TradiĀní mďsíĀník 46. skautského stĢediska „SFINX“
EDITORIAL Zdravím všechny ĀtenáĢe! Do rukou se vám dostalo nové ÿíslo, které vykraĀuje smďrem od ĀtyĢicítky k padesátce vydaných ÿísel. co se všechno dďlo mezi lednem a bĢeznem a o Āem se zákonitď doĀtete v tomto ÿísle? PĢedevším – po více než roce a pĪl jsme se vrátili zpďt do naší klubovny, k tomu se nám podaĢilo získat druhou klubovnu v BĢezinovď ulici, kterou jsme se rozhodli zĢídit jako dívĀí ( o jejím zaĢizování si pĢeĀtete ve výbďru ze Zábovky a iDuhy na str. 5). Své pocity z tďžkostí pĢi zaĢizování jsem sepsal v komentáĢi Pasivita nikam nevede (str.4) Jasným trhákem tohoto ÿísla je reportáž z velkolepé kulturní události – premiéry skautské telenovely Nespoutaná lilie (str. 11). Dívky si rády pĢeĀtou názory odbornice v Ālánku Módní policie (str. 12) Velmi bohatď (a také kvalitnď) je zaplnďna cestovatelská Āást ÿísla, kromď dalšího pokraĀování cestopisu z Jižní Ameriky (str. 20) zde najdete i ÿeslovy stĢípky o indiánských lázních (str. 23) a zbrusu nový cestopis Velký malý výlet do USA od Krtka (str. 25). Velmi pĢíjemné chvilky pĢi Ātení našeho Āasopisu (a vlastnď i když ho Āíst pĢestanete) pĢeje
Šík
OBSAH Editorial, Okénko vĪdce stĢediska
Šík, Job……………………Strana 2 VWD speciál: ÿerpejte energii se stĢediskovým léĀitelem Mighty Duck………………Strana 3
Pasivita nikam nevede Šík……………………………Strana 4 Kudlanky:Máme vlastní klubovnu
vybral Šík…………………..Strana 5 5. Historická výprava – 18.1. 2004 Zdenďk……..……………….Strana 6 Nemoci v našem 32. skautském oddíle
Blahoě………….…………..Strana 7
Ploskostrana Ploskochodci………………Strana 8
KroniKELovec Kel…………………………...Strana 9 Reportáž
Premiéra Nespoutané lilie Šík…………...……………..Strana 11
Módní policie Darya Rolling….………..Strana 12
Ukrajinci v ÿR
Mám vás rád
Šík……………….………..Strana 13
Výstroj
Dnes je výjimeĀný den. Je 29. února 2004. DĪvod k zamyšlení? Každý den je dĪvod k uvažování nad sebou!
Svižník…………………….Strana 16
SpoleĀenský katechismus
Dnes vás chci pozdravit a podďkovat, že jste. Bez vás bych tďchto pár vďt nepsal. Klubovnu nezabydloval a pro jiné skautské papírování se nepídil. Scházelo by mi to. Mám vás rád. Díky, že s vámi mĪžu sdílet skautský svďt trochu jinou realitu. Díky za všechno co pro mď, nás, sebe dďláte.
vybral Šík…………………Strana 19 Cestopisy Jižní Amerika 2002 – 4. díl Veronika…..……………..Strana 20
Baěos del Inka ÿeslo…………………….…Strana 23
Velký malý výlet do USA Krtek……..……………..…Strana 25
Poezie na okraji
Chci si víc všímat vašich potĢeb, tužeb, snĪ. Vaší vĪle. Bez ní nemá Sfinga kam kráĀet dál.
Zlatooké básníĢky…...…Strana 28
Díky. Štďstí všem.
Foto na titulní stranď: foto : podzim 2002, klubovna pĢi vysoušení /Autor: Messner/
Job
2
VWD speciál: ÿerpejte energii se stĢediskovým léĀitelem Využijte jedineĀné šance – výsledky zaruĀeny – tisíce dďkovných dopisĪ Dnešní rubrika VWD speciál je vďnována všem, kteĢí mají pocit, že z nich v poslední dobď práce pro stĢedisko, oddíl Āi družinu vysává nebezpeĀnď velké množství energie. Díky jedineĀnému projektu ji teĊ mĪžete doĀerpat u stĢediskového biotronika Švába! Šváb v sobď své léĀitelské schopnosti objevil teprve nedávno. Svďdkem prvního zázraĀného okamžiku byl jeho vĪdcovský parĨák Kája. Pro VWD Ģekl: „To jsme byli s vlĀaty na Brdech, když Denis spadl z hromady klád, myslel jsem, že má zlomenou nohu. Šváb k nďmu pĢišel, zvednul ho do vzduchu, myslel jsem, že s ním zaĀne tĢást, ale on se na nďj hluboce zadíval a Denis pĢestal naĢíkat a noha ho v tu chvíli pĢestala bolet.“ O nďkolik dní zažil ŠvábĪv bratr Messner další podivuhodnou pĢíhodu: „Jeli jsme s bratrem nakoupit, když vtom se jedna pani v metru chytila za srdce a zaĀala padat k zemi, brašule jí chytil, chvíli na Návod k použití Šepu (Švábova energetického ní koukal a ona si najednou stoupla a pramene): UsaĊte se na klidné místo, kde jakoby nic odešla.“ VyjádĢení doposud nebudete rušeni, položte tuto stránku pĢímo jediného vystudovaného doktora ve pĢed sebe do vzdálenosti cca 30 cm, tĢikrát se stĢedisku, Manuála, se reportérĪm VWD zhluboka nadýchnďte a poté se po dobu 3 minut upĢenď dívejte do léĀitelových oĀí. Vnímejte bohužel nepodaĢilo sehnat. pĢitom, jak do vás proudí energie a svďžest a vy Šváb, který mezitím pĢiznal své jste s každou vteĢinou silnďjší a nabitďjší donedávna netušené schopnosti, se energií. Energetický pramen používejte rozhodl ve spolupráci s VWD pro maximálnď tĢikrát dennď. jedineĀný projekt. Novď ustavený stĢediskový biotronik (viz. bĢeznová stĢedisková rada) vložil do fotografie, kterou najdete na této stranď, velké množství pozitivní energie, kterou nabízí ĀtenáĢĪm. Podrobnď si pĢeĀtďte návod k použití a poté vyzkoušejte ŠvábĪv energetický pramen. Redakce VWD vám mĪže z vlastní zkušenosti potvrdit, že výsledky jsou mimoĢádné!
Mighty Duck
3
Pasivita nikam nevede aneb Úvodník, který se nevešel O tom, jak bude tento úvodník vypadat, jsem pĢemýšlel dost dlouhou dobu. Jeho podobu jsem mďl už nďkolikrát v hlavď (i v poĀítaĀi), ale vždycky se událo nďco, co ho posunulo nďkam jinam, a tak jsem zaĀal pĢepisovat. Nakonec se úvodník tak rozrostl, že se nevešel na své vyhrazené místo, a uveĢejěuji jej až zde. Mám totiž pocit, že každá vďta ve zbývajícím textu je tak dĪležitá, že už ho dál nemĪžu krátit. Jasné a nemďnné zĪstalo hlavní téma máme zpátky klubovnu (a k tomu ještď novou dívĀí). A co s tím? Dďkovat a radovat se hlasitď a opravdovď? Ale jistď! (první verze úvodníku). A co potom? ZaĀít se zaĢizováním a zabydlováním. Ale jistď! PĢiznám se, Āekal jsem to snazší… Hledání spoleĀných shod a jejich následné promítání do reality je (obzvlášĨ ve více lidech) tďžší, než by se zdálo. Chápu, že všichni nejsou pĢáteli zdánlivď nekoneĀných argumentaĀních bitev, ve kterých se ústupky na obou stranách mďĢí v pídích za hodinu. Co mi ale chybí (a vadí), je nadšení a chuĨ do práce, které bych Āekal u všech. Jsem svďdkem rĪzných pĢístupĪ. Proti jednomu z nich se však musím postavit – je to ten, který Ģíká: „Dďlat nďco navíc nad to, co se po mnď chce a co tedy musím, vlastní aktivitou rozhýbat chod vďcí kolem sebe je "trapný a zbyteĀný".“ Možná je toto nepĢetrhnutí se a jakási poloviĀatost v nasazení zakoĢenďny v naší národní povaze. Už v roce 1934 o tom
Karel ÿapek napsal: "Je v nás podivná malomyslnost, jako bychom vďĢili, že to, co dďláme, je pro nás a naše prostĢedí dost dobré a nemusí být lepší. Neklademe sami na sebe tak vysoká mďĢítka, jaká bychom mohli, a nežádáme ani na druhých tak dobrý výkon, jakého by byli schopni. ÿasto se zdá, že u nás ani není dost poptávky po nďjakém vynikání; nežádáme to na lidech a pohlížíme skoro s nedĪvďrou na ty, kteĢí usilují o nďco víc než o prĪmďrný výkon." ÿapek dále píše, že ÿeši ponecháni sami sobď, dokážou se vzepnout k velkým výkonĪm, ale ve spoleĀnosti už daleko míě. "Jakmile dďláme nďco dohromady, dďláme to tďžkopádnď a vypadá to, jako bychom hledďli jeden druhému spíš pĢekážet. Jsme vďtšinou slabí v tom, Āemu Anglosasové Ģíkají team-work, spoleĀná práce mužstva; chybí nám, abych tak Ģekl, ctižádost kolektivní, radost z toho, že nejen já, ale my všichni jsme chlapíci." Zkusme se v pĢíštích dnech vzepĢít vrozeným nešvarĪm a uĀme se pracovat spoleĀnď v týmu, být hnací silou, která tlaĀí spoleĀné dílo stejným smďrem, ne každý jinam (nedej bože tlaĀit proti sobď!). Jenom málo z nás bude v životď pracovat pouze na vlastní pďst. Návrat do klubovny a možnost podílet se na jejím zaĢízení je (nejen pro vznikající roverský kmen) jedineĀnou možností na zapojení sil spoleĀným smďrem a mnohem pevnďjší utužení stĢediska. Nezájem, pasivita a pĢehazování potĢebných úkolĪ jako bramborĪ vytažených z popela ale opravdu nikam nevede.
Šík 4
Kudlanky: Máme vlastní klubovnu Jak probíhá zabydlování Kudlanky se od února nastďhovaly do zbrusu nové, vlastní, dívĀí klubovny v BĢezinovď ulici (Āást z nás se snaží zavést pro tuto klubovnu název BĢezí Kudlanka). Protože žádná z Kudlanek nenabídla ÿíslu Ālánek o tom, jak probíhá zabydlování jejich nové klubovny, musíme si vystaĀit s otevĢenými zdroji v podobď Zábovky a oddílového blogu iDuha. Zde jsem pro vás sestavil nďkolik textĪ popisujících trable kolem nastďhování.
ʇ Z oddílového blogu iDuha * 13.2.2004, 18:58:25 - Knofflik Kluci se nás chtďjí zbavit... Už to pĢestává být nenápadné.Kluci se nás pokoušejí zbavit. ZaĀalo to pĢed více než tĢemi roky. Rozdďlení oddílu PloskochodcĪ na chlapce a dívky zvlášĨ--->vzniká dívĀí oddíl. Pozdďji už nás nechtďli ani na táboĢe a radďji šli na vlastní louku a nyní nás vyhnali dokonce z klubovny:-))) Jak to pĪjde dál, kam až zajdou??? Nikdo to netuší... Nezbývá nám nic než Āekat:-) * 17.2. 2004, 20:20:16 - Králík Ono by to bylo fajn, mít svou vlastní klubovnu, ale kdyby byla aspoě 2x vďtší, tady se napĢíklad nedá hrát medvďd.
