46. Skautské stĜedisko „Sfinx“
Osmé þíslo
ZÁěÍ 1998
SESTRY A BRATěI, dnešní úvodník bude jen kraĢouþký, protože ýíslo je zcela našlapáno z valné þásti pĤvodními þlánky. PĜeji vám pĜíjemné þtení a vzpomínání na prázdniny a na tábor, kde jsme, myslím, opČt oživili skautské zásady a skautský zpĤsob života. A proto vzpomínejte a nezapomínejte.
SKAUTSKÉ IDEÁLY
Osmý bod skautského zákona: „Junák je veselé mysli.“ Tomu jistČ rozumí každý. PĜipomínej si osmý bod zákona ve chvílích, kdy se ti nČco nedaĜí, pĜi neúspČchu ve hĜe nebo v závodu, za špatného poþasí, na dlouhém pochodu, který vás unavuje. TĜeba i taková malá pobídka pozvedne náladu. Znáš anglické poĜekadlo keep smiling (kíp smajling)? Znamená vždy s úsmČvem. Zkus ho pĜijmout za své heslo.
SKAUTSKÉ VLASTNOSTI ŠtČdrost Vlastnost, která dČlá skauta skautem. V družinČ by se všichni mČli k sobČ chovat jako opravdoví bratĜi. VzájemnČ si pomáhat, spravedlivČ se dČlit o práci i jídlo. Kdo vytáhne z torny pytlík bonbónĤ nebo burákĤ a nenabídne ostatním, není ještČ skuteþný skaut. Dobrá družina na výpravách spoleþnČ vaĜí, dává dohromady jídlo i pamlsky, které si jednotliví þlenové pĜivezli z domova, a spravedlivČ se o nČ dČlí. Opakem štČdrosti je sobectví, lakota. Lakomec se o nic nechce dČlit, myslí vždycky pĜedevším na sebe, rád bere, ale nerad dává. Všímej si, jak se tento povahový rys u tebe projevuje. Kdo si dokáže odĜíct kousek dobroty a nabídne ostatním, mĤže to považovat za malé vítČzství nad sebou samým, nad horší stránkou své povahy. (podle: Miloš Zapletal - Rádce skautské družiny)
KNIHOVNIýKA Dnešní kniha se jmenuje Knoflíková válka a jejím autorem je francouzský spisovatel a básník Louis Pergaud. Kniha má podtitul Román mého dvanáctého vČku a vypráví o nesmiĜitelném boji dvou klukovských band na konci minulého století. Velmi známá je i filmová verze ze šedesátých let. >>
Armáda se právČ vracela bez dalších zajatcĤ. Ano, Prcek to odnese za všechny. Cinkal, který si ho pĜišel prohlédnout zblízka, dostal plivanec rovnou do tváĜe, ale nedbal této urážky, a když poznal nepĜátelského generále, uštČpaþnČ se mu vysmíval: "Á, to jseš ty! No prima, ty prevíte, z toho se jen tak nedostaneš! Hajzlíku jeden! Kdyby tu aspoĖ byla Marie, aby tČ mohla trochu zakrákat za vlasy, ta by si zgustla! Ahá, tak ty slintáš, hade jeden, ale slintej si, jak chceš, knoflíky ti to nevrátí a zadek ti to taky nevyvatuje." "SežeĖ šĖĤru, Cinkale," naĜídil mu Hejl, "udČláme si z nČho rolšunku."
Osmé þíslo
2
"Svaž mu všechny pracky, napĜed zadní, a pak pĜední, nakonec ho pĜivážeme k velkýmu dubu a tam si to s ním vyĜídíme. A já ti slibuju, že kousat nebudeš a slintat taky ne, ty mizero, ty obejdo, ty skotáku zatracená!" PĜicházející váleþníci se zúþastnili operace: zaþalo to od nohou, ale protože Prcek nepĜestával plivat na všechny, kdo se pĜiblížili do dosahu jeho plivnutí, a pokoušel se dokonce i kousat, na Ĝídil Janek Boubelovi, aby prohledal kapsy toho odporného ohavy a použil jeho vlastního kapesníku k zacpání té jeho nevymáchané huby. Boubela poslechl: jednou rukou se jakžtakž chránil pĜed Prckovým prskáním, druhou vytáhl ze zajatcovy kapsy þtverec z látky neurþité barvy, který byl patrnČ þervenČ kostkovaný nebo dokonce bílý v tom možná ani ne tak vzdáleném þase, kdy byl ještČ þistý. Ale díky styku s nejroztodivnČjšími pĜedmČty a bezpochyby také díky svému mnohostrannému použití (jako utČrka, pouto, roubík, páska, uzlík, pokrývka na hlavu, obvaz, ruþník, penČženka, zavazadlo, kartáþ, penál atd. atd.) skýtal tento kapesník zrakĤm pozorovatele pohled na krajnČ nevábnou zelenošedou barvu pochcané slámy. "Ten je teda pČknČ þistej, ten tvĤj šnuptychl," poznamenal Hejl, "plnej sople; že se nestydíš, ty þunČ, tahat takovou špínu po kapsách! A to tvrdíš, že jseš bohatej! Takový svinstvo by ani žebrák nechtČl, jeden ani neví, za kterej konec to vzít do ruky!" "To nevadí!" rozhodl Janek. "Uvažte mu to pĜes þumák a jestli tam má ještČ nČjaký holuby, tak si je mĤže po sobČ sežrat, aspoĖ nepĜijdou na zmar." A energické ruce utáhly Prckovi roubík kolem þelistí a zavázaly mu ho v týle, takže Prcek byl v okamžení odsouzen k nehybnosti a mlþení. "Tys mČ dal minule sešvihat, tak dneska dostaneš taky prutem pĜes zadek!" "Oko za oko, zub za zub!" vyjádĜil se k tomu moralista Souška. "DČlej BouĜko; vem prut a mrskej. Abysme ho trošku zahĜáli, než mu sundáme kalhoty, toho našeho malýho milostpána, kterej si myslí, pánbuví jak není chytrej. Vy ostatní se sražte a udČlejte vČtší kruh!" Zeleným ohebným a tČžkým prutem vysázel BouĜka peþlivČ šest svištivých šlehnutí pĜes zadnici zajatci, který se pod svým roubíkem zalykal vztekem a bolestí. "A tećka na knoflíky! Cinkale, þlovČþe, pĜiprav si kapsy, teć je ta pravá chvíle, a dobĜe to všecko spoþítej a nic neztraĢ!" Janek se do toho dal náramnČ opatrnČ. Šlo o to, aby se nČjakým pĜíliš prudkým pohybem nebo nešikovným Ĝíznutím neponiþilo nic z toho, co pĜedstavovalo Prckovo výpalné a co mČlo obohatit váleþný poklad lovernské armády. Zaþal od bot. "A jejej!" zaradoval se. "Nová tkaniþka! Zaþíná to dobĜe!" "Ty mizero!" pokraþoval v zápČtí, "ty ji máš zasukovanou!" A pomalu, hlídaje jedním okem pouta, která jeho nos zabezpeþovala pĜed pomstychtivým kopnutím, jež by jistČ bylo strašné, rozvázal uzel, rozšnČroval botu, vytáhl tkaniþku a dal ji Cinkalovi. Pak se pustil do druhé, kde to šlo rychleji. Pak vyhrnul Prckovi nohavici, aby se zmocnil gumových podvazkĤ, které mČly pĜidržovat punþochy. << Kniha vyšla roku 1992 v nakladatelství Svoboda.Pokud si ji chcete pĜeþíst, najdete ji opČt v mé knihovniþce. Manuál
Z ýECH AŽ NA KONEC SVċTA PĜedloni na podzim byli Ptero a Job samá tajnost. Všem tvrdili, že jedou do Francie. Až po jejich odjezdu se zaþalo proslýchat, že se vydali stopem na opaþnou stranu a chtČjí se dostat minimálnČ do Indie. Na tomto místČ Vám pĜedkládáme jejich cestovní deník. 1.12.nedČle Byl tu bordel celou noc, jak se patĜí. Noodles s rozdrobenym chlebem jsou dobrý stavidlo, tahle kaše nasytí, ale ta konsistence.
