s
Moravou oužeji
rovati
mohli Frankfurtu.
eská
byla desetkráte
spojiti
chlji, aby
spolen
Rozumí se samo sebou,
tím více vzdo-
že
strana proti-
mocí se Nejen že starou poctivou a velebnou barvu naši erveno-bílou, kterou jsme ješt od spolen sddili, zneuctili a za ní žlulo-erstarých slavných venou pijali, a hned se snažili, všechny své erveno-bilé orlice zažlutiti na snmu veejn ustanovili, že se Morava s Cechy nikdy nespojí. lovk ale míní, Pán mní, myslel jsem, a tím ustanovením, že budoucn na 10.000 duší v snmu moravském jeden zástupce sedti bude, bez rozdílu mst a venkova, tím ustanovením vyknuto jest Moravy s námi. Pokejte jen, až lid zachovalý moravský, až naši Hanáci, Slováci v Morav poznají djiny národu svého, až poznají, že nebyl nikdy rozdíl mezi Moravanem a Cechem ve zlém ani v dobrém *), až poznají, že spisovní jazyk v Cechách užívaný jest vlastn istá moravina, až tento lid vyrozumí, jak tžko jest Morav a Cechm každému zvlášt brániti se proti outokm vašim: pak najednou oni zástupcové na snmu moravském vyknou to, co již dávno vyknul, totiž že Morava a Cechy jsou jedno. silnjší
než národní, a
Moravu od Cechu ješt dále
snažila,
tu
všelikou
odciziti.
as
:
i
Bh
Bh
*) Brno sta,
rád bych
posud se vei-ejné nazývají jakého království !?
a Holoinoiic
vdl,
—
kráiovsiíá
hlavní
m-
u S lakovými myšlénkami pijel jsem do Holomonce, kdežto mi souzeno bylo, shledati se opt s palašem svým a s mnohými jinými Kdyby se nShledání mé s palašem bylo následující známými. nebyl s palašem bylo pihodilo, z podobného jistých lidí nco kterému nebyl by opominuL nesmírný kik o reakci, o kamarille, o vojenské libovlád zpsobili: já ale vzal jsem tu vc pouze z komického stanoviska. Kdybych já s nkterým vojnu vedl, také bych každému, kdo na tu síranu míí, vzal nejen palaš, nýbrž i pistole, které mi c. vzíti. Ze ale c. k. setník tak se zmýlili k. pau setník zapomnl mohl, že redaktora Nár. Novin v podezení ml, jakoby Vídni nápomoc spchal to arci je nedorozumní vtší, než bude celá nmecká riše. Než dosti o tom: jak mile jsem se v Holomouci pihlásil, žá:
:
dali
mne
mní
nejzdvoileji
co
možná
za
odpuštní strany toho nedorozu-
mi velmi ochotn, že palaš muj hned odevzdán byl lovk k si. krajskému ouadu, aby ho za mnou do Brna poslal. nezkušený byl by se z télo zprávy zarmoutil, že palaš do Brna povšech c. k. kraj. ouad, byl jsem slali: já ale, jsa dobrý znatel pesvden, že se c. k. kraj. ouad nepežene, a že palaš jisté nejen a
pravili
nýbrž ješt po dv nedle v Holomouci zstane a že ho snad Nadje mne nesklamala, palaš teprva po mé smrti do Brna odešlou. byl posud v krajském ouad a odevzdán mi jest s velikou ochotností. Byl bych však ješt jeden palaš s radostí poželel, kdyby byla celá deputace z Prahy nepitáhla Vídni ku pomoci! Holomouce je pevnost, ve které žije více vojska než lidí. To Všechny kavárny a jesl nejznamenitjší, co se o ní povdíti mže. O dvoru který tam nyní hostince vykládány jsou rozlinými výložky. .sídlí, nebylo by nic pozorovat^ kdyby nepicházely ustaviné deputace. Vru. deputace nejsou moje zamilovaná vc. a jak mile uzím deputaci, nyní.
—
—
se prolrávily si hned: ,,Ba kdybych ml ty peníze, které na deputace od poátku konstituce rakouské až do nynjška!" Vru, duch lidský jesl samá podivnost: díve si lidé poád stžovaly Jia drahé porla za psaní, a te, když jde psaní za 6 kr. si. až na
vzpomenu
koíícc
svta
led'
zas posílají místo
mnoha
oscb, která
psaní!
—
Ješt náku.
Ti
psaní deputaci jako šeslikrejcarové
šestikrejcarového
obyejné poídí zrovna
tolik
tch deputací líbily se mi deputaco Hasvé slav, ervenýeh spodkách pitáhli vždy všichni na
nejlépe ze všech
ve
koních s hudbou, s erveno- bilými *), slovanskými a císaskými korouhvemi (co by se jindy nikdo nesml ped Holomouckými mšany opovážiti), táhli tak pes celé msto pro žlu všem Frankfurtisliim, *) Skuten podivno. že mezi lidem na Moravo posuil vždy venobílá barva platí. noVá žlulocervená žádné vážnosli nenalézá. hanácká depnUtce nemJa žliilOL.ivenou korouhev!
jen erAni jedna
45 a
za nimi na
kolá
ald.
malém koáíkii nkolik matek
pro cisac. Tato všechna sláva
—
i
s
košíky vajec,
s vejci
a
drbee,
drber vzdána
ruku na to, že bude držet konstitucí Císa Ba jedna opatrná deputace hanácká chtéla dokonce, aby jim tento slib pro lepši bezpenost císa písemné a na „štemflu'' Takový jest praktický smysl Hanák: oni myslí „Mé jsme mé'^^ podal. nepijdou císai vyhrožovat, a pijdou zdvoile, pijedou s korouhvemi,
jest J. M. C, ale
podal ruku.
s
hudbou,
!
—
s vejci, ale
ne podlízavé, ne otrocky, nýbrž s tím
že bez konstituce není císae
!
Jsem pesvden, že
tito
vdomím, prostí
ale
rozumní Hanáci u císae a dvoru mnohem více úcty ku konstituci vzbudili, než mnohé malomocné výhržky, které vždy jen smšné jsou, když za nimi nestojí veliká ozbrojená síla. Ostatn si Holomoulí Nmci asto ztžují na nynjší stav, že utištní jsou od vojska, že se ani hýbat nemohou atd. Já jsem si pi tom vždy vzpomenul na to, jak tito svobodymilovní Holomouané zamezili vydávání moravského asopisu, který tam prof. Relcelet pro lid slovanský vydávali poal 5 hned po tetím ísle mu^el pestati a radovati se, že jej samého z msta nevyhnali Není nad svobodu, zvlášt když si lovk nejen nmecké, nýbrž i slovanské svobody !
vážiti
—
umí.
Kdybych
byl žurnalista israelský neb turista jako p. Kohl, neopominul bych zde ješt v dvrnosti podati všechny ei, které jsem ml s dležitými osobami, státníky, co se nejednalo mezi deputovanými ald. Ale vždy jest lépe jídle již uvaené jísti, než se na vaení dívati.
Hlavsování o suvreiúlé národu. (N. N. 11. ledna 1849.)
Noviny Vídeské Lloyd,
oupln v duchu sám jednou v dvrném rozhovoru piznal, že je v Terstu po njaký as sám redigoval, tylo noviny mají následující pamtihodný lánek, jehožto každé slovo váži nkolik cent prachu a olova. „Neobyejnou cestou dostáváme dnes (8. ledna) o 6. hodin veerní zprávy z Kromíže. eští deputovaní spojili se se svými stakteré jsou redigovány
p. ministra Sladiona, strany nichžto se p. Stadion
—
rými nepáteli s Levicí. Demokratické choutky strany, radikální sbratují se s národním stranictvím (partikularismus) svých posud nejodhodlanjších nepátel. Ti, kteí jen na „korunu eskou'^ myslí, stali se spojenci tch, jejichžto poslední myšlénka jest zniení všech korun.
Podivné vci staly se od íjna.
Žádná podivnjší než nenadálé pá-
lehlví mezi rylíem z Molandú a panem appellaniin raddoii Slrobnmezi cliliodným panem VHsirvm a panem doktorem Pinkasem. clirm,
Pánuvé. kteri si pejí, aby Cechy v Nmecku ulomily, a mužové, kteri by rádi Rakousko v Ceciíy obrálili, ti, ktei^í ve všem rozlinými ceslami kráí a v žádném náhledu se nesrovnávali, potkávají se naJedni nenávidí ministry, protože jednou v oposici proli ministerstvu. druzí se jim protiví, protože rádcové monarchii konslituní chtjí koruny baží po sjednoceném Rakousku. Nyiií jest skoro již pozd na néjaké pedpovídání, nebof v nejbližším ase bude již sám skutek za sebe mluviti, ale tolik mužeme íci, že akoli spojená Pravice s nejkrajntjši Levici nepochybn vtšinu snmu tvoiti bude, pece pevnou nadji máme, že ministerstvo Scluoarzenbergovo i konslituní sjednocené Rakousko založiti moci bude'' (zu begriinden monarchii :
i
im Slande sein wird)."
To
snm
jest srozumitelné! Jestli
neposlechne, bude rozpuštn,
mocné ministerstvo Schwarzenbergovo založí konslituní monarchii a sjednocené Rakousko, to jest, aby lomu každý rozuml, ministerstvo dá oktroyovanou konstituci a zavede starou centralisaci v novém, ješt dražším kabát než byla stará, a položí tím pevný základ k nové revoluci. O tvrdost a nevšímavost ke všemu, O krátkozrakost ministerská historická. Vizme Francouzy Veliká revoluce co nás uí zkušenost zatásla celou století, následek despotie Ludvík minulého ku konci pobila pádu Napoleona krve, tisíce reky tisíc, po prolila a Evropou, zavedena jest piinním mocná restaurace, to jest obnovení staré Revoluce ervnová zboila restauraci a povlády v novém kabát. když ale tento ošidiv celý volala liberálního Ludvíka Filíppa na trn národ opt svobodu zameziti usiloval, nastala revoluce letošní, a FranNyní snad bude opt poznenáhla starý systém cousko jest republika. do Francouska udice své metati, ale ubezpeeni jsme, že v takovém pádu zase nastane nová revoluce. Jest to ale poctivé, s národy takto hráti a je do ustaviného neštstí pohánti ? Posud sice doufáme v naNastanou nyní opt dležité doby. šeho císae, že ministerstvo propustí, až uzná, že veliká vtšina snmu a mezi nimi ti, kteí posud oddanost svou nejen slovy nýbrž skutky dokázali, že tato vtšina s ministerstvem spokojena býti nemže. Uzná-li ale JMC. za dobré, dáli více na slova nkoLka ministr, než na vli svých národu, co pak nastane ? My radíme srden k tomu, aby národové tiše, ale s vdomím kivdy ulrpené všechno snášeli, ekajíce na další vyvinutí vécí. Slav Rakouska bude pak takový: S jedné strany dole národ vlaský, nedávno podmanný mocí a žádostiv každou chvíli odtrhnouti a
—
!
!
^
— i
— —
se
:
s
druhé strany nahoe Poláci odjakživa
všemožn
pracující proti
47 v prostedku Maai nyní právi; kruté podbilí, nesouce Rakousku ješt živou ránu a oekávajíce s nedokavostí dobu pomsty Chor;
;
Srbové, Cechové, Moravané, Slováci, Rusíni, Slovinci, kteí krví svou pomáhali ve Vlaších, u Vidné a v Uhích a v Halii Rakousko zachovati, a nyní po vykonané tžké krvavé práci ošizeni a místo váti,
svobodné,
ádné
konstituce obdaeni konstitucními formami, hodnými
danmi, oOO.OOO vojska
K
tomu ješt snad
z jara
každoron 80 mil. nevyhnutelného dluhu. krásná válka ve Vlaších pkné vyhlídky
a
—
na budoucnost.
A Nmci
Budou oni spokojeni ? Jist jen jedna ást, sama uiaí nyní to, co nám Slovanm falešn a nepoctiv vytýkala, totiž že nám nezáleží na svobod, nýbrž jen na národnosti. My jsme nyní dokázali, záleží-li nám na svobod ili a to sice ta,
rakouští ?
která
kteí ustavin nás ped svtem v poA pan appellaní radda Slrobach, o nmžto již naši škdcové (bohužel také v Praze mnozí našinci, avšak takoví, o kterých bychom si páli, aby byli v Austrálii) již ouštpan ped novou volbou rozhlašovali, že uplacen jest od ministerstva, nezachoval-li se jakožto ádný Cech, ádný muž ? Není pochybnosti, že jej ministi chtli tímto appellaním raddovstvím dokázal, že jest této dstojnosti a ješt uchlácholiti ale Strobach vtší hoden. Také naše noviny slaví dne 8. ledna jakožto den vítzství pravdy nad ošemetností. Národní Noviny vždycky zastávaly z celého srdce poslance eské, co muže svobod a národu oddané, kteí sice ve všem, co slušné jest, vždy hotovi byli, vládu podporovali, kteí se ale zárove žádnou mocí ve svt nedají užíti za nástroje proti národu. Již druhý návrh základních práv, který v nkterých nmeckých novinách Pražských oupln vytištn byl se všemi amendementy (podnávrhy) a se jmény všech pro hlasujících oud konstituuího výboru, již tento návrh musel dokázali pravou liberálnost poslanc našich, nebof eští oudové tohoto výboru ode všech našich doslanc do tohoto výboru vyvolení, Palacký, Pinkas, Rieger, hlasovali nejberalnji, a mžeme ubezpeit, že návrh celé konstituce, jak jej náš Palacký vypracoval, zcela uspokojí všechna pání rozumných nic,
a
oni hanební utrhaové,
dezení uvádli, musí se zastydti.
:
i
n
a liberálních foederalist.
svým tenástvu
Však najdeme píležitost, tento návrh oupln pedložiti, aby pak sami
Nár. Novin
asem o
nm
usoudili.
Co se ale rozpuštní snmu týe, my se toho nehrozíme kdo chce moci své k násilí zneužívati, mže to snad uinili, ale násilí nemá nikdy dobré následky, a asem svým se samo pomstí na svém pvodci. j
4-*
Xeohyejiiy kaíoclilsmiis. (>. >.
25. ledna 1849.)
\ let r. 1S44 byl jsem ve Viln náhodou hostem pi veejné Pipomenouti musím, že jest zkoušce jedné lamrjší mstské školy. Mino, bývalé hlavni msto vclkovévodslví litevského a pak jedno z nejhlavnjších mst polských, nyní asi podobno dle velikosti Brmi, ne však tak oiihledné, v pkné poloze, pouhými Poláky obývané, mezi Jiná ec krom polnimi ovšem jako všude lam vtší poet židíi, ské a známé židoviny neslyší se, rusky leda na ouadecli a iitevCelý vzhled a veškerá tvá sky leda nkde na trhu od rolníku. msta jest polská, a také všechny veejné nápisy byly až do nejnovjší doby jen polské: posavad nebylo mocí vlády provedeno, Výhradné polský charakter tohoto aby se všechno rusky vyvsilo. z patrn toho, že jest Vilno vždy jedním z hlataké msta jeví se vních sledisk literatury polské. Toto všechno jsme jenom z té píiny pedeslali, aby se protiva toho, co nyní vypravovati budeme, tím více vyrazila. Sed tedy mezi dosti etným posliichastvem této zkoušky malých dtí byl jsem pi náboicnsi nanejvýš k pozornosti vybídnut
neobyejnou pro mne otázkou uitelovou k malému
chlapci, jenž
znla:
.^Kterak se pova-žtije v duchu nábo%enslvi krestanského vláda panujícího
nad námi císae
vsei-uského?''
Chlapeek rychle odíkával: „Povazuje se jakožto pocházející od Boha/'' A nyní následovaly otázky a odpovdi podobného spsobu, Dti odpovídaly, jakoby bitak že jsem ani sluchu svému nevil. em mrskal, tak že patrné bylo, že v tomto pedmtu nejlépe vycvieny byly. Nemohl jsem se zdržeti, abych k jedné polské paní, která vedle mne sedla a na jejížto oích jsem etl ironický úsmch a trpkou zlost, nevyslovil pošeptmo podivení své a zárove opovržení k uiteli, který se dle mého mínní takto zalíbiti chtl ruskému gubernátoru. že to jest jenom zvláštní nápad tohoto ,.A vy snad myslíte, naízením vlády ve všech našich škopedmt ádný je toí uitele, lách zavedený, a
mžete sob knížku
koupit."
Nemohl jsem skuten dokat konce zkoušky a bžel jsem hned do knhkupectví, kdežto jsem hned asi 40 výtisk této na špatným papíe vytištné polské knížeky koupil. Titul její zní doslovné takto Katechismus o ctní Císae Všech Rossií, ili výklad tvrtého božího pikázání s ohledem na pedstavené zemské, dle nejvyššího rozkazu pro užívání ve školách a kostelech ímsko-katolických vesnických vytištný. Ve Viln, v tiskárn diecesalni. 1840. :
49 Doufáme, že každý žádostiv bude obsah knížeky seznali, kterou zde podáváme celou v doslovním pekladu, slovo za slovem, pís-
tenáové budou pozorovali, že jméno císaovo za písmenou. jméno Boží vždy stejnou všelikou literou tištna jsou, ba že ásteka ,,jeho^-, když se na císae vztahuje, také tak je tíšt na, a když na Boha, jen malou literou, že tedy vlastn ješt vtší ást císai ruskému než Bohu proukázana jest: ale zrovna tak jest také Tedy ve knížce. menu a
:
KATECHISMUS VÉTSÍ O CTÉnÍ CÍSAE VŠECH ROSH. 1.
Otázka: Jak se v duchu náboženství kesfanského CiSARE všeruského vláda ?
považuje
panujícího nad námi
Odpov:
Považuje se jakožto pocházející od BOHA. to mže dokázat skuten ? Odpov: BUH dal takové zízení lovku, že sám bez jiných nemže ani být na svt, ani život zachovat, ani vdl, nauit se a vykonat, eho zapotebí jest. Ale spojený s jinými muže bezpen žít, mnoho vdt a inil, poznal své ustanovení a ccsly k nmu vedoucí, 2.
Otázka: Kterak se
poznat povinnosti k BOHU a lidem, dokonalit se vyplováním jich, blaženost. Cit této poteby, zasluhovat a dosáhnout nynjší i schopnosti a vle, vlitý do duše každého patrn nám praví: že jest
vnou
vle BOŽÍ, aby lidé žili ve spolenosti a spojení mezi sebou. Odsvazky domácí a rozliných stav, kteí jsou jedni druhým Tak spojený stojí a udržuje se celý svt, a iní jako jepotebné. to
tud jsou
dm,
jako jednu rodinu pod vládou všeobecného Otce NebePodlé Jeho. vle trvaje do ustanoveného asu rozdlil se pro vtší bezpenost a dobro na vtší spolky, národy zvané. Odtud drahé jméno Vlasti, odtud láska k ní a vle její dobrého, odtud její vláda obyejn vložená do rukou Knížete, Krále, Císae ili PanujíA to jest vývod, z kterého vidíme, že jako jest cího MOiVARCHY. z vle Boha lovk, tak z té samé vle Prozetelnosti jest spolenost, jest svazek a vláda spolenosti. 3. Otázka: Co se podle náboženství náleží CÍSAOVI všeruskému od nás poddaných ? Odpov: est, poslušenství, vrnost, dan, služba, všeliká ochotnost a modlitba u BOHA. Co všechno obsaženo jest v tchto dvou slovech: est a vrnost. 4. Otázka: Jakou est a kterak vyjevovat? Odpov: Nejvtší, jaká mže být pro lovka, a sice v slovech, v znameních, ve všem jednání a inní a v srdci. 5. Otázka: Jaké poslušenství a v ? Odpov: Poslušenství ouplné v zachovávání všelikého poádku, práv a rozkaz.
den
ského.
em
V 4
50
em
a jaká vak být vrnost? V Vriíosl ve svtenych ouadech, ve vykonávání služby a \kcc\\ povinnosli: a lo z celého srdce, v niem faleš. našeho CÍ7. Otázka: Nále/.í plalil dan do pokladnice Pána
6. Oláxka: 0(lj>ov(':
SAE
všerijského
?
oupln
OdpovíHl: >alc/,í 8.
Otázka
a
všechno
sice
Jest povinnost sloužiti
:
a
v
as
ustanovený.
?
Odpov: Pevná povinnost je, nestraniti se, ale obrtovati se, kde toho potebuje víile našeho CISAJtE, a sice: ve služb vojenské, a jiné,
civilní
9.
ve vyšších
V
Otázka:
em
a
i
nižších stupních.
jaká ochotnost?
Odpovídání: V pispívání podle slupne a sil k spolenému dobrému, v neskonené dobré vli k Vlasti naší Rossii, k CÍSAI celému domu JEHO. 10. Otázka: Náleží se modlit za CÍSAE a Ylast naší Rossii? Odpov: Náleží v modlitb domácí veejné, skládat CISARE do lásky ROZi, modlit se za JEHO zdraví, dobro, všeliké pání jeho Tctéž i o Vlast, nikdy nerozluitelnou od dobra a život vný. i
i
MONARCHY. 11. Otázka:
Co se. tmto povinnostem protiví? neposlušenslví, nevrnost, neochotnost,
Odpovd: Neest,
reptání,
zráda, |>opouzení, zbouení.
12. Otázka: Jest tato
boží
neest
a
nevrnost
pestupek ped tváí
?
Odpovd:
Jest pestupek,
hích, hanebnost. není dovoleno vzbouil se neb potají o zrušení vlády usilovat? Odpovd: Nikdy, ani zjevn ani polají, ani zrovna ani postrann. * 14. Otázka: Mají se krom CÍSAE ctíti všechny ouady a 13. Otázka:
pedstavené
A
tedy podle
BOŽÍHO nauení
?
n
Odpov:
vložena jest ást vlády, a tyto ásti Mají. neb na dohromady jsou celá Nejvyšší yláda zemská, jsou námstníci: nebof a jednat nemže. zastsjpují CISARE, kde on sám osobné být, vidt 15. Ola/ka: Co nás povzbuzuje zachovával t}to po\ini»osti? Odpovd: Povzbuzení jsou bu pirozená neb nadpirozená ili z íiáboženství
BOŽÍHO zjeveného
plynoucí.
16. Otázka: Která jsou povzbuzení pirozená? tato:
Odpovd: Krom vyslovených již pod druhou olázkou jsou ješt že CISAR jest hlava Národu, jest otec peující o dobro pod-
daných svých jako o dli
lená
Vlast Rossic, a
svoje,
které jsou
proto jest nejhodnjší
poslušenství a vrnosti poddaných všecJi
zvlášt a
17.
závisí
dohromady jedna spocli a vdnosti, též od
pokoj,
bezpenost,
spolen.
Otázka: Která jsou nadpirozená povzbuzení?
dobro
"
51 •
Odpov: božím
a
Ta: že
Ministrem, to
protivení se vládé jest
pochází;
všeliká vláda
CÍSA
vle BOŽI, jest námcstníkem Vyplovatel vlády JEHO na zemi; že jest: protivení se BOZImn ustanovení, od néhožto že vrnost a služby vlád vzdané BUH najest
hradí a nevrnost trestati bude^
jen
na oko
a
povrchn,
z
proto také pikazuje,
abychom ne-
ped hnvem lidped soudem BOŽÍM vládu
pro pouhj' strach
nejen
ským, ale ze svdoraitosli a ze strachu každou a pede vším CÍSAE ctili, a v upímnosti srdce poslušní a za pedstavené. byli a s ochotností se modlili za Potom
NHO
výslovn dodává, že takové chování
jest
ped oima JEHO píjemné
a milé.
Které knihy Písma svatého
18. Otázka:
popisují
všechny
ty
povinnosti a pobudky ?
Odpov:
Knihy
starého
nového
i
zákonu
a
zvlášt:
Evangelie a listy Apoštolské. 19. Otázka: Jakými píklady v kesfanslvu jest tvrzeno ?
Odpov: Píkladem
samého
uení po-
toto
Krista, který se narodil,
Žalmy,
žil
umel
a
ímského
Císae, a v živobytí svém všechny ourady ctil, a podrobil se bez naíkání i nespravedlivému soudu, který ho na smrt vydaly píkladem svatých Apoštol a prvních kestan, kteí ctili vládu a dobrého jí páli, akoli je trápila pronásledováním, nespojovali se se zle smýšlejícími, sedli ve vzení pro náboženství, ale ne jakožto buiové, ne jako zrádcové a zloincové. O tom svdí skutkové Apoštolští, svdí spisy podávané k obran kek Císam a k Senátu ímskému, svdí dj'ny Církve i svta. Jest vc velmi žádoucí, aby t}^ pkné dni ouplné víry vrátily se k nám a naplnily Sv. Církev tou potchou, že vrní Kristu Pánu vrní jsou také Vlasti i MONARCHOVI svému. 30. Otázka: Jak dávno jest v církvi obyej modlili se za
pod poslušenstvím
san
MONARCHY ? Odpov: Od poátku
víry
kesanské
byly
skládané
k
BOHU
veejné modlitby za Panující, za pedstavené, za všechny stavy, za zdar a pokoj Vlasti. Ten obyej trval po všechny vky a dostal se k nám v nejpknjších starožitných modlitbách, které zpíváme o svátcích. Totof jest pravé nauení Církve svaté životem potvrzené o ctní a vrnosti k MONARCHOVI.
KATECHISMUS MENŠÍ O CTNÍ CÍSAE VŠECH 1.
Otázka:
Co v duchu náboženství Kristova my
císai našemu Odpov: Povinni jsme
vinni jsme
Samovládcovi všeruskéinu
ROSSii. poddaní
po-
?
ctít a miloval CÍSAE, proukazovat poslušnost a všechnu ochotnost a modliti se za nho k BOHU.
Mn
5« Olazka: Náleží-li kiomi' CISAIIE
2.
clil
všechny ouady
a
po-
slouchali jich ?
Odpov: co
Náleží,
porueno,
jest
Oiázko
3.
nebo oni ídí
ást
vlády,
jak
kteiéinn
miK)vat vlast naši Rossii ?
Nále/.í-li
:
jistou
práv a poádku.
|.i»dle
Odpuvcd: Náleží milovat i dobré jí pát, a pro ni slu/.by své vnoval, podle toho, jak pedpisuje právo a Vle CISAHOVA. Otázka: Uí-li
4.
ženství
tmto povinnostem skutené
a
zeteln nábo-
?
Odpovd: Skuten
a zetelné v
Evangelium
v jiných
a
knihách
písma svatého. .>.
Otázka: Na jaký spfisob
Odpov:
Pipomínajíc
všechna vláda a
to
a
nejprve
i
G.
Otázka: By lby a
zrádu
to
náboženství pikazuje?
siln na mysl kladouc kesfannm, že jest od BOHA ustanovena vtší dobro lidské asné i vné.
MON.IRCHOVA
pro pokoj, bezpenost a
zleheni
to
hích, upustil od
té
cli
a
vrnosti a uinit
?
Odpovd Byl by to velmi tžký hích. Neb výslovn praví písmo svat, že kdo se protiví vrchnosti, BOZIMU ustanovení se protiví a trest. táhne na sebe :
vný
7. a
za
Otázka: Má-li Církev svatá obyej, modliti se za
všechny pedstavené ve
MONARCHA
vlasti ?
Odpovd: Jest tento zvyk v Církvi od poátku Kesfanství a trbude až do konce svta, na dkazy opravdivé, svdomité ochotnosti k MONARCHOVI, k všeobecnému spolenému dobru a pro zásluhu u Pána BOHA. jenž vyslovil v písm svatém, že takové modl'tby vrných jsou Jemu píjemné.
vali
Takovým spíisobem dlají a
Polák nazpamt
se z
poslušní poddaní, a musejí se
v Ruších již z mládí dobí uit,
že vlast jejich
jest
Rusko, a že cár jest námstnik Boží na zemi. a že všechno co cár Ovšem uepováží cár. že každé dít iní. jest. jakoby to Buh inil. doma rodie má. které mu pak k tomu katechismu pravý výklad fiodajil Kam ale takové hanobení srdcí malikých hned z mládi vésti
muže.
to
každý rozumný sám pováží.
5:]
esky k bratrm
Hlas
(N.
Jiiioslovaníím.
dne 11. února 1849.)
>'.
Z crna lesa vystupuje skála, na skálu vystúpí silný Záboj, obzírá krajiny na vše strany; zamútí se ot krajin ote všech.
pijde cuzí usilno v ddinu. cuzimi slovy zapovídá. I kak zd v cuzej vlasti otjutra po veer, tako bieše zdieti Rukopis Králodvorský. I
i
s
Sami zarmouceni Jsouce z neblahého obratu našich domácích sami v ustaviném obávání, aby Islnými uskoky vojenská
záležitoítí.
opt uvalena na šije naše: hledíme ješté s vtší ou/.naše rozené bratry v jihu, a s tesoucíra-se srdcem teme žalostné zprávy o zrádném vystupování proti vaší domácí samostanosti, o licomérném rušeni slib daných vám v tžkých dobách za odmnu vaší upímné, krvavé podpory! Bratí! bute ubezpeeni, že nás nynjší vláda nepekvapila svou vérolomností vdli jsme dobe, emu nás zkušenost mnohých trpkých století nauila^ že se nám slovo nedrží, až naší pomoci za-
libovláda nebyla
na
kostí
vás.
:
potebí nebude:
avšak jsme nemohli jinak než podporovati vládu sobeckým zámrfira Madarfi a Nmili. Kdyby tyto dva národové spravedlivji a snásenlivji byli jednali k nám Slovanm, nebyli bychom pinuceni bývali, jeden druhému jámu vykopati, do které nás nyní vláda všechny uloží: my jsme museli síli své jeden proti druhému vypotebovati a utužili tak onu sílu, která ve svém necitlivém sobectví nezná ani spravedlivosti ani vdnosti My jsme dobe vdli a již díve obávání své vyslovili, že se vláda, až pomocí naší pokoí a zlomí ilejší a samostatnjší síly proti
!
maarské .stranami
a
nmecké,
Maar
a
spojí
Xmc
opt
proti
s
konservativními
všem
liberálním,
aristokratickými
jakož
se to nyní
poznenáhla vypluje. Avšak ješté nejsme u konce, nejsme ješt pochováni. duch slovanský. na veky Marni vaše. bii rok ra li. Proti nám jsou vzteky Žije,
žije
Bude
žit
I
!
Jediná naše
pée
jest
prudké
nyní o to, abyste se vy. brati na jihu krve nyní nedali zavésti spravedlivým
I
v horoucnosti
své
hnvem svým
k njakému povstání se zbraní, ku kterému vás zajisté všelijak drážditi, aby pak celou svou ohromnou moci
budou
biirokrali
Tot by zajistébylo aby píinu v Ichlo okolnostech zcela vilané svou nepoctivou mohla zahaliti a dané nalezla vzíli nazpt slevo nám nevejdeme diploraalii chytrých sil této do Ne, bratí! vruloranost. povedeme odpor sviij spravedlivý proli nim cestou legální, nyní práva, cestou snmovní: vtšinu na legální cest máme nyní /.ivol
ulln-ili
slovanský oz do poslední jiskiky.
reakci,
biirokralické
:
cestou
jistou
Necháme
nepotebujeme revoluce.
a
stranu, at ona
nám
proti
revoluci
zapone,
nyní al
tuto
svtem veejn a bez výmluvy zruší slovo nám dané, jako Jidáš ped oima celé Evropy: pak uvidíme, jaké nese
její
faleš
a
a
ped celým
af
nás zradí jí po-
ovoce
zráda.
Zatím ale utužíme se mi dva
vané
biirokratickou
ona sama
echoslované,
jejichžto
kmenové Slovan, Jihoslopátelství nezištné nepodaí se ani bratrští
peklu pokaliti, kteí vždy jako dv hvzdy poseslicc stejnou cestou kráeli budou na obloze slovanské; za tím vyrostou naše sily uvdomním celého národu na takový stupe, že nebude možno, zrádným biirokratum pohrávati s námi a užívati nás za prostedek svých oselueluých plán. ,,Dva syny jejúže hlasy precházesla v niuska, vycházevasta v les;
tamo meem i mlatem iiista paži. i oscepem I kehdy dorostla bsta paže umy protivo vrahóm, i jejii i
dorostachii druzí bratiéci; vrahy, všici vyrazichu vz
—
aita i i
hy krutost jich búiúce nebe, v ddiny vrátivše sé byvši blahost.''
Rekrutování. .
(N. N. 16. února 1849).
—
Slyšíme, že na
lid
opírá,
mnohých místech se proti novému na vojnu píinou touto nemžeme zatajiti následující úvahu. jakou, to posud ureno není, protože Rakousko má konstituci bližší pravidla a spsob této konsliíuce ješt od snmu nebyl vypracován. Avšak dle císaského slova mají se aspo do !é doby
braní
a za
:
zem
naše spravovali podle všeobecných konstiluních pravidel, jak obyejné jsou. Není pochybnosti, že tato véc pipouští mnoho výkladu a mnoho nedorozumní, ponvadž jsou konAvšak jsou nstituce rozliné a v každé zemi pravidla jejich jiná. které zásady, které v každé konstitucí místa svého míti musejí, bez v jiných zemích
oo kterých není konstituce možná, a o lakových zásadách a pravidlech není žádné pochybnosti, že již nyni u nás v Rakousku platí. K zá.šadám a piavidliim tmto náleží hlavn, že vláda bez pi-
snmu
nesmí dané vypisoxmt, dluhy dklat a rekruty vybírat. že se n nás již po udlené koaslitnci ustanesmírn silné rekrutování od ministerstva vypisuje bez po-
volení
ím viné volení
tedy jest,
to
snmu
íšského
?
bude míti asi tu výmluvu pohotov (která mu již asto z nesnáze pomáhati musela), že nynjší íšský snm just konsfitujicí a tedy krom vypracování konstituce žádné jiné moci nemá. My toto upíráme a proti ministerstvu na tom stojíme, že nynjší konstítiijící snm jest víc než každý jiný budoucí snm, a tedy všechna práva snmu míti musí krom svého hlavního povolání, vypracování konslituce. Pro pak se ale ministerstvo, kd}ž se dle své zásady držeti chce, u snmu íšského uchází Jen o povolení na nové státní dluhy a ne laké na rekruty ? Pravá píina jest, žeby^ ministerstvu žádný lovk v celém svt kdyby nemlo povolení na pjku od snmu, a ani groše nepjil, proto dlá z nouze cnost, a pi každé piijce žádá dovolení sjímn, akoli to jest vlastn proti jeho pravidla, že snm nemá nic jiného, než konstituci zhotoviti. Ale nesmírné, a jak myslíme, nepotebné rekrutování, které zahubí blaho tisícerých rodin a pokazí život nesíslných obani, to se dje Jenom pouhou absolutní vlí nkolika ministru, o kterých k tomu ješt známo jest, že nyní ani dtry národu nemají a ve snmu proti sob vtšinu velikou popudili Divíme se skuten, že se posud v íšském snmu nic rozhodného v této vci nestalo. My jsme pesvdeni, žeby ani snm nové rekrutování nepo»'olil, protože rakouské vojsko nyní beztoho již tak elné jest, že všem potebám našim dobe vyhovli muže, a že se Rakousko žádného zahraniního nepítele báti nemusí. Ministerstvo
!
!
.
domácím nepátelm
Proti
stedek
nim
není vojsko pro vládu náležitý pro-
dobrá konstituce, dobrá a poctivá vláda a spokojenost veliké vtšiny oban jediný pravý, laciný a jistý prostedek, a jeslli vláda jen proto tolik vojska sbírá, aby snad pinutila národy ke konstituci takové, která jim po chuti nebude, musíme se vyznati, že to není ani moudré, ani HŽilené, ani postaující. :
proti
jest
Xove volby do Frankfurtu. (N. N. 22. unora 1849.)
Práv
se dovídáme
nisterstvo vydalo
z nejlepšího
k zemským
správcm
pramene z Holomonce, .že miv Cechách a na Morav rozkar.
6 (kléry nepochybné náš zeiusprávce Mecséry již obdržel),
dU
volby
ílopliiili
do
aby hle-
Frankfurtského parlankeiiln
okresích, kde se posud nevolilo a kde by se
to
tch
v
bez nebezpeenství
rušeni |)okoje a bez velkého povyku drlali dalo.
a
se ministerstvo pi tom nebojí my radíme všera veleváženým krajaniim, aby žádny k volbo nechodil. Tak se uvariijerae povyku doma ve Fruiikfurlt'. Kdyby se ale pece v nkterém okresu nkolik zrádc vlasti a Slovanstva siiledalo a k volb se dostavilo, tak žcby se jim pece teba jen nkolika ve jménu celého okresu a na ujmu celé zem povolilo poslance si vyvolili, af se vlastenci v tom okresu bydlící rychle postarají, by se proti celé volb od vtšiny rázný protest zaslal k zemské správ v Praze, ve kterém podotknulo budiž, že okres v\ voleni lo neuznává, a k niemu se nepodvoluje, co by takový falešný poslanec ve jménu okresu a eského národu ve Frankfurt
Povyku
aspoii
a
diis'ední
rušení
pokoje
:
ve své politice
i
mluviti
a
ustanovovati chtl.
Tak zamezíme í-lední
ránu zasadilo.
všeliké snahy ministerstva,
Tedy jsme
které
nám
tímto
po-
se museli ješt jednou dokati volby
do parlamentu mezi samými Nmci zostuzeného ženou do Frankfurtu nyní nás, abychom tam pomáhali získati proti Prusku vtšinu Rakousku, onomu istému .A)es(eneicheríhumu/' jak se vyjadují bezcharakterní noviny Const. Biatt aus lióhmen, onomu Oeslerreicherlhumu, které nás Slovany, Vlachy, Rumuny a konen Maary za podnože :
Nmecka
snížiti chce, a ješt by nás samotných k tomu za nástroj chtlo používati, onomu istému Oeslerreicherthumu, který se naduté v našicli vlastních krajinách roztahuje a každé samostatné hnutí naše o rovnoprávnost nazývá Sondergelúste, Sonderinteressen^ tak jakoby žádný národ neml od Boha jiného urení než aby Nmciim sloužili At si je Prusko hlavou Nmecka, jaké llo, taková hlava Rakousko ale není k tomu stvoeno, aby bylo hlavou takového tla. Nechce-li se Rakousko, které beztoho jen s nouzí vyvázlo samo, ani spokojiti svou vlastní mocí, baží jako lakomec ješt po vtší ? Onen pes, který s kusem masa po lávce pes eku bžel, a v zrcadle vody svj vlastní kus masa vidl a po tomto se hnal, pišel o svfjj vlastní kus a cizího nenabyl. Líto jest nám, že musíme náš sfát s takovým zvíetem porovnávati, ale páli bychom si, aby jednu jeho vlastnost, vrnost, sob za piklad vzalo, vrnost k náríidíím, kteí v as nouze pohotov byli pr(/ti a Maarm, a kteí nyní práv tmto zrádn vydání býti mají. Takové jednání nepinese žádného po:
Nmcm
žehnání
!
Než dali jsme se v toku slov dále od pedmtu samého zavésti a musíme jenom tohU doložiti, že Rakousko diplomatickou cestou zrovna .tolik, ba ješt více mže vyjednali, než na snmu Frank:
furtském.
57 Císa František když
již
pokoušeli chce
nmeckou korunu
mel
tak, užitená,
byla
že
se
snad
o
ní
5
pro pak
složil,
ji
Rakousko
nyní
opt
?
Po rozpuštéiií íšsk(ílio (N.
N. 13.
suéiiiu.
bezna 1849.)
Jsou okolnosti v život, kdežto žádá opatrnost mleli a nepovédíti pravdu na jednou: jsou však i doby takové, kde svdomí zavazuje každého poctivého lovka ouplnou pravdu íci a nesmléeti své katanv nad hlavou byl napažený. Tato doba mínní, a byf i celou,
me
Víme naped,
nyní.
naslola
co nejdíve
pronásledovati
že nynjší ministerstvo svobodu tisku a teba v oktrojované konstituci
pone,
že se censura nesmí zavésti,
stálo,
jinými
zpsoby ješt mnohem
censuru.
Že se nynjší
pece
ví
každý,
že jest možná,
více svobodu tisku utlaiti,
než skrze
ministerstvo tchto prostedkíi uchopí,
vysvítá
My však pipraveni bezprávních krok. z jeho jiných násilnických Z síly naše staí. pokud pracovati, jsme až do posledka o svobodu býti teprva snm má budoucí vyrozumíváme, ústavy že ektrojované 1850 povolán celý nynjší rok bude tedy ministerstvo neobme%ené vládnout, neobmezen pravíme proto, že ten, kdo dovedl íšský v
r.
:
som
na vzdor dvojnásobnému císaskému slovu vojskem rozehnati, dovede také jinak svou viili provésti bez ohledu na zákon. poctiví pátele Tento rok tedy bude neobyejný, rozhodný svobody a národu shromáždjí se okolo práporu svatého a budou zastávati právo a spravedlnost, nebude možná dvma pánm sloužiti najednou, každý se musí prohlásiti zetelné pro tu neb onu stranu. Doufáme, že každý ví. na které stran my odjakživa stojíme a státi ví a celý eský národ muže nám dosvditi, že jsme budeme:
Bh
všech pcpiatostí vždy šetili, pokud možná bylo, jsme nikdy zlomysln a ze sobeckých ohled nekladli vlád zbytené pekážky do cesty: naše opposice byla poctivá, a Uznánikdy jsme bez dslatené píiny nevystupovali proti vlád. vajíce obtíže nynjšího asu pracovali jsme vždy k tomu, aby se zapletené záležitosti naší vlasti po dobrém pivedly k žádoucímu poaž posud beze mírnosti,
že
žehnanému
konci.
posledních tchto dn zachvátily nás jako hromem. Avšak jsme naschvál nechali první dny rozílenosti ducha projiti, a nedadonce se v tak dležité vci zachvátiti pouhým citem, ekali jsme, až se mysl usadí, až opt chladný rozum opanuje úpln pobouené Události
city
zármutku
a zlosti.
Nyní ledy beze vší pepiatosti, bez všelikých o tchto nešfastných událostech, v
ohled klademe zde úsudek svj
58 té nadt-ji, že vyslovujíce jenom mínní nejvrtší ásU našeho náiodn, najdeme léž jednoho ohlasu v srdcích jeho. Hotovi jsme oslatné, ka/dé slovo pi^ed soudem spravedliv }'m zodpovídali.
Neodpovédnosl
kdyby
ústavy, a
mladému císai
císaova jest
ani
první
pravidlo každé
konstituní
védl by beztoho každý, že nynjšímu nelze pipisovati njakou vinu v tchto událostech.
ani
nebylo,
nese na sob celou vinu všeho, rozehnání snmu, vydání oktrojované konstituce a všech následku toholo. Ministerstvo odpovídá za všechno, co se dje ve jménu císaovu musíme, tedy Ministerstvo tedy
:
pede vším vc považovati tak, jakoby ministerstvo samo ze své vle vnucovalo národm novou konstituci. S ministerstvem tedy sluší upímné slovo o tom promluviti.
Pede
vším leží na tomto ministerstvu nezrušitelná vina, že uvedlo národu v lehkost císaské slovo, císaský slib, a že podalo dvru národu ke korun. Dobrý císa Ferdinand složiv dobrovoln neobmezenou vládu, dal národm ze své dobré víile v loni oklrojovanou konstituci. Ponvadž národové neuznali tuto konstituci za pimenou potebám svým, svolal císa Ferdinand konstituoí snm. Patrno tedy, že tímto svoláním snmu konstitiiního pestalo právo, dávati oktrojovanoii konstituci. Po nešastných událostech Vídenských, kterých vinu patrné nesou jen Yídeané, ne pak národy, sdržel císa Ferdinand pece své slovo, akoli by tenkrát byla nejlepší záminka, snm rozpustiti, a peložil snm konstitující do Kromíže. Nový císa potvrdil sliby dané od svého pedchdce. Yi-li pak ministerstvo, co to jest rušiti císaský slib, zlehovali císaské slovo, zahubili u celého
navždy
A Udává
dvru? z
jich
rozpuštní ji
tedy
!
jakých
píin
snmu
my svtu
k lakovému kroku ? pravou a jedinou píinu
se odvážilo ministerstvo
sice nkolik, ale nepodstatných a oktrojování
:
ústavy zamlelo ministerstvo.
Musíme
oznámili.
píinu, že snm pomalu pracuje, že ta v Krovypracovaná ústava neplatí též pro ostatní zem, že tady jeti nota mocnáství nebude docílena. Tato druhá píina jest zajisté .smšná což to nevdlo ministerstvo hned z poátku, hned tenkráte v loni, jak snm íšský byl poprvé svolán ? Tof jest zrovna tak, jako kdyby si nkdo z mrzutosti, že je malý. ješté naschvál hlavu srazil Nemohlo ministerstvo, když jiné pomoci nebylo, ke spojení celého mocnáství aspo tu koiislituri, kterou by Kroméížský snm vypracoval, pro Uhry a Vlachy oktrojovali ? Beztoho by byl jisté snm Kroméížský díve s konstitucí hotov býval, než se skoní válka v Uhích a ve Vlaších. Minisler^vto udává
míži
:
!
Pro
ale
si
mitiislerslvo s
rí)/.p;i.šlóiiíui
snmu
a oktrojováním
práv
59 nyní tak pospíšilo, když byl již návrh konstituce od snému vypraa když nejvtší nadje byla, že se tento návrh co nejrychleji pijme, když ministerstvu povdomo bylo, že se v tomto návrhu vše-
cován,
chny zem a národy dobrovolné sjedfiotili *), že tedy ve všech zeTu vzí ta pravá píina ministermích pízniv pijat bude ?
—
stvo se leklo tohoto
•,
liberálního
návrhu, a uznalo za dobré,
honem
rychle násilím pekaziti jeho vyvedení.
Tak alespo ray této vci rozumíme, a myslíme, že národ bude s námi stejného smyšlení. My považujeme jakožto
ministerstva
ránu.
kterou
šlechtická
veliká tento
strana zasadila
ást krok
stran
národní.
A jak Jak
si
dávají
si
nyní ministerské noviny vj^hvalují skutek ministerstva! psát odevšud
zprávy,
byla oktrojovaná konstituce pijata.
s
jakou
Ve
Vídni,
radostí
spokojenosti
a
v HoUmouci a všude,
kde mají ministerské noviny dopisovatele, všude prý bylo jásání národu Podivná vc! V Praze, kdežto jsme pítomni, nebyla než nespokojenost, a kdo se radoval, ten by se byl zajisté radoval ješt bývala. více, kdyby byla celá konstituce zrušena A v Holoniouci !
oití
svdkové
vidli,
že jen vojsko v divadle jásalo,
lid
se choval
než sml projeviti, A Víde ? Ta ást Vídn, která by za egyptské hrnce staro-aristokratických výdlku a užitk prodala svobodu i est, ta ást Vídn, která ztunla ze starého absolutistického hýení, ta ást Vídn, která požírala luk a sfávu celého utištného mocnáství ta ást Vídn se jisté radovala. Ale když ona se raduje, kvílí národové rakouští, a až se budou národové rakouští zase radovati, bude tato ást Vidné kvílet! Tolik tedy o tom radování z oktrojované koistituce a z rozehnáni snmu my ale víme ješt jiné lidi, kteí se z tohoto skutku našeho jest to Košut, jsou to Vlachové, ministerstva jist srden radovali jsou to republikáni a zvlášt nmetí republikáni. zajisté nemohlo ministerstvo lepší radosti zpsobili. O židech, kteí dosáhli ouplnou emancipaci skrze tuto oktrojovanou konslituci, nevíme ješt, rad ují- li se: myslíme však, že ani tmto praktickým lidem nebude ten spsob, na jaký dosáhli emancipace, tuze milý a vítaný. tiše a myslil si
mnohem
více,
:
:
:
Tm
Af
nešálí ministerstvo a
ta
strana,
která
drží s ministerstvem,
mladé srdce císaovo, že se rakouští národové radovali; zádnij liberální r a kousky oban se neradoval/ Ten spsob, jakým rozehnán byl snm náš konstitující nemohou nikdi/ zapomenout národové rakouští. Tato zbytená neurvalost, toto
*) Návrh ten, kterého další ;ást dnes podáváme, byl tak vypracován, že mohl za smlouvu dobrovolnou všech zemí a národ považovati, nebo nebyl ve výboru vtšinou hlas, nýbrž dobrovolným srozumním všech pijat, a každý k vli druhému od Red. upustil. se
neho
60 ncpolrebné opovržení a poltipení
snmu,
palrná to jen pomsta mini-
sterská za malou diivrii, kterou k ministerstvu
snm
choval, ty biuloii
zemích špatné svdectví o ministerstvu vydávati jakož i ono nedokavé, biické lapání nkolika poslanci!^ hned v tom okamžení kde jejich mandáty násiln pestaly, svdí velmi jasn o policejní malichernosti téhož ministerstva A nenahlížíme vru pro v této vci ministerstvo tak starostliv na konstituní formy hledlo, pro nedalo ve všech
:
!
tyto
obvinné poslance díve a bez povolení snmu schytati a trochu mí neb více, nedlá již rozdíl, a kdo si toho všimne, má-li i
:
násilí
raonrenín
A
nkde
pod paží
bílý
punktik
?
!
hrub uraženi touto potupou svých vyvolených dvrník, což díme o národu eském ? Tomu ministerstvo dalo zrovna ránu do oblieje, a takovou vc nezapomene nikdy estný lovk, tím mén estný národ! Zásluhy eských poslanc o Rakousko zná celý svt, a nikdo je nesmi upírati a za ty bylo odmnou ono ministerské kopnutí ? (jinak nemžeme nazvati to, jsou-li
všichni rakouští národové
:
snmem
jak se se Zdejší
snmu
nakládalo.}
nmecké
ministerské noviny poaly
zprávu o rozehnání
tmito dvma památnými slovy ..Fiuis Poloniao''; my souhlasíme jen se slovem finis, strany druhého slova neví se ješt, jaké by mlo býti místo „Poloniae" postaveno i as ale to ukáže. s
:
Vyklad oktrojovane ústavy od (N.
N.
IJt.
Celá tato ústava
to.
bezna.
lánek pro který byl redaktor od poroty za nevinného uznáii).
bezna 1849. ale
více
4.
i
pozorovati musí na
co v ní
skuten
se základními to,
co tam
právy
má
tu
>'.
X,
obžalován,
vlastnost,
chyte vynecháno
jest,
že se
než na
obsaženo.
Hned na první pohled se pesvdíme, že si ministerstvo nejdiiležitjší vci zanechalo za lubem, totiž: zákon otisku, zákon o associaci, zákon o osobní svobod, zákon o obecním iiení a sxujbode obcí, uízení jednollivých %pmí, na kterém základ pece bude obsazována hoejší snmovna, zákony o volbách., pomr uherských a vlaských zevii k ostatním, zákon o odpovdnosti ministerské, zákon o vojenských vcech, rekrutování, as služby atd., o národní obran atd. Každý znalel konsliluního života nahlíží, že vlastn teprva tyto zde pi)dotknuté zákony jsou pravé jádro konstituce. Nepochybujeme, že minisler*;tvo je všechny již hotové mlo dne 4, bezna, ale s velikou jistotou dá S3 mysliti, že je naschvál ponechalo na pozdjší dobu, aby se nesála celá rána najednoUj a aby se snad s menší bolestí svobod etdno péro po druhém vytrhalo. To ledy sluší pi celém posuzo-
ji
61 vání ústavy vždy na paiucti míti, nebo jestli je ústava již te velmi nesvobodomyslná, uiuže se stát ješté desetkrát horší tmito doplky.
O základních
právech nedá
nic znamenitéjšího
se
podot-
knouti, než že jest v nich obsažena onplná emancipace židu.
nynjška každý oban rakouského mocnáství co každý sám pro sebe doma teba novou víru vymy-
Véili smí od chce, a
Vtom
sliti.
je
mže
si
punktu
bylo tedy
ministerstvo až' píliš
liberální
—
to
zadarmo.
Veejné však se nesmí provozovati jeu nkterá jsou od státu
Ostatn se nedá
o základních
tch právech
svrchu podotknutých zákon nic povdíti. oulior, který se ršude vykroutí. Jen §. 12 jest zetelný, a len dává pokojích (a ministerstvo
mže
si
všechny ty pedešlé §§. zrušiti vlastn nejdležitjší punkt.
V ústav samé máme mnoho tak že se k tomu
První hlava jedná I.
které
O íši.
urena
až do vydání
Jsou až do
té
onch
doby pouhý
ministrm právo, pi nekdy a kde chcej vojenský zákon uvésti. To je
ustanovit nepokoje a
*
telností,
tch vr,
z
uznány.
*
hlav,
ale
býti zdá,
mnoho nesrozumi-
také
aby
jí
nikdo nerozuml.
:
Vypoítává se množství korunních
zemí
—
divide
—
impera ím víc a ím menší, tím více jest nadje, že se mezi sebou poád hádati a kieti budou, a ministerstvo je zatím bude Ostatn ale pece s jistotou udati nelze, kolik všechny pistihovat. pece bude tch korunních zemí 5 zdálo by se sice podle toho vyet
potení, že 17, a sice: Rakousko, Solnohradsko, Ilyrsko, Tyroly, Cechy, Morava, Slezsko, Krakovsko (polská ást Halie}, Hali (rusínská), Bukovina, Chorvátsko s Dalmatskem, Uhry, Sedmihrady, Hranice vojenská a Lombardsko-Bfinátsko.
Vojvodovina je chyte zamlena,
o Slovensku ani zmínky, vclKrakovské a vévodslví Bukovinské s*e znovu narodily. Ale každý rozumný lovk bude se tázat po njakém užiteném a pirozeném rozdlení Rakouska, však nikde v konstituci nenajde ani zmínky o tom. Veliké dílo sjednoceni mocnáství má prý tato konstituce vykoBati ale celní hranice mezi námi a Uhry pomine dle §. 7, a% bude možná ! ! II. O císai. Císa se bu^de jenom korunovat za císae, ostatní koruny pestanou. eský král ledy pomine Avšak jest tento
kovévodství
—
!
—
!
§.
lé/,
lak
chylíe poslnvoi,
polcbi bylo, jiný smysl
Císa
!
ndliije šlechtu
se ješt nová
/.e
inn
iníi/.e
diU minislerstvo,
kdyby za-
!
:
nejen
ledy ie stará
zstane,
ale
bude
vzdlávati.
lil. O íšském obéanství. Hlava lato jest k tomu ouelu, aby se mohli Nmci poznenáhla všude rozplemeniti. a jak jich nkde bude nkolik, mají práv dle §. 4 základních práv o školu a ouad žádati, a tak bude konen asi za 30 let dosažen ideál ministerské bude jen veliká kolonie nmecká. Budou pcdiliky, t j. Rakousko sice všichni národové stejn oprávnni, ale nmina bude mít tu výhodu pro sebe. že bude všude v Cechách, v Morav, v Polsku, v Rusi, v Chrách. v Sedmihradech. v Srbsku, v Chorvatsku, mezi Slovinci a v Ralii sfejiié oprávnna, a každý tedy, kdo poítati umí, vidí z toho, že bude pi vší rovnoprávnosti nmina nejmén deselkrál tolik oprávnna, jako každý jiný jazyk. Není pes chytrost. Z loho pak samo sebou bude následovat, že budou pece všichni ouedníci v celém mocnáství Nmci, a Rakousko pece vždy jen zstane nmecké mo— cnáství Ostatní národové budou míti est, býti pívskem lY. O obci. Kdo zná Sladionv návrh obecního zízení, a ví, že tento návrh nyní bude uveden, ten lehko nahlídne, že celá tato hlava jsou pouhá málo platná slova. O zemských záležitostech. Ministerstvo samo praví V. o své konstituci, že jest vzdálena od centralisace 5 avšak co pone>
!
!
To jest vru chává tato hlava zemí ? Orbu, staveni, chudé ústavy. až satyra na samostatnost A aby se zdálo toho trochu víc, uvedeny jsou sice dle jména též obecní, školní, církevní záležitosti a ,.foršpan^'^ ale každý rozumný vidí, že z tch vlastn jen rože zemím ponechán- jest, kdežto peené ve Vídni se sní. O íšských záležitostech, uí nás, že všechno vlastn VI. a že se musí všichni tak rozliní národové jest záležitost íšská, Jaké štstí z toho vykvésti mže, obléci do jedné ernožlulé liveraje jenom zatvrzelé ministerské srdce nemohlo a nahlíží, to každý nechtlo ten náhled míti, že každý národ jiné spsoby má a jiné ústavy potebuje. VIII. O íšském snmu. Do hoejší komory budou volit zemští snmové všechny poslance, dva sami ze sebe bez censusu, a ostatní Hoejší komora bude tedy zastupovat bcháce. s 500 zl. censusu. Ctyrycet let musí být každý oud hoejší komory starý, tedy notné Jak velký vlastn bude census do dohradby pro konservalismus. zamleno. opt jest chyte lejší komory, pi volbách jest veejné a oustní aby se ouplalkum Hlasování Na 10 let se volí do hoejší snmovny, na 5 do otevela vrata. dolejší bylo by vru lépe, volit již poslance na celý život, aby !
!
—
5
—
!
6:í
bylo vláíl jesle snadnji pivésti je konen všechny na svou slianu a vládnoiil pak absolutn, tak asi, jako si to zaídil Ludvik Filip ve
Francouzích.
—
aby vláda znala své páPohodlná konstituce. Císa má absolutní velo, 1. j. af si celá zem peje nco, a kdyby ty dv snmovny srozumly, pece to se ten zázrak stal, žeby se mže císa, t. j. ministerstvo zase vždycky všechno svrhnout. §. 68 nás ale uí, že Uhry, akoli nyní v rebehi slojí se zbraní v rukou proti císai, pece ješt ve vtší milosti jsou, než my, kteí Jejich snmy zemské totiž budou rokocísai proti nim pomáháme. vati o obanském právu, o zákonu trestním a o ádu a zízení soudním. O snmech zemských vlastn nestojí ani za io mluvili, IX. mají jednat. Pece však musíme pozornost obrákdyž víme, o titi. Jak si vláda strany Vojvodoviny otevená dvíka nechává, aby Hranice vojenská tato nejji mohla pak, kam se ji uzda, pirazili. konstituci To je vdnost nebude mít ani zasloužilejší zem k Slovanm Snm zemský nemá beztoho žádnou X. O výkonné moci. zemí ješt zvtšilo, zíjstaveno jednotlivých potupení se ale moc, aby vyjest ministrm v §. 89, že aemusejí ani ustanovení tchto Bude tedy zemský konat, aneb že je mohou dle své libosti zastavit. snm k ministrm stát asi jako chlapec k uiteli. XII. Soudní moc je v každé konstituní zemi neodvislá, aby se mohla spravedlnost bez ohledu na vládu, a teba proti vlád díti. V konstituci pak nebude ale ani toho. Dle §. 101 bude moci ministerstvo soudce pece pesazovati. skryt krásnou možnost. Oudové §. 105 obsahuje též hezky císaské rodiny, princové, budou dle dosavadního absolutního rodinmístodržící všech zemí jsou odpovdni 5 ného ádu souzení. Ejhle dejme tomu, žeby vláda uznala za dobré, samé prince dávat za místodržící a pry je odpovdnost, máme absolutní vládu, neb princové stojí pod dvorním maršálstvim XIII. íšský soud, nejdležitjší ze všech, bude soudit ministry. IVaé tedy odpovdnost ministerská ? Ministi nejsou nikomu odpovdni, než sob, protože oni sami ustanovují *tento soud, který je souditi bude Af si tedy ministi vládnou jakkoli nebudou nikdy to jest abpotrestáni. Máme tedy vlastn neodpuvdnou vládu solutní, a naše konstituce jest jenom konstituce podle jména. Požehnání její leprva uvidíme. V hlav XV. mluví se již jen o šfanské obran, „Burgenwehr,'' z eho již pozorovali mžeme, že bude ozbrojeno jen obyvatelstvo mst, ne pak celá národní obrana. Hlava XYI. uruje, aby se dan vybíraly, až se jinak ustanoví,
V komorách
tele
a
se jen
veejn
mohla se podle toho ídit
hlasuje
!
i
em
—
!
!
!
snm
!
—
!
—
m-
totiž
tedy bez povolení
snmu,
tedy nejhlavnjší
zásada
konstituce
lun se zrušuje,
A
budou se vybírali
ai du biuiuiiciho íšského
Z
snmu
dan«*, které /ádný snem nepovolil. buduu ministi neobmezené vládnout.
muže ka/dý utvoili obrázek budoucího štstí naší svobodu My nevidíme nyní žádnou jinou spásu pro a naši vlasli, všichni národové jednohlasné žádali, aby jim než aby Rakousko, byla dána ta konstituce, které návrh íšský snem vypracoval. To musí nyní byl korouhev všech liberálních, a když se všechny hlasy strany toho ozvou, není nemožno, že se ješt zbavíme této konstiKroky k tomu pimené stanou se bohdá tuce 00 4. bezna. ve všech zemích, a to brzy. toho
si
!
!
Právo mocnáovo rozpustiti snem. (N. N. 16. biezna 1849).
Dnešního dne povznesly proti nám najednou dvoje zdejší nejvtší nmecké noviny hlasu svého: ministerské Prager Zeitimg a druhé Consiitnl. Blatt, které si netroufáme nikterak nazvati, protože jsou každou chvíli jiné. „Prager, Zeitung'^, které skuten mezi všemi ministerskými po-
—
Pede kládáme za nejlepší, vystupují proti našemu lánku v . 61. vším musíme v odporu na Prg. Zlg. ubezpeiti, že myslíme a se dvujeme, že smýšlení naše jest smýšlení vtšiny národu; dokázali se ovšem tato vc nedá, sic by se musel svolat celý národ: avšak doufáme, že as pravdivost našeho výroku dokáže. Hlavní smysl toho, co nám Prager Žtg. vytýká, jest asi následující: Ze jsme opovážliv nazvali zrušení snmu zrádou, zrušením konstilující, ponvadž on slova^ že má mocná právo, zrušiti snm My svoláním snmu nemže ani zadati svá mocnáská práva atd. chceme tenkrát upímn a bez všelikého polemického šperku odpoi
výitky ministerských novin. že strany tchto záležitostí, kterých vtší ást Každý nepravidelném revoluním roku, není ani možno, v lonsk*ém pvod má
vídati
na
tyto
nahlíží,
ani
rádno, drželi se holého, suchého, slovíkovilého práva. Kdybychom chtli s takovou zaíti, mohli bychom pede
vším
že vlastn ani císa Ferdip. redaktoru Prager Zeilungu dokázati, nand právo neml, konstituci udliti, protože neobmezená vláda byla Tak by se ale dokáprávo jeho ddic, kterým ji zachovali ml.
pd
mnoho. Se suchým právem nedojdeme ua revoluní suchým právem by se nedalo ani otroctví, ani manství, ani poddanost zrušiti, se suchým právem nezavedeme žádnou kon-
zalo píliš
daleko,
se
!
65
v
stiluci.
našich okolnostech musíme se držeti slušnosti a poctivosti. poslední krok našeho mini-
Z takového stanoviska posuzujeme my sterstva,
a
a
posud
jej
nazýváme
ješté tak, jak
jsme
jej drive nazývali.
Když císa Ferdinand svolal konstitující snem. bralo všeobecn v len smysl, že císa bez promny pijme
snm
vypracuje
se to \sudG
konsti-
tu
monarchickém základ. To nám zajisté dosvdí všechny tehdejší okolnosti. Pozdji se asy mnily, záležitostí lidu zmocnili se nejapní kiklounové a lidé bez zkušenokterou
tuci,
sti
pivedli je na mizinu.
a
na
A
koruna vykládala poznenáhla
to slovo
vždy více pro sebe a mén pro lid. Pišlo to po událostech Vídeských až lam, že císa výslovn mluvil o sankci na konstituci, kterému slovu se koruna díve vždy vyhýbala. Samo slovo sankce jest rozmanitého obsahu, a pravý význam jeho závisí od moci konstitující
a od moci lidu. Lid ale poád až do poslední chvíle oekával, že císa v konstituci od snmu vypracované nanejvýš to mniti bude, co se jeho vlastních práv týe.
mocnáe
Minisli až do poslední chvíle obcují se snmem, práv odpovídají na mnoho interpelac; ministr Kraus chválí v rozmluvách s poslanci navrženou od nich ústavu, snm íšský mže již, kdyby zapotebí bylo, za 14 dní neb za msíc s ústavou hotov býti: najednou ale beze všeho oznámení obsadí se snmovna ráno vojskem, p^oslanci se. tam již nepouštjí, a na vratech jest pibit rozkaz ministerský o rozpuštní snmu. Tážeme se každého; je to poctivé jednání?
asn
—
není
zráda?
to
Ale jest
to
i
rušení slova, a
právo mla, konstitující
snm
zstane rušení
slova,
byf
Slovo císaské ústavu ne tedy,
rozpustili.
—
snm
i
koruna
mli jsme,
má vypracoval že konstitující že ji smí Nanejvýš tedy mohla vláda (a kdyby vypracoval nkolik ministr. lo i pravda bylo, co myslí Prager Zeitung) rozpustiti a povolati jiný,
ale
snm
—
na tch samých z-ákladech, dle toho samého volebního
%ákonu.
Není na tom
že se budoucímu
dosti,
oktrojovanou konstituci zmnili, když
nám
snmu
právo
ponechává,
oktrojováním nového volebního zákonu pistížena jest svoboda, a postaráno je o to, aby již
snm
nezmnil
to,
co by
volebního zákonu
si
národ jinak pál.
jest rušení slova,
Af nám tedy ministerské noviny nosti
jesl tylo
Tedy
oktrojování
nového
skracování našich svobod.
dvody
vyvrátí
Go se ostatn vydáni zákonu o náhrad za povinnosti poddatýe, o lom se naschvál nezmiujeme, akoli bychom mohli i tu
pkn
vyložiti
domnnku
svou,
pro
nebyl od
snmu
vypracován.
V 5
6J llclia (^N.
N.
27.
v zlnii iise.
bezna 1849.)
ilotto:
Jeszcze Polska niezginela. Póki my žyjeniy !
Úel
Uíholo tlánku není jiný, než objasniti smysl
této
zname-
jí na naše nynjší okolnosti. nité Mnohé nnše asopisy (nechceme naschvál jmenovati které, aby se nezdáli, z.e z osobních píin toto píšeme) vedon jenom ustaviné Ustaviné jejich lamentacc nad nynjšími pohromami naší svobody. naíkání jest: Jii, jesf všechno ztraceno, svoOoda fisku jest -zrušena, již ne^mínie praviiu psáti, národe! již naposled k lobé svobodné viluvime
sady
atd.
atd.
z
polské písné a obrátiti
atd.
My
takové jednání v nynjších okolnostech schvalovati nemr/,cže jsme ve svobodách svých znamenit zkráceni, a avšak nemoudré jesl, že snad ješt vtší nebezpeí na nás eká j)ece?u>va a zveliovati naše ztráty a neštstí, ímž se jen mén odhodlaní pátelé svobody dsí a dvra národa podkopává, jakož nic.
Ji-ílo jest,
:
s drulíé strany a
.
dodává se tím
odprcm
svobody jen více
smlosti
odvážlivosti.
Jmenovit, co se svobody tisku týe, není to pravda, že jsme Svobodu svobodu tisku ztratili, jak si mnohé asopisy lamentovaly. tisku máme, a nový nepíznivý zákon o tisku obmezíl jen svobodu tisku kaucemi velikými a vyhrožováním velikých penžitých a žalánich trest*, mže se tedy íci, že tm, kteí svobodn psali chtjí, hrozí vtší nebezpeenství než díve, ale proto jncce není ješt svoboda tisku zrušena. My aspo doufáme dokázati skutkem, že svoboda tisku zrušena není, a že povíme ministerstvu tak jako prvé Spatný voják, který hrdinsky smýšlí jenom v as pravdu do oí. Pro trochu penz a pro kousek pokoje, když není nebezpeenství. Ten jest ztrace?i, kdo sám žaláe nemusí se ješl pravda zamleti. v sebe
dvru
ztratil.
—
Jaké jest nebezpeí naší svobody ? kdo jsou její nepátelé ? Nkolik ministru, asi osm Podívejme se jim trochw chladn do oí. nebo devt, samí kehcí lidé; za nimi vtší ást šlechty, nejvíce pak veliké lidé s malým rozumem a ješl s menší inností a odvahou hejno „dobe smýšlejících*'- ili sedraašedesátník a rozliné eledi, kteí ale mají tu vlastnost, že všude jen sekundirují, a když se o nco dležitého jedná, vždy zalezou, a s každým drží kdo vyhrá. Pravda ovšem, že toto ministerstvo ke služb své má ohromné vojsko, které všechno viti musí, co se mu viti porouí, a jest to pravda nebo ne, a kteréžto vojsko považuje nyní vláda za nejhlavnjší dkaz všeho práva ^ ale musíme vyznati, že takové dkazy na :
dlouhý cas nepostaí, protože jsou píliš drahé, a kdo potebuje na dkaz svého práva 900.000 muž a 100.000 koU;, jest více k politování než k obávání. Na druhé stran ale stojí celý národ, který si zajisté svobodu peje a hotov jest, pro ní mnohé obli podstoupiti 5 svobodomyslní lidé jsou veliká patrná vtšina v zemi, co jim tedy schází, aby uskutenili svá pání ? Nic než uvdomní svých sil, vzdlanost, svornost, zdravý smysl, opatrnost a dobré použití okolností. tedy marné naíkání a zoufání ? To nikam nevede. Svoboda se nedá vykiet, vyplakat a vyláme nto vat, jen z ruky pilné nadje kvitne Za rok, za dv léta nemže se pedlati, co pokazili vkové. Kdyby nyní každý oban již tak vzdlán byl, aby rozuml všemu, eho nám jest zapotebí, byla by to jen pravá hraka, uspoádati zemské ízení, tak jak toho svobodným národm zapotebí jest. Musíme tedy tento lid pouovati, n tak se vždy pibližovati k žádoucímu cíli. Teba to nebylo za rok, za dv léta, proto ješt nebude rozumný lovk zoufat, aniž hodí prácí svou o zem a nechá všeho díla. Podívejme se na jiné národy, kteí nyní již po dlouhý as jisté a nezrušitelné svobody užírají oni ji také nenašli ve snu, oni si ji nevydobyli 7a
Na
!
:
den
a
za rok, ale
mnoho asu, mnoho
nesmíme nezhynulo, pokud my Proto
i
my
zoufal,
práce,
mnoho obtí vynaložili. „Ješt Polsko
nýbrž pvacovat.
žijeme. ,,Nedejme sel" stojí pod podobiznou našeho dra. Riegra, a to budiž naše všeobecné heslo. Teba byly naše síly v této dob ješt nepostaitelné, ale vzme, že si mžeme tylo. síly sami zvtšovat, když budeme inností, vytrvalostí a obezetelností svou pouovat spoluobany své ješt posud k uvédoranéní nedosplé. Tu se nám otvírá veliké nadjné pole k innosti a nevyvažitelná studnice naší síly a svobody; starejme se, aby nám ne-
byla pokalena.
Vysvéílen nynjších okolnest. (N. N. 29.
bezna 1849.) I.
—
aby náš lid, zvlášt ale ten veliký poet a o všem, co se nyní v celém svt dje, a co se díve dalo, žádných povdomostí nemá, nyní jako pomatený a slepý byl, nevda, komu má viti, eho se držeti, jak se chovati. Ta strana, která drží s nynjší vládou, snaží se všemožné snm tupiti, oktrojovanou konstituci chváliti a jiným spsobem zaslepený a nevdomý lid proti jeho vlastnímu dobrému popuditi. Nepotebujeme zde ani vysloviti, jací lidé to jsou, kteí takto lid zneužívají však je každý zná. lidu,
Nebylo by
který ješt nic
divu,
nete
:
6S
Mv jsme sro/iimilcInViiii
ahvhom
ale
naproti
tomu
nkolika rlánky
umínili,
objasnili naše nyntjši okolnosti,
libeiálním a
lim
lidu ve (-lení
si
mén pedn
pravým
zbhlému
[»iálelum
ka/.déinti
zvlašl k lomu ouclii, lidu podali prostedek,
strany téchlo dúležiiych
vcí oi
olcvíti.
rozpuštní snmu a vydání oklrojované konstituce tye. tu jest skirien lebky výklad. Co je váiu milejší, když vy si sami, jakožto obecní hromada, své obecní vci podle vlastního rozumu a jak se vám libí ídíte, anebo když vám ouedníci a písai naizují, co smíte z obce vydal, co je v obci hromada, to p;{(j)ac!itovat ald. ? A tu je ten samy pád j^ou písai ouedníci na panství, to jsou mia je snm v zemi, a co snm, který vyvolen jest s vlastní vlí ceKdyž tedy rii-^ti v zemi. zákony, kterých se zem spravovali má, podle llio íuhddn, udlá prospšnjší, než zákony, tálo konstituce tylo jist budou vám pece
Co se
:
kdvž ji pistihlo ministerstvo podle vlastní chuté více k prospchu To císae a jeho rodiny a nkterých stav než k užitku celé zem. rozum chápe. zdravý kterou ie vc, A kdo vám mluví, jaké snm oufraty nadlal a jak vám skrze vydání na snm dan vzrostly, tomu se mžete zrovna dí) oí vys&nát. Yypotii jsme to, že kdyby snm celý rok trval, ptce by nepišlo To jsou tedy celé oulraty na snm, na každého platil víc než groš. a mžeme íci, že Jeden pluk vojska skoro také tolik o.jlrat nadlá ; a kolik pluk vojska dalo by se ušetiti, kd\by se naše vláda podle toho ídila, co jí snem jakožto spravedlivý zástupce a plnomocník
národu na srdce položil. Také lomu nevte, že snm pomalu pracoval. Kdybyste ku p. naídili, abych vám konstituci sepsal, jist bych na ní nemusel ani týden pracovali, nýbrž za nkolik dní bych ji celou hotovou ml. Ale považte jenom, že se na snmu o každou vc naped všech 380 poslanc srozumli muselo, každý musel od svého nco upustili, aby Taková vc jiný spokojeni byli a aby se tak všechno porovnalo. že snm až 3 V jiných zemích máme píklady, nedá se sfouknout. ku p,, Vezmeme uradili. léla konstituci pracoval, než se o všechno obany všechny grunty mezi mly kdyby se nkde v obci obecní Dejte to do plnomocenství jednoho lovka neb ouadn, a rozdlit. uvidíte, že hned bude hotov, rezhodne vc podle toho, jak jej který z vás na svou stravu byl doslal, ale budete-li vy všichni s takovým rozdlením spokojeni, to je jiná otázka. Když ale vy sami v hromad a po dobré porad se sjednotíte a smluvíte, a podle spravedlnosti se všeobecným srozumním se rozdlíte, bude sice vaše porada a vaše jednání trochu delší, ale za to pak budete všichni spokojeni, protože se všechno rozhodlo podle vaší vle a s vaším sroTo samé máte ve snme, a snad ani po tomto píkladu zumním.
mn
—
-
69 nebude poleba dokazovali \ám, co jest lepší a všem národm užitenjší, konstituce od snému, anebo od ministi] udlaná.
Když
ale minisli
a jejich
strana se neostýchají
snmii
vyituti,
jakoby nebyl býval schopen sestaviti konstiíiici pro Rakousko, proti pedn že snm již kontomu máme dv námitky jako hory veliké a která stituci v návrhu zhotovil, kterou jsme již v novinách podali, jest nejen mnohem svebodomyslnjší a národm píznivjší, n5'brž pimenjší našemu mocnáství. Za druhé ale zvalo minisierstvo po zrušení snmu ustavin mnohé poslance k poradám do Vídn, z eho každý vidti musí že je samo ministerstvo za schopné drží. Pro ale snm íšský propuštn byl, toho pravou píinu uhoSnm sám nezavdal jist krom své svobododnouti není tžko. Ministerstvo ale chtlo samo podle myslnosti žádnou jinou píinu. :
i
vle
té
strany,
zvrhnouti práce
kterou zastupuje,
snmu,
dáti
ko!i
mén
svobodomyslnou a ustanoviti si samo náhradu za povinJak se to mohlo státi, aby ku p. na nosti bývalých poddaných. Morav, kde šlechta s rolníky na snmu dobrovoln se strany náhrady srozumli, nyní podle oktrojovaného zákonu tikrát tak veliká náhrada se ustanovovala ? Je to také k dobrému lidu ? aneb k dobrému nkoho jiného ? To jsou vci, kterým každý snad bude rozumt a nedá se od reakcionáfi za nos vodit. Kdyby již z nieho jiného, tedy z nesmírné radosti všech reakcionáfi mžete souditi, že se z oktrojírky nebude prýštit žádné štstí. stituci
—
II.
Rozpuštním následovati
snmu
a tím,
co po rozpuštní následovalo a ješté
bude, vzmohla se velice
moc vlády nad mocí národu. Jak
se to ale stalo, že svoboda naše tak patrnou pohromu a škodu utrpla?
Vinu toho nesou hlavn dv strany, a bylo by skuteii tžko z nich má na sobe vtší ást této viny. Tyto dv strany jsou pedn reakcionái a za druhé pepiatci a bláznové politití. tyto strany hrály si zrovna jedna druhé do rukou, a jedna sama nebyla by nikdy mohla naše svobody tak zkrátiti, jako se to jejich „spojeným silnnv' podailo. Pepiatci nevdli nikdy eho žádat, všeho jira bylo poád málo, poád tupili všechno jakožto nesvobodné, a konen pepiali míru žádostí svých tak dalece, až praskla, tak žehy nyní všichni i tito pepiatci sami dkovali za to, co díve zrovna zahodili a ím pohrdnuli. S druhé strany ekala zas reakce, strana aristokratická, ku které náleží mnolío ouednictva a mnoho vyššího knžstva, a používala chyte všech nerozuranoslí, kterých
vymili, klerá
Ob
pepiatci dopustili.
se
tito
to
buictví a všeobecnou neposlušnost,
díte,
jahé hanebnosti
a
,;Vidíte
ten
nepoádek,
to
váznutí živností,
Vinásledek svobody nezralosti se tiskneu v asopiskách, to je náto je
!
!
7a
h,
Tak to bude poád konené nastanou vraždní, konventu, pobírání jmní, ti francouského hnUííó kli nic neuia^jí, budou se o vaše statky dlit, to budete mít z té lakovým a podobným spsoliem hledla zlomyslná resrobodylakce mnohé poctivé lidi od svobodomyslnosti odvrátili, ukai^ujíc jim na mnohé skutené výstupky a nerozumnosli pepiatc, a snažíc se tylo viny jednotlivc svaliti na celou poctivou svobodomyslnou stranu. Krom toho umla reakce v tch Bwhužcl! že se jí to podailo. prvních asech, kdy/ si sama ješt ani na svtlo vyjíti netroufala, výborn použíti prepialdH k lomu, aby pokazila všechno, co mohlo svobod budoucnost a pevné trvání pojistiti, aby tak hodné zmatky naavoboxly tisku!
•letiek
asy
—
staly,
ve kterých by se dalo v kalu neho uloviti. zkušeností minulého roku,
který mohu mnoho tchto vcí seznal, zvIášE ve Vídal a pozdji, kdežto jsem skoro všude pi Zvlášt ve Vídni tom, co se dležitého dlo, osobn pítomen byl. se ukázalo, že ti sami židé;, kteí ped íjnem nejvtší zíiivostí buráceli v pehnaných asopiskách Vídeských, a kleí mají nejvtší Já jsem z vlastní své
sknlen
za nejznamenitjší rok svého života považovat,
vinu z událostí 6. íjna, potom po
bombardování zase psali
do
re-
akcionáských asopis Vídeských, kteí nyní jako psí plém lezou pod nohy naší národm nepíznivé vlád. Kdož tu nevidí patrné spojení tchto dvou stran
Vezmeme
jiný
?
pklad.
Jisto jest,
že tak národní
pející strana, která nyní vládne, hned od
svobod ne-
poátku rokování o záíšský všemožn v oích
již díve hledla snm nezkušeného lidu snížiti a potupiti, jen aby pak tím snadnji mohla proti svobodomyslným ustanovením snmu jednati a snm zahubiti. A co inili naši pepiatcové? Oni staten pomáhali reakci ve snižováni snmu a v podkopávání jeho dvry^ jak asto musely naše
kladních právech a
noviny hájiti snm a poslance proti tupení a podrývání léto politické nedosplosti. Pak ovšem, když tekla již voda do úst, ^'hledali se tito pánové se svým rozumem a poali s námi spolen sbírati adresy
dvry
pro
Jiný
snm
!
máme strany pedešlého ministerstva. Jsa oitým svdkem všeho, co se dje, a vida ped
píklad
zas
tenkrát ve Vídni
sebou již patrnou propast, snažil jsem se všemožn v Národních Novinách držeti liberální ministerstvo Dobblhofovo, kdežto všichni ti naši i
Vídenští pepiatci neznajíce
proti
sob mlo
tžké
postavení tohoto ministerstva, které
celou aristokratickou a vojenskou
reakci,
ustavin
národy poctiv smýšlející ministerstvo podkopávali, (jak s mnohých síran se dovídám) všude a ješt k tomu o rozhhišovali, že jsem se ministerstvu zaprodal, že jsem reakcioná atd. Af si nyní každý pete to, co tenkrát se psalo v Národních Koviuáoh, kolikrát jsme to naped prorokovali, že po pádu minister-
toto
liberální
a
s
mn
!
71 ! Avšak co seslalo, nazpt vrátiti nedií, a jediný užitek jest pro budoucnost ~ dobré pouení a výstraha. Zeby to ale nyní s námi a s Rakouskem zcela jinak stálo, kdyby bylo zstalo liberální ministerstvo Dobblhofovo, to nahlíží nyní každý, ale pozd. Proto ale se musí íci, žeby reakce nikdy nezvítzila, kdyby jí nepomáhalo bu nevdomky neb naschvál nerozumné a nezkušené
slva Dobblhofova bude následovati Stadionovo ?
již
se
pepiatství
Konen
se
to
i
vdti
vždy mnozí neho pi tom
a zmatcích
lidé
musí, že nepoctiví
pi všech politických boukách jako hmyz se objevují a pro
pak zapletou všechno napraviti nedovede. O každém, který se vám Jest ale prostedek proti takovým lidem. v politickj'ch a veejných záležitostech za rádce nabízí, hlete se vždy strany jeho domácího a privátního života pesvditi, je-li zaKdo je niema sám osobn a nedovedl si mezi tmi. chovalý r»už. kteí jeiio domácí život z pedešlých a nynjších let znají, ani jméno poctivého a ádného muže zachovali, ten také jisl se nemíchá do politiky z poctivých oumysl, a musí mít njaké tajné, ale jist neKdo sám sebe a svo'i Také jest ješt jiná známka isté oliledy. rodinu zachovalým a ádným spwsobem živiti neumíj nevte mu, že dovede radu dát, jak by se zlepšil stnv celé zem. A práv mnoho takových lidí se nejvíce roztahuje a potlouká ve veejném život jist jenom ke zkáze zem a národu. Kdo ví, jaké nám nyní nastanou dležité doby: práv proto Neb ím dležitjší vci se snad nebude toto pouení na škodu. sebe
mnohem
urvati
se
snaží.
Ti
vk
více a pokazí tolik, že to ani celý
:
djí, tím více
mže
se v nich pokaziti. III.
Co nám
ale
mže
pomoci
?
jaké jsou naše nadje
?
Stará pravda historií stvrzená jest, že z tsností a nepíležiloslí vlád vždy se zmáhá svoboda národ*, vždy se ukazovalo, že tenkráte si národové nejvíce pomohli k svobodám, když bylo vlád zle.
reakcionáské ministerstvo uinilo, musí každý nemžeme nikdy být dojista pesvden, že od tohoto ministerstva naše musí tedy být, oekávati lepší správu všemožná žádost a pée se to dospsobem Jakým aby toto ministerstvo bylo odstranno. se nyní kažkterých teprva ukážou okolnosti, ve cíliti dá^ to ovšem zmniti mnoho mže. dodenn velmi Jisto jest ale, žeby vláda naše se nebyla nikdy opovážila, tak oividným spsobem proti svobodám našim vystoupiti, kdyby nemla Na tuto moc musí pro nejhorší pád pojištnou pomoc ruské vlády. nepecenil síly snad své aby opatrný ohlídnouti, každý se tedy Pokavad Francousko s druhé strany nevloží moc svou jakožlo
Ze všeho, co
loto
5
I
závaží proti despotické moci, nemaže nikdo rozumný oekávali, žeby Vlaská odolaly ve zjevné ribpiálni živly celého Nmecka, Rakouska vojn moci absolnlist tím více, že se již patrné vidí, kterak král i
:
pruský
a
mnoho jiných
knížat
nmeckých
jsou
ve
srozumní
s
Ruskem. Není ledy
jiné
bezpené nadje
pro nás, než hledti na Fran-
consko, až tam strana liberálních a ádných lidí zvítzí nad ostatními. Ze my socialisty a komunisty, jmenovit Cabeta, Protidhona atd. ne-
poítáme k liberálním
My poítáme
a
rádným
lidem, lof snad se rozumí
samo sebou.
k libcráUiím a rádným lidem ve Francouzích dílem po-
republikány, dílem pátele svobodomyslné konsliluní monarchie, vždy ale zastavatele takové vlády, která uznává zásadu, „ze všechna moc pochází od národu'^. My nebudeme nikdy sami hlásat republiku, akoli máme takové mizerné lidi v opovržení, kteí se snaží, repuctivé
Mámef zajisté dílem bliku jako njaké lolrovství rozhlašovati a tupili. v starovkých republikách, dílem ve Svýcaich a v severní Americe nejpknjší píklady síastných a kvetoucích republik. Proto ale není zase nevyhnntelno pro štstí národu zavésti všude republiky, jak
nám
píklady šfastných a kvetoucích konslituních, ale pravých konstituních monarchií dokazují. Tu pijde AŠechno na okolnosti viili samého. Proto na národu nám nezáleží na lom, zslane-li a Francousko republikou neb ne, jen když v zstane skutená svrchovanost národu ^ zdá se ale podle všeho, že se Francousko bu musí být Francousko svazkem foedelak jako nyní neudrží ralivních menších republik, aneb opt konstituní monarchií. Jestli tedy ve Francouzích se utuží poctivá a na svrchovanosti národu založená vláda, pak i n nás svoboda nemže býti zkrácena, teba by nyní na as pohromy utrpla. Tžkosti v Itálii a v Uhích a nevyhnutelný z toho nedstatek financí udrží vládu naši na dlouhý as v takové slabosti, že neodolá na dlouho spravedHvým potebám národ. Když tedy s jedné strany svobodomyslná a národumilovná vláda ve Francoucích nedovol! v Rakouku ruskou intervencí (ozbrojené vkroení do zem), a s druhé strany vláda naše, aby proti Maarm a Vlachm se ubránila, našeho pátelství nevyhnuleln poteboval bude, pak jest svoboda naše utužena. To jest, myslím jasný obraz našeho nynjšího stavu; kdo ale jen ve slepé zuivosti myslí, že se hlavou ze prorazí a že snad již všechno dobe poízeno jest, když se jen revoluce poala, teba bez dobrého vypotení, míiže-li se vyhráli ten zasluhuje, aby byl politován a do politického blázince zaven. Revoluce proti despotm jmi krásná vc, ale jen když se podaí. to
—
nm
5
:
—
:
73 Slovane u nakoiisko. (N. N. 4. dubna 1849.)
—
Nepoctivost se tresce sama : jdme nyní do Uher a hledme, jak se tam tato sada vyplnila a snad, ovšem bohužel ke slovanské Když rakouská vláda byla v nejhorších škod ješt více vyplní. !