ʇ Ze Zábovky * 16.2. 2004, 17:09 Cha chá, právď jsme vymyslely novou tváĢ klubovny. Úplnď jednohlasnď jsme se shodly, až na tďch pďt lidí, co jsou proti mnď. Ale stejnď to bude podle nás, protože nás je víc. Chcem závďsy, protože na dvoreĀku na nás Āeká gumovej úchyl…klukĪm vzkazujeme: VraĨte nám židliĀku!!! Není tu teplo, bude to asi tím, že je tu zima a taky trošku tím, že netopí topení. PS: Tak trochu jsme rozbily okno… ZlatooĀka
* 18.2. 2004, 16:30 Cha chá (hi hi) Tak jsme tu, je tu pďkná zima, díky tomu vysklenýmu oknu (dďkujeme holky)… PS: My chceme taky židliĀku a závďsy! A nemáte nďkdo ještď Spejbla? Ten Hurvínek je úplnď boží!! A ten žroutek odpaĊáĀek je taky supr. Ale nej je toaleĨák s motýlkama. Možná by se hodily hĢebíĀky na zavďšení vďšáku…! Edita * 23.2. 2004, 18:30 Tak koneĀnď je tady teplo! Kamna zaĀaly topit, zato to tu pďknď smrdí. Okno už je ve sklenáĢství, takže pĢíštď už tu bude hezky útulno. ÿertík * 24.2. 2004, 15:29 Byly jsme tu s oknem, ještď není tam, kde má být, ale po Āase bude (až ho tam nďkdo dá). PS: Momentálnď je tu dďsný vedro, tak se vďtrá, to jsou ale dďsný výkyvy teplot v tý naší klubovnď. Neví nďkdo, jak je to na Marsu? K+K * 25.2. 2004, 16:30 TeĊ je tady hrozný horko, nďjaký prĪmďr by nebyl? … Edita
ʇ Výbďr z takové normální internetové rozpravy vĪdkynď a jejích rádkyě (Āti odzadu) 2004-02-05 13:33:21 králík PojĊte se rozbít nďkdo další!!!!!!!! 2004-02-03 10:27:19 Knofflik. Tak už jste rozbity obe... 2004-02-02 16:12:36 králík Hurá, vyluštila jsem JaniĀĀinu morseovku !!!!!!!! PS.Na koho to bylo JaniĀko míĢený? 2004-01-29 22:53:47 králík
5
MĪj bystrý mozek není s to to pojmout, najde se nďkdo chytrý kdo mi to vysvďtlí(takže ty ne, knoffliku)? 2004-01-26 22:41:56 (::) No, bouchneš do ní a ona se spraví, (ne ta šifra:-))... 2004-01-26 15:46:04 králík JaniĀko, a jakpak se to Ģeší? 2004-01-21 21:39:54 JaniĀka Ne, to je moje milé zlaté šifra. 2004-01-20 15:21:26
Edita Chudinka, ale dobĢe jí tak, koneĀnď bude pokoj...( To byl vtip ... možná ...) 2004-01-15 21:16:33 Knofflik. Janicka se asi rozbila... 2004-01-15 13:07:36 králík Nďjak ti není rozumďt JaniĀko... :-) 2004-01-13 20:30:24 JaniĀka Nddgrsedwkyxšvxwaytmnbvcvjayxsi mxysayď
vybral Šík
5.Historická výprava - 18.1. 2004 Po stopách bitvy na Bílé hoĢe Sraz byl v 9:00 na KĢižíkovď u fontánek. PĢišlo nás málo: ze ŠpiĀky - já (Zdenďk), Blahoě a Bomber, z Paty - Jirka a Tesák, nový rover Norník a z vedoucích Jarda a Šík. Na srazu jsme dostali první stopu (bďhem celé výpravy jsme postupnď odkrývali stopy, které nám pĢibližovaly události pĢed, bďhem i po bitvď na Bílé hoĢe, družina, která lépe splnila daný úkol, získala stopu do svého držení. -sik-), kterou vyhrála ŠpiĀka. Jednalo se o to zjistit, co znamenají vybrané výrazy. MĪžete si to taky zkusit: defenestrace jezuité augspurský mír heliocentrická soustava golem žold Jeli jsme na Palmovku 24kou, vystoupili jsme a šli smďrem na Holešovice. Tím smďrem jsme jeli 1kou po Libeěském mostď, ulicí Dďlnická, pak doleva ulicí KomunardĪ a pak opďt doleva na Bubenské nábĢeží. Cestou v tramvaji vytáhl Tesák Bacerolls, tak jsme to snďdli. Projeli jsme vltavskou smďrem ke Spartď
("a stejnď Sparta prohraje"). Dál jsme jeli ulicí Milady Horákové až do StĢešovic. Nakonec jsme dojeli do na Heyrovského námďstí, kde je koneĀná. Byli jsme u obory Hvďzda. Vlezli jsme dovnitĢ a šli jsme po cestď, která byla zmrzlá. Když jsem chtďl vykopnou sníh, který mi JiĢíĀek hodil, tak jsem hodil takovou držku, že to až bolelo. Po cestď jsme hráli NepĢítele, až jsme došli k Hvďzdď - letohrádku. Tam jsme dostali úkol nakreslit co nejvíc jakýchkoli souhvďzdí. Vyhrála Pata. Pak jsme si šli zahrát frizbí. a co se nestalo - prasklo (myslím to frizbí). Pak jsme si tam nďco Āetli. Od Hvďzdy jsme odešli dolĪ po docela pďkným kopci. Dole na nás Āekala cesta zase zamražená, takže zase byly pďkný pády. Cestou v oboĢe se nestalo nic zajímavýho. Ale pĢece se tam nďco dďlo! U jednoho mostku jsme potkali fotbalového trenéra Chvalovského (To není trenér, býval to pĢedseda fotbalového svazu. -sik-). Ten si sem šel zabďhat (nevím s kým). Všimli jsme si ho já, Šík a myslím že i Jára. Šíkovi bylo blbý to Ģíkat, tak to neĢekl, ale já jsem to Šíkovi Ģekl, a tak jsme se shodli, že to Chvalovský byl. Stále jsme šli kolem zdi a z dálky jsme vidďli laviĀky asi cca 15-20 m. A jak jsme tak byli
6
na tý cestď, probďhl kolem nás premiér Špidla se svými kumpány (To vypadá, jako by kolem nás probďhla celá vláda, Zdenďk mďl na mysli dva Āleny premiérovy ochranky. -sik-) Šli jsme si sednout a dďlali jsme další úkol - vymýšleli jme co nejdelší vďtu, její slova mďla zaĀínat na B a H (jako Bílá hora). Já s Tesákem a obĀas i ostatní se zapojili do vymýšlení tý vďty, nebo se jedlo. A co se nestalo, Špidla se objevil podruhé. Obďhnul už totiž celý koleĀko. Chtďli jsme ho pĢepadnout s Bomberovou kuliĀkovkou, ale neprošlo to. Když odbďhl, tak jsme my odbďhli k Bílé hoĢe. Po cestď se Jarda a Tesák koulovali, nakonec se s nim koulovali všichni proti Járovi. Když jsme doblbli, tak jsme byli u prolejzaĀek. Tam jsme dostali další úkol. Mďli jsme pĢedvést, jak probíhala defenestrace. To vyhrála Pata. To už jsme byli u Bílé hory. Došli jsme k pomníku a tam nás Āekal
další úkol. Jako rekonstrukci bitvy jsme hráli "Král vysílá své vojsko" a druhým úkolem bylo zapamatovat si a pozdďji naĀrtnout plánek místa bitvy. Další stopa pĢedstavovala útďk fridricha Falckého, hráli jsme jí pĢed východem z obory. Odtud jsme se pĢesunuli na Staromďstské námďstí. Tam jsme završili naše putování po stopách bitvy na Bílé hoĢe pĢipomenutím popravy 27 Āeských pánĪ. Úkol v poslední stopď znďl zapamatovat si co nejvíc ze jmen popravených pánĪ. Byli tam napĢíklad: Ota z losu, Jan Jesenský, Michal Vitman, atd. Z námďstí jsme šli domĪ, do Kralína. (+ ještď je tĢeba pĢipomenout, pĢedevším tďm, co se výpravy nezúĀastnili, jak jsme výpravu fenomenálnď zakonĀili vaflemi na nďkolik zpĪsobĪ, horkou Āokoládou i nďjakým tím dortíĀkem - to vše v cukrárnď na Florenci. sik-)
Zdenďk Nemoci v našem 32. skautském oddíle V našem oddíle se rozšíĢilo hned nďkolik nemocí a všechny na jedné výpravď a to na Podzimní výpravď 2003. Já jsem se rozhodl vás informovat o jedné z tďchto nemocí jako jeden z ĀlenĪ výpravy, který pĢežil výpravu bez onemocnďní. U nemoci udávám jméno, jakým zpĪsobem se nemoc šíĢí, pĢíznaky, léĀbu a zpĪsob nakažení.
Nemoc malého Járy ŠíĢí se kopancem do Ģitď, nebo v nejhorších pĢípadech vzduchem v malých místnostech s malým poĀtem lidí. PĢíznaky Postižený na chvíli neovládá své ruce, proto se mĪže stát, že si zniĀehonic sundá Āepici. Postižený asi na 1 minutu neovládá své nohy, což má za pĢíĀinu, že tĢeba vystoupí z vlaku, a pak ho musí pan prĪvodĀí vracet zpďt s pomocí slíbených obrázkĪ, protože postižený si nevezme žádné bonbónky od cizích lidí.
Postižený si Āasto plete Āasti svého tďla a místa, kde jsou jeho orgány - napĢ.se chytne za nos a Ģekne „moje kyĀle“ atd. Postižený má zvýšenou agresivitu, ale sám ztrácí sílu. Postižený se chová doopravdy jako malý Jarda. Postiženého ze všeho nejvíc naštve, když mu nďkdo Ģekne, že se chová jako malý Jarda. LéĀba Asi nejvďtší hrozbou nemoci je to, že proti ní není žádný trvalý lék. Nakaženého lze na kratší chvíli vyléĀit, ale nemoc se opďt vrátí sice v menší podobď, ale vrátí. Naším zatím osvďdĀeným lékem je kámen posvďcení a rituál. Kámen si do ruky vezme kdokoliv a pĢiloží jej buĊ na hrudník nebo pĢed obliĀej a chvíli vydrží. Vypadá to velmi snadno, ale postižený se bude za každou cenu bránit a nďkdy i poraní toho, kdo mu chce pomoci. Nakažení: Jarda, JiĢina, Šík, Jagger.