3
Osmé þíslo
Vyrážíme hledat hotel. Po mnoha návštČvách recepcí, smlouvání, odmítnutí, zklamání z doporuþeného Relaxu, jsme se rozhodli pro Nawrang za 80 rupek bez koupelny. No, rozhodnČ tu bude klid a jakž takž þistČ to tu taky vypadá. Naše rozhodnutí vzít tenhle pokoj jsme oslavili sklenkou cukrové tĜtiny. Je neuvČĜitelný, jak každej obchod „BaĢa“ vzbuzuje v Jobovi nadšení, mne spíš fascinuje, kolik je tu nápisĤ v azbuce.To mČ fakt dostává. Kurzík 37,2 za dolar není špatnej, ale zkusíme z nČkoho dostat ještČ víc. No, tož jsme se pĜestČhovali, cestou nás ještČ nČkdo zavlíkl do dalšího hotelu (za 100 rupek to ale bez koupelny nejni nic objevnýho, takže jsme to zaĜízli tady). Naházeli jsme vČci do žracáku a vyrážíme obdivovat mČsto. Procházíme to tu a Dilíþko rozhodnČ po stránce „mČstského folklóru“ nezklamalo. Všude kravský lejna, žebráci a prodavaþi všeho možnýho. Na kliþkování mezi kolama, rikšama a motorkama jsme si už celkem zvykli, ale techniku chĤze to chce ještČ dopilovat. Zastavili jsme na obČd (teda Job, páþ já do sebe nemĤžu nic dostat, už je to mrzutý, budu s tim muset nČco dČlat. Jsme u Jami Masjid, pČkná mešitka kam se vejde 25 000 lidí. Chvilku jsme museli poþkat, než se muslimové domodlej, za to kupodivu nechtČli vstupný. Trochu to na nás dejchlo, to jako jo.. Mno, ananásek tu maj dobrej. Levný vstupný do Red Fort se musí nČkde promítnout. Moc to tu nezvelebujou a když se k tomu staraj o vojenský museum (jako dobrý), není se co divit, že zub þasu nezadržitelnČ vykonal své a že to je jak se patĜí poznat. Nutno ovšem pĜiznat, že fantasie si užívá. Bejt tady tak o pár stovek let dĜív s harémkem, služebnictvem, kuĜátkama a spoustou tČch fontán, co momentálnČ nefungujou. Ale zas tak úplnej vodvaz to nejni, pro ilustraci - neudČlali jsme jedinou fotku (když pominu tu fascinujícího bazaru pod náma). Rozložili jsme se pod stromem, pozorujeme veverky co na nČm skotaþí a vychutnáváme atmosférku. Je tu spousta pČknejch Indiánek. Vyrážíme najít skautíky na Mahatma Gandhi Marg. Cestou pravidelnČ ochutnáváme suši a buráky, zaþínám mít pocit sytosti. KoneþnČ þlovČk, kterej ví, jak jsou skautíci daleko. No daleko, dneska to už zabalíme, zamíĜíme do hotelu a mrknem se na nČ zejtra po velvyslanectví a poštČ (už jsme celý netrpČlivý, jestli nČco objevíme). Citát z 25.11. -„ježiš, mluv“ (první souvislá reakce Bradkina na telefonát z Kulu) Intermezzo V PodhĤĜí bylo blaze, leþ zkrzevá rapidnČ mČnící se poþasí (od hĜejícího sluníþka k hrozbČ snČhových bouĜí), nám nezbylo nic jiného, než, po vytvoĜení osobních rekordĤ (v blbosti a nejvýše navštívené nadmoĜské výšce), slézt z kopeþkĤ dolĤ. S vesnickým životem jsme se rozžehnali po dvoudenním soustĜedČní u „presidenta“, þlovČka, jehož jsme bohužel i pĜes nejvyšší stupeĖ snahy nepochopili a vzpomínka na nČj pĜetrvává v podobČ pĜedstavy podivína ne-li šílence.NicménČ nám pĜedstavil život typické vesnice a napojil nás nepĜedstavitelným množstvím þaje. V tomto zrelaxovaném stavu jsme se ocitli v Kulu plni odhodlání vyrazit druhého dne k horkým pramenĤm do Pulgy a na proslavené koláþky do Tulgy. Ovšem po jedné z ledových nocí strávených v místním temlíku , se ukázal JobĤv zdravotní stav natolik fatální, že nám bylo nakonec tĜeba setrvat v Kulu celý týden a za pomoci místního lékaĜe, zavádČjícího do místního kraje chmelaĜský prĤmysl (za týden odjíždČl jeho bratr na konsultace do naší rodné vlasti), a se léþit. V tomto líném (alespoĖ pro mne) týdnu jsme staþili vymyslet jak bude asi rámcovČ vypadat náš další rekreaþní pobyt, zavést „finanþní diktaturu“ a telefonicky pohovoĜit s ýR. V praxi jsme ovČĜili, že stopovat v tČchto krajích lze jen velmi obtížnČ (300 km = 1,5 dne). ProstČ de to, ale dĜe to. ChtČj platit (pĤl jízdného autobusového), berou vesmČs jen náklaćáky, stavČj porád na þajíþky ,jezdČj jak sebevrazi, je prostČ pohodlnČjší jezdit vláþkama. Cestu do Dilíþka jsme tedy stopem vzdali a posledního listopadového dne sem dojeli busem. Ptero + Job
Osmé þíslo
4
19TH WORLD SCOUT JAMBOREE, CHILE "Building Peace Together" is the theme of the next World Scout Jamboree, which will take place in Chile over New Year's eve of 1998/99. Learn more about this major event from the Jamboree Website in Chile (http://sunsite.dcc.uchile.cl). "SpoleþnČ budujeme mír" je mottem dalšího svČtového skautského jamboree (þti "džemborí"), které se bude konat v Chile na pĜelomu roku 1998/1999. Více o této události se mĤžete dozvČdČt na chilských Jamboree Website (internetových stránkách) na adrese http://sunsite.dcc.uchile.cl a stát se úþastníky jamboree prostĜednictvím Internetu.
KRÁTKÉ ZAMYŠLENÍ NAD VċCMI, KTERÉ JSOU JEN ZDÁNLIVċ BEZ CENY Vzduch, voda, svoboda, mír a ještČ mnoho dalších. To jsou všechno vČci, které se nedají koupit. Kolik každý z vás zaplatil za to, že mĤže dýchat, žít v míru atd.? Nic. Znamená to tedy, že všechny tyto vČci jsou zadarmo, a tedy bez ceny? UrþitČ ne. VČci, které zdánlivČ nemají žádnou cenu, mohou mít pro nás cenu nevyþíslitelnou. Zkuste si pĜedstavit Zemi bez vzduchu nebo bez vody. Nebo ještČ horší bez svobody a bez míru. V dnešní dobČ, kdy vČtšina lidí je zvyklá u každé vČci pĜedstavit si její hodnotu v penČzích a kdy žijeme v neustálém spČchu, si málokdo najde þas na to, aby se zamyslel právČ nad tČmito vČcmi. Je možné, že nČkdo mĤže dostat spoustu vČcí, které mají penČžitou hodnotu. Bude ale šĢastný? Už v jedné písni se zpívá o tom, že štČstí je tak krásná vČc, ale prachy si za nČj nekoupíš. O tom je asi celý tento þlánek. Budeme my všichni tady na Zemi mít všechno díky penČzĤm, nebo radČji budeme šĢastní a budeme si užívat a peþovat o ty krásné vČci, co jsou zadarmo. Tyto vČci jsou sice zadarmo, ale platí za nČ každý z nás. Aby na Zemi zĤstal þistý vzduch a voda a hlavnČ svoboda a mír, tak se o to musíme pĜiþinit všichni a to je naše platba za vČci bez ceny! P. S.: Jestli si nČkdo myslíte, že o tom všem víte svoje, tak to klidnČ napište. Moc rád si vaše názory pĜeþtu v pĜíštím ýísle. Šík
Z KRONIKY Z tábora Šík s Nerostem mČli ve stanu uzenáĜství. - 1. 7. Služba zaþala pĜipravovat obČd s pomocí Kachny. ObČd byl prý velmi chutný, i když pár kolínek skonþilo v odpadovce. - 2. 7. Po obČdČ (rĤžové knedlíky a modrá koprová omáþka) se vše dodČlávalo. Kolem páté hodiny byla svaþina v podobČ tatranky a samozĜejmČ po ní se zase pracovalo. - 3. 7. Gulášek potČší, gulášek osvČží, gulášek postaví na nohy. - 3. 7. Den zaþal nevšedním zážitkem již pĜed budíþkem.Do kuchynČ vpadl Nerost jenom bosky, v pyžámku a roztĜeseným hláskem skĜehotal:"Máme-ve-stanu-myš.Já jsem se probudil a ona mi sedČla na spacáku." - 4.7.