—
tsnostech aiinulého roku, zdvihli se všichni skoro Slované s upímnou Pravíme-Ii ,.;zachovaíi Rapoctivou ochotností zachovati Rakousko. kousko/- nesmí nikdo mysliti, že snad Slované ješt tak dalece nedosplí jsou Y uvdomní politickém, aby myshli, že jenom jediný úel vložený jest, zachovati starou budovu rakouského cíod Boha na Každý národ musí saství, která rozlinými náhodami sestavena jest. mít dle zákonu Božích a pirozených hlavní ohled na sebe a na svou pravíme-li tedy, že Slované chtli zachovati Rakousko, budoucnost musí se samo sebou rozumli, že Slované v zachování Rakouska vidli zárove svj vlastní prospch, svou vlastní svobodu. Yláda naše vidouc jedinou nadji trvání íše rakouské ve Slovanech, neopominula slibovati nám pátelství své, kterýžto slib jsme pijali, oekávajíce vždy od vlády za všechny obti své aspo spravedlivost, aspo rovno-
a
n
:
právnost Vlachy,
s
Pedešlé
alo
již
národy, rovnoprávnost s tmi Maary, kterým jsme museli chrániti Rakousko
jinými
proti
Nmci
a
!
liberální,
náležit
ale
poznávati
ovšem slabé ministerstvo Dobblhofovo pozásluhy
Slovanti a
pravý stav své íše,
kdežto až posud se nezdála ani rakouská vláda vdli, že také SloMinisterstvo Dobbihofovo ustanovilo na vané v Rakousích bydlí mnohá usilování eských poslanc Jelaice-hkndi za plnomocníka v !
Uhích
a za hlavního velitele
pukla ve Vídni íjnová
všech vojsk
maarsko-nmecká
proti
xMaarúm.
Tu vy-
revoluce proti ministerstvu
Vláda pišla do jiných, méii Dobblhofovu *3 a všechno se zvrálilo. národu píznivých rukou, a první krok nové vlády byl, ustanovili Kdyby se podobné odstrení míslo Jelaie knížete Windischgiátze. bylo stalo nkomu jinému než Slovanovi, nebylo by odešlo bez veNevíme, likého povyku. Ale Slované jsou národ trplivý, holubicí. Windischgrátzovi nejvyšší velení z jakých píin odevzdala vláda bála-li se, aby Slované k veliké moci nepišli, nedvovala-li oddanosti Jelaie-bána, aneb držela-li Windischgrátze za schopnjšího
vdce.
—
Windischa následky toho kroku cítíme nyní. Ale stalo se všeobecný skutky, grátz dokázal velikou neschopnost svou mnohými uhervedl Windischgrátz jest hlas o tom u všech znatel, že kníže *) Neví se arci posud, jake'ho spoluouastenstvi mla strana zpátecnicka této íjnové revoluci, a bylo by to pro historii snad veledležité, odkrýti všechny nitky této revoluce. Kdo ví kam by nkteré zabíhaly?!
pi
74 skon válku npjiiešikovn(\)šíin spfisobcm, kléry by se jcii vymyslili K(l\by byl Jelaic zuslnl velilelein, byla by vojna již aspo v blavní cásli (nebol jednotlivé nepokoje budou v Uhiích dlouho padal.
novali,
líeba
dtiélio
poasí
císaská
i
sliaiia
kdo válce rozumí, nadšením pro svou svobodu a
s
v
a
ví
zajisté,
svíij
zim
bojovalo
maarskémn
kdezlo se pod Windischn^rát/cein proli jen podle rozkazu, bojovali
ukonena
zvítzila)
pod Jelacicem bylo by vojsko
;
za pího-
s nad^^ením,
nadšení bojovalo jaký rozdíl jesl
národ,
a
bojovali jen
z povinnosti.
Jak daleko pivedl nyní kníže Windischgriitz válku uherskou ? daleko, že mají nyní Maai celé Sedmihrady a skoro celé Uhry až po Dunaj, slojí aspo již nedaleko Ppšl, a smlost Kopulová jde tak daleko, že povolal již snm do Pešte Nic nebrání nyní Maarftm obsaditi opél Slovensko, a jak oni ádí v krajinách opt nabytj-ch. Jak se kruté mstí nad Slovany a Rumuny, svými nepáteli, lot je povdomo. Tak tedy zpsobil kníže Windischgrálz svou pevrácenou racthodou neštstí pro celé Uhry, kdežto nkteré krajiny již nkolikráte šly z jedné nepátelské ruky do druhé, a pokaždé byly trápeny a drancorány A nyní po všem lom stojí vci lak jako na poátku a snad ješt hir Kdyby byl Jelai-bán hlavním velitelem, nebyl by dlal lak dlouhé pípravy, kleré pohltily nejpíhodnjší as k válce, nebyl by také vstoupil do pátelství s maarskou šlechtou, nebyl b}' vysílal do slovenských krajii komissae maarské, jako to inil kníže
Tak
!
!
!
!
—
"NVindischo:rátz.
Kdyby se byla oká^íala Slovanm dobrá vle, byla by též válka co Uhích s jiriým prospchem se vedla ale zrovna od lé doby, vyšla oklrojovaná ústava, poali Maai jedno vítzství po druhém v
:
dobývati, slovili,
když jsme my v Národních Novinách
a
že se z oklrojované
líslav}^
hned tenkrát vy-
nejvíce raduje Košut,
ukázalo se
jsme pravdu mli. Jak Srbm lak Chorválm, zvlášt ale ubohým obyvalelm Hranice vojenské odala jistotn oklrojovaná ústava nyní, že
mnoho
—
ochotnosti proti
Jak nyní ale
.
.
píší ze
Maarm. Záhebu,
slibuje
se sice
opt Chorválm nco
.
snm íšský pak poalo pece vydávali zákony jen pro neuherské a nevlaské zem, pouily nás pólo- neb zcelaminislerské noviny „Presse," že prý se nemohly ty zákony vztahoval na Uhry a na Vlachy, protože lam je stav obležení Krásný diivod Jak pak se ledy mohly vztahoval na Hali, na Rakousko, kde také je slav obležení, a pro se nevztahovaly na Chorvátsko, kde není slav obležení ? Tuto olázku „Presse" sotva zodpovídá, ani ministerstvo Ovšem, ovšem, lovk by musel být píliš nevšímavý, aby nepozoroval, kam lo všechno swuje Když jsme nedávno
vymlouvalo
!
se,
vytýkali ministcrslvu, že rušíc
že lo k vili
jednot
íše iní,
a
!
!
!
!
75 Prodávám' novin. (X. N, 6.
dubna 1849.)
Od Jnešního dne jcit v Praze prodávání novin a asopiss zapovzeno následkem nov vydaného zákonu o tisku. Nám sice neškodí toto nové ustanovení v niem, ponvadž beztoho jsme nedávali své noviny roznášet a na ulicích prodávat. Tím více tedy mžeme nestrann úsudek svj o tom pronésti, totiž že pokládáme toto ustanovení za zcela zbytené a surové obmezování svobody vbec. Když roznášení a prodávání všelikého zboží dovoleno jest, pro ne prodávání tištných spis? A k tomu se škodí mnohým chudobným lidem, kteí se od poátku svobody tisku tímto novým spsobem bez škody jiných poctiv živili jakožto roznášecí s nkolika groši kapitálu mohli dosti a prodavai asopis, kdežto výživný obchod vésti, ponvadž hned po vyprodání zase mohli nové zboží nakoupiti
Nevíme skuten, z jakých ohled ministerstvo tuto vc do zákonu pijalo, leda snad že tím chtlo zameziti rozšíení malých dráždících asopisk. Platné mu to bude k jeho zámrm velmi málo, nebof si nyní jist ty asopisy, které se díve na ulicích prodávali, zídí množství expedic v tabáních trafikách, krámkách atd., a budou se prodávati jako posud, jenom že chudí lidé, kteí je díve bez krámku na ulici prodávali, o výživu pijdou. Musí se vbec každá vláda liberální držeti té hlavní zásady, že proti zlým ouinkm tisku se má psobiti opt tiskem, a když by teba nkterý pepiatý asopis lid škodlivým spsobem dráždil, však rozumnjší noviny bez'oho zas tyto vci vysvtlí a pravou cestu lidu povdí. Pouhými zákazy a obmezováním se ale nic nedocílí, le lajné, tím škodlivjší dráždní. Jenom s pravou pravdou ven, ta si sama cestu proklestí lak proti pepiatostem dráždi, jako proti reakci neliberálního ministerstva
!
Sjezd biskupsky. (N. N. 7. dubna 1849.)
—
—
jak bajka praví Král lev svolal kdysi, když pestal vládnout absolutn a byl udlil konstituci, všechny koky na poradu, aby ustanovily, eho zapotcFjí jest pro budoucí asné i blaho myší. Co toufli myši ekly, protestovaly-li, aneb nemohly a nesmly-
vné
11
protestovat, o tom
bajka nic nepraví.
Ale naše ministerstvo svolalo všechny naše biskupy dohromady,
70 nhy se porndilo Kvílceiii.
v.e
o biidoncích
ininisferslvo
opi-.ivách
ncobniyšlí
katolické církve!
policbné
a
pravé
Jsme
prc-
iiábožnosU
n/ilcrié opravy v i)aší katolické církvi zavésti, sice by se neptalo na to biskti[>íi. Pan ministr \ nilírnch zále/itoslí hrab Stadion., kterého jako velmi zkušeného a praktického mnže známe, musí také dobie vódt, jakého spsobn jsou naši nynjší biskupové. To nejsou biskupové ze starých vku naši církve, kde/.lo sám vící horlivý )id volil za biskupy nejzkiišenéjši, nejhorlivjší, nejzasloužilejší, nejmravnjší mu/e ze své církve, kde/to biskup nebyl hrdý magnát, skvjící se jako pyšný páv meiii ubohým houfkem vncích, kdežto biskup byl pravý otec a rádce svých osad, ku kterému se ve všem díiležilém utíkaly, kdežto biskupové byli jak chtl Kristus praví pastýové, ale ne nájemníci. Biskupové jsou To všechno je za našich asíi zcela jínák. nyní obyejné mladší synové aristokratických rodin, a nejvíce -takoví, kleí se dle mínní rodiny své ani do vojska nehodí, a kler^-m pak se skrze známosti a svazky jejich rodiny brzy dostane njaký výnosný kanonikát a pak biskupství. Co se kanonikálfi, jmenovit Hídomoiických týe, íká se obyejn, že od šlechty fundovány jsou; a iiechejme to teba platit, akoli jest jisto, že také mnoho jiných velmi plebejských penz a statk se pimíchalo. Ale jak k tomu pijdou pak diécese. že se z tchto pánu kanovník Holoraouckých tak asto jako ze stromovní školky obsazují biskupství ? Srovnává se to s duchem víry kesanské, aby se biskupové rodili z jiné krve než ostatní vící jejich brati ? Srovnává se to s velikým ouelem dnslíijnosti biskupské, aby se považovaly biskupství za njaké pensionáty pro starou zchudlou šlechtu ? zvlášt k tomu takovou, která se krom svého šlechtického pvodu nemže jinými znamenitými schopnostmi neb zásluhami vykázati. Pravda ovšem, že jsou též nešlechticové biskupi, ale i tu b)'valy cesty vedoucí k biskupství zcela jiné, než by se srovnávaly s úelem pravé katolické vír) Pesvdeni jsme, že pan ministr Stadion tak dobe jako kdo jiný tyto okolnosti zná; jestli ledy svolává biskupstvo k tomu úeli, aby se na radu jeho njaké asu a potebám pimené opravy staly, musíme pochybovati o upímném oumyslu ministerstva. Nebof kdyby ministerstvo ty svtské vady naší církve, které každý pravý ale svobodomyslný její pítel zná, skuten odstranili chtlo, neptalo by se na to biskup.
—
—
i
!
Válka uherská a Slovane.
\
bu
Praze dne 11. dubna. Skoro všechny hlasy ozývají se již dost srozumiteln proti tomu talentu, s kterým
zjevn neb aspo
í
i
lánek pedcházejíc!, kníže Windiscligralz vede vojnu uherskou. vjalek lu doslovný z konservalivních a nepochybné niinisiterských novin ..Presse'*, dokazuje nám, že i la slrana, které býval onen i
kvapné oslavený kníže vojska v
hlavní podporou,
Uhích nanejvýš potebné
nahlíží,
žeby jiné
vedení
bylo.
Co si mánie mjslili o ministersfvu, které si rádo nechá íkati sUné ministerstvo, a pece si netroufá vložili svou sílu na váhu proti pochybným vdcovským schojmcstem generála? Bojí se snad toio silné ministersho, aby si o tento bombardující oech zuby nevylomilo? Avšak nejsou to véci k žerlu, nýbrž k pláci! My máme kon-tiInní vládu, která dle osobtií slabosti k jednomu aristokratovi nechává hynout nejetnjší vojsko, naše bratry? Taktikou v Uliích až posud zachovávanou obtovalo se polovic vojska našeho nemocem drahého koiislva. bolestná to pro fiisance rubrika, vyhynulo bez potu, a co utrpla ubohá zem lim, že se nkteré krajiny již nkolikrát í ruky do ruky dostaly Nic nedíme o záhubných následcícii pro celou zem, o nebezpeenství, které se na nemada ské národy ;
!
v
Uhích
A
uvaluje
!
všechno ze zdvoilosti ku knížeti, kterému se nechtlo a nechce dát na srozumnou: ..Pane! míiže být, /e jsi dobrý komandant jízdného pluku, mže také být. žebys dovedl bombardovat ješt více mst než Prahu a Víde ale neukazuješ žádných schopnoto
—
stí
k vdcov.ství velikého vojska Pravda
!'
ovšem, že mnozí volali v první zlosti po rozpuštní snému a ostatních nepátelských outokách vlády naší proti svobod: Eljen Košutl Avšak pi chladné krvi nebude tak ani jeden Slovan volati. Košut dokázal nám vždycky, žeby, dojda k moci, opt lak utiskoval Slovany, jako díve, že nezná jinou než maarskou svobodu, která jest vždy spojena s otroctvím Slovanii, tak jako byla spojena republikánská svoboda šlechty polské s nejkrutjším otroNení každý demokrat a pítel svobody, který se za ctvím sedlákíi. nho V} dává, a teba nám nyní Košut v (nízkostech hory doly sliboval, víme dobe, žeby tak málo neb ješt mí slovo držel, než Rozdíl jest jenom ten, žeby Košut po vítzství celého naše vláda. maarského národu proti nám použili mohl, kdežto naše vláda, budeme-li moudí, ani jednoho národu míli nebude, na který by se, utiskujíc naše svobody, opírali mohla. Proto držíme vládu naši aspo za mén nám nebezpenou než Maary, bytb}' jinak zrovna tolik jest
víry zasluhovala.
My jsme pesvdeni, že Maary jinak dkladn pemoci nelze, než upímnou pomocí Slovan, a Slovanm sluší nyní, když se již vláda naše nkolikrát objevila ve své pravé podob, za vasu se o to postarali, aby si svoje vci zaídili, nebof až budou Maai poraženi, mohla by vláda naše zase zapomenout na vdnost. A protož
„Z meky do ruky I J nic na Windischgiálz tii smutnou zásluhu, ze vláda musi s Jihoslovany a se Slováky trochu šetrnji nakládati: nebo jsme pesvdeni, žeby se Chorvátiim a Srbm byla zpivula ta samá píse jako nám, kdyby byl Košut nevyhrával. Nyní ale jest vru pece této dobroty knížete Windischgrátze pes píliš, a jest as, aby Jelaéi uchopil veslo a uinil konec vojn a spolu slovanskému útisku. od nynT-jška politika Slovan:
IjihJí/.
onrirvk!
A/-
má
po*U(l
jerí
kiií/e
Porotní soud nad dakforem Nár. Novin pro lánek:
.^Výklad oktrojované ústavy
od 4. bezna'' v ísle 62 Nár. Novin. Pocáíck soudu v 9 hod. ve Václavské lázni dne 13. dubna 1849. Pedseda Rozkošný, vicepresident appellacního soudu Jednati se bude o eském žalobním spisu proti eskému obžalovanému. Hlasníku, vyvolejte osobu obžalovaného a pedmt žaloby. Hlas nik: Pan Karel Havlíek. (Karel Havlíek vstoupí po schodech do ohrady a usadí se na Proti nmu sedí žalobník, prokurátor císaský stolici (bžalovaného. dr. Ambros.) Pedseda: Budou se ísti jména pp. porotníku. Ctte, pane zapísateli. dejte pinésti osudí, kam se budou klásti jména na stejné lístky zapsaná poádkem tím, jak budou voláni. Arit, dr. lékaství. Mašek Václ., rcvidcnt. Voadlo, docent. Fortner Ludvik, stíbrník Maák, domácí pán. Kober, sládek. Mužik, dr. práv. Hoffmann Jiljí, Neas, amanuensis. Zelnický, tesaský mistr. Abt Jan, trukupec. Baumann František, soukroraný písa. Oppelt Josef, kupec. hlá. Bayer František, kupec. Klier František, doktor práv. Hsenl Jan, Kraus Vilém, dr. lékaství. Ferles Václav, devní obchodník. kupec. Vaka, sládek. Vehle Hermann, dr. lékaství. Milde Karel, sklená. Meissner Jan, kupec. Schulz Antonín, pikrejvaé. Schóbl, perniká. Karásek Jan, zahradník. Pichl, dr. lékaHetzner Bedich, kupec. Buršik, dr. lékaství. Hajche (mladší), kupec. Vehle Bohuství. mil, obchodník. Fuchs Josef (starší), koželuh. Brosche Karel, kupec. Kowaowitz, dr. lékaství. Greis Petr, domácí pán. Jindich Jan, sládek. Schwerlasek, fabrikant. Dudek Antonín, kupec. Michalek Miicba, dr. práv. Ferd., mydlá. Miiller, umlecký malí; Bcrgraann Josef (starší), kupec. Konrád Ed., dr. práv. Pospíšil, knihotiska. :
Welliier,
dr.
práv.
Pítomní nebyli
bžné
omluvili.
Rott Eustach, kupec. :
Mužik, Klier,
Wehle
a Konrád, kteí se
ped-
79
Pi jménu Pedseda
Forlner strhnul se
úsmch
v obecenstvu.
volá porotce a strany do postranního pokoje,
vykonalo právo zamítací a srovnala dnešní porota.
Za
navracují se a vybraných
chvíli
sedá na svá místa pedsedovi po
13 porotc
levici,
a
aby se
Všickni odejdou. 1
náhradník za38 zasedne
kdežto ostatních
po pravici, vybraným porotcm naproti.
Pedseda te jména vybraných porotc v tom poádku, jak byli Pp. Pichl, Vaka, Neas, Abt, Voéadlo, Hofmanu, Buršík,
vybráni
:
Náhradník }v Pospíšil. veejné jednání za zapoaté. Pipomínáiu, te je zde nový zákon o jednání porotním pi pestupcích tiskových, dle kterého se lichost a poádnost ukládá za neodbytelnou povinnost posluchacstva. Já mám jakožto pedseda právo i povinnost od zákonu na sebe vloženou, abych bdl nad zachováním náležité shišnosli; zákon mi porouí, abych nezbedy ze sín dal odstraniti a trestali, Kdyby však posluchaéslvo kterýžto trest i na .^ dni se rozšíiti muže. tak bouliv sob poínalo, žehy nebylo možná, jednání dále vésti, mám právo, dáti všechny odstranili. To pravím jen proto, aby vdli, že zákon tak porouí, chf.vám ale doufání, že poctivý smysl a vzdlání posluchacstva nedopustí, abych toho prostedku užíti musil. Nyní žádám pana obžalovaného, aby udal své jméno a píjmení, Miiller,
Milde, Arit, Brože.
Pedseda:
:
Prohlašuji
—
léta,
slav
i
obydlí.
Obžalovaný:
Jmenuji se Karel Havlíek, 38 let stár, redaktor obydlí . 339 na Starém mst.
Nár. Novin, spisovatel,
Te
Zákon pose obrátím na vás, páši porotci. Pedseda: rouí, abych vás vzal pod písahu ^ žádám vás, abyste pitom, co se mluvit a jednat bude, pozorní b}li, potom odstoupíte do snmovny k zvláštní porad, do kterých ale žádných spisíi mimo tištného ne-
Pcdíkám vám
vzorec c. formuli písežwí. písaháte ped Bohem a lidmi, že budete se sv„Slibujete a dkazy, které budou proneseny proti zkoumati pozorlivostí domitou obvinnému, že neopominete niehož uvážiti, co by mohlo obžalovanému ku prospchu nebo na škodu býti, že nebudete ped svým výrokem ohledn pedmtu jednání tohoto s nikým se omlouvati, že nebudete poslouchati hlasu ani pízn nebo nepízn, ani radosti z cizí škody nebo bázn, nýbrž že rozhodnete o všech dkazech, které pro obžalovaného nebo proti nmu uvedeny budou, s pevností, muži poctivému a svobodnému píslušnou, a to dle svého svdomí a vnitního vezmete.
pesvdení." Pi následujícím písežný pomáhej
s rukou
na to jmenovitém vyvolávání promluvil každý ,.Na lom písahám, tak mi dopozdviženou takto
Poslední tyi, jsouce rození
vykli.
:
Bh !" Nmci,
s
nemalou
obtíží tato
slova
Pedseda: Abychom .spis
se
dovdli,
o ciii se jedná,
piele se
/-iildbiií.
Písa
cle
následující spis žalobní
Slavný soude rr vcech isle 6Ž núiodiiích novin
:
ti$ku !
roišu bziciho jest vitištn lánek Y pod nápisem ,, Vyklad oktroyovaué ústavy od 4. bezna... Ten výklad ulc by se lépe jmenoval kritika a sice lupii kritika, pioto že spisovateli nezaleželo na tom, vysvtlit ústava od 4. bezna ze všech stran,
ale
píMize
sice ne na a
jenom strany v}zdvihnonli,
vdecky
posmchem^
které se
spusob, který skonší vainé,
s kterim on
tenáe nepesvdí,
mu zdají mnohem
vice kertein
jenom
hledi ústavu
ale
chibne,
a
rakouského cisaství do opovržení uvésti. On praví o základních právech ..že jsou pouhý ouho, který se všude vykrouti.,, Ze ústava vyjmenuje více korunních zemí má být pouze skrze ono ,.divide et impera." Ale národní noviny prudce vždicki zastáZdá se tedi byt inkonsequentní od p. skladatele foederaci ? vali Potom piše lánek „Veliké dílo sjednohledat v tom zlý oumysl. ale celni hranice cení mocnáství má prý tato konstytuce vykonati mezi námi a Uhry pomine dle §. 7, az bude možná/'' Ovšem, až válka Uherská bude dokonena. Clanek se obává, že se rozmnožeji Nmci lak, „že ostatní náAle. nemžou i taki tak rodové budou iBÍti est býti pivskem.'' dobe Slovane, Vlachové, Uhi a. t. d. se všudi v císaství, kde jich bude víc, se spojit a úad a školu žádat ? Není svoboda dle libosti se sthovati v konslitunem státu potebná a dležitá ? Praví lánek „Kdo zná Sladionnv návrh obecního ziseni, a ví, že tento návrh nyní bude uveden, ten lehko nahlídne, že cela tato ale, každý ví, že lánek hlava jsou pouhá, málo platná slova.,, prorokoval. falešn docela v tóm V zemských záležitostech praví lánek že ''ponechávají zemi Jest vru až satyra jenom "orbu, staveni, chudé ústavy a ''forspan,, na samostatnost,. Pro? p. spisovatel ovšem sloji na hledišti fwdeDále on praví, že zemím bude ponechán rože, kdežto peené race. ve Vidní sni.„ To jest pouhý obraz, ale ne díikaz. lánek se posmívá, že '-všichMÍ tak rozliní národové se musí To jest, kdo chce byl rakušaobléci do jedné ernožlute livereje.,. r.em budiš rakušanem, a to podpise každý, kdo chce míti jedno a pevné Rakousko. Pro národnost a vlast pi tom není žadne nebespeenstvi pro to že každému národu jest národnost a re svá ujiPosmívá se lánek, že se volejí poslance na 10 a 5 let ''že štna. by bylo vru lépe, \olít na celý život, aby se mohlo pak vládnout zcela absolutn „ Ale to ví každí, že k. p. anglicky parlament trvá 7 let, a žádny nedrží Anglickou vládu za absolutní. Praví lánek,
—
:
—
Te
—
"že bude stát zemský snm k miuibtestvu, "jako chlapec k u<;iteli.** Praví konené že •^ináme vlaslné neodpovéduou vládu, to jest absoa že konstituce jest jenom konstituce podle jména, a že Její lutní, požehnání teprva uvidíme.,, A na ten spusob tupí lánek celou ústavu, jako vc dohotovenou, a pede pravi, že "nejdležitjší v,!ci jsou zanechané za lubem.,, A to s píiny "aby se nestala cela rána jednou, a aby se s menší bolesli svobod jedno péro po druhem vytrhalo.,. Zde lánek zas prorokuje a lupi a hani drive než vc pišla.,. Dle protokolu od 23. bezna r. b. piznal se pan Karel Havlíek, Redaktor národních novin, 28 let stá, co spisovatele tohoto lánku. On se dale piznal, že on ten lánek k tomu sepsal, aby pi slávé konstituce dne 12. bezna, lide již tu novou ústavu mli v pohrd a aby málokdo k slavnosti šel a ministerstvo na ten spúsob vidlo, co národ o ústave myslí. Tedy pan Havlíek, který dle §. 20 zak. v vcech tisku od 18.
kvtna 1848
co skladatel
odpovdní,
jest
proti
v tištném spisu tupením a oušklebným
zákona
ústavu rakouského císaství
bžného dne
§.12
toho samého
vypisováním
hledl
v opovržení uvésti a proto spisy,
ped-
bezna dokoneného, vyšetovaní, které c. k. zastupitelstvu stalu ve vcech tisku dne 25. bezna doruení byli, v píloze J slavnému soudu ve vcech tisku v asu 8. dnih t. j. iil. bezna
r.
24,
den veejného a oustneho jednání pana Karla Havlika co vinného proti lánku k trestu prostého vzení na trnáct dní a ke všem ou-
se odevzdávají s prosbou
b.
:
ustanoviti a odsouditi
12
z. v. v.
t.
tratam tohoto jednání. C. K.
Zastupitelstvo státu ve
vcech
tisku.
^
V Praze dne 30. bezna 1849. Havlíek: Žádám oslovo.
Pedseda: Díve
se musí
peíst lánek,
na který se žaloba
vztahuje. K.
Havlíek
(vytáhna zákon te):
nežádal-li obžalovaný již stiny.
ped
§.42 ádu
jednacílio praví,
tím o slovo, mají se íst
potebné
li-
Já ale žádám o slovo.
Pedseda K. Havl.
:
dovoluje. P.
prokurátor uvádí ve své žalob, jako bych se já byl piznal, že jsem chtl ústavu oktrojo-
v pedbžném vyšetování vanou v
,.pohrdu'--
uvésti,
žádám
prokurátorovi ono místo ad 2.
tedy,
aby se
pello
z protokolu
p.
b.
Písa ctc ono místo, ve kterém K. H. v pedbžném vyšetování na otázku, z jakého ohledu onen lánek sepsal, odpovdl Ministerstvo vypsalo pro oktrojovanou ústavu slavnost, já však olával jsem se, že lid z neznámosti této konstituce bude pekvapen a že bude :
Y 6
6:2
slavnost
že pak minislerslvo tylo slavnosti bude sobe vy-
a
slariti,
kla ilali, jako by lid s uplavou spokojen
Karel Havlíek: Zlobo vidli Hiého vyjádení pekroutil
Pedseda:
Pan
—
státní
byl.
že pan prokurátor smysl pohrdé nic nemluvil. zástupce slyšel, jak pan Havlíek odjá
jest,
o
Buvolávaje se na prolokíil tvrdí, že jste smysl jeho slov skroutil. lánek, ísli ospravedlniti bude se. Nyuí se píležitost dete lyit pozdíji
písa
te
viz
:
Pedseda:
60.
sir.
Pane
státní zástupce
Prokurátor: Když je
jí
ale nelibí,
to
mám
slevo.
tím více
K. H. chce docílili, aby nešli lidé k slanaízené, žádá tedy, aby se nelíbila, co se
Pan
v lánku samém.
vnosti za oklroj. ústavu
mi
máte
v protokolu není slovo o pohrdé,
v pohrdé (úsraéch v obecenstvu).
Zákon
kri-
peje, jen že chce, aby byla vážná a vdecká, nejvtší nepítel zákonu je oušklcbný spsob zákony vykládati, zákon ústavy vysvtlovati bylo by zvlášt nyní užitené, ponvadž snm podle poslediíího §. má ústava opra\ovati a zlepšovati. Tal\ové ale úšklebné výrazy, co pan K. H. užívá, jako jsou ly o ouhoi,
tiku
dovoluje a
o kluku
trpí,
ale
také
si
nebo chlapci a uiteli
jí
—
vdecké dikazy.
nejsou
to
Proti
kde dává p. K. H. dkazy, dfikazm vdeckým vláda nic nenamítá Ale pan K. H. nechce nic o tch místech v žalob nic nepodot3'kám. vysvtlit, on chce jen, aby se lidé smáli, a emu se smju, to mám Pan K. H. praví, že se mohou Nmci rozplemenil, pak v nevážnosli. ponvadž všude, kam jich nkolik pijde, žádali mohou o ouad. Ale což Slovanu není nejvíce v celém Rakousku ? Což Slované nemohou to samé tak dobe udlat, jako Nmci ? A pak, že Slovanm je náOvšem rodnost nejsvtjší, a že ji sprostý lovk nade všecko staví. Pan K. H. praví, že si každý že je každému národnost pojištnou ale veejn ji vykovymyslet míiže víru svou doma jakou chce, pamatujme jen na slova básníkova, návat, to je pece nco jiného že jako každý lovk pi dešti vidí svou duhu, tak že má každý své ^
!
—
\
pesvdení.
Konen
chce pan K. H. ústavu nýbrž velmi
Pedseda
k obžalovanému:
i
tím
smšn
že o židech nikoliv kriticky, píiny je žaloba zadána.
SI} šel jste
v opovržení uvési,
mluví
Pro
žalobu, že jste
tyto
hledl
tupením a ouškiebným vypisováním v potupu uvésti ústavu rakouského Míižele nyní na to odpovídat, ale mluvte bez náruživosti mocnáství. a spsobem zákonu píslušným. Karel Havlíek: Myslím, že mne pan prokurátor žaluje na základu §. 12. otisku, jenž zní: Wer in einer Druckschrifl durch Schmáliunp^en oder andere iinwahre und hóhnische Darsleilungeu ald. Uvádím paragraf nmecky, ponvadž je eský peklad špatný. Na základ ioholo paragrafu n} ní odpovídám. Pan prokurátor by b^l ledy vlastn
ml
dokázat, že jsem já
svým lánkem
lo
uinil, co se
:
8,1
Zdá se mi jilc. že pan prokurátor podal spíše v tomto par. zapovídá. néjakou literární kritiku mého lánku, která by se lépe do novin hone ale
ped
soud.
Pan prokurátor
praví, že jsem chtl podati ne ale vážné na vdecký spsob, ale žertem a posmchem. Zdá se mi, že p. prokurátor pi tom ml na zeteli starý censurní patent od r. 1810, v kterém se dovoluje vdecké a vážné posuzování (akoliv ani to pravda nebylo). Ale v novém zákonu nic nenalézáme pedepsáno, jakým spíisobem se posuzovati má, a pan prak"irátor bude moci sotva uvésti zákon, který by pi posuzování humor, vtipy, žerty, porovnání, ba teba satyru zakazoval, jen když se to s pravdou srovnává. Pan prokurátor mne viní, že jsem podal (upíci kritiku smí-Ii se ale vbec kritika podati, tedy i v tom obsaženo jest povolení, pohanti to, co hany zasluhuje. Aneb snad jsem sml podati kritiku bez hany ? Toi by bylo podobno onomu malíi, který svého pítele o nestranné posouzení své malby žádal, pi lom však podotknul, že již jednoho, který mu Ji pohanil, po schodech vyhodil. Pan prokurátor dal se jak se mí zdá, zavésti pouze titulem: „Výklad" ovšem, lánek miíj není výdila,
kritiku,
a sice tupicí kritiku,
i
—
;
;
klad celé ústavy, která je zde (ukazujíc noviny) na tech stranách husté vytištna, tak žeby mi k ouplnémn výkladu ani foliant nevyOiiel muj byl, vytknouti jen chybné stránky této konstituce, stail. nebof jest známo, že ta nejlepší konstituce jediným lánkem se muže ku p. kdybych do nejlepší konstituce vsadil v nejhorší promniti do snmu smí být volen jen ten, kdo 300.000 zl. st. jmní má. Budu tedy hledt na základ . 12 dokázali, že jsem ve svém lánku ústavu oktrojovanou spravedliv hanl a neuvedl žádnou nepravdu. Pan prokurátor praví, že jsem potupil základní práva, pravé Ouho ale není žádná potupa, nýbrž o nich, že jsou jako ouho. jen pirovnání, s kterým jsem chtl vyobraziti, že základní práva teprva vydáním pozdjších zákonu pravého smyslu nabudou, ku p. nový zákon o tisku, ten mohl být dobrý nebo špatný, a kdyby byl ješt horší nežli nynjší, ješt by se hodil do základních práv. Proto jsem je pirovnal s onhoem. Já jsem redaktor populárních novin, mezi mým tenástvem je nejvtší ást takových, kteí neštudovali, proto nemohu psát všecko vdecky, nýbrž srozumitelné, aby pouhý rozum všechno pochopil, proto musím užívati ve svých novinách pirovnání a obrazu, jedná se jen o to, aby byly pravdivé, totiž aby podaly tenái ten význam, který ve vci leží. Pan prokurátor mne viní z nedslednosti, že hledám ve vyjmenování více korunních zemí „Divide et impera,'- kdežto pece jsou Národní Noviny orgán foederace. Foderace, kterou Nár. Nov. zastávají, má zcela jiný smysl. Každý národ peje sob samostatnost, a proto zapotebí jest, mají-Ii rakouští národové spokojené žíti, aby nalezli 5
14 ve svazku rakouském kaidý pro sebe lolik samoslatiiosli. kolik mo/ná bez ujmy celku a trvání mocnáiství. To se nároJíiin má popáli, aby nemuseli toužit tak po odtržení Takovou federací zastávají Nár. Nov., jako Maai, Italiani a Poláti. na malé kusy, na atomy, které se nerozlrhaía ne ale aby se íše právech proti vládo hájit. svých My máme slabost ve miihon pro píklad první z rodiny o tom. Když kníže nejkrásnjší na sobe sami Habsburské nastoupil korunu eskou, musel od sebe dát revers, že
jest
Tenkrát byla ji nastoupil právem ddickým. koruna eská jedno z nejhlavnjších mocnáství. Každý nástupce tríjnu musel pi nastoupení trfmu písahati, že chce korunu rozmnožovat a nyní ale po 200 letech vidíme názvelebovali, ne pak zmenšovali Císaská rodina se zvelebovala, sledky té zásady „divide et impera.'' To jesl ale z koruny eské zstaly Jen dvé malé nmecké provincie.
byl svobodné vyvolen a
:
impera. prokurátor mi vvlýká, že jsem pravil, že celní hranice mezi námi a Uhry pestanou, až bude možná, a dokládá „ovsemj ai bude Já sice nenahlížím, jak tato vc palí válka uherská ukonená.^'' ped soud. Ponvadž mne ale p. prokurátor na jiném míst také viní divide
ft
P.
:
—
z prorokování,
akoliv
prorokování není zákonem
ani
zapovzeno,
£ jest pouhá škoda redaktorova, jestli ve svých novinách falešné proroctví rozšiuje, pece musím tuto poznamenali, že sám p. prokurátor
Já mohu sám p. prokurátorovi dva pády prorokuje á k lomu falešn. uher. války pece hranice neukonení ve kterých po jmenovali, pedn, kdyby Košut vyhrál, ehož si nepeju za druhé, pominou kdyby vláda pinucena byla, s aristokratickou konservalivní stranou maarskou úmluvu uzavíti. M'nisterstvo uvádí za píinu rozpuštní snmu jednolu íše rakouské. Tu si pejí všichni obané rakouští. Ale ministerstvo neuinilo pro ni ani to, co bylo možné, Chorvátsko, kde není žádná vojna, nepipojilo, a dadouc jim privilegie, zrušilo i
:
•,
samo svou Dále a
vlastní
mne
p.
konstitucí.
prokurátor
Uhi
že také Slované, Vlachové, o
ouad
a školu žádati,
v konstituním
státu
a
se
že jest
potebná
Nmc,
že se obávám rozmnožení
viní,
že pak ostatní národové budou míti est,
být
pívskem,
mohou všude sthovali svoboda
a díiležilá.
dle
libosti
a
myslí,
a spojili,
se sthovati
Já nejsem proti svobodnému
ale jen pod dvma výmíní-. ama: pedn že se nemá nikdo sthovat tam, le kde ho dobrovoln pijmou, a druhé že se má ve své nové vlasti chovati tak, jak jest tan.' obyej. Zajisté jesl to pro každou zem vc díiležitá, když se lam pisthují umlci nmetí, nebo kteí koliv jiní, ale když chtjí v zemi život a štstí najíti, a dobrovoln vlast svou opustili, a se pispsobí obyejm nové své vlasti. Za krátký as se mohou jazyku tomu piuiti, nemohou ale slušn žádati, aby k vli nim se jejich jazyk ve školy a v ouady zavádl.
sthování,
85 Kdybych já s nkolika jinými krajany ku p. do Francouz se vysléale to mi ani napadnouti nemiižey lioval, nepochybné lain budu pijat aby se tam k vfili nám nkolika zavádly školy a ouady. Já jsem tedy proti svobodnému sthování jen proto, ponvadž §. 4. na;
šich
oktrojovaných
jsou v menšin,
základních
se ani provésti dokonale
Nmcm,
k uvedena,
ale
práv
praví,
že
mají všude míti rovnoprávnost.
nedá.
pro pohodlnost,
i
ti
To
kmenové, kteí jest
vc.
která
Ministerstvo to ale iní ne z lásky
ponvadž
již
nmina
je
do ouradu
akoli jsou tyry ptiny oban rakouských proti neobmezenému sthování. Pan prokurátor mne viní, že jsem strany návrhu Stadiónová falešn prorokoval, akoliv jsem již podotknul, že není zákonu, který by falešné prorokování zakazoval. Já jsem ml dustatené píiny k takové dmínce, ponvadž p. ministr Stadion Ješt, když jsem byl na snmu, podal poslancm svj návrh obecního ádu k posouzení, který, akoliv ml na ele Základ svobndisého státu je svobodná obec/, pece podával ješt mén svobody, než mli Ponvadž ale p. hrab Stadion jest ministrem vnitza starodávna. ních záležitostí, mohl jsem dobe mysliti, že takový ád zaveden bude. Dále p. prokurátor mne viní z toho, co jsem napsal o zemských záležitostech, že jsem pravil, že bude zeraím ponechán rože, kdežto peené ve Vídni se sní, a dokládá, že to jest pouhý obraz, ne ale dkaz. Proti lomu musím namítnouti, že žádným zákonem není naízeno, podávali dkazy, já jsem jen povinen noviny vydávati. Ale jestli jsem podal špatný dkaz, je to má vlastní škoda, a nenahlížím, pro by mne pan prokurátor strany toho obžaloval mj špatný dkaz jest tedy jen k prospchu ministerstva, a ne jemu nebezpený. Já ale mohu podati dobrý dkaz. V oktrojované ústav ponechává se zemím vzdlávání zem, veejné stavby a dobroinné ústavy. To ale jsou vci, které též každé obci pináleží, ba jednotlivcm každá obec vzdlává zem 5 kdo staví za své peníze, slaví podle své vle, a o dobroinné ústavy se stará ten, který je založil. V lom ledy nenacházím nic, co by bylo pimeno dstojnosti samostatné zem. To co v druhém punktu uvedeno jest, totiž „bližší naízení v mezech íšských zákon o obecních, církevních a školních záležilostcch a o pípeží," skuten souhlasí s mým obrazem o rožni a o peeni nebof každý ví, že tyto vci na íšském snmu ustanoveny budou, a zemím se jen obtížné provedení ponechá. Tak ku p. víme dobe, že naše malé školy budou potebovati velikého nákladu, aby zadost uinily požadavkm konstituní zem tedy placení uitel zstane nám, ale zízení škol zstane íši. Pan prokurátor praví, že se posmívám, že se národové budou muset obléci do jedné ernožluté liveraje, a on myslí, že to podpise, kdo chce míli pevné a jedno Rakousko, ponvadž, pro národnost a vlast pi tom není žádné nebezpeenství a každému národu jest a
—
:
:
i
;
:
:
:
Co
e
národnost a
pece
—
pojištna.
Aókoliv
mají
mocnáové
Dejle císai,
pravda, co pravil Je/íš:
jest
velikou moc,
co jest císaovo, a
Bohu. Ale národové jsou Boží, a ne císaovi. A panovník sebe více sna/.il, pece nepemní národ Piklad toho máme v jiný národ podle své libosti a svého pohodlí. na císai Joseii, kléry té/, chtcl, akoliv snad z dobrého onmyslu,
co jest
Bi)/.iiu),
kdyby se císa
a
Nmce,
národy rakouské pelvoiti v
nedosáhl oiiele svého. My a nebudeme nikdy
ale
zstaneme vždy eši, jako Madarové,
Italiani.,
Rakušané, nýbrž jen obané rakouské
íše, tak jako bychom, kdy-
asu
lilasu ministerského a byli do Frankfurtu a následkem toho byli pistoupili k nmecké íši, pece neb} li proto Nmci, nýbrž jenom obané nmecké íše. Poukazují p. prokurátora na to, co ukazuje skutenost, že se žádný národ rakouský sám nejmenuje Rakušanem, vyjma obyvatele jediné Ani nmecký Šfýan ani Tyrolan nejmenuje se province rakouské. Ovšem ješt sám Rakušanem, nýbrž posud Stýanem, Tyrolanera. obyvatel mnohých mohutných a slavných íší, ku p. anglické a fran-
bvchom
b\li
uposlechli
za o!ioho
volili
sebe tak jmenuje, k tomu ale náleží zásluha a zízení zem*, pak teba i Nmec na sláva Jiisíorická a píiny sebe rád nazývá Francouzem, akoliv behách Rýna z léto sebe bude každý nazývat (banem rakouské radostí nim není. S est. posud lovk nemá pro a za, býti ale bude to íše, když posud nevidíme pro sebe z toho spolku my rakouským vlastencem
couske.
s
chloubou
svobodné
:
rakouského žádné výhody
a
žádné slávy.
Pan prokurátor mne tší, že je národnost pojištna. Ale skutenost ukazuje, že tomu není lak a že jsme posud odstreni všude. Já bych na to mohl tisíc pikladli uvésti, na jen se podíváme, všude vidíme nerovnoprávnost, ku p. já jsem dnes žalován na základu Ale zrovna tento paragraf je tak špatn do eštiny peložen, §. 12. že má zcela jiný smysl než nmecký, a kdybych nmecky nerozu-
mn
zákon mnohem písnjší, podle kterého byl by dnes pro Díirch unwahre nnd bych mohl být odsouzen, nebot nmecký zní nepravým neb oušklebným vya eský hóhnische Darstellungen
ml,
:
—
:
pisováním, což jest nesmírný rozdíl. Druhý píklad, abychom vzali zrovna nejbližší, jest loba od
p.
prokurátora ode
mne
zadána.
Jest v ní
eská žanejmén 50 chyb,
žeby ouednik sotva sml v nmeckém spisu podobným spusobem psáti, nebof starý zákon naizuje, aby se úední .spisy vydávaly ve spósobu dstojném, a k dstojnosti ale též náleží Pan prokurátor na to naráží, že já štvu nápravopis a gramatika. pítel Nmcíi než ministerstvo, ponvadž chci, jsem vtší rodnosti: já možno, spokojen vedle sebe žili, což uinilo národm všem se aby pokavad míti jeden národ píinu druhému bude nebude, nikdy ale
a
jsem
pesvden,
i
závidti.
Zajisté by bylo snadno,
aby úednicí oboum
jazykm
do-
konale se naiirili. a pak by pestalo všochno nedorozumní mezi náodnoslmi, ponévad/. by obé mohly pohodlné vedle sebe žíti a sobe nepekáželi. Ale vláda sama štve proti národnostem, protože se nestará 11 nás o dokonalou známost obou jazykfi. Pan prokurátor uráží se z toho, že jsem napsal, aby se již volili poslanci místo na o. a 10 let radji na celý život, aby se pak vládlo zcela absolutné, a ukazuje mi na Anglicko, kde parlament také trvá 7 let, a pece m\
—
.
jsem se odvolával na
§.
89
oktrojované ústavy, podle
nhož mohou
aneb zapovdti vykonávání uzavení snmu, píí se zákonm a všeobecnému dobrému, a ministerstvu tedy jest zstaveno, odsuzovati a vdli lépe než zástupci nároiki, co se píí všeobecnému dobrému: to jest zajisté potupa snmu, ponvadž si ministerstvo osobuje více rozumu nežli celému snmu piknouti chce. Dále mi p. prokurátor vytýká, že jsem pravil, že máme vlastn neodpovdnou vládu. To ale jsem práv ekl, nebo konstituce záleží v tom, že ministerstvo musí za všechno to, co se dje od vlády, odpovídal, a že míiže byt obžalováno a souzeno v jiných konstituních zemích vynáší v tom pádu nad obžalovaným ministrem výrok vždy njaký neodvislý, samostatný sond buto hoejší komora nebo jiný od vlády nezrušitelný soud. Oklrojovaná ú>tava ale praví v §. 106, že soud íšský bude souditi ministry. Posud ale není žádný íšský soud. a tedy to ministerstvo samo jej ustanoví podle své libosti, a
ministi
zastaviti
:
88 zrovna lak, jako bych já si svolal k porot nkolik svých dobrých Tedy bude se ministerznámých, aby nade mnou vydali ro/.siidek. stvo samo soudit, a co jsem pravil je samá pravda. Též pan prokurátor mne viní, že jsem celou listovu potupil jako vc dohotovenou, a že pece pravím sám, že jsem nejdležitjší vci ješt nechal za labein. Já myslím, že to, co špatného jest v ústav, Novými se nedá pozdnjšími dodatky napraviti, nýbrž jen odvolati. zókoMy muže se ovšem mnoho ješl zhoršiti, tak jako ku p. vidíme díikaz v zákonu o tisku, kde ku p. ustanovení, že se asopis až na Já jsem 3 msíce zastaviti miiže, jest písnjší než stará censfira. vytknul jen vady tch zákon, které jsou vydány, a hledl jsem doopomenul tch kázati, že byl miij posudek spravedlivý, proež jsem ponvadž sám neviní, mne ani pan prokurátor 8C dotýkati, z kterých jejich nahlížeti opravdivosti. zdá sám se ministerstvo již samo nkteré vci odvolalo, ku p. Ostatn stranu ChorvatsRa a Hranice vojenské, a tím dokázalo, že samo to
i
i
nemá
v uctivosti svou oktrojovanou ústavu.
Konen
p.
mne viní z toho místa, že chce ministerpéro po druhém vytrhnouti, a myslí, že opt pišla a že opt prorokuju. Tomu ale odpírám.
prokurátor
svobod jedno
stvo
tupim dív, než vc Mohl bych se sice odvolávali na právnickou zásadu^ drž každého za chybného, pokud se nepesvdíš o jeho spravedlnosti, a zákony mají býti vždy tak zízeny, aby žádným spusobem nedopouštly nepravost. Já chci se držeti jen zásady kesanské, a chci drželi Ale máme ministerstvo za spravedlivé; pokud se neokázalo naopak. proto diikaz, a sice zde (ukazuje tenkou knihu modrou). Tálo knižka i
všechny základy našeho konslituního pednesu. A bude se hned vidli,
obsahuje
jen nkterá
ten
Hned v císaském manifestu od
práva. jestli
Já
se jich
z nich
sku-
b. min. r. stojí: „Die Pressfreiheit isl durch Unsere Erklárung der Auíhebung der Censur in derselben Weise gewáhrt, vvie in allen Staaten, wo si
šetilo.
15.
besteht.
(Svoboda tisku udluje se prohlášeným od Nás zrušením censury límže zpsobem jako ve všech státech, kde se nachází.) Tedy jsme mli pojištnou svobodu tisku takovou, jako v kterémkoliv konslituním státu, a pece jest náš zákon o tisku nejšpatnjší v celé Evrop. V ústav od 25. dubna m. r. zní §. 9.: ..Der Kaiser legt bei EróíFnung des ersten Reichstages und jeder Nachfolger unmittelbar nach seinem Regierungsantrille den Eid auf die Verfassungs-Urkunde ab.
(Císa pi otevení snmu íšského a každý nástupce jeho hned po nastoupení vlády složí písahu na ústavní listinu-)
To
se ale ncslalo
!
— 89 "
V
proklamací od 6.
kvtna
..Damit die Feststellnng
Reichsversarainlung auf die
Wir beschlossea, woinach
fiir
zu lassen^
praví se
:
der Verfassiing durch die consliliiírende
zir.
Weise bewirkt werde^ haben niir Eine Kammer wáhlen Wahlcn gar kein Census beslehen
erlássigste
den ersten Reichslag also
fiir
die
nnd jeder Zweifel einerunvoIlkomraenenVolksvetretiingentfallen wird." (Aby nstanovení ústavy sjednáno bylo od ústavodárného snému íšského tiin spsobem nejbezpecnéjším, uzaveli jsme, dáti vohti do prvního snmu íšského jen jednu komoru; nebude tedy pro volby žádného censusii a odpadne všeliká pochybnost, žeby lid dokonale nebyl zastupován.) V proklamací z Insbruku dne 3.
v
takto
ervna m.
r.
praví se
o ústa-
:
„Mit derselben hábe leh den
Fordernngen der
Zeit,
den Be-
dúrfnissen der einzelnen Provinzen, der vorwiegenden Meinung Meines
im Wege des Geselzes gellend gemacht, Mich jeMeinen Beschiússen bestimmen wird, nicht vorgreifen wollen. leh hábe daher am 16. Mai keinen Anstand genommen, den náchsten Reichstag als einen constituirenden zu erkláren und die damit in Einklang stehenden Wahlen zuzusichern." Allein die Sache selbst bin leh bereit feslzuhallen, weil sie Mir die Bíirgschaft gewáhrt, dass die Verfassung, welclíe Meinem Reiche geistige und maferielle Macht verleihen soli, in ihren Einzelnheiten ein Werk des gesetzlich ausgeprágten Gesammtwijlens sein werde, mit welchera Hand in Hand zu gehen, leh fest entVolkes, welche derzeit in
schlossen bin/'
(Nechtl jsem jí (ústavou od 25. dubna) pekáželi požadavkm asu, potebám jednotlivjxh zemi a mínni vtšiny lidu mého, které provedeno jsouc cestou zákonní vždy mne bude íditi v uzavíráních mých. I neváhal jsem tedy dne 16. kvtna prohlásiti nejprve píští íšský snm za ústavodárný a pojistiti volby k tomu spsobilé. Ale vc samou držeti jsem hotov, ponvadž mi dodává rukojemství,
má duchovn i materiáln, jak v svých bude dílo zákonn vyslovené víile veškerenstva, s kteroužto zajedno kráeti práv jsem odhodlán.) V proklamaci od 6. ervna praví se: Allein noch ist das von Mir begrundete Werk nicht vollbracht, es kann ersl durch die kluge und kráftige Milwirkung der Abgeordneten Meines Reiches eine den allgemeinen Interessen entsprechende Wirklichkeit werden. Dabei war es aber nie Meine Absicht, der úberwiegenden Meinung Meiner Vólker Schranken setzen zu wollen, und um diese Meine Gesinnung unzweideutig an den Tag zu legen, hábe ich Mich že ústava, která íši
mou
zmocniti
základech tak v jednollivoslech
!>0
be>vogen gefunden, den erslen
Reichstag
einen
als
constiliiirenden
zu erkliireii."
(Ale
k
dílo,
teprve opatrn5'm a
nmuž
základ dal,
jsera
drazným
posiid
není
dokonáno
spoln piisobcníin poslancíi íše
mé
5
iDiiÁe
by vyliovla potebám a piospchiím obecným. mj, abych kladl meze minéní pevahiijicimu národu mých, abych loto své smýšlení nade vší pochyb-
se
{)ravdoi!. jen/>
sláli
Pi tom nikdy uebyl
oinnysl i
nost
osvdil,
vidl
jsera
se pohnuta,
prohlásiti
první íšský
snm
ZQ lístavodárný.) Ministr Dobblhof 7.
záí
ni.
dem
.,!\lil
pednesl ve jménu koruny v íšském snému dne
následující slova
r.
:
gleichen vollen Vertrauen, mit welchem der Monarch
ihren Bescliliissen
in
den
fiir
die Intcressen der
Ano-eleo-enheiten cnt^esensiebl.
heilio-sten
konnen daher
Vólkcr Ocsterreichs
mit demselben
Verlraiien
Volker Oesterreichs der vollslándigen Erfiillung des kaiserlichen Wortes, der Annahme der von ihren Vertretern die
Verfassnno: ento-effensehcn."
festffeslellten
(Se stejnou plnou dvrou, s kterou mocná oekává usnesení Yašich v záležitostech nejsvétjších prospchu a potebám národu rakouských, s toutéž diivrou nadíti se tedy mohou národové rakouští, že slovo císaské ouplné bude vyplnno a ústava vypracovaná od
zástupc
jejich pijata.)
To se
V
ale také
pr(»klaniací
nestalo.
císaské od 16. íjna min.
r.
stojí:
„Nach Bezvving-uno: des bewaífiieten Aufruhrs und VViederherstellung der Ruhe wird es die Auí"í»;abe Meines Minisleriusm sein, im Einklangc mit den Mitofliedern des constituirenden Reichstaofes durch gesetzliche Regelung der bisher mit ziigellosem Missbrauche gehandhabten Presse, des Vereinsrechtes und der Volkswehr einen Zusland herbeizufiihren, der, "ohne der Freiheit nahé zu telen, dem Gesetze Kraft und Achlunff sichern soli." (Až branné povstání bude potlaeno a pokoj navrácen, bude úlohou ministerstva mého. aby ve srovnalosti s oudy ústavodárného snmu íšského zákonním zízením tisku bezuzdným spúsobem posaváde nadužívaného práva spolkovacího a obrarjy národní pivedlo stav takový, který bez zkracování svobody, zákonu pojistiti má moc a úctu.)
Tedy
se to
V císaské „Es
mlo státi ve srozumní se proklamací od 19. íjna min.
snmem. r.
stojí
takto:
Unser fester. unveriinderlirher Wille, dass die Unseren Vólkern gcwahitew Rechle und Freiheiten, wenn sie auch von einisf
Missgeleiteten raissbraucht worden sind, in ganzen Ausdehnung ungeschmálert bleiben, und Wir verbiirgen solche neuerdings durch Unser kaiserliches Wort.'-
zelnon Bóswilligen oder ihrer
91 (JesHf vle naše pevná a neproménitelná, aby práva národm našim udlena, byf jich nékteí zlomyslní nebo svedení byli zle užívali, v celé své rozsáhlosti zstala nezkrácena, i zaninjerae je optn
našim císaským slovem. (Tato slova peetl obžalovaný silnjším hlasem, posluchacslvo se nemohlo udržet hrmolného potlesku, pedseda vstal a napomenul je
k mírnosti; nastalo
opt
ticho.)
,.Auch wolleu Wir, dass
die von
und von
Uns
dem
consliliiirenden Reichs-
naAufhebung: des Unterthans-Verbandes. der Enllastung und Gleichstellung des Grundbcsitzes ^^^'^'n^ die im Principe vom Reichstage anerkannte billige Enlschádignng aufrecht erhalten, und Unscrer bereits erlassenen Anordnuns: o-emáss in Vollzus: gebracht werden. Ebenso ist es Unser fester Wille, dass das begonnene Verfassung-swerk von dem constituirenden Reichstao-e in einer der vollen Gíeihberechligung aller Unserer Yolker entsprechenden Weise ungestot und ntiiii terbrochen fortgeseizl werde. damit solches in Bálde Mciner Sanction unterlegt, und eíuem gedeihlichon Ende zugefiihrt wcnien kón ne." také, ab}' usnesení od ústavodárného snmu již (I chceme uinná a od nás potvrzená, jmenovit o zrušení úvazku poddanského, o vyvážení a v rovnost uvedení grunt za levnou náhradu od snmu v zásad uznanou byla zachována a podlé naízení od nás již vydaného ve skutek uvedena. Taktéž jest pevná vle naše, aby zapoaté dílo ústavy od ústavodárného íšského snmu spsobemrovnoprávosti všech našich národ pimeným bez pekážky a bez pestávky dále bylo vedeno, aby se v krátkém ase sankci mé pedložilo a ku konci zdailému dovetag:e
bereils
g-efasstcn
mcntlich jene uber
deno
sanctionirten Beschliisse.
die
bylo.
V
proklamací od 32. íjna stojí stranu povolání snmu do Kromíže: berufen denselben aiif den 15. Navember nach der Stadt Kremsisr, wo er in der Lage sein wird, sich ungeslort und ununterbrochen seiner grossen Interessen Unserer Síaaten entsprechenden Verfassung ausschliesslich widmen zu konnen. .,AVir
Um daselbst die unterbrochenen Berathuno-en in Beziehunff anf Verfassung fortzusetzen, und solch mit Beseitigiing aller Nebenriicksichíen in Bálde einem gedeihlichen Ende zuziifuhren." (Svoláváme jej na 15. listopadu do msta Kromíže, kde mu bude lze, by^ se oddal výhradn velikému úkolu vypracování ústavy, pimené potebám a prospchm našich stát, aby tam dále vedli petržené porady o ústav, a jí pustíce mimo sebe veliké ohledy vedlejší dovedli ke zdailému konci.) die
92 1
nynjší ministerstvo pravilo ve
rišskym
snmem veejn
svém
program
i
ped
celým
:
..Wir ubernéhmen dle Handhabuno- der Reg-ierunírso-ewall aiis den Hánden Seiner Majeslát znglcich mit der Veranlworllichkeit, fesl enlschlo-.sen, jeden unverfassnngsraássigen Einfliiss fern zu halten, abcr ebenso wenig EiníjilíTe in die voJlzichende Gewalt zn gestatten. Wir Nvollcn die consliliilionelle Monarchie anfriclitig und ohne Riickhall. AVir wollen diese Slaatsform. dercn Wesen und gesicherten Bestand wir in der gemeinsehafllichen Ansiibnng der geselzgebenden Gewall durch den Mcnarchen und den Reprásenfanlenkórper Oesterreichs. in der frcien frestallung der Landerthcilc in allen innern Angelegenheilen erkennen." (Pijímáme ízení moci vládní z rukou Jeho C. Milosti zárove s odpovdností, pevn jsouce odhodláni, oddáliti všeliký vplyv ústav protivný a nedovolili žádné zasahování v moc vykonávací. Chceme monarchii ústavnou upímn a bez tajení. I chceme tuto spsobii podstatu a jisté trvání nalézáme ve spoleném vykostátní, jejížto návání moci zákonodární od mocnáe a zastupitelstva lidu rakouského, ve svobodném zízení jednotlivých zemí ve všech záležitostech
vnitních.)
S tím se záležitostech
ale
nesrovnává
to,
co v oktrojované ústave o zemských
stojí.
Dále v tomtéž programu stojí také hoffen, das Ergebniss Ihrer Bcralhungen uber die Verfassung iLÓglichst bald der Sanclion Sr. Majestát des Kaisers unterlegen zu kónnen. :
„Wir
Ein zweifaches Ziel wird uns hiebei vorschweben UnffeschmáErhaKung der den V^ólkern Oesterreichs zugesicherten Freiheil 5 :
lerte
Sicherstellung
Bedingungen,
der
ohne welche
die
Freiheil
nichl
beslehen kann.
Das Ministerium
will
nicht hinter den Bestrebungen nach frei-
sinnigen und volksthúmlichen
vielmehr fur seine
Einrichtungen znriickbleiben 5 es hált an die Spitze dieserBewegnng zu stellen. Hauptgrundzúge unserer Politik. Wir haben sie
Pílichl, sich
Das sind die unurawundener Oflenheit dargelegt, weil ohne Wahrheit kein Vertrauen und Vertrauen die erste Bedingung eines gedcihlichcn Zusammenwirkens zwischen Regicrung und Rechslag." (Doufáme že co možná nejdíve budeme moci pedložiti výsleDvojí ouel v tom dek rokování vašeho sankci Jeho Msti císae. budeme míti na .-íeteli nezkrácené zachování svobody národm rakouským pojištné^ zbezpeení výmínek, bez nichž svoboda tálo obstáti
mil
:
nemfiže.
Ministerstvo
nechce
zstati
pozadu
za
snahami
po ústavách
9.3
svobodných a lidumilných: ba drží spíše za svoii povinnost, postaviti se v celo pohybování tohoto.} Vyložili jsme ji s pímostí Tot j.-íoii blavní rysy naší politiky. netajíeí, ponvadž není dvry bez pravdy, a dvra jest první výmínka zdárného spolupsobení mezi vládou a snmem íšským. Jestli se ale zachovala lato upímnost, to ani nechci dokazovati, A jak se srovnává tchto ádk. to jest patrno hned po pelní s touto upímností a oteveností, že ministerstvo snem tak neoeká-
van
bez
a
píiny
Pedseda
rozpustilo.
Pane obžalovaný, nemáte lady také ten nový patent, kterým je snm rozpuštn ? Pi nastoupení nového K. Havlíek: Xa to také pijdeme císae obnoveny jsou sliby tyto a v manifestu od 2. prosince praví se k snmii íšskému 5
!
—
:
unser lebhafler Wunsch dass das Verfassunffswerk sobald Wir rechrien hiebei als móglich zu Stande gebracht werde, und auf den einsichtsvollen Beistand uud patriolischen Eiferdes Reichstages."
Es
isl
(Naše pežádoucí pání jest, aby úslava co nejdíve možná byla ku konci dovedena, i spoléháme se v lom na rozvážlivou podporu a vlasteneckou horlivost íšského snmu.) Já nejsem tak pepiatý, abych nepipouštl vlád právo, rozpustiti
snm, ponvadž
nahlížím, že
lakovém pádu má vláda co to
ml snm
vypracovat,
mže
býti
nkdy
povolali jiný,
ne ale
toho
hned
zapotebí, ale v udlat sama,
to
se nesrovnává s konstitucními zásadami,
to
jest absolutní.
S tira co jsem posud pravil, myslím že jsem vyvrátil jednotlivé výitky pán prokurátorovy hlavní moje obrana záleží ale v jiném. Kdybych byl vinen, z eho mne pan prokurátor pohání, byl bych byl musel ústavu rakouskou nepravým a oušklebným vypisováním hanobiti, pak bych ale ovšem zasloužil vtšího trestu, nežli pan prokurátor ponavrhuje. Já jsem úslavu nepotupil neprav, já jšcm smysl její nepekroutil* že jsem ji nechválil, není vina moje, nýbrž minislcrstva, které tak špatnou sestavilo; žert není žádná vina,
nem
:
a oušklebek je
vc
velmi relativní, proto žádá zákon, aby^ bylo vy-
zárove nepravé.
Ale já jsem nepotupil ústavu rakouského mocnáství, když tento zákon, na který jsem žalován, vydán byl od ministra Pillersdorfa, nýbrž byl povolán snm, který ml ústavu vypisování
pracovat.
kterou
Tedy zákon nemohl
snm
mysliti
vypracuje ve sjednocení s
žádnou jinou úslavu,
nežli tu,
mocnáem.
To ale, co tuhle jest v} tištno (ukazuje oktrojbvanou ústavu), není žádná konstituce, nýbrž jen minislerialní ordonance, na kterou se §.
12. v zákonu o tisku vztahovati
pede všemi
jinými zákony jakožto
vc
nemže. stálejší.
Zde
se hájí ústava
Ponvadž
kové dležité ústavy nemají asto mnili, proto také ke
zmué
se
ta-
ústavy
94 v/dy vtši poet hlas na snraích potebný jest. Jestli tedy v konst. stálí! Ji/, iádný obyejný zákon neiniižc jinak povstali nez, od zákomoci, ve
nculáiní
^ioznmní národn
s
mocnáem,
tim
více
nejdleži-
tjší zákon, ústava. To ale, co zde jest (nkaziije papír), nepovstalo tiikovýín spíisobem, nepochází od zákonodární moci, nýbrž od exea jest to
kutivní,
naízení.
vena
a
tedy pouhá ministerská ordoriance, jako každé jiné bude teprva tenkrát, až bude od snmu oprasamo ministerstvo se zdá od císae potvrzena.
Konstitucí
pijata a
To
na snmu obyejnou vlšinbu hlas jako každý jiný zákon mnili, což dkazem jest, že ji .);!k ostatn má ani samo ministerstvo za pravou ústavu nepovažuje. naiiiížeti.
pijalo
[íoiiviidž
§.,
že se
.-.mí
vbec ústavu ve vážtiosti, mžeme posouditi z toho, co v ministerských novinách Oesterreichischer Correspondent, které jak vbec známo, na outraty vlády se vydávají. V ísle (>4. od 34. ministerstvo stojí
bezna
mluví se o ústav PilIer.«?
Pedseda:
Myslím,
že nás
to
zavede,
daleko
1848
— —
a že to seiri
nenáleží.
Havlíek: Jmc^iují tam kon tiluci ..Jesuitisches Machwerk" jsem já ani neekl tak neslušn}, akoliv jest tak dob^ ústava od císae podepsána jako tahle. Obecenstvo volá hlun: Yýborné Pedseda vstane: Pánové, slyšeli jste, co naizuje nový zákon, K.
(a a
to
!
bude-li hluk déle trvati,
musím
j^sdnání
celé petrhnouti.
(?)
Nevím, kterak mohl nazvati to, co jsem já u vyšetovacím protokolu pravil, vyzvánínu Já jsem redaktor opposiních novin, které K. H.
:
se s ministerstvem nesrovnávají, a musím |). prokurátorovi podotknout, že se mýlí velice, jestli myslí, že co se mi nelíbí, musím míli v po-
od nelibosti až k pohrd ješt veliký skok. I co se židu týká, neuinil jsem ono poznamenání, jak pan prokurátor myslí, ze zloJest známo, že ministerstvo amyslnosti, nýbrž z dobré píiny. stiji íká, že snm nevyslovujc pravé mínní lidu, ale že ono (ministerstvo) se ídí podle pravého smýšlení lidu. Ponvadž ale já vím, že veliká vtšina lidn není pro emancipací žid (akoliv já sám, co
hrd:
se
mne týe,
proti
ní
nejsem), proto jsem
to
uvedl, abych
dokázal,
že se ministerstvo nedrží podle vtšiny lidu. dává slovo p. prokurátorovi.
Pedseda
Prokurátor:
e
pana
K.
Havlíka
mla
teulýž
zaátek
a
konec, on se odvolával vzadu i naped na §. 13. zákonu od 38. kvtna. On praví, že tento zákon mluvil o konstituci, ale nynjší že nebyla na svt, že tato není konstituce, ale pouhá ordonance. Ale vžd}f ml zákon od 38. kvtna platnost již také v 'oeznu. Cí
sa
neekl, že §. 13. nemá míti platnost, tedy af je jakákolivk vždy plaíí o ní §. 13. Ostatn co s podpisem císae a ministr vyjde, jest zákon. Pan H. dopustil se také veliké ned-
konstitucí,
95 slednosti,
naped ekl,
že dokázal, že piávé tupil konstituci,
a
po-
nemusel dokazovat. Pan K. H. sám se vyznává, že ten ná[ns ,.Výklad-' se tam nehodí, pro tam tedy ten nápis dal ? My aspo jsme zvykli podle názvu soudit to ovšem obraz, na obsah. ale obraz Co se l^ce toho ouhoe vždycky ranže elit na potupu. Když ku p. eknu lovku liská, tedy si vždycky myslím pi tom, že je šelma, a že dlá njaké špatné kousky. Pan K. H. povídá, že chce vláda rozdélit Rakousko ale byly trochu veliké atomy, ku pí^. jako jsou i!a atomy. by To Cechy, které mají 95á tvereních mil, nebol kdo znk Leibnitzovu filosofii, ví, že atomy nemají lakovou velikost. A pak, že prý hranice uherská nikdy nepomine. Copak p. K. Havlíek myslí, že bude válka uherská trvati do soudného dne? Pan K. H, vyslovuje pání, aby Košul vyhrál, což si žádný rakouský oban páti nemá: pamatujme jen na Moravu a knížete Svatopluka s jeho synj', když jim podával hnlky a uil je, kam vede nesvornost; to je velmi truchlivé. Pan K. H. pravil, že bude obecní ád špatný^ pro ale prorokoval špatný, když je ten nyní vydaný lepši? Dále praví pan K. H., že tím nic zlého nemínil, když mluvil o rozplemeiiovánt Némc. Pro to ledy ekl? Naopak je k pání, aby se národové dobe spolu srovnávali a ne poád na sebe soili a zuby šklebili. Pan K H. ekl, že není porovnání o rožni a peeni nic zlého^ já ale myslím, že je lo velmi oušklebné, když vezmu rože s peení a eknu k svému píteli: „Brate, rozdlme se!-* a zatím sním peeni sám a rože mu dám. Pan K. H. zmnil vc a nepozoroval, že se mluví o Rakušanu v smyslu užším a širším. Když se mluví o svobodném sthování, nerozumí vláda pi tom, žeby se ku p. sedlák z Hanny, t. Hatiák a sedlák aus dem Viertel unler dem MannhartsPan K. H. praví, že Fratícouz berg promnili jeden v druhého. svj národ, ne ale Rakušan. být pyšný na svou vlast a na muže Pro pak se ale poád jen u nás bourá, když se má práv stavti. My zde ku p. dnes jednáme esky, to je patrný dkaz, že se eština neodstrkiije, jak p. K. H. myslí; že ale jsou nkde chyby, to musíme byl trpliví, chyby jsou všude, a jestli jste etli poslední svazek Gráuzbolhti, tak víte, že se tam stžuje, kterak se u vás špatn píše nmecky, ponvadž se uí podle špatné mluvtiice pro nižší tídy pedepsané. Kdo je poddán metle, ten je kluk nebo
zdji zase mluvil
o
tom,
že
to
iiechlél
a
—
—
—
—
—
—
—
—
chlapec;
p.
K. H. se uráží z toho a myslí, že
lo
není jedno, já ale
myslím, že to není ídAn^ rozdíl (obecenstvo se smje). Pravil dále, že tupil konstituci spravedliv, a že se mu nejedná o diikazy, ale pece jakési diikazy v jeho láncích. A to je již jedno, který zákon naped a nejvíce haní. Zákon o tisku prý je nejšpatnjší, a lo pec pan K. H. nedokazuje niím.
A
ostatn musím poukázat ua neslušnost, že pan K. H. se do-
tyká osoby císae,
nemá císae
kdcUo oban nikdy
v odpov«''dnost potahoval.
podle
Pan K.
zákon H.
praví,
konstituních ie mli mi-
nisti [návo, rozpustili snm. A coz dáli sami ústavu nemyli prÚAo? Co/ zde nebylo periculum in mora — a muselo se hledt, aby stát ml pevný grunt na sto let, když, nyní plápol \€Iky na vše strany se ro7.máhá, muselo se hlavn hledt, aby z Chaosu nový ád povstal. Oušklebné praví pa!i K. H., že je jednomu lo a druhému nco Jak by se lo ale srovnávalo se slovem zákona, který zajiného. Kopovídá ousklcbné vypisování^ tof by bylo polom prázné slovo. musím íci, že je nejvtší chyba pana K. H.. že hodlal do posmchu uvésti zákony pro svobodného obana není nic tak svatého jako zákon, naše nejvtší neštstí je bohužel, že jsme ze sta-
—
nen
nepinesli úct.j a vážnost k zákonu. Starých zákon bylo že ani lidský rozum nepochopoval, co je zákony ony byly teny, Nový as nastal. Ve starém policejním stálu nebylo ale ne dny. jiné garantie pro zákon nežli metly, jinak nyní, kde jsme ve státu
asu
rého
lolik,
kde se musí každý oban kloniti zákonu, sice povstane Kde polom mají se nalézt hranice pro nepoádek nežli v zákonu? Proto svatý budiž zákon, jako Pán Uctivost zákonu ve Francouzích a v s nebes sám jej byl prohlásil. Anglicku je píkladná, a žádný svobodný oban nebude ji podkopá-
svobodném
a
válka všech proti všem.
Bh
vat a niil
posmchem.
Pedseda: Pane K. Havlíku, mále slovo. K. Havlíek: Ovšem já si myslím, že se
nesmí lupil ústava, i pan prokurátor se mýlí, jestli myslí, že jsem ekl, že zákon, vydaný o jedné ústav, neplatí také pro všechny budoucí. Já jsem ale tvrdil, že tohle ustanovení ministerské není žádná konstituce, ponvadž není s pivolením íšského snmu. Pan prokurátor pravil, že je zákon lo, co vyjde s podpisy císae a ministru; lo ale jest jen zákon v absolutních zemích, nikoliv ale v konstituních. Pan pro-
a
kurátor uvádí, že
na
lo
žaloval,
titul
výklad nesouhlasí s
pádu za pravdu mu klady jsou rozliné 5 pronese, jmenuje se
lánkem
ml
;
mne tedy
lánku.
Já ale ani v tomto nedávám. Pijde na lo, co to jest výklad. Výkdyž knz o evangelium nkolik slov od oltáe
že jsem udlal falešný
to
titul
také výklad, a když
drží
z
kazatelny
e
Co se tíhodinovou o lom samém evangelium, je to také vyklad. týká atom, musím oe piznat, že to byla hyperbole, zalíiii ale teba 953 lver. mil bez moci, a bez moci a bez svobody jest ješt mén než atom. Co se Košuta týe, musím se ohraditi proti lomu výklady^, kleré p. prokurátor mým slovm podkládal; já si nepeji, aby vyhrál Košut, a v mých novinách je smr zcela jinaký; ale já jsem panu prokurátorovi na dkaz jeho falešného proroctví uvádl jenom dva pády, ve kterých pece hranice mezi námi a Uhry nepomine, teba jsem já ale mnohem vtší byla válka uherská dokonena.
Nmc
!
97 pítel nezli vláda, chtje míti svornost mezi národy, ne ale tenice, Pokterou vláda svým nadsazován íni jc^liié národnosti podporuje.
—
ve Vidni zstane
všechno dležité a dobré, a zemím se ponechá jenom obtížné vyvádní. Rozdíl mezi Rakušanem co obyvatelem jedné province a mezi obanem íše rakouské znám já tak dobe jako p. prokurátor, myslil jsem práv jen tento druhý smysl, že totiž nemají utonouti oslalní národnosti v onom „istém Oesterreicherthumu'', který se nám tolik Strany úcty k osob císae, ku které schvaluje. p. prckuiator napomíná, musím doložiti, že na všech tch manifestech, které jsem etl;, také ministi podepsáni jsou. Ostatn jsem císae nezlehoval, nebof jsem etl jenom samé dobrodiní, a o kom vypravuji dobré vci, toho nezlehuji, nýbrž chválím. Ale na ministerstvo padá hana, které nám toto dobrodiní nedrželo a celé mocnáství rozpuštním snmu v tuto propast uvrhlo. P. prokurátor praví, že se musí svobod grunt položiti^ ale práv tím rozpuštním se svobod grunt podkopal; teprva od té doby poal Košut vyhrávati, nebof se k nmu se všech stran pidávaly síly a sympathie^ teprva od té doby slyšeli jsme v Praze volati „Eljen Košut!" ehož by jinak nikdy nebylo. To je ovšem smutné a truchlivé, ale vina padá na ministerstvo. P. prok, praví, že úcta ped zákony jest nejpotebnjší, a že musí být zákon svatý, a má pravdu ale práv proto má mít ministerstvo naped úctu ped zákony, a pak ji bude míti oban každý, který ale úctu svou ped zákonem tratí, když vidí. že ministerstvo obracuje zákon jako stevíc. Ta úcta ped zákonem, kterou pan prokurátor v Anglianech a Francouzích tak velebí, pochází jen z toho, že zákon vyšel ze všeobecného mínní, z usnesení vtšiny z úmluvy lidu s králem. Ale tak není u nás Pedseda: Nemáte již nic, pane prokurátore k podotnnulí ? Prokurátor: Povdl jsem všecko, nemám co odpovídat. (Pedseda táže se dále porotc, mají-li oui jaké oláz-y na obžalovaného. Z porotc se žádný nehlásí.) Pedseda: Dovolte tedy, pane obžalovaný, abych vám také jA nkteré otázky pedložil: Jak se srovnává s výpovdí vaší do protokolu dané, že jste chtl svým lánkem pekazit slavení konstituce, kdežto slavnost na 13. bezna naízena byla, a lánek váš vyšel teprv 14. bezna. K. Havlíek: Ovšem byla naízena slavnost na 12. bezna, ale rovnání o rožni také jest pravdivé,
jestli
—
—
mn
5
—
jen telegrafickou cestou, kterou ministerstvo odvolalo pedešlé ustanovení na 15.5 ale známo jest, že naízení ministerské se nemohlo než v Praze a v nejbližoíích místech znáti, a že se slavnosti ve
vzdálenjších místech pozdji až do ŽO. konaly.
Pedseda: z, aby
i
Potom
nestudovaný
jste
lid
pravil,
že jste užíval populárních obra-
lánku vašemu porozuml.
Ale
V 7
vv
tam
0-^
laMíiské slova: mále takové Olcnáe ? i
Havlíek.
K. vají
a
vykládají
klad (te
divide ol
impcra.
juk
se
to
tedy
hodí pro
Tato slova i?e velmi asto v novinách mých užína tom samém mísl stojí zde také vy-
zrovi>a
a
místo).
to
Pedseda:
Máte
ješlt'
nco
k doložení
?
nkolik slov k pánm poiotcílm. — Kí podává první pád, rozhodnouti mezi den vám Dnešní pjrolci! Pánové Pokud se nám dostalo užívání veejobanem. jednotlivj-m a korunou vždy tisku, byly pády jenom, kde strany vcech o jednání ného soukroiíié mezi sebou o njaké privátní, nepatrné urážky ped soudem slálv. a kde porota mezi nimi rozhodovala, klerý má kivdu a Dnes ale stojí ped soudem vašim poprvé dvé velmi klerv právo. Dnes slojí velmi slabá strana proti velmi silné nestejné strany. jednoduchý redaktor a spisovatel proti vlád, nebof pan inyci Vláda rozpustila prokurátor mne obžaloval ve jménu ministerstva. snm. zrovna když již byla veliká nadje, že již brzy svou úlohu dokoní, a vydala sama ústavu, která se znamenité liší od návrhu snmovního: není leáy jiné píiny, pro nám byla tálo ústava okJá jsem napsal o této trojována, než že jest mén svobodomyslná. úslav lánek, strany kterého jsem panu prokurátorovi již dokázal, Kd\ bych to byl uinil o pl druhého léta ze jsem ji neukivdil. díve, hvl bvch bez všeho soudu rovnou cestou odveden do vzení.
Havlíek.
Prosiím
o
_
svobody, že se na mne nemže vláda násiln pomstít, nýbrž musí noped nechat rozhodnout vás, neodvislé spoluobany, abyste mne odsoudili, jsem- li vinen nebo Já nenáležím k té stran, která všechno tupí, cokoliv vláda ne.
Nvní
ale
nám zstalo aspo
tolik
iní, o tom jsem podal dkaz za pedešlého ministerstva, které jsem dobrovoln jako svobodný oban lépe hájil než redaktoi vládních
ponvadž jsem byl pesvden o Moji tenáové dobe vdí, že jeho poctivosti nehaním nic než co se m\ svdomí Podle rejpal. žádný nejsem bez šperku, bez enických obalu, bez mluvím a to zdá škodlivé, jak to mohu ped Bohem a ped srdce a mi to jde od jak íloskulí, také tento lánek psán. Pan Tak jest zodpovídat. lidmi jíoádnými prokurálor mne žaluje na základ §. 12., že jsem ústavu nepravým novin, kteí
za
to
a
placeni
jsou.
dobrém smýšlení.
oušklebným vypisováním tupil a navrhuje, abych byl na 14 dni do vzení dán. ád bych nejen 2 nedle, nýbrž 2 leta ve vzení sedl, kdyby to byla pravda, co p. prokurátor tvrdí, to jest kdyby Já jsem napsal, byla ústava tak dobrá, aby byl mj lánek lež.
a
co
vás žádám bez svdomí, ale jen mnou rozhodli. Doufám oslaln, že která mne nyní obžalovala^ brzy bude sedt na stolici ob-
mohu ped svým svdomím
zodpovídal,
prošení o milosrdenství, abyste beze všech jiných ohled nade ta
vláda,
též
a
prolo
podle svého
m .stojím, a pál bych istým svédomím jako já.
žalovaného, na které nyní já
mohla sedt
s tak
ji
jen, aby
na
ni
(Pohnuti v obecenstvu).
Pedseda:
Jednání je ukoneno. Pan prokurátor vedl žalobu na pana redaktora K. H. (opakuje v krátkosti obsah žaloby a obrany Pan obžalovaný má být podle žaloby p. prokuráK. Havlíkovy). tora na základe §. 13. odsouzen, že spsobem ne vdeckým, nýbrž tupícím ústavu v pohrdu uvésti se snažil. Skouinejle a porate so nyní, páni porotci, jestli pan státní zástupce se mejlí, a nebo jestli tak nazvaný výklad pana K. H. je potupa, jestli by každý z vás chtél tak psát o oktrojované ústav, jestli ji v skutku máte jen za ordonancí ministerskou, a jestli je to dovolená agitací, vyzývati lid, aby neslavil konstitucí od císae danou. Já vám postavím jen jednu otázku, na kterou mi s ano neb ne odpovíte Jest obžalovaný p. K. vinen lim, %e by byl skrze jeho pod nápisem \ýklad oktroj. konstituci v c. 68 N. N. vytisknutý lánek hledl tupením a ovsklebným vypisováním ústavu rakouského mocnáství v opovrženi uvésti ? K. Havlíek. Prosím o slovo. Podle §. 51. jednacího ádu mám právo proti postavení otázky nco namítnouti. Pan prokurátor vynechal slovo nepravý a zmnil tím zákon, jenž zní: nepravým a :
oušklebným vypisováním.
Pedseda: to jest
Já tu otázku moje povinnost.
Prokurátor: Ta
lak,
jak
p.
obsahuje
otázka
prokurátor návrh
všechno,
na má
inil,
porota
odpovdti. K.
Havlíek:
Potom ovšem budu odsouzen podle zákonu
prokurátorova, já musím být souzen podle
zákon o
tisku),
tohoto
zákoini
pán
(okazuje
a ten zní jinak.
Pedseda:
Odebereme se tedy se soudem do vedlejší sín na poradu o námitce pana obžalovaného. pestávka pul hodiny.) (Odejdou Pedseda (po návratu): Oznamuju, že soud pijal, aby byla otázka zmnna ve smyslu námitky pana obžalovaného, a zní takto Jest obžalovaný pan K. H. vinen tím, %eby byl skrze jeho pod nápisem „Výklad'' atd. vytištný lánek hledl tupením neb nepravým a oušklebným vypisováním uvést v opovržení ústavu rakouského mocnáství? Jste, p. obžalovaný spokojen s touto otázkou ?
—
:
—
K.
Havlíek
pokloní se.
snmovny. Hlásník zamkne, stráž se slaví káže obžalovanému odstoupiti do druhého popede dvée. Pedseda Za 10 minut zazvoní porota. Vrátí se soud a stranního pokoje. Porota odejde
pedseda poroty na
srdce:
výpov
porotc
vici
do
osob dra. Aa viou est
(v
jest:
Nevinen/
Píchla)
te
a svdomí,
hlasit výrok, položiv praBohem a ped lidmi
ped
100
hmotny potlesk a .slávy volání v obecenstvu, obžalovaného a písa pete nui na rozkaz pedserfy zavolá lllásník Sál byl až Jednání ukoneno v píil 1 s poledne. výrok poroty. Uloiiho trvající
—
do posledka
peplnn
poslnchacstvera.
Obrana opposice. (N. N.
W
proti
Oesterr.
"iO. dubna. Bylo nám nyní velmi tžko, odpovídali lánky novin nejrozmanitjší tendence, která se všech Tu ministerské noviny Lloyd a Presse a nám brojí.
Praze
na všechny stran
dne 22. dubna 1849.)
Corresp.:
naše, jako jsou liké vybiravosti
tu
zas všeliké
nmecké
asopisy,
lu
zas
nkteré
Obanské a Veerní List, snaží se o závod bez všeprostedk podkopávat ešti vplyv Národních Novin. i
Wiižeme íci, že jsme ješt nikdy nemli tolik protivník, jako v nynjší dob, a mžeme se tím pochlubili proto, že jsuu tito protivníci destruktivní, kterýmžto dvma zárove ze strany reakcionáské Žádný zajisté stranám vždy odporovali si za est klademe nejvtši. od nás oekávati nebude, abychom bez píiny vedli hádky a odpovídali na hrubosti té malé strany našich Pražských kafírních politiku, která vychvaluje Proudhona, Raspaila, Robespierra a francouský konvent a ukazuje nejvtší chuf takové štstí v naší vlasti zavádti; my považujeme jejich výbuchy jenom za pnu a za bubliny, které Rovnž se pi každém hýbání na vrch derou, ale brzy pomíjejí. tak nechceme odpovídati na lánky ministerského Lloyda^ který všelikými jezovitskými prostedky hanobí snažení strany naší národní. strany považujeme za jednu, která by se mohla jedním tyto i
Ob
jménem ,,v lady chtivá'' nazvati, proto že se jim o nic jiného nejedná, než aby oni vládli v zemi bez ohledu na vli vtšiny národu. V nejnovjší dob ale pinesly noviny „Presse'' dne i8. t. w. v prvním svém úvodním lánku náhledy o posledním veejném s()udu a o výroku poroty, které mlením opomenouti nechceme. Každý ví, že se Presse rediguje docela podle vle ministra O hrabti Stadiónoví praví se vnitních záležitostí hrab. Stadiona. nyní z mnohých stran, že jest on ješt nejiiberálnjí oud tohoto miiiisteislva. Pokud ale my znánie osobnost tohoto pana ministra, musíme tento náhled poopravit v ten smysl, že jest hrab Stadion nejzkušenjší a nejchytejší z té strany, která nyní vládne, a že on umí aspo prostedky vybírati, které jsou v každých okolnostech Ti ostatní pánové kolikrát zaslepeni ženou se za svým nejvhodnjší. onelem. a daliby mnohdykrát stran své protivné (totiž foederalistm a liberálním) skrze svou nejapnost dobré píležitosti, dostati se opt
lOt vrclíoi vlády ale hrabe Stadion, akoli není snad o nic liberálnjší než 0MÍ, ví alespoiK co muže bvt a co ne, a pokud jest vždy zapotebí šetiti lidu a Jobo práv, není tedj^ liberálnjší ale opatrnjší. Jeho ..Presse'- praví: Pan Havlíek, redaktor Národních Novin, pohanl v úvodním lánku svých novin oktrojovanou ústavu nejvtším spisobem, ale zahalil svou hanu do vtipného posmchu, který ovšem hloub zasáhl, než zuivé ale seriosní lánky jiných asopisu. Prokurátor dal ho proto pohnati ped tiskový soud. Pan Havlíek bránil se sám^ on držel e, ve které sebral ústavu a ministerstvo takovým spnsobem, jak b}' to žádným novinám žádný tiskový zákon v celém svt nedovolil a byl jednohlasn uznán za neviného.'* Dále praví Prcsse, žeby toto v obyejném ase bylo napomenutí pro vládu, ale v nynjším ase jest prý to zloin (Verbrechen.)!! Tedy by byl vlastn podle mínní Presse redaktor Národních Novin jediný zloinec v Rakousku, který nesmí být potrestán. Ale což jest tedy ten, kdo všechno to uinil, když jesl již ten zloinec, který tvto iny jen vypravoval ? My neznáme jméno, které by v dokonalé proporcí pojmenovalo takový zloin. My víme dobe, že jest Presse hlavní zastupitelkyn nmecké cenlralisace v Rakousku, mnohokrát se již zejm o tom vyslovila a mnohokrát se také podekla, jako ku pr. tenkrát, když chtla, aby všechny zákony jen v nmeckém textu mly platnost My jsme liberální tak dalece, že nekacíujeme každého pro jeho jiné smýšlení, teba bychom jemu odporovati museli. My jsme foederalisté a proto politití nepátelé té strany, kterou zastupuje Presse, i tohoto ministerstva: ale proto nemá ješt Presse právo každé naše snažení do podezení uvádti a nejhorším spnsobem vykládati. Naše strana mla již kolikrát jak na snmu tak jinde píležitost v rozhodných dobách dokázati loyalnost svou jestli tedy jsme a musíme býti nyní v opposici, pro bychom proto byli mén loyalní ? Dle našeho pesvdení nedá se v Rakousku vládnout tím spnsobem a takovými zákony, jak jsme se jich dokali od nynjšího ministerstva, a proto jsme v opposici,
na
:
5
národm prospšnjší zájeho strana za neloyalnosl pokládá, svolá snmy, a uvidí, je-li náhled náš náhled vtšiny národu. My se nebojíme léto zkoušky a myslíme, žeby toto ministerstvo muselo proto
si
kon)'.
pejeme jiné Když nám to
ministerstvo a jiné
ministerstvo
a
a
ješt mnoho
snm
s nimi souhlasil.
rozpustiti,
než by se dokalo takového, který by
Je-li tedy
co neloyalního v Rakousku, tedy jest to nynjší panování menšiny nad vtšinou, nynjší smsice absolutismu a
konstitutiohalismu,
tch ani
my,
národ
vdla
upírati
máme od rozpuštni snmu. Skoda jest mnohým oudim nynjšího ministerstva nikdo,
jakou
schopností, které
nebude, že se jich užívá jen ke sk.ízc národ. Vtšina ve svých požadavcích, a kdyby jen ponkud
není pepiatá jistotu,
že se zamýšlí
upímn
držeti
konstituni
vláda,
byla
102 by
jisté
Jen minlsteríílvo nynojší které dobách všechnu diivéru
hotova ke všelikým obtím.
jedrfánim v posledfiích
dvojjoziníin
svyiu
Ze toto píina nynjšího stavu veejného mínní. prospch vlády, to ví ka/.dý Od nejmenšího až k nejvtšímu samé protimyslnosli a farisejiskonstituní. V ouedních Vídenských novinách stálo, že kníže
podkopalo, jest
mínní rans
není v
!
prý radil JMC. podle Pipouštjí konstituní srt^ z-kusenosti/'''' Co to jest ? co to znamená ? ministerstva mohl míti jiné nezásady, aby JMC. vedle odpovdného ministerstvo bez poleodpovdné rádce ? aneb pejal kníže njaké dvoevéc jest jenom ta feuillu ? My sice dobe víme, že celá dosti ml nebof kníže Windischgrálze, nínský kompliment pro knížete výrady ale i jest vlastní to své píležitosti v Uhích jednat podle na konministerstvo nedbá malikostech znamné že ani v takových
Windischgrátz jest povolán do Holoraonce,
,,aby
—
:
stituní formy.