Blahoě 7
aneb Co je u nás nového? a) Z družinových schĪzek: V lednu jsme se zabývali zdravovďdou (léky a mastmi v oddílové lékárniĀce, šokem,…). Únorovým témátkem našich družinovek pak bylo seznamování s nejrozšíĢenďjšími svďtovými náboženstvími (kĢesĨanství, islám, hinduismus, buddhismus, ..), broušení nože a sekery a stopování. ZruĀnost v odlévání stop jsme prozkoušeli na Družinových výpravách pĢi mezidružinové hĢe „BodovaĀka-stopovaĀka“. Každá družina dopravila do klubovny odlitky tĢí živoĀišných druhĪ (Ālovďk, koĀka, pes).
b) Citátky: Udďláme hokejovou noc NHSL. /Tesák/ A bude to v noci? /Jirka/ Já tu skoĢici cejtim, až když je to sladký, neni to skoĢicovej cukr? /Tesák hodnotící kvalitu skoĢicového Āaje/ To je hrĪza, my máme poĢád samý slovesa. /Lukáš pĢi hĢe Activity/ Jo, tĢeba jako pĢeháěka nebo pĢespolní bďh. /Tesák/
c) Drby & klepy: Dan je snďžný muž. Už asi na tĢetí výpravu za sebou nemĪže jet kvĪli tomu, že je na horách. Vypadá to, že Pan Kolega se nám pomalu a jistď dostává ze spárĪ zákeĢných virĪ Už má povoleno jezdit na výpravy a bude moci jet i na tábor, i když by tam, jak on sám Ģíká „nemďl dďlat nic namáhavýho“. Mďli bychom mu tedy obstarat kuchaĢku, aĨ si v té kuchyni ví rady. Dďkujeme za dary pro klubovnu: Zdenďk daroval dvď skĢíěky, Dan 30 balení ovocných ĀajĪ a jednu vysloužilou kytaru, Blahoě pak cenný obraz „Krajina s bĢízami“
NHSL se vrací !!! Nejpopulárnďjší stolnďhokejová soutďž tohoto i jiných svďtĪ se opďt rozjíždí
4. roĀník NHSL zaĀíná v sobotu 27. bĢezna 2004
8
DítČ ohnČ, dítČ hvČzd, co je Kel? Nosiþi meþĤ, tkalci písní, to je Kel!
KroniKELovec Obnova sfinxí klubovny Hejkal, 28.2. 2004 Tak jsme si opďt zamakali na sfinxí klubovnď. Mimochodem, mají teĊ, velkopáni. už dvď klubovny! Zvláštď kanceláĢské patýrko je bájeĀné, i když se obávám, že až nďkdo v zápalu boje poĢádnď popadne žebĢík a bude chtít nahoru, že mu onen zĪstane v ruce odtržený ode zdi. V sobotu se sešel Jobík, Hejkal, Blanka, Vendula a dva Indiáni, Petakuta s Ottanavou?, k veĀeru dorazil Šík. S nástroji se v obvyklé fatálce stavil Ája. Pracovali jsme, pracovali, jako vždy to na zaĀátku skĢípalo, než jsme se rozpracovali. Peta-kuta dokonce vyrobil dva! držáĀky na poliĀku.
Palaÿinková párty Hibi, 25.2. 2004 TĢi litry mléka a nďkolik hodiny dmýchaĀky nejen nad Branami Kelu padly na stĢedeĀní PalaĀinkové párty. Davidovic Āimická residence pĢivítala - krom mimopražských ÿesla a Smalla - kompletní Kel, a to už je co Ģíct!
Sfinx-warming-party Hibi, 7.2. 2004 ZahĢívání obnovené sfinxí klubovniĀky dechem, Āajem, vínkem a battlem ĀtyĢ kytar probďhlo v pohodovém a pĢátelském duchu, vĀetnď pozdnď noĀního pokraĀování v detašované klubovné "URAN". Tichou vzpomínku zprostĢedkovávají moudra strýĀka Áji z pĢíprav na Supervizní: - Hele, Jobe, a nemĪžeš sehnat plynový masky? -
Já to nechci udďlat militantní! - Proti tomu se musím ostĢe prohradit!!
On the road... Šík, 12.2. 2004 Je to tak, pokraĀuju v cestď do KELu. Dneska úderem desáté hodiny jsem domlĀel a pĢidal tak na své konto druhou splnďnou Āást zkoušky. Mám radost a chystám se k dalším krokĪm na cestď stát se bojovníkem KELu!!!
DVD bude! Hibi, 4.2. 2004 ġešící seance v KĢiklárnď byla nebývale konstruktivní - Nespoutané DVD bude, úkoly byly úkoleny, druhá premiéra se chystá 19. 4.!
Job, 4.2. 2004 Jsem v sobotu zajel s Petjou do Senohrab rozdďlávat oheě. a bylo to prima. A bylo žhavíĀka... Jo to pude!
Hibi, 21.1. 2004 Jsme vĀera s Jobíkem pĢivezli dĢíví pro Sfinx - užívejte ve zdraví!
Milý Hibi! Už to nehul! Šimi, 1.1. 2004 Milý Hibi! Už to nehul! ÚĢíznu ti dva prstíĀky u pravé nožiĀky, vložím do levé ruĀicky...a hádej, kolik prstíĀkĪ budeš mít v levé ruĀiĀce? Ano, ano...pĢesnď tolik nás bylo na podzimním, tak krásnď konstruktivním Ritu...a máš pravdu, do nedďle jsme se probudili na rĪžovo, vĀetnď mnď! Pa!
9
Soiree gourmet Hejkal, 28.12. 2003 Jobík a Ptero nám všem chtďli dát krásný vánoĀní dárek a tak pro nás uspoĢádali gurmánský veĀírek. Bylo to skvďlé!!! V pĢíjemném prostĢedí u HnízdilĪ jsme jedli cibulaĀku, klobásky, rybiĀky, roastbeefek, palaĀinky s ovocem a zmrzlinou a spoustu jiných lahĪdek na obložených mísách (asi 10 druhĪ sýra, Āabajku, salámek, luxusní šunku ...) a popíjeli bílá a Āervená vína. Též jsme shlédli Nespoutanou lilii (pro ÿesla, Martina a Verunku to byla premiéra) a sehráli partii TIKALu (vyhrál Mini). Dámy a Messner bavili Kubáska a dámy bez Messnera Ģešily postavení ženy ve spoleĀnosti - závďr: Není selháním ženy když si najme pomocnici do domácnosti. Bylo to skvďlé - dďkujeme pánové!!!
konstruktivní zimni Rituál hostil Grandhotel Sen. V poĀtu šesti kouskĪ vrhali ostĢí svých životĪ do dalšího Ātvrtletí Kelu Hibi, Job, ÿapka, Ája, Jáěa a David... Poklidnou nedďlní dvouchlapovku jsme se Šimákem završili v libém hotýlku Pod Spálovem, ba i kuleĀníku sobď pošĨouchali... Mmmmmm...
Kĝišģálový vlk Job, 17.12. 2003 KĢišĨálového vlka (filmová cena 45.stĢ.Silmaril) pravdďpodobnď dostane za postavu Moralése bratr Martin Hejhal Hejkal. Ve vedlejší roli je nominován Jan HĢíbal za roli inspektora Colomba. Oba herci fenomenálního filmu Nespoutaná lilie.
Premiéra Nespoutané Lilie Hejkal, 16.12. 2003
Vánoÿní besídka u 88. Ája, 22.12. 2003 Samotná akce se myslím povedla, já (a myslím, že i Small) jsme si docela zablbli. Po komplikovaném dohadování (domluvíme se s Hibim ve vlaku, ale Hibi zĪstal v domeĀku, vymýšlíme ve vlaku, Small pĢijíždí do Prahy o den dĢíve než se myslelo) jsme se nakonec se SmallíĀkem sešli a bďhem 20 minut jsme dodali programu finální formu. Myslím, že se to dďvĀatĪm líbilo a to je hlavní.
Rit Hibi, 19.12.2003 Uspďchaností tradiĀnď poznamenaný, pĢesto však svďže dmyšný a kupodivu
Letenské Pidivadlo zažilo v pondďlí 15.12. nával senzacechtivého obecenstva. Na premiéru 143. dílu skautské telenovely Nespoutaná lilie z produkce KEL Crew se pĢišlo podívat celkem 102 platících divákĪ!!! Ti se královsky bavili, pĢerušovali promítání Āastým potleskem a pĢipravili štábu a hercĪm bouĢlivé ovace na závďr. Po dražbď plakátĪ se vďtšina divákĪ, hercĪ a štábu pĢesunula do baru a pďla chválu na shlédnuté dílo. Celou akci bez chyby uvádďla ÿapka a Chroust . Velká chvála patĢí vedle hercĪ zejména postprodukci, tedy Minimu, Joemu a Sekerkovi, kteĢí sestĢíhali pĢes osm hodin natoĀeného materiálu na 47 minut výteĀného díla. Lilii zdar!
Nový cestopis na stranách ÿísla
Velký malý výlet do USA …najdeš na stranď 25
10
Reportáž
Premiéra Nespoutané lilie
Pražská Letná zažila velkolepou filmovou událost – ÿíslo u toho nemohlo chybďt Vďtšina PražanĪ se po dalším pĢedvánoĀním dni stráveným stáním v nekoneĀných frontách Āi pĢesunováním rĪznď napresovanými dopravními prostĢedky z obchodu do obchodu ukládá ke spánku. Ne však dav filmových fanouškĪ, který se tísní pĢed vchodem letenského Pidivadla. Každý z nich touží být u toho – vidďt premiéru 143. dílu skautské telenovely Nespoutaná lilie. Tďsnď u Āerveného koberce zastavuje Āerná limuzína a z ní vystupuje Dáša, pĢedstavitelka Sary Dominiky Lucie, dav šílí a blesky fotoaparátĪ se odráží v jejích nablýskaných špercích…
AĀ není zvykem uvádďt telenovely na filmovém plátnď, v pĢípadď Nespoutané lilie to neplatí. Pádným dĪvodem je i fakt, že i na její 143. díl byl sál do posledního
místa vyprodán. O tom, že fenomén Nespoutané lilie bude nejspíše trvat i po tomto díle, svďdĀí to, že produkĀní spoleĀnost KEL Crew v Āele s režisérem Joe Psicosisem znovu odvedli precizní práci (pokolikáté už?). Ve 47 minutách se na plátnď odehrálo vše, co beze zbytku naplěuje žánr telenovely. Bezchybné výkony hercĪ byly doplnďny dynamickou kamerou a podmanivou hudbou. BouĢlivý dlouhotrvající potlesk byl pro autory díla jasným znamením k tomu, aby k dosavadním životním peripetiím svých hrdinĪ v brzké budoucnosti pĢidali další. Celý program slavnostního veĀera uvádďného dvojicí ÿapka-Chroust zakonĀila dražba plakátĪ. Po skonĀení oficiální Āásti slavnostního veĀera se
To jsou oni a ony!!! – všechny hvďzdy veleúspďšné telenovely na jednom pódiu
11
vďtšina hvďzd i dalších celebrit z filmového, skautského i civilního svďta pĢemístila do sousedního baru, kde se konal post-premiérový veĀírek. Nejsilnďjším zážitkem z prĪbďhu veĀírku byla chvíle, kdy Leandro Martinéz García, režisér telenovely Divoký andďl, který se
již dlouhou dobu marnď snaží proniknout na filmová plátna, pĢistoupil k režisérovi Psicosimu a dlouhou dobu mu za vzájemného rozhovoru uznale poklepával na rameno. I toto gesto znaĀí, jak je Nespoutaná lilie vzdálená bďžným Ģadovým telenovelám.