Osmé þíslo
5
S Havajem jsme mazali marmeládorohlíky a bylo náramnČ veselo, jako ostatnČ s Havajem vždycky. - 4. 7. Po veþeĜi jsme sedČli v hangáru a probírali takový ty normální doktorský problémy (klonování, geny atd.), prostČ normálka. Když se každý dozvČdČl, co potĜeboval, tak jsme skonþili. - 4. 7. Pak už jen þištČní zoubkĤ, pĜevlíkaþka, zalejzaþka do spacákĤ a nakonec chrápaþka. - 4. 7. Šestý táborový den: Den zvratek - 6. 7. KoneþnČ po svaþinČ pĜestalo pršet, a tak jsme zaþali pracovat. - 7. 7. Byli hladoví, ale nám se poĜád pĜivést do varu vodu na vajíþka a po cca tĜech hodinách jsme to vzdali a rozdali þoþku s párkem jednoduše bez vajíþek. - 8. 7. Pomalu se vracíme z Lanškrouna, už jsme na mostČ, ozývá se z tábora svíží kĜik. Co se stalo? PĜibČhli jsme do tábora a Svíža byl pĜivázaný ke stožáru. Kdo mu to udČlal? To sám nevČdČl. - 9. 7. Vstávat jsme mČli v 900, ale nevím, kdo zpĤsobil, že jsme vstávali až v 1030. - 10. 7. Dalí dala botu, a pak jsme vymysleli trest. - 11. 7. "Vstávej, brouþku, vstávej." - 12. 7. Potom nás vedoucí ponauþili o zdravovČdČ a broušení nožĤ a seker. - 12. 7. Špiþka se na nás domluvila, všechny nás povraždila, a pak nám Ĝekla, že už ho mají. - 14. 7. Po obČdČ nastala chvíle toho slavného utkání. Hned po pár minutách jsme dostali prvního góla. - 15. 7. Tak jsem si myslel, jak si pČknČ pĜispím, ale probudil jsem se ze sna a mČl jsem službu. - 17. 7. Hra zaþala, po celém lese probíhal lítý boj a kvetl þerný obchod mezi lovci a pytláky (nČkdy i správci). 19.7. Etapa se nevyvedla. MČli jsme vidiny! Plazili jsme se na místo, kde nikdo nebyl! - 20. 7. A když jsme šli zpátky, Monty si hrál s þervenou Šíkovou hlavou. - 20. 7. Kolem poledne bylo ve stínu 31°C. - 21. 7. Cesta to byla dlouhá, tmavá, nároþná a kdovíjaká ještČ. Unavení jsme se rozvalili pĜed pekárnou, a když si každý snČdl svých deset, dvacet rohlíkĤ, vydali jsme se zpátky. - 24. nebo spíš 25. 7. A pak už jenom vlakem až do Prahy, kde si nás rodiþe v klubovnČ rozebrali. - 25. 7.
Poslední etapa z pohledu obou družin (22. - 23. 7. 1998) Jak to vidČla Špiþka Všechno zaþalo ve stĜedu po poledním klidu. Sraz v hangáru. Dvacet minut na balení a hledání první zprávy. MČla být na mostČ, ale ztratila se. Manu ji napsal znova. Vypadala takhle: ..--/-./---/.../.---/.-
..//---./.-../..--/---./-/.--/.-/-/./-//.-/-.//-.--/-./..--/.-./--.//---.//.-./-.-/.../---./--//---./-.--/-/--./...//.../.--//.---/.../--./.--/.-..//---//.-/-./-..-/--/---/-/..//---/-/.-/.../---./---/.-./-.///v 1830. A tak jsme po žluté vyrazili na Lázek. Asi po hodinČ cesty po vyjití šíleného kopce na nás þekalo první pĜekvapení v podobČ prvního souboje s vojáky. Padli všichni kromČ mČ a vojáci se zase ztratili. My jsme pokraþovali v cestČ na Lázek. Došli jsme tam asi v pĤl šestý. Na urþeném místČ nic nebylo, a tak jsme se schovali do nedalekého lesíka. Z korun stromĤ jsme sledovali pĜíjezd vojákĤ. PĜiplížili jsme se ke kĜoví a v pĤl sedmé vyrazili. Vojáci tušili, kde jsme, a postavili se nám na odpor. Zapíchli jsme kolík a dostali jídlo. Zanedlouho pĜišla Pata, která byla drtivČ vybita. My jsme dostali další zprávu a pokraþovali k urþenému místu k pĜenocování. Dorazili jsme do hustého lesíka, kde sto let nešlápla lidská noha, a zaþali stavČt pĜístĜešek. Po dostavČní jsem se vydal na setkání velitelĤ, které bylo v deset u pomníþku. Zbytek šel vaĜit veþeĜi. MČli jsme leþo s klobásou. Chvilku jsme hledali Patu, ale bylo to marný, tak jsme si šli lehnout. Spalo se pČknČ, akorát že asi v šest hodin zaþalo pršet. Blýskalo se sice celou noc, ale déšĢ pĜišel až zrána.