Kdyby ministerstva
ministerstvo ilosti
mla být naše povinnost, abychom my Cechové chyby nám nepíznivého napravovali, abychom my, když se nám protivné samo do nesnáze pivede, z pílišné zdvo-
ale
mli mleti
slovo bláhorci
a
tuf by vru pode jho položiti pojmenování. My nevidíme žádné neštstí pro Rakousko, nýbrž
dobrovoln
šiji
:
bylo pro nás jen slabé
v pádu tohoto ministerstva
—
naopak.
Dvojice ministerská a
dubna 1849).
(X. N. dne 29.
V
Praze dne
ížT.
dubna.
my
Co
snmy.
již
—
mžeme
není- tajností,
máme
ostatními vojnu vede.
A
že
která jsou ostatní
totiž
dv
snad
i
nyní v Rakousku
do veejného probíráni dvé ministerstva, nepoítajíc ani tetí v Uhích, které vzíti
tmi
dvma
ministerstva?
— Ob
s
ve Vídni, to jest ministeria ambulantia Holomoucko- Vídenská, jedno se jmenuje Schwar%enberg, druhé Stadion-Bach, každé z nich má svou
Jedno ministerstvo a politiku a veejn se již spolu hádají. druhé StadiLloydu, sedí v Schwarzenberg el Cp. firmou pod sice onské v Presse, a kdo oboje tyto noviny tak piln ítá jako my, ví
vlastní
již,
jak smýšlí
alní" žurnalisté
ob
tyto
polovice ministerstva.
nemžeme ovšem
tajnosti
My
jakožto ,.provinci-
ministerské tak
dobe v-
dli, abychom udati mohli, ku které stran náleží ostatní jednotliví oudové ministerstva, a abychom též mohli udati sílu a politický vplyv obou tchto stran v ministerstv. Jisto jest, že Stadion bdporuje
vkroení Rus,
že
jeho psobením odstoupil kn. Windischgrátz *),
*) Velmi sméšné inlerinezzo télo dvojice ministerialní byl nedávno
láneek
103 v Uhich provésti rovnoprávnost, a Aeby ani proti loiuii snad nebyl, kdyby se Slovensko od Maaru docela odtrhlo. Schwarzenbergova strana ist staroaristokratická smýšlí ve všech tch pádech zcela jinak, a jsme žádostiví, která konené zvítzí. Máme to nyní krásné hospodáství v lom „sjednocenéitr Rakousko! Ano sjednocené, když již ministerstvo se potýká mezi sebou a o nejhlavnjší vci! Co z toho bude, kdo zaplatí konern onéet tohoto nespravedlivého, zhoubného hospodáství? Kdo jiný, než zase my ubozí Slované, misera gens conlribueyis, optima flens, pessnna ridens! Nás se všichni bojí, a pi^ece jsme posud nikomu
že on chce
i
i
nic neublížili
a
nám neví
nemohli,
ublížiti
vláífa
(kdyby nám byla
ví
poctiv vila, nebylo by to nyní lak, jak to jest) a více tm, kteí s ní válku vedou Všeho zlého v Rakousích základ Jest všeobecná nedíivéra, ]<ín že se zdá, že národové a zvláš Slované mají posud více píiny, nedvovali se ve vládu. Co se stalo, nedá se odvolati, teba se toho litovalo: my myslíme, že nyní ministerstvo skuten lituje rozpuštní snmu Kromížského, a pisámbíjh! má k tomu píiny. Ale !
pro
!
lítost, pro nespchá napraviti to, pozd? Nkolik vítzství maarských bude pozd litovati!
se stydí projeviti tuto
napraviti dá, než
co se
bude
ješt,
pak snad Uvidíme nyní poslední dkaz, svolá-li ministerstvo zemské snmy, z ehož poznáme, chce-li se budoucn opravdu drželi konstitua
Víme, že se ministerstvo bojí svolati zvlášf eský snm, trpké slovo, snad dobe zasloužené. Ale af si je eský snm svolán na základech sebe svobojiž naped ubezpeiti, že nebude prodomyslnjších, mžeme o lirakouský, ovšem pod tou výmínkou, když jen vláda se neukáže Cechy jsou zem dosti procitlá v pozrovna proti svobod národu. litice, u nás jest veliký poet lidu myslícího, který zná oceniti výhody naše ze spojení s ostatními rakouskými zemmi ale nemáme ovšem chu, dáti se potebovat za nástroj reakce, který by se pak odhodil, až bude po nebezpeenství. My máme nyní právo a povinnost žádati garantie svobody a národnosti, my jsme ale z druhé ních zásad.
ponvadž oekává od nho mnohé
nm
—
abychom nežádali
strany nabyli zkušenosti tolik,
píliš
mnoho
a
nco
nemožného. Jest nyní ada na ministerstvu, aby si rozvážilo, bude-li nás potebovat a mtlže-li ty garantie podat. Pouhý slib, zdržování, odkazování, ono starorakouské protahování až k omrzení, již nás nyní neupokojí. povolán, nebude již
jako jsou
ád
Jsme také pesvdeni, že eský snm, budc-Ii
as
moiti pouhými parlamentárnírai jednací a dialektické šarsátky; on pijde
pletichami,
nepochybn
Wiener Ztg., kxle .stojí, že kníže Windischgralz jen Uriaub má a z-tává vrchním ve]ite'cm všecti vojsk krom vlaských !! což patrn niinila drnhá Svarccnberkova strana na vzdory
ve
—
!
lOi Vliui rychle
a
poví ve Jtuéiiu národti.
co jest
zapotebí.
Minister-
dobe, eho nám zapotebí jest, žádáme, mže-li tedy bud všechno neb aspo nejvítší ást uskuteniti aC svolá snm, a£ nu pak zajisté v sobe cítí miNemže-li a nechce- li .se nebojí. nislerstvo tolik síly, aby mohlo všemu nebezpeenství i bez dvry stvo
ví
již.
—
a
ft% pomoci
národ
uvidíme, nemýlí-li se.
a
o'lolatí,
Poteba (N.
—
Známo
jest,
N.
foederace. kvétna
6.
že nyní
1849).
psobením
jistých
nmeckých
a
maar-
ských lajných sil také u nás v Praze se nesmírn zmáhá v nkterých kafírnách a asopisech pravá bratrská láska ke všem národm, a že mnozí naši demokrati s vroucností líbají ruce, které nedávno ješt eský národ polikovaly, a zase polikovali budou, až se to jen dá Ponvadž jest ale tmto pánm jejich nynjší beze strachu uiniti. ..pesvdení'' trochu nové, což divu, že se ješt asto podeknou a po nejpknjších recích o lásce ke všem národm najednou zas upaTak ku p. Const. Allg. Ztg. v. Bóhraen. ve vednou do zuivosti. „Ein Hoch der Frankfurter Paulsrejším ísle má lánek pod titulem !" kirche kdežto po nejpknjších slovech o své lásce ke všem ná:
rodm
praví p, spisovatel na konci
ohe
kde svatý
se proto rozpukl,
bewohnt
roiicken
myslíme, že kdo
Nmce vati
tak
*,
Maary,
a
i
:
„A proež Hoch
der Paulskirche
!
teba nelida Petrohradský zlostí ,,dass nicht ganz Europa von talgfressenden Kalist." Bác tu máte lásku ke všem národm. My se dlá, jako by miloval všechny národy, nesmí jen Kalmuky stejn milonýbrž také všechny jiné
plane, jenž neuhasne,
!
i
Nmci ? Nezasluhují Kalmuci Nmci? Ostatn ale jest vc sama
nejsou Kalmuci národ tak jako
dobe
naši bratrskou lásku jako
tak dležitá, že zasluhuje,
aby se beze všeho žerlu o ni promluvilo. dobe, kdyby národy všechny mezi
l\ikdo nebude upírati, žeby bylo
sebou bratrsky
Skuten
také
žili,
a
sob
vespolek
nic nekivdili
uení kesanské žádá od nás nejen
nýbrž pomáhali. nýbrž i více,
to,
Bylo by to arci blajako brpti. zachovává se toto pikázání ? mže se mysliti, že se kdy bude zothovával ? Nevidíme ustavin, že jeden národ druhému ubližuje a k poddanosti jej sob nutí ? Nehrozí nám to práv vždy od a od Maar ? V ouzkostech ovšem se nám slibuje bratrství a rovnoprávnost, ale kdy pak se nám jen trochu skuten držela ? Maai také hlásají nyní, když by naší pomoci zapotebí mli, bratrství a svobodu Slovanm a všem národm, ale pece proto dávají Slováky zase všet jako díve. A demokrati nmetí,
aby
totiž
i
všichni lidé pospolu
hoslavené živobytí na
svt
Nmc
žili
ale
:
!
105 kteí nyní jsou samá láska k Ceclim, neradovali se a neplesali po bombardování Prahy ? íkávají takoví chytí pánové obyejn, žeby národové sami dobe se porovnali mezi sebou, jen kdyby králú a knížat nebylo, kteí je dohromady štvou. To ale jest veliká mýlka, ímská republika byla pravé a historie svta ucí nás zrovna naopak. nejvtší ntiskovatelkyn všech národ kolem dokola, akoli ji nemohl k tomu žádný král dráždit, protože žádného nemla. Ovšem že používají králové asto národní zášté jako vítaného prostedku ke svým sobeckým ouelum, ale bez král a bez knížat zstane vždy národní zášf, protože bude vžd}-^ mocnjší národ slabší utiskovat a nad ním chtít panovat. My alespo jsme pesvdení, že nespravedlivost a Maar k nám, která již 1000 let trvá, nepomine, a byt se stalo Nmecko a Maarsko republikami; práv naopak myslíme, žeby co republiky ješt hltavjší byly po panování. Jediný platný prostedek proti tomuto utiskování jest, když se i
Nmc i
jeden druhému pomoc obvtší národy ke spravedlivosti a hájil proti nim spolen svou svobodu, neodvislosl a Pak jest spíše nadje na bratrství, když každý mže íci právo. Já pán, ty pán My tedy nevidíme spásu svou v niem jiném, než ve spojení s ostatními menšími národy slovanskými totiž se Srby, s Chorváty, se Slovinci, se Slováky, s Moravou, s Rusíny, s Poláky, kteí nyní bezpochyby po trpkých zkušenostech pece uznají užitenost našich zásad. Proto jsme vždy horlili o zachování Rakouska jakožto našeho pirozeného spolku, a nedáme se niím mýliti v tomto svém pesvdení, ani absolutistickými choutkami naší nynjší vlády, ani pemršfenostmí mnohých zhorka nakvašených, ani rýpáním nkterých uplacených pátel Frankfurta Košuta. Díve neb pozdji musí se Rakousko pece stáli spojenými zemmi slovanskými, a kteí jiní národové zstanou v našem spolku, budou rovn oprávnní ouastníci našich zákon a našeho štstí, které nám pece neujde, teba se nyní od mnohých stran nad námi nebe kaboniío. Vytrvalost slovanská a poctívá naše demokratie, kteri nikomu nebée, nýbrž spravedlivá jest ve všem musí pece zvítziti. více slabších
tuje,
národ dohromady
tak aby mohli
spojenými
spojí
a
sílami pinutit
:
i
eský
siiéni.
(N. N. dne 6. kvélna 1849).
se
Již
snmu
—
ísle od
1.
poínají ozývati hlasy ministerské o svolání eského vlastn proli svolání jeho. Presse nám ve svém máje o tom podává úvodní lánek, z kterého se arci nic •
totiž
nového nedovídáme, protože zvyklí jsme, od tohoto ministerstva jenom
!
lOG Pressc praví, /eso n}tiír'cský oekávati. poiivadž by nezstal v mezech vytknnVru podivno Snad mysli otých jemn oklrojovanou ústavou provdu Presse. že zfislane kicrykoli .snm zerask)' v tchto zemícli jemu v oklrojované ústav naznaených ? Tof bychom vru mohli míli ve velké uctivosti onu zem, která by se tak nechala od ministcr$t\a naseli
iiliskování
sniMu
proto
iiároilii
svolali
neimr/,e,
!
zapomenuvsi na mezech oklrojované ústavy a mistrovati,
rozdílné vci, a jestli
nem/e)
dfislojnosl opustiti
snm eský
spsobu pedstavení vnitní samostatnosti eské zem, ve
kávaného p. náš
ani
—
!
nedovoleného.
!
národu.
(což ovšem
J.
Avšak nezstati v ješt velmi
legální pfidu, to jsou
M. C.
tuf
naped nikdo
tvrdili
poví své smýšleni strany
zajisté
neuiní ani nic neoeneml by ku
Podle oktrojované ústavy
eský snm hlasu strany našich vlastních zemských statk, nýbrž tylo by náležely pod správu centrální kamerální .íestli tedy nebude náš budoucí eský snm komunisticky smýšlet Ccehož bohdá nebude), není pochybnosti, že ekne J. M. C, aby nechal správu statk eské zem snmu eské zem, to jest, aby se nám hebralo jmní zanechané od našich pedk. Pochybujome, aby se komu mohla zdáti taková neb podobná žádost neslušná, leda snad jen spisovateli naší oktrojované ústavy. !
my nevidíme nic nebezpeného ve svolání snmu, ovšem na nejvýš potebnou, protože jest ješt mnoho vcí, které skuten i podle oktrojované ústavy do oboru zemského snmu patí Proto
ale
a
vc
oekávají njakého rozhodnutí.
skoro hladem umírá
zemského Jest
snmm žitý
as
:
snmu
i
!
A
Vpomeme
jeho vyživení náleží
si
jen, že naše uitelstvo
pece do oboru innosti
podle oktrojirky.
ovšem možno, že ministerstvo snad vbec nemá chut ke v tom pádu ale budeme aspo rádi, když se ješt v náledovíme s jistotou o tom. My drhime rychlé siioláni eského
snémn %a gnranlii konslituniho života vbec, protože nyní již skuten asy jsou nyní nese nbátáme nejen o ást, nýbrž o celou konstituci. obyejné, revoluce snad již v tu dobu, kde toto píšeme, otásá velikým dílem Nmecka: jak v Uhích vci stojí, to ví každý. My až posud odporujeme vždy násilnickým snahám, ponvadž pesvdeni jsme, žeby mohly nyní život našeho národu snad z koene vyhubiti: když ale naše vláda v zaslepenosti své ustavin svými protikonstituními kroky lije olej plápolajících revoluních snah, nechf sob potom také sama provede boj s Košiitovou a s nmeckou propagandou, které všechny okolni zem sob získati usilují Splakal by vru každý, když vidí takové jednání od vlád, které snad naschvál (nemžeme se již vni lé myšlénce uhnouti !) podporují nešastné snažení rýpavých destruktivních stran, jen aby pak mohly zárove s nimi udusiti všechnu svobodu.
— —
Dixi et salvavi
animam
I
107
Dle (leutschen Heoemoiieii. (N. >. v
Pod
52
str.
tírato
titulem
kvtnu
práv
vyšla
v 8vu ale plná boleslných
i
849.)
v Berlíne pro
nmecká
malá
knížka
Neznáme neobyejnou
Slovanstvo
pravd.
posud žádnou knihu, která by tak v krátkosti vyclla s historickou a statisíickou ueností všechny kivdy od národu nmeckého Slovanm uinné, zvlášt za nejnovjších dob. Knížka jest tím zajímavjší, že vyšla práv v této rozhodné dob a od spisovatele Poláka, který se sice jen písmeny J. K podepsal, avšak odvoláním se na znamenitého uence nmeckého J. Gervina^ redaktora Deutsche Zeitung v Heidelbergu, patrn z anonymity vystupuje. My nemžeme podati ouplný peklad této knížky, protože obsahuje velmi mnoho trpkého proti dynastii rakouské, což bychom dle nynjšího zákonu o tisku nevyhnuteln hodným trestem zaplatili; avšak pokládáme za povinnost svou, uvésti zde alespo nejdležitjší místa. Motto knížky jest ze Sillerova Wallenstcina .
„Und
roniische Reich, dass Gott erbarm Solíte jetzt heissen: romisch Arm.'' da.s
V pedmluv
pro pro k
uvádí píinu,
lak malicherné se skonil
rok
1848
!
tak
chlubn zapoal
porodu pracující hora svtské revoluce lak smšné myši na svt pivedla, jako jso\j president Bonaparte, Wranglova diktatura v Berlín a Frankfurtský parlament, píina tato jest. že tragický as našel komické charaktery: a probrav pak a pojmenovav tyto charaktery praví: A nad tmito smšnými trpaslíky ní jenom tragická postava Slovana, jenž smlou rukou trhá záclonu s nynjšího obrazu Saiského, nazvaného „deutsche Einheit", a kráí jako hrdinové staré tragedie, jak básník praví, na prknách, která tento svt znamenají, zahalen ve škrabošce. Nad rola
nikami
5
nmeckých snílk tpílí se áko mstaborného Chorváta. umní politických kantor, ale pochmurné jest žití národ.
Veselé jest
i
Knížka sama rozdlena
jest
na ti ásti: v první
vykládají
se
nynjší nespravedlivosti nmeckého parlamentu k Poznaiisku a nátato ást obsahuje mnoho nových a zajímavých zpráv sledky toho a náhled, v druhé líí se historickým spsobem nmecké sobectví proti Slovanm, zahalené do roucha náboženství, svociviíisace a body, tetí obsahuje náhledy o budoucnosti Slovan. 5
I.
Tžko
jest
—
myslí spisovatel
furtský parlament. poznati.
Ale
z
—
poznati pravý
smr
toho blá-
ouedním spsobem jmenuje Frankdvou souasných událostí mže se dobe
zince (Narrenschiffs), který se prý
I
os
Cásl velkovévodslví Poznaského prý znein^enou žádali neraeakoli inla odjakživa s ostatním Polskem stejné histohegemoni, vXi rické osudy; a na skufcné podánštnoii ást Slesvíku dlali si zase protoir mol stejné historické osudy s Holšlýtito hegemoni právo, nem a Indy s Nmeckem. A oba tylo soho protivné po/adavky, které se jako ímští aiigiirové nemohou setkali beze smíchu, vykli zárove, jedním duchem ve jménu stejného a toho samého ^.dobrého práva/'' Dobré právo bylo tíz pouze nestydala zišlnosl, která v ten 'as s nmeckych kní/at pešla na nmecký národ neb jen sdých se Ale toho nebylo dosl; akoli se v Poznazbavil, ale s/
—
pístavem
gemon.
Pozna nmeckou
a
Zatím
ale
mnoho
pevností.
uklouzlo pod
Museli se dát
museli puslit Rakousko slovanské
ím. ze
Museli pustit
a
nohami a rukami nmeckých heRusa potupn zakiknout nmecké a o Itálii radji mlovšem ne z dobrého rozumu ani
ve Slesvíku od
upustil
— ale
i
;
5
zbytené smlosti.
Praha je nyní slovanská universita, Terst není nmecký pístav Pozna jest posud ješt nmeckou pevností. My ubozí Poláci, my barbai, nejsouce paprskem filosofie osvíceni, držíce se vždy ješt nepraktické víry našeho básníka, že je cnost nejvtší moudrost, nemli jsme nikdy tento „pud na východ", jak to pan v. Gagern nazývá, tento pud k tlaení (dieser Drang nach Drángen), tento vše zahrnující svtocit, a náš nejprvn(\jší král, Boleslav Veliký byl tak obmezen duchem, že naznail hranice panování svého kovovými sloupy, v ekách. Pozan se neodekli nmetí hegemonové. Snad žeby zde jejich „dobré právo" lepší bylo než v Rakousích, v Slesvíku a v Itálii? O nikoli! Jenom proto, že tu cár nic proti tomu neml, že se ten kus kusu Polska ješt rozkouskoval, a ponvadž se Fridrich Vilím IV. dle vyjádení Bassermanna „nmetjší^' shledal, než na-
—
dje
ale
byla.
proti Polákm tak nmetí. Když galvanický proud, jenž žíly Francouska probhl, také žabí stehýnka
Z poátku ovšem'nebyli
n-
meckého Bundesstaatu otásl, tu jsme skému arcivrahu, a tenkrát se voláním mnozí znamenití mužové, kteí
lezli
byli
dobí spojenci
proti
ru-
Polsko" poskvrnili po všech tyech na výšinn zá-
„Af
žije
konodárství.
Tenkrát
Gagern v
sob
necítil
nic o
ješt nynjší relchsministr-presidenl pan von tom povstném .,pudu na východ/' naopik on
109
e
k obnovení Polska, a Prusko s Rakouskem mély (lál první piklad; tenkrát pravil nynjší reichsministr, tehdy ovšem jen professor Robert v. Mohl, že se Hali a Poznaný nemají brát do Bundu, nýbrž aby byly považovány co drahé zálohy v rukou Nmecka k budoucímu Polsku, a pidal ješt výslovn, že „deutsche Briider" v onch krajinách musejí sdíleti osudy polské íše tenkrát jste ješt i vy, pane! (Gervinus) v Deutsche Zeitung dovoloval Podržel velmi piudkuu
5
lákovi zastupovat
svj
národ,
a
psal jste
o
nmeckého
povinnosti
národu, aby napravil kivdu od svých knížat Polákm krát jste ješt i vy, pane, žádal od Pruska, aby dalo
uinnou,
ten-
Poznaný
na svobodu, aby hodilo kostku." A pak konen, když vypukly ony nesmírné bouky jak íká císa Mikuláš v nmeckých pivních sklenicích j když nastaly ty barrikád)"^, z kterých lezli nmetí hegemoni na kun:Iské stolice; když
—
—
Víde vykarabáovala ply o naší polské
Metterniciia trikolorem
—
jaké hymny
se
tu
svobod, jaké ne-zaslouiené chválí/ vzdávaly se tenkrát Polákm. Tu se na nás zachytil srden Vorparlament jakožto na Vormauer (ze} proti Rusku, tu ubezpeoval arcikníže Jan, který byl ustanoven ohívati
nmeckou císaskou
pro krále pruského, naši haliskou deputaci,
stolici
že vždy nanejvýš mi-
loval Prusko.
A
nejen Vorparlamenty
a
Vorcísaové
takto
mluvili,
i
mnohé
nmecké ubezpeovaly
nás své oddanosti a podpory. Kdybysme smli mluvil, kdybysme vypravovati mohli, jak nevrn 1^ s námi zacházelo, kdybysme vyzraditi chtli, jak jsme byli zrazeni mohli bychom jmenovat jména pruských beznových státník, kteí nás k rychlému zbrojení napomínali, z pruských zemských kas nám peníze na zbran nabízeli, kteí chtli naše dstojníky vyslat do Halie, abysinc odtud i z Poziian najednou vpadli do ruského Polska, a kteí dali jednoho pruského generála, aby se radil s jedvlády
vrn
—
též
vdcem od r. 1831 o váleném tažení proti Rusku .... To bylo tajné vi/jednáváni\ a nebylo veejné jednáni z poátku podobné? Nebylo ustanovení Willisena dosti zetelné? Neporuil
mu
p.
ním našim
ministr vnitních záležitostí, aby se spojil s polským národním
výborem? (Pozdji, když íkal
zase
se záležitosti s
Ruskem
trochu
napravily,
ministr tak nazvaný polský národní výbor!)
Tohoto komissara (Willisena) k nám poslaného náklonnost Polákm a zášf proti Rusku jest každému známá. A nebylo to patrné, že se pod novým zízením Poznaská vlastn rozumlo zízení polské armády ? již
p.
král.
Kdo by byl mohl mysliti, že za nkolik nedl budeme skrze konvencí odzbrojeni a pak bezbranní pobiti; ze nmecký národ všechny nám uinné nespravedlivosti, všechny zrády, všechny ukrntnosti pochválí ohavné znamenání polských zajatých; kdoby všechno
—
i
!
110 byl
mohl
a že se
myslili, ze se prouirií hymny v ukoní obnovení Polsky novým
proklínání, spojenci v katy,
rozdiílenim!
A
jaká byla ipiina tak wáhlého pevratu ? Snad kanibabke Poláku? O zanechle tchto mizerných oušklebkú! Tento blátivý písek, kterýž jste tenkrát uiuéli chylre naházet do slabých on. již se rozprášil, a i slepí vidí nyní, kdo byl kanibalem. Svt nyní ví, jak si nevdli mizerní, nesvdomítí škrabalové ve vašich novinách rady, když byli vyzváni, aby jmenovali jména téch ..deulsche Briider," kteí prý byli opícháni, deni a i ža živa zakopáni, když mli jmenovat místa, na kterých se t\lo vci staly. Svt nyní ví. že jsme my nedali první píklad, a že zavraždní Bieckého, Lipského, Chlapovského a Potockého a mnohých jiných stala se dív iiež dva jediní ohavní pádové z naší strany v Temešn a Wešn, Svt nyní ví, kdo které bychom my rádi slzemi a krví svou umyli. a jak u nás zuil, že po dobytí Aionže zapálena jest nemocnice, ve které naši ranní leželi a shoeli, že potlaeno jest kolbami, co se ješt hýbalo, a že se stílelo na rolníky za pluhem. Jenom bá%Uvec Mluvte si o je ukrutný, a proto nehledejte mezi Poláky ukrutníky. všech mukách svého svdomí, mále-li jaké, ale o našich ukrutnostech nemluvte Brzy se poalo jinak mluviti, ochran, kterou povinno jest Nmecko svým „deutsche Briider" v Poznasku, a Nmecké \Iasti, která jde tak daleko, jak daleko nmecký jazyk zavznívá: konen našli princip, totiž rozdlení podle co Nmec vždycky snadno najde nknilnosti
—
—
nám po kestansko-germansku nmeckého císae
národnosti, pravili císai, co jest
My
:
Dejte
nmeckému
!
nechceme ptáti, kdo bylí tyto deutsche briider a kdo je Nechceme na to vzpomínati, že tito deutsche briider za onoho asu n nás byli hostinsky pijati, když je vlastní otéina vyse
zastupoval.
povdla, jejich
že u nás
obyeje ješt
našli
tenkrát
milejší jest
—
svobodu víry a
—
bohatství, které
doma raaru
co jim podle hle-
nebot vdnost za dobrodiní není podle nmeckého spásobu, Necha to jest snad jediné, co zddili po pohanských republikách. ceme také dokazovat, že jsou v horním Slezsku a v Prusku tak dobe Poláci jako v Poznasku Nmci, a žehy se tedy rozdlení podle ná-
dali^
vztahovat pouze na Poznasko, nebo akoli jest logika nesmírné pevná, pece upustí vždy tam, kde by musila být poctivá. Nechceme poukazoval na protimysl pana reichsministra von Schmerlinga, který pravil, že musí své ..deutsche briider" v Poznanárodního snmu, a hned potom sku chrániti proti vli pruskéhe zas odpovdl na Eisenraannovu inlerpellaci strany uherských Nmcíi, že je nesmí chránit, ponvadž jsou již Jednou uherskými obany, kteí musí sdílet osudy své vlasti; nebot bychom se dopustili ukrutné potupy proti nmeckému reichsministrUj kdybychom žádali, aby nebyl
rodnosti
nesmlo
nmecká
i
íll sebou. Nechceme ukazovat na v prolimyslech sám se Kurland, Holland, Belgii a Svýcaiy *), kde byste ješt více a nmetjší ,,deutsche Bíiider*' mohli chrániti, a pece je nechráníte; nebot v té vci postauje Falslaffova odpovd, že k tomu nic nechybí, než drobet té mizerné srílnatosti, a akoli není resignace z pouhé
ustavin Elsasz,
docela kestanská, pece je jist ist germánská. Nám postauje jen jedna vc, a ta jesl: že k Nmecku pibraná ást Poznaská nejen není ist nmecká, nýbrž že je v ní, jak se sami piznati musíte, mnohem více Poláku než Nmc. pravil vám náš ,,Zo za hranice není tažena podle národnosti Janiszevski toho máte nejlepší dkaz ve zpráv svého vlastního Výslovn tam jest udáno, že ve velikovývodvýboru (snmovního). slabosti
—
—
Poznaském 420.500
Nmc
žije a 800.000 Polák. Avšak dne 32. dubna 593.000 duší k Nmecku pipojil, a pak ješt Ž. máje 273.500 duší, dohromady tedy 868.000. Dejme lomu tedy (co však ani pravda není. protože ob národnosti mezi sebou jsou míchané), žeby veškeré nmecké obyvatelstvo jen v tchto k Nmecku nyní pipojených ástícii bydlilo pohromad, pak aby se
slví
Bundes.lag
již
pece onch pán
zeptal: kterak se mohou tyto kraje více nmekdyž tam jest v tomto pádu o 12.000 Poluk více ckými Nmily pováží, když se ale že mnoho tch než ješt bydlí krom tchto hranic, pak jest tam zajisté o 100.000 Poláku více než Nmc. To pece se nebude nazývati více nmecké !Sprostnost ditcí by pochopila tyto poty, ale rozum rozumných
nazývati,
i
Nmc
je
nechápal.
My bychom nemli se bylo pocti
r
zapomnlo na
rozdlení podle národností,
nic proti
poítalo a
kdsbysepi
suhtrakcí ve
kdyby
Poznasku ne-
západním Prusku, pak od nmeckých ouedník a generál táhla hranice bez ohledu na skutenost a na pání národu. Pruští „Vereinbarové" v Berlín nemohli to ovšem se svým svdomím „vereinbarovat*' a byli tak málo „deutsch,'* že mli pochybnost bylo
adicí v Hornoslezsku
by nám ješt bylo pibylo.
a chtli se
Tak
a v
ale se jen
pesvditi, ba vzpomnli
vehkého výAle jak siln, jak pevn „deutsch" vystoupili hegemoni ve Frankfurt proii takovému poínání, jak odhodlan vystoupili proti* tomuto „Sonderbufidu" svdomí. Hrd odmrštili všeliké vyšetování a celé Nmecko bylo svorné. Jižní i severní Nmec, ultramontan pan v. Radowitz s atheistou Strauszem, rytíský p. Lichnovský s mšanským Dahlmannem, ba pánové Rame a Stenzel, akoli nesvorní strany frankfurtských císa, byli všichni svorní vodství
Poznaského
si,
že obyvatelé
zvláštní práva mají.
i
v roztržení Polska.
vtšinou hlas, žeby ^)
Zapomnl ješt
Demarkace velikého vývodství prošla tak velikou byl mohl závidt pozdjší císa sedujihlásek.
jí to
na sev. Ameriku.
112 OstiUno vsak
pluti tato dciuarkacc tak málo, Jako váš císa na snad myslíte, ic efemérní moci muže vymazati tisíce lei historie djii plné ? Ci snad myslíte, že popel Boleslava Velikého, chrámu leží, bide vydávali svdectví, že jest klerj' v Poznaském Pozna nmecká pevnost ? Cí snad myslíte, že polská krev bude kovaší demarkace ? Udlejte mi kridou áru lovali jen za hranicemi míjen smla jedna komora srdce mého tlouci! porute^ aby pes prsa a milý pane struha, kterou nmecký (parlament) že Vte mn, brzy utrpení vyryl, pomine skutek našich ten bude mít do oceánu pi mluvili, stín skuteénosli u\e slova, která jste tom papíe jen na hrobnírn srdci každého Poláka nápisem zstanou a nepominou mecka a úcty, kterou jsme kdy k tomulo národu mli. Ovšem Rus nás knutuje, ale Nmec mluví dýkami 5 Rus nás poráží na zem, ale Nmec nás kope koskou nohou své dialektiky ^ onen apelluje k psti své, tento k filosofii onen nám nerozumí, tento Ze nmetí hegemoni jako vlaský bandit, nás dlá nerozumnými. jenž nuž brousí kíž líbaje, nás zavraždili, odvolávajíce se na spravedlivost, že ve jménu své svobody naše utištní, ve jménu vzdlání naše pokažení, ve jménu jednoty naše rozdlení žádali, a aby se jejich šlechetný kmen istý udržel, z nás chtli uinit zpolvoené pleto nás ovšem rozhorlilo, naše srdce ranilo, dvru v lidskost meno ale to by vás vždy ješt bylo mohlo uiniti hodnými nám vzalo
vypovzenou.
Ci
!
5
5
N-
^
—
—
naší nenávisti
....
Ale že se nikdo proti tomu nepozvedl, když onen politický dotíra a parlamentární kejklí Jordán o národu, jehožto stáí a neštstí nejhanebnjšímu zlosynu úctu vynucuje, ekl, že neumí nic než i mazur taniti 5 že tenkrát, když se to eklo o národu, který má svaté, krále, jako Boleslav, Lokietek, jako Vojtch, Stanislav a Kazimír hrdiny, jako Vitold, ZolkiewJagiello, Zygmunt, Batory a Sobski státníky jako Chodkiewi, arncki, Pulawski, Košciuško ski,
—
—
—
^
muenníky jako Trepka, LukaSkarga, Zamojski, Potocki^ Slašié bitvy, jako Plowce, Grunwald, Kluszyn, Konarski Chorim, Kirchliolm, Samoriera a Grochow, a politické iny, jako statut Wislica, spojení s Litvou, osvobození vaší Vídn a konstituci 3. máje že te?ikrát žádný z vašeho stedu neml tolik poctivosti, aby se byl zaervenal 5 že tenkrát žádný z vašich hegemonii nezvolal „My chceme Polsko rozdlit, ale ne zhanobit 5 zabít do smrli, ale ne do smrti ulehtal !" že v tomto shromáždní, kde se tak asto a tak bez
—
sinski, Zaviša a
—
:
k poádku, jen lato nesmírná podlost docela v poádku nám musí jen jeden cit vštípiti proti tmto hlavním zrád-
poteby
volalo to
byla
—
cm
prdvdy,
jestó
soudcem mezi Polskem a Nmeckem 5 ona Jednou bude onu civilisaci, která národy vraždí a pro jméno najde pravé kterak se jmenovali mají ti, kteí, když poví, ona nám ješl
cti
a
dfistojnoeti
historie
tupí
;
—
cit
nejhlubšího hlavního opovržení.
!
113 Polsko bylo mrtvolou, jesle tuto mrtvolu okrádali ; ona nám ješt zjeví, že zloincové nemli ani opravdivon smlost k opravdivému zloinu neboE píinou náhlého pevratu v Poznani nebylo ani naše chování, ani ochrana „deutsche Briider" v Poznani, ani pesvdení o poteb Vojenské Hranice ne, pravá píina byl obrat Nmecka proti Rusku,
—
—
pravá píina byla báze ped Ruskem. Strach, mizerný strach dal jim mizernou smlost k nejmizernjšímu inu. Když jiskry létající z Paížského vulkánu pes Rýn také vyschlé Nmecko zapálily, když se zde otásaly legitimní moci a padaly monarchická lešení tu se báli nmetí hegemonové Ruska, hájitele legitimnosli a monarchismu, tu se zdála vojna s cárem nevyhnutelná a pospíšili si tedy býti velikomyslní z chladného sobectví tu mluvili o svobod Polska, protože jeho pomocí potebovali, fo se neptali na deutsche Briider v Poznani, proto že celé Nmecko bylo v nebezpeenství tu nehledali Vojenskou Hranici, protože mlo býti celé Polsko bojištm, a proto vzali otrokm pouta, aby z nich byli dobí vojáci. Ale brzy pišel ruský generál dc Berg do Berlína, a od toho okamžení poal nenadálý obrat vcí. Dostali upokojilelné ujištní, že se cár místo zlosti jenom usmívá, místo jednání že se jen bude pokojn dívat ; a tu byli nmetí hegemonové šastni, že se zbavili nebezpené války jen za jedinou jako pírko lehkou výmínku, aby Polákm nedrželi slovo. Byli rádi, že za nco fak malého, jako je vrnost, dostali nco tak velikého, jako je pokoj, a krom toho ješt pídavkem kus Polska To je jediná pravá píina všeho toho, co se nám stalo 5 to je ten pravý prostedek mezi poátkem a koncem nmecké politiky k Po-
—
—
:
:
!
lákm. Cár zatáhl paiiácky nmecké komedie ze strachu ped Ruskem nám naped dlali nadje, ze strachu píed Ruskem nás potom :
zradili
a
podmanili
Ale ješt rychlejší než lidská zráda jest odplata Boží. Že nmetí hegemonové polaji podali ruku carovi, podobalo se podání ruky Dona Juana píšernému comthuru. Zrazujíce nás, bjli jste sami zrazení, a když Poláci padli v Poznansku, zdvihla reakce hlavu svou. víra jak nepoctiv se za našich asu Reakce tohoto slova užívá, vím že jsou strany, které jmenují všechno reakci, co Jest stát, rodina a víra, všechno, co není anarchie od nich obmýšlená aneb hovadská bezrozdílnost : to všechno vím, a snad ve budete hledat tolik poctivosti, že se lakového jezovitství štítím. Ale pece užívám tohoto slova reakce a sice dle nejlepšího vdomí a svdomí svého. Nebot v Poznani nejprve poznal klopýtající monarchismus, že pod ním již pda se netese, poznal, že jest vedle konstituních ministru ješt biirokratie ke všemu odhodlaná proto, že hrozí .nebezpeí její dalšímu trvání. Na Poznani ukázala se nejprve politická cholera !
—
mn
\
V 8
I
1!4 r.
1848:
glfiv
sfav
oblezen?^ a
na cest vojenské
Vzpomete
Steinaokei-
byl
ponc (Gervine) na
si
skvóly. triiimfaiorský
dstojný pedchdce Wran-
diktaliiiy.
víiz
revoluce, a
jarní
msíce
eknete
r.
1848, sledujte
mi, nezastavil-li se po-
prvé v Poznani a neprar^kl-Ii ? Chcete pochopitelný, nmecky dkladný dkaz na to a sice z akt ztvrzený ? Dám vám jej: vyšetující komisse pruského národního shromáždni vytáhla jej z aktovního prachu. Dne 28. dubna oznámil komandující generál von Colomb vrchnímu presidentu v. Beuerraannovi, že chce udeiti na polské kádry vrchní president upauiatoval jej na výslovní píkaz od konsiituního ministerstva, že se nesmí bez svolení obanského ízení žádné vojenské kroky díti a pan v. Colomb oznámil, že tedv od toho upustí. Ale hned den na to obdržel ke svému podivení p. vrchní president lakonické psaní od komandujícího generála, který ohlásil: ,,že se jinak •,
:
rozmyslel a dni píka?:. aby^ se udeilo." co to bylo Víte-li pak, milý pane,
to jinak ?
Byly^ to rozkazy,
Colomb vedle otlpovédných z Berlína obdržel z neodpoa akoli ministerstvo naídilo pestati se všemi védného Potsdamu vojenskými kroky, dal kráJ skrze generálního adjutanta von Neumanna „že Allerhóchst derselbe oekává, že p. v. Colombovi psát privátné Pan v. Colomb komandující generál se nyní inn do toho vloží." to slyšel, a pan v. Colomb je hodný sluha, mezi ním a Boží Milostí nestál žádný list popsaný paragrafy — roztrhl tedy úmluvu Jaroslakteré
p.
v.
—
:
"
vickou a tím tak nov fabrikovanou konstituci. Tnf mi pece pisvdíte, že to bylo proti konstituci, že to byla reakce, že se zde poaly ony neodpovdné iny z Boží Milosti, které se ukonily rozehnáním Berlínského národního shromáždní, Berlínobležení a oktrojovanou ústavou. Ale ješt písnjší, akoli také dobe zasloužený byl trest božské Vedle reakce, která v Poznani poala, vzala za svéspravedlivosti.
ským stavem
jednota nmecká, a když se chtlo Nmecko utužiti Poznaskou Vojenskou Hranicí, bylo roztrženo. Akoli se to zdá paradoxní, rate jen na nco pomyslili, milý Pomyslete jen, kdyby se pane, a uznáte, že tomu je skuten tak. bylo skuten Polákíim slovo drželo, kdyby bylo Prusko s naší poZeby se byla mohla podaiti, o tom mocí vypovdlo válku Rusku. svdí neobsazenost ruského Polska, pomatenost carova v tuto dobu, a žeby vás byla málo stála, na to máte za rukojmí naše hrdinství a j chytrost. Jak by bylo ale v tomto pádu zcela jinak v N-^ vaší Jak by bylo spojilo spolené jednání, kdežto | mecku a v Prších spolené rokování jen trhalo! Jaký tu odv^^d pro všechny vášn, které pozdji nmeckou jednotu rozryly, pro všechny ty mladé a starci k vlky, kteí ji podryly Jak by tu byly musely ped velikánskou po-
i
'
—
!
!
115 litikou
kižáckého lazoMÍ malicherné
svatého
podskok
Když
politiky diplomatických
sami zrazeni; když sami roztrženi 5 když jste se rozdlili o roucho národního Krista, rozpadl se váš pracné sešitý a zaplácovaný císaský plášE ve svých 87 kloc, a Nmecko stálo zase ve své
jste
zmizeti!
nás roztrhli,
jste
iíí-^
>:i'Cii
!J.
byli jste
byli jste
ohavné naholé. Všechno ztratilo a pede vším svou est palo Polsku, povstal mstící duch Slávy.
!
A
z hrobu,
který ko-
11.
Když Herodot,
nejstarší a
nejvefší historik
ecký,
spisoval své
v Olbii nabyté zkušenosti, když popisoval obšírné zemé u Borystena národech vypravoval, jejichžto hýraví panovníci a o rolnických byli královští koující Skythov^é: jaká tu zaznamenal utrpení slzavá, jakou krvavou národní martyrologii, jak strašlivé proroctví pravil tu Herodet nevdomky nešfastné Slávé u kolébky její djin I Nebo Slované byli arci pokojní, pracovití Georové a Arotei na bezích Borysthena a cizí výbojníci jejich ukrutní panovníci. A tak, jak se zjevil tento nešastný lid poprvé v historii, lak to mlo trvati beze zmny tisíce let; Slované byli vžd}'^ nádenníci cizích výbojníkfi, af jsi S8 jmenovali ,, královští*' bezdomovní Skythové aneb ..císaští'' strašliví
Nmci.
Cnosti vlsí než n kteréhokoli lidu krášlily tenkrát tyto historie.
Upímnými, pívtivými
stinnými
a
Mauritius,
radji zem vesnicemi,
parias
poctivými nazval je Prokop, a
..holubicím
Pracovití a mírumilovní jsouce, radji
Osmanli.
mee,
císa
zdvoilými
a
ho-
plemenem"
se chápali pluhu než
hubili váleními pochody (Glag$)l. Cloz. Kopitar. XXXX. 2). a první lovk byl u Jsouce spoleenského, svobodominich prvním rolníkem Božím *). lovného a mírného ducha mli pro obec, pro svobodu a mír jeden smysl a jedno slovo: (svoboda, mír) a nouze i bída nebyly od nho poukazovány na nebe a potšovány až na onen svt. Nenávid porobu a miluje svobodu nade všecko, uml ji Slovan také na jiném porob; dosvat šetiti, a ani zajaté ve vojn neodsuzoval k vlasti neb pistoupení ke volil jim po krátké dob bu návrat do slovanské svobod, jakožto muži svobodnému a píteli. Veliká a znapolitická svoboda Slovaníj. Na širokých zámenitá byla obanská kladech obce spoívalo zízení zemské demokratické a sociální, jak krášlili
než by
ji
byli
vné
i
jen
si
to
fantastové
našich
dn
novníka*, svobodnými volbami i
Slovan neznal ddiného papejí. obsazoval všechny své úady duchovní
svtské, od nejmenšího až k nejvtšímu, od vládyky *) Adame ty Božy Icmiecu
Ty
siedzisx u
Boga v
viecu.
Piesó Boga Rodzica.
malé
srbské
!
Nemel knížatp, nýbrž obce až k raocnémii králi polské lepubliky. (condominos) a zvolil své Piasty spolupány nýbrž pány, iádné slarsí, a nejchudšími. nejpokornjšími mezi Pro istotu jeha Pemyslovce a mrav a dobrou víru zaskvlo se mu již v nejprvnéjších dobách na tmavém nebi pohanstva zlaté trojhvezdí nejvyšší bytnosti, z mrtvých odmna a z mrtvých vstání!... jak potebná, ostání a odmny jak evangelická byla tato víra pro tak téžce zkoušeného a tak záhy
—
vnovaného
smrti
Takový
!
.
.
.
.
—
byl Slovan
a
ím
se stal nyní, to
uí vaše
historie
Jemu tak upímnému, poctikteí jste jej historie zbavili. vému a hostinskému stala se petváka jedinou cností, chytrost jediným prostedkem zachování sebe a nenávist k cizincm vlasteneckou povinností. On, který svobodu jindy nejvíce miloval a otroctví jeho slavné nejvýš nenávidl, provádl a trpl nejhorší porobu, ba
Néraci!
i
jméno
stalo se
významem
otroctví
(Sclave).
Slovan, jehožto pohan-
ská víra byla tak blízka kesanství, odstril od sebe evangelium a pidržel se tak dlouho a tuk tvrdošíjn svýcK model 5 on, který nosil tolik zlatých zárodku civilisace ve svých prsou, zdivoil a stal se barbarem vzdlaného vku 5 on, který neznal legitimních mocí a pro zpráchnižil tak ist demokraticky, stal se nyní bojovatelem svobody, nástrojem reakce! pro? Na zrádcem Ale legitimitu, vlou špici mee bylo mu podáváno evangelium, civilisace byl dar Tarpejský, maje jej uisitij svoboda nabízela se mu za tu cenu, aby se
—
sám zniil .... Silný a neinný
—
fortissimus nibil
agens,
praví
Tacitus
—
Nmec
vždy jen své síly k tomu, aby si zahálku získal, zdvihl jen me, aby si ke služb své podmanil Slovanv pluh. Sigurd byl jfcho ideálem, Sigurd, jenž silný jsa po zemích se prohánl a po zlat obru se pachtil. Toto zlato, tento bezstarostný užíval
sa cl%i práci, byl pro Nmce v bohaté zemi slovanského obra. „Východ jest Kalifornie mni'', pravilo se ješt nedávno v baa hnán od tohoto daemona noního, pln jsa povorském snmu titického mysticismu, jenž tak jako náboženský zahaloval pouze ze Slovana ošklivé sobectví, tlail se germanec na východ, Vítzné bylo jeho tažení a nepemožitelné, neb jeho otroka. byl Bohu zasvcen a jmenovnl se po sob: „krestanstm, civilisace a život
—
—
in
me
svoboda.
—
„Na koho viš?" kých
bojovníku.
ví
Nmec,
a
také
necítil
on
—
ptal
,,Na
se svatý Olaf jednoho ze svých
sebe'*,
odpovdl.
nmec-
sebe jenom jen nástrojem k otroení. Proto
Na sebe,
v Krista byla mu vící žádné pedhzky svdomí, když prnti kesanským Moravanm pohanské Maary povolal a s nimi se o zem Rastislava a Svatopluka podlil: nebo Moravané pijali dobrovolné kevíra
sanství, oni se dopustili té
hlavní zrády, že
Nmcm
odali
poho-
záminku ve jinéiiu kesfauství dlali nevolníky. Proto také nepohouja neunaveného kižáka nmeckého svatá horlivost kíže, když Osmani nad kesfanskými Srby a Bulhary vznesli kivou šavli plmsícovou, proto také chybli mezi bojovníky u Varny 5 nebof tam by byli museli ve jménu kíže osvoboditi, a majíce zsthti kesany, museli zstati Slovany, a Polák Vladislav III. opovážil se zde hájili korouhev vykupitele. Proto také neuinil Nmec tehdy tak svato-ímský nic, aby zhojil rozdlení ímské a ecké církve, proto také se závistiv díval na koncilia ve Ferrae a Florenci; nebof impera záviselo od divide, a po náboženském spojení Slovan by snad následovalo i politíckét Za to ale vzmohla se v svatá zuivost, když se bratí Crha kázali slovanské evangelium, když dokázali a Strachota opovážili, dlíiuii
nm
inem,
že jest
možná
b5'ti
kesanem
nestali
a
se
Nmcem,
a
že
kíži nemusí nevyhnuteln cestu klei^tili ohnivý mec Nmeu, nýbrž také okídlené slovo Slovan. Takové kesanství zdálo se nepravé a biskupové Solnohradští i Mohuclí žalovali slovanské apoštoly v z kacíství a z apostasie. ímská kurie lo arci nenahlížela a prohlásila ¥ethoda za pravovrného, uiníc jej arcibiskupem, ale houževnatost nmecká nepopuslila a nmecký biskup Winchink pivedl to brzy tak daleko, že sml bez trestu slovanské knze muit a .vyhánt. Nadarmo se snažil papež mírniti, nadarmo prosil o milosrdenství: ne o katolickou, ale o nmeckou víru jednalo se zde: ,,oí psal z Moliuée Katto papežovi si chtjí nebo ne pece musí nmeckým knviatm podrobili šíje. Jednalo se jen o totožnost kesanstva a nmeclva a konen radji nechalo kesanstvo zpohanti než poslovaniti. Na Labi okázal nejlépe Nmec, jak on kesanstvu rozumí. Tu poal markrab Gero obracování na víru hostinou, pi které 30 slovanských knížat, své hosti, povraždil, a Jindich Ptáník, Otto Veliký, Jindich Lev, Albrecht Medvd a Bernard Sasík pokraovali v tomío kižáctví proti slovanským psm *) se svatou horlivostí, jejížto svtský ouel ani nmecky zaslepeným oím Dilhmara Merseburského, Adama Breraenského a Helmoida neušel **}, a to s ukrulnoslí, kterou
Nmcm
ím
—
—
*) Saxonum vece Slavi ca nes vocantur. Helmold é. 16. **) Takto píší starší nmetí letopiscové Slyšel jsem také. žeby byli Slované již dávno beze vší pochybnosti na viru kesanskou obráceni, kdyby nebylo lakomství Sašv, kteí radji vybírají poplatky, nežli by národy A pece ani nepozorují lito bídnici. do jakého nebezobracovali na víru. peenství se uvrhli pro toto své lakomství: oni nejprve pokalili víru kiestanskou svým lakomstvím mezi Slovany, pak podmanivše je svou nkrntnoslí, pinutili je k outkm. a nyní opovrhují blahem tch. jenž by vili chtli, peníze jen od nich vynucujíce, a kdybychom jen viro od nich žádali, již by :
oni
blaženi byli,
a
my bychom mli
pokoj.
.
.
.
.
(Adam Bemen.
lil..
Tentýž kníže (Bernhard) utlaujíc svým lakomstvím ukrutn národ
ŽS.)
—
Vin-iifiv.
118 VVutlkovíská
mílie jenuui
nové víe
ospravedJiiiti. ní,
/e od
byla^ jenom žádaK aby jim
telné spojena
Slovane podrobili se
Némc
pišla,
nevyhnu-
bylo ízení domácích svých
byli ušeteni od nmeckého rozdlení spsob demokrace. Ale akoli byly výminky kesanské, pece nebyly germánské, a proto jsou za-
záležitostí
ponecháno,
na Gau^
co
tylo
Alusoíie
dani císai^ské, která s
a
a
aby
byl již tenkrát
nepomohlo, když slovanský král Gottschalk sám se kíže, a chtl aspo svému lidu srozumitelné uiniti nauení, ve jménu kterého byl vraždén, když se pokusil o to, aby biskup a misioná peložil do domácí strašlivé temnou nminu neboC jasné slovaniny. Tato srozumitelnost nelíbila se jim bylo evangelium jako diplomatický spis Biilovský, ím nesrozumitelnjší tím užitenjší 5 církev se mu zdála jen tenkrát pevn za-
Ani
vrženy.
stal
to
apoštolem
Nmcm^
ložena,
když
ji
na hbitov Slovan pobitých postavil, a kiž jen tenvztýen byl nad hroby.
krát vítzný když
Cizí usadil se Nmec pod pilbicí kesfanstya. poustevník Giinther, jenž se byl ze svta vzdáhl, aby nebi
Také na Vltav
nmecký sloužil,
sob pece ješt tohk svtsko-nmeckého smyslu nmeckému jako vyzvda proti eskému Betislavu,
zachoval v
že sloužil císai a
Spitihnv musel slovanské knžstvo ze
zem
vyhnati a místo
nho
—
pinutil je k pehanstvi. (Helmold 1. c. lo.} Kníže saský Bernhaid ve zbrani sice udatný, ale lakomstvím celý nakažený, podmaniv sousední Slovany' válkami smlouvami, takové poplatky jim ukládal, že ani nepomnli na Boha, aniž knžim v ni''em naklonni nebyli. Ale (Tamtéž k. 18.) liábožonství kes lánské a obady v chrámech málo nalézaly pívrženc, ponvadž v tom pekáželo lakomství knížete a Sašv, kteí všechno shrabujíce netrpli, aby bii kostelm nebo knžím nco zstalo. (Tamtéž k. 19.) Knížata (nmetí) rozdlili se o peníze. Na víru kesanskou se pi tom ani nevzpomnlo ... z ehož poznati lze nenasicené lakomství Sašv, kteížto vynikajíce ve zbrani a umni váleném nad ostatní sousední národy vždy více si hledí ukládání vtších poplalkv, než aby Bohu duše získali. Sláva kesfanství byla by se usilováním knží již dávno me^i Slovany rozšíila, kdyby nepekáželo v tom lakomství Sas. (Tamtéž k. 21.) Slované svrhli o-
bu
bu
—
—
—
xbrojenou rukou jamo otroctví, a s takovou vytrvalostí hájili svobodu, že radji volili umíti, než by pijali jméno kesana, nebo dávali poplatky knížatm saským. Tuto hanbu zpsobili si Sašové sami sob svým nešastným lakomstvím, nebo dokavad byli mocní a asto vítzívali utiskovali slovanské národy, jež válkami nebo smlouvami sob podmaovali, takovými poplatky, že trpkou nutností byli pinuceni, aby odvolávali zákonm božským otroctví knížal. (Tamtéž k. 25.) Knížata naši chovají se s takovou krutostí k nám, že pro poplatky a nesnesitelnou porobu vice si pejeme smrti nežli života Každodenn býváme podvádní a utlaováni až do posledního dechu. Kterak tedy máme pilnouti k tomuto novému nái)oženství abychom stavli chrámy a pijímali kiest, jimiž se nám každodenn naznauje vyhnanstvt ? Kdyby jen ješt bylo místa, kam bychom se utéci mohli. Pejdeme-li pes Traveon, hle tytéž nehody tam na nás ekají; pejdeme-li k ece Pan 8, není lépe. Co nám tedy zbývá, než abychom opustili zemi, plavili se po .
—
i
.
moi
a bydlili
.
.
v jeskyních
atd.
.
.
!5
í
i
9
Od le doby opouíal feudální germanismus uešastué Cechy svou kesfa.iskoii sítí, kostely staly se pevnostmi nmeckými v této i^emi, a ani tak mocný král jako Otakar nemohl se ubránili. K tomu pTišla ješt brzy nmecká dynastie na slovanský trn eský Jan Liixen burský by byl již málem své slovanské království za nmecké hrabslví proachroval, ba i koruna nmeckých císa, kterou si národ eský na hlavu posadil, byla pro nj jen korunou trnovou. ábelské pomíchání kesanstva s némect\em podailo se zde tak dobe, že se nemohlo již ani myslili na zvelebení národu bez odpadnutí od církve, a že vlastenec Huíí, když vystoupil proti nmeckým utiskovatelm, musel bojovati s nmeckými biskupy, a že kdo chtl býti Cechem, musel se státi kacíem, a že i Vladislav Jaglovec proti povinnostem katolického knížete, a že on, který zpsobil spojení s pohanskými Litvíny, báti se musel spojení Cechy s kacískými Husitství kleslo, ale s ním také eský nároi, a konec dovršil ád jezovitský jenž jsa kosmopoiit jako Nmci, hubil zárove s kacístvím i Slovanstvo a katolic á ueni zárove s památníky národního jazyka níineciié usaditi.
do
plamen Na
hned dát
házel.
Vart
Visle a
pijali^
byli
lásky a snášenlivosti
náboženství
Avšak neodekl
vštípiti.
ovšem Slované šfastnjší, žo kesfanství Vojtch ušetil jim, že si nemuseli
a slovanský apoštol
se
germanec
od
Nmc
toho,
ab}^
ohnm v tchto
a
meem krajích
zašíval blažené sím své politické theologie, a polský kníže Konrád Mazovecký byl t^ik dobroinný, že nmeckému ádu tehdy ze zaslíbené zem vyhnanému a bez domova potulujícímu hranice své íše otevel. Tento nmecký ád, jehožto první slib byl chudoba, zapoal hned innost svou v Polsku takovýmto zpsobem. Hermann von-Salza, jak mile vstoupil do Polska, hned se dal od nmeckého císae poléno od nho na všechny zem, výšiti za knížete íšského a pijal
—
zrovna tak, jak dekretoval nmecký Bundesslaat, že Poznra. která ani do Bundu nepatila, nmeckou pevností; ve velikých privilegiích, která kníže Mazovan ádu udlil, vidl tento inied právo k vrchnímu panování zrovna jako te páni Welcker a Wultke ve svobodách které Polsko svým nmeckým spoluobanm Tak se vzala hned na poátku udlilo, vidli právo k dcmarkaci.
které dobude jest
—
Polákm Cheimská zem
a Dobrzyn, pak se vyšachroval Michalov, Nadarmo napomínala iaiská kurie Lokielek byl ošizen o Pomoj. k navrácení odcizené zemo, naddt-mo ustanovila soud a dala krestanský ád do kesanské kletby. Nebo n nmeckého ádu tehda jako ,,})ud na východ" všenyní u nmeckého parlamentu ospravedlnil
a.
chny
zloiny.
plány.
Neb&t za
skromn pagandu
A
pud ml ped sebou veliké pole a veliké impertinentn kesfanskýra Polskem ležela posud tento
pohatiská Litva, veliké pole pro j
a již
íhal v Kurlandu
nmeeko-kestanskou pro-
ád meový
na výdajné kižáctvi?
sice bouku odvrátiti a pijal kcsnevóili jeho pravovérnosti, pokud oni sami neinéli jeho zem v rukou, a akoli jim Mindove po své smrti celou iši upsal, pece již za jeho iivobytí chtli kus po kusu zdditi, tak že Mešiastoý
Liíevský kiiiže Minduve hledl
fanství: ale IVémci
novokesfnec
Následník Mimlova zase musel k pohanství se obrátiti. Giedymin hledl se tmlo nebezpeným dohazovaíím kesanstva vyhnouti, a obrátil se zpíma k papežovi, aby byl poktn; ale nmecký ád vy^nasnažil se všemi prostedky, aby to zamezil, a zavraždil i kesanské mnichy, kteí uinili v Litv kesanství bez jeho patentu. Tu se spojil Giedymin s Polákem Lokietkem: rovina plovecká bylo svdkem nmecké hanby, a brzy stala se náboženská politická unie mezi Polskem a Litvou. Královna Jadwiga podala se svou rukou i
knížeti Jagielovi
kesanský kíž
a polskou
korunu,
a
Litva pijala
To se ovšem nelíbilo kižákm, ústavu a svobody. všemožným zpiisobcm tuto unii osoili; rozesílali posly k papeži a ke všem knížatm, aby Jagiella oerníli. Ale nikdo se fiedal ocernit, a když tedy slova nepomohla, chopili se mee. Byl
od Polska
víru,
a vynasnažili se
ío
pravý božský
ádu
soud ona
u
bitva
Grunwaldu, která zavdala moci
poslední ránu, akoli byl Jagiello tak špatný politik a tak dobrý
Polák, že velikomysln jednal a
pemoženému
nepíteli svobodu da-
Pak klesl ád. až k Torunskému míru; a když se vidlo, že obchod v kesanství se již nevyplácí liquidovala veliká kestanskogermanská agentura, a zem dobyté pod firmou katolictví rozdlili roval.
—
si
pod firmou reformace mezi sebe Tíik
veliké
vci uinil
me
!
víry v rukou
nmeckých.
Brzy však
otupl, a reformací docela zdevnl ; tu se chopil nmecký Hamlet jiné zbran v souboji se Slovanem. Na místo víry nastoupila civHisace, a filosofická spekulace pokraovala ve výdlcích, které kesanská zapoala.
Co se nesnášenlivé víe proti slovanské zemi nepovedlo, to se poštstilo snášenlivé civilisaci. Ve jménu tolerance dráždil Friedrich II. odbojné dissidcnty v Polsku; ve jménu civilisace spojil se s císaovnou ruskou Kateinou proti sarmatskémn (polskému) barbarslví. Tu se vztýil národ v nebezpeenství a v sob ješt tolik pirozené síly,
ml
—
že udlal konstituci od 3. máje konstituci, jakou tenkrát neml žádný národ, konslitucJ, která nemla jako nynjší hned pi narození >oucholiny, nýbrž dobrý zárodek dalšího pokroku, konstitucí, která nesnižuje všechno, jako nynjší (zkažená) demokratie ke své prostednosti, nýbrž povyšuje všechno k pravé vzdlanosti, a která ne-
hledá rovnost v nedostatku zásluh, nýbrž v dstatku jejich. Ale tak slovanská civilisace byla civilisovaným zrovna tato protivná, jako díve kesanským vlastní slovanské kesan-
Nmcm
vlastní
Nmcm
ství.
stituce
Pruský král sice zaruil našemu králi Stanislavu udržení konod 3. máje -<. zrovna jako velmistr kižáckých Mindovovi
I
líl
Jenom že Gnmwaldské padla
zráda
kesíanstvi.
byla
tenkrát
bitvy
bitva
u Maciejovvic.
Chcele-li
najiti
šfastnejší
místo
a že
slovo proto v morálním svété, co je ve fysickém
aqua tofana, pro stav vééuého umírání a každohodinného krvácení, laokontského zápasu s hady a herknleského samospálení: pro stav, kde se obét véné tese pod sekerou, neslyšíc jiné útchy nežli Vae Victisf kde se to „umíráni a nemožent íimíi", které náš básník tak strašlivé popsal, skuteností stane .... ejhle! toto slovo jest nalezeno a u
Slovan mu íkají
:
nmecká
Podvázali Slovanu poslední
žilu
civilisace.
a odali
mu samému
chuf
k
nožíkem rozlízavé kritiky roztrhali nervy jeho národních a náboženských pozstatk lživou a alexandrinským hloubalstvím pokaženou historií pokazili jeho minulost véným poruénictvím, onmili zrádné jej a olovnnými cizými zvuky ochromili mu dokonce jazyk vypoteným vychováním uc li již malé dítky bez pomyšlení slabikovati, prokletí na své otce, a filosofii, která všechno ospravedlniti dovede, ustaviným pronáslenauili je vymlouvati si bezpráví jim uinné dováním pivedli jej tak daleko, že mohl jen voliti mezi tlesnou a duševní samovraždou^ skrze kolonie civilisující vyhnali i vlastní mIcu jeho svaté kosti, a skvlou industrií vyhladovili jej poznenáhla a ožebraili: neviditelnými nitkami opletli jej tak, že nevidí svého nepítele a proti vlastní své krvi brojí : skrze eské biirokraty v Halii a skrze haliské v Cechách, skrze chorvatské v Ilyrsku a ilirské v Chorvalech, skrze velkopolské v Horním Slezku a hornoslezké ve Velkopolsku nauili kmeny, aby se obapolné nenávidli skrze zvláštní systém patriarchálního panství rozdvojili syny jedné matky, bratry ozbrojili proti bratím, a pak se ujali z dvorního kanceláe ve jménu životu:
;
:
5
5
vle národu a
a
souverenity jeho palice Szely
psobení nmecké
civilisace
.... To
ve slovanských zemích
Péro Tacitovo by se zhrozilo psáti tajnou
bylo usilování I
historii této civilisace,
oko Thukydida zbloudilo by v pátrání po tomto krtkovým podzemním Nmecká civipodrývání, kleré pozorujeme nad zemí jenom z ruin. národu v lizace nadlala duševních a fysických proletá z celého echách, v Halii, ve Velkopolsku, v Mazovsku a v Horním Slezku a vrchol jejich spravedlivosti jest onen výrok pruského státníka, ,,žcby se proti typhusu v Horním Slezsku nadarmo hledaly prostedky, ponvadž toto plemeno patrn k vyhynuli jest ureno !•• Docela pece ješt toto plém nevyhynulo a ddic nad smrtelnou Ml postelí jeho stojící s úžasem slyšel ješt dýchati umírajícího. však již tetí zbra pohotov, která mla nenávidnému poslední ránu rovnž tato zbra byla svoboda demokracie roku 1848 zasadili rovnž tak tak svatá a Bohu zasvcená jako kesanství a civilisace
—
•,
:
falešná a jedovatá v rukou
A
v tomto
výhubném
Nmce boji
!
proti
Slovanstvu
mli Nmci
odjakživa
;
spojence
ti inuciie
—
pvodu
strany
rozdílné
spojené v nenávisti proti nešastnému
víry
slovanskému
a
oucelc
kmenu.
—
ale
Byli to
Turci, l\laai a Rusové. *)
Kdo by Turek
to
Nmcovi
!
uvil
?
nejmén
nepítel
krutý
bylo vždy náboženství
i
politika
Slovanstva
vc
byl
—
rozumu, Tur-
—
kovi ale oboje více v srdci a to byla jeho slabost. Osmanu chybla vždy ledová vytrvalost germánská, on nedovedl nikdy jako mec zlé okrašlovati. On dovedl Slovana podrobiti sobe, ale ne jej pokaziti : on ho nechal bez vzdlání, ale nezpotvoil ho 5 on pobral Slovanu jmní, ale ne a akoli Bulhar skoro jaku horní Slezan :
N-
e
pece
zmalátnéí.
v Srbovi a
ernohorci vždy zstal duch Kraljevice
Marka.
Lépe rozuml svému emeslu udský Maar. s
Nmeckem
trvalo v
Uhích od asu Arnulfových
Srdené srozumní s nepatrnými pe-
ustavin, zvlášt když se o to jednalo, aby byl Slovan eliminován (vytlaen). Také eliminovali synové Arpádovi jako Nmci ve jménu civilisace a ve tetí zbrani pedehnali ješt daleko Nmce ; již dávno umli utiskování Slovanii pikrýti slavným pláštíkem -svostávkami
,
body" a boje proti rakouské despotii. Podoben jsa Nmci v neskonené že jest uren, dobýti svt, a že jest
v pyšné
pánovitosfi,
dve,
vyrovnal se také Nmci v tom, že svj strach ped podrobenci zakrýval opovržením jich, a ustavin se snažil krom srdce a mozku ja?,yk jim vytrhnouti. Co byl „slovanský pes" u Nmc, to u Maara .,ío( nem ember" jako naídil biskup Vratislavský za starodávna, že se mají všichni Poláci ve Vojci za dv léta nmecky nauit, aneb být zahnání, tak ustanovil ješt nedávno uherský snm, že mají Slované za 6 let maarsky mluvit ; a jako Fridrich II. loupež na Polácích zpáchanou tím vymlouval, že prý polské magnáty mizerným zlatem uplatil, tak se posmíval Maar, že dostal moravskou íši za bílého kon. Tak jakoby 30 stíbrných znamenalo cenu Kristovou, a ne Jidášovou. neomylnj,',
i
mst
Rusko bylo kdysi ovšem slovanské,
a jeho nižší tíídy jsou až ode dávna cizího kmene, a znavru ! po krvi zpíznné s ouhlavníra nepítelem Slovanstva, s Nmci a s Maary. Nebof Finnové byli oni Suzdálští knížata z Víodzimierze nad Klazmou, kteí pozdji založili íši Moskevskou a její pravému Slovanstvu tak cizou poiit'ku výboje : dcera nmeckého Anhalta byla ona Kateina, která rozdlila Polsko, a nmecký rod Holštein-Gottorp jest ten, jenž nyní na trn ruském sedí. Protož také
posud \ menité
ale
vládnoucí tídy jsou
—
již
*) Strany Rus zdá se p. spisovatel ponkud nespravedliv býti, což ovšem Polákovi se snadno musí proiDÍnouti. Rusové' jatio národ niím se proti Slovanstvu neprovinili a za despolii. která nad nimi bez ohledu vládne, nemohou oni nikterak odjiovidali. Ked. i
5
íinnsko-gotlorpský despotismns v nenávisti proti pravému Slovanstvu nieho neodevzdal Nuicum a Maarm, ba on je pedil ješté v ukru-
tném uméní vynalézavém. Nemoha totiž jako tito ve jménu civilisace a svobody Slovany zavádti, hledl je pece ve jménu byzanlinskoecké víry nalákali, a nechal-li zápasícího se smrtí bez milosti dokrváceti, pec mu pichystal spolený hrob ve svém panslavismu. Ale Slovan ani tureckému osudu, ani nmecko- maarské civilisací, aniž posléze ruskému panslavismu bez odporu obtovati se dáti On zkusil ješié jedenkráte sil svých nechtl. a milostivý pomohl jemu Tu povstala nejdíve na horách srbských hrdinská postava erného Jiího a ukázala svtu, že Kraljevi Marko posud žije. Bylo sice Rusko s kozáky svými hned pi ruce, a politika Metternichovská hledla toto proudní slovanské uzavíti do úzkého eišt malinkého kníželství. Ale pece oznámila lato pistižená pedehra budoucí veliké dráma svta a v malém knížetství srbském položen byl zárod k mocné, díve pozdji nevyhnutelné íši slovanské na Bosporu. Polsko se hnulo a vícekráte 5 vždy sice nešfastn, ale Též vždy sieustrašen a v každé porážce vida rukojemství nkdejšího rozhodného vítzství, a jakkoli rychle povstání roku 1846 bylo potlaeno, pec podalo dkaz, že se civilisací nmecké ješt nepodailo, by znmcila Poláka. Slované íše maarské ovšem ješl neuchopili se zbran, a i „království ilirské'* s národním ilirským zízením, které hrdina nnšeho století (Napoleon) na svém letném pochodu pes Rakousko byl Ljudevit Gaj povznesl založil, zmizelo rychle. Ale jméno zstalo je a vdl ho dobe použil, ba byla jedna doba v r. 1845, kde sám Metternich mladému ilirskému publicistovi konvulsivn piusmáti se musil, když nmecký bán Haller ze Záhebu vyhnán byl a Gaj na jeho místo Srba Rajaie pekvapenému, chytrému šedivci diktoval, Slované ostatního Rakouska, jmenovité Cechové, nemohli sami 5ia ono místo Illirv ješl se vynésti. Taai to vkodlouhé utlaení a jedovatá civilisace již lak daleko pivedla, že se nešastník leprv
—
Bh
!
i
;
i
pláli
skuten již Nmcem jest ? že byl nucen, hledati dkaz pro svou pítomnost. I ani on neklesl na duchu v nové dob sám sebou shledati, pálral po sob ve vku
musel, zdali
v minulosti své a si
nemoha se arem; a vida
síly
své rozptýlené
hledl aspo,
..Slované poítali sebe, zvolal Kolár, a shledali, že v
aby
je spoetl;
Evrop
jsou oni
nejetnjší."
Poet tento zarazil Nmce a Madary toto Galilaeiho Et tamen národuv hrozilo jejich závodu záhubou a oni se uchopili staré zbran „Vzdlanost je v nebezpeenství !'• volali na Evropu své civilisace. civilisovanou, za žádostmi Slovanu tlora a krví uinnými elojí obluda Panslavismus^ a cár ruský hledá pes roviny Dunajské cesiu do Ca;
—
—
I 'i
i
Mnoho pravdy bylo v této výpovdi, a zajisté, neinnýin Petrohradský nebyl a také jednatele jeho nebyli bez prostedk nahlížeje nemožnost pen/itých a pemlouvacích a mnohý Slovan, Ale spoIeMiého života, snad pomýšlel na možnost spolené smrti. proti tomuto panslavismii byla pec velmi blízká, velmi krásná, velmi kestanská pomoc. Bylo poteby jen spravedlivosti, by chránny byly bylo poteby, pojistiti Slovanm jen iivot národní, l>ráva civilisace ; by odvráceni byli od spoleného hrobu, který pec potebí, jen podporovati vývin srbsko-biilharské íše (která beztoho divé pozdji piAle sprajíti musí}, by carovi dráha do Caihradu zaskoena byla. moudrost nejjednoduší toho vedlivým býti kde by spravedlivost ihradii.
dvíir
;
i
i
byla
vyhledávala,
neleží
v povaze
Nmcov.
On
myslil,
obarvil na
Rusa o jeho slovanskou koist, kdyby ji arsko, a ml otázku orientální za rozhodnutou,
pipravili
nmecko
a
ma-
když
nesmyslný je Cáihrad."
,.lVáš hubotluk v Kolínských novinách zvolal Jiní si hledli také namluviti, že bazc lato ped Slovany je jen smyšlenka : Slovanstva, myslili, není nikde žádného, leda v nkolika :
knihách nkolika „SJovanoman," a jako Metternich nazval Vlachy •i.einépisným, ták nazvali Nmci Slovanstvo výrazem slovnlkáským nešastní Netušili, že když Nmecko práv v knihách hynulo, Sláva
—
!
ze
knh
povstala
!
Rok 1848 to ml dokázati. Dni beznové pišli: Víde a Berlin vidly zahraninou lak nenmeckou hru revoluci, a nmetí hegemonové usadili se na vysokém Olympu ve Frankfurt. Nmecko mlo býti svobodné, a že má dát Slovanstvo mrvu pod nový strom
nmecké
svobody,
zdálo se tak byli
pirozené,
že
nikomu,
aspo
žádnému Nmci nenapadlo, vidli v tom nco nespravedlivého. VždyE pak již díve hegemon Suselka na otázku svou: Jeli Rakousko nmecké?" samolibé a nahlas odpovdl: ..Ano''*^ vždy se jen proto jmenuje Rakousko Qesterreich, že má Nmecko proti východu chrániti, vždyí pak na Štpánské vži visel nmecký tricolor. A raj Bože! vždy pak ješt byli tak spravedliví, tak velikomyslní, že uprázdnili Slovanu místeko v parlament, vždy mu dali svobodu, demokratii. Ovšem byla tato svoboda dar Dánav, jako ped lira kesanství a civilisace, ovšem žádali od Slovan, aby se za svobodu stali Nmci; ale lo se samo sebou rozumlo, to bylo svtodjné urení Nmc, to žádal ..pud k východu-', všechno pemáhaWutlke je jící síla nmeckého ducha: pan Wultke to pravil a pan veliký
uený
o Slovanstvo
cené
Arnulfský svazek se obnovil: Nmci se rozdlili jednu ást Sfovan mlo sjednodruhou Hungaria -^ „osvoboditi".
muž.
se syny Arpádovými,
Nmecko,
rakouští Slované nechtli tak zerstva rozumt plásvých dobrodinc. oni chlli svobodj, a jednání sloOvšem vanského sjezdu lo dokázalo, oni chtli jednotu, i oni chtli svo-
Jenom že
nm
i
i
!
1-25
—
ale vlasln, samorosUou, ne nmeckou a maarskou, nýbrž slovanskou jednotu, slovanskou svobodu!! To však znélo tak po kacírsku jako slovanské evangelium a slovanská civilisace. Synové Teutovi a Arpádovi rozhoršili se na toto opovážlivé kacíství. ,,Kde leží Chorvátsko?'- tázal se slovanský renegat Košut^ „co chtjí ti Cechomanové?" zvolal pán Rochau v Augsburských novinách. ,,Jelaíc je rebel proti králi uherskému," pravil onen: „Cechové jsou rebelové proti Nmecku,'* kiel tenlo. A skuten bylo to nepochopitelné, pro nechtli Chorváti býti Maary, když jim lo takový demokrat jako Košut porouel, že nemli Cechové oumysl v Nmecku ,,aufgchovat". když je pec pan Rochau ubezpeoval, „že se jim prý nechají upomínky na minulost, ba i nadje na možnou budoucnost že se jim prý nevezmou. pochop si kdo chceš, já Ano ani upomínky a nadje nechtl pan Rochau Slovanm nemohu
líodu
—
—
brali
!
Ale Slované deíb''e vdli, kde leží Chorvatsko a nemli smysl pro velikodušnost pana Rocbaua: mezi minulostí a budoucn stí které se jim dobrotiv ponechávali, chtli míti také nco pítomného; oni chtli nechat jiné na pokoji, ale míti také pokoj; oni nechtli býti
pokrmem pro mnohohlavé slovanský,
a
mnohožaludkové Nmecko:
nco podobného nmeckému
a svolali sjezd
Vorparlamentu.
Dum
rakou-
ský zdál se nic nemíti proti tomu sjezdu; když se ale poalo opravdu mluviti o slovanském zízení v Rakousku, tu pestala láska, boj nliní byl tak jako v Krakov a Lvov vybídnut, a Windischgrátzovi kanóny hmly. Praha padla a nmetí hegemonové jásali. Pan Wuttke byl radostí omámen nad lak silnou ochranou jeho Ostmark, a nmecký parlament dal podkovací adresu vrnému vojínovi, na kterou pak pozdji „olovem a prachem" Roberta Bluma tak citliv odpovdl. Praha padla a postavení Slovan bylo strašlivé. Píliš roztrháni, píliš staré
dji, žeby odolali
porob pivyklí, málo pipraveni nemohli míti natem nepátelm. Museli se podrobiti, a mli jen
truchlivé vybrání mezi Rakouskem, Nmeckem nebo Ruskem. Ze v takových okolnostech nejslabší nepítel byl n-ejpohodlnjší, bylo pia rozhodli se tedy pro Rakousko. rozené;
—
Poet
tento byl dobrý, a Nár. Nov. lo také zjevn vyslovily. Rakousko tehdy zcela slabé ukazovalo se skuten jako nejslabší nejmén nebezpený nepítel. A když by se mu pomohlo, když by se pevnou rukou zadrželo na kraji propasti, nemohlo se myslili, že potom sob udrží ? ta pevná ruka je A mla-li býti vláda podle vtšiny, kde mli Slované jistjší vládu než v Rakousku? Pak se nestali Slované Rakušany, nýbrž Rakousko slovanskou zemí, a když Jelai pravil: „Kdyby Rakouska nebylo, uinil bych ho!-- nemluvil tak barbarsky, nýbrž dpbe politicky. i
1«6
Tak
pišli Slované na snéin Vídenský, ale tu se poítali a po-
Také Jelaic shromáždil Chorváty ve k nim pece jako Slovan, a poprvé uslyšel voják císaský, že jest také ješt nco víc než „císaský muž." A lato politika Slovaníi nemusela být pece špatná, když se nad zorovali, že jich je
—
jménu císae
ni
nmetí
horšili
nejvic.
ale
mluvil
hegemonové,
Maai
když
a
ve strachu
zaklepali
na koslel sv. Pavla (parlament nmecký). Ale jeiiom slova, prázdná slova jen mohl poskytnouti nmecký parlament a marná politování; Jelaic táhl poád ke pedu .... stál již u Balatonu i n Pešté Tu vyhodili Maai posledního trumfa a s pomocí nmeckého radikalismu svedli udští aristokrati revoluci ve Vídni. Nechci jako p. Vincke posmívati se padlému, šlechetné a krásné uznávám i na svém nepíteli, jak bych také mohl bez pohnutí vstoupiti na zem zabarvenou krvi našeho Jelovického. Pravda ale musí se íci a pravda jesl, žo Vídeské povstání nemlo na sob nic pravdivého, nic vxnešenéh;); jenom aristokratie plemene bojovala tam ve jménu svobody o porobu Slovanu. Vídenská revoluce mela proti sob jak dobe praví jeden Francouz spravedlivost, pravdu, zdravý rozum, právo národnosti a politickou víru celého kmene a Poláci ven tím trpkým vyznáním nemli aul povinnost ani právo býti v Aule. Ale vy nmetí hegemonové mli jste právo a povinnost lam
— —
býti.
—
—
Vídeáci a
Ve
krve!
jejich revoluce
Vídni leželo
Nmecko,
kižuje, ve jménu civilisace
jen vy jste
mli Víde
byli
mrzaí
chrániti
ani z lepšího náhlede ani ze
—
—
pomáhal
reakci.
lament,
který
Vy
nebylo
jménu svobody
a ve
ze jste
a
které ve
to
z vaši
jménu kíže
utiskuje.
neuinili,
Vy,
nestalo se
srdnatosti.
stojí
ped ímem!"
—
kieli
jste
že byl boj Slovaníi proti Vídni hanebný, že Ale nebylo to mnohem hanebiijší, že nmecký par-
plnou to
vašeho tla a krev
pravíte,
založenýma rukama se valy;
z
Nmecko,
zbytené
„Spartakus se svými otroky tenkrát.
tlo
pravé
hubou díval,
hlásal
všemohoucnost
jak „barbarské hordy'*
mnohem hanebnjší,
že
komisaové
mdle se Víde šturmo-
svou,
íšští stáli
ped
tím Spartakusem a
jeho otroky jako chlapci ve škole: nebylo to mnohem hanebnjší, když nmetí oficírové, pravím pane, nmetí, své slovanské vojáky podncovali k hrdinství, kouce: že se zde jedná o pomstu Slovaníi nad Nmci; nebylo to mnohem hanebnjší, že kníže Windischgrátz, kterému dal parlament nmecký podkovací adressu, poslance téhož parlamentu jako vagabunda dal zastelit ?
Nmecko bylo dobyto ve Vídni. „Sláva, sláva!" volali seezáni dobývajíce msto, ba i ze zatvrzelých prsou zcela císaských haliských pluk ozval se neobyejný ale prorocký hlas: ..Jeszcze Polska
niezo^inela I"
127 FaraónVeliký, veliký a strašný byl zde poslední sond djin ské bylo vaše ponížení, hegemonové Vy jste chtfíli ve jménu svobody délat otroky: ale otroci stali se vašimi pány ve jménu reakce 5 vy jste chtli ve jménu revoluce zapírati národnosti, ale revoluce zapela vás ve jménu národností vy jste chtli nadlat ze Slovan nully ke své nmecké jednotce ale nully se spojily dohromady a staly se lánky etze, jenž do vašeho tla se zažírá! 5
I
5
III.
Kdyby
\
.,
I \
{
j
I
i
I
se byli Slované chtli jen pomstíti za potupu jim
uin-
nou, kdyby byli chtli být }en Herostratem u chrámu nmecké jednoty, mohli být nyní vru spokojeni; mohli by se se založenýma rukama dívat, jak váš Narrenschiff (parlament) mezi Scyllau Biilovovy a Charybdau Stadiónový noly bez vesla a bez plachet se po-
Ale nikoli! Sláva není duch pouhé negace; ona má ješt lunoho a velkého ped sebou. Lkol její není poare boiti, nýbrž i stavti; ona má nové zásady do života uvésti, a budoucnost je její. Pedhazovala se Slovanm reakce zrovna s tím samým právem, jako se jim za starodávna zatvrzelé pohanství pedhazovalo. Oni vám nepišli sami vstíc s reakcí: vy alo jste je tam jako k
tací.
—
poslednímu outoišti zahnali! Oni chtli být svobodní: ale když jste vy jim jenom svobodu úlnrtí ponechali chtli, museli se proti tomu zdvihnout oni museli proti radikalismu vašemu se opírati, který chtl meem svobody zpodtínati všechny slovanské byliny a sice k pro5
—
nmeckých muchomrek. spchu Když náš Boleslav Vehký, nejvtší
politik našeho národu, slrašzáhuby pozoroval, které naplodil germanec ve jménu kesansvazek ství ve slovanských zemích, pomyslil on první na svobodný Slovan a psal knížatm eským: aby pamtlivi byli stejné krvi své
livé
a
spolen
horlivosti tato slova:
nepátelm,
všem
odporovali
Thietmar podávaje o tom
Takovou
ml
císai nmeckému. kesfansko-germanské
zvlášf
dodává
zprávu,
v
(Boleslav) úctu
ped Bohem
a
(Nmc).
tak hledal záhubu pobožných
Tato slova jsou velmi významná a pouiivá, nebof se až podnes ovšem v jiné form proti Slovanm opakují, tak jako tehdejší nmecký biskup v usilování o slovanskou svobodu a jednotu vidl zrádu
na kestanství,
tak
v
nm
vidí
nyní
nmecký
liberalista
zrádu na
deraokratii.
Ale Boleslav V. byl
vru
a Slovan jest lepší demokrat,
lepší
zprávy Pražského slovanského renit národu, a pesvdíte se.
kesan, než biskup
nmecký sjezdu, tte
Thietmar,
Prohlídnte si Riegrovu o souveJdte do hor srbských a podívejte
než
liberal.
e
;
12S se lam. co jest pravá demokratická obec: vstupte do V3'kní'eného táboru Jelacicova. a poznáte tam pravou rovnost, ,.dv?rné ty," které
pešlo do
a
t(Ma
de krve.
Nebot
zajisté
že Slovanu není demokra-
jako u vás pouhý tolika a loíika hlasy pijatý paragraf, u nho mrav a enost. Jest demokralie hlas svdomí, a proto bojuje proti vaší demoSlovan je pravý demokrat Slovan chce rovkratii, která obmýšlí aristokratii vašeho plemene, proto také jest Slovan odhodlaný noprávnost všech národností: nepítel vaší svobody, která si peje jen despotickou cenlralisaci a nebof Slovan chce svobodnou stát. který sám sob jest ouelem: stát, ouelem jest a jehožto obec 5 Slovan pohrdá „nerozoederaci rozmanitost. vaší,'" on U vás je náboženství pokrývchce dilností sobckosti, 11 národní nás nenasytné je víra pipojena ku každé kou písmena, Vaše deraokratie je národního života. mrtvá žilce naše živý skutek. Vy neznáte svoboda bez otroku, my žádáme svoVy vidíte rovnost jen v sobectví, my v obtovbodu pro všechny. tie
vný —
—
—
nosti.