Šík Módní policie Módní návrháĢka Darya Rolling zhodnotila pro náš Āasopis vzhled ĀtyĢ hvďzd, které se objevily na premiéĢe 143. dílu skautské telenovely Nespoutaná lilie.
Janík: ʊʊʊʊʊ
David: ŏŏŏŏŏ
SleĀnď to na plátnď tolik slušelo, ale tohle? Pro to nemám ani trochu pochopení. Ta vytahaná košile s nechutnď obrovskou kravatou. Myslím, že si pĢi oblékání zapomnďla sundat ty Āerné brýle.
Tak tohle je pro mď absolutní vítďz. Ležérní a pĢitom tolik vyzývavý! K tomu ten chlapecký úsmďv, ráda bych ho nďkdy pozvala na skleniĀku. Možná by tďch knoflíĀkĪ rozepnul víc…
12
Hejkal: ŏŏŏʊʊ
Joe: ŏŏʊʊʊ
Hejkal, pĢedstavitel Marcose Ignatia Moralese, pĢišel i se svou chotí Blankou. Té to v bílém kožichu velmi slušelo, HejkalĪv oblek mi však pĢijde velmi konzervativní. NiĀím nepĢekvapuje (oproti výkonu na plátnď).
Copak pane režisére? Že jsme vás vylekali? Vy nás také. Vaše obleĀení sice není ani trošku konzervativní, ale událost takového významu by si zasloužila slušnďjší ohoz. Další bod strhávám za tu zelenou kapsiĀku, je fakt nemožná.
Darya Roling (autorka je redaktorkou Āasopisu S&M – Schön & Modern)
Ukrajinci v ÿR PĢi sĀítání lidu v roce 2001 se k ukrajinské národnosti pĢihlásilo 22 112 obyvatel ÿeské republiky. Ve skuteĀnosti na území ÿR pobývá UkrajincĪ mnohem více. PĢesný poĀet není možné zjistit, ale odhaduje se, že v létď, v období sezónních prací, mĪže na území ÿR pobývat až dvď stď tisíc UkrajincĪ. Díky mediálnímu zpravodajství si valná vďtšina obyvatel ÿR pĢi vyslovení slova
„Ukrajinec“ vybaví dďlníka pracujícího na stavbď (vďtšinou naĀerno, protože tu pobývá nelegálnď), v horším pĢípadď násilníka, vraha nebo Ālena mafie. To, že mnoho z nich má stĢedoškolské nebo vysokoškolské vzdďlání, že je k cestď za prací a k dlouhému odlouĀení od rodiny nutí mizerná ekonomická situace v jejich zemi, kde jim plat i pĢi nekoneĀných smďnách sotva staĀí na uživení rodiny, se už dozvídáme málokdy.
13
SouĀasná média mnohem Āastďji informují o problémech, které Āeskému obyvatelstvu zpĪsobuje pĢítomnost cizincĪ, než o problémech, které potkávají cizince žijící v ÿR. O každé ze skupin cizincĪ žijících v ÿR se píše v souvislosti s nďkolika málo tématy, a ta se pak neustále opakují (ukrajinský dďlník, vietnamský stánkaĢ, bulharská prostitutka, rumunský kapsáĢ,…). Cílem tohoto pĢíspďvku ÿísla by mďlo být uvďdomďní si této nerovnováhy v mediálnď
podávaném obrazu cizincĪ a skuteĀnosti. Jako pĢíklad jsem zvolil ukrajinskou menšinu, u které je tento rozpor zcela zĢetelný. Ve druhé Āásti pĢíspďvku nechávám o problémech, se kterými se potýkají Ukrajinci v ÿR, promluvit zástupce dané menšiny - pĢedsedu jedné ze ĀtyĢ organizací sdružujících Ukrajince žijící v ÿR.
ÿeská spoleĀnost není pĢipravená jednat s národnostními menšinami rozhovor s pĢedsedou Fóra UkrajincĪ v ÿR Borisem Chikulayem * V pozvánce na Āervencovou tiskovou konferenci Fóra UkrajincĪ v paláci Akropolis jste Āeskou spoleĀnost pĢirovnali k vlaku, který smďĢuje k dosahování urĀitých politických, ekonomických a sociálních cílĪ. Podle vás v tom vlaku ÿeši berou Ukrajince jako nežádoucí cestující a jednají s nimi tak, jakoby Ukrajinci byli jen doĀasnými spolucestujícími, kteĢí vystoupí na pĢíští zastávce. Platí toto pĢirovnání i dnes? To je vďta, kterou vymyslel Pavel DjuriĀ, to je náš kreativní direktor. K tomu mĪžu Ģíct, že nic se nezmďnilo. Vláda i spoleĀnost zaĀínají o této problematice více slyšet, ale dďlají ještď vďtší bariéry, zavírají oĀi a sklápí uši. * Mohl byste pojmenovat nejvďtší problémy, které podle vás mají Ukrajinci v ÿR? Zaprvé, není žádný informaĀní zdroj. Když vezmeme zákon o právech pĢíslušníkĪ národnostních menšin, tak ten zákon je napsán rozumnď. Ale problém je v tom, že pro Ukrajince se dďlají vďci jen „pro úĢednickou hlaviĀku“, jak se Ģíká. Aby to bylo, ale s jakou kvalitou je to udďláno, v jakém rozsahu, pro kolik lidí, to nikoho nezajímá. Ukrajinci jako menšina jsou jen
ti s Āeským pasem, já radďji hovoĢím o komunitď. Ta komunita Āítá více než sto tisíc lidí. * Jakým smďrem je smďĢována Āinnost Fóra UkrajincĪ? Spíše kulturní cestou, nebo smďrem k ochranď lidských práv? Co mĪžeme, to dďláme. Máme tĢeba fotbalový klub, který hraje oficiální soutďž ÿMFS. Z kultury podporujeme ukrajinské skupiny, tĢeba Haidamaki, v souĀasnosti dďláme dokumentární film o Ukrajincích, na který jsme dostali dotaci. V otázce obrany lidských práv se soudíme s Disco Letná, kde došlo k diskriminaci UkrajincĪ…. * Jak je Ukrajinské fórum Āinné mediálnď? V zaĀátcích Ukrajinského fóra vycházel Āasopis Ukrajinskij ogljad, vychází stále? To nebyl Āasopis, to byl spíše jen takový leták, pĪvodnď jsme ho vydávali jako týdeník, snažili jsme se letáky rozdávat do kostelĪ a ubytoven, náklad byl tak od tisíce do dvou tisíc kusĪ. Dnes Ogljad vydáváme jen pĢíležitostnď na urĀité akce. Žádali jsme nďkolik fondĪ o dotace na informaĀní projekt, žádáme ministerstvo kultury o projekt ukrajinských novin, s radiem Regina jednáme o vysílání zpráv
14
v ukrajinštinď. Dále bychom chtďli zĢídit informaĀní projekt pro Āeské informaĀní zdroje, který by Āeským médiím pĢinášel zprávy z Ukrajiny v Āeštinď(jediným pravidelnď vycházejícím periodikem pro Ukrajince v ÿR tak je Ātvrtletník Porohy vydávaný Ukrajinskou iniciativou v ÿR, v roce 2002 obdržel dotaci 650 000 KĀ). * Ve zprávď o situaci národnostních menšin v roce 2002 jsem se doĀetl, že vysílání v ukrajinštinď bylo v roce 2002 zastaveno, uvažujete tedy o jeho znovuobnovení? Vysílání bylo zrušeno, protože ho nikdo neposlouchal. A víte proĀ? Víte kdy ho vysílali? Jedenkrát za tĢi týdny v nedďli v pďt hodin ráno. TeĊ jednáme s Reginou o tom, že bychom dďlali zprávy v ukrajinštinď, ĀtyĢi minutky dennď. Oni na to, že dennď nám zaruĀit nemohou, že bychom mohli vysílat tĢikrát týdnď. * OtoĀil bych teĊ rozhovor od toho, jak se snažíte prezentovat sami sebe k tomu, jak Ukrajince zobrazují média v ÿR. Já sám mám pocit, že Ukrajinci mají v Āeských médiích nejhorší postavení ze všech národnostních menšin. TémďĢ stoprocentní stereotypizace a negativní kontext, ve kterém jsou Ukrajinci zobrazováni (vražda, loupež, nelegální práce,…). Oproti napĢ. RomĪm zde chybí jakýkoli pozitivnď vyvažující pĢíklad. Úkolem vašeho fóra by podle mď mimo jiné mďlo být nabízení alternativ nepĢesného, stereotypního zobrazování UkrajincĪ v Āeských médiích. Texty musí dďlat novináĢi, my musíme dďlat akce. Když jsme dďlali akci u pĢíležitosti otevĢení úĀtu veĢejné sbírky, ze všech Āeských médií pĢišel jeden Ālovďk z ÿTK. Kdyby Ukrajinec nďkoho zabil, píše se o tom všude. Ale veĢejná sbírka, co to je? ÿeská spoleĀnost není pĢipravená jednat s národnostními menšinami. ÿeská spoleĀnost je velmi uzavĢená a snaží se každé menšinď dát její ceník, zaĢadit ji a nechat být.
* Jakou zkušenost máte s Āeskými novinami? Posíláte tam Ālánky upozorěující na špatnou situaci UkrajincĪ v ÿR? Jsou odmítány? Ne, my nepíšeme do novin. Když poĢádáme nďjakou akci, pošleme pozvání, ale vďtšinou nikdo nepĢijde. Na ukrajinský problém není tĢeba upozorěovat, to každý ví. My mĪžeme napsat do novin: „ Informujete o Ukrajincích nepravdivď.“ a oni Ģeknou: „No, a co?“ To, že by tĢeba obĀanská sdružení, dostávala vďtší prostor v médiích, je fantastická pĢedstava. Vďtšina tisku v ÿR je natolik komerĀní, že neziskové organizace jsou pro nď naprosto nezajímavé, konkrétnď v pĢípadď UkrajincĪ tu chybí ten informaĀní zdroj. * Vrátil bych se ke srovnání s Romy. O jejich problémech se mluví mnohem Āastďji než o ukrajinských, romské projekty získávají mnohem vyšší dotace než ukrajinské, proĀ tomu tak je? Ukrajinská otázka je v ÿR naprosto ignorovaná. Otázka je ignorovaná ve vládď, takže nevládní fondy se dívají, jaké má priority vláda – integraci, Romy, dĪchodový systém, atd. Ale Ukrajinci? O ty se nikdo nezajímá. * ProjektĪ množství?
a
žádostí
je
dostateĀné
Jenom naše fórum asi pďtkrát žádalo o ukrajinské médium - nďkolikrát NROS, nďkolikrát ministerstvo kultury, potom jsme asi tĢikrát žádali o prostĢedky na zĢízení informaĀní telefonní linky, o kulturní akce… . Jenom jediný projekt, dokumentární film, získal Ātvrtinu z požadovaných dotací. Vidíte, že my ty žádosti podáváme opakovanď a oni už nevďdí, jak nám Ģíci ne. Poslední program od nadace NROS, kdy jsme chtďli ukrajinskými novinami informovat o ukrajinských akcích, apod., tam jsme už dostali tolik bodĪ, že to vypadalo jasnď. Ale na konci se udďlují body pro význam
15
programu, tam nám udďlili minimální poĀet bodĪ a nic jsme nedostali.
zprávď pak uvedl deset ĀlenĪ. To je obrovská nepravda. Fórum má v souĀasnosti témďĢ dvď stď ĀlenĪ. Na zaĀátku jsme mďli kolem osmdesáti, se založením fotbalového klubu zaĀala chodit spousta fanouškĪ a poĀet šel rychle nahoru.