6
Osmé þíslo
Do pĜístĜeškĤ sice trochu zatýkalo, ale dalo se to vydržet. Podle druhé zprávy jsme mČli jít k posedu u skautského tábora mezi Rýdrovicemi a ValteĜicemi. U posedu jsme mČli být v pĤl jedný, dorazili jsme asi v jedenáct. Dojedli jsme zbytky jídla a schovali se v lesíku. Po dvanácté hodinČ se z hloubky lesa pĜiplížila Pata. My jsme se schovali do maliní a þekali na vedoucí. Po pĤl jedné dorazili (pĜed pĤl jednou - pozn. redakce). Nechali jsme Patu vyrazit první a z druhé vlny zaútoþili. Vojáci však všechny zabili, a tak jsme jídlo dostali až s novým životem. Dostali jsme další zprávu, kterou jsme vĤbec nemohli vyluštit. MnČ se to bČhem obČda podaĜilo. Tak jsme si zabalili. ěekli PatČ, že šifru ještČ nemáme. Ale že jdeme o kousek napĜed a tam na nČ poþkáme. Hned za zatáþkou jsme zaboþili do lesa, urþili azimut a vyrazili smČrem na Výprachtice. Cesta to byla hrozná, ale nakonec jsme do Výprachtic dorazili. Batohy jsme nechali v hospodČ a vydali se k zastávce na KovárnČ. Tam už na nás þekali vojáci. My jsme se podplížili okolo potoka, ale vojáci nás objevili a vyvraždili. Na druhý pokus se všechno vydaĜilo. A my jsme se mohli nasvaþit. V pĜedposlední zprávČ stálo, aĢ co nejrychleji dojdeme k závoĜe za Nepomukama. Šli jsme šílenou rychlostí a u znaþky jsme byli dĜív než vojáci. V poslední zprávČ jsme se doþetli, že musíme vztyþit stožár s družinovou vlajkou a ukotvit ho tĜemi provazy. Na stráni se pak strhla obrovská bitka o vlajky, stožáry a životy. Vztyþení stožáru se dlouho nedaĜilo, protože všudypĜítomní vojáci všechno kazili. Po dlouhé dobČ se nám podaĜilo ukotvit stožár tĜemi provazy. Pak už zbývalo jen, aby Nerost stožár pustil, a nadešel okamžik pravdy. Po pár vteĜinách jsme mohli radostnČ zvolat: "Stojí!" a vysílením padnout do trávy s krásnými pocity vítČze. VČdČli jsme, že všechna ta snaha a úsilí nebyly zbyteþné. Musíme také ocenit Patu. Boj to byl vyrovnaný a pro nás rozhodlo malinký kousíþek štČstí. SBOHEM, AUSTRÁLIE, DOMOV UŽ VOLÁ! Šík
Na nápad jet do Bukovských vrchĤ jsem pĜišel již nČkdy v roce 1995 po pĜeþtení þlánku v þasopise Turistika a Hory. Lákalo mČ jet do pusté divoþiny, kde þlovČk za den nepotká živou duši (kromČ zvíĜat, kterých mČlo být hodnČ a mČli to být i divoké šelmy) a kde je odkázán jen na sebe. Taková místa se na svČtČ nachází už jen málo, a proto nechtČl-li jsem jet do Patagónie nebo do Himalájí, ale nČkam blíž, byly Bukovské vrchy jako nejbližší divoþina úplnČ ideální. Nápad se ozval znova letos na jaĜe s tím, že by to mohl být zajímavý tábor pro naše rovery. Ti ovšem nechtČli mít tábor putovní, ale vypadali zpoþátku nadšenČ a problém byl pouze v termínu akce. SamozĜejmČ jsem úþast nabídl také svým kamarádĤm, o kterých jsem vČdČl, že je takové akce zajímají. Jak šel þas, zaþalo se ozývat od roverĤ, že je rodiþe nepustí na Slovensko, a tak po nČkolika mČsících zbyl jen Job, Peta-kuta, Bobina, Pedro, Manu + Šárka, David, Lucka, Marbulín, Kachna a já. Když se koneþnČ našel termín 7. - 16. 8. 98, vše utichlo a pĜípravy zaþaly až dva týdny pĜed akcí. Tou dobou zaþali odĜíkat další úþastníci z rĤzných dĤvodĤ, a tak když dvČ hodiny pĜed koupí jízdenek odĜekl Pedro, zbylo nás koneþných sedm: já, Kachna, Lucka, Manu, Šárka, Bobo, Marbulín. RozdČlili jsme se na dvČ podskupiny: nás pČt a Manu se Šárkou a zvlášĢ jsme si pĜipravili vybavení a jídlo. Po nČkolika schĤzkách a hovorech bylo jasno, že se nepojede jenom do Bukovských vrchĤ, ale i do Západních Tater (RoháþĤ). Proto byl koneþný Cíl takovýto: PĜechod hlavního hĜebene Bukovských vrchĤ od východu z KĜemence (slovensko-polsko-ukrajinská hranice, 1221 m.n.m.) na severozápad po vrchol Kozsarka (794 m.n.m.) Æ pĜesun 250 km do Liptovského Mikuláše Æ pĜechod centrální þásti hĜebene Západních Tater: výstup na Baranec (2156 m.n.m.) smČrem západním po hĜebeni až na Baníkov (2148 m.n.m.). Jako vždy se vše nepodaĜilo podle plánu - v Bukovských vrších jsme asi po 60 km uhnuli z trasy o kousek dĜív (asi 8 km), protože nás tlaþil þas a charakter hor se zmČnil na listnatý les. Zato v Roháþích jsme naplánovanou trasu prodloužili asi na 20 km a sestoupili až ze Salatína (2048 m.n.m.). Takže na závČr: bylo to prima, nikomu se nic nestalo ( až na tu basu) a všichni máme kupu zajímavých zážitkĤ (tĜeba tu basu). ýeslo Sešli jsme se na nádraží, dá se Ĝíct vþas (kupodivu). Do vlaku se nám podaĜilo nastoupit do správného vagónu (kupodivu), mČlo to jen jednu drobnou chybku, že totiž ten vagon mČl závadu na podvozku. Ale
7
Osmé þíslo
ten pan prĤvodþí Ĝíkal nebojte se a pojćte - tak jsme šli. Koleþka nám neupadla (kupodivu), jen na každé stanici pod tím vagonem nČkdo lezl. Bylo nás sedm, takže jeden musel pĜinést obČĢ - buć spát na zemi, nebo odejít vedle do kupé mezi cizí. ObČtoval se Manuál, þehož nejspíš potom trpce litoval, neboĢ Marbulín, Bobina a Kachna nemohli v noci spát, prali se a neustále shazovali na zem, potažmo na Manuála, nČjaké vČci. Pravda, Manu lehce brblal, oprávnČnČ, leþ zbyteþnČ. Kolem 700 nás þekal pĜestup v Humenném na vlak do Stakþína a asi do 1200 þekání na autobus smČrem Nová Sedlica, snad poslední vesnice pĜed slovensko-ukrajinsko-polskými hranicemi, a odtud hurá na Kremenec, nejvyšší to horu Bukovských vrchĤ. Hned v Nové Sedlici jsme mČli velice pĜíjemný zážitek s místními obyvateli. Neušli jsme snad ani 20 metrĤ a na Šárku se vrhla taková maliþká drobouþká paní, od pohledu Indiánka, a dosti nesrozumitelným místním náĜeþím nás zvala pĜenocovat. Když zjistila, že chceme dneska rozhodnČ pokraþovat v cestČ (bylo asi 1300), chtČla nám alespoĖ dát vodu. Dostali jsme vynadáno, že kupujeme láhve s vodou, že ona by nám pĜece i ty lahve dala - no co se dalo dČlat, pĜíštČ už takovou kravinu neudČláme. Procházeli jsme dál vesnicí, jsa slušnČ vychováni, zdravili jsme. Tu se na nás vrhl další dČda, a že prý pĜed rokem tu u nČj na zahradČ spali taky ýeši - a "pojćte, tu si to môžte postaviĢ". S díky jsme odmítli a hurá do lesa. Asi po 1 km jsme se trochu minuli se znaþkou (þervenou), aspoĖ jsme si mohli pĜi vynucené zastávce zalepit puchýĜe, kteréžto se už spolehlivČ vyloupli. Pak už to šlo jako po másle. Na znaþku jsme celkem záhy šĢastnČ narazili a od té doby jsme se jí už nepustili až do úterý. Nutno podotknout, že výstup na Kremenec po noci ve vlaku nás všechny pĜes celkem malou nadmoĜskou výšku (1221 m.n.m.) upĜímnČ zmohl. (ZvlášĢ nČkteré - Kachna 100 metrĤ pod vrcholem odmítla v cestČ pokraþovat, ale slíbili jí zlaté prase.) Ocitnete-li se na tak významném bodČ jako je tĜeba hora Kremenec, je tĜeba si vše dobĜe rozvrhnout, tĜeba tak pČknČ jako my. NeboĢ se tu stýkají hranice tĜí státĤ (U - S - P), je z þeho vybírat. My volili takto: spaní - Ukrajina, záchod - Polsko, hygiena - Slovensko. Vše šlo jako po másle (pĜíštČ to zkusíme možná jinak). Teć bych se ráda zmínila o faunČ Bukovských vrchĤ. Asi nejvČtší atrakcí je výskyt medvČdĤ, rysĤ a vlkĤ. Na brtníky jsme se tČšili obzvlášĢ, k naší lítosti jsme však zahlédli pouze stopy, ale tČch bylo dost. Jednou ráno nás jeden taky probudil Ĝevem, ale Marbulín vidČl jenom zavlnit kĜoví, jinak nic. Vlk a rys ostrovid nic. Ale právČ na Kremenci, nekecám vám, nám v noci málem sežrala salámek divoká koþka. No, aspoĖ nČco. Svítili jí pČknČ oþi. V nedČli ráno jsme se vzbudili do pČkného poþasí a pĜes veškeré popohánČní aktivnČjšími (ýeslo a LĤca, Šárka s Manuálem to s námi vzdali hned zpoþátku a chodili sami), jsme vyrazili k polednímu. Mimochodem. ýervená znaþka, hĜebenovka, vede po polsko-slovenské hranici. Na mapČ je sice pČknČ vyznaþena na slovenské stranČ, ale nenechte se mýlit. Ona v takových nepravidelných vlnovkách tu hranici neustále pĜekraþuje tam a sem a sem a tam. No, a z toho plynou jisté potíže, neboĢ pĜekroþení hranice jinde než na oficiálním hraniþním pĜechodu je jaksi, ehm, no, nelegální. No ano, pĜátelé, a z toho vskutku plynou jisté potíže - Manu by mohl vyprávČt ... No nic. Tak tedy nedČle. Neb momentálnČ tento literární skvost tvoĜím bez mapy atp., nemohu bohužel doplnit svĤj textík fakty, kteréžto vrchy jsme v tento den zlezli, ale mohu napsat toto: romantika, poetika nekoneþné lesy, kĜivolaká údolí, tu vesniþka, tam políþko, prostor, nČžné oblé kopeþky (já poĜád tvrdím neosídlené Beskydy), poloniny, nádherné buky - co strom, to umČlecké dílo, rozkvetlé voĖavé louky, maliny, žáby a modĜí a tyrkysový slimáci a klid a civilizace mi mĤže vlízt klidnČ na záda. Tak, a když už jsem se tak utrhla a jsem sentimentální, napadá mi vyslovit se takto - PánbĤh si dal záležet. Tak dost. Abyste si nemysleli, že nedČle byla fádní, nesmím rozhodnČ vynechat konec dne. Ono se totiž od pozdnČjšího odpoledne nad námi pČknČ honilo, tedy mraky, a taky pohĜmívalo. No a k veþeru asi kolem 1830 jsme fascinovanČ pozorovali, jak pĜes hĜeben, který jsme právČ pĜecházeli se z údolí ženou mraþna nebo spíš kupa oblakĤ. Úžasná podívaná. Sem tam pravda nČkdo prohodil: "To bude ale pČknej déšĢ", ale nikoho to nerozhodilo ani do té míry, aby si za sucha vyndal svou úžasnou nepromokavou bundiþku þi návleky, jež vlastníme. ěeknu vám, to byl ale pČknej déšĢ, jen co byla pravda. A taky bouĜka, že slabší povahy (Kachna + LĤca) se zaþínaly bát. A Ĝeknu vám - nitku byste, když to skonþilo, na nás nenašli suchou. A zde musím vychválit své botky, neboĢ do nich nenateklo špiþkama, což mne velice potČšilo. Musím se však zmínit i o jejich majitelce. Svým ignoranstvím si zpĤsobila (jako ovšem všichni ostatní také), že jí do tČch
8
Osmé þíslo
bot nateklo vrchem, resp. ponožkami, které krásnČ nasákly všechnu tu vodu – ano - až do špiþek (což mne velice nepotČšilo). A malá poznámka nakonec: vČzte, že když prší intenzivnČ napĜ. z levé strany jako v našem pĜípadČ, v levé botČ je mnohem vČtší rybníþek (v levé tedy v tomto pĜípadČ - pozn. red.). Nu, co dodat, Manuál a Šárka se nenechali lacinČ zblbnout pĜírodním úkazem a vrhli se do kĜovisek pod celtu, kde déšĢ pĜeþkali vlastnČ suší (zcela suší - pozn. red.). Ale sranda musí bejt. Po neúspČšném pátrání po pramínku þ. 1 jsme došli, teć již celí zmrzlí, k pramínku þ. 2, kde jsme pĜenocovali. Nebylo to sice ideální místo, podle stop nejspíše kĜižovatka medvČdích cest, ale ráno jsme se probudili 1) všichni, 2) celí, 3) se všemi zásobami, tak co. Bylo sluneþno, vČtrno. Bylo i mokro, hlavnČ v našich botách. No, ale stateþnČ jsme (opČt až k polednímu) vyrazili dále. OvČšeni nejen svršky, ale i svým spodním prádlem na báglech, jsme již za krásného teplého poþasí (štČstí nČkdy sedne i na vola) dorazili do Ruského sedla, kde jsme obČdvali a sušili se dvČ hodiny. P o h o d a ! M + Š mČli naplánováno dojít na Balnici, kde mČl být nČjaký hotel nebo co, zkrátka razili zase dĜív. My jsme to mínili nechat osudu. A byl k nám vlastnČ milostiv, což se ovšem neukázalo hned. Dokonce to i vypadalo, že je osud mrcha. Opakovala se totiž situace z pĜedchozího dne, nenašli jsme vodu tam, kde mČla být. Šlapali jsme do soumraku ponurým lesem, Bobina bolavé koleno, všichni unavení a vodu jsme nenašli. NaštČstí jsme koneþnČ narazili aspoĖ na pČknou louku na spaní, podotýkám, že na polské stranČ. Rozhodli jsme se tedy s vodou veþer vystaþit a ráno dojít na snídani na již nedalekou Balnici. Abych nezapomnČla tady na té louce nás ráno probudil ten medvČd, ale jak již jsem prozradila, nevidČli jsme ani chlup. To ráno se nám podaĜila ještČ jedna vČc - jednou jedinkrát za celý týden. Vstát (a dokonce ujít ten kus, co nám zbýval k Balnici) dĜíve než Š a M !!! Fakt !!! Když jsme tam došli, ti dva byli ještČ ve stanu. Už vzhĤru sice, ale ve stanu. SpoleþnČ jsme tam posnídali, nabrali jsme vodu, Š a M zaplatili, nechali se zapsat od majitele, že tam spali a razilo se dál. Tentokrát na poslední etapu, plánovanou vþetnČ ústupu do údolí a vesnice, kde by jel autobus na Humenné. JeštČ k tomu hotelu Balnica, abych to uvedla na pravou míru, tedy pĜedstavte si: chalupa, zahrada, pumpa, stáj, suchý záchod, opodál konČ, pĜed chalupou, považte, koleje. Spát mĤžete (spíš nemĤžete, viz dále - pozn. redakce) ve svém stanu na té, no, zahradČ. Takže "hotel". Teć aby to ale nevypadalo nepatĜiþnČ - mnČ se tam moc líbilo, jen vysvČtluju ten výraz hotel. A zase sluníþko, teplíþko, pĜíjemné cesta, prostČ nádhera. Šárka s Manuálem si drželi menší náskok, sem tam se kochali, takže jsme je došli, zkrátka pohoda. No jo, jenže najednou je vidíme, že stojí, a to nikoliv proto, že by se kochali, ale protože vesele promlouvají s polským pohraniþníkem. Blížili jsme se k nim a s úsmČvem na rtech nám sdČlovali, že jsou zatþeni, což jsem já osobnČ považovala za vtípek. Chyba lávky. Milý pohraniþník je skuteþnČ byl nucen (ha, ha, ha - pozn. red.) zatknout, neboĢ tu noc spali na polské stranČ - tudíž nelegálnČ pĜekroþili hranici - tudíž - šup do lapáku! Ha, ha. On si je totiž ten