Ba
i
nejsouce ani ona u nás v láci,
jednota s rozmanitostí spojená, kterou
pirozen
pírod
a
Srbové, Cechové, Ilirové
v náeích,
pomrech
sjednocení
—
a jak
ani
ve schopnostech pirozených,
mostech piuených, Slovanstva
nadarmo hledáte,
pirozen rozmanití, jak }est v djinách naznaena; jak rozdílní jsou Po-
sjednoceni,
historických podáních a
pece
v
citu,
neb
v zná-
sociálních
aspo v
tušení
!
A.f se jen Slované nevtírají do ustanovení božského, af jen dále kráejí na cest pravé demokratie a pravé mírnosti. Af ale nejsou jen uslavin plemenem holubicím, af žádají, aby konstituce byla pravdou, aby byla vládou vtšiny, af mají vždy pesvdení, že národnost bez politické svobody je nemožná. A v tom leží spojení Slovan s Poláky. Polák chybil, že podle starých tradic pomáhal Maarm a spojil se s nmeckým radikalismem ale pravdu ml, když jsa pouen ve škole zkušenosti pedvídal, že i
se v Rakousku
Slovanm
slovo nezdrží.
Slovan chybil, že podle starého zvyku podporoval vládu a nežádal od ní žádného pojištní, ale pravdu ml, že nechtl svobodu, která mu ukládala národní smrt za výmínku. Nyní když oba, Polák jako Slovan, svou pravdu a kivdu poPolák i znali, nyní se mohou a musí spojiti a v tom spojení získá i Slovan mnoho velikého a krásného. Prvotní život Slovan zakládá se na soumrném spojeni osobní svobody a spolené poslušnosti, ale tento život byl brzy potlaen, a v posledních dvou samostatných státech slovanských ukazuje se vždy jen jedna polovice tohoto krásného celku a to ješt v divokéuí odrození. U Rus se promnila spolená poslušnost v neobmezené zruu Polák zase osobní svošení vší osobní svobody, v despotii
—
,
Íá9 bodá v neobmezeuou libovoIno*t, v anarchii. Nyní když se opét Slované navracují ke svému prvottiímu životu a musí jej dále zdokonaliti, nyní mají též pracovali o spojení obou léch živlu, O jeden se postará dosti politika rakouská a ruská, druhý má povstati od Poláka. Polsko musí se státi nástrojem kosmopolilického pokroku v národním konservatismu slovanském. Tak jako politické, rozdleno jest i sociální žití Slovan na dv polovice. Rakousko-turelí Slované blíží se více pírod, ale jen že hrozí východní zdevnlostí; Poláci více kultue ale jen že hrozí západním porušením. Jen ve spojení obou jest pravda a doPolsko bude ve Slovanstv zempisním i duševním stedem bro. mezi východem a západem, a zevnitní sthování národó, kterým nám podruhé hrozí zkaženost západní a nevzdlanost východní, promní se ve vnitní sthování. Polák a Slovan mohou, musí se spojiti a spojí se také, a vte mn, pane, že si ruce podají spíš než jižní a severní Nmec. A až se to spojení stane, pak vystoupnou Slované nejen co nejelnjší nýbrž co nejmravnjší. Pak najde Polsko zase pravou domácí, na spolených a svatých záležitostech založenou %evnithii politiku, kterou až posud hledalo v marných sympathiích a ješt v marnjších revolucích. A a si je pak politika rakouská sebe neupímnjší a civilisace nmecká sebe jedovatjší budete nás snad moci ošiditi a obelhati, ale nikdy nás nevytlaíte. Nebot af si proti lomu mluví nmecká filosofie co chce, jednota a svoboda Slovanu jest vtší, mravnjší a osudnjší poteba, než váš ,,pud k východu", a budoucnost ta je naše. Setzt euch Perrucken auf von Millionen Locken, Setít eueren Fuss auf ellenhohe Socken pece zstanete vždy co jste, a budoucnost ta je naše A akoli jsme roztrháni, nezávidíme vám pece vaši jednotu kdyby ji pevnjší paska vázala než pavuina tricoloru^ kdyby a akoli jsme porobeni, iiezá vidíme vám vaši svobodu, i
—
—
—
!
—
i
i
byla prateutonská a
;
akoli jsme mrtvi, nezávidíme vám váš
živ^ot
—
„/
kdyby byl
nesmrtelný !"
Psáno dne 30. února 1849.
Tak
My
myslíme, že zvlášt v tomto ase nikdo nebude ísti bez užitku myšlénky a pravdy v tomto pojednání obsažené, a pejeme si jen, aby našlo tak myslících tenáDod. Red.
,
píše Polák.
jak mnoho dobrých myšlének obsahuje.
V 9
Uhry a rakouské
—
v
Praze dne 30. kvélna.
iiiiiiisterstvo.
Podivné jsou osudy lidské.
(N. N.)
pevaze Slovan v Rakonsích vzpouzelo se nejvíce ministerstvo Schwarzenbergovo. všemu se radji chtlo podrobili, jen když Slo-
Proti
vané nedojdou moci.
A
ejhle
práv nyní
!
—
došlo Slovanstvo nejvt-
že ministerstvo samo ješt muselo o to prositi Komn se zdají být nepochopitelná tato slova pomoc, bez které by jist nyní at si vzpomene jen na ruskou Avšak to prosíme aby celé^ Rakousko padlo do moci maarské pravili, nebof slovanském jen za žert se považovalo, co jsme o vplyvu šího vplyvu v Rakousích,
a
co nejhezího,
!
~
!
—
že vplyv cárá ruského není vplyv slovanský, nýbrž nco zcela My ale jsme chtli krom tohoto žertu na nco praktického jiného. víffie,
pozornost
opravdivélio
a
Nelze
upít,
zajisté
obrátili.
doby, co muselo ministerstvo že od té doby panuje vlastn v Petrohradský, než kabinet knížete Schwar-
od
že
té
pomoc v Petrohrad,
naše Rakousích více kabinet Nebot o kom vím s jistotou, žehy bez mé pomoci zhyzenbcrga. nouti musel tomu mohu za svou pomoc rozmanité výmínky položili, a že Rusko takové vj^mínky dobe vybrali si umí, dokázali již jeho diplomati nejednou a nad chytejšími ješt státníky než nad pvodci oklrojované ústavy od 4. bezna. My se zmiujeme o této vci jen z toho ohledu, ponvadž v ní Ze ministr vidíme zárodek pádu ministerstva Schwarzenbergova. vnitních záležitostí. Stadion vystoupil již dokonce z ministerstva, a že jen podle jména ješt k nmu náleží, že nemoc svou, která však to jsou byla pravdivá, použil jen za dobrou píležitost k odstoupení vci známé. Pro ministr vnitních záležitostí, který jest jist nejschopnjší oud celého kabinetu, vystoupil, nemže býti též nikomu Všetajemství, kdo opatrn a pozorn sleduje bh našich záležitostí. prosil
o
—
obecn
se
ví,
že noviny „Presse"
všeobecn
oupln
vyslovují
politické
mínní
noviny tak dlouho pracovaly proti knížeti Windischgrál/.ovi, až musel složiti velitelství Hrab Stadion byl vždy ouhlavní nepítel nad vojskem v Uhích. kterou vedl Windischgrálz v Uhích, hrab Stadion byl lé politiky,
hrabte Stadiona,
proti
intervenci
národností,
on
ruské, byl
se také
hrab
proti
tak
ví,
že tylo
Stadion byl pro r«:
Nedá stran, *) on chtl samostatnost Vojvodiny Srbské a Slovenska. se upít, že tato politika hrabte Stadiona byla nejpraktinjší proti Maarm, a kdyby se bylo od poátku podle ní písn pokraovalo, *) Strana maarských magnát, která chce siee s Ralvousy spojena býti, a však nepipouští, aby se Uhry rozdlily, a chce udržeti nadvládu raaarstva nad ostatními.
1
1
bylo by se užilo proti
Slovanu vbec,
všech
dávno dokonena. Ze jsme my tuto a kdyby se bylo podle
Maarra a vojna
3
vetší sympatbie Srbu a Slovák a mohla být bez ruské intervence již
odjakživa radili, ví každý náš tená pokraovalo, mohla mít válka uherská zcela jiný výraz tenkrát by byla bývala jenom revoluce utištných Slovan proti utiskujícím je Maarm, kdežto nyní je podobná boji reTím nejvíce ztratila vojna akce proti svobod, tak jako vtjce vejci. nyní pouze boj ta sympathie u liberálních lidí, ponvadž v ní vidí dynastie o své interessy, ponvadž se z neupímného jednání vlády se Slovany uherskými píliš dobe souditi mže, že jde více o potlaení svobod maarských, než o zachování rovnoprávnosti a svobody rakouské. S potšením pozorujeme, že nyní „Presse'' vede zjevnou opposici proli ministerstvu strany uherských záležitostí, což není vc lhostejná, když se pováží, že jest Prcsse nejrozšíenjší asopis v Rakousku. V posledním svém ísle praví zejm „Akoli ministerstvo od mnohých blud svých již upustilo, pece se zdá ješt za potebné uznávati, aby správa uherská byla odevzdává tomu státníkovi (Josika), který byl ješl ped zpátením pochodem vojska císaského za hlaPráv v tomto muži vidíme vtlený vního správce Uher ustanoven. syslera nerozdílnosti Uher a maarské nadvlády .... a musíme tedy souhlasn s ministerským programem protestovati proti takovému ustanovení, skrze který by pravý nepítel jedsvoty rakouské, maarsko-
—
politiku ní
:
aristokratický princip, novou životní sílu ©bdržel."
Tato slova „Presse*"' považujeme za dležitjší, než bývají obyejn lánky asopisecké a s dychtivoslí ekáme, jak asi na to odpoví Lloyd ve
jménu
ministerstva.
My, pokud mžeme ve vzdálenosti své míti nja' é mínní o diplomatických možnostech a nemožnostech, -pochybujeme, že vydrží ministerstvo Schwarzenbergovo dlouho paprsky záící lásky cárské, ovšem a myslíme, že se jednou z nenadálá dovdí národové rakouští cár ministerstva. NeboC tohoto bez velikého pláe odstoupení o
—
—
ruský,
akoli je jenom samovládce,
pece
je
alespo chytrý samo-
vládce, nenahlížel podle analogie polské jemu dobe známé, že není možná nechali v Uhích hospodáství aristokratické maarské strany pokraovati. My máme jakousi pedtuchu, že již pro tuto a8sy
vc
vypukne nedorozumní mezi cárem a mezi nynjším našim ministerstvem, a že pi tomto setkání se ministerstvo naše ped cárem uhnout musí kdo by pochyboval ? my v ustaviném pemýNež, to jsou jen naše domnnky šlení, jak by bylo možná dostati jiné ministerstvo, na všeíicos pipadáme. V lom pesvdení aiespoii myslíme, že se s námi všichni
—
—
!
srovnávají,
že každé
jiné
ovšem knížete Metlernicha
Pijde
vyjímajíc
íiéco o svornosti
dne 24. kvtna 1849.)
N.
—
tak daleko
vérii
to
—
vítanjší
!
Také (N.
bude
rainíalerstvo
nedárae-li
pozor dobrý že se
si
budeme muset pro samou svornost ze starodávného domova svého, z ech vysthovat, a že budeme muset mocného cárá ruského poprositi o kus zem nkde na Kavkaze, abychom tam eské outoišt našil
ped
nás svorností v Cechách.
pronásledující
„Kdypak
již
pece bude nkde ve školách zaveden náš jazyk?"
tážeme se v holubicí snášenlivosti, opírajíce se na stéblo
—
braši noprávnosti všech národu. ,, ..Svornost, nedlejte pro takové malikosti rznice!*^"
—
—
stydíme se
—
c.
kr.
rov-
odpoví
se
nám
My
se spokojíme,
mluvíme.
a
„Kdypak
ale
u šlaka
pec budou opravdu umt ouedníci
napsat
—
povzdechneme si po njakém poctivých nkolik ádkií v eštin ? ase, zapomenuvše již, že nás poprvé tak lehce odbyli. „ „Svornost, jen svornost! Kd) by nebylo toho štváni, byli by blažené asy v zemi. Což pak nemáte nic
dležitjšího
abecedárství ?"
odpoví se
—
v tomto
velikém ase,
než
poád
nám trochu zhurta. — My se lekneme, opt se stydíme a mlíme zase. ale již u všech všudy šlaku pece alespoií ty Pražské ,. Kdy pak Noviny budou rovny nmeckým, aby se již déle nedl len nesmysl, 'že ubohým ani slovo nmecky nerozumjícím lidem ješt k tomu na
to
jejich vlastní peníze
nerozumjí?"
sousedé
jejich
opt
rovnoprávnosti zase
a
štvete
již
my
ouedn si
postžovati.
musíme
„Kdypak nás pece
my
kterým
ohlášení,
osmlujeme
„ „Zase
polekati a pustíte
penz vydržujeme
ani
oni
se po uplynutí roku již
plodíte
národnost proti národnosti" " odpoví se
se již zase
ze svých
tisknou
c.
ani kr.
nesvornost,
nám
zhurta,
onmti.
do toho našeho divadla v Praze, které
pro vaši slávu a pohodlí 5 již je skoro
od zavedení c. k. rovnoprávnosti a my posavad ješt ekloboukem v ruce pede dvemi, až nás tam ti páni pustí.^* „,. Svornost mlte; budete-li zticha, tedy vám za odmnu vystaza branou, abyste dlali kommocí pro zdraví.'"' víme prkenné divadlo Tak to chodí lutavín a my poád posloucháme s pouhými prázdným žaludkem. Nmetí sedmašedesátníci ale laskominami praví, abychom nedlali vlád nesnáze svými „pepiatými** žádostmi; nmetí radikalisté praví, abychom byli svorní proti vládám: vtom lj2
léta
káme
—
s
—
,
ale se
bratrsky srovnávají radikalisté
i
sedmašedesátníci, že
o vlas uhnouti nechtjí, akoli jen žádáme, co
nám
náleží.
nám
aui
í'S3
V
tomto ohledu jest
Némcu
Sfuisobu
i
vru
Maar,
velmi zajímavé povšimnouti
chytrého
si
kterým oni nás Slovany umjí
sob
ve
Podobá se to velmi onomu dvojnásobnému mlýtau S jedné strany stoji Košut a ve jménu ve známé naší národní he. republiky, ve jménu svobody volá nás k sob, abychom se k Maarm pidali; všechny Slovany, kteí s nim nedrží, nazývá jen reakcionáe bua služebníky kainarilly^ slibuje pi tom hory doly a vyhraje-li, služebnosti udržeti.
deme
se dliti o to co se vybojovalo
S druhé
slupky.
strany
zase
:
oni
Maai jádro, nám Slovanm
starokonservativní
Madai
z
vysoké
šlechty sedí okolo knížete Windischgrátze, který proti Košutovi bojuje, a
umjí
jen
si
Maai
k císai.
vc
—
tak navlíknouti,
Blahoslavený
teple dýchat
pece zas ve jménu své oddanosti který umí z jedné huby studen i zaídili tak, že když vyhraje Košut.
že kdyby Košut prohrál,
toho zisk míti budou,
z
!
lovk,
Zkrátka, oni
si
to
ovšem
budou panoval Maai, a když vyhrají Slované, budou pece taky panovat Maai. To je ta vznešená politika. Nmci zas s jedné strany jakožto sedmašedesátníci drží s vládou a pracují o to, aby všechno postarodávnu, to jest nmecké zstalo nás ts druhé strany ale, jakožto republikáni a radikalisté lákaji šínskými jablkami, jak dobe bychom se u nich mohli miti, kdyby jsme jim vytáhli kaštany z ohn, a dokazují nám, že ilení pro nás jiné spásy, než ve spojení s nmeckým radikalismem. si pak to vypadne tak nebo tak, af si vyhrají radikalisté neb vlády, o nás se již postarali, my na každý spsob budeme jejich, bu ve jménu svatého pokoje a zákonnitého poádku, neb ve jména republiky nmecké. To jsem již kolikráte s bolestí na mysli rozvažoval, jak na nás všude tenata nastrojena jsou, af si jdeme v levo nebo v právo a není divu, že se asem mimo vle zmoci duše tžkomyslnost, když ped oima jest onen nestejný boj, který náš ubohý národ již '^
A
—
od
od
tisíceletí bojuje dílem s absolutními vladai, dílem se nenasicenými sousedy. Jak to jde tžko, než se dostaneme o krok dále O každou malikost musíme nkolikrát bojovati, než jí dosáhneme, každou pí své vlastní pdy musíme jako v ustaviné válce vydobývat. Veliké vci nám nedají proto, že prý to ne-
sta-
a
závistivými
!
mže
—
být najednou, a malé
Summa summarum,
nám
nedají proto, že prý to za to nestojí!
že nebudeme mít nic!
Aí si tedy svými rozlinými manévry obelstí kohokoli, my se nedáme nikdy mýliti, naše srdce zatvrzeno jest již proti jejich lstím, nebo již mnoho a dlouho je pozovyijeme. Pravda a právo musí míti konen prchodu, af si se schovávají za chtjí, však již je dravý a prhledný ten jejich opotebovaný štít „svornosti"; my za ním vidíme »}obe a zeteln jejich zištnost, nespravedlivost a neústupnost. Svornost a mír je krásná vc, pece ale praví sáoi Ježíš Matth. X. 34:
134 arbitrari
,.Nolito
paccm
miltere
qiiia
pacem veneriui mittcre
in
terram
^
non
veni
sed gladinm."
Ruské
v IJhích.
Y(»jsko
(N. N. dne 29.
kvtna 1849.)
Ze všech stran dostáváme nejpochvalnjší zprávy o zdvoilém a pivélivém chování se ruských voják, zvláš ale dstojník, ke všemu lidu, vbec ale ke slovsmskýra spolukmenovcm na Moravé a Halii zvlášt. A k tomu pocházejí tyto zprávy z nejrozlinjších stran a od lidí nejrozmanitjšího smýšlení* ba vidól jsem tyto dni psaní jednoho emigranta polského, který též v podobném spsobu se vší spravedlivostí o tom píše. B^^l bych mohl již naped podobné vci o ruském vojsku psát, které již dávno znám, lépe však jest, když sama zkušenost za sebe mluví. Ruský voják jakožto nezkažený Slovan již sám sebou pívtivý, úslužný, citlivý a jemný a k tomu ješt nejpísnjší vojenskou kázní zkrátka držený, nedovoluje si nikdy pánovit a surov vystupovati proti obanským spolukrajanm svým, a ono prožluklé kamašniclvi, které dává mnohé vojsko (nechceme práv žádné jmenovati) tak rádo cítit civilistm, nepozoruje se dokonce u vojska ruského. V lom ohledli by si mnohé vojsko dobrý píklad vzíti mohlo z Rus. njd nimižto celý svt tak rád rameny krív^á. Než my se dnes o tchto vcech jen z té píiny zmiujeme, ponvadž pozorujeme mnohé lidi, kterým takové dobré spsoby ruského vojska jsou pouhá sl do oí. Oni jakožto zatvrzelí závisti vel všeho slovanského byli by si snad páli, aby Rusové co njaká disi poéínaU a tak jejich slovanožroutství ospravedlnili. Tito vá každý vojenský šos schovávají, lidé, kteí se jinak velmi rádi za kteí nemohou pokojn spáti než ve stavu obležení, práv tito lidé zas se rmoutí, že my k ruskému vojsku jen spravedlivi jsme, a že jo snad netupíme. Nevdli bychom vru, pro bychom k libosti nkolika lidem, o nichž dávno máme dkazy, že by všechno Slovanské rádi na lžíci vody utopili, pro bychom k libosti tmto lidem zamlovati mli dobré vlastnosti vojska slovanského, a pro bychom naschvál dobré a pátelské srozumní s tímto vojskem pstovati nemli. Rusové na rozkaz svého cárá pišli do Rakous, a tak jako se náš císa neptal nás, má-li je povolati, tak dobe se jich neplál jejich cár chtjí-li jíti. Ze jsou naši slovanští brati Rusové ješt pod ab-
zv
solutní
vládou, za to
proto.
Kdyby
ech,
my nemžeme,
a
nemáme píiny
pohrdali jimi
ku p. v loni njaké Reichslruppen pitáhli aby nás pinutili k volb do Frankfurtu, víme jisl, žeby byli
do byli
135 ne od nás, ale cd iiélvoho jiného se vší slávou pivítáni. Xyní když Rusové našim bratrm Slovákm a Jiboslovanílm pomáhati mají k právu, nebudeme
my
jim za lo jist spílati.
Proti Prager Zejíiingu.
v Praze 30. kvtna 1849. (N. N.) Dnešní nmecké vládní noTÍny mají velmi podivný lánek o píinách našeho obležení a obležení samém, a kdyby nebyl stav obležení, kdybychom užívali nyní
alespo onoho oktrojovaného zákonu o tisku, vdli bychom náležiodpov. Povdli bychom totiž nejen tm, proti nimžto Prager
tou
Zeitung píše, n5'brž vlád nco do pravdy: ponvadž ale nyníjesl jedné a ne druhé stran smíme pravdu mluviti, bylo by nespravedhvé a nešikovné, cokoli by se íci smlo. Doufáme však, že naše i
nm
jen ješt krpj koustitursí poctivosti, nenechá již déle Prahu v tom vojenském stavu bez zákon. Nebof odvoláváme se na vlastní svdomí, jak našeho civilního zemsprávce pana vicc-presidenta Mecséry-ho, tak i vojenského velitele hrabte Khevenhullera, mohou-li nyní jakoukoli píinu udati, pro kterou by Praha zasluhovala loto zbavení konstituních svobod Aí jen nazapomíná Prager Zeitung ve své horlivosti proti revolutionám, žeby se revolutionám nikde daiti nemohlo, kdyby Je svou zlomyslností neb svou nešikovností. nepodporovaly vlády Proti poctivé, svobodomyslné vlád nedovedou ani nejzlomyslnjší Proti despotické, zákony samovolné lidé platnou revoluci provésti. rušící vlád ovšem ale musí být dle každého práva dovoleno též
ministerstvo, jeli v
!
bu
násilí užívati,
jak to také
i
historie
dokazuje, a tu
práv
i
nejšle-
chetnjší obané chopili se zbran a bojovali o svobodu, a jesUi sé v takovém pádu ádní vlastencové hned zbran neuchopí, dje se to jen z opatrnosti, ponvadž neuznávají síly své za dostatené proti despotm a nechlí tudy nepodaeným povstáním vlast svou ješt do vtšího neštstí uvalili. To platí o vládách nespravedlivých, nepoctivých a despotických. Když ale vláda, akoli se vždy sama svobodomyslnou naživá, pece tak nešikovn se chová, že vtší ást oban o ní mysliti musí, že Svobodomyslná není a že reakci obmýšlí, což divu, že pak pro všeobecnou nedvru k takové vlád každý teba došli nesmyslný a nkdy i zlomyslný egoistický revolutioná u velké ásti lidu víry dojde a sluchu nalezne?! To myslíme že se o této choulostivé vci povdíti dá v stavu obležení.
136 II.
v
Praze
polemiku
ervna 1S49. (N. asop sy
2.
N.)
s rainislerskými
—
Piznávám
se,
že nerad vedu
proto že mi pichází hádka s
nimi velmi podobná njakým vojenským cvieným manévrm, ve kterých se bitvy jen na oko provozují, ve kterých také jedna strana Neboí jsem pesvden, že rejen na oko nepítele pedstavuje.
tchto vládních novin, kdyby jím jen do duše vidti bylo, z povinnosti podle komanda mi•vlastn s námi stejné smýšlí, ale
daktoi
—
jiislerského tak píší, jak se toho od
nich požaduje.
Podobné se dje asto Prager Zeilungu. tora a
hlavní
spolupracovníky
jeho za
to,
za
Nedržím pana redakby se držeti museli,
kdybychom chtli jejich politickou zkušenost jen podle jejich lánk Jsou slabosti ministerské a ouednické, které chápe posuzovati. rozum každého eského dítte, které však pece nikdy nepipustí
A když si dokonce redaktorové vládních novin ve svých láncích. jim pravda nejpopulárnjším a nejse tím když pomoci nemohou, nerozudlají naschvál, jakoby se spsobem hlásá, pochopitelnjším akoli si já smle pochlebovati mohu, že jest luíUi dobe eštin, práv moje eština nejsrozumitelnjší. V . 126 X N. pravil jsem, že není možná udali píinu, pro kterou by Praha stav obležení zaPrager Zeitung ale naschvál dlají, jakoby myslily, že sluhovala. jsem neetl ouední proklamace a že nevím píinu, která v nich
udána
za
byla,
pvod
onoho obležení.
hájiti zásadu, že již každá zem, na revoluci myslí, to dokázáno bylo) ve kteié nkolik lidí (by musí být zbavena konstituních práv a dána do stavu vojenského ? Vždyt by pak ani jedna zem na celém svt nemohla býti chvilku
Který
ale
poliUcký rozum mfiže i
bez obležení.
Ovšem že každé ministerstvo, zvlášt kníže Schivarzenberg^ nachází pro sebe veliké pohodlí ve stavu obležení, který jsme již nazvali surrogat za absolutní vládu ; ale což pak jsou zem jen pro pohodlí minisierstva Naivní
jest,
?
když Prager Zeitung praví: „Wir konnen es nicht
wenn Herr H. rait imverkennbarer Hindeutung auf imsere Zustánde die Revolution nurfiirjetzt gewagt und unpraktisch nennt." Což tedy jest moje sada ,.o despotické, zákony samovoln rušící vlád" eine unverkennbare Hindeutung auf unsere Zustánde ? Jak vidíme, chytá se zase již Prager Zeitung radikalismu, tak jako za onoho asu, když vytiskla onu prožluklou Frankfurtskou korrespondenci, a jmenuje snad naší vládu nynjší despotickou, zákony samovoln rušící ? Nepochybujeme, že bude za tento komgleichgiltig hii»nehmen,
—
—
—
pliment pan redaktor od ministerstva sesazen V dobré nadji, že již beztoho není možná, !
aby
J.
M. C. ješté
187
svoval knížeti Schwarzenbergovi vedení ponvadž kníže Schwarzenberg již uvedl svou déle
zále/ilostí
naší íše,
mocnáství rakonské na kraj propasti, v této pevné nadji nechceme tuto ani nejhlavnjší híchy knížete Schwarzenberga vypoítávat. Podívejme se jen namy Uhry, ty mluví sa o schopnostech našeho prvního ministra Ctme jen Presse, která pece sama se vydává za konservativní asopis, jak ona ovšem bez jmenování jména brojí proti pevráceným plánm našeho prvního ministra Nám nemá Prager Zeitung žádnou píinu V3lýkati, že jsme af nám ukáže na jednu protizákonnost, kterou proti všem autoritám bychom byli bu sami zpáchali neb ospravedlovali, kdežto se nco podobného o našem nynjším ministerstv íci nemže. Jeslli myslí Prager Zeil.ing. ^e všechna autorita sedí jen v hrubém násilí zbran lakové autority asto na veejnjxh silnicích za kem najdeme, odjakživa stavl kriminály a šibenice! dobe spoádaný stát ale pro Co se ministerstva Dobbllioffova a nešfastnych íjnov\'ch událostí týe, neuvedla nás Prager Zeitung do velikjTh rozpak. My, akoli politikou
!
!
:
—
i
—
n
pevn
naše strana
a
upímn
držela s ministerstvem Dobblhofovým^ ne-
budeme pece ono ministerstvo za neomylné vyhlašovati naopak mnsime vyznati, že bohužel neopatrnost a špatné prostedky tohoto :
!
daly vzniku té strašlivé kataslrof, která by se jinák Ostatn máme ale to privátní mínní, na pouhý kraval byla obraezila. že krom maarsko-fraíikfurtskýcli rukou také ješt j.né b}ly v této he zapleteny, o kterýchžto posledních se posud málo ješt svt dovdl, akoli pi celé vci nejvíc pro sebe nahrabaly. Jak ale se ješt nyní naše ministerstvo mže nechat pesdívat silným, to nepochopuje zajisté nikdo, nejmén cár Mikuláš Y pak vlastn jest tato Samsonská síla našeho ministerstva ? snad v tom, že musela povolat Rusy na pomoc a udlal z Rakouska, z dosavadní veliké mocnosti Dvropejské, ruský ochranní stát asi tak, jako jsou Mullany a \ala^ie ? kdežto by bylo možná bývalo s dobrou politikou, jak jsme ji odjakživa radili, již dávno ped rokem ukoniti uherskou válku vlastními silami. Ministerstvo, pod kterým se nco podobného díti mohlo, jako jest válka uherská, takové ministerstvo vru nezasluhuje. aby se jmenovalo silmjm. Díinísterstva
!
má
em
litíu; kníže Schwarzenberg Rakousích mnoho milovník a obdivovatel. Nepravíme to ze zlomyslnosti, nýbrž podle svdomí svého, jako pravdu, která beztoho skutky se poád potvrzuje. Není to vc podivná, že v takových dobách, jaké padli nyní na Rakousko, žádné vlastenecké obti se nedjí, vyjmouc snad kupování nco koní, ku kterému beztoho teprva nedávno šlechta moravská se rozehála ? Takový stav, kde vlast je v nebezpeí a národ lhostejn se na to dívá, jest strašlivý piznejme se, jest ohavný ale vina toho jest
Silné ministerstvo, které
ale
krom
šlechty sotva najde
lásku v
v
—
—
I
38
kníže Schwarzenberg, který nemá./.ádné dvry J. M. C. a národy.
lidu,
kterého se
lid bojí,
který ale stojí mezi Iniiiem
Nechceme vystupovati proti celému pi svých schopnostech
jednotliví ministi
ministerstvu,
nebo
a v jiné ministerské
víme. žeby
kombinací
mohli získati zásluhy a dvru národu: ale co jsme pravili, povazujeme za svou povinnost veejn íci, byíby i tato slova pro nás v této dob a
tch
v
okolnostech,
v jakých
žijeme,
sebe nebezpenjší
býti
—
mela.
ni.
v Praze
5.
ervna.
Sprosté jest u nás písloví
:
Šelma, kdo délá
mie! a to nám bezdky napadlo toucím dnešní úvodní lánek Prager Zeitungu, který prý jak sám spisovatel jeho praví
víc než
—
—
sepsán jest pro obhájeni cli rakouských národ proti utrhání p. Havlíka. Hlavní úkol Prager Zeitungu, pro který vycházejí tyto ministerské noviny, musí a má ale býti ten^ aby hájily est našeho ministerstva, a tento úkol zdá se nám byli tak veliký, tak nedosUiiteíný, že skuten nezbude Prager Zeitungu mnoho asu na a sil jiné vci. Z toho ohledu a také ješt z mnohých jiných píin bude tedy nejlépe, když Prager Zeitung zanechá hájení cti národ rakouských jim samým, aneb vbec jiným lidem. Prager Zeitungu již to jaksi lépe sluší, když rakouským národm na cti utrhá (ku p. Cechm po loském ervnu atd.), než když jejich est chce hájili. Co se ale mne týe, také nemusí mít Prager Zeitung velikou starost neboC národové rao rakouské národy, abych jim na cti neutrhal: kouští, kdybych to skuten inil, nebudou moje noviny ísti a tak si nejlépe sami pomohou bez pomoci Prager Zeitungu. který ostatn tak jest nejapný poraáhaé, že skuten sám nazval ministerstvo despotickým, akoli to nyní upírá. Ze stav obležení Prahy se vztahuje na celou zem (jmenovit skrze noviny, které v Praze vycházejí}, to je pece tak patrno, žeby ani Prager Zeitung nemla na to zapomínati, ^všem se musí dát našemu vojenskému veliteli panu podmaršálu Khevenhullerovi to spravedlivé svdectví, že redaktorm neklade nic v cestu a dovoluje i opposici, ale v tom se s námi jist každý srovnávati bude, že jest spravedliiépe býti v ochran zákon, než v pouhé moci (teba vého) vojenského velitele. Co se nového spiknutí týe, pronesl jsem již své mínní o nm, a pokám nyní opatrn, až ohlášeny budou výsledky vyšetující komisse. Prager Zeitungu radím ze žurnalistické collegialnosti to sazkušenost uí, že není dobe mluvili maobD o spiknuli ped mé ohlášením ouednich dkaz Tomu se však nedivím, že Prager Zeitung na kn. Schwarzenberga strany uherské vojny nic pipustiti nechce; .,éi chleb jíi, toho i
—
!
\
139 pise
zpívej'';
zajisté
ješté vládní noviny,
sterstvu
dlat
ieby se ministerstvo podkovalo za které na Qiitraty vládní vycházejí,
nepíjemnosti.
Opposicní
noviny
jich
to,
kdyby
chtli minibeztoho
tak
To ví do obležení beztoho každý, že naše ministerstvo za to nemže, že tato uherská válka se velmi špatn daí 5 vina toho je jenom na Košutovi! Kdyby byl kníže Schwarzenberg na míst Košutov a Košut na míst
mnoho nadlaly, ie mnsely skoro všechny
knížete Schwarzenberka,
no
I
—
již
pijít
!
by dávno bylo celé Uhersko pemože-
V tom dávám Prager Ztgu. docela za pravdu. Konec bývá ale pi všem nejhezí. Proto tedy,
že rakouští národové všechny trampoty, nesmírnou rekrutýrku, ažio 35 a 35 procent, ustaviné dluhy, nejvlší anarchii a nepoádek v ouadech, slav obležení, oktrojovanou ústavu atd. atd. atd. trpliv snášejí *)? P^oto jest z toho vidti oddanost a dvru lidu k ministerstvu a hanebnost falešných prorok (rozumj také mezi nimi H. B.), kteí prý lidu A kdyby všechny oumysle vlády v nejernjším svtle pedstavují. to lidé zas trpliv nesnášeli, ekla by Prager Zeitung, že my je k
—
—
tomu dráždíme Co praví Prager Zeitung o všeobecném mínní, které prý jest pro ministerstvo, o tom musíme jen podotknouti, žehy to bylo pravda, kdyby to stálo v jiných novinách. Taklo ale si musí každý rozumný !
jen pomyslit: Za své peníze mže se nejbledší holka dát Kdyby byl Košut ministrem v vymalovat s ervenýma tvácma! Rakousích, vsázím se s panem redaktorem Prager Zeitungu o nevím co, žeby tam o taky stálo, že je hodný pán a že má všeobecnou dvru. To jsou již tak slabosti vládních novin, za které ani samy nemohou.
lovk
—
nm
Šlechta a Slovane.
—
v Praze 4. ervna 1849. (_N. N.) Dávno již nezakusil jsem v sob tolik opovržení a žalosti, jako dnes pi tení 263 . Lloydu, kde slojí následující výatek z Preszburger Zeitung: V SAa/cí jsou nyní 4 setniny Szirmayských a v Holii také tolik Uurbanových dobrovolník. Szirmayovi jsou ošaceni a nejlepší zbraní opateni a zjednají si všude skrze svou dobrou disciplinu a dobrý duch, jaký mcži nimi šlechetní vdcové pstují, nejvtší úctu. Dstojníci jeho jsou nejvíce pensionovaní, ve zbrani dobe cviení vojínové a z vtšího dílu rození Uhi, kteí nebojují tak pro Slovanstvo ze všech síran podezelé, jako pro svého císae a krále." Tchto nkolik slov má pro každého, kdo jim dobe rozumí,
pkn
*) Nota bene, k
emu je
také ijá napomináui.
Red.
i40 velmi hluboký význam, a mii/.erae íci, že projedou jako okiídlený každé slovanské srdce. Z lchlo nkolika slov poznáváme nej-
me
s jakým slohlavýiu drakem Slovanstvo bojovali musí, kterýžto vždy novou hlavu nastrí, když mu jedna byla uiata. Kdokoli opatrné sleduje všechny rakouské záležitosti, musí všude pozorovali chyte pletenou aristokratickou sít, do které nás poznenáhla šlechta zatáí, aby opt mohla na njaký as v Rakousích paNejpalrnííji na uherských vcech pozorujeme, že se nyní ponovali. kouší šlechta o vládu v celých Rakousích, jejížto korouhev jest náš Maai vedou vojnu s rakouským první minislr kníže Schwarzenberg. císaem, ale pece proto panuje nejvtší bratrství mezi madarskou a rakouskou šlechlou, a at si vypadne tato vojna v Uhích tak nebo Vy farizeové I jinak, vžd}cky vypadne dobe pro maarskou šlechtu. když ruská síla pipadla do váh rakouských, když se již naped vdti mže, že Košut, teba to ješU^ rok neb více let trvalo, pece konen udušen bude touto velikou silou vy bídní, vysoce urozeni farizeové! nyní picházíte obtovati svou vrnost svému císai a králi, o kteréžto vrnosti po celý rok, co již válka trvá, žádný nic neslyšel
lépe,
;
a
nepozoroval,
a
abyste
osoováním Slovan
svj
liší ocas ukryli,
s#b
hledati
té
neumíte jinak než
lásky u trnu, kterou nezasluhu-
Vy nás nazýváte ,,%e všech síran podezelými'', abyste tím ukryli ne podezení na vás lpící, ale dokázanou vinu svou. My Slované stydíme se toho farizcjslví, abysme se petvaovali my praa íkali o sob, že bojujeme jen pro sxiélio císae a krále víme šlechetn a poctiv, že bojujeme pro svou svobodu a rovnoprávnost, které oekáváme od spravedlivosti císae svého, opírajíce se na jeho poctivé dané slovo ; nebo farizeus je ten, kdo se staví, jakoby myslil, že jsou národové stvoeni jen pro krále. Král je k tomu, aby ídil spravedliv národ a peoval o jeho dobro, král je pro národ, ne ale národ pro krále; to jest svatá pravda, kterou neupe žádný šlechtický farizelsmus. Jenž proto nadsazuje dstojnost královskou, aby sám sebe ve jménu krále zvelebil a jeho mocí nad ostatními vládu jete.
:
provozoval.
Od poátku bouek rakouských sku,
ne slovy hladkými,
stojí
Slované
nýbrž krvavými,
vrn
mozolovilýrai
pi Rakon-
iny
;
naše
korouhev byla vždy svobodné, neodvislé, spofené Rakousko, kteroužto jsme hájili proti Maarm, a pro své pesvdení nasadili jsme všechnu svou silu, krev Ponvadž ale chceme svo-' est. bodné, ne ale šlechtické Rakousko, intrikovalo se proti nám nejha-
Nmcm
i
i
nebnjším spsobem, jak v Praze, tak ve Vídni, lak v Záhebe, tak ve Vojvodiné, tak v celých Uhích v táboe knížete Windischgrátze pod císaskými korouhvemi A když nemžete pod dynastií Kušulo!
vou,
tedy chcete
alespo pod Habsburskou
zase nad námi panství
-
své provozovat ? Proto nás nazýváte ze všech stran podezelými, vy «laí a zjevní zrádcové, nyní když dosti pozdé sami pokání déláte?! My Slované smýšleli jsme nejpoctivji s císaem, akoli jsme mu nepochlebovali 5 my jsme vždy chláli zachovat jeho íši, ne z otrocké mysli, ale z dobrého pesvdení, ponvadž jsme pro národy slovanské nejspíše mohli oekávat rovnoprávnost a svobodu v tomto Vám ale, akoli máte vždy na jazyku svého Císae a Rakousku. Pána, vám na Rakousku nic nezáleží, vám záleží jen na šlecht a na její panování, a hned se spojíte s každým, kdo by vám vaše pripojistil, teba se desetkrát Rakousko rozpadlo. A nyní držíte císaský obklíený, osoujete tam Slovanstvo a zamezujete tam
vilegie
dvr
pravd pístupu
pravé
!
Pro
pak se nepoví zjevné a poctivé národiím uhtn-ským, eho mají po ukonené válce oekávali ? zajisté by vdouce pro bojují,
maarskému vojsku, které dobe ví, pro boTakto ale nemže se nikdy oekávali, že ze strany císaské s takzvým nadšením bojováno bude, jako bojují Maai. Ale šlechta maarská, která má nyní velikého vplyvu u knížete Schwarzenberga, brání lomu nepochybn, ponvadž pece ješt od svých plánii ne-
jinak
vystupovali proti
juje.
upustila.
ale nás Slovanu týe, my másne své pesvdení, pro pracujeme a od kterého se nemžeme nikterak odvrátili že mohli bychom íci nepoctiv se s námi od vlády špatn nakládalo, to ví každý, a kdo to ped svtem upírá, jist si sám ve svém
Co se
které
svdomí trná
5
—
Naše kivda
jinak mysliti musí.
bojovali
proti
—
Rakousku,
vilo
místo nás tu náhradu, kterou jsme
je zjevná.
se více než nám,
my
nemže
Tm, a
kteí pa-
oni
dostali
Avšak ani to nás od samé pírody od
zasloužili.
rozmyšlené a zvrátiti od naší dobe naznaené cest}, *3 a teba nyní vláda v zaslepenosti své nám škodila, my pece konené dojdeme svého cíle, sama sob ponvadž jinak býti nemže. Rakousko musí být takové, jako my radíme — sice pestane. To je pravda, kterou nám hlásá každá mapa, každá statistika. Chcete se jen ustavin ukrývati za bajonety? Pomnte, že vojsko vaše jsme my sami, a teba ješt letos všechno i
historie
í
vojsko naše slovanské necítilo v
—
sob
dstojnost slovanskou však ji bude cílili za rok, za nkolik let \ as nyní siln bží 5 myšlénky naše, které s námi ped dvma lety jen snad nkolik tisíc lidí sdílelo, tyto myšlénky mají s námi již nyní sta tisíc, a za nkolik let budeme se poítati na miliony. Nemyslíte, že nás všelikými kivdami nyní rozdráždíte, abyste *3 že
i
mezi Slovany
nkteí
jinak smýšlí a více podle citu
rozumu politiku svon ídí, nebot všechny hlavy nejdou nikdy pod jeden klobouk!
dlivélio) než podle cliladného
to je
(^treba
sprave-
obyejná
vc
:
M«
_
nás pak na vždy
budeme
mit
moc
mohli my budeme tak dlouho trpl, až pestat trpti a poruili si, a to bude tenkrát,
udusili a
silu
:
18 milion duší lak dobe vdli, kdo je náš Pak nebudeme potebovat ani renyní víme my. voluce, proto že potom vy sami, vysoce urození pánové! budete k nám nebol budete muset *) ípravcdliví až bude toch našich
nepítel,
jako
to
—
!
i Reíoniiv v církvi. v Praze dne 7. ervna 1849. (N. N.) Myslím, ž'^ se na dnešní den velmi dobe hodí následující rozjímání. I Každý zná z historie osudy církve v Cechách. Z poátku hned poaly v naší vlasti rozmíšky slovansko-ecké církve s latinskonmeckou, a poslednjší zstala vítzem. Víme že ímsko-Iatinská církev v naší vlasti nanejvýš
se odrodila a pokazila, že opustivši pravý bohumilý ouel svj, stala se u nás ve stedním vku pouhým hicrarchisticko-despotickým nástrojem beze vší mravní kázn, bez svaté horlivoeti. Cizozemci lakomí obsazovali mezi sebou bohaté
docela
praebendy eské zem, neumjíce s tím lidem ani promluviti, který životu vésti. Nevzdlanost, povra, šlechtiti a k bohabojnému lo byly obyejné vlastnosti dstojzištnost, pyšný zhýralý život Následek toho byly bouky husitníku církve eské ve stedovku. ské, a jedno zlé chtlo se odstraniti druhým. eský národ pro takové zneužívání zanevel proti víe latinskokalolické a chýlil se k proteslanství, tak že až do bitvy na Bílé hoe vtší ásf vzdlaného lidu piznávala se k evangelické víe. Po bitv na Bílé hoe ovšem byla všude zavedena katolická víra, ale jen násilím a vojskem císaským tak že když po 150 letech pod císaem Josefem opt svoboda víry nastala, dosti patrný poet nekatolík se najednou v zemi vyskytnul, na dkaz, že po celých 150 let jen na oko a z nutenosli ku katolictví se hlásil, ale potají vždy pro-
mli
—
testanlství u sebe zachoval.
Každý
ví
že od cisae Josefa
bylo tak snadno od katolické
pekážky
a
víry
dobám nemnohé zákonní
až k nejposlednjším
odpadnouti
pro
obtížnosti.
Nyní ale jest svoboda víry oupln zase uvedena, a každý oban mže podle vlastního pesvdení beze všech pekážek k jedné ze zemských vír pistoupiti. Ode všad slyšíme, že se v Cechách velmi hojn odstupuje od katolické víry a pistupuje valn k protestantské. Mv jsme až posavad mleli o tom, nyní však není as k lomu, aby se podobné vci zamlely; naopak zapotebí jest pátrati po píinách ta*) Pro tento rlánek byly Nár. Nov. od hr. Kbevenhullera poprvé zapovzeny.
143
Dobe víme, že kdykoli se bu v téchlo listech neb i dobrém mínní stane njaká slušná zmínka o vasných nevyhnutelných opravách katolické církve, ku kterým hlavn poítáme: %avedem národního jazyka do cirkve, %avedeni voleb duchovních a biskukových
událostí.
z jiných síran v
p,
'Zrušení dosavadních pené-hitých
libalu atd. atd., ie se v
pomr
a
xire
dní
nových, 'Z-rušení coe-
takovém pádu hned najdou zelotové, vyhlašující
takové návrhy za kacíství, za nevru, za prolicírkevní brojení. Komu skuten blaho národu na srdci leží, a kdo uznává, že již déle vedle vzdlanosti našeho vku podobné nedstatky v církvi obstáti nemohou, které krom toho ani nevyšly od církve samé, nýbrž od tch, kteí církve jen zneužívali ke svým svtským ouelra: ten zajiale
hledí na tvrdošíjnost, s kterou jistá
sté s bolestí
urputn
se protiví každé
oprav v
ást
vyšší hierarchie
katolické církvi.
Jaký bude konen následek léto urputnosti? Jaký bude následek toho, když se ješt jedna ást duchovenstva katolického propjí za nástroj politické reakci? Žádný jiný než nesmírné pestuAvšak což na tom záleží tm pánm pování katolík k protestantm. hierarchm, mají^li mnoho neb málo duší. jen když se jim pojistí praebendy a dchody církevní? Schzka biskup ve Vídni potvrzuje nás v tom, že nemáme nadje na žádné opravy^ akoli jsou všechny tyto opravy takové, že již v mnohých diecésích katolických skuten zavedeny jsou, ku p. mezi Rusíny v Halii není coelibatu a liturgie celá jest slovanská, a žádný je proto nedržel nikdy za špatné katolíky.
Si hic tt
My víme dobe,
ille,
cur
lu
non Jugusline ?
jsou hlas volajícího na poušti. knžstva, která nevyhnutelnost oprav nahlíží, nemá muc uvésti je, a ti kteí by moc mli, nechljí a chovají se tak, že od sebe odvracejí všechnu náchylnost lidu, což nesmírn na škodu jest
že tato
slova
Ta ást
katolické
víe.
Konec toho všeho vidíme jasn ped oima asi polovice lidu konen pestoupí k evangelíkm, a pak naše zem okusí ješt jednou všechny nehody církevních roztržku kdežto nyní, kdyby se katolická víra jak náleží a podle souasného vzdlání ve vceclí nedogmatických liberáln opravila, ješt veliká nadje jest, žeby evangelíci Augsburského vyznání poznenáhla zase se navrátili. Sjednocenost ve víe jest skuten nejvtší blaho pro národ, a zkušenost uí roztržky ve víe, hubí všechnu pohtickou silu národ. Dixi et sal:
:
i
vavi aniniam
!
O zákazu Národních
Xoviii.
v Prate dne 28. ervna 1849. (N. N.) Nepochybujeme, žeby snad leckdo z pátel našich a politických spojenc velmi rád zvdl
144
nco
strany optného vydávání Národních žeby laké bylo velmi zajímavé, kdyby se uveejnil do podrobnosti denník redaktora za tyto dv nedle se vším, o vyjednávání
bližšího
Musíme
Novin.
vyznali,
co se mluvilo a jednalo s záležitostí
Bachcra,
panem ministrem
spravedlnosti
a
vnitrních
Ex. panem prjzatímním komandanlem Pražským
a.
hrabtem Khevenhiillerem, panem mislopresidentem správy eské zem p. Mecsérym, pak ped vojenským soudem na Hradanech. Jsem
svob.
však
pesvden;
žeby nebylo prospšné,
vci vypravovat, a zanechávám persekuce již od r. 1846 najednou
nyní se
vší
podrobností
nkdy
pozdji všechny své se všemi akty obecenstvu ped-
tyto
si
i
eského opposicního redaktora. Dne 9. ervna byl jsem pedNyní jen volán ped pana komandujícího, kdežto my byl peten v nmeckém pekladu známý lánek miij z ísla 130 N. N., a austn oznámeno, Dne 11. ervna byl že N. N. po as obležení vycházeti nesmjí.
ložiti
na ukázku, jaké v krátkosti
jsem
u.
p.
jest
nkteré
živobytí
události
místopresidenta
zákaz, a když jsem
svob.
:
Mecséryho
žádali o písemní zákaz písemní „na odjel jsem hned do Vídn s tím p.
téhož dne obdržel ouední
neuritý as*'* a bez udání píiny, oumyslem, že tam budu u pana ministra vnitrních záležitostí Bacha žádati o povolení k dalšímu vydávání N. N. Dne 13. a dne 14, ml jsem v této záležitosti pokaždé dosti dlouhé a mohu íci i písélivé a píznivé slyšení u p. ministra Bacha, a podal jsem dvoje Promemoria, s tím, jak se p. ministr vyjádil. která asem svým uveejním Dne 16. vrátil jsem se z Yídn do Prahy. Dne 22. byl jsem u p. komandujícího hrab. Khevenhullera, kdežto mi oznámeno bylo, že noviny budou zase vycházel, že však se musím ješt pro své lánky zodpovídat ped vojenským soudem, a že musím podati písemní slib, v nmžto musí být oijsaženo, a) že uznávati chci platnost ústavy od 4. bezna, b} že se chci v opposici své mírných forem držeti, pokud bude trvat slav obležení. Byl u p. komandujícího pipiš od pana ministra Bacha s piloženým mým Promemoria. Téhož dne tedy byl jsem stranu tohoto spisu u pana místopresidenta, kdežto jsem namítal, že beztoho nemám moc, neuznávítti ústavu ed v ní obsaženo jest, že se na budoucím íš4. bezna a že ostatn ském snmu mžc tato ústava zmniti, a aby to možná bylo, že Pan dovoleno býti musí, posuzovati ji a vytýkati nedíistatky její. raístopresident uznával, že sluší, nedstatky ústavy posuzovati, podotknul ale, že se ode mne jen žádá, abych jen od principielního i
i
i
protiústavního brojern proti ní upustil.
Podal jsem tedy ješt téhož dne onen v
nm
o
dotených vcech
takto
spis
a vyslovil
Die jetzigen Yerháltnisse úberhaupl, namenllich
aber
/^emachte Erfahrung wird ohnehin fur den Gefertigten lich
starker
Fitiffcrzeio;
sein.
jsem se
:
bei
der Redaktion seines
ein
die
eben
hinláng-
Blattes
alle
14.5
mógliche, mit der Wahrheit vertra^liche Mássigung zu gebraucheu, iind da er fest entschlossen isl, jederztit rine verfassungsmássige Tendenz beizubehalten^ glanbt er auch, dass Ein
dem Wiedererscheinen
bei
Hochlobl. k. k. G. C. auch der N. N. hierin alle nólhio-en Gaiantien
schen wird, welche die Einem H. k. k. G C. anverlraiite Sorge nm die Ruhe und Sicherheit des Landes fordem. že totiž se hodlám v stavu obležení všeliké mírnosti drželi, poklid se to s pravdou srovnává a že jsem vždy mel pevný úmysl,
—
chovati se konstitucn.
ped vojenskj^m soudem od 9lf2 až do 2i('i lánky v íslech 129 — 131 N. N.. kdežto jsem se snažil, všechny tyto lánky ospravedlnili. Dne 25. ráno byl jsem opt ped vojenský sond povolán, kdežto mi oznámeno jest, že jsem pro tyto lánky odsouzen na 8 dní k Dne 23.
byl jsem
odpolední vyslýchán pro
mn
ale pan komandující tento Irest odpouští. Téhož dne jsem dostal na veer skrze zdejší mstský ouad písemní povolení k dalšímu vydávání novin. Každý, kdo se na svt dívá se zdravým a chladným rozumem, uznati musí, že skuten musí být po as obležení naše snaha, nedávati žádnou píinu ze své sírany, aby naše noviny opt zastaveny neb dokonce potlaeny byly. Neb© odvolávati se na svobodu tisku, na soud píslušný atd. jsou vci, kterým vojenské ouady rozumti nechtí. S druhé strany ale pece každý nahlíží, že jest není jiné pomoci, radji s jedním podvázaným kídlem lépe, když lítati a snažiti se, aby hlas národu zcela neumlknul, než zanechali pele docela noním netopýrm a sovám, které bezfo^io dost hrd se
profosovi, že
bu
vznášejí, kvíkajíce
jen
poád
o
poádku
bezpenosti,
a
cum reser-
valione mentaii „sfaréko'' poádku. za
Kdo naše snažení po
celý
asu pedkonstiluních)
zná,
as
naší
dobe
nevináské
musí vdti,
innosti (ješt jaký jest náš
ouel, a doufáme, že jsme si po celý ten as zasloužili tolik dvry, že nikdy žádnými lákadly, žádnými výhržkami nedáme se od svého ouele odvrátiti, kterýžto držíme za poestný, za spravedlivý. Svtská moc mže nás pinutiti k tomu, abychom z opatrnosti nkdy mleli, ale žádná moc nemže nás pinutiti k tomu, abychom mluvili nepravda
svému pesvdení. se nco podobného od nás vynucovati chtlo, pak bude Pak pestanou Národní Noviny vycházeti, cas radji dokonce mleti. proti
Kdyby
ne ze zákazu,
ale
z vlastní
poslední stín svobody
tisku.
vle redakce, na znamení, Doufejme
ale,
že takové
že
pestal
i
asy pece
nepijdou.
Nyní ale jsme pesvdení (a doufáme, že toto pesvdení s námi vtšina našich krajan chová), že tendence našich novin jest dobrá a pravému blahu národ rakouských císae samého prospšY 10 i
1
1(5
mnohých jiných asopis, kfeí s nalíenou ponéjši. nei hlasové korou a otrockou oddanosti vyhledávají prcce jen více prospch svých pánu, kteí je platí, ne/ celého národu a mocnáe samého, Pi své tendenci zslanerae i nyní tak, akuli mu vždy pochlebují. jako jsme pi ní zstali za asu prvního obležení Prahy za knížete Co se formy týe, nebude nám za tžko, mnohý Windischgrátze. ostrý zvlášt ousméšný a satyrický nápad vyškrtnouti, když by se jím nervy nkterých vysokých ouad urážeti mly, kteí nemajíce sice moc, zabíjeti duši. ale mohou zavírati tlo a zakazovati noviny, pro duši i pvo tlo dostatený trest. Každý nahlíží, že se což jest pravda nechá oste i mírn íci, když tedy musíme jen samých mírných homoeopathických prostedk užívati, mže si každý, kdo ví, že jsme na ostejší byli zvykli, pomyslili, jak nám to nyní nepohodlné býti musí, a žádáme, aby si ke každé takové mírné pravd dle chuti své nco peprnjšího pimyslil, (ak jako my si Isccos pimyslili žeme, co napsati nesmíme. Neníf snadný oukol, hájiti práva národ slovanských: proti nám mnohými vky zkamenlý zvyk, podle jest ouhlavní nepítel starý jinému. Z kterého nás vždy považovali jen jako pídavek k tohoto starého zvyku zrstá proti nám množství pedsndk a bláhový jest, kdo myslí že jedním slovem „rovnoprávnost-' všechny najednou Od vyknutí tohoto slova a napsání jeho na papír až ke porazíme. skutenému poctivému provedení v život jest dlouhá, píliš dlouhá Špatný ale voják, který se dá cesta, a na ní ty tisíceré obtíže. každým vystelením postrašiti, a netlaí se poád ku pedu. Tak i my nyní žijící jakožto bojovníci pro skutenou rovnoprávnost národ slovanských zakoušíme a zakusíme nepochybn ješlé mnoho trpkostí ale ta vzpomínka, žo nkdy šastnjší potomkové naši užívajíce již v plné míe té dstojnosti, tch práv, o které my se nyní piiujeme, s vdností si vzpomínati budou na nás, kteí pracovali, tato vzpomínka jest již nyní dstatenoii nájsme pro hradou za všechny trampoty a hokosti naše. i
m-
nemu
:
n
Obrana
liberálné-iiárodiii' stríiny. i-
ervence 1849).
(N. N. dne 4.
—
asto
slyšíme a
naše strana po zrušení
inn
teme
snmu
nmeckých novinách pedhzku, že Kromíži oupln se zamlela a ne-
v
v
se chová.
zdají se mysliti Ti, kteí naší stran podobné pedhzky iní. neb alespo se staví, jakoby myslili, že z pouhé mrzutosti tato neinnost naší strany pvod má. Piznáváme se. že prozrazuje taková
14f
myšlénka nejen velikou nešetrnosl k nám, nýbrž hlavné též nesmírnou nevšímá vost k okolnostem, ve kterých žijeme. Tážeme se, co by mohla naše strana pi stavu vécí, jaký jest nyní, poínati v politice? rozpuštní snému Kroméížského zcela Vláda naše jedná od Všechny podle své hlavy, neberouc ohled na veejné mínní vtšiny. nové zákony a zízení vycházejí rovnou cestou z kabinetu, a vle Pi lakových ministr jest nyní jediný zákon v Rakousku. konokolnostech byla by vru až stituní vlád dokonce nepodobných pošetilost, aby sob nkterá strana chtla zjednati vplyvu na politiku Ministerstvo naše dokázalo až píliš asto a píliš „energicky," íše. že si nehodlá mnoho dlati z vle vtšiny, jak to bývá a má býti v konstitucních zemích, ba naše ministerístvo hledá v tom zvláštní sílu, nedáti se od nikterého národního vplyvu ídili a vládnouti jen podle své hlavy. Jest jisto, že ped ukonením vojny uherské nebude žádný snm s/olán, to jest že až do té doby vláda nehodlá ani slyCož tu fedy máme inili ? šeti hlas svých národ. Radí se nám, abychom prý o administrací, o financích atd. zatím jednali a takové otázky posuzovali. Ale na? snad pro zahnání dlouhé chvíle ? Nebof aby snad naše mínní v nkteré této vci mohlo si zjednati prchodu u vládj', aby skuten z našich hlav mohlo vejíti d(í praktického života, není ani pomyšlení, když povážíme ,,8{lu'' našeho nynjšího ministerslva, která až posud representuje jen sama Rádný muž a ádná politická strana jen tenkráte se ráda celý národ obírá politikou, když nadje jest, že její dobré návrhy mohou skuten vstoupiti legální cestou do života k vedeni pouhých jalových politických disputací de lana caprina drží se mnohý za tuze dobrého. Až bude rozhodnut budoucí osud Uher, pak nastane teprva doba, kde možná bude inn zakroiti do dalšího vývinu záležitostí naší Mnozí ovšem se obávají, že pak teprva klesne konstituní svoíše. boda naše na pouhý stín, aneb že snad ani tento stín z ní nezstane: my ale nebojíme se toho, ne sice z dvry ve vládu, ale z dvry v okolnosti samé. Až posud byly v Rakousku dv svobod konstituní velice nebezpené strany, a sice strana reakcionáská a strana pepiatc, proti Ob tyto strany jsou samy v scbé kterým jsme vždy zárove bojovali. Toto se bude slabé, ale jedna druhé pomáhá vždycky k vtší síle. nicmén jest to zkušeností snad mnohému podivné a paradoxan zdáti potvrzeno. Nejvtší ást oban jest liberální a peje si svobodu poctiv když ale pílišná zuivost pepiatc nebezpeím hrozí a reakce poukazujíc na to do plášt poádku, bezpenosti a blahobytu svou
as
—
—
!
:
:
5
ošklivou hlavu zahalí, což divu, že veliká
vých a nezkušených
išt ped
zuivostí
rální strany
ást
liberálních, ale bázli-
zavésti se dá a ve stanech reakce hledá úto-
pepiatc
?
Tak
prostednictvím pepiatc.
se
sílí
reakce na outraty
libe-
S druhé strany zas když re-
14R akce hrílé zvedá hlavn, a vláda sama k ní se kloníc svými bu opravdu neb zdánliv svobod škodlivými kroky budí všeobecnou ntídiivru, CCA divu. že hlasy pepiatcfi u mnohých liberálních nalézají píznivého sluchu, a zdržujíce je od dosavadní rozvahy pevádjí je do svého táboru, cíni se sílí strana pepiatcfi. Každý uznává, že dosavadní stav Rakouska byl takovému kololání velmi pízniv, tak že pravá strana jak skrze reakci tak
liberální z
eho
skrze pepiatost
mnoho
seslábla,
všechno neštstí.
povstalo
Nebot ani reakce ani pepiatost nemže nic trvanlivého a šfaslného vyvésti, a kdyby sob zstaveny byly, stalo by se to, co vypravuje hájka o dvou bojujících vlcích, z nichžto jeden druhého lak Tak by též reakcionái a pesežral, že jen ohony na bojišti zstaly. piatci jedni druhé zveselí, nebof beztoho si ustavin šibenicemi jedni
druhým
Liberální strana ale nedrží
hrozí.
vbec mnoho
na šibenice a
nikdy za nástroj k politickému pesvdení. Liberální pepiatce i reakcionáe za užitené a všímá si jejich strana považuje pepiatcové jsou užitený kvas hlas, nedadouc se od nich ale vésti
nepovažuje
je
i
:
pokroku, reakcionái jsou užitená uzda, aby se píliš daleko nezabhlo, neštstí by bylo ale jen tenkrát, kdyby byl samý kvas aneb samá uzda. \' prvním pádu tsto vytee, v druhém není možná z místa se hnouti. Myslíme, že práv nyní nastane as, kdežto liberální strana nad reakcí nad destrukcí (pepiatci). oupln zvítzí Minulým rokem nabylo se mnoho zkušenosti v tomto ohledu, a i
i
ob
t)'to
svobod nebezpené
strany
mly mnoho
píležitosti
ukázali
neschopnost a pokaziti si dvru, tak že nyní ani jedna ani Na poátku revoluce rakouské druhá nenalezne již mnoho pívrženc. vládla píliš strana pepiatá, a v zapálenosti tehdejší vidíme patrnou píino, že se mnoho našich nadjí pokazilo. Nyní zas v asech obležení navládli se reakcionái až do sytosti, ne sice do sytosti své, Nevyhnutelný následek všeho toho ale do sytosti všech ostatních. musí býti ten. že nejvtší ást oban ani reakci ani destrukci sluchu nedadouc. pjde cestou liberální, a síle takové nebude moci vláda svou
i)dporovati.
V tom ;
tím
jístji
a
touha po
vidíme
my
nejvtší
teba ješt njaký
body
as
výkvtu konsfituní svonynjší ordonanní systém,
nad(\ji dalšího
se udržel
musí pece padnout, ponvadž vlád snmovní, konstituní. Proti sliromáždéní (>'.
N.
dne
biskup 6.
tím více se všude rozšíí
rakouskycli.
I.
ervence 1849.) Motto: Viz Psalm. David XXI. 13.
H. B.
—
Sfastnou náhodou mohli jsme
vému obecenstvu ješt záhy
podati celý spis
. 141 N. N. zvdabiskup ve Vídni ahro-
v
!
149
ukonených poradách své vící duše. mli píležitost se vyjádili, že nic doužiteného neoekáváme od tchto porad, a nynjší jejich
máždnych, kleiýmžto
My jsme brého a
paátjTský
list
oslovuji po
Uolikrále
Jiz
dokazuje
již
zcela
zjevn,
se nadarmo ve Vídni škodu náboženství.
že
shromáždili, a jestli ne nadarmo, ješt na
Mohlo se pece oekávati, že náš neobyejný as na biskiioni budou trochu upímnji a skutpech njakou zmnu spusobil, že kem (ne pouhým kázáním a slovy) vyhledávati království Božího, jehožto dobrotu nám ostatním tak výmluvn vychvaluji ale nic podobného jsme v jejich listu neshledali. i
i
:
na tesitokrát chceme k tomuto pastýskému listu jen nkterá uiniti, a objasniti mnohá nepravá nekatolická mín»í v
i\Iy
poznamenání
nm
pronesená.
poátek nadulostí svtskou hrub zavání, vzdálen jsa pravé kestanské pokory: páni biskupové nám vyizují pozdravem a poiehnáni od Boha Otce a Ježíše Krista. iVIli snad njaké zvláštní Již
—
Bohem živým jako Mojžíš ? biskup, musí v pohešiti upímnost, nelibosli vidí tuto hledanou vylíenost, ono na-
zjeveni aneb obcovali ve Vídni s
Vilbec každý
ta
prostosrdenosl a s šemu vku a našim
nm
spis
pomrm
zcela
nepimené
prohazovaní starých
míst z apoštolu, podle kterých jest patrn tento spis jako stylistická
Taková slova slušela ovšem dobe stateným apoštolm, kteí také své skutky podle slov svých ídili: ale velmi se nehodí na naše ervené, prelatské knížata- a hrabata-biskupy, objevující se vícím svým jen v pávím rouše, lyrmi komi na visitacích pi tuných hostinách! Z úst takových biskupii zní apoštolská slova jen jako pouhá svrchovaná satyra! Tak ku p. ona litování, „Ze prý jsme hody svatodušní a Božího tla tentokrát s Vámi slaviti nemohli'-', jak to v pastýském listu napsáno síojí, jest velmi hledaná a citlivá zdvoilost, když se pováží, že mnozí biskupové a arcibiskupové nkterým svým vícím ani za deset let jednou se neukazuji a ve svém vlastním sídelním mst obyejn jen nkolikráte do roku se vidti dávají v kostele, akoli nic jiného na starosti nemají, když se pováží, že málokterý biskup a arcibiskup skuten kdy k lidu promluví, akoli jest vrchním pastýem všech duší Pét a tidcet biskup, jak sami praví, u k tomu „v namáhavých'^ každodenních sezeních (jak též sami praví), bylo tak dlouho ve Vídni pohromad a nemohli jiný než práv tento pastýský list sestavili, a kdo ví. jestli by byli bez pana Kukra z Holomouce a bez pana Panába z Brna takový sestaviti mohli! Bože Duchu Svatý imilace dlaíiý.
i
jak
jsi
opustil
Zlé jesl prý
asy
I
pomazané své
!
prý se pihrnuly na svt. nádoba
temno prý jest na
svt,
hnvu
Božího vylila záhubného, hrzné hrzný boj a vzpoura proti Bohu a jeho
na nás, všudy jest prý
mnoho
zlého a
i
60
Pouiazanéuiu!
A pro? mnohem
akto nám
maluji
paici
binkupuvé
Vždyt byly jindy války mnohem horší
než
Pro
nyní.
vetší
náá než
riynéjší
nyní,
vék
!
nevra
ledy pravé nynjší doba tak velice
biskup? — Ovšem až dosavad zabraovala v Rakotisích censura nejspravedlivjší pravdy o vadách hierarchie pronášeti, nyní ale, kde podle svobody tisku možno jest také biskupm hlásati slovo Boží a upomínatí je na uení Kristova, na jejich pravé povinnosti, na které z vtší ásti pro panský život 8vj pozapomnli, nyní ieprva prý nastalo temnc, neštstí a vzpoura proti Bohu!! Bh a biskup ale zdá, se pece býti nco rozliného, akoli mnohý myslí a vydává se rád za plnomocníka a sekretáe roznítila
svaly
hnv
našich
páiiii
i
Božího na tomto svt. A k tomu ješt zdá se, jakoby onen pastýský list lak zbžná práce byl, že se po nkolika ádcích zapomnlo na to, co napsáno jest o nco díve. Tak ku píkladu na jednom míst stojí, „%e taková vzpoura proti Boku nebyla ješt v djepisu slyšána" a hned na to zas stojí: „Jesd to poime staré bláznovství/"' Oboje ale, jak patrno jest, nemže být pravda, nýbrž jen jedno. Nanejvýš nedstojné jest ale, biskup patrné bludy rozšiovati, jako se to v pastýském iist skuten dje. Praví se tam ku p. Za tedy jest trestán ten, kdo se již že jest nemoc hicha pokutou. neduživým neb mrzákem narodí, aneb kdo pro tžké práce své, jimiž sebe a rodinu svou poctiv živí, ochuraví? Ovšem jsou nkteré nemoce híchu pokutou, ku p. jest podagra obyejný následek mnohého piti a lenivosti: proto ale pece nikdo rozumný tvrditi nebude, že jsou nemoce pokutou híchu. Dále se také rozšiuje v onom pastýském listu patrný blud, %e jest rz-nost jazyk následek híchu^ COŽ tím více jest smšné^ ponvadž zrovna ped tím páni biskupové sami praví, „že jest rozdlení na národy dílo Boií?-' Hích ale nemže být dílo Boží! Ovšem že se toto bludné mínní o vži Babylonské vypravuje ve starém zákon; ale toE jo známá vc, že se v katolické církvi celý starý zákon nikdy nepovažoval a považovali nemohl za zjevení Boží, neboC obsahuje vedle mnoha dobrého též i patrné hanebnosti, jak samým lidem nezjevuje. pánm biskupm snad povdomo bude, a takové Co se jmenovit tohoto podání o zmatení jazyk lýée, není nic jiného než stará domnnka a bajka východních národ, kterou žádný zdravý rozum vedle jiných analogií za pravdu považovati nemže. Rozlinost jazyk povstala tak dobe a tou samou cestou jako povstaly dle vle a plánu Božího všeliké jiné rozmanitosti na svt 5
Bh
rozlinost
jazyk
jest tak
dobe
chlouba Boží jako rozmanitost kvítí
polního a jiného stvoení.
Co dále praví páni biskupové %e
má kestan
plniti povinnosti
/>
bratrství
ke všem,
%e se
me%i všemi národy a má láska jeho ro%si~
15Í ovaíi od rodiny na obec, na národ, stát a lovenstvo, a Ze jsou boje mezi národy hanou lovenstva a ohavností ped Bohem, to všechno a tak pravdivé, že si práti musíme, aby se svt jest tak krásné vždycky podle toho ídil. Ale jak se má podle toho ídili svéí, když sami biskupové ustavin proli tomu jednají; známe Jednoho biskupa, jehožto láska
(ponvadž ovšem rodinu nemá) nemže se nikterak
na obec a na národ; nebo se z lááky k ubci a k národu za nkolik let, po která již biskupem jest, ani po esku Otenáš nemohl nauiti, akoli by ho nejen láska nýbrž i povinnost a svdomí k tomu dohánti mlo, nebo bére znamenitý roní plat za ani
rozšíiti,
své biskupování.
Rovnž
tak bylo by zapotebí, aby s ohledem na toto všeobecné veškerého lovenstva páni biskupové nezatracovali všechny, Víme dobe, že kteí s nimi stejn neví, a nepronásledovali je. (z bratrské lásky), a žeby i o život pivádli je za starých bratrství
as
to
i
nyní snad zase rádi inili, kdyby jim v tom
nevadilo
brachium.
saeculare. I to co praví páni biskupové o pomru školy a církve, kdežto školu k tlu,»zemi a dítkám, církev k duši, nebi a Kristu rovnají, neschvalujeme nikterak, nevyjmouc ani sady, žeby musel být na jejich hrdlo oslií žernov povšen.
Též my myslíme, že musí
být církev
škola
a
spojena,
má-li
církev pravou církví a škola pravou školou, a nenáležíme Avšak my myslíme, tedy do potu lstivých nepátel kesanství. že jak škola tak církev ob potebují velikých asných oprav a Nikdy bychom ale tak dtinpak budou k libosti Boží spojeny. ským spsobem o tomto pomru nemluvili, jako se to dje v tomto
zjjslati
—
.
—
pastýském. Známost historie nezdá se býti též velice potebná k dstojnobiskupské, sice by aeslálo v pastýském listu, že církev 1800 let
listu
sti
nesla nejbolestnjší jho nespravedlivého
tete
si
jen
historii
stedovku
nkdo
a uvidíte,
a
ukrutného že
násilí!
nkdo
nesl
—
jho,
Peale
„Sama sob prý ku právu nepomáhala', ovšem, ponvadž místo církve
to inili Jezuiti
pvod k bojm nesmírným
o náboženství,
uvidíte také,
a
že to byl
jim podobní
lidé,
a dali
jiný.
církev násilím
kterým ale církev nic nenamítala. Páni biskupové mají ovšem velmi pohodlné a rozliné definice církve pohotov nkdy jest církev také 35 biskup ve Vídni shromáždných, nkdy zas ani polovika všech vících není ješt církev. Velmi nekatolické jest ale užívání písoja, jak se dje od pánu biskupu. Katolická církev má dle našeho domnní ped evangelickými také tu pednost, že se nedrží pouze bible, nýbrž pipouproti
:
—
ští
a
—
vedle biblí rozumný výklad. Nebo v bibli mnoho jest zdánlivých patrných odpor, které se bez rozumného výkladu nedají vyrovnali.
:
!
l.VJ
Klcrak se ale páni biskupové práv neibludnjáího a n ej nerozum nj.«iho vVkladu a pouhé HÍsineny zákona (která zabijí, jak moudré ono písmo samo praví) držeti mohou, nepochopujeme dokonce. A lo pozorujeme v onom pastjTskéra listé na mnohých míslech. ,,ysechna mocnost (t. j. vláda) pochází od Boha, protož kdo se protiví mocnosti, Božímu zízení se protiví!" Jaký to nerozum, kdyby se tato vpc dle písmeny vykládati mla. Vždy by byli Ježíš, Apošloluvé, Svatí Otcové, Muedlníci ald. nejvtší híšníci! Jim totiž zakazovaly tehdejší vlády kázati kestansfví, a oni pece kázali, tedy se protivili mocnosti, tedy se protivili zízení Božímu !! Bídné pochlebenství, na jaké cesty picházíš?! Velební Otcové biskupové! kdyby byl ke pišel satanáš svtské podlízavosti a byl mne chtl pokoušeti touto sadou, že všechna mocnost pochází od Boha, byl bych ekl: ..Odstup ode duchu podlízavý, jenž zoveš arcipochlebníkem neboC stojí zase jinde psáno: Více budeš poslouchati
—
mn
mn
!
Boha
nežli
lidí
!••
Ze se pravá svoboda jenom biskupové
páni
má jest,
dosti
praví
—
jest
z luna
vc
církve narodila
odporující
celé
—
historii.
Jak též Církev
a nedstojné mohla pravá svo-
spravedlivých, velikých a pravdivých zásluh,
pipisovati
jí
jiné a
cizí.
A
jak by
konen
boda povstati od tch, kteí ucí, že všeliká moc, tedy i moc loupežnického tyrana, pochází od Boha. a že se jí musíme podrobiti ? Ta ást pastýského listu, která nyní ai ku konci nám zbývá, obsahuje jenom ustaviné opakování špatn rozumného a vyloženého textu Starejte se jen o království nebeské, ostatní vám, bude pidáno. Spatné vykládání tohoto textu zpsobilo již na svt mnoho neštstí, a kdybychom so písemn jeho držeti chtli, museli bychom se promnit v samé fakyry. „love, se, a zase ti poiehná," stojí jinde psáno, a zdá se nám^ že užitenjší jest, tohoto druhého se držeti. Ostatn vime dobe, že sami páni biskupové se velmi málo drží onoho textu, který nám ostatním za tak spasitelný schvalují, nebo jsme ješt nic neslyšeli o njakém arcibiskupu neb biskupu, jenž by byl své tuné píjmy (300.000 zl.) mezi své chudé spolupracovníky, lokalisty, kaplany, uitele a jiné ješt mnohem chudší lidi rozdlil, jsa pevné víry, že mu všechno ostatní pidá, když se jen bude starati o království Boží Kterak si máme vyložiti tuto nesoumrnost mezi uením a skutky biskupskými Velmi významné jest také to, k jakým lidem a jakým spsobem se páni biskupové obrací oni výslovn apostrofuji po sob panovníky, :
pii
Bh
Bh !
:
vznesené a bohaté,
lid
O panovnících, praví
mocnáové
lid
snm.
jejichžto
jméno se Jaksi
ženské.
z velké úcty ani vyslovili
snad ne bez píiny velmi nckonslitun, zastupují, kdežto každý školák dobe ví, že Tmto mocnáíim také páni biskupové jen
netroufají,
stupuje
venkovský, chtidéy vojsko a
ze oni lid
za-
praví
!
153 bude vám dána, vynechávajíce zde své obyejné nebeském. My myslíme, žeby zde lépe stálo : Piite se o moudrost, a bude vám dána, nebo kdyby každému, kdo o moudrost prosí, dána byla^ odkud by se vzali nemoudí lidé na Proste o moudrost, a
nauení
o království
i
—
svélé ?
Vznešeným
a
bohatým
(podivným osudem) praví páni bisku-
též
ovšem že pové, že jim bude pidáno jen to, co k dáváni potebují se tedy musejí o to, co sami pro sebe potebují, starati, kdežto ostat:
ním^ jmenovité
chudým páni biskupové
ale
ehož potebují, pidáno bude. Ty hodný lide venkovský, niká hlas
že jest
jenž
svúdník slovem a písmem, rolnický
lid
tuk a jádro
biskupové, že již ten tuk a
to
tuk a
jsi
jpraví
zem,
slibuji,
že jim
jádro %emé,
též páni
i
všechno,
k lobé do-
biskupové.
ale radujte se
Ovšem páni
s námi,
nynjška nebude omastkeín který si ho v potu tváe zasloužil piiujeme se všemožn, aby hlas
jádro od
že zstane tomu, Také my prosíme Boha o to a svidníku «lovem a písmem nevnikl do srdcí lidu venkovského svfidník jest mnoho, a nejnebezpenjší jsou ti, kteí v ovím roun To již sám Pán Ježíš chodí, a Boha ustavin na jazyku mívají. pravil- že jsou farizeové nejnebezpenjší V apostrof k chudým jest velmi chytrým spsobem prohozeno
cizím, nýbrž
:
!
nco
emu my
musíme, že jest veliký rozdíl mezí dnu. Mnohý, který zde na svt poád v centrum a na pravici sedá, bude snad na onom svté oudem nejkrajnjší levice, a v nadji ve spravedlnost Boží myslíme, že tam na té levici bude mnoho biskupu, zvlášt takových, kíeí o svené duše své málo dbají a jen ve svtských dchodech a marnostech si libují.. Mnoho ješt d"alo by se namítati jednotlivostí, ale nemohouce lic s nimi zdržovati, pistupujeme k otázce živohíé celého onoho shroZa se muže považovati ve smyslu katolického uení ? máždní. Za spra církevní jist ne, nebo chybí všechny známky podstatné, a o rakouské církvi jsem posud nikdy neslyšel. Jakým tedy plnomocenstvím mohou shromáždní ve Vídni biskupové nco platného uzavíti ? Církevním zajisté nic, nýbrž jen statním. Ministerstvo je svolalo po!ize na radu, a doufáme, že ministerstvo také toho co hiskuiíové uzaveli, jinak než rady užívati nebude, a smíme-Ii prositi, ledy prosíme, aby se to považovalo za špatnou radu. Nebo soudíce podle toho pastýského lislu^ musí být uzavení biskup zcela levicí
o levici, k
na
svt
a
levicí
doložiti
pi
soudném
—
o
stedovké.
My nenáležíme do potu pátel nynjšího ministerstva, ale v této vci pece oekáváme od ministerstva mnohem více dobrého než od porady biskup.
Pejeme
si
jenom,
aby ministerstvo
umlo
si
vy-
154 z klerýcii by se o pravých potebách a náležité prameny, páních katohk rakouských (nevyjímajice knéžslvoj skutené pravdy
lileduti
dovdlo.
Chorváti a oktrojírka.
—
Vídeské asopisy jsou skoro všechny bu míníslerialní neb byly, kdyby jen mohly. Doítáme se tedy v posledních íslech Lloydu a Presse nejhrubších urážek proti Chorválm Házení okolo sebe saza píinou oklrojované ústavy od 4. bezna. mými Paríikular-separatislische Tendenz-en, provinzieller Winkelpatrioalespo by rády
tismus,
jsou véci, které od takových
to
pán
každý
utrží,
kdo nechce
Nmc. Tak daleko jdou tyto asopisy, zemský snm trojjediného království Víde-
být poníženým služebníkem
že pirovnávají poslední
skému Sicherheitsausschuszu. a Presse se zrovna vyjaduje, že chorvátský snm zemský nemá jiné právo ..než oktrojovanou ústavu si Tak daleko to pivádí nmecké sozapsati a podle ní se íditi." tuního života
Neb práv
jiná práva
národ se
!
konen
že
bectví a servilnost,
to jest
nemá,
zásadu všeho konstiabsolutní vlády, že
upírají hlavní
hlavní
„než vli
známka
panovníka
si
zapsati
a
pedle ní
íditi.'*
My dívajíce se na vci nyní pouze z nemžeme sob ovšem taky páti, aby národ
praktického stanoviska, chorvátský ve své jinak
ústav dále šel neb snad dokonce k njakému násilnému odporu se zavábiti dal. Což by mohlo než býti spoleným nepátelm naší svobody a národnosti vítanjší, po druhém k jejich vtšímu pohodlí se poaby jeden národ Nyní proti Chorvátm není ani za mák raziti a pak potrestati dal. právní píiny, a dostanou-li horší ústavu než mli díve, bude to ped celým svtem pkné znamení vdnosti za jejich krvavé hájení mocnáství rakouského a takové jmní teba hned nyní nevyplácelo hotovými, pece ponese zatím dobré ouroky a asem svým se jak Kdyby ale nyní teba jen jedna strana (nedokanáleží vyplatí. vjší) v Chorvátech násilný odpor a revoluci zdvihla, víme již naped, na í stran bude vítzství, nebof jsou síly práv v tuta chvíli pdiš nestejné ^ a pak by se všem Chorvátm s radostí napsala do registíku ta vina nkterých a našla by se vítaná záminka nedržeti jim zcela spravedlivé opposici proti oklrojované
pkn
:
v
niem
slovo.
Hlavní námitku lišná centralisace.
Chorváti sami o
Chorvát
Ale
samot
nemohou, kdežto národové (vyjmouc snad staiti
proti oklrojované ústav jest její pítomto ohledu by jist yemoudré bylo, aby
v
proti s
ni
se bránili,
druhé sírany
nco
pi
em
jisto jest,
nejurputnjších
jejich síly vy-
že všichni ostatní tu samou ná-
Nmc)
:
159 léto ústav iní, tak že podle našeho mínní oktrejovaiiá jeden íšský snm pekati nemže. Af tedy Chorvató své aily i svou ncchuf proti oktrojované ústav zachovají až k té píležitosti, kde také my všichni rovnž tak nespokojení jako oni budeme moci své síly s nimi spojiti proti oktrojované ústav. Tato Uvidíme pak, kolikráte píležitost bude na prvním íšském snmu. se bude asi moci opakovat ten experiment rozpouštní íšských Ohlídnme se jenom okolo sebe, ani jeden národ (vyjmouc jednu ást sobeckých Nmcíj) není spokojen s tou centralisací, kterou oktrojovaná ústava pedpisuje Slované, Rumuni, Vlachové to již všichni osvdili, a o Maaích ani pochybnosti není, že jim též nebude dosti té zdánlivé anatomie, kterou jednotlivým zemím tato ústava ponechává, pro bychom tedy skoro všichni v tomto ohledu stejn smýšlíme tedy jeden po druhém se svým odporem vystupovali, dadouce so pemoci, pro maíme sil svých v této nesvornosti bez spojení, pro bychom radji všichni pohromad v úplných silách nepozdvihli svých hlasu ? První íšský snm mže teprva platn rozhodnout o budoucí trvanlivé ústav rakouské a že tato bude focderalivní, nepo-
niítku
proti
ústava ani
snm!
:
:
—
chybujeme nikterak.
Aová knížka od hrabete Lva Máme
tedy první
—
Tliuna.
eskou knížku sepsanou
od
rakouského mi-
neobyejná to vc až posud v eské literatue: „Úvahy o nynjších pomrech, hledíce %vlášté k Cechm, sepsal hrabe Leo Thun."' Každý si již snad naped pomyslili mže, že elí tento spisek hlavn proti té stran politické, kterou my v Národních Novinách držíme nistra
a
práv
proto že pan
hrab zejm
zejm
své sraýšleiií vyslovuje, hodláme však též ,,sine ira et studio*** Qak pan jeho spisu své mínní vyložiti. Nynjší
my rovnž hrab o sob
tak
postavení
hrabte co ministra osvty
i
ukládá
p.
nám
praví)
proti
a
a
náboženských záležitostí ješt za dležitjší,
jeho knižku
povinnost považovati
okolnostech býti zdála. Celý spis 96 stran v jest na šestero ástí první tyry jsou více theoretické, v posledních dvou praktických jedná pan hrab o nejnovjším stav politiky slovanské, zvlášt eské v Rakousích. Pan hrab vyslovuje se zejm proti vševlád, totiž proti tomu, aby vláda do všech okolností svých se míchala, všechno
než by se v jiných
malém formáte, rozdlen
;
oban
sama
íditi
í^htla.
„Jak mohou
—
otázkách, ježto se týkají náboženství,
praví
vd
a
—
%ákony rozhodovati o
duševního vyvinutí?
(si.
14.}
Moc státní chraniž drazn mír a právo proti každému nepíteli jak domácímu tak ciiímu; ponechej ale lidem^ aby bud sami, bud ve spolku sousedském, aneb spojení podle zvláštních svých inferess svobodn ro%-
15(5
rjli
imivsí a.sainí peovali o své blaho.'' (str. 17.) Žádný lineinže tuto záhadu y. hrabte hanti, ale mtiohý se zeptá, kterak se srovnává lakové liberálot pravidlo s tím liberálním associaiiím a obecním zákonem, jaký nám toto ministerstvo oklrojovalo, do kterého pan hrab nyní (musí se rozumt co stejn smýsroii
lovk
berální
—
šlející) vstoupil, díve oppnsici neinil? proti kterému alespo Bez svobodné associace, bez opravdivé svobodné obce nelze nikterak aby lidé rozvíjeli svnn innost schvalovat jim ledy ouel a zamezovati k tomn Tolik tedy muprostedky, tof jest trochu ironické. síme proli hlavní vci namítati, o teré jedná p. hr. v prvních dvou oddlenich svého spisu Tak jednotlivých námitek bylo by více. ku p. praví p. hr. (str. II), ze protivnici rlád bojuji proti vládám $koro jen lži a podrodem. Tu již mluví z pana hrabte ministr, akoli spis sepsán jest v privátním Živobytí nebot každý, kdo historii r. 1848 a 184-9 zná, nebude tuto strannickou sadu p. hrabte za pravdu držeti a podvodech mluviti, Bfih a má-li se již o lžích ví, neshledal-li by se v oích vlád onen biblický trám, pro který se tíska v oku bližního pece dobe vidí. :
:
:
;
Také myslíme, že se p. hrab píina událostí našich dní ta, (aspo % veliké ásti) od vpimného, hlavní
mýlí, .,%e
pokládaje,
vzdlané tídy
že
také
lidu
hrab
Pan
živého kestanstvi/'
jest
odpadly
pochybnosti tak zvané vyšší tídy: tyto ale pokud známe djiny svta, vždy se velmi málo držívaly upímného živého kesanství, nýbrž více zevnitních (jim pohodlných) forem, považujíce svaté náboženství Kristovo více jen za potebnou uzdu na lid jim poddaný, než za pravidlo pro sebe, a jestli se formáln co nábo/,myslí beze
vší
i
níistkái chovali, inili to
tená uzda
obyejn
z opatrnosti,
aby se jim
tato
uži-
ve svaté biblí N. Z. praví se, že snáze projíti velbloudu skrze ucho jehlií, než bohatému do království nebeského, na dkaz, že již to je obyejná stará vada vyšších tíd, co jim pan hrab n}ní vytýká. Strany provedení národní rovnoprávnosti ve školách a v ouadech projevuje p. hrab v tetím oddlení takové smýšlení, s kterým dokonce spokojeni jsme, pejíce sob, aby se jakožto ministr prakticky držel tchto svých zásad. On praví: yžádnému národu jakožto lakovému ncpisluši njaká pednost ped druhým, to jest proto ze nestrhala.