* Kromď vašeho Ukrajinského fóra pĪsobí v ÿR ještď Sdružení UkrajincĪ a pĢíznivcĪ Ukrajiny, Spolek Ukrajinek v ÿR a Ukrajinská iniciativa v ÿR. Iniciativa podle pĢílohy zprávy o stavu národnostních menšin získala v roce 2002 v oblasti kultury dotaci ve výši 345 000 KĀ…
* Co by vám jako fóru nebo jako UkrajincĪm v ÿR momentálnď nejvíce pomohlo?
Jsme v situaci, kdy si dvď ukrajinské organizace musí konkurovat. Iniciativa má lobby všude. Pan Nikodjak, který pĢipravil tu zprávu, je v Radď národnostních menšin PSP ÿR, mají lidi i na Magistrátu a tak dál. Pan Nikodjak se nás napĢíklad vĪbec neptal na to, kolik máme ĀlenĪ, a ve
Chtďl bych, aby bylo víc a víc ukrajinských organizací. Kdyby tu nebyly ĀtyĢi, ale sto ĀtyĢi organizace, které by rozjely ukrajinskou kampaě, to už by Āeská vláda dostala silný impuls a zaĀala nďco Ģešit. Uvidíme, jak to dopadne dál, teĊ ještď máme nďjakou sílu a ochotu pracovat dál.
Šík
Výstroj Tento text nemá nikoho podnďcovat k jakékoli formď násilí, autor odmítá pĢípadná naĢĀení z militarismu! Jak jste si minule staĀili všimnout, malá polní slouží pouse ke krátkodobému žití, zámďrnď nepíšu pĢežití. Velká pak zajišĨuje veškerý dostupný (resp. donosný) komfort. Zbytek vďcí by mďl být ještď dostupnďjší v kapsách blĪzy, lehĀí eventuelnď kalhot. Rozhodnete-li si vedle batohu poĢizovat nďco jako nosný systém, pak vám nabízím malou exkurzi na souĀasný trh tímto zbožím.
Kde a jak nakupovat Nejlepším (a jediným místem) kde jde nďco takového opatĢit jsou armyshopy kamenné, nebo internetové obchody stejného zamďĢení. Osobnď doporuĀuji si nejdĢíve prohlédnou i-netové stránky, které se této problematiky dotýkají, a potom vyrazit do kamenných obchodĪ, kde si vďci mĪžete prohlédnout a osahat. Hodnď se také ptejte lidí, kteĢí již nďjakou zkušenost mají - ve vašem okolí, pĢes Internet a
mluvte i s prodavaĀi v obchodech, ale i se sdílnými nakupujícími. DROBNÁ RADA: Až budete o armádď, výstroji a zbraních nďco znát, tak si na sebe na nákupy vezmďte tĢeba vojenskou bundu, nebo sestĢižené maskáĀe - zní to nepravdďpodobnď, ale hned se na kupujícího jinak kouká. Nikdy nemachrujte. ProdavaĀ tďžko snáší, když po nďm nďkdo chce "pĪlquartr", ale on má jenom americkou placatku. Ve skuteĀnosti je to to samé, ale vyjadĢovat se opatrnď a držet se trochu pĢi zdi není na škodu. PġÍHODA: V jednom armáku jsem vyslechl rozhovor o "tom novým americkym maskování - MARPATech" - skoro rok po jejich premiéĢe v Iráku… Nikdy se nezmiěujte o Holoubkovu, maximálnď: "To nemaj ani v Holoubkovď, tak jsem šel k vám." Následuje pokus o sehnání nesehnatelného. Bývá to ale marné.
16
Co se dá sehnat Co je tedy skuteĀnď k disposici: Dohromady nic moc, ale vybrat si mĪže každý podle svého gusta… Nejhustďji je u nás zastoupena americká armáda a její ALICE… Bude se o ní mluvit v dalších dílech, takže se nezmiěuji. Navíc je notoricky známá. Ponďkud ménď Āastďji, a za vďtší obnĪsek, lze sehnat rozliĀné vzory z války ve Vietnamu, eventuelnď z II. svďtové války. V tďchto pĢípadech jde spíše o kousky sbďratelské, ale použitelné samozĢejmď jsou. Dalším Āastým vzorem je systém nďmecký, vyznaĀující se specifickým systémem uchycení brašen pomocí umďlohmotného rámeĀku. Vyrábí se ze zelené, nebo "hrachem" potištďné látky. NepatĢí mezi nejlevnďjší, ale cena je poĢád pĢimďĢená. Málo zastoupeným typem je anglický vzor 58 a nová PLCE (Personal Load Carrying Equipment) - v souĀasnosti standartní britská. Oba dva se objevují systémem: Nďkdy, nďco a ne za málo. Jednodušší je snad dovoz pĢímo z Anglie, nebo nákup kompletu pĢes Internet. Objevují se i souĀástky druhováleĀné polní, ale ty jsou z dnešního hlediska prakticky nepoužitelné. A samozĢejmď drahé… V minulosti se hodnď vyskytovala i výstroj ÿSLA a AÿR. Ani jeden z nich však nestál za koupi, pĢestože byl za pár šupĪ. Sám jsem celkem dlouho nosil pĢešité kšíry AÿR, vrazil jsem do nich hodnď práce a Āasu, nďkolikrát se rozpadly a já je musel
spravovat, nemajíc na lepší. A cena? Ty kšíry stály toho Āasu 35,-. Radím: Držte se radďji dál, nďkolik zkazek o praktickém použití mi vzalo dech. HrĪzou… Nyní se dá bez problémĪ sehnat nový Āeský systém, MNS2000 (Modulární Nosný Systém). Má tu nejlepší povďst, zachovává vysoké standarty, není ale pĢíliš dostupný. A proto je taky pekelnď drahý… ÿas od Āasu se vyskytne i kousíĀek nďjaké výstroje nepĢíliš známé, typickou ukázkou mohou být francouzské opasky, nebo staré švédské bandalíry. Takovýto "sirotci" se vyznaĀují celkem nízkou cenou a Āas od Āasu mohou nahradit nďjakou nedostupnou nebo drahou souĀástku jiného výstrojového systému. Asi nejnovďjším prodávaným systémem je americký MOLLE ( MOdular Lightweight Loadbearing Equipment ). a jeho pĢíbuzní - RACK (Vyvinutý speciálnď pro 75. pluk Rangers) a SPEAR (Special Operations Forces Personal Equipment Advanced Requirements). MOLLE je velmi drahý a vidďl jsem ho prodávat jen na jednom místď, v Nďmecku by byla situace možná lepší. ÿasto mĪžeme narazit na rozliĀné komerĀní taktické vesty rĪzné kvality, možnosti využití a ceny… NemĪžu se podďlit o žádné zkušenosti s nákupem vest. Nikdy jsem totiž taktiku nekupoval. Snad jen to, že US vestu TLBV nejde jako takovou použít k nďĀemu jinému než nošení šesti 30-rd Mag. a dvou granátĪ. Stejnď tak vesta pro granátníky.
/pokraĀování pĢíštď/
Svižník Také dnes velmi srdeĀnď dďkujeme ochotné kopírce v ÿSOB,která stateĀnď zvládá nelehké úkoly, které jí redakce ÿísla pĢipravuje
17
x Kompletní archiv všech dosud vyšlých ÿísel x Aktuální vydání ÿísla x Archiv všech vyšlých komiksĪ To vše najdeš na Āerstvď aktualizované internetové stranď ÿísla
www.cislo.webzdarma.cz 18
JiĢí Guth-Jarkovský
SpoleĀenský katechismus (3. Āást) Seznamte se základní knihou o spoleĀenském chování, kterou napsal pĢed více než šedesáti lety obĢadník kanceláĢe prezidenta Masaryka, JiĢí Guth-Jarkovský. Reálie se od té doby znaĀnď zmďnily, proto pro nás kniha nemĪže být doslovným vodítkem. PĢesto není v našich Āasech nikdy na škodu pĢipomínat si, že slušnost, galantnost a ohleduplnost nejsou pĢežitky doby dávno minulé.
Styky na ulici Mnozí pánové bývají úslužní pĢes míru, a také zde všeho mnoho škodí. StĢezte se neobratné horlivosti, a upustí-li dáma deštník na chodníku protďjším, neutíkejte pĢes jízdní dráhu zvednouti jej! Ptá-li se na cokoli cizinec, nikdy ho neodbývejte zhurta, nerozumíte-li jeho ĢeĀi. Aspoě zdvoĢilým posunkem dejte najevo, že nerozumíte, a vhodnou úklonou se omluvte. Ale pĢi dobré vĪli se smluvíte i s Tatarem, táže-li se po smďru cesty. Pán nikdy nenabídne mladé neznámé dámď ochranu svého deštníku. Ostatnď žádná slušná dáma takové nabídky nepĢijme. Naopak sluší se tím zpĪsobem ochrániti starce nebo Ālovďka nemocného, jako pomoci na ulici slepci nebo churavému. Dáma, která se na ulici bezdďky srazí s pánem (neopatrností jiného, na úzkém chodníku, atd.), omluví se zdvoĢilým slovem „pardon“ nebo „raĀte odpustit“, z jehož pĢízvuku, jakož i z výrazu tváĢe musí býti zĢejmo, že srážka se stala proti její vĪli. Kdyby neomluvivší se šla dále, je buĊ nezdvoĢilá, nebo mďla „nďjaký úmysl“. Pán ovšem odpoví: „Prosím, nic se nestalo“, nebo „OdpusĨte, prosím, vy, stalo se mojí vinou“, bera takto galantnď vinu na sebe.
PoĢadí na ulici
Ze dvou osob jde na ulici po pravé stranď osoba, starší, váženďjší, dáma, ze tĢí osob téhož pohlaví vždy nejstarší nebo nejváženďjší uprostĢed, po její pravici osoba druhá v poĢadí, po levici tĢetí, nejmladší. Nesluší se, aby mladík šel uprostĢed mezi dvďma mladými dámami, leda mezi dvďma holĀiĀkami, které možno vésti za ruku. Zavďšeny mohou choditi na chodníku slušnď jen dvď osoby, a i ty se pustí
navzájem na úzkém chodníku nebo tam, kde tĢeba náležitď se vyhnouti.