polský obþan, kterému platili na nocleh v tom hotelu, pČknČ zapsal a šupito presto vše nahlásil. Asi musel. No, zkrátka, nás si bdČlý strážce hranice zapsal do bloþku se slovy (pĜekládám): "ChraĖ vás PánbĤh pĜekroþit hranici do Polska." A M + Š si odvedl se slovy (pĜekládám) "Vás zatýkám". S námi se, pravda, ještČ rozlouþil (pĜekládám) - "Nashledanou" a bylo vymalováno. Bylo úterý podveþer, sraz jsme si s tČmi kriminálníky dali ve þtvrtek ve 1200 o 400 km dál v Liptovském Mikuláši, nezbývalo tedy nic jiného než dojít k nČjaké ústupové cestČ smČrem údolí a ves. Ta vesnice se jmenovala Vyšná Jablonka a všichni na ni urþitČ budeme rádi vzpomínat. Už jsme se blížili údolím k vesnici, když tu nás míjelo auto. ěidiþ pĜipozastavil, vystrþil hlavu z okénka a vybafl na nás: "Kam jdete?!" Dost zostra, alespoĖ mnČ se zdálo. My jen opatrnČ odpovČdČli, že do vesnice, na autobus. A on už celkem mile: "Tak to se stavte v bufetu, tam už na vás þekají." My jsme se jen na sebe podívali, Ĝekli, že jasnČ, dČkujem, a auto odjelo. Hned na zaþátku (nebo na konci ?) vesnice jsme objevili zastávku autobusu a, opravdu, s jízdním Ĝádem ! Dodávám, že se zdálo, že platným. Zjistili jsme, že autobus nám jede v 730 do Humenného, což bylo vcelku ideální (jen vþas vstát a sbalit - pro nČkteré trochu problém), a Ĝekli si, že dojdeme na konec (nebo zaþátek ?) vesnice a utáboĜíme se tam, neb tam nČkde mČla být ještČ jedna zastávka. DĤvod k tomu byl dost jasný - alespoĖ o pár minut protáhnout ráno, tedy þas pĜíjezdu (nebo odjezdu ?) autobusu. Procházíme tedy vesnicí a hle - bufet! A otevĜený. U nČj zahrádka, lavice a stoly a pár hostĤ. Neváhali jsme a šup zchladit hrdlo. NČkteĜí colou, jiní 12° pivem Smädný mních. Hned se na nás vrhli místní
9
Osmé þíslo
mladí, pĜíjemní chlapci, a hned odkud jste a co tu dČláte atd. a taky veþer, že bude oheĖ, tak aĢ pĜijdeme, že pokecáme. My jsme s úsmČvem dČkovali, vytlaþili ze sebe pár výmluv, jako že jsme unavení, musíme jít vþas spát a spokojenČ veþeĜeli, popíjeli a plánovali, kam dojdem a kde postavíme stan. Jenže milá nabídka se ještČ nČkolikrát opakovala i s ujištČním, že stan mĤžeme postavit tĜeba hned "tu", no, zaþínali jsme váhat. Nocleh nám pak nabízeli ještČ dva úplnČ sĢatí lesáci, ale tČm jsme mínili rozhodnČ uniknout. No a když už jsme se opravdu zvedali, pozvání od tČch sympatických klukĤ se ještČ jednou opakovalo. No a my už témČĜ zjihlí jejich pohostinností jsme ho pĜijali. Takže jsme si pĜisedli, dali si ještČ pití a do hovoru. Bylo to velice milé posezení, které jsme konþili lehce spoleþensky unaveni, zvesela se potácejíce ke stanu. Ráno jsme vstávali asi hodinu pĜed odjezdem autobusu, tedy asi v 630. Že skuteþnČ jede, jsme se veþer ještČ pĜesvČdþili u místních. Vše jsme kupodivu celkem v pohodČ zvládli a vþas se vydali na zastávku autobusu na ten první konec vesnice (nebo zaþátek? Hergot.). KaždopádnČ jsme tam došli a najednou vidíme a slyšíme, že autobus vyjíždí z takové postranní uliþky a mizí v dáli. VydČšenČ jsme za ním zírali a Ĝíkali si, to je teda opravdu dobrý. My jak pitomci jdeme na konec vesnice na zastávku a on sem prostČ nezajíždí. ZkoprnČlí jsme se courali zpČt do "centra", když tu se proti nám Ĝítí kluk na kole a kĜiþí na nás, že už nám ten autobus "idČ". A za ním v tČsném závČsu COUVÁ (!) autobus. JiĜíkovo vidČní nemohlo být vypeþenČjší. Teć už totálnČ zblblí jsme nastoupili, Ĝidiþ s úsmČvem pravil nČco, jako že to jsou ti ýeši, a už jsme to drandili. JeštČ malá zastávka pĜed bufetem, kde naši staĜí známí v záchvatu smíchu, bavili se zĜejmČ našimi pĜekvapenými obliþeji, nám sdČlili, že autobus odchytli, neb jim bylo divné, že nesedíme uvnitĜ. A ještČ dodávali: "Već sme vám vraveli, že zastaví tu." My jsme totiž mČli nakonec stan postavený na louþce hned proti bufetu, u silnice. Kachna si to pamatovala, že to vraveli, jenže kde by ji napadlo, že to mysleli vážnČ. My ýecháþci Pražáþci tohle už prostČ nejsme schopní pochopit a absorbovat. Museli jsme vypadat opravdu komicky, neboĢ jsme jen s vdČþnými, pĜekvapenými úsmČvy stále dokola dČkovali. ProstČ jiný svČt, škoda, že ne náš. No a už nás þekala celodenní cesta smČrem Liptovský Mikuláš a Žćárská dolina, tedy Roháþe. Ti, co tam už byli, se velice tČšili (LĤca se, pravda, víc obávala), Bobo byl zvČdav. A jak jsme si to užili tam, to už vám teda neĜeknu, protože toho ode mČ bylo opravdu dost (vić, Manu!). (Ano, Kachno. - pozn. red.) A závČr? Bukovské vrchy - lidi, pĜíroda - nádhera, nádhera, nádhera ... Kachna
JAK JSEM BRUýEL V POLSKU aneb BIESZCZADSKÉ ELEGIE Jak již Kachna decentnČ naznaþila, expedice do Bukovských vrchĤ neskonþila pro Šárku a pro mne právČ podle našich pĜedstav. Tedy jak to bylo doopravdy: Jako správní sportovci a také trochu kvĤli mým hodinkám, které se za noc dokázali pĜedejít o šest a více hodin, jsme vstávali vždy þasnČ ráno, kdy ještČ druhá skupina (ýeslo, Kachna, Marbulín, Bobo a LĤca) mČla pĤlnoc, nebo pĜinejmenším šest hodin ráno, a vyráželi na cestu. ýeslovci nás obþas dohnali a oba první dny jsme se vždy veþer sešli a spali na jednom místČ (viz Kachnino úžasné vyprávČní - v rukopise na tĜináct stran). Až tĜetí den jsme se rozhodli využít krásného poþasí a po dohodČ s ýeslem jsme se definitivnČ odtrhli s odhodláním dosáhnout Balnice, což je železniþní stanice pĜímo na hranici a trochu na polské stranČ, kde má být hotel, v nČmž se dá pĜespat za jeden zlotý, jak Ĝíkala mapa a jak pĜed odjezdem do hor mČ informovali zkušenČjší spolužáci. ýeslovci nás buć doženou, nebo se sejdeme další den u urþeného hraniþního znamení (patníku). Ten den jsme si skuteþnČ mákli. Od místa noclehu (pod PĐašou) jsme klesli do Ruského sedla, kde jsme si výbornČ poklábosili s polskými pohraniþníky, vojáky v prezenþní službČ, a pak vystoupali smrtící kopec Rypy a dál uhánČli obþas z kopce, obþas do kopce, ale všechno pČknČ daleko. Na ýerninách, když už jsme všechno vzdávali a zaþali hledat místo na spaní, jsme potkali skupinu SlovákĤ. Ti uvedli mé hodinky na správnou míru (1800 Æ 1900) a Ĝíkali, že na Balnici je to slabou hodinku a pĤl. No a my povzbuzeni tČmito zjištČními jsme vyrazili znovu vpĜed. PĜed devatenáctou hodinou jsme skuteþnČ a koneþnČ dorazili na Balnici: þlovČk projde pČt metrĤ z lesa (tedy od hranice na polskou stranu) a stane na kolejích. Za kolejemi stojí chalupa, u chalupy studna, louþka na táboĜení a stáj s kadibudkami.