Již
:
nkdo ehož
náleži k jistému národu^ nic se
mu nesmi
odpírati neb zakazovati,
by pohledávati mohl jako práva, kdyby náležel k jinému národu," Na stránce 44 výslovn praví, že se i na vyšších školách (kde rozumí dle jiných svých výrok také universitu^ zíditi musi eské katedry všeho zpsobu. Vci, ve kterých se s p. hrabtem nesrovnáváme, jsou pedn veliké, jak nosti a
myslíme,
peceování
zásluh o civilisaci na
str.
a
vychvalování
3Ž, 33j 34.
Nmc, toucí
jejich tyto
ue-
strany,
157 mnsí zrovna mysliti, že pan hrabe pokládá Nénice za první náod ve svété a že Je nám Slovanm jako zrcadlo ve všem k následování pedstavuje. Nikdo nebude tvrdil, že jsme se již vyrovnali Néracim: jiná jest ale. máme-li si je co vzor k následování vyvoliti. My pedevším v tom hledáme budoucí velikost Slovan, když by se nejvíce dle píkladu a vzoru starovék\'ch Rek a íman, pak ale AngliNebof Rekisi (severních Amerikán) a Francouz vzdlávali. povaha národní zdá nejvíce bjUi se nám podobná a Francouzm slovanská, a vtom co naší slovanské povaze chvbí. totiž selrvalosl, dkladnost, zdají se nám Atíglifiané a starovcí Riraané mnnhetn se jim ctihodnjší mistrové, než Nmci, kteí v tchtovlasínostech
an
em
bychom si my Slované mli vzíti nikdy nevyrovnali. A v za yzor: v politice? v té jsou oni sami nejbídnjší školáci, v té jsou pedanti, kteí si tvrdou skojak zkušenost uí; ve epinou vdy íak zuby vylámou, „e již ani jádro, kdyby se i až ješté
Nmce
vd?
k
nmu
okusiti
probrali,
bu
chladní,
nemohou:
bu
píliš titrní^
zas
peuení:
charakterisovati dali, že jsou velicí píležité místo^
umní?
v
misfi-i
r
všechno \o, co mají hodno není.
píliš
by se nejlépe malých vcech. Není zde zkrátka
abychom slabé strany Nmectva
pesvdení, že všechno skoro, co dné, mnohem skvleji a dkladnji
bu
k tomti jsou
rozebírali:
Nmcích jiných národ
ale
máme
jest na
následování ho-
u
nalézáme,
Nmci pvodního
u sebe, následování
a
že
nás
pro
Nmc
Tolik o pomru Slovan a vbec; má-li ale pan hrab pede vším jen na zeteli Cechy a Nmce v Cechách, jak se to skutené zdá na str. 34, kde praví: „Dokud ale Slované co do vnitrní
%slávati budou pod ]Séinci, potud musí tito více život jak obanském tak politickém'' tu se zdá p. hrab zav Cechách všechna epomínati, že dle našich dosavadních se ská vnitní síla a vzdlanost v nmecké form vzela a
síly
a vz-délanosti
platiti v
pomr
Nmcm
pipoítala, držícím násiln (pomocí vlády) všechen monopol intelligence. Kdyby ale p. hrab obyejnou nmeckou vesnici v Cechách porovnal s obyejnou eskou, sotva by shledal veliký rozdíl vnitní Sem též náleží to, co praví p, hrab (str. 42) síly a vzdlanosti! o divadle.
Neníf
to
se sírany naší (jak se vyjaduje
tedy
p.
hrab
hlední okem závistivým na to, co mají když rozliné ústavy pro sebe žádáme, které jsme až posud
„lichá národní ctižádost aneb jiní,"
vlastními
est hem
a
penzi
a
danmi,
pro svou potupu,
mén
„vnitní
vlastními silami vydržovati museli pro cizí
totiž
pro rozmnožení
síly a vzdlanosti'',
dkaz,
než Nmci.
že
máme mno-
Všeobecné sady ne-
ku p. praví p. hrab: „Pede vsím budiž a národu stejná svoboda, by se o svých silách vyvinoval." Byli ale dva sousedé, kteí mívali ped asy oba po lyreth koních: pi rozliných píležitostech sob ale soused Michl pomívají vždycky platnost;
dána každému
lovku
15S znenáhla ti koné od souseda Vaška pivlastnil, tak že konené má Michl sedm a Vašek jednoho kon. Nyní mají jít oba na pípež, oba dostanou stejný náklad (mají se o svých silách vyvinout), a Michl
smje
pomalu jede, ba pochybuje dokonce, neuvázOtázka: Nebylo-li by zasliišno, aby nav blát. ped soused Michl sousedovi Vaškovi ty ti ukradené kon vrátil, a pak s ním leprv o závod jel? Myslíme, že toto podobenství ml dobe na zeteli míti, p. hrab, spisuje tetí oddlení své knížky, pak by byl snad ledacos vynechal a ledacos pisadil Nyní picházíme ale již k té ásti knížky, ve které se smýšlení pana hrabte od našeho tak velice a podstatn dlí, že za nejlepší cestii pokládáme, naped v krátkosti všechny hlavní zásady od p. hrabte vyknuté dohromady sestaviti, a pak proli nim též své námitky a svj odpor v souvislostí piložiti. My beztoho oekáváme, že skoro každý, kdo se eskou literaturou obírá, spis p. hrabte peísti neopomine, což si také pejeme, nebojíce se nikterak, že tím nco utrpí naše politická strana, ponvadž mžeme p. hrabti ve všem platné námitky postaviti. se
V^aškovi, že tak
Vašek
ne-li
nkde
—
!
Pan hrab myslí, že nejnebezpenjší škdce vci národní jesl kdo z ní udlati chce vc politické strany žeby z toho pošlo
len, to
—
—
;
co se nejpatrnji v
vdcm
spívá jen
Uhích ukazuje novinám
jejím a
;
že
jejich
5
moc
sírany národní pro-
že strana národní nikdy
vlády vykonávati nedovede, že se její mocí nic trvanlivého nemže vystavli ; že masí zstat strana národní v opposici že jest korouhev strany národní cit. a proto se nedá od ní oekávati dslednost v politických zásadách, oudové její nemohou býti i v nejdle-
vn
žitjších
politických otázkách
ení stran.
svorní a musí obtovali své
Tylo všeobecné sady
slovanskou Pravici
v
:
p.
íšském snme,
pesvd-
hrab pak
aplikuje na bývalou
a lituje že
mnozí mužové pok této stran pi-
zbyli svého politického postavení a vážnosti tím, že
Pan hrab se vyslovuje proti každé politické koalici (sposmýšlejících k jednomu oueli.) a vypoítává na sir. 84 historicky všechny (domnlé) slabosli národní naší strany. Dále myslí, že skrze foederaci by muselo pestat Rakousko býti jedním stoupili.
rzn
jení
žehrá velice na to, že naše strana tí slov : národnost, demokracie a foederace užívá jako hesla, neuréivši dokonale, co pod každým rozumí a jak dalece chce jíti jmenovit v demokracii a ve foederaci, což nazývá p. hrab nepoctivým a nechvalilebným, veli-
státem
:
kolepým podvodem a híšným pohráváním 88) „Užívati všech tech jakožto pouhých :
z nich
uritého pojmu, str.
píše takto
výslovn
(sir.
nepikládajíce žádné a spojovati v jednu stranu všechny, kdož je
pijímají v jakémkoli smyslu, stávaje na
5
lof jest
hesel,
nepoctivost trojnásobná.""
86. 87. šlechticlví vytýká dosti
národní, že chce bohatší
a
zeteln stran
Za-
(naší)
znamenitjší prohlásiti za bezprávné.
Co
159
—
—
hrabe na sir. 94 vyméHÍv jeho vlády samovládní ? (cíin myslí naši stranu}, a jmenuje nás (str. '95.) hloukem pedbreznovj-ch ..vlastenc,'* osobujících sobe výhradní monopol ve vštépování lidu své státnické moudrosti, která vétším dílem vypjena jest ze západní Evropy. Celý svj spis uzavírá ale p. hrabe následující pamtihodnou sadou str. 96 ,, Revoluce, ve které žijeme, nedojde svého konce díve, dokud se všcvládnost snéraovních vétšin nestane práv tak nemožnou, jako vševládnost absolutního mocnáe anebo absolutní biireaukratie !•' O této poslední St. Simonistické sade domýšlíme se ke cli p. hrabélc, že jest jenom výrodek jeho neohebnosli v eštin, nebof se ostýcháme rozumti ji v tom smyslu, v jakém zde stojí. Tento zde v krátkosti vyložený chod myšlének p. hrabte ukazuje dosti zetelné, že celá knížka vlastn elí proti stran naší aneb ješt zetelnji proti Národním Novinám a jejich dosavadníma smru. Nezbývá nám tedy nic než buto od svého dosavadního smru upustiti, anebo dokázati p. hrabti, že jeho myšlénky jsou nepravdivé, ím se pak náš smr sám ospravedlní. Pan hrab vystavl celý svj systém na tech hlavních ale mylpedn že strava národní jest vedena pouhým citem, ných zásadách za druhé na chybné zásad o onelu národní strany a za tetí na získal národ
by
ptá se
p.
absolutní za okovy strany
:
—
:
chybné zásad že smýšlení
sob
p.
o politických
stranách
vbec
hrabte v tchto tech vcech
Dovederae-li jest chybné,
celý jeho systém, který na
dokázati,
padne sám
nich spoívá. pravíme Naše národní strana není vedena pouhým citem, nýbrž, snažení národní krom citu také zpsobeno a vedeno jest zásadami isté rozumovými. Na následujících pravdách spoívá budova našeho národního snažení : Krom toho každá národnost již jako zvláštní plod všemohoucí sil}-, zasluhuje život a vznik, a ledy pstovati se má vžd}' k vtšímu kvtu ; krom toho ješt také jest národní rovnoprávnost nevyhnutelná a hlavní výmínka každé opravdivé politické svobody. Nebof kdekoli se jedna národnost (jeden jazyk) zanedbává a odstrauje, a druhý zvelebuje, nevyhnutelný následek v bhu asu musí býti ten, že vznikne nerovnost mezi obany mluvícími tmito jazyky : obané té národnosti, která se zvelebuje, mají více práv, než obané zanedbané národnosti oni se poznenáhla vytlaí ze všech ouad, nemají pístupu ke vzdlání a tudy jsou uvrženi do nevyhnutelných škod, zkrátka na.4ane aristokratie plemene a národnosti. A ponvadž ve svobodných státech vtšina vládne, není pro onu národnost, která v menšin jest, pi nejsvobodomyslnjší ústav nikdy možnost, vybaviti se z onoho ukivdní, proto že nemže nikdy pehlasovati onu vtšinu jinonárodní, která od svých pedností jist dobrovolné neupustí. Proto jest ale hlavní slarost každého národu, pojistiti si pede vším svou národnost a jazyk o
My
tedy
:
:
i
160 nevyhnulelnou a právní výmiakti demokratické rovnosti. Krorné svoboda jednou ranou, jednou jisto, z,e straena politická chvílí opt nabýti se mže, ztracená riárodno.^t ale 'již nikdy, a poarená velmi tžce, tak že národ na lakovou ránu tasto mnohá siletí postonává, nemoha ani docela zah3'nouli a v jiný národ se petvoiti, aby se vyrovnal svým soupem a ani již dokonalých sil nabýti, tak co bídný opovrhel. co služebník jiného národu, odsouzen jsa na vždy jen k nejnižším tídám, mnohé století bídný život vésti musí. Pravé proto pro všechno jest první a nejhlavnjší starost každého národu, pojistiti sob co možiiá nejvíce národní rovnoprávnost svou životní starost musí pedcházeti všech/iy ostatní, a kdetato
Jako/.lo
toho jesl
:
:
koli
se jedná o nebezpeí národnosti, mizí všechny ostatní ohledy.
spoívá
Tyto jsou zásady, na kterých svdectví strany národní, a kterých
smýšlení
a
politické
sob každý vzdlaný
spoluoud této strany dobe vdom jest- nejsa veden pouhým citem, nýbrž jsa veden rozumem a citem lásky k svému národu jen rozehán k vtší Strana ráradní není tedy vedena pouhým citem^ innosti a obtavosti. a tu pak odjiadají všechny consequence, které p. hrab z léto své sady táhnu!, ku p. že nemže být dsledná v politických zásadách. Za druhé má ale p. hrab mylné ponti o úelu národní strany. On totiž nepovažuje, že trvání národní strany v politice jest jenom na as, totiž až k ouplnému provedení rovnoprávnosti v život a k Národní strana mže pojištní národnosti pro všechny budoucí asy. tedy rozumným spsobem jen lak dlouho trvati, až toto docíleno bude, pak ale sama sebou pestává, protože jest práce její dtokonána. Pan hrab nám ovšem namítne, že rovnoprávnost již vyknuta jest my :
ovšem
ješt
neprovedena ve skutenosti, a ponvadž pi uvádní této rovnoprávnosti do života mnoho nejrozmanitjších mže být spsob a stup *), že zapotebí V tomto jest abychom díve neustáli, až dokonce provedena bude. ohledá rovná se národní strana docela tm politickým stranám, které tak asto vnikati vidíme, ku p. v Anglianech, a které si pede vším provedení jistých jednotlivých vcí (emancipace katolík, zrušení ale
odpovíme,
obilních
že
zákon)
za úkol
jak toho jejich hlavní
i
ale
tiikdy
vybraly, všímajíce si ostatního tak dalece,
pedmt
právnosti pestane tedy
spsobem
slíbena,
S ouplným provedením rovnoté doby ale ješt žádným
žádá.
národní strana, do
rovnž lak musí povstati zase v se nedá odrozumovati okamžení, kdy by národní rovnoprávnosti opt nebezpeí zahrozilo. Po takovém výkladu odpadne tedy hned všechno lo, co p. hrab totiž že musí zvytýkal stran národní na tomto mylném základu oposici jen až do prokdežto ona zstane v v opposicí. stat :
to
:
vné
*) Nélído mysli ku p. že již to pro echa jest veliká rovnoprávnost, když Red. není pro užívám svého jazyka potrestán !
vedení rovnoprávnosti a pak odslonpne (jako národní strana, rozpadnouc se podle rozliných záyad též na rozliné strany.) Pak ze
nemá ve všem stejné sm5'šlení kdežto ona nepotebuje mít, tak dobe jako tesaové pracující na jedné steše nemusejí bjH stejné víry, aniž Pak že strana národr.í nedovede to jejich práci na ujmu bjHi mže. vládu vésti, což ovšem také žádné národní slrané ani nikdy nenaOnel její uemže býti padlo, co se také docela píí její systému. jiný, než pinutiti vládu k provedení rovnoprávnosti ve všech odvtvích, kde toho zapotebí jest. Aby ale mohla být njaká eská neb némecká neb maarská neb španlská atd. vláda, jest lak nesmyslné jako eské neb španlské náboženství, eská neb španlská ariihmetika. Ovšem ale mohon jednotlivé ásti strany národní, které mezi sebou v politickém smýšlení sjedríoceny jsou, velmi dobe vládu vésti. Náhledy ale, které p. hrabe projevuje o tvoení politických stran, skutené by více pislušely nkteré ideální sleince než rakouskému ministrovi. Ze užíváme slov národnost, foederace a demokracie za heslo, neurivše zcela zevrubn a snad jako v njakém právním spisu význam jednohokaždého, proti lomu horlí až urážlivým spsobem, nazývaje to nepoctivostí. Pan hrabe zdá se nevdti, neb dlá se, jakoby nevdl, v záleží celé umní, utvoiti veliké politické :
em
strany
:
totiž
ve volení praktického hesla, a že
jest vyvoleno, tím
vtší a tudy mocnjší
ím
šEastnji teto heslo
jest strana.
My
šito
práv
za velikou zásluhu pokládáaie, že jsrae taková hesla, jak jsou : národnost^ demokratle a foederace.^ vyvolili, a doufáme, že „sab hoc signo"
bude vtšina na naší stran. Nejsou to právo tak nahodilá slova, nýbrž nutn jedno z druhého vyplývají a vyznaují do hromady nejlépe v krátkosti všeliké pání veliké vtšiny rakouských národfi. My chceme podivou demokracii, bez národnosti není ale možná pravá demokratie, a bez foederace není zas možná v Rakousku národnost, národ složeno jest ; proto ted}' chceme
proto že z tolika rozliných
národnost, demokratii a foederaci
hrab
myslí,
zárove.
Není
njakými neuritými rozliných ustavin se
jenom házení
jak pan toucí naše
také,
to
slovy
:
noviny musí již míti z opakujících lánku pontí, jaká jest naše demokratie, naše foederace, a co žádáme k uskutenní národní rovnoprávnosti. Proto také myslíme, že pan
hrab nespravedhv a vášniv proti nám (a ne zcela zejmé, ale pece alespo indirekte) užil pedhzky, že chceme bohatší a znamenitjší prohlásiti
'za
abychom bohatým
jejich
bezprávné.
jmní
a
Naše demokracie není tak závistivá, znamenitým jejich zi>amenitost zá-
mén tak zlodjská, abychom jim jejich jmní a jejich %aslou%enou znamenitost odcizovati chtli že však nez-asloui-enou znaraenitost neádi cítíme, k tomu se arci piznáváme, a to jest práv jedno z hlavních pravidel naší demokracie. vidli, tím
:
Nepraktinost svého požadování zdá
se,
jakoby byl ani
V
11
p.
hrab
!
16-2
Kdyby ku p. jenom docela stejn mli, a kdybychom jenora
neporazil.
sestoupiti
alrany
(sliip) foederace.
též
deinokratie a též
tolik
do jedné
smýšlející pét
rozlinýcli dnihft tolik v po/adavkácli
národnosti pijali (akoli jich jest bez konce,
proto že skoro každý tchto vcech má svoje minní. jeden jda dále, druhý jsa s málem spokojen) již by tu vypadlo dle obyejné kombinace ó'Xó:zz25 y ÓZI1Í2Ó. pravím sto dvacet pt rozliných stran. Je to My ani se nechceme domýšleli, ale možná a byloby to dobe ? žeby pan hrab snad dle zásady „divide el impera" chtl na více stran své odporniky rozdlen} míli. Jestli to ale jest nepoctivé, podvodné (jak p. hrab praví) lidi rozmanitých nuancí, avšak v hlavních zásadách svorné do jedné ponazvali p. hrab celý svt (v oupllitické strany sebrati, pak musí néra smyslu toho slova) nepoctivým, nebof všude se dlí celý náred obyejn jen na dv neb na ti politické strany, ba za neštstí se Jaká ku p. rozpokládá, když by se píliš mnoho stran jevilo. manitost smýšlení v obou stranách, kde celý národ se dlí jen na stranu liberální a neliberální ? At tedy jde p. hrab a nadá v.«em anglickým Whigum a Toryfiui nepoctivých a provozujících velikolepý sev. -americkým demokratm a Whigm podvod! Af to samé uiní Myslíme, že p. hrab sám pekvapenost a vášnivoi5.l tohoto výroku svého uznati musí. Pokud svt b'jdc svtem a lovk lovkem, nenajde p. hrab nikde politickou stranu, jejížto oudové b)'^ se ve všem srovnávali vždyf pak ani mezi dvma pátely nemže být oupln stejné smýTo však celku nic nevadí jeden k vli druhému musí v šlení. onen jemu k vli ustoupil*, nkdy zstane ustoupiti, aby zas
lovk
o
—
:
•
i
—
:
:
nem
v celku ale se na vrchu mírnjší, nkdy prudcí živel celé strany vždy dle jednoho smyslu pokrauje. Jsouce ostatn pesvdeni, že p. hrab ve knížce své vyslovil upímn svoje pesvdení a svou dobrou vli, kterou jsme jemu v celku nikdy neodpírali, nechceme tedy ani ped ním tajili toho, že 5
nám
ani
možno
není, uriti již
derace, kterou jsme toto
vyznati,
sob
za
nyní oupln a do podrobnosti
heslo vyvolily.
proto že myslíme, že
není
My
žádný
se nešlítíme
vbec
ani
té
foe-
veejn nemže
naped nco podobného urovati. V tom musí být slyšán hlas všech národ rakouských, a jeden národ, jedna strana nemže sama o
sob žádného tomto
Zásada naše ale v rozhodného hlasu sob osobovati. jest ta, že každý jednotlivý národ v Rakousích jest ouelem, a íše rakouská toliko prostedkem k dosažení
ohledu
sám sob tchto ouéel jednotlivých národ:
a
vtom
myslíme,
foederace. kdežto naopak centralistm íše za
ouel
že
platí a
leží
koen
jednotlivé
národy jenom za prostedky. Na píštím íšském snmu uvidíme jist dle tchto dvou zásad rozdlené všechny zástupce celé íše.
!
16S celý
snm
rozpadne se na dv strany: centralistft a foederalistfi. Foesebe vždy považovat naped za Cechy, Chorváty,
bndoii
deralisté
Srby, Poláky,
Maary, Vlachy, Rumuny
Ri]«.iny,
atd.,
a
pale
teprva
naopak centralislé pedevším za Rakušany (za Nmce, což v tomto pádu jest synonimum), a pak teprva za provinfoederalista, akoliv jejích Cenfralista cialy té neb jiné province. vyznání víry ješt není formulováno, pece se velmi osle od sebe dlí, a z každé malikostí se poznati mohou, ku p. foederalistoví za Rakušany: kdežto
i
slovo province jest až k smrti protivné,
vin
a
s libostí
kdežto centralista jím
usta-
okolo sebe hází.
Nkteré výroky
hrabte,
p.
strannosti a mrzutosti
práv k
nesoucí
naší stran,
sob patrné známky nemžeme též mlením
na
Co ku p. znamenati mají ony okovy strany sainovládni, nho k absolutní vlád? Každý ví, že naše strana rovnž jak každá jiná nemá žádných prostedk nkoho nutiti, aby s ní držel: každý drží s námi tak dlouho, pokud uznává, že cesta naše jest pravá, a pokud se shoduje s naším smýšlením. My nemáme žádné vojenské exekuce, žádné žaláe, žádné tresty, kterými bychom nkoho nutiti chtli, aby to, co pravíme, za spravedlivé uznával Zdá se tedy, jakoby piveden byl k takovému výroku p, hrab jenom z trpkosti nad politickou porážkou, kterou za onoho asu štastné opominouti.
pirovnané
od
od nás utrpla jeho strana. To samé platí též o výroku
„že prý moc strany p. hrabte, novinám jejich prospívá," ve kterém každý alespo co se novin týe, pozná narážku na spisovatele tohoto posouzení. Pan hrab dobe ví, že vdcové národní strany naší od své strany žádného jiného prospchu nemají, než jakého vbec užívají vdcové každé politické strany, totiž vplyvu a vážnosti. Avšak to opt závisí od dobré vle strany samé jako všude jinde. Co se ale novin týe, jest známá vc, že prospch každých novin (vyjmouc takové, které nkdo vydržuje a uplácí) závisí jenom od nich samých 5 -které noviny mají schopnosti, získati si více pátel, tm se vede ovšem Pan hrabá lip, než takovým, které lidé ani zadarmo bráti nechtjí. též dobe ví, že my k pedplacení na svje noviny nikoho nutiti nemžeme, a že bychom se také stydli snad njakých kramáských a dorážlivých prostedku k rozšíení jejich užívati. Rovnž tak nevíme, co mohl p. hrab myslili slovem monopol, Snad nás nea tím že nikoho jiného k slovu pipustiti nechceme. bude považovati za tak dobromysln-hloupé, abychom nechali strany nám protivné, jako ku p. Vlastimilo- Wurmbrandskou v tichosti se národní jenom
vdcm
a
i
rozšiovati, neopírajíce se proti ní ze všech
Vbec
sil ?
hrabti výraz, jako „hlouek pedbeznových vlastenc" užívati, nebo on sám náležel do tohoto „hlouku vlastenc", a jmenovité po a teprva pozdji více ke stran šlechtické pilnnl, nesluší
p.
164 událostech
ervnových dokonce
se s naší stranou rozpadnouti a roz-
Proto by se mil s ohledem na nepáteliti musel. písné národní držeti známé „Hnvej ty se na mne nebo nehnvej,
tuto
stranu vždy
:
Jei když mne potkáš, pozdravení dej !•' on mže nyní jakožto nepítel 'dvody vystupovali proti naší stran, ale neml by nikdy mluviti potupn a pohrdavé o tch, do polu kterých se díve náleželi nestydl. Ku konci nemžeme ješl nezmíniti se o lom, co vytýká p. hrab (sir. 84) Pravici slovanské: „Podporovala v Kroméiži celým Vidné byla vypuena, svým poetem hlas onu stranu snmu, od které v otázce národnosti se dokonce nedotýkající^ proti vlád té, která se umuéila prohlásiti konen nepátele Slovan v UliHch z-a nepátele V této pamtihodné sad vypodobnil se p. hrab mimoRakouska.-' voln lip než v nejdokonalejším zrcadle. Jak známo, jednalo se tam o hlavní zásadu, „pochází-li všechna moc % lidu'^', a ledy snad méla upíPravice slovanská (jak myslí hr. Thun) ze msly proli Mla snad ze zdvoilosti k rati takovou hlavní a základní pravdu? to jest:
Nmcm
vlád
a
ze záští prali Levici hlasovati proti svému
pesvdení.^ Ze
ostatn ani vláda nevystoupila proti Maarm ze spravedlivosli k Slovanm, nýbrž pro vlastní svj prospch, to ví p. hrab tak dobe jako každý jiný.
Na
jiné jednotlivosti toho spisu
Statenost Stálost,
pijdeme
ješlé
píležitostné.
politická.
vytrvalost a neohrožmost polilická jsou vlastnosti, které
svoje práva a svou ješl píliš po ídku nalézáme. bohužel ale tchto svobodu aneb nkde hostinci aneb jak íkáme svými v Jak mnohý mezi páteli svsí hlavu, ohne z'ivý a radikální lovk, piiiš za vtrem až pes
nevyhnuteln
národ
míli
musí,
chce-li upevniti
vlastností
:
poníží svou mysl, jak mile s ou&dy co initi raá, jak mile strana jemu ve smýšlení politickém prolivná zvítzí a své odporníky Jak mnohý, jenž v roku 1848 Hslrašovati a pronásledovati poíná.
hbet
a
boulivým svým radikalismem až všechno dsil, jemužto tenkrát všeho bylo málo, jemuž se celý svt zdál býti neliberální a rcakcionáský, jak
mnohý pravím
ouhlavní radikalista z minulého roku obchází nyní jako zmoklá slepice v ustaviných ouzkostech,
kloboukem aby si nkdo nevzpomnl na jeho loskou zuivost. Jaká jest asi píina tohoto tak obyejného úkazu ? — Ovšem jest píin více, my však zde jen na jednu hlavní poukázali obmýšlíme. Že jsou vbec lidé beze všeho mravního charakteru, kteí v loni vždy jen s tou stranou drží, která vyhrává, kteí se tedy s
v ruce
i
165 beze všeho pesvédée?w a bez mravního pudu k liberální strané pidomýšlejíce se^ že musí zvítzit a že pak pi tom i oni uloví dali, lecjaký výnosný ouádek nebo nco tomu podobného ; o lom všem, jakožto vci píliš sprosté, obyejné a mizerné nechceme ani slov
vlád za denuncianly budou své nejpoctivjší spoluobany všel na lucerny a pipravovat pod guillotinu, vždy ale budou vyhledával beze vší svdomitosli jen svého špinavého zisku. My však zde jen chceme jednati o poctivých ale slabých lidech, a o píin, pro oni jsou nestálí a lehco zastrašitelní ve svém politickém smýšlení. Píina toho jest neuritost a nejasnost jejich poPuzení jsouce jenom okamžitým citem a neurilitického smýšlení. tým nadšením nedovedli si ješt utvoiti v hlav pevný systém politických zásad, a proto kolikráte jim v nadšení peskoí nkolik koleek a hodiny jejich politického sm}^lení hrozn hmotí, najednoa Takoví
šíiti.
lidé
budou dnes
absolutní
sloužiti
a za biice, a zejtra,
kdyby se vci
obrátily,
zase bez pohnutí
státi zfistanou.
Práv
ale
šlení politické nezakládá
na
proto, žo se jejich
dobe promyšlených
smý-
a ustálených zása-
co skuten smýšlí, vždycky svátení politiku mezi pátelí Když a pi sklenici, ale všude ve skuteném život jenom všední. slunce svítí liberální stran, poletují jako motýlkové v nejpestejším barevném blesku : když ale se obzor zahalí mraky a od daleka bruí vládní hrom, již hned se zalezají jako ervíkové do svých dírek. Mužové ale, kteí dle pevných zásad smýšlí, kteí si utvoili pevná nczrušitelná pravidla v politice, pes které nikdy ani nepeskoí ani nepodlezou lakoví dovedou v as pílišné politické bujnosti odporovat pemrštncm, a nedbajíce na žádné jejich, že pi tom asto ntrží nezasloužen nadávky, umjí ochladiti jejich pílišnou zapálenost
dách, lehce se zaleknou a netroufají také
inem
si to,
vyznati, oni mají jen jakousi
:
a
uchrání tím kolikráte vlast od velikého neštstí, za to ale se také v zarmoucených dobách politické sklíenosti povznesli neo-
nebojí
V polihlasu svého proti škdcm a nepátelm svobody. musí každý naped sám se sebou a se svým svdomím býti urovnán a pesvden, že nic nespravedlivého a nic pro vlast škodlivého nežádá, pak ale když jednou tohoto pesvdení nabyl, nesmí se také báti a ostýchati, toto své pesvdení jakožto vc dovolenou si to císa sám vysloviti a a poctivou všwde a ped každým a zastávali. Jen takovým spfisobem muže opravdu svoboda pravá vzniknout a pro budoucnost se ustáhL hrožen tice
bu
Xarozeniiiy
J.
M. C.
Verejší osvtlení zavdalo v Praze opt v Praze dne 18. srpna. Také my jsme ponkud pohnutí. duševnímu píinu k rozmanitému
166 onoho proudu, a . i'iS Deutsche Zeitung uznalo za pi této slavné píležitosti svou politickou larvu a Uvádjíc z našeho ísla ukázati se nám v celé své nmecké kráse. od 16. onen lánek z Pražského denníka, ve kterém jsme vysvtlili okolnost strany návrhn p. Friedlanda a jeho íšské koruny na staromstské radnici, pidaly k nmu Deutsche Zeitung dodatek, v nmžto nás pouují o potebné úct k J. M. C. a ke všem známkám íše, vyítá iíce nám jiko obyejn „alte Sondergeliisle," a rovnají nás k byli
strženi do
dobré,
sejmouti
Maarm,
prý
s nimižto
že jsme vlastn ješt
vláda, dávajíce na
válku vede
srozumnou,
horší.
opovrženjšího než pochlebníka. Bylt as, opatrn protirakouské neukrývaiy píliš kdežto Deutsche smyšlení své, jmenovit v as povstání Vídenského, za tchto dob a za pedešlých nám vytýkaly Deutsche Zeitung servilnost, protože jsme Nyní se vci neuznali za dobré, zdvihnouti revoluci proti Rakousku. obrátily. Rakousko a dynastie stojí pevn (máme-li my njakou zásiuho pi tom, nech af historie rozhodne), ba ukazuje se jistá áka, a že skrze centralisování vlády nmecký živel v Rakousích získá ejhle! Deutsche Zeitung již nás napomíná jak máme slavili narozeniny JMC. a jak si máme vážiti koruny íšské Vidíme, jak se asy mní Co se ale samého osvtlení týe, vidíme patrn z píkladu mstské rady Vídenské, která lež jako naše Pražská radila dobroinné dary pro chudé místo illuminace, že naše Pražská rada nejednala nešetrn a neuctiv proti J. M. C. Vbec každý rozumný bude osvtlení msta v as obležení co možná zdržovali, nebo vru v takovém stavu podobná demonstrace nesluší, ponvadž pipouští možnost, mysliti si, Nemže se tedy schvaže není naveskrz z dobré vle spsobena.
My neznáme
nic
Zeitung
:
!
krok,
lovati
který uinili
mužové
jisté
strany,
!
pivsivše
již
pozd
odpoledne veliký plakát, který zde následuje:
Svým spolumšfanra Zejtra jest slavnost narozenin
císae. odbývati.
!
Jeho Milosti
našeho milovaného
trn nastoupil, máme píležitost, tyto slavn spíše píinu k tomu, penvadž Jeho Milost
Ponejprv, co na
Máme
tím
—
která díve slíbena, od nho teprv ale dána byla udlením ústavy uzavením míru s Piemontem a ku konci se blížícím pokoením povstání v Uhích nám pro budoucnost zevnitní i vnitní pokoj a s tímto optné zkvetání našeho blahobytu zaruil. Jsme toho mínní, že jest všeobecné osvtlení msla nejjednodušším a nejpatrnjším prostedkem, jímžto city vdnosti a oddanosti
—
Jeho Milosti na jevo dáme. Narozeniny Jeho Milosti císae Ferdinanda byly letos osvtlením msta slaveny, akoliv JM. zejni toho odíci se ráila. S dvrou tedy oekáváme, že každý dobe smýšlející rád na všeobecném osvtlení, dnes veer od nás zamýšleném,, ouastenství
j^iaši
báli bmle, k eraiiž své spoliiinšfany páteísky a co nejJuležitéji V Praze dne 17. srpna 1848. zvetne. Ve jménu více stejné smýšlejících ; MDr. Reisich. Ant. Haasche, obchodník. K. H. Fischer, JUD., Pražský mešfan. Karel Kehru, obchodník. Egidy Kriner, obchodník. Fr. Michal Kriner, obchodník. obchodník. Burian, kožel. mistr. Bed. Brosche, Fr. X. Brosche, obchodník. Jan Jelínek, méštan. J. B. Batka, obchodník. J. Rohrs,
JUD. Niemann, V. Hofmann, sklená. Fr. Kose, kupec. MDr. Wischin. Fr. Liegerl, obchodník. M. Jiiidich, obchodník. Bohumil Haase. JUD. Burian. J. G. Dielel, obchodníii.. Jul. Hegner. Herm. Buchsbeck, obchodník. Jií Hezner. JUD. Rudolf Haase. Helminger, JUD. Mor. Zelliger, obchodník. Josef Gólzl, fabrikant.
advokát.
konvá.
Pokorni,
Jos.
Jos. Kohler,
enk
Lud.
švec.
Tiirk, J.
J.
Fortner,
stíbrník,.
J.
Cayer.
AVanitschek. Fr. Scheib. F. Lepschik,
voskár.
Nebo
neslušné jest, den narozenin
J.
M. C, vyvoliti
si
za pí-
politických agitací a míchali city obecenstva
k J. M. C. dohromady s polili^ikými vášnmi jedné strany proti druhým. Skwtek také okázal, žeby bylo nejmoudeji bývalo, následovati mstskou raddu a oslaviti den tichým ale vydatným darem pro chudé, než psobiti nepodaenou illuminaci. Osvtlení msta, kdykoli není pouhá politická demonstrace, nýbrž jako verejší, má být ke cti JMC. našeho neodpovdného konstituniho mocnáe, musí být všeobecné.
ležitost
Vláduúu novinám. (N. N. 25. srpna 1849).
— opt
Vládní naše noviny, a sice tenkráte
za dobré,
na nás
vynaložili
nco
nmecké
ze svých
i eské uznaly otcovských napo-
menutí a ponauení. Ze Prager Zeitung svého bývalého spolupracovníka a nynjšího ministra hr. Thuua proti nám všemožné zastávati musí o tom není ani zapotebí pochybovati. My také nemáme proli tomu nic co namílati ; tenástvu našich novin jest knížka p. hrabte pístupná, my sami radili jsme ve svém lánku, aby si každý tuto knížku p. hrabte peetl, a proto jest svdomí naše zcela upokojeno, nebct každý poznati raíiže, jestli jsme p. hrabti nco nespravedliv vytýkali. A pro nkolik nadávek, kterých se nám od Prager Zeitungu již bez:
toho díve v úplném dstatku dostalo, nebudeme si zoufat my pejeme Prager Zeitiuigu jeho moudrost státnickou, jeho uenost, joho logiku, jeho populárnost, jeho vtšinu tak mu to všechno pejeme, že ani trochu nezávidíme a pi lom jjime tak skromni, že sob ani jednu z vlastností Prager Zeitungu míti nežádáme. :
I
!
—
!
168
K odpovdi pohnuly nás tentokrát jen nkteré vci, které se v Prager Zeitungu píliš asto opakují, a ve kterých se Prager Zeilung odvolává vždy na to, ie prý veejné smýšleni jest na Jeho s/ran, žr veejné smyšlení v Praze ješt praví, že nepochybuje
proti
jest
o tom,
mstské radd, ba dokonce tenáové Národních
že všichni
—
Co mají podobné Novin smýšlej: tak jako redakce Prager Zeitungu. vci znamenati ? My nevíme jiné odpovdi na to, nežli to co obyejn íkával onen p. uitel, toliž : Smjle se, hoši Kdyby smýšlelo tenástvo Národních Novin lak jako redakce Prager Zeitungu, odkud pak by se vzalo toto naše tenástvo ? Pro pak by všichni neili radji Prager Zeilang aneb jeho eskou seslenici Pražské Noviny ? A jaký hrdina jest p. redaktor Prager Zeitungu, jak on beze bázn vyjevuje své politické náhledy, ukryt jsa pod pesvtské vší rutmi vojenské vlády, a jak hrdinsky nám umí pohrozit! Vru uinný Bayard „Das Uebrige wird sich avf einem ]yege ergeben, auf irelchem die Wartc N. N. nichl stehl !"' praví nám p. redaktor Prager Zeitungu, dávaje nám na srozumnou, že jsou jcšl na svlé vojenVru nic není na tomto svt tak velikoské soudy a Stockhaus. !
!
iepé,
jako politické hrdinství vládního redaktora
!
—
Rec Viktora Hugoiia presidenta sjez-dn pokoje,
pi
zahájení téhož sjezdu.
(N. N. 29. srpna 1849.)
Pánové Mnozí z Vás picházejí z nejdálších konin širého svta jsouce Jsouf mezi Vámi publicisté^ vedeni zbožnou a svatou myšlénkou. filosofové, duchovní všelikých vyznání kestanských, na slovo vzatí Vy spisovatelé, zkrálka mužové, jenž jsou chloubou svých národ. chcete, aby vyšel z Paíže výrok shromáždní tohoto, kteréž nepodporuje blaho národu jednoho, nýbrž blaho národ všech; Vy chcete k zásadám nynjších státník a zákonodárc pipojiti myšlénku novou^ vznešenjší; Vy obracíte pozornost jejich na významná a krásná slova v evangelium, kteréž káže pokoj všem lidem, synm to jednoho Boha; v tomto míst, kteréž provolalo bratrství oban, pišli jste provolali bratrství národ. Vítejte
nám
!
myšlénka povšechného pokoje, jenž všecky národy obecnou vazbou poutá, evangelium za nejvyšší zákon uznává a na místo války pokojné vyrovnání klade, jest, pravím, zbožná myšlénka lato také myšlénkou praktickou? Lze svatou myJest ale, pánové, zbožná
169 uvésti ve skutek? Mnozí mužové positivní, jak se nyní mluví, mnozí státníkové, jenž u vedení záležitostí státních oševší praktinost^ já však pravím divéli, odpírají sice ideám Vašim
šlénku tu také
beze všeho rozmýšlení, že myšlénka Vaše jest praktickou a pokusím se laké hned
Ba
to
dokázati.
já jdu ještó dále
nýbrž že ani není lze upozditi, neb urychlili.
Zákony
jí
mámt
5
za
Uskutenní
nemohou
lidské nejsou a
že není pouze
to,
se vyhnouti.
býti
její
praktickou,
mže
rozdílnými
od
se jen
zákon
božských 5 zákony božské ale nekážou válku, nýbrž mír. lovenstvo zaalo se sporem, lak jako stvoení všehomíra se smsicí všech Jakkoli ale jest palrno, že
živlu.
pece
upíti,
lovenstvo poalo
s válkou, nelze
že cílem jeho jest pokoj.
Vyznávajíce vznešené pravdy tyto, potkáte se sice astokráte s odporem víra Vaše setká se s nevrou, v boulivých asech našich bude se idea Vaše mnohému zdáti planým ideálem, ba mnozí ji budou vykiovali za utopii: co mne však se týe, jenž jsem jen 5
skromným spolupracovníkem na velikém díle devatenáctého vku, já Což se nedám odporem takovýmto ani pekvapili, ani odstrašiti. není vcí docela pirozenou, že hlavy se odv'ractJJí a oi se zavírají,
kdy;;
náhle
odvíráte
prosted temnosti, která nad námi
u
rozprostírá, záící se bránu
budoucnosti
se
?
Pánové, kdyby ped tymi sty lety, když ješt válka zuila v pravím, ped obci, v každém mst, v každé zemi, kdyby, tímto asem nkdo byl ekl Lotaringii, Pikardii, Normandii, Brelagnsku, Provenci, Delfinatu a Uurgundii: Pijde as, že nebudete proti sob váliti; pijde as, že proti sob nebudete pole sbírali; pijde as, že se nebude více íkati: Normanové táhli na Pikardské, LoBudete sice ješt spory mezi sebou vyIringšlí zahnali Burgundy. rokovali musit o spolených potebách svých; budete na rovnávati, místo vojín, na místo dl a rozliných zbraní však položíte malou skí, již nazvete hlasovací urnou, a z této urny bude vycházeti váš ná-
každé
rodní
snm,
v
nmžto
se
bude soustedovati
život
vás všech, jenž
duší, jenž bude národním a svrchovaným soudem vaším, který potlaiv sílu mee, vzbudí v srdcích vašich cit spravedlnosti, jenž kaž-
bude vaší
dému
z
Vás ekne:
virmost! dete míti
Odložte
„Zde
zbra
a
se žijte
koní
tvé právo, tam
v pokoji!''
Až doba
spolené myšlénky, spolené interessy
a
poíná tato
spolený
se budete milovati a poznáte, že jste synové jedné krve
tvá
po-
pijde, bucíl;
Vy
jednoho kmene; pak nebudete více Burgundy, Normany, Bretony a Provencaly. pak budete pouze Francouzy. Vaším heslem nebude více válka, vaším heslem bude civilisace Kdyby nkdo vše toto tenkráte byl vyknul, nebyli by všicknl uení a velcí politikové tehdejší byli zvolali: „Hle plachého, nezku!
a
:
no šeného
básníe!
Jak
málo
snech, o jakj-ch chimérách
ku pedu, a tento sen,
lovk
ale,
toto
jenž by vše to
ších raudrcíi uznán za
poznal
leprv
lovenstvo.
O jakých
mluví? A hle, pánové, as kráeí blouznní, tato chiméra se uskutenily. byl pedpovdl, byl by byl od tehdej-
nám
lii
blázna.
Ale také Vy pánové, a já s Vámi, my všickni, jenž zde shromáždni jsme, pravíme Francouskn, Anglii, Prusku, Rakousku, Španlsku. Itálii a Rusi Pijde as, že i vám zbra z rukou padne; pijde as, že válka mezi Paíží a Londýnem, mezi Petrohradem a Berlínem, mezi Vídní a Turínem bude tak nemožnou a ku pravd nepodobnou, jako by nyní byla válka mezi Rouenem a Amiensem aneb mezi Bostonem a Filadelfií. Pijde as, kde se Francouzové, Rusové, Italiani, Angliané a Nmci, zkrátka všickni národové spojí k vyšší jednot a že založí evropejské bratrství^ práv tak jak to inily pedešlé provincie francoušké, které nyní v jednom Francousku spojeny jsou. Pijde as, že nebude jiného bojišt, než trh otvírajících se obchodu a ducha lidského, otvírajícího se novým ideara. Pijde as, že kule a pumy ustoupí hlasovacím cedulkám a že obecným hlasováním bude zvolen veliký a svrchovaný senát, jenž bude Evrop to, co je Anglii parlament, co je Francii zákonodárné shromáždní a co jsou druhým národira snmy. Pijde as, že se v museach budou ukazovali dla, jako dnes se ukazují nástroje k muení, a každý se bude diviti, jak lidé takovouto zbraní proti sob váliti mohli. Pijde as, že nebude jen dvou velikých soustátí, soustátí to Amerického a souslálí Evropejského, kteráž svorn spi žíti a pes šíré moe bratrské ruce sob podávati budou, vymiiujíce ouroda svých polí, výrobky svého prmyslu, svých umní a duševních sil svých, vzdlávajíce poušt a pispívajíce s pomocí Boha ku zlepšení svta. A na krásný den tento nebudeme muset ekati ani tyry sta let; žijemef v asu rychle plynoucím, tak byste, jako nyní neproudily se ješt nikdy událostí a idey, za naší doby vyvede asto jediný lok úlohu celého vku. Nuže ale, Francouzové, AngHané, Belgiané, Nmci, Slované, Evropané a Amerikáni, což máme uiniti, aby vznešený den onen co nejdíve nám zavítal? Máme se milovati. Milovati se! Takto budeme n uvádní povšechného pokoje Bohu nejlépe nápomocni. Neb vznešený cíl tento lovenstvu v skutku vytknul. Patte, jak nám k dosáhnutí jeho všude napomáhá. K jakým vynalezením nedospl duch lidský! Jaký pokrok se nejeví na všech stranách! Umota se sláva ode dne ke dni vtší otroky t!Í ducha a služkou civilisacej píiny války mizí s píinami utrpení j vzdálení
Bh
171 národové se
spojují*,
daleké krajiny se k sobe pibližují, a
k sobe
to
Železnými drahami se pibližování jest zaátek obecného bratrství. se nyní Evropa menší, než byla ve stedním veku Francie. stala Parními lodmi možno cestovati pes Oceán rychleji, než jindy pes moe stedozemní. Za krátký as budou lidé po svét cestovati tak rychle, jako bohové Homera cestovávali po nebesích. Ješlé nkolik rok, a elektrická vazba svornosti obejme celý svt. Ponoím-li se ale, pánové, do ohromného proudu událostí tchto, nad nimiž vládne ruka Pán 5 pomyslíra-li na vznešený cíl lidského pokolení, na pokoj, a srovnám-li, co prozetelnost božská proii iní s tím, co mu lidská politika klade v cestu; tu se zmocní cit bolesti Nebo srovnáme-li statistická udání a budgety národ srdce mého. evropejských, najdeme, že vynakládají k vydržení vojsk svých nemén než dv milliardy; pipoteme- li k vydání tomuto ješt všechny veškeré zásoby vojenské, tu se okáže, že celé vydání obnáší ti Pipojte nyní ješt k veliké výloze této ztrátu asu, plné milliardy. nejzdravjších, nejsilnjších a nejmladších lidí, jenž ve vojšt slouží, lak budete moci snadno udati, že stálá vojska stojí Evropu nejmén tyry milliardy. Pánové! nyní trval pokoj dva a ticet let, a za tch dva a ticet let b3lo vynaloženo za válku sto a dvacet roiliiaid! Pedstavte si, žeby byl každý chtl díve být lovkem a pak leprv Francouzem, Anglianem aneb Nmcem, a žeby lovenstvo se bylo promnilo v jednu rodinu, a pak vynaložte ohromnou sumu, kterou posavade z nedvry jste vyházeli, vynaložte ji pravím k udržení dvry a lásky. Dejte tchto sto dvacet osm millíard, jež jste dali válce, pokoji! Dejte je práci, intelligenci, prmyslii, obchodu, plavb, orb, vdám, umním, a pedstavte si, jaké pinesou ovoce Víte, co by se bylo stalo, kdyby ohromná suma sto dvaceti osmi milliard po dva a tidcet Tvánost svta by se byla let na ten spsob se byla v} nakládala ? Úžiny zem by byly prokopány, železné dráhy by kryly zmnila. celý svt 5 kupecká plavba by byla stokráte zvtšena na pouštích by se stavla msta; pístavy by se zakládaly, kde by byly posavade píkrá skaliska 5 Asie by byla navrácena civilisací, Afrika lovenstvu 5 prácí lovka by se bohatství prýštilo se všech žil zem, a
ron
ron
!
5
bída by zmizela;
A
víte,
by byla
co by zmizelo s bídou
pemnna.
pokojn po všem míru
Lidé
se rozšiovali.
kládáním osad. Nepinášeli vilisací k barbarství. Patte, pánové, do
kdyby onch
sto dvacet
na válku vynaložila,
které
osm
bylo
?
Revoluce.
by vztekle
by
proti
Ano,
sob
tvánost svta nýbrž
nebouiii,
Místo revolucí by se zanášeli zabarbarství k civilisací,
propasti válka vrhá vlády milliard, jež
dáno pokoji,
Evropa za dva a
zajisté
nýbrž a
ci-
národy ticet
byste nevidli
le
nic z
17Í v Evropé vidíte. Evropa by nebyla bojišlém, nýbrž Sardinsko poraženo, by nebyl politikou lidby nebylo ; skou pobouen, Benátky a Uhry by se nemusily brániti, Francousko by nebylo rozerváno a v nouzi; v budoucnosti by nám nehrozila bída, obanská válka a všeliké svízele 5 na místo smutného divadla tohoto co nytií
toho,
ím
dílnou
by jsme mli vyhlídku do krásné budoucnosti, v kteréžto se krásné pojí vzdlanost s povšechným pokojem. Vc to opravdu hodná uvážení Jenom pípravy proti válce jsou píinou revoluce; lidé se chystali všemožné proti chimérickému neštstí nevidli však revoluce, kteréž se blížily. Proto všecko však nesmíme, pánové, zoufati, ovšem musíme míli vtší nadji než díve. Nedejme se odstrašiti krátkými pohromami, které jsou jen znameními píštích velikých událostí nebume nespravedliví proti dob, v nížto žijeme, nehleme na ní jinak, než slušno jest. Naše doba, vyznejme to, jesl pece dobou veledležitou, ba podivnou a bude v djepisu svta zajímati velmi krásnou stránku. Všude se jeví pokrok, mezinárodní spory se zaínají vyrovnávati, meze na mapách a pedsudky v srdcích mizí všecko celí k sjednocení a ku zlepšení mravu, vdy se rozšiují a vzdlané ei všude panují. Národní ókonomie, vdy, prmysl, filosofie, zákonodárství, všecko smuje k jednomu cíli, to jest všecko pracuje k tomu, aby byla potlaena u vnit chudoba a vn válka. Ano, pánové, doba revolucí pestává, doba oprav zaíná. Pokrok národ opouští formu aásilí a bére ku pomoci pokoj. Od nynjška bude cílem politiky velké a politiky pravdivé uznali všecky národnosti, obnoviti djepisnou jednotu národ a jí pomocí pokoje s civilisací spojiti, kruh vzdlanosti vždy více rozšiovati a národm nevzdlaným dávali dobrý píklad, na místo bitev pivésti nestranné soudy, zkrátka vysloviti poslední slovko spravedlností, kteréž druhdy vysloveno bylo násilím. To budiž, pánové, ku konci naší útchou že lovenstvo nevstoupilo teprv dnes na tuto dráhu, již prozetelnost božská mu byla vytknula. V naší staré Evrop uinila Anglie první krok a ekla píkladem svým k národm druhým Vy jste svobodní Francie uinila krok druhý a ekla Vy máte svrchovanou moc Uime nyní všickni spolen krok tetí a eknme všem ná!
;
;
—
:
!
:
:
rodm
:
„Vy
!
všickni jste bratí !-
Porota. (N. N. 23.
—
záí 1849.)
Podali jsme v 216. ísle N. N.
o sestavení porotních
soudc
svém nový zákon
prozatínlní
ve pestupcích tiskovýchj sestavený od
i7:i
nového minislra spravedlnosti p. ryt. Schmerlinga, který nám tuto podává ve svém novém ouad první dležitý okus. Nebo neteba snad ješté opakovati, že svoboda tisku nejhlavnjší a nejprvnjší jest základ svobody a práva, ponvadž jenom skrze svobod.i tisku možno jest srozumní bu všech neb alespo veliké ásti oban k hájení svých práv. Svoboda tisku ale záleží v tom, aby každý oban právo ml, pomocí tisku své smýšlení ve-
ejn
všem svým spoluobanm oznámiti
a sdliti,
a teprva
tenkráte
aby za to trestán býti mohl, kdyby vytisknouti dal nco nepravdivého a škodlivého. Ponvadž se ale skrze svobodu tisku hlavn na svtlo pi^ivádjí rozliné nepravosti a chyby ourad, a mnohé vci, proto také nemají ve svobodném státu které vlád nebývají k libosti Guadové právo a moc potrestali nkoho pro pestupek tisku jinak, Porota ale jest soud svobodných, než když od poroty odsouzen byl. neodvislých spoluoban, kteí bez oiilcdu a beze strachu ped vládou jen podle svého svdomí rozhodují, dopustil-li se skuten obvinný neho zlého neb nespravedlivého. Nebo kdyby toto usouzení odevzdáno bylo ouadm, nesml by zajisté nikdo (což jest ale pro obanstvo nejhlavnjší vc) chyby, vady a pestupky ouedník veejn tiskem vytýkati a odhalovati, sice by byl ustavin trestán a pronásledován od rozliných slavných a neslavných ouad a soud. Nejlepší píklad toho muže míti obecenstvo na redaktoru N. N., jenž pro nejostejší posouzení oktrojované ústavy od veejné/w soudu porotního na žalobu vlády nebyl odsouzen, ale od té doby již po dvakrát pro tu samou vc trestán byl od vojenských ouad po tajném soudu. Z toho ohledu tedy jest samostatnost porotník první a hlavní výmínka svobody tisku. Co se tohoto nového zákonu o sestavení poroty týe, nesrovnáváme se my s tmi novinami, které tuto práci p. Schmerlingovu pes píliš pohanily, ponvadž my nenacházíme píin dostatených k takové nespokojenosti. My pesvdeni jsme, že porota sestavena dle tohoto zákonu dstateéná bude k zahájení práva svobodného tisku, a :
neobáváme se nikterak jejích výrok. Ovšem že nikdo mysliti nebude,
že snad my tento zákon za považujeme ale prozatím dosti již, když jest obstojný, budoucímu snmu íšskému zstaveno jest dle smýšlení
velice liberální
a
beztoho
:
svého liberálnjším se ukázati. Dle tohoto nového zákonu bude porotníkem každý 301etý zachovalý oban, platící pímné dan 5 zl. st. (ve mstech pod 10.000 obyvatel) a 10 zl. st. (ve mstech pes 10.000 oby v.) : bude ledy porotníkem skoro každý mistr, každý obchodník, a vbec každý, kdo podle ústavy voliem jest do dolejší snmovny íšského snmu. Yšechno ouednictvo, vojsko a knžstvo jest z poroty vyloueno, z té píiny, aby nebyli soudci ve vlastních záležitostech. Oekáváme
174 ovscin
vbec
že biidoncné až VA'jde
s jistotou,
njaké
provisoriiim
o
porot
hodnost porotnikii také alesjxiii vŠíu tem dána bude, kteí budou volii do zemských sném. Též vytýkáme p. ministrovi jakožto nevasné ono ustanovení v §. 5.. dle kterého jest v}loiien každý, kdo byí na pul léta do žaláe Takové ustanovení by mohlo být spravedlivé jen tenkrát, odsouzen. kdybychom mli již ádné a neodvislé sondy ; ale nyní, kiležto po vlší ásti mocnáství panuje právo vojenské a kromé toho Hejvétš nepoádek v ouadech, jak snadno jest byli odsouzenu do žaláe, a C^ nejen ve
ale
pak za
zbavovati
jak nespravedlivé
Musíme dakce Const.
v("*cecli liskii)
též
která
Blattu,
navždy
konstituního práva obecenstva na nedbalost re14 tohoto zákonn velmi reakcionáským to
!
pozornost
obrátiti §.
Smysl tohoto §. v onom zákonu jest ten, že mst12 oudfi, kteí budou s krajským neb ská radda ze sebe vyvolí 4 zemským pednostou vybírati o voliti náležitý poet z potu všech k tomu schopných oban. Redakce Const. Blallu ale tomuto §. (aneb koli je nmecký) tak špatn vyrozumla, že prý sám krajský zemský pednosta (tedy ouedník) sobe z mstské raddy vybere tch 4 13 osob, které porotníky voliti budou. V zákonu toiiž stojí: Der Landeschef hat mindestens 4 und hóchslens hie%n 12 abgeordnele MitTo by ovšem byla glieder des Geraeinderaths einziiberufen ald. pkná správa, kdyby sám krajský si ustanovil ty, kteí porotníky pak by také sám krajský mohl soudit tak dobe jako ta volili mají Takový ale není smysl zákonu p. porota, kterou on sám si vybral.
spsobem
vykládá.
—
—
:
Schraerlingova.
vydání tohoto zákonu o sestavení poroty v tuto dobu proto, že považujeme tento zákon za pedchdce brzkého zrušení stavu obležení, onoho stavu jenž nám zpsobil Tantalskou konstituci, a klerýžto stav obležení patrn jen proti svobodnému tisku elí. V oktrojované ústav od 4. bezna teme také následující paragraf: Všechny tUlavy jednotlivých korunních %em{, tvoících ísiy §. 83. rstetípjí v život v bhu roku 1849, a musejí pedloženy býti prvnímu spolenému rakouskému íšskému snmu, který svolán bude po %avedeni
Ostatn
naplnilo nás
onch
ale
potšením
ústav.
již tolik vytrpli proto, že jsme odporovali oktrojované iníme tedy pokání a opíráme se o tento ejhle bezna 4. od ústav již se ku konci chýlí, zbývají jenom Rok 1849 sloup! jako o §. 83. tomto roce podle císaského slova a slibu musí v ješt msíce, a ti Ped volbou do tohoto být svolán zemský snm království eského.
My jsme
:
!
musí ale pestati všeliký nekonslituní stav vojenský, aby se My ale nevidíme ješt žádné pípravy k zavedení ústavy zemské v Cechách v roku 1849, ba ješt ani tato ústava prohlášena není.
snmu
daly volby svobodn.
175 intme
ledy ministerstvo na tento
§.
83
oklrojované ústavy po-
aorno, s tím doložením, aby se postaralo o to, by císaské samovolné dané slovo neuskutecnéním tohoto slibu v lehkost uvedeno nebylo.
V tom pevném pesvédení,
že se ministerstvo ani opovážiti nesmí, nevykonati tento § 83, ku kterému J\IC. samo radilo, tšíme se již blahou nadjí, že brzy budeme užívati aspo tch obmezených konstituních práv, která nám ponechala ústava od 4. bezna, a že již konené nastane ten as, ve kterém poctivý lovék každodenn z lžka vstane s tím blahým pesvdením, že nebude moci tohoto dne do
žaláe
pijití.
Knicaiiiii (i\.
N.
a Praha.
dne 26. záí 1849.)
Oekávaná návštva srbského hrdiny Knianina v Praze spsobila mnoho hluku v novinách, považujeme tedy za svou povinnost upokojiti strany této vci vzbuzenou zvdavost obecenstva. Již minulého roku projevil ban chorvatský Jelaci k nkterým poslancm eským úmysl svj, že po ukonené válce uherské Prahu navštívili hodlá. Když tedy pravé nyní mnozí znamenití Jihoslované jmenovit Jelaci, patriarcha Rajaic a Knicanin pospolit ve Vídni našinc myšlénka, abychom povstala zde v Praze u mnohých jakožto slovanské je do Prahy na návštvu pozvah, zde sob sami njakou povzbuzující útchu spolu rodáky uvítali a tím Mezi tím co se o to jednalo, dovídáme se ze Záhebských zpsobili. Zaradovali novin, že Knicanin sám od sebe hodlá Prahu navštíviti. jsme se velice, a hned se poali konali rozliné pípravy ke slavnému uvítání muže, je^ž z lásky ke svému rodu po celý as uherské a
byli,
pimen
vojny
snášel
všeliké trpkosti
života
váleního,
projevuje
hrdinství
neobyejné. Zvlášt naše mšfanská beseda, jakožto stícdišt spoleenského života našeho, uzavela vyslali jemu vstíc po železnici deputaci, uvítali jej s pochodnmi, zpvem, hudbou a poctíti velikoJiž byl také slavný byt pipraven a rozvrženy dni lepou hostinou. k rozmanitým radovánkám. Vyslaný jeden spoluoud ke komandujícímu generálovi p. hrab. Klievenhullerovi, aby tento oumysl beseJy jemu oznámil a o svolení (pro stav obležení) požádal, vrátil se s velmi laskavou a pívtivou odpovdí. Brzy na to však dostala beseda následující ouední pipiš N. Exh. 933. :
Nota.
Vysokým rozkazem od
21. záí
bž,
r.
. 9127
bylo mi oznámeno,
i76 klcrak presidium cis. kr. ;2;eneraIního komandn zprávu obdrželo že srbsky generál Kiíiéani:>, íiteiého /aIo oekáváme a který snad ješté dnes pijíti mže, s velkou demonstraci v Praze pijat býti má. Komandující pan generál hrabe Khevenhiiller z této píiny mné oznámil, že výmínení slav mí^ta Prahy toniulo pedsevzetí se píí, a že sobe páli musí, by obmýšlená serenáda atd. provedena nebyla. ,
p.
Ponvadž jsem poznal, že tato demonstrace ku cli jmenovaného mšfanské besedé uzavena byla, v emž mne Vaše
generála v
žádám Vás, byste, co oud výboru besedy vc tu tak zprostedkovalj by pání komandujícího p. generála vyplnno bylo. Ratež ledy k tomuto cíli též oslalních oud výboru o lom zpravit. V Praze 21. záí 1849. Vaka v. r. Blaíiorodí též ou^^itné jste ujistil;
editelstva
mšanské
Od magistrátního presidium. Blahorodncmu pánu Prokopu Richtrovi, prvnímu oudu výboru Pražské mšfanské besedy. Dá se pomyslili, že oudové besedy velice zarmouceni byli z tohoto neoekávaného zákazu, nejvíce proto, žehy ani dovoleno býti nemlo, muže slovanského, o Rakousko tak zasloužilého, se všemožnou slávou
uvítati.
kommandu
Slo se tedy podruhé k generál,
v nepitomnosti
hluné
p.
hr.
Khevenhiillera
eeno
pivítání v stavu obležení dovoliti se
brala dne 22. druhá deputace
komandujícímu
hr.
o vysvtlení,
jest,
nemže.
tí osob z besedy
Khevenhullerovi,
která
že
opt
po
tam
ale
ovšem žádné Na to se odedruhé k panu
pívtiv
byla velmi
pijala a obdržela ujištní, že komandující pan generál nic nezakázal, že jen pání své vyslovil, aby s ohledem na stav obležení nedly
hluné ostentace. Téhož dne pišel na výbor bepipiš ouední od pana purkmistra a sice tento druhý sedv ad Nr. Ex. 933. Panu Prokopu Richtroiu. prvnímu oudu výboru Pražské mšanse žádné veliké
:
ské besedy. Dopisem, který Vaše Blahorodí verejšího dne následkem vys. rozkazu od 21. záí b. r. é. 9129 obdržel jste, oznámeno presid. že komandující pan generál hrabe Khevenhiiller vysocebylo, Vám ílavnému presidium pání vjjevil, aby serenáda ku cti srbského p. V tomto do[usu ale a sce v o-enerala Knianina provedena nebyla. sad ku konci, ^íkdyž známost jsem obdržel", omylem místo slova ..ostentace'- psáno jest b3lo slovo „demonstrace." Vaše Blahorodí o tom v známost uvádje, dovoluji sob Vás dále žádati, byste vše pánm spoluoudm mšf. besed}', kteí tímto omylem snad uraženi byli, s tím doložením oznámil, aby loto mé ospravedlnní pijmouti ráili. Od magistrátního presidium. V Praze dne 22; záí 1849.
Vaka
v.
r.
I
177 ad Nr. Ex. 933.
Od Pražského magistrátního presidium. Blahorodnému pana Prokopu Richírovi, prvnímu oudu výboru Pražské mesiánské besedy.
Zstavujeme každému, aby podle pisy
purkmistra porovnal, a pak
p.
ostatní co již
v našich novinách
kombinací
s dobrou záležitosti
dn
a dát
vlastního usouzení tyto dva
ohledem na
pí-
na všechno o výjezdu Knicanina z Vidné stalo si
s
ce
pomyslil
to a
chce.
Jestli
se
v této
nám povédomo.
telegrafu také použilo, není
Nadje naše ale strany návštvy Knicanina jsou zmaeny, a zdá nám jen z té píiny, ponvadž se jistá strana mezi nás a komandujícího generála p. hrab. Khevenhúllera postavila, hledíc nám
se
dle možností u
ného
kaziti
dvru.
Uspoádáiif obcí místiuch. Inlerpellace k
panu ministru vnitních
záležitosti.
(N. N. dne 30. záh 1849).
— nisace
V pednesení
pana ministra dra. Alex. Bacha
politických správních
jiným také
tato
ouad
chvalitebná slova
v království
orgamezí
eském, teme
:
svobod pimený, jenž každé
,,Týž duch, pravé
strany
života
schopné
ásti organicky v celek spojuje, provívá také základní rysy obecního zákonu. Obec místní nesmí býti pokládána ani za náhodné spojení osob, ani za místní spolek lidí^ jenž pouze pro administrací a ulehení státního života se sestoupili; také není pouhou ástí státního stroje, Obec místní pokterouž libovoln rozdrobovali a spojovati možno. osobnosti šetí, v rozmanitosti souhlasnou jednotu hledá
vstala a
stálé
ze svobodného spojení více rodin na jednom spojení toto se zakládá
na
spolených
bu
a
míst
bydlících,
místních,
bud
vyšších interesech."
Máme
až posud píliš velikou úctu k panu ministru Bachovi, než míti mohli, že jinak mluví a jinak jedná, a
abychom ho v podezení
nemžeme sob
tedy nikterak vysvtliti nynjší jednání s obcemi našimi se strany ouednictva. Na všech stranách království eského patnáct a nutí se obce pirozené (to jest vesnice), aby se jich až více do jedné obce spojilo, ouedníci
neptajíce se
asto
ani
iní
obcí samých, na
toto
rozvržení
mnohých místech
samovoln, straší ny-
njší palrimonialní ouedníci vesniany tím, že sob budou musel nynjší vrchní a správce za purkmistry vyvoliti, že budou muset veejná obecní stavení, žaláe atd. vystavli, že budou muset mít V 12
17*^
xkoiišené a placené radní v obi.
dou musel se
pý
400-600
ciiisí
sir.
ic svému obecnímu onredníku bu-
|ilatil
rocné, a k
víili
vesnic dohromady sestoupili, aby
tolik
bemena
tálo
zl.
lonm všeinn, že mohly všechna
nésti.
Krajsky áslavsky p. David vydal dokonce N. Ex. 14496 ka~ menotiskem na Biih zda sestaveny rozvrh všech obci kraje áslavského dne 10. záí 1. r. j,wie er sich bcwogen gefunden, selbe %%isammen zn slellcn" (jak sám praví), a rozdlil celý áslavský kraj jen na 131 obci, a k tomu ješté lak šikovné, že nkterá obec asi 150, nkterá pes 6000 duší ítá, a ohlásil, že každá obec ve tyech nedlích se proli tomuto rozvržení prohlásiti mže. Vtšina vesnic ohlašuje všude, že samy pro sehe obcí zvláštní zstati chtjí, na to ale píliš málo dbají ouedníci, jimžto svena jest or2;anisace obcí, nýbrž považujíce se za oupln plnoraocné poruníky, pristihují obce, jak jim napadne s nejvtším ohledem jen ra bývalé vrchnosti. Kterak loto vše srovnávati se mže s obecním zákonem, kterak se svrchu uvedenými pknými slovy pana ministra? Jaké to jest zakládání svobodných obcí, když první a hlavní zaátek má býti libovolnost autosefa ouednické, rozhodující nad celou budoucnosti jednotlivých vesnic, svazující násiln dohromady býti pospolu a zniující vlastn celý obecní život.
to,
co nechce
Obecní zákon nepipouští dokonce takového nucení a násilného 15 vsí do jedné obce, lo jest jinými slovy eeno ouplné zniení celé obce. Dle kterého tedy zákonu by se podobné vci u nás díti mly, nepochopujeme dokonce, aniž také se domysliti nemžeme njakého poctivého oumysle pi léto vci. Nám jenom jest známo, že se v jedné korunní zemi již od vlády skrze cirkuspojování 10
láe
—
prohlásilo, že jednoMiví šlechticové a
bývalé
vrchnosti,
mající
mohou též sami pro sebe zíjstali, nepipojivše se k žádné obci. Nechceme tulo neliberálnost tohoto ustanovení, elícího k zavedení nové poddanosti *), obšírn vypisovati, ale pravíme: když tedy jednotlivému lovku, jednomu statkái volno jest býti samo-
veliké statky,
pro
Dále nám též také ne sebe menší vesnici? pan ministr vydal Instrukci, aby ouedníci organisující hledli více vesnic do jedné obce spojiti: toto však ale se nesmí vvnucovati, nýbrž jen dle vlastní vle obcí zavádti. Zdá se tedy. že ouedníci špatn rozumí jak zákonu obecnímu tak instrukci stotné pro sebe,
povdomo
jest,
že
ministerské.
My
télo
instrukci
ministerské jinak
rozumt
nemžeme, le
v
*) Veliký statká nepináležející k žádné obci, stoje bezprostedné pod ouradem, utvoí okolo sebe z lidi svých služebných a délnických za krátký ras svou vlastní ,, patriarchální" jurisdikcí, zavede si prkn doživotní robotu, v mu naše dosavadní zákony nepekáží, a brzy budeme míti lase vrchnosti a poddané. Red. .
okresnírii
em
179 aby se sem tam nkteré vesnice, blízko sebe ležící a peaby se místo obcí Má-li se svoboda obce, život veejný obecjií, celé okresky utvoily. který jest skutené, jak zákon obecní praví, základ svobodného státu, dokonce ubíti, af se to radji slané zjevn, abychom vdli o Kdož by ale byl íak zpozdilý, tom, ne ale pokoutné a zákonicky. aby nepozoroval, že spojením mnoha vzdálených od sebe vesnic do jedné politické obce pravá svoboda obecní do cista se vyhubí. Nepohodlí choditi nkolik hodin cesty k obecním poradám^ hašteení a žárlivost jednotlivých vesnic dohromady spojených brzy zhnusí obsamosprávu, a biirokratie uhnízdí se brzy na rozvalinách zkaženého podvodn života obecního. Dosavadní jmní zstane dle zákonu obecního každé vesnici pro sebe, teba se i s jinými spojila: dobe ale jak se toto jmní vynaložili má. o íom bude rozhodovat výbor obecní, tedy ne ona sama, nýbrž ty ostatní s ní spojené vesnice budou jí urovaí, co se svým jmním dlali má. To jest zrovna la samá svoboda, kterou mly obce až posavad: jmní bylo také jejich, ale slavný ouad jim porouel, co s ním dlati mají. A co z toho mám, porouéí-li s mým jmním pan vrchní nebo výbor cizý? Svoboda jest v tom, abych sám dle svého pesvdeni jednati mohl. O nepohodlí, které vznikne tím, že množství dasli znamenitých vestiic ani doma žádného pedstaveného míti nebude, nechci se ani zmilen mysl, jící
sobe toho, do jedné obce spojily, ne však
anm
ovati.
—
Zkrátka eeno, obec nedá se utvoiti od nkterého ouedníka na papíe, obec utvoila se sama bhem mnohých století, a na lo se Spolené vedle sebe žití oban jest hlavní musí hlavní ohled bráti. známka obce, a vzdálené od sebe na hodiny vesnice nebudou dohromady nikdy pravou obcí, teba stokrát na papíe spojeny byly.
Doufáme, že pan ministr, upozornn na lakové zneužívání jeho instrukce, ješt v as zamezí mnohé zlé, kteréby z tohoto libovolného sestavování obcí bez ohledu na jejich vlastní vli dle pouhého kategorického poruení a zastrašení povstati mohlo. Nám se pede vším zdá, že náš oktrojovaný zákon obecní tu hlavní chybu má, že neiní rozdíl mezi malou a vtší obcí. V malé obci by jmenovit staroslovanská „/jro/nada'^' zachována býti mla, která zákonem obecním docela zrušena jest odevzdáním všeliké moci do Máli být obec v skutku svobodná, musí se záležitorukou výboru. dle vle oban, a kde tchto jest menší poet, monou sti její íditi všechny dležitjší vci ve spolených poradách (hromadách) rozhodovati, a potebují jenom orgány výkonné, nikoli však rozhodující. Výbor obecní dle rozumného smyslu nemá míti žádný jiný ouel než ten, aby zastupoval celou obec tam kde této pro její velikost fysicky možno neb alespo pohodlno není spolen rokovati v hromadách. Proto také by liberální zákon obecní ml malým obcím po-
ISO hromadu a jenom ve vtších odevzdali 'ízení obecní do rukou voleného výboru. Pak by byl zákon obecní pro malé obce velmi jcíinoduchý a nebyh) by zapotebí násilné je do hromady spojovati jen snad pro obmezení pirozené svobody, a Jen proto, aby hromada nechati
nemožnou se uinila.
Jcštc néco o zizováii obc.
Druhá inU'rpellace k panu ministrovi vnitních
záležitostí.
(N. N. 23. íjna 1949).
—
Není mí lajno, že jsem svými lánky proti nepirozenému a násilnému spojování mnohých vesnic do jedné politické obce velice na sebe uvalil zášC mnohých ouadu a ouadnik, ovšem jen lakových, kteí posud myslí, že konstituce jest jenom „sla se vle má'' a takových ouadníkii máme posud tuze mnoho. A však snad obecen-
—
stvu
našemu
lakových
již
onad
ponkud povédomo bude, že strach ped nemiloslí a ouadnik od jakživa nebývala moje slabost —
já clím jen zákon a jen takové ouady, které také zákon
Proto také pustiv mimo sebe všechnu
báze
ctíti
uméjí.
jednoj obšírnjší slovo o léto vci pronésti za dobré uznávám, povzbuzen jsa k tomu rozmanitými doptávkami a zprávami z venkova. Nepochybuji, že byl oumysl p. ministra dobrý, když vydal instrukci k ouadm, aby hledli více katastrálních obcí do jedné politické spojiti myslíme totiž, že hledl k lomu, aby se menší vesnice k vtším blízko ležícím pipojily až snad (a však nanejvýš) lak dalece, aby jedna církevní osada (farnost) jedmi obec politickou tvoila, kde to dovolují okolnosti. Proti takovému rozumnému spojení a usnadnní nenapadlo nám nikdy brojiti a ukazuje sama zkušenost, že zdravý smysl našich venkovatni též toho samého byl náhledu. Ale p. ministr by se zhrozil, vida jak nemoude a pepiat výkonné ouadniclvo porozumlo jeho instrukci a jak nejapn poalo nakládati s vesnicemi. Vtšina vesnic prohlásila se, že v samostatnosti zstati si peje, krajští ouadové uinili tedy sami rozdlení všech obcí a sice tak jak jim práv napadlo, a nemajíce ani trochu pojemu, co jest vlastn obec, naplodili -koro samé okresky, tak jako by obce v státu nemly jiného vyššího ouele, než živiti každá jednoho jinak nepotebného otiedníka. Tylo rozvrhy krajských ouad ohlášeny ješlé
:
jsou s tím doložením,
že se mají obce
nesrozumné
s nimi
v jisté
Pi tom ješlé považovány budou. oznámeno bylo obcím, tak že již je:! nkolik dní až do této ustanovené lhty chyblo, a takka ani usu se jim nedostávalo, aby protestovati mohly. IhAló osvditi, jinak že za svolující ti> i se stalo leckde, že to pozd
íSt Páli bychom
velmi,
si
nkoho dvrného pesvdili rozvrhy obcí
iiinili,
a
aby se
ministr
p.
bii sám neb skrze ouadové tyto
kterak asi krajští
ráril,
jsme pesvdeni, žeby od nás
konen
íéto
p. mimoudrosti
chvíle
politické
tím více pospíchal Nebot abychom jen píklad našich krajských ouadií a zavésti nové. jsou vesnice k rastilm pivlleny místech mnohých nvedli, na tuze zbaviti
nistr
již
Kterak se ale mže nco podobného uido jedné politické obce. obyvatelstva a celým spsobem smýšlením mezi kdežto nili u nás, vesnického a mstského ješt tak nesmírný rozdíl jest, který se snad teprva za pl století vyrovná ? Tak ku p. v kraji áslavském pidáno jest do obce Nmeckého Brodu (msta nemýlíme-li se asi 3500 obyvatel) tolik okolních vesnic O s farními osadami !), že celá
N-
!
meckobrodská obec má míti 6000 obyvatel ledy asi polovic mstských a polovic vesnických, ím ale podfata jest žíla životu obecnímu tch vesnic, ponvadž interessy a poteby jejich jsou posud i i msta tak rozdílné, že si vždy budou odporovati a jedna strana druhé peKde se menšina vesnian s vtšinou mstských do jedné kážeti. politické obce spojí, tam podstoupí vesniané zrovna politickou obecní smrt, a kde by byla menšina mstských, tam zase naopak tito. A vbec nám toto nemírné spojování mnohých vesnic de jedné politické obce pipadá, jako kdyby si nkdo své dv zdravé nohy utnouti
dal a místo nich étyry
devné
obecní touží,
nasadil.
vesnika po samoslatnosti A pirozená obec zstane raá-li míst pohromad stojí
že skoro každá tak jako každá osoba vbec.
Zk-jšenost ukazuje,
pece vždy
; jen ta, která na jednom tedy stát potebu neb výhodu z toho, aby se pílišný poet samostatních obcí zmenšil, nesmí pi tom nikdy zcela zapomínali na piro-
pamlliv jsa, že každá nepirozenost sama se tresce. Za hlovní dvod k tomuto spojování uvádí se obyejn veliká Každý ale ví, že vydání obecní jsou vydání, která obec míti bude. zenost,
pímém pomru
k velikosti obce, to jest jak veliká obec lak veliká Když si deset Idí dovydání, a ím menší obec tím menší vydaní. Jpká mohou být jeden. než hromady k jídlu sedne, sndí vždy víc školu; tu jist nebude kosttl na a obecní? Pedn na tato vydání jako to posud tak svj školu, nýbrž a svou kostel mít každá vesnice školu míti kostel neb kterou spolen také té obci, s bývalo, a bude, a tebas esly silnice a druhé na slušnosti pipláceli. Za bude, dle se tisíc vesnic spojilo, neušetí tím ani jedné silnice neb cesty, a zrovna tolik na každou pijde práce a výloh jako kdyby nebyly sponic neutu se spojením jeny. Za tetí na dohlídku na polích v
—
—
šetí,
ím
více
obcí tím víc polí,
tím
pšky
i
víc
hlída,
tím víc
zlodj,
Neb snad jako za vozem. stíkaku budeli více spojených vesnic jednu slíkak!i míli ale dohromady, nepomže to žádné než té ve které stíkaka stáli bude.
tím víc outrat,
—
to
zstane
vždy
KSíJ
nebo než v ioci se stíkakou {>ojcd«
z t(ch
—
i
—
5
i
—
—
—
:
i8a žeby se s liui skioviiyiu personálem jak v soudním lak i v politickém oboru vystaiti mobio, zvláš v prvních asech, kde ješt mnohem více práce se naskytne. Okresy politické nejsou \m\ik ve-
pochybují,
hké, kdyby ledy se
spo
provisorn
poet
zvélšil,
politických (zvláš nižších) ouednikii
mohli by velmi
ale-
dobe všechny obce svého
okresu na zeteli míti a o to dbáti, aby obce své od stáu jim svené povinnosti dokonale a správné odbývaly, a mohly by jim A také v pádu potebném vysvtlením a radou ku pomoci píispti. jak mile by se asem svým obce do své nové samostatnosti vpravovaly a novému zízení uvykly, a když by tato nová správa jii jednou pišla do chodu pak se poznenáhla personále okresních ouzase na normální stav pivésti mže, a bude to ecsta postoupná, beze všech nepirozených a prchlých skoku. Pesvdeni jsouce, že p. ministr vnitních záležitostí pravou svobodu obcí upímn zavésti chce, osmlujerae se optn nstanovení onch okresních komissar jakožto vc (alespo v naší zemi) nepojen se tebnou a pravé samostatnosti obcí škodlivou zrazovali. nedá p. ministr zprávami dosavadních krajskýcli ouadí^i uiásli, a se nebojí sviti i menším obcím (vesnicím) tu moc, kterou obecní zákon do rukou obce klade. Ze však krajské ouady a jejich delegovaní komissarové právo nemají jednotlivé obce proti jejich vli dle §. 4 ke spojení s jinými nutiti, to jest tak patrná vr, že již po všem tom, co jsme díve slrarjy této vci v N. N. uvedli, ani slova piložili za potebné neuznáváme. Ci má se poít svoboda obcí tím, že se jednotlivé zabíjí, že se pinutí odíci se na vždy toho co jest nejmilejší každémn, své :
ad
A
osobnosti a samostatnosti?
Daleniilova kronika (.\.
eská.
N. 12. iíjna 1849).
Pan biblioteká musejní Václ. Hanka velice se nám zavdil v tomto roce vydáním starobylé a povstné veršované kroniky, známé pod jménem Dalemilovy, které ovšem pedešlý vk censurní nedopouštl svtlo boží uvidti. S nejvtší jistotou dá
asu a
(mezi
r.
1283
horlivý zastavatel
sa
myslili,
že pévec
1314) vzácný njaký rodu eského proti cizin. a
a
její
vážený
V
byl za svého
rytí
eský
cele jeho chroniee
Nmcm,
se zuivá mysl proti kterýmžto neopomine nikdy co neiosieji pravdu mluvili, ovšem také (ehož bjiti nediccu.e) nkdy pe pialé dosti a humanitním zásadám našel.o asii. To
jeví
nepimen
však
mýliti
nebude nikoho,
aby pece
neuml
oceniti
mnohé
jas.ié
:
:
184 pronesených, jak proli králm a Némcm, národu samému, kde tento dtky zasluhoval. V úvodu praví sám o sobe „Já se sam v tom dobe znáju že o svém jazyce dbaju." My zde jen jako na ukázku podáme nkolik výatk z tohoto znamenitého díla, které po dlouhé veky vzbuzovalo naše milé pedky
perly pravd neohrožené
tak
i
proli
:
k lásce
vlasti.
Tak Libuše
praví
Cechm
žádajícím sobe cizozemce za vladae
—
nebude moci váš jazyk dlouho žádný moudrý neA bude vždy radí se 's cizími. Pojme lid jazyka svého a svým hledéti vašeho zlého; na váš lid bude hledati viny, Tomu Nedaj se cizozemci eská hlavo! rozdélí vaše ddiny. Kde jeden jazyk tu jeho sláva." vás ucí ženská hlava Budelif vámi cizozemec vlasti,
—
trvati.
Každý
kraluje
— — — :
svými,
s páteli
—
—
— —
—
A
o starých slavných pedcích praví Dalemil Ze nebyl v nich nynjší jaký to lud (lid), ' slávy dobývali.'* Jenom Oni o zboží nedbali blud. :
„Znamenejte
—
—
—
biskupu Melhodovi na Velehrad praví: mši svatou sltvansky sloužil." „Ten arcibiskup Rusín byl, Zvlášt zajímavá jest ásf o Oldichu a Božen a šlechtici zchlapovjí, „Z chlapv šlechtici bývají
O
sv.
—
:
ustaralé stíbro šlechtu
A
si
— Ye
bude páti
mecky jisté
chci
—
chudoba
ji
chlapstvem viní."
—
selku vzíti, srdce po jazyku
než císaovnu svému,
nmeckou
— Nmkyn nemému, — a bude nmeckou ele míti — a nmé dti, — a bude jazyka rozdlení — celé zemé
lidu
uili
zkažení."
praví
cký
a
ešku
každé;DU
Na nkterých místech
p.
—
Oldich praví „Radši
míti.
iní
—
stojí
eský s
jeví se
skutená národní
kníže Betislav, když
vojskem naproti
nmu
mu oznámeno,
:
poesie; tak ku.
že císa
me
—
nme-
— —
lípových, ani snad „Nemáme luéišf borových^ dotee (dosáhne.) Mléko z císae netee, — jeho moj Málo srš mnoho much zapudí — a jeden jestáb mnoho vran Saši bílé vlas}' mají, takoví zídka ndalní bývají." zpudí. Zajímavá velmi anekdota vypravuje se o našich pedcích, ležících Povstala tam mezi nepáteli povst o Ceších, polem ped Milanem. že každý má pt muž moc a že jedí jiné lidi: „Když to Cechové zvdli, že ty povsti o nich šly, — vzali tsto se piblížili, když k mslu ledy tu lest uinili; hltav jedli. že to rožn) dli, a aby jako bylo vidli, (na Vlaši myslili, že dti jedli, povst o nich veliká jdieše (šla)
a
me
—
—
—
—
— —
—
—
—
a
msto
toto
—
se jich boješe (bálo).
:
185
A
když dobývali méslo Krabošky (larvy) sobe uinili, neb když po ebíku lezechii (lezlij,
— pod — že
nimi
msto
by erti
dobyli,
—
mnéchu
byli
(myslili Vlaši).
Kdož užíti
V
tuto
nepozoruje bystrou mysl
povry
cizí
co >álení
prpov,
povstná
Dalemilu též pichází ona
Kojata ve jménu
pedk,
našich
umjící po-
lstí.
kterou
pravil
snmu eského ped
králem Vratislavem II., když chtl uiniti Neccha biskupem v Praze Radji bychom oslií ocas za biskupa mli, Než Lace za :
—
biskupa pijeli."
Tak mnoho
pedkm
záleželo
naším, aby
mli vrchního pastýe
ze svého národu.
Když chtl císa nmecký Olu moravského ustanoviti za eského sešli se pedkové naši a proti vli císae pro obhájení sa-
vývodu,
mostatnosti vyvolili
Vladislava
si
:
—
ne proto že by lepší byl, dal,
A
nebyl.
—
Radji
ale jen
aby
—
—
:
jehož
císa
ztratiti.
nám dal nyní z jazyka našeho, Z poátku sluší nám za právo státi, za ocas chytati. Lépe jest nám budou naše dti hanti, kouce otci a nám jsou hrdla zezali."
—
ten,
— — nežli volení — pak by dal rodie svého. — upustíc rohy, tžko jest — než nás nyní se — naši na pokoj se
odvážiti,
život
brániti,
dali
Zajímav
velmi líí dva bratry Boivoje a Vladislava. Tento svého píliš náchylného cizincm naped napomíná, a pak neuposlechnuvšího z panování ssadí. Když ale po tech letech Vladislav opt Boivoji trn odstoupí, tento ale zase pedešlého obyeje se drží, bratra
svolá Vladislav
zemany
„ó, ó, ó,
jít.
—
nemž
Nemžeš
ty
praví.
a
—
tak býti,
bez
nich
—
musíf sám (Boivoj) do
býti
—
bži
si
Nmec
báo na Rýn
dobývej vítzství jimi. Radj vidím smrt celého rodu svého, než potupu a hanbu jazyka svého." Takové nauení dává Sobslav ped smrtí synm svým : „Zem vám zanechávám abyste a jazyk váš porouím když nmecký ho vždy množili, do zem Nmce nepustili 5 jazyk vstane, našeho roda cest ustane, zradí zem i knížata, biide koruna naše do Nmec vzala. Kdybych mohl po plaku zvdti, že l^udele k kázal bych vás do pytle držeti, vás oželel, snáze vložiti a ve Vltav utopiti 5 bych neb než hanby jazyku želel." poal Kázal ped se pánm jíti, k nim takto mluviti: „Dkuju vám z vaší víry, (.vrnosti), Mli jste ji ke m:i bez míry, prosím mjte ji též k dtem mým, nebudou-li svých mijestli se budou držet k svým 5 s nimi,
—
—
—
—
—
—
—
Nmcm
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
— —
— —
—
n
ncchUjto o nic tlbáli, vší vrnosli k nim prázdn kníže od pluhu si vczraríle." Viibec nám pedstavuje, jak již z nkolika tchlo vj-ilatku palrno, tato kronika ustaviný boj mezi eským a nmeckým živlem, tak jako celá eská historie, která vlastn není nic jiného než ustaviné zápaseni jednoho slabého kmene slovanského s celým národem nmeckým, tlaícím se vždy na východ. Výatky ovšem jsme podali již v novém jazyku 5 knížka ale vydána jest ve starém, který však velmi snadn jest srozumitelný. Doufáme, že nikdo neopomine tuto knížku jakožto starobylý a drahocený lovali,
bute,
pozstatek staré literatury eské sob opatiti, kterážto za velmi levnou cenu (tuším 24 kr. st.) se pedává.