V sadech
Ve veĢejných sadech, kde jsou rozestaveny nájemné židle, nemá ten, kdo si svoji židliĀku na urĀitou dobu zaplatil, žádné spoleĀenské povinnosti komukoli ustupovat. UĀiní tak nejvýše jen v okolnostech nutné pomoci bližnímu. Nelze pokládati za neslušnost, když osoba, která pĢisedla, chce zahájiti hovor, jen když se to stane slušným zpĪsobem. Nutno však pĢipomenouti, že hovor s pánem nikdy nezahajuje (neznámá) dáma, zejména nikdy dívka. K dďtem, pobíhajícím po cestách a stezkách sadĪ, jsou dospďlí vždy co nejvíce shovívaví, a i kdyby hozený míĀ vletďl starému pánovi do klína nebo na záda, aĨ se starý pán shovívavď usmďje, a nestala-li se mu žádná škoda, aĨ neláteĢí! Beztak by mu to nic nepomohlo. Jistá sleĀna si stďžovala, že když v tramvaji vyndala z kabelky labutďnku a zrcátko a zaĀala se pudrovati, protďjší dva páni se jali do smíchu a utrousili dokonce nďjakou štiplavou poznámku o opravď sešlé fasády… NeĢíkám, že chování onďch pánĪ bylo džentlmenské, nemďli si vás a vaší operace všímati a pomysliti si své pro sebe. Ale nedivte se jim tak pĢíliš; dáma ještď k tomu mladá a dojista hezká, která tím zpĪsobem chce opravovati pĢírodu, vzbuzuje u pánĪ vždycky nemilý, nechci hned Ģíci smďšný dojem; u nás kromď toho nejsme tomu zvyklí… V PaĢíži neprovozují toto natďraĀské Ģemeslo na ulici nebo v tramvaji opravdové dámy. To dďlají pouze ty, které na sebe chtďjí mermomocí obrátiti pozornost. ZmhouĢiti oko možno snad jen nad pudĢenkou, jejímž úkolem jest zmírniti vzhled nosu a tváĢe, potem se lesknoucí.
/pokraĀování pĢíštď/ vybral
Šík 19
Cestopis
Jižní Amerika 2002 4. díl (12. srpna – 22. srpna 2002) Hned po loěském letním táboĢe se vydali ÿeslo, David, Martin a Veronika Koutní na 40denní expedici do Jižní Ameriky. V pďti Āíslech ÿísla se s vámi podďlí o nďkolik vybraných zážitkĪ a vzpomínek které si s sebou pĢivezli z Peru a Bolívie. Tady, ve Ātvrtém díle Veronika popisuje cestu z Cuzca kolem jezera Titicaca do Bolívie a drsný trek v Apolobambď. Zamávali jsme inckému hlavnímu mďstu Cuzco. Opďt jsme nasedli do autobusĪ a zaĀala další etapa naší cesty. Mďli jsme koupené lístky až do La Paz, hlavního mďsta Bolívie. Jeli jsme smďrem na jih krásnou kopcovitou krajinou pĢes jihoamerickou vrchovinu Altipláno. MíĢili jsme na jezero Titicaca, nejvýše položené jezero na svďte leží ve výšce skoro 4000 m.n.m. ModĢe tĢpytící se jezero jsme zahlédli poprvé z mďsta Puno. Po pĢesednutí do menšího auta jsme jeli dál podél jezera a užívali jsme si divokou a malebnou bouĢku, která pĢi západu slunce (to je zvláštní, že?) dominovala celému panoramatu s jezerem. Bďhem dne zaĀínal David nároĀnou zkoušku skautského roverského kmenu Kel - 48 hodin mlĀení.
Vydržel to skoro deset hodin, než se ho Martin na nďco zeptal a chudák David zapomnďl mlĀet. Už byla tma, když jsme na hranicí opďt pĢesedli, tentokrát zase do autobusu, který nás zavezl až do La Paz.
Je to krásné mďsto. La Paz se nám líbil podstatnď víc než Lima, hlavní mďsto Peru. Ve výšce 3800 m.n.m. je La Paz nejvýše položeným hlavním mďstem na svďte, leží v malebném údolím obklopeném Bolívie šesti a sedmiticícovkama a vzduch je tu relativnď Āistý. Hlavní mČsto: La Paz První den v La Paz jsme mďli za Rozloha: 1,098,580 km2 (14krát víc než ýR) Nejvyšší bod: Nevado Sajama 6,542 m.n.m. úkol nejen sightseeing, ale také Poþet obyvatel: 8,5 milionĤ (o 2 mil. ménČ než ýR) nákup potravin na další trek. 2 2 Hustota zalidnČní: 8 obyv./km (ýR: 133 obyv./km ) PotĢebovali jsme tďstoviny, Porodnost: 3,5 dČtí/ženu (ýR: 1,2 dČti/ženu) bramborovou kaši, ovesné MČna: Boliviany (1 Bol = 4 CZK) vloĀky, polévky, Āaj, cukr, sýr a Hrubý domácí produkt (HDP): 71 tisíc CZK (6krát ménČ než ýR) benzín. Zvládli jsme to všechno Jazyky: Španelština, Quecha a Ayamara (indiánské jazyky) Historie: osvobozena od ŠpanČlĤ 1820, stále politicky nestabilní a ÿeslo se navíc ještď stihl
20
právď pĢed spaním podruhé proĢekl a zkazil si druhý pokus 48hodinového mlĀeni.
QUITO Guatyaquil Mancura
Cajamarca
Ilo Ilo Charazani
nechat ostĢíhat a oholit v pravém bolívijském kadeĢnictví. Další ráno jsme mďli budíĀek v pďt a zase jsme vyráželi do hor... …nebo vlastnď nejprve na autobusové nádraží. Už jsme to dobĢe znali - pĢed trekem nás Āekalo alespoě deset hodin v autobuse. Tentokrát Veronika a Martin vybrali cíl severozápadní kraj Apolobamba, který byl ve VerunĀinď prĪvodci popsaný jako velmi autentický, s moc krásnou pĢírodou a málo turisty. Kraj to byl natolik divoký a vzdálený od civilizace, že stále nebyl zmapovaný. Trek jsme mďli popsaný ve dvou prĪvodcích, a tak jsme doufali, že nám to bude staĀit. ZaĀínalo to moc pďknď. Cesta byla opďt krásná a výhledy zajímavé. Když jsme odpoledne vystoupili v horském mďstď Charazani, tak nás rovnou nalákal nďjaký pán do svého hostelíku a pak ještď do o nďco dražšího bytu. Rádi jsme ale zaplatili o nďco víc - byt byl velký, prostorný, s velkýma oknama a hlavnď s KAZETÁKEM. To jsme mďli radost! V Cuzcu jsme si koupili pár desek s andskou indiánskou muzikou a ÿeslo mďl sebou pásky s Vlastou Redlem. Tak, pustili jsme si muziku, hráli jsme karty a kostky a byla pohodiĀka. Jediné, co nám trošinku zkazilo náladu bylo, když se chudák David veĀer
PĢíští den ráno jsme vyráželi na druhý velký trek. Tehdy jsme nevďdďli, že dalších šest dnĪ bude o hodnď víc nároĀnďjších, fyzicky i psychicky, než první vandr v Cordolliere Blance. Zvládli jsme to asi hodinku krásnou sluníĀkovou chĪzí, než jsme si poprvé vybrali špatnou cestu. Jestli bych vám mďla popisovat všechny pĢípady, kdy jsme si to opakovali a bloudili, tak bych na to potĢebovala asi celé Āíslo ÿísla. Abych vás nenudila, tak to tedy nechám v krátké verzi. Ze šesti dnĪ na treku jsme bloudili tĢi a vybírali jsme jsi špatné stezky, špatná údolí i špatné výstupy. NauĀili jsme se, že bez mapy se do And nechodí, a také ne bez nďkoho, kdo vám mĪže ukázat správnou cestu. I když jsme se stále pokoušeli ptát se indiánĪ, které jsme cestou potkávali, kam a jak dál, tak každý mďl jiné návrhy. Ještď vďtší výzvou byl druhý den, kdy zaĀalo pršet a kdy na nás padla tlustá mlha. Nejhorší ze všeho, co jsme zakusili ale bylo, že jsme jeden po druhém zaĀínali být oslabení a nemocní. Nemohli jsme odhadnout, jestli to zavinila únava a vyĀerpání, pĢírodní voda, kterou jsme Āistili tabletkami, nebo cizí jihoamerická mikroflóra, která už byla na naše stĢeva moc. V každém pĢípadď jsme si to všichni mimo Martina vážnď vychutnali, první David, pak ÿeslo a nakonec já, Veronika. Bylo to dost nároĀné; bloudďní, tvrdé poĀasí a nemoci. PĢesto máme spoustu krásných vzpomínek. Jako tĢeba nádherný pocit, když se Ātvrtý den vzbudíme a celý stan je zasnďžený a když za svitu slunce pochodujeme snďhem dál. Nebo když jsme spadli dolĪ do mrtvého dĪlního mďsta Sunchuli a tam našli obchĪdek, kde nám prodali nejen už hodnď potĢebný benzín, ale také jídlo, Colu a pivko. Nebo když jsme se po ránech bavili nekoneĀnými diskusemi jestli je
21
nejchutnďjší slaná ovesná kaše po Švédsku nebo sladká po ÿesku. Nebo když David pĢi tĢetím pokusu koneĀnď zvládnul 48 hodin mlĀet. Nakonec to ale se zkouškama dál nešlo. Šestý den jsem tĢikrát zvracela a aspoě dvakrát tak Āasto musela na velkou. Hlava se mi toĀila, nohy byly jako špagety a i s hodnď ulehĀeným batohem mi asi ĀtyĢi hodiny chĪze pĢipadaly jako hodnď dlouhý, špatný sen. Zbývaly nám dva dny do konce pĪvodnď naplánované cesty a mďla jsem pocit, že to v mém stavu nezvládnu. Ocitli jsme se ve vesnici Ilo Ilo. Našli jsme si u hodných lidí malý pokojíĀek, kde jsem si mohla odpoĀinout mezitím, co se kluci šli se zeptat, jestli by nás nďkdo nemohl zavést pĢes hory na autobusovou traĨ zpďt do La Paz. Ukázalo se, že náklaĊáky na námďstí sice stály, ale ĢidiĀ ne. Tak jsme Āekali. Až do poledne pĢíštího dne, kdy jsem si Ģekla, že už to takhle dál nejde. Už jsme si nandávali batohy a opďt vyráželi, když vesniĀani pĢišli s tím, že ĢidiĀ už dorazil. Strávili jsme ještď hodinu nebo dvď Āekáním, než pĢipravil auto a bavili jsme se tím, že jsme místním indiánským dďtem ukazovali fotky z domova. Nakonec jsme nasedli. Já vepĢedu s ĢidiĀem a nďkolika indianskými dďtmi na klínď a druzí vzadu na Āerstvém vzduchu. Jeli jsme asi dvď hodiny pĢekrásnou, malebnou krajinou pĢes hory a národním parkem známým tím, že tu žije spousta tzv. vicun, to je menší druh lam. PĢed západem slunce jsme dorazili do mďsteĀka Ula Ula a dozvďdeli se, že autobus do La Paz odjíždí zítra v pďt hodin ráno. Tak jsme šli hledat místo na kemp a nakonec jsme postavili stan na zahrádce jedné hodné místní rodiny. Ráno v pďt hodin byla stále tma. Už jsme se v tom vyznávali. Byli jsme dobĢe obleĀeni. Byla zima jako v lednici a mďli jsme pĢi ruce spacáky. Tak jsme se naskládali do autobusu a byli pĢipravení na 16hodinovou jízdu spďt do La Paz. Autobus se naplnil a vyrazili jsme. Ale jen o hodinku pozdďji jsme zastavili a indiáni kolem nás zaĀínali vystupovat. Nakonec vylezl i David, aby zjistil, o co jde. Vrátil se
s tím, že jsme na velikánské pláni, takové pĢimrzlé tundĢe, a ve svďtle vycházejícího slunce vidďl, jak ze všech stran pĢijíždí a pĢicházejí lidi s veškerým zbožím; kožichy, látkou, ovocem, obilím, kukuĢicí, zvíĢaty a se všelijakými malými užiteĀnými i neužiteĀnými vďciĀkami. V našem ospalém stavu nám to všechno pĢipadalo úplnď surrealistické. ÿeslo a David pĢešli mĪstek pĢes vedlejší ĢíĀku a na druhé stranď se dozvďdďli, že opustili Bolívii a byli zpďt v Peru. Stáli jsme na hraniĀním trhu a ”náš” autobus vĪbec nevypadal, jako že by míĢil do La Paz. Tak jsme se zaĀínali ptát, jestli nďkterý z tďch deseti autobusĪ, co se tu setkaly, jede do La Paz. Opďt se nám opakovaly naše zkušenosti. Každý nám radil jinak a ukazoval na jiný autobus co prý má odjíždďt do hlavního mďsta. Dlouho jsme zkoumali, než se lidi koneĀnď shodli natolik, že jsme opďt zaĀínali mít nadďji, že jeden z autobusĪ se opravdu dneska bude do La Paz vracet. Byli jsme hodnď rádi, když jsme o pár hodin pozdďji mohli zase vyrazit. Už jsme toho ale pomalu mďli dost.