10
Osmé þíslo
VČdČli jsme, že pĜekraþujeme hranici na polskou stranu, ale Ĝíkali jsme si, že pokud Poláci nechtČjí, aby jim tam nČkdo chodil, budou na tak exponovaném místČ pohraniþníci, a ti nás v nejhorším pĜípadČ pošlou zpČt. Jenže pohraniþníci tam nebyli. Pouze na plácku u chalupy stanovali dva páry PolákĤ, kteĜí nás ubezpeþili, že tam vklidu mĤžeme rozbít namiot (stan) a že majitel dorazí nČkdy v noci. Sluníþko zapadalo, ale ještČ hĜálo a my jsme si vaĜili výbornou veþeĜi a lebedili si, jak je dobĜe, že nespíme nČkde v temném lese na slovenské stranČ, kde je pČkná zima. Než jsme šli spát, majitel a ubytovatel v jedné osobČ nepĜišel. Ráno jsme si trochu pĜispali a probudil nás až ýeslĤv hlahol. ýeslovci si pĜivstali a dohnali nás (asi jim byla ráno zima). SpoleþnČ jsme posnídali a my jsme si zabalili. PĜišel majitel, sympatický tĜicátník ve špinavých kalhotách a s dlouhými vlasy, že si nás potĜebuje zapsat a že potĜebuje zaplatit, než pĤjdeme. VyhovČli jsme mu, poklábosili a šli dál. V ohradČ vedle chalupy se pásli konČ. Vyrazili jsme opČt po hĜebenu, þasto jsme se kochali a fotografovali. Jednou jsme byli vpĜedu my, jednou ýeslovci. Když jsme vyšplhali do takového menšího kopeþku a pohlédli na strž, kterou jsme mČli pokraþovat dolĤ, uslyšeli jsme zvuk motorky. Zniþeho nic se proti nám vynoĜil polský pohraniþník na motorce, zastavil a "Proše, panstwo, dokumenty ke kontrole." Nijak jsme se tomu nedivili, už ti dobráci na Ruském sedle nás kontrolovali, ale proþ ne, þeho se mĤže bát mírumilovný nekriminální turista na stĜedoevropské hranici. OchotnČ jsme vytáhli pasy a podali je tomu (podle výložek) plukovníkovi. Ten si je prohlédl a zeptal se, kde jsme spali. Chvíli jsme se snažili mlžit, ale mČl pĜesné informace, takže nezbylo, než pĜiznat, že na Balnici. Na to ten polský dobrák odpovČdČl, že nás musí zatknout. Podle tónu, jakým to pronášel jsem si myslel, že to je nČjaká povedená legrace. Ale když zaþal hlásit do vysílaþky naše nacionále, poznali jsme, že to myslí doopravdy. Zatím nás došli ýeslovci. Je si také zapsal, ale nezatkl je, neboĢ oni na Balnici nespali a sympatický majitel si je nezapsal. Rozlouþili jsme se s ýeslem a spol., kteĜí padali smíchy, a domluvili si sraz pozítĜí v Liptovském Mikuláši. Bylo asi pĤl þtvrté. Náš plukovník nám Ĝekl, že nás odvede na stanici, kde s námi sepíše protokol, a pak nás odveze na hranici asi o 30 km dál a pĜedá nás SlovákĤm. Legrace. Scházeli jsme ze hĜebene ne severovýchod k vesnici Maniów, kde na nás mČlo þekat auto. NejdĜív jsme šli Šárka a já a za námi se odstrkoval nohama plukovník na motorce. Šli jsme cestou necestou, chvíli i potokem, jen z nás lilo. Na silnici nás naložil Land Rover se dvČma sympatickými polskými pohraniþáĜskými vtipálky. Zatím to vypadalo, že naše zatþení je velká legrace jak pro nás, tak pro Poláky. Byli hodní a milí. Dovezli nás na svou stanici: nízký dvojpanelák v LupkowČ - v jedné pĤlce bydleli rodiny vojákĤ, na dvoĜe si hráli dČti a zvČdavČ na nás koukali a v druhé pĤlce bylo velitelství Bieszczadské pohraniþní stráže. Uvedli nás do pĜízemní místnosti, která sloužila jako provizorní vČzeĖská cela: oplechované dveĜe s kukátkem zatížené koulí, jaké se pĜivazovali kdysi vČzĖĤm k nohám, na zemi parkety, na oknech záclony a závČsy, na stČnách obrázky - hory a vojenská pĜehlídka -, na balkónČ mĜíže až ke stropu a uvnitĜ dva stoly a tĜi židle. UvaĜili nám þaj a potĜásali si s námi rukama. Z plukovníka se vyklubal velitel celé bieszczadské oblasti, tedy velké þásti slovensko-polské hranice. Jaká þest. DvČma prsty Ģukal do psacího stroje, jak se jmenujeme, kde bydlíme, kam chodíme do školy, jak se jmenují naše rodiþe, kdy jsme pĜijeli a kudy jsme šli. Po vylíþení trasy jsme si získali uctivý a nevČĜícný obdiv. Plukovník ještČ sepsal všechny bankovky, které jsme mČli u sebe. Po výslechu pak volal dlouhou dobu do vysílaþky: "Zero, zero." Asi za tĜi hodiny po pĜíjezdu na stanici zase pĜibČhl plukovník a honem, honem, sbalte se, Slováci už tam þekají. Naložili nás zase do džípu a odvezli k malé nákladní železniþní stanici. Odtud jsme šli už jenom s plukovníkem pČšky asi dvČstČ metrĤ po kolejích k železniþnímu tunelu, jím jsme prošli a na druhé stranČ nás již þekali slovenští policisté. Jako ve filmu. Policajti byli tĜi. Dva ve stĜedních letech v uniformČ a jeden starý v civilu - náþelník. PĜivítali se s plukovníkem, pĜedali si papíry a poklábosili, kde jsou kde na hranici skupiny turistĤ a kam zítra bČhem dne dojdou. V Bukovských vrších není úniku. Pak to zaþalo bejt teprve drsný. Odvezli nás na stanici do Paloty a cestou mČl jejich náþelník spoustu Ĝeþí. NaštČstí jsme vČtšinu neslyšeli nebo nerozumČli. Zase si nás zapsali, a pak nám náþelník navrhl, že nás nejdĜíve vezmou do hospody, a potom nás odvezou do Humenného. NejdĜív ovšem zaplatíme pokutu. Náþelník, který stále tvrdil, že nechce nikomu ublížit (ha,ha), ji stanovil na þtyĜista za jednoho. Zaplatili jsme a
11
Osmé þíslo
odmítli pozvání do hospody. Náþelník tedy odjel sám s jedním pĜíslušníkem. Bylo asi osm hodin. S námi zĤstal jeden pomČrnČ sympatický, pĜíjemný a stĜízlivý policista, trochu jsme poklábosili. ěekl nám, že ve 2215 nám jede z Humenného vlak do Mikuláše. (Do Humenného to bylo cca 60 km.) Po pĤl desáté pĜijel náþelník a spol., oba ĜádnČ pohroužení a pĜisedli k nám. Zaþalo stíhání vlaku. Cestou jsme se od náþelníka zase dozvČdČli spoustu životních mouder umocnČných alkoholem, naštČstí vČtšina opČt zanikla v hluku motoru. Byl tu ale ještČ jeden problém - nemČli jsme slovenské peníze, všechny padli na pokutu. Sto tĜiceti kilometrovou rychlostí jsme se vĜítili do Humenného a zabrzdili pĜed hotelem. S jedním policistou jsem vbČhl dovnitĜ a snažil se pĜesvČdþit personál, aby mi vymČnil peníze. NepodaĜilo se. NaštČstí paní v pokladnČ na nádraží nám vzala i þeské, a tak jsme se rozlouþili se slovenskou policií a na poslední chvíli nastoupili do vlaku. Do Liptovského Mikuláše jsme dorazili v pĤl tĜetí ráno (o tĜiþtvrtČ dne dĜív než ýeslovci), zdĜímli si na nádraží a v pĤl sedmé jsme byli na Liptovské MaĜe, kde jsme se až do rána dalšího dne za nekĜesĢanské vstupné do kempu opalovali a koupali. Ve þtvrtek v poledne jsme se sešli s ýeslem v Liptovském Mikuláši a vyrazili do RoháþĤ. Ale to už vám poví Bobina. Kriminálník Manuál