Amnestie v I hích. íjna 1849.)
(N. N. dne 14.
—
nemžeme opt
se
se
obyejn
uvedli
neschvalující tak
zdržeti
k této
Všeobecn všude
jsme v našich novinách lánky z Víetné popravy v Uhích, avšak po nejnovjších zprávách z Aradu a z Pešl
Již nkolikráte
deských asopis, vci
navrátiti.
se
oekávala
amnestie,
která za politické pozdvižení
nastupuje tam, kde povstání lak
Uhích
všeobecn
celé
zem
tam již skuten nezbývá nic než aojnestie, proto že pustili zákonu plný bh bylo b}^ nemožné (nebot nelze pece miliony lid odpraviti, jako zákon žádá) a odpraviti nkteré a jiné zcela bez trestu nechali, jest urážka citu slušnosti a spravedlnosti. Tím více však zarmucující jest nynjší neoekávané popravování v Uhích, když s jedné strany vidíme hlavní vdce uprchlé zcela bez trestu Cí^o'"©^}'); ?^^ posádku Komárenskou v pokoji do cizích zemí se rozcházející po kajíitulaci v každém ohledu estné, jakcu jen mže nepítel nepíteli sob rovnému povolili: a s druhé strany vidíme všeti, mezi vojsko za sprosté strkati, na pevnosti a do vzení odsuzovati a mrskali potupn, asto zajisté s menší vinou než mají ti, kteí docela bez trestu odešli. My nejsme zajisté žádní pátelé Maar, což jsme po celý as vojny píliš urit a odhodlan vždy rsvdili slovy skolky 5 ale míjžeroe íci že i nás pokaždé hluboká žalost schváti, když slyšíme o njakém odpravení neb krutém odsouzení v Uhích. Co má vláda z takové, díme nejmén, |>omsly ? Za skjitený zákoniiý trest beztoho takové vci se v Uhích od národu nepovažují, ncbof jest známo, že v podobných politických rozepích a povsiáních každá strana svou vc za spravedlivou drží, a ledy po nešastn ukoneném se zmocnilo, jako jsme
to
ve Vlaších a v
vidli,
—
bu
bu
i
a
187
nemže
odpravování svých až posud milovaných a vážených Proto taicé vzbuzují tyto nikdy za zasloužený trest považovati. popravy jen vetší kyselost a zarputilosl v národu a neodstraší nikoho: a pece b\ rala vláda jen k tomu hledli, aby již koneénó po nevyhnutelných bojích nastala doba smíení, doba pokoje a dalšího zákon nitého rozkvtu obnoveného Rakouska. Na tento spusob ale nenastane nikdy, a špatnou službu prokázali dynastii ti, kteí jsou píina kri»tého odsuzování a trestání v Uhích. Až posud mlo Rakousko dvoje místo bolné, Vlachy a Polsko te se obáváme, že budou boji
vdc
:
Uhry
tetí.
Rovnoprávnost. (N. N. 17. Hjna 1849.)
Jest velký poéel takových spoluobanu našich, kteí ustaviné opakují zlovstné tušení^své, že se naše politické záležitosti poznenáhla Jiní nejdou sice lak daobrátí docela na staré pedbeznové koleje. •
leko ve svém obávání, pece však jistí, že celá naše konstituní správa bude jenom pouhá formálnost, samovláda jako díve, jenom
My se na tento as nechk jednomu ani k druhému domní piznávali, ale tolik íci musíme, že vláda naše rozlinými svými kroky k takovým a podobným a ješt horším obáváním éaslo píinu podává, lak že asto nesmírné, af nedíme sle[)é dvry zapotebí jest vedle skutk vlávly viti jejím slibm a slovm. Mohli bychom na mnohé vci v tom ohledu poukázati, na tu chvíli zstaneme ale jen pi jednom avšak nesmírné dležitém kroku, který si dovolil nejvyšší soud Vídenský, zrušiv velmi všeten a proti své moci císaské nám potvrzené slovo. Již díve jsme se o této vci, avšak jen jako mimochodem zmínili, nyní to uiníme zevrubnji. Od lé doby, co vyknuto jest císaskými ústy slovo rovnoprávnost všech národnosti, povstal u si. eského appellaního sondu Pražského ten chvalitebný obyej, že se rozepe eských stran u sondu appellaního esky pednášela, rozhodovala a také rozsudek sám i s dvody právními hned od appellaního soudu v eském jazyku byl že v konstiluních neplatných formách.
ceme
ani
Nyní však na jednou pišel od nejvyššího soudu Vídenského rozkaz k Pražské appellací, aby od toho svého obyeje upustila a opt jako za starodávna a ped beznem 1848 jenom v nmeckém jazyku jednala a také rozsudky své v nmeckém jazyku vydávala, tak žeby potom rovnoprávnost v národnosti záležela jen v tom, aby nejnižší instance tento rozsudek eské sírane do eštiny pietlumoila. vydán.
Takové má náhledy nejvyšší soud Vídenský, tedy nejhlavnéjší 'kídlo práva v císaství rakouském o spravedlivosti! o rovnoprávnosti !!
188
Pí
tomto rozkazu
zaporaél
ovšem
nejvyšší sond
Vídenský na
to, že již není on zákonodárce, že jeho véc jest nyní jenom in ma~ teria rozhodovati v nejvyšší insSancí rozepe samé, nikoliv ale (snad
a ztenovati národmn Myshme, žehy také slavná appellace Pražská, jakož náš nejhlavnjší zemský tribunál, byla mla nejvyššího soudu jednoduše ad acta položiti a proti tento rozkaz To se ale, kompetencí nejvyššího soudu Vídenského se slušn opíti. jak slyšíme, nestalo, nýbrž appellace uzavela vtšinou hlas držeti se budoucn tohoto rozkazu, a všechno, co uinila k zahájení práva
jen k
práva
vuIi
—
My vycházíme z té oaan každé své sebe i
má, a že jest proti
každému
vc
že celou
to,
ubírati
ješt ministerstvu pedložila
zásady, že nepatrnjší
povinnost
Ij
piknuté.
zákony
skrze
našeho, jest ptávku !
híšnému pohodlí
onomu
jim
ádný svobody
a
—
na po-
práva milovný
všemožn
hájiti
jeho ozývali se bez všeliké svtské
bázn
politické
právo
bezpráví.
hlavní známku konslituní vlády, ze každý mocnjšímu práva svého se dovolati a ze v konslituní zemi nejen národ nýbrž i vláda zákon se držeti musí. Rovnoprávnost národní jest ale první a nejvznešenjší zákon v Rakousích, Nebude-li jest základ celé íše a výmínka její šfastné budoucnosti. se tento zákon držeti, dobrou noc našim krásným snm a nadjím! že ale tento dotený rozkaz nejvyššího soudu Vídenského hlavní
\ tomto
proti
z-ajisté
každému
attentát proti
i
vidím,
sebe
národní rovnoprávnosti
jest,
z následujícího
se jeví.
Jedna z nejhlavnjších stránek rovnoprávnosti jest ta, aby každý oban ve svém jazyku pirozeném mohl až do nejvyššího instancí rozepi svou provésti a všemu tomu sám rozumli, což rozliní soudové o rozhodují. Bude-li se již u soud druhé- instance jenom nmecky vyjednávati, jest patrno, že všichni Cechové tratí již druhou instanci, to jest že již nemohou s ouplnou dvrou vzdáti se do spravedlnosti toho soudu, který snad ani schopen není jejich žalob neb obran a všem píhodám a dkazm náležit rozumti. Nebof jeslli že se pi všech instancích rozepe eská nepovede léž v eském jazyku, mžeme již naped vdt, že za krátký as vtšina soudc pi vyšších instancích nebude ani esky rozumti, zákonu o rovnoprávnosti uiní se zadost njakým vysvdením z eského jazyka, eský oban které bude tak pravdivé jako asto bývalo posud. ztroti tím soud collegialní, ponvadž bude pak coliegium neznající jazyk výroky své inili na dobrou víru nkterého v ei eské schopného referneta. Nad to ješt každý nahlíží, že ve správních vcech asto velice na slovu záleží, vyjde-Ii tedy rozsudek od vyšších instancí v jazyku nmeckém, kdož za to stojí eské stran, že jí bude vydán v dobrém pekladu ? kdož mže zameziti tu pravdivou nepravidelnost, že ouad nižší pekládaje rozsudky vyšších instancí
nm
•
—
189 nestane se nejvyšší instancí, která svým pekladem rozsudky docela promní ? A jest to vbec rovnoprávnost, když jen Némec v Rakousích tolik vážnosti míti má, že budou všechny soudy v jeho jazyku instancí spokojiti se musi ? rokovati, kdežto ostatní jen s nejnižší Takové rovnoprávnosti požívá každý, teba i Spani v Rakousích,
neboC i ten si mže dát nmecké rozsudky rakouských soud do Tak se císaskému slovu rozumti musí. svého jazyka peložiti. Cekáme ledy nyní v této záležitostí na rozhodnutí ministerstva, a obraeujeme zárove též celého národu pozornost na toto rozhodnutí. Jestli ministerstvo krok tento nejvyššího soudu Vídenského za pravý uzná a potvrdí: pak již j^nae nabyli oupluého pesvdení, že vláda rovnoprávnost národní obejíti chce, a že se od tohoto ministerstva žádné
národní rovnoprávnosti nadíti nemžeme. Celý svt ví, že národní rovnoprávnost považujeme vždy za nejdražší, a dle toho posouditi mže, jaký dojem spsobí rozhodnutí ministerstva této
bu
vci
na dobrou nebo na zlou stranu.
Slovane v (N.
i\.
llincli.
20. rijna 1849.)
Slyšíme a éteme také ve Vídenských asopisech, že již byla v porad ve Vídni vržena kostka budoucího osudu uherských národ. Kterak uzaveno, není posud povdomo, tušení naše jest ale, že jenom Chorvátsko a Vojvodina srbská staly se samostatnými korunními zemmi, Slovensko a Rusíni ale nepochybn navzdor všemu usilování zstanou spojeni s Maary co jedna korunní zem. Jak asi sob naši diplomatové pomohli v Sedmihradsku, na to jsme velmi pejvyšší
zvdaví
!
— — —
lánek vnován jest jakožto náhrobní nápis ubohého neNež dochdete, jakožto slza padlá z bratrského oka slovanského na ubohé již v puení svém .zvadlé Slovensko. tento
.
vk
utlaený, tichý holubicí rode z Což tob, ty ubohý, od matky slovanské zabránilo zasednouti za stl mezi rovné tob korunní národy rakouské? Což té uinilo nehodným osudu maliké Bukoviny? Což t odstrilo, tímilionový kmene, ze spolenosti
—
ostatních ?
mn
Nežádejte na starý zvyk
—
praví se
známka
ouplnou
—
odpovd na tak bolestnou otázku lovenstva, a poloviatost 5
jest tyran
Na jedné stran nedbá ministerdává proti všeobecnému smýšlení vekrut odpravovati; na druhé stran bojí se, liký poet jejich ztratit všechnu sympathii, a nechce rozdlili to, co spojeno býti ne-
je hlavní
nynjší vlády.
stvo na sympathie
Maar
vdc
a
!
190 chce: na jedné stran zapomíná na celitosl koniny na druhé stran trhnje Chorvátsko a Yiijvodiiin^ Slovensko a Rnsíny, aby celitost koruny neutrpla!
uherské štítí
se
a
od-
oddliti
Na jedné stran uznává spravedlivost požadavek Sib ve Vojvodin, na druhé z tch samých píin neuznává spravedlivost slovenských a rusínských Divné ministerstvo I
Myslíte snad, že
sob Maary
nakloníte touto koncéssí!
Maai
kdybyste jim všechno lak nechali, budou zarputilí nepátelé vaši, jak bylo ped beznem: musel by se za jist celý poádek a obyej ve svt promniti, aby poražený a pokáraný nemyslil na pomstu Ani jedno srdce maarské si nezískáte touto koncessi, proti vítzi nýbrž sesílíte jen svého nepítele, a odvrátíte si tisíce tisíc srdcí tch Slováku, kteí oekávali od vás za svoji vrnost lepší stav, samostatnost, a zklamáni budou ve svých tak dlouho již chovaných nadjích Již první pohled na mapu a druhý pohled na historii uherskou ukázal by snad každému jinému ministerstvu cestu k ouplnéiu pamaarského, naznail by samostatnost ralisování revoluního živlu garantii budoucího míru v Uhích. Ale neSlovenska za hlavní i
;
!
—
stane se tak
!
rozumných píinách tohoto neobyejného rozhodkde jsou ? My nevidíme žádnou podstatnou, leda snad báze ped zvtšenou mocí Slovanstva. *) Ale tu se zdržeti nemžeme Onen jonák vesnický bál se oženiti, a když žertovného pirovnání. se mu na píklad otcv ukazovalo, pravil: Což otec, ten si vzal matku, Tak asi nám to je jiná: já ale musím si vzíti osobu docela cizí! pipadá báze ministerstva rakouského ped vzrstající mocí SlovanZrovna toho, za by se Bohu jako za zvláštní štstí dkovati stva. mlo, toho se bojí vláda. Což pak jest duše našeho obnoveného svobodného Rakouska? Což pnk bude wyni držeti vaše Rakousko pohromad, kd}ž již pukly ret/sy absolutismu, kterými bylo díve svázáno ? Nic jiného než Panslavismus ! Nelekejme se toho slova,- není to panslavismus od vamatky až k Jaderskému moi, od Jeniseje až k erné Hoe, není to tento Velikán Velikanovi, ale jest to panslavismus menší, veselejší, ne tak nebezpený, jest to panslavismus jilio-západní neb sledoevropejský, spojení bratrské menších národ slovanských k zahájení své osobní Nyní se má Rakousko udržeti pohronárodnosti a samostatnosti. mad, a sice dobrovolné. Tážeme se, co jiného schopno jest k toOhlížíš se po
nutí,
—
Dohe
víme, že se uvádjí pekážky aflruinistrativní. jakohy snarl dstatek pro ouiady. Ale kdo ví jak oiirodná jesl zem eská a Morava na ouredníky. kdo ví, že sami Slováci je žádali prozatím: ten tuto píinu za podstatnou pokládati nemže.
*}
Slováci
nemli
ani
muž
!
191
mulo dobrovolnému spolenémti obcování než cit panslavismu rakouského, a nerozumí-Ji se ješt nyní lorauto tajemství, budoucnost tím Když vloni Vlacliové, xMaai a Némci lépe potvrdí naše slova.
dm
rakouskj^, tak jako opouštli roz vy klaný a shoením hrozící myši prý utíkají ze stavení pádem hrozícího, pravili rakouští SlovaDosti pevný jest né, až posud jen sluhové a pastorci v tomto dom posud tento dm, podporujme ho, opravme si ho a budeme v :
nm
spokojen
bydliti
dom ten, kdo by plašil z nho kteí dobrovoln zstati chtjí a inil pebývání v tak nesnosným, žehy po jiných obydlích zraky nespokojenc obracovati se museli. A obydlí takové velikánské nebezpené jest zrovna v sousedství a takka se samo ped zrak staví nespokojencm Kdo nechce malý panslavismus, ten hle! aby na sebe neuvrlii veliký. A kdo mže se chlubiti že nahlédl do tmavé budoucnosti osudu ? Vru když si všeliké kroky našeho ministerstva povážíme, zdá se nám, jakoby sob neumlo vážiti toho, co každý dobrý státník za nejvtší základ Rakouska uznati musí: totiž Slovanstva rakouského, které baží po samostatnosti a dle okolností nevidí pro sebe nikde vtší garantii, než práv v Rakousku. Moc Slovanstva není tedy nebezpená, nýbrž prospšná Rakousku, ona nehrozí, nýbrž ješt dává nadji na vtší sílu a trvání. Dejž Bh! aby to konen nahlídnuli ti, kterým svena jest lo státu v nebezpené plavb. A
bez
zrádu by páchal na tomto
píiny
ty,
nm
I
Foederace. (i\.
N.
27. íjna 1849.)
—
Oboje Pražské ministerské noviny nmecké eské pinesly dnes pod titulem „Foederalismus v Rakousku" následující nepochybné z Vídn zaslaný lánek, který zde doslovn klademe, aby také tenástvo nemající obyej ítal vládní noviny seznalo spsob a ducha smýšlení ministerského. Kdo by se domníval, že veliký boj našeho asu jest bojem demokracie s absolutismem, ten by mu špatné rozuml : neboí kdyby tomu tak bylo, tu by nemohlo stávati ve Francousku, kdež již dospli k mezím demokratických experiment, nižádných stran, které pohticky dále toužejí. Pravý boj, jenž se arci všude jinak objevuje, roznítil se mezi piznávaéi zásady cenlralisace a fóderace. A jmenovit u nás stalo se rozervání vodících ideí lak
oko pehlédnouti.
i
zejmým,
žef je
nemže
nepedpojalé
!
192
A
však zdá se, že vílézství není pochybné zákonní poádek Evropé zaveden. Byl to pouze mechanický tisk bodák, NikoH Evropa porozumla, jenž spiísobil tak vehkolepý výsledek ? se jinak foederativní idey, neuvedou-li na skromnou míru, jejím žef potebám nevyhovéjí. Foederativní zízení stojí každým spsobem na podízeném pulilickém stupni vyvinutí, a píklad nedosplých, amerikánských svobodných státu nemže nikterak stran našeho stavu i
;
jest všude v
—
upoteben
býti.
Dvod, jehož vají,
!
a který,
vakonšlí foedcialisté se zvláštním zalíbením uží-
pokud nám známo, nejvíce
že raá dle rozlinosti
každého kmene,
též
mrav, obyej, každému
z nich
platnosti poživa, záleží v tom,
jednoho aby se orga-
dle stavu vzdlanosti
ponecháno
býti,
nicky sám ze sebe vyvinoval. Ze tato theorie práv pro rozlinost, která za základ položena jest, postupem asu nejrozlinjší odporující sob formy vyvinutí spsobiti by musila, jest na bíledni. Velmoci rakouské nemohlo by déle stávali, a cizí zakroení uinily by tomuto foederativnímu státu, jenž
Provinní inleressy pišly by nedosplost pohtická, jenž z vtší ásti ješt panuje, uinila by zmatek, jakéhož ješt nestávalo, co svt svtem stojí. Odkud asi to pochází, že takováto nepodstatná theorie ješt poád nalézá zástupc ? Myslíme, že jest toho píinou dvojí vc. Není nás pedn tajno, že se utvoila v Rakousku až do bezna 1. r. veliká, hluboká nedvra, jejížto psobení ješt posavad se cítí. A však my pipoítáme mnoho z toho, co se dje ve smru fóderase bez
úele
kololá,
rychlý konec.
s národnostmi v rozepi
;
listicko-opposiním, psobení
pi
nevdomých
svém
a
nesvdomitých stranických
státech své Majíce genia Caesarova, pece skrovné vlohy ve platnost uvedli. chtjí býti prvními ve vsi Nechf jen vláda pokrauje, jak zaala, páskiL sjednocení okolo hlavy provincí a národu obtáeli, etn vystupující protivy co možná urovnati, svobodu v Rakousku trvanliv organisovati, a pede vším brániti, aby se jinak milování hodná idea rovnoprávnosti nezmnila ve svj opk v roztržení a separatismus. Vtšina národu stojí s dvrou jí po boku." Taková slova „že vtšina národu s ministe rstvem stejn smýšlí na jazyku. a jemu dvuje," mají vbec vládní noviny vždycky pro pak drží tedy Ale musí každému mimo chuf napadnouti lidí,
ježto
by
rádi
bažení po fóderativních
—
—
—
dvru
vtšiny požívající ministerstvo luto dvující a s ním stejn smýšlející vtšinu všude v obležení ? Cím to jest, že nechce ministerstvo snmy povolati, aby tak dokázalo všem takovým rýpalm (jako jsme my) nevícím ve vtšinu ministerskou, že skuten ministerstvu dvující vtšina bude volit také vtšinu v ministerstvo dvujících poslanc ? Na potebuje ministerstvo dvru
tedy
loto
!
193 vtšiny požiVajíci taková ohromné vojska po všech i pokojných Qako Cechy) zemích rozkládali ? Na potebuje ministerstvo, s níražlo vétšina národu stejné smýšlí, po celém skoro mocnáství rušiti svobodu tiskn ?
To
jsou ták néktcré naše osobní pochybnosti o té
dvée.
Co se však foederalismu týe, myslíme, že se lak veliká a dležitá véc nedá podobným neslaným a nemastným lánkem zkrátka odbýti. Divíme se jen tomu novému vynálezu, že v Evrop prý není boj demokratie
despotismem,
nýbrž jen foederace s centralisací vlastn boj republiky s monarchii, nebof dobe víme, že lidé focderaci nepízniví obyejn všechny foederalisty za lajné republikány prohlašují My náležíme také k zjevným foederalistm, ale náš hlavní dvod pro potebu foederace v Rakousích jest zcela jiný než se v tomto udává. Náš hlavní dvod, který jsme však již mnohdykráte uvedli, jest ten, že každý národ ustaviné po politické samostatnosti touží z pirozeného pudu. Ten pirozený pud rakouských národ musil by nevyhnuteln k rozpadnutí íše vésti. Jenom skrze foederaní kon-
Skoda
jen,
s
že tak
ješt
!
nestojí
možná jest dáti rakouským národm tolik samostatnosti, kolik možná bez ujmy stední moci íšské oželeti, a tak se nahradí národm alespo z vtšího dílu všechny výhody samostatnosti ve spojení se všemi výhodami veliké a mocné íše. To jest hlavní dvod foederalist rakouských a uvidíme na píštích íšských snmích, stitucí
—
budou-li foederalisté pevládat nad centralisty, ku kterým nynjší ministerstvo
zjevn se
hlásí.
Slovanská
náre
(N. N. 29. Hjna
ve školách. 1849.)
rozliných stran, že si. ministerstvo osvty zvláštní vysoké školy Pražské v ohledu slovanské filozámr má povsti zvlášt na základ nkterých skuvíme této My logie. si. ministerstva v tomto ohledu. Zdá se nám však, již krok tených osvty hlavn vdeckou ministerstvo filologii na zeteli má: pi že tom jednu více rádi na praktickou stránku a dležitou ale bychom my pro nás zetel si. ministerstva obrátili, aby snad, jestli uzná dvody naše za platné, návrh náš sukutenilo bez ohledu na to, že od strany opposiní vychází. My totiž litujeme již dávno toho, že mládež naše ani v Praze dobré píležitosti nemá, nauiti se prakticky a pro život náeím slovanským v Rakousích zdomácnlým. Krom polštiny nevyuuje se Každý ale, kdo povahn krajin zde v Praze žádnému jinému náeí. zvlášt od Rusín a od Jihoslovan obydlených ze zkušenosti zná, Doslýchá se
z
zvelebiti
V 18
191 bude vdli, jak veliký nedfislolek tylo zem mají literárn vzdélanjxh lidí vbec, zvlášl ale lechi)ických muž v nejširším smyslu Podívejme se do oiirodnych a od Boha požehnoných toho slova. krajin rnsínských a jíhoslovanskjxh, a najdeme hospodáství, lesnicesty a priimysl vibec skoro ješt jen v piroclví, stavbu vodní, zeném stavu, a hlavni píina toho jest nedstatek lidí v léchlo umních cviených. Nyní kde/.to pro tylo slovanské kraje nastala doba samostatnosti domácí, budou hlavn na zvelebení vlasti své v tomto ohledu dbáti, a ohlížeti se po lidech schopných k podobným opravám. Než by sami ze sebe tolik potebných lidí nabyli, muselo by nanejméné asi pl století uplynouti a cizých vzdlanc k tomu ke všemu povolati sotva se uzná za prospšné ze slušné pelivosti o zachování své isté národnosti.
Známo mladých
lidí
že v Cechách máme tchto oborech Icchaických
jest ale, v
veliký a jiných
poet
pebývající vycviených, kteí
nemají. Kdyby se tedy takovým lidem nyní a pro poskytnula budoucnost zde v Praze píležitost, nauiti se prakticky jihoslovanskému a rusínskému, velmi dobe by se i nám tmto náeí
ískoro ani
místa
i
slovanským kmenm posloužilo. Za pul léta nauí se každý Cech tolik z každého jinoslovanského náeí, co pro obyejný život potebuje, a pesídliv se do jinoslovanské zem, bude lam za krátký as s ohledem jazyka jako domácí. Jsme pesvdeni, žeby se naši vzdlanci v tchto sbralených krajích milerádí pijali a žeby zemím tm až do té doby dobe posloužiti mohli, kde budou míti sami dstatek svých vlastních vzdlanc. A celý tento úel dá se s píliš malou obtí uskuteniti, kdyby ministerstvo zde v Praze jednoho Jihoslovana a jednoho totiž si. Rusína za uitele (docenta) veejného své mateiny ustanovilo. Jsme pesvdeni, žeby se k tmto místm zvlášt mnoho našlo konkurrent. My o poteb a užitenosti tohoto ustanovení jak pro nás lak pro ostatní kmeny slovanské pevn pesvdeni jsouce, doufáme, že náš zemský snm sám na vlastní zemské outraty tyto uitele ustanoví, kdyby si. ministerstvo nutnou potebo toho neuznalo. i
Taktika néniecká. (N. N. due 30. záí 1849.)
—
Velmi asto se nám stává
—
—
est nebo nemáme-li íci lánky penaše zvlášf Vídenské kládají, nebo výatky z nich podávají. proto, žeby pravíme Neštstí vru o našem zdravém rozumn velmi špatné pontí musel míti ten, kdo by si VÁS pedstavoval jenom podJe tchto citát zvlášf Víde-
šlstí, že
nkteré nmecké noviny,
!
195
Tak nedávno
ských éasopis.
lánku
Ost-Deutsche-Post
porozumla našemu
. 350
v ten smysl, že píše
o ustanovení okresních komi-^sí v
v ísle svém
341
:
Der Mitarbeiter H. B. in den „Narodny No.,* Piag 35. Okl. viny" tdlt gegcn die Wahl der 3íitgiieder fur die bóhmische Grnndentlaslungs-Kommission auf, welche er mit Ausnahme jener des Hin. Ministerialrathes Klecansky deshalb eine ungliickliche nennt, weil die meisten Alifglieder aus der Mitte der Kreisbeamtcn gewáhlt wiirden. welche zwar viele gule Eigenschaften besitzen, aber der nenen ezechischen Schriftsprache nicht ganz kundig sind." Nevíme skutené, máme-li to jen za sprostnost
i
za perfidii
držeti
Že ješt v
nmecké
vn jich
a
to
ani
tak daleko nepivedly (Národní Noviny) sprášpatn se srovnává s je-
žád«é Vídenské noviny
dkladnosti, aby alespo náš
bez chyby vytisknouti dovedly:
titul
to
povstným Zugem nach Osten Podobn asi dlo se nám s lánkem !
strany
samostatnosti
Slo-
celý venska (N. N. . 3463, í^lerý podala „Zeit" z (Slováky) v pekladu, ovšem tak špatn, že se ku p. mezi slovenský a slovanský (Slovany) žádný rozdíl neinil. ,,Zeil" jsou nyní nejvtší noviny ve Vídni od nkolika dní vyKdo cházející, pihlásivší se samy k národn-foederaéní tendencí. není budou, míti smr pravý vlastn vydovafelem jejich jest a jaký nám ješt pusud z vyšlých ísel patrno, zdálo by se nám ale, že Tyto nosnad v nich maarsko-šlechticko-liberální živel pevládá. lánku našeho doteného konec viny tedy podali ve špatném pekladu budoucn o že a „befremdend" z . 346 s doložením, že jest promluviti hodlají. Toto promluvení stalo se také skutené brzy po lánku, nad kterým jsme ale jen hlavou úvodním lom ve zvláštním
ásti
a
,.LIoyd-'
nm
zavrtti museli.
Známe
již
dobe
tu
nmeckou
taktiku, která
nám
všude, kde svého
práva dosáhnouti chceme, kde žádáme pro sebe to, eho Nmci u nás užívají, umí hned pedhazovati, že chceme
dávno pednost, Podle ze zamýšlíme Uebergriffe, extréme slavisehe Tendenzen atd. si jsme My ,,Zeit". proti nám se také zachovala té samé taktiky v lánku svém ztžovali^ že Slovensko nebude zvláštní korunní zemí, že ministerstvo se obává Slovanm dáli tolik národní samostatnosti, kolik mají ku p. Nmci a Vlaši: dokazovali jsme, že ministerstvo již
nemá píiny obávati se moci slovanské; ale „Zeit" nám pedstírá, že panovati chceme v Rakousích, a rozumí našemu Panslavismu tak jako bychom chtly celé Rakousko poslovaniti. Toho se zajisté ani „Zcit" nedoká, abychom my rakouští Slované nkterý jiný národ potlaoa také jest skuten od naší nynjší poroby a podízenosti až se ale my Jestli jsme k panování nad jinými píliš veliký skok.
vali,
196 Slované pro nespravedlivost jiných národ k dosažení svého práva vespolek spojili a toto vzájemné se podporování panslavismem nanevyroziimívá se ješté tím. že budeme zase my utlaovali jiné, vlastní zlé svdomí takové strašáky malovalo dle
zvali:
le by snad tmto
zásady: oko za oko, zub za zub.
\aše obávánf. (N. N. 1. listopadu 1849.)
—
Dnešní nmecké vládní noviny (Prager Zeilung) pinášejí pod názvem „Lnsere Lage- dle našeho mínní velmi dleiilý lánek z Vídn, jehožto ouední pvod jest dle obsahu píliš patrný, akoli k Uznáváme za povinnost svou k vlád v á*li neouední slojí. obecenstvu, abychom nenechali tenio lánek bez poznamenání, z kteréhožlo ohledu také díve klademe jeho vrný peklad „Z Vidné Ž9. íjna. Pozorujcme-li piln lón a spíjsob psaní mnohých zde vycházejících novin, jsme na rozpacích, jak bychom jich zejmé na jevo dávají, aneb umlým spsobem obávání, které anebo se jen lak iMyslejí to Of»ravdu, zahaluji, pojmenovati mohli. i
i
:
bu
opravdu, že ministerstvo zamýšlí ústavu podkopávali, a upsané a svaté sliby zrušili ? ili elí jich jednání pouze k lomu,
staví ?
Xlyslcjí
by svlu
to
namluvili ?
hloubji rozbírati, jisto jest však, že naše asopia nevdomosti. Neb jsou publicisté, kterým ,,organický zákon" jest takový, „který se pouze potahuje na ouady, t. j. na ailminislrativní ustanovení'', kteí, neohlížejíce se na
Nechceme
to
seclvo není prosté vášní
neunavenou innost vlády, poád k nové innosti ji vyzývají, a bez bez pedložení vždy nerozhodnuté a uové úlohy jí všech ohled pedkládají, b\ lo by tedy marné jím ho rozkládati. ,,Ost-Deulsche Post" se obává, že hrozí svobod tisku nebezpeí, a že všecky konstituní nadje utonou. Kdyby to v skutku pravda bylo, mohla ano by se opovážiti, lo vyslovili? Osl-Deutsche i
Post
lo
napsala,
i
vychází posud.
„Presse" se odvolává k císai bodu
tisku,
o kterou
slova ochránili,
proti
se Ost-Dcutsche
pi lom však
tvrdí,
niinistrfim,
Post
bojí,
i
snaží se svo-
štítem
že zemské ústavy
císaského nestoupí
již
v život dle slov ústavy od 4. bezna. ..Presse" tvrdí svá slova s uritoslí, a lálo
opovážlivá a znepokojující slova,
která
proež musí býti dána na mnohého lekají, uritá
odpov.
Doku nám
známo, panuje potšitelné srozumní mezi mocnáem Všickni znají ouei, a mezi ministry, mezi radou a mezi korunou.
197 který mají
A
dosáhnouti.
tento oiscel
jest,
aby svoboda na dlouho
byla organisovaiiá, aby železnou vytrvalosti všecky demagogické, se-
snahy byly potlaeny, aby byla z;ízená a spravedlivá zemspráva, aby poádek a blaho byly pojištny a zachránny. Nezmnitelnou zásadou všeho poínání vlády z.^tane ústava od bezna. Bude spravedlivé ano do slova vyplnna. Všecky zemské ústavy, ano ústava lombardsko- benátská, která jest bez odporu nejobtížnjší, budou ješt tohoto roku zákonné prohlášeny. paratistické a federalistické
erstvá, inlelligentní
i
.
i
To
jest
Již
to,
odpov
na tyto žaloby."
že tento lánek,
—
akoli hlavn elí
proti
Ost-Dentsche-
novinám ve Vídní vycházejícím,
pece vytištn je^t v Prager Zeitungu a ne v nkterém Vídeském list, zdá se nám býti zjevným dkazem, že se za prospšné aneb potebné uznalo, zvlášt Post
Presse,
a
na obecenstvo v Cechách jím psobiti. Ciánek tento v ouedních novinách pronesený podává nám tedy smlosti, užíti zase jednou té svobody tisku, o jejížto skutenosti nás tento lánek navzdor zkušenosti a vojenským soudm ubezpeuje. V Rakousích jest pro pravou svobodu tisku píliš nepíznivá pda
V Rakousích paáé se snadno pravd do podezení aneb již zrovna do obvinní z velezrády. V jiných zemích (ku j>. ve Francouzích) jest o každé stran politické jisto, že chce udržeti a zvelebili vlast svou, v Rakousích ale jsou strany, o nichžto nade všechnu pochybnost jisto jest, že Rakousko chtjí zniiti. V takovém pádu jest ale již dílem proto nebezpeno se vší upímností o pravém stavu vcí promluviti, dílem
a sice pro jistou zcela zvláštní okolnost.
pronesením jistých
zas vláda sama užívá proti
ale
nkterým
jí
osobné nemilým pravdám
toho prostedku, že jo za velezrádné prohlašuje,
teba byly nejlépe
mínné.
V lakovéw pádu
je ku p. sama naše strana. V nejnebezpenjíše rakouské osvdila strana naše skutky svou upiranou vli zachovati Rakousko, a jak dalece tyto skutky naší slovanské strany opravdu k zachování Rakouska pisply, o tom necháme pozdjší nepedpí.jatý djepis rozhodnouti nebo strana ta, která se s nynjší naší vládou za stejn smýšlející vydává, ráda tvrdí, že jenom armáda rakouská zachovala Rakousko, zapomínajíc již na povolání
ších dobách
:
rus o-slovanského vojska. :
Pipomínajíce tyto slovanské zásluhy, nechceme se tím snad chlunýbrž pedhodili jen nynjší vlá«lé její nespravedlivost, s kterou poala hned naši stranu za revoluní a destruktivní protirakouskou prohlašovati, když podle svého smýšlení samostatného pinucena byla
biti,
oposin
vystupovrti.
To samé myslím, doby,
ve kterých naše
že se íci
mže
o našich
noviny víc© patriotismu
novinách,
ba
byly
projevily než vláda
19W sama, byly doby ve kteiých se tiaše noviny proti desli-uklivni vláde vakmiské ku prospéchii Rakouska samého opírati musely (ku pr. Pillersdoif, Frankfurt). Ze jsme ale v každé dob (/dhodlanosti méJi snahám vystupovati a sice s doproti pemršltijMu a destruktivním brým prospchem, v lom se mn/.eme odvolati vždy smle na pedešlé svoje
listy.
byli od vlády ud té doby, co snm íšský rozpuštn jest, ustavin pronásledováni, díve cestou konstiluní, pak nebof každý ale, když tato vlád nesloužila, vojenskou mimozákonní ví, že obležení Prahy není vlastn nic jiného než zrušení svobody tisku v Cechách. Snažili jsme se sice ve stavu obležení svou pe-
Pece však jsme
;
i
—
ustaviné stíhání a vyslýchání u sondu vojenského, zákaz novin našich, vzení, výhružky vypovzení z Cech atd. to byly nástroje, kterými jsme z veliké ásti odstrašeni od volného užívání svobody tisku, a kterými také zastavena jest veškerá skoro politická innost naší strany. Tmito skutky vlády nabyli jsme my praktického pesvdení, že se v Praze nejedná o potlaení destruktivních aneb revoluních živlu, nýbrž že ani liberální strana, je-li oposiní, nesmi svi^body tisku užívati. Zavede-li se ale censura uuredn aneb mnsí-li redaktor sám censorský ouad u svých novin zastávati •••J, v tom sice jest ješt njaký rozdíl, svobodou tisku ale se to jmenovali nesmí. Teba byl sebe písnjší zákon o tisku, pece se svoboda tisku v tom obmezení udrží, jen když vím jak daleko ale když se u vojenského soudu se mohu dle výmru zákonu pustiti pouhým ranohusmyslným slovem „aufreitzendes" všeliké lánk}' dle osobního náhledu nkterého pána aneb nkterých pánil zatracují a trestu podrobují, tam již pestalo právo a nastala libovle, lovk není trestán za pestupek, nýbrž jen za své mínní, které míiže býti lak dobré a státu prospšné jako mínní vojenského soudu, jen že dešlou tendencí zachovati
ale
i
:
se s tímto nesrovnává.
eené
zatím mohlo vlád posloumnozí k ní hledí kdybychom se nemuseli obávati zapovzení svých novin, mohli bychom snad docela dkladn tuto nedvru ospravedlniti. Caeterum autem censeo
Myslíme tedy, že by
žiti
pro vysvtlení
té
toto
zde
nedvry,
s kterou
5
obsidioncm esse lollendam.
*3 Dejme tomu. žehy se i sáni redaktor osobné trest neštítil, ale což jemu všechno plátno, když mohou být noviny jeho docela zapovzeny, a jeho strana teba na dlouhý cas všelikého veejného orgánu zbavena, tak že pinucen jest z dvou zlých menší si vyvolili, a sám si censoru ukládali!
199 Obrana slovanských (i\.
foederalistú.
N. 8. listopadu 1849.)
Dnešní vládní noviny nmecké i eské pinášejí lánek proti nám, jehožto obsah nás ponkud pivedl v podivení. Vyzváni jsouce tém zejm k odpovdi, uznali jsme za dobré celý lánek tuto svému tenástvu pedložili, dílem proto, že se tak snadnji vede spor, když obecenstvo oboje
enickými
obraty
zejm ped oima
mínní
abychom patrn
proto,
dokázali, že
nkoho
zaplésti
polemice), že pak se neštítíme
vidí, dílem ale a hlavn nejde o to, njakými snad
nám
obyej bývá
(jak
pesvdení
v žurnalistické
své proti zde vysloveným
vládním zásadám náležité hájiti. Takto zní lánek, na který zárove obracíme pozornost obecenstva: „lánek jejž jsme pinesli o foedcralisrau v Rakousku, potkal se s odporem, ovšem u strany, od niž jsrao se odporu nadíti musili, od pán Isaviíkových Národních Novin, Již díve pinesly tylo listy lánek^ jejž jsme ale blíže objasniti opominuli, ježto Vídenské asopisy již slušn jej ocenily. Bylo to podivné uení o velikém a malém panslavismu. My v tom ohledu k tomu pipojujeme krátké poznamenání. Známet moc, která jest ouhlavním nepítelem velikého panslavismu, v jejížto kruzích i v neodvislých nemohl se ani dosti málo
—
zakoeniti, která by, kdyby se
záhubn zmáhal
a
politickou
lánko-
poínal, nemén proti spolenému nepíteli se ozbrojila a vzchopila, jakož to uinila s odbojem maarským. To jest mínní, které sob z pomrií abstrahujeme. V jednom z nejnovjších svých lánk stžuje sob p. Havlíek na trampoty obleženosti v Praze, které prý mu zamykají ústa, nedoNeznáme ani ve volujíce, aby „o našem postavení" upímn mluvil.
rakouského svta
vitost
rušiti
Vídni ani v Praze žádného pípadu, aby bylo politickým spisovatelm
zabránno, lidech
v mezích mírnosti
mínní své
žádnou pedností dnkladné nikoli
a
Dle
projeviti-
popuzení, osvícení
slušnosti
pomrech
o zásadách,
mínní našeho není
publicistiky, jejížto úlohou jest
nikoli
zapálení myslí.
a
náruživost ni-
Jestliže
ponauení,
nám
H.
p.
chce s toutéž pokojností odpovditi, sjakovouž my k nmu mluvíme, pak snad ješt prospšná diskusse možná. My aspo uinili jsme sob za zásadu, že nikdy nebudeme obtovati pedmt ohledm osobním, a politický odprce má pro nás význam zosobeného politického principu.
Pan. H. odpírá lidu
dvru,
kterou dle našeho
k nynjší rakouské vlád chová,
domnlou
dvru
obleženosti
?••
i
požívající ministerstvo
Tof jest pece
pílišné
tenástva; dává-li se taková otázka.
pesvdeuí
táže se dále
:
dvující jemu spoléhání
se
majorita
,.Prn drží v
toto
majoritu
v
lehkovrnost
Zdaž smýšlí majorita obyvatel-
!200
Vídenského revolucionárné ? Zdaliž se neimisil v Halii pou7,e pro jednu rovn*'/ lak zteštnou jakož nenapravitelnou frakci výininecný stav zavésti ? Rozložinež jen Uhersko a Sedmihradsko v jich živly, i nálezném, že jest vtšina jich podstatn rcvolncisadou, že se dlají casfi stvrzenou Jestif djepisem všech onární. avšak jest svatou povinností vlády, «by 5 menšiny revoluce pouze od tomu, by ctižádostivé zlešlné pedešla a aby spolenost hájila i blahobytu pokojném snažení po a vyvinutí neuvádli její pokoj, hlavy V ervnu letošního i loského roku nestála neustále v nebezpeí. slva Pražského a
i
mužích hory, a pece zajisté Paíž pi kommunistech a pekotních vidlo se ze všeobecného volebního práva pošlému shromáždní zapotebí, zavésti slav obležení. Jiná otázka zní
:
„Cím
to jest,
že nechce
minitsterstvo
snmy
ovšem chce snmy povolati, nebof zamýšlí dotyné zemské ústavy ješt v bhu letošního roku uveejniti, a tím dkaz podati, že hodlá samo pevn držeti pi obsahu ústavy ode dne 4. bezna. Avšak be^prodlené svolání zdá se nám byli nemožností, an noví pohtití ouadové ješt nejsou zízeni, a okres psobnosti, který íšská ústava v korunních povolati?'' P. n. se mýlí*,
ministerstvo
snm
snmm
Zdlá vání zem, ústavy od jejich zízení závisí. dobroinné a stavby zemské, zvláštní naízení strany obecních poádk, záležitosti církevní, školní a pípežní jsou pedmty lakovými, že leprv tehdáž s prospchem o nich jednati lze, když bude stávali dobe zízených úad, ježto by byli schopni a hotovi v dotených záležitostech se snmy spolupsobiti. Též vláda musí pihlížeti k dolrým zastupitelm, a že se nejhorlivji o zízení nových ouad pracuje, jestif celému svtu vcí známou. Pan H. nám namítá, že jsme fóderalismus jen tak zkrátka odbyli: znajíce velikou dležitost této otázky, hotovi jsme píležitostn obšírzemích vykazuje,
nji oni pojednati. Dvujeme sob dokázati sraathematickou dsledže byl nejnovjší politický boj v Evrop podstatn bojem centralisace a foederace, a že representuje princip foederativní nedokonalý stupe politického vyvinutí. Avšak hlavní dvod klerý p. H. nvedl, aby aby ukázal potebu foederalismu v Rakousku, že totiž každý národ po politické samostatnosti louží z pirozenosti samé, a žehy tento pirozený pud rakouských rárod nevyhnuteln k rozpadnutí íše vé>ti musil, pakli by konslitucí foederení o to postaráno nebylo, aby se jejich pudu po samostatnosti vyhovlo, nemže nás nikterak pesvditi. Pravé, nejvroucnjší toužení národ smuje k rozumné svobod, k blahobytu, vzdlání a humanit tmto vznešeným úelm musily by však separatistikc zámry a národní rozepe jenom na ujmu býti. Ústava foederaní nespoívá, pokud nám známo, v severní Americe a ve Svýcaích na základ národním, nýbrž politickém. V kantonech Bernností,
—
5
:
20 i skéra a Freiburském bydlí
nmecké
a francouské obce
spolu, a v Americe podídily se nebriláriské
potem
pokojné po-
valné pevládající
živin anglického, která vbec za poNracíím v Eísasku nezachtlo se posavade po saraostalnosli, a vzor konstitnniho státu, Belgicko aó jen z ásti od Francouz obývané jest naskrze cenlralisováno, a pomocí jazyka francouského v pokoji se spravuje. V Irsku pohltila národnost
nadvlád
národnosti ochotné
tebnou nznána
jest.
—
—
britická
prvotní národnost
vesms
pocházejí
irskou dokoná,
a stesky
celého
ze zídel politických a náboženských.
ostrova
Na djepis,
to zrcadlo pirozenosti lidské, nemže se tedy p. H. spoJdeme-li dále, ukážeme-li u p. na Ameriku, která se zajisté neodtrhla od starého Anglicka pro z^jmy národní co by nám mohl
neomylné
léhali.
:
nás odprce odpovédíli?
1848 utrpla
radikální
S.iad
že nezmnitelná pirozenost lidská
zázraný
pevrat, a že dostal
princip
1.
krve
vrch nad principem politického vyvinutí a píbuzné s ním civilisace? H. líí žádosti a stav myslí, jichžto v Rakousku v fé míe, jak on udává, nikde není. Slovane v Rakousku najdou, tuším, svou est a svj prospch v lom, zstali dobrými Rakušany. Mihijemef a vážíme
P.
sob
liihoto kmene píliš, abychom myslili mohli, že uení najde prchodu. P. H. se odvolává na snm
Nadjeme
lislická. státi,
litovati
prcové asy,
nho svdné
íšs'\v nejprve
pak prý se ukáže, zdaž bude vlšina fóderativní neb cenlra-
píští,
mlo
u
tuC
se, že nevypadne foderativn. A kdyby bychom takového výsledku v interessu svobody
MinÍRterslvo mohlo by býti svrženo
mnsili.
zajisté
o nich%
se to velice
by
se
led
nenastoupili
avšak jeho odmohly pijíti Pak by nastala poteba, zachovati
jeho
lépe nemluví .'•'
,,Pak by
místo.
ji od od vázli vých experiment, a strana kterou nepotebujem blíže naznaiti, nalezla by záminku prohlásili národy rakouské za nedosplé. Proež jednejž strana, kterou p. H. zastupuje, svdomit a opatrn, považ, zdaž jest rádno, dáti velmi mnoho v šanc, aby snad všecko bjlo ztraceno.'' Zaraziti musí každého to, co se o panslavismu a o Rusku praví. Musíme vru s ohledem na blaho Rakouska doufati, že lánek fenlo (ani prostedn) nepochází od nikoho, kdo pímý vplyv Oiá na politiku vlády, sice by nám vru bylo ouzko o naši budoucnost. i by snad upímn viti mohli mužové vlády rakouské, že vláda ruská
íši a zachrániti
i
jest nepílelkyné
panslavismu ? Podle uritosti, kterou se to zde tvrdí, snad se tvrzení to na njaké urité vyjádení snad slibu neb rady opíralo.
zdá se jakoby
form Y bibliotéce knížete Galicina, bývalého míslodržilele v Moskv, ped nkolika lety zemelého, kteroužto bibliothéku jsem poádal, nalezl jsem mezi jiným také báse pod titulem Píse o osvobození ve
:
,,
Srbsko," tištnou roku 1806 v Petrohrad ve vládní tiskárn a sice srbsky a s ruským pekladem, ve kterém se mezi jiným takto praví
Prvního, slovanského vladae, Velikého Slovanského CárOy Srbie milé milého Hospodara. Zavste se orli dvojehlavi na Alpy, Vral
Al('xnndra
Kavkaz. i na Slovanstvo celé al nyní v sráci nosí Svého naznaeného hrdinu Následníka, Jeho miluje a s ním se chlubí. Sestrám ^) svým al laskavou zprávu podá, aby nemaily asu, neb vk bézí, Slunce svítí/ at
—
mrakách do vku ! Celá Rusko-Slovanská síla, k pomoci, aby sestry svoje z tyranství vyvedla.
téz prohledají, al neleží ve
moem
zemí zdvihá
se
*j Moldavia.
Valachia, Bolgaria, Transilvania
Ven^ria, B )»einia.
Iliria,
Sedinigradia,
ili
Kroatia, Karinfia, Silesia, Poriissia,
Pomo-
(Tuto notu uváslovanská plemena a návody. díme naschvál s ruskými jmény zemí.) Po ruském pekladu této písn následuje pak doslovné takto ..Sestry tyto jsou Polsko. Porussia, Miše saská, Slezsko, Uhry, Cechy, Štýrsko, llirie, Tirol, Benátky. Koroš. Dalraatie. Rao-usa, ernohorsko, Albánie, Alaunie, Epirotie ili Malá Rus, Bosríie, Bulharsko, Sedmihradsko, Moldávie, Valachie, Gaiicie neb stará ruská Hali, a zkrátka všechny plemena a rody slovanského pvodu.") rania,
Polša
a jiná
:
:
Zdá se, že tyto sestry zde až s píliš velikou dkladností vypoteny jsou, spíše o nékolik víc, než aby nkterá chybla. Kdybychom mli nyní asu, excerpta svá prohledávati, mohli
bychora
doká?:flti, že již za císaovny Kateiny Veliké v Ruších panovaly mezi osvícenjšími. Co se nyjen tolik, že za jeho vlády pantýe, víme o
ieátí
takové náhledy
njšího císae
nm
zavedeny byly na universitách ruských, že vysláno jest mnoho filologu ruských zvlášt do Rakous, kteí s podivuhodnou dkladností v žurnálu ministerstva osvty, a kromé toho (jak. dobe víme) ješlé ve zvláštních soukromných zprávách, popsali celý stav nynjších rakouských Slovan, za císae Nikolaje Pavlovice stalo se také znání všech náeí slovanských (to jest zvlášt eštiny, polštiny a jihoslovanštiny) obligátním pí edmtem na universitách ruských Jaký ouel pi tom mla vláda JMC. Mikuláše Pavlovice, nemohu sice já urovati, domýšleti se ale muže každý snadné. Co se ostatné veejného smýšlení v Ruších o této vci týe, mohu s ohledem na upímnou pravdu ubezpeiti, že tam jest silná strana pstující onen veliký panslavismus z pouhého ruského patriotis!snu, ne jako vc nedovolenou a pokoutní, ne jako njakou konspiraci, nýbrž zcela zjevn v život spoleenském a také tiskem, v kterémžto ohledu bychom mohli velmi zajímavé citáty nasbírati. Domýšlíme í>e také s velikou jistctou, že vojna uherská nezstane bez jistého velikého vplyvu slavické professury
.
na smýšlení Rus. Ze ruská diplomacie ostatn k sprostým nenáleží, ba že skoro vždycky obyej mívá, bvM chytejší než její soupeové, o tom Jest po celé Evrop dosti ustálené mínní. My ovšem pochybovali ne-
chceme
o chytrosti
diplomat rakouských,
bojíme se ale pece,
aby
!203 se naši diploraalové snad píliš pozd a s velikou nenahraditelnou škodou nepesvdili, že každá ruská rada jest sice vždy dobrá pro Rusko, ale ne vždycky pro toho. komu se dává. Ze se budou rakoušlí Slované v lem pomru po Rusku ohlížeti, v kterém se jejich národní svoboda, jejich osobnost nminou utlaovati bude to se dá dosti zeteln pedvídati^ žeby tedy nebyla zcela hloupá ta ruská diplomacie, která by snad nco podobného naší vláJ direkte neb indirekte radila, nahlížíme my tuze dobe, ale pejeme si srden, aby také naše vláda to nahlížela. Ostatn nemžeme se o takovém píliš subtilném pedmtu obšírnji a urilji rozšiovati. S jakými ale díivody se zde jmenuje onen veliký panslavismus spoleným nepítelem :
Rakouska
Rnska^
i
Obyejné
nemierae
nikterak pochopiti.
Slovanm
hlavn pedstírá, njak podporovala a njak umle nadpirozeným spiisobem vtšímu vyvinutí Slovanstva napomáhala. Avšak zcela bez dvodu: Slované rakouští
od nynjší jakoby toho žádali, aby je vláda snad
nežádají od
se
vlády
ped
to
jinými
vlády nic jiného, než písnou spravedlivost,
to jest,
aby
(ku p. Nmcm), a aby nám nic nezabraovala, co nezabrauje jiným. To my nazýváme rovno-
nám všechno
dávala, co dává jiným
právností, a jestli se
e
právnosti ani
pedhazuje,
dje
nám
již nyní,
býti nemíiže,
se to jen
kde ješt o žádné skutené rovno-
z jistých
z jezovitské
stran
pehmaty
a
Iiegemonie
nepoctivosti strannickýcij a
zišlných našich soupeil á
jakožto
vláda slova,
,,že
la Ost-Dculsche Post, s kterými se ale nikdy míchali nemá. Proto považujeme asopisy náš lánek o Slovcí. sku atd. slušti
nestranná
Vídenské
ocenily" za nespravedlivá.
Nedávno zapovzeny jsou ve Vídni noviny „Zei* pro lánek, ve kterém jist nenáruživým a také slušným a mírným spiisobem káraly užírání hole od Vídenských vojenských soudu, ím se tedy samo sebou vyvracuje tvrzení, že prý ani ve Vídni ani v Praze není zabránno v mezích slušnosti a mírnosti své mínní projeviti. Ovšem slova „slušnost a mírnost'' jsou velmi relativní, a proto si jimi náš pan odporník nic nezadal, a bylo by také marné o jejich pravý význara se hádati. Vojenský soud rozhoduje o slušnosti a mírnosti, a vojenský soud není zvyklý na odpor, nýbrž na komando. My
jsme
pedevzali prakticky obecenstvu svému dopomoci k náleto jest tato slušnost a mírnost, umínivše sob, že vždy jen bez všelikých enických šperki a bez narážek jednoduše budeme svoje mínní a své dfivody proti vlád pronášeti, a zkušenost ukáže nám i obecenstvu, jakou má u vlády platnost svoboda tisku. si
ale
žitému porozumní, co
Tedy
se vší
možnou
skoro zbran se necliopí.
Nedá se
všechny renikdy Jak mnoho ale z ueozbrojených s tmito
pokojností.
voluce pocházejí od minority, to
jest,
upíti, že
že vtšina celého národu
«04 povstalci stejn smýšlí,
o tom zcela marné,
nedá se nikdy vypoítati,
tím
více,
že
se
obyejné
i
a proto
jsou hádky
v nejlepším pádu,
než polovic všeho lidu zbran se chopila se zas tvrditi muže, jakoby to veliká ást byla uinila jen z donuceiii. Avšak jsou jiné všeobecn pijaté spuPonvadž tedy naše nynjší soby poítali majoritu, totiž snmy. vláda, jak známo jest, na snmu byla v minorit, a od té doby ješt snm jiný nesvolala, myslíme, že neslušn si majoritu pipisuje Píklady ale, které nám náš p. odporník nvádí, jmenovit z Paíže, nporaínají nás zrovna na to, že ve všech tch zemích, kde skutené pro nebezpené a velmi krvavé revoluce stav obležení zákonnim zpsobem vyknut byl, od té doby již dávno zas pestal, a obyejná, U nás ale v zákonní, konstiluní svoboda a právo se navrátily. Cechách, kdežto bylo obležení zcela jen absolutním spfisobem a libovolné zavedeno (nebo nemáme ješt žádného zákonu, ktcrýby výmínky a potebné formy jeho pedpisoval) ješt posud trvá, akoli ani o rozkvašenosti myslí není žádné o njakých nepokojích ba stopy. Pokud u nás v Cechách pi takových okolnostech ješt stav obležení trvá, nemžeme se nikterak pesvdili o upímné náklonnosti vlády k právnímu konslitunímu životu, a to jsme chtli svým pedešlým od p. odporníka kritisovaným lánkem vyslovili. • Již jiné zdejší noviny dokázaly velmi trefn, jaký by to nesmysl byl, pro nepokoje jedné zem zabraovati všem ostatním innost snémovní, a žeby takovým spnsobem snad nikdy se Rakousko snmu íšského nedokah?. Tvrzení vládních orgánu, nyní asto opakované, že ješt letos ohlášeny budou ústavy všech korunních zemí a že ješt letos do života „als praklisch wirksain" vstoupí, nerafiže nás proto upokojili, ponvadž nevíme, jaký opravdivý smysl se s tím spojuje, a piznáváme se. že nás p. odporník zvlášt znepokojil svou sadou „že se be%prodlené svolání snmu zdá býti nemožností,'* ponvadž v tom vidíme zejmé rušení písmeny §. 83. íšské ústavy, jenž praví: ,.Alle Verf^ssungen sollen im Laufe des J. 1849 iii Wirksamkeil treten". Tážeme se každého, co to jest in Wirksamkeit telen? jest to stav obležení, jest to ordonanní vláda provedená až do nejnižších obor zemských záležitostí? Zeby ale svolání zemského snmu záviselo od nové již provedené organisace oiiadu, nenahlížíme my v lé míe, jako to náš p. odpornííl tvrdí. Jenom nejvyšší politický ouedník > Cechách bude v pímém spojení a pomru ke snmu, a toho mže vláda každou chvíli teba telegrafickou cestou ustanoviti. Tak dobe ale jako mže ministerstvo bez no\ých ouad své ordonanní zákony vydávati (což dle Bošeho mínní v
kdyby
totiž
skutené
k revoluci, od vlády
víc
pece
i
hojném potu iní), tak dobe mže také snm bez nich své zákony nejen a jsme pesvdeni, žeby co se této námitky týe, nyní, nýbrž teba již v let byl mohl snem eský s užitkem rokovati. uzavírati,
205
Pi tchto vcích pijde všechno %elmé a
jen dokázalo
na
to.
aby
ministerstvo
právní
své a konsíitiiiíí smýšlení, aby nám dokázalo, že nenachází v dosavadní své libovolné a ordonanní vlád zalíbení, zkrátka aby nám již dalo konené konstituní Archimedeský puntík, z kterého bychom mohli njaký ukázalo
nerývraliié
a
práva svá odvozoval s jistotou
To
ností.
jest hlavní
vc,
o
beze strachu
ped
všelikou
o kterou se jedná, právo, jistota,
libovolostatní
všechno bude každý rád snášet maje shovení s mnohými tžkostmi nynjšího asu. .-ít ministerstvo, chce-U nám takový dkaz podati, pedevším vydá slíbený v §. 12. 'základních práv zákon o oblekenosti a asovém vyzdvižení konstitucnich práv, at tento -zákon v sob obsahuje pro nás garantie, ze nám nemže každou chvíli, pod každou záminkou, každý politický ouad vzíti nejhlavnjší práva, at vyknuti stavu obležení zaviní též od
soud
z neodoislýck od vlády a neshodi-
stane, pak budeme vit nejen my nýbrž i jiní tvrdošíjní na apimiou konstilunost ministerstva. Až posud vydalo ministerstvo tak mnoho asem dosti malicherných
soudc
telných
sestavených,
až
se
to
i
prozatímních
dob
zákon:
ím
že tedy na
to jest.
tr.to
tak praktickou
v
vc
zapomíná? Jest to jen náhoda? Neví ministerstvo, že bez tohoto zákonu jest celá naše konstituce jen My alespo to dobe víme a Tšínské, Tantalské jablko ?
nynjší
tak diiležilou
a
—
—
také cítíme. Žádostiví jsme na slíbený od
ze jest foederace nedokonalý jest
hlavn jen
boj
p.
stupe
matematický dkaz, pokroku a že nyní Jestli Již nyní foedeohledem na pronesené
odporníka politického
centralisaco a foederace.
nem
dotkneme, stane se to jen s zásady doteného lánku, ne ale k úplnému vyerpání
race se v
mtu,
který píliš obšírný jest.
Zdá
se
nám
vbec,
pedmy nco
celého že
zcela jiného ve focdcrací rozumíme než odporníci naši z vládní strany,
pánové demagogii a foederaci atd. dohromady Naše foederace nedá se také rovnati separatistickým zámríjm a rozepím národním (Nationalfehden und Absonderungstendenzen). s kterými ji též p. odporník míchá. Pravdu má p. odporník, že pravé nejvroucnjší touženi národíi smruje k rozumné svobod, k blahobytu, k vzdlání a humanit: my ale tvrdíme, že v Rakousích bez naší foederace národové nemohou dosáhnouti tchto svých nejvelejších tužeb. Bude to rozumná svoboda a blahobyt, když budou o všech vcech rozmanitých národu rakouských ve Vídni rozhodovati ouedníci, neznajíce obyejn ani tyto národy? Bude to humanita, když se bude skrze centralisaci nmecký živel nevyhnuteln nade všechny ostatní vznášet a všechny k záští a závisti popouzet? Muže být pi centralisaci rovnoprávnost? Mohou se národové vzdlati, když budon muset velikou ásf duševsice
by nemohli
tito
míchati, jako se to již jednou stalo.
ních
sil
obtovati jiné národnosti,
skrze
centralisaci
panující?
Gen.
20(5
Hoynan naídil nyní, že v Pešti nesmí být ani jeden pouze maarský nápis, to Je samo se))>n malikost, ale velmi významná pro budoucí centralistickou rozumnou svobodu^ blahobyt, vzdlání a humanitu! Že nesmí být žádný pouze nmecký, to p. Haynau nenaídil; ó my dobe cítíme, jaká to bude rozumná svoboda a humanita! Národního jazyka dovolí se nám užívati, némecký se nám ale poruí/ My ale, my Slované, Vlachové, Maai, Rumunové, my všichni nechceme byli sloupy a stavivem chrámu nmecké svobody, nmeckého blahobytu, nmeckého vzdlání, nmecké humanity, a proto budeme vždy volali:
Dolu s cenlratisací, rz-htnu fucderalismus ! Foederace rakouská nesmí se nikd}^ porovnávati
ani se švýNesmí se zaOkolnosli jsou zcela jiné. carskou ani s americkou. Národnost, která kdekoli jinde pomínal na jednu dležitou stránku. samostatná, muže vždy zase na jiném ve svété žije co panující a že potom tato podízená užívá všeho proto místé být podízenou, samostatná sestra. její To jest ku p., kdyby podává spolené, co jí stát, eský mohli se my Cecho\ é svété bychom ve nékde jinde byl
vždy považovati v Rakousích co pouhá podízená kolonie, a hledli bychom na onen samostatný eský stát jakožto na svou duševní matku, a Rakousko by nám bylo pouhým hostincem, a pak bychom se mohli ovšem spokojiti s tou (abychom še tak vyjádili, hospodáskou) rovnoprávností, dle které se s námi z nouze ouedné po esku Jiiile ale do Paíže mluví, pokud jsme se ješlA némecky nenauili. tu nejrozumnjší svobodu, všechen 1 a dejte Francouzm všechnu nejsladší blahobyt, všechno možné vzdlaní a humanitu, a žádejte na nich, aby náleželi jakožto cenlralisovaný Kroniand k Anglicku, s anglickou eí ve snmu, mezi ouady, s anglickými universitami, s anglickými nejvyššími soudy, s anglickým vojskem, s anglickými i
akadiemi co
atd.
atd.
vám na
to
ald.,
jinak ale
s
ouplnou rovnoprávnosti, a uvidíte,
Francozové odpovdí.
Píklady, které nám p. cdporník uvádí na Irsku, Elsasii, Nmv Americe, Flémích v Relg.i atd. jsou práv olej do ohn*, tylo píklady nám jen ukazují, kterak již anglický živel pemohl a pofrancouský Elsasy a Fléray, anglický Nmce, to jbion hltil Irany, píklady nám pro výstrahu, ne ale k následování. Vžd} my také dobe víme, že Nmci obmýšlejí celé Rakousko tak pobílili, jako cích
—
jen že Nmci nejsou ješt AnIrané! My se ješt obmýšlíme trochu bránit, než z nás budou nmelí Irané, to jest staré pravidlo, i karaibové musejí své bližní naped zabít, než je mohou sežral. Af nám odpustí í.áš p. protivník, že jsme snad mimocht padli
Angliané Irsko
pohltili
gliané,
z
nás
nemže
zoufalém stavo
ale
jejich
lalfi
mluvit
abychom
ale
atd.,
my nejsme ješt
v náruživos!,
trochu
žádný
a
záležitost
jest jcdr.a
chladnokrevn,
snesli
my
z
tcli.
nejsme ješt
ktoré
o
v tak
porovnání s Irany a Angliany
bez
207 pozdvižení a rozproudéní krve, a v toHito ohledu by zajisté ani patrná šibenice
ped oima
dstatená odstrašiti nás od hájení své To není princip krve, jak p. odporník praví, svobody, my nechceme býti jako jsou Irané ubohými nebyla
hodnosti a svého práva.
nýbrž princip
hladem a mizernosti hynoucími, opovrženými nádenniky z naší nízkosti obohacených anglických velmož, prelát a spekulant, my nechceme, abychom proto, že nás naše matky nauily jen eský Otenáš se modlit, již byli o stupe nižší v Rakousich než ti, kteí íkají Vater Unser!
To není
princip krve, to je princip samostatnosti, rov-
všeho to, co lovk na svété za nejvyšší pokládá a svobodou jmenuje, pokládaje si za nejkrásnjší úkol vyhledávati slásu a blaho svého národu Nespravedliv nás jak myslíme pro takové smýšlení nazval p. odporník indirecte špatnými Rakušan}, my jsme pesvdeni zrovna naopak, žé toliž foederalisté jsou dobí Rakušané, a že práv centralisté jsou sice dobí Nmci, ale špatní Rakušané. Naše uení v tomto ohledu není svdné proto, že jest pirozené, a sice iak pirozené, že jist nejen u Slovan, nýbrž laké všech ostatních nenmeckých národ v Rakousich vždycky dobrou pdu najde. Kdybychom my Slované nebyii upímn svobodomyslní, spravedliví, nebažící po cizém, mohli bychom ješt s vlším prospchem alespo s lepšími vyhlídkami býti v Rakousich cenlralislé než Nmci, a tu by alespo byla polovice centralist ; takto ale, 7 milion centralist proti 28 milionm foederalist, to jest pece píliš špatná výhlídka pro budoucnost Nebof ješt jednou pravíme, tolik foederalist v Rakousich kolik Nenémc ! Snmy íšské to ukážou, a jestli nehodou hned na poátku ob strany v takovém pomru proti sob stát, píinou toho bude jenom dosavadní menší vzdlání nkterých kmen rakouských, kteí ješt nedospli k pravému poznání svého prospchu. více se ale budcu vzdlával, tím více budou pipadat k foedenosti,
cti
a
!
!
ím
ralist ra.
Avšak již na nejprvnjším snmu bude vtšina teba toho náš p. odporník „v interessu svobody velice
foederalislická, litovati musel,''
hroze nám skuten zcela neobyejným a také neoekávaným spsobem, tak že musíme optn na ukonení jeho lánku vera v N. N. vytištného pozornost tenástva svého obrátiti. Kterak máme rozumti slovm, „žeby pak mohli pijíti asové, o nichž se ted
jak praví,
lépe nemluví^ a žeby
pak
strana, kterou nepotebujeme blize naznaiti,
nalezla záminku prohlásiti národy rakouské za nedosplé ?
Která jest urovati pravý význam tchto slov našeho p. odporníka, doložiti ale musíme, že nás tato patrná výhržka pranic nezastrašila. My víme na pokrok svobody v Evrop, a nebojíme se takových síran, které by mohli prohlásili národy rakouské za nedosplé. Svoboda mže sice na as a v nklerých ze-aích potato
strana ?
—
My nechceme
ani
!
208 tlaena
býti,
jednotliví
zastavateló
její
mohou se ve vzeních,
vy-
hnanslvích a na popravistích m-.iiti a odstraniti, ale najdou pece vždy hojných iiásleduvnikti a zásady jejich pravé a poctivé pijdou di\e
neb pozdji pece k platnosti. Nemyslím, žeby se strana, kterou my zastupujeme, dala podobnými výhriižkarai zastrašili a mýhti ve svém pesvdení. Za to ovšem nemžeme, že jistá strana ve slov foederace njakého bubáka vidí, snad proto že se až postid jen v republikánské Americe a Švýcarsku o foederaci mluví, zvykla jsouc vážiti jen slova a ne Také Nmecko bylo a jest až posud foederalivní, akoli jejich smysl. zase v jiném zpsobu, a akoli ani tento ani amcrikánský ani švýZdá se nám vbec, carský foedcralismus pro Rakousko se nehodí. že více ono slovo foederace našim zásadám pekáží, kdybychom je snad pod jiným jménem byli pednesli, nenacházely by tolik odporu, a jsme pesvdeni, že se po dlouhé hádce o slova konen ukáže, že jsme skoro všichni v Rakousích méné neb více foederalislé, kterýžto ponkud komický konec alespo my prorokujeme. Svj lánek ale nemiížeme vhodtiji ukoniti než slovy poslední„Proež jednejz strana mi našeho p. odpornika ve vládních novinách (kterou on nechtl blíže naznaili a kterou my též nechceme ani jménem jmenovati) svdomit a opatrné, i považ, zdaž jest radno dáli velmi mnoho v šanc, aby snad všechno byJn ztraceno.^' :
MezpecY
niinister.
(N. N.
— Konen
likm
18. listopadu
obecního.
1849.)
poínají se též na Morav ozývati hlasové proti zizování obcí, jaký si naše vláda oblíbila, zaínajíc (ku podivu !) svobodu obcí tím, že je nutila sestavili se tak, jak se leckterému ouedník krajskému zalíbilo beze všeho ohledu na pání oban samých. Pkný to vru a pepodivný poátek svobody obcí, když se tyto donucují, aby pestaly být obcemi Dnes teme strany této záležitosti nkteré dopisy v Moravských Novinách i
lomu spsobu !
:
,.Zivot obanský není u nás posud lak rozvinutý, aby i ty menší obce toužily po samostatnosti, a vtší obce nevidly pijmutím jiných obcí v svazek obanský svou samostatnost v nebezpeenství. Druhý cirkuSá ale otevel jim zrak, neb praví, že pedstaveným obce bude ten. jehož sob výbor vyvolí, bez ohledu, je- li ve vlší obci bytem neb ne. Mže se tedy lehko stáli, že, je-li vtšina výboru z obcí menších, aneb nesjednoti-Ii se výbor obcí vtších k vo-
209 Jedné a té samé obce pipojené. lení
osoby^
pedstavený
vyvolen
bude
a
nkteré
TotoE probudilo tedy obce vetší a ony poznaly nyní na cem Máme za to, že to bude dlati horkou krev, a že tím mnohá nespokojenost nastane a nová obtížnost v zizování obcí se objeví.
jsou.
Že msto naše už
proti pi vtlení jiných obcí rekurovalo a o svou samostatnost žádalo, uinil jsem už zmínku, a tak se to snad díti bude i jinde; nebot nemyslím, žeby obcím vtším a sem tam stm samostatnost jich byla tak lhostejná, jako obcím menším. Ze,
m-
i
pakli z více stran na to se tlaiti bude, dosavadní rozvrhy krajských ouadíi se zmnili musí, každý nahlídne, asu k tomu je dosti, neb se nebudou obce dle nového zákonu zizovati spíše, až nastanou *
okresní ouady.*'
A
—
v druhém dopisu tchto novin teme zase „Mnohé pro obce velediiležíté vci — jako rozdlení :
obce
na
djí se spsobem nápadn diktátorským, Lez ohledu na pání ce-
lého obyvatelstva.
U
nás
mlo
více obcí spojeno býti v jednu.
se proti tomu prohlásily, každá sob pejíc sebe, neb nanejvýš ješt s jednou nejbližší se
Tém všecky obce
bu
zstat docela pro
To se zase proež láli lidu, že tomu nerozumí, že jednotlivým obcím není možná výlohy nevyhnutelné zapravit, an by sob
tm pánm
spojit.
nelíbilo,
pak každá vystavt musela pro obecného písae aspo jednopatrový dum a mimo každoroního deputátu ješt kapitál takový uložit, který by nejmén 600 zl. st. roních ourok nesl atd. Jaké to bubáky! Lid i vzdor tm domnlým výlohám písemné A hle! neprosby o samostatné postavení obcí jednotlivých zadal. dávno došel naši obec od krajského ouadu nmecký, latinskými terminy vyšoený neoekávaný rozkaz: že vše pi navrženém rozvrhu ostati
má."
Na Morav
každém ohledu pi kvetla konstitucí neobmezená a nekonená autonomie ouadu, obce se tam rozdlily Jak napadlo ouadm a vždy hodn mnoho dohromady. My Jsme o celé této záležitOvSti Již tuze mnoho jednali, a doufáme, že jsme také veliký poet obcí o jejich pravém prospchu Nyní již nebudeme dále dvod} uvádti, nýbrž náležit pesvdili. veejného
pokáme
života
radji
byla až posud vtší lhostejnost lidu v
než v Cechách,
až zkušenost
na
Morav
až posud
ukáže pravdu našich
a
i
nepravdu mi-
nisterských zásad, nebo jsme pesvdeni, že toto bezdné spežení obcí hned jak v skutek pijde, jen samé mrzutosti, stížnosti a žádosti o rozdlení spsobí.
Jak známo, jest prozatím tato celá vc odložena až do zízení nových okresních ouadu, tito pak máji ve svých okresích obce zaíditi.
Pi
celé této záležitosti nebylo
nám
ale nic tak divno, jako to,
V 14
nlíleí dobe slovansky smýšlející
nepochopili hned zatajený, patrný oiiel vlády pi tomto spojování mnohých katastrálních obcí do jedné, tak sice, že i nkteí upímní Síované hájili toto naízení vlády. Povédomo jest každému^ že dle zásad nynjšího mijsterstva národní rovnoprávnosti se tak roznmí, ý.e
i
^ice
aby
ale
prolo
pece
píliš
oban mohl
ve svém jazyku všechno k ouadu zadati a ouadu ve svém jazyku odpov dostal, mezi ouady samými ale má se všude jen po nmeku jednati. *j Jak daleko bychom na léto cest došli se svou rovnoprávnosice
každý
také zas na
to
od
tomu každý rozumti bude beze všeho výkladu: za nkolik let by zase starý stav, u každého ouedníka papírové vysvdení z eštiny za 5 neb 10 zl. st. a známosti ani za o kr.*, vždyí jsme od bitvy na Bílé Hoe až do nynjška mli také tuto rovnoprávnost na papíe, a dobe víme jaká byla v život. A však ani na této rovnoprávnosti nemlo nynjší ministerstvo dost, ono chtlo ješt dále dojít, ono chtlo celou rovnoprávnost tak spoádati, abychom si ji sami za své vlastní peníze kupovali. A jak to? Veimi jednoduše. To víme, že jsou obce nejnižší orgán polilický, s kterým obané jsou bezprostedn spojeni, které též jsou svazkem mezi národem a vládou. Kdyby tyto obce zfistaly tak jako jsou nyní, nemusely by a nemohly by také ovšem každá ouedníka si držeti^ a následek toho byl by ten, žeby eské obce s vyššími ouady jenom po esku jednati mohly a žeby tedy nebylo ani možné mezi všemi ouady jenom nminu za orgán ustanoviti. S tím ledy není nic, bez nminy Rakousko neobstojí, musí se tedy najíti jiné cesty. Naídí se tedy krajským ouadm, aby všemožn hledli hodn velikých obcí nadlati, nebof tyto veliké obce již mohou a musejí také ouedníky si drželi, proto že již žádný oban celé ízení takové obce zastati nemže. Kdyby se to bylo podailo, tedy zas o krok dále. Obce mohou si sice tyto své ouedníky samy ustanovili, ale vláda by vydala pkné naízení, jací lidé jsou k tmto obecním ouadm schopní, pedepsala by jim, jak se patí, zkaušku, a žádala by od nich mezi jinými vlastnostmi za vtrem také dokonalou zbhlost v nmin. Nu, a což by to také mohlo obcím škodili, kdyby lito obecní ouedníci všichni umli dcbe nmecky? To by ovšem samo sebou nic neškodilo, ale dalo by se toho velmi škodlivým spusobem proti nám použíti, a jmenovit lak, že bychom si museli svou celou rovnoprávnost pkné sami zaplatil. Z celé rovnoprávnosti v ouadech by totiž takovým spusobem poznenáhla nezstalo nic jiného, než že by se u všech ouadu jako díve všechno jen po nmeku jednalo, a len od obce placený ouedník by pak stí,
byl
—
pkn
—
*) Strany této A'ci vyšlo zvláštní naízení eské správy zemské toho obsahu, j.aby ouradové mezi sebou jenom nmeckého jazyka užívali. Red.
2il musel z toho tolik, co zapotebí jest jednollivým stranám védti, do eštiny peložit. To vlaslné jest smysl celé teto záležitosti, to jsou vyhlídky pro naši rovnoprávnost. Zoby pak pi takovém zízení brzy zase žádný ouedník neuml ani nékohk slov poctivo napsati nebo srozumitelné peložili, a žeb}^ pak pouhý Cech pi vší rovnoprávnosti tak dobe u nmeckých soudil a ouadú prodán byl, jako posud : to snad každý sám od sebe nahlíží. tchto okolnoJestli ale pi stech rádný Slovan ono spojování mnohých obcí do jedné (bez ohledu na jiné již jinde od nás vyložené škodlivosti) schvalovali mže: to zstavujeme každému na rozhodnutí. My alespo nacházíme je;i v malých obcích, jen v takových obcích, kde obané sami bez ouedníka správu povedou, dobrou jistotu pro skutenou rovnoprávnost v ouadech.
Proti
nadvlád
Xémcii.
(N. N. 24. listop. 1849.)
Povez mi s sloví všeobecné,
kým
obcuješ a
eknu
ti
hned jaký
jehož pravdivost snad každý
Tentokrát chceme použíti
platnosti
tohoto písloví
dvojích novin a sice páné Landsteinrovy
jsi
!
ménA neb
—
Totof pí-
více uznává.
uvedením
lánku
„Ocslerreichische Reichszei-
o které je známo a patrno, že vychází bu zcela na outraty neb alespo s velikou podporou našeho ministerstva, a „Allgemeine Augsburger Zci/ung^', o které víme, že již ped beznem byla vždy v dobrém srozumní s rakouskou vládou. Poneme tedy od Augsburských. V píloze od 21. listopadu nacházíme lánek o známé knížce p. hrabte Lva Thuna, v nmžlo se mezi jiným doslovné píše takto o takových státech, kde více národu pohromad bydlí „Buto prý každý z tchto národ vtoupí s ostatními do foederaního svazku, zahájiv sob ouplnou svobodnou vli strany svého domácího poádku a právo, a lak povstane bu spolek stát anebo spolkový stát. Aneb okolnosti žádají nutn nejpísnjší politický svazek, centralisaci, která se na všechny strany obanského života vztahuje, a v tomto pádu mže jenom jeden národ vládu vésti v státu. Strany toho již v Rakousích nemže býti déle pochybnosti. Pi všestranné a upímné vli, aby se jednotlivých národností šetilo, pozvedne bu mechanická síla centralisac jeden n}ní v každém ohledu vznešenjší národ (totiž nmecký) do stavu knížecího, aneb usilování národ rozboí politický stroj a pijde .^e po mnohých pechodech k slabému svazku foederanímu. íšský snm všech korunních zemí nesmí býti smsice jazyk, nýbrž musí býti tung'-,
:
!
^12 Politický ouední jazvk též nmecký, 4iebol kde by jen urniecký. se našlo vyšších ouedníkii, kdyby niusili dle výmínky umti dvanácte oncdních jazyku ? Sjednocené Rakousko nebylo by jedno, kdyby na všech 13.000 qdadiol/iích mílech míra politické svobody, zákon a
cesia k zákonu nebyla všude jeu jedna.
maarského
Tirolák dle
obyej
eských
zákon, nemižc
být
Má-li
býti ?
žádný jiný než
vydlaného
nost nejvíce
ped
souzen
to
MiVže Cechonémec, Rakušák,
práva, dle historicko-filologicky yynciezených
tedy
národu (rozumfj
být
pro
všechny
který se hodí pro
ten,
Némc)
jeden
vzdla-
onen zákon,
který
revolucí platil na nejvtší ásti mocnáství, a tento jest dle
p-
nmecký.
Vojsku již vnitní poteba vnutila velení nmecké. Habsburská monarchie jest podle djin jíž nmecká, hlavní msto jest nmecké, nmecký jest (vyjmouc Vlachy) prmysl, nmecká jest z vtšího dílu obchodní, nmecký jest jazyk uených, nebo jakého jazyku by se držel djepisec, chtí\je sepsati djiny pro rakouské obecenstvo." Doufám že icaždé eské, každé slovanské srdce tmto slovm
Aolu
rázu svého
a
e
nadntosti
dobe
rozumíme,
my
rozumí,
víme,
a
proto nechci ani
co vy chcete,
..kdo vyhraje, buHe pánem!'* Jiná
nemže, zde
a
vy
nieho
víte,
odpov se
co
piložiti. My my nechceme,
na takové
ei
si
a
ani dáti
nejedná o právu, o slušnosti, o spravedlivosti, o zde se jedná jen o péslé, an „Faustrechl" se jmenuje ten ^ákon, který se hodí pro vzdlanost nejvíce vz-dlaného národu, Fauslrechl se jmenuje len zákon, který váš v každém ohledu nejvznešenjší národ (jak skromn pravíte) do stavu knížecího po-
citu
lovím,
vznésti
má
se již
o poctivosti
—
!
Jak tedy vidti, mluví Augsburská luze zeteln.
Pan Landstei-
ner, redaktor Oesterr. Reichszeilungu, jest sice trochu vtší diplomat
umí se spusobn vyjádili, smysl ale zstane pro každého stejný. „Tejeho novinách teme v . 6. dopis z Prahy od 18. listopadu prva nyní, kdežto pestalo již politické a zvlášt národní hnulí, vidíme, co zrušilo, a co ponechalo, nyní tcprva poznáváme oupln dle úinku mocnost sil, které v ní psobily. Co se pede vším národnosti týe, došla slovanská práv jen tak daleko, jak daleko ji chtl A' vli tomuto zákonu od té pivésti vymožený zákon rovnoprávnosti. doby v mnohem dom stala se švýcarská (francouská) vychovatelka a
V
:
nepotebnou, a místo ní nastoupil eský uitel. Krom toho ale vyjmouc praktickou potebu vrátili jsme se v tomto ohledu zase oupln tak na jisto vystupovalo, Co po k pedbeznovému roku 1848. v mnohém ohledu nic než jasn vznikající plamínek, který brzy uhasne, a ponvadž národní strana dle zákonu do jislých mezí ustoupilaj není také krom tchto hranic žádná láska, žádné nadšení le tam kde již díve byly. Zdá se že se nerozmnožiíi. Na ulici, v hostincích vyjmouc nižší slovanský jazyk nejen slovanské odvy, nýbrž
nm
i
—
2\:i
—
slaly .^íe zvláštiiostí, a- také v ci^té eských spolcích trpí se tídu zase na nepravidelnost písma a na míchaninu nomeckj-ch slov. Co se nmecké národnosti týe, zdá se že jest spokojena s navrácením se tohoto starého stavu vcí. (ToE se ví Red.) Predevšin) se jejich národní ohledy spojily nyní s praktickými obchodu a prmyslu,
—
!
a nmecká národnost musí uznati, že jde vláda vstíc, ba že ji pekvapuje."
s
jí
nejsnadnjším usilováním
pán Landsleinerovýcíi. A také jejich smyslu Tážeme se jenom opatrsnadno rozumli, zvlášt konci. nosti pán Landsteinrovy, neokazujc-li snad pes píliš karly ministerstva ostatním hrám, kteí též okolo stolu sedí a vyhráti doufají ? Tet pece by ml pan Landsteiner vdt, že jest za našich asu u každého minislerského asopisu hlavní vc, aby se obecenstvo co Tolik jest slov
jest dosti
možná dlouho
s jistotou
asy jsou nyní pro mžeme své spravedlivé Našk!
jsme tedy
s našimi
—
zjevnými
nedovdlo, nás poád
že
te
horší,
ministerské noviny. a
jenom
nouze nauila Dalibora housti tajnými nepíálely
i
s ouzkostí srdce
protestace prcfi utisikování psáti a tisknouti.
:
—
novou cestu k
cesta tato
jest,
že
boji
budeme
proti nám vystíkaný, bubliny jejich nadutosti piln sbírati. jsme pesvdeni, žo již pouhé uveejnní jejich zámru beze všeho dodatku s naší strany všem vrným našincm bude dobrým vodítkem Y dnešní naší rubrice „Jihosloco initi a eho se varovati máme. vané" ukazuje se též Ost-Deutsche Post v pravém svtle, které nám pedstavuje pana Kurandu v jezovilském kroji, akoli tak jako p. Laiidsteiner pro jistý malý nedstatek by vlastn do tohoto kesfanskho
jejich jed
a
ádu
pístupu míti neml.
O návstévé
J.
}l
C.
v Praze,
(N. N. 30. listop. 1849.)
ze
V dnešních vládních novinách teme dopis z Vídn, pocházející známého ministerského dopisovalelského kanceláe. Týká se náv-
štvy
J. M. C. u nás v Praze. néco ze svého smýšlení dodati, nástva. Zní takto
Ponvadž hodláme stavíme jej
k íomnlo dopisu zde celý ped oi te-
:
—
Z Vídn
37. listopadu. Nelíené a srdené manifespi píležitosti cestování císaova všude jevily, mohou sloužiti za nový dkaz, že zddná pítulnost lidu ke trnu posud se zachovala v nezmenšené živosti. Ohromné události roku minulého a letošního peletly jako njaká boue pes požehnané nivy rakouské; dubem vrnosti rakouské mohly pohnouti, vyvrátiti jej nemohly. Dva eí a mravy prarozliní národové to byli, skrze jejichž ddiny pa,,
0.
C.
tace, jenžto se
2U novník cestoval; avšak oba dávali o závod dkazy srdené radostí a Krom tak potšitelné a chvalné loyalnosli v smýšlení oddanosti. jevila se teí všude zdravá a píjemná zralost politického úsudku, Prostá, pirozená mysl slušné, šetrné a praktické uvážení pomr. éaslo hloubavý rozum mnohých uenc. i zahanbuje lidu pevyšaje Jako Spasitel svta malikých k sob dal pivésti, mli by i mocní tohoto svta národy k sob pipustiti, a zajisté že zaslechnou zvuk
jemnjších a srdenjších,
onch,
nežli z úst
dátu a bez povolání vnucují
asto bez manJak se dovídáme,
ježto se
za jich zastupitele.
pání obyvatelstva obracena všude nejprv na zavedení daného stavu v administraci, na brzké uskutenní správy
jsou
zavedení gensdarmerie,
a judicialni,
veskrz
vidíme, radikální listy velkou váhu nekladou.