22
Cesta zpďt sice šestnáct hodin netrvala, ale i tďch deset nám staĀilo. Bolivijské autobusy prostď nejsou stavďné pro obry ze severovýchodu, kteĢí mďĢí víc než 155
centimetrĪ. Dalo nám to zabrat a byl to hodnď dobrý pocit, když jsme veĀer v La Pazském hostýlku vlezli do postele.
V posledním díle našeho cestopisu si budete moci pĢeĀíst o velké bolivijské fiestď (oslavď) ve mďstď Chulumani, o návštďvď na haciendď a v “mraĀném pralese” a o dlouhé cestď domĪ.
Veronika StĢípky z Peru a Bolívie
Baěos del Inka Bylo vlastnď dost vedro. Naše nové klobouky nám stínily alespoě obliĀej a krk. I když, mezi námi, ono pod kloboukem je také dost paĢeništď. Pot se z nás jen lil (asi jen tďžko si pĢipomínat, že byla vlastnď zima). Ale ten den jsme se chtďli osvďžit v termálních lázních! „Dnes si to krásnď užijeme,“ radovali jsme se. ZaĀalo to, jak jinak, ráno. O tom, kam pĪjdeme, jsme se nemuseli bavit. Vše bylo jasné už veĀer. Nejprve však na autobusové nádraží. Jaké nás tu však Āekalo pĢekvapení. Lístky už nejsou a první volná místa byla až na autobus v 10 hodin veĀer. Že by byla stĢeda cestovní den? Nemilá pĢedstava, že do Trujilla dorazíme ve 4:30 a do našeho dalšího cíle – Huarazu, budeme muset jet ještď navíc pĢes Chimbote, se pĢekryla s možností nechat si batohy u paní v Office. Nechat Āi nenechat? Tahat se s „krysou“ až do veĀera a snad se s ní i v lázních koupat? Tak jo! Jdeme do toho. Doklady, letenku do našeho svďta a peníze máme u sebe furt, pĢidali jsme ještď ruĀník a plavky. Zbytek jsme svďĢili místnímu bossovi. Ten dokonce na batohy našpendlil Āást naší jízdenky. Tento systém, jak jsme pozdďji zjistili, je velmi rozšíĢený a bezpeĀný. ÿasto nám dávali kousek jízdenky na batoh pĢed uložením do autobusu – sice málokdy nakonec kontrolovali, Āí zavazadlo i bereme, ale možná se ty naše lišily od ostatních pytlĪ, a tak si to pomocníci ĢidiĀe pamatovali. Možná. Vyrazili jsme nalehko a logicky pĢímou cestou. Na konci mďsta jsme se však zastavili. Naším smďrem se táhne
ĀtyĢproudová nová silnice a láznď jsou prakticky vidďt. Tady se názorovď dďlíme na ty, co chtďjí do cíle a je jim jedno kudy, a na Švédy, co si chtďjí cestu klidnď protáhnout, hlavnď si jí víc užít. Nakonec vybíráme tĢináctikilometrovou cestu pĢes staré skalní pohĢebištď Ventaillas de Otuzco. Cesta z mďsta je v tomto pĢípadď úplnď jiným smďrem, a tak se nejprve proplétáme mďstem. Není to však velký problém a za chvíli již šlapeme prašnou silnicí a slunce pálí jen ... a slunce pálí jen. Dokonce jdeme poĢád správnou cestou. ObĀas nám to nďkdo potvrdil, nebo kolem projelo colectivo s cedulí pohĢebištď. Co nás však opravdu pĢekvapilo, byl kropící vĪz, který kolem projel a prach na chvíli promďnil v bláto. Bohužel nás dojel pozdď, asi po 100 metrech odboĀujeme z „hlavní“ a pokraĀujeme zase prašnou. PohĢebištď Ventaillas de Otuzco je velmi malé, ale staré místo. Nejprve jsme to pĢešli. Protože nám však bylo divné, proĀ jsou najednou u silnice stánky se suvenýry, dopátrali jsme se našeho postupového bodu. PĢi pohledu zpďt to prostď bylo vidďt. Od silnice to nebylo dál než 50 metrĪ. Asi jsme však Āekali nďco velkolepého. Zaplatili jsme vstupné a krátce si vše prohlédli. Od pohĢebištď dál se nám už cesta hledala hĪĢ a taky jsme se museli nďkolikrát vracet. Nakonec jsme po jedné z cest dorazili koneĀnď k Ģece. To už bylo prima. Podél ní to je až do lázní. Jenomže… ġeka nám obĀas pĢekážela, než aby nás lehce vedla. Navíc byla strašnď ledová a
23
hodnď rychlá, takže nejde brodit a ani se v ní v tom velkým horku osvďžit. Ono také lézt skrz rĪzné naplaveniny nebo kĢoví jen v sandálech nám nepĢišlo tak úplnď super. Každý jsme mďli hrĪzu z hadĪ a podobné „havďti“. PĢes nďĀí pozemek jsme pak pĢebďhli na poĢádnou cestu a hurá na most. Tím se koneĀnď dostáváme na správný bĢeh a na cestu co kopíruje Ģeku. Mohli jsme si to zase užívat, i když to horko bylo úmorné. Jak vlastnď vypadají takové staré peruánské láznď? Když jsme se k nim pĢiblížili, na první pohled jsme je nerozeznali od okolních barákĪ. Postupnď se nám ale odkryl menší, oplocený areál s nďkolika domy. Zakoupili jsme vstupenky (za 4 soly na osobu - cca 40 korun) a procpali se dovnitĢ. Bylo zde pár venkovních bazénĪ s termální vodou. Nic na koupání, voda mďla kolem 70 °C. Pár technických barákĪ a centrem všeho byly dvď budovy s vlastními láznďmi. Dvď proto, že jedna byla pro ženy a druhá pro muže. Tady jsme se poprvé rozdďlili a Veronika šla do „svojí“ budovy. UvnitĢ byly malé místnosti každá s takovou „vanou“. Bazének tak 1,5 x 1,5 metru hluboký zhruba 2 metry. To byly vlastní láznď.
ÿekalo se na chodbď a když se uvolnila místnost, mohla další dvojice dovnitĢ. Tady jsme se podruhé rozdďlili a šli s Davidem spolu. Martin šel sám a asi se tam akorát vešel. Na dveĢích byla cedule, že „koupání“ je na zhruba pĪl hodiny a tak jsme nechtďli nic nechat náhodď. Prostď si to naplno užít. Poprvé v termálních lázních a také po dlouhé dobď pĢíležitost se poĢádnď umýt. Svléknout a šup do bazénu. Opravdu to byla spíš velká vana. S dvďma lavicemi uvnitĢ, špuntem a dvďma kohoutky - na teplou termální a studenou vodu. Zašpuntovali jsme a jedem. Vodu horkou jak sneseme. Voda stoupá a za chvíli jsme ji mďli až po krk. No a za chvíli jsme jí mďli také plné zuby. Po tom horku to bylo to nejhorší, co jsme mohli udďlat. Tďšili jsme se, jak si pospíme a polebedíme, a zatím jsme se málem sesypali. ZaĀalo se nám špatnď dýchat a motat poĢádnď hlava. S námahou jsme vylezli tďch pár schĪdkĪ ven a opíraje se o studené dlaždiĀky se dávali do kupy. No nebylo nám dobĢe. Najednou jsme se koukali na ten bazének skoro s odporem. Po chvíli jsme se tam pĢeci jen odvážili, pustili studenou naplno a Ģedili. StĢídali jsme se pod vodou u vývodu studené a
24
postupnď se nám vracel život. Myslím, že jsme namixovali dobrý protiextrém. Ale oba jsme potĢebovali rychle zchladit a takhle to šlo výbornď. A koneĀnď jsme mohli pochrupávat s tím, že na nás stejnď zabouchají. Jenže nezabouchali, a tak jsme sami vylezli až po hodinď a byli jsme vylouhovaní jak pytlíky od Āaje. David v „teplé“ ještď vypral a šli jsme ven. Venku na nás Martin s Veronikou už dlouho Āekali. Nezlobili se. PĢestože zaĀala
být už trošku zima. Snad tím, že slunce již zaĀalo zapadat. To byl spíše dĪvod proĀ Āekat ještď déle. Západ slunce a mlhy z bazénĪ, v dálce panorama hor. To byl vskutku úchvatný obrázek. Do Cajamarky jsme se vrátili busem po té velké silnici, kterou jsme vidďli ráno. Opravdu nebylo o co stát. V restauraci jsme dali kanastu a šli jsme se „vyspat“ do autobusu.
ÿeslo Co udďlali Kluci špatnď? Bylo lepší zaĀít nejprve studenou a pak ohĢívat? Byl to úpal nebo úžeh? Pere se prádlo v termální vodď dobĢe? A vĪbec, co na to Šík, tleská?
Velký malý výlet do USA Všechno zaĀalo na zaĀátku Ģíjna, kdy jsem se vydala na dlouhou cestu za oceán, abych spoleĀnď se dvďma kluky, kteĢí strávili celé léto prací v Montanď, procestovala pĢevážnď národní parky a další zajímavosti západní Āásti Spojených státĪ a aspoě trošku poznala, zaĀ je toho v Americe loket. Mďli jsme auto, spoustu plánĪ, základnu v Denveru (u bratrance kamaráda Lály) a asi 21 dní na celou cestu. Všichni jsme si psali cestovní deníky. PĢináším vám pár úryvkĪ z naší cesty z mého pohledu a postĢehy odlišných vďcí v životď té „skvďlé“ Ameriky…
Nultý den 8.10. 2003 Kdo nďkdy letďl letadlem (a nemá strach z výšek), mi dá jistď za pravdu, že je to zajímavý a vzrušující zpĪsob cestování. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Let z Frankfurtu do Denveru byl ale dlouhý skoro dvanáct hodin a to se Ālovďk nďco nasedí… Nejlepší na nďm byla asi vyhlídka z okýnka - letďli jsme jižnď od Grónska a pĢes kanadské plánď až k úpatí Skalistých hor. PĢi odletu z Prahy bylo 9°C, ale na denverském letišti se rtuĨ teplomďru vyšvihla k osmadvaceti (podotýkám ve stínu a že sluníĀko pďknď pražilo…).
S Āasovým posunem jdu spát Āeského Āasu asi v osm ráno, ale žádnou krizi necítím.