1. DEN – ýTVRTEK Poþáteþní výstup zaþal asi okolo 13:00 hod. po žluté znaþce na BARANEC 2184,6 m, fakt vysoko tento krát i s Manuálem a Šárkou. Cestou jsme si na Holým vrchu dali þokošku a ASKOFIN – ten dČlá vČci, to byste ani nevČĜili. Když jsme tam koneþnČ vybČhli a já jsem se rozhlídl ,bylo to ÚŽASNÝ a jak tam foukalo ,to mi snad ani nevadilo. VidČli jsme na naše budoucí spaní - Žiarske sedlo 1917,1 m ,to nás ale þekal ještČ jeden kopeþek Smrek 2071,8 m. VidČli jsme hódnČ daleko ,až na Tri kopy a na Ostrý Roháþ – fakt ostrej. Co vám budu povídat ,bylo to tam tak nádherný – mČli jste tam jet s náma. Na Baranci jsme si dali obídek - Ėamka. Cestou na Smrek jsme potkali dva kamzíky – byli hezký a roztomilí, když nebyli v kleci ,tak jsme si je vyblejskli ,ale vĤbec se jim to nelíbilo a tak utekli. Když jsme došli do Žiarskeho sedla ,postavili jsme stan a došli pro vodu do Smreþianky. Cestou zpČt jsme vidČli malí ,hezký svištČ ,co svištČli a jedli okolní kytky. Potom jsme se vrátili, udČlali papĤ a šli na kutČ. KvĤli bouĜce ,co nás zastihla ,nebyla noc vĤbec klidná.Spát na kameni ,ve stanu o pČti lidech ,to není to pravé oĜechové. 2. DEN – PÁTEK Ráno bylo jako v peĜince – hezky bílo a už vĤbec nebylo nic vidČt. Po vydatné snídani jsme se vyšplhali na Plaþlivé 2125,1 m.Tam byl teda výhled ,to vám Ĝeknu – ne Ĝeknu ,to musíte vidČt. Šli jsme dál do Smutného sedla a pak hurá na Tri kopy 2136,3 m. Tam na nás þekali ĜetČzy a tam jsme dČlali dost horolezecké kousky. Stoupání nekonþilo ,poĜád se stoupalo na Hrubou kopu 2166,4 m až na BANÍKOV 2178 m. Mimochodem cestou na Baníkov vedli taky ĜetČzy. Byla to hraþka. Jak pro koho. Když jsme sešli do Baníkovského sedla ,zaþali jsme hledat místeþko na spaní. Nebylo ,nebylo. A tak jsme museli klesnout hodnČ nízko. Strašnej sestup a museli jsme jít níž a níž ,protože nikde nebylo tak velký a rovný místo na náš stan. Manu se Šárkou mČli malej stan a tak si našli jedno hezké hnízdeþko vedle cesty. Nakonec jsme si taky jedno našli ,udČlali jsme si jídlo a hurá spát na kamení.
Osmé þíslo
12
3. DEN – SOBOTA Jakej sestup ,takovej výstup – hrĤza. Cestou nahoru jsme nabrali Manuála a Šárku. Jen co jsme se dohrabali do Baníkovského sedla a dali si náš oblíbený ASKOFIN ,zaþal výstup na PachoĐu 2166,6 m. Cesta pokraþovala po þervený pĜes Spálenou 2083,3 m a Skriniarky na Salatín 2017,6 m. Cesta byla klikatá a vedla do kopeþka po Ĝetízkách. Na SalatínČ jsme snČdli to ,co už jsme nepotĜebovali a co nám pĜebývalo ,hlavnČ þokolády. Tam bylo tak hezky. Když jsme se najedli a pokochali nádhernou krajinou a výhledy HURÁ dolĤ po zelený. Ten sestup ,ten nás odrovnal. Tolik a tak velikých borĤvek jste nikde nevidČli. V pĤlce cesty jsme se napojili na žlutou a šli Jaloveckou dolinou k autobusu. Když jsme þekali na autobus ,jedna kolemjdoucí babiþka nám dala letní jablíþka. Autobus nás odvezl do Liptovského Mikuláše ,kde jsme si došli na veþeĜi. Jedna nestaþila. Každý jsme si dali dvČ veþeĜe + polívky. Cestou z izby – hospody ,jsme se zastavili u rockové kapely. Okolo 23:00 hod. jsme si vyzvedli své baĢĤžky z úschovny a pĜebalili je ,zahráli kostky a za chvíli jsme už spinkali ve vlaku a jedém do Prahy. Bobina
TÁBOR Na táboĜe se mi líbilo to, jaké bylo poþasí. Tábor byl super, hlavnČ že na nČm hodnČ lidí slibovalo. TĜeba Svižník, Nerost, Dalí, Lump a já. A líbili se mi funkce, kdo co dČlá. Byli pošĢák, latríĖák, náĜaćák, nástČnkáĜ, petrolejkáĜ, sporĢák atd. Na táboĜe se mi nelíbilo, že nejeli VeveĜice, Amálka a Špagetka. Tímto je žádám, aby pĜíští rok jeli na tábor a aby nejeli na nČjakej jinej. Vadily mi ty ranní budíþky, byly moc brzo. Tábor byl moc krátkej a bylo moc marodĤ. A chtČl bych vás upozornit, že Havaj hraje moc dobĜe hokej, tak bacha na nČj. Tak táboru zdar ! Šváb
TÁBOR '98 HĤĜ už to zaþít nemohlo. Sraz v 715 na Hlavním nádraží. Po nČjaké chvíli se dostavil i Manuál a zaþal vybírat bezinfekþnost a kartiþky pojišĢovny. DČtí se dostavilo deset a k tomu dva vedoucí. Po rozlouþení jsme se odebrali k vlaku. Vlak byl skoro prázdný, a tak jsme se mohly posadit. PĜi cestČ jsme se šílenČ nudili, a proto nČkdo navrhl, aĢ si zahrajeme karetní hry. VĤbec jsme pĜi hraní nešvindlovali. A tak to šlo furt dál, až vlak zastavil v ýeské TĜebové. Tam jsme mČli hodinu þasu, než nám jel vlak do Lanškrouna. Vylezli jsme z nádraží a posadili se na laviþkách pĜed nádražím. Doktor ??? profesor Pan David prohlásil, že si þutneme hakys. PĜi této velmi fyzicky vyþerpávající hĜe se všichni dobĜe pobavili, obzvláštČ pak Havaj. Po nČjaké dobČ jsme se vrátili na nádraží, kde nás þekal expres ýeská TĜebová - Lanškroun. Po nastoupení do vozu první tĜídy se vlak pomalu rozjel. Asi po þtvrthodinČ klidné jízdy koneþná, vystupovat, Lanškroun. Tam nám málem ujel autobus. V Nepomuku jsme se vydali po žluté smČr táboĜištČ. Další pĜekvapení až v dalším ýísle. SUP (Pavel)
Redakce: Michal Zikán – Manuál PĜispČli: VojtČch Veþerka - Šváb, Pavel Veþerka, OndĜej Kubant - Bobina, Václav Zeman - Šík, Hana Skurovcová - Kachna, Pavel Šochman - ýeslo, David Procházka - David, Michal Kojan – Ptero, Vít Masopust – Job + všichni pĜispČvatelé do táborové kroniky Redakþní e-mail:
[email protected]