žeby konstituní ústavy
lidu se
uspoápolitické
pedmty, na nž, jak Z tohož
byly lhostejnými
staly.
nestidiž nikdo,
Jest jim na-
klonn jen že se kojí pevnou, dvry plnou nadjí, že všecky dolýné organické práce, jako na p. zastupování zemská atd. v život vejdou z lna autorit, jejich vypracováním zamstnaných, co možná nejrychleji a skromným páním jejich pimené." Nedostává se nám až posud náležitého práva a soudu tiskového, ;
abychom mohli celý tento dopis dle zásluhy náležité oceniti, a fantasii jeho chladným proudem pravého veejného smyslení do prosy peložiti. Co si prozatím íci troufáme, jest následující : Mrzutá jest pro národ vc, když z jedné strany neodpovdnost J. M. C. našeho konstiluního mocnáe nedovoluje nám, nespokojenost svou s mnohými kroky vlády Jeho osob projeviti, z druhé strany ale ministi za tuto neodpovdukrývajíce poctu pouhé osob a dslojnosli J. M. J. M. C. se od národu proukázanou hned také na sebe a na své vladaení vztahují, a tak si vykládají, jako by se jevilo ouplné srozumní s Kdyby se obecenstvo nejsouc s ministerským ízením jejich ízením. nosí C.
spokojeno neslušn chovalo k J. M. C, ekli by ministi a jejich strana, že jest to chování nekonstituóní a neloyalní, že to jsou republikánské zámry a velezráda proti domu panujícímu, ponvadž J. M. C. prokáželi ale zas národ sob nemá odpovídati za jednání ministr úci, zapomíná ministerstvo na náležitou hned a dstojnosti J. M. C. neodpovdnost J. M. C. a vykládá si hned tuto úctu za projevenou spokojenost lidu s ministerstvem. Jest to slušné ? Kde se nesmí nespokojenost jeviti, kde se nesmí hanti, tam laké nemohou platn po:
chválili
kdybych ji také projevil, nemže mít rozumného žádné ceny. Ze prý by mli
a spokojenost jeviti, a
taková moje
—
chvála
pro
—
jako spasitel svta národy k sob pipouštli, a zaslechli prý by zvuk srdenjších než prý z úst onch, kteí bo asto prý bez mandát Tato sada musí býti a bez povolení vnucují za zástupce národu. každému smšná, kdo ví, že panu Jaroši, zástupci vyvolenému obce
mocnáové
malikých,
praví p. ministerialní dopisovatel
totiž
•2
1
o
e
k J. M. C. drželi. Dopisem zdejPražské, neb3lo ani dovoleno, šího presidium žádalo se, aby p. Jaroš tuto reé svou k posouzení pedložil, a když to uinil, oznámil ra'i p. purkmistr ^yaka, že prý drželi nebude. J. M. C. nepijede officialné a že prý se tedy tato Pan Jaroš ale není zástupce národu bez mandalii a bez povoláni, p. Jaroš je zákonné vyvolený zástupce Prahy, a od všech ostatních
e
léto ei ustanoven, pro pak Jste tedy nechtli malikých (jak velmi zdvoile a konsliluii jmenujete národ vedle Spasitele, ku kterému císae rovnáte) v osob p. Jaroše, aby zaslechl JMC. zvuk srdených, nežli byly rozliné málo významné demonstrace ? Pan dopisovatel neopominul nám též oznámiti, která jsou hlavní pání íidu (ovšem na dkaz jeho zralosti), totiž prý zavedení brzké pravidelné administrace, nových soud a úadu, a žandarmie s pistrením notné špiky na radikální noviny, žo na tyto véci tak velkou váhu nekladou. My sice nevíme koho poítá p. dopisovatel mezi redikální, myslíme ale, že nechybíme vztahujíce tuto pedhzku též Na brzké zavedení nové administrace a novýcl-i soud kladli na sebe. jsme ale laké my vždy velikou váhu, a také žandarmii uznáváme za prospšnou. Ze ale mnoho jiných vcí za dležitjší považiíjeicc, nežli jest žandarmie, to musíme také vyznati. Což nemá lid žádných dležitjších pání ? My ku p. za veledležiloii vc považujeme svolání snmu, proto aby se dan a dluhy státní do poádku nvedl\'. Ze celý národ se strachem se dívá na to nesmírné zvtšení daní a nesmírné rozmnožení papírových penz totiž dluh, to sice snad zapo-
spoluzáslupc byl k
k JMC.
pipustili
—
mnl
p.
ministerialní dopisovatel
podotknout,
za to ale
my
napravu-
jeme jeho chybu, teba nás za to vyhlásil za nepovolaného zástupce onoho národu, který tak nábožn malikými jmenoval. Národ dobe ví,
dné bez-
že se v konstituních zemích nemají žádné dan vypisovali a žádlulvy dlati (tedy také žádné nové papírové peníze vydávati) povoleni snmu, proto sob peje celý národ *) brzké svolání snmu,
ponvadž dobe
ví,
že jeho
velikým daním, jako je nyní
vyvolení zástupcové na snémích k lak ministerstvo
nekonstituéním
spsobem
mnohé nepolebné výlohy státní penzi zemskými lépe hospodaiti.
vypsalo, nesvolí, a tím vládu pinutí zastaviti
Mnozí
neb alespo zmenšili a s že ministerstvo práv jen prolo svolání
ale myslí,
žuje a
snmu
zdr-
protahuje.
Pokavad byl
snm
íšský pohromad, pedhazovala se mu poád
od tch, kteí nynjší ministerstvo podporují, že píliš pomalu rokuje a k cílí nepichází, a snm trval jen šest msíc. Od té doby ale již uplynulo devt msíc, kdežto vládne ministerstvo neobmezen, a
V toiu pádu ani .sedniašedesátníky nevyjímajíc, kteí laké neradi radji mají stíbrné dvacetníky než papírové tvrtky.
*) a také
plalí
!
216
kam jsme posud
devt msíc, co zorgaJsme kde jsme byli — to jest Na snémé se mnselo 300 muž nejrozmanitjšího smýna poátku. šlení naped srozamti, než se co státi mohlo, tu arci není možné tok rychlé ízení, ale nkolik zcela stejné smýšlejících ministr mohlo za 9 mésíc zcela jiné vci provésti, nežli se posud provedly. Ovšem že se zdá být ministerstvo hrozné inné jeden provisorní zákon tlaí co se stalo za téch
pišli,
nisovalo ministerstvo za ten
as
—
?
:
druhý
ku porodu, Vídenské noviny sotva staí tisknout ty dlouhé nejpoiiíženéjší pednesení rozliných ministr, která se uenou formou svou velice rovnají akadcmici<ým thesím, ale to všechno jest z vetší ásti jen potištný papír, z kterého až posud velmi málo vešlo do
mnoho
života
za mrtva porozcno jest. ustaviné ministerstvo proti svolání organisovány nejsou.
Pece ješt
již
ale
zem
snm namítá,
že
Pruská vojna. (N. N. 3. prosince 1849.)
Z nedstatku skutených politických událostí máme zas píliš jestli klep, netroufáme si ani doložiti. mnoho politických eí Vojna s Pruskem straší v denních rozmluvách Pražských, a leckde
—
s jistotou
již
vypravují,
kterak rakouské
vojsko
vtrhlo
do Bavor a
kterak 70.000 císaského vojska obsadí neb v tuto chvíli již dokonce Kterým na tchto povstech ješl není dosti, obsadilo saskou zem.
nco dkladnjšího
jmenovit kterak jeho velienstvo František Josef 300.000 svého To by ovšem již stálo za vojska již odeslali proti pruskému králi. a také za nkolik set milionu nových papírových dluhu Jak snad pozoruje laskavý tená, nevíme my ješt takovým pov.stem, my nevíme, žeby nedorozumní, které mezi vládou pruskou
ti
vypravují
a
Mikuláš Pavlovic. 600.000 a JMC.
e
—
!
a rakouskou (vlastn jen mezi dynastií Hohenzollernskou a Lothringskou) pro pednost v Nmcích panuje, skuten ke válce mohlo vésti.
Mže
nco
aby jejich král byl cíby taková vojna mohla saem nmeckým a z pruského stanoviska vle ale vez národní skutené býti v národním prospch.j alespo aby náš cícenu, za žádnou liká vtšina národ rakouských nechce by ledy byla strany rakouské a z sa byl spolu císaem nmeckým dávno však Ze rodiny císaské. Již taková vojna pouze v prospch druhým snad s král doba, kdežto Jeden mla pominouti v Evrop ta být,
že Prušanura na tom
záleží,
:
jen pro své vyražení neb z ctižádosti vojnu vedl a
jmní
o svých poddaných zem do dluhu uvrhl: že zkazil,
tloukl a
již
tisíce
tisíc rodin
mladé muže zmrzail;, potakové asy mly dávno pomi-
pivedl,
Ži7 védéti melo. Snadno jest vojny musí život, zdraví a kapsu nasaditi 5 jestli tedy naše ministerstvo tak hrdinským a vojenským ductiera nadšeno jest, nuže at vytáhne samo neb nanejvýš se svými sekretái nkam na pniáké hranice a popere se tam s pruským též lak vojensky smýšlejícím ministerstvem Manleulflo-Brandenbiirským, a zajisté budou nouti:
vésti,
tasím by naše ministerstvo
když
nkdo
jiný
priišlí s velikou nadjí a radostí na tento boj ve kterém na každý spsob získati musejí. Nyní ale, kdežto beztoho naše císaství tak zadluženo, a co ješt více, bez kreditu jest, kdežto panují všude vnitní desorganisace a nepoádky, kdežto již uherská a vlaská revoluce bez toho vytáhla nyní zaínati vojnu ze zem skoro všechny zdravé muže za rekruty tak velikou a tak nepotebnou, tak protivnou vtšin národa to by jist bylo více než lehkomyslné a bezsrdené. Jmenovit ale pro nás Cechoslovany jest hrzné pomysliti na Xaše zem byly by nepochybn bojištm, lakovou vojnu s Pruskem. bojištm o korunu nmeckou na hlav císae našeho, který práv dle rady tohoto ministerstva naši staroslavnou eskou korunou pohrdnul, a nepochybn již ani za eského krále korunovati se oumysl nemá. Kterak my o nmecké korun smýšlíme, ví celý svt již pes 1000 let a nyní máme o tuto korunu bojovali, máme se pro ní zadlužiti, v nebezpeenství bankrotu pijíti, naše krásné ddiny nechat zpustošiti, a pi lom všem ješt se naše vlastní koruna zamluví a v zapomenulí uvede? Vru tuze mnoho samozapeni žádalo by od nás naše ministerstvo
se obyvatelé rakouští
i
dívat,
:
:
—
:
pkn
!
Rakouská moc v Xémccíi. (N. N. 6. pros. 1849.)
Jsme
opt
s
vládními
novinami
v rozepi
stran
Prage Zeilung ve verejším ísle lánek sepsaný proti domnlé vojn s Pruskem, a vplyvu v Nmcích.
rakouského
vyvracuje náš praví nám, že
Rakousko nejen k vli prospchu rodiny císaské, nýbrž ze státních ohled musí udržeti vplyv svj v Nmecku že toliž Rakousko o to dbáti musí, aby nebylo jakožto stedoevropejská moc degradováno, aby se moc stedoevropejská nenaklonila k jedné stran, (rozumj k Prusku) odkudby pro binloucnost Rakousko seslabeno bylo, ponvadž by se na Prusko vždy více nasadilo. Jmenovit nám dává Prager Zeitung na srozumnou, že by nmecké krajiny z Rakouska potom toužily po spojení s Nmeckem, nebo což jedno jest s Pruskem, a že by to práv nám Slovanm na ujmu bylo. 5
2\S Piznáváme se, že nemzeme uznali pravdivost tchto diivod v Prager Zeiliingii pronesených, a že jmenovité nemžeme nikterak vidt v Prusku njaké nebezpeí pro Rakousko. Dejme tomu, žeby v nejlepším pádu (který však skoro za nemožný pokládáme) všechny oslalní zem bývalého nmeckého Bundu kromé Rakouských k Prusku se pipojily, jaké jest v tom nebezpeenství pro Rakousko, není Rakousko samo pro sebe dstatené veliká mocnost? není ješlé pece vélší mocnost než celé ostatní Nmecko dohromady ? Chceme
nám nebude
tuto své smýšlení projeviti bez obalu, v té nadji, že na zlou stranu vykládáno. My totiž myslíme, že vláda
rakouská jenom proto
si
vplyv
v
Nmecku
ur/cti a zvtšiti hledí,
ponvadž skrze tento vplyv chce udržeti rakouské nmecké národy pohromad. Odjakživa panovala díve u vlády rakouské zásada, že se Rakousko, z lak rozmanitých národ sestavené, jinak než mocí pohromad udržeti nedá. Když se ale vláda rakouská pece ubránili nemohla svobod konstitnní, a když hned s prvním rozkvtem této svobody vypukla u nkterých národ rakouských tonba po ouplné politické samostatností a tudy po odtržení se od Rakouska což se snad rakouská vláda poala ohlížeti po njakém spojidlu :
divu, že
bezpeném. My m}slíme, že toto pirozené spojidlo Rakouska jest vzájemnost kmen slovanských, onen od nás již dávno objasnný panslavismus: rakouská nynjší vláda ale myslí, že toto spojidlo nemže byli žádné jicsé, než Nmectví, z ehož pak ovšem u všech nmeckých národ v Rakousích povstati musí obávání ped systematickým, voln, aíe jist pokraujícím znémením celé íše, které nám beztoho mnohé nmecké orgány mén neb více zejm ohlašují a ku kterému také ve mnohých krokách vlády patrný smr pozorujeme. Proto ovšem nejen slovanské národy nýbrž i Vlachové, Maai a Rumuni budou vždy pro samostatnost Rakouskou & proti všelikému svazku polilickému s Nmeckem, ponvadž v tomto svazku vidí pro svou národnost nebezpeenství. Tší nás, že alespo u Slovan rakouských sama Pragcr Zeitung uznává tuto nechu ke všelikým spolkm s Nmeckem: to ale pochopiti nemžeme, kterak potom ze státních ohled potebuje Rakousko vplyv v Nmcích. Státní ohledy nemohou býti než lakové, které si pejí národové, co si ale vtšina národ nepeje, kterak to muže být státním ohledem? Aneb se snad považuje naše nynjší minisÍDrstvo za poruníka nezíelilých národ rakouských, kterýžto poruník lépe než schovanec jeho má vdti, co jest pravý prospch
schovanc ? Zdá se podle všeho, jakoby ministi šleli,
že oni lépe musí
znát pravý náš
naši
skuten
prospch
než
takto
my
smý-
sami:
v
S19 takovém pádu by nazývati se
ale naše
vláda spíše
patriarchální
než konstituni
mela.
Kdykoli poukazujeme na vzájemnost národfi slovanských jakožto na pevný svazek jednoty konstiluního Rakouska, vždycky protivníci samotnou poítati musíme, naši, ku kterým ovšem bohužel i vládu vykládají naše slova tak jakoby jsme žádali poslovanšténí Rakouska nebo alespo naší nadvládu. Zdá se nám ale, že nikdo upímný nám takovou pedhQzku ani
délati
nemže, hlavn
proto,
ponvadž
jsou Slo-
vané .akouští již na více kmen a literatur rozdleny, a tudy ani moci nemají jiným s nimi v Rakousích i>pojeným národm kivdu initi. Pravé proto, že nad jinými panovati nechlí Slované, práv proto žádají sob foederaní spojení, a brání se proti centralisaci, z které patrn hegemonie (pednost) nmecká následovati musí. Dejme ale tomu, aby ješt Rakousko hegemonii v Nmcích si dobylo, pak teprva jest nadvláda živlu nmeckého v Rak«&usích ztvrzena a zpeetna, a ostatním nmeckým národm pestane býti Rakousko milým
domovem.
Z
této
píiny pejí
si
také
hegemonii rakouskou v
Nmci, kteí ustavin o Dunaji pudu nmeckém na východ, o podmanní Cechu,
všichni lakotiví a zuiví
moi,
o
celého Rakouska atd. mluví a píši:
oni
myslí,
totiž
že
a
Nmecku erném znraení
o
skrze
tuto
—
hegemonii Rakouska v Nmcích stanou se Nmci pány v Rakousku. Poctivjší strana v Nmecku která umí také šetiti práva jiných národ, peje si hegemonii pruskou nebo skrze pruskou hegemonii docílí se alespo jednota všech vyjmouc Nmce v Rakousích, kteí by ale skrze foederativní ústavu v Rakousích nabyli úplné ná:
Nmc
rodní samostatnosti.
Tato spravedlivjší nmecká strana (nazvaná si iaké peje jednotu politickou všech
ovšem patrn s
Nmc,
vidí,
druhé
že se k vli tomu Rakousko rozpadnouti
strany
vtšina
ncnmeckých národ
raalonmeckou)
ponvadž ale nemže, a že
v Rakousích k politi-
Nmeckem nikdy nesvolí: spokojuje se jen s tak naNmeckem pod pruskou hegemonii. My nemžeme nikterak vidti nebezpeí a ujmu Rakouska v tom, kdyby teba celé Nmecko k Prusku náleželo, což jest ovšem pád,
ckému svazku zvaným Malým
s
i
když všechny okolnosti rozvážíme, prozatím zcela nemožný.
Až posud byly hlavní mocnosti evropejské Anglicko, Rusko, Francousko, Rakousko a Prusko: tento pomr zstane opt takový a jenom na Rakousku bude záležet, aby asem svým moc svou rozmnožilo na té stran, kde se rozmnožiti dá, v Turecku, aby šastnou, každému národu milou ústavou lákalo k sob národy turecké. To jest cesta na delší as, ale jistá, kdežto hegemonii rakouskou v Nmecku, skrze kterou by ovšem Rakousko se stáli mohlo první velmocí svta, za
vc
nebezpenou,
za
hazardní
hru považovati musíme.
Na papíe
::
820 ovšem V3'padá laková moc asi s 60 miliony obyvateln, ve steda Evropy s obou stran moe, s hlavními ekami atd. velmi krásné když ale povážíme ty kosky, z klerych by byla násiln sešita; když povážíme nechut a zarylosl skoro poloviky nenmeckych národu, násilné pipontanych proti tomuto svazku: když povážíme hojnost vnitních nepátel a nejrozmanitjších stran rakouskou hegemonií uražených a zkrácených když povážíme kolem do kola samé nepátelské sousedy a nkteré z nich mocné mající množství tajných pívrženci! mezi bezdnými obany léto veliké stedocvrojjejské nmecké íše I
5
i
nelroufárae
si
mínní snmu
Ze by mlo, zdá
ani vysloviti.
ohled míti
ale
konslituní
nám
se
na alespo ne-
ministerstvo
zcela slušné
buické mínní.
Xárodii
eské
divadlo.
(N. N. 8. pros. 1849}.
—
Držíme divadlo národní za
ném každého národu,
že mezi
ta!i
jinými
dQležiton
vc
politickými
v živol veej-
záležitostmi
také
Tak jako v každé jiné jednou tomu pedmtu místo vnovati chceme. vci bojujeme i v divadle o to, abychom vzdlanjší vyšší stavy, odPráv z této píiny trpí ale cizené národu, zase navrátili jemu. Vezmeme každé naše podniknutí na jakousi neuritost, poloviéatosl. za píklad ku p. Národní Noviny samé. Ncjsouf jako každé jiné noviny, mající své zvláštní a stejné obecenstvo, nýbrž musejí ncvyhimlelíi co do duševního vzdlání nejrozmanitjšímu obecenstvu zárove sloužiti za organ. Naše noviny musejí býti zárove nolitickonárodiií stranní organ pro uence, který celý svj život v knihách ztráví. a spolu též novinami pro rolníka, který jenom asem svým njakou chvilku tení obtovati muže. Ze píliš nesnadné jest pohybovati se písek savir v tchto mczech, aby z jedné strany uenci neekli dávno %námé vci, isi píliš obšírný, na Ivoje výklady polrebujcmo. ? :
!
22í a z druhé šlrany, aby se zas nenaíkalo
nesrozumitelné. Bohužel aby každá tída národu našeho své zvláštní, hlavn pro tuto tídu psané noviny mela, a proto musí až do té. doby redakce mezeru tuto, jak možno jest, vyplniti a jak se íká mezi Scyllau a Charybdou plavati. Mnohé pedhzky, které by se slušné naším novinám dlati mohly, mají základ sviij v tchto svrchu
nejsme
ale
jcšlé tak
:
daleko,
dotených pomrech, my bychom zajisté dovedli ješté srozumitelnji kdybychom se uené tenástvo své promrzeti nebáli, a s druhé strjny mohli bychom mnohem vyššího tonu se pidržeti, kdyby nám na srozumitelnosti pro neuené tenástvo nezáleželo. • Naschvál jsme se trochu obšírnji o svém vlastním postavení vyjiídili, abychom si ušelíih' slov. obracujíce tu samou sadu na naše editelství našeho divadla má to samé postavení a musí divadlo. míti ty 3amé ohledy jako my. Obecenstvo navštvující eské divadlo jest zrovna tak rozmanité co do vzdlanosti a stavu, jako tenástvo eských novin. Jedni žádají slrašlivosti, hromy, blesky, zuení hercó, zázraky, píšery, kon, lezení na stromy, hubikování a nenasytí se ti^chto lahdek, byt by se jim každodenn a plnými mísami podávali, a pi lom považují schopnost hercovu jen podle hrdia, ím více kií tim více aiu od vrchu potleskují. Druzí zas pi zemi dole stojíce psáti,
i
beztoho nikdo není,
nebot obecenstvo, pro které nechodí ze zásady do eského divadla) se srdenou bolestí se dívají na prostituci divadelní musy, na ty arodjnice vydávající se za ženské, a na ty kalany, držící se za hrdiny. Obecenstvo vzdlané pálo by si njaký pokrok divadla, ono nechodí obyejn pro zábavu do divadla nýbrž ze šlechetnjších ohled : kdežto jiná ást obecenstva jen proto do divadla jde, aby jednou za týden za své peníze hodný „rámus" spatiti a uslyšeti a sedíce
lože
(v ložích
dlaný
jsoa,
:
Nepravíme tyto vci nkomu pro urážku jsouf zajisté i mezi mohla. obecenstvem hoejším rnzumní a tendenní lidé, kterým se sprostnosti a tatrmanství oškliví, a jsouf zase v parterru mnozí jen zevnitn jako vzdlanci vyhlížející, duševn ale celým vkusem nevzdlanc opateni. V jiných mstech a u jiných národ má ovšem každá z tchto dvou tíd své zvláštní divadlo, kdežto za své peníze práv to vidli a slyšeti mže, co sob peje a žádá. U nás ale sotva toto jedno divadlo (a vlastn jen jednu jeho ástku) my všichni dohromady máme, a musíme tedy jeden druhého snášeti, jeden druhému ustupovati, abychom se podliti mohli v tom skrovném ddictví. Nepehlížíme tedy tžkosti, s jakými editelství divadla našeho zápasí vidíme ale zjevn, že není možno jinak naše divadlo do lepšího stavu pivésti, než když všemožn k tomu se pracovati bude, aby se vkus jedné ásti obecenstva pozvednul, což ovšem ne rázem, nýbrž jen dobe promyšleným a dle plánu vymeným postupem státi se mže. Nebo jest jisío, že ádné divadlo hlavn jen od vzdlá:
:
!
232 nrjšiho
obecenstva se udržuje,
loké hledt zavdili. Praví se jednou, že se
ponvadž
a proto se musí
eské
tomuto
obecenstvu
divadlo proto zdvihnouti
nemže,
vzdlanjší tídy slab navštvují, a podruhé se. zase íká, že vzdlanjší tídy proto do eského divadla nechodí, ponvadž je
Ale to všechno jest circnlus vitioms totiž kruh podbude divadlo tím více budou vzdlanjší do nho chodit, aby ale lepší hýW mohlo, práv proto zas musejí do nho Nebof se tím více bude moci na národní více chodit vzdlanjší. divadlo nakládati, ím vtší bude jeho výnos, a ím a^íco se zas na naloží, tím více bude lidí do sebe lákat. Jedno druhému musí ruki^ tuze špatné jest.
vodný.
Cím
lep^í
podával.
Na novém kuse Bru/nse pust Caesara vidli jsme krásný dkaz, divadle hráti mohlo kdyby se chtlo.
jak slavn b}' se na eském V Paíži se tento kus veliký
líbil, a jeden náš pítel který práv v Paíži pítomen byl, praví nám, že nenaleznul velikého rozdílu v pedstavení Pražském. Zajisté velmi pochlebné svdectví pro ty ti umlce, kteí na našem divadle tento kus pedstavovali. Více takových kus, a v krátkosti budou se lože ale též tak hraných pizemí a viibee všechna dražší místa plniti, jeslli ne jedním rázem jist v postupu asu. Také Rím jak se praví, nebyl jedním dnem vystaven. Zdá se nám, že editelství národního divadla píliš vysoce cení eské pvodní kusy a že špatným eským kusm píliš velikou pednost dává ped dobrými cizoliteraturními. Jmenovit tu míníme nkteré starší eské kusy, které bez toho již celému obecenstvu našemu píliš dobe známé jsou, a které držíme za píslušné, aby je nkde pro vyražení ochotníci provozovali, ale za neschopné, aby se ješt dávaly na divadle Pražském, kamžlo picházívají velmi asto lidé na zvdy, aby poznali nynjší postup naší slovanské strany, též mnozí cizinci, kteí teba esky nerozumli, pece velmi dobe pochopí celou sprostnost a pedpotopnost takového ..pvodního" kusu, obzvlášt když ješt nkteí herci a hereky svou osobní pirozenou neb snad zvlášt studovanou sprostností k zesprostaení celého sprostého dtinského kusu ješt úsiln napomáhají. Jak bohatá jest již dramatická literatura celého svta, jak snadno dá se peložili, pepracovati, jak pkný výbor dal by se sestaviti pro tch nkolik eských pedstavení S druhé strany ale jest již jednou as, aby editelství znalo náležit schopnosti hercu a zvlášt hereek svých, a aby je umlo náležit (ne pedpojatí] oceniti. Jest již svrchovaný as, aby naše divadlo vedle paní Kotláové mlo alespo jednu milovnici, do kleré by se poádný lovk alespo trochu mohl zamilovati Víme že tuto pronášíme pání celého eského obecenstva, nevíme ale na kom vina jest, že se až posud neuskutenilo.
—
i
!
223 Vládní noviny a Nénici, (N. N. 10. pros. 1849).
Každý kdo
nám
proti
a
cle
redakci
polemický lánek v . 289 Prager Zeilungn proti Deutsche Zeitung zárove miený, zpozoroval
že jsme my se svým lánkem o némeckó politice naši vlády vtšího zalíbení mšli ped oima vládních novin než p. Dr. Makovika. Zdá se nám ale, že zcela nezasloužené: neboC pokud jsme v této záležitosti smér Deutsche Zeitungii za asu redakce p. Makoviky pozorovali, vidíme že se v této véci úpln srovnáváme. Bude se snad nékdo diviti, kterak se Národní Noviny a Deutsche Zeitung v záležitostech nmeckých srovnávati mohou, a pece jest lomu tak. Deutsche Zeiliing ze svého stanoviska nežádá v záležitostech nmecké jednoty od rakouského ministerstva pede vším nic jiného, než aby Nmcíím nerakouským nepekáželo v samovolném utvoeuí svého spolku. To samé žádáme i my od ministerstva ze svého stanoviska my držíme zajisté
:
ouplnou politickou jednotu všech Nmcii v Evrop za nedostižitelný ideál (v nám snad ani jeden Nmec odporovati nebude), ale pibližování se k dosažení jednoty, pokud možná jest, musíme Nmcíira tak schvalovati, jako sami sob toho pejeme. Sjednotili skoro všechny zem dosavadníiio nmeckého Bundu (vyjmouc rakouské) v jeden politický celek, v jednu suvrenitu to nedržiaie za nemožné, ba naopak považovali to musíme za velmi rozumné. Proto se nám zdá, že vládní noviny špatn porozumly lánku v Deutsche Zeitungu. Co se nás samotných týe, nemžeme dáti vládním novinám v lom pravdu, že by rakouští Nmci, kdyby se krom Rakous jednota nmecká utvoila, od Rakouska se odtrhli a k ní pipojili, v emž loliž vidí vládní noviny nebezpeí hrozící Rasice
em
:
kousku. chtli
O Švýcarských Nmcích ješt jsme nikdy neslyšeli, že by stál opustiti a k jednot nmecké se politicky pivtliti, a
svíjj
Švýcarsko jakožto republika má pece velmi liberální ústavu, lak že vli svou projevili a málo co pekážeti mohlo tamnjším Nepokládáme tedy za nic pepiatého neb nepraktického, také vyplnili. domýšleli se, že by také Nmci v Rakousích mohli pro Rakouský stál takové obliby míli, že by si nežádali politického spojení s ostatním Nmeckem, obzvlášt kdyby v Rakousích všeliké jak národní tak i politické svobody a slušné samosprávy užívali, tak jaké si toho i my pejeme. Nebo nelze tajiti, že by politické spojení s oslalníuii rakouskými národy, (a zvláštá kdyby se náš stál jak si pejeme na jihu zvtšil) pro Rakouské Nmce v materiálním ohledu mnohem výhodnjší bylo než spojení s Nmeckem nevidíme ledy rozumných píin, pro by se z takového spojení vytahovati chtli, které by je v niem netížilo, nýbrž jen výhody poskytovalo ? Ovšem že pi
Nmcm
:
—
344 kdyby se v Rakoua výbornou spravedlivou svobodu vládu podailo zavésti. sích Také muáínie ješt i to podotknouti, že nám vládní noviny špatn porozumly, jakobychom toho byli žádali, aby si hledalo Rakousko Tof by nemohl být nikdo jiný než cár ruský. slovanské spojence. My jsme pravili, že mlo Rakousko zakládati trvání a jednotu svou na sympathiích slovanských kmen v Rakousích. (jak píše PraZe vláda Memá být služkou veejného mínní ger Zeitung) jest sada, která by nemla stál v asopise vycházejícím O této vci my máme arci na outraty zemské v státu konstiluníra. zdá se nám ale, že se svt poád jiné zásady než naše ministerstva více k našim zásadám kloniti a od ministerských odchylovati bude. Každá pravda asem zvítzí. My sebe ovšem nemžeme vydávati za veejné mínní ani v té ani v jiné vci: doufáme ale, že se na snmu íšském ukáže, mámeli pravdu my neb vláda. Když již na Kromížském snmu byla vtšina proti spojení s Nmeckem : což bude nyní, kde tolik protinmeckých živl v Uhích a ve Tlaších do snmu íšského pistoupí. Na konstituní cest nebojíme se, že by si naše zásady prchodu nezískali na cest ordonancní ovšem platí jeden dvorní neb nyní ministerský koncipista víc nežli nkoli národ.
všem tom slavíme své úsudky na tom základe,
—
:
:
Zápovéd „Prcsse." (i\.
N. 11. prosiuce
1849.)
stžujeme na stav obležení, na nedstatek svobody se strany vlády, abychom psali mírn, abychom Co ale jest mírnost, co není náružise zdrželi všeliké náruživosti. Vláda skrze své vost ? — na to nám žádný zákon svtlo nedává. organy sama si ustanoví míru, až do které opposici nkterých novin Kdykoliv
si
nám
odpoví se
tisku,
trpti chce, a najednou dostane redaktor rozkaz, aby pestajy vychá-
dostné,
kove
o
dvma co
Ze v takovémto ase postavení redaktora není rasnad každý na pouhé slovo, kdyby Ieba ani skut-^ svdectví nevydávali. Redaktor asopisu stojí to mezi
jeho noviny.
zeti
uví nám tom ohni
možná
:
z
jedné strany zásady
nejhorlivji
druhé strany hrozí
ale,
té
dle vlastního politické
pesvdení
strany, ku které
byf se jiných trest
neštítil,
zastávati náleží,
zápov
z
no-
(nebo není nám v lakopílišná báze,
u tudy zrušení všeliké politické innosti jeho strany
vin,
te
mu
má
jiné innosti politické
vém
krom
novin).
Petžko
jest
aby se nám ani lehkomyslnost vytýkati nemohla vlastních politických od naších a národních spojenc. Neoekávané zapovzení Vídenských velice rozšíených novin postavení
najiti
pravou cestu,
ani zas pílišná opovážiivost
aneb
i
235
nám
„Presse^* podalo se
asy mní
!
píležitost
k takovéma kajícímu rozjímání, iak v nejboulivjším ase poala
loského roku
Když
lém
ani Presse ve Vídni vycházeli *), netroufali si roznášecí její na ulici, a Presse byla tenkrát všeobecn co reakcionáský asopis rozkiena. Kdoby byl tenkráte mohl na to pomysliti, že tá „Presse" pod tím samým vydavatelem bude jednou od ministerstva zapovzena A pece se to stalo. Ve Vídenských vládních nopro radikálnost vinách teme takové ohlášení: Noviny „Presse" poskytují svým vystupováním od nkolika týdn dvod, že jich tendence k tomu smuje, aby vzbuzovaly nedvru k rozkazm vlády, aby v podezení uvádly každý její skutek, a aby !
jim vtlaily znak nekonstitunosti. mysle v ustaviné nespokojenosti, v poctivost vlády,
Nedá se že
že tím
trvání
a
úvru,
a že se tím rozšiuje nejistota
upíti,
že se tím udržují
podkopává dvra v nebezpeenství veejnému
se
tím
hrozí
a strach ve všech tídách státní
Akoli až prsud svobodnému rozbírání a vyvracování náhledu, teba se od onch vlády rznily, v tisku pekážky staveny nebyly uznává nynjší guvernér, jemuž uloženo jest, bdíti nad výmínením stavem, že by se proti své povinnosti prohešil, kdyby zmínným novinám pi jich nyní pijaté a všeobecnému dobru škodToto nezabránní by bylo nezabránil. livé tendenci dále vycházeti spojeno s tžkou odpovdností zvlášt proto, že noviny „Presse" se odvážily vzdorovati napomenutím, veejn ohlášeným. Jsout zapovzeny noviny, jenž se mnohem mírnji držely, byla by to tedy nedsledCivilní a nost, kdyby noviny „Presse" ješt déle vycházeti mly. vojenský guvernér považuje to z uvedených motiv za svou povin-
spolenosti.
:
nost,
aby
zapovdl
noviny „Presse" na
as
stavu obležení.
Což se
tímto u všeobecnou známost uvádí.
Ve Vídni
1849. vojenský guvernér Welden polní zbrojmistr. Vydavcteli a odpovdnému redaktoru její p. Zangovi byl následující pipiš doruen „Špatný smr, jehož se noviny „Presse" od nkolika týdn pidržují, lánky na mnoze zlomyslné, jaké „Presse" i ve verejším ísle pináší, jsou takového zpsobu, že by guvernér, jemuž sveno jest bdní nad výmineným stavem, proti sv5'm povinnostem se pro8. prosince
Civilní a
:
hešil,
tmto déle vycházeti dovolil, což by tím méné ponvadž setrvání pi smru, jímž se vládní roz-
kdyby novinám
zodpovídati mohl,
kazy v opovržení uvádjí, považovati se musí jakožto vzdor proti všeobecným napomenutím, jenž redakcím novin již kolikráte vydány
*) Tenkráte se považovala všeobecné
némžto se myslilo, že udati, co na
ji
penžit
založil.
za
organ hrabete Stadiona, O posud s jistotoa ale
Nem5žeme
tom pravdivého.
T15
:
«a6 byly,
pi nkolika novinách trestáno bylo zapovdly. Nížepsaný civilní a vojenský guvernér pohnula, zapovdli noviny „Presse" na cas stavu obležení.
a
jichžto nezachováváni
že se noviny
tím, cílí
se
To
se
Vám uvádí 1849 již
prosince
Ve Vidni
v známost
poukázáním, že
s
8. prosince
1849.
si
8.
Welden,
vojenský gavernér. každý pomyslili, jaký asi dojem zpsobila tato událost civilní
Muže
Vaše noviny ode
vycházeli nesmjí.
ve Vídtii a v celém mocnáství
a
nás alespo naplnila žalostí a staVšechny Vídenské asopisy kojili se ustavinými nadjemi brzkého zrušení stavu obležení a poátku opravdivé zákonnilé svobody tisku, a místo toho zápov Pressc My jsme sice rostí
:
pro budoucnost.
!
k píjezdu J. M. C. do Prahy také vždy s velikou jisiolon oekávali brzké zrušení slávu obležení a |)o6átek konstiluéního života : od té doby ale jsme již pevn pesvdeni, že nemá vláda žádný oumvsl v brzkém ase nám navrátiti zákonitý konstituní poádek, a zápovéd Presse potvrdila nás tím více v tomto pesvdení. K lomu se ješl rozšiují velice znepokojující zprávy o zmnách v rainislerstv, jmenovit o odstoupeni p. ministra Bacha, a nechceme oni všechny ostatní optovati. Ze takové vci mysl naši velmi zarmucují, toho tajili nechceme. až
Dva copy. (iN.
13. pros. 1849).
N.
Tentokrát podivnou náhodou mžeme posloužiti svému tenástvu dvéma copy: jedním starým již roku 1813 uíznutým, druhým zcela erstvým, který jsme uízli práv z hlavy p. Dra. Landsleinra, redaktora nových, jak on praví, guvernemenlálních, aneb jak se obyíkává, vládních novin „Oesterreichische Reichszeitung.'' Tedy
ejn
r poádku podle stáí. Proces r. Í8í3 strany uíznuli copu. ^) Slavné místní právo Vidím se nucena, na D rychtáe z V . ., panství ., !
.
.
.
Sm
.
.
.,
zanésti následující žalobu
Co c. k. privilegovaného sanytrníka, jak píloha J vykazuje, pohnulo moje zaneprázdnní pedsevzíti cesiu do St abych k vyrobování sanytru objednal kamenného uhlí, a jdoucího 8. záí
mn
.
.
.
*) Podáváme tuto pro obveselení myslí skutenou žalobu, klerá byla 1813 u Smecenského sondu zadána, a z které sám tená bez dalšího výkladu
porozumí, že jest sice nyní velmi smšná, ale za toho divá.
Peložena
jest
doslovn
z
nmeckého.
asu
byla zcela ©pravRed.
!
237
1813
ze SI ...
do
.
K
.
.
.
mého domova, pepadl mne veer P .... v hospod.
.
byl nucen penocovati ve vsi
a
já
Každý eeslující má právo ve veejné hospod oekávati pokoj bezpenost práv osobních. Pihodilo se však naopak. Rychtá V. D. byl v tétéž hospod, pil siln, hmotil celou noc, Já jsem sedl zvláštního stolu, a zbavil mne tak noního spánku. aniž jsem se s tím D. a jeho družstvem do zvláštní rozmluvy pustil neb kdy s ním jakou známost ml aneb jemu k njakému výstupu
a
ii
píinu
podal.
9. záí k 7. hodin ráno projádil se (en D. hled na mne: Ten sakramentský cop musí dol, vytahoval svj kapesní nž. Já se vyjádil, že jsem proto sem nepišel, to že mn udlati nemíiže. Když však, vstana od stolu, ven jsem jíti chtl, popadl mne
Dne
i
mn
od zadu za vlasy, drže! tak pevn že jsem se hnouti nemohl, a v léto dobé násilí a pekvapení uízl mi cop nkolika neostrými a protož velmi rujícími a bolestnými ezy. Jak slyším, uízl prý tento svou zámožností ke zlomyslnosti a rozpustilosti velmi naklonný rychtá již také cop jednomu myslivci ze SI skéinu uiteli a ješt jiným tem osobám, a jest se K ., obávati, žehy, pakli by tento výstupek bez trestu zstal, žádný cop, ani na hlavách vyšších stav ped ním nebyl jist. .
.
.
.
.
.
tak násilím beze vší píiny ten cop, vyzdvihl jej do aby ped pítomnými zostudil a smšným uinil, mluvšeliké hloupé vci mezi tím, konen bodil s opovržením cop
Uíznuv
výšky, vil
mn
a
na zem a pravil
:
Zcípni
A
když já dvujíc v ochranu zákon, daleký toho, bych jej slovy nebo skutky ku poádku odkázal, ke stolu se posadiv nad pestálým leknutím, bolestmi, utrpnou ztrátou copu a nad potupou plakati poal, vysmíval se tomu ten zlomyslný lovk, kie: AfTrcípne! Všecky tyto okolnosti dokážu ádným dkazem skrze svdky Václava S ského rychtáe F kováe z K M K ., panství, P ského hostinského H. a M ského sedláka V Qe to jediný sedlák toho jména v M ského panství dle pr.) K vodních lánk B, a svou doplovací písahou. Z pedeslaného vysvítá, že žalovaný ze zlého oumyslu jednal, a protož dle §. 1333 vseob. obanského zákonu k onplnému zadost.
.
.
.
.
.
.
.,
.
.
.
.
.
.
,
.
.
.
.
.
.
.
.,
.
.
.
.
uéinéní zavázán jest.
Ze jsem pitom, když on mne od zadu popadl a neostrou kuvlasy uízl, bolesti utrpl, vyplývá z vci samé, na každý pípad podávám dkaz skrze znalce, jir:hž možná vzíti z tídy vlá-
dlou
mn
senká. On jest tedy mn, jakožto c. k. sanytrníkovi také dle i. 1335 tohotéž zákona povinen zaplatiti pimenou náhradu za bolest. Utrpné bolesti cením svdomit na 300 zl. v. . a prosím, abych pipuštn
byl k písaze oceovací.
hanebným spsobem cop uízi moje eládka nemohla se smíchy zdržeti, když já bez copu, na který jsem ode dávna tolik držel, dom pišel, a když prostopášný píbh slyšela. Od toho asu pohešuji u svých podízených onu správnost, kterou jindy mé
mne
Roznesloti se povslí, že
lak
smšným uinn,
nut jest, byl jsem v celé krajin
rozkazy vykonávali. Ne bez píiny nosívaly ondy vznešené osoby vlásenky s koDokud jsem svj milý cop ml, ml jsem vtší vážlika copami. Ztrátou copu se nost, proež také vlší psoblivost ve své živnosti.
všecko zmenšilo, a já utrpl tím škodu na mé živnosti, kterou na 200 zl. v. . cením, a prosím, abych dle §. 1.330 té* hož zákona pipuštn byl k písaze oceovací. na Míij protivník nemže jednostrann ustanovit, mnoho-li mém copu záleží. Uíznutím vlasu mých stala se mi také škoda na mé osob, a žalovaný jest povinen dle . 1293 téhož zákona zadostiiinní dáli: neb teba i asem vlasy zase vyrsti mohly, nebudu pece nikdy tak krásný dlouhý cop míli, jaký bych ml, kdyby Mimo to, že patí cop k obyejné okrase, byl mí neb}l uíznut. Nyní je nemohu, dokud se zavázanými vlasy. zvyklý, chodili jsem to
svdomit
mn
mže
iépe nezrostou, vázal, a kdož
asu
uriti
meze ouinlivosti pírody?
hlavy bolení. Od toho Vbec byl ten cop moje osobní majetnost, o kterou mne žalovaný svou prostopášností pipraviti nemohl. Též jsem sub toho copu vážil ne z marnosti, nýbrž z pravdivého ourayslu; neb na mn, jako na všechny sanytrníky eká osud, že pro mnohé výpary z hlavy v cítím jisté
Já jsem sob tedy pedevzal, abych vlásenku na své hlav nosili, hlavu svou zachovati, abych z ní jednou nosili mohl vlásenku bez nebezpeenství pro zdraví. Tak ale mne ten zlomyslný lovk oloudílnách holou hlavu dostanu.
nkdy
nemusil
pil
od zkažené
o ten poklad, a já
vlasy vyrostou, a
bolest^
i
jeslif
k
.
.
.
nemám žádné nadje, zejmé, že jsem
že
bez
i
mn
kdy tak krásné na utrpnou
ohledu
škodu na mou živnost se vztahující, pi tom uíznutí copu, osob škodu utrpl. Tuto škodu cením svédemité na v. ., a prosím, abych byl dle . 1293 pipuštn k oceo-
také na své
500
zl.
vací písaze.
Proež pi
ní,
a
se
pe
prosím, aby k vyslechnuli žalovaného ustanoveno bylo stá-
nm
líila
a
aby se stal pokus smsu, a pnkliby se nedocílil, aby : pak aby se za právo uznalo, že jest povinen
mn
aj za utrpnou bolest
300
zl.
6) za škodu ze škodlivého
živnost
200
cj za
právními
i
zl.
v.
.
v.
psobení pípadnosti
této
zpsobenou 500
v.
na
mou
é.,
škodu mé
osob
tím
jinými oulraly, jenž liquidovány
exekuce do li dní nahraditi.
V P
.
.
.
budou,
17. ledna
zl.
pod
1813.
.
spolu s
uvarováním
239 Kanci skrz oulraty pravni dává žaiovatel se svou
K
,
.
.
teba
sanytrimn
r
v hotovosti.
i
Václav
A Slavný Srn
.
.
.
sanylrnik^
U.
tergo.
místní soude
I
Žaloba
Václava
U
.
.
.,
c.
k.
sanytrníka skr.
J.
U.
P
Dr.
.
.
.
na
V
.
.
.
ského rychtáe D
.
.
.
skrze prostopášné uíznutí copu, k vlastní vlásenee .po lunohá léta velikou péí zachovaného a vyplý-
!
vající
z
S
toho zadnstuintTií.
písui.
A
a
B.
„Oesterreichische Reichszeitiing*- pináší následující lánek v ísle svém od 9. prosince t. r., který zde naped tenái pro ukázku podácárae, aby se vidlo, jak píše redaktor takových novin o Slovanslvn Jak povst vypravuje, promluvili jednou vyslanci slovanští k Almusovi, vévodovi Maarskému: „My Slované jsme básníci a flélisté, kteí málo rozumíme o státniclví a o politice." touce listy echo:
—
nemžeme
tchto slov až podnes zcela upíti. vždy ješt sníti o staré vlád kmene svého, mluviti o sláv koruny eské, jakoby Ješt stávalo Pemysla Otakara neb velikého Karla, který pomocí nmecké kultury a nmeckých mrav ponkud objasnil národní snahy; poesie jestif to, mluviti o vcech jen tenkráte možných, kdyby v msíci jsme žili, kdyby vše zcela jinak bylo, než jak práv jest, nebo zcela ani nestávalo. Státniclví a politika zídka nalézá se v takovémto snní. Národní Noviny praví: Rakouský císa nikdy nesmí se státi nmeckým císaem, velmoc rakouských národ nechce tomu %a žádnou cenu. Rozdvojeni s Pruskem stalo se snahou cisae rakouského, který sob korunu nmeckou na hlavu posaditi chce. Zamítá s opovržením dle raddy ministerstva staroslavnou eskou korunu^ neb ani oumysl nemá, za eského krále se korunová dáti! O nmecké korun smýšlí Cechové rovnž tak, jak celý svt pes tisíc let o ní smýšlí, a nyní mají o tuto korunu bojovati, zem v neštstí dluhy uvrci a pi tom všem na to pohlížeti, jak eská koruna se zanedbává a v zapomenutí uvádí Nechf se jen upokojí tito fanatikové Slovanstva, nebudou oni krev svou cediti proto, že mocná rakouský korunu nkdejší svaté ímské íše na hlavu sob posaditi chce. Než chtjí toho pouze, vili by snad skutené pohádce, kterou lidu vypravují, aby jej pobouili, jako cikán namlouvá lehkovrné dti, když je chce ukrásti ? Kdož by dobromyslné oklamati se (lal? Nmecká koruna jesl slovanfi,
Poesie
jestif to
pravdivost
zajisté,
i
i
!
—
—
*
340 zde jenom symbol: myslíte sob vplyv Rakouska v Jíémecku; živel nmeckého vzdlání a mrav v Rakousích, spojení obou skrze spoleenský vzájem pod obrazem tímto, a nalezli jste k výkladu onoho symbolu. Když porovnáme slova Nár. Novin se vším, eo tvrdí vdcové Slovanu severních a jižních, nemožno o tom pochybovali. Jakž oni rozvzteklejí se slyšíce, žeby nmetí osadníci do Uher vysthovati by se tnihli. jak pohne to nimi, když Dunaj nazývá se ekou nmeckou? Hle, vizte! volají, jaká budoucnost nás eká!
kH
Rakousko, dle jich mínní, jest stát slovanský, velikost jeho a budoucnost spoívá na federací kmen slovanských .jej obývajících. Jsouf pak Nmci menšina obyvatelstva! Nmecka odíci se musíme! Jest zráda na Slovanstvu a na poskytnutých stejných právech národu, když nmecké mravy a nmecká ustanovují se za spojidlo zemí rakouských „Temné tušení proniká Slovanstvo ve všech koninách, snaha, prfihnoucí žíze po nem, co sami jmenovali nemžeme, probíhá pulsy osffldesáli millionu. Pravá myšlénka, slovo, jiskra jenom a
—
e
!
Evropa zcjjae se plamenem." Tak mluvili na slovanském sjezdu v Praze. Hlasy utichly, myšlénka pozstala ve vdcích ona žije dále, byf i ncosmlili se vyknouti ji Klamno jest mysliti, že lakové tušení, taková myšlénka^ jaká se zakládá ve sbrateni nárcd slovanských, pojednou povstali nebo pojednou zaniknouti by mohla. Události minulého roku spsobily toliko, že na svtlo vyšla, že zejm hlásána byla^ však musiloji díve stávati, neb sahá daleko do historie, jestif výsledek všech výjev a všeho spletení, která vznikly v život tchto národ. Pomry ale nynjší nazpt povolaly obezetnost i mírnost njakou: ostýchají se než mluviti zejm o Panslavismu, toliko co píšeru vystavují jej smýšlení byvši vzbuzeno ped rokem, pozstalo, toliko forma výrazu Vnilní oprávnnost, klerá své rozšíení a moc a uení se zmnils. celá
—
!
5
vlád národnosti Slovanm poskytuje, již do pedu se nestaví 5 ano uchyluji se na historickou pdu. Mluví se o sláv koruny eské, o privilegiích Chorvát, o starých právech Srb, každý snaží se udržeti sebe v starém odloueném postavení, federace pak podá se sama. Jinými slovy, panslavismus, jenž díve obsahoval nepehlednou 80 miliony Slovan obývanou krajinu, obmezuje se nyní na kmeny, kteí sídlejí ve vnit hranic rakouského mocnáství, méní se v Austroslavismus, jestliže o
tím
jménem jmenovati jej mžeme. Když ale pomry slovanských národ
se,
že myšlénka
staty,
ta,
byf
i
by v život vstoupiti
RakoHsku uvážíme, okáže nemá podKde jest, tážeme se vzájemná v
v smyslu nejužším, ni nejmenší
mohla,
žit
e
má t^to národy, když vyluuje se nmecká mravy nmecké ? „Vzájemnost SlovamV'' poalo se mluviti S Kolárovým spisem o národu Slovanském; psali jsou historie ei slovanské, Šafaík, Maciejovski, Mickievicz ve spisech svNxh o starožitnostech, o historii
páska, jenž vázati i
:
bndoncnosli Slovanu,
práv, o minulosti a
jeden národní celek.
Nejenom že
e
Vvš«k
a
kde
jest
spojili
tento
mravy ro/.liných
slovjn^kó národy v národ Siovanift t jsou zcela r^ziinéy
veliký
kmen
ei nmecké sob
vespolek rozumti mohou, panuje ješl mezi jednotlivými kmeny vespolná nenávist, žehravost eledi, které ob projevovaly se ped tím v krvavých plkách, o kterých historie vypravovali muže, a které až podnes ješt zceJa nevyhasly. Zapoml snad Polák a Cech na staré rozmíšky ? lak že jenom pomocí
Nebo dlí je jenom Karpaty? Shoduj-^ se Rusín s Polákem? Ani spíznný Slovák nekloní se k Cechu, akoli oba pocházejí z plemene eskoslovanského, jestliže loliž písloví a nadávky v ústech národe mají významu! I u kmen ilyrských navzdor všemu sbratení stává ješt národního odporu Zde již dlí národy odporná víra. Srb nechce se státi katolíkem, Chorvál dle starého práva netrpí vyznavatele víry nesjcdnocené. Všudy, kde se usadili Slované vzdlávajíce pdu, nalézají se nmecká msta, a živel vzdlanosti nmecké všude se zakoenil. Stal se spojidiem mezi rozlinými kmeny a jesl ním až po»ud: mahou eši na jeho místo jiné dosaditi ? Sledujme bh ek, na jichžto behách od dávnovkosti sídleli Slované, bh Labe, Visly, Dunaje. Plavba a obchod nalézají se v rukou Nmc, jichžto osady u prosted Slovan, , ídily se dle cest !
vodních, 4>irozených
to
pro obchod.
silnic
bhem asu
musely by se zmzde nalézati hy se muselo co výsledek minulosh*. Žádná vláda, žádné ministerstvo lylo pomry zmniti nemže, pomocí ale stejných práv, které ústava Slovanm rovnž jako poskytuje, mžeme sob dobýti duševní Nechf ledy hledí zídili sob národní e, nech hledí zmocmoci. nili se vlády v prmyslu i v obchodu, v umní a vdách. Svt podán Stalo se tak
nili;
co leprv po stoletích
;
pomry všechny
vyvinouti
se muže,
Nmcm
—
vždy nejdmyslnjšímu nejilejšímu. Nechf ukáží vdcové Cech, Ilyr národm cesty vedoucí moci a vplyvu; nechybil zajisté Slovanm duševní síly a vytrvalosti v práci; mužové jako Šafaík a
jest
i
píklad, jichžby drnzí následovali mli. Národové slovanští bojovali pro celitosl monarchie ve válce obanské jakož na bojištích, oni ve zmatcích národních neupustili od myšlénky veliké jedné vlasti; Nmci dali myšlénku svobodí/ a ústavu národy spojující co zásadu sjednocující. Tak národové, v mnohém sob vespolek povinni jsouce, snažením k jednomu spoleMemu cíli
Gay
dali
i
94^
sob
pipravují
nechti
zameziti,
Af tedy vdcové jednotlivých prozetelnost tak ustanovila a co zdravý smysl národu až posud uznával za potebu nevyhnutelnou ! velkou stran
Takto
píše
p.
budoucnost
co
Dr. Landsteiner,
který od
té
doby,
co byla v
Rakousku zavedena emancipace žid, mže být také ministrem. Kdožby myslil, že se dá na tento lánek néco odpovédít ? My nemyslíme ale proto, ponévad nás tak zasíal práv pi dobrém humoru, hodláme si s vážnou politickou a philoslovanskou
—
Dr. Landsteinra zataniti
nkolikrát do kola polku. Proto jeho lánek mezi nepolitické do Feuilletonu, a on jest skuten nepolitický, již proto, ža tímto lánkem p. Landsteiner posloužil ministerstvu asi tak*, jako onen medvd svému poustevníkovi moudrostí
p.
jsme také
dali
kamenem. Tedy pedevším myslí p. L., že my Slované jakožto pouzí básnící a íletisté, nerozumíme politice a státníctví,. Inu my Slované v Rakousku jsme ovšem nyní jen chudí básníci a flétisté, ale máme bohatého strejce, jenž hraje na basu a tak tvrdí muziku v celé Evrop, že asto svým kontrabasem všechny ostatní pebruí. Nedávno ješt jeho basa velmi líbezn hrála, a bez jeho basy by snad z toho Miserere nebylo vypadlo Te Deum Laudamus. Z toho se také dá souditi, že rozumí politice a ponvadž je také Slovan quod erat demonstrandum. Také nepoteboval p. L. ani íkat, že náš veliký král tím
.
•
.
nmeckou kulturu nco svtla vrhl na temnost našeho Naše národní snažení bylo již dávno národního snažení. ped tím známé, když ješt k nám do Cech na rejty chodili, le by Ostatn snad b)Ii tak zerstva utíkali, že si ho dobe nepovšimnuli. ale neupíráme nmecké kultue tu est, že osvítila naše národní snažení, jmenovit, když našeho osvíceného a svobodomyslného krajana mistra Jana Husa spálili, bylo tím plamenem naše národní snažení velice osvíceno, tak velice, že mohl pak bratr Zižka (také takový flétista) velikou armádu svaié nmecké íše po trne pes hranice vyKrom toho nmetí Jehnati, a tím své národní snažení objevili. 20vité také osvítili naše národní snažení, když nám totiž všechny eské knihy popálili, snad proto, abychom rozumli nemohli jejich aby se na tom popeli tím lépe nmecká kultura urodila. politice, a Paa L. se také bojí, že by si Slované bez nminy mezi sebou Af to nerozumli. Mj Bože jak by nás tedy mohli nejlépe vyplatit vymže p. L. u ministerstva (jemu se snad leccos k víi stane) Karel skrze
Nmcm
—
!
!
nminy
—
Pomoc zapovzeno. hotová Bejíte se panslavismu, ale:když se nám vezme nmina, nebudeme se mocí mezi sebou smluvit a spojit a nepotebujete se nás bát. Recipe, probatum est. Pan Landsteiner také ví, že jsme my Slované mezi sebou neaby všem !
Slovanm
bylo
užívání
«43 svorni
ho
:
aC
se
nás tedy piávé proto nebojí,
ani on, ani len,
kterýž
poslal.
Také pravi p. L., že když vydal Kollar
mluviti,
o slovanském národu teprve poalo svou „Slavische Wechsclseitigkcit.'V
se
tom ale nemžeme p. L. dokonce dát za pravdu. Což to byl, jak íkáme, vosk, když nmetí biskupové chodili mezi Slovany vybírati desátek, a když nás Slovany proto, že jsme jim ho nechtli dávat, žalovali co kacíe u sv. Otce v Uím? Nemluvilo se tu o nás? Nemluvilo se o nás, když hned ve stedovku Nmci v severních mstech Slovana žádného ani k uení emesla pipustiti nechtli? atd. atd. atd. O pane Landsteiner! o slovanském národu se již od jak živa tuze mnoho mluvilo ale jen utrhacného a lživého. Jestli ale mluvíte, že jen poctivá, spravedlivá za njaké mluvení považovati se má, tu ovšem se o slovanském národu ješt posud málo mluví. Ipse vtip se. Konec.
—
e
Ueichszeituiig a Slovane.
v Praze dne
jsme vera, že dosti na tóra, nkolika žerty pro obveselení zarmoucených myslí konštituních oban. Vidíme ale že pece celá vc nabývá poád více dležitosti a konen žádá p. Dra. Landsleinra
14. prosince.
Myslili
a jeho Reichszeilung odbyti zkrátka
abychom neopomenuli proti jistým velmi perfídním taktikám odpor svj v náležitý as pronésti. Dnes opt teme v prvním úvodním lánku Reichszeitnngu od 13. prosince ty samé neb asi podobné vci proti Cechm, jaké jsme v peloženém ve svém Feuilleton lánku pro ukázku pedložili svému tenástvu, proež za zbytené považujeme, poznovu je tuto pekládati. Smysl nového lánku p. Landsteinrova jest pcdhzka proti nám. že si pejeme abychom politicky spojeni byli s Ruskem. Krátká sice, ale velmi vydatná pedhzka zrády zemské ! Na štstí nám zárove ti sami pánové také pedhazují tajné republik ánství, tak že jedna z tchto pedhzek sama sebou druhou poráží, nebof by to byla zajisté podivná myšlénka: Mikuláš Pavlovic Romanov, president republiky všeslovanské A však což je takovým pánm jako jest Oeslerr. Reichszeilung po dslednosti, ouéel jejich jest jenom v podezení uvádti své protivníky, af pak se k lomu vezme záminka odkudkoli. Vru pi vši Iraginosli má takováto smlost nco komického do sebe. My jsme v nejrozhodnjších dobách skutky dokázali svou oddanost a pece se nám vytýká tajný nepátelský oumysl a ti kteí zjevnými skutky projevili nepátelství své, ti nyní se vnucují za spasitele a ješt ani na tom ne dosti, oni se osmlují nabízeti svou pomoc proti nám, tajným prý nepátelm Ironie nade všechny ironie ! od nás,
—
!
!
:
!
!
«44
A jakou nad obyej výbornou heriucneutiku mají tilo pánové nám poád opaknjí neschopnost Slovanu k saraostalnosli politické, nevyhnutelnost, abychom se dr/.eli jistých pstoun a politických po-
!
Oni
A
rnniku.
kdy/,
nim uvedeme
proti
praktický
nejpatrnjší,
diikaz
poukážeme na Rusko,
hned zas umjí z ti-ho vypátrati naše tajné toužení po spojení s cárstvcm ruským Vru onen vlk který beránka vinil že mu vodu kalí, akoli stál vlk na potoku blíže u zídla než beránek, a akoli tedy vlastn vlk onen vlk vru ml tu samou logiku a též tolik beránkovi vodu kalil Oni píšou ve svých novinách zejmé, spravedlnosti, jako tito pánové že nmeclví musí nevyhnutelné pevládal v Rakousích, že musí být posvátní v politice, na snmích, v soudech a ve vyšších jejich o schopnosti
když
Slovatiii,
!
!
;
!
e
školách,
to jest
chcete jest
to
i
spravedlivé, slušné, to jest rovnoprávnost, šlechetnost, shovívavost, dobrodiní
ba jestli
nmecké
pro nás
!
Když ale my poukazujeme na kivdy, které se nám djí, udávajíce pi tom skutená fakta ejhle kií hned slovanská pánovitost, oni :
thtí
:
!
vládnout v Rakousích, Ucbergriff, Suprematiegeliiste
!
!
Vru
než
ten slabý pramen rovnoprávnosti a svobody dotee od vlády až k nám, zírali se vtší ást v písku a kalužinách nepíznivých nám nižších a vyšších vládních organu ponmilých, kteí se nmeckých ješt doufají zavditi a zásluhy si získati, ím více nás osoí Pak se nám vyítá nespokojenost, nepátelství proti vládé a proti
bu
státu
bu
—
!
Oesterr. Reichszeilung pivedla to v této své svaté horlivosti lak
že se nešíítí slova z Národních Novin docela pekrucovati a
daleko,
špatn pekládati, liltá
a
když se
pak
jí
již
samotné pece zdá být ve-
nespravedlivost, napíše: So Ungefáhr sprechen die Národní
vinny
Ungefáhr
!
mnoho
jest
ale
slovo
s
pláštm,
velikým
pod
Ne-
který se
vejde.
My
však zvykli jsme
již
skrze drahná léta na takové
jednání, mrzí nás však nyní jen
to,
se postavili v tomto ohledu do jedné
Schuselka, Schilling
etc.
etc.
s
námi
že také guvernementální noviny
ady
s
pány jako
jest
Wultke,
etc.
Jak se chovati k uíadúm
I
(N. N. 22. pros. 1849}.
em
tedy velmi mnoho zvláš patrimonialních ouedníkíi až do O nejposlednjší chvíle pochybovalo to jest nyní nade všechnu poNové politické ouady jsou již ustanoveny, a brzy budou chybnost. Co se týe nových politických ouad, nechceme následovat i soudy. obsazení ani hanit ani chválit : kdybychom hanli eklo by se, že
—
945 jim kazíme ji2, naped dvru, a kdybychom chválili, možná že bychom si zase sami dvéru pokazili. Budeme tedy ekat, jak se véc ve skutenosti ukáže.
Nedá se hned na první pohled nepozorovati, že sou noví
ouadníci, nýbrž
skoro
všechno
bu
starý
to
vlastn nejKreisamt neb
Oberamt v nové uniform: jinak také skuten býti nemaže; odkud by se nových ouedníkfi nabralo ? Doufejme však, že tmto pánm zmna povtí dobe poslouží, a že tm z nich kde toho zapotebí, vytáhne zdravý vítr nové krajiny staré biirokralické vitochy z hlavy. Jaký jest ouedník, to hlavn závisí od obanstva k jeho správ obané mohou si ouedniclvo tak ka sami vychovati. náležejícího Kterak to, moudrá hlava ustanovena od nejvyšších vysoce slavných instancí k ízení a spravování celého okresu, má se snad dát teprva vychovával od nevzdlaného lidu jemu podízeného ? Jíení to urážka pro dstojnost ouední ? Inu, mnohý venkovan má tak nazvaný zdravý rozum, jenžto zas chybí mnohému pánovi, který v bázni boží u papínka práva absolvoval, jako ouho se skrze ouskalí zkoušek protáhl, a pak zase mnoho let v kancelái podle starých formuláíi nové spisy plodil. Co ledy miníme tímto vychováním ouadíi, jest následující Obanstvo Vážnost vážnost. starej se pede vším o to, aby mlo u úedníka lato se však nenabyde nezdvoilo^tí a hrubým chováním k úedníkmj jak mnozí sprosfáci myslí, nýbrž naopak slušnou zdvoilostí a uctivostí, pi tom však nezadáváním svého práva. Znej každý dle možnosti zákony, které se jeho vci týkají, a nedej si pak uiniti od úedníka bezpráví, zárove ale varuj se, abys lo, co úedník jakožto vykonavatel zákonu initi musil, nepovažoval za jeho vlastní libovolUmjme vždy initi nost v každém pádu kdyby se ti to nezlibilo. náležitý rozdíl mezi tím co ouedník jakožto zákonru pedpis konati musí, a mezi tím co by snad jen^z vlastní libovolnosli k naší škod Takové libobez zákonního pedpisu aneb proti nmu initi chll. protizákonnosli netrp nikdo od ouedníkii, nýbrž odvolej volnosti a se hned k místm vyšším a nejvyšším. Zvlášt však co se národní rovnoprávnosti týe, nedejme si nikterak ubližovati a skracovati slib císaský, ústavou íšskou zaruený. Kdyby se nkterý z nových, v eském okresu ustanovených shledal jakožto neumjící ádn esky, nepromeškejte žádnou chvíli, abyste tu vc nejen hned novinami oznámili, nýbrž také zárove žalobu a stížnost proti tomu rovnou cestou k námstnictví královskému do Prahy neb do Brna podali, a sice vždy^ erga recepisse, ab}^ se na ní zapomenouti nemohlo. Neprospívali to, ješt k ministerstvu dále, a takový úedník musí být z eského okresu odstrann, pokud nco platí slovo císaovo v ústav. Nedávejte se v takovém pádu uchlácholiti výmluvami, že ku p. každý poátek jest tžký, že lo dále pjde a t. d., jestli se hned na poátku poádné o své právo neujmeme, pijde :
:
246 to poznenáhla zase lak daleko jako díve, že se nám bude oiiadovaí v jazyku cizím, nesrozumitelném, a že vás budou na ouradech podPodávejte k ouradtim všechno jen po éesku, a nepijímejte vádli.
len kdo nmecky žádny rozkaz, žádny spis jinaic než p) esku rozumí, považ že jest veliké množství j'ných krajanu rozumnjších, a že on shovívavosti svou špatný zvyk nedbalých úedník podpoPráv ti z nás, kteí ruje a tudy pak tmto svým krajanm škodí. :
po
nmeku
nebot oni jsou
rozumjí,
obyejn
mnjí
nejpísniji
vzdlanjší,
naléhati
a jestli
se
na rovnoprávnost
vzdlanjší
o své
:
mén
vzdlané krajany neujmou, kterak se tito sami obhájí ? Važme si též ádných a poctivých úedník, bume k nim všemožn uctiví, ncboC statený úedník jest oban dvojíctihodný. !
O ceiilralisac a národní rovnoprávnosti
v Rakousícb.
(N. N. 23. pros. 1849).
zajímá již ode 30 msíc upevnní vlády konstituní v Rakousku na srdci leží. Snmu Kromížskému nenecháno potebného však asu, aby ji rozešil všestranným objasnním a dorozumním ponvadž tam jen jedna polovice íše zastoupena byla, nechceme škody
Otázka o foederaci aneb centralisaci
mysli všech tch, kterým zízení a
5
Vláda, oklrojovavši ústavu ode sama skutkem pro centralisaci, ne Proto chvásice naprosto, a však vždy u vysoké míe provedenou. lena jest ode všech tém nmeckých žurnálv v íši, zvlášt ale ve Vídni tím vetší nespokojenost jevily proti tomu všecky svobodné organy jinojazyné, ano v cizin^ ozýval se nejeden hlas o ní nedosti píznivý. Všicknl ale znatelé souhlasí v tom mnní, že to jest vlastn hlavní a životní otázka íše Rakouské, od jejíliož více neb mén zdárného rozešení pedevším záviseti bude vnitní její pokoj, V a tudíž veškeren prospch i všecka moc její v Europ vbec.
odtud povstalé píliš vysoko
dne
4.
bezna 18 i9,
vážiti.
prohlásila se
5
i
i
nabývá otázka ta dležitosti celoeuropejské, a není zahraniní mužové státní obracují k ní pozor svj. že Ústava oktrojovaná založena jest na základech lak širokých a volných, že v ní bez znamenité promny celku dají se pece všeliké což ohledem píhrady pestaviti a podstatné uvnit opravy provésti revisí na i tudíž a na §. 123, který dopouští její ástenou prom4nu nejprve píslím snmu íšském, nemže jinak než za chválu jí piítali. A ponvadž promny takové, díve nežli navrhovány budou cestou zákonodárnou, musejí zdrav rozmyšleny a všestrann uvažovány býti, nebudef ani nám bohdá ve zlé vykládáno, když pedloSamo pak sebou žíme obecenstvu myšlenky své o dležité vci té.
ohledu tomlo se
emu
diviti,
i
i
5
247 se rozumí, že raámeli navrhovati co za lepší uznáváme, musí nám volno býlí také dokazovali, pro to není ovšem dobré, v sobe
em
zmny
pejeme.
K
orientování se na šírém poli tomto
úvahy o zvláštní povaze
vku
musíme pedeslati nkteré
Cit národnosti býval jakživa u všech národu dosti mocnou pákou života veejného a státního 5 jmenovit u nás v Cechách jevil se takoka v popedí hi-
sice
i
našt-ho.
státu
tíd
každého tém století, s výmínkou toliko XVI a XVIII za nynjší d.iby ale osobuje 3ob v celé stední Europ moc a psobení, jakovýchž neml ješt nikdy. Co XVI. a XVIÍ. století byla idea církve a náboženství, to jest našemu vku idea národnosti. Pohled na nejnovjší djiny, zvlášt roku 1848, musí o tom pesvditi každého kdokoli jen vidti chce. Pravda jest, že idea tato nepronikla ješt mysli a vdomí všech osob, všech individuí vku a státu našeho 5 neodpíráme, že mnohým osobám jest protivná vždy ale nabyla již, zvlášt skrze maa.ské pecbvaty, lakové síly a expansí do šíe i do hloubi, že dle pirozených zákonv svtodjstva již neustoupí díve s djišt, než až vykoná bh svj skrze všecka stadia pírodného vyvíjení svého. Ty krajiny a osoby, zvlášt v Rakousku, jenž podnes v ohledu národním jsou netené aneb apathické, nebudou jimi ješt po desíti, po dvadceli neb po tidceti létech následovn pohnoutky ve státu, brané z pomrv národnosti, které posavad mnohým dosti lehké býti se zdají, nabývají ím dále tím vtší váhy a dležitosti. Každý muž u vlády, jenž by pravdou sady této se tajiti aneb ji dokonce zapírati chtl, vzelby v osudném klamu ano zpozdilé byloby již všecko stavení hrází proti tomuto proudu vku našeho, a všeliké výmysly i prostedky lidské proti nmu nemlyby lepšího ouinkii nežli foukání proti vtru, kterýmž jeho smr ani odvrátiti ani zmstorie
5
i
:
5
5
niti
se uedá.
O
interessy
církve a náboženství
celé Europy skrze více než
století
zápasili
velmi
ped vky
ukrutn
a
krvav,
národové až vy-
obou stran sklonili se konen k míru, t. j. k uznání a k šeMáli idea tení práv soupeových, ili k zásad rovnoprávnosti vbec. národnosti vésti ku podobnému dlouhotrvajícímu krve prolévání, jehožto poátek skuten stal se roku 1848? Doufáme, že bohdá nik emuž strany všecky musely by po sebe delším koli, protože to,
sílení s
krvavjším boji vždy pece jednou skloniti se, 1. zásada rovnoprávnárodv, aspo u nás v Rakousku již naped uznána, anobrž i Spory tudíž jen o to za základní dogma v íši celé prohlášena jest. ješt povstávali mohou, kdyby zásada rovnoprávnosti de jure již uznáa
nosti
na,
i
pijatá, de facto
nkde
rušena byla.
Co ale jest nynjší panování zásady rovnoprávnosti v Rakousku, ohledem na minulost, jiného nežli emancipace živlu slovanského a rumunského z nadvlády germanismu a maarismu ? (o pomrech v Is-
24S trii.
méné rozsáhl5'ch, na tenkrát mleti ped. beznem 1848 národové pav Rakousku, Slované a Rumuni národové služební ^ onino tedy
Daliuatsku a Halii, jakožto
mžeme.) niijíci
Nmci
ntiskovfltelé,
lito
a
Maai
byli
Pi
utiskovaní.
prohlášení konstitucí v
beznu 1848
skutené, jak pravili, svobodu, museli dsledn odíci se spolu nadvlády potud bezprávné usurpované, práv jako veNmci uinili to ihned v licí statkái svého panství nad poddanými. theorii, akoli praxis za ní až podnes velmi dalece pokulhává^ Maai ale odepeli se toho jak ve praxi tak v theorii, zaež však nyní, jak vdomo, bolestn pykali musejí. Svoboda vfibec jen tam možná jest, kde všickni ouastníci spolenosti jakékoli požívají stejného práva, kde nikdo není rodilým pánem, nikdo rodilým otrokem druhého emuž však nikoli se nepríí, aby pro dosažení oucia spolenosíi jedni stáli v ele. vedli a poroueli, druzí následovali a vésti se dali t. j. poslouchali. Ve svobodném konstituiiím státu platí zákonové všem obanm stejn co jednomu právo jest, musí právo býti také druhému, aniž kdo ze zákonu a z práva obecného vylouen býti smí. Slovem, konstitucí jest jen provedení ve státu známé oné a zásady všeho práva vší spravedlivosti eho sod nechceš, jinému nei. Každé jakékíili nadpraví, každá jakákoli výsada (Vorrecht, privilegium), každá jakákoli tedy,
chtlili oulno
i
:
:
vné
i
:
nutn z poteby dosažení ounež skutené vyjmutí z práva, tedy negací práva, 1. j. nepravost, kivda, bezpráví. Každá takováto výsada mže tedy jen pouhým násilím, nikoli právem uvedena udržena býti ve státu 5 násilí pak vede za sebou všude stav války, v nížto všecko pirozené právo še zapírá, mizí a hyne. Obrátíce sady tyto, samy v sob svllé a bezodporné, na skutené pomry národ v Rakousku, nemžeme neseznali, žew pi tolikeré rozlinosti národ tch, ouphiá jejich rovnoprávnost nejen za neodbytnou výminku celé konstituce, ale i za mravní základ samo íše vbec považovati se musí \n'\l že o jakékoli nadvlád germanismu a madarismu nad Slovany a Rumuny nikdy více ani ei býti nesmí. Jinae zajisté vypadli bychom z oboru práva opt do zádavy a kivdy, stát právní promnilby se nám opt ve stát násilný a pokoj ve válku, tebas na oko i dušenou. Jeli to vše pravda, co sme dosavad pednesli, tedy otázka o ccnlralisaci, kterou naše ministerium v Rakousku zavésti a upevnili se snaží, sama sebou rozhodnuta jest. Cenlralisace ta pro Rakousko podrobenosl,
elu
státního,
která
—
plyne
pirozen
nejsou nic
a
jiného,
i
:
z té píiny se nehodí, ponvadž stojí ve pímém a nevyhnutelném odporu s mravním základem celé íše a konstituce, s rovnoprávnosti, národv. Ministerium mluvívá sice také o rovnoprávností, ale povážímcli spsob, kterým ji provésti usiluje, museli bychoa formulovati smysl jeho po pravd takto „rovnoprávnost všech národností v Ra-
již
:
«49 s nadvládou však nméiny." Jeli to ješt rovnoprávnost ? mželi nadvláda taková jiným národm diktována býti právem a mimo násilí? a míiželi násilím takovým upevnn býti pokoj a stálost íše? Nechceme zde ani písné na váhu bráti, pro ku p. v Uhersku nyní všude nmecké ouradování se zavádí Uhry nacházejí se posavad ve stavu váleném, a lo není rádný stav konstitucní. Ani na
kouskn^
:
nyní doléhati nebudeme,' pro ouradra eským ped -lkomsíci zapovzeno bylo, užívati mezi sebou jazyka eského 5 tento v každém ohledu neospravednilelný skutek zdá se, že cestou nckonstituéní u vlády vjlouzen byl, aniž bohdá u nových ouaduv bude míti platnost, an pesahuje i pes ty meze, které ministerium samo to
píliš
lika
pi své z
Vezmme
ccntralisaci stanovilo.
bezna nutn
úslavy od 4.
Paragrafem 3Ž.
36.
a
a té
v úvahu jen pomry nevyhnuteln plynouti uíji.
ústavy vázány jsou
všecky
ty,
které
vyš.*í
ná-
rodní snahy a všecken politický parlamentární život k jedinému cen-
trum
líše,
k íšskému
snmu
:
nebot
snmové
zemští nemají než jistá
(Anordnungen) initi o vcech svých domácích mén dležitých. Následovn onno vše absorbující centrum buto stane se pravou smsicí u vže Babel, aneb jeden jediný jazyk (ku pr. nmecký) pijat bude de facto za jazyk centrální. Tím ale skutkem vyloueni budou všickni ostatní jazykové zemští na vždycky ode všeho veejného parlamentárního života. I nebude ani na této rán dosti, ole vláda centrální, užívajíc téhož jazyka, vylouí nápodobné všecky ostatní jazyky ze všech oboruv administrace vyšší. Takováto nerovnost nejen vyvrátí až do dna všecky t}' liché ei o rovnoprávnosti národv, a postaví pouhý klam smrteln nebezpenou pro všeza mravní základ íše, ole stane se cky ty národy, kteí krom Rakous budto ani nežijí, aneb aspo poNárod zajisté, kterému každé nálitického života vyvíjeti nemohou. ..naízení'*
i
rodní politické
a
parlamentární pohybování na
zatím sousedé v plné
míe
jeho požívají,
—
vky
odjato jest,
takový
národ
kdežto propadl
neuchrann díve neb pozdji zahynutí svému co národ, a proti smrti takové není na svt léku. V takovémto smutném pádu nacházeliby se tedy nejen Cechoslované a Maai, ale Jihoslované a Rumuni tito spokojiti se nechtjí, a nemohou tou nadjí, že as kmeneb i
5
i
novci jejich
v Turecku pedejdou je píkladem veejného života po-
národové tito nemohou, aby sebe radji dotené, ponvadž skutkem takovým podepsaliby sami ortel smrti své a spáchali by samovraždn. Žádný poctivý representant národu svého nemohl by s dobrým svdomím podvoliti se v to na íšském snmu 5 uinil, nevíme, moa kdyby to hlliby skutek takový právem místo míti, jelikož slibové a závazkové nemravní dle božského lidského práva za neplatné se uznávají. Co tedy jest initi, aby nesnázem a rozpakm takovým dle možlitického.
chtli,
Všickni
svoliti
k
ledy
centralisaci
i
i
«50
—
Pomoc jest tu, aspo v Iheorii velmi snadná; se vyhovlo? Potebí- té zprosta pesaditi nkolik ve praxi nikoli nemožná. lánkii z paragrafu 36 do poragrafu 35, a ustrojili dle toho celek nosli ale
i
Potebí jest dopáti jednotlivým národm rakouským tolik svobodného politického pohybování, tolik vlastního parlaraentárního života, kolik htaí, aby bez ujmy jednoty íšské rovnoprávnost narodil stala se pravdoti, a kolik potebí, aby odstranilo
úslavy.
autonomie, tulik
skutené nebezpeenství, ale i boleplodná tvárnost helotismu jednch, panství u druhých. Pokudkoli národové budou míli píinu,
se nejen n
se
hati
míru.
o národnost
A
svou, potud
nebude v Rakousku nikdy pokojnosti a
dány garantie samým organismem
nebudouli v tom ohledu
bude jisté od ministerium nadarmo plýtváno chlácholivými emi 5 nedíivra, mající od dávna tisícero podntu, vždy dále zmáhali se všecky svazky oddanosti a lásky. bude a hlodati veškerá držadla ppdstalnjšího a pramenitjšího jest, Otázka, co v Rakousku íšská-li moc centrální, ili moci zemské a národní, a máli onano zdá se nám v samém skutku sloužiti za míru tmto, ili naopak, pravé tak zbytená, zahálivá i pohoršlivá býti, jako jiné podobné Stavili zoumyslna otázky, ku p. o suverenit knížat aneb národv. zásady tyto proti sob, hledati v nich bdpor a hádati se o pednost jedné nad druhou, nemže než konen k nesmyslm a k nepravostem vésti. Jako u lovka pi skuteném oddlení duše od téla nastsrvá v organismu státním, kdyby organické jeho prvky a zásmrt, tak Mezi tím, jakkoli naprosto nesady poaly potýkati se vespolek. ouastnil možné jest, vytknouti v každém inu lovka, pokud v se rozum ili duch, a pokud smyslnost ili tlo jeho, ouhrnkcm pece rozeznání oboru duchovnosti a tlesnosti vbec nikoli tím se neruší. Diskrecí a dobré vle s obou stran tu v každém pádu potebí bude. Dle našeho mínní jednota íše Rakouské, máli býti neklamná požaduje pro své centrum, ili pro „íši" vbec, nutné nezvratná, i následující záležitosti a pedmty: 1. císae a naprosto, jen a státu,
i
—
i
nm
dm
ili
rodinu jeho-,
námoní',
4.
2.
záležitosti
zahranin
5
3.
vojenstvo pozemské
finance íšské; o. záležitosti obchodu
a
tudíž
i
6.
i
or-
Dále ješt jest, aé ili prostedky komunikaní v íši vbec. ne naprosto potebné, alespo velmi žádoucí, aby to co v jedné ásti íše za právo jest, ve druhé za kivdu považováno nebylo. Z výkladu tohoto pozná každý nepodjatý soudce, že my oboru innosti ili podruí moci centrální anebo íšské nikoli nechceme Ministerstvy pro pedmty doteklásti meze nedostatené a ouzké. né potebnými bylaby jednota íše tím dostatenji a stúlcji upevnna stvrpojištna, kdyby tebas ku p. zásada ta výslovné vyena každiké dlo, kterékoli u zena byla, že nejen každá pevnost, ale vnit hranic íše Rakouské se nachází, náleží výhradn do podruí
gany
i
i
i
moci centrální ili íšské.
251 Podle toho mohly a a národní v
mly
by všecky ostatní
Rakousku ponechány
byli
—
mocem
a
záležitostí
státní
snémm zemským
rozumí se, že pod ízením a štítem též moci exekutivní, která i v íši cinna jest, a výhradné jen mocnái éili panovníkovi písluší. Nám zajisté ve sporu tomto nejde nikoli o njaké obmezení moci a praerogalivy panovníkovy, nýbrž naprosto jen o jiný pimenjší a pirozenjší mechanismus psobení jejího. A prolož všecky ty obyejné dtky o naší prý neloyalnosti, našem rýpalství a separatismn atd. odkazujeme zase tam, odkud picházíváili autonomii
národiiv,
do oboru lží a utrhání. Kterak ale vlády zemské v Rakousku mají organisovány býti, aby neupadaly nkdy do sporu ani mezi sebou, ani s vládou cenvc uvažování mnohem delšího, nežli lánkem trální, to jest arci novináským obsáhnouti se dá,. My aspo nemohouce nyní do nho se pouštli, chceme jen ouhrnkem a povšechn naznaiti zdání své jí,
o dležitosti
této.
žebychom páli, aby ministerin, která nyní pp. se, Bach, Schmerling a Thun ve Vídni zaujímají, dokonce zrušena, aspo ve podruí svém obmezena byla na ten spusob, aby všecka jejich bžná ízení odbývána byla ve zvláštních ministeriích z-evislcých neboli národních. Každý vtší komplex aneb každá národní gruppa zemí korunních mlaby vele veškeré administrace své jednoho ministra, jenžby kollegou sice byl ministrv íšských ili Vídenských, aie pebývalby ve hlavním zemí sob podízených, maje pod sebuu raddy ministerialní pro všecky vtve administrací zemských." Takových ministrv museloby v celé íši býti pi nejNetajíme
bu
bu
mst
sedm, a sice pro zem 1. nmecké, 2. eskoslovenské, 3. pol4. madarské, 5. rumunské, 6. jihoslovanské a 7. itnlianské; vedle nich pak tolikéž zemských a soudv kassaMlliby ustanoven býti poet vtší, my bychom toniu také ních. Ministrové takoví, dostávajíce tuze na odpor nebyli. dvrné zprávy o poradách a uzaveních kollegv jejich íšských, museli by arci v as poteby zajíždti také sami k nim do Vídn. Od té doby, co železné dráhy a telegi-afy do všech mst hlavních se rozbíhají, zízení takové dalo by se provésti bez podstatných nesnází. Hlavní ale výhoda ze zízení takového plynula by ta, že všecky záležitosti státní a národní, stojící pod ministerium zemským, dalyby se odbývati až do instance nejvyšší v eech národních, a že zásada rovnoprávnosti národ pestala by tudíž býti pouhým mámidlem.
mén
skornsinské,
snmv
ádn
Síiti se zde dále o idei této nebudeme. Pro znatele a pro dobromyslné tenáe naznaili jsme ji bohdá Již zeteln d.isli: aniž pak my v podrobnostech mén podstatných, (pi kterýchž toliko úel od nás vytknutý tak neb onak vždy pece dosíci se dává), svévohi
s
kýmkuh
nesnaditi «e
chceme
5
co ale dávnvch nepátel
V 16
našich
se
*>-.•»
pouhé upímiiošti Iebas
samu krev jakých nea linsi Prolo zdá se budou. nám, žeby ná viniti nešlechelnosli plech n o vci lélo bylo i zbytená. Jen nkterých zvláštních daJši naše nkolika slovy ješt so dotknouti. musíme punktu Pedevším pokládáme za vc velmi povážlivou, dliti jednu a touž vtev administrace veejné, (ku p. vci školní) mezi vládu íšskou vlády zemské; tení mezi nimi bude nevyhnutelné, když jednakaždé bude chtíti rozšíiti obor podruí svého naproti druhé naprostá potebí jest, aby každá vtev taková celá i nerozdlená jedné moci tam, kde dlení arci nevyhnutelné jest, Ba toliko podízena byla. jmenovit v oboru Alianním, páli bychom, aby ku p. všecky dané isepimé odevzdány byly cele a bez výminky pod moc íšskou, daná arci* že se závazkem k odvedení pak pímé pod iHoci zemské, vymené ástky do kass íšských, jakož až posavad bývalo. Jina© píplatek zemský považovány budou ani da íšská, zajisté mrzuté a zbyod konlribuentnv za opus supererogalionis, za tené, pi emž interesse státní v obou pípadnostech trpli bude. Jen takovýmto roztídním a isolováním (osamocením) pedmtv jednotlivých v oustríijí státním dá se pedejiti a uvarovati na budoucnost nebezpené jejich cní se mezi sebou. Uvažovali jsme centralisaci rakouskou posavad výhradn ze slaPiponovišlo národního, proto že ono pro nás nejdulcžiljš: jest. meneme-li ale sob, kterak ve Francii, státu takm jednorodém a jednonárodním, mnozí z nejosvícenjších vlastencv jediné možnou spásu nyní jen v jeho decenlralisování hledají, pesvdíme se ochotné, že vc ta má i jiné stránky velmi díiležité a nebezpené, do jichžto rozjímání však pouštti se zde nechceme. Nesmíme ostatn zamleti o zdání svém, že jakkoli již nyní potebné se vidí v Rakousku zízení zvláštní íšské raddy dle §§. 96—98 ústavy oktrojované, poteba však taková stala by se ješt mnohem vážnjší a pilnjší pi zízení ministerií zemských nahoe dotených. Radda ta, složená z mužv nejzkušenjších a nejváženjších n všech národv Rakouských, a záležející asi z rady užší o«d&v totižto stále ve Vídni pebývajících, a raddy širší, roztroušené po mla by za povinnost^ sloužiti dobrým zdáním svým V^íefch krajinách, > každé státní poteb jak ministrm, tak i mocnái samému, a však pod výmínkou, aby i císa pán ministrové jeho mli dokonale vždy na vli, dle vlastního uznání svého, šetiti a poslouchati rady té, aneb nic. Toby pak tuším nad jiné mnohé prostedky napomohlo k jednot, stálostí a blanobylu íše, utvrdilo by politiku její uvnit zevnit, anižby vadilo a vadili mlo zásadám konstiluním a svobod národv rakouských. Konen ješt odpovdíti musíme na dtku, která odprcm cen-
<íoiye, vuie, že
svou ped
kdybychom nimi
vylili,
z
oni
vždy pece
bíih
ví
i
z
«
e
!i
:^
i
—
bu
bu
bím
—
i
i
'i5t
Rakousku nejhojnji a obyejn se inívá. Praví so že vláda rakouská musí bytí silná a drazná, a protož pedevším sestedéná na jednom míst a v rukou jednch. My sice nevíme,
centralisace v totiž,
vždy
kdo se pouští do boje s pírodou a s prákonené vždy klesnouti musí, o lom nepochybujeme. Zdá se však, že naši odprcové matou v reci své snad mimovolne rozliná penétí dohromady, mluvíce totiž o vládé sibié, a mníce pod tím jen vládu pohodlnou. Jestli tomu tak, nechceme jim v tom odpírali naprosto^ máme však za to, že pohodlí nenáleží mezi pední požadavky vlády konstituní. Pohodlný, co do státního bývá-li
vem: že
ale
silný ten,
v boji lakovém
ízení, jest jen despotismus a barbarství;
vlády osvícené a svobov šetení tisícerých interessv státních a obanských, a protož nemohly ani nechtli vyhlašovati pohodlí svého za vc ve státním organismu nad jiné dležitjší. V Praze dne 21. pros.- 1849. Fr. Palacký.
domyslné bývávaly od jakživa pilný
národní noviny.