Den první 9.10. – Odjezd PĢes veškerá vychloubaĀná a smďlá tvrzení o vstávání v sedm ráno jsme vylezli až po deváté…nakonec jsme vyrazili až odpoledne smďr Západ, první cíl Mt. Elbert – pďknď vysoká hora, nahoĢe možná sníh na pďkné vystoupání na zaĀátek. Shodou Lálova Ģízení a Alešova navigování jsme ale pĢejeli odboĀku a okamžitď zmďnili smďr na Utah, Arches National Park.
DENVER: Svým pĪvodem je mďsto zlatokopecký tábor z roku 1859 a první budovou byl saloon. Je hlavním mďstem státu Colorado, leží sice na obrovské rovinď (ovšem ve výšce jedné míle, tzn. 1609 m.n.m.), ale už 24 kilometrĪ za mďstem se zdvihají první vrcholky Skalistých hor (Rocky Mountains). V samotném Denveru žije jen 540 tisíc lidí, ale metropole je tvoĢena dalšími šesti Āástmi a celkem má 2,4 miliónu obyvatel. Z rozlehlosti mďsta vyplývá i problém s dopravou – mďstská doprava je totiž skoro neznámým pojmem, a tak skoro každý starší 16 let má své auto.
25
FERDA: Pozdďji též ĢeĀený Grázl. Neboli Ford Taurus, který kluky provázel celé léto a mď jen Āást našeho putování. Jinak na cestování bájeĀné auto - na pĢedních sedaĀkách jsme mohli sedďt všichni tĢi vedle sebe a v pĢípadď nutnosti jsme se relativnď pohodlnď vyspali v kufru. …tenhle národní park jsou samé skály a okolo samá poušĨ, takže zelenou louku jsme k spánku nenašli a stďží našli písĀitý plácek, kde nerostlo žádné kĢoví.
Den druhý 10.10. – Arches National Park Vypadá na docela velký park – na naše pomďry (v Americe je všechno obrovské). Typické jsou (podle názvu) oblouky z Āervených skal vzniklé odpadáváním hmoty od prostĢedka. Procházet si celý park pďšky, museli bychom tu být mnoho dní Āi týdnĪ, bez auta se tu prostď Ālovďk neobejde. ... Na noc jsme pohrdli placeným State Parkem mďsteĀka Green River a uvelebili se na kraji místního golfového hĢištď...
Den tĢetí 11.10. Nejkrizovďjším okamžikem celého dne je hned ráno – jinovatka na našich spacácích není nic proti panu hlídaĀi, který nás vyhazuje se slovy, že tam bude turnaj a že zavolá šerifa. Šerif proti našemu oĀekávání opravdu asi za dvacet minut pĢijíždí – ošlehaná tváĢ pod krempou klobouku nám moc odvahy nepĢidala, ale dobĢe to dopadlo a my upalujeme bez pokuty pryĀ. MíĢíme do oblasti San Raffael, kde chceme podniknout výlet soutďskou. Ferdu musíme nechat uprostĢed pustiny, protože se pĢed námi (spíš pod námi) objevil zlom cesty hodný terénních džípĪ s pohonem na všechna kola. Po dvou mílích se spouštíme do koryta Ģeky (momentálnď naštďstí vyschlého), kterým pokraĀujeme proti proudu. Správnou cestu do kaěonu jsme nakonec objevili jen s pomocí podrobného pĢekladu popisu cesty a buzoly a vyšplhali se až k malému jezírku. Tam jsme skonĀili, cesta dál by totiž bohužel nevedla ani pĢeplaváním…
Den Ātvrtý 12.10. – Capitol Reef N.P. Neplánovaná zastávka se nám protáhla na pďknď dlouho. U vjezdu jsme si vzali
brožurku o parku a zjistili jsme, že tu jsou ovocné sady, kde každý mĪže zkonzumovat, co dokáže. U prvního sadu zastavujeme a vrháme se na zralá jablíĀka, až se úplnď pĢecpeme a s sebou si navíc odvážíme asi 6,5 kg. Místní kaěon Grand Wash je tak úzký, že staĀí, aby si tĢi lidé stoupli vedle sebe, a nataženýma rukama dosáhnou na skalní stďny. Hulákáme a kĢiĀíme, abychom se nabažili výteĀné ozvďny… Krajina se koneĀnď mďní a táboĢíme v kempu Single Tree uprostĢed lesĪ skoro sami, možná jen s nďjakými medvďdy.
Den pátý 13.10. – Bryce Canyon Kemp je ve výšce asi 2000 metrĪ a není divu, že je tu poĢádná zima. I pĢes ní se odvažuji a myji se pod kohoutkem (škoda že jen s ledovou vodou). Moc daleko se nám dojet nepodaĢilo, protože všude okolo jsou nádherné žluté a oranžové aspeny (podle pĢekladu topoly, ale s mnohem výraznďjšími barvami), takže je fotíme a fotíme… Na odpoĀívadle na vysokém hĢbetď, jehož svahy padají prudce do hlubokých údolí, potkáváme cyklistu, který jede z San Francisca až do Virginie, což je nďkolik tisíc mil… V Bryce Canyonu sice stavíme, ale odpuzují nás všudypĢítomné davy turistĪ. Kaěon je to moc zajímavý, ale ponďkud jednotvárný, a po všech tďch, co máme za sebou, ho ani moc neobdivujeme. Noc chceme pĢeĀkat v zavĢeném kempu White Bridge, leží ve výšce skoro 2,5 tisíce a zima je poĢádnď znát, ještď že máme tolik obleĀení (oblékáme ho na noc skoro všechno, Aleš zalézá dokonce do obou spacákĪ) a že nemáme teplomďr (teplota jistď klesla pod nulu).
Den sedmý 15.10.- Wheeler Peak Jsme vlastnď už v Nevadď a od návštďvnického centra stoupáme autem do výšky 10 500 stop (to je asi 3 200 m.). Klábosíme u mapy s americkým
26
žurnalistou žijícím v PaĢíži, který jede z investic v Silicon Valley a kdysi hrál v Praze baseball (asi abychom si nemysleli, jak je ten svďt velký). Cesta vzhĪru vypadá schĪdnď a pohodlnď, Āeká nás pĢevýšení skoro 1000 metrĪ a pďkná kamenitá stezka. Na zaĀátku hĢebene zaĀíná silný vítr a my se oblékáme, abychom neumrzli. Za dvď a Ātvrt hodiny dosahujeme vrcholu ve výšce 3 982 m.n.m., v úkrytu kamenné ohrádky se fotíme a samozĢejmď zapisujeme do vrcholové knihy. Na cestď dolĪ nás prudký vítr málem sfoukává do údolí…
Den osmý 16.10. – The way trough Nevada Dnešní cíl – dojet do Rena – tedy na druhý konec Nevady. Projíždíme napĢíĀ širokánské údolí, kde je vidďt rovná silnice na 15 mil dopĢedu, vyjíždíme na pas pohoĢí a pĢed námi se otvírá další, témďĢ identické údolí…a to se opakuje ani nevím kolikrát.
Ne nadarmo se Ģíká Highway (silnici) 50 „The loneliest road in America“ („Nejopuštďnďjší cesta v Americe“). ObĀas zahlédneme pár krav nebo malé stavení, ale jinak opravdu široko daleko nic, planina, pustina, poušĨ…a tudy vedla kdysi trasa Pony Expressu. Usínáme už v Californii nedaleko velikého jezera Tahoe…
NEVADA: Velmi málo obydlená zemď – velikostí sedmý stát USA má pouze 2 milióny obyvatel. Její název pochází ze španďlského výrazu „pokrytý snďhem“. PĢezdívka – The silver state (velmi významným odvďtvím prĪmyslu je tďžba stĢíbra, zlata a dalších kovĪ) Nejznámďjší mďsta: Las Vegas, Reno Hlavní mďsto: Carson City
Krtek (autorka je vĪdkyní 24. oddílu skautek)
SOS Kuba Zanedlouho tomu bude rok, co kubánský prezident Fidel Castro uvďznil 75 disidentĪ. U pĢíležitosti tohoto neslavného výroĀí poĢádá kubánská buěka spoleĀnosti ÿlovďk v tísni protestní akci.
„75 hodin v cele“ 15. – 18.3. 2004 PĢijĊte vyjádĢit svĪj nesouhlas s poĀínáním pĢedstavitelĪ komunistického režimu na Kubď! Symbolická cela bude instalovaná po dobu 75 hodin (od 15.3.,12:00 do 18.3.,15:00) na Václavském námďstí mezi ulicí Opletalova a Ve SmeĀkách. Po celou dobu se zde budou stĢídat nejrĪznďjší osobnosti, které "odsedí" jednu hodinu za každého ze 75 vďzěĪ. V pĢípadď zájmu o sezení v cele kontaktujte spoleĀnost ÿlovďk v tísni e-mailem (
[email protected]) pĢípadnď se sami zapište do rozpisu osobností našeho politického a kulturního života, který visí v sídle spoleĀnosti (Sokolská 18) v místnosti SOS Kuba.
27
Poezie na okraji trocha veršĪ na poslední stranď ÿísla Dnes
se na stranách ÿísla pĢestavuje zbrusu nová skupina mladých autorek, jejichž nároĀná poezie plná nevšedních metafor vás vytrhne z bďžného prožívání mimo Āas a prostor a posadí do krajiny snĪ, kde vládne krása a cit. Skupina vystupuje pod názvem ZLATOOKÉ BÁSNÍġKY.
I kdyby pršelo slunce I kdyby pršelo slunce bude láskou plát moje srdce Sem mď zle mý sem potvĪrce ve vlaku byl krásný strojvĪdce mého neštďstí pĪvodce a tvojí láskou prĪvodce „Ne, neumírej, otĀe!!!“ ke zastírej vĪdĀe mďli mnoho pĢipomínek k DomĀe která má už jedno dvojĀe a Ģve: „Nadďlám z tebe shnilý rajĀe.“ a teĊ umĢeš dďvĀe
Banán
Teta sketa Toto je první vďta a slunce šlo do svďta nešlo letďlo jak raketa ta moje teta ha, tvoje sketa a je po tobď veta snad k tobď pĢijde teta nosí s sebou smeták? tak teĊ mi pĢines ten leták mák mďĊ ti unes ven kvďták a je to hotovo, táák a když náhle pĢiletí Āerný pták kĢiĀí: „Jsem tu jen-tak.“
Mám ráda banán sám kráva žádám moje masáže prospďly mnohým zádám a jak tak hádám nohy skládám já vám je nedám já mám mď žádám prezident podlehl mnohým radám já ho neovládám avšak svĪj šat odkládám ne já vám ho nedám ne lá snám ho nechám ten dopis dám vám ale lásku si ponechám
ÿTYġICÁTÉ PRVNÍ ÿÍSLO Redakce: Václav Zeman – Šík, JiĢí Slavík – Svižník, Jan KliĀman - Blahoě Vrchní webmaster: Michal Zikán - Manuál ZahraniĀní zpravodaj: Pavel Šochman – ÿeslo Do tohoto ÿísla pĢispďli: Zdenďk ŠindeláĢ, Jana ÿacká – Krtek, Zlatooké básníĢky ÿíslo na internetu: www.cislo.webzdarma.cz (opďt aktualizováno !!!) RedakĀní e-mail:
[email protected] Náklad: 45 výtiskĪ Vychází: 15.3. 2004
28