.
(N. N. 28. prosince 1849.)
asy stávají.
pravého zápasu
Až posud
a
boje politických
bylo všechno
jen
stran teprva neurité, více citem
nám napouhým
než rozvahou jen vedené, tak že mnohý v tchto rychlých politických matenicích ani sám dobe nevdl, ku které stran vlastn náleží; neboE hesla stran byla tak neuritá, strany samy tak pomíchané, že tžko bylo zcela urité se k jedné pipojiti, a od jiné odtrhnouti. Zkušenostmi však r tchto dvou letech nabytými, a chladností která se poznenáhla po zimniním zápasu zase dostavila, došla zajisté již nejvtší ást myslících oban k jistému politickému pesvdení, vyvolivši si jistou stranu za svou, a nauivši se jinou co protivnou a nepátelskou znáti. V pravé konstituní zemi má každý ádný oban k jisté stran náležeti, a kdo praví, že jest nestranným (to jest že se žádnou stranou docela nedrží) ten jest bu lhostejný nieho sobe nevšímající lovk, jenž jako ovce trpliv snáší všechno, co osud nadlí, nestaraje se o to, kterak by sob sám pomohl, anebo jest chytrá liška, jenž pi zápasu stran pkné za vtrem eká, aby se potom k té
stran pidal, která vyhraje. Ze nyní panuje strana jak v politickém tak
nám
i
v národním ohledu
protivná, to víme všichni, víme též, že se tato strana
o to piinuje, abychom
my
mnohé
všemožné
strana liberální, strana národní vždy více
k této panující stran, jako obyejn, musíme ale viti, že pece ješt dosti nás zbylo, abychom se asem svým vítzství našich zásad nadíti mohliy seslábli.
Ze se
též
pidaly, není nás lajno:
lišky
ellož však nedosáhneme jinak, než se
více
sílí
strana
nám
protivná,
piinlivoslí a setrvaloslí.
musíme
více
tím
i
my
svých
ím sil
napínati.
Tak, jak nyní vci stojí, nezbyly nám skoro žádné jiné prostedky k psobeni pro naší vc, nežli tisk, jenž pi vší své nynjší obmezenosli. pece vždy ješt dle mého pesvdení dosti mocný jest, aby poznenáhla našim zásadám prchodu zjednal a pravdu naši k vítzství pivedl. Národ všeobecné vzdlaný nedá si kivdu inili
—
—
od jednollivc, nedá se utlaovati: nebof kde se ngjde ve svt ta moc, která by utlaovati mohla celý národ proti jeho víili ? Utlaéuje-li se národ, dje se to vždy jeho vlastní vinou, ponvadž jedna jeho ást nevzdlaná, neznající svj vlastní prospch a ce^ty k nmu ved lUCÍ, vždy se dá nerozumn se svou vlastní škodou zneužívali k potÍBení celého národu. Utlaovatelu je^t vždy málo, a jenom skrze že se jim dá množství nerozumných ^e svou vlastní škodou zneu-
to.
za nástroj,
žívati
Prulo jest
{)odaí se jim utlaiti všecbnj^ dle
sného
mínní jenom
jediný pravý a hlavní prostedek,
bod
všeobecné vzdlání
kterýmžto se jist
národu
dojde ke svo-
a k právu: všechny ostatní nevedou platn k cíli. vzbouení mohou sice též sprostiti národ od utlaovatelu avšak jen na as, nebo není- li celý národ vzdlaný, brzy se zase vyskytnou chytráci, kteí na jiné cest slarou despotii a líiisk Tojnu nás uí historie nových i stanárodu na šiji uvaliti dovedou. rých asu. Nebol lid nevzdlaný, nerozumje všemu tak, aby z .vlastního rozumu mohl soudit, musí nkomu vit a podle jeho rady se
trvanlivé
Revoluce,
—
zachoval
:
jak lehce se ale v této své
dive
klame, a teprva tehdy
když již pozd jest ? Vzdlaný muž ale pouhé slovo vit, on rozváživ všechno eené
k pravému náhledu pijde,
nepotebuje nikomu
i;a
pidrží se toho, co za nejspravedlivjší a nejužitenjší uznává. Proto se také
poctivost každé politické
upímn
jak jest
strany nejlépe podle
se o pravé vzdlání lidu stará *)
pesvdena,
že tím silnjší bude,
každý vzdlaný maje svj
ím
:
toho pozná,
poctivá politická strana
vzdlanjší bude národ,
pravdu ode lži, právo od nespravedlnosti, jist se k takové stran pidá a nenechá se od jiných falešnými praktikami podvádti. proto že
vlastní úsudek, rozeznávaje
*) Nepravíme bez oumyslu pravé vzdlání, a míníme tím takové, kdežto se
užitené pravdy Vidíme všude ze zkušenosti, že liberální vlády velice se o školy a jiné v/.dolávací ústavy starají, a na né znamenitou ást píjm zemských obraeují: kdežio despotické neb alespo k despotii naklonné vlády jenom o vojsko dbiijí. školy (zvlášt školy pro obecný lid) ale všemožn zanedbávají, a pranepalrné výjohy iní. A když pece lakové vlády alespo na oko o na školy dbali musejí, starají se pede vším o to, aby se v nich vyuovalo vcem nepotebným, roznm nevzbuzujícím, aby se již v niládi obanm necluif zkrátka aby obecný lid nepemýšlel a —neprohlédnu]. proli uieni vštípila, lidu všecliny nepravdivé piedsudlív z myslí vyvrátí a pro život vštípí.
n
—
255 povdomí, že nynjší poníženost našich slonárodu za hlavní píinu má nevzdlanost a obanskou nevdomost velké ásti našich krajanu, kteí nevdomky naším nepátelm sami proti sob pomáhali a pomáhají, nebot by tito jinak žádným zpsobem nebyli rali tolik síly k našemu utlaení : chopila se strana naše všelikých možných prostedk ke vzdlání našeho lidu a mezi tmito prostedky jest nejhlavnjší tisk a zvlášt za naMajíce tedy dobré
vanských
as
šich
noviny.
O dležitosti novin v zemích konstiluních nemyslím zde jakožto o vci již známé slov síiti. V konstituních státech musí každá politická strana pede vším o to peovati, aby poet svých oud stejn-
konen vtšinu jak v K tomu zvlášt psobiti
život vbec musí noviny, aby politické smýšlení své strany vysvtlovaly a rozšiovaly, proti nepiznivcm bránily, zásad}' protivných a nepátelských stran vyvracovaly, a pro svou stranu vždy více myslí získaly. Dležitost novin jest tak všeobecn uznána, že to nejlépe z naších protivníku pozorovati mžeme, kteí žádného nákladu nešetí, jen aby noviny ve smyslu naší stran zjevn, bu zakryt protivném a nepátelském vydávati a naší stranu tak oslabiti mohli. Až posud sice všechny jejich pokusy v eském novináství nevypadly skvle, ponvadž však neustáli, nýbrž jak se zdá, ješt k vtším pokusm se strojí, zvlášt pak znamenitými penžitými a jinými prostedky vládnou, bylo by pece možné, že by poznenáhla jejich usilování nám smýšlejicích vždy rozmnv*>žovala a
tak
i
snmích sob
na
získala.
bu
nebezpená
býti
Za
touto
o
svém
telné
mohla.
píinou zdá vlastním
aby mnozí, jenžto
se
se mi býti v tchto okolnostech nevyhnu-
postavení tuto
upímné
nco
horliv ke
a
v krátkosti
podotknouti,
stran naší piznávají,
pravý stav a životní okolnosti ,,Níírodních Novin", které z mnohých píin nemohly býti povdomý, a aby pak podle vlastního uznání svého mohli jednati tak, jak se jim bude zdáti prospšné. Akoli ostatn velrai nerad mluvím o své vlastní osob, tuto alr jest ona s vcí samou v tak nevyhnutelném spojení, že se nedá dobe odlouiti, proež mi nebudiž pokládáno za neskromnost, ím se tuto sám o sob zmíním. Nepišlo mi díve ani na mysl, že kdy budu polické noviny blíže seznali
jim až
vésti
posud
neb dokonce vydávati.
Vybral
jsem
si
sice spisovatelství
za
ouel svého života, maje však ped oima hlavn bellelrisliku, k emu jsem též potebné pípravy uinil. S tímto oumyslem odebral jsem se též r. 1845 do Prahy. Když však s koncem tohoto roku stala se
zmna
ve vydavatelstvu
tehdejších Pražských novin,
redakci tchto a s nimi spojené
Vely
starších vážených spisovatel také
vedl jsem tedy tuto redakci
a
vybídnut, a
skuten
byl jsem k
piinním nkterých
ustanoven.
hledl jsem prospívati
Od naši
r.
1846
spolené
véci lak dalece, jak jenom
tehdejší
absolutní okolnosti
dovolovaly.
nemohlo bez rozmanitého pronásledování onedního, uvéí mi snad každý,aékoli pro svrchovanou tajnost celého tehdejšího onadování nic do obecenstva nepišlo, a jen moje registratura chová Pravé T sobe ty rozliné žaloby policejní a moje ponížené repliky. byla naplnénn míra má, a mél jsem býti z redakce odstrann (za piíinon vychvalování tehdejšího liberálního papeže Pia IX. a pouka-
Že
se to
díti
zování na národní
snažení Vlachi):
ním svoboda vbec
a
to
nastal
bezen
r.
1848
a
s
sveboda tisku zvlášt. Zrovna se tenkrát konilo tvrtletí. Až do té doby nemohly být ovsem ani opposiHÍ, ani vládní noviny ve smyslu nynjším, aneb vlastn byly všechny noviny vládní, to jest censura nedopouštla pranic tisknout, co se nelíbilo vlád. Dobe však véda, že zárove s konstitucí a svobodou tisku také vláda se bude po novinách ohlížet, které by ve smyslu jejím psaly a ji zastávaly, a pedvídaje že k tomu budou ustanoveny Pražské Noviny: nemohl jsem déle redakci tchto novin vésti. Akoli se tehda ješi ani vdti nemohlo, jaký smr vezme vláda s ohledem na slovanské národy, ba akoli ani sama vláda fehdá to nevdla: musel jsem se vždy obávati, že tento smr nebude snad smrem naší strany, smrem jak by si ho žádali Slované, a že bych tedy jsa redaktorem vládních novin leckdy musel proti vlastnímu pesvdení jednati. Dbal jsem tedy záhy o to, abych sám naložil jiné, nové, samostatné noviny, které bych mohl vždy ve smyslu naší strany redigovali, za kteroužto píinou jsem je chtl nazývali Národními Noviíiami. Podniknutí takové nebylo malé, a ponvadž mi hlavn na tom záleželo, aby tyto nové Národní Noviny co do velikosti a zevnjšku dstojný byly našeho národu, k emuž však nanemin ron asi 30.000 zl. st. nákladu zapotebí bylo, žádalo podniknutí toto ponvadž však se mi již ped tím podailo Pražtéž jakési odvahy^ ské Noviny pi znamenitém zvtšení ve formáte od 200 na 1.500 odbíratel pivésti, odhodlal jsem se i k tomu. Z ohledu loho však, že se již tenkrát dalo sice pedvídati asem svým zavedení kaucí, ovšem ale se vdli nemohlo jak veliké budou, a aby tedy kdyby snad tylo kauce tak veliké byly, že bych sám ji nemohl složiti, celé podniknutí neuvázlo staral jsem se v té véci hned na poátku o njakou jistotu. Šlechetný vlastenec a mj dobrý pítel hrab Vojtch Deym slíbil mi na moje požádání nejen podporu v kauci^ nýbrž krom toho se ješt samovolné nabídnul, že mi kdyby se podniknutí moje nezdailo a já penžitou škodu utrpl, tuto nahradí. Tohoto druhého :
dobrotivého nabídnutí
nepoužil jsem,
ponvadž
se
podniknutí dosti
dvou tvrtletích vydání znan bylo pjjmy, postaoval pece ješt posud pebytek z pedešlejších k nahrazení tohoto deficitu: když však naízeno jest složení 10.000 zl. si. kauce, pjil mi pan hrab na moje požádání k tomu
zdailo, a akoli v^tš:'
/lež
v posledních
257 oueli 5000 d. st. (vícn jsciu nejiotíebovul) a sice beze všeho f>oz mé strany, jen na pouhé estní slovo. Pitom podolknouli miisim^ že hrab Deym, jehožto poHtické smýšlení jesl jinak kažtiénni z jeho kroku a utrpení povédonio, na tendenci novin jiná psobení si nikdy neosobovaJ. než jako každý jiný s námi se srovnávající našinec. Okolnosti tyto zvlášt proto uveejnili za dobré jsem uznal, aby se
jišténí
vdlo,
že jsem v redakci a ve
smru
zcela neodvislý, n že se léž
Národní Noviny až posud vždy samy udržovaly, na co velikou váhu Nebof vtší ást novin nemže jinak vycházeti^ než na subkladu. jisté strany politické, venci (penžité podpory}, vlády, jednotlivých stav : když se ale noviny jen pouze z dobrovolného pedplacení beze všech jiných píplatk udržeti mohou, jest to vždy nejlepším dkazem, že se s jejich zásadami srovnává obecenstvc. Tím ovšem nechci íci, že by se snad všichni našinci ve všem srovnávali neb srovnávati mli s Národními Novinami, nebo kolik hlav, tolik smyslu, a v takovém pádu by snad každý lovk musel míli zvláštní noviny pro sebe dosti na lom, když se jen ve hlavnjších vcech srovnáváme. Ze ostatn práv v ohledu tomto nemám lehký úkol, abych se všem rozliným stavm, všelikým malým rozmanitostem ve smýšlení osob naší strany alespo ponkud zachoval, o lom by se každý snadn pesvdil, kdyby jenom na njaký as na moje místo se postavil, a všeliké to trhání a škubání to na právo, to na levo, to na horu, tuším že by pak byl mnohem shovívavjší, to dol za mne trpl: když se domnívá být nkterým lánkem, který jsem pijal, uražen. Co se ostatn smru Národních Novin dotýe jest každému již za ten celý as v tak rozmanitých neobyejných dobách dstaten známý : hledl jsem vždy dle svého nejlepšího vdomí povzbuditi mysli národu, minulá ped vky sláva vlasti naší tanula mi vždy ped oima, nadje pevná, že možná jest ješt skvlejších se dodlati, neopustila mne nikdy i pi nejtžších pekážkách. Nemohl jsem se nikdy snížiti k tak bídnému pontí o eském národu, abych jeho lepší budoucnost mohl oekávati od protekce nkteré vlády neb nkterého dvoru: i lovk jednotlivý, který spásu svou hlodá ve protekcí, zdá se mi vždy nízký, tím více národ, jenž ze sebe vždy
bu
bu
bu
:
—
—
as
mže
utvoiti
též
to,
co utvoiti chce.
sám od tohoto svého pesvdení nikdy neupustím, a že na všech možných cestách vždycky k uskutenní jeho pracovoti Ze
já
budu, o tom mám dobré vdomí a budoucnost to bohdá nejlépe ukáže ; abych však práv na této nynjší cest Národními Novinami dále tak psobiti mohl, to ovšem není pouze v mé moci, nýbrž závisí hlavn od podpory našeho obecenstva. Každý nahlídne, že pouhá tendence nedlá ješt noviny, a že majíli noviny rychlostí, obšírností a dkladností zpráv a zajímavostí svého obsahu vbec jiným se vyrovnati, neb dokonce (jak bychom !
—
258
n
vtších penžitých výloh k tomu jest tak skromnéni poctu odbíratelii pi nejlepší vli nikterak vystaiti nemohou. Kdo záležitostem tmto rozumí, pochopí snadné tuto naší materiální obmezenost, když porovná naších novin cenu. s velikoslí a potem odbíra<el jiných novin. Když ku p. Ost-Deutsche-Post pi své vyšší cen a menším objemu pes 5000 odbíratel má. což ron okolo 60.000 zl. si. obnáší, vidí se snadno, jakými prostedky v porovnání k nám vládne. Ovšem že se v tomto ohledu ješt posud s nmeckými novinami rovnali nemžeme: nebot akoliv poet v Rakousích není v celku mnohem vtší, než poet Cechoslovan, pece se k ním až posud vtší díl zámožnjších ze slovanských a jiných národností piznává a je proti páli) nad
si
vynikati, tím
zopoiebí, ku kterým
však
pi
Nmc
nám
podporuje.
asem
bude tenáské obecenstvo naše zrstati, avšak vtší býti mohlo než v skutku jest, nebo tak maié ouéastenstvi pi všech esko-slovanských asopisech vbec ne-
již
svým
arci
nyní by m-nohem
žádném pomru k potu národu našeho
v
slojí
se všelikým ohledem
i
na nynnší neprobuzenost jeho.
Národní Noviny byly až posud
ským nýbrž
i
slovanským
vbec,
asopisem nejen
nejvtším
(ani ruské
e-
nevyjímajíc, protože v
absolutisnnis brání vývinu asopisectva) každý však v tchto vcech zkušený sám uzná, že pi takovém potu odbíratel se
Ruších zase
však dále zvelebovati a zdokonalovati nekdežto snad pece ilejší život politický u rakííuských nastane, tak žeby nanejvejš potebné bylo,
sotva jen udržeti,
obzvlášt
niohoi?,
všech
nárrd
nikoli
nyní,
abychom všude (alespo v hla vnjších mstech), schopné spolupracovníky mli, což ovšem bez velikého nákladu docíliti nelze. Toto vše podá každému, kdo se k naší politické stran piznává, její vznik na srdci leží, náležité svtlo, aby síly a slav tchto novin jak náleží uvážiti mohl, a aby redakci nepipisoval za vinu a
komu
mnohé nedstatky,
jejichžto
píiny
jsou pouze materiální.
Foederaliste a centralívSte. I
(N. N. 6. ledna 1850.)
Každý, kdo zná okolnosti naše, mohl již naped vdti, jakou boui spsobí asi lánek p. Palackého o foederaci. Nyní když již nejvtší mrana tohoto krupobití nmeckého pes naše hlavy petáhly, a jen sem a lam ve vzdálenjších koninách ješt leckde bruí nkterý ze snu svého panského probuzený nmecký centralista: nyní jest již také as, abychom vyšli zase na strašlivou
»59
—
zdravé povtí, podívati se, jakou škodil asi naše osení iitrpélo. Tuším že pražádnou: kdo díve byl némeck)' cenlralista zstal jím, byl v ném vším tím, co proa kdo byl foederalislického smyšlení, tivníci
této
Palackému
naši proti
—
již
naped
to
namítali, ješté
vidíme
—
více
nepesvdí
potvrzen.
nikdy
Ve
véci
jedna strana
druhou, a3e pehlasuje.
Pan Palacký
z
píin nám dobe povdomých
zajisté
a
tých odstoupil prozatím z bojišl papírového, což mnozí, kteí
dležisi
tak
rychle a tak rádi všechno hned na svou stranu vjkládají, za zjevnou
porážku jen
foederalistických
za píli:^
smšnou
zásad vyhlásili.
Taková
domnnka pesvdeni a
však
považovati se musí, nebot jsme
každý také na první pohled vidti msisí, že spor mezi centrahsty a foederalisty, kdyby to jen na konstituní snmovní zápas pišlo, nevyhnuteln ve prospch foederalistu rozhodr.Mt byli musí. Strany ob jsou píliš nestejné, a samo ministerstvo zdá se to dobe pedvídati, proto že se opatrn varuje všude piznati se ke svému ceníralismu, a vždycky pí každé píležitosti íkává, že jest vzdáleno od nemírtié a škodné cenlralisace; pi emž ovšem každý, kde slova a skutky dobe porovnati umí, tata slova za nic jiného než práv za pouhá slova uznati
nemže.
Úplné rozebírání tohoto pedmtu nehodí se ovšem pro nynjší dobu, nebo nám k lomu schází svoboda tisku: výmíneííý stav vojenský nepipustil by, aby foederalisté poali všemi silami otásati ústavou od 4. bezna. Proto také neraíižeme protivníkm svým, kteí svou proti poii kídly vojenské moci velmi dobe mohli tasiti zbra nám, odpovídati tak jak by zapotebí bylo, nebo nejhlavnjší dvody naše zdály by se snad mnohému (jak se te íkává) pobuující. Tolik však mohl každý sám pozorovat, kdo odporné ohlasy v nmeckých novinách etl, že Nmci opírající se proti foederaci piliš Snažíce totiž nemožnost rovnoprávnosti národní. mnoho dokázali se totiž všemožn, dokázali nemožnost vyvedení návrh p. Palackého všelikými zdánlivými dvody, dokázali tím, že rovnoprávnost národní nedá se provésti. Nmecké noviny tímto dkazem ovšem jen chtli ospravedlnil nevyhnutelnost nadvlády a [lanování nminy v Rakousích: tím ale pivedli celou záležitost na ono stanovisko, na kterém se také rozhodne. Když myslíte, že rovnoprávnost není možná a že panování •jednoho nad druhými jest nevyhnutelné, nemžete pece oekávat, že vnutit^ si dá nkdo vaši nadvládu papírovými neb ouslními dvody nadvláda se jinak nežli silou provádli nedá, a až to k lakovým argumentm pijde, pak teprva zvítzíle-li, musíme poslouchat vaše dvody o nevyhnutelnosti nadvlády vzhíélanejsího živlu. My ješt po-
—
.
sud
nevíme,
že jest skutená a
nedáme se prozatím
odstrašili
poctivá rovnoprávnost možná, a žádnými nadávkami, žádnými nepocti-
360 výrai
naknutími
nám naplnny,
a
denunciaceini, kterými jsou
píiny vyhledáváme rakouským národm pátelsky dalo a
nmecké asopisy proU
všelikých cest, na kterých
z lé
by se žíti pohromad. I?ndele-Ii však tvrdošíjn tomuto snažení našemu pekážeti, domnívajíce se tak udrželi :^ad vládu svou: varujte se, abychom se konen my od vás nenakazili a vašich dvodu proti vám neužívali. Známo, že se lovk zlému spíše nauí než cnosli; varujte se tedy, abychom snad asem svým zavedeni vašim píkladem, neu
oni
nám poád
dokazují, na národnosti lak
mnoho
nezáleží,
eknme
bu
všechno po slovansku nebo po vlásku, a uvidíme hned z povyku jejich proti lomu spsobeného, že jim na jejich národnosti zrovna tak mnoho záleží, jako jiám na naší. Nmci se rádi vychloubají, že jsme své vzdlání od nich nabyli^ tím ale dlají sob jakožto uitelm špatnou est, jestli nás 1 po všem tom od nich zddném vzdlání za tak sprostné drží, abychom takové a podobné jejich sofismata a zá-
Jim,
af
se tedy u centrální
vlády rakouské jedná
kruty neprohliželi.
Budoucn probereme obšírnji rozliná mínní o spisu p. Palackého pronesená. Ve vci samé myslíme, že se na budoucím snmu íšském všichni liberální zástupcové slovanští, vlaští, maarští a vumunšlí k stejnému mínní hlásili budou: co se však provedení týe, ovšem budou rozmanité náhledy, jakož ani pi véci tak nové a dležité jinak
býti
nemže.
n. (N. N. 8. ledna 1850}.
Spor mezi centralisty a foederalisly v Rakousích rozhodnouti se dá docela snadn následující jednoduchou otázkou Chcete aby bylo Rakousko konštitun-svobodným státem? Jestli to chcete, musíte uznat, že se vládnouti musí dle vle a ve smyslu vtšiny ; budeli se ale vládnout ve smyslu a dle vle vtšiny, kterak mžete oekávat, že si vtšina (to jest 28 milion Slovanu, Vlach, Madáru a Rumun) dá líbiti nadvládu^ panování a pednost lak malé menšiny 7 milion :
—
;
261
Nmc ? —
Ovšcin cestou ordonancí
panovnickych dá se oktrojovat stojí
ped íšským snmem,
bjf by se sebe déle
:
ve formách absolutních, samo-
nmecká
centralisace, ale
kterak ob-
pece jednou svolali musí, a chtl ? S jakým citem budete moci
který se
odkládati
Benjaminové vlády vstoupiti do snmu svých v každém ohledu odstrených ale v každém ohledu silnjších bratí ? Nebudete se stydt za privilegia udlena vám na oulraly všech ostatních, za onen strakatý šat sešitý pro vás z pobraných ostatním bra-t
jako/to rozmazlení
—
i odeknete se radj konstituce, abyste se nemuseli tím kus ? nepíjemnou vtšinou na snmu, která od vás bude žádat svých setkat s Nkdo sice má od Boha len dar, že se za nic neotc ddictví ? spojení s despotismem hledal svj prospch by teba ve stydí, a že sama obrátí zbra proti vám, kterou jste nedávno najednou tu ale se šermovali. Za asu revoluní doby r. 1848 nám tak hbit proti ješt, utvoiti jednotu nmeckou, vychtli zpsobem když jste násilným :
hlašovali jste nás všude po celé
Evrop
za otrocky smýšlející reak-
nyní cionáe proto že jsme se. k jednot nmecké pipojiti nechtli náhradu priješt za revoltovali, které jjite ta vláda, proti ale když vilegie vám dává a ješt vtší v budoucnosti slibuje, nyní nás prohlašujete za rýpaly a revolucionáe pro to samé, /e opt nechceme býti v jednot nmecké Vy tedy z jedné huby na horko a na stuPravili jste, práv sobectví vaše požaduje. deno foukáte, jak toho se ukáže, svobodu, a nyní že zrovna zadáváme pro národnost že my naopak vy pro národnost svobodu zadáte, proto že se vaše nadvláda v Rakoasích jinak než ne cest ordonanní udržeti nedá, proto že každý íšský snm s nesmírnou vtšinou bude proti ní protestovati i kdyby se všemožné skrze veliký census obmezoval hlas lidu na snme, pece se nikdy nepodaí vlaskou, maarskou a polskou šlechtu pi nejvyšším censusu ze snmu rakouského vytisknouti, a tak nai :
!
5
nám ponmilosl
hradí v otázce této naší šlechty
ostatním a
Slovanm
hlas}',
neitelnost k národu
které ztratíme pro
!
A
kdo jest tedy svobody railovnjší, ten kdo na poctivou vtšinu se odvolává, nebo ten kdo se pod šos ordonanní vlády ukrývá ? Všechny servilní vládní noviny a všechny nmecké nevyjímajíc ani nejliberálnjší velmi jedovat brojí posud ješt proti zásadám foederalislickým lánku p. Palackého, a nevíme skuten které z nich s vtši jedovatostí. S velmi pedasnou kvaplivostí volají všechny, že již foederalisté poraženi jsou a ješt ani nebyl snm, ješt ani
hlas na snme
—
—
se foederalisté všichni
neozvali.
Na ukázku, že se Nmci ve svých kvapných a samolibých vítzných pokikách velice mýlí, uvádíme zde nkolik novjších ohlas. O smýšlení Maar podá nám svtlost dokonalou následující lánek centralistické Presse Dopisovatel z Pešt do „Presse" píše :
262 „Palackého pívržciíci
zumni,
hoe
politické
i
trikolorii
považují kapilolaci
u Prahy.
lickou
zdání bylo zde s živým ouastensívíin lsno,
maarského
notu
Maarské
a
Jsou s eským djepiscem docela sroVilagoše za novou porážku na Bílé ii
noviny budou Palackého politicko-diploma-
ve zvláštních úvodních láncích
rozebírati.'"'
—
Kdo do driešní naší rubriky Rumunové nnhlsdnc, pesvdí se, že tento národ skutená již od J. M. C. to žádal, se p. Palacký ve svém lánku zasazuje, a že každý národ pedevším jednotu svou a všemožnou samostatnost si žádá. Rumunové jsou ze všech narodil
o
rakouských nejmén procitlí, a ejhle oni již porozumli svému opravdivému prospchu. O smýšlení Jihoslovani podali jsme již díve zprávy a tito kmenové dílem na svých snmích, dílem peticemi, dílem skrze dvrníky své žádali již o všechno to ba ješt o víc než v lánku p. Palackého. }Q^\ vytknulo, a nemíiže být žádná pochybnost, že se ve vci samé úphi s námi shodují. Ze však i ve vojenské hranici slovanské podobné smýšlení panuje, to ani Nmci sami tajiti nemohou. Vídenský Wanderer píše „Dle zpráv ze srbské hranice není tamnjší smýšlení velmi potšitelné, a též mezi ouedníky má ná~ rudní strana své pívržence. Vojsko posádkou lam ležící jest dnem nocí k boji pipraveno. Pi takovýchto pomrech mže se každý domyslili, že známý lánek Palackého nesmírnou sensatí zde zpsobil.'"' Jeden z nejváženjších hlasu ale ozval se pravé mezi Poláky. !
i
i
:
i
Jediné jejich neodvisié noviny Cz-as v
Krakov,
které
krom
toho pro
písnost tamnjší vojenské správy jen málo mohou své pravé mínní vysloviti, takto píší v posledním svém ísle „Protivníci foederace v tolikerých již projevených hlasích nevnikli ani jeden do hloubi vci o které se jedná, nesmli se mili :
s celou její iimluvíí
váhou,
pluli
toliko na povrchu,
nebo nepatrnjších
návrh,
chytali se zdánlivých
které se zásadou
samou
pro-
pím
ve spojení nejsou.
Do
tídy klademe všechny repliky novin ..Reichszeitung, Correspodenz a Ostdeutsche Post." Námitky a dvody jejich nejs )u dost dkladné neodpovídají pím olúzce samé, ale usilují její následky poráželi. Co do nás, my pHjimáme docela 2.ásadii p. Palackého a jestli návrhy jeho nevydrží kritiku (pestati pi Lloyd,
léto
Lit.
5
také nechceme) není to vina zásad}', ale navrhovatele. Jak ve vku XVI. a XVII. nemožno a ovšem velmi tžko bylo slíti v jedno tlo, tvoící celek úzce ssebou srostlý, dv zem náboženství katolického a protestantského, jak usilování tohoto druhu roznítily válku, která bhem jednoho století uinila z celé skoro Evropy jedno veliké zboenišl tak za našich usilovati o utvoení jednostejné íše na ujmu a škodu národností, jest tolik, co vehánti zem do záhuby války domácí, jest tolik co stavti se humanit v cestu. liich
:
as
263
My nepochopnjeme
centralisací,
kteráby nebyla v odporu s národnost-
mí, a iDÍiióní naše sdílí, jak se zdá,
asopis „Reichszeitung'*,
když
že skoro všechny monarchie
praví,
evropejské povstaly ze slouení Jsou-ii nyní jednostejné, lohož pvod jest
rúzno-národních provincií.
ten, že ty rzno-národní provincie v boji s politickou myšlénkou íše zahynuly jako zvláštní tla, z vlastního organismu život erpající, a staly se toliko mrtvými údy. jichž životním nervem jest ona vedoucí myšlénka v prostedku zem, jest vláda ústední.
Ale byla-li taková minulých, l
tené
zmna
životního
pramene
možná ve vcích
že tento samorostlý pramen nebyl dosta-
se to tím,
stalo
že myšlénka národnosti jsouc nerozvinutá,
nemohla se onéch vk, když neohnutelnou vlí a nevyerpanou zásobou prostedk dostátníci sahovali toho cíle, kolik asu, úsilí a prolití krve bylo poteby Nyní se vc tato jeví v jiné podob, nyní základní myšlénkou humanity jest myšlénka národnosti, musí tedy býti podkladem všeliké budovy politické. Zásadu tuto piznal §. 5. oklroj. ústavy „Všichni kmenové národní užívají rovných práv a každý z nich má nezrušitelné právo k zachování a pstování své národnosti a svého jazyka." Když S3 tedy centralisace bez ublíže-ií národnosti nedá zavésti, což již každý lovk dobré víry pizná, píí se ona paragrafu udanému. Kdt/ jest vsak centralisace 'zákonná a kdy je možná ? Na ob ty otázky chceme tu odpovedít nedotýkajíce se tetí ,Jeliž v monarchii výhodná pro blaho obyvatel." -Každý národ, který se pocítil nárosvém nalezli zídlo, z kterého proui života rozdem, musel v chází se po všech jeho oudech, musel dojíti všech výminek existence Organisace jeho musí bráti pvod a poátek v tomto zídle, politické. erpat siiy k dalšímu rozvinu a pood nho musí záviseti, v Bez nho národ je tlem mrtvým, neorganickým, jedním slokroku. Zdaž ale blahobyt celé monarchie muže shovem, není národem. Lzeliž se domnívati, žeby dnouti s morální smrtí jednotlivých ástí. zem dobrovolnou rukou podepsaly ten akt samovraždy. V monarchii jednoho národu, jejž víží spolená mluva, spolené obyeje, spolené dje historické, zkrátka spolenost pedních a hlavních výminek politického života, hodila by se taková soustava, kteráby louila ásti zem, ježto niím jiným nejsou jak ondy jednoho tla s hlavou silný,
opíti pesile
myšlénky
A pece
politické.
již
i
za
!
:
I
:
ln
I
nm
s
I
v ele. Ale jinaí jest
vládní I leží
to
vc
v monarchii z rozliných
v jejímž pojmutí již leží decenlralisování.
jící,
práv na zharmonování
tu
vnalosti
smru
rznorodých
a snažení,
interes,
národ
Umní
sestáva-
vládnouti zá-
jednotlivých ton, na dobrovolné sro-
na slouení
onéch ástí
spolenosti
bez ublížení kterémukoliv dogmatu národnímu pro-
vincí.
Toliko na tomto harmonickém svazku
hobyt,
rád a
mohutnost monarchie.
mže
se zakládati bla-
Zatím však systém centralisaní,
264 jehož pívrženci jsou výše zmínné asopisy vídenské, boí pirozený ten poádek, kazí místní harmonii, zbavuje národ myšlénky, jenžto jest jeho sluncem, a téžní punkt každé province usiluje vytrhnouti
pirozeného jeho sídla a penést kam jinam. Jest to tedy sy.-tem ustaviného boje a boení, a že takový systém na cest písn konstituní provésti se nedá, rozumí se již samo sebou. Centralisace tedy žádá písnosti vojenské, despotismu, klerýby mohl vítzn vynikat z každodenního boje, pikváéovat místní pekážky a se silami provinciálního života nakládati podle své vle. My aspo nemžeme centralisaci pochopit na jiné cest, a protivníci naši musí pamatovat, že vláda opírá se o ústavu z 4. bezna, že život konstituní neshodne z
se s písností vojenskou.'' z Vlach ovšem nemžeme posud žádný uvésti, proto že tam na as všechny hlasy politické nemže však býti ani za mák pochybnosti, že Vlachové alespo tolik samostatnosti si žádají jako jejich dosavadní chování oupln svdí, jakož to, že ani my, o sama vláda si posud netroufala tak jako nám jim nmeckou centra-
Hlas
unilkli
:
em
lisaci
i
vnucovati.
Tím
více tedy
musíme
s
ousmchem
ísli lživý dopis
z
Prahy
v Oeslerr. Reichszeitung p. Landsteinra umístný, který zde na ukázku Dal si p. L. takto napsati z Prahy též podáváme. „Kdo Cechy a jmenovit Prahu zná, kdo ví, ím jest Palacký slovanské stran, kdo ví, že strana tato až dosavad ve foederaci prohlašovala zásadu, která v této své všeobecnosti jakožto pouhé slovo tžko se dala* pochopiti a nesnadno vy vrat ti, musí uznati, že Palacký :
lánkem svým
podstoupil hru o vše a že prohrou touto celá slovan-
ská strana se svým foederalistickým smýšlením utrpla nesmírnou To zde i každý cítí (! ?3. Centralist zvítzili, ani porážku (! ?). nevdí sami jak, nezvítzili oni svou horlivostí, ale vitézsiví se jim 1
dostalo
hem
!
nevasnou
mnolánek Palackého zasvým všeobecným sou-
Vítzství jejich jest
horlivosti jejich nepátel.
ouplnjší, nežli se jen nadíti mohli, nebo
intelligencí rakouskou a tato hlasením porazila zásadu foederativní. Ale práv tato jednohlasnosl proti této zásad dokazuje, že neprnktiénost náv pronášení vrhu tohoto na bílední jest a pravé lo iní porážku tuto na obou stranách tím citelnjší. Foederalistická strana nahlíží nyní zcela jasné, eho se nadíti mže. První její kapacita se svou hlavní politickou zásadou jest poražena. Kdo a jakou zbraní má ješt bojovati ? Silnjší zbra nemá nikdo a s touto nynjší co mže oekávati v po-
tásl veškerou
dvod
lemice novináské a na
takových,
jejichžto
bude muset bojovati nosti nepátel,
íšském
dvody proti
snmu
jsou
pevným
kdežto strana
tato
v ustaviném kolotání se nachází.
?
vbec
Síkolik
pívrženc
bez vnitní
dvodm,
proti
ceny.
a sice
A
však
jednohlasné svor-
sama mezi sebou rozdlena jest a Neb i sama „Union'' pinesla lá-
!
265 proti návrhu Palackého, a co se 7)e]< soude dle chiffry od Pinkasa až posud uinilo k jeho obran ? Nic leda že Národní Noviny proAle po porážce Palackého hlásily, že záležitost Into zastávali budo.]. nebudou mcci OMinkovali, kde by vlastn oucinkovati mly, politití nepátelé si jich nebudou všímali. Roznáší se povst, že Palacký smuten z ouinku své práce z Prahy odjel, nemohu však zprávu tuto Ale zcela pirozené jest, že sám cíliti vydávali za pravdivou (! !}. Budoucn mu již bude tžko musí, jak nešfastný jeho návrh byl. vystoupiti na politickém djišti a to tím nesnadnji, ponvadž každý !
oulok nepátelsky citu jeho hluboce se dotýká.'* Musíme tedy pede vším upokojiti p. Landsteinra strany odjezdu nebo p. Palacký velmi pokojn pracuje zde p. P. který si vymyslil, v Praze svou historii Husit,
a
se
srdeným úsmchem ítává p. L. ped vtšinou íšského snmu uhl svta. Mluvili ostatn o po-
a jeho pán bratr lánky, jako pope! rozlítnou do všech rážce kde ani posud bitvy nebylo, jest zcela d^tojno hrdinství býPan Palacký uinil valých pstních rytí na Rýn. dle našeho odložil zevrubnjší provedení a odvodnní mínní velmi dobe, že svých foederalistickyc.h zásad až na ourodnjší dobu. Bylo by nám vru lito, aby pro neourodnou hádku s lidmi, kteí bez loho se žákteré se
ty
i
dnými dvody pesvdili
nedají, proto že jen
hrubým egoismem nad-
chnuli jsou, zanedbal p. Palacký tak dležitou práci jako jest popsání dob husitských z jeho péra : kniha, která nebude bez velikého mrav-
rího
úinku na nárr.d náš eský, a Až ped snmem bude beztoho
které se již dokati
nemžeme.
cenlralista a foeeralisla.
Nmec
Nenmec
všeobecné heslo v Rakousích, hrajte si chyte jak chcete, pece neošidíte ostatní národy rakouské o jejich ddictví a pak. bude as ješt zjevnji a uritji se svým programem vystoupiti. Jestli že my již nyní povedeme o tom polemiku s nkterými asopisy, dje se to jen proto, aby se snad nkteí slabí z našinc jejich nalíenými dvody nedali zmásti, kterými jsou nyní všecky nmecké asopisy jako zaplaveny. a
—
K (N.
Jihoslovaiium N.
9.
ledna
1850.)
Jako zlovstné námoní ptactvo ped nastávající bouí, tak poznenáhla zaínají se roznášeti hlasové o povstání a nepokojích mezí Jihoslovany. Zahraniní noviny fraucouské, anglické a nmecké mli nedávno docela urité zprávy' o všeobecném povstání v tureckém
Srbsku a na hranici rakouské, zkrátka o všeobecném povstání srbského národu. Akoli tyto zprávy jsou zcela nepravdivé, víme pece
^66 ze zkušenosti zvlášt posledních let, že takové zprávy bývají pedPed ervnovými nepokoji chudcové opravdivých takových událostí. v Praze 1848 tli jsme již o nkolik dní ped nimi zprávy ve Ví-
denských a jiných asopisech, že v Praze vypukly boue, z eho se dá soudili, že jistí pánové 'ju prorockým duchem nadšeni jsou, aneb že
skuten
již
dobe
asopisy
o
lom
vdli
na
em
jim tak
mnoho
záleželo.
nespokojenost myslí mezi rakouskými Jihoslovany, a akoli nic nepraví o vzniklých bouích, pece dávají jaksi na srozumnou, že by se mohly takové boue co nejdíve oeJiní
popisují též
kávati. Vyznáváme, že nás tyto zprávy naplují nevyslovitelným zármutkem. Nedá se upít, ba velmi snadno jest pochopitelné, že mezi rakouskými Jihoslovany vbec, zvlášt ale mezi Srby a nejvíce na hranici vojenské panuje veliká nespokojenost, a pi lom se ješt Nepotebujeme to uznati musí, že tato nespokojenost je spravedlivá. zde ani opakovati všechno to, jak se s Jihoslovany nakládalo ped revolucí maarskou, v as teto revoluce a poní, nebof skoro každé naše íslo obsahuje njaké protivenství od Jihoslovanfi utrpné. My zde ani nechceme mluviti o tom, že si Jihoslované po ukonené vojn zcela na jiné ústavj' a zízení zemí svých a zcela na jiné svobody nadji dlali, a že nyní trpce zklamáni jsou ve svých nadjích: o této vci, akoli jest veliký zárodek nespokojenosti, pece bychom nyní ani nemluvili, považujíce to za obt od ministerstva uinnou celku íše a jednotvárnosti její. Avšak jsou jiné docela nepotebné dle našeho mínní, a také ani vlád nic neprospívající vci, které nesmíinou hokostí naplniti musí srdce každého JihosloNa ku p. ustanoven jest p. Mayerhofer, muž od Srbu velice vana. nenávidný za správce zemského ve Vojvodoviné? Což nebylo již dokonce jiného? Aneb se to uinilo zrovna na vzdory Srbm, aby dle povstné zásady se jim dokázalo, že se práv na smýšlení jejich Jaký jest užitek, z toho, že se hranice Vojžádná váha neklade? vodoviny srbské práv tak naznaily, aby se z ní Srbové dle možPro navzdor národ pibralo? nosti vylouili, a hodn jiných všem žádostem není hranice vojenská k Vojvodovi.i a k Chorvatsku i
—
—
pipojena, ani
stedovký
potebný?
Pro
to ústav,
se
vbec
jenž bez toho již za našich asii není
tak
neupímn
s Jihoslovany
zachází,
nebof by jisté nevyhnutelnou nepíjf?mnost, kdyby se jim jen urit a poctiv oznámila, ješt radji a pokojnji alespo bez menšího rozhoení nesli, než to poznenáhlé, neupímné zapahování do nmeckého centralismu. Jihoslované dobe vdí, že je poznenáhla eká osud všech tak nazvaných „néineckt/ch provincr', pece však netroufá si ješt vláda íci jim zcela svj oumysl, nýbrž všelijak odkládá, a ne.íliby nadje jejich udržuje. Takovým jednáním odvrátila nynjší vláda
uritými
celou
dvru
lidu jiho-
!
i6T slovanského od sebe, který
má
Rakousko snad ješt horšího
a
nyní po tak nesmírných obtích pro protivnjšího stavu se dokati.
sob
—
Oddanost lida tohoto byla zajisté veliká tím vtší ale musí být nyní také nenávist, a nevíme jaké dobré ovoce pro budoucnost vydati
mže Z druhé
strany by ale byla veliká
chyba,
kdyby
nkteré
se
jednáním vlády dali zavést k njakým násilným krokm, které by v tchto okolnostech jenom k záhub býti mohli jak jim samým tak i spolenému prospchu všech prudcí hlavy mezi Jihoslovany
tímto
Slovan rakouských. Každý povážlivý uznati musí, že nyní pro Slovany jedin tichý duševní pokrok pravá cesta jest k nkdejšímu blahu, my musíme probuditi dímající síly našeho národu pak si naše spravedlivé žádosti samy sebou cesto proklestí, nebo! nelze bude odepíti nám našeho práva, když jen budou všechny naše pirozené síly uvdomnny a povdomý svých poteb a své dstojnoZvlášt také musí být jedno z hlavních pravidel našich, aby stí. žádný slovanský kmen v Rakousích nenastupoval dráhu, na kterou všechny ostatní následovati nemohou: nebo jen ve spojení, jen v solidárnosti mžeme nco platného docíliti. Sám o samot podlehne každý kmen, a nejen že sám sebe znií, ješt také tím ostatní eslábnou a odstreni budou zas na delší as od dosažení své rovnoprávnosti a národní dstojnosti.
—
Myšlenky
cizozemce, jenž není ani ze slovanskelio, o
z
národu néraeckeíio ani
lánku Palackého.
"")
(N. N. 11. ledna 18S0.)
lánek Palackého v NáV. Nov. o foederací a centralisací zpsobil, jak se bylo nadíti, velkou sensací, a již nalézáme v novinách vlády a v asopisectvu nmecky smýšlejícím odpovdí bez potu. Byla by dlouhá nevdná práce, chtíti repliky tyto každou a obšírné probrati^ my se obmezíme na nkteré myšlénky o soustav federaní samé a se zením k nejbližším zájmm rozmanitých národností v íši rakouské. Stalo se mezí uenými, jenž velikou libost k abstraktním theoriím jeví, nyní obyejem, že na snahy národní s vysoká hledí a všechnu spásu lovenstva v mocných centralisovaných státech hledají. Nalézá se ale pravideln, že hajitelé centralisace, nahlídneme-li jim do svdomí,
nhož
bu
vznikki
prázni
jsou té zdravé pirozenosti a živosti
skutená hluboká žádostivost blaha
a
soucitu, z
pokroku
lidu
nás
obklopujícího, anebo že z toho centralisovaného státu, jehož zastávají,
*} lánek tento sepsán jest od Angliana.
V 17
svého prospchu a napliiui své ctižádosti se nadjí. Ale a mezi nimi i nejabstraktnjší státníci, nezapou pece a míliové ouplné všeliký cil národní na sob: tak na p. všichni zastavatelé centralisace v Rakousku velmi dokonale jsou sobe vdomi toho, že jejich národnost nmecká ve skutenosti jako první fator co se lýce zvláštního prospchu, moci, vážnosti a pokroku národní vci, v íši Znamenati sluší, že skoro výhradn jsoh puléto skvíti se bude. blicisté nmeckého smýšlení ve služb vlády, a pak ouedníci, jenž o-3iobiJÍho
tito
se o soustavu ceutralisaní v
Ovšem
Rakousku
zasazují.
že pojem státu pojem pouhé národnosti
jest pravda,
v jistém politickém
ohledá nepravé jest, chtíti tomuto pojmu osobovati nejen prospšnou stránku co do zájm materiálních, nýbrž také stránku vyšší mravní, kesfanskou. Ovšem by se stránka tato druhá jevila nejlíp, kdyby se veškeré lovenstvo nechalo mysliti ci> jeden stát anebo co jedna jednota politická, jejíž úední vláda by nkterými všeobecnými zákony a stejnou nestrannon láskou a péí o dobré obyvatel všech díl svta se starala. Ale myšlénka všeobecného svtoobanslví za našich dob není než marný sen^ ve skutenosti vidíme nyní v soustav sláluv na zemi, jmenovité v Evrop, zásadu sobectví, podj[)íranoH lstí diplomacie a hmotnou síln vojsk, v rozmanitých snaženích po osobním prospchu ped stály drahými, vyslovenou ve spsobu tolik národném, jak to ve hnutí národností sebe náruživjších jedva lze nalezli. Zásada sobectví jeví se v politi.:^e všech stát skuten ve zpsobu mnohem zejmjším, nežli v pstování národnosli, ponvadž ve snahách národních zvlášt svítá zásada lásky k bližnímu, nejpirozenjší vlastnosti soucitného srdce, jakož nemén bezprostední praktický moment, totiž plnní povinností nejbližších. Sieji mluviti o vci télo, byloby zbytené každé šlechetné srdce pochopí pirozenost a praktinost ve snaženích po neodvislosti a vzdlání národním. Ovš^mf že snaha ta v prvním poátku svém ospravedlnná a šlechetná, mže se pevrhnouti a státi vyšší jest, než
—
;
ale
docela
5
jednostrannou, sobeckou.
Zásada kesanské lásky, rovooprávnosti a vzájemné podpory mezi rozmanitými národy jest ideaJ a konený cíl k nmuž lovenstvo pílili má. Zásada tato ale, budeliž ona moci být podporována v centralisovaném státu složeném Jak to rozlíaých národností ? bude ve skutenosti státi na p. v Rakousku s rovnoprávnosti ? Kdo podle djepisných zkušeností soudí a nestranný jest, n«upe, že Palacký trefil do pravdy, pravé o Slovanech v Rakousku: že mohoa jmini býti de jure oprávnní, de faclo ale v státu centralisovaném jimi nebudou. Lidé nmeckého smýšlení a služebníci vlády, vdouce (iobíe pravdu tchto Palackého slov, obcházejí ve svých replikách tento punkt, jak jen mohou. Jednají o jeho dvodech, jakoby tytéž, na jiné byly stavny atd. podkládá se mu nenávist k
pd
:
Nmcm
•^69
proto že kojí soucit ke svým kmenovc&m a hledí se pohnutky jeho nedstojné osoiti. Neprohlídajíce ke spravedlivosti zásady federaní, uštipknjí nad možností provésti ji v Rakousku prakticky. Co se této poslední véci týe, já jako cizozemec nechci o tom vysloviti se 5 podotknu jen mimochodem, že se v soustav federaní v Rakousku nejedná o prosté úplné oddélení všech národností, nýbrž o takové rozdlení na koranní zem a provincie, by rozliným národnostem v hlavní vci mohlo býti dopuštno voln politicky se vyvinovali a poCo do zásady národnosti jakož momentu politického, tož vznášeli. ped nedávném pinesla „Allgemeine Zeitung" nkteré myšlénky o spisku hrabte L. Thuna, kteréby Slovan uvážiti ml. Ideáln abstraktní podklad, na nmž pan hrab staví své kruhovité dvody, tam jest dokázán, a doloženo, žeby kdyby jeho uení otsátu bylo pravé, také Nmci nemli žádného práva, toužiti po národní politické jednot, k emuž že nikdy pisvdeno býti nemže. A skuten pítomnosti opravdové zení obrací, pisvdí, že se kdo k výrok ten shoduje se smýšlením všech nmeckých politik, vymín pedn demokraty sociální, kteí blouznjí ve snách o všeobecném svtoobanství, a pak všechnu šlechtu dvorskou. Osobuje-li se ttd\^
—
djm
—
pro
Nmce ist
národní podklad jejich
státu,
proby
se
mlo
zazlít
Slovanm, že národní svj živel soustavou federaní v Rakouském státu pokud možné pslováíiu mít chtjí ? Chladným lidem rozumovým, abstraktním státním politikm v Rakousku s jich více mén vysokým stupnm nmeckého smýšlení zdát se ovšem prospchem pro všeobecné vzdlání nemalým, kdyby nmectví, tak nazvaný nmecký duch víc a ší si razil cestu v Evrop; ale za pirozené a prost kesanské i mravní musí se uznati, když šlechetní, vsdlaní údové nenmeckých národností v Rakousku kmenovce své nechtí vidtt zkráceny, a když sily své co možné vnovati chtí
píšt ale s
národního
vývinu
života,
jakožto
nutné výmince má-li
svtoobanský vbec. Mže-li se toto v centralisovaném nmecko-rakouském státu,
vzdlati se vyšší smysl
prospchem
díti
zásada rovného práva všech národností de jore prohlášena byla za zásadu pední ? Zachování zásady centralisace v Rakousku pivede živlu nmebyt
i
ei
mravu nmeckému, vbec celému nmectví velký proživly národními. Rovnoprávnosti národností samé musí se ovšem rozumti vždy caeteris paribus. Dobyli-Ii se nkteí národové píinou výhodnjší zempisné a jiné okolnosti prodlením asu na vyšší stupe blahobytu a osvty ped druhými jet pirozená vc že budou ped tmito v prospchu. Nebudet vzdlaného národovce tak krátkozrakého a pošetilého, aby hledal ochranu a zátvor ped duchovními pednostmi jiného národu na zpsob ten jak to iní stavové, jenž nemajíce sami poteb pirozených pro velkolepou fabrickému,
a
spch ped druhými
:
•270
kaci, piíímysl líledi.
z
svj vysokými ochrannými dy pstovali a rozšiovali jest pece žádali, by se k pirozeným výhodám,
Avšak slušné
ped druhým
nichž se jeden národ
raduje,
pidružovány byly ješt smýše-
ony, které skrze centralisací ve stálu složeném z národností
ných jeduonm z téch párod obzvlášt pipadnouti musí. Pomnmež jen na následky ouednické hierarchie hlavn nmecky smýšlející, a na pomnmež na následky užívání Jjí do/or a poruéniclví nad obcemi jednacího jazyka nmeckého ve všech záležitostech jenž mají dležitost vyšší než pouze podízenou místní j pomnmež na nmecky mluvící oustední snm v nmeckém ... a každý myslitel pozná, že Slované a druzí nenmetí národové v Rakousku nejsou hrab lépe vtom nežli byli ped rokem 1848. Skrze centralisací vzdálí se jednání a rozhodnutí o všech vyšších pospolitých a politických olázkách od národíi nenmeckých pílišn a tak duch jejich politický, vzdlání Jejich vyšší píliš málo podpory míli bude. Kde kdo zná ponkudž život úednický, pozná snadno, kam se obrací zraky služebník Jaké pokušení nastane pro slovanské a jiné ncnraecké státních. úedníky, (pakli Jim o jich vlastní štstí a postup bží) by ke snahám národním aspo vlažní byli, zas ale pro zájmy centralisujících míicník nejvyšší horlivost rozvili Ale krom tchto dotknutých, šlechetných pohnutek jenž muže jako Palackého a jiné pimly aby vyššího vývinu vyhledávali pro své kmenovce prostedkem národního a pím veejného politického života, jsou dležitjší, všeobecné dvody proti centralisující po je5
mst
!
dnotvárnosti bažící státní politice s jejím biirokratickým mechanismem,
jenž všeliký smysl pro veejné záležitosti a pro osobní národní život zadušuje. Palacký ve svém lánku obmezil se na to, poukazujíc jediné na tento punkt. Není ani náš úmysl vnikati do podrobností, ponvadž jest z djin známo, kterak všichni šlechetní v pravd velcí státníci a pátelé lidstva páli zásad svého sob urení, osobní svobody a osvty, pstujíce život obecní, provinciální a národní. Nechalo by
se dovoditi
z
djepisu
i
z pirozenosti
lidské,
že
každý
pádu nutn v sob chová. — Ze otázky politické potebí jest uvažovati na stanovisku skutených okolností k docílení praktických výsledk, neteba nám íkati^ my nenáležíme do poélu blouznivých politik tak nazvaných srdených. Hledíce k velmocím evropejským, ovšem se bude tvrditi, žeby postavení Rakouska zavedením federace píliš seslabeno býti mohlo odpovd na to hledejme v píkladu obcí severoamerikánských kde vláda ústední ve všech jinozemských politických otázkách pevnou se jeví, co zatím v každé ásli tohoto souboru slavv panuje neobyejná samostatnost, co do otázek vbec dležitých a pospolitého dobrého se týkajících. Popatíme-li pak na Anglicko, najdeme, že všechny kroky násily a lstí nestaily ku pemožení ka-
tuze
centra lisovaný
búrokratický
policejní stát
•,
—
zárodky
lolického živlu, a
pisply
následky
v zemí
ducha
národiiiho
obuie/.ení
spíše k oslabeni než k oluženi Anglicka co velmoci.
jest nyní
konec stoletjTh
parlament anebo pjde
Bii
líliskn ?
kmen
cházeje ze zemé.
se Irsku musi povolit zvláštní
zem
v této ásti
kellický
vstíc, zoufaje o národním politickém
tlo
Kerý
svém, umíraje
žití
své záhíib
Mady
a
vy-
Politikové néraclí nejeví žádný nedstatek soucit
k ubohým Irm a jich politickým vTidcm. Z jaké píiny jsou tuk k osudu Slovanstva v mocnáství rakouském, a tak neunaveni ? Odpovdi neteba v osoování pohnutek všech jeho politických hledati dlouho V otázkách politických jakož skoro ve všech jiných, zakládají se náhledy a úsudky lidu mnohem více na inleressu nežli na rozumu lhostejní
vdc
:
!
eská
i^yninasia.
(N. N. 14. ledna 1850.)
Soudíc podle bezpených zpráv
z
Vidné, budou gymnasia v Ce-
chách podle národnosti tak rozdlena, že se vedle založí také
ist eská,
bte Lva Thuna.
mínní pana
což jest
mínní v
ist nmeckých osvty hra-
ministra
cby t^e to, na gymnasiích oba jazyky zemské stejn pstovaly, tak sby každý vzdlanec v Cechách obou eí dokonale mocen byl. ^._-, Musíme vyznati, že dosavadní kroky p. ministra osvty podá- '' valy nám dobré svdectví, že v oboru jeho asem svým skutesui rovnoprávnost njaká vznikne, akoli nám astokráte posud orgány a j>me podízené zamezily užívání dobrého cumyslu pana ministra též pesvdeni, že p. ministr osvty jest k Slovanm nejspravedliJiné
komisí
proti
tomu bylo
5
vjší
z
celého ministerstva.
Práv nistra
klademe, upozorniti pana mijeho systému gymnasialního. rovnoprávnost v Rakousícli provedena,
proto však za povinnost
kdyby
již
byla šlechetná
tého tla, zkrátka,
myšlénka
kdybychom
znamená rovnoprávnost výbornjší. Ale nyní, kdežto
:
si
takového
na jeden zlý následek Kdyby byla již národní
již
tato
asi
odla se do njakého uri-
vidli
tehdy by byl plán
lovk
erné na
pán
bílém,
co to
ministrv jist nej-
bez dokonalé známosti
nminy nemže
niím ani kaprálem u vozalajstva. ani topiem neb nyní se založí ist eská gymnasia. poslem u nkterého ouadu Dobe Každý ví, že veliká vtšina nejde do škol a na gymuasium proto, aby se vbec jen vzdlala, nýbrž hlavn proto, aby tak rodiové synm svým opatili aseai svým njaké živobytí, njaký ouad atd. ald., kdož tedy z eských rodi mže rozumným spsobcm v být v Rakousku
:
!
H
U
«7« okolnostech déli své na pouze eské gymnasium odevzdali. Dejme lomu, že by se, jakož skoro jisto jesl, i na tchto gymnasiích némiiié co obligátnímu pedmtu vyuovalo : ví se však dobe ze zkušenosti, že se v takovém pádu mládež nanejvýš tolik ve škole léchto
nauí, kolik ke zkoušce zapotebí, nikoli však tolik, co život potebuje. Následek tedy bude takový, že eslí rodiové své déli nevyhnutelné na nmecká gymnasia posílati musí, že tudy eská gymnasia jenom jako njaká koncese nltra-eským pepiatcm se považovati budou, a nikoli pomru k obyvatelstvu pimeného potu žák nedosáhnou, z ehož pak nepíznivci naši (které p. hrab Thun tak
dobe jako my
zná,
ponvadž
s nimi
sám
literární
ptky
vedlj z to-
pirozeného úkazu s velikým pokikem uzavírati budou, Tak nám že sám eský národ nechce být pe esku vyuován muže byli dobré mínní p. hrabte místo užitku ješt na škodu. Nco jiného by arci bylo, kdyby již zákonem vyknuto a zcela jisto bylo, že každý vzdlaný ech, teba jenom tolik nmecky uml, co ke srozumní-se nevyhnuteln zapotebí jest, mohl býti v eských pak by ovšem taková gymnasia krajinách cuedníkem, knzem atd byla na svém míst. Máli tedy p. ministr osvty již nyní jistou nadji, že takový spsob rovnoprávností vláda dobrovoln zavésti obmýšlí (o ale my až posud pochybovati musíme), pak ovšem jeho hoto zcela
!
!
:
em
míst
plán zcela jest na
Jinak ale by
píznivý
—
nám
a museli
a všechnu chválu zasluhuje. nanejvýš škoditi musel, akoli se zdá býti
bychom
v každém ohledu pednost
tak
nazvaným utraquistickým gymnasiím
dáti.
Vládní kroky. (N. N. 16. ledna i850.)
V asech jako jsou nynjší pozoruje hem pozornji a bedlivji než jindy, což
se každé hnutí vlády
mno-
pirozené vykládá tím, že vláda odstranivši všechny ostatní pirozené síly státní sama jen innost sob ponechala a na djišti sama stojí, uinivši z veškerého lidu
jenom diváky. Ze již po nkolik dní zemské
se
ústavy,
které
po
sob
ve Ví-
denských novinách vycházely, najednou zastaveny jsou, práv v té dob, když mla štýrská, tirolská a moravská a eská vyjiti, nemohlo zstati nepozorováno a našlo též jak obyejn bývá, mnoho rozmanitých výklad. Jeden z nejobecnjších jest tento^ který se alespo zde v Praze dosti zhusta ví: Až posud vydala vláda jenom zemské ústavy menších nmeckých zemí, nyní však pišla k zemím jako jsou Cechy, Morava, TiroNko, Štýrsko, kdežto centrali-
!
«7^ sace vetší odpor tonomii
iialezá,
kožto dvotinárodní,
Ze
se
kdežto louha po vtší soinoslattiosti
zemské vbec rozšíena tedy
jest.
ponkud iní
najednou
pestaly
K
vetší
tomu ješt
tyto
ve zízení
obtíže
a
zem
air-
ja-
zemském.
ústavy zemské dále prohlašovali, a
spsobem tak, že vláda dobrovolné chce témt© zemím njaké vtší samostatnosti poskyCnouti. D^jmnuka tato nezdá se nám tak píliš nejistá, tím mén proto, že bez toho nyní vláda zemím vlaským a bývalým uherským jiné ústavy a zcela rozliné dáti si umínila, než jsou ty práv ve Vídenských novinách prohlášené: jestli se ledy vláda v jednom ohledu uchýliti musí od jednotvárnosti a ouplné centralisace celého Rakouska, pro by to také jinde uiniti nemohla? zajisté že by ústavy zrovna takové, jako posud ohlášeny jsou pro zeraé malé nmecké, s nejvtším odporem se potkati musely nejenom v Cechách, nýbrž i ísrovna
pi
téclito
zemích, vykládá se dobrým
v Tirolech a ve Stýrsku, a tedy jsou ty samé píiny, pro které dáli v tchto svrchu jmechce vláda uherským zemím jiné ústavy, též novaných zemích ouplné platné. Casio se nám se strany vládní vytýká pepiatosl, pílišná nespokojenost atd., když proti mnohým ustanovením vlády námitky své iníme: zdá se nám ale, že by se práv vlád leckdy pcpiatost (ovšem z jiné strany) mnohem spravedlivji mohla vyítali. Vláda zná dobe smýšlení lidu zvlášt v našich krajinách, tážeme se ale Mohlo by se íci, že se jak mnoho tomuto smýšlení za dost iní? skoro v niem dle tohoto veejného smýšlení neídí. My jsme ani nemohli oekávati, aby zemská ústava naše cd ministerstva byla vypracována v fora duchu, v jakém si ji pejeme ale že by mohla byli taková, jako již ohlášené ku p. pro horní a Dobe se pamatujeme, dolní Rakousko, toho jsme se ani nenadali. že se po rozpuštní snmu íšského v ministerských poradách ve Vídni zcela jiný menší census a jiné zastoupení pro Cechy ustanoTída nejvtší da platících mla býti též zcela jiná, neboí vilo. tenkrát mli tuto tídu tvoiti všickni ti nejvtší dan platící, na které dohromady celá tetina pímé dan rozvržena jest, kdežto nyní Jenom ti budou do první tídy patiti^ kteí 500 zl. pímé dan platí. To ale jest nesmírn veliký rozdíl a znamenitý krok nazpátek, z i
:
o
byl hrab Stadion liberálnjší než by se souditi dalo, bu se za ten as okolnosti pokazily pan Bach, neb Co se lhty svolání eského snmu týe, zarmoutilo fíás nejvíce to, že musíme soudili listopad t. r. za lhtu k jeho sestoupení: již kolikráte jsme na to poukázali, že Cechy nemli v roku 1848 žádný snm. kdežto všechny ostatní zem mnoho nejpotebnjších domácích záležitostí si v lomlo roce zaíditi mohly na zemských snmích. Jen v Cechách se ješt od poátku svobody ústavní již pj dv léta ani nejmenší státi nemohlo. Z toho f.íiledu se již tolik žó-
eho
o
!
!
!
274 zemé povzneslo o brzké svolání že by vláda jakýsi ohled na né vzíti chléla.
dosti i celé
dostiví,
ani
snmu, nezdá
se
ale,
Jsme nyní velice žáekati na svj zemský snem!
biideme-li též až do listopadu
Co se potebnosti a u2itku obležení týe, netroufáme si nyní ceknout, a již jsme si velmi zvykli na potebnost vojenských
zákonu. Jeslli ale ministerstvo myslí, že se zde skrze obležení mysli upokojí tak, aby po jeho zrušení snad žádné politické prepiatosti se nedaly: nemyslíme že tohoto ouelu nkdy dosáhne. Ostatn
pjde
od mstské raddy žádost o zrušení stavu obleuslyšíme brzy jakou odpov dostane: zárove slyšeli jest, že se po Praze piinním známého Dra. Fischera podepisuje žádost o delší trvání obležení. Kýž by chtlo ministerstvo jednou alespo Salomounský rozsudek vydali a obma stranám zadost uiniti. Kýž rozhodne ministerstvo takto: Slav obležení budiž v Praze na žádost mstské raddy zrušen: ponvadž ale podepsaní pánové o delší trvání jeho žádají, sta se jim každému ad personam dle vnle, a budiž s nimi, kdykoli se proviní, dle vojenských zákon nakládáno ale
žení do
tyto dni
Vídn,
a
!
Ponížený a satyrický dopis redaktora národních \ovin z Prahy
k panu redaktoru Moravských (N. N.
2.
i\oviu do Brna.
pros. 1849.)
Vaše Velienstvo Jist že se tomu a velice
divil,
již
celý slovanský a protislovanský
my dva redaktoi
že již tak dlouho
svt dávno
v bázni Boží a r
svatém pokoji spolu žijeme, a že po ten celý as, co naše noviny vycházejí, ani jednou se píležitost nenaskytla, abychom se spolu trochu pohádati mohli. Piznávám se, že i já sám jsem asto se divil této na svt neobyejné a posud nevídané holubicí mírnosti dvou sousedních redaktor, až jsem si konené tento neobyejný úkaz pírody vysvtlil tím, že království Ivg jest na zemi a království orlice v povtí, a tak že se nikdy jejich lerriloria nemíchají. Konen ale zvítzila pece moc pírody, a v . 272 novin pod redakcí Vašeho Velienstva vycházejících doetl jsem se následujícího
lánku znamenaného
ch z
Vídn
upímn
:
vyznávám, že ta polemika v Národních Novinách velmi se mi píila zvlášt to poslední ponaueni, kde se dotýkalo osobnosti, bylo velmi nešetrné, ty Moravské Noviny musely potajmo kopnuty býti, an Národní Noviny jedince co orgán slovanských záležitostí na Movav byly kanonizovány. Dvuji v humor p. Havlíka, že vyloží dopisovateli, že až na ty jisté lánky, jenž vru ani ..Ano
5
i
!i75
Jednol
vidny
ani Slovanstvu
neprospívají, !ec by slovanské záležitosti byly
moravských vécech vybírá z tchto Moravských Novin, jak to znamení M. N. dostatené osvédéiije. Velmi chloubn tedy ten dopisovatel sebe držel za Slovanstvo na Morav. Kdyby byl „Veerní list Pražský jmenoval za orgán Moravy, to by bylo tam jest dopis z Moravy dosti, pi nichž nestojí ,,M. N.'- Kdo jiné tedy nete ty Moravské Noviny, ten to má za pvodní dopisy, a to by se bylo hodilo dopisovateli. Avšak já Vám píši o vcech z Vidné, o nichž byste véru mli v Brn lépe psáti, ale vda, že Vy neponete, vybízím Vás tímto, i povím Vám pi léto píležitosti, pro ty Moravské Noviny mají tolik tajné nepízné. Za prvé málo nadávají, a tnké málo chválí. Nemá tedy ani pítel ani nepítel dosti. Za druhé nepodaly se žádné stran výhradn, nýbrž jdou samostatn, a to jest veliký hích. Samostatný lovk všude jest nenávidn. Za teli rády jsou když mohou vlád tím posloužiti, že hledí šíiti dvru a dobré To jest proti mód. Noviny mají buráceli, mají všecko ponadje. sypávati pepem, a k zapití podávati vodky silné musí býti proti všemu, co vychází od vlády, at lomu rozumíme neb nerozumíme. Neb dále) mžete v novinách se plazit, ale za to (to však neporate soukromn mluvte jak Robespierre, aneb jak pevný ervený republikán, nuž to eknou o Vás, jiné jest emeslo, a jiné jest osobní smýv rznicích, o
\
;
šlení.
len
by
Ten chlap jest znamenitý svobodomyslník,
Vám svt
pevrátil
:
ale
co,
to jest
Vám
genius,
když má ruce emeslem posmo-
musí míti každý lovk. Vidíte, tak se mže všecko vyrovnati.'' Budef ješt V. V. povédomo, že v každém lovku dle neodvolatelného a proto moudrého ízení Božího vedle ducha cnosti také kousek ducha Belzebubova sídl, a po petení tohoto Vašeho lánku zaplesal velice ten kousek ducha Belzebubova sídlící ve mn. Naped hned po petení ml jsem sice oumysl napsali si také proti Vašemu Velienstvu dopis z Vídn pod firmou c/í, pak ale pi chjadnjší krvi odhodlal jsem se k tomuto pítomnému dopisu. Nevím jesli také na Morav dostávají redaktoi o sob tak mnoho hrubých a tak pochvalných psaní jako v echách, to ale vím, že no Morav redaktoi pochvalné dopisy asto o sob ve svých novinách otisknou, co se v Cechách až posud nedlo. Kdykoli se vyskytlo v nkterém dopisu k nám pochlebné nosu redaktorskému místeko jako jsou „oblíbené vbec" atd. vždy nemilosrdn peškrtla naše ervená oktrojující hrudka redaktorská takovou samochválu, o které naší ped svtem skryté cnosti nejlépe vdí mnozí naši páni dopisovatelé, na jejichžto svdectví Vaše Velienstvo odkazujeme. Avšak jakož spravedlivý dle velmi vznešeného výroku každodenn 99krát chybiti musí, lak byl mezi onmi 99 poklesky jednoho našeho dne laké ten, že jsme jednomu p. dopisovateli z Moravy zalené, a
kus chleba
«76 pomnli vyškrlnoiit to místo, kterým Národní Noviny nazvnl hlavním slovanským orgánem na Morav. Rate být ale ubezpeen, ze mne pak celý týden pro tento poklesek nesmírné hryzlo svdomí, nebof dobe víra, že Moravské Noviny od vnlného a toho asu suvrénního snniii moravského za hlavní slovanský orgán na Morav ustanoveny jsou, a že tedy jest vox populí vox Del. Ze toho led)' velice lituji, ponvadž Jsem onomu panu dopisovateli k jeho ..polajemnérau kopnutí" Moravských Novin a tudy ke kanonizování Národních Novin ovšem z nedopatení svíij vlastní stevíc pjil o této mé lítosti rate být ubezpeen. Ponvadž ale sám Bíih k vli pravé lítostí všechno odpouští, doufám, že Vaše Velienstvo pro mou lítost mi odpustiti ráí, že nemám tolik humoru, abych pi všemožné skromnosti nahlížeti mohl, že kromé té poslední, mrzuté polemiky všechno ostatní o Morav z Vašich novin vyjímáme a že tedy zhola nic Slovanstvu na Morav prospšného Národní Noviny neobsahují, le by to byly z Moravských Novin uzmuly. Vy:
i
sice s lítosti svou vinu, že mnohé lánky místní z Vašich vyjímám, ku kterým ale pak znamínko M. N. pisadili nikdy nezanedbám, aby mne nikdo v podezení miti nemohl, že jsem je
znávám novin
sám
sepsal.
Pi tom ale všemožn doufám, že z tch ostatních mnohých lánF Národních Novinách obsažených a s M. N. nepoznamenaných pece ješt leckterý Slovanstvu na Morav prospšný býti mže, ovšem jen pod tou výmínkou, kdyby totiž Vaše Velienst\o ze svého od moravského snmu obdrženého výhradního privilegium na hlavní slovanské organství v Morav laké ubohému echákovi ástiku laskav pepustiti ráiti chtlo. Abych ale Vašnost tím snadnji k tomu naklonil, povím Vám, pro mají Moravské Noviny tolik zjevné nepízn. Váš p. dopisovatel ch. píše Vám píiny tajné nepízn, ze totiž málo chválíte, málo nadáváte, že nesloužíte žádné stran, že jste samostatné, že sloužíte vlád rozšiováním dobré nadje a dvry, že neburácíte, nesypete pepem, nezalejváte vodkou: to všechno ale držím za špatnou radu. Já k. p. zrovna naopak mám mnoho zjevné nepízn, práv proto, že rozsívám a rozšiují dvru k vlád a dobré nadje. Abyste mi rozuml, musím doložiti, že jsem všechnu svou dvru a dobrou nadji ztralil, ale když jsem ji ztratil, zasel jsem ji, rozšíil jsem ji, proto že ji nkdo jiný najíti musel a práv pro takové rozšiování dvry a dobré nadje, trpím velmi mnoho zjevné nepízn. Že málo chválíte, to bych nemohl íci, a práv proto trpíte také zjevnou nepíze. Ponvadž nesloužíte žádné stran, proto Vám také žádná neposlouží lovk musí být bu studený nebo horký, na žádný pád ale nesmí být tak, zrovna tak samostatný jako moravský zemský výbor, a zrovna pro tuto samostatnost zcela congrucnlní s moravským zemským výborem trpíte nejvíc zjevné ne-
k
mn
:
;
277 Ze nesypete
pízné. tuze
pep
vodky
a nepodáváte
mnoho zjevné nepízné;
rozlinými od jistých odpovédných
páníi
proto mále také
silné,
as
nebot za našich
uvaenými
pokazili jídly
jsme
si
lak velice
Proež máte-li žaludek, že bez pepe, vodky ani bychom neobstáli. Co se v dopisu p. ch. týe Mojaký pep a vodku, jen s tím ven. ravských Národních Novin, na to neodpovídám. Konen ale ješté svou neobyejnou titulaturu objasniti musím. Pozoruji již dlouhý as, že mezi jinými reformami také titul Jeho Velienstvo v Moravských Novinách vynalezen a nejprve užíván byl. Ponvadž loto slovo :i nás až posud užíváno nebylo, proež ješté v národu žádného významu nemá, a ponvadž jsem myslil, že se Vám tento titul pede všemi jinými nejvíce líbí doufal jsem se Vašemu Velienstvu tak nejlépe zavditi, dle zásady, kdo chce kam, :
pomozme mu
tam.
Ostatn jsem
a
budu vždy, pokud vysoké
a vyšší
mocnosti lomu
redaktor Národních Novin.
nezabrání,
Proti
Deutsche Zeltuiigu.
(N. N. 18. ledna 1850).
Uznáváme za dobré tenástvu svému podali v doslovním peDeutjeden lánek zdejších nmeckých novin ze 16. ísla. sche Zeilung píše z Prahy dne 14. ledna kladu
:
„Národní Noviny pinesly ve verejším ísle zprávu, že o organisaci gymnasií ministrovi kultu inny jsou dva návrhy dle jednoho mají býti gymnasia vzhledem na vyuovací pesn od sebe oddlena a proež gymnasia ist nmecká a ist eská zízena, kdežto druhý návrh vychází od zásady utraqinstické. Pan ministr prý se vyslovil pro první náhled, p. Havlíek považuje v lednu 1850 druhý návrh za prospšnjší pro slovanské interessy pamatujeme se však, že Národ. Nov. v r. 1848 a 1849 zcela jinak o vci této smýšlely, musíme se i takové slušn diviti dvod, jehož platnost se hlavn vyhlašuje, žeby eští rodiové dti své dali na nmecká gymnasia, a žeby eské školy prázdné zstati mohly, nemžeme považovati za rozhodující, nebo by prý rodiové k tomu byli pohnuti jedin tím, že nmecká potebná jest k dosažení a dsto(nezdá se, že by p. Havlíek za to ml, žeby nmecká jenství i emeslníkm užitek pinášeti mohla.) Ale slrana Nár. Nov. považuje za jediné a výhradní palladium jiárodnosti, svobody, materiálního a duševního pokroku, jak by se mohli naleznouti rodiové nad svými povinnostmi tak zapoménliví, aby k vli ouadu obtovali nejskvostnjší klenot jejich dtí e. Pijmutím soustavy, dle které
e
;
;
zmn
;
e
úad
:
e
—
e
«7H pesné oddlena eské, pvodní
chtl pan imnissli* kultu klestiti mají. pirozené osvt, k jejížto dosažení Slované ode dávna již svými snahami zamují, a výhradním zavedením eské ei pi prvním vyuování chtl zastaviti šíení se jedu nmecké vdy a osvty a nemožným uiniti pomíchání se Cechu s nmeckými gojimy. Mimo to prohlašoval pan Havlíek a jeho strana pi každé píležitosti, že není-se nmecké ei a jí sob piosobení spojeno jest pro Cechy se ztrátou asu nenahraditelnou a žádnými výhodami neospravitedlnou, a že se tak vyuování v materiálních známostech zanedbává zpsobem, který se nijak zodpovídati nedá. držíme se náhledu tohoto, považujeme I my z nmeckého stanovišt íjyinnQsia
cestu i-ít
s jistými
ale
denta též za
eské
ei
nmeckého
modifikacemi
uení-sc
pekážku
pokroku a musíme tentokráte na Havlíkovy uzavení p. ministra kultu ou-
základ argumentace
pln
býti
a
pro
stu-
v dušením
pán
schvalovati"
Každý
vidí
na tchto ironických slovech, jak sytý dokazuje hla-
Deutsche Zeilung opatrn vyneže jest hlad zdravá vc. lánku nejhlavnjší náš dvod, totiž že by lakové našeho chala z zizování pouze eských gymnasií jen v tom pádu dobré bylo pro nás, kdyby národní rovnoprávnost skuten byla pevedena. Co se ostatn špiek o našem peceování jazyla týe, musíme Deutsche Zeitung ubezpeiti, že si jazyka svého o nic víc ale také o nic mén nevážíme, než Nmci své nminy, a že tedy z toho ohledu se míníme ve všem, co se jazyka týe, jen podle píkladu že nám nebudou moci ídit, a doufáme tímto spsobem toho docíliti, nic vytýkati, proto že ve všem budeme jen dle nich jakožto svých mistrv v této véci se spravovati. Budeme tedy ku p. o to dbáti, aby p. Makovika ode všech ouad jenom eské dopisy dostával, lak jako redaktor Národ. Nov. nmecké dostává, aby se hrálo v Praze 6krát týdn esky a dvakrát nmecky, aby hercové eského divadla dostávali po tóOO zl. st. a hercové nmetí po 20 zl. na msíc, aby všech ouadíi všechno jen po esku jednalo, a jen pi každém se njaký nmecký translator se držel k vli rovnoprávnosti, aby se na vyšších školách všechno jen po esku pednášelo, a jen sem lam njaký docent nmecký zdarma neb za mizerný plat rovnoprávnost representoval, kterému by se také v pednáškách jeho ani netopilo, což Matjka hrubosti inil atd, atd a kterému by také zas njaký Pak až loto všechno zavedeno všechno ani vypoítávali nechceme. bude, ekneme také tak. jako nyní p. Makovika íká, že nám na národnosti nic nezáleží, že je^t svoboda hlavní a pední vc, že jvSou to marná soení a dráždní a pepiatosli, které jen tak nlUeí nllras provádjí, o kterých nmecký národ nic slyšeti nechce, že my chceme pokoj v zemi, a že takové hádky o jazyk jen nepotebné a škodné rznice me^i bratrskými národy plodí atd. atd. Jsme žádosti W. coby
dovému,
Nmc
11
.
279 a jemu podobní pánové tomu ekli, kdyby se s nimi tak námi dje, což oni sami jakožto poctiví lidé upíti nemohou? dólo, jak se s Proež vysvítá mravné nauení Co nechceš sámtrpéti, nei jinému. Pan Makovika, který tak rád o sob íká, že národnost nedrží za dležitou, nedávno si stžoval, že prý mnoho Cechií jest ouedníky v nmeckých krajinách nám ješt nikdy nenapadlo, ptáti se po pívodu národním nkterého ouedníka, my jen žádáme, aby úedníci v eských krajinách pravideln esky mluviti a psáti umli, jak toho zapotebí jest k ádnému ouadování, jsouli ale píi tom rození Nmci, Maai, Vlachové atd. na lom mnoho nezáleží, ba rozeného Nmce, který se ze šetrnosti ke svým eským spolukrajanm a podízeným esky mluvili a psali nauil, máme v mnohem vtší vážnosti, než bídného echa rozeného, který ani tolik srdce ke svému národu nemá, aby se nauil za nkolik nedl eský pravopis a gramatiku, akoli za své ouadování z daní Tážeme se tedy, kdo jest peéeského lidu na tisíce platu dostává. piatjší v národním ohledu: Deutsche Zeitung neb Národní Noviny ? Jsme ale žádostiví, jestli p. Makovika tento náš lánek také doslovn peložený do svých novin pijme, jako my jsme jeho lánek pijali myslíme, že by v takovém pádu leckomu blmo s oí spadlo. asi p.
Makovika
:
;
—
:
Slovo a in. (N. N. 18. ledna 1850).
Nespravedlivost
—
ta
zplodila
i
svár a zmatky.
Akoli jsme všickni z lna jedné vyšli matky Mužové si tedy svého práva hledali,
V
me
psti
na tvrdé brány
zbra
meem
!
tískali.
nedá naše vydít psf, Ona nemá tesavku, náš bez skvrny jest *) Bez hany jest naše staroslavná korouhev, Z rány Blohorské eský vyhojil se lev Pod jeho pak znakem n»vé heslo tu vsí dává. Ze se novou silou nová zdvihne Sláva. Svoboda taf byla živlem našich prapradd, Pidejte k ní svornosti a všecko pjde k pedu. Spasitelnou
si
me
Tchto
šest versfl vzato jest z arabské básn „Mec a kniha", kteroužkníže Czartoryjski Starší, c. kr. Generál-Polní maršálek po francousku peložil. Tento slavný a o svou vlast velice zasloužilý kníže a spolu Maecenas pravé všech souvkých literator polských, byl tak jako jeho pítel slovutný hrab Váeslav Rzevuski, znamenitým milovníkem a znatelem jazyka
*3
to
Adam
tureckého
a
arabského.
nkolik Turk mohl. Tyto po polsku.
i
po
Arab
On mél pi syém
tém
královském dvoe v Pulavech
eí
rozmlouvati ve své služb, aby s nimi jejich francousku peložené verše peložil slavný A. Mickiewic
:
«80 Zoufajících bratí
Lech
slavný orel bílý
Se svou matkou Slávou svoje musí spojil síly, Hledme, aby osamélec cestou bloude kivou, Nezahynul bratr smrtí Kaina zouanlivou. Lech byl štítem Némcu v hrozném boji Bisurmanském, Za to trpél jako Kristus v sad Jetsemanském; Jana Tetího stín na své milé volá syny,
Aby
lépe dbali slovenské své prarodiny.
Pod práporem svobody se rfizné spojte ástky. Takto pojistíte blaho svojí slavné matky. K tomu práporu se vílézný buh pidruží A hle pány domácí nás vyrve z podruží, Vštba Voroniova *) se, dá bíih, stane télera „Slovo pravdy objeví se spolu v ciné smélém, .„Z kosti otcv kost, rod jeden budem' skládati,
„Dechem netajeným voln budem dýchati. Dokud eská zem slovanskou jest barikádou, Dotud
hájili
vás bude
ped
a zradou,
silou
Dokud eská zem bude státi s Moravou, Dotud nebudeme cize pýchy pobavou. Dokud v snmu valném vlastní máme zástupníky, Kteí cizozemských pikl nejsou úastníky, Dotud nebudeme dbáti kiku nad Mohanem, Zdali má Cech býti ve své eské vlasti pánem, Máli krái náš cizích poslouchati kurátor, Máme-li jak lživý mezník Snžnou vyrvat Hora **) A ti páni, kteí v cizí tonou koupeli,
At se neskoupají ve svém mrzkém úeli. Jenžto cizincm vlast eskou drobí do omáky. Jenžto echa práem zove, an sám plodí praky,
Bute Bute
svorní,
bute
jemni bez
„Nestžujte
si,
trpliví brati milí.
slabosti,
bez
silní
násilí,
vrah chytrý nad tím stžováním
„Tšilby se jak sup nad churavce umíráním, „Vrnost stará utekla a v knihách jenom depí, „Nadarmo ji mezi lidmi hledáš brachu slepý ***j Bohu slitovníku budiž dobroeení, Z jeho milosti vás svíral vrah vzení. Plka svta tšila se darm svobody, Mnohá neest stíhala vás, mnohé nehody; !
i
*) Voroaicz, arcibiskup Varšarský, Sybilly básné epické. **} Snézka, Sclineekoppe.
slavný
***) Tyto naznaené ctyry verše jsou
též
básmk polský
pvodu
arabského.
spisovatel
;
!
281 Seberouce všecky ducha, všecky téla síly, Po tinovýcli cestách k velikému spéšme cíli Bez práce a bez potu jsou dary náhody. Stálé práce vymáhá však stálost svobody,
Osud sám se divil naší trplivosti. Vrah se smál té naší idyllické mírnosti Která druhdy vezdejším jen krmila se chlebem, Která slibovaným tiše kojila se nebem, ,,Cas jsa mužem pod Trocnovským dubem reky
zplodil,
„Však co starec, bídáky nás na holý hodil *) Láska ku vlasti jen v mrtvých knihách depla, A ta vlas ve vlasti svého místa nemla, !
V
duších vlastenských jen cnostná mysl doutnala, Jež se od plápolu svaté Vatry **} rozzííala.
Tato tajná mysl aslo v oku slzícím. asto zjevila se ve zraku se jiskícím, Nemajíc jak Ahasverus nikde svého stání.
Aby
tiché
našla
útoišt pro skonání.
Odrodilec hledl na nás ve své hloupé pýše, Jako Radca na Fakýra, Pasa na Dervíše,
A
své na své slévky šampaské Uchvátil nás k hodíim od polévky spartanské,
když
NaJéval
A V
z milosti
nám
z cizích
šprým šumoviny
krušcem beotické tlachaniny; pod klenutím hrdých zámkS, chalupách Bídáci jsme byli, poroby své nosíc známku Jako Islarait svj nápis na svém ele nosí. chléb
solil
nízkých
i
Jenžto praví, brzo-li jej smrti andl zkosí. strast lidu svého. Stí nechtl déle dívat na
Bh
Náhlé hromobití s nebe seslal hnvivého, Svobody hrom kámen s hrobu vlasti svalil, A hle každý dobrý duch hned Hospodina chválil
„Vná
ledy hana,
vné
!
proklínání
„Na hlavu se svaliž syna nezdárného, nehne matky vlasti naíkání,
j.Jimžto
„Aby
ze hrobu
ji zkísil hlubokého, posledním své krve kápnutím, posledním života vzdychnutím ! ***) Dne 7. íjna 1S48.
„Aspo „Aspo
«-.
*3 Následováno dle pvodu arabského z Mickievicze. **) Vatra slov posvátný ohe Indv, kteréžto slovo i v maloruske'm a srbském jazyku znamená ohe, mr. vatra, dimin. vatruška. ***3 Tchto posledních šest verš jest peloženo podle Mickievicze.
/
t
